(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrain from automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the fuU text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 




^^/lÁÍVfr'^ 




oogle 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



CESKO-NEMECKY 



slovník 



ZVLÁŠTĚ 



GRAMMATICKO-FRASEOLOGICKt. 



SESTAVIL 



FRANTIŠEK ST. KOTT, 

\ YSL. fiHOFESSOK (Z. K AKADEMICKÉHO GYMNASIA V PRAZB. 



DÍL ŠESTÝ. 



H) O ID -A_ ms: "Z". 



o— TV. 



V PRAZE. 
TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁKNY FRANTIŠKA ŠIMÁČKA. 

1890. 



MŘEL MIKOTA, 

??ir.V^^.ÍP'^:'--v Google. 



viunuDii 



P6r 



Digitized by 



Google 



D. Ď. 



D Slánkoje se rs proadn danivého a mir- 
nibo, jest tedy souhláskou jasnoH a mimo 
to čJiDknje se okamžitým přerytfm proadn, 
jest tedy soohláskon okamžitou; vzbledem 
ku složitosti jest sonliláskoa nesloženou čili 
jtinodueJtou, a vzliledem ku mékkosti jest 
d soaliláskoa tvrdou, d pak měkkou. Vz 
Gb. m. 20.— 22. O d Tz také Mkl. aL. 
215.-227. a Vm. Mkl. Hl. 25.-27. - D a 
i na konci slov zni ve vých. Moravě jemné 
a ne jako ( a t: led, neuvoď. Brt. Proti 
íeitiné zachovala slováitioa na Moravě 
v t-kmenech mužských i ženských víude 
pfi vodní měkkost: měd!, mlaďoch, amraďoch; 
d se tam změkěaje ve viech pHslovcich : hněď, 
sniď. pofiď, dokiď, dosaváď; v Podluži se 
v pHsfoveich neměkči: hned, pokad, snad. 
ked, jeo ve slově ďúlek. Brt. V Podluži 
tvrdne ve slově: pod (ni. pote). Brt. Na 
Frenitatsku, Stramberska a v Přiborsku 
měkéi se d« v d^.- knděl, veděé, vedetě, 
idě, v městě Přiboře ne vyjmouc jediný 
tviu- téudé; d vSak se v jmenovaných mí- 
tíech neměkií: 1. před e vzniklým % oje: 
ehndčho, chudému, bohatého; 2. před epo- 
hybným a vsnvným: pohidek (gt pl.); 3. 
▼e vok. a instr. sg. : žide, hade, hadem ; 4. 
po razDU: deset, devět, deska, delii, deptaC, 
mládenec, ad<^f. U Frýdlantu, Čeladné, 
Kozlovic a Bavorova i méni se v dž: dže- 
vncba, džedžina, dželaé, kudžel, vedžei, 
vedže, vedžemy, vedžeče, vedž, vedžče 
(veéée), Indže, \áie, čeledžin, chodžié, chodža, 
vbdža, védža (3. os. pl.), džaano, džura. 
Toto ďjen malinko se rozeznává od sou- 
sedního valngského d: bdě, věďa, baděmv. 
V Kateřinkách a Opavy, v Kyleáovicicb, 
Hradci, Melči, Radkově, Urabyni. V Polomí 
atd. zni dž neboli ve výslovnosti é t» d 
jemněji, ěeplavě: hoé (hodž), buJ! (budž), 
ebodžu, ale ve Studénce: ho',, buč, poě, 
bace (buďte), hoěe, poče, chodža. V Rlim- 
kovicich zůstává de tvrdým: budete. Brt. 
D. 105.— 107. Tě. pravi, že ď, jež označuje 
Brt. dž, vyslovuje se měkěeji než v Čechách. 
8U. 201. a ř. 3ti. sh. m. piion vlož: pW. — 
Ib. t. 14. zd. za Jg. polož: O tom praví 
8eU. v Gymnasialzeitsckríft 1851. 296., že 
ď fordert dle Kegel, die Sltere Sprache so 
wie die Volksdíalekte baben es. — D se 
stMdá 1. 8 t: chiuta (chajda), ve Frýdecku. 
Brt D Vz T, Mkl. aL. 224., Gb. Hl. 105. 
— 2. S (c: agvent — advent, na Zlínsku. 
Brt. Koza mi^ (mrdá) ocasem, žgardč, 
gnipa — zgrapy (slov. zdrapy = neúrodné 
pole). Mor. Brt. D. — 4. S I a n : pudmistr 

Itottav: OwfaKBlau do-nOc TI. 



m. pAImistr. V Břeclavskn. Vz N. — 6. 
8 J. Jatel — datel, jásna (n. pl. = dásně), 
na Zlínsku. Brt. Svajba u Hranice. Brt. D. 
Kajič (raditi), hejbav, hejbavny. Mor. Brt. 
D. Ď mění se na Hrozenkovsku na Hor. v j 
ve : pdj, pójcě (poďte), chój, cbdjcě (choďte), 
viaje (viade), taj (taje, tadě). Brt. — D se 
zméžďuje. V některých slovech nářeěi 
laíského jest, d (dž) proti ées. s nebo de : 
vtiďb» (vazba na ati«chu), ďobat (zobati), 
ďobak — zobák, cediak, mledivo, podim 
(podzim). Brt. D. V přičesti trpném mění 
se ď v de: nkradzeny, ktadzeny, vedzený, 
najdzený, narodzený, zahradzeny, ludzeny 
(uzený). Mor. Brt. D. Ď v iterativních tva- 
rech V. a VI. tř. mění ae \ dg: hadzaf — 
hadžu (z haďaf), navadzat (slov. naváďat), 
vyvadzaf (slov. vyváďaf), vypořadzaf, roz- 
sadzova{. Mor. Brt. D. — Cf. Vm. Mkl. Bl. 
25. — Str. 202. a. ř. 8. sh. přidej : Vz Jesle, 
Houslo a Bž. Ml §. 72 - Ib. ř. 11. sh. 

Břidej : Vz Vm. Mkl. Hl. 25. — D se vsouvá. 
a Laískii: zdrát, zdraly, zdřadlo v zřadlo 
(zrcadlo, Frýd.), zdřidlo (Fr*d.>, Bendrych, 
Kundrat, pozdřlč, v oia zdřa (zřa ■=> zře, 
hledě). Brt. D. 1 10. Cf. Mkl. aL. 296., Bž 49., 
Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. f. slav. Phil II. 
709. — D se vysonvá: zvíhati. Zlínsky. 
Brt Na Laisku: tkalec, aněl, něska (dnes), 
požny (pozdní). Brt. I> 111. Cf. Mkl. aL. 
296., Bž. 45, Odsouvání, Zk. v S. N. — 
Str. 202. b. ř. 9. sh. za 208. přidej : , Bž. 
281. — D ve slohu kupeckém =■ denár, ví- 
deňský. Penny, Pence, Pfennig. Kb. 

•da'(-bda) přípona: ospalda, ožralda, na 
Plzeňsku, Janda, Tonda, Benda, Danda atd. 
Vz Prk. v Arch. f. slav. Philol. II. 709. Cf. 
Bž. 231. 

Da = že. Na križu je napisano, da je to 
dite prHvi bog. Sě. P. 800. — D. =■ necht, 
ai. Hoří, da mi hoři v horftom konci oheii. 
Koll. Zp. L 71. 

Ďábel. Št Kn. 8. 3., Mkl. Etym. 45.. 
S. N., Krám., Slov. 83. Ď.. daemoniiim, 
jinde: běs a /irt BO. LaSi říkají vždy ď. 
místo ěert: Ďábel tě tu byl dlužen; D^bli 
v tobě sedá; Jak sto ďablAv. Brt. D. 205. 
Už je má galánka u jeraého ďábla!; Pod 
Jeho jazykem děrný ď. seděl ; Ďábli ti v ma- 
teři, t>' chřtáne šerý ! ; Přijeli ďáblové, černí 
zemanové, měli Sáty kněžské, kloboučky 
zemaiiské a kopyta koňské. S8. P. 400., 
666., 669., 790. ťekta checht a ďáblů smích 
ze prsou nevyjde mých. Štnlc. I. 83. Kde 
se braje, tam ď. své vyražení mívá. Exc. 
Vichva a lest dělá ďáblu éesť; Ď. se sám 

-. «67 I 

Digitized by VjOOQIC 

1 Q£íOr»o 



Ďábel — Dagnerrotypovati. 



o boží muky rozbije. Bž. Čert ďibU iklube ; 
Trefil £ert na ďábla. Km. Ba ďábla! Brt. 
O zapsáni se ďábla tz v Mds. 1853. 469. — 
Ď. Radslav. Tk. II. 99. 

Ďábel6ek, léčka, m. = malý dábel, tCá- 
blíh. Bern. 

b&be\ni = ďábelsky. Bern. 

Ďábelni, Tenfels-. Ď. práce, radost, sinn- 
tek (který ďáblové máji nebo vynalezli). 
Mor. Té. 

Ďábelnice, ď<u/tonc. Lik. 

Ďábelník. Ď-ci jsou pocblebnici. Kvač. 
Neb sů již syna božieno ď-kem nazvali. 
Hus II. 104. 

Ďábelský. Ď. rozkoi, Šmb., moc. Výb. 
n. 15. Hroz ď-ských se nebáti. Výb. II. 26. 
Podlé rady ď-ské. Št. Kn. i. 20. 

Ďábelství = nemoc ^áb. Ď. slepé a němé 
vyvrhl. BR. II. 52. Ď. poledni = morová 
rána. Anth. I. 3. vyd. XXXÍV. 

Ďábený, getroffen. Slov. Bom. 

Ďábitl, il, en, eni, trefTen. Slov. Ssk., 
Bern. 

Ďábli = dčAelský. Ď. robota, dětsko, 
cesta. Ostrav. Tč. Ď. zlosf. Hr. rk. 31. 

Ďáblice, dle Budějovice, Dablitz, ves 
II Zdib. Cf. Blk. Kfsk. 433. 

Ďábli6ek, vz Ďábel. 

ĎábUk, n, m., calla, das Schlangenkraut, 
rostl. Ď. bahni, c. palnstrís, zprorážený, c. 
pertnsa. Vz Rstp. 1667., Dh. 102., ČI. Kv. 
85., FB. 7., Slb. 224., Sbtk. Rostl. 137., 138., 
190., Ves. IV. 160., Krám. Slov. 83. 

ĎáblikoTitý. Ď. rostliny, callaceae: ďá- 
blík. Vz Rstp. 1665., 1657. 

Ďáblisko, a, n. — šeredný dábel. Šm. 

Ďáblovati, flachen den TeufeI nennend. 
Ssk. 

Ďáblovina, y, f. = étrtovina, das Teufels- 
werk. Ssk. 

Ďáblovnice, e. f. ^ ďáblice. Slov. Ssk. 

Ďáblovnik, a, m. = čertovnik. Slov. Šm. 

Ďáblovy, Tenfels-. Ď. kluk. Roli. I. 311., 
sbor (synagoga diaboli). ZN. Ď-mu ob^zu 
se modlil. . Pass. mus. 398. Ďábiflv. Ď-vi 
manželé. Št Kn. š. 91. Ďáblova nevěsta. 
1'isen ves. O původu vz List. filol. VI. 44. 

Ďáholista, diabolista, y, f., der Tenfels- 
banner. Šm. 

Ďáboliti = člMlovati.. — na koho. Slov. 
Ddž. Šlb. 

Ďábolivý, Teufels- ? Děti vel'a ď-vé. Slov. 
Hdž. glb, 19. 

Dabomysl, a, m.. os. jm. .^f. Str. II. 
540. 

Ďabotati = ítébetati. Mor. Brt. D. 205. 

Dáeeň = dáseň. V Erkonš. Kb. 

Dacii, n, m., nerost. Vz Kré. G. 962. 

Dácný = étédrý. Vz Mkl. Etym. 89., 419. 

Dač == dačo. Vz toto. 

Uaiice, dle Budějovice, Datscbitz, mě. 
v Brněnsku. O rozumu Dačických vz v Sbtk. 
Krát. h. 28. Cf. Tk. IV. 400., V. 195., 212., 
S. N., Sdl. Hr. IV. 369. 



Daéieký. ého, m. D. Jan. Tk. lU. 41., 
V. 41. — D. JiH. Je. H. I. 544., Jir. Ruk. 
I. 151. — D. Mikul. Tk. Žk. 216., S. N. — 
D. Ondř. Vz S. N. — i>. « Heslová Mik., 
1555.— 1626. Vz Tf. H. 1. 3. v. 44., 66., 67., 
Jg. H. I. 2. v. 544., 8b. Děj. ř. 236., Jir. 
Ruk. I. 162. — D. Mat. Jir. Ruk. I 152. — 
D. Tob. 1624. Jir. Ruk. I. 153. 

Dačije = néčí. Slov Ej lepiie moje sho- 
váranie, ej ak d. nasbieranie. Sb. si. ps. II. 
1. 89. 

Dačka. dávaJíka, y, f. = dávka, daú. 
Slov. Farské dačky. Syt. Táb. 100. Vyma- 
hajů rozmanité dačky a roboty. Zbr. Hry 
228. 

Dáéka, y, f., die Gebcrin. Ssk. 

Daikanice, e, f. = tlaéenice, die Drflcke- 
rei. U Olom. Sd. 

Dačo = něco. Slov. Němc. VII. 116. A mno-2 
byf, že sa aj dačebo dočujem (něčeho do- 
slechnu). Něm. VII. 24. Kec (keď) mi bndze 
dačo hvaric, prevalim jej hlavu. SI. sp. 127. 
Sotva že malý Franko dač odrástol a zpev- 
něl, vzali ho k sebe do kláštera. C. Ct. I. 
108. Dač by vám povedal, keby som sa ne- 
bál. SI. sp. 167. Z teba dač bude. Dbi. SI 
pov. VI. 62. 

Ďad, a, m. = děd. Ve Slez. Tč. Ďaď, 
dědo, ded, znáči n Slováka o jeden stupeň 
viac než český děd, dědeček, lebe deďo je 
nž starého otca (čes. děda) otec, pradeď. 
Slov. Zátur. 

Dada, y, f., jm. feny. Škd. 

Dad^nom. Ej dydanom, dudydanom da- 
dajnom dadiynom. Sb. si. ps. II. 1. 110. 

Dadan, a, m., os. jm. SI. let V. 316., 
Jir. Ruk. I. 154. 

Dadé = nikde. Slov. Sokole, bielý pták, 
ty vysoko lietáé, či moj'ho milého tam d. 
nevidáě. SI. ps. Šf. II. 116., KoU. Zp. I 
309. 

Ďadek » didek. Slov. Bern. 

Dadéi. ěl, ěni, slov. jadit = svrbHi. Val. 
Brt D. 63. 

Dadynkati ^ dodati. Us. Kiá. 

Daemonický, dámonisch. D. oči. Vrch., 
žena, temno. Mus. 1880. 261. 

Daemonoklaněč, e, m., der Damonen- 
anbeter. Sm. 

Daemonologie, e, f. = nauka o daemo- 
nech. Btk. Vz S. N., Sbn. 417. 

Ďafatí = hafati, itikati, bellen. MSk. 
Chrt vyje, ďafá, havká. Slov. Hdž. Slb. 30. 

Dafneolin, dafnin, u, m. =jed z lýkovce 
(dafny). S. N., Čs. Ik. lil. 269. 

Daňiidky, daphnida = perloočktf. S. N. 
XI. 25. 

Dafnin, vz Dafneolin. 

Daftiit, u, m. = gkamenélý list vavHnový. 

Dagde ^ dakde. Slov. Ssk. 

Dagdo = dakdo. Slov. Ssk. 

Dagegen sein, něm. On od toho nebyl, 
aby toho úřadu k sobě neměl přijití. My 
proti tomu nic nebudeme. Abr. z Gt 

Dagmar, y, f., dcera Přemysla Otak. I., 
královna dánská. Vz S. N., Krám. Slov. 

Dagopa, y, f. = pagoda. Vz KP. I. 97. 

DagnerrotypoTati, daguerrotypiren. 
Smet. Děj. 



Digitized by 



Google 



Dagaerrotypy — Dál. 



Dacnerrotypy. Vz Schd. 1. 364., KP. IV. 
516., Krám. Slov. 84. 

Ďab, n, m., das 6«biet, die Gegend. Slov. 

Daklin (= innlin), o, m., druh škrobu 
s bUz dahlie éi Jiřinky. S. N. 

DabllOTý olej z bnmbalin jiifin sneře- 
Býeb. Ví 8. N.. Dahlin. 

Daeh, u, m. =• střecha, das Dach. Slov. 

Ďach, dáth = Oába. Brt. D. 206. Ba 
diwha = ba ierta (akkiu.), enfem. Mor. Brt. 
Bdi. Ký rf. tn tas byl! Té. 

Ďáebant, a, m. = tláOt. Mor. Ne<2áp«né 
d4e = nezvedený klnkn ! Na Hané. Hí. Cf. 
lisL 



Ďáehantský = ďábelský, proklatý, ten- 
SiMfa, verflncht. Na Hané. Bkř. 

baehel, chla, m. = ďach. Slov. Sak. 

DadmoTaký Eliái. Žer. Zip. I. 21., 64. 
— 2). Jiři t Ďachnova. Vz Je. H. 1. 2. v. 
544. 

DaehoT, a, m., ves o Naaavrk; samota 
a HoHe; hospoda a Miletina. — Cf. Sdl. 
Hr. I. 218. 

DaehoTiea, e, f. =- doiek. Slov. Sak. 

DachoTý, Dach-. Slov. Ssk., Bern. 

Daehto <= dakdo. Slov. Ssk. 

OaJ, e, m., psi jm. Skd. 

Di^ak, dajako = n(ják. Slov. Aby jich 
(kvetfl) knry d. nepobrabaly. DbS. Sl.pov. 
L 243. A. na nás d. pozabadne. P. Tótb. 
Treoč. M. 82. 

Dsjabosi ^jakti. Slov. Šd., Phid. I. 2. 
& 

Di^Jaký = n^aký. Slov. HVai. BD. II. 
70., SI. ps. 315. 

Di^fttt, dajn, strč., je málo zaraieno. Ob. 
v List. filolog. 1882. 295. 

Dajce, e, m., der Geber. On je daicom 
Tietkých věci. Slov. biliesl. P. Tóth. I. 70. 

Di^eden. Slov. Čo len před d^edBýini 
(Dékodka) desatroiiami (desítiletími) stonal 
T otroctve. Lipa I. 163. 

Da|k, a, m. = Oábtl. Mor. Vz Ďák, Ďicb. 
Brt. U. a05. 

IH^ka, y, f., die Oeberin. Šd. — D. -=> 
dtfka. Slov. Ssk. 

IMkatt =° kcátíi. Slov. Ssk. 

DiJaý. Néni velice d. (skrblik). Mor. 

Dik = n^ak. Slov. 
Ďak, a, m. = dik. Slov. Bern. 
Ďék, a, m. :== éldeh, Oas, žert. Ej divča, 
fflvéa, sto ďikA v tobě, zedral sem boty 
ehodkci k tobé. Si. P. 228. — t., z řec. 
iiáxorof, odtuď čes. iák. Vz S. N. 

Ďaka, y, f. = dika, vdék. Na Slov. Lietaj 
si len, lietaj, keď ti taká d. Lipa 11. 266. 
Ten £aka{ móže dokiarkorvek, až ďaka 
prijde vyiiej vůli kn práci. Pbld. IV. 9. 

Dakadeat. Slov. Vytiahla ta atará atryga 
(▼ojo střapatá Katu z d. (odněknd) z pod 
aediaka. Dbi. SI. pov. IV. 48. 

Dakam = nikam. Aby poSla s nim d. 
Zbr. Báj. 37. — Zátnr. Nápr. 8. 

Dakde •^ nikde. Slov. Sd., Némo. VII. 
34. Konémoje, koně. éo tak rehocete ? aaáaj 
■vjn milá d. ta vidite? SI. sp> 170. 



Dakdo. Ale diovka masi doma éekaf, 
dokud d. prijde. Koll. Zp. I. 214. 

Daked^Si ^^ nikdtjH. D. bedár. Slov. 
Dbí. SI. pov. V. 71. 

Dakedy — n^tidy, hckdy. Ale to aj vel'ká 
Tábosf dakedy zaikodí, Dbí. 81. pov. 1. 438. 
Kričali, vadili sa, ba d. dali sa i do vlasov. 
Ib. I. 48. D. aj steny ni! majú. Slov. Zátnr. 

Dáko = dák. Slov. 

Dakorko => nikoUk. Slov. Sotva ie d. 
guH zatresklo o hrad. SI. let. II. 114. Tak 
preílo d. dni. C. Ct. II. 480. 

Dakorkorszy » nikolikrát. D. zafal. 
Slov. Dbš. SI. pov. I. 327. 

Ďakoreč, i. f., die Dankrede. Slov. Ssk. 
Dákosi = ;a*ít, n^ak. Let. Mt. 8. VII. 
2. 32. 

ĎakoTaei ■= dikovad. Slov. Ssk. 
Ďakovanka, y, f. = dékovaei promluva. 
Slov. PhId. n. 1, 19. 

Ďakovati =» dikovaU. Slov. 

DákoTé. Šf. Strž. I. 43., 511. 

Ďakovnlk, a, m., der Danksager. Slov. 
Ssk. 

ĎakoTBOsf, i, f., die Dankbeflissenheit. 
Slov. Loos. 

Ďakovný, dankbeflissen. Slov. Loos. 
Dakryoctstitig, řec. -sáníttiajfcu slzného. 
Slov. zdrav. 

Dakryolith, a, m. ><- kamének utvořený 
ve vývodu žlaz slzných. Slov. zdrav. 

Dakto. Dbí. SI. pov. lU. 81. 

Daktorý. Němé. Vil. 20. Kedz ja budkem 
tvni mni, chvála panu Bohu, kedz d. inii, 
bod^ zlámal nohu. SI. ps. 814. 

Daktyl epický, kyklioký. List. filolog, 
ra. 121., 129., lij. * 

Daktrlloglyf, a, m., z řec. ■« kameno- 
řetbář. VzS. k 

Daktylloalyiika ěi daktyliografika, y, 
f. = tmini fetati kameny. Vz S. N. 

DaktTliotheka, y, f., řec. = tbtirU ře- 
taných kamenů, gemm. Vz S. N. 

Daktylitis, řec., tánét prstu, Mánehtiee, 
vidlák, iioý vlas, červ. 8. N. 

Daktyloepitrit, n, m. Vz List. filolog, 
m. 125. »' " ' » 

Daktylonosný, fiaíartifioot. Lpř. Slov. 
Vz Datel, 2. 

Daktyloplodný, fiaíainifioot. Lpř. Slov. 
Vz DaUl, 2. 

DaktylotroehcJ, «, m. Dk. f. 298. 

DaktyloTitý, dattelfórmig. Sm. 

Daktylový = datlový. Plk. 

Dakns, n, m. = kůsek, trocha. Slov. Zvalil 
som sa ko vozu, že si d. podriemem. Dbí. 
SI. pov. II. 38. Keď ma d. milujei, na čo 
že ma sužajeí? Koll. Zp. L Í04. 

Dáky = nijaký. Slov. Ona bude jest kn- 
recinu, ty dákn zapareninn. Koll. Zp. I. 316. 
Vyzerala ako dáka vojankyňa. Dbš. si. pov. 
I. 25. Obzerajú sa, diby dáku kolibu nedo- 
páěili. Er. SI. čit. 70. Šiel do hory, že si 
aspoň dáke koríenky vyhPadá. Č. Čt II. 
478. - Chipk. Sp. 84., 81. ep. 33., Lipa L 
181. 

Dál ~ dálka, dalekost. Kká. K si. j. 142., 
Mkl. Etym. 39. V dál se táhnouti ; v d. kra- 

Digitized by^fffOOOlC 



Dál — Dalekopisna. 



jiný bledSti. Mcba. Modrá d. Osy. VI. 594. 
Temni d. Čch. SI. 111. TK města t rovné 
dáli od sebe rozdělil. BO. Město bylo vz dál 
15 mil. Sf. Ml. 117. 

ĎáKa, e, f. <= dálava. Nezměrná ďáPa od 
nebe. Slov. Hol. 7. 

Dalako = daleko. Slov. Ssk. 

Dalata, y, m., os. jm. Pal. Bdh. I. 119. 

Ďalati = dělati. U Světlé. Sá. 

Ďálati se = dátití se? Věil stmiky zase 
roztěkaiú sa na Siřkn a od seba dlilá. Slov. 
Hol. 

Dálava. Do nbofaé Moravy pHiel pohan 
z d-vy. SS. Bs. 93. - 8š. Mr. 36. 

Daíberk. Z D-ka Jan. Tk. IV. 390. 

Dalbůh, boha, m., samota n Jaroměře. 

Dalčice, dle Budějovice, ves u Oulě. Je- 
nikova. Blk. Kfsk. 1296. — D., zaniklá ves 
někde n Loděnice na Mor. D. ol. XI. 266., 
270. 

1. Dále, komp. dáleji, strč. dáleje. Bž. 
25. Jen dále ! (vstapte ; na Mor. řikaji: volno! 
Tě.); Jen tak dál! Us. Dcb. Dále něco po- 
ložiti. Us. ESte sa vás zpj^tat mám, čí ja 
s vámi eStě ďalej bývat mám. SI. sp. 137. 
Již d. ta pře ku právu jiti nemá; A já jsem 
o to nenařikána zn čtvrt léta i dále. NB. 
Té. 9., 83. D. odstúpiti. Alx. V. Bodů zna- 
menie na slunci a na mesieci a dále; Pane, 
nejsem hoden a dál atd. Hus II. 9., 48. 
A protož iim d. ěaká Buoh polepšenie; Zlí 
andělé zavedli lid dálež dálež božim pře- 
puSténim. Št. Rn. i. 8., 19. (119., 201.). 

2. Dále, e, f. » dál, i, f. Veliká jest d. 
mezi námi i vámi ustavena. ZN. Já dále 
světa vim, ale nesmím iti. SS. P. 334. 

Dalebor = Dalibor. D. ol. II. 137., 161. 

Dalece. Když by Jen obyčejem svým d. 
z miery nevycházel. Št. Kn. S. 165. 

Dalečice, dle Badéjovice, Daletachitz, ves 
n Neveklova. 

Daleěín, a, ro., ves n Jimramova na Mor. 

Dalečina, y, f., (^rosser Zwischenraum. 
Slov. Ssk. 

Ďaleiko = daleko. Nevdávejte mne d., 
edem přes malé poleěko. SS. P. 100. 

Dáleěky, polní jm. Brt. 

DaleJ, vz Daleje. 

DaleJe, pl., f. V dalejich, Daley, mlýn 
u Jinonic ; dle Kré. také = prostředni ěást 
údoli sv. Prokopa u Prahy. Ůdoli u Hlubo- 
ěerp nazývalo se v Daleji. Tk. II. 273., III. 
121., IV. 171. 

Dálele = dále. Us. Tě., Bž. 137. 

Dalejský potok v ůdoli sv. Prokopa u 
Prahy. Krč. v Kv. 1886. 574., Stč. Zem. 693., 
Tk. I. 348. 

ĎaieJSek, Ska, m. = dalH iáat. SS., List. 
filoloff. 1886. 218. 

Dalek, vz Daleký. 

Dalekánský, sehr weit. Hlč. 

Dalfko = ne blUko. D. rozeznávati. Lpř. 
Z dalia na to hleďa. Zlínsky. Brt. MáS tak 
d. jako já (jdi si pro to sám). Us. D. s koně 
letě na stranu. Výb. II. 44. — čeho. D. tobo 
(chyba lávky, weit gefehlt). Us. Dch. Kra- 
varka na kravarkn beleká, ač sebe d. jsou 
a jedna drahé sni tytýž nevidí. SS. P. 526. 
— odkud. Kdo d. od ohně, nespali se. Prov. 



Lnžec je hodně d. od Roudnice. Doh. Sem 
od tebe d., ležím ve hrobě hlyboko. SS. F. 
493. Nebyl jsem d. od fojta. NB. Tě. 129. 
— Z daleka. Nikomu nepřiSlo ani z d-ka 
na mysl, abv . . . Sá. MyS ke kočce: Milujme 
se, ale z d-ka. Dch. — Ha d. Půjdu od 
vás, má mamičko, na d. 88. P. 436. — O čase. 
Do té doby jest jeStě d. Osv. 1. 340. — Osiupni. 
D. nejlepší. Lpř. PřiliS d. zajiti. SI. les. 
Kterak d. sjednáta sě s prvým přikázáním ; 
A kterak d. jich neuctíme, tak daleko při- 
kázánie božieho nezachováme. Hus I. 91., 
24. 

Dalekobéhý, fuut^oí^á/ioi;, weitlaufend. 
Lpř. 

Dalekocilný, femhinzielend. Lpř. 

Dalekočinoý, éxáéfyor, weithinwírkend. 
Lpř. 

Dalekohlftdlo, a, n., das Fernglas. Slov. 
Ssk. 

Dalekohládnik, n, m. = dalekohled. Slov. 
Ssk. 

Dalekohl&dný, dalekohl&dý = daleko- 
zraký. Slov. Ssk. 

Dalekohled = nástroj, který podává větši 
a zřetelnější obraz vzdálených předmětů, 
das Perspektiv. Blř. D.: polní, der Feld- 
stecher, čočkový (dioptický), poledníkový, 
Passageinstrument, Mj., Herschelův, Stč. Z. 
25., hollandský, vz EP. II. 169., hvězdářský 
či Keplerův, ib. 169., zemský či obyčejný 
(Rheitův), ib. 170., zrcadeluí, ib. 172.; cu 
jim vidíme? ib. 174.; dějiny d-du, ib. 168. 
Cf. Schd. 1. 126.-127., Krám. Slov. 84, 
MS. 172. 

Dalekohledy, weitsichtig. Sm. 

Dalekohlučný, weíthinbrausend. D. moře. 
Puch. 

DalekohromotHskaě, e, m. [= Zeus), 
der Weithindoniiernde. Holý. 

Dalekochv^ný, weit webend. Rk. 

Dalekochvělý, weitgeweht. »m. 

Dalekokr^jný, nXtáanót = z dalekých 
krajů, daleký. LSk. 

Ďalekom = daleko. Odběhla na ď. Slov. 
DbS. SI. pov. VI. 9. 

Dalekomér, u, m., der Fernmesser. Dcb. 

Dalekomérce, e, m., ÍMUfyot, femhin- 
zielend, -treffeod (dalekočinný, dalekocilný). 
Lpř. 

Dalekomiree, e, m. = daXekomérce. Hol. 

Dalekomlnv, Telepbon, n. = nUwvni 
trouba. Koll. IV. 103. 

Dalekomluvldlo, a, n. =• dalekomluv. 
Slov. Ssk. 

Daleko min vný ústav, das Telephonamt 
Dch. 

Dalekomoený, weithin gewaltig, miichtig. 
Lpř. 

Dalekopis. Purkynř. Jir. Anth. III. 8r>. 
Pornšeni ď-su; posel pří d-su; dopisováni 
d-sem (dalekopisni). J. tr. 

Dalekopisba, y, f , die Telegraphirknnst. 
Slov. Ssk. 

Dalekopisec, sce, m., der Telegraphist. 
Ssk. 

DalekopiHka, y, (., das Telegramm. Sak. 

Dalekopiflua, y, t., das Telegraphen- 
bnrean. Ssk. 



Digitized by 



Google 



Dalekopisný — Dalkovice. 



Dalekopisný. D. úřad, dopisováni (daleko- 
piaem), ředitelstvo, éára, stanice, J. tr., stroj. 
Stč. Zem. 302. 

Dalek osáha jící, weitgreifend. Vz Daleký. 

Dalekosáhlý, weittragend, weitgefaend, 
weitwirkend. Bt. 56. D. smér, úmysl, význam, 
Dcb., výhlídka, Kká., běh oblaků. Mcha 
v Máji 5. v. 29. Cf Daleký. 

DsIekosMŽnosf, vz Dalekosáblosl 

Dslekosainý, vz Dalekosáhlý. 

Dalekoslavný, Ttile*).tiTi:;, weitbinbe- 
lahmt. Vký., Lpř. 

Dalekosloupý, weits&nlig. Šm. 

Dalekoslanl, n., die Sonnenferne. Ssk. 

Dalekosti^Iíi, weltbinschiessend. D. 
Apollon. Kozojány. Vz Dalekostřelný. 

DalekiHStrclný, íxaniffólot, wAithinschies- 
seod. Lpř. 

DalekoSirý, weit and breit. Kodm. 

Dalekoůhelný. D. čočka. Zpr. arch. X. 
81. 

DalekoTÍd, a, m. = dvě skleněné čočky 
u holi připevněné, der Pernaeher. Dch. — 
D., die Femsicht Ssk. 

Dalekovidlo, a, n., úan Teleskop. Ssk. 

DalekoTídný, weithinsebend. Lpř., Lous. 

DalekoTládný.weitherrschend.Kuzmány, 
Lpř. 

Dalekoxcmi, n., das Ferniand. Sm., 
Loos. 

Dalekozraéí, n., die Weitsichtigkeit. Ssk. 

Dalekozraéný = dalekozraký. Sak. 

Oalekozrakosf, hyperemetropia, hype- 
ropia, preabyopia. §chb., Nz. Ik. Vz KP. II. 



157., Slov. adrav., Cs. Ik. VL 67 

DialekazTAký, presbyopisch, hyperopisch. 
Na Ik. D. oko. Hj. Ct. Scbd. I. 129., S. N. 

Dalrkozvéat, a, m. -^ daUkopia, der Te- 1 
Iwnph. J. tr., Loos. D. ohiiový, derř'ecer- 
telegrapb. Lpř. SI. II. 388. 

Dalekozvnéný, weittOnend. Lpř., Dch. 
D. blas. Lpř. 

Daleky, dle Dolany, Dalieken, ves n Be- 
nešova v Badějov. Cř. Blk. Kfsk. 336. 

Daleký mUtem. DalejSi. §t. Kn. i. 43. 
Cl Mkl. Etyni. 39. D. To jest posnd na 
dxiekých cestách, das hat noch seine gnten 
Wege. Dcb. DalSt vyvinováni se véci. SI. 
les. Vykročiti k další chůzi. Vlč. DalSi do- 
praveni věfei, die WeiterbefSrderang. Šp. D. 
boj (a daleka), prostor. Osv. I. 341., V. 836. 
D. kraj, Mcha., země. Výb. II. 40. Kdo mi- 
Inje otce a máteř a ovíem dalejSi přátely 
^ece nei mne, neni mne hoden. Hus I. 441. 
Cim kde dalíf pravda, tim daleji Bnob. Št. 
Kn. é. 157. — čeho. To jesc mne d., abych . . . 
Defa. D. naděje. Sě. II. 98. Cf. Brt. U. S vyd. 
49. 5. — od ěeho. Ché. ť. 65. a. Cf. Brt. 
8. 3. vyd. 49. 5. — D. iasem. Až do dal- 
šího nařízeni. Šp. 

Dalemil, a, m.. vz Dalimil. 

Dalemiaeové. Koll 1. 85., II. 64., Šf. Stž. 
11.623. 

Dalenoviee. dle Budějovice, zaniklá ves 
o Napajedel. Pk. Vz Em. 1883. 437., 1884. 
262., D. Ol. ni. 104., 160. Posnd je tam 
pobí traf: Dalenky. 

Dale^. Json dales = nem^i groie. U Kr. 
Hrad. Kit 



DaleMce, dle Budějovice, ves u Neve- 
klova. Vz S. N., Tk. IV. 330., Blk. Kfsk. 
604.. 883. 

Daletice, dle Budějovice, dvůr u Bicbm- 
burka; zaniklá ves. Arch. lil. 469., Sdl. Ur. 
i I. 82. 

I Dalevice, dle Budějovice, Dallovitz, ves 
u Kosmonos. 

Dálež vz Dále 
I Dali ^ vtdáUnijH. S tolik jest bliii Boha 
neb dali. Št. Kn. 6. 181. 

Daliboho =■ dáli Bůh. V cejto válce, 
jeito již d. minnla. Půh. I. 182. Vz Hdl. 
Obr. 111. Cf. Dalibnoh. 

Dalibohové c Vodic. Sdl. Hr. I. 152. 

Dalibor, a, m., nejvySif sudí. Tk. L 181. 
— D., vz Kozojed. Konojedský oprav v : 
Kozojedský. Cf. Krám. Slov. 84. 

Daliborka, y, f. Dkou se trestali, kteří 
na závasky nepamatovali. Vz Zř. zem. Jir. 
D. 35. D. má své jméno od Dalibora z Ko- 
zojed, který v této věži po jejím obnovení 
prvni uvězněn byl. Vz 8. N., Žer. Záp. I. 
147. 

Dalibuob, vz Daliboho. Trh udělali mezi 
nimi, jeito jim d. hodno věřiti; Kdyby tu 
byli, chtěl by na nich též přestati jich d. 
nehaněje. NB. Tč. 63., 151. 

Dalice, e, f.. os. jm. Pal. Kdb. I. 120. 

Dalida, y, f. Dlouhá d. <= veliká ienská. 
D Nepoměřic. Rě. 

Dalimánek =• dalamátuk. U Litomyi. 
Ktk. 

DallméMce, dle Budějovice, Dalimieřitz, 

ves u Turnova. Cf. Blk. Kfsk. 8u3., 844. 

Dalimil, H, m. D. Meziřický. Dalimilova 
Kronika. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. v. 20., 32., 
33., Jg. H. I. 2. vyd. 544., Sbn. 104., 198 , 
205., 308., 359., Jir. Rnk. 1. 154.. Krám. Slov. 
84.. List. filolog. I. 74., III. 232., V. 183. 

Dálina. — D. = etdálená kr<ýina. Ne- 
odkryté d-ny. Dk. Aesth. 4S3., Prk. Přisp. 
28. 

Dáll&ka, y, f., entferntes Feld Šm. 

Dáliti se ěeho. Rač se toho nedáliti. Smil. 
v. 105. — He ěebo proě. A juž právě na 
tej věci mój úmysl mieni uléci, pro ňuž sě 
viec dálil tebe, ani tobě zjevil sebe. Hr. rk. 
121. — 86 odkud: od hinka. Smil v. 1867. 

Dálka = přímá, nejkratší čára, kterou 
jeden předmět s druhým spojiti lze. D. = 
odlehlosC nějakého předmětu od určitého 
místa měřená cestou, kterou se od jednoho 
ke druhému chodí nebo jezdi. S. N. D. ohniska, 
die Brennweite, zraku, vz KP. II. 184., 157., 
vrhu. ZČ. 1. 117. Neseznal dálky mezi dobrým 
a zlým. BO. D. hvězdy, zraku. Vz Scbd. II. 
215., 128. 

Dálkomér, der Entfernnngsmesser, Diasti- 
meter, Telemeter. Ve vojenství nástroj, jímž 
vzdálenost předmětu, jejž chceme postřelo- 
vati, od místa, kde střelba stoji, měříme. 
S. N. Xr. 365. 

Dálkomérný, die Entfernung messend. 
D. laí. Zpr. arch. X. 80. 

Dálkoměrstri, n., die Longimetrie. Ssk. 

Dalkovice, dle Budějovice, Dalkowitz, 
ves u Vlašimě. Vz 8. N. X. 156., Tk. III. 
35., 43., 44., Sdl. Hr. I. 171. 



Digitized by 



Google 



6 



Dalmatštína 



Duň. 



Dalmatfitina, y, f., die dalnuttísche Spra- 
che. Šd., Pyp. K. 1. 157. 

Dálné, adv., ferne, weit. Dch. 

Dalniček, 6ku, m. V Dalničku (pole ve 
Vsetíně), Vek. 

Dálnochodec, dce, m., der Distansgeher 
(liázkoa, daleko-li v jisté době dojde). Dch. 

Dálaoplavec, vce, m., derDistanzschwim- 
mer. Dcb. 

Dálnostřelný ~ dalekostřeloý. 

DálnotTárnost, i, f. = perspektiva, po- 
hlidka, die Perspektive. tCz. D. malířská. 
NA. I. 143. Vz Perspektiva. 

nklnotvkmý == perspektivní, pohlidečný, 
perspektiviscb. Nz. D. průmět (obraz). Nz. 

DálnovldnÝ, weitbinseheDd. Lpř. 

Dálný. D. končÍDV, Kká., pout, Usv. VI. 
461., kraje, lesy, Mcba.. budoacnosf, Vrch, 
Hyth. I. 217., cizina, Cch. Bg. 57., chrám. 
Hdk. V dálnější fikole dobrodinské se dubře 
vyučuje. Té. 

DáloboJ, e, m. ^ Telemach. Lšk. 

Dálohled, u, m. = dáUkohied. Šm. 

Daloman =■ dalaman. Soi. 

Dálopis = dalekopis. Šm. 

Dalov, a, m., ves u BeneSova v Budějov. 
Tk. II. 431., III. 79. 

Daltiee = Daléice. Blk. Kfsk. 1296. 

Daltonism-us, u, m., vada zrakn, když 
kdo barev nerozeznává Vz S. M., Slov. zdrav. 

Dalvlce, dle Budějovice, Ďalwitz, ves 
v Karlovarsku. Vz S. N. 

Dálý. Pravda dálých věcí (události) bludy 
cizimi se neposkvrňuje. CJB. 287. 

Dáma. Vz S. N., Krám. Slov - D. = 
lehká ženština. Cf. Dámička. Bohdanecký. 

Damadrovice, dle Budějovice, Damadrau, 
ves u Opavy. 

Daman, n, m., hyrax. D. habešský, b. 
abyssinicus, kapský, h. capensis, stromový. 
Holub. 

Damara, y, f. D. ěemá ^ pryskyřice, ro- 
nící se z okožně, das Katzenaugenbarz. Vz 
Bstp. 345., Šfk. 532., SI. les. 

Damaroň, ě, f., dammara, rostl. D. bílá, 
d. alba. Vz Rstp. 1442., Kk. 102., Rose. 102. 

Damarys, u, m., myricariagermanica, die 
Tamariske. Tě., SIb. 556. 

Damaseen, a, m. D. Marek ve 18. stol. 
Jir. Ruk. I. 156., Sbn. 597. 

Damaskování = zvláštní způsob připra- 
vování ocele k výborným zbraním, jaké se 
zhotovovaly v Damašku. Vz S. N. 

Damaskovati, vz Damaskováni. 

Damaskus vykládá se : ,žiezné krve' neb 
,krve nápoj' neb ,oko krve', neb cbtie tomu, 
že tu Ábel, první mučedlník, svá krev vylil. 
Hus III. 85. Vz Damašek, S. N. 

Damaáčanka, y, í.= jablko. Hor. Brt. 

Damašek ■= damast. Ej dívča, divča 
v černém damaškn, neprocházej sa po mém 
salááku; Kupil d-šku zeleného. Sš. P. 2'28., 
692. Cf. Sdl. Hr. II. 167., Krám. Slov. 84. — 
D. = kresba ocele, která se objeví, polejeme-li 
předmět z ocele zhotovený, chlaaný slabou 
kyselinou. Vz Včř. Z. I. 9., KP. IV. 103. — 
B-ky = ostřiiky, klúcki/. Děti si hrají s d-šky. 
U M. Bydž. KSf. — D., Damascbek, ves 
u Richmbnrka. 



Damaskováni, n., vz Damaskováni, Krám. 
Slov. 85. 

Damadkovice, dle Budějovice, osada 
v Krnovsku ve Slez. Pk. 

Dama§ov, a, m., místo v Bměnsku. Tk. 
III. 95. 

Damašský, Damaskus-. Koll. I. 312. D. 
zlato (plišky). Krám. Slov. 85. 

Dambor, a, m. = tambour. Brt P. 56. 

Dambořice, dle Budějovice, Dambořitz, 
městečko v Kyjovskn. PL., S. N. Cf. Da- 
mobořice. 

Damift, ata, n., junger Dammbirsch. Slov. 
Ssk. 

Damčica, e, f., die Dammkuh. Ssk. 

Dameěice, dle Budějovice. Bušek z D-čic. 
Arch. IV. 381. 

Daménice, dle Budějovice, Damienitz, 
ves u Vlašimě. Cf. Blk. Kfak. 341., Sdl. Hr. 
in. 369. Arch. II. 64. 

DameS, mše, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Damétice, dle Budějovice, Damietitz, vea 
u Sušice. 

Damhoř, ves u Zbraalavic. 

Damlan, a, m., os. jm. Šf.^Strž. U. 211. 

Damlee, Damitz, ves u Hor. Krumlova. 
Cf. Blk. Kfsk. 425., 1179. 

Dámiěka, y, f. = lehká ienitina.. Vz 
Dáma. 

Damik, a, m., os. jm. D.<o]. VI. 60'2. 

Dsmikov, a, m , mist. jm. Sdl. lir. II. 
276. 

Damil, a, m , vrch u Tetína. Krč. 

Damin, u, m., látka. A jenom takému 
(budu otviraQ, co pro mne přijedějšestimi 
vranýma, oširovanyma, červeným daminem, 
bilym axaminem pospřikry vaoyma; . Kupil jí 
kordulkn z černého damfau, ^voničknlmu^dala 
pěknů z rozmarýnu. Sš. P. 360., 698. 

Baminěves, vsi, f., Daniowes, ves u Měl- 
níka. Tk. ni. 63. 

Damir, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Damirov. a, m., Damirow, ves u Čáslavě. 
Blk. Kfsk. 690. 

Damiz, u, m. Okraje vniterné oděvu toho 
podSity jsou dumízem a výložky či lemůvky 
stužkami pěkné obtaženy. SS. P. 761. 

Damka, y, f., os. jm. 14. stol. Mns. 1880. 
467. 

Damlati = ŽBÓstati. U Košic. Brnt 

Damlavý = švástayý. U KoSio. Brnt. 

Damle, cěm. Tamling, osada u Jihlavy. 

Damnlee, Damitscb, ves u Kašper. Hor; 
2. = Damice. — Tf. Odp. 288. 

Danmikov, a, m., Tbomigsdorf, ves^u 
UndSkrouna. Blk. Kfsk. 195. 

Damnov, a, m., Damnau, ves u Plané 
v Chebsku. Blk. Kfsk. 605. 

DamoboHee = Dambořice. D. ol. VI. 
522. a j. 

Damohoi* — Damhoř. 

Damokl-es, ea či a, m. Vz S. N. 

Damonrit, n, m., nerost. Bř. N. 158., Krč. 
G. 261. 

Dámský. D. hodinky, sukno. Us. Dch. 

Damyk, a, m., os. jm. 

Daň. Mkl. Etym. 39. V MV. nepravá 
glossa. Pa. O skloňování vz Pdg. 1886. 170. 
(Kvř.). Dům k dani Činžovní předepsaný. 
8t př. kn. 1877. 26. D. činžovní. Ib. str. 



Digitized by 



Google 



Daů — Daný. 



86. D. úhrnkovi, du PaoBcbalirannaysteiii ; 
(L s dobytka, z lesního pozemku. Sp. Daň 
kievní (povinnost vojenskA). Osv. I. 344. 
D. ot zlato. Alx. V. v. 1030. (HP. 25.). Dani 
neplatě. Alx. V. v. 234. (HP. 6.). Knéžsky 
hid pod i iádnú daň nealujie pánóm % priva. 
ét. Kn. 8. 154. 

. Dauia, y, f., ryba okonnovitá, alpheotes. 
Skd. 

Daia, i, f. =^ daU. Slov. Bern. 

Danait, o, m., nerost. Vz Bř. N. 221. 

DaňAk, a, m., dSniscbes Pferd. Sm. 

DáBéan, a, m., lépe: Dán. 

Daftéátko, a, ti. ^ doáée, daňói kůzle, 
poknd nevysadilo Špice. Šp. 

Dančo, a, m. = Daniel. Slov. Dbí. 

Oaniovice, dle Budějovice, DaDtsohowítz, 
ves v Daéicku na Hor. 

Danda, y, m. = Danid. Prk. — D. ^^ 
docfto/. U Rychn., u Kvasin. Brv. — D., y, 
t =- tělesné obcování. U Třebonina. Olv. — 
D., das Fliegelkleid kleiner Kinder. Slov. 
iisk. 

Dandati ^ tlachati. Vz Danda. Brv. 

Dančéka, y, t, vz Daň. 

Danek, nkn, m. = krátký ženský iat. Bdi. 

L Danek. Vz Frč. 381., Scbd. IL 431., 
119., KP. ni 346., Krám. Slov. 85. V MV. 
iqtrsvá glossa. Pa. — D., hájovna u Bělé. 

- D., os. jm. Vz S. N. D. z Kubína, f 1521. 
Jg. H. 1. 2. v. 544., Sbn. 857. 

2. Danek, ňku, m. — malá kopka Hena, 
otavjf,jetde; větii kopka slově kopka, kapa. 
Hrabali seno do daňkň. U N. Bydž., Kr. 
Hrad , Pardab. Kií., Uý., Ibl. U Ronova. Bgl. 

Daněl. Dal. 185., Sbn. 119. 

Danělátko, a, n., vz Daněk, 1. 

Danéle, vz Daněk, 1. 

Danélek, vz Daněk, 1. 

Danělice, vz Daněk, 1. 

Danélka, vz Daněk, 1. 

Danena, y, f., os. jm. Pal. Rdb. I. 120. 

Daneá, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. — 
D. Frant, nar. 1807., děkan v Peruci, spisov. 
Vz S. N., Tt H. 1. 3. v. 186., 200., Šb. D. 
ř. 235. 

Da&hel, a, m., samota u Počátek. — 
D. = Daniel. 

Da&hela, y, £■ = kráva podobná daňkovi 
8 rohy přímými, ale pleskatými. Mor. Kld. 
I. 17., Brt. 

Dáni (položeni) jistoty, der Kantiouserlag ; 
d. do dfla, na vůli, do klatby ; d. správy, 
die BerícbterstattUDg. Sp. Na den sv. JiH 
po dáni tohoto listu, nach der Ausstellung 
dieser Urkunde. ťank. Slibil to ruku dániem. 
NB. Tč. I. 139., 285. Dáváme jim na plat 
svrehnpsaný Ifaótu do tři let od dánie listu 
tohoto pořád zběhlých. List hrad. 1478. — 

— D., die Schenkung. D. mezi živými, die 
Schenkung nnter Lebenden. CJB. 473. Ža- 
loba pro d. O. z D. Item od d. každá osoba 
dá sudímu po kopě. VI. sř. 330. D. pro 
domněni smrti. Vz Darování (dod.). D. nebo 
nadáni duchovni ke kosteluom. Zem. zř. G. 
3., A. 31. D. stotko. Vz Cor. jur. 406. Dání 
z milosti (dar z m.), die Goadengabe. To 
d. chci královým listem ukázati; Poňovadž 
ta věc dotýče se králova d. a takě listu 
králova, to věc páui do Brna odkládají. Půh. 



II. 407., 515. Obohacen dáními mnohými. 
BO. 

Daniček, čka, m. ^ Daniel. Kol. ván. 
168. 

Daniěié Djuro, nar. 1825. v Novém Sadě, 
srbský filolog. Vz Pyp. K. I. 195. 

Daniel, a, m. Vz S. N. Krmil D-le spoře. 
Kat. 2682. — D. ^ samou u Milevska, mlýn 
u J. Hradce. — D. biskup, D. (Milik) a j. 
Vz Tk. I. 604., II. 94., V. 232., S. N., Žer. 
Záp. n. 24., 26. D. Adam. Vz Z Veleslavína. 
D. a Sta Barbara. 1640.— 1698. Vz Jir. Ruk. 
I. 156. 

Danielka, danihelka, y, f. =^ danilka. 
U PHbora. Tč. 

Dauielovský mlýn u Rakovníka. 1545. 

Danik, a, m. » Danko, Daniel. Slov. Dbá. 

Danina, y, f, das tieschenkte. Slov. Ssk. 
— D. = da*. Šm. 

Daniá, e, m., os. jm. Tk. I. 312. — D.'- 
Daniel. Bern. 

1. Dánka, y, f. =- daň. Mor. Brt. D. ro- 
čitá, die jáhrliohe Abgabe. Slov. Rb. 

2. Dánka, y, f., ubyvatelkyně Dánska. 
Koll. I. 108. 

DaAka, y, i., os. jm. Pal. Rdh. TiO. — 
D. ^=^ dančtce. 

Dá&ka, y, i. = da*. Mor. Brt. Mte. 1878. 
31. 

Danko, a, m., vz Danik. 

Daňková Dorota. Vz Blk. Kfsk. 1050. 

DabkoTice, dle Budějovice, Dainkowitz, 
ves u Jimramova. 

Dankovtiký, ého, m. D. Řehoř, jazýko- 
a dějezpytec, nar. v Telči 1784. Vz S. N., 
Jg. H. I. 2. v. 544., List filolog. Vlil. 
268.— 271. 

DaAky, pl., m. -^ kupky sena atd. Vz 
Daněk, 2. 

Dannel, vz Daněk, 1. 

Dannik, a, m.= poplatník, der Bestenerte. 
J. tr. 

DaAo, a, m. == Daniel. Slov. Dbě. 

Dauom. Stará Pivničková na jarmak sa 
strojá, jataj danom tanaj danom, na jarmak 
sa strojá. Sá. P 150. 

Da&ovati ■= daU platiti. Slov. D. a robo- 
tovati. Phld. IV. 151. Občania daňujú. Sldk. 
234. 

Daňový, Steaer-. D. zaostalosti, Steuer- 
reste. Slov. Dbí. Obyč. 77. 

Dánský, dánisch. D. jazyk. Vz S. N. D. 
válka. Blk. Kfsk. 129G. 

Dante, a, m. Vz S. N., Sbn. 279., 282., 
829. 

Daný; -dán, a, o, gegeben. D. veličina, 
číslo, Nz. ; d. podmínky, z daných části troj- 
úhelník sestrojiti ; d. slib. Us. Pdl. V daných 
okolnostech. Osv. 1. 48. D. přímka, NA., 
úhel. Us. Za daných podmínek. ZČ. I. 250. 
D. poměry. Kaizl. 36. — komu. Rada mi 
daná. Žer. List. III. 87. — kam: v zástavu. 
i áp. Les daný pod spravidlo, in den Bann 
erklárt. SI. les. Do zástovy d. Us. Pdl. — 
k čemu: k posluze. Mto. I. — čim. Bod 
průměty daný, ein durch seine Projektion 
gegebenur Punkt. Nz. Když kto na tu moc 
sobě dskami danou odkáže listem . . . Vá. 
Jir. 316. 



Digitized by 



Google 



Danye! — Dařenice. 



Danyel, vz Danek, 1. 

Dapicho, a, n. — kopaly kaučuk. Vz Rst. 
40. 

Dar. Hkl. Etym. 39. D. vztgemný, Gegen- 
geacbenk, Moar., svatební, z milostí, die 
Ijiindengabe, z lásky, posvátnÝ, obétoi, Us. 
Pdl., Lpř., tvůrčí, Dk. Roz. fil. 88., slav- 
nostní, die Festgabe. Us. Dary bobQin u ftí- 
inanů. Vz Vlik. 490. O darech ve sterSi době. 
Vz Sdl. Br. I. 226. Dones to matce v dar. 
Us. Dbv. D. pozbývá ceny, muslme-l! se bo 
doproiovati. Us. Dary zaslepiijů i dobré 
rychtáře. Slov. Té. Ďarové zaslepuji oéi 
soudců. Cor. jar. A. XXXV. Darů bráni 
soudcům se zapovídalo. Cor. jar. 406. Jdi 
8 dary ("jdi, odkaďs přiéel). Us. Urad. 
Ki(. Cvože mi donesie v dary. SI. ps. 54. 
Viz, kterým ji darem daří. Výb. 11.29. Dary 
od nékobo bráti. Dal. 68. Viecko éiní pro 
dary. Kom. Darem byli dáni. BO. D. od 
zlata i od střiebra. Har., Ps. Pro dar ne- 
převracnj práva. Alx.,V. v. 2.51. Aoi se dal 
kterými dary svésti. 8t. Kn. i. 16. Neni-li 
dar darmo dán aneb vzat, dar neni. Uus I. 
412. Dary sú každému lallé, ueb o srdce 
brajú; Najvíc v daroch podvodnosti, dar se 
darmo nedá, každý skrze dary něco jiného 
bledá. Glč. 1. 313., II. .331. Dary vcházejí 
viude bez zazvoněni. Us. Darem dar se vy- 
nucuje. Lpř. Zahradil mu ústa dary. Dary 
jsou éáry, oslepí oéi, jenom ne máry. Slez. 
Té. Náhlý dar ti velků milost získá, neskorý 
d. s nevděčností píská. Mor. Té. — D. boii 
=r> cMéb. BO. Krom božího darn. Us. Aby 
se bužie dárek nezkazil. Us. Hsk. — B. dárek 
bez kvasnic <= hlupák. Brt. — D. = dobré 
od Boha tdařené. Sedmero darů ducha sv. ; 
dar moudrosti, rozuma, rady, sliy, uméní, 
pobožnosti a bázně boží. Mž. 18. Dary 
(v theol.) nadpřirozené, mimopřirozené. Lenz. 
Antbrop. 248., 261. — 2. Dar oprav v dar 
-= tuf. Presl., Ssk. 

Dár, u, m. Ď. křemenný, nerost. Vz Schd. 
II. 33., 264. 

. Darapin, u, m. ^ veliké dělo, Darapin. 
Škd. exc. 

Daraz = nikdy. Slov. Azda sa tá lipka 
eite d. zmladí. Btt. Sp. 23. D. aj za tri dní 
nemalí v dome ani kúska chleba. DbS. SI. 
pov. I. 230. (I, 89.). 

Darazina, y, f. = plevd v obiU, vička, 
ve pšenici kvete modrým, má černá srna 
vétif než koukol. Hor. Brt. 

Dařbože, dvůr a Dnespek. 
^ Dárce. Veselého dárce Bób miluje. ZN. 
Stédrá d. Sv. rak. 282. Aby d. vládnuli na 
obdařeného převedl. CJB. 373. 

Dáriek, ečku, m. == dáreček. Slov. Ssk., 
Bern. 

Darda. Zahynul Řiman pod dardami ger- 
mánských surovcův. Kos 01. 1. 292. — D. =» 
hra v karty. Us. Hý. 

Dardanář, e, m. — kdo dardanariat pro- 
vádí. Sbor. histor. 1886. 153. 

Dardanariat, n, m. = iicU>a, podvod na 
míře a váse; Uchva s obilím provotovaná. 
Kb. 

Dardanelly •=■ čtyři tvree na obou březích 
Hellesponta éi Úžiny dardanellské. Vz S. N. 



Dardář, e, m. = vojín s dardau, pikenýr. 
Ski. IV. 2. — D. = nárnživý hráč dardy. 

Dardov, a, m., misi. jm. v Uhrách. 

Dareba darebovi nesmí plvati do oči. 
IJda. 

Darebáctvo, a, n. ^ 1. darebáctví ; 2. das 
Lnmpenvolk Dch. 

Dareba6iti, il, eni, lumpig leben, ein 
Lump seÍQ. Sd., T£., Dch. 

Darebař^a, y, f., lumpiges Weib. D. da- 
rebná. Us. Sd. 

Darebák, vz Dareba. D. darcbácká. Prk. 
Vz Rod. 

Darebenstvi, darebenstvo, a, n. == dare- 
báctví. D. prováděti. U Olom. Sd., Srn. 

Darebna, y, f., hospoda a Val. Heziříéi 

Darebba, é, f., éásf dědiny Hovězí na 
Vsackii. Vek. 

Darebné. Je mi d. (Spatně). Us. HSk., 
Ktk. 

Darebnl, vz Darebný. 

Darebnice, Darebnitz, ves u Chocně. 

Darebnik. V kartách čím zběhlejii, je 
d. větjl. Mor. Té. Mnohý mudrák vězí 
v chatrném kabátě a velký d. ve stříbře a 
zlatě. Mor. Tě. 

Darebnina, y f., schUcbtes Zeug. Ne- 
kupuj to, je to d. Mor. Šd., Brt D. 20.5. 

Darebnosf <=n«moc, churavosí. Ktk., Neor. 

— D. = daremnosi. 

Darebný. Nechoď k nám přes vrSky, 
doliny, bude ti chodníček darebný. SS. P. 
292. — D. = churavý. Neor. Ten Je na 
zdraví d. 1610. Wtr. Je na zdraví d., ale 
na zuby peven a dušička má s drápky. Osv. 
1884. 990. Su jakýsi d. Brt. Mtc. 1878 31. 

Darec, rce, m. = dárce. Slov, Ssk. 

Darečka. y, f. = dáreček. Rk. 

Darellova tinktura (z rbabarbory a z ma- 
laž:ikého vina; mírné projímadlo). Slov. 
zdrav. 

Daremek, mkn, m. Po d-mku =< nadarmo 
Val. Brt. 

Dareinkovati, t&ndelu. Šm. 

Daremné. Mé srdenko po d. netrap. Si. 
P. 392. NaSa věrna Tubosc vyila na d. SI. 
ps. 161. V z Darebně, Daremný. 

Daremnétl, ěl, ěni ^churaviti. Us. Krjk. 

— D. «- špatným se stávati. 
Darejnniéiti, il, eni, it. faře niente, za- 
háleti, sd. 

Daremniti, il, ěn, ění, vereiteln. Šm. 

Daremný. D. chléb (darmochléb, ničema). 
Bavor. Post. 1. 15. Daremná, daromná láska 
potajomná, daromhějiej nenie jako medzi 
nama. SI. sp. 11. Ale viecko to předsevzetí 
d-né bylo. Vrat. Lidi i sami sebe mrhajíce 
k d-ním útratám připravovali. Zř. mor. 1604. 
Aby lidé k d-nim nákladem nepřicházeli. 
Tov. 50. Ůsilé vaie nebude ďné. ZN. D. véc. 
Bart. 215. 18. D. nákladové. CJB. 297. Ne- 
bývaj d. (frustra) svědek proti blížniemu. 
BO Ti také zlú a daremnú naději jmají, 
ktož. ..; D. řeči. St. Kn. i. 32., 48. D. ne- 
přítel (inanis). 2. wit. 75. 

Dařen, a, m., os. jm. Pal. Rdb. 1. 1.19. 

Daťenee, nce, m., der Bescheokte. Šm. 

Dai>eni, n., das Gedeihen. Slov. Ssk. 

Dařenice, dle Badéjovice, Dařenitz, dvůr 
n Mnichova Hradiite. PL., Blk. Kfsk. 604. 



Digitized by 



Google 



Dařenov — Darobnica. 



D 



Dařenov, «, m., les nx VBaekn. Vek. 

Daiwný ; -m, a, o, benbt. — ífm. Hlavy 
sehopnostini dařené. KB. III. Kláiter do- 
biudinei hojně d. 8dl. Hr. I. 4. 

Dáivti, dtfejn, diřiei ... Cf. PodaHti, 
Liaty filolog. 1884. 69. 

Ďargastý = dargatý. 

Ďargatý bolub, eine graue Taube mit 
daokleu weUenfSrmigen Zuicbeo U Místka. 
Škd. Ď. drozd = krupenat^, brauogefleckt. 
Sleí. Td. Vi ĎargoS. 

Ďargavý = jarabý, hropmatý. Ď. kúra, 
Mva, pes. La. Brt D. 206. Vs Dargatý^. 

DairgoS, e, m. = kropenáč, kropenaU tvife 
(kůi, drozd). Slez. Td. 

DaHlek, Ika, m., ves a Ústi nad Orl. 

DaHtelka, y, f. =. dárkyně. Sm. 

DaHtelnos<, i, f., die Gedeiblicbkeit. Rk., 
Ldos. 

Dařitelný, gedeiblicfa. Rk., Loos. 

DaHti, munerare. Z. wit Athan. 22t>. b. 

— abs. Dař, pán Bdb, miti má! Co dólá 
Ki£i má, ie mne ta nevitá? 88. P. 125. Ué 
ae Uky rád d. (dary dávati) Sv. rnk. 221. 

- koho. Přitele d. neni nic zlébo. Ehr. 218. 
Atti d. slibaji. Žk. 260. — iim koho, se 
párabeio, Mour., dary. Výb. II. 29., Dal. 
ISl. Láskou «e vgecko dHřl. Vrch. Nikoho 
sejmim láakoa d. Osv. V. 759. Nékuho novým 
titnlem d. Faokn. — se Jak. Bravě d-la se 
pníce. Vrch. — kde. ťalma daři se nelépe 
■ezi 19. a 35.° s. í. Oav. VI. 677 Co se 
■a dětech nám daří. Kki. Td. L'úbos( 
v rúbosti sadari. Kyt. 1876. 17. — se komn 
umí. Daj vam Sěesti, míli pani, a( se vam 
na koně daři. Si. P. 740. 

Darias, vz S. N. 

DaHvý, freigebig, splendid. D élovdk. 
Ostrav. Tč. — D. =" co «« daH, ergiebig. 
D. ovoce. Ib. 

Darka, y, f. ^= danyváni. Oienim se, ne- 
vjspim se, přijde na mne vielijaká d., potom 
oesmlm pozdvihovat ibánka. 88. P. 650. — 
D.. os. jm. Pal. Kdh. 120. 

DárkoT, a, m., Uarkan, ves a Fr}'8tátu. 
On není z Dárková, von Gfbersdorf (neřád 
co darige, je skoupý). Us. Šd. 

DirkoT«ti = dárky dávati. Us. Sd. 

DarkoTitky, pl., ves v Halčínsku v prus. 
Slez. Šd. 

DarliT09<, i, f., das Gedeibon. Slov. Ssk. 

DarliTý ~- dařUý. Slov. Ssk. 

bariaala, y, m. ■-= htupák, nemotora, ne- 
hka, tuUpán. Sles. Šd., Brt. D. 205. 

Darmek, remka, m. •= daremek. Rk. 

Danno = darem, gratis. M kl. Etym. 39. 
2. wit. 34. 7. a j. Za d. smr(. C. M. 49. 
Koapil-li věci zlodějské nevěda o tom, proto 
to z. vrátiti iDiisl. Zř. F. I. U. III. Bude 
povinen d. icn to navrátiti. Ib. X. XIV. — 
D. = htt užitku, frnstra. Ž. wlt. 38. 7. D. 
M tázal, Us. Pdl., se ohližel, Šml., čekal, 
Vreb., utrácel, milovala. Št. Ko. 8. 108., 43. 
D. dělaf, d. Mat. Us. Msk. D. do nás (k nám) 
ebodii. SI. ps. i. 197. Aby svého chleba 
nsjedli d. Št. Kn. i. 172. D. proti vodě 
phtttí. Pk. 

Dtrmober, a, m., der alles omsonst baben 
wítf. Ssk. 



Darmobit, a, m., dor Ungezogeue. Šm. 

Darmod^, e, m., der Umsonstgebvr. Slov. 
Ssk. 

Dariiv>di01^*< J) fi <)'Q Umsonstgeberín. 
Ssk. 

Dannoehléb. Nepaměti do propasti klesne 
pustý d. C Cf Daremný. 

Darmoehlnb, a, m., der Prablhans. ňta. 

Darmochlnbnosf, i, f., die Prahlerei. 
Šm. 

DarmochTal, a, m. = darmoeMub. Sm. 

Darmok, emka, m., Bagatelle, f. Slov. 
Ssk. 

Darmoleb, a, m., der Pauienzer. Šm. 

Darmolez, a, m. = kdo nékam darmo 
(frostra) lal, kdo dav se svésti na strom 
pro ptáky vylezl a ničeho nenalezl. Vybral 
d zy. (Js. u Kr. Hrad. K8L 

Darmomlavný, scbwatzbaft. Sm. 

Darmopych, a, m. D. Jan. Tk. V. 71. 

Darmopydek, ika, m., ein verdienstloser 
Stolzer. Sm. 

Darmoreé, a, m. — darmotkich. Slov. 
Bern. 

Darmosed, a, m., leerer Figurant Sm. 

DarmostoJ, e, m., ein mOssig Stvhender. 
Sm. 

Darmostrav, u, m., Konvikt. Sm. 
. Darmosvad, a, m., der ZanksUcbtige. 
Sm. 

Darmosvár, a, m. — darmosvad. Šm. 

Darmošlap, a, m., der Pflastertreter. Cf. 
Ntr. VI. 200. 

Darmota, y, f., bumelia, die Bumelie, 
rostl. D. kustovnicová, b. lyciotdes. Vz Rstp. 
1016. 

Darmotrat, a, m., officiperda, unntttzer 
Brodesser. Té. exe. Vz násl. 

Darmotratee, e, m. -• darmotratec. Rk. 

Darmotratěe, tce, m. ^ darmotratnik. 
Ssk. 

Darmotratnik, a, m., der Verschwender. 
Ssk. 

Darmotrataosf, i, f., die Verschwendung. 
Kk. 

Darmotratný '^ marnotratný. D. člověk. 
Mor. Tč. 

Ďarmoty, dle Dolany, ves v rábské sto- 
lici. Koll. II. 232. Rodiitě Dobrovského. Ib. 
I. 161. 

DarmoTis, o, m. == ku$ haleny, který 
jaksi darmo na zádech visi, ein Uintertbeil 
des Kittels. Loos, Plk. 

DarmoTský « darmober. Slov. Ssk. , 

Darmozaen, a, m. ^ darmoirout. Sm. 

Darmožráé, e, m. = darmoirout. Koll. 
IV. 152. 

Darniožroatský, dcm nnuaizcn Fresser 
eigen. Šm. 

Darmožrontstvi, n., nnntttze Fressucht. 
Šm. 

Darmyál, Dannsohlag, ves v Plzeňsku. 
Blk. Kfsk. 359. 

Darober. Koll. IV. 162., Vký. 

Daroberee, e, f. = darober. Ssk. 

Daroberee, rce, m. = darober. Slov. Ssk. 

Darobné => darebné. Slov. Ssk. 

Darobnlea, e, f. = dard>nice. Slov. .Ssk., 
Loos. 



Digitized by 



Google 



10 



Daroboik — Ďásno. 



Darobník, s, m. ^^ darebnik. Slov. Ssk., 
Looa. 

Darobníkovaf — «<iAá{«t«. Slov. Ssk. 

Darobnost, i, f. = dartbnoat. Slov. Ssk. 

Darobný = darébný. Slov. Ssk., Loos. 

Darobral, a, m. =■ darobar. Slov. Ssk. 

Darobrálek, Ika, m. =• darober. 

Darodávee, e, f., der (rescheDkgeber. Sm., 
Loos. 

Darolibec, bce, m., der Geschenklieb- 
haber. Šm. 

. Darolibost, i, f., die Gesohenkliebhaberei. 
Šm. 

Darom = darem, darmo. Slov. Ssk. 

Daromil, a, m., (pdáSoif/ot. Lpi. 

Daromnice = daremnice. — D. Rád by 
na d-ci žil (aby mu jiný za darmo sloužil;. 
Slov. Zátar. 

Daromnik — daremnik. Slov. Ssk. 

Daromnikovaf = zaháleti. Po horách 
d. Slov. Klčk. V. 117. 

Daromnlf, 11, ěni, faulenxen. Slov. Ssk. 

Daromný = daremný. Slov. SI. p. 149. 
D. chlapčisko. Ut. SI. ml. 200. 

Daronosec, sce, m., der Geschenkbringer. 
Rk. 

Daronosič, e, m. — daronosec. Rk. 

Daronosuosf, i, f., die Eintraglichkeit 
der Gescbenke. 

Daronoi, e, m. = daronosec. Rk- 

Darousy — vlákna. Vký. 

Darov, a, m., ves. Arch. V. 573. On je 
dnes z D-va (Stédrý). Dch. 

Darova, y, f., ves u Rokycan. 

Darovací listina. Smb. S. I. 353., Loos. 

Darováufk, vz Otrhánek. 

Darováni. D. pro domnění smrti, Scheii- 
kang auf den Todesfall. CJB. 373. Cf. S. N. 

Darovati. — co. Co darováno, tim ne- 
baď pohrdáno, einem geschenkten Ganl 
sohau nicht ins Haul. Dch. Lidé toho cbváli, 
kd() daruje. Sb. uč. — koho, «o. Přišers 
k nám chudičkým, aby nás daroval. Kane. 
A cuž (což) vy tež daruječe, vy pani hospo- 
dyň? SS. P. 75». Buoh chce, aby každý 
dělal podlé toho, jakž jest kuho daroval. 
Št. Kn. i. 31. Jestliby nás kdo d-val, najdef 
se, kdo by to schoval. Db. 77. — co komu. 
Co chceS komu d., to mu nesmis dva rázy 
slibovat. Ostrav. Tč. — «im. Žur. 333. Da- 
roval je drahými čubami. V. Kteréž, je Bóh 
d-val velikým smyslem a rozumem. St. Kn. 
i. 143. (183., 186.). On k sobě obrácenému 
hřiechy odpúštie, ctnostmi daruje, v dobrém 
potvrzuje. Has II. 348. Když své služebníky 
nnými milostmi daruje, ťaukn. — jak. 
Pyšné jeho d-val. GB. D. néoo z úcty. SI. 
les. — za koho. D. dcery za muže. Lpř. 
Děj. L 19. — kdy kde. Daruj radii příteli 
v nesnázi, sic ho ztratíš i s peiiázy. Slov. 
Tč. Také královnu odpoledne v ohráma bo- 
žiem mnohými dary daroval. Hus IIL .5. 

Darovce, pl., míst. jm. v Uhrách. Šd. 

Daroviivosf, i, f., die Gemgeberei. Slov. 
Ssk. 

Darovéivý, gerngebend. Slov. Ssk. 

Darovec, vce, m. = hrubá houni z drsné 
látky. Exc. 

Darovec = pHoara, tápeka, kotelní ká- 
men, tophuB lebetinns. Hrm. 41., SI. les. 



Darovitosf, i, f., das Gegebensein. Ssk. 

DaroTlzna, y, f. = dar. Lpř. 

Darovnice, e, f. = dárkyni. Šm. 

Ďářsko, a, n. = Ždársko. Us. Holk. 

Darunék, ňko, m. => dar. Mor. Brt D. 
U Opavy. Kli. 

Darwin, a, m. D. Charles, angl. přírodo - 
zpytec. Darwinovo učeni. Vz KP. L 10., 
S. N. (také X. 1. 158.), Šrc. 9., 227., 344., 
403., Stč. Zem. 870. 

Daryba, y, m. — daréba. Ostrav. Tč. 

Daryber, a, m., der Geschenknebmer. 
Rk., Loos. 

Ďas. Hkl. Etym. 45. V HV. nepravá 

flossa. Pa. Vem té ď.! U ďasa! U všech 
ksú! Zum Henker! Mour. VčilejSi časy 
patří do dasa. Ostrav. Tč. Do ďáska! Ký 
ďásek tu byl? Ostrav. Tč. Už je má krása 
u ďasa, nechodí k nám žádná chasa; A šak 
té k nám, synečka, černí ďasi nosí. Si. P. 
167., 289. (321.). — D. mořský, ryba, lo- 
phius piscatorius; nosatý. malthe nasuta, 
ryba. Vz Frč. 297., 298., Schd. U. 501. 

Dasienaý = daskový. Slov. Ssk. 

Dasčička, y, f. = deitička. Slov. Ssk. 

Ďasec, sce, m., der Kobaltkiess. Ď. kyzo- 
tvárný, der Glanzkobalt ; usmisténný, oktaé- 
driscber K. o. Speiskobalt. Nz. 

Ďásek, vz Das. 

Ďás«l, vz Ďas. Sá. 

Ďáselný. Ď. radost, Sá., Erinnys. Lšk. 

Ďáselstvi, n. — čertovina, rozpustilost. 
Ď. v něm sedí. U Polic. Sn. 

Dáseň. Mkl. Etym. 43. V MV. nepravá 
glossa. Pa. Vz Diano, Jásno. Dásně — blána 
slizna, která pokrývá ony části obou čelisti, 
ve kterých vězí zuby. S. N. XL 367. Ct. 
Sluv. zdrav. Krvácení dásni. Us. — Št Kn. 
i. 46.. Ž. wit. 68. 4., 21. 6., 136. 5. a i., 
Sal. 238. Dásna (pl. == dásněj ho bolí. Us. 
někdy a Klatov. BPk. — D. kola, der 
Buckel. SI. les. 

Ďasiiina, dle Km. neslýcháno. 

Ďasičitec, dle Km. neslýcháno. 

Ďasikový = kobaltový. Ď. zeleň, Kobalt- 
grQn, modř, Kobaltblau, n. Nz. 

Dasisko, a, n. = veliká střecha, ein 
grosses Dacb. Slov. Bern. 

Daska = deska. Slov. Němc. IV^. 426. 

Daskabat, a, m., ves u Olom. 

Daskár, a, m., der Brettschneíder. Vz 
Daska. Slov. Ssk. 

Daskovati, mít Brettern verschlageu. 
Slov. Ssk. 

Ďáskovati komu •= ctasú, dásků komu 
nadávati. Ostrav. Tč. 

Daskový = deskový, prkenný, Brett-, 
brettern. Slov. Ssk. 

Ďáslení, n. = kleni. Ebr. — Ď. = potvora. 
Mor. Knrz. 

Ďáslík, vz Das. 

Dásně, vz Dáseň. 

Dasnice =■ DeSnice, dle Budějovice, Dass- 
nitz, ves v Chebsku. Blk. Kfsk. 635. 

Dásniíka, vz Dáseň. 

ĎásBO, a, n., dosno <= dáseň. Na Ostrav. 
Tč. Také na Slov. Loos. 



Digitized by 



Google 



Dasoy — Dáti. 



11 



Dasny. KronfeUern, ves v Baddiovaka. 
Cf. Blk. Kfiik. 7., 350., 351.. 8dl. Hr. III. 
»l 

Dasol, sU, m. = ďu. Slov. Ssk. 

Dastleh, a, m. D. Jos . Dr., prof. a spia., 
18M.-1870. V« S. N., Tt H. 1. 3. v. 176., 
187.. 194^ Šb. D. ř. 235. 

Dftsymetr, a, m. = monometr, vžducho- 
ttér.hmstotmir = dvoanunenné viiky a dutou 
kouli Ok jedDom konei, která udržiye rovno- 
váha nepatmému sávaii na druhém konci; 
Hdne-U vzduch, koale klesá, pakli houstne, 
báné vystupuje. Vz KP. VI. 58., ZC. I. 400., 
& K. V. 92.. Mj. 126., S. N. 

Dasypodi-ns. a, m., také Datypus Vád., 
ées. učenec 11. pol. 16. stol. Vz 8. N., Jg. 
E L 2. T. 544.. Jir. Buk. I. 156. 

Dáiď — déU. Slov. Ssk. 

DiAdik, u, m. ^^ deitik. Slov. Ssk. 

Dá&diti, il, éni, reg;nen. Slov. Ssk. 

DáAdiTý = deUivý. Slov. Ssk. 

Dáidni == deítni. Slov. Ssk. 

DáMnik, a, m. = deitnik. Slov. Ssk. 

DáMnlkár, a, m. == deitnikár. Slov. Ssk. 

DáiďoTiea, e, t = dolová voda. Slov. 
iiik. 

Dá&doviiin, y, f. =■ déúUhviea. Slov. Ssk. 

DáftdOTý =- deitový. Slov. Ssk. 

Da&ek, ika, m. = Damian. 

Daiiee, dle Budéjovioe, Dascbits. město 
v Pardabskn. Vz S. N., Sdl. Hr. I. 37., 39., 
41.. 64.-65. 

Da»l««i s Barchova. Sdl. Hr. II. 12., 70., 
71., rV. 309.. 312. 

DáJtok, iku, m. = doitk. Slov. Ssk. 

Dáif » dáid. Slov. Bern. 

DaSténik, u. m. » plC z desek (prken) 
aloiená. Slov. Némc. IV. 452. 

DaíTiee = Taíovice, Taachowitz, ves 
v Chebsku. Blk. Kfsk. 1138. 

Dat, i, £. •= datina, eine Portion (u voj- 
ska). Šd. 

Dáte statistická, nová, určitá, pravdivá, 
Kř. Stát., historická, biografická. Us. Pdl. 

Dstboh, Bohdat, a, m., Theodor. Krám. 
Slov., bm 

2. Datel. Datle marokáoské, alexandrij- 
ské. Vek. Cf. Rstu. 1616., Kk. 120.. Sbtk. 
BsU. 334.-335., Krám. Slov. 85., Mllr. 78. 

3. Datel, na Zlínsku gáJcomik. Brt. Vz 
Sre. 58., 69. Datlidek (ionpálek obecný), cer- 
thia familiarís, der Rindeukleber; stnikapoun 
(stmki4>Ad)2 picus mino^ der Grasspecbt; 
d. ienf, picus martius, der Schwarzspecbt ; 
d. zlatý, picus aurmtus, der Goldspecbt; d. 
velikj^, p. maior, der grosse Buntspecbt; d. 
■oalý, p. medius, der mittlere Buntspeeht; 
datel bélohřbetý, p. leuconotas, der weiss- 
rSeklge Buntspeeht, SI. les.; d. stromový, 
dryocopos; d. kniieci ii slonozobce, picus 
principalia; sojčí, melanerpes; červenonlavý, 
p. erythrocephalns; d. sDéraé, p. formici- 
voras; mouřenínský či numidský, p. numi- 
dinu; d. řecký; d. kukačkový, colaptes; 
d. zlatý, colaptes auratus; d. mědénÝ či 
aexicky, colaptes mexicanus; d. polní c. 
eicpestris; d. třiprstý, picoides tridactylns; 
d. nejmenn, picuminus minutus. Brm. II. 
493, 499., M, 505., 507., 522., 532., 5a3.. 
537., 540., 641, 644. (517.). CL Frč. 360., 



Schd. II. 453., S. N., Krám. Slov. 85. Drbe 
do tobu jako d. (dělá pomalu). Brt. D. dřevo 
razi. lám nos sobě kúi ; D. \vízobci.zábubu 
nachází. Lpř. Datlovi svfij nos nepřekáži. 
B2. 

Datel, e, m. ■=- jetel. Dolina, dolina, na 
dolině ď., ked musím zanechat 'frajerku pre 

i mater. SI. sp. 169. StratiU som ju (barvu) 
ičera v bájičkn, keď som kosila dktel — 

! trávičku. 81. ps. 29. 

Ďatéla, y, f., scheckige Kub. Hor. Kld. 

Ďatelina, datelinka, y, f. ='jetelina. Vz 
Datel. Hor. a slov. Brt P. 89., Hdž. Šlb. 7. 
Kormidlo tvoři listok ďatelinky. Vaj. Ttr. 
H. 103. Ta ja pějdem do vaěbo včelins, 
jest tam pěkná drobná dstelina. SI. sp. 8. 
Ach vek mladý skoro minie, jako květ na 
ďatelittě. Koll. Zp. I. 69. Mám já lučku 
v iirokej dolině, na n^ tráva, dátelina nikdy 
nezahyne. A ta tráva d!ktelinka hustá, keu 
ju ívarný iuhiý kosi, len sa mu tak iústa; 
Hám ja kosu vvkovanů dobrá, ona kosí, 
lebo musí, datelinku drobná. Sb. si. ps. 
IL 1. 7., SI. sp. 41. Já ti budem datelinku 
kosit, ty ji budei domov kravám nosit. SI. 
sp. 8. 

Datelinisko, a, n. <^ ipainá datelina. 
Ssk. 

ĎatellnUté, ě, n. <- jetaUti. Ssk. 

Datelinka, y, f. => dáteiina. Ssk. 

ĎatellStč '=jeteliiti. Slov. Bern. 

Datelka, y, f., die Geberin. Bern. 

Datelnfk, a, m., der Harzklee. Ssk. 

Ďatelný ^jetelný, Klee-. Materina důika 
a ďnou trávou dýchajA naň moc voiiavů. 
Sldk. 13. 

Datel o v, a, m., Todlau, ves u Nýrská. 

datelový >- ietelooý. Bern. 

DathoUt, n, m., nerost. Vz 8«hd. II. 41. 

1. Dáti. Mkl. Etym. 39. O časování vs 
Gb. Hl. 115., 133., Gb. v Listech filolog. 
1879. 58. a 69., 220., 230., 1888. 112., 1886. 
299,-301., Bí. 204.-205. Na Zlínsku 3. pl. 
dajů, přech. di^*- Brt. O časováni na Dolní 
Bečvě vz Listy filolog. 1885. 261. Cf. Prk. 
Přisp. 15. — abs. Má dátí - Dal » Soli — 
Haben, v účetnictví. Skř., Dob. Ber, dokud 
se dává. Dch. — eo. D. zprávu o něčem, 
své dobré zdáni, navedeni n. naučeni k ně- 
čemu, kvitancí, výnos, SI. lee.,, výpověď, 
směnku v čas veltrbn splatnou, tip. Kobyla 
dala letos pěkné hříbě. Us. Hsk. Sedm dětí 
vychovat, to něco dá (starostí), Us. Vk.. 
otázka, odpověď, znamení, karty (míchati 
a rozdávati), příčinu k něčemu. Us. D. a 
položití 2000 kop v Kladitě. Dsky. D. pro- 
dleni, CJB. 426., povoleni k něčemu. Zř. 
F. I. A. XXXIX. Pasáka d. (koupaje se do 
vody ae pohroužiti). U Kr. Hrad. Kif. Sily 
ty dají výslednici. Us. Pdl. Kedz ja ho dala, 
co komu do toho? SI. ps. 84. Kdeže som 
ja bola, keď dary dávali?; Boie muoj z vy- 
sokého neba, keď si dal zuby, daj že mi 
i chleba. Zpěv. I. 271., 283. Búh dal zuby, 
BAh dá i chleba. Mudr. 4. PKklad něčeho 
d. Lpř. D.(,L 92. H Příležitost k něčemu d. 
Lpř. Vůli dáU. Si.' P. 23. £ž bych Němců 
věnec dala, radši bych ho porubala ; Ja po- 



Digitized by 



Google 



12 



Dáti. 



jedu na vojou, to dal (dá-li) Bflh, v sobota. 
8i. P. 30á., 368. O. protipáru, Cootredampf 
^beo. Smr. 126. Co rozum nedává, i«s 
přináéi. Jebož Baoh nedHJ, was Qott ver- 
bate. PAb. I. 355. Zbav nás soiutka, dHJ 
radoati; Dar ducha sv. dáti; Daj sv. po- 
liáiiie, bfiechóm odpnSlěnie a nebeskú ra- 
dost; d. radu. Výb. li. 24, 25, 28., 41. atd. 
Nékto nic nedada cbudému jest milosrd- 
néjii než drub^, mnobo dada. Hus II. 268. 
By mi bylo život d.;jrrůba blas dá; Dřevo 
dává ovoce, užitek. St. Kn. ě. 16., 23 , 33., 
71. — (co, se) komu. To sem si dal, da 
bil) ich aufgesessen; To'8 tomu dal; Ty 
touiu dáš (málo uděláS, zmúžei, snii a p.)!; 
Já se mn nedal. Us Dcb. Dáti komu co 
proto. Uti. Zkr. Dáváě-li tomu (přisvědiu- 
jeá-ii toiuu}V; lam ran to dlouho nedá (ne- 
vydrží tam dlouho). Kos. 01. I. 30., 183. 
Ten si dal (o opilci). Us. Sn. Dáti něieiau 
(nékomu) smér néjaký, dobrou noc, pohor- 
šeni, orázku, jinou podobu nebo tvářnost, 
svoUodu, právo k néčemu, véřitelilm jistotu, 
Us., Pdl., 8. les., slib, si smrt, sv^m citům 
ton, Osv. V. 75a., 37»., VI. 941., výhost 
zááii, Mour., TezdejAi chléb, Mž. 4., Ibůtn, 
Šp., erby, Zř. F. 1. A. XXllI., řiii novou 
ústavu, nové zHzeni, synovi ženu, Lpř., 
milost, vysvdtleiii, Hrtii., náraz, ZČ. 1. 269., 
lidu obživa, Dk., správu, poslu peníze, vinu, 
NU TC. 54., 11/., 149., mnobo ran, St. ski. 
67. (ed. 1823.), pokoj dušem v iieoi, krá- 
iovsivi (nebeské;, véCué spasení, Výb. II. 
14., 17., 26. (14., 23., 33 , 44), moc všeho 
téleseostvi, vládu, véčný život, EUlom., od- 
platu, moc, dobry přiklad, radu, chudým 
almužnu. Št. Ku. é. 12 , 17., 32., 87., 106. 
D. komu své slovo, germ. m.: zaručiti se, 
zavázati se nékoinu svým slovem. Brt. S. 
3. vyd. 68. Dobře ueaal Búh svini robv a 
býkovi rozum (zlému mnoho). Val. Vek. 
Dřivé se mu dal, ale nyni až nic. Us. Vk. 
Budeš-li to pořád řikaf, dá tomu (uvéří 
tomu). Us. Vk. Ale vraviá, že mu ju ne- 
dadia. SI. sp. 80. Pojeď, dcerko, pojeď 
domů, di>la sem té, uevím komu; Dej maé, 
Bože, dej iBufi, co mné minií dáti, jenom 
mi nedávej, k čema nemám chuti ; Když na 
koňa sedala, všeckym ruček dávala (lonéic 
se). 8š. P. 134., 420., 107. Šuhaj černooký, 
necboj pod obloky, obločke {a zradiá, diev6a 
ti nedadiá. Koll. Zp. 1. 187. Bůh mu dej 
lehké odpočinuti a Sfastné z mrtvých vstáni. 
ái. Dával (= nadával) mu zrádce, NB. Tč. 
238., klamy (klamařů), skurvysyny, ib. 243., 
254., blázny, St. ski. V. 116., kacéře. Pč. 
30. Jidlu moc nedá (málo sni); Nikdy mu 
zlého slova nedal; Jak dáte tom chlapcovi 
(jaké jméno). Brt. D. 201., 206. Jak je ti 
(jak se jmenuješ)? Jak mi dali, tak mi je. 
Na Zlinsku. Brt. D. 206. Dlouho na psaní 
odpovédi jsem nedal. Žer. L. Ilf. 25. Dáti 
týl nepříteli (utíkati). Brt. Dávajíce mu vinu 
pro néjake spisy. Brt. 25V. 8. Když žalnjú, 
že mu dal kurvy syn. Kn. rož. 134. Dal 
mu zemský úřad, zprávu, Zř. F. I. A. VI., 
S. XIX., sirotkům léM. Ib. K. XXVUI. D. 
komu lež =• praviti, že lže, Kn. rož. či. 37. 
N'umě sobě d. rady. Alx. Dal mu na ten 
dluh 200 hř. gr. Půh. I. 265. Buob muoj 



přikázal vše prodadůc chudým dáti; Protož 
což jmáš, to mně dadAc jdiž pryč. Pass. 
14. stol. Nemoc má tomu nedala (nedovolila). 
Jel. Enc. m. XI. Slámy vám dáno nebude. 
BO. Žernovy samy nejedí a lidera mouku 
dávají. Mudr. 55. Aniž by mohl dělati čl<>- 
vék, by( to Bohem jemu nebylo dáno. bt. 
Kn. š. 54. — co, koho zač, za koho. 
Nože, mamko, nože už, či ma skoro dáš za 
muž V 81. spv. V. 185. D. zboži za jistou 
cenu. 8p. DaPs mi to za dary. Brt. D. 
Dievča, dievča, biely květ, nedal bych fa 
za ten svět. Si. ps. 49. Dali sče mě za u- 
kébo, neni boden psa dobrého. SS. P. 468. 
Za toho už nic nedám (umře). Us. Tkč. Za 
hádanku (hádankou) něco d. Lpř. Levou 
ruku dal těžké hlavě za polštář. Vrch. Když 
druhá pře sejde, že je již dáno za právo. 
Ku. rož. 87. Jedné straně za právo d. Zř. 
P. L J. VI. Což se za půhon do toho kraje 
dává. Ib. Č. XXX. Mne tobě za syna dal. 
Výb. 11. 31. Dávajů ma za masiara. Koll. 
1. 63. Jestliže Za mne dáte groš, dám vám 
za sé dva. NB. Tč. 28. Uosel zaú ty pe- 
níze d. Ib. 190. Ual zaň v Kroměříži pět 
hř. Púb. L 127. Dal jsem zaň v židech a 
křesfaoech. Půh. 1. 286. Dám za svů duši 
v knězi modlitvu a ve mši svého zbožie 
třetinu. Výb. 1. '^50. Dal jemu svů dceř za 
manželku, za hospodyni (nsorem). BO. Bycht 
za to mél hrdlo dáti. Výb. 11. 39. A( ji 
Buob ráčí milostiv býti a dá se ji za od- 

řlatu. Št. Ku. 8. 43. Sám se ráčil za ny d. 
b. 185. — od 6eho. Synáčka můj milý, 
než to od (— za) tebja dám, radši fa tam 
nechám. Sš. P 328. Má dáti od zatykače 
38 gr. českých. Zř. F. I. C. XXX Dal ji to 
od chovánití dítěte. NB. Tč. 63. — (se 
s kým) do čeho, do koho. D. sj do zpěvu, 
do vysvětlováni něčeho, do smíchu, do pi'0- 
šeni, do jídla, do hovora, do útěku, s ně- 
kým do tance, do běhu, do lkáni, do vál- 
čeni, do vyjednávání, do řeči. Us. Pili., 
Dch., Hrts., Lpř., §ml., Osv. I. 380., 8á., 
Hněvk. Dali se do sebe. Tč., Lpř. Kdyz 
se nadutý nevědomec do mne dává. Dch. 
Dal se mi syneček do nemoci. Sš. P. č. 86. 
D. so do noh (utéci). Us. 8d. Dal se do 
Ipláče. Brt. 8. 3. vyd. 79. A zlý přiklad dá 
I do sebe. Št. Kn. S. 43. — komu éeho. 
i Dáti si v hostinci kávy. Us. Mour. Dajie, 
I kmotře, vina, rosy. Zpěv. I. 265., 296. Dej 
nám vody; Dej, Bože, deštička, tichého 
Ivétřička. Sš. P. 3., 327. — Fotn. 1. (íeni- 
tivem předmětným na slovesech závislým 
vyjadřuje se 4. předmět dělitelný, z něhož 
se nějaká neurčitá čásf odnímá, nebo který 
se po částech způsobuje nebo přimnožuje — 
gt. celkový. Brt. S. 3. vyd. 44. — Porn. 2. 
D. s gt. i $ akk. = nadávati. Terf každý 
písař dá nám chlapů ba chámů. U Domžl. 
Jrsk. Kterak jest jí dával kurvy nešlechetné. 
NB. Tč. 170. Dal mu kurvy syn. Kn. rož. 
72. — co, koho, se veé. Dáti se v něčí 
ochranu, v závod, Lpř., něco v sázku, sukně 
I v záhyb, se v pohyb, pochod, Us. Pdl., se 
■v loupeženi, Bdk., v křik, Kká., živo* svůj 
'nékc.mu v oběť. Vrch., život ve hru, Posp., 
se v něčí ruce, Výb. II. 4., Mž. 1.5., v něčí 
podruzi, Smb. S. U. 254., se s nékým v po- 



Digitized by 



Google 



Dáti. 



13 



rtda, Čcb. Ba. 60.; d. v odvet, erwiedern, 
Kos., ae znovn v mluveni, Žer. I. 19., se 
v smlonváni, Přel 5., v počítání. Kom. Lab. 
43., se koma v podezfenf, néco někomu 
v loupež, Har. II. 68.. 261., se v bludy, 
Beé., v baěv. BN., někoho v učeoi. Kat. 
97. Prales dal nám v nocleh stiny své ; Tlum 
ptáků dal se T let Vrch. Nehleďte vy na 
mů mladost, dajte vy mne chlapcům v ra- 
dost. Sé. P. 706. Bože, je$to's nám dal v ólo- 
Těčeostvie syna svéhu; Krimář krade ne- 
dávné v pravú mieru svého pitie Výb. II. 
23., 1. 257. Nenalezl se žádný, aby se v to 
dáti chtél. Čr. V takové věci se nedával. 
BN. Se vSemi v jednáni sii se nedali. 1532. 
Dal se v obět na každý den na oltáfi. Št. 
Kn. S. 188. Dán si nám v naši moc. Pass. 
14. stol. Kdo se t postranné zápisy a pun- 
továni dává, ten aby hrdlo ztratil; Puva- 
leči máji býti dáni v moc toho, kdož . . . 
ti. F. 1. A. Vlil., U. Vil. Kverci nechtěli 
u dáti v panování hor. Nar. o hor. a k. — 
iim: znamení troubou, houkáním, Us., ně- 
komu sekeru. NB. Tč. 106. Neprozřetelnustí 
•TOU dali jim příležitost. Lpř. Tim mu dali 
k torna pHěiuu. Šmb. Dá nám jich Bůh 
tizrakem? Vlč. Kychlos/ v pohybu dána 
(wdilem dráhy a ěasu. ZC. I. 277. D. ně- ' 
(«mu otočenim jinou polohu, lij. 119. D. ' 
k nééemn něčím podnět. Osv. I. 161. Budy, 
jež soařailnicemi svými dány jsou. Jrl. 21. ' 
Jak sem se dat krajčim (když sem se zaial . 
n&t krejčim). Lai. Brt. D. — (čim, se 
k iemu) oč. Pižtalou o zem dali. Kom. 
Lab. 77. Nehned tim o zem dal. Abr. z G. 
Poněvadž v tejto pH o ten dluh daly se 
strany ka právu v Brodě. NB. Tč. 58. — 
ne po kom = honiti, chytati ho. A ou dav 
se po nich dohonil je. Dač. I. 9. — naě. 
Dáme to na pána Boha; Dává se zase na 
čas, na dyfié. Us. Neor. U. se na pochod, 
iiour. Mnoho na něho dával (kp.: držel). 
Brt. Dalo se na dééC (= bude uloubo pr- 
šeti: dalo se do deště =^ bodné prší). Brt. ' 
Král jim dal ua to list (Urkunde). Zf. F. I. 
A. XXIII., B. VI. Aby na Ukového dáno 
bylo právo stáné. VI. zh 90. JMK. na žádné ! 
manské zámky, města, tvrze a na jiné věci < 
léna dávati nemaji. Zf. F. 1. B. XllI. Dáti | 
znamení na buben, Bdk., syna do Prahy i 
na vychováni, Pdl., na odpočinek, peníze 
os zaplaceni dluhu. SI. les. Dala mi na i 
mýdlo (abych je koupil). Us. Bmt. Radii | 
soirt. než bycb se na tu jeho mámu dala 
(na krk si ji uvázala). Us. Msk. Dávajíce 
takto dosti zfetelně na rozum, že . . . Lpř. 
D. se někomu na milost. Šm. Mudrci na to 
se davše. Výb. I. 648. Št. Slíbila ti ho dát 
dceH na velikó radost a druhém děvčatům 
na velikó žalost. Si. P. 294. Oni na něho 
mnoho dali (vážili si ho). Us. Vch. My to 
na vás dáme, wir stellen es euch anheim. 
NB. Tč. 168. D. něco na dluh, na úvěr. 
Dch. 2e by radějie almužny dávali na klá- 
ítery. Št. lin. i. 99. Ditě se dalo na otce 
(je po otei). U Opavy. KIS. Také na Hor. 
T£. D. se na odvahu. Kld. Dám ti na ko- 
iola. A tobě ji nedám na ty dluhy, na ty 
děti (dceru). 88. P. 111., 360., 420. Potom 
na rukojmě dán jest p. Krsjiřovi pod tisíc 



kop na postavení. Mus. 1883. 141. Dej mi 
na to pravici, že . . . Šml. D. se na studium. 
Osv. I. 60. D. se na svědky (je uvésti). 
Půh. I. 312. Dal se na to, aby . . . Bl. D. 
někoho na smrt. 2iv. otc. 50. a., Alx. BM. 
v. 240. (HP. 86.)., UK. Potom dachn sě 
dievky na rozličné lsti. Dal. 23. Sv. Ana- 
stazia jinému starosté na vězenie dána. Pass. 
14. stul. Kdyby (Bůh) nedal na ně (naie 
práce) svého požebnánie; Dáti na někoho 
kletvu; Ktož dědinu dává na plat St Kn. 
i. 54., 157., 160. - k čema. Dal jsi mí 
tělo své k posile duie i těla. Mž. 103. Syny 
do města k cviku d. Kká. Td. Požehnáni 
k súatku d. Smb. D.tda mi Postoloprty 
k dčdině. Dal. 37. Dílo k činěnie. Ezc. D. 
někoho k manželství ; Pevnější příkjad dadie 
pannám k naučení jich čistoty. 8t Kn. i. 
61., 85. Syna dal k odchováni a k nauce. 
GR. — proé. Pro víru život dáti. Výb. II. 
7. Pro hus křesfana dáš na popravu. Smil 
v. 1281.. I dá nám (Bůh) nemoc pro naie 
dobré. Št Kn. i. 9. A původoví bude dáno 
proti němu pro takové nepostaveni (nedo- 
staveni se k soudu) za právo stáné. Zř. F. 
i. C. Xlll., K. XXXIX. — Jak. Dám vám 
to písemné. Us. Sá. Nohy ktiiem d. Us. D. 
něco za náhradu (náhradou). Dal se bez 
vesla na moře. Us. Dává to z troníka (vy- 
dělá při kuse jen trojnik). U Vainb. Kalou- 
sek. Na novo, g nova do něčeho se dáti. 
Dch. Milost darmo daná. Ulv. 324. Kdyby 
mi to někdo cti a darem dával, nechci to. 
Us. Vk. Od pěti set (pod 500) vám chalupu 
nedám. U Rychn., Mor. Brt. D. D. 20ku 
extratem. Ib. Dal ji mnoho na penězích, 
na zboží. Us. Dědicky někomu néco dáti; 
2ádný soudce nemá žádné straně rady ke 
ikodě druhé strany U. ; Žádný ústního svě- 
domí bez přísahy dávati uemá. Zř. F. I. B. 
XVII., C. V. D. něco napřed, vorausgeben. 
Sp. Některé země u věně dány jsou mně. 
Výb. I. 439. Daj jim chleba s viaem ; Dajž 
mu ránu až do hrotu. Výb. II. 30., 33. Ob- 
žalovaný jiuá jej (dvůr) k výplatě dáti t;tom, 
v čemž juj sám má. Dali ten duom což mohli 
nejdráže s vuolí panská. MB. Tě. 165., 202. 
Pravým darem mu pól vsi dávali; Ten dvór 
dán mu ku pravému dědictví; List pod 
svými pečetmí mi dali. Půh. I. 406., II. 102., 
293. & radou přátelskou má mu díl dáti. 
Tov. Každej po mládenci, len mne vdovca 
dali. Ht SI. ml. 237., Zpěv. I. 352. Něco 
k věrné ruce někomu d., auf Treue u. Glau- 
ben. Faukn. Pod miuru davacbu vodu lidem 
na každý den. BO. A dal-liby král komu 
clo prott starým výsadám. Zř. F. II. A. XX. 
Žádný konvent nemuuž bez povoleni krá- 
lovského nic od konventu dáti, prodati . . . 
Zř. F. 1. A. XIX. Dávejte věci časně milo- 
srdně. Has II. 272. Betě vieho meikánie 
dali jsme do sta liber stříbra. BO. Dá-li 
nám Buoh Kostelním pořadem starosty dobré ; 
Dívajíc podlé statku almužnu; Na roky svů 
kúpi dávaje, aby dráže dal pro rok, než by 
dal za hotové. St. Kn. S 27., 113., 173. On 
nám to dal v sedmi stech. tis. Vk. — se 
za kým. Dal se za ním (do běhu). Us. Brt. 
— kam. Obili do pytlů dáti, spis do tisku, 
obklady na ránu, klobouk na hlavu; něco 



Digitized by 



Google 



14 



Dáti. 



stranou, (Js. PdL, les pod spravidlo, den 
Wald in den Baon legen. SI. les., listy na 
poStn. Šp., se pod ně£{ ochrana, mezi klá- 
Sterniky, ámb., něco na programm, inserat 
do noyin, někoho do zástavy, do výslužby, 
Us. Pdl., Qéco do oběhu, Kaizl 245., si nohu 
za krk (zoufati si), Sá., Osv., se na západ, 

ENlbici na hlavu, Lpř., někomu rozum do 
lávy, silu do paži. Osv. I. 269. Dal se 
v levo, na Kudlov. Brt. D. něco ven = vy- 
zraditi; Já se tam přece dám (vydám, pa- 
stím). Brt Mk. Dá-li se tam vSecko (vejde-Ii 
se)? Os. Brt. D. 206. Dal do zdrapáků, do 
noh, do kyt, do PrSóic (= utekl). Brt. D. 
205.— 206. Pan učitel dal mu dvě na roce. 
Us. Bmt. D. komu za hlavu (pohlavek), Sd., 
něco na mráz, dítě do Školy, Monr., něco 

Eod zuby. Kyt. 1876. 23., kytku za iirák, 
[dk., se u vězeni, NB Té. 274., se do lesů, 
Ler., děti k řemeslu. 1460. Kdy2 nedáme 
do toho, nemůžeme chtít od toho. U Žamb. 
Dbv. Dal se rychle na náves. Kld. II. 20. 
Do písně se to krátce dá. Nrd. Eosm. ps. 

53. Dáé zemáků pod polévku. En. poh. 
Jedno (dítě) de^ do ikoly, budeS mě( Ško- 
láka, dmhě daj do dvora, budeS mět dvo 
řáka; Dzěči (dětí) diu do ludži, něch jich 
pan Bůh živi. S$ P. 140 , 141. Do klobůks 
viiefi, do kapsy kadlátek. do pravé ruěenky 
vyšívaný SáteK (dej). Ib. 257. Hosim se 
8 niem k věrnému právu d. NB. Té. 78. 
Chtějí pod správu mou se d. Žer. L. I. 8. 
KHk až k nebi dáváie. GB. — odkud. 
Chléb s nebe dal jsi jim. Hž. 80. Z toho 
vlasy za prvotiny dal. Lpř. Nedal ji (dívky) 
B ruky veěer ten (pořád s ni tančil). Hdk. 
Neracia bych dala veslo z ruky. Šml. Ha- 
ničko, buuiěko, dé troSku červenéch jablíček 
z fěrtošku. SS. P. 384. Dá almužnu z svého 
sboiie. Výb. 11. 13. Věno sestrám ze statku 
dáti. 1604. Z toho má od nás pánu těch 
gruntů polovice desátku dědičné dávána 
bytí; Z dluhu plat d. Nar. o hor. a k., Zř. 
F. I. H. XXIV. Mdžem z sebe kněze dátí. 
Dal. 58. Dalo se mí to z jeji véna. Půh. II. 
28. Neměl by nade mnú moci i jedné, kdyt 
by nebylo dáno s buory. St. Kn. S. 20. Dá- 
vati s něčeho určený plat. Ib. 154. — kde 
Rád vám v tom dávám (přisvědčili). Kos. 
01. 10. Dáno na Žebráce, v Bělohrade. Arch. 

I. 66., 17. C£ Psáno v Žebráce. Ib. 191. 
Tu jemu židé dali v jeho právu těch 100 hř. 
platu na tom zboží. Půh. I. 124. Dána mi 
jest každá moc i v nebi i v zemi. Hus I. 

54. Dej mu obživenstvie v domu jeho; Dej 
nám (Bůh) v ráji dědinu. Výb. II. 13., 23. 
A jiným aává odpočinuti na pravici Boha 
otce; Jenž tu milosf v kostele ráčil dátí; 
Odplatu v nebesích; Žef v tom mohu do- 
brou rada d. Št. Kn. S. 22., 27., 31., 67. 
Dán (list) na hradě našem pražském v so- 
bohi ... Zř. F. I. A. II. - kdy. Nedá si 
ani T neděli pokoj. Us. Ty dáváš jim po- 
krm v čas příhodný. Mž. 10. Dřevo ovoce 
své dá v čas svuoj. Výb. I. 507. Jest vám 
dána milosf i dnes i vezdif od Boba. Výb. 

II. 17. V t^ čtvrtí léU máme jim 24 zl. 
dátí. 1482. Dán list v noci v ponděli před 
sv. Vítem po dobrém Němci. Hus III. 283. 
V prvém boji dána mu pomoc duchem sv. 



Pass. 14. stol. V svój čas d. ovoce. St. Kn. 
S. 182. — Jak dlouho. Tu mi jich nedal 
až do dvú letů. Půh. I. 832. — se. Nedejme 
se! Rieger. D. se ^'jati se, počiti. Vz D 
8 inft. — 8 lafinit Že mu mé přímluvy 
v tom ožití dáte. Sdl. Hr. III. 18. Dali se 
(jali se) chodit přes zahradu. Val. Vek. Dal 
si to zaplatítí ; D. se přemluviti, pohnouti. 
Us. Dcfa. Dali ji tam jití (dovolili). Us. My- 
šlénky nedaly mu spáti. Sá. Dáti se před 
soudem najiti. J. tr. Abych se, když soud 
drián bude, najiti dal. Žer. Nedám to na 
sobě znátí. Ht SI. ml. 215., Hrts. Dal na 
to dojití; Dal o sobě mluviti. Dch. Dávám 
hádati, se zapsati, za vládce se prohlásiti; 
Spiknutí nedalo dlouho na sebe čeká tí. Lpř. 
Kdyby mu Bůh k zdraví přijití dal' 1606. 
Dala se (počala) ho bolet hlava. Val. Vek. 
Dal chlapca slúžit (inft. účelný). Zlínsku. 
Brt. Dali se najití (přišli). Er. 446., Abr. z O. 
228. Dál sa (jal se) lézt hoře. Hor. Brt. 
Mtc 1878. 31. Maji dátí vědétí pándm na 
toho, ktož by práv nechtěl býti. O. z D. 
Nemají mu d. přísahati: Ktož dal na sobě 
právo ustáti; Dal-li věřitel rukojmím na- 
před půl léta védětí. Vi. zř. 283., 383., 399. 
Dal zastaviti. Vlč. A když ho (jazyk) ze- 
dere, dá ho ocelovat a mně nebožátku bude 
ubližovat; Tam mně dali lámaf kameni těž- 
kého; On sají dal plakaf (počal před ní 
p.); Co mu ješé dávala? Sš. P. 432., 571., 
669., 754. Dáváme vám věděti. NB. Tč. 3., 
42., 90., Půh. n. 300., Smil v. 70., List 
hrad. 1524. T«., Air. V. (Anth. I. 3. v. 33.), 

Dal. 38., 140. Dává nám to znátí, že 

NB. Tč. 153., Výb. II. 23. Dá znátí moc 
svých hněvóv. Výb. II. 11. Ať se již zde 
lidem znátí dám. Mst. v. 115. Dobrý se dá 
u příhodě znátí. Dal. 62. Doktádatí ka právu 
nedadie; NedadieC mi oni o to slova řéci. 
NB. Tč. 89., 173. NěkteH dali se viděti se 
zbrojí po domicb chodíce. Bart. Když se 
j'mn tu dá býti; Mrtví vstachu, mnohým sě 
viděti dachu; Daj mu z toho bez škody 
vyjití. Výb. IL 4., 11., 18. Dav se hněvu 
přemoci hrdloval druhého. Hiy. A dali jsů 
jemu jeden kuoň prodávati; Dal mu kolo 
opravití. Tč., 19., 23. Dal se před jinými 
slySetí. Bart Bůh jí syna spatřiti dal. V. 
K tomu přijití nedáme. Db. 19. Komuž bude 
ten hrad spatřiti dáno. Kom. Střelci vy- 
zřeti nedadiechu. Alx. Poklady kostelní sů 
tobě schovati dány. Pass. 428. Kteří před 
sebou z pýchy klekati dávají. Hus I. 74. 
Chléb ječný nedobře se dá rozžíti. Ib. II. 
lil. D. se poznatí; S večera dachu knězi 
dosti jiestí i piti; Dajmy sě zbití; By sě 
dali v mnohých růSiech viděti. Dal. 42., 
103., 140., 141. Že chce dátí jieatí své tělo: 
Dá ji (duši) bez posilenie zahynutí; Dali 
se črta oklamati, dary svésti; Ktož se dá 
rozmoci hněvu; Nedajte mezi sebú róznioe 
učiniti; Nedaj nad sebú črtu vlasti, át. Kn. 
8. 3., 6., 8., 16., 37., 44., 91. (186;. 188.). Vz 
Infinitív. — 8 noinin. výrok. Dávámf se 
vinen. BN. Chce se mu dátí vinen před 
právem. NB. Tč. 229. Zvláště se vinen dá- 
vám, že jsem . . . Mž. 94. Jestíiže by nestál, 
Již by se vinen dal. Jdn. 101. A protož mi 
toho břicha litujíce viuni se dáváme pána 



Digitized by 



Google 



Dáti — DáWvo8(. 



15 



i 



Boba. Jdn. 189. - mby. My jsme také dali, 
itij pH hrdle zaostal. NB. Tč. 98. Dai doii, 
br tě vidéla. Výb. U. 23. A já dám, aby 
wétiti také řekli. Has I. 180. — Vz jiné ! 
frase T Brt. 8. 8. vyd. 171.— 172. I 

t. Dáti se «- Vídati se, odHei se. A toho 
tkroBTfie se jiná raésta dala sů sé. Daé. 14. 
Dij sě všeho na boii milost, Qberlasse atles 
ier gpttlichen Gnade. Št. £d. i. 276. 

3. D^ se =• díti se. U Mistka. Té. 

Vatins, y, m., os. jm. Tak na Mor. říkaji 
■.: Dktínsky. Brt. D. 

Datfo íb solutom = majetek dlažDÍkem 
dobrovolné véHtelAm daný, aby je uspokojil 
* B nimi se vyrovnal. Kh. 

Datiska, y, f., datisca, das Streichkraiit. 
8a. 

DatíT. Ad dat. ethideý. Tak vám má ten 
hoch novou koiilka. Us. Vk. Šel bych vám, 
MTim kam. Sě. P. 681. — D. bez pfedloiky. 
V«den byl králova dvora. 6R. Pojal sobe 
vetít ('=' za ženq) pannu. LAn. Chci ji jmieti 
Mbé iené. Or. Ct. Jir. Nkr. 70. — O daHvi 
atóht: 8f. Strč. ml. 116., Brt. S. 3. vyd. 
lá 4. b., 51.— 56., Brt. D. 181.; o d. v dia- 
lektn Iwhaslavském na Mor. vz Programm 
traéa. reaiky. 1884. 3. (Neoral). 

Dativi tmtorea co slovoa? Vz C!or. jar. 
D. VL, XI. 

Dstivni, Dativ-. D. forma. Jir. Antb. 1. 
3. vyd. 2ULXU. 

Datla, e, f. = datd, die Dattel. Slov. Ssk. 

Datlosliva, y, f, die Dattelpflaame. Šm. 

DatlovUý, spechurtig. D. ptáci. Os. 

Datlovnik = palma datlová, phuenix 
daeiylifera, die Dattelpalme. SI. les. Vz ČI. 
iMi, &k. i:<!0. 

Datlový, Dattel-. D. strom = datlovnik. 

Datok, tka, m. => dar. Slov. Ssk. 

Datelith, n, m., nerost Vz S. N. 

Dataváni, n., das Datiren. Dne 19. pro- 
aioee 1886. je po němečku; lépe: Umřela 
19. dne měsico prosince nebo : Umřela 19. dne 
proelnee, nebo: Umřela 19. prosince 1886. 
V Praze 19. pros., ne: Praha 19. prosince. 
Vz Bnw 2. vyd. 99. 

Dat-nm. Ohledavie listy a jich da^. 
FtUL IL 142. To se stalo dne 13. září, Upe: 
13. dne záři. Vz Km. 1878. 78., Datováni. 
Od datom dotéeného narovnáni. Nar. o nor. 
a k. Datnm aneb actum při půboních, úmlu- 
vách, zvodieh, panováni etc. vidycky do- 
kládáno býti má. Vz Zř. zem. O. 23. Cf. 
& N. D. vypoétěné kiafta nerafiilo. Cor. 
jar. D. LV. 

Dstinri]i,^a, m., alkaloid v darmann ob- 
niený. Vz Šfk. 628., 8. N. 

Daty. Za Výb. I. pKdej: 1130. 1. Můj 
potá^K je zlatý od mýho Utiíka daty. 
«. P. 762. 

DatýroTaný, Upe: datovaný. Mas. 1880. 
284. 

Ďanr, a, m. -=j>«s; turecká prevtdivka 
th$fanúm. Brt 

Dav = tlaitni, mnoistvi. Davem se tam 
baU. Us. SvétA davy. Čch. Bs. 61. D. lidu, 
Iteh., bitvy. Lpř. — D. — bolest a p. Ne- 
pomni davn pro radost Has n. 177. — 
0. — utiskováHi. Proto jest jeho synem dav 
v zemích. Has II. 10. 



Divai práce, der Arbeitsgeber. Šp. D. 
iivota. Has.in. 132. 

Dávaěka, y, f., die Oeberin. 

Dával, a, m., vz Dávač. 

Dávaft, a, m. = koSiar ovH. Slov. Ssk. 

Dáváni, n. '= das Geben. D. almužen, 
přispévkú, na úvěr. Us., éistídla. KP. V. 183. 
D. poračnikú sirotkům. Nar. o hor. a d. 

DávaniSté, é, n. ^ dávanisko. Slov. Ssk. 
Vz Dávaň. 

Dávatel, davatel. D. zákona, Ch., mzdy. 
Lpř. Bůh je starý dávatel. Bi. Mojžiě, d. 
zákona. Ep. Pog. st. 27. 

Dávatelka, y, f., die Spenderin. 

Dávati ve smysln nadávati také; Dáti 
(co, éebo). 

DávatllTý (!). D. pád » dativ. Utvořil 
Ros. 

Dáravý, dstívns. A těch listů práv svláSt- 
nicb jeden jest dávavý, jiný potvrdivý. CJB. 
417. 

Davee. Za Výb. I. pNdej : 1078. 19. Snd- 
ský d. Alx. H. v. 223. (HP. 65.). I poěe 
svých býti dávce. Alx. V. v. 1930. (HP. 47.). 

Davec, vce, m. °- davee. Ssk. 

Dáveni, vz S. N., Krám. Slov, 85., Slov. 
zdrav., Čs. Ik. I. 229., Vlil. 156., X. 256., 
274. 

Dávený = Uiiiený. D. olej. BO. D. pry- 
skyřice. Db. 

Davlbýl, a, m., phelypaea, rostl. D. zlatý, 
p. latea. Vz Rstp. 1159. 

Davli =■ ttJtik, lanius, der WOrger, ptsik. 
81. les. 

David = milovaný. Desolda. S D-dom 
břeěime, ale nekajeme se jako D. Bž. D-da 
chváliti = honiti. V Bysterska. Sm. — D. 
JiH. Mus. 1884. 399., Je. H. 1. 2. v. 545., 
Jir. Rok. 1. 159. — D. Mois. Vz Jg. H. I. 
2. v. 645. O jiných D. vz 8. N., Sbn. 395., 
398., 417., 809. 

Davldek, dka, m. ==malý David. — D., 
dku. m. >= malý zbytek ničeho ka př. taiky. 
U Jié. Kíť. 

Davidka, y, f. = Davidova žena. Mor. 
Sd. — D., die Davidsbirn. §m. 

Davidkov, 8^ m., hájovna a Příbora. 

Davidlo projfmavé, emeticocatarrhticum 
(remediam). Nz. Ik., Slov. zdrav., S. N. 

Daiidovka, y, f. = davidka, dle Davids- 
birn. Sm. 

Dáviti. Mkl. Etym. 40. — co: vino (liso- 
vati), knihy (tisknouti), pečeti (přidávati), 
zastr. Bdi. — co £ini: vino kolovratem 
(Job. 24. 11.); Otec tvój {Hfetéikým jhem 
nás dávil (pressit). BO. — kde. Dávice 
vino T lisiciecb. BO. — co proé : vino pro 
mléko. BO. Ďábel dáví na duál smilníky. 
Bus II. 211. — se. Davte (tlačte) se, aby 
veili úzků cestu. St — Pass. 506. 

Dávivec, vce, m., jatropba, Brechnuss, 
f., rostl. D. černý, j. curcas; hnidosolistý, 
j. gossypifolia; mnohosečný, j. multifida; 
žláznatý, j. glandnlosa. Vz Rstp. 1338., Odb. 
path. líl. 718., MUr. 56. 

Dávivina, y, f., das Emetin. Sm. 

Dávivo, a, n. =- davidlo. Ssk. 

Dávivosf, i, i., die Neigung zum Brechen. 
Bern. 



Digitized by 



Google 



16 



Dávivý — DbanlcA. 



D&Tivý ==> k dáveni. D. vinný kámen, 
Brechweinstein, m. Bfj. 48. 
. DaviZTČř, e, m., psi jm., der Wildwtlrger. 
Šm. 

Dávka =- daA, Giebigkeit, f. Brt. D. 20tí , 
J. tr. D. Qsturalni, peněžitá, Mus. 1880. 626., 
v hotovosti, vedlejSi, Nebenleistnng, lesní, 
Forstgube, steliva, Streaabgabe, f. SI. les. 
D. n fiiniHnů a fteků. Ví Vlík. 289., 291. 
— D., die Portion, Dosis. Lékař dal ne- 
mocnému dávku lékn. Us. On svoa dávku 
u4 vypil. Us. Cf. Slov. sdrav. 

Ďavkati = havkaH, bellen. Slov. Udž. 
Šlb. 22. Slabě: davkati, tence: éték<Ui, silné: 
brechati. Zátnr. Pes davká, havká, brechá. 
Udí. Šlb. 34. 

Dávkovati °^ dávktf platiti. Slov. Nic 
ncdávkDJe, len sbierá. Pbld. III. 35S. 

Davle, pl., městečko u Mniška. Vz S. N., 
Blk. Kiisk. CXLIX. 

Davllre, mist. jm. Tk. I. 248.. 435., IV. 
172. 

Dávlivec, vce, m.'=dávivec. Slov. Bern. 

Dávlivost, i, f. — dávioost. Slov. Bern. 

Dávlivý ^ dávivý. Slov. Bern., hoos. 

Davmo, Iwaťenweise. Ssk. 

Daviie, nidavne, davnffH — dávno. Laj. 
B«. D. 171. 

Dávní kosC. Vz Návni. 

Davnica, e, f. =>< davice. Ssk. 

Dávno. Není torna tak pfiliS dávno. U:i. 
Dob. Jest nám d. (jsme štafl). Ua. Vk. Ty'8 
d. hloupý, chytrý (velmi). Us. Brnt, Mtc. 
1878. 31., Brt. D. 206. Pro domácnost 
<(. dubrý kabát, gut genng. Kos., Hour. 
Tento biťáe obyčej za scarébo dávna. BO. 
D. před tiin. Phss. 14. stol. D. řiekaji: Ml- 
lostit jest prstem neukázati. Št. Kn. S. 42. 
Nebyl jsem tam dávno, za to si tam dlouho 
pobudu (v první vété mini se éas od po- 
bytu uplynulý, ve drahé délka pobytu). 
Brt. S. 3 v. 21. 

Dávuodávný, langvergangen. Dob. 

Dávnouhvalný, aitbeittbmt. Sm. 

Dávno letý, langjáhrig. D. záiti, Němc, 
élen spoUu. Mus. 1880. 376. 

Dávuopis, u, m., die Arcbaologie. Sm., 
Loos. 

Dávuopisný, archiologisch. Sm., Luos. 

Dávnosf. Coi komu oJ d;8ti přislufielo. 
1464. D. pravdě za svédku. Č. M. 62. , 

Dávnověk, u, m. = dávnovihost. Šedý 
d. ZC. I. 4. 

Dftvnozhaslý,liiogsterloscben. Sm., Loos. 

Dávnozvér, a, m., das Palaiotherion. Sm., 
Loos. 

Dávný. Mkl. Etym. 39. D. podáni, die 
Tradition. véc, Dch., věk, Mour., obyéej. 
§t. Kn. 8. 164. Na dávné éasy (seit Isnger 
Zeit) jsem tolik nejedla. Us. Vk. Bylo třa 
povědzéů, dzěvucho davnejSi, bycb sobě 
bledal dzěvuchy ívarnejSi. Sš P. 371. Jest 
Korintus město dávné. Alx. Již nejsa jeho 
podruh dobře dávný čas; On jest maj d. 
hněvnik; Od d. ěasu. NB. Té. 4., 150., 168. 
Jsú tomu d. chvile na 20 let nebo vice. 
NB. Tc. 209. Ad má i mnoho šeredných 
i dávnýc-h hřiechdv. Št. Kn. š. 17. 

Davor, a, m. = Mars. Slov. Syt. Táb. 43. 

Davyn, u, m., nerost. Bř. N. 179. 



DazaJMt* = doeaji$ta, jitté. Slov. Ht. 
SI. ml. 164. 

Dazdati se = nadití se. Slov. Potěii (a 
pan Bob, nenazdáš sa odkál. SI. ps. 9. 

Dazule =■ brouk t rodu tesoHkAv. D., 
astynomus, der Zimmermann. D. domácí, 
a. aedilis, jedlová, a. atomarin», iedá, a. 
griseus. Kk. Br. 348., Schd. II. 510., Sir. 
11. 60., Brm. IV. 196. 

Daibog. syn Svarobův (= slunce jest 
syn nebe). Vz Sbtk. Vykl. 46. Prajn* v zlato- 
bojnej Kremnici. D. Hol. 185. Cf. List filoi. 
Vil. 336. 

Dážď, dáždik, dáidiček. Mkl. Utym. 39. 
Cf. DáJď. Slov. Dážďu nohy visla (hnedle 
bude prjeti). Rr. Sb. Netřeba kepeň predo- 
glémii dážďu. Mt. S. 1. 101. D. prěi, len Uk 
leje se; Umoiil ma dáždik na hoře; Dáždik 
pofia! mrholiti. 81. ps. 69., 217., 336. Od 
Luéenca dážď Idé, už moj milý nepride; Až 
bycb 8H ja dážďa bálii, do kriéka bych ne- 
stíávalH; Prši dážď, prSi dážď, bude velká 
leja, pozři si, iuhajko, do ina milej dvora ; 
Bez daždiéka vadne květ, bez JaniAka pustý 
svět ; Dosf bolo i dážďa i velikej pluSti, ale 
som nemohla od velkej lúbosti (rásf). 81. 
spv. 13., 57., 114., 135 , 205. V dáždi, v pluSti 
na ulici knra pišti, kúra kriéi; Po dolině 
dážď prši, muoj milý má mrcha klobůk; keď 
ho střetneš, rozdrap mu ho, nach nafiho 
dážď neprSi ; Prši dážď, bude v noci klzko, 
óo já dbám, mám frajerkn blizko ; Na holi, 
na holi, daždiéek mrholi, kdože naše ovce 
v košiari podojí? 'Koll. Zp. L 9., 64., 161., 
329 

Dážditi, il, ěni ^ prieti. Slov. Němc. lY. 

Ďáždivý = deštivý. Nastal d. éas. Stov. 
Phid. lil. 1. 12. 

Dáždnik, a, m., Zeus D. ^^ Jupiter Pln- 
vius. Slov. Dbš. Uv. 13.— 14. — D., a, m. 
= dáSdnik. Slov. Ssk. 

Dážďomer =• deítomér. Slov. Ssk. 

Dážďovica, e, f. •>■ dášdovica. Slov. Ssk. 

Dáiďovka =• deiíovka. Slov. Ssk. 

Dážďovnieji, e, f. = rorýs. Slov. Némc. 

IV. 421. — D., der Kegenschwamm. Slov. 
Ssk. 

Dáždovnik, a, m. = deitovka, der Regen- 
wurm. Slov. Hdž. SIb. 86. — D., pták, der 
Regenpfeifer. Zátur. 

Dážďový = deštový. Veťké d. kvapky pa- 
daHna seschnutá pédu. Slov. PhId. 111. 1. 12. 

Daže = aby, kéi, necht, bodtj. D. teba 
Parom trestal. Sb. si. ps. I. 115. 

Dba. Z toho jemu děkuji, že má na mě 
tbu. Živ. Ote. 53. a. 

Dbal, u, m. = tvariak. Slov. Ssk. 

Dbali vý. Bluši, jenž sú byli na slovo 
božie netbalivi, již ho mile poslúchaji. Has 
IL 16. 

Dbalý éeho: pomérA spravedlivých. Bfsn. 
Or. 166. Buďte dbali svých povinnosti. Brt 
S. 3 vyd. 48. Cf. Dbáti. 

Dbánek, nku, m. == díbánék. Slov. PhId. 

V. 66. 

Dbáni, n., das Achten, Sorgen. Vz Dbáti. 

Dbanka, y, f. === dbenka. Slov. Rr. Sb. 
Krev sa mu búrila, jako keď rolieko v dbanke 
miUia. PhId. IV. 341. 



Digitized by 



Google 



Dbití — Dci. 



17 



DbitL Ukl. Etsrm. 53. - ab*. Ajápfeee 
nedbám, af si pláče, jak cbce. SI. P. 203. 
Dy sem <S kapii, to si nedbala, áy sem ói 
nekopil, to si pískala. Ib. 597. Kdo dbá, 
■emá; kde nedbá má (Hádanka. Neéiatota 
T domě). Ds. Brt — ieho. O. z D. D. spra- 
vedbiosti, Sbm. S. II. 2b5. Zde práy6 toho 
ledbaji, čeho by měli. Us. Vk. Já svého 
ioné blasn málo dbám, jen když Maňáoka 
pří svém boka ,mám. Si. P. 128. Darias 
aetbal i jedněch vojen. Výb. L 143. Smatka 
setbám. Exc. 15. stol. Aviak toho málo tbáme. 
15. stol. Netbal kratochvíle ; Tbal tebe. Br. 
nik. 7., 91. Ta krásy nic netbala. Leg. Mně. 
B. 26. Málo tbaji ti radosti nebeské; A bo- 
jovnici cti jebo málo tb^i; Těch věci ne- 
OLlme tbáti. Has I. 131., 163., 833. Toho 
světa málo tbaL Psss. mus. 329. T. snů. St 
H. 182. Cf. Brt. 8. 3. vyd. 43. — oě. Dbáti 
o astotu, o pořádek. Mas. 1880. 462. Tělo, 
tělo, cos dělalo, o duii si nic nedbalo. Si. 
P. 16. Co ve své mo(^ máme, o to málo 
dbiaie. Lpř. Nedbám věru o nikoho. Hdk. 
C5I. Dbáte-li o věc opravdově. Kom. O spa- 
aesi vaiicb duii dbáte. Živ. otc. 49. a. Cf. 
Bit S. 3. v. 43. O města Kristova nedbají, 
tíji lotři ie (leiú. Has 1. 458. — o čem. 
Viák pil, netbaje o něm. V^b. II. 4. O svém 
Biitfe oic netbáS. Mast. v. 81. Netbaje o něm. 
LAp. O něm (břiie) viec tbaji nei o daií 
i o Bože. Des., Ur. rok. 271. Kromě ie( 
o svém jiuyce velmi tbajtl; Miiiie o tom 
Bálo tbácha ; O zbožiu nic netbajů ; U jich 
radě (éáp) počě netbati ; O vězních ni o ko- 
Hsti tbácba. Dal. 4., 29., 33., 95., 112. Ne- 
tbajiee u svěj daii káztnie prestapaji. Výb. 
I. 233., Hr. rak. '^69. O nich velmi málo 
tbaji; Netbajl o krásném loii, jdů k biedni- 
ciem na rohoži. Hr. ruk. 281., 353. Když 
dbajů o mádrosti; Ni o něm jaž dbají svoji. 
Ali, V. v. 241., 1785. (HP. 6., 43.). Ni o fisti 
ni o bozě tbajúce. Alx. BM. j. s. — nač. Na 
to nic nedbejme, jen se přece chtějme. Er. 
P. 282. D. na někoho, Sá., ns sloha. 1410. 
Kakot on dbáie na to. Dal. 130. Co vy, 
mamko, na to dbáte, keď vy sama moía 
máte. Ht SI. ml. 185. Nic netbal na světská 
chválo. Antfa. 1. 50. 10. Na řeěi nic nědbaj, 
ene mě ty kocbaj. Si. P. 387. Nic na to 
nedbejte. BR. II. 21. b. Že netbáí na tvorce 
svého; Když ty necboei na své d. Dal. 40., 
110. Snad by na mne lépe tbal; Ctné panie, 
na to vy nic netbajte. Mast. v. 399., 431. 
Oni na to nic netbaji. Exc. 15. stol. (List. 
filolog. XL 294.). D. na svů čistotu, na ěesC. 
Smil v. 1122., 1845. Na hřiech ani hanbu 
tbaje. Ib. v. 1129. (v. 74., 940.). Seú elů myslí 
tbaji viece, než naBaoh, nasvA hospoda. Br. 
nk. 269. Němci na ta řeč nic netbali. Hrad. 
% a. A on na to počě tbáti. Brad. 142. a. 
Gs jeat élověk, že tbái na něho? Ž. wit 143. 
3. Ketbaj nice na to. Jid. 109. Já:; na ty ne- 
ehei d. Alx. BP. 2. Netbaje na své ráiiy. Alx. 
V. v. 2129. (HP. 51.). Ktož i<etbá na malé 
fiá, pomalu spadne; Na křivů přísahu nic 
BHbaji; Aj čaká a my na jeho sbovievánie 
aetttámel; Nti Ježíie málo tbigi; Svatí ne- 
■naii na to t; Ti na dachovnie (věci) měné 
tbajL Hus L 108., 429., IL ia4., 823., 384., 
m. 76 Málo na Baob tbaji. St. N. 46. A na 

Kotttr: CMko-ntiL •lomfk. TI. 



duii netbá. Št. — zst. On sa to málo dbal. 
Let. 9. Cfc Brt S. 8. vyd. 43. — čeho Jak. 
Nnznějiích ueboiátek za oic netbaji. Bus I. 
450. — 8 infinit. Slíbili mu za 50 zl. a 
plniti nedbají. NB. Tč. 212. A on vida že 
král netbá jeho z toho vězenie vypraviti, 
přistůpil k bratřím. Let 53. Ktož zde nechce, 
čta o Bohu, jej poznati, v den súdný Bnuh 
nebude jeho tbáti poznati. St Kn. i. 5. — 
Vz Nedbáti. 

Dbávati. vz Dbáti. 

Dbavosf, i, f. => dbalost. Šm. 

Dbavý. — ieho: nžitka. Zjev. sv. Brig. 
Ktuž tbav nebude obecného dobrého svým 
úřade n. Kich. 48. Nebyl-li jest tbav svého 
prospéienstvie. Št. Ka. i. 182. 

Deátý - Aaátý. Čtvrtýnadeátý — itmáctý. 
BO. 

Dcera. Vz Src. 249., 255. Dat dceři od 
dci. Bž. 95. Na Zlinsko céra. Brt. Jména 
deer na Laisku, vs Brt. D. 148. Jsem krále 
ÍDsperskébo vlastní dcemika jeho ; Dala bych 
viecko zboži, bych věděla o dceři; Chudobná, 
chudobná chudobnej mateři, nevyrovnám se 
ja žadnej selskej dceři; Mamičko, oiamičko 
pěknn diteru mátě, viak myju vam vezmem, 
cho( vy ju chováte ; Tatíčka, tatíčka, v hrobě 
Jako v kleci, raně abobé doeři ubliinjú vieci; 
A v cizých horách zabijA ta, žei tam pod- 
vedl dvě děvčátka, oj dvě děvčátka tuze 
hezké a to dceruiky myslivecké. Si. P. 178., 
309., 426, 491., 523. Dcery kiaftem aneb 
dskami od otce oddělené; Dcery po otci 
jak k dědictví přicházely; Dcery spolednikA 
jak vybivány býti měly; Dcery pozuostalé 
v Statku nepoříieném bez bratří. Vz Zř. zem. 
Jir. V. 9., 81., 32., C. 31., L 50., K. 7. právech 
a povinnostech dcer ve starší době vz také 
Cor. jur. Jir. 406.— 407. Zakrojiti (ehléb) na 
dceru >= ukrojiti si skývu ; z. na syna =» 
ukrojiti si krajíček chleba. U Kr. Hrad. Rif. 
Máma iiroká, táta vysoký, dcera slepá, syn 
divoký. (Hádanka. Země, nebe, noc, vítr). 
Okolo jedinci dcéričky. Slov. Liua I. 7. 
DceH mé. NB. Tč. 84., PQb. II. 195. Matka 
za dcerou pláče a dcera po prknech skáče. 
Č. M. 400. — D. Cérkou sluje kaiáá mobodná 
viem hospodářům a hospodyním. Mor. Brt. 

Dreřintký, tOchterlicb. Rk. 

DceMnstTi, n., die Tóchterlichkeit. Kk. 

Dcerka, y, f., die Tochter, das TOcbter- 
chen. D. městská, BQrgerstochter. Rk. 

Deerný. D. lepota. ICat. 125. 

Dcerocirkev, kve, f., die Tochterkirche. 
Ntr. VL 136. 

Dcerský. List nái určen byl spolu pro 
dcerské církve. Si. II. 77. D. povinnost. 
Mour. 

DeemSiin, a, o, <ler Tochter gehOrig. 
Si. P. 85. ^ 

Dci, filia. Ž. wit 44. 11., 136. 8., Sv. ruk. 
43., 315. b., St. Kn. i. 38., Hr. ruk. 303. 
Digti, ^vyárMD, strb. diiti, č. dci. 6b. Hl. 
111., Bž 40. Dle Máti. Cf. Bž. 102. V MV. 
nepravá glossa. Pa. Kateřina, má dci. NB. 
Tč. 12. Milá dci a milý synu! Ib. 199. A dci 
Dorota jeho. Ib. 199. Kateřina, dci JeSkova; 
A ona mu slíbila za sě i za svá dceř; Měl 
mi dáti svá dceř. Půh. I. 176, 845., 378. 
(292.), 378., II. 55., 130. Jeůo jeho dci. Hr. 



Digitized by 



Gc^gle 



18 



Dci — Decennalka. 



rok. 193. MátS se dceři a doi s mateři. ZN. 
Vezmi dvě dceři; Syn ieny xló dceře (me- 
retrix) ; Smilník a zlá d. (meretríx, nevěstka). 

to. D^ dceř evú synu mému. Bj. Zlá dci. 
t. En. 8. 38. Neb ma bieSe dci jediná. Kat. 
94. (608.). Měl dceř krásnu z plodu svého. 
Kat. 157. 

Deira, y, f. >= dcera. Us. a Světlé. Si. 

Deka. Davii jema deka (desku) vece: 
Pii mi. 6R. 

Dct. = ducent, ve slohn kopečkem. Kb. 

Dcti = ttti. 

Deza = dtka. Dám ( dvě dcze kamennye, 
tabnlas lapideas. Zlom. strč. exodu 24. 12. 

Dčbanov, a, iii., ves u Vys. Hýu. 

Débeniice, e, f. = (ber, der Kttbel. Plk. 

Dčitl =^ diótti. Déil jitn numnu; Diil na 
ně maso. Ž. wit. TI. 24., 77. 27. 

De =■ kde, v Podluži. lírt Cbodíevaj, clio- 
dievaii de si fa iiadajú, de tebe koláče a 
hriato dávajú. SI. ps. 180. — De =^ kam. 
De*s te milé koně děl? S3. P. 610. 

De- m. d/-: čarodenik, čarodenica. Zliosky. 
Brt. — Slabika dt měkčí se v di: vedete 
nebo T dée: vedžeée a v die: vedieče. Múr. 
Brt. D. 

Dé- měni se v Opavska v do: děvče — 
ďov&t, den — ďoĎ, délať — ďotat, vedeí — 
vedés — veďoi — vetfo — veďomy. Brt. 
D. 136. Di- ve pHiesU trpném se nerotliSuje 
v Podlaii, na Zlinska : naroděný m. narozený, 
nasaděný, ohraděný, vycuděný Brt. Také 
na Slov. 

Deba, ves a Vildsteina. 

Deballage (deballái). e, f. i» roehaUni, 
die AuHpackung; kapecky. Kb. 

Dřballovatl = rogbaliti, vyndati, aas- 
packen; kupecky. Kb. 

Deben, a, debének, nku, m. = hřeben 
(v děuké řeči). U Místka. Škd. 

Debeř, bře, f., samota n Zbraslavic. 

Debeiov, a, m., ves v Čáslavská. Blk. 
Kfsk. 1098. 

Debet ve knihách účetnich = má dáti, 
soli (dluh). Kh. Yz S. N. 

Debit, a, m. = odbyt, prodej, rozprodej, 
der Verscbluiss, ábsatz; kupecky. Kb. Vz 
Debitovati. 

Debitant, a, m. => odběratel. S. N. 

Debitor, a, m., lat. = dluinik; kupecky. 
Kb. 

Debitovati c= zboži rozprodati, du knih 
na někoho jako dlužnika zapsati; kapecky. 
Kb. 

Debla, y, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Deble, e, £ <=> dřevený hřebík, klínek, jímž 
tesař dřevěné stěny sroubené (srub) probiji, 
aby bylo možno mezery mezi trámy dobře 
ncpati ; a tesařů také každý podobný hřebík. 
Us. lySk. 

Deblice, dle Badějovice, ves u Dymokur. 

Deblin, a, m., městečko a TiSňova. D. ol. 
III. 487. a j. 

Deblnika, y, m., os. jm. Nď. Tč. 

DebloT, a, m., Deblau, ves u Chrudimě. 
Blk. Kfsk. 928., Sdl. Hr. I. 154.-165. 

Děblý == daiý. Šm. 

Debnár. A já som z Oravy debnár a já 
(a, dievčatko, neznáia, vezmem si pobijač, 



klieite, pojdem ja na vandry jeite. SI. sp. 
177. 

Debnárif, il, eni, Fasabinder sein. Slov. 
Loos. 

Debnárka, y, f., die Fassbinderin. Slov. 
Loos. 

Debniraký, Fassbinder-. 

Debnárstvi, n., das Fassblnderhandwerk. 
Slov. Loos. 

Debo = n«&o. O Staňkova. 

Děbolin, a, m., Dieblingr, ves n Jindř. 
Hradce. Sdl. Hr. IV. 32., 65. 

Debora, y, f. «> sUná ienitina. Ta d. by 
mohla skály lámat a pořád nic nedělá. 
U Smidar. KSf. 

Debonchirovati, fr. (debuiirovati) = 
z prosmykn do Sirého pole táhnouti. S. N. 

Debř." Bž. 73., Prk. PHsp. 18., Pk. D. -. 
úžlabí, klouzB, die Scblucbt, Thalsoblucht. 
SI. les. D. •= úzké údolí na stěnovité strii 
t. j. jedna strana jest obyč. skalnatá stěna 
na vrchu chrastím lepovaná, dole jest potok, 
druhá pak strana jest dosti příkrá, chrastím 
nebo oiSim n. vrbím atd. porostlá. V jednom 
údolí může býti několik debři. U Uher. Hrad. 
Tč. Domnívali se potkati nepřítele v lesné 
debři jež před nimi se otvírala. Dk. II. 133. 
Přes života :ie mu debře k nebesům most 
prostírá. SS. Bs. 21. Vz Debra. — D., jm. 
pole u Veselička. Pk. — D., ves u Kosmo- 
nos. PL., Tk. V. 145., Blk. Kfsk. 159. 

Debra, y, f. = debř, zmola, rokle, příkrý 
úval v hórách. Na Hor. misty také : debřa, 
e, f. Vek., Brt. Mtc. 1878. 31. (roklina). Eo- 
lossa ve 12.<8tol. Chonami (X&rcu) pozvána 
byla od debry, ve které Lykus zanikal. Si. 
II. 191. 

Debřec, e, Debřets, ves u Solnice. Sdl. 
Hr. 11. 209., 211. 

Debr«ein, a, m., maď. Debreczio, mě. 
v Ubřích. Vz S. N. 

Debrné, ého, n., DOberle, ves n Trutnova ; 
DOberney, Kaiserlicb-D , ves u Králové 
Dvora; Ď. Starobucké, AItbucb-Dobemey, 
několik domkův n Králové Dvora ; D. u Olea- 
nice, Oels-DOberney, ves u Hostinného. PL. 
Vz Tk. 1. 430., ní. 116. 

Debrnik, a, m., ves u Soběslave; záme- 
ček u Eisensteina. Vz Čechy I. 16., Blk. 
Kfsk. 1210., 1222., Sdl. Hr. 1X1. 302., IV. 86. 

Debrno, a, n., Deberno am Wasser, Tea 
u Velvar. Vz Blk. Kfsk. 124. — J). = Debrné, 
ves v Jičínsku. Blk. Kfsk. 1239. 

Debs, vz Deps. 

Debsánie, n. •» soniins, strepitus, das Ge- 
stampte, Gerassel, zastr. D. noh, Bj., odén- 
cóv, jezdcové. BO. 

Debsati. Ote. 20. a. 

Debutantka, y, f. = herečka poprvé hra- 
jící. Us. 

Debatovati ■= poprvé jako herec nebo 
herečka vj^stoupiti. Us. S. N. 

Debuž, e, f., z fr. <» hýřeni. D. dělati <~ 
hýřiti. Us. Ki(. 

DebužiroTati o^ hýřiti, marniti, z franc. 
debauche. Celé noci d. Us. Ki(., Holk. 

Dec. =- decort, odrdika; kupecky. Kb. 
Vz Decort. 

Decennalka, y, f.. die Decennalzulage. 
Us. 



Digitized by 



Google 



Decentralisainí — Bédice. 



19 



DefCDtralisaétti, Decentr»lisiran(^-. Us. 

Deeima = dttátý Um. Vs Zt. Př. k. I. 
18. - D. ^ druh hámiM formy. Vz Kr. 
í«67. é. 11., Světí. 1872. 6. 8. (Deh.), 8. N. 

Deeimace, e, f., z lat = usmrceni kaí- 
débo 10. muže. Vz S. N., Krám. Slov. 86. 

Defimalní mira, Schd. I. 20., systém. 
S. N., Šre. 446.— 461. 

Deciae, e, f., a lat = rozhodnuti nijaké 
privoi Téei. Vz S. N. 

Drcistr, n, m. ~ '/,, atem, mira na dřivi. 
Yz D<!kaatr. 

Dfeki, é, í., die Kindafraa. Ssk. 

DéckáK e, m., derPuppenmacber; -spieler. 
StL, Šffl. 

Déeko. Hra miéem na dfeka. Vz Brt. L. 
N. I. €6., M tc. 1879. 170. 
. Détkomiiý. D. prostota, kindliche Einfalt 
8b. 

DMcosC i, f., die Kindheit Ssk. 

DéckoTsf. Vo Zvolenskej iohaj asi t 16. 
n^o deekuje, stiva sa deckým t. J. udmeni 
M< přijatý bj^va do tak zvanej detvy. Slov. 
OU. Obyé. 9. Vz Detra. 

Bédmláiek, ika, m., os. jm. na Vsacku. 
Tet 

Deeky «» vídycky, vidy. Decky's mně 
tfboval, ie mě vezmei k sobě. Si. P. 248. 

Déčky, kindiscb. Dch. 

Děeký, ého, m., os. jm. St. let. 114., Tk. 
?l. 346. 

Dtekyné, ě, f, ein kinilisches, ISppisches 
Fraaenzimmer. Rk. 

D«eort, deeourt, n, m. => sráika s účtu, 
takrada, plati-li se hotovými ; Bleteni, co se 
" 8 účtn slevi; kupecky. Kb. Vz 



pfi výplatě 



DeeortoTatf, deeourtovati >= sUviti, od- 
poutati; kupecky. Kb. Vz Decort. 

D^eský => éacký, staUlný. Dal. Jir. 193. 

DéetTO, décsteo, a, n., die Kinderscbaft, 
Kioder. Ssk. 

Děeúr, a, m., převsdivka ditěti. Hor. Brt. 

Deé, e, m. Volný d. Ž. wit. 67. 10. Jako 
d. v přievale. Ib. 71. 6. (134. 7.). 

mé, e, í. Dietách, samota n Křivokláta. 

Děěana, v, I, os. jm. ^Pal. Rdb. I. 120. 

Déěané, kmen teský. Šmb. S. I. 312 , Šf. 
8M. IL 464. 

Déiany, dle Dolany, Jetschan, ves a Lo- 
boric. Tk. lU. 61., Blk. Kfsk. 263., 614. 

Beéek, ěkn, m. — dUek. Mor. Brt. D. 206. 

Déienlee, dle Budějovice. Arch. I. 521. 

Détío, od Deky. Pal. Rdh. I. 136. D., 
Tttsefaeo, mé. v sev. Čech. Tk. 1. 123., 202., 
IV. 724., V. 288.. VI. 346., VII. 410., Tk. 
t 164., S. N., Tf. Odp. 197., Blk. Kísk. 
CXLIX., 63., 814., 8dl. Hr. II!. 224., 246., 
IV. 343., Šf. Strž. IV. 464. — Dy zašlá ves 
TBolesl. Blk. Kfsk. &32. — D., samota 
« Toroova. 

DééiíMký. D. skály. Tk. Č. 1. D. župa. 
Tk. L 604. D. z Vartenberka Kriit. Blk. 
Kfck. 846. 

Dečka, y, t ~ malá deka, pokrývka. Us. 
Pdl 
Di«s, 7, f., 08. jm. Pal. Rdb. I. 120. 
I^iii, ei wái, wie denn, Slov. Ssk., ja 

*«U. Bern. 



Déčsko místo : Děěansko. Jir. v Osv. 1886. 
916. 

Déd. Hkl. Etym. 46. Cf S. N., Src. 241., 
252. Na Kot.. staHčék. Brt. Byl tu dědek 
ženy jeho. NB. Tč. 12. — Dětská Hkadla 
na baby a dědky (starce). Vz Brt. v Km. 
> 1886. 626. a násl. D. v kiaftu léU vnukům 
protáhnouti mohl. Cor. jur. D. XXVI. — 
Déd='domáci b&iek. Vz Mns. 1863. 263.-264., 
Ui. SI. 83. Dědové (cf. lares, penates) po- 
kládáni byli za pěstovatele a ochránce do- 
mácího hospodářství. Šmb. S. I. 302. — 
Bid, hora u Berouna. Kr6. v Kv. 1884. 553. 
— D., AItvater, hora v severozáp. Mor. — 
D. •= posltdní snop na poli, jinde: b^a. 
Mor. Vz Sbtk. Rostl. 63. (25.). 

Déda, y, m. — D. =^ did také na Hor. 
lam jen v sg. hl. u děti a skloíii^i déda 
dle Ryba. Knrz. — NB. Té. 160. - D. = 
otec ítaHkúv, praděd. Na Val. Brt. Cf. Děd. 

Dédáiek, čka, m. = dédeček, das Oross- 
vSterclien. Pochovali sme ui naieho dobrého 
dčka. Us. Šá. 

Dědéich, oprav v: didUk. Také na Slov. 
Ssk. 

Dédiik, vz Dédéich (dod.). 

Dide ■= dédeiek, nesklonné, v dětské řeěi. 
Zkr. 

Dédéiek, vz Děd. — D., os. jm. D. Jos., 
prof. v Karlině, nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3. 
v. 195. 

Didfk. — D. — domácí bůíek. Vz Děd. 
Dědky své na plecift nesa (Cech). Dal. 6. — 
D. = stařec vůbec v Bohuslavsku na Mor. 
Neor. — D. = dudek, npupa epops, die 
Baumscbnepfe, pták. SI. les., Sv. ruk. 318. 
6., Koll. Zp. I. 399. —0. = hráč, jenž hraie 
v karty za dva hráče, der Strubmann. Us. 
BPk. — D. => stolice na šindel, strouseA, 
strouina, die Schindelbank, Sehabbank. Us. 
SI. les., Sp — D. = žaludek. Nacpal dědka. 
V Bohuslavsku na Mor. Neor. — D. •=• veliké 
Jelito. V Bohuslavsku na Mor. Neor. — D., 
myslivna u fiřeznlce; ves u Pardubic. — 
D. JiHk. Vz Blk, Kfsk. 1074. — 2>. írant, 
nar. 1821., kněz a spisov. Vz S. N. 

Děděni, n., das Erben, die Beerbung. Rk. 

Dédibaby, pí., f , Jedibab, ves u Veltrus. 
Tk. III. 644., IV. 172.. V. 148., 161., Tť. 
Odp. 267., Blk. Kfsk. 951. 

Dědic. Hkl. Etym. 45. Cf. Krám. Slov. 
86. Za strě. dědié (= tá) máme nyní dědic 
^ ts) a dědié. Gb. Hl. 100. Cf. Civ dod. 
Dědiči! Bž. 86. D. pflvodné ten, kdo od 
předka (děda) jistého rodu pochází. Tov. 
Bdi. 132. O právech a povinnostech dědiců 
ve starší době vz Cor. jur. 407. Tov. 129., 
132., Kn. drn. 128., VS. Jir. 174., Zř. zem. 
Jir. E. 11., F. 6., S. 28., D.2Ó. D. po dědici, 
der Erbeserbe. J. tr. Proto pohoni jej na 
otcově mtstě jako d. z těch peněz. Púh. II. 
100. A jakžkoli jest veliká zlost muži cizo- 
ložiti : viak sé nad to ženě obtieži tiem, že 
ona učiní dědice ne z dědicóv. St. Kn. i. 
92. — n. = bomo hereditarins, svobodný 
člověk, králi bezprostředně poddaný, aé 
k šlechtě nenáležel. Kn. rož. él. 115. — D. " 
patron. D. slovenský, sv. Prokop. Hr. ruk. 3. 

Dédice, dle Budějovice, Dédttz (od Déda. 
Pal. Rdh. I. 133.), městečko u Víškova, vz 



Digitized 



bsS^^Dogle 



20 



Dědice — Dědina. 



S. N., D. Ol. VI. 846., Vn. 6.; vsi a Ml. 
Vožice, n CásIavS s n Mor. Budějovic. PL. 
Cf. Tk. III. 644., V. 238., Blk. Kfek. 691., 
1066.. Sdl. Hr. IV. 369. 

Dědicky, erblicb. D. a věčně nékomn 
néco dáti. Zř. F. I., Tov. 159., Dsky ol 1468. 
Které vdově mi věno jejie d. zastati. VS. 
.Tir. 238. (To) d. držel. Pasa. mas. 388. 

Dědický (sabjektiv), didičný (objektiv). 
J. tr. D. právo, ins baereditatum, das £rb- 
recht. Cf. Tov. 83., 89., S. N, D-kým právem 

erovedete i k Sčědi. BO. D. lid. PAh. 1. 230. 
K posloapooBf. Vz S. N. D. statek jak se 
od děti děliti měl. Cor. jar. F. LIV. 

Dědietvl. D. zvi. » nemovité, pozemkové 
zbožt naproti movitému. Grunt že jest d., 
kteréi sobě jeden každý podlé zřiz. zem. 
šacovati může, jak chce. Žer. Záp. I. 73. 
Lesy, kteréž naie d. jsů. Arch. III. 135. Vz 
Kn. dm. 128. Koupeni, kupec, odevzdáni 
d.: K d. oprávněný, náležitý; zůstaveni ně- 
čeho v d.; ziistaviti někomu něco v d. J. 
tr. Vpadl mi v mé d. moc/. POh. 1. 192. Vz 
VS. Jir. 261., 297., 305., 273., 282., Kn. dr. 
128., Zř. zem. Jir. C. 2., 24., 29., F. 5., H. 
2., D. 19., 1. 46., 8. N., CÓr. iur. 407., Krám. 
Slov. 86. D. nebeské. St. Kn. i. 47. O d. 
ot předkóv přiSlé buďto poslůpcLstvim neb 
kúpenim, pónon má troj jiti. O. z D. D. jak 
se opatřovalo. Vz Žer. Záp. I. 114. — D. 
sv. Václava, vz Jir. Ruk. I. 159., sv. Jana 
éi svatojanské, sv. Cyriíla a Methodéje, sv. 
Prokopa, sv. Ludmilly. D. maličkých (spolky 
k vydáváni knih atd.). Vz S. N. 

Dědictvo, a, n. = didicM. Vejdite už 
do d-va svého. Slov. Tč. Nejma d-va v krá- 
lovstvie božiem. ZN. Věčné d. nebeské. St. 
Kn. S. 46. 

Dědič, e, m., vz Dědic. 

Dědiček, čka, m. = dédeček. U Nepoměřic. 
Bmt. 

Dédičik, a, m., os. jm. Šů. 

Dědička. Že jest toho dlahn d. ; A já 
jsem toho zpnpná d. Pfth. I. 363., II. 569. 
(221.). 

Dědičko (Dědičky), a, n., Diedičko, ves 
n SudoměHc. Cf. Sdl. Hr. IV. 360., 361. 

Dědičně, erblich. Lidé d. Biažebni. Osv. 
I. 169. Prodal to na dobro a d. a ne toliko 
zápisně. Moa. 1880. 237. Ta role k mému 
pnrkrechtu d. přisluSie; Dům d. držeti ; Kupit 
jsem to fojtstvi d. za 18 zl. NB. Tč. 165., 
262., 289. Vz Dědičný (konec). Toho zbožie 
d. se mi dostalo. Dsky, Nar. o hor. a k. 

Dědičné, ého, n. = spláceni Ihflt ročních 
v jisté určité době několika let, které za- 
pravnje kupec statku selského dědicům, když 
nikdo z dědiců za cenu odhadni jej převzíti 
nechtěl. S. N. 

Dědičnost Lidé ti nyní vně d-sti se na- 
lézaji. SS. II. 51. D. nstálovaci či konserva- 
tivni, pokračovaci či progreesivni. Stč. Zomp. 
)r07., 803. D. soavěka, soumistná, soudružoá 
či korrelativni, zkrácená či urychlená, mě- 
nivá či nerovnoměrná. Vz NA. V. od. II. 41. 
O náladě tělesné i duievni po rodičích zdě- 
děné vz Slov. zdrav., Čs. Ik. III. 864., V. 
166. — Lidi z d-sti propustiti. List hrad. 
1650. Tč. 



Dědičný. D. pokladník, der Brbschatz- 
meister. Sp. A máme se k nim míti jako 
král a pán dědičný a milostivý. List hrad. 
1479. — D. n^em, der Erbpacht, Dch., otrok, 
stav (kasta), třídy obyvatelstva, Lpř. Děj. 
1. 15., 19., 42., kováK. CJB. 313. Posloupnost 
na trůně byla d-čná. J. Lpř. D. odchylky, 
Osv. I. 47., itola fpo které se veikera nad 
obzorem jejim přitékiyíci voda na den vyvádi), 
S. N. XI. 3., zbožie, Tov. 129., List hrad. 
1477. Tč., díl, NB. Tč. 166., ves. List hrad. 
1536. Tč D. jednoty. Tk. VI. 290. Dáváme 
jim ty kosy k d-mu drženie a poživánie. 
List brad. 1495. TČ. - Viak jsem pak vždy 
váš dědičný ^k pani dí milovník). BN. — 
k čemu. DržiS lán méj, kterýž od stará 
dávna k mému lánu byl d-čný a slušie. NB. 
Tč. 165. — Cf. o d. úřadech, nemocech, 
zemích, princech, právě, smlouvách. S. N. 

Dědíčstvle, n., poesessio ==> dědictví. Ž. 
wit 134. 4. 

Dědičstvo, a, n., hereditas. Ž. wit. 2. 8. 
marg., Anth. Jir. I. 3. vyd. 7. 

Dědík, a, m., míst jm. Arch. IL 316. 

Dědilok, ika, m. = didilek. Slov. Ssk. 

Dědina, dédinečka, didicM. Vz Mkl. 
Etym. 45. D., hereditas. Ž. wit. 15. 6. a j. 
Hospodin sám jest dědina jich, baereditas. 
BO. — D. původně = statek rodinný, zále- 
žející z pozemků; později statek pozemkový 
vůbec bez ohledu tia majetek rodinný pro- 
tivou statku movitého. Že má ledno dě- 
dinu a statka nemá. Kn. rož. či. 128. Cf. 
S. N., Kn. drn. 128. — D. = statek (ne- 
rozdílný), posud v Domaži. a na Oravě. Km. 
1883. 667. Ale o nemohovitů věc, totižto 

erby, nemóž než tu na dědině, kdež erb 
leží ten, ta věc právem vynesena býti. NB. 
Tč. 89. Po sobě ostaviti nlava svej dědině 
na opravu. Alx. (Anth. L 3. vyd. 33.). Když 
umře člověk nemaje syna jeho d. na dcera 
spadne. St Kn. i. 159. Že nám to fojtstvi 
neni osazeno a tudy d. hyne. Půh. ol. 1449 
D. v zástavě zlepšená; D-nu prodá-li kdo 
ošitou, obilí komu náleží. Cor. jur. 408. 

1 drží d-na jeho poslupnou v Tuřiem, dvdr 
poplužni s tvrzí, dědinu, lukami, lesy atd.; 
Jsú-li dědiny dědické a desk k nim nemá, 
tehda... O. z D. Paklibv neměl nad-nách. 
O. z D. Odtud i odjinud, kdež co má d-ny 
i nadbyta. Půh. IL 7. Cf. Dědinice. Dědiny — 
šediny (^ činí starosti). Vz Plas. Neměi-liby na 
d-nách dědičských anebo zápisných, má naň 
zatykači list dan býti. VI. zř. 27. Když kto 
chce, by jeho nepohonili, vlož ve dsky přie- 
teli svému d-ny své nebo svým dětem, že 
jim dáváš i sstupmeš a ostav sobě málo 
k d-ně, aby tebe tkáčetem nepohonili (zde 
d. :>= drženi vlastnické naproti držení zástav- 
nímu); Tak také: Nebo držte k zástavě 
nebo k dědině. Kn. rož. či. 9ti., 128. Kladení 
dědin královských a duchovních do desk; 
D-ny a statek dluhem zapsaný a dskami 
ujištěný; D-ny zápisné spravoval -libý kdo 
druhému zápisem památnými dskami; D-ny 
vysloužené a na králi vy prošené; Na d-ny 
zápisné kdož by vice puojčil než zástava 
ukazuje. Vz Zř. zem. Jir. H. 2., S. 26., G. 
2., O. 14., G. 2. Jak se spravovaly d-ny 
manské; Vedeni práva na d-ny duchovni 



Digitized by 



Google 



Dědina — Dědova. 



21 



neb zipiané. Ib. D. 52., 27. D. :=> sUtek. Cf. 
D»l. U., 33., 39., 95., 127., 141., 152., 158. 
« j.; Hr. rok. Prok. 282.. 1104., D. 248., 
65a, 661 , 767., 8v. nik. Pa. 386. V MV. 
Depravá glossa. Pa. — D. = dédiná pole. 
Némc. III. 25. D. {iger) naíe a vinnice. BO. 
— D. = ves. Oteovski dědina, das Beimats- 
dorf. Moar. V^el na dědina pro nevěHtn. 
V». Bol soin gajdoi, ěo gajdoval za groS a 
to vietko cíny cíny od dzedziny do dzedziny, 
Bi. sp. 140. Koníelé těnh dvů dědin. NB. 
li 151. Vz Chybnik. — D. = návea. Děti 
i6 na d-ně. Mor Neor., Vek. — D. ■— potok, 

£tok Divoké Orlice od Heziřiěi, dřivé sloje : 
tf Potok. Krč. — D. vt Didim. 

Dédináeký = vesHteký, Dorf -. D. obyčej, 
tpArab, kroj. Hor. n Strážn. Sd. 

Didinák, a, m. => vemičan, der Dorfbe- 
vobner. Mor. na Strážn. Šd. Hijavané dě- 
diúei byli. KoU. Zp. II. 440. 

Dédi&an, a, m. => didinák. Ostrav. Tč. 
Slov. Sak. 

Dřdiná^, e, m. == didinák. VaL Vek. Slov. 
BVaj. BD. I. 15. 

Dédinéák, a, m. => didinák. Mor. Šd. 

Dídinéan. Slov. SI. ps. 384. 

Dédinianka, y, f., die Dorfbewohnerin. 
SJuT. KoU. Zp. I. 326., Bern. 

DMlDéina, y, f. = vesnická řeč, Dorf-, 
Banemspracbe. Slov. Hdi. Vět. 128. 

Dédlneika, y, f. = didinka. Kká. E al 
j. 132. 

Dédlnice, e, f. => didina, statek didióný. 
8 d-ce koho spnditi. Ur. rk. 347. Za Yfb. 
pHdej : I. 260. 

Dédinka, y, f. = mdlá didina. Dědinky 
pKtalně se vinoa ka středoborským obrům 
bledaiiee n nich obrany jako ptaii hnízdečka 
n stoletých kmenů. Tbz. — D., DOrfeI, ves 
T Litovelska na Mor. D. Nová, ScbrOffels- 
dorf, ves n Unčova. 

Dédinnik, a, m., der Erbgatsmann. J. tr. 
— D., der Meier. V* Nápravník. Faukn. D. = 
•ediák, který držel statek zemský dědičně 
aviak s povinnosti odváděti ročně určité 
platy aneb konati i robota. Vz S. N. D-ci 
Tklady statků na relaci činiti mohoa ; D-ci, 
svobodnici a nápravnici. Vz Zř. zem. Jir. 
A. 31., E. 12., 8. N. 

Dédinný. D. právo, BO., NB. Tč. 168., 
Pfth. II. 431., Kn. drn. 129., svědomi. NB. 
Tč. 234. — D. lita •= promlčeni, terminus 
pnesriptionis t. j. tři léta a 18 neděl. Kdo 
3 léta dědina držel a ji plodil a ažlval, aniž 
vlutoik jeji proti tomn co namítal, stal se 
«ám vlastnikem: takové nživání slulo vy- 
árhni let. Těch 18 neděl připojeno k těm 
třem letům snad podlé toho, že při trojim 
pftbonu mezi každým byla lhůta určena šesti 
n«diL Posději slala ta léta v Čechách léta 
temská. Vs vice Jir. Slov pr. II. 272 , Arch. 
1. 463., 484., VI. V. 14. a Til. Kn. dm. 129. 
D. právo. Když kdo odpnSténi nějakého 
poddaného žádal, musil ručiti za něho, že 
tenio la 14 dni viem povinnostem, kterými 
potavádni dědině zavázán byl, dosti učiní. 
Tato IhAu 14denni slala d. právo. Vz Tov. 
110, Kn. drn. 93. Při stávkách znamenalo 
dédinné právo, že ten, kdo koho obstaviti 
ditSl, mosel dříve v té vsi, kde jeho dlužník 



bydlel, žádati, aby úřad ma k právo pomohl, 
začež dva peníze opovědné dáti musil. Kn. 
dm. 90., 129. 

Dfidtnský. Šd. Moriena naia, kde's pře- 
bývala? V d-skom dome. KoU. Zp. I. 4. — 
NB. Tč. 168. 

Dědiny, pl., f. Je na dobrých d-nách 
(= na hostině, nebo vůbec, kde se má dobře). 
Mor. Brt. D. 206. 

Dědisko, a, n., hisslicher Greis. Ssk. 

Déditel, e, m., der Brbsnehmer. Dob. 

Děditi původně = uvázati se ve statek 
rodiny. Bdi. v Tov. 132., Kn. drn. 128. — 
abs. Poněvadž isů duchovni panny, nemiýí 
d. Půh. II. 58. Zvláštnosti se dědivaji. Osv. 
I. 47 — kde. Pakli kto křiv jsa pHsaho 
provedl, žádný dloobo nedědi tde na světě. 
Vš. 69. — co komu. Ruhota zlí sobě dědie, 
improbriom sibi bereditant. BO. Proto že se 
zvodil i dědil sobě ryboik. Půh. IL 206. 
Pohanské děti kupuje Bobo Je dědil. Pasa. 
854. Ten si pořád pěkné věci dědí (pořixoje, 
kopi^e). Us. na Kr. Hr. Kabát, kalhoty si 
d. (koupiti). Ib. Já té dědině sobě nedědi 
(nevlastniti), ale drži ji k zástavě ve stě hřiven. 
Kn. rož. ČI. 282. — komu. Tabák mi nedědi. 
Us. Jsk. Tehda má Janově ženě jeho a 
erbdm jich děděno býti. Půh. II. 168. — 
uaě. Že jest dědil na maoj dvůr v Bako. 
Půh. II. 612. — koho =- milovati. On ji dědí. 
U Vrchlabí. Kžá. 

Dedizei, zně, f. •«■ didíMna, das Gross- 
vatererbe. Slov. D. tá jeho od Tatry po 
Sávu. Ppk. U. 23. 

Dědko, vz Dědo. Dedko nái, dedko, po- 
žnut si nám vietko, nii si nenechán, tak si 
sa dobré mau. KoU. Zp. I. 4. 

Didkov, a, m., Dietkau, ves o Jihlavy. 
Sdl. Hr. III. 302. Vz Dětkov. 

Dedkovati — dudkovati. Bk. 

Dědkovati == didkem býti. Slov. KoU. 
Zp. I. 399. 

DědkoTice, dle Budějovice, Dietkowitz, 
vsi u Zdounek, o Konic a a Prostějova na 
Mor. PL., Tov. 6., Tk. I. 481., D. ol. I. 83. 
»J- 

DidkoTie Mlýn, Krenzmflble, o Unoitě. 

DědkoTský. Grossvater-. D. léta. Kos. 
v Km. 1886. 372. 

Dědko vstvi, n., das Grossvstersein; bohes 
Alter. Kos. 

Dědkův. To jest babí hněv a dědkovo 
mumláni (rostlina). Olv. Dědkova či obručná 
stolice. KoU. IV. 114. 

Dědo, vz Ďad. SeSlý od let dědo. Holý. 
Cblapy ženám a dzedo babám. SI. sp. 71. 

Dědoj, e, m. »» dideiek. U Čes. Třebové. 
Přikryl. 

Dedok, dka. m. » didek. Slov. Ssk. 

DědoSi ve Slez. Šf. Strž. II. 423. 

DědoMn, a, m., mist. jm. Sdl. Hr. III. 37. 

DědonchoT, a, m. Tk. UI. 36. 

Dědous, a, m. » didour. Bk. 

Dědov, a, m., Nieder-Mohren, ves u Po- 
lice. Sdl. Hr. I. 162. 

Dědova (jedová) Hora ve Zbirovskn. 
Krč. v Kv. 1884. 539. 

Dědova, 4, f., ves n Hlinská. Tk. IH. 90., 
Sdl. Hr. 1. 82. 



Digitized by 



Google 



22 



Dedovati — Pech. 



DedoTati — pod zaplacenou eménka nebo 
dlah do kněh napsati: a. d. Či d. dt. (— dědit) 
= dal, zaplatil. Kh. 

DédOTee, vce, m., jm. doliny. SI. let. VI. 
160. — D., 08. jm. Tk. I. 312. 

Dědovice, dle Budějovice, yes a Plskn. 
Tk. III. 37., Blk. KfBk. 660. 

DřdoTina, y, f., das Vorelternreicb. Stulc 
I. IdS. — Tt.'" dědovigna. Slov. Svfiroplaka 
i mňa vládě jebn (Mojmírově) poddal s na$mi 
dielmi d-ny. C. Gt. I. 92. — D., hájovna 
u Milevska. 

Dedovisko, a, n. => místo zděděné, der 
Erbplatz, Erbort. Slov. Ssk., Bern. 

Dédovizeň, zně, f. — didovitna. Slov. a 
mor. Trokan M. 43., 84., 33., Zátur. Priat. 
I. 10., SI. let. I. 238. Na Val. Brt. D. 

DědovSiina, y, f. =- dédovitefk. Světz. 
1880. 

DédstTO, a, n., die Vorvftter. Dch. 

Deductis deducendis, lat. = po srážce 
vSeho, co se sraziti mělo; kapeckv. Kh. 

Dedúcb, a, m. =- déd. Slov. Ssk. 

Dedukce. Vz Jg. Slnosf. 59. 

Betfula, y, f. = prababička. Slov. Zátur. 

DědumU, a, m., os. jm. Pal. Rdb. 1. 119., 
Tk. I. 61. 

Dedúr, a, m. — didour. Slov. Ssk. 

DědůS, e, m. = déd. Oženil sa nám zas 
dzeduš, vzal sebe babušn. SI. spv. 197. — 
D., 08. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Dedúdek, ika, m. = didouiek. Slov. Ssk. 

Běduíka, y, f. ■» babička. Slov. 

Dčduiko, a, m. => dido. Slov. Phid. (II. 
3. 254. 

Dédva, y, f. — didttvo, die Vorv&ter. Dcb. 

Dédžb&ř,e, m. = kamenník, der SCťinmetz. 
Slez. Tč. 

Dědibatl, didibovati= do kamene dlabati, 
meisseln. Slez. Tě. 

Defenestrace, e, f. => vyJtoeeni oknem. 
Kos. 01. I. 274. 

Defensor, a, m., lat = obhájce. Vz S. N. 

Defernik, a, m., ves u Sušice. Vz S. N. 

Defervescence, e, t, z lat. «- klesáni 
horečky. Slov. zdrav. 

Defilovati. — D. = výiku předprsni 
určiti. NA. III. 147. 

DefilOTni £i rovnaci rovina. NA. III. 147. 

Definice. Vz Jg. Slnosf. 41. D. dogmata 
= slavné prohlášeni. Blk. 

Definitivní — na jisto určitý n. posta- 
vený. S. N. 

Deflnitor, a, m. = ustanovovatel, lat. 
Věda se bráni proti nepovolaným d-rům. 
Kutn. exc. — D. = spolupredatavený kláiteru. 
Bk. 

Definovaný, definirt — D. = slavné pro- 
hlášený. D. dogma. Btk. 

Definovati, z lat = vyméřiti, stanoviti 
(vvmezlti). Rk. D. čisla polygonalni. Stč. 
Alg. 45. — co odkud. Z jedničky hmoty 
d. lze dále jednička sily a jednička závaží. 
ZČ. I. 276. 

Deflagrator, a, m., z lat = přečištovatel. 
Vz KP. II. 216. 

Deflegmator, a, m. = stroj, kterým se 
směs páry vodní a lihové vede uanřed do 
nádoby na 80° zahřáté (do hustíce, konden- 
sátoru) a potom do chladiče. BIř. 



Deflorace, e, f., z lat — poroieni panen- 
ství. 

Deformace, e, f., z lat = Mrúdnost, die 
Missbildang. Pek. 27., 8P. II. 68. 

Defonrs (Defňr), a, m., hrabě. \t Blk. 
Kfsk. 1296., S. N. 

Degras, u, m. = košeluiský sodový olei, 
Gerberdegras. Šp., Matj. 70. 

Déiiel, hla, m., angelioa, die Brastwarz, 
rostl. D. obecný, angelica menší, ang. sil- 
vestris. Vz Č. Kv. 344., 81b. 578., FB. 93., 
Ratp. 735. 

Dehet nešlové nyní Harz, nýbrž jenom 
Theer. Km. Vz Pryskyřice, Mkl. Etym. 40. 
V MV. nepravá glossa Pa. D., der Theer; 
die Wagenschmiere (kolomaz). SI. les., Schd. 
I. 424., S. N., Krám. Slov. 86 , Slov. zdrav. 
Prm. r. V. 6. 1. str. 15. D. kamenoohelný, 
Steinkohlentheer, Nz., kamenný (nést, zemské 
klí), der Bergtheer; sud, pumpa, jáma (de- 
hetník), nádržka na dehet. Sp. Pec k páleni 
dehtn. Vz KP. III. 334. (148.)., Kk. 101., 
138., Sfk. 511., Bř. N. 111., Rstp. 1433., Sv. 
rak. 321., Koll. III. 263. 

Dehetné, ébo, n^ Dehenten, ves a H^jdy. 

Dehetnice, die Theercisterne. SI. les. . 

Dehetnik. — D., dvůr u Veselí; samota 
a Sobotky. PL. Cf. Sdl. Hr. III. 184.— 185. 

Dehetový. D. plátno. Pel. 86. 

Dehna, y, m., caoodaemon. Rozk., VeleS. 

Dehnica, e, f., die Theergrabe. Slov. Ssk. 

Dehnice = Dejvice. Tk. I. 35., 77., 847., 
373., U. 264., III. 50., IV. 172., Blk. Kfsk. 
880 

Ďehnický, ého, m. D. Vaněk Tk. V. 
102. 

Dehnlctvi. Vz Hz. v Listech filolog. VII. 
41. 

Dehnik, a, m. = magaa, daemon. List 
filol. VU. 41. 

Dehnis (DShnis), ves v Boleslavská. Vz 
Blk. Kfsk. 69. 

Dehtáře, pl., ves v Táborská. Tk. ni. 
36., 43., Blk. Kfsk. 484., Sdl. Hr. III. 303., 
IV. 254., 278. 

Dehtářiti, il, ení, Theer brennen. Ssk. 

Dehtářstvi, n., die Theerbrenoerei. Šp. 

Dehtiti, il, ěn, ění, theeren. Ssk., Looa. 

DehtoJem,jma, m., v plynárně, dasTheer- 
reservoir, Theerbaasin. Krost, Dch. Cí. De- 
hetnik. 

Dehtov, a,«i. D. Dolejní a Hořeini, Unter>, 
OberDechtow, vsi a Hiletíoa. Blk. Kfsk. 
50., 801. 

Dehtovaný; -án, a, o, getheert.D. plátno, 
látka, Us. Pdl., zástěra. Wld. 

Dehtovice, e, £,, das Theerleder. Sp. 

Dehtovna, y, f., die Theerstabe, -sohwelle- 
rei. Krost, SI. les. 

DehtOTué, ého,n., die Betbeerungsgebtthr. 
Sm. 

Dehtový, Theer-. Vz Dehet. D. olej bře- 
zový, BirkentheerOl, smftla, Theerj>eoh, voda, 
Tbeerwasser (vz KP. UI. 334.). Sp. 

DěhyloT, a, m., Dielhau, ves v Opavska 
a Bavorova. R. 1340. psali Dgehilhau a 
Dzengilow, r. 1377. Egilaw, nyní po něm. 
Eyglau, Eiglau. Pk. Čeéf. 9. 

Dech, vz Slov. zdrav. Běžel, co měl deohn 
Dch. Qyaointa sladký d. (vůně); d. vánka, 



Digitized by 



Google 



Dech — DJtjinonialiř. 



23 



kriti, fi«I«k, ▼dtra, růif, marii. Vroh. D. 
liboTooný kveta, smrti ledny. Ccb. Bs. 83., 
115. D. Tichra, Os v. I. 878., lesa: chladný 
jitn dech. Kká. Ta plakal bvoh a jásal 
jedDÍm dechem. Kyt. 1876. 48. Dechy v sobě 
ujiti. Kos. Smrti dech je ovanal (nmfeli). 
Tkí. 
Dechenit, a, m., nerost. Sfk. Poč. 319. 
DeehBoail, dihn§ti, beruht anf dDS aus 
aiod. dhú, lit dus. MU. aL. 258. Kvéty 
ntfie mi dechly svoji dnii. Vrch. Smrf kdy 
Dáio dechne na čelo . . . Hdk. 

Dechot. n, m., das Respirationsger.ln^ch. 
Ni. Ik. Z hór tahy d. zo živice sa vyrůtil 
jik větra val. Phid. IV. 7. 

Dechový. Nemoci ústrojů dechových. Be- 

rinek. D. vxdnch. NA. V. od. II. 63. — D. 

hudba, Blasinstramentenmasik. SS. P. 602. 

U gimanfl, tz VlSk. 359. 

Deebtáře, pl. = Dechtar, ves n Pelhřimova. 

DechtaroT, a, m., vz Dechtary. Blk. Kfsk. 

Deehtary, dle Dolany. Dechtar bei BOhm. 
Aieha, ves n Ces. Dabn; Dechtar bei Hlawitz, 
tiké Dechtarov, ves tamtéž; Dektar, ves 
BBnndýsa nad Labem. PL., Blk. Kfsk. 
Si, 14., 775., 780. 

Deehtin, a, m., ves u Klatov. Blk. Kfsk. 
116. 

Def htoT. a, m. D. Dolejni « Hořejni, vsi 
r Jiéinska. Blk. Kfsk. 50., 801. 

DéJ ~co »e udalo. Vz S. N., Jg. Slnosf. 
118. D. molekulami, chemický (Process), 
Oiv. L 482., 484., vnitřní a dulevni, Dk. 
Aeath. 26., spalovaci, Verbrennungsprocess, 
SL les., ■ODBledný()ako roskaz a vykonáni). 
Aoth. L 3. vyd. XLVUI. D. této básné neni 
brobé bohatý ani napínavý. Hour. Vz násl. 

Deja. Jedno takd, čo sft zdialo, éo Tudia 
zdejali, mennje sa d<; či d^na, viaoej dejov 
■{Nila menaje s& d0a. Zapisané děje a spfsaná 
deja volá s& d^opi$ (i dtjoprava, dtjovtda). 
Slov. Hdi. Čít. 358. 

Dejaký -> kde jaký. Vz Zradovati. Jího- 
Týeb. Mor. Brt. 

Dejanie, n., der Akt D. se začalo. Slov. 
Pbld. V. 138. 

Dťjatel, e, m. <=> úHnkowttd, der Aktor. 
Slov. V čísle d-lov tohoto znovazrodeoia 
zanjimáte vy predné miesto. PhId. IIL 480. 

Dejati = é^atvotiaH, dělati. — co. Hi- 
ttoria rozprávS, čo Tadia deiali. Slov. Hdi. 
Čit 258. 

DcJbM, n. -= trásiU údoUčko. Vz Debř. 
Sb. D. 34. — D., inyslivna a Sedlčan. 

Di-Jekee, e, f., lat = kákni. 

D^Jeliéný obraz, historiscbes Bild. Sm. 

Dfjeua, y, f., die Gottin der Geschiohte, 
Kiio. Dch., Sm. Vz Dejna. 

imepis. Vz Vypravování (počátek). 
K toma přidej : Lidský d., obsahaje-li děje 
< činy celého pokolení lidského, slově d. 
t4ei)ic<aiý; vypisnje-li děje jednotlivých státQ, 
obei nebo rodin, slově d. evláitni. Bb. Cf. 
Životopis. D. nniversalní (vSeobecný), po- 
litický, TsdělaDosti, ústavy, náboženství, ob- 
ebodu, průmyslu, orby, písemnictví, umění, 
bámictvi, hadby, malby, řezby, stavby; co 
do podoby : vědecký, ikolský, prostonárodni, 
L0. Děj. L 2., pravá, pramenil práva, Us. 



Pdl., literami dol^ nové předbřeznové, Baék. 
Pis. I. 206. a násl., lesní, lesnický, Forst-, 
vynálezů, hospodářství, SI. tes., rostlinstva. 
Kk. 2. vyd. 3. D. kliniky pražské. Čs. Ik. 
IV. 183., 215., 224. Dr. Eiselt - Vz KP. 
f. 80., S. N., Krám. Slov.. Jg. Slnosf. 95., 
96. Jak d-su ačiti. Vz List filolog. VIII. 
125. 

D^ippisba, y, f., die Hístoriographie. 
Ssk., Sm. 

Déjepisecký. D. methoda. Osv. 1. 76. 

Dějeplsectvi •=> nméni, jež nepochybné 
výsledky dějezpyta dle vnikni souvislosti 
příčinné v organický celek spojcje, který 
zároveii ráz amělecký jeví. BIř. D. a védy 
příbuzné; d. české nové doby předbřez- 
nové, vz Bačk. Pis. 19ti. atd., literami. Ib. 
206. a násl. 

Déjepisný. D. zkoamáni, Moor., důleži- 
tost, Lpř., malby. Koll. I. 2M. Vz D^'inový. 

DřjeplnÝ, thatenreich. Šm., Loos. 

Dějeplodný. Láska musí ukazovati se 
mocí životvoraon a d-nou. Si. J. 231. 

DéJepraTec, vee, m., der Historiograph. 

Dějepravný — dtíepimý. D. písně. Sfi. 
P. 79., 789. D. věc. Jg. Slnosf. 8Í. Vz Dě- 
jinový. 

D^esběr, a, m., der Geschichtsammler. 
Dk. Aestb. 549. 

D^eslav, a, m., der Verherriicher der 
Thaten, Ereignisse etc. Koll. L 249. 

DéjesloTl, n., die Historiosophie, Dch., 
Geschicbtslehre. Ssk. 

DéJesloTuý. Sf. 

Dejeneur (deiené), fr. — midani (káva, 
čokoláda). S. N. 

Díjevéda, y, f., die Geschichtswissen- 
schaft. Nz., Osv. I. 291. D. =■ vědecké od- 
větví dějepisu, jež za účel má historické 
události z rozličných pramenů sbírati, je 
kriticky ohledávati, viestranné a nestranně 
posuzovHti a pak t organický pěkný celek 
rovnati, v němž vnitřninutnosf bistoriekého 
vyvinování a hlavní idey dějinstva vyloženy 
jsou. S. N. 

Déjezpyt »- vědecké odvětvi dějepisu, 
jež obírá ae kritickým vyietřováním histori- 
ckých pramenů, jakož Jsou pověsti, historická 
podáni, rozličné arebaeologioké a listinné pa- 
mátky a p. S. N. 

Djyezpytatel. e, m. =- děiegpfftee. Ssk. 

Dějezpytný, Gesohichtsforscbungs-. Ssk. 

Béjezpytstvi, n., die Geschicbtsforschung. 
Ssk. 

Dejhlík, a, m., os. jm. Arch. IV. 245. 

Déji, vz Dití. 

Déjina, y, f. •» pHbih, die Begebenheit 
Ssk. Skončil svou d-nu. Jg. Sbr. «p. 1841. 
212. Vz Deja. 

Dětinnosf, i, f., die Gesehichtlíchkeit 
Sm., Loos. 

Dějinný, geachichtlich, bistoriscb. Nz., 
Mus. 1880. 205. D. přehled, skutky, obrat, 
Osv. I. 61., 161., 503., ruch, úkol, jeviitě, 
vývoj, Šmb. L 476., II. 258., zjev, Sbn., 
podáni, Kaizl 34., krásno. Dk. Aestb. 503. 

Déjinomalba, y, f., die Historie als Ge- 
mKlde. Šm. 

_ Déjinomaliř, e, m., der Historienmaler. 
Sm. 



Digitized by 



Google 



24 



DdjinomaliřstTi — Děkanát. 



. INyinonsIířstri,!!., dieHiBtoríeiimalerei. 
Sm. 

D<JinopÍB, n, m., die BiBtoriographie. 
Dch. 

DíJinopraT», y, f. => á^eprava. Šm. 

DéJinopraTec, voe, m., der Geschichts- 
aobreiber. Šm. 

DéJinOBlaTnýiKeBchichtliobmerkwQrdig. 
D. mésto Trient. KoU. m. 272. 

Déjinoslovi, n., die Historiologie. Dob. 

Déjinozpytee, tce, m. =-déjetpytee. sm. 

BQinstvi, n. =- dějepis. Sv. 

D^iofltTO = dějiny. Nz., Osv. I. 161., 
Ko8. 01. I. 287. D. véd je dějinatvem pře- 
zvědu a dozvédn lidskébo; Taktéž se to 
má v d-stvé, v spojeni to zjevA přirodnich 
a duievnicb. Hj. St. 37., m. 

Déjiny = soubor d^/Á jistého předmětu, 
die Cíescbicbte, Historie. D. některé doby, 
Dch., světové, vieobecné, Us., literární, 
Literatargescbicbte. Dob., KB. VÍ. D. lékař- 
ství v Čecbich t 16. a 17. stol. Čs. Ik. IV. 
255. Hilovnik nirodnicb dějin. Šf. Rocpr. 3. 
Vz Dějepis. 

Dejisko, a, n. = d^iiti. Slov. Bern. 

Dej kati eo na íom = louditi, iadoniti. 
Maminko, on na mně deiká. U Jilovébo. 
Mf. 

Dejl, u, m. — kruh ieleta, litiny, asi 
100 kilu těžký, který po úplném odstranění 
stnisek z pecí se v vndal : byl podoben moř- 
ské honbě a kov&nim k dalii potřebě se 
apravoval, die Luppe, Denl. Nz., Prm. IV. 
242., Šp. Vz Paliěka. — D., a, m., os. jm. 
Šd. D. Jiřík. Bik. Efsk. 1158. 

Dej lo váti, Denl machen. Vz Dejl. 

Dejlový. D. mlýnek. Vz Mlýnek. 

Dejni, a, m. Ď, (Deym) $e StHteie, ro- 
dina nyní braběci. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1297. 

Dcjmek, mka, m. D. Jiři. Blk. Kfsk. 
1264. 

Dejoa, y, f., Klio, (ilfittin der Geschichte. 
Slov. Lous. Vz Déjena. 

Děj nice, e, f., tapete. Ostřela sem postel 
d-cemi psanými z Aegypta (tapetibus pictis). 
BO. (Prov. 7. 16.). 1 uéini dějnic jeden- 
nadcte z srstí koziob k přikr^^ti střechy 
stanové (houni); Jedna d. jmiejeie na dél 
loket 30. BO. 

Déjnosf, i, f., die TbStígkeit. Heroioká 
d., apuicoUká, lidská. 8i. L 8., 17., U. 168. 

Déjný = <Wíný, činný i plný d4;4, tbStig ; 
tbatenreicb. 8ť. Strž. D. panuvnik. Smb. Já. 
II. 146. Účinná a d. láska; Slova Páně byla 
účinná a déjná. SS. J. 231., 290. D. léU. Zl. 

D<ii0pi8. áf. Rozpr. 80. 

Dtjoplsec. Šf. Vz Bačk. Pis. I. 130. 

Déjoprava, vz Děja. 

Dejopráxdný, tbatenlos. Morava nyní 
d-zdná. Koll. 1. 141. 

D^oslavuý, durch Thaten berObmt. Hdž. 
Bkp. 

Dějovida, y, f., die Geschichte. Pluskal. 
Vz Děja. 

Déjový, vz Dějlnový. Vch. Ar. 14. D. 
tvar. Vz Jg. Slnos(. 85. D. význam tvarů 
časových. Ndr. str. 456. 

Dejpozornanic, e, m. = člověk budiž 
k ničemu. U Přer. Fr. Bílý. 



Dejatrár, a, m. ^ dijepisec. Slov. Sldk. 
Mart. 2. 

Déjstvi dramata. Dk. Aesth. 309., Jg. 
SlnosC. 136. 

D^stvo, a, n. =^ jednáni, actio, die Hand- 
luug, der Akt: die Gesammtbegebenheiten. 
Vch. Ar. 10., Ppi. Gr. 79., Dcb. 

Déjstrovati = jednati, bandeln. Slov. — 
Jak. Nuž, tedy bez vás d. nám sůdeno. 
Sldk. 567. — ěim. Uzavřel prlmerie s Moj- 
mírem II., ale len aby mal čas d. politikua. 
Let. Mt. S. X. 1. 37. 

Deištuik, u, m. ^ deitnik. U Eroméř. 

Dřju, vz Díti. 

Dejvice, dle Budějovice, Dejwitz, ves 
u Prahy u Ovence. Vz Dehnice. 

DeJTorcOTitý. D. rostliny, caucalineae: 
dejvorec, tořice. Vz Rstp. 753. 

Dejvoree, rce, m., caucalis, die Haftdolde, 
rostl. D. mrkvovitý, c. daucoides. Vz Rstp. 
753., Slb. 583., ČI. Kv. 345., FB. 94., Bose. 
158., Mllr. 19., 40., 89. 

Dek, u, m. => deka, pokrov na koné, die 
Decke. Dal. 141., Plk. D., phalera. Sv. ruk. 
321. D., jenž kófi kryje. Hus II. 126. Vz 
Deka. 

mk." dobrá otUc. Mkl. Etym. 40. Ciesař 
svatů Anastazii za jednoho svého starosta 
bes její deky oddal. Pasa. 14. stol. VieS 
to, že bych s mým dekem byl rád dobrým 
člověkem. Pravn. 162. Za Dal. v poslední 
řádce (220. a.) přidej: 56. Smrt trpoči fe 
bez jich dieky. Št. Kn. i. 277. — D. » 
oseédóeni libosti. Dék nékomo věděti neni 
german. Cf. /áf itíonal tfo». Xenophon. 
Měj dik. Št. Kn. i. 117. Diky činiti. Bart 
199. Dieku Bohu vzdávám. ZN., Št. Kn. é. 
112., 18J. Bohu bud dika. Hod. 23. Zasloniil 
by pokuty, ne dieky. St Kn. S. 5. Tím 
vétii jest čest a dika; Za hrozbu měj díku. 
KoU. I. 415., 124. Dieka. Br. ruk. D. 988. 
Díky pomoci lékařské uzdravil se otec 6p. 
m. : Pomoci lékařské děkovati jest, ie otec 
se uzdravil. Brs. 2. v. 101. Vz Dika. 

Deka. — D., y, m., a f. <> dekagramm. 
Jeden deka, dvé deka, pAl deky (púl dek*). 
Us. Tč. — Dekainetr ^ 10 metrů, dekalitr =^ 
10 litrft. 

Deka, y, m. a f., os. jm. Psi. Rdh. 1. 
119. — D.. y, f., vz Děk. 

Deka. Mkl. Etym. 89. 

Dekadence, e. f. = klesnutí (o '/> tonu 
v hudbě); mravní d. •^ zpustlost. Rjík. 

Dekadický, dekadisob. D. ěislo, SM. 
Alg. 55., Šim. 83., soustava, oprava. Sim. 
33^71. 

Dekadika, y, f. = soustava desUková. 
8. N. 

Dekalog, u, m. == desatero božich při- 
káeání. S. N. 

Dekametr, a, m., v matb., der Deka- 
meter. Nz. 

Děkan, děkan aboru professorského na 
universitě. Us. Pdl. Vz Mkl. Etym. 40. Cf. 
Tk. III. 644., V. 77., VI. 28., S. N., Krám. 
Slov. 87. 

Děkanát, dikanat, n, m. ■» úřad děkana, 
dikana. D. v duchovní správě okres něko- 
lika far, děkanství, der Dekanatsbezirk. Šd. 



Digitized by 



Google 



Dekanatní — Dikovné. 



25 



D^kswitef, Dekauts-. D. «řad. Šd. 

Déksnéice, dle BodéioTiee, Dekutaebitz, 
ve« n Křelovie. Blk. K&k. 20. 

DfkMiMékT, pl., TM. Arab. I. 680. 

DékMka, y, {., die Deehantín einea Franen- 
atifto. OB). 

DéksBOvati ><=^ dikanem býti, Decbant 
wtin. n». Té. 

DékanoTle Mikei. Tk. V. 79.-88. 

DékaaoTlfte, dle Budějovice, Dekaoowits, 
ves a Dolnieh Kralovio. Arcb. I. 680., Tk. 
L 406., ni. 78. ^ 

DfkanoTský Štjpán. Blk. Kfak. 1069. 

Sekaatare. e, f., t loébě — Mváni, die 
DekantstfoD. Nz. 

Vekantaéni >» sl^voel. D. apparat, ronra. 
Čw. Tinaf 1883. 45. Vz Oekantaee. 

VekantOTatl = riévati. dekantiren. Ne, 
ZC. 1408. 
Dekapitaec, e, f., lat. <=> odstraněni hlavy 

dHitn mrtrěho při porodn, aby plod anize 

^6 mohl. Vs Slov. zdrav., Čs. Ik. III. 54. 
Bckastteh-on, a, m. =- desltiřádková 

il*b.S. N. 
Bekastr, n, m. <= 10 sterA (krychlový 

wth). mira na dřiví. Cf. Dedatr. 
Bfkéintai, n. = dekováni. Slov. Bern. 
Deklamaínl, Deklamatlons-. D. před- 
riiky. Mns. 1880. 9. 

Deklamator. a, m. «- irtwomTuvee; feě- 
mtd; kulákač, Ns. 

Drklamatorika. y, f. •=• kratomlutmieM, 
nauka o krasomlutmogti, die Deklamatorík. 
Nt. 

Deklunatorfca, y, f, die DeklamatoriD. 
Ua. PdL 

Deklsmatorstri, n. =• deklamatrika. Dk. 

Drklaraee =■ vyjádřeni, že dlninik ne- 
nOie platiti; v obchode =• Beznam zboii 
k vyměřeni poplatkn. Krám. Slov. 87. — 
D. éetká. Va 8. N. X. 1. 162. 

Deklarant, a, m. =^ kdo deklaraci po- 
depsal a í ten, kdo se k obsahn v deklarací 
vyalovenéma přiznává. Vz 8. N. X. 162. 

Deklarovati, deklariren. — eo: pote- 
dávky věHtelA. Mna. 1880. 38. 

Deklinace = odklon — vtdálenost nija- 
kdto hodu «i«&«stMo od rovníku. D. aeverni 
a jiíni: D. hvězdy. Stě. Zem. 291. 162. D. 
magnetická => odchyVea magnetky od tevemí 
tečny o nSeo v levo. Km. Cf. Stě. Zem. 55., 
666.. 8ehd. I. VI. D. sinnee. Stě. Zem. 78. 

Dekllnařni, Deklinationa-. D. jehla ma- 
gnetická. Stě. Zem. 55., 667.. Hj. 369. 

Deklinator, n, n. «> přistroj, jimi se 
deklinace měři. Biř. 

Deklinatorl-nm, a, n. -= stroj, kterým 
K odklon jeMyHmagnetickéiod rovniku itr- 
éuft. Mj.,todchyloměr.jCk ,>Bir.. 8 N. 

Dekora, y, m. D. Vit Blk. Kfak. CXLI. 

Dekorace. Změny div. dekorao f imak^f^eb. 
Tx VUk. 33., 36., 80. 

Dekoraéni maliř," NA. I. 29 , Eoll. in. 
404., plasHka. NA. I. 58. 

DekoratlTni, dekorativ. D. rostliny, Dlj. 
7., malb.i, architektora, Us., Pdl., nměoi. 

Dk. V antiekj^ch stavbách řimských slonp 

Bél ponxe v^cnam d. ^mb. S. I. 454. 
Dekořeě, i, t, die Dankrede. Šm. 
BfkaMaik, a, na., der Dankredner. Šm. 



DekorovaBý ; -<ín, a, o, dekorirt. — éim: 
květinami. 

DékOT, a, m. (od Deky. Pal. Rdh. I. 
136.), Dekau, ves a HorosedeL Blk. Kfak. 
423. 

Ďékovaci list, připiš, řeě. Dch., Pdl., Ml. 

Dékovadio, a, n., oarmen laadativnm. 
Koll; 3t. 388. 

DékOTánl B porněenstvi. VI. zř. 145. Cf. 
Zř. zem. Jir. F. 11. 

Dekovati. — abs. Mámí d., dokavad 
jaem nejdéle Slv. Exc. — komu. Děkuju 
vám mamiěko, děkaja vám stará, co jste 
vy mne chovaly, dy aem byla mala.^ Si. P. 
428. Kéž mi děkojel, ano mi Jini dobří lidé 
děkují. NB. Tě. 186. Králi! Tvé milosti 
děkuji. Yfb. II. 85. To vSe mám d. vám, 
Upe: za to vée, z toho vSehu mám vám d., 
za to via jsem vám diky povinen, zavázán. 
Brt. — komu z éeho. A já mo dékojo 
z jeho dobré nooe, že se nevyspale moje 
ěerný voěe. Si. P. 222. Hoapodáfi ctnost- 
livý, déknjem vám a hosdny. Ib.'787. Z ta- 
kové služby ti pěkně d-ii. D Byehn. Vk. 
Otci děkoje s toho, ie jest bgemstvi spa- 
seni skryl. Jel. Enc. m. 74. Z ochrany a 
láaky Vaií milosti děkuji; Děkuji Vainosti 
z paani od P. z Náehoda mi odeslaného. 
Žer. 15., 889. Z tvé viery děkoji tvej mi- 
losti, z kvaan. Dal. 50., 51., 61., 122. Z té 
jemn ěsti (Boha z toho) děkující. Hr. ruk. 
195., 189. a j. Děkova s toho orlovi. Smil 
v. 29. A z toho děkuji Boha. Žk. 364. Z do- 
brých skutkA komu d. Sv. rak. 215. Děkuji 
tobě, mistře, z toho. Mast. v. 318. Děkuji 
z toho milému spasiteli ; Z toho jemu d-ji, 
že má na mě tbu. Živ. oto. 51. b., 53. a. 
D-my tobě s tvého smilováni. 13. stol. Mns. 
1882. 120. Poruěniku c porněenstvi d. VS. 
Jir. 276. Jenž z toho d-val Bohu. St. N. 
282. Proto s nich nebude d. Chě. P. 18. b. 
Cf. Brt. S. 3. vyd. 187. — jak. PUmi dě- 
kujeme, Uk se trápit! Dch. Pěkně vám d-ju, 
hodonské druiiěky, co ste bývávaly s má 
Maryšků dycky. 8š. P. 126. D-li v daohn 
Sfostné náhodě. Šmi. D-ji velmi. GR. — 
zai. Dékojem ti, milý, za tvoje ohoděni. 
A ja ti ďjem za tvoju dobrotu, co's mi 
avietivala v pátek a v sobotu. A já ti ď-)em, 
moj iuhajko, za to, co si mi ělapával pod 
okénkem bláto. 8b. si. ps. UI. 1. 82. Už 
som sa napila, už mi je dost, dktkujem ti, 
' milý, frajer měj uprimný, za Aotivosf. SI. 
] apv. ni. 88. D. la poklony. Hrta. Dítky 
u mrtvoly otcovy hlasem přialibuji polep- 
ieni a děkuji za dobrodiní. Sk. Črty. 79. 
Pěkně vám d-ji za dobré chování (vycho- 
váni), za zlé vydáváni; D-ju ti milý, můj 
bolůbku aivý, za upřimnoař; Za jeji dobrotu 
pěkně jí d-val; D-ji vám, má mamiěko, za 
to vaie chováníěko, za to vaie chováni. Si. 
P. 147., 300., 368., 465. Za Rteréž (dobré) 
spasitel děkuje otci. Chó. P. 102. b. — zaé 
skrze koho. Nejprve jd-je Bohn svému 
skrze Jesu Krista za vás za viechny. Sá. 
I. 22. — proě. D-ji Bohn svému veady za 
vás pro milost boii, jež dána byla vám 
v Kristu Ježiii. Si. 1. 158. 

DékoTka, y, f., Diakowa, ves u Třebenic. 

Děkovné, dankbeflissen. Bern. 



Digitized by 



Google 



36 



Dékovníika — Délati. 



Dékovniéka, y, f., die Danksagerin. Barn. 

DékoTnik, a, m., der Dankaager. Rk. 

BékozpěT, a, m., der Dankgesang. Dvy 
M^iiéoTy. Lpř. Ddj. I. 38. 

Dekrepidni, z lat, vyžilý, seilý, se- 
stárly. S. N. 

Dekret ustanovovacL dosazoTaci, zřizo- 
vací, dvorské komory, Šp.; oznamovaui d. 
rozsudku. J. tr. Dekret kutnohorsky. Sbn. 
441. — D. na koiUi = podělané misto. JJs. 

Dekretnik, a, m., der Dekretear. Sm. 

Del, u, m., das GrSnzgebirg. Slov. Ssk. 

Dél, i, f. Déli vrat změřil jsem; Deset 
loket bieSe d. dsky jedné; Na dél, na šiř; 
Bude d.'C8křině) málem méně než . . . ; Změřil 
jest sieii vz dél 100 loket na čtyři hrana. 
BO. 

Delaee, e, f., z lat. =- udáni ničeho, né- 
koho. — D. =» ustoupeni kontrahenta od 
trhu umluveného. Pr. 1B84. 66., 67, — D. = 
lhůta, ias, die Frist, der Zeitraum. Dostal 
delaee na 5 dni; Dali mu 2 dni delaee oa 
rozmySienoti. Slez. Té. Ale žádné delaee 
(—odklady) při tom! Us. a N. Bydž. KS(. 
— D. Feloar už mu dal d-oi (když nemoc- 
nému ukládá, ie bade žíti na př. jeáté tý- 
den). U Broiperka. Brt. D. 206. 

Dělaci den (robotní, všední). Slov. Rr. 
8b., Koll. Zp. I. 174., J. tr. V d. den pijů 
a v nedélu iijA (ievci). Koll. Zp. I. 362. 

Délač, e, m., der Arbeiter. Ssk. 

Délák, a, m. » dilnik, dobrý délnik (ve 
mlýně). U Ronova. Rgl. 

Delako -^ d€deko. Slov. Milá je d. SI. 
ps. 170., 42., Koll. Zp. I. 158. (vz Milý). 

Děláni hor, der Bergban.Nz., řemesla (óro- 
vozováni), páry, die Dampfproduktion, Sp., 
dříví, die Uolzung, opružf, die Faschinea- 
fabríkation, duhovin, Fassdaubenproduktion, 
kol, der Radbaa, šindele, die Sohindelerzeu- 
gnng, děr (důlkováni), SI. les., poklon. Posp. 

Dělanina, y, f., die Macne, das Macb- 
werk, etwas Oemaohtes, Erdiohtetes. Bídná 
d. Dch. Vz Dělanost. 

Dělanosf, i, f. » dělanina. Dob., Dk. P. 
164., Dk. Aesth. 97. Chronologie římská jeví 
v hlavních rysech patrnou d. Lpř. Děj. I. 
174. 

Dělaný. — Jak. Je dělaný na hloupé 
kopyto (= hloupý). U Žamb. Dbv. 

Dělař, e, m. <= plasta, der Bildner. Délaři 
modlební (model), plastae idoli. BO. — D. 
•=> dilolijce. 

Délařský, Kanonengiesser-. Bern. 

Děla^stvo, a, n., die Kanonengiesserei ; 
die Kanonengiesser. Loos. 

Dělati. V laitiné dělo váti, dělujn (= dě- 
lávati), dělovovati, dělovnju (dělávávati). 
Brt D. 167. — ab8. Jala se děla( (máslo 
tlouci). Kid. 317. Kdo d. nechce, nech je 
to kde chce, darmo se nenagl ani v Americe. 
Us. Tam hezké dceru maje, d. jí nedajó. 
SS. P. lOii. Necbce-li kdo d., nejez (Pav.). 
Bus II. 66. Ktož nedělá, také nejez: Aniž 
by veď mohl aneb uměl d. člověk, byt to 
Bohem jemu nebylo dáno. Št. Kn. š. 31., 
64. — co. D. jámy (kopati, dolovati), ko- 
paninu, pořádnost, rozvody (hřfzenice), lizy, 
Baume anplStzen, lihy, anlachen, dříví, SI. 
les., velikou dámu, Vlo., návrh, Us., Iirstky, 



zu Bttndeln zusammeolegen, Lpř., výboje, 
Osv. I. *^., rámusy, Sá., mos^, dobré ře- 
meslo. St. Kn. S. 156., 169. Dluží se, jen 
což děláš, dass es wettert. Dob. Šla mu 
práce, jen což děláš, dass es eine Freude 
war. Ml., KSk. Dělej, co dělej, ona jinak 
nedá. Us. Dělá vie, Jen to ne, oo d. má. 
Us. Krejěiř dělá pichy, pichy, popukala bych 
se smíchy. Sš. P. 481. Maso dělá opět maso. 
Osv. I. 631. Pro mne si dělen, co cboeš. 
Jg. Jakož on otázku dělá, trplm-lí to svě- 
dectví; Konopie trhal, svá diela dělal. NB. 
Té. 4L, 106. Všeho, oo můžeš, nedělej. 
Kom. Kto dělá svú dědinu, bude syt chleba. 
BO. Užitečné dílo d. bude. BR. II. 13. b. 
Bůh chce, aby každý dělal, jeden jedno, 
druhý druhé. Št. Kn. š. 31. D. kolo, lépe 
rozstoupiti se kolem; Dělati oči 6p. m.: 
vykukovati, vyvalovati, vytřeSfovati ; Vra- 
bec dělal hrdinu, Iép«.- dělal se hrdinou, 
hrál si na hrdinu. Brt. Dělati kyselý obli- 
čej, germ. m.: hleděti, tvářiti se mrzutě, 
ošklibati se; D. přísný obličej germ. m.; tvář 
do přisna strojiti; To nic nedělá m.: o to 
nio. Brt. S. 3. vyd. 176. — co, se koma, 
čemu. Krásně se to oku dělá, es nimmt 
sich acbOn aus. To mu dělá straohy. Oav. 
I. 207. D. někomu dobrodiní, Vrch., naději. 
Us. Když poručník jim (sirotkům) počet d. 
bude. Zř. F. I. F. XI. Nechoď za mnó leda- 
jaké vdovce, dělal bes mně, jaks dělal ne- 
božoe. Sš. P. 198. Co mi práci děláš? NB. 
Tč. 7. Nynít sobě dělají a když bude svátek, 
chci( jim ráda kázati. Půh. II. 20. D. koma 
pomocníka, nádennika, služku, germ. ta.: 
býti komu pomocníkem atd. ; D. komu místo, 
cestu, germ. m. : odsednouti, vyhnouti, uhnouti. 
Brt. 8. 3. vyd. 176. — naí. VSeci aby dli 
na lenocha. Brt. D. — z čeho. Pranic se 
sebe nedělala. Osv. 1. 183., Dob. D. si z oé- 
koho Kašpara (•=■ blázna). U Olom. Sd. V« 
vinici z penieze denniebo d. Hus I. 312. 
D. si z někoho dobrý den. Vz Den. Nedělá 
si z toho nic germ. m.: nedbá, nevšímá si 
toho; Nio si z toho nedělej germ. m.: ne- 
zabírej se nad tím, nepřipouští, neber si 
toho k mysli, pusf to mimo se. Brt. S. 8. 
vyd. 175. — čim (co, »e). D. se přítelem. 
Us. Úlohou něco si d. Lpř. Slv. 11. Pře- 
tvrdého bydla tvého, jež si dělal svstyniů 
tvá. Jir. Anth. 1. 3. vyd. 7. Sladák dřevěnou 
lopatou slad dělá. KP. V. 219. D-la se po- 
ctivou pannou. SS. P. 167. Uml dělati zlatem, 
střiebrem, mědi, železem; Jednu rakúdělacbu 
a v drubej meč držechu. BO. Ač nedělají 
rukama tělesných věci. St. Kn. š. 64. (32., 
106 ). — jak. Ou se dělá, jakoby . . . ; Nejsi, 
jak se děláš; On se jen tak dělá; Věc dobře 
se dělá; Jeden délá nad druhého, tlber- 
bieten. Dch. On dělá za tři. Us. Skopová 
ti nedělá dobře. Hrts. Dělej, jak pána Boba 
znáš (jak mysliš, že se to Bohu bude líbiti). 
U Žamb. Dbv. Nic proti právu nedělá. Vš. 
299. Ta masC mu dělá dobře. Us. Vk. Mladík 
plány sotva se dne na den dělá. Vlč. Člověk, 
co dělá na ruky, moc nezachová. Brt D. 
Délá jako kůň. Us. Brt. D. něco lstivé. Mž. 
13. D. někomu vše na pMkoř; Vše oo děláme, 
do páru děláme (po dvou). Sá. Do potu d. 
15. stol. Mač. R. 95. Každý dělal roli srú 



Digitized by 



Google 



osuti — D«liako. 



27 



s pokojem (im Fríeden). BO. — o iem. 
Cetj dea déU jenom o jidle (vaři) ; My teď 
o tom neděláme (tim se nerab^Táme); PN- 
ne$te si list chudoby a potom teprv se bade 
o tom délaf. U Bycho. Vk. K éemo o ture 
tolik řetí děUte? Sá. Délá o své stravé. 
Brt D. — kdy. Te svátky d. Hr. rak. 
275. Ddl^i mi svatbu v letě, dyž fialka 
kvete. Si. P. 282. Toman tehdái n fojta 
<Ulal. NB. Tč. 129. — kdf> Délá pře zed 
nikieb, o hnviřu. V Buhusl. na Mur. Neor. 
Dřire délal (<= praeoval) v Praze, teď ddU 
soubu. Us. Deh. V tom oboru se dělaly po- 
knsT. Ves. I. 31. V kAru badba d. Vrch. 
Obtlie pH něčem d. Osv. I. 68. Dívali se 
piai a tej bodonakei brány, eo dělá Jařiček 
ped iibenicami; Nebyla bys a mňa jinii 
diliva]\, ve alatě, ve stHbře přebírala; Co 
ii^ dtta, děláS? Si. P. 130., 147., 159. Umie 
1 la (latě, na stfíebře, na mrámoře a na 
tievě. BO. Ktož mezi sebú poklidy dělají. 
8i Jir. 59. — od éeho. Jeito od střiebra 
dílúi (ai^entarii). BO. D. dům ad dřievie. 
Snil v. 1654. — eo odkud kam. Aby délal 
OMly z Uher do Moravv. Si. P. 135. — 
es, W zač. Ona tak praví, že Já za to práva 
i. aeehei ; Já jsem za ten mlýn d. musiel, 
ektíl-li jsem, aby ml zase vrácen byl. NB. 
Ti tá.; 152. Kdo to chodi po mém dvoře, 
(MUte mi za iafilře?-, Ck> se ji za křivda 
délá? Si. P. 16.; 192. — s kým. D. extráty 
* někým, Jemandea eine Extrawurst braten. 
U Olom. Sd. Délá s nim, co mu libo. Us. 
Délá a nim, jako a malovaným vajiékem 
(opatrně, ietrně). Brt Oa délá vleoko s $ebou, 
germ. m. : jest při viem; D-li jsme ta vy- 
cházku B sebou m. : byli jsme také na té 
▼yefaázee; Budete tu cesta d. e sebou m.: 
poeestqjete-li také s námi? Brt. S. 3. vyd. 
175. — Jak dloulio. Už nebude dloaho d. 
(Bi brzo umře). Us. Fch. — ae. Délá se 
teplo, ehladno, den, lépe: otepliváse, ochia- 
zaje se, rozednivá se. Brt a. 8. vyd. 175. 
C(. Dělá se den. V. 
Oelator, a, m. » udávač. Vz S. N. 
Délávatl, vx DěUti. 
Délba. Nz.. Dbá. SI. pov. III. 67. D. práce. 
Kaixl. 32.. 115. 

Délee. náaledovalo nemálo Uhrů v čubách 
a v děldch jejich. Ski. IV. 39. 
Deleký. T(. Odp 45. 
Deleo, n. — dike, maU dih. Slov. Sak. 
Dél6i == dilóí. Bera. 

Deleebtor, a, m., misto: direktor. Us. 
Bi. 51. Vz R. 

Delektovati se =• baviti se, podtutnati 
«, z lat, aich delektiren. Koll. Zp. II. 210. 
Dělenee, noe, m., der Dividend. Mz. 
Děleni hmot meohanioké. Hj. 10., Sohd. 
1. 23. D. logické, harmonické. Jdě. Množeni 
■ořskýcb hab děje se buď pnienioi a dě- 
leolm aneb vajiěky. Frc. 1. D olm rozmno- 
inji se jednobuněěni a někteři mnohobunéčoi 
t»orové. NA. V. od. II. 30. D. o statky. Vz 
Zř. zem. Jir. F. 30., 31. D. mezi bratry. Vz 
T«v. 60. D. bnuěk. Rose. 26. — Od. slabik 
T pismé vz také Brs. 2. vyd. 216., tíb. Hl. 

klenieé, e, f. ^ diUn(. RubeS. 
Dělený; -en, o, o, getheilt Nz. D. výroba. 



Kaizl. 94., 116. Ponechati někomu něco oa 
dělenou. Kká. K si. j. 112. Království dělené 
brso se rozpadne. Lpř. D. list, kalich, koruna 
(v bot) až ku zpodu nebo ai po středni 
žilu rozdělený (á). ČI. Kv. XDL, SIb. XLL, 
Rst 406. — kde. Kruh po obvodě d. ZČ. 
III. 36. —jak. Kvadrant na stupně d.; 
Stupnice d-ná na 100 dilú. ZČ. 

•dělený, -partitus, -theilig. IHanitodélený , 
vyv8távajl-li ůkroje jako prsty na roztažené 
ruce; peřenodélený, sahaji-li výřezy až ku 
prustfedni žile na př. listy charpy oakánku. 
lUt. 406. 

Delessit, n, m., nerost Vz Bř. N. 162., 
s. m. 

Déleta (galeta), y, f. — brotek na iindioi. 
Z Rožnova. Td. 

Delfin, a, m. » souhviedi. Stě. Zem. 24., 
S. N. 

Delfský, vz Delphi. 

Delhi. dle Dolany. Bž. 122., 8. N. 

Délhova, y, f., Dielhaa, ves v Opavska. 

Déli ■=" déle. Slez. T6. 2e sou se d. umluvili. 
NB. Tč. dod. 85. 

Deiiacký <• hrdinský. Slov. Ssk. 

Deliberace, e, f., lat. •> uoaiováni, ra- 
děni »e. 

DeliberoTati, uvaíovaH, raditi te, z lat 

Dellce (delís), fr., z Ut. deliciae =« roirtei. 
8. N. 

Děllei, zam Theilea dienend, Theilangs-. 
D. stroj (délkový a kruhový), ZČ. I. 23., 
Mj. 89., S. N., poměr, das Theilverhjiltniss, 
Jrl. 423., stěna, Posp., body, Sté. Zem. 445., 
Jrl. 419., zeď. Zpr. arch. 

Dělíei, iheilend. 

Delielosni, lahodný, rotkoiný. 

Delleká úloha •= zdvojnásobeni krychle. 
Vz 8. N. 

Děliě. Učinil mě súdol nebo d-čem nad 
vámi, divisor. ZN. — D. — délidlo, das Ab- 
theiluoKSzeiohen. Nz. — D. na hnoinici. 
Wld. 

Děliěka, y, f., die Theilerin, Scheiderin. 
Bern. 

Béliěko, a, n. > maU dělo. Ua. 

Dělidlo, a, n., die Tbeilungszahl. Hud. 
— D., das Tbeílungswurlczeug: klin, nAžky, 
průboj, nůž a f. Včř. Z. 11. 28. — D. «= 
ttavba na konet ostrova t kameni a itirka 
a jejii účelem je«t rozváděti vodu stejno- 
měrně do obou ramen řeky. Zpr. arch. XII. 
seé. 4. str. 17. — JD. pimM, déíid tnaménka. 
Vz Vm. 75., Brt. S. 8. vyd. 156. a násl., 
Dk. F. 602., Prm. UI. í. 18., Nz. 169., Baěk. 
Výsk. 44.-47., 53. 

Delikátní =• lahodný, delikát D. jidlo, 
nápoj. Us. Pdl. — D. <~ jemnocitný, zart- 
fableod. D. člověk, pán. Tč. - D. = vybí- 
ravý, wShlerisch. — \ iem : v jidle. Slez. 
Tč. 

DelikataoHf, i, f. == lahodnost. Vz Deli- 
katesse. — D. ^= jemnost, jemnooitnost, die 
Feinheit, feines Benehmen. Slez Tč. 

Delikt, u, m., lat •^pfeiin; Hoéin. Vz 
8. N. 

Delina, y, f. =- deska v podlaze; d-ny = 
dřevěná podlaha. Sic. Tč. 

DelInoTý. D. podlaha. Vz Delina. 

Delisko, a, n. = diliiti. Slov. Loos. 



Digitized by 



Google 



28 



Děliité — Děinost. 



D£Uýté, |, o., derTbeilungapankl, Scheide- 
platz. Sp., Sm. 

Délitba, 7, f., die Tbeilaog. D. práce. 
Kos. 01. I. 125. 

nmtétmi ==• dilitaný. D. celek. Jd$., 
Sak. 

Dělitel v úg. = číslo, jimi se děli. Sim. 
36. 

DSlltelnosf, i, f. D. pozemků, Dch., svo- 
bodná d., die Freitheilbarkeit, branolová, 
die peritome Tbeilbarkeit. SI. les. D. bmot. 
Mj. 10. D. '= vlastnosf tdles, ie je lze děliti 
oa dily, z nichí každ^ podržaje původni 
vlastnosti celku. D. chemická, meobanická. 
ZC. L 47. Cf. KP. II. 9., Sobd. I. 22. Cf 
8. N. 

Dělitelný. Každá hmota jest d-ná. Hj. 4. 

— iim. Každé čislo jest samo sebou a jed- 
ničkou d-né. Šim. 51. 

Děliti. Mkl. Etym. 45. - abs. D-la, div 
se nepotrhala. Us. KS(. — eo, koho. Sv. 
Štěpán koledoval, cbyfa pecen ohledoval, 
chyťa druhý dělil ludi, chyťa třetí, dělil děti. 
SS. P. 739. Kdo se d. nechtěl. Vz Zř. zem. 
Jir. K. 4. D. co by se nemohlo, buď šaco- 
váno. Cor. iur. F. LV. — co, se odkud. 
Hranice děli země od sebe. Ds. Pdl. Svou 
od nich se dělií povahou. Jir. Anth. III. 
179. D. sě od své bratřie. Výb. U. 1. Dělit 
se od hNefinýcb. BU. U. 6. b. A ten úřad 
(dvorský) se děli od zemského svobodného 
sudu. O. z D. List práva zvláitnibo t tom 
děli se od zápisu, neb . . . CJB. 417. — éím. 
Po Žižkově smrti stalo se roztrženi mezi 
Tábofany a Sirotky, že sá se městy dělili. 
Let. 64. — eo komu. Větrům lkáni, slzy 
dělím řekám. Koll. L 106. — eo, se jak. 
Les na seée, paseky, poruby d., in Oehaue 
theilen. SI. les. Den se na póly dělieše. ZN. 
Ta cierkev děli se na tři strany. Hus I. 25. 
Reka děli se ve dvě ramena. Us. Nebude 
viece dvoj lid, ani se budu d. ve dvoje krá- 
lovstvie. BO. D. mechanicky, chemicky. Rm. 
Zemské právo na tré se děli. 0. z D. — 
kde. V pumě třeba slabiky děliti ; Ve slovech 
složených dělíme dle toho, jak složeni vy- 
žaduje: pod-loubí. Bž. 54., ob. Aě se málo 
v sluvecn dělí. Hus I. 49. — s kým (jak, 
oi). Už sem se d-la se smrti (už sem bvla 
na umřeni). Us. Vk. Keď sa s milým na dvě 
dělim (lončim). SI. ps. 172. Když se bude 
dnSe s tělem d. Výb. II. 86. Když žaloba 
jeho (řečníkova) s dskami se dělí (jim od- 
poruje). O. z D. Aby se se mnú znov dělil. 
Půb. I. 843. S nimi se dělí o užitky. Hus I. 
400. — oé (jak, kde). D. se o peníze. Let. 
515. U Jimramova d-li sú sě o né (kořeni) ; 
D-li sě o sukno. Pč. 8., 9. Pakli by se o tu 
otázku v soudu páni dělili. VI. zř. 14., O 
z D.. Zř. F. I. C. XVI. — veé. Jali se v jeho 
oděv d. C. (Nár. bibl. IX. 60.). Ve statky 
světa se d. Exc. Mluvnice se dělí v hlásko- 
sloví, ve tvarosloví, ve skladbu. Gb. Úv. 
10. — se. Ovoce se dělí (= opadává). Us. 
n N. Bydž. Kif. Našli jsme, dělme se. Lpř. 

— k čemu. Ty děli toliko ku přebýváni 
společnému, aby spolu nepřebývali. Hus III. 
200. — co mezi sebou. Dělte mezi sebú. 
15. stol. Hnč. R. 83. Chléb mezi sebů d. 
Pass. mns. 411. — Cf. Boidiliti. 



Dftlitko. Nz. 

Délivo, divisam. Nz., Dk. Aestb. 78. 

DéliTosf, i, f., die Theilbarkeit. D. látek 
pHrodnicb. Jir. Antb. III. 85. 

Dělivý, partitiv. D. genitiv. Dch., Křn. 
8. vyd. 190. 

Deliiance, e, f. (deližaneo, nce, m. Plk.), 
z fr. diligence (ailižCňs) = poštovní vůz. Us. 

Délka prostorová, časová. Dk. Aestb. 
201. Vz S. N. D. přímky kladná n. přičetná, 
záporná n. oděetna. Jd. 6eom. lil. 3. D. ky- 
vadla, ZC. I. 147., Mj. 167., nakloněné ro- 
viny, Hj. 85., ZČ. 92., zeměpisná (východní, 
západní), Nz., Stě. Zem. 282., hvězdářská, 
Stč. Zem. 79., tengenty, normály, Stč. Dif. 
158., vlny (mořské), Mj., Stč. Zem. 755., Kť. 
II. 275., dne, stupně, Stč. Zem. 311., 368., 
polena, zedmuti (nadrženi, die Stauweite), 
Siudele, latě, metrová, MeterlSnge, stoky, 
oblouku, pramenu atd. SI. les. Stupeň, mirH, 
měřítko, měření délky. Us. Pdl. Cf. Schd. 
I. 197. — D. časotxi. To trvá dýlku, než je 
hotov I Us. Dch. D. časová tona. Zv. Př. ko. 
I. 4. D. slabiky vz Kvantita, SamoMáska, 
8. N. VIII. 650., Gb. Hl. 14., 46.-47., 131., 
133., 132., 138., Bačk. Výzk. 57., 61. Vážnou 
délku čiješ, křepká hbité hláska ubíhá. Vinař. 
D. fonetická. Vz List filolog. II. 173. 

Délkoměratvi, n., die Loogimetrie. NA. 
V. 1. D. = éisi měřictvi zabývající se mě- 
řením délkv. Vb 8. N. 

Délkový, Lfingen-. Dr číslo, die LSngen- 
zahl, Jd. Oeom. I. 4., míra, mile, výstted- 
nosí, jednotka. Stě. Zem. 12., 15., 162., 339., 
měřitko, SI. les., rozměry. Us. Pdl. 

Dělná donacovaci, robotárna, das Arbeits- 
haus. SI. les. 

Dělni den =- vSedni. Mor. Brt. Vz Dělný 
— D., Tbeil-. Sak. 

Dělnice. Přední d. (v továrně), die Vor- 
arbeiterin. Dch. — D. » dUna, die Werk- 
statt. Praž. arch. č. 1172. f. 202. Wtr. 

Dělnický, Arbeiter-. D. rodina, třída, 
J. tr., lid, Werksleute, čtvrt, Arbeitergrand, 
Dch., město, osada, KP. I., 200., 199., strana, 
-parthei, stav, stávka (Arbeiterstrik), mzda, 
obydli, řád, spolek, otázka, věc, svícen pro- 
strfcovaci. SI. les. 

Dělnictvi, n., die TaglOhnersohaft. Lpř. 

Dělničeni, n., das Arbeiten um Taglobn. 
Lpř. 

Dělniiiti, il, eni, TaglObner sein. Lpř., 
Té. 

Dělniřka, y, f., die TaglObnerei. Po d-ioe 
choditi, na d-čku jiti. Ostrav. Tč. 

Dělnik, operarius. Bj., Uř. 7. D. pomocný, 
zjednaný, lakýrnický atd.; nedostatek d-ků, 
nouze o d-ky. SI. les. D. jest nemastný zel- 
nik. Hodent jest d. pokrmu svého. Mat. 10. 
10. D. zlých činů. Ep. Pog. st. 27. Na Fren- 
étatsku jest d. jen najatý pracovník na poli. 
Chystá se na dešč a Ja mam d-ka. Jinak 
řikfui : nádenoik. Brt. D. 206. 

Dělničte, ě, n = pracovišti, die Arbeits- 
stStte. SI. les. 

Dělnosf, i, {., die ThStigkeit, Industrie 
(činnost), die Leistung, LelstnngsfShigkeit. 
Kos. 01. I. 197., 248., Jg. Sbr. sp. 1841. 148. 
D. národa. Exc. D. stroje. Šim. 126., SI. les., 
Mj. 143., 182., 183., 189., Hrm. 92. 



Digitized by 



Google 



Délnosf — Děložný. 



29 



DélB08<, i, f., die LSnt^e. Bk. 
Dělný -- ku práci uttcmovený. D. voda, 
Mj. 183., síla, Kod., Sp., stroj, Sim. 99., 146., 
147., muž, Zl., lid. Vrch.. 8t. Kn. í. 118., 
177., áea. Št Kn. i. 65. TH tiafce vladiiřuv 
(praeposiU) nad d-mi lidmi. BO. — D- =» 
vraeovitý. D. iena, Reé., čeleď, Sdl. Hr. I. 
%., élovék, a Ryebn., Ntk., roba, a Miatka, 
Škd., nika, Cch. Dg. ve Kv. 1884. 111., 
orič. Pms. 1013. Dělného člověka jediný 
i&bel láká, ale prázdného viichni. Has lil. 
189. — D. ^^ oddélený, neúčastný, expera. 
Bych jich ehieba nebyl dělen. Pravn. 678. - 
D.= dutaný, theilbar. Trojice neni dělná, 
aHak jest v ni rozeznáni, man fíndet an 
ihrverachiedene Momente. Št. — D. D.akutek 
■= který lidé rukama dOaji. St. 
Délný. D. čára. Deh., Rst. 406. 
Dělo =• dílo. Mkl. Etym. 45. Zpropadené 
i. Us Brt. Co'b, nevěsto, co'b dělala, ie po 
tDbé nesnat děla? Si. P. 138. DOa — ini. 
Ví Děla, Žeň. - D. = plást. D. áiUHté =- 
Msbéiné s dnSkon 8 vrcbn dolů; hrcó*té-r- 
n|>tíi klitem (ůlem), konci k diiice; kutné 
(bstnó) = do robu. Na Zlinskn. Brt. — , 
i-^kanon. .BTaveri děla, das Eanonenrobr; 
iotšéeci (smbnička), die Drebbasae, železné, 
iokoaté, IfMall-, dobývaci, bořici. obranné, 
Mň; aoustmiadlo na děla, die DrebbaQk, 
(tfíkni z děl, dělostřelba, kanonáda, die 
Kanonmde. Čsk. D. postaviti, Dob., zasaditi, 
Bart. 262., vypáliti, lOsen. Us. D. revolverové, 
ryhované. Vi KP. IV. 608., 603., Sdl. Hr. 
11. 249. 
Delobtjns, y, f. =- dOoUtna. Slov. Sak. 
Délobitns, y, f., die Batteríe. Dch. 
I>éloIia=ma(«rn»ee. BO. V H V. nepravá 
glocsa. Pa. Spodina d-hy, Dterusgrand, čipek, 
-iiais; dntina, -hShle; branka, -mand; roz- 
trieoi, -ruptnr ; sliznice, -tcbleimbaat; stěna 
d-by, die Uteraswandunr. Nz. Ik. Útvar 
d-hy neúplný (rudimentnl), nepravidelnosti 
d-hy, d. dvojrohá, besrohá, sníženi a výbřez 
d-by, ncfaýleni d-hy zpět (retroversio), uchý- 
lení d-by v před (anteversio), íikmá poloha 
d-by (obliqnitas), vychlipení d-hy (inversio), 
sklesnnti dna d-hy (depressio tundi uteri), 
nntrieni a poranění d-hy (násilné), trhlina 
pronikající (ruptora penetrans). Křž. For. 
127., 128., 129., 136., 137., 141., 142., 143., 
144., 155., 156., 167. Nepravidelnosti ve vý- 
konech d-hy, váhavosf d-hy (inertia), ochab- 
lo«( (atonia), úplné unavení či ochrnuti (ex- 
haostio, paralysis), cévkování, zúženi (kře- 
éovlté) d-hy; nepravidelnosti t okolí d-hy, 
ohnutí d-by v před (anteflexio), obrácení 
d-hy, odchylky v poloze d-by, ohnuti d-hy 
<pét, výhřes d-hy prvotní, druhotní. Ib. 169., 
172., 178., 189., 220., 414., 444., 445. Cf. Čs. 
Ik. I. 153., 229., 231., 254., 278., II. 13., 14., 
41^ 71., 72., 94., 112., 145., 226., 227., 249., 
271 , III. 278., 406., IV. 162., VI. 291., 401., 
Vn. 241., VIU. 61., 115., 203., 220., X. 3., 
251, 396, 397. — D. hotan. ^prvořadý list 
N kličko, již v semeni vytvořený, jenž pu- 
ptnek docela anebo po straně přikrývá a 
UTirá; jest buď jeden poSvovitý (u Jedno- 
džloinýeo) anebo dva vstřícné (u dvoudě- 
loiaýeb oejmoožáich) nebo více jich v pře- 
tíná (a Boeaovitfeb), cotyledon, der Samen- 



lappen. ČI. Kv. XIZ. Cf. Schd. II. 169., Kk. 
13., Rst. 168., 406., Rose. 2., 16. 

DilohomichÝřový, uterovesicalis. Nz. Ik. 

DělohopastelinoTý, uterorectalis. Nz. Ik. 

DělohopachTOvý, uterovazinalis. Nz. Ik. 

Dčlohový, Gebfirmutter-. D. nemoc, sliz 

iatd. Us. — Ď. v botan. SamenlM)pen-, Ko- 

tyledonen-. D. tělo =^ částka kle z jedné 

nebo množíte dělohy složený, jakožto celek 

považovaný. Rst 406., SI. les. — Vz Děloha. 

Dilolejba, y, f., das Eanonengiessen. 
Ssk. 

Dělol^ec, jce, m. = diMiL Ssk. 

DéloUjee, e, m. = déloltí. Csk. 

DčlolUectvi, , n., die Kjtnonengiesserel. 
NA. III. 122., Čsk. 

Dělolijna, y, f. => déloUjna. Rk. 

Délolitoa, y, f., die Kanonengiesserei. 
Koll. III. 137. 

Délomér, n, m., v dělostř., der HOndangs- 
stab, das Kaliber. Ssk., Čsk. 

Délopalbk, y, f. — dělostřelba. Čsk. 

Déloslarný, idvrotfyót. Lpř. 
, Déloslévaroa, y, f., die GeschBtzgiesserei. 
Čsk. 

Dělostřelecký. D. akademie, ředitelství, 
palba, střelba, výbor, Škola, Čsk^ ochranstvo, 
die GescbQtzbedeckung, S. N. XI. 868., vňz, 
Koll. III. 142., prapor. Čsk. 

DélostřelectTo, a, n. = délostřehtvp. čsk. 

Dělostřelna, y, f., dio Batterie. Sm. 

Dělostřelný = dělostřelecký. Ssk. 

Délostřelský » dělostřelecký. Ssk. 

Dčlostřelstvi, n., die Oeschfltzknnde. 
Posp., Ssk. 

DělostřelstTO, a. n. — onen oddíl vojska, 
který obslnhnie hrubé střelivo (děla, hmo- 
ždíře). Krám, Slov. - D. hučné. Koll. V. 
236., Ssk. 

DěloaS, e, m., Tillisch, ves u Chabařovic. 
Blk. Kfsk. 1296. 

Delovatl == delinami pokryti, vz Delina. 
— co : jizbu. Slez. Tč. 

OěloTee, vce, m. =» podstavec na dilo, 
dělová podloba, na niž dělo se vozí nebo 
leží, laffetta. Sd. 

Déloviaa — dilovájitina, das Stfickgat. 
Nz., Csk., Sfk. 332., Šft. Poč. 278., Schd. 
I. 353., KP. IV. 169, 

DěloTinný, aus Stackmetall. Rk. 

DčIoTna, y, f., das Eanonen-, StQck- 
magazin. Čsk. 

DěloToda, y, f., das Sobeidwssser. Ssk. 
Vz Dělvoda. 

DéloTOzník, a, m., der Fahrkanonier 
(dříve Stackkneobt). Dch. 

Délovrt, a, m., der Kanonenbohrer. Čsk. 

Dělový. D. batterie, granát, lodička (vz 
Dělovka), lože, die Lafiette, výstřel, Csk., 
prach, SI. les., čára ve vojen, ležení, koale 
(plná, dutá). NA. III. 86., 126. 

Děloznalstrí, n., die GeschUtzknnde. Čsk. 
DělozTuk, a, m., der Kanonenschall. Šm. 
Deložman, a, m., z fr. delogement = 
vystěhování se; vypuzení, zahnání. 

Děložný. D. svazy, Mutter-, UterusbSnder, 
sprcha, -douche, pištěl, -fistel, cévy, -gefiisse, 
infarkt, -infarkt, patradlo, -Sondě, pysky, 
-mundlippen, zrcátko, -spiegel-, nožky, Še- 
lest, -gerSusch, koláč (placenta nterina), 



Digitized by 



Google 



30 



DSIožný — Den. 



Nz. Ik., dntiny, Křž. Por. 638. Vniknuti 
vzdneho do žil d-ných při porodn nebo po 
něm. Ib. 461. — U. v bot., samenlapplg. 
SI. les. 

-déložný, -samenlappig. Jedno-, dvoj-, 
bezděložný, ein-, zweisameolappig, samen- 
lappenlos. Rst. 406. 

Děl8léT«čský = délolijeek^. Sm. 

DélsléTaistŤi, n. = éňlolijecM. Sm. 

Dělstvo, a, n., die Artillerie. Fosp. 

Delta, vz Schd. II. 135. Tvořeni delty, 
die Deltabildang. SI. les. 

Deltotvar, a, m., das Deltoeder, balbes 
oktaedrisches TetragODal-Ikogitetraeder. Mz. 

Dpltovltý, deltafOrmig. V bot. = troj- 
branný dolů klinovitě ztenčen;^ £ili jehlaneo 
trojstěnn^ překocen^ představigicí. ^t 406. 

Deltový, Delta-. D. nižina. Lpř. D. I. 24. 

Delvauxlt (Bořickit), n, m., nerost. 6ř. 
N. 165. 

Dělvod, n, m., v plavectvi, das Kriecb. 
Šm. 

DélToda, y, f. '^ lučavka. Sm. 

Demagogický, demagogisch. D. rejdy. 
Šmb. S. I. 402. 

Demandace, e, f. = roekaz, takátka, der 
Anftrag; kupecky. Kb. 

'Dema,náoya,tl= takázati, objednati, einen 
Auftrag wegschicken ; kapecky. Kb. 

DémanoTská Jeskyně nádherná, kráp- 
níková v Liptové na Sloy. Pokr. Pot. II 
10.. 32.-33. 

Ďemantold, n, m., adamantoid = kry- 
stallový tvar soustavy krychlové, vyzna- 
menaný 48 stejnými lichostrannýmt troj- 
úbelniky. S. N. 

Demantotvar, n, m., das Demantoid, 
Tetrakontaoktaedr. Mz. 

Demantovec, vce, ui., entymus, brouk. 
Sohd. U. 510. 

Démantový, Diamant-. D. lesk, Nz., NA. 
V. 474 , Šperk. Us. 

Dembina, y, f., několik domkův u Sko- 
ezówa ve Slez. 

Dembinský LnkáS. Žer. Záp. II. 182. 

Demel, diIm, m., os. jm. 

Demeter, try, f. Bí. 116. — D., os. jm. 
Šf. Strž. II. 309. 

Demfale, pl., f. = veliké bačkory, pa- 
puie, grosse Potscben. Val. Vek. 

Demian, r, m. D. Ondř. f 1799. Vz Jg. 
H. 1. 2. v. 645., Jir. Ruk. 159. 

Demikát, Uké n Histka na Mor. Skd. 
V letě smrdí valachovi d-tom kapsa, v zimě 
bladom zamořený nestojí i za psa. Slov. 
Tě. 

Demikátový. D. polévka. Vz Demikát. 
Bern. 

Deml-monde (dmimond), u, m. = polosvét, 
obyě. mladé ienské prostředky k elegant- 
nímu životu z přízně mužských čerpající. 
8. N. 

Deminutlva, vz Zdrobnělý. 

Demisse, e, f., z lat. — propuiténi, die 
Entlastung. 

Demiurg, a, m., z řec. = Hvnoitnik; 
lidovUdce. Kk. 

Demknouti = odemknouti. — co. Sel 
jest do komory a 'demkl jest truhlu. MB. 
Tě. 198. 



Demo •= tnui^ Je tam d., ni do voěi 
Sěipe. V Bohuslavskn na Mor. Neor. 

Demobilisovati, z fr. = vojsko válečné 
na stav míru ztenčiti. Vz S. N. 

Demokratka, y, f., die Demokratin. Mus. 
1880. 150. 

Démonický, vz Daomonický. 

Demonstraee ve vojen. = lUený útok, 
jimž pozornost nepřátel od sknteěného před- 
mětu útoku odvrácena býti má. NA. III. 79. 

Demonstrativný =•= názorný, odúvodňu- 
jiei. 8. N. D. poznáni. Hlv. 

Demontnjici batterie. Vz Demontovati. 
NA. III. 158. 

Demoralisace. D. uměni, státu. Osv. I. 
157. 

Demosthenes. Vz S. M. 

Démota, y, m., os. jm. D. ol. L 363., 
II. 319. 

Demotieký. D. pismo •= v Aegypté 
obecné pismo lidu, hieroglyfy. Rk., Lpř. 
Děj. I. 31. 

Démů => domů. V Klatovsku. BPI^. 
' DemnS, e, m. =• Damasus, jm. muž. Deb. 

Demuf, i, f. = douška, ti/mián, thymns 
vulgaris, Quendel, m. Vz Rstp. 1176. 

Den. Cf. Mkl. aL. 111., Gb. Hl. 111. 
O skloňování vz Bž. 89. V MV. nepravá 
glossa. Pa. Na Zlínsku pl.: dni, dol, diiom, 
džocb, dSama; v lok. sg. po dňn, ale: ve 
dne. Brt. Zvóni deň (ranní klekání). Mor. 
Brt. D. 206. Na den (ráno) byl Václav vy- 
veden. Ds. Vk. Topil až do dne. Us. Dbo. 
Za dne, so lange es Tag ist, ve dne, bei 
Tage. Dch. Když uŽ bylo na den. Er. P. 
482. Sviefie mi zorniěka do bieleho dniěka, 
necb ja nepoblúdim od milej chodniéka. 
SI. ps. 255. Když sem já jel do poleěka, 
eSěo nebyl deň; Mně bude muzika do dně 
bílého hrát; Ja dybych měl klíče ty ode 
dňa bílého, nedal bych já svfiati až do roka 
celého; Von povédá vo své milé, že ho 
ní bel, haž deň bité; Vím já hrnšěička 
jednu, piijdu já na ňu ke dňu ; Svítila mné 
hvězda od veéera do dňa. SS. P. 207., 260., 
293., 370. 384., 392. Za dne jasného. Bj. 
Deň sedlákem a noc žákóm najvíe poslu- 
huje, ttld. II. 217. Ak den za nohy nechytla, 
7M chvost ho neudržíš (kdo v éas ráno vstává, 
B6h mu požehnává). Žátur. — Ji. •=• čas od 
rána do večera. D. vozní, der Fahrtag. SI. 
les. D. pracovní, Werktag. Mour. Pracoval 
celý boží d. Co sem sa k vám naehodival, 
dni i noci s tebů mrhal. 8ě. P. 350. Tak 
to ilo každý od Boha (boží) den. Koll. Zp. 
I. 259. Senkéřka vykradla šaty z hospocAr 
v noci a ve dne zitra uila. NB. Tě. 148. 
Délal v OleSné na den. Arch. I. 164. Třetí 
hodina na den, totiž po východu slunce. 
Bdž. 65. Jsů-lif dni krátei ; Súdný d. ; Jakož 
světli den božieho vstúpení na nebe; Když 
dny svatých světíS; Ma viak den řiekáme 
ji ivěera). St. Kn. S 4., 6., 12., 16. Dne ni 
noci přestanúce. Alx. Ve dne, na každé 
dny, ve dnech. Z. wit 1. 2., 7. 12., 86. 19. 
a j. Večer ukáže, jaký byl den. Bž. Dělati 
si z někoho dobrý den perm. m. : z někoho 
smíchy, blázna, žertv, íaiky si tropiti, Brt. 
S. 3. vyd. 175., míti koho za blázna, za 



Digitized by 



Google 



Den — Denní. 



SI 



Uk«, bUsnem, iaíkem. Ht. Br. -277. - D. 

ibeatý, ÍH hodin. D. hvéxdný (doba nply- 

uJi mexi dTéma po M>bé Dislednjielmi 

honkimi knlminacemi téi atálioe; čas, t ndmi 

«e Mmě iedDou otoéi kolem své osy), slu- 

Dténi (doba od jedné kalminue slánce k ná- 

■ledojici), průměrný, pravý, ts Stč. Zem. 

106, 107., 111., 166., 167., 761., povinný, 

ptestopný, ib. 127., povinný, poitovni, smé- 

DC&é dospělosti, der Ver&llstag, Šp., den 

eo n. jak d., tagtitglicb. Dch. Ze dne na 

des to trvá; Útraty json den ze dne (den 

jik den); Já jsem ho (čepec) měla právě 

« (v) ten den ; Ona den na den pro zuby 

sikaffl nemAíe. Us. Vk. D. jak moře (dlouhý). 

Ul Vlk. A to ie Uk deň jak deii; Daj sa 

Bu napic, něbndze ca bie do dfia dtevjatěbo 

Si. P. 654., 664. Den ode dne. Ler. 16. dne 

■čtiee ledna. Bdi. 91. Stalo se den matky 

boif semennej. NB. Té. 214. 2e ja Túblm, 

^avif nesmiem, pre ňu co dfia na deň klea- 

Mm. SI. ps. 197. Ifěl mi (tu ves) postúpiti 

rd jistým dnem nioženým mezi námi. Pfib. 
375. Na něho d. oo d. očekávám. Kom. 
Dss Ote dne. ZN., SL Kn. i. 48.. 149. Deů 
K dfia; deň na deň (kaidý aen); díeň 
r ftefi, deň vedla dňa. Brt. D. Dnové, 
jidiito iiádné zapomenutie nezabladi; Dny 
podítaji velmi se můtiec. BO. Svú smrt 
před dvénoa dnoma věděl. Hr. rk. 63. Před 
dvěma dnoma. Hus III. 194. Sv. dny ctíti; 
Kriatas třetí den vstal s mrtvých ; Na každý 
den ; Dnové viie marnosti již míjejí. Št. Kn. 
i 108., 12., 13., 171. Je jich jako dní do 
roka (mnoho). Brt. Zítra také den bude. 
Jeité viem dnftm večer nepřiiel; Drahý d. 
vždycky mondřejií; Dnem se léto neopozdí. 
Prav. Km. Nedočkal dne a roka (do roka 
onfel). Us. Bgl. Cf. Kn. dm. 128. — D. a 
nk v práoíek. Den a rok jest celý rok 
a iest nedělL Cor. jar. A. LU. Práva měst- 
ská (manuscr. v bm. sem. aroh. jMd sign. 
M. VIL 22.) mají toto pravidlo: Že slovo 
dm, přidané rokn, kdež se di : d. a rok, ten 
den někteří bera za iest neděl, jenž činí 
nebo znamená zavitý rok v suda . . . Jiní 
pak beru ten den toliko za přirozený den 
k soudu nioiený, kterýž po plném roce vlad- 
Dfití nastává neb náalednje; jiní pak ber A 
m za přirozený d., jenž po roce přichází 
&z neděle za rok počítaje, neb taxový d. 
tok doplňuje (p. 148.). Kn. dm. 128. — 
D. <=> i«u, vik. A to bez mé vele drží po 
dneinf den. Půh. II. 80. Až i do dneiniebo 
dne. ŠL Kn. i. 13. — Dni » iivot. Moji 
1 Bladi dni. Si. P. 800. Json dnové lidití 
' jako tráva polní. Nud. Dnové oaii jsou jako 
stín běžící po zemi beze víí zástavy. Bž. 
ne. — Den a noe = dmavee obecný, parie- 
' ttría officinalis, das Glaskrant. Byl. 15. stol. 
a. Rstp. 1359., Mllr. 76. 

Deů, vz Den. — D. Já defi teboa (— být 
tebon), to bycb neudělal. V Jičín. Kí(. 
•dén, vx -sen. 

Denár, n, m. Mkl. Etym. 46. Cf. VUk. 
303.-306. Poloi před: Děnásek. — Má 
d-ry =. j)«ii«e. Us. 

Denco, a, n. •== dénko, dřevená pokUika 
■« kmee. U Příbora. Mtl. 
Dendrit, n, m. >= nákre$ mechům nebo 



stromům podobný na kamenných de$káeh. 
Vz Schd. II. 82. 

Dendrografle, e, f., řec. °- popů etromů. 

Dendrolith, a, m. ~- gkamenilý ttrom. 
Vz 8. N. 

Dendrologie, e. f., řec. »■ stromoslovi, 
nauka o posnávání stromů jednajM. S. N. 

Dendrometr, u, m., řec. '^ ndstrty k mě- 
řeni stromů, der Baummesser. S. N., NA. 
V. 104. 

Deneb, u, m., hvězda. Stč. Zem. 81., S. N. 

Denětlce, dle Budějovice, Tenetitz, ves 
a Žatče. Blk. Kfok. 160., 617., 1253. 

Denglnvétl, ěl, ění — slábnouti. Mor. a 
Slov. tisk., Brt. 

Denglavo, zart D. někoho chovati. Glč. 
I. 271. 

DenglaToaf, i, f., dle Zartheit, Scbwftche. 
Mor. a Slov. Bera. 

Denglavý — slabý, útlý, neduiivý, chorý, 
schvacb, zart, kriinklicb, zimperlich. Slov. 
Rr. Sb., Phid. II. 8. 75. O nemocnom a 
d-vom. Zátar. Já maličký d. SI. sp. 170. 
Ja sem velmi mladý a d., neřád bych po- 
ipatil svojej IváH. Koll. Zp. II. 373. Vzácni, 
d-vi, čo cnost svoju znajů, i najmeníú ne- 
netivost za veliků májů. Slov. Tč., Glč. I. 
270. ObyčiOné sedláci pevná těla majú a 
páni zas nigvic d-W bývajú. Glč. I. 803. 
raké na Mor. Brt. D. 206. 

Denhoit, a, m. D. Jer., děkan 1607. Jg. 
H. I. 2. v. 646., Jir. Kuk. I. 169. 

DěnL Dobré d., benefioium. Ml., Ž. wit. 
77. 11. D. — konáni. Dk. P. 180., 140., Vch. 
Ar. II. 11. 

Deniasok, ska, m., der Tagfalter. Slov. 
Ssk. Vz Deúásek. 

Dénlna, y, f. (neujalo se), etwas Ge- 
machtos, Macbwerk. dm., Loos. 

Denlti se, il, ění — dniti se. — kdy. 
Po noci jasně se děni. Hdk. 

DeníTka, y, f., hemerocallis, dle Tagjilie. 
D. žlutá, b. flava, plavá, b. falva. Vz Rstp. 
1602., Kk. 126., Schd. II. 619., Slb. 201., 
Cl. Kv. 127. - D. -= členooec j^oehokHdlý. 
D. zlatooká, hemerobius perla, die Florfliege 
(osmylns chrysops. Ves. 1880. 8.). Frč. 162., 
Jbl., 81. les. 

Deňka, y, f., tamias, das BaokenhOra- 
eben. D. sedmižíhaoá, americká. Vz Brm. 
I. 2. 803. 

Dénkara, y, f., cullumia, dle Kullumie, 
rostl. D. brázdovaná, c. suleata. Rstp. 922. 

Dénko =- pokrývka, poklička, der Deckel. 
D. na ucháč. Brt Mto. 1878. 82. A já ti 
odělám d., přikrývat tvoje srdenko. Si. P. 
291. 

Denkovtce -^ louky u Kojetína. Pk. 

De&koTÍce, e, f^ » deúči kůie, der Bak- 
kenhOrncbenbalg. Sp. Vz Deňka. 

Den&átko, *, n. — deňásek, denní mo- 
týl. Nz., Kk., Skd. 

Denní pečef poitovská, Tagesstempel, trh, 
zkušenost, Us. Pdl., střida, směna v horo., 
Bř. 9., hlídač, Lpř., host, Mus. 1880. 10, 
pohyb hvězd, odchylka, nerovnost. Stč Zem: 
.521., 764 , 58. V oblace denném, diei. Ž. wit. 
77. 14. D. květ — ve dne toliko otevřený. 
Rst 406. D. oblouk. Vz Schd. I. 201. D. 
řípa. Mllr. 26. 



Digitized by 



Google 



32 



Dennice — Derec. 



Denniee == hvězda. St. En. š. 186. V MY. 
nepniTi glossa. Pa. Yz S. N., Sté. Zem. 
169., Krám. Slov. 87. Světlá d., jaaná zvě- 
řinnice. Sv. Mař. v. -268., 269., 834., 335. 
(Has. 1884. 520.). Eeď by som ja niala 
kluče od denničky, nedala b^ch svítat za 
dve hodioečky; Muzikanti brali, ai dennička 
vyšla. SI. sp. 232. a 233. Byla by si se skla 
(leskla) jak d. jasni; Dyi sem iel dom 
z bospody, dennička svítila. SS. P. 150., 665. 

Denuiček, čku, m. <=> malý dennik. Bern. 

Dennik = iaiudek. Yz Scbd. 11. 356. — 
D., das Taebuch, Journal. Sbo. 673. 

Dennikář, e, m., der Journslmacher. Šm., 
Loos. 

Dennikovati, journalisiren. So., Loos. 

Denný, Gicht-. Yz Dna. D. kořeni, das 
Gichtkraot. Bk. 

Denofc, nku, m. =— den. Slov. Ssk. 

Denó '•= dnes, zastr. Ba£i ny d. nakrmiti. 
18. stol. Mus. 1882. 121., 122. 

Densimetr, u, m. => husUmér. ZC. I. 309. 

Deutalit, n, m. — D-ty -^ zkamenélé 
annelidy (kruhovití červi), mořské zuby. 
Yz S. N. 

Dentists, y, m. » íátaf tvíbů. 

Dentulln Tomá& Blk. Kftk. 1257. D. 
Yít Ib. 993. 

Dentulns = Žabiček, os. Jm. 

DenuneisntstTi, n. •= udavačttvi. Kuto. 

De-ový. D. přípony: ds, do, d!^ ad, ada, 
edo, čď, ed, anda. Vz tyto připony a Bž. 
231. 

Dependeneie, pí. ^ co A; nikteri vid 
patři, pHaluiensM. S. N. 

Dependentni, s lat •= odvisíý, nesamo- 
statný. S. N. 

Dependlrovatl % něm. a to z lat. Břehy 
řeky na jnrisdikci Starého mésta pražského 
dependirujici (dependigici, visící). Arch mě. 
Prahy č. 284. 4. Kutn. 

Depka, y, f., spitziges Leistenbolz. Slov. 
Sfik 

Dépolt, a, m. Tk. I. 604., II. 416., Y. 117. 

Dépoltice, dle Badějovice, Depoldowitz, 
ves u Dulejěibo Nýrská. 

Dépoltovice, dle Budějovice, TDppels- 
grttn, ves v Karlovarsku. Blk. Kfsk. 822, 
875. 

Deposit, vz Depositum. 

Depossedovaný ; -án, a, o = te svého 
Tlastnictvi vypuzenj^, sesazený, depossedirt. 
D. potentit. Kos. I. 265. 

DepreciroTati, z něm. a to z lat. = 
odprošovati, zamítati. 

Deprekace. Yz Jg. Slnosf. 70. 

Déprem, dépro, diprym, deprem, deprv " 
teprv, erst. Us. v severových. Hor., u Opavy. 
Brt v Osv. 1884. 33., Kli. Népuscila, ale 
dzěprem myslím (pustit); Syneček přišel 
v poleduě, ona d. z lažka vybledne. SS. P. 
369., 541. 

Depresse, e, f., z lat. c= sňaSeni, sntéerU, 
sniienosi, die Depression. D. kapaliny, ZC. 
I. 360., horizontu (sklon obzoru), barome- 
tricki, athmosfíirioká. Stč. Zem. 288., 592. 
Vz S. N. 

DepresslvDÍ střelba, dělo, jehož hlaveň 
lze říditi tak, aby batterie na výšině po- 
stavená nepřátelský dolem táhnoucí voj po- 



Btfelovati mohla, das DepressionsgesohDtz. 
S. N. XI. 368., Čsk. 

Dépro, vz Déprem. 

Deprv, vz Děprem. 

Děprym, vz Déprem. 

Deps. Od debsu jezdodv pohnu se zdi. 
BO. 

Depsati éim: nohama zem, po zemi, 
stampfen. Ostrav. '1'č. DepSice nohama. Ben. 
Jud. 14. 9. 

Dept, u, m. •= depot, dupot, das 6e- 
stampie. Tč., Hdk. Země chví ae pod dep- 
tem koni. Tč. exc. 

Deptaé, e, m., der Treter. Ssk. 

DepUlika, 6, f., die Tretkelter. Slov. 
Ssk. 

Deptati. Hkl. Etym. 369. D. drahocenné 
tkané (po tkaných kobereiob šlapati). Hsn. 
Or. 87. Nivoči polia a depči palůky. Viý. 
Ttr. m. 104. 

Deptavý, trippelnd. D. krok, chAze. Mor. 
Tč. 

Depuraiui povinnost. Pr. 1884. 19. 

Depntačni, Deputations-. 

DeputatiUl pole, zahrada, nhli, louka, 
sládek. Us. Sp. 

Der, dru, m., grobe Hechel, die Scheve. 
Slov. Ssk. 

Dera = jeskyni. Slov. Dch. 

Déradlo, a, u., der Sohlagbobrer. Ssk. 

Děrák, a, m., psi jm. Skd. 

Deranžovati (tr. déranger) •= c nepořá- 
dek uvésti; býti d-vin-^ive špatných okol- 
nostech co do jměni. S. N. 

Děratka, y, f., v Komietvi. D. aejpn), die 
Seifengabel; zknsni, der Proberíng. 8m. 

Děrátko, a, n. D. jebliřské, die Fitz- 
feile. Sm. 

Děravec. — D. •= hrevnUek, kreví^ 
třezalka, hyperícum, das Jobanniskraut, rwtl. 
Ullr. 55. 

Déravélý, zdiravilý >» děr nabyvši. Bst. 
406. 

Děravttl. — co : vody déravie kamenie, 
excavat. BO. 

Děravý. Nechcete si koupit d. misie 
(n.: smradlavý sýr? Tak ptá se jiných, kdo 
malé děti na zádech nosi. Žertem)? Hsk. 
Neožením se já v jeseni, lebo já mám kabát 
dvý. SI. sp. 48. Ač jaů plny stodoly, ko- 
mory i pivnice (knéži), ale žádost vždy 
d-va ncnie plna. Hus II. 271. Neradím na 
d. lodi sa voziti. GI6. I. 260. 

Déraz. Kobzaie sam děraz (samá dira, 
cbrobalivé, vyžrané od červů). Laš. Brt. D. 
206. 

Děrbek, bka, m. = mali děcko, kleines 
Kind. Val. Vek., Brt. 

Derce, e, m. <>i dráé. Který d. a cnzébo 
zbožie bérce. Hr. nik. 321. 

Děrčička, y, f. > di/riička. Bern. 

Derěik, a, m., os. jm. Si. let. III. 298., 
Hul. 418. 

Děrda, y, m., os. jm. Hor. Šd. 

Derec, rce, m, <= u pltiAu dřevo, na němí 

1'bou kolečka, na deroi jest zhlavi a na zblavi 
iřidel, die Sebere. Us. Psčk., Šmd. — D. «= 
v zadní části vozu na nápravě, odpovídá 

fředním ramenům, der Schnabel an der 
linterachse. Smd., Bauer. 



Digitized by 



Google 



Děřei — Desátek. 



33 



Déřte, Fce, m. = jedle modřín, abies la- 
ní. Vi Kstp. 1440. 

Dereéka, y, f., míst. jm. v Uhrách. Šd. 

Deřeň, ťoĚ, f., danaea, die DaoSa, roatl. 
U. prostolista, d. simpliciiolia. Vz Ratp. 
l7í«. 

Dereš, e, m., die PrOgel-, Stockbank. 
Ssn., Kb., Bern., Dbé. Obyč. 81. — D. = 
polapeni, léčka, usvédčeni. Vi jsi v dereii ! 
Dostati nékoho do dereSe. Mor. Vok., Hz., 
Brt. Mtc. 1878. 32., Brt. D. 5!06. — D., de- 
Toák = drsnoehlupy kúA, raahbaarises Pferd. 
Čsk., Ssk. — D. pajtai = lu^jdy! utíkej! 
G Uistka. Skd. 

Dereša, e, t = dereš. Brt. D. 206. 

Dere^ák, a, m., vz Dereš. 

I>ere.$ek, éka, m. ^ derešák. Rk. 

DereMsko, a, n. — malý dereš. Bern. 
, Oerešovati = utVtati. Vz Dered. U Místka, 
ákd. 

Derflice, DOrflitz, ves u Znojma. 

Derflik, a, in., DOrflik, ves u Vys. Mýta ; 
bóiflet. ves u Jevíčka. PL. 
Df rchati, derehovati, derchnoiUi •=> prorá- 

iéi.— co. Mol Sat dobr^ dercbi^e. 1531. — 

luko = peskovati, tlouci. Rk. U Cbrnd. 

Hn. 

Derivsre =^ odcbylováni střely od svislé 
ivriDy stanovené čárou svislou a tečnou 
rtom kterém bodě dráhy; vybočováni pro- 
jektilů vystrelenýcb z ryhovaných dél. ZČ. 
118., 186. - Vz S. N. 

Derivačni, DerivationS'. D. determinant. 
Stč. Dif. 89. 

Deriváty v lačbě. Vz Sfk. Poč. 23. 

DerivoTáni, d., die Derivation. D. rov- 
lice. Stč. 

Derivovati, deriviren. — co jak: rov- 
nici podlé X. 8tč. Dif. 34 , 73. 

Derka, y, f. = dračka, avétidlo, der 
Lencbtspan. Slov. bájesl. P. Tétba I. 86. 

Dérkavec, vce, m. D. poprááený, grimmia 
fnlvinata. Ves. prázdn. 141. Vz násl. 

Dérkavka, y, f., grimmia, die tírimmie, 
itkitl. mechová. D. červenoblavá, g. apo- 
carpa. Vz Kstp. 1809., Ves. prázdn. 136., 
UU Let. Mt. S. Vlil. 1. 15. Vz Dérkavec. 

Dérkavosf, i, f. = dérkovatosf. &m. 

Dérkavý >= dirkovatý, pordi. Srn., Loos. 

Dérkovatosf, i, f., die Porosítát. Frč. 
10.. S. N. 

Dérkovnice. e, f. = strojek, jímžto se 
aa papíře dělá řada dírek, aby roztržení 
jeho i>ylo rovné a snadné, die Perforir- 
Dascbine. Dcb. Jako na zálepkách. 

Dermatidis, řec. — zánět kožní. Vz S. N. 

Dermatin, u, m., nerost. Vz 8. N. 

Dermatografie, e, f., fec, => anatom, 
popsáni kůže. S. N. 

Dermatologie, e, f., řec. = nánka o zá- 
byveefa kftže. £>. N. 

Dermatopathologie, e, f., řec. = nauka 
! I) kožních chorobách. 8. N. 
* Dermoid, u, m. D. oční. Cs. Ik. IV. 52. 

Dématka,y, f. D-ky, terebratnlidae, mék- 
i^jla, mají skuťápky jemné tečkované, misky 
neticjaé. D. australská, terebratula flaves- 
Mu, sklovitá, t. vitrea, hladká, t melonica, 
tl)«eaá, t. volgaris, vejčitá, t. subrotunda, 
^eitícká, terebratulina rigida. Vz ťrč. 205., 

bltlT: &ako-n4m- tlomík. TI. 



Frč. G. 26., 124., Schd. 11. 537., NA. V. 
586. 

Déme, Tym, ves u Falneka. 

DérůoTity. D. rostliny, marattiaceae : 
déreii, slejemka. Vz Rstp. 1776., 1778. 

Derogace, e, f., z lat. == ttenčeni, tyma; 
zruSeni nebo obmezeni zákona. S. N. 

Děromér, dirkomir, u, m., das Lochmass. 
Šp. 

Déromudka, y, f., tremandra, rostl. Vz 
Rstp. 115. 

Déromutfkovitý. D. rostliny, treman- 
dreae: čtverodéromuďka. Vz Rstp 115. 

Děrotravka, y, f., tripsacum, das LOcher- 
gras. Šm. 

Derout (derut), n, m., fr. » ebloutení; 
ekása; úplné rozptýlení vojáka. 8. N. 

Dérovacf stroj = dérovadlo. Wld. 

Dérovadlo, a, n. °= děrovací stroj k dě- 
lání dírek, die Lochmaschine. Wld., Prm. 
D. Duplexové, ruční, šroubové na kiiže, der 
Biemeniocher, francouzské. Wld. 

Dérování. n., die LOebernng. D. řemenů, 
stroj k d. Wld. 

Dérkovati = dírkovati. 

Derslav, n, n. =• Drslav. Arch. IV. 452. 

Derství, n. =-= derttvo. Ssk. 

Deruza = deruzda. Ssk. 

Deruzda, y, f. = hřiza bílá, betula alba. 
Vz Rstp. 1411. 

Déražditi^{«.;tt, schluichen. Tyn člověk 
už nechodí, on už t«k jen déruždi. Ostrav. 
Tě. — po čem. Psina (zimnice) po mně 
děruždi. Ib. Tč. Koltnn děruždí po člověku 
(oboházi). Brt. D. 206. 

-děrý, -lOcherig. Jedno-, dvou-, tří-, čtyř- 
dé^. Rst. 406. 

Deryska, y. f., das Labkraut. Srn. 

Deryzda, y, f. = wízel obecný, pritula, 
galium aparine, rostl. Vz Rstp. 843. 

Deržavný, ého, m. = mistodriitel. Slov. 
Zbr. Lžd. 15. — D., Staats-, Reichs-. Cf. 
Država. Musí snem byt svolaný d-ný, der 
ReichsUg. Zbr. Lžd. 50. 

Děs, u, m. Anděl děsu. Nrd. Bld. 5. D. 
smrti, noci, s děsem a hrůzou. Us. Dch. 

•desát. Cf. Ht. Sr. mi. 245. a Prk. Přisp. 
17. 

Desátati = vyčítati. Tá mi vydesátala. 
Val. Brt. D. 206. 

Desáteéné, ého, n. —desáteční plat, die 
Zehendgelder. Šp., J. tr. 

Desáteéni právo (pr. k desátku), povin- 
nost (desátek dávati), pozemnosf (desátkem 
povinná), úroda zemská (desátkem povinnu). 
J. tr. D. soustava-, das Decimalsystem. Slov. 
Ssk. 

De§átečno9f. J. tr. 

Desátek. Dal. 78. a j. Vz S. N. Jusdeci- 
mandi. Páo d-tku. J. tr. D. z baláanu a 
z rúty i ze véie zeliny. ZN. D. od stříbra 
ku pavováni. Nar. o hor. a k. Drži mi mocí 
d-tky vinné a horné. Půh. II. 412. D. bi- 
skupský, papežský. Tk. lU. 41., 140. D-kové 
vydržením let k přetrženi nepřicházely. Cor. 
jur. F. XXXVIII. — D. = vor z 10 dřev se 
skládající, eine Flosstafel von 10 UOIzern. 
SI. les. — D. = 6<i«ii; o 10 kožich, ein Ballen 
mit 10 Hauten. Val. Vek. 

Digitized by VjOOQIC 



34 



Desatereo — Desitikoňka. 



Desaterec, rce, m. = pětistopý trochy. 
Dk. P. 372. 
JDesaterka, y, f. = deeimola, áecima, hud. 

— D. = sud 10 veder, ein Zehneimerfags. 
Mor. Sd. 

Desaternatý, zehnatSndig: deset listů 
T přeslfoek postavených n. p. svízel nachový. 
Rst. 406. 

Desatemice, e, f., pK £em ůčinkiůe de- 
satero osob. Hor. Šd. 

Desatemik, a, m., der Denár. Ssk. 

Desateronásobnosf, i, f., die Zebnfaltig- 
keit. Bern. 

Desateronásobný, zehofach. Šim. 34., 
Ssk. 

Desaterý. Na desatero míti co dělati, 
miti rozběháno. Us. ^jSk. Cho{ by se kameň 
rozstupil baj na d-ro, už mi tak něbndě, 
jak mi bývávalo; A nasbírala mu d-re masce, 
d-re masce mazaé jeho koscě; Rozpukni se, 
kamenu, baj na desatero, íe mojemn srdečku 
něbndže veselo. Sí. P. 249., 151., 359. Kte- 
rými slovy na desaterom-ii božiem přikázánie 
čili na čem jiném jmá ta iidovka tu přisahu 
židovsků uíiniti. NB. Té. 284. Aby vždy 
plnil d-ro přikázánie. Št. Kn. S. 36. Jmáte 
najiti pismo desaterého božieho přikázánie. 
NB. Té. 284. 

Desatinovati ^ desetinovati. Slov. Sak. 
, Desátka, y, f. = desátek na růženci. Slez. 
Šd., Brt D. 

Desátkái*, e, m., der Zehenteinnebmer. 
Rk. Vz Desátnik. 

Desátkováni, n. == placeni desátku. D. 
z nepatrných bylin, z malých věci. Si. L. 
119., 175. 

Desátkovati — desátek platiti, dávati — 
z čeho. Vy desátkujete z máty a z routy 
a ze všeliké zeliny. Si. L. 117. 

Desatnásobnosf, i, f., die Zehnfachheit. 
Slov. Ssk. 

Desatnásobný, zehnfach. Slov. Ssk. 

Desátné, ého, n., der Zehentacker. Sni, 

Desátnice, e, f. = paní desátníkova. Ssk. 

— D., das Zahrzehent; das zehnte Jahres- 
fest; zebnstrfihniges Gam. Šm. 

Desátnický, Korporals-. 

Desátnictvo, a, n., das Zehentamt; die 
Korporalschaft. Loos. 

Desátnik denní služby, Korporal vom 
Ttig, poddůstojník, jenž rozkazy, oznamy 
(raporty) a oběžníky důstojníkům své setniny 
donáší a mužstvo do služby vyvolává, vůbec 
po 24 hodin dozorní službu v setnině koná. 
S. N. XI. 368. — D. na horách. Vz Zř. zem. 
X. 24. 

Desátuina, y, f., das Zehentfeld. Slov. 
Ssk. 

DesStný, dekadisch. Slov. Ssk. 

Desatoraký, zehnfach. Slov. Ssk. 

Desatorka, y, f., das Zehntel. Slov. Ssk. 

Desafraz = desetkrát, zehnmal. Slov. 
Dbš. SI. pov. VIII. 37. 

Desátýnástý. Výb. I. 838., Sv. ruk. 149. 

Děsba, y, f. Stažby a děsby. Sš. Ob. 216. 
Vz Děšeni. 

Descloislt, u, m., nerost. Šik. Poé. 319. 

Deserce, e, f., z lat. = sběhnuti. Kos. 
01. 1. 309. 



Desertni, vz Dessertní. 

Deset. Vz Gb. Hl. 64., 85., 101.. 118., 
126., Mkl. aL. 3., 7., Mkl. Etym. 43., Bž. 
141. D. znamená 2 sáhy (ruky). Šf. Mus. 
1848. Deseti zlatých; desieti hhvnaaii. NB. 
Tě. 20., 251. Od desíti let. Půh. II. 9. V de- 
seti. BÓ. 

Desefák, u, m. = detítielatová bankovka. 
Val. Brt. D. 

Desetidenní, zehntSgíg. 

Desetiletí, n., das Jahrzehend. Šm. 

Desetiletý, zehnjábrig. Sm. 

Desetimilliontina, j, f. Metr jest d. 
kvadrantu zemského. ZO. 16. 

Desetimužstvo, a, n. = desítimuistvo. 
Slb. XLI. 

Desetinee, nce, m. == desetinný tlomek. 
D. občislový n. periodický, neperiodický. 

Desetinlča, y, f. = desetinná cifra v právo 
za desetinnou tečkou stojící. Šim. 70. 

Desetinlcový — desetinný. Šim. 140. 

Desetinnik, a, m., der Zebcntsammler. 
Vz Desátkář. Rk. 

Desetiunosf, i, f., die DecimalitSt. Kk. 

Desetinný. D. soustava. Slm. 33. D. míra. 
Schd. I. 20. 

Desetiobětnik, a, m. D. římský. Vz VlSk. 
334., 338. 

Desetistoletni sedmispáč. Koll. I. 104. 

Desetnice, e, f., Zehnerziffer, der Inbegríff 
von 10 Einheiten. Sd. 

Desettisicník, u, m., die Žahl von Zehn 
Tausend. Sm. 

De8four-N (Defúr), a, m., os. jm. Bž. 119. 
Hraběci rodina. Vz S. N. 

Disice, e, f. = bohyně hrůsy. Kin. 201. 

Desiderace, e, f., lat. = touha. 

Desiderata, pl , n. ^^ sehásejici věci. 

Desideria pia =^ zbožná přání obyč. ne- 
splnitelná, lat. S. N. 

Děsidlo, a, n. = strašák, ein Schreck- 
mittel. Pal. Děj. 

Desietný (peníz), jenž jest deset jiných 
peněz platil, vzeli sú. Hus III. 39. 

Designovati — k nějakému úřadu napřed 
ustanoviti. S. N. 

Desina, y, f. = desítka v kartech. Ostrav. 
Té. 

Desinfekce. Místo Ósk. polož či. Vz S. 
N., Krám. Slov. 88., Slov. zdrav., Cs. Ik. 
V. 282., VI. 220, 870., IX. 363., 364.. X. 
166., 192., 330. 

Desinfekční, Desinfektions-. D. pro- 
středky. Us. 

DeslS, e, m. ~ Desiderius. 

Desitečni, Deciraal-. Šm. 

Désitelný. D. a hrozní příkladové. ReS. 

Děsiti. Mkl. Etym. 45. — se čeho. Hodné 
děti cvičitele d. se nebudou. Kom. D. 85. — 
se nad čím. Často se nad množstvím slo- 
činů mé srdce děsivá. Kom. (Jir.). — se 
před čím, nesprávně. Brs. 

Desitice, e, f. = desaterka, hud. Mus. 1850. 

Desitičíslicový, zehoieiífrig. D. soustava. 
Stč. Alg. 6. 

Desitiklaničnik, n, m., v mlynář., Zehnter. 
Sm. 

Desitikmenný, zebnstammig. Lpř. 

Desitikoiika, y, f. x= desítáoňovka. 
n Chlumce nad C. Ltk. 



Digitized by 



Google 



DesftikoňoTka — Deska. 



35 



Dcsitikoúovka, y, f. = desitikoika, parol 
stroj o 10 koňských silách. Hrm. 104. 
. DMitikout, u, m., zehokantiger KOrper. 

. Desitiliberka, y, f., der Zebnpfander. 
Csk. 

. Desitilibernik, d, m. = desitiliberka. 
Csk. 
Desítiloketni, zehneMig. Lpř. 
Desitimřsici, xebnuioontig. 
Desitimoiný, decsindrns, zehomfinDÍe. 
Bst. 407. 

DMitimiížstTO. Vz Kk. 66., Schd. II. 
24». 

Defiitina, y, f. = desetina. Sim. 70., Stí. 
Alg. 53. 

Drsitlnoř.ec, Žce, m. D-žci, decapoda, 
die Zehnfassler, korýSi. Vz Frč. 105., Brm. 
UL 2. 10. 

Desitinoliý. D. raci. Vz Schd. II. 526. 
Ct Desitíuožec. 
Desitioký, zehnAagig ; zehnmaBcbig. Lpř. 
Desitipanský, Zehnherrn-. Šm. 
Dtsltipanstvi, n. = desitivládi, daa De- 
ceavirat. Lpř. 

DesitipramenýS, e, m., der Zehokopf, 
vieistrahlige Seestem. Šm. 

DfsitiprainenýSec, íce, m., anfgerítzfer 
Stčítern vait 10 Strahlen. Sm. 
Desitiroký. zehnjiihrig. Rk. 
Desitisáhový, zehnklafterig. Lpř. 
DesiHslabiíný, zehnsilbig. D, verš, roz- 
Běr (báané). Jir. 

Dc^itisloupý, zehnsiiulig. D. chri;m. NA. 
L 14. 
Desitisoudce, e, m., der Zebnberr. Šm. 
Desitistprun, n, m., ein zebnsaitiges In- 
itmment. Šm. 

Deiiitttisíctna, y, f., das Zehntausendstei. 
Sim. 70. 
Desititřidný, zeboklassig. Lpř. 
Desfti^helIlik, u, m. = plocba omezená 
desíti stranami o 10 úhlech, das Zebneck. 
PdL Vz 8. N. 
Desitivládce, e, m., der Decemvir. Lpř. 
Desitivládi, d., Atmadadxin, das Decem- 
?irat. Vz Desitipanstvi. Lpř. 

Desitiienný, decagynns, zehoweibig. Rst. 
407. 

Desitka, y, f. = deaeinik, ein Zebnkrenzer- 
sQck. Mor. Sb. D. 37. 
Desítkový, Zebn-. Šm. 
De<.i{nák, n, m. = deaeták. Slov. Brt. D. 
Desitnik. V MV. Depravá glossa. Pa. 
Desif ůvka, y, f. = desitka, Zehngulden- 
baoknote. Slez. Td. 
Děsívati, Tz Děsiti. 
Deska. Cf. <Her.ot. Hkl. aL. 109. Deštka. 
Kat. I). =- prkno. Brt. P. 165. Druhy deak: 
trnblovnicA (trahelnica), falcovnica, vráfnica, 
Bostnica. Val. Brt. D. 206. D. krejčovská, 
U*-, stolní, Pdl., spodoi, die Unterpiatte, 
Sp., k snienf spodia, Spodiumdarrpiatte, Pd!., 
i. bárky. 1512. Bez Jedné dcicy bárky ne- 
ttane. Has. 1883. H63. Eíče já si kopo desek 
táttia. Si. P. 525 Řezal desky = chrápal. 
lai. — D. korková, Korkplatte, 8p., masná, 
•lieFleischbank, Lpř., ozvučná, der Rosonanz- 
Men, Monr.. doteková, nixazná, oporná. 
K 23., 21. D. krycí, Deckplatte. Sp., Pel. 



74. Ddka kamenná. Br. rak. 265. Desky 
tarmalinové. Vz Boř. Nerostp. 239. — D. 
e lepenky. Desky na obrazy, výkresy, noty 
atd., die Mappe. Dch. — D. ku psáni, rytí. 
D. psací na Školní lavici, kovová, die He^ll- 
platte, BO., přejímací, die Kopirscheibe. Sp. 
— Dsky = zápisné knihy. Dsky prastaré 
slovo v dějinách osvěty člověčenstva zna- 
menající způsob, kterým zákony uveřejňo- 
vány byly, jako na př. zákon Mojžíšův, 
leges dnodecim tabalarum. Zákony totiž 
vřezaly nebo vryly se do ploch dřevěných 
nebo i kovových a tak jméno desky zúsialo 
těm zápisům, i když dávno již na pergamene 
nebo na papíře se psalo. Ač pod jménem 
desk předeviím se rozumívaly desky zemské, 
nicméně nazývány pak vSechny zápisy soudní 
a úřední vůbec desky. D. statistieké. I>k. 
Za právo se při trhu i pří vielikém jiném 
ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný 
ve dsky kláati nemóž nic bez osobnieho před 
úředníky pfiznánie, a žádný listem, žádný 
psaniem ani poslem nemóž se přiznati, než 
skrze se samého a svú osobu přítomen jsa 
osobné, ne skrze přiutele nebo souseda nebo 
služebníka. Vá. 153. Ale táhnu se toho na 
dsky, že to ve dskách mám; Slíbil mi mé 
zboží z desk vyložiti, jeito isem jemu věřo 
ve dsky vložil ; Toho jsem dskami dovedla, 
že jest mé; To mi slíbil na prvním senmu 
ve dsky vložiti a tobo mi neučinil ; Chci to 
ukázati zemskými dskami. Ptth. I. 147., 150., 
192., II. 249. Dokládá se desk zemských 
anebo ač desk nemá. ale má na to dobré 
lidi. O. z I). O vkládáni do zem. desk, o jejich 
moci, o platech v nich, kterým jazykem mely 
psány býti atd. Vz Zř. zem. Jir. 448. a. b., 
689. a 690. (I. 12., E. 3. 30., D. 50., F. 7., 
16., 20., G. 41., H. 30., Q. 22.), Tov. 
55.-64., 78., 79., Tk. VI. 246., Žer. Záp. 
II. 182., Sbn. 178., Sdl. Hr. lil. 302 , Mus. 
1862. 52. O d. památných Ví. 355., 360., 
pohonných, 356., 361., trhových, 368., eď 
pisných, 276., o d., ve které se svédomie 
psalo, 357., 362. O d. komorničich. 361., 365. 
Ve smyslu obyčejném jakožto zápisy statků 
pozemských byly desky menši a veliké: ,bo- 
haté dskami velikými opatřivíe, než pro 
zemany nebohaté, pro dědinniky i sedláky 
dsky zemské menáí sú vymyslili, kterýchžto 
desk menSícb týž řád a obyčej . . . jako 
v deskách velikých st; zachovává a tím se 
toliko dělí od velikých desk, že do velikých 
desk zboží veliká a statkové znamenití vchá- 
zejí.' Ví. 356. (3.52., 363., 286). Vz více 
v Kn. drn. 129., KP. II. 254., Tov. 55.=64., 
78., 79., Št. Kn. S. 145. Desky biskupské. 
Tov. 64. O přiznáni osobniem a desk; o pí- 
sařích desk zemských. Vz VS. Jir. 177., 320. 
O placeni od desk. Vš. V 111. 32.-35. Prvé 
přikázání drží v sobě tři přikázánie prvé 
deky. Eus II. 373. D. pravdodatné. Vz 
Pravdodatný. — D. do bot; přední a zadní 
d. a dvě střední (klíče). Matj. 115. — D.uná- 
šeci, u soustruž., dle Mitnehmerscheibe, Pdl., 

Slameníku, Brennerpiatte, Sp., svalnatá, die 
[uskelscbeibe, Munr., hřbetové, die KUcken- 
platten, Nz. Ik., náhrobní, Grabplatte, Fran- 
klinova, SI. les., Mj. 384., KP. II. 20., mo- 
torická, Osv. I. 230., zárodková. Ves. I. 71., 



3ř9* 

Digitized by 



'Google 



36 



Deska — ĎéU. 



1 



elektrosvitná, KP. II. 202,, oltářni, NA. I. 
.56., pHloiné, jimiž se nosník uprostřed sesi- 
loje, die Stossplalten. Pel. 66.-68. Desky 
činitelů, kdež ku každému řislu jeho nej- 
meuSi prvoiinitel, udán jest kromě čísel 
dvěma, třemi, pěti a jedenácti dělitelných ; 
d. výttředná, die Escenterscheibe, logarith- 
mická. Sim. 65., 83., 159.— 160. 

DeNknatý, plattenfórmig. D. koral. Pri. 
G. 77., NA. V. 551. 

Deskojazyéuý. D-ční plžové. Vz Frd. 
240.-246. 

Deskovitý. I), vápenec, sloh hornin, MA. 
V. 642., 566 , uhli, Plattenkoble. SI. les. 

Deskovni — tíÁulkový, tabellarísch. SI. 
les. 

Deskovnik, n, m. =- prkeňák, podlažnih, 
der Brettnugel. SI. les. 

Deskový. D. uhli, vz Deskovitý; pod- 
ložky, Wld., podlaha, Paiqnettboden. ťdl. 

Deskozabý. NA. V. 631. 

Deskrlpcr, e, f. «= popis, Vz Jg. Slnosť. 
63. 

Deskriptivui nauka, ZČ. 1., geometrie. 
Jrl. I. 9. 

Deskvammace, e, f., z lat => slupováni 
pokožky. Vz S. N., Slov. zdrav. 

Dedky, vz Deska. — D., Brettern, ves 
u Benešova, v Badej. 

Děský, os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1045. 

Déslivosf, vz CésivosC. 

Désllvý, vz Děsivý. 

Desmin, n, m., nerost. Bř. N. 144. 

Děsná, é, f., mist. jm. Sdl. Hr. I. 17., II 
168. 

Děsně, schaurig, scbauervoU D. velebný, 
vzkřiknouti, klidný, tichý. Vrch. 

Desnice. mist jm. Sdl. Hr. I. 18., 8f. 
Strž. II. 277. 

Děsnik, u, m., zahradni rostlina. Mor. 
Knrz. 

Děsnorodý. Ovid. Truhlář. 

DěsnoSeredný,8cbandervoll hSsslícb. Dk. 

Děsnovalný, schaudervol! sich binw&l- 
zend. D. vlny. Dk. 

Děsnovelebný, schaudervoll erhaben. Dk. 

Děsnúf koho, do koho = štouchnouti, 
drcnouti. Slov. Phld. II. 2. 51. 

Děsný. I), hrůza, scbauriges Entsetzen. 
Jest mu děsno, es graut ihm. Dch. D. pohled, 
zjeveni, třesk, Vrch., veleba, Kká., hlubina, 
Monr., ohlli, Hdk., ismrt, ticho, Us. Pdl., 
sen, výkřik. Cch. Bs. 87 , 31. Hrůza vodou 
zdmntou v kraj se z děsných váli hor. Štulc. 
I. 76. 

Desodoračui jed. SP. II. 276. 

Desodorisace, e, f. ^= odsmraďovAni, od- 
straňováni smradu ku pf. zelenou skalici, 
chlorovým vápnem, karbolem. Slov. zdrav. 

Desolda, y, m. D. Jon Fr., kněz a prof. 
v Plzni 1811.-1885. Vz Tf. H. 1. 3. v. 181., 
185., Šb. D. ř. 235. 

Desorganisovati ^ v nepořádek uváditi; 
ústrojnost nějakou ruiiti. 8. N. 

Desoxydace, e, f. = odkysliéováni. Vz 
S. N. 

Despekt, n, m., lat. =powiíni, pohrdáni. 

Despota. Cf. Hrdiny, nom. pl. Dal. 115. 
A' tak sluhy (nom. pl.) poberu plátno. Hus 



I. 419. Vládykám, dat. pl. Dal. 156. Mezi 
hrdinami. Dal. 105. Vz také Sluha, Bž. 111. 

Despotický, despotisch. D. moc, vláda. 
J. Lpř. 

Dessert, n Rimanův a Rekův. Vz VKk. 
193., 195. 

Dessertni, Dessert-. D. nůž. Nf. Vz násl. 

Dessertový = dessertni. 1). talíř. Nf. 

DestiUace sestupná, vz Sfk. 273., suchá, 
Nz. Ik., Sfk. Poě. 135., frakciovaná. Vz Sfk. 
Poé. 393. » o d. vůbec vz Sfk. Poč. 64., 
Scbd. I. 104 , 414., 423., S. N., Krám. Slov. 
89., Slov. zdrav. 

Destillaěnl, Destillisations-. D. apparat, 
Zpr. arch. VIH. 102., trubice, S. N. XI. 4, 
stroj. Mj. Cf. Schd. I. 105. 

Destillat, u, m. = překapanina, das De- 
stillat. Nz. 

Destillator, a, m. =>= alchymista. Hus. 
1880. 91. 234. 

Děstiilováni, n., die Destillirung. Vs KP. 
IV. 49. 

^ Destillovauý ; -án, a,o, destillirt. D. voda, 
Sfk. Kuk. 129., plísta, essigsanres Knpfer- 
oxyd. SI. le?. 

Destinace, e, f., lat. •= ustanoveni k ně- 
čemu; osud. 

Destinator, a, m. = ělovék, jemuž se 
zboži odeslat! má; kupecky. Kh. 

Dešč, vz DiSf. 

DeSčák, u, m. = kuOUk od desky (sedUk). 
Val. Brt. D. 206. 

Dešěaný = z desek udělaný, prkenný, 
brettern. Lai. Tč. 

DeSěnlka, y, f. ^ deitička, das Bretter- 
ohen. Lai. Té. 

Dé6tf ^ diš(. Slov. Bern. 

DeJienice, Deschenitz, ves u I>ol. Nýrská. 
Cf. DeStnice, S. N., Blk. Kfsk. 903. 

Dešeuieký. D. jezero na Šumavě. Vz 
8. N. 

De§iifi'o\';>nf, n., die Dechiffrirung, Ent- 
ziffernng, EntrSthselung. Vz KP. I. 808. 

Dešivo, a, n , das Hauchelement, der 
Hauchstoff. Sm. 

De&ná, é, f., Deschna, vsi u Březové s 
u Holešova na Hor.; DOschen, ves u Jemnic; 
DOschna, ves n Konic. PL., D. ol. I. 266., 
III. 525. 

Deiniee = Dasnice. — D., dvůr v Z«- 
tecku. Blk. Kfsk. 501. 

Dešno, a, n. = Deštná, něm. TOscben. 

Defiov, a, m. D. Velký a Malý, Gross-, 
Klein-Deschau, vsi u Jamnic na Mor. PL. 

Dé6f . Deší. Ž. wit. 146. 8., Dal. a j. Strbl. 
díždb, slov. dažď, 6. deit. Gb. Hl. 99., Mkl. 
aL. 284., déšť, Bž. 51., 86. V severovýchod- 
ních Čechách déH. Si. Na Zlínsku déi^, 
gt. déšíe. Brt. Cf. Dáíř, Dážď, Déšď, Déřď, 
Mkl. Etym. .55., Schd. I. 170., Šre. 152., 8tř. 
Zem. 630. D. -= voda, jež z oblaků padá 
v hojných kapkách, které se tvoří, když 
: vodní páry v hojné míře ve vzduchu se na- 
I hromadily a ochlazením vzduchu v pamim 
I stavu déle udržeti se nemohouce v kapalnou 
vodu se srážejí. Krám. Slov. 89. Vz tam 
více. D. jarní, tichý, jemný, trvalý, krátký, 
vydatný, všeobecný; sbirá se k dešti; před 
deštěm, po dešti. Nz. Výška, množství deSte, 
SI. les.; spadlý d., Dch., sírový, v» Kk. 



Digitized by 



Google 



DéSe 



Ořtanovice. 



37 



101, krvavý. Dal. 187. Vz KP. U. 185. D. ílzi, 

Bati, Vrch., hnbinak. Ccb. Bs. 78. Piokavs 

déšt cvrki. Němc. IV. 441. Když hory kúris 

neb se éernia, baď odm&k. bna d. náaledaje. 

Ib. PHSlo mi to na mysl, jako d. na pole 

(T 6u). Šml. D. a slunéčko. Vs £r. P. 76. 

Po čem padá d.? (Po kapkách). Ua. A c hory 

doly ddič id£, oi múj milý nepřijde ; Priely 

j na tebe velké krape deSia, nenadálá aem 

aa takového ičeaéa ; Dej Boíe dyičiéka, aby 

' aa ojala modři fiialeéka; Bndě padaf bude 

Mí, kaj ae ptáčko podÁ|eé?; Nepři, neprS 

d^; Deiáéek m^joTý, daj nám to Bůh 

ulý, aby nám naroatl chlebíček na zemi. 

a P. m, 299., 327., 519., 723., 724. Dalo 

ae do deitě — hodné prSi ; dalo ae na déiC 

ibsde dlouho prieti). Brt. Tak to chodívalo 

po léta, jak řikámo s deítě pod okap (spatné). 

Sk Padá áfit, bodie ráno slizko, nedbám 

Bié, mim frajera blizko; Častokrát na kabát 

Hdeidé ma lejů. Koll. Zp. I. 73., 386. Zemé 

dtK pije. ZN. Z jara d. paří a na podzim 

oofi; Na jaře dibér deité a iiiee bláta, na 

pwUm Iiiee deité a džber bláu. Té. Na 

podů font deité, cent bláta a na vesno 

e«at deité, font bláta. KM. Kdvi se délaji 

kMooéky pod okapem, bade dlouhý déi(. 

Yt Ptéetí. Na Zlinskn. Brt. Když na sedm 

in<'i' ("It) pt^t Mdm nedél d. dovril; Po 

lihýeh deitleh v záři oaeai zimni ae podaři ; 

It^-li deité nedá, červen ae předá ; Vefézivji-li 

dcifovky, očekává aa d. Tč. Májový d. je 

sojové xlato. Ti. Po deiti iaano. Dch. Po 

daití slnooe jaanéji sviti; 'Dá Búb d., dá 

i téi; Malý d. pHnáii vétiL Bž. exc. 

Deífák, n, m. == plátt do deité, der Regen- 
aantel; deitnik, der Regenachirm. 
DéMčnka, y, f., pole n Zlina. Pk. 
Ueiténý = prkenný. D. podlaha. Mor. 
Brt. Yz Deska. 

Deittee. — D. °=> poliee. Klů. — D. n po- 
stele čáaf postele n blavy a u nohou, na 
fotdil od postranic. Ca. Rjik. 

Deitička, vz také Luak. — D. = itUek 
poUmovaála, das B«ibnng8plattcheii (bel 
ápMelohren). Šp. 

Deitlaa, y, t, pinvia. Blýakánie a d-ny 
afinU. BO. 

DeititL — sb«. Deitílo-li nebo bylo-li 
lisa. Sá. — kdjr. Ked v noci d-lo, do lipy 
ji& vniili. Koll. Zp. I. 24. — eo odkud 
kui. Z konvi deitil vodu na střechu (lil). 
Jkbc 
DeitiTO, vz Deitivý. 
DeittTOsf, i, f., regneríaebea Wetter. Mtc. 
L 1863. 28. 

IDrMlTý. D. počasi, den, oblak, Pdl., Té., 
métno^ Kod., mraéno. Sté. Zem. 625. 
í>tt» je d-vo. Us. 
DeMka modlebná z púhého zlata. BO. — 
I h. = úská deštice. Z desték se dračky střou- 
' kji. Val. Brt D. 206. 

Deštná, é, f., Deschna, mě. u J. ilradce, 
tt. Tk. i. 4., 146., Blk. Kfak. 476., rodiště 
W. Tom. Bílka; Deschney, ves n Nového 
Ibtt sad Met, Blk. GLfsk. 679. ; TOschen, 
'MBDabé. vz Blk. Kfak. 16, 18., 762., 
ÍM, 766., 781. — Cí. Sd. Hr. II. 276., 111. 
302; IV. 369. 



Deitni. D. kapka. Vrch., srážka, stin. 
Sté. Zem. 638., 639., roaa. Dbv. Deitná kupa, 
Deschneger Koppe, v Orlických Horách. 
Krč. 

Deitniee, das Regeneestirn. 81. les. Cf. 
i Schd. II. 218. — D., Desohenitz ^ DeSenice ; 

Jeschnitz, vea u Žatce. Tk. IV. 303., Tk. 
. 220. Vz Deštný. 

Deitnik = na holi pomoci příénicb kostic 
nebo drátů napnutá látka z bavlny, z hed- 
váb! aneb z plátna, abychom se před deitém 
uchránili. Vz více v Krám. Slov. ^9. D. sumo- 
činné se rozevírajfci, automatový, anglický, 
détský atd. Us. Pdl. 

Destnikářský, Regenscbirmmacher-. D. 
potřeby. St. př. kn. 1877. 36. 

Deitno, a, n. => Dé*no. Blk. Kfak. 

Deituý, vz Deitni. — D., miatni jm. -=■- 
Deitná. 

Deifodárce, e, m., der Regeospender. SI. 
les. 

Oeifoměr = náatroj, jimž se měří srážky 
athmosfSrtcké. U. automatický. Sté. Zem. 
631., 633., SI. les., Nz., Schd. 1. 171. 

Deifoměrný, ombrometrisch. Dob. D. 
sklenice, aif, Sté. Zem. 632., 634., výška. 
NA. V. 367., pozorováni. Us. Pdl. 

De^fomérstvt, n., dle Ombrometrie. Sté. 
Zem. 630. 

Deitonosný, regentragend. D. vitr, oblaka. 
Sté. Zem. 642., 637. 

Deifopis, u, m., die Hyetographie. 81. les. 

De^fopisný, hyetograpbisch. I), mappa, 
Sté. Zem. 639., NA. V. 367., poměry zemaké. 
Sté. Zem. 630., 631. 

Deifoplodný, regeoerzengend. 8tč. Zem. 
641., Lpř. 

DeAfovec, vce, m., der Kegenstein. SI. 
les. 

De$<ovka = Hiála obecná H rolni, lum- 
bricua ngricola, die Meke, der Regenwnrm; 
žížala hnojnf, 1. olidus. Vz Frč. 78., Schd. 
II. .529., Brm. IV. 2. 90. D. červena vá, I. rn- 
bellns, dřevni, I. pnter, čtyřhranná, I. tetra- 
édrns. Ves. IV. 28. Vylézaji-li d-ky za dno, 
bývá brzký déSř. Vz Déšf. Tč. 

DeSťový. D. kapky, Pdl., krůpěje, Dch., 
oblaky, pravděpodobnost, přebáňka, Stč. 
Zem. 637., 636 , 647., den, voda (deSfovka), 
SI. les, potok. Tč. D. voda n Římanů, vz 
Vlšk. 8->., 83. 

Deifnlka, y, f. -= deitička, der Buch- 
deckel. U Opavy. Klš. 

Deifůvka, y, f. °= deitovka, deiíová voda, 
das Regonwaaser. Ostrav. Tč. 

Děf, a, défa, m. = díti. Na Ostrav., 
u Opavy. Wrcb., Kli. Vz Děfo. Pokuď syn 
je défa. Slov. Gič. II. 208. Cf. Ditě. 

Défa, ata, m. = díté. Slov. Bern. 

Defaci, Kindes-, kíndisch. Slov. Loos. 

DetalU, e, m. Bž. 120. 

DetaillÍKta, y, m. = obdtodnik v ntalém, 
der Detaillist. SI. les. 

Detaillni, Detaill-. D. plány, mappa. Ua. 
Pdl. 

Détafi, ě, i., ves v Cech. Arcb. I. 509. 
Vz Jeténé. 

DétanoTlce, dle Bud^ovice, Jettenowitz, 
ves n Horažďovic. Tk. fll. 117. 



Digitized by 



Google 



38 



• Deteci — pětstvo. 



Uetecí, kindisch. Slov. Ssk. 

Dětecký. — D. — čacký, statečný. Dal. 
Jir. 198. D. král. Alx. V. v. 2287. (HP. 55.). 

Detektiv, a, m. = tajný policyni vy svédač, 
z lat. Us. 

Dětel. Mkl. Etym. 41. V MV. nepravá 
glossa. Pa. Kozf d. = koti jetel, čUimnik 
obecný, laburniiin vulgare. Vz Rstp. 355., 
81b. 548., Kk. 255. D., tymum, 1402.. trifo- 
lium. Byl. z 15. stol., Sv. ruk. V. I. 50. 
D. hořký Todni, menianthes trifoliata. Bartol. 
GOm. 

Dětelik. n, m. = dětel. — D., «, m. = 
datel. Kk. 

Dětělina = jetel. Vz Rstp. 364. Také na 
Hor. a Lipnika a a Hranic. Brt. Na Slov. 
Bartol. GOm. Mám ja pole, to je pole na 
pěkné rovině, rostě na nim dětělinka, ona 
nevyhyne. 8š. P. 516. 

Dételiště, ě. n. ==• jetelišti. Bern. 

Dětelnik. Vz Botp. 367. 

Dét«lový = jetelový. Bern. 

Deteace, pl. — dítky. Slov. Ssk. 

Dětenči láska, mysl. Si. II. 107., 46. 

Dětenice, dle Budějovice, ves t JiČinsku. 
Vz Tk. IV. 724., Blk. K&k. 19., 307., 767., 
1268. 

Déteuský, Kindes-. D. léta. Dcb. — D. 
JiH. Tf. Odp. 56. 

Determinant. D. n-tébo stupně; členy 
d-tu, sloupce a řádky, rozklad, násobeni 
d-tů ; d. rozvinutý, združený ti reciprokalný, 
derivačiii. Slč. Dii. 4., 6., 9., 16., 20., 89. 

Determinantnl tvar. Stě. Alg. 132. 

Determiaism-ns, u, m., die Beatimmungs-, 
Notbwendigkeitsiehre. D. fysický, pantbei- 
stický, materialistický, náboženský, psycho- 
logický, Leibnitzův. Lenz Anthr. 182.— 185. 

Dčthart, a, m., opat. Tk. I. 85. 

Děti ='jeti. Kak ne rád, z té vele masi 
ven děti (Alexandr) na pole. (Dse s; střidá: 
dětel — jetel). Alx. B. 7., 31. (List. filolog. 
1885. 285). Cf. Diti = jiti (dod.). 

Dětin, u, m., die Kinderstube. Slov. Hdž. 
— D-, a, m., zaniklá ves u LeSan na Hor. 
D. ol. X. 863. 

Dětinec — D., das Kindszimmer. Slov. 

Dětinělosf, i, f., das Kindiscbsein. bm. 

Dětinělý, gdétinélý, kindisch geworden. 

Dětinice, dle Budějovice, Dietinítz, ves 
u Li báně. 

Dětiniti, il, ěn, ěni, kindisch machen. 
Ssk., Loos. 

Dětinně, kindisch. Kki. K si. j. 183. 

Détinný. Dai. 141. D. hry, Hcha., stařec, 
Čch. Bs. »7., léta. BO., Alx. V. v. 161. 
Z dětinných let vycházeti, Št Kn. i. 141., 
vystupovati. Jir. Anth. ' I. 3. vyd. 34. D. 
pláč, srdce, BO., smysl, mravy, Sv. ruk. 
263., 150 , mladost. Št. Kn. S. 221. Z d. úst, 
ex ose infantium. Ž. wit. 8. 3. D. obyčej, 
Pass. 339., mdloba, Št. &. 83. b., řeč. Ote. 
135. Cf. Listy filol. 1886. 379. 

Dětinská, é, f. .= mie pro ikolni dítky. 
U Polic. Zkr. 

Dětinský. D. myšlénka, prosba, Hus., 
křest (dětí), 1466., smysl. Sv. ruk. 263. I Sel 
jest do jejiebo domu podlé tej správy d. 
NB. Tč. 61. Poručenstvi d-ské ^ nad dětmi. 
Pulk. 137. a. 



Dětinstvo, a, n. — dětinství. Trokan U. 
39., 46. Ve svém dětinstvu. Pass. mus. 404. 
Stálost bez d-stva bude ti k užitku, tilč. 

II. 245. 

Dětka, y, f., os. jm. D. ol. I. 664. 

Dětkov, Bidkov, a, m., mist. jm. Vz Sdl. 
Hr. III. 302. 

Dětlin, a, m., os. jm. Pal. Děj. U. 1. 400. 

Détmar, a, m. Dal. 58., Tk. I. 92., 9X, 
Sbn. 104., 110., D. ol. I. 484., III. 178. a j. 
Tč. 

Dětmarov, a, m., osada v Opavsku. Pk. 

Dětmorovice, dle Budějovice, Dittmanns- 
dorf, ves u Bogumina. PL. 

Dětný, Kindes-. Slov. A eite aj svojim 
detným defom vravieval. Mt. S. I. 76. Mladá 
vÍDeic skládá, pře detné jej diti družba 
schovat žádá, filr Kindes-Klnder. Pok. Z hor. 
158., DbS. 81. pov. IIL 70. 

Děťo, a, n. = dité. Vz Děť. Na Ostrav. 
Wrch. U Opavy. KIS. 

Dětobijkyně, ě, f., die KindesmOrderin. 
8S. P. 155. 

Détobijstvi, n., der Eindesmord. Lpř. 

Dčtoch, a, m. Dal. 160. D. z Uořepnika. 
1304. Pal. Děj. II. 1. 296. - D. = Détřich. 
Krám. Slov. 89., D. ol. I. 8 , 38. a j. 

Dětochov, a, m. (od Dětocha. Pal. Bdb. 
I. 133.), TichtihOfen, ves v Krumlovsku. 

Dětou, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Dětoníce, dle Budějovice, Jettonitz, ves 
u Čáslavě. Blk. Kfsk. 460., 462. 

Dětošek, Ska, m., os. jm. D. ol. II. 27tí. 

DětoSin, a, m., ves v Krumlovsku. Tk. 

III. 104. 

Dětovoditel, e, m., der KinderíUhrer. Si 
U. 41. 

Dětřich. Dal. 156., S. N., Tk. I. 604., II. 
379., 433.. IV. 492., 497., V. 80., VI. 88. 

Dětřichov, a, m., Dittersdorf, vee u Štern- 
berka na Hor. 

DětMehovec, vce, m. Sdl. Hr. IV. 81. 

DétMchovic Hik., Pavel. Tk. IV. 724, 
V. 238., VI. 346. 

DétHchoviee = DětHcbov. D. ol. XI. 
374. 

DětM^ek, ška, m. D. Buzovic, f 1110. 
Vz Dal. 105., Tk. I. 119. 

Dětská, é, f. = chůva, die Wartfran. Dob. 

Détskovati => diehovati. Rk. 

Dětsky, kindlioh. D. si bráti. Čch. Petr. 
54. 

Dětský. D. věk. Dob., lékař, Kioderant, 
lékařství, Kinderheilkunde, ochrnutí, blava, 
Skrkavka, ozyuris ver., die Darmschabe, Nz. 
Ik., život. Dk. P. 1. D., juvenis. Ž. wit Dent. 
25. D. mluva. Vz Šrc. 261.— 273., 342. D. hry 
u Řím. a Řeků, vz Vlák. 228., 245. D. balsam. 
Mllr. 16. — D. = odrostlý hoch, mládenec. 
Us. v Detvě a v okolí na Slov. Phid. III. 
3. 255., Rr. Sb. — D., ého, m., os. jm. Mus. 
1880. 500. 

Dětskyně = dickyné. Rk. 

Détstvi. D. bez učenf, mladost bez cvi- 
čeni, mládenectví bez studu dělá velkou 
ostudu. Bž. exc. 

Dětstvo, a, n. = détstoi. Trokan M. 46. 
— D. = diti. Pán bez sluhy, kníže bez 
země, otec bez dětstva, zeman bez kmetstva. 
Č. M. 324. 



Digitized by 



Google 



Dětuch — Děvče. 



39 



Bítseli, a, m. == Ditoch. D. ol. II. 8., 
36. 

Déf ulence, pl. = dětíčky. Slov. Pbid. n. 
1. SO., Trokan. M. 23., 54. 

Drfórence, pl. = détuUnct. Slov. Záttir. 
Ketf u hodné kibko deCúrenieo aide. Mt. 
S. 1. 152. — Phld. V. 287., Dbš. SI. pov. 
T. 66., Sak. 

Detufiky. pl., f. > ditUky. Slov. Va}. 
Ttr. m. 188. 

Detva, y, i- =• ditstvo, mUd, kollekt. 
8t»v. Deh. D. -= déti. Kr. Sb. D. =- tpoUč- 
ttd mtádencov, kde ni (kdo decknje) soiil 
u( frajerka a v kole pasikov averit avoj 
itatok na druhého a sám isf z póla do de- 
diiT na sáletv. Dbá. Obyč. 9. Vz Deokovaf. 
&dBdjg, neeh d. skoči hor na nohy. Btt. 
&^ 183. Vietka d. až aa aeSla. Phld. IV. 
468. Cf. Ntr. VI. 160., Phld. 111. 1. 28., Sldk. 
lli, 671., Chlpk. Sp. 9., 11. — D., mlat. 
ja. v Uhřich. Va S. N. 

Dct*álc, a, m-^ilen detvy? Cí. Dečko vat. 
Sw. Bíedny ai ty d.! Hdi. Šlb. SI. Koma 
ii je lepiie ako nám ďkom? Zátnr. Vini. 
L si Čo to v biUi za divný «vet, aký ve- 
mí^ to tam roj; d-kov pekne oděných celý 
rad a pak cely shon. Z&tar. 

fieateroiioiiilon •>= pátá kniha Hojiiiova. 
riS.N. 

I Deatsehenberka Dan. f 1628. Vz Jg. 
R. L 2. v. 545., Jir. Buk. I. 160., Blk. Efsk. 
1000. 

Děva. Hkl. Etym. 44., Bí. 98. Dává, dě- 
voeba = odroatlé dévče. Val. NI. Slavi vero 
MU otontor ipao (f, ande abi noa dicimna 
ďeva, i. e. virgo, ipai dicant děva. Hna. Slav. 
KbL von Fr. Mikloaicb a. J. Fiedler II. 
156. Pro ta děvo. Kat 2251. Skrze řeči 
tejto děvy. Kat 2741. Déva aoudná. Rkk. 
— D. n. Děvana nebyla bohyni lovu, nýbrž 
léta, dárkyni úrody. S. N. II. 155., Šmb. S. 
L 298. — D., OB. jm. Pal. Rdb. I. 120. 
Devaddesát m. devatdeaát Pa., Bž. 38. 
Devadesát Mél z nich radoatí d. devět 
T^. Od oaemdesáti bylo d., už aem si já 
poóal a malými dětma hrát Si. P. 59. Ztra- 
tila sem vyiivaný iátek, na něm bylo 90 
láaek. Si. P. 305. 
Devadesátka, y, f., die Ziffer 90. 
Devadesátnice, e, f., die Neunzigerin. Us. 
Devald, a, m. D. Ondř. 1736. Vz Jg. H. 
L 545., Jir. Kok. I. 160. 

Devalvace, e, f., z lat. = mlžená cena 
mmee aí na jtji kovovou hodnotu, die Uer- 
tbaetzung derÚQnzen aufibrenMetallgehalt, 
ire Entwerthnng. Eh. Vz S. N. 

Děvana, vz Děva. D. => Letničina i Peru- 
wva dd. V MV. nepravá gloaaa. Pa. — 
D. =» divisna. Slov. Hdk. C. 377. 

Devandule, e, f. <— Imandule. Ua. Vouijó 
tu chlapce aamó d-ló. Si. P. 562. 
Devásel ^ deciUil. Slov. Rr. Sb. 
Devasilje, e, f. ^ deviua. SIb. 448. 
Devastace, é, f., % lat. >> gpustoieni, vy- 
Moii a p. 8. N. 

Devátek, nona, daa Nenotel, poplatek, 
a Deaátek. Rb. D. k dědičné itole. Sp. 
Devatenáetiletee, tee, m., der Neonzehn- 



Devateaáctiletí, n., eine Žahl von 19 
Jahren. Sm. 

Devatenáctiletý, neanzehnj&hrig. Sm. 

Devatenácttna, y, f., daa Neunzehntel. 
Rk. 

Devatenáctka, y, f., die Ziffer 19. Sak. 

Devatenáetkrát, neansebnmal. Us. 

Devatenásobník, o, m., die Qoldrose. 
Slov. Sak. 

Devateree, rce, m., daa Neaneck. Sak. 

Devaterka, y, f , vz Deaaterka. 

Devateroiee, e, f., cf. Paternice, Deaa- 
ternice. Sd. 

Devaternik, helianthemam, daa Sonnen- 
rOschen. D. obecný, h. vnlgare. Vz Rstp. 
101., FB 79., Cl. K». 304., Roac. 147., Mllr. 
53., Slb. 647., Sbtk. Bostl. 52., 319. V ilnnci 
jenom kvete zasvěcený Huaám d. Č. — D , 
a, m. >= sedmiMáaek. Mor. Brt Cf. Devatero- 
biáaek. Také na Poličku. Hri. 

Devatemý »• devaterý. Abych já mobél 
zažehnávati třikráte d-né vředy. Val. Brt. 
L. N. I. 200. 

Devatero. Vz Devaterý. D. odění ■=» 
česnek devaternik, é. hadí, allium victoriale. 
Batp. 1685., Cl. Kv. 124. D. odění — ie- 
břieková tráva, mečík, gUdiolas, die Sieg- 
wurz. Slb. 208., Byl. Netrbai, mamičko, toho 
devatera, eiče tvoju izbn chlapci rozvěšela. 
SI. apv. iV. 154. — D. cizich hHchů. Hž. 
19. 

Devateronásobuý, neunfacb. Rk. 

Devaterý. Tot devaterem přichází činem. 
Bž. 145. Cf. Listy fílol. 1886. 383. On má 
pod jazykem devateru zradu. Si. P. 307. 
D. mudrc (s příbanon). Dch. 

Devátiaa, y, f. — decUka. Slov. Sak. - 
D-ny, daa Leicbenfeat am 9. Tage nach dem 
Sterbetage.Sm. 

Devátnik, a, m., kdo devátek vybírá. 
Cf. Desátník. Slov. Rb. 

Devátý. Dělá páté přea deváté (nepo- 
řádně). Ua. 

Deviaci •" dívčí. Mor. Brt D. 

Déviacko, a, n. — děvčátko (a přídechem 
opovržlivoati). Mor. Brt. D. 

Děvéátko, vz Děvče. 

Děviátnik, a, m. = kdo rád a děvčaty 
laikuje, obcuje. U Olom. Sd. 

Divte, na Zlinakn cérka. Brt. Cf. Děva, 
Děvčisko, Děvečka, Develenka, Device, Dě- 
vina. Děvka, Dévucha, Ddvula, Dévule, Dé- 
válenka. Děvuška, Dieveienka, Divča, Div- 
iátko. Divče, Divčence, Divěice, Dívčička, 
Dívčina, Divčinka, Dívčka, Dívenka, Divíce, 
Dívka. Dívka, virgo. Ž. wit. 77. 63. Dívka 
z lepiíbo domu. Hrts. Nadraziti si děvče =■ 
namluviti. D. dukát nechtělo, jenom žbánu 
želelo; Zeiel Balian pfll světa bledaja si 
děvčata; Chodi synek po světě, chodí hledat 
děvčete; Ten si ivárné dzjevča naiel; Čiré 
pole projiíďali, až sa k děvčati dostali ; Něni 
tamo žádného, kdoby tam čaroval, ach žeby 
to dzěvčotko, co sem tam chodíval; Čaruj 
I děvčotko, čaruj, žáden ti něbroni (nebráni), 
iak čarovaný galan něni požehnaný; V Sa- 
raticich jeden dům, maió tam děvče. Bože 
můj i Dycky děvče kvítek, dukaď nemá dítek 
a dyž má dítky, opadnu s ní kvítky ; Dycky 
děvče rAža, dokaď nemá muža, dyž dostane 



Digitized by 



Google 



40 



Děvče 



Dever. 



mnia, opadne b ni rúža; L«pSi dévča lei 
maliny; Sedňa na hKbjatko oblapim dzév- 
iatko, ona moja mosi byé; To je dévie 
jako kvítek, dáte za ni dvaoitníček. 8š. P. 
163., 177., 188., 190., 205.. 393., 498., 632., 
645., 754. Pod Javorem pod zeleným oře 
dfvča volem černým; Co ty dlvča, co ty 
vám dáS, dyž ty ta trávu kosiváS; Divča, 
divča laStoviéka, vídal sem (a od malička a 
eSče fa kolébali a už mně (a slubovali; Ej 
divča, divča v černém domině, neprocházaj 
sa po rozmarýně. SS. P. 134., 189., 225., 
22b. U Krakova na dolině pase divče vrané 
koně. Si. P. 167. Zatancuj si, dievčatko, 
kým 8Í eite mladd, bo na atarosC tancovat 
nebudeš nž rado. SI. ps. 237. Kukurička 
střapatá, pěkná dievka bohatá, eite lepáia 
cbudobná, do robory aposubná. bl. sp. 33. 
Diovča luteránča, nePúb katolíka, lebo je 
katolík nestálý milovnik; Každd dievča rado, 
ktoré má pytača. SI. ps. 40., 331. Dievčatko 
si cbodi po slobodě ako tá rybččka v bvstrej 
vodě; Keď ide po poli, veselí sa, keí vidí 
iuhajka, zasměje sa; Cby( kozičku za no- 
žičku, doveď ju k masiaru, a dievčatko za 
ručičku, doveď ku oltáru. Si. spv. I. 30., 
102. Rybička sa muože navrátit do vody, 
ale nie dievčatko do svojej slobody; Keď 
počíná dievče na poli zpievati, množeí mu, 
mamička, čepce vyíivati ; Zazpievaj si dievča, 
kým si na slobodě, kým (a neulapiá jak 
rybku ve vodě. Koll. Zp. 1. 59. Také sa mi 
divča lůbi. čo má trochu Ndké zuby a ru- 
kávce vyšívané, to je divča cifrované; Ne- 
milujem fa já diovča pre majetnost, než pre 
tvoje mravy a peknů držanosf. Koll. Zp. I. 
71., 81. Tam ée badzem týral, svoja kru 
vyléval pre vas dzivčeta. Koll. Zp. I. 43. 
Šak dívka neroste ke kolku než k pacholku 
(na vdaj). Val. Vek. Už sa faiaň krátí, už 
sa nenavráti, staré divky liyá, že sa nevy- 
dajú. Si. P. 375. Už je teho masopostu ua 
mále, komo me te starý divke prodáme? 
Si. P. 690. Bože muoj, čo sa bude robit? 
Diovky počinajú na voblady chodit; Pase 
ko/.ár kozy, kozárka kozlence, ich diovka 
mládencov a synčok diovčence. Koll. Zp. I. 
161.. 327. Lepiie jedno dievče ako čtyry 
vdovy. SS. P. 70. Sněhu netřeba sklízeti a 
děvčatům netřeba raditi ke vdáni. Kld. D. 
krev a kroupy. Us. Děvčata tak málo mohou 
býti bez hoonů, jako ryby bez vody. Lepši 
d. bez pata, nežli vdova hubatá. Slez. Tč. 
Kterému děvčeti při smíti (smíchu) se dělají 
v licich jamky, to bude rádo míti chlapce. 
Kld. Když a. hvízdá, panna Marie pláče. 
Hus. 1883 474. D. (malé) pláče do krásy. 

Děvčena, y, f., nnpta. Sv. ruk. 316. 

DěTéence, také na Mor. Březovské d. 
ostávajte 8 Bobem. Brt. L. N. 11. 115. Sté- 
botné d. SI. sp. 13. Počala mi čerešnička 
k\itnát, začal som já za dievčenci lipnút. 
Ib. 118. Konopě, konopě, drobně konopience, 
ktože nás poberie chudobné d-ce?; Vodu, 
vodu, necbcem ja Ju, nech sa v něj d. ků- 
pavajú. SI. ps. 123., SI. sp. 161. 

Dévéenský = dévieci. Ssk. 

Uěvči, Mádchen-, Magd-. Šm. 

Děvčice = malé děvče, divča = dospělé 
děvče. V Podluží. Brt. Chceme my sa, chceme 



ale potajemně, neznaj sa d-co mezi ludiuA 
ke mně; Nedaj sh d-co ledakomu podvést. 
Sš. P. 237., 498. Objímal bych sa s d-cou 
y kfirenej chyži za pocoii. ÍColl. Zp. I. Sti. 
Čich pak je to děvčička, čo má černý vo- 
čička, vona na mne kdká! Sš. P. 639. So- 
hajičku mladý, nelub staré baby, ale lab 
děvčlčky, tvoje rovenčičky. Koll. Zp. I. 94. 

Dévčlóka, vz Děvčice. — D. -= druh 
hruieb. Rk. 

Děvéina. Stoji, stoji lipina, pod lipinu d., 
smutná, neveselá, kolíbat musela; Či je to 
d. s modréma očima? Přinesla do mléna tři 
vrtle ječmeňa. Sš. P. 202., 252. (344., 369.). 

Děvčisko, a, n. Ebr. 

Déviiti. To bych musela do smrti d. 
U Uořic Hk. 

Děvečky = dévéecí. Ssk. 

Děvectvi, n., das Miidcbenalter, der ledige 
Stand, dle Jungfrauscbaft. Rk. 

Děvečči, Mádchen-. U věku d-čiem. RO. 
D. otec. BO. 

Deveřer, a, in., mist. ]ta. v Uhrách. Sd. 

Dévedka <= dívka, das M.-idchen. Vz Děva. 
Dolina, dolina, malá dolinečka, jak mé za- 
voněla přeapoíni d. ; Chudobná d. nic iniího 
nemá, jenom tu poctivost, co si ju zachová; 
Něstaraj se, synečku, o jednu d-čku, dyf 
jich máš po světě jako izobečku; D-ko, 
d-ko dobrého chováni, už ti tak nébudě, 
jak bylo u mámy; Aj masare, masaričku, 
nenakládej na d-ku, co naložíš na d-kn, kup 
si za to jalovečku, z ialovečky bude masa 
a z d-ky spadne krása. Sš. P. 'J2d., 252., 
347., 470., 627. D-ky rovně s pacholíky dědi, 
kdež se statek dětem zapisuje ; O d-čky zápis 
dskami poručník na statek jeji přijal-liby. 
Vz Zř. zem. Jir. E. 19., F. 17. Cf. Dcera. 
D. let nemající; d. sirotci. Vz Zř. zem. I. 
54., 68.; 64., Cor. Jur. 408.-409. — D. = 
sluika, na Zlínsku : dívka. Brt. A ta služebná 
d. mnoho zlého zkuai, ledajakéhosi kluka 
poslouchati musí. Sš. P. 258. Co dělxjf selce 
u. děvečce, když z jara po prvé z trávy 
doma se vráti? Vz Hus. 1853. 483. 

Divedkář, e, m., der MSdchenjSger. Ssk . 

Déveikovati, als Magd dienen. Ssk. 

Uěveéský = děvečky. Rk. 

Devel, vle, m. = deela. Slov. 

Develenka, y, f. -• dívenka. Slov. 

Děvenka, y, f. — divka. 

Dever, deveř, lat. levir. 15. stol., Tov. 
128., Mkl. Etym. 45., 420. D. Ještě v 15. 
stol. y půhon. knihách užívané v Čech. a 
na Mor. vymřelo, ua Slov. žije posud. Šb. 
V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. rns. dever, 
pol. dziewierz, řec. óatj^. — D. = muiův 
bratr. Dob., Plk. Bratr mužův jest deverem 
jeho ženy, sestra mužova jest zolvicou jeho 
manželky. Slov. Pokr. Pot. II. 260. Žalovala 
jedna žena vdova na svého deveře po smrti 
muže jejiebo, kterak by se v statek její 
'vpiral; Tehda d. nadepsaný vdovy řekl. 
i NB. Té. 192. (196.). Kuňka vdova pohoní 
' d-ře svého z Pečaa, že jest ji slíbil za je- 
jího muže Př. za 50 kop. Půh. II. 102. (157., 
394). Tehdy Vilém d. její odkázal ji 11 kop 

ěr. věna jejiho na Havlovi. Arch. I. 172. 
'eveř nevěstě přitel z obyčeje. Č. M. 398. 
Devéř iejie nepravě ji miluje. Pass. 285. 



Digitized by 



Google 



Deíeřie — Devlisko. 



41 



D«Teřie, n.. saniklá osada u Dlier.-Hra- 
diété. D. ol. VII. 49. 

Deveriiu, y, f. =■ švagrová. Slov. Hdž. 
áU>. 8ó^ Ssk. 

Deverinka, y, f. = icagrová. Slov. Ne- 
ebceme fa, d-ka, choď nž domov, vaái doma 
&> robif. Hdž. Vét. 114. 
Devprinok, nka, m. >= dever. Slov. Sak. 
Devemý. D. manželství. Vs Maoielstvi. 
Devesel, vz Devétsil. 
DcTésil = devitttí. 
Devesilé = detétnl. Val. Vek. 
Detét. Ví Šř. v Mas. 1848., Gb. Hl. 64., 
Bi. 10., Mkl. Etym. 43, Prk. Vflap. 17. 
Zfofiá tí věueSek s devétima konoi, abya 
nechodila s jinými mládenci. Si. P. 441. 
Orie! to let d. bez závady. Půb I. '223. 
PAjéiU ma devieti zlatých. NB. Té. 30. 
Devétdeát = devatenáct BO. 
Devétihlasý == depitiMatý. Srn. 
Devétlna, y, f. <= devítina. Cf. Desetina. 
BL 146. 
DeTétiprameoka, y, f., der Neanstrahl. 
Dcfětkrát. Každá nevěsta z réti lidských 
d. tbiaznit se může. Sk. 

Derétkrátžilý, neunfach benervt. D. list, 
I jetož žily prostředni jeStě osm pobočných 
smí zpodinoa vyniká n. př. a dřínu. Rst. 
401 
DfTctnáct •= devatenáct. Slov. Ssk. 
OeTrfráx = devětkrát. Slov. Loos. 
DcTctroény >=> devítiročni. Jak slanina 
d. bsdei potom bielá. Koll. Zp. II. 114. 

Devétsil. Devésil. Slez^ ostrav. Té., 81b. 
450. D., tussila^o, der Haflattig, die Ludde. 
D. obeený, t fariara. Vz Rstp. 864. Dle SI. 
tes. také: podbil obeený. Cf. Rk. 166., FB. 
45., Mllr. 108., Rose. 129., Schd. II. 283. 
D; eardopaeia. Byl. 15. stol. D., petasites, 
die Pestwarz. D. bily, p. albns, tussilago 
alba ; obecný, officinalis, tnssilago petesites ; 
d. Kablikový, p. Kablikianns. ČI Kv. 200., 
Či. 101. Dle Sbtk. Rostl. 285. (49 , 284 ), i 
(nad lépe devěsU, též devesel neb koňské \ 
koppto velké (Háj. Byl.), čertův tub, der 
Hnflstticb. D., protože prý má devět sil; 
D-I«m se rány obkládají, aby se brzy za- 
hojily. Tě. Deveselom se ěaruje kravám, 
iibr dojily krev. Vz o tom, o jiných jeho 
vlastnostech a o pAvodn slova v Sbtk. Rostl, i 
285. 

Dévt Hádchen-. D. roce, Kká. Td. 80., 
trářioka. Čch. SI. 22. < 

Dívlc«. Mkl. Etym. 44., V MV. nepravá i 
Klossa. Pa. Sv. Mař. v. 516. D., virgo. Sv. 
rok. 315. Us. n Uh. Hrad. Té. Sv. dévicě. 
Pravn. 553. D-ci pojme ženu. BO. Tehdáž ' 
panny d-ce slonly. V. Sv. Lacie, dóstojoá ', 
i. Pasa. 42. (ěasto v Pass.). — lí., os. jm. i 
Pal. Rdh. 1. 120. I 

Déviéky, pl., f., Magdttberg, poněmčená 
m a Uiknlova na Mor. Šb. Lit. I. 65. 
Děvik, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. i 
DéTin (od Děvy. Pal. Rdh. I. 134. Cť. 
Sbtk. Vykl. 48.). a, m. D. brad. Dal. 16.-29., 
TI. I. 604., IV. 724., VI. 21., 8. N., Sdl. 
Hr. III. 224 , Šf. Strž. II. 516. - D. v Bo- 
Mavika. Vx Blk. Kfsk. 381., 764., 789., 
^ 930. — D., Magdeburg. Blk. Kfsk.' 
89- — D., myalivna u Mimoně — T».. brad ; 



a městťěko (ťheben) v prešporskej stolici. 

C. Ct. I. 162.-164. 

Devlna, y, 1 = devátý diL Cf. Sedmina, 
Osmina. Mor. Brt. D. 

Děvina, y, f. >» divigna. SIb. 853. 

Dčvinka, y, f. === děvčátko. Kam. Vz 
Děvina. 

Dévinný, Mádchen-. D. ruka. Sldk. 163. 

DéTíoaký. O. polokoule. Vz Schd. I. 85. 

Devliia. — D. = směnka a papir bur- 
somi. Vídeňské d-sy. Kb. 

Devítek, tkn, m ■= deváttik. Rk. 

Deviténý; -ěn, a, o, v bot., neansShlíg. 
81. les. D. list => prstnatý, z devíti listků 
se skládajíoi n. př. ikrkavičnik chlupatý. 
Rst. 407. 

Devitlce, e, f., noua, die None. Uud. 

Devitlcestí, n., 'AVWa 8.fot. Lpř. 81. I. 
228. 

Devitičleoee, nce, m., ennearthron, brouk. 

D. ěelorobý, e. fronticome. Kk. Br. 244. 
DeTÍtiétvrtui Ukt, der Neanviertelukt. 
Devitihlavý drak. Němo. V. 171. 
DeTitihran, u, m., das Neuneck. Pdl. 
Uevitijaroi, neun Lenze alt. Lpř. 
Devitikout, a, m., daa Neuneck (devíti- 

úhelník). Šm. 

Devitiliatec, stce, m., das Nennbl&tter- 
kraut. Sm. 

Devitlloketni, neunellig. Lpř. 

DevitlIotOTý, neuniotbig. Rk. 

Defitimužuý, enDeandrios, neunmunnig. 
SI. les. D. — mtgici 9 tyčinek n. př. květy 
reveĎové. Rst. 407. 

Devitimužstvo, a, n., iovtavUt/ia, devátá 
třída LinneovH, obsabujici rostliny devíti, 
mužné. Rst. 407., SIb. XLI., Schd. II. 248., 
Kk. 66. 

Devitiuitný, neunfádig. Lpř. 

DeTitiosmerkoTý takt, der Neunachtel- 
takt. Zv. Př. kn. I. 9. 

DevitiprameaBý, neundrahtig. Lpř. 

Devitiroiai, neuqjiihríg. Lpř. 

DevitisáhoTý, neunklafterig. Lpř. 

Devitistadni, n., ' Erreáitoovvoi. Lpř. SI. 
I. 223. 

DeTitlzMdlí, n. = devitistudnl. Lpř. SI. 
I. 223. 

Devltlžllý, neunfach benervt, v botan. 
81. les. 

Devítkový. D. proba. Sim. 109., 8. N. 

DeTitni, neunzSblig. Sm. 

Devitnice, e, f. = devitHoketni peřina. 
Sá. — D., v hudbě, die Novenole. Rk. 
, Devitnik neděle. Dch , 81. let. III. 143., 
St. Kn. S. 66., 171. 

Devltaký J. Vz Jg. H. I. 2. v. 545. 

Děvka — dívka, panna. Že jsi d-kú i ma- 
teři. Hr. rk. 175. — D. =■ ancilla, děvečka 
služebná. Ž. wit. Magn. 48. Nyoi obyčejně 
jenom s přlbanou: To je d. ! 

Devla, y, f. = devel, vie, declik, a, m. 
v cikánské řeči vlastně BAb, ale Slovákům 
sluje uk všecko, co se na cikány vztahuje 
a znamená cikána, cikánku, cikánského koné 
atd. Koll. II. 3V3. — Rb., Hdk. C. 377., Rb. 
8b. Devlik. Koll. 1. 281. 

Devlik, vz Devla. 

Devlisko, a, n. — velikán, neltezká devla. 
Slov. Bern. 



Digitized by 



Google 



42 



Děvoa — Dgeravý. 



Dévna. y, f., OB. jm. Pal. Rdh. I. 120. 
, DéTobýce, e, m., der MadchenmOrder. 
Sm. 

DéTOCký — divói, panenský, MSdcben-. 
Slov. Ženský a d. fortel. 81. let. I. 301. 

DěTotihař, e, m. = vo děvách poMiže- 
jíei, ein MSdchenjSger. Vký. 

Devočka ^ děvečka. Slov. S«k. 

Devoja, e, f. = devojka. Sak. 

Devojka, y. f, =■ děva, dévče, panna, 
die Jnngfrsa, das HSdcben. Slov. Marienka 
dospěla v Snmnů d-ka a Martinko t dospě- 
lého mladoňa. Pbld. lU. 43i>. 

Dévojna, y, f. =- devqjka. Dbš. SI. po v. 
III. 24, N«iDC. VIL 326., Phld. III. 3. 256., 
Dal. 55. Lotrové unesli d-na, paellam. Bj. 
Vz Děvojný. 

DěTOJný. Jest jeité d-ui. Slov. Pbld. lU. 
3. 256., Dbi. SI. pov. III. 25. D. sestra, 
ježto nenie za mni vdaná. BO. D. věk. BO. 

Děvojstvi, n. = déwgstvo, panengtvi, vir- 
ginitas. BO., 8v. rak. 62., Sv. Haf. v. 339. 

Dévojstvo ^^ dévcgstvi. Krist. 5. a., Kvř. 
28., Sv. rak. 155. Jebo sestře d. otjal. Bj. 
Z oči vynéti, z d-stva odjeti, z lesa poro- 
bánie Jeden, trói póbon. Kn. rož. £1. 183., 
225., Kn. drn. 129., Arch. I. 472. Za Yfh. 
I. přidej: 392. 

Devolaee, e, f., lat. = nápad práva ni- 
jakého. Vz S. N. 

Devon, a, m., der Devon. Vz Kri. 6. 
482., 488., 490., 491., St£. Zem. 691. 

Dřjronásiinlk, a, m., der Jnngfersch&n- 
der. Sm., Loos. 

Devonský, devoniscb. D. útvar, RP. III. 
42., Bř. N. 258., Krč. G. 213., 478., břid- 
lice. 81. les. Cf. S. N. 

Devorec, rce, m. Sdl. Hr. IV. 234. 

DéTosnnb, a, m. = tnoubee, procas. Sv. 
rak. 815. b. V MV. nepravá glossa. Pa. 

DevotV Jos. Frant , nar. 178(X, kněz a 
spisov. Vz Jg. H. 1. 2. v. 545., Sb. D. ř. 
235. 

DěTstri. Ur. rak. 177. D. poskvroiti. Ur 
rnk. 183. 

DévstTO, a, n^ vz Dévstvl. Svému dév- 
stvu neuSkodiS. Hr. ruk. 359. 

Dévucha. Také na Mor. a ve Slez. Sd., 
Skd., Tč.. Brt. D. — D. = vyrostlé déoče. 
To už je d,, už neni divča. Ostrav. Tč. Není 
mi lito zlatých pereček, že sem jich roz- 
pusčil, ale je mně lito Svarne dzěvnchy, že 
sem ji opusčil ; Pacholek je lživý jako pes 
praSivy, un dzěvuchn svedzě jak mucbu na 
medzě; Chudobná d. z chudobného stavu, 
bo mě ma macička néda ledakomn; Ne- 
přijdu d-cbo až jutro ; Proávarny synečku, 
čemu to? ProSvaroa d-cho to tomu, žes 
dala faubičkjr iiniemu ; U starej roby jsou 
zimné nohy jako led a n d-chy sladké hu- 
běnky jako med. SS. P. 245., 307., 360., 
405., 692. Každá d. je plefucha; Vajce a d. 
na brzě zapáchá. Slez. Tč. 

Džvnla, vz Děvucha. 

DěTnle, e, f., os. jm. Pal. Rdb. 120. 

Dévnlenka, divulienka. y, f. = déoiátko, 
divka. Ach, tvoje oči, a-lienka, tak milo 
brejú otroka. Vaj. Tatr. a m. 97. (95.). Dka 
moja, cože za křivdu máí, keď mi v čiernej 



zemi odpoJSnkn nedái? SI. ps. 127., SI. ap. 
83. 

DéTofta, e, f. => děvuhca. Slez. Šd. 

DivuSenka, y, f. '= déeueha. Ssk. 

DéTuSiea, e, f. = děvčica, zdrobn. dě- 
vucha. Slez. Sd. 

Dévušin, a, o = dioitH, dem Hádehen 
geborig. Mor. a slez. Sd., Tč. 

Děvušiti, il, eni » hráti si ua divuchu, 
ta muiskými pohliieH, miUtovati se. Mor. 
Skd. 

DéTufika, y, f. = dévítSica. Slez. Šd. 
Mor. Sd., Kurz., Kká. Td. 333. Vz Děvucha. 

Dexlografický =• od levé ruky k pravé 
psaný. S.N. 

Dextrin, n, m. <= ikrobovina, daa Dex- 
trin. Vz Šfk. 555., Šfk. Poč. 516., Schd. I. 
399., Krám. Slov. 89., Slov. zdrav. 

Dextrinárna,y, f. = továrna na dextrin. 
Zpr. arch. VIII. 87. 

DextrinoTý. D. cukr. Krám. Slov. 90. 

Dextrosa, y, f. = glykosa, eukr hrosnový. 
Slov. zdrav., Šfk. Poč. 511. 

Deym, vz Dejm. 

Deymek, vz Bejmek. 

DeymiěoTský, dvílr u Dobříše. 

Dezentér, a, m., z deserteur. Slez. a mor. 
Tč. Dyž sem Já Sel kole mléna, cbetili mě 
dra. S8. P. 570. 

Dezentvrovati, desertiren. Slez. Tč. 

Dež °= Kdyi. Mor. Brt. Maměnka s tatín- 
kem plakale, d. mě na tó vojno cbetale. 
SS. P. 677. 

Déža, e, f., eine Tonne; díika dojicí. 
Slov. Bera. 

Deždiček, čkn, m. = deštiček. Slov. 
Bern. 

Deždik, n, m. = deitik. Slov. Bern. 

Dežďový = deStový. Slov. Bera. 

Déždž =" déit. Mkl. Etym. 55. Slov. Bern. 

Dežerlce, dle Budějovice, mist. jméno 
v Uhřich. Šd. 

Déžka, y, f. == malá déia. Slov. Bera. 

Deims. Rb., Btt. Sp. 221., Mkl. Etym. 46. 

Dežmár, a, m. = kdo deimu vybírá, de- 
sátník. Slov. Rb., Rr. Sb., Ssk. 

Dežmárský = dežmovnický. Slov. Bern. 

DežmárstTÍ, n. = deémovnietvi. Slov. 
Bera. 

DežmoTáni, n., die Zahluog des Zehenten. 
Bern. 

Dežmovatl = desátek odoádéti. Slov. 
Kb., Koll. UI. 88., Ssk. — D. == promrhati, 
verscbwenden, nach und nach nehmen oder 
stehlen. Slov. Ssk. 

Dežmovka, y, f. = dežmováni. Slov. 
Bern. 

Dežmovní = deimový. Slov. Bern. 

Dežmovnický, Zehentner-. Slov. Bera. 

Dežmovnictvi, n., das Zehentamt. Slov. 
Bern. 

Dežmovník, a, m., der Zehentgeber. Slov. 
Ssk. 

Dežmový, Zehent-. Slov. Ssk. 

Dežna, y, f., mist. jm. v Uhřich Šd. 

Dg. = decigram. 

Dgelo, a, n. = dílo. Slov. 

Dgenko, a, n. ^ déttko. Slov. 

Dgera, y, f. = dera, díra. Slov. 

Dgenivý => déravý. Slov. 



Digitized by 



Google 



Dge<a — Dialysovati. 



43 



Dgefa ^ deia. Slov. 

Dgevča = divče. Slov. 

Dgeviiea = divčica. Siov. 

Dgeveéka =>= diotčka. Slov. 

Dgeža = déiít. Slov. 

Dgeika = délka. Slov. 

Dchnuti, n., der Haach. Dk. P. M. 

DUkbas, Q, m., der Disbw, nerůst. D. 
obs«bi\)e smišeoiuo vápnaCoalkalického živce 
Ubndoritn a aagita a chloritem a magne- 
titem. Základní barva b^vá toiavozelená. 
Co do podřizené pfimiíeoiny objevuji se 
pyrit, pyrrbotin a pistacit, nékdy i kťemen 
Mb i hmota anthraoitioká. DHve slul ti\ké 
leleiiokámeiL Kré. G. 153. Cf. Krč. G. 272., 
«0., 492., 5T0., 644.. Sté. Zem. 695., S. N., 
!khd. IL 70., 141. D. břidličnaty, mandlov- 
eovity, portýrovy. Bř. N. 242.-243., KP. 
m. 15. 

Diabasový, Diabaa-. D. afaait, mandio- 
Tec. Bř. N. 243., Kré. G. 163. 

Diabel, bia, m. » doM. Z. wit. 108. 6. 
ij. Slez. Sd. 

Diabetes, fec. =— iplaviee močová. Slov. 
idiav., S. N., 

Diabol, bia, m. atd. = dábel. Slov. 

Diacodi-um, a, n. == syrup z makových 
Uivíček. Slov. zdrav., S. N. 

Diadem slávy. Kka. K si. j. 5. Osnéžené 
d-my hor. Vrch. Gr. diadema. 

Diademovltf. D. čepice. Koll. St 277. 

Diadochit, u, m., nerost. Uf. N. 165. 

Diaeta, vz Dieta. Slov. zdrav. 

Diaetetlka, y, 1. — nauka o dietě, o pra- 
vidlech pořádného žiti. Krám. Slov., Slov. 
zdrav., S. N. DiaeUtika Hmaká. Vz Vlik. 
90., 231. 

DUethylamin, a, a>., v iačbé. Vz ofk. 
Poé. 464. 

. Diaethylenglykol, ii, m., v luSbé. Vz 
Sfk. Po4. 47b. 

Diaetbylfosfin, u, m., v lučbě. Vz Šfk. 
Puč. 465. 

Diafaní, z fec. — průzračný. D. télesa. 
ZČ. 111. 3. 

Diafanometr, u, m. = nástroj k uréo- 
Táoi prablednosti nčjaké hmoty, % řec. S. N. 

Diaforesa,y,f., fec. = poceni. Vz slov. 
zdrav., S. N. 

Diaforit, u, m., nerost. Bř. N. 215. 

Diafragm-a, atn, m., řec, das Dia- 
phngma. — D. = kaidá ttina n. blána 
yřepait^id. S. N. — D. » optice = stinitko 
s krabovým otvorem postavené do osy před 
éoÉkou. ZC. III. 190., Kť. II. 217. 8. N. — 
D. v zoologii = bránice, das Zwerchfell. 
Na., Slov. zdrav. — D. » gáloan. řetězu = 
I>orovatá nádoba, již se odděluji dvě ka- 
paUuy. S. N. 

^ BUfragmatiMs, y, f. = tánét bránice. 
ft. N. 

Diafysa, y, f. — část středová kosti, die 
INspbyse. Nz. Ik. 

Oiaglyfs, diaglypta, y, f. = vpouklá 
ruba. S. W. i 

Biasometr, o, m. = nástroj ku měřeni I 

ntažoé elektrické vodivosti kapalin. Vz I 

S. K. *^ I 

Diagonála, y, t. = liMopřička, die Dia- { 

fooa/0. Šim. 184. i 



Uiagonalni =• úMopřičný. Ck. D. člen 
determinantu. Zb. 5. 

Diagraf, u, m., z řec. = nástroj k mecha- 
nickému kresleni průhledných obrazů dle 
přirody. Vz 8. N. 

Diagramm, u, m. = nákres, nástin. I), 
lista. Vz RoBC. 10., S. N. 

Diachoresa, y, f., řec. = prUjem lehči 
než diarrhuea, běbavka, dřizdačka. S. N. 

Diacbylon, vz Diakolum. 

Diaeuylový přilep, Diachylonpflaster. 
Nz. Ik. 

Diakaostika, y, f., řec. Vz Kaustika. 
Vnč. 50. 

DiakoluinieďnodweM^ sloučenina olově- 
ného klejtu čilí kysličníku s mastnými ky- 
selinami, tudiž pouhé mýdlo olověné; d. 
sloieně s přísadou vosku a pryskyřice. Krám. 
Slov. 90. D. = náplast z oleje olivového a 
z praeparatu olovnatého. Slov. zdrav. Cf. 
8. N. 

Diakonisky =^ nábožné ženy v prvo- 
církvi, které véřicí ženské u víte vyučovaly 
a je při udílení sv. křtu obsluhovaly a jiné 
menSi práce v církvi konaly. £nc. Vz S. N. 

Diakonstvi, u., das Diakonenamt. Kryit. 
Cirk. děj. I. 132. 

Dlakope, y, f., řec. = průsek, roekláni, 
vid mtuvnicktf, když se řeč a běh její slovy 
vloženými jaao rozkolí. Uozvaž, člověče, 
rozvaž dobf°e, že's . . . Zk. 

Diakritický = rozeenávaci, diakritiscb, 
z řec. D. zuáuiky == čárky, puntíky, kličky 
nad písmeny č, r, ž, fi, í, cf atd. D. znamé- 
nek na označeni délky a měkkosti užívali 
již před Uusem, ale jen po různn a Husovi 
náleží zásluha, že za jejich pomocí zřidil 
celou soustavu pravopisnou. Vz Listy filol. 
V 219 S N 

Diaí'', e, f. — dál, dálka. Slov. Sldk. 2., 
3., Ssk. 

Diaia, e, f. = dálina, dálka. Slov. Hdž. 
SIb. 54., Ssk. 

Dialektický, dialektiscb. D. spis. Vz 
Jg. Slost. 92. D. uetboda. Vz S. N. 

Dialektik, a, m. <=» enalec rosumovidy. 
Kom. L. 

Dialektika => uméni rozprávěni. Vz S. N. 

Dialektikové, druh žáků Sokratových. 
Vz S. N. 

Dialina, y, f. -= diala. Slov. Hdž. Šlb. 

J5ialif --- dáliti. Slov. Ssk. 

Dialka = dálka. blov. Ssk. 

Diallag, u, m., nerost. KP. III. 198., 
llř. N. 151 , 175., Schd. II. 48. 

Dialný = dálný. Slov. Btt. Sp. 32. 

Dialog. Cf. Vor. St. 242., Jg. Slnosf. 
137. ' * 

Dialogit, u, m. == uhličitan manganatý, 
nerost, bř. N. 150., Šfk. Poč. 333. 

Diaioplsný = telegrafický. Slov. Zátur. 

Dialtový. D. mast. Db. 

.P'»'y8«. y, f. = rozluka, rozvod. Rk., 
LL,. 1. 397. — D. i; grammat. = diaereae; 
v pathol. = vysíleni. S. N. 

.ÍM*ly?»tor, u, m. = přistrcj k dialyso- 
váni. LQ. \, 398., sfk. Poč. 163. 

Dialysovati, řec. =- rozvaditi, rozlučo- 
vatt. ZC. 



Digitized by 



Google 



44 



Dialytický — Didym. 



Dialytícký, dialytíscb. D. čočka, daleko* 
hled. Nz., S. N. D. prostředky — vysilivé. 
8. N. 

Diamagnettcký, diamagnetiach. SI. les. 
D. hmoty. Mj. 364. 

DiamagnetKoosf, i, f. Hj. 367. 

Diamagnetism-us, u, m. Vz KP. II. 188., 
8. N. 

Diamant. Vz Bř. N. 189., 190., Schd. I. 
302., §. N. II. 29., Šřk. 39., KP. HI. 185., 
203., Sfk. Poé. 134. Ubli a d. jsou svou 
podstatou jednou věci. Vlč. Jeji najmilejSi 
8 samém d-té. Si. P. 145. Darqjem típrsten 
zlatý, v tom preteni tri djamanty. Koll. I. 
25. — D. -= druh vinné révy. Ví KP. V. 
158. 

Diamantek, tka, m. >■ Bnámý bláeen, 
který chodil v šatech ženských. Strojit se 
jako D. = bláznovsky. U Kr. Hrad. Ká(. 

Diamantový. D. klenba, Lebner, barva, 
ocel, Wld., nástroje. Prm. III. £. 15. D. 
lesk, ozdoba, svatba (po 751etém manžel- 
ství). S. N. 

Diamargarlton. Sal. 238. 

Diametrální = co k průměru náleží; co 
jde prostředkem. 8. N. 

Diamin, u, m., v luébě. Vz Sfk. Poč. 478. 

Diana. Místo vlaská polož: římská. — 
D. =• Mařena. Utvořil. Kos. — D. => cerco- 
pitbecus diana. Brm. I. 107. — D. •=> dívka 
plaše a rošvuttUe te prohánijM. Běhá jako 
néňtká D. Bdi. — D. ^ jm. feny. Škd. 

Diandrla, e, f., v bot. — ° dvojmuiatvo. 

Dianemoskop, u, m. Zpr. arch. XI. 2. 
seé. 10. 

Dianin strom == stromovité vykrystaliso- 
váni stříbra. Vz S. N. 

Diapaam-a, ata, n. ==• práiek tasypaci. 
S. N. 

Diapasou, u, m. = objem jistého hlasu 
do hloubky a do výiky, der Diapason. Ck. 
Vz S. N. 

Diasol, sla, m. = ďas. Slov. Loos. 

Diaspor, u, m., nerost. Sfk. Po£. 295., 
Bř. N. 186., Šfk. 203. 

Diastas, u, m., der Diastas =^ látka tvo- 
řící se kliéenim zrn obilních. Vz Krám. SI. 
90., Šfk. 649., 664., Šfk. Po«. 620., Schd. 
I. 399., 411., 8. N. 

DiMtimetr, u, m. = dálkomér.det Diasti- 
meter, Entferuungsmesser. Nz., S. N. 

Diastola. v, f. ■= období, ve kterém ko- 
mory i předsíně srdce ve stahu ustávají a 
krvi se plní. Vz Systola, Slov. zdrav. 

Diasyrm-us, u, m. = přiliiné zmeniováni 
něčeho. Vz 8. N., Jg. Sfnosť. 69. 

Diathermanita, y, f, řec, die Warme- 
durcblSssigkeit. K. Adámek. 

Diatliermanni — prútepUvý, WSrme 
durchlassend. Stč. Zem. 548. 

Dlathesa, y, f., řec. » změna v ústro- 
jenství človělut a ve výkonech jednotlivých 
ústroji. Vz Slov. zdrav. 

Diati M ~ diti se. Slov. Hdž. Cit 261. 
Vtedy sa mi vtedy budě neděla diaf (líbiti), 
keď sa mi mój milý budě v kostole smiaf. 
SI. sp. VI. 202. Hobla by som sa ti, Snhaju, 
dobré dia( (líbiti). SI. sp. 171. 

Diatriba, y, t., řec. -= prodlení; rotbor; 
hatwpis. Rk., Kos. 01. I. 124., 268. 



. DiazoamidobeuBol, n, m., v lučbě. Vz 
Šfk. Poč. 537. 

Dlazobenzol, u, m., v Iněbě. Vz Sfk. 
Poč. 637. 

Dib, u, m., der Zohengang. Qsk. 

Dibáfc, a, m., os. jm. Slov. Sd. 

Dibati. — D., aaf Zehen gebea. Csk. Vz 
Dibkati. Ssk. 

Dibavý = kdo se ve vSent dU>á. Slov. 
Ssk 

Dibel, bia, m. D. Jan. Blk. Kfsk. 1045. 

Dlbenzyl, a, m., v lučbě. Vz Sfk. Poč. 
558., 668. 

DIbeřská, é, f., samota u Pernce. 

Dibkati = dibati, auf Zehen geben, v tě- 
locviku. A. Kučera. 

Dibl, a, m., os. jm. Tk. V. 238. 

Diblati se = tnojsati se. To dítě se stále 
diblá. Us. U Kr. Hrad. Kif. 

Diblavý ^picMatiý. Slov. Ssk. 

Dibliěi, vz Dibli. 

Diblik. Koll. Zp. I. 431. - D., a, m. =- 
sviUlko nad močálem. U Ostrav. Mtl. — D., 
rostl. Vz Brada (Aronova). Hllr. 17. — D. °= 
diptan, třevdava, dictamnus albus, der Dip- 
tau, die Aschwurzel. Hllr. 41. — D. z Vo- 
tina, 08. jm. Blk. Kfsk. 74., 1019. 

DiblikoT, a, m., Diblichow, samota u Či- 
melic; Diblikov, dvftr a Kouřimě. PL. Cf. 
Blk. KtiBk. 1112. 

Diblovka, y, f. = druh secího str^e. D. 
řepni, die RQbendibbelmaschine. Sp. 

Dibral, a, m. >= nimra. Brnt. 

Dibti, n. = mlýn u Berouna. 

Dice£al-U8, a, m. = dicephalus, dité 
s jednim trupem a dvěma hlavami. Slov. 
zdrav. 

Oieky = vždycky. Ve východ. Čechách, 
u Javorníka. Jir., Brt. D. Na Slov. Ssk. 

Dicrot-u8, u, m. = podvojný tep tepny. 
Vz Slov. zdrav. 

Dida-ens, ka, m., os. jm. Vz Jg. H. I. 
2. v. 546., Jir. Ruk. I. 160. 

Didaktický. D. báseň. Vor. P. 86., Tf 
Nz. Vz Světozor. 1873. č. 1., 10., 30.. 22' 
18 42.; 1874. č. 35., 49., 1867. č. 15., 21."; 
1875. č. 5.; 1872. č. 12.; Ženské listy 1874! 
č. 2.; Lum. 1866. č. 15.; Kv. 1870. č. 21 
38.; 1871. č. 19., 48.: Blahověst 1875. č. 16. 1 
1869. č. 28., 29., 22.; 1873. č. 6.; 1872. č. 
1., 6., 17.; 1870. č. 14.. 17., 19., 21., 23., 
26., 27.; 1873. č. 18.; Obrazy života 1873. 
č. 13., 17.; 1875. č. 5. Doh. D. básnictví, 
, vz Jg. Slnosf. 145.; d. báseň naučná, ib. 
! 132., d. kantiu, 147., d. oda, 108., román a 
! epos, 145., idylla a idylliou, 145., komoedie, 
tragoedie, drama, 146., d. básnická povídka. 
145. Didaktickodramatická báseň, didak- 
tickoepická báseň. Vz ib. 146. Cf. S. N. D. 
závady vyučováni. Lis^ filol. I. 124. 

Didaktik, a, m,, řec. = naučný bátnik, 
der Didaktiker. Nz. 

Didaktika «- uměn! vyučovati a cvičiti 
mládež v uménich, jazyku a moudrosti vfo- 
liJBké. Blř. Cf. Sbn. 227., 8. N. 

Didí, n. = déíátko, v dětské mluvě. 
U N. Kdyně. Rgl. 

Dldym. n, m., v lučbě. Vz KP. IV. 304., 
S. N.. Šfk. 2j5., Nz., Sfk. Poč. 806., Schd 
I. 363. ' 



Digitized by 



Google 



Diebl — Dika. 



45 



Diebl, », m. D. Frant, naroz. a»i 1773., 
vtoi. Ví J«. H. 1. 2 v. 646. 
Diebelský =- dábéUký. Hr. rnlc. 85. 
Dieblý. Výb. I. 193., Hr. ruk. P. 428., 
Slov. Sak. 

mti. Dle Er. ad Kat. 1423. = rada; dle 
Gb. v List. filolog. 1882. 85. =• dieka; lok. 
v dieíi jest Týraz adverbialni a znamená 
ui tolik co: ú>i^né, mile (vděčně). 

Diegew, y, £, řec. = úplné vypraveni 
nUAo. S. N. 

Biegetieký — vt Mpitobu vypracováni. 
S. N. 
Die! atd., tz Dii. 

Dielei, Iné, f. = dilna. Slov. Luob. 
Dienzenhofer Kilián. Vz Slavia II. 199. 
Diesbacli, a, m. D. Jos. Em., knihtiskař. 
Jir. líak. I. 160. 
Dieta, cf. Diaeta, Slov. zdrav., S. N. 
Diefa atd. «. diti. Slov. 
Dietee =- diiko. Hr. ruk. B. 180. 
Dietrtieký, diaetetieký prostředek. Us. 
Dietetlka, vz Diaetetika. 
metni třida, die Diáteoklasse. Us. Pdl. 
Dietrieh Prok., kněz. 1716. Vz Jg. U. 
I i v. 646., Jir. Ruk. I. 160. 
Bievelenka, y, f. = divčina. Slov. C. 

ÍL n. 136. 

DieToetTO, a, n. •= panenHvi; panny. 
ShY. Phid. rV. 469. 

Difenol, o, m., v lufibě. Vz Šfk. Poč. 558 

Difenyl. n, m., v lačbě. Vz Sfk. Pod. 
557. 

Dyfenylamin, n, m., v lučbě. Vz Sfk. 
Poé.537. 

Dlfenyldlacetylen, u, m., v luěbé. Vz 
Sfk. Poí. 552. 

Dlfenylketon, n, m., v lučbě. Vz Sfk. 
Peč. 568. 

Differenrl»l, u, m., Stč. Zem. 452 , Stč. 
Dif. 13. 

Differeneialni podil, poměr, fotometr 
(Zengiův), ZČ. I. 102., IH. 12., počet, rov- 
nice stnpně D-těbo, Stč. Dif. 16., 64., kladka, 
teploměr, Hj. 83., SI. les., světloměr, Us. 
Pdl.. diagnosa. Vz Slov. zdrav. 

DifferencoTánf, n., dio I>ifferencirung. 
Zpr. arch. VIII. 42., Stč. Dif. 18. 

Differeneovati, differenciren. — co: 
rovnici, Sin. I. 31 , ZČ., Stč. Dif. 61 

Dilferents, y, f. D. nullová, kladná, zá- 
porná, jednotková. Athén. III. 224., 225. 

Differeatni ■=■ rotdUný. 

Diffesse, e, f. = odpfi$ahaný podpis. 

Diffieilni, lat. = nemódný. S. N. 

Difformlta, y, f., lat. ■=- Mnetvořenina. 

Díffandovati. Z bunic cukrovky diffun- 
duje (vystupuje) tekutý jich obsah. S. N. 
XI. 371. D. do vySky. ZČ. I. 392., 393., 
KP. V. 48. 

XMffoge, e, f., z lat. =• vyělazováni řepo- 
vých HzkA, v CDkrovarnictvi (zvláStni návod 
adiaovánim, oýbrž až devětkrát opakovaným 
vymoéovánim vyhřátou vodou) těženi itávy 
M Kzkfi řepových nebo ze tfliny cukrov- 
■ikn, die Diffbsion, Maceration der Knben- 
tbaítte. D. Boberiova, studená či Scbul- 
»««. 8. N. XI. 371., 372. Cf. KP. V, 48., 
KruD. 8}o9. 91., jednodochá, složitá, tepelná. 



ZČ. I. 505. Cf. MJ. 20., Šfk. Ruk. 72. D. 
v lékař, (výmok}. Cs. lék. I. 187. D. (pro- 
nikáni) plynů. ZČ. I. 600., S. N., MS. 74., 
Sf. Poč. 38. 

Diffusér, u, m. Wld. Vz Diffnsor. 

Diffusní, Oiffusions-. D. světlo, ZC. III. 
36., batterie (v cukrovaru), apparat, Us. Pdl, 
nádoba, prostor, lis, odpacfky, Sp., kužel, 
nflž (k okrajováni řepy). Wld. Cf. KP. V. 
48.. 61. 

Ďiffasor, u, m. D. Robertův, Ahrensflv. 
Vz KP. V. 48., 56. 

Di£fu80vna, y, f. => mistnosf k vyslazo- 
váni řepových řizkA, der Duffusionssaal. Pta. 

Difterie, e, f , diphteritis = zánét kaidé 
blánv (dilteria, řec. = blána); gáikrt. S. N. 
D. slzovodn, d. ductas lacrimalis. Schb. 

Digamms = dvojité gamma (F) » v. 
8. N. Va Ndr. 7. b. 

Digestoř, u, jn. = hrnec Papinův, der 
Digestoř. 8. N., Sp. 

Digitalin, u, m. = silný jed z náprstníku. 
S. N., Slov. tdrav. 

Digitalis, lat = náprstník (rostl). Vz 
Slov. zdrav., Čs. Ik. VU. 123., 182., IX. 109., 
Rose. 135., Náprstník, S. N. 

D gnand, u, m. = mocnénee. 

Dignita, y, f. — mocnina. Stč. Alg. 26. 

Digresse, lat., v astron. = úhel, pod nimž 
pozemskému pozorovateli nějaká planeta 
od slvnce vzdálená se objevuje. Vz S. N. 

Digynia, e, f., řec, v bot. »= dvouienstro. 
8. N. 

Dichetka, vz Dichta. ^ 

DleUnoUn, u, m. Vz Šfk. Poč. 57a 

DieIioganiieký=-dt;();maiiieisii;s;. D. květ. 
Osv. VI. 50. 

Diehogamie, e, f. = dvqimaniehtvi, řec. 
Osv. VI. 60. 

Dicliogainista, y, m. => pfivrženee dw)/- 
maniehtvi, řec. Osv. VI. 60. 

Dlchord, u, m., přistroj o dvou strunách 
bodici se k srovnávání jakosti tonu při 
strunách z rozličné hmoty. MU. 

Dieliotoniický=« f<(í{»čnat^. D. rozděleni. 
Roso. 6. 

Dichotomie, e, f , z řec. — dvoudilnoai. 
Rk., Lenz. 

Diebroism-uit, u, m. — dvojbarevnost. 
Vz S. N. 

Dichroit, u, m. -= nerost. Bř. N. 177., 
Osv. I. 666., KP. III. 193., S. N. 

Dichroitít, a, m. = smíienina živce, di- 
chroitu či cordieritu, der Cordieritfels. Krč. 
242. 

Dichronian, u, m. Vz Sfk. Poč. 326. 

Dichromatický = dvojbarvý. 

Dichroskopický. D. lupa. Vz Bř. N. 70., 
Osv. I. 668. 

Dichta, diehetka, y, f. =^ konopná plachta 

! na trávu, trávnice. Ostrav. Té. Vz Dichtula. 

i Dlchula, dichulka, y, f. =° dichta. — 

D. ^^ hrubé prostéradlo, kterým se sláma 

prostírá, das Leintnch. Ostrav. Tč. 

I Diiodid, u, m. P, I.. Vz Šfk. Poč. 179. 

I Diisi;togen, n, m. Vz Šfk. Poč. 656. 

(Cu=H.N,54). 

Dik, a, m., os. jm. D. ol I. 144. 

Dika, y, f. = dék, dik. Vz Děk, Sv. ruk. 
D. 988., Hkl Etym. 40. 



Digitized by 



Google 



46 



DikMkf — Dílný. 



Dikalský, ého, m., eainota n Třeboně. 

Dikast-us, a, m. D. Jifi, děkan, v 17. 
stol. Vz Jg. e. 1. 2. v. 546., Šb. Děj. řeěi. 
2. v. 235, Jir. Ruk. I. 160, Sbn. 904. 

Díkčinéni. Roli. St. XIV. 

Dikčinný, danksagend. Rk. 

Dikobraz, histrix. Vz Frč. 386.. Schd. 
II. 417., Brm. 1. 434 , S. N. 

Dikobrazovitý. D-ti, acnleata. Brm. I. 
423. 

Dikoreé, i, f., die Danksagrunjc- Slov. Sak. 

DikosTátek, tkn, m. D-kům platnosí 
nebude, solemniis valor non erit. Koll. St. 
395. 

Uiktat. a, ro., z lat. dictatam, co dle 
předfikáni napsáno. S. N. 

Diktátor. Vz S. N. 

Diktatura. Vx S. N 

Diků činěni, die Danksagung. Rk. 

Diků plný, dankvoU. Rk. 

Diků řečení, die Dunkrede. Rk. 

Diky = divoký. Slov. Ssk., Sm. 

Dlkyan, u, m. Vz Šfk. Poí. 395. 

Díl = částka, odděleni. V MV. nepravá 
glossa. Pa. Strsl. dél*. Vz Mkl. Etym. 45. 
Několikátý d., quoter Tbeil, Nz., katastralni, 
die Kataatralsektion. SI. les. Bode to ve 
ityři díly dosť. Us. Vk. Díly trámu: vnitřní, 
podporový, hlavní. §ln. II. 21., 29. Dlers 
mi zaplatil. NB. Té. 42. A jich diel jest 
mezi svatými. St. Kn. S. 24. Oni jsou do 
dílu (děli se o výdělek). Us. — D. = podíl. 
O dílech synů, bratří, o dílech od mrtvých 
na íivé přišlých atd. vz Jir. Zem. zř. F. ^7., 
29., 30.. R. 2., H. 18 . K. 2., 3 , 5., Cor. jur. 
IV. 3. 409. Povinný d. Vz S. N. Nedal mn 
(synu) jeiče dílu. Kn. rož. 52. Ale také dílu 
svého v tom statku jí náležejícího se zba- 
vuje. Kol. 47. To dietě chcem na diel při- 
jíti; Každý z nich 5 hř. vzal na svůj díl. 
NB. Tě. 12., 62., 137. D. ujíti s pokrytci, 
v krádeži. Kom. Johanec jměl jest ve viem 
diel; On snimi jměl diel; Dali jim d. v těch 
lúpežiech. Pě. 3., 4., 35. Měiténín může svému 
synu dáti, co chce, za jeho díl. Sob. 84. 
To zbožie jeííe nebylo spraveno a osvobo- 
zeno na viem anebo na diele. 1477. Což se 
mně na díle dostalo. PAh. I. 244. (369.). 
A její dílu nechce ji dáti. Ib. II. 41. Kdo 
chce míti d. s nebeskými dědici. St. Kn. i. 
57. Když cizoložňata budil s nimi diel mieti. 
Ib. 92. O dílech vz také Vš. 462. Pro svij 
dil to rád vidím germ. m.: Pokud se mne 
týká, co na mně záleží, co na mně jest, to 
rád vidím; mne se to libí; já to chválím; 
ja( to chválím; tnné alespoň se to líbi a p. 
Brs. 2. v. 101. — Dílem atd. Já na svůj d. 
rád jim tohle (co se mne dolýče). Us. Alžběta 
na díle statek svnoj poručila kSaftem takto. 
Dač. 117. Větiim dílem přijde zítra (-c^uej-' 
spiěe, asi). Na Pláště. BPk. JM. zřízení 
zemská na díle rpolu s stavem panským atd. 
napraviti ráčil. Zř. F. I. A. III. Pakli bychom 
se tak nechovali bud na viem, buď na díle. 
Zř. F. I. Těch 22 mar. gr. na dile mi ne- 
zapldtil. Půh. I. 248. Aby svým dílem boží 
službu ozdobila. Št. Kn. i. 106. Což jsem 
na dile sám spatřil, na dile od jiných slySel. 
V. — D. Síly, polní jm. Brt. 



Dilatac4>, e, f., z lat ^ rotHřovánt. Va 
Slov. zdrav., S. N. 

Dilce (Dilie, DUec), Dieletz, ves n Ji- 
čína. Vz Blk. Kfsk. 536., 778. 

Dilcofý, Theil". D. dům == jehož jedno- 
tlivé díly patři rozličným vlastníkům, das 
Theilhaus. Dch., Pdt. 

Dílče, vz Dílce. — D., ves v Plzefiskn 
Blk. Kfsk. 338. 

Dilči list, das Tbeillibell, Theilungsinstm- 
ment, cedale. J. tr., osnova, ustanovení, Šmb. 
8. II. 74., 75., výkaz, der Vertheilnngsaus- 
weis. SI. les. Chci naň dovésti dílčím listem; 
Na ten list se táhnu dílčí, kterak sů nás 
přátelé rozdělili. Půh. I. 435., 279., 248., II. 
441. — D.. ibo, m. ■= dilič. Jí dílčí nalezli, 
zejí měl dáti; Dílčí ti, kteří statek mezi 
otcem a dětmi dělili; Na to zboží mají d. 
jeti a podlé dílčího listu mají to ohledati h 
což dílčí podlé tohoto dílčího listu ro/.Ráži, 
mají na tom obě straně dosti míti. Půb. I. 
366., II. 575. 

Dílec. Nz. Děleni na dílce; dilce pozemků ; 
stavební d. Dch. D. lesa. SI. les. — D., vz 
Dílce. 

Dilečný, Parcellirungs-. D. návrh (Pian). 
Dch. 

DUek, Ikn, m. = malý díl. Vz Díl. 

Dílem, vz Díl. 

Dilenlca, y, f., díllenia, Ross-, Rosen - 
apfel. Šm. 

DUettant — kdo mimo své hlavní po- 
volání něco ku př. hudbu pouze kn své zá- 
bavě provozuje, oeobiraje se tím výhradné. 
MU., S. N. 

Dilettantství, n. Dk. P. 188. 

Dílina (dielina), y, f., der Eintbeilunga- 
grund. Slov. Ssk. 

Dílky, obecní role jednotlivcům rozdě- 
lené. Tě. 

DiUinger, gra. m. D. Tom. 1689. Vz Jg. 
H. 1. 2. v. 546., Jir. Ruk. I. 161. 

Dílna. Vz 8. N. Prostor dílny; d. stroj- 
nická (strojírna); život, osoby, řád, činnost 
v dílnách. Sp. Každý při své dílně dělá 
s svými pilně. Koll. Zp. I. 38. D. římská. 
Vz Vlšk. 78., 92 , 150., 269. — D. sochařská 
= souhviedi. Stě. Zem. 25. 

Diinč •= pracné, mOhevoll. Statky dílné 
vyrobené. Kaizl 33., 123. 

Dilaik — dělník, nádennik. Na Ostrav. 
Té. 

Dilnosta, y, f., der Werkmeister. Slov. 
Ssk. 

Dílnot varný = rúznotvámý, verschieden ■ 
artig. Nz. 

Dílný = dil beroucí. Měj přátely, ^aké 
chce, chudé nebo bohaté, když jsou dielní, 
nemóž než na krále takové zbožie každé 
nezapsané připadnuti. Vi. Jir. 25. Ten statek 
nebyl nikdy dileo po otcově smrti až do 
těchto &ISŮ. NB. Tě. 161. D. syn =■ kterému 
otec díl st.itku vykázal, aby na něm samo- 
statným hospodářem byl; dílní bratři jsou 
ti, kteří po smrti otcově ve Statek se roz- 
dělili, tak že každý samostatně hospodařil. 
Bdi. (v Kn. rož. 114.1. Ukázal panoSemi, že 
jest dílen; A ti ději, že jest jim svědomo, 
že jeit dílen; D. bratr. Půb. I. 208., 244. - 
ceno. Děd, jsa vnuka svého dielen, oemóž 



Digitized by 



Google 



Dflný — Oioviatko. 



47 



jem poraínikóv žádných nstanoviti, by pak 
ranka i itatek svój oal. VS. 240. Že jsem 
tOoi otce STO, jakei i on a také ie jsem 
jebo nikdy dilen nebyl; Boček otce dilon 
ttni. P6h. II. 292., 445. Dielen (particeps) 
jtem iiz hledajůcich kázání tvého. 2. wit. 
118. 63. — 8 kým oé, v čem. O to zboii 
nejamy nikdy dilni; O to nái otec B strý- 
caa Daiim dilen nebyl. PAh. 1. 166., II. 437. 
Nejaa dilen a svými bratry vpadl mi v uój 
díl; Neb jsem s svým strýcem v técb kn- 
Mb nikdy dilen nebyl. PAh. II. 362., 486. 
(MO.). — D. = pracovny, ku práci uata- 
mmý, délný. D. den, WerkUg. 6R. I>. 
kosé. Pflb. U. 82. D. vyrabitel. Kaid 83. — 
DiM (Dilny), lonkjr n Synkové. Pk. 

•dilný, tbeilig. Ctyřdilný, viertheilig. SIb. 
XLi, IUt407. 

DUo, strsl. dělo. Vz Mkl. Etym. 45. — 
D.=«íiit atd. Obfaaa json dilamiru slaven. 
Deh. D. se železa, z lati (laíovina), mapové, 
ta Kartenwerk, SI. les., od médi i od že- 
len, Ht. SI. ml. 208., umělecké. Pdl. Krvavé 
Ifileéné. Osv. I. 118. Byl mo dlnžen za 
&». NB. Té. 60. (63.). Moka za zlá diela 
tipiti. Hr. rk. 257. Dielo sem dokonal. EOIom. 
D. přírody i nmčlstvi ; obraz díla nméleckého. 
ftig. Slnose 49., 116. — D. = vynakládání 
átatd. To je díla, élovék nevi, co dfiv 
uliti; VSechna silo vénnj díla; Pile při dile 
pooibá k síle ; Mnoho dila, málo jidla. Dch. 
Lehké, snadné, drobné d.; d. v dilné, die 
Werkikattarbeit. Šp. D. o pevnosti, Pestangs- 
ubeit, J. tr.; d. sekáéské, KP. III. 70., do- 
IvTé. NA. IV. Děla za krosna (za stavem). 
Mor. Brt D. Takovýmto dílem se ti tu ne- 
bade iakžÍTO daHti. Us. Vie to bylo dilem 
jedtaébo okamžiku. Vlč. Na tom naéem dfle 
<At mé srdeéko milé; Do kolečka jako la- 
itoviéka a do díla jako pivuá beéka; Do 
Uneéka jakoby plynula a do dila, jakby 
nenméla. Si. P. 285., 757. Dilem nákladným 
tbotovený. 8dl. Hr. I. 3. Hory json v dile, 
i* Betríebe. Nar. o b. a k. Aby s niem na 
to d. jel ; Že tomu dielu dobře rozumí. NB. 
Ti. 272. Oni mají své dielo a svů snahu 
ktooa přiložiti. 1431. Tč. Ostavmy sě dlela 
ilého. Výb. IL 23. A d. v ten deň bnde 
viéaé boíie cbválenin. Hus I. 113. Necbav 
ieny doma bral se na dielo. 6R. Člověk 
přiroxen jest k dielu ; Dosti jmél diela ; A vždy 
jej (Boba) měli potom na svém diele na pa- 
nW. St Kn. š. 31., 32., 109. Neni jidla bez 
nila. Bi. Ej co do tobo, neni-li d. hotovo!; 
Kdo nebyl při dile, ten nebuď při jidle; 
Kdo obce k diln, najde sílu ; 8 Bobem počni 
^y své d.. podaří se ti až mílo. Sb. uč. 
I^a k diln tuži silu; Dobrý počátek po- 
lovic dila; Dokud síla, hleďte díla, by pa- 
■itka po nás byla. Exc. — D. =° řemeslo. 
D. řemenářské atd. 8p. — D. = iné. Vz 

im». 

.BiloT, a, m., Dohle, ves a Šternberka. 
Ď. ol. VI. 362. 

DiloTDý (dielovný) => dUný. Slov. Ssk. 

OiloTodea (dielovodca), der Werkfttbrer, 
řiktor. Slov. Ssk. 

, DUivialni asavec, Mns. 1880. 397., doba, 
{»■, St«. Zem. 786., Krč. G. 1012., vrstvy, 
%, flora. Krč. 6. 998., 1003., 1010. 



DiluTtum čili náplavy starši. Vz KP. til. 
43., Bř. N. 269., Krč. G. 214., 980., 992, 
Sté. Zem. 729. 

Dily, pl., m. => louka a Daleiina. Pk. — 
D., Josepbibof, samota n Rokycan. 

Simetafosfat, n, m. Vz Stk. Poč. 184. 

Dimethylamin, u, m. Vz Šfk. Poč. 463. 

Dimethylanen, n, m. Vz Sfk. 631. 

Dlmethylbenzol, n, m. Vz Sfk. Poč. 
546. 

Dtmethylkarblnol, u, m. Vz Šfk. Poč. 
450. 

Dimethylketon, a, m. Vz Šfk. Poč. 451. 

Dimit, u, m. = vzorkovaná tkanina ba- 
vlnéná. Dědeček. 

Dimorfieký — deojtvamfi, dimorph. Nz. 
D. látky. ZC. I. 250. 

Dimorfie, e, f., řec. — dvctjtvarnost, die 
Dimorphie. Nz. Ve S. N. 

Dimorfism-ns, u, m. = dimorfie. 

Blb, dňa, m. = den. Na Ostrav. Tč. 

Di&dkrara din din din = zvuk bubnAv 
a taliřAv. Us. Tč. 

Dinded, e, m., mist. jm. v Ubřicli. 

Dingelati, scbwanken. D-lá jako třtina. 
Ostrav. Tč. 

Dingelavý, schwankend, scbwach, wan- 
kend. Cf. Denglavý. Slez. Tč. 

Dinio, •, m., ves u Lomnice v již. Čech. 
Vz Blk. Kfsk. 657. 

Diiiový. D. zahrada. Vz Tk. II. 231., 232. 

Diny. Ej diny diny, tvoje lička krajiie 
8ú ako růžička. SL sp. 39. 

Diogenova lucerna =• kterou hledáme, 
čeho nalézti nelze. Bdi. 

Diokledan, a, m. Tf. Odp. 49. 

Dlonyste. Vz Vlik. 27., 360. 

Diopsit, n, m., nerost. Bř. N. 175., Schd. 
11. 48., KP. lil. 198. 

Dioptas, u, m., nerost, křeman mednatý. 
Bř. N. 155 , Šfk. Poč. 276. 

Dloptrieký, dioptrisch. Vz Diopter. D. 
lichotvar, d. Anamorphose, Nz., dalekohled. 
S. N., Mj. 

Dioptrika = nauka jedntýtci o úkazech, 
které se vyskytují, když světlé paprsky 
procházejí hmotou průzračnou. S. N. 

Diorama. Vz KP. II. 159. 

Diorit, u, m., nerost Dřivé slnl zeleno- 
kámen, der Gr&nstein. D. obsahuje kameni, 
které dříve s diabasem pod společným názvem 
zelenokámen zahrnuto bylu; jest zrnitě kry- 
stallická směs amfibolu a oligoklasu, k němuž 
i křemen, někdy i něco tmavé slídy nebo 
choritu se přidružuje; podi-izeně bývá při- 
míSen granát, pistacit, pyrit a magnetit. 
Barva bývá zelenavé černá n. tmavozelená, 
někdy i černě a bile kropenatá od bílého 
oligoklasu a černého amfibolu. Krč. G. 152., 
239., 272. Cf. Bř. N. 243., 255., Schd. II. 
70., 141., KP. III. 14., 43., 8. N. 

Dioritový, Diorit-. D. kamení, Krč. G. 
654., břidlice, SI. les., S. N., porfyr. S. N. 

Diorodý, von Zeus entstammt. Lpř. 

Dioakurové, vz Vlik. 16 , 45., 62., S. N. 

Diosmosa, y, f. ZC. I. 395. 

Dionéiěka, y, f. » divčička. Us. místy. 

UiOTČa, ata, n. — divka. Slov. Ssk. 

DiOTČaci '= divH. Slov. Ssk. 

DioTéatko, a, n. == divčátko. Slov. Ssk. 



Digitized by 



Google 



48 



DiovSatost — Discontový. 



Diovčatosf, i, {., die MSdchenbaftigkeit. 
Slov. Ssk. 
Diovčina, y, f. = divčina. Slov. Ntr. 

Diovíivý =^ divči. Slov. SI ps. Šf. I. 83. 

Dioxindol, u, m. Vz Šik. Poé. 555. 

Dioxybenzol, u, m. Vz Sfk. Po£. 534. 

Dioxyd, n, to. Vz Sfk. Poč. 448. 

Dioxytoluol, u, m. Vz Sfk. Poč. 539. 

Diplegie, e, f., řec. — obrna svalů oa 
obou polovinách těla; hemipUgit = obrna 
na jedné strané. Vz Slov. zdrav. 

Ďipleidoskop, n, m. =^ nástroj zrcadelni, 
jenž dává Bvětlébo předmětu oorazy dva 
vvjimaje poloha jedinou, ve které jednoduSe 
ukflznje. 

Diploe, e, f. = píchatka, houbovitá iáat 
plochých kosti lebnicb. Vz Slov. zdrav. 

Uipioma, n. = diplom. Koll. I. 91., 304. 

Diplomaticky, diplomatisch. D. s někj^m 
jednHti. 

Diplomatický. D. vyjednáváni. Us. Pdl — 
D. text starých památek (věrný). Mus. 1880. 
575. 

Diplomatika, y, f. =•= věda, jejiž před- 
mětem jsou listiny, při nichž se hledí k uréeni 
jejich stáři, totožnosti nebo podvrženosti, 
k jejich pismu, formám a při hotovení za- 
městnaným osobám, die Urkandenlehre. Vz 
S. N., Lpř. Děj. I. 2. 

Diplomovaný, diplomirt. D. lékař. Us. 
Pdl. 

Diplopie, e, t. =■ zdvojnásobňování se 
obrazu v oku. Vz Slov. zdrav. 

Dipsomanle, e, f., řec. — neukojitelná 
obéasná touha po opojných nápojich. Vz 
Slov. zdrav. 

Diptam. Vz ČI. Kv. 327. 

Diptan, rostl. Vz Diblík. 

Diptycha, pl., n. = seinamy sivých a 
mrtvých, jež při mši 8v. se čítaly. Btk. — 
D. ■=> bronzové desky uvnitř voskem natřené. 
Ktk. 

Dipyridin, n, m. Vz Slk. Poč. 572. 

Díra, koř. dr. Gb. Hl. 146. Strsl. dera 
Vz Mkl. Etym. 45. Na Mor. misty ďara. 
Brt. Cf. Direnka. V MV. nepravá glossa. 
Pa. D. lůžková, das Lagerloch, ruzhrabovHti 
(psinec, Záhřeb), das ScbUrIocli, osevná, das 
Saatloch, krtiči, Maulwurfslocli, udvádécf, 
Ahzugslocb, SI. les., vétruf, das Wetterbohr- 
locb (\ dolech), vrtaná, das Bohrloch. Bc. 
Spadl s nebe a neví, kterou dírou (neví-li 
kdo stoje, kterou cestou se má dáti). U Rycbn. 
D. veslová, das Ruderloch. Lpř. Častá pírka 
holá dírka. Us. Vk. D. tónová. KP. II. 310., 
320. D. Sevni, knoflíková. Us. Pdl. D. bě- 
bounová, das Auge des Laufersteines. Šp. 
D. létací u ule šp. m.: česno. Brt. Měl sem 
já píSčalku o devíti dírkách, nechtěla mi 
pískat o chudobných dívkách. Sé. P. 708. 
Když někdo uěkde dlouho stál, praví se, 
že vystál ďůru. Vfil. Vek. Co na střeSe ne- 
zhnije? Odpověď: Díra. Brt. Sysel dosti 
chytré zvíře, prozradí se přece v díře. Bž. 
Je to krom ďoury jako plech (o roztrhané 
věci). Us. u Rychn. Msk. Už je v díře 
(v hrobě). Us. — D. v bot, foramen, poruš, 
přetržené místo v podstatě rostlinné buď 
naskrze procházející ku př. na zralých plo- 



dech bledika nebo hluboko vnikající jáma 
obyč. těsná na př. na pecce mandli a broství, 
v roušku bub; d. klová, micropyle, foramen 
germinationis, das Eeimlocfa, místo tečkovité 
na obsemenní, kde dříve bylo ústí vaječné. 
Vz Rst. 407., 217., 133, 161., Kk, 53. - 
D. »= rit. Dám ti přes díru. Us. Bmt — 
D. = káznice, temnice. Černá d., Dunkel- 
arrest, Čsk. — D. -= chaloupka. Dostal se 
na díru. To je d. Us. Sira. — Díry liiH = 
pole u Otaslavic. Pk. 

Dlravý = děravý. Nalívale vodo diravém 
ikrambálem do kvasnic. Si. P. 644. 

Dirba, y, m., os. jm. Vek. 

Dirčiti, il, en, eni. lOchem. 

Direkčni čára, jež naznačuje směr tělesa 
na ploše se pohybujícího. VzS. N. 

Direktorka, y, f., samota n Strašnic 
u Prahy. 

Direktorský » ředitelský. Kká. 

Direnka, y, f. Dybych byla vtáčkem tak, 
jak jsu panenku, letěla bych do pole ma- 
lenků d-ků. Sš. P. 581. 

DirikHOTá, é, f., samota u Vinohrad 
u Prahy. 

Dirka, vz Díra. — D., mlýn u Rokycan. 

Dirkář, e, m., das Locheisen. Rott. Cf. 
Prftboi, Dirkovka. 

Dirkastý = na povrchu drobnými dír- 
kami opatřený, porOs. Rst. 407., Ssk. 

Dirkatý = dírkovaný, darchlOchert. 

Dirkavý = dirkastý. Slov. Ssk. 

Dirkoměr, u. m., das Lochmass. Sp. 

Dirkonožec, žce, m. D-žoi = kořenonoici, 
foraminifera, malá zvířátka. Vz Scbd. II. 
544., Dirkovec. 

Dirkovaci železo. Cf. Dirkář, Dirkovka. 
Wh. 

Dirkovauý. D. plech, Zpr. arch. VII- 
60.. truhlík, SI. les, dno. Sp. 

Dírkovati, mělo by býti: dérkovatl. Ví 
-ooati. 

Dirkovec, vce, m. = dírfco«oíec. Vz Frč. 
10. 

Dirkovitý. D. železo, por03, Bc; sloh. 
Krč. G. 183. 

Dirkovka, y, f. =- náiky k déláni dér, 
das Locheisen. Prm., Wld. 

Dírnatý (diernatý) = dírkovatý. Slov. 
Ssk. 

Dírné, ého. n., Dírna, ves u Soběslave. 
Blk. Kfsk. 1297., Sdl. Hr. IlI. 196., IV. 369. 

Dirovrt, n, m., der Bohrer, LOcherschla- 
ger. Ssk. 

Dirový. D. či jeskyíská, skrýšni luna 
Koll St. 772. 

Disagio (dis-agio), a, n. Vz Kaizl. 284. 

Discfplinarka, y, f. = disciplinami vy- 
šetřování. Pdl. 

Disciplinami eetniny (vojenských ki- 
ranců, byly rozpuštěny), S. N. XI. 181., 373., 
kommisse, řízeni, řád. Us. Pdl. 

Discoutent, a, m. = kdo směnky dříve 
času vyplácí, der Discontnehroer. Kb. V» 
Disconto. 

Disconteur, a, m. <= kdo kupuje směnky 
ještě nedospělé a procenta si sráži. Kh. Vz 
Disconto. 

Discontový počet, Discontorechnnng. Vz 
Disconto. 



Digitized by 



Google 



DÍBCorso 



Díté. 



49 



Dfwono, a, n = távdaoek; knpeeky. 

Digkantiflta, y, m. = kdo má hlas diskant. 
Mni. 1880. 259. 

Diskvnto a p., vz Oiscoato. 

Dltkontovati » discontovati. 

Dtokos. TB Vlik. 146.. 8. N. 

DiskoTTh, D, m., yz Vlák. 368. 

Ditkraslt, n, m. ~> antimontíc stHbmatý. 
Bř. N. 221. 

IMskredovatl koho •=» ve tlou poviti 
witU, diskreditiren. 

Diikriminant, o, m. D. rovnice. Cs. matb. 
L2«9. 

Dislokovati — pfesUhovati, roshiiti, 
mtstaviti (Tojsko); obchod na jiné mitto 
ffaUtH, dislociren. Us. Rk., Kh. 

Disaembrsee, e, f. = děleni potemkA 
M ptreetle. S. N. 

visoo, a. n. =jásno, iáse^. Šedi paana 
nbtti a disnoma Jkrabotá a iidného ne- 
lime (pila). Slez. Šd. 

Disparatni ^ rozdUný, disparat. Hub. 
m. 427. 

Dbpensaee, v lékárnách == upravováni 
indaváni léků. Slov. zdrav. 

rnspensovsti koho od teho = osvoboditi, 
tiniti; prominouti nikomu nieo, dispen- 
mo. 

Disperat =- desperat. U*. 

Disperse, e, f., z lat = rozptýleni, die 
DiiperňoD. D. světla. ZČ. lil. 94. D. ano 
Btlni, áplná, částečná, Mbsointni, úhlová. Ib. 
IIL U2., 152. 

Dispersni. digpers. Vz Disperse. D. pa- 
nllelopiped. ZČ. Ili. 159. 

Disposice. Yz Jg. Slnosf. 37. 

Dispositivni (dopl&njicí) právo. Pdl. exc. 

Disput, n, m. =• disputace. Us. 

Dlsputaee. Ten má časté d. s panem 

r' érem (p. páter mu Často křtí déti). Shakesp. 
de quolibet Tk. III. 478. O d. vz také 
Sba. 290. 

Dispntaíni, Dispntations-. D. sál. Mus. 
looO. 65. 

Dispatant, a, m. =° kdo disputuje. Kos. 
01. L 116. 

Disseminaee nemoci. Vz Slov. zdrav. 

Dissoeiaee, e, f., lat. = ruedileni. Sfk. 
Buk. 170, Šfk. Poč. 69. 

IMssolnce, e, f., lat. = rospuitini, rottok; 
•yttieni. Vz Slov. zdrav. 

Dissonanee, nesouhlas. Vz Schd. I. 96. 

IMssonujiei, dissonirend. D. akkordy. 
Zt. 

DistaMe. HftK si diiUnce. Vz Opilý Us. 

Distaočni, Distanz-. D. kružnice, bod, 
M. 373., 419., NA. V. 82. 

Disthea, a, m., nerost. Bř. N. 176., Schd. 
IL42. 

DisthoBit, a, m. •= směs modrého cyanitu, 
itneaého granatn a zeleného smaraKditn, 
•ler DistíieDfela, CyHnitfels. Krč. G. 342. 

IHstichiase, e, f., řec. -= dvojitá řada 
*> sa eiSbtf odn<m ; chorobný stav viček, 
>^i nikteré brvv do oka se obracejí. Slov. 
«*»»., Cs. Ik. VI. 106. 

DisttakéBi kniha, lilier dislinctiomun. 
>>u 1880. 542. 

b«ttt: (Mto-aSa. tlovnfk. \L 



Distonovati =- tonjf o nieo výée n. niie 
udávati, chybné zpivati. Zv. 

Distone, e, f, lat » podvrtnuti. Ve Slov. 
zdraT. 

Distribuce, e, f., z lat. == roždruienf, die 
Oistribntion. Vz Vor. 8t. 63. — D. -= rotvrh, 
rot; tiodileni, die £in>, Ver-, Anstfaeilnng, 
Distríbution ; knpecky. Kb. 

Distributivni, distributiv. D. výměr <- 
výnos o rozděleni konkursní massy mezi 
věKtele. Kb. 

DistribatiT-nm, a, n. D-va v -en maji 
z pravidla tvary jmenné a to nejen ve funkci 
substantivni (čtvero dietek) a doplňkové 
ďud jest čtver), nýbri i ve pHvfastkové 
(itver Pud). Tvar sloiený na miste jmen- 
ného, čtverý lid misto itver lid, jest od- 
chylkou; tato jest v gt, dat, lok., instr. 
plur. od nepaméti, v pádech ostatních te> 
prve v dobé historické se to vyvijí: strč. 
čtver Tud, novč. čtverý lid, strč. i novč. 
devaterých knih, devaterým knihám, devate- 
rými knihami. Vz vice v Listech filol. 1886. 
383 -885. (Gb.). 

Distributor, a> ui. — vnitfM roedilovatel 
páry. Hrm. 97. u 

Distriktni. istrikts-, Distríktual-. D. 
kommissařslvi. J. tr. 

DiNulfid, u, m. D. fosforu, silicia, ieleza. 
Vz Šfk. Poč. 185 , 169 , 344. 

mi=vidU. Dii, dobře ti tek! U Bzenee 
na Hor. Řd. 

Otíknn = ditkurs. Us. 

DiSperat >» desperatní. Us. 

Dišput >• disput. Us. 

Distance =- dintanee. Cs. 

Diť = vidyt. Ve vých. Cech. Jir. 

Dita, ata, n. = dité. Slov. 

Difátečko, a, n. <> ditko. Bern. 

Ditainik, dietainlk, u, m. ^e matka, ma- 
ternik, diloha, die GebSrmutter. Slov. Sak. 

Ditátko, a, n., vz Díté. 

Ditee — ditko. Hr. ruk. B. 180 , Ssk. 

Dité. Cf. Bí. 75., 23., 109. Détátko. Alx., 
Výb. II. 21. 16. Laisky: di(, a, dUo. Brt. 
D. Na Zlinskn dat pl. děCom, instr. détima, 
Brt. Jak se skloňuje na Laiskn? Vz Brt. 
D. 117. Na Slov. diefa, ata, n. Cf. Šrc. 247.. 
268—269. Strsl. dét§. Vz Mkl. Etym. 44. 
K svýma défatoma, děfatins. Paas. Je to 
enem takový dět a už si zapali. Mor. Brt. 
D. D. nemanželské: uhoHlec, ůhonek, se- 
branec. Vz Parchant. Když po smrti muže 
svého po roce dité má, zjevné jest, že svého 
stavu počestného nezachovala. O. z D. Ne- 
mohli sa dieCafa dožit Ht. SI. ml. 224. Ku- 
kačka jarabá, to je peknA vtáča: každé 
dieta rado, keď mu dá koláča. SI. sp. 331. 
Dzětma moře zastavila, mužma peklo zahu- 
scila; Bigej, hajej, détátko milé, ty si na- 
rozen z panny Marie; Mamička tam v hrobe 
, zpive, male diCatko kolíbe ; Která múdrá 
I máti, nebraňuj difati; Budeé v nebi ty i já, 
' i R naiima dětima; Srdečko v ni puklo nad 
I dětma drobnýma; Začnitn ji hráti o jejím 
diCati; Di difa na krchov; Radši bych já 
radii dvanást krav dojila, uež vdovcovým 
détém snidani strojila; Horií je mné Uťžll 
tobé, horii j« rané s týni vín«čkem než tobě 
8 dffátvčkein ; Dziotck muciikH. Si. P. 4, 



Digitized by 



G%le 



50 



Dfte 



Diti. 



«., 90., 96., no., 140., 144., 169., 197., 380., 
776. A keď si já badem diefatu zpievati; 
Kizal« mi máti diefa Icoliaati. KoU. Zp. I. 
62., 67. Sobě a dStóm i moě hanbu udělal ; 
Nadala jdětAm pankerty; Otee každý dětdm 
svVm dává dle své možnosti, což množ; 
Vdově a dětem ; Děti s práva mají při erbicb 
otce svého nebožrika znostati. NB. Tě. 90., 
173., 199., 204. Vpadl mi i mým dětem moci 
v to eboži; Pobral ji a jeji dětóm viecko. 
Pfth. II. 11., 39. JeStě dietětem jsa. BO. 
Dietě, poer; dieti, virgines. Ž. wit. 86. 16., 
44. 15. Uě, kaž, treskci vidy svě děti, ai 
cbceí do nioh statek měti. Sv. rak. l99. 
Dietky slobody ludstva sů rodiny. Trokan 
118. Dítky jsou přiiti svět, badoaci vlasf 
a simě ěiověěenstva. Sb. uc. Žáden neví, 
jakú lásku rodiě má k ditěti Jedině teo, 
kdo má dětky, vi to; Když se dětkám 
dobra děje, rodiě sa raduje a z neifasti 
dětek svojich srdce zarmucuje; Baba i matka 
svú lásku děta zabijajú, když mu vSecko, 
co chce, činit dopůicajú; ťokad svn Je ďefa, 

frutom obmakěuj (ohměkčoj) mu boky. Glě. 
1. 102 , 110., 208. Aby boly dobré děti, nemá 
se jim niSt hověti ; Drž dětky v ostrosti a 
ne v ukmtnosti ; - Há přičion plakat děta, 
když sa na svět rodí, nebo skrze naroděni 
ku bidě priohodi; Jak naniii dětky tvoje 
žít v stydlivosti, bude jim užiteěně|Sé než 
slato v hojnosti. Glě. II. 249., 250., 263., 
942. Má děti jak schodky (drobné). Us. 
Bkř. Můdre (dobré) dieta sa neodcbová (ne- 
poroste); Čo jedno diefa, to miliie; Čim 
viac detl, tým viac otěenáSov; ěim viac 
otěenáioVj tÝm viao chleba; Bieta nevie, 
kedy mu je dost (jiedenia). Slov. Zátnr. Pře 
chudobných diefatka, pre bohatých teliatka. 
Sb. si. ps. 1. 94. Děti povidaji, co ěini; 
starii, co jsou činili; blázni, co by činiti 
měli ; stateční, co by rádi činili ; rozumni, 
co činiti slaSi; Ditě nepláče, mát nerozumí 
(nepláče-li) ; Ditě ipini a dere, matka Šije 
a pere; Aě dítě křivo, přec mateři milo. 
Bž. exc. Jest obou rodičů vlastni dítě a 
přece neni jejich syn (dcera); ilůj otec 
a má matka měli ditě a to ditě není mflj 
bratr ani má sestra. Kdo je to? (Já); Otec 
dřevěný, matka hliněná, děti sklenné (réva, 
lemě, hrozen). Hor. Brt. Pověry běžné při 
rození, odstavováni, vychováváni a,*á. děti 
vs v Km. 1886. 241. a násl. (Brt.). Kdež 
otec sám statek má a má děti neoddělené 
(non mancipatos, in v&terl. Hausgenossen- 
schaft lebende K.), nemají děti podlé něho 
z toho statku poháněny býti. VI. zř. 59. 
O právech a povinnostech děti v starii době 
vz Jir. Zř. zem. 448. b., 689 b., 690. a. 
O opatrováni dětí římských a řeckých. Vz 
Vlík. 227., 240 O jejich opatrováni nyni. 
Vz Slov. zdrav. — D. = nerotumný. Co 
pak jsi malé ditě? (Rikáme kárajice do- 
rostlého z poSetilosti a p.). Us. Pdl. — D. — 
hraika, die Pnppe. Kup mu d. Us. Sd. — 
D. <= mladi eviře. Dietem vranovým, pnllis; 
rtieti Ivovy, catulli. Ž. wit, 146 9., 103. 21. 
— D., 08. jm. D. Ol. I. 220., Vlil. 61., Tk. 
V. 164. 

Ditžui hlas. Pass. mus. 360. D. otec. Koř. 
Mark. 9. 23. 



Diteěky, vz Ditě. 

Dithionlěitan, a, m. «» ňmtUttH, nnter- 
schwefelif^sanres Saíz. Nz. 

Dithloniiitý, dithionig. D. kyselina. Ns. 

Ditbioniinan, n, m. = podiUičnan, di- 
thionsanres Salz. 

Dithioni6ný =■ podsifiiný, Ditbion-. D. 
kyselina. Nz. 

Diíhyramb. Vz Vor. P. 69., Jg. Slnosť. 
107. 

Ditbyrambský tanec. Smi. 

1. Diti == konati. Iterat. laisky déjovatí 
ae, na mor. Slov. drávati se. Brt. D. 157. 
Cf. Bž. 187. Dějati — dieti — díti se. Gb. 
Hl. 132. Ďál — dleli a dieti. Gb. Bl. 69. 
Dél, ďál, dleli a dál, dáli. Uaty filol. 1884. 
104. O časováni vz také Gb. v Listech 
filol. 1883. 449., 1884. 104., 1880. 101. Od- 
chylkou di ae m.: díje se. Kom., Kn. rui. 
8. — eo. Poselství dějeme. Br. Vyhnal 
všecky, jižto trh dějiechu. ML. 90. b. Já 
musím otce mého dieti voli. Hr. rk. 307. 
Poselství dějici. Br. Pláč d. =^ plakati. Hr. 
rnk. 81. — 86 iim (odkud). Vrcbni do- 
hlídka dala se ze Sparty zvláítnimi úřed- 
níky. Lpř. Děj. I. 73. Mnoho knnstóv um^i, 
jimižto hřieěný trh dějí. Hr. ruk. 295. — co, 
se kam. Kam se to dělo fpodělo)? Deb. 
Kam bych děla dítky, ubohé sirotky ? ; Kde 
(kam) ste měbo bratra děli; Května neděle, 
kde8'8 klíče děla?; Kaj si kluče díla?; 
Pláče kočka celý don, kde (kam) se jeji 
kocúr děl; pláču s ňú ij kofata, kde se 
poděl náí táta. S8. P. 140., 174., 769., 770., 
711. Kam's peiiázky dival, co's po horách 
zbijal? Si. P. 181. Pověz, kam je chcemy 
dieti? Br. ruk. 261. Víak Toman vie, kao 
sě to dělo. NB. Tč. 144. I dal svflj list u 
své dluhy aneb kamž chtěl, tam děl. PUk 
I. 228, II. 371., 421. Nevědí, kam rnkou 
diti. Ahr. Kamž se koli tělo děje, več-li M 
koli obrátí, leč v prst, leč v prach, M 
v páru kaků; Kam ste svój smysl děli?; 
Archandělé poselství k nim ději od Bohs. 
St. Kn. 8 28., 149., 172. — 8 kým. Já 
myslela, že se s tebou kdo vi co děje. Si. 
Bóh daj, bychom též 8 ní (s Marii) dáli. 
Hr. rnk. 189. — se. Tak se často dejaje 
(laisky), ďéjává (na mor. Slov.). Brt D. 
Í57. Děly se porady; Dalo se s ním vy- 
jednávání. Us. Pdl. Děj se co děj. Kom., 
BN. U něho kvasil, když se to dalo. NB. 
Tč. 93. Vie, cožkolivěk se děje. Št, Kn. i. 
30. Ty věci, jeito jsů se daly. Št. R. 39. b. 
— se Jak. To se děje s velikou pravidel- 
nosti. Us. Pdl. To diti se může smirm 
dvojím. ZČ. I. 249. Každému děje se dle 
zásluhy. Dk. Hlasování dalo se pokhkem. 
Lpř. D. Postupováni dělo se MBottia. Vlč- 
Nic neděje se skokem. Osv. 1871. 46. Zá- 
kon, dle kterého se výjev děje; Soudíme, 
že se vždy tak a nejinak děje; Pohyb děje 
se pak setrvačností rovnoměrně dále ry- 
chlosti konečnou. Mj. 2., 164. Děj se jak 
děj. Ler. To se v pravdě dalo; By se po 
právě dělo. NB. Tě. 169 , 195. To se vie 
bez divá děje. Alz. V. Když sé viiem prá- 
vem die (=■ děje), vezda pohon proiel. Kn. 
rož. 8. — (to, se komu. Šuhaiu, iuhsjo, 
oč sa ti nedějem (nepáěím, nelibím)? či ne- 



Digitized by 



Google 



Díti — Div. 



51 



nit TobiiD, či sa nezasmSjem? SI. sp. 171. 
KoDéťl, jeiDui když se tu dalo; Že by se 
BIU kKTda datla; dui mi se děje od uúseda 
mého. NB. Té. 29., 78. Ta sě nám neř&d 
dije i újiua. Ib. 108. Řka, i« by se mn 
kNT4* dala od úřada. PAh. II. 265., 588. — 
MUk Co ae tu děje? Us. Dch. Co se děje 
T <Mí tíM Us. Mezi nimi rozmluva se 
déU. Ogv. I. snil Kedaj, by se co zlého 
dtlo v tom doma. Výb. IL 15. Tyto se pře 
limito slovy před námi daly; Aa^ se jemu 
T tun vidy křivda nedila; Což se wk právě 
ubájeném před nimi dalo. NB. Té. 53., 153.. 
2t8 Po viem světě ciesaH ieat se dala. 
Pus. 801. V městě děje se poprava. Alx. 
Co( ae děje po viem křesfanstvie. Št. Kn. 
i 27. Co íu dějei? Ros. Co sě prostřed 
jiiby dějieie. Mart. 5. a. — se oé. Děje se 
ca ijde) jen o ty mrzáky. U Rycbn. — CO 
• éem. (Svódnicě) děje trb o hřieinej kůpi. 
Ur. rak. 101. b. Jiniik zlet by se dalo o nsii 
ibá s obecném dobrém, kii^by .... CJB. 
Uš. — se odkud ke komu. (Abv spra- 
TCdlDost) 8« dila od bohatých k chudým. 
Let 26. — se proé. Z \í»ky se mu to 
%. 1529. Hus. 1880. 493. Pro něž sú se 
■itiy ty hrózy. Št. Kn. i. 10. Přiéioa, za 
kimia se výjev děje. Mj. 2. — se nad 
Um (proč). Pro křestany se ty zlé při- 
My nad městem ději. Pass. 905. Všechno 
povéděcha, co sé naid nimi dalo. Výb. I. 
žlO., Br. rak. 27. a. Viděl, co se nad Je- 
iitem děje. Sv. ruk. 169. — kdy. Tu jsú 
iůkopové řekli, jakž sé jiným o takové 
trhy dieti bade, ie se jim též státi má. 
Nb Té. 29. Tu se dálu přťd mnohými 
Uty. Us. Což se pH smrti boiej dalo. 
Výb. II. 11. To se dalo za ciesaře Diokle- 
Ueeiana po boiiem naruzenie 298. léto. 
Pu«. 14. stol. Aby trba \ nedělju nedieli. 
Dal. C. 32. Jeito se j'mu ve sně dalo. Alx. 
V. 768. 

2. Diti = Hei. Cf. Bí. 187., 211., Gb. 
T LUf. filolog. 1879. 220., 1880. 101., 1883. 
4tí., 1884. 164. O., dějů, dim přiděláno 
kdU, di. Odchylkou 3. os dije m. di: Což 
kolivěk děje. Tand. 16. (Listy filol. 1884. 
164). Déju, dieam: die veíken lid, Ž. wit. 
105.48.; dietě, dicitis. Ib. Isa. 4. A já diem; 
A ten iid jdi (di). NB. Té. 51., 39. Pismo 
die. ŠL Kn. i. 33. (5.). A zda diei? Hr. 
rak. 417. Ty diá. Št. ft. 143. Opět dime. 
Ib. 22. b. Dějů, dicent. Z. wit 51. 8. — 
M. Pravda díi. Us. Pdl. Co pak dli? Kom. 
INe-li to právo a milost vaie, na tom pře- 
•tuá; Na tom přestati chce, co kdo dobrý 
dL NB. Té. 206., 250. — koma A já jdiem 
(diai) H; A jdi (di) jemu zase purkmistr. 
HB. Té. 36., 150. Die Hospodinu. Ž. Kl. 
Neb jaki té vsi ději. PAh. I. 123. Oněm 
btaiém nic neději. Št. Kn. i. 3. Kdvž dim 
tikoDo. Št. Ř. 131. a. Tak jemu dite. Br. 
148. b. Potok, jemníto jmě Tigris ději. Bo. 
Kskot (ti) ději? Hr. ruk. 19. Prokop mí 
iiji. Ib. Kak ti déjú, právejme? Mast. 5. 
Dqit mi Rabin. I jiných jebo synóv, jeito 
jin křesfanské jméno ději; Pohonim Ko- 
■tčka, kterakž jemu kolvěk pravé jméilo 
^ z Vzdúnek; Pohonim Janova syna 

illoitiit, jakž jemu kolivék křestně jmě 



ději. Ptth. I. 230., 371. U. 113. (243.). 
R městu, jemuž Téba diecnn. Alx. Že jemu 
Přemysl áéobn. Dal. 5. 12. Jemuž jmě dě- 
iecbu (al. bieie) Cech. Ib. 2. 4. Tiej dievcě 
Šárka diechu. Ib. 13. 9. Jemužto {poVa) 
Sennar diechu. Ib. 1. 10. Jemni ouechn 
Krok. Ib. 3. 2. Knieže, jemažto Oldřich 
diechu. Hr. ruk. 17. JidA v boru, jejž ději 
Lobec. Ib. 35. Vojtěch mně dějů. Pass. 
gloss. 274. 2. Dechu jemu Eostus jménem 
(m. : jméno). Kat. 23. Cf. Jir. Nkr. 71. — 
ke komu. Cizi k sobě děli řeči. Vrch. 
Pešku, co ty k tomu jdiš? A Pešek ji jdi; 
A já jdiem k němu; Co ty k tomu dieS; 
Co k tomu die, ty zvieš; A já diem k němu; 
Co ty k tomu jdii? NB. Tč. 118„ 64, 80., 
90., 109., 118. Kdyi ději k vám. Pror. 6. b. 
Svati andělé k nám ději poselství. Št. Kn. 
i. 127. — co iini. Tím psaním tu nedim 

výpověď, ale Bart 220. 7. — kde. 

Uož ti mezi nima ději, má na tom dosti 
miti. PAh. U. 230. — o čem. Pruslm tebe, 
o kom to prorok die, o sobérii éili u kom 
o jiném ? ZN. — Jak. Hotovi jsme spraviti, 
jak kto dobrý di nebo jak právo najide; 
Hléte, dim jim jednu, druhý až i třeti, 
mlčte, jakýs tam křik. NB. Té. 72., 251. 
A k tomu diet* jednu řeii dva papeže. Hns. 

II. 268. Neb Eleazar tolik se die iesky jako 
by řekl: Buuh mój pomocnik. Št. Kn. i. 
124 Vz D. ke komu. — kdy kam. A na 
tej při die žalobník mezi všechny: Hill 
páni. NB. Tč. 11. — Cf. Zdíti. 

3. Ditl ^JUi. Už musim dit do kostela. 
U Žirovnice. Vlk. Vz Děti = jeti (dod.). 

Ditko, a, n., os. jm. Té., D. ol. II. 406. 
— D. Na Dítkách, bylo misto u Rakov- 
níka. Wtr. 

Ditkobijce, e, m.. líotJoxTórot. Lpř. 

Ditky. Mladí i dítky, juvenes et virgines. 
Ž. wit. 148. 12. Sr. Ditě, Dítko. U dítek. 
Tk. II. 154., 187. 

Ditmar, a, m. =» Dětmar. D. ol. I. 484., 

III. 178. 

Ditoiyl, u, m. Vz Šfk. Puč. 558. 
Ditrich, a, m. D. Jos., prof, 1763.-1823. 
i Vz Tf. H. I. 3. vyd. 186.. Jg. H. I. 2. vyd. 
546., 8b. Děj. ř. ± v. 235. D. Vít. 1543. 
Vz Jg. H. 1. 2. vyd. .546. 

Ditriciistein, a, m. Žer. Záp. II. 182., 
Blk. Kfsk. 1297. 
Ditroit, u, m., nerost. Kré. G. 238., .349. 
Diuk, u, m. D. v gemerikej znamená 
krcm toho nemoc, na ktorá ošipané kapu. 
D. ti duiu jedol tam, kde si! Sb. si. ps. I. 
i 116., Dbš. Si. pov. I. 97. 
I Dinmilý, dem Zeus lieb. Lpř. 
I Diurda, y, m., os. jm. Mor. Šd. 
! Diuresa, y, f., řec. = vylitčováni moči. 
' Vz Slov. zdrav. 

I Dioretica - léky močepudné. Slov. zdrav. , 
iS. N. 

I Div = poKkd. Tvói iivot jest všem na 
' divy obnažen. Výb. II. 35. — D. = vie 
\ podiveni budicí. Vz Mkl. Etym. 46. K^ div, 
I že . . . ; Toť budou divyl; Mladý div ne- 
' dlouho živ (o ditkáoh příliš časně dospě- 
' lých, rozumných) ; Až div. Dch. Na div nás 
j všech zabučela kravice; Mně byl n* div 
bratr Eliseus; Bylo mi na div, že . . . Kos. 

370* 

Digitized by VjOOQIC 



52 



Dít — DiTBti. 



CoS divn, lipe: Ký dir, jaký div! Brt 
Slýchal-li kto také divy ot hrnfiiře? Výb. 
II. 29. V div se dievky proměnicbn. Dal. 
OvSein bieSe ílověk duchovni v pokrme na 
divy skrovný. Le^. o sv, Prok. V div se 
mnozi vzradovacba. Hr. rak. 41. Div divný, 
riíTÚci. Kat. Vždy divóv hledají a dvornoati. 
Št. Kn. S. 11. — D. = věc túpojatá. Béíf, 
div 8Í noliy nenběži; Hledi, div si oči ne- 
vybledl. Brt. Já <liv již dohlednu v své 
mládi zpět. Eká. 8. 99. Div, že nedetieSe 
Dal. 148. Div po sobě neji. Lpř. Div, že 
neomdlela. Uí. Dvě tak příliiuéj bolesti 
div ež mohla v svém srdci snésti. Hr. rnk. 
81. V div se mnozí vzradovachu. Hr. rnk. 
41. (125.). — D. =« táerak. D. sloje n nás 
zázrak, že pohled (div) na se obraci. SS. I. 
142. Byly by v tom divy. Dch. D. přírodní. 
St£. Zem. 509. Mnoho ta ukáza divóv; To( 
bode veliký div ! ; Mnoho divóv éinieSe. 
Výb. II. 11., 32., Pass. To se vše bez divá 
déje. Alx. V, Proč se jest s oněmi ten div 
stal? St. Kn. i. 31. 

Dlva, y, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119., 
Půh. 1. 195 , D. ol. IV. 74. a j. 

Divaei, Schau-. Ssk. 

Divácký, Zuscbauer-. D. leěeni, dieScbau- 
bfibne. Dcli. 

Diváctvf, n., die Scbaulust. Dch. 

Divadélko, a, n., vz Divadlo. 

Divadelna, y, f. = divadlo. Slov. Ssk. 

Divadeliiirána,deus ex machina.Theater- 
coup, Mz., život, mistr, Dob., kancelář, re- 
pertoir, ředitel, badova, nlice (v Praze), 
stavba, NA. I. 29., kukátko, Mj., čepec, 
personál, rekvisity, kostnm, dekorace, malíř, 
krejči, obecenstvo, cedule, společnost, bouda, 
Schaubude, Us. Pdl., svět, apparaty, dům, 
správa. Osv. I. 149., 151. D. zkoušky a Řf- 
manfiv a Rekův. Vz VlSk. 96. D. hra, vz 
Jg. Slnost. 139. D. vlaky do nového Ná- 
rodního Divadla (k návštěvě Národ. Div.). 
První vlak vypraven byl dne "/ii''^. z Ko- 
lína se 700 účastníky; první z Moravy dne 
V„83. z Brna se 748 osobami; do '% 84. 
byl největší ze Zbraslavě a z jiných měst 
povltavských s více než 1600 účastníků 
(V„83. z Podřípska s 1500 osob); do V,84. 
pHjelo 37 vlaků s 22732 účastníky. Národní 
Listy. D. hry římské a řecké vz Vlik. 491. 
— D. '^jako v divadlech bývá. D. nádhera. 
Dk. Aestb. 319. 

Divadelnice, e, f., eine Tbeaterperson, 
-besucherin. Dch. 

Divadeluický = k divadelníku se vzta- 
kvjid, Tbeaterbesuchcr-, Tbeaterperson-. 

Divadelnictví, n. ^ uméni scénické, die 
Theaterkunstfertigkeit. Dk., Tk. 

Divadelník, a, m., eine Tbeaterperson, 
ein Tbeaterbesuchcr. Dch. 

Divadelnosf, i, f., die Eignung zur Auf- 
íttbrung im Theater. Dk. P. 58. 

Divadlisko, a, n., die Theaterarea. Loos. 

DivadlUič, ě, n. = divadlo. Slov. Ssk., 
Bk. 

Divadlo, divadélko = odiv. Velkolepé 
živlů d. Cizoložníky na osla sázivali a po 
městě k divadlu vodívali a ta byla veliká 
potupa a posměch. Bdž. 188. D. sme uči- 
něni tomuto světu. ZN. D. před lidmi chtěli 



ndélati. Bart — D. •»• obecni hry. Pestré 
d., Varieté-Theater. Dcb. Vliv d-d!a ěes. 
na vývoj dramat, literatury české. V Če- 
ském Obzoru literárním 1868. K. Sabina. 
Dvě doby z dějin čes. divadla v Koledě 
1880. Bily. Kronika divadla v Cechách 
v Almanachu Matice Divadelní. Stankovský. 
Vz Bačk. Písni. I. 176. Cf. Sdl. Hr. IV. 
62. D. =° divadelni dům, das Theater. 
D. dvorui, národní (y Praze, vz Divadelní 
v dodat), operní, letni, zemské, simní, před- 
městské. Os. Pdl. O prvém čes. představeni 
v Německém divadle v Prase r. 1786. Vz 
Bačk. Písm. I. 170. O římských a řeckých 
d. Vz VlSk. 491. 

Divák v Hm. a řec. divadle. Vz Vlik. 
491. 

Diváky, dle Dolany, Diwak, ves a Husto- 
peče (Auspitz); také na Slov. (Diyjáky). 
Koll. II. 462. — D., Wanderdinge, das 
Schauspiel. Slov. Ssk. 

Divakynř, ě, f., die ZosohaneríD. Slov. 

Díváni. Oči střehůc od d. ^t. Kn. i. 48. 
D. = becUivé poeorováni. D. to vétU milost 
vzbudí. St — D., bObere Aoscbanung, Vi- 
sion. Tak to d. mysl a žádost rocněci^e. 
St. 

Divanice, e, f., das Schaustflck. Slov. 
Ssk. 

Divanina, y, f., das ScbanstOck. Slov. 
Ssk. 

Diváreů, rně, divárúa, é, f. =» divadelna. 
Slov. Loos. 

Divatel. Koll. IV. 10. 

Dívati 8«. Vz Gb. Hl. 140., Mkl. Etym. 
46. — abs. Dívejme se (= hleďte), co vSÓíko 
by nechtěl ! Us. Brnt. — se 6ema. Mesáčkn, 
ty si sa nám díval, keď som sa s mú míli 
tak veme objímal. SI. ps. 153. Tomu zléos 
víc se nedívej. Kom. Nechtě se d. torno. 
Žk. 475. Nebndůf se lidé tomu d. Arch. 11. 
5. Já sem se jí díval, jak se mordovali. 

55. P. 149. Žeby člověk chtěl rád mieti 
takové věci, aneb d. se Jim v jiném člo- 
věku. St. Kn. i. 182. Tomu se dívali s po- 
divením Tiemalým. Bart. 260. 9. Cbtie jema 
pomoci a déle se tomu nedívati. Bol. s St 
— se kam (Jak). Bylo se nač d. Dob. 
Upřeně na něco se d. ; D. se někomu do 
tváře. Us. Pdl. Bolným srdcem v minulost 
se divá. Kyt. 1876. 26. Galánečka jeho dive 
(dívá) se na něho. 88. P. 288. Divaj sa vždy 
pozorné na svoje dni posledně. Slov. To. 
Lačnému na jecUci trpko Jest se dlvaf. Ut. 
Tč. D. se na něco jako prase na minet 
(hloupé). U Nov. Bydž. Kšt Oko divá se 
zimničně před sebe. Hrts. Měsíc se díval 
k němu; D. se v dálka; Do okna se staiá 
hruška divá. Vrch. Včil se na mne nedinií 
celéma vrauma (na vdanou). Brt. P. lOo. 
Sivá husa sivá dolů vodu splývá, kdo n- 
lánky nemá, nech sa za ňú (basou) divá. Si- 
P. 875. Bůh se dívá mysli hnutím i tanutio. 
Cr. — odkud. S které se dolů pěkně d-lo. 
Smi. I. 28. Pán se na fiu z okna dívá, on 
si na fin raků kývá. Si. P. 19a — kudy, 
lede. A já sem sa díval z maitale okénkem, 
dyž sa zabijala březovým polénkem. Si. P- 
149. Já sem se na vás pod oknem dival. 

56. P. 243. - éim kam. Nebe dívalo se 



Digitized by 



Google 



Dívati — DítíSotí. 



58 



Uednoneim! hvéxdami «vými do kolny. Šml. 

- 0. «e => diviti ae. Že se já v tom otui 

iréoia divim, ie on to Déiniti ebce. 1554. 

Soodn. kn. opav. 
OiTavosf, i, f., die Schaolust. Čea. nov. 
DiTce, Diwetz, ves a Čeniilova. Sdl. Hr. 

n.227. 
Divía <= dévée Slov. a mor. Vz Děv2e 

> U. Dévocha. V Podlaii dévHea >= oialé 

dérée, i. =^ do$pélí dévie. Brt 
DiTéátečko = dívéátko. 
Divéstin, a, o, dem Madchen gehdrig. 

OKrtv. Te. 
DiTtátko » diviátko. Vz Divda, Divče, 

Hoje. 
Divče =° dieée. NB. Té. 118. V Domail. 

NI, Bfl. Vs D6v6«. 
Wvfeei '^ divH. D. ikola. V Domail. 

Bil. 
Divéenee (diev£ence), pí. = dívky. Slov. 

Mt S. L 19., SI. ps. 55. Zbierajú ořechy 
Mi i oreience, kdoie vás poberie chudobné 
i?; Boie maoj, diovdence, £<> že by z nás 
bob, keby týen pesnidiek na světe nebolo? 

M. Zp. L 80., 62. Cf. Čereěiia. 

^Mvieiuký = divéi. Slov. Ssk. D. učitel, 

C. Ct I. 321., íádra. Sldk. 299., lica. Ppk. 

IL 40. Dťa tehd^jSich zákonov patřila kaž- 

dej umanskej dcére istá čiastka migetku, 
ktorů xvali dtevieiukou Hvrtou (qUHrta puel- 
liu), sta dedictvo po otcovi, táto čiastku 
tU omH mažski Členovia právo peiiiazmi 
o4a«BÍt, v čoiD sa jim patřičná dědička 
MHiela protivit. Podobné bolo i s venom, 
ktoré dostala v pozemkách dcera inej ro- 
diny, ke<f sa vydala (dos nnptiaiis] a věcmi 
w MboQ doneseními (res parafernales). I véno 
nepreilo s ňoa na jej děti, ale muselo po 
amrti naiovej vrátit sa kn tomuže msjetku, 
I ktorébo l>olo vzaté a patričnej vdově 
boly dané saň peniaze. Podobné sa málo 
i I věcmi do manželstva donesenými, ktoré 
BDsely byt tiei peniazmi odměněné. Pbid. 
IV. 542. 

DlTČÍ válka v Cech. Vz Dal. 15.— 29., 
Sbtk. Vykl. 48. D. vék, pubertas. 80. D., 
rógiais; (zhubí je) dětského spulu diev- 
mho, invenem simul et virginem. Ž. wit. 
Anbr. 260. b , Dent. 25. OstavSi v dlevčej 
eekMti. Br. rnk. 193. D. pnpek (Mkají ho- 
dMTi, který rád n děvčat bývá a s nimi 
Mvá). tr Olom. Sd. DivH Hradí/ => plocha 
■MÍ Zlicbovem a Butovicemi ii Prahy. 
Krf., Deh. D. Bóra n Pálavý na Mor. Km. 
D. Škálif = tHeeniny hradu, MSdchenstein 
'Kmatlovskn. Bauer. D. £^o;;y, Dietschkop, 
ves a Jindř. Hradce. Vz Dížkopy, Sdl. Hr. 
IV. 369. — D., n. = divie. To je malé d. 
D Domažlic. Jrsk., Smakal. U Přibislavy. I 
B«lk. - D.. aaniklé mfato. D. ol. VITÍ., 
%.%. I 

Oivčiee, dle Budějovice, Diwschitz, ves i 
• fliaboké. Vs Blk. Kfsk. 351., Sdl. Hr. ; 
a 288. I 

IHvHéka, y, f. =~ máU divče. Št. Kn. S. 65. i 

IMvělB, ai o = diviatin. D. líčko. 8S. P. 
n. Sobota divčína (dievkina) robota. Slov. 
Zétir. 

Wvéina, iivéinka, y, f., vz Divá. Vlč. 1 
«■ T ohni I. 63., Čch. Bs. 10. Ja bídná 



dzivčina. SI. sp. 37. Kolik je UsteČkd v lese 
na dteviiié, tolik nestálosti v každé mái 
dívčině. SS. P. Dívčina tam pleje len, srdečko 
ji bolí. Jir. Anth. III. 208. 

Divélnee, nce, m., das Mfidchenzimmer. 
Ssk. 

Divěinný ^ é^vii, mSdchenhaft. Ssk- 
Trápi ho d. krása. Sb. si. ps. I. 189. 

Divčiuozírný, Jtof^ivoniniit. Lpř. má: 
po pannách pokukiyící, očima bazejicí, 
dévkáh 

Diviiako, a, n. == veliké n. neheské divi* 

Divditi, il, ení = býti divkou, pannou. 
Kr. Sb. — D. = býti dívkou ve slaioi, tlou- 
iiti, als Magd dienen. Mor. Šd. 

Diveéka, y, f. = divka. — D., y, m., os. 
jm. D. Ol. XI 256. 

Divcnii ^ dicči. Osv. V. 640. 

Diveni. Reptáni pokládá za d. Hus 11. 68. 

Dlvenice, e, f., lageoaria, der Flaschen- 
kUrbiB, rostl. D. obecná, 1. vulgaris; lábvo- 
vitá. Vz Ustp. 615., Mllr. 38. 

Divenka. Stoji s mečem v ňádřicb d. 
Koll. 1. 243. 

Divergence, e, f. = rozbíhavost čar 
(které Um více od sebe se vzdaligí, čim 
dále jdou). S. N. 

Diverse, e, f., zlat., ve vojenství °> útok, 
jímž má buď zástup nepřítelem tijnén^ osvo- 
bozen aneb útok nepřátelský odvrácen býti. 
NA. 111. 79. 

Dlvétl, ěl, éní, wild werden. Ssk. 

Diviak, a, m. = divoký kanec. Slov. Němé. 
IV. 419., Pokr. Pot. 11. 136. Vz Divják. — 
D., der Scaunende. Ssk. 

Divíce, e, f. = panna. Pass. mus. 332. — 
D., Diwitz, ves n Ručova; Maidelberg, ves 
u Albrechtic ve Slez. PL., D. ol. I. 991., 
II. 406., III. 522. 

Dividenda mimořádná, co akcie nad 5% 
zaručených vynáji. Skř. Cf. S. N. 

Divin, a, m., Diwja, hospoda u Petrovic. 
— D., místo v Ubřicb. C. Ct. 11. 361 

Divina, v, f. = ves na Slov. Sd. — D., 
y, in.= podwín. Mor. Brt. 

Divinka, y, f., potok na pravém břehu 
Váha. C. Čt. II. 349. 

Divisijni, Divisions-. D. dělostřelectvo, 
trubač. Citk. 

Divisionář, e, m. ==> velitel divise, u uás 
podmariál. S. N. 

DiTiá. Jsi jako sv. O. na jesličkách (o tom, 
kdo se něčemu velmi divi) U Solnice. — 
D., os. jm. Blk. Kfsk. 1297.. S. N., D. ol. 
II. 441., IlI. 355. Cf. Tk. I. 604., VI. 244., 
Tf. H. I. 3. v. 193. — D. = podit^ín, di- 
vous, kdo pro nepatrnou příčinu hned křik 
a hlomoz dělá, der Sonderling. U N. Kdyně. 
Rgl. Mor. Mtl., Sd. 

UiviSek, ika, m. ^dítě nechápající hned, 
ale divící se. V již. Čech. Ndk. 

Dlvi§kový rejnok, roja mirabilis, der 
Augenrocbe. SI. les. 

Divi6oT, a, m. (od Diviie, Pal. Rdb. I. 
133.), Diwischau, městečko u BeneSova; Di- 
wischow, ves u Bystřice v Brněnsku, osada 
u Sušice. — Tk. lU. 421., IV. 115., Tk. Ž. 
102., Sdl. Hr. I. 167., S. S. 

DiTi60Tá, é, f. D. Kateř. Vz Blk. Kfsk. 
1200. 



Digitized by 



Google 



54 



Divišovice — Divudrožstvi. 



Divišovice, dle Budějovice, Diwischowitz, 
vei u Sedlce a u DeSenic. PL. Vz Blk. Kfsk. 
493. 

DívlJíovský. vz Diviioy. D-áti Mpaři. 
Vz o nich v Sbtk. Krát. h. 28. D. Mart. 
Tf. Odp. 266. D. T., 1836. Vz Jg. H. 1. i. 
v. 646. 

Divitelnosf, i, f., die Bewunderlichkeit. 
J. Váňa. 

Diviti se. — ab.4. Divijó se, divijd, nač 
kováři pij<it <t jak pak be nepili, dež lidi 
Sidij6. SS. P. 683. — čemu. Neni se čemu 
d. V., Kn. D. se něčí kráse. Dal. 70., BO. 
Nenie se co d. tomu. St. En. 1 11. Torna se 
d. jecha. AIx. Ji ae tomu velmi divi. Zk. 
175. DivieSe se tomu velmi. Pass. 14. st. 
Viece divie se pěknosti. Has I. 79. Pakli 
se fcto divi tomu. St. Eo. S. 11. (29.). — do 
koho. Divím se do tebe. Pass. mas. 392. — 
z čeiio. Uiviece sě z prodlenie svobody, 
jako reptali sii Hus II. 68. — v íem. D. 
se musím v tej věci, že jste sem s kKkem 
pfiSli. Uo. Brt. 

Divizna, verbascum, das Wolfskraat, die 
Feld-, EOnigskerze, das Kerzenkraut. V UV. 
nepravá glossa. Pa. Koř. div = svítiti se, 
lesknouti se Hz. v List. filolog. VII. 42., 
Mkl. Etym. 46. D. drobnokvětá, v. Schra- 
deri; velikokvětá či obecná, v. tbapsus; 
sapovitá, v. phiomoides; knotovkovitá, v. 
lyobnitis; černá, v. nigram; červíkova, v. 
blattaria, das Goldufigelein. Vz Rstp. 1137. 
Sapé d., phiomis fructicosa, das Filzkraut Vz 
Kstp 1191. D., berba lucernalis vel cauda la> 
pina vel cereus prostollonis vel taxua vel bar- 
bassus. 14. stol. D. obrovská, v. giganteum. 
pij. 61. Cf. Schd. II. 291., FB. 56 , ČI. 83., 
ČI. Ev. 232., Kk. 188.. Rose. 135., Mllr. 110., 
S. N., Slb. Rostl. 352. D. oblaíuje v zemi 
poklad. Sk. Eořen d-ny zahání černé myii. 
Mns. 

Divizňářek, £ka, m., cionus, brouk. D. 
krtičnikov;^, c. scropbulariae; lemovaný, c. 
verbasci; zelenochlupý, c. tbapsus; zahradní, 
c. hortulanus. Kk. Br. 324., Brm. IV. 171. 
až 172. 

Diviznolistý, vz Divizna. 

Divizno vlna, y, f., das Verbascin. Rk. 

Diviznovitý. U. rostliny, revbasceae ; di- 
vizna, marnucba, poluáka, krtičnik, vz Ratp. 
1137., Slb. 352. 

Divižena, y, f. » lesni žena. 

Divják, a, m. ^ divoký kanec, der Wild- 
eber. Vz Diviak. Dch., Šd, 

Divjasel, carlina acaalis, rostl. Bartol. 
G6m. 

Divka. Dívka dospělá slově na Zlínsku 
roba, divka je tam -=^ děvečka služebná. Brt. 
Také na Val., Ostrav. Vek., Tč. Také v St. 
Kn. S. 116., 157. Cf. Divá, Divie. — D., y, 
\o.=~ panic. Čistý dívka. Hr. ruk. PÍ. 428., 
R. 29. íBr. ruk. 173. a j.). Cf. Panuaa: Jo- 
sefu otaána bíeSe, dévka za děvka čistého. 
St. ski. III. 2. a Rod. (III. 80. a. 8. i. zd.) 
— D. = iajka (malá, rychlá loď), zastr. Od- 
jel na dívce do Uber. (Pomateno s čajka >=^ 
čejka, která n lidu slove i dévka, stará 
děvka). Bdi. 

DíTldn, vz Dívčin. 

Divliček, čka, m. = malý divlik. 



Dlvlík. a, m. ^ dáblik. Slov. Ssk. 

Divné. Musilo by to d. státi, es musste 
mit wundorbareD Dingen zugeben; Bude ma 
to d. přicházeti; To mě d. dojalo. Dch. 
I mohl jest sobě rovného syna vSémohú- 
cieho kromě časa z sebe d. poroditi; V té 
jednotf jest d. trojice a jednostaině. St. 
En. ě. 17., 24. 

Divnice, dle Bodčiovice, Divnitz, ves 
a Bojkovic na Mor. PL. 

Divno k víře. Čch. Bs. 23. 

Divnodéj, e, m. = divný dij, wandur- 
bare Begebenheit Trojí o tom d-ji vypra- 
vování. SS. Sk. 109. 

Divnolilučný, vunderbar rauschend. Vký. 

Divnomocný, wanderbar mSchtig. Dk. 

Divnoplod, u, m., die Malakkanass. Šm. 

Divnorei, i, f. = oxymoron. Sš. 1. 106. 

Divnořekosf, i, f. = oxymoron. Je to d. 
nějaká: Hledaje nenalezl a nehledaje nalezl. 
Si. I. 112. 

Divný = podivný, hu podivu, mirabilis, 
admirabilis. Ž. wit 44. 5., 41. 5. a j. To ie 
d. osud, náhoda. Us. Lpř. D. pocit. Us. Pal. 
Div divný, divouci. Km. D. milost boií. 
Výb. II. 27. Byl tak divný jako jelen 
s zlatými roby na mostě pražském. Štr. 
Divné krásy bieie. Alx , 6K. Snad to ně- 
komu bude za divné, jestliže já Št. N. 

180. Když jest tak divné véci a rozličné 
z ničehož stvořil; D. chuf; Neb ani dennice 
ani zvieřennice jsů tak svým blskem divné, 
jakoj* spravedlnost ... Št. Kn. fi. 17., 132., 
186. (7., 34.) — D. = wunderlieh, grillen- 
haft. Je jako z těch divných lidi. U Ulom. 
Sd. 

Divo, a, n., das Ungeheuer. Slov. Ssk. — 
D. = teskno- Ssk. 

Divobujný, wildfippig, wildwuchcmd. 
Dch., Šm. 

Divoce. Rostlina ta u nás d. roste. Us. 
Pdl. 

Divocstvi, n., die Wildheit. 6R. 

Divoč, e, m., das Wiid; wilde Gegend. 
Slov. Ssk. 

Divočák, a, m. = diooiec. Slov. Hol. 75., 
Ssk. 

Divoiek, vz Divočec. 

Divočeni, n., das Wildverden. Ssk. 

DiToči, wild. Ssk. 

Divočíce, e, f., die Wilde. 

Divočina. - D. = maso divoké tviři. Neb 
k dobrému trunku vina náleží ;též d. Db. 
14. — D. ^ divoká kr<yina, eine wilde Ge- 
gend. Kká. Td. 123., Dch., Čechy I. 90. — 
O. = divná, vykřičená vic. Povím vám tu 
dnu. Světz. 1875. — D. ořechová (koře- 
nice), Maser-, Angenflador. Prm. IV. 262. — 
D. To je d. člověk (= divoký), ein Wild- 
ling. Us. Tč., Lai. Brt. D. 206. 
I ĎiTočka, y, f. = ovčí jméno. Val. Brt. — 
I D., wilde Kub. Slov. Ssk. 

Dívočka, y, f. ■= divečka, divka. Slov. 
; Eoll. Zp. I 72. 

Divočný, wttthend. Ssk. 

Divodruh, a, m., der Abenteaerer. Sm., 
Loos. 

{ Divodružný, abenteoerlich. Šm., Loos. 
I Divodrnžstri, n., das Abentener. Šm., 
Loos. 



Digitized by 



Google 



[ 



Dirodvorec — DíTokrásný. 



55 



DiTodTorec, rce, m., der Vfiíáhng. Šm. 

DiTohlasý, áreof^t-^of, nůt viider Stim- 
me Ipf. 

DiTohrAzný, waodergríůslich, monstrOs. 
DtíL, KU. K bI. j. 183. D. moc. Hdk. L. 
kT.9L 

Divobatoý, wildbnosend. Sm. 

DiT*ehTBe, d, 1, die Wilde. ám. 

IMToJeéný, rnuigtosend. D. vichr. Koll. 
1». 

DiTOk. Na mysli d., mentě effremitas. BO. 

Divoko Holub n« d., Taobe i U Wild. 
Deb. 

^ OiTokráaoý. Dcb., 0«t. V. 640. D. oéi, 
Sul., poboH. Kki. 

OiTokiik, n, m., wildes Oeschrei. Trolun 

n. 

DiToky, dle DoUny, Diwok, vetaZJou 
nek. 

IMToký. VI Mkl. Edym. 46. — D. -^ ne- 
bvtiý; pUmý atd. D. koéka, (elis cntnii, 
d«rU«inx, die Wildkatse; kocour, der Banm- 
rat»; holub (slulní), colomba livia, die 
FdMBtsube; kachna, aaas bosobas fera, die 
Groawnte, Stock-, Wildente; prase, aus 
impha, daa Wildachwein; pepř, dapbne 
aMerean, der Kellerbals; lúítan (kofiaký), 
&vilde KasUnie; chmel (planý), wiider 
Bopfen. SI. les. D.konopé, balSan,Slb.436., 
i&, ▼ino, ampelopsia qainqoefulia. Pdl. D. 
let, Treh., kÁmeu (bhdlice křemencová), 
Zpr. arch. VIII. 93., krajina, Lpř. J., Dk., 
taiee, vUei, myilénky. Pdl křik, výkřik, 
poBuůky, smich, Vrcb., Sá., Kká., ryk, Šmb., 
povaha, Sb. F., Utosf, Smi., smésioe. Hrts. 
Biif jako X divokých vajec (jako vyjevený, 
potrhlý). U N. Brodu. Holk. Přeleoela (pře- 
letéla) přes fiA (véi) bnska dzivoká. Sé. P. 
475. D., jak by ho v lese urnst (lai.). Brt. 
V d-kém msnielstvi iiti (na půl kola). Ds. 
Ptf. — UM tem. Na mysli divoký. 01. 3. 
ItáL 11. 4. — D. maso (na ráně), d^bné 
■.: íivé. Brt. S. 3. vyd. 179. — D. chuí = 
ntpHjemná. U Bycbn. — D. fiala, pri fiala, 
m\» eaoina, das Unndsveifcben ; D.' víno 



rM), ampelopsis bederacea, wiider Wein ; 
mák (pktHý), papaver erraticnm, der 
Kktsebmobn. Mllr. 111.; 12., 113.; 76. - 



O. [potlanee) = který neni členem žádného 
klabL-D., 08. jm. Tk. III. 644., IV. 724., 
Tk. Ž. 220. 

DiToletmo, in wildfliegender Weise, im 
vilden Finge. Deh., Sm. 

DivoloTuý, wildjagend. Dob., Sm. 

Divomllstvi, D., wunderbare, wilde (?) 
Uebe. Tj. exc. 

Divoaíilý, wunderlieb. Rk. 

Divemoe, i, 1, die Wnnderkraft Pl. I. 
157. 

DiTomoený. Vlé., Posp. D. voda, léči- 
Toif, Osv. L S81., 280., sila. Kki.Ksl.j 51. 

DhroBadntosť, i, f., die Wildbeit. Sm., 
B«n. 

HtfimMAutf =^ ukrutný, wild, grausam. 
B«n. 

Divoobrazný, grotesk. Ni., Posp. 

Divooiko, a, n. D. průhledné-, tbaumops 
pcUacida. Brm. IV. 2. 38. 

Mvoplod, u, m., semecarpos, derOinten- 
wm, rostl D. dloubolistý, s. loogifolium; 



éirollslý, 8. latifolium. Vz Rstp. 930., Kk. 
238. 

Divoplodný, wunderwirkend. D. bylina. 
Vos. I. 23. 

Divopustý, wOst, wiIdSd. Dob., Kki. 
R si. j. 69. — D. bodec. Msn Or. 151. 

Divoree, rce, m. = uUintk, planý pattr- 
Mk, dancus, die Bftrwun, wilde Pastinake. 
Bern. 

Divorodný, lanberisch. Sm. 

Divpr&zný, wild zerstrent, wild gemengt. 
Dch., Sm. 

Divoryli, u, m., der Goldfiscb. Sm. 

Divosfla, y, -f. •^ diwtvomá lUa. St. 
Mr. 27. 

Divoskřekotný, wildknarrend. D. rána. 
M:in. Or. 90. 

Divosmilý, wundenbar dreist, keck. Kv. 
1881. D. slova. Cch. Meh. 76. 

Divostvor, n, m., das Wunderding. Ssk. 

Divostvorný = podivný, wuDderlicb. Na 
Ostrav. Té. 

DiTOSt Koll. I. 360. 

Divod, e, m. =» divoch. 

DivoSkiebný, wildlachend. D. tvář dae- 
monuva. Čch. Bs 30. 

DivoSský ^ divochu pHslušM. D. iivot, 
Pai., stav. Jir. Antb. III. 80. 

Divota, y, f. = divná věc. Slov. Sd. — 
D., y, m. =• divoký, divoch. Tento podsebný 
(vů!) Die d. Phid. VL 1. 

Divotváraý, wunderlicbgestaltet D. po- 
suvy. Cch. Bs. 42., Osv. V. 766. 

DiTotToree. Dlouhov. Zdor. 133., Koll. 
I. 134., IV. 46., 161. Bůh je starý d. Bi. 
exc. 

DivotTořeni, n., das Scbaffen der Wun- 
der. Si. .1. 191. D. apoitolův. Ib. J. 146. 

DiTotTorkyaé, é, f. — divotvorka. Ok. 
Ae^th. 90., Koll. IV. 256. 

Divotvomik, a, m. •• divotvoree. Ziak. 

Divotvorný. D. studně. Koll. 1. 84. 

Divotvůrce, e, m. =— divotvorce. Pdl. 

DlvotvArkyní, ě, f. » divutvorka. 

DíTOukrutnosf, i, f., die Wildheit, Grau- 
samkeit. Sm. 

Divoakrutný, wild, grausam. Sm. 

Divovrat, u, m., ve lys., das Thaumatrup. 
Ni.. Schd. 1. 132., S. N. 

DiTOzboži, n., die Wildwaare. 

Divoienka, y, f. = divá itna. Aby vás 
d. neulektals. Ebr. 

Divožáraý, wildbrennend. D. nenávist. 
Msn. Or. 87. 

Divský (dievský), miidchenbaft. Ssk. D. 
dřevo = lýskovec vlci, dapbne meserenm. 
Slov. Rr. Sb. 

DiTůček, čka, m. ■> divoiek. Rk. — D., 
08. jm. Pal. Dój. lil. 1.^173., 361., Tk. IV. 
724., V. 45., 2;i2., Tk. Ž. 220. 

Divubodný, wunderbar. D. lázrak. Vrch. 

Divuchtivosf, i, f., die Wundersucht. 
8. N. L 26. 

Divuehtivý, wandersfichtig. 

DivqJeiDny, wunderaart. D. pl«(. Cch. 
Dg. 

DiTukrásné, wunderschOn. Čch. Bs. 73. 

Divukrásný, wunderschOn. D. piseů.Urb., 
zjev, Čch. Meh. 103., květ, sen. Cch. Bs. 
10, 61. (134., 143.). 



Digitized by 



Google 



56 



Divakratnosf — Ittacfaniti. 



INTukrntnosf, i, f. = ukriUnoit. Slov. 
Bern. 

Dtvakrutný = uirMtfiý. Slov. Bern. 

DiTuněiný, wuiiderzart. D. vdék. Ccb. 
Mcb. 104. 

DivoplnÝ, wnnderToll. Hdk. Oétské víry 
dnó řU. Čob. Bg. 59. 

DiTŮr, a, m. °= človik divoký, der Wiid- 
ftnat;. Mor. Brt., Vek. 

DiTusmélý, wanderdreiss. D. odvážnoBt. 
Kutn. 

Divy, pl., m. = diváni, divadlo. Poslat 
někoho na d. = na odiv. Val. Brt. D. 206. 

Divý, Ví Mkl. Etym. 46. — D. = divoký. D. 
lomoz, žár vááné, hněv, rej citů, boj, váSeň, 
Vrch., ěardag, Hdk., shon, hlak. Ds. Pdl. 
Neběž jako divý, ostýchej se lidi. Bž. exc. 
— D. muž. Vz Mus. 18S5. 47., Sbtk. Rostl. 
23. D. íeny. Vz Mus. 1853. 469., Sbtk. liosti. 
21., 177., 258., 291., 295. — D. maso, áp. 
m. : živé. Ví Divoký. — D. jedenie, jidla = 
divoká t. j. masa z divoké zvéH. Rkk. 76. 
(Prk.). — D. = prudký, silný. D. toaba, 
Vrch., záchvat, Osv. I. 378., vztek, Kká., 
útěk, Šmb., sráz. Kká. E si. j. 55. — D. ^ 
neobyčejný. Skal divé spousty, d. směs, ne- 
lad skal, zmatek. Vrch. 

Div'ž = áiwi. Bž. 35. 

Diz&a, i. f., Braeur-, KShldOse. Slov. Ssk. 

1. Diž. Kdo k poli příhliži, mátakévdiži. 
Pk. 

Diža =: tlustá iena. Brt 
Dižčerpy (Jiitěrpy), ves v Litoméř. Blk. 
Kfsk. 506. 

2. Diže. na Mor. hrotek. Brt Strsl. déža. 
Vz Mkl. Etym. 45. Kráva jí díikn vykopla. 
Us. Mezmoha krávy, tedy dižkon o zem. 
Lpf. Mám peňázi dježku, sú do země za- 
kopané, nevim v kterém brježkn. 61Č. II. 
158. 

Dižečka, vz Diž. 

Diíenka, y, f., vz Výtrusnioe. 

Dižiee, e, f. » mka. Slov. Ssk. 

Diiiéka, vz Diž. 

Diika. vz Diž MV. 

Dižkopy (Dívčí Kopy), ves v Táborská. 
Va. Blk. Kfsk. 850. 

DJ. Vz Ob. Hl. 105 , Dja. List filolog. 
X. 464. 

DJa měni se ve strsl. v žda. Vz Mkl. aL. 
216. A jak jinak? Vz ib. 222. V éest v *. 
VzDj. 

Djakovo "^ Diakovár. 

Diamant, a, m. = diamant. Slov. Koti. 
I. 2&. 
' nktk. = deka. Sd. 

Dkg. = dekagramm. 

Dkm. •= dekametr. 

-dko. Cf. také: Brs. 2. vyd. 101. 

1. Dl. Z dl vysouvá se d: stré. klal m. kladl 
(Šf. Po6. 24.) ; nevyhnutelný, viditelný, smr- 
telný atd. Vz Gb. Bl. 165. — D se při- 
souvá: kadilo — kadidlo, dívalo — divadlo, 
šilo - iidlo atd. Vz vice v 6b. Hl. 121., I 
Vm. Mkl. Ul. 26. I 

2. Dl. = decilitr (skrácenina). 

Dia předložka z akkus. = pro. Dyt to d. 
vás!; Juraíd. Ondrafia ptiSel preč; Sel tam i 
dla tebo — proto. LaS. Brt D. 189. Také 
ve Slez. Tč., Šd. Matka jeho jemu l^je a I 



tacik mo néda, žeob ja je d. nebo dsévaeha 
obadobna; Pna Ježiá je na nebe, ma bo- 
hactvo dla mě. SS. P 388. — D = <Ue. Slov. 
Bern. — O. '^ deska smiu a p., duha, du- 
žina, douika, die Danbe. V Ronova. BgL — ' 
Dl'a =• dílka. Na dli trest érnú položieho. 
Dle Kř. od nom. dPa pl^hl. dle. Cf. Dli. 

Dlab depovní, das Zapféuloch, cevai, 
Spindelloch, na rameno, das ArmlocL. Šp. 

Dlsba, vz Dlab. 

Dlabaé. — Bokumir Jan D., dějepisec, 
1758.— 1820. Vz Bafik. Pism. I. 33., 174., 
203., 204., Tf. H. I. 2. v. 95., Jg. H. 1. 2. v. 
5i6.,Šb.Děi.ř.2. v. 235., 8. N. — D. Jos.. 
prof., t 1826. Vz Jg. H. I. 2. vyd. 546. 

Dlabadlo <— ostré železo, kterým dHvi 
n. kámen dlabeme, das Stemmeisen (dláto). 
Eram. Slov. 

Dlabák, u, m. ^ dlabadlo. — D. =« dře- 
vák, dřevený střevíc U J. Brad Mtí. Va 
Dlabanec. — D., a, m. = který vidy. v hlavě 
dlabe, der l>edant. Na Ostrav. Tě. 

Dlabal, vz Dlabač. 

Dlabanee, noe, m. =• dřevák, jest cele 
z dřeva dlabaný střevíc. Lg. Vz Dřeváic, 
Dřevěnek, Trepek. 

Dlabanka, y^ f. ^ dlabanec. Vlik. 185. 

Dlabaný; -án, a, o, gehShlt Lpř. 

Dlabati. — co, kůra, die Rinde scbiileD, 
81. les., dřevo. BO. — D 'ujisti. Ten dlabe! 
U EoSio. Brnt — D. = ubírati se. Sotva 
bylo ráno, byla lísková v hrsti a já dlabal 
k Břežnici. O Břežnice. Cf. Cachati. M$. 

Dlabávatl, vz Dlabati. 

Dlábeo. n. =~ dWo. Slov. Rr, Sb. 

Dláb«£ek, vz Dlab. 

Dlabtna, y, f. ^ dlab. Ssk. 

Dlabinka, vz Dlab. 

Dlábiti, drfioken. Mkl. Etym. 47. — na 
koho => naléhati na/H, in Jem. dringen. 
U Olom. Sd. Na Val. a Slov. — jJirtit*, Má- 
viti. Brt. D. 66. 

Dlabka^xUapJfca. Slov. Ssk. 

Dlabko, a, n. = dlabadlo. Slov. Ssk. 

Dlabožditi, il, én, 6ni =dlábtíi, wArgan, 
drticken, prfigeln. Na Ostrav. Té. 

Dlabáeni, n. Dním zvieřetclm a sypéoim 
hadovým smutně třasůce sě hynieohu (tran- 
situ animalinm). BO. 

Dlaha, die Schiene, Eisenbahnschiene. 
Víř. Z. I. 33., Mkl. Etym. 47. — D. - deska, 
die Eompresse. D. z dalga, kořen by mohl 
býti dl'bg, ďBÍg tegere pokryti. Mz. v Liat. 
filolog, vil. 43. D. na holeň, na ru^i kloub, 
rozevlraci. Us. Vz Slov. zdrav., Cs. Ik. IX. 
349. D. drátěná, dřevěná do sádrových ob- 
vazů, ramenni, rozpoltěná Gloocbova; d. k ob- 
vazkům a nloženi končetin, d. k zavéieni 
končetin Volkmanaova. Wld., S. N. 

Dlachman, a, m. = otrapa. Val. Vok. 

Diachmati = dlábiH, mačkati. — co, 
koho: psa, obili. Vx Udlacbmaný. Mor. Sd., 
Brt D. 206. 

Dlachnil, a, m. •^^ kdo nepořádné ji, něco 
kasl. Vz Dlachniti. U Kr. Hrad. Kit. 

Dlachnitl, il, én, ění =• katiti, verderben. 
— co: ovoce =^ nakousnouti a zahoditi. 
U Kr. Hrad. Kit — D. == nemotorné mlu- 
viti, ivástati. U Ronova Rgl. — se ▼ bam 
^ korejniti se, dloubati se. O. ae v jidle. 



Digitized by 



Google 



Dlaehitití — Dláidini. 



57 



U Kr. Hnd. K«. - D. « mailUUi. Koika 

i. N« HMé. Bkf . 
DUk, B, m. o° větev, konár. Us. u Blatné, 

o Stnk. Bjik. 
IMko^ww,*, m., aphrodito, Raahbnokel. 
Dlikokrét, n, m., laobmantbea, die Woll- 

bMdw. D. barriřský, t. tíDCtorík, rostl. Vz 

Rttp. 1549. 
Dlakonobý. D. tetfev, tetno kgopos, 

dai Monuthuhn. SI. les. 
Olakoi, e, m. ~- ondatra, ib«r úbetU- 

M. Brm. I. 392. 
Dlakavatka, 7, t, aeroia, daa Taueod- 

bm. Sat. 
Dlakoznbee, bee, n. D-bd, dinoiberída, 

M Bnohokopytnlci velikosti bIodů. Vz Frč. 
375. D. olbNmaký, dÍDOtheriam giganteam. 
Ib. S76. 

Dlakýi, e,m., tríxia,TrixiB, rostl. D.bra- 
•UikÝ, t brasiliensia. Vz Rstp. M3. 

Diafc. HV., Mkl. Etym. 47. D. £tyry prsty 
I m. Cor. jar. IV. 3. K. XXXIX. Nemám 
poli asi sa (s) dlafi. Ds. Dbv. Nemá ani co 
by B3 d. poloiil, ani co obniSi d., ani co 
bj M na d. veSlo. Us. Hnik. To prase bylo 
mttím na dlaň (mělo ua d. Ipeka). V Kanv. 
Iik. Na bélaso kvitne lan (len), daj mi 
<&TČt tvoja dlaň. SI. spv. 190. Okolo Ho- 
déu ehodnijek jako d. A kdo bo naSlapal? 
SpeĚek ehodk tam^^Si. P. 129. Lidé holteb 
dhsi (femeslnici). Cch. L. k. 23. DMve mi 
Tiny na dlani Tvrostou, než se to stane 
(aikdy). Ht«. I. Bylo vidéti městečko jako 
n dUoi (dobře, patrně). Us. Je-11 bořejii 
ptííoi ěára na dlani delší než prostředni, 
takoTÝ ďoTěk brzy umře. Has. 

Dlaaiikm y, f. =~ malá dlaH. Ssk. 

Dlaaisko, a, n. =- veliká n. nebeská dlaň. 
Ssk. 

DUnistý => HatUtý. Ssk. 

Dlulti, il, ěn, éni — mit der Handfiliohe 
Mssea. Loos. 

DUnitodéleaý, handtbeilig. SI. les., Est. 
VSI. 

DUaltodilBý, handtbeUicr. S. N. III. 718. 

DUaltoklaný, palmatifioiu, bandspaltig. 
Btt.407. 

OlaaitoUUoiDý, palmatilobatos, palmati- 
lobu, handlBrmig gelappt. Rst. 407. 

Dlanitoseéný, handschnittig. SI. les., Bat. 

Dlaaltožilaý, handnervig, palminervins. 
D. Ggt=- lopato vitý, joboi žebra ze spodiny 
^ele jeho Jako paprsky se rozcbázeji a 
infiřaji, při černi Čepel může býti cela nebo 
totdélena. Bat. 407. 

Dhmltý, vz Dlafia^, handibrmig. Vz ČI. 
Kv. XIX. D. = všeobecný výraz pro díly 
nndélené tak. Že jejich cipy či laloky jako 
ptíty na mce roztaženy jsou n. př. listy ja- 
vora mléčnatého. Rst. 407. 

Dlaftkft, y, f. ■= dianiika. Bern. 

Olauii. HaiadflSebe-, von einer Handbreite. 
Lpř. SI. IL 58. Cbmat v poloze d., der 
"nmgriff: Čsk. 

IHapavý, pfotig. Slov. Ssk. 

Otopčitf =.dlapiH. 

IHapka, v, t, v* Dlapa. KM. I. 26. 

map*Usko, a, n. = M ee»to, bahnitá 
■!*«. Val. Btt 



DIm, a, m., os. Jm. 1557. 

1. Dlasek, sku, m. •>• luska. Há břicho 
jako dlažka (hubený, je bladov). U Jižné. 
Vrů. Vz Lask. — D. =-> teeftor Mv. Vz Pachr. 

2. DtMek, ska, m., vz Dlask. 

Blask, strul. dlaaki. Vz Mkl. Etym. 47. 
D. obecný, loxia ooccothraastes, fringilla 
coccotbranstes, der Kirsehfink. Kernbeisser, 
Klepper. SI. les. D. růžobrudý, hedymeles 
lodovielanus, der Krensscbnabél. Brm. Cf. 
Schd. II. 445., S. N. - D., os. jm. Tf. Odp. 
52.. 390. 

ĎUsková, samota a Milina. 

DlMky ^ kačkjf, mističky (plochým ka- 
menem na vodě). Ve Mistička. 

DlaMka, y, f. ^ dloMk, mladá luska. 
V Bobnslavsku. Neor. 

Dlašek, vz Dlasek, 1. 

mataK — dUtviti. Slov. Ssk. 

maMok, Ukn, m. — dlask. Slov. Ssk. 

Dlitee, vz Dláto. 

Dlat«llak« - itatoHsko. Rk. 

DIAtko, vx Dláto. 

Dlita m.: dlabto (dlabati). Mkl. aL. 233. 
Cf. Mz. v List filol. VII. 44., MU. Etym. 
40. D. oa kov a na dřevo; d. ploché (rovné, 
ťlach-), krizové, Kreaz-, okrouhlé, balbrun- 
der M., měsíčkové (kruhové, Halbmond-); 
d. na kámen, Stein-, čepelové (menši dlouhé 
k dělání otvorů dlouhých a úzkých), korá- 
nové, Kron- (k děláni otvorů do tvrdých 
kamenů); d. na dřevo: ploché, Stecbbentel, 
obyčejné, Stemmeiaen, pěstní či pěstnih, 
Balleisen. Včř. Z. I. 29. D. zámečnické, 
ruční, špičaté, ntínkové, Schrotmeisel, sou- 
stružnické, Dreb-, Pdl. ; d. s násadou, krátké 
dřevěnkářské. Us. Bauer. D. prohloubené 
(oční). Wld. — Vz Bjfdlo. 

DlatolUtě. é, n. « dlatolisko. Ssk. 

Dlátovati, ne: dUtovati. 

Dlátovka, y, f. = sekera bet topinka, 
die Stiebaxt. Sp. 

Dlátový nebozez. NA. IV. 129. 

Dlatriiee, e, f., der Gmndmeissel. Slov. 
Ssk. 

Dlatrlik, a, m. = dlatriiee. Slov. Ssk. 

Dlavlmoíka, y, f., der yiiegenschnapper, 
pták. Slez. Tč. 

Dlažař, e, m. = dlaidió. Hor. Šd. Dlažár. 
Slov. Bern. 

Dlažba cementová (vz S. N. X. 165.), 
asfaltová, dřevěná, železná, kaučuková nebo 
guttaperčová, S. N. X. 165., kostková, plo- 
tnová, talondová, chodníková (chodniků), 
betonová, Zpr. arch., studená (která teplota 
z hromádky sladu rychle odvádí), palčivá 
(která působí značnější odpařováni vody a 
tim osýchání sladu). Zpr. arch. VU. 57. Dlažbu 
ulice opraviti, udržovati. Dch. Darmo nový 
květnou máj stele dlažbu noboom. Koll. I. 
370. Zde mě piohá d. (zde se mi nelibí). 
U Jižné. Vrů. — Tk. II. 533., S. N. D. římská 
a řecká. Vlšk. 491. 

Dlalbák, n, m. =• kámen na dlaibu jme- 
novitě čtverhranný. Us. Hk. 

Dlaibář, e, m., der ťflisterer. Ssk. 

Dlážděuf. O městě bez d. říkají: Tam 
busy vyšlapaly d. Sbtk. Krát. b. 295. Tam 
je d. jakoby byl čert svou matku po něm 
vozil. Ib. 39. — Cl. Tk. IV. 63., 167. 



Digitized by 



Google 



58 



Dláždě nice — Dlho. 



Dlážděuice, e, f. «> kláda tiaaná do 
Mévní podlahy. V Cfarud. Brv. 

Dláždéný ; -Ai, a, o, gepflaatert D. cesta, 
ulice (Tk. 11. 251., 347.), ohodoik. Us. Dcb., 
Sk. Na dnem. Tk. II. 533. 

Dlaždice, e, i. » dlaiiee. Zpr. arch. Vlil. 
23. 

Dlaždičky, tz Dlaždičský. 

Dlaždletvi - dlaidičaM. 

Dlaždič dláždi alice a náměstí kamenem. 
Sb. uí. 

Dlaždiíka, vz Dlažice. Dybych věděl, 
že má badeé, dal bych tobě stezka dláždit, 
kady pudeS, stezka diáždiť d-kama, kady 

Sadei, má Aničko, nožiěkama. SS. P. 633. — 
K => iena dloHioea. 

DlaždlčkOTý. D. poblanka, das Pflaster- 
epitbel. Sv. 75. 

Dlaždlčský, dMtUeký, Pflasterer.. D-é 
kladivo, mistr, tlakadlo, der StAssel. Zpr. 
arch., Pdl. 

Dlaždiéství, n., das Pflastererhandwerk. 
Us. 

Dlážditi s dlažití, <i jest přisato. 6b. Hl. 
120. Vz Dlaždička. 

Dtaždivo, a, n., das Pflastennaterial. Rk. 

Dlážďka, y, f. °= dláika. Ssk. 

Dlaždov, a, m., Glasan, ves u Plané; 
Olosau, ves u Klatov. PL. Cf. Blk. Kfsk. 
272., 445. 

Dlažebné, ébo, n., der Pflasterlobn; die 
PflMsterstener. 

Dlažební kámen {dlaibák, dlaiicf, dla- 
iiéka). 

Dlažec, ice, m. — dlaiař. Slov. Bern. 

Dlažeb, žně, f. = dlaiba. Slov. Ssk. 

Dlažené, ébo, n. — dlaženi. 

Dlaženi, n. <=== dlóldinL Místo d. piskem 
chalupy nanesené máji. Ler. — Na d. Tk. 
11. 533. Z Dlaženi (blaženého) Benei a i. 
Tk. V. 238. 

Dlažený, vz Blážditi. PadSe niei na d. 
kamenie poklonichu se. Bj. 

Dlažice, vz KP. IV. 360. D. Kmské a 
řecké. Vz Vlšk. 99. 

Dlažický, Pflaaterer-. ám. 

Dlažič, c, m. Tk. II. 379., 382., Bern. 

Dlažitka, y, f., vz Dlažice. — D., die 
Parqnette. Slov. Ssk. 

Dlažižkář, e, m. = kdo délá éUažičky, 
Pflasterziegelbrenner, Vlik. 274.; der Par- 
qnettenmacher. Ssk. 

Dlažidlo, a, n., das Pflasterzeng. Ssk. 

Dlažlm, ě, f., Dlasobin, Ploscha, ves n 
Postoloprt. 

Diažina, y, f. =° dlaibina. Ssk. 

Dlažinář.e, m.,derParqaettenmacher. Kk. 

Dlažiti (ne: dlážiti), vz Dlážditi, Hkl. 
Etym. 47. Dybych ja byl věděl, že ty bodeS 
moja, Sibenko, byl bych tě dal dfažit od 
vrcha ež do doa. Od spodko tolary, od 
vrchd dukáty atd. SS. P. 150. 

Dlážka. SI. ps. 6. 204., Hkl. Etym. 47. 
D. <= deitéuá podlaha (— prkenná). Vz Po- 
dlaha, Tla. Mor. Brt, Sd., Kd. —D. — dla- 
Oce, die Pflaaterpiatte. D. hliněná, Dcb., 
žulová. Zpr. arch. IX. 37. — D. == dlaimi. 

Dlažkovice, dle Budějovice, Dlascbko- 
witz, ves a Třebenic. Vz Blk. Kfsk. CXLVllL, 
S. N. 



DližkOTý. D. cihla » na dUUtu, na dla- 
ieni. SI. let IV. 156. 

Dlážn£, pl., f. •= nápraH. Hz. v List. 
filol. VII. 43. 

DlažOT, a, m., Glosan » Dlažďov. 

Dlažů Václ. Vs Blk. Kfsk. 585. 

Dlbaé, e, m. == dUtbač. 

Dlbati =-> dlabati. Slov. Ssk. 

Dlblna, y, f. = dlabina. Loos. 

Dlbnatý, dWný == dlabnatý. Loos. 

Dlbnú< = drbniU. Houehnouti, stossen. — 
koho éfm kam : lakfom do boka. Lipa 1. 6. 

DIbsti, strb. dl-Bbsti, dlib^, sonlpere; inft. 
slov. dPbsC; dibea. Gf. Dlabati. Vt Lúty 
filolog. 1883. 121. (6b.). 

Dle — vedli, prope. (ad 1.) Dle 'ho » něho. 
Bž. 45. — D. ^ podk, secundnm (ad 2.). 
Cf. Prk. v Osv. 1886. 571., Hz. v List filol. 
Vil. 45. THda dle veka, die Altersklasse, 
dle množství (kvantitativně), dle míry (po> 
měrný, verháltnissmássig). SI. les. Abyste 
rukojmě navrátili die úmluv mezi námi. AŤeh. 
L 879. (1442.). Věřime vám, dle těch úmlov 
i miru obecného, že rakojmě propustíte. 1441. 
Arch. 1. 374. Ale die svých dobrých skutků 
ieho právej ruky dojdu. Kat 2033. Dle mi- 
lého, dle jiných naději, dle ustaviéností. Kat. 
2305., 2326., 2344. — ad 3. D. = pro, «a 
pHčinou. A chci tebe-dle tělo i sbožie vá- 
žiti. Výb. 1. 814. A kakžkoli nelzej' úplné 
vypraviti té radosti, viak znamenaj Boba-dle 
každý z vás. Št Převeliké nevěry-dle. Vfh. 
II. 3. Podlé Boha, aniž mrzkého ziskadle. 
ZN. RozenÍH-dlě, sebe-dlě, deeře-dlě. Jir. 
Anth. I. 3. v. XXXIV., Bž. 218. Dle toho 
(ideo) zpytovala jest duSe má. 2. wit 118. 
I'i9. Ano mnohé věci dobré marné chvály 
dle dělá. Chě. P. 192. a. Dle vdovské od- 
platy. Št Kn. S. 94. Čini-ii spravedlnoeti 
dlě, děii, hněvivý jest; činí li kto co po- 
kory-díě, ději, pokrytec jest Anth. Jir. 1. 
90. (Výb. I. 342 , 343.). - Potn. 1. Přičinné 
dle ze spisovné řeči vymizelo. — J\>«i*. i. 
Dle řidi gt a přece čte se : co — dle. Výb. 
I. 343. — Posn. 3. Věty pod 2. Co pán dle 
osoby . . . Břez. Ziskn dle vSady lécú. Alx. 
(Výb. I. 156. 15.) patři pod 3. — Ct. Mte. 
1879. 151.— 154., ^de Bdi. proti Vaikovi 
význam dle -^jpodlé, secundum dokládá. 

Dleni pře. St. Kn. S. 149. Nečiň d. Smil 
v. 84. D. jest Škodlivé. CJB. 295. 

Dlesko, a, n., něm. Tlesko, ves n Jecbnie. 

Dleti, vz bliti. Bern. 

Dletkáma, y, f., die Hobeleisenwerkstatt. 
Šm. 

Dletko, a, n. = ždUko do hobUku, daa 
Hobeleisen. Sm. 

Dlh, n, m. -= dluh. Slov. V MV. nepravá 
glossa. Pa. 

Dlháb — tttouháú. Slov. Ssk. 

Dlhanec ^ dlouhanee. Slov. Ssk. 

Dlha&ský °- dlouhánský. Ssk. 

Dlhár, a, m., der Schnldenmaoher. Slov. 
Loos. 

Dlhatý =• dknAý. Slov. Loos. 

Dlhavoflt, i, f., die Lftuglicbkeit; Lang- 
samkeit. Slov. Loos. 

Dlhavý °- dlouhavý. Slov. Ssk. 
I Dlbo "= dlouho. Slov. 



Digitized by 



Google 



Dlhoiiiný dlo. 



59 



Dlhoéizný -= vtími dlouhý. 8luv. D. řeé, 
PUd. I. I. &, nisyp. Lipa I. 961. 

Dlhokosf, i, L => diUta. Slov. Bern. 

Dlhoký = dhHhý, ISnglioh. Slov. Prah 
■íle iiroký a d. mile. Hdk. 119. Na dibokej 
itopce koranka ae kmitá. Vaj. Tat. m. 47., 
Ml S. i. 59. 

Dlbesf. i, f. -= ábmhott. Slov. Bern. 

OlhoTati '- áhthovttti. Slor. Sak. 

DIhnéi«ký = hodně dlouhý. A tá dolina 
d-U dlhá bols. Dbá. SI. pov. 1. 468. 

DlhnU, y, t, dle Baamwanse. Slov. Sak., 
Looi. 

DUiý » dkMký. 8Iot. Sak., Mkl. Etym. 
la 

DU > déUu. Prk. Na dli (Bkk. 48.) ry- 
tíiái Jir. Antb. L 8. vyd. XXXIV. — na 
pšaku. Cf. DUtM. doleji Dia, Tla, Dlo, 
Podlaha (konec). Zřev Tiady dli i na překy. 
Alx. V. v. 689 (HP. 17.). V 2. ř. člinka za 
Bkk. pHdej : 48. 

DiUtko >* dláto. Slov. Sak. 

Dlidleaa, y, f., liobotné jm. kachni. Mor. 
Brt. 

DUdll, dlidU/ Voláni na kaclmy. Vz 
Kackna. Brt., Eíi. 

OUdliaka, y, fl = dUdiena. KU. 

Diidluika, y, f. ■» dUdlena. BrL 

DUJSD, a, n. Poaledni trnňk ve jméno 
i'. Jaaa Ď-na připijeli (staří Cechové) Hua. 
188127. 

Olina. — D. '—poledník, meridian. Kodym. 
— D. snad také » delina, ponévadi se na 
Ottnv. m. vydleti také vydliti Hki <-= d«- 
Kdob pokryti- Na dli mohíu by potom zna- 
■aenati: na dlinu >« na podlaha, na zem. 
Té. 

1. Dliti == meíkaíi. Cf. Ha. v List. filol. 
m. 46., MU. Etym. 55. - kde (Jak kdy): 
v obejmati. Kki. K si. j. 135. On rekovné 
dU v tele té hrstky. Ib. 154. Dokud dlel 
■ezi nimi tak přítulné. Oiv. I. 57. Ha 
boriinich dleli v noci mniSi. Vrch., Hdk. 

2. Dliti => prodUvati, protahovati. — čím 
ak). Dlil svým pokánim den ode dne. 
L ZIého's ůmyllu, ie tiem dlig. Hr. rak. 

389. Tu oni mi timi tak dlili, ie časové 
odonll; A tim mi se to dli. PAh. II. 390., 
m Teskní, ie se tak dli témi penézi. 14»6. 
Xiint — 8 Intt Jenž iivé své eitl rány a 
léfiti dli. Koll. I. 376. — Jak dlonho. To 
M dlilu do syn;i božího umuéení. Pass. 14. 
(toL Mas. im2. 519. 

Dlo, a, n. = délka. Ssk. 

•dlo Vz Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. fllr 
>hv. Phflol. (J»KÍč) II., D (i dod ). — PH- 
pou -dlo znaii éasto i nouioa ai^entis, na- 
iátht, aiie6o ěejidt atpoá sepHhanou uHvá: 
ntidlo, slombidlo, motovidlo, zundidlo, kňou- 
ndlo, strojidlo, tintidlo, letadlo (letoun, pták), 
tňitidlo, brnéidlo, becidlo, vréidlo, fuéidlo 
(faéik), zlobidlo (kdo zlobi), buKdlo (buřié), 
Hwhtkdlo (tlačhaba), panidlo, činidlo, caři- 
dlo, Bl v Km. 1881. 39. (vz tam více při- 
Uadfi), Prk. Přisp. 22., domrzadlo (kdo do- 
mni, doiiri), čo«idlo (zamlklá, neddvéHvá 
ienski). Btt. D. 142. Tato subst. rovnají se 
nbstantivnimn participiu perit. act. : vrtil, 
fofil, třeitil atd. anebo substantiv Am ntvo- 
fnfa příponou -td: bnřidlo — bořitel, mu- 



I čidlo — mnéitel. Bž. ib. — Jiná sabat, touto 
i připoDou tvořená označuji předmét, se kterým 
I se déje, co kmen infinitivni znamená: j{(ilo 
I (co se ji), prádlo, žridlo, bradlo (zač se berel, 
madlo (zac se jímá). Bž. ib. — Jména pod- 
statnápHponou -dlo tt^ořená ěkraet^í $ pra- 
vidla dlouhou kmenovou samohlásku: lákati 

— lákadlo, napájeti— napajedlo, prostěradlu, 
sténidlo lépe nei stinidlo, iidlo, zapinadlo, 
biti — bidlo, býti - bydlo, umyvadlo, stru- 
hadlo, kruiidlo, stupadlo; ale i: prádlo, 
íidlo, křídlo, mýdlo. Brs. 2. vyd. 225. — 
Jiného minéni jest Bž., jenž píie : Podstatných 
jmen utvořeno ode kmenAv infinitivnicb při- 
ponoa -dlo jest asi 420. Kmeny infinitivni, 
od nichž jsou utvořena, děli se dle tříd slo- 
vesných takto: do I. třidy jich nileii 18 
bydlo, obydlo, bidlo, čidlo, přikrydlo, ple- 
jidlo, sidlo a osidlo, iidlo. rydlo, po-vi-dla, 
třidlo (nástroj na tření), žídlo (život, pokrm); 
do druhé: v-(oBtydlo): do III. 13: brčadlo, 
bručadlo, břenčadlo, drnfiídlo, fučidlo, hle- 
dldlo, zpodřepadlo, držadlo, stojadlo, veče- 
řadlo, voiiadlo, ozředlo, vrtidlo; ve tř. IV. 
jest jich 127, v V. 229, v VI. 14. Ostatních 
nelse vřaditi do třid slovesných. Ve tř. IV. 
jest sem bledicich kmenAv infinitivnicb se 
samohláskou přirozeně krátkou 101, ostatni 
Jg. piie takto a : ohranidlo. Krok, cbvalidlo. 
Kun., Krab., palidlo, Us., trapidlo, Br., va- 
bidlo, L., vratidlo, Br.; ale i: bránldlo, Jg., 
dávidlo. Tys., Tabl. lid., driždidlo Ros., 
Krok, Presl, pářidlo, Us. ; — e: ředidlo, D.; 

— i: líčidlo, V., Kom, stinidlo, D., Kohn., 
Bern., viřidlo, nus.; ale i: cidldlo, Jg., mí- 
sidlo, Jg., svítidlo. Kos., C., stinidlo, Kom., 
třibidlo; — é: bělidlo, V., Br., mísidlo, 
ReS., svétidlo, Kn., Bočj — n : brusidlo, Us., 
buřidlo, Jg., kratidlo. Kom., kupidlu, Hank. 
exc, lačiJlo; ak oa: kroutidlo, L., blou- 
didlu. Jg. — Ve tř. V. je^t sem uáležejicich 
kmenAv infinitivnicb s dionhon kmenovou 
samohláskou 140., Jg. pak píie takto a: 
vdavadlo, cbapadlo. Krok, krajadlo, poka- 
zadlo, maebadlo, Jg., napajedlo, V , pajadlo, 
paradlo, V.,podps8adlo,Č-> odtabadto, Vaněk, 
třasadlo, Vacek, vahadlo, L , vazadlo, Sal., 
Ja., Krok, obvazadlo, gal., odvazadlo, na- 
vazadlo, přivazadlo, svazadlo, Sal., zavazadlo. 
Kom., vlačidlo, ReS.; ale á: přebánédlo, 
Techn., odbinidlo, sbánidlo, D., Krám., há- 
zedlo, likadlo, Č., Presl, vznáiedlo, Bur., 
prádlo, řidlo, odvidědlo, Zlob., žrádlo, Jel., 
V., hřádlo; — e : prodlevadlo, lehadlo, Jg., 
letadlo, 2. wit., Rkk., 1404., slevadlo, D., 
Techn., přelezadlo, pořekadlo, Br., Kom., 
vlekadlo, Svět., požeradlo; ale é: zulévadlo, 
V., prosévadlo. V.; — é: sbéradlo, Leg., 
zapěradlo, Jg., podpěradlo, opěradlo, Jg., 
posměvadlo, Štelc, odvéradlo, Jg., svěradlo, 
D., prostěradlo. V., vytěradlo, Jg , utéradlo. 
Kom., D.; — ale i: opiradlo, odviradlo, 
sviradlo, Ja., Sedl., vytíradlo; — i: nabi- 
jedlo, But., čihadlo. V., Kom., divadlo, V., 
Troj., Kom., zabřivadlo, Ros , libadlo, Rei., 
spinadlo, Aqu., ReS., podřlkadlu, Mark., 
zstinadlu, Jg., pisadlo, Ben., prosivadlo, Jg., 
střikadlo, Kos., itipadlo, D., vijadlu, Aqu., 
Rei., žabadlo. V., ždimadlo, D., poživadlo; 
ale i: cvikadlo, jimadlo (i jimadlo), libadlo, 



Digitized by 



Google 



60 



-dlo — DIoBliobndý. 



M>oJÍTadlo, Johan., podsivadlo, Jg., uttkadlo, 
Zet., přežívadlo; — y : obyvadío, Tri^i., 
zdymadlo, Ms. pr. hor., hybadio, M>is., pri- 
kryvadlo, V., Kom., kycbadlo, nmyTadlo, 
V., Vrat, pryskadlo, Presl. rypadlo^ V., vy- 
rrvadlo, Jg., tykadlo, Krok, prritidlo, Nej., 
Jg.; ale ý: dýcfaadlo, dýmadlo, Br., Pr. hor., 
nadýmadlo, obýbadlo, býkadlo, kyvadlo, D., 
Krok, rýpadlo, kycbadlo, Presl, pHkrývadlo. 
1649. 61. (Bdi.); — u: cbrostadlo. 3g., na- 
fukadlo, Rob., krahadlo, D., knpaolo, Pref., 
Sen. V., spaifadlo, slacbadlo, Hus., stra- 
hadlo, V., Kom., Aqa., stapadlo, V., D., 
áťacbadlo, D., potlukadlo. Bos., (uudlo, D. ; 
— ale on: fonkadlo, Roa., kňoaradlo, D., 
koDsadlo, spouSfadlo, Jg., sonkadlo, D., Hus., 
zkoumadio; — u » on: zuvadlo, Roa., zoa- 
Tadlo, D., pnifadlo i pouitědlo, tlukadlo, 
ReS., D., tlookadlo, kakadlo, D.j koakadlo. 
Z toho přehledli patrno, že ani ve psáni 
podstatných jmen není d Jg. vůbec Setřeno 
pravidla zkracovati dlonhon kmenovou sa- 
mohláska. K torna pravidlu dospěla doba 
novějSí asi týmiž úsudky, které naznačil 
jsem svrchu při substantivech připonou -tel 
utvořených (vz -tel, IV. dil 44. a ř. 28.-42.). 
Ale každé pravidlo má býti tak ustrojeno, 
aby i vyhovovalo požadavkům grammati- 
ckým, i s řeéi živou pokud možná se srov- 
návalo. V naši přičiné grammatika žádá 
délky, hlavně u kmenů sloves opHovaeíeh 
a opakovačích (cf. IV. 43. b. ř. sh. 26. n 
násl.; m. 743. b. 8. ř. zd.), ře6 obecná vy- 
slovuje samohlásky kmenů tu dlouze tu 
krátce, srovnávajíc se s grammatikou; nad 
tedy toho nepřirozeného pravidla, jehož ani 
nejslovntnějSi naii spisovatelé vždy neíetři. 
Pravidlo melo by tedy zniti takto: Pod- 
statná jména tttvofená ode kmenůo infinitiv- 
nich příponou -dlo, ponechávají kvantity 
samohlásky kmenové, tedy; dýchadlo, ty- 
kadlo, kyvadlo, lákadlo, jimadlo, letadlo 
atd. Vyjimaji $e 1. podstatná jm. utvořená 
od kmenův infinit. s kmenovým ou: fukadlo, 
kruhadlo, vyjmouc kňonradlo (akoupadlo); 
2. utvořená od sloves pru, řku. stru, tru, 
vru přenesených do tř. V.: podpírám, po- 
řikám, prostírám, utírám, svírám a od opě- 
tovacich tř. V. utvořených od beru, ieru, 
sméji se: sbirám, požírám, posmívám se, jež 
kráti i v ^ (f ) : podpéradlo, pořekadlo, pro- 
stěradlo, ntěradio, svěradlo, sběradlo, po- 
žeradlo, posměvadlo; 3. bělidlo a mSsidlo; 
4. odvozená od kmene: váta: vazadlo, za- 
vazadlo atd.; 5. napajedlo (sr. Napajedla). 
Po»n. 1. Podstatná jm. pod 2. a 3. uvedená 
opiraji se o analogii substantiv jinou kon- 
covkou od týchž kmenův utvořených : pod- 
pěrák, svěrák, utěrák, směs atd. — Posn. 2. 
Slovesa tř. III. a V. 2, buď přiznakn tMd- 
ního (é, e) ponechávají, anebo jej mění 
van. t; vznáiedlo, povijedlo, nabíjedlo, 
přehánédlo; vypnifadlo, věiadlo, povijadlo, 
víjadlo; věáidlo atd. atd. — Poenam. 3. Za 
mnohá subst. jmenovaná užíváme raději sub- 
stantiv jinou příponou utvořených. — Posn. 4. 
Některá subst. nemají za podklad kmenův 
infinitivníeh anebo se kmenů těchže již ne- 
užívá: zakřidlo, zeradlo, zřidlo, zubadlo, 
jslombidlo, ředlo, motovidlo, pádlo, páoh 



nidlo, blobidlo, kadeřadlo, kaderadlo, tá- 
radlo, Stěrkadlo, ayřidlo, (HŽadlo, čuHdlo, 
zveredlo a j. Bž. v Km. 1881. 87.-39. — 
Několik složenin Blažkem uvedených jaem 
vypustil. Z uvedených jmen asi 107. dlouhou 
kmenovou samohláska krátilo, 58 viak ne, 
tedy polovička! K uvedeným subst. připojil 
jsem z Jg. Slov. prameny a objevilo se, ie 
se i v dobrých pramenech neskráeeaé kne- 
nové samomásky naléxaji: Ros., Krok, Presl, 
J^., C., Zlob., Ď., líram.. V., Jel., Johant., 
Kom., Ja., Sedl., Žer., Mas., Br., Pr. hor., 
61. Podotýkám jeítě. že Sg., Nz. a Us. čaato 
dloabých kmenových samohlásek nekrátí. 
Z toho jde, že nelze stanoviti nezvratně sa 
pravidlo, íe se T avedenýeh případech 
dlouhá kmenová samohláska má krátili ; 
spiSe jest správně Blažkovo pravidlo. Ve 
kterých slovech krátká kmenová samobl. 
místo dlouhé jest již všeobecné obvyklou, 
ta budiž ovSem zachována : bělidlo, struhadlo 
atd. Cí. -á, -6, -tel. 

Olomilov, a, m., Lomigsdor^ ées. také 
Dlouhomilov, res u Zábřehu. 

Dlopa, y, f. => kopka sena, habinec. 
U Vsetína. Brt., Vek. 

Dlotko, a, n ^ dlátko. Na Oatrav. Té. 

Dloubálek, vz Dloubal. 

Dloubáni, n., vz Dloubati. — D., soolp- 
tum. Bj. 

Dloubati se kde: v jídle. Dch. Cf.Mkl. 

Etym. 40. 

Dloubátko, a, n , der Excavateur. D. dvo- 
jaté. Us., Wld. 

Dloubávati, vz Dloubati. 

Dlouhá, é, f., vz Dlouhý. 

Dlouháč, e, m., tanymecas, brouk. D. 
kopřivový, t palliatns. Kk. Br. 289., Sír 
II. 60. 

Dlonhán, a, m = dlouhá*. Prk. PHs. 26.. 
Hol., Sd. 

Dlovhanánský = dlouhatánský. Lpř. 

Dlouhatán, a, m. <-= dlouhanee. 

Dlouhatee, tce, m., dolichos, die Hetl- 
bobne, rostl. D. dřevnatý, d. lignosas, hliz- 
natý, d. tuberosos, košatý, d. falcatns, úzký, 
d. ca^ang, aegyptský, d. lubia, čínský, d. 
sinensis. Vz Rstp. 406. 

Dlonhavka, y, f., ISngliohe Bime. Rk- 

Dlouho. Nedal se d. pobízeti. Us. Pdl. 
D. o něčem přemýSleti. Sá. Ach. Kdeže si 
mi tak dlouho? Ht. SI. ml. 226. Z mladého 
jitra není d. ke dni. Hdk. A tak se s nim 
dlóbo domlévala. Si. P. 185. Lebo by ma 
máti lála, že som s vámi dlho stála. SI. sp. 
69. Nebude d. dělatí, tráva šlapati (brzo 
umře). Tkč., C. Toho míru bude tak dlůho, 
jako smířeni u Konopiěté. Let. 63. Hněvars 
jej přieliě dlAbo. St Kn. i. 17. Bylo toho 
na dlůze. Výb. II. 12. Nespletajte na tuze. 
Sak nebude na diúse. Si. P. 436. Miloval 
mě, ale ne na dlúze. Ib. 320. VSak to na 
dlouze nebude. Er. P. 310. Bnde-li toho na 
dlúze (dlouho trvati). 15. stol. 

Dlouhoběh, n, m. VlSk. 366. 

DlouhobodItnný, langstachellg. Sm. 

Dlonhobodlý = dlouhobodlinný. 8m. 

Dlouhobradý, langbiirtig. D. dervii. 
Kka. 



Digitized by 



Google 



Dlonkocévka — Oloohorepý. 



61 



DlMbocéTka, y, f., nasmenda, die Mas- 
dade,ro6tI. D. listnatá, m. froodoM, hafiati, 
■. landia. Vs Ratp. 806. 

Dlonhoéekáai, n., liil se poněkud od 
ffibuaé Mbé trpélivoetí. D. íotí »e ve sná- 
kni a podnikáni sel s svizelo, d. je doko- 
aivá, TTtrrigie vielijak i v trápeniob i ▼ £i- 
aiai dobn; jest tedy iitiifao objema ii ob- 
•tihn. S«. U. 63. Vs DIAbodekinie. 

Dlonhoéek»nlÍTý ~ dioukoMutoý. Sm. 

DIiHihoéekaTý. langmttthiK. Sm. 

DieulioéleBiiý oddenek. Vs Clen, ČI. 
IT. XIX. 

WoBhoénélkatý. D. květy. Hg. Z Hie 
nML56. 

DioahAdechý, langathinie. Dch. 

DlonhiMleiUAsC, i, f., die Tageslioge. 
Lpf. SI. 

Dlouhodobý, langfristig. Dofa., Lpř. D. 
Mt. Kaizl. 216. 

DlsBhodTonký Bořek. Vs Blk. Kfsk. 
CXXXVU. 

Dlonhodvory ^ Dionhě Dvory. Vs 
DloBhy. 

Dlftahodyehý = iUouhodeeký. Sm. 

MotthoblmTee, voe, m., dolicboeephalas, 
Utt 8 podlonhlon hisvoa. Nz. Ik. 

IHtiahohlsTÝ, doUobocepbaliacb. D. ple- 
ši Ns. Ik. 

DtoahohnéTý, lange s&rnend. Vichiog 
prali Methodovi Šáleni se vztekal srdcem 
irpa. KoU. I. 296. 

DlonholiNllý. lasgfaiisig. D. élověk. 
KoU. lU. 94. 

DlouholittTný, laofmiíbnig. D. kAň. 
Bendi. I. 190. 

IHouholirotÝ, Isngspitsig, langspiessig. 
Lpí. 

IHoahoehvilaosf. Hi. 81. 142. 

BloahoehTfliiý, langweilig. D. krato- 
cbTfl, krása, poni(: Lady jsoa lesnaté, 
jtdnotTániě, d-né roviny. Koll. III. 2ii9., 269., 
IV. 186., 168. 

DloohoJazykÝ =• dlouhojasyčný. Lpř. 
SL II. 286. 

Dloaiiokalkotka, y, bb., der Langbosige. 

Dloqliokalhotilik, a, m. — dlouhokal- 
hrtia. &n. 

DIcahokmeBnost, i, f., die Langsohfiftig- 
keit 81. iM. 

DloBhokmenaý, langstlmmig. Tyl. D. 
•trom, langscIÁftig. SI. les. 

DIoohokoplDný, mit langem Speere be- 
**Aet. Lpř. 

Blonhokratldvojka (!), y, f. — daktyl.- 
-uu. DtvoHl. Bos. 

Dlambokratilka (!), j, f. — systolf. Oř. 

Dlanhokntka (I), y,f. o* (roc^. Utvořil 
Bdi. 

DIouhokHdlý, mlt langen FlOgeln, Isng- 
nlflgelt. D. papoaiek vějiřovitý ii jestřá- 
■Mvitý, pionias aoeipitrinas. Brm U. 80. D. 
Ptád, longipennes, die Langflflgier. Nz. 

Dionbokroký, weitschreitend. Lpř. SI. 
U.286. 

Dloaholebý, langschádlich. Dcb., Frd. 
D- tvar, 8v. 4., lide. Sté. Zem. 841. 

IHnlioleiuiÝ, laogbsDfig. Sv. Helena je 
loiholsoná, jaioi patronka Inn. Tě. 



^ Dloaboletoa<, i, f., die Vieljtbrigkeit. 
Sm. 

Dlouholetý — dloHholetni. O. válka, boj, 
Lpř. J., Smb., zkaSenost, Us. Pdl., příprava. 
J. Lpř. 

DÍouholistBatý, tangebl&tterig, langebe- 
laubt. Dlj. 

Dlouholistý, langblStterlg. Lpř. 

Dlouholoncký mlýn, o Litomyfile. 

Dlouhomeii, Ir.ngscbwertig. 8m. 

Blouhomilov, a, m., Lomigsdurf ^^ Dlo- 
milov. 

, Dlouhomluvec, vce, m., der Schwátzer. 
Sm. 

DlonhomlnvBosf, i, f. Lpř. 

DlonbomoHtský rybnik.Vz Ceofay 1. 244., 
Dlouhý Most. 

DlouhomyslBOsf (dlúbom . . .) ii setrvá- 
nie. Exo. 

Dlonbouiéti. Vs Žer. Záp. I. 246, II. 2. 

DloBhoBOS, a, m. D. liskový, balaniDOs 
nnoum, der Haselnnssbobrer, NuasrOsselkafer. 
SI. les., Fri. 185. Vs Dloubonosec, Dloabo- 
nosik. 

DlotthuBosee, see, m. =»> dioHhonoB. D. 
liskový, vz Dlouhonos; ialadový, balaninos 
glandiam, groser Eiobelbofarer ; skvrnitý, 
b. tarbatas, kleiner Bichelbohrer. Brm. IV. 
167. — D., eriobinus, broak. D. dvouskvrnný, 
e. bimacuiatDs; drsnatý, e. aoridulns. Kk. 
Br. 31%, 813. ' 

DlouhoBO^ka, y, m. a f. =~ kdo má dlouhý 
noš. Dch. 

Dlouho&oviee, dle Budějovice, Dlobo- 
nowitz, ves o Žamberka. 

Dlouhoftovtký potok, přitok Ticbé Orli- 
ce. Kri. 

Dlouhoocaska, y, f., der Langschwans. 
Sm. 

DloBhooeasý. D. raci. Us. Pdl. D. pa- 
puuSkové. Brm. II. 188., 147. 

Dlouhooatrý, mit langer Scbiirfe. Lpř. 
SI. II. 284. 

Dlouhopataik, a, m., longitarsas, bronk. 
D. laěni, 1. pratensis; iemavý, 1. atricilla; 
křenový, 1. oastnrtii; červeDoskvrnný, I. bol- 
saticns; malý, I. parvulus; pilátový, I. an- 
cbasae. Kk. Br. 893., 394. 

DlouhoplMtBik, a, m. <=> kdo nosí dlouhý 
pláií. Kos. 

DlouhopoUko, a, n., Dkuhopolsko, ves 
a Králova Městce. PL. 

Dlonhopotomaý, lang nacbber daoerad. 
Šm. 

Dlouhoprsfik, a, m. =- Jilodij, der Lang- 
inger. Us. Deh. 

OloBhopntka, y, f., die Diebin. Ssk. 

Dlouhoprstý. D-sti, macrodaotyli. Nz. 

DlouhorsmoBBý, langarmig. D. svicen. 
NA. I. 26., 56. 

Dlouhoi-aaý, lang&ltig. Lpř. 

Dlouhoratiátný, ioltxiťtot, dlouhostin- 
ný, daldcostinný, langscbattig, weitbin sobat- 
tend. Vký. 

Dlonhorepý. D-pi, macrara, korýii, ma- 

Í'{cí ocas silně ovinotý obyi. delli nežli 
cmnýř a vždycky iirokoa pětiplátkovou 
gloQtvi zakončený: a) garnáti (garidina), 
) raci obyčejní (astaoina), c) langusty (pa- 
linnrida). Vz Frč. 105.— 107. 



Digitized by 



Google 



62 



Dlonborefka — Dlonfaý. 



^ 



Dlouborefka, die Wirbelwespe. D. obec- 
ná, bembex rostrata, gemeine W.; brvnati, 
b. ciliata; znamenaná, monedula signato. 
Brm. IV. 318., 319. 

DlouhoHzný, mit langem Kleidtt. Lffc. 

DloohoMzý, UnglMUiWafc- 1^. ST. IT. 
285. 

DlMrftofVAf. laDghOmig. D-zi (brouci), 
ivbáíi, longicornia, die LangliOrner, Bock- 
kafer. Nz. 

Diouhoroký, litngjábríg. Sm. 

Dlouhoroika. Dlouboroiky, macrocera. 
D. obecná, euoera longicornia, gemeine Horn- 
biene. Brm. IV. 255., 256. 

Dlonhoronchý, langgewaodig. Lpř. SI. 
II. 286. 

Dlonhoraký, langhiindig. Sm. 

Dlouhosáh:y, Wuitreiohend, ansgedehnt 
D. nížina. Kf. 25. 

DlouhoshoTiváDi, n. D. boii. Kom. 

Dlouhososka. y, t., moucha, bombiiiua 
venosiiB. D. vlnitá, b. medius. Vz Frd. 158. 

Dloohoflpal, N, dlouhospáUk, Ika, m., 
der Langsciilfifer. Sm. 

Dlonhospalka, y, f., die LangeobUtforin. 

ŠSD. 

Dlouhosrstnatý = dlouhosrítý. Dk. 

Dloohosmtý pea. Hvl. 

Dlouhosf, longitudo. Z. wit. 22. C, 90. 
16. 

Dioubostlnný, tz Dloukoraiištn^. 

Dlouhoiatý, mit langem Kleide. Cf. 
Dlouhořizný. Lpř., Sm. 

DlonhoSlJka, ý, f- D-ky, raphidiadae, 
ilťiiuvci sitokřidlí, máji pfedobmdi v po- 
době krku protáhlé, delii nežli hlavu: je- 
hlice badi, Kleítonužka obecná. Vz FÍé. 
161. 

DlouhoSté, vz Dluhoitě. 

Dlouho&tépný, mit langem Speero be- 
waffnet. Lpř. 

Dloahota, y, f., die Zeitdauer. To trvá 
d-tu, das danert lange! U Olom. Sd. 

Dlouhotáhlý pahrbek, Kř. 17., paprsek. 
St«. Zem. 247. 

Dlouhotahový. D. iiloha Šachová. Svétz. 
18(!9. 76. 

UlouhotrvanllTý, langandauernd. Sm. 

Dtouhotváivý, langes Gesicht habend. 
D. Něuiec. Koll. I. 52. 

DlonhovictTi, n. = álouhovékott. Sm. 

Dlouhovétoosl 16. stol. Mné. R. 76. 
Dá- li pán d. zde uad zemi t. j. nad télem. 
Hus I. 146. D. dána jest za naplněni tobo 
přikázánie. Hus L 146. 

Dlouhoviiný. V starých přebývá rozum 
a v d-čných muitdrosC. BO. Boie d.l BO. 
D-£en budeš na zemi. St. Kn. S. 109. 

Dlouhovékosf, i, f. «> dloidtovéčnott. 

Dlonbovéký. ZN Abys byl d-věk na 
zemi. SS. II. 137., Hus 1. 136. D. křivdu 
snášeti. Koll. I. 212. 

DlonhoveskÝ, ého, m., os. jm. Mus. 
1880. 288. D. Jan Ig , rytiř z Dlouhé Vsi, 
probošt, t 1701. Vz Tf. H. 1. 3. v. 49., Jg. 
H. I. 2. v. 647., éb. Děj. ř. 2. v. 236 , Jir. 
Kuk. I. 161., S. N. - D. Cf. Blk. Kfiik. 
1297., Sdl. Hr. III. 302., IV. 369. 

DlouhoTetilý, langrndrig. Lpř. 

Dlouhovéti, n. D. u veriich. Dk. P. 268. 



DlonhoTlas, a, tUouhovhuee, see, m., der 
LanghHar. Šm. 

Dlouhovlný, langwollig. D. ovce. NA. 
1 V^04._ 

stres, die Langschn&bler. Nz. 

Dloahozobka, y, f., macroglossa, der 
breitleibige Schwfirmer. Kk., Brm. IV. 402. 
D. svízelová, m. stellatarum, das Karpfen-, 
Tanbenschwiinzchen; zimolezová, m. bom- 
by liformis, der Hummelsuhwarmer; cbrastav- 
cová, m. fnciformis, der Skabiosensohwir- 
roer; pupalková, m. oenotherae, kleiner 
Oleanderscbw&rmer. Vz Km. 1878. 166., Brm. 
IV. 402.-403., Cbobotnatka. 

Dlonhozobý, lang^chnábelig. Rk. 

DlouhozTocný = éUouhonuký. Rk. 

DlouhozTuký, langschallend. Sm. 

Dloahožilosf, i, f., die Langlebigkeit Drk. 

Dloahoillý, langlebig. Dch. 

Dlouhožinrc, nce, m., das Egeltbier^ben. 
Šm. 

Dlonhožtviiý =° dlouhošilý. Kk. 

Dlonboživon, n., langes Leben. Osv. I 
636. 

Dlouhožlvý, iMnqópuii!, laoglebend. Lpř. 

Dlouhý. Ct. Mkl. aL. 272., Mz. v List 
filolog. VII. 44., Hkl. Etym. 40. (strslov. 
dlihi). Po d. mluveni. Dcii. D. chAze, ná- 
vyk, půst, U8.,,Pdl., polibeni. Smi. I. 62., 
Hrts., pohled, Smi., Vrch., ton, Zv , Hvnud. 
Hrts. Po dlůzej době. Výb. II. 16. ZavoU-li 
někdo na drahého, odsekne mu tento: Bude 
dlouhá (řeě)? Pepků: Odp. Bude dlouhá? 
n Kr. Hrad. Ki(. Dlouhé bylo by vypravo- 
vati o všem. Monr. Dluhíia sobota ni-i ne- 
deU. Slov. Phid. 1. 2. 7. Dláhá v xlýeh 
vécách památka, ale v dobrých velmi krátki 
Olč. II. 267. — Jak «im. Syllaba přiroirsí, 
kladně ěi potoienim d., polohou. Křn., Dle, 
KB. 2. vyd. 2. - D. vzhledem mUta. Ptot 
tak na dlouhé lokte? woza so umstándlich? 
Dch. D. dřivi (kmenové), Langbolz, pramso, 
das Lsngflosf, větev, SI. les, mouka, Ut. 
Rgl , stin, Us., skok, Mcha., zbraň, J. Lpř., 
pole (část délai, das Laogfeld, NA. III. 94., 
makadla. Kk. Br. 4. Fajka na d. podáni 
(troubeli). U Bone. Kk. — D. vino íkdyž 
cukr v ném bakteriemi v lepkavý slii se 
proměfiuje). SP. II. 261. Z dlhého jazjrka 
ikodlivá muzika. Slov. Tč. — Jak> Lipa 
holá široká, na 12 slab dibi. Ht. SI. ml. 
219. Ještěrky dlouhé na čtyři ueb pět šlé- 
pěji. Ler. V Bohuslavsku na Hor. kladou 
adj- sjak. Jel nám přes jeteleno jak dlóbá. 
Neor. D. s genit. i akkus. měrovým vz Brt 
S. 3. vyd. 50. —D., Upe: mnohý. To trvalo 
dlouhá (mnohá) léta (mnoho let). — D., 
lépe: daleký. D. pout. Kn, — i>. Hora, 
vrch u Bitová; D. Les, vrch u Suchomat 
v Berounsku; D. Lávky, horský hřeben 
u Dobřiva. Krč. D. Vrchy. Čechy 1. 244. 
2). Louie, Langenlois, míst. jm. v Dolniob 
Rakousich. Sb. - Dlouhá, Dlouhey, Dluhej, 
ves u Zel. Brodu, vz Blk. Kfsk. 533., 534., 
Sdl. Hr. III. 302.; něm. DInha, ves u KapUce. 
vz Blk. Kfsk. 663.; Bohmisob-WieMD, ves 
u Březové. Cf. Blk. Kfsk. 281., Sdl. Ur. I 
263., II. 65. — D. Louka, Langwiesen, vsi 
u Kostelce n. O. (Sdl. Hr. I. 18.). a u Pře- 



Digitized by 



Google 



JAonhý — Dlabařaní. 



68 



Ke.. D. NimecM, MUtríseh-Wieeeii, tbb 
a Břexové na Hor. D. Ulict, Lange Zeil, 
pfedmésti v Haatopeii v Brněntku. — D. 
Vet, Gmoddorf, vea u Mohelnice ; Lan^endorf, 
Tca n Soiiee ; ves v Hradecka, vz Blk. Kfsk. 
33. 1297. — D Vet Nová, Men-Langendorf, 
▼6S B SaKce, vs Blk. Kbk. VIII. m., Sdl. 
Br. L 253 , II. 276 , IIL 302., IV. 369., 8. N. 

— Diouhi, něm. Dlanhy, vsi a Chotéboře 
» B Not. Města v BměBska : Dlnhey, ves 
B ŽeiesDÓbo Brodu (DloBbá). Vs Blk. Kfsk. 
SOSl, 844. D. Dvory, Langenbof, vea n Kr. 
Biadee. Vs Blk. Kfsk. 927. D. PoU, Lang- 
fieid, ves u Beoeíova. Tk. HI. 190., V. 220., 
Blk. Kfsk. 212. D. Bih, Langbuif, myslivna 
B Bnudýsa n. L. D. Mott, LaágenbrBck, 
Tet D HodkoTie. D. tHda v Praze. Tk. II. 
a04.,^253., V. 238., VI. 6., 62., VII. 349., 
Tk. Z. 151. — D., ébo, m., os. im. Tk. V. 
238. Blk. Kfsk. 1040., 1164. 

Dloahytánský, sehr tang. Us. D. stAt, 
proefaizka. Kos. 

DlOBzesilný. D. sUbika. Dk. P. 337. 

DioBxesIabý. D. sUbika. Dk. P. 337. 
DIoBŽ. ZměKl jest dluž; Tři loket výi 

jéo a dvú loktů diái Jeho; Podlé dlúii 

Uké i iiř j^icb; DIůii, akkns. Veliki dlá- 

IŇL BO ~ D. => dlouhá tlabika. D. =^ 

(Nina knulm (krátkým slabikám). Dk. P. 
JI 207. 

Dlonieéek, vz Dlob. 

Blonieů, žně, i., vs Dlužen. 

DIoBieni samohlásek na konci slov libu- 
volné, pHzTDéné (fonetické), Vz Bž. 20., ná- 
hradně, výměrné, tvarné £i prosté, Ndr. 10., 
nábiadBé (náhradou za ztracenou slabiku: 
pl = pije, svém — svojem etc). Vz Gb. Hl. 
187. Vs ieité: Kvantita, 8amohlá$ka, 8tup- 
iováM ^I. 743. b. Co Um uvedeno z Mkl. 
némeeky, to Gb. v List. filol. V. 297.-299. 
svádí česky n výubu, vz tam), Šrc. 526. - 533. 
D. náslovné samohlásek po předlož, ve strě. ; 
d. ve Slovan, kolikeré; d. pfedznakové sa- 
mohl. v nom. sg. vz Listy filol. VI. 226., 
313., 282. 

Dlonieti — díOHkým se stávati, lang 
werdeo. Bi. 191. 

Dlonilna, y, f., «in laoges Grundstttok. 
SL les. 

Dloužili^ nce, m., parameicBm, ein 
Thiereben. Sm. 

Dlonilti si eo čím .- cestu zacbázkoa. — 
to proé : a se dlouži náhradou v á. Ndr. 

— M kdy Jak. Necbf t; mužném chotě ná- 
reii prond polibkA ae sladce dlouži. Kká. 
K si. j. 227. 

Dloniitko, a, n. — znaménko za notou 
asxnaěoiid prodlouženi jeji. Dk. 

DloTiti, il,eo, eDÍ»<J(iMtt, wttrgen. Ostrav. 
Tě. 

Dloik*, y, f. = dláika, das Pflaster. Ostrav. 

DIvbatL — 4)0. Zemiaky podberáme či 
dlvbeme. Slov. Rr. Sb. Ostrav. Tč. Nesmis 
ni ve dne ani v noci spáti, cbcei-li vědět, 
co tvé srdce dlube. Tč. 

DlnUn, a, m., Tes u Heřmanova Městce. 
Tx8dl. Hr. 1. 181. 

Blaboa <» topor, topMco, násada t se- 
y*. Dal. 108.. 174. Vz Sekera, Mkl. Etym. 



Dlabae,ě,f. —tigillum. 15. stol. Azvieě, 
žet lidé nebudu dubne (palice) na hlavy 
čekati. Arch. IL 27. Vz Dlubna. 

Dlubaý, vz DInbnatý. 

Dlúbsti, strč. = dlabati. Bž. 180. 

Dlubyné >= Dlubin. Sdl. Hr. 1. 181. 

Dlugoi, e, m., dějepisec. Tk. IV. 300., 
VII. 410., Sbn. 661. 

Dlah. O původu vz Mz. v List filol. VII. 
45., Kn. dm. 129. Strsl. dlihi. Mkl. Etym. 
40. Nechali dluhy dlobama (nezaplatili jich) 
a peníze utratili. Us. Vk. D. účtový, die 
Bochscbnld. Nz. Byli samý d. Wtr. To je 
dluhů jako Špitálských modliteb (hojnost). 
U Litomiil. Di. Má dluhů jako starý officly. 
Us. DS. D., obligstio. Ž. wit. 124. 5. Chtěl 
na něm všechen dluh náhle jmiti; On praví, 
že ji ten dluh zpravil ; Žaluje na mne o d. 
neprovodn*; Má býti podlé práva, aby ti, 
kteřtž sedlce v úřadu npisqji d. na miesto, 
každý zvláité jménem svým v listu byl po- 
ložpu ; Kde druhých pět zlatech ? A on řekl : 
Držím to v svém dluhu ; Nejprve dluhové 
k toznfiku, potom dluhové na základ a naj- 
posléz jiní dluhové podlé jich starosti plněni 
býti máji; Ty penize, které za Tomana na 
jelio dlazich dal ; U velikých dluzích zuostal ; 
Kdo starii d. ukáže, k tomu právo má; 
Prsvi, že jest tomu dluhu na devět let; Vzal 
včely v dluhu panském. NB. Té. 4., 13 , 33., 
70., 90., 131., 144., 146., 226., 228., 264. Ten 
list dal mi v mém dluže, jakož mi byl dinžen. 
Půh. II. 252. Listovní d. Vád. II. (Žena) 
dluhóv mužových platiti nemá, než kteréž 
se zdinžilav svém vdovstvi, ty plat. O. z D. 
StsrSi bratr mlaziiemu, jenžto let nemá, 
ztratiti nemóže, léčby dluhové a závady 
otcemjichzaily(entstehen|. O. zD. Mrtvého 
otce a máteř máme z dluhu (Scbuldii^keit, 
Pflicht) ctiti. Hus 1. 151. Ženě muž d. vraci. 
ZN. Nazapovidá manželského dluhu poža- 
dováni (povinosti). Si. I. 213. D. najprv 
slušie zaplatiti; Dlužni jste se milovati 
z pravého dluhu (povinnosti); Eakž kol! věk 
z dluhu n^á jeden druhému skutku tělesného 
povoliti. 8t. Kn. í 43., 67. Dlouho na d. 
dáno neni darováno. Dch. Člověk sa boji 
amret pře dlhy (tak je zadlužen). Slov. Zátur. 
Mluvii na dluh (marně). Us. HkS., MU., Kmk., 
Šml., Ehr. Lepši žebrák půfaý než ten, čo 
ma dluhy. Tč. exc. Jak d. vic než iundus 

Íilati, slobodut udus!. Ťažko Je bývat v ho- 
erstvi, (ažšej v takém donié, kdě sa víc 
dluhóv nachádzá než listu na stromě. Glč. 
II. 215. D. neni brat>-, brat. Km. Starý d. 
rád v hluchotu (zapomenuti) přichází. Kom. 
Ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti. Smil. 
Nepůjde ti k dubu, dášli jixti s sebou dluhu. 
Lpř. D. kormoutí. Bž. Lež Jezdi na dlazich. 
líour. — Cř. Vš. Jir. 462., Kn. drn. 129., 
Péče. Jir. Zř. zem. E. 8., 12., 26., F. 18., 
D. 29., R. 15, 31„ S. 30., I. 60., 67., D.26., 
K. 3., 32., Q. 8., Tk. H. 331. Dluhy zemské. 
Vz Žer. Záp. I. 216. D. královské. Sdl. Hr. 
I. 246. O d. rozličných za starši doby vz 
Sdl. Hr. n. 112.— 115., Cor. jur. IV. 3. 409. 
— D. = vina. Odpust nám naše dluby, jako 
i my odpúStieue svým dlužnikdm. Úus I. 
333 , St. Kn: i. 46. 
Dlohařeni, n., das Scbuldenmacben. Us. 



Digitized by 



Google 



64 



DlahařSti — DlnSaý. 



Dlntaařitl, il, ení, Sohnlden mucheD. Us. 
Zkr. 

Dlúho, n Dlouho. NB. Tč. 116., Yfb. 
II. 34., Št. Kti. i. 8. 

Dláho5ak^úci =-' dlouho 6éke^. Ž»\. 
mus. 

Dlůhoiakánie, n. =^ longanimifas, der 
LaoKinnth. ZN. Vz náal. 

Dlůtaof-ekáni, n. >= dlúhočakánie. Slov. 
Ti. ObyČDJné také věci yfttSů sladkost majú, 
které sa s d-nim Děkdy dostávajů. 6Ič I. 
314. 

Dlnhod vory = Dlouhé Dvory. Vz Dlouhý. 
Sdl. Hr. II. 220. 

Dlúhoko °=> dlouho. Slov. Bern. 

Dlůhokosf, i, f == dlouhost. Slov. Bern. 

Dlúhoký -^ dlouhý. Slov. Bern. 

Dlnhomil, a, m., os. im. Pal. Rdh. I. 
119., D. ol. VI. 587., Tk. I. 157. 

Dluhomir, a, m., os. im. Pal. Rdh. I. 
119. 

Dlúhomyslnosf, i, f., die Langmatbig- 
keit. Vz Dlúhočakánie. Slov. Bern. 

Dlúhomysiný, langmOthlg. Slov. Bern. 

Dluhonice, dle Budéjovice, Dluhonitz, 
ves u Přerova. D. ol. VIII. 646., X. 246., 
IV. 42. 

Dlůhoaos, a, m. >= kdo má dlouhý nos, 
der Langnasige. Slov. Bern. 

DltahoiioTiee, ves Sdl. Hr. II. 276. 

Dlnhopis, u, ni. -> dlulní úpů, obligace, 
die Schuldverschreibanír, die Obligation. Uch., 
Skř. 

. Dluhoplatce, e, m., der Schuldenzabler. 
Šm. 

Diúhopostý -> dlouhý a rofsáMý, ne- 
amirný. Prk. DoléT lesem, lesem d-stým. 
Rkk. 

Dlúhorařný = dlouhoruký. Slov. Bern. 

Dlúhosf, vz Dlonhost 

DlnhoS, e, m., Longinus. Sd. 

Dlnhoíté, é, n., GolloetscLlag, ves u Be- 
nešova v Buděj.; Ottenschlag, ves tamtéi. 
Blk. Kfsk. 652., Sdl. Hr. III. 302. Vz Dloa- 
hoSté. 

Dlnhotepec, pce, m., derSchnldenmacher. 
Us. T«. 

Dlůhotrvalosf, i, f., die laoge Daiter. 
Slov. 

DIúhotrTaiý. lange daaernd. Slov. 

Dlnbovatl. Tohoto slova také na Ostrav, 
a ve Slez. užívají. Ti. Cf. Dnovati, Nocovati 
(od dluh, den, noc). Na Slov. dlhovať. Sek. 

DIúhovéřnosf, vz PlonhoviinosL 

Dlůhovřčný, vz Dlojhovéiný. 

Dlúhov^kosf, vz Dlouhovékosf. 

DIúhovéký, vz Dlouhověký. 

DinhoToJ, e, m., os. jm. Pal. Kdb. 1. 119. 

Dluhový. D. strana =< strana dluhfl, die 
Debet-Seite. Nz. 

DlnbScj = déle. Slov. Vz Láska (dod.). 

Dlabúcný — dlouhý (sesileno). Mor. Brt. D. 

Dluhující, vz Obnos. 

Dinstvo, R, n. = dluistvo. Z mého dám 
a d-va vám neudělám. SI. let. II. 321. 

Dluž, e, f. Rst 41., 407. - D., das Vor- 
steckbrett beim Teichstánder Sp. 

Dluia, e, f. = dlui. - D. -= duha, Fsss- 
daube. Ssk. 



Dluf «B8tTi, n. • D. zvláštní,' vieobeené. 
8fi I 130 

blužie! e, m. Král d. (v kartách), der 
KOnig, ein Schuldenmacher. Dch. 

Dlužicha, y, f, heuchera, die Henchere. 
D. lepnatá, h. amerioana. Vz Rstp. 699. 

Dlužirhovitý. D. rostliny, heuchereae: 
žlntník, dlužicha. Vz Rstp 693., 698. 

DInifn, a. m., os. jm. Tf. Odp. 288. 

Dlužiny HortjH o DolejH, Ober-, Unter- 
Dlnschin, vsi a Světlé. Vz Blk. Kfsk. 702., 
1050. 

Dlniltel, e, m. -= áMník, der Sdínlden- 
macber. Vz DÍnžié. Dob., Si. II. 28. 

Dlužiti ai něco (cf. Vypfljiiti si). Us. 
Brs. 2. vyd. 102. — komu. On mi dluii 
(jest dlužen; na Ostrav, a ve Slez.: on ni 
dluhuje) pět rýnských. U Uh. Hrad. Ti. — 
komu éim. Zná, službou svojou koma dluii. 
Slov. Phid. V. 54. — se kde. Jinde se ne- 
dlužice vyplatiti se nemohli. List hrad. 154S. 
Ti. Tu i tam se dluží a nemá platit odkud. 
Kom. — se nač Jak. Nemůž se ku ikodé 
druhého d. na ten statek. VI. zř. 486. Nm 
svfij statek ukázaný se dlužil. ZK mor. 1604. 
Že neměl té moci na statek jeho se d. Zer. 
Záp. I. 243. Na svůj statek sám se dlafeil. 
To v. 83. — 86 Jak Tei. Sirotek bec v Ale 
pornCnika v nic se d. nemůže. Kol. 52. 

Dlužuí kapitál (jistina), Su-, zákon (o dlu- 
zích, das Scbuldengesetz). SI. les., Lpř. Děj. 
L 79. D. list (upsáni d., obligace) <= Apis, 
jímž dlužník vyznává, že od jisté osoby 
(věřitele) iást peněz pod jistými výminkami 
na úvěr dostal. Vz Ktam. Slov., S. N. 

Dluinléka, y, f. -> dluMee. Slov. let. 
m. 51. 

Dlužník prvni 6! hlavni, PrincipalschudDer. 
J. tr. D. konkursní. Sp. D. jistý (dobif), 
nejistý. Skř. Cf Zř. zem. R. 15., Dluh. Svým 
d-kům zaplatíme a hněvnikAm odprosime. 
SS. P. 776. Aby d-ci dluhy svým véfiteldin 
platili. NB.Td. 68. Lepii dlžník ako hnevník 
(dlažníkori seikej, aby se nerozhněval). Zátnr. 
Sedlák d. velký nuznik. Ti. exc. Jestli vidí 
d. toho, kdo mu io v dluhu dal, hneddy 
zbledne, neb sa boji, aby dluhu nepytw. 
61i. II. 325. O d. v starěl době vz Cor. inr. 
IV. 3. 409.-410. Cf. Ví. Jir. 462. — D. = 
vinnik. Odpust nám dluhy naie, jako my 
odpťtitieme svým d-kóm; Kak jsme dlužni 
odpúitěti d-kóm neb protivníkem naíim. St. 
Kn. S. 46, 259. 

Dlužno, vz Dlužný. 

Dlužnosf — stav dluhů, der Schnlden- 
stand. J. tr., Nz. 

Dlužný, komp. dluinéjH. Nedej Bože, 
abych umřel, až zaplatím, co sem dlužen. S8. 
P. 280. — co. Nezflstal na to odpověď dlažen. 
Us. Pdl. Čert mne tam byl dlužen (že gem 
tam chodil). Us. Knrz. — co komu. Ďas 
mi to byl dlužen! Us. Knrz. Jsem, cbvála 
pánu Bobu, jen dvěma dlužen : židoj a kře- 
sfanoj. V Konv. Msk. Že Šalds jemu býval 
dlužen po několika zlatých ; Což pravi. toho 
jsem jemu nikdy dlužen nebyl ; Jsi Jim dlužná 
dluh po maži svém nobožtíku; Ktožby koli- 
věk dlažen hyl židovi; Jest mi d. 160 kop 
gr. NB. Ti. 60., 65., 79., 286.; 131. Jsem 
mu d. na dvoje psaní odpověď. Mus. 1^0. 



Digitized by 



Google 



Btainý — thnacfaati. 



65 



907. -' tím. Jeni jeani drétna peněama 
dliiiei) biete. DaL 132. - zaé. Jest mi d. 
u kuoA 10 bK Ptfa. II. 169. OsUl mu d. 
u its^h Uiky pira. MB. Tč. 56. (Rokojmé) 
prodajte (s jméni dloinikova) za svój dlah, 
cai jsd «a& (■• dlaiatts) oauH dlaiai. Kn. 
roi. 138. — éeho. Clov^ toho dliibn d. 
byl a ie «kce svédtniieiii proTésti. NK. Tč. 
51. YjcnAviiBe tiioto liaten, ie jame dhitni 
peii4ko a awrBvedliyébo dhtku oAib vdék 
p<kÍ<«iéko půl péto tiaiee xlstj'eh. Tov. 108. 
— ki#. Žd by na a* doma nétoo d. n náa 
(Értat, NB. Tč. 226. — (t é«m) i»k. Jest 
i |«k« olfioír. Ua. Bf. Chce mifi proT^atS, 
i( jaoto téoh 13 al. dlufien jeat apraveditrě. 
KB. Ti. 47. Kdož komu v oMem dlaien 
jeat s tiiba d. úmlary. CJB.387. — eojak 
dltadw k»B. A ty peaiece od maoba let 
jial lidé dloini byli k tomu cecbu. NB. Ti. 
14C — íD. » co fcdo potíne*. D. jiatiiia, 
iroky, Máklad na stavbu. Šp. — B. •^ ta- 
«ÍJMý. — 8 inflnit. Protoi d.ieat v tej 
pfi Červenka Mitraoaovi podlé jeko ialobv 
píliti (platiti; Kdyi jau« toho trpM d. 
výttm NB. Té. tíS., 216. Niíebo negame 
M»» dfiati. St IL 89. Ale pefanaaý v tdob 
dtch -póbowecb nenie diaien atiti, nei na 
yaiedaifli; Diaien jeat jin dití viehostatko 
favf dil. O. a D. To( Jsd zvřstovati dlažni 
njmj^Étiitín&ám. GJB 3ft6. Každ^ <loT«k 
i. jeet tém 12 vécem se naučiti; Komu 
dlúni j*ů ae kpoviedati; Dlatni jsme ne- 
pttteiy aiktvati; Jaiae dinini «dpúšiéti dtai- 
likM. áL KU. «. 12., 27., 4-^., 26». (60., 
93^). — T é«flL V čem jsme BÓhu dloini. 
im. KáH nu .v něčem dlnken jeet. tiJB. 
387. — tím. (Proto) dluiai jsme mn bázni. 
Haa LBlb. Droťnoaíy jii srčt aAtíáf dluten 
ktimé pietL Oaw. V. 548. Ktoi aej' narodil, 
i jeat smrti ; Komni jste dloini cd, tomn 
iaU dajte. át Kn. «. 186., lia (90.). Gin 
kto jest k Bobu lepii, tiem jeat Boba d!ni- 
■ijií, neb mn dal vioe dobro^. Biia II. 70. 
Že otec, dtnini jame ran milováním; Dlažni 
jsae aita pactiToatL Ib. I. 316. Mecbcio býti 
i. Tčni otci mému. Dal. 114. NeJ5Úc liem 
tTláitč dloina; Tými jaeu déti jim (rodičara) 
dMoi. Št. — aby. Dioien jest, aby ubétoval. 
QR. — D. <- ptfmwummý. D. obět Iwhóm. 

La.'. 

Dlnioba, y, í. >- dhA. Va Dlioba. Kde 
i, tam ckaduba. Č. M. 274. 

Dlaiatvl, B. ^ eo »e týie di«M, dus 
Sehnidenweaen. J. tr. 

Bti, e, i — deika. Slov. Sak., Loos. 

Dlžlta, y, f., die »chuldigkeit. Slov. Ssk. 

JDUcc, ica, m., der Bienenkorbvorsatt ; 
Falkenwarfiiemen. Slov. Sik. 

DfaeA, inč, i. •» iárka (')< **o^ '^d 
HwanMw, dbs Dehanngsteichea. UÍieň sa 
Tolé pteto, ia piamraa diži. Hdí. SIb. 40. 
(CtveKl Hodža). 

IHieal, n. >-° Mušeni (ae); Sebaldenmaehen. 

D&eof , n. =■ dkrnieni, Verlingermig. Slov. 

Jmu — Htúiti. Slov. Ssk. 

J^ — dbmiiti. Ulov. Ssk. 

vilka, 7,. f. <» délka. Hlov. Sak., Loos. 



Dllíné, óho, n., díe Schnld. Slov. Ssk. 

Dižni, Scbnld-. Slov. Loos. 

Dlžný, scbaldig, verpflichtet Mor. a Slov. 

LOOB. 

Dlinice, e, f. = dlužnice. Loos. 

Dlžntk, a, m. — ^užnik. Slov. Zátur. Vz 
Dluinik. 

Dltnivo, a, n. Nevtm iidnú příčino, proč 
drtíte moje peoize a moje d., nebo nesom 
vám nic dlžen. SI. let. lit. 63. 

Ulžnosf, i, f , das SchuldíKsein. Slov. Ssk. 

Dlioba. 81. Ift. 1. 66. Vyplxtil d-by za 
tobo mrtvého. Obi. SI. pov. I. 525. Kde d., 
tam cbudobs. Pk. Ví Dlužoba. 

DlióMca, y, f. = áiúide. Vs Dlioba. D. 
ca d-bkou rostla. Lipa I. 76. 

Dliobnik, 8, m. — dUnik. Slov. Ssk. 

Dtžobný = dluini. D. úpis. N. HIsk. III. 
240., 

DÍžoat, i, f. -- tdélka. Let. Mt. si. IX. 2. 
18. 

Dm. — decimetr. 

Dmechnouti, vs Dmychaii. Rk. 

Dmejitice, vz Dmýltlce. 

DmiébáD, a, m., der Saufaiis. Rk. 

Dmoch, o, m. ^ dma. Slov. Ssk. 

Dfflonef BP, achwellend. D. se moře. Lpř. 

— odkud. Z hlubin vlastni sily se d. a 
unášenteit. Smi. 1. 38. 

Dfflwt, a. m. '^ hora u Dorosil. Nyni 
slově méně dubře Brmout. Jrsk 

Dmonti. Cf. Bi. 26. Ob. v Listech filol. 
1883. 133. a 41».: Uúti, strb. dfti, dimf, 
dimeSi, flsre; 1'raM. dmu, dmei; imperf. 
dmiech;'aor. ducti; intt:dúti; dut. Ku tvarům 
pr<tvid»luyui přidělány J8UII tvary nové, totii : 
nové tvary praesentni, di^ju, dtý atd. ze 
kmene innnitivnéfao (du-) h nové tvary in- 
finitivoi: dmouti, dmul, dmut), dmut z prae- 
senta pojatého podlé tř. II. dmu, dmei, 
dmouH, dmul atd. podlé minu, minei .., mi- 
nomti, minul atd. Tak již v 16. a 17. stol. 
Jazyk nový má z tuho slovesa dvě: douti, 
duji ... a dmouti, dmu . . ; oboje u Rosy 
190., 195. a j. Vr, tam více a Douti. — co. 
Dme jej pýcha. Št. Kn. i. 162. — se. Prsa 
dmou se. Črb. B«. 65. Hoře dmieie sé. BO. 

— se éim. líádra jeji dmnia se rozčilením, 
toahou, uedočkavoitti. Hrts. Prsa jeji dmoa 
se slasti. Nrd. — se Jak. Ňadra doion ee 
rozbouřeni výše. Kyt. 1876. 48. Vlny dmon 
se vysoko. Osv. 1. 90. Ňadra dmula ae 
v pravidelném tempu, bouřlivě, pracně. Hrts. 

— koran. Jakýs nový cit dme ji ňadra. 
Čch. Bs. ř>3. Hrud se ma dme. Kká. K si. 
j. 103. — se kam. Vody jako hora vzbóru 
se dmůce. BU. — se kudy. Po nebi dmou 
se černé dýmy. Kká. K si. j. 17. Každé od- 
decbnnti jako by ne dmulo šírou prostorou. 
Nrd. v Osv. I. Si. — se kdy. Dmula se 

I mu ve snn prsa. Kká. K si. j. 27. 
I Dmucb, o, m., das Wehen, der Hanob. 
Ssk. Vz Dmych. 
! Dmucha, y, f., rostl. Jir. Obr. 138. 

Dmuchaci, Blas-. D. stroj. NA. IV. 149. 
I Dmuchač, e, m., dťr Blaser. Ssk. 
Dmucháni, n., das Blasen. Ssk. 
Dmuchati, b'a8en, íns Feuer blaseo. Dcb., 
NA. IV. 149. Vz Dmýchati. — D. = kouHU, 
schmaucbeo. Pojď d. Slez. a mor. Sd. 



Digitized by 



Google 



66 



DmnchaTka — Dao. 



Dmnehavka, trubka, které k docileut 
velikého žirii při obyčejné boHci sviéce n. 
Iftuipiéce u2ivai(. Kram. S!o?. Cf. S. N., 
Schd. I. 280., hP. IV. 429., Ni., Šp., SI. le»., 
Schd. 11. 20., Bř. N. na. 

Dmachátko, a, n. ^<- moli dmuchadlo. 
Wld. 

Dmnchavý, blaaend, bsuchend. Loos. 

DmuteA, tně, f., contarea, die Cttutarpe, 
rostl. D. Oiídubná, o. speoiosa. Vz Rstp. 793. 

Dmuti hlasu. Dk. Aasth. 226. D moře-= 
střidavé zdviháni a padáni vud mořských, 
jež se za 24 bud. 60 mio. praTidulni opakuje 
dvakrát 8. N. 

Dmutobliznice, e, f., die Ansofaoiebiru. 

Dmutoret, n, m., calceolaria. D. obecný, 
c. piniiata; chocholiéaatý, c. oorymbosa, 
rostl Vz Rstp. 1146. 

Dmych, a, m. D. Jos., farář, 1787.-1870. 
Vz 8. N. 

Dmýchaci, dmychaei válec, pist. Zpr. 
arch. XI. seS. 3. str. 36. 

Dmycbač => tahaí varhanových mechov 
(wěchú). Slov. Rr. 8b. 

Dmychadplný. D. pec (dmyiná), der 
Gebifisuten. Dcfa. 

Dmychadlo. Za Cn přidej: Nz. D. tru- 
hlíkové, das KastengeblSse. Ňz. D. kruinl, 
Kreisgebl&se, křídlové, FIQgelrSder-, odstře- 
divé, Centrifuga!-, Včř. Z. II. 7., parní, Zpr. 
arcb., Todni, bubnové, ZC. I. 326., s třa- 
skavým plynem, das Knallij^asgebláse, Šp., 
kyslikovodikové (=°> s třaskavým plynem). 
SI. les., Šfk. lOL, Poč. 43. 

Dmychadlový, Blasebalgs-. D. éerpadlo, 
pist. Zpr. arch. 

Dmychati co: měchy varhanů. Kolt. I. 
246. — kam: vzduch do peci. Lis. Mezi 
sriné nedmýchej (hněvivého nepopnzi\j) Us. 

Dmyrhavka, y, f. — dmuehavka. Sp. 

DiuyebDutl, n., einmabliges Blasen. D-tim 
zkazi % Sečky, kdo mu v iem sloni. Kom. 

DmyehoT, a, m., vz 8dl. Br. IV. 124 

Diiiýitice, dle Budějovice, Doieiscbitz, 
ves u Milrvska. Vz Blk. Kfsk. 161., 650. 

Dna — pakottniee: uložeoiny dny, die 
Gichtabliigerungen. Nz. Ik. D. v kliibn. Sal. 
238. Na Mor. : láuiáni ze sucha, dřeni v kostech. 
Sk. Dnou trpící. Duh. Dnu lééiti. Sbtk. 
Kosti. 109. Jozefus TiU od dnflv lámáni 
zhojil. Bdž. 42. Dna ho zlámala. Pasa. mus. 
353., M. Duů zlámaný. Leg. o sv. Prok. 
Dnou svázán byl. Jir. exn. Vz Slov. zdrav., 
Cs. Ik. VI. 42., III. 38., 237. 

Duár, a, m. >" bednář. Slov. Ssk. 

DDavee. SS. Au 9., 2. 

Dues. Vz Gb. 01. 28., 126. D. — tento 
den. Bž. 151. Vz Dnesa, Dnesaj, Dnesajky, 
DiieSko. Dal by mné to pán BQb, panenka 
Mana, abych do dnes týdika v černej zemi 
byla. 8i. P. 783. Do dneska. Ustrav. Té. 
D. týden byl svátek (= téhož dne minulý 
týden); Uatanuvili hromadu na dnes týden 
(v těchto příkladech má d. platnost attri- 
butivni). Brt. D. 162. D.jak zitra (^ co ne- 
vidět); D. zitra přijde (cu nevidět); Nadnes 
týden = ode dneíka za týden. Krt. U. 206. 
Na Vsacku. Vek. Já ci dnes nepovím, dněskaj 
ani idtra. Sé. P. 299. A ty i podnes stoji; 
Toho mi po d. nevrátil. PAh. I. 247., II. 



277. Co můie8 zhotoviti dnes, neodkládej 

na zítřek. Exc. Pro dmes vám nepovím nie 

více, Upe: Dnes vám . . . K těmto poaadkAm 

dodáváme pro dnes ^to, lepe: dnes, sátím. 

Us. 

, Dnesa ■» diu*. D. snid domlátime. Sles. 

Šd. Lhí. Brt. D. 306. 

Dnesaj =- dii«s. LaV Brt. D. 206. 

Dnrsajky -= dnes. Lai. Brt. D. 206. 

Dneska =• dnes. Od d. večera frajera si 
bledaj. SI ps 96. Přindi k nim, ayoečko, 
d. večir chvilko; Co sem udělala včera, d. 
všecku mně vodinka dolA snesla; Prosila 
luynáře, by ji nebral meta, ie mn dá huběnku 
d. lebo zětra. 8i P. 215., 244., 252. Zanecbte 
nás d. NU. Tč. 200. 

DneskaJ ■» dnes. Val. Brt. A ni je d. 
třeci den; D večer přijdn k tobě. Si. P. 
97.. 167. 

Dnetiki^Jii — dneini. D. noc. Mor. Brt 
D. Také na Slov. Plild. I. 2. 89., Ssk. 

Dnetifcej, vz Dnes. 

Dtiesko, vz Dnes. 

Duesky, vz Dnes. 

DnesuaJSi ~ dneini. Slov. Bern. 

DneSek. S pánem Bohem buďte maménčiny 
krávy, už vám neponesu ode dneíka trivy. 
Si. P. 456. Diiel ty pěnice do dneika. NB. 
Tč. 169. 

Dneiiee, dle Budějovice, Doesehits, ves 
u Pi-eitic. 

Dneiko — dnea. Mor. Brt D. 

Dneitni. O sklofiováni i strč. vz Bi. 181. 
O sklofiováni na Mor. vz Brt D. 121. A toho 
mi d. den neučinil; Jeikovi dán rok od d. 
dne za dvě neděle. PAb. 1. 176., II. 86. Ai 
i do d. dne. Št. Kn. i. 13. 

OneSok, iku, m. > dneiek. Slov. Sak. 

Dnéti. Když dnělo, poslal dva trubače. 
GR Káno vsta, ano již dnieie. Bj. 

Dnevládee — dnovládee. Ek. 

Dni » denní. Slov. Ssk. 

Duiěek, ěku^ m. — dnik. 

Dnie, n. — dnini. Slov. Ssk. 

Duik, u, m. ==> den. Len <o sa ráno d. 
zabelel. Slov. Dbi. 81. pov. I. 22. 

Dnisko, der Sitz am Spinnrooken. Ssk. 

Dniifa, n. <» tá čiastka praslice, na ktorej 
priadka sedí, kým (když) pradie (v GOmer.); 
v Liptově sa to zovie (apka. Slov. Rr. Sb. 

Dniti. Kdyi se d. mělo. BN. 

Dno m. bidno. Bž. 45., 228. D. — nei- 
doiťjái misto věci dutých. Cf. Kat 407. 0- 
cementové, der Cementboden, stoky, Ora- 
benbett, -boden, jalové, Stell-, Doppel-, Sp., 
jámy, jámové, die Scbachtsohle, Bc, Hř. 10., 
odzvučné (u nástroje hudebního), Vch. Ar. 
2., propasti. Us. Na dun svém kaidý stavAti 
a kopati mílie. Cor. jur. IV. 3. K. XIV. 
Scházeti se ve dno (dohromady). Němo. Máffl 
málo na dně, vypijn snadně. Si. P> 6i1. 
Hledí rád na dno; Kád se divá na d.; Koukl 
se ke dnu (hluboko. O opilém). Us. BdL, 
Sn. — D. ^ pfeneeené. Upoiomil na vid, 
kterým na dno přiíel (vypátral). Sdl. Hr. 
III. 249. Až na dno duie. Vrch., Mus. 1880. 
273. — D. -^ pAda, role. Cui mdž se dna 
nebo s gruntu bez zkázy stavenie síiatobýtt; 
A proto svrchek slově, ie na dně je*( ■ 
svrchu; Kromě dna agruntův. Vi. Ji£ 81<- 



Digitized by 



Google 



l)noju — Dohi. 



67 



DasJM, o, m. -^jiunott dne. Kain. Ba. 

m. 

DBok, n, m., der Angenatur. Slov. Sak. 

Dfeok, a, n., karzer Tag. Slov. Sak. 

Bnosemenoý plod, jeboi aemena na doS 
jioa pfípeviKina. Bat wl. 

DnoTatl, Ober den Tag aein, aich anf- 
kaltaa. Tam bych dooval i nocoval. Koll. 
IIL 109. Cf. Nocovati, Dluhovati. 

DoaTládeti e, m^ der Tacberrseber, Tages- 
beberraeher. Sm. vit Dnevíádee. 

DnoTý (na Slov. dfiový) — denní. Si. Pa. 
Zadm otvjrá dfiovéma svélln Eo« brány 
xtoté. PÍ. I. 73. — D., Boden-. D. dli (zadek) 
(Mla, da« Bodenatflck. MA. 111. 94. — D., 
Giebt-. Vs Dna. D. boleet, der Giebteebmers. 
Ni.lk. 

Dan. Néae. VIL 280., Ntr. VI. liB. Jak 
jich neaie d. Lipa L 206. Vz Dnuki. 

Dniiká » dnu. doimitř, binmn. Slov. Némc. 
TIL 95. Mil/ idze s Tonku d. SL pe. IM. 
Put ma, BiU, pnaf ma dnuká. SI. pa Sf. 
Q. 68. Sokaa, ty Znzanka, aoka, nepnatii 
iobajka d. Koll. Zp. L 164. Věci t voca d. 
yuniiala. Lipa I. SJiOS. Potom za&úi voakom 
tetko rAée s dnuky i z vonky lepit. Dbá. 
!iL pov. I. 629. DIbohuraky, rid by aom 
I Timi hovořil. Vdaine, pijte, neoh ita vám 
tUi d. Klčk. Zb. IIL 62., Pokr. Pot II. 8S. 

L D«. V laitini a genii, jmen OMbnieli 
^k: idé do kovala, do ievoa, do Pavlička, 
do naa, do knpoa, do aúaeda, do atryka, 
do pana velebMbo. Ve Frenitáti ubeena 
jeat tato vaaba toliko při Jménech rodinný A: 
do Kfenkav, do Klinkovakyob, alce miato 
má pfedloika ft a dat jako v éeittné. Na 
Bmiperku řiká ae: do řesuika, do naa atd., 
ale £» mni výhradní, na ťrýdecka vedle 
áa wmé. V některých fonnollch zachovala 
le tato vazba i jinde na Mor. : Di do atvora 
(pon.) » di do éérta (na Zlinakn). Brt D. 
184. (Ti.). PAjda do Mlčka (k Mičkovi). 

Miatka. Škd. Půido ja do ivagrovej; Jak 
tvojeoky přijeeba^ do macičky poapiobal; 

1 ila do aúaeda pro oheň. Si. P. 91., 92., 
fb. Také na Slov.: Uarmo do náa chodii; 
oohiýko, Čo neohodii do náa?; A keď eite 
00 váa pridem; Chodieval si do náa. SI. pa. 
99., 246., 273., 2ď& Sab^ova mátí, ej, tak 



ni odkázala, aby aom jej ayna do náa ne 
volala. SL apv. V. 171. Prígdie iahaj do 
náa na potéienie. Koll. Zp. I. 157. — V ná- 



řečí val., lai. a pom. sloveao ntuUwati poji 
le a předloikou do a gt. pl. nadávky. Na- 
dávsu {i do čarodenic. Nadál mi do potvor. 
Vyaadál ma do kmioA. Brt. D. 184. — PH 
fiimUh pobybn ožívali dříve &uto v, kde 
ny nyai oiiváme do. Potom jej v hrub po- 
loiieho. Hrad. 121. a. Vendu v dóm tvój. 
2. wit 5. 8. Vz více pHkladfl v Liat. filolog. 
1882. 125.— 126. (Gb.). - DO = »a. Pře- 
vlekl ae do iebraka. Lai. Brt. D. 

1 Do o gdo, kdo. V Podluii na Mor. 
Brt. 

Do-. — Do enači 1. i« iinnost šlovemá 
jit al ht pfedmitu dotýkajU: ae ho: do- 
Uhnootí, dohnati atd.; 2. dokončeni dije: 
domlátiti, doaniiti; 3. příčinu porny Henou: 
^ti ínaaenl, doaici, domysliti ae; dopomoci ; 
t týšteddc, resultat dovrieného děje: do- 



volati ae, doproaiti ae, dopaati ae čeho; do- 
pálití koho. Předponji do- a předponami po-, 
pře-, pfeď, pro-, »-. u-, v*-, r-t udává 
a) misio, ai kami doprovoditi; b) proeti 
ukončeni dk čtuu: doporučiti, dopovčdéti; 
c) snahu : dopomoci ; d) pleonast. : dozvěděti. 
Vz více v Jura. 21., 26., 29., 80., 31. Cf. 
Do (Slov. I. 252. a: Do v« aloieni). Progr. 
olom. gymn. na rok 1875. atr. 6. (Pk.), Brt 
D. 167. 

•do pHpona: atádo. Bi. 231. 

Do. dto — detto. Kb. 

Doarendovatl, aofhOren au pachtěn. Slov. 
Bern. 

Do»rrestOT«ti, anfbSren zn arretiren, in 
Verwahrung za bringen. — koho. Beru. 

Doba — iat, ehvUe. Cf. Mkl. Etym. 47. 
Dobami, ab und zu; bodná d.; to( Je d., 
daa braucht Zeit Dch. D lehká, těžká. Ně- 
jakou dobu. Mour. Po dlůzej době. Výb. 
IL 16. — D. určitá, jiatý čas. D. bronzová, 
kamenná, železná, vz KP. I. 49., 46., 52., 
Krč. G. 1034., 1018., 1022., lidská, ib. 1036., 
deitivá, mořakých obalah a beclebečnVch 
živodicbA, leaA kapradich a ryb, leaA jehličích 
a plazfi, lesů liatnatých a aaavcA, leaA ny- 
ně|éíoh a člověka: první, druhá (palaeozoická), 
třetí (meaozoická), čtvrtá (třetihorni, kaino- 
zoická), pátá (anthropozoiokáj doba zem- 
ního rozvede; prvohorní, juraká, drabohomi, 
terciární, diluvialoí, křídová, neogenni, plio- 
ceuni, ledna či ledovcová či glaoialnl, poat- 
pliocenni, ailuviulni, kamenonhelná, perunská, 
palaeoUtbická, neolithioká, metallická (doba 
bconce a železa), hiatorická, anthropokra- 
tická. Stč. Zem. 641., 683., H84., 690., 706., 
708,, 716., 717., 719., 626., 728., 729., 697., 
699., 637.— 739. D. atavebnl, Bausaison, Us. 
Pdl., zrAatn, Scbd. II. 234.. vzdělávání, Kultur- 
zeit. života, Lebensperiode, mýtní či porubní, 
Hieba-, přirAstku, Znwacha-, schnuti, Ab- 
sterb-, jarni atd., svlékáni, Háutungs-, vv- 
vinováni, Entwickelungs-, výseku, Durch- 
hiebs-, květu, BIflthen-, provozováni, Be- 
trieba-, finanční, pracovní (Kampagne), muž- 
noati, Mannszeit. SI. lea. Bylo to v době 
životni krise (stačí: v živ. kriai). Km. Po- 
svátné dobv : d. alávy, vánoční, velikonoční, 
mim, horojaká, pAlnoční, uneiení h rozhor- 
lení; sa prvních dub, za naií doby. Mour. 
Trojí d. v rozvoji českého písemnictví (stará, 
střední, nová). Tf. H. I. 6. D. porodní. Kžk. 
Por. 51., 48. Od tej doby nenaříkal až do 
aie chvíle. NB. Tč. 43. V ta doba Samuel 
k Saulovi vece. Bib. Jnž( jest dobře na tej 
době ; Druhý že jeat v době Sčasten (v čaa- 
ném životě). Hr. rk. 9., 281. V ta doba ; 
Veila ata v někú dobu, aliquando. BO. V ta 
doba k němu vece; V niž dobu on tu řeč 
mluvieie; V tu dobu. Bj. Tu ae v tu dobu 
iturm poče. Alx. Anth. I. 3. v. 37. Nebo 
by juž na tej době. . . Alx. A v ta doba aspoň 
mletí k Bohu dobrá žádost; A byl-li by 
kto do té doby ae nenaučil; 2e sú jeitě 
v ta doba kryli ae křeatěné; Kteříž v ta 
doba živi budu. Št Kn. i. 3., 12., 13., 24. 
V ta doba; V ta doby. Pasa. V ta dobu. 
ŽJK. Doba doby hledá. SmiL Duba k době 
hodí ae to k aoi>ě. Exc. Tč. — D. — rotmir 
času. D. kyvu, ZČ. L 130., Mj. 167., chvěje, 



Digitized by 



(?Ji5ogle 



68 



Doba — Ďobíslav. 



SohwingnoRszeiť. Hj. Rozděleni doby deoni 
« noJni n feimHodv a &eků. Vz VlSk. 16Y. 

— D. «■ čas přisnivý. Jest na době, abychom 
ili. Us. Jg. Každá věc má btou dubu. Dcb. 
Za dobroD dobou čekej zlon. Lpř. Doba 
k době, rovni k «obě. tíi. — D. = tpútob 
atd. D. povahv. Dk. P. 162. — D.=«liiinoíť, 
hodnost. Znal-li'8 krále Kosta v době; Pří 
němžtonebiechuhněvi, ale plná miiosťvdobě. 
Kat. 1268., 1694. Cf. Ne tvá to d. °x po tom 
tobě oic neni. (Gb. v List. fílol. 1882. 303. 

— Er. vykládá v dobi ^ tYfat čosem, toho 
ěaau, který význam dle Gb. sem se nehodí). 

— D. « log, D. představy; d. pomyslu, 

Í'ednodnchá ii počáteční, vědecká, soustavná, 
iledaoi. Jd. 3., 6., 79., 93. — D. =- míra 
krátké šlabáy, mora. Dk. P. 207. D takto. 
D., na kterou připadá přtzvuk, sluje těžká, 
d. bez přizvnkn slově lehká; Rovný takt 
mi sudý, nerovný má lichý počet dub. Zv. 
Přlr. Kn. I. 9. Cf. Jg. Slnosť. 83. 

Dobabratl — vollends beacbmutzen; anf- 
hOren za beschmatzen. Slov. Bern. — se 
kam -^ dobeHuUi ae. D. se do města. — 
čeho. Babral jsem ae v blátě, aí jsem se 
čile svěbo dobabral. Hor. Tě. 

Dobad, a, m., die Erforscbnng. Podlé 
d-dů p. Voronových legenda panoDská ná- 
loži prý století X. Č. KD. 1886. 1. 44. 

Dobadkati =« dobelhati se, pomalu se při- 
bUiiti. Slov. Sldk. 67., Nir. V. 48 

Í'obahiiiti se, vOllig lammen. Sm. 
«bák, u, m. -^ tobák. Slez. Klá., Sd. 
Vz Dobaii. 

Dobakati sa = donudcati se, dobelhati se. 
Slov. Tažko mu bolo d. aa k posteli. Dbš 
SI. pov. IV. 69. Bustou tmou <a na hranicu 
ui len dáko dobakal. £r. SI čít. 6& — DbS. 
SI. pov. I. 643., VII. 34. Jen (ažko dla sa 
domov. N. Hlak. II 9H. 

Boban, o, m. ^ dobák. Hor. a slez. Sd. 

Dobanka, y, f., Schnabolfliisebcben, n., 
eine Flascbe mit langem Ualse. Slov. Ssk., 

SlD^ 

Dobinka, y, f. = tfeiné, jii trabei odobali. 
Hor., slov. Sd. 

Dobafikatl, zu Ende plauschěn. Čekejte, 
až to dká. U Kunovic. Tč. 

Bobas, u, m., die Spitzaxt. Mor. Škd. 
obatosf, i, f., die Pockeugrttbigkeit. Sm. 

Dobávka, y, f, die aiergwerkszobuase. 
Slov. Ssk. 

Dobažitl se čeho, nach etwas tracbten 
und es endlicb eriangen. Sá. v Osv. I. 101. 

Dobdice, dle Budějovice, Dobscbitz, ves 
u Chlumce v Jičin. — D. » Dobsice. 

Dobeblati = přestati beblati. Os. 

Dobeblositi >= doplkati. U BruSperka. 
MU. 

Dobečeti, el, eni = přestati bečeti. — se 
čeho <= beče dosíei. Ditě se chleba d-lo. Us. 
Tč. 

Dobednářlti, il, eni '^ přestati bednařiti. 
Us. Tč. 

Dobédovati = přestati bědovati. Užd-val 
(umřel) Tč. 

Doběbati se, sich made laufen. Ssk. 

Doběhnouti kam. Doběhla tam kvačka, 
hned aa strhla rvačka. Si. P. 704.— čeho: 
dle. St. Kn. 6. 126. 



Dobéhniiti. n., der Hiolanf. 

Dohehůvaf — dobihávati. Slov. V tom 
už stará k nim d-la. Dbá. SI. pov. I. 45. 

Dobek, bka, m., os. jm. P«L Rdb. I. 119. 

Ďobek, bku, m. — Bobek, sob, koutek na 
tob; zobáček. Us. Sd. 

Dobekati == přestati bekati. Ui dobekal 
(umřel). Ua. Tkí 

Dobelhati se kam. Vz Belhati, Babrati. 

Dobelice, dle Budějovice, Dobeliu, vea 
u Krumlova. 

Doben, bna, m., oa. jm. Pal. Rdb. 1. 119. 

Dobenín, a, m , n Ktadaka. Tk. III. M., 
8dl. Hr. II. 167. 

Dobenlna, y, f., mi«to na hranieich pol- 
ských. Tk. I. 112. 

Dobený éim. Člala čtyrAhelníkem d-aá 
(čtyrúhelnični či tetragonalní), Tetragonal-, 
Quadratzaheo, figarirte Zahlen. Ns. Cf. S. N. 

Dober =- Defceř, míat. jm. 

Doběfka. y, f.. das VOllignebmen; die 
BierwQrze. Sm. 

Dobčraý, Nacbnahme-. D. liat. Ua. Pdl. 

Dobem, ve Dobrati. 

Dobésiav, a, m., oa. jm. Áreh. IV. 462. 

Dobeft, bie, m. — Tobiái. BO., St. Kn. 
i. 106., Dal. 166., 167., D. ol. VI. 487., Tk. 

II. 862., V. 238., Sdl. Hr. II. 276. - D., vea 
u Hiletina, vs Blk. Kfak. 1297.: mlýn a Blatné. 

Dobéiiee, dle Budějovice, D«bescbitz, vea 
tt -Piekn. Tf. Odp. m, Blk. Kfok. 1297. 

DobeSov, a, m , Dobesohow, vea n Tá- 
bora. Vz Blk. Kfak. 860., Sdl. Br. I. 233., 

IV. 369. 

DobeSovlee, dle BodBjt/vice, Dobeseho- 
witz, vea n Kolína. PL., u Letoiova na Mor. 
D. Ol. VII. 220., Žer. Záp. II. 13. 

DobeSový, Dobiaebwald, vea v Opavako. 

Dobétice, dle Budějovice, Doppitz, vea 
u Ústí nad Lab. PL. 

Dobev, ě, f, Al^Dobew; D Nová. Nen- 
Dobev, vsi u Pisku. Petr s Dlohě Vsi se- 
děním v Dobevi. Arch. III. 638., Sdl. Hr. 

III. 95., IV. 144., 162. 
Dobezpečlti «= ubeepečiti. Bern. 
Dobčieetvi, n., die Daaerlanterei. Dcb. 
Dobřžek, ikn, m. D-ky, Einiánfe (Waars 

etc.). Hor. Tč. 
Dobéiitelný, im Lauf erreichbar. Sm. 
Doběžnik, u, m. D. v perspektivě. NA. 

V. 82. 

Dobiáíek, íka, m.. os. jm. 16. stol. 

Dobieer, kra, m. D. Fr. Jos., nar. 1811., 
kněz. Vz Jg. H. I. 3. v. 647. 

DobihiUíci — ai na konec nebo kraj bS- 
iici. Rat. 407. 

Dobihání, n., vz Doběhnouti. D. motora. 
za I. 273. 

Dobihavesf, i, f., die Zndríoglichkeit. 
Slov. Loos. 

Dobihavý, zndringlicb. Slov. Looa. 

Dob(Jatl na koho — dorážeti. Mor. a 
aluv. Brt. Otec každý den na mnedobíjal. Koll. 

IV. 162. Vyakočia víakově potvory a bndď 
na teba d. Dbi. SL pov. I. 261. Vz Dobiti, 1. 

DobUeti, vz Dobiti. 

Dobirany; •<fn, a, o. — odkud: ze dna, 

bia vom Bodengrunde beransgeacbOpft Deb. 

Dobistov, a, m., os. jm. Pal. Rdb. L 119. 



Digitized by 



Google 



Dobití — Dobree. 



1. OoUti koho Jak: «i do (mrti. Put. 
•T. 69. Vi DobíJHU. - se éeho. Bil m, 
■Uiil se a dobré ianv Dedobil se. Č. M. 
»5. 

2. Dobiti, il, en, eni. formen. — eo. 
Bitaik foraaje & dobi •Íoth. Dk. P. 492 

Dollitaý, treflénd, eindringend. Sm. 
DobiTka, 7, f., der Oniulenitoaa. Loot. 
BoMmU m iLoma — hoMmM m. Us. Vk., 
Ziak. 

Bobka, j. I, o*, jm. P«l. Hdh. I. 120., 
D. Ol. I. 469. 

Ďobka, j, f. <» ébibka. Ssk. 

Dobkov, a, m- Dobluu, ves a Cbotěbofe. 

DobkoTtM, dle Badijovke, Dobkowiu, 
▼as a Loboeie; Topkowits, vee o NeitMic. 
PL.. Blk. Kfsk. 863. 

JHMáěaíi-^áobtiai. Slov. Bern. 

DoblahosUvlti, aafbOreo glOoklicb su 
■aeben, ta preisen. liera. 

DoblAtitl, il, ceo, eol, voUend kotbig 
■Mehen. Bern. 

Dobleteti, el, eni °= dobečeti. Bern. 

Doblrdnoati, dnul » dl, ati, vollenda 
blaM werden; aafbOren blasa su werden 
Btm. 

Doblekotati, anfbOreo sn kollern, laJlen, 
ttanneln. Bera. 

Dobleptati, dobtaptati (vs Dobleptnoati), 
n Ende aasplandern. Us. Té. 

DobliB. a, m., DObeln, mé. v Mttni. ťal. 
Déj. 11. 1. 2<«8. 

Ďobliiiti s«, sicb bis ans Ende nibern. 
Hol. 67. 

Doblkatt, doblknoiUi — pře$tati blkati, 
so Ende flačkem. PUmen ai doblkai. — 
kam =° blkevt $e doatati. Plamen doblkual 
si na střechu. Mor. Té. 

Doblouditi, il, éni — bludnou cestou do- 
na. Ai k vira d-dil. Us. Té. 

Deblýskatl se, aufhOren su blitten. Bern. 

Dobaer. «. m. Gel. D. »% 1719.- *'/. 1790., 
historik. Vx Baék. 1. 197., Tf. H. I. 3. v. 
94.. 95., 162., S. N. 

Oobný = formalný. D. logika, pojem, 
pravda. Jdé. 4., 14. — D., períodiseh Ssk. 

Dobod, a, m., gef&hrter Stoss, v iermíř. 
Ȼk., NA. III. 68. 

Do Boba •=< doA Vs BAb. 

DoboehoT, s, m., ves v Bodéjovska. Blk. 
Kfsk. 653., 8di. Hr. III. 302. 

Dobctl, e, m., mě. v sev. Bosné. Té. 

Dob«ÍJeTatl. — aba. Dobojoval (^ umřel). 
Tkč., Dob. — eo: boj. Čcb. Bs. 66. — se 
ieho kdy: nim po mnoholetém sAussu. 
Os. 

BolMletl, el, eni, anfhbren sn schmerxen. 
Bern. 

Doboměr, a, is., der Zeitmesser. Ssk., 
8m. 
*<>Boboaiémý, aietrononiseb, zeitmessend 

I/MS. 

Dol>or, n, m., das Yollendsgeuommene. 
SiB., Looa. 

Doboskati, aufbOren su kOssen. Bern. 

Bobosorovatl, anfbOren zn faexen. Bern. 

Dobosf <- doftoďNouti, dobútti. Beru. 

DoImucí. To ste ni n nás nebyl dubu 
dobonei (dloobo). Us Vk. 



DobouHti se kam. Nemoha se doinli d. 
(dotlouci). Us. Té., Přk. 

Dobra, y, f., os. jm. Pal. Rdb. I. 120. 

Dobrá. Dobral recbt so! gut isťs! Us. 
D. — D., é, f., ves u Přibislavě. Blk. Kfsk. 
933.. 8dl. Hr. IV. 830. ; Dobrau, vej u Frýdka : 
D. VdiU, D. Malá. Gross-, KleiuDobiai, 
vsi n Unoité. PL. Cf. Tk. í. 167., 111. 4., 
V. 238., 177. 

Dobráeky, gatmfltbig. D. se usmívati. 
Us. D. hloupá tvář. Hrts. 

DnbrAetvi, n., die Gotmiltbigkeit. Dcb. 

Dobráéek, vs Dobrák. 

Dobraéka, y, f., die GutrnOtliige. Us. 

Dobrák. Padl na d-ks. Us. Dř. To je d. 
élovék. 

Dobrámysl, vs Dobrý. 

Dobraa, a, m., os jm. D. ul. I. 1091., 
Arcli. 1. 256. 

Dobraft, é, m., os. jm. Arob. 1. 179., III. 
497, 

Dobráni, n. Zásylka na d. Vz Dobírka. 
Hni. 

Dobránit!, aaf liOren xo eggen, sn scbtttsen. 
Bern. 

DobraaoT, a, m., Dol>ern, ves u Bene- 
šova (Bensen). 

DobranoTský z Dobianova. Vz Blk. Kfsk. 
1297. 

Dobřauský Jak Vs Blk. Kfsk. 1017. 

Dobřany, UleDolany, Dobřan, mé. n Plzné, 
vz 8. N. ; ves a Novéno Mésta nad Met., vz 
Blk. Kfsk. 682., Sdi. Hr. II. 247.; MaU D., 
Klein Dobřan, samota u Pizné. PL , Tk. V. 
111. 

Dobřata (DcMtla), y, m., os. jm. Pal. 
Rdh. I. 119. 

Dobratak, a, m.. os. jm. Pal. Rdb. L 119. 

Dobrati. — koho. Ta véo mne dobirá, 
bririgt mich auf. Us. Dch. — komn. D-lo 
mu — nahnalo mu strachu. Na Slov. Dobral 
si (o opilém). Us. — eo komn. Doberte mí 
to zbolí. Us. Dch. — si kobo ■=» ipUkovati, 
aufíiehen, zum Besten haben. Dch., Kká. 
Td. 161., liti., Ki(. — se éeho. Nedobrali 
bychom se konce chtéjice vypoéitárati vie- 
oky. . Dk. Dobírati se smyslu, Si. 111. 202., 
výsledků, Osv. 1. 486. Matiéku, nemoiu spáti, 
ani se suiéka dobrati. Si P. 46. Dobra sé 
jednoho kriUe. St ski. IV. 238. Chté se rád 
dobrati břeha (chytiti, k nému se dostati). 
Alx. V v. 1817. (HP. 44.). — ne éeho čim, 

Íak. Ctěním se dobíráme úplného dojmu. 
)k. Pokusy dobral su výsledku. Oav. I. 416. 
Dobral se tuutu metliudou známosti zevrub- 
iiýult. Hus. 1880. 184. Sladkosti se nedobirej 
až do hořkosti. Mudr. 863. — kde. Při 
každé véci d. se posledních záaladil. Dk. 
Koz. fil. 186. 

Dobratice, dle Budéjovice, Dobratitz, 
ves u Téíina. 

Dobrava, y, f., os. jm. Pal. Kdb. 1. 120., 
Sf. Stři. 11. 454. 

Dobravice, vz Doubravice. Blk. 

Dobravfca, y, f. D., ées. knéina, maníeU 
svého Uečislava na křestanstvi obrátila. Sr. 
Koll. II. 273 

Dobrá Voda, vz Dobrý. 

Dobree (Dobřec), dle Budéjovice, Debřetz, 
ves u Solnice. Vz Blk. Kf:>k. 885. 



Digitized by 



Google 



70 



SobrSicA — Dobřina. 



Dobriiee, dle BadAjovice, Dobrtsohits, 
ves n Přerova, D. ol. I. 486.: Dobsobitz, 
ves n Bíliny. Blk. Efsk. 95., Sdl. Hr. 1. 148. 

Dobře =< ne zle. Ten je na tom nebo 
v tom dobře, Sp. m.: tomo je d. Brt. Ui 
se má d. (oiořel). Bdi. Komn je tak d. jako 
nám, neřežeme sečky kobylám. Si. P. 543. 
Lidé tak d. jako nic nečinili, gtrm. m. : ne- 
činili téměř nic, skoro nic. Brs. 2. v. 102. 
Dobře-li jsů ee opatřili, lépe jim bude. NB. 
Tč. 22a Bude d. Št. Kn. i. 10. Etoi bů d. 
činili. Ib. 15. Nám d. a nikomn zle. Sd. 
Cbcei-li nepřítele míti, nčií někomn d. Bž. 
exc. — D., vyjadřuje pochBcUu. Dobře měla 
tvrdic. že .... Sá. D. na tebe I Ve. Bmt. 
D. luae majn, keři tebe znaju. Si. P. 541. 
Mobu-li se o to smluviti, dobře, pakli . . . 
Půh. II. 350. — D. •» tluSni, uHteéni. D. 
móžem naději mieti, že ... . St. Kn. i. 32. 
Kdyžby kdo dobře (něčeho) žádal. Nál. 
214. - D. => dokonale. D. zachovaly. Yácl. 
XXVm. D. něčeho si poviimnonti. Cs. D. 
viemy, že . . . V*b. 11. 8. A toj' d. viděti, 
kak . . . . ; J), věřiti ; Aby lépež lépež milo- 
vali Boba. St Kn. i. 30., 35., 36. — D. == 
docela. D. vykrmený; Ten se k tomu d. 
hodi; D. se pamatuji; On to d. vi; Je mu 
to d. povědomo. Us. Pdl. To dobře učiniti 
může. Zř. F. I. D. posud neni zdráv. Sd. 
Neb tak d. pravý Buoh v těle v rovu ležal, 
jako . . . St Kn. §. 21. — D. = frávi. Má-lí 
kdo d., musí při tom přece se báti. Exc. 

— D. => jinému užitečné, pHmivi. Za d. 
s kým býti, íp. m.: za dobré. Neni ve 
Vídni d. zapsán (oblíben). Osv. I. 71. Aby 
spolu manželé d. byli; Kakž kolivěk d. se 
jest tů smrtí jiným stalo. St Kn. i. 8., 9. 

— D. = snadno, hezky atd. D. rostlý smrk ; 
d. zakmenéná plocha; vrch křovím d. po- 
rostlý: strom dobře zakořeněný. SI. les. To 
se nedělá d., das l&sst sich nicht K.ot an. 
Dch. Kosti d. tenčí nežil prst; Vezmi sklo, 
stluč d. drobně. Db. Když bylo d. na den. 
Bl. Živ. Aug. 52. A když by d. 10. diel 
angelóv v nebi. Rkp. Mus. 1834. 240. D. jí 
nu stokrát poblavkóv dal. BN. D. 200 jich 
ztopili. BO. Mohli by se d. leknuti božie 
pomsty; By chtěli, d. by se toho vzeptali 
na sv. Pavlu ; Neb přijdúc pýcha mohla by 
někomu d. řéci. St Kn. S. 4., 18. 

Dobré, ého, n., Dobrey, ves o Solnice. 
Blk. Kfsk. 679. 

Dobře c, vz Dobrce. 

Dobřečíuiti, wobithun. 

Dobřečinnosf = dóbroiinnoii. Sm. 

DobřečoT, a, m., Doberseig, ves n Štern- 
berka na Mor. 

Dobřechodný, wohltttchtig. 1429. Z. D. 
Km. 

Dobřejice, dle Budějovice, také Bobře- 
joviee, Dobřejits, ves u Tábora. Blk. Kfsk. 
360 , Sdl. Hr. IV. 86. 

DobřeJOT, a, m. D. Horní a Dolní, Ober-, 
Unter-Dubrejow, vsi u Borotína. Vz Blk. 
Kfsk. 177., Sdl. Hr. III. 94. 

Dobřejovice, vz Dobřejice. — D., Man- 
derscheid, ves n Jesenic. Vz Blk. Kfsk. 
CXLIX., 378., S. N. 

Dobřek, a, m., os. jm. Pal. Bdh. L 119. 

Dobřelibý, angenehm. Sm. 



Dobřemil, a, m., os. jm. Pal. Itdh. 1 
119. 

Dobřemillee, dle Budějovice taká Dobře- 
ntiřiee, Dobřemielitz, ves a Milevska. Blk. 
Kfsk. 166.. Sdl. Hr. III. 192., IV. 338., 846. 
— - D., Dobřemielitz, Malter, ves u Velbar- 
tic. — D., Dobromieřítz, osada a Hořep- 
nika. PL., Arch. lU. 500. 

Dobřemiřiee, dle Budějovice. Vz Dobře- 
millee. Blk. Kfsk. 166. 

Dobřen, a, m., os. jm. Pal. Bdb. I. 119., 
D. ol. m. 315. 

DobřeJi, ě, f., ves a Kutně Bory. Vs 
S. N. X. 166., Blk. Kfsk. 18., 782 , 169. 

Dobřena, y, f., os. jm. Pal. Bdh. I. 120. 

Dobřenec, nce, m., Dobrenz, ves n Pod- 
bořan. Blk. Kfsk. 616. 

Dobřeniee, dle Budějovice (od Dobřena, 
Pal. Rdb. 1. 134.), Dobřeniu, ves o Chlumce 
v Jičín. PL., Žer. Záp. II. 31 , Blk. Kfsk. 
75., 767., Sdl. Hr. I. 263., 8. N. 

Dobřenská z Dobřenio. Vz Blk. Kfok. 
1298. 

Dobřenako, a, n., ves n Hor. Krumlova. 

Dobřenský, ého, m. D. Václ., 1579. Vz 
Šb. Děj. ř. 2. v. 236., Jir. Ruk. 163., Sbn. 
941., Jg. H. 1. 2. v. 647. — D. Jan, rytiř, 
1550. Vz Jg. H. I. 2. v. 547., Jir. Bok. L 
162., Blk. Kfsk. 1298. — D. Jak., profv a 
rektor, f 1697- Vz Jg. H. 1. 2. v. 647., Sb. 
Děj. ř. 2. v. 236., Jir. Buk. I. 168 — Do- 
Měniti z Dobřenic. Vz Sdl. Hr. I. 268., U. 
276., IV. 240., 8. N. 

Dobreprajicí. Za pefiáze sa jednajú na 
rok služebnici a za lásko až na věky tvi 
d. Glč. L 131. 

Dobřepřajný, gttnstig. Sm. 

Dobřeslušny, kleidsam. Sm. 

Dobřeta, y, m. -=° Dobřata. 

Ditbřev, a, m., Dobřiw, ves u Miroěova. 

Dobřezaslonžilý, woblverdient 

Dobříce, dle Budějovice. Va Sdl. Hr. I. 
188., Žer. Záp. I. 220. 

Dobřit, e. m., Dobřitaoh, vsi u Královic 
a Duiník. Tk. IV. 174. Vz Blk. Kfsk. 871. 

Dobřiianjr, dle Dolanv, Dobritsohan, ves 
u Trsovan. Tk. V. 136., 139. Vz Blk. K£sk. 
184., 1267. 

DobřiikoT, a, m., Dobřiěkow, ves n Be- 
neiova v Bndějov. Tk. V. 197. 

DobřiehoT. a, m., Dobřiehow,ves n Plafian. 

DobřieboTlce, dle Budějovice, Dobřiebo- 
wítc, ves mezi Zbraslavi a Beroanem. Tk. 
I. 47., 485., 470., IV. 172., Blk. Ehk. 671. 

DobřieboTský aMaleJova. VzBlk. Kfsk. 
1298. 

DobřikoT, a, m., Dobřikan, vsi n Vys. 
Mýta a Nové Kdyně. Sdl. Hr. I. 263.. TI. 
276., ra. 220., 282. 

Dobřikovec, voe, m., Dobtikowitz, ves 
n Humbnrk. Sdl Hr. II. 276. 

Dobřikovlce, dle Budějovice, Dobřiko- 
witz, ves n Cechtic. Arch. I. 580. 
I DobMkovMÍ z Malejova. Sdl. Hr. I. 263., 
' n. 276. 

DobMn. a, m., ves a Roudnice. 1 k. L 
604., III. 34., 46. — D. =- DobrSín. 

Dobřina, y, f., das Gate, Gaozseng. Slov. 
Loos. 



Digitized by 



Google 



Sobřiňov — DobroděnBtri 



71 



DobHAoT, a, m., Dobřiaow, vea a By- 
ehaovtt. Vs Sdl. Hr. U. 276. Blk. K£ik. ^3. 

DobMnsko, a, n., Dobřensko. 

DobMsti se kam, watend gelangen. Ua. 

DobHi, mé. a Přibraoié. Od Dobřichs. 
PaL Udta. I. 132., Tk. I. 174, III 9., 412., 
IV. 132., V. 238., VI. 116., 126., Tk. Ž. 79., 
Blk. USMk. CIX , 8. N. 

DobHfiťk, dobrýide, ika, m., der Wege- 
trio. ám. 

D«brizguiý; -án, a. o = doHbaný. D. 
kofai. Slov. Udi. Ds. 29. 

Dobrka, y, f., oa. jm. Pal. Bdb. L 120., 
D. Ol. 2U2., 469. 

Dobrkati se kam « deletiti, dttjUi. Cf. 
Brkaň. Jak jsem ae dobrkal ua kvartýr, 
oi aevin. Koa. — se kdy kam. Diubj- 
d«n pod veéer í(aatné jame ae dubrkali do 
Praby : Ou atéií ae d-kal pojedenácté (bu- 
diaě;. Koa. v Km. \m6. IdO., 2t>4., 19H. — 
te toho. Co nis to atálo potu, nežli jame 
le pravdy d-li. Koa. Ui. I. 263. 

JmbrkOT, a, m., Dubrkow, ves u Cbraatě ; 
Dubnkau, ves n &viň, vs Blk. Kfak. 411., 
8(U. Ur. IL 302.; Turkovits, ves u Krum- 
kiTa.PL.. 

Dobrkoviee, dle Budéjovíce, Dobrku. 
tits, ves a Uher. Uradiiié. D. ol. VI. 604., 
TIL 162. 

DourkoTMký, ého, m., os, jm. Sd. 

Dttbrná, é, f., Dobetn, vea a Ceaké Ka- 



Dobraé, ébo, n., Ziatl, ves u Krumlova. 

Dobruice, dle Budéjovíce, Dobrnitz, vea 
n Uaber. Blk. Kisk. 692. 

Dobro odo. Dubroj oim zde býti M. 
Žsi' dobro iisti sv. pUmo. ŠL Kn. á. 6. — 
D., tub$t, Ď. = každá véc n. událuat nám 

Cpééoi. Blř. D- vnťáši, vniuné, duchové, 
i. Anlbr. D. mravué, bytné, ůéaatué, 
sejvviii: Bfth joat dobro véeno dobra, po- 
vieebné dobré. Blv. ťředauvy douer lid- 
ikýeb. Hí. 81. 162. Vyhledávati dobra vlaati. 
Monr Žádal, aby ho poalouchali pro obecné 
d. a slávu koruny éeské- O.v. 1«B5. 493. 
Toto semin zbavicha kaidého dobra. Alx. 
Aath. 1. 3. v. 34. Daleko »el « dobra ne- 
Dsiel. Bi. Odešel s dom<> "<> dlol>ro (do- 
cela). Ds. Knn. » 

Dobrobarrý, ecbtOrbig. gutgef arbt. 8m. 

Dobroberee, e, m., der Empfiuger emvr 
Wobithat. Sm. 

Dobrebydlo, a, a. >=> dMiri hydUo. D-dla 
hledati. 8i. Sk. 193. 

Dobrobyt, o, m., der Wohlatand. D. kra- 
)iay. Pbld. IIL 2. 154. Sak. 

Ďebroiest, a, n., os. jn. Pal. Bdb. I. 
119. 

Dobroéire, Dobréiee. D. ol. I. 486. 

DobroéiB. Deh., Dk. Assth. 483. 

DobrotínfinllTOsf, i, f. °= dobroiMiwst. 
Slov. Bern. 

Dobrotínénlivý » dobroíMivý. 8!ov. 
Bam. • 

BAbreélnlee, e, áobroHmĚka, y, f., die 
Wohithiterin. Sm. 

DsbratinliTOsC, i, f- ^ dobročinnost 
I a. 

DobrotíaliTý — dobroHnný. D. smlouvy 
"itíkmáaé. J. tr. 



Dobroěinnosf, i, f. Odplat mu tam d. 
věncem radosti. Koll. 1.415. D. jest skvostná 
kvétins, vdéénosť však vsáoný její kvét. 
Sb. uč. 

Dobroilnstvi, n. -=■ dobrodént. Slov. 
Bern. 

Dobroika, y, f, os. jm. Pal. Rdb. L 
120. 

DobroikoT, a, m., Dobruscb, ves u Cbval- 
iin. 

DobniikOTlee, dle Bu'l6jovioe, Dobroč- 
kowits, ves u Butovic. PL. 

Dobroiovlee, dle Budějovice, Dobroěo- 
witz, ves n Uval. Blk. Kfak. 1298. 

Dobrodar, u, m., die SpenUe. 8m. 
^ Dobrodáree, e, m., der Wohitbiter. SsL., 
Sm. 

Dobrodámý — dobroiiímý. Sak. 

Dubrudatný, prek&r. Sm. 

Dobrodavce, e, m. -^ dobrodáree. Rk. 

Bobrodée, vs D.>brodéj. 

Bobrod^ atd. Dobrodéjoe. Sv. ruk. 299., 
375. UobroUéj. Si. lU 87. Byli nevdééni 
svým d-jc6m. M. 8dilim rád srdce s d-diooí 
svými. Brods. D-dinca mi^ (méj) v íanobé 
(ietř bo). Slov. Tě. Prosím váa dobrodineě- 
kove o boti almužnu. Ua. Té. Bývá ukf 
d-nec ve vétáéj milosti, který iuym dobré 
ěiníc to drži v tichoati. Gié. li. 111. Lako- 
mec má radoaf, - když má, d-neo raduje se, 
když dává. Uki. Vždy buď d-odm vdéčny, 
jak chceá byt ělovék atateóoý. Ostrav. Tě. 
Cbceili ae uad nékym mstíti, hleď mu 
dobrodincem býti. Sb. uě. — Ďubrudéj ~> 
Boiiilaciua. Sd. — Dobrodij — dará>ák, 
ikodař, Lump, Tbunicutgut. Mor. Brt., Tě 
— Ct. DaOroditoL 

Dobrod^Jee, vs Dobrodéj. 

Dtfbrodíjka, y, dobrodijkyni, é, f., die 
WotiUátenu. Ua. Tě., Čub. 1>k- ^H-. ^i- 

Dtfbrodijník, a, m., der Beneficiaat 
Loos. 

Dobrodéjnosf, i, f. — dobrodijiitvl. Rk., 
Loud. 

Dobrodéjný, woblthnend, wobltbitig. 
Mour, Lpt. 

Dobrod^stvi. Dk. Aesth. 285. PHjmúoe 
<l. nejsú vdeéni. M. 

Dobrodéni, n. — dobrodiní. Št. Kn. 6 
189. D. d-nim má se nahraditi. Když ti 
nékdo d. uěioi nékedy, převyí ho ty d-ním 
ale ne hnéď vtedy; 'ía přy^té d. ten od- 
platu dává, kdo přijaté d. apódobně uznává ; 
Za přijaté d. kdo a vdédioatu platí, potom 
nové d. zaalubuje bráti. Glě. 1. 207., 222., 
11. 111., 281. ťťátelóin děkuje z d. Uua UI. 
289. Nevdaěnoat za d. nad to niát horěeho 
není. Slov. Tě. D-nim ělovéka nejlépe ziakáS. 
Už. exc. Vz Dobrodéustvi, Doorodioi. 

DobrodéiistTi. ZN. (Lidé hrubi) málo 
vážie d. Kristova; Zádiýice těch d. tělest- 
nýub; O by to d. a ta vieru lidé zname- 
nali ; Ho tak mnohých d-stvich nadarmo 
brati jméno božie ; Dávaje nám přiklad d. ; 
D. zavazuje k odplaté: Ariatutileá pokládá 
d. tři, jichž nemdžem odplatiti, to věz: božie, 
rodiěóv a mistra; Napřed vzaté d.; Tak 
velikého d. nebyli 8ů'vdé6ui; Nevděčný 
nevyznává božiebo d.; Daj vám pán Bóh 
véénů odplatu za práci i za jiné d., které 



Digitized by 



Google 



72 



DobroděnstTí — Dobromysi. 



sto měli se mnú. Has I. 58., 59., 108., 121 , 
142., 148.. II. 147., .S43., IH. »90. Ví Do- 
brodSni, Dobrodini, Obecenství. 

Dobrodételka, y, (. = dóbrodijka. Ddk. 
II. 422. 

Dobrodětný, gute Kinder babend. Sm. 

Dobrodin, a, m., Dobrenz, ves a Polné. 

Dobrodina, y, f. = dobrodini. Slov. 
Bern. 

Dobrodi&an, a, m., obyvatel vsi Dobré. 
Té. 

Dobrodinectví, n., das Gutbandeln, gute 
Bandlungsweise. Lpř. 81. I. 301. 

Dobrodini. Cfač. P. 194., dobrodienl. Ib. 
99. b. D-dini z dobroděnie, é seslabilo se 
v ». Gb. Hl. 79. Cf. Ht. Zv. 46., Dini. D. = 
dobrý sbutek jinému proliázaný. BIř. D. 
činicimu lia ikodě býti nemélo. Cor. }ur. 
VI. 3. e. XXVIL, J. Lil. D. bráti. Us. Dob. 
Děkujeme hospodyni, dělala nám d. 8$. P. 
447. D. jest co kviti, pHjemné, když je 
čerstvé, odporné, když se pozdě svadlé 
podává. Bkř., Sb. u2. Vic na kKvdu než 
na d. pKbývá paměti. Mor. Té. Nevděčnost 
za d. člověka ipatnébo ěini. Ib. Po napiti 
Btudiace záda okazojeS, po pomoci d. po- 
tupuješ. Emp. D-ním člověka nejspií ziskái; 
Nic tak snadno nestárne jako d. Hki. Vz 
Dobrodění, Dobroděnství. 

Dobrodiukynč, é, f. «■ dobrodmka. Eoli. 
IV. 40. 

Dobrodinnosf, i, f. =» dobročinnost. J. tr. 

Dobroditel, e, m. =• dobrodinec. Tč. 

DobroditelenstTi, n., benignitas. Gb 

Dobroditelka, 7, f. — dobrodinka. Tč., 
8á.. Np. . 

Dobrodružik, a, m. = dobrodnih. Sm. 

Dobrodrnžiti, il, eni, auf Abenteuer ans- 
gehen. Sak., Vlč., Pk., Tč., Koll. I. 27. — 
kde: v cizích zemieb. 

DobrodružiT^, abenteuerlustig. Posp. 

Dobrodrnžka, y, f., die Abenteurerin. 
Bozděoh. Zk. stát. 23. 

Dobrodružnik, a, m. = dobrodruh. Tč., 
Ssk. 

Dobrodružnosf, i, f., die Abenteuerlich- 
keit. Dcb. 

Dobrodružný. Alx. B. v. 178. (HP. 76.). 
D. pouf, Ccb. Dg. 705., život. Us- Pdl. D. 
hra. Vz Jg. SlnosC. 153., 8. N. 

Dobrodruisky = statečné. 

Dobrodruistvo, a, n. <= dobrodruistvii 
S. N., Alx. V. v. 1825. (HP. 44.). O jiném 
d-8tvu. BO. 

Dobroduchý sbor >-- Eumenidae. Man. 
Or. 158. 

DobroduSi, n., die Seelengttte. Šm. 

DobroduSno, gutmQtbig.gutberzig. Který 
mu d. Btlsol ruku. Slov. Phid. 

DobroduSnosf, i, f., die Gutberzigkoit. 
Hus. 1880. 147. 

Dobrodadný, gutherzig. Osv. V. 763., 
Světz. 1875. — čim. D. ppvaboo. Sm. 

Dobrogost, a, m. Vz 8f. Strž. 25., 62., 
169.. 247. 

Dobrohlasi, n., der Woblklang. Ssk. 

Dobrohlft v, a, m., Drbohlavy, Vinice, 
něm. Winic. osada u Úáslavé. — D., tarář, 
1721. Vz Jg. H. 1. 2. v. 547., Jir. Ruk. 1. 
164. 



Dobrohloapý, guttierzigdumm. Us. Vk. 
Dobrohost, a, m^ sv. Bonaventura. Šd. 

- D., os. jm. Pal. Rdb. I. 119., Ťk. I. 93., 
63., 388 , 437., VII. 410. 

Dobrohosf, ě, f, osada. Blk. Kfsk. 1398.. 

— D, zaílá ves v Boleslavsku. Blk. Kfsk. 
534., 805. 

Dobrohostov, a, m., Scbecbrenz, ves 
n Něm. Brodn. Tk. UI. 86., Blk. Kfsk. 639. 

DobrohoM, ě, f., Dobrohoacbt, vsi u Se- 
dlčan a u Votic. 

Dobrochs, y, f , Bonifacia. Sm. 

Dobroehna, y, f., os. Jm. Pal. Rdb. I. 
120. 

Dobrochov, a, m., Dobroobau, ves d Pro- 
stěiova. D. ol. I. 16., II. 308. 

DobroJnMka, y, f., os. jm. Arch. V. 302. 

Dobrojtro = dobré jitro. Bž. 33. D. 
z dobro jutro.Vz Listy filol. VII. 114.-115. 
XIII. 413. D. neb dobrý den vzdá. Hr. mk 
341. Vz Dobroytro. 

Dobrok, a, m. = dobrák. Ostrav. Tč. 

Bobrokam. n, m., der Ilalbedelstein. 
8m. 

Dobrokopinný, iVittttXirjt;^ mít gnter 
Lanze vereenen, lanzenkundig. Lpř. 

Dobrokov, u, m., das Ganzmetall. Rk. 

Dobroliber, bce, m.. der Liebhaber des 
Guten. Šm. 

Dobrolibosf, i, f., das Wohigeftillen. Rk. 

Dobrolibý, wohigefstlig. Kk. 

Dobroťubstxo, a, n., beneplacitum. Ž. 
wit. 149. 1., 146. 11., Mus. 1879. 409. 

Dobrolucký opat. Tk. Vil. 180. 

Dubroluky v Lužici. Tf. Odp. 386. 

Dobromělice, dle Budějovice, Dobro- 
mielitz, ves u Viikova. D. ol. I. 76., 2er. 
Záp. 1. 42. 

DobroméMee = Dobřemilice. — D., Jkť 
bromiřice, Dobromieřitz, ves u Loun. Tk. 
V. 181., 189. Vz Blk. Kfsk. 1139., 1141., 
Sdl. Ur. IV. 348. 

Dobromérnosf, i, f., die Elurytbmie. Dk. 
Aest. 211., P. 478., Jg. Slnoíť. 74. 

Dobromérný, eorythmiseh. Dk. 

Dobromil, a, m., der Liebhaber des 6ař 
ten. Ssk. — D., oa. jm. Pal. Rdli. 1. It9. 

Dobromila, y, i., os. jm. Kuli. I. 238. 
a J. Vz Dobromil. 

Dobromilostný, eucharistisob. Rk., Loos. 

Dobrominéni, n., daa Woblmeinea. Sdc., 
Šm. 

Dobromír, a, m., os. jm. Pal. Bdh. I. 
119. — D. Jan. Jir. Ruk. L 165. -D. Mih., 
kněz, 1513.— 1689. Vz Ib. .... 

Dobromiřice, vz Dobroméříce. 

Dobromlnvce, e, m., der WoUradMr. 
Sm. 

Dobrdmluviti » dobrofečiti. Slov. Bóro. 

Dobromluvník, a, m. = dobromtutee. 
Slov. Bern. 

Dobromysl, i, f. = dobrá mysl. — Í>., 
origanum, der Dosten, rostl. D. dy|>ta«B, o. 
dictamnus; d. vonékras, o. maJMrana: d. 
latn-itá, o. paíňculatam ; řecká, .«. bmacleo- 
ticum; obecná, o. vulgare; kretská, a ore^ 
tioum. Vz Rstp. 1174., Schd. II. 291., j?3. 
63., SIb. 333., ČI. Kv. 253. Chodila po poli, 
trhala kůkoli, aj tu d. Si. P. 388. DoUiia, 
dolina, jest u něj zelina, jedná dobrá myaol, 



Digitized by 



Google 



Dobromysl — DobrotitelenstTi. 



78 



inhi ditalim. SoU. Zp. I. 151. Dobráaysel 
BécUiD, (btelinkn skotiai, já teba, déTontu, 
|rae« do»ta( tBosim. SI. ps. 205. Víeeben 
n4Mb idál ae dnea dolHviajraii býti na- 
kouřen. Smil. — D., •, m., 08. jm. Pal. 
Sdb. L 119. D. o sv. Enthymhu. 8d. 

DabromysloMf. Ler. Vz nial. 

B«br*ayslBý. Mii m dobto a batf d. 
BM. 

DobB»aysloTý, nit Wofalgeauth ge- 
vtrst D. tím. SIot. Bern. 

BubMBčhA, y, f., os. jm. Pal Rdb. 1. 
1». 

DokraaeaáTldee, dce, m., der Hasser 
4m Onna. Srn. 

D*tooBte«, dle Badé^oTlee, Dobronits, 
ni ■ Beehyn«, u Tábora (Blk. Kfsk. 174., 
849.. S. N.) a ■ Urotorie. Arch. 1. bi6., 
in. «*., D. oL VI. 97., Sdl. Er. Ul. 302., 
IV. 369. 

Dakroniélu, y, f., oa. jm. Aroh. IV. 

DckFOaika, melitia, daa Immenblatt, roatl. 
D. rftSovi, m. melitaopbyllum. Vs Boatl. 
1182, Slb. 332., FB. 62., ČI. 80., ČL Kv. 
'ňS. 

IMronia, a, a., Dobrens, vea r Čáalav- 
áa. Vx Blk. K&k. 109». 

JMbraniva, y, £., DQbrtBg, miato na Zvo- 
ioHka v Uhrieh. Pok. Fot. I. 303. 

f., dm GedMken 



Babropamétaoflf, 

dw Gates. Sa, 



DobropuDétný, dea tínten gedenkend. 
fik. 

Oobrofaai, f. <» Kraaopani. Bero. 

Bobropis, n, m. =- pratopit. 

Dokt»fiaiAnt =^ pravop%tn%. Sak. 

' DckMpisemnwf , tz DobropisebousC. 

B«bropi»eiiuý -^ dobropUebný. 

Bobrvptoný «« dobmpisetmý. Sak. 

Dobroplateý, voligiltig. 8m., Looa. 

OobroplsTBý, woblaegeind. bm. 
. Dobroplvdnosf, i, f., <líe Fruchibarkeit. 
S& 

Dobroplffdný, fraobtbar. 

Dobroprsvi, n., Eanomia. Rk. 

OobropHjnosf, i, f., daa Woblwollen. 
Bk., Looa. 

Dokropřejaý, woblwoUend. Loos. 

Dobroraoný, wohbathend. Šm. 

DttbrořeéeiUtvi, n. •= dobroftčeni. Suk., 
Bk. 

Dobreřeéiti eo koho kde. (Kleti-li) jiné 
i neb iebnati mobA?; Y koatelicb dobro - 
Wta Pána; Žehnajte neb dobrořečte ty, 

kttrii ; Vino a chléb d. Hun I. 253., 

99., n. 393., III. 264. — abs. Dobrořečte 
* tkvalie a neroďte lAti. Hai 1. 248. 

Oobrořeénik slej o aebe (aobé) nenalyíi 
Wl Glč. 1. 171. 

Detoořeéuosf, i, t — dobrowUuonott- 
Mn. 

iMrored, u, m. = bUthorod. Šm. 

BohroskoTiM, dle Budéjovice, vea u Bu- 
ěoTie na Mor. D. ol. I. 398., Ul. 167. 

DotoosUT, a, n^ oa. jm. Pal. Rdb. 1. 
119.. D. oL 762 — D. — av. ARathon. Sd. 

OabcotUTa, y, t, oa. Jm. PaL Sdb. I. 
UO^ D. oL L 884., KoU. lí. 279., Has. 1880. 
*«, U«L 42, . 



DobrotlATlee, dle Badéjovic, Dobro- 
slawits, ves v Opavsku. 

DobroslATiB. a, m. Z Dna Amolt Jan. 
Jir. Rttk. 1. 23. 

Dobroslavk*. y, f., Eupbemia. Koll. L 
357. a j. 

DobroflUTSký Gblomec = Králové Hra- 
dec. Dle ám. Sotilosaberg bei Tepiits. L8. 
Vs Bdi. Obr. 90., S. N. 

DobroslaSné, fQiflicb. Deb. 

Dobrosnédný, gat sn essen. Srn. 

Dobrosoosedský, gutoaobbarlieb. Sm. 

Dobroirdei, n. <» dobrotrdeino$t. Sak., 
Sm. 

Dobrosrdenwtvf, n., die Mildhersigkeit. 
Sm. 

Dobrosrdi, n. = dobroirdenstvf. Kk. 

Dubroí, e, m., os. jm. Pal. Kdb. 1. 119. 

DobroSkoTÍce, dle Bndéfoviee. Tov. 6. 

Dobroíiov, a, m., Dobroscbow, vsi u Mi- 
leváka a ii Náchoda. \t Blk. Kfsk. 650., 
530. - D. na Mor. D. ol. IV. 279. 

DobroSovice, dle Badéjoviee, Dobro- 
achowitz, ves n Sedlce. Vz Blk. Kfak. 177., 
363. 

. DobroAfávnosf, i, f., die Wohlaaftigkeit. 
Sm. 

Dobrof, i, t. ^ dobrota. Mor. a »lov. 
Bkř., T6. To neni pro mne žádná d. Šd. 
Bůb jeat stadfia viej d-ti. tilč. III. 70. Di 
po d-ti (po dobrém). Hor. Brt. D. — D., 
(pitea Esaen, Delikatease. U Olum. Sd. 

Dobroto =■ dokonalott. Hom, opat. 152. 
b. 7. D. dřiví, púdv, uhlf, asné, Sp., staviva, 
Us. Pdl., mdy. CJB. Drabá perla avej d-ty 
nepoiičá tebe (tube). Glč. II. 107. D-ty mói 
přibyti i ubyti. át. Kn. é. 42. D. kupě. Ib. 
173. — D. '= náchylnost h dobrému. Sá. II. 
63. — D. => dobrotivost atd , boaitas. Gh. 
Do jeho d-ty bych to řekla (jak je dobrý, 
řekla bych, že tu učioil a p.). Ua. Vk. Pro 
svoju d-ta přiili mnuzi lade časem na velikú 
psotu. Mor. Té. Pre avoju d-tu vyndeš na 
psotu. Lípa 1. 56. D. božie. St. Kn. á. 30. 
(.S3.). O d-to tvá k nám božská. Hus III. 
262. D. bez rozumu pusta. Lpř., 82. Dobrost 
stvořitele poznali. Bus I. 83. Oa je plný 
p^tel d-ty. Smi. D. srdce jimá, násilím ae 
nic nenjimá. Lpř. D. dobrotivosfú odplaliČ 
sa mioi. Glč. II. 212. — D. = dobrá zvláštnost 
člooikeí. Helena, vzor ženské d-ty. Koll. I. 
303. V d-tě setrvávej a Ut tupuj zléma. Slov. 
Tč. — D. =do6ré. Ten kluk nedélá d-tu. 
Us. Dcb., Sk. To by nedélalo d-tu. Us. Dch. 
Di po d-té. Vz Dobrosf. Brt ňekl to po 
d-tě (po dobrém). Us. Vk. — D. = porovnání. 
PřjSef se mnú na d-tu o hranice a o staré 
cesty. Půh. II. 400. — D , y, m,, oa. jm. 
Pal. Rdb. I. 119. •" 

Dobroteika, r, f. =• dobrot. U Olom. Sd. 

Dobrotiee, dle Budějovice, Dobrotitz. 
▼si a Holeíova na Mor. a a Horažďovic, 
PL., D. ol. I. 307., II. 275., VI. 407., Tk, l! 
432., III. 117. 

Dobrotia, a, m., Dobroten, ves ▼ Badě- 
jovsku. Blk. Kfsk. 394., 8dl. Hr. IV. 106., 
107. ' 

Dobrotif, den GUtigeu spieien. Slov. Sak. 

DobrotitetepstTi, n. Hon. opat. 152. 



Digitized by 



Google 



74 



DobrotiTě — Dobrosréit 



Dobrotivé, gfltí;. Si. Kn. i. S«. D. ně- 
koho napomenonti. Ib. 128. D. o nioo 
B nékým se smlnTÍti, in Gttte. PAb. II. 98. 

DobrotiTenstvi, n. ^^ dobrotivoii. St. 
rak. 293. 

DobrotiTOsf = lahodni mysl, jei se ve 
mlDveni, odpovídání a t celém chováni jevi. 
Si. II. 63. D. mezi trnim sbiri vonné rAie. 
Olč. I. 169. D. činf tiché, aby se nematiti, 
nehněvali . . . Has II. 426. 

Dobrotivý, benig^nns. Ž. wit. 60. 30., Gb., 
Hom. opat 152. D. Štědrost St. Kd. í. 40. 
Vice platí proti hněvu d. slovo, nežli jaká- 
koli sila, zbroj, prach a olovo. Olě. II. 198. 
HAj Janíěkn d-vý, bndei-Ii na mňa horlivý? 
SS. P. 786. — komu. Protoi aluiie pánóoi, 
aby svÝm poddaném byli d-vi. St Kn. í. 
153. 

Dobrotka, y, m. — dobrodij (ve smyslu 
hanlivém), darebák, der Schlingel, Lump, 
daa Frttclitel. Slez. Sd. Vt Dobrutka. 

Dobrotky. S nim d. nikam nezajdei. 
Ht. 8. 

DobrotliTOsf , i, f. — dobroHvoii. Ostrav. 
Té. 

Dobrotlivý = dobroHeý. Ostrav. Tč. 

Dobroiovati — dohfe éiniti. I pes pa- 
matqje, kdo mu dobrotnje. C. M. 50. 

Dobrouč, e, f. D. DoM, Unter-Lieben- 
thal, ves n LanSkrouna; D. Homi, Ditters- 
bacb, ves tamtéž. Vz S. N. X. 167., Blk. 
Kfsk. 196., Sdl. Br. II. 276. 

D»broůiiuný => dobroHnný. Sm. 

Dobrouéský potok, pNtok Tiché Orlice. 
Erě. 

Dobroucbati koho. beschwicbtigen; se, 
siď beruhigen. U Prostěj. Vch. 

DobroustOT, a, u., Schecblenz, ves a Něm 
Brodu. 

DobronUek, ika, m., vz Dobroai. J.. 

DobroatOT, a, m., Dobrikan, ves n Polně. 
Blk. Kfsk. 933. 

Dobrouzdati se kam kudy: potokem 
k ostrůvku. Vz Brouzdati. Kutn. 

Dobrova, y, f., Dobrowa, ves n Staňkova; 
mltn u Bolkova. 

Dobrovahý, vollwicbtig. Loos. 

DobroTěda, y, f.. die Etbik. Dk. Aesth. 
495., P. 138., Boz. fil. 157. 

Dobrověst, a, m., os. jm. Pal. Bdh. I. 
119. 

DobroTčsf, i, f., gIBckliche, gnte Mach- 
ricbt. 

DobroTČstný, GlBck verkQndend. D. posel. 
Hsn. Or. 27. 

DobroTéfitkyně, ě, f., gute Botbin. Sm. 

Dobrovice, dle Budějovice, Dobrawitz, 
mé. u Hl. Boleslave. Vz Dobroviceves, Tk. 
I. 430., IV. 147,, Blk. Kfsk. 767., 832., 8. N. 
— D. (Drobovice), ves v Cáslavskn. Vz 
Blk. Kfsk. 689., 1056. — D. = Dobroviz. 

DobroTli-ev<<8, vsi, f. -= Dobrovice. 

DobroTiHka, les n Přerova. Pk. 

Dobrovit, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. 
„ Dubrovitov, a, m., Dobrowitow, ves a 
Cáolavé. S. N X. 167., Arch. III. 490., Blk. 
KfHk 690., 762., Sdl. ÍI. 186. 

Dobroviz, e, m., Dubrowis, ves a Stře- 
dokluk. -Ik. II. 490., IV. 170., 249., Blk. 
Ktsk. 282., 814., 951. 



Dobrovnosf, i, f., die Nntmiosnng. Slov. 
Bb. 

DobroTOdka, y, f., samota n Pelhřimova. 

Dobrovodská, é, f., oe. jm. Žer. Záp. I. 
216. 

Dobrovodský, ěho, m., os. Jo. Sd., Mas. 
1880 666., Žer. Záp. I. 116.. 170. 

Dobrovolenstvi -^volnorí, benepiadtnin. 
Ž. wit 88. 18., 106. 4 , St. hn. S. 119., Has 
II. 43., Dal. 89., Pass. 626. Nemnieti ťjeet, 
by andělé koma d. otjieti mohli. Št Ué. 
65. b. V mir a d. něco přinésti. Krist. 3. a. 
Měli d. kupovati ; Jměl na tom d., aby, cói 
by chtěl, to učinil. BO. Drahé jest (sloib* 
lidská) uvedena d-stvim, tak Se jeden élovék 
poddá se volně drahému v sliúba pro od- 
plata těleatnů; (Stvořitel) dal jest Slovéko 
každéma d., položiv před iilm oheA a vodo. 
Hus II. 849., m. 201. B«h dal lidem d. St. 
Kn. i. 196. 

Dobrovoli, n. — dobrovoleiuM. Ssk. 

DO' rovolné, freiwilKg. D. se přihlásiti, 
něěebo se zříci. Us. Pdl. Sak mne nenhytali, 
ani nevázali, iel sem d. Si. P. 687. D. svo- 
liti. Zř. Fr. i. 

Dobrovolnee, lenoe, m., der Volontftr. 

Dobrovolnieký. D. zkooika. Us. PdL 

Dobrovoinietvo, a, n. » dobrovolnietmi. 
— D. — dobrovolníci, die Freiwilligen. Ua., 
Trok. 107. 

Dobrovolnosf — dobrá vůle. Jej v d-sti 
příjmúce. 1516. Mns. 188u. 490. — Zn .ffíM 
přidej: I. 83., 110. 

Dobrovolný, volantarias. 2. wit 118., 
53. 8. Dno jest Bohu, beneplaottam. Ib. 67. 
17. D. kláni. Výb. II. 14., pQjěka. Us., ka- 
iláni. Sal. 338. D. stran sn^eni právo lomí 
Cor. jnr. IV. 8. 410. D. smilstvo metlami se 
trestce. Ib. D. nákladové jsAt, které se iini 
ne pro potřebo tě věci, než toliko k lil>oeti 
lidské. CJB. 427. — D. — vovoIhv, přUnivý. 
Sem sám d-len sobe. 2k. 250. D. pro do- 
sáhnntie éistě lásky. Hus I. 139. 

Dobrovoik, ě, f. — blahovoU, tontUae, 
anthuzNathum odoratam. Rr. 8b. 

Dobrovonný, vrohlríechend. Rk. 

Dobrovský, ého, m. Jos. D.,nar. '7,1753. 
vDérinetě v Uhř., f */,1829. Jeho životopia 
sepsal V. Brandl. V Brně 1883. IV. S96.. 
Slavín I. 180. a násl. Cf. Tf. H. 1. 8. ▼. 
96.-97., 99., 152., 169., 176., Baěk. Pis. L 
180., 186., 188., 190., 199., 309., Jg. H. 1. 2. 
v. 617., Sb. Děj ř. 2. v. 286., 8. N. 

Dobrovůle, e, f. D. boii. Si. I. 103. 

Dobrovýslovný,guteAasspraohehabeBd. 
Sm. 

Dobrovtro, a, n., z dobrofotro. Mst 299., 
Pass. 366., Výb. I. 266. Vz Dobrojtro, List. 
filol. 1880. 114. 

Dobrozelni, gutkritoterig. Sm. 

DobrozemMky, ého, m., os. jm. Vek. 

Dobrozemý, guterdig. 81. les. 

Dobrozev, zva, m., calosmon, Bensoelor- 
beer, rostl. D. celolistý, o. bencoin. Vz Batp. 
1308. 

Dobroznéni, n., der Wobllant Sm. 

Dobrozraký, gntsichtig. 

Dobrozvést, a, m , časopis. Vyd. VácL 
Rad. Kramérías r. 1819. Vs Bačk. PiS. I. 
254. — D., a, m., der Evangelist Ssk. 



Digitized by 



Google 



Dobrorrist — Dobrý. 



75 



Dohrozvésť, i, £, gnto Botsehaft. Ssk. 

BobroxTéstnik, a, m., evangelizaDS. 2. 
wit 67. 12. 

BaknxristBý, ein gntes Fro^ostikon 
•telInxL Sm. 

DobrozTuéi, n. = dobrotvuino$t. Ssk. 

DobrozToénosf, i, t \t Jg. Sloosf 74. 

DobrozTuéný. Si. n. 184. 

OobrszTnk, u, m. = Ubotvuinott. Hus. 
1880. 41^ Ssk. 

Dobrozvnký = áobrotvuittý. D. rým. 

DobroitJe, e, m. — sv. EotropioB. 8d. 

Dibroilzii, «, m., ob. jm. ni Rdh. L 
11). 

DobrI, e, f., Dobncb, vee a Čeatio (n Vo- 
iftti. Blk. Khk. CL., 1298., S. N. 

Dobrtlee, dle BndéJoTice, ves v Žatecka. 
An^ L 581. Vs Blk. Kfok. 205. 

Dsbriiii (DobHm), a, m., Dobrachin, ves 
iiSiifie«,Ts Blk. Kfek. 1217.; šamote aKUtov. 
PL 

Dobnieti, el, eni, anfbOren m brammen. 
Sk. 

BtbřBiiekÝ - dobřuiký. Sd., Ssk. . 

Dtbhléký — velmi dobrý. Brt. D., Sd., 
Sfk. 

Mraeh, a, m. «= dobrák. Ostrav. Té. 

Btkrúehatl = dobřiti. Hor. Brt. D. 

Dfbralenký = edmi dobrý. Slov. Kyt. 

m. 19. 

DsbMnkÝ — dobřuéký. Brt. D. 

Dsbrůaitf =- dobrougiti. B^m. 

Dobrat, e, f., šamote a Čem. Kostelce. 
Sdl Hr. ra. 79., 81. 

Dsbrúii, e, m. =•= dobrák. Slov. Ssk. 

Debnto, e, f. = hruika, eine Bimart. 
lor. Brt 

Dobmiek, íka, m., os. jm. 1670. 

Dobmik*. V D ioe savřeli osla do iatlavy. 
Vi 8btk. Kr. b. 28. Cf. 8. íí., Tk. III. 174., 
T. 137., 150., Tk. VI. 206., Blk. Kfck. 682., 
SdL Hr. n. 276., UI. 22., 86. - D., laniklá 
m nt Mor. D. o!. II. 807. 

BsbrMký -~ dobrý. Ssk. 

Sobniovatl, ts Dobronsiti. 

Dobrnistri, o., dle Bonbomie. Slov. Ssk. 

MvatkA, 7, m. »> dobrotka, darebák. 
Ui.Brt 

Dobmiský Dochoslav. Blk. Kfsk. 1045. 

Osbrt. Bl 27., Brt. D. 120., MU. Etym. 
íl. - t. ^ udatný. Za Dal. přidej: 47. 
Sliji ta dva dobrá droby proti sobi bnista. 
m IL 44. — D. =■ urogený, ileehtieký, 
uelig ToT. k. 117. Pan Lev bnde obsieUti 
Pbj i jiné dobré lidi k tomn sjezda. 1477. 
|}i jwB lepéi nei ty', Us. n Cechů při do- 
^Tioi doTutnosn a starožitnosti rod a 
•^ T loado semakém. Pal. Rdb. I. 178. 
D. drniins. Ib. A to jsem jemo řekl z bnévu 
nSw ie nejsi tak dobrý jako já. NB. Té. 
^ Vi D. = n jnristfl (ko konci) <=> D. = 
1^M»j, uiitečný, spoMUivý. D. firma. Us. 
^ Dabe byl eo doorybo, ďál by řemeslo. 

■utKeor. Dybys bý) eo dobrébo, nedélál 

^ toho. Brt. V. Dobři se zlým promiiané 

<ntl boiinost svoa. Mor. Ti. Krt t dobrých 

Wieh rid ryje. Alx. V. f Anth. I. 8. vy,d. 

f-i- Kak Jest dobrá věc Sutí plamo sr. St 

u-L 3. D. Tiiné. Ib. 3. Bnde ti elie kdysi 

wtr^ » badei vyhledávati jeho rady, po- 



moci; Bade ti to dobré. Brt. D. 206. — 
nat. Dřevo jaborové na húsliéky dobré. Si. 
P. 143. Obili na moakn dobré. Us. Žito je 
na slámn malé, ale na klas hrubé dobré. 
Brt. D. — k iema. Skatek dobrý k spaseni. 
Hus. Vz Rozum. — do ieho. Ten kůň je 
d. do tehu (do tahy. Vz Táhá) Us. — Jak. 
Dobir mi jest zákon úst tvých nad tisiee 
alsta. Z. wit. 118. 72. — D. — dokonalý. 
D. vodié tepla. Us. Pdl. D. vychováni, or- 
ganisace, Us. Pdl., seno. SI. les. Dobrý ilobre 
íije, od zlého sa kryje. Slov. Té. Dobrý mi 
dubrú nidéj ze iivote svého; Nřkdo od 
chudobných předkA dobrý je potomek a 
nékdy z vzácných rodičů dareb.iý holomek ; 
Zlý víoej nežli dobrý v svété lásky mává 
(m(vá) ; To dobréma je za dobré, éo je dobré 
v sobe a ten zlost má za dobru, kdo je zlý 
v osobé; Dobrý vléasti i vneióásti dobroty 
aezmini; Dobrý klamstva nemá v skutku 
a lubárstva v řeéi. Glé. II. 109., 124 , 801., 
308., 309. Dobrébo si založenie. Anth. I. 8. 
v 34. V dobré vire skonéití. Výb. II. 18. 
Nic tek dobře dobrému nesInSÍ jako žádnému 
neikoditi a. komužkoli méž, dobře činiti. 
Ví. 9. Nevidi se nám, by to dobré bylo. 
Pass. 14. stol. D. mni chtél každému dáti 
dobrý přiklad; D. dřevo, ovoce; Nenie sama 
v sobě dobra nikdy lež. St. Kn. i. 32., 38., 
44. Dobrý dobrým se obcbodi; Dobrý do- 
brého se snaži. Bž. Co dobrébo jest, bývá 
uké nesnadné. Sb. oé. Čo sa dobré vidi, 
to číž i n lidi. Ti. Ne to dobré, co dobré, 
alebrž, co se komu libi. Lpř. — D. => mravní 
dokonalý. D. skutky, St. Kn. i. 17., Pass. 
14. stol, mravy. Alx., Vlč. — D. — laskavý, 
vlidný atd. K nékomn d. Dch. Po dobrém 
s nim nic nespravili. Us. To je élovék nad 
miro dobrý. Us. Teu se nedá na dobroa 
(cestu i. e. nepolepii se). Us. KSk. Je dobrý, 
jako boží chléb, Smil, jako kuře, Pk., že 
by ho mosel pohledat, jako máslo, Brt., jako 
léto. Bki. Na výbor dobrý cblap (velmi 
dobrý). Val. Brt. D. Beďte (baďce) na mé 
dobra. Brt. P. 121. Na toho musi ilovék 
s dobroa. Us. Vk. Dekuji vám, bratři mili, 
co ste na mne dobři byli, už musím od vás; 
Bývaj, mužQ, byvaj dobrý, nechodivaj do 
hospody. Si. P. 466., 668. Dobrý dobroa 
má odplata. Sv. ruk. 231. DobH lidé, d. milost. 
d. myiteni; Protivenstvie s dobru myslí 
trpéti ; Cáká s dobroa mysli božieho smilo- 
vánie. Št. Kn. i. 2., 33., 7b., 20., 50 Dobře 
čiň každému obzviáitě dobrému. TA. D slova 
se uekapi^ji; D človik brzy se slituje. Bž. 
— Irontd^. Človék pro zlost dobrý, gat 
zum Aergern. Dch. — D. oilie — postoupeni, 
cessio. Da einer dem andern Erbgrttnde o. 
sonst eine andere Gerechtigkeit mittels der 
LandtafeI o. eines Briefes, dobrá vAlt! ge- 
naant, abtreten o. Bbergeben wUrde. Vern. 
LO. fol. 129. (Tov. 132.). Tov. 102., 129., 
Jir. Zř. zem. 32., 85., R 2., O. 30., Tk. II. 
822., Nál. 157. Z dobré vdle. St. Kn. š. 35., 
115. Ktoby komu chtél dobru vůli na listy 
dáti. VI. zř. 882. — D. vile = hody týden 
po svatbě. Us. u Cbrud., Poéát., a Kr. Hrad. 
Kí(., Brv., Ki. Také poevánky. KU. — D.vAle 
<= postoupeni, list postupný, dle Cession. 
81. les. — D. = př^jid. Dobrý buď jinému 



Digitized by 



Google 



76 



Dobrý -~ Dobjrt. 



ne sebe (soběl Bumémn. OIČ. II. 281. — 
D. = hojný, veliký, gnamenitý. Dobrá purtie. 
Hrt8. Nékobo v dobré cti míti. Smil. I. 4.t. 
D. kus cesty ušel; Niijedl 8« do dobré chati 
(do8>'t«); Dobrý (pilný) pozor dávati. Km. 
ii dobrou nadéji se bráěe. Výb. II. 44. D. 
nadéje. 8t. Kn. i. 32. TN sta tlatýoh nher- 
skýcb dobrýcli na zlaiě i na váze. 1449 
Hus. 1880. 404. — D.-^ vnitrné tUný. Jeitoj' 
Bů 8 dobrvin rozroyRiem složili tuto vieru. 
St. Kn. i. 13. — 0.=' Hledim, aby 8«m 
nu pod najlepSum délal ==co nejlépe. U Opav. 
Klfi. D. knihy ; Ani by bez viery jiné véci 
dobré mohly býti; Berúc od nich dobrý 
přiklad. St. Kn. 6. 3., 7., 27. Na poslední 
řádce zuMus. přidej: , Smil. — D. "-mnohý, 
drahný. D )bré půl hodiny zde byl. Den. 
Už mu je dobrých 20 let. Us. A ta dobru 
hodinu pobyv. Pass. 14. stol. D. úroda. ^t. 
Kn. í. 22. — D. = přijemný, lahodný. Co 
tu dobrého slýchat? Bt. SI. ml. 210. Dobro 
noc, dobro noc, ale ne každému, jenom té 
maměnce, kerá mné dá dceru. 6i. P. 471. 
D. ovoce, bydlo. Št. Kn.l 7., 35. — D. u/n- 
riitů. D. zdáui znalců, der Befund. Sp. 
Pomoz, kdo dobrý (élovék •= smirSi;. Km. 
Já to naň provedu dobrými lidmi, kteříž 
při tom byli; Ten má odklad takový učiniti, 
kterak podlé rady dobrých lidi umluveno 
bude; Jmá jej za d. élovéka. NB. Té. 49., 
101., 287. Ifáui d. lidí dusf; Mám nali stolík 
dobrých lidi, což mi k mému právu potřebí. 
PAh. I. 297., U. 345. Vyberte sedm d. mužů 
dobrého svédectvie. Pass. 14. stol. Dva 
dobré élovéky k<lyžby nu mi«té svém která 
08obit vyslala. Vád. IX. — Dobré. Býlí 
8 nčkým za dobré, mít Jem. auf gutem Fuise 
lebeii. Dch. D. osob soukromých, das Prl- 
vatinterťsse. J. tr. Co chce býti lepším, bývá 
éastu nepřítelem dobrého. Dch. Ted je mi 
to k d-niu. Í)-ho pomalu, často a hodný 
kus. V Kuhv. Msk. To ti nevyjde na dobré. 
Us. Přk. To ti bude k d-mu. Us Brt. Nikdo 
mu to nemá za dobré. Vk. Knéžns védéla, 
že to není s dobrým, dass es nicht mit 
recbten Dingen zugehe. Němc. V. 291. To 
máslo není 8 dobrým. Kld. Nejsou za dobré; 
cf.: Nejsou spolu oa jednom stáni. Vz Stáni. 
V dobrým sme se sešli, v dobrým se roze- 
jdem. Sš. P. 625. Účet k d-mu, poéet k lep- 
šímu, die Gutrechnung; Nékomu něco na 
pHští rok k d-iiiu připsati. Šp. Též u vás 
množ véc některá slůžiti k obecnému dobrému 
a poctivému. NB. Té. 267. Soudim, že by 
to 8 našim dobrým bylo. Abr. V. 348. ']'o 
jest s dobrým toho sirotka. Žer. Svéj život 
v dobrém vedůce. Výb. II. 18. Zdálo se jim 
za dobré; usoudili za dobré. V. Příhody ty 
vyšly v dobré. Kom. Že s dobrým sirotka 
toho jeot, aby . . . Žer. Chceme všecko, což 
k dobrému a poctivému tohoto království 
iest, učiniti. Zř. Fr. I. B. Vlil. Pro vaše 
lepšie (1. dali jsme k věčnému jméni jejich 
kusy. 1495. Tč Měl se mnú na dobrépřijiti, 
sich ausgleicben; Pro kostelní d.; xen mi 
list vzal z truhly s mými klenoty a s mým 
dobrým. PAh. I. 193, 195. II. 29. Chce li 
kto mieti odplatu, činiž dobré dobře; Meníie 
d. pro lepšie d. má opiiitieno býti. Hus I. 
215., 11. 171. Zloba zlým se vždy obrati. 



dobré ae dobrým vidy otplati. Alx. V. SOS. 
Viera Jeat kořen vieho d-ho; I di aám 
(Bóh) nemoc pro naše dobré; Dobrá miloaC 
všecky véoi obrátí k d-mn tomu, ktot mi- 
luje Boha. K zemskému d-mn, pro obeené 
d. St. Kn. i. 7 , 9., 34., 166. D. svétské, 
nebeské. St :Cn. i. 22. Čiň dobře « d-ho 
nadéi se; Raději málo d-bo, než mnobo 
ipalnébo; Větši d. s větší práci přicbixi ; 
Vrtké mysli i dobré se zneebati. Lpř. D. nad 
zlým vitési; D. ae snadno tapoiníná • nlé 
dlouho vzpominá; Zlý na nie d-ho nemysli. 
Bž. — D. « botan. D. mysl » áábrof»if»t 
obtcná. CL Rstp. 1175., 1174., Hdk. G. 377., 
8btk. Ratl. 278., MUr. 74., Dobromysl. — D. 
Voda, Br&nnel, městečko u Kapliee v BudS}. ; 
Dobrawoder Mflhle, mlýn u Jesenic; Dobra- 
woda, vos u Petrovic a a Pelhřimova (teto 
také: Gntwasser); mlýn u Plzně a samota 
a Mníška; Dubrawnda, vsi u Mnichova, n 
Ledče a Něm. Brodu ; Dobrowod, ves u Teplé ; 
Uutenbrann, ves u Chotéboře; Oatwaaser, 
vsi a Budějovic, u Pacova, u Ústi nad Orlici, 
a Březnice, n Klatov, u Telče, a Křiianova, 
u Sušice (také St Gttnther); samota a Bu- 
dějovic, u Klenovic, u Ml. Boleslave ; osada 
n Jihlavy; koupele n Jemnic a u Třebiěe; 
D. Voda Hoř^H, Ober-Gutwasser, D. Voda 
Dot^H. Unter-Gatwasser, vsi u Hořic. C£. 
S. N., D Ol. VIL 115., IX. a , 4., 107., Blk. 
Kfsk. 1298., Sdl. Hr. I. 127., I29., II, 376., 
III. 302 , IV. 369., S. N. D. Voda, ves na 
Slov., kde jest J. Hollý pochován. Fokr. 
Pot. I. 34. B. Píle. Tk. V. 219., Sdl. Hr. 

I. 69., 97. 

Dobryslne, dle Bodijovice, ves. Areh. I. 
531. 

Dobrýpan, o». jm. Tk. V. 87. 

Dobrýsek, vz Dobřiiek. 

Dobrýtro, vz Blocbý. Z obec.: dobiý 
jitro. Prk. 

Dobia, dle Bača, os. jm. 

Dobftiee, dle Budějovice, Dobscbits, vsi n 
Badějovic, n Vltavotýna, n Sobotky an Blatné. 
Vz Blk. Kfsk. 789., 1341. - D. «- Dobčice, 
ves u Cblomoe v Jičín. 

DobUn, a, m., Dobschin, ves u Sobotky. 

DobSina, y, f.> mist. jm. v Uhrách, y* 
8. N. 

Dobsiuský Pav., nar. 1S28., f 1886., knéz. 
proř. a splsov. Vz Šb. Děj. ř. 2. v. 236. a 
skratek Dbš. 

DobSová, é, f., 08. jm. Tk. V. 220. 

Dobaéeti, el, eni, aufhOren za brfillen. 
Us. 

Dobndnúf, erwirtbschaften. Slov. Ssk. 

Dobúchati, anfbfiren zu scblsgen, sa 
klopfen, zu poltem. Bern. 

Dobur&cetl. Hrom d-cel. Čch. Meh. 77. 

Dobyé =~ doiiti se. Daj mi, Bože, d^j mi 
do těch vánoc d., nebudu už moje niáky 
po tej Bélej cbodié. Sš. P. 522. 

Dobydleti. Za Bal. přidej : 50. 

Dobyjaf sa Icam =^ dobývati u. Slov. 
Šd. 

Dobyice, e, ra., der Eroberer. Pobt ' 

Dobyt, n, ta •"CO tiskem a pod. dobjfto 
či nabvto bylo, nMift, nábytek, výtiiek. Si. 

II. 86. 



Digitized by 



Google 



Dobytiátko — Dobytí. 



77 



Doftytéátko, ts Dobytče, Bi. 109. 

Dobytée. V MY. nepravá glosM. P«. 

DebytCi trh v Praze, Tk. II. 243., v Řimě. 
V« V«k. 26., 60. 

Dobytedlný = dubytelny. 

Dobytek. St Kn. L 32. V MV. nepravá 
gloMa. — D. = jméni ntoviti, peniee. Kn. 
roS. 114. Jeni d-tka avéHo nedal n« licbvn. 
Ž. wit 14. 5. Krávy, koně, oděni i jinÝ d. 
PftlL n. 806. — D., das Vieb. D. rohatý 
(bovéií, HoniTieh), skopovy, Sebaf-, nžitkovy, 
Nots-.jíJoTý, Jnng-, Mja^, P&nd ; d. ode- 
hnati; paatra pro d. SI. les. Krá\7, koně 
i věeehen Jiný drobný d. PAh. I. 363. Nemá 
ee dád d-tkn. Us. Hněk. D. sháněti. Chov 
boTězibo d-tka. Vz KP^ III. 282. Když te 
zjara d. po prve na paatvn iene, Slehaji 
jej tataiy se ioigmsta. aby se dobře pásl. 
Ma Val. Vek. Jak zabáněji nemoci d-tka 
(koni atd.) a jak mn pomábaji, bylo-li mn 
oěvováno? Vz Mna. 1854. 6M.-641. Co 
a^ti, aby d. newrfpal? Vb ib. 1854. 540. 
Jak se d. opravDJe? Vsib. 1858. 483. Věnce, 
květy, ratoleati t oltářfl na bozi tělo sňaté 
ehiáni d. od vielikého úrazu. Sk. O zijmn 
d-tka v mUtU době ve Jlr. Zř. zem. O. 31., 
Q. ai, K 19., L. 46 , Cor. jur. IV. 3. 410. 
D. HMky a obchod s nim. Vz Vlik. 105., 
96, 300.; 292 Cf. Sdl. Hr. II. 66. 

Debytel, e, m., der Erwerber. Sak. 
.JMjttlnÝ, vz Dobytny. Prk. Př. 30. 
Útokem d. Lpř. 

DebytL Stran dobydn vz Nabyti — na- 
byda. — abs. Čatné město Troje dobyto. 
Jir. AntiL Město dobodeno bude. Milí. 91. 
a. — co: město. Dobývati kovy, J. tr., 
stromy, pařezy. SI. les. Dobýral sem to — 
dosahoval, vymáhal. Brt. D. 206. By pak fe 
(■iato) dobyli. Bart. 270. 30., Har. Ač kde 
dobadei město. AIz. V. v. 268. (HP. 7.). 
Chtě město dobrati. Jir. Anth. I. 86. — 
éeho (koma). Kdyt kúfi jest prostřelen a 
ie jemu iipa d. (t těla vytáhnouti) nemohou. 
Db. D. si nesmrtelných sáslnb o vědu, si 
ndce divky, si něěi sympatbie, oěěi náklon- 
■ostí, Aety, si vážnosti. Os. Pdl., Smi., J. 
Lpř. Bylá tsm, ale nedobyla nověbo roku 
(Mdosloniiia). Val. Vek. Sotva Um roku 
dobyl (rok vydržel). U Jiěina. La. Pán nás 
veU bojovniky na Ablavni protivníky, pocTte 
dobyt pokoje. Koll. Zp. I. 32. Dobývati 
irista, Alx. V. ▼. 457., jména dobrého, Dal. 
30., a chleba, Si. P. 38 , starých dolA, Kn., 
ostrova. Přel 473., svému jazyka cti. Vyb. 
IL 39. Dobývej svého sám. NB. Té. 22. 
Dobývati pofcnty. Zf. Fr. I. A. XXIV. Řeě- 
Bika sobe dobnda. O. z D. D. sobě komor- 
■íka ot Ařsdu tm popravy . . . Kn. rož. 4 
2ivá blava klobůka dobnde. Vyb. I. 842. 
Lti své semi a sobě ctí věčěie dobnde. Vyb. 
IL 39. Kril Václav dobyl Žlebuov a Zbiroha. 
Dsi. 10. Jnfik dobyl meěe svého. NB. Té. 
n Tys nám viecb smntkoov dobyla. 8v. 
rak. 89. Ooveb nám otce takého, kde do- 
Memy sobě jiného? Hr. rak. 69. Každého 
Mtf dobude. St ski. L 181. Viece sobě 
Weebfi dol^. Št Kn. i. 10. (4). Cf. Brt. 
8. S. vyd. 44. a ~ éim (co, éeho). Tělesné 
potřeby srú prací Jím dobývaje; D. sobě 
oiéim pHzoS nééí. St. Kn. i. 19., 186. (%cem 



Erakdv nadělati, jiciižto město dobudeno 
ude. Hill. 91. a. Čuž Matěj lApežem dobyl. 
Pé. 23. D. města zradon. Tk. Což židé lichvá 
dobudu. St. Kn. i. 158. — eo, čeho na 
kom (éim. Jak). D. proudu elektrického 
na něéem. Osv. I. 484. A doby na ném opět 
svého. Dal. 136. Budeš mi pomočen na něm 
toho d.; Chtě svého na tom d. NB. Tě 42., 
134. A toho jsem mosila sudy na ném d.; 
I mosil jsem na ném jistiny právem d.; D-la 

Í«em na p. Voku právem zbožiéka mého; 
)obnde-li co na sirotku. Pů>i. I. 165 , 231 , 
239., II. 36., a29., 138. Aby sirotci svého 
na nich d. mohli. Zř. mor. 1604. Tě. Co na 
lidech dobudeS. Alx. V. v. 1871. (HP. 45.). 
Dobývati éeho na kom sudy, právem. /A. 
F. 1. U. VI., O. z D., Tov, NB. Tě. dod. 
23., 32., Půh. I. 224, 234., 255., 346 , 882., 
II. 1., 99., 101., 123., 159., 163., 176 , 224., 
851. Sousedky dobývaly na čeládce (doptá- 
valy se), co se to tam děje. Sá. Nevydobyla 
na ném jiné odpovědi, ač dobývala zle. Sá. 
Nemohl na něm slova d. Bit D. 206. — 
éeho Jak. V potu tváře chleba sobě d. 
Vrch. Bělehradu mocn^ dobyl. Bart. Dobývati 
země krok Ma krokem, Osv., mésta ta méstem. 
Amb. Národ éeský musil eobé práva svého 
téiee dobývati. Vlč. Toho rozličně jsem na 
něm dobýval; Na téch dohyvej jich oddilů 
podlé náleza dřevního panského. Púb. I. 
222., 381. Leckaks sbožie dobývajíc i,protiv 
pravdě; By gle sbožie nedobyval. Št. Kn. 
í. 30., 99. Dobyváf sb zajisté právo skrze 
osobeni. CJB. 319. D. Vyšehradu moci. Dal. 
28. Bělehradu dobyl pod úkladem a lsti. 
Let. 248. Že noční .véd mésta ng mué dobyl. 
Pdh. II. 23. - co, éeho (éim) odkad. 
Dobyta {soac močem sv. církvi zpátky 
z rukou lazy. Hdk. I dobnde kameň z ňader. 
NB. Té. 117. Toho nedostatku mohl by dále 
od mkojmie dobývati právem. NB. Té. 145. 
Zdeněk má dobyvHti jiných diluov od jiných 
rokojmi. Půh. I. 388. Téžké vzdechy, táhlý 
ryk z jich ňader se křečovitě dobývaly. 
Vrch. Jako sedlák se t bláta dobývati. Zr. 
Z každé rovnice lze kořen kteréhokoli stupně 
dobývati. Vz Odmocniti, Mocnost. Šim. 128. 
Až jich (masti) z pytlíka dobudu (vyndám). 
Mat. v. 180. Dobiidúc dětí z cizoložstva. Št. 
Kn. i. 92. — kam. Dobuďte sem mé panie 
(přivolejte). Hr. ruk. 425. Meč nabroiise již 
dobyl ven. Kom. (Jinde) na viili božskou 
se doptává aneb i na ni se dobývá. BK. II. 
16. a. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ni 
dobývá. 8S. P. 22. - kdy. O křížových 
dnech d-li hradu. Let. 92. V dělné dni ne- 
budu moci tolik d. Št. Kn. í. 65. — s kým 
koho. (Telamon) s ní (s Heeionon) knézě 
doby (syna měl). Alx. V. v. 786. (HP. 19.). 

— s kym éeho na koho. Jestližeby kdo 
s pomocníky svými neb sám osobou svou 
na koho zbrani své dobyl. Zř. F. 1. Q. XV. 

— kde. Dobyl sobě t srdci jejím úcty. 
OsT. 1. 272. Chtě královstva *de d. Výb. I. 
146. Básni tou dobyl si místa mezi před- 
ními epiky. Exo. Chtěl odtamtud d. sobě 
vétél vlasti ve vnitří tíallii. Tk. č. 2. (Sv. 
Pavel) dělal rukama svýma potřeby sobě 
dobývaje v některých městech. St Kn. 6. 
32. Dobýval v lese pařezy. Us. Sá. A potom 



Digitized by 



Google 



78 



Dobyti — Doikalost 



ihned dobýval nám otce t pravé mirné zemi. 
Půb I. 367. Potřeby dobývaje mezi sedláky. 
Pó. 22. — kde Jali dlouho. Pacholek dubýt 
ve službě do vánuc. lirt. D. 206. — čeho 
k čemu. bylo by dost téiké ryb k Jiedlu 
dobývati. Hu« 1. 362. — čehu zai. Za pe* 
niete udpiistkóv dobývají. Has 1. 412. 

Dobytkářství, die Viebzucht. T6. O oby- 
čejicb a puvéracb pti d. Vz Mus. IřTti. 395. 

Dobytkoléčivý. D. ástav. Usv. I. 62. 

Dobytkotý, Vieh-. D. stáda. BO., Sak. 

Dobytý. D. vitézstvl. Us. Vrazili na sebe 
d-mi kuiuy. Pk. A ty máá meí d-tý? NB. 
T6. 251. — jak. Sbožie dobře d-té. Výb. 
11. 13. Než by zle d-té navrátili. St. Kd. i. 
9» , 3U. Poklady hřiechem d-té. tíO. 

Óobyva, y, m., žertem, derEroberer. Rk., 
Lous. 

Dobývai, dubyvaí. D. granátů, Dch., 
zbožie. Bus 11. 3U5. — D. řepový, der UUben- 
aueheber (.Pflug). Vz Vyoravi>6. Pta., Dch. 

Doby vačka, y, i., die Erwerberio; Er- 
obereiin. 

Doby vadlo, dohyvadlo, a, n. °e Um le 
co úubyvá, munimeuium Id obsidiunem. BO. 
Ublebli jsú uiésco a rozličaými d-dly. Br. — 
D. = kluéídlo, die Kodemaschioe. 81. lea. 

Dobyvák, u, m. D. řepový, vz Dobývač. 

Doby\ául rud, tít. 10., boli, Dch., su- 
rovin, Kř. Stát. 2., liBtů krmných, ťutterlaub- 
gewiuuuDg, pryskyřice, daa Uarzen, smoly, 
úie UarzgewinuuDg, třisla, Lohe-, louče, das 
Kicnroden, pařezQ, Stockroden, prvotué d. 
plodin, die Urprodaktion, náklad na d., die 
Uewmuungbkosten. SI. les. O obyčeji d., t. 
kterak kdo čeho nabývá. liJB. 319. — D. 
kořene v mathem. Sim. 128. V z Odmocnina. 

Dobyvatel, dobyvatel, vz Dobývaó. — 

m 

D. Ve výrazu V^a » b sluje m exponen- 
tem kořene éi d-lem. Šim. 128. Vz Mocnost. 

Dobývatelný = dobytný. Ssk. 

Dobývavě, eroberuDgssUcbtig. D. se řiti. 
Kká. 

Dobývavý. Dk., Sb. vel. IlI. 107., Ssk. 

Dobyvee, e, m. J. tr. — D. = výrobce, 
der Producent. SI. les. 

Dobývka = dobýváni. Pakliby která d. 
v zemi byla, v olQm. kraji Olomúčané máji 
děla dáti. Zř. zem. 1601. — D. plodin, die 
Produktion. J. tr. 

Dobyvný = dobytný. Ssk. 

Doeápati se kam =< loudavé d<tHti, do- 
courati se. To je doba, nežli se sem do- 
cápeé. Us. KM. 

Docela osiřelý, Smi. 1. 43., oizi ilověk, 
Us^ někomu zaplatiti. NB. Tč. 32., 62. 

Doceleni, n., die ErgSnzung. Ti. 

Docelený; -«n, a, o, erginzt. Dk. 

Doceliti co: vědomosti. Lpř. Děj. I. 9. 
co jak po částkách, počástoě, theilweise 
intťgriren. Nz. — se. Jeden organ nemůže 
býti bez druhých, ale ony též ne bez něho; 
sám stoje nemá významu, kdežto pohromadě 
jsouce vSechny se doceluji. Mus. 1880. 424. 
— se jak- Docelovati se na vzájem, Dk., 
vzájemně. Sš. II. 4. — se éim. Vino slibé 
barvy doceluje se vínem silné barvy. KP. 
V. 183. Každý organismus sám sebou rád 
se doceluje. Hfi. SI. 148. 



Doeelný. Jsme d-n( údové tSla Kristova. 
Si II. 135. 

Docelovael, vz Docelný. 

Docelovuý, ergSnzend. D. iásf velerady. 
Si. Sk. 46. 

Doeengaf sa = opiti se. Slov. Pokr. 
Pot. I. 314. 

Doceniti, il, én, ini. — eo, erschitzen. 
Dk. 

. Docestovati kam, reisend ankommes. 
Šiub. S. II. 217. 

Docileni, n., die Erzielang. 

Dociiený; -«n, a, o, erzielt. Pdl. 

Ddeit, u, m. <= dúeit. Slov. Ssk. 

Docmrdati se nékam » dobeOuUi u, 
pomalu d(t}iti. Us. Knrz. Vz DočabratL 

Doctissime, lat.; titul doktora filosofie. 
Sb. uč. 

Doctiti = ai do konce etiti; pohaniti, 
beschimufen. U Bruiperka. Utl. 

Docuhati = doelioi se. Slov. — s kým. 
.Ale kým ten s ňou d-há, zatialbude slavnoaC 
druhá. Btt Sp. 191. 

Duczaa ■=> nunc, nyní, zastr. 14. stol. D. 
v prsy své vlastni se tepúc. Mas. 1884. 27. 

Docabrati se ^ dobethati se, pomalu do- 
jiti, docmrdati ae (o chromém, o churavim); 
dobroditi se, wateod ankommen. Mor. Tck. 
Ze sa's d-brall Brt. D. 203., 206. — kam. 
Měla sem galána, mela sem ho ráda, nežM 
k nám dočahral, snědly mu vii záda. Si. P- 
657. 

Doiáhnonti =• dosáhnouti. Na jiL Mor. 
a na Slov. Dbi. SI. pov. UI. 82. Vz Dočia- 
hnuti. 

Dočakati sa •= dočkati se. 

Doiapati se čeho =• úsUni opit nabiU 
ieho. Již sem se dočapal svých nkradeoýrb 
iatů. U Olom.. Utovle a j. Sd., KČr. Ti 
Dučupati. 

Dočasný. D-sen byl zákon. Si. 11. 39. 
D. uživáui něčeho. Mus. 1880. 505. D-né 
převahy dosáhly. Pal. Rdh. UI. 147. 

Dočesati koho » vybili, dnrebprOgela 
Us. Mtl. 

DoČesni, na Plaité: ochmelky. Prk. 

Dočiahnúti =- dotáhnouti. Slov. Nač via 
(hůskam) rastlo křídel dvoje, ked ste neba 
nedočiahly? Btt. Sp. 163. .. 

Dočim •« dokud, dokým. Slov. Hdi. SIb. 
58. 

Dočlnění, n. =» zloHn. Propastil z vězení 
Beneíe, kamž byl dán skrze své d. a pro- 
viněni proti němu. Arch. nácbod. % r. lo9L 

Dočiuiti (se) čeho: muioboislva. D«l. 
6. A ne tak kláštera jeiče bieie aočinil, jaU 
sv. Prokopu sliuil Hr. ruk. 39. — co élm. 
Šipy své horůciemi d-nil. Ž. Pod 7. 14. . 

Dočisti. — abs. Ani se dovědzěč, am 
se dočitač, kdo mi dal cestečku kamenio 
vysypaé. Si. P. 371. — kam. Protož pomni, 
aby ne ihned odpadl řeči, když k dnibe, 
čtené dočtei. Has I. 362. — že. Doitů-b 
se, že je zameikáno. Kn. rož. 23. 

DočiŇfovati, vz Dočistiti. — se, nach- 
kláren. Sp. 

Dočítati, doHtávati, vz Dočísti. 

Dočkal, a, m., os. jm. Sd. 

Dočkalik, a, m., os. jm. Sd 

Dočkalpsf, i, {., daa lirlebniss. Sm- 



Digitized by 



Google 



Dotkaný — Dodechovatí. 



79 



Dettant; hSn, o, o, erwartet D. přile- 
iittMl Peht 

Dotkati. — abs. Doikaj! Slov., mor. • 
■lei. Stl. Doikaj ie ty můj lyneiku, ai se 
já roxmyaliai. Si P. 369. Dévocho, dčvncho, 
jdiie do krémiéky I Doékajté matiŠko, obuja 
itte*i<ky. Si. P. 673. Slibojo-li kdo néco 
«éiaiti nebo chyati-li se k oéiSema, neopo- 
BiDe přidati: Kdo dotká, doékiine-Ii, di-li 
Dia Bflb sdrftyi. Na Zlinaku. Brt. — čeho. 

& Kn. i. 174. Ločká dievía květy, loAká, 
povedalo. ie ma duiká. SI. sp S229. Tak ei 
oai ipuiioali, «S Tečem dodťkali : Má niilá 
jtieBocná, una rána nedočká; Utirajú slze 
obadva, plakali, frajerenko inoja, éeho «me 
dojkalí; Ach Buie, Rozbxin, z vysokého 
neba, nédaj i« midofikaf 8l'iiebiiébu cblvbal 
81. P. 139., 803, 304., 496. A toho nemubl 
d. Pttb. L 401. Práv nebo odevfenie desk 
doéekaie. Vi. Jir. 212. Boje se smrti, kak 
by Jé bylo do&kati. Br. tuk. 227. - é«ho 
kde. Ach £eho 5«m tu doikMia, svQj vé- 
neéek s«in ta ztratila. Si. P 90. Ta mne 
doéakáta a jésti mni apravita. Ur. riik. 
217. — (koho) tím. Kdyby ho nékdy něéiui 
duftali (do«kali. ie nččim jest). Us. Vk. — 
To bfibd nedoéká Btarým konim. U Ryeh- 
aova. — Jak dlouho. O, do6kaj ty, doéki^ 
■o^ iiajinil«>jiii bodzina sedyni let. Si. P. 
341. — éeho, kde s kým. Bndeta babé. 
■ci sratbjr • nimi doJkáta. BU. 1 dodekal 
ieat ta a jisteem tit^m, ai pargmistr přiiel 
doaiov. NB. Tč 150. — teho na koho. 
neebtieei na své déti d. téoii kataov. Let. 
196. — se éeho. Spokojeni moře se d-li. 
Ler. Bode ieto, bode sima, bude jar, ke- 
dyie ■• mojej milej do&ikám?; Poslala sem 
jo prát iaty, nemoia sa ji d.; Vzal hůleékn 
a lapUkal : C«ho sem s« já dočakal 1 Si. 
P. 377., 90„ US. Jakých éasil sme se do- 
aalil BN. Kdo dobře éini, lepiibo se do«ká; 
Nepamatoje krtva simy, kdyi se léta doóká. 
Modr. 28., 50. — Jak. A tak iivota v«e- 
nibo se dotkali powtoei božL Hus II. 434. 
— kdy. Tu doéekavii, ie jsem z zemé jel, 
ta ni vyveala ce dvora obilé. Fúh. II. 126. 
Kdo dočká «a rok. Us. Brt Doéakám sa 
Bojbo mnia na jasefi, ked opadne droboA 
Hrfa 8 teraiiefi. SI. spv. I. 5., 81. ps. 311. 
Spis ten doékal se m dvou létech, v témž 
toee trojibo Tydánl. Us. Pdl. Školy ca jeho 
hta dočkaly se nejvétiiho rozkvetu. Jloar. 
Ceboi aponolé za svého iivota doéekali. 
BR. IL 74. b. 

Doioikatl kam — doklušotif in knrzen, 
Kbnellen Schritten anlangen. Mor. Tč. Vich- 
torýnek hned nemeikal, bned na ta svadbu 
doioikal. Si. P. 131. 

Doéto, vz Doélad. 

Dofapati se 6eho — dobadatí te, do- 
kUdmti M, tUrHH ň, dostati. D-pal se ne- 
fod. Mor. 8d., Sd. Co chtél, toho se d-pal. 
Sd Vz Do&ipati. 

Deéát — dodvUti. Ostrav. T& Kdo ne- 
doiaje, oeeb si domysli Slov. Bern. 

DOda, áouda, y, m. •=> ttarý mui. U Tře- 
Wéa. Qfl. — D., KATskopobanské boistvi. 
KolL L 897. 

Dodací, Abgabs-, Zastellnnga-, znstellend, 
Mttelleod. P. lhůta, Hat, liatonoi, náklad. 



DodaJ, e, m. <— dodej. Slov. Ssk., Loos. 

Dodáni — doručeni, die Zustellung. J. tr. 
D. dřivi. SI. les. Oznámil, ie se jest při d. 
pahonu tak zachoval. Zř. mor. 1604. 

Dodaný; -dn, a, o, zugreetellt. D. po- 
itovnl ponkáxka. Dch. Při poslední plachtě 
ryb do voznice oiiazené vzkřikne rybář: 
dodaná (do$aiená)l NA. IV. 122. 

Dodar, a, m. D^r nedodar. Slov. Rr. Sb. 

Dodatečná, naohtrSglicb, anbangsweise. 
Dch.. Dik. II. 27. 

Dodateiný. D. srbválenf, Us. Pdl., ůvé- 
rek, der NaohtraKokredit. Sp. 

Dodat«'k. D tkem, im Anschlusse. Dch. 
D tkem o uéčem se zminitl, něco uvésti. 
Us. 

DodatL — abs. Dorota nechtéla d. a 
trhu drteti. NB. Té. 196. — ro komu. D. 
nééemu cena, Osv. V. 1., půhon, Zř. F. I., 
télesQ oréitý tvar. ZC. I. 249. DoiIhI nám 
4 zl. ostatních pěné/, list páně Muriálka. 
NB. Té. bJ., 98. Bnde-lit cbtíeti técb 15 
sraziti, necbf mi osUtek dodá. Ib. 65. D. 
néco úřadu, aby védél, iim se spravovati, 
Bur Kenntniss and Uarnachhaltung znstcllen. 
J. tr. — komu ieho (iim). Průvodem 
svým Jizdám jeho lesku dodával. Sdl. Hr. 
I. 3. D. koma srdnatosti, sméloati, odvahy, 
chuti k jíalu, strachu, váhy. Us. Pdl., dmb., 
Lpř., Posp. Rým dodává veriům lahody. 
A tak jej zahrajte, ilsln jej aodajte. SI. sp. 
19. Kea si dve spiev^jů, ke(f bi jedna druhej 
blasa dodávajú. SI. sp. 51. Takej já ci, ta- 
kej radoéky dodávám: neiali^, nebanuj, 
ani sa nestor^j. Koll. Zp. I. 115. — Jak. 
Aby (zluéineo) na hrad praiský (im způ- 
sobem dodán byl. Václ VIiI. — eo jak 
odkud. Jaki to buď na zlaté nebo na 
střiOře X bor do mince dodáno bude. Mař. 
o h. a k. Jak je vzal, tak jich pánem dodal 
bez poruieni peéeti. NB. Té^ 83. Rychle 
dodala hlasem prosebným. Smi. — kam. 
Aby bylo dodáno (psaniéko) Kaéence do 
domu. Si. P. 124. D. nékomu néco do ru- 
kou. Šp. Ti miyů do města u vazbu dodáni 
býti. Zř. F. L D. néco k dskám. Zř. F. I. 

Dodatné •> dodatečné. Sp. 

Dodatný doplněk. Dob. 

Dodávaeí, dodavaei. D. poita, obvod 
poitovni sbírky, der Bestellungsbezirk einer 
Briefsammiang, lhůta, Lieferzeit, dílo. Sp. 

Dodáváni časopisu do domu, do bytu, 
povozu. Při d. ceduli pro svědomí týi po- 
řádek má býti zachován. Kol. 16. 

Dodavatel, <imia«NiteI rady, Hř. 13., ná- 
kladu, der Prachtgeber. Sp. 

Dodávce, e, m. °- dodavatel Rk. 

Dodávlti koho. Po něm jezdil, ai ho 
i d-vil. BN. — se čeho proč. Pro veliký 
lid těla syna svého d. se nemohla. Pasa. 
604. 

Dodávkový, ne: dodávkový. 

Dodavné, ebo, n., die Zu-, Bestellgebflbr. 
Dch., Ssk. 

Dodavný, Ergánznngs-. ÚtočiStě bylo 
bráno k pomoci dodavné předložkového a 
příslovkového určeni Hí. SI. 192. 

Dodechnoutl, vollends einbauchen. Dch. 

Dodeehovati, nach and nach zu athmen 
aufhfiren. Rk. 



Digitized by 



Google 



80 



Dodekatomerie — Bogmatista. 



Dodekatomerle, e, f., z řec. =- 'i„ eklip- 
tiky. Sté. Zem. 83. 

Ďodélánf, n., die Fertigstellnng, -ma- 
chung. DcL. 

Dodělaný, ferfiggemacht. D. železo, das 
Gareisen, měď, das Garkupfer. Nz. — ]>. — 
tkaiený. U BruSperka. Mtl. — D. = opilý. 
Už je d. Us. Sak. 

Dodělatel, e, m., der Ferdgmaclier Dch. 

Dodělati co: zk(>n$ky. (Ta. — koho. 
Jem. libel zurichteii, ibm den Garaus ma- 
chen. K<ř., Lpř. SI. I. 15d. — se == opiti 
te; škaziti se. Ua. — se ěeho (ěim). D. 
ae chalnpy, Jg., úspěchu, nějakého vÝsledku, 
vynikajícího postavení, moudrosti. Ua. Pdl., 
J. Lpř., Té., Osv. I. 167., 611. D. ee pil- 
nosti, práci a Setrnoati bohactvi. Us. Pdl. 

Dodřlávari pec, der Garbeerd. Nz. 

Dodělavadlo, a, n. = konec. Jak pak 
je k té pisniěce d.? Žertem. U Rychn. Hsk. 

Dodělka, vz Dodělávka. 

Dodělná, é, f. = díovatná <=° posUdni 
práce o žních na poli. Na voze ae veze 
douiů veliký snop, dělnici aedi na voze a 
zpivHJi a doma na dvoře okolo přivezeného 
anopu při hudbě tancujL U Jílového a j. 
Mý. 

Dodenni, Eintags-, eintagig; bis zum 
Tag dauernd. Slov. Sak., Srn. — D., n. <=^ 
den, der Tag (bia zum Tagen dauernd). 
Slov. Sak. 

Dodeptati kam <= deptavým krokem při- 
jití, biotrippeln. Mor. Té. 

DodiranJty •= dodérky. Ssk. 

Dodemá, vz Dodérky. 

Dodesítiti, ii, ěn, éni, bis zeho ergSnzeu. 
Sm. 

Dodesitka, y, f., ErgSnzung der Žahl 
zehn. Šm. 

Dodilka, vz Dodělávka. 

Dodirati, vz Dodrati. 

Dodirka =» dodérky. U Zibřebu. K«k. 
Cf. Dodémá. 

Dodla, y, f. >» Dorla, Dorota. Er. SI. čit 

Dodlabožditi, il, ěo, éni, vOllig erwUr- 
gen, verscblagen. Na Ostrav. Té. 

Dodlaveny = tptuUý ? Slov. D. nthrada. 
DbS. tiv. 23. 

Dodnes <• podnět, bis dato. Nz. 

Dodobrý = kdo dobrý. D. pomoz 1 Na 
Hané. Bkř. 

Dodola, y, f. Panuie-li v jiboslov. ze- 
mich horko, ovinuji nahou divku (dodoln) 
bylinami tak. že holého miata neni vid6ti 
a divky vodi ji od domu k domu, kde ji 
vodou polévaji, aby pršelo. Dle Svétz. Vj- 
fintila se jako d. Koll II. 284. (I. 230.). Of. 
Sbtk. Roatl. 69. 

Dodnnka, y, f., dodonaea, die Dodonae, j 
rostl. D. lepká, d. viscosa. Vz Rstp. 230 

Dodonkovitý. D. rostliny, dodonaeaceae : 
svitel, dodonka. Vz Rstp. 222., 280. 

Dodonfati se ieho, erhoffen. Dch. 

DodranA, é, f ^ dodirky. Mi. Jdr. 

Dodraný; án, a, o, vollends zerrissen. 
Ua. 

Dodrati. — co. Nech ty éižmy dodře! 
Us. Té. Už já ty pentliéky dodlrám, co 
mně mtU tatiéek obiral. Si. P. 443. ~ se 



kam. Nepřítel ai k Olonoucí éé dodral. 
Tf. H. I. 10. 

Doďřený; -«n, a, o, vSIIig abgeselmnden. 
Us. 

Dodfepěti se ieho = dřepěním «e do- 
čkati. Svétz. 1876. 

Dodrpiný = rotracAocen^. Slov. Ej yeď 
som ti tu: hnáty d-né, voz dolámaný. Mt.' 
S. 1. 71. 

Dodrhnonti, za End« abreibeto, adS" 
waachen. — «o: koSili. Ostrav. Tě.- 

Dodrúzgoti (sa),zerqnetBohen, aerachel- 
len. Slov. Bern. — co konkn kde. Ta* by 
mu boli d-li vgetky hnáty; Vťkolák aa p» 
akalách celý d-gal. Dbí. SI. pev. IV. 6(>., 
I. 206. (UI. 60., 68.) 

Dodrvený = tlávMmý. Slov. 

Dodrýstati ^^ pochvíiitati. ' Slov. Bern. 

Dodrženi smlouvy, Pr., slova, Dbh., alibn, 
USj hlasu. Dk P. 265. 

Dodržeti. — abs. Hlas dodržuje. Dk. 
P. 366. — eo: Ihfttii, závazek. Sp. — koho. 
Páni jej do stolic vezmúoe d. jeho Bia|t, 
až se od něho právo dosti stane. Tov. ÍO. 

— koho k éemu! k prácí. Dch. ~^Ba:- 
potravou. Dch. ' ' • 

Dodržky, pl., t- ^ doáemé (aVaéina); Val. 
Vek. • ■ ■■ .. 

Dodubati =''doe(^ti. — eo: bráeh. — 
se ieiio: zrna. Us. Té. ' ' 

Dodunéti, él, éni, zn Ende tOoen; Us. 
Té. 

Doduniti, il, éni i-^ dunivým krokem 
pf<t;i(», hintrampelo. Ostrav. Té. 

Dodnpati. Světýlka zavedly- hocha do 
bařiny a tam jej nemilosrdné d-ly, žé byl - 
zmodřincovátt jako ehrpaj Sk: 

Dodvihnonti >= d»tdiDÍl*Houti. 

Dofajéitf <= dokouřiti: Slez., mor. a alov. 
Vz Dým. 

DAfiinliTe = doufanUvi. Slov. Zátur. ■ 

DOfati => doufati. Slov. Ssk. 

Dofléeti, el, eal, sansend anlan^en. -» - 
kam. Střela k hradbám d la. Us. 

Doflekati, Qbel zurlchten. Mtl. 

Dofirknouti, ul, nt, Bti,bia wefain spritxen. 

— kam. Ssk. 

Dogana, y, f. D. t j. důfaon a půhov 
kupeiiv, éili mistoa staveni, kam se vieliky 
koráb a tovar při připlavu svém dobinftí; 
tam vkládal, cenil . . . Koll. III. 88. 

Dogáraf ■=• prekárat. Slov. Sak. 

Dugazdovati •= dohospodafitij anawirtfa- 
scliaťtnn. Té. Už som d-val, ni sem do- - 
sedlaéil, koně póza ploty, ntnemin rolMty. 
Koll. Zp. I. 282. 

Dogger, n, m. •^ dmfaý dlen jnrakého 
útvaru, kameni jeho vrstev jeat rozmanité. 
Vz Kré. G. 667., 666., 770. - 

Doglnrati,darchcinandermiacben UBroi- 
perka. Mil. 

Dogmatický D. tradice, MH. 2 , doka- 
zováni. 

Dogmatismus, a, m. •= spilaob íIosní- 
fováni, ve kterém se hlavni či zásadni věty 
jako neomylné pravdy kladou, % nichi oe 
pak jiné vety odvádéji. Vz S. N. Středo- 
véký d. Mug. 1880. 191. 

Dogmatista, y, m., der DogmatisL 8. H. 
U., Xl 172. . . 



Digitized by 



Google 



Ďogňa2i{ — í)ob1fdk&. 



dl 



iKig&iiif = áogiuivit. Slov. Sik. 

Dogisf kaf — dog*at)it. Slov. Ssk. 

Došfiavif, il, en, enf — ro«Maďbu>M(ť, 
terqDetaeben. Slov. Ssk. 

Docrraf sa, sich bespeien. Slov. Ssk. 

Donié, a, m., der Dogger. Sm. 

Dohad, die Konjektnr. Ns. ^kladaii 
Titnliíné d-dy se vydali. Si. L. 117. O času 
t mista, kdy a kde nái spis vydán jest, 
Ti«e tiporné neZli kladně, vice na dohad 
seili na jistotu stanoviti mflieme. SS. Sk. 3. 

Dohádaný; -án, a, o, mntbmasslicb. Dch 
Vn Dohadný. 

Dobidati se s kým. Kdo s« s bliznom 
doiuidaje, podobným bývá. G\6. I. 159. — 
K o íem Nékterí sa dobadnjú o tom, do 
sevédii, s JeSa chcejú proukáíaC velkého 
Bedvěda; Kdo sa chce dohadovati o da- 
rebnfj bidce, nechaj ho tak, i on Rvú re6 
dokoná na krátce. Slov. G1& I. 188., II. 

Dohádka. Ma d-ko o néiem sonditi. Sf. 
Poé. -7. Spojování téchto jmen se jméůem 
Slované vlastné z d-dky plyne. Šf. U. 46. 
Celý dach fé d-ky potvrsaje tato d-kn. 
Koll. Zp. I. 411. 

BohadoTaé, e, m., der Streitstlehtige. 
Bera. 

Dohadováni. Hamá fkola, kde niit není 
krom d.; I v reíácb d. uezačinaj nikdy. 
6Jé. 1. 220., 282. 

DohadoTati, vt Dohádatí. 

]>ohadoTno8<, i, f., dieStreitigkeit, Streit- 
raeht Sloy. Bern. 

DohadoTný, strittig; streitsQchtig. Slov. 
Bern. 

Dofaádxaf -== doháteti. Slov. 

Bohájitl. Hájiékn zelený, nř sam fa do- 
Ujil, galanedko moja, ni sem kvám do- 
dKKlfl. Hi. P. 203. 

Behalfce, dle BodSjovice, vsi u Eolevée 
a o Nfcbanie; dvůr o Plzně. PL., Tk. V. 
US., 118., 8. N., Sdi. Hr. I. 129.. II. 276. 

DohaUéky. samota n Sniiee; Kteln-Do- 
bdits ves n Nechaoic. PL. 

Bohalská z Dohalic. Vz Blk. Kfsk. 1298. 

DohaUký z Dobalic.Tz Blk. Kfsk. 1298.. 
sa. Hr II. 276., IV. 94., 444., S. N. 

Bohán. Koll. I. 843., SIb. 357., Hdk. C. 
377. 

Dohanáraa, y, {., die Tabakfabrik. Slov. 

Dahanfiti, (1, <n{ •= ai ku ionei haniti, 
(kr. 1871. 20. 

Bohanina, y, f., das Nikotin. Slov. Ssk., 
Loot. 

Dohaaka, j, t, die BOtoherkenle. Slov. 
SA, Lnos. 

Doháůks, y, f., das Zatreiben. D. do- 
lirtka z cizích zemi. Bdi. 

DohaooTÝ, Tabaks-. Rk. 

DohántL Že by hřebíky div (tlaéiiy. 
Widaly), tak ie by (kM) chonfostiv byl 
v roba. Db. — koma. D-rá mn, er bekommt 
AaeSLiiak. 

Buliasiiwti, erlOsehen. Svíčka dohasiná. 
^ Dohasnonti. 

Bahasiroiiti, dohasovati, erlOscfaen. Pia- 
■ni ddhast.' Us. Sbr. Lampa nám dohasuje. 
»n. 8d. Vz Dohaslnati. 

KmMti OarikD-aiK ■toralk.TI. 



. Dohazovači lístek, der Einbringzettel. 
Šp. 

Dohazoraěka, y, f., die Zubringerin; 
Kupplerín. 

Dohazovaiský, Zabringer-. Ď. prostřed- 
nictvl. Hus. 1880 240. 
„ Dohazovačstvi, n., das Einbringwesen. 
Šp. 

Dohazovatel = dohazovač. 

Dohazovka, y, f , die Znbringerin. Rk. 

Dohazovna, y, f., die Geschftftskanzlei 
Sm. 

Dohazovné, ébo, n., die EinbringgebUhr. 
8p. 

Dohegaf, in die Htthe, aafwSrts schQt- 
tetn, erschOttern. Slov. Bern., Loos. 

Dohekatf, dohekávati, voUends ausSch- 
zen. Uí d-kal =■ nmřel. Us. Tkč. 

Dohledati = dohledati. Slov. Bern. 

Dohladiti, il, zen, eni, fertig poliren. — 
eo: dfevo. IWour. 

Dohlaiováni se, die Anmeldong. Prese 
víecko d. se k odpovédem zůstával jsem 
nepoviímán. Kos. 

DohlaSovati se ieho- Vz Dohlásiti. 
Dekret!) svého n slav. gubernia Ses. ne- 
prodlené se doblaioval. Kos. 

Dohibati, ergrQbeln. Slov. Lnos. 

Dohibitl <>• doMoubiti, abteufen. Slov. 
Loos. 

Dohled ■=> dosor, die Inspektion. Uiber- 
wachung, Nachscbaii. J. tr. Vrchní d., die 
Oboranfsicht Sp. — KoII 1. 37. — D., die 
Sebweite. Dk. r. 67. Loď jest již mimo d. 
Us. Pdl. 

Dohlédaei, dohhdaei. D. osoby (dozor- 
stvo). Čsk. — D., Nachschage-. D. kniha. 
Dch. 

Dohledat. Polní, na sýpku, der Kasten- 
aufseber. Sp., generální. Koll. IV. 221. 

Dohledatel, e, m., vz Dohlédaé. 

Dohledati, vz Dohlédnouti. 

Dohledávka, y, f. =-= prohlídka, die Nach- 
snchp. SI. les. 

Dohlédavý, vz Dohlídavý. 

Dohledéf, ibo, ro., der Aufieher. Sm. 

Dohledět!, vz Dohlédnouti. 

Doblediftté, é, n. = dohlédni bod, der 
Aogen-, Oesicbtspunkt. Nz., Čsk. 

Dohlednice, e, f. D. v dalekohledu. NA. 
V. 83. 

Dohlednik, n, m. D. v dalekohledn. NA. 
V. 82. 

Dohlédnouti. — řeho: dna. Čiň, co éiň, 
dohlížej konce. Us. Vk. — kdy. Před časy 
nedohlédl nikdo jejibo dna (propasti) jinak 
než leže. Ene. — ic éemn: k pracím. LpK 
K nim co nejdřív dohlidnéma. Db 15. Kon- 
ielé také k pekařAm často dohlidajte. Kol. 
6 — kady kam. Mlhou tam nelze d. Vrch. 
Tak páni k svým mýtným pilné dohlédnou. 
Zf. mor. 1604. Tč. — se. NemAhol sa tam 
dohi'Hdef. Ht. SI. ml. 177. - se 6eho. 
Snáze se dobiidáS kopy blech. Kos. 

Dohledný. D. rovina, NA. V. 83., bod. 
Si. Boufe křidel nedohledných. Hdk. 

Dohlidati, vz Dohlédnonti. 

Dohlídka kontrolní, Kontrollaufsicht. Sp. 
D. ku ikolám. Us. Častá d. pohání práci. 
Bž. exc. 

Digitized by CjOOQIC 



82 



Sohlíiecf — Dohra. 



Dohližecí, Inspektions-, Visitations-. D. 
obifžilkH. Dob. 

Duhlnbnosf, i, f. D. lodi, der Tie^ang 
des Sohiffes. Drb. 

OohlabnÝ, tie^Ondig. 81. les. 

Dohlúpat se iiéiťho •^tvým hloupým 
rotumem te di>mff$Mi. Slez. Sd. 

Dubaa. y, f., niiittiii jm. Z Dobny Jan. 
Tf Odp. 343. 

Dohnálka, y, f., samota u Chocně. 

Dohnanee, noe, m., der Eiogehulte. 8sk., 
Sm. 

Duhnati. — co: zanedbané vyndováni 
ikuloi d. Us. Pdl. — koho. Hodonské 
svony dozvonily, Ulianka dohonili. Sé. P. 
168. Dozralého zlodť^je dohoni kulhavý bi- 
řic. Jir. Antb. III. 275 Kdo zajica pasti 
z brsté, fažko ho dohoni. Té. D. znamená 
v técb přech, t nichž potřebi bylo trojího 
púhonu, posledním pAhonem pohnaného skn- 
tečné p^ed sond dovésti; ponévadž pohnaný 
nebyl povinen při prvním a druhém pú- 
honu k sondu se dostaviti, proto se fikalo 
o obou téchto pAhoneoh, že jimi pohnáno 
n. sehnáno bylo, kdežto o třetim pAboné, 
po kterém pohnaný se postaviti musil, se 
říkalo, ie pohnaný óU>hnáH byl. Bdi. dle 
Kn. rož. él. 65., 57., 64., 65 , 68., 106., 201. 
Jsem pohnán a dohnán. Fanko. D. opét 
koho = vrátiti se k némn. Dal. 10., 83. — 
koho k čemn: k samovraidé. Us. Já ho 
k tomu doženu — přinutím. Brt. D. 206. — 
kam. Což nevrlosf jnysli jeho dohánélo 
kn výSi povážlivé. Smi. I. 48. D. krávu 
k býku, Us., zvéř na ráon. Šp. Manžel 
musi vyživeni dobáfiaf do domu a manželka 
Qchrafiovat a prirábjaf k toma. Gló. II 377. 
Sak ste vy védzeli. že sem ia cbndobná, 
ie vám nedoženem kravičku do dvora. SI. 
sp. 160. — co komu. Uéli ste si vybrat 
nevěsta bohatů, co by vám dohnala kra- 
vičku rohaiú. Si. P. 543. — se čeho Hra. 
Ty běháním souchotin se dohoníš. Us. — 
koho Jak. Co bndzěi ucékač za cely rok, 
dohoním ja iebe na ieden krok. SS. P. 13. 

DohnČTati se na^ Tak jsem se na to 
(na něho) dohněval. Sd. — se čeho. čeho 
se dohněváS? Us. Pk. 

Diih&úpati se -= dovtipiti se. Val. Vek. 

Dohod, die Worfweite. Odeiel na d. Si. 
III. a03. 

Dohoda, y, f., die Uibereinkunft. Dch. 
Přiilo k dohodě mezi nimi. Pyp. K. II. 46. 

Dohodce pokoutní, der Winkelsensal, Bei- 
Ifiufer, nákladní, der FracbtmSckier, J. tr., 
bursovni. Hour. 

Dohodči. — D., iho, m. >- dohodce. D. 
bursovni. Monr. 

Dohodek, dkn, m.^ přídavek, pHvaiek. 
D6hodok obyčajne za nič nestojí. Dbá. Uv. 
141. 

Dohoditi. D-lo tnu 20 let. Zlínsky. Brt. 
Pořád se dohaznjú mezi sebú (bi^dají), kolik 
jich tam bylo. Šd. — čím kam: kamenem 
do střechy, ke zdi d. Aby to sem na ta 
přísrvu tebú dohodilo. Si. P. 767. 

DohodiTosf, i, f. — dohod, die Wud- 
weite. Dch. 

Dohodné, ého, n., die Sensarie, Sensalte, I 
Mlicklergebftbr, Courtage. Dob., Ms. I 



Dohodnonti ae t Sem. Strany dohodly 
se o tom. Lpř. Dj. I. 195. 

Dohodnoti, n., dieVerstiodigung, Uiber- 
einkunft, der Kompromise. 

Dohodný, zntreffend, ObereinstimmeDd. 
Ahy žiTot naukám tém d. a docbodný vedl. 
Si, I. 122. 

DohodstTi, n , die Mtcklerd. 8p., Stát 
kn 1876. 

Doholeni, n., die Nacbknr. Ssk. 

Dohola = thola, gSnzlieh. Mraky oe- 
zmrzly eite d. Hdk. 278. 

Dohoň, a, m., das Einbolen. Ssk. — 
D. <- dAhon. Slov. Bern. 

D thoft, é, m , psi jm. Škd. 

Dohončí, iho, m. >- honee, der Zntreiber, 
it. doganiere, ir. dooane. KoU. IIL 88. Vz 
Dohonitel. 

Dohonltel, e, m. » kdo jiné doho^tve. 
— D. <» vydřidueh. 15. stol. 

Dohonný =- dihonný, Belangunga-. Loos. 

Dohorat = dohořeti. Slov. Sak. 

Dohořeti. Slez. a mor. doborati. Sd. — 
abs. Obé( dohárává. Ehr. 235. Už ta pittá 
svieoa dohárá, milý dveře otvárá. KoU. Zp. 
I. 186, SI. sp. 4. Hořelo srdečko, hořelo 
plamenem a dyž dohořelo, zostalo kame- 
nem. Si. P. 274. — komn. US mn srička 
dohorala fumřel). Ostrav. Tč. — kam. Ho- 
ralo, horalo od konca dolního, ai sa doho- 
nilo do srdečka mébo. Si. P. 415. — kde. 
y lampé dohořel olej. Us. Pdl. Eite toM 
doborává. Slez. Sd. Ui mi dohořela a moj 
matky sviečka. SI. sp. 171. — kdy (proč). 
Dávno d-lo milováni. Nrd. Mnohým pre 
sytost T mladosti dohořela svíce. Olo. II. SO. 

Dohořivek, vkn, m. --'- ohartk aoičly. 
Mor. Sk. 

DohospodaMti. Který hospodář nemysli 
večer: Co zejtra?, ten již d-řil. Tč. 

Dohostiti se čeho. Statku se nedobostí, 
kdvž se ho nedopoHtl. Sk. 

Dohotin. a, m. D. Vád. Tov. 5. 

DohotoTeni, n., die Fertigstellang, der 
Sohluss der Arbeit. Dch. 

DohotoTitel,e, m., der Fertigmaober. Dch. 

Duhonpati, aufhOren za scbaukeln. — 
koho. Us. — se kam, scbaakelnd anlangen. 
Loďka ďla se k zátoce. Hrts. 

Dohonsti, aufhOren za geigen. — eo: 
cbvalospevy. Bol. 187. Vz Dobůdati. 

Dohovirati •=• vytýkati, vorwerfen; do- 
mlouvati. Vz DobovoHti. Loos. 

DohovoMti co ke komu. Jeitfi nebyl 
rek slov svých ke králi d-řil. Jir. Obrz. 
152. — se s kým = domluviti te. Tč.,— 
komn = domlouvati. Dohováral ma. SIbr. 
Tč. 

Dohozená, é, f. -> dohod, die Wurfweite. 
Lpř. SI. I. 24. Na d-non kopim. Lpř. 

Dohra, ín^iót — malá veselohra, operetta 
a p , kttrá hraje se po vétiim dramata, aby 
večer doplněn byl; a velkých kosfl také>~ 
ukončující jedna»í, ve kterém se liči ko- 
nečný osad blavniiio hrdiny děje, spadajici 
do pozdějii doby; v hudbě ^ koaatik, kterf 
Tarhanik po skončených službách boiieh 
dodatečně hraje. S N. Cf. Dk. V. 319., 
Viik. 381., 383. — D. — samosUtný veri, 
který lavlrá sloka. Dk. P. 313. 



Digitized by 



Google 



Dohraná — Doják. 



é3 



B»bniiá, é, £ — iIoAnMfca. 

ItokrátL — sb*. Ui dohrál » omfoL 
BdL — co: koa, akt, sron ůlobn. Ua. Pdl., 
Oeb. - M kde Jak kdy. JeviM, na 
■éai ae ve daech právi aihinlýcb před 
auKtuA sraky divadlo nejkrvaTělii tak tra- 
gicky dohrálo. Osv. L 841. 

DokMti koho — roilobUL Da. KM. 

Oohrbúeati se kam — tdlotiha tUýUL 
HH on ae tma d-eá. Mor. Brt D. 216. 

DobivTný, wSmiend. bm. 

DehHtl, vs Dohřáti, gm. 

OetooiudT. I>r<eti d., Upe: avrnnin býti, 
k (Obé atáti, s« Jedno býti. Seberte se d., 
Upe: pHéiite ae, aebeřte ae. Brt S. 8. vyd 

Bohrrsatel, e, m., n Dohrysaé. 

Bohnbitt eo. Vy nás d. hledíte. Arch. 
V. 314. 

Dohobný, Terderbniaavoil. Deh., Šm. 

DahAdati, n Dobonsti. Nepreatáva mn 
i., aekondiren. Slov. Mt. S. I. 106. 

DrtnlAkati — přaUtH kuWcoH. Kos. 

DebnnU — dohottitL Oatrav. Té. 

Dohůta< M — dOMyaiití a«. Slor. Sak. 

BohniveDý, serknittert Slov. Sak. 

Baboirltl, il, en, eni, aerdreheo, ler- 
bittenL Slov. Sak. 

DobTárati ae — dohovoHH m, dowUuviH 
K. KoU. Zp. L 1& 

DaliTézdný, také : deheiedný, dohviešný 
Ssk. — D., bia aa den Stemen reichend. Sm. 

Dohýbatl na koho ' domlouvati mu, 
Kv. Vn. 6. *2. Dohýbál 8i (— stéioval si), 
ia ho hbiva boM. Zlioskv. Brt D. 206. 

Dohyneuti. Dohynát nemohúci staree. 
Dhá Ov. 72. 

lloeh« n, m. — doJek. Sá., MV., Sv. rak. 
381. Bákoaový d.. die SeMlfaefaanbe. SI. les. 
Mokne eo doeb. Dh., Ktk. 

Doehidiaf — doekáatti. Slov. Loos. 

Docháxcaf, n., wiederholtes Hingehen. — 
D^daa Anageben. D. potravy. Lpř. 

D«cháxks, y, f., der Hingang. I>. ikolnl, 
éa Hcbalbeaaeh. Dbv. 

Dochladltl, il, xeo, enl, vOliig kOhlen. 
a. lea. 

Dochirf koho — dámii. V Bobnalavskn 
aa Mor. Neor. 

Daehmat, n, m., der Nachgriff. Pfeakok 
I d-tem, gancer Diebsaprung, yýaeá s do- 
ehaatem, baJber Diebaaprang. Csfc. Vz KP. 
L 4S8.. 467. 

Deelimatkati se — dodmatoH se. Slov. 
Lebo ako sa doikrabem a dkám k akejsi 
ft^ni, ta mi uiromooA flaiky. Ntr. VI. 
SI9. 

Dochmatnontl, va Doehmatati. 

DochmAilf aa >- dobelhati se. Slov. Ssk. 

Dorhnúf « MdeeknouH. Slov. Sak., Loos. 

Doehod. — D. vojska, der Naehsobnb. 
Deh. 

Docbddeft, ata, n. — doehidie. Slov. 
Ssk.. Luos. 

Dádioděk, dko, m. - dMtod. Ssk. Skrov- 
Mi{ j« velký d., atatky roamnaiaje. Glé. 
1.89. 

DoehodlteL e, m., der Naobsacher. Sm. 
. Dáehodkový - dúdwdkový. D. daň. Slov. 
Si, Sak. 



Ddehodnlee, e, f. — d&ekoáiková, die 
Rentmeisterin. Slov. Bera. 

DdchodnietTi, n. — dúehodnietvi, daa 
Rentmeisteramt. Slov. Bern. 

DAcbodnik, a, m. = dúckodni, der Hent- 
neister. Slov. Bern. 

DAcbodnosf, i, f., die Bentebilitii. Slov. 
Loos. 

DAnhodný - diekodni. Ht. 81. ml. 162. 

Dorhovaný; -da, a, o. D-mn tomu z po- 
hanstva obyjkji . . Si. P. 772. 

Dochovati. — eo, koho. Aby(s) jmél, 
ktoby d-val tvů sterosf. Bj. Ubobá kaáica, 
u< aem dolétala, ni sem své kadátka, ui 
sem dla. Si. P. 681. — koho (akkusativ) 
éeho. Brt S. 8. vyd. 44. JiodNch mstkn 
avú smrti d-val. NB. Tč. 161. Dcera otco 
svého d-la smrti. Arch. I. 171. On Konráda 
smrti dochoval. Let 14. D-vajíc mne smrti 
niiniei a cboiiem, což chcei. Paas. 44. — 
éeho komu. A co sbude, máji (pornénici) 
toho sirotkdm dochovati, li F. I. F XVIII. 
— eo, koho Jak dlouho. Maji zloíince d. 
HŽ do soudu neiprvnjjiibo. Zř. mor. 1604. 
Ale dochoval Jeho ai do manielatva: Ktojt- 
koli ebtie avA čistotu ai do smrti d. St 
Kn. á 61., 79. - (se, eo komn) Jak. 
Dochovej aa radii mUdencúm. Si. P. 7l2. 
Aby mu královstvi v cele d-Ii. V. Ten statek 
bez íkody sirotkům dochován býti nemohl. 
Zř. mor. 1601 On mateře smrti d-val. NB. 
Te 161. Aby jich smrti dochoval. Ib. 208. 
D-vav jich smrti uvázal se ve viecko zboife 
jeho. BO. — se 6eho. Opis ud rokn 1890. 
éaaA naiioh ae d-val. Mus. 1880. 462. Zna- 
menaj, kak máti neb utec pfejměji, nei se 
ditéte d-vaji. St Kn. á 41. 

Doehovavatel, vz Dochovávao. 

DoehoTávati, vz Dochovati. 

D0'h0TÍee, vs Dochovina. 

DoehoTBý, erziehbar. Ssk. 

Dochřadnontl, vz Chřadnouti. \íi do- 
obřadl o umřel. Tkč. 

Doehrákatl •- tadtrákati, be-, anspeien. 
Slov. Bern. 

Bochrámati se kam. Vz Chrámati. Us. 
Mtl. 

Oochraptéti, él, ěni. — se éeho. Lépe 
vitézstvi se d. neili do němoty bit býti. 
Kos. 01. I. 134. 

Dochtor, a, m. — doktor. D. nemá takej 
masti, co by zhojil bez bolesti. Si. P. 153. 

Doehtorový — doktorovy. Neoben d-ve) 
masti. Si. P. 80. 

Doehvat, n, m. •• óUKihvatka. Ssk. 

Doehvllnoiif, i, f., die Momentanbeit, 
Aiigenblicklichkeit Pochod vykonán se 
vzornou dochvilnosti. Kutn. 

Dochvllaý, momentan, angenbiicklich. 
D. zapřeni. Si. IH. 201. D. promyk (Er- 
scbeinnng). Si. L. 29. 

UochviBtaU sa, sich beachmntzeo, be* 
brunzen, bescheunsen. Ssk. 

Pochystati ==> dohotoviti. Bern. 

Doihraf =- dohráti. Slov. Ssk. 

Doisf °- dojiti. Slov Ssk. 

Doista >» dajitta. Slov. Ssk. 

Dojaci, Melk-. Sik., Bern. 

Dojachati •= dqjUi. 

Doják, vz Dojáí. 

DigitizedbyraOOgle 



84 



Dojati — Dojiti. 



Do. 
Do. 
Do. 



Bern., 



DoJAtl, vz Dojiti. S. 

DoJMtko, a, D., der Sftngling. fUoT. Koll. 
III. 88. 

DojaTnlca, e, f. = dcijáč. Slov. Sak. 
azd, n, m. o- dojegd. Slov. Sak., Looa. 
azdit ■= dojetditi. Slov. Ssk., Loos. 
čár, a, m., Melker. Slov. Sak., Looa. 

Dojée, ete. n. — dtýčátko. 

Do éica, e, f. = dojka, die S&ngerln. Slov. 
Liooa. 

Dnjdn. vs Dojiti. 

DHJei^ka. y, f. -= dojaika. 

Dojedná. Sak. Ked by as tiim dali d. 
aobrati. RoU. Zp. I. 36íl. 

Dojednati — co Jak. Bdh ra^ to k do- 
bréroa d. Aroh. rkv. — ae. Oa. Črk. 

Do.iedn, V! D.ijAti. 

Dojehniťe. — D »• dojná ovee, kráva. 
Slov. Rr. 8b. Ovce oe* den trirazy doj, 
aama při d-oi ato), žeň na lůkn bned t rána, 
badA buatá fitoetana. SI. ap. 17S., Koll. Zp. 
I. 833. 

Dojpm, die Affektion. Na. V« S. N. D. 
trapný, ohromný, Smb. S. II. 194.. 196., 
hluboký, uMei-htilý, Lam. 1880. 6. 31 , hmn- 
tový, ílnchový, zrakový. Dk. P. 18., 19., 
21., jednotný, soDméraý, Dk. Aeath. 73.. 
smyslový, chnti, díoba, tiby, Dk, bázní, 
radoKti, hněvn, Hlv., věcný, nervový. HS. 
SI. 124. Člověk dojmy avé a pomysly jimi 
dobyté Hmto zpásobem rozeznávati můS^. 
Ib. 31. R«£ otoovH žádného dojmu naii ne- 
učinila, dostaii: dIc ho nedojala. Brt. Pdg. 
1881. 1837. 

Dojpmljvý, empfSnfplich. Looa. 

Dojemnokrásný, ergreifeod achOn. D. 
▼ýSina. T6. 

DoJemnoMf. Tndy nemá pravé viry anii 
také ďsti ku přijímáni miloati Kristových. 
SS. II. 55. 

Dojemný blaa, Vlé., nářek, — iim. Ani 
duch punbý, aě hlubokoati svou d-ný, ne- 
pAsobi pro sebe úplný krásy výraz. Hi. SI. 
116. 

Dojeif — diýitti. Slov. Looa. 

Dojeti £elio. Jak dojížďHli palaon pan- 
ského. Si. P. 40. Dojeli JeriehR. Har. I. 17fí. 
Praiti houfové řeky d-li; Drslav dřív nei 
Vácalava dojel, až rychle akoěil a koně. 
Háj. 53., 72. Nebudu moci prve d. tebe, 
než v úterý bohdá k obédn. Aroh. II. 42. 
Jakž brzo LibnSe doje. Dal. 7. Dojev jich. 
Dal. Dojev sv. Prokopa. Hr. rak. 16. a. — 
kam (kdy) Ve 20 minutách vlak dojiždi 
na stanici. Mour. Trp ženičko. trp bolu, až 
dojedzilm do doroo; Jak doif] k otcovi, 
vieci ho vitali ; A jak už dojeli za ty hory 
druhé, Turek sa ohledl; Dyž tam dojedeme; 
Abychroe d-li k moje milé na noc; Jak na 
konec d-ly (koně), pékně si zarzaly. 8$. P. 
85., 130., 140 , 459., 460., 633. - Jak si 
proě A já si to dovedu, že si pro té po- 
jedu ótyrma Koiima vraníma. Si. P. 269. 
Neplačte, tatiéku, iak já vám dojedu na 
vraném koníčku. Ib. 595. — kdy. Dojel 
za smrákáni. Kká. K al. j. 13. — se čeho. 
Doiezdil se smrti. Us. Msk. 

DoJetMce, dle Budějovice, Dojetřitz, vea 
n Uhliř. Janovic. 

Dojezditi, vz Dojeti. 



Dojezdný, Aaffiihrta-. Rk. 

Dojičiti, il, en, éni — dt^toUH, ňatiU*- 
viH, zuachansen, zuknppeln. — koko kiMnn. 
DK mo JQ (nevěsta). Val. Vek., Brt 0. 
206. 

DoJimaJiei. ergreifend, anmntbend. Dóh. 
Vz Dojimav^. 

Dojimavý, anmnthend, anheimelnd, ga- 
winnend, stimmun^svotl, erbanlioh. Dbh. D. 
osoba, Dnh., hlaa Vrob. 

Dojimek, mku, m., der Nachwein, daa 
Naehbier. Sm. 

Dojinko, a, n., daa Gemelke. Slov. Sak. 

Dojisti. — co. Když ho (nrfdaničko) do- 
jídala, na orla volala. Si. P. 103. — se. Co 
sn nedojite, dopijete ae (doložte pitim, vo- 
dou, nenajite-li se). Hor. Brt. — se kde 
éfho. Kteři se t ném dojedl chuti. Ler. 

Dojiti. — abs. Jak doji, rak doji, oca- 
sem mrdoli Si. P. 679. Dojiri, lactens. Z. 
wit. Dcut. 25. — co. Baba triioi d-la. Výb. 
II. 38. Badú-li tě d. břieÍD( (jako dogka 
dietě), nepHvoliij Jim. Hna I. 260. — komn 
co Štyry krávy mn dojila, na kotle kaiu 
vařila, eioe ho něnasyéíla. Si. P. 780. — 
čím. Krávy duji krvi. Mřk., Brt D — Jak. 
Ráda doji při stojánku (nedává kravám pice 
k doieni, aby pro ni nemnsila jiti «» je le- 
nivá). U Hrad. Kif. — kolikrát. THkrit 
dliá (za den I aa duji. Hur. Brt D. 

1. Dojiti. Hom. opat. 154. Kybnik nž 
doiel (naplnil ae). KP. V. 84. Už doehodil 
•» umřel. (Ja Tké. Sedmý rok už doeho<& 
«S. P. 131. Potrava už doíht. Lpř. Obili 
dojde (uzraje). Brt. — čeho. D. útěchy, 
uznáni, apra vedllvébo oceněni, pochvaly, pod- 
pory, Ua. Pdl., rozvoje. Vlč., oblii)y. od- 
puitěni, Amb., proměny. Si. P. 290. Neile- 
chetnoaC docházi treatu. Osv. I. 157. Jeho 
t«uha doila ukojeni. Vlč., splněni. Cob. Bs. 
66. Mamičienka moja, žiale ma dochodia, li 
moji frajeři vietci ma odchodia. 81. ap. 136., 
8i. P. 272. Tak to doilo skončena. Liii. 
Brt. D. 206. Viem, jlefaž by rozepsáni tot9 
naie doilo. Nar. o b. a k. jD. let. Tov. 82., 
Zř. F. I. J. XXIX. NeminuU hodina, doila 
boháče novina; A když doili. tmavých leatt, 
roztál ja na devět kusA, Psáni za psaním 
ilo, až Kačenky doilo ; Jakej doiel (věnec) 
ikaredej proměny. Si. P. 20., 113., 125., 
296. Že jest jich doilo (erfahreni, kterak .. 
NB. Tč. 288. Krále ..dojide taká řeč. Jir. 
Anth. L 28. Nemohl dojiti bratra (dohoniti) ; 
Angnata zase svého prvního místa doiel. 
Bl. Živ. Aug. 13., 123. Pieniee vtnide a 
téhož dne plného zrna dojide. Výb. 1. 410. 
KřHta dojda. Výb. II. 16. Dojidú doma 
toho. v němž bieíe radosti mnoho. St. ski. 
II. 58. Syn let doiel, wi»de voli-, gross- 
jShriK. Zř. mor. 1604., Žer. Doilo krále 
jmě Jndovo. BO. Jdi, až bory dojdeě. OB. 
Doila pověst i nsl ta mých. Kom. Mnohý 
proto doiel ztráty. AIx (Jir. Anth. I. 3. v. 
36.). Čehož žádostiví jsou, toho dojdoa. 
BR. II. 19. b. S dobrým vezdy choďazl^oh 
nikdy nedochoď. Sv. ruk. 166. Aby tak noi> 
(obrokóv) doili. Hus II 81. Uni miloarden- 
atvie dujdá. Bus II. 426. Dojdei veliké cti. 
Pasa. 577. Máme naději, toho dqidem; Až 
to i dojide pána jeho. St. Kn. i. 29., M. 



Digitized by 



Google 



Dojíti — Dokid. 



85 



(11^ 39L 77., 10&). — k «enm. E vitee ne- 

doUo. Sab., Lpř. J. D. k n^akima ramltatn. 

On. I. 78 , k ptmwHiuni. Us. Bl^it tbroj- 

Duii doiio k bitce. Šuib. S. II. 218. — kam. 

OoM k otei k vypMTOral svou pHbudo. 

Koll.IV. 117. Žiti m* do<iel, frajer mi k inej 

iieL 81. sp. 907. Doiel k ni iuhajik, perttčko 

(kjtiei) na dala; Dondi k aám; Ui wm 

k Hm doebodil; Kam airoU dojde, viady 

kHvda najde. 8i. P. 281., 390., 847., 491. 

Doojda k pisaři, Um j«á re^tra. NB. Ti. 

S2. Neebee mi k raesi dochAaoti, will niebt 

anbetoe*. KarC — éeho Jak. Bei vAle 

jebo (nejvyWibo endibut iAdoý vklad detk 

oemOie d. O. s. D. Jeatlite by kteréhuk>ili 

iboti Tedlé piiM aemé <eek« doiel. Zř. 

F.LB.XV.— éeho kde. D. a nékobo 

obliby, Tf., ainini, K/n., podpory, J. Lpř., 

▼Udnébo přijetL Os. Pdl. Ve apise náa ne- 

doiMH. Ua. Pdl. V povéateeb neamrhilné 

sláTy doiel. amb. Dmma vrcboln svébu 

deilo B koene ienskébo. J. Lpř. Která 

(ctiiAdoaf) nemobla d. nkojeni ve ideob 

kliiteraleb. Vlé Cheei-li d. v iiméni vinoe, 

^ytkoati aenáviď. Koti. L 420. — aaé. 

bál na to d.; nedojde ai na to; nei na néj 

lojde. Ua. Deb. Úfedoici k toma dni, na 

kterf^i by téeb ieat nedili docháxelo, na 

u BÍ4ta přijeti máji. Zř. mor. 1601. Na 

e««ta do eisiny jit neduilo; Na átok jii 

•edoilo. Monr. Kdyt naii řadoa doilo Moa. 

1880l 46S. — koma. ÉUe, jimito doila aíla 

tivotni Osv. Kdyi town moru rok doebi- 

tel (tok trval). BarL Dtcbodilo mu 50 let. 

Hor. Brt D. Jemu jeiti 16 let nedoilo. 

Let 163. — Oema) Jak. On mi slíbil, U 

■i to má d. beS' mé ikudy, i uedoiio mi. 

Páb. n. 87a Bes andije nelze d. krilov- 

itrie nebeského. St. lui. i. 29. Se cti d. 

od Déčebo. Tov. Přtde viemi cti a chvály 

doieL Vrat 52. Za té řeéi doiU cihelny. 

Krm. — 8 kým (éeho, kam). Kam to 

I tebon dojde? Den. Dondi večer • ladma 

k nám. Si. P. 320. Bych mohl k tvému 

eboti a tebn d. Výb. II. 22. S témi móie 

cti d Dal. 173. Nedojdei • nimi iádoé cti. 

Db. 107. — éeho éim. Kterýmito amyalem 

jrfedeviim duobáshne védomi a posnáni 

okololbo avita. ZC. III. 1. Poináai Boba, 

wboi lidským vidénim doebáaime. HU. 6. 

Zkoamánim svým doiel resnltata. 8bn. Smy- 

■lem avým nétoiio d. St D. médrosti pře- 

mietáoim. St Kn. i. 181. — odkud. Duiiv 

mi noviny i franeůzskej krajiny. Ht SI. ml. 

106. Od císaře odpnitční doiel. DJk. III. 

68. Z técb spisů došly nás jen a -patrné 

skuBky. (Je. PdL Spisv z onéob dob nás 

doily. — proé (^eho k éemu). D. pro 

néoo. Da> Dojdi mi pro voda. Os. Dcb. 

K toma pro náhioa smrt jeho nedoilo. Ua. 

Pdl. Pro mdloba sotva jsme doili studnice. 

Har. II. 73. — kdy. Zimní saisona doila 

vdškeaoéaimi avétky. Osv. I. 149. Abychom 

to ticbto véoech duili véinýcb. St. Kn i. 

!&, 47. Dne 14. éervenoe doiel do Paříže 

Ukgaaam. Osv. 1. 200. PM té práci doila 

ko svést, ie . . . . Us. V nuci vyiel, v nuei 

Mol, nikdi ji nio nedoaesL Si. P. 134. 

ti by sme dnes doili tej mojej Anniiky. 

AŠtk firt 63. Slunce večertM západu do- 



I'ide. Kom. — se » $mlttviH te. Já ty basy 
Loaplm, jestli se dojdem. Us. a Kychn. — 
se sapinem (íh/I). Boli mé blavénka. Jak 
mé nemá bolet, dyi mné iohajíéek doiel 
vypovédét? Si. P. 277. 

2. Dojiti. — kofao éiSL Kasatel slovv 
svými hluboce dojal posluchače. Us. Pdl. 
— eo, koho Jak. Nemile nás to dojalo. 
Us. To naiicb o$i lib^né dojímá. Kod. 
Modré svétlo oko inéné dojímá. Mj. Slova 
tato dojala hluboce srdce jfji Smi. I. 39. 
Ta krajina mile mne dojala. Posp. — koma 
éeho: sobe viry » dfivéřovati si. QP. 

Dojiti, n., das Aiilangen. — D., das Au- 
geheu. D. potravy. Lpř. 

Dojitko. a, a., dle M eikKelte. Slov, Ssk. 

D«|iti«k, třka, m., der Z«uderer. Srn. 

Dojitřof, kára daaemd. Am. 

Dojltťaoat, i, f., knrse Daaer. Srn. 

Dojitratl, vs D.jiti. 

Ddjivko, a, n. » thjivo. Slez. 8d. 
^ Dojiidéé, e, m. — /k<to milum dojUdi. 
Srn. 

Dfljka — ekiva. Leg. D. aneb chuova. 
Pass. 4<K)., Pdss. mus. 404. — D. — kojná. 
St. Kn. i. 167., 69 , Ug Hni. U. 51 Cf. Do- 
jiti. Hoře tAikým ienám a Uojkám (nutrlen- 
tibns). ZiS. Vsemii jeho d. (nutriz) i otekla 
s aim. Bi. Badá péstúni a dojky (notrioes). 
BO. — D. — péttounka. D. sv. Uippolyta. 
Pasa. mus. 436. — D. — <i«oiMÍ omw, kráva. 
Mor. a slez. Brt, Vek., Kld.. Té. 

Dojmový. D fanusie. Dk. Aestb. 662. 

Dojoik — D. — ehUt. Dostal vedle ku- 
cbyiié a komory zddné d. Sdl. Ur. IV. 298. 

Dojoy, pl., I. — pitni tpivani při doieiU. 
Phid. V. »ii., 826. 

Dojoý. D. kráva — která icgi. Brt P. 
186. Sestra j( poslaU ityry krávy dojné a 
étyry jalové; Dost je na Bauaéku na cha- 
dobnou, dyi má ityry krávy, jedna dojnou ; 
Af máte krávy dojné a po nich ntitky hojné. 
Si. P. 130., 164.. 672., 740. 

DAjBf — di^tti. Slov. Ht SI. ml. 228., 
Zátur. Vioi. I. 63. 

Dojahati — doiwhaH, aa^ubela. Ma 
Ostrav. Té. 

Dojachati, vs Dojahati. Slez. Té. 

Doj atomy, morgig. Slov. Ssk. 

Do]utrok, trko, m., das Verscbieben anf 
morgen. 8lov. Ssk. 

Dokáeeti, dokaeovoH, vttUig flillen. — 
eo: les. Ví Káceti. 

Dokad. Vs Dokál. Bohatá je pékná, 
éerveaá, d. ji matka bledi. Si. P. 38Í. Do- 
kaďs aeni za nim (d. nejsi jeho;. SI. ps. 
6. 66. Kéi prve mluvila, d Jest iiv byl, 
tyto vici. NB Té. 12. Dokavad byl iiv. 
POb. I. 194. Dokavadž bycbom jim tH set 
zlatých nedali. 1467. T6. Dokavad máme 
trpéci toto poborienie? BO. Ani se ohlásil 
vám, dukavadi jste sedéli. NB. Té. 175. 
Dokud. 2. wit. 12. 1., 10. 3., 61. 4. a j. Bvl 
nncen svého drieni pronajíti, dokuždby živ 
byl; Svédky má jmenovati, dokiidi páni 
sedí. Pí^b. L 194., 259. Plakati vidy badá 
dotud, jeho nenaleznu dokud. Ur. ruk. 113. 
Dokndž se budei dívati? Kom. Dokud iiv 
jsem, budeá v přízni. Výb. II. 44. Vz Brt 
». 3. vyd. 139., 140. 



Digitized by 



Google 



86 



Sokadkolvěk -~ Doklopýtatí. 



Dokadkolvék, dokálkovik •== dokadkoK- 
věk, 80 Unge ols. Žena je klamlivá, dokad- 
kolvěk živá. DokadkolTfik bndei žiti, bida 
nepomine. Gi6. II. 332., 112. Ani ťa ja ne- 
zsbndem, dokálkolvěk živa bndnm. SI. ps. 65. 

Dokál, dokial, dokel, doky=- dokud, wie 
lange, bis wann. Dokal. Hdž. Slb. 68. Dokil 
(dotud, zatim nei) sa oieniS, zahoji aa o*. 
Rr. Sb. Baba, dokál si trúfa kaSn preht^foi, 
ráda sa vydává. Rr. 8b. Bokel — dotd. 
Mor. a slov. Brt, Tfi. Dokel tvoja hlava, 
dycky dobrá správa; Aby dala na mSn 
svata, dokel neimam hlava sfato. Si. Ps. 
505., 581. Dokial. Slov. Hdž. 81b. 68. Do- 
kial pivo neskysalo, chlapci, pime ho; do- 
kial diev&i neprerástlo, chlapci, berme bo. 
SI. sp. 88. Dotial (a, maoj milý, nepřestáném 
lůbit, dokial mi nebndů na pohrebe trůbit 
Koll. Zp. I. 90. Sivé odi, sivé odi, nespaly 
ste sedem noci; eite sedem nebudete, do- 
kial' moje nebudete. Sb. si. ps. II. 1. 64. 
Dokjal je v obcácb prisnosf spravedlivá, 
doHHl je obec živá, poiiyblivá. Trok. H. 9. 

Dokaďlen, so lange nur. Slov. Bern. 

Deka itl, dókalovati, voUends beschmnt- 
zen; vollends bSrten. 

Dokálkolvěk, vz DokaďkolvSk. 

Dokamencovaci kypa, dieGarbrQbe bei 
den Wei89g;erbern. Sm. 

Dokamencovatl, das Alaunen vollenden. 
Sm. 

Dokaňhati = ipatni udlUxU. — eo Jak. 
Ten to pékné d-hal! Us. Ehr. 

Dokapkati, vollends be-, eintrXafeln, ver- 
trOpfeln. Bern. 

Dokarbaniti, il^ ěni, durch Kartenspiel 
zu tírande gehen. 

Dokásaf — dokosowUi. Vz Dokositi. Slov. 
Ssk. 

DokaSlatl, vOllig aashusten. Už dokailal 
-= umřel. Us. Ti. 

Dokáti. Když se dokaje v očistci. Bt. 
Kn. i. 21. — jak. Ale v plné nedokály se. 
Ib. 21. 

Dokatovaný; -án, a, o, vz Dokatovati. 
Čluvéka tak ztrýzněného, d-ho atd. jsem 
nikdy nevidél. Koll. IV. 118. 

DO kaz ^ dMae. Slov. Ssk. 

Dokázaci, Beweis-. Ssk. 

Dokázaé, e, m., der BeweisfQhrer. Ssk. 

DoKázání, n., der Beweis. Na d. naii 
k vám vdéčnosti. l.'>98. Mas. A k d. toho 
dal čisti drahn6 listA. Žer. Záp. I. 98. 

Dokázatel, dokatatel, e, m. = dokatai. 
Ssk. 

Dokázatelnosf, i, f., díe Erweisbarkeit 
Ssk. 

Dokázatelstvi, n., die Beweiskanst. Sm., 
Loos. 

Dokázati. — eo. To ta cestu už nedo- 
kážu. Us. Dch. Opak něčeho d. Us. — éeho. 
Větji-Ii bylo nebezpečenstvi, větii smělosti 
dokázala. V. — eo na koho. MAže-li to 
naň dokázati. Žer. Záp. I. 268. — na .kom. 
Nh bezbranné svou dokázal jsi silu. Vrch. 
Učitel se napacbti dosti, než si na dětech 
dokáže (es so veit bringen). Kos., Hour. — 
kde. Ve spise tom dokazuje, ie . . . . Us. 
Pdl. Aby toho učitel pH déteoh nedokázal 
(se toho nedodélal) 1 Kos. 01. I. 173. — co. 



čeho, iim. Kěco pokntr d. Us. Pdl. Vlno 
skutkem d. Mž. 85. Skutkem a pravdou 
musi každý viry a pokání d ; Nějakým zá- 
zrakem synovství svého dokaž. BR. II. 18. 
a., 15. b. — odknd. D. dogma z písma. 
MH. 2. Ptái te, odhti to dokáži? Z slova 
božiho. Str. Z toho prokurátor d-val, že 
Jest se za svOi rod nestyděla. Žer. Zkp. I. 
98. — co, 6eho Jak. D. něeo stkvělo, ne- 
zvratně, nade viechnu poohybnoaC. Us. PdL 
— D. — dováděti, tvieoliti. Us. OIt., Knn. 
Cos to zas dokázal, was hast dn wieder 
angestellt? Doh. 

Dokaznost, i, f., die Beweiskrafk. Looa. 

OAkazosloTte, n., die Beweislťhre. Slov. 
Ssk. 

Dokazovaei dAvod. Vz Jg. Slnosf. 40. 

DokazoTánL Síla věeni d. veikerébo 
leží v dAkazu t. j. ve větě veekiz pravdivé. 
Bi. SI. 172. Vz Dflvod. 

DokazoTatel, e, m., der BeweisfUhrer. 
Ssk. 

OokazovatelatTi, n., die Beweisfahmng. 
Kom. 

Dokazovný, demonstratív. Ns., Ssk. 

Dokedy, bis wann, bis. Slov. Ssk. 

DokíJ » dokál, doka. Ostrav. T& 

Dokeihati ae čeho. Vs Kejhatí, Kýbati. 
NedokejháS se pastevnice. Pk. 

Dokel, vz Dokál. 

Doketové, sekta připisniici p. JežíH t51o 
zdánlivé. Btk. Cf. S. N. 

DokiTal'. vz Dokál. 

Dokla » dokel. Znám já jn dobré, znám, 
dokla já ju v mčkě mám. Koll. Zp. I. 119. 

Doklad. Dějiny Jsou toho zřejmým do- 
kladem; Dle písemných dokladft; Ceboš 
hojné jsoQ d-dy. Mus. 1880. 470., 886., 493. 
Pravdě netřeba mnohých d-dAv. Bi. 

Dokládač, dokladač, e, f., der Darleger. 
Dch. 

Ookládačka, y, f, die Zalegerin. Bern. 

Dokládáni. Což se d. ku právu dotýče, 
to jest oostní a listovní. Hus. 1880. 568. 

Dokládatel, vz Dokládač. 

Dokládka, y, f. <=> dokládáni, co ee do- 
kládá, přikládá na př. na vAz, aby byl plný 
náklad. Brt. D. 207. Vozil do dědiny klapde 
(klapky, klády) na d-ku. Slez. Sd. 

DAkladnč => dikladni. SIuv. Bern. 

DftkladnosC, i, f. — dOkladHott. Slo7. 
Ssk. 

Dftkladný = dmadný. Slov. Ssk. 

Doklaeaz, vOllig mischen, rtlhren. — eo : 
mléko. Ostrav. Té. 

Doklisti, vz Doložiti. Ssk., Bera. 

Dokláti, todtstechen. Us. Ssk., Bera. 

Doklátitl, vollends amsobfitten, amrfihren 
usw. Vz Klátiti. Ssk.— se kam, wankend 
binkommen. 

Doklepati se čeho. Chudoba spravedli- 
vosti sotva se doklepe. Us. Té. — abs. m 
doklepal = umřel. Us. Tkč. 

Doklesatl,doJb(«ftio«ft', vOllig sinken. Deh. 

Duklopýtati se, stolperad ankommen, 
mfihsam gelangen. Sotva se domA d tal. Us. 
KSí. — kdy Kam odkud- Pozdě večer 
d-li jsme se z pouti domA. — Jak. T ne- 
ladném chomáoi d-li jsme se na oámčstf. 
Kos. v Sm. 1884. 616., 737, 



Digitized by 



Google 



DoUooMti •— Dokonati. 



8T 



Doklonxatl se, dokhwmouti h, vfilUe 
(Ktaeh«iL — lUDi: ai n« kooM, ka konci 
rytmika. Os. 

DoUadHl koho kam =- přivésti, bin- 
flUmn. (ktrmT. T6. 

Daklnaatt se pro koho. KloMj, klasej, 
■U Traau koDiftka, ai se d-aái pro mon 
Auriftn. SL P. 786. 

SoklmoBtt nékam na ledě, bia wobin 
giiuefaen. Vs Dokloaiati. 

Dokns — > dokonce. U aúaeda ram (jsd) 
Ucído okna, neehodi že tam, mAj sjrneokn, 
bo eé neobeom (neehti) d. (cara nnd car). 
D BoiwaliM. 8i. P. 868. 

D«kaé«OTa«L Ui d-val (-> jako knfe 
imM iwbo s kntttkýoii stadii sb«bl). Ut 
D*kobreatl se — dubOhati es, dokiáHU 
H, laDCsam ankommen. Nei on le taa 
i-eál Mor. Sd. — se éeho — dodilaU t, 
nUH L Něco Tin \A od matky své a né- 
Mho se «lotr«k, kdyi j«st dlonbo iiv, sám 
d-ťá. BdL YzpoB. 136. 

Dokodicati se, sebleeht fahread ankooi- 
■ea. Za d«a a sa noc iÍNstné s dostavnikem 
se d-cal do Pardubic. Kos. 

Dekokrhati, tOIÍíc aoskrihen, sterben. 
Ua Md. 

Dekolébati, dokoUbaU se nékam, wat- 
sehelnd ankommen. Us. Sd. 

Bekoleaiee, e, f. — <ás( kroje jihoslo- 
faoskétao na nose od kolena dolů k opáakAm. 
Bii. 

Dokoná. Kapaliny jsou d. pmSoé. MJ. 
90. Prostor d. prásdo^ Mj. 108. Cf. Dako- 
nai<t. 

Dokonale pminý. Kk., ZČ. D. nSiemo 
le naaéiti, nliSemu porozumiti, Us. Pdl, 
hHelia svýeb litovati. Ml 21., 84. 

DokonalfJSetl, el, eni, voUkommener 
werden. Sm. 

DokonaleJSitt, il, en, eoi, voUkommener 
■a<-hen. Sta. 

Dokonaleti, el, eni, voUkommener wer- 
den. Rk. 

Dokonalitel, e, m., derVervollkommner. 
Bk. 
Dokonalitelnosf, i, t, perfeotibilitas. Nz. 
Dokonaliti, il, en, eni, voUkommener 
■seben. Bk. 

Dokonalos< boU, MB. 6., svrobovani, 
pominui. Si. II. 178., formalná (spian), KP. 
IV., slobová, 8mb., mrayni, Tf., mluvy. Ca 
Pdl. Listina o d-sti lodi, der Schiffsmess- 
brief Dob. Život jest krátký a d. je ai na 
nmém kond iivotft vieoh. Nrd. Neui ve 
vieách stvořených tej d-sti, Že by lepSá býf 
neoiobla v inosfáeh neb bytnosti; Chyba 
eerta nkaxuje k d sti. 0I& I. 312., 314. Vz 
Chyba. K d-sti neustále .pokntfioj i vie- 
itianni a nennavně {i dovriaj. Exo. 

Dokonalý «• náleiitého stapn4 rosvinn- 
iosti duspél/. Bst. 407. D. spxleni, shořeni 
paliva, překlad, dílo umělecko, Us. Pdl, 
ozydace, Mj., kavalir, Urte., nicola, Vlč., 
vesdlo, ZC., rovina, 20., tkiuiina bonééná, 
brook. Ek. Br. 10. Brouci máji proměnu 
d-lon. Kk. Br. 1. Sirotek doiel d-Iýcb let. 
HB. Ti. S07. To Jo d. řvěraá) pravda. Brt. 
0.807. Fonéradi ae jednomvslné a dlé 
coraáni UmIo. Zř. F. I. A. lil. — o éem. 



y ničem není človSk d-lý. GK. 1. 813. Kaidý 
se domnívá, ie Je v práci dlý. Ib. II. 54. 
D. v dobrotč katdý učedlník bnde, ač bade 
milosrdný jako mUrr jeho; V dobrých skut- 
cích d.; Kohož toliko bázefi od bKecbn 
táhne, nenie d. v lásce, neb d. láska vyhání 
báseii. Hus II. 376., in. 31., 64. D. v ile- 
chetnoatech. Modl. SI. a. 

DokonáoL Chcei-li d-ní dobré učiniti, 
rotdajž chudým najprye dlubv zaplaté. Hus 
III. 193. D. břiecha. St Kn. i. 188. D. pře, 
Erledicung: d. listu, Ansferticnnc. Zř. V. I., 
T»v. 1&3. Ke viemn itvoru BAb jnst viebo 
dokonáni, VoUkommenheit. Ti viichni sn- 
délé i najniž^i »kne vyiii sebe andély bertk 
svrchované d. 8t. Kn. i. 

Dokonaný. D. d^, Křn., studie, Mus. 
1880 470, práce. Po d-ném jednání kon- 
kursním. Pr. — D. — dokoitalý. Aby podlé 
svého stavo byl křesfanem d-ným. St. Kn. 
i. 193. Buďte d-ní, jakoj' vái otec d-nán. 
Ib. 178. D. T svatosti. Hus I. 173. - D. — 
újlné temdhný. Slov. Némo. VIL 34., Hdk. 
<r377. 

Dokonatel, e, m. 1613. Mus. 1880. 864., 
Luk. s Pr. 

Dokonatelka, y, f^die Yollenderín. Bern. 

Dokonati, fl<iire, z. wlt. Esech. 13., com- 
plere. Ž. wit Deut 33. — abs Žena už 
d-la (umřela). Ui. P. 780. Pakli d-ná člověk 
nehledaje od Boha smiluvánie. Se Kn. i. 
160. Ui se svadba dokonává. Si P. 447. - 
CO. D. mil (skončiti). V Podluii. Brt D. 
307. Aby Adam ten list na 50 hř. ji dokonal, 
aus«tellen. Soud. kn. opav. D při, beeoden, 
Kn. roi. 86., Sob. 36., své právo, durch- 
f&bren. O. * D. Předítavováni své o něčem 
d. Dk. Aesth. 87. D-nal 34. rok věku svého. 
Us. Pdl. D. tločín. J. tr. Cot jeat nmyslll, 
to i d-nal. Výb. II. 89 Dielo sem dnsl. 
EOlom. D. svAi vék. Št. Kn. i. 17. Ovce 
moje, len pomalu, nekonejte velmi moja 
blavu (neunaoi^te). SI. sp. 15. - co koma. 
Abvcbom sobě ty listy d-li. PAb. I. 330. — 
koho. Li-bo si sa d-nal (— unavil, j»i vieetk 
uU^). Slov. Němé. Vil. 316. Vs D. eo. — 
gak) kde. BAb na křiii d-nává. Osv. VI. 
461. Tak bode vdle boiie dna v těle naiem 
jako v dnii; Protiby, jeito máji se nám d. 
teprr v nebesích úplné, ale sde jen od poln 
a v zásloně. fit Kn. i. 53.. 63. - fim. 
Mnohými činy Jest krása a sličnost t stvořeni 
dokonána. St. Kn. i. Dujdei se mnú dnes 
do ráje svým iivotem dokonale. Sv. rak. 
70. Méi d. skutkem iádosf dobru. St Kn. 
i. 178. — eo kdy (Jak Um). Dneta snad 
dokonámy (mlátiti). Brt. D. 307. Mohl bvs 
dneinfm dnem blase d. život svAj? Mi. 24. 
V pátek se svadba dokoná, v sobotu žeoa 
botová. Si. P. 665. O sv. Maří Magdaleně 
ciesař Sicmnnd d-nal. Let 96. Než teprúv 
p. Albrecht d-nal po jeho smrti ten list svů 
pečeti; Aby se list d-ual ve dvA neděli na 
manství. PAb. L 344, 357. — eo B kým. 
Oni již smlouvu s Tomikem dli o svrcbid 
věci. NR. Tč. 162. — T iem. Aby v mi- 
losti boiie přebývali a v nie d-li. Hus III. 
286 — Jak. 8 tiem d-nal (umřel;. NB. Tč. 
194. Y dobrém život svAj d-nal. Jir. Anth. 
I. 167. 



Digitized by 



Google 



86 



Dokonával — Dokacati. 



Dokonávné, e, m., vz Dokonáv«tel. 

Dokon&va6ka, y. t. =- dokonateUca. 

Dokonávati, vz Dokonati. 

Dokonávky, pl., f., der Soblass einer 
HundluDg. 

Dokonce. Myoi d. slyiime, že . . .t Dob. 
Já jsem to d. (nikterak) nechtdlH, ziUroubo- 
vala. Us. Vk. Porazil a d. zhubil Rímaa^. 
Tk. Hned ho d. zabili. Ler. Ten človék je 
krém áaie hovada d-ca podobný. Slov. Té. 

Dokončený; -en, a, o, vollendet. 

Dokoačitel, e, m., der Beendiger. Sm. 

Dokončiti co: válku, Lpř., studia, Ua. 
Pdí., mši. Výb. II. 2. 

Dokop, n, m., v télocv. Vz KP. I. 532. 

Dokopáni, n., die Beendif^ung des Aua- 
grabens. D. průplavu. Smb. S. I. 532. 

Dokopati, dokopovoH, na Laiskn doko- 
povHé. Brt D. 157. 

Dokoptéti, él, ěni, volleodarussig werdeo. 
Šm. 

Dokoptiti, ii, én, ěni, vollenda ráacbern. 
Šn. 

Dokořib = dokořán. D. otevřený. Ostrav. 
Td. 

Dokos, u, m. = poskáni koseni, daa Ende 
dus AnsmShens. Dž sem na dokose (už bned 
dokosim). Ostrav. Tč. 

Doko§ek, sku, m., pl. dokosky =° ii;oii«eJt 
huky, který se má jeité dokositi. Ostrav. Tč. 

Dokoše, e, m , os. jm. Tk. V. 154., 174. 

Dokonknoati kam čim: svýma oéima 

— dolilédnoutt. Tč. 

Dokouleti, et, en, eni. — se kam. Koule 
d>la se až ke kuželkám, mezi kuželky. Ds. 
Té. Kólelo se kólelo, červené jablíčko, ne- 
mohlo se dok5Ie( k mé milé na lAžko. Si. 
P 407. 

Dokoupati, voliends baden. Sm. 

Dokouřiti co: doutník, Hrts., dýmku. 

Dokovad = dokavad, dokad. 6R., List 
brad. 1423. Tč. 

Dokráčeti, vz Dokročiti. 

DOkrádati, voliends, zu Ende steblen. — 
se, sicli bis wobin einschleicben. Us. Dch. 
Vz Dokrásti. 

Dokramolitisekam, binkriecben. D. se 
na kopec, na skálu. Ostrav. Tč. 

Dokráti se čelio =° dokrdijeti. Mor. Tč. 

— co = dokrcijili: chléb. Ib. Tč. 
Dokrcati =povraceti. Slov. Bern. 
DokrčmáHti, il, eni = přestati krčmařiti. 

Us. Tč. 

Dokrejčovati, mit der Schneiderei zu 
Gniiide gehen. Sm. 

Dokřepčiti, il, eni, zn tanzen anfbOren 
Bern. 

Dokresliti, il, en, eni, zn Ende zeiobnen. 

— i:o: obraz. Us. Tč., Ssk. 
DokMčená, é, f. Na d-non, so weit der 

Ituf reicbt. Lpř. 

Dokřičeti se čeho čim: volánim. Lpř. 
SI. I. 126. 

Dokřiknonti, bis zum Ziel binrufeo. — 
kam. 

Dokřisiti se kobio, vtfilig erwecken, zn 
sich bringen. 

Dokřivkati se = dobelliati se, doimatíaH 
se. Pomaly sa d-kal aj najmladii. Slov. Dbi. 
SI. pov. 1. 264. 



Dokrmeny, voliends gefilttert. Ssk. 

Dokroéily, berangetreten. — lut koho. 
Bidám d lým na té smáti se bndou. Kom. 

Dokročitelbý, mit dem ťnss erreiobbar. 
Lpř. 

Dokroiiti, dokričíti. —toho: eile. Šmb. 
S. U. 213. — nai. Nelze naň d., man kann 
ihm nicbt beikommen. Dch. Dokračo|e8 na 
mne přllii ostře. Sá. Tenhle Lukái nmi na 
človéka dokračovat. Sá. Jak by w na ty 
lidí d. melo. Us. — kam. Zima tam ns 
•trony nikdy nedokraéuje. Ler. 

Dokrok, n, m., der weitere Sdíritt Je 
to prvý krok a stnpeA k daliieaa postupu, 
k vyíSiemn dku a pokroku. Ht. 8. I. 83. 

Dokrotttiti, JI, oen, eni, voliends drelMu. 

- eo: pHzi. NA. IV. 41. 
Dokronžltifil, en, eni, voliends sobneiden. 

— eo: zeli. Ds. 

Dokrpaéitt, U, eni — doiiMřM, btíbU 
iioot skončiti. Vz Krpačlti. Val. Vok. 

Ookrnltkatt, aasgransea. Svinft ni d>la. 
Ostrav. Tč. 

DokmUti, il, en, eni, dokruiomiH. za 
Ende brOokeln. — eo: chléb. Ostrav. Tč. 

Dokrúžati •= dohrouUti. Ostrav. Tč. 

DokrTáeeti, verbluten. — kde: na bo- 
jišti, Šmb. S. II. 19., ▼ bofi. Kká. K si. j. 
63. — zač: za vlast, Us., za tvé přesvéá- 
čeni. Hdk. 

Dokrraviti, il, en, eni, dokrvovati, bintig 
sehlageo. — koho. Etorý ma d-v!l jako 
iibenca kat. SI. sp. 144., Koll. I. 375. — 
čim: bičem. Lipa I. 174. 

Doksanr. dle Dolany, Doxan, ves n Te- 
reiina. Tk. I. 96., 416., IV. 174.. 180., 190., 
V. 204., 205., Blk. Kfsk. 1299., 8. N 

Doksy, dle Dulany, Dokes, ves a Unoitč, 
Blk, Kfsk. 931.; Hirschberg, mé. n Dnbé, 
vz Blk. Kfsk. 1299., 8. N., PL., Tk. I. 265. 

Doktor v písmé, Žal. 33., v právech, práv. 
Obecně d-vé v právě vjmýSlejl chytré vécl. 
jimiž lid klamajt. Hus II. 15ÍS. Kdo přea 
časem chce miti d-ra, sotva bakaláře mivá. 
Kom. D. zemský. Žer. Záp. II. 30., »4. D. — 
lékař. D-ra mu vzali a přece umřel. Us. Vlč. 
v Osv. 1884. 542. PoSlete pro d-ra a zároveli 
pro kněze (nmfe). Tkč. Buď uzdraví neb 
udusi, předce d-rn dát mnsi. Dač. — D., os. 
jm. D. Jan. Blk. Kfsk. 1121. 

Doktorand, vz Doktor. 

Doktorát, vz Doktor. 

Doktořiako, a, n. = ipatný likař. 

Doktořiti, il, eni = doktorskou Hvnost 
provozovati. Kos. 

Doktorka, vz Doktor. — D., samota 
u Prachatic. 

Doktorky, vz Doktor. 

Doktorová, vz Doktor. 

Doktorský, vz Doktor. 

Doktorstvi, n., vz Doktorát. 

DoktrlnAřský, Doktriniir-. Mas. 1880. 
616. 

Doktrinářstvi, n. = tásaini^vi, der 
Doktrinalismns. 

Dokueati se = dokutati m, doktdhttti se, 
hinkend ankommen. Vrt sa, vřeteno, vrt 8a,i 
než sa sv. Luca (Lucie) dokacá (nei přijde; 
na Bv. Lucii nepředou). V Podlnži. Brt. 



Digitized by 



Google 



Sokaíovati — DolSina. 



89 



IMiaécTatl — doeháteti f Slov. — kum. 
iu L'obke d-la pýtsiov mnoho c blltk* 
i s dWeka. Dbi. SI. pov. IL 37. 

DokndlitL, il, en, eni — roMtfápatl. Bern. 

Dokuebaiitl, il, enl — kuehMním io- 
iéiúti, IM mitinu přijití. U». 

DakakmU. Kakolenko kokiO> koku skoro 
t riam, abys d-U do sv. Jan*. Si. P. 649. 
. Dokul — dokud. Dokul — totúl. Slov. 
ád. 

Dokálfttl M » dokouleti m. Brt P. 90. 

— eo kudy. . Dokqlal, dokulal tolary po 
•tole, pohiadni, diToiko, esli mii as avoie. 
Si P. 37a 

Dokulil, a, m., os. im. V«k. 

Dokaliti, il, en, eni, áokulovati, bis ans 
Eade, vOllig binrollen, binwálsen. — eo kam: 
koali Ba uriené misto, mexl kuželky, do 
koielek atd. Us. 

DakBHwntní, doknmeotarisob. D. né- 
kooia něco puvédéti => ttejmijatni, deatUofa, 
klar, genao. Ustrav T&. 

Doknneatni, Dokomenta-. wiob%, do- 
krnnenuriseb. D. dAkazy. U Frýdka. Td. 

DokmnentoTati, dokamentireo. — eo: 
nAj podpi*. 

Dokúpitl = dokoupiti. Bern. 

Dokupný. Sak. 

DokúHti •=> dokoufití. Bern. 

Dokatati, dokutnouti co kam: smstiai 
4s kouta, na bnojiátě, hinkehren. Ostrav. 
Ti. a Dokueiti se. — D.-=- přestati kutati, 
ufhOren za schQrfen. Us. 

Dokvačiti, il, en, eni ^ dowutikati, do- 
Uaiili, r<dlends erdrttoken, erwararen. Hor. 
Té. 

Dokvapiti, il, eni, eilíg aclancen. — kam. 
Ka veliké peci teď krok mfli d-pi. Krok I. 

29a 

DokTasltif il, íen, eni, vollends sioern. 

— se, saner werden. Tři týdne potřebuji 
oknrky, »i se úplni d-si Mor. Té. 

DoKTaiený; -e», o, o, vollends gegobren. 
Dch. 

DokTaiováni piva, Zpr. arch. Vlil. 62., 
Boim. hP. V. 179. 

Dokvét, a, wa. = úplni dokvétáni, das 
Terbiaben. — D.. das vOllige Auibiaben. 
Hs podxim nepřicházej! ai rdle k d-tu. Us. 
Té. 

DokTéUti, dokvitati, dokvetnouti, vzDo- 
krétti. 

Doky " dokud. V lihových. Mor. Brt. 
L N. L 224. D. k ni nedoběhne. Ib. L 204. 
~ D., angl. loděnice, ^jik., Rk. 

Dokypatl, vollends hinabtrApfeln iassen. 

— eo kam. Ostrav. Ti. 

BokyTkati sa. Slov. Krivká, krivká, 
kýn sa nedokyvkti. Mt. S. I. 106. 

Dol, n, m., dvůr ú Břesnice a mlýn 
» Zdib. PL. 

Dola, e, f. <=< útili, námaha, osud {z doliet). 
ZUl' mi tvojei dole. Slov. Bdi. — Phld. 
IV. OL (160.). — D., y, f. = dolina, básn. 
Hora dola se sna vstávi, tvorca svojmn 
diTiln vzdává. Btt Sp. 155. — D., jm.Jemy. 
Ski - D., pl., n. Cf. Bóra, Lesa, Hájka, 
VrtkiL Bořka. 

Doladiti, il, én, &ii. vollends stimmon. 
- (0: piano. Us. Ni!, Té. 



Dolahloaf, i, f. -> dolehlost. Slov. Lous. 

Dolahlý => doUhlý. Slov. Loos. 

Dolahoúti =■ dolehnouti. Slov. Loos. 

Dolák. Doláci jibozáp. od NapíO^<)^> 
o Lher. Hradiště, Brt, v Slavkovská a Ba- 
fovskn, Kld., n Znojma. Jsk. — Jí.,jm. psi. 
gkd. 

Dolákati koho kam, vollends hiniocken. 
Deh. 

Dolaman, n, m., vz Doloman. 

Uolámati, vs Dolomiti. 

Dolanek, nku, m. =• dolina, diU. Dolán- 
kem jiti. U Netol. Vek. 

Dolanky, dle Dolany, samota a Jilem- 
nice ; Dolanek, samoty n Drikova a n Veltms, 
vsi u Terezina, o Mladé Boleslave, n Hninh. 
Hradiitě, n Tnmova; Polanken, ves a Te- 
plice ;D»llanken. VRS D Ces. Dubu; Dollaoka, 
ves u Zlutio: Woditz o. Dolanek, samota 
n Ml. Boleslave. PL. Cf. Arch. I. 499., III. 
324., 505., Tk. III. 86., IV. 174., V. 238., 
Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 192., IV. 96. 

Dolansko, a, n. — dolni éást dédioy na 
Hor. Cf. Hořansko, Brt. 

Dolauský, ého, m., os. jm. 15. stol. Mas. 
1884. 464. — D , nyní mlynář a starotiU jičín- 
ský. — D. Jan JiH, kazatel, 1693. 8. N., Jg. 
e. I. 2. v. 547., Jir. Buk. I. 165. — D Šim., 
1694. Vz Jir. Ruk. I. 165. — D. Ladisl, 
prof. ies. vyii. realnich Skol v Karlině. — 
D. Mlýn, Dolaner MBble, mlýn n Vys. Mýta. 

Doťany, něm. Dolan, vsi u Jiéinn, a Ja- 
roměře, D Herm. Městce, a Rychmbiirka, 
a KoHns, D Bohdaníe, n Vimberka, u Vel- 
trus, u Unoitě; Deblan, ves n Kadaně; 
Dolleln, ves o Olom., D. ol. III. 488.. S. N. 
X. 167.: Dollem, ves a Chval&in ; Dollan, 
vsi o Plzně a a KUtov; DolUnn, ves n 
Střibni ; Dolland, ves u Králik. PL. — Tk. 
H. 426. III. 59., 94., 144., IV. 326., Blk. 
Kfsk. 1299., Sdl. Hr. I. 253., II. 214. 

Dolapati se éeho kdy, ergreifen, er- 
haschen, eriangen. D-piS sa mUdej ženy 
pod Jeseň, až opadne drobný Jistek z če- 
reěeii. 8S. P. 679. 

Dolapiti, il, en, eni, dolapovati, vollends 
ergreifen. — se čeho. Us. Té. — koho. 
Aby d ly (varty) $uha|a. Mt. S. I. 54. 

Dolaptati, ZD Ende plauscben. — eo: 
řeč. Ostrav. Té. 

Dolar, e, m. » kdo dělá v dolech ; kdo 
doluje ve vinohradech. Hor. Sd. 

Dolás m. Dolanecb. Bi. 48., 64., 83., Mkl. 
aL. 259. Vz ás. 

DolatL vz Doliti, 2. Htl. — se = stnuiHe 
osud snášeti. Kolt. St. 861. 

Doláti = doMi, znfciessen. Slov. Bern. 
— D , zu flacben anfbOren. Us. 

Doliti, n. «= doliti. Slov. Bern. 

Doláty = dolitý. Slov. Bern. 

Dolaziti <» dolétti. Ssk. Vz Lazitl. Na 
Ostrsv. Tč. Aé i o palici lazi, pokuta d-zi. 
Hdž. Šlb. 25. 

Dolce, dle Budějovice, Dolzen, ves u 
Přeític; D. Homi a Dolni, Ober-, Unter- 
Dolzen, vsi a Jaroměře. PL., Blk. Kfsk. 
1299. 

Doliek, leéku, m. — vdoleček. 

Doliiua, y, f., das Grttbcbeo. Slov. Loos. 



Digitized by 



Google 



90 



Dole — ■ Dolhorský. 



Dole. Na Zlínska: důle. Brt. Na Třebo- 
DÍDoka T dole. ŽmIojo ji, jakoi d. pgáno 
stoji; Vyznali před námi v slova dnole 
psaná. NB. Td. 8., 11. Správce věci svrohn 
I dnole psaních. 1477. T£. Beránek stál do- 
leji. Vz Hořeji. - D. — ěMA. Slov. Padá 
dole hlava. 6I£. II. 331. 

Dolebrditi, il, «ui — lebedné (bidoé) 
Sivobyti skončiti. Ostrav. T6. 

Dolee, Ice, m., Doletz, samota u Sedlčan. 

Doleček, čka, m., os. jm. Šd., Pdl. — 
Za dekem = polnosti v Hoifálkové na Vsackn. 
Vek. 

DolečkoT, a, m., pole n Dobčan. Pk. 

Do ečky, pí., m., nčm. Doleček, ves u 
Čes. Dnbu. 

Doléčováni, n., die Nachkar. Us. 

Doléhatel, doIeAatet, e, m., der DrSnger. 
Dch. 

Doléhati nač. Nonze a bfda na nás d-la. 
Ler. — koma. Tak by to jeitč ilo, ale 
zdraví mi nedoléhá (nedostačaje). U Cho- 
oerad. Vk. — kam. Unlas dolehl mi k šlacha. 
Hkr. 

Doléhavý. D. práce, pressante Árbeit. 
Dch, Sp 

Dolehllvosf, vz Dolehlost Ale i sama 
aznalosC jeho pfimnožila Krista pána strasti 
a d-stl; Ď. strasti. SS. J. 85. (247., 36S.), II. 
108. 

Dolehlirý, vz Dolehly. Uknsili také část 
d-yých strasti páně; D. zvěstováni. 8J. Mr. 
64.. 71. Vz Bezspoj (dod.). 

Doleje = áoUji. Jakož o tom d. svčdectrie 
okH/.uje. NB. T£. 196. 

DoÍeJ$ek, der Grand, die Basis. SIb. XLI. 
D. svicnu. Mns. 1880. 392. — D. v log. Vz 
3g. Slnosf 162. — D , mlýn n Soběslave. 

DoleJSi pysk, die Dnterlippe, Kk. Br. 3., 
oběiniee. Sté. Zfim. 167. D. návěst. Vz Jif. 
Slnosf 162. — D., tamoti a LiSova; ndýn 
n Ml. Vožice, n Nové Paky, a Zbraslavic, 
n Blatné, n Plas, n Blovic, a Panenské Tý- 
níce, u Slaného, a Berouna, n BeneSova 
v Badějov. (Parisů mlýn); NiedermQhle, mlýn 
uBadyně; Untere-Mflhle, mlýn aŘičan (Pod- 
mnicbovský Mlýn), a Nevekluva, n Pacova, 
n Sedlčan, Vlašimě, a Čimelic, a Jesenic, 
n Beroana; Cntermilble, mlýn n Bei^byně, 
a Plas; D. vinice, sam. n Smíchova. PL. 

Dolejška, y, f., ovčámaaPiska. — D.— 
Dolní Kntžeklady, něm. Knižeklad, ves o 
Vltavotýna. — D, y, m., os. jm. 

DoIeJSský Ulýn, Dolejscber Mahle, mlýn 
n Pisko. 

Dolek. — D. = dilek. Slov. Solzv (slzy) 
iu zal'aly, na tverdych kameňoch doíky vy- 
bijaly. Sb. si. ps. II. 2. 74. — D. = íe* 
n Přerova. Pk. 

Dolekati koho čím, vollends scbrecken. 
Obzr. 

Doleman == doloman. Sm. 

Dolen, a, m., os. jm. Pal. Kdh. I. 119. 

Doleaa, y, m , os. jm. Tk. V. 165. 

Dolenee. — D., Dolenetz, dvůr u Mile- 
tina. 

Doléuek, nkn, m., die Migengmbe. Vz 
Dolinek. Bolí mé a d-nka. V již. Mor. Šd. 
— D., nka, m., os. jm. Šd. 



Dolení čelist. Šv. D. t bot anterstSndig. 
D. pysk kalicha. Rst 407. — D. ChtUoufl^, 
GrandbSnsel, sam. a Loboslo. — Z>. íilýn, 
mlýn o Želez. Broda. PL. — D. lÁpnice, 
vz Doloměsto. 

Dolenlee, e, f. -^ dolní holh v hodináoh. 
Vz Schd I. 69. 

Dolensko, a, n. — > krtina vrohoTati na 
východe za l'ubl'anskon rovinoa. Pbld. IV. 
279. 

Dolenský. Po vínečka nese nám tém 
borenským panenkám a horenským k TŮli, 
d-ským na zdůry. Si. P. 769. — D., «ho, 
m., os. jm. 

Doleny, dle Dolany, sam. a Hofíe. 

Doleptaný, nnten angefllbrt, nnten ge- 
fertigt. Pč. 36. Správce zboil d-ho. 1477. 
Tč. Tito d-ni kasové |sů súzeni pány ůřed- 
niky. 16. stol. Mas. 1880. 547. Žádají ua- 
nčeni na ty pře d-né NB. Tč. 16^. Tato 
dva d-ná Zbyněk a Bartoi. Půh. I. 157. 

Dolepiitl, il, en, eni, dolepSovaH, amelio- 
riren, nachbessem. Sm. 
, Dolerlt, a, m., der Dolerit, neróat. Vx 
Čedič. KP. III. 13., Krč. 0. 160., 968., Sehd. 
II. 72.. 8. N. 

DoleiitOTý. D. rada, der Doleritgneisa. 
81. lea. 

Dolet. — D.. a, m., psi {m. Skd. 

Do létati, doletávati, vz Doletěti. 

Dolrtéti. — čeho. Kámen d-tél dna pro- 
pasti. Us. Pdl. — kam. LéUli, létali dva 
sokoli mail, ai sa nalétali, zas dom d-li; 
To nei na tem d-la, v drobný prach aa 
obrátila; Príelo, bylo tma, holabinka tmo- 
kla, nemohla doletět k Nanince do vokna; 
A ty voly měli tak dlóhý rohy, že než vrána 
k vráně doletěla, patero mladých vyseděla l 
Anděl pro ně dli. Si. P. 155., 179., 8i5., 
761., 712. — odkud. Zda z buařlivých 
mračen tak zjemnělý ohlas sem dointl bliž? 
Eká. — kam kdy. Kámen d-ti dolů teprve 
za Šest vteřin. Moiir. 

Doletnouti, vz Dolefěti. 

Duletovatl, vz Doletěti. 

Dolevák, a, m., der Nacbgiesser. Sak. 

Dolévek, vka, m. = dolivka. Ds. Tč. 

Dolévka, v^ Vrika. D. vodoa, die Wasser- 
nachfailang. Sp D. hrabá, die ranhe FOlle. 

Dolézati, vz Dolézti. 

Doležal, a, m., der Fanlenzer. Ssk. — 
D , die Duležalermtlble. mlýn a Soběslave. 

— D., H, m. D. Pavel, kazatel, f 1764. Vš 
S. N., Sb. Děj. ř. 2. v. 286., Jir. Rnk. L 
166., Tf. H. I. 3. v. 41., Jg. H. i. Ž. v. 547. ' 

— D. Frant., frantiikán, 1656.; Z>. August, 
kněz, 1737.— 1802.; D. Em, kněz, 18*6. Vi 
o nich v Jg. U. I. 2. v, 548., Jir. Buk. I. 
16.'>.-166.,S. N.; D. Mik.Ví Blk. Eisk, 1094. 

Doležilek, Ika, m. D. Jan Em. Jg. H. 
1. 2. v. 543., 8. N. 

Dolezený '■' doleidý. Slov. Ssk. 

Do ležeti. — abs. Už doleži •» nmfe. 
Db. Tkč. 

DMeiito«(= dďl«#»to<f. Slov. Ssk., Bém. ! 

Ddležitý -> dmutý. Slov. Ssk., Bern. 

Dolhorský — v nil^nieh horáái jmuel. 
Slov. Tč. 1'relef, slavik, přelet za d-aké 
hory, ej, povedz jej, že i mň», tj, za ňon 
láska moti. SI. sp. I. 1. 



Digitized by 



Google 



DoU — DolkorttM. 



91 



Dsli, n., ána Thklgebiei Deb. 

BaUak, n, m. — dola. Slov. Ssk. 

Balitok. — D , mid. n C«s. Dabn. 

DoUéená. é, f. Néoo na d-noo nvésti, 
sam Bmreis. Kot. 01. I. 104. 

DoUieni Vyb I. 743., St Kn. i. 11. 
S. obnuiy. J. tr. Hnobot jeBt tobo d. t sv. 

fmé. St. Kn. é. 168. Br^ití se blehiéiua 
(Tnffieblaaa, Sopbisma). .St Kn. i. 
ĎaliČeaÝ. OpatnuMti niéřuTaly k tomn, 
ab^ Těo iaíoTaňá iraéila ae loadei hned oo 
■cjWeo moiaá d-ná t f. lieem (oonraa de- 
Beti) dovedená. Pal. DéJ. I. 2. 277. Aby 
tkno Jeho krve prolitie jmili blndné viery 
lidé do jebo téleaeoatvl d. oHMeni. Paia. 
11 atoL Moa. 1883. 118. 

IMl«i, aaa. a Sedl&u. 

DoUUtL Brig. k. Vil. 8 a. — abs. Do- 
Uéen byl jebo nepHtal, probator inimioua 
BO. Čiuii ae bteknpein a nemoha d. Dal. 86. 
— «•: pofet, peatM — dopoéitatl. Ostrav. 
T& — &ho. SmO v. 2071. Tobot ehd d. 
Tfb. IL 88. Muii tobo d. Dal. D pravdy; 
Jaldt t0ho BV. Aagostin doličaje. St Kn. i. 
141., SlO. — eo, éeho Um. Privu Indmi 
i Ko. roi. 123. Nechoete-Ii véHti, ehei vám 
diry d. Výb. U. 87. To doliiloba Hmi sta- 
ifeb králóv pHhodami. Alz. V. v. 2126. 
(BP. 59.). Toho eboia svým meéem d. Dal. 
iS. Sv. Jaknb po<al jim písmem křeefanskd 
Tiera doliéovan. Pus. mns. 853. Já chei 
toho plamem d. Sv. rok. 146. Toho obce 
fiTotem d. (na dtkkas pravdy ebce aonboj 
podniknontí, dnello probare. Gf. Pokáxati). 
K]LnA.ď. 134., 127., 184. Bosliéoébo pbma 
rolsaiem (smyslem) toto dolléll. Pass. mns. 
463. — Arch. L 467. - kde. Jakož níie 
doUeeno bude. Tf. H. 1. 11. Coi napřed na 
pobaneefa dolidqe. Si. I. 17. — ěeho lak. 
Hetfeba ta ilře do1i6ovati, kterak . . . Has. 
1880. 336. Podobeaatvi tohoto mohli bychom 
kaidým směrem d. Mas. 1889. 478. — o «em. 
Jsk o tom Tertallián dolKnie. Si. II. 76 — 

ie. Netfeba iifeji doličovaU, ie Mas. 

1880. 448., Osv. I. 485., Dk. 

S. Doliatl — tkMiiti. —tatím', váp- 
■«m. Té. 

Doliéný. D. vio. J. tr. Ale prvá vazba 
jest obyjejnějii a doHčnéiii. Si. II. 111. — 
am. Dojem slovy aedoUteý. Dk. Aeatb. 
193. 

BolMOTáol, o. Brániti se fsleinéma d. 
St Kn. i. 141. 

DelleC —přemoei. Vs Doliti, 3. 

Itoifkatl »- doléhati. Os. 

DoUbavý — dolMový. Sak. 

Dollehokefftl, a, m., x Feo. — éOoiAo- 
kbý. 8té. Zemp. 841., Slov. adrav. 

ĎoUehokefalni plémě lidské (které má 
dkmhé lebky). Sté. Zem. 787. 

Dollehotaý, dnscbmeicbeind. Sm. 

Dolfk. — D, samota a Vlaiimě a Jení- 
kova; SebmrsrOuel, hospoda a Unoitě. 

Dolika, y, f-, i*tvxit, das Abbild. Hiv. 
90. D. éi doobrúeni beránka velikonoéního. 
Piooh. Dé;. bibl. IL 36. 

B» íka, y; f- " nUi'—, bam lidé pro 
Todo ebodi. U Nesamyslio na Mor. Bkř. 

DŠlia, a. m., I>oUíb, ves n Slaného. Tk. 
LJ6&, k & 



Dolina ~ podott, podoUna, niiina. Vs 
Dolinečka. Krabatinová d., flaohwellige Nie- 
derong Ja d., dolina, na d-né jáma, nebada 
Ja povídat ledakoma mama; Co by se srov- 
naly kopce s d-nL Si. P. 243., 584. »rú- 
fiom, ovee, gráfiom, já pojdem v dolino, 
vera vás narasim v drobnů ďatelina. SI. 
sp. 146. — B. — idoU. Val. Brt. — D., 
Toln. mě. ▼ Dolnioh Kiikoasioh. S. N. 

DoU&an. Koll. UI. 218. 

Doltnát, e, m., der Tasehendieb. Mor. 
Bkř. 

Doltneika, y, f — malá doIíMa. Ai na 
jedné d-éee proolavil milÝ k milence; Ylm 
já ledna d-éka, v tej dolinee stodeneéku; 
Dolineéka dolina, malovaná do kola, kdo 
dolina maloval, neské dévóe miloval. Si. 
P. 138 , 18st., 600. Vs Dolina, Dolinka. 

Dolinek, nka, m. •> doUnek, ialudek, 
Kwt, $labi»a. Mor. Vok., Sd., Mtl. Na Val. 
doKnka. Uhodil mne do d-nka; bolí miia 
a d-nka. Vek. Bolí mne v dnkn. Brt D. 
307. — D. — důlek. Lnňák leti, nemá děti 
a my máme, neprodáme, do d-nka sako- 
páme. Si. P. 608. — D , ves u Zdib, ro- 
diifě Hálkovo. Cfl Blk. Kfsk. 716. 

Dolinka, y, f. — moid dolina. Vs Doli- 
neéka. Ach cobv sa d-ky s vrikaml srov- 
naly, coby M mé nuiky po nich nelámaly. 
Si. P. 614. D. na lici, na bradě, das GrOb- 
chen. Ostrav. Té. Vs DoHnek. — D. >» 
Dolinek, ves a Zdib. Blk. — Koll. IV. 220. 

DoUnkoTltÝ — plný dolinek. D. kéie, 
blattemarbig. Ostrav. Té. 

Doliniiy, pl., f , osada n Jabinnkova. 

Doliaoronna, y, f., dle Thalebene. Koll. 
III. 83. 

DolinoTltý =» dolinovatý. Ssk. 

Dolinový, Thal-. S«k. 

Doliaský, Tbal-. Sm., Loos. — D. A. 
Vz Jg. H. I. 2 v. 648. 

Doliny, pl., f. ~ role a Inka n Zaiové. 
Pk. 

Dollsovati, vollends keltem. 

DoUatý. grabenvoll. D. země, pAda (plná 
dolin a kotlin). Ostrav. Té. 

Bol lité, é, n., niedriger Ort Sp. 

1. Doliti 00 : zvon, socha. Us. Pdl. — 
eo tím kdy. Jak sa vinom i po stole ža- 
ludek dolivá, vtip sa kazi, pamSt hyne 
i zdrávi omdlívá. Glé. II. 211. 

3 Doliti M kde. Sa lůce dva jonoe sa 
dolia. Koll. Zp. I. 226. 

4. Doliti BO °» > dolem te pqfiti. Dolina, 
dolina, preéo sa nedulli. SI. ps. 286. 

Dolitnontl, vz Doletěti. 

Boiivsé, vz Dulévaé. 

BoUváni kotía vodoa. NA. IV. 308. 

BoUvlu. — B., Doliwka, ves a Kycbm- 
bnrka. 

Bolivý, fataas, osudný (od dolja, fatam. 
Té.). Koll. St 861. 

Bolka, v, f. •» o&ytNiteUxi doliny. Zlínsky. 
Zeni sa a iráre si dolka. Brt. — D- =•= <£>• 
lina. Do zelenej dolky saieneme volky. 
Koll. Zp. 1. 834. 

Bolkovaf, grabig macben. Slov. Loos. 

Bolkoratéf, ěl, tei, grnbig werden. Slov. 
Loos. 



Digitized by 



Google 



92 



Dolkovatý — Dolovatiti. 



Dolkovatý, talkenurt!);. Us. Vz Dolek. 
- D. = dAlkovatý, grubig, bUtternarbig. 
Slov. Bern. 

Dvlman =- uherský kabátec. Kos. I. 265., 
Hdk. C. 377., Koll. I. 362. Vz Dolmanika, 
Dolonian, Mkl. Etym. 47. 

Dolmanika, y, i = kožiSek šňůrovaný, 
premovaný, dolnan. Němc. VII 275. 

Bolmen, a, m. =^ stolový kámen. KP. I. 
99.. Sté. Zem. 737. 

Ddlfia. «, f. = iachta. Slov. Hdž. Čit 209. 

Doliiaika, y, f., die NiederISnderin. Beim. 

Dol&an, dolničan, a, m. => obyvatel áa\- 
nieho knnoa osady. Slov. Br. Sb. — D., 
oa. .im. Sd. 

Dolfianský. D. £i tolfianská stolioa 
v Uhřlch. 

Dolněmči, n., Dolniemtscb. také BoM 
Némeí, Unter-Niemtschi, ves a Uher. Ostravy. 

Dolnf, V3 DolpjíL D. plocha krabová, 
die nntere Krei»fliiche, třemen, der untere 
Bttge! bei der Bretts&ge, poleno (spodní), 
der Fasschnitt bei den KOhlem, troubu na 
pečeni, die untere BratrOhre. SI. les. Tka- 
dlci pravili, ie by podlé .hornieho a dol- 
nieho súseda odbývati chtěli. NB. T5. 123. 
Pobral mn nadbytek horni i doln{ i k tomn 
botové penize. PAh. II. 179. D. kraj, das 
Unlerland, břh, der Unterlauf. Posp. — D. 
Dědina, Niederdnrf Wigstadtl, ves a Vit- 
ková ve Slez. B. Bnůr, Unterhof. osada 
n Něm. Brodn, dvůr u UhHř. Janovic. D 
Vet, Niederdorf — D. Dědina. D. Huti, 
Unter - Olashfltten, ves a Pelhřimova. D. 
Laty, mlýn n Uher. Broda. B. Mlýn, mlýn 
n Sedlčan, n Jihlavy, n Vys. Mýta, a Bychm- 
bnrka, n ChrsstS, u Lnhačovic, n Olomouce, 
n Hranice; Untere MQhle, mlýn n Kostelce 
nad Orl., n Koařimě, a LedČe, n Českého 
Broda, u Pisku, u Zdib. n Slaného, n Ta- 
chlovic, n Brtnice, n Jihlavy, u Votic, n Jan- 
kova; UntermQhle, mlýn n Pelhřimova, 
n Sudoměřic, n Cbotěboře, n Něm. Brodn, 
a Kamene, a Uhlíř. Jnnovic, n Brna, n Telěe, 
u Jihlavy. B. Pila. něm. Peíina, mlýn a Na- 
savrk. B. Valáia, Untere Tnchwalke, valcha 
u Bystřice v Bměnskn. PL. B. Ďakoviee. 
Púh. n. 244. B. Kniieklady =- Bol^ika, ves 
a Vltavotýna. Tam představenému kráva 
Inmero slizla. Vz Sbtk. Krát. h. 62. B. 
Mésto, v% Doloměsto. 

Dolntak, s, m., der Tbalbewobner. Vs 
Znivečiti. — D. — obyvatel jií. Uher. Slov. 

DolntakT, pl., m., das Unterland. Slov. 
Ssk. 

Dolnice, TOltz, mistni jm. n Mnichova 
v Bavor. Sb.Déj. ř. I. 45. — D., lesn Kmm- 
siná na Mor. D. ol. VIII. 324., X. 765. 

Doluický, ébo, m., anm. u Milevska. 

Dolui^an, a, m. = doKan. Kol). Zp. I. 
99.. II. 507., Rr. Sb., Ssk. 

Dolniček, čkn, m. — dolní ttetka. Ne- 
bndem (chodievat) hornifikom (horem), ha- 
dem ja d-ěkom (fíolem). SI. ps. 286. - D., 
čka, m., os. jm. Sd. 

Dolniii = dolni. Na d-čim konci. Mor. 
Sd. 

Dolnik, o, m. => fortna,. aliéka me^i ca- 
brádkovými ploty; z předu jo nzavřeoá 
brankou. V Podluží. Brt. L. N. II. 10. 



Dolno-, Doter-. 

DolnodftrejR, roe, ra., oeanotkos, dia 
Serkolblume. Sm. 

Dolnoindský, nntarindisoh. D. krajiny. 
Lpř. Děj. V. 17. 

Dolnolažlcký.aas4erNieder1aasits. Rk. 

Dolnoplazy, dtt Doiany, Dolooplas, ^ea 
n Neveklova. PL. 

Oolnorakonako, a, n. » Dolní JEUkonay. 
Mas. 1880. 391. 

Doinosilurský. D. iaona. 8t& Zem. 693. 

Dolnozemee. Koll. Zp. I(. 141. 

Dolaozemi, u., Uas Niederland. Ssk. 

DolBOxemka, y, t — áoliačka. 

Doluiizemaký, im Thal fibliek. Neoboo 
v horách bývat, mi kroj d. KolL Zp. II. 
138. (IV. 189.). 

Dalom, u, m., oidlicbar Brach. Ssk. — 

0. — dolem. Slov. Ssk. 

Dolomaa. Také na Val. Vek. Máme 
drába, máme v černým d-ně. Si. P. 613. 
Och, céruSko moja, jaké li Sáty dám, jeatli 
fáCalové alebo doloman? SI. sp. 167. Straeil 
pan d-mao, pani suken z drika; V bystry- 
okej bráně visiá d>máne, vyber sebe Suhaj, ' 
kerý ti prisUne. Koll. Zp. li 121., I. 365. 
Vz Dulman. 

Dulraánik, a, m. >» <IoIomo». Dliahol n 
věera pánek, mál knrtavý d. Koll. Zp. II. 
118. 

DolomeoTatl, voUends zerratteln. Ssk. 

Dolomiti, il, en, eni, ganz zerhrOokeln. 
Ssk. 

Dolomftiitoi, a, n. ■» Bolni Mitto, Do- 
lent Lipnice, ves v Čáslavská. Vs Blk. 
Kfsk. 698., 700. 

Dolomit, a, m., der Dolomit, nerost Vs 
Dolomec Nz. Va KP. III. 24 , Bř. N. 136., 
141., 255, gfk. 198.," Poí. 266., S. N., Schd. 

1. 336., II. 39., ICrč. G. 266., 628. D. reiflin. 
ský, ohočský. Krč. 628., 808. 

Dolomiti 86 odkud kam. Zloději ze 
zahrady do komory se dolámali, braeheo 
ein. Us. 

Dolomitový, Dolomit-. D. slin, -mergel, 
m., hromada, -haldě, f., vápenec, -kalk, m. 
Hl. les. 

Dolpi-ua, a, m., dolopius, bronk. D. le- 
movaný, d. marginntiis. Kk. Br. ?19. 

Doloplazy, dle Doiany, Dolloplass, vea 
a Olomouce; B. na Hané, Dolloplass. an 
der Hanna, ves a Viikova. — D., dvAr 
v Táborsko. Vz Blk. Kfok. 151. 

Dolov, u, m., der Jagdsehlass. Ssk. — 
D., a, m., nyni Dilov, ves na Mor. D. ol. 
VI 642. 

Dolov. A « tiem ili jsú doluov. NB. T& 
240 Vz Dolů. 

Dolovaoi, FOrder-. D. stroj. Stm..l22. 

Dolováui, ve Prm. V. i. 2, 8. str. 30., 
KP. III. 71., HL 14. Drahocenné rudy a 
krásné krystally jsou podnes předmětem 
vydatného d. Jir. Obcs. 107. 

Dolovaný. K fojtovi je oesu d-ná, aedi 
Um má milá uplakaná. Si. P. 264. 

Ooiovatét, grabig, pockennarbig ma- 
chen. Ssk. 

polovati, nač: na uhli.. .Kos. d- L UO. 

Dolovatiti, grubig, pockeonarbig ma- 
chen. Ssk. 



Digitized by 



Google 



DoIoTida — Dolýpatí. 



93 



DolovMa, 7, f., dle B«rgbankunde. S. N. 

Dslovttý, tbalfttrmig. D. lem. Ti. 

Bolovoík, n, a. -• dtlovka, vinné keř 
I ieltt, «me ŘebéngraftaUade. Mtc. Kdoiby 
TTteioTal koma d. nebo voMonky bral. Pk. 
lipj. lOS. — D^ < m., der Bebeiuenker. Bsk. 

Delomý, Schicbt-, Senk-. D. pisař, der 
SfUebtmeieter. SI. lee. 

Dolový. D. kahan, abK, Šp., tnt, Deh., 
pirn. Ti Sebd. I. 309. 

Doloi, e, m. =<= p«i jm. Skd. 

Doioieiii praylala. Křn. S tim d-nim, 

i* Zť. F. I. B. XI. D. na posloohače, 

die Applikation. Nz. 

Deloiený, betegt, nachgewleBen. Vacba 
pHkIwIy áuá. V» Vile d., der Unterfer- 
t«t«. Uch. D. zprilTa. 8dl. Hr I. 4 

Doloiltelný, musbwHÍsbar. To neoi ničím 
daé. Hé. SI. 1.^3. 

Poloilti eo: podpia jména, den Namen- 
tag beiaetaen. Sp. D. péanióku » umtíi do 
tmee. Mur. Brt D. 207. — k iemn (fim. 
Jak). P<Hiévadi Vlk kn právu av^iui pe 
ttá dokLidaL tobo ae nám jema luijiti ne- 
idálo; Ale Průkop podle nAbo ku právu 
Mladá « Jebo v pravé neupůiti. NB. Té. 
m, 134. — naé. Já si na to dol<>iiio (já 
M aa to podivám; nvidime, zdali ano di 
Die). Mor. BII. Důkladní sa mi na svátost. 
Mime. I> 380. — eo komu. Dává jim tu 
Tino, ie ji DiMloluiili jeji věna pAl ttftihu 
itt bHvn. Púh. 1. 1-J8. — M řeho (éim, 
T éem)" odvolávati še k ieuia, aby prav- 
dÍTuit výpovédi lépe dotvrzena byla. Bdi. 
Dokládám se iivAbo Buba, ie . . . Smil. L 
41. D. ie dfho éim. Kos. 01. I. 164. Že on 
•s Buba dokládal, sieb berufeo. Žer. Zxp. 
L 368. V tom se dokládám svédomi svébo 
nitlního. Bart V tom se d-dá d«sk. Arcb. 
I 464., Kn. rol é. 19.. 20 , 23., 131., O a D. 
J«8iliie by se tobo v iádosti d-dal. VI. zř 
8S., Mál 159. Dukládajire se i paměii né- 
ktsrýeb lidi. 1532. Miis. 1880. 449. Ve viem 
M bo (Boba) dokládati. Smil v. 3^5. Že rů 
w ve viem tak péktié Boba dokládali. St. 
Kn. L 92. (171.). — za koho. I nebylo jest 
liplna i doložili jsů zafi staréi. NB. T£. 42 
— kde o éem. v osmém zpéva dokládá 
w o pfemoieni Eyrkanúv. Jir. Anth. I. 8. 
rji. 32. — Jak. Dokládal s úsměvem. Oav. 
1 S71. Dostateéné néco doložiti. Jdn. 166. 
To noboo (úfednld desk) při přítomnosti 
oboH strany opnsviti neb doloiici. Zř. F. 1. 
a XllVi D. ee éeho.— «im kdy. Pakli 
l>7 le eo nedostalo, jmá dlainik hotovými 
psněsi dolokiti třeti den. ť. Svb. 60. 

Doloiitý — náUiHý, diUadný. VaL Brt 
D. ÍO?. 

MMka •~pHviade, pHdavtk, doUadtk, 
'oisfMi, der Anbang. appendix. Mz. D. 
vUsdiii, die Eioverleibnngsklauael ; d-kou 
sin opatřiti; d. v pHéiné sondnibo osvěd- 
či podpisu (íegfi lisovací, osvédéovaci), 
UpUsirnagsklaosel, J. tr.. platební, 8al 



waasiMaoael, předepsání, Vorsohreibanrs- 
fWML 8p. Zdmi to neb ono déUme s do- 
»ftoo (khosaH) di nic. Bš. 81. 164 

fieltke. — D., vea a Nov. Mésta n. M. 
Blk. KfiriL 1299., SdL Hr. IL 276. 



Dolský. — D. náfeéi — Dolákii na Mor. 
Vi Dolák. — D. Mlýn, mlýn n Pacova; 
AltDoll, mlýn u Středokluk; TbalmBble, 
mlýn n Ubliř. Janovic PL. 

DelA. Vs O (se stHdá s ů), Gb. Hl. 73., 
Bi 80. Prvotné byl tvar doloví zajisté dativ 
nejen tvaroslovné, ale platnost dativu (a to 
datívo cílového) rotuméla se při něm také 
syntakticky; béhnm iasu vSak zapomnělo 
s« při ném na význam tento a cílový dativ 
sklesl na význam pnnhého adverbia. Vs 
Ob v List. filolog 1877. 296. Jde to a nim 
dolá, bergab. Us. Dch. Teď to jde se véím 
diilfi (viechea obchod klesá). Sá. v 0;v. I. 
179. Údoliin d., tbalabw&rts. Posp. Spina 
jde dolů, Ap. m.: ponitl. Brt DnlA téci » 
stékati List d. střechnvitý, rtickwártsanlie- 
gend. SI. les. Cukr jde dolA, lépe: je lev- 
néjii, lacinéjii, na cnkra slevili, cukru spadlo, 
na co kru spadlo. Cukr jde na horu, lipei 
jest draiSi, eukru přiskočilo, připlatilo. Brs. 
2. vyd. 108. Mla bych ho bladat dolil tým 
Danajom, keby som vedela, ktorým letěl 
krajom. 81. ps. 182. DolA, synu, dolil vodu, 
a já eéie pannu budu; Tam se snáiel dolo 
po jabora; Kdyby pán BAb bodne j vody 
ráéií dat, eo by mohly naie potě (pité) 
amykat dolA od Vaetina až do Hodonína; 
Teée voda. teée dulA kolajiéká. naplač sa 
rané, naplač, Švarný iohajičku; Stoji briii- 
éička u jaburu, Siřil na boru nei dolA ; jsou 
na lií hrnSky zeleny. 6S. P. 157., 185.. 5^5., 
A50.. 751. Ř'kne-li někdo: ,1 to prSÍ', od- 
piivídaji: ,Padá dulď (i. e. snadno mASe 
prieti, když padá AéU se shora dolů). Us. 
u Labského Kostelce. 8e střechy doluov; 
A stiem ili joú doluov ; On vládl jako mocný 
hoi-podář vzhůru i dolů liem statkem ; V pon- . 
délf vcč^r Sel sem dolAv vkÍ, chtě jíti . . . 
NB. Té. 121., 240., 265.. 274. l'oohce k nim 
s bory doiév. Anth. 1. 3. v. 34. V ten věk 
lidé jii na konci (k r. 48.) v sile jdA dolév. 
Hus II. 64. 

DolAbéiici, herablaufend. V botan. » 
kdyS oba kraje čepele listové prodlužuji se 
po lodyze, rozae nebo řapiku a tak tyto 
díly obrubují čili okřídlují n. př. u kostivala 
obeonébo, divizny obecné; někdy částka 
díla dolů běžíci jsouc přeúzká dělá toliko 
čárku n. př. třezalka obecná. R:it 408. 

Dolnmpaiiti, 11, wi^pŤettati Ittmpaiiti; 
UimpáeMm dodélati. O: Tč. 

Ooiaov, vz DolA. 

Dolaskati, vOlligabbOIsen. -^ eo: ořechy. 
Ostrav. Tč. 

DolAv, vz DolA. 

Dol&Tťdeuei, ího, m. <» dolní úfednik, 
der Bergielter. Lépe ; správce dulA. 

Dolazaaéky (dolů znakem), am Banobe 
liegeiid. Slov. Ssk. 

Dolnznak ~ dolusnačky. Slov. Sak. 

Doly. — D., sam. u Pelhřimova, n Vam- 
berka, u Semil, a Čáslavě ; V dolidi, sam. 
a Nov. Města nad Met; něm. Dol. ves a 
Bycbmburks, vz Blk. Kfsk. 71.; Hoffnungs- 
tbal, čes. také NaDolácb, ves n Mohelnice; 
Nengrttndel, vee a Třebnia PL. Cf. Blk. 
Kfiik. 850. 

Dolýpati Bft koho >• doráieti, Jem. hart 
ausetaoB. U». Vek., Brt D. 229, 



Digitized by 



Google 



94 



Dóm — Domár. 



Dóm, a, m. — dAm. MSI v Prue d. pod- 
ioani nebo svobodný. Vi. 172. Dybyeh oyla 
chodžiU za slanečka do dom. Si. P. 194. 
Navraé se do dom (m ve koncovce -mm na 
Mor. vynechávají. Vz Listy filolog- 1877. 
299.). Si. P. 196. Do dom dle Brt D. 171. 
také ve Slezska. — Dóm (na Zlínska), dom 
(nb. Kel£. Brt. D. 171.) — domů. Dle 6b. 
je dom m. domo (mor. místo čes. domů) 
dat. dle. Cf. předcbátejici a Listy filolor. 
1877. 290.-300. Dyž sem iel z hosoody 
dom. Si. P. 666. Ti ili již dávno d. D Červ. 
Kostelce. — D. •• klobouk u koUu varního, 
parojem. EP. V. 109., Hrm. 62. — D. Tiché 
noci dóm. Osv. VIL 82. 

Doma -=• v domě. Že jest doma lokal sing., 
dokazuje Prk. také ve své Stadii o dative 
§. 4. ByÍH-li T ta cbvili a doma iili doma 
T městé viděna. NB. Tč. 86. Netůlaj sa, kdé 
netřeba, sedaj doma v kůtě; jak badei iíf 
chvalitebné, kdékolvék najdu té. 6lé. II. 
116. Jxk se je d. — když je élovék d. Mor. 
Knrz. Chval eixioa, ale ziistávej doma. Prov. 
Bí. Co d. váleno (déláno), nevalné chváleno. 
Emk. Co můiei sám d. míti, nekapig od 
jinud. Sb. aé. — D. — « kraji. Uolnietví 
bylo a SlovvnA od pradávna d. EP. Kde jsi 
doma «» odkad isi? Správné: Kde jsi do- 
movem, odkud )tti? Vz Brs. 2. v. 103. 

DomaboJ, e, m., os. jm. Bern. 

Domahor, a, m., os. jm. Pal. Rdb. L 119. 

Domabyl, o, m. Odvedli bo k d-lSm — 
neodvedli ho na vojno. U Kr. Hrad. Kif. 

Domacati «« domakati. Slov. Bern. 

Domácenský = donuidbý. Ssk., Sm. 

Domáei, vz Mkl. Etym. 48. D. nákladv 
. hospodářské, Haushxltungskosten, éeleď, J. 
tr, ples, učitel, úkol, příprava do ikolv, 
úloha, úprava (toiletta), telegraf, Us. Pdl., 
oblek, pes, kuéka, Us., holub, rejsek, vrabec, 
81. les., prostředky (léky, jež bez předpisu 
lékařokébo v lékárnách dostati lze), vz Krám. 
Slov. 98., potřeba, Honr., rok «= soud sou- 
kromý, přátelský, smír, das Schieds-, Frie- 
densgericht. Na domácích rooiech viece po 

Ítravdé nei po práva súditi sluii a smlúvati 
idi. Št. Kn. i. 160. Je to véc d., do nli se 
zastarati i iden oprávnén není. Ntr. VI. 230. 
1). pilnost a itésti. Koll. D. a gazda néni 
sú jedoáci. Glč. II. 348. D. chléb, plátno a 
rozum nejlepší. Bki., Bi. D. bozi řimifi, 
Dádobi ib., ptactvo ib. Vs Vlik. 88., 96 , 
831.; 138.; 207. D. vězení právy se zapo- 
vídalo. Cor. jur. IV. 3. G. V. — D. «= co 
u nás je. O. kraj (tuzemsko), das Inlaud, 
miipule, vz MiSpule, SI. les., cesta, der Land> 
weg, Uch., politika, Osv. \. 166., různice, 
bouře, Smb. S. II. 132., průmysl, dějiny. 
Monr. Domácí oleiník. Vz Oleinik. 

Domáckosf, i. f., die Hftuslicbktit, Ein- 
heimigkeit Slov. Ssk. 

Domácký, po domáeku. Po d. oblečený. 
Us. Knrz., Suil I. 43. Z tohoto mého velmi 
prostého a právě domáckého psaní budei 
moci poroznměii. Žer. 

Domácné, bfiuslich. Dívka d. vychovaná. 
Us. D. léčený (ne v nemocnici). Us. Pdl. 

Domácni, familliir. Slov. Ssk. 

Domácaosf = soahm veikerého zafiteni 
v rodině, jehoi k vedeni soukromého iivota 



třeba. D. vzneiená, skrovná, spořádaná. Vt 
Krám. Slov. 93. D. Nmaká. Vs VUUc SAS., 
250. 

Domáteci itok. KP. V. 242. 

Domáieni, n., die vSlUge Einweiehiug. 
KP. V. 289. 

Domiteti, vs Domočiti. 

DomAhaéka, y, f., die Fordererin. Bern. 

Domiháui ae práva, die Exekntion. 81. 
les. 

Domáhatel, e, m. — domáhal. 

Doma hoř, e, m., ves a Zbraslavio. 

Domaho«t, a, m., oi. jm. Pal. Rdh.L 119. 

Domaina, y, f., vs Oomain, S. N. 

DomaJiek, ika. m. Po d-ikn « po do- 
mádtu, doma. Vs Domácký. Po d-jikn no- 
sívaly tak řečené kooúry (papuče z ostřiiků). 
Val. Vek., Brt D. 

Domajii = domácí, hfinslich. Val. Vek., 
Brt. D., Slov. Ssk., Bern., Brt L. N. I. 235. 

Domakalný, bandgreiflich, sínnenfSlIi;. 
Slov. Sek. LMe: domakatelný. 

DomakatelBý, bandgreiflich, sinnenflUIig', 
eríBhlbar. Sm. 

Domáknonti, vz Domakati. 

Domalovaný ; -án, a, o, sa Ende gemahlt 
Eoli. III. 286. 

Domamil, a, m., Domamůhl, ves n Mor. 
Bodějovic. 

Diimamir, a, m., os. jm. Pal. Rdb. L 119., 
Tk. I. 61. 

Domamysl, a, m., os. jm. PaL Bdh. L 
119. 

Domamysliee, dle BodMovice, Doma- 
myslit z, ves u Prostějova. Tov. 6., D. oL, 
Pk. MP. 64. 

Domamyil, e, f., Domamyschl, ves n ML 
Vožice; D. Nová, Neu-Domamysehl, osada 
tamtéi. PL., Bik. Kiiik. 667., SdL Hr. iV. 
369. 

Doman, a, m., os. jm. Pal. Bdh. I. 119. 
— D., samota a Semil. 

Domali, ě, m., os. jm. D. ol. VII. 208. 

Domandlovati, zu Ende mangeln. Ua. 

Dománrk, nka, m., os. jm. Arch. IL 408., 
78.. D. ol. IL 267. a {., S. N. 

Domanie, e, m. v. Pavel. Blk. Kfsk. 
1029. 

Domantce, dle Bndějovice, Domanitz, val 
a Chrudimě a u Strakonic. PL., Tk. lil. 58., 
Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. L 263 , III. 91. 

Domanfn, a, m., vsi n Třeboně a a Uher. 
Ostravy; Velký B., Oross-Djmanin, líaii 2>., 
Klein-Domanin, vsi u Bystřice v Brněnská. 
PL., D. Ol. I. 198.. Blk. Kfsk. 667., Sdl. Hr. 
III. 802. Z Dna Jan Urb. 1606 , Jir. Bok. 
I. 166. 

Domanlnek, nka, m. •- Malý Domanfn. 
D. Ol. 1. fi«7. 

Domaniaský — z Domanina pocbás«jÍe{. 
D-ítí na Mor. rádi jedí sysly a proto jim 
říkají syslaři. Vz Sbik. Kr. b. 168. 

Domaníie. pl, místní jm. v Ubříeb. Sd. 

Domanovlce, dle Budějovice, Domano- 
witz, ves u Labské Týníce. Blk. Kiak. 268., 
1268., Sdl. Hr. L 99., II. 240. 

Domár, a, m. — kdo pot^ád doma ttá^ 
der Stabenbocker. Slov. Zátar. Vs Domaaed, 
Domaaeda. 



Digitized by 



Google 



Domař — Domitek. 



95 



Bonsf , e, m. <— viattník dowtu. Koi., Bk. 

Domarád, a. m. >- dimased. Ssk., 8m. 
Donurádnie, n., dma Hfímweb. Slov. S«k. 

Domaridaý — doma»ed Slov. Suk. 

Doaaraatttl, ii. iten, ěni » domasati, 
dntuOi, tbUi. Val. Brt. D. 2'^. O BraiMrka. 
Htl. U Olon. Sd. 

Domarat, a, m.. os. Jm. Pal. Rdb. L 119. 

Uonárif • domárem být, ■ vookajilm 
nHom neoMt iineoia. Slov. Zátar. 

Domarod&k, a, m., der EíDgeborene. Sm., 
Looa. 

Doaarodka, j, f. <> domorodka, tugtmka, 
dw Eingeborone. H<11 Vět. 71. 

Domarodý, vs Dumarodný. 

Dommaa, y, m., oa. jm. Pal. Rdb. 1. 119. 

Domaaeda, y, m. ^ domated. 

Doms^telice, dle Badějovice, Domaslice, 
Tes D Pferova. D. uL I. 96. 

DomoslaT, a, m., oi. jm. D. ol. III. 28'i., 
Tk. L 99., 344, Pal. Bdh. I. 119., Arch. III. 
507. — D.. é, f., Bfibmisoh-DomaBchlag, ves 
u Vesefic. PL., Blk. Kbk. 1466. 

Domaslava, y, t, os. jm. Pal. Rdb. I. 
UO. 

DanuMlavlee, dle Bodéjovioe, Domojlo- 
vits, vea n Hofio; Domaalowits, rea o Ges. 
Dnba; D. DoM, Nieder-Domaalowitz, D. 
Eomi, Ober-D., vsi o Těiiaa. 

Domaalaviiky, pl., f, Dentscb-Toma- 
•ebUg, vea n Plané. Blk. Kfsk. 1299. 

Dsmai, e, m., oa. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

DamaUee, dle Bndéjovice, Domascbiu, 
vea onáté. Vi Blk. Kfek. 17.. 7ttl. 

Doaa&iii, a, B., Dumaaobin, měatedko 
a VLtiimé. Arch. I. 631. Domaéioaké a Via- 
iÍBt« ikádlivaji alovem: Cioičarara. Vz Sbtk. 
Krát h. 29. — D., vat u Dobruiky, d Uy- 
ehnova, a Telde a d Žlatie. PL. — Vz Blk. 
K&k. 1299., Tk. V. 189., VI. 149., 8. N., 
SdL Hr. 1. 146., II. 276 - ZD-na Jan 1429. 
Ví Jir. Bnk. I. 167. Z D-na Vavř. Tk. V. 
186. 

OoBia^inský, ého, m., oa. jm. Mas. 1880. 
372, Sdl. Hr. 1 231. 

Domaiaý — domácí. D. vojna. Slov. N. 
Hbk. IL 106. 

OamaioT, a, m., Domaaebov. ves v Brněo- 
•ka; Domeachan, vea a Šternberka na Hor. 
PL. 

Domata€ — dohmatati, aaf bAren sa grei- 
ten. erfllhlen. Slov. Bern. 

Domatlati eo — domaůkati. Vs Matlati. 

Domaiel, ila, m., os. jm. Pal. Kdb. 1. 
119. 

Dsmaželiee, dle Badéjoviee, Dnmaielits, 
ves n ByatHce nad Hostýnem. D. ol. IV. 
676. 

Domailan, a, m., ein Bewohner von Taas. 

Domaiiire. DhI. 76, 110., Pal. Děj. I. 2. 
819, V« 8. N., Tk. I. 604., II. 584., Uf. 600., 
IV. 724., V. 141., 150., VL 847., Vil. 410., 
Tt Odp. 3S6., Sbn. 589., 6.17., Blk. Kfsk. 
1399., Sdl. Hr. IV. 86., Tk. Z ko. Z D-žlic 
Zigmood 1414. Jir. Rak. I. 167. Vz Doma- 

Domažllrký, Taas-. O třech d-ckých 
kfáMeb. Va Sbtk. Krát. h. 80. Kterak jezdi 
i4ti tkalaokáři? a {ak rozbili I>-čti hodiny 
■ysliee, ie jeat to b«d? Vz Ib. 29. - D., 



ébo, m., os. jm. Tk. IV. 170., Blk. Kfsk. 
1036., Tk. V. 238. 

Oumailléky, pi., f., Domažlitzl, ves n 
KUn.v. Blk. Kfsk. 1106. 

Domailik, a, m., ein Bewohner von Tans. 

Dombrava, y, i. — doubrapo. Slez. Brt. 
P. 144. — D., Dombran, ves o Fryitato. 

Dom«ln Jctek. Tk. V. 60., 63. 

D<imiky, míst. jm. Tk. III. 86. 

Oomee, mce, m. =• domek Pud zámkom 
stoji maly d. Klčk. Zb. IIL 8. Pov«o-2e mi, 
moja milá, poveo, 6\ je to tam pod lipkami 
d.? SI. pa. 330. - D., os. jm. Pal. Rdb. L 
119. 

Domeiek, vs Domjek. Knpim |a ci, milá, 
d. ca ten tvflj zeleny vénečuk. 8é. P. .S87. 

DomřtfoTsei, garmaehend D. pánev. Šm. 

Dométfovai, e, m., der Garmacber. ám. 

Dométfovaéný, Gar-. D. tmaky, die Gar- 
sehUckeo, zkooSka. Sm. 

Domek, mka, m. D. vážný, Us., stráž- 
nicky, Wiicbterhaaa, c karet, Karten-. Ds. 
— D., mka, m., os. jm. Pal. Rdb. L 119. 
D. Váel. 1521. Jir. Rok. L 167. — B., my- 
slivna a Plailan. 

Doméknoati, vOllig weich werden. 

Oomélý, ip. m.: domnélý. 

Domeiuk, a, m. — natebník. Na Sloven, 
je při svatbách zvyk, ie svHtovia (svateb- 
nici) nevěstini vyberA sa búfne a s hudboa 
na návitevn do domu, kam mladá nevěsta 
odvezena bola. Na éele májů najstariiebo 
svata, drnžbn i rodiéov nevěstiných. V dome 
ženicha o6ekáva jich mladý pár stojací a 
dvier komory, v ktorej rúcbo nevěstino slo- 
ženo je. Vedl'a mladého pára postaví sa 
družba s tanierom v rake. Rodičia po- 
botkajd sa s mladými, blahoželigů jim a 
sloiia prvi pre mladacbu dar na ten tanier. 
Za nimi vietci dávajú dary éiže skládajů 
poklad pre mladacbu. Tutu volsjr) idením 
na dom a tak i svatoch týchto volajú do- 
mSnikmi £iže domenikmi. Dui. (Pbld. IH. 
464.). Prida naii, pridn vaii, pftjdeme my 
ku sobáii : bieli orli svadobnici a sukoli do- 
menici. Už sa roji sbor nebeský svndobníkov, 
domenikuv. Lipa II. 276., 277., Btt. Sp. 89. 
Hej mamko, mamiéku, éuže nám po viael 
Keď je tvůj mUúý zaf tam kdesi v Budíne. 
Jakže ti tu pridn domenici na dom? Komu 
dají poklad? nevěsty nemái v ňom? Pbld. 

Domeraf •> doměřovati. Slov. Ssk., Bern. 

Oomirck, rku, m. <-> domir. U Strunko- 
vic. Ujik. V bospodé potřebuji sklepuici 
spodní pivo na d, (doli^vek). Ostrav. Té. 

Doméřeni, n. — doměrek. 

Dom ^M váti, vz Duméřiti. 

Domérný tVHr. Jd. Geom. IV. 18. 

Doméřovati, vz Doměřiti. 

Domésti kace, e, f., z lat. D. zvířat, 
rostlin (chuváiii a pěstování jich člověkem 
doma). Osv. VL 617. 

Domestikovati ^ doma chovati, pěstovati. 
Vz pfedcbázejicí. Osv. VI. 663. 

Dom- táti, vz Domésti. 

Domét<'k, tku, m. => dodatek, doměrek. 
Jeitd d-tkem, dodatkem dokládáme. Si. II. 
20. 



Digitized by 



Google 



96 



Domice — Domlynářitl. 



Domicť, pL, místili im. Arch. III. 473., 
Tk. III. 62. 

Domicellar, a, m., lat. =• čekanec kanov- 
nického místa, přespoéetní kanovník. Vz 8. N. 

Domiciliant, a, m. ^ kdo sménku dom- 
aloval, uméstitel. J. tr. 

Domif iliat, h, m. ^ ten, u koho je sménka 
domicilována. Kn. 

Ddiniesf, VI Domésti. Slov. Ssk. 

Domikát, n, m. •= sýrová polívka. Mor. 
Skd., Mtl. D. = vařená voda s brvndzů na 
soleny chléb vlitá. Ns Vsacko. Ti. D. => 
chléb se posype starým sýrem (brynzon), 
posoli a na to se pak naleje klokočová (va- 
řiti) voda. Val. Vek. Ve Slez. = polévka 
se slanlnon (Šperkami) vařená, v nií je na- 
drobený chléb. Ti. 

Donillatl. Už také d-lá aa posledních. 
Svétz. 

VomiloTati. Ten tn bránu malovat dal, 
kdo MHriiSku d-val. Si. P 106. 

Domin, a, m. == Dominik. Šd. 

Domina, y. f., ves a Chomutova. Blk. 
Kfsk. 1()85. — D., vz Jičínský Blažej. 

Dominanta, y, f. ^^ vládniee, v hnd. o^ 
pátý stupeň každé tóniny. Mít. Dolejší čí 
spodní, vrehni. Mas. 1880., KP II. 287., 8. N. 

Domiuantni étyrzvuk. Zv. Př. kn. IL 9. 
D. akkurd septimový <=« malý sepiimový 
akkord na pátém siapni. Vz Dominanta. MU. 

Dominik, a, m., samota a Dobříše. — 
D, os jm. Dwl. 161. 

Dominlkalni robota, pozemnosC, J. tr., 
držebiioof, les. Šp. 

Dominlkiin. Vz Tk. III. 644., Sbn. 285., 
S N. - D. <=- bUý holidf « černými kŤídly. 
Jnit., Brt. 

Dominikánský řád. Vz Tk. II. 34. 

Dominitius, a, m., vz Dumin. 

Doministrovati ^přestati býti a) mi- 
nistrem, b) ministrantem. Us. Sd. 

Dominlnra. Krám. Slov. 93.-94., S. N. 

Domino — maékarni odiv, dlouhý hed- 
vábný piáéi A« iirukúmi rukávy a ikraStoikou 
S. N. £J divča, dívča v černém d-ně, ne- 
procházej sa po rozmarýne. Sš. V. 228. 

Dominovati, z lat. opanovati, vládnouti. 
Us. 

DomiHti, aufhOren zn zielen; genugzielen. 
Bern. 

Dom^slav, a, m., os. jm. Vz S. N. 

Domit, u, m., nerost. Krč. O 149. 

Domjaknouti — doméknouti, domoknouti. 
Nepršelo dlouho, domjaklo jen na dva cóle 
do zfmě. U Uher. Hrad. T£. 

Donika = ďomil. Jdu d. Mor. Knrz. 
V BvBtersku v Čech. Sn. Cf. Semka, Venka. 
— Ď., y, f., os. jm. ťal. Rdh. I. 120., D 
Ol. I. 55 , III. 338. 

Domkář, domknř, sr. domkařlti. J. tr. 
D. = vlastník domku bez polí nebo mající 
jich jen málo. Vz Chxlupník. 

Dómknonti, domýkati, vOIlig scbliessen. 
I řekla mi: Snad někdo nedomkl aneb na 
ni sedl, že hák pustil. NB. Té. 198. — co. 
Ukradl mn peniez z truhly, ježto byi nedo- 
měkl. Pé. Si. 

Domkov, a, m., ves n Nov. Města nad 
Met. Arch. V. 556., Blk. Kfsk; 1299., Sdl. 
Hr. II. 276. 



Domky, pl., m. 
Colína. 



- pótleánt MiMeml, 
Máme dnea "d. Us. 



třebíčské pfeďm&tt; 
osada u Rblfna. 

Doralatky, pl., m. ■ 
po němž mlatci bodají. 
HŮ., Jdr. 

Domleti, n., das Pertigmahlen. 

Domletý; -et, a, o, ferďg eemahlen. Bern. 

Domloavaika, y, f., die Znredeřin, Yer- 
weiagt-berin. Bern. 

Domlonvačný »= Ibeio rád domlouvá. — 
D. = kdo se rád domlouvá, dotiravý, tatí- 
dringlich. Doh. 

Domlonvatel, vz Domloavai. 

DomlouTatelka. y, f. >» domkmvoika. 

Domluva^ die Ufice. K néěi d-rám něco 
učiniti. Mas 1880. 160. Pročež d-vy horké 
od vladaře je docházely. Břez. Po této d-vé. 
2er. Záp. I. 18. Stala se mu d., ie přes potat 
v mluvení se dává. Ib. 24. — D. •• epSog. 
Shrk. 

DomlnTa6, e, m. ==■ domlouvaé. Rk. 

Domtnvaf óe ^ hádati «e. Laj. Brt. D. 
207. 

Domluvený, za Bode ge-, besprochen. 
Přišla na d-nou. Us. u Rycbn. Vk. 

Domluvil, a, m., os. jm. Sd. 

Domluviti. — abs. Neeh ho d. Us. Dch. 

— komu. Dominvnje ma (— domlouvá). 
Lsš. Brt. D. 157. — knmn o«. Bl. Ang. 
58. D-val matce o to dfitklfvé. Kos. v Km. 
1884. 36. D-val )im o to přisni. Bl. 69. 
I d-váno jest jemu o tu věc, která -se jest 
na faře zběhla. Jdn. 177. Vz Pohnonti. — 
koho k řemn. Meeht ii teď k tobě do- 
mlouvá (ji tobě namlouvá, tě před ni vy- 
chvaluje, abys se jí zalíbil). Sá. K němu se 
d-vej. V. — komu Jak. Lenochu nejlépe 
domlonvati dubovými slovy. Pk. 8 velikými 
hněvy jemu d-val. BN. — se. D-vily se dvě 
panny, by tej travičky nažaly. 8S. P. 191. 

— se éeno. Tuto věc káže d-vil se nkři- 
žovánie. Pass. 20. — se oě. Hevář se d-val 
ženě o 6 zl. ztracených. NB. Tč. 61. — (se) 
naé. A bratři naň d-vali, aby někam taženi 
nčinil. Let. 68. D-Val ohnivě na rnSfany. 
Wtr. Budeš-li se na nás tak d-vati (dotírati), 
potkáá se, s čím bys nerad. 1600. Na Pius 
se d-vall. BR. U. 157. — komu kdy fcd« 
proč Jak čeho s kým. Purkmistru a pří- 
sežným na jich čest zápovědnými slevy 
zjevně mezi lidmi d-vafi. NB. Té. 103. 
Ěídrái po zajetí babylonském pro ně (pro 
takové modlářství) lidu d-val. BR. II. 603. 
b. Ve válce kdysi se sedmi hejtmany oněl 
se d. Mour. Tázali jsme se ji, domlojvala-li 
jest se tam n Hory před právem všeho ne* 
pořadu. Jdn. 166. — komu v éem. Btide 
se k tomu znáti, kterak jest jemu v tom 
zavdánie d-val. NB. Tč. 254 — proti komm 
v čem. Proti nim v jich nefádeen dotulAvaje. 
M. J. z Pr. 15. — (se čeho) ú» kom. Dli 
se na tom, že . . . Lpř. Déj. I. 194. Vyznal 
jest, že, čož jest obžalovaný na nemoeoém 
dval . . . NB. Tč. 198. Zlý člověk na kom 
se milosti domlouvá, toho i pomlouvá; Madr. 
50. 

Domluvný =■ kdo se oč domlouvá. U4)lom> 
8d. On není d. U Choon, Vk. 

DomlynáHti; il, ení — pfestati mlynáfem 
býti, das Ma^erhandvrerk auíjfelMti. Us. Ti- 



Digitized by 



Google 



DoBtýde — Domonsieký. 



97 



Drariýale, n., 



dM ll»bl««tr«ide. Slov. 



ThmuéUnší^ I, f. i» iam^Oinoit, der 
Makd. Defa. 

BomnUiTý, dBidcdhaft. Us. Dch. U Uber. 
Oid. T& 

DoninélosC — doMiíiJttMM/. Taková d. nie 
nelili M od pteky. Si. IL 66. 

Bomnélf . D. poéad (iaké ad bule), Dch., 
■aboieiMtv^ Sáto. 1661. p. 5. přiteL Mas. 
Uía 826. D. eit poetivofti. Koll. IV. 181. 

Dean«Bi » mhUni. T MV. aepravá kIo8«l 
Fl. PHIii vysokA d., které ISioier.saiDi 
o wbé naji KolLUI. 260. Poněvadž Černi 
V. in fe< a d. fekla a aelalovala na sví- 
tané. MB. T<. 86. Jedno jest o vás d. BO. 
Ukomstri, pýcha . . . číni lidem d., ie on 
■eoi otee DajsvimS. Hus I. áOi. Pára mSchnr 
uidiaje. blázna d. Slov. Té. Udrioj osob« 
dobré o Indi d., nebof nad to na svétí nie 
lepfibo neni. Tč., Olé. I. 53. Smélost neb d. 
Hdka plný dflvod 5ioL CJB. 417. Dije( pak 
N důvod Bnobými ol^éeji : svidky, sáplsy, 
^iohoa a d-nim nadéitým t. j. smělostí 
BidDL CJB. 403. Mide do ni slé d. Pass. 
MS. 433. — D. — MMtesřeNi. Zlé důmnéní 
Vlekle boH. Us. Mak. Miýi mne v d. Let 
KB. Hejtmane Mansfeldovi vcali ho v d. to, 
bby on mohl to přivésti k tomn, aby sám 
tieh peaés doatal. Bki. V. 60. Buď. co cbcei, 
sis £U b«s d. nejsem. Hns I. 377. Zlé d. 
o Bikon naití; Kdei fest tlé d., ta nemói 
bytí plná milost 8t Kn. i. 154., 64i A toM 
wbí lidé nnobo d. do tebe bera. HoL t St 

Donnénka. D. kosmogonická. Sté. Zem. 
m. To pHpoaiti dka, ito . . . Té d-oe ne- 
dal mista. Ua. Dch. D-ko pronésti. Sf. Stři. 
»I. K d-ee nééi se pHdati. Moar. D. prásdná. 
7i Jg. SltHMt 88. D. právni. Ys €. N. 

DsBiiéBllTMf. L f. Smi. I. loe. 

Demaéný » dornnOý. Gbé. P. 51. a. 

Sonaéti. — ae telio. Oomnivá-Ii se kterej 
obdiaosti od jiného řemeela, o to má k nám 
itoéiité. NB. Ti. 267. Nyni se viady do- 
Bidvijí války. Bart 834. Zlého se domnél. 
Put. I. 191. - (se) ué. Dunnii se na 
to, milý synu. Smil. Na téf se UAný ne- 
domL Pi 46. Ridkýt (málo kdo) se naň 
teto dumnL Ur. rk. 399. Na mč sé domnii. 
a1 Ze se tobo na né dnmnievaji. Ghé. P. 
Iw. — jak. Prietm se domníval, ie . . . Us. 
- M da koho. Také toho nesmléim, což 
ri do jeho vsrostn domnim. Hr. rak. 63. 
nikdy mysl má hojnu někdo, domnievaje 
Tdikýeh véei do sebe. Chi. P. 192. — Hm. 
Bode domnin mádrým. BO. — že. A já, 
tanfvajlc ae, Že na mne volá, stojim. KB. 
Ti 117. Má ámyal snad mlaviti o fuman- 
Kimvose, ^sadomnivái, ie mlnviochlpatej 
me. 616. U. 17a — aby. Domnievie sé, 
^ ven diabei viiedl. Pass. XIV. 

BtaoUka, y, f. » domkáfka. Slov. Bern. 

Demnik. a, m. — áoadcář. Slov. Sak. 

DamaltelaÚMf, i, í. " domméUeoit. Slov. 
Bcrs, 

DsiuiTatka, y, f., dle Vermotberin. Slov. 
"•■. 

BMudvateMf, i, f-^-dmMUéeott. Slov. 
wnt 

TI. 



Donaivaéný — domnieuěttý. Rk. 

DomniTaTOsf, i, f, der DOnkel: Arg- 
wohn. Veb. Ar. II. 38. 

DoanlTavý. Dk. P. 580., Sá. Kř. 107. 

Domnožitl, doamoloeati, aafhSren sn 
mehrea. Bern. 

Doaobnuut, y, f. — eieo6<eMl Msisid 
hotoooit, se srb., der Landstnrm. D. jeot 
dopKaiieí éástl branné moci. Ku d-né po- 
vinni json viiehni cbrané schopni občané 
statni, kteM nepatři ani k o. k. vojska, ná- 
mořnictva nel>o k dopifiovad záíose, ani 
k e. k. semské obrané od dokonéeni 19. ai 
do nkonieni 43. rokn. Prvni výsva d-ny 
od 19.— 87. roka inkl., drahá výsva od 
88.-42 r. inkl. 

DonobrABee, noe, m , der LandstArmer. 
Ui. Seinám d-efl. 

Domobnaeeký, Landstttrmer-. D. se- 
čnám, sloiba, povinnost. 

Domobranaý, Landstnrm-. D. hotovost, 
xákon. Té. 

Domobninský, Landstnrm-. D. zákon, 
řiseni, moistvo. Us. 8d. Slova tobo niiváno 
na Slov. Jjli před 60 léty. T5. 

Donoeený; •«)•, a, o, vOllig erweicht. 
D. jeémen. KP. V. 239. 

Domodliti se éeho: fnry. Osv. 1880. 

Domokati, vollends nass werden. Bern. 

Domomli, a, ía.'-=kdo rád doma tedi, 
der Zimmer-, Stabenhoeker. U Uber. Hrad. 
Té. Byl ticháéek a d. Koll. IV. 211. 

DoaumMli, e, m., v«f <o«o;. Lpř. 

DomopniTa, y, f. — (íoMosprdei. 8m. 

Domorád, a, m. — domorid. Slov. Sak. 

Domonullee, dleBadéjoviee, Domoraditz, 
vea o Yys. Hyu. Arch. III. 490., Blk. Kfsk. 
827., Sdl. Hr. í. 268., II. 86. 

Domonu, a, m., ves a Saiice. Tk. I. 
417., IIL 89. 

Oomorazka, y, f., Domorats, hoapoda 
a myslivna n Nového Jiéina. 

Domordovati, vOIlig morden, abplagen. 
Při takové práci se élovék úplné domordnje. 

Domorodaletro, a, n. =- domorodnM. 
Trokan 88., 90. 

Domorodnik, a, m., der Patriot Trokan 
86, 87. 

DomorodBý, domorodý, einheimiscb. D. 

Erávo, Hdk. O. 80., iivel, Kos., bohové, J. 
př., král, Šmb., fasol. Osv. VI. 688. — 
kde. KaiUn d. v^ii. Enropé. Osv. VI. 678. 

Domorostlý, einheimiscb. D. vzdělanost. 
Kos. 01. I. 103., náboienstvi. Smb. S. L — 
kde. KAĎ v Enropé d. Osv. VI. 647. 

Domoslav, a, m., os. jm. D. ol. V. 79. 

DomoBlavlee ■=■ Domaslavioe. 

Domosprávce, e, m., der Baasverwalter. 
Dch. D. kláitera. Dch. 

DomospráTl, n., dle Oekonomie, Hans- 
baltODg. 8m. 

Demotati co lum: příti na motovidlo. 
Us T6. 

Domon — domA. Slov. Vs Prk. ve Zprá- 
vách Vid. akad. naak sv. 83. str. 414. 

Domonsiue, dleBadéjoviee, Domaaschitz, 
ves u Roéova. 

DomonalekýfHarasovaFrídr. Blk. Kfsk. 
82., Sdl. Hr. 11. §76. 



Digitized by 



?(Soogle 



98 



Domoasnice — DomooT. 



Vomonsnice, dle Budějovice, Domouanitz, 
ves u Boasoya. Blk. Efsk. 297. 
Domoutiti, vz Moatiti. 
Domov, n, m. Vz 8. N. Jmčof s d-va. 
Dch. Jsem tomo z d-va avyklý, von Haos 
ans. Bez d-va, heimatsioa. J. tr. Jeat tu 
d-vem. Koll. I. 349. Tvorce, ty jdei napřed 
sám k domovi, k svěj vlasti tam. Právo. 
1360. Noni nad domov. Mudr. 225. Kde d. 
můj, kde vlasti má? Tato nár. píseň složena 
"A, 1834. Vz Kv. 1885. 125., Bačk. Pis. I. 
323. Odpuštění k domovi vyžádal. Břez. 
253. — Ď. '= domů. S tiem sem Sel domov 
a viece jsem k němn nemluvil. NB. Tč. 186. 
A tak sa vracal domov. Sb. si. ps. II. 1. 
139. 

DomoTák, a, m., der Htosling. Slov. Sak., 
Sm. 

Domovati. — kde kdy. D-val y Korintu. 
S$. I. 16. Slávové zde v času oddáleném 
pod 'Veneta jménem d-li. Koll. I. 121. 

DomoTec, vce, m., der lodigena, InlSnděr. 
Slov. Ssk. 

DomoTenstvi, n., das Hanswesen. Slov. 
Ssk. 

Domovenstvo, a, n., die Hausbewobneř- 
schaft. Slov. Ssk., Sm. 

Domoviatko, a, n., der Hansjcenosse? 
Slov. Tá laštovička, ktorá má pod viSho 
domu krovem svoje hniezďátko, hra z takej 
diale pride to naše miló d.! Bdž. Čit. 179. 
Domovina. Dk. NezCažuj si na svoju 
d-nn. Let. lit. slov. I. 61. — Trokan 139. 
DomoTínka, y, f. == domovina. Kká. K si. 
j. 143. Kdykoli lákáni byli ze své neúrodné 
d-ky do lepiicb krajů. Pokr. Pot II. 266. — 
D. <= rakev. Na VolyAsku. 

DomoTisko, a, n. — neheeký domov. 
Trokan. M. 75. 

Domovit, a, m., der Haosfreund. Slov. 
Ssk. 

DomoTitosf, i, f, die H&aslichkeit. Slov. 
Ssk. 

Domovltý <= domácí. V MV. nepravá 
glossa. Pa. Máslo, sýry a jiné d. věci jim 
pobrali. Arob. IV. 91. D. věci sbierácbu. 
Dal. 173. Ž' mu Bób byl d vit, i byl tiem 
vždy viece movit. LAp. D. lidé =<> kteři 
máji stálé vlastni sídlo, protiva: tkáče. Ko. 
rož. él. 60. Vz Právo (konec). D. nábytek. 
O. z D. Už mi všecko vytrávil, což jsem 
měl, obilé i d. věci ; Náailim mi pobral koně, 
oděDÍ a jinů d-tú věc; Uvázal se v mój 
nadbyt, v koně i v jinů věc d-tů i v do- 
bytek; Pobrala mi úroky mé i d-tu spíži. 
Půb. I. 166., 11. 129., 509. V pfsmé dům 
ěasto rod mieni a tak přivuzni mobů také 
dobře sluti d-ti. St. Ku. S. 88. Prvá chudoba 
lest d. Hus I. 338. Str. 274. a. 1. ř. sh. za 
Št. pHdej: Kn. 8. 88. 

Domovni správce (s. domu), Dob., daň, 
(Sebfiudesteuer, vz S. N., stoka, vrata, řád, 
Us. Pdl., chudí, Haus-, J. tr.; d. ói přiby- 
tečný stav obyvatelstva, der Hausstand der 
BevOlkeruDg. Stát. 1871. 142. 
DomoTuice. Alx. V. v. 1112. (HP. 27.), 
Domovniček, čka, m. =a domowtit, peň- 
válek. Ds. Ebr., KSf. 

Domovník = domáci. D-ci či domáei. 
SS. 1. 163. — D. ^ správce domu. Dch. Také 



v těch domieb d-ky zřízené míti aujL 1Í. 
mor. 1604. D. biekupův. Vz Kn. rož. ČI. 62. 
Cf. Tk. II. 389. — D. = «Iu^ D-ci královi, 
domestici regis. BO. 
Domovo, vz Domov.- 
Domovoj, e, m., vz Setek. 
Domovský zákon- Us, Pdl. — D. Jiřík. 
Tf. Odp. 168. 
Domovstvi, n., das Heimatewesen. Rk. 
Domovstvo, a, n., die Behansnng, sile 
Hnnspersonen. Slov. Ssk. 

Domový. D. trb (konpě domn), Hns. Í880. 
498., zvuky, heimische KlSnge, B. Rajská, 
pán, ZN., BO., střecha, dyéře, BNl, islnžebnik, 
vrata, právo, BO., ptactvo, vladař, proboSt 
(praefcctus), Bj., potfeba, St. Kn. 6. 102., 
síň. Ž. wit. 133. 1., 134. 2. Ženě jmá býti 
vydána dómová příprava, kteráž slově hanc- 
rotb. P. Sob. 157., 159. D. pán = pán domn, 
dominus domns. Zlomek strč. exodu 22. 8. 
(Listy filol, 1880. 131.). 
DomMti. Za áí. přidej: N. 102. 11. 
Domrža, y, m. --^ kdo jiné domrzuje, ein 
widerwSrtiger Meosch. Sd. . Vz Domrzadlo. 
Domrzacka, y, f. — ženská, která jiné 
domrtuje, ein widerwSrtiges Weíb. — D. = 
mrzutost, Scbererei a p. Mám z toho leda 
d-ku. Mor. Šd. 

Domrzadlo, a, n. ~ kdo domreá, doiírá. 
Vz Domrza. Mor. Brt. D. 
Domrzati, vz Domrzeti. 
Domrzek, zku, m. - mrzutost, domrsačka. 
Měli sme doma samy d-ky. Slez. Sd., Brt. 
D. 207. 

Domrzeti, také — zlobiti, doHrati. Vi 
mno to domrzá; Pořád mé domrzáS. Brt, 
Vek., Sá. Myš Iva můž d., ne podrážditi. 
Vlč. El. Př. 47. 

Domsko, a, n. = veliký n. nehezký dům. 
Slov. Hol. 164. 

DomJiice, dle Bndějorice, Domscbitz, ves 
u Znojma. 

DomSik. a, m., os. jm. Tk. II. 419 , HI. 
.547., IV. 725., V. 238.. VL 5. 

DomMti, vOUig yermosen. — co kde. 
Dočkej, až tu špárn mezi tyma dyloma 
domSim. Na Ostrav. Tč. 

Domů. O domů platí totéž, co pověděno 
bylo z List. filolog. 1877. 296. o dolů: Vz 
toto. K domovi jide. St. ski. V. 69. Tvorce, 
ty jdei napřed sám k domovi, k svěj vlasti 
tam. Pravn. 1360. Něco d. dostati. Na psa 
štěku jícího voláme: Jdeš domů! Us. Dch. 
Přiblíží se k domovi. Čtení evang. ze 14. 
stol. Užjámosim domů, důmka, za dveřama 
stoií hůlka, stoji hůlka malovaná, na mý 
záda nachystaná. SS. P. 714. Už cílí domů 
(o opilém). 

Domaiitl se na koin zlata. Kká. K si. }. 
16. . 

Domndnice, e, f. Vy jste horSie nei 
čertice a pravé ste d. Výb. II. 3ÍJ. 8. 

Domadrovati se ieho. Kos. v Km. 1876. 
100. 

Domamlatl, zu Ende murmeln. — eo: 
konec modlitby. Np. 

Domaov — domů. Čechové navrátili ae 
d. Dač. L 20. Když jest ta vina d. vezl do 
svého doma: Když jest. d. iel: Podd. NB. 
Tč. 43. 116., 125. 



Digitized by 



Google 



DomiinLSfti 



Donésti. 



99 



DoHuMiti » dóĚtdmiiti, dM Mtnrer- 
htidverk ao^ben. Ostrav. Té. 

iMiHroTatt = dosdtíi. — co kam : sténn 
li M ftrop. Ottrav. Té. — SI. sp. 79. 

DoBB^ koho k éemn ^ donuHti. 
Otavt. Tě. 

DeaiutsT, a, m., der B*nmei8ter. Hus 
n.421. 

Bamótiti o= domoutiti. Bern. 

Domfdliti, il. en, eni, vollenda einseifen. 
- es: prMlo. Té 

Vamykati = dotýkati. — kde éeho. 
DotýU éi d-ki také ta při .alAvé' miat pro- 
nekýeb. Si. 

SanyksTosf, i, í. °> do$taieénogt, die 
Siffieíaiii. SI. Ik. 

Damykavý =■ doatateéo]^, sofficiena, Na. 

taBjIHI, avfMfMi in vwwirioB. Bam. 

Daafsl, poov/ttror. Dk. Aeatb. 95., 407. 
1. D -> fotnání pomoci pfemttáiH, mittel- 
btiM o. reílektirtee Wiaaen. Jaú( (aadélé) 
ranwi jakéboa, ne po d-slu po jednoo, 
dnbé ponáv^ic, ale oni spolu ihned JakAs 
tonnnoRti, co jest která véc, rocaméji. Št 
i B. = ryiU potnáni ét spekuiaeí. SvVm 
naiaeio po domyala stibnoati možeio. 8t. 
KlL Id. náé toho docbáxi, nnsere Vernunft 
ifmň das. Ib. Cf. S. N. Vedle mého d-slu. 
lot. Pvniáni z d-sln, apriorisohe Erkennt- 
lia, Vsmonfterkenntniss. Na. D., t>;r<j;. ■;«»?, 
TÍdáeké rosbodoatf pfemitAoim h přem^ile- 
nia tiednané i vyslovené, af již pravdivé 
finylné. Vcb. Ar. II. 9. D. nái Jest nejistý, 
ÍDMrtte providentíae iiostrae. BN. 

Danyslek, alka, m^ ab^eleitřter Begriff, 
Sik, die Zomatbun/^. Sm. 

ttomysUce, dle Bndéjovice, Domyslit/., 
m a Bktvie. Blk. Efak. 280. 

Dsaiyslitel. e, m., der Metaphysiker. .^m. 

DomyditL Coi sem kde éetl aneb sl/cbal 
neb ae mohl aita d. St. Ku. i. 1. By se 
danýšlel. Alx. B. 8., 16. 1 domyílévám se. 
8i Kn. i. ISO. — ae eo odknd. Co se dále 
t toho, eo slyiit«, domyslíte. Št. Kn. 6. — 
w Mo (o4knd). Nevédéli éeho se d., ač 
■wni hádali jedni tak a jini jinak. Cr. D. 
a jedaotlivyeh alov ze smysla vety, ce 
mvitlosti eelé věty. Tésnop. 60. — s in- 
iitt. Chté skaziti dobru íenn, jeito by se 
•cANnygHIa toho k mysli připustiti. 8t. Kn. 
i. fó. 

DsmysUvý. Na Ostrav. Té. 

Bomyilaé,aprioriseh, mnthmatalieb. Ulv., 
^. D , stndiose, opatrné. 80. Z vséioh 
"ňpůT d. (naschvál) klasy vypouštějte. BO. 
Vidiiie, kak můdře, chytře, démyslné lidé 
*»?* po véoech svétokýeh. St. Kn. i. 144. 

Banyalnosf, i, f., v« Důmyslnost 
.l>oajsliiý. Hlv. D. élovék » který se 
iM ve ikateénoati neobjevuje, ale jenž jeat 
P^ jádrem kaidého élovéka ajevného, 
npiňekébo. Dk. áesth. 101. D. osobnosf. 
ft-461. D. nanéeni. Fr. Úkoly 81. Přece 
** droji blad a výroku toho lidé nedo- 
^ 7vodiH. Si. Sk. 128. D. má na tom 
•Wi, Mb z toho mdi ae sám domysliti. St. 
U-LČtovéknedomyslný. Sv.rak.69. Pakli 
l«t kto dényslnéjif. St. Kn. i. 15. Cf. Dii- 

■íAy. 



DoaýiliTé oéekávati, prStendiren. Dob. 

DomýUtvee, vee, m., der DOnkelhafte, 
Eincebildete. Dob., Dk. 

Dam/iUTt, dttnkelvoll. - éeho. D Uber. 
Hrad. Té. 

Domitatt. vs Doméati. 

Domýtitt, vOllig aaareoten, aasroden. Vs 
Mýtiti. 

Domytvi, n. (-> Doňov?), misi. jm. Sdi. 
Hr. IV. 341. 

Donad, doiíaá, doHadi. Donadi nevyjde 
z stana. BO. Donadi nepřijde králevstvie. 
ZN. Dofiadi jste iivi. át. Kn. i. 277. (87.). 
Doňadi nemine nepravedinosf. Z. wit. 56. 2. 

Doftadi — dokud. Hr. rak. M. 417., 984. 
Vz Donad. 

DoaiO, e, f. = Duiu^. D. je hlyboka. Si. 
P. 780. 

Doaal, a, la , selené, ryba. sm. 

DooáieetTi, n., die Znirtgerei. Donaaaé- 
stvo nie moje remealo. Slov. Zbr. Lid. 28. 

DomáUvoaf, i, f., die Tragweite. D. mé- 
nice. NA. III. 106. 

Donáika, y, f., die Zaatellnng. Platiti od 
d-ky. Deb. 

Donat, a, m., oa. jm. Žer. Záp. I. 48., 
Jg. e. I. 2. v. 648., 8dl. Hr. II. 68., Tk. V. 
238.,S.N., Jir.Rok. I. 167., Blk. Kfsk. 1110. 

Oonatlaté, kaeiři. Vz 8. N. 

Doftavadž =- <ioibiMÍ. Hr. rak. P. 886., 
M. 417., J. 26. 

Don Céaar, gt. Dona C-ra. Dk. 

Donélee, dle Budéjovice, mist jm. Tk. 
I. 445. 

Doňtfa -- slov. Dědko. Koll. Zp. I. 397. 
Příď jaro, priď, n nové oblékaj prirode riicbo! 
Z nás bode zas kaidá aa na ďonďu, heloika 
a kozkn ibrávaf Hol. 360. HojaDonda hoja! 
Poslala nás královna! SI. ps. Sf. II. 81. 

Dondatl = dodati, docpati, doplniti. Da. 
Cf. Prk. Stadie o dative. §. 4. 

Dondel, e, m., ein Band, BOndel. D. kličS. 
Sm. 

Dondka, y, f. '= tubatee, jarní uU, dondla. 
rostl. Vz SIb. 687. 

Donebetyéný, in den Uimmel reichend. 
D. hora. Vký. 

Donédi, doňovadé, donvadí. Donědi ne- 
mine lind tvói. Anth. 1. 3. vyd. 7. Dotavad 
by mn vidénie dáno, dofiavadž télo svaté 
nepochováno. LPr. Na posudku lidi má 
jmenovati, doňavadi páni na pravé šedi. 
PAb. 1.386. Má svédky jmenovati, dongvadi 
právo sedl. PAh. II. 64. DoĎavadž. Hr. rak. 
P. 886., M. 417., J. 25. 'Donivadi. Ib. M. 
622. Doňadž. Ib. M. 417., 984. Donidi. Ib. 
P. 609. H. 423., 682., »80., Pl. 170., D. 884. 
Donévadi, doiiavadi. H. 

Donekial, eine Weile. Slov. Sak. 

Donéknd. Bitva trvala d. (einige Zeit), 
když se vitéistvi Jednak sem jednak tam 
nachylovalo. V. 

Dones, u, m., die Warf-, Tragweite. Čerm. 

Donesek, skn, m., der Nachtrag. Ssk. 

Doneseni, n., daa Hintragen. 

Donesený; -en, a. o, bingetraren. 

Donésti. — eo. Di sa vieei chlapot po- 
ienili, zelené péreéka donosili. S8. P. 688. 
— co, éeho kam. Vétřik donáiel k nám 
iaménl vln. Brt. Tento jeden marný peniz, 

373*-' I 

Digitized by VjOOQIC 



100 



Donéati — DoBTAdi. 



ten mne dv kj-álovttvi donis (donesl). 8S. 
P. 27. Donesl do pece dřeva zeleného (gt 
prtit.}. Si. P. 693. Potom, kdyi m to do 
fojte doneslo. NB. Té. lOi. — eo ksmn. 
Donesl jl ručnfk nor^. 8S. P. 134. — se 
ieho. Clm zkomoleněji zvakv ty se doniieji 
slacbn naSebo. Kos. To se doneslo patrona 
naíeho, Pref. 464., Křesomysls, Hfi. 46., 
krále, Abr., Čr., Psvida. B|. Uii bvly dě- 
ravé, mnoho slov, než se hlavy doneslo, 
mimo ven vybíhalo. Exe. Donese se matky 
boiie, že jeji syn chodL 8v. mk. 73. — 
kde. A ten donesen byl u něho (obžalován), 
jakoby promrhával statek jeho. Si. — koho 
uč -^ pfipremti, Mbaviti. Ta ma. Bože, ta 
ma. kde ma mysel' nesie, veď ma to diev- 
íatko o rozam donesie, ej o roznm doneeie, 
alebo ho nemám. SI. spv. I. 18., 61. ps. 42. 

Donefteni, n., daa Bintracen. — D. ^ 
gpráva. Má d., že . . . Has. 1880. 259. - 
O., die Denontiation. Sp. 

Donedinky, Donaneschingen, mfisteéko 
v Badenska. Vs 8. N. 

DoaeiTftilti, U, en, eni, doneivařovati, 
yrSttig verunreinigen. — co, koho. Rr. Sb. 

DoaéVMii, vs Denédž. Hr. mk. M. 632. 

DoAho. Tvar na Yal. a ve Sles. viade 
nžívan^. Té. Mnozi doňho (do hrobn) ótrpno 
sa chvstajú. l'rok. 128. Jak jednu d. vkro- 
jlla: Krystalové okna d. (do sámku) dávajd. 
Si. P. 435., 476. 

Doniadi, doniai, ůomaoadi, vz Donědž. 

Donlee, také na Slov. Ssk. 

Donld. donidi = donidi, dokud. Dal. 
D. nvoznie věty časové, Vz Brt 8. 8. v. 
139. - Hr. ruk. 105., 8t. Kn. i. 8., 166. 
Donidž jsem; d. nezvěstili. Ž. vit 1(^. SS., 
70. 18. D. mrtev nežžen. Rkk. Donidž tě 
nenaaěí; Donidž jest živ byl; D. jest ěas; 
D. jste mladi. Št. Kn. i. 16., 22., 24., 221. 
Vz Denidi. 

Doniekal = donikud. Slov. Rr. Sb. 

Donik, a, m. » tavola uókttná, spíraea 
aruncns, rostl. Vz Rstp. 485. — 0., a, m., 
os. jm. Pal. Rdh. I. 119., Sdl. Hr. II. 89. 

Donlkati, doniknouH — Jak. Mdle d-ly 
zvuky. Kos. — teho (čim). Doniknouti 
hloubky. Dk. Aesth. 635. Jako bych mohl 
okem d. spodu jeho. Kos. — kam Codkud). 
D. k něěemu. Dk. Aesth. 26. Z východu 
k nim d. Kos. 01. I. 256. 

Donikavosf, i, f., die Eindringlicbkeit 

Donlkavý, eindringlioh, einscbneidend. 
Dob. 

Donikad, usqaequo. Obrat se, Hospodine, 
až d. Ž. wit. 89. 13. 

Donin, a, m., ves u Panenské Týniee; 
mě. v MíieĎsku, Dohna. Pal. Děi. I. 390. — 
Vz Bllc. Kisk. 1299., Tk. IIL 644., IV. 427., 
Tf. Odp. 886. Z D-na Fridrich. IGCS. Jg. 
H. I. 2. v. 548., Sbn. 939., Jir. Ruk. L 167. 
Z D-na Fríd., Jan atd. Vz Tk. VI. 847., 
VU. 410., Sdl. Hr. I. 263., II. 276., IIL 269., 
Blk. Kfsk. 1299. Z D-na Alžběta. Blk. Kfok. 
154., 606. Z D-na Anna, Barbora atd. Vz Ib. 
1299. — D., Tohnau, samota u Kadaně. — 
D.. os. jm. Žer. Záp. II. 182. 

Doniiwký, ého, m., os. jm. Tk. IV. 17., | 
66., TlTž. 41. 

7' . nv : . 



Donititi, il,ěa, iai, vollends teketea. Šn. 

Donftiti, il, cen, eni, vollends entattaden. 

Donlvadi — donidi, donid. To právo 
státi má, d. řemesla v Byehnově sálteBni- 
ckého. Sdl. Krebn. 7. PřHd«-Ii Vojtěch, d. 
páni šedi, tehdy to páni cbti súditi; D. by 
neplatili ; D. jsme živi ; P. jistiny neobdrží; 
Úřednici mají to zboži tak dlaho držeti, 
donižby se pani dosti nestalo od ieji maže. 
Půh. L 216 , 269., 874., II. 1., 14S. 

Donka, y. f., měkkýi břiohonoiee. D. dal> 
mataká, torbo rugosos; selená, t. olearius. 
Frč. 234. 

Doako, a, n., něm. Tonko, sam. n Nov. 
Hradd. 

DoBOťOTati <— oi do noei $e tdritti. — 
kde: u své sestry. Ostrav. Tě. 

dotíM. IC. I. 118., 325. 



doHOiit, dmnáM. Us. 



Douos. — D. 
Donositel, e, m 

Té. 

Donosnosf střel do dálky. Obv. I. S41. 

Donoiai, e, m. — donáiei. Ostrav. Té. 

Donoiený, vOllig, voUends hingetrsgea. 
Vi Donésti. — D. <— powdmý. Ten je d. 
sem. 

DoAoT, a, m., Doniow, ves n Veselého 
v Tábor. Vz Sdl. Hr. HI. 186., 27a, IV. 
369., Blk. Kfsk. 657. 

Doáovadž — donédi, doiM. Dával ni 
úrok, d. ona živa byla; Má rok mití, d. 
právo sedí. d. páni šedi. Pfth. I. 188., IL 
58., 674. D. stava svého vdovského nepro- 
měnL 1439. Z d. op. D. nebude roshřeien. 
St Kn. i. 220. 

Doaovaf, die Frtthlingsseit sabringen. 
Slov. Bern. 

Ddnovle, donovia, n. — da« bUský ^ 
nového' chleba, doba před iatvami. Má výsnan 
trudných, viak blízkých spomoženia éasov; 
značí titít blízké úrody a hojnoet nového 
chleba. Slov. ČJk. 130. Dávno ho (lid) tc^i 
děnovia. Čjk. 21. DOnovie, děnovie, ty si 
trapná vec, kedy že zas bode obleba plná 
pec? Na d. darmo repcei, ke<f sa rátat ofit 
nechcei. Zátnr. 

DoBovský = Václ. Žížala, spisov. atd. 
Ve S. N. 

Bonský, donisch. Donití kozáoí. Šm. Vi 
8. N. 

DoaueenecK, nce, m., der Gezwangene ; 
Aufdriagliag. Sm. 

DoBoeeaý. D. bránění. Vs S. N. 

DonaeoTatl, vz Donutiti. 

DoBuditl koho éim: hloupými řečai, 
satt plagen, langweilen. Us. Tč. 

DoAudi - donédi. Bž. 26. D. budu: D. 
nesmiliúe se. Ž. wit. 145. 2., 122. 2. Cf. MU. 
Elym. 107. 

Doftaehati, vollends ersohnOffeln. - eo, 
se éeho. Us. Tč. 

DoBDkati, dontikmouti — donutiti. Ze 
byste ho donukli mně zaplatiti tyeh 60 čer- 
vených. SI. let III. 67. Ct Donutkati. 

Doantiti koho k čemu (čim): město 
hladem ku vzdáni se, Us. Pdl., někoho k po- 
koji, k útěku, Lpř., k poplataosti, ku pla- 
ceni. Smb. 8. II. 271., 272. 

DoBBtBý, zwingend, drSngend. Deb. 

DoBvadi -^ doňovadi. D. lei nemá, nemá 
odpovídati až do let Púh. U. 221. Vz Donědž. 



Digitized by 



Google 



Donito — Dopektřlti. 



101 



DMito, ip. n.: do néboito. 

DMHnti, TOUig abklanben. NeptUda 
pryé, ai Tieelnr booMoky doobMm (do* 
okvi). Ottr. Té. 

Dtobléd^ áoobUkoH komu eo, ToUroda 
auMao. Bdi. Čit. 114. 

DMkola, nngibeniin. Vyjde u strom 
M rfmtkt » vyMrá d. Ó. Ct. U. 72. Zem 
t Mton d. jMDoa důbon xavljeme. Btt. 8p. 
4L 

BeokrooliUtf , voUends abrunden. — eo 
ite-Té. 

DMařxai. Aeb tak vám ma d-uJ. Slov. 
BktUL 340. 

DMUČiti =^ dotentotitLitgendwie voll- 
fiUireD, voUmiden. Ostrav. Ti. 

DMMtvoTSti, voUends be-, venorgen. 
- kefce Jak. To vietko bade tobo, kto 
■* 4e Mnrti doopstraje. Zbr. Báj. 64. 

Doentl le čeho tím. Ciziai volem 
eUcda se nedoořdL Modr. 198. — kam. 
hk ped jmvor dovonla, máti u fio m- 
nUa. tSi. P. 134. 

Depáéitl. — D. — «MUnt». Slov. Némc. 
VIL ». Konetee dopida, ako tt ebomáte 
dTM valily. £r. 8L čU. 70. ObaerajA a, 
Aj dika voUanká koliba nedopáéUi. Ib. 

Depaekatt — < jMdtané dokoHéiUipadta- 

nřa ínkem dttfUij bioseblampeo. U Uher. 

linlTi. 
Bapad. Úbel d-da (dopadový), der £in- 

iiljiwiBkei, Na., paprska kolm^, Ukraý, MJ., 

ZC. III. 36.; rorina, bod, kolmiM dopadn. 

ZČ. ni. 36., 81. £rok na d. ZG. I. 167. 

Krok Bá velký d., der Qmg hat einen 

intaea Naeh&ll. Ns. Ponhýn d-dem (ná- 

ktdon). 8i. ML 19. Jaen Udoativ, jaký 

lolio bode d. (konec, výsledek). Us. Bjik. 

-D.9 metriotj 9*«*t. Dk. 
Dopadáni, n., das Eiablien. D. svitla. 

CíPOL 
Depadatl, va Dopadoonti. 
Depadek, o krejdibo der Sebluss. 
Dspadený; •<«, o, o, bis wohin fallead; 

niaebt 
Depadlý — kdo dopocU, eiagefidlen. D. 

pamky. ZČ. 111. a&, MJ. 
Oe|«dake, e, £ <— asymptota. Vs Lo- 

pKika. Ms. 
Depadaik. — D. <» inpadné pravítko, 

iu SeiklagUiieal. SI. les., Jdr. 
Depadnooti. Dopadá (fot), dopádi 

(pnaa.). Hkty na Mor. Brt D. — abs. 

Vika tvoje d-dla (konee tvého ieidifatvi). 

T7L I. 101. — é«ho. Noe kdyi ddla boje. 

^- 8L L 264. Smicb obnovil se, kdyi 

Bakyeaaa dopadiýe alova svolal . Pane dok- 
Mn! Pal. D«J. 111. 3. 92. Dopadna já jedné 
piiUky, podal jsem ji pHteli svémn. Kom. 
L77. — kam. Zrychleni, jatým hmoty 
k aeai dopadli. Mj. 154. Mor na vás do- 
VH Deb. Aby nnlla nonia k 13. miřitkn 
<^adU. Mj. 7. Koule Šikmo dopadá na 
•Un. ZČ. L 200. Kt^ jabHeko dopadne, 
m M miU dostáné. Si. P. 487. — kde 
klv Jak. y proatom vsdneboprásdném do- 
Hi papir, dfevo, Selflao a J. toui dobou 
' itoQ ryehloati k semi. Nj. 64. Ten tam 
ddá (doWe se mn vede). Os. Vk. 



Mfc 



Tak to dopadá (vvbliái) asi jako hůL Us. 
Boř. Úroda dopadla ipataé. Ua. Paprsky 
kolmo dopadaiiel; Čim strm^yi paprsky na 
plocbn dopadaji. ZČ. III. 86., 86. Paprsek 
dopadl v bode o pod úhlem x. ZČ. Koule 
odráii ae pod týmž úhlem, pod kterým do- 
padá. ZČ. L 260. — komn. ftei jim nedo- 
padá (nesrovnává se). Ehr. 40. 

JDopadnntL n. — dopadeni. Sak. 

Dopadný. D. bod (kam co dopadlo), der 
Einfallspankt. Mj., pravitko, vs Dopadnik, 
úhel, der Eiňfrllswinkel (der Knrel). Čak. 
D. definice, tatreffend. Pal. Rdh. iil. 296. 
Na naiem miste smval prvéjii jest dopad- 
néjii a průvodoijii; Výklad tento jest slova 
oofMÓt dopadnéjii. Si. I. 69., 74. Okáaky 
na plat pNbližajíci se slohem kn sménkám, 
přece práva dopadného amének neponUvaji. 
Hi. SI. 161. 

Diipadovatl, ve Dopadnouti. 

Dopadový. D. rovina papraku, ZČ., vý- 
stfeL der GHHler, GOUsoboss, Rollsebuss. 
S. N. XI. 37a 

Dopak — kdopak. Us. Bi. 46. 

Dopal. Tatittka vaal d. (dopálil ae). Smi. 
Hiti o. na nikoho (slobiti ae). U Ryehn. 

Dopáliti. — aba. Byl dopálen (rbsloben). 
Us. Dch. — koho. Brt. Jak by ho to ne- 
bylo dopalovalo? Ua. Pdl. — se na koho 

— rotlobiti M. Sá. — koho ilm. Nedo- 
ptinj mne takorřml bloopostmi. Ostrav. Ti. 

Dopalný, vollerbitsend, vAlIig súndend. 
Dch., Srn. 

Dopalovatel, e, m. — Mhbitel, doitratd. 
Us. Sd. 

Dopantati se ~ dopotáeeH u. — se 
kam Jak. Nijak sa ááď do koateUika 
edem dopancu. Mor. Brt. D. 246. 

Doparádltl koho, vollenda ansschmflk- 
ken. Htl. 

DopaHti se ieho Jak : novin la teplá 
(doputi ae). Sá. 

Dopáati — dopadnottti. Skoval se nám 
do salaii, nemohli jsme ho dopásti. Si. P. 
761. 

Dopatera, y, f. •= dopatřeni, doMor. Slov. 
Potrebaje eite d-ry. Zbr. Hry. 78. 

Dopátratel, e, m., der Erforseher, Zu- 
standebringer. Dch. 

DopatMti se éeho. Nelce se toho d., 
es ist niobt abzusehen. Dcb. Patřil na ni, 
adaliby nikteré vady mohl se d. Troj. 856. 

— T een. V iem tento nedopatřil. Kos. 
01. I. 302. 

Depaiitt — Mcela tpaHti, vollenda sebnei- 
den. — CO: seli. Ostrav. Té. — It. = do 
paii doftoH, wrratt. Přeoa ooai d-iil. Na 

D. 207. D. se čeho = dopíditi. 



Zlinaku. Brt. 
Val. Brt. 

Dopéei. — koho. 
selo). Us. — eo Jak 



Dopékalo ho to (mr- 
Ty to pékni dopečei 
(ipatné poebodii). Msk. — se kde. Chléb 
se v peci jii doplká. Ti. — komu kam. 
Slánce nám do hřbetu dopíká (dohřivá). 
Us. T6. — na koho » doléhati. Brt. D. 
242. 

Dopeiený; -en, a, o, gargebacken. Sak. 

Dopekantl, il, eni — ptícahtvtm dodi' 
lati, mit der Bickerei abwirtbsebaften. Us. 
bd. Ti. 



Digitized by 



Google 



102 



Dopěrák — Doplňováni. 



Dopérák, u, m., poUlia, die Potalie, rostl. 
D. bořký, p. amani. Ratp. 1069. 

Dopěrákovitý. D. rostliny, loganíeM: 
dopěrák. Vz Kstp. 1069. 

Dopérati » dopírati. Vz Doprati. Slov. 
Bern. 

Dopeřený; -en, a, 0'^v$léktý, flOgge. 
Nz. 

Dopérovati ~ dorážeti. Větr d-vil. Mor. 
Brt. D. 207. 

Dopéstitl, il, stěn, 6ni, dopéstovati, vol- 
lends pflegen. — eo. Nedokvetlé rAie květ 
ten dopěiti blaiii svět. Stale. I. 217. — se 
ieho: dobrých plodin. Hoar. 

Dopéti se 6eho. Kká. K si. i. 147. 

Dopčvek, vkn, m., der Sehlossgesaag. 
Lpř. Vz Dopěv. 

Dopévka, y, f. = dopiv. Ssk. 

Dopevniti, il, ěn, ěni, dopevAovati, vol- 
lends befestigon. Li^., Té.— eo iim: hře- 
bem. 

Dopíditi se ěeho. Karabáě pravdy se 
dopidí, Hadr. 357. 

Dopíjeti, vz Dopiti. 

Dopiikuba, y, f. =• hloupý opilec. U Žam- 
berka. Dv. 

Doplouti eo, zu Ende scbmieren. D. 
úloha. Mor. Té. 

Dopis. Vs S. N., Vor. St 245. a násl., 
Sbn. 674. D. fímské. Vlek. 282. 

DoplMMtl, il, eni '= piěořeni dokončiti, 
snfhOren ein Šchreiber au sein. Tč. 

Dopisatel, e, to., der Briebchreiber. 

Dopiska, y, f., der Meldzettel. Ssk. 

Dopiskatl, vollends pfeifen. Už doplakal 
>= nmfel. Us. — eo : pisniéka. Us. T6. 
. Doptané i ústně, briefllch and macdlicb. 
Ší. Bozpr. 885. 

Dopisné, ého, n., das Porto, Šm. 

Dopisnice, e, f., die Korrespondenskarte. 
Pdl. Vz Doplsný. 

Dopisnik, H, m. = dopisovatel. Ssk. 

Dopisnosf, I, f., die Brieischaft, fleissige 
Korrespondenz. Sm. 

Doplsný. D. pospoj, der Briefverkebr, 
Dch., papir. Pdl. 

Dopiso válek, Ika, v, der Korrespon- 
denzler. Ssk. 

Dopisovatel. J. tr., Nz. D. lodni, Schiffs-, 
triebni éi obcbodni. J. tr. 

Dopisovati kam: do novio. — se oa 
koho oé. Kurfirst saský ďval se o to za- 
vřeni kostelů (v Cecbácb) na samého císaře 
velmi tnze. Ski. V. 252. 

Dopita, y, m. Kmotr d. U Nové Kdyně. 

opiti jak. Dopil notným doaikem. Us. 
Kmk. 

Dopiti se čeho: stupně doktorského. 
Kos. 01. I. 95. D. se pravdy. Ib. 189. — 
TS. O podni. 8., 12. — se kam. MéScem 
musí hnouti, kdo chce na důstojnost se 
dopnouti. Pk. 

Dopitvati, volleods ausweiden. — eo 
éim: kuře, tělo pitvákem. Us Té. 

Dopižlati =• tupým noiem dořetati. — 
co: chléb. Té. Vs Pižlati. 

Dopláeati, vollends patschen. — D., zn 
Ende plauschen. — eo: svou plácaninu. 
Us. Té. 



Dopláceni, n., die NaebzahluBK- J. tr. 

Doplácka, y, f. » dopláceti, dle Nach- 
zablung. Slov. Ssk. 

Doplahoéiti se kam, binschlampen. 
Chromý se ledva k nám d-éil. Cs. Té. 

Doplanonti, zn Ende brennen, lodem. 
D. chci jako meteor. Čob. Be. 105. 

Doplat, n, m. » dopiaték. Ssk. ^ 

Doplatek, vz Dopluta. Dk., Sp., Sd. 

Doplatil, a, m, sam u Sedléan. 

Doplatiti co: koně. BN., sboii. Pflh. 
II. 276. — komu. To je nám nikdy nodo- 
placeno. Půb. I. 250. 

Doplatné, ého, m., die NachtragsgebBhr. 
Ssk. 

Dopleni, n., die vSUlge Ausj&tung. 

Doplesiti — dotvrdUi, bekriftigen. 8m. 

Doplétatl, vz Doplésti. 

Dopleteni, n., das Fertigflechten. 

Dopleti eo: selí, přisadu, i^po. Us. Tč. 
— kam. Plelo dievéa, plelo um (len), do- 
plelo ai do chrasti, cheel bo éahaj akraati. 
SS P 218 

boplA, i, f. ~ doplnéni. Ssk. 

Doplněk. D. panské sněmovny, der Pair- 
schub, vojska, der Trnppennachsobnb, Dob., 
desetni, dekadisohe Er^^tong, Nz., měření, 
der Vermessnngsnachtrag, SI. les., branců, 
Čsk., řady, Sté. Dii. 72., přísudkový. Ndr. 
§. 4%. Cf. 8. N. 

Doplnění. D. jistoty, die Erginaang der 
Kaution, knihy poaemnó, J. tr., knibovny, 
die Kompletirang. Us. Pdl. D. let. Vs Žer. 
Záp. II. 182. 

Doplnčný desátý rok. Us. Pdl. 

Doplnit, e, m. — dopliiiM. Dch. 

Doplnik, a, m., der Ersatsmaon. Ssk., bm. 

Doplnitelný, iDIlbar, ergfozbar osw., vs 
Doplniti. 

Doplniti. — co: sbírky, knihovnu, kom- 
pletiren, Us. Pdl., meseru. Osv. I. 70. — 
co éím: kotel vodou, Hrm. 24., lodi mui- 
stvem. Lpř. Úbel a doplňuje se úhlem fi 
v úhel přimý. Us. Pdl. — kde. Což by ae 
nedostalo, že by to mělo na zboii lomp- 
nickém doplněno býti. Půb. II. 236. A tak 
T ni bude vele boiie doplněna, át. Kn. i. 
52. Jich nedostatky v pokáoie doplňuje. 
Ib. 119. — jak. Véeeky tři úhly trojůhel- 
niku doplňuji se do úhlu přimého. NA. Vs 
D. co éim. — co odkud. To se snadno 
z předcházejícího doplňuje. Us. Pdl. 

Doplnivati, vz Doplniti. 

Doplilkovaci — d^^Movaci. Ssk. ' 

DoplhkoTý. D. utrvy (komplementSr). 
Sté. /em. 41. Vz Doplňovací. D. jméno. 
Vz Ndr. §. 472. a. 

Doplůovaei ustanoveni, ErgSnsangsbe- 
Btimmung, průvod, -beweis, J. tr., «>krea, 
sklad (depot). Č«k., kniha, Sp., obraseo, 
lichobéžnik, Zpr. arch. VIII. 45., infinitiv, 
Křn. 305., zkouika, Us. Pdl., tětiva, -sehne, 
Jd. Geom. IV. 92., barvy, vz MS. 160. 

DopUkovaéka, y, f., das AnfUlen. Sak. 
I Doplftováni knihovny, die Kompletirang, 
i smyslu, vojska mužstvem, slovnikn. Moa. 
1880. 384., 204., Jir., Csk. D. výroku 1. eo 
jest, 2. ke kterým pádům se vztahuje a 3. 
'kterými pády se vyjadřuje. Vs Brt S. 3. 
vyd. 2., 8., 18. 



Digitized by 



Google 



Doplňovatel — Dopraviti. 



103 



Dopláovatel, tz Doplniti. 
Doplouti kam: do pHsUvn. Lpř. Kdyi 
k» koacQ doploral, Teeele si sazpiyal. Úi. 
P. 189. — to: íivot. Lpř. SI. I. Í5S. 
Doplovati, yz Doplonti. 
Dopljnouti, TZ Doplouti. 
Doplxati — slobiti, dozírati, irgon. VaI. 
?ek., Brt. D. 207. — na koho. Ten twdy 
pofid na mne doplzá Val. Vek. 

Bopototaý. D. slabika. Dk. P. 208. D. 
Mo, rational ^ (islo skuteSné, jehož po- 
■ir k proaté jednoico iisly celými vyjá- 
mtí lze: 7., */,; 0«. 8. N. 

Dopoéiati se čeho éim. VSeho přátel- 
itn ani korcem maka by «e nedopoiital. 
ťk. 
Dopoéitatel, e, m., der Erreehner. Šm 
Dopoévf <^ 4o»leehn(mH. Slov. •^ co. 
koko. Ej vem nebudeme (rosprávir), mohli 
tif Bi» tito pocestní d. Db$. SI pov. 1. 191 
8lova Petrova nedopoínl dobře.- Ib. III 83. 
— O itm. Mftž byt, že o mojej íene daéo 
dmoénjeiD. Č. Čt. II. 480. 
Dopojéltí — dopijéiti. 
Dopojitl, il, en, eni, ékpojovati, vollends 
Hoken. 8ni. 
Dopokel = dopohud.' Ostrav. Té 
Depoknd, so lange ala, so lange nor. 
Jír. Aottť. II. 230. D. se to nestane, zftsta- 
aete doma. Mor. T£. - 

Dopola, semi-, hallh. D. Styrcblopný ploď 
=> do póla na 4 cbtopné pnkiijic. R«t. 406: 
Dop»I(>dfta^=^ dopo{«<iiie. Ostrav. Té. 
Dopoledne. S kým obcujeS i., takým 
bndeí odpoledne. Bž. 
Dopoledni, vormitta^g. D. éas. Té., Mos. 
DopolM '^ dopdKti. Ostrav. Té. 
Bopolknontl, vollends séhlucken. — eo : 
soQsto. Ds. Pdl. 
DopoioTie ^^ dopola. Us. 
' Dopomáháni práva. Jir. Zř. zem. L. 4., 
C«». jur. IV. .3. C. XXII., Vác. XXXI. 

Dopominati se éeho, koho. Dopominal 
te bo dosf, aby byl pilnéjlim; Já sem se 
té kulíky néeo d-nal! Hor. Té. 
Dopomnéf, vt Dopominati; 
Dopomoe, i, f., die Nachhilfe. Ssk. 
Dopomoei éemu, komu. Smélosí sile 
dopomáhá. Té. —komu £eho (kdy Mm). 
D. koma éeho. Tov., Výb. I. 290. Rychtář 
povinovat jest jemn práva d. NB. Té. Dod. 
31., Pfih. I. 386. Že by chtéli Bedřichovi 
knéri Prahy d. Let. 117. Nékomn králov- 
ítvi d. V. Zjednal jsem pacholky, ať by 
nám ďhli do uromplova. Pé. 39. Ťm tkut- 
kem d-hl jim té jedno^. Bart. Dopomoz mi 
zrakn mého. LPr., Výb. I. 195. Jehožto 
(éehoi) mné dopomáhej Bóh. M., Kol. 13. 
Chtíce dopomáhati té zrady Slivkoví. Bart. 
Ž57. 25. Křivdy jiným dopomáhajlce. Ib. 
289 22. D. nSkomn práva. VI. zř. 44., Zř. 
F. I. C. XXIV. A U radosť véé bnde trátl, 
Hež nám Hospodin dopomábq. Št. Kn.i. 
28. Té radosti po biedé svéta tohoto raé 
nám d.; Toho tobS raé d. Bdh otec. Hus 
II. 181., III. 130. — komu k éemu : k trdnn, 
Šmb., ka království. ,Zř. F. I. B. VI. K torno 
nám dopomáhej ' BQh. Dob. K stateéoosti 
dopomáhá miloyaC éiatotu: Mor. Té. Me- 
Inévaj sa na majstra, když (a prntom bije, 



k Boha tebe (— tobě) dopomáhá, který 
vééně žije. Glé. I. 97. K dlnhóm spravedli- 
vým ma|l židem konšelé dopomáhati. List 
brad. 1497. Té. Ti jemu k korané d-hali. 
Bart. 265. 8. — kde (éeho, co). V nebe- 
sích dopomoz lože. Sv. Mař. v. 329. Vrch- 
nost povinna bnde dlah přiznaly na élovéko 
tom a. Bdž. 158. — komu čeho na kom. 
Maji jema na něm práva d. Zř. ť. I. C. 
XxXl. — aby. Fojt povinovat jest žalob- 
níkovi d., aby ma to oylo navráceno. NB. 
Té. 111.— komu éemu. Já vám víeokému 
dopomoža. Mor. Brt. D. 

Doporuéeni, n., dle Empfehlang. Smb. 

Dopornéiti, vz Odpornéitl. 

Dopomiovaci, vz Dopornéný. 

Doposel » doposud. Ostrav. Té. 

Doposlal => dopotud. Slov. Ssk 

Doposlati, doposýlati, ginzlich schicken. 
— co. Aby doposielali příspěvky. Sb. SI. 
ps. II. 1. 4. Aby víetky drobky posberal 
a doposlal mi. SI. let. VI. 141. — kdy. 
Kto prv doposlal, toho prispevok prihotovil 
sem do tlaée. Sb. si. ps. II. 1. 3. 

Doposýlati, vz Doposlati. 

Dopoiinonti, vollends nach-, hinschieben: 
Sp. 

Dopotiti se éeho ^ dotiei. Dopotime-li 
se tobo. Šml. 

Dopověď, i, f. Vz Jg. ShMMt. 79. 

Dopověděti. K toma chcin d. Alx. (Jir. 
Antb. 1. 8. v. 96X 

Dopdznati. Bob boha 1'ahko dopozná, 
bár bv nebol nikdá ho videi. Hol. 278. 

Dopplerit, u, m., nerost. Vz Bž. N. 231. 

Dopracovati. — abs. Již dopracoval = 
přestal pracovati; jmM promrhal; mmfd. 
Us — se éeho. Moar., Té., Mns 1880. 276., 
Št. Kn. í. 54. — se ňaé. Osv. I. 161. 

Dopřádaei stroj. NA. IV. 41. 

Dopřádáni, n. D. bavlny. NA. IV. 41. 

Dopř&datl, vz Dopřisti. - 

Dopráni, n., das Auswaschen. 

Dopraný. Nyní už má zástěra trochu 
dopranéj8I (lépe vypranou). U Dobruiky. 
Vk. 

Dopraskati, verprasseln. — kde. Dříví 
(hořící) v kamnech už d-lo. Dch. 

Dopratatl, vz Pratati. SI. let. U. 57. 

Doprati co Ona íaty d-la. Sš. P. 329. 

Doprava, dle Ffirderung, Spedition. D. 
železniénl. Us., po železnici, po vozlch a 
po vodách, Elsenbahn-, Wagen-, Wawer- 
transport, S. N. XI. 57., po dráze, Čsk., 
plavní, Floss-, d. dříví, d. vozcni, d. dřiví 
po vodě, po zemi, zu Wasser, zn Land. 
SI. les. 

Dopřávat — dopravovati. Slov. Ssk. 

Dopraveni, n., die Bríngang. D. polních 
plodin do mésta atd. Vz Doprava. 

Dopravitelnosf, i, f., die Transportabi- 
litSt. Kaizl 147. 

Dopravitelný, transportabel. Kaizl 139., 
Čerm. 

Dopraviti, na Mor. místy dopřávati = 
dopravovati. Brt D. 156.— koho (čeho): 
kněžstva. Dal. 110. Toho ny král nás do- 
praví (= až k tomu nás přivede), že nás 
žlvotóv zbaví. Alx. V. 2358. Chtě jeden 
druhého d., aby se naň hospoda rozhněval. 



Digitized by 



Google 



104 



Dopraviti — Doputítel. 



Řt. Kd. 68. Kdjž Jeden obtě drabtto od 
hospodjr hneva d. St Kn. i 116. Cf. Liatv 
filolog. 1885. 283. — co komu. NechMy 
jédeo drabémo linie d. (připraviti, zjed- 
nati). Št. N. 68. 6. - se cebo. Z pokatv, 
jiťi sme Be d-ii. S). Kn. S. 188. — co od- 
kud: z cisiny. Den. 

Doprávks, y, f. = doprava. Ostrav. Tč. 
Slov. Ssk. 

Dopravna vojeosliá tlnkovoi, poioi, Feld- 
tranaporlhaus. S. N. XI. 240. 

Dopravní, vt Dopravny. D. loď fimská. 
Ví Vlik. 319. 

Dopravnieký, Speditenr-. D. technika. 
fiL«izl 9. 

Dopravnletvi, n., das Speditionswewn. 
Ksizl 128., 140. 

Dopravnosf, i, f., dieBringb«rkeit,Trans- 
portubilit&t. D. dHví. St. les. 

Dopravny, -ni, Transport-, Betriebs-, 
FBrder-. D. vAz pro raněná, S. N. XI. 57., 
dráha, NA. IV. 153., Kaizl 40., ůsUv, za- 
Hzeni, čára, siC, Kaizl, 75., 138., 141., způ- 
sob, ředitelství (ieleznic), SI. les., prostředky, 
Kř. 103., lano (v bomictvi), das Farderseil, 
Dch., výlohy, cena. Us. Pdl. 

Dopravovaci~=d(wraM»w. D. prostředky, 
itola, chodnik, Šoty, NA. IV. 203., 134., lil., 
přistroj. Moar. 

Dopravovaéka, y, f., dle Transportir- 
protze. čiik. 

DowaTOVáni, n., die Lieferang, FOrde- 
rong.lBetOrdemng. Csk., Sp., NA. IV. 162. 

DopravoTktel, e, m. — dopravník. Us. 

Dopravovati, vz Dopraviti. 

Dopraiováni rud. NA. IV. 166. 

Doprodati <— doprodati. Slov. Bern. 

Dopředeni, n., das Aoaspinnen. 

Dopředený; -den, a, o, aasgesponuen. 

Doprevádžaf » doprováteti. Slov. Ssk. 

Doprclinouti, bis wohín fallen. — od- 
kud kam. Z dalekých oblak doprohne 
kapka až ke mné. Vb. T& 

DopMce, vz Dobřice. 

DopMsti co. Len dopřádala. Brt. P. 80. 

Dopřiti komu £eho. Patriciové nedo- 
přáli návrhn tomu schváleni. J. Lpř. Utina 
dopřává lehii chůze pocestným. Jir. Anth. 
III. 66. D. koma véčné radosti. St. Kn. i. 
53. — co komu. Dobru noc, tatičko, ob- 
tulám rn£i£ka, ie sie mi dupřili ta vain 
Aniikn. Sfi. P. 451. — ■ inflnlt Žádá, 
abychom iema té lázni dopřeli nkůpiti k dě- 
dictví. Last hrad. 1480. T& — ie. Stésti 
ma d-lo, že ... J. Lpř. ^:. 

Dopros, a, m. =^ vyšetřováni tUtHnu. 
Rád som, že už aspoň tle neladské d-sy a 
pytky vzaly konec. Slov. Zbr. Lžd. 38. 

Doproslti, doproiovati (na Ostrav, do- 
proéat. Té.). — se čeho. Té., Sá. Slepci 
doproiovali se ode pána zdravého zraka. 
Ev. Mat. 120. 

Doprovádzaf -^ doproooďttt. Slov. Bern. 

Doprovázeei, begleitend. D. badba. Dk. 

Doprov&zeni. n., die Begidtung. D. hu- 
dební, orchestrální. Dk. Aestb. 3J5. 

Doprovázeti, vz Doprovoditi. 

Doprovod, o, m., die Begleitung. Sak. 

Doprovoditi co kolio kam (J*k): ** 
za mésto. Us. D. slova nčéi bndboa. Tadeái 



zrak strýcův k ůvObú d-vási. iCká. Td. 
Did byeh tobé trůbif, na vie zvony zvonit 
a třema kněijama k hrobu d. Si. P. 247. 

DoproTodnik, a, m., der Begieiter. Sak. 

Doprpáekaf sa, endlioh za etwas, irgend- 
wohin kommen. Slov. Ssk. 

Doprskati, vz Dopraknoati. 

Doprsknottti, bis wohin wpritaen. — kaa. 
Bláto až na náa dopnklo. Os. Té. 

Doprfiett, el, en^ za Ende (Ognen, aas- 
regnen. Už dopiielo. — D., ablaaien. Lhůta 
nž d-la. Sfflb. S. L 512. 

Dopražovini, n., elastische Naehwirkane. 
za L 284, 874. 

Doprýskati, doprý$knouti, doprýgkovtUi, 
doprýititi, bis wohin spritzen. — kaat: 
až na střésha. Us. Té. 

Doptaná. Jdú k vám na d-noa. Us. Vit. 

Doptati (se) éeho. Prosí práva vérného, 
kterak sé má d. té smrtí tajné manžela 
svého. NB. Té. 93. Pravice, že téhož Bariana 
v zemi nenie a že Jeho d. nemóž. Ib. 177. 
Kliment sv. Petra se dopul. Výb. L 282. — 
se ielio ^e. Pan dědiny, kdež se sirotků 
tvých doptá, můž k drn sáhnootí. Zř. mor. 
1604. Sedl na mej vlastnie otéizaé. ktertt 
{sem se tn doptal po mém otci. NB. Té. 
160. Tut se tebe nedoptaji. Smil v. 1884. 
Tu se toho sv. dietěte d-U. Pass. 117. Málo 
kde kterého spisa ku prodeji se doptáš. 
Čr. Tehdy se v sněme něktefi doptávali. 
1636. 9a lesich má se doptáno býti, oo 
můž těch lesů neívýie a nejníže ožiti v roce. 
Zř. mor. 1604. Kdeby nalezeni neb doptáni 
byli. Ib. — se éeho na koho, naé. ZUaé 
odpovědi nemohl se d. na svoa otisku. 
Bart. Pán jeho na něj se toho doptal. Zř. 
mor. 1604. — oč kde éim. Tu s nim dlouho 
mluvili o ty artikule, o kteréž byl doptáván 
v Praze i muéenim. Bl. Aog. 40. — ae 
o ěem. Nemůžem se d. o novorozeném dí- 
těti. Brt P. 188. - 8« éeko kdj. Tu po 
Mikulově smrti Ellip dopUv se Mikulovýcb 

Senéz i vypohonil je na Jindřicha. Půh. II. 
05. — se eeho Jak. List mi dali schovati, 
kteréhož jsem se doptal s pomoci svýcii 
přátel a s velikým nákladem a praoi (<== po- 
moci a nákUdem). NB. Té. 176. Otce jeho 
nemohl se d. jittotni. Bart — ie. D-li ae, 
že ty penieae jiným rakojmiem Jemn ru- 
čeny jsA. NB. Tč. 136. 

Doptavárna, y, t, das Aaskanftsbareau. 

Doptavna, y, f. — doptavárna. Slov. 
Ssk. 

Dopudié, e, m., der Antreiber^ Sm. 

Dopndiiel, e, m. « dopudii. Sm. 

DupuditL Za Dui. pKdei: 38. 

Dopi^iiti, vollends leiDen. — kodia 
ieho- A k tomu ma dopójéil paol zlatého. 
NB. Ti. 4. — Us. Ti. 

Dopnkati, safh&ren za springeD, zn ber- 
sten. Bern. 

Dopusta, y, t — dopwUini. YaL To je 
boží d. Kld. 45.. Brt D. 207. . 

Dopnstiika, y, f. <» ienOá, která u 
» Muitkým dopimitUa, Mávitka, eine Oefallene. 
U Uher. Hrad., Té., ve Slez. Sd. 

Dopastllý hHech.^ át Kn. i. 222. KáU 
se hřiecfaév d-ljoh. Št N. 28. 87. _ 

Dapnstitei, e, b. D. zla. Dbi. Úv. 36. 



Digitized by 



Google 



DopMtftí — Dom. 



105 



ň^watítL - akt. Má ten spolek, iertli- 
iefaj dopoitén bvl, tdviim býti. VÍ. xf. 
«S Báb dopoaid, ale nropotritl. 8k., Dk. 
- e*. Co B4h Mb6c ehee d., «atC U ae- 
■ím. OIč. i. 187. — Jak. Kdy! m kto b«z 
msyda d-ad éebo. 8t Kn. i. 66. — kcmu. 
Cu mi snad d-ati (do*oU). Ua. Otooiii ne 
iMf Ml kaUtea dopoiténa býU. O. t D. 
R«ai stnuám, abr ae o to amloaTati amély, 
dopoltino bfti. Ů.F.Lk. XTIII. — kolllll 
ieka. D. av«ilu se atrany pHatapo. Mte. I. 
«S, 11. Tobo Jema Ju d. neohee. NB. Té. 
17S. On Bi toho nedopUdel. PAb. IL <00. 
Tsko d. ráfioie. Zf. F. 1. A. IL, Zř. ví. 36., 
KoL 46. — (eo koma) éim. MOorti naéi 
ktitoTskA Jia to dopíutine, abj bwlAci 
opat relebradaký iádnýeh piv vaHti nedal. 
Ust hnd. 1646. Zbrtefai fest to prosbwnt 
■proforati, eo jii obeenýn praveni ieat do- 
Nliaei CJB. 417. — • Inflalt To oni 
psin dU. NB. Té. 968. Takoví tkUnati se 
4-ii%L Jel. Ene. m. 76. Pakli avú sprave- 
4lsos( anit, doposf se pobnati. Vt. 70. 
A^ svrebnpaanýeb miUan tisknutí nedo- 
piMli. Liat. hnMl. 1469. T6. Aby pán 
guatá kverkAm pavovati dopnstil. Kar. 
• k. a k. — «• aae. Néeo na sebe d. Deb. 
Blb doMatil tvrdý sen na Adana. Us. Brt. 
Ub míti Boie s vysoaei, eo'8 to na mne 
4opaselI? Si. P. 86. Doposf, Boie, doposf 
la to babo břměni, by na ňo ptMo devét 
dal kaatraL 8i. P. 663., 848. Dopostil naA 
Mooe. NB. Ti. 900. Kdežkoli naleaen bode, 
ta právo naft dopoiténo butf. Zř. mor. 1604. 
A jtadiieby kto ebtél na n« proto sáhati, 
toko nemáme na ně dopůitití. Uat 1479. 
Ti. — te kaa pr«é éun. Kdo s opilstva 
•a doMiéA áo jakého slébo, neeh aám sebe 
(->soM) neodpoiéá previnénl tého. Olé. 1. 
142. y néi (pokoty) by se kdo pro neřád 
•eposlnienatvim d-stiL Sedl. Bycbn. 41. - 
(eh* ■• koho. Nedopustil na aebe straobo. 
Bit D. ;N)7. - se kde. KromA své ieny 
sikde si Jinde nedopAitij. St N. 68. 19. — 
te ieho: proneviry, Šmb., lesnibo pyebo, 
81. les., poklésko. KB. VL, nevdéko k dárci 
vMto dobrého. Kos. 01. 1. 129., nemoodrosti, 
M 171., eixeloistva, akotko télesnébo. St. 
Sa. L 64., 96. C^8S ). VýstapkA védooýcb 
H sedej mi doponititi iádnýcb. Kom. Af 
M oedopnsti tobo. Hr. rak. 807. MAi po- 
ksia bvti tolikrát, kollkráti by se toho 
4-to. Zr. mor. 1604. Hned strati svA při, 
kt«« se tobo d-stll. O. s D. Kolikrátiby se 
kdo toho kdy d-stil: Pakliby se tobo přes 
to kdoikoU d-stil. Zf. F. L A. II, VIII. — 
kehe k éean. Nemám vic k odpore do- 
psitin býti. O a D. Stranu k přisase d. 
CJB. 419. - se iehe proti koma. Jesdi- 
i«b; kdo 2ebo takového proti králi a semi 
•e dstil. /ř. F. L XXIV. - se e kým: 
• BBiem. Št Kn. i. 96. — se ieho na 
ksB. Ua Pdl. — aby. Neohtél d., aby to 
optttilL NB. Té. 363. 

huftíUmi — dopoHhiti. Slov. Bern. 

Depuiiti, 11, en, eni, sa Ende raaohen. 
- eo. fajkn tabáku. Na Val. Té. 
^DepoMáiek. Ika, m.-mmnbo4itýektutiik, 
«»ý se doftutU Cf. Závitka (o panné), Do- 
Mhlka. U Knnovie, Bolnova. Té. 



DapaMAIka, y, f., dle Bnbldirne. Cf. 
0«)pottálek. 

Dopnitéai. Kdyby to sboií boiim d-nim 
aneb mocná raků nepřátelská jakkoli seilo. 
List hrad. 1461. — Bex mužského d. (ol. 
dostApeni) poroditi (aeobeovavii a muiem). 
Krist 4. b. 

DopoStéaý. Ti^é břichy toho dne do- 
poičené. GB. Kteřttto velikým svým pro- 
hřeienim protí vám d-ným vašich sil moc 
sbANIL Troj. (Výb. II. 188.). 

Dopýtati se oé, daa Feblende erbitten, 
erfřagen. Slov. Ssk. 

Dopýtavka, v, t, die Naobfrage; loter- 
pellation. Slov. l<oos. 

Dopytovad, Nachfrags-. Slov. Ssk., Loos. 

Dopytováma, y, t. -^ doptaváma. Slov. 
Ssk., Loos. 

Dopýtovaa, y, f. — dopUuma. Slov. Ssk. 

Dora, také — Theodora. Vs Dorka. 

Dorábinle, n. -> wrMeni. D. iindlov. 
Slov. N. Hlsk. II. 238. 

Dorábatel, e, m. — vyniMM. D. briadte 
a sýra. Slov. N. Hlsk. lU. 883. 

Dorábat — vyrábéH. Slov. Ssk. 

Dorada, y, ř. — rada. Vieoka d. mine 
se s Aéinkem. Kos. 01. L 76. Náhoda se 
přiuivejii býti ukáaala neáU lidské d-dv. 
Koa. v Km. — D., eorypbaena, mořtíá 
ryba velmi skvěle modře a ilatě barvená. 
Sehd. II. 602. 

Dorádee, e, m. -• doradiUi. 

Doradltel, e, m. <- dorádee, der Ratb- 
geber. Sm. 

Doradlti se itho. Ty ženy se dobrého 
d-ly (s dobrou se potáxaly). Val. Vek. D-dil 
se synek rozuma chytrého, donesl do peoe 
dřeva seleného. Si. P. 693., SI. ps. 316. 

Doradný, der lu rathen weiss. Sm. 

Doraehotiti -• přeitati rachotiti. Hrom 
d-tíl, der Donner verrolte. Dob. Ale milé 
díté, staveni )e hodné dorachoeeno (poiko- 
xeno). Sk. 

DuraehoTatl, sn Ende rechnen. — eo: 
penise, poéet. Ostrav. Té. 

Doráaaný «» ranami posetý. Na jii. Hor., 
Slov. Sd. 

DoráAati, vz Doraniti. 

Doranele, e, f., ve Dnraocie. U Olom. 
Sd. Vt násl. 

Dorani, e, m. <» mip<«, die Eierpflanme. 
Na Poličku. Kiá. 

Doraniti, doraiiovtM, na Mor. dorá^ati, 
vollends verwnnden. Sd. Pustil sa behom 
do lesa nič nedbajúc, ie je zmc len bosý 
a nohy si dotléie a doráiia, sich g&nzlich 
verwunden, mit Wnnden besiien werde. 
Slov. Dbi. SI. pov. VIII. 14. 

Dorastaf — dor&staH. Slov. Ssk. 

Dorastavý, beranwaehsend. Slov. Ssk. 

DoraatM, sum Wachsthom bríng^n. Slov. 
— eo..Ta ho (sboiia v p6de) dážď dorasti. 
Hdi. Čit. 188 

Dorastlý = dorostlý. Slov. Ssk. 

Dorastnúf ^^ dorikati. Slov. Ssk. 

Dorax. - D. =- hned. Slov. Keby vedel, 
kto ma sradil, ej d. by ho dneska zabil. SI. 
spv. II. 54. Jak matka to slyiela, d. vonka 
běžela. Koll. Zp. I. 869. D. fa krvavá po- 
lievka zaleje. Sb. si. ps. I. 116. 



Digitized by 



Google 



106 



Doraz — Dorotiika. 



Doraz, tt. tu. = d&rat. Slov. Sak., Loos. 

Doraziti. — abs. A had chytrý slyše to 
doráží řka: Nikoli neumřete. Hub II. 4S0. 
— co : Buílnú žádost. 8t. N. 236. 17. — koho 
čím: mlavením, zu Tode reden. Ocb. — na 
koho čím: sbrani. Osv. I. 267. — kam 
(jak) kdy odkud s kým. Se zástnpy na 
né d-zil. ŠbD. Téměř \ mžiknati d-ly ke 
skále. Sá. D. nékam jízdou, plavboo. Us. 
Dcb. Vojsko d-lo na bojiítě v rozhodnoa 
cbvili. Us. Což přehriizQě d-žel zyuk z véže 
ve sluch múj. Jir. Antb. lil. 211. 

Dorazuiky, zdrobnělé dorae = hned. 
Slov. Bodaj (a čert vzal doraz d. Mt. S- I. 
114. 

Doražec, žce, m., n ievcfl, der Dnrch- 
Bcblag. 

Dorážeř, e, m. = doráéitel. Csk. 

Dorlížený; -en, a, o, vollends cingeschla- 
gen std. Vz Doraziti. 

Dorážíte], e, m. ^ útočník. NA. III. 
144. 

Doráživati, vz Doraziti. 

Doráživosf, i, f., die Angriflfiilusl, der 
Ungestttm. D. kance. Bbt. 

DorážÍTý =- doráilivý. Bk. 

Dorážka v hudbč, der Nacbschlag. 

DorážlÍTOSf, i, f., der Ungestilm. Posp 
, Doražnik, u, m., kladivo, der Rundbeisser. 
Srn. 

Doražný. D. nota, die Nacbschlagsoote. 
Mus. 

Doražovati, vz Doraziti. 

Dorčí, vz Dorota. 

Ďorď, a, m. = Jiři. 

Ďordiuky, I. =jinnkjf, Georginen. Slov. 
Phld. I. 1. 70., S»k. 

Dorec, rce, m., silaras callarías, mořská 
ryba. Sohd. II. 499. 

Doi>e6itl, zu reden aufhOren. Jir. Antb. 
III. 66. 

Dořeřnlti = přestati fečniti. Konečně 
d-dnil! 

Dořei&o váti — řeč dokončovati, aufbOren 
zu reden. U Uher. Hrad. Té. 

Doredikati s&. Redikal sa Ďurik za grů- 
nika na grůnik ; keď sa doredikal, takto si 
tudikal; tuli, tuli, tulí, ovečky po grúni. 
SI. spv. lil. 86. 

Dořeknonti. — co. Dořikati modlitbu, 
zu Ende beten, knížku = dočísti. Us. Nyní 
dořku, co jsem počal. St. Kn. š. 64. 

Dorenka, y, f. = Dora, Dorotbea; Theo- 
dora. Hor. Sd. 

Dorepetyrovati==ďoo(ímfouoat». U Braš- 
perka. Mtl. 

Dorepositi = domluviti. 

Dore6, rše, m., der Dorschíiscb. Slov. 
Ssk. 

Dořezání, n., dag Abschneiden. 

Dořezaný ; -ón, a, o, vOllig abgeschnitten. 
Vz Dořezati. — D. = opilý. Ten je d.! 
Ssk. 

Dořezati co čím: nožem, pilou. — co 
jak. Ten to pěkně d zal (= zkazil)! Us 
Kát. — se == uškoditi ai. Ten aa dořezal ! 
Mor. Jsk., Neor., Sd., Brt. D. 207. 

Ddrfl Gust., spisov. v Praze. Vz Tf. H. 
1. 3. v. 135. 



Dorladif, sich beiudeln, sioh betrinken. 
Slov. Ssk. 

Dorieký sloh. Vz teké KP. 1. 118. 

Doříditi si Bvédky, vertchaffea, stellen. 
Vz Dořízeoi. 

Dořínatl, vz Dořnůti. 

Dořínky •== doHnky. Ostrav. Té. 

Dořinoatl, nul, uti, bis wohin rinneo. — 
kam. Voda d la až do sině. Us. Tč. 

Dorífl. — D., jm. feny. Škd. 

Dořizeni, n. Hojemstvi pro d. sobě sveď 
kúv. Bdž. 39. V z Dořiditi. 

Doříznoati, vz Dořezati. 

DořizoTáni. n. D. svédkfi. Bdž. 4D. Vs 
Dořizeni. 

Dorka. — D., groase geiiillte Leber> 
wurst Slov. Ssk. 

Dorkads, y, f-, <>o^xá;, gazela.. Lpř. 

Dořknouti •» dořiei. Us. Vz Dořeknonti. 

Dořknutý,. vollkommen ausgeBproeben. 
D. slovo. Us. Té. Vz Dořknouti. 

Dorla, y, f. = Dona, Dorota; Theodora. 

Dormitář, e, m. => dormitorinm. Mna. 
1880. 7., Vlek. 9(j. 

Dorna, y, f. = Dorota. SS. P. 780. 

Dornek, oku, m., z něm. Dom >-° dloahé 
tenké (válcovité) želízko ku probíjeni, pro- 
tahování děr, protahováéek, prob^tít, slov. 
preboj. D. čtverobranný, váleček. Uk. .Cf. 
Dornik. 

Domiéka, vz Dorota. 

Dornik, n, ia, = domtk. Slez. Sd., Brtt. 
D. 207. . . ■ .; 

Dořnňf, dořinaH, dořienovti, vollepds 
schneldsD, biDeinschneiden. — kam: d« 
krve; Ostrav. Tč. 

Dorobek, bku, m., das Erzeugniss. Slov; 
Phld. IV. 261. Postů orte pažit, z d-bkn 
sa poctivo živte. Hol. 302. Také na Ostrav. 
Tč. 

Dorobíti co: robotu. Ostrav. Tč. — se 
čebo. Na Ostrav, a Slov. Tč. Muž sa chleba 
nedorobi, neeb sa, čo chce, spíná, jak žena 
do krčmy nese, čo má nésf do mlýna. 616. 
II. 337. 

Doroéně = kaidoročni. Tam velekněz 
d. vcházeti musil. SS. 

Dorositi, mit dem Tbaue benetzen. Bern. 

Dorost. Vch. Ar. II. 30., Obz. 1880. 

Dorostavý, heranwachsend. Šm. 

Dorostek, stká (ne: stku), der Bursche. 
— D., Btkn, ía. = dorost. Mus. 1880. 2iO., 
Tč. 

Dorostlost. Třetí věk slově d. Hns I. 
116. 

Dorostlý. Když k d. létdm pŤijáů. 6R. 

Dorostnúf =■ doriktti. Slov. Bern. 

Dorota. Vz S. N. 8v. D. (%.) donese 
skřivánka v košíčku (skř. se objévi). Na 
Zlínsku. Brt. O sv. Dorotě uschne (má 
uschnouti) košile na plotě. V severovýcb. 
Čechách. Hk. Sv. D také na sníh bohatá. 
Pro v. Tč. Mráz-li na Dorotu uhodí, len 
i konopě se pěkně urodí. Kld. — "D. = 
hloupá éenská, dumme Dirne. Slov. Loos. — 
D. = nevěstka. Dělá D-tii. Us. v Prase. — 
U Doroty v Praze. Tk. II. 157. 

Doroteéka, vz Dorota. 

Dorotíee, míst. jm. Vz Sdl: Ur. I. 66. 

Dorotiéka, vz Dorota. 



Digitized by 



Google 



Dorotka — Oosáhnoati. 



107 



Dorotka, vs Dorota. 

DoroTé, v* S. I<. 

OoroTiúi, e, m. — dorovnávai. Bero. 

DoroTniTaé, e. m., der Ebner. Bern. 

DoroTBávati, vz DoroToati. Bero. 

Dorozpráviti, él, éni = éUmltuňti. Us. 
— 99 =" dowtlutiti ú, doroeumiti se. Sak 
M dorospráváme. Val. Vek.. Brt. D. 

DoroZBiniiiý;-^», a, o, dorotumélý. Ssk. 

Dorozamřti. Uwii viece d. Has IL 403. 
D. M mezi sebou o nééeui. Osv. I. 201. 

DorozumíTaci, Verstáodniss-. D. pro- 
středek (teSi- Veb. Ar. 3. 

Ddrre Frant. 1805. V z J«. H. i. 2. v. 
54& 

Dort máselný, Battertartelette, úlovitý, 
derBienenkorb, drobkov^-, BrOseltorte, z list- 
utého, másetoébo tčsta, Blžtterteigtorte, d. 
s neražkaini, s krémem pajtíkářským, 8 ja- 
hodami, iBHlinami, ňp , bramborový, citro- 
oový, čokoládový, francoazaký, oblebový, 
karmetitanský, llnecký, makový, a malago- 
vým yioem, mandlový, t liskovýcb oříšků, 
piikotový, pomorančový, s pěnou smetano- 
voa n. čokoládovou n. soihovoa, pražený, 
Švédský, zajeéi, a pistaciemi, ce zmrzliny. 
Haag. Í>. PÍBcbiDgrAv. Peče dorty (o dé- 
teeb) =■ matle se. Mor. Bkř. 

Dortář, e. m., der Tortenbacker. Sm. 

D«nibMiy; •án, a, o, zerbau«n, zer- 
fleiacbt. Synáček tam leži d. Koll. Zp. I. 
36. Stoji Koník osedlaný, pri ném Janko 
d-ný Sb. 81. ps. 11. 1. 82. 

Dorubati, zerbaaen, niedermotzeln. — 
koho éim : iavli. — eo : paaeka, nacbboizeo 

Dorúeati, voUends ein-, niederreissen. 
Slov. SI. let. IL 244. 

Dorniitelka, y, f., die Uiberbríngerin. 
Sé. 1. 145. 

Doratei, fertig, bereit. Sm. 

Doraeh, u, m. Slovesa d-cbn a) poámét- 
nékú, která označaji, ie se podmět k něčemu 
pobybqje, bliii: dojiti, doebázeti, doatou- 
piti; b) předmétniho, která označují, že ně- 
jakým předmětem k něčemu pohybujeme, 
jef phbiiiujeme: dostřeliti, dohoditi. Ví 
Odnieb. Dle Brt. v Mte. IV. 7. 

Donila, y, f., nadávka iett^ým. Cf. Do- 
rota. Slov. Zatur. 

DoimBditi se g kým o éem => domlu- 
vit* se, einig werden. Na Ostrav. Tč. 

Dorůsti, dorústati. — abs. Sirotci již 
doroatali. KB. Tč. 28. — éeho. Keř čajový 
doroata výiky 9—12 m. Mour. Dorostlo 
toho obraza Pass. 605. Cf. Brt. S. 3. vyd. 
44. a. Slon dorůstá Wiky 12 atop. Brt. S. 
3. v. 174. — jak. D. k obrovským roz- 
méram. Osv. Jako když děvčátko na pannu 
doroatá. Udk. C. 41. Vždyf dorosU již 
v panna. Kká. Td. 92. D. t muže. Lpř. Si. 
L 64. D. do míry. Koll. I. 212. Děti do 
rozumu dorostuí; Do panenských let do- 
rosula. Němc. VI. 161., 111. 24. 

Dorutený, aasgegoren. Cbléb bývá zá- 
kaiuý, kdyi těsto není d-né. Ostrav. Tč. 

Domtetl, Tollends rabren; ae •=• doky- 
sott, voliends aaner werden. Ostrav. Tč. 

Oorůtlti sa = doHtUi se. — kam. Jaká 
to na vlaaC hrozná sh d-la zkáza Hol. 261. 
D. se k čemu. Prok. 



DorBTaf '^ dorvati, aDfhfireo zu raufen. 
Slov. Bern. 

Dorvaly, der wobin dnrcbgedmiigen, rau- 
fend angelangt iat; erhascbt, erwiacbt, er- 
griffen. Šm. 

Dorynka, vi Dorota; Theodora. 

Oorýpatl, voliends einkratzen. — éim 
kam: nehtem až do živého masa. Tč. — 
se éeho: kobzolí (dodloubati se). Us. Tč. 

Doryti na koho. Ht. 2., Abr., Brt. — 
naé. Jini vykladHtelé dorývi^i na jiný vý- 
znam. Si. IL 47. — naé kde. V listu na 
to dorývi. Si. Mt. 2. — na koho jak. 
Hrubě na někoho d. Abr. 1. 99. 

Dorývatl, vz Doryti. 

Doryzio, SybiUa. 1806. Vt Jg. H. 5. 2. 
v. 548. 

Dorzati, dorsavéti, voliends verrosten. — 
Jak. Plechové dno až na druhou stranu 
dorzalo. Ostrav. Tč. 

Doaadenee, oce, m., der Ersatzmann. 
Slov. Sak. 

Dosadeni, n. -= dosazeni. Slov. Ssk. 

Dosadený •= dosasený. Slov. Ssk. 

Dosaditi — co, koho Ta, slova ddil 
(dodal). Posp. D. úředníka, Smb, aoud, 
osoby, Žer. Záp. I. 16., úřad. Žer. f. 14. — 
co, koho kam. Hodnoto nějakou do rov- 
nice d. Sté. Do rozřeiené rovnice pru 
zkouiku něco d. Šim. 98. Někoho t oir- 
kevni správu d. Mus. 1880. 88. Na stolici 
královskou byl dosazen. Bart. Abych do 
soudu zemského v tomto markhrabstvi do- 
sazen byl. Žer. Zř. F. I. A. VI. — koho 
komu Jak. vědouce, že Kimané podlé 
své vůle židům krále dosazovali. BR. U. 
9. b. ^osazovali jim knížata dle své libosti. 
Tk. U. 3. — eo zaé kde. Rovné lze za 
rovně d. §im. 11. D. někoho \ závěti sa 
dědice. Vlč. Za nějakou hodnotu jinou d. 
Us. Pdl. — odkud. Do rovnice mí$to x d. 
hodnotu jeho z rovnice jiné. Jd. 

Dosadnosf, i, f., die Genanigkeit, Anr 
gemessenheit Šm. 

Dosadný, genau, angemessen, passend. 
.šm. 

Dosatfovaei, Besetzungs-. Slov. Loos. 

Dosidzati = doscuovati. Slov. Ssk. 

Dosah. Navrhl. Dch. D. řeči. Hdk. Jak 
hluboký d. máji Uto slova. Mas. 1880. 273. 
Práce d-bu vědeckého. Osv. i. 62. D. hlasu. 
Pf. Chlum XI. 

Dosáhnouti. Dosáhati, na Zlínsku dosí- 
bati. Brt. — éeho: vrcholu moci, vlády, 
Lpř. Si., svého maxima. Hj. 135. Průmysl 
d-hl vysokého stupně. J. Lpř. Adhaese do- 
sáhne tekové intensity, že . . . ZC. 1. 248. 
Vody dosibala, do dunaja padla. Sš. P. 145. 
Uí mé bílé nohy pisku dosahuji. £r. P. 492. 
Město, jehožto pověst nebe dosáhá. Háj. 12. 
Tu on dosáhl těch listóv. jakož ji svědčily. 
Pfth. 11. 173., 268. Žádný jiný věnce olivo- 
vého nemohl dosáhnouti než ten, kterýž . . . 
6R. II 724. b. Dosaháie nebe stoje na zemi. 
BO. Rozum dosáhá toho. St. N. 320. 27. 
Ne viicbni všech vstupňA dosichuji. St. — 
Potn. D. přizně, úřadu, své žádosti a p. 
jest oviem dobfe řečeno, ale v rozmanitých 
jiných vazbách třeba ožívati sloves podmétu 
přiroten^šich na př. Kam oči dobíraly, věude 



Digitized by 



Google 



108 



Dosáhnouti — Doskočiti. 



■tály peatré tiatapy Kdo, kam nii doétýdtah/, 
vinae zpěv a jásot. Slon dorottá výiky 12 
stop. Břeétan dopiná se okna. Pontnik do- 
<fOM|>i{ temene hory. Kořen doryl se orné 
půdy. Člověk doia se, doikal se starých let. 
Loď doplMla břeho. Pisefi ai sem dotnivá. 
Po tmě dvefi se domáhal. DoprosU se toho 
místa (Sp.: proienim dosáhl). Vemohl dojiti 
konce lesa. Bes práce člověk dokonalosti 
dodHati se nemAže. Vieho se dopitU jeho 
dflmysl. Od krále došel cti. Cf. Docíliti. 
Brt. S. 8. v. 174. — kam. Kam oko jen 
dosáhlo (dohlédlo, dosfelo). Mcba. Kteréž 
(slepice) dosáhnu do měnhu (pytle), taf se 
Ťiece nepoziá za sě. Žk. 338. — kam, 
ieho éim. Dosáhl vitězstvi lsti. Us. Kam 
d. zrakem mohl. Jir. Anth. II. 31. A ta 
Ka&i ModróDOVR, ta mě hákem dosihá. až 
se mně hřbet ohýbá. 8S. P. 688. Chtěl měsu 
dosiebnůti zradu. Let. 112. Čtvrté věci ne- 
moha smyslem dosieci. Alx. DPvl- Prve 
neS toho móž rozumem dosieci. St. Kn. i. 
7. — Ieho 8 iim. Kdyí dřeva s prapor- 
cem dosěže. Výb. n. 45. — koho t éem. 
Snai se dosieci Reka v líbezném půvabu 
tosŮT. Jir. Anth. (Vinaře ). — ieho proé. 
Nálezn pro odloženi panské dosici nemobá. 
Zř. mor. 1604. — kde. Rorstro to dosáhaje 
▼ sopee Demavendé 6800. m. výikv. Lpř. 
Děj. I. 44. Poéet bojovniků na kaidé straně 
dosahuje vice set tisicAv. Usv. 1. 341. V my- 
steriieh poneuáhlu dosáhl vrchu obsah světský 
nad nábožný. Tf Nemohl toho pH něm d. 
Brt. — Jak. Z chatrných počátků jako po 
stopních nejvyáěiho důstujenstvi v svétě 
douihl. V. — odkud. Dosábna z připasku 
korda kyne na Berana. NB. Té. 106. — 
zaé. Za jistou cena koupě d Nz. A žák 
ho za vrcb doséže. 2k. 460. — kdy. Za 
Periandra d-hl Korintb vrcholu moci. Lpř. 
Děj. I. 80. — éeho na kom. Kdo koho 

Sřed právo obsilú ehtě na něm něěeho d. 
;ol. 9. 

Dosáhnuti, n. Mus. 1880. 51. Jinak i do- 
saženi, toto obyč. 

Dosáknouii kudy kam. Voda dosákla 
stěnou až do jizby. Os. Tč 

Dosalápif ^ dolapU, dojisti. Slov. Ssk. 

Dosálail, aushauchen, ansbrennen. Srn. 

Dosabkovati kam = na sáikách dojeti. 
Mor. Tč. 

DŮHaf 8a == chlubit sa. Slov. Ssk. 

Dosáf •= došiti. Slov. Bern. 

Dosavad, na Hor. dosaváde. Té. Toho 
listo jsme na nich jmieti nemohli až dosavad. 
NB. Tř. 127. 

Dosazeni v math., die Sabstitntioo. Hra., 
Sté. Allg. 113. D. iedničky za obecné veli- 
éiny. Sim. 32. D-nim hodnoty z rovnice do 
rovnice dostaneme . . . Ua. Pdl. D. úřada. 
Vz Žer. Záp. II. 182. D. sondu. Vz Ib. 

Dosazený; -en, a, o. Vz Dosazená. — 
Um kUm. Amasis vojskem na trůn d., ein- 
gesetzt — kde. Hodnota \ rovnici d ná, 
substituirt. 

Dosazovací návod => způsob řešeni rovnic 
o dvon neznámých, die Snbstitntionsmethode. 
Sim. 99. 

Dosazovaéka, y, f., v hutn., der Nach- 
setslOfiU. Šm. 



Dosazováni, n., v math. die Substitntion. 
Vz Dosazeni, Dosaditi. Sim. 11. 

Dosaženi účelu, záměra, eíle, Us. Pdl., 
odpustků, Mž. 121., spásy. HP. 5. 

Dosažitelný. Potřeba spásy odjinud d-né. 
SS. II. 89. 

Dosažné <°^ intensivně. Btk. 

Dosažný =■ dosažitelný. 

Dos1><rati, vollenda einsammeln. SI. les. 
— eo kde: klasy na, po stmiiti. Us. Té. 

Doseéka, y, f. — doseiná, sečka doptíUM 
a doptUková, die Kosekante. Nt. 

Doseéná, vz Dosečka, DoseénÝ. 

Doseinlce, e, f. — dosečka. Já. tíeom. 

III. n. 

Dosedaei plocha. Sp. 

Dosedati. — abs. Ventil nemůže do- 
sednouti. Sim. 52. — ieho Jak. Jiných míst 
d. Dch. 8 velikou nesnázi koni dosede. 
Troj. 250. — kam kdy. ITa stolici králov- 
skou d. Bart. Kduž na něčí misto po smrti 
jeho dosedne. BR II. 7. a. 

Dosedéti. — kde Jak dlouho. D-děl 
u ná«, T hospodě do rána. Us. Té. — (eo) 
Jak: trest až do konce. Us. Ti. S pokojem 
seděl i doseděl. Bart. — ieho. Když konielé 
dosedl svého roku. P. Sob. 2. 

Dosedlailti, il, eni = přestati sedlafiH, 
das Sattlerhandwerk aufgeoen. Us. Té. 

Dosednuti, n. D. na trůn, die Thronbe- 
steigung. Us. Pdl. — D. do určité hloubky, 
das Gelangen. NA. IV. 189. 

Dosek, u, m. — doseknuti. Ssk 

Dosekany ; -án, a, o, vollends eehauen. 

Dosel '^ dokud. Val. Brt. L. N. I. 234. 

Doseti. Nemohli d. země. 16. stol. 

D jsrhovati eo, vollends anfhebeu. Jablka 
až do jara d. Us. Ti. 

Dosiať °> dosud. Slov. Bdž. Šlb. 58. 
Ktei^ jeho otcovi d. žito vracia. Koll. Zp. 
II. 126. Ja som vám d. ani jednu lož (lež) 
nepovedal. Phld. III. 2. 144. 

Dosialný =- dosavadni. Slov. D. vládca. 
Dbě. Uv. 22. D. příspěvky. Sb. si. ps. II. 
1. 4. 

Dosihati, vz Dosáhnouti. 

Dosiieti, vz Dosiknonti. 

Dosiknouti, dosičeti, heranspritzen. — 
odkud kam. Že sikaéky dosiknul až k nám, 
na nás. Hor. Tč. 

Dosilaei, vz Dosýlaci. 

Dosilaf, vz Doslati. 

Doéilka, y, f., die Nachsendnng. Ostrav. 
Té. Vz Dosylka. 

Dosivéti, ěl. éni, vSttig ermuen. — 
komu. Už mu brada d-la. Us. Té. 

Doska = deska. Slov. Ssk. 

Doskákati, vz Doskočiti. 

DosklenáHtl >» přestati sklenařiti, das 
Glaserhandwerk aufgeben. Us. Tč. 

Doskliti, il, en, eni, doskKvati, ganz ver- 
glasen. — co: okno. Us. Té. 

Doskoi, e, m., der Dienstbote zum Ver- 
schicken, Auslaufer. Sm., Ssk. 

Dotkoiil, a, ro., os. jm 

Doskoiifiti, ě, n. — misto, ku kterému 
se skáče, das Springziel. KP. I. 446. 

DoskoMti. — abs. Oženil jsi se, viak 
doskáéei (pro penise). Us. — éeho. Troilins 
zmužile bo d-éi. Troj. 374. Litka nemoUa 



Digitized by 



Google 



Doako2iti — Doipdio8<. 



109 



ktobáa d. Modr. 5(M. Ten mile trpi vieoky 
fotky T toato biednén irété, mj dčil té 
miottí. Hus IL 179. 

D«9k*«Bý. Cbodí jako d. Bl. D. vnh 
{tmélf). Si. L 60. 

DMkok. Je to jenom n* d. od fary (blisko). 

Doskový » d«$kový. SIot. Sek. 

D«AHpsti, aofbOreo sa knarreo. — se 
ieke: mnaiky, fiedeind sa Standa bringen. 
Koa. ▼ Km. 1884. 694. 

DomkMwtM, *a Ende krinkeln. 8m. 

Doflknieti, el, eni, aoswinaelD. — se 
íeho, erwtoaeln. Ua. T& 

DoaladeHý — doaJumý. Slov. 

Dosladiti éím: cnkrem, medem, airobem. 

DMlstU doiýlati, naeoaebickeo. — eo 
kMiu odkud. DuMb (doaýlaU) ma mnku 
1 Peitn. Lai. Brt D. 207. — se koho. Le- 
iih«ho ae doilei. IL C. 815. 

DMiaviii, il, en, eni, doOawnati, xn 
Ende feiern. — eo : alavnoaf, poof, obiinky. 

— ttn: badbon. 

DosUcený; -en, o, o, vMlig sflas gemaeht. 

— ttm. Pate slncom otladená. Slov. Hrbfi. 
Bkp. 8p. at. D. 

DMledek =- dúsUdek. 

Dosledif — dovoditi, folgern. Slov. Looa. 

Doslech. Vlastním d-chem se přesvědčiti. 
Kos. — D , die HArweite. Ztratiti se z do- 
ileefan. Os. Dg., Lpř. 

DoalechnontL — abs. .Kterýi k pokoji 
tobé* dosiyi: jest'. Hos U. 806. — o lem. 
O ni pozdéjl jsem jen d-cbla, ie . . . Vli. 
Lpf. SI. I. 42. — éebo. Jakýchi Ťeii Já 
doslýchaje poéal jsem i sám vesel býti. Kom. 
L. 62. 

Oosloii£«ná, vs Rozletlé. 

Doslonžitt. — Abs Už d-iil také <== 
omřel. Os. Tki. — koma. Ze jest mistra 
ivéma doalOiil i nadslúiil (déle sloužil). NB. 
Ti. 288. Když ma d-žil, aby ho bez vdle 
jeho nedržel. Zř. mor. 1604. — Jak: přes 
vyjednanon dobo. Us. Dch. — teho. D. roka 
rrého. V- — se éeho. Věčné radosti se do- 
alúiil. BO. Hfíecbóv se kaje nebeského kri- 
loTstvie se doslůíil. Pass. mas. 413. 

DosloTÍ, D. = hlá$ka na konci slova. Jir. 
Antb. I. 8. v. XLVII. — D. = doslov. Lpř. 
Vs Jg. Slnosf 166. 

Doslovka, y, f. (na jeviiti), daa Stichwort. 
Kk. 

DosloTnč néco opsati, přepsati. Has. 1880. 
81. 

DosliiliOTati, vs Doalonžiti. 

Do^ynoBti, ol, nti, rachbar werden. — 
kam. Ta novina až k nám d-la. Os. Té. 

Doslyieaá, é, f. «— doriedt. Na d-non do- 
itL Lpř. 

Doslyfteti, vs Doslechnonti. 

Doalyíný -=> slifiittlmý, bOrbar. D. ana- 
sMaL 8*. Sk. 18. 

Doslxeti, el, eni, anfbOren su tbriioen. 
Ti. 

Dosaekati se éeho, durchs MUtsenab- 
>ith«B, Komplemente maehend erreicben. 
Dch. 

Desméliti se, aich endlich, vollends er- 
kdhiMO. Da. Té. 



DosmoUti, dosatoloMlť, vollends verpi- 

ohen. — ee: fi^ka tabáka, aasrsoehen. Tč. 

Dosaraditl, vollends stinkend maohen. 

— eo: fiyka — vylwMM*. Ostrav. Tč. 
Dosmrkati, vollends aoaschnlosen. Té. 

. Bosmrti. Boshnéval si ho na d. Kv. 1880. 
Smi. 

Desmrtí, n. — doiivoH. Slov. Ssk. 

Dosmrtni. Bi. 288. 

Dnsmýiiti, il, en, eni, vollends abkehren. 

— D., vs Dosmýknoati. 

DosmyslDé, dem Sinoe naeh. Obojího 
výrokn vice d. než doslovné niívá. Si. Sk. 

Dosna, y, f., eaana, daa Blamenrohr, rostl. 
D. obecná, o. iodioa; žlutá, c. lutea; Utnatá, 
cpanicoiata; Aikoliatá,o. anguatifulia; ladná, 
c. speeiosa. Vs Bstp. 1484., Kk. 186., ČI. 
139., Rose. 112. 

Doanadaitl, il, én, éni, domadHopoti, 
vollends erieicbtero. — eo komu; přistup 
k nékomn. Us. Té. 

Dosiužitl, il, en, eni, vollends reinigen. 

— eo. Ua. na Ostrav. To. — se éeho, end- 
lich erreieben. Zbr. Hry. 240. 

Dosoiti, sa Ende triíamen. — eo: aen. 
Kká. K al. j. 28. 

DosBoati — domovoH, vollends aofsiehea. 
Té. 

DosBOTltý. D. rostliny, cannaceae: ma- 
ranta, dosna, podéeinlka, klaníce, mésamika. 
Vs Rstp. 136 , 1482. 

DosnoTky, pl., f. (gewickelte nnd anf 
eine Uobnar aafjgeb&ngte Seide), das KnQpfel- 
l.tngseil. ám. 

Dosobitl, il, en, eni — dosáteti. Vs So- 
biti. — se éeho. Mosim si násobit (nasáseti), 
abych sa teho d-bit. Val. Brt D. 267. Ne- 
mohl sa mňa d. — dočkati. Val. Brt. D. 207. 

DosoehaHtl, il, eni » přestati $ochařiti. 
Us. Té. 

Dosoptiti, il, éni, au Ende scbnauben, 
watben. Už dtil. Us. Té. 

Dosot, u, m., v télocv. Vs KP. 1. 632. 

Dosonditi se éeho (Jak): lesa. 1613. 
Toho zbužie p. Joit těžce se d-dil. Let. 70. 

— na kom. 1 nemoha já sám takové sammy 
ua nich se dosasovaii. Faukn. 81. — co. 
Když viecky pře d-di. Zř. F. I. F. XXXV. 

Dosonvati, nacbsohieben. 

Dosovad — dosavad. List hrad. 1492. Tč. 

Dospatl. Nesmi ten d., kdo chce chleba 
dostati (se dočkati). Pk., Té. Chleba se ne- 
dospli. Mudr 427. — kdy. Co neaspii před 
pOlooci, po piUnuci nedospii. Č. H. 

Dospéehatl, eilends aniangen. Šm. 

Dospéle. Za Pass. přid^: 878. K smrti 
hotov jsa d. Výb. U. 2. 

Dospélee v správé, iegis peritns. ZN. 
Toho jiob nabádáiai n^véui byl miatr a d. 
Bart 

Dospělost D. téla n nás od 16.^20. roka 
obyč. D. poéioá s vývinem semene n ehlapee 
a émýroa n divčete. Vz Slov. sdrav. 64., 
Krám. Slov. 94. Cf. S. N. Néoo k dospélosti 
přivésti, sar Reife. Dch. Vysvédčebi d-sti 

Ík studiim na vysokých ikolácb). KB. IIL 
). oniversitni. die Universitatsreife. Dob. 
D. dacha. Lpř. D. Sečná d., k mýceni, die 
Hiebsreife. Si. les. 



Digitized by 



Google 



110 



DospilstTÍ — Dostačiti. 



Dospélstvi, n. == domiioaí. Ssk. 

Dospělý — časný atd. D. les (m^^tnÝ), 
sohlafi^Mr, SI. les., položky. Skř. Kop. ůč. 
I. 252. S d. rozmyslem něco činiti. CJB. 
283. Sirotci k létům d-lÝm pHíli. Zř. mor. 
1601. Jestliže sirotci let d-lýcb nemHJi, maj( 
jim poračnici dáni b^ti. NB. Té. 98. Zláme 
8« vdtvie nedospělé. BO. Z nedospělého 
kořene nemůž d. dřevo býti. St. Kn. i. 31. 
— k ěemn Les k mýceni d. (sefiný), bieb- 
reif. SI. les. Aby zřetelně věděl léta netoliko 
rozumná prostě, ale k torna i d-lá toho si- 
rotka. NB. T£. 203. K t«mu viemu byl d. 
Abc. V. v. 1674. (HP. 41.). Ten k možstvie 
(ndatnoBti) neni d. Sv. rak. 274. — jak. 
Listy úpluě d-lé, entwickelt. Mour. — kam. 
Rozprava t ta mista d-lu znamenám. Kos. 
01. I. 148. — D. = dokonalý. Epistorías 
v sedmera uměni d-lý. Troj. 213. 

Dospěfině >= hodné, dokonak. D. se něěím 
živiti. Št. Duchovné právo d. ve Škole četl. 
Pass. mas. 410. Oráč rozličná seje semena, 
aby se živiti mohl i sim i oniem tiem du- 
spěSnějie. Št. Kn. š. 4. 

DospěSný -== spéšný^ — fc čemu. Nejsme 
d-ini k spravedlnosti. St. — D. ^^ čm ma- 
jM. Nejsemt d-šea, iýěka se drú, mámt nynie 
jiná práci ; Jestli Vaši milosti d-áno, svědomie 
po hotově jmám, ráčite-li jie slyíetí; Jestli 
komu co potřebie, že páni d-šni jsú. NB. 
Tč. 181,, 184 Král je odbýval, že není do- 
spěšen, aby čekali. Cr. — D. = tkt^ený. 
Napomínati nesmim a nejsem d-ien. M. — 
D. = schopný. Národnost sama nejrozdilněj- 
Sich stupňů d-šna bývá. HS. SI. 146. Víeho 
spolu držeti mysl naie neni d-ná. Št. Kn. 8. 

Dospéti, ěl (én), ěni. — abs. Chrám nebyl 
dospěn (dokonán). BO. — k čema. Za Dal. 
polož : 26. D. k myilénce nějaké, k poznáni, 
Us., k sile, ke kráse, k rozvoji; Duch jeho 
nedospěl dosud ku zralosti. Vlč. D. k zna- 
roenitosti. J. Lpř. Jebo válečná moc d-la 
k 600.000 m. pěchotv. Lpř. Děj. 1. 19. K do- 
konalému znáni a mluvení maďarčiny nikdy 
jsem nedospěl. Koll. IV. 204. — éeho: ho- 
spody, velikého věku. Mour. Jednáni konce 
dospělo. Šmb. D. II. 21. Spieše by švec 
dospěl ěkorni bez tak dlůhých čépkóv. 6t. 
Kn. S. 170. — co. Tu oférn dospěvše z Je- 
ruzaléma vyili. Živ. Jež (14. stol.). Abych 
dospěl dieto jeho. Živ. Krist Když tu mo- 
dlitbu JežiS dospě. Živ. Krist. Když svú 
modlitbu d-la. BO., Pass. mas. 381. Když 
STÚ modlitbu dospěcbu. Leg. 15. stol. (Mnč. 
B. 45.), Výb. IL 16. Dospěl jest dielo sla- 
pové. Bj. Cf. Spěti. — co Jak. Viecko 
SrospěSně dospěvSe pryč jeli. BO. — co 
:omu. Když jim to slovutné kázánie dospěl 
(dokonal). Živ. Krist — CO éim (kd«). 
A když to tiem všiem dospěchn. Hr. ruk. 
433. Tos prorockým úřadem v svém duchu 
dospěl. Pass. mns. 279. Udělal vinniei a 
TÍecko v ni dokonal a dospěl. H. — v ěen 
Jak. Prokop dobře v pismé dospěl. Hr. rak. 
7. — co, ěeho káj- Y 13. věkn dospěl 
jazyk náě již vySSibo iiterarniho rozvoje. 
Jir. Anth. 1. 3. v. lil. Ve 14 dnech krásný 
kostel dospěli (dokonali). Pass. 818. — Ted: 
v muže, Šmb S. II. 166., v pannu. Hrts. Do- 
spíváte v národ praetorianii. Kká. S. 60. — 



I kam: do let rozumných, Osv. I. 280., na 
vrchol hory. Us. Pdl. — ěím kam. Práci 
svoruou, stejnou pili dospějeme k svénra 
čili. Tě. exc — nač: na ovoce (moci je 
vydávati). Vlč. Z dítěte na muže d. Us. Pdfi. 
— oě. Orammatika je sě mistrovati a o věčSie 
dospievati. Anth. 1. 90. 

Dospieehaf, eilends anlabgen. Slov. Loos. 

Dospořádati = úplni spořádati. Tč. 

Dospozorovati ae, bemerken, gewahr 
werden. Šm. 

Doaredivý ^^ doitředivý. Slov. Ssk. 

Dosrkati, vollends ausscbifirfen. — co 
ěim: stéblem medovinu. Us. Tč. 

Dosroubiti =■ srubp úpiné obleiUi. — co : 
studni. Us. Tč. 

Dosršeti = přeětaH sršetí. Jiskry doariely, 
oheň sbasl. Tč. — kam. Jiskry až k nam 
d-ly, dosriovaly. Tč. 

Dosf m.: do-sti, z do-syti. Cf. Gb. Hl. 
84., 126., Bž. 33., 215., Nebot (■. : aaboti. 
Z. wit. 102. 4 ), MU. Bt^B. 336. Dlouho 
až dost. Dcb. Možná d., že . . . Sá. — a a^. 
' D. zámožný, malý. Us. Je d. divné, ie . . . 
! St Kn. i. 7. Literatura d. rozsáhlá. Ona je 
d. hezká. Dcb. Jména d. slovutná. EZ. — 
s adv. Daří se mu d. bídně. Us. — čeho. 
Teď toho mám d.i; Toho člověka mám ď. 
Us. Dch. — na čem. Nechej mého, měj na 
svém dosti. Dal. Chci na tom dost míti, co 
mi páni za právo najdá. Tov. 38., Kn. drn. 
129. Má na tvé milosti dosti. Fs. o zěti. 
Aby měl na pániech d. vedle zemského řádu. 
Ib. Každý mohl na jich sudu a nálezu d. 
jmieti. O. z D. Na prvém má sobě dosti. 
Pass. mus. 452. Syneček miloval podlé své 
libosti, dyž jste ho chytili, máte na tom 
dosti. Si. P. 385. Nh jebo přenie dosti ne- 
jmám, než což mi právo najde, na tom pře- 
stati chci; Na nálezu panském dosti jmám 
vedle ortele a práva. NB. Tč. 8., 63. Na 
tom bychom oba dosti měla. Půh. 1. 341. 
Na tom každý dosti míti mnsi. Vi. 1. Na 
tom tedy dosti buď, Štr. Na něčem dosti 
míti. Št Kn. í. 4., 22., 26., 46., 179. Cf. Ht 
Brs. 161. — k čemu. Dosti jest k spaseni, 
když... St Kn. í. 86. — v čem. Měj sobě 
dosti u mléče kozlem. BO. — Ji nebylo ani 
dost málo do smíchu. Sá. Že má d. pro 
nás masíčka. Si. P. 433. Má dost. Vz Opilý. 
Neby dosf od bližniech hoře. Alx. Neoie 
dosti knpcOm, aby jen na jedné kdp! hledali 
zisku; Dosti jměl diela; Ale v plně, jakž 
by dosti bylo, nedokály se. Št. Kn. i. 4., 
32., 21. Panoval dosti na mále. Št — D. «é*- 
niti. Vz Dostučiniti. 

Dostač •= dosi. Slov. Děri nahrnulo sa 
na dostač i na zbyt Dbá. Obyč. 16. Abyste 
malí na zimu vfietkébo na d. v dome. Ďbi. 
SI. pov. II. 90. Lebo vy peiiazi na d. ne- 
máte. 81. ps. 376. 

Dostačia, n. •» dostatek. Slov. 

Dostačitelnosf, i, f., die HinlSngUohkeit. 
H«. 81. 42. 

Dostačiti komu. On sám sobě dostačuje. 
Dcb. To mu úplně d-lo. Us. Pdl. Jdi po- 
mstu, abych ti d-čil. Us. Tč. — k čemu. 
Malá síla d-či^e k poiinuti toho tělesa. Us. 
Pdl. Byl bych rád psal, ale nemohl Jsem 
k tomu d. Žer. 348. — kam. Natahoval 



Digitized by 



Google 



Dostačiti — Dostati. 



111 



mka, ale ke dna přeee nemohl d. Er. SI. l Dcb. D-li zloděje =^ chytili. Us. Brt. Ti ho 
čt. 12. dostali (napálili, ošidili a p.). Us. Sd. D. ro- 

Dostatný, Keoflgend. To svédomi zde ' dinn, Bfts., řezu (bití), Sd., služné. SI. les. 
peoi d-^é. NB. Té. 4. Pan Bnoh nemóž , Zvěř d-la vitr, bekám Witterong. Posp. Stu> 
býti nedostačen sv^m slohám. Hus I. 297. ' dent dostal dvojku (nedostatečnon zpámku). 



Bostačovati, vz Dostačiti 

Dost^Jný = eo lze dostati, koupiti. Ta 
kniha je d. Ostrav. Tč. 

Dosfákr n, m., v řeči študentské =■ známka 
dostatečná. Brnt 

Dostal, a, m., os. jm. Alb. H. D., anppl. 
prof. akadiem. gf mn. v Praze, překládá Aoa- 
kreunU. Ukázky v Kroku 1887. 35.-36. — 
D. Frant., knéz. Jg. H. 1. 2. vyd. 548. 

Dostaly. Aby obranám po dodáni půhonn 
T nově d-lýra vic« misto dáváno nebylo. 
Zř. mor. 1604. Chtěl také zaručiti dobrými 
orosenýim a d-mi lidmi. Arcb. II. 425. 

Dostály. Tehdy my živí a ztiostali rukojmie 
ilibajem jiného ták mobovitého a d-ho ru- 
kojmí miesto toho umrlého přistavit!. List 
knd. 1482. Tč. 

Dostání, n. Bokou dáním k d. právu za 
niho slibili (= že právu dostojí, že se po- 
staví). 1664. Sond. opav. 

Dostanu, vz Dostati. 

Dostaratl eo, bis wobin besorgen ; se — 
dottárnouti, ganz alt werden. Šm. 

Dostaréitl = dostaéiti. Ostrav. Tč. 

Dostárlý. Ten člověk je už d., uŽ slabo 
ehodi. Ostrav. Tč 



Us. Pdl. D. rozkaz, aby . . . Pdl. Co otec 
odemírá, všecko syn dostává. Slov. Tč. Dostal 
jsem strach, zlost, hněv, biad, žízeň, ohnC 
lépe: napadl mě, připadl na mne, pojal mě 
I strach, polekal Jsem se; rozlobil, rozhněval 
jsem se, chtělo se mi jisti, plti, zachtělo, 
zabažilosemi čeho. Brt. S. 3. v.'175. Dostaň 
ta sklenku (dosáhni). Mor. Brt. D. 207. 
D. něco pooti, nového roka, vázaného, 
(k) svátku. BPk. — (co, se éého komu) 
čim. Veliká hanba je takú věc právem do> 
stávati, která za fajku tabáku k užitku ne- 
platL 61č. II. 105. Jichž laskavosti jeho se 
mi dostalo. Bž. — se koma. D-la se mn 
důtka. Us. Pdl. Nic, má milá, nic neplač, 
ješče se mí ty možeS dostat. Sš. P. 599. 
Nepamatuji se, co se jim dostalo. Půh. U. 
76. Zemřevše Bohu se d-li {-^ k Bohu). Pass. 
14. stol, LPr. Bohu au d-la. QR. Bychom 
se jemn dostali. Výb. II. 36. Věčnému se 

Sřibytku dostal. Pass. — se komu čeho. 
édostává se mu peněz. Us. Brt. D-lo se 
mu pochvaly, Posp., hodností, Us. Pdl., od- 
povědi. Hus. 1880. 457. Toho pokládá za 
dvamecítma kop gr., což jí tu nevvchází a 
nedostává se toho věna. PAh. II. 102. Tak 



Dostata, y, f., die Kraftflllle. Slov. Ssk. { že nedostalo se mu pokoje i k Bobu, i k sobě 

Dostatei, e, m. Ctnost d-če či antarkie. i k světu ; Husi již se papíru nedostává. 
Si. II. 186. ; Qus IT. 336., 111. 281. Hospodin opravuje 

Dostatečné ozbrojený. Us. Pdl. I>. žalobu | mě a ničehož se mi nedostane. Ž. wit. 22. 
provésti; Račte nás poučit!, komu co z nich , 1. — čemu. Že své úloze dostane (m. : do- 
roto dostatečněji posluhuje. NB. Tč. 47., stctjí). Na Ostrav Té. — se (koko komu) 
1%. Aby mohli Hm dost-itečněji živnosti ' kam. Běda vám, dostane-li se na vás ! Brt 
své véati. List hrad. 1533. ! Vláda d-la se do jeho rukou. Us. Pdl. Dostal 

Dostateiniti, ěl, éní, zureichend, ver- 1 na chrám Páně sv. Bouchala (byl bit). Us. 
ffiOgend werden. Šm. Smr. Dítě nedostane (nedosáhne) do mísy. 

Dostatečný. D. dfivod, Vád. VII., prú- 1 Mor. Neor. Já tam nedostanu (nedosáhnu). 
vod. Nál. 214. Nenl-li d-ných peněz. Ďch. : Mor. Brt. D. 207. D. se někomu na kobylka 
Pnvi, že žaloba jest nedostatečná. NB. Tč. ' (vypráskati mu). Us. Dostal jsem na ruce 
'JSO. A také toho času s mnohými nedo- 1 (rány). Us. Brnt. Dostanu-li se na to, vezmu 
statky psal jsem, jakož i podnes d-čen ne- to. Us. Dch. I), někoho do svého byta, 
jsem. 1Ó12. Has. lSf&. 363. Aby měli co j něco pod svůj krov. Us. Dch. D. se někam 
sedostatečnému v jehu potřebu uděliti. Št. ' (přijíti). Us. Brt. Miluj sa, rod můj, něopúštaj 



Kn 6. 172. — komu. Nikdo není sám sobe 
d-ČDý. Exc. Tč. Mne nerozpáčíS, jsem sám 
sobě d-čen (dokonale přesvědčen). Wtr. 
v Osv. 1884. — kde k éemu. To svědomí 
nenie d-čné v právě. NB. Tč. 59. To svědomí 
v tejto při ku právu nenie d-čné. Ib. 11., 
264. — s inflnit. Nikdo není d-čný bez 
dmhébo žiti ; On sa stydí, když dluh vrátit 
d-čný není. 6lé. 11. 36., 825. 

Dostatek = dostatečnost. D. vědomosti. 
Os. PdL Okamihnutim nahromaděno roéti 
a iišek s d. Sk. Neměl d-tku t penězích 
i lidD. Žal. 507. Mám roboty za d. •> dost. 
Lai. Brt. D. — D. = htijnost. Ak múa máš 
tsoeehaf, saneohaj ma v piatok, na sobotu 
vsčer aiám jich zas d. SI. sp. 207. Má d. 
•d ovod (ovoce). Har. — D. = jméni. Má 
j«it všecka plnost víeeh d-tkův. Kom 



seba, tak se d-neš do vlastného něba. Trok. 
125. My sme se na ně d-li (k nim se při- 
stěhovali a 8 nimi společně bydlíme). U Hořic. 
Hk. Kdoby nešel, na koho se dostane (na 
koho padne, aby Šel). Sedl. Rycbn. 39. Celá 
severní Afrika dostala se v drženi čeledi 
koptické. Lpř. Děj. L 25. D. se daleko do 
vnitř země, Mour, do rozpakii, Kaizl 237., 
pod něčí panství. Tk. Č. 5. Dostav se do 
proudu, nevěděl, kudy ku konci. Šml. — 
co komu. Počkaj, Já ti to dostanu (dosáhnu). 
Mor. Brt. — se. D-li se (za sebe). Us. Brt., 
Sú. Budžeme se modlič k panně Marii, by 
ona zvolila d. se (abychom se d-li). SS. P. 
387. — éeho (gt. partítívni, jinak: d. co). 
Koníčka, dostaneš obroku. £r. P. IL 121. — 
od koho. D-lo se mu od něho pokynuti, 
uznáni, pochvaly. Us. Pdl. Počkej, až pnjdei, 



Dostati — abs. Dostal, co se nejí (rány, ' šak ty d-neS od tatínka (budeš bit). Us. 
hltí). Us. Kšf. — eo, koho. To nás ten i Brnt. Dostáno (dostanu) ja doma od svého 
itít dostal (překvapil) I Us. Dch. Kdybych I tatíčka, že sem nenapásl vraného koníčka, 
to mob' d., T noci bych tam pro to Sel. I Sš. P. 334. Od panny Maijanky daru sem 



Digitized by 



Google 



112 



Dostati — DostavoTáni. 



doctnl. Ib. 400. Vpadl mi v lué véno, jeíto 
mi 8e od dřevního mého mnže d-Io; Jeěto 
se nim od nail natefe dostalo. Pflb. 1. 168. 
— se komm p« kom. D. néco po ieně. 
Tov. Drži ml m4 vlastni dMIctvI t Petro- 
Ticích, jťito se méma otci d-lo po jeho ma- 
teři a mně po nim; Drží ji věno jejL Jeito 



se |l po mateři dostalo. 

^.,11. 800.). — se za koho (provdati se). 



PAh. I. 889., 843. 

iho (provdati se). 
Ďch.j Brt. Aiibéta d-U se za Kaximlra, krále 
polského. V. — se koma na fem. Cui 
ae mně na díle dostalo. PAh. 1. 844. Na tom 
nedostává te ji 18 gr. platn. Ib. U. 102. 
A nedostane-li se na tom po£tti; A coi bv 
se na téeh dědinách uedosulo. Zř. F. I. T. 
Vil., tí. IX. — (koho, se komn, eo) odknd. 
D. kobo S krku, luswerden. Us. Obili s poli 
domfl d, Us. Pdl. Tak brzo se odtud ne- 
dostanei. Brt. Slova z ného nedostanei, tipe : 
slova se na ném nedoptái. Brt S. 8. v. 175. 
Jak jsem se z domo dostal, radosfA jsem 
výskal. Si. P. 665. Ukradli krávu a c té mi 
se dosUlo 6 gruióv. P6. 85. Z kterfcbito 

ÍIO bHveo) m^ji d. se uraienéma sedm hř., 
ójtovi dvě břtvné. NB. Ti. 361. — eo (od 
koho, se koma) kde. Já mn to vlem 
dosunii (— dostojlm). Ostnv. Tč. Spisa 
toma d-lo se v novinách přlsnébo odsonzenl 
Os. Pdl. Včil sem u tebe milost dostal. Si. 
P. 119. Utíkejme, i nám se tu dostane (biti). 
Brt. S. 3. v. 172. Od nich dostala tato semé 
u oiiieb národfl jméno Bojhemnm. Tk. Č. 1. 
PM těch domech jeité novináře jakéhos 
dostáno. Koll. 1. 847. Slovo .sedlák' v ústech 
pand záhy dostalo přizvak potupy. Osv. 1. 
l7U. Neoustaue-li se jedné dsky v korábu, 
le viechen zahyne. 1491. Mus. 1888. 363. 
Driel mi věno, jeito mi sé od mé matky 
d-lo v Veselicí, na Sadskovém zboži. PAb. 
L 822., II. 181 Kde se jenom bére a nic 
nepřidává, tam se brzo nedostává. Sb. nč. 
— - eo, koho za(. Dostanu-li tě za mku, 
nespustím ee tě do roku. Si. P. 250. Za 

Íefiáze chleba, za énosf nebe d-uei. Oiě. II. 
70. Za to dostal co proto, seinen Theil. 
Dch. — jak : po fraku (b^ti bit). Us. Sd. 
Kaidému dostává se podlé zásluhy. Us. Pdl. 
Je-Ii hmota v klidu, múie se jen silou do 
běhu d. Mj. 8. Ani nohou byste mne tam 
nebyli d-li. Sá. Drii mi mnoj dli, kterýž 
mi se měl d. spravedlivě po mém otci. PAh. 
n. 546. Od 20 rýnských toho nedostane (ne : 
pod I). Brt. D. Čo sa bez práce dostává, to 
na krátce trvá. Slov. Té. — koma kdy. 
By mohlo sě (dětátko) dostati tobé i s matku 
po dlúzej době. Výb. II. 16. "V hodinu 

£rvni po poledni d-li jsme se do zahrady. 
lar. II. 82. — proé. Djstal pro vítr (pro- 
biiali ho), Bmt., lék pro dáveni. Us. — eo, 
se nač, na koho, eo koma. D. na při- 
lepienou. áp. Rozdávej tak, aby sena viecbny 
d-lo. Us. Dch. Dli jsme botičky dětem. Us. 
Vk. — co, se k éema. Je to doba, než 
se k tomu dostane. Us. Bmt. D. se k slovu 
Dcb. Dostal k ní důvém. Smi. I. 88. Jak- 
mile se to k vědomi dostane. Kaizl 9. My- 
slela sem sama sobě, že se nedostáném k sobě. 
Si. P. 758. D. néco k svátku. BPk. — s in- 
fluit. Dostalo mu se dosednouti na biskup- 
ství. Brt. S. 8. v. 178. Tu historii nám se 



éisti d-lo. Ler. Poiitajic, co by se d-lo podlé 
ceny za to dáti. NB. Tě. 856. Ne kaidénra 
se dřevu dostane býti fladrem; Komn se 
tam dostati dostane. Kom. Byt mi se do- 
stalo jit přes stin smrti, zlého se nie ne- 
bojím. Kom. Dostane ae mn v ebrim Jiti. 
Pass. mus. 275. 

Dostitl. — abs. Sudi má s« hned při 
soodn qjistiti mkojemstvim, aby dostál a 
práv byl. s čehož se viai. Zr. mor. 1604. — 
čeho, erwarten, ansbarren bia. A tn dostoje 
pAvod vybláieni svého pAhonn. VI. sř. 81. 
— iema: právu. Tov. 111. Dostojl té vid, 
er stellt hlerín seinen Mana. Dch. D. svým 
povinnostem. Osv. I. 260. Jmá saméiti, aby 
právu dostál a dosti oěinll. NB. Td. 89. Že 
on své úl.tse dnstoji (na Ostrav. Nkaji : do- 
stane. Té.). — Jak: Svědomitě svéna Akola 
d., v plné miře Us. Pdl. — éim. CbtěU 
jsem ho poctíti, ěimž bych mohla fá ebndá 
žena dostáti. PAh. U. 20. 

Dostatkovati =• ttatku tvého poié]fti. 
Kdo rád zahaluje, brzo doatatkt^e. Ostrav. 
Tč. 

Dostatkový vAz, der Amunltlonswafett. 
Šm. 

Dostatnosf , i, f. — do$tatečnot(. 5m. Vs 
DuKtatný. 

Dostatný — dotíateiný, Slov. 8sk., voll- 

griiiigr. í!m. 

Dosteva aUu. Vs 8. N. - D. — eo le 

dostavilo, Máttup? Od Labe a Vltavy váli 
se už d-vy mnžA statných. PÍ. I. 181. 

Dostaveiné a výméině se vrací k ně- 
kterým přlkazAm všeobecným. Si. II. 328. 
Vz Dostavečný. 

DostaveČBy >- dotiavhový, doeUttkový, 
doplMooý, Nacbtrsgs-, nachtrSglIch. D. po- 
hledávka. Nz. 

Dostavek. D-vkem <— dodatkem, dodá- 
teini, naobtriglicb. Ns. 

Dostaveni, n., der Ansban. Posp. 

Dostavíte!, e, m., der Steller; Erbaner. 
Ssk. 

Dostovltl. — se kónu. Chuf k Udln 
nemocnému už se zase dostavila Us. Dcb. 

— co, koho ae kam. D. se k volbě. Pdl. 
D. nováčky k odvodu. Ta slovíčka aby taffl 
dostavena (vřaděna) byla. Arch. rkv. — se 
kde. Kdo jsa prvnim obesláním doma před 
právem se nedostavil, má býti po druhé 
obeslán. Koll. 10. — kdy. V éestěm měsíci 
dostavíme se květ, v desátém plody. Monr. 
Cv. kn. 41. — jak. Stavové čeěti se do 
Prahy v hojném počtu d-li. Mus. 1880. 466. 
Vojsko d-lo se v parádě, v Airiném vyabro- 
jeni. Čsk. 

DostáTka. — D., dle Zustellnng. Doslal 

d-kn, aby se k hroaiadě dostavil. Slet. Tě. 

DostavkoTý — dottaveiný. Vs toto. M<- 

DosUTBý, Btollnnnifliohtir. J. tr. — D- 

— do^veéný. To vysvětlige d-ným vý- 
kladem. Si. II. 84. — D. — dottavovad. 
J. tr. 

Dostavovael. D. Ařad, das Stellunfsamt, 
okres. J. tr. — Kommisse vojenské koně d., 
dle Bemontirungskommission. Csk. 

DostavoTánC n.. dle Stellong. D. ao- 
váčkA, vojenských koni. Us. Csk. 



Digitized by 



Google 



DoBtevoTttel — I)o8tiik»ti. 



113 



DMtaTOTatel, e, m., wer etwas zu Ende 
baot; dei- Anscbáffer-. Lieferanf. Rk. 

DosteTOTati, ▼! Dostaviti. 

SostéhoTatl s«, biiwiedeln. — odknd 
tauB 8 kým: z Brna do Hradiiti s celon 
rodiooa. Us. Td. 

Dostela, tx Dostkti. 

Dostiéinéiii, n. Kto pro dosti-neiiněnie 
iitta laje, má . . . Vi. 39. 

DosiitlDiti, ▼> Doat, Dostiafiiuiti. 

Dostih. D-ky, pí., daa Weltrennen, na- 
Trbl Dch. a qjalo ae. D. klosné, Trabrennen ; 
kU k d-httm, das Rennpferd. Dob. D. vozmo, 
das WageDreDDeo, jezdecké, das Seiterren- 
D«a, lodDi, die Schiffawettfabrt. Monr. Vz 
Hon. — D. = prásdná ehvOe, die Mnsse. 
K torno teď a mne neni dha. Sf. Roipr. 
375. 

DostUim. y, f. Slov. Jaká d., taká bostina. 
Sb. si. ps. I. 126. 

Dostíhati, vs DoitibovatL 

Dostihavý, strebeod. — ieho: dle. Msn. 
Or. 133. 

Dostlltlý. -Jak. Těžko d. LpK - Um: 
zrakem (dohledný). Lpř. 

Dostlhnuatl koho. Ž. wit. 17. 38. Ty 
bndžei na konéch a ja bosá, ale ée- doséibne 
Bioja kosa. Si. P. 13. — ieho. Nei dostihne 
ncha hlas. Mcba. Máj. 6. v. 17. Aby dostihla 
pHmky HN. Nz. — éeho tím. Při bloabl 
m 4000 m. nedoBCihigi plavci mořského dna 
mi spaiténym závaiiin. MJ. 96. Dostihujeme 
toho dAvéraoii nadéjf. Arcb. rkv. — eoho 
kde. KdeS kto luuu přibibne, tu nepřietele 
dostihne. Alx. V. v. 492. Dle Listů filolog. 
1886. 280. má se iisti: doti«hn«. 

Dostihnuti, n. =• dostiženi. Usk. 

Dostihovaé, e, m. » dostibovatel. 

DoatihoTati, vz Dostihnouti. 

Dostltl, bis 100 erginzen. dm. 

DostlhT, pí., vz Dustib. 

DostíaéiBéni, n., die Geonctbuung. Zá- 
itapné d. Kristovo za bNchy lidstva. Hlv. 
Sán si vezmu d. Koll. I. 37. Na druhý týden 
mnaim pro d. naačenim mi daným na Kosice 
odraxitL Žer. L. 111. 136. D. modlitbu, al- 
auSnů atd. Has I. 336. Cf. S. N. 

DostinHniti. — černn: zákona. QR. 
Kálezo panskémn ksidý má d., komu se 
nezdá d., uecbt čeká vidy daliiebo práva. 
Ti. 82. D. rozsudku panskému ve 4 nedé- 
Ueh. Zř. F. I. B. XI., XVIII. Hormistr ko- 
váHhn d-ní. CJB. 311. Slibu, zákazu. P. Sob. 
424. Jeatliie by tomu d. nechtél. Václ. II. 
— komu zaž. Že by jemu bratřieza to 
ehtéli d. Pé. 37. Že vé£ nemohl za to Bobu 
d. Št Kn. i. 20. - Jak. Aby ten, kdož jest 
komu co prosadil, tu od sebe d-nll. Aby 
«a wUHi prosonxeného nálezu d-nil. Zř. mor. 

1G04. Žid žádá, abych jemu od ni d-nil. NB. 

Té. 51. Veiken svét sám od sebe nemohl 

by za n6 (břiechy) d. Has I. 108. 
Dostižený: -m, o, o, erreicht. . 

DosttilTO«(, i, t, die TreflSbigkeit. ZC. 

L 180. 
Dostižaosf, i, t, die Erreicbbarkeit, Er- 

grBndHobkeit Rk. 
DAatoJenstrJ, n. = di$Uóenstvt. Ssk., 

Bero. 
D«ftoJaěti <= důšUónéti. 

Kottar: <Uifco.»l» doTslk. TI. 



DAstojnoitkovati, vomehm thon. Slov. 
Loos. 

Dtetoiný, VI Důstojný. 

Dostolanti, il, eni — přesteti býti sto- 
lafem (trahlářem). Mor. Té. 

Dostonati komu. Ston4 hospodyni po 
celé dédini napořád. Mné má taky stone, 
jestíi mně dostone, badá, Bože, tase rád. 
Si. P. 612. 

Dostopek, pka, m., v mysliv., das (Tiber- 
waoben. ám. 

DostopoTatt koho, der Spař nachgehend 
erreichen. Us. T& 

Doatridatl, vz Strádati. Voh. Ar. II. 49. 

Dostrapati — dottřapiti. Slov. Bern. 

Doatřapiti. iL eo, eni, dostřapofxUi. — 
co: iátek. Mor. Tě. 

Doatraiitl, il, en, eni, doštraiovati, er- 
lanem. Us. Tě. 

Doitřebati, vollends sossehlOrfen. — eo 
odkad: mléko z talíře. Os. Tě. 

DostředlTOsf, die Centrlpetalkraft. D. — 
pnseni pohybiůiabo se těla k nrěitima bqda, 
jeni len mimo směr pohybu. Ys S. N., Sp., 
SI. les. I osoby slovesa jsoa důkazy jeao 
slohové d-stí. Hi. SI. 98. — Cf. Schd. I. 66. 

Dostředivý. D. sila (snaha) — dostředi- 
vosť. Nz. D. ústroje, NA. V. od. 11. 9., pohyb, 
die Centralbewegang. Sp. 

DostředkOTý. D. sila, die Anstrebekraft. 
SI. lea 

Dostředný, vz Dostředivý. D. tiak, ZC. 
L 224., smér. 1^. 

Dostřeh, a, m., die Sehweite. Sokolik 
táhne na d. Hdk. L. Kv. 84. Zmizeti s d-ha. 



%. 



ostřehnontl, vs Dostřiei, 1. 

DostréknúC — dottHlmoMti. Slov. Bern. 

Dostřel — doštřdná dálka. Odměna za 
dobré d-ly, die Schassprámie. Gsk. Dostal 
jsem se z d-ln matěins oka (matka mne 
neviděla). Smi. 

Dostřelená. Vs Dostřelený. 

Dostřeliti — ěeho. Nedostřelil drahé 
vody. Let. 401. — z ěeho. Co by s laěiitě 
d-lo. Har. 1. 179. — ěim odknd kam. D-lo 
by se koěi odtud do ostrovu druhého k synům 
Epiknra chlipného. Koll. I. 811. 

Dostřelnosf. Csk. Navrhl Dch. 

1. Dostřiei, doitřOmouti. — abs. Než 
oko dostřehlo. Nrd. Blld. 16. SUrSok do- 
poviedal a král na to: Ej to by věru za- 
slúiilo dostřiehnnt, ěi je to tak. Dbí. SI. 
pov. I. 228. — se ěeho. Jeho se dostřehúce 
zabili ráno. BJ. 

Dostriezf, dottriehnM, erspáben, bemer- 
ken. Slov. Loos. 

Dostřik, a, m. — vtdálenost, do které 
dottřAovati Ue, die Spritzweite. Vzdálenost 
d-ku. Čerm. 

Dostřiknonti kam éim: střikaěkon. Us. 

DoHtřizlivétt, ěl, ění, ganz aflchtem wer- 
den. Srn. 

Dostřiiky, pl., m., die letste Sobor, 
Scbippscbnr. Ssk. (a postřihovaěů). 

DostroJiti knihu (dodělati). Bl. Živ. Ang. 
61. 

Dostniinéni, vz Dostiuěinění. Dk. 

Dostnétniti, vz Dost, Doitíuěiniti. 

Dostukati, ausstOhnen. Ostrav. Tč. 



374 



Digitized by 



Google 



114 



Dostapati — DoSkrabovačka. 



Dostupati, biokommen. — kam. Když 
až k bráně dli. Nrd. Blld. 45. 

Dostupitel, e, m. = dosiupnVe. 

Bostupnik, a, m , der Hinzntreter. Sm. 

Dostupný. Smyl lehko d-pen jest. Si. I. 
60. 

DostnpoTati. — čeho: nějaké výiky, 
Dch., ZČ., vrcholku slávy. Us. Pdl. Doslú- 
pim' všie škody. Alz. Antb. S. v. 86. Edy 
žalost vrcha dostapuje, až se radost ohla- 
šnie. Mudr. 197. Vz Brt S. 3. v. 44. a. — 
kým kam. Dramatické nměni Aiscbylem 
k zenitn d-povalo. Lpř. Děj. L 187. — kde 
kam. Petrarks ve svých zpěvech k nejvétíi 
dokonalosti básnické formy d-pil. Moor. Cv. 
kn. 16 — éeho, kam jak. Za rozmluvy 
na pahorek d-li. Osv. I. 271. Když už by 
slunce středa nebe kolem d-lo. Lpř. Šl. I. 
89. — kdy odkud ieho. čas, ve kterém 
obě desky z dálné vzdálenosti jiné arěité 
dostoupi. ZČ. I. 249. 

DosuTka, y, f., der Nachschub. Dch. 

Dosužovan, vz Dosoužiti. 

Dosvadblti se Jak. Vlk si vzal lišku 
za ženu a d-li sa pri peknom poriadku. 
Slov. DbS. SI. pov. V. 81. 

DosTářiti se čeho. Ten se lotr zlého 
dosváři (svárem dojde). Sv. ruk. 71., St. 
ski. II. 66. 

BosTécovati, vz Dosvítiti. 

Dosvčdčený; -en, a, o, bezeagt. Hus. 
1880. 523. 

DoSTédčitl. — abs. Ten člověk je do- 
svědčen. Ue. — (čeho) čim. D-£il toho 
svou cti a věrou. Osv. 1885. 419. Chčiu toho 
listy d. Dal. 85. To jest zkuienosli d-Ceno. 
Us. Pdl. Svědky d. BO. Strany d. komu 
v čem sr. také Brs. 2. v. 105. 

DosTědčovaci, bezeagend. Lpř. 

Dosvědčováni, n., das Bezengen. — se 
čeho: bohů. Lpř. 

Dosvědčovati, vz Dosvědčiti. 

DOBVititi kde. Kde ani slnko nedosvieti 
ani vetor nedufůkne. Ht. S. I. 90. 

Dosvléei, doBvliknouti, vollends ausziehen. 
Hrts. 

Dosyčeti, el, eni, za zischen aofhOren. 

Dosýlka, y, f., die Zusendung. Dch. Na 
Ostrav, doáilka. Té. 

Dosypati. Dosýpati na koho. Hor. Brt. 

Dosypek, pku, m. = dosypka. Ostrav. 
Té. 

Dofiaeovati eo, vollends abschStzen. Us. 
Tě. 

DoSafářiti => přestati iafáHti, ansscbaff- 
nern. Té. 

Doiámati se = dobelhati se. Us. Vtk. 

DoSantatl také = íantaje dodřiti, ab- 
wetzen, zerreissen. — co: kalhoty. Us. Tč. 

Došarpati ^^ doírAaft. — co (odkud): 
isty. Ostrav. Tč. Ovoce se stromů. Ib. 

Doiastati =^ prach n. sníh docela sházeti. 
— co kam: do příkopy (přikopu). Ostrav. 
Tč. 

Došastitl, hinschlendern. — čim kam: 
piskem na střecha. Ostrav. T£. 

Desátkovati, ansspassen. Us. Td. 

Do6č = dost. U Domažl. Jrsk. 

Doičati = doteati, bepissen; aufbOren 
zu pissen. Slov. Bern. I 



Doilčebetatl = doětibetati. Mor. Té. 

Došéekati =- dostikaii. Slov. Bern. 

DoSčepovati — doitépooati. Mor. Tč. 

DoSčipati <= doitipoH. Mor. Tě. 

Doiek, die Dacbschaabe, Strohsohanbe 
zam Strobdecken. Nepatři mu ani iindel, 
ani d. na střeie, ani cihla na komíně (je 
zcela zadlužen). Us. Hnik. Na starém doika 
zapřáhnu kočka, tak já ho pochovám. Si. 
P. 663. n Přibora děvy samy ten mařenový 
d. co nejvýše na strom vyhodivie kameniai 
ubazuji. Si. P. 771. ~ D. = mdlá hrstka 
posečeniho obitt. Lai. K. Kálal. Cf. Doiiček. 

— D., ika, m., os. jm. D. Je6ek. Tk. V. 
60, 6L 

DoSelestiti, ausrauscfaen. Poslední tenor 
ve skotačivém páda vodometa d-sUl. Hvls. 

Doáelmovati, austoben. Té. 

Doiemratt se čeho — iemraje dosiei, 
erbetteln. — D., anslispeln. 

Dofienkovati eo, vollends aasschenken. 

— eo : sud piva. Us. Tč. 
Doleptati, auslispeln. Sm. 
DoŘibaný; -án, a, o. zerpeitsoht Mor. 

a slov. ád. — čim. Ukloli sa, chrbát prútmi 
d-ný. Sldk. 201. 

DoSibati, é^iibnouti — seiibati, zerpeit- 
scben. Mor. Sd. — D. = Obaje ókthoniti, 
laufend erreichen ; laufend ankommen. Ostrav. 
Tč. — D., bis wohin werfen. — co kam: 
kyj až na střechu, koali až ke kuželkám 
došibnouti. Mor. Tč. 

Doiiček, čku, m. =: malý doeh, doiek. — 
D. ■= starý vyschlý človék. Už je d., dlonho 
nebade. Us. Kit. 

Doáikovati, doHktwuti co, čeho koma 
= vyhledati, lijednati, verschafifen, zusobik- 
ken. D. někomu práci, službu. Sd., Holk. 
Prachu nám d-val forejiic. Kos. v Em. 
1884. 649. D. někomu galánku (namluviti). 
Val. Brt. D. 207. — se komu. Ten hřebik 
se mu dobře doiikne (bodi se mu). Us. Tč. 

DoSinouti, nul, nt, utí, hinschiebeu. — 
eo kam: stfll do kouta. Tč. 

Do$i$matl, vollends beschmutzen. Sm. 

DoMti co. Koiulkn doiivá, dita až nmirá ; 
Dyž koiulenkn doiévala; V tej obalupce 
mam milenkn, ona iije koiolenku, jak ko- 
iulku doiivala, přežalostně zaplakala. Si. 
P. 160., 103., 468. 

Došivati, vz Doiiti. 

Došivek, vku, m. => ii:on«e HH. Celý tý- 
den iije, a i v neděli ráno má jeitě d-vky. 
Us. Tč. 

Doika, y, f. — doiek. Na Fiasko. BPk. 

Doikamrati, ansbrummen. Ostrav. Tč. 

Doiklhatl, doikUinouti, bis wohin glit- 
schen, zn glitschen aufhOren. — kam: ai 
na konec klzačky. Mor. Tč. — D. = <U- 
háje poi;anYi, glitschend verderben. — eo: 
klzačko. Ib. Té. 

DofikůůMti, aasraunzen. Dítě už d-lo, 
nž spí. Ostrav. Tč. 

Doikovina, y, f. ~ sláma na doiky 
uchystaná; místo doiky pokryti. Ehr. 

Doikribatl se kam, scbwer, langsam 
hinkommen. Sotva jsem se domů doikrábal 
(s těží přiiel). Us. D. se na skála. Us. 

Doikrabovačka, y, f. = doSkrabovaeí 
nástroj, die Feinkratzmaschine. Šp. 



Digitized by 



Google 



DoikrkAti — DoUtatí. 



115 



Doikrkati, auMtreicIieii. — eo: ikrkséky 
(lirky). Ostnv. Tč. 

Doftknbati, vollends abrapfen. — koho: 
kuy. — D., ▼ollends scUeisseii. — co: 
peří (==■ dodrati). Ostrav. T6. 

Doíkvarek, rka, m. — poiledni fícvarek, 
di* letste Speckschwarte. Ostrar. Tč. 

DoiUmtetl M kam — v bláU dtóití, 
hioMhUiDpen. Ti. 

Doélapaný, nieder-, xertreten. Koňmi 
i-v*. 8b. •!. pa. U. 1. 83. 

Doilapati, dtMápnouti, rollendi xer- 
staaipfeo, niedertreten, tretend sarecht ou- 
ehen. — eo kudy kam. Cestn •nShem ai 
k nim d-pal. Us. Tč. 

Doilipaontt si na koho. Jemanden an- 
fabreo, sur Radě atelien. Katn. 

Doilehati, votlends, su Tod« peitacben. 
— koho tím: slepici bičem, prutem. — 
ksho kam: krávy do dvora, peitachend 
biotreiben. Tč. — koma =• bičem, pmtem 
rypriakati. Ua. Tč. 

DoMť » kdo došel. D. spisy, die Ein- 
liafe. Dch. — D. hrob, verloaebones Orab. 
Deh. — D. <=■ gralý atd. Sirotci let doilýob. 
Zř. mor. 1604. — éeho. Lidé roxumu doili. 
Rr. 

Doimatlati ae kam, hinhatscben. Ditko 
•eledva k oim d-lo. Us. Tč. 

Doímigati = doOehati. Ostrav. Tč. 

Doímonrati, aosscbmieren. — eo: papir. 
Mor. Tč. 

DoSbřroTati, vollends cnscbnOren. — 
ca: tnéro vačka. Tč. 

Doihapati, vollends ansscbnpfen. — eo: 
tobik. Ds. Tč. 

Deionlati, vollends rollen — tMo na 
htlt^, halušky upraviti. Ostrav. Tč. 

Doíonstan, vollends reiben. Ds. 

Doipatiti, il, čn, čni, vollends scblecbt 
■Mcbeo. Ssk., Bern. 

DoépieoTatl, vollends koppen. — eo: 
ječmen. Ds. Tč 

Boíprhoniti se = namáhavé dqjiti- 
Chromý se d-nil. Lai. Brt. D. 275., 160. 

Doiprt&tl se kam, hiutrippeln. Mčla 
asm ^lana na tom drobem konci, než se 
k nim doiprtal (dotlapal), snědli ho bra- 
benci. 8é. P. 657. 

DoiprymoTati, aa scheraen aofbOren. 
Ds. TčT 

DoinuBOtltl, anstosen. Tč. 

DoirotoTatl, fertig sohroten. — eo : ječ- 
men. Tč. 

DoMaf aa, sioh verbmnaen. Slov. Ssk. 

BoktibeUtl'^ přestati štibttati. Vz Sté- 
bMatí. 

Doittenee, nce, m. <=> deštéttee, vút, na 
ttofVM telen 3 dosky (desky, prkna). Na 
tomto vozia hnoj na pole, aj semiaky a poťa. 
Slov. Zátnr. 

Deitený = doskový <- deékový. Slov. 

Doitipaný, gaas gespalten. — čím. U»jů 
knolom doitiepané Uavy. Trok. M. 21. 

BoMpati. — eo. A on drva ičipal, Sčipal 
* doMpal. Si. P. S29. 

DoMf, mit Brettem aoslegen. Slov. Loos. 

Doftttvati na koho, hetseo. Ds. Črk. Vs 
I>oitvati 



Doitragatl — doHHcati. Mor. Brt D. 
276. 
Boitaraůtl, došUtfiti, bis wohin stosaen. 

— koho kam: ai do potoka. Ostnv. Tč. 
Doitrati. VB Doitívati. — koho éim 

k iema: oaočovánlm k pomstfi. Us. 

Doiabovati, došubnonti — doiibat*. 
Ostrav. Tč. 

Do««ta«i aa — pomobt dtvM. DoiAlaU 
sme se tam. Mor. Brt D. 207. 

Doialitt — přtitaH šuUH; dotoirfeM 
(n Bmip.). Mtí. 

Doiaméti, 61, dni, verraosohen. Yitr 
d-mčl. Deh. 

Doiomný, bis ans Ende siaseind. D. 
ivnk. 8m. 

DoSvandrykatl eo: nčmčinn. Ostrav. 
Tč. 

noitéhoUn — vřataH švOuliH. Ptáoi 
d-ll. Tč. 

Doftvihnontl » poiledni švih učiniti. — 
se kam, sioh hinao&ohwingea. D. se na 
seď, na strom. Tč. 

Doftvrlati, vollenda qnirlen. Tč. 

DoiTTllkati — phttati švrlikatí, ans- 
switsehem. Ds. Tč. 

Dotadto. Ai d., boe oaqne. BO. 

Dotáhatl, vs Dotáhnouti. 

DotáhnontL — abs. Pec dotáhla, pec 

Íe dotaiena °> kdyi tak vypálena jeat, ie 
se syrové pečivo do ni sásMi. U Zbir. Lg. 

— eo Um ?kam). Loď provazem ku břehu 
d. Ds. Pdl. Dvčma nebo třemi pmdilmi ohni 
sUd d. KP. V. 274. — éeho (tím). Má 
svého tím listem dotibnúti, kdei ví aneb 
donpominatí, na komi vi. PAh. 11. 445. 
Každá ilechetnosf má své miery d. St N. 
181. 38. — nač. Snadno dotáhnu to na 
fouriratvi (stanu se fburirem). Kos. v Km. 

Dotahovat, e, m. — dotahovatél. Sp., 
Tč. 

Dotahovaný ; -án, a, o. D. mouka. D N. 
Kdvné. Bgl. 

Ďotamtnd, bis dahin. Prk. 

Dofapatl, vollends herabscblagen. — eo 
odkud čim. Jablka • jabloni žerdkou d. 
Ostrav. Tč. — se kam — šanOtúe se do- 
ítati (o starých lidech n. détech). Mor. Mřk. 

Dotáraf sa = doeárati te, pfitoulati «e, 
herkommen. Slov. — odknd kam. Odkial', 
z kterej světa atrany ate sa k nám sase 
dli? Sd. 

Dotaslti, gans einstecken. — co kam: 
meč do poivy ai po jilec. Tč. 

Doiatl, doiUi, gans hineinscblagen. — 
tím Jak: sekyrou ai do kOsti. Tč. Vz 
Dotití. 

Dotátl, vOllig anftbanen. — kde: v ro- 
klinách snih nedotaje hned. Tč. 

Dofati, n. <= doUH. Slov. Bern. 

Dofatý, vfillig gehanen. 

Dotavad. Hr. ruk. P. 167., 886. 
. Dotaviitž, é, n., v hutn., der (Jarberd. 
8m. 

Dotai činiti. Dch. Vzíti koho na d. (exa- 
men). Us. 

Dotázáni. Za d. se na mé zdraví vám 
dikqji. Žer. L. lU. 44. 

Dotázati, vz Dotasovati. 



Digitized by 



@ftogIe 



116 



DotfitkA — iHytkitoiíti. 



0otázká. Hama bnde tvojA d. Wtf. v Qsv. 
Když ty všecky d-ky naň učinili. Bl. Živ. 
Artg. 24. Na prvni d-lra, bylaliby deeni mi 
ttím\tíveTísí neb ne, snáHliiá odpověď m dáti 
am.ei. Žer. D. při itínéeW. Vz Cot. jnr. IV. 
3. S. XXV. Majice tS vii pK akta před 
nik«tDá, žaloba, odpor, svědky, dotMky, 
iprávy . . . Jdn. 167. 

Dotazováni S«, da< Maobfra^ii: Us. Lpř 

Dotazovatí se éeho. Hělce sě dotieieí. 
Alx. V. 985. — AS kom. Na JaVornléltovi-li 
sě přece d. máji. NB. Tě. 98. Dotacoje se 
na něm toho, t jeho-li viU6 se fo dalo. Nál. 
214. 

Dotaxovna. J. tr. 

Dotažek, žka, m. = tbyUk piva v sudé. 
Je tám jen d. Us. u Kr. Hrad; KR. 

Dotažený; -m, a, o. D. slad. KP. V. 
S68. 

Dotažitý, bezfigiicb. D. (dotčená) řeč se 
mne neleká. Ostrav. Tě. 

Detazniee, e, f. •^ littie, k niž piameoa 
psaná se dotahuji. D. vrchní, spodni. Tésnop. 
5. vyd. 6. 

Dotažný, ersobwerend. Slov. Ssk. 

Dotčeni, die Berttbrang, Betaslnng. Měk- 
kost, jeitoj' lahodná kd. gt. Kn. i. 165. 
D-nim koho uzaraviti. SU R. 164. a. Duie 
ve váem těla d-nim ěye; Čiti roaličoů věc 
d-nim těla. Št. Kn. i. — D., die Berttbrnng, 
Auregong, der Reia. Oko malěho dotknuti 
(dotě^) neřkn úrazU nestrpi snadně ; Libost 
d. toho drži v paměti nějaký' jako obraz. 
Št. Kn. i. — D. = hmat, der Tastsinn. 
V Plzeň. ĎSk. 

Dott^ný, bertthrt. — čim. Dooh milostí 
bozi jsa dotčen. Št. Kn. é. 52. — D., er- 
wiihnt. Jg. Sbr. sp. 184. 166. Psanie vašemu 
o svrchu d-nej při jsme porozaměli; Že dluh 
v tejto při d-aý zaplatil; Vyznali, že jsů 
d-mu Jiříkovi slíbili za Jana; Kteréžto zlaté 
d-ná Uaruie půjčila; Proti tomu d-oý Mi- 
kuláš odpovídaje praví. NB. Té. 6., 27., 
29., 46., 143. Čteni pravd od tebe d-ných. 
1491. ČastodotČené židy. List hrad. 1497. 
Přečteni d-ných zřizení. Zř. F. L A. III. 
O času d-ho narovnáni; Po vyjiti d-ných 
let. Nar. o h. a k 

DotčiU, vz Dotknouti. 

Dotčivý, reizbar, antastbar. TaktéŽC jsů 
Udě někteří, ač nedotčivi (zu reizbsr, un- 
antastbar), ale velmi dobře vidí věci du- 
chovni. St. Kn. š. 

Doťéci. Za Dal. polož: 18. 

Doteěkovati, ganz auspunktiren. — co: 
linii. Us. Tč. 

Doťeinice, o, f. = cotangens. Jd. Geom. 
m. 11., Let. Mt. S. V. 1. 18. 

Dotyčný. D. elektřina, dle Kontaktelek- 
tricitSt. Vz S. N. 

Dotedý =■ dotud, Ío té doby, bis diAiin. 
Slov. Vz násl. 

Dotebda — <}o(«(}y. U Uber. Brad. Tč. 

Dotehdej&i, bis damals giltig. Na misto 
d-ši dané pozemkově nařídil Petr daň po- 
dninon. Hdk. v 0»v. 

Dotej =do ti doby. Ostrav. Tč. 

Dotek. Kompnrator na d., goniometr na 
d.; Tělesa v d. byvši uvedena; Více bodfl 
v d-ku se nacháisí (jíst); V d. s'néífm při- 



jití; Býti 8 něčím v d-ka. ZČ. I. 90., 85.. 
247., IIL 40. Elektřina d-kem bažená. Bm. 
70. D. brobA zuečištoval. S$. L. IJ9. Cf. 
Kozjtzvěti. 

Dotékati, vz Dotéci. 

Dotekový, Berllhmngs-. D. ploeba, páka, 
deska, bod, rovina. ZC- I. 3., 20., 28., 29., 
99., 420. 

Dotel ■=• dotud. Val. TČ., Brt. L. N. t. 
224. 

Dotela — dota. D. ti věřím. Val. Tč. 

Dotepliti, il. eo, ení, doteplovaii, vol- 
lends erwSrmen. — eo Jak: jizba ai na 
13«. Tč. 

DoteraJM =- dosavadní. D. život. Slov. 
Phid. I. 2. 82., BVaj. BD. IL 17L 

Dotěravé, zudringlich. D. prositi. Ds. 

Dotéraree, vce, m. — dotira. 

Dotéravý °° dotérný. Ssk. 

Dotěra6ttf, ve Těrušiti. — «o kam na 
éem: na voze. Slov. Vetin 180. 

DotesaMti, il, eni » tesaHtvi ukončiti. 
Tč. 

Doteskniti se ieho : úlevy. Dk., Hlk. 

Dotéžný, doHiný, wnchtig durch Uiber- 
ladung. Doh. 

Dotěžovati kam, gravitiren. Deb. 

Dothienentrie, e, f, řec. -> tyf střmmi. 
Slov. zdrav. 64. 

Dotlal' »■ dotud, dotud. Slov. HdC. 81b. 
58. 

Dotlalto, bis hieher. Ssk. 

Dotihnooti, ve Dotáhnouti. 

Dotikati, vz Dotěoi. 

Dotinky, pl., m. >>= poslední obrasti k do- 
tinání oa rubiStich. Mor. Tč. 
, Dotlsielti, il, en, eni, bis 1000 erglnsen. 
Šm. 

Dotiskatl, vz Dotisknouti. 

Dotlsklavý -> dotémý. Ostrav. Tč. 

Dotisknonti. — abs. Bida dotískala. 
I..aš. Brt. D. 207. — éim. Doveda (pravdy) 
právem, tuž teprv má, mdž-li moci dotisk- 
nútl. Št. Kn. S. 167. Vz DotisnúC, DotiStiti. 

Dutiskovati, vz Dotisknouti. 

Dotisnúf =•= dotisknouti. Ostrav. Tč. 

Dotiátiti <^ ÚotisknouU. Mor. Tč. 

DotitL — eo. Jak já se mám zelenat, dy 
mě už dotinaji. Sá. P. 264. — komu kam : 
do živěfao => notně mu vypráskati. Tč. 

Dotižnost, i, f., das Schwergewiobt. Doh. 

Dottžný, wucbtig durch Ulberladnng. 
Dch. 

Dotká, y, f. = důtka. Slov. Bern. 

DotkalcoTati, das Weberhandwerk auf- 
geben. Tč. 

1. Dotkati ae, sieh voli stopfen, sieh 
satt anessen. Ostrav. Tč. 

DotkHvee, vee, m., der SpOtter, HOhner. 
Bern. 

DotkUTOsf »> é^mivost. 

Dotklivý — átlivý. Laí. Brt D. 967. — 
D. c' ditíkíivý. Mluvil ke mně slovy do- 
tkHvými mej dobrej pověsti, etoeBrflbrig. 
Zkl. exo. 

Dotknontt, dotUti. — abs. Jako iii 
dotčeno, jinú mincí mu placeno bylo. NB. 
Tč. 29. — eo -> pochopiti, fssson, begreifen. 
Srdce dotkne někdy stránkn té poobolnosti, 
fasst einen Moment dieser Seligkeit St. Ka. 



Digitized by 



Google 



Dotkooatí — Doti«np«titi. 



117 



i. Vs D. ae čeho. — ieko. V tej p» |iitt«te { 
dotýkMÍce liats * toho listo nám nepodali 
jste. KB. Tč. 69. Dotýk^ioe i některých 
»Yfcb svobod; Ai krev krve áotfSa; Až 
w krev krve do^ká. Bwct. 220. 8., 342. 17. 
i2L To ho nedoteče; Poňovadž ta věc do- 
tjio pana Smila; Aby póhonóv, coi Froika 
doteče, ponechal; A strany, kohoi dotýée, 
m^i ten výpis zjednati; Byliliby kteří li- 
stové, ježto by Jánka dotýkali, má je při- 
nésti; Věc maastva biskupova dotýěe. PAb. 
1. 187., IL 451- 548., 852., 563., 674. Sytý 
vody doteče. Modr. 190. Baka boii dotkla 
mne. Ž. Klem. 144. b. Ne všech jeitě mýoh 
pHhod jsem dotýkal. Kom. L. Ta krajina 
dotěi té půité. Ote. 299. Na půáti, jsito 
dotči Saracenaov, contigoa esL Ib. 286. 
Trého ta dotýie sv. Pavel. St. & 190. b. 
Coi úřada dotý£e. O. s D. 53. Prve přišel 
k nebi, nei semě dotekl. Pass. mas. 279. — 
se. Kraby ty se dotýkají. Ua. Pdl. Dotkni 
se, jak mOiei, hned raéek nebudeš. Si. P. 
32. — 86 ieho. Jeho rty dotýkaly se rtA 
ieiich. Hrto. Setva se jUla dotekl. Osv. I. 
270. Píseň dotkla se mého srdce. Vrch. Co 
by se mého dila dotýkalo, já bych řekla. 
Us. Vk. Bodaj si sa, bodaj tolko rázy po- 
tkol, kolko si sa rázy mojioh liček dotkol. 
86. P. 171. Slovo uši sa dotýká, ale přiklad 
oéL dli. IL 94. Coi se osoby panské do- 
týěe. Václ. UL Kdyby ty věci sebe se ne- 
dotkaly. Zř. P. I. D. íl. Což se osazeni 
sondo zemského dotýče. Ib. A. X. 2. Právo 
obsvláitni, kteréž se toliko některých osob 
vlastně dotyce. Kol. 1. Kdyby srdce tak 
čilo bylo, že by dotknuti toho se mohlo, 
wenn es dasselbe fassen kOnnte. St Kn. i. 
A což se Pavla dotklo. MB. Tč. 166 Po- 
něvadž se ta věc děrného dotýkala. Ib. 85. 
Jak se pan Frydrych mých věci dotýká. 
Zer. 1591. Ponvadi se brané věci doÚLá, 
nemá jema odpovidatL Púh. II. 824. (950.). 
Než aby oběti bezbožných se dotýkali. Prot. 
229. Aby nedotýkal vice nás. Dh. 103. 
Dotkna-li se ji, bez ni (po ni) bade. OR. 
Pře hrdla se dotýká. V. Královstvie (jad- 
ské) dotýée se arabské zemi. Mand. 2á. b. 
Neb ktož milost má, cožkoli se ji dotkne, 
to vše jeho bude. St. Kn. S. 34. — se 
(ěeho) ěim. Dotkl se ruky polibenim. 
Drak. A poněvadž se tím d-lo i jiných 
sburfl. 1636. Krovky po kraji vespolok se 
dotýkají. Kk. Br. 6. Jutro jnž svým zla^m 
poUbkem se dotýká čel vrchů. Vreh. Poně- 
vadž Uková řeči v hněvu svém směla mlá- 
dence jeho cti dotýkati, má se pokořiti. 

?*• J*-,^ ^^^**L řeči některé oseby 
dotekl. Zř. F. I. 0. XXVU. Slovy haneb- 
n*mi 86 dotýkal. 16. stol. Svá svatů ruka 
ráčil jest dotknuti malomocného. Hus III. 
43. Zradou koho d. Bart. Ještě jednu raná 
dotknu Faraóna. BO. Boži dotěen ranou. 
BO. D. se někoho spisem, j. tr. — o éem. 
Něco málo o něčem d. Bl. Vad. kas. 27. 
O těchto všech národech proto >em tnto 
dotekL V. Z toho všeho psáni krátce se 
opáči, že dotýkáno o pravém náboženství, 
coby bylo a . . . 1512. Hus. 1888. 366. — 
koho ua íem. D-kali vysoce na cti víech 
pináv; Vysoce ho na poctivosti dotekl 



(iVKzil). Bact. 2*7. 84. Koaažby se zdálo, 
že by od koho na eti jakikoli dotčen #eb 
zhaněn byL Zř. mor. 1604. Dotekl ^by lio 
na poctivosti, Václ. XII., na pověsti. VI. 
zř. 482. Že na svých poetivostooh dotkni 
bylL 1532. Hus. 1880. 438. - Mf . V niž 
(ploše) se obé desky dotýkají. ZC. I. 247. 
Velmi mne smrt jeho dotkla v srdci. Lpř. 
Jakož se toho dol^i bude d. Bart. Dotýkal 
mne ve svém psáni, že jsem člověk prostý. 
Bart. 241. 22. Fojt pravého pána, kteréhož 
v svém psáni dotýče, neobeslal; Jakož 
lorchu, ntAoře dotčeno je4t. NB. Tč. 5., 
89., 93. Bia své kasatelnici hanlivě ho fio- 
týkal. V. Sv. Petr v prvém k^su n^prve 
dotýká jednoty Boha. Bus L 11. — co, 
ieho, se čeho. Něčeho káravé se d. Osv. 
L 131. Věo ta se mne velice, nemile, citelně 
d-ká. Posp., Vlč. D. něčeho jen povrchné, 
Uour., krátce. V., Št. Ko. š. 50. Neb kdo 
se čeho milosti dotkne, jeho bude. St. Kn. 
š. 26. Aby vždy v způsobu ti^kovej žalpby 
tu věc, pro kterůž má přisahati, někteřaa 
dotekl. NB. Tč. 266. V póhoně svědkiiov 
řádem nedotekl. Pah. II. 451. Ale ktož sě 
ženy nezřiezeně dotkne. Hus III. 199. — 
proč. Snad mne proň v tom nic nedotknu. 
Alx. Jir. I. 8. vyd. 83. — (se) éeho o íém, 
oč. Čeho Beneš dotekl o té liteře. Bl. Gr. 
35. Jestli se tej věci o t£ch 6 zl.° a tej 
ženy o to nařčeni dotýče, tehdy .... NB. 
Tč.^ei. Cf. Položený. Jakož dotýčeS o těch 
práviech ciesaře Karla dobré paměti. Hol. 
z Štr. — že. Co do usneseni dotýkám, že . . 
Kos. 

Dotknutí. St. Kn. š. 177. Yz Dotčeni. 
D. úst, Kká., retů. Čch. Bs. 38. D. stupně 
prvního, drnného, v K^om. Jrb. 217. 

DotkÝnatl se = dotýkati se. Slov. Za- 
spievám ! prst mdj lyry sa dotkýná. Lipa I. 
349. 

Dotlak, n, m., der Nachdrack. Dch., Tč. 

Dotlampati se kam, bis wohin hintram- 
peln, hinwackeln. Mor. Tč. 

Dotlangovati = dodupati? Slov. Oves 
dáká nevole zdlávila, zhonekovala, d-la. 
DbS. SI. pov. VII. 31. 

Dotlčený => dotluiený. Slov. Ssk. 

Dotlelky, pl., m. ^ tbytky setMého dřeva. 
Ostrav. Tč. 

Dotlkaf -> doOovJuOi. Slov. Ssk. 

Dotloael se ieho. Ktož tluče, ten se 
dotinče pnščenie. Pravn. 258'<2. 

Dotlakadlo, a, n. » teativlta, n zlato- 
tepofl, die Dannsoblagform. Šm. 

Dotok — přítok do mlýna. Mor. Tč. 

OotoroTati koho = dottopov0ti, auf- 
spttren. Ostrav. Tč. 

Dotoulati se. Červené jabadko až se 
dokůlalo (dokoulelo), mojo potěšeni ni se 
dotáUlo (po světě). Brt P. 90. — ,k«m: 
do města, hinatrolchen. Tč. A jak sek domku 
dotůlal, hned na okénko zaklepal. Sá. P. 
104. 

Dotoniiti se čeho také -^ konalné do- 
rici touie, eisebneD, erreich^n. Kká. K si. 
j. 147 , Tč., Ehr. 

Dotrakati =idotáhnouti. Kjd. I. 89. 

Dotmotpotiti = tnmppt M Mbavit*, 
umřití. Ten už d-til. Hor. Tč. 



Digitized by 



Google 



118 



Dotr^ti — Uon&ne. 



Dotrtoitl, dotrapovaii koho Um. Td. 
— M 8 Kým, aich abnekern. T6. — ae 
ieho Jak. V bidé konce avébo se dotra- 
povát L4. 

Dotnitltl. 2m Št. pHdej: N. 92. 16. 

Ooirekstl kam <= treíem dtUH. Kráva 
do oblévá d-la. Oatnv. Té. 

Dotrika, J, f., daa Sebarmtttiel. Šm., 
Looa. 

Dotrefiti kam, bintreffen. Ostrav. Té. 

Ootřepati se éeho. Na děvéato Ueie a 
je rád, kdyi se Jich dotřepe (dotře). U Zam- 
Derka Dbv. — ae kam. Až sa d-la k ze- 
lenému bí^ka. SI. spv. 168. 

Doti«pky, pl., m. ==> posledky mouky, 
které se z necek, a pytle vytřepou. Ostrav. 
Té. 

Dotrésksti — doiHskati. Slov. Bern. 

Dotrhati, vz Dotrbnoati. 

Dotrhnouti- — eo. Ui třetí íaty dotr- 
bnje. Ua T6. - Si. P. 779. 

Dotrhovati, vz Dotrbnouti. 

Dotrfflkatl, dotrlikati, dotrtMtati, ana- 
trillem, auapfeifen. Oatrav. Té. 

Dotřímatl =^ dodržeti. Oatrav. Té. Vz 
Třimati. 

DotřísUti, U, en, enl, a koielabA, daa 
Leder einatiben. Sm. 

Dotřitt na koho (éim kdy). Chrt na 
z^ice dotiri. Šp. Na nás dotiraji. BN. 
Urminina nedotřel na Bimany, zvláité ▼ tom 
jejich sdéieni a atracbu. V. Odpůrcové na 
aebe oatřim meée dotírali. Moa. 1880. 470. — 
nai Jak. Jedni podlé krále dotírali na to, 
aby, jak král vyslovil, tak se dalo. Čr. — 
se éeho. Y tomt bnévé sé voza dotra. 
Alx. B. M. v. 163. (HP. 85.). 

Dotrmáceti, ol, en, eni, gánzlicb ermQ- 
den, aafreiben. — koho éim: přiliSnoa 
praoi. Ua Té. 

Dotnnaiilti, il, én, éni, dotrmti^ovatí, 
gfinsliob vergeuden. — eo tím: piiim avé 
jméni. Ostrav. Té. 

Dotroiitl se kam, trollend ankommen. 
Ostrav. Té. 

Dotropiti, ausschersen. — eo. US d-pil 
avé žerty, ui nemá naé žití. Us. Té. Už 
avůi dryák d-li (fertíg bringen). Pk. 

Dotroabiti. — co: kofalka (aklenici) = 
úplné vypiti. (Kořaleéníci dostávají kořalku 
v láiiviékáoh, které trubkám ae podobají). 
U Uber. Hrad. Té. 

Dotrouslti eo koma: cbléb slepioim. Té. 

Dotronti = dotráviti, úplni ttráviti, 
vollkommen verdauen. Ostrav. Té. 

Dotrpéti kde. Když sú v éiatoi dotr- 
pélv, což aů tu trpéti jmély. Sl Kn. i. 21. 

Dotrtoliti se kam = dotroliti. Oatnv. 
Té. 

Dotrtonitl — dotrtoliti. Dité až k nám 
d.lo. U Kunovic. Té. 

Dotoubovati, vs Dotroabiti. 

DotruehUti jak dlonho po kom. Celý 
rok po otci d. Té. 

Dotrralosf , i, f., dle Nachhaltígkeit Dob. 

Dotrvalý, nacbhaltig. Dob. 

DotrvaVý, nacbhaltig. Dob. 

Dotryakatl kam, oingallopireo. Mor. 
Té. 



Dotriný. Nebuď d. a lehký nemúdře do 
vieho, neb velká opovrženosf vyroate ti 
s tého. Slov. Olé. I. 829. 

Dotainiti, él, éni = dotyti, vollenda fett 
werden. Uiipané do nového roku dotnéni. 
U Uher. Hrad. Té. 

Dotud. Donidi — dotud, dotud — do- 
ňadž. Št. Kn. i. 3., 87. Dotud až potud. 
Prov. Km. IL 330. Budu mu moci viaco 
dilo ataviti d. a tak dlouho, donidž by . . . 
Tov. 160. 

Dotadto. Ta lázna aeila až d., Uk že 
bea nákladu nemalého nemuož zase opra- 
vena býti. List hrad. 1480. 

Dotndni ~ dosavadní. Šm 

Dotnbnonti, doinhovati, vollends fest, 
bart werden. Té. 

Dotůl — dokul ^ dotud — dokud. Do- 
túl aa prut ohýbá, dokul je mladý. Slov. 
Kr. Sb. 

Dotnlikati - dopitkati. Notu na piáéalce 
d. Slov. Té. 

Dofupati = dorouibiti. Ostrav. Té. 

DotoAovaf, zustimmen. Ba ano, d-val 
atarosvat. Slov. Dbi. SI. pov. II. 32. — N. 
Hak. lY. 112. 

Dotatati " dopiti (v détaké řeéi). — 
eo: mléko. Té. 

Dotužitl co éim: ušel stažením. Ua. Té. 

Dotvořiti, dotvotoeati. — eo. Uera do- 
tvořuje, doceluje básnické krásno. Dk. Aestb. 
635. 

Dotvrzený; -tn, a, o. Co se na d-neu 
náhledu toho uvádi. Bno. 

Dotvrzovati, vz Dotvrditi. 

Doty •= dotud, do U dobu. Val. Brt. L. 
N. 1. 224., Kld. 

Dotýeati — dotýkaH. Gb. Hl. 110., Bž. 
40., Listy filolog. 1878. 16. Ale Gb. pravi, 
žejeat to dtybný tvar m.: dotýkaH. 

Dotyékovati — tyčkami opatHH. — e* : 
plot. Té. 

Dotyéné. Přidej: Bra. 2. v. 105. 

Dotyinik, u, m. >- dotyénú hod. Sté. 
D\t. 187. 

Dotyéný, Beriihrungs-. D. elektriénoaC 
(dotykem způsobená). NA. V. 306. — D. 
spiay atd. Za chybné má to též Brt. Va 
Brt. S. 8. v. 179., Bra. 2. v. 105. 

Dotyk, n, m. •= dotýkáni. D. podkov. 
Phid. V. 59. S nepřítelem, der Kontakt. 
Čsk. D. v télocviku, díe Fnhinng. KP. L 
422. — D., a, m.. os. jm. Pal. Kdb. 120. 

Dotýkaci praktika Sbtk. RoaU. 65., 
184.— 135., 138. 

Dotykadlo, a, n.. der Fůbler. Té., Sm. 

Dotýkáni, n. Jakákoli json v tom éaae 
byla od kohokoli i mluvením neb psaním 
d., k njmé a ke ikodé jeho a dobré pocti- 
vostí nejsů a bytí neuugi. 1532. Mus. 1880. 
497. D. magnetické, magnetiache Striche. 
F. Janii. Vz Dotknutí v S. N. 

DotýkavÝ. D. bnflky. hk. 2. v. 6. 

Dotynooti <- dotonoHti. — kam: až na 
dno. Oatrav. Té. 

Dotyti =• iMni Mti, vollenda tett wer- 
den. Vz Dotuénétí. Té. 

Oouane (donán), n, m., fr. = tnýto, do. 
S. N. 



Digitized by 



Google 



Ďonbalik — Doodlebský. 



119 



Ďoabalik Job., lókař, 1775.— 1861. Vs 

8.N. 

DoaltSTý, gern grObelnd, spintísirend. 
Deh. 

Donbeeký, ébo, m. Blk. Kfsk. 1045. 

Doubek, bkn, m. =• mM dub. Vz Dub, 
Doabee. — D., bka, m., uém. Daabek, ves 
■ tni. - D., oe. jm. Tk. IV. 128. 

Doabi. Nasekej d. xelenébo. pKkrej mé 
B«TÍiiné tělo. Si. P. 113. Ma obloze dennice 
T tiebé d. sviti. Jir. Antb. lU. 308. — D., 
Dtnby, aamoU n Sedlbn, vea a Tarnova; 
KkiiD-Aieba, vei a Čet. Doba. PL., Blk. 
K6k. 1299., Sdl. Hr. n. 276., ni. 302. 

Doobiee, dle Badéjuvice, Daaby, vea 
o Boodné; 2). Stari, AltDaabitz, vea a 
Cbřibské; D. Zadní, Hinter-Danbitz, vea 
tiBtéi: Ď. Nové, Nea-Daabitz, vea tamtéž. 
PL a Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1299. 

Donblette (ooblet), n, m. =• vic, jei dvoj- 
náiobné u nadtáH. 8. N. — D. >» dvoo- 
itopovA oktáva ve varbaneeb. Mlt 

DeubloTlee •- Doadlebice. 

DonbloTlékT, pl., f-, Dublovičky, vet 
a Sedlčan. Gt Blk. Kftk. 493. 

Donbnik, vz Dobnik. 

Doubrava, ef. ifCt, dumbnb arbor. Mkl. 
Etym. 48. — D., lea a Uher. Broda. D. ol. 
VIL 86., vreb o Klatov. Ceeby I. 77., pole 
a Dlabonic. Pk. — D., Daubraa, vea a Stra- 
koaie; Doabraw, vea n Mnicbova Hradiité ; 
Daabnva, vea o Hořie, n Nimburka; my- 
•Hvna n Pbw a u Kktov, bt^ovna a Kla- 
tov, mlýn o Telče; D. Stará, Alt-Daubrava, 
•am. u Heřman. Héatce; D. Veliká, Groaa- 
Doabrawa, vea n Vltavotýna; D. Nová, 
Neo-Doobrawa, samota a Heřman. Méitce; 
Dobraken, ves d Tooikova; Dobrawa, osada 
Q Tfebiée. PL. Cf. Blk. Kisk. 1299., Sdl. 
Hr. IV. 869., Tk. V. 237. — D., y, m., oa. 
JB. Tf. Odp. 179., 193., Blk. Kfak. 1095. 

Doabravik, a, m. = wmi $drÍH)ieí se 
t iombravádt (straiidlo). Hdk. v Osv. 

DoabraTaiiy, dle Dolanv, Doabrawan, 
1« n BoidUovic. PL., Blk. Kfsk. 456., Sdl. 
Br. L 110. 

Doabravee, Doobrawoe, sam. a Vodfian. 
PL 

Doabmvéaiiy, dle Dobuiy, Daabrawčan, 
vta a Konřimé. PL. Také: Donbtaviiany. 

DonbraYélM, dle Badějovioe, Doobraw- 
Sts, vea n Čea. Brodn. Tk. II. 421. 

DoobraTěoka, y, f. -> aioM dotibrava. 
D-ko selená, eos ty tak oioměk? Přiili na 
oiw mnsové, velioi nefiaaové. Si. P. 784. 

Deabravlee, dle Badéjoviee, místy sg. 
(O., e, i), Doobrawits, méatečko a Blanska ; 
ni a Mobelnice, D. ol. IIL 204., 406., u Ba- 
dfiovie, o Sedléan, n Miena, n Jaroméře, 
a Nov. Mista n. Met., n Tarnova, u Vys. 
M^ Q Pardnbio. n Strakonic, a Votic, 
n Jesenic, n Benesovs v Badej., n Lomnice 
T Jiéinskn, n Králové Dvora, n Manetina ; 
iHir n Teplice a u Eisenberka; Taaberwitz, 

vea a Litoméřie. PL., D. ol. VI. 186., Sdl. 
Hi. L 253., II. 276., III. 302., IV. 869., I. 

361., V. 181., 8. N., Žer. Zip. U. 182.. Blk. 

Kbk. 1299. Z D^, vz SmU Osovský. 
Doabraviika, y, f. = maiá doubrava. — 

D., y, m., 08. jm. D. ol. ní. 204. — ]>., 



Donbraviika, sam. n Mirovíc; Klein-Dau- 
brawits, ves n Ml. Boleslave. 

DonbraTléky, pL, f., ves u Březůvky 
na Mor. D. ol. Vn. 74., 590. 

DoobraTín, a, m., mist jm. Vs Blk. 
Kfsk. 1299. 

Doobravltý =■ doubratmatý. 

Doabravka, y, f. =■ malá doubrava. — 
O., oa. jm. ienské. Vz S. N. — D., Hčka 
v česhomor. vysočině. Krč. — D., Klein- 
Daabrawa, ves a Vltavot^na; Daubrawka, 
hospoda o Hořovic; Dobraken, ves a Ho- 
stouné v Plzeňsku. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1299. 

DoabravBi — v donbravé rostooci. Rst. 
406. 

Doubravnik — medovnOe, dobronika, 
melittis melissopbyllam, das Immenblatt, 
dle Slb. také bešvrika. FB. 62., Či. Kv. 
257., Slb. 332. — Potn. Meduňka, noovMk 
neni dle Slb. 882. =• doubravnik, nýbrž: 
meiissa, die Melisse. — D., Doabrawnik, 
městečko n Tiiflova. PL. Vs S. N. - Cf. 
Doubrava, Mkl. Etvm. 48. 

Doab^aToikovy, Gartenmelissen-. Sm. 

Donbňivský. D. Hora u Teplic, Eichen- 
wald-. Vz Blk. Kfsk. 1299., S. N. Z D-ské 
Hory, vz Z Vřesovic Volf. — D., os. jm. 
Sbn. 716. - D., 1783. Vz Jg. fl. 1. 2. v. 
545., Jir. Ruk. I. 156. — D. Jan. Vs Jg. 
H. 1. 2. v. 646., Jir. Ruk. I. 167. — B. 
Racek. Jir. Buk. L 158., S. N. — D. Pavel. 
Vz Blk. Kfsk. 1108. 

DoubrotoT, a. m- — Dobroutov. 

Doabrovany, vs Donbrsvany. 

Donbflká uajnice, sam. u Bavorova. PL. 

Donbský, ébo, m., Daubskej, mlýn u 
Strymilova. 

Douby, dle Dolany, ves u Bondné. Blk. 
Kfsk. 1300. 

Doneima, y, m. — kdo uttaviiné chodí 
a nic nedilá. Mor. Bkř. 

Doúiaf =- douiovati. Na Zlinsku. Brt. 
Slov. Sak. 

Soaéba, y, f., das Auslernen. Ssk., Sm. 
ouče, ete, n. ^ divče. V sevorových. 
Čech. Rgl. 

Doučená, é, f. ^ doučba. Ssk , Sm. 

Doučenee, nce, m., der Ausgelernte. D. 
neni nikdo, nebo nikdo se v ničem nedouči 
ani v darebáctví. Mor. Tč. 

Douéeni, n. = doučba. Ssk. 

Doučený; -čen, a, o, der Anagelerate. 
To je d. darebák, der Erzlump. Mor. Tč. 

Douěitelovati =• přestati učitelem býti; 
umHti. Ds. 

Doúčtovati, zu Ende verreobnen. — co: 
vjdání. Ds. Tč. 

HDouda, y, m. = dóda. 

Dondlebce. dle Budějovice, Dondlewetz, 
ves u Plzně. PL., Tk. I. 87., 446. 

Doadlebice, ale Budějovice, Dublowitz, 
ves u Sedlčan. PL. 

Dondlebiiky, pí., f., Dublovičky, ves 
u Sedlčan. PL., Blk. Kíisk. 493. 

Doudlebský = z Doudleb pocháetjM. 
D. děkan, kraj. Tk. I. 366., 336. - D., ébo, 
m., 08. jm. 1612. Mus. 1884. 505., Žer. Záp. 
L 149., 174., Jg. H. 1. 2. v. 648., Jir. Buk. 
L 169., Blk. Kfsk. 1300., Sdl. Hr. lU. 802., 
IV. 369. 



Digitized by 



Google 



120 



Dondleby — Doopovec. 



Doudleby, dle Dolany, Dandleb, vea 
u Rychnova (a Vamberka); Teindlee, ves 
a Bndíjovic. Pal. Rdb. I. 144., Blk. Kfak. 
657., Sdl. Hr. I. 176., II. 276., III. 302., IV. 
92^ Tk. Ž. 22a. S. N. Citnjice doodlebaké 
oáreči miniuie Dondleby a Badějoiňo. 

DoadoT, a, m., Daadow, mlýn u Čáslavě. 

Donf&ni. 8t Kn. i. 188. Proto iaem 
přiiel maje d. v tobě. Anth. I. 166. Jmě- 
jíeie d. v Hospodina. BO. 

DoufanllTé, vertraaungsvoll. D. čekati. 
K<m. 

OonfuilÍTOS<, i, f., vz DoufaloBf. Kom. 
Vz Smělý, Spoléhati. 

Donffttel, e, m., der Ho£Fer. Dch. 

Doufati m. do-nfati z do-n-pv-ati, strsl. 
n-piv-Mtl, spodobou: do-a-pf-ati a vysá- 
tím p: do-oiati. 6b. Hi. 94., B2. 29., 37., 
Hkl. Etym. 269. Význam kořene pv uka- 
zuje se ve slově odvozeném pevný. 6b. Hl. 
94. Cf. Úfati. — več, v koho (kdy). Oči 
véecb doufají v tebe. Mi. 10. Y bidich 
v Boba d. no se. Kom. — t čem, t kom. 

V úzkosti nezúfej, ale v Bohu doufei. Mor. 
Tč. Synové israeliti nedoufají v kopích ani 
v stfelách. Br. Protoí doafajice v Bobu 
budtež hotovi. Žžk. 4. D. v božské do- 
brotě; Bůh, v němž douf&vali naii otcové; 

V svém Bobu Ji doufám. Kom. — iemn, 
komu. Doufám Bobu a právu, ie mi po- 
moženo bude. NB. Tč. 66. (189., 172.). Ne- 
doufal sobě, aby sám česl^é moci odolati 
mohl. V. Doufej jeho sv. milosti; Aby ni- 
žádný z nás nedoufal své síle, své můdrosci. 
Hus I. 487., III. 133. Střieci se těch, jimž 
nemóž d., by rádi po pravdě stáli. St. Kn. 
í. 166. — do ieho. Nenfaj i jeden do roda 
velikého ani do smysla hlubokého; Do 
bratra nfaje; Ufajn do pomoci sv. Václava. 
Dal. 40. 13., 62., 34., 109. 21. (str. 70., 108., 
179.). Ztraté obec neufaj do brada. Dal. 4. 
9. (str. 10.). Nedoufá do bozi pomoci, do- 
broty. St Kn. i. 30. — komu 6eho. Po- 
něvadž doufá mu duii, z nicbž počet má 
dáti nejvyiiímu pastýři, proč mu nedoufá 
bobkóv ovčich? Hus I. 446. — naě. Kdo 
na Boha nedoufá, ten si brzo zoufá. Us. 
Té. — Jak. Doufej směle, dokud dufie 
v těle. Prov. Tě. 

Doafav;^ — dotrfanlivý. Vz Doufaly. Jen 
někdy bv4j d. vyile hled. Nrd. 

Donbar, a, m., os. jm. Arch. 1 7. 95. 

Doneha, y, m. D. Frant, kněz a spiso- 
vatel v Praze, «'/» 1810.-'/,, 84. Vz Tf. H. 
1. 3. v. 166.. 173., 200., Jg. H. 1. 2. v. 54.'i., 
S. N., Šb. Děj. ř. 236., Slavín II. 59. Obiir- 
nějSi jebo životopis také v Osv. 1884. nebo 
1885. Slovník tento obsahuje mnoho slov, 
Jež Dch. butf sám utvořil aneb z knih, z no- 
vin, z cennikův a z n.luvy lidu sebral. — 
D. Eard, řed. čes. gymn. na Smíchově, 
naroz. 1838., spisovatel. Vz Tt B. I. 181. 
Přispíval pilné do tohoto slovníku. Vz Úvod. 

Donehatl, douehnouti. — na £em oprav 
v: naž, kam a na studením oprav v: na 
ttudeni. Po třikrát naň dachl a žádného 
znamení jsme neviděli. NB. Tč. 72. 

Donehe. Vz Krám. Slov. 94. 

Donka, y, f. == divka, dMe. Ob. v severo- 
výcb. Ceob. Sá. 



Doale, pí., f. =" vjfttaiené wtitmy. Jsou 
prý proti bolení krku; přikládají se spařené 
a vlažné na krk. U Čejova (n Hnmpolee). 
Jos. Svátek. — D. -> doU. U Loun, u Ra- 
kovníka. — D., mlýn u Vimberka. PL. 

Donln = dolů. D Slaného. Mý. Vz Doule. 

DoombraTskÝ, ého, n., os. jm. Žer. Záp. 
II. 182. 

DoumHti, vollenda sterben. 

Douné, ě, f. — dutína. U Kostelce nad 
Or). Ktk. 

Douuičan, a, m. =>=' dolničan, doléák, 
kdo bydli na dolním konci dédiny. Slov. 
31. ps. Sf. n. 138. 

Ddn&kati — uHkaoé domluviti, nSselnd 
aussprecbea. — co: slovo, řeč. Hor. Tč. 

Dounovaf, vz Dnovat Slov. Možno, že 
vás to ig donuie. N. HIsk. HL 66. 

Doupa. — D. = ladek, rit, der Hiotere. 
MM. 

Doupitko, vz Doupa. 

Doupě. V doupěti se uhnízditi. Jir. Anth. 
UL 207. D. také dutina některé útroby. Va 
Slov. zdrav. 64. — D., Danpie, ves u Telče. 

Doupěti, ěl, ěni, ausjammern. 

DoupkoTý mlýn, Daubkauer Mtthle, u 
Brtnice v Jihlav. 

Doupua, y, f., Nenhaus, osada u Křivo- 
klátu. PL. 

Donpnátek, čku, m., vz Doapnák. Lpř. 

Donpnák, doupMk, u, m. = vyhnUý, 
dutý strom, ein hobler Baum. U N. Kdyaé. 
Rgl. — D., a, m. = diooký hohtb, že v dou - 
patech, v (toupnácich žije, colnmba oenas; 
na Mor. gawnik. Vz Frč. 352., Sehd. II. 
460., Koll. III. 343. D. h^í si svého buku, 
v němž má své hnizdo, když se chysti^i 
jej stíti: Mój buk, mój bukl Km. 1886. 378. 

Doupnatý, něm. rogel. Dcb. Veliký dub 
a (ale) d-tý, malý a (=> ale) houževnatý. 
Č. M 268., Lpř. 

Donpnětl >» doupnatiti. Sm. 

Doupnlti Hora. Sdl. Ur. IL 60. 

Doupný, vz Doupnatý. Socha jeho (Mo- 
lochova) měděná byla doupna. Sfi. Sk. 86. 

Doupomiuati. — se bthn. Jindřich do- 
upumíoav se těeh peněz mne neodvadíl; 
Když se d-ná těch 8 kop, má jemu list zase 
vrátiti. Púb. I. 367., II. 228., 315. — se 
éeho na kom. Nebude-li se moci na jiných 
rnkojmieii ostatku peněz d., tehda množ ae 
na ta dva navrátiti; Má se d. ostatka pe- 
něz na jiných rukojmích. PUb. I. 307., 318., 
381 , II. 142., 443., 445., 449., 465. — éim. 
Listem bratra mého nedílného donpomíoal 
se 600 zl.; P. Kateřina tím listem d-la se 
a peníze sa ten list vzala. Púb. L 346., II. 
272. — kdy, Jak dlouho. D-nal se jejiho 
véna po jeji smrti; Tubo se na něm ne- 
mohl d. osm let. Púb. U. 408., I. 126. 

DoupoT, mě. u Kadaně. Tk. IV. 901., 
Blk. Ktsk. 699., 280., Sdl. Hr. 1. 218., Tk. 
V. 185., Tk. 2. 220., S. N. 

DonpoTCová, é, f., os. jm. Ví Blk. Kfak. 
1800. 

Doupovec, vce, m., os. jm. 1580. Tk. 
IV. 188., 139., Žer. Záp. U. 182., Tf. Odp. 
386., Blk. Kfík. 1300., Sdl. tíx. IV. 244., 
278., Tk. V. 66., Tk. 2. a20. 



Digitized by 



Google 



Ďonra — Dovi^kový. 



121 



Aonra. Ono( je to krom <ft>ury JHko 
pleeh (o véd roztrhuié). U Rycbn. Msk. 

Doůřadovatl = přestati úřadovati. Us. 
Sd^ Té. 

Doůrotitl, aofbflren zu zinsen. Sd. 

Dosis, dle Bm«s, os. jm. Blk. Kfsk. 1121. 

D«BÍek = eyptM jedním dechem. Vz 
Daeh. D. vina (as půl žejdlíku), ein Pfiff. 
Dek. Pln^m doDikem piti. Čcb. Petrkl. 33. 
Pln^i doaiky napájeti, in vollen ZOg^n. 
Defa. 

Doaika. D. tymián, t vulgarís: d. ma- 
teři, t. serpyllam, der Feldpoiei. Vz Rstp. 
1176., ČI. Kv. 'í53., ř-B. 61., Schd. II. 290., 
Kk. 178., 81b 335. D. letni, francouzská, 
ňinni brnnSvická. Rt. D-u cititi; d. voui. 
Hi 81. 67. MateH donjkoa o sv. Janě pfed 
•lonee východem trbanon podkuřDji stromy 
as itédrý den pfed východem slunce, aby 
>eb ruda neopálila. Mus. — D. — český 
Uutee. Škd. 

J>«aékoTati = blffititi se, mihati se ve 
tbioeéaich paprseich. Rg\. 

D«BÍiii, vs Dooiny. 

Douimik, n, m, calamintba, die Cala- 
mintbe, rostl. Ď. obecný, pamitnik, psi tna- 
teH douška, wtateří douika vitH, c. acinos; 
d. marulkový, c. nepeta; lékařský, c. offi- 
einalis; homi, c. alpina. Vz Slb. 330., Mllr. 
67. 

DvBtaý (do-oiný). D. spovéď, die Obr- 
beicbte. MP. 4. 

Dosti, áoHvati. Vs Mz. t List. filolog. 
Vil. 168. O čaaovini vz Dmouti. — abs. 
Tea doje (pije jako duba — bitavé). Ma 
jibovych. Mor. Vek. Duje jako duba. Ib. 
Šd. — co. Duha doje vodn (pije). Ib. Sd. 
— (se) aa koho. Sv. Pelagia se poie- 
hoavii na (fábla dula (dýcbala). Pass. 875. 
Co se na mne dnješ (se bnéváí, se slobiS)? 
Mor. Brt. Proč sa na uňa dajeá? já na fa 
bojákám, ty mné nedékujeé. Hi. P. 529. — 
le. Kdo vétii a téiii řetéz mél, cbodil va- 
koi, dul se, bonosil a oblubil. kom. L. 91. 
Dyeky se bolia^ duje, ie dobré vínečko 
pge. Si. P. 525. Zvuk se duje. Dob. — 
káa. Do sebe d. — pHUiné píti. Mor. 
MiL D. do Dékobo — beraniti. U Olom. 
8d. — odkud. Teplý vánek t jibn duje. 
Hdk. — kndy. Di^je vietor, duje po je£- 
neaoa klase, kaidy milý pozná milenku 
po hlase. SI. ps. 182. Duje vicbrik pu du- 
biné. acb ui moja radost hyne. Koll. Zp. 
L 68. — kde. Na řece se dalv ledy, kdyt 
srmobly pod noost vjeti. Us. Té. 

Doataáé, e, m., lesni vrch u Hostina. 
Kli. 

Doatnaéka. y, f- -^^ troueh, trouchovina, 
traad stromu, der Banmmoder. SI. les. 

Dontuák, die Zflndscbnur, der Pfaff bei 
lineo. Brk., Čsk. 
I Oratnavé. Dobové a topolové dfevo 

I k»ří d. Té. 

i DQtttnMTf, gHmmend, Glimra-. Dob. D. 

/ (Wn; doatnavka, das Glimmholz. SI. les. 

I D obeň neboří plamenem, jen se kouři; 

f Z swkrébo dřeva bývá d. oheň. Ds. Té. 

Oeutnek, tenku, ro , nerott, der AntlirMCit. 



Dontnice, e, f. <= ei^amik, tobolka na 
doutnikjf, die Cigarrentasche. Sp. 

Dontnikář, e, m. = wrábit^ douiníki, 
der Cigarrenarbeiter. Us. ťdl. 

Doatnikátotri, n. = vyrábéni dovinikú, 
die Cigarrenerzengung. Us. Pdl. 

Donvaéka, y, f., d koielohA, die Scbwell- 
fartH!. Srn. 

Douvati, vz Douti. 

DoiUTlti, viji, il, ít, iti, vullends flechten. 
— eo komu. Nei mu láska vénec douvije. 
Čcb. Meh. 39. 

Do-nzený, vailig geriiacbert. D. maso. 
Us. Té. 

Doniina, y. f. = duíina ku př. medu, 
langei) Stttck Honigseim. Deb. 
, Douika, y, f. — mátá duha, kleine Daube. 

Sp. 

DouikoTáni (od doba). Nz., Bř. N. 62 , 
70.-71., Osv. I. 640., NA. V. 474, 

Doužkovati, irisíren. Uk. 

DoTábiti >» přestati vábiti. Sp. 

Dovádéé, e, m., der Schkckerer. Té. 

Dovádilek, Ika, m., der Sebickerer, Mutb- 
willige. Sak. 

Dovádivé, schickemd, mntbwillig. Hrts. 
D. si nékde poéinati. 

DoTádivee, vce, m. = dovádéi. Rozpu- 
stilý d. PÍ. 1. 69. 

Dovádivý. D. mládi, vrabec, Vreb., oko, 
Hlk. S. 1. 13., rej, Hkr.. ioméni vln, Hrts., 
kompán, étverák. Koll. IV. 249. 

Dovádka, y, f. == dováděni. Us. 8á., Kšf. 

DoTádzat = dovádéti. »lov. Ssk. 

Dovah, D, m. -^ dosah, die Wichtigkeit, 
Tragweite. Že pán na svatbé v Kané slávu 
svou zjevil, to pováiného dosabo a dovabu 
jest Sá. Vykl. 

Dovaha, y, f. — dovah. Aby pak výstraha 
jebo tim vétii mela dovahn. Si. II. 221. 

Dováhati, za 420. přidej : 468. 

Ddval, n, m. — dovaleni, das Niederreis- 
sen, die Bezwingnng. Peltlo zdvibnó na 
dOval. Slov. Hdi. Rkp., Phid. IV. 156. 

Doválřeni, n., die líeendignng des Krie- 
ges. Lpf. 

Dováleni, n, die Ansknetnng. — D. ^ 
doválieni. 

Doválo váti, vz Dovsiiti. 

Dovandrovati. — eo. Kdyi pátou (mili) 
ďli, zase k sobe promluvili. Si. P. 138. 

Diivářeé, e, m.. dur Garkoch. 

Dovái-eti, vz Djvařiti. 

Dovarhaniti, il, éo, éní, dovarha^ovati, 
ausorgcln. Té. 

DovaHti, dovářeti, el, en, eni. 

Dovárka, y, t. = co se dovařnje. D. sliv. 
Osrrav. Té. 

Do várka, y, f , das Auskocben. D. prádla. 
Us. 

DováSniti, il, ěni, Hustuben. Té. 

Diivázari, zu Eiide biuden. — co: snopy. 
Té. 

Dovazuá, é, f. ^ slavnosf, když se o žnich 
jede s posledním vuz<-in do studoly, ohHnky. 
Cf. Dodélná. Us. L. Šbk,, Mý. 

Dovazué, étio, n. ^^^ dovasná. 

Dovázat — dovážeti Slov. 

Dovážeci, Eiirfuhr-. Lpř. 

Do vrtákovy, Ziiwnjje-. Ssk. 



Digitized by 



Google 



122 



Dováiné — Dovésti. 



Dovážné, ého, n. = dwojmi; 2. die Za- 
wage. 

Dovážnosf, i, f., die AutoritSt. Sm. 

OovažoTati, vz Dovážiti. 

Doviasný, zeitgemasg. D. řeč, jednáni. 
Ostrav. Té. 

Do vj'asu, bei Žeiten. Přijď do viasa. 
Ostrav. Té. 

DoTČiafka, y, f. = prieprava na salsii, 
lide dojky zatvárané b^vajú. iálov. Dbá. 
(Gemer.). 

Dofčil ^ ďosttd. Slov. a mor. Nebudem 
tak robit, jak som d. robil, aby som samotný 
bez dievcata chodil. Sb. si. ps. II. 1. 44. 

DoTinlka = doviU. Slov. Tak teda ten, 
d. éo nás udatné porážsl. Hol. 14. 

Dovdákati, ausKackem. Slepice d-la. Us. 

Dovdéčiti se zai, dankbar sicb zeigen. 
D. se za pomoc. Ostrav. Té. 

DovdícnÝ, dankbar, povdiiný z čeho. 
Budu toho d. Val. Brt. D. 207. — D. = 
tvédavý, neucrierig. Na Vizovsku. U mor. 
Ostravy. Wrch. 

Dovee <= vdovec. Ua. Ssk. 

Dovécný, meritoriscb. Dch. 

DoTéiny — uetwiiný, vééný. D. potěcha, 
zátrata. přebýváni. Sš. L. 210., II. 180., J. 
252. Že by panna Maria byla po poroda 
Páně pannou d-čooa býti přestávala. Sá. II. 
45. D. panenstvi. HP. 4. 

Dověda, y, f., die Erfabrung. Rk. 

Dovedaí, e, m. = námluvéí. Slov. Němc. 
VII. 272., Lam. 

DovedJaf sa ^^ dovídati se. Slov. Bern. 

Dovedatel, e, m. ^ dovidai. Slov. Ssk., 
Sm. 

Dovedeni práva. Vá. 11., 462. Vz S. N. 

Dovedený; -en, a, o, vollbracht. Skutek 
sknteŠné d-ný (dokonaný). J. tr., Vš. 134. 

— D. = dokáeaný, erwieson. To m^ soudce 
za d-né miti. CJB. 399. Kdež jest právo 
dné. VI. zř. 376. 

Dověděti. — abs. Co pak si te mesliS, 
že te sei doví (kdo vi) co ? De( te seš jako 
}á cbudobnécb rodiéo. SS. P. 256. — se co. 
Já se viecko dovím. Sš. P. 325. — se čeho. 
A dovědůc se toho i žaloval jest na tu ženu. 
NB. Té. 233. Kdo mluví, co ví, svých vad 
se doví. Č. M. 73. — na kom. Když pak 
na něm nemohli se nic d. Kron. hrad. 355. 

— se odkud. Co ohceS zvědět o některém, 
z domácich se doviě. Us. Té. D. se čeho 
od někoho (náhodou něco doslechnouti ; do- 
tvédéti nico = svým bádáním seznati. Ostrav. 
Té.). Až já sé od svého pána dovím, kterak . . . 
NB. Té. 152. — se o ěem. Zlý pohan se 
o uěm dověděl. SS. P. 1. Ja sa o vSetkom 
doviem. Ryt. 1876. 19. — se éeho Jak: 
po trubách (od jiných, nepřímo). Us. Kjik. 

Dovedlost, i, f., die tiewandtbeit, Schick- 
licbkeit. Dch. 

Dovedly = dokonaný. Zmořený Britwsid 
po d-dlej práci uložil sa na lehno a usnul. 
Slov. Hol. 108. 

Dovedná =■ dohromadjf, v jedno. Slov. 
Němc. IV. 433., Hdk. C. 377. Z ulic poná- 
blajů sa kozáci d., bez poriadku. Lipa I. 
220. 

Dovedné, gesobickt. Vz Dovedný. Hns. 
1880. 272. 



Dovedno *- dovedná. Slov. Němc VII. 36. 

DoTeduosf, i, f., die Gesobioklicbkeit. 
Jinak: tpAtobiloět, truinoěí, schopnost atd. 
Vz Dovedný. Honr., SI. Is. 

Dovedný. Mi. Cf. také Brs. 2. v. 106. a 
Důvodný. 

DovedAvat m ■=> dovídati se. Slov. Ssk. 

Dovedy ^ námtuvu. Slov. Na d. jiti. 
Němc. VIÍ. 216. 

DoyěJati =•= dovíeati. Vz Dovíti. 

Dovéreui, n., das Trauen, Zntranen. V tom 
ve víem podlé mého k němá se d. aby mé 
neobmeSkával. Fankn. 51. 

DověHtl. — abs. Nedovéřiec, že jest 
Buoh velmi milosrdný. Št. Rn. 8. 30. — 
komn řeko, auf Jem. vertrauen. Václ. 
XXVIII. A já sem jemu toho jeitě nedo- 
véřil, Sel sem s nim k p. Havlovi. NB. Tč. 
43. Pakli se mi toho d. nemůže. Bl. Živ. 
Attg. 14. Lidé dověřie svých daSi maléma 
dřevu. BO. — komu v čem. J. tr. — se 
komn o iem. Že by se chtěli netoliko 
o statek ale i o čest i o hrdlo své jakožto 
pána svému i těm pánům d. Bart. 278. S8. 

Dovéřlvosf, i, f. = dorMivost. Kk. 

Dovéřivý = dovérlivý. Bk. 

Dověrlivě, vertrannngsvoll. Ulé. I. 20S. 

Dovérlivý. Pl. — v éem. Nechcej být 
každému v řeči d. Olé. 1. 190. 

Dověrné = důmSrné. V tebe douttm d. 
Rom. 

Dovemice, e, f. =• Mvimice. Bern. 

DoTérnik, a, m. — dimémík. Sak. 

DoTěmos< ^ dúvimost. Kdé je vio«| 
pozornosti, (tam je) ménéj d-stí a kde nténéj 
d-sii, vic tam bezpeénosti. Olé. II. 253. 

Dovérovatl <°= důvěřovati. 

Doveslařitl = přestati veslaHH. Tě. 

Dovésti. — „abs Vydala sdd tak, jak 
jest doveden. Št. Kn. i. 146. — eo. Dovedl 
to. Dch. Dovedl jsem to. Žer. Dovoditi (de- 
dukovati) pravdu. Dk. Koz. fil. 135. Má to 
dovésti, že tak (obžalovaný) mluvil. NB. 
Té. 229. — ěeho. A( toho dovede! GB. 
Hynek dovedl svého práva: Aby toho do- 
vedli. PAh. n. 229., 324. Jiného nebledla, 
než abys d-dl své vnole. Hol. s Št Jakě 
(sv. Augustin) tn toho dovedl. Št. l^a. S. 
Až jsou to způsobili a toho dovedli. Ct. 
Kterak toho dovodíme? Hus L 412. — 
koho čeho. Ctnosti i zde éini krále Séastoa 
a potom věčného královstva dovedu jej. 
Výb. I. 763. - si eo. Acb visi, viai, néeh 
tam visi, Sak mu to d-dli tovaryii. Si. P. 
171. Svamé dzévky tamyk jsů, a ja se (ai) 
to dovedu, pro jednu si pojedu. SS. P. 660. 

— co, čeho ěim. Čim tóno médie ohoete 
d. ? Bl. Živ. Ang. 115. Týmž dovodí, že otce 
Boba milice. Has II. 212. Fokusy něco do- 
voditi, ZČ. 1. 265., zkonikami. Hj. 98 , 114. 
Jestliže Buéek toho dovede p. BeneSem. Půb. 
I. 309. D. něčeho svým hrdlem. NB. Té. 
121. A když jest tak pěkné toho dovedl 
tuto řeči. St Rn. š. 6. Chce d. své viery 

P ismem. Let. 84. Chci toho listem jeho d., 
■ůh. I. 154., 153., 161., 183., 194., 196., 248., 
253., dskami. Půh. I. 160., 202., 209. Své 
pravdy d. právem. Št Kn. i. 167. A toho 
dovodie světí příkladem oslice. Hus I. 241. 

— ěeho na koho čim. Bylo-liby na koho 



Digitized by 



Google 



Dovésti — DovodnoBi 



123 



ďao popmToemi a koniely toho kr^je. O. 

X D. Toho nikdy nafi nedovedl před pknv. 

Pt. o liti. p, jeito lů naň dovedli, že by 

OB tlý byl. St. Kn. i. 146 Cbci naň toho 

IMeiB d., Půh. 1. 134., 147., 149., 160., katem, 

MB. Ti. 118., 125., dobrým svédomiem, Pflh. 

J. 185., dobrjmi lidmi, dskami. Pflh. I. 182., 

U3. A bylo-llby nafi dovodeno pismem sva- 

tjB oblaané (rfejmé). Výb. II. 381. 26. — 

co, koho kám. Národ sv^j na nejvyiiii 

wtafei slávy a mooi dovedl. Šmb. 8. II. 7. 

Kdo (a dovedl do národDéj brány? Trok. 

128. Dovedl ji na kraj lesa. 8i. P. 113. tCdo 

sořalkn rad pijava, nerad doma chodívá, 

potnbpje ladí k torna, čo by ho dovedli 

doma. Si. P. 648. Pořádek dovede té k Bohn. 

Mi 6. Kadyif vás iďuoh dovede k sobě. 

st. iCn. i. 114. Hospodin dovodí do pekla. 

Z. wit Ann. 6. Má na vrch právo dovésti. 

TL S5. A tím panováním (posledním) již 

jest Ba vreh práva d-dl, die Exekotjon bis 

xBoi letzten Grade fahren. Zř. F. I. C. XXI. 

Jestliže kdo dá na se právo na vrch d. Ib. 

D. XXXVII. — Jak. Zákon tento dovozen 

jestiknamo způsobem následajieim. Mj. 113. 

Doveď nd ho sem za acho. Brt Néco theo- 

retieky dovoditi. Osv. N^snáge dovodíme 

ňékek tíie na plyny pomoci daté koule. 

ZC. Dovodí apoitol od následkíi kn pNéiné. 

Si. n. 40. Čehož jsem obiimd a dostateéně 

oa vás dovedl. Str. Sudce ne podlé toho, 

jakož on tí, ale jakož jest dovedeno podlé 

práva (wie rechtskrSftíg bewiesen ist), ač 

i ne podlé pravdy, má sůd vydati. Št Kn. 

L Zlého tajné kromé lidi d. Reí. Jenom 

ooci néSeho d. V. Dovoditi něco nade 

vieebna pochybnost Osv. I. 146. — Jak 

kam. Abych vie t jedné cesté dovedl ku 

potnáni Boba. St Kn. i. — odkod. Z éehož 

poetem dovodil zákony svreha avedené. MJ. 

16. Z pokusů dovodil, že . . . ZČ I. 248. — 

kde. A toho dovedl spasitel ve čteni sv. 

Lakáie. Bos I. W». Jakžt jest on tu toho 

iofedi (dokázal). St Kn. t. 7. Pi>ed nimž 

jest naée vina dovedena. Št. Kn. i. 187., 

Itó. — kde éÍBi proé. Nelie Jest pro 

iiikfmt pismem tuto d. Hus III. 274. 

Dov««, vše, m. — Doba, Tobiáš. D. ol. 
U. Wl. 

Dovéta, y, f., apodosis. Sfi. Ž. 85., III. 
as. Ct DoTétL 

DoYétek- Pfipojil-li pozdéji nějaké do- 
<hrky kn závěti, jmenojif se kodicillem či 
d diem. Bi. SI. 162. Dle 8. N. » poslední 
vile, kteri obsahuje rozliéná pořízeni pro 
|>Kpsd omrti, v niž víak nikdo není dédi- 
MU jmenován ; nařízeni dřivějii pozdějíimi 
M Hroií. 

ttoTéti, n. —«d«A<, apodosis. Dk Acstb. 
ž«., Si. L Y. 

Dovétovati. Ale nedi, dovětnje apoítol, 
•ekliesst Si. II. 87. 
DovétroTati, das Worfeln endigen. Šm. 
líovéTky, pl., m.^^poikdni viti obiU, 
***a. U Kanovie. Tč. 
Bovezeoi, n., die HiofQhran^. 
líOTeBeiiý; -tn, a, o, hingefttbrt. ~ od- 
nt Zboii z ciziny dovezené. Kaixl. 132. 
BoYézti eo Um kam. Co mnž čtyřmi 
•<á« do doron doveze, žena nchospodyné 



v zástěře snadno ven vynese. Sk. — aa 
koho dovážeti, Einem an den Leib růcken. 
Dch. 

Dovezeni, n. » dowgeni. Šim. 87. 

Dovidéti — dosHti. — kam: do nejtem- 
nějtí sloje. Phld. IIL 1. 46. (IV. 247.). 

Dovidný. Vz Souvislost 

Dovlezt = docésU. Slov. Ssk. 

OoviehMti, il, eni » áobturáetti, ausstUr- 
men. Us. Tč. 

Dov^aký = jfcdo vi jaltý, Udábylý, Otatrný. 
My nemáme d. obili. Us. 

DoTiJati =■ dovijetí. 

DoviJetl, vz Doviti, 1. 

Dovim oe, vz Dověděti se. 

Do viněni, n., dieZarechnung zurSchuld, 
Imputation, das Sich:«chDldigmachen. 

Doviniti He. BO. — éeho. Aby tím po- 
korným činem odčinil, čeho byl dřivé se 
dovinil. Sš. Sk. 197. Hanby a pokuty .le 
doviňujem hřeáiece. Št. Kn. i. 188. Ktož se 
takébož dovini. Hr. ruk. SSB9. — ae ke komu. 
Za St ski. přidej: Hr. rak. 245. 

Dovinoati, vz Doviti. 

Dovihiti = dovtřeH. Mor. Brt. D. 166. 

Doviřetl, vz Dověřiti. 

DoviHti, il, ení <— přestati vířiti, aas- 
wirbeln. Vimiček (kohontek) na střele do- 
vířil, už je pokažen. Ostrav. Tč. 

DoTirka, y, í. -=■ dírka. Z malé d-ky 
dělá se ďoura. Us. Nk., Olv., Brnt., Kít 

Dflvlsnouti, zu Ende b&ngen. Šm. 

1. Doviti co. Věnce dovijiime, ičesca po- 
žádáme. SI. spv. 200. Prvý vienok dovíjá, 
zlý dach mámif počíná. Ib. 147. — eo kde 
éim. Obili na humně vějačkon. Us. Tč. 

Dovívka, y, f. =» dovévky. 

Dovjadnťit == dovadmoiUi. Ostrav. Ti. 

Dovka, y, t. = dávka, da*. Slez. Tč. 

Dovlařný, zascbleppend. Ssk. 

Dovlaiovati, vz I^ovléci. 

Dovladovati = vlády potbývati, sláb- 
nouti. Slov. Dbi. SI. pov. I. 5. 

Dovlahnouti = dovlhnouti, ganz feucht 
werden. — kdy. Zem po dešti dovlabla. 
Tč. 

DoTÍáti^<iot)2ávatť, bis vuhin weben, wo- 
gen. — kam. Vlny dovlály až na cesta; 
k hradbám. Tč. 

Dovléci co. A on v poli oral, oves do- 
vlxčoval. Brt P. 80. — ae na6. Lid přece 
se na slavnost a na obřady žatvy dovleknni. 
Jir. Antb. III. 63. 

Dovlek, u, m., die Schleppe. Šm. 

Doylt»á ^dovláti, hiuwalzen. — eo Icam. 
Voda k nám d-la btromy. Ostrav. Tč. 

Dovnitř, ins Innere. Táhne se více d. 
zoiné. Ddk. IV. 126. D. směřující. Rst 408. 

Duvno — dávno. Ostrav. Tč. 

UAvodee, e, pi- = důvodee. Slov. Loos. 

Dovodéni, n., die BeweisfQhrang. Ssk. 

Dovodici. Skutečnou příčinu vyslovujeme 
příčinnými, logickou dovodicími větami. Ht. 
Sr. ml. 77. 

Dovodlivosf, i, f., die Erweislichkeit Šm. 
Dovodnice, e, f., die BeweisfQbrerin. Bern. 
Dovodnik, a, m., der Beweisfůhrer. Bern. 
Dovodnosf, i, f. = divodnost, die £r- 
weisliclikcit, Bern. 



Digitized by 



Google 



124 



DoTodstvo — Do?tip. 



Dovodstvo, a, n , das Kommando. Šm. 

DoToJovati = dob(0oeaii, aaskfimpfen. — 
s kým. Tč. 

HoYoiyoáovM => přestati býti vojvodou. 
Šd. 

Dovdkols^ doiboia. Slov. Svět sn jej 
krútil d. Phtd. V. 140. 

Dovora, y, f. =■ dovoleni, slovo Hdž. 
ntvořené. D-1'u im dáme. Hdž. Sib. 19. 

Dovolaci ipis, sond, věc, J. tr., Btiínonf. 
Pr. 1884. 13.. 18. 

Oovolačni = dovolaci. D. náklady. Pr. 
1884. 48. 

Dovolatel, e, m., der Beruter. 

Dovolatelka, y, f., die Beraferln. Pr. 
1884. 48. 

Dovolati se čeho: práva. Cf. Ku právu 
volati. Nz. Tč., Urnéiti. 

Dovolená v záležitostech rodinných, k zá- 
bave, pro nemuč; taxa, sazba za d-nou. Csk. 

Dovolenka, y, f., der Urlanbssettel. Čsk. 

Dovolenosf básnická, licentia poětica. 
Dk. 

Dovolitel, e, m., der Erlauber. Sm. 

Dovolitelka, y, f., die Erlauberin. Bern. 

Dovolitelnosí, i, f., die Zulassbarkeit. 
Sm. 

Dovoliti. — koho. Tatínek nás nedovol! : 
lipe: nám, nepustí nás. Brt. — k čemu 
proč. Víak jsme z obzvláštní milosti k tomu 
d. ráčili. Nar. o b. a k. — co koma. D-ji 
si tu trochu, že . . . Dch. Dovol mně některé 
otázky. Smi. I. 12. D. vyobcovaným návrat. 
J. Lpř. Dovolte nám karamádi. SS. P. 718. 
— kam. D. žáka domů. Us. Pdl. Dovolil 
uám sem tatíček. Sé. P. 433. Jesli ve (vy) 
nám d-te k va$é muzice. Si. P. 718. — kde. 
Dovolila jsem se u pani na neděli. Dch. — 
8i co do koho. Us. Holk. — s infin. D-ji 
si vás upozorniti, že . . . Us. Pdl. Duvcťte 
sa mi trocha obriaf. Et. SI. ml. 240. Než 
mě budei obimati, dovol třikrát zavolati. 
Si. P. 

Dovolně = do<(at«én^. Vzduch d. zhustiti. 
Mj. 123. 

Dovqjnůstka, y, f., die Licenz. D. bás- 
nická. Sm. Vz Dovolenosf. 

Dovolný. D. bod, úhel, saaěr, délka, 
rychlost, Us. Pdl , Hj. 89., spojeni. Dk. Aestb. 
634. Působili 2 sily v úhlu dnem na bod. 
Mj. 67. 

Dovolovati, vz Dovoliti. 

Dovoněti, ěl, ěni, erricchen. — co odknd. 
Pes zdaleka d-nl svého páua; Ty růže d-nim 
ze zahrady až sem. Us. Tč. 

Dovora, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. 

Dovoz po moři, der Seetransport. Hour. 
O d-zich vz S. N. 

Dovozba, y, f. = přívoz, dovot- Nz. 

Dovození, n., die Ableitunf^. D zákonu 
pokusem, ZČ- !• 140., pokusné. Ib. I. 255. 

Dovozná, é, f. =po»kdni doveteni ni- 
čeho ku př. dřivi, obili do stodoly. Cf. Do- 
žatá, Dodělná, Dovazná. 

Dovozné. Sp.. Tč., Dch., Kř. 123. 

Dovozni, vz Dovozný. Nz. 

Dovoznik, a, m. = dovozce, der Impur- 
teur, Fr&chter. Nz., Sp., Kaizl 177. 

Dovoznina, y, f., das Frachtgnt. Slov. 
Bsk. 



Dovozný. D. prostředky, Kř. 108., obchod, 
zboii, Nz., sazba, der Fahrtarif. 

Dovozovaci, Beweii-. D. methoda. Dk. 
Aesth. 8. 

Dovozový =» dovomý. Nz. 

Dovožai, e, m. » ďováieč. Ostrav. Ti. 

Devravlf — dohovořiti. Slov. Ssk. 

Dovrávorati, hintaumeln. — kam. Opilec 
leda se d-val domů. Us. Tč., Kuto. 

nemel tím. Odíed od nieh, jaki by 
mohl kamenem dovrci. Sv. rnk. 161. — eo: 
úhor dovrhnonti — po prvé zorati. Ostrav. 
Té. 

Uovřesknonti kam, hinschreien. Us. Té. 

DovteStéti se čeho, erscbreien. Us. Tč. 

Dovref =* dovříti. Slov. Loos. 

Dovrhnonti, vz Dovroi. 

Dovrehni, schwebend, v hom. D. dílo, 
stHda. Hř. 15 , B«. 

Dovrcholiti, il, en, enl, dovrcholovati, 
vollends Kipfeln< h&afen, knlminiren. — eo. 
Kká. K si. i. 223. 

1. DovMti. — Jak. Dvéře dobře nedo- 
víraji (nepřilébaji). Slez. ád. 

Dovronblti, il, en, ení, dovrubovati, gam 
einsJiumen, einschneiden. — eo kam: jméno 
do dřeva. Ostrav. Tě. 

Dovrtitviti, il, en, ení, dovretoovati <= 
poslední vrstvu poloOti, vOllig schichten. Us. 
Sd. 

Dovrftblt, exeqairen. P. Tdth v Besied- 
kaeh II. 163. a i 167. Dle Czm. 1. 118. 
slovo toto není dobré. 

Dovríbnik, a, m., der Exekator. P. Téth 
v Besiedkach II. 172. Dle Czm. I. 118. alovo 
toto není dobré. 

Dovríelo§f, i, f., das volle Mass. Sm. 

Dovriená, é, f. Po písních táhlých při- 
dávají se někdy ,na dovrfenou' drobné, im- 
provizované popěvky, tak řečené pitni na 
vrch. BrL L. N. II. 84. 

Dovrfieni, n., die Vollendung. Kulmina- 
tion, ErftUluDg. Honr., SI. les., J. tr. 

Dovríenosf, i, f. » dovrieni. His , Mas. 
1880. 261. 

Dovršený; -en, a, o, voUendet, ^bioil, 
erffillt. Křn. 

Dovriltl. — eo (koma). To nám naii 
bídu d-iilo. Ler. Jestli v máji neprii, červen 
to dii; Když na sedm bratři (■%.) prii, 
sedm neděl déi( dovrii. Prán. Tč. — eo 
čim. T třídě osmé, cokoli v ročnicieb diev- 
nějiich toliko nastíněno býti mohlo, plnými 
barvami budiž d-ieno. KB. VL — se. Vlna 
se dovrinje isvého vrcholu docházi). Lpř. 
SI. — co kde. Své vychováni n někoho d. 
Smi. I. 63. Vz D. co čim. — o Čem. O lom 
vyznáváni veikerého jazyka dovrioie také 
apoitol. Si. II. 167. 

Dovrták, u, m., der Abbohrer. Šp. 

DoTrtáni, n., die EinbohranK- NA. III. 
126. 

Dovrtati se čeho odkud. Dnes se z něho 
professor odpovědi nedovrtá. ElOs. 01. 1. 14. 

Dovrtiti, vollends mahlen. — eo kde: 
pienicu na žernách. Ostrav. Tč. 

Dovrtovák, n, m. = dovrták. Bř. 15. 

Dovtip. Ty bys vysvětlila viecko do po- 
drobná, on to povídá na d. U Rychn. Pře- 
četl jsem to joi na d. (písmo bylo nejit^é, 



Digitized by 



Google 



Dovtip — Dozonictvo. 



125 



■uii JMn M leéeboM j«B dovtípiti). V Knnv. 
Ušk. Úal ma to n« d. (na dovtípenou). Os. 
Zkr. To nmd bes d-pa. Koa. 
DoTtípilka (!), y, f. ^ iietonymie. Utvořil 



Dovtípiti se éeho. Let. 218. Dovtípil ae 
mMf krilik roiamn, dal nabidsaf na ten 
DaDaj ulino. SI. sp. 24. JieS (rúbotj) aem 
M dovtipoval. Ž. wit 118. 39. — éim Jak. 
Toho jen domyslem a na nejisto Ise se d. 
Mas. 1880. 515. 

Dovttpka, j, t, witaiger Spraeh. Slov. 



DATtipnik, a, m., der WitsIÍBK- Loos. 

DsTtipnosf, i, i. — áůvti^fHori. Bera. 

DovtipoTáai, n^ die Ereinnnng. Sn. 

Dowadati -> dondati. Šm. 

DoTŮz, et dovozu, m. ^ dovot. Slez. 
Ti. 

Dovybirati, voltends anskisnben, berans- 
■ehnen. — e« odkud: housenky u selL 
Oitoiv. T«. 

Dovfdéiati, vollends erwerben; nacb- 
gsriMo. Sp. 

BoTymnati, vollstlndige Euter bekom- 
■es. Jalůvka ni d-la, ui bude kravou. Ostrav. 
Té. — D., siob vollends (sicb nicht mefar) 
^ weiseem Nebet fibersiehen. Hory d-Iy, 
bode zas pěkné. Ostrav. Tč. Vz Výmnati. 

Dov]rpolitl, vollends geniessen. Sin. 

Devyakati, anqanebzen. Tó. 

Devympéti, él, éoi, ganz erwachsen, reif 
werden. Vie éasem dovyspéje. Osv. V. 765. 

Dovyftiti, éUnyHvoH, vollends ausnihen. 
— eo: komži. Kos. 

DoTjiiti, il, en, eni, dovyiovati, voUends 
sriíMien. Dch. 

UaYyti, dovývoii, aoshealen. — se éeho, 
«rbeolen. Tč. 

BoT7«iiti =• dovypoSití. Sm. 

Dovyprafltl, ganz anaersSUec. Sm. 

Dovsdélati, vollstSndig ausbilden. — 
W kde. D-lal se ve skolicb, ve svété, Ti., 
T Italii. Koll. IIL 435. 

Dovzdorovatl, austrotzeo. Tč. 

Dovrdyehatl, aossenfzen; sterben. Tč., 
0(h. 

Deweraký. Dowerské ptáiky (■/„ cukru, 
'.11 prásko ipeesenanhovébo a '/], opia 
T Mejné dávee). Slov. zdrav. 64. 

Doxaay. Tf. Odp. 223. Of. Doksany. 

Doxologie, e, £, z řec. » obvalofečeni 
■(}iv«t^U trojice boíi aneb jen syna boiibo. 
8. N. 

DoiaMrati, nachsebOpien. Sp. 

Ooiabitl, vollends erkilten. Ta zima nás 
4-ls. Ostrav. Tč. 

Dscábaonti, vOlUg durdiirieren. Na tó 
fSMé jsme d-bU. Tč. 

DsžaTléei, vollends vetsobleppen; eggen. 
- eo: Ahor. Hol. 18. 

Doakrdjiti, vAliig ausrOsten. — co Um : 
kdi Buistvem, bemannen. Lpř. 
. Deidráti, došdráeati — dosrávoH. Zelený 
jtlsvee jni d-vi, ie mne má milenka za- 
MdiiTá. Si. P. 812. 

DndvlkBtinti eo kam, bis wobin babeo. 
aiep až aa vfts. Tč. 
Betelenatt, doteUnéH, volleods grOn wer- 

dee. Sm. 



Dozerač, e, m., der Aufteber. Ssk. 

Doteraika, y, f., die Aufseberin. Ssk. 

Dozeraf — dotirati, bis wobin sehen; 
beanfoicbtigen. Slov. Ssk. 

Dozeratel, e, m. ■= dogeraé. Slov. Ssk. 

Dozevlovati, aufhOren zn gaffen. Us. Tč. 

Doshřiti, doghHvati, voUends wtonen. — 
eo. Tč. 

Doiiera< ^ (ioiffráeatt. Nedala Jim (bru- 
ikám) d. Slov. SI. ps. 89. 

Doízinié, e, m. » doiirmUl. 

Dozlratel, e, m. -= dozorce. Sd. 

Doxiratelka, y, f. =~ dotorkifni. Sd. 

Dozkoumatl, vollends erforsoben. — se 
čeho. Kos. 01. I. S02. 

Doslobltl, gebarig Srgera, aufbringen. — 
koho, ae na koho. Us. Tč., Kld. 4. 

Dozuačitl, il, eo, eni, dotnaěovati, vOllig 
bezeiehnen. — eo čím : stromy cqjcbovačkon. 
Tč. 

Doznatný, qnalificirbar. Dob. 
_ Doznámka, y, f., das Kennseichen. Ssk., 
Sm. 

Doznání, n., das Zngeben, Einr&uaien etc. 
Vz Dosnatí. Přestávám na Vsiem d. Kos. 
01. I. 106. 

Doznaný :iÍM, a, o, v6llig anerkannt Sm. 

Doznati čeho (kdy od koho). D. po- 
topy, Pk., strachu, Sá., v noci neoody, Osv. 
L 88., od někoho nátiska. Ib. 1. 167. TU- 
koměry d-ly mnohých slepieoi. ZČ. — Posn. 
O předmětech ntiivých dle Brs. 2. v. 106. 
lépe užiti jiných frasi: Volby d-ji odročeni 
(budou odročeny); Povést ta dozná opravy 
(dojde opravy, bude opravena). — o iem. 
Rada ja ce rada malá, pokal' sé tvoja mac 
imatka) o tym nedoznala. SI. ps. 62. — že. 
Doznávám, že ... , wir geben zn, r&nmen 
ein, konstatíren. Dcb. 

DoznáTce, e, m. •» doMnávaé, der Unter- 
sucher, PrOfer. Sm. 

Doznlee, e, f., visnea, die Visnea, rostl. 
D. kanárská, v. mocanera. Vz Bstp. 1018. 

Dozníti, doznivati, vertOnen, verklingen, 
verraoscben, verhallen. Hlas zvonA, hudba, 
zpěv doznívá. Us. Pdl., Tč. — kde. Dosoél 
hlas v temnu. Kká. K si. j. 127. Bia skalách. 
v lesích zvuk dozněl. — odkud. Bol i zápal 
z nich (slov) doznívá. Kká. K si. j. 170. — 
kam. Až k nám hlas jeho dozněl. Us. Tč. 
— Jak. Sten v zoufalém teď dozněl skřeku. 
Kká. K si. j. 120. — D., verglimmen. Uhlí 
doznívá, brzy zhasne. Na Ostrav. Tč. 
. Dozopravdy — opravdu, tkuUóni. Slez. 
Šd. 

Dozor políčeni, die Pollzeiaufsicht, Us., 
posádeČDÍ (v potádce), die Garnisonsinspek- 
tion. Čsk. Dáti někoho pod dozor. Us. Dch. 

Dozorce nalévárny, FOllhaus-Aufaeber, 
Dch., lesní policie, Forstpoliaeiinspektor, 
lesní, uhlířský, nejvyíSÍ (Intendaot), SI. les., 
trini, Pdl., továrny, ústřední, Sp., okresní 
a zemský ákolni d. 

Dozorka, v, f. » dozork^ni. Sd. 

Dozorkyne dítek, die Aja. Dch. 

Dozorné, anscbaalich. Pal. Kdb. I. 292. 

Dozorniee, e, dotomiika, y, f. -° dozor- 
h^i. Sd. 

Dozornietvo, a, n., die Aufsicbtskom- 
mission. Sm. 



Digitized by 



Google 



126 



Dozorník — Doždachati. 



Dozomik, a, m. =» dotorce. Sak. Dilec 
tobo k pici denni d-ci vykazuji. Pl. I. 74. 

Dozorný. D. lékař, rada. Dcb. 

Dozorovat ■= dozírati, bean&ichtigen. 
Ssk. 

Dozorstvi TTcbni, nejvyUi, J. tr., lesoi, 
nblifeké 2i na nhliřstvi, SI. les., Brk., nad 
plynem, die Gas-Inspektion. 

Dozorstro, a, lu., také daa AnfaiebU- 
persouale. 

DozontTOvaf, daa Aafaeberamt beklei- 
den. Ssk. 

Dozoati, Toliends auszieben. — co : boty. 
Tě. 

Dozpiv, inaióí. Dk. P. 319. 

Dozpivati kdy kde. V té cbTili pravd 
dozpíván byl žaltář v knru. Vrcb. — co 
Jak': nsobutným blasem. Us. Pdl. 

DozpoTídati, abbeiohten. — koho, se 
komu. Us. Té. 

Dozpytovati, vollends erforsehen. — se 
éeho. Dk. Aestb. 665. 

Dozrání, n., die Reifiing, Nachreife; d. 
na loži (nleženi), die Lagerreife. 81. les. 

Dozráti. — abs. Zrálo jabko, zrálo, jak 
dozrálo, spadlo. SS. P. 418. — kde. Dozrál 
T něm úmysl. Sbr. Kalina na Tatrách do- 
zreia (dozrála). Koll. Zp. 1. 7. — koma. 
Mic se nestarejte, až vám dozrávajú žita. 
SS. P. 560. — (jak) k čemu. Krasocit ku 
plodnosti dozrál. Vlc. V poctivosti d. k Še- 
dinám. Osv. I. 693. — kdy. Ty hruSby do- 
zrávoji kolem cisařski^ch bodli. Us> Kér. 

Dozrávati, vz Dozráti. 

Dozrelosf , i, f. = dotralost, die Keife. 
Slov. Bern. 

Dozření, n., die Sebweite. Přiblížili se 
na d. Lpř. 

Dozret = doiHti, ersehen ; dotráti, reif 
werden. Slov. Ssk. 

Dozretý ■= dozralý. Slov. Diýže, Bože, 
jasnej cbvile, by nedozreté (zbožie, obili) 
dozrelo (dozrálo) a do stodoly vesele bez 
zkázy sfi uložilo. Zátur. 

Dozrlevaf = dozrávati. Slov. Loos. 

Dozrievaný, reifend. Slov. Loos. 

DozMti (etao. Hedl jsem jie d. Pravn. 
2025. — Přes plut, skulinou néčebo d. Us. 

Dozmatěti, él, ěni =— dosmati. Us. 

Dozrnati — úplná zrna dostati, vullkom- 
men kOmen, grannliren. Cf. Dozrnatěti. Obili 
už d-lo, už zraje. Ostrav. Té. 

Doznéeti, el, eui, aussaasen. — kde. 
Vítr v baluzich. v lese d čel. Us. Té. 

Dozuněti, ěi, ěni, verballen, «uslOnen. 
Piseň d-la, oheň v peci d-něl. Us. Té. 

Dozunkati = po hltech dopiti. — co: 
pivo. Tč. 

Doznréeti, el, eni, doturkati, ganz aus- 
rieseln, aussickern. — kndy. Voda tenkou 
dírkoa d-la. Us. Té. 

DozuHti, austoben, aaswiithen. Us. Té. 

Dozvárati =^ dovářeti. — co : prádlo. Hor. 
Šd. — se =° gapotiii se; pocikaU se. Slov. 
Rb. Sb. 

Dozvéd, u, m. Soud z d-dn (a priori). 
Dk. ViděK a vědélf Erasmus, že svét pod- 
statu pravou přezvědu a d-du nepřiponStSI. 
Jel. Enc. mor. VI. Úsudku pravost řídl se 
buď přezvědem buď dozvědem; Buď sku- 



Senosf (přezvěd) buď spekulaci (dosvéd). 
Hé. 81. 37., 153. 

Dozvedaf sa » donidati se. Slov. Sak. 

Dozvédavy, neagierig. — ieho. Ua. Té. 

Dozvédéti. V 3. řádce za nieo poloi: 
Pal. Rdb. 1. 191. — se teho a koho, na 
kom. Us. Té. — se po éem. Po tem se 
nedozvidej, co té neboli. Ostrav. Té. — Na 
Ostrav, doviditi ze čeho od koho = náhodou 
něco doslechnouti, doBviditi nieo = tvým 
bádáním něco seznati. Té. 

Dozvědný =» apriorícký. D. soud, Dk., 
sloh (rationaini). HS. 81. 186. 

Dozvídati, vz Dozvěděti. 

Dozvief sa » dosvédéti se. Slov. Ssk. 

Dozvoleni, n. =» dovoleni. Ostrav. Té. 

Dozvoliti ^ dovoliti. Ostrav. Té., Wrch. 
Také slov. Cf. Czm. L 83. 

Dozvnčnosf, i, f, die Schallweite. Sak. 
Sm. 

Dozvuk, d«r End-, Aosklang. Ns. 

Doiabrovati se — dovUei se. Us. Bf. 

Doiádaci list. J. tr. 

Dožádáni. J. tr. D. svědků kSaftovnieh. 
Cor. jur. IV. 3. D. XLIV. Na d. nejlépe jeat 
housku koupiti, nebot, nelibí-li se, sám sníatí 
můžeS. Č. H. 292. 

Dožádaný svědek. J. tr.. Kol. 66. Ry- 
tířských lidí k tomu na svědomí d-oýoh. 
Zř. mor. 1604. 

Dožádati. Válečných potřeb násilně do- 
žadovati, reqniriren. Čsk. Nikdá se tobo d. 
nemohli, aby slySáni byli. Cr. Nás Bondei 
se d-li, abychom nález učinili. Zř. mor. 1604. 

— se čeho od koho. Kos; 01. 1. 150. Anebo 
skrze posla osob dvou zachovalých se d., 
aby při jeho kiafta byly. Kol. 56. — kde. 
PM cechu pořádně se toho má d. 1606. — 
se koho zař.: za radu. Har. 

Dožadavka, y, f., die Nachforderung. Dcb. 

Dožahati, dotahovati, vz Dožžlci. 

Dožárleti, el, ení, vollends beis.<i werden. 
Sm. 

Dožatá, é, f. = doiinky, ohhmky. Bkř., 
Sd., 8d., Vek., Vehd., Mřk. Cf. Dovozná 
(dod.). 

Dožblemptati se kam -= t> hláti dtýUiy 
hinpant^chen. Ve svých dlouhých Šatech se 
přec až k nám d-í». U Uber. Hrad. Té. 

Dožblunkatt, doáhlunknouti, wohin sprit- 
zen. — kam. Voda až na nás d-kla. Ua. 
Tč. 

Dožbrundati se kam = brodem se dostati, 
binliberwaten. Mor. Tč. 

Dožďáratt se éeho, berausstierlen. Mor. 
Tč. 

Doždati (ne: dozdáti), doidávati, posud 
na Ostrav, a Slov. Té., Ssk. Nedoždal. Ap. 

— éeho. A juž( sem tuhy d-la. Hr. mk. 
155. Když toho d-la; Nedoždu toho nikoli. 
Sv. ruk. 63., 67. Doždala bieSe teskná mnoho. 
Kat. 60. — se éeho. Doždával sem se ji, 
ale sem ji nedoždal. Ostrav. Té. 

Doždimati, doídmouti, gans anawinden. 

— co: prádlo. Tč. 
Doždmoutt, vz Doždimati. 
Doždachati, bis wohln stoasen. — co 

kam: do kouta. — se kam •» «diieh<ve 
diviti. V kostele ai k oltáři ae d. Ostrav. 
Té. 



Digitized by 



Google 



Doidnrkatí — DožŮTai 



127 



Daidnrkati, doidurknottti binstoaMo. — 
fo kam : trablu do kooU. Ostrav. Tč. — 
D. = proti vUi pfinmiiH, DoSdorno} mi tam. 
Lri. Brt. D. 207. 

Doidnnionti, tz Doidnrkati. 

Doiebméitl, il, en, eni, ganc sum Bettler 
■tefaen. — D., am KOrper schwer bescbl- 
digen, inm Krflpp«l achlagm. — tím : bitim. 
Mor. T6., Sd. 

Doiecf paláe. Koll. UI. 87. 

Doieetri, doiovttvi, n., die Dogenwtlrde. 
Rk. 

Doiehati, vs Dožiéci. 

Doiehlitl, il, en, eni, dožMovali, za 
Eode bOgeln. — eo: koiili. Ds. 16. 

Doiehnonti, tz Dožiéci. 

Doier, a, m., ve Slez. a lai. doHr ~ do- 
iera. Šd. 

Dožera =■ vie áoširajM. Yz Dožer. Ne- 
atoji to za ta d-ra (zlosf); Je b tim veliká 
i (oitara) ; To ie d. élovik (eia Plagegeist) ; 
Otíi mi to na aoiero (na dožir, na schvál). 
Mor. Brt D. 207. Nemyslil sem, že hada 
met 8 nim takú d-ra; Bez d-ry ani doneba 
Depřifiděi. Ostrav. Té. 

DoiemÝ => doHrujiei, mrzutý, nemilý, 
iiKerlieb, listig. D. práce. Ostrav. Té. 

Doietštri, n., die Dogenberrscbaft. Koll. 
OL 86. 

Dolgati — dopichati, doHoudtati, hin- 
stotsen. — eo tím kam: žjradlem obeii do 
sada pece. U Braip. a na Ostrav. Htl., Tč. 

Do^ráAati = pfestati žgráňati, ausraun- 
sen, ansgreinen. — se čeho. U Uher. Hrad. 

Dožhrali ■= došrati. Ta věc mě d-la. 
Mor. Té. — se = rotlobiti ««. Mor. Vek. 

Doitee, dle Bnděiovice, Dosehitz, ves a 
Bbtné. PL. 

DožirL Dožiiiti také na Slov. Doiiéiti 
komu néeo. nevěsto. Val., ostrav. Mtl., Tč., 
Vek^ Brt. D. 303., 207. Cf. Žičitl. 

DoUélti. vs Dožíci. 

Doiihati, vz Doižéei. 

Uoillos€, i, f., die LebensmQdigkeit, das 
Lebenseode. Vz Etymologie (dod.). Bi SI. 

DoiinkoTý, Emteiest . D. věnec. Brt. 
L N. II. 31. 

Doiinky. Vz Sbtk. Bosd. 60. a násl. 

Doiir, vz Dožer. Když mi dělá na d. 
Slet Sd. 

Doitrař, e, m. = dožera, m. Ds. Sd., T2. 

Doiindlo, a, n. ^ doHrač. Kdvbycb se 
tebe, ty d., už mohl zbavit. Mor. Sd. 

Doi&ik, a, m. = doMrač. Mor. a slez. 

Deilratel, e, m. » doHrai. Us. Sd. 

DoifraTOsf, i, f., die Neckerei, das Aer- 
Ctrn. Us. Sd. 

JMirKTi, ISstig, árgerlicb, plagend. D. 
khiL Sd., Té. 

DoiíAa, 7, f., der Áeger, Verdrass. Us. 

Doiiti, doHvati. — abs. Už dožil = nmřel. 
Da — eo. Dožila svon maka. Nrd. — čeho. 
II«doj^je tej Doei. SI. ps. 155. Šedin dožil 
a starých zvvků neodložil. Č. M. 223. Ne- 
priádnémn JOověkn nelze d. itastnébo věku. 
D). 277. Prosté-li iijeí, sta let dožiješ. Ib. 
291. — Jak dlooho. Jak cbcei d. do sta- 
nuti, daj starému netivosf. Glé. U. 107. — 



•e £rho kdy. Básnictví Nmské za Aagasta 
zlatého věku avébo se d-lo. Tč. Laok. 61. 
— Jak. Dožijme t blahých zpominkách. 
Hrto. 

Dožiti. — abs. Gazda sa nž divá, či sa 
dožne niva. Dožne, ak dá žencom pirohov 
a piva; dožne aj poviaže, ij snosí do krfžov. 
SI. sp. 136. — eo. A jož sme to dožale, 
dostaneme gorale. Si. P. 569. Ona trávu žala, 
tráva dožinala. Si. P. 329. Já som teba 
doma bladal, teba doma nebolo ; ty si žitko 
dožinala, ktoré zrelé nebolo. SI. sp. 39. — 
se ieho. Dožala se obládka studeného. Si. 
P. 666. 

Dožívati, vz Dožiti.— D. se ieho, oé- 
mermomoci, iádosHvi néčeho se domáhati. 
Mor. Knrz. 

Doživeft, vně, f. °=- opatfent doKvotni. 
SI'Abil mi d. a teraz ma z domu vybáňa. 
Slov. Dbi. 

DožlTená, é. f. ~ doiimá. Ssk. 

Doživeni, doiivováni, n., die Eviktioo. 
Dch. 

Doživiti. Ak nás pán Bob doživl (bu- 
deme-li ještě žiti). Zátur. 

DoživoHti, 11, eni = bidni hvot dokon- 
čiti, auBvegetiren. Tč. Co jest, kdysi d-ři. 
Kká. M. ž. 27. 

Dožtvotné, ého, n. »> doiivotný dichod. 
sp. Vz Doživotný, Dožlvená. 

Doživotní, vz Doiivotný. 

Doživotoik, a, m., der Leibgedingsbe- 
sitzer. Ssk., Šm. 

Doživotný. D. právo k požíváni néčeho; 
smlouva o výroční dficbod d., J. tr., pense, 
Us. Pdl., zoby (nábradné). NA. IV. 96. Aby 
d. úroky mateři vydával; Držel mi mé d. 
zboži ; Kdež co má, baď d. zástava neb dě- 
dictví; Pohoním Jana z toho zboží, zástavy 
i d-bo; Na jebo zboží d-tné zvěděna. P&i. 
I. 231., 860., 364., U. 61., 242. 

DoživoTaní, vz Doživeni. 

DožiTOvati, vz Doživiti. 

Dožižlati, zu kauen, zu stocbern anf- 
hftren. Sm. 

Dožlablti, il, en, eni, doilabovati, fertig 
kehlen, ausfalzen. - co £im: šindel stru- 
hákem. Us. Té. 

Doilebitl = doilabiti. 

Dožlntiti, voUends gelb macben. 

Dožnouti, vz Dožiti. 

Dožonvati se oé = domáhati. V Kroměř. 
K. Adámek. — se s kým == hádati se. Val. 
Brt. D. 207. 

DožOTský, vz Dožecí. 

DožoTStví, n. = dožectvf. 

Dožrati. — co. Co vši nedoierou, to je 
nejlepší. U Kr. Hrad. Kif. — koho ■== tlo- 
biti. Bkř., Brnt., Brt., Mtl.. Tč., Neor. 

'Doi.uealsM = přestati šucMati, anffa<iren 
zu kauen ; bet eubá úplni sežvýkati, zu Ende 
kauen (ohne Zábne). — co. Co ta stafenka 
se nažnhle, než ten kousek chleba dožuble. 
Ostrav. Tč. 

Dožaltif, doiultnouti = doilutiti, doRut- 
nouti. Ostrav. Tč. 

Dožúvaf se = dohadovati se, domlouvati 
se, hádati se, doHrati se, streiten, zanken, 
hadem, sich Srgern. — se s kým oé. Mor. 
Té., Vek. 



Digitized by 



Google 



128 



DoŽTanití — Oragonada. 



Dožvaniti, il, én, éni, zn Ende planscben. 

— CO: SVOU řeč. Us. Té. 

Dožžici. — komu éeho. A když jema 
doíže roba (do živého došlo). Ur. ruk. 456. 

Dr kořen v: deru, díra, vydírati, záděra, 
Dádor. Vz Bž. 31. Skupiny dr a tr vz Mkl. 
aL. 225. 

Drab, i, f., také na Slov. Ssk. 

Drib, der Kríegsknecht, z drabanti. Mkl. 
Etyio. 49., Krám. Slov. 94. — D. =° úřední 
sluha. Už Janóika drábi vedu; Bojanovské 
zvony zvoiiá, Ulianka drábi hoňá. 8á. P. 
134., 168. — D. = tbujnik. Čemu se naučíš, 
o to tě ani d. neoloupf. Němc. Je jako d. 
U Litomyšl. Bda. 

Drabancovati, herumrennen, -laufen. — 
kde. Mravenec mi na hlavě, za uchem d-ciýe. 
Olom. Sd. 

Drabant. Vz Žer. Záp. I. 39. 

Drabaf — drápati, drbati, kratzen, krallen. 

— §e kam: na střechu. Ostrav. Tě. 
Drábce, pL, m. = vidlice, železné kováni 

Í)0 straně pinhu, které působí, že chodí ko- 
eěka buď po záhonu nebo ze záhonu. U Hořic. 
Hk. Cf. Drábec. 

Drabčik, brouk škvora podobný, má 
kratičké krovky. D. červenokfidlý, s. ery- 
thropterus. Frč. 189., srstnatý či chlupatý, 
s. pubescens, kurzbaariger R., krátkokro- 
večný, der KurzflUgler, císařský, s. caesa- 
reus, goldstreifíger Hoderkiifer, hrabavý, s. 
foBSor. Brm. IV. 60.-62., Kk. Br. 90.-91., 
Schd. II. 509., Krám. Slov. 94. Svižník polní 
a střevlíci se tu prohánějí a mnohý d. Sk. 
Črty 48. — Drabčici, staphylinidae: drab- 
čík, rudoStitník, kráčivec. Frč. 189. 

Drábec = drábice, stééadlo, lý plužní (při 
kolečkách či při předku), die Pflugdeichsel, 
-sebere, der Pflugwedder. Cf. Drábce. Pta., 
SI. les., Sp., Mkl. Etym. 49. 

Drábek, vz Dráb. 

Drábice, vz Drábec. 

Drabik, u, m., climacium, das Leitermoss, 
mech. D. stromkovitý, c. dendroides. Vz 
Rstp. 1800., Let. Mt. S. Vlil. 1. 14. - D., 
a, m., os. jm. Drabik Mik., kněz, 1650. Vz 
Jg. H. I. 2. v. 548 , Jir. Ruk. 1. 168.-169., 
8. N. 

Drábík, vz Dráb. 

Drabiůáček, čku, m. = drabiňák. Slov. 
Bern. 

Drabliiák, n, m. — ferinovy vúz, Leiter- 
wagen. Slov. Bern. 

Drabinář, e, m., cerambyx scalaris, der 
Bogenbockkáfer. ám. 

Drabineika, y, f. = řebřinka. Slov. Bern. 

Drabinka, y, f. = řebfina. Slov. Bern. 
Vz Drabina. 

Drábka, vz Drab. 

Drabliště, ě, n. -= koité (staré). Sá. Kř. 
u pot 135. 

Drábniřek, čka, drábnik, a, m., ein 
kleiner Kratzer. Rk. 

Drabolesf, i, f. — > drobné diti. Sá. Kř. 
O pot. 2S. 

DraboT, a, m. Na Drabově, myslivna n 
Hudlic. Krč. 

Drabováni, n., das Fonragiren. Posp. 

DráboTitý, bOttelmássig. Dob. 

Drabovna, y, f., sam. n Něm. Brodu. 



Drábovsky, kriegsknechtlich. Ssk. 

Draliovský křemenec. Bř. N. 256. Vz 
Drabov. 

Drábský traňk, ranník. ajuga genevensis, 
blauer Guckuk. Mllr. 9. D. traňk pro koně. 
Db. — Ten svědek v tu chvíli služba Jměl 
drábskú v Hamburku. NB. Tč. 67. 

Dracoun zlatý, stříbrný. Sp., Ve. 

Dracůuka, y, f. = zlatá borta tta klobouku 
na palec široká. Mor. Tč. — D., etwas mit 
Rauschgold Reklebtes, z. B. Ei. Slov. Ssk. 

Drái, vz Mkl. Etym. 41. D. = lupič. 
ZN., Krám. Slov. 94. Dráči Jim vzali iaty. 
Koll. I. 86. Dal je v ruku d'ráčóm. BJ. — 
D. =^ ra$, der Sehinder. Mor. a slez. Kld. 
39., Tč. — D. = dělník, jenž břidlici na 
deskv štípá. NA. IV. 134. — D. == tfisloliip, 
draékář, lupáik, der Lohschlitzer, Lobe- 
sobleisser. SI. les. — D. => dHstal, dfiital, 
dřeStil, vaniar, pivnik, berberis, der Sauer- 
dorn. Vz Rstp. 50.. Mllr. 23., S. N.. Byl. 
15. stol. Kmen drak. Vz Mz. v List. filolog. 
VII. 47. 

Dráček, čka, m., vz Drak. — Dráčkové 
mořští, pegasidae, ryby. Vz Frč. 283. 

Dračí krev =■ SÚva z ladelu draéíkrve 
(croton draco). Vz Rstp. 1347. -^ D. krev = 
kli ze stroma dračince, sanguis draconis. 
Ib. 1563. — D. krev= kli z rotanu drači- 
krevného (oalamus draco). Ib 1647. Cf. Schd. 
II. 270., Mllr. 27., 94., Krám. Slov. 95., S. N. 
— D. hlava, dracocephalum, der Drachenkopf. 
D. h. uSetnatá, d. austriacum; zubatá, d. 
moldavicum. Vz SIb. 331., FB. 62., Dlj. 40., 
Jir. Anth. IIL 159., Mllr. 41., Krám. Slov. 
94. — D. strom, dracaena, der Drachenbaum. 
Posp. Vz Bračinec, S. N. — D. obéh mě- 
síce (= doba, která nplyne, nežli se mésic 
k témuž uzlu vrátí). Sté. Zem 220. D. méi^ic. 
der Drachenmonat. Nz., S. N. D. řád. Vz 
S. N. 

Dračinec obrovitý, d. draco; podhnutý, 
d. reflexa; mezní, d. terminalis. \'z listp. 
1562., ČI. 162., Kk. 127., Schd. II. 177., 287., 
270., Mllr. 41., Rose. 111. 

3. Dračka ^ lou^, dřeš. Chce t>(avět a 
nemá ani třiiky ani dračky. Unšk. 

4. Dračka = dráni peři, das Feder- 
scbleissen. Na dračka cboditi. Na Hané. 
Bkř. 

5. Dračka =j)«f i, deštička, která se dává 
do povětrního kola a z něho vyndává. Žene-li 
na mlýnské povětrné kolo (lopatu, pemf) 
slabý vítr, přidávají se dračky, ubírají pale 
se, přibývá-li větru. Mor. Bkř., Tč. 

Dračkář, e, m. •= dráč, der Lohschlitzer. 
SI. les. — • D.-^loučnik, dřinkáč, der Schleis- 
senscbnitzer. SI. les. — D., der Schleissen- 
stock. SI. les. 

Dráčobojetnik, a, m., áXXoTtfótallog. 

DračoT, a, m., Draschow, ves a Turnova. 

Dráčovy. Sauerdom-. Vz Dráč. 

Drador, u, m. — houf. Stálo jich tam 
pořádný d. IJ Rycbn. Mak. 

Dracoman, a, m. ==< tlumočnUc. Vz S. N., 
Vrat. 

Dragomyšl, e, f., Drahomisehel, ves n 
Strumiena ve Slez. PL. 

Dragonada, y, f. = zakročeni dragoni 
proti netpokc^enhnu lidu atd. Vz S. K. 



Digitized by 



Google 



Dragonek — Dnhňovice. 



129 



Dragonek (dragounek), oka, m. —- púek 
os rameni a vojenského pliité. Us. Kit 

Dragonit, a, m. =■ prohUdeií. Vz 8. N. 

Dragontký, Dragoner-. D. plak. Rk. 

Dragonstvo, «, n., di« Dragoner. Rk. 

DmcoHli = pofád o jednom mluviti L«S. 
Brt, Mtl. 

Dragonn, vs Dragon, S. N. — D. >» 
táiká ietuká. Us. Škd. 

Dragonnek, vz Dragonek. 

Dragounstt o, a, n. =■■ dragonttvo. Us. 

Dragnúátko, a, n. = malý dragon, dité 
irigonovo. Jak bylo po roc«, přišla dcera 
k matce, přinesla jí d. v strakatém kaftaoce 
(r éerrenej peřince). Si. P. 316. 

DragTit, a, m., os jm. KoH. I. 90.. II. 71. 

Draha, dráha = mnoitXrA. Vz Mkl. Etym. 
&. D. t darga. Cf. akr. darb, drh cre8c«re 
rfliti. Hz. y List. fílol. VII. 47. Veda s sobů 
Némeóv velikú drábn. Dal. lU. (100.). Tu 
» simi v tejž dráze bieíe. Hr. mk. 201. — 
D. =>ÍM. poU (úzké dily). Pk., Brt. Jméno 
itriné n Daleďna; jm. luk ib. Mor. Pk. — 
D, y, m,, rts. jm. D ol. VI. 352., 362. 

Draha (drahá) — cesta. Strsl. draga, Thal, 
Fnrcbe. Mkl. Ktym. 49., Mz. v List. filol. 
VIL 46. D. zemé. Vz Schd. I. 223. D. řfdnA, 
die FlnssbAhn, splavná £i vodni, die Flus- 
itnwse, SI. les , ř.lvotni, básnická, spisova- 
telská, tSles nebeských (elliptická, parabo- 
lická, hyperbolická), Us. Pdl., přimoéárná, 
křivoéároá, Mj. 151.. vzdniná di athmosfae- 
rieká éi pneumatická, mostná, vozová, NA. 
IV. 221.. 226.. 227., literami, Hus. 1880. 366., 
planetami, vlasaticuvá, Sté. Zem. 162., 250, 
nbchodni KP. I. 228. Drábn zavřití, iil. les. 
Čára, kterou téleso v bébu popisuje, slově 
d, která jest bnďpfimá nebo křivá. Hj. 151. 
Pokrok na dráze oavéty národní. Hus. 1880. 
486. Pluli po vodnich draháeh. J. Lpř. Na 
Trrejnej drábe Sitia. Kyt 1876. 30. Na nové 
dráhy ae dáti. Dnh. — O. =- rada, pomoc, 
Batfa, Uilfe. Brt. D. 207. Nevim tomu drahý 
(nevim, co s tim, jak tomu pomoci). Na 
Zlínsku Brt.. Vek.— D.='komté, okol, ubora 
Oba z dráby vystůpista. Rkk. 41. — D. 
aUéaá. Vz Sté. Zem. 152. — D. knieitde ^ 
Mžeei komotutvo. GP. 152. — D. ieletná. 
D. ipojovaci, Verbindangabahn, lanová, Zpr. 
uch. X. 76.. dopravná, koňská, lokomotivná, 
poboční, mistni samučinná, se stojatým pa- 
roRrojem, visutá éi Palmerova, NA. Iv. 153., 
2(@.. 216., 217., 219., hlavni, lokalni (sekun- 
dami, vieinalni). průmyslová, úzkokolejná, 
iirokokolejná, boraka, BÍiniéni, Zpr. arch., 
tniltébradská, zapadni, státní, Frantiika 
Jo«e£^ severozápadní, praiak^oobcovská, 
knlopskotamovaká atd. Vz Železnice. — 
D. » cpAsoA. úprava. Ta (Hláda) jide do 
Kina v kmeieciej dráze. Dal. 55. Hái rnce 
(oohy) jak drahý = neéiaté. Val. Vok. Černý 
jako drahý. Brt. — D. = náramá plo^a 
tíaiiva majici podobu větiiho čtverce nebo 
knihn, die Bahn. Vz Ploska. Včř. Z. II. 10 , 
8L let. — D. ^^ vrchní plocha kovadliny, 
«e AmboMbahn. Včř. Z. IL 11., SI. les. - 
9m ves n N. Kdyně; sam. n Vamberka, 
Hyehnova, Cimelie, Hilína. 

Drahan, a, m., mlýn o Zdib. PL. 

IM*t: OMko-slm. ■Krmlk.TI. 



DrahanoTiee, dle Badéjovice, Drahano- 
witz, ves u Olomouce. D. ol. I. 41., 397. 
V D-ciob mají květnou neděli sa smrtnon. 
Vz Sbtk. Krát. h. 153. Cř. 8. N. 

DrahanoTský, ébo, m., os. jn. 

Drahanaký. D. vysočina na Mor. meai 
úvalem Hořavy střední a řekou Svitavou. 
Vz Km. 1855. 9. Cf. Drabany. 

Drahany, dle Dolany, také Drahonin, 
něm. Draban, ves u Plnmlova. D. ol. IV. 
349. 

DraheJ6oT, a, m., Drahejiow, myslivna 
u Březnice. 

Drahek, hka, va., os. jm. Pal. Rdh. 1. 119. 

DrahelÚcr, dle Budějovice, Drabeltscbitz, 
ves u Dninlk. Vz Tk. II. 427., 466 , III. 277. 

DraheliM, dle Budějovice, Drabelítz, vea 
n Nimbnrka. 

Drahenlcť, dle Budějovice, Drabenitc, 
ves u Březnice. Vz Drabynice, Blk. Kfsk. 
1300. 

Draheniéky, pl., U Klein-Drahenitz, ves 
u Březnice. Vs Blk. Kfsk 650. 

Drahenky, pl., f.. Dreihnnken, ves a 
Teplice. Vz Blk. Kfek. 1800. 

DrahkoT, a, m., Drabkau, ves u Blovic, 
vz Blk. Kfsk. 1300.; Drakowa, ves u Teplice. 
PL. Cf. Tk. III. 114., 430., V. 153., 189. — 
D., Drachkov, a, n., též Drahkovo, a, n., 
panský dvůr n Strnbaře (n Spál. Poříčí). 
BPk. 

Drahliee, míst jm. Tk. I. 77. 

Drahlin, a, m., ves u Příbramě. Arch. 
lil. 469.. Tk. III. 125., Blk. Kfsk. 919. 

Drahlov, a, m., Drahlov, vsi a Kromě- 
říže a Olomouce. 

Drahlovice, dle Budějovice, Drahlowits, 
ves u Berouna. Tk. I. 439. 

Drahné. Cf. Draba. Br. Lukái d. knih 
napsal. Bl. V drahně létech se nesběhlo. 
Vz Spodoba syntakt. Žer. Záp. II. 46. Bydlel 
mezi ním! d. čaauov; D. peněz muii svému 
pobrala; Týí záduinich peněz d. dinien. 
NB Tč. 69., 114., 131. .Lidí se tu d. shro- 
mažďovalo; Za d. dni. Cr. Há komomikóv 
d. BN. Kehdyžto peněz d. jmá. Hr. mk. 401. 
I zbichu lida Davidova d. Bj. Oblúpili muže 
a ženu a d. na nich pobrali. Pč. 50. — D. =» 
lehce. Je mu drahněj (nemocnému polehčilo). 
Hor. Brt. D. 207. 

Drabnétiee, dle Budějovice, Drabnětitz, 
ves tt Jistebnic. Cf. Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 
1222. 

Brahnétický Pav. z Weissenberka. Blk. 
Kfsk. 581. 

Drahntíl ae = jamiti se, rogednivati se. 
Už se drahní. U Olom. Sd. —D.se = lepHti 
se iy nemoci). U Olom. Sd. 

Drahnoletý =^ dlouholetý. D. lípa. Jabl. 
131. 

Drahnoúd, n, m., poincíana, die Poiu- 
ciane. roitl. D. nejozdobnější, p. pulcherrima. 
Vz Rstp. 446., Ullr. 26. 

Drabnonti, thener werden. Orba hyne a 
chléb drahné. U Rychn. — kdy. V časne- 
úrody vSeeko drahné. Ostrav. Tč. 

DrahnoT, a, m., mlýn u Votic. 

Drahnověký = starý. Sba. 

Drahůovice, dle Budějovice, DrahnioTritz, 
ves n Diviíova. žer. Záp. I. 53. 



Digitized by 



G%le 



130 



Drahnovský — Drahotni. 



DrahaoTský, ébo, m., os. jm. Vs Žer. 
Záp. IL 18a. 

Drahný = veliký etc. Cf. Draha. D. chvfle. 
Vlé. S drahnými vojsky vytáhl. Let. 3. Po- 
tAékuvé drxhiii krve tekli. Ler. Draho;^ a 
velmi čerstvý pacboif k. BN. PHiei s drahným 
poetem i pobil. BO. Poručil jsem Děpoltovi, 
aby a Viedni kupil, cui množ nejdrahnčj- 
iiebo peněz pN tom nelituje. Arch. IV. Ití. 
O takém vám zlém sůsMé drabnů pověstku 
povědé (dle Pa. = velikou, vzácnou). Hr. 
rak. 347. — D. »■ lehký. Vz Drahué. Brt. 
D. 207. 

Draho >= draze. Drážeš drážež. »t. Ko. 
S. 149. Dráže sem vzal, než za tu stálo. NB. 
Tč. 2iil. Zboži dráže prodati. PAb. II. 84. 
Ovci( vrátiti mosi čtyřikrát (iráie (reddet 
in qiiadruplnm). Bj. D. ceniti. St. Kn. ě. 175. 
— D. = drahota. Chovati obili na draho. 
St. Pař. 110. b. Bylo d. veliké v chlebu. 
Let. 355. — D., ves u Nimburka. 

Drahobudice, dle Budéjovice, Drahobn- 
ditz, ves u Kouřimé. PL. S. N. X. 170., Blk. 
Kfsk. 388. 

Drahobuz, něm. Drabobna (od Draho- 
bnda, Pal. Rdh. 1. 132.), ves u ÚSté. 

Drahocrnina, y, f. » drahá vfc, eine 
kosibare Sache, Kleinod. Vék náS d-nami 
oplývá. Si. Ba. 166. Císař Josef II. rozkázal 
vi«iky koruny a d-ny posnáiaC do Viedne. 
Ssk. v Let. si. I. 26. 

Drahokam. Vz Schd. IV. 309., Krám. 
Slov. 95. D. Btrojený. Ib. 579. Hlubený dra- 
hokamen, tiefgesctinittener Edelatein, die 
Gemme. SI. les. Nepravé d., vz KP. III 
2U7., polovičné, 194., 177., vlastní, 177.. brus 
na ně, 205., vrtáni a brnnSeni jich, 200.. 201., 
tvary jich řezů. 206. Cf. také Sch<l. II. 49., 
S. N. Blaho lidské vzácný jťst d. Šml. I. 40. 

Drahokaniár, a, m. <= klenotník, der Ju- 
velier. Slov. SI. let. I. 4. 

Drahokániea, kamene, m. — drahokam. 
Rk. 

Drahokamenný. Napsacha na Skadle 
dielem d-ným svatost Hospodinovu (opere 
gemmarioi. BO. 

Drahokořenný, ambrosiach. Dch- 

Drahokov, a, m., das Edelmetall. Dcb., 
Eaizl. 137. 

Drahokupný, tbeuer, vom bohen Wertbe. 
Sm. 

Drahomil, a, m., ob. jm. D. ol. 

Drahoiuilova Lhota, ves zaniklá. D. ol. 
III. 313. 

Drahomilý, tbeuer und lieb. Srn. 

Drahomiř, e, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. 
D. ze Stodor (manželka Vratislava I. f po 
927.). Dal. 43.-46. Cf. S. N., Draboroira, 
Tk. I. 35., Šf. Strž. il. 453., Krám. Slov. 
95 

Drahomíra. Vz Drahomiř. Koll. I. 97., > 
II. 45». — D. Ta sadařka je d. (drahá). Us. 
a Rychn. Vk. Mechoď k té d-ře (skoupé 
prodavačce). U N. Bydž. KU. 

Drahomydl, e, f. (od Drahomysla. P<-.l. 
Rdh. I. 131), nére. Drabomischl n. Drei 
Amscheln, ves u Žatče. Vz 8. N. X. 170., 
Blk. Kfsk. 181. 

Drahou, a, Drahou, 6, m., os. jm. Pal. 
Rdh. I. 119., SI. let. III. 85., Arch. I. 169. 



Drahonire, dle BudéjovicA, Drabenz, ves 
a Lnbence, Blk. Kfsk. 725.; Drahunitz. ves 
n Vodňan; Drohnitz, ves n Uadonic. Vz S. 
N. X 170., Tk. I. 436., 440., III. 68., 62., 
174., 181., V. 238, VL 105., SdL Hr. III. 
302. Z D-nic Bart., ryt. za hasit vál. Vz 
Jg. H. I. 2. v. 648. 

Drahonin, a, m., ves u Tiičova ; a Plam* 
lovH (rf. Drahany). 

Drahoůov, a, m., Drahoniow, ves u Ka- 
menice nad Lab. Vz Blk. Kfsk. 850., Sdl. 
Hr. IV. 328., IV. 174.— 176. 

Drahoňovicc, dle Budéjovice, Dmbonio- 
witz, ves o Tůmova. Tk. I. 432., Blk. Ehk. 
532. 

Draho&OTskýFrant., spisov. 1812.— 1881. 
Vz Tf. U. I. 3. v. 120., Jř. fl. I. 2. v. 648., 
S. N. — D. z Penéina. Vz Sdl. Ur. II. 80. 
, Drahoplatnosf, i, f., die Kostbarkeit 
Šm. 

Drahoplatný, tbeuer. Sm. 

Drahorád, a, m., Freund des Theaeren. — 
D., os. jm. 

Drahoraz, ves a Jičína (od Drahorada. 
Pal. Udh. I. 132.), Blk. Kfsk. 787., Sdl. Hr. 
V. 36C. 

Drahorada, y, f., Edelerz, o. Šm. 

Drahoslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 
11!). 

Drahoslava, y, f., os. jm. Pal. Rdb. I. 
120. 

Drahoslavice. dle Budějovice, Frosohel- 
hof, dvůr u Krumlova. PL., SdL Hr. iil. 
23., 64. 

Drahost. D-ta. Výb. IL 6. D. peněz, Kaizl 
194., dřiví, SI. les., rúcba. Št. Kn. i. 163. 
D-ta povstala v obili i v masu. Let 267 
Má ty drahoto, meine Theueru! Us. u Kr. 
Hrnd. KSf. Drahou v Čech. v I. 1362. Va 
Tk. U. 49., 61. R. 1434. Vz Tk. IV. 631. — 
D. = drahocenná véc, ihráhotina. Krajkami 
a jinými drahostmi jej obdaroval. Tejř. — 
D. <= veliká platnost. Dnes bylo vidět na 
trhu d. mnohých věci. Mor. Tc. 

Drahou, e, m. "•Drahotin, Karel. U Rychn. 
Oth. — D. == drahan. Ssk. 

Drahota, vz Drahost. 

Drahotéch, a, m., os. jm. Pal. Rdb. L 
119. 

Drahotěfiice, dle Budějovice, Drabotd- 
schitz, ves n Sevětioa. Blk. Kfsk. 657., Sdl. 
Hr. III. 302. 

Drahotice, dle Budějovice, Drahotitz, ves 
u Mnich. Hradiitě a n Nasavrk. Vz Blk. Kfsk. 
1800., Sdl. Hr. I. 160., 161. 

Drahotfn, a, m., vz Drahoi. — D., ndm. 
Drhotin, dvůr u Uol& Jeníkova; Trobatin, 
ves u Roniperka. Cf. Blk. Kfsk. 330., Sdl. 
Hr. 41. 

Drahotina, y, f. •= drahocenná véc, die 
Kostbarkeit. Vz Drahost. Slov. Žide, oboel 
by si mat d-nu darmo. Zbr. Lžd. 65. Kornna 
opatrována bola medsi d-nami řimhkej sto- 
lice. SI. let. I. 7. 

Drahotinka, y, f., die Tbeuere; — draho- 
tina. 

Drahofkaný; -án, a, o, kostbsr geaiibt, 
gewirkt. Sm. 

Drabotní, Thenernngs-. D. příspěvek «> 
drahotné. Us. Dch., Stát. př. kn. 1874. 182. 



Digitized by 



Google 



Drabotopsjr — D^akavec. 



ISl 



BrslioUMiay, mitt. jm. Tf. Odp. 256. 

Drahotonše, pl., f., Drahotoach, městečko 
I Snne on Mor. Vx Ž«r. Záp. IL &, 95., 
Sdl. Hr. IV. 194, S. M. Jak véáeli draho- 
tištf darebáky. Vx StMk. Krat. b. 270. 

Dnhoa&ov <- Drahofior. 

Dimboui, 0,'m., Drabuaohea, ves a Jechnie, 
Blk. K&k. 284.; Maidorf, ves o Holic. PL. 

SnfeoBSek, iks, ol, os. jm.Tk. II. 111., 
V. 108., 110. 

DnhoT, a, m., Drabl^s, ves a Veselí nad 
Uimei ▼ TAborsku. Vx 6. N. X. 170., Sdl. 
Hr. III. 302., IV. 369 , Tk. VIL 385. Nyní 
j« tom farářem p. J«m. Hejna. 

DráiiOT, u, n. » nádraii, Babobof. Slov. 
Stk. Vs Draiefi. 

DrihoTá. é, f. £»ka D. D. oL VIL 487. 

Drahovati = linkotatí, liniren. — D., 
dic Spor verfolgen. Pes drabnje. Kom. Orb. 
— D.^áo b<óe táhnouti, ins Feld zieheD. 
Tký. 

DnitaoTAtko^ a, ■., das Lineal. Slar. 8sk. 
V( Drabovnik. 

DrmboTiee, dle Budéjovioe, Drabowitt, 
áyii a CernoJlna. Vz Blk. Kfsk. 1800. 

Drahovit, a, m, os. jm. Koll. II. 72. 

Drahovka, y, f., Drabowka, dvůr a my- 
riiraa n Kamenicfl nad Lab. PL. 

DrahoTOik, o, m. = drahovátko. Slov. 
Ssk. 

Drthový = drašM, Babn-. 

Drahovzal, a, m., os. jm. Hor. Sd. 

Drahúený = velmi drahý. Mor. Brt. D- 

Drahnla, y, f. = drahověké jablko. Brt. 

Dnhnňky >= Drabenky. 

DrahuA, e. m. = dreAan. — D., os. Jm. 
D Ol. VII. 824., PaL Rdb. I. 119. 

Drahniiee, e, f., scolymas, die Golddistel. 
SloT.D. skvrnatá, s. maenlatns; drobnokvétá, 
a. hUpanicas. Vz Rstp. 944., SIb. 469., Mllr. 
». 

toahutůi, ves n IJranIce na Hor. D. ol. 
I. 6. a j. Vz DrabotuSe. 

Drabf, pl., f. = obecná huká, seroeln- 
sehiiítlicbe Wiew, Viehtrift. Ssk. — D ,8am. 
« Sedlčan. 

Drahý, koř. dr«r (držeti). 6b. Hl. 147., 
MU. Etym. 49. Mz y Ust. filol. VII. 47. 
tdkaziýe k akr. darb, drb (vz Draha) a d. 
^J = to, jemuž přibývá ceny. — D. == la 
nmoho peňée. Drahé jest to, co se vyprosit 
t vyplatit mosf. Exc. Drahý chléb, když 
Mni penéa. Č. M. 173. Jest drahý co haléř. 
8b. nč. — D. = ntilý, vtácný. Luto mi je, 
kto tebo najmladiyébo, kvítka nsjdražSjého. 
81 P. 140. Viece drahých divóv vidě. Anth. 
I- 3. v. XXXV. Nek své spaaenie, jehožto 
ýl* drsiSie nenie. Hr. rok. 267. Mladý čas 
j< drahii od čistého xlata, bo zUto sa na- 
niti, ale nikdy mkdé léta. Ht. SI. ml. 246. 
~D. ÍMap. Bylo d. léto, tak ie bylstr\'cb 
a... Dač. L8. 

Biihy, pl., f., aam. n N. Paky, n Ná- 
"Na a o Březoiee; osada a Nepomuk. Na 
*nkáA, sam. n Březnice a u Mélníka. D., 
Dnite, ves n N. Kdyně. PL. 

Orahyllce, dle Budějovice, ves. Arch. 

Drahyiii. Sdl. lír. V. 94. 



Drabyniee ~ Drahenice. Tk. 1. 87. Z Dra- 
bynio BartoS. f 1445. Vz Jir. Ruk. 1. 169.— 170. 

DrahýS. e, m., os. jm. Pal. Bdb. I. 119. 

Drahyíka, y, f., Traacbhof, dvAr n Jindř. 
Hradce. Cf. Sdl. Br. ní, 118., IV. 869. — 
D. ^ rybnik. Arch. II. 815. 

Dráehkov, a, m., Dracbkau, ves u Be- 
nešova T Budii. : Dxachkow, ves u Strakonic. 
Vz S. N. X. 170., Tk. L 429., Blk. Kfak. 
863. Cf. Drahkov. 

I>raehlý » trucMý. Vký. 

Dirachma. — D. '= vána lékárnická °= 
4.4 gr. Slov. zdrav. 

Draehnik. a, m., os. jm. D. ol. II. 482. 

DrachoT, a, m., Dracbao, ves u Veselí 
vTáb.; Dracbow, ves n Kameníce nad Lab. 
PL. Cf. Tk. IV. 725., V. 238., VL 347., Sdl. 
Hr. III. 166., 178„ IV. 869. D., Trandořf, 
dříve Tracbendorf, v Rakousícb. Šb. Děj. 
ř. I. 41. 

DraehoTský Jan, jes., 1577.— 1644 Jg. 
H. I. 2. v. 648., 8. N., Šb. D. ř. 2. v. 286., 
Jir. Rok. 1. 170. D. Jan, Jindř. a j. vz Blk. 
Kfflk. 1800., Sdl. Br. III. 302., IV. 249., 340. 

DrainaKP (drenáž), e, f. = odeodAooání. 
Vz KP. 111. 219. D. -= hliněné, pálené trouby, 
jimižto se voda z vlhkých poli odvádí, ďs. 
Kěř.. Psčk. Cf. S. N. — D. = odvádění vý- 
měiKÚ z ran a dutin těla pomocí rourek 
nebo jiných tprav. Vz Slov. zdrav. 

Dl^islha, vz Dresina. 

DraJUnk, n, m = drajlník, 640 pinet. 
Pam. Slaného 54.-55. a Sdl. Hr. 111. 13. 
Mám 2 d-kjr vina. NB. Tč. 48., 200. Vz 
Dralink. Drajlník, Drejlink. 

Dn^Inik, a, m. = dr<^jlink. Praví, ie 
jest d. vína od něho kupila za 10 zl. ; I kupil 
ode mne 2 d-ky vina za 52 zl. ; Obstavil mu 
d. vína na kantnéři. NB. Tč. 38., 43., 281. — 
Výb. II. 336. 1. Cf. Driíjlink. 

Drajmolena, y, f., flatterbaftes, klatsch- 
sachtiges Weib. U Místka. Skd. 

Drak. 1380. Strsl. drakunt. Ukl. Etym. 
49. Cf. Krám. Slov. 95„ S. N D. létacL der 
FluKdrache, mořský. Frč. 325., 884., Schd. 
II. 481., Brm. HL 214 D. ohnivý == veliká 
létavice. Stč. Zem. 262. Loti jako drak. Brt 
Há draka. Vz Opilý. Us. Ta holka má draka 
v ocích (ohnivé) a střílí jim po boSich. Mtc. 
1. 1881. 52. Jda. Potlačii lva a drak sána. 
Ž. kl. (Jir. Anth. I. 3. v. 7.). Vyjde drak 
o dvanácti hlavách. Ht. SI. mí. 209. — D. = 
ďábel. Vzal to starý d. Bdi. Tén kluk je 
JHko dráče (čertík). D N. Kdyně. Rgl. — 
I>. = souhvétdi, der Drache, ein Sternbild. 
Schd. I._217., Nz., Stč. Zem. 24. — D. = 
pH jm. Skd. 

Dřák, u, m. = náttroj podobný dlátu, 
jimi ae ki^ra se stromů olupuje. Mor. a slez. 
Šd., 1 č., Brt. D. 207. Cí. Dříti. 

DrakobUce, e, m., der DrachentOdter. 
NA. L 24 

Drakouitický oběh měsíce. Vz Dračí. 
D. měsíc, čas oběhu. Vz Stč. Zem. 220., 
223. 

Drakonsky — pHmé. Smil. 

Drakouský ■= nemilosrdné pHsný, krutý. 
D. zákony. Bdi. 

Drakovec, vce, m. =- jm. polí u Lonžné 
na Plánicku. B. Pk. 



Digitized by 



.f^oogle 



132 



Drakovský — Drápali. 



DrakoTský, ého, m., os. jm. Tk. V. 76., 78. 

Drakový. D. krev. Tc Dn6{. Mllr. 94. 

Drakovzleták, a, m., ve větroplavbě, 
der Dracbensohweber (íd der ASronautik). 
Dch. 

Dral, n, m-^sOa magtutieleá. Kv. 1842. 
Bázné povahy (charaktery) byly ta všech 
iavfl a ve viech temicb dralem a tmelem. 
Ddk. It v. 69. 

Drala, y,.m.-> ra«, iarha (árii, dříč). 
Slov. Hdi. Čit XIII. 

Dralimk, o, m. » áraílimk. D. vina. PAb. 
IL 80. 

Di-alkostroJ, e, m., der Kompass. Jaký 
divA tvé ti srdce dojem? Dnes jest lodi, 
aitra d-Jem, dnes se vodi, litra samo cbodi. 
Té. exc 

Dralnéti, il, ěni, magnetiscb werdeo. 
Usk. 9 

2. Dralo, a, m. » ros, der Schinder. 
Slov. Lous. 

Dralomér, n, m., der Magnetometr. 
Té. exc. 

Dralomémý, magnetometríseb. Sm. 

Drama. Vz Jg. Slnost. 189., 144. Za gt. 
vynech éárkn. D. rozdélqje se v patero 
éísti: 1. exposice, 2. zavíjeni uzlu, S/krisis, 
4. peripetie a 6. katastrofa. Km. Údělem 
d-ta jest klamati a klamem povzbuzovati. 
Lessing. (Km.). D. satyrské. Vz Listy filol. 
III. 300. D. idyllické, didaktické. Vz Jg. 
SIaosf. 141., 145. D. méStanské, drame bonr- 
geois. Smb. S. 1. 442. Epot park veliký. 
Beseda Drama, chrám citu Oaa. Eoll. 1. 
419. Cf. Sbn. 948.. 250., 824. 

Dramatirky, dramatisch. Děj d. osno- 
vaný. Hus. 1880. 270. 

Dramatický. D. činěni, odOvodněni, 



hloub, sloh, spravedlivost, hudba, Dk , jeď 

soby). Us. Pi" 
D. básnictví. Vz 'Baék. Pis. 1. 158. atd., 



nota (času, místa a jednací osoby). Us. Pdl. 



Vor. P. 251., 208., Jg. Slnosť 86., 108., 8. N. 
D. básnictví nové doby předbřeznové. Vz 
Baék. Pis. I. 169. a násl., Kv. 1883. D. 
uměni, dle Dramatik, Dramaturgie, iik. D. 
oda. Jg. Slnosf 108. 

Dramatiinosf, i, f., die Dramatisirbar- 
keit. Dk., Tt. H. I. 17. 

Dramatika, y, f. = dramoHeki uměni, 
die Dramatik. Nz. 

Dramatisováni, n, Dramatisirung. D. 
děje, pHbéba. Tf. H. I. 8., 17, 

Dramatopisee, sce, m., der Dramatiker. 
Sm. 

, DramatoBondce, e, m. = dramatontalee. 
Sm. 

^ Dramatoxnalee, Ice, m., der Dramaturg. 
Sm. 

Dramolet, u, m. •= mottoakt. D. jest 
v dramatickém básnictví co básnická po* 
vidka v epickém. Vz Jg. Slnosf. 142. 

Dránati « dránkati. Slov. Br. Sb. Drá- 
fiati. Hor. Brt. D. 207. 

Drancéřský, PlQnderer-. 

Draueiťka, y, f., die Schinderín, Aus- 
saugerin. Bern. 

Dranciřstvo, a, n. '-drandřiM. Jak 
čo dostáváš z d-stva krém spravedlivosti, 
taký nábytek sa volá statek falelnosti. Glč. 
U. 216. 



Draaelovati >^ krkati. — kd«. TAz na 
hrbolaté cestě d oli\je. V Jilemo. 

DraneoTáni hor. Vs Hh 16. Cf. KP. 
lU. 82. 

Draneovatel, e, m. = dranetř. Ssk. 

DrancoTni, PlQnderungs-. Sm. 

ntiini»tl,dra*iati = dráidcati, neistupni 
mroňH. Slov. Rr. Sb. U Nivnice. Kch. Val. 
Brt D. 207. — kde. Cigánka pod okny 
drsňči. Brt D. 207 

Dranda, drandička, y, f. — sprostá a 
stará sukně. Tu mái čistou drandu! Na 
Plánku. B. Pk. 

Dráugati ■> dránkatí. Slov. Ssk. 

Drinf břidlice. NA. IV. 183. — D. peK. 
Cf. Zdrápáni. 

Dramice. — D. — planá, neúrodná rol' a. 
Slov. Rr. Sb. 

Driniti -x hledati, se přehrabovati, duroh- 
suchen, dnrcbstObem. — kde: v niéem. 
U Unmp. Krjk. U Počat Jdr. 

Dránkati — ttetistepN^ pnuiH, iemrati. 
Cf. Dránati, Drančati. Len teras stal od 
obtidu a ui dranká: Mamka, midu! Zátnr. 
Háj. I. 88. 

DrankoTiee, dle Budějovice, Lnkawets, 
městečko n Pacova. PL. 

DraiioTice, dle Budějovice, Drabniowita, 
ves u Vlaiimě. FL., Tk. III. 122., 136. 

Drant, a, m. = kdo jiné nemUotrdni dře, 
dHč. Na Baně. Bkř. 

Dráp. vz Drápek, Mz. v List filol. VIL 48. 

Drapa, y, f. = dranc. Slov. Ssk. 

Dripaé ■=- ititk<^ bádel, dipsacns, der 
Karden, rostl. Vz Štětka, Estp. 850., Kk. 
160., NA IV. 92 , Mllr. 41. 

Drápaělu, f., die Kratzerin. — D. <= 
náBtrqj na éeiáni vlny. Sluv. Kr. Sb. 

Drapák, u, m. = podrývačka, podrývati 
radlicko, die WUhiscbar. SI. les. — D., 
a, m. ^ prudký ilovik, který hned nehty 
drápe. U Třebonina. Olv. 

Drápal, a, m. == drapák. — D. = ilovik 
do vieho M miehajiei. Mor. Flk. — D. -= 
drapiia, kdo te drápe, vie pomtdu dilá. 
U Nové Kdyně. Rgl. — D., os. jm. — D.. 
hájovna n Éard. ítečice. PL. 

Drápala, y, f. •> kdo se drápe, va Drá- 
pci. Mor. Sd. — D., os. Jm. Brt D. 

Drápanina, y, f., der Raub, dle PIaokerei. 

Drápati, vz Mkl. Etym. 49., Mz, v List 
filol. VIL 48. — se za kým. C<> sa aa 
mnou driapei (proč za mnou ohodii). Vs 
Pápeé. SI. ps. 224. 

Drápatý = drmý, hrubý, ranh, grob. 
Mor. Vek. 

Drápce, A, la. •> ielizka na kolena k le- 
zeni na stromy. Us. Hk. 

Drapéik, vz Drabéik. 

Drápec, pce, m., v mozku, calcar (avis). 
SI. les. 

Drápek, pkn, m., vz Dráp. Ne velký 
ptáček, ale ostrý drápek. Bi., Lpř. Drápky 
(nnguiculi) na konci chodidel brouka. Kk. 
Br. 7. — KoHii drápky <» koboutek^lnčai, 
flos cuculi. U Smidar. Kít 

Drápeli, n. — rozházené nářadt, nepo- 
řádek, Spatný nábytek. U Něm. Broda. 
Holk. 



Digitized by 



Google 



Drápei — DrtBlo. 



133 



Drápei, e, f., der R«ab, die Btaboroi, 
Sebinderei. Poip. Ve Slez. T£. 

Drápeže«, e, m. =• drápeinfJe. 

Dripeieni, n. = loupeni. 

DrápetlTošC, i, f., dle B«ubsacht. Sin., 
Loo*. 

DripeiivÝ = drépeiUvý. 8m., Loos. 

DráprillTý — loupeHoy. Šmb. S. I. 315. 

Dráp«4iiik« a, m. — lottpeinUt. Slez. Té. 

Orápežný = loupeiný. Slez. T£. Neméli 
byite tukoa d-noa mé lioe sápati. Kr. Lear. 

Drápelstvi, n., die Rinberei. Sm., Looa. 

DrápekstTO, a, n., die K&aber, Sebinder. 
Sa., LÍoos. 

Ilraplee, e, t » vidlicovitá větvička. Ki(. 

Drapi^rast, a, m., der Wegelagerer 
Deb., SslE. 

Drápitl = drápnmtti. Shrábnouti. Val. 
Brt. D. 207. 

Dripka, ▼, f. = tán/. U Vořebled (a SpiL 
Poíiéi). B. Pk. 

Drapksti, Tz HVX. Etym. 49. 

DrápkOTý ^ drápku podobný. Frč. 

Smplák. n, m. = draplavý náiiroj; vreh 
cbtie na Slov. Pwkr. Put. I. 84. 

Drtplavý. D. blaa. tíl(. II. 294. 

DnpUee, místní jm. na Mor. O. ol. VI. 
583. 

DrapBS, T, m. a f., ti Drápal. 

Drapaoaíi, ni, a pl, ot, utí «« mthvátiti, 
Aiapnouti, lapnoutí, gebroH, ukrátti, er- 
wiacbea, eivraifen, we^fstehlen. Us. Té. — 
e« komu. Us. Sd., Bgl. 

Drapný. krataig. Ssk., Rk. 

Drapobýl, n, m., aretopus, rostl. D. je- 
iatý, a. e-ibinatos. Vz Rstp. 761., Mllr. 16. 

Dráponosný. O. opice. S. N. V. 1071. 

Drápor, o, m., $p. z něm. Drebbohrer, 
m.: kolovrátek, svidrik. 

Drápoft, die Beoteiratte. Dii, glirina, 
JMD ssavci Taénatl s chrapem hlodavců, 
nuji zavalité télo, krátké nohy ii prsty 
VMtiymi a silnými drápy ozbrojeDÝmi. D. 
popelavý, phaseolomys rossor. Vz Frč. 371., 
Ve«. IV. 183. — D., der Kratzier. Ssk. 

DrapoT, a, m., les u Trubek. Pk. 

Drapsavý, serrend. Ssk. 

Drapsiti, tcippeln. Ssk., Sm. 

DraiMOOvti, psnnl a psi, at, ati ==• dráp- 
BMití, tapmomti, &uigeo, ertappen, erwischeo. 
- koho zaé: za nobn. Ds. Sd., 8d., Zkr. 

Drápala, y, 1 D. rozložená, soherdia 
•rreasis. z drahá mbiaoea, rostl. Let. Mt. 
8. VUL 1. 28. 

Drapnlha, y, f. D. Rondeletuva, apor- 
rbsis l&>nddet, die Teofelaklaneoacbnecke. 

Drásal, a, m., os. jm. Jos. D., známý 
obr 7'/, atopy vysoký z Holeiova na Mor., 
tl844. Té. 

Drásalka, y, f., nrena, die Klettenpappel, 
roitl. D. noQzová, u. lap|MMi:o. Vz Rstp. 136. 

Drasaaka, y, f. = é^eviná mWa, bOlzeme 
Sch&«8el. Slov. Ssk. 

Drasaaok. nkn, m., nerost, der Traobyt. 
Siuv. Ssk. 

Drásati, vz Mkl. Etym. 50., 49., Mz. 
T List filolog. VU. 48., DrágnouH. — eo 
kamn- sobě blavn, krataen. Dcb. Rýé ti 



nitro drásá a tvé sdoe jásá. 8i. Ba. 2. — 
co éim Jak. Onad drásal jebo srdee do 
krve trnovými íluhy. Vié. Zl. v ohni L 9. 

Draselaa, y, f. >- droMma, die Pot- 
tast^henbrennerei. 81. les. 

Dra^rloatoolovnatý. D. sklo, das Káli- 
blei -sydíuUz. SI. les. 

Draselnatosf, i, f., die Kalibaltigkeit. 
D. z«mé. Us. Pdl. 

Draselaatý, kalihaltig. D. pilda, voda, 
Sp., kvttliénik (káli), das Kaliamozyd, Kalí, 
soli, Kalinmuxydsalse, Ns., mýdlo ci ma- 
zavé éi mékké. Sté. AI , chlorid, das Kalium- 
chlorid, sloaéenina, die Kalinmverbindnog, 
ledek, der KaliumMlpoter, hořkel, die KalT- 
magnesia, hnOj, der KalidQoger (vz KP. IV. 
410.), éistý ahliéiten, kohlensaures basisches 
Káli, síran, schwefetsaares Káli, viiUn, wein- 
steinsaares Kalí, citran, citronenSHures Káli, 
iCovan, oxalsaarAS Káli, manganistan, man- 

Sinsanres Kalí, Sp., cyanid, das Cyankalium, 
J., kyselý víňan i (sarový kámen vinný), 
der Tartams, oblorečnan, chlorsanres Kalí, 
chlornittan, antercblorigaaares Kalium, iele- 
zan, eisensaares Kalium, octan, essigsanres 
Kaliom, kamenec, der Kaliamalann, hydro- 
sulfid, das Kaliambydrosulpbid, hydrát (ii- 
ravé draslo), das Kaliumhydrooxya, simik, 
Schwefelkalinm, jodid, Judkalium, sklo, das 
Kaliglas, iiravý louh, die Kalilauge, dusié- 
nan (vz d. ledek), dvojsíran, doppelt sobwe- 
felsanres Kalium, cbroman, obromsaures Káli. 
SI. les. 

Drasonek, nkn, m., der Tracbvte. Šm. 

Drasiti, a, n., n méďoryteíl, das Ortln- 
dungseisen. Sm. 

Oraský Tom., nar. 1791., kněz. Jg. H. 
I. 2. v. 648., 8b. D. ř. 2. v. 287. 

Drasláma. y, f. =■ draselná. SI. les. 

Draslářstvi, n., die Flussiederei. 81. les. 

DravlaTee, vz Cl. Kv. 184., FB. 41., 
SIb. 468. 

DraslaTlna — částky drasnost déligici. 
Rst. 408. 

Draslavka, y, I D. mnobolistá, anti- 
pithes myriophylla, das TausendbUtt. Sm. 

Draslavosf přechodu od světla ke stínu. 
Koll. 111. 285. 

Draplavý. D. omak, Sp., hlas, hrdlo, Nz., 
cesu. Si. 

Draslenka, y, f., v Inébé, der Kalistraass. 
Sm. 

Draslik. Vz Scbd. II. 84., Šfk. 142., MS. 
32i2 , Sfk. Poč. 233., Rst. 19., 408., Schd. 
I. 320., KP. IV. 389., 412., Rose 37. 

DraslikOTý amalgam, das Kalinmamal- 
gsm, kysliénik (KO,), das Kalinmbyperoxyd. 

Dra«lo, káli, das Káli; hydrát drasla 
(kysličníku draselnatébo), das Kalibydrat. 
Nz. Vz Schd. I. 321., Krám. Slov. 95. D. 
(potai) toskánské, čerstvé matolinové, vý- 
palkové (n mydlářň). Stč. AI. O d. vz Sfk. 
144. D. iiravé. Vz Šfk. 144 , Sfk. Poč. 234., 
Scbd. I. 322., KP. IV. 411., S. N. Roztok 
drasla (draslový), die KalilOsang, hnojeni 
draslem,- 8p^ kamenné (potai salajka), die 
Steinascbe. SI. les. Otrava draslem. Vz Pele. 
436. Vz Draslosalajka. 



Digitized by 



Google 



iu 



Drkúclébtíyf -^ lířáti. 



Dřasioclitivý. B. rbsWna^ die EaHpilla.tize- 

DrásloehudÝ, kfiliarm. Sp. ' 

Ďraslosálajka, 7, f. = BDltatan drakel- 
natŤ pravidelný, draslo o1)ecné, potal, nor- 
mafps kohlensauřes Kalinra. SI. les. 

DrasloTar, a, m. — draslárna. SI. les. 

Draslový. D. soli, Kxlisalze, Sp., lonh, 
Kalilaage, Nz.,. hnojivo. Šp. 

Drasnatý. Za Koll. přidej: I. 2S6., IL 
279. 

Drasniifcý = drthiihý, trochu drahný, 
raublig. Rst. 408. 

Drasnobýl, oprav t: drasobýl. 

Drasnolnsk, a, m.. trailbylobiam, die 
RanhbBIse, rostl. D. obecDý, t. martíanam. 
Vz Rstp. 462. * 

Drasnosf, i, f. = drsnost, die Kauhig'- 
keit. SI. les., Ret. 408. 

Dťáoíiounký — drasniíký. Rst. 406. 

Drasný = drsný, surový, ostrý, sychravý, 
ranb. Vz Rst. 40S. 

Drasobýl, aspalatbns, der Witsoheo, rostl. 
D. Týcbodni, a. orientalis. Vz Rstp. 352. 

DrasoT, a, m., Drasow, vsi n DobHSe a 
u Tišnova. 

DrásoT, a, m., les a Tmbek. Pk,, Tk. 
IV., 333. 

Drást, dvůr n Jesenic. — D. JETomf a 
Bolni, dvory n Zdib. Cf. Tk. III. 616., V. 
238. 

1. Drásf = tříska, der Splitter. Posud 
na Slov. Sak., Loos. Vidíš drastu v ocě 
svébo bratra. H., ZN. Drástka b. mrvu 
v cizím oku znamená, v svém nevidí prkna. 
Hus ill. 140. — D. = skvrna. Bibl. Zrcadlo 
bez dráaty, specalum sine macula. BO. — 
Cf. Drasta, Mz. v List filol. VU. 48. 

2. Drast. — D. «> náčiní, nádobí, nářadí, 
nábytek, supellex. Bibl. Drasta od zlata a 
Btfibra, Gefaose. Výb. U. 568. Všicku drasto 
(všecken nábytek, supellex). BN. Převrátí 
domovů drastu. ÍLnti. 15. 8). ZN. Všecko 
orudie a všicku drastu chrámovú, jižto byl 
oprznil Achar (vasa, supellex, náčiní). BO. 
Posud •» nádobí u Zábřehu; a == íat. Na 
Slov. Sak., Loos. D. dřevfeá, hlinéná. Cf. 
Bedna. Brt. 

Drasta, vzDraaf, 1., 2., Mkl. Etym. 5a — 
D., narudni kroj lužických venkovanů. Kuto. 

Dťástati =■ žoá»tatt. Ten toho nadřástá. 
U N. Kdyně. Bgl. 

Dra&tek, stku, m. » pazourek, křesací 
kamének. Ktk^ 

Drastif a, pl., n., lat. = pr<yima^o. Slov. 
zdr>iv. 

Drastičnosf, i, f„ die Heftigkeit, starke 
Wirksamkeit. Pdl. 

Drastihlav, u, m., lycopodinm, der Bftr- 
lapp, rostl. Slez. Šd. 

Drastina, raube Gegend. Deb., Hz. v List. 
filol. VII. 48. I 

Drastiti. Vz Mz. v List. filol. VII. 48. | 
'— abs. Mnsii hladiti a nedrastiti, ehceš-Ii ! 
čeho dojiti. Č. M. 96. O ty věci pěkné se | 
snášeli zanechávajíce na straně téch véci, 1 
kteréž by d-ly. Bl. Živ. Aag. 67. Až sobě 
opět vlasy odchovali řkúc: Drastie se nám, 
lezů nám v o«. St. Kn. š. 84. — Cf. Oše- 
metník. 



Dráslika, n Draal, 1: ' 

I Drastnik, ai m. a» sprďoeH ^iatřiiée krá- 
/ow. Cf. Draáf; Tk.' lIJ. 19. 

Ďrasale, e, f., maeroglossvs, der''Kiod«t, 
Šm. ^ 

Draška, r, f.. sam. u Sedlétn. • 

Dtit, v* Mki: Etym. 60. D. platinový, 
kloubový či stěžejový, Sobarnier-, Sp., ěeský, 
štýrský, pálený, gnlvaniSOvaný, pérový, -řá- 
koaní, anglický, uloýěný, tJs. Pdl., polmmi, 
Hj. 397., Jazýčkový (kterým se sít sponiítf), 
narážecí (u stroje dopřádacího], NA. I V. 1 19.; 
40., 41., telegrafický. Mus. 1880. 190. 'D. 
dřevěný, leonský, mosazný, stříbrný, želesný. 
Vz KP. IV. 659., 156, 155.. 227., 96. Cf. 
S. K. — D. — telegraf. Složili jame 8» na 
d. (na telegram). U Frenít. Brt D. 207. — 
D. hílý = kořalka. Us. Ryt 1878. 74., Rj3k. 

Drátaéka, 7, i. = drávání. Byla by 
to d., když už na tom není co adrátovaf. 
Hor. Sd. 

Draták, a, m. = drátovaný hrnec.' Val. 
Vek., Brt. _ 

Drátaniée, e, f. » drátaika. Šd.- 

Drátař. Ten mu dá vydělat jako drátenik 
pradleně HnStc. Vz Drotár. 

J)rátar£ina, 7, f. == dráterská řač (dia- 
lekt). Šd. 

Drátavek, vku, m., der DSmpfer béim 
Gluckenspielen. Sm.' - 

Drátek phitinový. Bř. N. 01. Je ji^o 
na drátkách (== éilý, hbitý). Us. Fob. 

Drátenice, e, f., die Drahtbínderin. Rk. 

Drátenický, Drafatbioder-. 

Drátenik. vz Drátař, Drotár. 

Dráténka, 7, f. =• drátěný břdtík. D. 
čalounická, břidlicová, kartáčová, lepenková, 
mosazná, pantová, popruhová, skleíoářská, 
zámečnická. Us. Pdl. — D-ky = drátové 
nůsky, Dratschere. Včř. Z. II. 31. 

Driténý. D. hřebík, Dch., obrtifk, der 
Drahttreiber, plot, kolínek, Drahtstift, Sp., 
koš. Hrk. 

Dratev, vz Hkl. Etym, 50. O dělání 
dratve ševcovské vz Htj. 169. 

Drateviii, Pechdraht-, Schasterdraht-. Sm. 

Dratevnik, a, m.^kdo dělá drntoe. Tk. 
II. 372., 880. 

Dráti, koř. dr. Gb. Ht. 146. D. se časuje 
podlé Bráti (V. 4.), tedy: dern, derei, d«re, 
dereme, derete, derou. Slovesa Bváti, kUUi 
dlouži v praes. před přiznak«m « kasenovon 
samohlásku : zovii, kolu, zAvrS (zoveš, zv«5), 
kůleš atd. Dle těchto a dle mohu, můži^ 
druhdy i bráti mívalo: béřeS, bére a dráti: 
déřeS, déře. Bž. 201. Cf. Mkl. Etym. 41. — 
eo: břidlic! (na desky štípati). NA. IV. 134. 
Péřičko dala d.; Včil bndn d. šáteček, eo 
mně ho jednal teu syneček; V^ci povidajd, 
že ty mladé ženy mřů, a že jich ti mufci 
dřú. Sš. P. 422., 343., 706. Své úlehle d . 
Púh. I. 366. Drůee plen tbitýeh naleanů 
Saula (detrahentes spolia caesomm); Dřete 
chudé. BO. Alebrž kázal je svýia učedlní- 
kem d., aby Hus II. 175. Chudinu d. 

(= obírati). St. Cn. i. 103. — odkud- Vcdech 
se dere z prsou. Osv. I. 593. Z ňader blonbi 
dral sé těžký sten. Bdk. Z hrdla dral se 
smích. Hrts. Vlákna, která z pukajících 
tobolek ven se derou. Mour. Gv. kn. 41. 



Digitized by 



Google 



Dráti — Dráidirka. 



136 



Snil 9 8vé hUvy vlaqr deru vece. Dal. 
130. — Um. Tidekrát drána vrabs spárům. 
K]rt 1876. 50. Udicemi několio d. Výb. II. 
lOi — f» komu. Ten, jeni dral mi tváf 
■ iat. Vreh. Jeni adatným blMva dýře. Dli. 
118. — se kady. D. se skrze lioaáti. Us. 
Dral se tlaéenieL Hdk. — kam. D. m v něčí 
statek Sá. D. se na někobo, anstSrmeD, 
losiiehen. Dch. Mél tajomatri na srdci, jei ' 
dralo se im jasyk. Smi. I. 41. Jedno slovo ' 
nstiTičně dralo se mi v mysl. Vrob. Vietko | 
lodia vravia, ie si mladá eite, ža takové 
panny mra, io sa mladé za muž drů. 81. i 
•p. 183. Ve( takové panny mrů, čo sa rády 
ta bdí drů. Koll. Zp. I. 208. — Jak. H plá- 
čem vlasy s svých blav dráebn. Dal. 173. 
MU iivot nemilosrdné dráti. Pass. mus. 
3^. (Ti) deru je oc vrcbo do pat (ebadé). 
Hr. rak SIH. Der (= béž) bonem. U Olom. 
Sd. — kudy Jak kam. KabátcA bastým 
prostfíhiaim nádbera se dere T kyprém 
kyna t povreh iarlatu a karmaainu. Hdk. 
Za vol. í>. 

Sratie, n. =• dráni. Slov. Ssk. 

Dratinový, Drabtseil-. D. dráha. Pokrok 
1885. V« Dratina. 

Drátkáih, e, m., der Drabtzieher. Srn. 

Drétoik, a, m., der Drabtueber. Tk. II. 
37$., 881. 

Drátomér, a, m., die Shliessklinge. Sm. 

Drátopletee, tee, m., m., der Drabt- 
fleebter. Šm. 

Drátovaný. Skákej, skákej medvéde, 
čert pro tebe pojede s d-ným méobem. Sé. 
P. 752. 

Sratevati koho =^ biti, v háde$ přemá- 
Itati. Na Hané. Bkř. — kam '-jiti, gebeo . 
D. k m4sta. Olom. Sd. 

DrátoTky, pl., t. => kteili na drát, k ohý- 
bání drátu v oko, prsten, háéek atd., die 
Drabtuuge. Včř. Z. IL >23., Sp. 

Drátovna, mlýn u Mýta. PL. 

Drátovnik, a, m. = drátenik. Sm. 

DrátoTod, u, m., die Drabtleitnng. Te- 
legrafní d. Podaemni d. telegrafický s véil 
srodnoa (a mést parka v Praze, u 2iž- 
kora). Stát. pK kn. 1877. 49., 95. 

Drátový. D. bméni, der Drahtpanser, 
Čsk., NA. IIL 169., Uno, Drabtseil, Zpr. 
arch., Dcb., ekrassenr, kalhoty, Ns. Ik., smyk, 
81. les., karUí, Pdl., dráha. Hrm. 106. 

Dratva. Bi. USl., MV. Pa. Za St. při- 
dai: N. 3!6a 20, 24. Buda-li ti dratvy přást 
t komára mladého, bodei ty mné loie stlát 
t daoaja bystrého. SS. P. 70S. Naprediem 
ti dratry z pohanfienej slámy. 81. spv. 132 

Dmtvfee, e, droMéka, y, f. — draiw. 
Rk. 

DmtTOvý, Sebnsterdrabt-. Ssk. 

DmoMMvlna Kai., dékan, 1613. Jg. H. 
L 3. v. 548., Jir. Bok. I. 171. 

Drává, ▼* S. N. 

Dravéi Libya, das tbierreiobe Libyen. 
Lpí. 

Dmvétar, a, m., faleonaríns, sokoltUk. 
SL leL U. 204. 

Dravec. Dravci •■' šelmy, ferae: med- 
vMi, koéky atd., ve Selwta. — D., rapta- 
tores, die RanbvOgel: a) Mvy, strigidae: 
výr, kaloas, pustovks, aýc éi kniiiek, pu- 



Stik éi sova obecná, sova pálená; b) soko- 
lové, falconidae : pilik, moták, včelojed, kané 
lesní, káně roasfiák, Infták éervený, krabnj, 
jestřáb, sokol obecný, ostNi. poitolka, dřem- 
lík, orel (skalni, moííský, fiéni), hadilov pí- 
sař; c) tmo$ttpi, gypaetidae: orlosap bra- 
daty; d) supi, vuTturidae: sap (bélohlavý, 
hnědý, mrcboiroat), kondor (americký, krá- 
lovský). Vs tato jména a Frč. 861.— 864., 
Schd. If. 454., Brm. II. 653., 561. Cf. S. N. 
— D. <» véUtémý Btroj obranný. NA. III. 89. 

Dravecký, bestialisch. Sm. 

Draveetvo, a, n., das Raubgeflagel. Rk. 

Dravkyné, 6, f., das Baubtbier (Weib- 
chen). Sm. 

DravouS, e, m. D-éi, rapientia, die Baab- 
we«pen. Nz. 

Dravý. D. zvíře (dravec, Šelma, oami- 
voras, das Raubthier, vz Šelma), ptáR, vz 
Dravec (dod.), maka, Osv. I. 378., proad, 
reisseAd, Posp., bystřina. Pdl, lup, bol. 
Kká. K. si. j. 15., 124. Život jestit rovný 
řece dravé. Koll. I. 80. 
. Dr»zivka,Jm. poli naTemnioku uBzenoe. 
Šd. 

Drai, vz Dráika. 

Dražan, u, m., grosses Netc. Slov. Ssk. 

Drážati •'kiuiti? Slov. Hrozné mnmlé 
bálové a do lůtej potky se drážá. Hol. (Jir. 
Antb. III. 73.). Vůkol tatranská dnéí skal- 
natoat dráiala. Hdi. Vétio. 14-). 

Dražba na mýto, die Mantbversteige- 
rang ; návéíti o dniibé. Sp. Vz o d. Krám. 
Slov. 95., S. N. — D., die Falc. Vz Draž. 

Draida, y, i., sam. n Neveklova. 

Drážda, ata, n., reizende Saobe. Slov. 
Ssk. 

Dráždák, a, m. D. medvédi él arson, 
eretbizon dorsatnm. Brm. I. 430. 

Draždany, Draždian, myslivna o Počátek. 

Dráidany. Za Prk. přidej : Gb. Hl 121., 
Bž. 10., Mkl. Etym. 50. Cf. 8. N., Tk. 1. 
513., 111. 646., IV. 44'*., V. 238., VI. 347., 
VII. 323., Tf. Odp 386. 

Dráidé, é, o., die welbliche Brust. Sm., 
Loos. 

Dráždec, idce, m., der Elitoris. Loos. 

Drátděci, reizend. D. sila. NA. V. od. 
II. 18. 

Drážděni mozku, nervů, Osv. I. 415., 
ku kažli. Us. Pdl. 

Dráididlo smyslné. Kaizl. 9. 

Drážditel, e, m. =• dráidič. 

Drážditelnosf, i, f, die Reizbarkeit 
Loos. 

Dráiditelný >» dotknutím n. jinak po- 
hybováni ievioi, reizbar. Rst. 408. 

Draiditi oč =« státi oi, dychtiti po ni- 
tem, iebroniti, nach etwas tracbtan, am etwas 
stehen, nnaufhbrlich bitten. Tolik dráždi 
o to, až to vydraždi. Val. Vek. 

Drážditi z dražiti, d jest přisnto. 6b. 
Hl. 120., Bž. 50., Mkl. Etym. 49., Mkl. aL. 
290. — co: nééi smyslnost, Arb., zvédavosf. 
Pdl. — koho. Vz Dražiti, 1. — kuho flm: 
řeéi. át. Opat. 373. — koho k éemu: 
k hněvu. St. Kn. S. :*9. — Jak. Modré světlo 
oko méně dráždi. Mj. 

Dráždivka, y, f., die Klitorisblume. Sm. 



Digitized by 



Google 



136 



Dráidivost — Dražnik. 



DráidiTOsf. Si. D. kflie, Mj., nervů, 
mozko. Oer. I. 631., 417. Vz Slov. sdrav. 
64., 8. N. 

DráidlTý == dráidíci. D. popnd. Osv. I. 
370. Chraňte se ostnem d-vým bodnouti ji 
v líce. Koll. I. 25. — D. => snadný k drái- 
děni. Mozek je d-vý. Osv. I. 419. 

Dráždllvosf, i, i., vz Dráždivost 

DráždliTý. vz Dráidivý. 

Draže, e, f, vz Draž. 

Dražebna, y, f., dis Anktionsballe. Dob. 

Dražfhné, licitando. D. něco prodati. 
Dch., Hoiir. 

Dražebník, der Falzhobel, drain^. — 
D., a, m. =■ kdo draiby se súčastAuje, kupec 
pfi draibi, der Licitant. Dch., SI. les. 

Draže6ka, y, f. >= malá drahá. Koll. Zp. 
I. 250 

DražeJ, e, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119. 

Draiejov, a, m , Dražeiow, ves u Stra- 
konic; Draschen, ves u Dube. PL. Vz Blk. 
Kfsk. 1300. 

DražejoTice, dle Budějovice, Drascho- 
witz, ves u Sušice. PL., Tov. 5., Blk. Kf«k 
1300. 

Dražejoviiky, pl., f, zanikli ves na 
Hor. D. Ol. VIL 632. 

DražeJovky,pl.,f., mist. jm. D. ol. X. 727. 

Drážek, žka, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 
119 . D. oL VIL 144., 370., VIIL 663. 

Dražefi. žně, f., Drascben, ves n Hane- 
tina. Cf. Dražno, Blk. kfak. 358. - D. = 
nádraií. Slov. Ssk. Vz Dráhov. 

Drážeíi, žně, f. = dráždidh. Slov. Ssk. 

Draženi, d. = hrazení, paženi, draienina. 
V Potštýaa. Ibl. 

Draženi, n. = dráidini, vz Drážditi. 
Nedivaj sa do d. s mladiimi od tebe. Glé. 
I. 36. 

Draženiua, y, f. = preptfeni, die Ver- 
schalldng. Vz Draženi. Sp. 

Draženov, a, m., Trasenuu, Drasenau, 
ves u Klen£e. PL. Vz Blk. Kfsk. 1056. J.in | 
Splěka z D-va. Arch. IV. 45. | 

Dražeti. Mor. Brt. D. 15G. 

Draietice, dle Budějovice, Oražetitz, ves 
u DobíiSe. PL., Tk. I. 167., 436. I 

Dražhoblik, u, m., der HnndfOghobel, ' 
Flitscbbobel. Sm. 

Draži. Za Výb. polož: 1108. 8., Bž. 13L 

Drižia °= drahocenná vic. Jir. Antli. 1. 
3. v XXXV. 

Dražiačili, u, m. = draiák. Kyt. 1876. 21. 

Dražice, dle Budějovice, Dražltz, vsi 
u Bechyně (vz S. N. X. 171.), u Tábora a 
u Starých Benátek. PL. Cf. Tk. 1. 343., 
344., 111. 37., 77., 170., IV. 379., V. 238, 
VI. 347., Tk. Ž. 88., Tf. Odp. 287.. Sbn. 
322.. Blk. Kfsk. 1300., Sdl. Hr. IV. 369., 
V. 77., S. N. 
■ Draiický, ěho, m., os. jm. Tk. V. 238. 1 

Dražička, y, f , ves u Tábora. Vz Blk. I 
Kfsk. 1300. 

Drážidlo, a, n. = dráididlo. Slov. Ssk. I 

Dražil, a, m., os. jm. Vz Blk. Kfok. 1192. 

Dražin, u, m. <~ dražeH. Rb. | 

Dražinka, y, f. = (planuěa) hruika. Mor. , 
Brt. 

Dražisko, a, n., schlechter Weg, schl. , 
Babo. Sm. 



Dráži»t£, das Babnlager. Slov. Sak. 

1. Brmti — dráidUi.— koh». Jak ne- 

trúfáě na tvej síle, neohoej jich (nepřátel) d. 
Glě. II. 96. Dávajú ma za masiara: masiar 
maso váži, s cuzyma sa drážl, nepuojdem 
zafi. Koll. Zp. I. 63. Kdo dráži psa nebo 
hada, do nebezpečenství padá. Prov. Té. 

2. Dražiti, abfalzen. Nz. D., aushOhlen. 
Vz Mkl. Etym. 49. 

1. Drážka, y, f. =■ miUnka. Slov. Té. — 
D.. 08. jm. Pal. Kdb. L 120. 

2. Drážka, dráika, y, f. =^ malá dráha. 
Vz Dráha. Běž po drážkách. Mor. Knrz. 
Ani dr«žku neznám ani keho pytac. SI. ps. 
276. — Na draikáeh => louky u Kokořova ; 
D. = pole u Měélna, u Chlumu (na Kru- 
mlovsku); U draiek =■ pole a Kokšiua (na 
Klatovsku). B. Pk. 

Drážka, y. {.= dráha, pat, drai, draie, 
draieni, dle Falz, Nutb. NA. IV. 180., Bc, 
Šp. Vz Mkl. Etym. 49., Mz. v List filol. 
VIL 46. Drážky (ryby) v iindeli, na mor. 
Val. járky. Vz Vy struh. Ve drážkách se 
pohybovati, in Falzen laufen. Moor. D. bě- 
limová, die Skleralfalze. Nz. Ik. — D. => 
rooitá plocha u želízka Itornického, u pemr- 
lice. NA. i V. 131. — Drážky =j mino pastvin 
u Jiěina na Mor. Pk. — D., vz Drážka. 

Drážko, a, m., os. jm. D. zrádně žiti 
zbaveny. Koll. 1. 90. 

DražkOT, a, uj , Dražkow, vsi u Sedléan 
a Pardubic. Tk. I. 380., III. 62., Sdl. Hr. 1. 
39 . 55. 

Drážkováni, n., das Falzen. 

Drážkovaný; -án, a, o, gefalzt. Bc. 

Drážkovati, falzen. Sp. Vz Zadrážko- 
vati. 

Dražkovice, dle Budějovice, Dražkowitz, 
ves u Pardubic; dvůr n Rokycan. Tk. I. 
375., 380, Sdl. Hr. 1. 253. 

Dťážkovitý, fugig, gefalzt. Ssk. 

Dražkovský, ého, m., os. jm. Vz Blk. 
Kfsk. 1092. 

Drážkový =falcoeni. Falz-. D. prkno. 
SI. les. 

Drážky, vz Drážka. — D., der Wnrst- 
wageu. Slov. Ssk. 

DrážUvý. D. povaha. Mour. Beneá v předu 
jede. za niem ves lud d-vý. Rkk. 36 

Dražnatý =^ drážovitý. 

Drážněni, n. = drážděni. D. a žarlováni 
zbytečné mnohým ueoí vďiéné ; Jak uslySá, 
že sám hlásii, v čem ta chců drážniti, budu 
mlčat a d. musá zaneobaC Ulé. I. 137., 273. 

Dražai, Bnbn-. D. hlidaé. Kv. 1870. 325., 
Dch. 

Drážnlčka, y, f., die Anreizerin. ém. 

Dražnik, u, ro. = draiebník, der Falz- 
hobel. D. na tmel, Kitt-, podlažoi, d»r Spund- 
hobel, posuvný, der StullfalzhoOel, Šp.. dvoj- 
sediy, 8tellaU9grundhobel, karoýskový, kosý 
posuvný s přťdkrojidlem, scbrtiger F. zum 
Verstellen mit Vorscbneider, loďkový, Falz- 
schiffhobcl, s 1 stavitkcm, F. miteiner Wand, 
s 2 stavítky a předkrojidlem, mit 2 Wiinden 
u. mit Vorscliuelder a p. Skř. — D. — cenitel, 
dražebník? 2e od každého obyvatelů, necb 
on koupi nebo prodá, co chce, jménem lan- 
demium 6 kr. a sice pod inspekci pana d-ka 
požádáno bylo, jest falešné. Pk. MP. 136. 



Digitized by 



Google 



Drážoití — Drdloň. 



137 



Dráinitl, tz Dňži.ěaL Dh. 107. V UV. 
nepnTi glussa. Fi. D-li jeho, provocave- 
not eom. 2. wit. Deat 16. Cf. Hkl. Etym. 
49. 

Dražno, a, D. ^ Draiefi. 

DraiOT, a, m. ^ Draéov. Blk. Kfsk. 774. 
Draiow, vea a Volyně. 'L Oraiova ilart. 
Sun. 1593.— 1639. V» Tf. H. 1. 3. v. 40., 
57., J/f. H. I. 2. v. 548 , Sb. D. ř. 2. v. 2.W., 
Jir. Kok. 1. 171., S. N Cf. Sdl. Hr. V. 278. 

Draioviee. dle Budéjuvic« = Dražejo- 
witi, vea a Viikova. PL., D. ol. I. 963. 
Z D-vic GerabeDéti. Sdl. Ur. II. 234. 

Dniovičky, pl., £, polnosti zaniklých 
Dniuvk. U. ul. Vl. 854. 

DráiOTitosC, i, i., die Drnaigkeit. Sp. 

Dráiovitý. droaig. Sp. 

Dražovka, y, f., myslivna u Hořovic; 
kopec ve Zbirovako. Krč. 

Dmžský mlýn, DrahermOhle, a Klatov. 

— D., vz Draský. 

Dražůvky, pl., f., Draiawek, mésteiko 
r Kyjovakn na Mor. D. ol. XI. 2., 3., 205. 

Drba, y, f. Mi drba = opicí. Na Zlinaku. 
Brt. Vl Drbka. 

Drbák, u, m., daa Reibezeug. Šm. 

Drbala, y, m. a f. <=> Mo ve viem drbe, 
rýpai, der Stierlar, WQhler. Odtrav. Tč 

Drbálek. Ika, m., der Krippenreiter. Sm. 

Drbaika, y, f. ^ drbna. Šm, 

Drbalov, a, ni., Drbalow, vea u Byeh- 
nova. 

Drbaloviee, dle Budějovice, Drbalowitz, 
vet a Letovic na Mor. Kdo chce putičku 
M nevěstu, chodí do D-vic. Vz Sbtk. Krát. 
h. 20tí. 

Drbalovský, ébo, m , dvůr u Mirovic. 

Drbaný dibal =■ mazaný, povedený. Dcb., 
Kns. v Km. 

Drbati, vz Mkl. Etym. 41. Koř. dr-bb. 
Ví Mz. v List. filol. Vil. 48. — CO : basa. 
Brt. P. 181.. Kol. ván. — 8«. Když ae cbci 
d. Db. 23. — koho (J»k). D. ženu (s ni 
iiheovati). Os. Ssk. Uétipavé nia drbaje. 
Ub. 97. — kam : do někoho drbnouti. Dcb. 

— kde. D. se za ušima. Kom. L. KybK na 
ndid drbe (trhá, beisst an). U Mistka. Skd. 

— aaé: na knedlíky (sýrové brambory nu 
knedlíky strouhati). Us. RjSk. — se také =^ 
Ivjbati se. On sni viecko, co sa mu v hubě 
nedřbe. Val. Brt. D. 207. 

Drbiee, e, f., vz Drbka. 

Drbiti =• debere. zastar. Cf. strněu. dur- 
t>n, nyní diirfen. Mkl. Etym. 41. Sám sé 
T to drbia uvAzati ; Zlý éluvék to drbi býti ; 
Než ie drbite za kněz maže jmieti; Tuto 
drbla do moravaké kroniky málo zajíti ; Je 
w na tom přisahati, že jeho stolec drbi 
B Boleslavi státi. Dal. 1., 4., 10, 41.. 72.— 
CL Listy filoloj;. 1886 291., Bž. 32., Dyrbiti. 

Drbka, y, f. Má drbku = opici, Je drb- 
ratý, hat eineo Affen, ist angeheitert. Mor. 
Bkř.. Brt, Sd., Sd., Vek. Má v drbce. Sd. 
Ct, Drba. — D., drbioe ^=> špatný klobouk 
B. čepec. U Folie. Kiá. ' 

Drbisvý = 6r&{aoý, drdlaoý. Kdo cbodě 
ji, dostane d. maže (ieaa). Kld. Vz Drdlavý. 

Drblov, a, ol <= jm. pole a Janovic. B. 
Pk. 

Drbnutí, n., eín Fauststoss. Šm. 



Drbnutý = trknutý, naeáknutý, OfUý. 
Us. Brt., §d. 

Drbny => kdo rád drbe. Svrbný d-ho 
vždy najde. Prov. Bž. 

Drbohlav, der Kupfstriegler, -heatler. 
Dch. — D., o». jm. Vz 8. N. 

Drboblavy, Winic, osada u CásUvě. Blk. 
Kfsk. 703.; Wlasenitz, ves u Pelhřimova. 
PL. - Cf. Sdl. Hr. IV. 317. 

DrboT, a, m., zailá ves v Plzeňsku. Vz 
Blk. Kfsk. 1055., 1056. 

Drbul, a, ro., os. jm. Prk. Přisp. 24. 

DrbMek, ika, m, os. jm. SI. let. IV. 
160. 

Drc. Tys jako dro => pěkně ustrojen. 
U N. Kdyně. Rgl. 

Drcadlo, a, n. = treadlo. U Staňkova. 

Dreák, u, m. ^ teméilué. 16. stol. 

Drranrc, noe, m. ^ rána gpisobená dre- 
nuHm do tad, der RUckenstuss. Hor. 8d., 
Rst. D. 208. Jdi, nebo dostaneš d. Sd., Tě. 
Cf. Oumanec, Staobanec. 

Drcaniee, e. f., das Herumstossen, die 
Balrerei. Z tobo se stala d. Na Ostrav. 
Té. 

Dreatl, drenoiUi — trkati, Uottehati. Brt. 
D. 208. — koho éini (kam). Drcni ho 
pěati do boku, do hřbetu. Cs. Tč. Drcni 
um Macaln bolí. Brt P. 181. — se <= opiti 
se. Us. 

Drcek, cku, m. ^^ spinadlo podobnélkno- 
flíku, jimi se koiile u krku spinaji. U Do- 
mnil Němc. H. 257. a j. 

Drcna, y, f., die Plaaderin. Rk. 

Drcnouti, vz Droati. 

Dréák, a, m. ^ kdo mnoho drčí (mluví), 
mluvka. Us. Kiá. Na Val. Vek., Brt D. 
208. 

Drčati -= drceti. Mor. Brt P. 87. 

Drček, čka, m., os. jm. D. ol. V. 7. 

Držeti. Nedrě, nedrkoc => nemluv po- 
řád. Mor. Brt. D. 

Drčna, v, f. = povidavá ienská,'.tin 
Plárrmaul. To je drěna, drčela by celý den. 
U Rychn. Msk.. Ntk. 

Drda. y, m. -^ drdavý élovék, neposeda. 
U Ronova, itgl — D..= mluvka. Ib. Rgl. — 
D. = o& jm. ád. 

Drdák, a, m., mlýn u Telěe. — D., os. 
jm. Tk. V. 55., 71., VI. 51., Arch. II. 315. 

Drdati -= třásti. Val. Brt. D. 208. — za 
kým, trippeln. Slez. Tč. 

Drdavý = kdo pořád drdá. Vz Drda. 

Drdfk, dka, m., sam. u Milevska. 

Drdei,;dlu, m.^^ drdol; drdloň. — D., 
dla, m., 08. jm. Sd. 

Drdla, y, m. a f. — kdo drčUe, bublá. 
Mor. O 208., Sd. 

Drdlák. a, m. -^ drcUa. Ssk. 

Drdlaňa, é, f. ^ drdla, i. Mor. Vek. 

Drdlatl ^ \brblati. Brt. D. 208. — na 
koho. Kld. 23. 

Drdlavý -= muwťaoi/. .Kdo .chodě ji, .do- 
stane d. muže (ženu). Vz Drblavý. Kld. Ju, 
co jen starý vdovec d-vý, co by m;)je modré 
oÉi plakaly. Sš. P. 198. 

Drdlena, y, f. ^ drdlavá ienská. Hor. 
Brt. 208. 

Drdloíi, ě. m. — drdlavý, kdo pořád 
drdle. Mor Šď. 



Digitized by 



Google 



138 



DrdloS — Dřeňovka 



Drdloi, e, m. =^ drdla. Slor. Ssk. 

Drdo, a, n. = brdo. Všecko je na jedno d. 

Orúol ^vrkoě. Brt., Hk. Vlasy v d. sto- 
čené. Sk. Črty 34. — D. = bucMa do zad, 
e!n RDckenstoss. U Cbocné. Ktk. 

Drdola&s, é, árdokna, y, drdoluia. e, 
f. = tlepice $ drdolem na hlavi. Val. Brt. 
L. N. I. 191. 

Drdy. Dejte se teď v drdy, nnchte vSeho 
a budeme piti. Wtr. v Osv. 1855 1085. j 

Dreak, a, m. = zemiiluč. rostl. 16. stol. 

Dreba Jan. Tk. V. 96., 97. , 

Drebčitt, taczen. Slov. 8sk. Ve Dřep«tí. | 

Dřebeni, n., katalepste, nervová nemoc, i 
nemocny seboa nevlidne. Vz Slov. zdmv. 

DrebkoT, a, m., mé. v Lniici. Pal. Déj. 
III. 2. 328. 

Dřebnoutt. V MY. nepravá glossa. Pa. 
Vz Dfébsti. 

DFeboliti = rychle mluviH, breptati, 
Bcbnell reden. U JÍlemn. 

Drebolka, v, f. -^ povidalka, breptalka, 
die Schwfitzenn. U Jilemn. 

DrebskÝ, ébo, m., os. jm. D. Havel. 
Žik. 8. 

Dřébsti, vz Dřebnonti. 

Di-ebtač, e, m., ronssicator (Is. 29. 24.). 
BO. Vz Drepta. 

Dreé, e, m., das Ranhmesser der Rutma- 
cber. Slov. Ssk., Sm. 

Dreteti =» viteti, spadnutím hrotiti, bSn- 
gen, herabzafallen droben U Nové Kdyně. 
Psék. 

Di*eikoTÍni, n., v horn., der Krfipelbaa. 
Sm. 

Drečnosf, i, f. = spanilost. Slov. Bern. 

Dreh => nico hutti rostlého. Vz Mz. v List. 
filolog. 48. 

DrechboT, a, m., míst. jm. v Uhrách. 

DreJUnk, u, m. =■ 20 věder. 15. stol. 
Osv. Vz Drailink. D. vina. Dač. 124. Obsta- 
vil mu d. vina na kantnéři. NB. Té. 281. 
Nelze jedním koněm d. vina nvézti. Arch. 
H. 13. 

Drejždí, n., das Keissig. Šm. 

Drék = dHk. Slov. Bern. 

Drrkoli. n. = hůl, kyj. Vký. 

Dřel. Sdl. Hr. 251, II., 34. 

Di'eleJ >= dHw, prve. Slov. Ukáiem d., 
které národy tu bydlely. Let. Mto. SI. VII. 
3. 6. Odvrátil se preé a zasa sa trápil ako 
d. Sb. Bl. ps. II. 1. 140., DbS. SI. pov. IL ló. 

Drelich, u, m., DriUicb. Z čeho by lože 
ustlala? S sebá peMn nevzala. Ej z d-chn 
bilého, už nétfeb>i inébo. Si. P. 85. 

Drellchový, Drillich-. D. peřiny. 8š. P. 
346. 

Dřely = skorý. Slov. Ssk. 

Drema, y, f. D. veéemia, melandryum 
vespertinum ; dennia, m. dinrnum; lepkatá, 
knkuénica, lychnis vlecaria, I. flos cuouli 
(z druhu: caryophylleae), rostl. Let. Ht. S. 
VlU. 1. 38. 

Dremadlo, a, n., o postřibovaéA, bSI- 
zerner Scherengriff. Slov. Ssk. 

Drémati = dHmati. Bern. 

Dřemilce, dle Budějovice, Třemschitz, 
ves u Třebenic. Blk. Kfak. 726. 

Dremeliea, e, f., der HolztrSmel, ve 
vodním stavit. Ssk., Smi 



Dremelik, a, m. =• dfeniUk. Ssk., Sm. 

Dřemeno, a, n => noia trávy. Lai. a 
val. Brt. 

Dre.mko, a, n., vz Zivko. 

Dremla, y, f. Jednu drychnn alebo d-ln 
zftbií •=> pospati si. Slov. Z Pofek. Zitnr. 

Dřemlik. falco aesalon. Vz Frč. 863., 
íjchil. II. 458., Brm. II. 602. 

Dřemovice, dle Budějovice, Dremsdorf, 
DrOrnsdorf, ves u Libavy na Hor. PL. 

Drem^lák, u, m. = plochá tyč n stavu 
soukennického k napínáni ludnu. Hvl. 

Dřeft. Vz Mkl. aL. 218 , Et. 293. - D. =- 
duéedřeoa.yz KP III. 326., Bose. 80., Schd. 
II. 177,, Kk. 17. Bozový na jednom konci 
nevidomě vpraveným olovem obtiiený, a 
proto jakkoli vyhuzený, přece vetdy na týi 
konec padající d. Slováci téi pikulikem na- 
zývají. Koll. Zp. L 415. — D. mosICH, die 
Marksubstanz. Sv. 39. — D. « neOtm, der 
Eiterstock. S. N. I. 19. — D. kostní. Vz 
Slov. zdrav. — D. = výbor, jádro. To je 
d. zjevení boiibo. Si. 1. 15. Nehleď na 
kOru, ale na dřeň. Lpř. — D. kamenná, 
nerost, vyplňuje v celistvých hmotách roz- 
pukliny rozmanitých hornin, odtud i jméno. 
Scbd. II. 43., NA. V. 614. Otvor (ve Křeie) 
dřeném kamenným se zakrýval. Proeh. Déj. 
hibl. II. 43. Kamna z dřenův a kachlikA. 
Us. Rgl. 

Dřeftan, n, m., pektischsaores Salz. 8m. 

DřeAatý =" jadrný, Hiný, dřeném napl- 
něný, markig. Kst. 408., SI. les. 

Drenái, vz Drainage. 

Drenéitel, drynčitel, e, m., der Peiniger, 
QniílMr, Plage;;cist. Slez. a ostrav. Té. 

Drenéif, drynóit, plagen, quklen, be- 
driíngen. Slez. a ostrav. — koho itm. T£. 

Dřeni, n., die Scbinderei, Plage, viel 
Arbeit. To bude s tim kus d. Us. Dob. 
V tom domě je nějakého d.! Us. Dch. — 
D., das Reissen. On má d. v nohách, re 
hřbetě, v kosfách. Mor. Tč. — D., die 
Bauchschmerzen. Slov. Ssk. Of. Zřeni. 

Dřeniee » chumelenice, slota, škaredí 
počasí, pluta, ScbneegestOber, schlecbtes 
Wetter. Val. Vek. — D. = atropniee, odřené 
(oloupané), obyč. jen oblé nebo maličko 
přitesané kladky. Mor. Knrz. — D., Dre- 
nitz, ves n Chrudimě PL., Sdl. Hr. I. 258., 
II. 276., V. 115. 

Dřenik, u, m., der Dom bei Feuerwerken 
(die Walzen, ttber welcbe die Kaketen ge- 
schlagen werden). Sm. 

Dřenka, y, f., pastinaca, der Pastinak. 
D. obecná, p. sativa, a) Inčni, b) zahradní 
(pastrnák, pastynák, pHStrnák); rozsekaná, 
p. sekakul. Vz Rstp 745., Kk. 198 , SIb. 
596., Ves. IV. 202 , Mllr. 77. — Dfenky -= 
Šipková jablka, bagedar, bedagar. 15. stol. 

DřenkOTý. D. vino (zobec, dřenky). Vz 
Kri<m. Slov. 9&. 

Dřenovatý, markreiob. SI. les. 

Dřeiiovice, e, f. ■>= střeAoviee, trubka 
sthňová, strinice, tubus mednllosus, die 
Markiďhre. SI. les. 

Dřeno vina, y, f, die Gangart. 81 
Ssk. 

Dřeikovka, y, f., gorhrna. D. divisnoTá, 
g. flavago, motýl. Kk. Mot 230. 



Digitized by 



Google 



Dreočtybft ^- Drevenatost. 



Id9 



BremovaHc, a, m., «lór Drainpflog, Haal- 
waifipflag. Smd. 

WtAari — «« átetfti, Hark-. Rst 408. 
D. tkanitia, dáa Markgéwebe, hmota, die 
Marksnbstanz ' 81. les., NA. V. od. II. 6., 
SI. Ik., brdwSiui, Markpapillen, SI. Ik., pa- 
pnek, KP. III. »26., Rose. 80.. pochva. 
Bose. 32. — D. — «e tfftfni, Mark-. D. do- 
tína, MarkbOhle, mezery éi skalj éi sklipky, 
-rimDe, rakovina, -sebwamm, der Medullar- 
krebs. SL Ik. — O. = jádrový, Kem-. D. 
poleno, das Eemseheit. SI. les. 

DivBOiroiit, a, m., bylesinns piniperda, 
der KiefermarkkSfer. SI. les., Skd., KP. III. 
813. 

Dřep. Vz KP. I. 417. 

Dřepéik, », m., haltica, der Erdfloh, brouk 
řepku litd. hubici. D. znln^ či obecný, h. 
oleraee^ der Erdfloh, Erdktfer, Euhlflob, 
teli velmi ikodliv;^; rezavý, h. ferruginea; 
ehlapatý, h. pabescens; HudeerAv, b. Mo- 
deerii; Vrbový, h. helxines, bnfidorohý, h. 
foscicomia, feřichový, b. lepidii; ztlastlorohý, 
h. antennata; bi^ní, b. nemorom, gelbstrei- 
figerErdfluh; kapastový, h. brusieae; pro- 
bDatoJámý, b. sidoata; obloukočámý, oblon- 
kovitý, b. flexaosa, bagiger Erdfloh; pryi- 
eový, b. eupborbiae; chvojkuvý, h. cypa- 
riasiae; dvojblaioý, h. (galeruca) bipanctHta, 
der KorcbtkSfer : zlatobiavj, psy lliodes chry- 
socepbala, der Rapserdfluh: dabový, h. ero- 
eae, Eicbenerdflub. Frč. 183., Scbd. II. 510., 
Kk. Br. 390.— 31»3., Brm. IV. 170., 212. -216., 
§ír lí. 60., SI. les. 

Jtttvé\Í\ = dŤepHti; 2. btlpfend znlaufeo. 
U Oloin. Sd. 

Drrpereada, y, f. = treperenda. — D. «= 
Uhavka (třeboňská}. Us. Kjik. 
' Dfepéni, n., das Hucken. To dlouhé d. 
při hostině, die lange Sitzerei. Dch. 

Dfepéti, dřepnouti. — abs. A ty nedbái, 
dřepié a čuiuiš? Sé. II. íi)1. — jak. Dře- 
pěti na bobku, tm bobeJ^ku, bocken, kaném. 
C»k., SI. les. 

Dhepka. y, f. -^ ifepéni. Z» dřepky 
odhrpky. C M. 124." 

Dreple, pl., die Drempel. Cf. Dřemelice. 

Dt>e|>noatl si — sednouti ti. Vz Dřepěti. 

Dreponiti, il, ěni. — iim: nohama = 
přrilapuvati. O Nezamyslic na Hor. Bkř. 

Dreput, u, m. A jaký to d. a drknt a 
jaké tu skoky, jaké to dupáni a točeni. Ddk. 
It v. 61. 

Dreptavý = deptaoý, trippeind. D. krok, 
^od, uaee. Ostrav. Té. 

Dreser, sra, m. Vz if(. H. I. 2. v. 549., 
Jir. Bok. I. 171. 

Dresina, y, f., z fr. draisine (drésin), die 
Dmiňne, samobéioý vozik hl. na ielezných 
dnbácb. Bk., Sp. D. = stroj povozný, na 
aéai vozka šedé a ponze svou tělesnou 
•iloii překážky byba překonávsje sám sebe 
• nikbidem veze. Vz S. N. 

DreMon, y, f. ^ eMb, výcvik, dje Dressur. 

DreHva, y, f., der Uomstein. Sm. 

Dteifa, a, lu., Gross-Dřeschin, ves u Vo- 
lyně. 

D(«HBko, a, D., Dřeschinko, Klein-Dře- 
Khin, DoleJBchitz, ves u Volyně. 



Dřeitél, a, m.^dH»ua, dřWal, dráí, 
vaniar, pivník, berberia vulgaris, der Sauer- 
dom. Rstp. 50. 

Bref, drieť^ dHti. Slov. Sak. 

Dřetin, a, m.. sam. n Strakonic. 

Dretlti — vábiti. Slov. Sak. 

Dretoma, y, f., ves západně od Trenčína 
na Slov. Sd. 

Dřev = dHve. Výb. II. 28. — D. — ai, 
nei. Pučkaj, drév to udělám. Na Stráni na 
Mor. Brt. v Osv. 1884. 60., D. 171. 

Dreváé, e, m. » dřevák, der flolzsehoh. 
Slov. S;ik. 

Dřeváčnik, a, m. — dřevinkáf. SI. les., 
Ssk. 

Dřevák => nadávka děvečkám (že nosí 
dřeváky). Ty d-ku! U Malce. Olv. 

Drevané — slovanšti osadnici polabských 
Bodricův. Vz 8. N., Šf. Strž. II. 613., 180. 

Dřevánek, nkn, m., der Holzscbuh. Rk. 
Vz Dřevák. 

Dřevautlee, dle Budějovlee, Sebitsch, ves 
a Diibé. 

Drtívaný == dřeviny. Histy na Hor. Vz 
Brt. D. 154. 

Dřeváreb, mě, i. => dfevárna. Slov. Qdi. 
Šib. 85., N. Hlsk. III. 55. 

Dřeváraa, die Holzkammer. — D. °== 
nátoH, dřeoni tklad, der Molzplatz, die Holz- 
ablaKe. Dch., SI. les. 

Drevárnik, a, m. •=• dfevaf, der Bolz- 
h&ndler. SI. les. 

Dřevařský. D. chatrč, náčini, sekyra, 
prAmysl, SI. les., zboil. Pr. 1884. 45 

Dřevařstvi. vb KP. III. 336. 

Dřevce, vz Hkl. Etym. 42. Ot. pl. dřevee. 
BO. D. — dHei. Sbieráie dřevee na oheň. 
St. Kn. i. 52. — D. •» kopi. I postaviohu 
sebe — dle dřevee. Rkk. 1!>. — D. —• brotan. 
Rozmarynek, boii dřevce, co je po nim, 
dyí mě nechce. Si. P. 287. — D., Dřewets, 
ves u Královic; Třefce, ves n Biliny. PL. 

Dřevco, a, n. ~ kláda malá, <AÍá, ne- 
tesaná. Val. Vok. 

Dreviiatko, a, n. =^dfeveiko. Slov. Zátur. 

Dřeviice, die Budéjovice, Dřewtschitz, 
ves u Brandýsa nAd Lab., S. N. X. 171., 
Blk. Kfok. 845.; Sebitsob » Dřevantice. — 
Cf. Tk. III. 58 , 5». 

Drevéik. — D. <~ ostHl, púUcavec, der 
Lerchen-, Baumfaik, faico subbuteo. Pdy. 

Dřerda, y, f, der Deptám, rostl. Slov. 
Ssk. 

Dřevee boii >= brotan. Mllr. 17. 

Dřevečko, a, n., vi Dřevo. 

Dře vek, vkn. m., der Holsstein. SI. les. 

Dřevena, y, f., oherleria, rostl. D. borni, 
rb. sedoideS. SIb. 609. 

Dřevenák, a, m. ^ dreaenář, kdo dělá 
n. prodáoá dřevené véd, áft Uolxwaarcner- 
zeuger, UuhwHarenverkSufdr. Dbi.. ObyČ. 
102. — D., u, II'. =*oWífc, valeriana minor, 
kleine Baldrianwiirzel, roitl. Hllr. 110. 

Dřeveiíák,n, m = kozlík, kozolec, odolen, 
VHlorinna, der Italdrían, růst!. SIb. 479. 

Dřevenář. e, m. ■» dfevenák. 

Drevfaastý. etwas hi>lzig. Slov. Ssk. 

Dreveaateti =^ ďříoen^tt. Ssk. 

OrevenatUl = č^eveniti. Ssk. 

Drevenatosf, i, f., die Uolzigkoit. Ssk. 



Digitized by 



Google 



140 



Dřevěnec — DřevDatina. 



Dřevinee, nee, m. = Stovek dřevený, ne- 
hybný, neobratný. Mor. od. 

Dtevének. U Zbirova dle Lg. => Bolidni 
střevíc s dřevěným spodkem, k némuž ko- 
žený 8vráek pHiit jest. Dřevák pak, jménu- 
vití hutnioký, jest nejhrubSi pantofei s ve- 
likým vysokým Bp.>dkem, k němuž nahoře 
přes nohu kus hrubé kůže přibit jest. Lg 

Dřeveni, n. ^ diílni výdřeva, dřevěné 
paženi, die Zimmerung. Bc, Kjik., S. N. 
D. střídové £i Stolni, Streckeo-, Stollen- 
zimmerung, dveřejové, TbUrstock-, polodve- 
řejové, halbe Thflrstock-, stropové, Firsten-, 
krokevni, Sparreo-, stoubové (varhany), Or- 
gel-, bránicové (dřevěné hranice), HolzscOsse, 
skříňové, Kasten-.dvorové, jámové, Scbacbt-, 
srabové, Schrot-, polosrabové, balbe Schrot-, 
věncové (svorové), Bolzenscbroť, přícésové, 
Wandrutben-.krnblé (jámové), rundě tiobacht- 
zimmerung. Hř. 16.— 17. 

Dřevěnice, dle Budějovice, Dřewenitz, 
ves u Jiéina. Arch. I. 627., Tk. IV. 725., 
Blk. Efsk. 1301., Sdl. Hr. I. 253., V. 360. 

Dřevěnice, e, f. •> dřeoiná chalupa. Hor. 
Bri. L. N. li. 106., Brt. D. — D., bttizerner 
Uffel. Slov. Ssk. 

Dřeveniti, il, én, énl, holzig maohen. 
Ssk. 

DřevénlcA. — D. = dřevená dýmka, eine 
Hol/.pfeife. Sd., Kéf., L. Šbk., KP. III. 331. 

Dřevčniíář, der Holzsobahmaoher ; sam. 
u Budějovic. 

Dřevénost, i, f., die HSlzernheit. Dnost 
v drženi těla, die H. der KOrperhaltnng. 
Dch. D. svalfl, SIaoh. D. mlaveni takového. 
Bš. SI. 97. 

Dřevěný ==> te dřeva. D. látka, Holz- 
materiál, koryto, kotouček, -scheibe, lopata, 
kbei, liSta, hřebík, zátka, kolo, popel, vzorek, 
rám, krabice, sazeč, das Setzlíolz, Šp., vý- 
robek, dyba (furnýř), vložka, -einlage, křiž, 
stěna, srnb, zboží, SI. les., moučka, -mebl. 
Dch. Jaké lžičky dám? Střepatému dřeveno, 
Jozfefovi cinovó. Sě. P. 709. D. muziga 
(dvoje housle a basa). Jibovýcb. Mor. Brt. 
Musím co d. pes dělati. Dh. 123. — D. ==> 
te stromu. D. vlákno, Holzfaser, olei (zadni, 
nečistý olej olivový), Km., ocet. KP. III. 
334. —B.='»e stroma se sJdádajM. D. les, 
silva lignorum. Ž. wit. 73 6. — D. "> na 
dřM. D. smyk, plaz, die Bolzschleife. SI. 
les. - D. = dřM hHd<vieí. D. drib. U Zá- 
břehu. Brt. D. — D. -= M dřeoa néco dilajici. 
D. řemeslník, artifťx lignarius. BO — D. ==> 
ze dřiví vycháeejM.se vyvlg^iei. D. oheň. 

Srt. L. N. i. 214. D. kouř, der Holzrauch. 
p. — D. «o mlýny, die HoUmfibie, ves 
n Jihlavy. PL. — D. Frant., kněz, nar. 1787. 
Vz Jg. H. 1. 2. vd. 649. 

Dřévrpssný, vz Dřivé. 

Dřéveřeěený, vz Dříve. 

Dřeved, e, Dřewesch, ves n Chrastě. Sdl. 
Ur. 1. 221., 222. 

Dřevěti, ěl, éni, holzig werden. Ssk. 

Dreviaalca, y, £ — méřiee. D. dukátov. 
Slov. DbS. Sl.lpov. I. 109. 

Dřevíce, 'míst. jm. Tk. III. 35. 

Dřevický Jan.^Tk. VII. 884. 

Dřevič, e, m. D. dOlni, der Grabensim- 
merling. Bc, Hř. 17. 



Dřevié, e, m , Dřewitsch, sam. a hrad a 
Loun, a Vinaříc, vz S. N., Tk. L 418., III. 
90., Blk. Kfsk. 616., 530.; mysli vna u Nové 
Huti a Berouna; D. Starý, Ober-Dřewitach, 
hájovna a Uoiova; QroM-Dřewiti, ves a 
Police; D. Niský, Nieder Dřewitz, ves a Po- 
lice; Ď. HořtjU, Ober-Dřewitz, ves a Police. 
Cf. Sdl. Hr. V. 10., 15., 65. 

Dřeviěiee » Dřevčice. 

DřfViíko, a, n. ^ mdlé dřivko. — D. °= 
hromádka malých dřívek. iCdyi to d. v témi 
hrnci srovnal Db. Vz Dřevo. 

Dřevičský. D. práce, die Zimnerarbeit 
Vz Dřevič. Bc. 

Drevienka, y, f. =- drevianka. Slov. Kr. 
Sb. — D. = dřevenka. dřevěná dýmka. Slov. 
Br. Sb. — D. = dřevák, der Holzsobuh. Slov. 
Loos. — 19.= dřevěná nAsa, die HolzsebBssel. 
Ib. Loos. 

Dřevtkov, a, m., Dřewikan, ves a Hlinská ; 
ves v Chrud. Blk. Kfsk. 522. 

Dřevikovský Fr., bás. samouk, nar. 1788. 
Vz S. N. 

Dřevina <= porost, der Bestand. Rovno- 
věké dny, gleichalterige BeatSnde ; d. řídce 
zapojeni, lichrgesobbsiener Bestand; pod- 
řízená či podružná d., Nebenb.; řidKá, riíam- 
diger B.; setá, Saat-; listnatá (listnatioa), 
Laubholz-; středni, Mittel-; vzorná, Muster-; 
mezero vitá, lAckenhafter B.; nizká, Nieder-; 
očiátěná, gereinigter B.; semenopiodná, aa- 
mentiihiger B.; ochranná, Schntz-; mateřai, 
Idutter-; přeolád<^iícl, praedominirende HoU- 
masse; hlavni, Haupt-; smrková, Fichten- ; 
poikozená, bescbiidigter B. ; mýtná, hanbarer 
B.; prolomená, durcbbrochener B.; pravi- 
delná. Normál-; probraná, Plánter-; stará, 
á.lt-; smiSená, Miscbbestand; předstojici či 
představek, der Vorstaud; vyměřeni, smiieni, 
řád, ošetřování, hmotnost (-masse) d-ny. SI. 
les. — D. = dřevovina, der Holzstoff, cellu- 
losa. Mj. 50., 45., SI. les. 

Dřevinek, nko, m., rostl. Rok. kd. — 
D., nka, m., os. jm. Jeden ze skladatelft 
bratrských písni Mekýeh uveřejněných v Ci- 
thara sanctorum. Sláma Put 267., Jg. H. 1. 
2. vd. 549., Jir. Han. 1. 171. 

Drevinka, vz Sbtk. Rstl. 289. — D., 
nemoc kozi. Vz Zdřevěnění. 

Dřevinko, a, n., vz Dřevo. 

Dřeviti, il, en, ení, zimmero. ~ co: Šachty. 
Us. Bc. 

Dřevják, a, m. » itrvotoi hroúk. Mor. 
Brt. 

Dřevjanee, nee, m. =• dřevénec, nadávka. 
Slez. Šd. 

Drevka, pl., n. = sirky. Kde sů tie d. ? 
Slov. Br. Sb. 

Dřevkosf, i, f., das Holzbein. Sm. 

Dřevkovitý, holzShnlioh. Sm. 

Drevli, aU, n., die Fischbrut. Slov. Ssk. 

Dřevie =• střevle. Sm. 

Dřevňák, a, m., der Holzwnrm. Sm. 

Dřevnastý <^ dřevnatý, holzig. D. řepa. 
Slez. Tč. 

Dřevnatiee, e, f. — dřevná rostlina, die 
Holzpflanze. SI. les., Ssk. 

Dřevnatina » dřevní látka, der Holsatoff. 
Kod. v Mto. I. 1863. 18. 



Digitized by 



Google 



BřeToatost — Ořero. 



141 



DivTastost Rst 406. — B. = hojnott 
UM, der Holcreiehtbam. St. lea. 

Dřevnatý. D. roatlioT. 8P. II. 138. 

Dřevné, ého, n., Hoic^elder. J. tr. Že 
u 1 xl. d-bo aedlák dostává sotva palivo. 
Pk. Npj. 159. Maji platiti dbo 4 gr. bité. 
Ib. 47. 

Dřevof, v« Dřevný. 

Drevniak, a, m., der Holxwann. Slov. 
Sslc. 

Dř«TBiee. - D. «> fdM a Vaienovio na 
Mor. Km. — D., dle Bndéjovice, Revnits, 
m<itte£ko n Zbraslavě. PL. 

DřeTuietri, n., dle Holzxucht 81. les. 
D. pařezné, dle Wnrselboltzacht, Trikové, 
ěe Kopfholatncbt Skd., SI. les. — D. » 
MiĚltaovywtéřová»i dfev.dw Bolsmesskunde. 
SLles. 

DfVTBik. Letos se nám cima podívala do 
d-ka (spálili jsme mnoho dřívi)! Us. — D., 
t,D., obdtodňik • dHvim, mereator llg^omm. 
Tk. IL 406. 

Dhevniky, dle Dolany, Drewník, ves u 
Dohmtt. PL. Tk. III. 645 

DřeniUté, 6, n., Dřewniscbt, ves u Sedl- 
ém. 

Dfvvno, a, n. » hu dřeva (břevno). Slo- 
vácky. Brt D. S06. 

DivvnoTfec, dle Bndéjoviee, Dřewnowits, 
Tes a Viákova ; Rebnowitz, ves a Budějovic. 
PL. 

Dřevili, ibo, n. — > ářevni. D-bo do roka 
pit ppnéz. Zř. sel. v Loaěanecb 1626. 

1. Dřevný = ve dfeoé ýtouei, v nim tilo- 
štHý. D. ěerv, Jg., kapitál. 81. les. — D. — 
nadíM, tedrMm. D. sklad, Uolzniederlige, 
Deb., Ařad, Holzamt, dp., rospodet, Holx- 
Obersehlag, obchod (dřevařstvi), závod, Bulz- 
verkebr, trb, Holtmarkt (Tk. II. 5H.), ob- 
ebodnik, Hulzh&ndler, sekera, dle Holzaxt, 
81. les., smyky, Bulzriesen, -rotscben. V z 
8. N. — Ji. = od dřeva, te dřeva. D. dráha, 
Hohbahn, vz KP. III. 821., aetber, lib (ěistý 
émiib), der Holsgeist, ocet, Holsessig, vs 
8. N., tkanina. Lignin, die Holzfaser, cement, 
Holsňement, Ds. Pdl., výrobek, Holiprodnkt, 
a., stavba, Hulzbao, troach. der Holzmoder, 
81 les., hrábě (vodni stavba k zadržováni 
plaveného dfivi, der Holzrecben, Uolzfang), 
n S. N., KP. III. 322. D. buňky, Rose. 28., 
31., cévy, ao., 81., paprsky, 33., pletivo. 28. 
Ma dřevné bmnioi. BU. — D. = leanatý 
D. porost, der Holzbestand, plocha, Holz- 
bodenfl.iche. 81. les. — D. •» ttromový. D. 
semena, der Holzsame, honba, der Baum- 
Kfawamm. SI. les. — D. »= dřev, dřeva. D. 
nstiinářstvf, die Holzpfliinzenlehre, správce, 
der Holtverwalter. vazba, die Holzverbin- 
duig, slniebnosC, die Holzservitat, cena, der 
Holzpreis, hmota (tvrdá, měkká), potřeby, 
Bobbedllrfnlsse, SI. les., sekái, 01. Jos. 9. 
23., rabáoi, snecisio lignomm. 01. Deut 19. 
S. (Ušty filol. 1886. SK.). — Gf. Mkl. Etym. 
50. 

,3. Dřevný ^předOiý, dřtvijH. Hr. ruk. 
88. 64., m. D. právo. Fankn. 83. Až dřevnie 
tři vie navraoi ; Nebo dřevních osm vy vrbo. 
Hr. mk. 273., 275. Nebo jest dřevní mne 

SL ZM. Dobře tato pověst po d-ni pokládá. 
Za d-afeh dni BO. Co se jim přihodilo 



v jich d-niem býti. BO. Vpadl mi v mé věno, 
jcÁto mi se od d-ho mého muie dostalo. 
Pflb. 1. 232., II. 47., 108. D-ni doostojeustvi. 
Krist. 6, a Děti mél s d-ni ienů. Pass. mas. 
288. Řekl v d-nie kapitole. Zjev. sv. Brig. 
Dni právo. Alz. V. v. 242 (HP. 65.). Viickni 
břieii d-ni; Navrátě se k d-ni řeél. Št. Rn. 
i. 27., 86. (18., 241.). Jal se ptátí na d-nibo 
eisaře poklady. Pass. mos. 427. 

Dřevo, lignam ; dřM, ligna. 2. wit. 1. 8., 
148. 9. Dnvo z drflvo, dra. Mkl. aL. 5., 
Etym. 42. Strsl. kmen dreves. Vz Bl. 110. 
D. v iiriim smyslu •» celý vnitřni dtl kmena 
mezi korou a dřeném stromův a křů dvoj- 
déloinýcb ; v aUim smyslu vr«tva těla dřev- 
ního ztvrdlejší za běli poloiená, dřevní srdce, 
doramen, das Berzholz. Rsi 408. Cf. 8. N , 
Krám. Slov., Roso. 28. D. kmenové, Stamm- 
holz, klackové fii ramlové, Prflgel-, okle- 
skové, oklestkové, Reissigbolz, plavebně, 
Schwemm-, Floss-, listové, Laab-, pltové, 
Ploss-, polenové, Scheit-, prntové, Rathen-, 
sbírané, Klaab-. Škd., Sp. D. listnaté, BO., 
fladrové(iasanové, javorové, brestové), Némo. 
III. 250., IV. 412., listnaté, vz KP. 111. 827., 
jehliénaté, ib. 826., mékké a tvrdé, ib. 206., 
k ryti, ib. 371., cituzemské, ib. 336., kUné -> 
itipané, polenové, oblé (oblaky, Prfigei-), 
bilé a ěerné. Sdl Hr. V. 46., vnitřní, Kern-, 
Moar, dloané, Dcb., ilipat«lné, spaltig, ne> 
itipatelné ěi nekolné, unspaltig, zpucliřelé, 
k topeni (palivové, zátop), babkovité ěi za- 
babéilé, von alten StOcken, nahnilé, anbrtl- 
chig, natesané, angezimmert, na břeh vy- 
hozené, aasgeUudet, iivičnaté, bituminOs, 
křehké, brflohig, sprOd, třeitivo ěi třeSiívko 
61 Štěpina ii inpánek, ein StQok gespaltenes 
Holz, úskoleté, einJShrig, shnilé (hniláé), 
faul, nepotřebné, unverwendbar, hebké, ge- 
schmeidig, hlednné, gesacht, zborcené, ge- 
worfen, vyvrácené, hladké, glatt, spaltig, 
hladkokmenné, glattsehkftig, bruboleté, grob- 
nhrig, trvanlivé, haitbar, odhadnuté, abge- 
schStzt, dnté (vyhnilé, palubefi), hohl, aus- 
gefault, mladé, staré, praskavé, knisternd, 
krátké, dloabé, Sp.; slabé, silné, zakrsalé 
(zababěilé),churavé,kurrend,křiiové, Krens-, 
drobné, die Knippe, lodní, Scbiff-, sbírané 
(sbér, sběrky, pádei), Klaub-, koiatnické, 
Korbmacber-, sáhové (sábovina), Klafter-, 
zátyčkové, Riegel-, kládové (kladi), Klotz-, 
pryskyřičné, Uarz-, obchodní Handels-, roěni, 
Jahres-, dlouhé kmenné, Langholzstamm, m., 
sněhem zlomené, Scbneebruoh-, potopené, 
Senk-, oddenkové, Scbenkel-, nizkokmenné, 
niederstámmig, ořeuhové (ořeiina), Nuss- 
baum-, dolejéi, Nieder-, klokočové (kluko- 
éina), Pimpemoss-, lískové, Hasel-, plané 
(poláni, polení, polenové, itěpinové, itipané), 
Scheit-, rázové (dlonbé), lang, z ovocných 
stromů, Frachtbanm-, korné (kornioe), nicbt 
abgerindet, formované, geformt, doplňovací 
či k vyplňováni, Ffill-, prknové, Hrett-, 
opálené, Brand-, otýpkové, Bund-, latové, 
D4chlatten-, palivaé. Brenn-, prntové, pod- 
rostnl (křoví, chrasti), Bascb-, obřadní (hra- 
dební), Einziumangs-, z hor, Berg-, vybra- 
kované (^vriak), Anssohnssholz, prahové 
(prahy), Eisenbahnsohwell-, lesni, Forst-, 
prflběrový, Dnrcbforstnngs-, plodivé ovocné, 



Digitized by VjOOQIC 



142 



Dřevo. 



Fruclit-, zvláítni, Extra-, milifské, Meiler-, 
vodoklenoTé, Platanen-, na prach, Palver-, 
kniaté, Reml-, ípnlkové, Rand-, topolové, 
Pappei-, m^utinó, Abtríebs-, staré (staKna), 
Altgehttlz, vzchopné, vzrůstajici, wacbsbar, 
piiařské (řezané), Sige-, Inbvvé (lubovina), 
Scbachtel-, náplaviié, Treib-, nábojové (ná- 
bojovina,pÍ8tovina), Naben-, poloshnilé, halb- 
verfault, poloviéné, Halb-, vyaoké, Hoch-, 
habrové, Ua^ebúchen-, vazební (stonek, pru- 
bijeéka, k vázáni vorA), Bind-, vývratné 
(vývrat), Lager-, chycené, nakažené, namé- 
nilé, nahnilé, anbrilchig, svalovlté (moaorové, 
svalové, fládrové), Flader-, michané, Misoh-, 
hladicí, Falz>, stin miligici, Scbatten-, 
oschlé, lufttrocken, sladké (lekořlee), Stt«s- 
holz, trhlé, rissig, révové, Reben-, piiařské, 
Schneid-, pramenové, FloBsbaum-, ojnl, Deich- 
sel-, opálové (k paliva), Feaerangg-, hlavni, 
Haaptotamni, přirozené, Nátur-, přiéné(8olák, 
pNéka), Quer-, lipové (lipovina, llpina), Lin- 
den-, ochranné, Schirm-, SI. les., užiteéné, 
uiitkové, nutztmr. dospélé, reif, chatrné, po- 
škozené, Bchadbaft, houbovité, schwammig, 
bezcenné, werthlus, uschlé od červotočiny, 
wnrmtrocken. Sp. Dřevo: aloesové nepravé, 
vz Bstp. 318 , 1336., aloové, ib. 465., černé, 
417., ebenové (Dk. 192.), 1010., fenyklové 
(Kk. 155.), 1308., francouzské (Kk. 239., MUr. 
52,), 267., fustikové (Kk. 143., 238.), 1367., 
gvajakové (Kk. 239., Schd. U. 295., Nz. Ik.), 
267., kvassiové (jamaické, tlusté, surinam- 
ské, pravé; cf. Kk. 239., Schd. II. 295., Nz. 
Ik.), 290., 289., talárové, 591., mahagonové 
(Kk. 231., KP. III. 338.), 232., mahonové, 
232., orličí, 318., pantoflové, 1399., 1400., 
papuanské, pížmové, 241., princovo, 818., 
prizyly žluté, 324., rajské, 318., sapanové, 
445., sasafrABové (Kk. 155., Nz. Ik.), 1308 , 
sladké (Kk. 256., Schd. 11. 312., MUr. 51.), 
370., Bvsté (Kk. 239., Schd. II. 239), 267., 
svifiské, 342., železové, 587., železné. 13íj6., 
žluté (Kk. 143., 238.), 1367., mvif (lilek 
sladkobořký, psinky vodní, sladká vrbka, 
potmécbnf siaokohořká, lilek červený, čer- 
vené psi vino, solanum dulcamare, das Bitter- 
sttss, die AÍpranke, SI. les.), 824., 1122., 
brasilské, Kk. 257.. fernambukové, Kk. 257., 
kampežské, Kk. 257., palisandrové, Kk. 189., 
sandálové, Kk. 256., tekkové, Kk. 179., vi- 
setuvé, Kk. 238. ; dříví: boksové, Rstp. 1358., 
Kk. 236., busové, Rstp. 1358., Kk. 236., 
cedrové, Rstp. 1427., růžové, Rstp. 352., 
Kk. 250., santalové, Rstp. 1311., Kk. 155., 
Nz. Ik., Šfk. 588., hadi, kaStuvé, praskavé, 
železné, Ustp. 1168., 1308., 1438., 4.50., jme- 
lové, lignum vigci quercini, die Eichenmistel. 
Nz. Ik. Boži dřivko, druh pelyňku, artemisia 
abrotanam. Slez. Tč. Kupec, nadbytek, ode- 
vzdáni, doprava, prodavač, zahozeni, Yer- 
Bchleudernng, plozeni (výroba), Uulzproduk- 
tion, užiti, Holzverwendung, zužitkováni, zpe- 
néženi, Holzverwertbnng, vychováni, Holz- 
erziehung, rozvrh, Holzetat, m., zpracováni, 
Holzbereitung, množství, -menge, méřič, 
-messer, měřeni, •measnng, smiieni, -miachung, 
plavení, -scbwemme, tvořeni, -bildung, zlep- 
toní, •verbesserang, spotřeba, -verhraach, zá- 
sek, -verhanung, sbíráni, -lese, sbérač, Holz- 
eammler, krádež, -diebstahl, odbíráni, -ab- 



nahme, zbéř, -abraum, odbyt, -absatz, odhad, 
absch&tzung, 81. les., pěstnyáni, -erziehung, 
zavilost, die Knorrigkeit, Šp., barva, dopra- 
vováni, plaveni, váha, krnny či léU, sklá- 
dáni, trvanlivost, zachováváni, zpracováni 
dříví, vz KP. III. 327., 318.— 319., 321., 326., 
325., 327.. 328., d. jako palivo, ib. 83L, 

filonženi a. po šubce, 319., spouštění d. po 
aně, 320., voda ve d., 327., vytahovaci při- 
stroj na d. 326. D. ==> soaiem vSeho révovi. 
KP. V. 153. Knížka, kára, výsada, flolz- 
prlvilegium, kapitál ve dřiví, das Uoizkapital. 
Sp., SI. les. Odloučeni dřeva, das AuslOsen 
des HoIzkOrpers, choroba rostlin povstáva- 
jící z různých přičiň, válec vnitřního tvrdého 
dřeva bývá odloučen od ostatní části kmene. 
Pta. D. přebírati (druhovali), sortiren, pilou 
řezati, ságen, pařiti, dusiti (dřevo = huužev), 
d&mpfen, odtáitoonti, s vrchu smýkati, váleti, 
berunterrutschen lassen, z lesa vykliditi, 
schaffen, odvážeti, mýtiti (porážeti), holzen ; 
d. zčervotoči, wird wurmsticbig. Sp., SI. les. 
D. prostředni bárky. 1512. Hus. 1883. 864. 
D. dělati (= stromy káceti, chvoj osekati a 
rozsekati, kmen rozřezati, kusy rozštipati a 
složiti). Ub. Kál. Věci ode dřeva (dřevěné). 
Os, Hour. D. sáhovali (do sáhů rovnati, 
přerovnávati, měřiti). Sp. Je tam dům pod 
dřevo. U Rychn. A spustil se po dřevě ja- 
voru; V Brodě koze nemajú, Sidlem mléko 
idigú, pantokem chleb krajajů, měchem drva 
ičipajú. Si. P. 186., 694. Každé poddými 
má dáti 1 gr. za drva k božimu uarozenL 
PAb. II. 241. Spravedlivá mejta ze dřev. Zř. 
mor. 1604. Kladl dřeva podlé súmezi mého. 
NB. Tč. 245. NechaU na sobě dřívi Siipatí 
(trpělivě vSe snáiSeti) ; Usnul Jak dřevo. Dcb. 
Křivé dřiví, jiie rovné hoři; Když není dřev, 
haBneobeň; když nebude klevetuika, utichne 
svár. Prov. Bž. Nejtvrdší dřevo jest cizí 
lavice. Us. VSecko jednaké: kyjem nebo 
dřevem. Slez. Dřívi do lesa voziti (marnou 
práci konati). Prov. — B. = k jisté potřebě 
uriené. D. k stavěni (dlouhé, prostředni, 
krátké, otesané, neotesané, vyřezané), Bau-, 
rámové, Rahmen-, průmyslové, pro průmysl, 
ludustrie-, tvořitkuvé, Form-, trubui, na 
trouby, Rohr-, lopatářské, Sohaufel-, dělo- 
střelecké, Artillerie-, stožárové, Mast-, ko- 
lářské (vaziSté), Wagen-, Wagner-, SI. les., 
důlní, Hř. 17., bečvářské, Binder-, strojné, 
Werk-. Skd. D. na stroje, Maschinen-, na 
vesla, Ruder-, na leieni, Oerllst-, na bed- 
nářské duhy, Stab-, na Špalíčky, Absatz-, 
na parkety. Parketen-, na íonkotě, Felgen-, 
na stolici, Daohstuhl-, na studně, Brunneo-, 
na várky (várečni, pivovarské), Brau-, pa 
koly, Pfahl-, na nápravy, Achsen-, na lžíce, 
LOffél-, na nádobí, na nářadí, nářaďové, Qe- 
werks-, na bedny, Kisten-, k Šachtě, Schacht-, 
k suSení, Darr-, k pozemni stavbě, Landbau-, 
pro živnostníky, pro řemeslníky, řemesl- 
nické, Gewerbe-, pro hospodářství, hospo- 
dářské, Oekonomie-. SI. les. — D. = aUrom. 
M. Dřiví = stfomoti. DaL, Jir. Anth. I. 3, 
v. XXXV. Dřeva = lesní stromy. Us. v záp. 
Cech., ve vých. Mor. a na Slov. Km. 1883. 
667. Dřevo raší, puči, vyráží; Dřiví pod- 
tinati, podsekávati, porážeti. SI. les, NaSi 
pojedu do dřev (do lesa na drva). Vfl. NI. 



Digitized by 



Google 



Dřevo — Difeika. 



14S 



V ladefa, v aadecb, kdei dřevo jest Výb. 
I. 936. 5. Hora, na nii mnoho dřiví bylo. 
Týb. II. 10. Skryli sú sé v prosUMka dřeva 
(RremA) ráje; I ekryli sé ot oblMeje boiieho 
vproatted drievie; Z ovoce dřievie krmíme 
li. Bkp. Mas. 1884. 239., 240. Vypadoehu 
ň nin meai dřevy. Kkk. 46. D. oToené, 
ligua fructifera. Ž. wit. 148. 9. Hnobo-li 
ovoce vezmeš z toho dřeva, kteréif má soehý 
kořen? Št Kn. í. 33. Dřevo v bore, když 
vyroste, taiko ohybovat, tak též fnikojeit 
Karé déri vyučoval Glé. L 57. Čim dále 
T In, tim více dřev. Pruv. Bi. Zlé d. do 
brého ovoce néati nemaož. Brig. k. III. 9. a. 
— D. — rodový kmtn, der Stammbaum. Št, 
Kb. i 65. — DMvko, dřlvečko = podlouhlá 
Uiiika, ein F'S«schen. Fasael. D. vina, ko- 
řalky. U Miatka. Škd. Na Lai. Tč. D. ta 
dva litry. Tč. 

Dí^vobarvec, vee, m., xylina, motýL D. 
dobový, X. rbicolitba, kozÍDCOvý, x. con«pi- 
cilltfia, broanicov;^, x. solidafinia, lípový, 
petrificata, trávový, bepatica, květelový, li> 
aariae, knatovnicový, veta^ bodlákový, 
owletá, ifovíkový, pioaatri, oliavý, cunfor- 
iBis,1Í8kový,per8piciUari8. Kk. Mot. 227,—^. 

Dřevobrami, n.. dae Holzsammeln. Sm. 

Dřevohlod, a, m. D-di, lathridiides, éeleď 
bruaků. D., latbridius. D. tukový, I. larda- 
nu, ůzkokrký, 1. angusticollis, malý. 1. mi- 
natos, obecný, hylotmpes bajulas. Kk. Br. 
155., 156.. Brm. IV. 193., Šir II. 61. 

DiWTOhostiee, dle Badéjovice, Dřewo- 
hottiti, mést) čko D Bystřice nad Hostýnem. 
D. ol. VL 459., VIII. 46., 8. N. Má dřevo- 
hottiekoa =• ilÍ na spécb, má běbavku. Vek 
Ví Sbtk. Krát h. 163. 

Dřevohryzf, dle Dolany, Zeberbiesob, 
ve» n Teplé. 

Dfevojaiiii — nékolik domků a Vsetína; 
paseky v Jablůnce n Vsetína. U D-kfl. Vek. 

Di«voJánek, nka, m., oa. jm. na Vsacku. 
Vek. 

Dřevokam, n, m., versteinertes Boh. Ssk. 

Dřevokaz >=> houba domáci, merulins 
berimans, der Banspilz. 81. les. Vz Kk. 78., 
Schd. U. 258. Vz Dřevomorka, 8. N., Rose. 
71. — D. = brouk. D. íárkovanÝ, bylotcres 
bieatos, der NntzholzborkenkSfer. SI. les., 
Sehd. It. 510., Šir II. 61., Kk. Br. 383. 

Dřevokazný. D. bonba. Vz Dřevokaz. 
Zpr. arch. VII. 9. 

Dřevokmenný. D. lipka. Koll. I. 25. 

DřevokosC, i, f., das Holzbein. Rk. 

Dhevokreslič, e, m , der Holzzeicboer. 
Dch. 

Dřevolezka, y, f. — veverka. U Slovák d 
na Mor. Brt. 

Dřevolomný, baum-, bolzbrecbend. Šm. 

DřevoméMctví, a, die Baammessung. 
SI. les. 

IMvTomil, a, m., xylophiloa, brook. D. 
topolový, X. popoli, černý, z. nigrinas. Kk. 

Br. 264. 

^Hyomotktk = dřtvokoM houba. SI. les., 
BMp. 1906. 

D^Topig, u, m., die Bylographie. UI. 

Dtevof laTba, j, t, die Holňehwemme. 
on. 



Dřevoplavec, vce, m., der Holnekwani- 
mer. SI. les. 

Dřevo plavectvi, n., die Holzsob wemmerei. 
SI. les. 

Dřevirihexadlo, a, n., die Holzscbneide- 
maachine. SI. les. 

Di^vořezba «• faibáftké diio, daa Sehnitz- 
werk, die Huizschnitzerei. Dob., Nz., KP. I. 
31H. 

Dřevořezbám, e, m. — dfevorytee, der 
HolzHehneider, BiIdschnitzer, Schnitzk&nstler. 
Kz., SI. les., Koll. III. 272. 

Dřevoř«zs«vi, n. «> dřevořeabářstvi. 81. 
les. 

DřcTomb, o, aL = dfevouk, der Holz- 
schUfir Udk. 

Dřevorubař, e, m. » dřevař, dmoitip. 
Némc. IV. 401. 

Dřevorubec, bce, m. » dftvomibaf. Oeh., 
Hdk., SL les. 

Dřevornbný, Bolz ftllend. D. sekyra. 
Vm. 

Dřevoryjeetvi, o. = umini délati vjr- 
poaklé rytiny na dřevených deskáoh k oti- 
skováni, die Xylonapbie. Vz Krám. Slov., 
NA. I. 156., 8. N. 

Dřevorytec, tce, m. = dfevoryite, Xylo- 
graph. Nz. V z KP. I. 374. 

Dřevoryteeký =• dřevorvjteký. Dch. 

Dřevorytretvi, n.,die UoTáscbneldekuast, 
Formschneidekunst, Scbnitzknnst, Xylogra- 
pbie. Nz. Vz KP. I. 366., 870. 

Dřevorytina » dřevěná deska, na které 
se výkres vyřezáním nepokiealených čisti 
oa ploie vypuklé představuje. Vz S. N. 

DřcToStépský, Holzbsaer-. D. p«U, kliu, 
sekera. Us. ťdl. 

Dřevoítépstvi, n , die Holzhanerei. Šbr. 

Drevotár, a, m. — dfevoítep, dfěvař, slez. 
Ušák. D. stina lesnie stromy. Slov. Zátor., 
Syt. Táb. 245. 

Dřevotisk, n, m., der Abdmok des Holz- 
scbnittes, der Holzdrack. Nz., J. tr. 

Dřevoval, a, m. -= Usni itrt, cftlwpdd, 
ibt^att, der Waldteofel. SI. les. 

Dřevovina, die Hulzsubstanz, das Lignin. 
Dch, Kk., Kst. 45. Vz Schd. II. 163., Prm. 
IV. 127. Mlýn na d-nn, die Holzschleiferei. 
SI. les. 

Dřevovitý, bolzig. Rst. 408. 

Dřevovrtka, y, f. =- dřevovrt. trypoxylon. 
D. plachá, t. fogax, flttchtige TOplenrespe; 
bélonohá, t. albitarse, weiasfOssige TOpter- 
wespe; zlatočelá. t. anrifrons, goldstiraige 
T. ; obecná, t. figuliis, gemeine T. Brm. IV. 
3;í0.— 321. 

Dřevový. D. kyselina, Holzsiiire, trest, 
Holziicher, jádro, das Kernholz, SI. les., ovoce 
(se stromo), BO., léU. Rst 408. 

DřeTOžroat.a, m ,oolydiom, der Walzen- 
boizkiifer. D. dlouhý, c. elongatum, nitovitý, 
c. filiforme. Kk. Br. 146., SI. les. 

Dřévřeěený »> dHve řečený, Vz Dřivé. 
Půh. IL 38. 

Dreysovka, y, f. = pruská jehlovks, roč- 
nice. Vz NA. m. 107., KP. IV. 489. 

Dřezati. Dle Gb- Spatné čteni m.: dfeieti. 
Vz toto. 

Dřezha, vs Dřizba. 

Dřezka, y, f. i— dračka, lúó. Ssk. 



Digitized by 



Google 



144 



DřezoToc — Drcblava. 



Dřezovec, vce, n>., gleditacliia, die Gle- 
ditMsbie, rostl. D. dlouhý, g. triacantbos. 
Ví Rsfp. 440. 

Dřeždéná, é, f., d«s Angnffen. Sm. 

Dřežrti, driSti, el, eni, tremere, strb. 
dr%žati, ras. droŽMtfc, pol. držeé. Vz Ořezati. 
VSecko pubanstvo dřeialo. Kat. 2808. Cf. 
Gb. ▼ List. filul. 1884. 451., 1882. 319. 

Drg, u, m. = drk, der Stoss. Slov. Bern. 

Drga&a, é, f. =« hlava, když je t ni sedka. 
Mor. tirt. 

Drganica, e, f. ■— ovce. Kfho čerta roblě 

Sod tuQ traaleniooa ? Tajde ti bnndala s d-coa. 
avolHJ sebe (sobe) psika, vezmi si holo- 
pntnika, nah ti vriti handala don. (Uidka : 
koliba, vlk, ovce). Ht. S. I. 136. 

Drgatl =• drgotati, drcati, drkati, stossen. 
Slez., mor. a slov. Sd., Td. 

Drgave — drkavé. zitternd. Drobiiyým 
krokem, d. abálial v úval lesný. Slov. Phid. 
IV. 7. 

Drgavosf , i, f., die LOssigkeit. Slov. Bern. 

Drgavý, stOssig. Slov. Bern. 

Drgeéuosf =- driinost. Slov. Bern. 

Drgrmavosf = dfimavosf. Slov. Bern. 

Drgemota = dřímota. Bern. 

Drgifta, é, f. = grgiúa. Slov. Rr. Kb. 

Drgravý •=• drkavý. Horáme (horami) 
bejva mrcha a d. cesta, naiue t noci, ked 
je tma ako v roba. Obi. SI. pov. VIL 23. 

Drglovat riitteln. Slov. Ssk. 

Drgnovaf <= drglovat. Slov. Ssk. 

Drgnůf = drhnouti. Slov. Ssk. 

Drgocaf » drgotati. Slov. Ssk. 

DrgoĎ, é, m., vz Cagoň. Ssk. 

Drgotati, wackeln. — 6iin kde: kolkem 
ve vodé. — D. 8ř, beben, zittem. — od 
ieho : od zimv. Ostrav. T6. — D. se rimou. 
Oe. — D. •= ivástati. Slov. Ssk. 

Drba, os. jm. S Drbů z Dolau. Arch. III. 
246. 

Drhák, n, drMiek, iku, m. '^vichet ghouné 
tM drhnuti. Val. Brt. D. 208. 

Drhsn, a, m , os. jm. Pal. Rdh. I. 119. 

Drbaný ; -án, a, o. D. práce, die KIOppcl- 
arbeit. Sp. 

Drhaténka, y, f., oscillatoria, das Gras- 
leder, rostl. Šm. 

Drbati, drhnouti, také klOppeln. Sp. Vz 
Hkl. Etym. 42., Mz. v List. filul. Vít. 165. 
Drhnu, zadřhám, zdrhám => utíkám. Mor. 
Brt. D — co: peři (dráti). Zlínsky. Brt. 
S pánem Bohem, mé mamičky Ižiéky, ne- 
budu vás drbnut mé bílé ručičky. Si. P. 
456. (295.). Vlkodlak hněď zadrhnul iesf 
oviec. DbS. Obyč. 117. Drbne pořád jednakú 
(svon, mele, vede, mluvf). Mor. Brt. D. 208. 
Kožeinik drhne kúii (ikrábe, mizdři). Mor. 
Brt. U. 208. 

Drhavka = drkavka. Sm. 

Drhla, y. f. = kompa, prám, vor, dio 
FSbre. SI. les. 

Drhlaika, y, f. = drKkn. Ssk. - D. ^ 
veselost (obyč. tanec) po MdrhnuH lnu. Val. 
Vek. 

Drhlavý, vz Drbavý. 

Drble, e, f, die Ffthre; Tartane. Šm 

Drhlen, misty: strhovačka, voMiéky Us. 
Bk. Vz S. N., Krám. Slov., Mkl. Etym. 42. 
— D., saro. u Mnich. Hradiitě. 



Drhleů, é. f. = luxcMa, stará divka, kdyi 
si vede jako mladice. Brt. 

Drhlena, y, f. — iena, která ten drh$u, 
die Fiaehsrifflerin. U Litovle. Kčr. — D. = 
drhlen. Mor. 8d. 

Drhlice, der Riffelbanm. SI. les.. Ssk. 

Drhlik dává se také pod sáné. U Hořic. 
Hk. 

Drhlina, y, f., die Schlinffe, der Knoten. 
Ze iátku nebo provazu délaji se d-ny, z niti 
putliny (>= uzly). Lafi. Tč. Dnu uvázaf ; nzel 
za dnu chytiti; d-nu rozvázat. Laí. Tč. 

Drhlinek, vz Drhlen. 

Drhlinka, y, f. »• hrubá vochle na zdrho- 
váni (čiíténi Inu od pazdeři). Us. Hk. 

Drhliti, il, en, eni, riffeln. Ssk. 

Drhniéka, y, f. = iabinec, kuH mor, 
žnbi střevíce, anagallis arvensis, die Auf^n- 
binthe usw., rostl. Vz Mllr. 12., Drchnička. 

Drhnuti, n., vz Drbati. D. listů, das Fntter- 
lanbstreifen. Si. les. 

Drhnutý; 'Ut, a, o, gerieben atd., vz 
Drhati. — cim : nádobi piskem, Jetelové se- 
meno rukama d. Os. 

Drhol, n, m., das Geranfe. Slov. Ssk. 

Drholer, loe, m. Na d-oi jatky, bej, Jant, 
ako BH ti snilo? PhId. V. 56. — D., DrboleU, 
ves n Přibora; Derholetz, sam. n Bvstřioe 
nad Hostýnem. PL. — D. °» Drnobolec, vz 
toto. 

Drhonice, dle Bndějovice, Drobnitz, ves 
u Uadouic. Vz Blk. Kfsk. 1191. 

Drhonin, a, m., Trhonin, ves u Vamberka. 

Drhotfn, a, m., také Ďrahotin, dv&t u 
Golé. Jeníkova. Sdl. Hr. L 179. 

Drhoun? D. v poli chraplavé křičel. Exe. 

Drhov, a, m., Orhow, ves u Dobříie. 

Drbovec, vce, m., Drbowetz, ves n Do- 
břiie. 

Drhovtee, dle Budéjovioe, DrbowitiC, ves 
u Tábora. Blk. Kfsk. 1221., 1227., Sdl. Br. 
IV. 142. 

Drhovle, pl., Drbowl, ves u Pisku. S. N. 
X. 171., Blk. Kfsk. CXLIX., 150. 

Drhta, vz Drclita. 

Drhtiti, vz Drchtiti. 

Drch, a, m., os. jm. Pal. Rdh. L 119. 

Dře ba, y, f. = sdecMina; chudé, hubeni 
hovado. Slov. Rr. Sb. 

Drchal, a, m., os. jm. Us. Sd. 

Drchanec, nce, m. = druh čepce v Pí- 
secku. 

Drcbanice. — D. = boH milosti, jídlo 
moučné, podobné oplatkům. U Deštné. Mi. 

Drchanka, také cuchankii. Po vymláceni 
váže se dlouhá sláma zvláit a d. také zvláif 
do otepi. Us. 

Drchaný, vz Drcbanka. 

Drrhati komu vlasy, koho za vlasy, 
ranfen, zausen. Us. Tč. — D. = třepatí. 
Brt. D. 208. Cf. Podrchati, Nadrchaný. 

Drebek, chka, m., os. jro. Pal. Rdb. I. 
119. 

Drchkov, a, m., Drchkow, ves n Slaného. 
Tk. I. 388. 

Drchlaf ^ trhati, střapiti niti. Val. Brt 
D. 208. 

Dreblava, y, f., DQrcbel, ves u Dnbé. 
Arch. II. 201., Blk. Kfsk. 846. 



Digitized by 



Google 



Drchma — Dřimný. 



145 



Drehma, y, m. a f . «= ioanil, mlupka, 
ňattiOta. O Koňovu. Bgl. — D. = kdo dlouho 
nt, oěpaiee, der Langschláfer. Hor. Tč. Ví 
Urebmati. — D., y, f. =- ienská nepěkné 
»étMaHá. Mor. Brt. D. 208. Cf. Drebmatí. 

Drebmati — tlachati. U Ronova. Bgl. — 
Jt. = dk>iiMo spáti, lange scblafen. Pořád by 
jeaoin drcbnal; už use drcbme. Mor. a slov. 
Ši, Tč , Vchd. — se = ietati se. Cf. Drchma. 
Mor. Brt D. 206. 

Drcluiiee. Drchnióka, anagallis, das Oauch- 
b«il, rostl. D-čka červená (rolni, polni, bvdzď 
niee, ptačinec), a.arvensis, die Korallenblume, 
AagÍMiblfltbe, das Vogelkraut, Gaaohheil, 
GtMhbeil; modrá, a. caernlea, mnobobarevná, 
a. giandiflora. Vz Bstp. 1233., FB. 65., 81b. 
293., ČI. Kv. 267., Ek. 191., Sobd. II. 286., 
Dij. 33., Roso. 137., SI. les. Cf. Drhnička. — 
D. = fyatitá, uilá peřina. Sousedka své 
d-íky ni vyvéaila. U Rycbn. Starý Martin 
ň tsm nékouk svých drchnidek odnesl. Němc. 
7.233. 

Drchol, n, m. = peřina, poduika. das 
KopfUaaen. Val. Vek. — D. ^ drdol U PH- 
boia. Brt. D. 208. 

Drehovs, a, m. Dvuor pustý zbořalý ře- 
jenÝ D. v kraji čáslavském. Arch. II. 478. 

Drchte. — D. = drochta, plachta na 
trá9u,^loktuie, trávnice, dks Grastucb. Slez. 
Bit.,^d., Klí. 

Drehteti se = íkrábati se v Mavé, sicb 
aa Kopf kratzen. Val. Vek. — se simou ^= 
třásti se, zittern. Us. Rgl. 

Drehtitl, vz Drchuti. 

DriAP, driapaé, driapanica atd. vz: 
Dráp. Drápač atd. 

BHi^kdoiat mnoho dfe, trhá. Us. Rgl. 
- D. = ras, Uké u Přerova. — D. = Dříteč, 
Dfitscb, ves u Pardubic. 

DHéek, vz DHk. 

DHéka, y, f. => dráni peH, das Feder- 
ichlelssen. Hor. Brt. D. Chodily sme na 
dřičku. Slez. Sd. 

DHéný (drieéný, dtjeiný) <= sUný atd., 
robast SI. les. — D. = hezký atd. Slov. 
Hdk. C. 877., Plk., Némo. IV. 316. Máte 
dobru, dffčnú chtelinu. Koll. Zp. I. 293. Za- 
páčila sa tato driečna princezna dvom sů 
ttdikým kniežafom. Mt. S. I. 56. A jej po- 
itsvo driečao šat biely v Snmiaoich shyboch 
iwkrýva. Sldk. 339. — D. = Htný, bystrý, 
tbratný, švihlý a p. Slov. Rb. D. reka. Bača 
diieioa tean má. SI. ps. Vfietko, vsetko sa 
naoéim, čo má veďjeC panenka, lebo za mňa 
anti vyráat bodná, drječna Slovenka. Phid. 
IL 1. 19. — Vz Brifčný. 

Drieéina,y,f., wohiKewaohseaesMadcben. 
Slov. Ssk. 

Drieiný -^ dřičný. 

Driel == dfíve. Slov. Turci, d. než sa 
kitsfaoaké vojska seéikovaly, udeřili na 
iifflok. Let. Mt S. VII. 55. 

Drielej <= drive. Slov. Jestliže d. nepili 
I Tody milosti božiej. Slov. kaz. Tč. 

DHeTe, vz Dřivé. 

Drigůt, a, m., der Uengst Slov. Ssk. 

Driehmač, e, m. = dřintač, der Schlnm- 
"Mfer. Val. Vek. 

Otiehmaéka, y, t, die ScbISferin. Slov. 
Bera. 



Drichmati ^ dřímati, schlnmmero. Pořád 
drichmeL Val. Vek. 

DUchmaTosf <=> dřímavost. Slov. Bern. 

DMchmavý — dřimavý. Slov. Bern. 

DMchnati, vz Dřícbmati. 

DHk, strsl. dréki. Vz Mkl. Etym. 50. 
D. sloupu => hlaveH, der Schaft NA. I. 50. 
D. dorský, iónský, římský, románský, renais- 
sančni. — D. = hvot, télo ai k pasu, trup, 
der Rumpf. Nz., Némc. IV. 97., Coh. Mcb. 
110., Šv. 18., Hdk. C. 377. Povez že mi, 
moja milá, čo fa bolí? ČI hlavička, či rn- 
čička, či bielý driek?; Svědčné zuby, d. ne- 
hrnbý. Koll. Zp. I. 88., II. 348. Milena rada 
počfvá ieho hlas, milostné otáčá ramena okolo 
jeho driekn. Lipa 321. — D. Na d. mat (míti; — 
menstruaci. Slov. Dbá. Obyč. 106. — D., a, 
m. = ras, pohodný, dřié, der Schinder, mor.; 
dříi, vydiraé, der Schinder, Wucherer. Mor. 
Htl , Škd., Tč., Wrch. 

DHkoTý, Rumpf-. Kosti okončin d-výcb, 
Kampfgliederknocnen. Nz. 

DHie, e, f. D. rybářská, Drull (bei den 
Fischern). 

Drill, n, m. = taiená ii keprovaná látka 
M křiiové bavlny, iinovač, der Drillich. Sp., 
Dědeček, Matj. 67. 

Drillich, u, m., vz Drill. 

DHmaei, soblnmmernd. D. člověk. Us. 
Vek. 

DHmačka, dřímalka, y, f , die Schlummo- 
rerín; das Schinmmerfieber. Sm. 

Dřimadlo, a, n. ^ dřimátko. Sp. 

DMmala, y, m. > kdo rád dřime. Mor. 
Brt D., Tč., Si. P. 703. 

DHmalka, vz Dřimačka. 

DHmání, n., dormitatio. Z. wit 131. 4. 

DHmánkoTa, é, f., vz Krušpánkový. 

Dřímati, strsl. drémati. Mkl. Etym. 50. 
Cf. dormire, Bž. 44., iaq»úre,. Mkl. aL. 53. 
— Ž. wit 75. 7., 120. 4. Dřime (tluče Špačky. 
Us. Váží kořeni. Val. Vek ). — abs. Tvých 
polnic vřava dřímá. Kká. K si. j. 10. — co: 
sen. Vrch., poh. Bs. 150. — kde (kdy), 
fteka \ slunci dřimá o poledni v zlaté páře. 
Vrch. Tichoučká viska dřimá pod střechami. 
Mkr. Jasné jezero dřimá n středu kvetou- 
cího dolu. Mcha. Tobě se v ni sladce dřimá ; 
D. v loži. Kká. K si. j. 42., U7. Matička 
má dávno v zemi dřímá; Háj dřimá v hlu- 
boké tišině. Čch. Bs. 91., 96. V zelenej do- 
lině tam nevěsta dřime. Si. P. 542. — se 
komu. Val. Vek. By se umyla, že seji ne- 
bude d. Kld. 309. DHeme se mi, dřieme na 
vysokum triumě. Kuli. Zp. I. 175. Dřime se 
mi, dřime, bal se mi spáč chce, neřekia ma 
jeho matka, nevěsto uklaď (ulož) se. Si P. 
497. 

DMmátko, a, n., die Schlummerrolle. Sp. 

DHmavka, y, (., die Scblafsucbt Ssk., 
Rk. 

Dřimavý. Bdici probuzujte d-vé. Koll. I. 
137. D. převozník (sopitus) ztrativ sochor. 
BO D. svédomi. Janii. 55. 

DMmkati = dřímali. Slov. Driemká sa 
mi, driemká, třeba mi postielky. Koll. Zp. 
1. 175. 

DHmnouti, vz Dřímati. 

Dřimný, scblummernd. Slov. By d-né 
útlých rozvilo poučky citS. Koll. I. 374. 



bttar: 



alOTiifk. TI. 



Digitized by 



LiOogle 



146 



Dřimota — Dřite(. 



DMmota. Spasitelná obeila mé d. Eoa. 
Přiberou se mi d-ty = přijde na mne d. 
Brt. S. 166., Ht 2. Takto ui aj zivIo sa mn 
nielcoricoraz, aj ponaprával zbasiňajúci ohefi 
na kozobe, aj vSelijak inak preberal si drie- 
moty. Dbi. 61. poT. 8. 8. 

Immottnka, y, i., kuraer Scblammer. 
Ek. 

BtÍMi,dfMea. Mkl. Et7m.42. Dřien, cornea. 
14. stol. D., cornus, der Bornstraach. D. ze- 
linný, c saecia, obecný, c. mascula, der 
FQrwitz, Dorlenbaum, Komelbaum, lékařský, 

0. officinalis, velpokryvkový, c. florida, hed- 
vábný, c. serioea, d. svida, c. saogninea, biiý, 
c. alba, vz Rstp. 776.-778., 8iroTistÝ, o. lati- 
folia, oitrouikolistý, c. citrífolia. Ves. XII. 
232., 233., 81. les. Cf. ČI. 66., Cl. Kv. 849., 
81b. 284., 662., FB. 96., Kk. 200., Schd. II. 
818., 8. N., Roso. 169., Mllr. 36., 79., Sbtk. 
Rostl. 66. — D. • jedk modřin, abies larix, 
dtybnž. Rstp. 1440. — D., a, m., ves n Stře- 
doklDk. 

DHna, y, {.-téiká, lopotná práce, scbwere 
Arbeit. Prk. Př. 27. To je a tim d.; Tornám 
s tim dřivim dřinu. Us. Ki(. 

DMnieti, el, eni = finéeti. Rk. 

DMaeéek, vz Dřin. 

DMaek, vz Dřin. — D. (Drienok) — hora 
i bývalý hrad a Hoiovce. Koll. II. 230. 
Z Tlosté cit a z Dřinka krása ssával. Koll. 

1. 160. — D., Třinka, vsi a Třebenic a u 
Biliny. PL., Blk. Kfsk. 1%., 234. 

DMnka = dHn. Rstp. 776., Kk. 200., SI. 
les., Mllr. 86. — D. = dHnová hM. U Va- 
lachů chasnik v ženské kasance sazemi obličej 
sobe očerniv. místo Savly má v rakoa drinku 
(hublované dřívko) 2 sáhy dlouhou. 8S. P. 
738. — D. = dřínové ovoce. Brt., Mllr. 86. 

— D. =-= podlouhlá deštice, tenki štípané 
dřevo bez ilábku šindelového. Hor. Kld. 122., 
Tč. Z dřinek déligi íindele, stavéji koíiry. 
Ostrav, a val. To. Koíár jest ohrada ze 
dřinek spletená. Brt L. N. I. 183. — D.=' 
dříniný plot, plot t deštiček. Eld. 162. 

DMnknoati koho = udeřiti. Na Haoé. 
Bkř. 

DMnkorodný, kornelltragend. Sm. 

DHnkOTý. D. strom. Mllr. 36. 

DMnov, a, m., Barteisdorf, ves u Jirkova ; 
Dřinow, vsi u Slaného, u Veltrus a u Ko- 
jetína. D. Ol. I. 312. Vz Dřinové, Tk. II. 
634, III. 86., 121., IV. 171., V. 2J8., Tf. 
Odp. 267., 288., Blk. Kfsk. 1301. 

DMnové, ého, n., ves u Kroméřiže, n Ko- 
jetína. D. Ol. III. 84., 328. a j., Tov. 129. 

— D , ves na Bystřičku v Trenéanskn. Phid. 
V. 336. 

DMnoTice, zaniklá ves. D. ol. X. 339. 

Dřino vitý. D. rostliny, comeae: dřin. 
Rstp. 776., Kk. 199., S. řf., Roso. 159. 

Dřínový. D. houba. Mllr. 24. 

Dřip, u, m. ■— dřípa. SIb. XLI. 

DMpa — každý cip hlubšími střihnutími 
povstalý, ne velmi Široký aui tupý a za- 
okrouhlený, derZipfel. R8t.409. — Cf. Mkl. 
Etym. 50. 

Dřípatka, y, f., soldanella, das Alpen- 
glOckcben, rostl. D. horní, s. alpina, chlumni, 
8. montana. Vz RstP. 1231., SIb. 301., Schd. 
II. 286., Kk. 191., Cl. Kv. 268., FB. 66. 



DMpatý, laciniatus, gesohlitzt. Ne. D. list 
~ hluboce rozeklaný v úkrojky neb dřipy. 
Vz Laloénatý. ČI. Kv. XIX. 

DřipkatÝ =• dřipeinatý. Rst. 409. 

Dřípnatý list === který má mnohé úzké, 
nepořádné cípy n. dNpy. SIb. XLI., Rst. 409. 

Dřipnovioník oprav v: dřipovíénik. 

Dřipotaman, n, m., federige Schiohtwolke. 
Sm. 

DřfpoTiénik, u, m., schistostega, der 
Faltendeckel. D. pereny, s. osmnndacea. Vs 
Rostl. 1807. 

Dřípucha, y, f., buena, die Bnene. D. za- 
končiti, b. acuminata, tupolistá, b. obtusi- 
folia, Sestlmužná, b. hexandra. Vz Rstp. 798. 

Dřipnla, dHpulka, y, f., spabaxis. D. jedU, 
p. bulbifera. Vz Rstp. 1641. 

Drislce, Drissitz, ves u ViSkova 

Dříst. Kozí d., anemona nemorosa, das 
WindrOscben, rostl. Slez. Sd. Kuří d. =~ 
petrklíč, der Petersohlttssel. U Frenét. Dik. 

Dřistačka. — D. = breptanice, das Ge- 
plauscb. Laj. Tč. 

Dřititák, a, m. ^ der Farzer ; Plauscber. 
Ostrav. Tč. 

DHstal, vz DřeStei, Rstp. 60., SIb. 646. 

Dřistala, y, m. — dřisták. Lai. Tč. 

DřistalOTitý. D. rostliny, berberideae: 
dNstel, Ivístopa, sladkoméika. Vz Rstp. 49., 
SIb. 645. 

DHstati. Také na Lai. Tč. Cf. Hi. v List. 
filol. VII. 161., Mkl. Et 50. — D. — ivá- 
atati, plauschen. Nedřistej hlůpé. Laí. Tč. — 
D. = kouřiti a při tom plivati. Ten dřiiče. 
Mor. Vek. — D. = plátno trAati, onomatop. 
Udřistni kus plátna. U Klatov. Kd. 

Dři§tka, y, m. =» plác^, dřistala, der 
Scbw&tzer. To je bust d. Mor. Vek., Brt. 
D. 208. — D. °» druh gulovatých sliv na 
Slov. Let. Mt. 8. VIII. 1. 9. 

Dřistnonti, vz Dřistati. Sak. 

DřistoA, é, m. =• nadávka mištákUm. 
U Hostýna. Zkl. 

Dřistala, y, f.^-placna, die SchwfttEerin. 
Laš. Tč. 

DříBjr, dle Dolany, nim. Dřis, ves n Ko- 
stelce nad Lab. Vz Tk. III. 68., Blk. Kfsk. 
428 559 

ĎVištál, vz Dřeitél, FB. 71., ČI. 12., ČI. 
Kv. 282., Kk. 209., Schd. H. 812., 8. N., 
Roso. 69., 142., Mllr. 23. 

DřiSfálka = dřeitilice, dřOtilka. Šp., 
Kk. 209. — D. ^ naháč, holopanna, jagienka, 
oolchicum autnmnale. Slov. Rr. Sb. 

Dřidfálkový. D. buspenina, das Berbe- 
ritzengelée, puding, ítáva, syrnp, limonáda, 
list, konservy, mrazené, ocet. Sp. 

DřiMálovitý. D. rostl., berberideae. Vz 
Dřistalovitý. Kk. 208., Odb. path. lil. 701., 
Rose. 142. 

Dři^tél => dřUtáUca, nahái. Vz Bi^ačnik. 
Slov. Zátnr., Némc. IV. 414. 

DřlStélka, y, f. — dřištálka. Sp. 

DřištělkoTý, Berberitzen-. D. hrozniéek. 
Šp. 

DHitétl, é\,éni ^praštéti. Padající strom 
dříiti; Hrom dřiStél. Záře Lind. 

Dřiteč, tče, m. =-DHč, něm. Dřitsch, ves 
n Pardubic. Arch. IV. 176., Sdl. Br. I. 253., 
II. 174 



Digitized by 



Google 



Dřiteň — Drkotati. 



147 



DHt«&, toě, r., Ziniaii, ves u Vudfian. i 
Blk. &iik. 351. 

DHti. líkl. Etym. 40. O íasoviní vj Ušty 
filol. 1883. 137. — ab§. Ten dře (béíf)! 
D Braip. MU. — koho: Své poddané. St. 
Ué. 84. b. — odkud. Dře z koala dvojí 
k62i (o lakumém). O Žnmb. Dbv. — co tím. 
Dřel sedlo ostrohu. 1611. —jak. Nékteré 
opak dřiechn. Výb. II. 11. Jsme dřeni bez 



nóie jak úhoř. Kki. Td. 118. 

Dřítiti = hrnoHti ? Tiem lid k sobe dřietií . 
AIs. V. v. 1954. ÍHP. 47.). 

Drítomlea, e, t. = potok na pravém břehu 
Váha. C. Čt. II. 349. 
DHv, vz Dřivé. 

DHTéiee, dle Badíjovice, Riwéiti ves 
a Panenské Týnice. 

Dřivé. Mkl. Etym. 50., Bž. 23 D. nebo 
pozdéji, fiber korz o. lang. Dch. Již dřir 
rokn drahé víře n«te. MP. NevréH se dřieve 
veéera. BO. Sešla k tvému hrobu dolov dřiev 
Tíech jiných apoStolóv. Hr. mk. 93. Což bů 
dřéve zemené súditi a nalezli; Manželku 
Krejerovu dřéve Pillingovu: Žena jeho to 
Tfoo ve dskich dřéve měla, dřéve než Janovi 
dáno bylo; Dřéve než biskupem byl. P&h. 
I. 200.. 231.. II. 3.. 408. Dřéve řeíený. NB. 
Ti. 91., List hrad. 1423., Pč. 25., Pflh. 1. 
158., 375., 878. Ktož chce spasen býti, dřéve 
viebo potřebie jest, aby ... ; Kristus jest 
1 podstaty otcovy dřéve všech vékóv urozen ; 
Dřéve'8 na mé byl laakav; Ale dřéve všeho 
majic mezi sebú ústavná milost. St. Kn. š. 
7., 15., 38., 89. Neroďte sůditi dřéve éasu. 
ŠL Dřieve než otejdn a viec nebudu; Jež 
(seno) dfiev než sé vytrhne, zsechlo jest 
Ž. wit 38. 14., 128. 6. Dříve éasu se světa 
sejltL Sdl. Hr. I. 20. — DHve než..., al 
Dřieve nei by (zavazený úřad) byl vyvážen, 
ai by sé veliká závada stala zemi. O. z D. 
93. (Čechové pozdéjši) dřéve nei na ne- 
přátely vyndiechn, až svú zemju zhnbiechn. 
Dal. C. 79. (Listy filol. 1883. 274.). D. syenit 
pfirovn. vz Brt. S. 3. v. 49. 2. b. Za gt. 
nastupuje též pád předložkový od, nad anebo 
nominativ s iástici nei. Vz ib. .50. Pozn. 

DMviéko, vz Dřevo. 

DHvinov, a, m. (Hřivínov), ves v Chebsku. 
Blk. Rfsk. 287. 

DHvko, a, n., vz Dřevo. D-ka na sirky, 
vz KP. IV. 659. 

DHTnosf "° dřevnost. Ssk. 

DHvoaf, i, f., abreibende Beschaffenheit. 
án. 

DHzatf, vz Dřizdati. Bk. 

DHzda, y, f., die Plauscherin. Rk. — 
D. = dřUdal. B. Pk. 

DHzdal, a, m., wer den Baucbfluss hat; 
der Plauderer. Šm. 

DMzdati také = ivaniti. B. Pk. 

DMzdna, y, f. =pleskna, die Schwiitzerin. 
Mor. Bkř. 

DHzdula, y, f. = dřiedna. Slez. Šd. 

DHzek. Také v Cech., vz Dřez. 

DHznu y, f. = dfieha, der Splitter. Ostrav. 
Ti. -Cf. líkl. Etym. 50. 

DHzha, der Splitter. Bž. 51. Vlezla mi 
dřizga do nohy; Dřízgn z nohy vypchnůí. 
Ostrav. Té. Bodeta na sé kopfma, vznidi'i 



Urfzhy mezi niuia. Aix. V. v. U>ló. (HP. 38.) 
— Vsia dřiuzhy (diT Spao), lůíky sežžech 
Rkk. 58. 

DMzbal, a, m., der Spsnmacher. — D. 
Jan, řed. ées. realky v Brně, nar. 1831. Vz 
Tf. H. 1. 3. vd. 190. 

Dřizka. Dřizky ot těch kol s nebesa 
třeštiecbu. Kat. 2885. 

Dřiznn. a, n. Sdl. Hr. II. 71. 

Dřižďálka, y, t, die Berberísbeere. Dch. 
Lépe: dřiiCálka. 

DMžeti, vz Držeti. 

Drlžimir, a, m., místo Dnzimirb. Bž. 8. 

Dřižua, y, f , mlýn u Třebechovic. 

Driečný =- dřlčný. Trok. M 23. 

Drjen, n, m., cornus mas. BArtol. Oóm. 

Drkái, e, m. = tvonek na koni. Rolničky 
a d-ie na koaich (v zimé). Us. Jrsk., Bgl., 
Vlk. 

Drkaika, y, f- Ta chrupe jako d U Rychn. 
Brv. 

Drkadlo, a, n. ■= příční plácek nože, jímž 
puéiná násada. Vraziti núž nékam až po 
«amé d. U N. Kdyně. Rgl. 

Drkalka, y, f., oscillatoria. D. vodníkvét, 
o. nos sqiiae, žideloi o. fontinalis, vřidlová, 
o. labyriothiformis, korová, .o. decorticans, 
zdni, o. muralis, hlenová, o. limosa, zemni, 
o. trrestris, zprobybaoá, o. flexuosa. Vz Rstp. 
1874., Kk. 81., Roíc. 53. — D. střevní, osci- 
llaría intestini, cizopasnik rostlinný. Odb. 
path. III. 105. D. útlá, o. leptotrichoides. 
Hg. Z říS. rostl. 180. 

Drkanec, nce, m. = drc, drcanec, wr 
Stoss. Šd. 

Drkatl v se Kká. K si. j. 198. 

Drkavý, stark zitternd; gern stossend. 

Drknouti, vz Drkati. 

Drkola D<iniel. Blk. Kfsk. 9.'>8. 

Drkolenský klášter, Kloster Schliigel, 
v Uakonsícb. Šb. Děj. ř. I. 41. 

Drkoli. Mkl. Etym. 42. V MV. nepravá 
glossa. Pa. 

Drkolin, u, m. = drkoli. — D., a, m., 
Drkolna, y, f., městečko v Ilornlch Rakou- 
sícb, Scblagel. Dch., Pal. Děj. IL 2. 419., 
S. N. 

Drkolna, vz DrkoH a DrkoHn. — D. = 
vrch u Hradiště v Klát. B. Pk. 

Drkolno, a, n. Sdl. Br. III. 302. 

DrkoInOT, a, m., sam. u Příbramě. PL., 
Prk. Př. 24. 

Drkolny, les. Arch. V. 530. 

DrkoŠ, e, ia.-= kdo se drkoce; os. jm. 
Sd. 

Drkotá, y, m. = drkotaí; os. jm. Šd. 

Drkotaé, e, drkoták, a, m. == kdo rychle 
mluví. Mor. Brt. D. 208. 
. Drkotaika, y, f., das Zittern im KOrpcr. 
škd. — D. ^ vesnická hudba s nástroji smič- 
covými. U Místka. Skd. 

Drkotalka, y, f. = mluvka, di Schwatze 
rin. U N. Kdyně. Rgl. — D. = ženská, která 
rifchle mluví. Mor. Brt. D. 203. 

Drkotaalna, y, f. •= breptáni, das Ge- 
plausch. Pbld. III. 1. 70. 

Drkotati. — abs Nedrkoc = nedrč, ne- 
mluv pořád. Mor. B't. D. — proé. Zuby 
mi zimou d-ly. Koll. IV. 94. — kde. Na 

.^76* 

Digitized by CjOOQIC 



148 



Drkotati — Drnkačka. 



cestd, Bo cestě kočár d-tal. Smi. I. 47. — 
se. Takou mél chut na jelita, až se d-tal. 
Us. Skd. 

DrkotaT08f,i,f., zittenide Pesohaffenbeit. 
Sm. 

Drkotavý hlas, Slez. T&, zvuky. Arb. 

Drkotlna, y, f. ■= drkotáni, třeseni, chvini. 
Tak jwm seslábnnl, takou d-nu jsem dostal. 
Slez. Sd. — D. = huspenina. Vz Rosol. Na 
již. Mor. Šd., Bkř. — D. = Spatný pozemek, 
scblechtes Grandst&ck. Sá. 

Drkotiti = tlouci. — iim oé. Křidlem 
o zem d-tí. Osv. V 639. 

Drkotka, y, f., das Zittern. Sm. 

Drkotnice, e, f. = drkotaOca. Brt. 

Brkoun, a, m , die Ohrfeige. Sm. 

Drkta, y, f. (a mořských plavcá), der 
Drist Sm. 

Drlancovaf = trhati, reissen. Slov. 
Tanciý, dievča, tancuj, čižmičky driancnj; 
máí mkjera iovca, veď ti on poplácá. SI. 
spv. IV. 140.. fioll. Zp. 11. 85. 

DriaTice, pl., f. = Kroki plátěné gatě. 
Hor. a slov. Brt. Vz Drle, Drly. . 

1. Drle. Hái se d., co chodec na brle. 
Hnka. Vz Drlý. 

2. Drle, pl., f. =• drlavice. Hor. Vek. 
Drlec, rlce, m., os. Jm. NB. Tč. 
Drletin, a, m., ves a Sázavy. 

Drlik, a, m. D. Ign. 1809. Vz Jg. B. 1. 
2, vd. 549. 

Drllna, y, f. = bílá ovce s nohama krapko- 
vátýma. VaL Brt. 

Driy, pl., f. = drlavice. Brt. 

Drlý = čerstvý. Po nemoci zotavený nebo 
starý, ale jeStě svěži člověk je drlý. Val. 
Vek., Brt. D. 308. 

Drmaly, dle Dolany, TQrmaul, ves n Jir- 
kova. Blk. Kfsk. 195. 

DrmancoTaf = třásti, combUati. — čim. 
Holičaty za n6žky lapenými d-coval a com- 
bilal. Slov. Udž. Čit. 181. 

Drmat = velmi, besohledni tahati, trhati. 
Slov. Phld. IV. 8. Cf. Mz. v List. filol. VIL 
161. Chytil UatiaSa za plece a drmal ho, 
jakoby mu chce! doSu vytriast. Lípa I. 3. 

Drmati •= trhati. Slov. Ssk. 

Drmboliti ^ biH. Slov., Ssk. 

Drmek obecný, vitex agnns castns, der 
Mnilen. SI. les., Kstp. 1203., Mllr. 89., 112. 

DrmislaT, ě, f., Darmscblag, ves u Střibra. 

Drmka, y, f. = drmek. 

Dnnkati <- drobným krokem jiti. Cf. 
Drmoliti. Val. Vek. 

Drmkový. D. semeno. Vz Mllr. 89., 112. 

Drmla, y, f. => brumla, das Brnmmeisen. 
Slov. Tč. Val. Brt. D. 208. 

Drmlatl =>- na drmli hráti. Vz Drmla. 
Slov. Ssk. 

Drmol, a, m., DUrrmaul, ves a Plané. 

Drmolaz, n, m. => drobotina. U Uher. 
Brodu. Brt. D. 208. 

Drmolil, a, m. = tlučhuba, der Schwfitzer. 
Us. — D. = lakomec, skrbec. Us. Ktk. 

Drmoliti také -■= žvástati, Có to pořád 
d-liS? Us. Vek. Cf. Mz. v List. filol. VII. 
161. — D." drobným krokem jitt. Cf. Drmkati. 

Drmota, y, drmotU, a, m., der Plauderer. 
Rk. 



Drmotati. (Řeka) dravé krovim d-la. Slov. 
Phld. IV. 26. 

Drmotél, a, m. =^ motýl, U Unčuva. Brt 

Drmotil, vz Drmota. 

Drmotiti, plaadem. Bk. 

Drmy, dle Dolanv => Stolinky, SlvoUnku, 
něm. Drum, městečko v Litoměřická. Blk. 
Kfsk. 196., 788. 

Drn také trávník, paiit <==> oddenky n. 
zkrácené lodyhy stěsnané vypouitějioi mnoho 
listi pohromadě stojiciho a půdu hustým po- 
krovem popinajici. Rst 409. Cf. Mkl. Etym. 
42., Sbtk. Rstl. 315. D. vřesový (vřesovka), 
die Heideplagge, -sohwarte. SI. les. — D. ^ 
bramborový pokrm. Syrové brambory se ros- 
strouhají, moukou promich^i a na pekáči 
pekou; jinde: rnndus, pič. Us. — D., der 
Schall einer berlibrten Saite. Ssk. 

Druaj, e, m. — nadávka, žen. dmda. Slov. 
Mt. 8. 1. 116. DbS. Obyč. 44. 

Drnák dub, quercns robar, der Eoker, die 
Haseleiche, Steineiche, také zimák, zimnák, 
Hpák, křemelák. Vz Rstp. 1396., ČI. 118., 
Kk. 140., Slb. 284., Cl. Kv. 138., Kose. 118., 
FB. 27., Schd. U. 274., Mllr. 85. - D., a, 
01., psi im. Skd. 

Dmákový. D. dřevo, Haseleichenholz. Sp. 

Drnařstvi, u. = vzdilávání drnem, die 
Berasnngskultur. SI. les. 

Driati, Bummen. Slov. Ssk. 

Drnavee, parietaria. D. obecný, p. offi- 
cinalis. Vz Rstp. 1359., Kk. 145., Či. Kv. 
151., FB. 33., Slb. 257., Mllr. 76. 

Drnčák, a, m. = dmcálek. Us. Zkr. 

Drnéeni, n., das Klirren, DrOhnen. Posp. 

Drnčeti, vz Mz. v List. filol. VII. 162. — 
kde. Již v palácich okna drnči. Pl. I. 54. 
Péro v bicich nodinácb napadnutím kladívka 
drnči. Dch. — kam; do stron harfy. Kos. 
OL 1. 261. — čim o6. Kdo drnká nožem 
o stůl, přivolává bidtt. Brt. 

Dmda = nočni tulačka, lehká ienitina. 
Val. Vek. U Strážnice. Šd. — D. = tfínatá 
tanečnice. U Chocně. Ktk. — D. = baba. 
Ked mi dceru nechcete daf, á»it» si ju vv- 
mulovat starým sýrem na vrata, a ty drndo 
proklatá, choď se potom na ňu divat. Koll. 
Zp. I. 385. — D. = pokrývka ienské hlavy, 
podobná nočuimn čepci, klade se pod iátek. 
U Kroměř. Včř. - D Mikuláš. Tk. V. 288. 

Dmdačka. — D. = muzika kolovrátkem. 
U Chocně. Ktk. — D. — veselí, tanee, muzika, 
když se len dodrhl. Val. Vok. — D. — ipatná 
hudba. Slez. šd. — D. =• mluvka, die 
Schwátzerin. Us. Bgl. — D. <= namazaná 
ht^a, řečná. Ta má d-čkn! Us. Rgl. 

Drndati, vz Mz. v List. filol. Vli. 162. 

nrndibal, a, m., das Feuerzeng. Sm. 

Dmek, vz l3rnky. 

Drngat, drehen. Slov. Ssk. 

Drnbolec, Ice, m. Sdl. Hr. U. 276. 

Drnie. MV. 

Drnina, vz Drn. 

Dmiité '^ trávník, pažit Vz Dmiako. 
81. les. 

Dmka, y, f , abgestochenes StQck Rašen. 
Sfik 

Drnkačka -^ harfenice. U J. Hrad. Mtíi. 
— D. Frant, pseudonym, feuilletonista časo- 
pisu Komenského. 



Digitized by 



Google 



Drnkavý — Drobinečka. 



149 



DmkinrÝ = co snadno drnká, dmH, vi- 
brirend. Sd. 

Dmket, tz Drnkot. 

Draknoati, tz Drnčeti. 

Drakoi, e, m., os. jm. Pk. HP. 145. 

Drnkot. PÍ. I. 42. 

Drnky, cornns. Byl. Vi DHnky. — D., 
dle DoUoy. Drnek, ves u Smečna. Pro£ ne- 

attrči T D. žádný aedlák za bílého dne 
tTo z okna? Protože {aoa tam sami oba- 
lopnid. Sbtk. Krát. h. 271. 

iDmoholee, Ice, m., také Drholec, DBrn- 
hoiz, méstedko v Miknlorska na Hor. Žer. 
Zip. L 69. 

Ďmohryz, a, m. = lakomec. Ub. Beck., 
KM. 

Dmolez, a, m. => sedlák. Nadávka. Ty 
d-se! U KráL Méstce. Ki(. 

Dmomistr, a, m. = ras, pohodný. U Pieka, 
Třeboně, Jičína, a Klatov a J. Slm., Jdr., 
Smi. 

Dmopole, e, n., Domfeid, ves a Poho- 
řelic na Mor. 

DmoT, a, m., Dmow, ves n Slaného. 
Blk. Kfsk. 1205. 

Drmov&lek, Ika, m., der Rasenwfilzer. 
Sm. 

Drnovatý, rasig. Bern. 

DmoTee, vce, m., formica caespitum, dle 
Grasameíse. SI. les. 

DmOTiee, dle Budějovice, Dirnowitz, ves 
o Zlaté Stodně na Hor. v Boskovická; Dr- 
oowitz, Tsi o Klobouk a a Viškova na Hor. 
D. Ol. IV. 272., II. 188.. 321., S. N»^ Tk. 
m. 645., V. 125., Žer. Záp. II. 182. V Dr- 
novicicb o ViikoTa krmivt^i k slavnosti sv. 
Vavřince drátaře a vyplácejí žábě na za- 
dek ; Hnži sloven tam prtáci a ženy prtky. 
Vz Sbtk. Krát. h. 153. — Z D-vic Ctibor, 
ptivnik, t 1643. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 59., Šb. 
D. ř. 2. vd. 237., Jir. Rok. I. 172., Sbn. 
%3., 943. 

Dmovltý, rasenartig, -íBrmig, rasig. Rst. 
409. 

DrnoTka •» drnová tetni, die Rasenerde. 
D|j. 59 — D., die Rasenbank. Slov. Ssk. — 
D., der Rasenziegel. Csk., SI. les. — Dky, 
inih Memiat malých, chutných, moočnatých, 
ale méně úrodných. D Hořic. Hk. D. — 
louka a Přeitic. B. Pk. 

Dmovnlk, n, m. = pluh na dm, der 
Sehilpflag. Šmd. 

Dmovo, a, n., Neudom, ves v Krajině. 
Vz 8. N. 

Dmovský z Dmovie, starý rod ilech- 
tieký. Vz S. N., Drnovice. 

Dmovy lesv. Sdl. Hr. n. 47., 49. 

Drnový. D. země,; Dlj. 2., popel, pflds, 
ttfecha, kryt, Rasennárbe, květena, Kasen- 
flors. 31. les. D. vinek •=> smrt. SS. P. 287. 
Bodaj neminula slaměného vlnka; slaměný 
mmola, drnový dostala, bodaj saji hlava 
aa prach rozsypala. Si. P. 287. D. potok 
n Klat«)v. Čecby L 13., 66., B. Pk. 

Drob » kousek. Cf. Hz. v List. fil. VI. 
162., Hkl. Et. 50. Šedi, jakoby mu slepice 
drobeěkv snědljr = zamlklý. Us. KSf. Pro 

drobeček rozsvit devatero sviěek (svěděl 

o slovanské ůeté k chlebu). Us. Dch. — 

D. = moli tvífe, M. diti. Us. — D. Bubno- 



vati drobem, wirbeln. Čsk. — Droby = 
ouhrahky, otlučené klasy, které po mlácení 
se shraboji. U Jílového. Mý. — D., exta. 
V HV. nepravá glossa. Pa. 

Droba. Bc, Schd. II. 75., 8. N. Droby 
krušnohorské. Krč. 6. 396. D. ěediěová. Bř. 
N. 242. — D. » drob, jitrnice. Na Poličku. 
Kiá. 

Drob&, ata, n., das Rleinvieh, brav. Slov. 
Ssk. 

Drobánky, pl., m. =• bramborová kaie 
vymfobaná moukou, kncmoeb. U N. Bydž. 

m. 

Drobáteéko, vz Drobátko. Us. 

Drobázeů, zně, f. = drobni diti; án^né 
ovoce. Máme toj d-zně do Boha. Slov. Rr. 
8b. 

Drobazg, n, m. <== drobotina, drobni ovoce. 
Val. Brt. Ď. 206. 

Drobee, pl., m. » kvasnice, die Hefe. 
Hala som málo droboov, zle kyslo. Slov. 
Rr. Sb. 

Droběanka, y, f., planá hrtdka. Hor. 
Brt. 

Droběek, bečku, m. >> drobek. Ssk. 

Drobčiti, il, eni =- drobno chodiH. Hor. 
Brt. D. 208.. Slov. Ssk. 

Droběivy. D-vým krokem, drgave nbáflal. 
Slov. Phld. IV. 7. 

Droběovina, ýi f- ^ drobotina. Ta jablka 
json jedna d. V Knnv. Hsk. 

Drobě, ěte, n., pl. drobata, kleines Vieh. 
Rk. 

Drobee, bce, m. =- drobni uhli, die Klein- 
kohle. SI. les. 

Drobeěkový, BrOcklein-. D. polívka, 
jnnge Ganssuppe. Sm. 

Drobejiek, iku, m. D. podlouhlý, centnn- 
culus minimus, kleiner Wegetritt S. N. VI. 
954. 

Drobena, y, f. == drobná kniva, kosa. 
Mor. Brt. — D., y. m., os. jm. Sd. 

Drobencový. D. polívka (drobená). Vz 
Drobeneo. U Žbirova. Lg. 

Drobenee, nce, m. => kousíček tésta ve- 
likosti as Švestkové pecky. Hromadně : dro- 
bení. U Zbirova. Lg. 

Drobeni, n., die ZerbrOselnng. D. půdy. 
Hus. 1880. 508., NA. IV. 73. 

Drobenko, y, f. =» drobená poUvka. 

Drobený; -en, a, o, gebrOselt, kleinge- 
theilt. Dch. 

Droběsek = drobejiek. 

Drobesk, n, m., das GerOlle. Slov. Hol. 
304., Ssk. Vz Drobisk. 

Drobet. Hkl. Et 50. Nemám chleba ani 
drobet, ani sousto, ani do úst. Us. Hnšk. 

Drobiask, n, m. •= drobisk, drobisko, 
moli diti, drobná hovada (nejobyčejněji: 
basy, kachny, slepice), dvobné ovoce a drobni 
vict vůbec, kleine Kinder, das Kleinvieh, 
kleines Obst, kleine Sachen, Eleinigkeiten. 
Vz Drobjazk. Na již. Mor. Šd„ Htc. 1878. 
32. Jabka bó samy drobisko. Neor. 

Drobíěnk, vz Drob. — D., sam. o Dol. 
Nýrská. 

Drobidlo, a, n. = rotdrobovaci stroj- NA. 
rV. 73., S. N., KP. III. 230. 

Drobimec, oprav v Drobinec. 

Drobineika, y, f. •= drobinka, Bern. 



Digitized by 



Google 



150 



Drobioek — Drobnota. 



Drobiuek, nku, m. — drobet. Je mu d. 
lépe. Us. Přijdu za d. (za chvilka). Us. n 
Bělolir. Bf. 

Drobinka, y, f., vz Drobina. 

Drobírna, y, t, die Pochkammer. Sak. 

Drobisk, vz Drobiask. 

Drobisko, vz Drobiak. Neor. 

Drobitel, «, m., der Kleinmacher, Biii- 
brucker. Sm. 

DrobitL — abs. Pravi Job: Čtyři jezte, 
pátý drob ! Bi. exc. Cí. VSak pravi sv. Ja- 
rolim; Počkejte, až vám nadrobira. — Jak. 
Řiie kus po koae se drobila. Šmb. Říši' 
v malá území se d-la. Ib. S. II. 231. — 
Jak o kum. IVn o svém otci pékoě drobí 
(hanlivě mlavi)! U Žamb. Dbv. — čím 
odkud. Z nichž iskal) se lehkým tkuutim 
drobi rum. Kká. K si j. 172. 

Drobí vý —křehký, lámavý, sypký, brOck- 
lich, brOselig, sprOde, krttmmiicb. D. sýr, 
pečivo, kámen. Dch., SI. les., 6c. D. hoaby. 
He. 189. 

Drobízeň, zné, f. = drobisk. Slov. Ssk., 
Rk. 

Drobizg, a, m. = drobisk. Slov. Kozbijú 
jích na d. Phid. IV. 134. 

Drobiždi, n. = drobieeň. Slov. Ssk. 

Drobjask, vz násl. 

Drobjazg, u, oiv= drobisk. Vz Drobiask. 
Slez. a mor. Kli., Sd. Toho obli je sám d.; 
Takový d. nestoii za nic. Tč., Skd. 

Drabka, vz Drob. 

Drobkatý, zerbrOckelt. Vz Rst. 409. 

Drobkovatý, brOcKelig, filigran. Ssk., 
8m. 

Drobkovica, e, f. ■= polévka drobená, 
z drobeného Ústa. Na Zlínsku. Brt 

Drobkový, Einbrock-, BrOsel-, KrUmmel-. 
D. cukr (brozDový), těsto, Sp., polévka (žmol- 
ková, zudrubená). Vz Drobkovica. Sd., Ktk. 

Drobňačka, y, f. — hruška. Mor. Brt. 

Drobně psáti, maso sekati, kvésti. Us. 
Dch., Pdl. 

Drobnice = osypky, drobné sypanice, vý- 
syp, kniahne. Slov. Kr. 8b. Cbcela svojotu 
pacholiatku od lekára d. dat zaštepif. Lípa 
I. 375. — D. = drobná sláma. Dej kravám 
d cí. Us. U Kr. Hrad. Kit. - D. D cami 
zovů v Liptove rozličné z hor (lesa) po- 
ťhádzajúce předměty jako : kláty, roby, laty 
atd., od ktorých sa do obecnej pokladnice 
malé dárky splácajú. Br. Sb. — U. — dnúi 
třešní (planých, planíčky, Vogeikirscben. 
Džl.). Val. Brt. 

Drobnictvi, n.^déláni jitrnic. \z Drob. 
Stát. př. kn. 1877. 38. - D. Petr. Tk. II. 
490., III. 390., V. 238. 

Drobuiřce, vz Drobné. 

Drobnička, y, f. ~ drchanina, das Wirr- 
stroh. Čsk. Vz Drcbanka. 

Drobničko, vz Drobno. 

Drobničuik, a, m., der Atomist. Sm. 

Drobuičný, Pocken-. Ssk. Vz Drobnice. 

Drobnik, a. m., psi jm. Skd. — D. = 
prodavač drobu. Tk. I. 534. — D., a, m., 
kleine Gerste. Slov. Ssk. 

Drobnina, y, f. = drobné véci. D. ubil. 
Hř. 17. 

, Drobninka, y, f., der Reibeteig. Ssk., 
Sm. 



Drobninko, vz Drobno. 

Drobnitko, a, n., der Nonins. Sp., Kk. 
Fys. 8. 

Drobno. Na d. =v nuUém. Po čem máte 
ty rukavice? Nadrobno (za jedny) po 50 kr., 
T celku po 35 kr. U Vsetína. Vek. 

Drobnobél, vz Běl. 

Drobnobublinatý, kleinblasig. Sp. 

Drobnočka, y, f. D. červená, oapsus ca> 
pillaris, členovec rovnokřidlý. Vz Frč. 140. 

Droimohlav, n, m, spbaeranthus, die 
Kngelblume, rostl. D. indský, s. indicns. 
Rsfp. 870. 

Drobnohled jednoduchý, složený, slu- 
nečný, Chavalierův, pankratický, pro tfi po- 
zorovatele, zrcadelný; princip, dějiny jeuo; 
co se jím vidí? Vz KP. 11. 117., 177.-182. 
D. polarisačni, Bž. N. 68., 69., katoptrický. 
Nz. Cf. MS. 170., Mj., Schd. I, 125., 127., 
Krám. Slov., Slov. zdrav., Cs. lék. VII. 4. 
— D. = souhaéedí. Vz Sté. Zem. 26. 

Drobnohledné, mikroskopiscb. Něco d. 
ohledávati. Osv. VI. 50. 

Drobnohledný, mikroskopiscb. D. zkou- 
máni, praeparat, Mns. 1880. 377., 394., KP. 
n., pytva, Ves. I. 46., svět, ib. I. 45., zviře. 
Frč. 

DrobnojeStěr, a, m. D-ři, microsauría. 
NA. V. 613. 

. Drobnokelec, Ice, m., ohaeropotamus. 
Šm. 

Drobnokrása, y, f. = ladnost, das Klein - 
schOne, Niedliche. Nz. Vz Jg. Sliiosf. 45. 

Drobnokubnik. n, m., decumaria, druh 
pustorylu, rostl. Vz Rstp. 582. 

Drobnokvét, u. m., corrigiola, der Strand- 
liog, rostl. D. poDřežni, c. litoralis. Vz ČI. 
Kv. 306., FB. 79., 81b. 255. 

Drobnoletosf, i, f., die Feinjiihiigkeít. 
SI. les. 

Drobnoletý, feinjShrig. D. dřlvi. 

Drobnoiicný, kleinoarbig. D. tísné. Sp. 

Drobnolicový =• drobnolíený. Sp. 

Drobnolistý, kleinblfitterig. D. rostlina, 
květina. Us. Pdl. 

Drobnomaliř, e, m., der Kleinmaler, Hi- 
niator. Dch. 

Drobnomalířstvi, n., die Míniaturmalerei. 
Sm. 

Drobnomel. Vz KP. I. 276. D. odstře- 
divý. Ib. 

Drobnomér. D. polohy, der Positions- 
mikrometer, kruhový, Kreis-, SI. les., Ro- 
chonův. NA. V. 247. Cf. KP. II. 14, 172., 
182., S. N. 

Drobnoměrný, Mikrometer-. D. iroub, 
kružítko. SI. les., NA. V. 94., 111. 

Drobnoobraz, n, m., kleines Bild. Si. L. 
87. 

Drobnopalba, y, f., Gewehrfeuer. Us. 

Drobnoprodej. J. tr. 

DrobnosljrSny, mikroaknatíscb. D. ná- 
stroj. S. N. V. 317. 

Drobnost. Vyřezávají ze dřeva viclijaké 
drobnosti. Mour. D. smysla — maličkost, ne- 
patrnost. Sv. ruk. 232. 

Drobnostka, y, f. ^ drobnůstka, vz Drob- 
nost. Pyp. K. II. 97. 

Drobnosypký, kleinkOrnig. Sm. 

Drobnota, y, f. = drobnost. Rk. 



Digitized by 



Google 



DrobnoUsk — Dromblavati. 



151 



Drobnotiflk, n, m., die DraekBorte. Dch. 

Drob&oaéee, rz Drobně. 

DrobftoHéko, vz Drobuo. 

DrobAouéký, tz Drobný. 

OrobBoúlomkový, mikroklMtisob. D. 
boruiny. NA. V. 553. 

Drob&oaaee, vz Drobné. 

DrobboQBko, vs Drobno. 

Drobíioauký, aebr klein, fein. D. písek, 
nni, postava. Us. Pdt. Vt Drobný. 

DrobnoTld, a, m. » drobnohféá. Sm. 
, Drobnozmý. D. aádroTeo, Us. Pdl., sboií. 
áp. 

DrobnozTuéník, a, m., der Hikrophon. 
Dcb. 

Drobnnéký = drobňounký. Ssk. 

Orobnalina, v, f., ein kleines StQckcben, 
BrOcklein. Slov. Hdi. Čit. 205. 

Drobnolinký = drobňoanký. Ssk. 

Drobnunčký =- drobnuéký. Slov. Ssk. 

Drobounký = drobnuéký. Ssk. 

Drobnůstka, y, f., vz Drobnost. 

Drobnůstkám, e, m., der Kleinigkeits- 
kršmer. Ssk. 

DrobnaSka, v, f. D-ky, monsdina, ná- 
levnici majici podoba jednodnehého, kulstého 
a jediným, dlouhým bi6ikem opatřeného mé- 
ebýřka, a jehožto kořene se stažitelná bu- 
blinka nalézi. D. tečková, monaa termo, 
ůtrobni či střevni (cizopssnik), cercomouas 
intestinalis. Vz Fré. 15., Odb. patb. 111. 9., 
8chd< U. 517. D. žabí, bodo ranamm, vře- 
tenovitá, b. decipiens. Ves. IV. 88. D. pochvy, 
trichomonas vaginalis (cizopasnik), moóová, 
eercomonas urinarius (cisopasnlk), Odb. patb. 
IIL 10., podivná, monas prodigiosa (na chlebe, 
aým, mase a j. t podobé krvavých kapek). 
Hosp. nov. — Ď-ky = drobni motýlovi, 
microlepidoptera. Kk. Mot. 282. — D. Nord- 
stedtova, chroomonas Nordstedtii, řasa. Hg. 
Z Nie rostl. 180. 

Drobnniký => drobnuéký. Ssk. 

Drobný — tenký atd. Ď. nbli, SI. les., 
Hř. 17., snih, Dob., perly, Čoh. Bs 94., ruda, 
Bř. 17., povidky, básně, spisy. Us. Pdl. Nemá 
drobných => nio. Us. D. penise, Soheide- 
mttnse, vs S. N. Unik. Židenský děvčátka 
bele lakontý, cebrale pirečka velký be (i) 
drobný; v sahradě na sadě d. list padá, 
dsěvncha ho zahrabnje. Si. P. 348., 482. — 
D. >== malý atd. D. planety, Planetoiden. SI. 
les. D-ho těla, d. pečivo, sklad, zvěř, Dch., 
déti, ryby. V. To je drobných začátečniků 
Iškoláků). Us. Dbv. Třebas som ja malá, 
malinká, drobná, preoa ma moja ma( leoikomu 
nedá. Koll. Zp. I. 83. Má drobné ^ vii. 
Bdi. Hfiže dáti i za krejcar drobné (vši =- 
je viivák). Us. Prk. Byla vysoké, itihié po- 
•tavy a drobných líci. Sk. — v éem : v tele, 
•ehmSebtig. Dch. — 6íni : postavou. Lpř. — 
D. =■ nemný. D. průmysl, Klein^^werbe, 
válka. Dcb. — D. Jan. Blk. Kfsk. 1186. 

Drobnýfi, e, m., calamaria albiventer, die 
Zwerifschlange. Brm. IIL 307. 

DrobohlMok => drobnohlásek. Šm. 

DrobopraTee, vce, m. = itrtvopravci 
n 6iman£ Vt VUk. 329., 844. 

Droboslan, o ro.,der Graawackenscbiefer. 
Sn). 



Drobof, i, i. ~ drobný itérk, NA. IV. 
64. ; drobné (malé) déti. Vlc. Cf. Drobotina. 

Drobota, y, f., vz Drobotina. 

Drobotina. D-ny železné, das Eisenzeng, 
ocelové, das Stahizeng. Sp. Seber svá šita, 
své droDitíny, deine Siebensachen. Dch. — 
Drobotinka, křehotinka — slabá ženská, ein 
Filigribchen. Dcb. — D. » déti drobné. Má 
mnoho té d-ny. Us. Brt., Kit, Bjik. 

Drobotka, y, f. •» drůMaeo, v bot. Bk. 

Drobonélňky, vs Drobný. 

Droboniko, vs Drobno. 

Drobouliéký, vz Drobný. 

DrobonUnký. D. déit, rozměry, holčinka. 
Us. Kos. Vz Drobný. 

Drobonnce, vs Drobně. 

Drobounko, vz Drobno. 

Drobounký, vz Drobný. Mas. 1880. 371. 

Droboviee, dle Badéjoviee, Drobowits, 
ves n Čáslavě. Od Droba. Pal. Bdb. I 184. 
Cf. Blk. Kfsk. 1050. 

DrobovÝ, Grauwacken-. Vz Droba. D-vý 
útvar, Nz., břidlice, Krč., sknpenina, svalina, 
-konglomerát SI. les. 

Drobsiti o drobiiti. Mor. Brt. D. 

Drobtik, n, m. Malý d. gt. Kn. i. 126. 

Drobto, a, n. — drob. Hasl d. U Přibora. 
Mtl. 

Drobtový. D. polívka — drobová. Vz 
Drobto. Mtl. 

Drobnlinký •• drobounký, vdmi drobný. 
D. kas. Slov. Dbi. 81. pov. I. 119., Zbr. 
Báj. 4. 

Drobunký — vtími drobný. Bnde koně 
krmit d-kú sekanků. Si. P. 754. 

Drobuienký — drobný. Mor. Sahajička 
maluienký, nařež sečkv d-ky. Si. P. 643. 

Drobnskavý <=• dr<Mnuékyi Slov. Ssk. 

Drobátko — drobno. Posekali to na d. 
(mor.: drobačko). Slez. Sd. 

Drobutký -^ drobouéký. Mor. Brt D. 

DrobýSek, iku, m., centunculns, rostl. 
D. nejmenii, c. minimas. Vz ČI. Kv. 266., 
FB. 65., Sib. 296. 

Drogomydl, a, m., Drabomischel, ves a 
Strumiena ve Slez. PL. 

Drognerie (drogri) =« suroviny či ne- 
upravené lékařské a lékárnické zb«ží. Kh. 
Vz S. N. 

Droguist, a, m. o obchodnik » drogueriemi. 
Kh. 

Droohrt. Hr. mk. 131. 

Drochétek, tka, m., vz Drocbet 

DrochoTci z Pláně. Vz Sdl. Hr. Hl. 302. 

Drochta, vz Drchta. 

Drochy, dle Dolany, Droobesdorf, ves 
u Kaplice. Sdl. Hr. lli. 302. 

Drochýtka, y, f. — odrobinka, drochet, 
drobeéek. Zdvihni ta d-ku (chleba); když na 
ni stoupne, pláče, že ji slyiet až do nebe. 
Mor. Brt. 

Drol, drola =- drob, droba. Šp^ 

Drolený;-«f»,a,o. D. polévka. Vz Troliti. 
Us. Vk. 

DrolinoTý itěrk, der OerOllschotter. SI. les. 

DroloTÝ, GorSlI-. D. půda. SI. les. 

Drombla, y. f. => drumbla. Slov. Ssk. 

Droniblnvati. Ako ta dromblička pěkně 
drombluvala, keď som sa s milenkým roz- 
lučovaf malá. Koll. Zp. 1. 192. Vz Dromlovati. 



Digitized by 



Google 



152 



Dromle — Droždénka. 



Dromle, e, f.— dromblička. Na d-li dro- 
mlaje. EoU. 11. 79. 

Dromlovati = na dromli hráti. Vs Drom- 
bloTBti, Dromle. Koll. Zp. II. 79. 

Dromedár. BO. 

Dromo, a, m., nadávka. Sloy. Tj d.l 
DbS. Obyé. 44., Mt. 8. I. 116. 

Drondati = tlachati. Ta toho nadrondá. 
U PoděSina. Rsck. 

Drop veliký, otis tarda. Frč. 847., Schd. 
II. 467., Eram. Slov., S. N., malý, otis tetrax, 
der Zwergtrappe. SI. les. Vyvezl nás na lov 
tnzokov (dropů), velikých ptáků. Koll. IV. 
189. Cf. Hkl. Etym. 51. 

Dropa, vz Drob. 

Dropiiti =° drohHii. Ssk. 

Dropovitý. D-ti ptáci, alektorides ; zorav, 
drop, kamii, chaja, karíama. Vz Frč. 347. 

Dropsiti = drubnům krokem jiH. Cf. Drmo- 
liti. Val. Vek. 

Drosav, a, m., Trossau, ves v Chebska. 
Blk. K&k. 98. 

DroBometr, n, m. = rosomit, přistroj 
k měřeni rosy. Exc. Vz S. N. 

Drososkop, u, m. =■ drosometr. 

Drošiny. Na DroSinech = bařinatá rovina 
n Dražovic v Saéicka. B. Pk. 

Dro&ka, y, f., Drosohig:, ves v Žatecka. 
Blk. Efsk. 1085. 

DrAt, drót =• drát. Slov. Ssk. 

Drota, y, f. = drop. Pdy. 

Drotár, a, m. -^ drátenik. Vz S. N. Drotár 
som ja, drotár budem, drotárom chcem zo- 
stati, a keď pdjdem po nliciacb, tak si budem 
spievati: Hrnce, misky i randliéky, dajte 
drotovaf, ženičky. 81. spv. III. 91. Drotárí, 
drotári ako dzivé husi po tom iirom svece 
potlkac sa iuusi. SI. sp. 90. 

Drotárá, ata, n. — drátaře, diti drátařovo, 
dráteniček. Slov. Zátur. 

Drotáréina, y, f. = drátarčina, drátařaká 
řeč. Slov. Phid. 1. 1. 49. 

Drotárik, a, m. ^ malý drotár. Slov. 
Zátur. 

DrotaMna, y, f. = drátafské řemeslo. 
V Rovném živí se vSeuko d-non. Slov. Pok. 
Pot. I. 165. 

Drotárka, y, f. = drálenictvi, drátováni. 
Hy, éo cbodzime po Sirokom svece po dro- 
tárce. Čkžk. I. 3. 

Drotáma, y, f., die Drabtzieherei. Ssk. 

Drotarovati =< drátařovati. Jeden bemo- 
lači a druhý liptaói, třetí drotsruje (mlnvi 
jako drotár) a čtvrtý krekači. Slov. Hlasové. 

Drotárstvi, o. = drátenictvt, die Drabt- 
zieherei. Bern. 

Drótik, n, m. = drátek. Slov. 

Drotovati — ďratovatt. Já znám dobře 
d. hrnce, misy, ri^nice. Koll. Zp. I. 852. — 
SI. sp. 91. 

DrotoTDÍk, a, m, der Drahtzieher. Slov. 
Ssk. 

OT<Hový=^ drátový. Slov. Ssk. 

DrončkovitÝ. D-ti (hmyzí), gamaaea, dle 
Schmarotzermilben. Nz. 

Drouh (tyč, drank) Sermovní, die Fecht- 
stange. Csk. Co dva unésti mohou na drouhn 
(socnoře). Kom. Táhlo-li vojsko do boje, 
nesen byl před nim na drouha koňský ocas. 



Č. Čtení o poČ. vídél. 90. - Cf. Hz. v List. 
filol. VII. m., Mkl. Etvin. 61., KP. 1.462. — 
Droužek pečetniho voskn, eine Stange. Kod. 

Drouhal, a, m., der TOloel, Klots. Sm. 

Dronhatý, voli Stangen. Sm. 

Dronhavý, Stangen-, Hebel-. Sm. 

Drouchavec, vce, m., DroNehomee, Drou- 
chavec, ves v Pisecku. Blk. Kfsk. 422. 

Droaže, vz Druže. 

Droaietlce, vz Dmžetioe. 

Droužkoviee, vz Drgikovice. 

Droniný, Stangen-. Sm. 

Drozd, vz Hkl. a L. 285., EL 51., Sro. 57., 
Hz. v List. filol. VII. 162. Drozdi, turdinae, die 
Drosseln. Brm. II. 2. 154. D. skalni, petro- 
cinela (turdus, monticola) sazatilis, die Stein- 
drossel (SI. les.. Frč. 855.); malý či modrý, 
monticola (petrocinela) cyanea, die Blau- 
drossel (SI. les.); obecný či drozen, tardns 
musicus, die Drossel (Frč. 355., Schd. II. 
441); hebkoperý, t. molissimus; mdokřidlý, 
t. fuscatns ; černohrdlý, t. atrognlarís ; Naa- 
mannAv, t. Naumannii; mdohrdlý, t mfi- 
collis; plavý, t. pallens, t. obscnrus, die 
blasse Ď. (Frč. 85.5., SI. les); sibiřský, t 
sibirícns; stěhovavý, t. mig^torius, dieWan- 
derdrossel (SI. lesj; Swainsonův, t Swain- 
sonil, Pallasnův, t. Paíllaasii; horský, t daoma ; 
mnohohlasý, mimus polyglottns ; Karolinský, 
galeoscoptes carolieDsis; hnědý, mlateo, bar- 

řiorhynchius rufns; drozdi hřmotivi, tima- 
iidae, žvatlavi či pfčaly, timalia. Brm. II. 
2. 142., 144^ 154., 159., 166., 168., 170., 175. 
Cf. S. N., Krám. Slov. D. rákosni (rákosnik 
veliký), turdus arundinaceus (calamodyta), 
die Flussnachtigall ; d. samotář, t eremita, 
die Einsiedlerdrossel ; vodni, t. turquatas, 
die Meeramsel; lesklý, t. nilens, die Glane- 
drossel; zpěvný =• d. obecný. SI. les. D. 
pokřikuje nitépačně na hofera jedoucího 
s trsgáčkem do lesa na sucháři: ,Kmotr Fiala 
jede na drva, nemá vozíka ani konika,' a 
ptá se ho: ,Půjdeá bore alijú?' Bačovi na 
salaii posmívá se: ,Pes (~ zlý pastýř) valach, 
žere sýr, žere sýr a já nic, a Já nic ? Brt. 
v Km. 1886. 378. — D. = souAe&dí. Vz Sté. 
7. 25. — D. Jos, dr. a docent ve Vídni. Vx 
Tf. H. I. 8. vyd. 196. 

Drozdi, Drossel-. D. peři, píifalka (kterou 
se blas drozdi napodobi^je). NA. IV. 117. 

Drozdice, dle Bnddjovice, Drozditz, ves 
n Pardubic. 

Drozdin, a, m., Drozdein, ves n Olo- 
mouce. 

Drozdov, a, m., Drozdow, ves u Cerhovio 
Blk. Kfsk. 987.; Drosenan, ves n Zábřehn 
na Hor. D. ol. XI. 61., Tk. IIL 60. 

Drozdovitý. D-ti ptáci, tordidae : drosd, 
brávnik, kvičala, ovrčala, kos, slavik, čer- 
venka, modráček, rehek, brambořik, bělořit, 
rákosnik, pěnice skoreo. Tz TrČ. 855., Brm . 
II. 2. 121. 

Droz&, ě, ía.^drotd. HV. 

Droz&ák, a, m. D. bitořitý, crateropns 
leueopygius, pták. Brm. II. 2. 176. 

Drozosf, i, f. «> drtost, praeanmptio. BO. 

Drožďářgký, HefenhSndler-. Šm. 

Drožděnka, y, f., v libovam, die Hefe- 
kammer. Zpr. arch. 



Digitized by 



Google 



Droidí — Drtel. 



153 



Drozdi. D. z droiditi •= kvuitt. B2. 50. 
Cf. MU. a L. 290., Etym. H., Prk. Př. 16., 
Mx. T Lút. filol. VIL 163. Také na Ostrav. 
átoídé, pl. Tč. Do dna d. TTváiití (nemilého 
úkamtí). BNnd. Ct Schd. lí. 257., Batp. 246., 
Kk 234 8 K 

Ďroidieě. Vz Sdl. Hr. I. 39.. 69. 

Droždiř, e, m.^droidáf, Rk. 

DroiďoTitý, befenartíg. Sm. 

DrožďoTý, vs Droidtaý. 

Drožiti, vs Droidi (dod.) • 

Droika. D-ky jaoo ▼ Praze od r. 1856. 
a N. Cf. Hkl. Etym. 60. 

Dróiks, y, f. » dndiSca. Hor. Dyž se 
badá vdávat, adélám te za d-kn. Si. P. 
765. 

Droikářstvi, d., das Drosebkenwesen. 
St př. kn. 1876. 

DražkoT, a, m. => Stráikt/, Troscbig, ves 
T Litomř. Blk. Kísk. 261. 

Drožnik (od dráha, pol. droga), o, m. = 
eettopis. Utvořil si Pl. 

DrE^k, n, m. — rýpadlo. Vz Drpatí. 
Sles. 8d. 

Drpati <= prstem hlina, chléb po koňsko 
oddélávati. U Histka. Skd. Cf. Mz. v List 
filoL TU. 163. 

DipcAek, {ko, m. = drobečtk, komek. 
Taký d. si n«cb. Slez. Sd. Lai. Brt. D. 

aoa 

Drpek, pka, m. = thrpeóek. Lai. Brt D. 
208. 

Draik, a, m., der Zabnbobel. Sm. 

DnaL a, m. — zaniklá osada d Oplo&n 
na Mor. D. ol. X. 163. 

Dnati, stfirrig sein. Slov. Ssk. Drsá jako 
biyný konik. Hnka. 48. 

Dnek, ska, m. D. větii, aspro, der Zingel; 
obecný, a. volgaris. Brm. III. 3 47. 

Dniak, a, m., der Zabobobel. Slov. Ssk. 

Dnlav, a, m., Dirslaas, z Držislav, os. 
jn. Jir., Pal. Rdh. I. 119., Pal. Déj. I. 2. 
68., 133., Arch. U. 464., D. ol. U. 446., IV. 
44. a j. D. z Hradce. 1146. Cod. Mor. I. 
253. 

Dnlava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120., 
D. Ol. IV. 582. 

Dnlavice, dle Bodijovice, Dřislawitz, ves 
n Prachatic, Blk. Kfsk. 289., 353., Sdl. Hr. 
L 200., III. 302. ; Drslawitz, vsi u Klatov a 
o Uher. Brodo. PL., D. ol. X. 273. 

Dnlavici, potomci Drslavovi. Vz S. N., 
Sdl. Hr. rV. 7., 9. 

Dralavidky, ves zaniklá (?) na Hor. D. 
oL O. 25. 

Dnlet, a, m., die Meise. Šm. 

Drslo, a, n. ^draslo. Slov. Ssk., Sm. 

Drsnaté, raah. 

Dnnatec, tce, m., trachys, brouk. D. 
nuly, t. minnta, kleiner GleisskSfer; zakr- 
fltt pumiU. Brm. IV. 112., Kk. Br. 201. 

Drsnati mí=^ drsniti. Slov. Hol. 29. 

Drsniti =: drsnatéti. 

Drsniiký, vz Drasniiký. Drsný. 

Drsnik, o, m., ves a Uilina. 

Drsniky, pl., m. =° stráň a Žinkov. B. 

DrsBina, y, £ » dnna plocha, eine raahe 
PlScheTKod 



Drsninký, vs Drsný. 

Drsnohlasý, ranhstimmig. Lpí' 

Drsnohranný, raohkantig. D. bytost. 
Čch. Dg. 

Drsnokorý, raobborkig. SI. les., Osv. 
1880. 

Drsnokožník, n, m., trachyphloeus. D. 
ploskonosý, t. scaber, rýhonosý, t. scabrí- 
CDlns. Kk. Br. 303. 

Drsnokřidlec, deloe, m., amphidasys, 
motýl. D. březový, a. betalaria, der Birken- 
spanner; ovocnÝ, a. pomonaria; třeiňový, 
a. hirtaria; hraiKOvV, a. pilosaria; lipový, a. 
prodromaría ; řebřiékový, a. zonaria ; dobový, 
a. hispidaría. Kk. Mot 260. až 263 , Brm. 
rV. 444. Šlr. 

BrsHÓlistý, rauhbIStterig. ČI. 77., Rose. 
183. 

Drsnomluvný, raah redend. Lpř. 

Drsnorep, a, m., nropeltis grandis, die 
Ranfaschweitschlange. Brm. III. 304. 

Drsnota, y, f. ■= drsnost. 

Brsňouuky, vz Drasfionnký, Drsný. 

Drsnozvuk, o, m. ^ lichozvvk, elozvuk, 
der Missklang. Nz. 

Drsný, v HN. nepravá glossa. Pa. D. 
kůže, Us. Pdl., hlas. Hrts., krovky, Kk. Br. 
6., stezka, Monr., rána. Vrch., řei, chováni, 
povaha, Cs. Dch., Pdl., Dk., úsméíek, sko- 
tečnoet Albieri. Hlas jeho mil jakýsi drsný 
pHzvuk. Vid. — *ím: Vrch. 

Drsý = drsnj^. Slov. Ssk. 

DHi, o, m. Je tam třeini na halnzich 
jako iiiéu -= jako drítěk. Vz Dri(. Na Mor. 
a Bzence. Sd., Brt. D. 208. 

Ordka, y, f. = drítka. Us. — D., y, m., 
os. jm. 

BrSkovlce ^drštkoviee, dršíková polévka; 
připravené dritky. Slov. Rr. Sb. — D., dle 
Budějovice, ves v Kačersku a Opavy. Sd. 

DWf, ě, m. =■ hojnost, obyó. pl. dřité. Vz 
Dřió. Praví se o ovoci: Bylo ho na stromě 
jako drita. Mor. Kk. 

Drdfál, o, m. = dráč, vančar, dřiital, 
pivnik, vz Dřiífal. 

DrStékryJe, pl., Drschtiekrej, ves u Ji- 
iina. Blk. lifsk. 1301. 

Dr^tička, y, f, vz Drítka. 

Dr^tka, hrad u Rokycan (zříceniny). Vz 
S. N., Tk. IV. 724. 

Dr$(ka = zviřed ialudek. Vz Krám. Slov. 
dle Mz. v List filol. VII. 163. od neužíva- 
ného drif n. drsf, der Feistdarm, Kuttel. 
Komárovo dritky. Dh. 154. — D. => člověčí 
ialtidek. Lip, aby d. praskla, než aby co 
zbylo. Us. Msk. — D. = huba. Ten má 
dríko. Us. Dch. — D. = nadávka ienským. 
D. slyíí na 10 blasfl. 16. stol. Wtr. — D., 
y, m., 08. jm. NB. Té. 

DrStková, é, f., ves Holeiova na Mor. 
Vek., PL. 

Dritolít ^ pýHt sa. Slov. Ssk. 

Dr(. Hř. 17. Skla do drtu potloukli. Mus. 
1880. 36. D. dřevěná. Zpr. arch. VUI. 120. 
Lodní třiit a drt (rozdrcené lodi). Msn. Oř. 
27. Rozprai ho jak hromů drt. Pl. L 131. 
D. = tlud obilní. NA. IV. 84. D. papírová, 
vz KP. L 275„ její bílení. Ib. Cf. Drtiti, 
Bi. 32., Mkl. Etym. 41. 

Drtel =Mía, der Grat im llc'/ sp. 



Digitized by 



Google 



154 



Drtič — Druhdy. 



Drtič, e, va. = drtidlo. lámadlo na amr- 
kové třfslo, der Fichtenlohbrecher Sp. D. 
kamene v měchýři. Wld. 

Drtidlo, a, u. = lámadlo, náatriy k drcení 
ničeho. Der Brecher. Vz Drtič. D. bmd, der 
Schollenbrecher, Šmd., d. na třislu, der Lob- 
brecher, na pokratiny, Oelkncbt-nbrecher. 
Šp., Km., Hk. 

Drtil, a, m. = íleuAal. Ndk. 

Drtilek, Ika, m. = kdo drti, drobným 
krokem béží. Na již. Hor. 

Drtina. Vz Bž. 69., 185. Má v hlavě 
d-oy (o hloupém). Ds. Šg. Podlaha, než ee 
zametá, pohazuje se drtinami. Us. Knrz — 
D. = hospoda n Březniee. — D , y, m. = 
mluvka, iváé. U N. Kdyně. Rgl. — D., os. 
jm. 

Drtinelc, nkn, m. = kotuek, trocha. Si. 
v Osv. 1871. 3. 

Drtlnka, y, f., der EinbrOckteig. U Otom. 
8d. 

Drtltel, e, m., der Zerreiber, ZerstOrer. 
Lpř. 

Drtiti. — ab8. Hle, jak drti = drobným 
krokem béH, tanettje. Na již. Mor. Sd. Drtící 
pád laviny. Vrch. — co. Jich velikost mne 
drtí. Vrch. Dnes člověk skály d. chtěl a 
zftra klopýtne o zrnko pisku. Dk. Driil če- 
štinu, jako mlýnský kámen obili a lámal 
němčioD, až ji v kříži priitělo (neznal ani 
jedné ani druhé řeči). Svétz. 1874. 553. Drti 
(drobí) ho zima. Us. Sd. Ten puřád něco 
drti (tlachá). Us. — co komu. To mi srdce 
d-lo. Šml. — o néčem =« stále mluoili. Celý 
den o tom drtí. Us. n Král. Hrad. Kéf. U Žamb. 
Brv. 

Drtivý. D. klíny hněvu božiho, nieder- 
schmetternd. Dch. 

Drtky, pl., m., BrOckcben. Ssk. Cf. 
8dl. Hr. IV. 30., 291. 

Drtný. D. tíí. Cch. Bs. 116. 

Drůliež. DrQbeži fikají ValaSi pemactvo. 
Slepice slovác. na Mor. slépka, han. slipka, 
slově val. a laS. kúra, kop. kurica, Mka, 
koliout lai. kokot. Kvočně Valaíi řikigi ku- 
řatnica. Jména slepic. Vz Slepice. Km. 
1885. 104. D. u Řimaiiň, vz Vl«k. 105., 207. 
V krabici bylo plané zlato a rozličná d. (dro- 
botiny). Arch. praž. i. 1172. Wtr. — D.= 
déti (žertovné). Má té drůbeře plnu pec. 
Mtc. 1878. 32. Cf. Mkl. Etym. 50. 

Drůbežka, y, f., u pernikářů, Figuren 
aus freier Hana ausgefUhrt Sp. 

Drůbežnictvi, n., die GeflQgelzncbt, der 
-handl. 

Drnbia (druhé), ata, n. — édma, ielmička, 
der Scbelm. Mor. Včk. 

Dr&bĎava, y, í. = mafenka vonná, vo- 
ňavka, asperula udorota, rostl. Slb. 482. 

Drůček, čkn, m. = drouiek, vz Drúk, 
Droub. Slov. Koíik na drůčka visel. Dbé. 
Slov. pov. V. 81. Přelož, milá, drůčky (ces 
močiar), prejdem po tiehúčky každý večer. 
Sb. si. ps. U. 1, 120. 

DrůČik, u, m. = drúiek. Slov. Ssk. 

Druěný = drýAtý, pékný. Laš. Brt. D. 
208. 

Drnda, y, m. a f. °- tulák po noekih. Mor. 
Brt 



Draga, y, f.=» kolík na krouceni viny. 
Val. Včk., Brt. D. 208., Ssk. — D., groaae 
Spindel fOr grobe Wolle. Ssk. 

Drugačka, y, f. = druga. Slov. Ssk. 

Drngati, aufwinden. Slov. Ssk. 

1. Druh, a, m. Cf. Mz v List. filol. VTl. 
163. Druh, m , a drahá f. mívají tvar jmenný ; 
to vysvětluje se tim, že jsou to vlastně 
substantiva (socins a socia), přejatá do vý- 
znamu alter. Druh o družce nevědieSe a 
druh od druha tajieSe. Hrad. 61 b. Drob 
před druhem béžéchn. Ib. 27. a. Drah dmha 
obce přetráviti. Št Uč. 90. a. Prav to každý 
VHs druh druhu. Mast. 116. (tib. v List. filol. 
1886. 386.). D. v boji, der Waffenbrader. 
Dch. Druh druha nevidiecbu; Když ta dva 
dobrá druhy proti sobě hnásta. Výb. IL 12., 
44. D. věrný jest druha obraz. Km. Drnh 
druhu nevěn. Mus. Ani se druh druhem 
vymlouvaje. List. hrad. 1477. Tč. Nepoddada 
se druh druhu. Žk. 471 Drah k draho mlu- 
viti nemoci bude (nebude moci). Pasa. 8. 
Máte drnb druhu umývati nohy. ZN. Ten 
dobrý druh jťStě nebyl usnul. BN. Drob druhu 
otpověděřkn. Bj. Ani d za druha bude moci 
prositi. M. Patřili druh na druha; D. druha 
netázal ; Buď tobě požehnánie, neb jsi do- 
brého druha syn: D. druha nerozuměl. BO. 
D. druha je potřeoen. Bž. exc. — D. — nUií 
teman, tolik co pozdéjSi panoš. Kn. dm. 
130., 8. N. 

2. Druh, a, m. D. klibu, Leimsorte, hnoje, 
Šp., šermu, boje, die Fechtart, Csk. dřeva, 
die Holzart, much, pice, pisku, křovi, pí- 
skovce, pfidy, semena, smoly, révy, resn, 
die Rostpilzart, motýlů, stromů, plodin, duh, 
kultury, die Kulturgattung, unii, hlinky, 
housenek, křemenu, trávy atd. SI. les. Dle 
druhů sestaviti. Dch. D. početní (=■ způsob). 
Sm. 7. Vydával časopis a jiného druhn spisy, 
lépe: a jiné spisy. Brt. — D. » bot. = ůhr- 
nek rostlin ůstrojnosti se srovnav^jicich. 
Vz Slb. XLI., Kk. 65., Schd. U. 246., Rst. 
409., S. N., Rose. 48. 

Druha, y, f., socia, die tienossin. Vz 
Druh. (Barvy) sě leskniechu drahá přémo 
draze. Kat. 2376. 

Drnhana, y, f.-= druha. 

Druhanice, Druhanitz, ves u Čáslavě, 
dik. Kfsk. 689., 1049. 

Drnhanov, a, m., Drubanow, ves n Světlé. 
Blk. Kfsk. 701. 

Druhdcjšek, šku, m. Nebo klade d. proti 
nynějšku. SS. 1. 47. 

Druhdy ^ časem, nikdy. Žádnému d. 
poddáni býti neohtí ani se Boba báti; Ne- 
věděli d., co činiti mají; Nemoc d. se mu 
oblebčila a d. převelmi obtížila. Bart Druhdy 
by neškodilo, aby k nám přišel. BN. I tomu 
pastorkovi jest židovka d. po pěti a d. po 
šesti gr. dávala. NB. Tč. 223. Aby kaidé 
obzvlášC s svými vozy táhlo, jedno od dru- 
hého v míli a d. dále d. blíže. Let. 79. Ob- 
viněný d. odpírá, d. se vyznává. CJB. 399. 
D. bývá a děje se půhon skrze posla sůd- 
cuva. Ib. 377. Pakli d. těchto pomst zde 
zoiknú, ale potkají je po smrtt jiné; D. 
věnec nese (dievka) a panenství již ztraoeno 
v lese. Hus. I. 151., 203. (429.). A d. ne- 
nmějíc písma, avSalc se a nim sjednavši-, 



Digitized by 



Google 



Drohdy — Drahý. 



155 



Jakož ČMau} člověk v rozkoii sobě povoli, 
Ukěi slaiie, aby atrpél d. i toho, jeito by 
oofal poiivati; A d. slú řei vypásti. St 
Kb. L 140., 249., 41. - D. => pfed éasy, 
(Iriw. y tomto významu slova d. v stře., 
j«k M zdjl, málo užívali. Bieíe d. kaěz zá- 
iabsky. Rkk. 39. v. 3. 

Drobe, VE Drahý. 

Dmliklivee, vce, m., der Klflverfook. 

Drahlice, dle Budějovice, Drublitz, ves 
a Dobřiie. PL. 

Dmho-, ander-, zweít-, neben-. Ssk. 

Dmhpliadee, dce, m., Uibergangsser- 
poitio. Šm. 

Druhonlce, dle Budějovice, dvůr. Arch. 
D. 65. 

DmhoboH, D. = homi$utv0 přechodné, 
da* Uibergangsgebirge. 81. les., rosp. 

Dmhohomi. D. skupina útvarná. Stě. 
Zen 6S2. 

Druhohory, sekund&re Gebirge. Vz KP. 
III 42., Krč. G. 608., Bř. N. 262., Schd. II. 
98. 

Drohokysliteílc, n, m., deaterozydnm. 
Bk. 

Drahoopnka, y, f., der Uibergangsschiefer. 
Šm. 

DnUioporflr, u, m., der Uibergangspor- 
phyr. Sm. 

Druhořadý iehlanec. NA. V. 464. V bot. = 
éistka rozdělením dilu prvořadého pocbodíci, 
sekundir. Vz více v Rst. 409. 

Omhoroini, jedeš zweite Jahr. Ssk. 

Droborodný, zam zweitenmal gebarend. 
Šn. 

Dmhorost, u, m. = antifift. Hg. Z říše 
roíU. 18. 

Drahorozenstvi, die Sekundogenitur i=- 
fideikumoiiss pro potomky drnhorozeného 
syna zakladatelova. Vz 8. N. 

Dmtiosloiený. D. slovo, decompusitum. 
Si. Sk. TiO. 

Drahota, y, dnihotenstvi, d., die Sekun- 
didát. Rk. 

Drnbotinnik, a, m., der Jnbelpriester. 
Ssk., Sm. 

Druhotně, sekundfir. BIv. 133. 

Druhotnf, -tný. Posp. D. postaveni oka, 
die Seknndarstellang des Anges. Nz., Ck. D. 
bytL Hlv. 69. D. základ církve (vedlejSí, 
podřadný). SS. II. 101. 

Drnbotvar, u, m., die seknndáre Blldnng. 
D., který se vedlé jiného tvaru vyskytuje. 
Křn. 28. 

DrnhoTaei, Sortirnngs*. D. stroj, NA. 
IV. 29., síto. Šp. 

. DruboTáni, n., die Sortirang. SI. les., 
Sp. 

Drabovaný; án, a, o. sortirt. SI. les. 

Drahovati = rosvrhovati, ^ebírati, sor- 
titen. Sp.. SI. les., Csk. — D. == druhým 
^(i Nemů2eé-li v čem předkovati (prvním 
b}ú|, neni nejboríi i d. Č. H. 283. 

DirnhoTé = specificky. Hlv. 

Druhový = mecifický. Hlv., Psp. D. znak, 
diSéreotia specifica. Jd. (3 vyd.). 80. D. či- 
•lovky, ef. Distribotivum (v dod.). 

Hnhée =■ podruhúe, po druhé, Hor. Brt. 
D. 208. 



Druhý — po prrnim ncutupiyicl. D. místo, 
cena, pocta. Lpř. D. tenor, Us. Pdl., odpo- 
vědi:, dle Duplik, stejný opis, das Duplikát, 
porost, der Nacbwnchs, otava, das Nach- 
grnmmet, SI. les., boj. Pass. Je se mnou 
druhá ^ těhotná. V Klát. Krj. Druhý den 
vždycky tnůdřejSi. Prov. — D. Za, po druhé. 
Je to pro podruhé. Us. Jii jsem v Bíluvlcich 
jednúc vyznal a svědčil před koniely a že 
drahé (=> po druhé) svědčiti nechce; Jižf 
jsem já druhé (po druhé) raněn; By jeho 
byl v prvoté nechal, i ještě po druhé, ne- 
bylo by z toho nic ; Drubé (za druhé) žádáte 
zprávy, což...; Tu jsem se stavil prvé, 
druhé 1 třetie o svuoj dluh. NB. Tč. 40., 
106., 254., 266., 275. Jedno jemu hotových 
peněz pojičil a za drubé jemu maso dával ; 
Tu jej o to obsílal jednu, druhé i třeti, aby 
to učinil ; Rok má jemu dán býti a opět za 
drnzě dvě neděli má právo činiti. PAh. II. 
45., 99., 138. Druhý na dcět měsiec běžéie. 
BO. Druhé =■ za druhé. Pass. 14. stol. Mus. 
1883. 112. Odpuitěnie břiechóv jest najprve 
od Boha, druhé od Krista jelikožto člověka. 
Hus. I. 33. Vdáti se druhé. Št. Ko. i. 84. — 
D.= jeden $e dvou. Jeden druhému odpů- 
ítějic. Št. Uč. 34. b. — Pozn. Brt. ve S. 
3. v. 31. praví: Vespolnosf se vyjadřuje .. . 
b) vyrotí/ druh druha (vz Druh), jeden dru- 
hého (bez substantiva!) c) opétovánim 
téhoi lubttantiva v rHených pádech: Bratr 
bratru nevěří ; Převáželi kameni z místa 
na místo. Kom. L. 17. Přesedá s místa 
na místo (dp.: g jednoho mista na druhi). 
Bž. 143. má též vazby: jeden národ po 
druhém; Jeden jazyk na druhý pdsobi atd. 
za Spatné místo: národ po národě, jazyk 
v jazyk. Ve Slov. I. 315. a. měl jsem dle 
Km. podobné vazbv též za méně správné, 
vz tam: Jedna ruka — se dosahuje. Brs 
2. vyd. 127. praví: Slova jeden — druhý 
bet připílených jmen podstatných vyskytují 
se n DejiepSích spisovatelů vedlé lepšího 
obratu drm — druha (Vz tam příklady ze 
St. a Gbč ), ale $e jmény podstatnými užívá 
se jeden — druhý chybné dle némčiny: 
Jedna ruka druhou myje, eine Hand wfiícht 
dle andere. Vz Vespolnosí a Se ílll. 278. 
b. nahoře). Ale máme pro tuto vatou dobré 
doklady: Přesahu)e-li slovo které z jedné 
stopy do druhé tak, že . . . KB. 4. Jedna 
slza druhá rániá (roní). SI. ps. Žádný chlap 
nemůže druhého nařéci přede pány o který 
purkrecht. Půb. I. 208. Jedna slepota plyne 
z druhé. Rei. Jedna bída druhou slihá; 
Fbšta jedna druhou potká; Z jedné řeči do 
druhé vykládati; Z hor jedněch na druhé 
vodu převádí. Br. Z jednoho mista na druhé 
přecházeti; S jednoho místa na druhé něco 
přeložiti; Z Jednoho Uieni do druhého zbě- 
hnouti. V. Z jednoho hřieeha v druhý pa- 
dám. Umuč. 1899. Když zrno vyprši, tehdy 
se bez užitka jeden žmov o druhy kazí ; 
Tak že jeden človék poddá se volné druhému 
v služba. Hus. I. 307., II. 349. Kromi toho 
můše býti vasba opakovánim téhož substan- 
tiva v riUných pádech nékdy ntjasnon: ,Plul 
ud břehu ku břehu může znamenati od břehu 
a ku břehu b a dále ku břehAm c. d atd. 
Kdežto ,Plnl od jednoho břehu ke aruhémn' 



Digitized by 



Google 



156 



Druhý — Drúzgati. 



to nezoameni. Za ehybnon bychom tedy 
této vazby neměli, ale spiie jenom za zby- 
tečnoa, dostaiajef opakováni substantiva 
anebo jeden — druhý bez ného. Cf. D.— • 
jiný, dnusí => ostatní (konec). — D. = jiný, 
protivný. Je z druhej stránky (praví katolík 
o evangelíkovi a naopak). Slov. £r. Sb. — 
D. =:jeíté jeden takový. Hein zweitea lob, 
drahý já, druhý ty, druhého tebe. Er sieht 
in ihm sein zweites Icb, vidí v ném dru- 
hého sebe. BPk. — D. ^jiný, druH = ostatní, 
Jde to z jednoho do drahého (o nesnázích, 
práci atd.). Dch. Nebude naříkat jeden pro 
druhého. Er. P. 498. Hoci aby iádný jeden 
na drahého nesáhal. Zf. F. I. Jeden na dru- 
hého neukazuje ani se druhým vymlouvaje. 
List z r. 1482. Nehněvá se ta jeden na dra- 
hého. Vš. 60. Druzě dvé kole. ŽSK. ^Bž. 
143.) Tak se druh ve druha vpeří za vrch. 
Žk. 462. S křivdou druhého nesluSi králov- 
ství žádati. V. Jedni — druzí. Alx. Patřili 
jeden na druhého. Us. Jeden prosí drahého. 
Chč. 607. Za druzé dvě neděli; Ta jaú 
byli druzie pancieři mezi nimi. P&h. II. 
138., 379. Jedno vleče se po druhém. Hus 
I. 394. Knížata světská panuji jeden nad 
druhým. Hus. Vz Světský. Viak i žádný 
člověk neměl bv nad druhým moci; Ztrati-li 
jedno, aby měl druhé; Aby každý dělal, 
)eden jedno, druhý druhé : Etož pro svój 
zisk druhému učiní ikodn; Každý člověk 
bližní jest druhému; Od Jednoho ke dru- 
hému blůdie; Drazí modle sě zvláSté Boha 
o pokoji. Št. Kn. S. 30., 31., 37., 41., 128., 
228. Pozve jeden druhého. Št. Ř. 204. b. — 
Cf. Mkl. Etym. 61. 

Druhýkrát pustil 40000 mužd k šturmn, 
zum zveitenmal. SI. let. II. 283. 

Druhýnáctý. Jaa již v d. (dvanáctém) 
letě. Hr. rak. 207. - gt. Kn. 8. 219., Výb. 
I. 836. 

Dmehavec, vz Droucbavec. 

Draidové, vz S. N. 

Drúk, n, m., vz Brouček, Drouk = Uacdc; 
také tyč k nošeni diberu, ein Knittel. Slov. 
Němc. VII. 239., Hol. 27. A kde aký drúk 
pochytil na dvore, vypral ich von. Ht. S. 
I. 74. Sem 8 cepami, drúkmi a valaákami, 
tu vlk! DbS. SI. pov. 8. 16. 

Drúkatý, stangig. Slov. Ssk. 

Drúlif = iduřiti, trkati, stossen. Slov. 
Ale tu raz milá koza drúli rohom. Dbi. SI. 
pov. Vn. 18. 

Dmmbélce, m., pl.= drumbla. Dch., Hk. 

Drumbielka, y, f.^ drumbla. Slov. D-ky 
blások zaznieva. C. Ot. II. 99. 

Drumbla, v f., hudební nástrcg pastýřský 
na Slov., das Brummeisen, die HaultrommeT. 
Na dramble drombloval, lásku mi slnboval. 
SI. sp. 209. Cf. Mkl. Etym. 61. 

Dmmblář, e, m. =• drumbliar. Sm. 

íírnmblitii = drumbly dilati. Slov. Bern. 
, Drumblence, pl., f. = drumbla. Slov. 
Č. Čt. n. 99. 

Drumbliak, a, m., der Maultrommelspieler. 
Slov. Ssk. 

Drumbliar, a, m., der Haultrommelmacher. 
Slov. Ssk. 

Drumbliatko, a, n. «= drumbielka. Slov. 
Č. Ct. II. 100. 



Drumbliea, e, f. =« árunMa. D. tiebej 
noci družička; preto dramblelky blások m- 
znieva, keď doň búmy až zamdlieva. Č. Ct. 
II. 99. 

Drumblotati, die Hanltrommel rflhreo. 
Slov. Ssk. Bern. 

Druminový, strohformig. Slb. XLI. 

Drumliéka, y, f. •= malá drombla. Slov. 
Koll. II. 79. 

Drummondské světlo, vz Schd. I. 284., 
S. N.. KP. IV. 306. 

Drunie, Dmntsch, ves u Soběslave. Sdl. 
Hr. IV. 369. 

Drusa = druea. Holub II. 511. — D., y, 
m. == drusík, těhoi jména křestního : Druso ! 
drusikul oslovuje na př. Jozef Josefa. Ns 
Zlínsku. Brt. D. 208. Slov. Ssk. 

Drusák, a, m. = jeden t rodiči ienatýA 
(vdaných) dití. To je můj d. (otec zefůr n. 
otec nevěstin). Na Lopnika. Tě. 

Drusik, a, m., vz Drusa. 

Drusko, a, m. = druh, drusa. Slov. Ssk. 

Drusnov, a, m., Draasendorf, ves u C. 
Dubu. Blk. Kfsk. 1301. 

DruBO, a, m. = druh. Slov. Vz Drusa, 
Drusko. 

Drusták, n, m., picnomon, die Erampf- 
distel, rostl. D. Šedivý, p. acama. Vz Rstp. 
936. 

DruBtová, é, f. <=• Dnudov. 

Drut, n, m. = drát. Slez. Tč. 

Druta, y, f. Obilí na drátě dmtovati. 
Opav. Klí. Vz Mláoení, Drátovati. 

Drufoř, e, m. = drátař. Laá. Tč. 

Drutovati = drátovati. Lai. Tč. — D. = 
obili vymlácené a evité na druti (Getreidefei) 
čistiti. Vz Mlácení. Opav. Klě. 

Drutovna, y, f. = drátáma, die Drabt- 
mahle. Slez. Tč. 

Dmz, a, m. D. Jan. Tk. III. 177., T. 238. 

Druza = shlak vyhraněných nerostů ns 
společné podpoře narostlých. Vz S. N. D. 
krystallová, die Erystaldmse. Vz Schd. U. 
13., Bř. N. 47., 48. 

Družat => drúzgati. Slov. Ssk. 

Druzcov, a, m. <=« Drusnov. 

Druzdov, a, m., Drnsdau, ves u Plzné. 
Vz Dmstová. 

Druzg, u, m., der Knack. Slez., mor. a 
slov. To udělalo d. a už to bylo rozlomené. 
Šd. Ako čo by všetky hory druzgom lámaly 
sa, tak zahučal v povětří. DbS. SI. pov. Iv. 
74. Jak sem Sel po zmrzlým sněhu, dělalo 
to pod mými nohami druzg, druzg! Slez. Tč. 

Druzgat, a, m. = mtičidlo z tvrdého dřeva, 
ktorým lámali kosti ubohým inqnirendom, 
der Brustbrecher. 81. let I. 93. 

Drúzgati — drtiti, brSckeln, zermalmeD. 
Val. Brt. D. 65. — co (kde). Ořechy mezi 
zuby (louskati). LaS. Brt. D. 208., Tč. Žena 
drúzgá roždi. Úž Slovák stává, jařmo drůsga, 
puta láme. Lipa II. 150. — co tim : ořecoy 
zuby. — D. = biti. Val. Brt. — D. — ofa- 
itéti, knarren, koacken. Němc. VII. 106. — 
kde. Sníh zmrzlý pod nohami dmzgá, až 
zinčí ; Dy je tak 16 stupňův zimy, tak slýiet, 
jak vozy na cestě drůzgajů, jak sníh poo 
nimi drúzgá. LaS. Tč. — iim : zuby, knirsohen. 
Slez. Tč. — 1í.=i)lácati, tlachati, plauscben, 
BchwStzen. U Místka. §kd. 



Digitized by 



Google 



Drazgavec — Družný. 



157 



Druzgavee, vce, m. => trtuikavee, fragaria 
eollíiuL LeL Mtc. S. VIII. 1. 42. 

DmxgaTiee = tniBkavíce. Ssk. 

Drúzgot, n, m. = drátgáni. Vz Drúcgati. 
Ach m6j milý, jaký riohor — drůzgotom 
letia hrby hflr. Slov. Č. Čt II. 90. 

DnuoTi, D., kollekt, vz Draza. Rk. 

Drni, e. Volá droii po draží. SS. P. 725. 

Dmžanee — druitanee, radottnik. Slov. 
Sak. 

Dražba. Ona stoji a oltáře mezi drnibama, 
jako kvítek leliijov^ mezi vrékama. SS. P. 
m. Cf. MU. Etrm. 51. 

Dmibuký. D. básnička. EoU. 1. 228., 
n.283. 

Dmžbanec = veliký upečený vinee, který 
dáttfji »ou»edky iettínedíelkátn. U Čejova. 
Svitek. 

Dmibiček, čka, m. •= družba. Si. P. 
148. 

Dmibléka, j, m. °= druiba ? A t^ nevií, 
d-ka, co družička ma: a ona ma růžička, to 



pře cebe, d-ka, ona ci bu da. SI. ps. 370. 
Dmžblns. ý, f., das Gefolge. Ssk., Sm 
Dmibiti, i^ en, eni, druíbovati. ZtHus 



přidej: II. 108. — D. = druibou býti. Slov. 
Otík. III. 115. Nepýtám ce, falesnikn, ne- 
pýtám ee draibovač. SI. ps. 74 Ti martin- 
iki mládenci, to mi badú d-vaó. Si. ps. 147. 
— D. komn koho = namlouvati. Vždy ji 
Tadeáši drožbil. Sá. 

OmžboTati, vz Družbiti. 

DmžboTec, vce, m. >= druiba, mládenec. 
Slov. A ti martinski mládenci, to mi budii 
d-ei. SI. ps. 147., Koll. U. 33. 

DmžboTstTO, a, n. = druibové. Němc. 

Dražbův >= družbám náUž^icL Parta 
moja, parta, parta zelená, včera eiti moja, 
dneska dmžbova. SI. sp. 28. 

Druiděti, él, ěni =^ praititi, drútgati. 
Saché roždi drozdi. Brt. D. — kde. Snohý 
mih dráždi pod nohama. Val. Vek., Brt 
D. 208. Vidz, počnj! Leják jako dráždi 
T strope (lopooe na strop)! Slov. Phid. III. 
1. 38. 

Dmie. Lkalo srdcem mnoho d. Výb. I. 
139. Neviiu (nevidím) mého dniiete. LMar. 
29. 

Dmiebný strom, geselliger B. SI. les. 
D. rostliny xc téhož roda n velikém množství 
pohromadě rostoucí, gesellscbaftlich. Rst. 409. 
Člověk je bytost d. Dk. 

Dmiec => manžel atd. Hr. ruk. 267., St. 
Kb. í. 37. Elož kopá dražci dól, sám veň 
npsdá. BO. Kopái dražci hrob, sám se veň 
vloiii Fiat. Když kto podlé božieho zpóaoba 
aihije drožce (bližního); Protiv Bohu aneb 
ivima dražci. Št Kn. S. 180., 242. (241.1 
Vf Vyprieti. D., proximos, affinis. V Mv. 
B^ravá glossa. Pa. — U., Dražetz, ves o 
DooJtě. Tk. I. 47., V. 159. V taméjéím dol- 
bíbi mlýně byl jsem a svého spolužáka Ferd. 
Čecha dvakrát po 14 dní jakožto gymnasista 
u prázdninách. 

Droieéka, y, f. °> druHika. Už Anička 
aesé d-ky pod vénci. SS. P. 99. 

Bmieni, n. D. skupiny představ s jedno- 
doehon představou. Dk. P. 35. Vz Dražiti. 
— D. => tluiováni, epojováni, kopttlováni, 



das Eopaliren. SI. les. Vz Kk. Stí., Schd. 
II. 187. D. do tlustého, do stejného dřeva. 
Vz KP. III. 276. 

Druženka, y, f. ■»■ družička. Kmk. 

DruženstVi, n. » družstet. Lph 

Dražený; -en, a, o, gepaart, verbonden. 
SI. les. 

Dražetiee, ves v Pisecko. Tk. I. 87., 
Blk. Kfsk. 149., 1266. 

Dmžiee, vz Dražička. — D., der Trabant, 
hvězda. Vz Schd. I. 249., S. N., Sté. Zem. 
20. 

Dmžiika. Družice a tovaryiks. BO. Dra- 
žíce, dražice, prečo nespievate ? Lebo byste 
jediv, lebo sa hněváte? SI. ps. 385. Tv drobné 
rybičky, to moje dražíčky, ti velcí kaprové, 
to moji dražbové. SS. P. 145. — D., Fest- 
jongfrao. Doh. — Družice '^ souputnik, der 
Trabant, Nebenplanet. Stč. Z. 20. D. Jopi- 
terova, der Jupitersmond. 81. les. Hladolet 
s družicnmi kvapně v moři nebes víři. Pl. 
I. 24. D. kroužkové či prstencové. Stč. Z. 
238. Cf. Schd. II. 89. 

Dmiina =■ consortes, tovaryi$tvo, ko- 
monttvo, die Sníte. Ž. wít 44. 8. Vz S. N. 
D. lovecká, Dch., branná. Sdl., vojenská, 
ámb. S. II. 231., obchodní, die Kompagnie. 
SI. les. Dobrá d. — vojsko rytířská dobro- 
volně sloažící nejsooc přikázané. 1425. Pal. 
Kdh. 1. 178. Opilá dobrá d. át N. 59. 16. — 
D., die Assotiation. D. představ. D. podobné, 
kontrastné. Dk. P. 85., 36 — D. Pavel. Blk. 
Kfsk. 1177. 

Družinka, y, f. a. wtaiá družina. Dob. — 
D., holde Gespieliu. Ssk. 

Dražitel, e, m., der Vereiniger. Zevs d. 
slz a kletby. Msn. Or. 30. 

Dražiti. — co: plot (kůl vedle kolo při- 
pevfiovatí). Kn. roi. č. 266. Cf. Přidruha. — 
koho, ae h kým. Tk. Č. 6., Dch. Hlava se 
mi točí, bol mi srdce úží a preoa sa s ním 
cit dáký tiqný druží. SI. sp. 33. — komn 
T čem. Někomu d., Einem gesellig folgen. 
Dob. V tom Filippané jemu (Pavlovi) d-li. 
Si. IL 155. — se k čemu. K dílům Hol- 
beinovým malby Dflrreovy dAstojně se druží. 
Osv. I. 193. 

Druživosf, i, f., der Hang zn vergesellen. 
Nz. 

DrailTý =» kdo rád druzi, wer gem ver- 
gesselt. 

Drožka života (manželka). Sá., Dch. — 
D. cykloidy, drah křivé čáry. Vnč. 60. — 
D., kravské jméno. Mor. Brt. — Cf. Hkl. 
Etym. 51. 

DražkoTiee, dle Bodějovice, Trauschko- 
witz, ves u Chomutova. PL., Blk. Kfsk. 195., 
1085. 

Drnžkyně, ě, f. => družka. Forie byly 
d. Marsa a Bellony. Koll. St. 299. 

Drožma, y, f. (Sp. m.: družina). Vký. 

Dražné, gesellig. Cch. Petrkl. 16. 

Družnik, a, m. D. mravenči, hetaerins 
sesqaioornis. Brm. IV. 74. 

Drnžnosf vid. Vz Jg. Slnosf. 33. 

Družný. Přidei: Výb. I. 180. 2. D. od 
druh. D. hnízdo (vfaStoviči), objeti, krb, les. 
Vrch., hody, Kká., polibek, bratr, der Brnder- 
genosse, Dch^ cho(, Hsn. Or. 44., jámy 
(dvojné), die ZwillingsschSohte. Bc. Těšiti 



Digitized by 



Google 



158 



Družný — Držák. 



koho d-roi slovy. Dcb. Jan syn jeho sestry 
družný. Výb. I. 1183. Zemi měsíc na pouti 
družné provizi. Kyt. 1876. 2. Ztichl d. roz- 
hovor. Ib. 1876. 90. Buď mi tiché družná 
poslice lásky, Luno. Roli. I. 371. PřiletieSe 
drnžoá vlastovica. Kkk. 71. D. stav; družniu 
volin (družní vůli) ; d. odpuitěnie, Keselligen, 
freundschaftlichen Abscbied. Výb. I. 180. 
Cf. PHdrnžný, Dobrodružný, Podružný, Bdi. 
Obr. 68., Hus. 1878. 148. 

Družstvi, n. Bez d. neni dobrodružství. 
Č. M. 230. Vz Družstvo. Kká. K si. j. 90. 

Družstvinný = družstvu přináleiejici. 
Práva d. Kos v Km. 1884. 675. 

Družstvo. Hř. 17. Das Grémium, Kon- 
sortium. D. divadelní; D. Národního divadla. 
Us. D. římská. Vz VlSk. 491. 

Drva. Kt. pl. dřev i drv. Bž. 104. D. = 
stromy; dřivi k páleni (palivo) i na staveni. 
Us. n Vamb. a na Mor. Dr. Kalousek, Knrz. 
Řekl jsem d. nékdy vinnému prúti. Št. Kn. 
i. 6. Vz Dřevo. 

Drvalovlče == Drbalovioe, ves o Bosko- 
vic. D. Ol. III. 591. 

Drvař, e, m = dřevař. Doh. — D = 
brouk. D. černý, hylastes ater, schwarzer 
Kiefernbastkafer ; malý, b. attenuatns ; úzký, 
zúžený, b. angustatns, schmaler K.; pláítnatý, 
h. palliHtus Kk. Br. 331., Šir II. 60.. SI. les. 

Ďrváreů, mě, f. = drváma. Slov. Ssk. 

Drvatka, dryotjfca, y, f., dryas, rostl., der 
Waldgott. Srn. 

Drveno, a, n. — poleno. U Přer., Frenit, 
na Val. Fr. Bílý, Kld. I. 62.. Brt. L. N. I. 
211.. Prk. Př. 3.\ 

Drvený les. Ž. klem. 

Drvěti. ěl, éní = dřevénéti, trnouti, er- 
starren; ttuhlý pohled miti, stiuren. 

Dřvi. Za Výb. I. přidej: 595. Za Rkk. 
přidej: 28. Za Dal. přidej: 90. Dveří strč. 
dřvi. Bž 43. — Dřvi z dvři. Mkl. Etym. 
53. Cf. Dvř. — Hr. ruk. P. 999 , 1035. a 
H. 780. D., ostium. Ž. wit. 95. 8., 140. 3. 
Lidié se ve dřvi řítili; Ze dřvi domu svého; 
Dvoje dřvi biecbn svatyně. BO. Jest blízko 
a ve dřvech. ZN. U dřvi stojié. Pravn. 
1373. Skrze ty dřvi prosel ; Druhé dřvi otvie- 
rám tobě; Třetich dřvi tobé naháji. Pravn. 
1414., 1421., 1427. 

DrviHko, a, n. = mýtina, vykácený les. 
V Zábřehu. Kčk. — D. ^ misto, kde se 
dHvi dělá (seká). Pk. - D. =- i«s a Kol- 
ěova. Pk. — V Drviskách = polnosti na 
Hovězí na Vsacku. Vek. 

Drvi^, e, m., der Derwisch. Šm. 

DrviSté. V Drviětích, samota u Vim- 
berka. PL. 

Drvitel, e, m. = Kostimlat. Tóth. Báj. I. 
108. 

Drviti. - D. = iváatati. Bdk. C. 377., 
Brt. D. 208. (Val.). 

Drvo, a, n. — D. •= strom. Val. Vek. 

Drvodéi, xylocopa violacea, die Holz- 
biene. SI. les. Vz Urvodělka. 

Drvodělka, y, f. = drvodél. D. Siroko- 
nohá, X. latipes; kaferská, x. cuffra. die 
kaffriBche Holzbiene; fialová, x. violacea, 
violettflBKelige H^ Brm. IV. 256.-257., mo- 
dravá ^Halová. Vz Frč. 172. 



Drvohryz, brouk. D. lodný, der Werfť 
kSfer, SI. les., Kk. Br. 245., Šíř. II. 60. 
Drvokam, n, m., das Steinbolz. SI. les. 
Drvolezka, y, f . = veverka. O Vys. Mýta. 

m. 

Drvplist, n, m., xylophyllum, das Blnmen- 
laub. Srn. 

Drvoměr, u, m., der Holzmesser. 

Drvoplavba, y, i., die Holzschwemme. 

Drvopleb, é, m., cosans, motýl. D. ráko- 
sový, c. arundinis, der Schilfrobrspinner; 
vrbový, 0. ligniperda, derKopfweidenspinner, 
Weideubohner; madklový, c. aeecnii, der 
Rosskastanienspinner, Lindenbobrer ; topo- 
lový = vrbový. Vz Km. 1878. 597., Brm. 
IV. 415., Schd. II. 617., Kk. Mot. 128., 129., 
Frč. 179., Šir, SI. les. 

Drvoslav, », m. = itopútnik. Vký. 

Drvo&tép. Tk. II. 389. 

DrvoMépařský, Holzpalter-. D. pila, 
mzda. SI. les. 

Drvotoů, tně, f., Ort znm Holsspaiten. 
SI. les. 

Drvotot, e, m., brouk, der Holsbobrer, 
Bohrwnrm. Lpř. 

Drvoud, e, m., rapiens, die Raabwespe. 
SI. les. 

Drvoiravý. D-ví (hmyzí), xylophan, 
siricides, nrocerata, die Hotzwespen. Nz. 

Dryáčnlce, das Scbnattermaul. Dcb. D. = 
zlá žena hubou mlátící. To je d., kramářk.i 
hadr!; Kdo by s takovou d-cí se hádal? 
Us. 

Dryáčniti, qnacksalberisch, marktschreie- 
risch sich benebmen. Dcb. 

Dryák, das Quacksalbermittel. Vz S. N., 
Krám. Slov., Hllr. 105. 

Dryakev, fcve, f. = dtrustavee polMl,die 
Skabiose. Slez. Té. 

Dryanek, nka, m. D. Pavel. Jir. Buk. I. 
172. 

Dryčnosf, i, f. = M)itos(, ierstoott. Ví 
Ryčnost, Dřičnosf. Mor. Bý. 

Dryéný = dHčný, vz toto a R) čný. Mor. 
Hý., Krjk., Šd., Vek., Poh. a pov., vyd. 
Slavia. 18., Brt. D. 208. 

Dryeba, vz Dreml'a. 

Drychnáni, n. Duch d., spiritus soporis. 
BO. Vz Drychnati. 

Drychnati = tuho nebo nad potřebu spáti- 
Ssk., Brt. D. 208. 

Drychta = drchta. Zkl. 

Dryjadka, y, f., dryas, die Dryade, rostl. 
D. horní, d. octopetala. Vz SIb. 498. 

Drynčltei = drenóitel. Slez. Tč. 

Drynčiti = drenčiti. Ostrav. Tč. 

Dryuda, y, m., der Klachel. Ty stará 
dryndo! U Místka. Škd. 

Dryndačka, y, f. = vesnická hudba s tan- 
cem, taneéni zábava. U Místka. Škd. 

Drýpati -= drápati. Lai. Tč. 

Dryps. Pod rozbrojemi v Čechách bylo 
váecliuu jen d. draps. Dač. I. 261. 

Dryiiice, ves u Viěkova na Mor. D. ol. 
1. 349. 

Dryta. Hojaj, dryta tytom. Ces. mor. ps. 
83. 

Drzáctvf, n. » dreost. Olom. Sd. 
, Držák, a, m. — drzý ilovék, dotéra. Us. 
Sd. 



Digitized by 



Google 



Drstti — "briemnf. 



159 



Dmti. — kde. Meti Telik^mi lidmi ne- 
diu) mlaviti. BO. Vs Drznouti. 

Dne, keclc, Dbennothig. D. jiné soaditi. 
Št Kb. i. 124. 

Draec, sce, m. = drták. Sd. 

Držek, tka, m. = drták. Kod 

Dnesf. Snad se drzesti bojéc. St Kn. i. 
231 

Dnkoaf, v z Drzost 

Dnkt — drtý. T* bolká je d. U Byebn. 
Vt Drzý. 

ItezlaT, ě, f., Dirscbel, ves v Kačereka 
T mu. Slez. Sd. 

Dnli^Tiee, dle Badéjovice, ves n Uher. 
fooda. Sd. 

DnIiTOsf, vz UrzoaC 

DnliTý, T« Drjý. 

Dmouti = odváHti $e, aadere, wagen. 
Tt List filol. 1882. 311, 1884. 264. — 8 in- 
fati Cirieho Udati nedrzněme. M. Drinal 
j«M TjiH do chrámu. BO Toho nikaki ači- 
aiti oedrznímy. Paes. Viece jeho nedrzniechn 
o ^emi otkati. ZN. Cf. Drzý, Drzati. 

Dnoý, vz D.-zý. 

Dnobi^ec, jee, m., der Geck. Sm. 

Dnohlaný, rmnhatimmíg, árat&y cti>oc. Lpř. 
SL 

DnoBlnTka, y, f. = drtomluvný človék, 
m frecber Sehw&tzer. Lpř. SI. L 86. 

Dnemlaviiý, áfutootji^t. Lpř. SI. 1. 86., 
MiD. Oř. 67. 

Dnopy&ný, dreiatstols. Dob. 

Dnosmélý, dreistkeck. D. prznitel práv. 
Mm. Or. 140. 

Dnos< daohovi, prsesamtio spiritas. BO. 

Dnostné, keek, kabn. Uvid. Tmhlář. 

DnoBtnik. a, m. <^ ireák. Proch. Z. M. 
201. 

Dnota. 7, t- = drtott. Ssk. 

Drzý. rsab. Vz Hkl. Etym. 43. V MY 
nepnvá glosaa. Pa. D. pófiinánf, chováni. 
Ui. Pdl. S drzým čelem néoo činiti. Smb. 
S. L 688. A vSak také lidi jmieie, pro něž 
drz býti mnsieěe. Alz. V. v. 368. (HP. 9.) 
Drzé čelo lepSi neili poplaini dvůr. Prov. 

DriaéiBko, a, n. • lakomec, driák. Slov. 
B«n. 

Drtodlin, vz DríUdU. 

Driadlitý, mit einem Halter versehen; 
brvla pelová opatřená driadlem. Bst. 409. 

Držadlo, oto, anaula. BO. D. vesla, der 
Bodergriff, n itito, der Armriemen am Schilde, 
Lpř., a smetáka, na noviny. Ua. D. pochvy. 
Wld, Pdl., a kalichu, Paas. mas. 434., u schodů, 
Dt., dveřiti (ku snadnéjSimn přitaženi dveři 
pii zaviiini hl. n velikých vrat), der ThQr- 
nzieber, vz Včř. Z. 1. 60., n plachty za- 
ehraftovaci, Khl. 72., d. (hamulec, závěrka), 
die Hemmkette, Si. les., d. Itioe : řap ; čiSka 
liiee: řapek. Exo. D. na rovný růst dívkám. 
Deh. D. na itétec, der Pinselstiel. SI. les. 
Vbk videťs, ie jsem ji nesl za d. NB. Tč. 
198. D. v bot vz Rst. 409.. Kk. 138. 

TMák — držadlo. NA. iV. 15. D. zvonce, 
Wld., ohlavni, das Halfterhaltseil, na psa, 
<Us Hnndeseil, LpK, na knihy (v némi se 
kaiby do ikoly nosi), Pdl, na hadice, Us., 
d. a cepu: cepovka, Hý., n kabátn k vol* 
nijiimn zapínáni ho, die Schlappe; d. => 
řetiz na voji: oááík, die Deicbselkette, Ub. 



Hrad. Tč. ; d. zá«luny (kterým se záslona 
z okna vystrkuje), na soustruhu, der Heissel- 
balter, das Stichelhans, d. rydla n hoblovadla, 
der Heissel-, Sticbelhalter, das Suppost Vz 
Včř. Z. I. 46., IL 60., 74. — D., a, m. — 
liúeomee. Slov. Bern 

Drial, a, m. — rybttik n Ostřetio; nízké 
pole XX Janovic. Na D-le ^— louky n Slavo- 
éovic. B. Pk. — Driedy — louky a pastvifité 
u Sepadel. BPk. 

Drialá, é, i -~ lesik n Héčina. BPk. 

Drialky. Na D-lkách = pole a louky 
n Lhovic D» KUt BPk. 

Drialy, pl., m., pole u Petroviček na 
Elat; louky a Vrčené n Nepomuk. BPk. 

Drian, n, m. <— driadlo. der Halter. Nz. 

Držáni, n. — drieni. Slov. Je-li dobré 
tvé d., nedbaj na omlůváoi. tílč. I. 168. 

DrianllTee, voe, m. •> lakomec. Slov. 
Bern. 

DrianliTOsf, i, C — lakomttvi. Slov. Bern. 

Držanlivý, auf sioh haltend, sdrienlivý. 
Slov. 8ik. — D. — lakomý, geizig. Slov. 
Bern. 

Držanosf, i, f. » driáni. Slov. Nemili^em 
(a já, diovča, pre majetnost, než pre tvoje 
mravy a peknů d. Koll. Zp. L 81. 

Driata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. 

Driátko cévky, čipku, honbv, jehly, la- 
pisové, leptadla, vaty, vička. Wld. 

Driava. Stát oprav v : Stát. — D. obecná, 
der Kummunalbesitz. SI. lee. — D., der Pacht. 
To pole má už dlouho ve své d-vé. Slez. 
Tč. Cf. Mkl. Etym. 42. — D., y, m., os. Jm. 
Sd. 

DržaTný, Reiobs-. Ochotné obeslali d- 
snem. Tdth. Trenč. M. 68. Již blaze žijte < 
ty (Athéno) a lid tvůj d-ný. Msn. Or. 150- 
Lid mésta d-ný. Ib. 

Državy. D. stolice (u elektr.) — isolujici 
válec, isoUlter Cylinder, Ck., sval, der Susten- 
tator. Nz. Ik. 

Držba, y, f. — drieni, driava, driebnost, 
vlaitnietvi, der Besitz. Us. Rji<c., Hus. 1880. 
604., Kvč. Her. V. 51. Veškerá d., der Ge- 
sammtbesitz. SI. les. D. obecni, rodinná. 
Mu8. 1880. 513. D. pozemků. Pal. Edh. III. 
93. 

Drideř, e, m., os. jm. Arch. III. 490. 

Držebui, Besitz-. D. zápis (z. držebnosti), 
die Besitzanschreibung, právo, J. tr., stav. 
Pr. Vz Držebný. 

Držebnosf, die Haitbarkeit Pro vétSi d. 
délaji se trámce vyiii. Mj. 18. — D., der 
Besitz. D. veliká, der Grossbesitz, velko- 
statku, der Qrossgrundbesitz, svěřenská, der 
Fideikommissbesitz, rnstikalni. der Kustíkal- 
besitz, lesni, der Forstbesitz. SI. les. 

Držebný. NabraPs v jednotu přiliS ne- 
držebných (unverliíssliob) lidi. Hol. z St. 

Držec, žce, driei, e, m., der Halter. Rk. 

Držejovioe = Driovice. D. ol. I. 1099. 

Držek, žka, m., der Besitzer. Sm. — D., 
os. jm. Pal. Rdh. L 119., D. ol. III. 38., Tk. 
I. 605., V. 111. 

Držel, zaSlá ves v Král. Hradecku. Blk. 
Efsk. 44. 

Držemnosf. Sš. Sk. 168., Vi., Etk. 

Držemný. V (iriefrnt; za druhé FJ. přidej: 
167. a za prvni: 163. O. věřeni => stálé, vy- 



Digitized by 



Google 



160 



Držemný — Držeti. 



trvalé. Si. Která žena z maSenie co zavadila, 
takový závazek nemel by vedle práva pevný 
a d-mný býti. Vš. 229. 

Držena, y, f., on. jm. Pal. Rdh. I. 120. 

Drženi, dás Halten. D. roucha, TS., vody, 
Šim. 91., NA. IV. 156., konólře, ineče, KP. 
1. 556., 534., nálady, die S^mmhaltang, Dch., 
téla, vz Slov. zdrav. Od něbož (dřeva pro- 
Btfedniho) provazové pochodí k d. i k mé- 
ření bárky. 1512. Mns. 1883. 364. — D. = 
držadlo, driák u oje, je-li kosené; železnému 
řikaji návqjnik. V Domažl. BPk. U Rlat. 
jest d. též řetízek n chomoutu, na nějž se 
' zapiná řetéz nebo řemen k oji jdonci. BPk. 

— D. = (Mv. D. koni. Lpř. — D. = jmění, 
posseBsio, der Besitz. D. domu, zástavni 
(v zástavě), der Pfandbesitz, J. tr., pozem- 
nosti, SI. les., grnntA, 1579., tabnlariii. Us. 
Pdl. V d. néco miti. Dch., J. Lpř., Šmb. S. 
II. 30. Aby v drženi a užíváni toho lesu 
byl. 1613. V d. pustiti, Vé. 289., uvésti. VI. 
zř. 21. Kdož by nepokázal, by kdy toho 
plato v drženi byl, zmatek jest. Nál. 215. 
Pokojné d. Zř. F. 1. V d. jeho byl můj otec 
s mým strýcem; A skrze to její d. Skoden 
jest a toho pokládá za tisíc hř. gr.; A toho 
práva mi slíbil mocna oéinitl a v d. uvésti ; 
Byl v d. toho zboži. Púb. I. 226., 231., 251., 
261. (381., II. 182.). Leé by sám v d. doko- 
nalém toho byl. Žér. Záp. 1. 8. O d. dédictvi, 
statků, smlouvy, vz Cor. jur. IV. 3. F. XXVI., 
Jir. Zř. zem. 449., 450., 690. D. v půhonech 
neb v deskách, vz Ku. rož. Bdi. 114.— 115. 

— D,=^ država. V celém držéňú císařském. 
Zlínsky. Brt. D. 208. 

Drženosf, i, f., die Haltnng. Rk. 

Držený. Místnost nečistě d-ná. Us. Pdl. 

1. Držeti. Vz Mkl. Etym. 42. Držán, -zeni, 
držal, -zeli, držav, -ževéi. Gb. Hl. 60., Bž. 
20. Držejíci. BO. U staríioh tvarech vz Uké 
v List. filol. 1884. 451. (Ob.). — abs. Nález 
ten nedrží (nemá moci). Vz Nesvůj. CJB. 
285. A Maria že nenie pravá panna, jakož 
židé držie (praví), ilus I. 346. — co, koho : 
feé, shrofflálždéní, J. tr., své misto, behanpten, 
Fankn., přední místo, Ib., Zř. F. I. A. XiV., 
Žer., smutek, Sá., hospodářství, koné, hro- 
madu, Us. Pdl., čas, hodinu, Posp., uejvydii 
moc. pozemky, Lpř. D I. 53., 19., vojno, 
Sš. P. 173., soud, Tov. 46., Žer., Vád. VIL, 
čistotu, Smil v. 1881., smlouvu, Vš. 335., 
Zř. F. I. B. XVIII., úmluvu, Hol. ze Št., 
slib, Zř. F. L U. XUI., manželstvo, posln- 
ienstvi, Hrad. 1. b., 4. a., panský nález, 0. 
z D. 64., CJB. 385., úřad, Zř. F. I. A. XXXI., 
H. XXXIII., sněm. Vád. I., Zř. F. I. A. III., 
něčí dědinu. O. z D., CJB. 387., zámky, Zř. 
F. I. B. XlV., staré právo, otcovo ustano- 
vení, Pass. 14. stol. (Mus. 1883. 113.), pravdu, 
hřích, Balámovo učeni, Hus I. 7., 391., 401., 
čistotu d. a zachovávati, křestanskú vieru, 
poslušenstvie, pravú milost, panenscvie, stav 
manželský, vdovstvie, ustavenie, čistotu těla, 
první místo. St. N. 21. 8. a Kn. i. 2., 7., 
28., 41., 61., 68., 91 , 133., 162. Svět mysl 
jeho d. bude; Ktuž by hněv držal proti komu; 
Tot drží i sv. Tomáš z Aguině. Št. N. 334. 
15., 323. 10., 81. 23. Kdo věno ženě náležité 
drži. Žer. Záp. I. 51. Nohy drži niynižší 
misto; Učinil jest vše a spořidil a drži; Kdo 



nedrž! řádu svého; Ale to držte (věřte), a£ 
nemdžte i rozuměti; A malé nedržal (halten, 
erfailen) člověk zapovědí a moha d. St Kn. 
i. DuSe drži tělo a tělo ji, svět nedrží Boha, 
ale Bůh svět. Ib. StHbro, kteréž zlato drži, 
má po 10 zl. placeno býti. Nar. o h. a k. 
Má jej staviti a jej d. a věziti. O. z D. 
D. svatý duch, vz Duch. Zemina ta drži 
mokro. KP. Provaz konopný velikou tíží 
drží. Bb. Libuše d-la vrchní vládu nad zemi 
českou. Jir. Ta ho drží (vz Opilý) ! Us. Dríal 
pól vsi a tvrzi. Půb. 1. 269. Národ držal 
horu. M. Jahnové držiece hudbu Davidovo 
(tenentes organa David). BO. Aby stolec 
slávy držal. Ž. wit Ann. 18. Zemdlenie 
držalo mě. Ž. wit 198. 53. Aby každý éesf 
držel. Sv. ruk. 193. Ktožby těchto artikulů 
d. nechtěl. Žžk. 6. O b)r pokrytci tuto řeé 
svatů d-li (zachovávali, ji se řidili); I jiní 
velicí světí právě sú vieru d-li ; Má d. pří- 
sahu; Ale lakomstvie, pýchaapomsta hnirado 
drží. Hus I. 85., 49., 107 , 888. Paklij' dřéve 
jej držal ďábel. Št. Kn. i. 184. Kdo zbyteinú 
smělost drží naprotiva mdlosti, ten je blázen 
aneb istě stojí v ukrutnosti. Glě. II. 229. 
Noviny d. m.: odebírati. - oo koma. Sila 
koně určuje se tiži, jež ji rovnováhu držL 
Sim. Chrám a věž musí sobě d. rovnováha. 
Dk. Aesth. 73. Tlako na stěnu drží rovno- 
váhu protitUk pevně stěny. ZČ. I. 291. Téeh 
mi úmluv nedrží. Půh. II. 413. 8libil'8 co 
Bohu, drž jemu ; Aby slib svój Bohu d-la. 
Hus I. 268., III. 107. Manželé, ieSto nedržie 
manželské viery sobě. Št Kn. 1.91. —kde. 
Na klinu svém držel dívko; T dlani avé 
kdo drži moc, má právo. Vrch. D. něco ve 
vodě, Us , ruce v klínu, Osv. I. 84., úřad 
na sobě, Mus. 1880. 85., někoho v náruči, 
Šml. I. 95., v objetí, Hrts., v ruce péro, ve 
zdi, někoho v zajetí. Us. ťdl. Magnety drži 
n sebe želelo. Kk. Sborník 3 knihy v sobe 
držel; Legenda o sv. Kateřině drží totéž 
misto v poesii duchovni jako Alexandreida 
v básnictví světském. Tf. Klih drží pevně 
na skle. ZČ. I. 248. Držel se pod střechou. 
Ten křiž mé v těch břiších držel nad vodon. 
Us. Dbv. Aby roka ochranná nad nimi držána 
byla. Nar. o hor. a kov. D-li pořádek v fíii. 
J. Lpř. V rukou svých si drží na kolenou 
písmo sv. Kká. K si. j. 281. D-li je pod 
jařmem. Tk. Nepřítel se držel mezi vesnicemi. 
Posp. Vzduch drží v sobě něco uhelky. Kod. 
D. se ve svých přednáškách spisů proslu- 
lých mistrů. Mour. Ta jedno ditatko měla, 
chůvěnku pM něm d-la; Milá za ním po- 
hrabuje drža hrable v ruce. Sš. P. 179., 267. 
Jestli ten obyčej u vás prve držán, toho sě 
méžete také d. NB. Tč. 257. Drží mi mé 
vlastní dědictví ve Vlkoii ; A to nbrmanstvie 
držel na sobě a konce mi o to neučinil. Púb. 
I. 169., II. -262. Všecko drži (Bůh) na sobě 
(innerlich zusammenhalten) ; V paměti něco 
d.; Véč je drží pM pravdě. Št. Kn. š. Knížka 
v sobě má a drži počet nemalý nálezů. Nál. 
Teo list drži v sobě právo zvláštní. CJB. 
4U. Jakž řád v soM šíře drži a zavírá. 
Zř. F. I. A. XIII. Ktožby dobytek za sebou 
držel. Zř. F. L Q. XXIII. Znamenáno, kak 
je koho v póhoniech diúho d. ve dskáeh. 
Kn. rož. 86. Též má držáno býti po krajieb. 



Digitized by 



Google 



Držeti. 



Hil 



O. t D. Ktoi by Btráž držst v pokojné zemi. 
Ti. B6. Eteřii v tom tele naJTyiSie miesto 
diiie; Jemaž sů zde na světě věrnost d-li. 
Has lir. 43., 202. — co, se čeho tak. Drii 
Mboviemi desíti (pevné); Překladatel driel 
» věrni ori^nala: Držte se v právo a ne- 
ablondite. Us. Pdl. Tělo zpřima d. Zt. D. 
ksioty na ploie nakloněné t rovnováze. Hj. 
85., 156. uhodice držte se rovně. Bb. U ve- 
liké slávě vjezd svAj do mésta d. Tkř. Drži 
se ho jak piják (hmyz, kliité); Drii jak 
blncbý dveři. Zlinsky. Brt. PodU toho dietěte 
diii se máti statku toho s otcem svým ; MAž 
fréxem zase k néinn d. se ; NěkteN lidé drži 
pole po zásUvách. NB. Tč. 12., 63., 165. 
briel mi mé lidi bez Boha a bez práva, 
Mct, proti mé vdli. FAb. I. 150., II. 130., 
^. Aby se vedli toho 4ak a ne jinak d-li. 
Zř. F. 1. A. III. Pod stráži g velikou pil- 
Mslí byl držán; Netrpěli kněze, kterýby 
jiuk drial. I..et 6., 133. Sám drii 100 kop 
Boci beze všeho práva; Držme se v tom 
jeho rady pokomA myslí; Drži je (zboží) 
spéčL Umil T. 1284., 1248., 1789. Abychom 
o pokoře se d-li. Pass. 345. Vždy se ho 
drii po stopě (pes jelena). Alx. V. v. 2317. 
To pevoéji drží než Kristovo přikázanie; 
Drii jej (obyčej) jako zákon. Uus I. 415., 
438. Božie pťikáÁánié skutkem (skutečně) 
driL Vz Skutek. Hus. D. panenstvie z dobré 
Tóle. Št. N. 162. A drží-li to tvrdě, jsA ka- 
deři ; Věřím, Jak obecně kostel (církev) drží ; 
Nepiávě něco d.; Mateřino naučenie často 
díti držie tvrdo a drahdy tvrze než otcovp; 
Ktož svój stav právě drží podlé Boha. St. 
Ko. í. 8., la, 20., 105., 176. Když po iodnom 
drobj^ (den) přijde neb třeti, prvnich po- 
slední nevylúcl, ale 8 sebA je drže zleSchti 
oba. Št. Kn. í. — proé. Ďábel nepravě držal 
v avé aioci lidský národ, kakžkoli isme my 
pro naiebo otce vinu držáni byli. St. Kn. é. 
SO. Z viry držíme a z písma av. věříme. 
Bart 350. 13. — éim. Plyn a pára jen stě- 
sami nádob pohromadě dJrií. IQ. 3. Každou 
kapalinoa lze rovnováhu d. tlaku vzduchu, 
za, Mj. 116. Kdožkoli které zámky zápisy 
předků naáich drží. Zř. F. I. B. XVI. D. si 
tvář iátkem. Us. Pdl. Skutkem a řečí blud 
proti písmu sv. d. Has I. 390. Jakož se ves 
iTit divně drží nebem. Št Kn. S. Vydržovali 
teliká vojska, jimiž podmaněné náJ'ody pod 
jařmem d-Ii. Tk. C. 2. — zaé. Někoho ji- 
iton za rovného d. J. tr. Za ruce se d-li. 
Os. PdL Obětuje výdělek nebi, aby za to 
MS při něm ruku d-lo. Osv. 1. 179. Kousek 
iiésti za vrch sytosti držel (měl, pokládal). 
Kom. L. 89. 147. Ja som sa za mAdru držala. 
Ht bl. ml. 244. Že za to nedrží, aby se jaký 
bet jich přítomnosti nález státi měl. 1535. 
Mos. 1883. 143. Zs právo se drži. Vi. 205., 
206. a j. Mohi-bych za šfastnébo držán a 
jnin býti? V. — kam. Drží lAky do jiných 
nL NB. Tč. 164. — k éemo. Tak jako on 
nebude k vám nikdo d. Sá. Každý držel 
k Antoiovi (byl při uěm). 8á. Pevné k viřo 
d. Mus. 1880. 86. Drže ten hrad k ruce Pra- 
ianaom. Dač. I. 13. Aby podlé práva k tomu 
držán byl, aby... NB. Tč. 85. I toho zboží, 
Mi jsem k tomu držal. PAh. 1. 156. Že bu- 
dete sě k Němcóm d. Dal. 121., 122. — 

KottliT: bmka^alm. doník. Yf. 



8 kým. Oii s ní drži, or untorhált mit ihr 
ein Verhaltniss. Us. Dch. Mám dva drajlinky 
vina, ohcei-li je se mnA d.? NB. Tč. 43. 
Knpitele svého k tomu mám d. a přivésti, 
aby . . . Tov. 4. Drží mi mdj dvór v Duba- 
neoh s lidmi, s rolemi, s háji atd. PAh. I. 
159., II. 98. D. s VrSovci. Dal. 59. Roz- 
mlouvání 8 někým d. V. — o iem. Řekové 
naprosto nic o očistci nedrželi; Těm opět 
jsA pHbuzni ti, ježto o tomto utějeni drži. 
Jel. Enc. m. XII., 42. Že o pánu Kristu ani 
o panně Marii nic oedrželL Bart 281. 26. 
Cf. Že o panně Marii nic nedrží. Bart 281. 
36. Co ty o knězích držfg (myslíš)? Bl. Živ. 
Au^. 41. — nač. Nejvíc na mne držel. Vlč. 
D. na sebe (m.: dbáti na sebe), na koho 
(m.: dáti na koho, vážiti si ho. Brt.). Mají 
jej jieti a věziti a d. na královu milost a 
na panský nález. O. z D. Odlet vráno, odlet 
prudce, držím na tě kámen v ruce. SS. P. 
508. — kdy. V zapověděny čas svatebního 
veselí nedržeti. Mž. 17. V ty časy držel 
Žleby M. z V. Let. 4 Lépe jest neslibovati, 
než po slibu slibenie nedržeti; To čtenie 
drži dnes na mSi církev, aby . . . Hus I. 266., 
II. 208. — jak dlouho. Oheň celý den 
v kamnech držel. Bb. V tom vězeni na tři 
léta držán byl. Mus. 1883. 141. Bodaj tu, 
popadla hoďonka, co by fa držala do půl 
sedma roka. Sá. P. 343. Bodaj ta držala tri 
rokv zimnica. Koll. Zp. I. 96. Rok ho u vě- 
zeni d-li. Let 20. Krčma, která není držána 
pokojně 32 let, nemá býti držána. Nál.215. 
Driel mi mé zboží od 16 let za sebA. PAh. 
I. 224., II. 35., 112., 158. Od smrti muže 
svého nábožné vdovstvie d-la. Has II. 26. 
Nebt téžméř všecko od počátka světa držal 
jest na těch dvornostech. St Kn. S. 11. ~ 
se čeho. D. se pelesti, Osv. I. 82., podlahy 
(tančiti), mor. Knrz., purkrechta, NB. Tč. 
33., rádla, svých zeman, něčí rady, obyčeje, 
Dal. 16., 120., 158. A držím se toho jako 
svého vlastniebo; Ale židé sě jeho před se 
drži, poněvadž jich jistec jest; Ptali se jich, 
držl-li se súkupa. NB. Tč. 12., 35., 136. Na 
čemž má své jméno, toho se drž. PAh I. 
203. Kdo se dvou břebAv drží, oba se s ním 
snadno utrhnou. Č. M. 45. — odkud. O něčem 
sond z kazatelny d. Hdk. Za vol. 16. Ten 
dvuor jini jsA d-li od markrabí. PAh. II. 
346. Na to (k tomu účelu) od země zbožie 
k Ařadu svému znamenitá drží. Vi. 68. Tělo 
své od hříchu drži. Uus III. 118. — se na 
čem. Sotva se na nohou drží. Us. Pdl. — 
T čem. D. něco v nájmu, město v poddanství, 
J. Lpř., v hotovosti. Dch. Chtěli viděti, jak 
se dievka u velikých mukách silně držie ve 
své vieře. Pass. mus. 321. — s infinit. Je- 
ronýme, o tobě pověst příliš veliká jest, že 
by ty také držel (=° myslil, věřil) býti chléb 
na oltáři. M. J. z Pr. 12. Vz D., že... - 
že. Ale já držím, že naprosto hluchá byla. 
Kom. L. 89. Někteří byli sA, jenž sA drželi, 
že svět nenie stvořen. Uus I. 47. Držím (my- 
slím), že chléb toliko u pekaře. M. J. z Pr. 12. 
2. Držeti => dřeieti, třásti se, treuere, 
zastr. Vz Listy filol. 1884. 451. (6b.). Držala 
země. Mm. Jg. Všecko pohanstvo dřežalo. 
Kat 158. Ctě (tstě) Šimonova držieie veli- 
kými zimnicemi. CE. Vz Dřežeti. 

■J7J , 

Digitized by VjOOQlC 



162 



DrigreSle — Dnal. 



DržgreSIe, vz Držkůžka, DržmfSek. 

Držiř, e, m., der HSIter. Ssk., Šm. 

Držlbabka, y, m. = držgreéh. Slov. Bern. 

Držim, parte. = pevný, haitbar. Viecet 
ještě o prayém obrácenie chci pojměti řeči, 
aby v paměti bylo držimějie (kompar. nentr.). 
Št. k 54. b. Bývat n přikladicb cos buď 
n paměti držimějie. Št. Uč. 149. b. Pamdt 
držimějSé. Št Kn. i 271. Aby to v paměti 
bylo držimějie. Št. Ř. 182. a. Cf. Listy íilol. 
IX. 118. 

Držlmlr, a, m., os. jm. Pal. Rdb. 1. 119. 

Držimý, tz Držim. 

DriisIaT, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 119., 
S. N., Tk. I, 873., 625., 149., Št. Strž. II. 
306., Mus. 1880. 465., D. ol. I. 71. a j. Vz 
Vysazovatel. 

Držislava, y, f., os. jm. D. ol. I. 765. 

Držitel dvom (dvofák), éeledi, der 6e- 
sindehalter, zástavní, der Pfandbesitzer, J. 
tr., nhelen, Sp., lesa, pozemnosti, SI. les., 
statkn, vz Jir. Zř. zem. 449., 690., Cor.jur. 
IV. 3. 410.-411., koňfl, Lpř., dědiéněho 
bficbn, Lenz. Antbr. 617., huti, der Hfltten- 
werksbesitzer. Nar. o hor. a k. Žaloval 
d-lnom těch lidi. NB. Tě. 68. 

Držltelkyně, ě, f. = držitelka. Stát. 1871 . 
108. 

Držítko, a, n. ^ driátko. Sm. 

Drživec, vce, m. D. tepla (špatný vodiě 
tepla). Kv. 1870. 308. 

Držka, vz Dršfka. — D., y, m., os. jm. 
Arch. I. 430. 

DržkoT, a, m.. Drscbkow, ves n Želez- 
ného Broda. Tk. III. 123., V. 214., Blk. Kfsk. 
801. — D., nyni Drštková. D ol. X. 416. a j. 

Držkovce, pl., mistnl jm. v Uhrách. Let. 
Mt. S. IX. 1. 42. 

Držkovice, dle Budějovice. Transchko- 
witz, ves u Chomutova. Vz Droužkovice 
Blk. Kfsk. 208. — D., DQrstenhof, zaniklá 
ves vo Slez. Pk. 

Držkový = drStkový. D. polévka. Us. 
Ktk. 

Držkraj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 119., 
D. ol. L 214. 

DržkrajoT, a, m , ves u Milevska. 

Držkůžka, y, f. = držgrešle, der Knicker. 
U Olom. Sd. 

Držky, vz Dršfka. 

Držmberk, Drimburk, hrad někde n Žatěe. 
Vz S. N. 

Držmijiek, ška, n:. == držgrešle, držkůžka, 
der Beuteldrllcker. Dch., Ehr., Kšá. Také 
na Hor. Knrz. 

Držnožatý stůl = tmožem opatřený. Ehr. 
12. 

Držnoži, n. =- trnož. Us. Ehr. 16. Na Mor. 
Knrz. 

Držov, a, m., Držow, ves n Písku. Tf. 
Udp. 288., Blk. Kfsk. 1178., 1184. 

DržoTice, dle Budějovice, Držowitz, ves 
n Prostějova. D. ol. IV. 166. a j. Jest z Ď-vic 
(— držgrešle). Bdi. — D., ves u Litomř. 
Blk. Kfsk. 913. 

Ds = c- předse — přece. 

Dsto ^=» sto, zastr. Dvě dště. Bus I. 63. — 
NB. Tě. 237. 

DSěieti, dSěal, diěěli, pluere; dJA(i,dšěa, 
dičil (podlé IV.). Dšěalo jest na ně maso. 



Ž. kl. 77. 27. DSěil osidla, pluit laqneos. Ž. 
wit. 107. Střely dSěichii jako přival s mrakóv. 
Rkk. 48. Cf. Dčiti, Dšriti, Listy filol. 1884. 
452. 

bšřievý = deitový. D. vody. ZN. 

DSčovy = deftovy, zastr. Kropie d. BO. 

DSťavy = deitivý. 

Dštévy = dešlový. D den, oblak, kropie. 
BO. 

DStíti, vz DSěicti. — abs. Mušky Sli 
('= dští, prší-li za palčivého počasí drobné. 
U Uh. Hrad.), Tě. Dštil jsem, plui. BO. — 
kam. Modlil se, aby nedStilo na zemi. ZN. 
Ciesf (část), na nižto jsem nedStil, uschla 
jest. BO. — čim. Kštice jeho dštily krví. 
Bdk. On dštil výmluvnosti a vyučoval je. 
Kom L. 118. Městem vinným dštěte hory. 
Jir. Anth. IIL 76. (A. Marek). Cf. Ftieti. 

D6tÍTokropce, e, m. = dnch kropici deštěm. 
Kal. Bás. 201. 

Dštivý = deíťipý. D. příval, Msn. Or. 27., 
čas, tempus pluviae. BO. 

DHóx. Za Výb. I. přidej: 667. 

Dt: ved + ti = vésti, pad + f = pasf, 
klad + ti =■ klásti, pod. přísti, housti, slasf, 
strast, přástva. Vz 6b. Hl. 107. V infinit. 
mění se na Frenštat«kn, Stramberskn u Pří- 
borská d( v c{ (v Čech. v et): vecř, kracf. 
Brt. D. — Ďt zní na Mor. místy jako ť (č) : 
poďtě = potě, buďte = bntě. Brt D. 

Daai. Na Zlinsku zachovaly se skrov- 
nější zbytkv jeho nežli v češtině: oči, nSi, 
ruce, na rnků, do nohů. Brt. Na jihových. 
Mor. zbyly tyto tvary: ruce, do rukň, do 
očú, do nšťi, očima, do oči, uŠiáma, oěiáma. 
Brt. v Os v. 1854. 67. U Přerova jest řídký; 
tam vůbec : ruky, ruk ; jen : rukama se drží. 
Kd. O d. vz také: S. N., Bí. 64., 130., Jir. 
Nkr. 67., Ší. Poč. ve Výb. I. pH jednotlivých 
deklinacích a konjugacích. Z hojió^ch dokladů, 
syědčícich o zkáze duálu v Z. kl. uvádí 
Šafařík tyto: vizte ruce moji a nohy mé; 
zde po duále rncě moji hned následuje plnr. 
nohy mé, ač patrně je řeč o 2 nohách, a 
slovo toto dle Safařfka často správně v daale 
se vyškytá. — Spasitelovy nohy běchn 
tmdny. — A když ta dva bratřencě Ka- 
rínns a Leuchins vSecknu svú řeč odmluvifita, 
inhed před jich očima zmisašta. Zde je plur. 
jich spojen s duálem očima. — Když uzřel 
dva bratry . . . ana zavlačita . . nebo béSta 
rybáře, i řekl k nima: poďca po mně, a 
nčiniro z vás rybáře lidské : tehda oni . . . ili 
za ním. Zde je hojně duálů, ale i plnr.: vás, 
oni, Sli. — V texte, jejž Šafařík otiskuje na 
str. 69 — 70. vyskytuje se též plur. mezi duály : 
jdeta . . . mlnvéšta, . . . řecha, . . . od- 
mluvichu, .... počeSta . . . neznata . . inhed 
jsta prozřela . . v nás . . s náma . . šla . . . 
nalezli . . počešta. — Též v Počátcích sté. 
ml. z:izuamenal Šafařík více dokladů o zkáse 
duálu: na str. 64. oči plamenej, z nichžto . . . ; 
vedle správného „svoji světěj ruce k nebe- 
sém vzved" vyškytá se v téže vazbě: svoji 
světí ruce (Pass.); na str. 75.: rncě, ježto 
běsta svázaně (Pass.). I v tomto příkladě je 

?lur. ježto uprostřed duál A. (Vz i str. 60. a 
2.) Ve Hradeckém ruk. čte se: (Des. 1077. 
a bI.) : a( postavím lahvici dvě oleje a ná- 
plně je. Po daale lahvici dvě hned násle- 



Digitized by 



Google 



Doal — Dnbiice. 



163 



doj« plar. Je misto da. jí. V Alex. BH., 
která pocházi se drahé polovice XIII. stol., 
ryskyti ae ve v. 87. « si.: Bessni čoito 
I NaMnuem, ^iito . . ., «č tedv je o 2 
OMbáeh ře£, objevqje se ta plnr. jiito misto 
4a. jeito. Bnndl nvádi ve své Obmně L8. 
■ni jinými i tyto doklady (str. 118.): to 
jeje dvě děvce axl^vie m. acřevil-, — oné 
(děvce) v tvář jema ocřevie nžaaíe sé ve- 
ecits, plar. nproatřed dvojného & (Pau.). — 
Tehdy Boíej a Matyné Vršovic!: svých 
knieiat pravi vraiedlníci, jesta M o tom 
mytliti, kako bysta mohla uiiežecí plod za- 
tratiti. (Dal. LIV. v. 1.-4.) — Kn. Eoím- 
boská klade téměř viady důsledně doal, 
lé i v ni se £ton věty: ale o dědina sě 
právo nugi sAditi, ie sta sé směla držeti, 
i« sta sě mohla vdávati a toho se právem 
Uela. — Podobně v Bádá práva temského : 
Slátá ohledati ta komorníky . . má zpadnůti 
ss komorníky ty; — tato dva doiepsaná 
■ifiOi (Pflh. kn.) a j. Nár. listy 1886. 5. 310. 
pfiloba. 

Dnaliii, D. m. — druh trhací látky. S. N. 
XI. 381., KP. IV. 480. 

Dnalisraos — cřizení státní, dle něhož 
v některém soastáti Jenom 2 státy n. 2 ná- 
rodnosti vládnou. V Rakoaska je od r. 1867. 
Ví S. N. II. 

Dvalistfeký, doalistiscfa. D. náboženství, 
J. Lpř., ministerstvo. NI. 

Dub ( dfbrb, sr. donbrava. Bž. 46. D., 
qoereas, die Eicbe, strom. D. oer. q. cerris, 
d. faoabovatý, q. psendosnber, nvěidnatý, 
q. stellata, pyraenejský, q. pyraenaica, kře- 
melák, q. pedoncnlata, die Stieleiche, Friih- 
eicbe, iipák, q. pabeacens, die reichhaarige 
E., bily, q. alba, kaitanový, q. castanea, 
(hrást, q. aegilops, stachelige Eicbe, bar- 
vířský, q. tinctoria, bálkovec, q. infeotoria, 
kermesový, q. coccifera, die Kermeseiche, 
éesvina, q. ilex, immer grttne Eiche, lahodný, 
q. ballota, okronhlolistý, q. rotandifolia, d. 
plat, q. saber, selenavý, q. virens. V* Rstp. 
1394.— 1400. D. mořský, q. marina. Rstp. 
1850. D. mecnl (mezak), die GrUnzeiche, 
obrovský, die Rieseneicbe, krvavý, q. rubra, 
vlaský, q. escnla 81. les. Cf. Kk. 139., 140., 
Ml., Cl. 117., 118., ČI. £v. 138., Schd. II. 
275., Krám. Slov., Rose. 118 , FB. 27., SIb. 
»., KP. III. 308., 336., Sbtk. Rstl. 6., 13-., 
14., 32., 69.-86., Mllr. 86. D. jest strom 
fnaeonsský, lípa německý; Slovanům byly 
i dub i Ifpa stromy posvátnými. Vz lite. 
1879. 2a a násl. Faleiné syneiku, faleSné 
jň bmbě, že mně nkaznjei své láska na dubě; 
Poudil ja pod dubem, živ se tady bukvu, 
Wndem. Si. P. 236., 367. Ej duby, duby, 
Mlené dnby, zelená dnbina; piie mi milý 
^rtojek malý hoře od Bndina. SI. sp. 15. 
Koste, roste dab, na tom dubě 12 haluzi, 
■a každé haluzi 4 hnizda a v každém bnizdě 
7 mladých (rok, měsíce, neděle, dni). Mor. 
«t Jsoa-li kvéty dubu pěkné, bude úrodný 
rok. Té. Červík malý velký dnb ztrávi ne 
proto, že tnze konie, ale že často točí ; Ne- 
třel se třtiné báti, větrové když dub vy- 
^ffití. Bž. eze. Když dub padne, snadno se 
píeskoíl. Prov. Tč., Lpř. — D. Karlův (Kw^U 
U.), die Karlaeiehe, souhvězdí. Ns., Stě. Zem. 



25. — D. °» tnui tilný. Dub protiv dubu 
zřieti ze vsieho lesa. Rkk. — D. •=> tvráo- 
Mavec. Kiá. Stál jako d. (neříkal nic). Us. 
Hnik., Dch. Dub dobová. Vz Rod. Prk. — 
D., «m' a Olomouce, n Vlaiimé, n Tábora, 
u Neobanic a u Volyně, Blk. Kfsk. 1301., 
Sdl. Hr. I. 180., II. m, 242., IIL 802.. IV. 
369.; MM. n Něm. Brodu, o Soiice, nDne- 
apek; D. Malý, Klein-Aicha, ves a Cos. 
Duba; D. Starý, Alt-Aicha, vea tamtéž, 
Blk. Kfsk. 1301.; D. Oetký u Turnova, mě. 
Ti. Odp. 296., 323., Blk. Kfsk. 1301. D., dle 
PL. Duby, Daub, ves u Hranice na Mor. 
D ol. VIII. 69. Lid v okoli Dubu vyslovuje 
o m. : u, proto převzdivaji Dubským : Aha, 
vy ste z Dobo, eo tam roztahojó hobo I Brt. 
v OsT. 1884. 82. Vz Duby. — D., pole 
pole u Otaalavio. Pk. — Cf. S. N. — D., os. 
jm. Blk. Kfak. 1801. 

Ďab, o, m. — šobdk. Hkl. Etym. 404. 

Ďnba, y, f. — teéka. Val. Brt. D. 208. 

Dabá, ve S. N., Tk. I. 436., m. 420., IV. 
726., V. 206., VI. 847., VII. 411., Tk. Ž. 
220., Blk. Khk. 17., 781., Sdl. Hr. IV. 232. 

Ďabáiek, ěka, m. <=• tobáčtk. Vody ae 
napgá (káěata), nažeru ae piskn, oH'epů ď-ky 
o zelenu lísku. SS. P. 631. 

Dabák, n. m. — houba hHhek. der Eichen- 
schwamm. Mor. a slov. Šd., Hdž. SIb. 86. — 
H.—ityrkr^carák, itverák, ein Vierkreazer- 
st&ck. U Jindř. Hrad., u Klát., na Slov. Hů , 
Mti., Rr. Sb. 

Ďnbák, n, m. = tobák. Vz Ďubáéek. Mor. 
Tč. 

Dubánek, nka, m., os. jm. Arch. II. 470., 
Pal. Díj. IV. 2. 477., Jir. Ruk. 1. 172. 

Ďubanks, y, f., swertia, die Swertie, rostl. 
Ď. latnatá, a. perennia. Vz Rstp. 1077., SIb. 
382. Lai. dnb'anka (dnbinka). Brt D. — 
D. — pok u Velenov. BPk. 

Dubanský. Blk. Kfsk. 1301.' 

Dnbany, dle Dolany, Daban vsi n Chru- 
dimě, u Libochovic a n Olomouce. PL., D. 
ol. IV. 102., 164. a j., Tk. IV. 698.. Sdl. 
Hr. I. 253. O zdvořilém dnbanském pastýři 
(v Libochovako) vz Sbtk. Krát b. 30. 

Dnbař, e, m., der Eichenpflanzer, -hindler. 
SI. lea. 

DobařstTi, n., die Eichenkultur. SI. lea. 

Dnbas, u, m., pol., nějaká loď. Jir. Obraz. 
133. 

Ďubati, člubnouti. Datel na dube žalostné 
d^be, čo ma po milom, keď k nám nepride. 
SI. spv. 128. — D. = hroudy na poli rot- 
tloukati. Val. Vek. 

Ďubatý v bot., vz Rst 409. 

Dubéák, n, m. = doubtc U Srbce' na 
Hané. Bkř., Šm. 

Dubianský, ého, m., os. jm.. Žer. Záp. 
II. 182., Je. H. I. 2. vd. 649., Šb. D. ř. 2. 
vd. 237., Jir. Ruk. I. 172., Sbn. 946., Sdl. 
Hr. I. 24. 

Dabčany, dle Dolany, Dubachan, ves 
u Zátce, Tk. III. 69 ; Dubtschan, vea u Li- 
tovle D. ol. I. 279. 

Dubéek, bečka, m., ves u Běchovic. Tk. 
II. 534. 

Dnbéice. Sdl. Hr. IV. 307. 



Digitized 



fGoogle 



164 



Dube — Dobioka. 



z Diibé, dvě panské rodiny. Vz S. N., 
Tk. II. 534., III. 645., IV. 725., V. 288., VI. 
168., Tk. Ž. 220., Tf. Odp. 380., Blk. Kfak. 
1301., Sdl. Hr. I. 253., H. 276., lU. 302., 

IV. 369. Z D. Ondř., nejvySSi sudí, t 1*12. 
Vz Tf H. 1. 8. yá. 34 , 58., Jg. H. 1. 2. vd. 
649., Šb. D. ř. 2 vd. 237., Jir. Ruk. 1. 175., 
Sbn. 296., 364., 368. 

Dubee = mladý dub. Uletěl, aletel za 
zelený dabeo, nž inde brkúta mftj milý ho- 
Inbec. SI. sp. 152. — D. — dubová násada. 
Kdo bude otcem? Sekera s dubcem. Sš. P. 
696. — D., Tutz, ves n Hajdy. — D., dvůr 
v Plzeňsku. Blk. Kfsk. 279. — D. Jan. Tk. 
II. 534. D. Mat. Tk. IV. 419. 

Dubecko, a, o., ves n Turnova. Blk, Kfak. 
633. 

Dnbei, bie, m., Dnbetacb, ves u Nepo- 
muk. — D., Dnbetz, městečko n Běchovic. 
S. N. X. 172., Tk. I. 605., II. 534., IV. 60., 

V. 288., VI. 347. — Blk. Kfsk. 922., Sdl. 
Hr. II. 261., IV. 369. 

Dubeěek, vz Dub. — D., ves a Běchovic. 

Dubrček, čkn, m., vz Dubka (dod.). 

Dubeřun, a, n., ves u Zbraslavě. Arch. 
I. 527., Blk. Kfsk, 529., 546., Sdl. Hrd. II. 
226. 

Dubi^ovice, dle Budějovice, Dnbějowitz, 
ves u Vlašimě. Tk. III. 35. 

Dubek. Vlasy ma dnbkem vstávaly (se 
ježily). Němc. Koll. Zp. I. 6., U. 30. ; KoH. 
UI. 219. - Dúbek = doubek. Důbku, důbku, 
dubeěku, ikoda tebe synečkn, že Jsi se ty 
oženil, svojn krásu proměnil. 8S. P. 472. — 
D., bka, m., os. jm. D. ol. II. 383. 

Dubek. bku, m. => zobák, Oobák. LaS. T( 
— D. = drobek. Je toho ď. U Poliě. KSá. 

Duben. Vz 8. N. D. iaay měni a obdaří 
fiolů zemi. 15. stol. D. suchý — rolníku 
hluchý. Kld. D. chladný deštivý, úroda nás 
navštíví. Noravan 875. Když v dubnu valný 
vítr se ozývá, seno i žito pěkné bývá; Po 
bouřce v dubnu připadají mrazy; Mokrý-li 
duben, budo úroda na vině ; Mokrý d., hojnost 
ovoce; Studený a mokrý d. plni sklepy a 
sudy; Je-li d. pěkný, bude květen ještě 
lepši; Co si dutien zazelená, květen mu to 
spali; D. pobije mnoho jehfiat; Hřmi-li 
v dubnu, konec mrazům ; Je-íi v dubnu krásně 
a povětří ěisté, bude květen nepříjemný jistě. 
Prán. Té. Vz Dubnový. 

Dubeů, bně, m., os. jm. NB. Té. 

Dubéna, y, f , jméno kravské dle barvy 
dubu. Hor. Brt 

Dubenáč, e, m. = dubovski (koiené) jablko, 
koiúšek. Mor. Brt. v Osv. 1884. 50.. Šd. 

Dube&ák, n, m. == dubenáč, dlouhý kožich 
(který má po vrchu dubovou, červenotmavou 
barvu), na jihových. Mor. Brt, Šd. V Pod- 
luží = kožich s vyšívanými na zádech kvě- 
tinami. Cf. Buchliěkový. Brt. 

Dubenatý = ditbové barvy. Vz Duběna. 
Mynářka vyběhla s velikú lopatu, zabila ba- 
bulku (krávu) pěkně d-tů. Sš. P.538. D. rúcbo. 
Trok. M, 22. 

Dubeněice, e, f., gallicola, die Gallwespe. 
Nz. 

DttbéniiTý. D. žlabatka, komár. NA. V. 
Qd. II. 36. 



Dubenec, nce, m., Dubenetz, vsi u Bu- 
dějovic, u Milina a n Králově Dvora. Tk. 
VI. 91., Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. II. 276. 

Dabeni, n., das Loben. Posp., Prm. IV. 
223. Rychlé d., die Schnellgarfoerei. SI. les. 

Dubenka. Vz Sdl. Hr. IV. 186. 

Dubénka, místy: kdleska. BPk. D. le- 
vantské, gallae qaercns tnrcicae, tfirkische 
Oallápfel, Nz. Ik., morejské, Morea-, mosnl- 
ské, Hosul-, černé, bílé, žluté, zelené, apul- 
ské, rakouské, francouzské, cyprské, pálené, 
na prach rozmělněné, roztlučené. Sp. Gf. 
Kk. 141., Sal. 238., Prm. IV. 163., Ratp. 
1399., 1395., 1398., Rst. 325., 409., S. N. 

Duběnkan, u, m.. gallussaures Salz. Nz. 

Dubénfcotřísíovy. D. kyselina, Galliipfel- 
gerbsSure. Sp. 

DuběnkoTka, y, f.=duběnková kyselina. 
SI. les. 

■ DubénkoTý. D. kyselina, die GallnasSure, 
Nz., vz S. N., mok, die QallSpfeltinktnr, 
tříslovina, -gerbstoff, prášek, -pnlver. Šp. 

Dubenky Panské, Hermdnbenky, ves n 
Telče; D. Homi, Ober-Dubenky, ves tamtéž. 

Dubensko, a, n., myslivna u Kožlan. 

Dubenský, sam. u Rokycan. — D. Vz 
Sdl. Hr. IV. 306. 

Dubenský .Tak. Tk. VIÍ. 411. 

Duben&ti z Chlumu. Sdl. Hr. III. 302. — 
D. g Poutvie. Sdl. Hr. IV. 298. 

Dubený; -en, a, o, gar gemacbt. Vz 
Dubiti. 

Dubetek, tka, m. == dobytek v Doubrav- 
nicku na Hor. Unrz. 

Dubí, vz Dnby. — D., Eichwald, ves 
n Teplice. Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 862. D. 
les u Roupova, pole u Lhovic, louky a Stra- 
žova a j. BPk. 

Dnbice, e, f.. derEichenwald; junge Eiche, 
Ssk. ; Gerberlone. Sm. — D., dle Budějovice, 
Dubitz, ves u Ústí nad L. Tk. HI. 61., Blk. 
Kfsk. 297. 845. 

Dnbiček, čku, m., vz Dub. — VDubiěku, 
myslivna u Hostýna na Mor. Tč. 

Dabiči. Zahradil mu okna třenicí a d-čim. 
NB. Tč. 78. — D., les i pole u Louček. Pk. 

Dubičina, y, f., Ober-Eicht; D. Dolni, 
Unter-Eicht, vsi n ŮStě. Blk. Kfsk. 291. 

Dnbičko, a, n., Dnbitzko, ves u Zábřehu. 
O Dubičských se vypravuje, že rádi po fa- 
rářích erbujon. Vz Sbtk. Krát. h. 153. 

Dnbikov, a, m., Dubiken, ves u Budě- 
jovic. 

Důbiky, pl. => bublinky. Slov., gOm. Rr. 
Sb. 

Dubina == dubový les. Aj d., dubina, pod 
d-nů březina, pod březina milá uplakaná 
byla; Co sn to za koně v tej naši d-né? 
Pase ich ma míla, košulenku šije. SS. P. 
201., 583. — D. -= hora nad SkoHcemi 
u Příbramě. Kčr. v Kv. 1884. 438. — D., 
předmistí v Litoměřicích, Blk. Kfsk. 1119.; 
mlýn u Ml. Vožice, n Čáslavě, u Kutné 
Hory; sam. n Herm. Městce, u Čáslavě, u 
Křivokláta; osada u Dneapek; D. Choti- 
nieká, sam. u Herm. Městce ; Eichendorf, ves 
n Zbraslavic. — D., pole u Radvanic. Pk. 

Dubinka. Vz Rstp. 1396. — D. ^ ploi 
dubu, žalud. Na Zlínsku. Brt — B., aam. 
u Rychnova a Litomyšle. 



Digitized by 



Google 



Dabiakový — Dubovník. 



165 



DobinkoTý. Na d. putm prasata honiti 
(iiludovoo). Pk., MP. 132. 

Dnbinný ■= dutinový. 

DnbinoTý, Eicben-. Ssk., Šm. 

Dublnský mlýn v Čáal. BIfc. Kfsk. 16. 

Dabloy, pl., f , wm. o Zalnžan. 

Dnbim*, y, f. = luiíma, das Beizbaus. 
Hek. 

Dnblsko. vz Dabiité. Koll. I. 125., III. 

2n. 

Dnbjnnka, j, f. = dubinka. Slez. Tč. 

Ďnbk», y, t Ď. klová, der Eeimhof, bot. 
SI. les., Ni., Bat. 409. — D. = dirka. Také 
vjiho^cb. Hor. Brt. — U.^íkvma povstalá 
ÁibnuHm, ein Farbenfleck. Ď. na nose, na 
atropi. Us. na Polic, u Olom., n Kostelce 
Mi Orl. KSi., Sd., Ktk. — Ď. = duba, tečka. 
Val. Brt. D. 208. - D. — dublena, ovce 
ft černými ďabečky po vJem těle nebo s huboa 
íerrenými krapkami poprskanou. Val. Brt. 

Ďubkář, e, m., der Eagelsohneider. Bk. 

Ďabkati «> ťukati. Kld. Vyletěl na oblok 
(okoo). Tak dlbo dofiho cfbbkal, kým mn 
len neotvorila. Dbi. SI. pov. V. 42. 

Dubkatý = dubkami opatření, klein- 
^big. Rst. 409. 

Dubkem, vz Dnbek. 

Ďnbkovatl ^dubky dHati, gmbig maeben ; 
fleekig nacben. — eo étm: papír jeblon, 
pnoktiren. Us. Sd., Tč. 

DubkoTiee, dle Badíjoviee, Topkowits, 
ve* o NeStědic. Blk. Kfsk. 863. 

ĎabkoTltý, geeprengelt; narbig. Ď. lice, 
list. Us. Tč. Vz Ďnbka. 

Ďableoa, y, f., va Ďobka. 

Dublin, a, m., bl. mě. v Irsko. Vz S. N. 
— D., ves a Sedlčan. 

DnbloTlce, dle Badéjovice, také Doudle- 
biče, Dnblowitz, ves u Sedlčan. PL , Arcb. 
499., Tk. III. 129., V. 220. 

Dubna, y, f., zanikli (?) ves na Mor. D. 
Ol. III. 345. 

Dubna Hora, osada u Piskn. — Dubna, 
ůdoli a Vrčeně. BPk. 

Dub&ák, n, m. = koiieh se ilutým Umcem, 
ivbenný koiieh. U Histka. Škd. 

Dnbfianský Flor. Žer. Záp. I. 38. 

Dnbiany, dle Dolany, Dablan, samota 
o Koilan; 2). Homi, Ober-Dabian, ves 
n Hrotovic, Žer. Záp. 1. 39., 61.; D. Volni, 
Unter-Dabian, ves u Hor. Kramlova; Dubnian, 
ves v Kyjovskn. PL., D. ol. 1. 61., Tov. 129., 
Tk. IV. 638. 

Dnbnatéti, ěl, ěni, eichenbart werden; 
domm werdeo. Šm. 

Dnbnatý, eichenlanbfórmig; in der Lobe 

Xt Sm. 
bné, ébo, D., Doben, ves n Budéjovio. 
Blk. Kfsk. 1361. 

Dnbnétl, ěl, éni, morsch werden. Ssk. 

Dnbai plcb, glis qaercinus, myosas dryas, 
der Granwertb, Eichscblfifér. SI. les. 

Dnbaicay Štěpán farář. Jir. Ruk. 1. 176. 

Dnbaie«, e, f. ^^^ dubové třislo, die Eichen- 
•ohe. 81. les. — D., Hennersdorf, ves u Mi- 
moně, Tk. m. 645., V. 43., Blk. Kfsk. 144., 
mistnl jm. v Ubřícb, vz 8. N.; D. n Krnova, 
nyni Holabovice; Tanbnitz, vsi u Krnova 
» n Holobkovic Pk. Cest. 10. 



Dubnička, y, m , os. jm. Šd. 

Dubnik, die Lohmtlble. Sp., SI. les. Vz 
Dabný. 

Dubno, a. n., sam. a Skalice; vsi a Ry- 
obnova a Příbramě; Earolínenhof, dvůr 
u Rychnova. PL., Tk. lU. 37., VII. 411., 
Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. II. 276., III. 302. 

Dubnonti, vz Ďabati. 

Dubnový. Jest mi odporné, že jeho bratr 
s nim tak d-ho měsice obyčejem nakládá, 
že jednak jasno, jednak mračno. 1497. Hinst. 
D-vým sněhem myjí se děvčata, aby byla 
hexká. Mas. D. sníh pole hnoji a déS( jim 
požehnání přináél ; Ranni déšt a d. čas jest 
stejný (nesbilý) ; Ženská chaf, panská láska 
a d. počasí jest vždycky nestálé; D. snlb 
rodi trávu, d. déit velké požehnání ; D. snih 
hnoji, březnový trávt Prán. Tč. 

Dubňunka, y, f. » dubénka. Slez. Tč. 

Dubny =• dubový. Pod ochrana svěřiiii 
se hory dabným vrcbolinám. Pl. I. 69. Ď. 
mlýn ^ dubnik, die Lohmahle. 1602. Matr. 
opav. — D., Sdl. Hr. IV. 369. 

Dnbodol, a, m., Eicbtbal, sklárna a Velvar. 

Dnbohnédý, eichenbrann. Us. Pdl. 

Dubech, u, m., grangeria, die Grangerie, 
rostl. D. barbonský, g. borbonica. Vz Bstp. 
472. 

Dabokam, a, m., dryites, versteinertes 
Eichenholz. Sm. 

Dnbunosek, ska, m., dubonosko, y, f., 
loxia cbloris, der Qrttnfínk. Sm. 

Dubosek, a, m., der Eichenhacker. Šm. 

Dubot, n, m. ~ duhání. Jak tisic orlA d. 
Phld. ní. 1. 37. 

Dnbotřislový. D. kyselina, die Eicben- 
gerbsSare. Sp. 

Dubová, é, f., Dubowa, ves n Chrastě; 
Stabaa, ves a Kramlova. PL. 

Dubové, ébo, n., hora n Větrnice na Mor. 
D. ol. X. 88. 

Duboviee, dle Badéjovice, Dabowitz, vsi 
u Pelhřimova a u Prachatíc. PL.,' Tk. IIL 
36., Blk. Kfsk. 1173., Sdl. Hr. IV. 869. — 
D., zaniklá ves na mor. Třebuvska. D. ol. 
VL 740. — D. = les u Vel. Petrovic na 
Klát. BPk. 

DubovlStě. — D., das Eichengestrtlpp. 

Dubovitý. D. rostliny, qaercineae: buk, 
kaStan, dub, líska, habr. Vz Rstp. 1391.— 1402., 
Slb. 281., Kk. 139., Schd. U. 274. 

Duhovka = dubénka. Rstp. 1396. — D. = 
choroi dubovník, polyporas frondosas, bři- 
bovitá houba. Rst 1909. — D. — hruSka. 
Vz Braika. — D., Dnbowka, vsi u Neve- 
klova a Vlaiimě, Blk. Kfsk. 155., hospoda 
n Votic a sam. u Horaždovic. PL. — D., 
les n Strážnice. D. ol. VI. 562., les n Mez- 
bolce na Chaděnicka. BPk. 

Dubuvníiek, čka, m. •= japonský hed- 
vábniéek, bourec hedvábný, jenž se živi listim 
dubovým, antherea Pernyi. Dch., Pr. bosp. 
nov. 

Dubovnik, u, m. = choroš dubovník. Vz 
Duhovka. — D., a, m. ^ koželuh, jenž dubí, 
vydělává tříslem dubovým, der Eichengerber. 
Sp. — D., motýl, bourovec toulavý, gastro- 
pacha processionea, cnethocampa proces- 
sionea, der Eichenprocessionsspinner. Kk. 
Mot. 157., Brm. IV. 427., Odb. path. UI. 930. 



Digitized by 



Google 



166 



Dobovsko — Dad 



DuboTsko, a, n., ssm. a Beneiova. 

Dubový. D. klest, -reisig, extrakt, -holz- 
extrakt, Sp.,Stépiny, -spaltholz, duha, kfovi, 
rflže, sloup, kmen, tyč, loupennik, -soh&lbolz, 
listi, pařezina, -niederwald, výstavek, -aus- 
stSoder; na d. způsob ; žlabatka (dubSnko vka), 
vz Žlabatka; kůrovec, vz Kůrovec; kliko- 
roh, vzKIikoroh; žaludokaz, vzŽaludukaz; 
teasi, vz Tesař; zavinai, vz Zavináč; akákač, 
▼z Skákač. SI. les. D. barva, lobrotliu P., 
mlýn, die LohmOble. 1546. Mtc. m. 1877. 
135. D. houba, poupata, jmejli. Mllr. 24., 49., 
63., 111. D. iába, vz Žába. Kyj dubový a 
makytový nauči robič; Biče sem neviděl 
d-vej nemoci (biti); Bude nim běda, kupil 
nás Breda, z d-vých {=■ zámožných) sedláků 
nadělá žebráků; Ej děvče, zima je ti, dej 
sobě zatopiti kůrkama dubověma, af tubě 
neni zima; Jeji chrbet hasle byl a srny tec 
dubový kyj, řemenáče ja to byly struny. 
SS. P. 208., 400., 536., 608., 671. Posypal 
ho dubovým popelem (zbil ho). U Poličky. 

— D. Mlýn, Eichmtihle, ves u Veselí, Blk. 
Kfsk. 58.; D. Vrch, Eichberg, hájovna u Be- 
chyně. — D. Hora Dolení a Hořeni, Eich- 
berg, v Bolest. Blk. Kfsk. 18., 781. 

Dubrava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. 1. 120. 

Důbravs, y, i., silva Jovis quercnm signi- 
ficat. V HV. nepravá glossa. Pa. Vz Dou- 
brava. D. archangelica, rostl. 14. stol. Cf. 
Sbtk. Rostl. 321. - D., řeka. SI. let. VI. 
99. — D., ves u Uher. Brodu. 

Dúbravlce, vz Doubravice. To v. 129. 

Důbravičky, jm. vsi. Pk. Npj. 22. 

Dúbravina, y, f. Vz Prk. Př. 28., Mus. 
1878. 147. (Jir.). 

Dubravi-u8, a, m. 1747. Vz 8. N., Tk. 
Ž. 216., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. I. 
176., Sbn. 248., 936. 

Důbravka, y, f., vz Brůd. 

Dúbravnice, e, f., die Melisse, melitis. 
Ssk., Šm. 

Dúbravnidek, čka, m. =• dúbravnik. Slov. 

Dábravnik, a, m. = nudovník, dobronika 
růžová, melitis melissophyllum. Rstp. 1182. 

— D. =- rojovnik, včelnik, matečnik, melissa, 
marule, marulka, meduňka, medunice, meduň 
lékařská, melissa ufficinalis. Vz Rstp. 1178. — 
Mllr. 67. 

DabroToik, a, m. D. čili Ragasa v Dal- 
mácii. KoU. II. 203., Pyp. K. I. 1Í7. Vz 8. N. 

Dubsko, a, n., ves u Dnespek. 

Dubsky, sam. u Sudoměřic. 

Dubsky, ého, m., os. jm. D. z Třebowyslic, 
z Vitiněvsi. Vz S. N., Sdl, Hr. IV. 86., Blk. 
Kfsk. 4. D. Vilém a j Žer. Záp. II. 183. — 
D. Frant. Jg. H. I. 2. vd 549., Jir. Ruk. I. 
176. — D. Mlýn, Dubermtthle, u Tábora. — 
D. zboží. Vz Tf. Odp. 295. 

Dubůvka, y, f., agaricus orcades, der 
Na«;elschwamm. U Ůh. Hrad. Tč. 

Duby, dle Dolany, vsi u Kostelce nad 
Orl., u Humpolce, Blk. Kfsk. 414., 468., 
u BuStěbradu; sam. u Neveklova; několik 
domků n Dolnjch Studinek ve Slez. ; něm. 
Dub, mlýn u Čáslavě; Danb, ves u Hranice 
na Mor. Dubským posmívají seHanácl: Aha 
te se z Dobo, co tam tak roztubojó bobó. 
Sbtk. Krát. b. 154. .Vz Dub (ku konci). — 
D., DubermQhle, mlýn n Plzně. 



Duc =^ hlahol nárazu hlavy do něčeho. 
Sd. Řlkavá se dětem, když hravě hlavou 
na hlavu se naráži: Beran, beran duc! Us. 
Sd. — Duc = dukát. Kb. — D., os. jm. 
D. z VaHn. Areb. III. 240. 

Ducati, ducnouti »c^^ dělati duc. Vs 
Duc. Ducejme se! Us. Sd. 

D&citný, GefUhls-. D. abstrakce. TS. 
O podm. 6. 

Ďuča, duča, dle Káča — duka, důlek, ein 
GrQbcben, kleines Loch. Do ďuče fazole 
házet, šprtati. Lai. Tč. — D. =jáma, tůtí 
v řece. Tam se nepůjdeme koupat, je tam 
ď. V HoleSovsku na Hor. Cf. Dučeja. Kd. — 
D.= jeskyni. Slov. Rr. 8b. — D., jm. stu- 
dánky na Hrabském u Bilovce ve Slez. Sd. 

Důěa = bařina. Val. Brt. D. 208. 

Dnčalka, y, f. =° duča. Lai. Brt. D. 208. 

DučeJ, e, f. <= dučqa, produch, oataracta. 
1880. Mus. 1855. 564. V hlasu d-JÍ tvých. 
Ž. wit. 41. 8. D. (průchod) třiselná, der 
Leistenkanal ; D. y kosti, nora; soko vodná, 
der Emahrungskanal, Nz. ; d., průchod, vohod 
kylný, die Brucbpforte. Nz. Ik. D. zívitko- 
vatá. Osv. I. 228. 

Dučeja, vz Ducej. 

Duěeje, vz Ducej, Dučeja. 

Důiei = dúčela. Slov. Rr. Sb. 

Dúčela = piiťala. Vždycky budém Vám 
na vdačnú d-Iu pískat Hol. — D. =^ naj- 
silnejiia kos( dutá uěh a růk l'udskýob. Slov. 
Rr. Sb. 

Duieti, el, eni, mit gescblossenea Fersen 
nnd geOffaeten Knien bocken (Hocke in der 
Affenstellung). Csk. 

Duiiee, ves n Máece. Blk. Kfsk. 616. 

Dueka, y. f. =° jamka. Vz Duča. Slov. 
Rr. Sb. — D., die Aftenhocke. Vz Dučetí, 
KP. I. 461. 

Duřky. Přiiel s díiSIty^s plačky. U Lniř. 

Dučmu, vz Dučeti, Dučka. Vskok d. sa 
ruce, der Wendeaffensprnng; předskok d. 
před rukama, die AfFenkehre; předskok d. 
za rukama, aie Affenwende. 

Dud, onomat. Vz Mkl. Etym. 396. Dudek 
obecný, upupa epops, der Wiedebopf, Dreck- 
bahn, Dreckkriimer. Frč. 357., SI. les., Schd. 
II. 450., 8. N. D. křidí: ,Po potok, po potok I' 
Vz Křástal. Kukačka povolává na dudka: 
Kup mi, Bukfiu! kup mí, suknu! A d. dobrák 
honem se ozývá: Už du, du du du! Km. 
1886. 380. Cf. Er. P. 25., Src. 56.-57., 105., 
Krám. Slov. Sedí jako dudek v kobýlinci ; 
Spi jako dudek. Brt. Staví se jako čnbatý 
d. a smrdí (o pyiném). Ostrav. Tč. Je na- 
pilý iako d. Mor. Kurz. — D. = slepice. 
Jde d., nese sudek, a v tom sudku dvojí 
trunek (= slepice — vejce). Mor. Brt. — 
D. = Mupec. Ten člověk neni dudek. Lai. 
Tč. — D. =' penis. Tehdáž (1622.) platil d. 
36. kr., grog český n. stříbrný 6 kr. Ski. 
V. 269. Peněz jako dudků (jako želez). 
U Sulkovce na Mor. Ktk. — Dudky == 
švestky při sušeni připálené. U Ostroměře. 
Velinský. — D. = dilská hra. HoSi hraiou 
dudkii (důlka, n Příbramě; čampulu, v Bu- 
cbyĎsku). U Bydž, u Chrud. Mý., Brv. — 
Dudek ^ staromodni čepec vitovský. Tč. — 
Dud, a, m., os. jm. NB. Tč. 



Digitized by 



Google 



Dodft — Dnha. 



167 



Duda, y, m- — dudák. S«k. — D., os. 
jio. U. Lad., prof. Vz Tf. H. I. 3. vd. 193. 

Dadácká, é, f., die Snckpfeiferweige. Deh. 

Dudáček, čku, m. = m<Uý dudač. Sel d. 
hRtci im body a padl pozpitak do vody. Si. 
P. 152. — D. = pole u Volenov. BPk. 

Dudaéka, y, f. = íes. tanec. Skd. Yz 
S. N. 

Dudák, vz Dada5. — D., u, m., čet. tanec. 
Škd., Kv. 1870. 214. Vi S. N. — D. = hra 
r tartv; samrzUk. U N. Rdyné. Rgl. 

Dndíma, 6, f. = ovce $ tluetou hubou (od 
dadks). Val. Brc 

Dudanár. a, m. ==> dudák. Kopán, oa Hor. 
Brt L. N. IL 14». 

Dadanky, pl., f. = dudy. Dudaly d^ keď 
aae éli od flanky, dudaly vesele, keď sme 
ili ees pole. SI. pa. 231. 

Diidiúvtvi, n., die Sackpfeiferei. Sm. 

Dadáň, e, m. = dudák. Slov. — D., os. 
jo. Slov. Šd. 

Dudati, na Slov. gajdovati. — kde. Taký 
u mi chlebík udal, že pod kftrkou kocůr 
dodal. SI. sp. 93. 

Dudeiek, tz Dud. 

Dadeéky = malé dudy. Bern. 

Dudel, dlu, m. '— ci,mel, uUzek, zmolek. 
Slez. Sd. Lai. Brt D. 208. — D. ^ vuUý 
uiiik. U Chocně. Ktk. 

Dudeléik, a, m., os. jm. Slez. Sd. 

DndiehoTská,ó, L, Dudichow, sam. u Vys. 
Myta. 

Dudik Běda, dr., kněz, historiograf mor., 
nar. 1815. Vz S. N., Tf. H. L 3. vd. 163., 
164. — D. Ant., nar. 1824., kněz a spis. 
áb. D. ř. 2. vd. 237. 

Dudin, a, m., ves u Jihlavy. Blk. Kisk. 
639. 

Dadiny, pl., f., Oudin, ssm. n ťiskn. 

Dudka, y, m. = dudák. Hái-li dudku 
neb piitáka? Dh. 137. —D., y,f., diePfeife. 

Dndkovati ^ uspávati. — koho. Už 
chvíli dítě dutkuje a posud ji nespi. U Kr. 
Hrad. Ki(. 

Dadky, vz Bud. 

DadlSt 7> "^ '=brhla, dudlavec. Mor. 
Brt D., Sd. 

Dudlák, a, m. = dudlavec. Ssk. 

Dadlati. Viecko zde (v Benátkách) zpívá 
aneb aspoň dudle a kKká. Koll. 111. 142. 
Celý don nerobí, len dudle. harnií. Koll. Zp. 
LU. Stará baba duble (brodí) jako pivná 
beéka a ta mladá poskakuje jako veveriěka. 
Si P. 420. Mic nezná jen vidy d. Koll. Zp. 
IL 281. 

Ouůlmyt)f=^ dutým testáeaH, hohl werden. 
- proé. Starobou stromy dudlavejA. Slov. 
Hdi. Čit 194., 164. 

Dadlavý = dutý. U. vrba. Ostrav. Tě. — 
1i.^bublavý. D. medvěd. Koll. IV. 169. 
A dostane slů odměnu, škaredá dudlavů 
ienu. Si. P. 740. 

Oúdlebt ==> kmen ěeský na Italši a ho- 
řejií Vltavě; župnim hradem jejich byly 
Důdleby na Ostroha se dvou stran Malii 
otočeném stojící. Šmb. S. I. 313. Cf. Bi. 75., 
Doudleby, SOt. Strí. 11. 462. 

Dudlena, y, f., die Brumuerin. 

Dttdlina, y, f. =. dWa do dudlavého $tromu, 
kde ptáci hniiOi. Ostrav. Tě. 



Dndliti ^ dudloH, dndelo. Laě. Tě. - 
D. = utlovatým éittiti. Nit se dudli =■ uslovati. 
U Kyobn. Hsk. 

Dudnati'=dmiiť. Slov. Ssk. 

Dadnéti =- duniti, dumf tOnen. — abs. 
Oheft dudnie. Slov. Zátur. — kde. Voda ve 
studni dudni. Kld. Cosi venku d-lo; V obla- 
kách to d-lo. Lai. Tě. 

Dudaiti, il, ěn, éni =• dudtůvým krokem 
jiti, mit den FQssen stampfen, gehen, dass 
es dumpi schallt. — kady iim. Daduil po 
dědinácn bosýma nohama. Lai. Tě. — D.^= 
schiagen, dass es dampf schallt. — ěim kde : 
pěsfu na prázdné beěue. Lai. Tě. 

Dndnivy => dumoý, dumpf tOnend. D. hlas, 
hřmot, hrom. Lai. Tě. 

Dadai, e, m. — dudák. Slov. Ssk. 

Dadotati. Tu paiica s oepami vzala milá 
mlynářku do roboty a mlátila ju, že len tak 
dudotalo (dunělo?). Slov. Dbi. 81. pov. 1. 
472. 

DndoT, a, d., Dndow, ves u Bechyni. 
SdL Hr. m. 133., IV. 86. - D. —potok 
v karpat. pohoří. Skd. 

Dadratf, dudrovati = hi^ovati. Slov. 
Nčmc. Vil. 68. — nač. Hoo celý svět na 
nás dudre. Kyt. 1876. 32. 

Dudu, das Schreien dei Wiedebopfes. 
ám. 

Dndndu. Nabusliěkách jujqjn ana gajdách 
dududu : SI. spv. VL 227. 

Duduk, a, m., nadávka. Slov. Mt. S. I. 
117. 

Dadunár, a, m. = dudák, gajdai. Na 
jihových. Hor. Brt. 

Dudy. Vz iiajá^. Spoušti dudjr = pláěe. 
Us. Olv. Dudy, moje dudy, frajer mi je 
chudý, viak ho já vypasiem, keď bndá ja- 
hody. Koll. Zp. L 291. Já půjdu do ienku, 
kde hrajů dudy. Si. P. 614. Tieto d. s trima 
hněky, neoh si vezme syn do meky a na 
nich si pohrává, keď sa času dostává. SI. 
sp. 173. Kdo viděl z konopi kostel a z koně 
dudy (kdo stál v kooopich a seděl na koni) ? 
Mor. Brt. v Km. 1886. 787. Cf. Km. 1886. 
636., KP. II. 322. D. u ŘimanA, vz Vlik. 
361. — D °= mraout. 

Dndydom. Kj škoda fa, áuhajko, dady 
dudy, dndydom, ej že za vodou bývái, dudy 
dudy, dndydom. 81. spv. 1. 3. 

Dne Ho váti «e s kým, sich daelliren. (Js. 
Tě. 

Daetto Uké skladba pro 2 hlasy. Hlt 

DA&aiivé =do«/aniwd. Slov. Dbi. Dv. 
131. 

Důfati >=> doufati a p. 

Dufek, fka, m., os. jm. 

Dufka, y, m., os. jm. Sd. 

Dnfhsnit, n, m. => kraurit, nerost Vz 
Bř. N. 163. 

Dufirenoisyt, u, m., nerost. Vz Bř. N. 
218. 

Dufiresnit, o, m. •^fo^oreinan idemtý, 
nerost Šfk. Poě. 347. 

Ďůgati = nahlidati. Cf. Nsďágati. Val. 
Vok., Brt D. 208. 

Duh, strsl. d%gi, Stiirke, ned^gi, Krank- 
heit. Vz Mkl. Etym. 48. 

Duha, strsl. daga, arous. Vz Hkl. Etym. 
48. — D. -= detka. Vz Krám. Slov. D. nor- 



Digitized by 



Google 



IGS 



Duba 



Docb. 



malni či pravidelnf, die Normaldaabe ; duha 
knihařská, der Buobbinderspan. Čp., SI. les. 
— D., der Keeenbogen. D. => výjev světla, 
který povstává láfnánim a odráženim-se pa- 
prsků slunečních v kapkách deště právě tak, 
jako když sluneční paprsek skleněným hra- 1 
nolem prochází. Vz S. N., Krám. Slov. VMV. 
nepravá glossa. Pa. D. hlavni, vedlejší, NA. 
V. 381 , 382., Hj. 2V8., Schd. 1. 175., měsicová 
(bílá), Mj. 279., sedmišatá (má 7 barev). Trok. 
M. 7. Duha vodu pije. Němo. IV. 440. Hoře 
Hronom, dolu Hronom duha vodu pije. Nár. 
pis. Němé. IV. 441. D. pije vodu a vše, co 
v ni je; odtud pršívá žabami a p. V Pod- 
laži. Brt. Pije jako d. (mnoho). Us. Němc. 
IV. 441., Knrz. Pán i sluha jako duha (mě- 
nivý, nestálý). Dch. D. večerní věití tichý 
déš(, polední mnoho vody, ranní krásný čas 
toho dne. Cf. Sv. rnk. 23. Duze má se říkati 
boží duba a ne duha nebo kolo. Hus. Když 
se ukáže d., prší na třetí den. Na Zlínska. 
Brt. Hodí-li se kov některý do duhy, v zlato 
se promění. Mus. 1854. 547. Kdo prstem 
ukazuje na duhu, tomu prst upadne. Us. Vz 
o ni MS. 162. — D. ^^'pruh, prouh, der Streif. 
D. na axamítn, der Spiegel. Šp. Kána bičová 
na kóži duhy čini, flagelli plaga. Bibl., 01. 
Sir. 28. 21. — D. U duhy v Praze. Tk. II. 
534 

Dnhan. Nabereme d-na a odnesem do 
Moravy oa Hanu. SS. P. 536. 

Dahanlna, y, f., das Tabacin. Sm. 

Duhanka, y, f., rybářtká bárka z duh, 
der Dogger. Sm. 

Duhanský, os. jm. Blk. Kfsk. 88. 

Duhobarvý, regenbogeníarbig. D. zář, 
Hkr., páska. Čch. Dg. 

Duhojas, n, m., der Regenbogeaglanz. 
Mkr. 

Dahokánský -°e«Imť dlouhý. Cf. Dahoký. 
Slov. Kr. Sb. 

Dahokřídlý, regenbogenflQgelig. D. sbor 
motýlů, Cch. Dg., vila. Čch. Petrkl. 50. 

Dahokvět. Dle Km. sluje iasmin u Presla 
též šešmlk, Černín, ale ne d. D. také na Slov. 
Ssk. 

Dahoký = dlhoký, dUtý, dlouhý. Slov. 
Rr. Sb. 

Důhon. Po d-nu kdožby svědectví nedal, 
lidí nepostavil n. něčeho nepoložil. Vz Zř. 
zem. Jir. S. 2. D. pro nesvědčení. Zř. zem. 
Jir. P. 20. Druhé obesláni svědka za d. po- 
čteno bude. Pr. měst. B. 47. Abych proti 
sobě položil řezanou ceduli, jakž týž půhoo 
a důhon to v sobě siře obsahuje a zavírá 
Faukn. 87. D. od konsistoře vydán jest na 
kněze Jiříka.. Jdn. 100. Žádal nás za d. a 
my jemu na tebe jsme d. tento vydali. Exc. 
— D. = průhon, místo, kudy někdo vodu 
musí pustiti. Us. Uk. — D. =- místo a sta- 
vení, kam se všeliký koráb při připlavu 
svém doháněl, kde skládal, cenil, dežmoval, 
dogana či dobana. KoU. III. 88. 

Ďahotvorný, regenbogenerzeugend. Dk. 
Roz. fil. 105. 

Duhovaf, auf die Schwippe nehmen, 
wippen. Ssk., Šm. 

DuhoTice, e, f., izia, die Izie, rostl. D. 
vláaková, i. capillaris. Vz Rstp. 1543., Du- 
hovnice. 



DnhoTltě, regenbogenartig. D. něco bar- 
viti. Němc. VI. 23. 

Duhovka. Sevření laloku dky, iriden- 
kleisis, scházeni či nedostatek d-ky, iride- 
remia, zánět d-ky a eévnatky, iridochoríoiditis, 
n>zekláni d-ky, iridocoloboma, poěinnti d-ky, 
iridodeeis, odloupnuti d-kv, iridodialysis, vý- 
hřez d-ky, iridokele, kolísání d-ky, irids- 
kinesis, zánět d-ky a těliska řasinkovitébo, 
iridokyklitis, naříznutí d-ky, iridotomiiu ra- 
něni d-ky, vnlneratio iridis, překrvení a-ky, 
hyperaemia iridis. Nz. Ik., Schb. Cí. KP. II. 
156., Schd. II. 349.. I. 128., Krám. Slov., 
Če. lék. IV. 25L, V. 94 , X. Iř9. 

Dohovnice, e, f., ixia, das Ehrenschwertel. 
Sm. Vz Dnhovice. 

DahovosC, i, f. Dk. Roz. fil. 105. 

Duhový. D. oblouk, kmh. Hj. 278 D. blána 
v oku. Šv. 61. — D., Dauben-. D. dřevo 
(na duby). Us. Tč. 

Dúhf =• dlouhý. Slov. Aj z krátkej ko- 
nopy duha nif bývá. Pořek. Rr. Sb. 

Daeh. Vok. duše jen o 3. božské osobě. 
Bž. 88. O původu cf. také tíb. Hl. 101., 145. 
D. předpokládá starší tvar áam. Vz Gb. HI. 
110. Cf. Sro. 194. — D. "povitH, vsdueh, 
který dýekáme. Ot dýcháni duchu. Z. wit. 
17. 16. — D. — <re»ř, jádro. D. jazyka, slo- 
vanštiny. Mus. 1880. 339. D. jazyka ~> souhra 
veikerých bezvědomých snah jazykových. 
Kvř. 19., 20. — D. — duh, opak: tělo. D. 
přírody, transcendentní (přestoupaci), im- 
manentni (obsažný), pohybující, d. hybu, 
smiru, zákonodárný. Dk. Aesth. 348., 349. 
Nauka o duchu, der Spiritismus. Dch. Le- 
tošní zima dala lidem do ducha (byla tuha). 
V Bystersku. Sn. D. s srdcem nejsa z jednej 
materie a preca v oboch duch jednoty žije. 
Trok. 59. Divnét se to zdá a nepodobné, 
když chceš o duchu mysliti, jak o tělu. St 
Kn. Š. Ot udulánie ducha. Z. wit. 54. 9. D. 
ducha poznává a srdce srdci návěští dává. 
Bž. exc. — D. => co iáhHvá úmytl atd. Sila 
ducha. J. tr. Podnikavosf ducha. Sp. D. 
básnický. KB. 1. Muž duchem básnickým 
nadaný. Tf. Kazí ducha sila, zdraví diůhé 
pracováni, když sa jedním duškem koná 
bez odpočívání. Olč. I. 82. Kto jemu vdnnal 
duch životný. BO. Nemohli proti jeho mú- 
drosti zvítěziti a proti duchu, jenž z jeho 
ůst mluvieSe. Pasa. 14. stol. Chválu jeho 
u veselém duchu prozpěvuje. St Kn. š. 128. 
— D. => úmysl, roBum atd. D. času » souhrn 
veškerých snah společnost jistou dobou ovlá- 
dajících. Kvř. 20. D. doby. Us. Pocitový 
duch. Vz Počitavý. D. zákonnosti. Dk. Aesth. 
350. D. vlastenectví pronikal všecky třidy. 
Sbn. D. naziravý, rozjimavý a vice vnímavý. 
Sš. I. 10. D. člověka k pracováni tím schop- 
nější bývá, když časem skrovnou veselost 
za pokrm ožívá. 6IČ. I. 82. D. pravdy. Čch. 
B. 34. Len tam sa maži s ducbom časa 
vodjá, kde sa na slovo a čest hladi z mládí ; 
Kea sa d. v školách a chrámoch utvoří, 
potom k pokladem cesto si utvori; Je to 
lud bystrý, nábožný a živý, dajtě ma ducha, 
budě tvořit divy. Trok. M. 21., 23. To žía- 
den d. neuhádne (nevie). Mt. S. I. 97. Vv 
«te se vždy duchu protivili. Pass. 14. stol. 
Otejmež duch jich. Ž. ^t. 106. 29. — D. — 



Digitized by 



Google 



Dnen — Dachomor. 



160 



ibidKnmt stvoftni. Duchy pekelné žárlÍTOstí. 
Čefa. Bs. 95. — D. — duch «ratý. Dacha 
iratébo kořeni. Sbtk. Bati 836. Maria dn- 
ebein sv. poéala. BB. II. 8. Plných dacha 
•Tatého. Pass. 14. stol. Potom, jakož světíi 
aa letaicti, poalal dacha svatého. St. Kn. S. 
13. — Sv. d. == letnice. O sv. daSe tři léta 
badá, jaki on fojtem byl. NB. Ti. 286. Daj 
M posor, aby ti netrefilo sv. ducha v pátek 
(abys se nepřepoiital, nesklamal). Brt. D. 
Dét( v nedéli velikonoční vymiáti obili, na 
ít. ducha vymliti na éisto. Zlínsky. Brt. 
Prii-li na sv. dncba, jsou klepány iita. 
n Král. Hrad. Kit. Do sv. dacha nespúiiaj 
la koiueha (nesponitéj se kožicha), po sv. 
doie ostaA v koiaše (po sv. ducha dobré 
chodit v koiucha, po sv. duie choď zas 
v koiiie, a po sv. duchu maj sa ka ko- 
iicbn). Brt., Ht9., Tč., Némc. IV. 442. Do 
•T. Ducha něvyslékaj kožacba a po sv- 
Dgebu fuk do koiachu. Slez. Sd. Do sv. 
ducha něvyslékaj kožacba, po sv. duchu 
obténj se (obhlidaj se) po kožachu. Slez. 
Šd. V den sv. ducha volf si hoii krále a 
jndi jako rytíři na koních (na vrbových 
kabřich) a vybiraji po domech vejce; to 
jmeniýi drieti se. duih. Do nedávná činili 
to dorostli cbsanici a jezdili na skutečných 
konieb. U Olom. Sd. — 8v. Ducha kořen 
=> andélský kořen, aogelika, die Angelika- 
warzel; éemeřiee černá, kýdiavka éemá, 
beleboras niger, die scbvarze Niesswurzel, 
rostl Hllr. 13., 53. — D., a, m., rozený 
Čech, blabovést Kroatú (1091.). KoU. I. 222., 
IL 272. 

Důehač. — Tt. = mech, der Blasebalg. 
Na již. Hor. Šd., Brt. D. 2Ó9. - D., os jm. 
Blk. Kfsk. 993. 
Duchiéková Kat. Blk. Kfxk. 1016., 1029. 
Dneludlo, a, n. = duchač, měch, der 
Blasebalg. Slov. Zbr. Lžd. 160. — D. Klá 
Uer a Kostel a sv. Dacha v Praze. Tk. 1. 
805., n. 534., IlI. 133., 190., IV. 10., 96., 
172. 

Dnchamor, u, m., die GeistestOdtnng. 
Kotn. 

Dnchamoma, y, f. Vnitřek takových 
doaikA jest hotovou d-nou. Pokr. Pot. I. 8. 
Dacbáii, é, m. = duhán. Slov. Ssk. 
IHiehaplnosf, i, f., Esprit. Dcb., Oav. 
1. 157. 

Duchaplný. D. spis, článek, pojednáni, 
provedeni, Us. Pdl., vtip. Dk. P. 97. 

Dnehaprizdnosf, i, f., die Geistesleere. 
Kofc 01. f 7. 

Dúehati, dudmmiti = dýchati, foukati, 
ithmen, blaaen; mechem dýmati, den Blase- 
balg ziehen, búsen. Mor. a Slov. — abs. 
Šedi a poslouchá, ba nedúchá ani (ani ne- 
dntá, neceká, nedýíe). Hdk. C. 54. — co 
kde. Už tu nebude ďlho kaSu důchaf. Sb. 
ň. ps. L 92., Dbá. SI. pov. I. 489., Erb. SI. 
Cit. 65. Hal som mrcha ženu, neehcela ma 
ilůehaf, dal som ju cigaňom, musí mechy 
důcbaf SI. sp. 139. — kam: do ohně, do 
u«h«. Ostrav. Té., Brt. D. 208. — D. = 
^atinati. — kde. Dncblo (zhaslo) to v peci. 
U Olom. Sd. 

Doehcov. Tk. IV. 725.. VI. 207., 325., 
VIL 411., Blk. Kfsk. CXLIX. 



Duchek, chka, m., os. jméno = Duiek, 
Ducha, Búia, Douia. Dch. Cf. Listy fijol. 
1877. 303. Dle Jir. -= Ducboslav. — Sd., 
Arch. IV. 347., V. 529., Pal. Rdh. I. 120., 
NB. Té. 288., 1480.. Tk. III 499., IV. 446., 
V. 238., VI. 161., Tf. Odp. 334., Sdl. Hr. 
II. 231. 

Ducheuka, vz Duchna. 

Dachkovií, e. m., os. jm. 

Dochmati =• stlaiovati, zusammendrQk- 
ken. — CO: peřiny. U Olom. Sd. 

Daehna. Odkryla duchnu a vytáhla lí- 
stek. Drak. Povec, dievča, povec pravdu: 
či mái duchny či máš ladu? Koll. Zp. 1. 
2;i2. Tu jest opět vysypala puol duchny a 
plátno vzala. NB. Tč. 240. Aby aa duchně 
líbali. Pč. 46 Přikryjeme milého péknó 
duchniců. SS. P. 708. Protož se také i>eřt- 
nami nebo d-mi praporovými a kožichy 
přikrývati zapovídá. Eur. Corda Lékař, 
z r. 1529. — D. eufemist. — > diUe. Na mou 
duchnu! Us. na Mor. Brt.. Bdi., Vek. 

Dachnarka, y, f. Ducbnárkami nazývají 
ženy, které o svatbě s nevěstou odvážejí 
ducbny a družbdm (mládenciim) je žertem 
prodávají. Slov. let VI. 290. 

Duchnice, duchnička, vz Duchna. 

Dnehnisko, a, n., die Duchetzicbe. Bern. 

DachuGOti, vz Dúehati. 

Duchoborce, e. m. Macedoniáni d-rci. 
Si. Sk. SV V Kusku ae bogomilstvo zjevilo 
pod názvem razkolaíkdv a d-rcův. Koll. III. 
200. 

Duchoiinnosf, i, f., die Geistesthátig- 
keit. Šm. 

Duchoiiímý, geistesthStig. 8m. 

Dtehod ^ plat. D. doživotní, die Leib- 
rentě, ustavičný, perpetuiriiche Rentě (úroky, 
ale kapitál ae nikdy nesplácí), Skř., poštovní, 
das Pciatgefalle, J. tr., pozemkový, die Grund- 
rentě. Dob., statni, peněžný či z peněz, «d- 
minikularnl, Adminikular-, Sp., hrubý, lesoi, 
ze svéři, z brabanky, die Reohstreunutznng. 
SI. les. Případné duoobody a platy. 1579. 
D. púvodui, odvozený, vázaný, volný. Kaizl 
109., 110. Pije (jí) jako do d-dú (na obecný 
důchod, mnoho). Us, BPk., Dhn. Vz 8. N. 
O d. desek, komorníků, písařů, úředníků, 
ingrossatorů, registrátorů, řeóoiků, měřičů, 
sudího atd. v starší době vz Zř. zem. Jir. 
450. O d panských v aiarši době vz Sdl. 
Hr. I. 16., 260., U. 7., 123. 

Důchodek, vz Důchod. 

DAchodka, y, f., die Rentě. Skř. 

DAchodkoTý. D. tabulky, finanzielle 
Tabelle, cena, der Rentirungawerth, 81. lea., 
liat, der Rentenschein, Us., nález, die Ge- 
fállsnotion. J. tr. 

DAchodonosný, Renten tragend, eintrSg- 
lích. ám. 

Důchodový. D. majetek, daň. Kaizl 108., 
316., 309. 

Ducholov, u, m., die Seelenjagd, Arg- 
list. D. člověči. Pasa. mus. 348. 

Dncholovec, vce, m., der SeelenHinger. 
Šm. 

Duf,hoIOTný,aenlonfangond, argiiatig. Šm. 

Duchomor, a, m., der SeeleutOdter. Ssk., 
Šm. 



Digitized by 



Google 



170 



Dachomoroost — Ďoka. 



Duchomomoiit, i, f., die GeistestOdtang. 
Lpř. SI. U. 383. 

Duchon, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 120. 
— D., mlýn n Příbramě. 

Duchoň, ě, m., os. jm. NB. Té., D. ol. I. 
141., 345., m. 36. a i., Arch. I. 182., IV. 
192., V. 529. 

DachoAec, ňce, m., os. jm. D. ol. 1. 141., 
345., Tk. V. 99., 100. 

Dachonék, Ďka, m., os. jm. D. ol. VI. 
187. 

Dacbonosný, voli des hl. Geistes. Šm. 

DuchonSka, y, f., Dabonscbka, samotu 
a Bubenče n Prahy. 

Duchopis, n, m. Msr. 15. 

Dachoplod, n, m., der Geniestreicb^ Srn. 

Duchoprodavec, vce, m., symoníacus. 
16. stol. 

DuehopArce, e, m. Macedoniani a d-ci. 
Cf. Dnobaborce. SS. Sk. 55. 

Duchoroduý, geisterzeugend. D. svět. 
Pl. I. 243. 

Duchoslav, a, m., Spiridion. Pal. Kdh. 

I. 120., Šd. 

Dachoslavová Libnle. Blk. Kfsk. 1029. 

DuehoslOTÍ, n., die Ueisterlebre. Dk. 
Dj. f. 167. 

Duchosmutný, tranrig im Geiste. Sm. 

Dachota, y, f. = dech. Němc. VII. 248. 
To (a Ten tá l'adaká d. zaráža, čo si dú- 
cbal ; Veď to len nadúcbal si sa tej člověčej 
d-ty, keď si po světe lietal. DbS. SI. pov. 
IV. 10.. VII. 79. (Vm. 22.). 

DachoTéda, y, f., die Seelenlebre. Hsr. 
15. 

Duchovédný, Seelenlehre-. Msr. 36., 
Atben. III. 176. 

Duchovenský. D. cvičeni, Exercitien, 
Dch., statky. Mas. 1880. 607. 

Dncbovenstvi -> gáduH. Vz S. N., Žer. 
Zip. I. 189., 247. Pljecbn z d., de spirituali. 
ZN. — D. — duchovni vée. Ani podlé d., 
ani podlé télesného pfírozenie. 6t. Kn. š. 

II. (130). — B. ^ duchovni řád. Také 
isme smluvili, abychme všemu d. přikázali- 
Výb. I. 382. Syn kněžského d. jsa. Zř. mor. 
1604. Snad by se nabodjl kláiter, jeito jest 
již tak pobynal v d. Št. Kn. é. — D. = 
vysoká duchovni hodnotí. Nemají na žádná 
d. jako biskupství, opatstvi . . . dosazováni 
býti. Slavata II. 204. — D. ^ atkgoria. 

Dachoveselný, geisterfreuend. Šm. 

Duchovid, a, m , der Geistersehe/. Posp. 

Dnchoviny, pl., f. = dychadlo. Sm. 

Duchovíte, geisterartig. Skály bělají se 
d. k výši. Kká. K si. j. 36. 

Duchovitý, geisterartig. Kká. K si. j. 
126., Osv. Ví. 872. D. peruf. Mas. 1880.262. 

Duchovně, geistig. Mž. 131. Tělesně 
i d. o sebe pečovati. Koll. IV. 183. 

Duchovuéti, ěl, ěni, geistlioh verden. 

Duchovni správa, správce (pastýř), Žer. 
Záp. I. 161., 162., J. tr, bytost, Hlv., MH. 
7., útěcha, Mž. 102., básnictví, Tf., řečnictvl, 
Jg. Slnosf. 166., píseň, ib. 107., kantáta, 
ib. 147., cit, ib. 32., pomoc, Mus. 1880. 471., 
dary, Geistesaniagen, Pal. Kdh. 1. 139., právo, 
Tov. 120., život (spatrný), vita contempla- 
tiva, Št. Kn. S., zábava, Ánth. Jir. I. 3. v. 



VI., matka (kmotra), Pass. mus. 404., ziak, 
věc, milost, soudce, utěšení, sladkost, Št. 
Kn. i. 4, 29., 40., 44., 146., 126., 46., soud, 
ib. 146., Púh. II. 621., krmě, pitie. ZN. 
D-vné tak jako světácké památnoisti v sobě 
zdržovala. Koll. I. 251. Sedmero skutkfl 
milosrdenství d-ho. Mž. 18. Buďtež světští 
nebo duchovní. Arch. III. 449. Aby v svých 
srdcích d. pienici shromáždili a z pisma aby 
d. perly u pokiadiuch srdcu svého schovali. 
Št. Kn. i. 4. D. lidé jak svědčili. ZK zem. 
Jir. 8. 3., P. 16. D. statkové, ib. A. 11., 
E. 32., Tk. VI. 245., 254. O d. lidech před 
právem vz Cor. jur. IV. 3. 411. - Vz S. N. 

Duchovuický, klerikal. Ssk., Šm. 

Dttchovuictvi, n., die Priusterwarde. Ssk., 
Šm. 

Duehovnictvo, a, n., der Priestorsland. 
Ssk. 

Duchovuiika, y, t — dudiovnice. Hus 
I. 345. 

Duchovník, pbarisaeus. ZN., Koll. I. 
351., Sš. I. 72. 

Duchovníkovy. Varujte sě od rozkvasu 
d-ho, a fermento pharisaeorum. ZN. 

Duchovniti, il, ěn, ění, geistlicb machen. 
Rk. 

Duchovnosf. Uměni d-sti, religiositatis; 
D. ostřiebá srdce. BO. Ze všie mé nevsu- 
tečnusti k neskonanej d-sti. Pravn. 1408. 

Duchovosf, i, f. = duchovnoat. SS. L 
190 , Dk. D. bozi, Sš. Sk. 18., duše lidské. 
Lenz. 

Duchovský Václav, kněz a historik, 
1717.- 1773. Vz S. N. 

Duchovstvo, a, n. — duchové. Piitka 
proti d-8tva nešlechetnosti v podnebesku. 
Sš. II. 139. 

Duchový, geistig. D. krásno. Dk. Aestb. 
143, 350. Pozdviženi a rozčileni d. ; moc 
d. Sš. L. 129., 122. Čisté d. náboženství; 
d. vývoj, sily. Alx. 1879. Majíc d. posuvu. 
Št. Kn. š. 86. D. smutek, afflictio spiritus. 
BO. D. vítr, impettts spiritus. 01. Ezech. 1. 
12. 

Dncho7jevo8lovi, n., die Lehre von den 
Guistererscheinungen. Dk. Dj. f. 174. 

Duchozpyt, u, m. Msr. 13., 15., Atben. 
III. 374. 

Duchozpytný. D. vědy. Atben. III. 374. 

D.chta, y, f., u lodniíA (csař4, der Dncbt. 
Šm. 

DůJ == d<9. 

Doják, u, m. = timiU vietor. Slov. Udž. 
Šlb. 89., Hdž. Čit. 154. 

Dújemnosf •= dojemnosí. D. slova. Dk. 
Aestb. 278. 

Důjezd (výjezd) = cesta, po které $e na 
pole vyjiždi. U Král. Hrad. Kšt. — D. •= 
místo, kudy jest dovoleno jezditi. Us. Hk. 

UAJka, y, m., os. jm. Vek. 

Dujný, od douti. D. vání. Hdk. Mračno 
kolíbané d-non větrů smečkou. Hdk. Lum. 
V. 257. 

Ďuka, duka, y, f. = duia. Nadělal du 
zdi hodně ďuk. Val. Tč, Velká d. (dira 
rukou do země vyhrabaná). Laš. Tč. Hra 
mičem (puckú) na ďuky (jeden boob je 
v kole a dva po něm házejí ; kdo se ho 
chybí, musí do kola). Na mor. Slov. Hrb. 



Digitized by 



Google 



Dnkát — Dálek. 



171 



Oakát Hiak^, <lueiito di rogno (v Nea- 
poifka). Ve o d. v S. N. Mé pentličky ier- 
vmé, faejoom Qrnoui danom, po dakáte pla 
oené. Si. P. 442. Která holka nemá dakáty, 
a( sAstsne doma n táty. Pis. Pienlce jako 
1 (eo do barvy). Us. Chcei-li rédéf, kolik 
<L plati, tedy jui a vypfiji jeden. Exc. Dříve 
ad d. přijímáš, opatrné bo vážíš; tak i alova 
oei proneaei, važ. Sb. uč. — D., a, m. D. 
Jik. 1725. V» Jg. H. L 2. vyd. 649., Jir. 
Bok. L 176. 

Dnkitek, vs Dakát 

Dakati, aaf einem Hom blasen; in den 
Obrao llegen ; wie der Proseb qaacken. Řm. 

Vukátik, vs Dakát 

Oakátijus, y, f., ein elender Dakaten. 

ŠlB. 

Dnkátka, y, f., hruika. Hor. Brt. 

Dnkátiiik, a, ui., oa. jm. Šd. 

DAkaz =^ T^TOj pravdy néjaké věci z no- 
popiratelných důvodfl. Vz 8. N., Jg. Slnost 
U. Důkazové pro jsoucnosf bozi : ontholo- 
gieky či bytoslovný, kosmologický či svéto- 
(luTuy, fiitickotbeolugioký (přb-odoboslovný) 
či fisickoteleologicky ^pfirudoitčelný), nio- 
nlni či mravovédny, bistoricky či déjepisný. 
HiL 4., 5. D. poznání, Ulv 20., podsUtny 
ČI pádný, acbligender B., 81. les., d. ne- 
abodou (dedactio ad absurdam), Jd. 89., 
segativiii, nezvratný, iitč. Zem. 102., 104. 

D&kazek, vz Dakaz. 

DůkaznictTi, n. = dikaeosloví, nauka 
o iékatíeh, die Beweislebre. Ne. 

DAkaxný tiutuo bývá, aoy se veta d. 
(arj^iimeDtum) proménifa v thesi a hledala 
ae k ni opét veta jiná d. Hi. SI. 172. 

Dukla, y, L » utalá kutná, obyi. vHná 
jáma, Duckel, ui., v burn. Dobýváni rud 
doklami fdaiilové), der Dackelbau. Uř. 7. 

D&klM = dUMadnott. Ifá se tu jeanati 
« dOrazeta a d-dem potřebným. Pal. Rdh. 
IIL 98. — D. = dosah, die Tragweite. D. 
rozhodných dějin litén daleko. Pal. — D. = 
ietos. U. metriuky, ictiu metricns (hlavni, 
Tedlejši). Dk. Poet. '2M. — D. «= sátíadní 
joMe. Odvolávajíce se má d. složiti. Kol. 
«. Vz UakladnI, Cor. jur. IV. 8. C. VI. 

D&kladBě říditi, spravovati, Lpř. SI. I. 
'£>^ nččeuiu ae opříti. SuiL 1. 49. D. néco 
opraviti, probrati, něčemu se naučiti, se 
vulělati, uéco vyčistiti atd. Us. Pdl. 

Mkiwlné, ébo, n., die Kaution. D. sklá- 
dal, kdo k vyiálm soudftu appelloval. Vz 
Mas. Iíj84. 95. 

OiUtlsdui. Odvolávající má se do dvou 
Mdéli ou rozsudku, že ohee appellovati, 
obláňti a peoize d. (AppellatioDstaxe) při 
oUiieni složiti. V z DdklaU. Kol. 34. 

DAkladný. D. a vkusná vazba (Einband;, 
iláoek, práce, zkuiiika, eingebend, védu- 
Dosti, duhlidka, Dell., pokus, Stč. Zem. 
áOS!., poznáiii, Kř. Stát. 1., úředník, tftchtig, 
<l. tr., dílo, spis, správy, oprava. Us. Fill. 

INikUdový, mít dem Ictns versehen. D. 
lUbika. Dk. Poet. 244., 221. 

DakloTý, vz Daklii. 

Dukovany, dle Dulany, Dukowan, ves 
B Mor. KrumJova. Kdy zvoní v D-nech proti 
BMÍnftm. Vz Sbtk. Krát h. 154. 



DttktiUU, y, f. =■ tainott, die Ziebbar- 
keit, z lat. D. télesa. ZČ. I. 246. 

Důl, dolb, das Loch, die Orube. Gt dolu, 
nikoK důlu. Vz Mkl. Etym. 47., aL. 79. — 
D. = přikop, jáma atd. D. úzký, iiroký, 
hluboký, mélký, Šp., ve vinohradech, B«- 
bengruft, Sd., na sazeoice, das Pflanzloeb, 
SI. Iu3., vlny, das Wellenthal, Hj., Stč. Zem. 
755., pHkrý a kamenitý; Ktož kopá dražci 
dól, sám veň upadá. 30. D. ústřední (fovea 
centralis) n. žlutá skvrna uprostřed sítnice 
(v oku). Dk. P. 21. Cl. DÍkk. — D. hor- 
nický. D. kamenouhelny. Vz Schd. II. 108. 
Pužadá-li kdo, aby mél právo skrze tvůj d. 
vodu z svéhj dolu provésti aneb rudu nebo 
néco jiného vytahovati. CJB. 387. — D. — 
hrob. Stávejte maménko z hlubokého dola. 
Chcei-Ii, milá védéf, jaký je můj dům? 
V té francússké zemi kopajů mně důl. S8. 
P. 49]., 593. — D. •- dno. D. pekla. Hdk. 
— D. " dolina. Přes kopce a doliky, uber 
Stook u. Stein. Dob. Stoji hruika v dole, 
vrch sa jí zelená; Na horách na doláoh 
srnička vodu pije. Si. P. 155., 669. — Na 
diU ■=■ doli. Lai. Brt D. — D.'=-pád, do- 
bytčí mor, die Viehsencbe. V Peiď vypuk- 
nul dúl. N. HIsk. I. 10. By statek na důl 
lebo druhé choroby nekapal. Dbi. Obyč. 
61. - Hdž. Sib. 88. Na Slov. — D. pod 
vlci jedlou; d. slaný, hadi; v klokočové 
dole ; Důl v dolech a p. jm. poli, lesA, past- 
visk, luk na Mor. Pk. — D., ves u Mlena; 
Dol, ves u Blatné: Doll, vsi n Pacova a 
u Tábora; Doller Můhlu, miyn u Dnespek. 
PL. Cf. Blk. Kfsk. 1301., SJl. Hr. III. 51., 
IV. 396. 

Dula -= kdouU, die Quitte, cydonia vul- 
garis. Let Mt. si. X. 1. 63. Cf. Důle. — 
D. " kyselá hruika. Mor. Brt. — D., y, m., 
os. jm. Pal. Rdh. 1. 120. 

Dulan, a, m. => obyvatel dolnibo (sever- 
ního) konce dédiny. Ve Fryčoviclcb. Brt D. 

Dulceiu, n, m. Holub 11. 327. 

Dolcinea, e, f. = milenka Dona Quizota ; 
milenka vAbee. 

D&lčik, u, m. ■= ocelový hranol ve vá- 
leček přecházející a kuželem končící ; slouží 
ku znamenáDi bodů na železe, kterými se 
hraničné čáry výkresu vedou, der Kčrner. 
D. se nad bodem, jenž se má znamenati, 
přidrží a kladivem přirazí. Vz Včř. II. 24. 
Vz Důlkář. 

Důlčlna, y, f., das Orflbcben. Srn. 

Dale, pl., {.='druh hrušek kyselých (ve- 
likých). Val. a zlínsky. Brt, Vek. Cf. Dula. 

Důle ==■ dole, unten, dolů, hinab. Zlínsky, 
val. Brt. On iel d., jest d. U Uher. Hrad. 
Tč. ťuč vétričkn, fuč důle, sbodz mi ja- 
bičko lebo dvé. SI. sp. 164. 

Dulébové, národ slov. Ve Pal. Rdh. I. 
144. Cf. Doudlebi, Důdiebi. 

D&leček, čku, m., vz Dúl. 

DuIek, Ika, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. 

Důlek, vz Důl. D. krčni. Dk. Aesth. 166. 
Od velkého žalu sluze ji kapaju, na bilym 
kamenu důlky vybijaju. Si. ť. 355. Holka 
ee bují důlku (nejde k muzice bojic se, že 
by ji k tanci nebrali, že by stála a vystála 
důlek). Si. Ví DiV -- příkop, jáma atd. D. 
ůstředni v oku, vz Důl. Podané brát důlka = 



Digitized by 



Google 



1712 



Dfllek — Dumbali. 



čampulu. Us. Mý. — D. » kartách, cf. 
Hůrek. Také ve Slez. T£. — DUky, jm. 
pole u Kelče. Pk. V duloíoh^ louka a role 
T Bystřici pod Hostýnem. Šd. 

Dulenka, y, f- = levandule. Rt., Ssk. 

DAležitosť národnibo hospodářství, SI. 
les., dějepisná, politická, J. Lpř., světová. 
Vid., strategická věc svrchované důležito- 
sti. Hoar. Věci d-sti dodati. Dcb. — D. = 
subjectum. Bdž. 55. D. jest vQle kiaftov- 
DÍka a dědic v též vflli ustanovený. Ib. 75. 

Důležitý. D. tvrz, pevnosf, otázka, ob- 
jev, vynález, úřad. Us. Pdl. — jak. Místo 
strategicky d. Us. Pdl. — kde. D. moment 
T dějiuách. Šmb. — čím. Převrat následky 
á-tý. Km. 

D&liček — dolíček. D-ky po neStoviciob, 
die Pockengruben. Dch. 

Ďuličkovitý = doličkovatý. 

Dalief = hrubéti, tttčniti, pudtnouti. 
Slov. Hdž. Čít. XIV. 

Dulija, e, f. = lalija, lilie. Slov. SI. sp. 
79. 

Dálka, y, f. ^ sladká hruška. Hor. Brt. 

D&lkář, e, m. =1= dilčík, der KOrner. Sp. 

Dulkatec, tce, m., liSejnik. D. plicni, 
stricta pulmonaria, lichen pulmonarius, die 
Banmflechte. SI. les, Rstp. 1834. 

DůlkoTý. D. setba, die LOchersaat, hno- 
jeni, die Lochdttngung. SI. les. 

D&lni, Berg-. Hř. 14. D. necky, der Berg- 
trog, otevřeni, der Aufschluss. Hrk. 

liuloš, e, m. Vidí on aj takých po skry- 
nlach d-8ov, tu sů tiež malí zlodeja. Slov. 
Zátur. Háj. I. 16. 

Dulováti — hledati, suchen, stObern. Ku- 
tily, dly PO izbe. Slov. Dbi. SI. pov. V. 
83. — Mt. S. I. 77 , Němc. VII 6. Vz Du- 
luvati."^ 

Dulovnice, e, f., die Rieseomaus. Slov. 
Ssk. 

D&ložek = fond. Stálý d., atehendes 
Kapitál; oběžný peníz či d., umUufendos 
Kapitál. Nz. D. tržebni, Handelskapital. Sp. 

Daluvaf =^ dulováti. Kdo by čo můbol 
najst a vzjaf nedovolené, menovite d. to 
značí, lebo kutit je aj spahen. Slov. Zátur. 

Duly, pl., Regengásse. Slov. Ssk. — D., 
samota u Dnespek. — Vdúlech, mlýn u Be- 
nešova. PL. 

1. Dům = domů, akk. cíle. Hor. Pomiluja 
hezký děvče musim dům. SS. P. 720. Vz 
Dům, 2. 

2. Dům, gt. domu, las. dumu. Tč. Na 
Zlínsku dóm. Brt. Cf. Mkl. aL. 63., Etym. 
48. — D. = vše, kde se může ilovek pfed 
zimou, deétěm, vedrem přichrániti. U Polic. 
— D. = staveni, das Haus. Drženi domu, 
der Hausbesitz, hledini v domě, die Haua- 
durchsuchung. J. tr. D. dopravní, zasýlatel- 
ský, Speditions-, obchodní, Handlungs-. Sp. 
Můj muž je pořád v domě = doma. Mor. 
Knrz. Na tom našem domě plavý kohut pěje, 
z chudobné dzěvečky ledakdo se směje. SS. 
P. 356. 1 řekl mi žid v jeho domu; Přišli 
jsů do jeho dumu na vino; I neSen do domu 
k mateři ; Prodal jsem jemu duom se váiem 
statkem, co v domu bylo; Tužili na Váchu, 
že jim na erbu otce jich sedí, totiž na domu. 
NB. Tč. 4., 53., 105., 157., 262. D. čelný. 



1579. Domové měští a statkové iosovni 
k soudům městským náležejí. Vz Zř. zem. 
Jir. X. 2. Domem někoho pohnati = pohnati 
z toho sídla, kde kdo bydli; půhon domem 
jest protivou půhonu trhem. Kn. rož. Bdi. 
ČL 18. Svůj d. jest peklo i ráj. 1497. Hlnst 
Mír tomuto domovi. ZN. Domoví tvému slolie 
svatost. Ž. wit. 92. 5. CbceS-li rád pevnému 
domu, řač od dřievie nedělati. N. Rada 
v. 1654. Čisti písmo sv. v domech ; Nelze 
domu bez základu udělati. Št. Kn. S. 6., 7. 
Dům hučí, hospodář čučí, hospodáře chytnou, 
dům uteče okny ven (voda, ryba). Hor. Brt. 
Domy římské a řecké, vz VlSk. 492. D. staro- 
slovanský. Vz List^ íílol. I. 33. Co v kou- 
peném domě kupci náleželo; Dům dvěma 
náležitý když jeden prodal; Kdo d&m pro- 
najatý prodal; D. radní; D. radní místo vý- 
sadné; 1>. odkázaný nepojímal s sebou ná- 
bytkův a svršků; D. svftj tak stavěj, aby 
jinému neškodil ; D. kdo z nova stavěti chtěl; 
Domu jménem co se rozumělo; Z domů 
panských v městech před právem méstským 
odpovídati se mělo. Vz Cor. pur. IV. 3. 411. 
— D. => sněm, soud. D. dolní, d. obecných, 
d. horní, d. lordů. Zl. D. <=> stoličné shro- 
mážděni. Rb. Se vším musel na dům (na 
soud). Bl. Živ. Aug. 41. — D. = hospodáfstti 
atd. Na marnosti nedávej nic z domu. Glč. 

I. 83. Což jsů y svých domíob méli. Půh. 

II. 122. — D. = rodina. Dome Jakubův. 
BO. V pismě duom často rod mieni. Št. Kn. 
S. 88. Hospodin požehnal domu Israhelova, 
Aaronovu. Ž. wit 113. 12. (20.). — D. = 
siA, světnice. V druhém domě říká se m.: 
v druhé světnici téhož domu, od toho drubo- 
domský. V Držkovsku. Kodym. Také na 
Plassku a u Klatov. BPk. 

1. Duma = doma. Laš. Tč. Bo mi d. vy- 
bijů. SS. P. 730. Už smy d Laš. T6. A já 
sem d. nebyla; Utekla nám myška do strniska, 
nemáme jí d. vod včeréSka. SS. P. 604., 728. 

2. Duma, dumka = mySlinka, vzpomínka. 
Brt. — D. = smutné zpívání. Dumy borů. 
Vrch.; hluboká d., Čch. Bs. 76.; d. noci. 
Kká. K si. j. 131. A tiché dumy zpěv. Eki. 
S. 98. Života tichá d. Nrd. Ruské d. Koll. 
I. 278. Cf. Vor. P. 72 , 84., S. N. 

Dáma, y, f., hypbaeua, rostl. D. obecná, 
h. orinita. Vz Rstp. 1609., Kk. 121. 

Dnmáni, n., das Nachdenken. Zabral se 
do d. Vrch. Sladké d. Smi. I. 73. 

Damati o iem: o smrti. Us. Pdl. To ty 
dumáS o processe. Kká. Td. 188. — nad 
6im. Kká. K si. j. 208. Dumal jsem nad 
tou zponstou. Vrch. Nad nadejoo hoe i dumáš. 
Kyt. 1876. 32. — koma. Tak si dnmeinhaj. 
Kyt. 1876. 16. — kdy T éem. Pe avobodé 
ztrátě dumá v strasti svoji. Kká. Td. 18. — 
že. D-Ui moje mac, že ju bndzem bovac. 
Koll. Zp. I. 361. 

Dumavé, nachdenkend, nachsinoend, me- 
lancholiscb. Hvls. D. v dáli zři. Nrd. 

Damavý. D. zrak, Čch. Bs. 66., tooba. 
Osv. V. 757. fieka svůj váli d. proad. Ib. 

Ďumba, y, m. = nimra. Než ta ď. se nají, 
to je doba! U Kr. Hrad. Kšt. 

Ďumbati se s nédím = nimrati u. fen 
se 8 tím ďambá. Us. u Kr. Hrad. Ei(. 



Digitized by 



Google 



Ďombír — Dunajov. 



173 



Ďnrabir, vs Dambér. Némc. III. 383., 
artp. 1491 , 8. N. 

Dvmee, e, m. = áumee. 

Dnmee, mee, m., der Dfinkelbafte. Slov. 
Sifc., Sm. 

Domek, mka, m. => domek. Ve Slez. a 
na Hor. Td., 8«. P. 462. — D., mka, m., 
oc. jm. D. Job., zemský hospodiřskV néitel 
« ípUov. Ví Tf. H. I. 3. Td. 200. 

Dnméti, kanern. — komu kde. Milec 
damél ji u nohon. Dch. — se, flber etwas 
atumeo. ám. 

Dnmfort, a, m. =průfeíd « domu, ip. 
I ném. Darchfahrt. U Pocit. Jdr. 

Dnmin, a, m. -- Dominikas. Damtne, bába 
s«di T komině, vybírá Um vrabce, strká jo 
do kapce. Mor. Em. 1886. 592. 

DAminks, dle ErwSbnang. Vyznávají, 
tt dobrovolné dali json pánům vinici s tako- 
T^mi výminkami a d-mi, i pod ten plat, 
jákoi to ten list v sobě Siře obsahuje. Fankn. 
47. 

Bnmka, j, f, os. jm. D. ol. VTI. 113. 

Důmka = domů. Ui ja mosim domů, 
dimka, za dvefama stoji hůlka. Sli. P. 714. 

Oaml'a, e, f. = dumlik. Slov. Ssk. — 
D., das Sieb. Ib. Ssk. 

Dumlik, brassica napus rapifera, napo- 
brassica. tařin. Vz Rstp. 86., Kk. 214., Mllr. 
25. — D. = eumel. Us. KSf., Rack. 

Domné =- dumavé. Osv. VI. 871., Kká. 
K al. j. 140. 

Damnénka, y, f., die Meinnng. Šm. 

Dnmoivati se (eho = domnívoH. Lai. 
Té. 

Domnomyslný, hochmfithig. Šm. 

Dumnbplaský, hocbtrabend and schal. 
Sm. 

Dnmnosf, i, f., der Hochmuth. Šm. 

Damný. D. bink, tOnend, drOhnend. NTor. 
Ti. — D. = dumavý, tadutnavý, smutný. 
Slez. Tč. D. éelo, Čcb. Petrkl. 24., zamyšleni, 
Osv. VI. 591., řiš, píseň, Nrd. Bld. 14., oko, 
«n, Vrch., moře. Kká. K si. i. 104. Domným 
okem v dáli pozírá. Kyt. 1876. 90. — D., 
hoehmSthig. §m. 

DůmoTitý. D. rostliny, hypbaeneae : dáma, 
dnpnik, vývratnice, monkeň, houžefi. Vz Rstp. 
1609. 

DompllDg, n, m. D. s hrozinkami, der 
Knrrantdampling, jídlo. Sp. 

Dnmr^lire, dle Badějovice =■ Tnbero- 
Tice, Damrovitz, ves u Hor. Eramlova. 

Díkmysl, der Scharfsinn, rozeznává bystře 
rozdUv neipodobnějiích sobě věci Hi. SI 
149. 

. Dumy til ný ■= důvtipný atd. D. sonstava, 
Čch B«. 140., pKstroj. Stč. Zem. 321., Mj. 
6. — D. =■ aprioristický. D. vědomosti. S. N. 

Dnn. n, m. = dunini. Hdž. Rkp. 

Dftň, Duoň, e, m., os. jm. D. ol. VIII. 
431., XI. 323. 

DnAa, dle Káča =• dyne. Slov. Ssk. — 
D., dle Baía, os. jm. Pflh. II. 531. 

Dniu^ = řeka, Donaa. Vz S. N. Danavius 
od kelt adj. dánu = fortis, tato keltolatiuská 
fonna přeila do němčiny a z té do slovan- 
itiny. Vz List. fílol. III. 289. Danaja, Dan^ju, 
ty rieka hltavá, povedz, kolkós Indi v sebe 



pochovala? SI. ps. 132, — D. = voda, reka 
vůbec. Na Mor., v Čech., v Lužici, v Polsku, 
v písních malomských. Dle Jagiče v List. 
filol. III. 240. má tento význam původ svůj 
v Dunaji skutečném a vznikl teprv potom, 
když Slované s Dunajem skutečným se se- 
známili. Cf. Bunajek. Tak silně príelo, že 
za krátko tekly dunaie (= veliká voda, pří- 
valy). U Týřovic u Rakov. Šfma. Jak pres 
hrázkn překročila, preivarnébo syna měla; 

Santličkú krk zavázala, hodila ho do dnnaja. 
ía jihových. Mor. Brt. D dunaja Sáty peru, 
de (kde) vojáci maiiriviú. Brt. P. 64. Šla 
Kača pro vodu k bílému dnnaju; V okénečku 
sedá, pěkně sobě spivá, jeji hlásek padá 
zrovna do donaja; Jak přijeli k moru: Staň 
kočárku se mnu, abych ae napila z bystrého 
d-ja ; Nejsem nančenn ze zlatých pohárů, ale 
sem učena přilehna k d-iu; ' lioďte ji v d. 
hlyboky; Kole d-ja chodila, do d-ja ho ho- 
dila, jakby jeho mát nebyla. SS. P. 125., 
126., 146., 147., 167., 166. Jen iedneho syna 
malá, hodila ho do d-ja; Z druhej strany 
d-ja Duma ruce myje; Jak byl prostřed 
d-Ja, volal. Bože, kraja; Z jednej strany za 
d-jem vadil se žid se Suhajem; Kdo ten d. 
přeplyne, ten to děvče dostane; Můj zeleny 
vínek po dunaju skxče a moja poctivost 
v koliběnce pláče; Potom té, má milá, do 
d-ja hodím, do d-ja, do tej hlubočiny, co 
by se nad tebú klokočkv točily; HruSka 
stojí na podolt, pod tu hruiku d. bystrý; 
Fůkni, větře, z d-je, shorfjablečko lebo dvé; 
Vřutil Jas JaJenko v ten d. hluboký ; A volim 
ja, volim přes ten d. plynut, mizli v tvojich 
rukach zhynut. Sá. P. 157., 187., 188., 189., 
378, 473., 563., 767., 777. Stoji hruSka 
v Sirém poli, pod tou hruSkou d. běží. SS. 
P. Vítr od d-je a d. za ním Prov. Tč. Cf. 
Labe (dod.), Dunajka, Dunajský. — D. = 
thti zpév Kollárovy Slávy dcera. — D., psí 
jm. Brt. 

Dun^er, jce, m., řeka v Polska. Perw. 
D. = rieka pod Lomnicou na severnom spáde 
Tatier. Č Ct. 11. 354. Vz 8. N. — D., ves 
u Rejhradu. Tk. III. 94. 

Dunajda. Ej dunaj dunsj dnnaj, ej dunaj 
d. Sb. sl. ps. n. 1. 110. 

Dunajek, jkn, m. = potůček, járek. Laš. 
Brt. D. 209. 

Dunaj ice, dle Budějovice, Dunajitz, ves 
u LiSova. Vz Blk. Kfsk. 657. 

Dun^iéek. čku, m. = vodička. A já ti 
uplynu preč po d-cku; dla děvečka na vo- 
dičku ež k bystrému d-čkn. Sá. P. 692., 154. 

Dauaička, y, f. = vodička. A ty milý 
převozničku, převez ty mě přes tu malú 
d-čku, přes vodu studenu, vodu bystru, SS. 
P. 244. Vz Dunaj, Dunajka. 

Dun^ka, y, f. Bystré vody v horách a 
d-ky na záhonech dělají žlaby v zemi. Ostrav. 
Tč. Ve vých. Mor. a ve Slez. rovné tekoucí 
potok a každý hlubSi přikop (nádržka)u mlýna, 
kudy voda na stavidla teče. Slově d-kou. 
Cf. Dunaj. Tč. Po velkém lijavci tekou mo- 
ravky a d-ky po pastviskách. Slez. Tč. — 
D. vyjde k němu z vody sivěj víla D-ka. 
Btt. Sp. 180. 

Dunajov, a, m., ves na Slov. Pbld. IV. 
500. 



Digitized by 



Google 



174 



Dunajovice — Bapák. 



Dun^ovice, dl« Budějovice (od Dunaje, 
Pal. Rdb. I. 134.) =° Dunavice, Dunawitz, 
ves n Benešova; B. Dolni a Horní, Unter-, 
Ober-Dannowitz, městečka u Znojma a Mi- 
kalova. PL., Tov. 129., Sdl. Hr. lU. 127., 
135. 

Dunajský, Flass-, Bach-. Byla bych volala 
na Bvébo bratřiěka, dyž mia zalévala d. vo- 
diěka. SS. P. 127. Sjecte mia ta, gjezte, d. 
rybidky, a( mia nedostanu Turkovy rněiiky. 
Si. P. 147. — D., Donau- (Fluss-, Bach-?). 
Yietky slnby i slovíčka vzala d. vodička. 
SI. ps. 32. Pečena koňská, voda d. to je 
oběa mój; D. rybičky, to bndú drníiiky. 
SI. sp. 106., 142. — D., ého, m. D. Vavř., 
Slovák, řezbář, nar. 1784. Koll. I. 233.. U. 
290. Vz S. N. — D. B. 1842. Vi Jg. H. 1. 
2. vd. 549. 

Dunaveře, pl., mist. jm. v Uhrách. P. Kal. 

Donavice, dle Budějovice, Dunawitz, ves 
tt Beneiova. Blk. Kfsk. 153. — D., vz Du- 
najovice. 

Duncák, n, m. c= eelUtý iektný hrnec. 
V Kraskova. Brnt 

Dunéaf. Machy sa pobúrily a hočaly, len 
tak d-lo. Ht. S. I. 72. 

Dunéavé <=> dunivé. Slov. N. Blsk. 11. 31. 

Dnnřo, a, m., psi jm. Slov. Hdk. C. 377. 

Danda, y, m. = kdo dundá, pijan, der 
Tmker. Mor. a Slov. Šd. 

Dnids, y, m. = hhtpák. Chytte si toho 
zadního ďuAdu. SS. P. 730. — Ako na jar 
mladé dievky voUjú: ĎuMa hoja, tak 
i Valach o Žofii: Proiia ovenka moja. SI. 
sp. 187. NaJe zpěvohra ,Hoja Ďaňda hoja' 
sloužila původně ku cti Ladě, bohyni lásky. 
Koll. Zp. I. 398. — D., 08 jm. Mor. Sd. — 
D., y, f. == ženský ttydký úd. U Nepoměřic. 
Rč. — D., v horn. 

Dundáěek, čka, m. = dundálek, pyáéek. 
Vz Dunda. Slez. Šd. 

Dundajda, y, f. — hlupee. Vz Danda. 

Dundák, a, m. = dunaal, pijan. Dch. 

Dundal, a, m. = dundák. Ďcb. 

Dundala, y, m. °= dundal. 

Ďuňdala, y, m. = talaa^a. U Opav. Kli. 

Dundálek, Ika, m. = dundáiek. Us. Sd. 

Dundati. — D. <^ pop^eH, zavdávati «t, 
trinken, saufen. Ds. Sd. 

Dn&ďati '^ sem tam se ohýbati, neod- 
hodlané si poiínati, váhati, unschlQssig sein, 
schwanken. Lai. Tč. 

DnftďaTý = váhavý. Lai. Brt. D. 209. 

DundelKA, y, f. = Dorota, převzdivka. 
U Strakonic. 

Dundet, u, m., v bot. = vreholik, die 
Scheindolde. 81. les. — Poen. Není-11 to 
tisková chyba m.: dundel? 

DuAdiček, čka, m. '= milostný epilhet 
jako Janouiek, holeček, miláček, brachánek. 
Slov. Pokor. Z hor. Slovákům v Sariii zna- 
mená Ďuňdik, d^ňdlček to, co mileček, mi- 
leuee. Koll. Zp. 1. 397. Janičku, moj milý 
ďaňdička, veraa se zakochal v mojim bílém 
ličku. Koll. Zp. 1. 3. Či v paměti snad mái 
mhkdého ďuňdíčka, jeož zabloudil na salai 
do tvého srdíčka? Ježek. 

Du&dik, a, m., vz Ďuňdiček. 

Dundlik, u, m. = dundel. Kk. 

Ďundola, y, f. Sem chlapci do kola, do 



kola, seje květy Ďnuďala, ej Ďunda, Ďundk, 
Dunďola. Slov. Phld. IV. l74. 

Dundr Jos- uar. 18C2., spisov. Vz S. N. 
II., X., Jg. H. 1. 2. vd. 649., Šb. D. ř. 2. 
vd. 237. 

Dundy. Neplač, neplač, p4jdem d. (=k mu- 
zice, na besedu). V dětské řeči. Slez. Šd. 

Duně, ě, f. •»> duie, enfem. Na mou dnni. 
D Bmip. Mtl. 

Dnneěek, čka, m., der Greiner. Cf. Du- 
nati. Mor. Sd. 

Duněni, n., das DrOhnen etc. Vz Duněti. 
Sopečné d. Hus. 1880. 154. 

Duněti. Cf. Mz. v List. filol. VII. 167. - 
abs. Proud duní, moře dunicí. Vrch. Tančil, 
ai to dunělo. Sá. — kde. Přílbice kolem 
dusně d-ly. Lpř. SI I. 105. A pftda pod 
kopyty dani. Sk. Hrom duněl v dáli. Vrch. 
Země d-la pod tisícem koni. obr. Kol zdá 
se d. mocny války hrom. Kká. — odkud. 
V stranu, odkud hromu ohlas duněl. Vrch. 
— Um. Most duni cvalem koni. Kká. Td. 
242. Rachotem kraj duní hromovým. Coh. 
Bs. 123.— kudy. Neduni to zápas pu úvalech. 
Kká. K si. j. 131. Krok duni chodbou. Čch. 
Bs. 151. — Jak: I hloboka. Šbr. 

Dunice, e, f., der GewSehsknbel, Blumeo- 
topf. Slov. Ssk. — D., dle Budějovice, Dunitz, 
ves u Dolních Královic. Tk. I. 406., 406., 
III. 78. 

Dunlt, u, m., nerost, der Olivinfels, ob- 
sahuje zrnitý zelenavý olivín a jemně vtroa- 
iený chromit. Krč. G. 241. 

Duniti, il, ěn, ěnl = dnmpfe SchlSge 
machen. D. na něco péstL Lai. T6. Ví 
Dudniti. Bos duní po zemi <>»jde<daoivým 
krokem, trampelt. Ostrav. Tč. 

Duikks, y, f. -= dyHka. 

Dunor, d, m. — dunot. Co chlapec noho 
som přikládal k zemi, ieby som vybádal d. 
diel. Slov. Hrbň. Jsk. 

Dunot, u, m. =: dunéni, das DrOhnen, 
der dumpfe Schall. Lpř. Potok padá dolu 
s vrchu 80 skály s velikým hukotem a du- 
notem. Hdi. Čít. 157. 

Dniiovati, auf etwaa dringen. om. 

Dunovice, dle Budějovice, Dunowitz, ves 
n Netvoříc. Tk. I. 436., Blk. Kfsk. 353., Sdl. 
Hr. III. 290. 

Dnnúti, flare. Duně duch tvéj. 2. wit 
147. 1& 

Dunuti, n. >= dechnutí. Pán d-tim či 
vdechnutím učeníkům uděluje ducha sv. Si. 
J. 299. 

Dnodatek, tku, m. x* vňio. Chudobné 
děvčata d-tkov nemáme, ale dobré robit 
známe. Koll. Zp. I. 223. 

Duodecimalný. D. dělení měr. J. Lpř., 
Schd. I. 20. 

Dnodrama = melodrama pro 2 osoby, 
das Duodrama. Nz., Mlt. Vz Drama, Jg. Slnost. 
144. 

Dnna, y, f. •= fit. Kopl ho do ďupy. Us. 
Kí(. Knkn I Odpověď: Vyliž mně dupu I Us. 
Šd. Vz Ďupka. 

Dupaček, čka, m., os. jm. Hus. 1880. 250. 

Dupaika, v, f., hospoda u Nov. Města 
nad Met.; několik domků tamtéž; revír 
u Rožnova. PL. 

Dupák, u, m., čes. tanec. Skd. 



Digitized by 



Google 



Dapanda — Důrazný. 



176 



DupaDda, y. f. = taneéni síft v Roudnici 
liert); sam. n Klatov. BPIc. 

Onpáni, n., daa Stampfen, Getrappel. Dcb. 

Dnpati, na Zlínsku dupati. Brt. Cf. Mz. 
v List. filol. VII. 167. — abs. Kývnul na 
gi, aby ri ila dupnout (zatančiti). Stnk. — 
říra (o£). D. nohou o zem. Brts. Pravou 
nohou na zemi d-li. Ler. A6 neviei taccuvať, 
len 8i noikou dupni. SI. ps. 234. D. kyjákom 
= uhoditi, udeHH. Slov. Šd. — si na koho 
fiiubé se nafi). Si. — co odkud. Konik 
jrho bleskv dupá z pUni. Kki. K si. j. 218. 
— proé: bnévern. Šbr. 

Dupati = klestiti. Oďupaf chvoj. Mor. 
Brt D. 209. 

Dapavý, gern stampfend. D. nožka. Htk. 
8. I. 20. 

Dnpiiti => taneoeati, poskakovati, tanzen, 
hiipfeo. D Olom. Sd. Také v Čech. a na 
Slov. R^l. Hoj vy hory, hoj vy skaly! boj 
rj Tatier milft krige! Ivedy že té oasy boly, 
ketf eez vaíe tmavé bi^e dvanástori si po 
t6K dobři chUpci dnpčievali ? Co s ostrými 
vaJaikami, co s pistolkami při buku d-iiii 
Tatier grútíami ní k bystrému Hrona toku. 
Č Čt. I 327.-328. V» Dupkati. 

DApř, é, n. •= doupi. Prk. ťf. 17. Diipata 
leoská, cavernae ternif. ZN. 

Dnpeuý Jan, 1714.-176.6. Jir. Kuk. 1. 176. 

Dapks, y, f., vz Doupa. 

Ďupka, y, f. = sterna, der Fleck. Vek. — 
Ď. =-- n(. Us. Brnt. Vz Dupa. 

Dnpkié, e, m., der Stampfer. 

Dupkati, dupknouti = dupati. D-la by 
sum, ale sum bosá. SI. ps. 22. — kde. Bije, 
leo tak dnpká a praská na iiom. Mt. S. 1. 
104. Cf. Dupíiti. 

Dupkem. Vlasy dnpkem vstávaly. Lipa 
L 261. Vz Dnbek. 

Dnpkot, u, m. =-= dupot. D. noh. Hol. 
349. 

Dupkotavý, stampfend. Od nob d-výcb 
tlfená zní rovina podkov. Hol. 20. 

Dupldulcátnfk, u, m. Já mám dukát, já 
ai bo dám vydupldukátovat dupldukátnikovi 
(opakuj rychle). Mor. Brt 

Dupiiéni lhůta, die Frist der Duplik. 
J. tr. 

Duplikát směnky, das Wecbseldnplikat. 
Sp. 

Dupltkator, u, m. D. eiektfinný. Vz S. N. 

Dnplikatura, y, f. = záhyb n. řasa ně- 
které blány lidského téla. Slov. zdrav. 

Duplina, y, f. •= dutina. Mor. Brt. D. 
309 — D. = dudlina. Ostrav. Té. 

Důplně = liplni, genau, vollstXndig. On 
to xoá d. Lal. Tč. 

OAplnosf, i, f. =° úplnost. Lai. Tč. 

DAplný = úplný. D. zoalosf. LaS. Tě. 

Duplo. In d. = dvojnásobní. Podati ža- 
loba m d. J. tr. 

Daplon, u, m., vx Dsublon. 

DuplAvka, y, f., das Doppelgewehr. Lai. 
Tč. 

Důpna, y, f. == doupi, jeskyni, peiera. 
Slov. Hdž. Cit 172., Rr. Sb. D., doupě aneb 
jeskyně podzemní v horách vmteckých. Koll. 
ÍL Zíl. UJel Dupnou k stranám trenčanským. 
Koll. I. 160. 



Dúpnáéek, ěka, m. ■= doupnák (holub). 
Bern. 

Dúpnatěti, ěl, éni = doupnatiti, bobl 
werden. — činí. Starobou stromy d-tejů. 
Klov. Hdi. Čit 194. 

Důpnatý. hohl. D. strom. SI. les. Oltář 
nebiele célý, ale d. (vnitř prázdný, vacunm). 
BO. Šláp vnitř d. (intrinsecns cava). BO. 

Dupnik, u, m., lodoicea, die Backenpalme, 
rustl. D. seielský, I. sechellaram. Vz Rstp. 
1611., Kk. 121. - D., a, m., os. jm. D. ol. 

I. 318., 656. 

Dúpný = dúpnatý. D. mohyla. Ve. 515. 

Dupotáni, n., das Stampfen. D. koni. Us. 

Dupov, a, m. = zaniklá ves na Mor. D. 
ol. I. 201 , VII. 786. 

Dnpovec, vce, m., os. jm. D. ol. IV. 656. 

Dnprák, n, m. >= perlik (bel den Knpfer- 
hftramem), der Diebhammer. Sm. 

Dupsko, a, n. = dupka, řit. Marijanko, 
Zuzku, calnj (Relnj) mé ty v ďnpsko, ne- 
stojím o tvoju lásku ani o chalupslio. Slez. 

rč. 

Dur, tónina. V» KP. 11. 286. — D., die 
TOcktí. Slov. Ssk. — D., a, m. = diird*, 
hlupák, bláten, pošetilec. Mz. — Mkl. 

Dur, a, m. » JiH ? Slov. Jfdnobo dne 
na sv. Dnra spolu aá seděli. Koll. Zp. I. 
46. 

Duť, e, f, daa Pichwachs. Šm. 

Důra. U černé Důry v Praze. Tk. II. 147. 

Ďúra, y, f. ^ doura, Ht. Mor. Brt, NI., 
Tč^ Sd. Mkl. Etym. 41. 

Duračiti s kým ^ ta duráka ho míti, 
zum Besten haben, foppen. Sd. 

Durák. — D., a, m. == dur (hlupec). Mz. — 
Mkl.. Hdk. C. 377. 

Dnran, a, m. ■= pavián. D. pestrolicný, 
cynocephalus mormon, červenolicný, c. bama- 
dryas. Vz Frč. 399., Brm. I. 141. 

Dnrancie = duranie, druh vitiidt ivestek. 
Zlínsky. Brt. 

Duranie, prunns toronensis, drah ioettky, 
ovoce obvejcovité, mnohem větii žluté, bilé, 
bledě nachové, s dužninou měkif, ifávna- 
tějSi. Rstp. 479., ČI. 37., Kk. 2.53. 

Duřata, y, m., os. jm. Pal. Kdh. I. 120. 

Žuravitl = diraviti. LaS. Tč. 
uravý = diravý. Lai. a jihomor. Tč., 
Sd. 

Důraz. Znaménko důrazu (podtrženi slova 
a p.). Nz. D logický. Dk. Aestb. 228. Ně- 
čemu d. dáti ; na něco d. položiti ; se zvjáit- 
nim d. něco Hci, Us., boj vésti, Vlč., Smb. 
S. II. 95., něco pronáieti. Bs. To za d-zem 
se děje. Us. Na tom je d.; na to je d. po- 
ložen. Us. Tč. Veřejné miněn! má svflj d. 
Sodlé množství členfi, z kterýzh vychází. 
)k. Aesth. 470. Aby vice vynikl d., jejž 
na to slovo klade; Na slově tom d. lpi. Si. 

II. 6., 94. Jg. Slnosť. 82. — D. Václav. Tk. 
V. 239. 

Důrazně mluviti, Dcb., iipozorniti, Dk., 
raditi, Mour, podotknouti, Smi., slova pro- 
nésti a p. Us. Pdt. Co nejdůrazněji. 

Důraznosf slohu. Tf. H. 1. 13. S celou 
d-sti něco prohlásiti. Dk. Jehož pro d. (em- 
phasis) nživáme. Hi. 81. 74. 

Důrazný. D. prostředek, J. tr., vůle (in- 
tensivni), mluveni (emfatické), Dk., slovo, 



Digitized by 



Google 



176 



Důrazný — Duronov. 



Vlé., prosba, Dch., vybídnuti, Fta., roz- 
myslnosf, der Durchgriffstakt. SI. les. Pro- 
nésti něco s důraznějšim hlasem. Křn. 

Důrazoznačný. D. úloha spoiky «. Jir. 

Ourbatl se = pomalu růsti, klubati se, 
langsam wf.chsen, zunehmen. Už se to přece 
ďurbe. Val. Vek., Brt D. 209. 

Durček, rečka, m. D. Oudř., nar. 1819. 
Jg. H. 1. 2. vd. 549. 

Durda, y, m. — durdii. Hor. Šd. 

j>urďa, dle Bača, os. jm. (Jiří). NB. Tč. 
26. 

Durdice, Durditz, ves u Votic. PL. 

Durdička, y, f., sam. a Hořic. — D. = 
lenská se durdik. 

Durdik = durdii. — D., os. jm. D. Alois, 
sond. adjunkt. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 146. — 
D. Jos., dr. a proi. nniver. ées. v Praze, 
nar. 1837. Vz Tf. H. 1. 3. v. 146., 173., 187., 
188., 190., 194., S. N. — D. Pavel, dr. lék., 
nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3. v. 168., S. N. — 
D. Petr, dr. a gymnas. prof., nar. 1846. Vz 
Tf. H. 1. 3. v. 181. 

Durdil, Ví Dardič. 

Dnrdilek, Ika, m. = durdii. Šd. 

Dorditi. Má panenko milá, nic se ty ne- 
dnrdi, dyž ji ti vypovim, jiného si niýdi. 
SS. P. 273. — D. se = sráieti se, gerinnen. 
Mléko se durdí. U Přibora. Mtl. — D. = 
bouřiti. To viecko durdi v něm krev. U Klát. 
B. Pk. 

Dnrdivec, vce, m. = durdii. UOlom. Sd. 

Durdivý krocan, Us. ; kohout, der Kampf- 
hahn (trop). Dch 

Duřeti. Cf. Listy fiíol. 1884. 441. 

Durgal Mart. 1817. Jg. H. 1. 2. vd. 549. 

Durha, y, f. = cirok, sorghnm vulgare, 
druh obilí. Vz Schd. II. 265. 

Durchan, a, m. — itverhranný truhlík, 
jehož dno pokryto jest Serkon a v němž 
vypirá se zlato z písku řičného; podobný 
ale dokonalejší přistroj jest hůrka sedmi- 
hradských rýžovnikú. Kro. 

Durchlen, u, m., der Jaspis, v miner 
Slov. Ssk., Srn. 

Ďurlčka => jiriika, die Hausschwalbe. 
Ssk., Šm. 

Daričko, a, m. = Juřiiek, Jiřiček. Kojnn 
to dievčittko vychováš? Tebe (tobě) to, Ďu- 
riiko, tebe to, ak Pánboh dá zdravia na 
léto. SI. spv. II. .54. 

Durich,a, m.Vác.Mich. Durich, 1735-1802., 
bistor. Vz Tf. H. 1. 3. v. 95 , 97., 185., Bačk. 
Pis. I. 219., 201., S. N.. Jg. H. 1. 2. vd. 549., 
Šb. D. I. 2. vd. 237., Jir. Ruk. I. 176. 

Durik, Duřik, a, m., Durias, řeka ve 
Švýcařich. SI. let. VI. 40. 

DůWn Jakub. Tk. V. 88., 94., 95. 

Dnrinky. Vz Uurynky v S. N. 

Důřif sa <= bočiti se, hnévati se, zoroig, 
scheu wcrden. Slov. Ssk., Mor. Brt. D. "209. 

DuHlel, e, ro., der Hetzer, Fopper. Slov. 
Ssk., Šm. 

Durk, u, m. = z něm. Druck. Ta knižka 
je dnrkována velkým durkem. Slez. Tě. 
Pod mostem se stane straSný d. DbS. SI. 
pov. 1. 562. Cf. DurkarĎa. 

Durka, y, f., oestrum, die Bremse. Srn. 

Důrka, y, í. =- Dorka, Dorota. U Stra- 
konic. 



Ďurka, y, f., cf. Důra. 

Darkarňa, é, f. = tiskárna, 6p. z něm. 
Druckerei. Slez. Té. 

Durkati, durknouti — dreati, drcnouti, 
(schallend) stossen. Slov. Phid. II. 2. 51., 
DbS. SI. pov. I. 255. — kobo ěini. Nepro- 
budí sa, ěoby ho železnýma vidlama dnrkal. 
Mt. S. 1. 101. — D. = hučeti, sausen, drObnen. 
Slov. a mor. Tam dnrkajú hromy. ElSk. 
Zb. III. 14. Kdě durká střelba. Cblpk. Sp. 
89. Shodil bečku, tak to durklo! Laí. Ič. 

Durko, a, m. = Jurka, Jiří. Slov. Koll. 
I. 290., SI. ps. Sf. II. 100. 

Durkomaa. SIb. 398. 

DurkomanoTitý. D. rostliny, ambrosia- 
ceae: ambrožka, durkoroan. Vz Slb. 397. 

Darkot, n. m. = drkot. D. a rachot burky. 
Slov. Hdž. Čit. 140. 

Durkovati knihu = tisknouti, Sp. c něm. 
driícken. Slez. Tč. 

DurkoTati = dérkovati. Cf. Dnrka. L*i. 

DarkoTatý = dírkovatý. LaS. Té. 

DurkOTitý = ďurkoeatý. D. chléb. Lai. 
Tě. 

Durman obecný, d. stramonium, bily, d. 
metel, plný či velkokvětý, d. fastuosa. Vz 
Rstp. 1132. D. dvojitý, d. haberiana duplex, 
Dlj. 39., fialokvětý jihoafrický. Holub 1. 394. 
Cř Slb. 356., FB. 55., Schd. II. 287., ČI. 
76., ČI. Kv. 232., Kk. 184 , 185., Slov. zdrav., 
Rose. 133., Mllr. 40. 

Durmanolistý, stechapfelbliitterig. Šm. 

Durmanovina, y, f., das Daturin. Rst 
28.. 409. 

Durmanovitý. D. rostliny, daturese: 
tabák, durman, harlinik. Vz Rstp. 1130., 1117. 

Durmanový, StechapfeI-. D. semeno. Ua. 
Tč. 

Dnf>niatélo8f,i,f,dasSchwelIen, Strotzeo, 
der Schwail. 

Durmatost a duřmatosi. 

Dnrmavka, y, f., phylline, der Dreimnod- 
wnrra. Sm. 

DurmuSka, y, f. D slizská, mixiae gla- 
tinosa, der Schleimwurm. Šm. 

Dumě, heftig. Bern. 

Duměti, schea werden. Slov. Ssk. 

Durnice, e, f., die TbOrin. Sm. 

Dnmiti «• duřii. Slov. Ssk. 

Důro, a, u. = ipanélská mince á 20 reálech 
po 10 decimech — 2 zl. 13 kr. Baleár. 

Duma, y. f., os. jm. NB. Tč., SS. P. 187. 

Dur&a, dle Bača ■= dumy, sprostý, ne- 
ohrabaný človék, eiu TOlpel, angebobelter 
Mensch. Hor. a Slez. Té. Jdi dur&o! Sd. 
Pilacěcb (pilaf sem) ja s panama, ně ■ takými 
durňama. Sš. P. 775. 

Durnovice = Dmovice n Viikova. D. ol. 
IX 235 

Ďuríiovitý, tOlpelhaft. D-tý doriia. Na jii. 
Mor. Šd. 

Durný — ^ sprostý, silný ale přihloup^, 
svéhlavý, st&mmig aber dumm, tOlpelhaft. 
Slov. a slez. TČ. D. čelo (zanovité). P. Tóth. 
Trenč. H. 38. — D.= plachý, sohen. D. kdí. 
Slov. Hdž. Čit. 171. — D. ■» nadmutý, an- 
geschwollen. D. moře. Vký. 

Duronova brada = Aronova brada, aram, 
der Aronsstab. Mllr. 17. 



Digitized by 



Google 



Dnnfi&k — Dosnost. 



177 



Dnniák, », m. = dtuMk •=• hrtibjí tUný 
Map, dr$niho tOa. OstruT. Tč. 

Dornik Mikaltf . Tk. Y. 204. - D. z Kyn- 
l^ln. í»5. Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Bok. 
L 177. 

Dus. DnMkn se zatřese jeku les plný. PÍ. 
I. 134. C£ Ms. y List. filol. VIL 167. 

DnMékt, y, f. = hruika. Mor. Brt 

Dssák, a, m., liM, der SUmpfer. Bk. 

DasSD. Nz., Sfk. 80. Nitritr tili dasičany. 
Šfk. Bok. 178. D. etbylmitý. Ys Sfk. 469., 
Sdíd. L 391. 

Dosáni, n., d«s Tosen, LSnnen. Vlk 
lulyiaT d. i křik po sobe. GR. Aj, d. noh 
páú jeho jest z» nim. Si. Sk. 67. 

Dusati, TZ Hz. T List filoL VIL 167., 
170. 

DáMžnost, i, í., intentio. Posp., Hri. 

Důsainý. intensir. Ns., Posp. D. hospo- 
difttvi SL les. Vz Pokrok. 

Dnsek, sk«, m. — ditták. Bk. 

DoseBlce, e, f. — hbemice. Srn. 
^Dnalri nádivka, der Stieksats, v artil. 
Csk 

DaBifielý. D. kyselina, die Untersalpeter- 
siore. Nz., S. N. D. kysliéník a jeho vlast- 
nosti. Šfk. Bak. 167., 168. 

Dvstilten, n, m , das Nitris. Ša. 

Dasltltec, tee, m., das Salpeterns. Ys 
Q H IL 365 

, D«l«ttý kyslidnik, das Stíckstoffoxyd. 
Šfk. Bok. 180., 181. 

Drnstésan. Vs Nt., Sehd. I. 822., 826., 
336., 361.. 868., 864., 357., II. 84., KP. IV. 
719., Kj. 42., Sfk. Bak. 164., S.M. D. stront- 
■atÝ, aranitý. Sfk. 181., 259. D. stHbmatý 
(pekelný kamínek), lapis infemalis, ti\. les., 
TI MS. 827. Salpetersaaeres Aetbyloxyd, n., 
duidan Miyna^, Ammoniak, dnaiénan am- 
■onatý, Barinm, dnsiAian baríia^, Bleioxyd, 
dwiiaan olovnatý, Bisenoxyd, dasiČnan ie- 
letitý, Kisenoijdal, dosKnan ielesnatý, Ham- 
ttofl, m., dnsilnan moéovinný. Káli, n., da- 
riénan drasehiatý, salnytr, sanytr,Kalk, m., 
teíéoan vipeni^, salnytr vápena^, Kobalt- 
exydnl, n., dasiéusn koMltnatý, Knpferoxvd, 
dniénan nédnatý, Magneeinm, dnsidnan no- 
fsůiatý, Natron (aneh Natronsalpeter), da- 
riiaan sÍMlnatý, salnytr sodnstý, Qaecksllber- 
oxyd, dnsiénan rtofnatý, Qoeoksllberoxydal, 
diáiénan rtatiénatý, Salse, pl. dnsiénanv. 
Silberoxyd, dusičnan střibmatý, Wismatb, 
(sonnal) pravidelný dnsMnan vismutový, 
Wiaaiaúi, (baaiseb) zásaditý dnsifinan vlamn- 
toyý. 81. les., Sfk. 792. Otrava dnsiénsnem 
draselaatým, káli nitrioum: KNO,. Vz Pele 
444. Gf. Čs. Ik. II. 128., YU. 138.. X. 400. 

Dnsttnatt.stiokstoilbUtig. D. látky, Sp., 
sáaady, SI. lea, potrava. Kk. 

Dusiteik, n, m., das Stíekgas. 81. les. 
Vi 8. N. II. 166. 

IhuMný. D. kyselina (Inčavka), dle Sal- 
petertSnre (dýmavá, raachende, bezvodná, 
wasserfreie 8.); hydrát kvaeliny d-Sné, Sal 



peteraorenbydrat, Nz.; a. kyselina, jejl pfl- 
ava, vlastnosti, reakce a rozklady, fabri- 



jejipH- 
páva, vlastnosti, reakce a rozklady, íi 
oce a nečistoty. Vz 8fk. Knk. 167—162. 
D. aabvdrat, SálpetersSnreanbydrid. Sp. D. 
kysličník. Šik i&k. 165., S. K. 

UMkr: dtům^tm. dOTBlk.VI. 



Bnaik. Misto ,dmh plynn' polož: ,prvek 
plynu', der Stickstoflf. Vz Sfk. 36., Bř. N. 
106.. Schd. II. 228., Kk. 62., Šfk. Rnk. 139., 
Scbd. 1. 287., 368., Krám. Slov., Slov. zdrav., 
Rose. 36. Boziiřeni d-kn ve přirodč, při- 

Írava jeho, vlastnosti a chemická povaha 
sbo, ď. a voda, d. a kyslík: chlor a d. Vz 
Sfk. Bnk. 139., 140., 142., 143., 155., 230. — 
D. ==• dutidlo. Byli na radnici do dusíku 
vrženi, aby vykřehli. Mns. 1880. 251. — 
D., a, m. D. Jakob. Vz Blk. Kfsk. 1016. 

Dnsikatý =>=■ dnsičnatý. Km., Šp. D. slou- 
čeniny, soli. Kose. 39., 86. 

Dasíkodraslík, n, m., du Stickstoff- 
kalinm: K,N. 

Dasikoměď, I, f., das Stickstoffkupfer : 
Cn. N. — Nt. 

Dasikok(.v, u, .m., das Stíckstoffmetall. 
Nz. 

Dnsikortaf, i, f., das Stickstoffqueck- 
silber: Hg, N. — Nz. 

Dnsíkový, salpetrig. D. kyselina, sal- 

Setrige Silure, S. N., Nz., kysličník, Sfk. 
luk. 176., anbydrid, salpetrigsaurer An- 
hydrid. SI. les. 

Dnsikvas, a, m., der Schlemmer. Slez. 
Tč. 

DAsilnosf, i, f. •= diraenott, die Energie. 
Bk., Srn. 

DAsiloý — ďtlrafny. Bk. 

DusiloT, a, m., Dusilow, sam. u Hum- 
polce. 

Dualtl také: tíumiti, diimpfen. — co: 

glič, Hrts., vino. pivo a p. = piti. Cf. Mkl. 
. 373^ 372. D. jidlo °° s chuti a hojně 
jísti. Zlínsky. Brt. D. 209. Ma kailica ui 
velmi dusí. 81, sp. 26. — iim: se kašlem, 
Kv. 1884. 566., pláčem. Hrts. D. nékoho 
zuby. — kde. Ač dusil pláč vám v brdle 
smích. Vrch. Nov. bs. sp. 10. DuSen byl 
v prsech. BN 

Dusívati, vz Dusiti. 

Důsled, u, m. ^ důsledek. SP. II. 298. 
Ctěni Boha totě přirozený d. a dčin pozná- 
váni. Kos. ol. I. 207. Zásadu do posledních 
dAsledkO provésti. Dk. Dj. f. 182. 

BAsledek. Cf. Jd. 41., 43., 47. Nutný d. 
činu. Dk., Ti. D-ky odvozovati. Dch. Pro- 
vésti něco až k posledním d-kům Dk. D-ky 
z něčeho činiti. Mus. 1S80. 427. 

Dftsledenstvo, a, n. Kaizl. 209. 

Důslediti, folgern. Šm. 

Důsledkováni, n., die Kosequeozmacherei. 
Sm. 

Dus&ák, a, m. = dutiíatý člověk, t-in 
stimmiger, nntersetzter Hensch. Slez. Sd. 
Laě. Brt. D. 209. 

Dnsnatý kysličník, das Stickstoffoxydtil. 
Vz Šfk. Buk. 182., 183. D. kyselina. Štk. 
Buk. 185. 

DuB&atý, stimmig, nntersetzt. Vz Dusňák. 
Slez. Šd. LaS. Brt. D. 209. 

Dnsnice ■= dutý krk b ucpávací úpravou, 
die StopfbQchse. Prm., Črm. 

Dusnieový, Stopfbiiohse-. D. kohoutek, 
ucpávka. Wld. 

Dnsniika, y, f. = malá dutnice. Črm. 

Dusno = duino. Bk. 

Dusnost, i, f., die Beklemmnng, gedriickte 
Stimmung. Sm. 



Digitized by 



Gíiíogle 



178 



Dasnoubličnik — Dáše. 



Dusnouhliinik, n, m., die C^annre. Šm. 

DnsnoTka, y, f. = slončenina dnsika 
a kyslíkem. Kod. 

Dusný, stickend, Stick-. D. plápol, vedro, 
Dch., vzduch, ticho, žár. Vrch., puch. Khi. 

Doset, vz Dos. 

BuHotati = dusati. Lpř. 

DusplTO. ReS. 

Důsiatný, obyčeiněji: dostateéný. 

Důstatek, das Surrogat. D. íkrubový, 
kávový. Us. Pdl. Papírové peníze json jeii 
d-vkem peněžitým. Skř. Psáni řeč je jen 
d. a nábradek nuzný mluvy živé. 08. SI. 173. 
Vz^emnosf literatur elovanských v nových 
časech ponSkad probuzeni jest jednoty ně- 
mecké slabý, nemnoho platný d. Jg. 

Důstojemstvl, n. = dústojenstvi. Bdž. 
36., 98., 186. 

Důstojener, nce, m.; der WtlrdentrSger. 
Velekněžský d. SS. Sk. 268. 

Důstojenství, n. D. krilovské, císařské, 
Šmb. S. li. 44., 273., řiiské, Mour., paneoaké. 
St. Kn. S. 62. Pořadí v d., die Rangabstnfone. 
Csk. V d. vejíti; d. pustiti, vzditi. Hus I. 
124. Na vrch d. nějakého kdo přiiel, těii 
ee z toho. Hi. Čt. 1867. V. 75. Podlé d. 
svého stavu. St Kn. s. 163. (35.). D. vojen- 
ské n ňimanů, vz Vlik. 428., 429. 

Důstojné. Hiloj' téch, kto by d. mohl 
řéci. Št. £d. Š. 17. 

Důstojnivosf, i, f., die Vornehmthaerei. 
Šm. 

Důstojnost = důstojensM. Jest to pod 
jeho d-sn, unter seiner Wflrde. Dch. 

Důstojnůstkov&ni, n., das VomehmthDD, 
die Yomebmthuerei. Td., Šm. 

Důstojnůstkovati = na důstojného pána 
ai hráti, nobel, vornebm thun. Mor. T£. 

Důstojný <= hodný atd. Čím dAstojnějii, 
tím milostnéjfii. Slez. Té. Třetie ilechetnost 
a nejdůstojnéjii jest milosf. Št. Kn. S. 33. 
Ddstojnéiíi jest ten, který jest Iep8i. Bos I. 
366. — čeho. Neb jsem nedóstojen slova 
toho. Mast. 207. Ot nis věrných d-jen jest 
vSěho zlého. Dal. 61. Smiera (míra) dóstojna 
isti věaké. Smil. Není d-jen toho, aby . . . 
Žvt. Ote 61. a. D-nás tbrona. Sv. Mař. v. 
366. Ty jsi vSech nebes d-na. Sv. rnk. 83. 
Nedóstojen jsem břemene toho ; Který d-jen 
toho sbožie. Hr. ruk. 43., 275. Člověk cti 
d-ný ; (Ti) naíeho pohřbu d-nl nebyli; Slavné 
chvály dóstojen jest. Pasa. mus. 391., 400., 
432. Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce 
býti vždy pokojen. Alx. V. v. 846. (HP. 21.). 
Ukazuje se d-ným hanby; Nevie člověk, 
jest-li milosti neb nenivisti d-jen. BO. D-jen 
jest dělník mzdy. ZN. D-ný chvály, pohaněnie 
bieSe. M. A. proto d-ni jsú božie milosti; 
Jeitě jest (Buob) d-jen větíieho milovinie; 
p. věčného dědictva nebeského, chvály, cti. 
St. Kn. S. 12., 36., 46., 83., 109. — s Inft. 
Život pletský vlastně živořením toliko slouti 
dóstojen. S&. II. 29. Ale kněžie jsú dnostojni 
té svátosti požívati. 15. stol. Mnč. B. 73. 
Nejsa d-jen v jich tvář hleděti; Jáz nejsem 
d. řemíka jeho obuvi odvizátí; Nejsem 
d-jen jinými vlasti. Pass. mus. 430^ 281., 
483. Jsú d-ni trpěti pro své hřiechy. St. Kn. 
i. 35. — proč. Sv. Jan Ev. pro zvliitni 
čistotu panenstvie d-jen byl, aby... Št. Kn. 



S. 71. — aby. Hospodine, nejsem d-jen, aby 
veSel pod mú střechu. Pasa. 4. Cf. D. proč. 
— D. <==> sluiný atd. D. repraesentace, Da., 
kritika. Dk. Jakož by d-uo bylo. Št. Kn. i. 
16. 

Dufia, vz Duše. 

Duiák = duiný vtdtuih v dolech. 8. N. 
IX. 1160., Hř. 17. — D., Duiáky, sam. n 
Třeboně. Blk. Kfsk. 667. 

Dnton, a, m. D. Štěp. Silný, nrb. panov- 
ník 1336.— 1368 Koll. 1. 224., II. «6. — 
D., vz Lambl. 

Duíánek, oka, m., vysl. řed. želez. hatí. 
Vz Tf. H. 1. 3. v. 197. 

Dniatl se = duSovati se. U Brnip. Mtl. 
Dli sa časté, že . . . Phid. V. 67. 

Duie. Cf. Mus. 1863. 3., Krám. Slov., Šrc. 
194.— 197. — D. <> deeh. Byl s tichou da« 

Íotiehu). U Olom. Sd. — D. ~ Hvot atd. 
i navlhlon duSi (opilý). Us. Dhn. D. mn 
mřela (bylo mu trpko). Soukup. Dře se, 
dnii by postil. Os. Msk. Totě o duie itra- 
cení. Us. Knrz. Splrá se do duie. Brt Vy- 
dechl duSi i> umřel. Tkd. Dokud dnii bo- 
dem čiti. Dh. 79. Mali doéička v něm byla 
(byl v nesnisi). Us. Brt — D. = čití, srdce. 
Ze vií doie. Us. Mi dnSinkol Z té duJe 
přiti. Ler., Dch. Duie mili, slySeFs o tom ? 
Brt Aby milovali Boha se viie duie. St 
Kn. i. 36. — D. •> dudi v nás, die Seele, 
protiva: tělo. D. rozumová. Lenz. Bere na 
doSi jako jiný na trskař (o tom, kdo se 
mnoho du8uie). U N. Bydž. Kit D. lidská 
nezhyne, když i tělo pomine. Beru to na 
SVOD duíi (ručim za to). Dvrsk. Sto prstů, 
pět krstA, Styry duie, pět hlav (když ityři 
živi mrtvého nesoo). Mor. Brt. Ten élov6k 
je krom doie hovado. Us. Visel na ui tilem 
i duii. Šml. L 72. Má doii na pHč (neumře); 
má tenkoo duii (o hubeném). MináHk. Za- 
močil si ma, ale ti bude na dnSL Mt 8. I. 
112. Povídali, že sem omřel, ji sem jeitě 
nestonal, eiče byla dnia v těle, už mni 
gajdoi gajdoval Si. P. 668. D. Je nejdratti 
zbožL Km. Blahoslavené tělo, které pro 
duii pracuje. Exo. Mordár duii neuikodi, 
když tělo zabije ; Před kiiazom nponiž doio 
a před pánom hlavu. tílč. I. 30., II. 81. .Své 
d. přítel nematný. Hr. ruk. 263. Pravie pod 
své d. ztraoeuim. NB. Tč. 108. D. mi; ne- 
ostavii d. mé. Ž. wit 6. 4., 15. 10. Množstvi 
dui. 2. wit. Bože! v tvoje rooě porúčiemy 
duie. Výb. IL 18. Tamo i vele dui téki 
sěmo tamo po dřevech. Bkk. 15. Z d. roi- 
umné jsa a z masa člověčieho; Miliý Boba 
svého se víle d. ; A tak nkasigi, že jen tH 
jich BÚ matery, ale ne dui; Pracných dui; 
Spasenie dni. St Kn. 8. 15., 86., 106., 275., 
284. Pro duii svú slově člověk obras boiL 
Ib. — D. semfelých. Pro Buoh a svých viach 
předkuov d. List. hrad. 1413. Andělé Jioh 
duie k sobě vzechn. Výb. U. 18. Tam (do 
čistce) sů ty d. ily. St Kn. 8. 2L PdH-li 
na den dniiček, říká >e, že d. zemřelých 
oplakávají své hříchy. Tč. Prií-li v den 
duiiček, mroo děti. Mus. Pověry o dni dn- 
iiček vz v Hos. 1856. 184. — D. — hvo- 
čich atd. Na mou kuii, na psí duii, na ko- 
čičí svědomí. Us. — D. v Rusku za dob 
nevolnictví ■» mui, muiská hlava. Osv. 1886. 



Digitized by 



Google 



DuSe — Dnšná. 



179 



15. — D. = vývrt. Ow dnie, die Seelen- 
adi**, ttíoa aoie, die Stselenwand, vAleo 
dtfe, dnie blavné, die Laofoeele. Csk. — 
D. Mapi, eentrua nlli. Byl. 16. ttol. — 
D. kimttt. Vs KP. n. 307. — D. <= hmee. 
Tot tsdy mite ňákejeh dniiéek (brnečltů na 
plotné). U Ryebn. Mak. Hlavné Kkaji o ne- 
amjtfeh hrnefeb, o neomyMm nidobi, které 
teU na nmytí ja^o d. na apaaeni. U Žamb. 
Dbv. — D. drítoTé, konopné. Zpriv. arch. 
DL 97. - D., e, m , oe. jm. Pal. Rdh. I. 
120.. Tk. V. 162., 211. — Cf. 8. N. 

Dvieolk, n, m., die SeelenObong. Dk. 
P. 8ti. 

Diiehladný. Lpř. 

Da$«hobstTÍ, n., der Seelenmord. Sm. 

Dašehaboý, ^vno^ó^oi;. Lpř. 

Dn^eJoT, a, m., Diucbaa, ves n Jihlavy. 
Blk. Kftk. 63»., 690. 

Dnic^OTský mlýn, Diuobowitser MUhle, 
g Pelhhinova. 

Ds^k, Ska, m., os. jm. Pal. Rdb. 1. 120., 
& N. — D. Váa., fariř, 1766. V« Jg. H. 1. 
2. »d. 549. — D. JPVaiií. 1800. Ib. — D. 
FíiKÍ„ nar. 1784., děkan. V» Jg, B. I. 2. v. 
5B., 8b. D. ř 5}. vd. 237. — 2). Jih a j. 
BIL Kfiik. 1096. — B. Vavf., sappl. prof. 
* (rfiapivatel do tohoto slov. a do List. 
íWog. 

Dáiek, skn, m. — dedi, der Atbem. Spi- 
rala by aom, ale nemám dáSkn. 81. jm. é. 
IS. Dúíkem — jedním dechem, in einem 
Zore, acbnell, aofort. V jednom důika osm 
slabik vypověděl. U Uher. Hrad. Té. A te- 
ru důakom lef za nimi. Dbš. SI. pov. I. 
43. Bože ! iak by jebo dúSkom pod zbruj 
nali, bo by inmnéjiibo, jak je on, nemalí ; 
Dttkdm aedajme na koniky. Koll. Zp. I. 
m., IL 871. Cf. Dooiek. 

Diiiellbee, be«, m., der Seelenliebbaber. 

SB. 

Duielibnfk, a, m. — dtilďtftce. Sm. 

IhiáelibÝ, hersetfrenend. D. vino. Koll. 
8t3. 

OnieloTiiý, aeelenfaogend. Sm. 
. Ihii«malba, y, f., das SeelengemUde. 

OB. 

. Daiemaliřstri, n., die Seelenmalerei. 
Sm. 

OnieaiatBý, saelenbeirrend. Deb., Ssk., 
oia. 

Bviemér, o, m., der Seelenmesser. Šm. 

Oniemomf •= dukhtilmý. 

Dnien, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 120. 
. Dnienf. Omádka k d., die Dampfbiflbe. 
8p. D. tÓDO, das Paasen. Mj. 232. — D. — ' 
přiiaUM. VB Dožiti se. T6. 

Dvieniea, e, f. =- ves, která měla na sobě 
psTimioati doiciniekě (sádninické). Slov. let. 
11 106. 

Dmienik, a, ra., dasenions — táduktík, 
Uo měl povinnost, aby vo výroěitý deň 
niti fondatorovei spláieel kláštera alebo 
<Mmo jisté dánky sa modlitby a boho- 
•irtby ta somrelébo fiindatora vykonané. 
SL let II. 106. 

IHdcBina, vs Doienioe. D. úhořova, das 
Aatatew. 

Ihiieiý, gedimpft. D. plái, Hrto., Nrd. 
Bld. 15., de<£, IQ. smieh, kroěeje. Šbr. — 



iim : hlas pláčem daiený. Hrts., 8ml. I. 
167. — D., jfedflnstet. D. jfdla, telecl, Fri- 
I eandeao, mky, Natorscbnitcel, Dcb., seli, 
i nndle. Sp. 

' Dnieprázdný, seelenlos. Šm. 
' Dnfieslovec, vce, m , lépe: doiezpytec. 
Sm. Nemotornosf d-vcA. Hi. Hl. 43. 

Daíetrapný, berzqaSlend. D. pláé. Dch. 

Dnietvomy, seelensohOpferiseb. Sm. 

Daievěda — naoka o úkonech duiev- 
nieb. Psychologie. Vz S. N. 

Da&CTédee, dce, m., der Psycholog. Rk. 

Dníevédný. D. látka. Dk. P. 1. Jedna 
ěásf slobozpytn byla dná a logická. H8. 
SI. 30. 

Duíevni, seelisch. D. pružnost, život ná- 
roda, KB. IV. 1., trpaslík (ělověk slabého 
ducha), poroba, snahy, poklid, Vlč., před- 
nost, oílechtění, vzděláni, Osv. I. 210., Ví. 
647., pole, sDMženi, hnuti, Hus. 1880. 476., 
479., 486., pnd, zdrávi, krásno, Dk. P. 148., 
164., Aesth. 360 , schopnost, SI. les., osvěta, 
Kř. Stát. 2., pokrm, J. Lpř., pokrok, stav 
člověka, klid, zkaženost Us. Pdl. Tz S. N 

Dui«Tno!it. D-sti svon stoji člověk nad 
viím zviřetstvem. Šv. — Dk. 

DuSeznalstri, n., die Seelenkande. Šm. 

Dnšezpytectri, n., die Psychologie, 
Seelenlehre. Sm. 

Duíezpytný, psycbologisoh. Slohozpyt 
má dvojí stránky : jednu mluvozpytnou, 
druhou d-nou a logickou. Ui. SI. 30. 

Dnáice. Ur. ruk. M. 98., 466., Sv. ruk. 
802. 

DaMikále§, o, m. — plat učitelům. Sedl. 
Děi. Čáslavě. 167. 

DaiičkoTý zvonek, die Sterbgloeke. Sobz. 

Duiik Ondř., knihtiskař. 1642. Vz Jir. 
Ruk. I. 178. 

DoiinkOTatl -» řikati někomu : dniinko ! 
ty moja duiinkol Na již. Hor. a Slov. Sd. 

Dn&isto páchla sochá tráva. HVáj. BD. 
I. 66. Vi DuSiti. 

DaJiitel, e, m., das Raketenbobrseug. Sm. 

Da6iti se, vz DuSovati se. 

DoAitý -° duěný. Rk. 

Da6ks, y, f., vs Duienina. — D. ^ malá 
d«Aa, kleine Daube. — D. => prkénko, jimž 
se ůl v zadu zadělává. Na Zlinsku. Brt. — 
D. •>■ malá duíe. Dob. To je d.i Us. Lach 
nednáuje se na svon duši, n^bri na psi 
duikn. Brt. L. N. 11. 836. — D. ■= rostl. 
Ví Donika, thymus. Nezapomeň na miia, 
rozmarin zeleny a d. voňavá. Koll. Zp. II. 
2086. — Ji.= toláitni eedule vložená do 
listu, obyč. obsahu důvěrnějiiho nežli osta- 
tek, der Einsobluss. Pal. Rdh. L 179. VSak 
jedno abych tobě psala, jeité v duěce této 
zasluuži. Koll. I. 249., II. 317. Vz Duuáka. 
— D., y, m., os. jm. Mus. 1880. 370. — 
D., y, f. D. ol. X. 646. 

DuAka, thymus. V MV. nepravá glossa. 
Pa. Vz Douika. 

Dníkánka, y, f., hospoda n Dobré u 
UnoStě. 

Dníky, pl., f. -= duhiky, Allerseeleiitag. 
Na duSky po vSech svatech. Arch. III. 243. 

DaSna, é, f., vrch na Vsackn. Vek. — 
D., Dnschna, několik domkfi u Vsetína. 



Díg,t,zel'|XjOOgle 



180 



Dniňati — Dotý. 



Dušůati = páchnouti. Vz DoSiti. Odkáď 
ven para zlá d-la. Slov. Hol. 60. 

Dubnice Doini a Horní, Unter-, Ober- 
Doscbnitz, vsi u Rochlic. 

Dušnik, a, m., der Leibeigene. Dle Bdi. 
D. 48., poněvadž takový jen dnSi svým 
majetkem nazvati může. — D., n, m., der 
Federbobel. D. parkettový, der Parkett- 
hobel; d. 8 třemi vřeteny, mit 3 Spindeln. 
Skv. 

Dasniky, pl., m., Daacbnik, vsi a Měl- 
níka, u Terezina a a Unoitě; Klein-Dusch- 
nik, ves a DobříSe; D. Dakké, Wei^Dn8cb- 
nik, ves n Velvar; D. Trlwvi, Trhowy- 
Duschnik, ves u Příbramě. PL. Vz S. N., 
Tk. I. 87., m. 645., IV, 172., 335. V. 132., 
133., Tf. Odp. 267., Blk. Kfsk. 1302. — D. 
v Kladsku, stanice klimatická, léěeni syro- 
vátkou. Slov. zdrav. 

Dusno. Neb by mi pod tímto d. bylo, 
když bych to měl držeti. 1491. Mas. 1883. 
363. Je-li d., očekává se bouře. Tě. 

Dusnost, vz Slov. zdrav. 

Dusnota, y, f. =■ duinosi. Odpočiň si 
v tichém chládku po dninotě života. Si. 
Bs. 44. 

DaSný => dmM. D. větry. Vz Duiák, 
der Scbwaden. Bo. — D. = duševní. Slepé 
srdce nevidí, čo má býf k d-nému spaseni ; 
Jak svěj ženy nomili^e a inych sa drží, 
dobré méno též i dušné spasení ho mrzí. 
Gli. II. 222., 336. — D. =- svatodušní. D. 
svátky. Vz Er. ť. 72. — D. = sam. n Mor. 
Krumlova. 

Dudokupee, poe, m., der Seelenkaufer. 
Vai. Tat a m. 14. 

Duhovati. Duii se jako starý cigán. Brt 

Du&ový, Seelen-. 

Dúštek, dúitku, m. — dúšek, doušek. 
Slov. Keá vám ja to ui ani na jeden d. 
nevyreéiem. N. HIsk. III. 278. 

Dnf, i, f. ■= dutina. Cch. Petrkl. 47. 
D. <> vak u výtrusných, der Schlaoch. SI. 
les. 

Duta, y, m., os. jm. Arch. II. 822. 

Dutati, dutnouti, macksen. Dlté sedí 
tiSe, ani nedutá. Dcb. Ani nedutal. Hník., 
Ktk., Hlk., Kutn. — o tem. Jestli o tom 
dutne (se zmíni). Kká. Td. 229. Vz Nedu- 
teti. 

Dútaz, u, m. = doteu. V Lind. Záři. 

Duté, hohl. D. zaduněla země. Vrcb. D. 
zniti. Nrd. 

Důtečný, stiabelnd, sohnOde. Šm. 

Dntenka, y, f. D. baňatá, bulla ampnila, 
bKchonožec. Vz Frě. 230., 231. 

Duti '^ nettřídmi, netpúsobné píti, veli- 
kým douškem. Zlínsky. Brt. D. 209. Duha 
duje. Šd. Ten duje! Šd. — eo s kým na 
koho. Kameň dut s někým na někoho =- 
zradu a zlé s někým na někoho obmýileti. 
Němc. IV. 423. — se na koho ^dúrii sa. 
Co se na mňa hněvái, co sa na mňa dujei? 
Čes. mor. ps. 108. 

Duti, vz Douti. 

Dutina, dutinka, y, f. D. hmdní, die 
BrusthOhle, Nz., mezíbuněěná (Kose. 28.), 
mozková, nosová, oěni, ústní, Sohd. II. 168., 
327., 334., břiinf, morková, Št.; otevření 
d-ny břišní z pochvy, gastrotomia vaginalis, 



otevřeni dutin trupových, embryotomia. 
Křžk. Por. 644., 623. D. hlízy, Abseesshfihle, 
kuklová, Puppen-, SI. les., onbínková, Dk. 
P. 19., kostelní, die Kuppel, Koll. 96., 273., 
zažívací, NA. V. od. II. 36., patronové, dle 
Hfllse. Us. Hk., d. klide. Kos. CC Kk. 19., 6 

Dntinka, vz Dutina. 

Dutinář, e, m. =■■ hruiidlo k mifení du- 
tin, der Loohzirkel. Hk., 8p. 

DutinoTÝ. hohl, Hohl-. D. kmiidlo »° 
dntinář, Hohl-, Lochzirkel. Sand. II. 86. 

Datka, y, f., die Glasperle. Slov. Ssk. 

Dufka, y, f., die HOhlnng. Slov. Ssk. 

1. Důtka. D-ky hoden. Mour. Žaloby s 
dfltky. Br. Důtky kdo před právem ěioil. 
Vz Cor. jur. IV. 3. B. VU. 

Dútklivé mluviti, někomu něco před- 
staviti. Dch., Osv. 

Dňtklivosf obchodních věci, Hrts., ethiky. 
Dk. Boz. fil. 157. 

DAtklivý «= dcgimavý. D. napomenutí, 
naučeni, Vlč., spis. Čr. 

Důtky jsou obyč. dělány se smi nožky 
(držák) a z osmi řemenů. Tč. — i)«tty« 
čes. tanec. Skd. 

Dntnar, a, m. => tUuti díti. U Meponé- 
Hc. Rč. 

Důtnati = doutnati, glimmea. U Frýdka. 
Tč. U Místka brenzela, einen brenslielieo 
Geruch von sich geben, smudiU. T6. 

Dutnavý ~ dumvý, drOhnend. Slov. C. 
Čt. II. 96. 

Dutnota, y, f., die HOhlung, WOlbnog. 
Slov. Ssk., Bk. 

Dutnouti, vz Dutati. 

Dutodlatée, tce, m., der Hoblmeissel. 
Ssk., Sp. 

Dutofletna, y, f., die HohlflSte. Sm. 

Dotohlavka, oladonia, eenomyoe. D. ko- 
rálková, clad. comncopioides, c. coociíers, 
die Scfaarlachflecbte, vyzáblá, c. macilenta, 
poháratá, c. pyzidata, die Becb«4echte, 
sobi, o. rangiferína, die Reunthierfleehte. Ví 
Kstp. 1837., SI. les. 

Dutojaderný, hoblkemig. Ns. 

Dntojadrý, hohlsamijr. Vz U»U 409. 

Dutokopytý, hohlhufig. Ssk., Sm. 

Dntooky, bofalSugig. Dch. 

Dutorožer, zce, m., der HohlbOmer. Ssk. 

Dutosemenka, y, f., anthospermum, der 
Amberstranch. D. aethiopská, a. aethiopicum. 
Vz Rstp. 837. 

DutosemenkOTitý. D. rostliny, antho- 
Spermeae: dntosemenka. Vz Bstp. 791 , 837. 

DutoSumný, hohisausend. Sm. 

Dnton6«k, Sku, m., scytoa ipbon, der 
Hohltang. D. strunovitý, s. filum, fenikiový, 
s. foeniculacenm. Kstp. 1854. 

Dutpvypuklý, konkavkonvex. D. ioSkt. 
Mj., ZC. 

Dutozuhý. Dntocnbí, solenoglypba, die 
ROhrensafaner. Brm. III. 457. 

DutozTučný, hohltOnend. Dob., Sm. 

Dutý. D. hlas, Dob., hoblík, sklo, SI. Im., 
střela, Čsk., vz S. N., nosník, der Kasten- 
trSger, Pd. 76., smích, Kká. K si. j. 183., 
třesk. Vrch., zrcadlo, Mj., KP. U. 188., li- 
hyb, der Holilnmschlag, Sp., trúba. ŽPod. 
97. 6. Ani bohóv dotýoh (litýeb) sobě difite. 
BO. Jsem dutý ■>= nemám peněz. Stronpei. 



Digitized by 



Google 



DnamTir — Dažito. 



181 



DaamTlr, vs S. N. 

OaTa<, vs Douti. 

DŮTirs ve vlastni tily, daa Selbitver- 
tnnen. Monr. D. v Boha sili. Km. Daroval 
oa dAvěra hp. m.: důvěřoval v niho, Pk., 
nil v ného dúvéra. D. Tuda je dar vyiiej 
úifj. Trok. H. 9. D. jeat největii Slovéka 
MDHtdkTDé. Km.. Bi. Vz Davěrnosť 

Důvéree. 8é. P. 9. 

MvtíiTosf, !,{.<=> divimosí. Sm. 

DivéMTÝ, vertraaensvoll. Kká. K si. j. 
189. D. modleni. Dk. 

DATirkOTáni, n., dle Vertraaensdnaelei. 
Deh. 

Důréřlivost, i, t, die Vertraneoaselig- 
keit Deb. 

DtTéřlivý, vertranenaselig. Dcb. 

Dfrréraé s nékým hovořiti, ndkomn do- 
Morati, na rameno poklepati. U*-, Hrta., 
Mu. 1880. 453. 

MTémik. Vz Cor. jor. IV. 3. H. XLIU. 

DŮTémosl Pro lepéi toho jiitotu, stá- 
I(m( a potvrzeni i gnadnéjii d. jiem pefiet 
•Ton vlastni přivěsiti rozkázal. Cech v Do- 
braáee • r. 1606. O ěemi k vám d. máme. 
Dh. 98. Na svMomi a dokonalejii toho 
Tieho d. Faako. l(fó. Lepiá pozornost nežii 
i; D. zbytečná neni diůho vděčná; Zbjr- 
teáiá d. potopeni plodí. Tč. ex& D. sbli- 
ioje vice nei vtip. Sb. uč. Přátelství a d. 
Telikébo pocto nemiluji. Bí. ezc. 

MTémý. D. hovor obcování, styky, Us. 
Pdl., listy, Ml., pohovor, slova, Smi., šepot, 
Brts., spojeni, Mus. 1880. 457., vyjednáváni. 
Osv. 1. 207. D. svěřeni (statek nápadný 
k roce d-né); D. raka bývá obyč. někdo 
« phbazenstva prvního zavětitele. HS. 81. 
Im. D-ným bud^ komu vidii, ale ne ka- 
idéaiu. Glč. I. 190. 

Mvérobndaý, vertrauenerweokend. Die 
Aesth. 460. 

MféroTý, Vertrauens-. Kaizl 214. 

Důvod v log. částečný, dosUtečný, úplný, 

Sředjatý, Jd. 34., 91., pojmový. Vch. Ar. 
L 2. Cf. Jg. Slnosf. 40., 162. Jestiť důvod 
■jlně a pochybně věci právě učiněné do- 
iiěmi t zpraveni CJB. 403. D. dokazovací, 
pfemloUTaci, kochací. Ib. 40., 41., 48.. 43. 
V prvním zigistě počátku pře osvědčuje 
Mnik právo své strany, že má spravedlivý 
i práva svého. CJB. 401. O toho jest jistý 
i, das hat seinen guten Grund. O. z D. 
Kdyby zapřel a nechtěl se přiznati a d-dn 
by naň neíiylo žádného. Sob. 99. Kdož bv 
koho viniti chtěl m^e nafi nějaký d. Václ. 
VI, Vn. Mínění své o d-dy opírati. Us. 
A to z d-dů těchto. Us. Mus. 1880. 81. D. 
i Běíeho bráti. Str., V. Kdožby koho vi- 
liti chtěl maje naň nějaký d. Václ. II. Mám 
perný d.; Toho dóvodjest na pyšném zá- 
koBniku. Hus I. 106., 309. Ne třeba je tomn 
toodu, neb to na viak den před sebú ví- 
dáme, das Evidente ist keines Beweises 
bed&rftíg. Št Kn. S. Cf. Hi. SI. 171. Důvod 
vwmttílat vyjadřuje se a^ intirmnentatem. 
PKtele poznáš tim pravého, milnje-li tebe 
vice oei co tvého. V Asii dvoje léto a 
dvoj! zimu mají, kteréžto se ne zimou nebo 
teplem rozeznávají, ale samými prSkami a 
jasným časem. — b) Pády přeMoikovým 



a) předložkovým genitivem (podlé, z); p) 
předložkovým lokuem (po). Z palce obra 
poznáme. Suď z (podlé) poostaty a ne z po- 
hledu. Brt. S. 3. vyd. 61. 5., 77. 6. 

DŮTOdeěek, čku, m., vz Důvod. 

Důvodek, dku, m., vz Důvod. 

DůTOdéni, vs Jg. Slnosf. 162. 

DůTodltelný =- dovoditelný. Sm. 

DŮToditi z veho. Jinde podobně důvodí 
z jednosti eucharistie. Si. II. 112. 

Důvodně, vz Důvodný. D. komu při- 
mlouvati, Mus. 1880. 456., ně>io do-, pro- 
kázati, grundfafiltig. Doh.f 

DŮTodnoBť vnitřni. Htč. Zem. 638. D. 
námitky. Pr. 

DůvodnÝ =» pod»tatný. D. slova, Hlv., 
naděje. Den. Z toho nic d-ho nevyplývá. 
TS. Uok. 11. 

DŮTodovati, argumentiren. Sm. 

BuTok, n, m. » blivačka, ehvoit, gtolička, 
pfeslička eimní, equisetum hiemale, rostl. 
Vz Kstp. 1766. 

Důvtip. Vz o něm Pal. Kdh. I. 417., 
Mkl. Etým. 352. 

DŮTtlpáéek, čka, m., der Witzling. Sm. 

Důvtipečnost, i, f., die Spitzfindigkeit. 
Nz. 

Důvtipeéný, spitzfindig. Nz. 

DŮTtlpefc,die Spitzfindigkeit. Nz. OsUtně 
vz Důvtip. 

Důvtipkář, e, m., der Spitzfindige. Mus. 
1880. 191. 

DůvtipkářstTi, n., die Spitzfindelei. Mus. 
1880. 187. 

Důvtipkovatl, Mritzein, spitzfindeln. Nz. 

Důvtlpuý. Hlad je d-ný. Bž. 

Daziénik, u, m. — duiík. Slov. Ssk., 
Sm. 

Duzik, u, m. = diMk. Slov. Ssk., Sm. 

Důznam, n, m., lípě: zpráva. Sm. 

Dozněti, ěl, ěni — dunéti. U Ub. Hrad. 

Duzniti, 11, ěn, ění — duniti, dumpfe 
Schláge maohen ; bíti koho po hřbete. Pěsti 
po hřbetě d. U Ub. Hrad. Tč. 

Dnznot, m. = dunot. Slov. a mor. Tč., 
Trok. M. 53., 126. V Podluží. Brt. D. 209. 

Dožd, a, m. » doše, dux. Koll. 111. 85. 

Dúžava, y, f., mist. jm. v Uhřich. Let. 
Mt. S. IX. 1. 42. 

Důže = hooné. Slov. Ssk. 

Duiena, y, f. -= Irit. Št. 

Duieni, n., die EmJihrnnR. SI. les. 

Dužeti, elj eni, stark werďen. Mkl. Etym. 

Duii (a, i)=pee/»ý, Mný. D. člověk. 
Slez. Tč. D., mocný i rozumný chlapec. 
Hdž. Čit. 119. — Laš. Brt. D. 209., Slov. 
Ssk. 

Dužlk, u, m., das Iridium. Slov. Ssk. 

Dužina •^ duha, duhovina, die Daube. 
SI. los., Prm. V. č. 1. str. 22., Ktk.. Dřeva 
na d-ny, Dcb.; hrotové d., die Gehrdauben. 
S. les. D. na sudy. Dch. — D. v zool., pa- 
renchyma. Nz. D. svhIů. Osv. I. 485. — D. 
Plody banánu msji ifávnaton, lahodnou du- 
žinu. Vz Dnžnatý, Dužnina. KP. I. 17. 

Dožiti se => auieti. D. se cizím tukem. 
Kká. K si. j. 205. 

Dužito. Včely dělají dělo d. ^ plásty 
souběžné s dužkou s vrchu dolů. Zlínsky. 
Brt. Cf. Dužina, Dužka. 



Digitized by 



Google 



182 



Dožitý — Dvacítka. 



P 



Dnžltý. D. dilo. Vz Dažito, Dílo. Brt. 

Dužistopka, y, f., hovenia, die Borenie. 
D. Hladká, b. dolcís, rostl. Vz Rstp. 311. 

Duživý = zdravý. Toho slova není, ale 
neduživý. List. filol. 1886. 423. 

Dužka, y, f. = mM duha, kleine Daube. 
— D. a vielařů data, prkénko, jimž úl ze 
zadu se zadélává. Hor. Brt. 

Dužkováni — nabýváni barev duhových. 
Dch. Cf. Schd. II. 18. 

Dužkovati, irisiren. Vz DuSkování. Ssk. 

Dužnatéti, ěl, ěoi => duiniti. Hg. Z ř. 
rostl. 197. 

Dožnatičký, dužnatounký = málo dui- 
natý, camosalns, fleiscbig. Rst 409. 

Dnžnatina, y, f. Osv. VI. 685. 

Dožnatollstý, mit fleischigen BIfittern. 
D. rostliny. Us. Pdl. 

Dožnatosf, i, f., die Fleisohigkeit. Sm. 

Dožnatý. Vz Nz., ČI. Kv. XIX., Bst. 409. 
D. středoplodi. SIb. XIX. 

Dužnéný; -in, a, o, gen&brt. 

Dužnina ^^ ntbina, maco sarcocarpium, 

ulpa, parencbyma, das Frachtfleisch, der 

rucbtbrei. SI. les. D. <= bmota měkká, 
ifávnatá, řidko vyscblá dřenovitá n. moa- 
kovitá, vyplňující dutiny plodův a obsabu- 
jici semena (v citronu, dj^ni, pomoranfii): 
2. mékký dil obplodi, jmenovitě středoplodi 
brášek, jiiblek, sliv atd. Kst. 143., 409. Cf. 
Kk. 59. D. řipy; d. bila, pH6ervenalá, křehká, 
hrubá, zelenavá, přižloutlá, vodnatá, SI. les. ; 
télni (parencbym}. Athén. III. 134. Bozru- 
ieni dny snětívé. Křžk. Por. 205. 

Dužuinový, parenchymatfis. D. proud, der 
Parencbymstrom, Nz. Ik., sachost spojivky, 
sterosis conjanctivae parencbymatosa. Sohb. 

Dužnota, y, f. = duinost. Sak. 

Dožnověnec, nce, m. — duinovinečnik, 
sarustemma, die Fleischkrone, rostl. D. bez> 
list^, cynaochum viminale, euphorbia vimi- 
nalis, Lin., troadov;^, s. pyrotecbnlcum, maač- 
Datý, 8. stipitaceum. Vz Rstp. 1049. 

Dužný = maňtý atd. Cf. Dub. Mkl. Etyin. 
48. D. lupeni, Kod., peckovice, plod. Sib. 
XIX. Cf. ČI. Kv. XIX., SIb. XU. — D. =- 
tiustý, télný, sUný. D. pacholek. U Uber. 
Hrad. Brt D. 209. — D., opak neduiivý. 
U Svétlé nad Sáz. Krjk. 

Dužo = mnoho. Slov. Bern. 

Dužosf, i, f. <=" velikost. Slov. 

Dnžotélný =■ silný, masitý, stateSaý, 
stark, fleischig. Hdk. C. 377. 

Dva m. tva je duál od ty. Sf. Hus. 1848. 
Cf. árc. 433. Val.: nom. dva. dvě, dvě; gt. 
dvoch (dvuch), akkus. a lok. dvoch, dat 
a iustr. dvěma. Vek. Laš. : nom. dva, dvě, 
gt. a lok. dvoucb, dat. dvum, instr. dvuma. 
Vz více v Brt D 119. Jak na Zlinsku? Vz 
Utc. 1878. 16. Jak na jihovýcb. Hor.? Vz 
Osv. 1884. 58. (Brt.). O kvant ve strč. vz 
Listy filol. VI. 214. Dvě stě. Pass. 14. stol. 
Jděte po dvou, paarweise. Dch. Dva truj- 
ůbelniky mají dvě strany vespolek rovné. 
SI. les. Žádost se dvěma přílohami. Us. 
Dva české (groie). Bž. 64. Jdou dva. Vz 
Opilý. Dvom lepSie cesty ubývá; Dvom je 
vždy veselej než jednomu. Slov. Rr. Sb. 
Ach co je, co je po dvoch kovaloch na 
zomku, dy jeden kuje, druhy miluje ga- 



lonku; Uám ja doma dvuch bolubkft; Byla 
láska, byla mezi uáma dvúma, jaká ni ne- 
bude; Hezi náma dvóma láska nejatálejii; 
Fuč včtřidku, z poledne, shoď jablíčko lebo 
dvé. 8S. P. 196., 201., 282., 417., 437. Za 
dvé neděli; Dva dobrá druhy. Výb. II. ti., 
44. Žid dal mn dva zlatá; Svjna dviema 
prstoma; Že tu z nich žádný na téeh dvů 
rokóv psaných nebyl; A to se stalo, oynie 
dvě letě budu; Há před sebů osobě dvé. 
NB. Tč. 58., 110., 151., 220., 246. Stál na 
roci se svými svědky se dvěma konáelona; 
Do dvú letů. PAh. I. 310., 332. Ve dvů stú 
hřivnách; By se náma prvnim dvěma rukoj- 
mím udalo v tom leženi 14 dní ležeti. List 
brad. 1456., 1489. 

DTaatMcaterka, y, t., nou. Zv. Př. kn. 
I. 5. 

Dvabližnee, žence, m., der Zwilling. Ssk., 
Sm. 

Dvacátek =>^ 20 snopii na poli dohro- 
mady složených. Rež píenice st«vi se do 
dtkA. Lai. Tč. Cf. Handel, Dvacátka. 

Dvaeateraký, swansigerlei. Ssk. 

Dvacatero. Z d-ra krav jí s&atalo jes 
pět Us. Tč. 

Dvaoatlna, y, f., jm. poli na Vsacka. 
Vek. 

Dvacátka, dvaeMca, y, f. <- dvacátá 
(20 snopA). Laě. Brt 

Dvaeátný =- dvacátý. Slov. Ssk. 

Dvaeatraz, -ráey = dvacetkrát. Slov. 
Ssk. 

Dvacet. Vzal mu noční véd dvfi a d-ti 
dobytka velkého, volév a krav. PAh. 11. 
48. Cf. Bž. 142. 

Dvaeetero, vz Dvacatero. Navráceno mi 
d-ro Jehnic. PAh. II. 82. 

DvaeetiélsUcový. D. soustava. Stě. 
Alg. 6. 

Dvacetifirank, n, m., Zwanzígfranken- 
stttck, n. Us. 

Dvacetiletec, tce, m. = dvaeítihtý. 

Dvacetiloketni, zwanzigellig. Lpř. 

Dvacetiletnik, a, m. = doacetiletee. 

Dvacetimažný, icosandrus, zwanzigmSa- 
nig = dvaceti tyčinkami z kalicha vynik- 
lými opatřený. D. rostlina, květ. Kst 410. 

Dvacetimužstvo, a, n., ikosandría, die 
ZwOlfm&nnigkeit, 13. tř. Linnéova a kvě^ 
obojakými o 20 i více tyčinkách volných 
a prostých z kalichu vyniklých. Rst 140., 
Slb. XLI., Schd. U. 249., Kk. 66. 

Dvacetín, a, m., Dwazedn, ves n Mo- 
helnice, pAvodné Vacetin. D. ol. 1. 240. 

Dvacetiuásob, zwanzigfoob. Šm. 

Dvacetisáhový, zwanzigklafterig. Lpř. 

Dvaretlveselný, -veslový, zwanzigmdrig. 
Lpř. 

Dvacetník =■ stříbrná minoe 20 krejea- 
rův. PAjděmy do zadni světničky, najdemy 
v knfrach dvacetničky. Si. P. 701. 

Dvacitiilenný, zwanzigglíederig. Rk. 

Dvacitiletý, zwanzigjfihríg. Rk. 

Dvacitimuiný = dvacetimuiný. 

Dvaeitizlatový. D. ráz, číslo, der Zwan- 
zigguldenfuss. 

Dvacítka. — D.-= dvacátka (20 snopů). 
Lai. Brt 



Digitized by 



Google 



Dracitkorati — DTan&ctitrojbraniiiník. 



183 



?S 



DraeftkoTati, den matigntoi anszie- 
hen. Sni. 

DTadtiilee, e, t, swancigschookiges Oe- 
qiiiuist. Sm. 

Dracitnliek, čkn, m. » dvacetník. To 
ie dévče jako kvítek, dáte za ni d. Si. P. 
^54. 

IHadeat =• dvacet. Slov. Sak. 

Dradeitý = dvacátý. Od dvúdcátého 
léta Léto dvúdcátého. Bez jednoho d.; 
T ledméiD a ve dvadcátém létě. BO. 

Bradeet = dvacet. Ve dvů a ve d-ti lé- 
tedi; CtyH a d. let. Bj. 

Dvadeetikrát deset tisicdv. ZM. 

Dvadeitileti, n. =• doba 20 let Mas. 
1880. 143. 

Ovadsat = dveuet. Slov. Ssk. 

Dvadsatero = dvaeatero. D. kar. Pflh. 
L 338. 

Dvadsel Z dvadsiti a ze dvú stú hř. gt. 
P&b I. 298. Sto d. kop. Ib. I. 246. 

Dvadsetero = dvaatatero. D. kar. Půh. 
Lm 

Dvadslatnik, a, m. -^ áioaeetnik. Zátar. 

nitAaUtXť" dvacátý. Slov. Kaidý d. 
mni Klek. Žb. Hl. 19. 

DvaJa °= dva. Slov. Dvaja nevinni bratia. 
DUI. 81. pov. 1. 12. Keď sme sa my d. roz- 
loéovaf malí. Koll. Zp. 1. 192. (I. 220., II. 
449.). Boli raz d. bratia. Č. Čt. II. 477. Co 
trne si my d. vtedy slůbili. SI. sp. 117. 

Dvaháky, vz Dvajáky. 

Dvajáky => dra háky. Yz Dváky. Zastr. 
HL SI. 47. 

Dvák, a, m. = vdiký bob nAo kno/Uk, 
kterÝ při hře plati za dva. U M. Bydžova. 
Két Z Dvoiák. 

Dvakaéoviee, dle Badéjoviee, Dvakat- 
M^wita, ves a Chradimě. SdL Hr. I. 258. 

Dvakrát Ta kniha neni tok d. hezk^ 
Tizsná (ne přilii hezky). Os. VrO. Neni mi 
d. (dobře; je mi Spatné). Us. Bylo, co jsem 
po d. z mlioe v hrst mohla nabrat NB. 
Ti. 119. D. miato dvakráty -= dvakráte. 
NL 34. D. peřený, doppelt gefiedert, list; 
d. peřené vétevnatý, doppelt fiederáatíg; 
d. protiaeéDý, doppéltfiederspaltig; d. slo- 
ieaf, doppelt zasammeagesetat, d. zejko- 
vaaý, doppelt gekerbt, d. pilovaný, doppelt 
geeigt, d. znbatý, d. gezáhnt Vz Rst. 410. 

DTakrátdTanáctistén, u, m., diakisdo- 
dekaedron. Šm. 

DvakrátdvoqJaHný — dvojdvcjný. Bst 
410. 

Drakratee, tee, m., litsaba, die LitsSe, 
rostl. D. viivřinolistý, 1. chinensis, trojžilý, 
L trtnervia, pepmý, 1. cabeba. Vz Kato. 
1906. 

OTáky «■ dva háky jinak pnttf (pravé 
mky) ku přisaze (na prsa vloilc). O. z D., 
Arch. II. 495. Z ném. Hacken <- ťinger. 
BdL D. pravú raků na svých prsícb polo- 
iiti. Kn. roi. ď. 188., 142., Arch. II. 469. 
Aby na něm dva háky položil. HC. 103. 
CL Dvíýák. (Kn. dm. 130.). 

Dvameeitaia. Pohoním Vilénu z dma 
k«p gr. PAb. II. 25. Ze dvonmeeitma set 
^op gt. Ib. n. 155. Dvamezdcetma tisicOv. 



1%^ 



unezdcétma let v ttiil byl. Bj. 



Dvaniet. Jména dvúnadcti apoStoldv. 
ZK. 

Dvanáeterka, y, f., das Duodez. Nz. — 
D., das ZwOlfeimerfass. Mor. Té. 

ĎTanáeternásobný = dvanácterý, zwOl- 
ferlei. Lai. Té. 

Dvanáeteniatý, zwfilfstándig, 12 listů 
v přeslinkn. Rst 410. 

Dvaoáeternik, u, m. » přední čátt ta- 
Hvad roury bHíe ialudku (duodennm), 
protože délka jeji rovná se íifce 12 prstft. 
Sohd. IL 354. Vz Dvaaáctoík. 

Dvanácterý, zwOlferlei. Bern. 

Dvaaáetiboký, zwOlfseitig. Sm. 

Dvsnácticlfenti soustava éisel, Dode- 
kadik, f. S. N. 

Dvanáctldélý, mit 12 Kanonen. D. ko- 
ráb. Sm. 

Dvanáetideskový zákon, lex duodecim 
tabnlarnm. 

Dranáctidilný, zwOlftbeilig, -biindig. U». 

Dvanáctihlásek, ska, m. = potméváček, 
iedmihlásek, pták. Prm. II. 2. 210. 

Dvanáetlhlavý. zwMfkOpfig. Mtr. VI. 11. 

Dvanáctihran, u, m., das Seobseck. 

Dvanáctihraoník, l^s dvanáctiúhel- 
ník. Hra. 

Dvanáctlhranný, secbseckig. 

Dvaaáetikmen, e, m. ==> dvanáctero po- 
kolení (iidovské). St. Sk. 277. 

Dvan&ctikmenf, n. = dvanáctikmen. Si. 
Sk. 277. 

Dvanietikopový. D. plátno. Němc. Krl. 
31. 

Dvsnáetikosoitvereinik, n, m., der 
Rbomboědodekaéder. Sm. 

Dvanáctikont, u, m. •= dvanáctiúhdnik. 

Dvanáetlkoiný, íoitxátixvzot, aus 12 
Lederstttcken bestebend. Lpř. 

DvanáetlUberka, y, f. = dilo dvanácH- 
Ubemí koule metajici. MA. III. 94. 

Dvanáetilichpstraniiik, u, m., der Tra- 
pezdodekaSder. Sm. 

DvaBáctimnžný, dodeoandrns, zwOlf- 
mánnig, 12 tyéinek m^ioi. Rst 410. 

Dvanáctimažstvo, a, n., dodecandria, 
die ZwOlfmiinnigkeit, v bot =» 11. tř. Lin- 
néova květů patrných, obojakýcb, tyéinek 
12 prostých. Bst 410. Vz Kk. 66., Slb. XLI., 
Schd. II. 248. 

Dranáctlnltný, zwOlffadig. Lpř. 

Dvanáctinný, Ďnodecimal-. D. rozděleni, 
Nz., mira. Sehd. I. 20. 

Dvanáetiosmerkový takt Zv. Př. ka. 
I. 9. 

Dvanáetipaleový, zwOlfzOllig. D. trám, 
dřevo. Tč. 

Dvanáctipétlhranlčnlk, a, m., dasPen- 
tagonaldodekaéder. Sm, 

Dvanáctipramenný, zwOlSadig, -drihtig. 
Lpř. 

Dvanáctiprstý, zwOlffingerig. 

Dvanáctisloapý, zwOlfsánlig. D. chrám. 
NA. I. 14. 

Dvanáctistěn, étyrstěnový, deltoidový, 
pětiůhelnikový. Vz Bř. N. 17., 16., 18., 22. 
(12. 20.). 

Dvanáetlstrunný, zwOlbaitig. 

DTanáctitroJhraniinik, u, m., das Tri- 
gonododekatider. Sm. 



Digitized by 



Google 



184 



Dvanáctiúhelník — Drétrojný. 



DTanáctlúbelnik, u, m., á$» Zwalfeck. 
Hra., Jrl. 

Dvanáetivéderni, zwOlfeimerig. 

DTanáctlieniiÝ, dodecafrynus, zwOiftrei- 
big, 12 énělek éi blizen majfci na př. kvěly 
netřeskové. Rst. 410. 

Dvanáetiženstvo, a, n., dodecagyoia, řád 
LinnéÚT z rostlin dvanáotižeDných t prvnicb 
13 třidácb. Rst 410. 

Dvanáctka °= dvanáctkový plech, das 
ZwOlferblech. Sp. — D. = 12 snopA. — D. 
Ten mi d-ky = dlouhé nohy. U Něm. Brodu. 
Olv. 

Dvanáctkový, vz Dvanáctka. 

Dvanáctnice, e, f. = dvanáctnik. Slov. 

Dvanáctnik, n, m., der ZwOlfSngerdarm, 
duodenum. Šv. 99., Nz. Ik. Vz Dvanácternik, 
Daodepum ve Slov. zdrav., Čs. Ik. I. 266., 
VI. 209. 

DvanáetnikolainikovÝ, dnodenojejnna- 
lis. Nz. Ik. 

Dvanáctnikoledvinový,dnodenorenali8. 
Nz. Ik. 

Dvanáctnlkoslezinový, duodenolienalie. 
Nz. Ik. 

Dvanáetnikový, Duodenal-. Nz. Ik. 

Dvanadcet ^ dvanáct. Št. Kn. S. 12. Se 
dvěmanádcte. ZN. Dvěmanádcte apoStolóm. 
H. Dvanadciet a dvanádcte. ZN. 

Dvanást = dvanáct. LaS. Tč. 

Dvanástoro = dvanáctero. Slov. Dbi. 
Úv. 15. 

Dvaranin, a, m. =^ dvořanin. Slov. Ssk. 

Dvarazy, dvaras => dva rázy, dvakrát. 
Skupy (skoupý) d. platí. Sb. sl. ps. I. 124. 
Pršalo, prialo tej noci d., keď ma odpre- 
vádzal iuhi^ko na lazy. SI. sp. 114. 

Dvaročný ■=> dvouročni. Slov. Za d-čnů 
lúbost pěkné ti děkujeu. Koll. Zp. II. 238. 
Když byl d. Hdž. Cit. 119. 

Dvaterý (Vký.), zbytečně m.: druhý. 

Dvazlatnlk = dvouzlatnik. Slov. Ssk. 

Dvé. Prodal mu d. koni; Odvedl se na 
mne dluhem dvé to větiim, než jsem jemu 
dlužen byl. NB. Tě. 90., 291. Vždy jest d. 
proti dvému. ReS. Vzal mu dvé a dvaceti 
skopcóv. Půb. II. 121. V tom dvém přiká- 
zánie veSken zákon. M., ZN. Mučím se mezi 
dvim. ZN. A to pro d. (ze dvou příčin); 
To o dvém a o třetím die . . Hus I. 138., 
145. Vuol (vol) ze dvého. Kat. 180. Lepií 
by d. bylo než jedno. St. Uě. 118. b. 

Dvéhlavý, zweikCpfíg. D-vý orel, der 
Doppeladler. J. tr. 

Dvékrovka, y, f., diplochiu, rostl. D. po- 
divná, d. fotbergilla. Vz lUtp. 574. 

Dvékružník = dvojktuinik. Rk. 

Dvélistý = dvojlistý. Šm. 

Dverár, a, m. = vrátný. Slov. Bern. 

Dverárka, y, f. = vrátná. Slov. Bern. 

Dverár&a, ě, f., die PtOrtnerei. Srn. 

Dvérážka, y, f., sturmia, die Sturmie, 
rostl. D. bahni, s. Loeselii. Vz Rstp. 1512. 
Slb. 2?3. 

Dvérce, vz Dvéře. — D., Wiírzen, ves 
u Podbořan. 

Dvéřce, vz Dvéře. 

Dvéře. U Držková dvife. Kod. Místy 
dvirce — dvířka. NI. Strsl. dvtrb. Mkl. Etym. 
53. — D. = otvor. Dviřka s mosazným 



pláštíkem. Us. Pdl. Dviřka větrná, NA. IV. 
148., sklopná, íb. UI. 140., k popelnikn, ke 
kominn, sporáková, Us. Pdl., dvéře větrní, 
die Wetterthflr, úpravné, die r^olirte Wetter- 
thflr. Bc. — D. « desek. Vz Krám. Slov. 
D. ochranné, die RettuDgsthUr, pojistné, die 
SicherheitsthQr, Bc., sklizené, pobíjené, zée- 
pované, krizové, sklenné, jedno-, dvoukři- 
delní. Us. Pdl. D. chrámové, na jeviSti, mezi- 
dvorní, veakovRké, zadní, zádvorní, ziďiradní 
a ňímanův a Řeků, vz Vlák. 492. D. do 
kořán otevříti. Dch. D. zavrzly. Vem ty d. 
8 sebou (zavři je). U Rychn. Hosp. Ta měli 
dveřmi přivříti (do šatlavy dáti). Wtr. Smrt 
je za dveřmi (umře). Tkc. Já šla v ústrety 
až zadvífka; Tlačil se bočními dvérci. Koll. 
I. 229 , 261. Hned mu dveřa oderřeU; U ay- 
nečka za dveřama stoji lože s peřinama; 
Já bych jí za dveřma plakala. Ss. P. 112.; 
182. 315. Ten šafářů synek píská na lupínnek, 
ta jeho frajerka nedaleko dvířek; Já bych 
sa^ Janíčku, pána Boha bála, dyby tvá ma- 
měnka za dveřama stála; Přikryli sče se 
mi černými dveřami (hrobem); Mám synečka, 
což je po něm, dyž mně chodí jiným dvorem, 
jiným dvorem dvirečkama za Jinýma déve- 
ěkama; Můj tatíček na krchové leží ne- 
daleko kostelíčka dveří. Si. P. 358., 432., 
489., 626., 646. OtevřeH dveH (dnal). GR. 
Těsná jsou dvířka k nebi ; Na hody nezvaný 
bývá u dveří častován; Tomu běda, kdo 
za dveřmi hledá. Bž. ezc. Bůh jedny dvéře 
zavře a sto jiných otvírá, ád. Nepcbej prstů 
mezi dvéře, jak o prsty stojíš. Tč. Žádné 
nohy, čtyři rohy, vrty sem, vrty tam, s místa 
přec nikam (hádanka = dvéře). Km. 1886. 
703. — D. U dveří černých, červených, že- 
lezných, žlutých v Praze, vz Tk. II. 534., 
V. 102. 

Dveřeje, das ThOrfutter, der ThOrstock. 
Hrk., Bc. 

Dveťejový. D. dřeveni, die Thttrstock- 
zimmerang. Bc. 

Dveře£. Brána ta méU jako brány jiné 
dvojí d. Si. Sk. 36. Vz Dvéře. 

Dverlee, pl. = dviřka. Slov. Ssk. 

Dvérka, dvérhy, vz Dvéře. 

Dveřná, é, f. = vrátná. I řece dvemej. 
Ev. sv. Jana, Výb. 1. 10. Vz Dveřný. 

Dveřní otvor, die Tbitrtfffaung, kováni, 
Us. Pdl., opona, die Portiěr, Dch., kámen 
(k. misto dveři). Lpř. Na prase dvorném 
domu svého. BÓ. 

Dvehiik, a, m. — vrátný, der Tbflurateher. 
Dcb. — D., u, m., der Tharhobel. Sp. 

liyéruko\étai =^dvo}rttkovitný. D. vaia. 
Koll. St. 285. 

Dvésimík, a, m. D. želaznatý. Vz Sfk. 
241. 

DvéBtroJna, y, f. — dvistrqjnUi. 

Dvéittrojník, u, m. idvystrák, výstrtýnik, 
vystrák, výstroA), mlýnské složení s dvojím 
strojem, ein Htlhlgang mít liegendem Vor- 
lege, eine vorgelegte MUhle. §a., Prm. IV. 
270. Vz S. N. 

Dvétělec, Ice, m., bicorpor. V HV. ne- 
pravá glossa. Pa. 

Dvétrojný, doppeltgedreit. Sl. les. D.list, 
jehož řapik 3 ztrojené lístky nese, tedy do- 
hromady 9 llstečkův. Rst. 410. 



Digitized by 



Google 



Dví — Dvojče. 



185 



Dtí a dvacet U Polsaky. Brt D. 119. 
?e Slet Td. 

Pviliaei, Hebe-, Zur-. Ssk. 

DTíhai, «, m., der Beber. Ssk. 

Drlhák. o, m. = sdvihák, páka. Phld. lU. 
1.81. 

Dvihel, bia, m., dar Hebel. Slov. Ssk. 

Driree, vs Dvéře. 

Dvirnik, «, m , der Fisehkifer. Sm. 

Dvisko, a, n.? DMv než drobin dvisko 
oioe, ji kol zemépua vine; Dfiv nei pa- 
dMleetvi mine, d. bere k voji sklon. PÍ. I. 
2e., 268. 

Dvoehbitka, dvoehbo) = loubco. Slov. Bern. 

DvoK Doppel-. 

DvéJ jest starii a Jeho novotvar jest dvcji 
lUoBéní sloienébo. Vz List. filol. 1877. 253., 
1879. 211, 1886. 336., 1877. 253. Jeíto mói 
bfti s tobo dvoj rozam. St. Kn. á. 2. Do 
úiebo dvora teíe voda dvoja. nemysli, sy- 
MJkn, ie já bndu tvoja. Si. P. 400. 

Dvojáie, ata, n. = dvojče. Je zdvojiéat. 
Č. T. Tké. 

Dvajaélstý = dvcgitý, doppelt, Doppel-. 
Krilovsk/ lev á-tikfta zaívihol obonlskom, 
Doppelscbweif. Slov. Sldd. Mart. 50. 

Dvojaéks, y, f., raellia, die Baellie, rostl. 
D. bulvati, r. tuberosa, vykrigovani, r. re- 
pinda. Vz Bstp. 1224. 

Dvflják, a, m. = bUienee, der Zwilling. 
SL J. 186. — D., a, m. => dm^jitý práh 
tpodkladek) u železnic, die Doppelscbwelle. 
á. les. — D. => doojatý hvozd v pivovar. 
Zpr. srch. VIL 30., KP. V. 270. - D. = 
frUtng, jenž se k rouře výpustní připojuje, 
mi-li iMkačka dvojím proudem vodu bnati. 
JU. 30. — D. = Mamečnické dláto ku při- 
bijeni vloženýcb zámká, das Aussobla^eisen. 
ve. Z. U. 30. — D. = notatec. Šand. II. 
46. — D. = dvtgiU ruchadio. Sn., Brt. — 
D., der Zwieselbaum. SI. les. — D. = m»nce, 
der Zweier. Šp. — D., listera, das Zweiblatt, 
nxtL Slb. 216. 

Dvojako, zweifach. Křn. 

Dvgjakosf, i, f., die Zweifacbbeit Iránská 
vira v d. avétovou. Kod. v lite. 63. 6. 

BvoJakoverii, n. = dixóverií, dikolon. 
Hi., af. Pros. 3. vd. 33. 

Dvqjan, a, m. btveran zbodil trojana a 
<L pobil itverana (kočka, rendlík, hospodyně). 
Mot. Brt v Km. 1886. 785. 

Dvojánek, nkn, m. =• přadénko o 40 pás- 
mech malÝcb, čili o dvou čténícicb. Krám. 
Slov. 

Dvojastý = dtxt/itý. Ostrav. Tč. 

Dvejateé, tce, m. = plechovj^ hudební 
»i«Toj, dvojbas, die Tuba. Dob. 

IHroJatká, y, f., dle Duppelaxt. Cerm. 

DvoJatomoTý. D. spojeni, diatome Ver- 

MuDK. Sp. D. molekuly. Bm. 14. 
Ovojatosl Dk. Děj. filos. nejn. 7. 
Dvojatý. D. stěna, Mj., hvozd, vz Dvoják, 

křii (pravo