(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "České sklo: příspěvky k dějinám jeho až do konce XVIII. století"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



^"•*" 



'> 



-& 



i.^'^^is 



I; 



v. 





ČESKOSLOVENSKY 
VĚDECKÝ^,\ÍSTAV 




Tř. dec. 
S 



mm^tg 



A^aim^JbaBCi^ 



.%%OB H - TTY «-0 ř 




Wm^j(!f 




BSSgife N i A VBH^TAg 







t 
I 



\ 




^ 



r 



j 



/ I 

^ 



/ 







1M> 






^'■'^^A M 



■ \ 



\ 



v 



\ 



\> » '> n I ^. 



\ l.Dlí kS i ^ » W 



.1 



•.'> 



T 



A\^'^ 



I r. ti' I 



,%n*>l. I TYY vO ř 



i 
i 

I 

I 

I 





'-• 



1 dm li i 




/ lit ♦ '» *.' rj 



1 H 1 



-;kJL.f.:^ 



& i 



c K i 'AS 



/ 



> ■ ' 



ROZPRAVY 

ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 



RočNte n. 



TŘÍDA I. 



ČÍSLO 1. 






ČESKÉ SKLO 



PŘÍSPĚVKY K DĚJINÁM JEHO AŽ DO KONCE 

XVIII. STOLETÍ. 



SE ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA JIŽNÍ ČECHY 



SESTAVIL 



FRANTrMARES. 




\ 



\ 



\: ' 



PŘEDLOŽENO DNE 29. PROSINCE 1892. 

(nGícesbucnstell 
Pr Q g 




v PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 



. r/ ' 



*• 



^'•«»«*1i 



riSKBM J. OtTV v PraXB. 



i 

I 

$ 

I 



r 



JEHO JASNOSTI 
VYSOCE UROZENÉMU PÁNU 



PANU 

ADOLFU JOSEFOVI KNÍŽETI ZE SCHWAŘZENBERGA, 

VÉVODU KRUMLOVSKÉMU, 
JEHO cis. A KRÁL. APOŠTOLSKÉHO VELIČENSTVA TAJNÉMU RADOVI, 

RYTÍŘI ŘÁDU ZLATÉHO ROUNA 

ATD. ATD. ATD. 



V HLUBOKÉ ÚCTĚ 
PŘIPISUJE 



^íiMnHó^Á zfflaxeS* 



1 ředkové naši k veliké své cti a chvále, jakož i pro dobrou paměť zanechali 
potomstvu veliký počet skláren, jež mnoha privilejemi obdařili, z nichž vrchnostem 
činžemi, výčepem piva, prodejem vápna, cihel, soli, prken a jiných materialií, 

v 

jakož i tím néjaký užitek přicházel, že k vůli těm hutem nejen z Cech a okolních 
zemí, zvláště Slezska, nýbrž i z dalekých končin světa, z Neapole, Benátek, 
Vlach a Amsterodamu kupci a obchodníci sem přicházejíce zde pěkný peníz 
nechali a vozkům i podobným lidem výživu poskytovali.*) K tomu hodily se 
rozsáhlé odlehlé lesy, jichž dříví tehda nijak zpeněžiti se nedalo a tudíž ve 
sklárnách přece k nějakému užitku obráceno a přivedeno jest. Ježto pak již 
i jednotlivá sklárna, tím více, bylo-li jích několik, mnoho dříví potřebovala, jež 
zřídka kdy u jednotlivců městského původu nalézti se dalo, stavěny sklárny 
většinou na statcích šlechty, obcí a duchovenstva, a to tím způsobem, že tito 
bud les pro založení sklárny určený hutmistrům prodali, čímž malé deskové 
statky povstaly, aneb že jim určité své lesy proti ročnímu platu vykázali, 
v nichž huť si vystavěti a z nichž dříví bráti si směli. Tímto způsobem povstaly 
poddané huti, které většinou vymýtěné části svého okrsku co soukromý ma- 
jetek si přisvojily. Les částečně skácen, vystavěna huť, obydlí pro hutmistra 
a jeho tovaryše i pomahače, nadělány louky a pole. Zakládání skláren jest 
tudíž z veliké části kolonisace země a, jelikož hutníci namnoze, po vylidnění 
zemí našich třicetiletou válkou téměř bezvýminečně národnosti německé byli, 
i germanisace. Z druhé strany zase, že totiž sklářství úplně na lesích závislé 
bylo, že sklárny z vymýtěných krajin na horská odlehlejší místa se stěhovaly, 
budou dějiny českého sklářství zároveň příspěvkem k dějinám českého lesnictví. 
Českému dějepisci našeho sklářství slušelo by též při tom dle možnosti vy- 
pátrati, jak lesy a vrchy v poněmčelých teď krajinách dříve česky se jmenovaly. 
Otázek, jež by tudíž při tomto vypisování k rozluštění vybízely, jest hezká 
řada; bohužel, že prameny, jež k provedení tomu po ruce jsou, nijak neuspo- 
kojují. V starší době není možná ani sestaviti přesně počet hutí, vyčísti v po- 
sloupnosti jména hutmistrů, tím méně dá se do podrobná objasniti způsob 
a množství výroby, jakož i vývozu. Ale i pro celé 17. a 18. století jsou pra- 
meny ty dosti chudé, tak že malá naděje jest, by někdy celé to rozsáhlé 



») Podle žádosti Vimberských hutmistrů ode dne 14, března 1722. Příloha LXXXVII. 

I. 



^ 



pásmo výroby a vývozu skla tak vypsáno býti mohlo, jak by při důležitosti, 
velikosti a rozsahu tohoto průmyslu, jeho významu na trhu světovém plnou 
mírou zasluhovalo ; jenom pro obchod se sklem máme lepší pomůcky, jelikož 
se několik denníků vynikajících kupců zachovalo. Jako v jiných oborech práce 
předešli nás i v tomto zkoumání naši krajané němečtí, majíce celou řadu dů- 
kladných studií o českém sklářství a o obchodu s českým sklem; v jazyku 
českém máme toliko, pokud víme, J. Kouly, Něco o českém sklu (Světozor 
1 885, str. 392 a 456), Mádlovo pojednání O českém skle (Praha 1890) a Kle- 
mentovu studii O starožitnostech v Květech na rok 1891. Pro doplnění těchto 
zpráv, zvláště co se výroby dotýče, obrátili jsme se ve stech dopisů na všechna 
panství, kde se někdy nacházely sklárny a odkud nějakého poučení nadíti se 
bylo. Bohužel byl výsledek tohoto dopisování nad míru chudičký, ačkoliv 
přání našemu z mnoha stran přišlo se vstříc příznivě. Jsoutě archivy ty na 
podobné archiválie chudý; huti zanikly a listiny neměly, jak se myslilo, snad 
žádného významu více. Jest nám tu zvláštní díky vysloviti Jeho Jasnosti knížeti 
pánu Moricovi z Lobkovic, Jeho Excellenci panu hraběti Františku Thunovi, 
Jeho Excellenci panu hraběti Arnoštu Waldšteinovi, Jeho Osvícenosti panu 
hraběti Janu Harrachovi, slavnému ředitelství velkostatků Smržovka, Fridland, 
Chlumec (u Třeboně) a Dvory; pp. Karlu Kóplovi, c. k. místodržitelskému 
archiváři v Praze, Maxovi Dvořákovi, knížecímu bibliothekáři a archiváři v Roud- 
nici, Arnoštovi Halmoví, knížecímu Windischgrátzskému archiváři v Tachově, 
Fr. Tischerovi, hraběcímu Černínskému archiváři v Jindřichově Hradci, Anto- 
nínu Teichlovi, správci velkostatku Nové Hrady, Engelbertovi Pannimu, měst- 
skému sekretáři na Kašperských Horách, Dru. Edm. Schebkovi, sekretáři 
obchodní komory m. si. v Praze, P. Placidu Blahuschovi, převoru kláštera 
Vyšebrodského, P. Michalu Sturanymu, děkanu ve Vimberce, P. Fr. Him- 
schrodtovi, děkanu na Kašperských Horách, P. Jos. Hejnovi, faráři v Dráhově, 
Jak. Květonovi, knížecímu registrátoru v Krumlově, Janu Veselému, knížecímu 
registrátoru v Praze, Theodorovi Antlovi, archivnímu assistentu v Třeboni, slav- 
nému purkmistrovskému úřadu v Prachaticích a na Kašperských Horách a m. j. 
za všechnu ochotu, jíž k snesení pramenů nám byli nápomocni. Největší pod- 
pory dostalo se našim studiím tím, že nám bylo měrou neobmezenou dovoleno 
užiti archivů Schwarzenberských, přechovávajících mnoho fasciklů takových 

v 

archiválií o sklářství v jižních Cechách. Připsání knihy této Jeho Jasnosti knížeti 
Adolfu Josefovi ze Schwarzenberga jest tedy malým znamením vděčnosti, jíž 
knížeti pánu za liberální otevření těch pramenů povinni jsme. Hned za tímto 
bohatým zdrojem sluší jmenovati vzácné archiválie pana hraběte K. Buquy 
na Nových Hradech, tak že přídavek na titulu knihy »se zvláštním ohledem 
na jižní Cechy «, má svůj dobrý důvod. Krom toho poskytl nám pan prof 
Aug. Sedláček, spisovatel našich Hradů a zámků, své výpisy z desk zemských 
a jiných zřídel o hutích, tak že tímto přispěním materiál námi sebraný aspoň 
pro starší dobu jakousi úplností honositi se může ; i tomuto pánovi jsme velice 
k díkům zavázáni. 

Rádi bychom byli šetřili pravidel pragmatického vypravování, tak aby 
o důležitějších věcech obšírněji bylo se jednalo, aby závody vůdčí postavení 

I. 



proti ostatním mající také takové místo v dějinách českého skla zaujímaly, 
kdežto by méně důležité huti ve své odvislosti a v podruží ostatních se byly 
octly. Ale bohužel nestejnost látky, nedostatek pramenů kladou vůli sebe lepší 
meze nepřekonatelné; o věcech nepatrných došlo nás mnohdy zpráv dosti, 
kdežto o sebe důležitějších událostech v tomto průmyslu, o vynikajících oso- 
bách a závodech sotva zmínka se dochovala. Proto bylo se nám uskrovniti 
a jednotlivé sklárny dle místního položení ve skupiny sestavené předváděti. 
Proto také podáváme toliko příspěvky k dějinám a nikoliv vlastní dějiny 
českého sklářství. Povzbudí-li přítomná neúplná studie i jiné vlastence k po- 
dobným pracím a dočkáme-li se brzy úplného obrazu sklenného průmyslu 
v Cechách, bude nám to největší odměnou za lopotnou cestu po zemi málo 
zorané. Rovněž s nemalými díky přijmeme všechny opravy a doplňky, jež by 
místní znalcové nám poskytnouti chtěli. 



I. 

JDéjiny českého sklářstvl rozpadají se na dvé doby, na dobu starší od časů 
nejstarších až asi do roku 1620 a na dobu novější od roku 1620 až na naše 
časy. První doba má s výrobky okolních zemí Německa a Francie tvar, barvu 
a malbu společnou; druhá perioda jest doba českého skla v užším smyslu, 
vyznačená pěkným tlustým bezbarevným sklem, jež se řezalo, brousilo a hla- 
dilo, co napodobení křišťálových nádob provedených od umělců při dvoře 
císaře Rudolfa II. meškajících. V první době pohybuje se výroba a vývoz 
v malém, kdežto v druhé periodě co veliký průmysl se vyvíjí a na trhu svě- 
tovém vynikající místo zaujímá. 

Prameny naše kladou a berou slova sklenář Glaser co totožné se sklář 
Glasmacher, označujíce tím očividně, že vjrrábéní skla (sklář) bývalo v nej- 
starších dobách spojeno s prodejem, ba i se zasazováním skla, poměr to, jenž 
se pro takový průmysl malého rozměru dobře hodí. Vyrabitelé skla zovou se 
sklenáři, skláři, hutníci, hutmistři, Glaser, Glasmacher, Glas- und Hiittenmeister; 
továrny pak samy huti, sklárny a skláře či Glashiitten, ubi vitra laborant 
í v těchto významech naznačen postup vývoje tohoto odvětví, kde napřed 
majitel a vyrabitel a prodavač byl v jedné osobě spojen, kdežto později, při 
pokročilejší a vyvinutější výrobě práci jenom řídil a vedl, manuelní výkony 
svým tovaryšům a pomocníkům přenechávaje. Avšak toho rozšíření, takové 
důležitosti jako v dobách pozdějších, neřku-li našich, sklo v dobách starých 
nikdy nemělo; byloť v domácnostech vždy vzácností. Mezi věcmi, jež koupil 
Břevnovský opat Bavor (1296 — 1306), uvádí se sklo berillové za 3 hřivny stříbra, 
křišťálový cyfus za 30 hřiven a křišťálová monstrance z Benátek za 7 hřiven.*) 
Vojslav, vikář proboštství kostela Pražského, odkázal svému příbuznému Voj- 
slavovi 3 stříbrné cyfy a sklo.*) Obyčejné zelené, nečisté sklo (vitrum silvestre, 
montanum, Waldglas, Waldscheiben) uvádí se. co obyčejné tržní zboží v Leh- 
nických listinách v letech 1317 a 1328, kdežto lepší, průhledné sklo z Benátek 
se odebíralo.®; Dle příkladů výše uvedených bylo tomu nejspíše tak také 
u nás v Čechách. Proto jsou věci skleněné v hrobech a jiných starých nale- 
zištích objevené vzácností. Kousek skleněné nádoby barvy zelené nalezlo se 
v hrobech římské doby u Dobřichova; jiná nádoba ze zeleného skla vykopána 



') Emler, Regesta 1202. 

») Ibidem 950. 

') Czihak, Schlesische Glasindustrie íriiherer Zeitcn. (Kunatgewerbeblatt 1891, p. B8.) 



I. 



9 

před několika roky na pohřebišti doby merovejské v Podbabě. V nálezu Ko- 
línském, jenž se klade do konce 10. neb počátku 11. století, objevena skorém 
celá miska, téměř celý pohárek a 2 kusy jiných pohárků; jsou ze zeleného 
skla, téhož rázu jako v hrobech doby merovejské: ozdoba totiž provedena 
žebírkem až na zakulacené dno se v kosočtverce splétajícím. Jsou-li tyto 
nálezy domácím výrobkem aneb spíše soudíc dle souvislosti s cizími sbírkami, 
importovány, nechceme rozhodovati.*) Tolik však se zdá býti jisto, že barva 
vykopaných těch sklenných věcí s pozcíějšími fabrikáty u nás, v Německu a 
ve Francii zhotovenými má podobnost. Povážíme-li dále, jak rozšířené sklářství 
v Čechách v 14. století, kdy větší počet listin se nám zachoval, nacházíme, 
což vše delší, staletý vývoj předpokládá, tuť přicházíme k závěrku, že odvětví 
to u nás sahá do dob dávných. Jesti to podobný úkaz. jako u malířství, které 
dávno před Kaťlem IV. u nás kvetlo a blahodárným zasáhnutím jeho k ne- 
tušenému vývoji přišlo, kdežto sebe větší podpora umění císařem Rudolfem II. 
proto toho trvalého úspěchu neměla, že se mu nedostávala půda tak připra- 
vená. To dosvědčují i jednotlivé zprávy nahodile nás došlé. Reginhard, opat 
kláštera Sázavského, přítel všech jiných umění (r. 1162), znal se i v malování 
na skle : ťuit non ignarus artis et omnis, quae ex vitro ťieri solet, compositionis.*) 
Roku 1276 činí se zmínka, že biskup Jan v kostele sv. Víta dvě skleněná okna 
s malbou výjevů ze starého a nového zákona zhotoviti dal.*) V Praze připo- 
mínají se záhy sklenáři, zrcadelníci a bůstkáři ; sklenáři byli do bratrstva ma- 
lířů Pražských 1348 pojati. Mezi umělci na dvoře královny Alžběty jmenují 
se roku 1390 též řezáči skla.'') Téhož roku ucházel se Václav Klatovský 
vitreator et pictor, tedy malíř na skle, o právo měšťanské na Starém městě 
Pražském a roku 1408—10 vyskytuje se Boršo vitriator a Boršo pictor jako 
majitel domu na Starém městě v Praze.®) Sklenář Novoměstský Jindřich 
odkázal klášteru Marie Sněžné půl kopy stálého platu na svém domě v Opa- 
tovicích.') Krom toho přichází 1382 — 93 Peter vitrista, vitrofex, vitrifex, 
vitriator.*®) V okolních zemích jmenuje se vitriarius Walther v letech 1260 — 70 
v Klosterneuburku, po něm připomíná se Eberbard umělec z kaple speciosa 
z roku 1291. Ve Vídeňských listinách přichází v 14. století asi ň — 6 jmen 
sklenářů a zrcadelníků. Z roku 1364 pochází příkaz, aby benátské a jiné 
sklo bylo toliko prodáváno na Vysokém trhu ve Vídni, kdežto obyčejné sprosté 
sklo všady mohlo býti prodáváno. V 14. století jmenuje se též mistr Míchal 
ve Světlé.") V říšských lesích Norimberských prováděli uhlíři své zhoubné 
řemeslo; proto vzal císař Karel IV. listem daným dne 16. prosince 1355 jim 
toto právo a přikázal, aby příště žádní uhlíři, hrabáči, smolaři a sklárny tam 



*) Laskavá zpráva p. Dra. Píce. 

*) Dr. lig v L. Lobmeyer, Glasindustrie p. 56. 

•) Fontes renim Bohemicarum 11. 302. 

^ Dr. Ed. Schebek, Bohmens Glasindustrie und Glashandel p. IX. 

") Horčička, Mittheilungen des Ver. fiir die Geschichte der Deutschen XXIX. 255, 256. 

•) Příloha I. 

'•) Horčička 1. c. 250. 

»») Ug 1. c. 82. 

I. 



10 

nebyli, žádné sklářské a bednářské dříví tam se nesekaloJ*) Roku 1363 stával 
již cech sklářský v Augšpurku a roku 1373 cech zrcadelníků v Nomiberce.") 
Ve Vídni nacházíme roku 1410 malíře na skle v cechu tamních mah'řů."*) 

Nejstarším sídlem sklářství v Cechách jest panství Vimbcrské^ kdež prů- 
mysl ten aspoň od 14. století až na naše doby jest domovem. Již roku 1359 
připomíná se Sklenářova Lhota,**) roku 1456 uvádí se tam Antnář sklenář ^®) 
a r. 1477 Skláři. Že pojmenování ta skutečné výrobě skla odpovídala, poznává 
se nejen z toho, že od konce 15. století počínaje Vimberské skláře ve velikém 
počtu můžeme předvésti, nýbrž i z toho, že na Vimbersku nalezena byla skle- 
něná nádoba ležící, tykvi podobná, která při nejmenším z 15. století pochází.'"') 
Jiné sklárny stávaly na panství pánů z Rožmberka a sice na statcích Vítkova 
hrádku : Sklenná hut u Dolní Vltavice, kdež dosud část vesnice Stegenwald Glas- 
hiitten a les a vrch Hiittberg se nazývá, a nedaleko Strašecí Huť sklenná.*®) Též 
Sklenálice u Vysokého (dom. Semily) byly snad již v 14. stol. sklárnou: neboť 
Mikuláš Queysser, sklenář z Vysokého, zavazuje se smlouvou ze dne 15. listop. 
1377, že dodá Hanušovi Hlohovskému 32 set skel, vůz v středopostí a vůz o let- 

v 

ničích.*') Časem i místem souvisí se Sklenářici huť Schreiberhau v Krkonoších 
v Slezsku, která r. 1360 přešla koupí z jedněch rukou do druhých. Sklenář a malíř 
Konrád připomíná se r. 1379 v Lehnici; od něho objednali si mniši Březští 12 ta- 
bulí sklenného díla.*®) Krajina Jablonec-Tumovská, která nyní ještě ve sklářsrví 
má vynikající účastenství, byla tedy takovou již v 14. století. Patmo, časové 
a lidé se měnívají, ale výrobní poměry zůstávají. Tím jsou zprávy naše pro 
14. století vyčerpány. Jenom dodatkem zmíniti jest mi se o pořádku, jejž roku 
1406 dal hrabě Ludvík Rieneck sklenářům na Špesartu a v tamním okolí, 
a to proto, že spisovatel léto studie Bosch dle toho, že hutmistři Wenzel se 
jmenovali, se domnívá, že snad z Cech sklářství tam bylo přineseno, že pů- 
vodní křestní jméno Wenzel stalo se rodinným jménem tak, jako toho máme 
v Čechách příklad u sklářské rodiny Friedrich. My bychom podepřeli tuto 
domněnku páně Bóschovu ještě místním jménem Bechlitz uf dem Spechsart, 
ufm Bechlitz, jež zní rozhodně slovansky.**) 

O jakosti, druzích, cenách a p. vyráběného skla máme velice sporé zprávy. 
Dr. lig zmiňuje se o vyobrazení sklenic z tmavozeleného skla s mosaznými 
knoflíky a bradavicemi v knize šachové ze 14. století, která prý nejspíše jest 



'^) Horčička 1. c. 247. Horčička soudí z této listiny, že u Normberka tehda byly již 
sklárny, odkudž se na Šumavu dostaly; avšak listina ona mluví jenom o uhlířích co stávajících 

»') lig 1. c. 64. 

'*) lig I. c. 82. 

'*) Listina archivu Vimberského II^ lAa No. 1. 

>^ Ib. HD IA« No. 2. 

") K. Mádl, O českém skle p. 5. 

•*) Truhlář, Urbář zboží Rožmberského 26, 63. Druhá část vsi Stegenwald jmenuje 
se Hradčín. 

»«) Horčička I, c. 255. 

'*) Kunstgewerbeblatt 1891. 58. 

■^') Bosch, Zuř Geschichte der Glaaindustrie im Spessart. Mitth. de« germ. National- 
museums lb91. Bog. 4 u. 5, p. 39 u. 40. 

L 



11 

moravského původu. Méli bychom tedy snad tu nejstarší vyobrazení našich 
sklenic, které ve svém tvaru od pozdějších výrobků až do 16. století mnoho 
by se nelišily.**) K tomu třeba piipojiti onu nádobu tykvi podobnou, nale- 
zenou na Šumavé, již jsme svrchu uvedli V konvente Augustiniánů Zahaň- 
ských připomínají se skleněná okna již roku 1333.**) Též nově založený klášter 
Třeboňský dostal roku 1367 skla do oken.**) Naproti tomu koupil ještě roku 
1390 hejtman Novohradský od malíře Benešovského 3 blány pergamenu ad 
fenestras estuarii magni v tamním zámku za 12 grošů.**) Když roku 1412 a 
1413 Novoměstskou radnici v Praze rozšiřovali, dostala veliká světnice skla do 
oken ; sklenáři Mikulášovi se od díla zaplatilo 2 kopy 34 groše.**) Dle nekro- 
logu Zlatokoninského dal převor Albert na počátku 15. století část ambitu 
klášterního malbami na skle opraviti.*') Sem bychom připočetli též malby na 
skle z někdejší staré zámecké kaple v Krumlově, umístěné nyní v okně ka- 
pličky vedle ložnice kněžny na zámku Hluboké, představující smrt Panny 
Marie. Zbytek malby té, hlava Kristova, jakož i rozličné ornamenty, zůstal 
posud v hořejší části jednoho okna řečené kaple Krumlovské.*^ 

V druhém desítiletí 15. věku nacházíme sklátnu v ChHbské; Jindřich Berka 
z Dube odjinud z Honšteina (1408 — 1428) uváděl ji ve svém listu, na nějž 
bylo 10 pečetí zavěšeno, jehož určitého data však neznáme.**) Určitěji vystu- 
puje sklárna ta v deskách dvorských v roce 1457, když po smrti Jana Berky 
z Dube a na Tolštejně Vojtěchovi Berkovi z Dubě statek Tolštejn s příslušen- 
stvím připsán byl ; uvádíť se po Horní a Dolní Chřibské hut, ubi vitra laborant, 
vulgariter glaszhut, in silva Taubnicz šita.®") My bychom ztotožňovali tuto 
sklárnu s Doubicí nejen podle jména Taubnicz, nýbrž i proto, že zpráva o pře- 
padnutí Kotle roku 1475 dobře na Doubici se hodí. Vypravujeť se tam, že 
část mužstva táhla z Kamenice na sklárnu, odtud na Behirhofel a za Krásnou 
Lípu.**) Též jmenování huti té mezi Chřibskou a Kaltenbachem mluví pro 
Doubici. Jiní kladou ji k Gcorgenthalu^ protože při stavbě dráhy tam kusy skla 
nalezeny byly.®*j Co se pak přibližného vročení jmenované listiny Jindřicha 
Berky dotýče, k tomu nám podává vhodnou pomůcku svědectví sklenáře 
a rychtáře Chřibského Friedricha z roku 1514. Prodávaje totiž huť tuto se 



") lig 1. c. 84. 

'^ Kunstgewerbeblatt 1891, 58. 

'*) Pro 4 vitris *-á num., pro vitris 2 num., pro vitris 5 num. Archiv Třeboňský 
ad I A 3K/? No. 1. 

") Účty Novohradské p. 10. 

»^ Horčička 1. c. 250. 

*') Mitthcilungen aus dem Benedictinerorden VI. 2, 367. Albertus prior rcformavit 
partem ambitus in vitris pictis et diversis aliis operíbus. 

»•) Výšek v Č. Č. M. 1866, II. 154. 

=»•) Příloha n. 

»•) PHloha m. a IV. 

•') Horčička 1. c. 246. 

'*í Má-li údaj, že Petr Berka z Dube a Lípy huť v Georgenthalu založil, nějaký 
historický podklad, připadlo by založení to do roku 1471—1518, aneb, míní-li se jeho syn 
téhož jména, zemřelý roku 1588, ještě později do XVI. století. ^Schebek 1. c. IX.) 

I. 



12 

dvorem, pilou a mlýnem pro nějaký dluh žida v Ouští synu svému, sklenáii 
Jiřímu, za 100 kop grošů, prodává mu ji se vší svobodou a právem, jako jimi 
již před 100 lety nadána byla. Údaj ten s životopisnými daty Jindřicha Berky 
(1408 — 28) se shoduje. Sklář Friedrich zemřel asi roku 1531. Syn jeho a ná- 
stupce, Jiří Friedrich, měl huť tu do roku 1557; po něm sdědil ji syn jeho 
Asman v ceně 800 kop. Po jeho smrti r. 1570 nastoupil bratr jeho Martin, 
převzav sklárnu tu zároveň s domem v Chřibské v ceně 1300 kop. S povolením 
své vrchnosti Abrahama a Jindřicha z Vartemberka postoupil tento statek svůj 
s hutním právem synu svému Martinovi ; sám žil ještě roku 1601 jako soudní 
správce v Horní Qiřibské.'*) Tomuto skláři děkuje farní kostel Chřibský za 
své rozšffení roku 1596.**) Ze stoupání cen statku při odevzdávání můžeme 
souditi na vzkvétání této sklárny. Tak jsme poznali třetí krajinu českým 
sklářstvím proslulou a zároveň sklářskou rodinu, s níž se ještě často v průběhu 
svého vypravování setkáme. 

Bez určitého výsledku zůstává pád, který Horčička z městských knih 
Pražských přináší k r. 1443 (sklenář Matiáš od brány Odrané v Praze kupuje 
dům patřící vdově po Matiášovi sládku) proto, že přídavek parans vitra 
bezpečně rozluštiti nelze, znamená-li skláře či sklenáře; v prvním pádu měli 
bychom sklárnu v nejbližším místě města Prahy co nové sídlo českého sklářstvf. 
Ježto však není pravděpodobné, že by ještě v polovici 15. století u samé Prahy 
byly tak rozsáhlé lesy, dostačující pro takový závod, o němž by se v dosti 
četných zprávách 15. století nebyla zmínka zachovala, a ježto též žádné místní 
pojmenování na sklárnu neupomíná, kloníme se my k náhledu, že zde máme 
pouhého sklenáře, který ze skla rozličné věci připravoval. V témž roce mluví 
se o dvou sklenných krámech u sv. Havla v Praze, na něž měla jakási Regina 
nároky.**) V polovici 15. století nacházíme sklárnu v Kladsku u Medsiboru; 
roku 1479 prodal Jindřich starší kníže z Minsterberka Jiřímu z Bišofheimu 
řečenému Latovský hrad Mitwald s městečkem a . . . hutmi sklennými.'*) 
U Přísečnice slouly roku 1490 lesy Glashiitten a Glasberg nejspíše proto, že 
tam dříve byly závody takové.*') V Bousově připomínají se roku 1496 tři 
dvory kmetcí s poplužím; na jednom z nich seděl sklenář platící 2 kopy 
8 grošů ročně.'®) 

Do západní krajiny Čech vede nás zápis Volfa z Janovic a na Ryžmberce 
z roku 1494, jímžto sklenáři Mertlovi z Mochova dovoluje, aby sobě ///// novou 
postavil za Čachrovem; měl z ní platiti 40 grošů míšeňských ročně k zámku 



*') Nordbóhm. Excursionsclub 11. 186. Roku 1504 založil piý Amon Friedrich hut 
v Chřibské a dostal od Sikm. z Vartemberka právo pivo a víno — ale bez újmy městečka — 
čepovati, jakož i dobytek porážeti a chléb péci. Zprávu tuto se svrchu uvedeným vypra- 
vováním srovnati nedovedeme. Nebo byly dvé sklárny v Chřibské. (Schebek XXXVII.) 

»♦) Schebek 1. c. XXXVII. 

•'^) Horčička 1. c. 249—51. Brána Odraná byla na místé prachárnf véže na konci 
Celetné ulice. 

«•) Archiv Český VOJ. 383. 

'^ Reliquiae tab. ter, H. 444. 

") Ibid. II. 480. 

I. 



13 

Ryžmberku ; honební právo si pan Volf vyhradil.^') Není pochyby, že se nám 
tu tají počátky rozsáhlého později sklářství u sv. Anny (Seewiesen). . 

Na veliký pokrok českého sklářství v 15. století dá se také souditi ze 
známého líčení Cech Aeneaše Silvia z roku 1451. Tvrdím, praví, že za mé 
doby v celé Evropě žádné království nemá tak nádherných a lépe okrášlených 
kostelů jako České. Stavení ta jsou nad míru vysoká, odvážné délky a šířky, 
kvádrovými kameny klenutá, vztyčené oltáře jsou plny zlata a stříbra, v něž 
i ostatky svatých zahaleny jsou. Šaty kněžstva jsou bohatě perlami posázeny, 
všechno šatstvo vůbec bohaté, kostelní nářadí vůbec drahocenné; světlo padá 
skrze vysoká a velmi široká okna ze světlého a uměle zhotoveného skla. A to 
vše nachází se nejen v městech a městečkách, nýbrž i ve vsech.*®j Na zámku 
Krumlovském byla roku 1483 nejen okna kaple a obydlí panského, nýbrž 
i úřednictva na Hrádku již zaskleněná, a to prohledacími kolečky.**) 

V cechu malířském a sklenářském Starého města Pražského žádalo se na 
novém mistru povšechně, aby ukázal kus loketní dobře malovaný aneb řezaný 
aneb dobře od skla udělaný.*') 

Zajímavé malby na skle z konce 15. století nacházíme v kostele Karlo v- 
ském, částečně nyní v městském museu v Praze uložené. Představují císaře 
Karla Velikého, patrona kostela, v brnění rytířském. Kdežto při postavě Karla 
barvy jsou zevně nanesené a potom vpálené, jsou u ostatních částí do skloviny 
vmíchány.**) Ze ostatně naši předkové sklo dobře barviti dovedli, toho důkazem 
jsou rozličná skla, jichž místo drahokamů k ozdobě korun, spon a p. při malo- 
vaných obrazech užili. 

V 16. století počet skláren rychle vstoupá, V Slezsku, bychom se severem 
počali, povstala roku 1509 hut sklenná v Kobyle; Olomoucký biskup Thurzo 
dal k tomu Janovi Flessigovi dovolení. V letech 1536 a 1557 děje se zmínka 
o prodeji sklárny v SkoroUci^ kteráž tudíž již delší dobu stávala.**) V polovici 
16. století byla sklárna i v Kindelsdorfu u Lehnice a Jan Friedrich hutmistrem 
tam. Roku 1575 prodal Jan Šafgoč na Kynastu a Greifenšteině mistru J. Fried- 
richovi, sklenáři v Kindelsdorfu, 4 lány pozemku s dřívím v Schreibershau nad 
Českým brodem k tomu konci, aby tam huť sklennou vystavěl, pole a luka 
k své potřebě vzdělal a všechny nálomy jakož i ležící dříví v horách Šafgoč- 
ských pro svou novou huť bral, 4 neb méně popelářů držel, kteří by mu 
v horách statku Kynastského nebo Greifenšteinského potřebný popel pálili. 
Friedrich dostal dále právo pro sebe, své dělníky a svou čeládku pivo vařiti — 
avšak bez újmy pro císařský tác, a potůčka Český brod k založení a hnání 
stoup a k povodňování svých luk užívati ; ale rybolovu v něm měl se až do 



»•) Přfloha V. 

^^ Áeneas Silvius, Historia Bohemica. 

*') Účty Krumlovské: sklenáři, ježto na Hrádku skla opravil, XXII groše; vsadil 
v kaple, u knéze a u pána i u paní 185 koleček, LXXVIII grošův; ježto skla opiavil 
u p. Jindřicha a v pokoji paní Petrové, 118 koleček a p. v. 

") Tomek, Praha VIH. 3G4. 

*^ Památky 9, 908. 

**) Kunstgewerbeblatt 1891, 58. 



14 

dalšího nařízení zdržeti. Naproti tomu zavázal se sklenář jakož i své potomky 
ku placení roční činže 20 tolarů po 36 groších a 1 tolaru lesní činže z každého 
popeláře. Též měl ročně 1 truhlu prohledadch koleček ne dráže než po 4 to- 
lařích pro potřebu panství přenechati a jednu kopu vinných sklenic »ruren« 
zvaných zdarma odváděti. Za to měl Friedrich a jeho děti krom poddanosti 
ode všech služeb osvobozen zůstati.**) Jan Šafgoč, syn Kryštofův, cestoval na 
počátku 17. století v Itálii, Španělsku, Francii, Anglii a Nizozemsku a, vrátiv 
se roku 1614 na Greifenštein domů, přivezl s sebou brusiče, jejž na panství 
usadil stím závazkem, aby domácí obyvatelstvo v tomto umění vycvičil. Jemu 
se připisuje zavedení řezby ve skle a v kamenu v Hirschberském údolí.*®) 
Roku 1617 prodal Jan Oldřich Safgoč Vítkovskému sklenáři, Volfu Preysslerovi, 
2 lány pozemku s dřívím nad Schreiberhau pod Černým vrchem na Bílém 
potoku k založení nové huti za 600 tolarů a roční plat 36 tolarů. Dále zavázal 
se řečený ' Šafgoč, že sklárnu a potřebné byty pro hutníky svým nákladem 
vystaví, že však Preyssler vydání s tím spojené ročními lhůtami po 70 tolařích 
mu zase vynahradí Jako ostatní poddaní měl sklenář právo vývrati a ležící 
dříví proti činži 2 tolarů k své a hutní potřebě bráti, směl nejvýše 4 popeláře 
v Kynastských horách proti platu 1 tolaru z každého držeti, mohl pro sebe 
a hutníky pivo vařiti, byl však zavázán, panský slad bráti. Nechtěl-li by sám 
vařiti, měl Herrendorfské pivo bráti a cizího se vystříhati. Krom toho vymínila 
si vrchnost, aby truhlu malých koleček ne dráže než po 4 tolařích, truhlu 
průhledných za 21 tolarů, truhlu routových za 10 tolarů panství prodával 
a jednu kopu vinných sklenic zadarmo dával.*') Ačkoliv, jak vidíme, nový 
hutmistr převzal mnohem větší břemena než jeho soused Friedrich, poštěstilo 
se mu přece huť tuto zvelebiti a jí první místo mezi sklárnami slezskými vy- 
dobyti. Vnuk Volfův, Jan Krištof Preyssler, založil ještě výše na pravém břehu 
potoka 2Uicken pod Weibersbergem druhou sklárnu a střídavě je vydržoval. 
Když potom r. 1752 obě zašly, vystavena roku 1764 výše sklárna Karlsthal 
na českých hranicích, k níž roku 1796 kut Hoffnungsthal přibyla. Až do r. 1841 
zůstali Preysslerové v držení těchto hutí.*®) 

V území Jablonec-Turnovském založil Švéd Jiří Wander sklárnu v Griin- 
ivaldu (dom. Malá Skála) a zvelebil ji tak, že roku 1599 jeho rodina do 
stavu šlechtického povýšena byla. Ale roku 1615 jmenuje se již Bartoloměj 
Schůrer hutmistrem tam a bezpochyby zůstala po něm huť v rukou jeho po- 
tomků; neboť roku 1727 jmenuje se Jan Krištof Schiirer, vnuk Bartolomějův, 
bývalým hutmistrem v Grunwaldu.**) 

Na témže panství vystavěl roku 1558 Jan Schiirer sklárnu Hut {Labau\ 
kterou potomci jeho ještě roku 1706 drželi. Roku 1577 dal pak Jaroslav 
Smiřický jako poručník dětí pozůstalých po Jindřichovi ze Smiřic a na Skalách 
privilej Pavlu Schiirerovi, sklenáři poddanému nadepsaných sirotkův, na kut 

«) Příloha VI. 

♦•) Kunstgewerbcblatt 1891, 77. 

♦') Příloha VII, 

") Kunstgewerbcblatt 1891, 59. 

*^ Schebek 1. c. XXXIX, 

I. 



16 

sldennou ve vsi Rcjdicich. Propůjčil mu tři statky vedle sebe ležící tu v Rej- 
dících, kdež ta huť vystavena jest, pak hory a lesy od cesty P říchovské dolů potokem 
Ješkrabcem po řeku Kamenici a nahoru podle té řeky na dýl do vrchův Ka- 
menických až do gruntův pánův Rederův, potom na šíř od Kamenice podle 
gruntův Rederových po vrchy Černý, Jeřábový až k pramenům Jizery ; potom 
dolů Jizerou až na potok Makovský a po meze lidí Sklenářských a Olešnických 
s vrchy řečenými : Kroupenský, Kamenný, Vracký, Medenský, Svědý, Kořenov, 
Kladský, Smí, Jeřabický, Kolářský, Karuby, Vylandílský, Buková a Martini 
vražda na popel a smůlu (ale myslivosti má tu prázden býti). V potoku Je- 
škrabci snu' ryby lapati. Pak mu povolil si vystavěti pilu a mlýn pro svou 
a svých lidí potřebu; též víno a staré pivo smí pro sebe kupovati, ale aby 
ho neprodával. Má právo péci chléb, sekati a prodávati maso a vařiti pivo 
z panských sladů. Za to vyměřen mu roční plat 16 kop 45 grošů českých.*®) 

Na Jilemnicku založil Arnošt z Újezdce (od r. 1491 na Jilenmiclch sedící) 
ves Rochlici a zřídil v ní sklámu,^^) Ve Vítkovicích připomíná se r. 1617 Volf 
Preyssler jako sklář; patrně stála již delší dobu. Třetí sklárna na Jilemnicku 
byla v Salenbachu\ Pavel Ewald uvádí se na nijako sklář v letech 1616 — 26.*'*) 
Sem bychom připojili sklárnu v DeStném na Opočnu, již roku 1602 s dvěma 
dvory selskými a mlýnem Jan Rudolf Trčka z Lípy skláři Jiříku Kellerovi 
tak osvobodil, aby on všechny řemeslníky beze vší roboty panské chovati 
směL Za to vymínil si pán jisté povinnosti, zejména sklenic pivních z pěkného 
slda, na jaký vzorek se jemu poručí, tři kopy, vinných 3 kopy, erbovních 
bud láhví, neb co se mu poručí, jednu kopu; mimo to sklenice, kolečka a 
všeliké věci, co k panské ruce potřebovati bude, aby byl povinen za slušnější 
koupi než jinému dodávati a vždy na hotově míti. Též si vymínil pan Trčka, 
aby psi tu chovaní s uťatou jednou nohou na řetězích držáni byli.*^) Chtě se 
svými fabrikáty pochlubiti, poslal pan Jan Rudolf Trčka roku 1607 panu Petrovi 
Vokovi z Rožmberka takové sklenice, začež posel jednou kopou odměněn byl.**) 

Sklárnou ve Falknavé, kterou okolo roku 1530 sklenář Pavel Schilrer 
založil s dovolením paní Beatrix Kolovratové z Dubu a z Lípy, přicházíme do 
druhého neméně starého sídla sklářského průmyslu, krajiny Sloup-Šonovské. 
Po smrti řečené paní (f 1541) potvrdil její manžel Zdislav Berka z Dubu a 
z Lípy listem ze dne 28. června 1546 jmenovanou smlouvu a určil tři sta- 
tečky dosahující až k potoku Kamenickému a stezce Chřibské, odkudž dříví 

v 

a popel k huti bráti si směl. Číhání na ptáky a jeřábky, jakož i chytání pstruhů 
v potoku Kamenickém se mu dovoluje. On smí pivo a víno šenkovati, pivo 
sám vařiti, jest však zavázán slad od panství bráti a 10 kop těžkých peněz 
ročního platu a 2 kopy za rybolov odváděti. Řečený Pavel Schiirer pocházel 



*•) Schebek XXXVUL a příloha Vm. 

*') L. Schmid, Stát. top. Beschreibung der Domaine Starkenbach 14. 

•^ Schebek XL. 

'^ Sedláček, Hrady a zámky Ví. List ten vepsán byl do urbáře z roku 1B98, který 
se nacházel u p. správce Dotřela na zámku v Opočně. Pátrání naše, kam se urbář ten 
podél po smrti p. Dotřela, zůstalo bez výsledku. 

'^♦) Účty Rožmberské. 

I. 
I 



16 

z Aschbergu v Saších, kdež se roku 1504 narodil. Roku 1592 povýšil císař 
Rudolf II. Valentina, Kašpara, Dominika a Pavla nejstaršího vlastní strýce 
Schiirery, jakož i Rožmberského služebníka Martina Schiirera do stavu šlech- 
tického s predikátem z Waldheimu. Protože pro listinu tu opsal se obyčejný 
formulář, nečiní se v něm žádná zmínka o tom, že se to stává pro jejich zásluhy 
o zvelebení sklářství, ale rozumí se to samo sebou. Na Falknově byl roku 1599 
Krištof Schtirer sklářem. Rodina ta v českém sklářství proslulá držela ji až do 
roku 1729.**) O sklárnách v Doubici, v Chřibské a v Georgenthalu byla již 
svrchu řeč. Jak obchod se sklem v krajinách těch vyvinut byl, svědčí to, že 
v celním řádu Rumbursko-Šluknovském Jiřího ze Šlejnic okolo roku 1560 již 
sklo z koleček uvedeno jest; žádalo se od jednoho vozu truhlic skla 2% groše.*®) 
Jdouce podél hranic ze severu na západ přicházíme napřed ke sklárně 
Grumvald, kterou roku 1548 František Kuntz vystavěl.*') V letech 1540—60 
vedl Krištof Schiirer, dle domyslu vynálezce modrých barev z kobaltu, huť 
Eídenhutte u Nejdeka.^^) Nejbližší sklárna byla v Kraslici, Děje se o ní 
zmínka při příležitosti, když císař Maximilian, chtěje železné a kamencové doly 
u Ostrova a v tamním okolí zvelebiti, potřebné dříví dle příkladu Kutné hory 
nějakým umělým korytem plaviti chtěl. Ježto k dolování a tavení mnoho 
dříví zapotřebí bylo, zakázal císař huť Kraslickou, jakož i všechny jiné huti na 
královských statcích a zapověděl v lesích všechno sekání dříví, jakož i smola- 
ření jakožto vědomou všeobecnou zkázu lesů. Česká komora dostala dne 
13. října 1570 rozkaz, by podobné návrhy pro sněmovní jednání připravila. 
Císař zřídil zvláštní komisi, by Kraslické lesy a jich hranice ohledala. Hejtman 
Kraslický, Jan Jiří Gienger, dostal o tom zprávu s dodatkem, aby to škodné 
smolaření úplně potlačil. Řečená komise měla hned 2000 latrů dříví dáti po- 
raziti, na uhlí spáliti a tak vyšetřiti, zač by truhla či kyblík uhlí přišel. Tímto 
zákazem cítily se nejen vesnice Schonwerth a Schónau, nýbrž i sklář Jeroným 
Dietrich, pokud se týče jeho vdova Ursula, na svých právech skráceni, uvá- 
dějíce, že statku svého »dvorní léno< řečeného, sestávajícího z lesa, polí a luk, 
od nepaměti bez překážky užívali, odvádějíce toliko 10. snop a 10 centů smůly. 
Nyní že jim hejtman Kraslický, Gienger, všechno dřevaření, smolaření, sekání 
a jiné užívání pod trestem 10 kop zapovídá, kdežto oni, ležíce v tak hornatém 
a zimním místě a málo obilí pěstovati mohouce, na užitek z lesa odkázáni 
jsou. Ačkoliv jmenovaná komise své mínění v tom smyslu vyslovila, aby hut- 
mistru jeho řemeslo pod tou podmínkou dále se povolilo, aby pod trestem 
stojatého dříví se nedotýkal a toliko nahnilé a ležící dříví k své potřebě bral, 
rozhodl přece císař listem ze dne 26. února 1571, uvažuje, že by sklenář 
s ležatým dřívím se nespokoje na stojíd, k dělání skla lépe se hodící, sahaly 
aby Kraslická sklárna jakož i všechny hutě na královských statcích vyklizeny 



'^) Hagenbart, Aus den Acten der Oberkreibitzer Glashiitte (Mitth. des Ver. fur die 
Geschichte der Deutschen in Bohmen) IV, 148. Nordbohm. Excursionsclub 8, 266; Schebek, 
XXXVU. 1—4, 25. 

*«) Paudler, J. Kinsky 28. 

'^•) Schebek XL. 

") Ibid. XXXVIII. 

I. 



17 

byly. Řád lesní jest prý již sepsán a znalcům k dobrozdání odevzdán ; ti méli 
býti napomenuti, aby svou práci rychle konali a své zdání brzy císaři před- 
ložili. Co se pak stížnosti jmenovaných vesnic dotyce, nařídil císař dne 27. čer- 
vence 1571 hejtmanu kraslickému, aby věc tu tak zařídil, aby nemély žádné 
příčiny k stížnosti, aneb podal zprávu, jak ty poměry stojí, a co by se jim za 
odpověd dáti mělo.*^ 

Na Tachovsku stála nejspíše nejstarší sklárna na místě nynější vesnice 
Glashuíten\ v polovici 16. století byla již i u Schonwaldu taková hut, z které 
vletech 1560 a 1561 pro farní kostel Tachovský sklenná kolečka — 2 centy 
za 7 kop 4 groše 3 denáry — objednáno a dodáno bylo.*®) Roku 1573 vyčítali 
Přimdečtí poddaní komory české svému zástavnímu pánu Jindřichovi ze Svam- 
berka na Přimdě, že lesy sem k Čechám ležící třemi sklárnami hubí.**) Sklárny 
ty, Svanaprykl zvané, zařídil a spravoval Pavel Schiirer. Když potom panství 
Přimda s povolením sněmu českého po kusech prodáno bylo, získal Schiirer 
tyto sklárny dědičně. Za starou hut Svanaprykl, spornou pro to, že prý pan 
Svamberk, zakládaje ji, kus lesa z království domažlického zabral, zaplatil 
pouze 320 kop grošů míšeňských, kdežto za novou hut, z Hořejší a Dolejší 
sestávající, vlastně za její dědičné právo 800 kop položiti musil.*^) Při té příleži- 
tosti přeneseno právo na vaření piva dosud jenom pro starou hut vysazené fta 
novou. To vše stalo se smlouvou ze dne 11. července 1596; záležitost sporného 
kusu lesa vyrovnána dne 6. srpna 1596. 

Smlouvou ze dne 11. července 1601 prodal konečně císař Rudolf II. 
témuž Pavlovi Schiirerovi, mistru nové huti Svanaprykl, od panství Přimde- 
ckého hut starou, kterouž bratří Eliáš a Valentin Schiirerovi posavad pod 
plat drželi, s chalupami při též huti vystavenými, lukami, pastvinami, mlýnem, 
pilou, potokem, rybníčky a lesem Železná hora za 2000 kop grošů míšeňských 
a 8 kop grošů stálého platu. Kdyžby řečený Schiirer na huti déle ostati nechtěl, 
měl ji dobrým mistrem obsaditi.®^) Ještě téhož roku dne 16. listopadu prodal 

v 

Schiirer dědiny své hut starou sklennou se vším příslušenstvím, lesy Železnou 
horou, potokem, mlýnem, pilou a chalupami Janovi mladšímu Wiedersperkovi 
z Wiedersperka na Mutěníně za 1500 kop grošů míšeňských, kterýž smlouvou 
ze dne 16. března 1603 komorní plat váznoucí na té huti per 8 kop penězi 
hotovými v sumě .480 kop grošů míšeňských vykoupil.**) Koupí ze dne 

v 

11. ledna 1607 přešla též nová hut Svanaprykl se vším a všelijakým stavením, 
sladovnou, pivovarem, poplužím, mlýnem, pilou a chalupami. Hořejší a Dolejší 
hut, jak skla dělají, s krčmou a šenkem s staré huti sklenné na touž novou 
hut převedeným od Pavla Schůrera z Waldheimu za kupní cenu 4400 kop 
groš i a 100 kop grošů litkupu pro Schiirerovu manželku na řečeného Wieder- 

'•«) Akta místodrž. archivu v Praze G. 24. Kopiář No. ^\ f. 25H a přílohy IX. a X. 

^"^ J. Stocklow, Geschichte der Stadt Tachau 258. 

'•) Schebek XXXVIII. 

'^^) Schebek XXXVIII; Stocklow 258; M. Pangerl, Die Choden zu Taus (S. A.) r>5. 

*^ Desky zemské IHU. D. 7—9; německý výtah Schebek 58. 

*♦) Příloha XI. a XIL 

Rozpravy Ročn. II. Třida I. Č. 1. o 

I. 



18 

sperka, který sklárny ty k svému panství Mutětínu připojil.**) Za to koupil 
Pavel Schiirer, hutmistr huti^sklenné v Švanaprykli, smlouvou ze dne 17. kvétna 
r. 1607 od císaře Rudolfa II. kus lesa k panství Tachovskému náležejícího 
per 16.213 provazcův při cestě Schonwaldské, dělící zemi Českou a falckrab- 
skou, i s hony a lovy v témž lese na všelijakou vysokou a nízkou i pematou 
zvěř za 4053 kopy 15 grošů s tím doložením, že on Schiirer a jeho dědicové 
budou míti moc a vůli svobodnou, zde buď hut sklennou neb jakékoli jiné 
obydlí, také pivovar, krčmu, masný krám vyzdvihnouti a zde pro svou domácí 
potřebu a dělníky při té huti sklenné zaměstnané pivo dáti vařiti a šenkovati, jakož 
i maso prodávati a to vše bez škody a ublížení jiným krčmám výsadním, 
posudního sněmem povoleného a sbírky z dobytka tu poraženého. Tak 
povstal deskový statek Waldheim se sklárnou.**) Oznamuje dne 1. října 1608 
české komoře, že kupní cenu úplně složil, prosil Schtirer o vtělení smlouvá- 
te do desk zemských. Zároveň upozornil na to, že mezi jeho a páně Wirš- 
bergovými pozemky leží kus lesa, asi 300 provazců mající, přidělený k městu 
Tachovu, avšak pro město tuze odlehlý a tudíž bezcenný, který, kdyby jej 
císař prodati aneb proti stálému platu přepustiti chtěl, by rád koupil ; městská 
rada Tachovská by prý proti tomu nebyla. Když potom od Blocha a Stafela 
pro SchQrera příznivé dobrozdání přišlo, že les ten pro hut blízko a pohodlný, 
pro město však vzdálený a nepotřebný jest, prodán mu dne 9. ledna 1609 
jmenovaný kus lesa, kdež ves Grilnwald založil.*') Proti tomu prodeji brojil 
Jiří Krištof Wiedersperk na Waldthurnu a Sellenberku a mstil se na Schiirerovi 
uskoky a násilím; u komory české pak zakročil o annullování toho prodeje. 
Ježto však se nebylo nadíti, že by koupě ta mohla býti vzata zpět, ježto 
kupní cenu Schiirer složil, komora, chtíc těm kyselostem a tomu škorpení 
konec učiniti, radila Wiedersperkovi, aby asi 5000 tolarů neb aspoň 4053 kopy 
grošů za onen kus lesa, jako Schiirer zaplatil, složil; těmi že by SchOrer spo- 
kojen býti mohl. Pak že by les ten znova prodán neb jako léno udělen býti 
mohl, při čemž by se na něj Wiedersperka přede všemi jinými ohled vzal.**) 
Ale také Schiirer nelenil, dovolávaje se ochrany císaře Matiáše. Císař pak 
nařídil dne 17, května 1612 řečenému Wiedersperkovi^ aby Schiirerovi, jemuž 
jedině statky deskami připsány jsou, v držení nepřekážel, a dal krajským 
hejtmanům rozkaz, aby hutmistra chránili. Když pak Wiedersperk ustati ne- 
chtěl, opětoval císař dne 13. srpna 1612 svůj dřívější rozkaz, připomínaje, že 
Schiirer nanejvýše si stěžuje, že nejen ony útoky dále se dějou, nýbrž že i na 
něj, jeho lidi a statek sahá.*') Ohrožený ten stav přiměl snad řečeného hut- 
mistra k tomu, že dne 9. března 1617 statek Waldheim se vsí Griinwald a 
lesem držícím 16.217 provazců, s huti sklennou, s pivovarem, sladovnou a jiným 



•*) Desky zemské 184. J. 16-16; německý výtah Schebek 68. 

•«) Příloha Xni. 

'^) Stocklow 1. c. 269 a místodržitelský archiv. 

••) Místodržitelský archiv W. 10. 

••) Tamtéž S. 57. 

I. 




19 

příslušenstvím prodal Leonardovi Kolonoví svobodnému pánu z Felzu a na. 
Andělské hoře za 12.200 kop grošů míšeňských.''®) 

Jižněji od Přimdy stála sklárna MuUtinská\ ale na stížnost pana Wieders- 
perka, že závod ten dříví mu zdražuje, dostala česká komora dne 1. července 
1571 rozkaz, aby sklárna v Mutětíně odstraněna byla,'*) Ze to vlastní příčina 
stížnosti asi nebyla, souditi z toho, že, jak jsme již viděli, Wiedersperk sám 
huti Svanapryklské od Schiirera koupil a dále je vedl. 

Ale krom těchto hutí pomáhaly i cizí, bavorské závody ničiti pomezní 
hvozd český. O najímání lesa k takovým potřebám máme zprávu ve smlouvě 
Domažlických co úředníků nad Chody s Jakubem Majenšajnem z Majenšajnu, 
měšťanem Normberským, jíž se mu dovoluje v lesích na království z ležatého 
dříví uhlí dáti páliti za poplatek 3 denárů míš. z kbelíku, pak dříví stojaté, 
jehož k stavbě potřebuje, si dáti sekati a z menšího kmene neb pařezu 1 groš, 
z většího 2 groše a z latra dříví ku potřebám a ku pražení po 1 groši 2 denár, 
odváděti. Roku 1610 dala rada Domažlická Jiříkovi Peklhofovi a Matějovi 
Beemerovi dovolení, páliti popel z ležatého dříví a to v lesích na království 
od Drahotína až k sv. Kateřině a mezi jamama za Drahotínem, ale dříví 
čerstvého nesměli se dotýkati. Za to měli platiti 60 kop grošů a dvě truhlice 
koleček skelných.'*) 

Následujírí listina vede nás na území Kašperských hor. Dne 21. srpna 
1523 prodal Jandele, člověk pana Přecha Lčovického, řeku Modravu a les 
Otygl, platící ročně 7a kopy grošů od lesa a 10 grošů od řeky k zámku 
Ryžmberskému, moudrému a opatrnému Janovi Fuxovi^ sklenáři na Svojši, 
za 42 kopy grošů míšeňských. Modravá jest nynější potok Vydra tekoucí 
od Pirstlinku a na místě vymýtěného lesa Otygl povstal dvůr AntigL") Sklářství 
této krajiny má tedy dosti starý původ. 

Velmi četně zastoupeny jsou sklárny v XVI. století na Vimbersku, Když 
dne 28. září 1531 Jan Malovec z Chýnova a z Vimberka bratru svému vlast- 
nímu Petru Malovcovi mimo zámek Březnice některé vesnice statku Vimber- 
ského postoupil, patřilo k tomu dílu též pét kutí se všemi požitky a platy 
náležejícími, jak registra ukazovala. Z těch určuje se blíže Zikova kut na potoku 
Zkovině, totožná s huti Janoultkovou či Michlovou či Helmbachskou^^) jak 
potok ten německy se jmenuje. Určitěji udává se poloha těch skláren ve smlouvě 
ze dne 2. června 1554, jíž Joachim z Hradce Vilémovi z Rožmberka prodává 
dědictví své zámek Winterberg za 12.000 kop grošů česk. ; mluvíťse o hutích 
u Lipky, u Klášterce a pod Boubínem.'*) V urbářích panství Vimberského 



'•) D. Z. 138. L. 12; německý výtah Schebek 60. 
' ») Schebek X. 

S. 280. 



I. 



1554—65 


a 1581 '«) 


Slemar 


Slemar 


Krump Wlczku 


Jan z huti Vlčkové 


Mikamon 


Mikamon 


Sykhl 


Gorgiis 


Prener 


Petour 


Michal 


Michal. 



20 

přicházejí huti k zámku roku 1552 

Khuogler 

Partl 

pustá Mikamen 

Temel 

pustá Prennar 

pustá Michal 

Ačkoliv jest jisto, že uvedené sklárny stávaly tu, kde je v 17. a 18. století 
nacházíme, jakož tomu i smlouva z roku 1554 s údajem huti u Lipky, 
u Klášterce a pod Boubínem zřejmě nasvědčuje, přec není to snadné jich 
totožnost dokázati. Jenom tolik jest jisto, že Kugler a Slemar značí hut KriSto- 
fovM nad Boubínem, a že Partl, Krump Vlčků a Jan z huti Vlčkové jsou 
majitelé huti Janouškovy či Michlovy, později Helmbachské zvané. Všech 
skláren bylo tedy šest a nikoliv pouze 5 a z těch byly roku 1552 tri pusté. 
Krom toho přichází v letech 1562—1611 Matěj sklenář v Pravětíně") a r. 1606 
až 1611 sklenář Minkus v Klášterci.'®) Též se připomíná grunt sklenáře Jana 
Šlemara v Neveselci.''^) Asi roku 1586 děje se zmínka o gruntu Korkusově 
v Solné Lhotě, kde se později vyskytuje Korkusova hut^^) Roku 1590 koupil 
Adam sklenář dům s kusem pozemku a loučky v Záblatí. Ve vsi Hrabirích 
sloul ještě roku 1610 grunt Jakuba truhláře po starodávnu Jiříka sklenáře. 
Jiřík sklenář, maje na dvoře Sixlově v Pravětíně 200 kop gr. míš. pojištěných, 
prodal je roku 1610 Sbdovi za 100 kop gr. m.®*) Sklenář Teml, snad totožný 
se sklenářem v urbáři z roku 1552 na čtvrtém místě uvedeným, měl živnost 
v Lipce. I prodav tento grunt dne 29. června 1598 Vondrovi Pintarovi z Solné 
Lhoty za 106 kop, koupil si dvůr někdy Vavřinci Mothejzlovi patřící od 
Krystla Prykla za 58 kop gr. m. Po jeho smrti r. 1612 pošacován dvůr se 
svršky a nábytky, s dědinami a' dobytky za 60 kop; dluhů našlo se 42 kop 
12 gr., mezi nimi 1 kopa 26 gr. malíři Jiříkovi. K pozůstalé vdově přiženil se 
roku 1614 Mikuláš Singer.®^) 

Nejkiásněji ležela hut Krištofova v Sklářích na úpatí hory Boubína ; dělaly 
se tu korálky či pateříky, pročež i pateříková hut slově. Roku 1611 držel ji 
Petr Slemar a s dovolením hejtmana Vimberského Karla Libkovského prodal 

v 

hut svou, co jest měl, Jiříkovi Slemarovi za 200 kop s doložením, aby, kdyby 
pán bůh Jiříka z tohoto světa povolal, Velfl (Volf Plechinger), zeť jeho, tu 
hospodářem byl.®^) Skoupiv roku 1017 Volf 100 kop gr. m. gruntovních 

y 

peněz od Petra Šlemara za 60 kop, stal se samostatným hospodářem.®*) 

''^) Přílohy XVI., XVII. a XVIII. 

'') Příloha XIX. 

'*; Příloha XX. Chalupa Minkusova existuje dosud. 

'») V A. U. r^ str. 818, H80, 'M\). 

••) Ibidem 228. 

•») V A. U. 14, str. 9, 11, 24 a 1&4, 141. 

"; V A. U. 12, str. 877, 382, 38tí. 

") Příloha XXI. 

") Příloha XXn. 

I. 



21 

TofNáitn*a hut {Schlemmerhutté) patřila sklenáři Balcarovi. Po jeho smrti 
pošacována hut jeho roku 1601 Tomusovi či Tomášovi Rygnciklovi za 800 kop 
grošů míšeňských.®*) Od tohoto Tomáše podržela hut své jméno. Sklenář 
Tomáš z Lipky připomíná se již roku 1586, kdy od Jana Tanygara živnost 
za 50 kop koupil.®®) Roku 1602 prodal řečený Tomus od své huti hut Šerav- 
skouy na vršku nad Balcarovou sklárnou v nově vystavenou, sklenáři Michalu 
Jilichovi za 35 kop grošův, však s tou výslovní podmínkou, aby, kdyby z obojí 
strany, jak Tomusovi jeho dolejší, tak Michalovi jeho hořejší na prodej byla, 
jeden mimo druhého žádnému nic neprodával.®') Tak povstala nová hut, 
sedmá již, která přečkavši a přeživši všechny sklárny na Vimbersku až do 
roku 1863 pracovala. Roku 1606 přikoupil Tomus k huti chalupu Minkusovu 
v Klášterci za 90 kop gr. m.®®) Poslední zprávu o něm máme z roku 1611, 
kdy zemřel.®®) Na huti Tomášově, k níž vyjma Janouškovu hut, největší sta- 
teček patřil, vyráběla se sklenná kolečka a pateříky, ale jenom ze sprostého 
zeleného skla, jako nálezy na 3 místech na počátku 18. století učiněné do- 
svědčují. Později dělány tu toliko pateříky. Od nepaměti patřily k ní dvě 
chalupy. 

O Vltavské zrcadlové kuti zachovaly se tyto zprávy: po smrti Lukše 
Slemara roku 1562 prodán grunt jeho skrze hejtmana Vimberského Jana Čer- 
ného z Vinoře Mertlovi Zelnarovi z Pravětína za 560 kop grošů.^®) Po tomto 
následoval Ondřej Zelnar, jenž do roku 1613 všeclmo vyplatil a maje hut svou 
zaplacenou a očištěnou dal ji dne 23. května 1613 při držení soudu na panství 

v 

Vimberském zeti svému Jiříkovi Stegbaurovi po dceři Zuzaně v ceně 70 kop 
grošů s tím podotknutím, že dříve za 340 kop grošů šacována bývala.®') 

Hutě ty měly hned, když se zapálilo, po 8 zlatých rýnských za popel 
složiti; Seravskému, když se oddělil od Tomášovy huti, uloženo 5 zl. a Ka- 
šparovi Paurovi u Krištofovy huti 4 zl. Majitel jedné huti měl právo lapati 
kuny, z čehož při sv. Jiří 6 kop 51 grošů 3 denáry odváděl. Za to užívali skle- 
náři panských lesů beze všeho obmezení, jakož i bez ohraničení mezi sebou a 
proti panství k dělání popelu. Jelikož krom sklenaření polní hospodářství s roz- 
sáhlým pěstováním dobytka provozovali a k tomu vymýtěných míst lesních 
užívali, platili po I kopě gr. m. roční činže z toho ; jenom Tomášova hut pla- 
tila o 4 groše za užívání jistých luk více. Sklenáři a jejich rodiny, jakož 
i všichni hutníci byli od roboty a panských služeb ve dvoře osvobozeni, zů- 
stávali vsak poddanými a byli povinni své sirotky na zámek postaviti, svatební 
a řemeslnické licence, vyhosti, si vymoci a koupi i prodej svých domů ve 
zvláštní knihu svobodníků zaznamenati dáti. Na tyto hutní svobody neměli 
sice od vrchnosti žádného privileje, ale, ježto to byl všeobecný mrav, zacho- 



") Příloha XXIV. 
") PHloha XXm. 
•') Příloha XXV. 
" Příloha XX. 
") Příloha XL. 
••) PHloha XXVI. 
•») Příloha XXVn. 



22 

váván i na Vimberskú. Sklárny ty byly přiděleny k rychtářství Pravětínskému ; 
kontribuce odváděly zároveň s vesnicemi nejblíže u nich ležícími. 

Ze při tomto rozvětveném průmyslu takoví lidé nescházeli, kteří prodejem 
skla se živili, rozumí se samo sebou. Co takový připomíná se ve Vimberce 
Mertl sklenář roku 1488 ; •«) r. 1562—64 jiný Mertl sklenář ; •») v letech 1574 
až 1586 Martin sklenář, kterýž ze vsi Solné Lhoty do města vhoštěn byl za 
30 prostic solí. Roku 1586 jmenuje se jeho pozůstalá vdova Kateřina a on 
nebožtíkem.^*) Z Vimberských skláren bral sklo též Jan sklenář z předměstí 
Prachatického ; upadnuv roku 1540 v podezření, že nějaký pax ukradl, vzat od 
Petra Malovce z Chýnova a na Vimberce u vězení, útrpným právem po dva- 
kráte vyslýchán, a i odpraven býti měl. Prachatičtí ujali se svého spolusouseda 
žalujíce u Petra z Rožmberka, že pan Malovec ani přátelům řečeného sklenáře 
oznámiti nechtěl příčiny, proč jej jal, ba ani mluviti s ním jim nedovolil. Pan 
Petr zastal se svého člověka rázně, vytýkaje Malovcovi, že jeho člověka jal, 
aniž by to byl mu co jeho vrchnosti oznámil, že jej vyslýchal a mučil, aniž by 
zástupce Rožmberský byl přítomen. I žádal, aby sklenáře Jana na rukojmí propustil, 
k čemuž tento nejen se ochotným ukázal, nýbrž prodloužil mu i lhůtu. Nevina 
sklenářova musila potom nějak přijíti ;ia jevo; neboť v létech 1543 — 6 soudil 
se Petr z Rožmberka a poručníci s jmenovaným Malovcem u komorního soudu, 
protože Jana sklenáře mistrem popravním na Vimberce ztrápiti dal a jemu 
na zdraví uškodil.**) 

Od těch časů, co Rožmberkové panství Vimberka nabyli, brali i oni odtud 
své sldo. Tak poslal roku 1562 hejtman J. Cemý z Vinoře 600 koleček pro- 
hledacích Rožmberskému kancléři V. Albínovi z Helfenburku. Roku 1587 
objednal Jiřík Homut z Karasova pro potřebu páně Petra Vokovu 2 kopy 
prostých sklenic, větších i menších. Téhož léta objednal si Petr Vok z Rožm- 
berka podle zaslaných vzorů věci z pěkného, tenkého a světlého skla, aby 
písčité nebyly. Brzy na to objednal opět dle vzorků rozličné sklenice z pěk- 
ného a dobrého skla, aby v něm písku a kamenická nebylo. Též následujícího 
roku 1588 psal tam Petr Vok pro sklenice, pak o sklenice k vodám v pintu, 
3 žejdlíky, v I*/, pinty a žejdlík, též jednu kopu kolby (sklenic destilačních) 
větších prostředních a menších z dobrého a ne křemenatého skla. Ježto zásilka 
ta ke spokojenosti páně nedopadla, zaslal zase dne 22. listopadu 1588 tam 
vzorky na sklenice destilační. Konečně žádal zase dne 28. listopadu t. r. skle- 
nice podle příležejícího vzorku ; něco pěkného, jak píše, ať mi z dobrého skla 
a pilněji než předešle udělají. Dne 7. dubna 1589 rozkázal hejtmanu svému 
Vimberskému Jakubovi Roudnickému, aby mu od sklenáře tři takové flašky, 
jakož jedna za vzor přiložena, udělati dal, aby nebyly nic širší, tlustší ani také 
o stebélko delší. Když by je udělal, měl sklenář sám na Bechyň se vypraviti 
a flašky ty s sebou vzíti. Též dne 24. srpna a 6 listopadu objednal ísWí»nir#» 
dle vzorku a dne 26. listopadu dal se ptáti, mohUi by sklenář ješt^ 

'') Stará městská kniha Vimberská p. 8. 

*>) Ibidem p. 84, 44. 

»*) Ibidem 45, 195. 

•*) Třeb. arch. Rosenberg 9 b I. f. 191 ». 198, 199, 202 «, 204' a rcg. koi 

I. 



23 

prve, nežli by vy hasil, mu jednu pec vypáliti. Z roku 1591 máme po ruce 
zakázky od ného na sklenice a lampy. Téhož roku dne 13. srpna objednal 
asi 30 sklenic k pivu, ostatek k vínu, mírných sklenic ; ty měly v sobotu neb 
v neděli do Soběslave odeslány býti Jeho Milosti Petru Berkovi ženichu, který 
bude míti páně kancléřovu strýnu. Ještě roku 1592 objednány sklenice z Vim- 
berka; potom však, když hutě na Novohradsku založeny, bráno vše odtud.®*) 

Na Krumlovsku nebylo na počátku 16. století žádných skláren; ty, které 
někdy na statku Vítkova kamene bý\'aly, zašly již dávno. Teprva dne 17. srpna 
1557 oznámil Vilém z Rožmberka svému úředníku na Rožmberce, že dv^ma 
vlaským sklářům dal dovolení, aby na příhodném místě v lese u sv, Tomáše^ 
pokud se to beze škody státi může, hut vyzdvihli a v ní pracovali. Proto prý 
nařídil svému fišmistru Krumlovskému, aby příští úterý do Frimburku jel a 
s oním úředníkem to místo ohledal, vykázal a vyměřil.®^ Jak se však zdá, 
neuskutečnil se tento záměr; neboť i v druhé polovici 16. století nenacházíme 
žádného takového závodu v těch místech. 

Za to povstala u Volar hut na zrcadlové a duté sklo, po zakladateli 

Stegarova hut zvaná i s mlýnem pro hutmistra a jeho lidi. V urbáři*®) z roku 

1585 uvádí se: městečko Volary, má právo; Vondra sklenář; hut sklenná 1.; 

jiný urbář panství Prachatického a Drslavského z roku 1589 popisuje sklárnu 

tu takto : Ten dvůr leží nedaleko od města Volar v lesích a v dědinách lehkých, 

v 

na kterýchž se nic nerodí, nežli žito a oves.**) Na žádost syna Ond. Stegara 
sklenáře Sikmunda osvobodil listem daným v Krumlově dne 18. ledna 1591 
Vilém z Rožmberka jmenovaného hutmistra Sigmunda Stegara se všemi dědici 
a potomky od odúmrti, tak, aby se svým statkem movitým i nemovitým dle 
libosti jako se svým vlastnictvím naložiti, jej odkázati, prodati, darovati a směniti 
právo měl.^®") Zároveň udělil mu a jeho dědicům svobodu a právo městečka 
Volar, aby jako tito z Rožmberských lesů stavební dříví, jako i dříví ku palivu 
brali a v nich dobytek pásli. Svoboda tato byla Volarským znova od Petra 
Voka z Rožmberka r. 1596 potvrzena.') Ve své poslední vůli ze dne 16. března 
1617 odkázal Sigmund svou od nebožtíka otce zděděnou prastarou hut se 
svým příslušenstvím své manželce Kristině a dceři Markétě.'') 

Druhá zrcadlová hut stála na Mlzavé nedaleko od Christianbergu, tu, kdež 
již roku 1395 připomíná se pustá ves Miezava; byla ze všech hutí nejhorší. 
Připomíná se poprvé v gruntovních knihách, které za příčinou prodeje Krum- 
lova císaři Rudolfovi II. r. 1602 založeny byly.*') Stránský^) popisuje ji těmito 



••) I. 7W^ I8b; nD, 7 J, Ic arch. Vimberský. 
»') Pfíloha XXVra. 
•») Pfíloha XXIX. 
••) n D. 7 G/ř No. B. 
'••) Pfíloha XXX. 

') Pfíloha XXXI. 

») Pfíloha XXXn. 

*') Panství Krumlovské. Uhlířův v horách 8; hut sklenná 1. 

*) Stránský, Respublica bojema 11. 



24 

slovy: Silvosus . . quidam locus est in Bechinensi tractu, na Mizawie vocatus, 
quo habemus operis frequentes ac singulares, apud Noribergienses panter et 
Gadanenses, aliosque jam dudum fáma celebres speculonim ac perspicillorum 
officinas. Tedy do Normberka, kdež, jakž jsme již hned napřed podotkli, fabri- 
kace zrcadel kvetla, a do Gdánska vyváženo sboží Mízavské. 

Dle listiny dosud zachované byla též u Kaplice (Kapelln Dom. Vyššíbrod) 
okolo roku 1579 sklárna^ jak vypravuje Sommer; ale všechno naše pátrání 
po řečené listině zůstalo marné. Jenom tolik jsme mohli zjistiti, že na nej- 
dolejším místě vesnice, trochu opodál od posledních dvou živností, kde nyní 
Pavel Draxler má svou chalupu, lpělo příjmení »sklenná hut«. V odevzdací 
listině z roku 1737 mluví Anton Stadler o pozemcích v prostřední sklenné 
huti od domku až ke kamení a o políčku »v huti* u domečku.*) O tom tedy 
že zde stávala sklárna, nemůže býti více sporu, zvláště když povážíme, že 
rodina Stadlerů byla sklářská, jenom věk, jemuž hut ta přináleží, zůstává po- 
chybný. 

Do konce 16. století připadá též založení sklárny nad Vilémovou horou 
na Novohradecku ; v prosinci r. 1591 připomíná se poprvé; v urbáři téhož panství 
z r. 1599 uvedena hut ta co zvláštní místo těmito slovy: Sklenná hut nad Vilé- 
movou horou. Mají právo. Osedlých 8. Dům, kterého mistr užívá, I . Skla dělají 
k ruce jeho milosti pánu při té huti, kteréž J. Milost pán ráčí užívati do 
100 kop grošů míšeňských. Roku 1600 páčí se roční užitek huti té mimo 
náklad na 200 kop a tudíž cena závodu samého na 5000 kop.*) Ze závodu 
toho zachovaly se nám podrobné účty z let 1608 — 1614, z nichž dostáváme 
úplný přehled, jaké druhy a kolik skla se vyrábělo, kolik se od toho kterého 
druhu hutníkům platilo, jak se rozličné druhy skla cenily, zkrátka vše, co 
o řízení a vedení hutí věděti třeba. Škoda, že se ostatní účty ztratily. Hut- 
mistrem byl Michael Haderpek, písařem hutním zprvu Ludvík Bock, Pavel Oswald, 
r. 1694—5 L. Aigner, 1600—12 Krištof Stixta a od roku 1613 Pankrác Nyder; 
ostatní personál sestával ze sklenářů Jiřího Haderpeka, Krištofa Schiedla, 
V. Ratschtinera, Urbana Pramera, Jiřího Kastla, V. Ulricha a Kašpara Behema; 
Pavla. Strampergera nočního a Matouše Edera denního kutila, Seb. Griesche 
stoupaře a učedníků H. Grancze a Mart. Friedricha jakož i vazačky Kateřiny. 
Co malíři byli zaměstknáni 1608 — 11 Jakub Friedrich a jiný vlaský malíř ne- 
známého jména; od roku 1612 malíř Mórtl, tedy Martin a druhý Ondřej 
malíř. Co se druhů skla dotýče, jež se zde vyrábělo, uvádíme : sklenice desti- 
lační, bílé pruhované sklenice, angstry, láhve a konve, veliké sklenice s 7 kur- 
firsty a stářím, erbovní sklenice s jedním nebo dvěma znaky, kropenaté číšky, 
veliké sklenice, sklínky, svícny veliké a malé, soudky a rozličné druhy pro- 
hledacích koleček. Malby na skle prováděné byly bud olejové či mastixové; 
krom toho šlechtěny tovary ty zlacením bud zcela neb na pólo a rejsováním. 
Hutní počet od 18. října 1592 do 14. března 1593 vykazuje: 



•) Výtah z gruntovních knih rychtářství KapHckého. 
«) II. 164. No. 3. arch. Třeb. 



I. 



\ 



A 



25 

Příjmy: 

Cena sboží, jako rozličných sklenic cínových víček, šroubů od sklářů, malíře 

a konváře odvedených . • 797 zl. 24 V« kr. 

Cena sboží od Rožmberků ke 
dvoru vzatého 191 » 22 » 

988 zl. 4tí Vj kr. 

Vydání: 

Od práce sklářům, malíři a 

konváři 345 zl. 56 kr. 

Za zlato, cín, olovo, modrou a 

hnědou barvu, popel, sůl, 

zlomky, dříví 121 » 38 * S% d. 

Týdenní mzda 119 » — » — » 

58tí zl. 34 kr. 3% d. 

zbývá užitku . . . 402 zl. 11 kr. b% d. 

Skláři byli placeni od kusu a dle práce, kdežto pomocný personál týdenní 
plat měl. Hutmistr Haderpek měl týdně 1 fí. 10 kr. (=kopu, tedy ročně 
60 fl. 40 kr.) ; krom toho, co si vydělal prací — v roce 1608— 9 obnášelo to 
101 ň. 55 kr. 6 d. — Písař hutní měl též 1 ň, 10 kr. týdně. Lepší druhy skla, 
které lépe placeny byly, dělával hutmistr M. Haderpek sám nebo s ním spříz- 
něný sklenář J. Haderpek. Pro vzácnost podobného materiálu podáváme účet 
Haderpekův z roku 1608 celý a z ostatních všechna nějak význačná místa. 
Účty hutního písaře sumárně ustavené podají pěkný obraz činnosti této sklárny 
v létech 1608 — 1614.*) Co se podrobností dotýče, odkazuje na tyto účty samy. 
Též se připomíná Vavřinec Schett roznášeč skla; lidé tací obstarávali tehda 
jakož ještě drahný čas potom prodej skla nejen doma, než i do ciziny. 

Soudíc dle zachovaného účtu z roku 1610, byla neméně znamenitá druhá 
sklámtt na témže panství v Rychnove. Dle počtu ') hutního písaře Ach. Schmidta 
obnášelo sklo do komory vtom roce odvedené 1791 fl. — kr. 10 d. 

vydej pa k 1650 » 7 » 15 > (mezi 
tím služby 981 fl. 10 kr. 6 d.) tedy užitek 143 fl. 53 kr. Bohužel 

zachoval se toliko tento sumární počet písaře, a nikoli detailovaný hutmistťa 
a to jen za jeden rok, tak že nám na této poznámce přestati jest. Výmínkou 
vedeny jsou tyto dva závody ve vlastní správě, kdežto ostatní hutě v Čechách, 
pokud víme, byly pronajaté. 

Majíce tolik znamenitých skláren na svých panstvích mohli dobře Rožm- 
berkové roku 1592 bratřím Švinopochům, Jiříkovi, Krištofovi a Šebestianu do- 
voliti živnost vésti se sklennými páteři a dáti je dělati na panství. *J 

Na statcích pánů z Hradce založena kut v Senotíní v polovici 16. století. 
Aspoň když roku 1530 pan Adam z Hradce Senotín od bratří Řehoře a Ja- 
i„.v^ Teuflů koupil, nečiní se ve smlouvě ještě žádná zmínka o nějaké sklárně 



'oha XXX- XXXVI. 

■' Novr'-" • ' 91, L 2212. 
p 



26 

tam; poprvé připomíná se roku 1564. Patrně měla hut ta býti náhradou 
za sklárny, které pan Joachim z Hradce prodejem Vimberka roku 1554 ztratil. 
Hut v Senotíně měl sklenář v nájmu; mimo roční plat měl 2 kopy úroč- 
ních sklenic vrchnosti odváděti.') U něho nejlépe viděti, jak sklářství bylo 
spojeno se sklenářstvím : roku 1565 vykazuje se mu od vsazení 22 koleček 
po 2Yq denárech v kanceláři a tří koleček po 1 groši v panském pokoji a 
roku 1568 účtují mu za dvě veliká skla koleček s koutky i s hefty 512 ko- 
leček po 2 denárech — 2 kopy 26 grošů 2 d. a za barvu k zeleným hůlkám 
k týmž sklům 1 groš 2 den. Dne 4. března 1566 přinesl pro dvůr kopu skle- 
niček za 2 groše 1 denár a dne 20. srpna 1568 14 sklenic bílých do vinné 
pivnice jedna druhé na pomoc po 6 krejcarech. Bohužel jsou zprávy i o této 
sklárně nad míru chudé ; ani nájemní smlouva ani hutní počty se nezachovaly. 
Naše vědomosti čerpáme toliko z důchod enských účtů panství J, Hradce. Lepší 
sklo arci kupovalo se jinde. Když roku 1558 zpráva se roznesla, že říšská 
knížata k Hradci cestu svou vzíti a tam se zastaviti ráčí, prosil tamní úředník 
Sčastný z Pleši, dávaje dne 5. května 1558 panu Joachimovi z Hradce o tom 
zprávu, aby pro tak vzácné pány křišťálových sklenic koupiti poručil, protože 
tam žádných není, a aby se potřeby k tomu chystaly. P. Joachim obstarával 
též pro arciknížete Ferdinanda koupi rozličných sklenic, které strojíval žid 
páně na Krumlově. Když roku 1565 arcikníže opět něco takových sklenic 
míti chtěl, obrátil se úředník Jindřichóhiadecký, nevěda takové dílo kde jinde 
způsobiti, opět k jmenovanému židu.***) Roku 1578 koupil Adam z Hradce 
mladému Jáchymovi od Barbory ze Ziče pěkné sklenice ; mezi nimi byl i jeden 
holub skleněný.") 

Z vnitř Čech přicházejí nejdříve sklárny u Roámitálu\ roku 1526 ozna- 
muje Václav Zima Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu, že má židu dáti za paní Apo- 
lonu hutskou na doplacení huti mu náležející. Když r. 1760 huti sklenné zašly, 
utvořila se tam nynější vesnice Huti Přední.*^) Pak patří sem panství Křivo- 
klátské se sklárnou v Broumeck, Dne 10. července 1599 potvrdil císař Rudolf 11. 
smlouvu uzavřenou mezi jeho Křivoklátským hejtmanem Janem Jindřichem 
Prolhofrem a hutmistrem na Falknově Krištofem Schilrerem o vystavění sklárny 
u vsi Broumů. Schilrer dostal dědičně vykázaný okres 6 lánů, v němž měl 
svým nákladem stavení, byt, dvůr, sklárnu, mlýn, pilu a chalupu pro dělníky 
vystavěti, pole, luka a rybníčky vzdělati. Též mu povoleno pro sebe a do- 
mácí lid dobytek porážeti, chléb péci a pivo vařiti a vytáčeti On zůstane 
svobodným, kdežto jeho dělníci poddaní budou. První instancí v rozepřích jest 
hejtman Křivoklátský, odvolání jde k české komoře. Z nahnilého nebo leža- 
tého dříví, jakož i z vývratů smí na vykázání lesmistra a hajného uhlí páliti, 
vždy však toliko na podzim a v zimě. Myslivosti má se úplně varovati ; jenom 
ve svém okresu smí lepem a tenaty ptáky lapati. Za to bude povinen ročně 



^ DAchodenské účty v Jindř. Hradci. 

»•) Přílohy XXXVlI-XXXVni. 

'O Sedláček, Hrady 4, 61. 

'^) Archiv Český 8, 204. F. A. Slavík, Rožmitál a jeho okolí. 



27 

46 kop grošů mís. a truhlici pěkných prohledacích koleček nebo 4 kopy gr. m. 
odváděti.^*) Též se zachovala zpráva, že dne 31. ledna 1569 Pavel Krimiller ze 
Třebska, měšténín starého města Pražského, na ostrově Šitkovém začal sklenice 
dělati a při tom lazour k malování a k rýsování dobrý '*) Ale neudává se 
nic bližšího o tomto vyrábění modré barvy, tak že těžko i'íci, jc-li to upo- 
třebení nálezu Krištofa Schiirera svrchu uvedeného, jenž z kobaltu barvu tu 
dělal a jí též sklo barvil, či máme-li zde nález nový. Nezdá se, že by byl 
měl zvláštní hut, nejspíše jen sklenice barvil. 

Tím, že Komenského mapa markrabství Moravského roku 1622 zhotovená 
novem vyšla, umožněno nám výpočet skláren hutmi moravskými doplniti a 
tak naše putování případně zakončiti. Uvedeny pak jsou hutě: // Koldšieina, 
u Šilperka (u Mlýnice dvora ), ti Štramberku a u Nového nihta (u Křižánek). *?) 
Patrně máme tu nejkrajnější výběžky průmyslu v severvýchodních Cechách, 
v Kladsku a Slezsku kvetoucího; o některých hutech zmíníme se v pozdějším 
svém vypravování. 

Při téměř úplném nedostatku inventářů vyráběného sklenného zboží při 
jednotlivých závodech jsou nám zachované staré sklenice vítaným doplňkem 
ku poznání někdejší výroby, při čemž arci toliko určitě datované exempláře 
uvedeny býti mohou. Co takové jsou nám známy: Pohár (romer) s nápisem 
a znaky Girzy z Hasisteyna a z Lobkowicz ; na druhé straně znak Švamberský. 
Jest to zároveň nejstarší pohár s českým nápisem. Pohár (rómer) Vratislava 
z Pernštejna se znakem manželky jeho Marie de Lara z Mendozzy na druhé 
Straně.*^ Korbel 24 cm vysoký cylindrický se znaky pánů ze Zastřízl a z Vo- 
lesnicka v barvách emailových, ozdobený vyřezanými ornamenty; nad znaky 
vryté písmeny: G. Z. Z. Z. (Jiří Sikmund z Zastřízl) a A. G. K. Z. W. 
(Alžběta Genofeva Kotvodvorská z Volešnicka 1580—1600). Korbel ?A cm 
vysoký cylindrický s vřezanými figurálními obrázky a nápisem: Maxmilián o 
serenissimo archiduce Austria libato suulo (ř). Cíše se znakem v barvách emai- 
lových pánů z Pernštejna.*^ Sklenice s víčkem zelená, obrazem císaře, 7 kur- 
firstů říšských ozdobená; na hořejším kraji zlacená páska; nad i pod obrazy 
nápisy a verše a letopočet 1593. Sklenice na nízké noze se znaky Vartem- 
berskými, zlatou páskou nahoře a letopočtem 1609. Pohár na nízké noze; do 
skla diamantem vyryt ornament a německý nápis s letopočtem 1612; nahoře 
a dole zlacené proužky se stopami polokrycích barev. Sklenice s orlem a 
znaky zemí říšských v emailových barvách s letopočtem 1616.**) Svam- 
berkové na Třeboni měli ve své klenotnici vilkum s orlem a znaky celé římské 
říše vypálenými. Bezpochyby byl to tentýž korbel, který pan Petr Vok z Rožm- 
berka sídlící ještě na Bechyni 1569 — 1573 hostům svým předkládal, zároveň 



") Jahrbuch der Kunsthist-Sammlungen des allerh. Kaiserhauses Xn. No. 8329. Opia 
též v archivu Fiirstenberském. 
»•) Památky X. 617. 
»») Č. Č. M. 1892. 
»•) Sedláček, Hrady 8, 174. 
*^ Majetek hrabécí rodiny Bertholdů. 
") Katalog rctrosp. výstavy v Praze 1891. 

I. 



28 

s pamětní knihou, do které se příchozí s rozličnými zbožnými neb žertovnými 
poznámkami zapsal s připomenutím, vypiHi podaný pohár či musil-li jej za 
trest znova vypiti. Pil sem pokutu propadlu. Bud vůle boží. Vilém Buzický. — 
Mám víru v pánu Bohu. Kuneš Dvorecký z Olbramova. Pil sem vilikům 
i s pokutou. Jest to podobná památka jako ony dvé známé drahocenné knihy 
pamětní Ambraské z let 1569 — 1614, v nichž se hned s počátku praví, že 
každý příchozí do zámku Ambraského sklenici podobu soudečku mající plnou 
vína jedním douškem vyp/ti musí, paní a panny mají křišťálovou sklenici po- 
dobu locfky mající jedním tahem vyprázdniti.*') 

Neméně vítány jsou rozličné záznamy v účtech o koupi sklenných vécí. 
Tak Rožmberkové, davše od mistra Jana Vlacha dům svůj na hradě Pražském 
ze základu vystavěti, uzavřeli dne 20. srpna 1548 s mistrem Valentinem, skle- 
nářem na Malé straně, smlouvu na zasklenění oken v novém domu v tom 
smyslu, že 1. mistr Valentin má k tomu dílu toliko dobré benátské sklo, 
kolečka a koutky bráti, že 2. co se mu erbův neb malovaných skel dodá, to 
všecko zasadí; že 3. dá olovo tažné dosti mocné, aby kolečka v něm pevně 
státi mohla a konečně že 4. od toho díla za každé kolečko (a pět koutků za 
jedno kolečko počítajíc) po 4 penězích malých dostane. Veškerý účet Valentinův 
obnášel 480 kop gr. m. Roku 1598 — 99 dali Gerhartovi za benátské sklenice 7 Icop 
25 gr. 5 d.; roku 1599 Jakubovi židu Pražskému za všelijaké sklenice křišťá- 
lové 148 kop ; téhož roku témuž židu za sklenice křišťálové a za ambrygrisy 
k pití 100 kop. Davidovi drabantu v Praze, za 2 sklenice křišťálové vysazené 
rubínky 22 kopy. Roku 1599 — 1600 Sikmundovi z Benátek za sklenice kři- 
šťálové 22 kopy 34 gr. 2 d.; 1603 za 12 tabuU benátského skla 13 kop 
30 gr., 1608 Motesovi Smidlerovi za 12 tabulí skla benátského 9 kop 36 gr. 
a roku 1610—11 za 12 sklenic benátských 8 kop grošů. Dne 14. února 1614 
dostal David Engelhart, řezbář sklenic v Praze, za řezání skel a tabul benát- 
ských 150 kop gr Dne 26. května t. r. účtoval od vyřezání erbu Svamber- 
ského na jednom skle 9 kop a dne 12. září od vyřezání večeře Páně na 
jednom benátském skle 20 kop.*") Též hraběcí rodina Bertholdů má několik 
benátských sklenic s vyrytým znakem pánů Zastřízl a letopočtem 1602. Malá 
řezaná sklenice prodávána po 1 zl. 45 kr, velká řezaná s hady za 5 zlatých 
rýnských. 

Dle statut cechu malířského a sklenářského v Praze měl dle článku 11. 
tovaryš malíř na skle malovati co důkaz svého mistrovství obraz panny Marie 
sedící a v rukou děťátko držící a ten kus vypáliti tak, aby barvy čerstvé 
zůstaly, pak jej měl vsaditi do skla, které v rámci 1 ^j^ dlouhé a 1 loket široké 
bylo, a to náležitě punkty osad. ti. Dle § 13. měl tovaryš sklenář si dáti udělati 



•») Arch. Třeb. D 217 A 2; Švambcrk 18; ib. Rožmberg 17; Dr. Ug 1. c. 105. NejstarSí 
malovaná německá sklenice nachází se v museu starožitností ve Freíbergu v Saších; jest to 
cylindrický téŽký korbel s víčkem z tmavozelené masy na císaře Friedricha IIL a papeže 
Pia n. NejstarSí vilkum z roku 1547 nachází se v Laxcnburku, pak následuje CoUection 
Slade 1672, p. Adamberger ve Vídni z roku 1678, bavorské národní museum z roku 1628. 
(Kunstgewerbeblatt 1891, 73; Dr. Ug 1. c. 103.) 

'"O Účty Rožmberské v arch. Třeb. 

I. 



29 

rámec pět čtvrtí lokte dlouhý a 1 loket široký, do něho měl udělati sklo 
z 56 koleček celých s kraji okrouhlými, tak aby do každého rohu rámce 
celé kolečko přišlo, punkty pak měly býti jednostejné a hladké a při tom 
dobře osazené a cínované."') K takovým sklenářům malířům patřil bezpochyby 
Abraham sklenář v Třeboni, který roku 1602 Petrovi Vokovi z Rožmberka 
4 skla s erbem páně za 2 kopy 40 grošů prodal. Jan Jakenhofer sklenář, který 
od všelijakého díla, co v domě J. Msti. páně na Krumlově od několika let 
dělal, dostal roku 1595 — 96 značný peníz 240 kop gr., byl bezpochyby pouhý 
sklenář.**) Jak se to stalo, že r. 1581 Vojtěch Valovský z Úsuše, zakládaje 
na svém statku Hamru u Veselí kostelík, k udělání a zasazení maleb na skle 
do oken chrámových Saša Martina Jiřího, sklenáře a malíře na skle, povolal, 
který dle nápisu dflio své roku 1595 provedl, nelze nám vysvětliti; snad byl 
umělec ten někde poblíž usedlý.*') 

Nyní pak mohli bychom již shrnouti to, co jsme dosud zlomkovitě vy- 
pravovali s ohledem na pokrok sklářství vůbec a jeho vývin u nás zvláště, 
v celkový obraz. Dobrým průvodcem bude nám při tom Jana Mathesiusova 
Sarepta či horní postilla z roku 1562, an v 15. kázání o dělání skla mluví. 
Mathesius narodil se roku 1504 v Rochlici u Lipska a byl co kazatel roku 
1541 do Jáchymova povolán; mohl tedy domácí výrobu dobře znáti.**) 

Kdežto pro 14. století mohli jsme sotva 4 — 6, v 15. věku 6 — 8 skláren 
napočítati, máme jich v 16. století nejméně 34. Vyrábějí se nejen prohledací 
kolečka všeho druhu, rozličné duté sklo a svícny, nýbrž i zrcadlové sklo a 
páteře. Vyráběno nejen sprosté zelené sklo, nýbrž i sklo všelijak barvené, ba 
zhotovovány všeliké druhy přepychového nádherného zboží, jehož půvab ne- 
průhlednou vpalovanou malbou, rýsováním pomocí démantu, řezáním, pruho- 
váním pomocí cínu, zlacením a kováním zvyšován byl; namnoze užito všech 
těchto šlechtidel najednou. Z koleček uvádějí se malá kolečka (truhlice 4 tolary), 
průhledná kolečka (truhlice 21 tolarů) a routová kolečka (truhlice 10 tolarů). 
Z dutého skla známy jsou vinné a pivní sklenice, první »ruren« řečené, angstry, 
láhve, sklenice, erbovní sklenice, korbele, vilkumy, sklenky, poháry, konve, 
misky, číše, soudky, lampy a kolby. 

Pražský sklenář Mikuláš Feyfl měl roku 1617 na skladě 70 křišťálových 
sklenic s přikryvadly po 24 kr., veliké sklenice s hady a přikryvadly po 48 kr., 
sklenice šlovou engerstle po 30 kr., sklenice s obroučky po 24 kr., veliké 
rohaté sklenice za tolikéž, třicet čtyři sta prostých českých sklenic, sto za 28 kr., 
sklenice s píšťalou po 24 kr., čtyři sta prostých sklenic křišťálových, sto za 
20 zlatých rýnských, české sklenice s knoflíčky, kopa za 2 zl. r. Malovaná 
sklenice obyčejná bývala za 4 kr., sklenice s růžičkami za 7 kr., s košíčkem 
za 8 kr., sklenice hranatá s hady za 24 kr., dvojitá s hady a přikryvadlem 
za 1 zl. 30 kr., dlouhá za 30 kr. a sklenice »prunen< zvaná za 24 kr.**) 

^') Památky 8, 521. 

•'^ Rožmberské účty. 

'^ Arch. Třeb. lA. 6Wy, No. 24. 

^*) Otištěna v Mittheilungen des nordbohmischen Gewerbemuseums 1889. 

") Dr. S. Winter, Kuchyně a stůl nafiich předkftv str. 95. 

I. 



BO 

Ačkoliv malba v Orientě a u Benátčanů dávno již byla oblíbena, dostala 
se k nám přece teprva asi v polovici 16. století. Mathesius naříká, že všetečnost 
lidská nové nad nové vymýšlí, že někteří na bílé barvy sklenic rozličné obrazy 
a průpovídky v chladíme vpalují, že podobizny velikých pánů a jich znaky 
na kolečka malují a do oken vsazují.^^) Neméně horlí jako proti novotám 
proti těm velkým oplzlým vilkumům a bláznovským sklenicím, které člověk 
sotva zdvihnouti mftže. Před několika lety, praví, obrátilo se všechno u sklenic, 
každý hnedle dává své nádobě jiné jméno.^^ Též zmiňuje se o skle bíle pru- 
hovaném co zvláštnosti slezských skláren ; těmto připisuje Friedrich větší stáří 
a prioritu před benátskými, protože v Benátkách teprve v polovici 16. století 
podobná fabrikace se objevuje.*®) Ale pří neúplnosti materiálu těžko platný 
úsudek pronésti. Nám musí stačiti, že též u nás druh ten pěstován byl. 
Z barev, jež se sklu rozličnými příměsky dávaly, uvádí se barva bila, modrá, čer- 
vená a tmavá; obyčejná barva však byla tmavozelená. K zrychlení tavení sklo- 
viny přidávána sůl do popelu ; manganu užíváno k odbarvování skla. Též ty 
rozmanité tvary dutého skla, jsouce již starým Římanům známé, nejsou nic 
z brusu nového; jenom jména jsou nová. Též rýsování sáhá svým původem 
do téže doby. Napřed kupovány benátské sklenice a ty rýsováním rozmanitě 
okrašlovány ; potom užíváno téže techniky k výzdobě domácích výrobků. Ma- 
thesius vypravuje s pochvalou, jak se nyní na krásné hladké benátské sklenice 
rozmanité listí a pěkné tahy rýsují.'*) Ačkoliv technika výroby a výzdoby 
skla vysokého stupně dosáhla, platilo přece sklo benátské jako nedostižitelný 
vzor, k němuž vždy hleděno, a jednalo-li se o něco lepšího, o uctění vysokých 
hostů, objednáno vždy zboží benátské. Odtud brala též města Pražská za velké 
summy peněz černé sklo, jemuž vůbec šmelc říkají, což Veleslavín ve své 
Politii (1584) co vynášení peněz do ciziny kára. Obchod se zbožím tím nalézal 
se většinou v rukou židů. Hledě tedy k těmto 2 vzorům napomínáni sklenáři 
opět a opět, aby zboží jejich bylo pěkné, tenké a světlé, bez písku a kame- 
nická. Vývoj sklářství našeho děl se tedy na základě staré tradice, proto ta 
tmavozelená barva, ale neuzavíral se nijak novotám, nýbrž podával se rád 
vlivu benátského skla, proto ta technika barvy, proto i ty tvary dutého skla. 
Porovnáme-li sklenice naše s německými a francouzskými, tuť shledáme ná- 
padnou shodu, všady tytéž tvary a tytéž druhy; jako v slohu stavitelském, 
tak i zde lidstvo vědomě i nevědomě podávalo se jednomu proudu.^®) V celku 
však nevniklo dosud sklo do širších vrstev, obmezeno jsouc na úzký kruh 
tříd vyšších a zámožných; v inventářích přichází sklenné nádobí pořád ještě 
zřídka. S tím zase souvisí obmezenější výroba a poměrně malý vývoz; toho 
kouzla, aby sklo se stalo nezbytným požadavkem každé domácnosti, tudíž 
i výroby a vývozu ve velkém 16. století ještě neznalo. 



'*) Mittheilungen dcs nordbohm. Gewerbemuscums, 73. 
") a ") Ibid. 38. 



•^») Ibidem p. 38. 

'*') Srovnej vyobrazení slezského skla s francouzským u Gerspach, L*art de la verreríe. 
(Bibl. dereinseígnement et de beaux arts. Paris. S 152 vyobrazeninii.) 

I. 



31 

Co se pak podmínek dotýče, za kterých sklárny pronajímány bývaly, 
byly tyto arci dle věku a poměrů rozličné; zajisté jakost a velikost půdy 
i lesa sama nemálo padala na váhu V celku však možná přece říci, že cena 
skláren a tudíž i roční plat s lety stoupá; tak roku 1494 žádá se od skle- 
náře Mertla pouze 40 grošů ročního platu; roku 1530 ve Falknově již 10 kop, 
roku 1575 12 kop, 1599 46 kop a roku 1617 21 kop 36 grošů. Jenom na 
Vimbersku držel se pořade stejný plat 7 kop; patrně neměl les ani půda 
v tamní krajině hrubě žádné ceny. Všem bylo společné právo vařiti a prodá- 
vati pivo, mKti a péci chléb a sekati maso pro sebe a jejich lidi, »řez«. Hut- 
mistři a jejich rodiny byly od všelikých panských služeb, robot osvobozeni 
namnoze i jejich tovaryši a chalupníci, tak že záhy vyvinul se náhled, že 
sklářství jest umění, které svobodným činí. Cena lesu a dříví postoupla již 
tak, že sklářství co zjevná zhouba jich považováno, jež třeba tedy potlačiti, 
jako jsme u hutí Kraslické a Mutětínské viděli; proto také dovolováno hut- 
mistrům bráti pro potřebu svých závodů jenom souše, vývratě a nálomy, 
zkrátka ležaté dříví a to namnoze teprva proti vykázání lesních úřadů. Jenom 
na Vimbersku bráno beze všeho ohledu i zdravé dříví. 

Poměrně nejméně dát máme po ruce o skelném obchodu ; ale povážíme-Ii, 
že již ty dvě hutě Novohradské každá hnedle za 2000 zl. ročně skla vyráběla 
a totéž i o ostatních závodech předpokládati můžeme, množství to skla, které 
v Cechách nemohlo konsumováno býti, tu přicházíme k závěrku, že vývoz šel 
namnoze za hranice ; tomu nasvědčuje i vložka v Rumbursko-Šluknovském celním 
řádu. Doložen pak jest taký obchod u sklárny Mízavské pro Normberk a 
Gdaňsko. Obchod takový arci zprostředkovali toliko roznašeci s trakaři a 
krosnami. 



I. I ffssrtsbuditctl 

PtOf 



II. 

v tom stavu bylo tedy české sklářství, když v ně zasáhl umělecký proud 
vyvolaný a udržovaný císařem Rudolfem II. na jeho dvoru Pražském Byli to 
napřed rytci želez a drahokamů, kteří umění své přenesli na sklo benátské 
a později i na sklo české. Uvedli jsme již Davida Engelhardta, který původně 
jsa rytcem, později pro Rožmberky, Švamberky a zajisté i jiné osoby řezal 
sklo; nazývá se prostě řezáč sklenic; o Janu Krištofovi Dorschovi tvrdí jeho 
životopisci, že ryl a brousil křišfál i sklo. Sem třeba přičísti rytce drahokamů 
Jindř. Robmhapa, Zachariáše Belzera, Schwanharta a Krištofa Schwaigera. Od 
Kašpara Lehmanna (f 1622) zachovala se sklenice s třemi vrytými alegorickými 
figurami, dvěma znaky,*) jménem umělcovým a letopočtem 1605 ve sbírkách 
knížete Schwarzenberga na Hluboké. Postavy vybroušeny jsou dle rytiny 
Sadlerovy; sklo jest tenké, Lehmann obdržel dne 10. března 1609 privilej na 
vynález umění a práce skla řezání. České sklo bylo však i v Bavořích brou- 
šeno. Jiřík Schwanhard byl na dvoře císaře Rudolfa II. řezáčem drahokamů 
a sochařem, pracoval pod Lehmannem a vrátil se konečně do svého rodiště 
Normberka, kdež jakož i v Řezně se svými syny Jiřím (f 1676j a Jindřichem 
if 1693), jakož i třemi dcerami ve skle řezal květiny, krajiny, znaky a arabesky. 
V Normberce pracoval zároveň s ním Heřman Schwinger. Ve Vídni připomíná 
se Pavel Struden, holštýnský řezáč.") Avšak pro hluboký řez a výbrus byl 
dosavadní sklcnný materiál napodobující tenké sklo benátské neschopný; 
byla to tedy praktická potřeba, že sklo české chtíc vyhověti novým požadavkům 
stalo se tlustým a těžkým. Krok ten usnadněn také tím, že právě na dvoře 
císaře Rudolfa II. celá rada umělců, zvláště bratří Jeroným a Kašpar Miseroni 
veliké množství děl křišťálových prováděla ; myšlénka, drahocenný ten materiál 
nahraditi čistým bílým tlustým sklem, ležela tedy na snadě. Ale i technika 
sama k tomu vedla ; jesti české sklo draselnato-vápenná sloučenina a co takové 
mnohem tvrdší a pevnější, tudíž těžší k spracování; tomu mělo se odpomoci 
tlustšími stěnami. Tak povstal nový druh skla» který vedle dřívějšího k životu 

') Jest to rodinný pohár Volfa Sikmunda z Losensteinu a Zuzany z Rogendorfu, vdovy 
po Gundakarovi z Štarhemberka (] 15S5), jak znaky jejich ukazují. 

') K. Mádl, O českém skle 11— lii; Dr. lig, Das 'Frauenberger Glas von C. Lehmann. 
(Mtttheilg, des osten*. Museums. Neue Folge IV. 4.^ Koula, Nové dílo Lehmannovo y^Památky 
arch. XV. 545.1; Dr. lig u Lobmayera 1. c. V2'J \X)\ Czihak, Kunstgewerbeblatt 18^1 
p. 77. Katalog retrospekt. výstavy v Praze p. *JiH 






33 

se hlásil, s ním bojoval, až úplně pole opanoval ; jest to české sklo v užším 
slova smyslu, které české jméno po celém světě proslavilo, kdežto starší jeho 
druh jménem německé sklo označován bývá. Nové toto české sklo přidržuje 
se, co se barvy dotýče, benátského svého vzoru, ale místo vinutého, pleteného 
a síťového dekora přináší řezbu, broušení a hlazení co novou výzdobu. Tím, 
že se na výbrus hlavní váha klade, zaniká malování úplně; k zvýšení efTektu 
užívá se pouze zlata, jímž se okraj ky lemují, neb se klade dle výkresu vy- 
střižené v listech mezi dvě nádoby, jež do sebe se všoupnou a v jedno se 
spojí. Někdy se též řezby černě natírají. 

Avšak nové toto sklo neproniklo všady hned, nýbrž na mnoze vyráběno 
sklo dle starého způsobu ještě dlouhou dobu, jako jsme z vystavených sklenic 
na retrospektivní výstavě viděli. Kníže Ferdinand ze Schwarzenberga koupil 
roku 1704 pěkné, zcela tenké, jasné sklenice v Praze; patrně nebyla ještě 
tloušlka požadavkem českého skla. Z hutí hověly sklárny Novohradské nejdříve 
těmto požadavkům pokroku; v sklárně nad Vilémovou horou vyráběly se již 
roku 1614 věci rýsované. Vůbec připravoval se již tyto časy onen poměr 
v pozdějších dobách zřejmý, že totiž jih český vůdčí postavení zaujímal ve 
výrobě, kdežto sever šlechtění skla a vývozu se zmocnil. Celou první polovici 
XVII. století stály hutě Novohradské v první řadě ; potom však byly zatíačeny 
na místo druhé sklárnami Vimberskými požívajícími jména světového. Než 
však novoty ty všady pronikly, přikvačila válka třicetiletá se svými útrapami 
a zničila veliký počet skláren na dobro, jiné přivedla na pokraj zhouby, tak 
že dlouhá léta potřebovaly, než se zotavily. Stránský uvádí pouze tyto hutě: 
Křivoklát, Heralec, Bříště, Krajevic, Sloup, Nové Hrady a Mízavu,*) při čemž 
mu arci největší počet skláren ušel^ jak při podrobném líčení jednotlivých 
závodů uhlídáme. Podrobně líčí české sklářství Balbin roku 1675. Umění, 
praví, zcela zvláštní dělání skla, jakož i dílny tohoto umění jsou v českých 
lesích tak četné, že Cechy okolní i vzdálené krajiny daleko předčí. V Bechyň- 
ském kraji slynou Benešovské, v Chrudimském Heralecké; též Krajetice a Sloup 
vyrábějí sklo; panství Křivoklátské předčilo od nepaměti všechny ostatní 
množstvím dělníků. Kdo by je chtěl všechny vypočítati? Vímť v posledních 
letech o 20 nově založených a den co den vznikají nové. Slovem není v Cechách 
kraje, Vltavský vyjímaje, kde by nebylo skláren. Potom jmenuje výslovně tyto 
sklárny: Rychnovská hut Pražského arcibiskupa. Bystřička hraběte Slavaty, 
Broumovská, Poříčská, Krumlovská, u sv. Anny, Jelenní louka, Chřibská, 
Falknovská, Pramenská, Přivětická, Sebuzínská, Škvorecká, Grflnwaldská, Pauer- 
hiltte u sv. Kříže, Breitenbachská u Jáchymova, Vnače za Jirkovem, Schwarz- 
bach. Jilemnická, Binaberg (Vinná hora?) a Vříště nedaleko od Heralce. V ně- 
kterých, pokračuje, vyrábějí skla tak průzračná, třpytivá, čistá a jenmě tažená, 
že je za veliké peníze do říše a celého Německa prodávají. Nedávno založili 
Kounicové u Nového zámku hru barev, bych užil toho významu, nejdraho- 
cennějších skel, která se průzračností a leskem málem vyrovnají křišťálu. Celé 
Cechy jsou mi svědkem. Na všech stolech panstva a šlechty stojí dnes taková 



') Stránský, Respublica bojema 11, 34, 35, 49. 

Roipravy Roen. 11. THHa 1. C. 1. 

I. 



34 

skla. Myslím, že jsem sotva třetí díl hutí jmenoval. Dnes předčí Planská hut 
u Plzně, jak slyším, krásou a ostatními rozmanitostmi skla všechny ostatní 
sklárny a má první slovo.*) Roku 1685 udává se na dolejší části Cech a Rakous 
s Planskou 8 skláren a na hořejší straně Bavorska a německé říše 6 takových 
závodů. Roku 1708 mluví se o 8 nových hutech za a před Prahou; též r. 1715 
děje se zmínka o nových hutech u Prahy. Roku 1716 bylo 12 skláren u Bo- 
žejova; počet jich u Štegarovy a Janouškovy huti obnášel 16. I roku 1720 
vypravuje se, že mnoho nových hutí v Cechách vzniklo. Ke zrůstání tomu 
zavdaly nové nálezy v sklářství podnět, jimiž průmysl ten velice se zvelebil. 
Velký kurfirst Bedřich Vilém poslal totiž v letech 1666—68 Jáchyn^ 
Arnošta Blasendorfa do Itálie a Francie, by tamní sklářství ve prospěch do- 
mácí výroby prostudoval. Vrátiv se domů zhotovil Blasendorf, jsa znamenitý 
inženýr, pro sklárnu Postúpínskou peci, v níž se skla čistší než v Benátkách 
vyráběla. On sice (f 1677) nemohl z tohoto zařízení těžiti, ježto kurfirst ho při 
svých válečných podnicích potřeboval,*) ale nástupce jeho ve vedení huti řečené 
Jan Kunckel (f 1702) pokračoval v jeho pokusích a vydal roku 1679 co ovoce 
svých vynálezů knihu tiskem: Ars vitriaria experimentalis oder voUkommene 
Glasmacherkunst, v níž zvláště se dělání hlubokého a těžkého smaragdového 

v 

a rubínového skla vypisuje.*) Vynálezu jeho, jak se zdá, užil v Cechách sklář 
Michal Míiller na Janouškově huti u Vimberka, vyráběje též rubínové a 
křišťálové sklo ; v pozůstalosti jeho našel se paklík spisů o připravování křišťá- 
lového, rubínového a jiného skla, který se zapečetěný co tajemství nástupci 
odevzdával. Řečený Míiller šel ještě o krok dále, zdokonalil znamenitě dělání 
pateříků a vynalezl roku 1683 křídové sklo, míchaje dobrý křemen a salejku 
beze všeho popelu, tedy jakýsi oddruh křišťálového skla. Tím pošinul svou 
hut na první závod toho druhu v Čechách; sklo jeho šlo znamenitě na odbyt, 
jen se o ně prali. Těžkou ránu zasadily českému sklářství slezské války a 
válka sedmiletá. Král Bedřich II. získav Slezsko, zapověděl tamnímu sklu 
vývoz do ostatních starých zemí své říše ; tím více zabraňoval prodej českého 
skla. Ještě více urychlilo úpadek ten zdivočení, ba ztráta veškerého vkusu, 
tak že od roku 1750 úpadek českého sklářství počítáme. 

Dle slohu dělíme dobu 1620-1800 a její výtvory na tři období: V dobu 
renesanční s bohatými poháry, s líčkováním neb hranitkováním dle výbrusu 
briljantů, s tvary dle starých dobrých vzorů přesně provedenými. 2. Dobu 
barokovou a rokokovou od konce XVII. století do polovice XVIII. století 
s ornamenty a jinými okrasami ve festony spojenými, s formami baňatými a 
všelijak zohybanými. Jest to doba monogramních, portraitních, znakových 
a svatebních pohárů a sklenic. Figurální ozdoby, milostné scény rozplývajíce 
se do šířky ztrácejí na přesnosti provedení; do mnohostranných stonků, do 
špičatých nebo kulatých makovic pohárových víček vpředeny jsou dle benát- 
ského způsobu zlaté neb barevné nitky aneb jako rubín červené a zlaté pruhy. 

*) Balbín. Misccll. I. c. "21. 
*) Příloha LVIL 
•) Dr. Ug 1. c. 136. 

I. 



35 

Jest to doba největšího rozkvětu sklářství českého. Na sklo této doby stěžuje 
si svrchu uvedený hutmistr Miiller roku 1706, že jest o polovici peněz lacinější 
a větší — a opět roku 1717, že nyní druhy třikráte větší a těžší jsou. 3. Ztrátou 
veškerého vkusu, zavedením kostního neb porculánového skla s křiklavými 
nemotornými malbami, skla různě barevného, skla přetažného počíná se doba 
úpadku, jež trvá až do třicátých let našeho století. 

Na počátku XVII. století a namnoze i do polovice téhož věku rozváženo 
sboží sklenné pořád ještě od nosičů na trakařích a v krosnách ; doprava vozem 
jest ještě výminkou. Mluvíme proto v době té o obchodu potulném. V druhé 
polovici XVII. století přichází doprava vozová vždy více k platnosti. Koncem 
XVII. století počíná se tvořiti zvláštní stav obchodníků se sklem, kteří v třicátých 
letech XVIII. století obchodní společnosti uzavírají a v cizině obchodní domy 
zřizují. Jest to doba aktivního obchodu, doba obchodních společností, krycí 
se téměř s dobou barokovou. Tehda vytlačilo české sklo úplně benátské vý- 
robky z vlastního domácího trhu. 

Vývin českého sklářství neděje se nepřetržitým stoupáním, nýbrž po delším 
stoupám' nastává doba ochabnutí. Příčiny tohoto úkazu jsou buď vnější mimo 
průmysl ten ležící, jako války, zákazy obchodní, aneb vnitřní, vyvolané množstvím 
nově založených hutí a hyperprodukcí. Tak mluví již Balbin roku 1676 o tom, 
že sklářství z neznámých příčin vázne. Po velikém rozkvětu sklářství v letech 
1710 — 20 následuje ochabnutí. Trvalé poškození sklářství přinesly války slezské 
a válka sedmiletá. Po míru Hubertsburském rozproudilo se opět sklářství 
i obchod sklenný; ale již roku 1773 bylo v Portugalsku clo na sklo tou měrou 
zvýšeno, že se na vývoz tam více mysUti nedalo. Roku 1775 naříká si Anna 
Dorota Stormová roz. Rautenstrauchová z Blottendorfu, že vlašské sklárny 
všechny obchodníky se sklem na mizinu přivedou. Francouzské války přerušily 
konečně všechno obchodní spojení; domy v cizině, nemohouce býti z domova 
sbožím zásobeny, zanikly aneb počaly obchod s jiným sbožím. Již roku 1790 
slevil hrabě Desfours svým hutmistrům z nájmu, protože pro války obchod 
váznul; téže doby nemohli Eisnerové v Prášilech svým povinnostem dostáti, 
protože jejich odběratelé v Itálii od Francouzů o své jmění připraveni byli. Za 
těch okolností zbyl jenom obchod do Ruska, jenž zase velkými a nutnými 
nabídkami nad míru trpěl. Když konečně nastaly doby pokojné, bylo již 
mnoho závodů dlouhé stagnaci podlehlo, ty pak, jež měly tolik síly, že všechny 
pohromy přestály, vyšly přece seslabeny a svých filiálek zbaveny; k tomu 
přibyla jim holandská a anglická konkurence, jež užívajíc k topení pecí 
fosilního uhlí výtečné a lacinější sboží dělati a již svou polohou na trhu 
s jistým úspěchem vystoupiti mohla. Ježto obchodníci v době té pouze na 
docházejíd zakázky čekají, zoveme dobu tu dobou passivního obchodu. Sklárny 
a'm dále tím více stávají se velkozávody.') 

Pod těmito povšechnými hledisky třeba tedy procházeti dějiny jednotlivých 
hutí, k čemuž nyní přikročíme. 



') Schebek G7, 86; Klement 1. c. 

I. 




36 

V severovýchodních Čechách, bychom svému dřívějšímu pořádku věrn 
zůstali, nacházíme dvě hutě na panství Rychnovském; roku 1637 v Deitné 
a roku 1657 v Kunštatě. V Deštné byl hulmistrem Donat Preyssler. Roku 1637 

v 

vyjednával s vládou Kladskou o založení huti na Cemé řece v Kladsku, žádal 
k tomu 100 provazců pozemků, právo, aby směl dříví ve vykázaném okresu 
nyní i budoucně, co by narostlo, posekati, popel v horách celého hrabství 
beze vší konkurence jiných hutmistrů páliti, sladovnu a pivovar, mlýn a pilu 
pro sebe a své dělníky vystavěti, kořalku páliti, víno, sůl, žito, pšenici a jiné 
obilí, též dobytek beze cla přivážeti a sklo vyvážeti. Ježto hned se tam při- 
stěhovati nemohl, chtěl poctivou osobu na svém místě tam postaviti. Žádal, 
by na tom statečku pro dělníky a řemeslníky domky vystavěti a z nich činži 
bráti směl ; aby sám, žena, děti a dědici jeho od poddanosti, odoumrti a všech 
služeb dvorských osvobozeni zůstali a svým jměním úplně dle libovůle na- 
kládali; aby toliko královskému úřadu a žádnému jinému soudu nepodléhali. 
Konečně chtěl, aby směl ševče, krejčí, kováře, pekaře a řezníka najímati 
a držeti, v potůčku ryby chytati a na statečku tom na srstnatou i pernatou 
zvěř dle libosti honbu provozovati. Lesmistr Daniel Birolt a písař lesní Mat. 
Birolt dávajíce dne 14. června 1637 zprávu o tomto jednání s Preysslerem, 
přimlouvali se za přijmutí jeho nabídek. Ale když přišla zpráva, že hutmistr 
se zdravím špatně se má, odloženo jednání to na pozdější dobu. Dne 22. února 
r. 1638 přišel nový rozkaz vrchního komorního regenta Jana Putza, aby se 
s Preysslerem dále jednalo, ježto Jeho Milosti císařské na tomto podniku velice 
záleží, a aby rozvrh, co takové dílo státi bude, předložili. Dne 9. dubna 1638 
předložen rozpočet znějící na 1570 zl. Jak se však zdá, rozbilo se další jednání, 
buď že smlouvající se nemohli dohodnouti, neb že Preyssler zemřel; aspoň 
nemáme žádných dalších akt o tom.®) 

KunStatskou sklárnu držel hutmistr Adam Petrhansel. Roku 1657 dota- 
zoval se důchodního hrabství Kladského Jana Krištofa Dreschera z Kadaň, 
nebylo-li mu povoleno vystavěti hut v »Stridtstilcke<, kdež již před lety pro- 
jektována byla. Kladští úředníci Jan Rieger a J. Tscheppen ohledali na to 
s Petrhanslem řečené místo; hutmistr chtěl ten les mezi Černou řekou a 

v 

Reinerzkou vodou až na Český hřeben. Též tohoto podniku další osudy 
nejsou nám známy.') 

Na Jilemnicku přestála hut Salenbaiská šťastně pohromy války třicetileté, 
zvláště když noví majitelově panství, Harrachove, o zvelebení tohoto průmyslu 
péči měli. V letech 1616 — 25 byl zde hutmistrem Pavel Ewald, a když, jak 
se zdá, zemřel, zanechav toliko dceru Barboru, přešla hut, nemýlíme-li se, 
svatbou její na rodinu Preysslerovu ; aspoň roku 1698 — 1715 připomíná se 
zde Eliáš Preyssler co hutmistr a roku 1733 Jan Karel Preyssler. *°J 

Více dotkly se ty doby válečné huti u Vítkovic, děje se sice roku 1627, 
když V. Záruba z Hustiřan přijal statek Stěpánice s Brannou od císaře za léno, 



•) Akta archivu Třeboňského 11. 81. 5 c. a přílohy XLV.—XLVI. 
•) Ibidem U. 81. 6 c. 
"•) Schebck 31, 42, 46. 

I. 



37 

pak v urbáři roku 1635 a v seznamu berně a poddaných roku 1646 a 1649 
o ni co 'sklenné huti zmínka, ale roku 1654 jmenuje se již zašlou. Proto dal 
kardinál Harrach hutmistru Janu Preysslerovi z Schreiberhau na východní 
straně Vlčího hřebene, po6'najíc od Vítkovic podél potoka Kožlovského, 4 lány 
lesa vyměřiti a hut mnoha svobodami a privilejemi nadati. Za to měl Preyssler 
17 kop 30 grošů ročního platu a 10 kusů sklenic s pozlaceným okrajem od- 
váděti. Tak povstal malý hutní statek, který, když po smrti hutmistra A. Erbena 
hut pro nedostatek dříví dále vedena býti nemohla, hrabě Jan Harrach r. 1 807 
od Karla a Frant. Erbena za 60.000 zl. koupil.") Též v Seifenbachu byla prý 
sklárna; ta když zašla, povolil roku 1714 hrabě Alois Tomáš Raimund Harrach, 
by hutmistr EUáš Miiller v Novém Svéti sklárnu vystavěti a proti ročnímu 
platu vésti směl. Po smrti Eliášově (f 1730) dostal hut syn jeho Josef, jenž 
roku 1737 u huti obydlí pro hutmistra vystavěl. Tak povstaly vesnice Nový 
Svět a Harrachov, které se Seifenbachem dohromady tvoří velké souvislé 
místo, které protýkajícími potoky na tři díly rozděleno jest. Vyrábělo se tu 
tabulové a křídové sklo; k šlechtění sloužily dvě brusírny a řezáč skla. Též 
se počaly tovary malovati a zlatiti; byla to neprůhledná barva, jíž se hrubé 
arabesky prováděly. K vftli lepšímu hospodářství převzalo panství hut tu koupí 
roku 1764 od Josefa Múllera a vedlo ji pod správcem Janem Zelenkou do 
roku 1787. Tehda dělalo se zde kostní a jiné barevné sklo. Ale také tento 
pokus se nezdařil, tak že roku 1788 hut opět pronajata jest A. Erbenovi, 
hutmistru Vítkovskému, na dobu 6 let a po uplynutí toho času opět na 6 roků. 
Po jeho smrti 1796 ujalo se panství zase samo správy, zřídilo nové dvě bru- 
sírny, zavedlo dělání křišťálového skla a povzneslo rafinerii skla na vysoký 
stupeň. Oheň, který závod ten roku 1827 stihl, nezadržel prospívání huti té; 
hrabě František Arnošt vystavěl ji z kamene, kdežto dosud od dřeva byla. 
Od těch časů počíná se rozkvět závodu toho, jenž po několikaletém pochy- 
beném tápání konečně na pravou cestu uhodil ; výrobky Nového světa vkusem, 
výbrusem a barvou světového jména požívají. Ve zvelebení a zdokonalení 
podniku toho shledává hraběcí rodina svou čest a slávu. Jak se zdá, odpovídá 
tomuto vnějšímu rozkvětu i hmotný prospěch; roku 1822 obnášel výnos 
6080 zl., roku 1828 22.000 zl. a roku 1829 14.000 zl.") 

Dlouholetým a šťastným soupeřem Nového světa byla sklárna na tak 
zvané Boiidé (Krausově); s dovolením hraběte Bedřicha Aug. Harracha vy- 
stavěl ji roku 1746 Fabián Donth z Rochlic; odtud nazývá se místo to Bedři- 
chovým údolím a tvoří část Krausových bud. Donth měl jenom nálomy bráti, 
zdravého dříví neměl se však dotýkati. Ve své relaci z r. 1756 dává Loscani 
sklárně té svědectví, že jest nejlepší v Kralohradeckém kraji; sklo tamní že 
jest nejen pěkně bílé, nýbrž i dobře a jemně broušené a jemně pozlacené. 
Roku 1787 byla ta hut zrušena, protože nejspíše došlo dříví.**) 



'') L. Schmid, Beschreibung der Domaine Starkenbach 13, 28. 
»«) Ibidem 16, 23, 29, 31. 
'») Ibidem 22; Schebek 179. 



B8 

Na Semilském panství byla, jak víme, hut sklenná v Rejdících. Stránský 
ssmiňuje se o ní pod jménem Krajevice a Balbín nazývá ji Krajetickou. Drželi 
ji potomd hutmistrů Gríinwaldských ; roku 1618 — 49 Jan Preyssler a r. 1666 
Daniel Preyssler. Roku 1649 dal si Jan Preyssler vydati hodnověrný opis 
z knih Turnovských na nadání této huti roku 1577. Kdy zašla, není známo. 
Roku 1690 povstala prý Nová hut u Příchovic **) a 1701 hut v Antoniwaldu 
na Jizeře}^) 

Pozdějšího data jsou sklárny panství Smrsovského. Hut Antaniwald 
na Kamenici dá se toliko do roku 1712 stopovati. Když totiž r. 1733 hrabě 
Karel Josef Desfours správu panství Rohozeckého nastoupil a za tou slavnostní 
příčinou poddaným svým jejich dluhy odpustil, ucházet se též Daniel Fórster, 
nájemce sklárny Antoniwaldu, o podobnou milost, uváděje, že skrze 20 let 
zde pilně sloužil a do d&chodu hezkou sumičku odvedl, poslední léta však 
svou dobromyslností u zlých lidí do velkých dluhů přišel a roční plat z huti 
zaplatiti nemohl. Ale nový pán zamítl tuto žádost rozhodně, řka, že hutmistr 
nejen za živobytí dřívějšího majitele panství, nýbrž i za jeho vlastního panování 
vysekáním lesa po tolik let panství nenahraditelnou škodu, sobě však vebký 
zisk udělal.^*) Ze však jeho poměry přece nebyly tak skvělé, dokazuje druhá 
žádost Fórsterova z roku 1740, by půlku dluhu svého hned, druhou pak 
o vánocích zaplatiti mu bylo povoleno, k čemuž hrabě Desfours přivolil. 
Roku 1753 převzal hut tu Jan Karel Riedel, malíř na skle a pozlacovač ve 
Falknově, pro svého syna Jana Leopolda (* 1726 22./4. f 1800 18./3.). Panství 
Rohozecké přenechalo mu řečenou sklárnu se stájemi, kolnou a sklepem, 
s panskými poli a lukami na dobu tří let, zavázalo se, že mu k jeho dílu 
sklářskému, jež ročně nejméně skrze 40 neděl provozovati bude, v panských 
lesích potřebné polenové dříví od hospodářského a lesního úřadu dá vykázati 
a odměřiti, ale tak, aby kmeny a stromy ne sem tam, nýbrž mentinou na 
vykázaných místech poráženy byly a vtom se rok od roku tak pokračovalo, 
by mláz dorůstati mohla. Pro tentokráte má se mu 2200 latrů dva lokte 
dlouhého polenového dříví z suchých kmenů do zásoby vykázati, on si je dá 
svým nákladem poraziti a zdělati. Ježto bukového dříví na popel potřebuje, má 
se mu v tržních cenách, a to z nálomů, dokud nějaké jsou, dávati. Riedl 
dostane právo vésti pro sebe, své domácí, pro hutníky a dělníky obchod 
v šatstvu, jídle a pití, vyjma toliko pivo a kořalku, jež z panského pivovaru 
v Smržovce bráti má. On smí tolik tažného, dojného a hovězího dobytka 
držeti, na kolik právě pastvy stačí. Za to vše bude 500 zl. ročního platu a 
z polí a luk 61 zl 24 kr. do důchodu odváděti.*'') Jan Leopold Riedel vyučen 
byv od svého otce v malování a pozlacování skla, stal se v 20 letech hutním 
písařem Josefa Kittla v huti Falknovské. Když mu v Antoniwaldu obchod dobře 
šel, vzal si Riedl své rodiče a bratra Františka Antonína (f 1780) k sobě. 

'•) Schcbek XL, 2(J, IK), 10; Dr. I^l u Lobmayera UW. 

»*) lig 1. c. DM. 

'•) Reskriptní protokol panství Smržovského I. Ncpagin ováný. ^ 

") Tamtéž I. 

I. 



89 

On si pomáhal zvláště tím, že pro město Zitavu roku 1756 velice poškozenou 
sklo do oken dodával; skrze 17 let zásoboval Zitavu tímto zbožím. Hut 
v Antoniwaldu prospívala očividně ; pro velký odbyt obilí zvýšil hrabě Karel 
Josef Desfours roku 1759 činži mlynáře Eliáše Posselta z 18 zl. na 30 zl. a 
roku 1761 nájemné Riedlovi na 600 zl. Když však Posselt dokázal, že Riedl 
chléb v jiných místech kupuje a u něho nemele, snížil hrabě opět jeho činži 
na 18 zV^ Když roku 1761 hrabě Desfours hut Karlovu, již r. 1758 Antonín 
Weber z Chřibské vystavěl a podle hraběte pojmenoval, koupil, najal Riedel 
i tento závod; konečně převzal roku 1766 od svého strýce Jana Josefa Kittla 
hut Neuwiesey kterou tento roku 1756 zřídil. On sám ponechal si hut Antoni- 
wald, otec jeho Jan Karel vedl Karlovu hut a bratr Frant Antonín sklárnu 
Neuwiese. Tuto poslední hut koupil Jan Josef Kittel pro svého zetě Frant 
Ant. Riedla roku 1769 za 6500 zL; ale když tento brzy zemřel, vstoupil Jan 
Leopold na jeho místo Při obnovování smluv roku 1767 přenechána sklárna 
Antoniwald Riedlovi na další tři léta, hut Karlova však toliko potud, pokud 
to stavebnímu dříví a plavbě na ujmu nebude.*') Po roce však měla hut 
Karlova zrušena býti. Na zvláštní žádost Riedlovu dovolil mu hrabě reskriptem 
ze dne 7. září 1769, by hut ta mu i na dále s tou podmínkou ponechána 
byla, že od místa a stavení, jakož i od luk, které mu bez ublížení mlází úřad 
vykáže, 80 zl. anticipando do Smržovského úřadu složí, tamní pivo, kořalku 
a jiné věci bráti a za každý mu vykázaný sáh dříví, které pro svou vzdálenost 
a nahnilost k plavbě se nehodí, 9 kr. platiti bude.***) 

V tom směru, že vrchnost jen vzdálené dříví a špatné jakosti sklárně vy- 
kazovala, ležel hned zpředu zárodek neshody. Krom toho vedli si František 
Feix z Wiesenthalu, Ondřej Bóhm též odtud, František Scheller a ostatní 
obchodníci a dělníci ve skle roku 1766 na Riedla u vrchnosti stížnost, že je 
proti cizím odběratelům a obchodníkům zkracuje, dělaje dvojí druh skla, 
lepší a trvanlivější pro cizí, jimž ještě je levněji o 1 zl. při tisíci a k tomu 
s nádavkem dává, a horší, lehce praskající pro ně domácí odběratele. Stýskali 
si prý již na toto jednání u hutmistra, ale bez výsledku ; on že hledí jenom, 
by si cizí kupce přilákal, předpokládaje, že domácí bez toho od něho bráti 
musí. Tím, že dostávají sklo, které při práci puká, za dražší cenu, tratí prý 
jejich živnost půdu pod nohama a oni že přicházejí na mizinu. Ježto pak 
následkem ochuzení poddaných i vrchnost škodu bére, prosili řečení obchodníci 
a dělníci ve skle, by se nájemci toto jednání zakázalo.**) Spor tento se zostřil, 
když Riedel k nerozvážným řečem proti hraběti strhnouti se dal. Proto, když 
došlo k obnovování vyšlých smluv r. 1774, neobnovil Desfours nájmu s Riedlem 
více, nýbrž dekretem ze dne 24. května 1774 svolil, by sklárna v Antoniwaldu 
rychtáři Johaunesberskému Fried. Húttmannovi a Frant. Feixovi z Wiesenthalu 
pronajata byla, zavážou-li se, že dosavadní činži ročních 600 zl., ne-li hned, 

*■) lbem I. Náhled, že Riedel první dělal kolečka větSiho rozméru, nedá se držeti. 
") Smržovský reskriptní protokol IIi 54. 
«•) Ibidem H, 57. 
«») Příloha CVI. 



40 

po 3 letech zvýší a že s dřívím, jež jim k vůli zachování lesa v odlehlých 
místech vykázáno bude, spokojeni budou. 

Riedlovi, který tak na kraj záhuby přiveden, povoleno, by ještě jeden 
měsíc přes ustanovený čas dělati a nastřádaného dříví upotřebiti mohl.") Hut 
Karlova měla potom stržena býti ; ježto však Gottfried Preyssler z Karlsberku 
právě vyhořev o nějakou podporu žádal, dána mu tato stará hut.^^) Huttmann 
a Feix uzavřeli dne 17. ledna 1776 spolkovou smlouvu v tom smyslu, že 
každý z nich na užitku a škodě stejným dílem bude partici{K>vati; ježto pak 
zboží nejvíce na úvěr se prodává, jest každý z nich oprávněn sklo na úvěr 
prodávati. Smlouva váže společníky až do vyjití nájmu, tak že i po smrti 
jednoho jeho dědici pro ten čas vázáni jsou.**) Po uplynutí tříletého nájmu 
zvýšena jim činže na 950 zl. Když však následkem francouzské revoluce sklenný 
obchod váznouti počal, snížil jim hrabě Frant. Ant. Desfours dekretem ze dne 
19. ledna 1790 nájemné, pokud válka trvati a obchod do ciziny váznouti bude, 
na 700 zl.**) Když roku 1801 Huttmann a Feix opět o další ponechání huti 
na tři léta prosili, udávajíce, že mají více než 20.000 zl. mezi lidmi, které by 
z velké částky nyní při nastalém pokoji, zvláště při vzmáhajídm obchodu 
sklenném z tamních horských krajin do Ruska dobyti mohli, odmítl je hrabě, 
řka, že hut tu od 1. ledna 1802 vezme sám do své správy; oni že měli ten 
závod skrze 27 let a pěkné jmění si získali, tak že dobře spokojeni býti 
mohou.'*) 

Ale též J. L. Riedel nezoufal a nelenil. Jda vzhůru po Kamenité Kamenici 
vystavěl na podzim 1774 na Clamově pomezí hut Christiansthal^ tak přezvanou 
po hraběti Krist. Filipovi Clam-Gallasovi. Hrabě přenechal mu mezi oběma 
Kamenicemi 30 strychů lesa k založení huti, bytu pro sebe a dvou chalup, 
mlýna a pily, a dovolil mu, by pivo, kořalku a sůl z Liberce bráti a svým 
lidem prodávati směl. Les mezi oběma potoky Kamenicemi až k Ptačímu vrchu 
měl huti sloužiti. Za to zavázal se Riedel, že bude platiti 

z huti 7 zl. 30 kr. 



z mlýna a pily 

z luk .... 

z 2 chalup . . 

v celku 



5 * 50 
22 » 30 
— » 45 



35 zl. 55 kr. 

Od pasení dobytka v lese umluveno 30 kr. od kusu. Podnik ten se Riedlovi 
zdařil, brzy vrátili se někdejší jeho odběratelé a jeho výrobky byly hledány. 
Důkladná znalost obchodní, rozmyšlená podnikavost a činnost udělaly z pouhého 
písaře hutního vznešeného průmyslníka hor. Jsa ducha zbožného založil a nadal 
Riedel zde kapli, složiv k tomu účelu 2500 zl., založil faru a hřbitov. Tak tu 
povstalo utěšené místo v nehostinných horách. Z dětí jeho převzal Karel hut 



") Tamtéž II, 67, 68, 68'. 

^^; Ibid. II, 81. Syn jeho. Bernard Preyssler, dostal dovolení, by se »steingoldmacherei« 
lépe vyučiti mohl. 
»♦) Ibid. n, 82'. 
«) Ibid. II, 130 ». 
«•) Ibid. II, 184. 



41 

Christiansthal, Antonín Neuwiese; každá na 1500 zl. odhadnuta. Od těchto 
dvou bratří pocházejí ony dvě kvetoucí haluze rodiny Riedlovy, které výrobu 
surového skla v Jizerském pohoří mají úplně ve svých rukou. Když potom 
sklárna Antoniwald pod panskou zprávou se nevyplácela, převzal ji též Antonín 
Riedel.2') 

Ale nejen výrobou skla, nýbrž i jeho spracováním a broušením může se 
panství Smržovské honositi. O takových dělnících, kteří sklo spracovávali, byla 
již řeč roku 1766, když tito si stěžovali, že jim Riedel dává sklo špatné, které 
při práci jim puká. Vyrábělo se tu jako ještě dnes: skleněné perle, lazurové 
kameny, černé skleněné knoflíky a jiné ozdobné zboží drobné. Velice četný 
byl počet brusičů skla, tak že hrabě Frant. Ant. Desfours dne 25. září 1775 
jim zvláštní řád dáti mohl. Dle tohoto nařízení nesměl žádný neženatý, jenž 
24 let nedosáhl, učedníka míti, směl každý mistr toliko jednoho učedníka 
držeti. Žádný učedník nesměl bez dovolení mistra do hospody jíti, tím méně 
po ženitbě běhati. Kdo chce za učedníka přijat býti, musí předložiti úřední 
vysvědčení o své zachovalosti a musí postaviti za sebe dva rukojmě. Čtyři 
neděle považují se za zkoušku, tak že po uplynutí jich i mistr i učedník 
svobodnou vůli mají buď zůstati neb ustoupiti. Rozhodnou-li se obě strany 
pro pokračování, pak trvá učení tři léta. Odbyl-li si učedník pilně a svědomitě 
svá léta, má v rychtářství, kdež dílna leží, v přítomnosti mistrů veřejně za vy- 
učenou dostati, při tom Va iJ^^y vosku kostelu a jedno vědro piva přísedícím 
dáti. Synové mistrů platí toliko polovici. Kdo by z mistrů tímto řádem se 
neřídil, tomu nebude příště dovoleno své děti, tím méně cizí řemeslu učiti, 
nýbrž tací rfiají po celý život sami pracovati, po jejich smrti má pak brusírna 
zrušena býti.*®) Zvláště ke konci minulého a na počátku našeho století roste 
rychle počet brusíren; mezi r. 1792 — 1803 zřízeno jich s dovolením vrchnosti 11. 
Nejvíce jich bylo ve Wiesenthalu, pak v Dol. Tannwaldu, Dessendorfu, Smržovce 
a Antoniwaldu.*®) Za našich časů obnáší počet takových závodů 200 a lidí 
v nich zaměstnaných 1000. Vůbec v okresích Jablonec-Tannwald-Smržovka 
dělá se takové drobné sklenné sboží; více než 10.000 dělníků pracuje tu, asi 
30.000 lidí nalézá při tom nepřímo výživu; cena zboží páčí se na tři miliony 
zlatých ročně.^**) Odtud pocházeli též většinou brusiči, kteří v Steinschónau 
se usadili. 

Veliká část obyvatelstva ve Wiesenthalu živila se též obchodem ve skle ; 
některé uvedli jsme již roku 1766. Ze starší doby, totiž z roku 1733, známe 
tam Jana Schwanzla, obchodníka ve skle. Ten vyzval Pavla Loudu z Plavkovic 
a Jana Pavlištu z Přisovic, aby mu sklo vezli ze Svijan do Kamburku, slibuje 
jim dáti 6 zl. za vůz a výživu koní i lidí. Na cestě stěžoval si Schwanzel svým 
vozatajům na nedostatek peněz a žádal je o zapůjčení 17 zL, by mýto vy- 



*') Dr. L. Schlesinger, Chrístianthal (Mittheilungen d. h. Vereins der Deutschen in 
Bóhmen XXV, 272 a n.) 
") Příloha CXn. 

") Smržovský reskriptní protokol H, Ul', 144, 190, 198S 199, 199*, 200, 205. 
•^ Schebek 401; Lobmayr 189. 

I. 



42 

platiti mohl, slibuje, že tu, kde sklo složeno bude, jim vše zaplatí. Ale 
v Ostředku byl Schwanzel pro dluhy s vozy a nákladem zabaven. Vozkové 
byli sice hned z vazby propuštěni, když se ukázalo, že povoz Schwanzlovi 
nepatří, ale pro své pohledávky dlouho a mamě potahování měli.**) 

Když statek Skála Waldštejnovi konfiskován byl, zabavena mu í hut 
sklenná Griinwald řečená,**) Držel ji, jak jsme již podotkli, Bartoloměj SchQrer 
z Waldheimu. Tento oženil se r. 1615 s Annou, dcerou Jana staršího Schtirera 
z Waldheimu, hutmistra na Huti. Když na podzim roku 1635 o posvícení 
nepřátelé Griinwald přepadli, utíkalo všechno, málo kdo co s sebou vzal. Též 
náš Schiirer s ženou a dítkami ani šatů nezachránil. Nepřátelé pobrali všechno 
a, co nepobrali, rozházeli. Bylo to přežalostné, poznamenává Schiirer ve svém 
denníku; v lese jsme lezli. Bůh chraň každého zbožného křesťana od toho. 
Hutmistr uchýlil se konečně s rodinou do Liberce; ale zde brzy nepříjemný 
host — mor — se dostavil ; opět musil byt svůj měniti. Ale tím nákaze neušel, 
roznemohl se těžce a několik neděl nemocný ležel. Když se pozdravil, spěchal 
v největší zimě, dne 16. prosince, se podívat na vydrancovaný Griinwald. ObiU, 
jež v sněhu rozházené leželo, sebral a na jaře vymlátiti dal. To byl počátek 
nového hospodářství. Po Bartolomějovi, který roku 1649 zemřel, nastoupil syn 
jeho Jan Schiirer, ženatý od roku 1653 s Barborou Hanišovou z huti Friedrichs- 
walde. Jeho nástupcem byl Jan Krištof Schiirer, který roku 1692 Marii Alžbětu 
Hartlovou za choť pojal; aspoň při své smrti roku 1727 nazývá se bývalým 
hutmistrem na Griinwaldu. Snad byl již před tím pro stáří hut svou postoupil 
některému ze svých synů. Tomu by nasvědčovalo i to, že v zápiscích Schiire- 
rovských nachází se další zmínka o požáru, který roku 1734 Grůnwald zničil. 
Jaké časy nastaly pro sklářství české po sedmileté válce, vysvítá z další po- 
známky této rodinné kroniky: Roku 1771 šel můj milý syn Jan Ignác Antonín 
po druhé a r. 1776 po třetí na vandr. Nemohl jsem mu ničeho dáti, strych 
žita stál 14 zl. Byl hrozný, zlý čas, žádný výdělek, žádný mistr nemohl držeti 
tovaryše.®^) Další osudy Griinwaldu nejsou známy. Též o sklárně Huti víme 
pouze, že rodina SchQrerů ji držela až do roku 1706. 

Ve Friedrichswaldu na panství Libereckém seděla rodina Hanišů, s hut- 
mistry na Huti a v Griinwaldu několikráte spřízněná. V letech 1633 — 49 byl 
hutmistrem Jan Haniš, roku 1654 — 1667 Kašpar Haniš. U tohoto stavěl se 
roku 1657 Adam Pctcrhansel, vyjednávaje o založení huti v Kladsku. Potom 
zeje na nás prázdnota více než stoletá; teprva roku 1797 připomíná se Marie 
Anna ovdovělá Krausová, hutmistrová ve Friedrichswaldu; byla to vdova po 
Frant. Ant. Riedlovi (f 1750), která podruhé se vdala za Krausa a podruhé 
ovdovělá. Ucházela se o místo u hraběte Desťoura pro svého syna z prvního 
manželství Josefa Riedla.^*) Tu bylo by se i zmíniti o huti Liberecké, založené 
prý roku 1680, o níž však nic bližšího nevíme.^^) 

'*) Smržovský reskriptní protokol I. 

»') Bílek, Dějiny konfiskací 805. 

^•^) Schebek 2íJ, iVi, 35, H7, U, tó. 

") Schebek ii4, 35, US, XL; Smržovský reskriptní protokol II, 16-1. 

'•') lig u Lobmayra 124. 

I. 



43 

Do druhé polovice 17. století padá založení sklárny Dokské\ ještě r. 1634, 
když po pádu Waldšteinově panství Doksy zabaveno a Buttlerovi postoupeno 
bylo, neuvádí se tu žádná hut Nejstarší zpráva o ní pochází z roku 1677, když 
Pavel Rosenbaum a Jan Blimel, dělníci v tamní sklárně, v huti Eilandské 
o práci se ucházeli, uvádějíce, že v Doksech již jen 8 neděl se bude pracovati. 
Ježto žádost jejich od dne 5. prosince datována jest, jest možné, že tím míněno 
jest zimní toliko přerušení práce, a nikoliv trvalé.^®) Sklárna ležela nedaleko 
města Doksfl u vsi Thammtthl pod hrází panského rybníka Velký. Když 
roku 1680 hrabě Jan Krištbf z Heussensteinu panství hraběti Arnoštu z Wald- 
šteina prodal, postoupil i kupujícímu sklenná kolečka, ponechav si ostatní 
druhy skla. Z popsání panství z roku 1726 dozvídáme se, že v ty doby ve 
sklárně jenom mezi lovením se pracovalo.^^) Další osudy, jakož kdy hut zašla, 
není známo; v druhé polovici 18. století již nešla. 

Na blízkém panství Bila nalézáme sklárnu za Kuřími vodami ke vsi 
Ploučnici, totožnou, jak se zdá, s hutí Strassdorf zvanou. Byla ze dřeva vysta- 
věna s jednou pecí, s marštalemi koňskými, sklepem na pivo a krčmou ; dělalo 
se v ní rozličné sklo, zvláště tabule a kolečka. Poprvé setkáváme se s ní v po- 
psání panství z roku 1727. Chtíc panství nakažené dříví v Dubčinách speněžiti, 
prodalo roku 1774 sklárnu ve vsi Strassdorfu se staveními, poli kolem huti 
ležícími a loukou v pustém rybníku ve výměře 2 strychů, jakož i se skalou 
asi 200 kroků v objemu mající (vyj mouč stromy na těch pozemcích stojící), 
za 1500 zl. a roční plat 27 zl. Janu Josefu Kittlovi, hutmistru ve Falknově, 
proti tomu, že panskou poddanost přijme a vykázaný sáh dříví v Dubčinách 
za 1 zl. 6 kr. platiti bude. Pastvy může hutmistr s Strassdorfskými poddanými 
užívati, musí však jako tito z toho platiti. On smí panské pivo a kořalku a 
i víno, zaplatí-li z vědra 48 kr., svým lidem prodávati, pro ně chléb péci a 
dobytek porážeti. Pokud sklářství to provozovati bude, ponechá se hutmistrovi 
louka »Vavrouškův rybník*, jakož i malý palouk mezi velkým Drnštychem 
a rybníkem »u silnice*. Na popel vykáže se mu chrastí a oklešky; za strych 
popelu bude 9 kr. platiti. Taktéž přenechají se mu odpadky a vršky, zaplatí-li 
za ně* tolik, kolik jiní dají. Roku 1786 přepustil Jan Josef Kittel hut Strass- 
dorfskou, jak ji sám měl, synu svému Janu Michalovi v sumě 1620 zl. I2V2 kr. 
Ježto hut ta zvláště k zužitkování dříví v Dubčinách mokrem hnijícího zřízena 
byla a toto dle výpočtu jenom 3511 sáhů obnášelo, povoleno sklářství toliko 
do roku 1791; do toho času bude tedy z Dubčin dostávati ročně 600 sáhů 
po 1 zL 6 kr. a 960 sáhů bud z Dokských neb Bělských lesů v ceně běžné. 
Kdyby však, jak se proslýchá, u Kumeru pevnost zřízena byla, a tudíž panství 
mnoho dříví k dílu tomu dodávati mělo a tudíž dříví k huti nebylo dost, nemá 
nový majitel žádného práva, nedostávajíd se část od panství požadovati. Větve, 
vršky a chrastí z poraženého dříví má Kittel kupovati a svědomitě z lesa vy- 
vážeti. Ježto pak Jan Josef Kittel kauci zvláštním spisem dto. Sloup, dne 
10. prosince 1778 na 1000 zl. ku pojištění důchodenských pohledávek panství 



»•») Děčínský archiv D/B4/8. 

•^ Akta archivu WaldSteinského. 



I. 



44 

Dokského složil, má tato kauce potud v platnosti zůstati, pokud sménky jím 
žirované 597 zl. zaplaceny nebudou.*®) 

Konečně zmíniti se jest nám o průmyslu sklářském v TumavL Nejen 
blízká hora Kozákov jest na polodrahokamy bohatá, nýbrž ty se vyskytují 
i v Jizeře a u Liberce. Leštění jích a spojené s tím zlatnictví jsou tam vy- 
datným zdrojem živnosti. Záhy, ještě v druhé polovici 17. století zavedeno 
napodobení drahokamů těch výrobky sklennými ; ale tomuto průmyslu zasadily 
složité benátské kameny smrtelnou ránu, z které by se nebyl zpamatoval, 
kdyby roku 1711 bratří Fischerové, napodobujíce toto cizí zboží s prospěchem, 
benátskou konkurenci nebyli zatlačili. Roku 1786 měl Turnov ještě 443 tako- 
vých mistrů ; ale později podlehl přece Steinschónavě, kdež se dosud skleněné 
drahokamy ve velkém vyrábějí'*) 

Ježto o jakosti sklenné výroby v krajině Tumovsko-Jilemnické nás došly 
jen kusé zprávy, nezbývá, než tuto co doplněk položiti slova relace Toscaniho 
z roku 1756. V Boleslavském kraji, praví, není skláren nedostatek, na panstvích 
Desfourských, Gallaských, Waldšteinských a Pachtových dělají se výborné 
korunní a nástěnné svícny, skla čistá, broušená, vtavená a dobře zlacená všeho 
druhu, jichž dílem Pražští, dílem Kameničtí a Mikulášovští obchodníci k svému 
domácímu a cizímu obchodu užívají. Přede dvěma roky objednáno mnoho 
lamp nové íagony pro tureckého velkosultána a letos mnoho visacích a ná- 
stěnných svícnů největších rozměrů pro císařovnu ruskou.*") 

Velice zlomkovité a nedostatečné jsou zprávy naše o sklářství Kamenicko- 
Sloupsko-Novozámeckém. Když po bitvě na Bílé hoře statek Kamenice Vilému 
Kinskému ze Vchynic zabaven byl, připomíná se při výčtu příslušností též 

v 

»hut skelná*.**) Ze nepřetržitě hut ta dále pracovala, ukazuje Balbín, uváděje 
ji mezi ostatními sklárnami, jakož i povšechná zmínka o ní při zakládání huti 
Eilandské r. 1675. Kdo tu v 17. a 18. století hutmistrem byl, o tom nemáme 
bohužel žádných zpráv. Teprva roku 1758 dozvídáme se, že Jan Josef Kittel, 
hutmistr ve Falknově, hut v Horní ChHbské i s hospodou najal; r. 1767 přešla 
koupí dědičně na něj. Hutmistr J. J. Kittel byl, jak jsme již viděli, velmi pod- 
nikavý muž; roku 1756 zřídil hut Neuwiese a roku 1774 koupil sklárnu 
v Strassdorfu, kterou roku 1786 synu svému J. Michalovi přenechal, kdežto 
smlouvou ze dne 29. března 1785 hut v Horní Chřibské druhému synu 
J. Antonínovi v ceně 4000 zl. přepustil. Měl prý ji zároveň se sklárnou Róhrs- 
dorfskou. Pro špatný odbyt skla, jakož i pro vysoké ceny dříví byla hut 
roku 1819 zastavena, ale po třech letech zase puštěna, jakož dosud pracuje.^*) 
S panstvím Sloupským zabavena též hut Falknovská Volfovi Solhauzovi 
z Solhauzu. Stránský a Balbín zmiňují se o ní roku 1634 a 1675. Zde držela 
se houževnatě dosud rodina Schurerů z Waldheimů. Posledním hutmistrem 
z této rodiny byl Leopold Valentin, jemuž se zde roku 1728 dceruška Anna 

''j Ibidem; Strassdorf, Strassteich nesou svá jména od staré Lipské silnice. 
'») Dr. lig 134, 135. 
*«i Schebek 179. 
*') Bílek 1. c. 867. 
") Schebek 6, 8. 

I. 



45 

Maria Alžběta narodila. Velmi pochvalně vyslovila se roku 1718 kněžna 
M Amoštka z Eggenberga o Kinských sklárnách. Na panstvích Kinských, 
píše dne 5. února t. r., jest (skláren) velice mnoho, kdež se k neporovnání 
pěknější a levnější sklenice vyrábějí, než na našich, a přece (závody ty) při 
tom mnoho neprospívají Leopold Valentin Schtirer prodal sklárnu roku 1729 
panství, kteréž hut tu se vším příslušenstvím, rybníky, pstruhovými potoky, 
2 mlýny, pilou a vším hutním náčiním smlouvou ze dne 1. ledna 1732 Janovi 
Kittlovi, obchodníku z Blottendorfu, za 11.000 zl. a stálý ročně plat 200 zl. 
prodalo. Kittel dostal právo k vaření a čepování piva a kořalky, p)ečení chleba 
a sekání masa a zůstal ode všech robot osvobozen. Pro hut směl bráti dříví, 
>jako každý rok uschne*, z lesů Šindelového, Bukové stráně a z Falknov- 
ského revíru, jakož i vršky stromů pro pilu určených. Daně, jakož i všechny 
jiné zemské dávky vybývá hutmistr. Syn jeho Jan Josef Kittel chtěl hut tu 
roku 1748 na jiné místo přenésti, upustil však od toho, uvažuje, že pro vy- 
sokou cenu dříví sklářství zde se nebude moci dále provozovati; i zřídiv zde 
brusírnu, svou činnost, jak jsme již u panství Kamenického vypravovali, jinam 
obrátil. Rozhodnutím hraběte Josefa Kinského, aby se Kittíovi místo suchého 
dříví a vršků 100 sáhů dobrého dříví vydávalo, stav sklárny se nezlepšil, protože 
quantum to bylo nepatrné a při koupi ostatního dříví výroba se stala nemožnou. 
Proto vyhasil Kittel a od těch časů hut stojí.*^) 

Význam a důležitost panství Sloupského v dějinách českého sklářství ne- 
leží tak v jmenované huti Falknovské, jako spíše v továrnách na zrcadla, jež 
zde hrabě Josef Kinský založil, jakož i v průmyslu, jejž zde vyvolal. Josef 
Kinský r. 1705 zdědil po otci svém Sloup, po bratru Cernovice a Markvarec, 
držel mimo to statek Drahobuz, Martiněves a Radošín, Jablonnou, Zvíkovec 

v 

a Chlum, Krasovice a Lešťany, byl předsedou obchodní komise v Cechách, 
zavedl na svých statcích továrny na plátno, cvilich, leštěné plátno, barchct, 
šátky, katun, zrcadla, perle a klobouky, povznesl obchod s těmito věcmi a 
přivedl tamní krajinu, města a vsi Hajdu, Skalici a Kamenici k bohatství. 
Roku 1756 povstaly dvě továrny na zrcadla: jedna stála u poustevnického 
kamene, druhá v Lindavé na místě hospodářství Josefa Ruprechta. K těmto 
přibyla třetí roku 1767 ve Velenici. Tato poslední byla největší, zaměstnávajíc 
asi 80 lidí. Každý z těchto závodů ndil mistr Normberský : Křišťan Stóhr 
Lindavský a Ant. Vilém Stóhr Sloupský. Krom toho kupoval hrabě zrcadlové 
sklo i od Vavřince Gattermayera, majitele zrcadlové huti v Prášilech. Spojení 
to zavdalo potom, když Gattermayer na mizinu přišel, podnět ke koupi statku 
toho. Když pak roku 1776 továrna u poustevníkova kamene Falkno\skému 
brusiči prodána byla, zřídil hrabě Kinský druhou zrcadlovou hut a roku 1777 
i továrnu na zrcadla v Prášilech. Kinský bral k svým závodům zásadně jenom 
své poddané, 132 na počet. Zde se zhotovovaly pro zrcadla ozdobné rámy, 
nástěnné svícny, pozlacené sochařské rámy dle rozmanitých vzorů. Zde se 
malovala i řezala zrcadlová skla. Domácí truhláři dělali též jiné dřevěné rámy 



**) Bílek 563; Schebek 4, 5, 6; Mittheilungen des Vereins fiír die Geschichte d. D. 
in Bohmen VI. 148, 149. 

L 



40 

dle způsobu Normberského. Roční odbyt obnášel 40.000 zl, z čehož půlka 
zůstala doma, kdežto zrcadla v ceně 21.700 zl. do Slezska, Gdánska, I lam- 
burku, Dánska, Kurska, Polska, Moskvy, Holandska, Spaněl, Portugalska a 
Turecka se vyvážela. Proto nebylo to marnivostí, když na hrob Jos. Kínského 
(f 17. dubna 1780) napsali tato pochvalná slova: Své otčině dal výdělek, 
tržbu a obchod, svým poddaným vlastnictví, svobodu a bohatství. V tamních 
krajinách žije dosud jeho požehnaná pamět. Tak se vyplnilo proroctví Loscaniho 
v jeho relaci z roku 1756, že, když svým časem všechno se provede, z toho 
zemi veliký užitek vzejde. S touto vynikající činností hraběte Josefa Kinského 
bude se nám zabývati při vypisování obchodu sklářského v Prášilech. Brusické 
závody zrcadlové v Lindavě a ve Velenici stojí posud; roku 1876 zřízen po- 
dobný závod v Konraticích u Cviková a roku 1883 benátský brusický závod 
u Johannesdorfu. Všady velebí se čistý, hladký výbrus zrcadlového skla 
Kinského, jejž stejně tvrdý písek, který se u Sloupu nachází, možným činL 
Ročně vyrábí se 12.000 kusů zrcadlových skel broušených, fagetovaných a 
položených.**) 

Avšak těmi črty není sklářský průmysl v tamní krajině nijak ve svých 
směrech ani zhruba naznačen a vystižen ; zavedenof zde záhy broušení, řezání, 
rýsování, fagetování, hranulování, malování a zlacení, tedy šlechtění skla v ta- 
kových rozměrech, že tento průmysl vyrábění skla surového daleko přesahá. 
Počet lidí takových byl tak veliký, že roku 1669 listem daným v Kamenici 
dne 28. srpna hrabě Václav Norbert Okt. Kinský malířům a řezáčům ^la 
městečka Chřibská dal zvláštní řád. Učedník, není-li syn nějakého mistra, má 
se 4 léta učiti a do pokladny 1 říšský tolar, 2 kopy míš. a půl bečky piva 
dáti, pak mají 2 rukojmí v 15 kopách se upsati, že učedník neuteče a ničím 
se neproviní. Po vyučení má se tovaryš jeden rok v cizině zdržovati neb rok 
a den u jednoho mistra pracovati. Kdo se chce mistrem státi, nechť prokáže 
se vysvědčením rodným a vysvědčením o vyučení a zhotoviž tento mistrovský 
kus: proveď říšského orla i s jeho částkami za půl druhého dne v barvách, 
pak v přítomnosti mistrů navrhni sedm svobodných umění z hlavy a svobodnou 
rukou na papír a zaplať 15 kop, 4 libry vosku a mistrům oběd a bečku 
piva.**) Podobný řád dal hrabě Ferdinand Hroznatá z Kokořova dne 15. března 
r. 1683 malířům^ řezáčům, brusičům, rýsovačům skla a konvářům panství 
Sloupského, zvláště vsi Blottendorfu a Falknova,*®) a dne 26. června 1694 
Václav Norb. Okt. Kinský řezáčům a malířům skla a konvářům vsi Stein- 
schónau. Zde vyžadovalo se 4 léta učení, 2 léta tovaryšství a co mistrovský 
kus navržení a provedení z vlastní hlavy podařených figur. Za roční plat 
4 zl. byl každý od roboty osvobozen; děti mistrů složením 3 zl. za dítě 



**) Nordbohm. Excursionsklub 8, 266; A. Paudler, Graf Josef Kinský. Ein biografischer 
Versuch 25, 26, 53, 64; Schebek 174. V Prášilech byl Ant Vilém Stohr a nikoliv KřiSťan, 
jak Paulder míní. 

*^) Schebek 265. Dle laskavé zprávy pana Dra. Schebka existuje prý ještě starší řád 
brusický. 

*•*) Ibidem 271. 

I. 



47 

všech panských služeb prázdni.*'') Roku 1770 potvrdil hrabč Josef Kinský 
malířům, řezáčům a konvářům v Blottendorfu a Falknově pravidla pořádku 
z roku 1683.*®) Falknovský řád pozlacovačů a malířů ze dne 26. října 1776 
předpisoval 4 léta učení a 6 roků tovaryšství.*^) Kdežto v nejstarším řádu 
předpisovalo se tovaryšům cestování, neděje se v pozdějších stanovách o tom 
zmínka. Roku 1776 nařídil hrabč Josef Kinský, by žádný řezáč, kuličník neb 
brusič, neženatí lidé, zvláště pak ženské vedle své práce zlacením skla se ne- 
zanášeli, nýbrž každý jenom jednoho se držel. ^®) Jak se zdá, přineseno sem 
broušení a zlacení skla z panství Smržovského ; aspoň ještě dlouho v 18. století 
stěhovali se sem od tamtud tací. lidé.*^) Do Falknova přinesli prý dva bratří 
Róslerové z Georgenthalu broušení a roku 1740 — 50 Krist. Ender z panství 
Smržovského zlacení skla. Jeho synové Jan a František a bratranec jejich 
František Ender prováděli první ve Falknově broušení perel ; bylo zde takových 
závodů 92, z nichž jich 60 zašlo. Téměř současně objevuje se kuličnictví a 
1760 — 80 zrcadelnictví. Roku 1800 vyskytuje se broušení kamínků, není roz- 
hodnuto, zda napřed v Blottendorfu či v Parchenu. Neméně staří jsou tu 
maUři na skle, jak z výše uvedených stanov vysvítá. Znamenitější mezi nimi 
jest Brandel, rytec z Vysokého Labe, Múller z Prysku, Jan Krist. Grohmann 
z Falknova a Josef Kittel z Gríinbergu.*^) Stará firma jest též malířský závod 
Egermanův v Hajdě.*^) Od roku 1724 až do roku 1859 byla v Parchenu 
továrna na lustry pod firmou: synové Reinholda Palme; zakladatel její Josef 
Palme vedl ten závod do roku 1751 ; po něm přišel Krištof Palme a Co. do 
roku 1781 a Jan Krištof Palme do roku 1814.**) 

O broušení a zasazování skleněných drahokamů v Steinschónau byla již 
svrchu řeč. Krom toho jest zde továrna na rafinování skla, která vede obchod 
do Cařihradu, Smyrny a Egypta, a 27 obchodníků ve skle. Sklárny jsou nyní 
v Hajdě, Horní Chřibské a Nové vsi Chřibské. 

O Robečské sklárně hrabat Kouniců na panství Nový zámek přestati jest 
nám na oné pochvalné zmínce Balbínově z roku 1675, že vyráběná tu skla 
průhledností a leskem téměř křišťálům se rovnají; všechno pátrání po dalších 
osudech huti té nemělo žádného výsledku. Při tomto důležitém závodu cítíme 
my bolestně nedostatečnost svojí práce. 

Na panství Rumburském založil prý r. 1680 Jan Kašpar Kittel pocházející 
z Sumburku (dom. Smržovka) u Georgenthalu sklárnu Rollhuttc.^^) Též o huti 
Sebuzinské (dom. Keblice) máme toliko po ruce zprávu Balbínovu z r. 1675. 



♦^ Ibidem 277. 

*•) Paudler 29. 

*») Schebek 285. 

*•) Schebek 2^. 

*') Smržovský reskriptní protokol II, H-i 

*») Schebek 15, 1(5, 18, li), 21. 

") Nordbóm. Excurs. 8, 271. 

*Ó Ibidem 8, 2()í). 

'^•^) Schebek 61. 



I. 



4d 

Na Děčínsku známa jest sklárna v Eilandé na samých hranicích saských. 
Hrabě Maximilian Thun dal ji roku 1675 skrze hutmistra Jiříka Gundelach- 
beckera z Almerody v Hesích zříditi. Hut ta zřízena v stodole hamerního statku 
Eiland; panství objednalo dle udání hutmistra potřebné materíalie a zaplatilo 
řemeslníky. Gundelachdecker měl pec na polena zříditi, aby velké tabulové 
sklo děláno býti mohlo. Krom obyčejného skla mělo se i křišťálové vyráběti. 
Hutmistr měl potom 7 schopných tovaryšů, z nichž by nejméně jeden velké 
tabule dělal, dva kutily, dva popeláře a dva učedníky najmouti a udati, jaké 
druhy a kolik by se vyráběti a jak prodávati mělo. Slíbeno mu, že dostane 
12 zl. týdenního platu, 1 vědro piva a co si sám jako jiný tovaryš prací od 
kusu vydělá.**) Vyhovuje této smlouvě oznámil Gundelachbecker, že od kopy 
skla se platí IG tolarů, od 100 sprostého skla 9 kr., od kopy zrcadlového 
skla 12 kr.; 400 sprostého skla prodává se za 1 tolar, truhlice obsahující 
42 kop zrcadlového za 25 zl. Pro Eilandskou hut mohou prý se však toliko 
výrobní a prodejné ceny skláren ve Falknově a Chřibské vzíti, po nichž bude 
pátrati. K dělání křišťálového skla žádal o 20 liber boraxu a 6 liber vinného 
kamene. Odesílaje dne 31. července 1675 objednané sklenice »mOtzel a polelch< 
hrabécímu písaři Jiříku Stokovi, oznamoval hutní písař Mich. Hammer, že 
sklenice z hnědého skla jdou velice na odbyt; kdyby si pan hrabě něčeho 
v této barvě přál, aby jenom to oznámil ; dáť prý ještě jeden kadlub takového 
skla udělati. Zboží modré barvy umí prý též dělati, ale potřebuje k tomu 
kobaltu, který se v Cechách nenachází, nýbrž jenom u města Schneeberga 

v 

v Saších; bez dovolení však kurfirsta nesmí se do Cech prodávati; cent stojí 
9 — 12 tolarů. Krom toho vyráběny zde dle vůle vrchnosti mističky, sklínky, 
lahvičky a sklenice na cukr. S velkými tabulemi učiněn pokus, ale nechtělo 
se to s nimi hrubě dařiti, při tažení praskaly. I regálová kolečka dělána; 
hutmistr myslil, že pro nedostatek popelu v tom horku sotva 1200 kusů bude 
moci zhotoviti, spíše prý tabulí. Též kupci nescházeli. Mathes Tomáš z Prýšku, 
obchodník ve skle, přihlásil se, nabízel však za truhlici malých koleček toliko 
5 zl. a za 4 svazky bratrských koláčů chtěl 1 kopu malých. Kašpar Knechtl 
podával za malá kolečka 4 tolary, za bratrské koláče 8 tolarů a za zrcadlová 
kolečka 15 tolarů; ale za tak nízkou cenu jich nedostal. Ježto jistý sklenář 
z Drážďan vypravoval, že u nich truhlice zrcadlových koleček nejinak než za 
20 tolarů se platí, měl hutní písař za jisté, že pro blízkost Eilandské huti 
obchod s ním se uzavře. Jiná nesnáz povstala pro vrchnost, když po roce 
hutmistr nepohodnuv se s písařem výpověd dal a ze zlomyslnosti pec rozbil. 
Již dne 4. února 1676 uzavřel hrabě Maximilian Thun s Krištofem Pietschem 
z Roderschitz smlouvu, dle níž tento co nový hutmistr do Eilandu přijat jest 
se služným svého předchůdce a se závazkem, že pec na polena nejdéle 
v 6 nedělích vystaví a veliké tabule jakož i křišťálové sklo dělati bude. Za 
tou příčinou sestaven tarif, co se od každého druhu sboží platiti bude;*') 
ze seznamu toho vidíme, že se zde dělaly i knoflíky. Gundelachbecker dával 



*«) Příloha LI. 

*^) Příloha LIL a archiv Děčínský D/a4. 



i. 



novému hutmistru svědectví, že jest upřímný, věrný člověk, ve svém umění 
dobře obeznalý, který všady dobře obstojí. Jenom o jeho způsobilosti k stavbě 
pece pochyboval, protože nikde nic podobného nedělal ; v Ensau byl prý při 
tom, ale dílo vedl jiný. On Gundelachbecker že měl v úmyslu, pec na 8 kadlub 
vystavěti, z nichž by čtyři byly na zrcadlová kolečka po půl truhlici, 2 kadluby 
na malá kolečka a 2 na tabule. Též Adam Schindler ani prý takové pece 

v 

neviděl. Všichni prý mu dosvědčí, že takové pece nikdo v Cechách, Rakousích 
a na Moravě nedovede. Avšak stavba pece přece tak pokračovala, že dne 
12. března 1676 pec byla hotova a dne 13. t m. vytopena býti mohla; 
tovaryši očekáváni dne 12. a 13. t. m., a osvědčí-li se pec a kadluby, mělo 
dne 24. března s děláním skla počato býti. I s křištálovým sklem chtěl nový 
hutmistr zkoušku učiniti, žádal jenom, aby mu vinný kámen a saliter koupeny 
byly; též mydlářský louh jest prý k popelu dobrý příměšek a měl mu, 
možná-li, koupen býti. Hutmistr Pietsch chtěl dělání sprostého skla nechžiti 
a vzal tudíž svého bratra, který tabulové sklo a kolečka dělati uměl, k sobě. 
Hrabě Maximilian Thun potkav jednoho tovaryše z Heidelbachu, vybídnul 
jej, aby se do Eilandu přestěhoval; ale tento vymluvena učinil se tím, že 
v Heidelbachu má ženu a děti a že nejdéle v 8 dnech po letnicích v tamní 
sklárně pec vytopena bude; že se tudíž nemůže vzdáliti. Dne 5. prosince 1677 
nabízeli se 2 skláři z huti Dokské, Pavel Rosenbaum a J. Blimel, do práce 
v Eilandě, protože v Doksech jenom ještě 8 dní pracovati se bude. Pod mistrem 
Pietschem vyráběly se zde baňky k pouštění, rozličné retorty, sklenice s vy- 
sokými nohami, knoflíky, křištálové sklo a pro hraběte 4 sloupce. V červnu 
r. 1676 navštívil Drážďanský kupec ve skle hut Eilandskou, chtěje něco kopo- 
vého či bílého skla a jiné sboží, v kterém obchod vede, koupiti. S tabulemi 
byl spokojen, jenom dvojky a trojky byly tuze malé a sklo na kolečka, které 
právě dělali, chatrné. Po odstoupení Pietsche r. 1680 jmenoval hrabě Thun 
dosavadního popeláře Jana Thalmanna z Rejnovic s předešlými podmínkami 
svým hutmistrem v Eilandě. Ale Thalmann a jeho švakr, Krištoí J^er, oddali 
se pití a nadělavše dluhů utekli s panství, pece na polena ani nevystavivše. 
Všechno dopisování s hejtmanem Libereckým a doprošování u hraběte Frant. 
Ign. Gallasa, by Thalmann a Jáger svým povinnostem dostáli, zůstalo marné. 
V té tísni obrátil se hrabě na sklenáře Natanaela Spodta v huti Pauerhiitten 
na panství sv. Kříže, by udal, co a jak se má udělati. Spodt žádal kamení 
a 2 vozy hlíny Benešovské na opravu pece ; výtažná pec musí znova postavena 
býti, v chladící peci třeba roury vypraviti. Dá-li panství pec na žárové dříví 
zaříditi, zůstane Spodt hutmistrem, zřídí-li se však tak, jak byla dříve, nemohl 
by on zůstati. Na čem se hrabě usnesl a vůbec, co se s hutí dále dělo, není 
známo.*®) 

Teprva na počátku našeho století stal se zase pokus o založení huti 
sklenné na Děčínsku. Aug. Seidl, získav doly na kamenné uhlí u Bechlejavic^ 
chtěl jím sklennou pec vytápěti. Žádost jeho u krajského úřadu v Litoměřicích 
přišla vstříc snahám vládním, by vytápění pecí místo drahého dříví uhlím se 



*•) Akta archivu Děčínského D/34. 

Roipravy RoČn. II. Třida I. Č. 1. 



50 

dalo a tak úpadek tohoto průmyslu se zamezil, a tak roku 1804 bez námitky 
povolena. Sklárna byla tedy zřízena, ale nové topení se neosvédčilo a hut 
zase brzy zašla.*') 

V Loketském kraji jmenuje Balbín sklárny u Vnače za Jirkovem a v Breiten- 
bachu za Jáchymovem; ale nedošly nás žádné jiné zprávy o nich. Jak R. Dotzauer 
roku 1821 poznamenal, stál takový závod i severně od Silberbachu (dorn. 
Kraslice), řečený Niiancyhutte, patřící Jos. a Ign. Keylwerthovi, kde se dobré 
tabulové sklo dělalo, ale zašel prý pro nedostatek dříví. ••) 

Královští místodržící zmiňují se ve svém výnosu ze dne 28. února 1710 
o tom, že v královském městě Mostu zrcadlové a jiné sklo velice umele 
broušeno a řezáno bývá.*^) My pro tento ojedinělý výrok žádných jiných do- 
kladů nemáme. 

Když město Tachov s vesnicemi pro účastenství v povstání českém nej- 
vyššímu Janu Filipovi Husmanovi z Namedy a Riolsburgu roku 1623 prodáno 
bylo, zřídil tento, nechav hut svou, kterou měl na statku Dvory, pro válečné 
doby zajíti, novou sklárnu v Tachovském lese^ nejspíše u Paultisbrunnu, Náklad 
na stavbu vypočten na 315 zl.; pro hutmistra a každého z 8 tovaryšů po- 
6'tány 3 zl. týdenního platu, pro 3 kutily po 1 zL, 2 popeláře 2 zl., 2 dřevaře 
za 10 sáhů jednomu 1 zl. 15 kr., za písek a sůl 1 zl. = 35 zl. 30 kr. Vý- 
roba šacována týdně na 17a ^^^^ a I3V2 truhlice koleček v ceně 54 zl., tak že 
by 18 zl. 30 kr. užitku týdně zbylo. Při odhadnutí panství šacována hut za 
300 zl. Ale když dříví brzy došlo, musila se hut zastaviti, ač se hned na to 
pomýšlelo, závod ten do vzdálenějšího místa přenésti. Roku 1668 placeno tu 
za 2000 prohledacích koleček 31 zl. 10 kr. (1 truhlice =: 4 zl. 30 kr.), za 
truhlici malých koleček 13 zl. 20 kr. (100 = 13 zl. 60 kr.), truhlici špatných 
koleček 4 zl. Roku 1765 stěžovali si Bamavští v Bavořích na pustošení lesa 
sklárnou Paulusbrunnskou. Pod vládou hrabat Losy a Windischgratzů vzrostl 
počet skláren znamenitě: roku 1763 za hraběte Adama Filipa Losyho zřízena 
hut Netilosimthal a pronajata Františku Kohlerovi, od něhož se též hutí 
Kohlerovou nazývá; platil z ní 130 zl. ročně. Inselthalskou sklárnu založil 
roku 1776 Ant Zach. Fuchs a držel ji co nájemce ještě roku 1781 ; roční 
plat obnášel 140 zl. Po něm převzal hut tu 1782—88 Frant. Kohler, který 
zároveň hut Paulusbrunnskou za 180 zl. najatou měl. Jmenovaný Fuchs založil 
nejspíše též sklárnu Goldbaískoii, ježto tato až posud Fuchsova hut se na- 
zývá; soudíc dle ročního platu 500 zl, byl tento závod ze všech uvedených 
největší; až do roku 1785 měl ji Jan Kašpar Lenk a jeho manželka Barbora 
v nájmu. Schaller uvádí na Tachovsku 5 hutí a 2 řezáče skla v Bezdružicích 
a Stróblu. Ilut Wiitichsthal nazvána tak po Windischgrátzském radovi Karlu 
Wittichovi (f 1821); stará a nová kniňeci hut, Nová Windischgrdtzská a 
Sorghof založeny po roce 1784 od Windischgratzů. Krom toho jsou tu ještě 



") Ibidem 3710. 

") R. Dotzauer. Grasslitz 31. 

*') Příloha LXXII. 



51 

2 pateříkové huti V Lohltdušel a Tři Sekery a brusírny v Sorghofu, Aglaien- 
thalu a Galtenhofu.*'') 

Se statkem Waldheitnem zabavena i tamní sklenná hut Linhartu Colonovi 
z Felzu. Potom drželi statek falcští šlechticové Jiří, Krištof Bedřich z Satzen- 
hofu, teprva roku 1650 ujal se ho královský fiskus a postoupil jej Anně 
Majdaleně z Bukvic, jinak Bokové, rozené Kfelířce z Sachsengriinu za 25.000 zl. 
na srážku jejích pohledávek per 85.000 zl .•*) Od ní koupil statek Zdeněk V. 
z Lobkovic, nejvyšší kancléř český, a spojil jej se statkem Neustadtem. Za 
těch neustálených poměrů hut nejspíše zašla. Teprva ke konci 17. století 
zřízena znova. Jan Kollhauf, fklář z Nemanic, vypočítal náklad na toto zařízení, 
bude-li se dělati tabulové sklo, sklo do kočárů, na 286 zl. 45 kr. Bude-li 
vrchnost sklárnu sama zakládati, bude to týdně 19 zl. 11 kr. státi. Pro sebe 
žádal KoUhauf krom platu co jiný tovaryš deputát 10 měr žita, 3 míry pšenice, 

3 míry ječmene, Vj míry hrachu a krmení na 3 krávy či v penězích asi 40 zl. 
Bude-li se ročně 36 neděl pracovati, budou výlohy 19 zl 11 kr. X 36 -+- 40 
:=. 730 zl. 36 kr. obnášeti. Ježto však týdně se může udělati: 

5 truhlic koleček á 3 zl. 45 kr. = 18 zl. 45 kr., a odečte-li se 

plat tovaryšům od truhlice 1 zl. 45 kr., zbývá čistého . . 10 zl. 
450 svazků bílého skla (26 svazků = 100 kusů) á 3 zl. 
= 22 zl. 30 kr., a ježto se od 26 svazků platí dělníkům 

30 kr., zbývá čistého 13 » 51 kr. 

234 svazků zeleného skla á 90 = 8 zl. 46 kr. ; tovaryšům 

dává se od svazku 1 kr., zbývá čistého 14 zl. 52 kr. 2 d. 

činí dohromady užitku týdně . . 28 zl. 53 kr. 2 d. 
a tedy za 36 neděl užitku 1040 zl. 31 kr. Odečte-li se od toho 
roční výdej per . . . . . 730 > 36 > 

zbýs^á výnos . . 309 zl. 55 kr. Sklář se nabízel, že bude též dělati 
křištálové a kostní sklo; libra křištálového skla stojí 1 zl. 30 kr., kostního 
1 zl. 45 kr. ; dělníkům se dává od prvního za libru 30 kr., od druhého 45 kr. 
Pronajme-li vrchnost hut, chtěl ji co nájemník převzíti a první rok 200 zl., 
následující 250 zl. z ní platiti. S dobrou se poradivši zvolila vrchnost druhou 
nabídku a pronajala hut Janovi KoUhaufovi. Po jeho odstoupení roku 1709 
pronajata hut Janu Gótzingerovi z Cvikavy v Bavořích. Tomuto bylo zaručeno 
tolik dříví pro hut k palivu a na popel, kolik toho lesy dovolují. Takové 
dříví měli přísežní myslivci hutmistrovi za slušnou cenu vykázati, ale při tom 
všechno dříví na prkna, šindele, k stavbě a jinak vhodné pro panství pone- 
chati; ležaté, nahnilé dříví, pahejly a nálomy směl na popel bráti. Hut se mu 
pronajímá s těmi poli a lukami, které u ní jsou; ale nových přidělati není 
mu dovoleno. Dobytka smí v letě tolik chovati, kolik ho v zimě držeti může. 
Za škody, jež by neopatrností jeho lidí vznikla, vázne nájemce. Ježto sklárna 
dosud od kr. cla dotknuta nebyla, jest naděje, že i na dále tak bude ; kdyžby 
se však clo z jejích výrobků vybíralo, dohodne se hutmistr a panství o při- 



") Stocklow, Tachau 196, 261—3 a akta archivu Windischgrátzského v Tachove. 
«») Bílek 100. 

I. 



B2 

měřené nesení tohoto břemene. Dříví, popel a salejka jsou jen pro tuto sklárnu 
určeny a nesmí se k jiným účelům obraceti, tím méné cizím prodávati. Co 
nájemné určeno 10 zl. týdně. Když však očekávání, co se cla dotýče, se 
nesplnilo, nýbrž toto se od hutmistra ze všech přes hranice jdoucích věcí vyža- 
dovalo a když toto od roku 1715 počínajíc rok od roku rostlo (do r. 1718 
obnášelo 128 zl. 1 7 kr.,**) chtěl hutmistr závod na bavorské pomezí přenésti. 
Tím odpadlo by prý všechno clo v Schónwaldu a též by se mohlo k huti 
panské pivo bráti, co dosud pro hranice zemské činiti se nemohlo. I vyhledával 
toho Gótzinger u knížete Lobkovice, načež tento výnosem ze dne 11. července 
1714 nařídil, by hutmistr patřičný rozpočet předložil. By jasné, bílé sklo děláno 
býti mohlo, objednáni brusič a řezáč skla. Mezi tím vyjednáváním zemřel 
kníže. U nástupce jeho Filipa Lobkovice obnovil Gótzinger, předkládaje roz- 
počet na 204 zl. 55 kr., dne 11. června 1718 svou dřívější žádost. Přenesení 
to, tak doporučoval Gótzinger svůj návrh, stalo by se velice lehkým, kdyby 
kníže Vavřincovi Reberovi za jeho hamr v Bavořích podobný pozemek, třeba 
starou hut s pozemky ve Waldheimu postoupil. 1 z následujícího roku 1719 
máme podobnou žádost hutmistrovu ; za těch 10 let nájmu zaplatil prý 3500 zl. 
v hotovosti do důchodu, clo a akcís obnášejí prý 500 zl. a k zaopatření dříví 
a jiných materialií vyplatil prý ze svého 1560 zl. Tu prý není divu, že při 
ročním platu 450 zl. 503 zl. do důchodu zůstal dlužen, a to tím méně, ježto 
přede 2 roky na Kolovratském panství jenom jednu hodinu od Waldheimu 
nová hut byla zřízena, která mu tím více škodí, že tamní nájemce má jen 
skrovný plat a tudíž své zboží levněji může dávati.**) Více o této huti ne- 
víme; jenom tolik se zdá býti jisto, že hut přeložena nebyla; aspoň Schaller 
jmenuje roku 1788 výslovně závod ten. Když potom roku 1811 kníže Frant. 
Josef Lobkovic statek Waldheim Markvartovi svob. pánu Kocovi z Dobrš 
prodal, zřízena hut ta na výrobu zrcadlového skla s 9 brusickými a hladícími 
závody. 

Ze nejspíše Husman na panství Dvory okolo roku 1623 měl hut sklennou, 
bylo již svrchu řečeno; též Kolovratové založili prý roku 1717 u samého 
Waldheimu, tedy nejspíše na panství Dvoreckém sklárnu. Schaller jmenuje 
roku 1788 ještě hut v Schbmvaldu, Dle svědectví Balbínova stála sklárna 
Sklenná hut (kraj Plzeňský, dom. Planá) v čele českého sklářství krásou a 
jinými vlastnostmi svého zboží; bohužel není nic bližšího o závodu tom známo. 

Na panství s.'. Kříže či Újezdě Chodovem známa jest sklárna Pauerhútte^ 
o níž Balbin roku 1675 se zmiňuje a z níž roku 1680 sklář Nat. Spodt hlásil 
se do Eilandu za hutního mistra. 

T /R 

•*) Akta archivu Roudnického ^q-W- • Gótzinger platil v Schónwaldu cla 

roku 1713 (od dubna) z pateříkft v ccné 915 cla 16 zl. 21 kr. 

» 1714 z patcříků v ceně 1120 zl., Spatných koleček p. 70 zl. a 4 truhlic 

prohledacích koleček » 24 » IB » 

» 1716 » » 840 » 1 truhlice prohled, koleček, 2 truhl. 

špatných koleček » 21 » 42 » 

» 171G » » (ÍOO » z koleček p. 255 zl >» 19 » 17 . 

") Archiv Roudnický L5/13. 

1. 



53 

Hut Eisendarfskoti měl hutní mistr Frant. Ondřej Eisner na 10 let na- 
jatou, přepustil ji však, protože se mu valně nevedlo a on velikou část svých 
věcí zastaviti musil, smlouvou dto. Eisendorf, dne 2. října 1743 svému kmotrovi 
Eliášovi Zahnovi s tou podmínkou, že Eisnera na 2 kadlubech ještě do příštího 
sv. Jiří (23. dubna 1744) pracovati nechá a jemu za odstoupení 100 zl. k rukám 
paní Eisnerovy vyplatí. Zahn převezme dluhy Eisnerovy u tovaryšů, vjoipomíná 
je a potom se s Eisnerem na polovici o ně rozdělí. Vazačka Zahnova bude 
též sklo E^nerovo se slámou Zahnovou vázati. Kdyby Zahn snad do příštího 
Jiří vyhasil a tudíž Eisner vymíněný čas na 2 kadlubech pracovati nemohl, 
může promeškaný čas i po sv. JiN si vynahraditi. Ale brzy nastaly roztržky 
mezi oběma hutmistry; nevíme, bylo-li to příčinou či následkem toho, že Zahn 
Eisnerovi ony vymíněné 2 kadluby nedal a jej tak zbil, že tento ohluch a na 
pravou ruku ochrom. Proto žaloval Eisner u své vrchnosti a u krajského 
úřadu, by Zahn k dodržení smlouvy přinucen byl. Dne 22. března 1744 nařídil 
hrabécí úřad v Bělé rychtáři Eisendorfskému, by se Zahna optal, dá-li Eisnerovi 
ony 2 kadluby ; bude-li se zdráhati, měl mu pohroziti, že dle rozkazu krajského 
úřadu do železa dán a jemu prodej skla na tak dlouho zastaven bude, až 
krajský úřad zápověd tu odvolá. Ale jak nová žaloba Eisnerova ukazovala, 
nedbal Zahn hrubě na rozkazy své vrchnosti, ba ani krajského úřadu; proto 
prosil Eisner, by Zahn třeba mocí donucen byl ke krajskému úřadu osobně 
se dostaviti a se s ním vyrovnati. Spor ten uklizen výnosem krajského úřadu 
ze dne 14. srpna 1744, jehož obsahu však neznáme. Hut ta nazývá se weisse 
Kreidenglashiitte, protože se zde dělalo bílé křídové sklo. Krom těch skláren 
známy jsou huti v Karlsbachu (18i)ó) a Strasshutte, Tuto poslední držel 
roku 1797 Ferdinand Josef von Lenk a koupil za 28.000 zl. stateček, resp. 
hut Novohňrskou na statku Prašilském. Schaller zná roku 1789 na tomto 
panství 4 hutě, pak 1 malíře skla a 1 řezáče. Nyní jsou továrny na sklo 
v Eisendorfu a Smolově, pak dílny brusické a hladické v Smolově. 

Statek Mutětín zmohl se zase na dvě sklárny: Šmausovu hut a hut 
Františkovu či Ábelovu; oba závody nesou jména svých zakladatelů hutmistrů 
Šmausa a Ábele. Pro Šmausovu hut máme doklady z roku 1737; roku 1769 
protestoval hutmistr Ign. Šmaus proti zřízení nové zrcadlové huti na Pasovských 
hranicích eisensteinským hutmistrem Janem Jiřím Hafenbrádlem ; z této huti 
pocházel Mik. Tanhofer, nájemce huti Mízavské roku 1737. Z hutmistrů huti 
Františkovy znám jest Křišťan Ferdinand Ábele, kterýžto, najav si roku 17153 
zrcadlovou hut v Prášilech, svou hut sousedu svému Janu Bapt. Šmausovi 
postoupil. Tento, jakož i syn jeho stejného jména, stal se potom nástupcem 
Ábelovým v Prášilech. Hut Františkova byla hut zrcadlová, krom huti Prašilské 
jediná toho druhu v celém království. 

Panství Koutské mělo svou hut v Netnanicích; roku 1696 děje se o ní 
zmínka. 

Domažlická hut ve Fichtenbacku známa jest nám toliko ze Schallera 
z roku 1789, který zde 1 mistra, 12 tovaryšů, 2 učedníky a 26 pomahačů 



*^*^ Akta místodržiteiského archivu v Praze. 



54 

uvádí. Po prodeji panství Prašilského koupil hrabe Kinský tuto hut s okolními 
lesy, by odtud částečně potřeby zrcadlového skla v Sloupu kryl; od těch 
časů zavedena zde výroba zrcadlového skla. Brusiči skla připomínají se též 
v Grafenriedu. 

Panství Chudenické mělo svou sklárnu u Mes/tolez2í\ ale roku 1746 byla 

v 

již zašlá, neboť hrabě Prokop Černín nařídil, aby u Bělešova a Mezholezu, 
kde někdy hutě skelné stály, louka pro myslivce přidělána byla.*^) 

Pěknou minulost má sklářství královského hvozdu u sv, Anny, Hrabě 
Jan Adolf Schwarzenberg, chtě na Třeboňsku hut zříditi, povolal sem r. 1669 
za tou příčinou starého hutmistra od sv. Anny.*®) Též Balbínovi jest r. 1675 
zdejší sklářský průmysl dobře znám. Zde nabyl svého odborného vzdělání 
Michal Miiller, hutmistr na Janouškově huti od roku 1671 ; zde započal Jiřík 
Frant. Kreybich svou blahodárnou obchodní činnost: nakoupiv si zder. 1682 
od h\itmistra Preysslera trakař špatného skla, dal se s ním na cestu skrze 
Bavory, Solnohrad, Krajnu a Korutany;*®) odtud pocházel Vít Kašpar Peter, 
nájemce huti Mízavské roku 1731. Krom Preysslerů byly tu i tyto sklářské 
rodiny zastoupeny: Schtirer, Eisner a Gerl. Jedna větev Schtirerů usadila se 
tu a dvfir Schurerúv dosud nese její jméno. Z hutmistrů téhož jména jest 
znám Antonín Schttrer v roce 1767.^®) Roku 1715 prodal Vavřinec Eisner své 
chalupy řečené sklennáy tabiilaifá a paicřikoi^á hut, bratru svému Jiříku Eisnerovi, 
hutmistrů v rychtářství u sv. Anny, se všemi pozemky a právy, zvláště lesy 
pod Hartmanickou cestou za 1050 zl. Co svědek uvádí se Jan Kašpar Gerl, 
vrchní rychtář u sv. Anny, hutmistr z Gerlovy huti a otec 6 synů, samých 
kněží a duchovních, z nichž jeden jménem Ferdinand byl prvním farářem 
u sv. Anny.'*) V sklárně Bmnsthutte vyráběno křídové sklo a sklář Václav 
Hafenbrádl chtěl roku 1770 sklad téhož sboží ve Vídni založiti. Ale tamní 
sklenáři tvrdili, že skla toho druhu, toliko k oknům kočárů a k fasování po- 
třebného, sotva 200 kop v ceně 400 zl. ve Vídni ročně se potřebuje a že by 
se tudíž takový sklad nevyplácel. Nicméně bylo gubernium ochotno Hafen- 
brádlovi aneb jinému českému mistru, jenž by ve Vídni sklad křídového, 
sklenného a tabulového skla ve velkém chtěl zříditi, povolení dáti.''*) Roku 1788 
uváděl rychtář v Zhůři ve známost, že dle oznámení krajského úřadu Matěj 
Grabmiller ze Stachova s ovdovělou hutmistrovou Rosalií Adlerovou v stachov^ 

v 

ském rychtářství poblíž lesů Zdikovských na svém tak řečeném Voldřichově 
statečku hut zříditi hodlá. Proti tomu podal Frant. Denk, hutmistr z Filipovy 
huti, z ohledu na své 2 blízké sklárny protest; výsledek není znám.''') Nej- 
spíše jest to počátek sklárny páně Schmidovy u Stachova. Schaller zná r. 1790 



•') Archiv J. Hradecký. 
") Schwarzenberský archiv A. 6 G^ la. 

'^ Schlesinger, Reisebeschreibung eines deutschbohmischen Glasschneiders (Mitth. 
des Vereins f. d. Geschichte d. D. in Bóhmen Vlil. 220). 
"O Schebek 51, XXIX. 

'*) Schwarzenberský archiv I. IP, 2b; Trajer, Diocese Budweis 490. 
**) Schwarzenberský archiv IV. K/^ 4g. 
'») Ibidem I. 6 Gí 1 c. 

I. 



55 

v královském hvozdě 10 sklenných hutí s 9 mistry, 58 tovaryši, 15 učedníky 
a 187 pomahači; potom 2 mistry, 8 tovaryšů a 3 učedníky brusických, kulič- 
nických, řezáckých a malířských dílen. Patrně zahrnuje do toho počtu i hutě 
P rašilské. 

Na Eisensteinshi vyráběla sklo dávno před tím, než toho statku koupí 
nabyla, rodina Hafenbrádlů. Roku 1732 připomíná se Jan Jiřík Hafenbrádl 
hutmistrem v Eísensteině. Když tento roku 1769 na bavorských hranicích 

v 

zrcadlovou hut zříditi chtěl a hutmistři Ferd. Krist. Ábele a Ignác Smaus 
tomu na odpor se postavili, zamítlo gubernium, chtíc pokrok a zmáhání se 
průmyslu podporovati, jejich námitky a vyhovělo jeho žádosti; myslíme při 
tom na založení huti v Debmíku, Roku 1771 koupil jmenovaný Hafenbrádl, 
měšťan v Plzni, statek Eisenstein za 26.000 zl., roku 1776 založil a nadal 
faru tu v Eisensteinu pro světské duchovní. Po smrti Jana Jiř. Hafenbrádla, 
který pro své zásluhy o povznesení českého sklářství do stavu šlechtického 
povýšen byl, vedla za nezletilého syna Josefa správu statku a skláren sestra 
jeho starší Alžběta z Hafenbrádlů. Seznam hutí z roku 1788 uvádí sklárny 
v Eisensteině a v Debmíku. Roku 1834 zavedli Ábelovi synové v Debmíku 
lití zrcadlového skla, ale upustili od toho již roku 1844.''*) 

Na blízkém statku Vatěticích založena hut Annaihal s povolením gubernia 
od Vatětického statkáře Augustina Miillera, ačkoli okolní hutmistři a města 
Sušice, Strakonice a Horaždějovice proti tomu byli. Ve výnosu ukazovalo se 
k tomu, že v celém kraji krom jediného brusiče není žádné bmsímy, řezací a 
malířské dílny, křemene a vápna však na statku Vatětickém hojnost ; protože 
se MíUlerovi dává povolení k založení sklárny, brusické, řezací, chladící, zlatnické 
a malířské dílny. Roku 1841 vyráběl Jan Lótz v Annathalu duté sklo; nyní 
pak dělá tu J. E. Schmid výtečné bílé lesklé křištálové sklo, anglické sboží 
s točeným uchem a jemnými okrasami.'*) 

Poměmě pozdě můžeme sklářství a tím i kolonisaci stopovati na území 
dnešního statku PraSilského, s kterým se ještě roku 1732 v podobě dvou 
svobodných rycht Stodůlky a Stachov v královském hvozdě setkáváme. Ale 
tím utěšeněji počal tento průmysl tu zkvétati, kdežto na okolních statcích 
Kmmlově, Vimberku a Volarech již již uhasínal. Nejstarší zmínka o huti na 
zdejším území děje se roku 1619. Tehda vyznal totiž Martin Zogelauer před 
správcem královského hvozdu Janem Goroppem von Pesslen příjmím Prents, 
že ještě za panování zástavní vrchnosti (1578 — 1616) svou sklámu v rychtářství 
Stodtdském prodal Janovi Hassenkoppovi za 540 kop grošů, vymíniv si pouze 
právo předkupní pro ten pád, kdyby Hassenkopp neb jeho dědici hut někdy 
prodati chtěl. K huti nepatřily žádné vlastní pozemky ani pastviny a Hassenkopp 
platil toliko činži za popel každý termin po 1 tolaru. Aby lépe obstáti a chléb 
si vydělati mohl, postoupeno mu roku 1617 s dovolením císaře Matiáše a české 
komory kus v královském hvozdu za roční plat 30 grošů. Též směl vody, 



'♦) Ibid. I. 6Gí la, IL 6Gí le. 
"^) Lobmayer 189. 



56 

která na pozemku Šebestiána Schrettera vznikala, k své potřebě užívati."*) 
Ale ježto více o této huti žádná zmínka se neděje, zdá se, že pohromy války 
třicetileté nepřečkala. O trvalém usazení se sklářského průmyslu na Prašilsku 
možná teprva roku 1732 mluviti. Roku tohoto prodala ovdovělá kněžna Eleonora 
z Mansfeldu, paní panství Horaždějovského a Homokrušeckého a dvou rycht 
v královském hvozdu Stodůlky a Stachov, Janu Jiříkovi Hafenbrádlovi, hut- 
mistru eisensteinskému, pro jeho syna Josefa kus lesa v Stodůlském rychtářství 
v revíru Ilohenstegen za 2500 zl. a dovolila mu, by si zde sklárnu, mlýn a 
pilu pro svou a svých lidí potřebu vystavěl. Svůj dobytek směl na pastvu na 
vykázané místo u bavorských hranic honiti. Za to byl povinen bráti pivo a 
kořalku od panství a dávati roční plat 25 zV^ Jest to počátek huti dosud 
stávající v Hfirce^ vůbec české zvané. Proti tomuto prodeji protestovalo všech 
osm svobodných r>cht v královském hvozdě i s hutními mistry u sv. Anny 
roku 1732, kteří odvolávajíce se na svá privilegia, která jim výlučné právo na 
honitbu, pastvu a užívání lesa zaručují, na zkrácení svých práv stížnost si vedli. 
Hutmistři od sv. Anny, kteří dosud popel kdekoliv brali, viděli se ve své 
existenci ohroženi, když kus lesa novému hutmistrovi k výlučnému užívání se 
přepouští. Ale i zemi a státu špatně prý se tím poslouží, že se pomezní lesy 
založením huti a jiných domů pohubí a tak i příležitost dá k obcházení králov- 
ského ungeltu a hraničního cla. Ale námitky ty nenalezly na patřičných místech 
očekávaného povšimnutí, když kněžna Mansfeldová ukázala, že hut ta daleko 
od bavorských hranic vzdálena jest, že jest neobmezenou paní oněch dvou 
rychtářství a že tudíž i zcela svobodně s nimi nakládati může.''®) Listem daným 
dne 18. května 1747 postoupil Jan Jiřík Hafenbrádl českou hut v Hůrce 
i s kusem lesa za 4000 zl. svému mladšímu synu Ignácovi s tím podotknutím, 
že tento 1000 zl. co otcovský a mateřský podíl z kupní ceny sobě sraziti a 
1000 zl., pokud otec žije, bez úroku si ponechati může. Těchto tisíc zlatých 
má se buď otcovi, kdyby se mu špatně vedlo, vyplatiti aneb po jeho smrti, 
nebude-li podíl každého dítěte 2000 obnášeti, do jeho pozůstalosti vyplatiti. 
Zbývajících 2000 zl. má s 57o súrokovati a proti pololetní výpovědi spláceti. 
Krom toho vymfnil si starý Hafenbrádl, že, pokud žije, křemen od huti bráti, 
jej tlouci a ke své huti odvážeti bude7') Když roku 1764 vichřice v lesích 
šumavských strašně řádíc velikých škod nadělala, vystavěl r. 1766 Hafenbrádl 
s povolením vrchnosti druhou hut v Nové Hůrce, Motivoval žádost svou tím, 
že vítr mu v koupeném lese velikou škodu udělal, že jest to nemožné ty po- 
lomy k staré huti dovážeti a že sklo dosud jde na odbyt. I pro tuto hut 
vymíněn odbyt panského piva a kořalky.®") Hut tato jmenována později 
Lenkova hut. Když ty polomy spracovány byly, žádal roku 1769 Ig. Hafen- 
brádl hraběte Josefa Kinského o prodej komorního lesa u Eisenšteinu, který 
od ostatních lesů oddělen byl, a nabízel se, že tam hospodu vystaví a v ní 



'•) Příloha XLH. 

'') Listina v archivu knížecím v Dlouhé vsi sub VI. Gí Nro. la. 

'») Ibid I. IP. 2b. 

"'^ Tamtéž I. 5AU Ih. 

••) Ibidem VLG« No. Ib a L GW" Ib. 

I. 



57 

panské pivo čepovati bude. Hrabě byl k tomu ochoten, jenom žádal na{)řcd, 
by hutmistr takový revers položil. Roku 1778 postoupil Hafcnbržldl se svou 
manželkou Marií Annou synu svému Janu Jiříkovi hut svou v Ilftrce i s lesem, 
poli, lukami a pastvišti za 4000 zL, z nichž si tisíc zlatých co otcovský podíl 
poraziti mohl. Kupující zavazuje se, že svým dvěma bratrům Frant Ignáci a 
Felixovi byty vystaví, jim nějaké pastviště, louky a pozemky dá, by si mohli 
krávy a dobytek držeti a obilí seti, a že je i dřívím k pálení a svícení za- 
opatří. Odstupujícímu otci bude týdně 2 zl. dávati. Daně císařské a platy 
panské z celého statečku obnášely ročně 68 zl. 20 kr.®') Na vykázaném místě 
založil Felix Hafenbrádl hut Hohenstock. Smlouvou ze dne 24. dubna 1778 
dostal druhý bratr Frant Ignác Hafenbradl hut v Nové Hůrce. Najav si 
Heraleckou sklárnu, prodal František Ignác listem ze dne 21. března 1793 
svou dědičnou hut v Nové Hůrce Ferdinandovi Josefovi von Lenk, hutmistru 
v StrasshOttě, i s vepřovým dobytkem, domácím a hospodářským nářadím, 
obilím, slámou, senem a Otavou za 28.500 zl. Prodávající hutmistr zavázal se 
při tom, že matce své Marii Kláře vyniiněné a na statečku Novohůrském 
pojištěné 2 zl. týdně sám vypláceti bude. Lenk se sám podvolil dávati staré 
hutmistrové 2 vozy sena a jeden vůz otavy ročně zdarma. Ježto však pří- 
spěvky na daně, kostel a školu mezi oběma bratry byly sporné, žádal dne 
14. března 1797 Jan Jiří HafenbrSLdI krajský úřad, by onen odprodej ne- 
schválilo. Jak to dopadlo, není nám známo. Od tohoto Lenka vzala svůj po- 
čátek hut Ferdinandsthalskáy nesouc jeho jméno. Když roku 1778 opět 
vichřice mnoho stromů v lesích pokácela, žádal hutmistr Ignác Hafenbradl 
o povolení k stavbě třetí huti^ dokládaje, že pro močálovité cesty není možné 
povalené dříví k staré huti voziti. Hrabě Kinský svolil k tomu listem ze dne 
24. dubna 1778, připomenul však, aby hutmistr s lesy tak hospodařil, by 
budoucně hutě ty stále vedeny býti mohly.®') Ignác Hafenbradl, hutmistr 
v Hůrce, a jeho synové Frant. Ignác, Felix a Jan Jiřík vystavěli tu svým ná- 
kladem kostel a hřbitov, které dne 21. září 1789 byly vysvěceny.**) Nástupcem 
Felixovým stal se hutmistr Josef Hafenbradl. Roku 1792 chtěl od panství 
Prašilského kus lesa řečený Kašparova šachta koupiti a tu hut založiti."^) 
Války francouzské ohrožovaly i tyto závody; proto nabízeli Josef a Jan Jiří 
Hafenbradl své tři hutě, příjmím české, s pozemky per 2222 jiter 54 čtverečních 
sáhů knížeti Josefu Schwarzenbergovi, který mezi tím pánem statku Prašilského 
se stal, za 79.000 zl. ke koupi. Když kníže za hut Josefovu 20.000 zL a za 
hutě Jana Jiřího 40.000 zl. podával a více dáti nechtěl, zakročil Jan Jiří u gu- 
bernia o dovolení, by 160.000 sáhů dříví na potoku svého území, pak na 
Kisslingbachu a Votavě do Prahy plaviti a tak speněžiti směL Ale k tomu to 
více nepřišlo. Roku 1800 koupil totiž českou hut v Hůrce Ferdinand Ábele, 



•Olbidem L 5AUlh« 

•«) Ibidcm L 5AU Ih. 

••) Ibid VL Gř No. Ic. 

^\ Trajcr 882. 

•^ Knížecí archiv L 6W« Ib. 



58 

továrník zrcadlového skla, za 42.000 zl. Lenk pak, jsa rytíři Adolfu Zwanzi- 
gerovi v Normberce 2(1240 zl. dlužen, prodal hut svou s francouzskou pecí 
roku 1803 sirotkům Ferdinanda Ábele za 32.000 zl. Tak se octly dvě huté 
v rukou Jiříka Krištofa Ábele ; jednu hut držel Josef Hafenbrádl, pokud víme, 
až do roku 1S12, potom i tato k ostatním přikoupena. Josef Krištof Ábele 
přistavél v Hůrce r. 1819 ke kostelu věž a založil roku následujícího prostrannou 
kapli sv. Kříže s rodinnou hrobkou. Dosud vyrábělo se na těchto hutích roz- 
ličné duté sklo, které od řezáčů a brusičů v Hůrce usedlých hned šlechtěno 
bylo. Jan Rosenauer, brusič skla, vedl obchod s takovými broušenými a řeza- 
nými sklenicemi na pivo a víno odtud do Řezná; roku 1795 jda si pro nové 
objednávky a veza vetší partii sboží s sebou, dal si vystaviti průvodní list. 
Noví majitelé dělali zrcadlové sklo, zřídili v Nové Hůrce továrnu na zrcadla 
a založili zde, ve Ferdinandsíhalu a v Hůrce zušlechtující závody. Roku 1842 
stal se v Nové Hůrce pokus líti zrcadla místo dosavadního foukání, ale po 
2 letech způsob ten zase zanechán. Na žádost bratří Václava a Antonína Víta 
Ábele sepsán a odhadnut statek jejich roku 1849. Našlo se: Nová Hůrka 
s továrnou a leštícími závody, Ferdinandsthal s brusírnou na zrcadla, Hůrka 
s kostelem, hřbitovem, hrobkou, lokalií i školou, pak s brusickým, hladícím 
a pokládacím závodem ; stateček Starohůrský, sestávající z obydlí a hospodář- 
ských stavení, skláren Latumerhutte a Hohenstock a stateček Eisnerův, v celku 
2804 jiter 1490 čtverečních sáhů v ceně 188.900 zl. 59 kr. Majetek ten koupil 
roku 1852 kníže Karel Antonín z Hohenzolleru.®*) 

Mocný podnět dostal sklářský průmysl na Prašilsku tím, že r, 1749 hutní 
mistr Vavřinec Gattermayer, měšťan Nového města Pražského, od knížete 
Jindřicha Mansfelda statek ten koupil za 23.000 zl. Jako v dřívějším pádu 
protestovali i tentokráte králováci jakož i hutmistři od sv. Anny proti tomu 
prodeji. Gattermayer chce prý založiti sklárnu a vařiti pivo; to že však jest 
proti jejich starým svobodám a právům, obmezujíc je v jejich živnostech. Ale 
jako dříve tak byli i nyní se svými žalobami výnosem ze dne 9. listopadu 
r. 1750 odmítnuti, protože Gattermayer i Mansfeld byli neobmezení majitelé 
téhož statku a Gattermayer co měšťan Pražský měl právo nabýti takového 
statku. Gattermayer založil roku 1 752 tu, kde nynK vesnice Prášily stojí, dvě 
sklárny, jednu na vrchu, horní, a druhou dolejší a stal se tak zakladatelem 
tohoto místa. Když roku 1754 císařovna Marie Terezie v Cechách meškala, 
vyžádal si Gattermayer, chtě své sklárny na zrcadlové huti přeměniti a bru- 
sické a hladické závody zříditi, u ní slyšení a prosil o půjčku 10.000 zl. z ko- 
merční pokladny. Takový kapitál chtěl třemi ze sta súročiti a po třech letech 
po tisíci zlatých splatiti; mezi tím chtěl hrabě Josef Kinský za něj se zaručiti. 
Když krajský hejtman listem ze dne 3. prosince 1754 od Gattermayera bližší 
vysvětlení stran zamýšlené půjčky, připověděného rukojemství hraběte Kinského 
a ostatnílio jmění hutmistrova si vyžádal, vyhověno, jak se zdá, přání tomu.®'') 
Gattermayer přeměnil hořejší sklárnu v zrcadlovou hut a zřídil malou brusírnu. 



»«) Ibid. I A 6G.^ 3—4; II. 6Gf Ig; Trajer '^l. 
") Knížecí archiv I. 6GMb. 



I. 



59 

Hrabě Kinský, převzav rukojemst\i\ odebíral za to odtud zrcadloví.^ sklo pro 
své továrny na Sloupsku. Roku 175tí založil Gattermayer u dolejší sklárny 
kapli, v níž v nedéli a ve svátek kapucín z kláštera Sušického mši sloužil. 
Zrcadlovou hut spravoval Gattermayer sám ; dělala se v ní zrcadlová skla 10 — 15" 
24 — 26" a tak zvané židovské míry, jednoduchá a dvojitá.®*) Dolejší sklárnu 
pronajal Josefu Ignáci Eisnerovi. Vavřinci Schedelbauerovi, který jeho jedinou 
dceru Marii Alžbětu pojal za ženu, vykázal Gattennayer roku 1757 kus lesa 
na novou hut. Tento pokácel les a vystavěl vlastním nákladem sklárnu Grún- 
bergerhiitte zvanou s dvorcem; zároveň spravoval sklárnu Ncubrunn^ kterou 
Gattermayer tehda vystavěl, po 11 let (1752 — 63). Podnikavost tedy Gatter- 
mayerovi nescházela, ale peněžitý výsledek nebyl příznivý; hutmistr klesal 
vždy hloub, až přišel na mizinu. Hrabě Josef Kinský ujal se co věřitel statku 
Prašilského a držel jej tři léta, až roku 1763 dražbou mu za 26.800 zl. připadl, 
při čemž prý hrabě se svými požadavky s více než 8000 zl. nebyl kryt.®') 
Změna ta měla pro statek Prášily blahé následky, protože nový majitel svou 
blahodárnou činnost k povznesení průmyslu i sem obrátil. Schedelbauerovi dal 
náhradu za výlohy se stavbou huti spojené per 1100 zl. a pronajal mu hut 
Griinberskou na 15 let za roční plat 500 zl, jejž potom, když hutmistr nemohl 
se držeti, na 250 zl. snížil. Sklárnu Neubrunnskou najal Františku z Rauschen- 
felsu na 10 roků za ročních 500 zl. Nájemce dostal všechno dříví pro hut 
a ku palivu, dříví stavěči, šindele a prkna za darmo vykázané ; též směl větve, 
jakož i ležaté špatné dříví na popel bráti.*®) Ale podniky ty se nedařily; 
Schedelbauer zĎstal vrchnosti 2886 zl. 34 kr. dlužen a nemaje odnikud ná- 
kladu musil vyhasiti. Ve své žádosti na písaře ze dne 5. listopadu 1771 udával, 
že 20 let byl samostatným mistrem a svým důmyslem vlasti, vynalezením 
mnoha barev, prospěl. Nyní, kde s ženou a 9 dětmi jest na mizině, že ředi- 
telství panství vojenskou exekucí do domu mu vložilo, tak že ani dluhů vy- 
upomínati nemůže. Panství nezbylo nic jiného, než roku 1778 uvedený dluh 
Schedelbauerův odepsati, a když huti opustiti nechtěl, mocí jej vyhostiti. Za to 
dostali krajští úřadové novou práci, by mu nějaké místo zaopatřili, což bylo 
tím těžší, že práci obyčejného tovaryše vzíti nechtěje, jenom faktorem nějakého 
závodu státi se chtěl, hroze jinak vystěhováním za hranice. Úřad dával mu 
svědectví, že byl nedbalý hospodář, zvyklý se svou zkušeností odedneška do 
zítřka vyjíti. Konečně se přece poštěstilo získati mu útulek v jedné sklárně.**) 
Po odchodu Schedelbauera upravena hut Griinberská na dělání zrcadlového 
skla. Ale i tomu podniku nebylo popřáno vyvinouti se; hut vyhořela a tak 
bylo zase znovu započíti. Tu přihlásil se Augustin MúUer, hutmistr z Kašper- 
ských Hor, roku 1782 s nabídnutím, že shořelou hut s marštalemi a všemi 
staveními znova vystaví; jenom kladl podmínku, aby místo zrcadlové huti 



*') Inventář z roku 1762 sub I. 6G^ Ib. Judenmassspiegel jsou zrcadla malá tenká, bílá 
neb polobílá rozměru 8 — ICK' jako jednoduchá a 10—16" jako dvojitá. Dává se 90 kusů do 
bedničky a 12 bedniček se prodává. Lobmayer 155. 

»•) Příloha CXI. 

•^ Smlouvy ode dne 2., března, 24. dubna 1764 sub I. 6Wy Id, f. a I. 6Gí Ib. 

•») I. 6Gf Ib. 

I. 



60 

sklárnu na duté sklo a pateříky postaviti směl. Žádosti jeho vyhověl hrabě 
Filip Kinský výnosem ze dne 20. května 1782 s tou podmínkou, aby pateříková 
hut a hut na duté sklo byly pod jednou střechou a hutmistr 550 zl. nájmu 
ročně platil; nájem platil na 9 roků. Po vyjit( smlouvy roku 1792 obnoven 
nájem s Aug. Miillerem a jeho synem Michalem na dalších 9 roků, ale činže 
zvýšena na 1100 zl, nejlepší to důkaz, že závod MilUerův prospíval.") Ale 
když roku 179á kníže Josef Sohwarzenberg statek Prašilský koupil a zřízením 
Schwarzenberského průplavu a plavbou lepší speněžení dříví našel, vykoupil 
roku 1799 Michalovi Miillerovi jeho právo za 3000 zl. a v huti a dvorečku 
usazeno 28 dřevařských rodin.*^^) Rauschenfels odstoupil již roku 1769 od 
nájmu huti Neubrunnské, načež ji hrabě Josef Kinský Janovi Stuhlovi a Ondř. 
Heyssnerovi, hutmistrům z Regen, na 3 léta a roční plat 300 zL pronajal. Ale 
tito nemohli se zmoci a musili již roku 1772 zhasnouti, načež hut ta více 
obnovena nebyla.'*) 

Nedavše se nezdarem tím zastrašiti, zřídili roku 1785 František Denk a 
František Weeber, plavci dříví ze Schlósselwaldu, v tak řečeném Haniřbergu 
a Modlwaldu sklárnu na duté sklo s jednou pecí a 3 chalupami. Hut ta na- 
zvána podle hraběte Kinského Filtpatfa kut. Smlouvou ze dne 31. srpna 1785 
byla hut ta oběma podnikatelům na 9 roků s tím povolena, aby první rok 
150 zl, druhý 200 zl, třetí 250 zl, 4^5 rok 300 zl, šestý 350 a 7—9 rok 
400 zl ročně z ní platili. Náklad se stavbou spojený ve výši 800 zl měl se 
od nájmu srážeti Hutní dříví vykazováno jim v panských lesích. Pro podnik 
byl již to špatný začátek, že dne 10. září 1785 Weeber ze spolku vystoupil 
a roku 1787 Denk si Kašpara Breita za podnájemce vzal Breit a jeho žena 
Walburka měli 2100 zl svého jmění a 774 zl vypůjčili si od sklenářů vPran- 
feldu, Reichenbergu a Zwieslu. Když se Breitovi dařiti nechtělo, vzal si r. 1789 
společníka Jakuba Wintra. Změnami těmi nemohlo se podniku pomoci, protože 
noví společníci neměli potřebných peněz a proto místo zkušených tovaryšů 
učedníky si vypomáhali. Nezdravým těm poměrům učinil hrabě Filip Kinský 
tím konec, že roku 1790 hut bratřím Ignácovi a Josefovi Eisnerům na 15 let 
pronajal; prvních 7 let měli platiti 300 zl, ostatních 8 let 400 zl ročně. 
Eisnerové opravili hut nákladem 60 zl 15 kr., kupovali salejku z Uher a po- 
vznesli znamenitě sklárnu. Ale působení jejich zmařeno válkami francouzskými, 
kde obchodní spojení bylo přerušeno a odběratelé sami všelijak na mizinu 
přivedeni. Tak měli Eisnerové ve Florencii 2732 zl 15 kr. a v Neapoli 
2524 zl 52 kr. 7, d. pohledávati, ale žádnou naději, že by peníze dostati 
mohli, protože obchodníci tamní od Francouzů o své jmění připraveni byli 
Za těch okolností přišlo jim nabídnutí nového majitele statku, knížete Schwarzen- 
berga, aby mu hut za 3600 zl prodali, jako na zavolanou. Tak zrušena i tato 
sklárna a obydlí osazeno 14 rodinami dřevařskými.'*) 



»^) Ibidem. 

'^ IA6Gc2. 

»♦) L6G.'lb. 

^^) VI G/ř No. 2; I 6GÍ la, Ib, Ic; I tíB/ř2b; IA6G^* 2. 



81 

Zvláštní péči vénoval hrabě Josef Kinský sklárnám v Prášilech samých. 
Aby tyto při dodávání zrcadlového skla požadavkům továren Sloupských 
stačiti mohly, proménil hrabe i dolejší sklárnu u kaple, která byla sešlá, 
v hut zrcadlovou a pronajal obě roku 1763 Ferdinandovi Ábelovi, hutmistru 
Wiedersperské huti zrcadlové, na 10 let za roční plat 1000 zl. Nájemce se 
zavázal, že všechno vyrobené zrcadlové sklo do brusických závodů v Sloupu 
za smluvenou cenu v dobré, hodné jakosti dodávati bude ; naproti tomu slíbil 
hrabě Kinský, že pro hutmistra nový b)rt a pro tovaryše obydlí ze svého 
zařídí.'®) By výrobkům svým na trh pomohl, zakázal hrabě jako předseda 
obchodní kommisse výnosem ze dne 19. srpna 1763 kramářům prodej Norm- 
berských zrcadel a dal všechny na domácí sboží upozorniti.®') Ježto pak se 
dověděl, že Ábele též pro Normberské kupce pracuje, ba je dříve obsluhuje 
než jej, nařídil svému hejtmanu Frant. Frauenfeldovi, by každému nákladu 
přesná specifikace odeslaného sboží s udáním, co se odesílá, kolik ještě schází 
a kdy to bude dodáno, přikládána byla,®*) dodávaje, že se více planými vý- 
mluvami Ábelovými o velikých zásobách v skladištích odbývati nedá, a ne- 
bude-li se jeho továrnám lépe sloužiti, že jinak si to zařídí. Když roku 1771 
hutě, nevíme ani pro jakou příčinu, stály a lidé se rozutíkali, nařídil hrabě 
listem ze dne 3. července 1771, by se zůstalým hutníkům 25 měr žita z Bu- 
dějovic přivezlo, aby, nežby se zase dělati počalo, z čeho živu býti měli.**) 
Když desítiletá doba najmu uplynula, obnovil hrabě dne 26. září roku 1772 
s hutmistrem Křišťanem Ferdinandem Ábelem smlouvu na dalších deset let 
za dřívější plat ročních 1000 zl., dal však, by se všemu nedorozumění předešlo, 
všechny podmínky do smlouvy. Dle těchto slíbil Ábele, že všechno sklo 
na těch dvou zrcadlových hutích udělané v určité ceně, v dobré a vhodné 
jakosti, patřičné síly a. barvy a podle jemu roku 1766 odevzdané a spečetěné 
brabantské míry, která se na takových hutích vůbec užívá, do Sloupských 
továren odvede. Skla ta mají o 1 — 2" větší, než jméno nesou, vycházeti, 
protože při broušení asi tolik na nich ubude. Cena takových skel určuje se 
dle □". Skla, která teprva při leštění jako špatná se ukážou, vrátí se hut- 
mistrovi a bude se mu práce za zbytečné broušení počítati. Skla, která jsou 
dobrá, však při redukování předepsané míry nebudou míti, připadnou bez 
další náhrady nájemcovi. Ábele bude kus zeleného židovského zrcadlového 
skla franko v Sloupe po 8 krejcarech dodávati. Redukce řečených zrcadlových 
skel bude se díti tím způsobem jako v Normberce ; při každé dodávce podrží 
se s ohledem na redukci 207© obnosu zpět. K tomu přiložen konečně smlu- 
vený cenník, jenž nám nejlépe ukazuje, jaké sboží se tu dělalo; proto podá- 
váme jej v příloze.**") Ježto rozpočty ukazovaly, že při peci s 6 kadluby týdně 
3400 takových židovských zrcadlových skel může se udělati, což s výdajem 



»«) I. 6G.^ Ib a příloha CIX. 

•'; I.4L« 41 p. 

»•; Příloha CVni. 

••) U. 6GOe. 

••") L 6Gí Ib a příloha CIX. 



I. 



G-2 

157, zl. 12 kr. jest spojeno, že by tudíž kus přišel na 4 kr. SVj d., což by 
roční výdělek 3500 zl. dávalo, dal hrabě Kinský roku 1774 hut na zelená 
židovská zrcadélka v Kaltenbninnu nákladem 4078 zl. 9 kr. vystavěti a pro- 
najal ji na deset roku též Křišťánu Ferdinandovi Ábelovi.*) Krom toho po- 
mýšlel již roku 1774 na zřízení většího brusického závodu v Prášilech, čímž 
by nebezpečenství při transportu suroviny odpadlo a taková židovská zrcadélka 
levněji přišla než v Normberku. V tom smyslu dal též hrabě krajským úřadům, 
které nejspíše nějaké konkurence pro císařskou továrnu zrcadlovou v Neuhausu 
se bály, odpověd.*) Stavba však protáhla se až do roku 1777. Dle svědectví 
úřadu Prašilského ze dne 14. ledna 1778 stavěl brusické a leštící ty závody 
stavitel Jan Abraham Gessner.^) Sumární sestavení z roku 1779 ukazuje tyto 

výlohy : 

na stavbu zrcadlové továrny 7.389 zl, 46 kr. 

> 2 domů s byty . 2.617 » 16 > ^\ d 

» » kolny na písek . 210 » 15 » 

» stoup na gyps při nové huti 274 » 38 » 3 d. 

> pily . 60 1 > 28 » 

tedy v celku . . 11.093 zl 24 kr. IVa d-*) 

Továrnu tu vedli hrabě J. Kinský a Ábele co společníci na jeden účet. 
Listem ze dne 31. prosince 1777 oznamovali May, Rasch a Co. svému spo- 
lečníku Ábelovi v Prášilech, že z rozkazu pana hraběte Kinského odesílají 
čtyři řezáče skla, pokladače a hraniličníka úplně vycvičené, jimž se dle ujednání 
má denně platiti 30 kr. služby; na cestu dostali prý na 7 dní po 10 kr. 
Závod řídil a vedl ředitel Frant. Ant. Sachser co administrátor, Antonín Vilém 
Stohr co odborní mistr; vrchním polírem byl Josef Táubner, vrchním brusičem 
Josef Gunter, později Eliáš Górner, nadhutníkem Geyer; ti jakož i všichni 
ostatní políři a brusiči přišli ze Sloupu. Tovaryšům v továrně říkalo se továrníci, 
fabrikanti. Ábele vystavěl ze svého pro sebe nový dům^ zřídil u dolejší huti 
nové stoupy, flusárny a marštale a postoupil někdejší byt hutmistrův dělníkům, 
kteří dosud bytu neměli; výnosem ze dne 16. prosince 1777 dal hrabě Kinský 
mu za to náhradu 800 zl. Ale když i tyto byty pro dělníky nestačily, vystavěla 
vrchnost roku 1778 u továrny nový dům pro dělníky s osmi byty. Když 
roku 1778 u továrny ještě dílna na pokládání zrcadlových skel nákladem 
1848 zl. 8 kr. 3 d. vystavěna a zařízena byla, pak při nové huti druhé stoupy 
nákladem 228 zl. 59 kr. 3 d. postaveny byly, bylo zařízení továrny hotovo. 
Ze seznamu kupovaných věcí viděti, že se tenkráte látek užívalo jako dosud: 
šmírglu, sádry, hlíny a hub. Kromě bílých dělala se nyní i zelená zrcadlová 
skla. Ze zachovaných dopisů vysvítá též, že se Mayovi, Raschovi a spol. o to 
jednalo, aby bílé zrcadlové sklo bylo tak tenké jako sprosté; radili tudíž, by 
do obyčejné pece postaven byl jeden kadlub s bílou sklovinou. Jak se pokus 



') I. 6G^lb a I. 5G^ la. 
O Příloha CXI. 
») I.tíGf la. 
♦) I. 6B/? Ib. 



I. 



83 

ten vydařil, není ;snámo. Kinské závody těšily se veliké oblibě a sotva mohly 
zákazníkům stačiti s dodáváním. Mezi odběrateli Prašilskými nachází se Jiřík 
Janke a spol. v Hajdě, Antonín Janke tamtéž, Rosenberg ve Vídni, Reitmeyer 
u sv. Anny, Sonnenberské závody v Saších, Francouzsko a m. j. Závody ty 
ještě nepřestály svoje začátky, když v nich nastaly poměry politování hodné: 
nepřátelství jednoho proti druhému, podvody, útěk dělníků atd. Při tom do- 
padly celoroční bilance špatně; roku 1772 obnášely výdaje u huti a továrny 
18.112 zl. 37 kr. Vj^ d., za sboží utrženo toliko 7324 zl. 3 kr. IVa d., takže 
hrabě Josef Kinský 7848 zl. 35 kr. 4V2 d., Ábele pak co druhý společník 
3541 zl. 47 kr. 47^ d. ze svého přispěti musiii. Příznivější byl počet r. 1779, 
ukazuje 8150 zl. 28 kr. 1 V^ d. vydání a 7128 zl. 55 kr. příjmu. Celková ztráta 
hraběte Kinského obnášela 5266 zl. 23 kr. Takový výsledek malou dával 
naději pro budoucnost, zvláště, když mezi personálem, jak jsme již pravili, 
nastala roztržka. Proto zrušil hrabě roku 1780 továrnu v Praši^ech a odvolal 
všechno dělnictvo do Sloupu zpět, při čemž odcházející rozličné dluhy za 
sebou nechali; u Ant. Viléma Stótera obnášelo to 114 zl. 46 kr.*) Dluhy ty 
zapraveny sprostředkováním Sloupského úřadu roku 1781. Ábele zůstal ná- 
jemcem zrcadlových hutí dále. Ale mezi tím obchodní poměry zcela se změnily ; 
kdežto dosud Sloupským zakázkám dodáváním ani stačiti nemohl, připomínali 
již roku 1781 May, Rasch a spol. Ábelovi, aby jim žádných zrcadlových skel 
židovských neposílal; jsouť prý jimi přetíženi a není odbytu.*) Po uplynutí 
nájemné lhůty pronajaty r. 1782 řečené hutě Ábelovi za stejných podmínek 
na 5 dalších let a roku 1787 opět na stejnou dobu, ale se zvýšeným platem 
1200 zl. Když pak roku 1794 Ábelovi nájem opět docházel a on proto, že 
pro hořejší hut dříví již počalo se nedostávati, dělal obtíže, pronajaty ty dvě 
hutě Janu Bapt. Šmausovi z Františkovy huti na 6 let za 600 zl. Šmaus se 
zavázal, že pro Sloupské továrny surové zrcadlové sklo dle objednávky ne- 
meškaje je dodávati, a kdyby ty stačiti nemohly, že s ostatních svých hutí 
vypomáhati bude. Nájemné bylo proto tak nízké, že dolejší hut byla zcela 
sešlá, téměř nepotřebná, a že též i dříví pouze pro jednu hut stačilo. Daje 

v 

vésti Prašilské závody svým 19letým synem Janem, pracoval Smaus zprvu 
toliko na jedné huti; nedovolovalyť též válečné doby silnějšího vývozu do 
ciziny.'') Při tom měl se závistí a škodolibostí dřívějšího nájemce Ábele a spo- 
jených s ním dělníků zápasiti ; jeden z nich jménem Ondřej Wagner udělal mu 
neopatrností a zlomyslností škody 2000 zl.^) Jindy zase nechtěl Ábele najatých 
tovaryšů mu propustiti a p. v. Že za těch okolností Šmaus se držeti, ba ano 
i prospívati mohl, jest dobrým svědectvím pro jeho dovednost i přičinlivost. 
Převzav roku 1797 Šmaus ml. za svého otce nájem, ucházel se o dovolení, 
by v dolejší huti duté sklo dělati směl. Když Ábele nastoupil, byla prý jenom 
jedna zrcadlová hut a ta stačila nejen potřebám továrny Sloupské, nýbrž do- 



*) I. 6B/Í Ib. II. 6Gf Id, le, Ig a přílohy CXIH. a CXIV. 

«) U. 6Gf Id. 

^ I. 6G^ Ib. 

•) n. 6GI le, Ih. 



I. 




6-1 

dávala mnoho sboží do Normberka. Tak prý to dělal Ábele na začátku svého 
nájmu, jakož i poslední léta. Otec jeho, jenž toliko čtyřikrát za měsíc pracuje, 
zásobiv s dostatek Sloupskou továrnu, má prý ještě sboží v ceně 5 — 6000 zL 
na skladě. Z toho prý jest viděti, že druhá zrcadlová hut pro cizozemsko 
určena byla. Výnosem ze dne 16. ledna 1698 vyhověl konečně hrabě Filip 
Kinský žádosti Šmausově, určil však, by v dolejší huti dvě malé německé 
pece v tom spůsobu zřídil, by jako v zrcadlové huti vytápěny byly. Nájem 
prodlužuje se do roku 1800. Nájemce dostane ročně 3700 sáhů měkkého a 
300 sáhů tvrdého dříví pro obě hutě a platí z nich 600 zl. ročně ; bude-li však 
toliko v jedné pracovati, sníží se dávka dříví jakož i roční plat na polovicL 
Též povolil hrabě Smausovi stavbu nových stoup u hořejší hutě a dal mu 
na ni 100 zl.') Další vývin přerušen náhle tím, že roku 1793 kníže Josef 
Schwarzenberg z ohledu na zavedenou plavbu dříví na svých panstvích Krumlově 
a Vimberku statek Prašilský od hraběte Filipa Kinského koupil. Na sklářství 
hledělo se od těch dob co na břemeno, jehož se co možná nejdříve zhostiti 
třeba. V druhém odstavci kupní smlouvy ze dne 6. prosince 1798 ustanoveno, 
že ty dvě zrcadlové hutě jedině k zásobení Sloupských továren určeny jsouce, 
ještě 10 let trvati mají, k čemuž jim panství Prašilskc pro každou sklárnu 
ročně 3300 sáhů měkkého a 700 sáhů tvrdého dříví za jistých podmínek 
dávati bude. Hrabě Kinský slíbil, že se vynasnaží koupiti jiný statek s dosta- 
tečnými lesy, by prodaný statek Frašilský co nejdříve od toho břemena 
osvobozen byl; nepodaří-li se mu to v 10 letech, zůstanou ty hutě ještě dalších 
10 let, tedy v celku 20 let státi. Ježto servituta ta převzatá nízko počítajíc 
144.000 zl. obnášela a na druhé straně dříví dobře speněžiti se dalo, stalo se 
více návrhů, břemeno to nejen jiným statkem nahraditi, nýbrž i hutě ty krajině 
na vždy zachovati I ukazovalo se na českou hut, již Ferdinand Ábele za 
42.000 zl. koupil, a na Lenkovu hut, které měly tolik lesů, že by řečené 
zrcadlové hutě pro věčné časy tu státi mohly. Ježto česká hut od Prášil toliko 
jednu hodinu a Lenkova 5 čtvrtí vzdálena jest, dalo by se všechno vnitřní 
zařízení bez veUkých obtíží sem z Prášil přenésti. Též továrny Sloupské by 
nijak ujmy neb přerušení netrpěly, protože Lenkova hut má francouzskou 
pec, v níž by se hned zrcadlové sklo dělati mohlo. Vývody ty ukázaly se 
však proto chybnými, že břemeno 144.000 zl. stejně velkým a k tomu hotovým 
nákladem vykoupeno mělo býti, kdežto ona servituta byla povlovná a tudíž 
méně citelná a přece nějaký, třebas nepatrný užitek přinášela. Když následkem 
francouzských válek veliká drahota nastala a Smaus se starým tarifem vy]íti 
nemoha, raději pokoutně do Normberka,*®) než do Sloupu dodával, zvýšil hrabě 
Kinský jednotíivé položky o 12®/o. Po uplynutí 201eté lhůty roku 1818 byla 
hořejší hut zrušena a lidé tu zaměstnaní na novou zrcadlovou hut na panství 
Richemburském převedeni; dolejší však zůstala dle zvláštní nové úmluvy ještě 
do roku 1824 i s závody brusickými a leštícími státi. Konečně podařilo se 



») I. 6GÍ la; L 6B/? 2b. 

'•^ Byli to Báhr, Sórgel a Degen v Normberce, Gcstorfer a Volkcrt ve Furtu. Vrchní 
^f4^^m£ius&v slul Martin. Brusiči pracovali dohromady na společný účet. 



I. 



66 

hraběti Kinskému ve sklárně Fichtenbasské s dvojí pecí a 2000 jitry lesů na- 
lézti náhradu za Prášily; koupí tohoto statku zabezpečeny továrny Sloupské 
navždy. Přesídlením hutníkův z Prášil do Fichtenbachu roku 1824 zanikl na 
Prašilsku sklářský průmysl někdy tak znamenitý na dobro; opuštěná stavení 
dána hajným a jiným knížecím služebníkům za byty, neb prodána cizím ; dolejší 
továrnu koupil Klenovský papímík Eggert. Kdož ví, jaké postavení měly by 
dnes Prášily, kdyby jich hrabě Kinský nebyl prodal.**) 

Zachovalo-li se sklářství u Kašperských hor v souvislosti od 16. století, 
nelze tvrditi ani popírati. Sahajíf nejstarší zprávy jenom do konce 17. století. 
Schwarzenberský hejtman J. J. Hoflinger dává roku 1699 zprávu pánu svému 
o sklářství ve Vogelsangu. Nedělat prý se zde žádné křišťálové sklo, nýbrž 
toliko pěkné křídové sklo rozličných druhů, jak si toho právě obchodníci přejí. 
K lepšímu vysvětlení přiložen objednací list kupce Jana Palumba, kterýž odsud 
své sboží bral ; my jej podáváme v příloze. Vedle láhví a rozmanitých sklínek 
uvádějí se tu i broušené číše."j Roku 1726 chtěl Jan Podscheider z Vimberka 
hut Vogelsangskou si najmoutL V druhé polovici 18. století nacházíme zde 
známou sklářskou rodinu Eisnerů. Tak jmenuje se roku 1780 ovdovělá hut- 
mistrová Anna Marie Eisnerová, která koupila tento hutní stateček od Klatov- 
ských Dominikánů. Ona měla od města Kašperských hor najatou hut v Tiefen- 
thalu 1780—6 a, když ta zrušena, hut Anti^ovskou 1787—96. Po ní následoval 
syn její Ignác Eisner. Tento dal ve Vogelsangu toliko pateříky vyráběti, 
v Antiglovské huti dělal duté sklo a pateříky^ až tato roku 1818 zrušena byla. 
Když roku 1786 kaple sv. Michala archanděla zrušena byla, koupil ji a upravil 
ji za obydlí.**} Obyčejně jmenuje se zároveň se svým bratrem Joseíem (f 1822). 
Pro tohoto vystavělo město Kašperské hory hut Goldbrunn na duté sklo a 
pateříky (1799—1822) a, když zemřel, převzal ji syn jeho Jan (1822—24). Od 
roku 1824 vystřídali se tu hutmistři Jan Lótz, Josef Schmid, Martin Schmid, 
Konrád Bodcnmiiller, Viktor Bodenmúller a Ign. Riickl. Roku 1880 hut ta 
zrušena. Pateříkovou hut Hirschenstein měl najatou hutmistr a radní Aug. 
Miiller 1768 — 1782; po něm následoval syn jeho Michal, jenž, jak jsme slyšeli, 
roku 1792 po otci převzal též sklárnu Grunberskou. Hut Hirschenstein po- 
vstala nejspíše, jako většina skláren u Kašperských hor, následkem velikých 
polomů roku 1764. 

Panství Zdíkovské měló též několik hutí. Nejstarší jest hut Pockava, 
O nájemci jejím Janovi Pockovi dotvrzují zprávy z roku 1714 a 1715, že má 
znamenitý závod, množství kupců z daleka, a ježto sotva všem zakázkám stačiti 
může, že vystaví druhou sklárnu. Měl znamenitý křemen hned u huti a téměř 
zdarma.") Pock připomíná se ještě roku 1754.**> Nástupcem jeho, nemýlíme-li 
se, byl nejspíše Benedikt Adler, zet hutmistra Ignáce Hatenbradla z české 



»') L 6GÍ 2. 
'») PHloha LXV. 

'*) lA 6GÍ 1; n. 6G^ le; Trajer 870, 872 a laskavé zprávy p. městského sekretáře 
£ug. Panniho. 

»♦-") IP 10 k. 

Roipravy Ročn. U. THda I. Č. 1. 5 

I. 



66 

huti (1770 — 86). Roku 1765 chtěl se Janouškův dvůr s Boudskou chalupou, 
lukami a pastvinami na Vimbersku s tou podmínkou najmouti, povolí-li se mu 
na Tabulové hoře sklárnu s 2 chalupami vystavěti a určitý počet let vésti. 
Ačkoliv se úřad příznivě o jeho žádosti vyslovil, nebyla přec povolena.'®) 
Ostatní hutě povstaly teprva v druhé polovici 18. století, tak TobiáSova huty 
nazvaná podle svého zakladatele Tobiáše Adlera; Pláni^ kterou roku 1788 
držel František Denk a 1798 — 99 Křišťan Ferdinand Ábele a jeho švakr Josef 
Schlegel") Roku 1794 zřízena hrabhi kut v kvildských lesích u tak zvané 
flusámy.*®) Dne 26. srpna 1801 žádal hrabě Frant. Sickingen o povolení, by, 
protože svého dříví plavbou speněžiti nemůže, směl zříditi sklárnu v Zdíkov- 
ských lesích nedaleko pivního hrnce s dvěma pecmi a roční potřebou 7000 sáhů 
dříví ; v jedné peci chtěl zrcadlové, v druhé tabulové sklo, v cizině pode jménem 
plamenné známé, dělati; krom toho chtěl Starou hut v kvildských lesích dle 
moderních požadavků opraviti a vésti. ") Ačkoliv hutmistři Ignác a Josef Eisner 
proti tomu se vyslovili, dostal hrabě Sickingen přece hledanou koncessi. Jest 
to hut Bieriopfhutte, Dnes pracuje toliko Františkova hut, zřízená roku 1852 
od hraběte Františka Thuna, jehož jméno nese; v jedné peci dělá se duté, 
v druhé tabulové sklo.'®) 

Co nejpodrobněji jsme zpraveni o sklářství na Vimbersku, Je to tím potěši- 
telnější, že o průmyslu tom, ač měl veliký význam, jsme dosud velice málo 
věděli. Pohromy války třicetileté dotkly se sice též těchto krajin — majitel huti 
Magrlovy zaplatil to dokonce životem — avšak přece nedovedly ani jedné huti 
zničiti. Tíže dolehly na závody ty následky zhoubné té války, ztenčení obyva- 
telstva a ochabnutí veškerého obchodu Tak se stalo, že, ačkoliv všechny ty 
hutě ročně po 1 zl. 10 kr. domovního a 8 zl. lesního platu odváděly, hut- 
mistři ani těmto skromným povinnostem zadost učiniti nemohli a do r. 1652 
91 zl. 50 kr. dlužni zůstali. Na jejich úpěnlivou žádost odpustila jim kněžna 
Anna Maria, výnosem ze dne 1. září 1652, 41 zl. 50 kr. Nicméně vzrostl 
zbývající dluh 50 zl. za 15 let nedoplatky na 84 zl. 10 kr. Cifry ty výmluvně 
illustrují tehdejší poměry sklářské.''*) Jako dříve počítány i nyní hutě ty k rych- 
tářství Pravětínskému, kam? i v generální visitaci roku 1 654 přiděleny byly. 
Teprva v listopadu t. r. oddělil jej hejtman Vimberský Breverius od tohoto 
rychtářství a spojiv je v rychtu » oddělených hutí«, dal jim zvláštního rychtáře 
z jejich středu. Ležíce v lesích a nemajíce žádných hranic, jak daleko jejich 
vlastní pozemky jdou, škodily panství nemálo, roubajíce lesy napořád a dělajíce 
sobě pastviny a luka; stavěly dle libosti domy a chalupy, do nichž podruhy 
braly, a vydávajíce tyto jako i samy sebe za svobodné, od panství neodvislé, 

•«) A. 6Gí la/4, a^yO. 
»') IIA 6Gf 4b; II. GGí le. 
»•) I. GGř Ic. 
•») lA GGí 4. 

^<') Statistische Beschreibung der . . . Domaine Gross-Zdikau. Prag. 1870. 18, 32, 
43, B3, 65. 

") Připiš hejtmana J. K. Gube ze dne 4. dubna 1688. 

I. 



L 



67 

vybíraly samy od nich kontribucí a nájemné. ^^) Tovaryši, jako skláři, tabuláři, 
pateríkáři, kutilové a stupaři byli svobodní lidé, přicházeli k hutím, pracovali 
tu nějaký čas a odcházeli zase, o vrchnost se nestarajíce. Utěšený obrat nastal 
v druhé polovici 17. století, kdy rány dlouhými válkami zasazené počaly se 
zacelovati; obchod šel, že hutmistri sotva stačiti mohli, že nejen své dluhy 
zaplatili, nýbrž i značného jmění si dobyli. Proto když roku 1687 veškeří 
hutmistri skláren Vimberských o stvrzení a obnovení svých starých výsad, 
o něž prý ve válečných bězích přišli, se ucházeli, přimlouval se hejtman Jan 
Karel Gube za ně, navrhoval však, ukazuje na zámožnost jejich a na nepatrný 
plat, který k panství odváděli, aby majíce lepší příjmy vyšší činži platili. 
Hutmistr z Janouškovy huti měl místo 9 zl. 10 kr. příště 75 zl. dávati; za 
ještě vyšší plat nepřimlouval se hejtman, uváděje, že sklárna ta vzdálená leží 
od obchodního spojení a křemen i hlínu, nemajíc toho na panství, z daleka 
přivážeti musí. Pro zrcadlovou hut u Vltavy navrhoval 30 zl., pro pateříkovou 
hut Tomášovu 12 zl., pateříkovou hut Krištofovu 5 zL, pro Šeravskou hut, 
kteráž jest nejhorší (zřídka kdy u ní obilí dozraje), jako dosud 5 zl. 3 kr. 3 d., 
pro Korkusovu a Magrlovu hut, kteréž mají sice právo, kdež se však nyní 
nedělá, po 10 zl. 30 kr. a pro Tomáše Paura, jenž sice práva nemá, ale ho 
užívá, místo 4 zl. 46 kr. 3 d. 7 zl. 30 kr. Ježto hutmistri dosud neodděleně 
od sebe v lesích popel pálili, což k mnoha různicím podnět dalo, ponavrhoval 
Gube, by se každé huti zvláštní okres vykázal: pro Janouškovu hut Vim- 
berský revír, pro Vltavskou zrcadlovou hut Satavský revír a pro tři pateříkové 
hutě, totiž Tomášovu, Krištofovu a Šeravskou revíry sv. Vojtěcha a Bořek 
s platem 30 zl. dohromady, místo dosavadních 24 zl. Výnosem ze dne 8. října 
16H7 potvrdil kníže Jan Křišťan z Eggenberga všem hutmistrům — krom hut- 
mistra z Janouškovy huti, který co svobodná osoba dostal zvláštní privilej — 
jejich starodávní práva, vyměřil jim zcela dle návrhu Gubova plat a přidělil 
jim jisté revíry k pálení popelu. Ke konci tohoto obdarování přikázal jim 
kníže přísně, aby ^e neopováželi v knížecích lesích bez zvláštního dovolení 
nové pozemky, louky a pastviny dělati a si přisvojiti, a nařídil zároveft, aby 
hejtman pozemky ke každé huti patřící popsati a ohraničiti dal."') Pro Janou- 
škovského hutmistra vystaven zvláštní privilej ze dne 23. dubna 1688, o němžto 
při této huti obšírně mluviti budeme Popsání a ohraničení to stalo se r. 1692 
pod novým hejtmanem Heyerem, který chtě okresy hutní zaokrouhliti, cípy 
a enklávy knížecí k hutním pozemkům přiměřiti dal. Tím se stalo, že 
Vltavská hut zrcadlová dostala více o 146 provazcův, 

Krištofova » 40 * 

Kašpar Paur » 43 » 

Seravská hut » 96 » 

Korkusova hut » 74 » 

Magrlova hut » 56 » 

JanoušTcova hut » 215 » 

dohromady . . o 649 provazcův, než jim nále- 

"j Zpráva Gubova ze dne 5. srpna 1687. A. 6G^ la/1. 
") Příloha LX. 

I. 




68 

zelo.**) Ježto se při novém měření na tento přehmat přišlo, žádal kníže, by hut- 
místři z každého jim více přiměřeného provazce po 3 kr. ročně platili; ale 
když tito 700 zl. jednou pro vždy s tou podmínkou nabízeli, aby jim tyto 
pozemky na vždy co vlastnictví připadly, rozbilo se toto vyjednávání. Jiná 
neshoda ležela v tom, že flusámíci nebyli jednotlivým hutím přiděleni, nýbrž 
salejku. k níž potřebný popel bud koupili aneb spíše v knížecích lesích pálili, 
kam chtěli prodávali. Tomu odpomohla kněžna Maria Arnoštka z Eggenberga, 
výnosem ze dne 10. října 1714, přikazujíc každému hutmistru určitý počet 
flusámíků, z nichž každý přesně vyměřeno měl, kde dříví pod kotel bráti a 
kde popel páliti měl. Výnosem tímto určen přesně počet privilegovaných 
flusárnďců, nařízeno, by hutmistři a flusárníci věrtel popelu poddaným vý&e 
než za 3 kr. neplatili a flusárníci cent kalcionirované salejky s třílibemí vy- 
vážkou po 4 zl. 30 kr. prodávali.**) Jaká zámožnost mezi hutmistry na Vim- 
bersku zavládla, líčí obšírně Jan Antonín Landgraf, někdejší hutmistr kláštera 
Drkolenského a švakr hutmistra z huti Janouškovy, který tedy poměry tamní 
dobře znal. Dověděv se, že kníže Adam František ze Schwarzenberga novou 
hut zříditi chce, nabízel se, že takovou převezme a v ní sklo rozmanitých 
barev, rubínové, křídové a tabulové sklo, zkrátka vše, co v sklárně vyráběti 
možná, též zlatem a rubínem pruhované sklo, malé a velké visací svícny a 
jiné ozdobné sklo dělati bude s velkým prospěchem pro vrchnost i poddané. 
»To jest — pokračuje Landgraf doslovně — jasně viděti u hutmistru panství 
Vimberského, jací to velcí páni jsou, vedouce si hnedle nejinak než kavalíři; 
v penězích, hostinách a kroji nikdo se jim nevyrovná. Odkud však to přichází? 
Tak veliký užitek, tak statné vystupování? Od ničeho jiného, než od velkých 
lesů a pozemků. Z lesů a hutí jejich mají veliký zisk, na svých velkých, zbý- 
vajících pozemcích drží mnoho dobytka, koz, podruhů a nádenníků ; od těchto 
dostávají velkou činži, užívají jich k své práci, zkrátka mají veliký užitek. Tito 
lidé musí od nich celé živobytí bráti, což jim hnedle za dvojí peníz prodávají. « 
Landgiaf chtěl tudíž prakticky důkaz podati, že by z hutí a pozemků knížeti 
za čtvrt léta větší užitek dal, než jiný hutmistr za celý rok.**) Největšímu roz- 
květu těšily se závody ty, majíce evropské jméno, ke konci 17. a na počátku 
18. století. Ale postavení jejich se zhoršilo, když pro nmožství nových hutí 
u Prahy cena sboží rychle klesla; cena pateříků, která dříve 1 zL 45 kr. za 
tisíc obnášela, klesla až na 9 kr. za tisíc a i za tento nízký peníz nebylo 
možná sboží prodati. Zásada, že shodek ten výrobou ve velkém možná na- 
hraditi, byla ještě tehdejšímu století neznáma. Stav ten se ještě tím zhoršil, 
že po vymření knížat Eggenberských po meči pozůstalá vdova kněžna Maria 
Arnoštka závodům těm z ohledu lesního hospodářství nepřála, ba je přímo 
zničiti usilovala. Tak nařídila dne 25. února 1718 svému hejtmanu Vimber- 
skému, že z tamních sklenných a pateříkových hutí tři, při nejmenším však 
dvě zrušeny býti mají, dokládajíc, že toho déle trpěti nebude, aby se jimi 



»*) A. 6G.^ la,l. 
'•) Přaoha LXXV. 
) Pfíloha LXXIX. 



tu 



I. 



69 

jako dosud lesy hubily a ničily, zvláStě když sklo téměř jest bezcenné a jiné 
vrchností své huti znišují. Vrchní hejtman Liebenhaus ujal se dne 3. března 
r. 1718 vřele ohrožených závodů, ukazuje na obtíže, jež by tím povstaly, že 
hutě ty jsou privilegované; příjmy panství prý by se ztenčily, mnoho lidí 
přišlo by o výživu, obchod by zanikl. Spíše že by radil k povznesení obchodu 
zavedením dobré shody, protože bez toho lesy ty jinak aneb aspoň ne lépe 
k užitku přivedeny býti nemohou.^'') Ale kněžna stála na svém a zřídila 
kommissi, sestávající z účetního Jana Pavla Kessa a hejtmana Prauna ku pro- 
zkoumání této věci. Tito referovali dne 6. dubna 1718, že majitelé Krištofovy 
a Vltavské huti sotva čtvrt roku pracují, nemajíce odbytu. Jenom Šeravská 
a Tomášova hut zřídka kdy prý vysazují, měly by též vždy pec teplou, kdyby 
jenom na pateříky dostatečný odbyt měly. Ježto však cena tohoto sboží tak 
nepatrná jest, budou musiti sami přestati, jelikož by na vydržování tovaryšů, 
drvoštěpů a jiné čeládky, jakož na vydržování potahu nestačily. Jisto prý jest, 
že by v tom pádu panství velikou ujmu utrpělo, protože obchodníci, kteří 
sem tolik peněz přinesou, jinam by se obraceli. Přisvědčujíc těmto hlasům, 
nařídila řečená kněžna výnosem ze dne 29. prosince 1718, by hejtman veškeré 
hutmistry k sobě povolal, je k svornosti napomenul a se s nimi na tom usnesl, 
jaké druhy skla s ohledem na vzdálenost míst, s nimiž v obchodním spojení 
stojí, a jiné okolnosti by se vyráběti měly, jako co by se mělo zaříditi, by 
jeden druhému lacinějším prodejem neškodil. Konečně přála si kněžna, opakujíc 
svůj dřívější výrok, že žádných nových hutí nepřipustí, věděti, jak by tamní 
pusté lesy k nějakému užitku přivedeny byly. Neméně mělo se k tomu hleděti, 
by hutmistři panské poddané v sklářství vyučovali, aby tak peníze na panství 
mezi lidem zůstaly.*®) Tím bylo, třeba konané porady pro egoismus jednotlivců 
neměly žádného positivního výsledku, prozatím hrozící nebezpečenství zažehnáno, 
zvláště když v zimě 1718/9 vítr mnoho stromů pokácev hutím dosti dříví po- 
skytl a když mimo to dne 3. dubna 1719 řečená kněžna zemřela. Ale její 
dědic kníže Adam František ze Schwarzenberga, jak známo veliký milovník 
honby a lesa, kráčel po šlépějích jmenované kněžny M. Arnoštky, tety své, 
ohledav osobně tyto hutě, dal pozemky jejich znova změřiti a v plán uvésti, 
a když se shledalo, že již lesa se nedostává, nařídil, by se na zrušení pateří- 
kových hutí hledělo. Následkem tohoto nařízení podali všichni majitelé hutí 
pateříkových onu tklivou prosbu ze dne 14. března 1722, jíž jsme v úvodu 
na prvním místě užili. Ukazujíce, jak předkové knížete před mnoha sty lety 
tyto hutě založili a je privilejemi obdařili, jimiž mnoho peněz na panství při- 
chází, jimiž panství to velikou pověst si získalo, prosili, by na ty hutě a ty 
poddané, kteří od nich živi jsou, milostivě vzhlednouti a místo zrušení je spíše 
novými milostmi obdařiti ráčil.*') Které závody zlý onen osud již nyní zasáhl, 
a které se déle držely, třeba že jinam se přestěhovati musily, o tom budeme 
vypravovati při dějinách jednotlivých hutí, k čemuž nyní přikročíme. 



•^ A. 6Gř la/1. 

••) B. 6G.' L 

»^ FřOoha LXXXVIL 



70 

Jiřík Šlemar kupuje, jak jsme viděli, roku 1611 hut od Petra Šlemara, 

určil, • by po jeho smrti zeť jeho a manžel dcery jeho druhorozené Markéty, 

Volf Plechinger, hut dostal. Ale potom přece k tomu nepřišlo, nýbrž r. 1620 

odevzdána hut ta Janovi Sixlovi v ceně 300 zl. míš., kteréž on pozůstalé vdově 

Martě a dcerám Anně, provdané za Oldřicha ze Záblatí, Markétě choti Volfa 

Plechingra a Apoloně rovným dflem vyplatiti měL Volf Plechinger dostal toliko 

chalupu, již v hut proměnil Roku 1638 postoupil Jan Sixl, hospodář z kuti 

Šlemaravské^ polovici té huti synu svému Matějovi, když si Voršilu Janouškovou 

ze vsi Cejsic za manželku bral, s tím závazkem, že mladšímu bratru Pavlovi 

60 kop, otcovi, matce a ostatním dětem po 60 kopách složí. Matěj Sixl, 

hospodařiv tu dvě léta a nemoha pro velké platy na ní déle obstáti, zaměnil 

ji s Ondřejem Plechingrem za jeho chalupu při huti Tomášově. Ondřej prodal 

zase tu hut po třech letech (1643) Kašparovi Paurovi za 260 kop gr. Sumu 

tu vyplatil Kašpar až na 80 kop, z nichž 60 kop Ondřejovi a 20 kop vdově 

po Sixlovi Evě patřilo. Ondřej ohlížel se tudíž po lepším kupci, ale poněvadž 

táž hut žádným hospodářem opatřena býti nemohla a přes 4 léta pusta jsouc, 

stavením všecka sešla, upustil Ondřej dobrovolně od řečeného pohledávku 

60 kop a pustil Kašparovi ještě Půhořskou louku do tří let k užívání. Ale 

i tak vedlo se Kašparovi dosti špatně; zůstal »úrok« '*) za celých 13 roků 

dlužen a sotva vdově Sixlově Evě 20 kop zaplatil. Teprva, když na žádost 

všech hutmistrů roku 1654 největší část toho dluhu mu odpuštěna a k zapra- 

vení zbytku dlouhé lhůty povoleny byly, poštěstilo se Kašparovi roku 1676 

hut svou zcela vyplatiti. Roku 1660 přistavěl Kašpar jednu chalupu k huti, 

k níž patřilo 

rolí sena volů krav jalového ovcí vepřového 

dle roly z roku 1654 18 strychů — 4 3 6 4 3 

» » » 1678 14 » 6 vozů 2 5 2 — — 

tudíž dosti pěkné hospodářství. Dělaly se tu korálky či pateříky na rosaria 

či růžence. Když v létě 1685 Kašpar zemřel, převzal starší syn Tomáš Paur 

hut v ceně 200 kop. Vdova Kašparova Mariana vymínila si doživotní byt, 

3 věrtele pole a louky na 3 vozy sena a 30 kop grošů. Děti takto poděleny : 

ženatí Petr, Jiřík a Vít po 13 kopách, svobodní Matěj, Jiřík, Marxt, Kateřina 

a Albrecht po 20 kopách. Tomáš Paur zemřel po vánocích r. 1699 a k vdově 

přiženil se Vavřinec Schreckinger z Horních Rakous a převzav hut v ceně 

300 kop slíbil, že děti Kašparovy a Tomášovy dle možnosti zaopatří a Marianě 

výminek ponechá. Schreckinger, jsa vyučený tkadlec, hleděl si řemesla svého 

a polního hospodářství a zanechal úplně sklářství, ač i na dále svobod hutních 

užíval.**) 

Kdežto tak vlastní, původní hut dlouho povznésti se nemohla a brzy 
zanikla, poštěstilo se chalupníkovi Volfu Plechingrovi hut svou, později KriUo- 
f<n'ou zvanou lépe a déle udržeti. Již to byl dobrý začátek, že se mu podařilo 
do roku 1617 hut svou úplně vyplatiti; toho roku totiž zaplatil najednou 

'^ Úrok ve smyslu pramenů co roční plat. 
»') Přílohy XXXIX. a LXXX. 



71 

Petrovi Šlemarovi 60 kop grošů místo 100 kop ve lhůtách. Roku 1623 při- 
koupil k huti své od Mariany Šlanklové chalupu za 55 kop. Nástupcem jeho 
byl syn jeho Krištof, jehož jméno hut ta dosud nese (ToflFelhiltte), pak Štěpán 
Plechinger (1669 — 78). Tento vystavěl roku 1670 tři chalupy pro své dělníky 
a zůstav něco úroku dlužen, zaplatil to do roku 1675 úplně, když mu 28 zl. 
58 kr. 2 d. odpuštěno bylo. Po jeho brzké smrti převzal hut opět Krištof 
Plechinger * 1624, nejspíše totožný s výše uvedeným soujmenovcem, a vedl 
ji až do roku 1705, kdež stářím a nehodami (manželka mu právě zemřela) 
přemožen živnost svou postoupil synu svému Matějovi v ceně 200 kop. Matěj 
Plechinger zemřel roku 1714, maje je.Uě 60 zl. vypláceti. Syn jeho Lambert 
převzal dne 5. října 1716 hut s hospodářstvím a dobytkem v ceně 336 kop, 
z kterých bratrům Martinovi a Matějovi jakož i sestře Marii po 53 kopách 
vyplatiti měl. Značné toto břemeno mohl Lambert proto lehce převzíti, že 
pojal dceru Jana Tischlera z huti Tomášovy za ženu a tak zámožného tchána 
měl. Pro kleslou cenu pateříků pracoval Lambert sotva čtvrt léta a to na mnoze 
ještě na účet svého tchána. Záhy pociťoval se u něho nedostatek dříví; polomy 
roku 1718 prodloužily mu poněkud život; ale když roku 1722 nařízená 
kommisse shledala, že^ má-li se úplnému zničení spustošeného lesa Gubova 
předejíti, sklářství dále provozováno býti . nesmí, dal kníže Adam František 
ze Schwarzenberga závod ten zavříti. Majitelé huti té živí se od té doby hospo- 
dářstvím. K huti Krištofově patřilo 

rolí sena koní volů krav jalového ovcí 

dle roly z roku 1654 10 strychů — — 4 6 6 4 

» 1678 7 » 2 v. 3 vozy — 2 4 3 — 

» » » 1713 7»2»6»1 6 8 3 - 

Na množství výroby možná souditi podle quantum vypitého piva; proto po- 
dáváme takový výkaz v příloze.^'*) 

Majitel Korkusovy huté Jan Korkus, maje hut svou s pozemky a se vším 
příslušenstvím zaplacenou, prostředkem smrti s tohoto světa sešel, vdovu Dorotu 
a dítky Kateřinu, Jiříka a Markétu, též dluhu 147 zl. 47 gr. 1 d. míš. po sobě 
zanechav. Hutě a pozemkův ujmul se dne 18. října 1625 syn nebožtíkův Jiřík 
v sumě 300 kop míš. Roku 1629 prodal Jiřík Korkus louku svou ležící mezi 
vesnicemi Solnou Lhotou a Skláři v jich obojích pastvištích >v novinách « 
Kašparovi KhQbekovi ze vsi Sklář za 23 kopy gr. m., nemoha pro dluhy z huti 
práv býti, opustil ji, načež ona přes osm let pustá zůstávajíc stavením všecka 
sešla. Konečně r. 1652 zase skrze rychtáře Pravětínského Petra Fuxa prodána 
Václavovi Khtíbekovi ze vsi Sklář za 150 zl. rýn. Nový hutmistr Václav byl 
syn myslivce Kašpara Khiibeka, jenž s celou rodinou svou od Jáchyma Novo- 
hradského z Kolovrat listem ze dne 20. ledna 1625 od odúmrti osvobozen 
byl. Když Václav do knížecí komory za 11 let úrok per 100 zl. 50 kr. dlužen 
zůstal, snížen mu dluh ten knížecí milostí na 39 zl. Roku 1667 přikoupil 
Khiibek od Filipa Františka von Bergen chalupu k své huti za 50 kop. Po 



•*) Gruntovní kniha osob od oudúmrtí osvobozených v A. U. 14 atr. 42, 43*, 44* 
A. 6G^ la/1; přílohy LXXX, LXXXIl. 



72 

smrti V. Khiibeka shledalo se, že ještě 41 zl. vypláceti zbývá; i odevzdána 
jest hut dne 2. května 1678 v přítomnosti Ondřeje Plechingra, hutního rychtáře, 
a ostatních hutních mistrů, mladšímu jeho synu Matějovi (♦ 19. února 1649). 
Starší syn Marxt dostal chalupu v ceně 13 kop 20 grošů. Matěj měl matku 
Kunikundu bytem a živobytím do smrti zaopatřiti, neb jí výměnek, sestávající 
z 2 strychů žita, 1 strychu ovsa, zelí a lnu dle potřeby a krmení na 2 krávy 
dávati. Roku 1689 vyplatil Matěj hut svou docela. Nemoha však pro stáří 
hutě té dále vésti, odevzdal ji dne 6. března 1724 synu svému Albrechtovi 
v ceně 340 kop, vymíniv si pro mladšího syna Matěje jednu chalupu. V Kor- 
kusově huti dělala se skleněná kolečka aneb, jak bychom nyni řekli, tabulové 
sklo ; ale ježto k ní pěkné hospodářství patřilo, věnována přední péče tomuto, 
sklářství přišlo teprva v druhé řadě; již o Václavovi připomíná se roku 1678, 
že jenom v zimě v huti dělá. Majetek této hutě obnášel dle roly 

rolí sena otavy koní volů krav jalového vepřů chalup 
z roku 1654 15 strychů — — — 66 10 24 

» 1678 13 » 8 vozů — — 2 5 6 2 

> 1713 18 »2v. 12 » 1 vůz 1 8 9 13 3 

Matěj Khtibek přestal roku 1687 úplně provozovati sklářství;^') proto i my 
nadále huti té pozornost svou věnovati nebudeme. 

Y 

Severozápadně od Korkusovy hutě leží hut Tomášova, jinak Slemarova 
(nyní Hutní Dvůr) zvaná. Po smrti Tomusa sklenáře převzal roku 1611 hut 
se vším nádobím, co k řemeslu a k hospodářství náleží, jakož i s chalupou 
Minkusovou syn jeho Jíra Křoupl v ceně 490 kop Ze sumy této měl dostati 
Minkus 50 kop dosud za chalupu nezaplacených, pak vdova Barbora a 6 dětí 
po 37 kopách 20 groších. Splativ 266 kop 38 grošů a postoupiv matce místo 
jejího požadavku chalupu, prodal Jíra, jsa člověk zadlužilý a nemoha svým 
povinnostem dostáti, hut se vším příslušenstvím Matějovi Švanfellerovi, lazebníku 
a sousedu města Vimberka, za 600 kop míš. Též Švanfeller dlouho na huti 
se nedržel ; zaplativ z kupní ceny 200 kop 59 gr., postoupil dne 16. října 1617 
hut za tutéž cenu 600 kop Pavlu Bergfejtlovi, jinak Chromému ze vsi Hrabic, 
s tím dalším závazkem, že Jíra Křoupl hutě ještě do tří let užívati a 3 kusy 
hovězího dobytka chovati moci bude. Po třech letech má hut úplně vykliditi 
Pavel Chromý vyplatil nejen verunky do roku 1627, nýbrž koupil roku 1627 
chalupu Minkusovu od sirotků Krouplových, pokud se týče jejich otčíma za 
100 kop k huti zpět. Po smrti Pavlově rozdělili se pozůstalí sirotci Jakub, 
Barbora a Kašpar o dobytek rovným dílem ; hut neb dvůr s pozemky ornými 
a loučnými odevzdán dne 28. dubna 1637 Jakubovi v ceně 450 kop, z nichž 
na jeden podíl připadlo 150 kop grošů míšeňských. Jakub maje ještě 250 kop 
vypláceti, prodal jest hospodářství své dne 1. června 1050 Vondrovi Plechin- 
grovi za 450 kop. Od tohoto majitele podržela hut jméno Šlemarova (Schlemmer- 
hiitte). Dne 28. dubna 1052 prodal Vondra chalupu Matějovi Sixlovi za 
60 kop.^*) a vystavěl roku 1660 jinou ve dvoře nové huti. Jsa věku pokročilého 

'^ V A. U. 14, 8tr. 164, 165, 168, 169, 171, 172, 174, 174» a matriky fary Vimberské. 
=»•) Příloha XL. a v A. U. 14. str. 46, 277. 



73 

odevzdal dne 3. řQna 1670 hut svou manželu dcery své Marie, JiHkovl 
Tischlerovi, v ceně 270 kop, vymíniv pro sebe, manželku a děti chalupu ve 
dvoře i s pozemky a lukami patřícími k chalupě Minkusově, jakož i sklennou 
či pateříkovou hut tou měrou, že úrok z lesa a za popel, pokud v ní pracovati 
bude, zcela sám, kdyby však nepracoval, polovici majiteli huti nahrazovati 
bude. Na výměnku žil zde Ondřej Plechinger až do roku 1711, přeživ svého 
zetě a dosáhnuv stáří více než 100 let**) Nový hospodář Jiřík Tischler živil 
se zprvu dosti bídně děláním černých pateříků, často i hutařství docela nechal ; 
při revisitaci roku 1678 poznamenáno u něho: bývala někdy hut, ale již není. 
Ježto majitel odprodané chalupy, Matěj Síxl, nároky na pastvu činil, dohodnul 
se s ním Tischler roku 1674, že mu Sixl za pastvu za rok 1673 — 74 po 3 zl., 
potom po 1 zl. 10 kr., jeho potomci však 2 zl. platiti mají.**) Jsa moudrý a 
opatrný hospodář pomáhal si Tischler očividně; roku 1697 svou hut úplně 
měl čistou. Když pak již roku následujícího 1798 zemřel, převzal syn jeho 
Jan hut za 480 kop ; matku Marii měl do její smrti u sebe chovati a ošetřo- 
vati, aneb kdyby k své matce jíti chtěla, jí kus pole pod 2 strychy, I věrtcl 
lnu, 2 řádky zelí a s loukou »novinou« dáti. Dobytka smí tolik pásti, kolik 
ho v zimě uživiti může ; též marštal a místo na obilí jí přislíbil ; ze zasetého 
obilí zaručeno jí 5 měr a 1 vůz ovsa. Po smrti starého Plechingra připadne 
chalupa za 50 kop k huti ; ale matka má v ní doživotní výměnek.*^ Za Jana 
Tischlera zvelebena hut Tomášova velice; do roku 1713 byla úplně vyplacena; 
roku 1710 přistavěl druhou chalupu. Maje tři dítky a jsa podnikavý člověk, 
rád by to byl Tischler dále přivedl; proto žádal dne 17. září 1714 kněžnu 
Marii Arnoštku o dovolení, by na své huti všechny druhy skla a pateříků 
vyráběti směl, by od oddělených hutí neodvislým, od ubytování vojska a pří- 
přeží osvobozen byl; takové sklo dělalo prý se v dřívějších dobách na té 
huti, jak nálezy na třech místech dokázati může ; ubytování vojska a přípřeže 
jsou prý, když jest vytopeno, velice obtížné.*®) Vrátiv se roku 1716 z Norm- 
berka, přivezl si Tischler zakázky od Jana Viléma Humla na jemné zrcadlové 

11 s K K '. 1 AK A A výška 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 24, 26 

sklo způsobu benátského rozměrů ,r,, - u~ mx io in a ir 1 7 i o ^xx^ 

siřka 8, 10, 12, 1.3, 14, lo, 17, 19, 20 

při čemž obchodník podotýkal, by barva toho skla nebyla bílá, jako u dutého 

a tabulového skla, nýbrž nahnědlá neb nažloutlá, ale nikoliv zelená; sklo mělo 

býti tenké, rovné, by se dobře brousilo, bez písku a bublin. Ilumel žádal 

napřed nějaké sklo na zkoušku, slibuje, že dopadnc-li dobře, ročně hezký 

počet odebírati bude. A. P. K/iníg objednal si u něho bednu pěkně řezaného 

dutého skla z dobrého, jasného skla, jež by asi 10^) zL s dodáním do Prahy 

k paní Moserové stálo. Dle udání Ilumlova objednal Jan Jak. Zierl 4 — 5 tx:den 

zrcadlového skla v ceně asi KX) zl. za bednu. Psaní s těmi objednávkami 

přiložil Tischler k druhé své žádosti z roku 1715, udávaje, že nemoha takového 



»^ V A* U. 14, itr. 278, ^2, 
•^ Ibíd- «tr. 275, '/I9. 
»-; B- 6G? la. 
»•) Příloha LXXVL 



74 

sboží na Vimberských hutích dostati jest nucen, peníze na cizí hutě nositi. 
Kdyby se mu však dovolilo založiti hut na duté a tabulové sklo, obživilo by 
se mnoho poddaných, peníze zůstaly by na panství a vrchnost odbytem piva 
a jiných materialií užitek by měla. Nesmí se prý čekati, až hutmistr Jan Pock 
v Zdíkově, jenž nemůže zakázkám stačiti, jim ještě jednu sklárnu před dvéře 
postaví. Proti této žádosti Tischlerově vyslovil se Valentin Miiller, majitel 
Janouškovy hutě, udávaje, že zařízením takovým jeho hut by zničena byla. 
Neméně protestovali i ostatní hutmistři z hutního rychtářství. Patříť prý, pravili, 
k jejich rychtářství pouze 7 osedlých, z nichž mnozí v největší chudobě a na- 
máhání hospodaří, namnoze ani svého dobytka nemají a s tíží úroku vydělají. 
On, Jan Tischler, že má mezi nimi největší stateček, vyloučením jeho bylo by 
jejich malé rychtářství velmi ztenčeno. Přihodilo-li by se nějaké ubytování, 
připadlo by po vyloučení Tischlera na ně mnoho vojska. Bude-li Tischler toliko 
tabulové a duté sklo dělati, že proti tomu nic nenamítají; bude-li však i pa- 
teríky vyráběti, pak že přijdou úplně na mizinu, jako se to již za nebožtíka 
Michala Múllera na huti Janouškově stalo, ani k tomu nehledě, že by Václav 
Plechinger z huti Seravské, který s ním sousedí na dříví poškozen byl, protože 
by Tischler více dříví potřeboval, než nyní. Kdyby konečně jednomu nebo 
druhému z nich napadlo, si též hut na dělání dutého skla zříditi, nemá Tischler 
nic proti- tomu namítati. Proti těmto vývodům bránil se Tischler co nejroz- 
hodněji. Janouškovskému hutmistru že by neškodil, ten že škodí sám sobě, 
odháněje svou zdlouhavostí a nesprávností obchodníky, nechávaje je s koňmi 
dlouhý čas u hutě na sboží čekati a nutě je tak, pro sboží jinam jezditi. Ten že 
ani vlastního bratra Jana Míillera, obchodníka se sklem na Vimberku, dostatečně 
nezaopatřuje. Dle nálezů může prý on, Tischler, dokázati, že na jeho huti 
někdy tabulové i duté sklo a pateříky dělány byly, že však potom pro války 
a nepokoje hut klesla a v ní toliko pateříky se dělaly; žádaje tedy o tuto 
koncessi, nežádá nic nového, nýbrž hájí své staré právo. Nepopíral, že by 
potom více popelu potřeboval, ale nabízel se, že 20 zl. lesního úroku bude 
platiti a s ostatními hutmistry se dohodne. Co se ubytování a přípřeží dotýče, 
těmi že ostatním hutmistrům žádných nových břemen nepřibude, protože by 
na něj připadající část penězi zaplatil. Jest prý pravda, že dosud na Janouškově 
huti nejvíce piva se vytáčí, ale to přichází odtud, že tam tři živnosti mají, 
dělajíce pateříky, duté a tabulové sklo ; ale při tom prý se zapomíná, že jeho, 
Tischlerovi lidé berou též pivo z dvou hospod v Lipce, která se jenom jim 
k vůli zřídila, a ze Solné Lhotky, což zůstává nepovšimnuto ; podaří-li se mu 
však sklennou hut tak zříditi, jak si přeje, pak se i více piva odbude, protože 
sklář více vydělá a vypije než pateříkář.^') Vrchní hejtman Liebenhaus vy- 
slovil se v této záležitosti v ten rozum, že žádný z hutmistru Vimberských 
takového privileje nemá, dle něhož by žádná hut na duté a tabulové sklo 
zařízena býti nesměla; o právu vrchnosti k takovému povolení nemůže tudíž 
býti pochybnosti. Nicméně jest prý pravda, že hutmistr z Janouškovy huti 
závod tak dobře nevede, jako jeho otec, že též kupci tak často na panství 



.»^ B. 6Gf 1. a příloha LXXVIIL 

I. 



75 

nepřicházejí jako drive. Naproti tomu nelze prý zase příti, že na Tomášově 
huti nikdy jemné duté a tabulové sklo se nevyrábělo, nýbrž jenom zelené, 
tedy to nejsprostší. Také prý není Tischler té práce dostatečně znalý. Též 
leží Tomášova hut blízko u Janouškovy, škodila by jí tím, že by kupci napřed 
zde se stavěli a teprva, když by zde nepochodili, do Janouškovy by se obraceli. 
Tischlerovi nestačil by les a on by sahal ostatním mistrům do jich okresů. 
Ačkoliv na Krumlovsku Planská hnt zrušena byla, povstalo za to jinde v zemi 
mnoho nových skláren, které Janouškově a Štegarově huti škodí; nebylo by 
tudíž vhodné, zařízením nových takových závodů na panství staré ničiti. Lieben- 
haus navrhoval tudíž, by účetní na místě to ohledal, zvláště pak vyšetřil, 
uškodila-li by nová hut značně starým a proč vlastně Janouškova hut jde 
zpět, vinou-li hutmistrovou aneb tím, že od těch časů, co Janouškova hut 
povstala, na jiných místech mnoho nových založeno bylo. Když pořád žádné 
rozhodnutí nepřicházelo, prosil Tischler dne 3. února 1716 o brzké vyřízení, 
ukazuje k tomu, že jeho kupci z Normberka naň naléhají a že musil tudíž to 
jinde objednati. Též podotknul, že již před třemi roky na statku Strašínském 
(dom. Zichovice) les Lambergovi patřící ohledal, že by tudíž tam hut zřídil, 
kdyby na Vimberku byl odmítnut. By nové konkurenci předešel, nabízel se 
hutmistr Miiller, že Tischlerovi žádané druhy skla za tu cenu, co jej samého 
stojí, dodávati bude. Ale na to tento nepřistoupil, namítaje, že Miiller jest 
zdlouhavý, nevýpravný a nespolehlivý. Na to vinil Miiller Tischlera listem ze 
dne 15. září 1717, že pateříky svým šlendriánstvím v ceně tak snížil, že při 
tom hutmistr obstáti nemůže, to prý by udělal i s dutým, tabulovým a zrca- 
dlovým sklem, čemuž ani nerozumí, protože se tomu neučil; byl by tedy od 
tovaryšů závislý. Při tom prý třeba uvážiti, že v posledních 4 — 5 letech novými 
sklárnami sboží sklenné do takového špatného stavu se dostalo, že hutmistři 
jen s tíží a starostí v řemesle pokračují. Krom toho dává prý se sboží kupcům 
na úvěr a musí se dlouho na peníze čekati, při čemž se mnoho tratí. V tomto 
roce zůstalo prý mu velké množství dutého a tabulového skla ležeti. Chtě 
dokázati, že tato svědectví jsou křivá, předložil Tischler dne 13. října 1717 
3 kusy dutého skla a zrcadlo, slibuje, že v budoucnosti ještě lepší věci provede. 
Ale špatnou se potázal. Jeho odpůrcové, střehouce každý jeho krok, vyzvěděli 
a nemeškali vrchnost o tom zpraviti, že zrcadlová koule ve Volarské huti a 
ostatní sklenice na Pockově huti zhotoveny byvše dílem Tischlerovým nejsou. 
Tu již bylo o jeho žádosti jako na jisto rozhodnuto. Výnosem ze dne 29. prosince 
roku 1718 rozhodla kněžna Marie Arnoštka, že nemajíc v úmyslu počet hutí 
zvětšiti, protože by jedna druhou ničila, a chtíc o zachování stávajících a bez 
toho zpustošených lesů pečovati, žádost jeho zamítá. Ježto však on se opovážil 
cizí fabrikáty za své vydávati a ji klamati, nařídila, by se mu za to přísné 
pokárání dalo. Neméně špatně pochodil Tischler s obchodníkem benátským 
Giov. Solou roku 1711, jemuž 4200 liber křišťálu v kusech a 2 soudky 
krystalinu á 20 liber objednal. Dodaný křišťál byl celý zelený a skvrnitý, tak 
že ho Sóla nepřijmul, nýbrž na účet Tischlerův státi nechal**") Hned po vá- 



*•) Příloha LXXIV. 

L 



Eccsbridisttt I 



76 

nocích roku 1710 žádal Tischler zase o dovolení, by hut svou pro špatnou 
cestu a vysoký vrch, přes nějž všechno dříví voziti musí, blíže k lesu přeložiti 
mohl. To stalo se prý již vícekráte a hut jeho stojí nyní na pátém místé, 
ačkoliv vždy v hutním okresu. Na nynějším místě není mu prý možná bez 
úplné své záhuby dále pracovati; od huti živí se 120 poddaných; ti jakož 
i on sám se svou rodinou přišli by o svou výživu. Ležatého dříví jest prý 
tu dosti. Kníže Adam František ze Schwarzenberga navštívil, uvazuje se po 
smrti své tety kněžny Amoštky v panství Vimberské i jednotlivé hutě, a pře- 
svědčil se osobně o stavu jejich. I zamítl žádost Tischlerovu, protože takové 
přenesení huti by lesu a honitbě bylo velice zhoubné. I navrhoval kníže 
hutnímu mistrovi, by hut svou mezi RóhrenhSuser a Kušvardou postavil; ale 
o tom nechtěl Tischler ani slyšeti, namítaje, že tam vedoucí cesta jest bídná, 
že tam není křemen, jejž od Malovského panství kupovati a přivážeti musí, 
a že by nemohl hut na dvě míle od svého hospodářství přeložiti.**) Ale 
hrozba knížecí z roku 1721, že má ještě všechny souše spracovati (což ještě 
4 léta trvati mflže) a potom hut zavříti, jakož i neštěstí, jež ho na podzim 
r. 1722 potkalo, že mu totiž byt u huti se vším nábytkem, vozy a p. shořel, 
obměkčilo jej tou měrou, že nabídku novou k přenesení huti k Horní Vltavici 
na místo Btirkenhaid (Březoviště) řečené, přijal.**) Než však počneme líčiti osudy 
nové huti, třeba ještě doplniti obraz starého závodu statistickými daty. K huti 
patHlo roku 1632 5 podruhů, kteří hutmistrovi po 6 groších platili a dle roly 

rolí sena koní volů krav jalového ovcí 

z roku 1654 30 strychů — — 6 14 24 2 

* 1678 20 » 10 vozů 2 4 10 8 — 

> 1713 23 » 15 » 2 10 10 8 — 

Dle popsání zeměměřice J. Jak. Knittla obnášely pozemky hutní 475 strychů 
2% měr, z nichž bylo 168 strychů rustikálních a 407 strychů 2 věrt. IV, m. 
dominikálních. Dle výkazu z roku 1725 bylo u hutě 9 podruhů v 4 chalupách 
s 17 kravami a I kozou. I výkaz piva v huti prodaného dává zřejmé svědectví 
o prospívání Tischlera. Kdežto roku 1698 toliko 6 sudů konsumováno bylo, 
má již ročník 1699 27'/,, 1709 297,, 1717 35 a 1719 32 sudů.") I dá se 
lehce vysvětliti, proč se Tischlerovi odsud na novou hut nechtělo. 

Dle znění privileje ze dne 24. prosince 1725 dostal Tischler v Březovišti 
nedaleko Horní VI taviče 6 lečí á 40 strychů = 240 str. lesa vykázaných, by 
2 leče hned porazil a na vymýtěné půdě hut, byt, chalupy, stodolu a stáje 
a stoupy s jizbou pro stupaře vystavěl, pole, luka a pastviny zdělal; z ostatních 
4 lečí měl dříví k palivu a k huti bráti, když dříví doroste, smí zde též pásti, 
mlází však má šetřiti a hájiti a proto se pastvy zdržeti. Tischlerovi dává se 
právo k dělání pateríků, sklenných tabulí, zrcadel, brejlí a bílého skla, při čemž 
se mu výslovně připomíná, aby s cenou ostatním hutmistrům neškodil, jako 
to s pateříky dělal. Za to se mu vyměřuje gruntovní činže 5 zL, která se má 

*«) A. 6Gf la/8, 
") A 6G.^ la,4. 
") Přílohy LXXX, LXXXIl, LXXXUI, LXXXVL 



77 

pro prvních 6 let, kdy se stavbou a zařízením nové huti značné výlohy míti 
bude, odpouští, a 15 zl. lesní činže.**) Tak, třeba oklikou, dosáhl Tischler 
přece toho, že mu dovoleno bylo dělati veškeré druhy skla. Postaviv a zařídiv 
tuto hut, povznesl i tento závod a zemřel, raněn byv mrtvicí, náhle dne 
19. března 1740, zanechav po sobě památku podnikavého a energického muže. 
Ačkoliv poměry mu valně příznivý nebyly, uměl jich přece dobře užiti a 
pomohl si k značnému jmění. Byl dvakráte ženat; první paní byla svobodná 
osoba z Vimberka, druhá Maria Arnoštka Speltová, dcera knížecího písaře 
z Vimberka, která jej přežila a podruhé se provdala za Marka z Bavorova, 
kontrolora mýta v Suchdole. Dcera jeho, jak jsme již viděli, měla hutmistra z Kri- 
štofovy huti Lamberta Plechingra, jemuž Tischler vydatně pomáhal. Obchod vedl 
zvláště do Normberka a do Vídně. Za těch velmi příznivých okolností převzal 
syn jeho z prvního manželství Frant. Jan Tischler obé huti, Tomášovu s hospo- 
dářstvím a Březovskou v ceně 7000 zl. Ale syn po otcovi se nezdařil ; ačkoliv 
pro vývratě a polomy i na Tomášově huti pracovati mohl a tak znamenité 
polní hospodářství měl, nemohl se držeti, jsa rozhaza a nehospodář. K tomu 
přišly následky válek, jimiž veškerý obchod vázl, a neúroda po tři léta, kdy 
se žádné obilí neurodilo, tak že Tischler pro sebe a své lidi vše za hotové 
draho kupovati musil. Proto vyplatil do roku 1747 pouze 1013 zl. 37 kr. 2Va.*^) 
Když stav Tischlerův pořád se nelepšil, nýbrž dluhy jeho vždy ještě rostly, 
dal se hejtman Vimberský Čapek do počítání i shledal, že 

celoroční příjem hutě Tomášovy za rok 1755 obnášel . . 3680 zl. 
« vydej * » » » 17 55 > . . 3324 » 

zbývá tedy . . . 356 zl. 
Krom toho že má Tischler u staré huti 

koní 3 volů 10 krav 10 jalového 8 a 9 podruhů s platem 37 zl. 3 kr. 
9 podruhů > — » 18 » — 

u nové huti 
on . . volů 12 krav — jalového — a 5 > » 16 zl. 28 kr. 

5 podruhů * — » 12 » 1. 

Pak že sklízí u staré hutě 22 str. žita, 5 str. ječmene, 24 str. ovsa, 50 vozů 
sena, 10 vozů otavy se 6 pacholky a 3 děvečkami; u nové hutě sklízí 
9 str. žita, 2 str. 1 v. ječmene, 15 str. 3 v. ovsa, 16 vozů sena s 1 pacholkem. 
Že užitek panství z těchto dvou hutí 199 zl. 6 kr. obnáší, že však majitel od 
panství dřívím 45 kr. zá kmen počítaje a pozemky 228 zl. 2 kr. dostává, 
tak že o 28 zl. 56 kr. méně činže platí, než bére. Zrušením této huti získalo 
prý by panství 207 zl. 13 kr. IVa d.**) Za tím účelem vyslán hejtman Hlu- 
bocký Jan Karel Zelinka k očitému ohledání věcí na Vimberk. Tento referoval 
dne 20. října 1760: Panství zřídilo sklárny kvůli lepšímu zužitkování svých 
vzdálených lesů a k vůli prodeji svých materialií. Ježto však hutmistři toho, 
co jest jim k prospěchu, užívají, ale řemeslo špatně provozujíce a více polního 



*•) PHloha LXXXVin. 

**) B. 6G.^ 1. 

•«) Pfíloha XCIV, XCV, CI. 



78 

hospodářství než sklářstvf si hledíce, velmi málo piva a jiných nátura! ií ode- 
bírají, sami z toho velký zisk mají, panství nepřiměřený bagatelle platí, tak že 
panství více dané odvádí z hutních okresů, než platu od hutmistrů dostává, 
ježto tudíž hutě původním obdarováním se neřídí, mají býti zrušeny neb 
koupeny, aneb při nejmenším jejich plat náležitě zvýšen, dříví a jiné naturalie 
dle běžné ceny jim prodávány. Bez toho zdařila prý se již plavba polenového 
dříví, jímž větším dílem panství Netolické a Protivínské se zásobuje. Též prý 
stal se při malé vodě pokus s plavbou dvou prámů o 4 kmenech, jež se až 
do Volar dostaly, tak že jest naděje, že při větší jarní vodě a vyčištěním 
řečiště, zvláště kdyby u Čertové stěny dostatečné otvory udělány byly, záměr 
ten se zcela zdaří.*') Ale když žádný z hutmistrů dobrovolně huti své prodati 
nechtěl, nezbývalo než vyčkati příhodné chvíle. Ta se u Tischlera brzy naskytla, 
protože jsa roku 1762 se dřívím svého okresu hotov o vykázání jiného dříví 
pro tento rok a potom o dovolení k přenesení huti na jiné místo prositi musil. 
Ale výnosem ze dne 2. října 1762 nařídil kníže Josef Adam ze Schwarzenberga, 
že, ježto žádané dříví bez škody mu vykázáno býti nemůže, tím méně mu 
povoleno býti může, by závod svůj nedaleko nové Šeravské huti, tedy v lesích, 
které se k plavbě hodí, vystavěl, že spíše jest s tím srozuměn, by hut vyhasila 
a s drahocenným dřívím se šetřilo. Na to chtěl Tischler svou starou hut 
Tomášovu svému švakni Ign. Plechingrovi za 3700 zL prodati, ale panství 
chtíc zameziti, aby tu nová osada povstala, převzalo ji samo v té summě, 
dovolivši zároveň, by Tischler se svými 8 dětmi na Březovskou hut se od- 
stěhoval a ji za zvýšený plat 45 zl. 21 kr. vedl. Ale Tischler spokojiv z prodeje 
své věřitele, přišel s prázdnýma rukama na Březovskou hut, kdež bylo mnohem 
skrovnější hospodářství, a nemohl-li dříve vyjíti, mohl nyní tím méně obstáti. 
Proto převzal r. 1794 Matěj Pavlík tuto hut, co obyčejné polní hospodářství.*®) 
Jižně od huti Tomášovy ležela hut Šeravská Od Michala Jilicha přešla, 
nevíme ani jakým způsobem a kdy, na Mikuláše Regencikla, který, maje hut 
svou od dávných časů zaplacenou, ji do roku 1631 držel. Dle něho nazývá 
se hut ta v účtech Vimberských hutí Miklesovou. O špatném jejím stavu svědčí 
to, že roku 1631 pouze 2 podruzi k ní patřili. Od roku 1632 — 50 měl ji 
Vondra Fcjtl a přivedl ji k takové pustině, že dne 2. května 1650 zase skrze 
rychtáře Pravětínského Petra Fuxa prodána býti musila; koupil ji Jakub Fejtl 
za 80 kop grošů míš. Jakub, hospodařiv na ni do roku 1661 a maje ještě 
129 kop grošů dluhu, úmyslu byl ji státi nechati. I odhadnuta znova od 
rychtáře Fuxa na 55 kop gr., v kteréž sumě ji Matěj Plcchinger vulgo Slemar 
převzal. Ale i o něm poznamenává gruntovní kniha roku 1667: jest žebrák, 
musí hut co nejdříve stát nechati. Proto odpustil dekretem ze dne 23. listopadu 
roku 1667 kníže Jan Krištan z Eggenberga Matějovi nejen nezaplacený úrok 
per 133 zl., nýbrž snížil mu jej na příště na 5 zl. I není divu, že za těch 
okolností hut delší dobu stála. Revisitační kommisse poznamenala u něho 
r. 1678: bývala někdy hut, ale již není. Někdy dělány tu pateříky a sklenná 



*•) A. 6Gř la/1. 

♦•) A. 6Gf la^, la/1. 



79 

kolečka. Když okolnosti se zlepšily, obchod začal opét jíti, nelenil Matéj a 
dělal zase pateříky a staral se všelijak o zvelebení huti. Roku 1670 vystavěl 
první a roku 1680 druhou chalupu pro podruhy. Nemoha stářím déle hospo- 
dai-iti, odevzdal dne 20. března 1687 Matěj svou hut s hospodářstvím v pří- 
tomnosti hutnílio rychtáře a všech hutmistrů S5mu svému Václavovi za 80 kop 
grošů mís., vymíniv sobě a své manželce Marii kus pole pod 2 věrtele, 4 vozy 
sena a byt do smrti (f 1695). I Václav obezřele si počínaje, do roku 1698 
hut zcela vyplatil;*®) roku 1690 vystavěl třetí a roku 1700 čtvrtou chalupu. 
Též se sklářstvím zřídka kdy vysadil, byl by míval vždy teplou pec, kdyby 
jenom byl měl dostatečný odbyt na pateříky. Rozkaz knížecí, že tři, neb při 
nejmenším dvě huti pateříkové zrušeny býti mají, byl též proti Seravské 
namířen. Jenom pro množství polomů a suchého dříví prodloužil kníže Adam 
František výnosem ze dne 27. července 1722 životní dobu Seravské huti ještě 
na 3 — 4 léta; pak měla zrušena být. Rozkaz ten opakoval kníže dne 17. pro- 
since 1722, připomínaje, že hut ještě 2 léta pracovati může.***) Ačkoliv tedy 
osud sklárny té na dobro zdál se býti spečetěn, přece podařilo se jí, nejen 
tomu ortelu uniknouti, nýbrž i všechny ostatní hutě přetrvati. K ní patřilo 

rolí sena koní volů krav jalového 

dle roly z roku 1654 15 strychův — — 2 4 5 

» » * 1678 6 str. 1 v. 3 vozy — — 6 4 

» > » 1713 10 strychů 19 » 2 10 9 3 

Dle výměry z roku 1722 obnášel hutní okres 286 strychů, z nichž bylo 
rustikálních 52 strychův a dominikálních 233 strychův. Roku 1725 bylo tu 
7 podruhů ve 4 chalupách s 10 kravami a 5 kusy jalovými. Piva se tu prodalo 
roku 1698 16Va ^^^^u, 1699 29 sudů, 1709 34 sudy, 1710 36, 1711 31 a 
1719 12 V, sudu. I tato data mluví o dobrém stavu huti.**) Se svolením 
vrchnosti přejal Jan František Plechinger hut od starého otce dne 18. července 
roku 1733. Václav neužíval dlouho výměnku, zesnulť dne 20. března 1736 a 
pochován dle přání v kapli 14 pomocníků ve Vimberce. Dle jeho poslední 
vůle ze dne 2. března 1736 dostal Jan František Plechinger, primátor Vimberský, 
hut s hospodářstvím a vším hutním a hospodářským nářadím v ceně 300 kop 
mís., o dobytek měl se setřou Annou Marií MiUlerovou rovným dílem roz- 
děliti. Jsa mysli zbožné, odkázal kapucínům v Sušici 50, Vimberskému ducho- 
venstvu 12 zl., hutníkům svým půl sudu piva. 

Dle inventury obnášela aktiva 3351 zl. 16 kr. 2 d. 

» 627 > 25 » — » 

tedy čisté jmění . . 2673^~zL 51" kr. 2 d., tak že na 
každé dítě připadlo 1336 zl. 50 kr. 4 d. Z pozůstalosti té seznáváme některé 
odběratele Plechingrovy, jakož i druhy vyráběných patcříků: tak Jan Ben. 
Wossnera v Pasově, jenž bral tlačené pateříky, Jana Adama Šišku v Skalici, 
Krištofa Antonína Kittla v Blottendorfu, Štěpána Ilallera v Praze, Matěje Pocka 



•»j V A. U. 14, str. 243, 243 >, 244. 

*•) A. CGí la/7. 

*') Přílohy LXXX, LXXXIII, LXXXní, LXXXVI. 



80 

(pateříky měnavé barvy) a m. p. Pravda, rozkvětu sklářskému byla doba 
příznivá, ale neméně osobní činnosti a příčinlivosti Plechingra patří veliká část 
toho úspěchu u huti na celém panství Vimberském nejbídnější.**) Ze též u svých 
kolleg& pro rozšafnost vážnosti požíval, souditi z toho, že hnedle po celé své 
živobytí byl jejich rychtářom. 

Když novému hospodáři Janu Františkovi na dosavadním místě dříví 
docházelo, přenesl s povolením knížecím ze dne 18. srpna 1753 hut svou více 
do lesa na Haidelbach u Cernohájského vrchu. Povolení to platilo pro hut 
jen potud, pokud dříví stačí ; když by však za 20 neb více let les byl vymýtěn, 
měl Plechinger hut strhnouti a na nynější místo, kde mezi tím les zase naroste, 
přenésti. Krom huti měl 2 byty pro dělníky a na voly stáje tu vystavěti ; pole 
neb luka dělati (krom malého zelného pole) zakazuje se mu přísně, protože 
les má zase hned růsti a hut toliko dočasně zde bude. Plat zvýšen mu z 16 zl. 

3 kr. 3 d. na 20 zl. Na další prosbu hutmistrovu, že svých 12 — 14 volů, jež 
k vožení dříví potřebuje, k staré 1 hodinu vzdálené huti na pastvu honiti 
nemůže, povolil mu kníže u nové huti několik luk, ale pastvu v mladém lese 
zase přísně zakázal.**) Povolená stavení jsou roku 1756 hotova a se sklářstvím 
se započalo. Hejtman Čapek, zkoumaje poměry Vimberských skláren, shledal 
u Šeravské, že si více hospodářství a chovu dobytka než řemesla hledí a 
o 50 zl. 49 kr. 3 d. méně platí, než od panství dostává; nebyl však přece 
pro zrušení, protože, kdyby té sklárny nebylo, dříví tu k žádnému užitku 
přivedeno býti nemohlo, vyjma ten pád, kdyby snad na Vltavě plaveno býti 
mohlo. Jenom na to toužil a tlačil, aby Plechinger větve a vršky poražených 
stromů z pasek dobře vyklizoval, by mlází růsti mohlo. Z výpočtů Čapkových 
stůjtež zde tyto: 

Příjem huti Šeravské za rok 1755 3751 zl. 22 kr. 
vydání » » » t 1755 3339 » — ^ 

zůstává . . 412 zl. 22 kr. s 24 tovaryši, 9 pomahači. 
Hospodářství Plechingrovo vykazovalo 4 koně, 18 volů, 10 krav, 8 jalového, 

4 prasata ; 9 podruhů s platem 48 zl. 30 kr. 16 krav. Sklidil 15 strychů 3 v. 
žita, 4 str. 2 v. ječmene, 33 str. ovsa, 40 vozů sena, 4 vozy otavy s 5 pacholky 
a 3 děvečkami.**) Dne 20. dubna 1762 zemřel Jan Frant. Plechinger na vodna- 
telnost, nezanechav žádného posledního pořízení, určiv toliko ústně svou 
manželku Veroniku, s kterou 6000 zl. přiženil, za hospodyni.**) Huti ujal se 
syn její Ignác Frant. Plechinger. I obnovil opět dřívější prosbu u knížete 
o přidělení polí a luk k nové huti, ukazuje na vzdálenost obou závodů a na 
nemožnost, se vším živobytím na starou hut býti odkázánu. Výnosem ze dne 
12. července 1766 vyhověl kníže Josef Adam jeho přání a povolil mu 2 leče 
na louky a pole. Když v prosinci téhož léta zpráva se roznesla, že Plechingrova 
hut shořela a on více než za 7000 zl. škody utrpěl, nařídil kníže hned dne 



") B. 6AE8, A. 4K>í la. 

*•) A. 6GÍ la/7. 

*•) A. 6GI la/1 a přílohy XCIV, XCV, CI. 

") B. 6AE 8. 



I. 



81 

31. prosince 1766 administrátoru panství, aby za těchto příznivých okolností 
hut koupiti hleděl, aby tak počet skláren, více škodlivých než užitečných 
o jednu zmenšen byl. Ale hned na to přišla zpráva od Zelenky, že se jedná 
o starou Šeravskou hut, kde se již nepracovalo, jíž toliko k hospodářství užíval, 
že se tudíž v naznačeném směru nic dělati nedá.**) Roku 1773 žádal opět 
Plechinger o přidělení 3 lečí lesa k huti, dvou dědičně a jedné proti platu, 
ukazuje na velikou práci a náklad, jež takové zařizování polí a luk stojí. Za 
vykázání tří lečí lesa pfímlouval se ředitel Watzl, protože les tuze vzdálený 
jest, ale proti dědičnému postoupení vyslovil se co nejrozhodněji. Zdělání tako- 
vých polí prý tolik nestojí a konečně prý by to přišlo k tomu, jako u jiných 
hutí, že by kníže pán někdejší svůj pozemek, jejž hutmistr zdarma dostal, 
jímž se obohatil, za drahý peníz zpět koupil. Ale lesmistr Kfeller ze Sachsen- 
grilnu nechtěl ani o vykázání lesa slyšeti, dokládaje, že les ten k Vltavě na- 
kloněn jsa někdy knížecímu potomstvu k plavbě dobře hoditi se bude. Plechinger 
prý bez toho u staré huti užívá všeho tak, jako kdyby hut ta ještě šla, do- 
bytka že chová velikou sílu a dorost že žádný nemůže se zmoci; u nové huti 
že za těch 17 let tři leče úplně vysekal.*') Po smrti Ignáce Plechingra převzal 
dne 6. srpna 1788 syn jeho Jan Plechinger hut se vším příslušenstvím a hospo- 
dářstvím v sumě 8920 zl. 26 V^ kr.; ježto bylo 6 dětí, přišlo na jeden podíl 
834 zl. 39^/24 kr. Z doby tohoto hutmistra zachovala se nám obchodní zpráva 
z roku 1764 určena pro krajský úřad ; třeba byla ve prospěch hutmistrů pri- 
střižena, přece možná z ní povšechný stav huti poznati. Dle tohoto oznámení 
dělalo se tu ročně 22.000 pateříků v ceně 5866 zl., z nichž 1866 zl. v zemi a 

v 

4000 zl. v cizině se utržilo. Seravské sklářství prý proti dřívějšku kleslo, protože 
množství malých cizozemských pateříků do země přichází, které v okolí Skalice 
každý téměř nádenník brousí. Dříve šel jeho hlavní odbyt do Saska; to nyní 
přestalo. Co odbíratele v zemi uvádí: Václava Kulhánka v Praze, Eliáše Brett- 
schneidra a Jana Šišku ve Skalici, Josefa Reichla a Wahnera v Mikulášovicích, 
v cizině tato města : Normberk, Lisabon, oba Frankfurty, Lipsko, Vratislav, 
Petrohrad, Sasko a Indii.*®; Nový majitel, maje velké podíly vypláceti a jsa 
2624 zl. 7 kr. do důchodu knížecího dlužen, ohlížel se po bohaté nevěstě. 
I vyhlídl si Marii Annu Lenzovou, dceru Jana Jiříka Lenze, obchodníka 
z Kreuzbergu v Bavorsku. Dle svatební smlouvy přiženil s ní 2500 zl. s pří- 
povědí, že po smrti otce s ostatními dětmi stejnou část dostane, ženich napsal 
ji svou živnost se vším příslušenstvím. K zaplacení dluhů dal Lenz zeti svému 
lineckou obligaci per 1400 zl., zbývající část chtěl Plechinger zaplatiti až se 
z obchodní cesty vrátí ; turecký obchodník Mola Mahmud jest prý mu stejný 
obnos dlužen.*®) Tento hrozící mrak dal se tedy lehce zažehnati. Hůře bylo, 
když roku 1791 lesmistr Feldeck vypočítal, že Plechinger 1200—1500 sáhů 
dříví ročně za 20 zl. dostává, kdežto nyní dříví vídeňským (Schwarzenberským) 



*«) A. 6Gf la/7. 

*') B. 6GÍ 1. 

") Příloha CIV. 

*») A. 6GI la/7: v A. U. 11/No. 2, f. 7; Erbtheilungsbuch p. 111; Contractenbuch f. ií8. 

Rozpravy RoCa. U. Třída I. Č. 1. ^* 

I. 



82 

průplavem dobře se spenežiti může; jinde platívají prý hutmistři 4 — 600 zl, 
aniž by panství dříví své tak dobře odbýti mohlo, jako na Vimberku. U huti 
jest prý 288 strychů vlastních pozemků a 209 strychů najatých; od těch může 
prý Plechinger dobře živ býti, bez sklářství. Feldeck navrhoval tudíž, by se 
ode dne 15. října 1791 hut vypověděla. Výnosem ze dne 10. prosince 1791 
nařídil pak kníže, by sklenná hut Seravská, jsouc za nynějších poměrů škodná, 
která bez toho mnohem déle stála, než bylo zamýšleno, koncem října příštího 
roku zrušena byla. Ale proti tomu ozval se hutmistr Plechinger, ukazuje 
právem na knížecí koncessi z roku 1753, dle níž pro hut žádná iu'čitá lhůta 
vyslovena není, nýbrž pokud dříví stačí; potom však má se hut na dřívější 
místo přenésti. Jest prý mu živnost ta v ceně 8920 zl. 2678 kr. soudně ode- 
vzdána, začež 83 zl. tax zaplatiti musil, a s vědomím úřadu manželce jeho 
co věno připsána. Tím získán pro hutmistra čas — a bylo vyhráno. Neboť 
kníže Josef, nabyv samostatnosti, rád podporoval průmysl a dal se tudíž zcela 
opačnou cestou než jeho předkové. Roku 1796 prodloužil Plechingiovi privilej 
na delších 30 let, vykázal mu les s 27.000 sáhy dříví a zvýšil mu činži na 
60 zl., též mu dovolil dělání dutého skla; Plechinger vystavěl si i brusírnu. 
V ten čas dělaly se v huti pateříky rozličné fagony, barvy a velikosti pro cizo- 
zemsko. Po vypršení lhůty prodlužován privilej čas od času nejvíce z příčin 
kommiseračních až do roku 1863. Na knížecí vrchnosti neleží tedy vina, že 
Seravská hut, poslední to závod starý panství Vimberského, při obrození 
českého sklářství v našem století nepovstala k novému, slibnému životu, nýbrž 
na majitelích samých, kteří se drželi zděděných tradic, o pokrok, větší rozhled 
a odbyt se nestarajíce. Tu jest přirozeno, že rosteucí konkurenci odolati 
nemohli a jenom živořili.*®) 

Jižně od Šeravské huti na cestě do Vltavice ležela Magrlová hut, jejížto 
okres se rozprostíral z obou stran cesty Vimbcrsko-Vltavské. Magrle zabit 
od lidu vojenského na počátku SOIeté války a manželka jeho smrtí sešla, za- 
nechavší 4 sirotky. I pošacována hut a prodána od rychtáře a konšelův na 
místě sirotkův let nemajících dne 10. ledna 1621 Matějovi Klojbarovi za 100 kop 
míšeňských. Matěj vyplativ na té huti 40 kop a nemoha na ní dále hospodařiti, 
prodal ji roku 1626 Markovi Roblovi za 100 kop míš. Tento držel se na ní 
až do roku 1632, kdy ji zase Matějovi Klojbarovi za 140 kop přenechal. 
Matěj odevzdal ji roku 1651 dceři své Kristině tím způsobem, aby ona do 
důchodu knížecího zadržalý úrok 74 kop 38 gr. 4 d. a Markovi gruntovních 
29 kop ziz 103 kopy 38 gr. 4 d. zaplatila. Ke Kristině přiženil se Tomáš 
Olcinger ze vsi Ilrabic a tak on bude povinen nahoře psanou summu vypláceti. 
Ale i on se neudržel, nýbrž prodal ji dne 17. července 1657 Jiříkovi Herzigovi 
za 80 kop grošů. Když zaseděný úrok 63 kop 12 gr. 6 d. až na 18 zl. od- 
puštěn byl, vysekal se Herzig z dluhův a do roku 1673 vyplatil hut úplně; 
ale jsa vyučený tkadlec nechal sklářství a hleděl si svého řemesla a hospo- 
dářství.**) 



«•) A. 6GÍ la/7; IV. ¥J 14a. 

•') V A.U. 14, p. 144, 144 », 146, 145', 147. 



I. 



88 

Jižně od Homf Vltavice či Vltaz% jak naši předkové říkali, ležela Aw/ 
zrcadlová^ patřící Jiříku Štegbaurovi. Po jeho smrti (f UU4) přenechána po- 
zůstalému synu Jiříkovi za summu 200 kop míš. Pozfistalá vdova Zuxana, vy- 
mínila si, aby jí do smrti dával 5 strychťk žita a I vértel semene InftntMio 
osíval, kus louky pod dva vozy sena a s ostatními 7 dětmi rovný díl 25 kop. 

v 

Roku 1665 vyplativ Stegbaur všechny podíly měl svou hut čistou, llospodařiv 
41 let, odevzdal Jiřík dne 18. dubna 1685 pro stáří a nedostatečnost hiit a 
hospodářství synu svému Adamovi za 500 kop míš., vymíniv si doživotní byt, 
totiž lisovnu s komůrkou, marštal na dvoře a novou kolnu, póle pod 8 strychy, 
2 záhony řípy, 2 záhonky zelí, len pod 2 věrtele a novou louku od dolejftflio 
průhonu nahoru podle soumařské cesty k lesu; dobytka smí s hutrnistrtMU 
dohromady tolik pásti, kolik ho v zimě uživiti může. Obilí, seno a dříví bude 
Adam otci přivážeti. Matce Marii patří půlka tohoto výmínku. Adamovi do- 
voleno výnosem ze dne 20. září 1689, že smí krom zrcadlového skla i patcříky 
dělati a, ježto v jedné ped to nešlo, vystavěl opodál novou hut pateříkovou. 
Pro dluhy a špatný stav postoupil Adam dne 31. května 1703 hut svou zcti 
svému Matěji Kubišovi v ceně 1000 zl., vymíniv si byt pro sebe a svou man- 
želku, kus pole, kus louky dvorské a louky od dolejšího průhonu podle sou- 
mařské cesty až k lesu, pastvu, svážení dříví a sena (f 1713). Kdyby jedno 
z jeho 8 dětí v stav sv. manželství vstoupiti mělo, zapůjčí nový hoKpodář 
k veselce svůj dům. Vdově patří byt a polovice luk a pole.^*) Kdežto doHud 
pouze tři chalupy byly, přistavěl roku 1709 Matěj KubiŽ čtvrtou; ale pro 
špatný odbyt sboží, jímž téměř všechny země zaplaveny byly, pracoval v huti 
nejmenší díl roku. Proto se ho zákaz knížecí z roku 1722, že má hut zastaviti, 
poměrně méně bolestně dotekl než jiných. K huti patřilo dle roly 

rolí sena Otavy koní volů krav jalového ovcí vq^řů 
z roku 1654 15strychů — __46ri— — 

> 1678 16 » 15 vozů — 16 6 6 19 

» 1713 38 » 24 » 5 vm^ 2 12 12 16 — — 
Výčep phra u huti, který roku 1699 9Vj sudu obnáftí:l, klesl r. 17 19 až na 
1% sudu. Huti té říkali v XVIII. století RabenhOttc,**) 

Největšího významu ze všech skláren Vímbcrských nal^yla hut Janouikova 
či Michlova, v 18. století Heimbachská zvaná. Začátky jírjf byly jako u o^tatnícíi 
dosti smutné, ba ještě bídnější. Na počátku 17. století držel jeden dil hutí 
Jiřík Krump, druhý Jan starý Vlček patrně co výmínkář. Koku Wri {/rrxlal 
Krump svůj dil Eliášovi SchOrcroví za 676 kop gr. m,, vymíniv jk^W: dr/m#Ark 
nad hutí a jeden kus dčdinky ležící podle toho domečku a 'y-Axwx kničku za 
hutí k lesa Pří tom ujednáno, že, kdyby Jiřík odtud i^ryč fiHt od/;f/ral, má 
domeček s dědtnkou připadnouti beze v^ho zaplacení k hutí a, kdyt/y loij/.ka 
kdy k prodeji přijití měla, íc přede viemí Vilávm ScíiOreroví prodána má 
býtL Co se do^ýóe druhého dílu hutí, í o tom plahlo, že, kdyby nM i//^\ 
prodán, mtnio řečeného LlíáVí žádnému jin/:mu fir^ylán býti n-^rTTiá, ^ii.rtx 



*^S K a U, m. ''£fi. $řA 2&* . 

«, mkÁiOL LXXX, LXXXit LXXXIÍÍ, LXXXVL 



84 

složil ještě téhož léta 100 kop gr. m. závdavku, ale bud zemřel neb od další 
koupě odstoupil, a tak dne 23. dubna 1604 směnil Jiřík Krump huť Janou- 
škovskou s Janem Temlem, kolářem ze vsi Pravětína, za jeho dvůr tudy, tak, 
že Tem! mu přidal ještě 150 kop grošů v penězích. Teml přikoupil r. 1610 
domeček s grunty, patřící co výměnek Kristině vdově Jiříka Krumpa, za 
100 kop grošů a do roku 1615 hut celou i s domečkem vyplatil. Teml byl 
tedy podle všeho dobrý hospodář, ale jsa řemesla sklenářského neznalý shledal, 
že tu na dlouho držeti se nemůže. Proto vyměnil smlouvou ze dne 14. ledna 
r. 1626 dvůr svůj s grunty ornými a loučnými, též s hutí sklenářskou za dvůr 
Jiříka Frynta, mistra řemesla sklenářského ve vsi Petro vících na panství 
Drslavském, tím způsobem, že Frynta dluh váznoucí na řečeném dvoře v Petro- 
vicích per 300 kop gr. m. na Janouškovu hut převzal a tak dvůr čistý Temlovi 
odevzdal. Frynta koupil si dva páry volů od majitele panství Jáchyma Novo- 
hradského z Kolovrat v ceně 73 kop gr. m. a zaplatil roku 1629 do panského 
důchodu za veškerý svůj dluh obnášejíeí 326 kop 7 gr. 2 d. jistou summu 
najednou. Ale nemoha, ač hut zcela zaplacenou měl, na ní dále hospodařiti, 
prodal ji dne 28. dubna 1638 Adamovi Pieblovi ze vsi Hrabic za 728 kop 
34 gr. 2 d. Tento odprodal jednu chalupu s pozemky k ní patřícími Matějovi 
synu Jana Krejčího ze Záblatí za 150 kop gr. a nemoha se držeti, postoupil 
dne 26. června 1663 zase hut Jiříku FryntovL«*) Jiřík chtě se dluhu 427 kop 
34 gr. 2 d. zbýti, prodal druhou chalupu s políčkem a loukou synu svému 
Vavřincovi Fryntovi za 85 kop 42 gr. 6 d. s tím ustanovením, aby, kdyby 
napříště hutmistr ty dvě chalupy zpět koupiti chtěl, majitelé jich povinni 
byli mu je za kupní cenu vydati. Vyplativ hut svou docela, prodal Frynta 
dne 27. července 1665 řečenou hut i s chalupou Vavřincovou pro stáří Janovi 
Singrovi za 300 kop či 350 zl. r. Za výměnek určil pro sebe chalupu Vavřincovu, 
políčko na 6 věrtelů, loučku na 4 vozy sena; ale po jeho smrti má zase vše 
k huti bezplatně připadnouti.®^) Ale ani Singrovi nebylo přáno, aby se udržel; 
pro neznalost umění sklářského a chudobu prodal dne 8. června 1671 hut 
svou v přítomnosti rychtáře hutního Ondřeje Plechingra, Jiříka Štegbaura a 
všech hutmistrů Michalovi Milllerovi od sv. Anny a Jindřichovi Pockovi z Ober- 
zwieslau v Bavorsku za 450 kop míš. Zároveň přenechal Tomáš Krejčí chalupu 
někdy od huti koupenou oběma za 160 kop gr. m. Kupující zavázali se, že 
J. Fryntovi za jeho výmínek u huti do jeho smrti ročně 5 zl. 30 kr. platiti 
budou.*®) Miiller a Pock, složivše dohromady závdavek 200 zl., nemohli se 
o společném užívání huti dohodnouti ; i srovnali se dne 2. června 1673 v tom 
smyslu, že Miiller tuto sklennou a hospodářskou hut sám převezme v dřívější 
ceně 525 zl., Pock pak Krejčovu chalupu též v dřívějším odhadnutí za 186 zl. 
40 kr. dostane. Zároveň přenechal MttUer Pockovi k chalupě louku pod 3 vozy 
sena k doživotnímu užívání, jakož i políčko, jež Frynta měl; naproti tomu 



•*) Příloha XLL 
") V A. U. 14, p. 78. 

«") V A. U. 14, str. 79. Mullner, Muhlner, Millner a Mihlner jest toliko dialektová forma, 
jména Miiller. 



85 

zavázal se Pock, že na výměnek Fryntáv 2 zl. 25 kr. připláceti bude. Kdyby 
Pock chalupu snad někdy prodati chtěl, pak připadne, tak ujednáno, bezplatně 
k huti.*') Ujmuv se této v stavení sešlé huti se zarostlými lukami a poli, 
měl Múller z prvu pro dluhy na ní váznoucí a pro velké splátky, jakož i proto, 
že tenkráte žádný odbyt na obyčejné sklo, které dělal, nebyl, dosti krušné 
postavení.*^ Proto není divu, že netušiv sám sobě, roku 1676 hut svou Filipu 
Šallovi hutmistru z Harmenschlagu v Rakousích prodati ťímyslu byl. Hejtman 
Breverius přimlouval se za Šalla, dokládaje, že nový hutmistr vrchnosti s tabu- 
lovým a dutým sklem bude moci posloužiti.**') Ale záměr ten, nevíme ani 
jakou šťastnou náhodou, se zmařil a Muller zůstal tu hutmistrem. Jiná neshoda 
mezi Múllerem a Pockem stran pastvy dobytka Pockova urovnána dne 
2. října 1680 dle výpovědi Jiříka Frynty hnedle 100 let starého, Jana Singra 
501etého a Matěje Krejčího 69 let majícího v tom smyslu, že niva nad potokem 
Skoviní hutmistrovi výlučně patří a prostřední kus louky mezi rozděleným 
potokem Pockovi zůstane. Zároveň napomenut Pock, by průhon až k huti, 
co se plotu a stavu dotýče, vydržoval a více dobytka nepásl, než v zimě uživiti 
může. Pock pustil při tom Milllerovi někdejší Fryntovo políčko. Výtěžek 
své práce obrátil Muller k zapravení úroku a dluhů, pak ke koupi chalupy 
Krejčovy, užívané nyní Pockem. Tak se stalo, že roku 1686 vše měl zaplaceno 
a roku 1687 i řečenou chalupu za 150 zl. koupil; Pockovi ponechán v ní 
ještě byt do Havla 1688. Toliko kus louky na 2 vozy sena podržel Pock a 
jeho manželka Markéta do jich obou smrtí.''®) Hut samou nechal Muller v tom 
stavu, jak ji převzal, div nespadla. Patrně chtěl tímto sešlým stavem nátlak 
na vrchnost učiniti, aby žádostem jeho vyhověla. Přijmulť hut toliko s tou 
podmínkou, když on s manželkou a dětmi, jsouce svobodní lidé z království, 
i se všemi nynějšími i budoucími lidmi ponecháni budou, hut sama nový 
privilej dle způsobu sklárny Planské dostane. Ve své žádosti ze dne 28. května 
r. 1685 ukazoval Míiller na bídný stav huti, když ji přijal, na níž dříve pro 
její nepříhodné položení ani sklář ani hospodář udržeti se nemohl. Hut sama 
leží prý hluboko v lesích, vzdálena od země, tak že na odbyt skla v tu stranu 
nelze pomysliti, zvláště proto, že blízko kolem mnoho skláren pro kupce a 
obchodníky příhodných se nachází. Na dolejší straně Rakous jest jich s Planskou 
osm, na hořejší straně Bavor a říše šest, které vesměs na silnici leží. Zbývá 
prý tudíž jediný prostředek, obchod do říše, od něhož, jsa v říši znám, nějaký 
účinek očekává; ale i to jest velice obtížné, protože než svozy od huti přes 
hranice přijde, pro ' kamenitou špatnou cestu a hory 10 mil objížděti musí, 
z čehož již hořejší huti značný zisk mají. Krom toho schází prý tu křemen, 
který z cizích panství s nemalým nákladem přivážen býti musí. Les na popel 
jest již celý vypálený a musí prý si popeláře na Zálezkém a Přečínském 
panství držeti U huti má prý mnoho lidí a, jak jistě očekává, bude jich ještě 



•T V A. U. 14, str. 80, 81 '. 

'*) Zpráva hejtmana Gube ze dne 4. dubna UiSS u A. GG^ la/4. 

«•) A. 6G? la/a 

••j V A.U. 14, str. 82', 81, 143. 

I. 



86 

více míti, tak že panství prodejem piva značný užitek přinese. Ale pro pod- 
danost, jíž hut ta podrobena jest, nechce prý se tu nikdo usaditi; tím piisla 
by hut do starého bídného stavu a musil by každý hospodář na mizinu 
přijíti. Při huti neopravoval prý dosud nic, jsa úmyslu, nesplní-li vrchnost jeho 
žádost, hut zase prodati a se odstěhovati.'^^) Důchodní Martin Spelte a hejtman 
Jan Lamb. Breverius přimlouvali se ve svých dobrozdáních ze dne 8. a 18. pro- 
since 1685 za příznivé vyřízení žádosti MilUerovy, uvádějíc, že řečená hut Janou- 
škova dobré půl míle nad městem Vimberkem za vsí Lipkou v samé hornaté, 
divoké, studené poloze leží, kdež dělání sena a pasení dobytka na těchto 
studených polích a lukách za nejlepší hospodaření se má ; roste tu prý toliko 
oves a žito, které obyčejně zmrznou ; že přičinlivostí tohoto hutmistra sklářství 
se utěšeně zdvihlo a ještě více se povznese, protože čím dále tím lepších 
prostředků k přilákání cizích kupců a odbytu knížecího piva užívá. Jest prý 
pravda, že největší část popelu z cizích panství bráti musí, ježto k tomu jenom 
staré bukové a jedlové dříví se hodí. Navrhovali tudíž, by še jeho žádosti 
vyhovělo a mu zvláštní okres k huti proti zvýšenému úroku vykázal. Pro nové 
dělníky bude prý třeba u huti několik chalup vystavěti.''*) Vlastnoručním listem 
ze dne 18. září 1686 ráčil kníže Jan Krišťan z Eggenberga Michala Milllera 
s jeho ženou a dětmi, rovněž i jeho tovaryše, kteří z říše neb odjinud k němu 
do práce vstupují, »by skláři tím více sem přilákáni byli* a hut tím více 
prospívala, jako svobodné lidi při jejich přirozené svobodě ponechati a zaručiti, 
že řečený Múller, jeho dědici a nástupci vždy právo budou míti, řečenou hut 
prodati a jako svobodní lidé s ženou a dětmi beze vší překážky kamkoliv se 
odstěhovati. Privilejem ze dne 23. dubna 1688 potvrdil kníže nejen toto obda- 
rování, nýbrž uznávaje, že MilUer pilností a sbčhlostf sklářství a prodej piva 
povznesl, 1. přidělil mu veškerý revír Vimberský nad soumařskou cestou na 
dělání popelu s vyloučením ostatních hutmistrů a dal mu 2. právo bráti dříví 
stavěči, k podpalování a topení k huti a chalupám v knížecích lesích, v nichž 
jako od starodávna smí pásti. 3. Našel-li by se na panství nějaký křemen, 
smí ho svobodně bráti. 4. Je on MttUer a jeho nástupci oprávněni všechno 
sklo jakéhokoli druhu, žádného nevyjímaje, dělati. 5. Podléhá hutmistr přímo 
hejtmanu Vimberskému, jemuž i kontribucí odváděti bude ; od hutního rychtáře 
jest neodvislý. Za to zvyšuje se mu dosavadní plat 9 zl. 10 kr. na 35 zl. lesní 
a 20 zl. domovní a gruntovní činže, s tím doložením, že kdyby některý rok 
nepracoval, lesní činže odváděti povinen nebude. By pak pro všechny časy 
dříví dostatek byl a hut prospívala, není MUUerovi a jeho nástupcům dovoleno 
bez zvláštního povolení v knížecích lesích nové rejty, louky a pastvišťata dělati 
neb rozšiřovati, nýbrž les se má náležitě vykliditi, aby mláz růsti mohla; na 
pozemcích k huti náležejících má však právo, stavěti, rejtovati a vše k hospo- 
dářství potřebné si zaříditi. Pro lepší pořádek má hejtman všechno popsati 
a ohraničiti. Konečně jest hut, dokud se bude tu sklářství provozovati, od 
vojenského ubytování osvobozena.''*) Na další prosbu MilUerovu dovolil mu 



") PHloha LIX. 
•O A. 0»Gí la/4. 
•»j Příloha LXII. 

I. 



87 

kníže dne 17. září 1695, aby na potoku mlýn pro sebe a své dělníky výstavci, 
a vyměřil mu 12 zl. měřičného; částka ta má se hořejšímu mlynáři Vimber- 
skému, kamž Janouškova hut se mletím patřila, na činži sraziti. Kdyby pro 
sucho na hutním mlýně mlíti se nemohlo, mají zase všichni hutníci, jako 
předešle, na horním mlýně mleti.''*) Konsolidování tomu na venek odpovídal 
i vnitřní pokrok MQllerňv. Nešetře píle ani nákladu měl to štěstí, že vynašel 
krásné bílé sklo, jemuž jméno křídové dal. Jindy zase klade Mttllcr křídové a 
křišťálové sklo na jednu linii. Ježto k vyrábění toho druhu dle vlastních slov 
jeho dobrý křemen a salejku bral (a žádný lesní popel), ježto sklo to se 
brousilo a řezalo, jest zřejmo, že Miillerovo křídové sklo byl druh křišttílového 
skla a nikoliv sklo sprosté, obyčejné, jež nyní v sklářství jméno křídové nese. 
Jak se tedy zdá, ztratila se věc sama a jenom jméno na něčem jiném lpěti 
zilstalo.'*) A skutečně našel se v pozůstalosti Milllerově paklík spisů o dělání 
křišťálového a rubínového a jiného skla, jenž co tajemství novému hut- 
mistrovi dodáván býval. Krom toho dotvrzují prameny jednostejně, že vyráběl 
i rubínové sklo a že i výrobu pateříků zdokonalil. Vyrábění křídového skla 
bylo pro hut Janouškovu tím vítanějším, že se tu bez toho lesa na děl.^nf 
popelu nedostávalo. Co rok vynálezu udávají prameny v souhlasu rok l()8;l 
Tak píše hejtman Praun o nálezu tom: »Mílller zavedl roku 1(58:3 křídové 

v 

sklo v Cechách, které v rozličných druzích a pateřících dělati a do cizích zemí 
dodávati dal, čímž mnoho tisíc peněz do země a na panství přivedl, též 
mnoho poddaných výrobou těch druhů vydržoval.* Obšírněji líčí jeho činnost 
hejtman Gube ve svém listu ze dne 12. listopadu 1G93: »Míiller dělá rozličné 
druhy sklenic, též malé a velké tabule, tak že jeho sklenice téměř Buquoyským 
se rovnají; ponechává však to co tajemství pro sebe a nechce to nikomu 
zjeviti, by okolní nemohli totéž dělati. Prodej sklenic jde dílem do Vídně, 
nejvíce však do Moskvy a Vlach; tabule přicházejí do říše k Štrasburku 
a Frankfurtu. Sklenných koleček nedělá vůbec, protože řečené druhy více vy- 
násejí.c »Tehda,* píše Praun »jinde, když Helmbachský hutmistr prívílcj dř)stal, 
totiž roku 1688, byla tato hut nejpřednější v království českém, protože 
Michal Míiller křídové a rubínové sklo zde první zavedl a vyráběl.* Zajímavý 
obraz podala nám též Anna Klára MQllerová ve svém listu ze dne 24. března 
1722, praví, »že když její tchán Michal MtiUcr na hut přišel, jí do takovt'lu> 
vzrůstu a rozkvětu přivedl, že obzvláště pěkným křišťálovým a křídovýín 
sklem, od něho vynalezeným, jehož nikdo v Evropě dělati neuměl, kufnre ze 
Španěl, Itálie, Holandska, zvláště Amsterodamu a (jiných) cizích zemí a príi- 
vincií přilákaU.'*) MuUer byl nejen dobrý sklář, nýbrž maje spojí;ní a známost 
s kupci v říši a jiných místech, přivedl hut svou jíž roku 10H5 k takové ]>f) 
vésti, že ve všech větších říšských městech známa a dobře zai)Hána byla. 
U něho na huti stavěl se roku 1099 Jiřík František Kreybich, známý ob- 



'O Příloha LXIV. 

'") Již roku 1770, když V. Hafcnbrádl ve Vídní nklad křfdov/Jio skla z/ídíti clit^ll. 
bral se význam 9 křídové sklo« v nynéj^tm »myslu. 
'*; Piílohy LXIa íí b 



L 



88 

chodník ve skle, o němžto později obšírně jednati budeme, na své cestě do 
Itálie a objednal si u něho sklo. I krom toho známi jsou nám tito kupci: 
Samuel Holzel, Jan Krištof a Kašpar Kittel, Jan Janke ve Skalici, Matěj Janke, 
Tobiáš Preyssler, Jan Pavel Preyssler na Paucrhiitte u C. Kamenice, yifík 
Hólzel, brusič skla v Steinschónau, Eliáš Kreybich, řezáč skla, Krištof 
Kreybich, Rudolí Krcyl v Amsterodame, Pietro Paolo Charigari v Benátkách, 
Pavel Lehmus, Michal Kraus ve Vídni, Sixt Friedl v Solnohrade, Petr Kolz 
v Tirolsku, Mikuláš Gótzinger, řezáč skla, a téměř všechna místa v Čechách. 
Ježto obchodní knihy MilUerovy se nezachovaly, nelze úplný přehled jeho 
obchodní činnosti dáti; jména uvedených firem došla nás tím způsobem, že 
při smrti Michalově kupci ti právě zaplaceno neměli, a tak jednotlivě do in- 
ventury přišli. O tehdejších zvycích obchodních ve sklárnách (usancích) a při 
prodeji poučuje nás Miiller ve svém listu z roku 1708. Před 15 lety, praví, 
platívalo 3e za úplný svazek, či kopu tabulí 30 kr., při čemž dělník hutmistrovi 
na každý svazek či kopu u menších 2 kusy, u větších 1 přidával. Tomu potom 
se říkalo velká kopa. Nyní užívá se obyčejná kopa, za níž dosud 24, od loňska 
aby bedlivě pracovali, 25 kr. platím. Kupec dostává podle toho, jak velký jest 
odběratel, 2 — 4, jc-li zvláště dobrý, 6—8 kop nadávku. Skláři dostávají za hutní 
sklo 30 kr., ale za týden strhne se jim sto, čemuž se týdenní sklo říká. Hořejší 
hutmistři přidali od několika let na každý 1000 skla sto přídavku co náhradu 
za možný zlomek. Chtěl-li jsem s nimi zápoliti, musil jsem na 1000 křídového 
^kla sto přidati. Sprostého, obyčejného skla já neděláme'') Na výtečné vý- 
robky MúUerovy upozorněn byl při návštěvě koUeje jesuitské v Krumlově 
missionář indický P. Michal Sabel i prosil knížete Jana Křišťána z Eggenberga 
o nějaké takové sklenice pro své Indy. Reskriptem ze dne 26. ledna 1701 
nařídil jmenovaný kníže svému účetnímu a purkrabí v Krumlově, by pro 
Sabela 3 tucty broušených a řezaných skleněných číší na Vimberku objednali, 
a rektoru koleje Krumlovské P. Janu Miillwenzlovi, jenž též udá, jakého způ- 
sobu řečené číše mají býti, odvedli. To se i stalo. Roku 1704 obrátil se 
P. Sabel, chtě znova do Indie se odebrati, s podobnou prosbou na knížete a 
s druhým listem, daným v Rotterdamu dne 11. března 1704 na vrchního hejt- 
mana Krumlovského Šebestiána z Liebenhausu o nějaké sklenice pěkně ře- 
zané a nějaký počet skleněných korálků pro své Indy. Žádal dále, by ty 
věci rychle shotoveny a dobře zadělané, by se neroztloukly, do Prahy byly 
zaslány. Rektor Krumlovský ví prý, jakého druhu sklenice si přeje. Při tom 
oznamoval P. Sabel, že zároveň Jan van der Meulen, velkokupec a banquier, 
přítel a dobrodinec missionářů, posílá knížeti psaní s návrhem stran zařízení 
sklenného obchodu s pěkným řezaným sklem do Indie, kamž by je po lodích 
svým korrespondentům posílal a co drahocennost s dobrým prospěchem pro- 
dával. Na jaře a na podzim, když jeho vlastní lodi, neb obchodní společnosti 
a jiných soukromníků z Indie se vracej*', dostával by kníže peníze. Van der 
Meulen umí prý latinsky, francouzsky, španělsky a holandsky a možno s ním 
v kterékoli z těchto řečí jednati. Není prý nic třeba, než aby kníže určil 



'') Příloha LXVIII. 

I. 



L 



89 

jistého úředníka, na kterého by se van der Meulen obraceti mohl. Též v Ham- 
burku musil by se určiti korrespondent, jenž by docházející sklo přijímat, po- 
vozné platil a sboží to dále do Amsterodamu či Roterdamu řečenému velko- 
obchodníku zasílal. On má ve Španělích známé a příbuzné korrespondenty, 
mezi nimi Don Antonio Meyers, správce královského paláce Buenretiro 
v Madridu. Toho uvádí proto, aby kníže pán znal člověka^ s nímž by obchod 
vésti mohl. Ostatné může císařský kancléř hrabě Kounic, jakož i hrabě Vra- 
tislav dostatečnou zprávu o něm dáti. Nezná-li kníže žádného zástupce 
V Hamburku, zjedná jej van der Meulen Aby však sboží to Spanělům a špa- 
nělským Indům se Ubilo, jest třeba, aby osoby na skle představené v španěl- 
ském kroji vyobrazeny byly a aby nápisy byly španělské. Zvláště oblíbené 
jsou prý Spanělům svaté předměty, nejsvětější svátost oltářní, neposkvrněné 
početí Panny Marie; obrazy divotvomé Panny Marie, 12 apoštolů, 4 evange- 
listé, 4 církevní doktoři, 3 archangelé; patroni kolonu, zakladatelé řádů; taj- 
nosti víry z starého a nového zákona, z života pána Krista, Panny Marie, 
ctnosti theologické vše s podpisy Španělskými. Ze světských věd jsou ob- 
líbeny: 4 živly, 12 znamení zodiaku s 12 měsíci ročními, honby, rybolovy, 
zvířata všeho druhu, tygři, krokodili, jeleni, kanci, želvy, papoušci, opiče, koně, 
voli, psi; květiny, stromy, ovoce. Též království Španělská, Castilié, Portugal, 
Navara, Toledo, Galicia, Sevilla, Murcia, Cataluna, Biscaya, Algarbes, Cordoba, 
Majorca, Valencia, Granada, Aragon a Leon bývají představována osobami, 
zlatým rounem okrášlenými; znaky jejich najdou se vyobrazeny na zeměpisné^ 
tabuli, zvláště pak v novém atlasu. Též království americká budou vítána: 
Peru, Mexiko, ale nemajíce žádných znaků, svatými patrony označována bý- 
vají. I drahokamy, rozličná zvířata přimalována býti mohou. Vrchní hejtman 
postoupil svůj list knížeti, podotýkaje, že postaví-li van der Meulen jistce, 
sboží dosti dostati může. Bohužel zachovala se dotyčná korrespondence jenom 
zlomkovitě, část na Vimberku, část v Netolicích, tak že ani říci nemůžeme, 
jaký výsledek ta nabídka měla. Z toho, že některé kusy jsou na Vimberku, 
soudili bychom, že kníže nemaje sklárnu Vimberskou ve vlastní správě, zá- 
ležitost tu zkrátka hejtmanu Vimberskému poslal, by o tom hutmistru Míillerovi 
zprávu dal. Tu by se potom vysvětlilo, že MuUer dle svrchu uvedené výpo- 
vědi své snachy Anny Kláry se Španělskem, Holandskem^ zvláště pak Amstero- 
damem obchod vedl.''®) Obchod MilUerův sprostředkoval též vlastní syn jeho, 
měšťan a obchodník se sklem na Vimberce, Jan Miiller. O něm zaznamenal 
Petr Kašpar Světecký, zeť jeho, že roku 1701 obchodník Nathan Banzum ve 
Frankfurtu s ním uzavřel smlouvu na dodávání pateříků do Frankfurtu, 1000 
žlutých tlačených za 30 kr., 1000 bílých tlačených a kroužených za 33 kr, a 
velkých 9 — 10 liber, tisíc za 1% zl. dobrých francouzských peněz.'®) Jan 



'•) II. B. 3K/? Ib a příloha LXVn. 

'•) Světecký 1, 343. Nejstarší perly jsou vinuté, bucf přímo z kadlubu neb nad lampou 
pracované; potom přišly foukané, později tlačené a konečné z kousků roztlučených sklen- 
ných zlomků zhotovené. (Die Fortschritte in der Erzeugung . . . der Glasperlen. Mitth. des 
nordbohm. Gewerbemuseum 1889 str. 60). 



I. 



90 

Simon Zach, Jan Filip Allendorfer a Jakub Michal Genzel ve Frankfurtě brali 
tabule vozové od něho.®**) Jan Miiller těšil se zvláštní přižni Mikuláše Hor- 
necka, kanovníka ve Frankfurtě a bratrance Vimberského faráře Jana Hor- 
necka ; vždy když přijel do Frankfurtu za svým obchodem, byl u něho hostem 
a 5—6 neděl zdarma vydržován. Z vděčnosti dopřál J. Miiller řečenému fa- 
ráři útulek ve svém bytu, a když zde zemřel, vzal pozfistalou sestru jeho 
Dorotu, maje zase transport skla pohromadě, s sebou do Frankfurtu.®^) 

Povznes tak vlastní přičinlivostí hut Janouškovu na vysoký stupeň a získav 
si značného jmění, vystavěl Michal Miiller roku 1693 vedle huti nový kamenný 
byt pro sebe a rozsáhlá hospodářská stavení ve čtverci jako nějaký dvůr a 
přenechal starou huť za obydlí svým dělníkům.®*) Zdar MiiUerův provázeli 
Vimberští úředníci s živým zájmem, domnívajíce se, že když hutmistrovi dobře 
se vede, i ochoten bude činži 55 zl. zvýšiti, zvláště když se ukázalo výhodným, 
zrušiti sklárnu Planskou a tak mu odstraniti soupeře. Dle návrhu úřadu Vim- 
berského žádal tudíž kníže Jan Křištán roku 1708 od Miillera, by panství co 
přilepšení na činži ročně sklo v ceně 40 zl. zdarma dodával. Ale Miiller ne- 
chtěl o tom ani sljršeti Řečená hut Planská mu prý neškodí, ani neprospěje. 
Při sklářství není prý beztoho možná nic pochytiti, jest zcela zkažené; za 
Prahou, jakož i na této straně Prahy vzniklo prý 8 nových hutí; kupci za 
Prahou u České Kamenice a České Lípy mají na nové hutě mnohem blíže, 
než k němu a berou sklo od nich. Nové ty sklárny, chtíce kupce přilákati, 
dělají sklo za poloviční cenu levnější a větší; jemu a jeho sousedům Pockovi, 
huti ve Vogelsangu a u sv. Anny nezbylo, než jich příkladu následovati. Při 
tom při všem špatně by se mu vedlo, kdyby nedělal to pěkné bílé sklo; se 
sprostým sklem nevyplácela by se ani cesta; ale i při tomto bílém skle má 
prý již obavu, protože je již i na jiných hutech jako i tabule napodobují; 
dosud prý není tak pěkné jako jeho, ale kdož ví, co se v budoucností stane. 
Nejhorší prý jest, že ta hut tak daleko od země, silnic a měst vzdálena jest 
a v tak kamenitých horách leží. V celé německé říši není prý huti, k níž by 
všecky prostředky ke sklářství tak těžce k dostání byly, jako u této ; Planský 
má lesa dostatek, on si musí lesy od Maloveckého panství a jinde najímati, 
křemen a hlínu z daleka kupovati. Takový vůz křemene, jako se Planskému 
hutmistru přiváží, stojí jej o 1 tolar více, a přece prodává Planský zrcadlové 
tabule o 1 zl. dráže. Kupci vyhledávají hutě na silnicích a vnitř země ležící; 
chce-li tudíž něco prodati, musí jim své pékné, bílé sklo lacino prodávati. 
Též v Rakousích jest několik hutí; ty mu škodí ve Vídni. Rakouské a Mo- 
ravské hutě jsou prý proti českým ve velké výhodě, dávajíce 60 kusů 
za 1 zl 10 kr., kdežto on dle starého zvyku na počet více dávati a tovaryšům 
více platiti musí. To jest prý veliký rozdíl. Nemůže prý tudíž jinak mysliti, 
než že nadělají tolik hutí, že na konec jedna druhou sežere a mnoho jich na 
mizinu přijde.®^) Po této odmítavé odpovědi zůstalo vše při starém. Dalšímu 

••) I. 7GÍ la. 

»') Světecký 2, 153. 

^"^ Relace Praunova ode dne G. prosince 1720 u A. GG? la/1. 

") A. GGí la 1. 

I. 



L 



91 

jednání v tom směru učinila smrt M. Mílllera konec; zemřelť dne 26. ledna 
1709 v 70. roce věku svého. S myšlénkou o brzké své smrti obíral se hut- 
mistr již delší dobu; již dne 12 června 1708 vymohl si u konsistoře Pražské 
dovolení k stavbě kaple 14 pomocníků, v níž pochován býti chtěl, a dne 
20. března 1708 koupil pole za 50 zl., z jehož příjmů kaple vydržována býti 
měla. Též získal kapli té pro mši na den sv. Michala archanděla úplné od- 
pustky. Byl dvakráte ženat; první manželka jeho jmenovala se Františka, dle 
ní byl švakr někdejšího svého společníka J. Pocka Od ní pocházely veškeré 
jeho děti: Valentin Antonín, Jan, Rosina, chot Drkolenského hutmistra Jana 
Antonína Landgrafa, Jakub, hutmistr Klingenbnmnský. Druhá jeho žena, 
Marie Lendnerová přežila jej ; vzala si jej již co vdova, majíc z pr\iifho man- 
želství 4 dcery. Veškerá inventura dává neklamné svědectví o zámožnosti 
Míillerově; mezi jiným veden též liščí kožich se stříbrnými, litými knoílíky, 
několik kabátů a kamizol též se stříbrnými knoílíky, rukavice s třepením 
z černého hedvábí, 2 ručnice, 2 páry bambitek, kord a rozličné knihy. Obilí 
bylo v zásobě 332 strychů žita, 120 strychů ovsa, 187^ strychů ječmene. 
Mezi sklennými zásobami uvedeny pateříky a řezané sklo. Každé dítě jakož 
i ovdovělá Marie dostaly po 3000 zl. Dědicem huti a hospodářství stal se 
Valentin Antonín, jemuž hut s příslušenstvím za 1200 zl., dobytek, zásoby 
hospodářské a sklenné za 1800 zl. počítány. Krom toho musil stavbu nové 
kaple 14 pomocníků za 1300 zl. převzíti a pia legata jakož i taxy 2500 zl. 
zaplatiti, tak že mu hut na 6800 zl. přišla. Nevlastní děti MUllerovy dostaly 
dohromady 40 zl. Veškerá pozůstalost páčena v mírné ceně na 24562 zl. 29 kr.®**) 
O obilí rozdělili se dědici mezi sebou, do pozůstalosti ho nepoStajíce. Uvedená 
kaple, již Valentin Antonín vystavěl a oltářem okrášlil, dostala nápis, zvěstující 
dodnes, že zakladatel její byl vynálezcem křídového skla. Znít: 

Gott VnD Denen 14 helLIgen NohtheLflíern zV 

gróssem Ehm hat Dise KapeLLen gestiftet Michael 

Milllner Glasshuttenmeister in der Helmbacher Híitten, 

ein Urheber und Erfinder ao. 1683 des schónen Kreiden- 

Glas 

jetz 

aber hat es sein Sohn, Dessen NaMe VaLentln 
Antoni CarL, erbaVet 

1734. 

Při čemž, ježto Valentin Antonín roku 1720 zemřel, jest zřejmo, že při 
obnovování nápisu za naší doby napsáno chybně 1734 místo 1709. 

K snadnějšímu porozumění svého vypravování podáváme tu rodokmen 
rodiny Miillerovy: 



•♦) V A.U. 14, str. 85, 9G', 93'. 



92 



Michal Muller 1639—1709*^1 

1. ž. Františka 

2. ž. Nfaríe Lendnerová. 



Valentin Antonín f 17207,, Jan Rosina Jakub 

i, Anna Klára f 1723 ^Vit ^* Alibčta Kagerová Jan Ant Landgraf 

Maria Anna * 1715 
m. Petr Kašpar Svétecký 



Petr Michal Hilaríus Matěj Josef Marie 

*1703 1704—1736'% * 1704 * 1709 * 1713 

ž. Anna Maria 1. m. Ferd. Maršálek 

Piechingrová 2. m. Jan Jos. Pechsieder 

Anna Maria Maria Alžběta 

Nový hiUmistr, vyučiv se d&kladnč u svého otce a nabyv zvlášté r. 1699 
cestováním po Itálii — v Římě setkal se s obchodníkem Kreybichem — a od 
té doby praktickým životem mnoho zkušeností, k nejlepším nadějím opravňoval. 
Vystavěl nové poschodí nad svým bytem, tak že jako v nějakém zámečku 
sídlil, a jednu část huti. Ve svém závodu měl šesteré pece : sklennou, popelní 
či chladící, roztahovací, temperující a 2 sušárny na sušení dříví. Roztahovací 
pec a obě sušárny vytápěny toliko dvakrát za týden, a to celým dřívím. Pro 
ostatní pece musilo dříví na polena rozštípané a dobře suché býti. Dělal tu 
duté sklo z křídového skla, tabule, prohledací a sprostá kolečka z sprostého 
zeleného domácího skla a pateříky rozličné barvy. Též vyráběl něco brou- 
šených sklenic, jež do Vídně vozil. Pro Giov. Sólu dodával místo Tischlera 
z Tomášovy huti 8 .soudků krystalinu a když tento ke spokojenosti Sólově 
pěkný bílý dopadl, jiných 8 soudků křišťálu v kusech. Pro něj dělal též 
křišťál v podobě mandlí. Giov. Sóla slíbil, že jenom u Múllera objednávati 
bude. Zásilky ty šly bud skrze Stadlerovy dědice v Pasově, nebo skrze Mose- 
rovou v Praze. Roku 1711 navštívil Sóla Mttllera na huti osobně.®*^) Když 
roku 1710 dělání zrcadlového skla a broušených tabulí opětným císařským 
patentem ve prospěch státní továrny v Neuhausu zakázáno bylo, odpověděl 
Mttller, že kulatých, foukaných a broušených hladkých zrcadel, aniž takých 
litých a broušených tabulí nic se u něho nedělá, ale maje privilej na všechny 
druhy skla možná prý bude přinucen jinak to zaříditi a nejen zrcadel, nýbrž 
i broušených sklenic větší počet vyráběti. Avšak již záhy, pokud víme, 
roku 1714 zdvihaly se žaloby proti Miillerovi, že jest morosní, nespolehlivý, 
ncvýpravný, nechávaje kupce s kočími a vozy dlouho čekati, kteří tak daleko 
sem mají a často s prázdnýma rukama vraceti a jinam se obrátiti musí. 
Ani vlastního bratra Jana Miillera nemůže prý spokojiti, jakož přede dvěma 
dni s dvěma vozy na Vimberk přijel, s nimiž osobně 6 neděl strávil, než je 
sem dopravil, nýbrž jinam jej posílá. Že nevyhledává jako jeho otec výborné 
tovaryše, nýbrž drží jen ty, již se u něho vyučili. Tím klesá prý i jakost 
sboží a ježto jeho výrobky dražší jsou než jinde, že tím kupci se odhánějí 
na jiná panství. Má prý ještě jednu hut v Božcjově, v které se lépe pracuje 

••') Příloha LXXIV a dopisy ze dne 5. dubna, U. května 1710. IV. Kfi 14a. 

I. 



í 



93 

a kam se tudíž kupci více hraou, než sem, na Janouškovu hut Konečné ža- 
lováno naň, že přes půl léta od délání skla a tabulí vysadil, ba i vyhasil, a 
tak kupce přinutil, se na Božejovskou hut obrátiti. Na to odpovídal Míiller, 
že arci pec vyhasiti musil, protože byla špatná, že však očekává každou chvíli 
hutního zedníka z biskupství Pasovského (zde není prý žádný), který by mu 
tu pec přestavéL Jeho sklenice jsou prý tak čisté, jako jeho otce; že však je 
dává dráže, přichází odtud, že hutní tisíc skla (při čemž dle druhu 1 — 60 kusů 
na sto a lOkrát tolik na tisíc přijde) s 15 zl. na 9 zl. klesl, ani k tomu ne- 
hlede, že nyní sklo třikrát větší a těžší jest, tudíž více materíalií vyžaduje, než 
dříve, jež on všecky z daleka přivážeti musí. Nechce prý svého otce pracné 
avšak slavně zavedené dělání křídového a rubínového skla zničiti, což by se 
stalo, kdyby své dobré, bezbarevné sklo za takovou cenu, jako jiní své špatné 
dával. Stává prý se časem, že kupci na sboží musí čekati, ale to jest jen 
při druzích, jichž nemá na skladě. Jeho Božejovská hut není Janouškově huti 
na škodu, protože se zde lepší sklo dělá, než tam, proto přicházejí kupci, 
kteří lepší sklo chtějí, přece sem, ač každý hutní tisíc o 1 zl. dráže platiti 
musí, ti, kteří horší a levnější sklo hledají, do Božejova; ti by bez toho na 
Vimberk nešli, protože u Božejova je 12 hutí, kdež by našli, čeho potřebují. 
Konečně nemať prý beztoho úmyslu, hut tu podržeti, nýbrž chce ji čím dřív, 
tím lip prodati, jakož již od barona Voračického, majitele panství Božejov- 
ského, jenž z huti dvůr chce udělati, nabídku má. Máť prý dutého skla a 
pateříků zásobu značnou v ceně 2000 zl., a jakmile pec hotova bude, hned 
prý ji vytopí a tak své zásoby rozhojní, ač o žádném kupci neví. Jenom ta- 
bulového skla nemá prý na skladě, ale kdyby o nějakém odbytu věděl, najal 
by hned 2 — 3 dělníky. Tabulové sklo nedá prý se dlouho držeti, rozbíjeť se, 
jako se to při Planské huti vidělo, kde 238 kop takovýchto tabulí se nachází. 
Pro kleslé ceny sboží, jakož i proto, že posledních 5 — 6 let nedaleko Prahy 
mnoho nových hutí povstalo, kamž kupci o půl blíže, než k němu mají, že 
v nejbližším okolí 16 sklenných a pateříkových hutí se nachází, z nichž nej- 
větší část nedávno povstala, nevede prý se mu tak dobře, jako nebožtíkovi 
otci. Ve své zprávě ze dne 14. října 1717 musil hejtman Vimberský Jan Jiřík 
Praun obraně Miillerově hnedle ve všem dáti místa, jenom o nepilnosti, 
zdlouhavosti a nevýpravnosti nepřipustil výmluvy. Vyučil prý se dobře svému 
umění od svého nebožtíka otce a mohl by tudíž dle výsad svých úplně všem 
požadavkům vyhověti, jenom kdyby měl řádné, zkušené tovaryše, je podle 
dovednosti platil, kupcům slovo držel, je brzy vypravil, v ceně dle jiných se 
řídil a tolik nerozumoval. Na těchto praemissách založen výnos kněžny Marie 
Arnoštky ze dne 19. prosince 1718, jímžto Múllerovi nařídila, by sklářství 
podle svého obdarování tak, jako otec jeho provozoval a svého prospěchu 
s užitkem panství si hleděl. Proto však jest prý zapotřebí, aby byl pilnější, 
stále čisté sklo dělal, dobré zkušené tovaryše držel a s kupci lépe zacházel. 
Neníť prý pochyby, že by hutařství mnohem lépe provozovati mohl, kdyby 
byl činnější, výpravnější a rozhodnější, zvláště co se ceny skla dotýče, a kdyby 
kupce rychleji odbýval. Jelikož Muller z Božejovské huti horší sklo na Janou- 
škovu hut převáží a je zde prodává a tudíž domněnku vzbuzuje, že se zde 

I. 



94 

takové špatné sboží dělá, čímž se kupci odhánějí, zapovídá se mu to přísné. 
Lépe by prý udělal, kdyby Božejovskou hut prodal a Janouškovu pilněji 
spravoval, aby potom snad nedostatečným vedením obou závodů, a jak on 
udává, nevěrou tamních služebníků ještě větší škody neutrpěl aneb dokonce 
nezašel.^*) Že tak dobře neprospívá jako jeho otec, viděti z toho, že ani půl piva 
ncvytáčí, co on. Když po smrti kněžny Marie Amoštky z Eggenberka rod 
Schwarzenberský převzal Eggenberské statky v Čechách a kníže Adam Fran- 
tišek osobně panství Vimberské navštíviti hodlal, chystal MOller, chtě jej na 
huti slavnostně uvítati, dřevěné kusy, z nichž chtěl při příjezdu knížete stříleti; 
ale když prach na pánvičce bambitky zkoušel, chytilo se mu přichystaných 
15 liber prachu, h^iitmistr celý se popálil a přítomná manželka jeho Marie 
Klára v obličeji a na obou rukou popálena. Hutmistr tak popálený skočil 
hned do koryta plného vody, kůže z něho celá se svlekla a dostav vnitřní a 
zevnitřní zápal, za strašných bolestí druhý den zemřel (f 1720 2/10). 
Vida svůj blízký konec, pravil Mflller k přítomnému hutnímu rychtáři 
Václavu Plechingrovi a Vltavskému hutmistrovi: Moji milí sousedé! Jelikož 
tím neštěstím tak jsem se poškodil, že sotva vyváznu, chd svou poslední vůli 
ústně udělati. Chci, aby s mou manželkou tak se naložilo, jak to svatebními 
smlouvami ujednáno jest, aby můj druhý syn Michal dostal Janouškovu, můj 
třetí syn Valentin, bude-li chtíti, Božejovskou hut. Mflller byl podagrist a dnou 
mnoho zkusil. Zanechal čtyři syny a jednu dceru. Michal absolvoval třetí 
školu v Krumlově a stál v 16. roce ; zůstával tam se starším bratrem Petrem 
u důchodního písaře Mik. Josefa Tejchla, Valentin učil se u Jiříka Hógla, 
hutmistra v Neudorfu, Matěj byl na vychování u Jana Kašpara, učitele 
v Bavorově. Petr studoval potom práva v Praze a stal se potom syndikem 
na Kašperských Horách; Valentin filosofii v Praze, vstoupil pak do řádu 
cisterckého ve Vyšším Brodě ; nejmladší Matěj dán k hejtmanu do Horaždovic, 
by se česky a písařství naučil, usadil se potom v LišoVě, kdež obchod 
s dobytkem provozoval a dům si koupil, ale přišed na mizinu, odstěhoval se 
do Třeboně, kdež se mušketýrem stal ; dcera Marie dána na vychování k tetě 
do Prachatic, k manželce Karla Bilanského. Za poručníka ustanoven Vimberský 
měštían a sklář Jiřík Prieschenk. 

Pozůstalost MuUerova vykazovala: 

na hotovosti 1017 zl. 01 kr. 

» úpisech 7224 » 49 » 1V« d. 

» úrocích 681 » — » — » 

» požadavcích 1071 » 42 » 2Va » 
staré pólo ztiacené dluhy 216 » 16 » 

zásoby skla 534 » 6 » 

dobytek 1264 > (7 koní, 50 volů, 1 6 krav) 

dohromady 15539 zl. 24 kr. 4 d. 
Passiva: funeralie a dluhy 705 » 2 » 3 » 



zůstane čistých 14834 zl. 22 kr. 1 d. 



S6 



) B. 6GI 1; A. 6Gf la/4. 



95 

Mezi obrazy uvedeny: 2 malované pasovské obrazy v černém rámci, 
Panna Maria s Ježíškem, archanděl Michael, Ježíš v podobě mládence, bičo- 
vání Páně a nejsvětější svátost v monstranci malovaná. Knihy měl tyto: 
Německá bible dva kusy, legendy svatých ve dvou dílech a Život a 
umučení Krista Pána. V registratuře byly uloženy všechny smlouvy, kvitance, 
privileje, obchodní knihy, rodinné dopisy jakož i paklík s navedením 
k dělání křišťálového, rubínového a jiného skla. Božejovská huť na statku 
svobodného pána Karla Josefa Voračického z Paběnic ležící sestávala větším 
dílem z pěkných polí a luk. Hutařství provozováno od několika let zřídka kdy 
v poslední dobu nic, dílem proto, že vykázaný les panský již byl v konci, 
tak že by sotva 4 léta byl vydržel, dílem proto, že zemřelý hutmistr obě 
huti, z nichž každá svého muže vyžadovala, zastati nemohl. Páčena na 3000 zl.®') 
Za nezletilého sjma vedla prozatím hospodářství ovdovělá hutmistrová Marie 
Klára; pro sklářské záležitosti přidán jí k ruce hutní písař Jan Podscheider. 
Především žádala Marie Klára o obnovení privilegia, jak to sám její manžel 
učiniti chtěl; ale jelikož dříví se huti nedostávalo, navrhováno jí, by hut svou 
do lesů k tak zvanému Novému stavení (Neugebáu) přenesla, kdež by se 
dostatečné dříví vykázalo. Ale proti tomu záměru postavila se ona rozhodně; 
tam že nevede ani žádná cesta, na takové poušti nemůže prý ani selská 
živnost, tím méně sklárna státi. Také jest prý tamní territorium dle výpovědi 
rytíře Malovce, jenž kupuje nějaké sklenice, jí český výtah z desk zemských 
ukázal, mezi panstvím Vimberským a Zdíkovským sporné. Ale návrh ten 
stal se téměř rozkazem, když kníže Adam František výnosem ze dne 16. listo- 
padu 1722 nařídil, by se hutmistrové toliko ještě pro příští rok 1723 potřebné 
dříví k pálení vykázalo.®®) Z nesnází těch vytrhla hutmistrovou předčasná smrt 
dne 24. října 1723. Ve své poslední vůli ze dne 22. října t. r. odkázala 
Vimberskému kostelu 114 zl., na lavice do kaple čtrnácti pomocníků 40 zl., 
kapucínům v Sušici 135 zl., františkánům v Bechyni 85 zl. Z dětí obmyšleni 
Valentin, Petr a Michal každý 300 zl., nedospěli Marie a Martin dostali po 
900 zl. Universální dědic má těmto dvěma nedospělým až do jejich plných 
let šat a stravu dávati; peřiny po hutmistrové může si sice vzíti, má však za 
to Marii, kdyby se vdala, postel vystlati. Starším třem synům strhne se 
náklad na jejich studia z podílu. Celá pozůstalost obnášela 

aktiva 19678 zl. 18 kr. 
passiva 1930 » 46 » 
tedy čisté jmění 17747 zl. 32 kr. 

Obchodníci, s nimiž Míillerová a její zemřelý manžel ve spojení byli, jsou 
kromě již dříve uvedených tito: Jakub Kašpar Bemet v Augšpurku, 
Ondřej Filip Kónig a Jan Edelhofer v Normberku, Frant. Hofmanu, Krištof 
Krump, Eibecker, Jan Jindřich Albert a Jiřík Hofuiger ve Vídni, Jiřík Gh-tler 
ze Šejby, Krištof Antonín Kittel z Blottendorfu, Krištof Frant. Rautenstrauch, 
Křišťán Wiesner, dvorní řezáč skla, Šebestian Daumb, řezáč skla, Jan Václav 



•T Svétecký 1, 286 ; B. 5 A. E. 8. 
•^ A. 6GÍ la/4; A. 6Gř la/1. 



9G 

Thomas, brusič skla. Sboží rozvážel ve velkém Bartoloměj Schreiner am 
Schonanger.®") 

Jelikož tu déjiny staré hutí Janouškovy končí, třeba rozkvet její statistickými 
doklady, jako jsme to u jiných závodů prováděli, osvětliti. K huti patřilo dle 

rolí luk Otavy koní volů ' krav jalového ovd 

roly z roku 1654 15 str. — — — 6 7 5 1 

» 1678 15 » lOv — 1 — 6 6 4 — 

» 1713 32 » 2v 34 6 2 22 16 7 — 

28 podruhů ve 12 chalupách s 55 kravami a 20 kusy jalovými. Piva se prodalo 
uhutí roku 1688 51 Va sudu. 1699 91'/,, 1710 91»/4, 1719 45'/, sudu.»«) Dle 
výměry z roku 1722 bylo u huti polí 80 strychů 2 věrtele, luk 168 strychů, 
a pastvin 680 Va strychů, mezi tím bylo 40 strychů panských polí a 152 pan- 
ských luk. 

Nový hutmistr Jan Michal MilUer narodil se dne 16. dubna 1704 
v Božejově, nebyl tudíž ještě ani 20 roků stár, když se stal samostatným 
pánem. Podporou značnou byl mu potom Šeravský hutmistr Plechinger, jehož 
dceru Annu Marii roku 1724 pojal za ženu; dostal s ní 1000 zl. věna a 
později ještě 3168 zl. 36 kr. do hospodářství.'*) Listem ze dne 9. března 1724 
vykázal mu kníže Adam František kus lesa a pozemku asi 16 lečí = 240 str. 
u tak zv. Boiibského vřesoviití (Busker Heide) k tomu účelu, aby zde hut 
s potřebnými staveními pro hutníky a nádenníky vystavěl a potřebné dříví 
k stavbě a pálení z tohoto okresu bral. By hutařství stále se provozovati mohlo, 
smí hutmistr toliko čtyři leče na pole a luka připraviti, ostatních 11 lečí musí 
vždy na dorost necháno býti. Aby MUller u nové huti se svým dobytkem 
obstáti mohl, ponechává se mu Vltavská louka; pásti smí v celém hutním 
okresu, vyjma 4 — 5 lečí, které lesní úřad z ohledu honitby označí, a ta místa, 
kde se mláz nachází. Na popel vykáže mu bezplatně lesní úřad ve Vimber- 
ském a Kušvardském revíru ležaté a nakažené dříví. Kdyby se u nové huti 
vhodný křemen našel, smí ho Mílller bezplatně k huti bráti a na Vltavském 
potoku si stoupy postaviti; prozatím smí stoup u staré huti užívati. Pro 
domácí potřebu staré huti smí si dříví za roční plat 6 zl. bráti. Za užívání 
polí, luk a pastvin bude MilUer ročně 15 zl. gruntovní a 35 zl. lesní činže 
platiti. Ježto však s prvním zařízením nové huti velké výlohy bude míti, 
zůstane prvních 6 roků od toho platu osvobozen. Hutmistr bude sklářství 
stále provozovati, an by panství, přijdouc o lesní činži a užitek z piva, 
oprávněno bylo, gruntovní plat zvýšiti.®'*) Druhým listem stejného datum 
potvrdil kníže Miillerovi privilej na starou Janouškovu hut, tak aby veškerých 
pozemků a stavení za roční plat 20 zl. dále užíval. On jest a zůstane se svou 
rodinou svobodným; podruzi a chalupníci, kteří poddaní jsou, zůstanou 
i nadále poddaní, jenom mohou robotu v penězích si odbývati. Kdyby hut- 



••) B. BA.E. 8. 

") Přílohy LXXX, LXXXH, LXXXVI. 

»•) B. 5A.E. 8. 

") Příloha LXXXV. 



I. 



97 

mistr hut tu prodati chtěl, smí to toliko s vědomím a svolením panství 
učiniti.'^) Když roku 1725 vítr mnoho polomfi nadělal, dovoleno Mtlllerovi, 
by až do jich spracování v staré huti pracoval. Dělal tudíž zároveň na dvou 
hutích. Ale nemaje žádného odbytu a dostatečných prostředků a jsa při tom 
pití tuze oddaný, nevalně prospíval Pití to mu i života ukrátilo. Dlouho ne- 
trval, praví Světecký, byv trunku tuze oddaný. Zemřel dne 13. září 1735, 
zanechav dvě dcery, Annu Marii desítiletou a Marii Alžbětu pětiletou a 
7053 zl. — dluhů. Možná, že by se byl časem ze všeho vysekal, ale doba 
jeho hospodaření byla přece jenom krátká, zvláště když se pováží, že při tom 
novou hut v Boubském vřesovišti vyzdvihnouti musil. Ve své poslední vůli 
ze dne 10. září 1735 určil svou manželku Annu Marii za doživotní hospodyni, 
po její smrti měl statek jedné z dcer a, kdyby to nešlo, některému členu 
MQllerovského přátelstva připadnouti. Kdežto dosud hospodářství s Janouškovou 
hutí jenom za 3000 zl. odhadnuto bývalo, musilo samotné hospodářství, ač 
neměla-li celá pozůstalost passivní býti, v ceně 8000 zl. do počtu vzata býti. 
Tím způsobem docílilo se, že aktiva 12356 zl. 46 kr. 1*/, d. , 

passiva 5525 zl. 40 kr. 4 d. 
tedy čistých 6831 zl. 5 kr. 3Vfl d. obnášela. Ale 
i toto odhadnutí mluví a ukazuje jasně, jak hospodářství Múllerovo šlo 
nazpět, ač hut nová přibyla. Odbíratelé jeho byli mezi jinými: v Hořejším 
Prysku Jan Gottfried Pohln, v Skalici Jan Šebestian Troužka, Krištof Brett- 
Schneider a Jan Jiřík Gerner, v Blottendorfu Krištof Antonín Kittel, Křištan 
Frant. Rautenstrauch. Mezi sklem v jeho pozůstalosti nalezeným uvádí se 
jako sboží staré, které již nejde: 40 a 60ky číše s širokými hranami 3700, 
misky 1000, 40 a 50ky hladké fíše na led 13ÍX) kusů, 16ky poháry 200'/,. 
Mezi knihami uvedena německá bible z roku 1661, Schmerens >Kunst-Haus- 
und Wunderbuchc v 8®, Anweisung zur Malcrkunst a Curieuse Beschreibung 
der auserlesensten Merkwůrdigkeiten in der Wclt. 8" •*) Úřadu Vimberskému 
jednalo se o to, aby pozůstalé dvě dcery o všechno nepřišly, žádal tudíž, 
aby za jejich podíly někdo z příbuzenstva se zaručil; ale nikdo nechtěl takové 
břemeno na sebe vzíti a kaucí složiti, ani bratr hutmistrové, primátor Vím- 
berský, ani mejtský Maršálek; vdova pak sama prostředků neměla. Tak to 
zůstalo vše náhodě zůstaveno. Ncjlq^HÍ a nejsnazší prostředek, pokleslé hutí 
pomoci shledán v novém provdání hutmistrové Anny Marie, zvláště, když to 
s jejím přáním souhlasilo. Co takový přihláj^íl se Jan Antonín Eyller, který 
na hut k vdově se přiženil a jemuž htit a celé hospťxiářství dne 16. února 
1741 v ceně 7000 zL připsána byla. Ale brzy v: okázalo, že tento v řemesle 
nemá dostatečné zku.šeností; pří^>ly ncúrr^rly, slcxské války, a ten jinak znamenitý 
závod najednou zastaven, o sboží a kuj/a: přij^aven jest. I^óchodenské dluhy 
Eyllerovy vzrostly na 48 4& zl '/*í kr. 2Vt h. Eyller nuc/m žalářem a pouty, 
aby dostál svým povínnostcfn, Ah: krom toho m/:l í zna/íné v^ukrom^ dluhy 
ZsL técfato okolností bylo to y^notti otázkou času, kdy Eyller řemeslo sIožL 



•»; A ew la/4, 

••; R 5AE. H; Svitecký í, '^k 



I 



zbývá 62» zl. 






volfl krav 


jalového 


ovcí 


31 16 


20 


10 


— 31 


9 





98 

Ještě v obchodním výkazu z roku 1764 udával Eyller, že v huti zhotoví 

ročně, pracuje na nejvýš 6 měsíců, 

400.000 hutních křídového skla v ceně 4000 zl. 

100.000 sprostého skla 1000 » 

80.000 koleček 800 » 

480 kop tabulí 72 > 

6500 ŽL 

v 

Tři díly sboží prodají se v Cechách, čtvrtý díl mimo zem v Moskvě, 
Kdánsku, Hamburku a Vídni. Proti dříve poklesla prý hut, protože továrna 
2 hodiny od hospodářství jest vzdálena a tudíž všechny materialie s velikým 
nákladem tam vozeny býti musí, což v zimě pro množství sněhu a špatné 
povětří téměř nemožné jest. Proto přemýšlel hejtman Vimberský Čapek, jak 
by rozsáhlé to hospodářství pro panství k lepšímu užitku přivedl. Podle jeho 
výpočtů z r. 1755 měl Eyller toliko 9 tovaryšů a 15 pomahačů a nádenníků; 

roční jeho příjmy obnášely 4250 zl. 

vydání » 3622 » 

U staré huti měl koní 

4 
10 podruhů — 
kteří mu platili 100 zl. 

U nové huti 4 podr. — — 11 4 2 

kteří mu platili 16 zl. 

Sklízel u staré huti žita ječmene ovsa sena otavy 

45 str. 3 str. 2 v. 80 str. 93 v. 10 v. 

s 10 pacholky a 4 děvečkami; u nové huti 4 strychy žita a 6 vozů sena. 

Panství prý dával o 32 zl. 43 kr. méně, než sám dostával. I navrhoval 
Čapek, by bud plat se mu značně zvýšil a to ze 

46 strychů 1 věrtele polí á 24 kr. . . . 18 zl. 33 kr. 
132 > — luk á 10 » ... 35 * 12 » 

323 > — pastv. á 4 » . . . 2 1 > 32 > 

75 zl. 17 kr. 
aneb hut se zrušila, čímž by panství ročně 169 zl. 14 kr. získalo.®*) Poslední 
návrh nedal se však provésti, protože hutmistr o prodeji ani slyšeti nechtěl 
a dle obdarování jinak proti němu se zakročiti nemohlo. Eyller myslil, že spíše 
kleslé živnosti pomůže, když vše mladším silám, synu svému Janovi, přenechá 
a tento se bohatě ožení. To provedl roku 1768; s knížecím dovolením pře- 
nechal mu hut v ceně 7800 zl. s podotknutím, by zde křídové, duté a tabulové 
sklo dělal. Panství mu dovolilo, že si smí u huti pro vzdálenost od hospo- 
dářství chalupu, stodolu a stáje vystavěti a vykázalo mu 60 strychů proti 
ročnímu platu 2 zl. na pastvu. S manželkou Františkou přiženil Jan Eyller 
2000 zl. Ale převzav celé hospodářství zadlužené, závod celý zašlý a na 
spadnutí, musil mnoho peněz na opravu vynaložiti, dílem potřebný dobytek 



") Přílohy XCIV, XCV, CI, CIV. 

I. 



99 

koupiti a což nejhorší bylo, při nastoupení obilí pro tolik lidí po celý čas, 
ježto neúroda* byla a málo se sklízelo, za botové kupovati. Při tom vázl 
obchod úplně. Též nové stavby stály peníze. Začátky byly tedy těžké, ale 
překonatelné, jenom kdyby nový hutmistr v sklářství byl býval dostatečně 
obeznámen. Proto byl hned z předu osud jeho zpečetěn a zřejmo, že se 
dlouho neudrží. Již roku 1767 prohlížel si statek ten Jan Ignác Eisner, bohatý 
hutmistr z Loukovské huti, a nabízel za hut a hospodářství 7000 zl; ale 
prozatím vyjednávání se rozbilo. Roku 1770 popsán a oceněn celý majetek 
Eyller&v. Helmbachské stavení bylo v dobrém stavu a jako nějaký zámeček; 
mělo 2 pokoje, 1 světnici, 1 komoru, velkou kuchyni a velmi dobrý sklep. 
U tohoto domu ležely ve čtverci, vše z kamene, na první straně marštal na 
6 koňů a stáje na 75 kusů hovězího dobytka; na druhé straně stáje na 
20 kusů jalového dobytka, maštálka na telata a chlívky na vepřový dobytek; 
. na třetí straně : 3 stodoly a kolna. Vei středu dvora stál ovčín na 100 kusů. 
Krom tohoto stavení stály tu zvláště ležíce tři dobře vystavené chalupy, 
pazderna, stoupy a mlýn- K tomuto statečku patřilo 

polí . . 46 str. 1 věr. 2 m. dominikálních a 34 str. 2 věrt rustikálních 
luk . . 132 » — » » » 54 » — 

pastvištíát 323 > — » » > — — » 

reserv, lesů 265 » — » » » — — » 

U huti shledány dvě chalupy, 2 stáje a malá stodola; rozsáhlé kamenité 
a hornaté pastviny, z nichž hrubě pole neb louky nemohou udělány býti; 
půda tu špatná a krajina o mnoho stupňů studenější. 

PoU . . 2 strychy 3 v. 2 m. 
luk . . 64 » — 
pastvišťat 129 » — 

Při dražbě roku 1770 koupil svrchu uvedený Eisner hut s hospodářstvím 
za 9340 zl. Dle obecného mínění byl nový majitel velký boháč, s jměním nej- 
méně 80.000 zl. a výtečný hospodář. Přítomní hutmistři» ačkoliv částečně s ním 
spřízněni, netěšili se z této koupě, bojíce se jeho konkurence, jakožto prý 
jím i ostatní huti na Palmských panstvích zničeny byly. Nemluvilo se o něm 
než ve výrazech: bohatý, slavný Eisner. S takovým kupcem mohly panství 
i hut dobře spokojeny býti. Bohužel stalo se při dražbě jisté nedorozumění. 
Panství, prodávajíc dražbou onen statek, vymínilo si totiž oněch 265 strychů 
reservovaného lesa; když pak dražební podmínky čteny býti měly, tázal se 
Eisner, prodává-li se vše podle znění privileje a když tomu přisvědčeno bylo, 
upuštěno od dalšího předčítání. Tak se stalo, že Eisner kupoval hut s lesy, 
kdežto panství si je ponechati chtělo. Z toho vzešla dlouholetá rozepře, která 
roku 1771 tím ukončena byla, že panství Eisnerovi za odstoupení 10.250 zl. 
zaplatilo, hut zrušilo a do Helmbachského dvora dobytek dalo.®**) Tak vzal 
za své závod několik století starý a s takovou skvělou minulostí, který v rukou 
povolaných velkou by měl býval budoucnost. 



k 



•«) A. 6Gf la/4. 

1. 



100 

Kratší trvání měla Giibova huL Roku 1726 ucházel se Jan Podscheider, 
který po 22 roků na Janouškově huti materialie připravoval a korrespondencí 
vedl a potom obchodem se sklem hezkého jmění si dobyl, u knížete Adama 
Františka ze Schwarzenberga o koncessi k založení huti, uváděje, že u zdejších 
hutmistrů nemůže tolik sboží dostati, kolik ho potřebuje, ani sklo té čistoty, 
tak že na jiné huti, ba až na Moravu obraceti se musí. Chtěl dělati zrcadlové 
sklo, které obyčejně z Normberka do Vídně přicházelo, a vyjednával za tou 
příčinou i s komorním radou von Schierendorf ve Vídni, nemohl-li by dostati 
dodávání zrcadlového skla do císařské továrny. Jinak měl v úmyslu, hut 
Vogelsangskou u Kašperských hor si koupiti. Ježto známo bylo, že Podscheider 
dosavadním obchodem slušného jmění si získal a tudíž se obávati bylo, aby 
svého záměru s hutí Vogelsangskou neprovedl a sklárnám Vimberským kon- 
kurenci nedělal, vyhověl kníže Adam František, ač přítelem takových závodů 
nebyl, prosbě jeho a dal mu r. 1728 obdarování na novou hut pod Gubovým 
lesem na zlaté stezce proti vsi Horní Vltavici. Vykázal mu 4 leče (160 strychů) 
lesa, by zde hut se sklennou, chladicí, roztahovací a temperující pecí, s potřeb- 
nými byty pro sebe a dělníky, komory na sklo a materialie, 2 stáje, kolnu, 
stodolu a 2 chalupy pro dřevaře vystavěl. Napřed, má bráti všechno dříví 
k stavění a pálení z tohoto okresu; když pak celý vymýtěn bude, smí tu pole, 
louky a pastvisťata udělati ; pak se mu vykážou jiné 2 leče (80 strychů lesa), 
z nichž toliko dříví smí bráti, v nichž však nic planiti nesmí. K dělání popelu 
vykazuje se mu Mlynařovský a Šatavský revír, ale v takový čas a na takovém 
místě, kdy a kde mu lesní úřad bezplatně vykáže Kdyby se někde na panství 
vhodný křemen našel, může ho s ostatními hut mistry bezplatně užívati a k tomu 
konci na místě od lesního úřadu vykázaném stoupy si postaviti. On má právo 
krom pateříků tabulové sklo, zrcadlové, optické a sklo všech jiných druhů, též 
bílé sklo dělati; nemá ho však v jiné ceně než ostatní hutmistři prodávati 
Za to vyměřuje se mu gruntovní činže 10 zl. a lesní činže 35 zl , které však 
teprva po uplynutí 6 let platiti bude. On, jeho manželka a jejich dědicové 
jakož i z říše a odjinud přišlí a u huti potřební tovaryši, kteří jsou svobodní 
lidé, mají dosavadní svobodu podržeti, ti však, jenž poddáni jsou, takovými 
zůstati. Hutmistr jest přímo hejtmanu Vimberskému podřízen, nepodléhá tudíž 
pravomocnosti hutního rychtáře. Jak hejtman Vimberský dne 12. září 1729 
knížeti zprávu dal, byla hut hotova, tak že příští týden vytopena býti mohla. 
Ale očekávání, jež se novému podniku věnovalo, brzy se ukázalo co klamné. 
Podscheiderovi se nedařilo, tak že již r. 1736 pro dluhy hutařství zanechati 
musil. dut zrušena a z ostatních domů malá osada založena. Než začal, měl 
Podscheider dům ve Vimberce a několik tisíc jmění; nyní přišel o všechno. 
Gubova hut nese své jméno podle lesa stejného jména, a tento zove se tak 
po někdejším hejtmanu Vimberském Gubovi.*"') 

Dne 13. června 1754 oznamoval hejtman Jan Josef Čapek knížeti Josefu 
Adamovi ze Schwarzenberga, že se přihlásil zámožný a dobrého úvěru 
požívající hutmistr, jménem Tobiáš Adler, jenž tu v lesích na pasovských 



»') A. 6Gf la/6. 



101 

hraniddi za vsí Kuskvardoii, kdež kniie nékolik domů v>-stavřti dovolil, Imt 
by postaviti chta Máť prý dvé huti v nájmu na arcibi&kujvdcím panství 
Rožmitále a na Mansfeldském panství Dobříši; máť prý tak dobró a jistt^ oil- 
bíratele a kupce, že na obou hutích cdý rok pracovati musí, chce-li jo spi)ki>jiti. 
Privilqem z roku 1755 dostal Tobiáš Adler u \'si Rdhrenbei^u kus lesa u 
pozemku 16 lečí (748 strychů) nedaleko Kušvardskéko zámku za tím koiuem, 
by zde sklárnu s obydlím, 6 chalup po 2 b>"tech a stoupy vystavili, (""tyři WC^o 
určují se na pole, luka a pastxnny; v téch ostatních nesmí nic planino býti, 
nýbrž ty se ponechávají na dorost. By snáze to postaviti mohl, povoluje se 
mu pila, avšak toliko pro jeho vlastní potřebu; též má z každého špalku 
jedno prkno panství dávati. Popel páliti dovoluje se mu v KuSvardskiMn rrvfru, 
ale má se o to dříve u lesního úřadu ohlásiti a vedení jeho so poilrobiti. 
Snu' všechny druhy skla dělati. Plat se mu vyměřuje takto: j;runt()vn( řinžt* 
10 zL, lesní činže 20 zL; ježto však hutmistr s počátku vclkrf vydajn builo 
míti, než gruntu bude moci užíti, zůstane prvních 6 rokft od ^jruntovní činAe* 
osvobozen. On jest zavázán panské pivo i kořalku bráti a za každt^ vňdiu 
vína 1 zL odváděti, vždy řemeslo bez přestání provozovati, nechtí^l-ll neb 
nemohUi, tudíž panství o lesní činži a užitek pivní by přišlo, pak stí jfruntovní 
cmze zvýší. Při prodeji huti má panství přednost. Podnik tc*nto nr dařil a 
prospíval, dokud starý Tobiáš Adler v rukou jej měl; když vSak dne \[), llntop. 
r. 1759 syn jeho František Antonín, převzav hut v odhadnuté c(*n^ IJíKM) /!., 
nastoupil, začalo tt) váznouti. Ve svých kalkulacích vypočrtl hcjlnian (!aprk, 
že hut ta o 28 zL více od panství dostává, než sama mu odv.ldí, ),i* nid 
8 tovaryšů, 2 učedníky a 10 pomahačů. Adler sám Učí stav huti takto: 
V Róhrenberské huti dělá se křídové sklo a patcříky, Tovóina jc*ht v pi/> 
středním stavu; nejsou u ní téměř žádné pole a louky. Vyrábí nit /,dc ro/n^ 
6400 hutních tisíc skla křídového v ceně f54íX) zl , dělá nct 9 10 m^^.^ícA Sbo>,( 
zůstává ze dvou dílů v Čechách, třetí přichází do Turecka, Z lilotKndoilu 
jezdili si sem sami kupci; obchodníkům tureckým jako Molila I lupinoví, 
oalamounu Confinovi a Jehanu Jehofifovi vozil je Adler Mt hvýuií povo/y do 
Pasová. Adler klesal vždy hloub, když u tureckých a jiných ob<.hodníl<ft ztuUti^t 
ztráty utrpěl, jakož když následkem revoluce francouzák/: vt-M^t-tý /;!/' hod 
váznuL Nic nebylo plátno, že vlastní jeho bratr 'iol;í/á4 z l)o\tfí'M'^' hufi 
15.000 zL mu zapůjčil; kdo tonoucímu přísj/rtí cIk^:, tmuitmy/t >/ttii í',r/hi* tn 
to zaplatí a neštastníka nezachrání Koku 1708 [^odal Adl^rr hut f^voii Mi' ha! t 
MúUerovi z Kašperských hor za 2^>XXJzK; hU* im yAVUt^U- \fííj,U'/- ři<|/o«yMhl 
kníže Josef této smlouvy, nýf/rž %Iožív hku\ tuto ^míííUíH, vyjyj.i*il jí, MUt*r^^: 
rodíné poskytnuta su%tcntace a %yn ;c/' h jříí^Tíován Ut^f* ih **y 

Vzkří^telem sk>rr*ár^tví na V:urM:r>. i u/*^/: fHi'AyÁi,n f/ýs ro^iifr.i V\^/*tu 
Podporována od Vriujt^/t Jovrfa ze S^.Kv/ííf/yr^fyjj/a /jí/Íí>/í;í í,* / t, //, vy// '/.^/'í 
% nýbrž povzjyrs!a yt t/r-rZ-f v/4. ynÁ V -í;a6 v 0/'/^'. |'o> j J>íH 
Jan Mayer, ov.^rr.ý \/Ai z jííi'J.y'/,o/íí, hut A/iol/f/i/u 'j ^'iJ*.', '/ ;/> 
; byi-íí nad pofyrr^tk r. j*:; ./."i y*íi S'vyý^K ht4/>/,u, i,**/, uitu, ii.í»" *, 



^ A. ^Gí *» •/ a '^,^'/r , 'JI * *J/». 



102 
Syn jeho téhož jména vykouzlil roku 1832 téměř v pustině při ústí kaplického 

v 

potoka či Zatunky do Vltavy velkou továrnu na křišťálové sklo, zvanou 
Eleonorenhein či Lenora s 3 tavecími pecemi. Závody ty vede dále pod firmou 
Mayerovi vnuci rodina Králíků z Mayerswaldu. Dělají nejlepSí tabulové sklo, 
v hladkém sboží mají velký odbyt do Ameriky. Co se křišťálového a barev- 
ného skla dotyce, zaujímá tento závod v látce i provedení, jakost i v šlechtění 
výbrusem a malbou první místo v Rakousku.'*) Jsou to bez odporu nejvyni- 
kající domácí sklářské závody, jimž nyní, kdy finanční nesnáze překonány 
jsou, a kdy železniční tratí s obchodním světem spojeny budou, skvělá 
budoucnost kyne. 

Na Krumlovsku pHŠIy po smrti Sikmunda Štegara na hut Volarshm 
zlé časy, doby stálých změn, nepokojů a bídy. Příčiny ležely jednak v tom, 
že majitelé její Apolonie S)rtrová, Adam Štegar, Adam Klojbar, Ambrož 
Štegbaur vyznání evangelického se držíce, při nastalé reformaci co takoví 
trpěni býti nemohli; jednak přilehly i doby válečné na tento odlehlý kout 
vlasti naší a konečně vázl veškeren obchod. Všechny tyto nesnáze překonati 
popřáno málo smrtelníkům. Jakým způsobem vdova Apolonie Sytrová huti 
nabyla, byla-li snad dědičkou rodiny Štegarovské, není nám známo. 
Dne 11. května prodala Sytrová hut Štegarovu se všemi pozemky, právy a 
spravedlnostmi, jako toho předkové její užívali, jakož i se vším řemeslnickým 
náčiním, třemi páry volů, 3 kravami, 5 prasaty, 5 ovcemi a vším hospodář- 
ským nářadím Adamu Klojbarovi ze vsi Horní Vltavice za 4700 kop grošů. 
Kupující složil 2500 kop gr. hned, ostatní měl po 150 zl. spláceti. Adam 
Klojbar byv s bratry Ondřejem a Matějem od Jáchyma Novohradského 
z Kolovrat listem ze dne 7. pros. 1620 od odťimrti osvobozen, přijat i s man- 
želkou Markétou listem zhostním do městečka Volar pod šos městský a osadil 
se do huti Štegarovy do téhož městečka přináležející. Grunt svůj či dvůr Mot- 
hejzlovský ve Vltavě prodal Adam se vším příslušenstvím bratru svému 
Matějovi za 260 kop grošů míšeňských. Zbývající dluh doufal Klojbar sklář- 
stvím a hospodářstvím vydělati a splatiti; ale sklamav se v tom a nemoha 
pro nastalé trudné časy na huti obstáti, odevzdal zase dne 15. května 1629 
hut Apolonii Sytrové, která se jí znova ujala.*****) Tato spravovala hut až do 
roku 1038, kdy se o ni přihlásil Volf Greiner z biskupství Pasovského, jemuž 
ji odstoupila. Ale i na toho tu čekala nouze a bída; nemoha práv býti a tu 
déle hospodařiti, vrátil ji někdejší majitelkyni Sytrové.*) Lepší doby nastaly 
teprve pro závod, když roku 1643 dne 17. června hut od Sytrové převzal 
soused Volarský Ambrož Štegbaur.') Nad očekávání dařilo se mu dobře; 
leželo- li to v okolnostech, či na hospodáři, těžko rozhodnouti. Nejspíše 
spojily se obě uvedené podmínky- Dle roly z r. 16o4 platil on za */s osedlého 
a měl 26 strychů polí; pole a luka byla jeho vlastnictví, proto z nich nic 



•») Lobmeyr 196. 

'»«) II. C <1L« la; v A. U. 14, str. 150', 16l», 209; A. 60^ la. 



') Waisenkaufbuch f. 265. 
') Ibidem f. 369. 



I. 



1 


12 


11 


26 


4 


12 


12 


8 


— 




6 


- 



106 

neplatil. Dle téže listiny choval koní volů krav jalového ovd prasat 

roku 1654 1 12 11 26 20 6 

» 1685 
podruzi > » 
Lesní činže platil 10 zl. 

Jako na Vimbersku pálili i na Krumlovsku všichni hutmistři popel 
v knížecích lesích společně beze všeho vyměření a obmezení. Jelikož však 
piH vzrůstání výroby více popelu se potřebovalo a každý jen na sebe hleděl 
a proto mezi hutmistry různice vznikaly, vykázal listem ze dne 15. listopadu 
r. 1655 vrchní Eggenberský hejtman Dětřich z Germersheimu každé huti 
zvláštní okres. Štegarově huti vykázány lesy nad stezkou, vedoucí z huti 
Štegarovské a Mízavské do Ober-Schneedorfu a k Šenavě k samostatnému 
užívání a určen z toho plat 1 kopy gr. m. Dále ustanoveno, že popel toliko 
od Havla (16. října) do sv. Jana Křtitele (24. června) páliti se smí, aby roz- 
manitá, vzácná, vysoká zvěř, zdržující se v těchto lesích, plašena nebyla.^) 
Hutní okres měl asi 3 míle v délce a jednu míli v šířce; ale byly v něm 
velké nivy bez lesův, tudy k hutařství málo platné. Jako na Vimbersku, tak 
i zde na Krumlovsku shledáno roku 1686, že plat hutmistrův vzhledem na 
vykázaný okres a vzkvétající řemeslo jest nepatrný, že jej třeba tudíž zvýšiti. 
Dle návrhu lesmistra Tunkla vyměřen Štegbaurovi výnosem knížete ze 
dne 17. února r. 1680 plat roční 60 zl.; od pasení dobytka, vyjma jalový 
dobytek a koně, určen od kusu 1 zl. ročně (20 zl.)*) Nový tento plat stihl 
Jana Jiříka Štegbaura, jenž po smrti svého otce ke konci r. 1686 hut přejav 
v ceně 300 zl., krom podílů svým bratřím a sestrám i tento zvýšený plat 
odváděti měl. I žádal tudíž listem ze dne 6. září 1687, ukazuje na své mládí 
a na břemena, jež přejal, o zmenšení tohoto platu. Všechny hmoty, dodává, 
jsou čím dále, tím dražší, tak že mu tíže než nebožtíkovi otci přichází v huti dělati. 
Odbyt zrcadlového skla jest čím dále tím horší, což již za tyto dva roky zkusil; 
neboť, ačkoliv jenom několik neděl pracoval, zůstalo mu přece sboží ležeti. Musí 
prý však přece hutařiti, aby lidi udržel. Příčina leží v tom, že v Bavořích 3 nové 

v 

zrcadlové huti zřízeny byly. V Cechách není prý možná prodati cent zrcadlového 
skla, protože sboží po vozech dopravovati se musí a vozka krom mýta a jiných 
vydání 50 — 60 zl. žádá. Byv z ohledu na ostatní huti se svou prosbou 
odmítnut, nepracoval Štegbaur, netroufaje si takové činže vydělati, po 5 — 6 
roků nic, při čemž arci od tohoto platu osvobozen zůstal. Když pak všude 
v okolí následkem nálezu Michala Míillera křídové sklo se již dělalo, začal 
i on v tom směru zkoušky dělati a neustal, až se mu to povedlo. Tu pak 
odebral se k vrchnímu hejtmanu Prixovi do Krumlova a oznámil mu, že chce 
vyměřený plat 60 zl. odváděti, dovolí-li se mu, dělati duté, zrcadlové, tabulové 
a pateříkové sklo. Obdržev za odpověd: »s Pánem Bohem dělejte, co chcete 
a nač odbyt máte,« jal se ve dvou kadlubech křídové sklo vyráběti. Zrcadlové 
sklo prodával do Normberka, Benátek, Hamburku a Pasová. Ale i s tím se 



») Příloha XLIX. 
O I. 7Gf Ib. 



I. 



104 

Štegbaur nespokojil; postaviv si kompendiosní pec, od něho vynalezenou, 
v níž s dřívím, které dříve za 8 dní spotřeboval, 14 dní vydržel, jal se i druhé 
sklo dělati. Kupcům a roznášečům dával dle obyčeje — krom Vídeňských 
nadávek. Když tak asi dvě léta křídové sklo dělal a jím nenepatmý obchod 
vedl, poslali jeho závistiví sousedé a hutmistr Michal MilUer z Janouškovy 
huti popíchl Planského hutmistra Vimera, by si u hejtmana Prixa stěžoval, 
že mu křídovým a tabulovým sklem, jakož i pateříky škodí, dělaje to, aniž 
by byl oprávněn. Také prý potřebuje více popelu než dříve, a ohrožuje 
sousední huti. Ale Volarský hutmistr velmi důrazně žalobu tu v niveč obrátil. 
Nepotřebujeť prý více dříví než dříve, kdy toliko zrcadlové sklo dělal, proto 
že pec s 4 kadluby se zrcadlovou sklovinou mnohem větší byla; tu prý 
shodil a dle své zkušenosti mnohem menší vystavěl, v níž dva kadluby na 
zrcadlové a 2 kadluby na křídové sldo postavil. Též zrušil prý staré sušárny 
na dříví, v nichž mnoho dlouhého dříví spotřeboval, a vystavěl nové po 
stranách pece, čímž mnoho dříví ušetří. Co se pak popelu dotýče, jest prý 
známo, že celou třetinu své potřeby již skrze 12 let z Píseckých lesů bére; 
hodíť prý se tamní dříví k dělání zrcadlového skla lépe, než Volarské, jež 
krom toho, nevěda ani jak dlouho z Písku je bude dostávati, si pro budou- 
cnost šetřiti chtěl. Ostatně potřebuje prý popel toliko k dělání zrcadlového 
skla a na flus k vyrábění pateříků; na křídové sklo nebere se vůbec žádný 
popel. Jaký pokrok Štegbaur učinil, ukazuje i spotřeba piva u huti, ač i na 
to ukázati třeba, že veškeří jeho dělníci ve Volarech jsouce osedlí, v neděli 
a ve svátek, jakož i na mnoze po práci domů se vraceli a tudíž mimo hut 
pivo brali. Roku 1699 spotřeboval 51 sudů, r. 1700 447, s. a 1701 41% s. 
Dle revisitace z r. 1713 patřilo k huti 42 strychů 2 věrtele polí, 38 vozů sena, 
16 vozů Otavy a 2 leče lesů, pak I mlýn a 11 podruhů.*) Břemena, jež se 
mu poplatkem za pasení dobytka uložilo, hleděl se Štegbaur tím zbýti, že 
ukazoval, že hut užívá práva městečka Volar a on tudíž bez obmezení a 
platu k pastvě oprávněn jest. Uznav tyto vývody za správné, vyhověl kníže 
Jan Křišťan z Eggenberga výnosem ze dne 4. září 1690 jeho žádosti a zrušil 
svůj dřívější rozkaz.*) Proti císařskému patentu z r. 1710, jímž se děláni 
zrcadel a broušeného skla ve prospěch císařské Neuhauské továrny zapovídá, 
zdvihl Štegbaur rozhodný protest. Nejen on sám, nýbrž i sto lidí, kteří od 
této huti svou výživu mají, přišli by na mizinu, panství pak o roční plat a 
užitek z piva, země konečně o nemalé sumy peněz, které sem do země za 
sklo přicházejí. Ostatně povstaly prý u Normberka dvě nové zrcadlové huti; 
zákazem tím pomohlo by se tudíž těm na nohy, domácí závody by se zničily. 
Proto radil vrchní hejtman Liebenhaus hutmistrovi, by v tom smyslu přímo 
u krajského úřadu zakročil, kníže že u místodržících patřičné kroky učiní.') 
Ačkoliv další průběh tohoto sporu znám není, netřeba pochybovati, že 
s obou stran uvedené kroky se staly a též žádoucí výsledek měly; aspoň 



*j I. Gí la; A. 6G«5 la; příloha LXXXI, 
•) I. 7Gř Ib. 
») IV. Kfi 4g. 



I. 



106 

hutmistr pokračoval na nastoupené dráze dále, aniž by byl dalšími zákony 
stíhán. Roku 1711 dělal i krystalín a dodával jej Giov. Solovi do Benátek.®) 
Následkem toho musil Štegbaur svou výrobu značně rozšířiti, místo 20 neděl 
pracoval celý rok a místo od Havla do sv. Jana Křtitele pálil popel celý rok. 
Proto nařídil kníže výnosem ze dne 4. srpna 1710, by se mu plat, toliko na 
20nedělní práci vyměřený, možná-li zvýšil; jenom kdyby prý na to za žádnou 
cenu přistoupiti nechtěl, má při dosavadním platu ponechán býti. Ježto hut- 
mistr dle své obrany pro dlouhé deště a zvláště v zimě pro sněhy v určené 
době popel páliti nemůže, prodlužuje se mu lhůta do sv. Jakuba. Dříví k pod- 
palování má se mu vždy od úřadu vykázati.*) Konečně popsány obšírně 
lesy k huti vykázané a vyšetřeno od zvláštní kommisse r. 1710, jaké dříví 
tam jest; my podáváme protokol ten v přílohách.^**) Zřídiv tak znamenitě 
svůj závod, a pojisti v si r. I7i)9 vystavěním kaple sv. Floriana na hřbitově 
Volarském dobrou pamět, odevzdal Jan Jiřík Štegbaur hut svou s poli, 
lukami a pastvišťáty dne 16. března r. 1716 synu svému Františku Josefovi 
v ceně 4000 zl.**) Toho navštívili tři mistři Normberští, Michal Schmidt, Jan 
Krištof Daucher a Konrád, Berndt na huti a uzavřeli s ním jménem všech 
mistrů Normberských smlouvu na dodávání zrcadlového skla na 3 léta. Při 
odevzdání 24 beden strhli však Normberští Štegbaurovi při centu ne 20 kr., 
nýbrž 30 kr., a ti 3 mistři, nedostávše své cestovní výlohy od svých spolu- 
mistrů nahrazené, podrželi si z peněz pro hutmistra určených 100 zl., doklá- 
dajíce, že při tak velké dodávce se mu to všechno vyplatí. Štegbaur připisoval 
tu srážku nekalému jednání Tischlerovu z huti Tomášovy, který prý jim sboží 
levnější nabízel Proto stavěl se Volarský hutmistr tak rozhodně proti snahám 
Tischlerovým, zavésti výrobu veškerého skla, dokládaje, že by svým nesolidním 
jednáním všechny huti zničil. Mát prý on, Štegbaur, duté sklo nejen co sám 
za ten rok udělal, nýbrž i to, co nebožtík jeho otec měl, na skladě, aniž by 
se o ně nějaký kupec hlásil, a prodá-li se co, jde to na dluh, na peníze 
třeba potom ještě dlouho čekati. Nedávno poslal prý jeden vůz zrcadlového 
skla do Normberka, ale ještě ani krejcaru za ně nedostal. Proto není prý 
žádná potřeba nějaké nové huti na duté či zrcadlové sklo. Ale Tischer naproti 
tomu dne 15. prosince r. 1717 tvrdil, že Štegbaur málo skla dělá, maje pouze 
2 skláře a 20—22 pateříkářů. Na to odvětil Štegbaur, že právě tato odpověď 
Tischlerova pro něj mluví; máť prý málo sklářů, proto že na sklo není od- 
bytu, rád by jich více najal, ale není po sboží tom poptávky. Jaký smysl 
měla by tedy taková hut u Tischlera? "*) Po nastoupení knížete Adama Frant 
ze Schwarzenberga zaveden také na Krumlovsku lepší pořádek. Kníže shledal, 
že Štegbaur špatně v lesích hospodaří a čím dále tím hlouběji do nich vniká, 
i nařídil, by zeměměřič Svoboda všechny hutní pozemky změřil a ohraničil 
a dobře oddělil, co k huti patří, a co z knížecího na lukách, pastvistatech a 



•j Příloha LXXIV. 

») A. 6G^ la. 

»•) Příloha LXXin. 

»») Trajer 917; A. 6Gí la. 

'«) Příloha LXXXI; A. 6G<5 la. 



I. 



106 

lesích užívá. Též poručil, by se mu činže z 60 zl. na 70 zvýšila. Dle tohoto 
změření patřilo k huti 57 str. 2 v. 1 m. polí, 202 str. 2 v. 1 m. luk, 194 str. 
3 v. 2 m. pastvištat a 491 str. 3 v. 2 m. lesů = 946 str. 3 věrtele 2 mírky. 
Hut mistr choval 5 koňů, 35 volů, 14 krav a 12 kusů jalového dobytka, 
11 podruhů s 22 kravami a 9 kusy jalového dobytka a s platem 13 zl. 45 kr. 
Hutmistr přijal vděčně zvýšený plat, slíbil, že les lépe kliditi bude, by mláz 
růsti mohla, jenom prosil, by se mu z ohledu na to, že rozličné nádoby, 
sudy a krabice k zapakování sboží potřebuje, i takové dříví na Štegarově 
vrchu a proti Liechtau vykázalo, protože v Schliefau jest bažina v čas deště 
a přísné zimě nepřístupná. Neméně prosil, by se mu dovolilo v okresu 
někdejší Planské huti, kdež se 10 — 15 roků žádný popel nedělal, popel páliti. 
Roku 1745 žádal Štegbaur opět o dovolení, by hut svou, protože dříví kolem 
závodu polomy prořídlo, a přívoz dříví z daleka zastati nemůže, mezi vrchy 
Schreinerův a Štegarův přestaviti směl, kde beztoho poddaní dříví vyvésti 
nemohou. Dále si stěžoval, že lesy Germersheimskou smlouvou vykázané již 
nestačí; ale ani těch mu nepřejí, nýbrž že poukazují na ležaté dříví, z něhož 
přec žádný vhodný popel dělán býti nemůže, kdežto k tomu jen dorostlé 
stromy, které vichr porážívá, se hodí. Nebude-li míti dobrý popel, nebude 
dělati dobré sklo, nebude moci dostáti smlouvám a ztratí kupce a zákazníky. 
I prosil, by krom Germersheimských lesů i ty lesy, které k Mízavské huti pa- 
třily, jemu dopřány byly. Potřebě té bylo, jak se zdá, v tom způsobe 
vyhověno, že se mu přidělily lesy někdy huti Mízavské patřírí; ale hut zůstala 
na svém starém místě.") Z dalšího průběhu viděti, že dělání zrcadlového skla 
stalo se zase hlavním zaměstnáním Štegbaurovým a Normberk hlavním odbě- 
ratelem sboží toho. Tomáš Mugrauer z Cemé vozíval tam to sklo. Zneuživ 
hutmistrovy důvěry, vzal si 195 zl. z peněz jemu přináležejících a beze všeho 
práva v Normberce a jinde na jméno Štegbaurovo dluhy nadělal. Když proto 
dlužníci tací koně hutmistrovy z vozu do Normberka se sbožím jedoucího 
vypřahovali, ba i na sboží to sahati chtěli, vyžádal si hutmistr, vysvětliv, oč 
běží, revers pro své vozky. Krom toho dělal i tabule ; tak mezi jiným dodával 

v 

r. 1748 sklo do knížecích sklenníků ve Vídni, r. 1757 do Červeného dvora a 
do Bellarie v Krumlově. Sklenice, jež pro panství dodati měl, dal, nedělaje 
jich sám, na německých hutích zhotoviti.") 

Nástupcem Františka Josefa Štegbaura stal se syn jeho Jan Michal od 
roku 1763 připomínaný. O jeho hutní činnosti máme podrobné zprávy. Dle 
jeho vlastního udání z r. 1767 dělalo se tu ročně 2000 tabulového skla, jehož 
kopa zcela sprosté zelené jakosti 1 zl. 30 kr., trochu bílé 1 zl. 45 kr., salinové 
bílé 2 zl. a výše stála; šlo do Vídně, Uher a Saska; dutého olověného 
zrcadlového skla 100 centů; cent hrubého za 20 zl., řezaného 30—40 zl. dle 
práce; prodávalo se do Normberka, Pasová a Benátek; — optického skla 
20 beden a prsténků a pateříků 30 centů. Štegbaur myslil, že by výroba ta 
o třetinu dala se zvýšiti, kdyby se žádnému hutmistrovi, byť i měl 2 — 3 huti, 



•») I. 7Gf 3b; A. 6G$ la/1. 
•*) I. 7Wy 18b. 



I. 



107 

nedovolilo, více než 1 hut po německém neb francouzském způsobu jrésti; 
dáť prý jedna továrna řádnému hutmistrovi, chce-li ji jak náleží říditi, dosti 
práce. 2. Kdyby se žádnému, kdo není v řemesle vyučen, nedovolovalo hutí 
kupovati neb najímati a hutařství provozovati, jako se v Rakousich řezníku, 
pekaři, krejčímu a mydláři dovolilo. Lidé ti nerozumějí sklářstvf, nemohou 
čisté a jemné sklo dělati, dávají sboží pod cenu, kazí obchod a přijdou sami 
na mizinu. Berou prý takoví hutmistři více učedníků a vyučí je, ale špatně, 
tak že tito, nemohouce v žádné pořádné huti zaměstknání nalézti, do Uher 
a jiných cizích zemí se obracejí, tu huti zřizují a domácím závodům špatným 
sbožím škodí. Těm by se nemělo vůbec dovoliti držeti učedníky. Naproti 
tomu nechtěl Štegbaur o návrhu krajského úřadu, by se znalec a ohledač 
sboží na útraty všech hutí ustanovil, který by plýtvání sklem konec učinil, 
ani slyšeti; každý kupec musí prý uměti posouditi jakost zboží. Proto prý 
se nemůže k žádnému příspěvku na takový organ zavázati.**) R. 1767 objednalo 
panství Krumlovské od Štegbaura rozličné sklenice, vinné sklenice, stonkové 
sklenice na rosolku, umyvadla a číšky k pouštění žilou. Všechny tyto věci 
mohl hutmistr převzíti; jenom číšky na pouštění krve musil dáti Adlerovi do 
Vimberka udělati, protože musily býti broušeny a on žádného dobrého brusiče 
neměl. Vzorek pro stonkové sklenice byl prý nemotorný, tvaru zcela 
neobyčejného; udělal prý je trochu úhlednější, ale ve velikosti zaslaného 
vzorku. Když si panství i tabulové sklo u něho objednalo, připomínajíc, by 
tabule nebyly z křídového skla udělány, odpověděl hutmistr, že se tabule 
z křídového skla vůbec dělati nemohou. K zasklení obrazů berou prý se 
troje sloučeniny, dle bělosti rozdílné, třeba ne tak trvanlivé, ale k tomu účelu 
dostačující. Do oken jsou prý zelené a polozelené tabule nejtrvanlivější, ač 
vůbec takového skla není, které by dlouhým časem, pocením a parou 
neosleplo. *•) Z korrespondence Štegbaurovy s hejtmanem Krumlovským 
Ambrožovským vychází na jevo, že hutmistr byl . literárně dobře vzdělán, 
i knihy latinské čítal a literární novinky si objednával. Žádaje zpět od 
hejtmana zapůjčené knihy Pase. Tarentina, pak Die tolle Weisheit, oznamoval, 
že již Aurea catena Homeri z Lipska dostal. R. \7^9 obmezil se Štegbaur, 
nemaje odbytu na tabulové sklo a zrcadla olověná, na 9 kadlubů. Ale když 
krajský úřad na to káravě ukazoval, že chová 3 učedníky, ač by dle sklář- 
ského řádu z roku 1767 toliko jednoho držeti měl, odpověděl Štegbaur, že 
to nejsou vlastní učedníci, nýbrž hoši, kteří postupně od vylamování k šroto- 
vání zrcadel a lití olova, pak k dělání zrcadlového skla se vedou. Ježto pak 
odbyt na tato olověná zrcadla jest nestejný, jednou vázne obchod, a najednou 
přijdou zakázky, že nemůže stačiti, nemůže on prý obmezen býti v personálu, 
dělaje sám jediný v Cechách tato olověná zrcadla a nemoha tudiž odjinud tovaryše 
si vzíti. *^) Dosud měla hut Volarská s bytem hutmistrovým společnou střechu 
a byla rodina jeho v stálém nebezpečenství vyhořeti. Proto prosil Štegbaur 



") Příloha CV. 
'«) Příloha CVII. 
'^ IV. Kfi 4g. 



I. 



106 

roku. 1778, by hut tu jinam do okresu přenésti směl. Tím že by teprva byt 
jeho stal se bezpečným. Přenesení to jest prý i proto nutné, že u huti není 
již žádného di^ví a přívoz z dálky jest obtížný a drahý. I prosil, by hut na 
hranice panství Krumlovského a Vimberského přenesena býti směla a aby 
dříví z obou panství bráti směl. Z kterého panství dříví páliti bude, tomu že 
odvede lesní činži 70 zl. Následkem této prosby dostal Štegbaur dovolení 
postaviti hut na tak zvaném Edelbachu (Elendbachu ř) dělícím obě panství, kde 
kolem do kola jest dost dříví, nejvzdálenější % hodiny. Zároveň mu dovoleno 
lámati křemen v Bohouškovském revíru u tak zvaného hamru za poplatek 
30 kr. za každý dvouspřežní koňský vůz. Ale jak se zdá, užil hutmistr té 
svobody jen v tom smyslu, že bral z nového okresu dříví a hut nechal na starém 
místě. Když pak roku 1807 i zde dříví došlo, zrušena jest hut na dobro.*®) 
Mizavská zrcadlová hut ve válečných dobách na stavení iSplně zanikla. 
Teprva Dominico de Sera koupil ji se všemi právy- a pozemky, jakož 
i s knížecími činžovními lesy na popel, vystavěl ji a jal se v ní znova pracovati.**) 
Při rozdělení lesů roku 1655 vrchním hejtmanem Germersheimem přiděleny 
k huti Mízavské lesy: Chlum, Schustrův, Přední a Zadní Lysý, Dlouhý, Rovný 
a Zlatý vrch i s Dlouhým lesem až pod stezku Mízavsko-Oberschneidorf- 
Šenavskou. Ježto v Chlumu, Zlatém a Schustrově vrchu \ysoká zvěř stávala, 
dovoleno Serovi páliti popel toliko od Havla do sv. Jana Křtitele. Dle roly 
z r. 1654 měl Sera 12 strychů polí. Plat obnášel 10 zl. za užívání knížecího 
lesa. Nástupcem Sérovým stal se Jan Fux. Při regulování činže r. 1686 vyměřen 
mu plat s ohledem na to, že má špatné prostředky a 6 dětí, místo dosa- 
vadních 10 zl., 30 zlatých; ježto pak užíval k pastvě knížecích pozemků ve 
výměru 5 jiter, z nichž platil dosavad 29 kr. 2 d. ročně, určeno jako 
u ostatních hutmistiů, by 1 zl. z kusu dobytka odváděl, což, jelikož právě 
4 koně, 12 volů, 10 krav (a podruzi jeho 3 krávy) a 14 kusů jalového 
dobytka držel, 27 zl. dělalo. Okres jeho huti byl proti druhým malý, obná- 
šeje v délce 2 a v šířce dílem 1, dílem % míle; ale lesní úřad velice si naň 
stěžoval, že dělá v lesích ohromné pustiny, bera toliko špalky domů a nechá- 
vaje větve a vrcholky v lesích ležeti, tak že o dorůsti nemůže býti řeči. Též 
výčep piva dává neklamné svědectví, že Fuxovi se valně nedařilo, že místo 
ku předu šel zpět: spotřebovalť r. 1699 ještě 16 sudů piva, rok na to však 
toliko IV4. Hlavní jeho obchod šel do Normberka, kamž k vůli získání kupců 
a dohodnutí se často sám dojížděl.*") Proto úřad rád viděl, a dovolil, že 
roku 1709 Fux hut svému zetovi Tomáši Reytmayerovi za 2000 zl. postoupil, 
vymíniv si výměnek v huti. Ale i jemu nedařilo se lépe. Drže hut 3 léta a 
nadělav 407 zl. 48 kr. dluhů, postoupil ji roku 1712, nemoha pro chudobu 
déle na ní obstáti, vrchnosti. Krom přímého prodeje do Normberka prodával 
Reytmayer své zboží zvláště Michalu Pencovi, zrcadelnímu mistru v Pracha- 
ticích, jenž arci většinu toho do Normberka prodal.'*) Při odstoupení posled- 

»•) A. 6GÍ la/1. 

*») Psaní Jana Fuxa ode dne 2. kvétna 1668 u L 7Gf Ib. 

»•) PHloha 49; I. 7Gí la; I. 7Gí Ib. 

^•) I. 7GI la. 

I. 



1Ó9 



ního hutmistra shledáno, že hut vyjma pec z dřeva vystavěna jsouc, ceíá í stí 
stájemi po stranách stojícími shnilá jest a znova postavena býti musí. Též že 
byt hutmistrův, sýpka a senník opraveny a novým šindelem pokryty býti 
musL Ač k huti vlastní pozemky a něco dobrého lesa s jedlovým a bukovým 
dřívím náležely, odhadnuta hut s ohledu na ostatní její bídný stav na 1400 zl. 
Když však ani za tuto cenu jí ani Fux, neb jeho syn a zeť, ani jiný kupec 
převzíti nechtěli, přepušténa jest dne 4. prosince 1712 rychtářství Zbitinskému 
za 1150 zl. Z nevymláceného obilí dostala žena Reytmayerova a jejích 8 dětí 
polovici, Fuxovi a jeho dětem ponechán výměnek/-**) Od rychtářství Zbitin- 
ského převzal hut roku 1713 Vojtěch Stadler z Volar v ceně 1187 zlatých 
a složiv hned 597 zl. zavázal se, že zbytek 590 zl. dědicům po nebožtíkovi 
Fuxovi ve lhůtách zaplatí."') Ale Stadler upadl při své koupené a zkažené 
huti do velkých dluhů, a nemoha svým věřitelům práv býti, pronajal r. 1718 
hut svému bratru Františku Stadlerovi, sklenáři a zámožnému člověku, na 5 
po sobě jdoucích let za roční činži 200 zl., vymíniv sobě, by jako tovaryš 
u něho pracovati směl.**) Nešťastnou náhodou vznikl dne 14. února r. 17:^2 
oheň a strávil v malé chvíli celou hut i s bytem hutmistrovým. V té tísni 
přispěl kníže Adam František pohořelému, vykázav mu zdarma potřebné 
stavivo a odpustiv mu celou jednoroční činži •*) Při vyšetřování stavu huti 
za tohoto knížete shledalo se r. 1722, že hutmistr má 35 str. 1 v. polí, 202 str. 

2 v. luk, 226 str. 2 m. pastvišťat a 49 str. 3 v. 2 m. lesa, tedy v celku 513 str. 

3 věrt. pozemku, že drží 4 koně, 8 volů, 6 krav (6 podruhů mělo 8 krav a 
8 kusů jalového dobytka) pozemky že jsou sice špatné, na polích že se toliko 
žito a oves dařívá, ale že přece dosavadní činže 30 zl. jest pranepatrná náhrada 
za to, čeho od panství užívá, zvláště, když podruzi sami mu 10 zl. platiti 
povinni jsou, že proto činže na 45 zl. zvýšiti se má.**) Tím se arci postavení 
hutmistrovo ještě více zhoršilo, r. 1731 obnášela jeho passiva 3000 zl. Proto 
pronajal dne 7. ledna 1731 Stadler svou sklennou a zrcadlovou hut s celým 
hospodářstvím a hutními právy, jako výčepem piva a prodejem chleba Kašparu 
Petrovi, sklenáři od sv. Anny, za roční plat 125 zl. Petr byl by raději hut 
koupil, ale když za ni 2500 zl. žádali, nechal toho. Též Petr dlouho nezůstal; 
již dne 5. prosince r. 1733 prodána hut Bartoloměji Stadlerovi z Volar, hut- 
mistru na Schonavské huti v Bavořích, za 2000 zl. Toho krupobití, pád 
dobytka, jakož i jiná neštěstí po tři léta tu pronásledovaly ; nedaleko od Aschu 
na Dunaji utrpěl se svým nákladem skla značnou škodu. Nesloživ ani zá- 
vdavku per 500 zL, přivedl sklářství úplně na mizinu a nechal pole většinou 
nezdělané; nemaje materialií, nemohl v huti ani dělati."'') Smlouvou ze dne 
18. dubna r. 1737 převzal huti se vším příslušenstvím Mikoláš Thonhofer se 
Šmausovy huti za 2000 zl.; ale i on, nemaje dostatečných prostředků, nedělal 



>^) I. 7G^ 2 a přípís úřadu Krumlovského ode dne 31. července 1722 u A. 6G^ la. 

*«) I. 7 Gf 2. 

") Ibidem. 

«) A. 6G^ la. 

") Příloha LXXXI, 

^T I. 7GÍ No. 3a; A. 6Gf la/2; I. IQH 2. 

Pcog 




110 



pres tři čtvrti léta, neosil polí, tak že panství, nechtfc rolí ladem ležeti nechati, 
samo ošilo. Tak i on stal se nemožným a r. 1741 hut se stavem'm sešlým, 
poli, lukami a pastvinami prodána co pouhé hospodářství Josefu Wagnerovi, 
sedláku z Jamného za 1800 zl. a r. 1793, když hut mezi 2 hospodáře roz- 
dělena byla, vymazáno i právo k hutařství.*®) Na témže pozemku, kde někdy 
řemeslo i hospodářství se nevyplácelo, vyživilo pouhé hospodářství dvě rodiny ; 
patrno, kde vina ležela. 

Kdežto obě dosud uvedené huti, Volarská i Mízavská, ještě z dob Rožm- 
berských pocházely, vznikla hut v horách nad městečkem (Horní) Planoii 
později Kaltenbrunnská zvaná teprve za času císařského držení panství Krum- 
lovského. S povolením vrchnosti vystavěl ji na svůj náklad Mikoláš Preyssler 
z knížetství bavorského a za dodávání 6000 prohledacích, 15.000 sprostých 
koleček, 2 kop vinných a 1 kopy pivních sklenic sklo v ní dělal. Po jeho 
smrti při dělení pozůstalosti přišla hut v podíl synu jeho Krištofu Preysslerovi. 
Tento, nemoha svým povinnostem dostáti a zakoupiv se v Sušici, toho vy- 
hledával, by takovou hut prodati směl; ale nemoha se žádným písemným 
obdarováním na tuto hut vykázati, žádosti své k místnímu skončení přivésti 
nemohl. Když konečně mistr se nahodil, jenž sklárnu koupiti chtěl, toho aspoň 
vyhledávati nepřestával, aby ji za to, co otec jeho na stavbu a přikoupené 
rejty vynaložil, prodati směl, což mu až na další stvrzení vrchního hejtmana 
povoleno bylo. Ale když mezi tím Krištof zemřel, a kupec v trhu dále státi 
nechtěl, uložil vrchní hejtman na prostředkování pánů radních města Sušice 
stranám den. Tu pak stalo se toto narovnání ; pozůstalá vdova Anna i na místě 
sirotků svých prodala takovou hut i s rejty přidělenými a přistouplými 
Řehořovi Prambhoffovi z osady Lx)ipoldšlagské v Horních Rakousích za 600 zl. 
Ježto Řehoř ještě za živobytí Krištofa Preysslera dvě léta té huti v bezplatném 
užívání byl, uvolil se týž Řehoř, že jí vdově Preysslerově mimo knihy a tento 
zápis za to dá a odvede jeden pár volů, jednu krávu a skel za 12 zL, co 
sobě vybere.*') Při té příležitosti vyslovena se strany vrchnílio hejtmana ochota, 
že hut, nejsouc dosud právem odiimrtním obdařena, bude-li se majitel o to 
ucházeti, od odúmrtí osvobozena bude. To se stalo na žádost PrambhoflFrovu 
knížecím výnosem ze dne 9. prosince 1646: hut osvobozena od odúmrtí, tak že 
hutmistr budoucně s ní za života neb poslední vůlí co se svým vlastnictvím 
bude moci naložiti; jenom má se při každém prodeji a při každé změně 
majetníka panství desátý zlatý z hutní ceny odváděti. Hutmistr, jeho dědici 
a potomci zůstanou od poddanosti osvobozeni.*") Při dělení revírů roku 1655 
vykázán Planskému hutmistrovi okres od huti k půlnoci a Zelnavě, Šenavě 
až k revíru huti Volarské, na druhé straně k Jablonci a KoUerovým domkům 
na Travní vrch, Čertův les. Přední a Zadní Příkop až k Chlumu.®') Nástupcem 
a dědicem Řehoře Prambhoffra stal se syn jeho Baltazar; převzal hut ještě 
za živobytí otcova za 700 zl. Roku 1671 nazývá se sám mladým začátečníkem. 

") A. 6Gř la/2; I. 7GI No. 4. N. R. 
'•) Přaoha XLIV. 
") Příloha XLIX. 
»•) I. 7Gř la & Ib. 



111 

Když na podzim roku 1670 hut vyhořela, dostal od vrchnosti 14000 šindelů, 
140 latí a 1000 cihel, by si vyhořelou hut zase vystavěti mohl; patrně byla 
zase dřevěná. Ale s tím ještě nejsa spokojen, žádal Baltazar, by též 4000 
dlužných činžovných koleček, která prý mu při tom shořela, odpuštěno bylo. 
Měl Marii Magdalenu Landgrafovou , dceru drkolenského hutmistra Jana 
Antonína Landgrafa za manželku, s níž splodil 8 dítek; přiženil s ní 300 zl. 
Při vyšetřování roku 1686 vyšlo na jevo, že má nejen největší okres, nýbrž 
i nejlepší dříví. Okres jeho měřil SVj míle v délce a SVa rnfle v šířce; užíval 
lesu Drkolenských a Jesuitů Krumlovských, lesů u sv. Tomáše a Planska 
jakož i u Chlumskeho lesa, který nedávno od Castolára přikoupen byl, na 
mnoze tedy lesů, o nichž se v Germersheimově smlouvě z r. 1655 ani zmínky 
neděje. Dříví tu bylo jedlové a smrkové, něco bukového a sosnového, avšak 
toliko jedlové a bukové hodilo se na popel. Luk užíval 69 jiter a pastvišťat 
74 míle v rozměru za činži 16 zl. 20 kr., při čemž kácením dříví den ode dne 
pokračováno a vymýtěná plocha k užitku obrácena. Dobytka držel 10 krav, 
22 volů, 10 kusů jalového dobytka; 15 podruhů mělo 29 krav. Ze všeho 
toho bylo jasno, že činže, sestávající ze svrchu uvedeného skla, mohla toliko 
platiti pro doby, kde hut vyzdvihnuta byla, kde nic vymýtěno nebylo a kdy 
žádného dobytka chovati nemohl; pro přítomné poměry však, kde hutmistr 
daleko nad Germersheimskou smlouvu zabral, že jest nepřípadná. Proto vy- 
měřen mu výnosem knížecím ze dne 17. února 168G krom jiterní činže roční 
plat 150 zl. a 1 zl. od kusu dobytka za pastvu = 61 zl. Hutmistr prý beztoho 
od podruhů za pastvu bére 30 kr. od kusu a od každého po 1 zl. za byt. 
Výměr ten vstoupil Prambhofferovi tak do hlavy, že od toho dne se rozstonal 
a 30. dubna 1686 zemřel. Pozůstalá vdova, jíž úřad svědectví dal, že jest špatná 
hospodyně, žádala hned o snížení nového nesnesitelného platu,®') a když se 
jí to nepodařilo, ohlížela se po kupci. Takový našel se v Matěji Mayerovi, 
jenž hut počátkem roku 1088 převzal. Ale jelikož žádné dříví v zásobě nebylo, 
a pro špatné počasí přivezeno býti nemohlo, musil čtvrt roku zaháleti a své 
lidi z hotového vydržovati. I neleně, zakročil v červnu téhož roku o snížení 
platu. Byliť prý, tak oddůvodnil svou žádost, kupci císařským mýtem, před 
10 lety v Horních Rakousích zavedeným, od této huti odpuzeni, majíce od 
každého sta 4 kr. platiti. Krom toho škodí prý jeho huti tři teprva před 
14 lety v biskupství Pasovském a Bavořích zřízené huti, jakož i Vimberské, 
pak v Slezsku, na Moravě a v Saších 5 — 6 založených nových hutí. Odtud 
přicházelo prý dle výpovědi starých tovaryšů sem mnoho kupců, nyní pak 
žádný. Též jest prý v biskupství (Pasovském) a Bavořích 6 — 7 hutmistrů 
blízko u sebe, z nichž každý má lepší odbyt, než on, a přece prý všichni 
dohromady tolik neplatí, co on sám; plat jejich obnáší prý 30 — 40 zl. ročně 
a přece nedávno 2 přišli na mizinu. Kníže Jan Kříšťan ukazoval, narážeje na 
někdejší postavení hutmislrovo, k tomu, že se mu tak zle nevede, jistě prý 
lépe, než v školní službě, a odpustil mu výnosem ze dne 3. července 1688 
25 zl.''*) na jeden rok. Tuto žádost předložil Mayer se svou chotí Annou 



31 



) I. 7Gř Ib. 



liá 

Sabinou ještě čtyřikráte, ale když to nic nepomohlo, prodal hut se vším 
hospodářstvím a nářadím v únoru 1692 Matějovi Wimerovi za 966 zl. 40 kr. 
Ježto pak tento tolik peněz neměl, by mohl závdavek hned složiti a úřad 
pronájmu toho jinak ztvrditi nechtěl, postavili se zaň Planští sousedé Ambrož 
Prix a Ondřej Preininger v rukojemství. Ale Wimer byl špatný hospodář, 
peníze, jež za prodané sboží v Němcích utržil, hanebně v hospodách promarnil, 
tak že vždycky bez krejcaru peněz domů se vrátil, neplatil činži, a nemaje ani 
popel, ani dříví, ani pece vytopiti nemohl. Do knížecího důchodu byl 
236 zl. 6 kr. dlužen, ale mnohem větší sumy byl jiným věřitelům dlužen 
Proto navrhoval hejtman Knimlovský J. Tob. Prix knížeti dne 19. ledna 1694, 
by hut Ferdinandovi Hauerovi, řezáči skla v Cemé, bratru lesního písaře, 
k vedení přepustil. Dalť prý se slyšeti, že by kníže toliko u skla týdně 
10 zl. 45 kr. míti mohl, nepočítaje, co s pivem a při dobytku se zachovati a 
vydělati může. Kníže přistoupil dne 28. ledna 1694 k tomuto návrhu a svěřil 
výrobu slda a prodej piva řečenému Ferd. Hauerovi. Při tom podotkl hejt- 
manovi, aby se přičinil, by se od hutmistra MúUera na Vimberku tajené dělání 
křídového skla dověděl. Vlastní hospodářství odevzdáno šafářovi a několika 
čeledínům. Vimberský hejtman sice odpověděl, že Mtiller svého tajemství vy- 
zraditi nechce, ale na Krumlovsku nejspíše se ho tak dopátrali, jako Volarský 
hutmistr Stegbaur; aspoň od roku 1697 počínaje vyráběli na Planské huti 
křídové sklo. Z Hauerova sklenaření máme počet hutní za měsíc červen 1694 
před sebou. Viděti z něho, že se za ten měsíc udělalo 14180 rozličného 
dutého skla v ceně 141 zl. 40 kr., dělník dostával 30 kr. za každý tucet. 
Prohledacích koleček uděláno 5000 = 50 zl.; od sta dostával dělník 15 kr., 
sprostých koleček 6 truhlic = 30 zl., při čemž tovaryš za truhlici 2 zl. dostal, 
a 5400 pateříků = 6 zl. 46 kr. (dělník dostával 3 kr. od sta). Udělalo se 
tudíž za ten měsic sboží v ceně 228 zl. 25 kr. Čtyři tovaryši dělali duté sklo, 
3 kolečka a 1 pateříky. Obchod s tímto sbožím vedl ve velkém Petr Mayr 
v Horní Plané; již otec jeho přes 50 let s tím sklem obchod vedl a po jeho 
smrti on 35 let; jezdíval s ním obyčejně sám do Uher. Hauer spravoval hut 
tu až do roku 1703, kdy si vlastní sklárnu koupil,*^) Na jeho místo přijat co 
technický ředitel Řehoř Prambhoffer, řezáč skla, syn někdejšího majitele této 
huti Zachariáše. Řehož vyučil se a pracoval u svého otce, i sliboval, že, ježto 
vědomosti sklářské má, všechnu píli vynaloží, by vrchnost s jeho správou 
spokojena byla. Z roku 1709 zachoval se nám celoroční počet huti; dle něho 
uděláno v tom roce 21000 křídového skla v ceně 

86000 obyčejného skla » 
4000 dvoj. prohl. koleček 

42000 jednod. prohl. koleček 
63 truhel sprostých koleček 
1683000 bílých a modrých páteř. 

v celku 3083 zl. 12 kr.**) 



. . 650 zl. 




. . 890 » 




. . 89 . 




. . 420 » 




. . 315 » 




. . 418 zl. 


12 kr. 



*«) L 7GÍ la; A. 6G^ la. 
»«) Příloha LXIX. 



I. 



IIB 

V jiných letech délány i žluté a černé pateříky ; černé byly nejdražM ; 
platilo se tovaryšům za každý tisíc 18 kr., kdežto za ostatní toliko 7 kr. 
dostávali. U křídového skla platilo se 30 kr. za hutní sto, pravé tolik jako za 
solínové tabule. Tu z nenadání prospívající ten podnik podlehl krutému osudu. 
Kníže zpozorovav, že se sekáním a porážením dříví pro Planskou hut témčř 
až k samým hranicím Horních Rakous přišlo, zakázal, jsa pamétliv toho, 
že pomezní hvozd pro bezpečnost země nemalou má důležitost, další sekání 
a mýtční, a když jiné dříví nebylo po ruce, chtěl hut hned zrušiti. Teprva 
na zvláštní úpěnlivou prosbu veškerého dělnictva dal se pohnouti, že ještě 
do roku 1714 dovolil pracovati, aby mezi tím jednotlivci po jiné práci se 
I>oohledli. Zároveň nařídil vrchnímu hejtmanu Liebenhausu, by s pilností 
vyšetřil, kde by se hut ta ve velikých lesích, kdež se množství nepotřebného 
dříví nachází, znova vystavěti dala. Řehoř Prambhofer zrušení huti ani se 
nedočkal. Jeda se sbožím do Horních Rakous, roznemohl se na cestě a zemřel 
dne 5. prosince 1714 v Efferdingu, zanechav vdovu Zofii a 6 dítek. Jeho vdova 
vyžádala si průvodní list a jela-sama do Bavor, vyupomínat rozličných pohle- 
dávek svého nebožtíka muže. Počátkem roku 1715 hut zrušena a na místě 
jejím zřízen dvůr.^^) K přeložení huti na jiné místo nepřišlo, protože kníže Jan 
Křišťan roku 1710 zemřel a ovdovělá kněžna takovým podnikům nepřála. 

Mnohoslibný byl počátek zrcadlové huti Borovské, Přišliť podnikatelé 
z křišťálové huti Buquoyské na Nových Hradech a tudíž svými vědomostmi 
podnik dobrý způsobiti slibovali; kníže pak nešetřil nákladu, aby se vše zda- 
řilo. Byli to dva brusiči rodilí Francouzové, Jean Olivier Decoré z města Poitiers 
a Claud Barot z Meluna, vyučený truhlář, kteří se k provedení tomu spolčili. 
Decoré slíbil, že závod penězi zakládati bude, kdežto Barot co odborník hut 
vystaví a spravovati bude. Tak se přihlásili u knížete Jana Křišťana z Eggcn- 
berga, prosíce, by jim dle jejich návodu hut vystavěl a jim na ni obdarování 
dal. Vyhovuje přání tomu, dal kníže listem ze dne 1. prosince 1G73 řečeným 
dvěma podnikatelům výsadu na zrcadlovou hut dle způsobu benátského, za- 
vazuje se při tom, že ji ve čtverci 120*^ v objemu s pecí, kuchyněmi, světnicemi, 
komorami, galeriemi, dílnami, chlévy a stoupami vystaví, stoku k těm stavením 
s nádržkou udělá a jim hut na 20 roků proti ročnímu platu 250 zl. přenechá. 
Výsadou tou dovoluje se jim dělati hladká zrcadla a broušené tabule kočárové 
dle způsobu benátského, duté a jiné sklo. V okolních lesích vykáže jim na požá- 
dání lesní úřad dříví pro pec, domácí potřebu a na popel. Podnikatelé zůstanou 
svobodnými osobami, zůstanou od ubytování, roboty a panských služeb osvo- 
bozeni. Konečně zavázal se kníže, že před uplynutím vymíněných 20 let nikomu 
podobnou výsadu na zrcadlovou a tabulovou hut nedá, načež podnikatelé 
slíbili, že všechny viktualie od panství bráti budou ^®) Panství chtělo hut toliko 
jeden sáh vysokou stavěti, ale Barot s největší rozhořčeností žádal, by se dle 
jeho hlavy stavělo, a tak postaveno stavení 6 — 7" vysoké, spíše panskému 
dvoru než hul i podobné. V huti postavena dle jeho udání pec z bílé hlíny; 



") Příloha LXIX; I. 7G- la; A. GG<» la. 
^^ Příloha L. 

Rozpravy Kočn. II. Třída I. C. 1. 

I. 



114 

ale když se do ní zatopilo, rozpadla se, tak že s nemalým nákladem znova 
vystavěna býti musila. Ale i po druhé udělána pec vysoká, tak že se obávali, 
že opět rozebrána a přestavěna býti musí. Při té stavbě zastavěny Vítovi 
Klementovi, Martinovi a Vítu Sustrovi, sousedům Borovským, louky, začež 
odškodněni jsou. Když Barot své tabule brousiti začal, nechtěl jednak pod- 
daných k tomu bráti, jednak nemohli jeho tovaryši žádných hodících se tabulí 
vyfoukati. Proto začal Decoré na svou pěst křišťálové a jiné sprosté sklo 
dělati, žádaje, aby Barot svého broušení si hleděl a též z křišťálového skla, 
jakožto závodu Decorova, žádného podílu na zisku neměl. Když pak ve vy- 
kázaném lese dostatečného dříví na popel již nebylo, tlačili se do okresů 
vedlejších hutmistrů, dávajíce všechno bukové dříví, mnoho set sáhů, pokáceti. 
Tomuto řádění učiněna přítrž knížecím rozhodnutím ze dne 19. června 1(576, 
jímžto k nové huti u Borové 187a jitia lesa > Soví hora* přiděleno bylo. Když 
tak Decoré v záležitostech křišťálového skla, Barot pak k vůli tabulím tovaryšům 
poroučel, rozdvojili se podnikatelé stran přednosti ve vedení; Barot žádal 
přednost pro sebe, že byl první na smlouvě podepsán, Decoré pak proto, že 
dal potřebné peníze. Tu naskytla se Decorovi příznivá příležitost k vybytí 
svého soupeře z huti; když totiž Barot po prchajícím jednom kutilovi střelil, 
dal jej Decoré do žaláře vsaditi a obžalovav jej u knížete, vyžádal si vrchní 
řízení hutí. Jenom Decoré má právo rozkazovati sklářům, řezáčům skla a 
služebníkům a, jelikož Decoré některé nové věci, jako dělání křišťálového skla, 
ze své hlavy zavedl, nemá Barot na užitku z této výroby podílu míti. Barot 
má toliko těch 10 lidí pod sebou, jež zrcadlové sklo hladí, není však oprávněn 
někoho trestati, propustiti nebo do služby přijmouti, aniž co od skla, zrcadla 
z huti prodávati neb dávati. Barot bude povinen se nově najatému hutnímu písaři 
podříditi, má mu o všem zprávu dávati a hotové sboží odváděti. Barot konečně 
musil pod přísahou slíbiti, že se s vykázanou světnicí a stravou spokojí a pro 
vytrpěný žalář nad Decorém se mstíti nebude. Vrchní správu měl dle jména 
hutní písař, v skutečnosti však Decoré. Mysle, že již bez Barota dělati bude 
moci, začal Decoré sám tabulové sklo hladiti ; ale tak zabředl, že nevěděl ani 
z místa. Později zakázal Barotovi zcela přístup do huti, ba tak daleko šlo jeho 
nepřátelství, že ani stravy dostati neměl.^^) Tepr\'e na knížecí rozkaz ze dne 
13. února 1()77 puštěn tento zase do huti a odevzdána mu dřívější jeho práce. 
O výrobě závodu toho jsme dosti dobře zpraveni ; z počtu hutního 1G7G — 77 
viděti, že se za 6 měsíců udělalo křišťálových kusů 1)84, obyčejných 374, 
tabulí 272'/., kop, koleček 17.450, knoflíků \bl% tuctu, tabatěrek 386, kapek 20, 
koulí 4. Od křišťálové práce platilo se denně 1 zl. 30 kr., od tabulí 35 kr. 
od kopy, od koleček 30 kr. za .sto, zelených 16, sprostých 10 kr., od tuctu 
kapek 50 kr. a od koule 18 kr. Řezáčem skla byl napřed jakýsi Severin; 
potom Leopold Hájek. Jiný seznam předvádí nám do podrobná vyčtené sboží; 
my jej podáváme v příloze. Konečně máme i seznam rozmanitých materialií; 
jichž se v huti potřcbo\alo; snad bude i tento seznam odborníkům vítaný.^®) 



»') I. 7GÍ ;ia; I. 5BP/> No. 20; přílohy LVI, LVIII. 
") Přílohy LV, LIII, LIV. 



I 



115 

Výrobky ty vozíval obyčejně sám Decoré do Vídně; dne 29. prosince 1674 
dal mu kníže odporučení, když právě se zrcadlovými a kočárovými skly, dutým 
sklem a jiným křišťálovým nádobím do Vídně jel. Též dne 13. února 1677 
nařídil kníže, aby se Decórovi takové sklo na prodej do Vídně poslalo.^®) 
Ale již v březnu 1677 oznámil purkrabě knížeti, že v huti vše jest inventováno, 
pec že jest vyhaslá, skláři a jiní lidé pro nedostatek peněz byvše sklem za- 
placeni všichni odešli. Knížeti, jenž ani tolik činže nedo.stal, co stavba huti 
stála — o náhradě za vysekané dříví, neb o nějakém užitku nemohlo býti 
řeči — nezbylo nic, než dáti spočítati, co Decoré zůstal dlužen, by snad při 
lepším stavu dlužníkově se to na něm mohlo vymáhati, a nechati hut státi. 
Decoré vedl později obchod s krajkami ve Vídni a přivedl to k vážnosti a 
jmění; o placení nechtěl však ničeho slyšeti. Barot uchýlil se na Černou horu 
za Brno k baronu Zastřízlovi. Hut sama prodána emfiteuticky chalupníkům 
roku 1708.-*«) 

Tak zašla na Krumlovsku jedna hut za druhou; sotva jména upomínala 
by na někdejší kvetoucí tu sklářství, kdyby roku 1807 Jan Plechinger nebyl 
s knížecím dovolením při vtoku Stoupového potoka do Blaníce novou sklárnu 
s brusírnou a 8 byty pro skláře vystavěl. Stavební dříví prodalo mu panství, 
slevíc mu čtvrtinu. Ježto pak dle výpočtu dříví toliko na 20 roků stačilo, 
platila smlouva původně jenom do roku 1828. K huti puštěno 64 strychů polí. 
llut ta pojmenována dle tehdejšího ředitele panství Krumlovského Arnošta 
Mcycra Arnohov (Ernstbrunti), V rukou osvědčené firmy — vnuci Meyerovi — 
prospívá hut dosud, dělajíc jemné křišťálové sklo. Jest to obnovená hut 
Mízavská. 

Též Planská hut povstala k novému životu, byvši roku 1823 pod jménem 
Josef(nf (Joscfsthal) znova zřízena a podle knížete Josefa pojmenována. Při 
založení dělalo se tu duté, tabulové a raffinované sklo; poslední doby však 
toliko obyčejné tabulové sklo. Při vysokých cenách dřiví nemohla se však 
výroba sprostých druhů vypláceti a proto závod proti dřívějšku velice poklesl.**) 

Na Novohradsku vzala hut nad Vtlém(roou horou v letech 1620 — 23 zkázu. 
Tcprva roku 1623 stal se opět pokus vzkřísiti ji pomocí hutmistra Jana Wal- 
kuniho. Zdá se, že tak povstala nová hut, ležící jižněji od starého závodu. 
Walkuni žádal, by po velkonocích, jakmile sníh sejde, od panství tesaři, zedníci 
a dřevaři vysláni byli a hut postavili; aby byt pro něj zřídili, jakož i místnosti, 
kdež by se kadluby, cihly a p. dělaly a sušily; aby hlínu na kadluby od Svinu, 
jakož i křemen navezli, stoupy postavili a někoho k nim dali; a aby po- 
peláře, kteří ještě po všech na živu jsou, k huti přikázali, by popel pálili. 
Z dalších hutmistrů znám jest Filip Kastl, pod nímž roku 1632 nový dům 
k huti přistavěn byl. Byl zde do roku 1640, kdy Matěj Hartmann z Rychnova 
v Rakousích hut přejal. Roku 1641 pronajala ji kněžna Buquoyová Jakubovi 
Rťibnerovi z Mitterschlagu. Nájemné obnášelo po celou dobu 200 zl. r. Ježto 

"") I. 7G-^ Ba. 

'") Ibidem. 

♦') IC. GG.^ la. 

I. 



116 

však závod valně neprospíval, dostal jej Filip Kastl, jenž opét hut v letech 
1648 — 50 najatou měl, za 150 zl. Po jeho odchodu převzal úřad sám správu 
huti; Daniel Korgel ustanoven za hutního písaře a Jan Ernst za hutmistra. 
Od Filipa Kastla koupeny dvě chalupy od t^ staré < huti k >navé^. Po jedno- 
ročním provisoriu pronajata hut zase Filipu Kastlovi za iOO zl; držel ji také 
roku 1653. K povznesení té huti ucházel se hrabě Ferdinand Buquoy o pře- 
puštění velmi dovedného dělníka z huti Planské, jménem Hanzla, který velice 
sličné sklo dělati uměl; ale hutmistr Zachariáš PrambhofTer, nechtě sám sobě 
konkurrenci dělati, zdráhal se jej propustiti, předstíraje, že má Hanzl mnoho 
práce přidělené, za niž již i plat dostal, a že jest mu mnoho dlužen za viktualie. 
On sám, hutmistr, že před málo lety vyhořel a tím velkou škodu utrpěl; 
nemůže prý tudíž Hanzla postrádati. Po FiHpu Kastlovi převzal hut syn jeho 
Adam, který ji ještě roku 1674 v nájmu měl ; vrchní vedení měl však plukovník 
Delbon od hraběte k tomu určený. O stavu a prospívání huti poučují nás 
některé zachované účty. Tak obnášel 

v pololetí 1623/4 r. 1632 1650/1 1674 
příjem 1927 zl. 1 150 zl. 10 kr. 1647 zl. 23 kr. 

vydeL 1379 > ^49^ li_!_A ^' M^^_* ^1. - lA ^2**'^ ^^- ^^ ^^' ^ ^' 
zbývá 548 zl. 200 zl. 55 kr. 4 d^ 183 zl. 30 kr.2 d. 

Děláno kopové sklo, sprosté sklo, prohledací a sprostá kolečka; kopa skla 
prodávána roku 1624 za 1 zl. 30 kr.; roku 1672 za 1 zl. 16 kr.; 100 obyčej- 
ného skla roku 1624 za 1 zl. 15 kr., roku 1632 za 56 kr.; 100 prohledacích 
koleček roku 1624 za 1 zl. 30 kr., r. 1632 za 56 kr.; 100 sprostých koleček 
roku 1624 za 45 kr. a 100 malých olověných koleček 30 kr. Od kopy skla 
platilo se roku 1624 42 kr., roku 1632 35 kr. ; od 100 sprostého skla roku 
1()24 30 kr., 1632 24 kr.; od 100 prohledacích koleček roku 1624 24 kr., 
1632 16 kr., od sprostých koleček 15, malých olověných 10 kr. Co a kolik 
se na jednu kopu počítalo, ukazuje nám sklenný řád z roku 1650, na nějž, 
bychom tuze do podrobností nezabředli, poukazujeme. Dle druhů udělalo se 
roku 1632 433 kop skla, 34.450 sprostého skla, 41.600 prohledacích koleček; 
horší a menší druhy se již více nedělali. Mezi materialiemi nacházíme modrou 
barvu, jež se k sklovině míchala.*^) Od roku 1674 počínaje shledáváme se se 
řezáčem skla. Sboží roznášeno nejvíce nosiči do Vídně a do Prahy. 

Pro nedostatek dříví opuštěna hut nad Vilémovou horou roku 1677 a 
přenesena do Lusnicc. Najal ji se všemi lesními pozemky, loukami a pastvi- 
šťaty dosavadní hutmistr Adam Kastl za 250 zl. ročního platu. Nástupcem 
jeho stal se syn jeho Jindřich Kastl s platem 150 zl. Tento, jsa zadlužen, po- 
stoupil smlouvou ze dne 19. dubna 1696 všechen svůj majetek svému tchánovi 
Pavlovi Fuxovi z Cetviny a zavázal se, že jako hutmistr dílo povede; Fux vzal 
všechny peněžní závazky na sebe. Zároveň usnesli se, že starou hut, jelikož 
u í.užické sklárny suchého dříví se nedostává, za roční plat 150 zl. a 6000 
prohledacích a 1500 sprostých koleček najmou,*^) 



**) 22. I. 2226-29, 2232; I. 7G^^ 8c; přílohy XLIII a XLVIII. 
*») 21. I. 2216, 2216. 

I. 



117 

Ale k tomu nejspíše nepřišlo, nýbrž návodem Lva ďOssimonta zřízena 
hut křišťálová 21 Dobré vody, vůbec Hradecká zvaná. Zvláštní smlouvou ustano- 
veno, že hrabě Buquoy stavbu a zařízení huti, jakož i náklad na práci ponese, 
Ossimont ji říditi bude; o užitek obě strany rovným dílem se rozdělí. Pokud 
Ossimont živ byl a závod vedl, dařilo se vše nad očekávání, tak že úspěch 
ten i závist okolních panství zbudil. Hned v prvním roce 1681/2 brala každá 
strana 825 zl. 48 kr., 1683 535 zl. 14 kr. 4 d., 1685 378 zl. 42 kr. 2 d. Po 
smrti hraběte Ferdinanda Buquoy r. 1685 dostala ovdovělá hraběnka 520 zl. 
20 kr. 3 d., ďOssimont 814 zl. 57 kr., nejspíše proto, že hut ten rok za- 
kládal. V roce 1690 tratí se ďOssimont z účtů, patrně zemřel. Správu huti 
převzal nyní hutní písař Jan Tipper; za něho zavedeno v huti též vyrábění 
obyčejného skla, vinných sklenic, hodinkových sklíček a p. Sklady skla byly 
na Nových Hradech, ve Vídni a v Praze; z kupců známi jsou roku 1697 
J. de Buši a Antonio Tuno ve Vídni; 1692 — 93 posíláno broušené křišťálové 
sklo do Florencie. Pokud ze zachovaných zlomkovitých hutních účtů souditi 
můžeme, obnášela výroba v době Tipperově čtvrtletně 8 — 900 liber křišťálo- 
vého skla, 300-— 500 kusů tenkých vinných sklenic a 200—300 hodinkových 
sklíček. Roku 1699 děláno též křídové sklo, pivní sklenice, rosolkové, vinné 
sklenice a žbánky. Od Tippera převzal správu huti dne 10. července 1699 
řezáč skla Baltazar Lehner, nejspíše již delší dobu v huti činný. Za jeho vedení 
uděláno roku 1701 25/4—31/10 1468 liber křišťálového skla, 1049 vinných 
sklenic a 273 hodinkových sklíček, roku 1702 jenom 700 liber křišťálového 
skla, 587 vinných sklenic a 10 hodinkových sklíček a roku 1703 pouze 265 lib. 
křišťálového skla, 30 vinných sklenic. Ježto následkem této nepatrné výroby 
hut vypláceti se nemohla, prodána roku 1705 od hraběte Alberta Buquoy 
s hutním nádobím, sklennou komorou, stoupami, poli, lukami • a pastvišťaty 
skláři Absolonu Gattermayerovi z GíiLllu v Rakousích za 900 zl. lesní činže.**) 
Na předměstí Novohradském Údolí stávala brusírna, z níž máme inventář 
z roku 1732; patrně přestala pracovati, když výroba křišťálového skla za- 
stavena.**) 

Ještě za zkvétání huti křišťálové pomýšlel Filip Emanuel kníže Lonqueval 
hrabě z Buquoy na stavbu sklárny nedaleko rybníka Puhořského na dlouhé 

v 

silnici, tvořící hranici mezi královstvím Českým a arciknížectvím Rakouským, 
chtě tím krokem pro hospodu, roku 1693 tam postavenou, stálé odběratele 
získati, lesy ty, zvláště ježto panství z této krajiny žádného užitku nebralo 
krom 2 zl. 20 kr. od sousedů vsi Bělé za užívání tohoto rybníka, k užitku 
obrátiti a krajinu poddanými osaditi. Listem ze dne 25. června r. 1695 dal 
řečený hrabě Urbanu Kramperovi, hajnému, a Urbanu Glaserovi, majiteli domů 
v Bělé, právo, v těch krajinách na svůj náklad zříditi sklárnu, zavázav se, že 
jim potřebně dříví a stavivo zdarma dá, a osvobodiv oba nájemce s manžel- 
kami a dětmi od poddanství tou měrou, aby, pokudž tu hut držeti budou, 

**) 22. I. 2227, 2229, 2231—35, 2239; 23. I. 2234 a pHpis lesmistra Krumlovského ode 
dne* 9. února 1686 u I. 7GI Ib. 
*^) 21. I. 2221 

1. 



118 

i z domů svých v Bělé místo roboty peníze dávali. I vykázal jim řečený 
rybník Půhoř na trávu a okolní lesy na pole, luka a pastvišťata, vše proti 
ročnímu platu 72 zl. M. kr. Ježto hut a hospoda hluboko v lesích * ležely a 
tudíž nemožno bylo, sem z Nových Hradů pivo a kořalku voziti, jsou nájem- 
cové oprávněni, sami pivo vařiti, kořalku páliti, víno kupovati a prodávati. 
Své stavební výlohy mohou si podnikatelé na činži poraziti.**) Jest to začátek 
nynějšího pohraničního městečka Půhoře. Ačkoliv vyměřená činže byla pra- 
nepatrná, vystoupil koncem roku 16í)8 Urban Kramper ze společnosti, doplativ 
26 zl. Byv tázán o způsobu hospodářství hutního odpověděl důchodní Tomáš 
V. Reisinger roku 1699, že tovaryšům od práce se platí částečně sklem, a to 
od bělejšího či kopového skla, ať jest to tabulové sldo, nebo kolečka, vinné 
a jiné sklenice, u nichž 100 70 kr. stojí, polovice výdělku. Potřebuje-li však 
hutmistr toto sboží, zaplatí je tovaryšům o něco levněji, než hutní taxa zní. Od 
sprostšího skla, jehož 100 56 kr. stojí, dostanou skla v ceně 24 kr. Křídové 
sklo jesť drahé, 100 prodává se za 1 zl. 30 kr., ale jelikož na 100 ho tolik 
nepřijde, jako u obyčejného a tudíž tolik práce nevyžaduje, proto platí se 
z něho toliko 30 kr. K tomuto druhu bére se salejka, dílem pálená, dílem 
surová; cent pálené salejky platí se u huti za 7— 7Y3 zl. Sklo neprodává se 
na váhu, nýbrž podle jakosti, nejvíce od hutmistrů do Vídně.*') Zpravodaj 
náš T. V. Reisinger převzal sám dne 28. srpna r. 1700 Půhořskou sklárnu 
s hospodou, sklennou komorou, bytem, poli, lukami a pastvišfaty, jakož 
i právem propinačním za roční plat 177 zl. 20 kr.*®) Dle své zprávy ze dne 
13. srpna 1701 dělal Reisinger tabule, kolečka, kopové a obyčejné sklo, vše 
dle svého nápadu; máť prý sboží asi za 1500 zl. hotové a musí na kupce 
čekati. Zkusilť prý sám, jak těžko jest takovou hut říditi a jak malý užitek 
z toho pochází. Může prý se vypláceti pouze člověku, jenž tomu umění se 
věnuje a sám pracuje; pro vrchnosti má prý to jen ten význam, že se svým 
časem z pouště pole udělají.**) O tuto hut ucházel se již delší dobu hutní 
písař huti Planské ř^erdinand Ilauer; proto, když Reisinger roku 1701 odstoupil, 
vyzván Hauer, aby ji přijmul. Ale vymluviv se, že má tolik zakázek z Vídně, 
že se nemůže nyní vzdáliti, postavil za sebe švakra svého Viléma Grejnera- 
Tento držel ji nějaký čas, ale nedostál svým povinnostem, tak že hejtman 

v 

panství Novohradského M. F. Stoger u vrchního hejtmana Krumlovského 
Liebenhausa o to se ucházel, by Hauera, jenž se za Grejnera zaručil, k placení 

v 

přidržel. Zároveň žádal Stoger o propuštění Petra Mayra a jeho lidí, jenž hut 
Půhořskou na 3 léta najmouti chce. Grejner, vypůjčiv si 167 zl. 45 kr. od 
Bělského rychtáře Urbana Glasera, zaplatil dluhy své a vedl hut dále.^°) Dne 
10. ledna 1707 převzal hut s příslušenstvím jakož i 100 jitry lesů na 3 léta 
Ferdinand Hauer svrchu jmenovaný za roční plat 120 zl. Od roku 1712 — 16 
byl Jiřík Praher či Pracher nájemcem; za sedm čtvrtletí léta platil 220 zl. a 

*«) Příloha LXIII. 

*'') 23. I. 22í5y; I. A. (JGí 1. 

") 2;i. I. 22:^4. 

") I A. (jG^ h 

") I. GGž Hc 

I. 



119 

6000 pěkných prohledacích koleček. Po ném byl tu Tobiáš Robi nějaký čas 
hutmistrem.^*) Po něm ujalo se panství samo huti, dadouc ji napřed hutním 
písařem Merbertem, potom Janem Frant. Steinhauserem spravovati (do r. 1732). 
Steinhauser staral se svědomitě o povznesení svěřeného závodu; když jeho 
dva Pertolčtí vozkové čím dále tím méně peněz z Vídně přiváželi, zajel si tam 
sám. Též v Praze zkusil svého štěstí s vozem skla, ale shledal brzy, že se sklem 
tu nic dělati se nedá; doma u huti prodá prý sboží dráže než zde. Jiné ná- 
klady posílal do Stejru a j. I jakost sboží hleděl zdokonaliti. Zavedl dělání 
křídového skla a aby tím lepšího skla docílil, dal křemen z Rankova voziti, 

v 

v huti páliti a ručně mělniti. Ze se mu při tom dobře dařilo, ukazuje zlom- 
kovitý počet z roku 1721, jakož i povolání jeho do sv. Hypolita k princi 
Portugalskému, jenž mu velkou práci svěřil. Dle uvedeného počtu dělalo se 
na huti v čase od 2. listop. do 27. prosince 1721 115 kop tabulí á 1 zl. 10 kr, 
47OOV3 set křídového skla á 1 zl. 15 kr., sprostého skla I7.9OOV4 set á 1 zl., 
14.950 tisíc koleček á 8 zl. a 15.050 tisíc koleček á 5 zl., při čemž panství 
mělo 30^5 zl. 15 kr. Počet ten není sice přesný v našem slova smyslu, 
protože při vydání toliko mzda tovaryšů oddělena jest a všechny ostatní 
výdaje pominuty jsou; ale proto přec svědčí zřejmě, že návod prospíval. ^'^) 
Počátkem roku 1733 přejal hut Eliáš Vater z panství Pcrtoltského na 4 léta. 
Ale když roku 1738 tyfem zemřel, odevzala jeho vdova sklárnu Janu Donátu 
Kollcrovi, hutnímu písaři, jemuž Jakub Gleisser co hutmistr přidělen byl. 
Koller si Uboval, že by na huti se mu dařilo, jenom kupců prý není. Proto 
dal toliko kolečka dělati. Za takového passivního řízení hut déle ponechati se 
nemohla. A když se při tom zároveň zpozorovalo, že se dříví u Půhořského 
rybníka již nedostává, postavena hut na tak z v. rejdišti a dne 8. července 1740 
pronajata hutmistrovi Františku Xav. Kaufmanovi na dobu tří let za roční 
plat 215 zl. Ale Kaufmanovi se nájem nevyplácel, nadělav dluhy, musil co 
tovaryš u svého nástupce Tomáše Krejtla zůstati, jenž hut držel v letech 
1744 — 49. Za něho začala hut se sbírati. Proto musil následující nájemník 
Josef Mayer (1749— 52) 220 zl. a Karel Quolťinger (1752—58) napřed 300 zl., 
potom 400 zl. nájmu platiti ^^) a když po vyjití nájmu Josef Mayer hut opět 
ode dne 16. října 1659 na deset let najal, musil 500 zl. nabídnouti. Jos. Mayer 
byl dříve hutmistrem v Ehrenreichsthalu (panství Pertoltské) ; žena jeho Anna 
Maria byla dcera hutmistra Jana Adama Ililgarta v Kardašově Řečici, žena 
velice samostatná a podnikavá, která mu 1344 zl. 52 kr. IV2 d. přinesla. Ignác 
Mayer, bratr Josefův, vedl dále hut Ehrenreichsthalskou. Třetí bratr Karel byl 
obchodníkem ve skle na >šanclu« ve Vídni. Když v prosinci 1760 hutmistr Mayer 
zemřel, vedla jeho energická žena závod sama dále. Hlavní odběratelé jejího 
sboží byli turečtí obchodníci Hatši Achmet, Mohla Hussin a Mustafa aga pasa. 
Smlouvou ze dne 18. února 1761 objednal si Hatši Achmet tabulové a křídové 
sklo v ceně 2944 zl.; k vůli přehledu, jaké sboží do Turecka šlo, podáváme 

*>) 23. I. 22:-5'4, 2:237. 

") 22. U. 22-10; příloha LXXXIV. 

") 23. I. 2234; 22. II. 2243. 

I. 



120 

smlouvu tu v přflohách. Mohla Hussin zůstal jí za 500 kop tabul 583 zl. 20 kr. 
dlužen. Mustafa aga pasa přišel při své návštěvě na Nových Hradech r. 1762 
do peněžních nesnází, tak že paní vrchního inspektora K. Spalte své zlaté 
hodinky za 52 zL zastaviti musil. Ve Vídni zprostředkoval jí přijímání peněz 
švakr Karel Mayer a turecký tlumočník Swiedckha Amyram. Druhým směrem 
voženo její sklo do Prahy, jak vrchní ředitel panství Tloskovského Kašpar 
Růžička roku 1762 dosvědčuje. Ovdovělá Mayerová vdala se roku 1764 po 
druhé za Josefa Schreinera, pro nějž vrchnost novou hut, po mladé, právě 
vdané hraběnce Terezina hut zvanou zřídila. Půhořskou hut s bytem hut- 
mistrovým, 2 domky pro skláře, s kolnou, stájemi, stoupami, mlýnem, flusárnou, 
60 strychy poU a luk a paství št převzal roku 1770 na 10 roků Jan Pavel 
Link za roční činži 500 zl. a 130 zl. tácu.**) Ale dlouho jí neužíval, protože 
roku 1774 plavba dříví potokem Půhořským, Svarcavou a Malčí zavedena jest 
a dříví tudíž lepší zpeněžení našlo. 

Za rozkvětu sklárny Půhořské založena hut na Mlýnském vrchu v hájemství 
Hojné vody roku 1757. O povolení ucházel se Jan Václav Hilgart, syn zá- 
možného hutmistra Kardašořečického a bratr hutmistrové Mayerové. Listem 
ze dne 16. října roku 1757 dal hrabě František Buquoy uvedenému Hilgartovi 
výsadu na založení huti sklenné na Mlýnském vrchu na jeho vlastní útraty; 
přikázal mu 30 strychů pustých rolí na pole^ a než vymýtěním v lesích louky 
a pastvišťata udělá, 10 kusů luk od starohutských domkářů na 3 léta, dal 
mu právo »řezu« a pečení clileba. Naproti tomu zavázal se Hilgart, že z při- 
dělených luk 50 zl., z huti, polí a lesů 550 zl. ročně platiti, 120 sudů piva a 
720 žejdlíků kořalky z panského pivovaru odebírati, popel z huti a bytů do 
panské ílusárny strych za 10 kr. odváděti a konečně 150 centů salejky v běžné 
ceně odebírati bude. Smlouva platí na 10 roků; nestačí-li však lesy, přenese 
Hilgart hut na vlastní útraty na Obilní vrch pod velkou pasekou. Honitba a 
rybolov v hutním okresu zůstavuje se panství. Hilgart vystavěl novou hut a 
potřebné domky pro sebe a dělníky; ale, ačkoliv příti se nedá, že podmínky 
pro nový závod nebyly příznivé, ukládajíce podnikateli hned první léta, kdy 
bez toho se stavbou značné výlohy měl, dosti velkou činži, přece jest to ne- 
pochopitelné, jak Hilgart, který z domova pěkné jmění si přinesl, během 
jednoho roku úplně na mizinu přišel. Za tím, než se nový podnikatel našeh 
vzalo panství hut samo do své správy. Ze zachovaných písemností vysvítá, 
že Hilgart nejvíc pro turecké kupce pracoval; z těch známi jsou dle jména 
Eliáš, turecký poddaný, jenž 14. září r. 1757 smlouvu na 257 kop uzavřel, 
Karel Dobší, turecký tlumočník ve Vídni, jenž si 8 vozů rozličného tureckého 
skla, vinných a kořalkových číší, v celku 1038 kop objednal. Krom toho byl 
též s Jakubem Schmelzerem ve Vídni, Hieckem a Uhlmannem v Skalici v ob- 
chodním spojení. Hrabě Buquoy vzal od něho 51 kop rozličných broušených 
číší a jiných sklenic, jež řezáč skla Karel Josef Lechner na Nových Hradech 
převzal, jakož i 4 ctnosti pro Václava Františka Haymerle, českého dvorního 

•'^•) 23. I. 2231, 22 U, 2245; 22. II. 22 4G; příloha Cil. 

I. 



121 

agenta ve Vídni.**) Dne 29. září 1758 přenechána hut s bytem, stoupami a 
sklepem na Mlýnském vrchu Ondřejovi Seewaldovi za roční plat 450 zl. až 
do vyjití nájmu s Hilgartem umluveného. Seewald nastoupil za mnohem pří- 
znivějších podmínek, nalezl vše zařízené, obchodní spojení zavedené a přiměřený 
plat. Jeho odbyt skla p)ohyboval se v směru od Hilgarta naznačeném: přímo 
tureckým obchodníkům, neb prostředkem severočeských kupců. Dne 13. záh' 
r. 1758 oznamoval agent Haymerle z Vídně, že během 14 dnů Mustafa aga 
na nové Hrady přijede a zde sboží v ceně 1500 zl. objedná, 800 zl. hned 
složí a ostatní za 10 měsíců zaplatí; ohlášený host zavítal sem teprva v říjnu. 
Smlouvou ze dne 23. října 1758 objednal Mustafa 

1130 kop skla á 1 zl. 12 Lt. = 1356 zl. 
160 kop kříd. skla á 1 zl. — = 160 zl. 

z křídového skla 2000 stonkových sklenic 

s knoflíky rubínovými a perlemi = 70 zl. 

1580 zí. ~ 

Pod týmž datum uzavřena smlouva s Karlem Dobším na dodání 

2000 vinných číší á 13 zl. = 260 zl. 
70.400 tisíc křídového skla á 10 zl. = 704 zl. 

964 zl. 

Škodu zlámáním povstalou ponese hutmistr, výlohy za povoz a mýto 
nese panství. Sboží má se u zlatého stromu v Leopoldově ve Vídni složiti. 
Prostřednictvím tlumočníka K. Růžičky ve Vídni veden též obchod s Natanem 
Jakubem, kupcem skla v Bělehradě. Když kupec Eliáš objednané sklo v čas 
neobdržel, vymohl si zatykač na Fridricha Kisslinga, jenž za hutmistra smlouvu 
s ním uzavřel. Druhým směrem odebíralo se sklo do Skalice, kdež společník 
firmy Josef Ant. Iliecke a Uhlmann, Jan Antonín Preyssler, sklo objednával. 
V Parchenu byli Krištoí Palme a Krištof Kraus, v Steinschónau Antonín 
Wochner a ve Volíarticích Jan Verner odbíratelé Seewaldovi. Dobrým zákaz- 
níkem jeho byl též KřišťSan Antonín Helzel, úd turecké společnosti obchodní 
KřišťSan Antonín Helzel, Jan Josef ' Helzel a Karel Antonín Robíček. Sboží 
Seewaldovo, jsouc bezúhonné jakosti, šlo znamenitě na odbyt, zvláště, když 
i vrchnost sama svými úředníky při uzavírání smluv obchodních službou svou 
hutmistrovi se ochotně propůjčovala. Ale dvojí požár, jenž hut, byty, materialie, 
nářadí strávil, připravil Seewalda o ovoce své víceleté práce. Škodu svou páčil 
na 5000 zl. Nemoha si za takových podmínek pomoci, byl rád, že našel 
přítele Antonína Schindlera, hutmistra z Marsovské huti, který závod za těch 
podmínek, jako jej Seewald měl, převzal a krom toho odstupujícímu za hut, 
byty, 4 voly, 3 krávy, 1 vůz, 50 mosazných a železných forem sklářských, 
železa k vytahování skla atd. 2000 zl. zaplatil a pohledávky hutmistrovy 
u sklářů ve výši 7 — 800 zl. nejen převzal, nýbrž mu hned na ně 200 zl. 
zaplatil. Tím způsobem mohl Seewald nejen své dluhy per 1336 zl. zaplatiti, 
nýbrž i pro svou ženu a 5 dětí ještě něco zachrániti. Smlouvou pak ze dne 
24. dubna roku 1766 ztvrdilo panství toto ujednání a ponechalo Schindlerovi 

") 22. L 2229, 2231; pHlohy XCVII, XCVUl. 

I. 



122 

řečenou hut ješté na 2V2 léta za roční činži 450 zl. Po uplynutí té lhůty 
roku 1768 prodloužen nájem Schindlerovi na 20 let.*®) 

Ze Josefu Schreinerovi r. 1764 dovoleno bylo místo zanechané Půhořské 
sklárny vystavěti novou hut Terezinu v tak zv. Půhořském lese u javorového 
pařezu, bylo již dříve řečeno. Smlouvou pak ze dne 10. března roku 1764 
ponechána mu uvedená hut na 15 po sobě jdoucích let za roční plat 400 zl. 
Dlouho trvající stavbou zakrvácel se však Schreiner tak, že r. 1772 o půjčku 
1 000 zl. žádati musil. Dokud prý do důchodu peníze nosil a nikoho nepotře- 
boval, byl prý všade vítán, nyní však, kdy sám pomoci potřebuje, nechtějí 
prý ho znáti. Tím, jak se zdá, spečetěn osud huti.*"^ 

Jako předešlá hut dle hraběnky, tak pojmenována Janova hut dle hraběte 
Jana Buquoy. Dne 11. října 1777 dostal hejtman Novohradský Spazierer zprávu, 
že dne 13. října t. r. nová hut v Půhoři vysvěcena bude. Roku 1788 pro- 
testoval Matěj Ernst, hutmistr na Janově huti, proti přenechání místa na 
Mladé Lužnici k založení brusírny pro Hackelsberskou hut. Obchod sklenný 
není prý za nynějších časů ani dobrý ani jistý; musíť prý každý hutmistr 
o povznesení svého závodu průmyslu pomýšleti. Proto že prosí sám o pro- 
půjčení toho místa na brusírnu.*®) Janova hut byla teprva 1839 zrušena a na 
jejím místě v Čemodolu zřízena sklárna^ která dosud pracuje. Zde na Cerno- 
dolskc huti v>Tábí se znamenitý černý, červený a míchaný hyalith, nález to 
hraběte Františka Buquoy, jenž se na vázy, tácy a těžítka hodí, jakož i kathe- 
drální sklo. 

S dovolením vrchnosti vystavěl Jan Mayer roku 1771 tak zvanou Stří- 
brnou hut. Josef Mayer, syn zakladatelův, ohradil se r. 1788 proti zamýšlenému 
zřízení brusírny Ilackelberské na Mladé Lužnici, dokládaje, že dosud obchod- 

v 

níci z Cech a Rakous poukázáni byli, bráti od něho broušené sklo, což by 
však pominulo, kdyby se ona Hackelberská brusírna povolila; tím byla by 

v 

jeho brusírna, jež jest v nejlepší práci, ohrožena, ztratíc odběratele z Cech a 
Rakous. Stříbrná hut zavedla opět zapomenuté, dělání rubínového skla a vedla 
s ním prospěšný obchod v přístavních městech Severního a Baltického moře. 
Roku 1852 hut zrušena.*®) 

Ještě později vznikly huti Pavlína po hraběnce Pavlíně Buquoyové 
roku 1780 přezvaná, a hut Bonaventury, Pavlínu držel hutmistr Jan Pinhack, 
Bonaventuru Josef Mayer výše uvedený. Obě huti zavřeny roku 1851. 

Hut Georgenthal můžeme až do r. 1774 sledovati; skrze 19 let byl zde 
hutmistrcm Jan Michal Petr. Dělalo se zde sklo, hyalith, salín a tabulové sklo. 
Nyní jest závod ten pronajat firmě Stólzlově, která zde tlačené sboží dělá. 

A tak vidíme téměř před svýma očima při dobré výrobě a dobrém od- 
bytu sboží hynouti sklářství na panství Novohradském, zvláště od doby, kdy 

• *«0 22. I. 222D, 22iU. 22. II. 221(): přílohy XCIX, C. 
S') 23. I. 2231; 21. I. 2217. 
5») 22. II. 22iy. 
^») 22. II. 2249. 

I. 



123 

huti berou na sebe tvářqost velkých závodů; částečně hledati vinu toho 
v nedostatku lesa. 

Ze při tak rozvětveném sklářství na tomto území též ušlechtující závody 
tu zařízeny byly, dalo by se z věci samé již očekávati. O brusírně v Údolí 
roku 1732 byla již dříve řeč. Závod ten vedl v polovici 18. stol. Karel Josef 
Lechner, řezáč skla. Již roku 1758 děje se o něm zmínka, když z huti na 
Mlýnském vrchu rozličné číše a jiné sklo k broušení pro hraběcí rodinu dostal ; 
od něho pocházely i ty 4 ctnosti pro dvorního českého agenta Haymerle. 
Připomíná se až do r. 1789. Druhý brusič skel nacházel se na Dobré Vodé 
roku 1764 — 1789 V Půhoři bývalo několik pozlacovačů; po zrušení huti 
odstěhovali se pryč, jenom jeden špatný tam zůstal. Lechner měl tolik práce, 
že stačiti nemohl a na mnoze práci brusiči na Dobré Vodě přepustiti musii. 
Roku 1786 provedl pro hraběcí rodinu práci za více než 460 zl. Když mu 
domlouvali, aby si lidí přibral, nemoha se svými stačiti, odpověděl, že nechce 
cizích tovaryšů přijmouti, aby mu jeho lidi nepokazili; on že jim platí 30 zl. 
ročně, kdežto na hutech se jim po 1 zl. denně platívá. Zůstali by prý toliko 
krátký čas u něho, a když by svou chvíli uhlídali, šli by pryČ a usadili se 
sami; jsou to prý lidé velice nepořádní, vězíť v nich kus umělce. On že chce 
sám se přičiniti, by zakázkám hraběcím brzy vyhověl, jen aby mu bůh dlouho 
zraku popřál. Pro hraběcí rodinu provedl 2 konvice s guirlandy, jednu pro 
hraběnku Kinskou, jednu pro KhevenhůUerovou a jednu hladkou pro hraběnku 
Waldšteinku. Krom toho pracoval pro hraběnku Kageneckovou, generála 
hraběte Herbersteina, hraběnku z Brandejsa, z Polheimu a m. j. Když r. 1786 
hraběnka Terezie Buquoyová z Schónbrunnu stromy pro své »nové stavení* 
obdržela, dala odvetou zahradníku a myslivci v Schónbrunnu 2 bedny skla, 
vyšlého z dílny Lechnerovy. Roku 1785 dělal Lechner celý skleněný service 
pro arcikněžnu Marii Kristinu v Bruselu.®") 

Schaller uvádí r. 1789 na Dobré vodě a na Nových Hradech po jednom 
malíři na skle. 

Na panství Třeboňském ^náma jest sklárna v Suchdole. Když ke konci 
minulého sloletí stříbro chemickým processem a nikoliv více tavením z rudy 
dobývati se počalo, zrušena šmelcovna v Suchdole a roku 1793 prodána jest 
hutmistrovi Janu Michalu Petrovi za 2500 zl. a roční činži 40 zl. Petr zřídil 
zde sklárnu, vystavěl r. 1794 brusírnu, ale nemaje dostatečných prostředků, 
nuzně se živil. Od rodičů svých zdědil sice velký hostinec v Suchdole, ale 
jsa celý zadlužený, r. 1805 za 28.000 zl. prodati jej musil. Když Petr r. 1810 
zemřel, pracovala v huti vdova jeho Anna Maria, jsouc od panství dřívím 
podporována, v malém. Ucházelo se sice dosti kupců o hut, ale na pře- 
mrštěných požadavcích — žádalať 50.000 zl. neb 4000 zl. ročního platu — 
rozbilo se vyjednávání. Konečně provdala se Petrová za Martina Jos. Rotharta, 
správce panství Eisgarnu v Rakousích, doufajíc, že jeho vlivem od tamního 
panství pro hut dříví dostane. Roku 1814 najmul hut Suchdolskou s brusírnou, 
kovárnou, pekárnou a hrnčířstvím turecký obchodník ve skle, Jan Jos. Kellner 



«•) Přílohy XCVm, CXV; 21. I. 2222, 2223. 

I. 



124 

ve Vídni, na 6 rokfl za 850 zl. ročně. Od roku 1842 patří hut firmě Karel 
Stólzle, která, ač leckdys dle výkresů dobrých umělcá provedené stylistické 
práce, zvláště pěkné gravury provésti dává, přec většinou nfinožstvím úhledného 
dobrého a laciného sboží na světovém trhu k platnosti přivésti se hledí 
V nejnovější době zřídila tato firma v Chlumci novou sklennou pec a závody 
k broušení a leštění zrcadlového skla.®*) 

Panství Chlumecké založilo r. 1753 sklárnu Nová hut zvanou, při čemž 
panství Kamýcké dovolilo, by stoupy Chlumecké huti potokem Lunkovicem 
za roční plat 15 zl. hnány byly. Pokud víme, držel ji roku 1758 Antonín 
Kreydl. Dělalo se zde duté sklo, křídové sklo, rozličné druhy tureckého skla, 
srbské číše, rubínové sklo, tabule a jiné. Obchod šel do Vídně, Prešpurku, 
Terstu, firmám Ant. Helzel v Steinschónau, Ant. Janke a Stolle v Scheibě, 
Gotscher Jan Jiří Heinrich v Hajdě, Jan Josef Reishard v Hamburku. R. 1797 
prodáno zboží za 30.000 zl. ; strazza jde do roku 1821,®^) 

V Senotiné držela se hut sklenná až přes polovici 17. stol; ještě r. 1654 
odváděl sklenář Štefl dvě kopy činžových sklenic. Ale již r. 1681 mluví se 
o huti co zašlé a polnosti někdy k ní náležející rozděleny jsou mezi vsi 
Grambachy a Guttenbrunnu. Významu většího hut tato nikdy neměla. 
Balbín zmiňuje se roku 1675 o sklenné huti hraběte ^\'aNdX^ v Nové Bystřici ; 
roku 1814 připomíná se Josef Kellner, hutmistr Novobystřický, a syn jeho 
Jan Josef. Snad seděli na Staré huti.®^) 

Nedaleko Ilamru u samé Nežárky stála v předešlém století hut sklenná 
Karlstcin (dom. Kardašova Řečice), patřící hutmistru Janu Adamovi Hilgartovi 
a jeho manželce Marii Majdaleně (1745 — ^58). Od něho brala své sboží turecká 
obchodní společnost Křišt Ant. Helzla v Steinschónau. Po jeho smrti r. 1758, 
jak se zdá, sklárna ta zrušena. Hutmistr Jan Adam Hilgart zanechal po sobě 
4979 zl. 20 kr. čistého jmění. Syn jeho Vácslav stal se hutmistrem na Nových 
Hradech, dcera Kateřina provdala se za Bočka v Ehrenreichsthalské huti, 
kdežto Anna hutmistra Josefa Mayera v Půhoři za muže měla.®*) 

v 

Na panství Cernovském známe hut v Lidmani; roku 1712 byl tu Vilém 
A. Grejner hutmistrem. Vyjednávalo se s ním, nechtěl-li by jíti do Bakaru a 
vystavěti tam hut, protože uměl česky. 

O huti Bozejovské^ patřící Valentinu Miillerovi z Janouškovy huti na Vim- 
bersku, mluvili jsme již na svém místě. Dělalo se zde horší a sprostší sboží, 
než na Vimbersku, proto zapovídáno přísně Miillerovi, aby skla toho na 
Vimberk nevozil, ani tam neprodával, protože by tím domněnka povstati 
mohla, že takové sboží se tu dělá, čímž by dobré jméno huti trpělo. Dokud 
starý hutmistr Michal Miiller žil, vedl Božejovskou hut syn jeho Valentin, 
jehož děti se zde narodily. Valentin (f 1720) odkázal hut, v níž se již delší 
dobu nepracovalo, synu svému Valentinovi, jenž ji nejspíše panství prodal. 



«•) IC. 6Gs^ la. 

*^ Akta panství Chlumeckého. 

•*) Archiv Jindřichohradecký. 

•*) 22. I. 2231; matriky Drahovské; příloha CUL 

I. 



125 

Roku 1717 bylo prý kolem Božejova 12 sklenných hutí. Božejovská hut při- 
pomíná se v letech 1704 — 1721. 

Sklárnu na arcibiskupském panství Novorychnovském připomíná Balbín; 
my jsme se žádných zpráv o ní nedopídili. 

V Čáslavském kraji přicházíme, pokračujíce z jihu na sever, k huti Mar- 
sovské (panství Větrný Jeníkov) ; do roku 1766 držel ji hutmistr Ant. Schindler, 
dodavatel staré turecké společnosti Helzlové v Steinschonau. Zelivská sklárna 
BříSte či Vřihé byla Stránskému i Balbínovi dobře známa. Hut Lúké, Louka 
neb Loukov sahá svým stářím do první polovice 18. věku zpět. Roku 1764 
prodán Loukov s hutí od Karla Quolfingra z Šteinsbcrka panství Střítežskému. 
Od r. 1768 měl ji po celé desítiletí Jan Ignác Eisncr von Eisenstein v nájmu. 
Vládna značným jměním, dle hodnověrných zpráv více než 80.000 zl., mohl 
závod svůj skvěle zaříditi, tak že všem okolním hutím byl nebezpečný sok, 
jichž mnoho na mizinu přivedl. Při tom byl znamenitý hospodář. Když hrabě 
Kolovrat na panství svém Světlé hut sklennou Chraňbože založil, byl by si 
ji Eisner najal, kdyby právě na Vimberku Janouškovu hut nebyl koupil a 
s koupí 15000 zl. na ni nebyl vynaložil. Roku 1776 převzal sklárnu, zřízenou 
od hraběte Karla Palma v Orlovském lese^ jenom hodinu od Lúké vzdále- 
ném, doufaje, že zde 25 — 30 let bude moci hospodařiti, protože lesa bylo 
s dostatek.^*) Stran Janouškovy huti vyrovnal se potom Eisner s panstvím 

-Vimberským v ten rozum, že toto mu hut zase odkoupilo. Sklárnu Dobrá 
Voda na panství Habrském založila vrchnost asi roku 1700. Roku 17í31 držel 
ji hutmistr Adam František Holgert (Hilgart).®*) Od roku 1798 patří rodině 
Welzově. Krom toho byly sklárny v Starých hutích (dom. Kácov), Chotif- 

v 

miřicích (dom, Kraslavic) a v Tasici (dom. Ledeč). Šlechtění prováděli bru- 
siči, malíři a pozlacovači na panství Světlé, Usobí a Jeníkově. Krom toho 
vyváženo sklo z těchto tak zv. českých hutí ve velikém množství do Hajdy, 
Blottendorfu, Skalice a Steinschonau, kdež bylo raffinováno.*') 

Na Chrudimsku známa jest nám toliko jedna hut v Hcralci, Stránskému 
i Balbínu dobře povědomá. Z hutmistrů můžeme jmenovati Ignáce Eisnera 
roku 1751>, Ignáce Hafenbradla 1793 a Frant. Ig. Hafenbrádla 1797. Roku 1817 
zřídil zde hrabě Kinský zrcadlovou hut.®®) Též na Skvorecku uvádí Balbín 
jednu sklárnu; my žádných zpráv o ní nemáme. 

V Praze samé seznali jsme při svých studiích mistrovou Evu Pichlerovou, 
od níž kníže Adam František ze Schwarzenberga, zařizuje své paláce ve Vídni 
a na Hluboké, v letech 1726 skleněné vysací svícny objednal.®**) 

Přijdeme-li dále do vnitř Cech a do kraje Berounského, tu setkáváme 
se se starou hutí Broumovskou na Křivoklátsku ; Stránský zná ji dobře a 
Balbín připomíná o ní, že vyniká od nepaměti množstvím dělníků. Roku 1679 



«'•) A. 6G l^a/4. 

"» Schebek XXX. I. 7G.' 2. 

•^7) Schebek 133. 

") 22. I. 2231; n. 6G** Ig. 

^*) Schwarzenberské domácí účty. 



I. 



12u 

potvrdil a obnovil císař Leopold I. nadání huti té, někdy od císaře Rudolfa II. 
udělené. Die zprávy Lomnického písaře ze dne 23. listopadu 1093 patřila 
hut Broumovská s poli a lukami hutmistrovi, byvši od něho za 1500 zl. a 
roční plat 50 kop grošů míšeňských koupena. Když hut šla a sklo se dělalo, 
byl hutmistr povinen, týdně 2 sudy panského piva odebírati. Stojící dříví 
k pálení a ležaté nahnilé na popel vykazují lesní orgány hutmistrovi, jenž za 
to, co odebere, do lesního úřadu zaplatí. I tehda měla hut ta mnoho tovaryšů.'®) 
Další osudy závodu toho známy nám nejsou. 

Roku 1767 mluví se o huti Ilořovské; daly se tu pokusy s vytápěním 
pomocí kamenného uhlí.'*) 

Na Mansfeldském panství Dobříši měl najatou sklárnu Tobiáš Adler; zde 
koupil si k pojištění své živnosti pěkný kus lesa Zároveň držel v nájmu hut 
na arcibiskupském panství Rožmitále; maje dosti zakázek a kupců, dělal 
celý rok na obou hutech O hmotném jeho postavení svědčí to, že Františku 
Adlerovi na Róhrenbcrské či Kušwardské huti 13.000 zlatých zapůjčiti mohl. 
Tobiáš Adler přichází v letech 1754-1784.''«) 

Vypravování naše zůstalo by kusým, kdybychom ty zprávy o sklenných 
hutech v okolních zemích, jež se nám při studiu českého sklářství v prame- 
nech namanuly, chtěU mlčením pominouti. Tím totiž, že huti ty bud od našich 
domácích hutmistrů založeny, neb vedeny byly, naše domácí dělníky měly, 
neb v obchodních a jiných stycích s našimi sklárnami stály, stávají se závody 
ty částí vlastního těla, aneb, abychom raději řekli, appendixem třeba vzdále- 
nějším našeho domácího průmyslu. To platí v největší míře o Slezsku a 
o Moravě, kdež byl tentýž lid a téměř stejné vrchnosti. S povolením biskupa 
Karla Ferdinanda Vratislavského založena sklárna v Einsiedlu u Vrbna v Slezsku. 
Zakladatelem huti u Schwarzbachu na Jirovském pohoří byl uprchlík český 
sklář Martin Solte (IG51); na konci 17. století držela ji rodina Preysslerů. 
Jan Jiří Preyssler, koupi v od hraběcího panství Furstensteinu kus lesa a louku 
na místě zaniklé vsi Albrechtic, vystavěl zde hut, která až do roku 175?^ 
trvala. Václav Eusebius Lobkovic vystavěl hut ve IVtcsau nedaleko Prybusu, 
kdež dosud ve značné míře sklářství se provozuje. Z let 1G56 — 63 pochází 
hut v Kaiscíwaldií. Brusiči a řezáči skla připomínají se ve Warmbrunnu, Ileř- 
manicích, Petro vicích a ve Schreiberhau."^) 

Z Moravských hutí máme toliko zprávy o huti na panství Kolditeitiskéfn, 
v Bílé studni a v Rybné. Na Koldštejnské sklárně seděl roku 1638 hutmistr 
Martin Peterhansel; prodával 1 truhlici, obsahující 42 kop sprostých koleček, 
za 4 říšské tolary, 1 truhlici bratrských koláčů za 10 a truhlici prohle- 
dacích koleček za 20 tolarů; dle kopy platilo se za kopu sprostých koleček, 
10 kr. lYa d., kopu bratrských koláčů V4 tolaru a za kopu prohlcdacích 
koleček % tolaru.'^) V Bílé studni byl roku 1723 Jan Bock a rokni 1736 

•") A. (;G^^ la. 

") Schebek XI. 

'O ID. 5AR. m\ A. í;Gí la/(;. 

'=Ó Kunstgewerbeblatt ISÍU p. («, r,l, 77, 7H. 

'*) II. 81, 5 c. 

I. 



127 

Matěj Bock hut mistrem.''*) Z cestopisu Jiříka Frant. Kreybicha dovídáme se 
o huti pana Reichelta v Rybné, již tento roku 1690 navštívil. 

V Dolních Rakousích seznali jsme hut Ličovskon, již r. 1762 hutmistr Jan 
Michal Kreitl najatou měl, a sklárnu v Kamýku, kdež roku 1702 nájemce 
hraběti Mikulášovi PalíTymu utekl, zanechav mnoho dluhů. "'^^j Nejstarší hut 
na panství Vitorazském jest Harmannschlagská; již v letech 1661 měla hut 
ta dovolení v lesích panství Třeboňského páliti popel, při čemž piý Icsflm 
tamním velice uškodila. Až do roku 1676 byl Filip Schall tu hutmistrem; 
dělal tabulové a duté sklo. Krom Třeboňských lesů měli Vitorazští též lesy 
panství Rohu, Drozdovic, kláštera Altenburgu, Světlé, Vyššího Brodu, Krum- 
lova a Cáhlova na dělání popelu najaté; dávali 2 kr. od strychu myslivcům 
jakožto malé uznání ; vrchnosti, jež takové pálení z dobré známosti a sousedské 
lásky dovolily, dostávaly něco skla věnováno. Když roku 1682 panství Tře- 
boňské dávku onu za popel na 6 kr. za strych zvýšiti chtělo, odmítl to hutní 

y 

písař Tomáš V. Rausch rozhodně. Roku 1753 připomíná se hut v Svarcav^; 
ještě později vyškytá se hut Joachimsthalská, Obě tyto huti patřily k nejpřed- 
nějším takým závodům ; dělalo se tu křídové, křišťálové, kovové, kamenné, duté 
a tabulové sklo ; krásné je černé kovové sklo, jež se tu dělá, podobné českému 
hyalithu. Roku 1818 měly obě huti 22 sklářů, 12 pomahačů, 4 stupaře, 
29 brusičů a 4 řezáče skla. Vyrábělo se na nich ročně 26—30.000 kop 
sprostého a 8000 kop bílého skla.''') V nejbližším sousedství Vitorazi na panství 
Pertoltskcm známy jsou huti Ehrenreichsthal , Hirschenstein a Karlstift. 
Ehrenreichsthalskou držel do roku 1758 hutmistr Josef Mayer, po něm bratr 
jeho Ignác Mayer do roku 1762, po něm turecký obchodník ve skle Mohla 
Hussin. O Ilirchensteinu máme teprva z roku 1796 vědomost. Když r. 17t*^7 
Hackelsberské panství Pertoltské při hranicích českých novou sklárnu Karlstift 
založilo, postaveny jsou stoupy s povolením hraběte Buquoy na mladé Lužnici; 
když potom roku 1788 u řečených stoup i brusírnu zříditi chtělo, potkalo se 
s rozhodným odporem hutmistrů hutí Stříbrné i Johannesthalské.'^®) Celá jižní 
strana Cech byla tedy hutmi obklopena. 

Jejtě větší význam pro Cechy, než uvedené sklárny rakouské měla 
zrcadlová továrna, již císař Leopold I. k zvelebení průmyslu v Ncuhausn 
nedaleko Vídně r. 1701 založil, protože mnoho domácích závodů v existenci 
ohrožovala. Dle císařského patentu ze dne 22. května r. 1702 mělo se v ní 
zrcadlové sklo všech druhů a rozměrů foukati, líti, foliem pokládati, do ozdob- 
ných rámů vsazovati, též se melo vozové a jiné broušené sklo k okrase bytů, 
jakož i k jiné drobné práci, k celým kabinetům, na stoly, korridory, svícny 
dělati ; sboží to mělo se v královstvích a zemích i jinde za slušnou cenu pro- 
dávati. Závod, jenž se dobře zdařil, vzal císař pod svou zvláštní ochranu, a 
jelikož stavba a zařízení velký náklad vyžadovalo, nařídil, aby se po \^hlášcní 



'••) V A. P. 43 c. 

"j 22. II. 2243, 2246; I. 7G^" Bd. 

") A. 6Gh^ la, la/3; I. A GW« 2e; 22. II. 2240. 

'") 22. II. 22U-4fí, 2249; II. CG* Ig. 



I. 



12S 

tohoto patentu ve vseclf zemích žádné zrcadlové a vozové sklo nedělalo ani 
ncj>rivá/;elo, jenoin vsazování zrca Jel do ozdobných rámů zůstavuje se umělcům. 
Sboží takové, jež již v zemi jest, smí toliko do jednoho roku prodáváno býti; 
po uplynutí té lhůty má odpovědný faktor takové sboží zapečetiti a prodej 
jeho toliko do ciziny dopustiti. Jakož pak po uplynutí jednoho roku všechen 
prodej takového sboží vůbec zapovězen jest, nemá se nikdo v dědičných 
královst\ich a zemích po 2<* let opovážiti, zrcadlové a broušené vozové sklo 
dělati ; kdo by • ři tom dopaden byl, bude na životě a statku trestán. Všechny 
v továrně pracující osoby, též cizí národnosti, bez rozdílu, je-li s tím národem 
válka aneb ne, nesmějí od nikoho pronásledovány neb obtěžovány býti. Zásilky 
továrn\-, bj-w^e wmalovany-m zrcadlem označeny, nesmějí, by se roztlučení a 
p<Kškození předeíilo, u žádného mýta neb cla otevírány býti, nýbrž toliko na 
místě svého určení. Listem ze dne 24. července 1702 dostali krajští úřadové 
rozkaz, aby od hutí ve svém obvodu ležících během 14 dnů vyjádření jejich 
stran nějakých snad námitek si vyžádali a předložili. Poněvadž však tako\'ých 
vyjádi^ení málo došlo, a tudíž k celkovému sestavení nedošlo, obnovil císař 
Josef I. dne }](X srpna r. 170'.» dřívější patent; nechtě však stavům království 
Českého, když by podobnou továrnu si zříditi chtěli, brániti, nařídil reskriptem 
daným ve Vídni dne 24. listopadu \10[) místodržícím, aby všichni, již nějakou 
hut mají, do 14 dnů své vyjádření o tomto patentu podali, zvláště, ježto se 
hoilnověrně proslýchá, že v tomto království na rozličných panstvích v tamních 
hutích pěkná práce se dělá, jmenovitě v královském městě Mostu takové 
zrcadlové a jiné sklo velice uměle brousí a řezá. Místodržící oznámili tento 
nejvyšší rozkaz všem úřadům oběžníkem ze dne U). února r. 1710. Tomuto 
nařízení vyhovělo se, pokud víme, na Eggenberských panstvích; většina hut- 
mistrů cítila se patentem tím ohrožena. Pro \ýrobky Neuhauské továrny zřízen 
napřed v Praze sklad, potom dán co soukromý privilej na 10 let měšťanskému 
sklenáři v Starém Měsť!- Pražském Aloisovi Jakubovi Tochtermannovi ven 
Treumuth na •. vlučnv iiroriei tohoto zrcadlového skla v král. Českém. Továrna 
Neuhauská byla rolni l.^:;0 do Schlogelmůhlu přeložena a dle znamenité 
zrcadlové továrn>' v St. Gobain zařízena."®) 

V Horních Rakousícii vedl hut Drkohnskoit mistr Jan Antonín Landgraf, 
zeť Michala Miillera, 1700 — 17l^0; roku 1720 ucházel se o propůjčení sklárny 
Planské, udávaje k svému odporučení, že umí sklo všelikých barev, rubínové 
křídové a tabulové sklo, věci zlatem a rubínem pruhované, velké a malé 
visací svícny a všelijaké jiné ozdobné sboží dělati.^") Patrně byla již Drkolenská 
hut pro nedostatek dříví zrušena. Od Landyrafa pochází ono pěkné líčení 
stavu hutmistrů Vimberských, jehož jsme na svém místě užili. Do své sklárny 
v Scliimcbcn přijal hrabě František z Si)rinzensteina r. 1715 Jindřicha Kastla 
z Hojné vody na Novohradsku za dcputátního hutmistra. V smluvně instrukci 
přikazoval mii lirahě, aby nejen hutmistr sám bohabojně žil, všeho klení a 
vší nemravnosti se vystříhal, n> bi ž i od tovaryšů toho žádal. On dostává 

•»') Přílohy LXX, LXXI, LXXII. Dr. lig 12í>. 
") I. TG:: J: příloha LXXiX. 

1. 



129 

právo k přijímání tovaryšů, jemu se svěřuje veškeré dělání skla. S dělníky má 
se každý týden počet udělati, jaké sklo odvedli a co viktualiemi vybrali. 
Neforemné, nehodící sklo má sice od nich bráti, ale s ním toliko jako se 
zlomky sklennými nakládati a dělníkům od práce takové nic nepočítati. Při 
kácení lesa na dříví k palivu aneb na popel má se hutmistr rozkazům lesních 
orgánů s ohledem na myslivost a lesní hospodářství podrobiti, lesy čistě držeti 
a dohlížeti, aby popeláři žádných kmenův nepálili a v lesích neškodili. Viktualie 
pro sebe a všechny hutníky bude hutmistr prostřednictvím hutního písaře od 
panství bráti, na nejvýše smí chléb, když bude vyhašíno a nebude se moci 
péci, odjinud kupovati. Hutníkům bude se jejich práce ne sklem, nýbrž hotovým 
platiti. Cent sklenných zlomků bude se mu za 2 zl. 15 kr. počítati. On má 
sprosté sklo, kolečka a vůbec druhy dělati, které panství nejvíce užitku při- 
nesou a dobře na odbyt jdou ; s tabulemi a jiným mnoho látky vyžadujícím 
dílem má zaraziti. Služného dostane 52 zl. ročně, 14 měr žita, 2 míry pšenice 
a na cestách 15 kr. na stravu, krom toho smí si chovati jednu krávu, která 
v letě pastvu má společně s panským stádem a na niž v zimě potřebné krmivo 
dostane. Dříví přiveze mu panský potah. Za obydlí dává se mu světnice 
s komůrkou a kuchyňkou, až vše lépe zařízeno bude. Pokud vfme, setrval 
Kastl v tomto postavení přes rok 1722; aspoň ucházel se v ten čas o hut 
Půhořskou, ale hutní písař tamní J. F. Steinhauser ho neodporučoval.®^) 

Z štýrských hutí měly české dělníky Thalbcrská, připomenutá r. 1740, 
Eggenberská ve Waldšteině a Schwamberská v Dolním Štýrsku. Janu Sejfridovi 
z Eggenberga zemřel roku 1702 jeho hutmistr, i vyjednával s jiným, ale ne- 
mohl se s ním shodnouti, protože tento málo nabízel a mnoho napřed míti 
chtěl; též měl 1000 zl. dluhů. Proto obrátil se kníže do Krumlova s žádostí, 
aby mu nějakého hutmistra odporučili. I dáni mu dva na vybranou: Pankrác 
Puebler, bývalý hutmistr na Habelsberské huti v Bavořích, a Vilém Greiner, 
někdejší hutmistr na Nových Hradech, nyní oba v Planské huti pracující.®") 
Ke konci 17. století založena hut na tak zvané Schwamberské alpě v Dolním 

v 

Stýrsku, kdež se toliko sprosté sklo dělalo. Dle zprávy ze dne 6. června 1701 
zašla prý pro nedostatek dříví. ®^) 

Dle zprávy barona Montanariho z roku 1710 obmýšlela vnitrorakouská 
dvorní komora v lesích u Bakaru v Dalmácii sklárnu* založiti i požádala Krum- 
lovského vrchního hejtmana Liebenhausa, by jí k tomu konci zkušeného hut- 
mistra ponavrhl. Liebenhaus vyžádal si zase dobrozdání správce Prachatického 
Mikuláše Josefa Teichla a hejtmanna Vimberského. Dle mínění Teichlova ne- 
hodil by se prý žádný jiný k tomu tak, jako sklář Flattinger z Planské huti, 
jenž čísti a psáti umí a zkušený sklář jest. Zda by však s ženou a dětmi do 
tak daleké ciziny jíti chtěl, musilo by prý se napřed vyzvěděti. Dle přípisu 
dvorské komory v Štýrském Hradci ze dne 4. října 1712 dostal prý hejtman 
důchodní v Bakaru rozkaz, aby všechny přípravy dokonal, by příštího jara 



") 2. I. 2211; 22. II. 2240. 
•^) B. 5A.E. 8; I. 7GI 3d. 
•») A. OGí la. 

Rox pravý Ro^n. II. Třída I. C. 1. \) 



s děláním skla započato býti mohlo. I žádala tudíž řečená komora o poslání 

v 

takového hutmistra z Cech, jenž by s pomocí češtiny s Chorvaty dorozuměti 
se uměl. Úředník Chýnovský Matěj Konstantin Dvořák vyjednával v tom 
směru s Vilémem A. Grejnerem, hutmistrem z Lidmané, jenž slíbil, že během 

14 dní do Krumlova se dostaví. ^^) Jak potom jednání se skončilo, není nám 
známo. 

Též marchese Perlas di Rialp, chtěje na svém panství Brodském sklárnu 
založiti, ohlížel se po hutmistrovi a dělnících z Cech, již by mu toto dílo 
založili. I nabízel se k tomu hutmistr Vimberský Jan Podscheider a smlouvou 
ze dne 30. dubna 1728 se zavázal, že koncem měsíce května běžícílio roku 
se zednickým mistrem, 6 skláři, tabuláři a pateříkáři, jakož i 2 učedníky na 
1 — 2 vozích do Brodu se odebere a tam hut, stoupy, flusárnu a vápenku 
založí, z přinesených ingrediencí a domácích látek zkoušku udělá a, osvěda-li 
se všechno, z přivedených lidí schopného muže za hutmistra ustanoví. Pak 
může se Podscheider a zednický mistr dle libosti vzdáliti, musí však dříve 
poddaným, již mu určeni budou, své umění svědomitě vyjeviti a tamním úřed- 
níkům ukázati, jak s látkami a barvami zacházeti mají. Zednický mistr musí 
jednoho domácího zedníka v stavění a opravování peci vycvičiti. Podscheider 
přiveze s sebou z domova 4 centy arseniku asi za 32 zl., 2 centy dobrého 
manganu (= 20 zl.), 1 cent modrého smaltu za 10 zl. a půl centu kobaltu za 

15 zl., jakož i jiné maličkosti k barvení skla, též potřebné mosazy a modele, 
což se mu všechno z panského důchodu vynahradí. Hrabě Perlas slibuje Pod- 
scheiderovi za toto zařízení a zmeškaný čas při jeho vrácení ve Vídni 500 zl. 
dáti, na cestě tam i zpět jakož i mezi pobytem jemu 2 zl., zednickému mistru 
2 zl, tabulářům a sklářům, již 4 mají býti, 1 zl. 30 kr., pateříkářovi, šmelcrovi 
a kutilům, již mají 2 býti, 1 zl. a učedníkům 30 kr. denně na ztravu platiti. 
Povoz z Vimberka do Krajiny vypočtený na 140 zl. zaplatí panský důchod; 
v Krajině budou již na ně panské povozy z Ozajlu čekati. Přijdouce do Brodu, 
mají hned započíti s děláním cihel a pak se stavbou. Mezi stavbou dostanou 
skláři jenom poloviční plat, když však s děláním skla se započne, bude tabulář 
od kopy 30 kr., sklář od sta 24 kr., pateří kář od tisíce 6 kr. dostávati, tak 
jak sám Podscheider ve svých návrzích ze dne 19. srpna 1726 byl žádal. Ten, 
kdo za hutmistra ustanoven bude, dostane přiměřený deputat. Podscheider, 
odebrav se v polovici června do Brodu, zařídil během svého tříměsíčnílio po- 
bytu hut a co se od něho žádalo a provedl s děláním skla zkoušku. Ale po 

v 

jeho odchodu uvázlo dílo, protože hrabě žádných popelářů z Cech vzíti ne- 
chtěje, jenom domácích lidí k tomu užíval, kteří se k tomu nehodili; nedostávalo 
se tudíž popelu. Na zpáteční cestě stavěl se Podscheider u hraběte v Štýrském 
Hradci a přemluvil jej, že k tomu svolil, aby jednoho domácího popeláře do 
Brodu poslal. Ale když i tento tolik popelu nadělati nemohl, by se i v zimě 
sklo dělati mohlo, dostal v květnu 1729 Podscheider vyzvání, aby dle potřeby 
zběhlé lidi v Cechách našel a je do Brodu odeslal; na cestu složil jim Perlas 
100 zl. u knížete Adama Františka ze Schwarzenberga. Za hutmistra ustanovil 



•*) A. 6GÍ la; I. 7Gf 3d. 

I. 



131 



Podscheider Jana Adama Korgusa, jenž před tím sklárnu na jesuitském panství 
v Kološi najatou měl.®*) 

V biskupství Pasovském a v Bavorsku povstaly dle zpráv Matěje Mayera, 
hutmistra Planského, ze dne 22. června 1G88 tři nové sklárny, a roku 1687 
shledává Jan Tischler úpadek českých hutí v tom, že v Bavorsku tři takové 
závody zřízeny byly, které české ničí. Opět roku 1710 naříká si Volarský 
hutmistr Štegbaur, že u Normberka dvě nové zrcadlové huti povstaly. Počet 
skláren na hořejší straně Bavorska a německé říše páčí roku 1685 Michal 
Mílller na šest. Podobně vyslovuje se uvedený Matěj Mayer, píše roku 1688 
knížeti Janu Křfšťanu z Eggenberga : V biskupství a v Bavorsku nachází se 
jeden nad druhým blízko vedle sebe 6—7 hutmistrů, kteří všichni mají tak 
dobrý ne-li lepší odbyt skla než já a ačkoliv jenom 30 — 40 zl. činže mají, 
přišli přece nedávno dva do záhuby. Ze závodů těch byly v blízkém styku 
s Cechy Habelsberská hut Pankráce Puebla v Pasovsku, jenž měl strýnu Michala 
Mttllera za ženu (1702—1717) a hut Tuschelberská, již roku 1709 hutmistr 
Jakub Korgus a r. 1756 Jan Jiřík Seewald držel. Ze při dovozu skla z Cech 
toto u Stadlera v Pasově skládáno bývalo, bylo již dříve připomenuto.®®) 
Severněji ležela Klingenbnmská hut, připomínaná v letech 1700 — 1792; na 
začátku XVIII. století držel ji syn Michala MUllera Jakub MUller. Co nejbližší 
sousedy jmenuje úřad Prašilský roku 1792 hutmistry Poschingra a Hilze. Hned 
vedle ležela sklárna Regen, již roku 1 769 hutmistři Jan Stuhl a Ondřej Gleissner 
v nájmu měli. Severněji seděl Bartoloměj Stadler na Schonavskc huti (1733); 
nejvýše ležela hut Heldova na panství Wolfsteinském ; roku 1650 byl Kilián 
Held hutmistrem tam.®^ 

V středních Francích známe hut v Schellertu a roku 1699 Adama Bergra 
co tamního hutmistra. Roku 1668 založil hrabě Volf Julius Hohenlohe nedaleko 

Wilmersdorfu hut^ která v tom smyslu dobře se zdařila, že sklo šlo jako 
na dračku, ale vada ležela v nedostatečném množství dříví, tak že byly opráv- 
něné obavy, že hut sotva 3 léta bude moci pracovati. Roku 1699 mluví se 
o Hohenlohské sklárně nedaleko zámku Schwarzenbergu, která má za mnoho 
tisíc sboží na skladě, ale žádných kupců. Biskupu Eichstadtskému a jiným 
vrchnostem založil roku 1660 Fridrich Wiesner, starý sklář a soused Norm- 
berský, nové hutě. Tímto příkladem veden jsa, chtěl i hrabě Jan Adolf ze 
Schwarzenberga na svém panství Schwarzenbergu sklárnu zříditi a přikázal 
svým úředníkům, aby tamní lesy od znadce ohledati dal. Ti zavolali r. 1669 
též řečeného Wiesnera; když však tento muž »dle Normberského zvyku « za 
své dobrozdání tak přemrštěně mnoho žádal, zaplativše mu cestu ode všeho 
dalšílio jednání upustili.®^) O obchodnících Normberských ve skle: Janu Edel- 
hofru (1721 — 23), A. P. Konigovi, Janu Jakubu Zierlovi, Janu Vilému Humlovi 



") B. 6G.' 2. 

"*) VA.P. 43c; I. 7G? 3d; 1 b; IV. KA 4g. 

»') V A. P. 43c; I. říGf la, Ib. 

»•) A. « G^^ 1 a. 

I. 




132 

(1715), Michalu Schmiedtovi, Janu Krist. Dauchrovi a Konrádu Bemdovi byla 
již na svém místě řeč, rovněž jako o Janu Kasiniíru Bemetovi v Augšpurku. 

O sklárnách v saských knížetstvich a hrabstvích Eisenachu, Altenburgu a 
Schwarzburgu vypravuje hulmistr Adam Berger roku l()tl9, že mají privilegia, 
dle nichž sdalování, vaření a výčep piva beze všeho tácu jim dovoleno jest,®*) 
Roku 1675 děje se zmínka o hutích Ensau a Heidclbach v Sasku. 

O Postupínské sklárně a o snahách Brandenburských k povznesení tohoto 
průmyslu zmínili jsme se již dříve. Dle dopisu knížete Ferdinanda ze Schwarzen- 
berga ze dne 29 července 16í)í) měl kurfirst Mohučský hut, v níž lil zrcadla.*®) 

O prodeji skla zmínili jsme se sice hned u každého závodu, pokud jsme 
právě o tom vědomost měli; ale tím nejsou zprávy naše o obchodu sklenném 
a důležitosti této živnosti vyčerpány. Náhled, že by obchod do ciziny se sklem, 
že by export teprva ke konci XVII. století povstal, nedá se držeti, protože, 
jak jsme ve vypravování svém viděli, vývoz skla do ciziny jest mnohem starší. 
Vývoz takový spojuje se obyčejně se jmény Jiříka Františka Kreybicha, Kašpara 
Kittla, Samuela Helzla, Ondřeje Janke, Jana Palme, Tobiáše Preysslera, Jiříka 
Giintera a j., ale právě tak starý ne-li starší, jistě pak neméně rozvětvený 
obchod sklenný vedl Michal Miiller, hutmistr huti Janouškovy na Vimbersku. 
Jsa na trhu v německé říši znám, vedl Miiller obchod se svým sbožím nejen 
do Německa, nýbrž i do Moskvy, do Vlach, Spaněl a Holandska, zvláště 
Amsterodamu; uvedené před tím firmy byly vesmeš jeho odběrateli. Jméno 
jeho patří tudíž bez odporu mezi ně. Obchodníci Skalicko-BlottendorfStí sami 
kladli počátek svého obchodu do roku 1G74, ve skutečnosti a v značnější 
míře bylo to však mnohem později.®*) Zvláštní úkaz takového zježdilého podni- 
kavého obchodníka dává nám Jiřík Frant. Kreybich (f 1736). Narozen r. 1()G2 
v Steinschonavě, učil se napřed u svého švakra Krist. Heydera malbě na skle; 
dostav v Chřibské za vyučenou, odebral se k Jiříku Heyderovi učit se řezání 
skla. Přišed pak se svým švakrem a obchodníkem ve skle Krištofem Pilzem 
na hut páně Preysslerovu u sv. Anny, koupil si tu trakař špatného skla a 
cestoval s ním skrze Bavory, Solnohrad, Krajinu a Korutany, vrátil se pak 
přes Lublaň, Celji, Štýrský Hradec a Vídeň, kdež do práce vstoupil. Odtud 
vyhnal jej válečný rej roku 1683, i cestoval přes Znojmo, Jihlavu na hut páně 
Reicheltovu v Rybné, kdež práci přijal a I rok 20 neděl zůstal. Vrátiv se 
potom do Chřibské a stav se mistrem, cestoval opět se svými švakry Kašparem 
Heinschem a Davidem Heyderem, veza sklo na trakaři, skrze Lužici, Bráni- 

v 

borsko, Pomořany, Stralsund, Rigu, Reval, Narvu a Dorpat; zpáteční cesta šla 
přes Rigu, Jelgavu, Goldingen, Libavu a Němen skrz Prusko, Kdánsko, Toruň 
a Graudenz domů. Oženiv se roku 1685, nastoupil příštím rokem svou druhou 
cestu skrze Polsko do Turuně, Kdánska, Elblaku, Královce, Tylže, Němenu, 
Polanky, Hurska, Golding, Jelgavy, Rigy, Pernavy, Revalu, Narvy a Rigy. Ve 
Vilně prodal všechno sboží, maje toliko dobré sklo. »Neb v ten čas, praví 



#.' 



* 4 



••) Ibidexn. 
••) Ibidcm. 
*') Roku 1744 praví: in solchen schon iiber die 40 Jahr firuchtbarlich genutzet 



I. 



133 

Kreybich, nedělalo se u nás ještě žádné dobré sklo, nýbrž jenom kopové; 
též jsme neměli ještě žádných kuličníkň a hraniličníků a jen málo řezáčů.* 
Třetí jeho výprava platila Livonsku, Pomořanům a Prusům. Kdežto dosud 
veškeré své sboží na trak^ři vozil, vypravil se roku 1 688 se svým vozem skrze 
Sasy, Luneburk a Hamburk do Londýna. Ale tu nemohl po 6 neděl ničeho 
prodati; neboť zde bylo 6. skláren v městě, které lepší sklo dělali, než on 
přivezl. Jenom tím, že jeho sboží bylo řezané a malované a dosud žádné 
takové tam se neobjevilo, umožněno, že přece své sklo s prospěchem prodal. 
Zpáteční cesta vedla jej přes Marienschleiss, Harlem, Delft, Leyden, Amsterodam, 
Ilanover, Wolíenbúttel, Lipsko a Dráždany. Pátá jeho expedice s vozem šla 
do Lubeku, Dánska, Švédska, Livonska a Polska. Po šesté odebral se s 2 vozy 
do Moskvy; sem přijeli též se sbožím sklenným David Breyer a Krištof Palmen- 
hiittl. Po nich po 6 let nenavštívil nikdo toho místa ; až pak sem někteří při- 
byli přes Archangelsko. Vrátiv se domů a dostav od bratra své ženy Krištofa 
Palme, jenž ve Spanělích byl, pro jednoho kupce z Kadixu zakázku na sboží 
za 20.000 zl. k dodání do Hamburka, vezl tam objednané sklo a vydělal za 
8 neděl 500 zl. Následující jeho cesty 8 — 14 platily Uhrám a Sedmihradsku, 
Valachii a Cařihradu. V říjnu 1699 dal se na cestu přes Prahu a Vimberk, 
kdež páně Mullerův závod navštívil, přes Benátky, Paduu, Loretto do Říma, 
kdež se s Valentinem Miillerem shledal. Neméně než 11 cest podnikl ještě 
Kreybich do Sedmíhrad, Valachie, Uher, Chorvátská, Štýrska a Turecka. Z po- 
slední své cesty obchodní podniknuté roku 1719 v|"átil se teprva v květnu 1721 
domů. »Na hutích, < podotýká Kreybich, »to vám byla tlačenice o sklo, též 
u řezáčů, kuličníků a hladičů.* Roku 1722 shořel jeho dům v Schónavě. Když 
roku 1729 ještě jediný jeho syn Jiřík mu zemře], povzdychl si starec: »To 
(neštěstí) pomátlo mi zcela koncept a seslabilo moje síly na mnoha let. Ale 
přece vzdávám milému pánu Bohu díky za toto otcovské milostivé trestání. 
Milostivý Bůh zachovej pozůstalou vdovu a pozůstalé sirotky svou otcovskou 
milostí a svým milosrdenstvím.*®*^) 

Tak jako Miiller a Kreybich byl i třetí vynikající obchodní podnikatel 
Jan Kašpar Kittel od »řemesla', jsa sklářem i obchodníkem. Pocházel ze 
Šumburku (dom Malá Skála). Jelikož mnoho lidí na panství Sloupském, 
Hořejší Libchavé a C Kamenici broušením nožů a nůžek se živic daleko 
široko světem prošlo, připadl Kittel na myšlénku, užiti jich k prodeji svého 
skla. Dal jim trakař neb krůsnu skla a poslal je s tím do světa. Cesta jejich 
vedla napřed do Dolního Saska. Podniky ty se dařily, lidé ukázali se důvěry 
v ně kladené hodný a prodavše sboží, vrátili se domů, nesouce peníze. Brzy 
mohl Kittel celé vozy se svým sbožím takovým lidem svěřiti, a když sám 
tolik skla neměl, co by byl mohl tímto způsobem odbýti, jal se sklo jinde, 
tak na př. u Míillera na Vimberku kupovati a s ním obchod vésti. V Lune- 
burku seznámili se tito lidé s jakýmsi Reinersem; tento bral od nich sklo 
v bednách uložené a dodával je dále do Dánska a Holandska. Podobný spedi- 



"^) Dr. L. Schlesinger, Reisebeschreibung eines deutschbohmischen Glasschneiders. 
(Mittheilungen des Vereins fíir die Geschichte der Deutschen in Bóhmen. VllL p. 220.) 

I. 



i:'U 

teurský obchod vedla vdova Oldenburgová v Altoně. Kittel staral se též 
o zlepšení svého sboží; vyhledávaje jemný a čistý křemen a dobrou salejku, 
hleděl, by jeho sklo bylo bělejší a čistší, dbal o zlepšení fagony svých roz- 
ličných sklenic, dávaje je dle vlastních výkresů zhotovovati; neméně k tomu 
přihlížel, by jeho sboží zvykům a způsobům těch kterých odbíratelů odpovídalo. 
Jako Mťiller a Kreybich chtěl i Kittel vyhlášenou výrobu benátského skla 
osobně seznati a dostal se pod vymyšleným jménem do vlašských dílen. 
K povznesení jeho obchodu přispěl svými dalekými cestami nemálo Krišťan 
František Rautenstrauch, napřed mládenec, pak společník jeho obchodu a 
konečně manžel Kittlovy dcery Salomy (* 1677 lO./lO. f 1743 26./3.). Roku 
1710 vykonal Rautenstrauch první svou výpravu se sklem do Petrohradu; 
po ní přišla brzy druhá. Roku 1714 vypravil se se sklem do Portugalska; 
v Lisabone a v Oportě odbyl vše své sboží za dobré ceny. 

Krom Rautenstraucha jmenují se ještě tito vynikající obchodníci se sklem: 
Samuel Helzel ze Steinschónau, Ondřej a Jan Janke ve Skalici, Jan a Kašpar 
Kittel, Tobiáš Preyssler a Jiřík GUnter v Blottendorfu, Ondřej Herlitz, Ondřej 
Fritsche a Jan Jiřík Gorner ze Šejby. Tito obchodníci nalezli ve Spanělích, 
zvláště v Kadixu, tehdejším skladišti španělské Ameriky, dobrý odbyt pro své 
sklenné sboží; vyložiliť své sklenné výrobky bud ve zvláštních krámech na 
náměstí San Juan de Dios aneb roznášeli je v košících po domech. Již r. 1715 
byl počet takových obchodníků a nakladatelů tak četný, že se dne 10. října 
obchodníci panství Sloupského, Hořejší Libchavy a České Kamenice s ohledem 
na obchod Portugalský usnesli a zavázali, že žádným potulným prodavačům 
a ženám nic prodávati nebudou a jiným kupcům toliko za určitou cenu. Bez 
toho prý ten obchod ochabuje a jest se obávati, že v brzku obchod se zarazí 
a nakladatel i obchodník uváznou.®^) Obchodníci ti neprodávali toliko za ho- 
tové, nýbrž dávali své sboží i výměnou za výrobky těch kterých zemí, tak 
v Spanělích a Portugalsku za tabák, v Holandsku a Anglii za jemná anglická 
a holandská sukna, hedbávné a vlněné látky, v Moskvě za juchty a kožešiny, 

v 

sboží, jež v Cechách s dobrým výdělkem prodávali. Výdělek jejich býval tak 
dvojí. Podnikavostí, šetrností, solidností, sbožností a štěstím stali se z obyčejných 
venkovských lidí vážení zámožní obchodníci; místa pak, odkudž ten obchod 
se provozoval, slynula bohatstvím. Pro vesnici Hajdu, kterou teprve r. 1700 
hrabě Petr Kokořovec spuštěním a rozdělením dvoru svého mezi poddané za- 
ložil, žádal již roku 1 756 hrabě Josef Kinský práva městečka s trhy, na nichž 
by obchodníci se sklem ze Skalice, Arnsdorfu, Blottendorfu, Steinschonavy, 
Šejby a Prysku přinesené sboží prodávati mohli. Žádosti té vyhověno výsadou 
ze dne 26. ledna r. 1757. Z jediného Cařihradu přinesli 12— 15.0 JO dukátů 
v hotovosti domů. V Barceloně v dvorní pokladně měli čeští obchodníci přes 
250.000 zl. v hotovosti deponovaných. U císařského vyslance a potomního 
arcibiskupa Pražského hraběte Khuenburga v Lisabone měli přes 75.000 zl. 



•^ J. A. Hagenbart, »Zur Geschichte des bohmischen Glashandels. (Mitthcilungen des 
Vereins fUr die Geschichte der Deutschen in Bóhmen. IV. 111, 114, 115); nordbohm. 
Excursionsclub 2, 125; Schebek 01, (Í2, líií. IJM, ^7. 

I. 




135 

u hraběte Jana V. Gallasa, císařského plnomocníka v Anglicku, jakož i u jeho 
nástupce hraběte Vratislava, též v Moskvě u císařských ministrft nemalé summy. 
Tak mohli nejen císařským vyslancům, nýbrž i císaři Karlu VI. v největší 
jeho tísni velké summy peněz zapůjčiti.'*) 

Ale obchodu tomu nescházelo ni nepřátel, ni překážek. Tak nechtělo 
Sasko kupcům Postolovským a Šmilkovským nijak dovoliti, aby sklo z Hřenska 
po Labi do Hamburku vyváželi, nutíc je, aby sboží to na vozech do pří- 
mořských přístavů vozili. Tím obchod ten v onom směru vážně ohrožen; 
neboť kdežto po vodě cent skla i se clem do Hamburku 2 zL 27^ kr. stojí, 
přijde u povozu toliko náklad na 5 zl. 15 kr., nehledě ani k četným mýtům 
a clům pomezným, jakož i k tomu, že se více sboží rozbije. Roku 1716 po- 
dařilo se 400 centů skla tím způsobem propašovati, že saští lodníci náklad 
ten převzali; ale roku 1729 bylo 10 beden skla, které se též tou nedovolenou 
cestou vypraviti chtělo, zabaveno a musilo zpět vzato býti. Proto odhodlali se 
Sloupští a Kameničtí obchodníci Kritof a Jiřík Kraus, Eliáš Liebsch a Jiřík 
Rautenstrauch, vymoci si cestu tu právem ; ale proces ten stál je mnoho peněz 
a konečně dekretem saským ze dne 17. března 1717 byli se svou žádostí od- 
mítnuti. Později vykoupil si Kittel právo k obchodu se sklem na trhu ve 
Frankfurtě n. O. závazkem, že pro pruskou gardu chlapíka 6' dlouhého dodá. 
Do roku 1756 nedostali se ti obchodníci s loďmi dále než do Pirny. Jiná 

v 

nesnáz byla ta, že Rakousko z takového za sklo výměnou získaného do Cech 
přiváženého zboží čím dále tím většího cla vyžadovala.'^) Tak uvaleno r. 1722 
veliké clo na přívoz juchty a teprve na stížnost obchodníků z roku 1739, že 
tím obchod jejich sklenný pro zápověd do Švédska, Braniborska, Portu- 
galska a do Moskvy nejvíce obrácený náramně klesl a mnoho tisíc lidí o vý- 
živu přišlo, snížen import výnosem ze dne 13 listopadu 1739 na dřívější míru.*^) 
Ale obchod ten nebyl by nikdy stálosti nabyl, kdyby jednotliví obchod- 
níci nebyli se sloučili ve společnosti^ protože úmrtím jednotlivec, zvláště 
neměl-li zletilých synů, aneb nebyl-li syn správný, pořádný a k obchodu způso- 
bilý, zavedené spojení bralo za své. Spolčením získán větší obchodní fond, 
závod nabyl stálosti a společnost mohla snáze rozličným nehodám, nepříznivým 
konjunkturám čeliti a odolati než jednotlivec. Bez takových společností nebyl 
by obchod sklenný nikdy takového rozkvetu dosáhl. Společníci přinášejí do 
společnosti svou pracovní sílu a obyčejně též peníze. Zisk dělí se obyčejně 
podle hlav, ale nikoliv stejným dílem, nýbrž podle postavení, jaké jednotlivec 
ve společnosti zaujímá, co čtvrteční, poloviční, či celý společník. Již v útlém 
mládí přistupuje syn ke společnosti, a drží-li se dobře, proběhne celou řadu 
stupňů, co učedník, sluha, čtvrteční, poloviční a celý společník, až se snad 
hlavou společnosti stává. Po smrti mužově zůstává vdova častěji ještě nějaký 
čas v společnosti.^') Ježto tak veškeří mužští členové několika rodin společ- 



»«) Hagenbart 1. c. 116-117. 

•^) Paudler 28; Schebek 155, 4; Hagenbart 117. 

»«) Schebek 177. 

»•) Schebek XLVIII. & XLIX. 




PtoO 



niky se stávají, má společnost dosti sil, aby na místech, kamž obchod se vede, 
obchodní domy^ sklady založila, a je skrze své mladší členy řídila. Tím teprve, 
že společníci sami na místč o prodej skla se starají, zabezpečen rozkvět 
obchodu. Pobytem v cizině prodělávají budoucí společníci pod přísným 
dozorem dobrou školu, seznamují se s požadavky svých odběratelů, učí se 
pořádku, spořivosti, cizím jazykům a nabývají rozsáhlejší obchodní zkušenosti, 
než by bylo možná nabýti doma v obmezeném kruhu. Závody ty zřízené od 
českých obchodníků ve Španělsku a Portugalsku mají zvláště v prvním čase 
svého trvání, co se zařízení jejich dotýče, mnohé zajímavé zvláštnosti. Před- 
stavenému takového domu, jenž vždy společníkem obchodu býti musil a jenž 
svůj úřad po 3 léta zastával, byli veškeří služebníci domu, nezřídka až 15 na 
počet, podrobeni. Představený byl mateřskému domu zodpovědný ze své 
obchodní činnosti; veškeří služebníci byli však smlouvou vázáni, všechny roz- 
kazy a nařízení jeho věrně plniti a stanovy domu na vlas zachovávati. Mezi 
služebníky byl podle jejich služebního stáří jakýsi hodnostní pořádek, dle 
něhož se o vykonávání jednotlivých povinností dělili. Nejstarší služebník, podle 
hodnosti první, byl, bych tak řekl, adiatus představeného, obstarával celní 
záležitosti, vedl hlavní knihu, objednával v dorozumění s představeným potřebné 
sboží a dělil se s ním o vrchní dozor nad ostatními služebníky domu. Tito 
rovněž dle počtu služebních let seřaděni obstarávali rozsáhlou obchodní kor- 
respondenci rozmanité práce v krámu a prodej sboží. Nejmladší služebníci 
musili první dobu všechny domácí práce i ty nejnižší a nejsprostší konati; 
pak byli povinni obstarávati nakupování věcí k živobytí, připravování pokrmů 
a vůbec veškerou kuchyni, ježto k takovým práčem pražádní služební v domě 
se nedrželi. Ve všecti španělských a portugalských závodech českých byl 
domácí řád dle jistých stanov určitě upraven. Práce každému služebníku dle 
hodnosti jeho přikázaná počínala v létě v 7, v zimě v 8 hodin ráno. S ude- 
řením hodin musil každý na svém místě státi. V ly^ neb ve 2 hodiny byl 
společný oběd, po němž dle španělského zvyku malý odpočinek následoval, 
mezi nímž sklady zavřeny byly; o SVa hodině v letě a ve 3 hodiny v zimě 
otevřely se sklady opět a zůstaly do 7 hodin otevřeny. V tu hodinu byl konec 
zaměstnání. Služebníci domu mohli se na své světnice odebrati a tam dle libosti 
psaním a čtením se zaměstnávati aneb hudbou a hovorem čas si krátiti. To byla 
hodina zotavení. Hra v karty a kostky, zvláště hazardní hry byly přísně zakázány. 
V domě drželo se vždy na pokoj a pořádek; přesná poslušnost byla nezbytná 
povinnost každého služebníka. Po celý týden nebylo nikomu dovoleno, na svou 
pěst dům opustiti. Od této přísné klausury byli jenom ti vyjmuti, kdož celní 
záležitosti, inkasso směnek a účtů obstarávali ; ale i těmto vyměřen k vykoná- 
vání těchto prací jistý čas; v určitou hodinu musili opět doma býti. Navečer 
nesmělo nikomu napadnouti práh domu překročiti a večerní návštěvu neb 
procházku dělati. Vrata domu byla pevně zavřena a klíč byl uschován u před- 
staveného, který vůbec nad přesným zachováváním domácího řádu přísně 
bděl. Jak se rozumí, byly v neděli a ve svátek všechr místnosti 

zavřeny. Všichni služebníci šli po snídaní ve dvou ne lích do 

kostela, by napřed ranní mši svaté, pak velké přítomr ^ných 

I. 



187 

službách božích bylo jim dovoleno, až k obědu se procházeti. V neděli a ve 
svátek měli ve tři hodiny společnou vycházku, všichni služebníci navštívili pod 
dozorem představeného veřejné promenády města, neb udělali společný výlet 
na venek; ale hlas večerního zvonu upomínal je k rychlému vrácení do 4 stěn 
jejich společného bytu. Jelikož mezi služebníky dost často několik hudebníků 
bylo, provozovalo se v neděli a ve svátek obyčejně po večeři několik hudeb- 
ních kousků, k čemuž někdy též někteří dobří k domu nenáležející přátelé 
z města pozváni byli. Rázem 10. hodiny byly tyto zábavy ukončeny; ven- 
kovští hosté musili dům opustiti, služebníci domu se na lůžko odebrati Sta- 
novami domu bylo přísně zakázáno, navštíviti při nedělních vycházkách hostinec 
neb kavárnu. Ve všední dni nemohlo se to, pokud obvyklá přísná klausura 

y 

se zachovávala, bez toho státi. První léta po zřízení českých domů v Spaně- 
lích a Portugalsku modlili se denně veškeří domácí příslušníci před večeři 
růženec. V sobotu večer čítával představený veškerým služebníkům evangelium 
na příští neděli s patřičným homiletickým výkladem; k tomu braly se Homilie 
od Dietla, kteráž vzdělávací kniha v žádném závodu nescházela. Veškeří slu- 
žebníci byli povinni, každý měsíc jíti ke zpovědi a ku přijímání. Známosti 
s osobami druhého pohlaví byly přísně zakázány; proti tomu jednající služeb- 
níci byli beze všech okolků s první lodí do Hamburku jdoucí domů dopraveni. 
Neposlušní, domácí řád porušující služebníci byli napřed od představeného 
přísně napomenuti; opakovalo-li se to, bylo jejich chování proti řádu matič- 
nému domu v Cechách oznámeno, načež od tohoto přísná písemní důtka 
s pohrožením úplného propuštění ze služby následovala. Ukázaly-li se i tyto 
kroky marnými, byl zarputilý služebník ze služby propuštěn a domů dopraven.*®) 
Cestu z Cech do Spaněl vykonali obyčejně všichni ne-li celou, aspoň většinou 
pěšky; jenom starším bylo dovoleno užiti pošty. 

Již před rokem 1725 spojil se Jiřík Antonín Janke ze Skalice s dvéina 
soudruhy v takovou obchodní společnost. Jeden společník poslán napřed do 
Portugalska; roku 1725 odebral se Janke s třetím společníkem za ním; jeden 
zůstal s částí sboží v Kadixu, druhý šel do Sevilly. Když však spozorovali, že 
v Kadixu sklo tak na odbyt nešlo^ jako v Seville, přenesli svůj sklad zcela 
do Sevilly. V Kadixu zřídili zase teprve r. 1747 dům obchodní. Vrátiv se 
domů, vedl Jiřík Ant. Janke zasílatelský ten obchod sám pod svým jménem 
až do roku 1750; od té doby nesla firma název Jiřík Antonín Janke & Cie; 
roku 1763 přenesena firma do Hajdy.®*) Založení vlastních skladišť ve Špa- 
nělích padá teprve do doby 1733 — 40. Tak spojil se dříve uvedený Krist. 
Frant. Rautenstrauch s Josefem Ant Hieckem z Blottendorřu a zřídili společně 
obchodní domy v Kadixu, Seville a Madridu. V pruských válkách byl r. 1743 
Rautenstrauch nedaleko svého bytu od Prusů co vyzvědač chycen, koňovi 
na ocas přivázán a tak do ležení vlečen. Následkem tohoto nakládání zemřel 
Rautenstrauch dne 20. března 1743.'"°J Firma Ondřej Ilellmich a Eliáš Preyssler 



> 



**) Doslovně Hagenbart 1. c. 
»»; Schebek »A í)4. 
'»•) Nordbohm. Excursionsclub 2, 125; Schebek (i3. 



I. 



usadili se v Kadixu a v Seville. J. A. Trautschke zřídil sklady v Amsterodamu 
a Oportě, bratři Eliáš, Josef a Jiřík Sturm z Blottendorfu v Miláně a Neapoli, 
Křišťan Ant. Kittel s Jiříkem Frant. Fischerem z Blottendorfu v Amsterodame 
a v Koruně. Josef Oktavian Preyssler, Gíinther a Brettschneider z Hajdy 
usadili se v Petrohradě.^) Roku 1754 spolčil se Václav Ostřic a jeho syn 
Jan Gottfried s Ludvíkem Gartnerem z Chomoutů; společnost trvala až do 
r. 1 835. Téměř touže dobou zřídili někteří kupci obchodní sklady v Cařihradě 
a v Smyrně. Kdežto obchod z Hajdy a okolí svůj směr vzal a podržel do 

v 

Španělska, šel z Steinschonavy a Parchenu do Turecka; stalo se to zvláště od 
obchodníků Vogla, Helzla a Knechtla v Steinschónavě. Nejznámější společnost 
byla >stará turecká* společnost, založená od Křišťána Ant. Helzla; společníci 
jeho byli : Josef Helmich, Jan Josef Helzel, Ant. Robfček a Daniel Schaaber. Vklad 
obnášel 800 zl. Společnosti té škodilo nejvíce, že z Cech mnoho hrubého skla 
se vyváželo, čímž společnost již r. 1742 mnoho každoročních dodávek ztratila. 
Krom toho páčila společnost dle svědectví dvorního tureckého tlumočníka své 
škody, jež vodou, ohněm a zemětřesením utrpěla, na 5160 zl.; u některých 
tureckých odběratelů ztratila morem a ohněm 1070 zl. 47 kr. Největší však 
ránu zasadila společnosti nová francouzská společnost Jakub Helzel a Frant. 
Palme, vrhnouc své sboží ve velikých spoustách na trh v Cařihradě a dusíc 
po více než 10 roků svého soupeře. I prosili společníci Křišťán Ant. Helzel, 
Jan Josef Helzel a Karel Antonín Robíček dne 5. července r. 1763, předklá- 
dajíce své vrchnosti Kamenické věrně svůj stav jmění, by se vrchnost nad 
nimi slitovala a je podporovala, aby si zase pomohli, ježto » předkové jejich 
tuto tureckou zemi neb východní země s velikým nákladem pro obchod 
dobyli*.^) Pokud jsme to stopovati mohli, vedl KřištJan Ant. Helzel sám 
čtyřikráte delší dobu obchod v Cařihradě; roku 1761 a 1763 byl tam i jeho 
syn František. 

Jelikož v starší době americké kolonie toliko rozeným Španělům přístupny 
byly, odebralo se několik starších služebníků domu Hiecke, Zinke a spol. 
v Kadixu, jako Augustin Rautenstrauch z Blottendorfu a Krištof Sochor ze 
Svojky pod španělským jménem s množstvím sboží do Veracruzu a do Mexika, 
kdež své sboží dobře speněživše, se Španělem Don Pedro Muguerzou se 
spojili na účet Hajdské firmy Hiecke, Rautenstrauch a Zinke, užívajíce firmy 
řečeného Španěla. Teprva roku 1824 přijala firma svůj vlastní název: Hiecke, 
Zinke, Frauenfeld a spol.'**) Španělský obchod obsahoval v dřívějších dobách 
všechny běžné druhy barevného skla, jako lazurové, tmavomodré a žluté a 
prodávalo se na hutích vše dle kusu a váhy. 

Pokud dosud známo, byly takové obchodní domy v Petrohradě, Revalu, 
Rize, Kodani, Lubeku, Hamburku, Brémách, Amsterodamu, Leydenu, Haagu, 
Rotterdamu, Dordrechtu, Middelburku, Bordeaux, St. Sebcstianu, Bilbao, San- 
tandru, Ferrolu, Koruně, St Jagu, Vigu, Oportu, Lisabonu, Seville, Kadixu, 



') Schebek 63. 

^ Příloha CIII; 22. I. 2231. 

^ Hagenbart 147. 



13H 

Malaze, Valencii, Alikante, Barceloně, Marseille, Livomu, Neapoli, |Palermu, 
Ankoné, Terstu a Caiihradě.*) 

Nejdůležitější exportní firmy byly tyto: Jan Adam Ziegenheim v Hajdě 
s filiálkami v Lisabonu a Oportě (zruš. 1825). — Josef Haněl a spol v Hajdě 
s filiálkami v Lisabonu a Oportě (zruš. 1820). — Janke Rautenstrauch v Hajdě 
s domem v Lisabone (zruš. 1838). — Hiecke, Rautenstrauch, Zinke a spol. v Hajdě 
se sklady v Kadixu, Kartageně, Alikante, Baltimore, Mexiku a Hamburku 
(zrušeno 184ÍS). — Jiřík Janke v Hajdě se sklady v Kadixu, Seville, Barceloně 
a Valencii (zruš. 1850) — Jan Jindřich Gotscher v Hajdě s filiálkami v Bilbao 
a Santandru, trvající dosud v Bilbao. — Preyssler v Blottendorfti s fil. v Kadixu 
a Seville (zruš. 1839). — Kašpar Zahn ve Skalici s fil. v Barceloně (zruš. 1849), 
a Josef Kerschner v Sejbě s filiálkami v Malaze a Lione (zruš. 1839).*) 

V našem století získala si firma Josef Hanzel v Hajdě (s filiálkami 
v Haagu a Amsterodamu) o povznesení sklářství veliké zásluhy zlepšením 
výroby a výzdoby skla, zavedením anglických koleček a jiného brusičského 
náčiní a napodobením anglického složení křišťálového skla. Jenom tak mohla 
anglické konkurrenci na holandském trhu čeliti.^) 

Jako obchodník se zrcadly ^získal si dobrou pověst Jan Augustin Ronge, 
truhlář v Sloupě; od něho zachoval se denník z r. 177S. Jeho potomci žijí 
dosud v Kodani.') 

Vydělavše obchodníci ti značné jmění, a jsouce mysli zbožné a dobro- 
činné, nezapomněli na kostely, školy, chudobince a podobné ústavy svého 
domova. Křišťan Rautenstrauch přispěl mnoho k stavbě kostela a fary v Blotten- 
dorfu; hajdští obchodníci založili s hrabětem Jos. Kinským v Hajdě r. 1763 
piaristskou koUej. Firma Adam Zi^enheim dala mnoho na stavbu Hajdského 
farního kostela; František Ronge a Krištoí Sochor založili tamní měštánský 
chudobinec. Krištof Janke položil velkými odkazy základ k obecnímu jmění. 
Hřbitov v Hajdě a tamní kaple jsou památníky zbožné mysli tamních obchod- 
níků; tak povstaly tam i školní nadace. Chudobinec ve Skalici jest též od 
nich založen.®) 

Takový skvělý úspěch dal se jenom vytrvalostí a podnikavostí, ale neméně 
i mnohým strádáním a překonáním mnohých překážek docíliti. Dokud hut- 
mistr a obchodník byli v jedné osobě spojeni, šlo vše hladce, ale jakmile se 
vytvořil zvláštní ústav obchodní, jenž prospěch svůj namnoze na úkor vyrá- 
bitele, hutmistra, hledal, počaly nesnáze, povstaly dvě strany, jež nepřátelsky 
proti sobě stály. Obchodníci chtěli laciné a dobré sboží, hutmistři však 
nechtěli, ba namnoze nemohli cenu sboží svého pod jistou míru snížiti a 
pomáhali si namnoze horší jakostí. Každá strana hájila své zájmy svým způ- 
sobem. Tak sjeli se někteří hutmistři roku 1739 do Cechtic a kartelem ze 
dne 14. ledna t. r. se zavázali, že sklo dráže prodávati, menší druh dělati a 



♦) Schebek V. 

^) Hagenbart 147—8; nordbohm. Excursionsclub 8, 270. 

'^) Schebek 429. 

') Paudler 29. 

*) Hagenbart 144. 



110 

jistých driihú více vyráběti nebudou — vše pod trestem 100 Kremnických 
dukátů. Do roku 1744 zvýšili novým usnesením cenu skla ještě o 30 kr. 
Naproti tomu podali obchodníci panství Kamenického, Sloupského, Zákup- 
ského, Novozámeckého, Libchavského a Meisterdorfského dne 27. ledna 1744 
stížnosti své proti hutmistrům v obšírném spisu císařovně Marii Terezii. Obchod 
jejich že čím dále tím více hyne, protože 1. hutmistři sami hladké neb ne- 
spracované sklo do Prahy, Vídně a do říše prodávají. 2. Sami malíře, řezáče, 
kuličníky a brusiče drží, čímž se chudým poddaným práce ujímá. Mnoho 
poddaných opouští proto zemi, stěhujíc se za prací do vzdálených zemí, tam 
se usazují, a co nejhorší jest, tam cizince práci té učí. Takové krajiny jsou 
prý přirozeně pro český obchod ztraceny, jako již v Portugalsku, Švédsku, 
jrusku, Braniborsku a ve vlaských krajinách, nedávno i v Slezsku přibráním 
takových vystěhovalců monopoly zavedeny a pronajaty byly. Ostatně stojí 
prý bez toho to jednání hutmistrů v odporu s císařským patentem z r. 1731, 
jímž se každému provozování toliko jednoho umění, jednoho řemesla a jedné 
živnosti povoluje. 3. Tím, že hutmistři tolik skla cizozemcům, Turkům, Srbům, 
Židům a j. prodávají, odpadá prý jim jediná výživa a nejlepší klenot a zů- 
stane konečně jenom ta bolestná upomínka, že v Čechách dělání skla, kuliční- 
kování, broušení a řezání vynalezeno bylo a že Češi první do nejvzdálenějších 
zemí, jako do západní Indie, Turecka, Smyrny, Alkajru, Oránu s nasazením 
života, statku a krve se cestovati opovážili*. Největší část jich má veškeré 
jmění v sklenném obchodu v cizích zemích a doma u nakladatelů. Všichni ti 
nemohou nyní, ztrativše tento obchod, novou živnost započíti a mnoho tisíc 
lidí, jako vozkové, kováři, koláři, sedláři, řemenáři, provazníci, skláři, kuličníci, 
brusiči, zavazovači, truhláři, zámečníci a zvláště usedlý obchodník, který v těchto 
zalidněných horách, kde se maloučko obilí pěstuje, se odjakživa obchodem 
živil, musí, nezmění-li se poměry, do záhuby přijíti. Několik těch zámožných 
obchodníků mohlo by se ještě nájmem skláren obživiti; ale co má rozhodná 
většina započíti? Obchodníci ti přiváželi prý za sklo z písku, křemene a trochu 
salpetru zhotovené nejen mnoho tisíc peněz do země, nýbrž i jiné sboží, jako 
juchty, ryby, cukr, tabák, víno a jiné věci, z čehož clo a mýto císařské zna- 
menitýe, .užitek mělo. To by nyní ^všecko odpadlo. 4. Ze hutmistři cenu skla 
libovolně zvyšují, spíše cizincům než jim, domácím obchodníkům sboží dodávají 
a to často tak špatné, že ani za ten drahý dovoz nestojí. Kartelem z r. 1739 
zvýšili prý cenu skla a nedávno opět o 30 kr. To prý by si ještě dali líbiti, 
jenom kdyby dostávajíce sboží v čas svým obchodníkům, společníkům a slu- 
žebníkům v cizině potřebné druhy zaslati mohli. Proto prosili, aby se hut- 
mistrům přísně zakázalo, surové sklo prodávati, malíře, kuličníky, brusiče a 
řezáče držeti. Vůbec prý měl by veškerý vývoz hrubého, nespracovaného skla 
z Cech do Rakous, na Moravu neb jinam zakázán býti.®) Tuto stížnost zaslal 
dne 11. dubna 1744 krajský úřad na panství Polické, Děčínské, Benešovské, 
Kamenické, Meistcrdorfské, Sloupské, Libchavské a Novozámecké s rozkazem, 
aby své zdání o ní podala. Zároveň dán spis ten též k hutmistrům k vyjádření. 



*) Přílohy LXXXIX, XC. 

I. 




141 

Sedm panských úřadů vyslovilo se v tom smyslu, že žaloby obchodníků za 
oprávněny uznávají a že odstraněním uvedených článků bonům publicum a 
státní pokladna by získaly. Též krajský úřad přidal se k náhledu tomu. Naproti 
tomu bránili se hutmistri, dokládajíce, že spracování skla u hutí děje se od 
dávnousedlých umělců, kteří v tom svou výživu mají; obchodníci prý tím 
jenom získají, protože, vozíce již raffinované sboží, na dovozu mnoho uspoří, 
Cenu skla zvýšili prý proto, že někteří hutmistri, dělajíce špatné sklo, jim 
škodili; krom toho stoupla prý i cena salejky. Repraesentační komora na- 
vrhovala, aby sklo, hodící se k řezání, broušení a malování pod trestem ze 
země vyváženo nebylo, nýbrž aby v zemi k nejvyšší dokonalosti přivedeno 
bylo; tím že by cizí umělci nuceni byli do Čech se obrátiti. Ježto však tací 
umělci přes 30 let takové dílo u hutí provozují a v tom svou výživu mají, 
nemůže se šlechtění takové hutmistrům zapověděti, zvláště, když obchodníci 
žádného privileje na to nemají. Mohou to tedy i hutmistri i obchodníci pro- 
vozovati. Naproti tomu neměly by prý se soukromé úmluvy hutmistrů nijak 
trpěti. Proti žádanému zvýšení cla na vývoz salejky vyslovila se řečená 
komora, protože by cizina si sboží to jinde brala a tím by o mnoho tisíc 
méně do země přišlo.^") 

Hledíc k velikým summám, jež sklářstvím do země přicházely, věnoval 
stát odvětí tomu čím dále tím větší pozornost, ba konečně v úplné poruč- 
níkování upadl. Tak asi jako v Benátkách pokládáno i české sklářství za 
státní tajemství a jeho zjevení a rozšíření v cizině za trestuhodné. Na základě 
císařského nařízení ze dne 8. července roku 1735 vydali slezští místodržící 
dne 18. července nařízení, by lidé znalí dělání a řezání křišťálového skla ze 
Slezska do cizích zemí vábeni a propouštěni nebyli.") Když pak se strany 
vrchnostenských úřadů malířům, brusičům a jiným umělcům, kteří z ciziny 
k nám přicházeli, tak se vstříc nepřicházelo, jak by bylo žádoucno, tak že 

v 

následkem toho takoví lidé z Cech odcházeli a citelný nedostatek jich nastal, 
nařídila císařovna Maria Terezia dne 18. února 1751, by se vrchnostem při- 
pomenulo, aby s takovými umělci pro sklářství potřebnými šetrněji se zachá- 
zelo.*^) A když se proneslo, že jeden švédský sklář v Domažlicích ostatní 
skláře k vystěhování do Švédska přemlouval, jat nejen tento svůdník, nýbrž 
dne 3. listopadu roku 1750 vydáno generále, jímžto se nejen najímání takové 
přísně zapovídá, nýbrž i domácím umělcům, továrníkům a řemeslníkům, kteří 
by se přemluviti a najmouti dali, trestem hrozí. Roku 1752 obnoven tento 
zákaz opět.") Aby pak nikdo tím vymlouvati se nemohl, že k vůli zdoko- 
nalení v řemesle vandrovati musí, nařídila císařovna Maria Terezia roku 1752 
že sklenářští tovaryši a hutní dělníci od vandrování osvobozeni býti mají. Též 
se jim nemá, chtějí-li z jedné huti na druhou sklárnu v Cechách jíti, vysvědčení 



'•) B/lOy^; Schebek 365, 71. 

") Czihak, Kunstgewerbcblatt 1891, str. 78. 

") Příloha XCI. 

'«) Příloha XCII. 



I. 




142 

do rukou dávati, nýbrž má se přímo od hutmistra novému mistru zaslati.'*) 
Roku 1755 nařízeno všem vrchnostenským úřadům, aby se hutníkům patenty 
proti stěhování sklářů ode dne 17. prosince r. 1752 každý rok v německé a 
české řeči per extensum pod trestem 10 říšských tolarů předčítaly a při tom 
Jim připomenulo, že každý, kdož by o takovém vystěhování úřadům zprávu 
dal, 3 dukáty odměněn bude.**) Sklářským řádem ze dne 5. října 1767 za- 
povězeno v odstavci 15 co nejpřísněji všechno prozrazení sklářských, tavických 
a jiných uměleckých dovedností cizím, kteří proto ani učedníky sklářskými 
se nemohou státi, a dvorským dekretem ze dne 5. června t. r. zvýšena taglia 
na náčelnílcy a svůdníky tovaryřů k vystěhování na 100 dukátů. Dne 24. září 
roku 1772 oznámilo gubernium všem krajským úřadům, že již 3 sklenáři od 
ruských svůdníků ze země vyvedeni jsou, nařizujíc, aby, ježto ještě 12 tabu- 
lářů najato býti má, se na takové svůdníky bedlivý pozor dal a oni hned 
zajati byli. Též se mají listové z ciziny na takové podezřelé lidi přicházející 
zadržeti a o tom hned zpráva podati.'^) Ale nejen proti cizině, nýbrž i proti 
ostatním dědičným zemím uzavíralo se do jisté míry české sklářství; když 
r. 1754 čtyři pateříkáři z Vimberka do Rakous se odebrali, ozýval se ze všech 
českých hutí zjevný protest proti zavedení tohoto odvětví, protože nikdy 
v Rakousích takové dílo se nedělalo. Když roku 1767 sklář Tomáš Lenk 
jménem ostatních českých sklářů stížnost podal, že 1. hutmistři větším dílem 
cizozemci jsou a že tudíž peníze jimi vydělané do ciziny jdou; 2. že ačkoliv 
jedna zrcadlová hut mistru téměř 8000 zl. vynese, tito přece tovaryšům menší 
plat dávají než dříve; 3, že hutmistři tovaryše své špatnými cizími penězi vy- 
plácejí, čímž tito na ažiu mnoho tratí; 4, že při vyšetřování vždy jenom hut- 
mistři a nikdy tovaryši slyšáni nebývají; 5. že hutmistři tovaryšům maso a 
jiné potřeby mnohem dráže, než se jinde dostanou, prodávají, a že konečně 
6. lesy děláním popelu a řezáním prken a latí ničí a tyto ze země vyvážejí, 
dalo gubernium věc přísně vyšetřiti. Budou-li hutníci lépe placeni, budou, 
sliboval Lenk, státu ročně po 1 zl. 32 kr. platiti. Hutmistři mohou pak, ježto 
jedna hut 8000 zl. nese, bez obtížení 10.000 zl. ročně státu odváděti. Při za- 
vedeném však vyšetřování ukázalo se, že ostatní hutníci o ničem nevědí, že 
tudíž Lenk, na svou pěst jednal. Též to mluvilo málo pro jeho reformy, že 
byl sám na mizinu přišlý hutmistr, jenž dle vlastního svého přiznání o 9000 zl. 
přišel a 140 zl, od dvou svých strýců a hutmistrů si vypůjčil. Hutmistři vzali 
konečně této stížnosti všechen podklad, udávajíce, že sice nyní tovaryšům 
méně platí, než dříve, že však tito pro rozličná lepší zařízení tolik vydělají, 
co dříve. Výplata dělníků v říšské minci děje se toliko na pohraničných 
hutích, ažio pak mají hutmistři stejné jako dělníci. Prodávané věci jsou 
prý nyní o něco dražší, protože přívoz jest drahý.*') A tak byla stížnost 
Lenkova, ač zajisté zcela nemístnou nebyla, prostě zamítnuta. Jiným způ- 



•♦) Příloha XCIIL 
'*) Příloha XCVL 
»•) Příloha CX. 
") Schcbck 371. 



I. 



143 

sobem hleděli hutmistři při váznutí obchodu po válce sedmileté za inter- 
vence úřadů si pomoci, uzavřevše dne 5. října 1767 tak zvaný sklářský řád 
(reglement). Řádem tím upraven poměr hutních mistrů k tovaryšům i učed- 
níkům a pro rozepře mezi nimi vzniklé ustanoven obchodní inspektor co první 
a obchodní *konsess« v Praze co druhá instance. Žádný učedník nesmí bez 
vědomí a schválení domácího obchodního konsessu přijat býti, smí též toliko 
s vědomím jeho a prokázav u jiného mistra, než se učil, svou způsobilost, za 
vyučenou dostati. U křídového skla trvá učení 5 roků, u tabulového a láhvového 
skla 4, u zrcadlového 3 léta. Při dobrém chování a dobrých schopnostech 
může se učení o něco zkrátiti; v opačném pádu též prodloužiti. Jenom 
v zrcadlových hutích učedníci nemohou před 3 roky za vyučenou dostati ; za 
to má se jim, jsou-li náležitě schopni, v prvním roce polovice, druhá léta celá 
mzda dávati. Ježto u některých továren až 5 učedníků držívali, což pro tovaryše 
mělo neblahé následky, určeno, že na 10 kadlubů má toliko 1 učedník přijíti; 
zbývající učedníci měli při dokázané způsobilosti za vyučenou dostati, ostatní 
k jiným pracem dáni býti. Kvasy při propouštování učedníků zakázány jsou 
a povolen toliko 1 sud piva a 1 dukát na pečeni. K učení jsou napříště 
toliko tuzemci, zvláště děti lidí u huti zaměstnaných připouštěni. Kdo svou 
způsobilost u obchodního konsessu náležitými doklady neprokáže, nesmí žádné 
huti stavěti aneb najmouti, neboť umění neznalý nájemce škodí umění a ob- 
chodu, dělaje špatné sboží, hubí lesy ke zkáze panství a tím, že sám na 
mizinu přijde, škodí i státu. Tovaryši mají se k mistrům slušně chovati a 
svévolně nic k jejich škodě nečiniti ; sami mezi sebou svorně živi jsouce, mají 
svou práci bezzištně vykonávati a pracovní čas dodržeti. Naproti tomu naklá- 
dejte mistři s nimi slušně, vyplácejte jim výdělek do 14 dnů nejméně však 
4 zl. v domácích penězích, přenechávejte jim potraviny, sůl, pivo a šaty 
v tržní ceně nejbližšího místa, a vedte o tom správné účty. Co jim tovaryši 
dlužni zůstanou, to si mohou po částkách z výdělku strhnouti. Tovaryši mají 
toliko na základě smlouvy do práce přijímáni býti, které pololetně od sv. Jiří 
do sv. Havla se prodlužují aneb po čtyřnedělní výpovědi ruší. Jako věda a 
umění k svému trvání a prospívání patřičného pořádku vyžadují, tak u sklářství 
vše na kácení a zásobách dříví záleží. Proto má každý hutní mistr na celý 
rok potřebné dříví si poraziti, by vyschnouti mohlo a ty velmi zhoubné sušárny 
odpadly. Kácení lesa děj se s patřičným ohledem na lesní řád z r. 1756 vždy 
blízko u kořene a v celých polohách; zvláště hleď se na přezralé stromoví a 
polomy. Vymýtěná místa budtež lesním semenem zaseta. Mistři mějte materiále 
na čtvrt roku, salejku na 4 neděle v zásobě. Peněžní záležitosti mistrů a 
tovaryšů říditi bude obchodní konsess a Pražský směnečný a obchodní soud.**) 
Roku 1775 chtělo gubernium počet učedníků libovůli hutmistrů přenechati, 
přálo si však při přijmutí a za vyučenou dání ztvrzení obchodní kommisse 
aneb složení zkoušky se strany učedníkovy u jiného mistra, než se vyučil.***) 
I dožadovalo se dobrozdání hutmistrů. Ale ježto náhledy jejich tak od sebe 



") IV. YJ 4g: U. 6G*^ le. 
'«Ó II. 6GÍ Ic. 




I. 



144 

se rozcházely, zůstalo vše při ustanovení sklářského řádu. Ke konci 18. sto- 
letí dostoupilo vkládání to státních úřadů takového stupné, že i tovaryšům, 
mistrům a pod. bez práce o místa se starali; hutmistři nuceni, aby takové 
tovaryše do práce vzali, an by jim jinak nebylo dovoleno, jiné učedníky neb 
tovaryše přijmouti. Ba roku 1795 pomýšlelo gubernium na založení zvláštního 
pensijního fondu, z něhož by tací tovaryši bez práce po čas své zahálky pod- 
porováni a vyživování býti mohli. Dokud se pracuje, soudilo gubernium, 
dostávají tovaryši 20—30 zl. týdně; to prý stačí nejen k slušné výživě, nýbrž 
i k tomu, aby 5, 4, 3, neb 2 zl. mohli si uspořiti a uložiti. Takové peníze 
měli by hutmistři sbírati a ve prospěch tovaryšů a jejich rodin súrokovatí. 
Tomu by se hutmistři tím snáze a spíše podrobili, jelikož by tím od vydržování 
sešlých tovaryšů osvobozeni byli.*®j I nařízeno tudíž hutmistrům, aby se ke 
společné poradě sešli a o výsledku jednání tohoto gubernium zpravili. Vý- 
sledek znám není; patrně pro nastalé válečné doby zůstalo to nevyřízeno. 

Co se pak množství zhotoveného a prodaného skla dotýče, pro to máme 
velice nedostatečné zprávy po ruce. Roku 1732 páčí se přívoz dutého skla, 
tabulí a koleček na 1416 zl. 48 kr.; roku 1733 na 1393 zl. 15 kr. 

zrcadel, svícnů a p. 1 357 > 3 » » 173 3 > 105 1 » — » 

tedy v celku . . 2774 zl. 18 kň^roku 1733 na 2444^1.15 kr. 

Roku 1732 páčí se vývoz 

dutého skla, tabulí a koleček na 97.724 zl. 55 kr.; r. 1733 na 92 418 zl. 19 kr. 

zrcadel a svícnů . . . . . » 832 > 15 » » 1733 » 2 .41 2 > 1 5 > 

tedy vcelku . . na 98.557 zl. 10 kr.; r. 1733 na 94.830 zl. 3Tkr 

Povážíme-li, že ^3 veškeré výroby šly přes hranice do ciziny, obnášela by 
veškerá výroba asi 130.000 zl., summa to, která jest zajisté tuze nízká. Ob- 
chodní inspektor Schreyer odhaduje ve svém díle Waarenkabinet roku 1799 
cenu výroby v 64 továrnách na 2% milionu a vývoz na IVa milionu zlatých. 
Obchodníci se sklem udávají sami ve své žádosti k císaři z roku 1803 cenu 
vyrobeného surového skla na 66 hutích na 1,980.000 zl. 
a cenu raífinerie, nákladu a výdělku na . . 5,940.000 » 

dohromady . . 7,920.000 zl. Do ciziny jde prý 
sboží v ceně 5,200.000 zl.; 39.000 lidí má při tom svůj chléb.*') Nejnovější 
statistika z roku 1892 vykazuje: 

počet závodů počet dělníků cena sboží 
výroba skla dutého a tabulového 90 5450 5,437.200 zl. 

2040 4631 11,238.600 » 

27 1084 2.658.900 * 

553 5383 

160 960 



raflfinerie skla dutého . . 
» » tabulového 

brusíren . , 

výroba perel sklenných . 

v celku 



2920 17.508 19,334.7O0zl.«'') 



^•) Příloha CXIV. 

") Schebek l(3i), 390-1; LUX. 

") Ottfiv Naučný slovník VI. 1(58. 



I. 



145 

v 

Číslice ty mluví samy za sebe, illustrujíce dobře výrok páně Schebkův: Nic 
nerozneslo tak jméno české po celém světě, jako české sklo. Proto jest si 
usilovně přáti, by sklářství české místo na světovém trhu šťastně nejen ob- 
hájilo, nýbrž i rozšířilo. Do šedesáti let našeho století myslilo se, že postavení 
to od brzkého zavedení vytápění pecí kamenným uhlím závisí, s nímžto již 
roku 1767 v Hořovské sklárně a na počátku našeho století na Děčínsku pokus 
se stal a k čemuž i dvorský dekret ode dne 1. září 1786 vybízel; ale topení 
dřívím ač dražšímu dává se dosud všude přednost, na druhé straně přichází 
topení plynem čím dále tím více k platnosti. Najíti levnou a pro sklářství 
vhodnou methodu topení zůstává tak i na dále otázkou času, od jejíhož vý- 
hodného rozluštění celá budoucnost sklářství českého závisí. 



Rozpravy Rofn. It. Trhla I. C. 1. iQ 

I. 



DODATKY. 



Ke strana 2^, po <ř. řádku shora, 

I dominikáni (Vlaši) u svaté Anežky v Praze měli svou hut sklennou; 
císař Maximilian II. zakázal ji roku 1572. Možná, že jest táž hut, která se 
roku 1575 kdes při sanytrně na staroměstském břehu Vltavském připomíná, 
a v níž se uvádí: pět hrnců hliněných pod krovem, v nichž se sklo pálilo, 
měchy dvoje, kotly dvoje a čtyři kádi skel stlučených vypálených. Dle těchto 
slov asi hut ta více nešla *) 

Ke stran! 5^. po ig, řádku shora. 

Dle roly z roku 1654 byly v rychtářství u sv. Anny dvě sklenné huti, 
v hamerském rychtářství jedna sklenná hut a v stodfllském rychtářství pateříková 
hut. Majitelem první huti u sv. Anny jmenuje se tu Jan Preyssler; měl u ní 
15 strychů rolí a držel 2 koně, 5 krav, 10 kusů jalového a 4 voly; v druhé 
huti byl mistrem Jan Haas, jemuž 20 strychů rolí, 3 koně, 13 krav, 20 kusů 
jalového a 8 volů patřilo. Řečená rola uvádí oba hutmistry jako sedláky 
mající vlastnost usedlého a připomíná o nich, že dobře obstáti mohou, majíce 
z hutí sklenných dobré vyživení. Za popel platili ročně 20 zl. 5 kr. činže. 
Následující popsání uvádí na místě Jana Preysslera roku 1713 dva majitele 
Kašpara Gerla a Jiříka Eisnera a roku 1734 Václava Schedelbaura a Jiříka 
Gerla; tu kde J. Haas seděl roku 1713 též dva držitele Václava a Jana Gerla 
a roku 1734 Václava a Antonína Gerla. Užitek každého z těchto závodů páčen 
roku 1713 na 2:0 zl. a roku 1734 na 300 zl. Živnost sklářská, dokládá však 
popsání z roku 1734, poklesla tu velice, protože u a kolem Prahy mnoho 
nových hutí povstalo, k nimž obchodníci ma^í blíže, a že tu tudíž žádný obchod 
nejde. Ale na to, že rozdrobení statku mezi tolik majitelů neméně úpadek 
závodů těch zavinilo, patrně se zapomnělo. V hamerském rychtářství stála na 



') Dr. /igmund Winter, Přepych uméleckého pramyslu v méSfanských domech 
XVI. veku. Č. Č. M. lb^3. 78. 

1. 



^ 



147 

místě č. 2 sklenná hut od nepaměti; když roku 1732 Jan Jiřík Hafenbrádl, 
eisenšteínský hospodský, v Hůrce 500 strychů pomezního hvozdu koupil a 
tu hut založil, počal hamerský závod, nemoha soutěže té vydržeti, rychle 
klesati. 

Ke strana ^6, řádek 2, skorá. 

Rola z roku 1654 jmenuje ještě v Stodůlském rychtářství Matěje Haasen- 
koppa, jakož sklenná rosaría dělá, připomíná však o něm, že se mu špatně 
vede. Proto, když tato pateříková hut kolem roku 1734 vyhořela, nebyla více 
obnovena a zašla.*) 



') Zemský archiv Český v Praze 



1. 







v r 



přílohy 



I. 1407, 16, Června, V Praze, Jindřich sklenář Novcho města Pražského 
dává kláŠieru Panny Marie Sněžné pňl kopy stálého platu na svém dome v Opa- 
tovicích, 

Nouerínt vníuersi, quod ego Henricus vitreator ciuis Noue ciuitatis Pragensis 
tenore presencium recognosco meo, heredum et successorum meorum mediam sexa- 
genam grossorum Pragensium census annui et perpetui ab omni ciuitatis honere 
seu imposicione quocunque census nomine soluti liberi et exempti de domo mea 
et ipsius area sitis in Opatowycz inter domos Machonis tandlerz et olim Barthe 
braseatorís hinc inde honorabilibus viris fratribus seu conuentui monasterii sancte 
Mane Niuis et ipsorum cuccessoribus quibuscunque debere fídeliter censuare. Quem 
quidem censům honesta matrona domina Margaretha olym conthoralis prefati Henrici 
in mortis articulo constituta dictis fratribus donauit et legauit in remedium suc 
anime et predecessorum nec non salutem omnium animarum iidelium defunctorum. 
Cuius quidem census medietas in festo sancti Galii proximo et alia medietas in 
festo sancti Georgii deinde continue secuturo isto et aliis annis singulis sequentibus 
in omnem euentum solui debent contradictione qualibet procul mota. Quandocunque 
autem in aliquo predictorum festorum termino et infra octo dies quemlibet post 
terminům census premissus non solueretur, extunc mox super quemlibet censům 
non solutum crescet vnus grossus nomine pene septima qualibet, donec dictus census 
vna cum penis non ťuerit plenarie persolutus, pro quibus quidem censu et penis 
non solutis prenominati fratres et ipsorum successores poterínt uice heredes succes- 
sores meos seu dicte domus mee et ipsius aree possessores quoslibet, judicio tamen 
iudicis, inpignorare ad satisfaccionem plenariam omnium premissorum. Rei cuius 
in testimonium sigilla prudencium virorum Gyrzykonis Synye, iudicis, Theodorici olym 
pertulani et Marssonis de Jáma consulum iuratorum ciuium dicte Noue ciuitatis Pra- 
gensis ad preces meas presentibus šunt appensa. Datum Prage f. 4" post festům Viti 
anno domini MCCCC septimo. 

Archiv Třeb. C. No. 6 f. 46'. 



II. (1427 ?) Jindřich Berka z Dube odjinud z Honštejna vyznává, ze 

mu patří m, j, hut sklenná, 

Johanncs iunior') de Děčína defendens Creybicz oppidum et sequentia exhibuit 
litheram cum 10 sigillis pendentibus .super bona praedicta, quae incipiunt: 

Já Jindřich Berka z Dube ^) odjinud z HonŠteina. 

Item ista bona continentur in supradicta littera: Falkssteyn, oppidum Kamenice etc. 
Skrzipska aut Creybicz oppidum cum villa inferiori et superioři, hut sklenna, Caldin- 
bach etc. 

Tab. cur. reg. 16 f. 328. 



^) Jindřich připomíná se r. 1408- 142«. 



V 



L 



152 

III. 1457 Po smrti Jana Berky z Dube a z ToUtejna spadl zámek 

Tolštejn s huti sklnniou v lese ^Taubnicz* na krále. 

1457. 

Castrum Tolsstein. Johannes fWrka de Duba et Je Tolsstein deccssit, cuius 

bona videlicet castrum Tolsstein cum villis et bonis feudalibus Heynrsdorf, 

ville Creybicz superior et inferior et hut, ubi vitra laboranty vulgaritcr glaszhuí 
in silva Taubnicz sila ad regem šunt devoluta. 



IV. 1457. 28. června. Albert z Dube a z Tolštejna dostal zámek Tolštejn . . . 
5 huti sklennou v lese „Tanbutcz"*. 

1457. 28. června. 

Castrum TolŠtein cum villis et bonis feudalibus Hcinersdorf, Warnsdorf, Burg- 
hartsdorf, Slcgel, oppidum Kreibicz, villae Kreibicz superior et inferior, Glashut 
in silva Taubnicz, Kaldinbach, Limpach et Hazil; it. castrum Fredewald cum villis 
Preisk superioři et inferiori, Šonow, oppidum Kamnicz, villae Kemnicz superior et 
inferior, Neudorfel, Marquartsdorf, Jonspach, Windischkemnicz, Schemil, Dittcrspach, 
Falkenstein, Reinersdorf, Kuncrsdorf, Langenau, Chlum, MaleŠaw, oppidum Sandow, 
Wolframsdorf, Bokwin et Stokaw post mortem Johannis Berka de Duba et de Tol- 
Štein impetravit Albcrtus de Duba et de TolStein. 

DD. XVI. 318. 37íi. A. Č. III. 565. No 710. 



V. 1494. 12. Července Nadáni Volfa z Janovic a na Ryžmberce pro 

sklenáře Mertla z Mochova na novou hut za Cachrovem. 

Já Volf z Janovic a na Ryžmberce známo Činím tímto listem všem vůbec, kdož 
jej uzří nebo Čtouce slyšeti budu, ŽČ jsem dopustil a mocí listu tohoto dopouštím 
Miertlovi z Mochova sklenáři, aby sobě huť novů postavil za Cachrovem, kterážto 
huti má požívati království vedle práva, jakožto k jiné huti přisluSí, avšak beze 
škody jiným všem lovcem, tudíž i mé i mým budúcím. Z kteréžto také huti má 
mi platiti budůcné ůroční na Ryzmberg i mým budůcím při každém svatém Havle 
dvadceti grošův míšeňských a při každém svatém Jiří tolikéž dvadceti grošův míšeň- 
ských. A ten plat mnč i mým budoucím týž Mertl i jeho dědici i budoucí náměstci 
vždy tak, jakož se nahoře píše, budůcné ani žádný jiný více platu nemá přisazovati. 
A ten, kdožbykoliv tu huť koupil od svrchupsaného Mertle anebo jeho dědicův, 
ten má právo s těmi se všemi kusy, jakož se v tomto listu zavazuje. Tomu na 
svědomí i ku potvrzení pečct svou vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu dobro- 
volně, jenž jest dán a psán tu sobotu před svatů Markétu léta etc. po narození 
syna Božího tisícího Čtyrstého devadesátého Čtvrtého. 

Místodržitelský archiv. K 119/10. 
Kopie z XVI. století. 



VI. 1575. 30. záři. V Giersdorfu. Jan SafgoČ řečený na Kynastu prodává 
Kindelsdorfskému sklenáři Janu Friedrichovi 4 lány pozemku nad Schreiberhau. 

Zu wissen, das heute dato zwischen dem edlen gestrengen vmd ehrnvesten 
Herrn Hansen Schořfen-Gotzschen ^) gcnandc auřfm Kynast vnndt Greiřfenstein an 

•) Schafgotsch. 

I. 



153 

einem vnnd dann Meister Flanscn Friedrichen Glasemachern zu Kindelsdorfí ander- 
theils nachfolgendc Kautfsvergleichunge beredet abgehandelt vnnd beschlossen, nemiich 
vnnd also: es verkautfí erstlichen wolgemeltcr Hanss Gotzsche izgedachtem Meister 
Hansen Friedrichen vier Huben Erdgrundes zusambt dem darauff stehenden Holzc 
oterhalben dem Schreiberhau am bohmischen Furte gelegen, daselbsten einc Glas- 
hiilten zu bauen, auch Ecker vnnd Wiesen zu seiner Notturfft auszufilden vnnd 
anzurichten, wie ihme dann auch zu Beforderunge dieser Glasehutten die Wind- 
briche vnnd alles h'egende Holz inn wolgedachtes Herm S. Ges. Geburgen zu Fewer- 
werk zu gebrauchen vnuerschrenkt verstadtet vnnd zugelassen wcrden sollen. 
Gleicher Gestaldt vnnd zum andern sol er auch befuget sein vier Aschner oder 
weniger seiner Gelegenheit nach, doch dass derselben aber vier, wie gemelt, nicht 
sein, inn des Herm S. Gst. Geburgen, es sey gleich auťf den Kynastischen oder 
Greiřfensteinischen Giittern einzulegen, welche ihme zu Verfertigung der Gleser eine 
Notturfft Asche brennen sollen ; do er dann vonn solchen Aschebrennern jederem 
insonderheit, wie viel der eingelegt worden seindt, den Herrn S. Gs. jarlichen einen 
Thaller auff zween vnderschiedtliche Termine als Walpurgis einen halben, Michaeli 
aber den andern halben Thaller zue Waldtzinse entrichten sol. Zum dritten wurden 
gedachtem Hansen Friedrichen auch auff gedachter newen Glasshutten vor sich, seine 
Arbeiter vnnd Gesinde das Breuen, soweit es der Herr S. Gs. zu bewilligen ver- 
gunst vnnd zugelassen, doch der rom. kay. Mayestát ahn derselbigen gehorigen Bier- 
gelden vnuergriífen. Zum vierdten mag sich auch gedachter Friedrich des Wásser- 
leins der bohmischen Furt genandt zu Notturfft der Glashiitten als zum Puchwerg, 
Bevveserung der Wiesen und sons^en gebrauchen, doch das er mít der Fischerei bis 
auff wtiteren Bescheidt still halten. Gegen diesen obengezogenen Punkten vnd 
Artikeln alle hat sich vielberúrter Hans Fridrich vor sich vnnd seinen Erben be- 
williget, zugesaget vnnd versprochen, das er wolgemeltem Herrn Hansen Gotzschen vnnd 
seinen Erben zu einem erbewigen Zinse járlich 20 Thaller zu 36 Groschen gerechnet, 
anzuheben auff Michaeli des kQnřftigen 76 Jahres vnnd also fořt járlich alle Michaelis 
erlegen vnnd entrichten sol vnnd wil, vnnd sol hieriiber der Fridrich noch seine Erben 
auser der Vnderthantigkeit mit keinem l^ienste beleget werden, ohne wo die Herr- 
schatft zu Notturfft ihrer Haushaltunge Scheibcn oder Thrunglass bedóríftig, sol er 
derselbigen eine Truen Scheibenglass nicht hoher als vmb 4 Thaller, dcsgleichen 
auch alle Jahr jáhrlich ein Schock Weingleser, Ruren genandt, zu geben verpflichtet 
vnnd schuldig sein. Dess zu mehrer Sicherheit sindt zween ausgeschnittene Zettel 
einer Hand vnnd Lauts verfertigt, vnnd ist eine bey wolgedachtem Herrn Gotzschen, 
die ander aber bey dem ř>idriche verblieben. Actum Giersdorf den lezten Septembris 
anno 1575. 

Contract mit dem Glassmeister wegen der Hiitten zu Sauershau am bohmi- 
schen Furt. 

Arch. Třeb. II. 81, 5 c. 



VII. 1617, 7. března, Jan Oldřich bafgoč řečený na Kynastn prodává mistru 
Volfu Preusslerovi z Vítkovic 2 lány pozemku nad Schreiberhau. 

Heute dato 7. Martii anno 1617. ist zwischen dem wohlgebornen Herrn Herrn 
Hanss Vlrich Schaffgotzsch genandt vonn vnnd auff Kynast, Greiřfenstein vnnd 
Kemniz, Freyherrn auff Trachenberg vnnd Prausniz, Herrn auff Schmiedeberg, Giers- 
dorff, Hertwigswalda vnnd Rauscke an einem vnnd dann Meister Wolffen Preuslern 
vonn Wittkowiz, Glasemachern bey der Hohen-Elbe, anderstheils nachfolgender 
Kauffscontract abgehandelt vnnd geschlossen worden derr Gestaldt vnnd also : Es 
verkauíft wolgedachter Herr Hans Ulrich Schaffgotzsch, S. Gn., Meister Wolffen 

I. 



154 

Preuslern erblichen zwey Huben Erbgrundes zusambt dem darauff stehenden Holze 
oberhalb dem Schreiberhaw vnter dem Schwarzenberg an der Weisbach gelegen 
daselbsten eine Glashtitten zu bauen, auch Ecker vnnd Wiesen zu seiner Notturďt 
auszufelden vnnd anzuríchten, vnnd sol gedachter Preusler daíUr geben inn der 
Summa OOO Thaller, jeden derselben zu 36 Groschen vnnd den Groschen per 12 d. 
gerechnety járlichen mít 70 Thaller n abzulegen vnnd vf Georgi anno 1623 anzufahen 
vnnd fořt alle Georgi 70 Thaller bis zu endtlicher Zahlung der 600 Thaller. Wann 
dann auch Ihr Gnaden auíF Keutfers gehorsahmes Bitten inn Gnaden verwiUiget, 
die GlashUtte sambt dem Wohngebeude auffzurichten vnnd bauen zu lassen vnnd 
inndessen den Vnkost zu erlegen, als sol Meister WolřF oder seine Elrben schuldig 
sein, die auff die Gabaude auíFgewendete Vncosten nach Erlegung der Kaufísumma 
wiederumb járlichen mít 70 Thallern bis zu volligen Zahlung zu erstatten vnnd 
guttzumachen. Vors ander haben Ihr Gnaden ihme zu Fortstellung seines Gewerbs 
vier Aschner vnnd nicht mehr im KUnastischen Gebdrge, welche ihme zu Verfertigung 
der Gleser eine Notturfit Asche brennen soUen, einzulegen verwtUiget. Vors dritte 
haben Ihr Gnaden ihme vergunstiget vnnd zugelassen, andern Vnderthamen gleich 
die WindbrQche vnnd liegende Holz zum Fewerwerck zu gebrauchen vmb ein ge- 
wissen Zinss, so lang es Ihr Gnaden gefellig. Zum vierden haben Ihr Gnaden 
Meister Wolifen auff gedachter neuen Glasshiitten fur sich vnnd seine Arbeiter zu 
breuen gnedig als ein Gunstrecht verwilliget, doch der Gestaldt, das er alles Malz, 
so viel er zu seiner Notturfft bediirffende sein wirdt, vonn Ihr Gnaden kauíFen 
solle, so wol auch der r5m. kay. Mayestát ahn derselbigen Biergefellen vnuergriífen. 
Im Fall er aber nicht breuen wUrde, sol er das Bier nirgendt anderswo als zu 
Herrensdortf nehmen vnnd frembdes Biers sich ganz enthalten. Gegen diesen 
obangezogenen Punkten vnnd Articulen allen soli Wolff Preusler vor sich, seine 
Erben vnnd Erbnehmen vnnd ktiniftige Besizer schuldig sein, hochgedachtem Herm 
Hans Vlrich Schaffgotzschen vnnd seinen Erben vonn der GlashUtten vnnd den 
crkautften Stuck Erbgrundes zu einem erbewigen Zinse járlichen H6 Thaller zu 
8G Groschen gerechnet halb auff Walpurgis vnnd die ander Helffte auíf Michaelis 
zu endtrichten vnnd sol auff Michael kUnfitig dieses innstehenden Jahres anfangen 
vnnd 18 Thaller im Kynastischen Ambte auíf den ordentlichen Zinstag einsteUen 
vnnd dann auff Walpurgis anno 1618 18 Thaller vnnd so fořt an járlichen 
36 Thallern. Inngleichen sol er auch járlichen ein Schock Weingleser ohne Entgeldt 
vnnd, wann Ihr Gnaden fUr Ihre Haushaltung kleine Scheiben oder Thrun Glass 
bed5rf!tig, eine Thnine nicht hóher als vmb 4 Thaller, eine Thrune durchsichtige 
vmb 21 Thaller, eine Thrune Rautenscheiben vmb 10 Thaller zu geben verpílichtet 
sein. Zum andern wegen der vier Aschner sol er járlichen vonn einem jden einen 
Thaller zum Waldtzinss, halb auíf Michaelis vnnd halb auff Walpurgis auff den 
ordentlichen Zinstag im Kynastischen Ampte, auff kUnfftig Michaeli innstehenden 
Jahres anzufangen, einsteUen. Zum dritten wegen der Windbriiche vnnd ligenden 
Holzes sol er gleicher Gestaldt járlichen einen Thaller auff gedachte Zinstage ent- 
richten. Zum vierdten sol er wegen des Breuens, wenn er hiezu wirdt angerichtet 
haben vnnd den Anfang machen, járlichen eine halbe Thrune Rautenscheiben zum 
Zins zu liefern schuldig sein. Zu mehrer Sicherheit sind zwecn ausgeschnittene 
Zettcll eines Lauts vnnd einer Handtschritft verfertiget, einen bey Ihr Gnaden vnnd 
den andern dem Preusler zugestellet worden. Geschehen zu Giersdorff im Jahr vnnd 
Tage wie oben. 

II. 81. Bc. 



I. 



15Ó 

VIII. 1577, 2. řijna Obdarováni Jaroslava Smiřického ze Smiřic pro 

sklenáře Pavla Širera na hul sklennon v Rejdicich, 

L. 60. Já Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy J. M. C. 
řím. dvorní maršálek v král. Česk. jakožto poničník strýců mých a dčtí pozůstalých 
po nebož. panu Jindřichovi ze Smiřic a na Skalách dobré paměti. Známo Činíme 
tímto listem přede všemi nynějšími i budoucími, že jest se na mně dožádal Pavel 
Šírer, sklenář poddaný nadepsaných strýcŘv mých, abych jemu na hul sklennou, 
a což k ní s povolením mým přikoupil a v jeden statek uvedl, kteráž na gruntech 
panství Navarovského ve vsi řečené Rejdících leží, svobodu a propůjčeni dal, aby 
on i budoucí jeho té svobody užiti mohli a strýcům mým i budoucím jejich ty 
platy a povinnosti v tomto listu položené zachovati beze všeho přerušení povinni 
byli, kteréžto žádosti slušné nemohl sem odepříti, a znajíc nadepsaných strýcův 
mých lepší o tom vůli býti, mocí listu tohoto propůjčuji slovo od slova takto: 

Nejprve ty tři statky, kteříž podlé sebe leží tu v Rejdicich, kdež la huť vysta- 
vena jest až po obec VoleŠnickou dolův a na dýl podlé rolí, kterouž nyní drží 
potok Přichovský 

Dále hor jemu propůjčuji i budoucím jeho od cesty Přichovské dolů potokem 
JeŠkrabcem po řeku Kamenici a nahoru podlé té řeky Kamenice na dýl do vrchův 
Kamenických aŽ po grunty pánův Rederův, polem na Šíř od Kamenice podlé gruntův 
pana Redera po vrchy, kteréž se jmenují Černý, Jeřábový .... až do vrchu Jizery, 
kde se počíná, kteráž dělí grunty strýcův mých s panem ZáviSem z Ujezdce a 
z Kunic a na Jilemici, potom dolů Jizerou aŽ na potok Makovský a po meze lidi 
Sklenářských a Volešnických a v těch místech jsou tyto vrchové: Kroupenský, 
Kamenný, Vracký, Medenský, Světlý, Kořenov, Kladský, Srní, Jeřabický, Kolářský, 
Zaruby, Vylandilský (?), Hora Buková, Martini Vražda. A z těch jmenovaných hor 
neb lesův, což by kolív na popel potřeboval, též i smolu strouhati, toho má užiti. 
A jestli by pak kdo jiný jemu v těch lesích Škodu a překážku Činiti a popel 
krádeží páliti chtěl, takového kai^dého když by postihl, má moc vzíti a vrchnosti 
své dodati. Než jinými všemi věcmi, jako myslivostí všelijakou, která se vymysliti 
může, a sítmi v těch místech, těch hor a lesův i s svou Čeládkou prázden býti má. 
A při Čeládce své to opatřiti a naříditi má, aby po gruntech strýcův Žádné Škody 
nečinili, a psy, kteréž při domu a dobytku míti chce, aby jich nepouštěli, než 
vázali a vodili, aby zvěři nerozsápali. Jest mu také ode mne propůjčeno a osvo- 
bozeno, potok JeŠkrabec od počátku toho potoku až do řeky Kamenice, toho on 
má užiti i budoucí jeho, ryby lapati a honiti, k potřebě jeho .... Jest mu také 
ode mne propůjčeno a dovoleno, aby sobě mohl mlýn i pilu staviti a dělati a to 
všecko toliko k své vlastní potřebě, a jinam nic aby neprodával a ve mlýně aby 
žádnému jinému nemlel nežli sobě pro potřebu svou a Čeládky své. 

Cestou, kteráž přes Přichovice do hor jest, a z Rejdic mimo VoleSnici, vrchy 
přes pole Volešnických k Haraticím, i jinými svobodnými cestami aby bez překážky 
jezditi a choditi mohl i s Čeládkou svou. Též jemu a dědicům i budoucím jeho 
propůjčuji, aby víno, pivo staré k potřebě své domácí kupovati mohl, než na žádný 
šenk aby ho nekupoval, nešenkoval a nebo prodával; však což by ho s Čeládkou 
svou vypiti mohl, toho se mu nezbraňuje. 

Také mu povoluji chléb péci, na prodej řez^) dělati a maso prodávati. Sladů 
od strýcův mých k vaření piva při huti on Pavel Šírer sklenář nebo dědicové a 
přátelé statku jeho bráti mají k potřebě své i na prodej, rok od roka, tak jak se 
tuto píše na Časy věčné povinen jest, a pivo při huti vařiti má. 

Od téhož jmenovaného statku svobody a propůjčení strýcům mým i budoucím 
pánům, kteříž by grunty a zboží v užívání drželi, on P. Šírer, dědicové a budoucí 
jeho, platiti má a mají v roce půl sedmnácte kop groš. a patnácte groš., vše Českých, 



') Zabíjení dobytka. 



156 

v§ak rozdílně při sv. Jiří nejprve příštím po dání listu tohoto ošum kop dvaceti 
půl třetího groše Česk. a při svat. Havle též ošum kop dvaceti půl třetího groše 
vše Českých a tak vždycky každého roku . . . 

Na potvrzení a zdržení toho pečet mou vlastní k tomuto listu sem přivčsiti 
dal. Jenž jest dán a psán ve středu po památce slavnosti sv. Jeronýma, léta od 
narození syna Božího 1577. 

Toto privilegium bylo vloženo neb ingrossirováno do pamětních kněh města Tur- 
nova a později výpis hodnověrný z nich vydán, a sice na Žádost uroz. pana Jana 
Prejslera, nyněj. hutníka (r. 1649) huti Rejdické povolením purkmistra a raddy 
mčsta Turnova. 

/e staré pamětní knihy města Turnova založené roku 1G43 po shoření starých pamětních 

knih opis v Českém Museu. M. Turnov. 



IX. 1570, 9. listopadu, V Praze, Mislodrzici dávaji zřízeným kommissarům 
védČU, ze smolařeni v Kraslických lesích zapovězeno jest, 

Wiewoll euch jíingst vnnder andern von wegen Bereitung vnd Besichtigung 
der Grassliczischen Walder vnnd Gehulcz vnd dan Aussehung vnnd Erkhundigung 
desselben richtigen Granizen gegen den vmbligenden vnnd benachpartten und Ver- 
richtung anderer Artticl mer, auch die Erkhundigung der Waldtnuczung vnnd 
Piichen in denselben Wáldern aufferleget worden. Dieweill aber sollich PQhen 
hieuor auřf allen Irer kay. Magestát Wáldern alss ain allgemeiner wissentlicher 
Verderb derselbigen durchauss strangs verbotten vnnd abgeschafft worden, so ist 
dcmnach dem jezigen Verwaltter bemeltes Guettes Grasloss Hans Georg Gienger 
hieuor vnd iezo wiederumben Beuelch bescheen, sollich schádlich Piichen auíf 
bemellten Grasslizischen Wáldern genzlich abzustellen vnd dasselb hinfiiro weitter 
kheins Weegs zue gestatten. 

Prag, den 9. Nouembris anno do. 70. 
An Krnst Reissengrtiner und Stetfan Glóbner. (Commissáre.) 

Koncept v místodrž. archivu v Praze. G. 24. 



X. 1571. 26. února. Na hrade Pražském. Z psaní císaře Maximiliana II, 
na Českou komoru, 

Das aber die Commissari ir Meinung dahin stellen, das der Glassmaister 
zum Gresslas das Glassmachen mit der Condition, dass er sich bey Straí! des 
stehenden Holcz massen vnd allein des Faulen vmbligenden Holcz gebrauchen vnd 
beheltfen mOchte, in dem tragen Wir eben wie ir das Bedennkhen: obgleich die 
Zuelassung vnnd Bewilligung auf das liegendt Holcz beschách, das doch darbey 
zu besorgen, es wurde das steendt Holcz, welches zum Glasmachen vili dienstlicher, 
nit vnuerschonet bleiben vnnd also ein mehrers vnwiderbringlichern Verschwcndung 
der Wáldt daraus volgen. Derowegen wir doch dahin beschlossen, dass bemelte 
Glasshuetten daselb^t zum Gresslos, wie dann one das alle andere Glasshuetten 
auf Unnsern GrUnden ingemein abzuschařfen allbereit Verordnung beschechen, 
gleichfals gar abgestelt werde. 

C. k. místodržitelský archiv v Praze. Kop. H(í, f 



I. 



i 



157 

XI. 1601, 16. listopadu Pavel Širar prodává Janovi mladUmu Widrš- 

perkovi z WidrŠperka htti starou sklennou ŠvanaprykL 

Smlouvou z léta 1601 v pátek po sv. Martinu, jinak 16. listopadu, prodal 
Pavel Šírer, mistr nové huti sklenné ve Švaneprukli, dědiny své huť starou sklennou, 
slově Švanaprykl, se vším příslušenstvím, s dědinami ornými i neornými, lukami, 
pastvinami, porostlinami, potokem, mlejnem, pilou, rybníky, chalupami, lesy, Že- 
leznou horou řečenou, i gruntem (tak, jak jest to on od J. M. Cé. v středu po 
sv. Kylianu 11. Července IGOl koupil) Janovi mladšímu Widersbergovi z WidrŠ- 
perka za 1500 kop míšeňských. 

D. Z. 184. J. 17. 




XII. 1603. 16. srpna Cisař Rudolf JI. prodává Janu mladšímu 

Wydršpergovi komorní plat na staré huti sklenné u Švanapruklí. 

Léta Páně 1603 v sobotu po památce na nebevzetí blahoslavené Panny Marie, 
to jest 16. dne měsíce srpna stala se smlouva dobrovolná celá a dokonalá mezi 
nejjasnějším nejnepřemoženějším a velikomocným knížetem a panem panem Rudolfem 
druhým . . . . s jedné a urozeným pánem Janem mladším WydrŠpergerem z WydrŠ- 
pergku na Mutěníně z strany druhé a to taková smlouva a trh, že jest J. M. C. 
jmenovanému pánu Janovi WydrŠpergerovi z Wydršpergku, dědicům a budoucím 
jeho dědičně prodati ráčil a touto smlouvau prodávati ráčí plat komorní J. M. C. 
na staré huti sklenné řečené u Švanapruklí s jejím příslušenstvím na onen čas 
k panství Přimdeckému náležející při prodeji J. M. C. na túž hut uložený, kterýž 
jest Jeho M. od předešlého, nynějšího i budoucích držitelův též staré huti, což 
sobě nyní týž pan Jan WydrŠperger od opatrného Pavla Šurera tak a na ten 
spůsob a pod týž plat komorní, jakž toho také sám předešle od J. M. C. dostal 
a koupil, odprodaný jmá, každoročně po osmi kopách míš. na dva rozdílné terminy 
vycházel a do komory Český odvozován býval, i na budoucí Časy věčné od každého 
toho, kdož by té huti v držení zůstával, bez zadržování pod jistou pokutou odvo- 
zován býti měl, za sumu 480 kop míšeňských od něho pana Jana WydrŠpergera 
ihned po zavření a odevzdání jemu smlouvy této do J, M. C. ouřadu rentmistrského 
v království Českém zouplna daných a odvedených. 

Proti tomu J. M. C. témuž panu Janovi WydrŠpergerovi dědicům a budoucím 
jeho starou huť touž se vším k tomu náležejícím příslušenstvím od oznámeného 
platu komorního očišťujíc a osvobozujíc, na něj se déle a výše potahovati a jeho 
s dědici jeho a budoucími krály českými užiti chtíti neráčí, nýbrž on pan Jan 
WydrŠperger dědicové a budoucí jeho a držitelé staré huti v Švanepryklí tím spů- 
sobem a bez odvozování takového platu komorního túž starou hut jmíti držeti 
užívati zastaviti odkázati směniti aneb s tím se vším jako s svým vlastním dědičným 
statkem kromě hor zlatých a stříbrných a jiných regalií J. M. C. jakožto králi 
českému a budoucím králům Českým náležejících (co od J. M. G. smlouvau s Pavlem 
Šurerem hutníkem na onen Čas učiněnou umluveno a vymíněno jest, to se při té 
výmince zuostavuje) učiniti moci budou. 

Místodržitelský archiv v Praze W. t)5. 



XIII. 1607. 17. května Smlouva trhová o kus lesu někdy k panství 

Tachovskému náležejícího, kterýž se vším k němu příslušenstvím prodán jest panu 
Pavlovi Surerovi za summu 4053 kop 15 gr. 

Léta Páně 1007 ve čtvrtek po neděli Cantate stala se smlouva a trh celý 
a dokonalý mezi nejjasnějším nejnepřemoženějším a velikomocným knížetem a panem 

I. 



158 

panem Rudolfem druhým z boží milosti voleným Římským císařem, Uherským a 
Českým králem, jakožto králem Českým s jedné a opatrným Pavlem Šurerem 
hutmistrem huti sklenné v Švanenpryklu z strany druhé a to taková smlouva a trh : 

Žč jest Jeho Milost císařská vedle toho povolení, kteréž jest se na milostivou 
žádost Jeho Milosti císařské ode všech tří pánův stavův království Českého na 
sněmu obecním v létu (15)98 již jminulým držaným v příčině odprodání panství 
Tachovského stalo, dotčenému Pavlovi Šurerovi, dědicům a budoucím jeho milostivě 
a dědičně prodati ráčil a touto smlouvou prodávati ráčí od dotčeného panství 
Tachovského kus lesu se dnem a s gruntem držící v sobě 1 6*2 13 provazcův míry 
zemské, kterýžto les leží při cestě, kteráž v německým jazyku Šonwalderstrass slově, 
a ta běží po mezích dělících království České s zemí falckgrabskou tak, jakž to 
skrze k tomu obzvláštně nařízené kommissaře i také od měřiče zemského království 
českého vykázáno a novými hraničníkya lízováním obmezeno a vytknuto jest, 
a cožkoliv k tomu lesu náleží s vrchy, dolinami a pahrbky i s potůčky a pramínky, 
kterýž skrze týž les a grunty běží a se táhnou, též také i s hony a lovy v témž 
lese na všelijakou vysokou a nízkou i pernatou zvěř, též se vším a všelijakým 
jiným k tomu náležitým příslušenstvím tak, jakž jest toho Jeho Milost císařská 
k panství Tachovskému v držení a užívání býti ráčil, v témž plném právě, v těch 
mezech a hranicích, v nichž týž les a což k němu přísluší záleží, se vší zvolí a 
plným panstvím s celou a plnou vrchností, žádného dalšího práva, panství a spra- 
vedlnosti ani jaké zvláštnosti Jeho Milostí císařské sobě, dědicům svým a budoucím 
králům Českým ani Žádnému jinému duchovnímu neb světskému Člověku tudíž 
vejše a dále na tom na všem neb na díle nepozůstavujíc kromě toliko hor a kovův 
zlatých a stříbrných a jiných regalií Jeho Milosti císařské jakožto králi Českému 
a budoucím králům Českým náležejících, ty se v gruntích týchž lesův k ruce Jeho 
Milosti císařské touto smlouvou vymifiují. A to jest Jeho Milost císařská prodati 
ráčil za summu 40r)3 kop 15 gr. míS., Jeho Milosti císařské od dotčenýho Pavla 
šurera ihned po stvrzení této smlouvy na hotově vyčtených a odvedených. Kteréhožto 
vejS psaného lesu s jeho vším a všelijakým příslušenstvím on Pavel Šurer, dědicové 
a budoucí jeho budou moci držeti a užívati, zastaviti, odkázati, směniti a s tím se 
vším neb na díle jako z svým vlastním učiniti a to beze vší překážky každého 
Člověka nyní i na Časy budoucí a věčné s tím při tom dalším doložením, poněvadž 
na ten čas v tom místě a lesu Žádného bytu k obydlí není, Žě on Pavel Šurer a 
jeho dědicové aneb budoucí mají a budou jmíti moc a vůli svobodnou, kdy se jim 
koHvěk líbiti a zdáti bude, sobě pro jich obydlí i jinak buď hut sklennou aneb 
jakékoliv jiné obydlí neb stavení vyzdvihnouti, nicméně také pivovar a krčmu, však 
tak, aby taková krčma jiným na tom položení krčmám vejsadním beze Škody a 
ublížení byla, a k tomu i krám řeznický aneb mastný dáti vystavěti, v kterémžto 
pivovaru pro domácí svou potřebu a dělníky při huti sklenné bude moci dáti pivo 
vařiti, a v krámě řeznickém též pro ty dělníky maso prodávati, však co se tak 
koliv kdykoliv v pivovaře od něho svaří, z toho má a povinnen bude Jeho Milosti 
císařské posudní svolené tak, jakž kdy na sněmu obecním království Českého v tom 
sneseno bude, vejběrčím krajským tu, kdež náleží, i s registry pořádnými, nicméně 
i také sbírku sněmem obecním na dobytek uloženou z toho, což tak na krám 
řeznický bráti a prodávati bude, náležitě a upřímně pod neprominutedlnou pokutou, 
jestliže by v Čem tom kdy postižen byl, odvozovati a v tom se každého Času věrně 
chovati. Pro lepší pak jeho Pavla Šurera v tom opatření ráčí míti Jeho Milost 
císařská to, což mu se touto smlouvou odprodává, jemu třetinou vejš, jak země 
za právo jmá, statky svými spravovati ano i také to vše i s touto smlouvou oro 
budoucí a dědicův a budoucích jeho bezpečnost skrze milosti vor 
císařské relací do desk zemských království tohoto vložiti poručiti. 

Na potvrzení a zdržení toho ráčil Jeho Milost císařská k tét( 
svou s podpisem Jeho Milosti ruky vlastní poručiti přitisknouti, c 



159 

častopsaný Pavel Šurer jest učinil a pečet svou též k této smlouvě přitiskši v ní 
se rukou vlastní podepsal. Kterážto smlouva jedna při komoře Jeho Milosti císařské 
zanechána, druhá pak jemu Pavlovi Šurerovi dána a odvedena jest. Stalo sr léta 
a dne svrchupsaného. 

Místodržitelský archiv : Kopiář č. 102, f. 317-319. 

D. Z. Tom. 182, No. 4. 

Do desk vloženo ve čtvrtek po narození Panny Marie 1G09: 

Německý výtah Schebek 59. 



XIV. 1523. 21. srpna .... Jan Fux, sklťttář na Svojši, kupuje řeku Modravu 
a les Otygl. 

Já Janďele Člověk pana Přecha LČovického známo Činiem listem tiemto v§em 
vuobec, kdež Čten nebo čtúc slyšán bude, Že s dobrým rozmyslem svým i přátel 
radů prodal sem a mocí listu tohoto prodávám řeku, která slově Modravá, a 
k tomu les Otygl, svú vlastní, kteráž přileží nynie na tento Čas s poplatky k zámku 
Ryzmberku, tak se vší zvolí včele a úplně, jako sem sám držel od předkuov svých 
a držiteluov svých pravých mnoho let svobodně bez všelikterakého nároku držel 
a měl, nic ovšem nevymieňuje, sobě ani svým dědicóm a budúcím nepozuostavuje, 
múdrému a opatrnému Honzovi Fuxovi sklenáři na Svojši a jeho dědicóm i bu- 
dúcím i tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobru volí a svobodnu, za 
Čtyřidceti kop a za dvě kopě na míšeňský groš počítajíc, penězi dobrými střiebr- 
nými mně v celosti zaplacených, tak aby svrchupsaný soukup Honz Fux dědicové 
i budúcí jeho tu řeku i les svrchupsanú vČČně drželi a mocně požívali k svému 
užitku přivedli, jak se jim najlép zdáti a líbiti bude bez mé i budúcích mých 
překážky a s platem tiem, kterak sú předkové mojí od starodávna dávali od lesu 
puol kopy pět grošuov na svatého Jakuba a vod řeky deset grošuov platu na 
svatého Havla, tak kterak sem sám toho mocně užíval a držel se vším právem dě- 
dičným a svobodným s mezemi, mezníky. A já svrchupsaný Jandele mám a slibuji 
mú věru křestianskú tchož soukupa a budúcí jeho dědice před každým zastati, 
jestliže by jim chtěl kto na to sáhnuti. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistotu toho 
prosil sem urozených vladyk pana Přecha z Čestic a na LČovicích, urozeného vladyky 
pana Václava Přecha z Čestic a na Doubravici a my na prosbu Jandelovu pečeti 
své vlastní přivěsili sme k tomu listu, však sobě a pečetem svým bez Škody. Jenž 
jest psán léta od narozenie syna božieho tisícího pčtistého třimezcietmého v pátek 
před svatým Bartolomějem. 

(Orig. Perg., na němž visely 2 pečeti, v archivu města Kašperských hor.) 
In dorso: Brieff wegen des Antiglwaldt und Moderbach. 

Číslo archivní 15. 




XV. 1531. 28. záři, . . . Díl Petra Malovce z Chýnova na statku Winter- 
berském. 

Léta 1531 ve Čtvrtek den sv. Václava položeni jsou dílové a cedule dílčí od 
Jana Malovce z Chejnova a z Winterberka panu Petrovi Malovcovi bratru vlastnímu : 
Březnice zámek . . . 

Také k tomu dílu kladu a položil jsem ze statku našeho Winterberského . . . 
hutí pét se všemi užitky a platy nálezicimi, kteréž také registra ukážu, a k tomu 
dílu zejména tyto vsi ves Boubská i s tím platem z Brda, ves Vltava, ves 

I. 



pustou Žaloně,*) ves Solná Lhota, ves KláŠterec, ves Lipka, ves Skláře, ves Neve- 
selec, ves pustou Brdo, ves VySovatka, ves PravČtfn, ves HoŠtice . . . ves LštínČ . . . 
ves Škarezč, . . . ves Káhov, ves Libotyné a dvůr kmetcí u sv Maří. A což se 
majta aneboli cla v mésté Winterberce dotyce, to k společnému užívání k obémá 
díluom zůstavuji. Hory vápenné k společnému užívání. Lesy s planinami a lukami 
počna od roczníkuov, kteréž jsem usadil nad Křesanovem rovně od toho na Male- 
tíny,^) potom ptáčníkem ^) na louku lazebníkovu a potom k srubu hořejšímu a od 
toho u vrch Holice*) od vrchu Holice u vrch Řevnova,*) od vrchu ftevnova na 
Polku ®) a od Polky u vrch Časté ^) a od Časté na zadní vrch Světlých hor ®) až 
do WindiŠwosser, ty vSecky lesy z dula tohoto ukázání aŽ do páně z Rosenberka 
mezí i s celým vrchem a lesem Boubínem .... Potoky a řeky : Potok WindiS- 
wosser,®) kterýž od bavorské a České pomezí dělí, potok MSený,^**) pot jk Valná ^') 
neb řeka, potok Kořenný,*') potok VySnaj,") potok Častá,**) potok Polka,**) 
řeka ftasnice,**) potok Žatonka,*') potok f^epišnej *®) na Bořku k Vltavě, potok 
Nemílov,*') potok Řevnov,"®) potok Tichá,-*) řeka Vltava**) od Pivného hrnce 
dolův až k místu pod Boubínem, poiok Čkaryn^,^^) kterýž teče do Zikové huti, a 
řeka do města Winterberka ; **) také řeka kněžská *^) k Bohomilické faře a potok 
k faře Winterberské,*^) Doly u vsi Čkyně v společnosti pozůstavuji. 

DZ, 42A. 26. (B. 2.) 



XVI. 1552. 

Registra důchoduov panství Winterberského. 
Z hutí k zámku : 



item Khuogler 


15 


gr- 


» Partl 


15 


gr. 


pustá Mikamen 


15 




Temel 


15 




z louky 


1 


- 


pustá Prennar 


15 


— 


pustá Michal 


15 




ves Vltava 






ves Skláře 






— Solná Lhota. 






— KláSterec. 






— Lipka. 






IID 7G^ No. 


2. 



') Šatava. — *) Malitschin. — ') Ilmberg Baderwiese am Baderwalde. — *; Holitzer. 
•'•) Mittagberg. — ^ Schonberg. — ') Scheureckberg. — •) Hinterer Scheiblingberg. — 
*) Wagenwasser oder Morbach. — '") Haarlandbach. — ") Wolfaubach. — '*) Kořenný = 
Runsenbach. — '*y VySnaj = Rohrenbergbach. — '*) Častá = Schlosselbach. — "^) Kiesbach. 
'•^ Kuschwardabach oder rasige Moldau. — '^) Kappellenbach. — '*) Podscheiderbach. — 
'*) Mitterbergbach. — ^") Elendbach. — *') Gansauerhaid oder Grunberirbach. ^'"i Warme 
Moldau. — ■") Helm- oder Muckessinbach. — ^*) Volynka. — '*) N Gan- 

sauerbach. 



I. 



161 



XVII. 1554-1565. 

Renndt-Zins der Herrschaft Winterberg (s pečetí p. Vilémovou). 



Hythn 


zum Schloss: 








Slemar 


Georgii 


30 gr. 






Galii 


30 gr. 




Krump Wlczku 


Georgi 


30 — 






Galii 


30. 




Mikamon 


Georgi 


30. 






Galii 


30. 




Sykhl 


Georgi 


32 gr. 






Galii 


32 




Prener 


Georgi 


30 - 






Galii 


30 




Michal 


Georgi 


30 gr. 






GalU 


30 - 




Wultaw 








Sklarr 








Solná Lhota. 






Klassterecz. 






Lipka. 








IP 7G/Í No 3. 





XVIII. 158L 



Registra urburní jinak správní panství . . . Winterberského. 

Huti k zámku: 

Slemar ouroku svatojirského 30 gr. 



havelského 30 — 



Jan z huti Vlčkové 



Mikamon 



Gorgiis 



Petour 



Michal 



é 


Georgi 
Galii 


30 
30 — 




Georgi 
Galii 


30 
30 




Georgi 


30 — 


z luk 


• • • 


2 




Galii 


30 — 


z luk 




2 — 




Georgi 
Galii 


30 
30 




Georgi 
Galii 


30 
30 — 



Z hutí, když zapálí pec z jara, hned má plat dávati po vosmi zlatých rejnských 
^noM_v rok. 



II. Třida I. C. 1. 



11 



I. 



Sou huti tyto, v kterých se dělají: 

Gorgiis po 8 fl. r. 

Jan Vlřeli 

Sslemar — 

Summa na kopy 20 kop 34 gr, 2 den. 

ves Vltava (sklenář ouroku Georgii 30 gr.) 

Galii 30 gr. 

Skláfe (Mikanion) 
Solná Lhota 
KláSterec 
Lipka 

UD 7Gfi No. 4. 



XIX. /5(i3 v nedili po sv. Filipu a Jakubu položil MatCj sklenář z TřemSína 
k ruce J. Mi pánu peněz pHpadných po Hanzlovi Cipnurovi z Svríkova, neb jest 
mu jich byl Clpaur půjčil, « kop. 



XX. Ves KláSterec. 

I.tfta l'áně 1606 v pondfii den sv. JÍM prodal chalupu Minkus sklenář Tomá- 
iovi Regenciklovi za 30 kop. 

V A.U. No. 1^1, f. Ul, p. SUH. 



XXI. ion, 17. března Pelr Šletnar prodává hul svou Jiříku Šiemarovi. 

Huf Petra Šlemara. 
Lita Páně 1611 ve Čtvrtek po stfedoposlĚ stal se trh dokonalý a dobrovolný 
mcii Jiříkem Slemarem a Petra šlemara s dovolením pana Karla Libkovského 
hejtmana panství Vinierberského a Drslavskího a to takto: Jakož jest Peir Slemar 
huť svoji, co jest jměl, sprodal Jifíkou la 200 kop a, kdyby Pán Bůh Jiříka 
z tohoto světa povolal, tehdy Velll zeí jeho za hospodáře býti má. Na to Petr 
dlužen zůstává: Minkusovi sklenáři 2 kopy, Matějovi sklenáři 2 kopy. 
(Archiv Vimberský. V A. U. No. 12/1, f. 102, p. 422.) 
1612 Georgii spravil Volf Matouíovi Sokotovi na dluh Petra Šlemera 20 kop. 

A tak vyplácel Volf aí do roku 1617. 
1615 Matěji sklenáři 2 kopy 8 gr.; Minkusovi sklenáři 2 kopy 8 gr. str. 422'. 



XXII. !617. 2J. dubna. . . . Volf PUchinger kupuje od Pelra Slcmara 
100 kop gr. m. 

Huť Pťtra Šlemara. 

Léta Mi 17, Georgii skoupil jest tyž svrchu jmenovaný Volf Plechingar od 
Petra Slcmara a jeho gruntovních peníz, totiž 100 kop miS. s dovolením vrchnosti 
7.a sumu neněz hotov<ích 60 koD. 



163 

XXIII. 1586, 25, června .... Svédectvi o gruniu Tomáše sklenáře z Lipky 
na Tanygarové, 

Ves Li pk a. 

Grunt Tomáše sklenáře na Tanygarově. 

Léta 1586 ve středu po sv. Janu při držení soudu na panství Vimperském 
vyhledalo se z cedule řezané (neb se v registřích o tom gruntu žádná známka ne- 
činí), že jest Hanzl Tanygar který na ten Čas vosedlý v Oslavicích jest, grunt svůj 
prodal Tomášovi sklenáři z Lipky za 50 kop. 

(Archiv Vimberský V A.U. No. 12/1, f. 141, p. 376 ».) 
1593. Tak má grunt zaplacený. 



XXIV. „ .. , , , . 

Huť Polcara sklenáře. 

Léta 1601 ve Čtvrtek po neděli letare pošacována huť po nebožtíkovi Polcarovi 
Tomusovi synu jeho za sumu 300 kop míŠ. Dluhův se našlo po ném :U4 kop 
8 gr. 4 d. 1 h. verunky po 6 kopách až do zaplacení. 

1602. Spravil peněz 120 kop 38 gr. 67^ d. 
1604. Položil 48 — 49 — 5 — 

(Archiv Vimberský V A. U. No. 12/1, f. 160, p. 420.) 



XXV. 1602, 28, dubna Sklenář Michal Ilich kupuje hul Šeravskou, 

Huť Šerau od huti Polcarovy do nově vystavená. 

Léta 1602 v neděli iubilate Thomus Rigntzykler prodal jest huť Šerau od huti 
Polcarovy v nově vystavenou Michalovi Ilichovi sklenáři za sumu hotových peněz, 
jmenovitě 35 kop míš., kteréžto peníze hotové Tomus k sobě zouplna přijal a 
Michal sobě sumou hotovou tuž huť zaplatil, však kdyby z obojí strany jak Tomusovi 
jeho dolejší huť na prodej byla, tak taky Michalovi jeho hořejší, teda jeden mimo 
druhého Žádnému, jakkoliv se smluviti moci budou, prodávati nemá. 

(Archiv Vimberský V A. U. No. 12/1, f. 161, p. 421.) 



XXVI. 1562 Mertl Zelnar z Pravětína kupuje grunt LukŠe Šlemara 

ve Vltavě, 

Grunt Ondřeje Zelnara na LukŠově (ves Vltava). 

Léta 1586 v pondělí po sv. Justine vyhledalo se při držení soudu na panství 
Vinterberském, že jest léta 62 po smrti N. LukŠe Šlemara prodán grunt svrchu 
psaný skrze Jana Černého z Vinoře, toho Času hejtmana na Vinterberce, Mertlovi 
Zelnarovi z Pravětína za sumu 560 kop. 

(Archiv Vimberský V A. U. No. 12/1, f. 74, p. 194.) 
1613. A tak svůj dvůr doplacený a očištěný má. 



I' 
I. 



164 



XXVII. 1613. 23. května. . . . Ondřej Zclnar z Mtavy postupuje hut svou 
zet i Jiříkovi Stegpaurovi. 

Hut Vondrejc Zelnara z Vltavy. 

1613. 23. dne máje při držení soudu na panství Vinlerberském Vondřej 
Zelnář majíce huť svou zaplacenou a očiStčnou vzal ji za včno zeti svému Jiříkovi 
Stegpaurovi po dceři své ZuzanČ. Stalo se z dovolením slovutného pana Karla 
I.ibkovského hejtmana panství Vinterberského a Drslavského léta a dne svrchu 
psaného ut supra. 

(Archiv Vimberský V A. U. No. 12/1, f. 1G3, p. 424.) 



XXVIII. 1557. 19. srpna. Na Krumlove. Vilém z Rožmberka nařizuje správci 
panství Rožmberského, by s 2 vlaskými sklenáři u sv. Tomáše místo pro hul 
vyhledal, 

Edler vesster getrevvcr lieber. Wis, das ich den zwayen walhen Giasern bewilligt, 
wofern das an Schaden sein mocht, das sy inen an einem Ort, wo es gelegen, (an 
sanndt Thomans Waldt) und auch an Schaden zw sein erkhenndt mocht werden, 
ain Glashiitten aufrichten, damit sy auch daselbst arbeitten mochten. Demnach hab 
ich meinem Vischmeyster alhie Beuelch gethan, damit er den negsten Erichtag zu 
Fridwurg erscheinen solle vnnd nachmals mit dir an den Wald reitten, damit ir 
bede di Statt besichtigen vnd auch inen anzaigen vnnd ausmessen, damit sy di 
Glashiitten von sunden pawen mochten. Hieraufí auch mein Beuelch an dich, due 
wollest demselben also nachkhomen vnd dich gen Fridwurg verfiiegen, auch nachmals 
zu der Besichtigung den Ritt furnemen. Daran wtirdt mein Willen vnnd Meinung 
aigendtlich volbracht. Actum Khnimbaw den 19. Tag Augusti anno etc. 1557. 

Wilhalm Herr von Rosemberg. 
An Píieger zw Rosenberg der Glashiitten halben an sandt Thomansvvaldt. 

(Archiv Krumlovský I. 7G^^ Ic.) 



XXIX. I56'5. Urbář panství Pr achat ického. 

Rychtářství Volařské. 

Místečko Volary právo má. 

osedlých lidí v ném 141. 

mlýny ... 4. 

kostel a fara kollatura 1. 

huť sklenná . . 1. 

domů Senkovntch 12. 

Vondra sklenář. 

Kr. A. GG.^ la. 



XXX. 15UL iS. ledna Xa Českém Krumlove. Vilém z Rožmberka osvobozuje 
Sikmunda Stegra ze zrcadlové huti u Volar od odúmrti. 

Wilhelm regirender Herr des Hausses Rosenberg, Ritter des Ordens des goldenen 
Velus etc. obrister Burggraff des Konigreichs Boheimb etc. bekhennen und thuen 
kundt mit dissen Brieíf vor allen mániglichen, dass vnss vnser getreuer lieber 



165 

Sigmundt Sieger auf der Spieglhiitten bey dem Marckht Wallern supplicando vnter- 
ihánigist gebetten, wur wolten ihme der Biirde des Todtenfahls, damit er vnss, 
vnsern Erben und Nachkommen bishero verhafft gewesen, gnádigst befreuen und 
entledigen. Wann vnss dann auss angebohrner Gtitte nichts liebers, dan das alle 
und jede unsern Unterthannen mit ihren ehrlichen Wandl und Nahrung je lánger 
je mehr aufthehmen, dabey auch kíinřftig erhalten werden mochten, so haben wir 
angesehen solch sein demutig zimblich Bítten, auch die angenehm treuen Dienst, 
so er unss bisher willig geleistet und sambt seinen Erben hinfvir noch leisten mag 
und soli, haben derohalben wir mit gutter Fiirbetrachtung, reiffen Rath und aigenen 
Wissen obbemelten Sigmundt Steger sambt allen seinen Leibserben und Nachkumben 
der Biirde des Todtenfalls gnádigist entledediget, befreuet, entledigen und befreuen 
in crařft dieses Brieffs also, dass er von vnten dato voUkhombene Macht und Gewalt 
haben soli, sein Hab und Giitter, sie wáren ligend oder fahrendt, seiner Notturfft 
zu uerschaffen, zu uerkauffen, zu uerschenken, zu uerwechsslen alss sein selbst 
aigen Gutt in allen Weegen, wie oder wehm es ihme am besten gefallen móge. 
Thuen ihm auch hieneben diesse besondere Gnadt und wollen, dass mehrberiihrter 
Sigmundt Steger, so wohl sein Erben und Erbsnemben haben sollen aile die Frey- 
heiten, Rechte und gutte Gewonheitten, so Burgermeister und Rath sambt dem 
Gericht vnssers Marckt Wallern von vnsern loblicher Gedáchtnus Voreltern oder 
vnss recht und redlich an sich gebracht und bisher ingehabt oder noch kunfftig 
inhaben mogen. Wollen auch sambt vnsern Erben und Nachkhommen ihme Sigmundt 
Stegern sowohl seinen Erbsnehmen und Nachkomen angezogene Freyheitspuncten 
forthin zu ewigen Zeiten stótt und fest halten, sie dariiber gnádigist handthaben, 
schiitzen und schiermen ohne alle Gefehrte. Dessen zu mehrer BekrefFtigung und 
Sicherheit haben wiir diessen Brieff mit vnserm mittern Insigel verfertigen lassen 
und vnss darein mit aigener Handt vnterschriben. Beschehen auff Boheimbischen 
Crumaw dem achtzehenden Tags Monaths Januarií im tausent flinffhundert ainund- 
neinczigsten Jahr. 

(Knimau A. B Qí 1 a.) 



XXXI. 1596. 29. června. Na Českém Krumlove. Pelr Vok z Rožmberka 
stvrzuje Volarským právo bráti si dřivi k stavení a palivu jakož i pastty v pan- 
ských lesích, 

Wass unser Waldt, dazwischen die Waller sesshařft betreffend, dieweil ihnen 
dieselben von hochlobl. Gedáchtnus unsern geliebten Herm und Vorfahrern, das 
sie darinnen ihre Nothdurfft von Bau- und Brenholtz sowohl, auch ihre Viehwayden 
jeder Zeit frey gehabt, zugelassen worden, so wollen wir ihnen in dem auch keine 
Verhindernus thuen, sondern gestattens und lassens zue, dass sie dieselben unsere 
Wáldt, wie gemelt, mit Bau- und Brennholtz sambt der Viehwaydt zu kunťftigen 
ewigen Zeiten ohne Verhindernus unser und auch der zukunfftigen Obrigkeit 
frey- und sicher geniessen mógen . . . 

Geschehen auf unsern Schloss Bohmisch Crumau Sambstag der heyligen A postel 
Petři und Pauli im Jahr 1596. 

Peter Wogk von Rossenberg 

(Krumlovský archiv A. GG*' la.) 



XXXII. 1617. 16, března. Na huti Stegarové. Siknwnd Steger odkazuje své 
manželce Kristin é a dceři Markété hut Št ega rovu. 

Weil mein liebe Hausswiirthin sich also umb mich verhalten, mich in sondern 
Ehren und WiJrden gehabt, daran ich gross Wohlgefallen getragen und gehabt 

I. 



160 

darumb so ordne, testire und verschaffe ich hiermit meiner vilgeliebten Hauss- 
wtlrthin Christina sabmt ihrer oder meiner Tochter Margaretha von meinem lieben 
Herrn Vattern seelig vralt genande aigenthttmbliche Steger-Htitten, Hab und GUtter, 
Hauss und Hoíf, Grund und Poden, ligend und fahrends, wie dasselbig seinen 
Namben haben mag und nach mQr befundten wiirdt, wie ich dasselbig zu meiner 
Lebzeit in Possession gehabt, nichts darům aussgenohmen. Datum auff der Stoger- 
hútten mit P^eyheit des Markhts Wallern gehorig, den 16. Martii 1617. 

Sigmund Stoger. 
A. GG^ la. 



XXXIII. Í60S Pololetní počet huti sklenné na Vilémové hoře, 

Extract 

auff Empfang vnd Aussgab gesteltt von Ihr fUrsti. Gnaden GlasshOtten am Wilhelms- 
perg von Georgii 1608 Jar vnnths autf Galii, dass ist in 25 Wochenn. 

Von allerley Gldser, wass gemacht ist worden. 

2Y9 Haffen Glas allerlei Distelirglaser, den 

Haffen pr. 3 fl. 30 kr. iz: 8 fl. — kr. 

3 Schock weiss geschmierte Glóser Angster 

und Flaschen pr. 3*/, kr. = . . . . 10 fl. 30 kr. 
374 Schock allerlei hoUer Glass, das Schock 

pr. 1 fl 374 fl. 

39 Schock allerlei gemallne GlOsser 1 pr. 

3Va kr 136 fl. 30 kr. 

18 Wappenglass mit zwaien Wappen 1 pr. 

35 kr 10 fl. 30 kr. 

90 Wappenglass mit ainem Wappen 1 pr. 

17 kr 26 fl. 15 kr. 

25 vergoltte Kandle 1 pr. 10 kr 4 fl. 10 kr. 

33 » Schallen gespranngte 1 pr. !(' kr. 5 fl. 50 kr. 

209 kurze Htítten- u. allerlei gemaine Gl5ser, 

dass 100 pr. 17 kr. 3 d 78 fl. 27 kr. 3 d. 



654fl. 57kr. 3d. 
35200 durchsichtige Scheiben aus Scherbenglas, 

das 100 pr. 45 kr 264 fl. 

1 3000 durchsichtige Scheiben, so anderen Louten 
aus ihren Glasscherben gemacht sein 
worden, vom lOO zu machen 24 kr. . 52 fl. 
30200 Bruchscheiben, das 100 pr. 20 kr. . . 100 fl. 40 kr. 
8900 > » 100 » 16 » . . 23 fl. 44 kr. 
18450 kleine Scheiben » 100 » 13 * . . 39 fl. 58 kr. 3 d. 

4H0fl. 22kr. 3 d. 
Was ein jeder gemacht hat. 

Maister Michael Haderpeckh: 

2V2 Haflenglass allerlei Distelier-Gláser 

von Haffen zu machen 1 fl. 45 kr. 

3 Schock weiss geschniertte Glóser 

á 7 Wiener Pfennig 5 fl. 15 kr. 

71 Schock 30 allerlei hoUer Glass á 28 kr. 33 fl. 22 kr. 

1050 durchsichtige Scheiben vom 100 12 kr. _^3 fl. 18 kr. 

"46 fl. ITkr. 3d. 
I. 



167 



Georg Haderpeckh: 

90 Schock allerlei holler Glass vom Schock 

28 kr 42 fl. 

39 Schock Gláser zum Malen vom Schock 

42 kr 27 fl. 18 kr. 

108 Wappenglass á sy^ kr tí fl. 18 kr. 

35 gespranngte Schalien zum Vergolden 

á 2 kr. 2 d 1 fl. 21 kr. 4 d. 

25 blabe u. weisse Randte zum Vergolden 

á 1 kr 25 kr. 



Christoff Schiedl (Scheidt) (Schadlich) : 

121 Schock 30 allerley Hollerglass vom Schock 

28 kr. . . . '. 56 fl. 42 kr. 



Veitt RállschUner: 

21750 durchsichtig Scheiben, vom Hundert 

12 kr 43 fl. 30 kr. 

1 Schock allerley Hollerglass daruon . . 28 kr. 

9 kurze Hiittenhundert vom Hundert 7 kr. 1 fl. 3 kr. 



Vrban Pramer: 

17600 durchsichtigScheiben vom Hundert 12 kr. 35 fl. 12 kr. 
7 Schock allerley Hollerglass vom Schock 

28 kr 3 fl. 16 kr. 

35 kurze Hiittenhundert vom Hundert 7 kr. 4 fl. 5 kr. 



Gorg Kástl: 

83 Schock allerley HoUerglas vom Schock 

28 kr 28 fl. 44 kr. 

950 durchsichtig Scheiben vom Hundert 12 kr. 1 fl. 54 kr. 



Lorenz Vlrich : 

3750 durchsichtig Scheiben vom Hundert 12 kr 
10500 Bruchscheiben vom Hundert 7 kr. . 
3150 Bruchscheiben vom Hundert 6 kr. . 
2650 klain Scheiben vom Hundert 5 kr. . 
225 kurze Hiittenhundert vom Hundert 7 kr 



7 fl. 30 kr. 
12 fl. 15 kr. 

3 fl. 9 kr. 

2 fl. 12 kr. 
26 fl. 15 kr. 



Gaspar Během : 

2500 durchsichtig Scheiben vom Hundert 12 kr. 5 fl. — kr. 

19700 Bruchscheiben vom Hundert 7 kr. . . 22 fl. 59 kr. 

r>750 Bruchscheiben vom Hundert G kr. . . 5 fl. 45 kr. 

15800 klain Bleyschei!)en vom Hundert 5 kr. 13 fl. 10 kr. 



77 fl. 22kr. 3d 



5Gfl. 42kr. 



45 fl. 1 kr. 



42fl. 33kr. 



40fl. 38kr. 



51 fl. 21 kr. 3d 



4Gfl. 54 kr. 3 d. 



I. 



168 

Jacob Fridrich Maller: 

39 Schock allerlei Gióser gemallen von 

aincin zu 7 d 45 f1. 30 kr. 

1 8 Wappenglass mít zwaien Wappen á Arcz- 

tallcr 5 fl. 15 kr. 

90 Wappenglass mil 1 Wappen zu */, Arcz- 

taller 13 fl. 7 kr. 3 d. 

25 Hlabe Kandl vergoltt á 2 kr. 2 d. . . 58 kr. 2 d. 

35 gespranngte Schallen vergoltt á 2 kr. 2 d. 1 fl. 21 kr. 4 d. • 

'66 fl. 12kr. 3 d. 

Summa . . . 473 fl. 2 kr. 4 d. 
Auf Gold, Zinn u. Blei. 

Dcm Jacob Malern zum Vergolden geben 16 

HUchel 1 pr. 1 fl. 12 kr. ~ 19 fl. 12 kr. 

5 Pfund Zinn á 15 kr 1 » 15 » 

5Va » Blei á 4 kr 22 » 

20 fl. 49 kr. 
Dienstgesinde : 

HUttenschreiber Christof Styx 20 fl. 10 kr. 

Meister Mich. Haderpeck 29 » 10 » 

Paul Stramperger říachtschierer 25 * 

Mathiius Kder Tagschierer 18 » 45 » 

Sebastian Griesch Sandt-Pucher 18 » 45 » 

llanspl Granncz Wármbub 8 >^ 20 » 

MOrt Fridrich » 8 * 20 » 

Katharina PUnderin 8 » 20 » 

145 fl. 50 kr. 
(Archiv Třeboňský II. 86. IDb.) 



XXXIV. Výiahy z účhí sklenné huti na Vilémové hoře. 

1609/10. 

It. auf Befelh Ihr f. Gnaden ein Flach Maller am Wilhelmsperg und bei der 
GlasshUtte Kost« Zimmer und andere Sachen 5 fl. 31 kr. 5 d. 

1610/1. Auir Goltt, ZOn vnd Bley. 

It. Jacoben Maller zu den genialten vnd vergolten Gldsern in disem halben 
Jahr geben 

20 IHiechl halbgeschlagen Goltt. das Píiechl pr. 1 fl. 12 kr. . 24 fl. 
5 Přund Zíln zu den wcissgeschniertten Gldsem, das Pfund 

pr. 15 kr 1 » 15 kr. 

7 Pfund Bley, das Pfund pr. 4 kr _^ 28 * 

25 fl. 43 kr. 

Georg Haderpeck 

112 Wappenglass gcmacht und einprent von einem zu 3*/^ kr. 6 fl. 32 kr. 

Bier- und Weingláser. 
1613. 

Zttn, Pleich vndl Mench zum gefarbten Glass verbrauchl \vorden pr ** * -"^ kr. 

(Archiv Třeboňský, II 86w ll*b,) 



169 



XXXV. 1612—14. Výtahy z účtň skleuné huti na Vilémové hoře, 

1612 od neděle po sv. Havlu až do neděle po sv. Jiří 1613. 
Mezi jiným : 

6 Kandel ganz vergoldet 1 pr. 52Y2 ^^ 5 íl. 95 kr. 

12 » halb » 1 » 24 > 4 * 48 * 

2 grosse Glas mit 7 Kurfursten u. žehne Alter 1 pr. 1 fl. 10 kr. 2 » 20 » 
udělal je Georg Haderpeck á 20 kr. 

O malíři Fridrichovi není Žádná zmínka více; v předeSlém půlletí byl jeStě. 

Za něj 

Mortt Maller. 

40 Schock allerlei Gláser gemalen á 7 íl. . . 46 íl. 40 kr. 

86 Wappenglas mit 1 Wappen á 7, Arcztaler . 12 » 32 » 3 d. 

40 gesprangte Schallen vergoldt á2kr. 2d. . 1» 33 » 2» 

6 Kandl vergoldet á 24 kr 2 » 24 » 

12 » » á 10 » 2 * 

2 grosse Glas gemalen á 30 kr 1 > 

66 fl."09 kr.~5~in 
Michael Haderpeck Hiittenmeister. 

1613. Jiří -Havel. 

Merteln Malér. 

27 Schock allerlei gemalte Glas á 7 d. . . . 31 íl. 30 kr. 

26 » Wappenglas á 7, Arztaler .... 21 » 17 > 3 d. 

12 halb vergoldete Kandl á 10 kr. 3 d. . . . 2 » 06 * 

37 vergoldete Schalel á 2 kr. 2 d 1 » 26 > 2 d. 

56 fl. 19 kr. 5 d.~ 
1613 Havel— 1614 Jiří. 

Mertn Malér. 

20 Schock gemalte Glas á 7 d 23 fi. 20 kr. 

82 Wappenglas á 7a Arztaler ll»57»3d. 

5 ganz vergoldte Kandl á 30 kr 2 » 30 » 

31 halb » » á 10 » 5 » 10 )» 

77 Schalel » á 2 kr. 2 d 2 » 59 » 4 d. 

6 geríssen daněk farbe Fássel ál2kr 1 »12 » 

49 fl. 83 kr. 1 d. 

1614. Jiří— Havla. 

15.100 durchsichtige Scheiben aus Glasscherben á 100 45 kr. . . 113 fl. 15 kr. 
16.600 » > řur Fremde aus ihren Scherben á 100 

24 kr 66 >> 24 

42.700 Bruchscheiben das 100 pr. 20 kr 142 » 20 

900 » » 100 » 16 » 24 » — 

20.600 kleine Pleichscheiben » 13 » 44 * 38 » 

390 fl. 37lu\ 

2 Schock weissgeschnierte Gláser u. Kandel á 379 kr- 7 fl. 

479J- » allerlei Hollerglas 1 Schock 1 fl 479 » 30 kr. 

33 » gemalene Gláser á 37« kr 115 » 30 » 

82 gemalne Wappenglas á 1778 kr 23 » 55 >» 

30 grosse Gláser mit Ďlfarben á 1 fl. 10 kr 35 >» — » 

41 gerissne Wappenglas á 35 kr 23 » 55 » 

14 grosse gerissne Leuchter á 19 kr. 3 d 4 * 33 »» 

3 kleine » * á 14 kr 42 



» 



» 



n 



I. 




172 

Matěj Syxl hospodáři vši na té huti přes dvě letě nemoha na ní pro velké 
platy obstáti, profrejmarčii jest s Ondřejem šlemarem za chalupu při huti Tomá- 
šovou neb Krouplovskou zcela a zouplna zaplacenou a poněvadž bratr Paule dolo- 
ženého Matěje při též huti totiž 60 kop pohledávati má, takových 60 kop přijal 
na chalupu svou Tomášovou, kteréž on bratru svému polovici totiž vypláceti po- 
vinen bude. Ondřej PJechinger huť tuto zcela a zouplna zaplacenou míti bude. 
A poněvadž druhou polovicí Janovi Syxlovi otci téhož Matěje náleželo, prodal jest 
takovou polovici témuž Šlemarovi za sumu 116 kop. Závdavek položil prvního 
verunku 50 kop, druhou 26, třetí 10 — ait 76 kop. Zůstává doplatiti 40 kop. Ty 
a takové náležejí Evě manželce nebožtíka téhož. 

Ondřej Šlemar hospodařivSi na té huti přes 3 let prodal jest tu a takovou 
Kašparovi Paurovi za sumu 260 kop. Závdavek jest mu podíl téhož při huti Krouplové 

nebo Tomášové nahoře psanému sklenářovi vypsati dal 150 kop 

It. spravil 10 

Evě manželce téhož nebožtíka Syxlc 20 » 

180 
Zůstává doplniti 80 kop. 

Ty a takové náležejí: Ondřejovi Šlemarovi 60 kop 

Evě manželce nebožtíka Svxle 20 — 

Týž blemar upouštíc od nahoře psaných 60 kop dobrovolné, poněvadž táž 
huť žádným hospodářem opatřena býti nemohla, příčinou tou, zůstavše přes 4 let 
pustá a stavením všechna sešlá, jest témuž Šlemarovi dle spolunarovnání místo těch 
60 kop jednu louku, slově Pucherovská, do 3 let k užívání puštěna. Actum na 
zámku Winterberce 28. aprilis 1651. 



> 



Nota. Kašpar Paur za 13 let ourok povinen zůstává platiti. Léta Páně 1656 
Georgii Kašpar spravil Evě Syxle 20 kop. 

1667. Georgii Vermag die ietzigen Zůnss nicht abzurichten. 

1678. SoUe diesser Caspar Pauer auf St. Gally neben der ietzigen jahrlichen 
Ziinssen auf den alten Rest 4 íl. abrichten. 

(V A. U. 14/No. 1. p. 36, 36.) 

Plativ po 4 fl., 1676 hat also damit seine Hiitten vollig ausgezahlt. 

Kasper Paur ist bereits vor 1 '/g Jahren gestorben, die Hiitten aber durch den 
Richter u. Befreundte geschatzt worden, vor 200 Schock meiss; in welcher Schatzung 
sie der áltere Sohn Thomas Paur angenomben ; die Wittib Mariana hat ihr hierbei 
ausgenomben neben des steten Bleihen bis in Tod 1 Acker gegen ^/^ Aussaat sambt 
einer Wiesen auf 3 Fuder Heu und nach ihrem Absterben soli dieses Ausnemben 
wiederumben ohne Entgelt der Hiitten zu- u. heimfallen. 

Der Marianna 31 Schock. 
Thomas . . . 30. 

Mathias, Georg, Marxt, Catherine, Albrecht je 20 Schock; den verheirateten aber 

Peter, Georg u. Vcitl je 17 Schock. 

Wintcrberg 20/3 16H7. 



I. 



► 



17B 

XL. Paměti o huti Tomášové, 

Hut Tomusa sklenáře. 

Ixta Páně 1611 v neděli po sv. Prokopu poSacována hut po nebožtíkovi 
Tomusa sklenáře se vSím nádobím, co k řemeslu sklenářskému i k hospodářství 
náleží, též chalupa, jak Minkus má, za 490 kop i maje Minkus ještě na tej cha- 
lúpce bráti, co jest vydal, 50 kop; ty má při veruncích z huti bráti. Tak zůstává 
na vdovu a sirotky 440 kop. K tomu jsou tyto: Barbora vdova, Jíra Křoupl, 
Maria, Anna, Jíra Polcar, počítaje na 6 dílů, dostane se na jednoho každého po 
37 kopách 20 gr. Křoupl se ujímá v hospodářství, bude povinen sirotkům vyplatit 

podíl jeho 367 kop a 

Minkusovi 60 — 

417 kop. " 

První verunk má Křoupl při sv. Havle 1612 položit, druhé verunky po 
10 kopách až do zaplacení klásti. 

(Archiv Vimberský. V A. U. 14/No.l. p. 55.) 
(Bratr jeho Baleár t mezi tím.) 

Jiřík Křoupl zaplatil z huti po otci svém Tomusovi zděděné 266 kop 38 gr. — 
matce Barboře postoupil chalupu v též sumě, měl tedy ještě vypláceli 313 kop 
22 gr. m. I jsouc Člověk zadlužilý, tak Že práv býti a dále hospodařiti nemohl, 
prodal ji samotnou huť (bez chalupy matčiny) se vším k tomu příslušenstvím Matesovi 
Schwanfellerovi lazebníku a sousedu města Winterberka za 600 kop m. Z té sumy 
náleží napřed bráti starým sirotkům z nápadu po f Balcarovi, totiž Barboře vdově 
19 kop 58 gr., Marii dceři 89 kop 48 gr., Anně dceři 119 kop 48 gr., Berg- 
kalovi sirotku 83 kop 48 gr. = 313 kop 22 gr. m. 
zůstává Jiříkovi Krouplovi ... 286 - 38 — 

Lazebník zaplatil 200 kop 59 kr. 1 d., zbytek 399 kop 6 d. měl po 10 kopách 
spláceti. 

1617 v pondělí sv. Havla opata. Na zámku Wintmberském. 

Mates Schwanfeller lazebník a soused v městě Wintmberce maje na též Jiříka 
Krouple huti 200 kop 59 gr. 1 d. míS. vyplaceno, prodal jest jí zase Pavlovi 
Bergřeytlovi ze vsi Rabic za sumu tak, jakž ji sám koupenou jměl, jmenovitě za 
600 kop míš. Závdavku ihned položil 200 kop 59 gr. 1 d., verunky každoročně 
klásti po 10 kopách až do vyplacení té sumy. A tak týž Mates Švanfeller nic více 
při též huti vyhledávati na Časy budoucí a věčné nemá a míti nebude. Ostatní 
suma totiž 399 kop 6 d. bráti mají tito nížepsané osoby a sirotci, Barbora vdova 
19 kop 58 gr., Marie dcera 89 kop 48, Anna dcera 119 kop 48 gr., Bergolovi 
sirotku 83 kopy 48 gr., Jiříkovi Krouplovi 26 kop 9 g. Takové peníze Že ten 
svrchupsaný Pavel Bergfeytle syn klásti a platiti po veruncích má a do zaplacení 
té sumy povinen bude. Co se pak Jiříka Krouple dotýče, ten do 3 let svého vlast- 
ního 3 hovad, hovězího dobytka chovati, pokudž přes zimu přechovati bude mocti, 
z jara až přes zimu při též huti pásti má. A pokudž do těch 3 let týž Křoupl tu 
huť užívati bude, má z ní do důchodu J. M. páně z též huti každého roku za 
popel po 8 zl. rýnských platiti a po vyjití těch 3 let má túž huť i plat ten týž 
Pavel Bergfaytl užívati a platiti. A ten Jiřík Křoupl bude po vyjití těch 3 let z té 
huti se vším s týmž dobytkem se vystěhovati, pokudž by jemu ten Pavel hospodář 
1 podružství dáti nechtěl. 

I. 



174 

I jsouce týž Pavel Bergfeytl ze vsi Rabic na vodoumrt s dovolením od vrchnosti 
túž hut koupený, jest to důchodu J. M* pánČ 30 kop odvedl, kteréž jest Adam 
MarŠák ihned do důchodu J. M. páně přijal. Závdavek jest ihned při trhu smluvení 
témuž Matesovi Švanfellerovi lazebníku a sousedu města Win tm herka 200 kop 
59 gr. 1 d. položit a jemu díl jeho vyplatil, kterýž jest on sám k sobČ přijal. 

Léta 1677 položil 10 kop 

» 1618 a 1619 20 

» 1610—1611 10 

» 1611 10 

» 1613 119 » 48 gr. 

64 

Léta 1624 29. Julii položil Pavel Chromý Gregorovi Krouplovi dva verunky 
dobrých starých peněz po 10 kopách = 20 kopám. Víceji maje týž Gregor Křoupl •) 
dílu svého dobírati, totiž 12 kop m., sprodal jest je zase Pavlovi hospodáři s do- 
volením vrchnosti za hotových 6 kop míš. a tak týž Křoupl tu více nic ani dědicové 
jeho pohledávati nemají. 

Léta Páně 1625 27. dne martii. 

(Archiv Vimberský. V A. U. 14/No. 1. atr. 56, 57', 5a) 



1627 18/11. Nadepsaný Jiřík Reknzigler jinak Geórgl maje na huti Tomusově 
neb Krouplově dědické své spravedlnosti ještě jk) veruncích 62 kop 47 gr. 3*/, d. m. 
dobírati, sprodal jest ji Pavlovi Jírovi jinak Chromému hospodáři též huti za sumu 
peněz 31 kop míS. hotových. 

A tak má týž Pavel Jirů z Ravic, jinak Chromý, takovou huť, grunty vornými 
i loučnými se všemi věcmi k témuž gruntu příslušejícími zcela zouplna zaplacenou 
a očištěnou. 

1637 28/4. Wintenberg. 

Pavel napřed dotčený hospodář maje huť svou zouplna zaplacenou prostředkem 
smrti z toho světa zeSel. Po něm huť aneb dvůr s krunty vornými a loučnými . . . 
z povolení vrchnosti pošacován jest za sumu 450 kop. Co se jinší pozůstalosti 
dotýče, totiž dobytka, to sou sirotci pozůstalí mezi sebou na rovný díl rozdělili. 
Z té nadepsané sumy náleží bráti 

Jakubovi, Barboře, Kašparovi po 150 kopách; Jakub sirotek ujma se hospo- 
dářství bude mimo podíl svůj dlužníkům neb druhým sirotkům dopláceti 300 kop. 
Závdavek první položí 60 kop, druhý 30 kop, třetí 20 kop aŽ do vyplacení vší 
sumy každoročně po 10 kopách doplatiti má. 

Léta Páně 1638 Georgii Jakob hospodář spravil verunk neb závdavek Baroboře 
sirotku na její podíl 50 hop. 

1650 1. Junii. 

Jakub nemoha dáleji na té huti pro nemožnost hospodařiti Czůstává ještě 

doplatiti 250 kop), prodal jest co takovou dobrovolně Vondrovi ^ za 

sumu 460 kop míS. Závdavek dáti má 50 kop; ostatní verunky í 
po 20 kopách. 

') či Reknzigler. 

I. 



175 



Vondra Plechinger spravil od léta 1641 — 1650: 

Kašparovi podílu 150 

Barboře ostatek podílu 100 

Jakubovi gruntovně 61 

dluhu 139 

450~ 
A tak má Vondřej Plechinger svou huť zcela a zouplna zaplacenou a očištěnou. 

(Archiv Vimberský. V. A.U. 14, str. 65, 66', 276.) 



XLI. 

Huť Janouškova. 

Léta Páně 1602 v sobotu po sv. Stefanu Jiřík Krump prodal jest hut svou 
se vším příslušenstvím tak, jak jest ji sám v užívání a držení měl, Eliášovi Sirovi 
sklenáři za sumu 675 kop míš. Prvného závdavku položiti má na den sv. Bartolo- 
měje prv příštího 100 kop míS., verunk druhý 50 kop míS. na den vánoc prv 
příštích, ostatní suma každoročně počnouc léta 1603 po 40 kopách míŠ. až do 
zaplacení při vánocích klásti se má. Jiřík Krump vymínil jest sobě domeček nad 
hutí a jeden kus dědinky ležící podle téhož domečku; však kdyby Jiřík Khrump 
odtud pryč se odebrati chtěl aneb odebral, teda zase k též huti chalupa i s tou 
dědinkou připadnouti má beze všeho zaplacení. Vejšeji jest sobě vymínil jednu 
loučku ležící za hutí k lesu k svému jmění a užívání s dědici a budoucími svými. 
Jestliže by táž loučka k prodaji kdy přijíti měla, teda mimo svrchupsaného Eliáše 
Šírara žádnému jinému prodána býti nemá. 

Co se dotýče druhého dílu huti, na které Jan starý Vlček jest, táž tolikéž, 
kdyby k prodaji krom vlastních dětí přijíti měla, mimo svrchu psaného Eliáše 
Žádnému jinému prodána býti nemá. 

Téhož léta v sobotu den sv. Bartoloměje položil Eliáš závdavku 100 kop m., 
které Jiřík Khrump k sobě zouplna přijal. 

V. AU. 14, p. 76. 

Léta Páně 1604 v pátek den sv. Jiří profrejmarčil Jiřík Khrump hut svou 
slově JanouŠovskou za dvůr Hanzle Temle koláře ze vsi Pravětína. Takový dvůr 
má Jiřík Khrump zouplna zaplacený. 

V. AU. 12, p. 159. 

Léta Páně 1604 v pátek den sv. Jiří stal se frejmark dobrovolný mezi Jiříkem 
Khrumpem (s) strany jedné a Hanzlem Temlem ze vsi Pravětína strany druhé a 
to takový, že výš psaný Jiřík Khrump dal hut svou slově JanouŠkovskou za dvůr 
Hanzle Temle zaplacený ve vsi Pravetíně; však Hanzl Teml přidal Jiříkovi na tu 
huť 150 kop miš. a tak má huť svou zouplna zaplacenou. 

Archiv Vimberský V. AU. 14/No. 1, p. 75. 

Léta Páně 1610 v pondělí po sv. Havlu stala se smlouva dobrovolná zdovolení 
slovutného pána Karla Libkovského hejtmana panství Vintnberského a Drslavského 
a to takto: jakož Kristina vdova jměla domeček a krunty při huti Janouškově, to 
vše zprodala Janovi Temlovi na též huti za sumu jmenovitě 100 kop míŠ. 

1615. A tak má týž Janoušek huť s touž chalupou zaplacenou a očištěnou. 

Grunt a huť JanouŠkovská za vsí Lipkou. 

Jan Teml maje dvůr svůj s grunty vornými a loučnými též s hutí sklenářskou 
se vším k tomu příslušenstvím zcela zouplna zaplacený, neumějíce pak řemesla 

I. 



176 

sklenáfského a nemohSi tu práv býti s dovolením však vrchnosti profrejmarčil jest 
to vSe týž Jan Teml s Jiříkem Fryntou, mistrem řemesla sklenářského, za dvůr 
neb grunt po nebožtíkovi Bastlovi Puerhanzlovi zůstalý ve vsi Petrovicích na 
panství Drslavském, tak jak rejstra sirotčí a folio 141 to ukazuje, se vším k témuž 
gruntu neb dvoru vorným a loučným příslušenstvím, však na ten spůsob : poněvadž 
Jiřík Krynta sklenář maje za týž dvůr PUerhanzlovský 300 kop míšeňských pánu 
a dlužníkům platiti povinen jest, takové pak peníze ty 300 kop. míS. z téhož dvora 
Puerhanzlovského sou na grunty, dvůr i huť Jana Temle, kterýž prve před tím 
frejmarkem v svém držení měl, přejaty a vykázány, že tak týž Jiřík Frynta, po- 
něvadž na témž dvoře ve vsi Petrovičkách po sirotcích zemřelých 1. Matějovi, 
2. Dorotě, 3. Lide, 4. Marianě podíly jím náležející dopláceti ait 145 kop 30 gr. 
6 d. míš. zůstal, taková suma peněz na J. M. pána odoumrt připadá, dlužníkům 
pak též Martinovi Roblovi ze vsi Horní Vltavy 18 kop, Mothejzlovi do Skařeze 
1 kopu, Jírovi Šmídovi do Czyrngostu 38 gr. 4 d., Barboře služby 14 gr. 1 d. 
dopláceti ait 19 kop 52 gr. 5 d. míš. zůstal, což v sumě učiní 165 kop 23 gr. 
4 d. míš. Ostatní pak suma, totiž 134 kopy 36 gr. 3 d. míš. přebývající všeckna 
na J. M. pána připadá, což tak vše na J. M. pána na témž dvoře a huti v sumě 
280 kop 7 gr. 2 d. a dluužníkům 19 kop 52 gr. 5 d. míš. Ait 300 kop míš. 
platiti a zpokojiti týž Frynta povinen jest. A tak již Jiřík Frynta sklenář takovými 
300 kopami míŠ. přijatými na sebe, témuž svrch jmenovanému Janovi Temlovi dvůr 
nebožtíka Bastle Puerhanzle ve vsi Petrovičkách očištil a zaplatil. Verunky pak 
týž Jiřík Frynta má z gruntu a huti i dvora platiti takto: léta 1627 15 kop míŠ., 
léta 1628 12 kop míŠ. ; ostatní verunky každoročně po 8 kopách aŽ do zaplacení 
klásti a platiti má. 

Stalo se na Wyntrberce 14. dne januarii léta Páně 1626. 

It. týž Jiřík Frynta sklenář z huti té zůstává J. M. pánu obzvláště za 2 páry 
volův dlužen, které se jemu od poddaných J. M. ku potřebě jeho vzali . . 73 kop. 

1629 den památný sv. Jiří na zámku Winterberce. 

Joachym Novohradský z Kolovrat a na Winterberce ztvrzuje, že obdržel od 
sklenáře Jiříka Frynta z huti Janouškové za své pohledávky pr. 253 kopy 7 g. 2 d. 
a dva páry volův jistou sumu vyplacenou. 

. 1638 28/4. 

Jíra Frynta maje huť svou zouplna zaplacenou i nemoha dále na ni hospo- 
dařiti prodal ji s tím vším příslušenstvím za sumu jmenovitě 728 kop 34 gr. 2 d. 
a to Adamovi Pieblovi ze vsi Rabic. 

Chalupa Praynfenclovská slove. 

Adam huťař maje tuto chalupu v jednom trhu s předdotčenou hutí, slove 
Janouškovic koupenou, a moha dobře bez ní býti, prodal jest jí se vštm příslušen- 
stvím Motheuzovi Jana krejčovského syna z městečka Záblatí za sumu 150 kop. 

1663 26/6. 

Da Adam Buebl von der Glashiitte noch 428 Schock 34 gr. 2 d. auszahlen 
solíte, grosser Armut halber nicht thun kontě, so trat er sie dem vorigen Besitzer 
Georg F"rynta ausser einer Chaluppe sammt den dazu gehdrígen Grundstucken, 
welcho Adam Buebl dem Mathessen Hanssl Schneider pr "" ^ " -'k verkaufi 
und solche siatt der auf der HUtten ausgezahhen 310 ^ -npfangen 

hat« ab. 

(Archiv Vimberský V. AU. 14, str. 76, 77, 

I. 




177 



XLII. 1619. 12, dubna . . . Jan Hoszenhopp kupuje hut skJennou v Siodňlském 
rychtářství, 

Anno 1619 den 12. Aprilis vor mir Hanssen Goroppen von Pesslen Prenss 
genantt, Verwalter des koniglichen Hwozdes, gestanden Martin Zogelauer wohl 
gesundes Leibs, guther VernunfTt unndt der Sunnen undt hat bekentt undt auss- 
gesaget, dass er seine Glasshíitten in der Weiden des Stadtler Gerichts noch bey 
Regierungszeith der Pfandesherrschařft verkauffet hábe Hanssen Hossenkoppen daselbst 
umb undt vor 544 Schockh, jedeš zu siebenzig Kreutzer gerechnet. Solche 5 40 Schockh 
bekennet Martin Zogelauer vor voli von Hanss Hassenkoppen empfangen, ver- 
zeichet sich demnach hiermit vor sich, seine Erben undt Erbnemen nun undt zu 
ewigen Zeiten, auf diesser Hútten nichts zu machen, will solches von seinetwegen 
auch niemanden zu thuen verstatten, treulich sonder Gefehrde, wie er Vhrkund 
unten gelobet. Wann der Hanss Hassenkopp diesse Hutten wieder verkauíTen mochte 
oder verkauffen wiirde, soli Martin Zogelauer oder seine Erben des Kauffrechts 
bevorstehen, ob er alssdann in den KauíT, wie der gemacht wurJe, vor einem 
Frembden tretten wolle. Vndt wie dann bey diesser Hutten kein Grund noch 
Wiessewachss vorhanden gewessen undt er Hassenkopp bloss den Aschenziinss, 
alle Forderung einen Thaller, der hohen Obrigkeith gegeben undt er umb desto 
besser haussen undt sein Brodt geruehlich gewíinnen moge, ist ihme anno 1617 
mít der Verwilligung der rómisch. kay. konig. Majestát undt deroselben bóhroischen 
Cammer ein Stuckh Grund von dennen koniglichen Wáldern zugemarchet worden, 
davon er alle Forderung 30 Grossen ziinsset. Dass Hausswasser aber solle von 
dem Bronnen, so auf Sebastian Schretters Grund entspringet, zu gebrauchen befuegt 
seyn. Zeuge Wolff Hertle, Mathes Kupkupt, so den Grund aussgepletzet, bey der 
Verscheibung David Schmidbcrger und Sebastian Schretter. Vndt weillen Hanss 
Hassenkopp von déme, wo hierinnen geschrieben, zu ferneren Nothdurfft ein Tran- 
sumpt undt wahre AbschrifTt gebetten, alss hábe ich Hanss Geropp, romisch kay. 
Majestát Verwalter, ihm sein Begehren diferiret undt alles, wie es in Grundbuch 
zu finden, von Worth zu Worth ertheillet. Zu Vhrkund mein angebohrnes Insigl 
undt eigene Hand. Anno et die ut supra. 

(L. S.) 

Hanss Goropp m/p. 

Dass gegenwarttige Copie cum suo originali gleichlauthend seye, wirdt hiemit 
von kónig. Creissambtswegen veriliciret. Actum konig. Prachiner Creissambt Cho- 
nowitz den 31. May 1750. 



(L. S.) Ex cancellaria regia ibidem. 



(Archiv Dlouhoveský. I. 5 AU. Iq.) 




Rozpravy Roín. II. Třída I. C. 1. 12 

I. 



178 



> 

"-I 

a- 



Z 

o 
< 
o 

I 

pr 



to 
Od 



Glaseinbinderin . . . 
Sandpucher . . . . 


to 

»«• 

a 

p: 

3 

cr 

e 

cr 

a 

p' 

• 
* 


Dem Meister Wochenlohn 2; . 

TagschUrer 2 30 

NachtschUrer 2 30 


n 

CA 

O 

K 

c 
a 

a 


Summa . 
Verbleibt . 


Auf Glasmachen . . 
Scherben .... 

Salz 

Holz 

Asche 

Gemeine Ausgaben 


> 

c 

(/> 

P 
O* 
n 

a 


C/5 

3 

3 
p 

• 
• 

to 

o 

to 

09 

• 

"to 

o 

to 

os 

* 

Od 

►-» 
t^ 

00 


Rest 

Neuer Empfang . . . 








*-» ►-» 


O o; 
to -^ 

09 <£ 


to -^ 

Od c;« i-A co cc co o» 

«;« co to O) to O >f^ 


co if^ 
to *J i 

^ Ol • 


§• 


O) o< 


to to 

c;* O 


os 

^ 

• m 

1 

í^ 00 

01 co 

o feO 




C <0 
co 1^ 

09 CO 




— to . Ol 

4^ O to C31 o 

-^ co I-* CO I-* CO 








— 


1— H- 


•-^ »-* »l^ . 0» ^ l-» 
09 O "^l Od CO CO 


21 . 9 48 
10 . 1647 23 




to tť 
co o: 

09 os 


• to • • to • 




OD ►- cr. 
00 Od co to 1^ 00 ^ 

•-* 0> o o >^ Oí -^ 






00 to 


to 00 to •-« 1^ to 
*J o *J Ol 00 -*i to 






if^ o» 


. . i-t . 09 09 OO 


II 

. C>9 



la 



3 

P 

a 

OQ 






bO 



O) 

s 



a* o 

P N- 

5:3 

OQ 
^ fD 

o ^ 

o o 
a p 



CK) 



cn 



C: 



a 



o 

o 



fd 5« 



;5. 


p 


a 




n 


p- 


C30 




Pmm^ 




n 




»— • 




(A 




O 




a- 


v 


o 





O 3 



2 3 sr 

t^ i* 2 



a 



**• 
o* 

a 



v> 



• 


• 

Ol 


os »- o» 

o o» o 


09 
O 


• 


• 


• 


• 


I 

1 



1-^ h^ u^ a 



^ •— lO iC 4* 

O Ol lí^ O to 



I a 






P 
o 

a* 

n 
•-I 



O) 



I rr i 



Ol Ol ř-* 

Od Od O 



1-^ to oo 

^ k^. m 



1 








^ 




, n 








1 o. 




^j 


1 




S 


^ 


!í^ 


a 


sr 


ba 




o 

a* 




, <^ 




1 ři" •-» 




<\<i to^ 




O 






a* 





2 

OD 

•i 

c 
o. 

> 

•i 

05 

O 

sr 



o 
sr 

p 



I. 



179 

XLIV. Huf sklenná v horách nad městečkem Horní Planou nové iy stavena. 

Jakož jest někdy MikuláS Preysler z knížectví Bavorského za držení Jeho Milosti 
císařské panství Krumlovského v horách a lesích Jeho Milosti císařské huť sklennou 
okolo půl míle nad městečkem Horní Planou ležící na náklad svůj vystavivši a ta- 
kovou proti zapravování jistého uloženého platu do důchodův Jeho Milosti císařské 
k svému dobrému děláním v ní skel užíval, po smrti pak jeho při podělení pozů- 
stalosti jeho podle jisté zprávy táž huť na KríŠtofa syna jeho vlastního v podílu jest 
přišla. Kteréžto užívání on za některé léto a nemohši na ní práv býti a obzvláštně 
učinivši sobě zákup v městě Sušici toho jest v poníženosti začasté při panu vrchním 
hejtmanu knížetství Krumlovského vyhledával, aby mu v tom povoleno bylo, takovou 
huť prodati a jiným mistrem osaditi; ale nemohouce to týž Krištof nijakž ukázati 
buďto nějakým originálním poručením aneb zápisem kněh gruntovních při zámku, 
než toliko zprávy oustní přednášejíc, na jaký spůsob jest někdy otci jeho ta huť 
k vystavení a užívání povolena a propůjčena byla, pro tu a takovou příčinu jest 
žádosti své k místnému skoncování přivésti nemohl, až k posledku nahodivši se mu 
kupec a mistr, toho jest opěty pohledávati nepřestával, aby toliko, nemůželi jinače, 
co jeho otec na to stavení a přikoupené rejty vynaložil, prodati mohl. Což v nebytí 
pana vrchního hejtmana jemu tak dalece povoleno bylo, aby na další ratifikatí 
a jinače nic, s týmž kupcem trh zavřel, což jest i učinil; avšak kupující z jistých 
příčin jemu v trhu státi nechtěl. Mezi tím pak Časem nestojíc dále po své věci týž 
Krištof Preysler jest prostředkem smrti z tohoto světa sešel a nechavši po sobě 
manželku s dítkami, kteráž vždy na týž trh nastupuje s připsáním několikerým od 
jich poctivostí ppp. raddních města Sušice jest se ucházela, až k tomu přišlo, Že jest 
pan vrchní hejtman stranám k vyslyšení a té věci skoncování den uložiti a po vy- 
slyšení toho všeho jim to k dobrovolnému a k přátelskému narovnání jest odevzdati 
ráčil. Kterýžto maje z obou stran lidi hodné po své straně, takto jsou se narovnali: 
že jest ona Anna pozůstalá vdova po smrti Krištofa Preyslera i na místě sirotkův 
svých na níže psaný spůsob prodala trhem dobrovolně takovou huť i s rejty při- 
dělanými a přitupenými a to Řehořovi Prambhoíferovi z osady LoipoldtŠlegské 
v arciknížetství Horních Rakous za summu Šest set zlatých rejnských, verunky počna 
Georgii 1633 léta až do zaplacení každého roku po 50 íl. rejnských platiti má. 
Z takových pak 600 fl. Jeho Milosti knížecí frej aneb abfortgeltu podle obyčeje 
desátý zlatý se tuto připisuje Šedesáte zlatých; zůstane vdově a sirotkům každého 
roku bráti po 45 fl. pět set Čtyrycet zlatých. A že jest týž Gregor do dvou let té 
huti v užívání byl a nebožtíkovi manželu jejímu pod tím Žádných verunkův ani 
jistého platu nekladl, uvolil jest se týž Gregor jí vdově mimo knihy a tento zápis 
za to odvésti a dáti jeden pár volův ve 33 fl., krávu jednu v 10 fl. a skel co sobě 
sama vybere za 12 fl. a mimo toto nadepsané uvolení Žádnému ničímž dále on 
hutník povinen býti nemá, kromě Jeho Milosti knížecí náležející Činži, tak jak ji 
předešlý hutník odvozoval i on při každém svatém Havle na zámek Krumlovský 
totiž 6.000 prohlídacích, 15.000 prostých koleček, 2 kopy vinných a 1 kopu pivních 
sklenic i také povinný plat z rejtův odvozovati má a povinen bude nyní i na Časy 
budoucí. Co se pak osvobození té huti práva odoumrtného dotýče, nejsouce ještě 
takovou milostí obdařena, budeli držitel nynější toho sobě při vrchnosti své vyhle- 
dávati, to při dobré aneb dědicův jeho vůli zůstávati bude. 

Stalo se na zámku Krumlově v přítomnosti urozeného a statečného rytíře 
pana Ondřeje z Segregory, Jeho Milosti císaře římského jako i Jeho Milosti knížecí 
herzoga na Krumlově a knížete na Eggenberku raddy a vrchního hejtmana knížetství 
Krumlovského, ten pondělí před sv. Václavem dědice Českého léta páně 163*2. 

I. 70^' Ib. 
(Výtah z gruntovních knih Horní Plané.) 



\ 



180 

XLV. 1637 Svobody, jei Deš/enský sklenář Donat Preussler k založeni 

huti sklenné v Kladsku žádal. 

Artickel, wass dess Glassmeisters am Teschney Begehren wegen Befreiung 
einer Glasshutten bey dem kdniglichen Ampt der GraíFschaiít Glatz. 

Einen freuen Malz- vnnd Preyhauss vor sich vnd seine Arbeiter zu erbauen, 
auch dass Bier vber Feldt fas- vnnd kandelweiss, es geschehe durch in oder durch 
seinen Mietschencken in oder ausser seines Hauses nach seinem besten Nuetz vnd 
Gefallenn zu uerkauřfen vnd auszuschenkenn. 

Eine Mehl- vnnd Pretmíihlen frey vnd vnuerhindert zu erbauen vnd seines 
besten Gefallens zu geniesscn vnd zu gebrauchen. 

Item einen freyen Salz- Kom- Weitz- vnd allerley Getreide zu handlen vnnd 
zu handtíieren ohne alle Vorhindernuss. 

Item Heusel auff seinem Guttle vor seine Arbeitter vnd Handtswergsleuthe zu 
erbauen vnd solche ihme selbsten zinssbar zu machen. 

Item Wein einzufiihren vnd denselben wieder umb Fass, eimer- vnd kandelweiss 
zu uerkauífen vnd seines besten Gefallens nach ausszueschenken. 

Auch filnff Handtwergsleuthe alss Schusster, Schneider, Schmidt, Beckenn vnd 
Fleischhacker zu halten, anzunehmen, auch losszulassen, viel weniger mit einer 
Au flag beschwert werdenn. 

Dass Holz, wass auf seinem aussgemessenen Gutt an jzo stebet, nicht allein 
frey abzuholzen, sondern auch, was kunfltig wieder aufwaxsen mecht, ess sey dieser 
oder anderer Orthe auff seinem Gutte, solches alles vnndt jdeš jderzeit vnuerhindert 
jderer Obriegkeit alss sein Eigenthumb zur genissen berechtieget zu sein. 

Darncben soli ihme auch dass Ascherbrennen in dehnen Geburgen der gantzen 
Graííschařft Glatz ohne allenn Eintrag einiges anderen Glassmeisters nach den 
Weidtaschern zugelassen werden. 

Item alle Fieschwasser, so vber seine Huetten-Gutt vnnd auch darneben hin- 
fliesen, jderer Zeit seines Gefallens nach vnuerhindert ohne Auflag einiger Ver- 
zinsung zu fieschen, auch Teuchel zu erbauen in allem frey sein. 

Item Brandtwein zue brennen, solchen daheim ausszuschenkenn, oder aber 
vber Feldt seines besten Gefallens nach zu uerkauflen. 

Item. Rauch- vnd F^ederwielpret auf solchem seinem Gutte zu stellen, wie es 
im nach seinem Gefallen beliebet, vnnd mit der Wieldtbahn zuegenissen. 

Weiln auch Besieizer alss Httttenmeisters seine Wohnung dahin jetz nicht 
richten kahn« soli ihme vnd kUnfftiegen seinen Erben vnd Inhabern dieses Hiietten- 
guts vergUnstiget sein, dass sie Mangel ihrer eigenen Pershon Beywohnung eine 
ehrliche Pershon ahn ihrer stadt dahin verordnen mógen. 

Die Leibeigenschafft belanget, derer sol er, sein Weib, seine Erben befreit, 
auch da Gott vber Besiezern dieses Hiiettenguts m!t Tode verfiihre, das seine nach- 
gelassene Wcisen weder zu HořF- noch andern Dinst gezogenn werdenn, auch viel 
weniger ihr Krbfahl vnnd Verlassenschaťft mit dem wenigsten zu vns zu ziehen, 
auch auf seinem Todtbeite mit seinen fahren- vnnd liegenden Gucttern nach seinem 
besten Willcn vnd Wolgefallen zu testierenn seinen Kindern, Vormunden nach 
Uiblichen deutschem Brauch zu ordnen vnd zu bestellen. 

Item. Er soli auch Recht vnnd Macht haben, solch sein Gut zu uersezenn, 
zu uerpfcndcnn, verwexlcn vnd zu uerkaurten solches als sein proper Gut zu thun 
vnnd zu lassenn. 

Item. Wass dcs (ilassmeisters Pershon oder kuníTtiegcr Besiezer dieses HUtten- 
guts von Getreide, Wein, Kom, Rose vnnd Viehe erkauíft vnnd dahin gefuhret 
oder gcirieben wirdt, auch von solchenn neben den Glasswahren von ihnen weg- 
geftihrct, so weit der (iratíschatlt Glatz Gebiet betrelfendt, ohne allcn Zohl vnnd 
Mauth frey ohne alle Hindernuss solches geschehen mag. 

I 



181 

Item wehr auch des Glassmeister Pershon vnjb etwas anzuklagenn hette, es 
were wegen seiner Pershon oder wegen Nichtverhelff der Bielliegkeit vber sein Ge- 
sinndel, der sohl daselbte bey dem koniglichen Ambt thun. Auch zu keinem andern 
Gerícht nach Recht nicht gezogen werrdenn. 

n. 81. 5 c. 

Donat Preusslern, Glasemaister am Teschnai, kónnte auíf seine vorgeschlagene 
Puncta gevvilligt werden : 

1. Das freye Breuhauss unndt die Malzung zue seinem Breuwesen sambt der 
Aussgebung des Biers in der Glasehutten; doch soUe er das Bier oder Vass- 
geltt, wie*jezo vnndt in kiinfftig bey der Graffschařft Glaz breuchlichenn, alle 
viertel Jahr in die gehorige kay. Ambter abgeben. Der Bieraussschrott aufs 
Landt kan wegen der nahé angelegenen berechtigten Vrbarien nicht zuege- 
lassen werden. 

2. 4. 5. 6. vnndt 7. Punct wehre soweit einzuwilligen, das so ahn Wein, Getraide, 
Saiz vnndt anderem, so zur Handlung diennt, eingefiihret, zohlřrey — ausser 
dess Salzes, so baldt, wans inns I.andt kombt, vermautet werden muss, passiret 
werden soUe. Wass aber aussm Lannde gefiihret wurdt, billig der Ordnung 
nach zu uerzohlen sein. 

8. Das Aschenbrennen vmb gebuhrliche Bezahlung kan ihme in der Grařfschafft 
gar wohl vergonnet werden ; aber er solle den Aschen anders nirgents hin- 
fuhren vndt gebrauchen, aiss eben inn hisiger HQtten. 

9. Der Punct mochte ihme auch zugelassen sein, weilen nur ein schlechtes 
Wasserlein aldorten sich beíindet. 

10. Die Brennung des Brannttenweins vnndt Aussgebung desselbtens in der Hutten 
ist so weit zuzugeben, damit wann ausser Landes wáss entfiihrt, die Máutt, wie 
oben gemeidett, richtig erleget werde. 

11. Die Vogelstellung mit gewisser Contition konnte zugelassen werden, aber 
kaine Wiltpahn. 

12. Dieser Punct entweder auff eine gewisse Zeit zu determiniren, oder auch gar 
zuzulassen, doch dass die Hutten schleunig erbauet vndt dass Glasewerck fořt 
getrieben werde. 

13. Dieser Punct bleibt in seinem Esse, weilen hier keine Leibaigenschafft im 
Gebrauche. 

14. Der Punct ist ohne diss Rechtens, doch musten dergleichen Actus mit Guemb- 
habung der Obrigkait volzogen werden. 

15. Diser Punct ist oben vnterm 2. 3. 4. 5. 6. 7. vndt 10 Punctis algereit be- 
riihrt worden. 

16. vnd 17. Die Jurisdiction konnte vnter das Kammerwesen am fiiglichsten ge- 
geben werden. In Erwegung sonnsten das Lanndt den Glasemeister, die seinigen, 
auch nachfolgende anbauende Heusel vndt Wohnungen zu ihrer Contribution, 
wie algerait bey andern aussgerodeten kay. Dóriíeren beschehen, einzihen 
móchten ; ob aber wegen der Rechtssachen eine conditionirte Separation woltte 
aussgeordnet werden. 

Ftir solche Freihaitt vndt Gerechttigkeitt zu begehren. 

1. Denn Plaz von begehrten 100 Schnuren, der Schnure nach, wie im Glazerschen 
der Brauchy zu bezahlen. 

2. Wegen des Grundt vndt Bodenns ainen járlichen Erb- vnndt Silberzinnss zu 
raichen. 

3. Bei Verkauff vndt Verwechseiung der Glasehiitten Auff- und Abfart ins Rentambt 
abzugeben. 

I. 



182 

4. Dass Glass zue dem kay. Gebeuen in einem gewissen leichteren Kauíf, alss 
etwann solches versilbert wurd% darzugeben, vndt was sonsten bey der Vestung 
vndt den Ambtsheusern járlichen zuř Aussbesserung von ndtten, vmbsonst vndt 
keine Bezahlung herzugebrn. 

f). Dass Wasser zue der HUtten solchcr Gestalt anzufuhren, darmit sich andere 
einbaucnde Leutte solchens auch gebrauchcn kdnntten. 

Arch. Třeb. II. 81, 5 c. 



XLVI. 1638. 9. dubna. V Kladsku, Rozpočet na zřízení huti v Kladsku. 

Vngefehrlicher Vberschlag wegen der Glasehiitten, so an das schwarze Floss 
sol crbauet werden. 

Die Ofen vndt die HUtten wQrden zu erbauen kosten auťF 200 Reichsthaler, weilen 

man die Thone zu den Ófen von Lemberg abhollen wiirde miissen. Bringt 300 fl. 

Zu Erbouung eines Wohnhauses, so geraume undt zimblicher Grdsse sein 

muss, auf 200 fl. 

Kině Miihle mít einem Gange wiirde sambt den Eisenwerk gestehen . . 200 fl. 

Wegen der Gesellen vndt Arbeiter wurde jeden ein Stueke zu ihrem selbst- 
crbauen ausszuzeihen sein. Da aber Ihr Maystat liessen dise Gebaude 
sclbsten bauen vndt verkaufften solche denjenigen, so in der Glasehiitten 

arbeiten mOssen, auřF ihre Guldt acht Heussel vngefehr jedeš mit 40 fl. 320 fl. 

Kině Bretmiihle mit dem Eisenwergk 100 fl. 

Kin Breuhauss mit der Pfann auff G ScheřFel 200 fl. 

Zu Eschenvorrat 150 fl. 

Summa thutt 1570 fr. 

Signatum Glatz den 9. Aprilis anno 1638. 
Archiv Třeboňský H. 8J, 5c. 



XLVII. 1646. 9. prosince. V Strassu. Kníže Jan Antonín z Eggenherga osvo- 
bozuje Planského hutmistra Baltazara Pramhoffra od odtUnrti. 

Von (íotics (inadcn wir Johann Anthoni Hertzog zu Grumaw vndt ř^iirst zu 
Kggcnherg (titul) l>ekhcnnen oíTcntlich mit diesem BrieřF fiir vns vnsere Erben und 
Nachkhommen und thuen kundt mániglichen, dass fiir vnss erschienen ist der 
erbahrc vnser liebcr gctrewcr Balthaser Pramhofler Huttenmeister auřf der Kalten- 
brunnerhiitten bey der obern Pian vnndt vnss in vnterthánigen Gehorsamb zu uer- 
nehmen gcgebcn, wie dass die von ihme erkhaufF und bewohnte Glasshiitten vnss 
bisshcro mit der Purth dess Todtenfahls behafftet, alldieweillen er aber dieselbe 
solcher Gestalt liinger zu behalten nicht gesinnet, auch dess obvermehen Todtenfahls 
halber kein andercr Kauff- oder Stiflftman darauff* zu bekhommen, dahero er unss 
bcy solcher Beschaffenheit vnterthanig gebettcn, dass wtir ihme solche Glasshiitten 
auss fúrstlichen Gnaden besagten Todtenfahls entledigen und befreyen wolten, . . . 
alss habcn wir solch sein vnterthanig gehorsambes Biiten ihme nicht verwaigern 
noch abschlagen, sondern hierin mit wohlbedachten Mueth, guetten Rath und rechten 
Wissen gnadigst verwilligen und beriihrte Kaltenbrunner Glasshiitten dess gemeiten 
Todtenfahls, mit dem sie vnss bisshero verhaffl gewest, crafft dieses solcher Gestalt 
entledigen und befreyen woUen, dass er Hiittenmeisicr oder seine Erben und Nach- 
khommen hinfiihro dieselbe verkhauffen, verschenkhcn, vertestiren und darmit bey 
seinen gesundten Leíb oder am Todtenbeth alss mit seinen Eieenthumb nach seinem 
besien Willen und Gefallen thuen und lassen kann. Wa' *igene Person 

L 



i 



183 



oder dessen Erben und Nachkhommen betrifft, weillen die vorigen Besicz- oder 
Inhaber gedachter Hutten vnss anderst mit keiner Leibeigenschafft verbunden und 
zuegethan gewest, alss dass bey jedwedern Verkhauff- oder Veránderung gedachter 
Hutten der zehende Pfennig anstatt dess Freygeldts vnss und vnsern Erben und 
Nachkhommen von Rechtswegen gebiihret und jeder Zeith ordentlich abgefiihrt 
worden, also sollen sie es auch nicht sein, sondern diss Orts allerdings bey vorigen 
Gebrauch vndt Observanz gelassen werden. Dessen zu Vhrkhundt haben wir diesen 
Brieíf mit vnseren fíirstlichen Signatur und unterzogenen Handt bekráfftiget, der 
geben ist zu Stross den 9. Decembris 1646. 

Johann Anthoni Herzog zu Crumaw vnd Fiirst zu Eggenberg. 

(L. S.) 

(Archiv Krumlovský. I. 7Gf No. 1.) 



XLVIII. 1650, 27. srpna. Na Nových hradech, Sklenný řád huti ti Hojné rody, 

Glassordnung, 

wass sich bey vnnsserer Glasshtítten Heilbrun dass altgebuhrenten Hiittenkhauíf zu 

Andrettung Daniel KhSrgl Hůttenschreiberss nachgesetzte Glasssortten ain Schockh 

per ain Gulden zechem Kreitzer zu uerkhauřfen hal, den 27. Augusty 1650. 

Gross vndterschiedlichen Furmbs Schlangen, Pugl, Adler odter andere Glass 
werdten nach der Gestalt zu ain vnndt zwey Stuckh vor ain Schockh gerechnet. 



3 gemain verdeckhte Schlan- 
gen odter Piglglass per . 

6 ainfache Schlangen- oder 
Piglglas 

12 Stangel- oder Zweliferglass 

genant 

20 Stuckh zwainziger Glass . 
20 ,, geschnidtene Glas . 
30 ,, Pugalen .... 
30 „ Herzknepf .... 
30 „ klein Einmachschal- 

len mit Henckhl .... 
1 5 Stuckh dergleichen Schallen 

mit Teckhl 

10 groše Einmachschallen mit 

Teckhl 

10 Stuckh halb ZuckherhafTen 

mit Teckhl 

30 Opferkandl 

10 groše Wurffglas .... 

15 der mittern 

20 der kleinern 

4 Schreibzeig mit Schallen . 
20 mittern Schreibzeug ohne 

Schallen 

15 grossere Schreibzeug . . 
15 Strapiixenn 

7 Sackhpfeiffenn 

2 Trampeten 1 



Schock 



yf 



99 



>) 



» 



>> 



19 



»> 



>» 



»> 



99 



>> 



99 

91 

91 



>> 



»> 



>> 



»» 



15 Posthornl 1 Schock 

30 Halb-Pecher 1 

40 Seitlpecher 1 

60 Jesuiterpecher 1 

60 Schwimber 1 

60 rodt, plawb kleine Kinder 
Kriegl, Kerbl, Krausten, 
Schisl , Flaschl , Scháffl, 
Kugl und HeřFerln ... 1 

60 Losskopf 1 

30 geymanische Pecher ... 1 
15 Pindtkrieg ohne Teckhl . 1 

7 „ mit „ . . 1 
30 Halbkrieg ohne „ . . 1 
10 „ mit „ . . 1 
15 Piindtschtaschen .... 1 
30 Halb „ .... 1 
60 Seitl „ .... 1 

15 Prustglass 1 

20 Bierschallen auf ein halbet 

Seitl mit Henckhl * ... 1 

60 Bierrerl 1 

6 Sechsertaffl 1 

8 Achtertaffl 1 

15 Paczenscheibenn .... 1 
20 Groschenscheiben .... 1 
30 Halbpatzenscheiben ... 1 
40 Sechspfenpigscheiben . . 1 
60 Kreizerscheiben 1 



19 



>> 



M 



91 



n 



»» 



n 



>? 



>j 



>> 



>» 



99 
}9 
19 



I. 




1^ 

60 Kostglássl 1 Schock 12 Pethkachl 1 Schock 

4 Kelmb und 4 Heimb Přen- 30 Vhrenglass 1 

zeug I „ 60 Sterauf I 






Actum Gráczen, den 27. Augusti 1650. 

(Novohradecký archiv. 22. I. 2227.) 



XLIX. 1655. 15, listopadu. Na Krumlově, Přidělení jednotliiých revírů k huti 
Planské, Mizavské a Štegarove na popel, 

Demnach zwíschen denen Huttenmaistern, nemblichen auf der Khaltenpruner 
Glasshiitten bey Oberplan Waltháusser Pranghoffern, den Huttenmaistern auf der 
Missau Dominico de Sera undt den Huttcnmasiter auíf der Stogerhůtten bey Wallern 
Ambroschen Stegbaurn wegen der Revier, darinen der Aschen gebrenet wQrdt, sich 
eine Strittigkeit undt Wiederwillen erhoben undt aber kheiner envaissen kdnen, 
wie weit eines des andtern Revier gehnt, sondern der Kaltenbninr undt Stoger- 
híiitenmaistr vorgebracht, dass ein jeder undt seine VorfaHrer biss gegen der Missau 
und hingegen der Missauer Huttenmaister gegen der Khaltenbrunen auch Stoger- 
hůtten gebrendt und solches ohne einigen Stritt ruhig gebraucht hetten, aiss ist 
wegen Verhiitung ferern Stritts undt Uneinigkeit, damit einer dem andtern nicht 
zu nahé khomen oder verhinderlich sein solte, ein Vergleich undt Abtheiliung, doch 
mít dem diessen ausstráglichen Vorbehalt, dass die fiirstliche Grundtobrigkeit mit 
diessen ferners nach dem gnádigsten Belieben zu disponiren zue thuen undt zu 
lassen Macht haben solte, nachfolgendter Gestalt beschehen, dass nemblichen der 
Khaltenbrunner Híittenmeistr von seiner Kaltenbrunner Hutten ahn gegen Mitter- 
nacht sich zu wendten, auíf linckhe Handt gegen Salnau, Schonaw biss ahn die 
Revier, wohe mit der Stegerhutten sich theillet, auff der rechten Handt gegen der 
Okhfolderhaydt undt Khollerheussl auff den Grassberg, Tauffelwaldt, Vorder- und 
Hindterngruben biss an den Khumbwaldt sich dess Aschenbrenens zue gebrauchen 
haben solle. 

Entgegen aber solte dem HOttenmaister auff der Missaw der vóUige Khumbwaldt, 
der Schuesterwaldt, der vordere undt hintere Lisse, der Langenberg, Ebenberg undt 
der Guldenberg sambt den langcn Waldt biss auff den Staig, welcher von der peeď n 
Hutten auff Oberschnedorf gegen Schenaw zue gehet, zu den Aschen zubrenen erlaubet 
undt verbleiblich sein. Betreffendt aber den Walt, welcher oberhalb den Steig rechter 
Handt, so wie obgemelt, von der betten Hutten gegen Schenaw zuegehet undt gegen 
Wallern ligendt ist, weillen daruor von Alters ein Schockh meiss. Zinss in Ihre 
hochfurstlichen Gnaden Rándt bezahlet worden ist, solcher den Ambrosch Stegbaurn 
auf der Stegerhutten anjetzo in diesem Zinss verlassen werden, wirdt also der 
Ambrosch Stegbaur sich diesses Waldts allein, wass nemblich oberhalb gedachtes 
Stegs auf der rechten Handt gegen Wallern ligendt ist, auch zu seinem vorhin ha- 
bendten Revier zue gebrauchen haben undt soli khein Theill dem andern hierwider 
vbergreiřfen, turbiren oder einige Ungelegenheit machen bei Straff fiinřfzig Schockh 
meiss. wobey aber ausstriiglich auch diesses von Obrigkeith wegen bedingt worden, 
dass weillen ahn theills Orthen in diessen fiirstlichen Wáldtern vnderschiedliche 
vornehmbe Wildtstándt sich beíindten, alss nemblichen ein Khumbaldt, Guldenberg, 
Schuesterberg und anderst, wohe sie obgedachte Huttenmaister bey Ihren Aschen- 
brennern die Anordtnung thuen solten, dass ahn selbigen Orthen den Aschen nur 
allein von St. Galii bis St. Johannis Baptistae gebrennet werdte, nach Johannis 
Baptistae aber bis auf St. Galii ferners in selbigen Orthen des Waldts nichts ange- 
feuert oder einiger Aschen gebrenet werdten solle, damit dass WilJt KuVriinrch nicht 
gesprengt werdte. Alles bey obgemeldter Straff der funffzig Sch hier- 

wider freuentlich handlen thete. Undt seynt drey gleichlauth -icht 

I. 



185 

undt wegen kiinfftiger Nachricht jedem Theil eins eingehándiget, auch zu mehrer 
Bekráfftigung dessen von dem . . . Ditrichen von Germersheimb .... mit eigen- 
hándiger Vnterschrifft undt Insigl bekráffdget worden. So geschehen auf dem furst- 
lichen Schloss Crumav den 15. Monatstag Novembris 1G55. 

(L. S.) 

D. v. Germersheimb m/p. 

(Kr. A. 6 Oř la.) 



L. 1673, 1. prosince. Na Krumlove, Výsady zrcadlové huti u Borové. 

Demnach Ihre furstl Gnaden, Herr Johann Christian, Herzog zu Crumaw 
vndt Fíirst zu Eggenberg, auf des Claude Barot von Meloun in Bries vnd seines 
Mitconsorten, Jean Oliuier Decoré von der Statt Pottie, beede franzoisischer Nation, 
gehorsambst bittliches Ansuchen (dasz ihnen beeden eine Spiegelhiitten nach Arth 
vnd Form der venetianischen, geschiiřfene, sowol Zimmerspigeln, alsz auch zu denen 
Kutschwágen ^ehorigen Taffeln und allerley Manier Giaasz darinnen zu arbeithen, 
auíf dises herzogthumbl. Wáldern mit hochgedachten Ihrer furstl. Gnaden aigenen 
Vnkosten vndt Spesen, jedoch gegen Entrichtung eines gewiszen jáhrlichen Geldt- 
zinsz auffgericht vnd erbawet werden mochte) sich gnádigst afíirmative resolviret, 
alsz ist mit gemelien beeden Gloszpolirern ein in volgenten Puncten vndt Articuln 
bestehender ordentlicher Contract aufgesezet worden: 

erstlichen lossen Ihre fUrstl. Gnaden auíf ihre aigene Unkosten und Spesen 
besagten beeden Gloszpollirern, Claude Barot vndt Jean Olivieur Decoré, nach 
ihren aigenen Angeben vnd Abmessung eine Glooszhiitten bey dem Dorff Mistelholtz, 
wie zu ihrer Arbeith vonnóthen vndt bequemblich ist, in der Vierung rings herumb 
nach hundert zwanzig Claftern mit darin bestehenden Gloosz- oder Schmelzofen, 
Kucheln, Stuben, Cammern, Galleryen, Werkhstátten, Stallung, vndt wosz zu solchem 
Gebew erfordert wirdt, neben einer kleinen Stampfmiihl, den Kiesz darinnen zu 
Stampfen aufrichten vnd bawen, wie auch ein flussendes Bninwosser doreinfuhren 
vndt ein kleine Wosserschwoll neben disem Gebew zu Ldschung etwan einiger 
besorglich entstehend Fewersbrunst das Wosser darin auffzuhalten anschiitten, dasz 
sie also nach ihren Vor- vnd Anbringen in disen Híittengebaw nicht allein glatte 
Zimmerspigeln, sondern auch zu denen Kutschwágen geschUffene Taffeln nach Form 
der venetianischen Gloosz auch auff allerley Manir vnd Farben, Triinkh vnd andere 
Gláser, auch wos sonsten ihre Kunst vermogen wirdt, darin machen vnd verfertigen 
mogen. Worzu dan 

zweytens auf Ihro furstl. Gnaden auszgewisenen, nechst anligenden Wáldern 
ihnen das nothwendige Brennholtz so wohl vor ihre Glaosz- oder Schmeltzofen, 
alsz auch ihre Kíichel vnd Stubenftfen (jedoch auf vorhergehende Auszweisung der 
ftirstl. Jáger oder Holtzhoger der Wildpan ohne Praejudiz vndt nicht schádlicher 
Verschwendung vnd Verwistung des Holtzes) auff ihre aigene Vnkhosten Holtz hackhen, 
Aschen brennen vnd zuefiihren zu lossen verlaubt. Nicht wenig auch, dosz sie die zu 
ihrer Arbeith bedúrťftige Kieselstein, Sand vnd andere dergleichen auf Ihro furstl. 
Gnaden Griinden sich beíindende Materialie (doch ohne Beschwer derer Vnder- 
thanen) umb ihre Bezahlung nehmen vnd beybringen mogen zugelossen wirdt. Zu déme 

drittens Ihre furstl. Gnaden auff mehr besagten Claude Barot vnd seines Con- 
sorten Jean Olivier Decoré gehorsambstes Bitten sich gnádigst ercláret haben, dasz 
sie beede Glaaszpollirer, deren Erben vnd Nachkommende auff zwanzig Jahr lang 
(gegen jáhriich in das fUrstl. Rándtambt alhier entrichtend zwey hundert funífzig 
Gulden rein. Zins- oder Bestandtgeldt) bey disen Contract nicht allein ruehig vnd 
vnperturbiret gelassen vndt geschiitzet werden, sondern auch, wann einer von ihnen 
absterben wurde, dem oberlebenden ein oder mehr Mitconsorten bisz zu Erstrekhung 

I. 




186 

der contrahirter zwanzig Jahr aufzunehmen, auch diser Contract nach Auszgang 
diser Zeit alsdann auf ihr bittliches Anlangen widerumb auřF zwanzig Jahr zuuer- 
newern verlaubt sein solle. Wie dann 

vierttens Ihre fiirstl. Gnaden sie, Bestándtner, in gnádigste Protection nehmen, 
dosz sie von aller anderer Dependenz gántzlich befrewet sein, zuř ein!ger Leub- 
aigenschafft nicht gezogen, auch mit Einquartirung der Soldaten, Robothen vndt 
andern erdencklichen Beschwernuszen (wie die immer Nahmen haben mogten) 
keinesweeges beladen noch belegt sein, dosz auch keinen andern (welcher derselbe 
auch sein moge) dergleichen Glaoszhiitten auff Ihren Herrschofften auffzurichten 
vnd solches Spigl- oder Tofelgloosz zu machen vor Auszgang disz zwanzigjáhrigen 
Contracts nicht verlaubet, noch zugelossen werden solle, gnádigste Versicherung thun. 

Undt weillen dise Ihrer fiirstl. Gnaden gnádigste Erklárung sie beede ořFtgeraelte 
PoUirer zu gehorsambsten vndt schuldigsten Dankh auff- vnd angenohmen haben, 
alsz versprechen vnd vorreversiren auch sie sich vor Ihre Persohn, Ihre Erben vnd 
Successores hinwiderumb crofftigist, dass sie 

erstens Zeit zwanzig Jahr wehrenden Contracts die veraccordierte zwey hundert 
runffzig Gulden bahres Geldt von halben zu halben Jahren vnd disz zwor an St. Galii 
vnd Si. Georgii ieden Termin zu hundert zwanzig fiinff Gulden alle Zeit zu dem 
fíirstl. Rándtambt dahie richtig vndt ohne einige Auszflucht nicht allein abfuhren, 
sondern auch 

zweytens nach ihrem selbstgethanenen Anerbiethcn und beschehener Abredung 
alle und iede sowol vor sich alsz ihre Arbeither bedurfftige Victualien alsz Wein, 
Bier, Brandwein, Schmaltz, Putter, Kósz, Fisch, Getreydt vndt dergleichen gegen 
gangbahren, billichen Preisz von Ihrer fiirstl. Gnaden WiirtschařFt annehmen wollen 
vnd sollen. Vndt wann 

drittens, dosz Gott verhiitten woUe, durch Vngliikh des Fewers dise auff Ihro 
fiirstl. Gnaden Gnind mit grossen Spesen vndt Unkhosten new aufFerbawte Hiitten 
zum Theil Schaden leuden oder gantz abgebrennt wurdte oder sie etwas ins kiimřftig 
an diser Hiitten repariren vnd mehrers erweittern wolten, wóllen sie, Bestándtner, 
auff ihre aigene Vnkosten allein ermelte Hiitten (worzu aber dosz nothwendige 
freyhe Holtz zu schlogen vndt zuzufiihren ihnen verlaubt wird) widerumb auf- 
zubawen vnd zu repariren schuldig sein. 

Dosz disem allem Contrahirter mossen nachgelebt vndt gehalten werden solle, 
haben Ihre furstl. Gnaden nicht allein gnádigst darein gewilliget, sondern auch sie, 
Bestándtner, darbey gnádigst zu schutzen sich resolviret vnd mit dero fiirstl. Cantzley- 
sigill bekróíTtiget. 

Hingegen sie, beede Bestándtner, Claude Barot vndt Jean Olivier Decoré, disen 
allen ihren obbeschribenen Puncten auch schuldig vnd unnerbriichlich nachzukhommen 
vnd disen Contract auff zwanzig Jahr zue continuiren vndt nicht darwider zu handlen 
sich mit ihren Persohnen, auch Ehren, Haab vnd Gutt, wo es immer zu finden 
sein vnd Nahmen haben mogen, vnter ihrer aigenen Handtvnterschrifft vnd Pett- 
schoťftern crářftigist verobligiret vnd verschriben. 

Zue dessen mehrer Sicherheit dann seindt drey gleichlautende Exemplaria auťf- 
gerichtet vnd danon eines bey der furstl. Hoffcantzley hinterlegt, die andern aber 
ihnen, mehrgedachfén Bestándtnern, eingehándiget worden. So geschehen im Schlosz 
Crumaw den ersten Decembris 1673 Johrs. 



Ex commissione et nomine Suae Celsitudinis 

@ 

© 



Frantz Bouquet, 

furstl. Eggenb. Rath. 



(Archiv Kumlovský.) 



Claude Barot. 

Jean Oliver Decoré. f' 

I. 




187 

LI. 1675. 2. ledna, V Deštné. Smlouva s hulmistrem Jiříkem Gundelachbeckerem 
na založení sklenné huti v Eilandé, 

Zu wissen sey hiemit, dass zwischen dem . . . Maximilian Graffen von Thun 
Herm auf Tetzschen an einem, dann Georg Gundelachbeckern geburtig von Almo- 
roda auss Hossen anderen Theyls folgender Contract abgehandelt undt beschlossen 
worden vndt 

1. vors erste. Wirdt abgedachter Georg Gundelachbecker vor einen Glasshutten- 
meister an- undt auffgenommen derr Gestaldt, das er ein newes Wergk oder Glass- 
hiitten in dem Hammer Guth Eulandt in eine Scheuren, wie ihme personlichen 
angewiessen werden, mit allen benóthigt vndt zugehorigen óřFen vndt Aschenhiitten, 
wie solches alles zum bequemsten vndt leichtesten geschehen kan vnd mag, fúrder- 
sambist paven vndt aufrichten, zu welchen allen aber ihme die Notturfft an aller- 
handt Materialien verschaffet, auch Mawerer, Zimmerleuth vndt Zulanger auff obrig- 
keitliche Kosten sollen geben werden. 

2. Wan ihme der Thonn zuř Stelle geschařFet wirdt, denn er vorherr selbst 
bestellen wirdt, auch darumben, weillen solcher weith zu hollen ist, mit Fahren 
vndt was taugliches nehmen solle, damit keine vergehene Vnkost aufgewendet werden 
mechten, so solle er auss demselben taugliche Haffen vndt Ziegeln machen, was 
von notten, zum Zurichten aber solle ihm eine Person gegeben, auch der Thon 
von der Obrigkeit bezahlt werden. 

3. Den Offen auff Scheyderholtz zum Brennen zurichten, wie auch das man 
Grosstaiíellglass machen kann. 

4. Das Boch- oder Stambwergk zu pa\ven, wofern es nit entrathen werden 
kann, angeben. 

5. Das benottigte Eyssenwerck endtweder in Hammer oder Schmidten, alwo es 
in nechsten Preyss, jedoch tauglich gemacht werden kann, in seiner Beysein ver- 
fertigen lassen. 

6. Tauglichen Sandt suchen. 

7. wie auch Steine, welche vorn Feyer stehen 

8. wohl acht zu geben, auf das rein — vndt sauberer Aschen gebrendt undt 
gelieřfert werde. 

9. Wirdt er auch den Fluss, wan ihm die Aschen — Kássel undt Fásser 
geschafft werden, selbst machen, worzu er die Notturfft zu fordern wissen wirdt. 

10. Soli undt will er auch zu kiinftiger Zeit 7 taugliche Gesellen, die sauber 
vndt fleissig arbeydten, worunter wenigst einer grosse Taffelstiick machen kan, 
2 Schurer, 2 Aschenbrenner vndt 2 Jungen verschaffen, welche vndt billige Be- 
zahlung gebrauchlicher Maassen arbeydten. 

11. Nicht allein das gemeine, sondern auch das Christallglass mundtlich 
versprochener Massen also sauber einrichten, das kein Mangell daran gespurret 
werden kann. 

12. AUe Benottigung zeitlich offenbahren undt begchren, damit solche bequemer- 
weiss geschafft werden kann undt irgendt kein Mángel voruielle. 

13. Eine aussfiihrliche Lista einzurichten, was von ein- vndt der anderen 
Gattung zu machen, item die Aschenbrenner, Schurrer undf Jungen die billige 
Bezahlung ist vndt wie selbe jede Gattung verkáiifft werden kontte, auf sich vmb 
Kaufleuth bemiihen vndt besonders vmb die Dressner, welche sonsten mehrisch 
Glass verhandeln, von welchen er gesagt, hier zubringen. 

14. Nicht nur seines Theyls Nutzens des Glassmachens stettig abwarten, sondern 
viel mehr, wie obgedacht, trachten, das Glass tauglich einzurichten, auf die Gesellen 
genawe Absicht tragen, damit dieselbe wohl taugliche kauffwurtige Wahren ohne 
Tadel vndt Wandel verfertigen oder etwann eine Untrew vorgehen moge. 

15. AUe Sambstag dem hierzubestelten dass Glass treulich zuzehlen vndt hieruor 
dem verdientten Lohn gewárttig zu sein. 

I. 



188 

16. Wan er diessen allen vndt wast sonsten einem Meister von Rechtswegea 
zu thun, ob es gleich hier nit benendt wehre, zustehet vndt gebUhret, also ein 
ehrliebender Meister eyřFeriger Weiss volfiihren vndt verrichten wirdt, so soUe ihm 
von dato ann zurechnen, so lang er in diessen Bestandtdienste sein wirdt, benebenst 
dem, was er kUnfítig mit Glassmachen verdienen wirdt, monatlich 12 Gulden Geldt 
zur Besoltung vndt ein Eymer Deputatbier gegeben werden, jedoch der Gestaldt, 
das alzeit bis zum End čine monatliche Bestall innen verbleibe. 

Zu Vrkundt vndt Bekreíltigung alles dessen, seindt eines Lautes zwey Exem- 
pláři verfertigt, vnterschrieben vndt jeden Theyls eins aussgehandiget worden. 

Actum Schloss Tetzschen, den 2. Januarii 1675. 

Déčínský archiv ^i^^. 



LU. 1676, 4, února, V Děčína. Mzda v huti Eilandské. 

L o h n 1 i s t e. 

Dem Gesellen von grossen vndt kleinen Taffellstticken, nachdem selbe ver 
kauift werden konnen, zum Macherlohnn den halben Preyss. 

Von 1 Schock Spigelscheiben 12 kr 

1 » Steltzenglássern 1 fl. 20 » 

Gemelne Glass von Hundert 9 » 

1 Schock Bruderkuchen 8 » 

1 » kleine Scheiben 4 » 

1 » Hertzknopffe 1 fl. 

Die Schierer, die Wochen einer, deren 2 sein 2fll5» 

die 2 Einbindtjung, einer die Wochen 30 >• 

Denn Aschenbrennern von 1 Strich Waldaschen zu brennen .... 30 » 

Déčínský archív. - _ - 



LIII. 1676, 10,16,-1677 10,/2. Počet zrcadlové huti u Borové, 
Spíegelíiiitte bei Mistelholz vom 10. Juni 1676 bis 10. Febcr 1677. 

Chrístall- Gemeine- Schock*) Scheiben^) Duzet Tabák- Duzet^) Kugela*) 
JohanneS StrOCk und st&ck stuck Tafeln Knópfe bQchscl Tropfen 

Johannes Schalle . . . 632') 267 — 700 187 V,, 386 — — 

Michael Wóber .... 352 7 _ 1350 — — — — 

Christof Gozinger ... — — - 6250 — — — — 

Lorenz Eysner — — — 9150 — — — — 

Seuerin Stainscheider (Leo- 

poldus Hagek Stahá) . — — — — — — 20 4 

Marxt Kástl ~ — 27áV2. 



984 374 272 Va 17450 Ití?'/^ 386 20 

(Krumlovský archiv.) 



*) jeden Tag á 1 fl. 30 kr. 

') á 35 kr. 

») von 100 30 kr., grune Scheiben 16 kr., Waldscheibcn 10 kr. 

•) á 60 kr. 

*) á 18 kr. 



• 



I. 



k 



189 



LIV. 1677. 9. února .... Seznam skla v zrcadlové huti u Borové, 

Inuetarium, was sich in der Spiegl- oder Glasshiitten oberhalb dess Dorťf 
Mistlholtz von allerhandt Glássern, Taffeln . . , so durch vnss zu Ents Vnterschrie- 
bene in Beysein dess daselbstigen Hiittenschreibers Johann Resch den 9. Februarii 
anno 1677 ordentlich beschriben wordten, alls 

In der Glasscammer. 

Stiick 

Weinglásser aufFuessen ohne Teckhl von der falliertenCristallen 44 zu 9 kr. 

Mit einem Teckhl dergleichen 1 15 ,, 

Weinglásser Stainnetzl genant 4 G „ 

vnterschiedliche Formb von franzosischem Glass 39 5 fl. 

Sechsseckhichte Schalln auf Fuessen von fal. Cristalien ... 9 9 kr. 

Glatte Muschln auff Fuessen 6 4 » 

Verdeckhte Stutzen von Waisseln mit Teckheln vnd zv 3 Knóptfen 19 9 „ 

Item ohne Teckhl 1 6 „ 

Kleine Flaschen von fallierter Cristalien 30 3 „ 

Vnterschiedliche Schallen von fallierter Cristalien 44 9, 23 zu 1 9 kr. 

Verdeckhte Stuczen von Cristalien 3 12 „ 

Ohne Teckhl derogleichen Stuczen 1 6 „ 

Vnterschiedliche Schallen von gemeinen Glass 25 3 „ 

Insuiter Pócher von Waisseln 6 4 „ 

Vnterschiedliche Bier-Pácher von gemeinen Glass 20 6 „ 

Flaschen von fallierter Cristalien 58 6 „ 

Pluczer von dergleichen Glass gross vnd klein 15 9 ,, 

Verdeckhte grosse Weinglásser mit Rossen vnd anderen Zieraten 10 1 fl. 

Verdeckhte Schallen auf hochen Fuessen 21 20 kr. 

Kleine Weingláser 8 8 „ 

Careuinitl 12 12 „ 

Niedere Schallen 10 12 „ 

Schallen auf Fuessen von Waisseln 12 15 „ 

Sackh-Schallen auf Fuessen 12 15 „ 

Muschln auf Fuessen 8 18 ,, 

Schalln mit 2 Hangln auf Fuessen 9 12,, 

Schallen auf Schiffarth mit Hengln vnd 1 Knopff 13 12 „ 

Weinglássl sambt dem Tóckhl 1 * 15 „ 

Schalln auf Schiffarth 1 12 „ 

Bierpocher 22 2 „ 

Lampen von Cristalien 3 

Khetten darzue von Cristalien 3 

Gross vnnd kleine vngeschnittene Kugeln 88 1 kr. 

Kleine Altarsaillen von Crístalln 3 15 „ 

Vnterschiedliche Muster zum Glassmachen 19 2 fl. 40 ,, 

Salzfass bey dem Formben 1 6 »» 

Einsatzglass mit dem Teckhl 1 1 fr. 

Optiferkhandln von gemeinen Glass 6 4 kr. 

Bierpocherle mit 3 Kuopffen, kleine 35 2 ,, 

Bierstiiczen 13 2 „ 

Klein plate Bierpocherln 18 I „ 

Glásserne Schreibzeug 20 3 d. 

Capuciner-Flaschen 3 6 kr. 

Kleine Einmachflaschl in die Apotheken 347 3 d. 

Glosserne Dreiangl 4 9 kr. 




' 'TutítSftittti 

Ptat 



190 

Gldsserne rundt grosse KnopfF 3 1 kr, 

Grosse Wagentaffeln von Schockhglass ^^liQfliPkir 

Miitere dergleichen Taffeln gj ly fl. 15 kr 

Pollierte Taffln oder vnaussgearbeilhe Spiegln 2 45 „ 

Durcksichtige Glassscheyben 3000 zu 10 fl. 

Waldtscheiben 4000 zu 5 fl. 

Lorentz Torkhowitzer 

Wúrtschafftschreiber. 

Georg Adalbert Springinssfeldt ') 

* Schlosswurth. 

') Dieser ubernahm alle G laser furs Schloss. 

(Archiv Krumlovský I. 7Gí 3a.) 



LV. 167G SťZítam maieriaíii v zrcadlové huti n Borové, 

Von der neuen Spieglhutten seint folgende Materien herunter geruhrt, die auff 
der Newstatt verwahret werden. 

Práparirten Salliter sambt einer kleinen Schachtl 6 Stiikh. 

práparirte Mateři auff Weissť. 

Sandt von gestossenen Kussistain. 

vnpraparirten Salliter. 

Borax unpráparirc. 

item práparirter Borax. 

Allerhandt Materien von Giflt. 

Tropffen von práparirten Christallen. 

Schwefll in einer Schachtl. 

Christallen von uberbliebenen Glass. 

PoUirte Weissl. 

Weinstain in einem Sakh. 

Allerhandt Materien in einem Vássl. 

(Krumlovský archiv I. 7Gí Ba.) 



LVI. Í677, 11, btťzna. Xa Krumlova. Zpráva o hospodářství na zrcadlové 
huti u Borové. 

Wahrhaílter Bericht vbcr die neu erbaute Glasshiietten nagst Mistlholcz gelegen. 

Es ist einem loblichen Wuerthschaíítsrath vorhero genuegsamb bekhandt, in 
wass die beede Franzossen Decore vndt Barot schmcichlicher Weisse alhier einge- 
schlicchen vndt dass sie also hernách von Ihro hochfiirstlichen Gnaden gnedigste 
I.icenz iiberkhommen, ihnen ein newe Spieglhietten erbauen zu lassen mit Vorwándt, 
es wurde hierzue gahr ein gering Vncosten erfordern, woUen auch in der Herrschattt 
khein andere Vngelegenheith verursachen, als dass sie zu ihren Spieglmachn meistens 
Khiiesestein, weissen Sandt oder gahr wenig Aschen gebrauchen werdten, dass Holtz 
nucr in kheinen Bueschlein, wass sonster ohne diess in VValdern verfaullen muess. 
Von andern Holtz verlangen sie khein ander zu haben ausser Haczung ihrer Zummer, 
geben auch vor, wie dass sie einen grosscn Nuczen von Bier vndt anderen Victualien 
der Herrschaíft verschleissen woUen, sintemahlen sie von 60, 60 biess lUO Persohnen 
táglich zu Polierung der Spiegl brauchen werdten. Werdten ar ren Herrn 

vndt Leuthen ein so grossen Zuegang machen, dass ebení ^zen ge- 

reichen soli. Sie woUen auch grosses Geldt bey denen Herrscb '^ssen. 



I. 






1* 




191 

weillen sie jahrlichen vicl hundert Khuessstein vndt Sandt Fuhren. gebrauchen, auch 
andern vmbliegendten Giasshiietten einigen Eintrag zu thuen vndt wass noch andere 
Puncten noch mehrers zu beschreiben wehre. 

Nun hat sich auff ihres Verlangs vndt gethanen Versprechen lauter dass Con- 
trarium erwiessen, dass, wie man die Huetten angefangen zu bawen, ist durch dem 
Maurer der Grundt recht gelegt, dan die Hohe der Maur nicht iiber ein Claífter 
sein sollen ; der Barot aber mit solcher Vngestum vndt mit sehr betrolichen Wortten, 
man solle nach seinem Kopí bawen, wie dan hierzue eingewilligt, dass also die 
Huetten auíF allen vier Seitten in ein stainern Futrol eingemacht, die Grundtfesten 
dieff eingegraben vndt also die Hóhe der Huetten auff 6 vndt 7 Claffter Husstragen 
wierdt. Es wahr an dehnn nicht genung, sondern man mueste auch* daran eine 
grosse Stuben oder Cammer bawen nach ihren Gefallen. In der Huetten ist der 
Werkhoffen so gross gebawet vndt mit dem weissen Lam solích zu uersehen nicht 
wohl angeben, dan sie haben es selbsten nicht verstanden vndt wie man in solích 
eingefewert, ist er wiederumben zu Poden gefallen; solch aber wiederumben mit 
grossen Vncosten, Leib- vndt Lebensgefahr der armen Leuth zum andermahl auff- 
gebawet vndt anjctzo nochmahlen bckhennen míiesten, dass der Offen noch zu gross 
vndt vielleichi zum drittenmahl muess khleiner gemacht vndt verendert werden. 
Sie haben auch bey Anfangs von kheinen Tor-Khuel-Taffel- nach andern óffen 
gemeldet, gleichwohlen haben sollche muessen gemacht werden. Es wahr an diessen 
allen nicht genueg, sondern auff ihr Verlangen hatte sollén die Huetten in Quadro 
gebawet vndt eingeschrankht werden, wie dan eine Continuation von 36 Claffter 
lang 2 Garn hoch mit Holtz auffgebawei, darinnen viel grosse Fenster, Abtheillung 
der ZiJmmer mit Óffen vndt Camienen versehen worden, dass in soUchen Gebew 
gahr viel ihrer Arbeit mit Pollieren verrichten konnen, vndt wass die armen Leuth 
hiebey voť Robotten gethan, ingleichen ein so grosse Summa Bawmaterialien, Geldt- 
vncosten auffgangen, dass, wan diess alles solle zusamben gezogen werdten, wuerdte 
ein so grosse Summa herausskommen. leh will von diessen zue schreiben vnterlassen 
vndt mit wenigen beybringen, wass sie Franzossen in allem dass Contrarium ge- 
spielet, dan der pollirttn Spiegl seindt wenig gesehen noch verkhaufft wordten. Zu 
Polierung sollcher haben sie nicht einig Vnterthaner, alss wie sie vorgeben, hierzue 
gebrauchet; da ihnen diess nicht angienge, haben sie angefangen Chrístallen- vndt 
andere gemeine Glass wie auch Fenster- vndt Waagentaffeln machen zu lassen, also 
hierzue vielmehrs Aschen, als bey anteren Glasshutten gebraucht, dan wiessent, dass 
in ihren aussgezágten Waldern nicht genuegsamb Aschen brennen khonnen, sondern 
sich der andern Htíettenmeister ihr Revier eingetrungen. Da ist schon Khuessstein 
vndt weisser Sandt zuriikh geblieben. Dass Holtz in khleinen Pueschlen hat khein 
Hucz geben wollen, als haben sie alles von Puechenholtz viel hundert Clafftern 
haksen lassen vndt von solchem mehrers als bey andern Giasshiietten (dan der 
Werkhoffen ist gahr zu gross) verbraucht. Wo ist der Bier- vndt vermeinten Victu- 
alien-Verschleiss geblieben 1 Die arme Vnterthaner werdten auch dass Geldt, wass 
sie von ihnen bekhommen, gahr leicht žehlen. Also ist seitherr genuegsamb gehoret 
wordten, dass von sollchen Hiitten der Nuczen gahr khlein, hingegén aber Ihr fúrst- 
lichen Gnaden Vncosten hoch ausslauthen werdten vndt wann sie gleich ihren 
jahrigen Bestandtziinss von 250 fr. erlegen, so wuerdte gleichwohlen nicht baldt 
dass Holtz, wass sie brauchen, wann sollches zu Geldt sslagen, bezahlt werdten. 

Genuegsamb hat man erfaiiren, dass sie seitherr mehrers schadlich alss nuczlich 
gevvessen, indem sie táglich dit Vncosten vndt Robotten vermehret, auch kiinfftig 
diess zu begehren nicht vnterlassen werdten. 

Dahero wehre mein vnmassgebigés Guettachten, dass, wan Ihro fíirstlichen 
Gnaden dahin zu disponieren wehre, dass die Giasshiietten láhr zu stehen, biess 
man mit einen verstandigen Hiiettenmeister ein reifliche Vberlegung machte, ob 
dass Glass noch ferners zu conlinuiren, oder auss den Gebew andere Nuczungen 

I. 



192 

zu machen, damit wohe nicht alle Vnkosten verlohren, sondern wenigst einen jáhr- 
lichen Zunss hierauss haben khondten, hiérdurch wurdte auch der Waldt vndt 
Wieldtpan conservieret. 

(Archiv Krumlovský I. 7Gí 3a.) 



LVII. 1677. 20. března. Na Krumlove. Zpráva o cestách Bldsendorfových 
li prozkoumání sklářstvi v Itálii a ve Francii Í066—S. 

.Was das Spiegl-, Chrystallen- und Glassmachen vor Ofen, Fewer vnd Hitze 
brauchet, ist genugsamb von denen zu uernehmen, welche zu Vénedig vnd Rom, 
alwohe die kóstlichsten Gláser gemacht, die Glasshutten gesehén. 

Mir ist bewust, dass der Churfurst zu Brandenburg einen seiner Landfcindter 
*Nahmens Blásendoríf mit grossen schwahren Vncosten anno 66, 7 vnd 68 in Italien, 
Frankreich und wo sonsten etwas von dergleichen zu erforschen rtisen lassen, mit 
welcHem ich selbsten geredet, und in der Zurtickhreiss meiner schlechien Peregri- 
nation biss auf Berlin gereiset. Dieser bekhante selbst, dass er mit allen Venedigern 
der Reinigkeit der Gláser hal ber streiten wolte und zwahr Ratione beneficii der 
Ořen, welche er . alss ein gueter Mathematicus vor anderen einzurichten wiiste, 
welches, wie ich gehoret, er auch nach diesem prástiret, und mein Brueder ohne 
Zweifel darům wissen wirdt. Allein er zweifelte sel ber, dass es mit Nutzen geschehen 
wíirdte. Vielicicht hat er nur die Prob gethan vnd das Werckh nachmahlig erligen 
lassen ; dann es brauchen ihne Ihre churfiirstliche Durchleucht, weiíen er ein schónes 
Studium, absonderlich in der Ingenirkunst dabey hat, jetzo in omnibus eius secretis 
consiliis' bellicis. 

Crummaw, den 20. Martii 1677. 

G. Jeuth m/p. 

Aus Bedenckhen Uber des WiirthschaflFtsrath ... Bericht sub dato 11. Martii 1677. 

(Archiv Krumlovský. I. 7 Gí 3a.) 



LVIII. Í677 8. května. Na Krumlově. Návrh k vedeni zrcadlové huti u Borové, 

Durchleichtig hochgebohrner Hertzog! Gnadigster Fiirst vnnd Herr Herr. 

Ewer fiirstlichen Gnaden gnádigst Bevelchschreiben sambt dem an dem Decoré 
den 5te passati gnádigst ergangenen Decret vnd darauff gehorsambste erfolgten Andt- 
wordtschreiben hábe ich in aller Vnderthánigkheit erhalten vnd dem Jeuthen also- 
bald umb sein gehorsambes Sentiment communiciret, weilen er aber wegen seiner 
Abreiss, ich aber wegen meiner Vnpassligkheit nit zusambenkhomben khonen, hat 
er mir es schrieftlich, wie hiebey ligens geschickhet, mit welchem ich mich con- 
formire, dass billich seye, dem Decoré auff alle Weiss mehrers als den Barot an- 
zuhalten, quocunque módo, die in dem Contract inserirete Obiigationes nachzu- 
khomben, weilen der Decoré dem Barot, also er von Ihr gráfíiichen Gnaden von 
Boquoy sich begeben gehabt, sponte ersuechet, diese Khunst zu treibcn vnd ihr 
Gliickh dardurch zu succhen, darzue er Decoré die erforderte Spesa zu geben offeriret, 
der Barot aber alss in dieser Khunst vcrmeinte wohlerfahrne Person dass Werck 
einzurichten aufferleget vnd vnder sich verglichen, wie dan soliches becderseits gleich 
von Anfang mit dem Werkh bezeiget, indem der Decoré dass Geld dargeben vnd 
der Barot soliche zu dem Gebew allzeit mit Wissen vnd Guetheissen des Decoré 
appliciret, biss das Werkh, so viell es hat sein khonen, einen Fortgang gewungen, 
vnd sie bede, ein jeder dass seinige darbey zu thuen zusambenkhomben seindt. 

I. 



193 

Alss der Barot nun seine vorgewente Khunst die Taffl zu schlaiffen angefangen 
vnd continuiren wolte, haben die Glassergesellen khein darzue taugliche Taffl blassen 
khonen, vnd also nach viell angewenter Muehe vnd Spesa zu richtig gemacht worden. 
Der Decoré aber hat seines Theils Cristalln zu machen auch angefangen vnd 
expresse sich zum offtern verlauten lassen, dass er Barot an denen Christallglásern 
kheinen Theill haben solle, weilen es auss seiner Industria herkhombe. Alss nun 
der Decoré wegen des Cristalln, der Barot aber wegen der Taffl mit denen Glasser- 
geseellen bevelchen vnd zusprechen woUen, seint sie beede wegen ř'uhrung des 
Gubernu der Glasshtietten vnd Geseellen vndereinander vneinig worden, absonderlich 
dass der Barot sich beriimbt, dass er der erste in dem Contract unterschrieben vnd 
benánth seye, indem doch der Decoré sein pares Geld vnd Mittl dargeben muess, 
also er der Principall wáre. Vnter diesen ist der Barot, vnb dass er auff* ein ent- 
loffenen Schierknecht geschossen, in Arrest khomben, alsdan der Decoré dass plenům 
dominium gehabt vnd ihme eingebildet, dass er auch die Tafflpollirung schon* 
genuegsamb ergriffen hette vnd die habende Pollierknecht vnterweisen vnd- dass 
Werckh ohne dem Barot treiben khonte, aber ihme der Gestaldt geschadtet, dass 
er weder ein — noch aussgewuest hat. Damit er aber gíeichwollen dem Barot 
ganz vnd gar von der Huetten vertreiben solle, hat er eínen Hiiettenschreiber auffr 
genomben vnd dem Barot nach seinem Arrest vnter sein Commando alss einen 
Khnecht vbergeben : Alss der Barot durch ein vnter ihnen gemachten Vertrag dieses 
amplectiret und wiircklich in der Glasshuetten die Handt angeleget, hat abermall 
der Decoré wider den Vertrag vnd seine aigne Handschriefít ihme gánzlichen die 
Glasshuetten verbotten, ja so gar dem Huetten vntersaget, ihme nit ein Biiessen 

Brodt zu geben Dass aber der Barot (weilen er ein Tischler ist) in toto ex- 

culpirt seye, befindt ich meiner Wenigkheith nach nicht, indem er nit allein neben 
dem Decoré in dem Contract sich bey Verluest seines Hab vnd Gueth, Treu vnd 
Ehr sich verobligiret, sondern auch in seinen unterfangenen Khunst vnd Werckh eben 
auch ein zimbliches vbersehen vnd Ewer fiirstlichen Gnaden dass meiste Vbl vnd 
Schadten durch sein so wenig Erfahrenheit in Auffbawung der Glasshuetten*) zuege- 
fiieget, sondern dass einer sowohl alss der andere mit einer wohlempfindlichen vnd 
denckhwurdigen Leibestraff billichermassen beleget werden solle. 

Datum Schloss Crummaw den 8. May 1677. 

Franz Bocq uet. 

') Nach Angabe des Tafelmachers Marxt Kastl ausgefiihrt. 

(Krumlovský archiv I. 7Gí 3 a.) 



LIX. (1685 28. května) Michal Miiller, hutmistr na Janouškové huti, žádá 

o potvrzeni své svobody a o privilej pro hut. 

Durchleuchtig hochgebohrner Hertzagl 

Gnádigster FUrst vndt Herr Herrl Ewrer hochfurstlichen Gnaden gehorsambst 
beybringe, wie dass ich anno 1672, damahls auf der Seewis in der konigischen Frey- 
heit wanhafft, mit einen meinen Freundt Henrich Pokh in Erfahrenheit bin khomben, 
dass auf der Herrschafti Winterberg eine Glashiitten wahre, auf welcher weder ein 
Glasmacher noch anderer Wiirth oder Bauer bestehen hat konnen, welche von Jahr 
zu Jahr alzeith mehr vndt mehr ruinirt worden, so gar in esse nicht hat erhalten 
werden konnen, welche ich sodann besichtigt, aber gefunden, dass selbe sehr in 
Wálden, darzue kein rechter Kislstein vorhanden, die Aschenwaldt gar schlecht vndt 
schon gantz ausgebrendt seindt. Die Wiirtschafft aber belangendt ist kein winter- 
lichers Orth allenthalben, als dieses, sodan, welches das allerargiste, ist solche von 
dem Landt sehr entlegen, dass also in das Landt hinein an Glas khein Verschleiss 

Rozpravy Ročn. II. THHn I. C. 1. 13 

I. 



194 

z\i hoíTcn, massen vili anJere dcncn Kliautt- vndt Handlsleuthen fíclegensambere 
Hiittnen diss Orths herumb sich beíinden, als da seindt auf der vndtern Seithcn 
von Óesterreich, dern mit der Planerhiitten in die 8, auf der obem Seithen von 
Beyerlandt vndt Reich in die (i, also zusamben ehe mehr als 14 gezehlt werden 
kónnen, welche alle nahet an der Landtstrassen ligen, allein diese in dem tiieífen 
Gebiirg gantz abseiths; jedoch das cintzige Mittl erdacht vndt erfunden hábe, weil 
jch in dem Reich etwas bekant bin, das viellcicht aldahin nach vndt nach selbsten 
einen Handl machen vndt Verschleiss des Glases zuwegen bringen mochte, welches 
aber werkh-stellig zumachen gar schwár ankhomben wirdt, dan ehe man mit denen 
Fiihren von diser Hiitten nur aus dem Landt vber die Gránitz khombt, man in 
die I o starkhe Meill wegen der Berge vndt sehr steinigen vblcn Weege vmbfahren 
mues, welches denen obem an den Griinitz ligenden Hiittnen vnd Khauřfleuthen 
schon zu einen sehr gutten Behueff in Ersparrung diser Vnkósten gereichet. Also 
in Erfiindung doch dises eintzigen obschon schwáren Mittels mich mit besagtcn 
Freundt Henrich Pokh vmb dise sehr ruinirte Hiitten angenohmben vndt solche 
von Hanss Singer, welcher damahls darauff ebenfahls wegen nicht gehabter Glas- 
kunsteserfahrenheit nicht bestehen hat konnen, mit Vorbewust des Herrn Haubtmans 
in Beysein der Hiittlinger Richters vndt sambentlichen Hiittenmeisteren vmb das 
craflft bey denen Grundtbuechern getroíTene vndt consentirte Quantum, jedoch mit 
disen expressen Ausnamb, Beding vndt Vorbehalt, wie aus der Beylag sub lit. A 
Ewer hochfiirstlichen Gnaden des mehrern gnádigst zu ersehen geruehen, dass 
nemblich, weill ich vndt otítbesagter méin Freundt Henrich Pokh sambt vnsern 
Weib vndt Kindern freye Leuth sein, fern wier dise Hiitten bestreitten vndt auf 
dem vorgenohmbenen Mittl mit Handlung in das Reich solche in Schwáng bringen, 
vornemblich aber bey Ewer hochfiirstlichen Gnaden werden die hohe Gnadl crlangen 
konnen mogen, dass wier sambt allen vnseren jezt vndt kiiníftig habenden Leuthen 
in der Freyheit gnádigst confirmirt werden, auř die Hutten aber ein neues Frey- 
heits-Priuilegium erlangen konnen, erkhauflft, wiedrigens wier als freye Leuth solche 
wider zu uórkhauffen vndt, alwohin es vnss belieben wirdt, hinzugehen beřuegt sein 
soUen. Wan dan ich mich in wehrender Zeith mit meinen Freundt Henrich Pokh 
vmb seinen Theil abgefunden vndt die Hiitten allein an- vndt vbemohmben, schon 
vili alte Ziinsen vnd Schulden vber 120 fl., welche die vorigen Wiirth (der einer 
juhrlich 8 fr. Aschenziinss vndt 1 Schock m. Grundtziinss geben hat soUen) auf dieser 
Hiitten gemacht, in das fiirstliche Rándtambt, welche dato noch hafften muesten, 
abgezahlt hab, wie auch die Hutten mit der Glasmacherey von Jahr zu Jahr alzeith 
bessern vndt zwar gar schon in einen solchen Schwung gebracht, dass sie in denen 
meisten vndt vornembsten Reichsstátten bekant vndt berueřfen ist, vnangesehen ich 
allen Kislstein von frembden HerrschaíTten mit nicht geringen Vnkósten fiihren 
vndt das Aschenbrennen auf der Zalezler vndt Przecziner HerrschaíTtswálden stiifften 
mues. Weiln ich aber vili Leuth zu diser Glasarbeith halten mues vndt bey warmben 
Ofen vili Bier auss dem fiirstlichen Brawhaus nehmbe, wan nun die Hutten kiinřFtig 
mit mehr Leuthen besetzt wirdt, welches werkhstellig zu machen konnen hoffe, ist 
bisher einiger, wirdt kiiníftig gewis ein besserer vndt von Jahr zu Jahr grosserer 
Nutzen Ewer hochfiirstlichen Gnaden erfolgen. Das aber ich an der Hiitten das 
wenig gebauet, sondern blos allein selbe in ihren ruinirten esse, wie ich solche 
angetretten, halte, vndt die vorgenohmbene in Demueth suechende Gnadt allererst 
implorire, hat solches vervrsachet, dass ich auf dem vorgenohmbenen Zwekh vndt 
hoflfendes Mittl bis allererst jezt hab khomben kónnen, allermassen ich auch nicht 
gewust, was fiir ein Glas hier wirdt kónnen gemacht werden, weill aber mit grosser 
meiner Mtiehewaltung Aussuech- vndt Herbeyschatfung von frembden Herrschafften 
der Materialien aufzukhomben mier getrawe, also dass mit der Wahr kheiner 
herumbligenden Hiitten cediren will. 

Als ist an Ewer hochfiirstlichen Gnaden mein allerdemuettig gehorsambstes 
Bitten vndt Anlangen, sie geruehen mier der obangeregten Vrsachen halber die 

I. 



195 

hohe Gnadt zu ertheilen, mich sambt Weib vndt Kindern bey der habenden Frey- 
heit in Gnaden zu confirmiren, die Htitten aber, soweith sie sich in ihrer Juris- 
diction erstrekhet, mit besondern Freyheit vndt Priuilegio, gleichwie die Planer 
Hiitten hat zu begnaden, wessentwegen dero hochfiirstliche Intraden in geringsten 
nichts ermanglen, sondern von Jahr zu Jahr ein weith besserer Nutzen, als hiebeuorn 
jemahls, erfolgen wirdt konnen, allermassen mittelst diser hoffenden Gnadt ich dise 
Hiitten in einen solchen Stand zu bringen getraue, dass es kein anderer zu wegen 
wirdt bringen konnen, in nicht erfolgender Hiittenfreyheits aber weder ich noch 
vili weniger ein anderer auf diser Hutten wirdt aufkhomben konnen; dan man 
vili Leuth, welche státs Jahr vndt Tag gleichsamb sesshařft bey der Handt sein 
muessen, bey dieser Glasarbeith zumahln, wan man diese Hutten zu guetten esse 
erhalten will, braucht, wegen der Vndterthánigkheit sich aber mánniglich scheihet 
vndt desswegen niemandt herkhomben vndt hier sich niderlassen will, wessentwegen 
die Hutten wider in ihren alten vblen Standt khomben vnd ein jeglicher Wiirth 
daraufiF verderben wirdt muessen, obschon ich mich anderwertig niderzulassen 
genuegsamb taugliche Gelegenheiten vor der Handt hette Glashiittenwerkh auřzu- 
richlen, dabey auch genuegsamb versichert werden mochte, mich jedoch getroste, 
dass diser meiner allerdemuettig — vndt gehorsambsten Bitt in Gnadten erhort 
vndt gewehret werde, zu welcher mich auch allerdemuettig gehorsambst empfehle 
vndt verbleibe 

Ewer hochfurstlichen Gnaden 

allerdemuettig gehorsamaster 

Miichl Miihlner, Glashiittenmeister auf der 
HerschařTt Winterberg. 

(Vimberský archiv. A. 6Gí la/4.) 



LX. 1687. 8. října. Na Krumlove. Knize Jan Křtšfan z Eggenberga potvr- 
zuje hutím Vimberským hutní svobody, přiděluje jim jisté lesy na pálení popelu 
a zvyšuje jim plat, 

Von Gottes Gnaden. Wir Johann Christian Hertzog zu Crumaw vndt Furst zu 
Eggenberg etc. bekhennen etc, dass fiir vns erschienen seint die gesambte Hiitten- 
meister auff vnser Herrschafft Wintterberg vndt haben vns vnterthánigen gehorsamb 
zu uernehmben gegegen, wie dass sie in verloffenen grossen KriegslauíTen vmb 
ihre gehabte Privilegia vndt FreyheitsbrieřF khommen, dessen aber vngeacht sowohl 
von denen vorigen gewesten Obrigkeiten als vns in dern Genuss vndt Quasipossesion 
nicht allein ruehiglich gelassen, sondern auch gnadigst dabey bis dato geschutzet 
worden wáren. Dannenhero vns sie vnterthanigst gebetten, dass wiir solche ihre 
alte vndt wohl hergebrachte Freyheiten in Gnaden zu confirmiren vndt zu resta- 
bilieren geruehen wolten. Wann wur dann von vnseren Beamten verlásslichen Bericht 
eingezogen vndt sich befunden, dass ermelte Huttenmeister von vnerdenklichen Jahren 
her des Todtenfahls, wie auch der Roboten vndt MayerhofFdienst befreyet gewesen 
vndt dermahlen noch ersterzehlte Freyheiten wurklich geniiessen, wiir auch benebst 
betrachtet den Nutzen vndt Fromen, so durch die Hutten- vnd Glass-Arbeith vns 
mit dem Bierschanckh vndt in anderweg entspringet, als haben wiir ihnen Suppli- 
cantcn diessfahis nicht auss Handen gehen, noch ihre Bitte abschlagen, sondern mit 
wohlbedachten Rath vndt rechten Wisen hierin gnadigst verwilligen vndt sie 
sambentliche Hiittenmeister ihre Erben vndt nachkhom bendě Possessores der Hiitten 
bey ihren vorigen Priuilegiis vndt Exemption des Todtenfahls wie auch der Robotten 
vndt Mayerhoffsdienst vngekránckht gelassen vndt mithin auf alle khiinftige Zeittn 
stattigcn wollen bekráfftigen vnd geben ihnen solche auch vor vns vnsere Erben 
mmen der Gestalt, dass sie mit ihren Weibern vndt Kindern in 



•.t_-I_I.U^ 



I. 



lOfi 

iibrigen gleichwohl ausser des Michael Mullcr auf der Helmbacher HCitten, der ein 
freygebohrne Persohn, vndt mit gedachter seiner Hutten absonderlich privilegirt ist, 
zu vnserer Herrschaffl Wintterberg vnterthánnig verbleiben vndt in vnser Randtambt 
jáhrlich hinfuhro von der Spieglhiitten ob dem Dorf Wuldaw sambt denen dermahlen 
darzue gehórigen Griinden vndt Calappen anstatt der bieshero gereichten neun Gulden 
zehcn Kreutzer, der mithien des Schattower Jágers Revier zum Aschenbrennen ^uege- 
eignet wirdt, Gnindt- vnd Waltziinss dreyssig Gulden, von der Bettihutten auf 
Thomas anstatt eines Gulden zehen Kreutzer, so er vorher geben, Grundzunss 
zwolíf Gulden, von der Caluppen, welche- der Andreas Glaser daruon erkhaufft, 
absonderlich drey Gulden dreyssig Kreutzer, ferer von der Toíferlhiittcn anstatt der 
dreyvndtzweynzig Kreutzer drey Pfennig fiinťf Gulden, von der Scheressaawer Betti- 
hutten filníf Gulden drey Kreutzer drey Pfennig, sodann von diesem erstbenennten 
drey Bettihutten, denen miteinander des bey St. Adalberti vndt Borkhenhoíf Jágers 
Revier zum Aschenbrennen krafft diess aussgevvisen wirdt, Waldtziins zusamben 
dreyssig Gulden, vndt von der Korkhusshiitten Grundzunss zehen Gulden dreyssig 
Kreutzer, ingleichen von dess Georg Hertzigs Hutten vnd zuegeh5ríg bey Wuldaw 
Grundzlins zehen Gulden, welche beede der Zeith khein Glasswerckh trciben, also 
khein Waldtziins, auch S( lang sie nicht arbaiten, wann sie aber inskhtinfftig wieder 
arbeiten wiirden, einen proportionirten Ziins von Aschenbrennen zu geben haben, 
vndt letztlichen von Thomassen Pauren vndt seinen Nachkhommen, so zwar khein 
Huitengerechtigkeit hai, jedoch die Freyheiten mit denen andern Huttenmeistem 
geniiesset, vor solche anstatt der vormahls gegebenen vier Gulden sechsvndtvierzig 
Kreutzer drey Pfennig khiinfftig sieben Gulden dreyssig Kreutzer vndt also in allen 
einhundert dreyzehen Gulden drey vnd dreyssig Kreutzer drey Pfennig bezahlt vndt 
jedeš Jahr besonders richtig abgefiihret wcrden sollen, dabey auch dieses ausdriicklich 
vorgesehen wirdt, dass vorangeregte Hiittenmeister vndt ihre Nachkhommen von 
nun an weither bey ihren Hutten vndt in vnseren Wáldern khein e newe Gereither, 
Wisen oder Wayden ohne absonderliche obrigkeitliche Bewilligung zu machen oder 
ihnen zuezueignen, noch ihre Griinde zu erwaittern nicht befuegt, jedoch auf selbigen, 
so sie dermahlen besitzen vnd zu denen Hiitten gehSren, die vnser Haubtmann 
vmb khiiníFtiger besserer Richtigkeit willen ordentlich beschreiben vndt begrántzen 
wird, Caluppen vndt was sonsten zu Verbesserung ihrer Wiirtschafft dienlich oder 
ntitzlich sein mftchte, zu bawen vndt zu reiten berechtiget sein sollen. AUes getrewlích 
vndt ohne Gefahrde. zu Vrkundt dessen haben wiir diesen Brieff eigenhándig vnter- 
schrieben vndt vnser řtirstl. grossere linsigl hiebey anhangen lassen, der geben ist 
auf vnserer herzoglichen Residenz Crummaw den achten October ein tausend sechs 
hundert sieben vndt achzigsten Jahr. 

Johann Christian m/p. 

Ad mandátům suae celsitudinis proprium 
Johann Ernst Hammermullner m/p. 



K\ copia vidimata. 



(Winterberg A. 681 la/1. 



LXI. (Í683.) Zprávy o vynalezeni křídového skla skrze Michala MuUcra, 
jakož i o jeho obchodu, 

Wohl-Edler vnnd gestrcnújer hochgeehrter Herr Haubtman. 

Auíf desselben mir anheundt wohlbchcndigtes l)crichte hiermit kurtzlich, dass 

die alhiessige Glashíitten des Maisters aigenthumblich. Kr -^rschicdliche 

Gattungen von Glossern, auch gross vnd kleine Taííeln, gewisses 

Secretum vor sich, das seine Glosser denen Buquoyischen fas Wc»lliches 

I. 




197 

jedoch niemandt offenbahren wil, dass derowegen die vmbliegendte ihme khein 
gleiches thucn khonnen. Der Verschleiss von Trinkhglossern ist zum Theil nach 
VVienn, maistens aber in Moscau vnnd Wáliischland ; hingegen khomben die Taťfeln 
ins Reich gegen Strassburg und Fran.khfurth. Von Glassscheiben aber wijrdt nichts 
gemacht, dan die obbenente Sorthen mehr alss diese eintragcn. 

Datum Schlos Winterberg den '22. Nouembris 1693. 

Joh. Carl Gube. 

An den Frauenberger Hauptmann Heidelberger. 
(Frauenberg. A. 6GÍ la.) 

(1722. 24/3.) Anna Clara ') verwitwete MiiUerin an dén Fursten. 

VVie diese Hiitten von 37 oder 38 Jahren gestanden u. zwar also, dass kein 
Huttcnmeister den damais gebiihrenden kleinen Zins p. 9 fl. 10 kr. jáhrlich nicht 
hat bezahlen kčinnen, sondern als mein Schwiegervater Michael Miillner sel. solche 
angetreten, die Hiitten und das Werk in einen solchen Aufnahmb u. Flor gebracht, 
dass, umb das es von ihme nun erfundene absonderlich schone Christalen- und 
Kreidenglas, welches sonst niemand in Europa, als er zuerichten u. fabriciren 
konnen, Kaufleut aus Spanien, Italien, Holandt, besonders aus Amsterdam weiten 
Landen und Provinzien herangelockt, von denenselben gleich Anfangs soviel profitirt, 
dass er von vorigen Huttenmeistern gemachte Schulden u. versessene Zinsen bei 
200 fl. hat zahlen kónnen. 

1717. (14/10.) Winterberg. Joh. Georg Fr. Praun an die Furstin. 

Hábe dessen Vatter seelig (f 1709) dass Kreydtenglas anno 1683 hier in 
Bóhmben eingefuhret, dessen vmb eine grosse Summa Geldts in vnterschiedlichen 
Glassorten und Pátterlen verfertigen vndt in frembdie Lánder lifern lassen, darfiir 
viell tausendt Gulden Geldtes herein Landtes gebracht und dessen viell in der 
Herrschafft gelassen, auch mitlelst Fabricirung diser Glassorten viel der hiesigen 
Vnterthanen vnterhalten. — Den Niedergang des Gescháfies findet Raum neben 
der grossen Concurrenz auch im Unfleiss und der Morositát Valentins u. weist 
auf den im Aufschwunge begriffenen Johann Tischler. 

1720. 15. Juni. Winterberg. Jos. Fr. Praun an den Fursten. 

Zur jehnigén Zeith, da das Privilegium dem Helmbacher Huttcnmeister ertheilt 
worden, nemblich anno Í68í^, wahre diese die vornehmbste Glashuttcn in Konig- 
reich Boheimb, massen er Michel Miillner das Kreydlen- und Rubin-Glas hier 
Landes zum ersten eingeRihrt und fabricirt hat. 

(Vimberský archiv. A. GG? la/1.) 



LXII. 1688, 23, dubna. Ve Vid ni. Knize Jan Křišfan z Eggenberga potvr- 
zuje hiihnistrovi Michalu Miillerovi na Janouškové huti osobni svobodu, přiděluje 
k huti jistý okres lesa na popel a zvyšuje mu plat, 

Von Gottes Gnaden Wier Johann Christian Hertzog zu Crummau vndt Fiirst 
zu Eggenberg . . . thuen khundt, . . . dass wuer den ehrbahren vnseren lieben vndt 
getrewen Michael Millner Hiittenmeister auff der Helmbacher Hiitten in vnserer 
Herrschafft Wintterberg auff" sein gehorsambistes Bitten sambt seinen Weib vndt 
Khindtern, ingleichen seine Glasgesellen, die aus dem Reich oder anderwerths zu 
ihme in die Arbeith khumben, als freye Leith mit ihren Weibern vnd Khindern, 

', Dcera Vimberského hejtmana J. K. Gube. 

I. 




iJamit die Glasmacher desto mehr heranpelokhel weriien, vnd die HQttea lu besseren 
Auffnehmben kommen mochte, bey ihrer angebohrnen Freyheii vnd daran auíf 
keine Weis khrankhen m lassen, vnd dass er Michael Millner auch seine Erben 
vndt Nachkhommcn bemelJte Glasshiitten ilber khurtz oder !ang nach Belieben, 
jedoch in all Weg mít vnseren als Grundcobrigkeit, vnserer Erben vndt Nach- 
koraben oder vnserer Haubtleuthen lu Wuntterberg Vorwissen vnd Consens wieder 
EU uerkhauflen vndt als freyc niemandt mít Vntterchánigkeic bchafte Leithc sambt 
Weib vnd Kindern ohne eintiige Verhintterung, alwohin es ihnen am besten ge- 
fallen vnd bedunkhen wierdt, za ziehen, befuegt sein sollen laut vnttern 18 Jully 
des IG^Cisten Jahrs mit vnserer Handtvntterschrift vndl Insigl darybcr ausgefertigten 
Brieťfs pnadigs zuegesapet vnd bewilliget haben, weliche erst beredte vnsere Conces- 
sion vnd Verwilligung wier dann mithin nicht allein in besseren Formb bestattigen 
vnd becriilTiigen, sondern woUen auch, zumahlen mehrgedachte Helmbacher Glas- 
hutten mit denen darzue gchórigen Chaluppen von Altters her von Robothen vndt 
dem Tottenrahl, auch Mayerhotlsdienst beHreyt gewesen, soliche vnd dero jetzige 
vndt khUnfftige Inhabere noch weils darbey gelassen haben. Vndi demnach sich 
olft angeregter Michael Millner vernehmen lassen, dass er, wann ihme ein gewiesser 
Bezierkh in rnsercn Waldungcn, die bíshero die gesambten Htittenmeister vntter 
einander vnuerthailter genossen, ausgezeigt wtirdce, einen mehreren Zins als bishero 
der Proportion des Uenusses nach geben wolte, wicr auch hierautf dič Gelegenheit 
der Hiltten sowohl als der Wiiider durch vnsere abgeordnete Bcamhte beaugen- 
scheinigen vnd vns die BeschafTenheit gehorsambst refcriren lassen, haben wier in 
Bctrachtung, er Michael Millner die Zeit her durch sein Fieiss Dexteritaet vnd 
Erfahrenheit die Glasarbcith wie auch den Verschleiss in guetten Fordtgang gcbracht 
vnd dabcy ein zimbliche Quantitaet Bier ausgangcn, seinen ohne déme biUichen 
mássigcn Bcgehrcn deferiret, auch noch darzue lu mehrerer Wachsung seines 
HOttengewerbs vnd ein folglich Beforderung vnseres Nutzcns im Bierschankh mit 
etlichen andcren Gnadten vndt guctien Vorschub ihme gnadigst beyhilfhg erscheinen 
wollen, nemblichen thuen wier wohlbedachtlich vnd mít reífTen Rath wissenilich 
ihme Michael Millner, seinen Erben vndt khíinfftigen Possessoribus gesagter Helm- 
bacher Hiittcn gegen Erhechung des hernách benahmbsien Zinses 1. Die Waldungen 
crafft diess so weith sich vnseres Wintterberger Jagers Revicr erstrckhet vnd ob der 
Wintterbergcr Saumerstrassen ligen allein vnd mil Ausschlicssung der anderen Híltten- 
meister zum Aschenbrenncn auffcin státts raumben, nebenshin '2. in vnseren Waldtern 
die Nottdurfft Bau Schier- vnd Brennholti zu den Hutten ind angebórigen Cha- 
luppen zu nehmben, gleJchermassen die Viuhwayden darein wie vor Altters zu g6- 
niessen in OnadCen zue geben nicht wcniger, 3. verstatten wier gnadigst erdeuthen 
Michael Millner seinen Krben vndt allen khUnftugen Hiittenbesilzern, da sich auff 
gesagter vnserer llerrschatTt Wintterberg etwo mit der Zeitb ein Kies, so zum Glas- 
mnchen tauglich wáhre, finJten mSchte, daruon die behórige Quantilat lu seiner 
Arbeith vnd Glasmacherey frey zu erheken vndt zu brauchen 4. Solle er Michael 
Millner seine Kriícn vnd alle Successores befuegt sein alles Glas, von was Sorten 
es scyn mag, keines ausgenohmen, jederzeiih zu machen vnd arbeílhen zu lassen. 
So dann 5. ohzwabr die HiittenmeisCer einen besonderen Richter von einer Zeith 
her gehabt vnd in contribuendo vnd anderen Angeltgenheiten sich vniter dcmselbcn 
gerichtet, so wollen wier doch zu Bezeugung vnserer sonderbahren Gnadt ihme 
Michael Millner, wcil er mit dem Bierschankh t 
vnseren Nutzen befordert hat, auch hinfiero v 
.solle, von den anderen HUttenmei.stern vnd ibn 
bution als anderen Sachen abgcsondert vnd deri 
mi[ seiner Hutten vnd Zuegehuruni>en hinfiero 
^ Haubtmann daselbst dependircn, sein m< 

■ seine HUttcn in der Bekhundtnus und Seps 

ichten, hingegen den anderen HUtten, damit 

I. 



199 

so uiel abgeschrieben werden, auch in obrigen der Huttentneister Richter nichts 
sondern allein vnser Haubtmann zu schaffen habcn solle. Hingegén solle viel be- 
bedeuther Michael Millner seine Erben vnd ein jeder khiinfttiger Hiittenbesitzer vns 
vnseren Erben vnd Nachkhotnen anstatt der U fl. 10 kr., so bis hero gegeben 
worden, hiníiehro Hb ťí. Waldt- vnd 120 fi. Haus- vndt Grundtzins, thuet zusamben 
funffvndtfunffzieg Gulden rein. jáhrlich zu Georgi jetz ankhombent an zu raithen 
in vnser Rándtambl zu Wintterberg vor gedachte Genussbahrktriten vnd Concessionen 
bezahlen vndt entrichten, danebst auch obligirt sein, vnser Bier continuirlich bey 
der Hiitten zu schenkhen, jedoch vnd in Fahl uber khurtz oder lang aus einfallendten 
Verhintterungen von Besitzern das Glaswerkh nit getrieben worden khente oder 
wolte vnd also auch die Waldungen von dem Inhaber der Hiitten nit genossen 
wiirden, solle er vnd seine nachkhomendte in solicher Begebenheit auch kein Waldt- 
zins zu geben, sondern allein zweintzig Gulden Haus- vndt Grundtzins zu bezahlen 
schuldig sein; dahingegen aber ihme Michael Millner seinen Nachkhommen vnd 
Huttenbesitzern mehrere Waldung als dermahlen ins khiinfftig eingeraurot vnd zue- 
gegeben wtirden, so solle er der Proportion nach dauon auch gebiihrenden Zins 
reichen vndt abstatten. Vndt auřf dass die Hiitten in bestándtigen Floře verbleiben 
vnd mit der Arbeith zu allen Zeithen ins khiiníflige desto bequember continuirt 
zu solichem Endte dann das bediirfftige Schier- vnd Brennholtz in der Náhe er- 
halten werden móge, wierd kein Hiitten meister, weder der jetzige noch die nach- 
khomente hinfiehro nicht Macht noch Fueg haben, ohne sonderbahre herrschafftlichen 
Bewilligung newe Geráuther Wiesen oder Wayden, die der Zeith zu der besagten 
Hutten genossen werden, so vmb khlinfftiger vnserer Richtigkeit halber vnser Haubt- 
mann ordentlich beschreiben, auch begrántzen solle, beschlagen lassen, vndt selbige 
kheines Weegs erweithern oder vmb sich greiffen; auff denjenigen Teritorio vndt 
Grtindten aber, weliche dermahlen zu der Hiitten gehorig, solle der jetzige vnd ein 
jeder khiinfftiger Hiittenmeister berechtigt sein zu bawen, zu reuthen vnd was zur 
Wirtschafft tauglich zuezurichten, allermassen wier dann zu noch mehrerer Befiir- 
derung des Glaswerkhs vndt Continuirung desselben von ordinary Einquartirung 
der Soldatesca diese Glashutten, so lang darin Glas gemacht vnd gearbeithet wierdt, 
befreyen vnd uberhebt haben wollen. Wann aber das Werkh auffheren vnd von 
Possessoribus aus Verhintternus oder anderer Vrsach nit mer fordtgesetz werden 
solte oder wolte, wierdt alsdann die Hiitten vndt dessen Inhabere die Einquartirung, 
wie hiebeuor vnd sonsten gebráuchig gewesen, auszustehen haben vnd hieuon weithcr 
nicht mehr befreyet sein. Vrkhundt vndt Becráfftigung dessen haben wier diescn 
Brieff aigenhandig vntterschrieben vndt vnser fiirstliches grosseres Insigl hiebey an- 
hangen lassen. Geben zu Wien den 23. Apríl in ltí88igsten Jahr. 

Johann Christian. (L. S.) 

Ad mandátům suae celsitudinus proprium 

Johann Ernst Hamermilltr m/p. 
Ex copia vid. anni 1722 1/8. 

(Vimberský archiv. A. GGi la/1.) 



LXIII. 1695. 25, Června. Na Nových hradech. Obdarování hrabete Filipa Ema- 
nuela z Btiquy na hul Půhořskou pro Urbana Krampera a Urbana Glasera z Bělé. 

Demnach mir Philippo Emanueli Fiirsten von Longueual Graífen von Buquoy. .. 

vmbstendiglich vor- vnd angebracht worden, wie dass in meiner HerrschařFt Grázen 

vnweith 'dess sogenannten Pucher Teicht vnd zwar an der langen Strassen, so die 

^ranizcn des Konigreichs Boheimb vnd auch des Erzherzogthumbs Ďsterreich vnder 

Ennss beriehrt, eine neue Glasshitten zu Nutz vnd mehrerer Eintreglig- 

I. 



200 

keit der Herrschafft Grazen vnd besserer Befórderung dass daselbst von mir vor 
2 Jahren aufgerichten Wierthshauses fieglich zu erbauen wehre, alss . . . zumahlen 
sich befundet, dass hiebeuor die Besizer vnd Inhaber der Herrschaft Grazen . . . 
auss diser Gegendt anderst nichts genossen ausser wass denenselben die Gemein 
dess Dorff Ziernetschlag fier den Genuss des oberwehnten Puchers Teicht an Heu- 
fuetter in dass Rentám bt Grazen jáhrlich mit 2 fl. 20 kr. Zinssgelt entrichtet hat, 
bey diser Beschaffenheit aber vnd wan eine neue Glasshitten den Vortgang erreichen 
solte, nicht allein die Obrigkeitlichen Intraden vmb die gewohnlichc jáhrliche ZUnsung 
verbessert wurdte, sondern sich auch mit der Zeit mehrere Vnderthanen daselbst an- 
sessig machen vnd besagte Herrschafft Grazen vmb ein merkliches meliorieren derfften, 
vnd nun sich Vrban Kramper mein dermahliger Waidmeistcr vnd Vrban Glasser 
beede hausssessig in Dorff Zirnetschlag anerbothen, dass, wan ich ihnen gewisse 
Begnadung zu thuen geruhete, sie beede alss Consorten auf ihre Spósen vnd Vn- 
kosten nicht allein eine taugliche Glasshiitten erbauen, sondern auch solche in Bestandt 
nehmen vnd dauon einen gewissen jáhrlichen Zinss entrichten woltcn, daherr hábe 
hierzu nicht allein gnádigst annuiret, sondern auch mich mit ihnen auf nachstehende 
Weiss verglichen vnd zwar 

1. SoUen oflwiederholte zwey Gespan Vrban Kramper vnd Vrban Glasser 
beede zugleich vnd in Nothfahl ein jeder in Sonderheit dahin verpflichl vnd ver- 
bundten sein, ein solche Glasshitten auf aigene Vncosten zu erbauen, warzue ihnen 
die Materialia beygeschafft werden sollen, vnd mit aller Nothwendigkeit zu versehen, 
auch nach Meglichkeit je ehunder je besser zum volligen Gebrauch zu bringen, nicht 
miinder nachdeme dises beschehen sein wird alsogleich die Glassmachung vor die 
Hand nehmen, warzue ihnen dass nothwendige Gehilz auss denen daselbst herumb- 
ligenden Waldungen ohne aller Hemmung vnd Irrung vom Zeit zu Zeit gestattet 
vnd allerdings frey ohne Bezallung zuegelassen vnd erfolgt werden solle, warunter 
auch dass nothwendige Holz zu Brenung dess Aschens so vili zu diser Glasshitten 
nethig sein wird, verstanden. Vnd weillen 

2. zu Beyschaffung so thanen Holzes der benethigte Zug vnd Vnderhaltung 
des Viehes vnentpehrlich ist, alss werden sie beede oder im Fahl deren einer den 
volligen Puchersteich mit der Groscrey Zumachung des erforderlichen Heufuetters, 
wie nicht weniger die aldorth anligende Waldter vnd Gestreich ohne Hindternuss 
meniglichens, jedoch auf vntenbegriffene Weiss vnd gegen der vntenaussgesezten 
Zinssung, voUig vnd nach Belieben zu geniessen haben. So gibt auch 

3. die allgemeine Erfahrenheit, dass bey dergleichen Glasshittengewerb die noth- 
wendige Feldt vnd Ackherbau nothwendig sein vnd zubereithet werden miesse. Vnd 
damit mit disen die Vorsehung geschehe, also soli mit neysten von mir ihnen sowoU 
oberwehnter Puchersteicht alss auch gewisse órther nach Vmbstand vnd Zuelessigkeit 
selbiger Gegend ordentlich aussgemessen, mit deutlichen Rainen oder Granizen be- 
zeichnet vnd zum Genuss besagter Glasshitten gestattet, auch zu Verhiettung kiinfftiger 
Strittigkeiten in ein absonderliches Aussmessungsinstrument verfasset werden. Zumahlen 
aber diser Felt vnd Ackherbau in kurzer Zeit nicht herzurichten, sondern zu Bc- 
streittung der Glasshitten von anderwerts nothwendig zu bestreitten ist, vnd nun sie 
beede, nemblich Kramper vnd Glaser ihre Wiirthschafftcn vnd Hauser zu besagten 
Dorff Ziernetschlag besizen, alss hábe mich 

4. auch gnedigst resoluiert, dass sie beede vnd derer jeder in Sonderheit zu 
besserer Vorthsezung der Glasshitten auch mehrerer Befórderung ihrer Narrung, 
vnangesehen dessen, dass sie beede sambt ihren Weibern vnd Kindern der Leib- 
aigenschaíft von mir vollig entlassen werden, alss freye Leith besizen, innenhalten 
vnd geniessen konnen vnd mogen, doch der Gestalt, dass diser beeder Behausungcn 
ein- alss andere Weeg nichts alss Bauernheuser sein vnd verbleiben sollen, einzig 
vnd allein werden sie anstatt der sonst in nátura schuldigen Robothen das* gewehn- 
liché Robothgelt vnd andere gebraichige vnd kunfftig aufkommen mogende obrig- 
keitliche Schuldigkeiten in Geldt zu bezallen, einfolglich dises Robothgelt nebst 

I. 



201 

andern herrschaffttichen Schuldigkeiten dem Gerichtsambt zu Ziernetschlag in denen 
vorhin gebreuchlichen Terminen zu entrichten, auch vber disses die Kayser- vnd 
konigl. Regalia nach Proportion der Ansessigkeit mitzutragen haben, massen discs 
dass ihnen die obrigkeitlichen Schuldigkeiten auf dass Gelt angesezet werden, nur 
darumben beschiehet, damit sie der Glasshitten vmb so fleissiger abwahrten vnd mít 
anderwerttig fahrend oder gehender Roboth verschonet sein mógen, wie ihnen dan 
von derley Roboth gar nichts auferleget werden solle. Vns sintemahlen 

5. spwoU dass Wiirthhaus alss auch die Glasshitten in einer Wildtnuss vnd 
sehr abseittig gelegen vnd von denen herrschafftlichen Preuheusern das Bier, so 
aldort aussgeleithgebet werden kontě, nicht woll vnd sicher zuezubringen, alss thue 
ich sie beede ins gesambt vnd jeden in Sonderheit dahin begnaden, dass sie dass 
nothwendige Bier vnd Brandtwein, so vili sowoU fier ihre aigene alss auch des 
Wiirthshaussnotturfft von nethen sein mechte, brenen vnd preuen, auch Wein bey- 
schaffen vndt leydtgeben vnd sich dessen bedienen konen, doch der Gestalten, dass 
sie auch hiervon den kayserlichen Taz oder Tranckhsteuer entrichten sollen, hin- 
gegen vnd in Ansehung diesser ihnen obrigkeitlich erzeigenden Begnadungen haben 
sich beede insgesambt vnd wan deren einer entweder vntauglich werden oder mit 
Todt abgehen mechte, ein jeder in Sonderheit dahin verbundten, dass sie zufolge 
des obigen ersten Puncts offt beriehrte Glasshitten zustandbringen vnt so balt 
moglich den Anfang zu arbeithen machen wolien, vnd damit die gnádige Grundt- 
obrigkeit dero hierauss zu schopffen habenden Nutzen nicht gefehret werdte, alss 
geloben sie 

6. dass sie besagte Glasshitten vnd Wurthshauss ehendter nicht verlassen, weniger 
daruon abweichen wolien, es seye den, dass sie vorherr solche mit ihren Kindern, 
welche vor andern hierzue — wan es ihnen doch beliebig sein móchie — berech- 
tiget sein, entweder ersezt oder aber der gnádigen Grundtobrigkeit jemandten tauglichen 
an ihren Platz vorgestellet haben wurden, auf welchen Fahl vnd wan keines auss 
deren Kindern, sondern 

7. ein frembter Bestandinhaber die Glasshitten antretten solte, dassjenige, wass 
oben im 4. Punct wegen der zwey Heusser zu Ziernetschlag aussgemessen ist, aller- 
dings aufhoren, solche Heuser von keinen andern alss einen leibaingenen Vnderthan 
innengehalten vnd die obrigkeitlichen Schuldigkeiten gleich andern Baurn in nátura 
entrichtet werden sollen, es seye dan, dass die gnádige Grundtobrigkeit erkhenen 
mechte, dass dise zwey Heuser oder wenigst deren eines zu besserer Bestreittung 
der Glasshitten in der hierin entworffenen Qualitát auch einen dritten oder frembden 
zu besizen zuezulassen scyn. Ingleichen seind 

8. die beede nemblich der Kramper vnd Glaser insgesambt in Ansehung ihres 
schopffenden Nutzens von der Glasshitten vnd Wurthshaus$ von beeden zusamen 
der gnádigen Grundtobrigkeit jáhrliche Zinss benantlich 70 fl., dan von dem Genuss 
des Puchersteicht alss dess Heufuetters 2 fl. 20 kr., von jenen aber, so ihnen zu 
einen Fellbau vnd Wisen aussgewisen werden wierdt, ingleichen von der in denen 
herrschafftlichen Waldungen geniessenden Huettwaidungen nichts, also in summa 
jahrlich 72 fl. 20 kr. von Tag, da sie auf der Hitten zu arbeithen anfangen werden, 
anzurechnen, in dass Rentambt der Herrschafft Grázen vnweigerlich zu entrichten 
vnd abzustatten schuldig. Vnd sintemallen sie 

9. zu Erbauung der Glasshitten ihres aigenen Gelts einigcn Beyschuss an- 
wenden vnd anticipiren miessen, also solle ihnen der jahrlich zu zahlen khomende 
Bestand vnd Zinss so lang in Handen verbleiben vnd von ihnen nicht begchrct 

^Cálfifij biss ihnen ihr aussgelegtes Gelt darmit defalcirt vnd wider ersezet sein 
Ser 

dige Grundtobrigkeit finden wurdte, dass mit der Zeit von denen 
mb ein mercklicher ein grósserer Nulz alss anjezo auss der 

I. 



202 

Glasshitten vnd den WQrthshauss geschópfft werden kdnne, alss solle derselben aller- 
dings freystehen nach Befundt der Sachen obige Zúnssung zu erhfichen ; bey solcher 
beschehender Erhohung aber ist zu merkhen, dass, wan die zwey Bestandinnhabere 
darbey nicht bestehen k5nten, ihnen allerdings freystehen solle, von diesser Glass- 
hiitten vnd Wtirtshauss abweichen vnd solches vngeacht des obigen G. Puncts auch 
ohne Vorstellung eines andem tauglichen Bestandtinhabers ohne weitherer Anhaltung 
verlassen vnd quittiren zu kónnen. Wass sonsten 

11. die Erhaltung des Gebeu anbelanget, gebiehret solche denen Bestandtinn- 
habern, so vili die Aussbesserung derselben betrífit, zu bestreithen. Solte aber ein- 
oder anders Gepeu entweders durch Feuer oder sonsten ohne Verwahrlosung der 
Bestandinhaber vollig zu Grundt gehen, alss solte solches auf obrígkeitlich aigene 
Vncosten ergenzet werden. Mithin 

12. wierdt denen jezigen vnd ktinfftigen Bestandinhabern der Glasshitten vnd 
des Wurthshausses als obrigkeitlicher Schutz vnd Schiermung wider meniglichen 
crefftig, nicht mUnder auch dises versprochen, dass ihnen mit dem zu Bestreittung 
sowoU der Heuser alss der Glasshitten erforderlichen Dienstgesindt jeder Zeit an die 
Handt gegangen vnd aussgcholífen werden solle 

So geschehen Grazen den 25. Juni 1605. 

(Archiv Novohradský. 23. I. 2234.) 



LXIV. 1695, 17, záři. Na Krumlove. Knize Jan Křišfan z Eggenberga po- 
voluje Mich, Mullerovi zřízeni mlýna, 

Von Gottes Gnaden Wier Johann Christian Herztzog zu Crumtnaw vndt Fiirst 
zu Eggenberg . . . thuen hiemit auf vnterhánigstes Anlangen vndt Bitten des Michael 
Mullners HUttenmeisters auf vnserer Herrschafft Wintterberg in Ansehung verschiedener 
von ihme beygebrachten Vrsachen gnádigst verwilligen, in seiner HiittenbezÚrckh 
auf dem durchfliessenden Bachl einen MúUgang jedoch dergestalten auf seine eigene 
VnkhSsten zuerbauen, das er fíirs erste von derselben anstatt des dem Miillner in 
vnserer Wintterberger ObermiSll, allwohin derselbe mit dem Malter angewisen ist, 
gegebenen Mauthkhorns in vnser daselbstiges Rándtambt jáhrlichen zwólf Gulden 
Zins erlegen, dargegen dem Miillner an seinen Bestandt souill abgeschriben worden ; 
fúrs anderte bey Verlust dieser Begnadung aus denen beeden DUrffern Freyung vnd 
Closterle niemandten mit den Mallwerkh befórdern, sondern diese Miill eintzig vndt 
allein vor sich vndt die auf der Hiitten verbleibende Glasergesellen vndt Inleith ge- 
brauchen, nicht weniger fiirs dritte wann etweders wegen der Dórren oder grosscn 
Wintierszeith aus Mangl des Wassers auf besagten seinen Míillgang nit mahlen 
mochte, auf solchen Fahl sein Getraidt in kheine andere als die Eingangs gedachte 
Wintterberger Obermiill zuuermahlen fiihren; vndt das viertens vber khurtz oder 
lang er oder dessen Successores besagte Miill verkhauřFen wolten, selbige vor allen 
andern vns antragen soUen. Vrkhundtlich vnserer eigenen Ferltigung. Geben auf 
vnserer hertzoglichen Residenz Grummaw den sibentzehnedten Septembris ein tausend 
sechshundert funff vndt neintzigsten Jahrs. 

Johann Christian m/p. 

Ex copia vid. anni 1720. 

(Archiv Vimberský.) 



I. 




LXV. Í699. 








Glasgattungszettel der Vogelsamer GlashUtte auf eine <.teni KauTinann Johann 
Palutnb geschehene Lieferung. 


ÓOO — 6er SchLeiffbecher 


1000 — eOer 


Flaschel fein, sauber. 


2000 — 8er 
4000 — lOer 
4000 — 12cr 
3000 — 16er 


(lito 
Jito 

dtto 
dito 


500 — Ger 
500 — Ser 
500 — lOer 
500 — 12er 
500 — I6er 


Flaschen 
dito 
dito 
dito 
dito 


2000 — 30er 


dito 


SOO - 24er 


dito Die Flaschcn sollen alle 


lOnn — 40er 


dito 


50f) — 3()er 


dito. Gcckhig seyn. 



lOOil — 30er Lunzen. 
500 — 30er Eissbecher, 
1000 ~ 40er Luntíen. 
500 — 40er Eyssbecher. 
500 Karafindel 16 auf das Hundcrt. 
1000 — GOer Schwirmcrl. 
4000 — 24er Eissglassl. 
500 Rossolglassl 30er. 
Summa 3000. 
Diesses Gattungzettl betrifft 3 Fuhr, jedeš 1000 wirdt bezahlt pr. 13 fr. 
(Archiv Vimberský. I. A. 6GÍ 1) 



LXVI. 16S'J Plály kuli Vimberských. 



201 

LXVII. 1704. 11. března, V Rotterdame. Míssťouář Michal Sahel prost zase 
o nějaké pekne řezané sklenice a o korálky z hutí Viniberských pro Indy. 

Rotterdami 11. Martii 1701. 

Praenobilis ac generose domine. 

Forte notus nobili ac generosae Dominationi Vestrae per triennium, quo Crum- 
lovii extiti, praenobili ac generosae Dominationi Vestrae praesenteni exaro epištolám. 
F2a praenobili et generosae Dominationi Vestrae signiíico, quod celsissimo principi 
domino vestro clementissimo patrono meo collendissimo litcras scripserim, quibus 
aliqua vitra pulchre excissa, itemque aliquam quantitatem granorum sivé coralliorum 
vitreorum a Sua Celsitudine enixe peto et emendico pro Indis meis, ad quos Deo 
favcnte revertar. Jam alia vice similia vitra a Celsitudine Sua mihi donata et missa 
šunt per reverendům P. Joannem Miihlwentzel rectorem coUegii nostri Crumlovii 
et non dubito, quin praenobilis et generosa Dominatio Vestra de ea re notitiam 
habeat et habuerit. Siquidem celsissimus princeps mihi similia vitra et corallia 
vilrea donare voluerit, uti pro certo spero, atque praenobili ac generosae Domina 
tioni Vestrae rei executionem demandaverit, ausim praenobilem ac generosam Domi- 
nationem Vestram demississime rogare, dignetur ofíiciales vitriariae officinae Winter- 
bergicae sibi commisso urgere, ut čito illa conficiart et mihi Pragam bene custodita, 
ne frangantur, quam primům remittantur, quatenus ea adhuc ante meam in Indias 
navigationem accipiam. Qualia desiderem et exoptem, praenobili ac generosae Domi- 
nationi Vestrae reverendus Pr. rector noster" Crumloviensis indicabit ex literis, quas 
hodie ad ipsum scripsi. Etiam scribit literas celsissimo principi quidam praenobilis 
et generosus dominus Joannes van der Meulen, unus ex principalibus mercatoribus 
HoUandicis catholicis, nostrae societatis in his missionibus HoUandicis amicus et 
patronus valde magnus, quapropter etiam a societatis nostrae reverendissimo patře 
generali particeps factus est meritorum et suřTragiorum omnium patrům et fratrum 
totius ordinis nostri. Vir ille ex eo, quod a me intellexerit celsissimum principem 
adeo magnum amicum et benefactorem nostrae societatis esse, sua obsequia ořFert 
et praesentat Celsitudini Suae ad acceptanda et caro vendcnda vitra pulchre exscissa, 
quae ex Celsitudinis Suae vitriaria ofřicina Winterberga veniunt et ab officialibus 
eius ad hoc constitutis venduntur. Nam dominus ille mercator paratus est et intendit, 
vitra illa suis vel amicorum suorum navibus ad Indias ad correspondentes suos 
mittcre et ibi, ubi rara et cara esse scit, cum magno interesse et lucro Celsitudinis 
Suae ea vendere, ut Celsitudo Sua tanto ampliorem occasionem habeat societati 
nostrae gratiťicandi et benefaciendi. Securo et facili módo negotium et commercium 
hoc íieri potest, tantum Celsitudo Sua praenobili ac generosae Dominationi Vestrae 
vel alicui alteri commissionem et curam rei commendet, ut certum habeat corre- 
spondentem dominus mercator ille. Callet linguam latinám gallicam hispanicam 
praeter maternam Hollandicam et quacunque ex his linguis potest cum illa correspon- 
dcri. Asterno semestri, dum in vere vel autumno suae vel societatis mercatoriae, 
vulgo companniae aliorumque particularium navěs ex Indys redeunt, Celsitudo Sua 
pccunias pro vitris venditis per cambium rccipere potest. Mercator enim iste, de quo 
agimus, est cambista sivé banquier et mercator in rébus magnis, sicuti hic vocant. 
Hoc unum prae omnibus est necessarium, ut praenobilis ac generosa Dominatio 
Vestra nomine celsissimi principis habeat Hamburgi certum aliquem correspondentem 
mercatorem, qui vitra per Albim devecta recipiat et naulum ac vecturam ad tempus 
solvat ac Hamburgo Amstelodomum vel Rotterodomum in Hollandiam ea promo- 
vcat ad iUum dominům mercatorem praenobilem ac gcnerosum dominům Joannem 
van der iMeulen. Hispani eum vocant Don Juan de Molinas. Habet siquidem in 
Hispania notos et cognatos ac correspondentes, inter quos est Don Antonio Mcyers 
patruclis — hoc est suae uxoris postris fratris íilius — , qui Matriti palatii regii 
Buenretiro dicti curam habet et potens ac dives est. Ab Hispanis conserge y gourda- 
joyas del palatio del rey de Buenretiro nominatur. Anno praeterito apud eum 

I- 



206 

Matriti fui ct bene ac laute habitus sum. Haec ex occasione ideo praenobili ac 
generosae Dominationi Vestrae scribo, ut tum praeaobilis ac generosa Dominatio 
Vestra, tum ipse celsissimus princeps de se et ex amicis, cognatis et corresponden- 
tibus noscant personam, cum qua correspondentiam et commercium habituri šunt. 
Reverendus Pater Adamus Raczin, celsissimo principi notus, dum hic in Hollandia 
fuit, item reverendus pater Jacobus Resa, dum hic nuper cum serenissimo archiduce 
et rege transivit, viderunt ambo ac noverunt familiariter eundem dominům, de quo 
ago. Etiam confessarius Suae Serenitatis r. p. Andreas Bawer et r. p. Ferdinandus 
Orban confessarius electoris Palatini ipsum amice noverunt, quia in domo eius ab 
eo laute tractati fuerunt et posterior in sacello eius domestico semel iterumque 
missam dixit. Denique si quis eundem bene novit, est excellentissimus dominus comes 
Kaunitz cancellarius caesareus, nec non comes Wratislaw, quibus in rébus multis 
servivit. Quod si praenobiiis ac generosa Dominatio Vestra hominem et mercatorem 
Hamburgi notum non haberet, cui vitra committere et commendare posset, dominus 
iste praenobili ac generosae Dominationi Vestrae similem dabit et procurabit, cui 
fidere possit et qui sua bene faciet ac expeditus et accuratus erit. Nemo commo- 
dius facilius et cum minoribus expensis vitra eiusmodi Hamburgům et inde huc 
expedire potest, quam praenobiiis ac generosa Dominatio Vestra vitra celsissimi 
principis per Moldavam in Albim et inde in maře hucusque semper secundo amne, 
ita ut fractionis periculum sit minimum et usque ad Indias ex aqua, nisi semel 
vel bis de navi in navim, vitra talia ad terram deferre opus non sit. Grana quoque 
sivé coUaria pulchra, qualia reverendo patři rectori describo, Indis acceptissima et 
gratissima erunt, vendenda certissime cum magno foenore et lucro. Rationes addidi 
patři rectori, quas praenobili ac generosae Dominationi Vestrae communicabit. Quae 
et qualia vitra potissimum esse debeant, dicit lista et papyrus a me apposita. Com- 
mendo in praenobili ac generosae Dominationi Vestrae 



servus humillimus 



Catalogus vitrorum. 



Michael Sabel. 



Primo notandum, quod, cum vitra illa Hispanis et Indis hispanicis vendenda 
sint, ut grata sint, tria in illis generaliter observanda šunt. 

1. Si quae personae in illis vitris eftigiatae sint, Hispanae hispanico módo vestitae 
repraesententur. 

2. Si quae nomina velalia vocabula aut dieta insculta vel incisa esse debeant, 
in lingua non alia quam hispanica id fiat. 

3. Sacra quaeque potissimum chara et grata šunt Hispanis sicuti šunt sequentia: 
sanctissimum sacramentum Eucharistiae, cui subscriptum sit hispanice : Alabado sea 
al santissimo sacramento del altar. Immaculata conceptio B. V. Maríae, cui sub- 
scriptum: Bendita sea la immaculada concepcion de Maria santissima. Item imagines 
miraculosae B. V. in Hispanys: Nuestra Seňora de Monserrate, N. S. del Pilař, 
de Serago9a. Hoc est Caesar Augusta. N. S. de Quadalupe en Mexico. N. S. del 
Reál en Nueba Granada en la America. N. S. del Rosario. 12 Apostoli: San Pedro 
Apoštol, San Andreo, Sant Jago, San Juan, San Tomas, San Felipe, San Bartolome, 
San Mateo, San Simon, San Judas, San Matias. — 4 Evangelistae : San Lucas, 
evangelista, San Mateo, San Marcos, San Juan. I ecclesiae doctores: San Gregorio, 
San Ambrosio, San Augustin, San Gcronimo. 3 Archangeli : San Miguel, San Rafael, 
San Gabriel. S. Angelus custos, El angel de Guarda, Santo Tomas. San Bartolome 
apostoles delas Indias. Santa Rosa natural de Lima en la America. San Fernando 
Rey de Castilia y Leon. San Ignacio de Loyla Biscaino. San Francisco Xavier Na- 

rro. San Francisco de Boria Valenciano. San Hermenegildo Rey y martyr Andaluz 
'n Antonio de Padua Portugues de Lisboa. San Isidoro Labrador 

I. 



206 

Castellano de Madrid. San Vincente martyr Aragone^ de Huesca. Santa Eulalia 
Virgen y martyr Catalana de Barcelona. Santa Teresa de Jesus de A bula. San 
Pedro martyr Andaluz de Sevila. Sant Jago Apoštol milagroso en Compostella en 
Galicia. San Lorenco martyr Espaňol. Fundatores ordinum: San Ignatio fundador 
de la Compania de Jesus. San Francisco Seraphico. Sancto Domingo. San Agustin. 
San Gcronimo. San Pedro de Alcantara. San Pedro Nolasco. Santa Clara. Santa 
Teresa de Jesus. Alterius ordinis religiosi in America nulli vel rari. San Luis. 
Beltran Apoštol y Patrono de Nuebo Reyno de Granada en la America. San Pedro 
y San Pablo. J^os santos třes reyes: Gaspar, Melchor y Baltasar. Santa Gatalina 
Santa Barbara. Santa Anna. Santa GaeciUa. Santa Margarita. Santa Isabel Patrona 
de Nuebo reyno de Granada en la America. San Juan Bautista. San Juan Evan- 
gelisla. San Joseph. Mystéria fidei ex veteri et novo testamento, quae si quid sub- 
scriptum ha beán t, sit latine. Idem de vita Ghristi. Vita B. V Mariae. Virtutes 
theologicae. La fó. La Esperanta. La Garidad. Gardinales. La Justicia. La Fortaleca. 
La Prudcncia. La Templan9a. Praeter haec etiam profana grata, uti šunt: 4 elementa: 
El Aire. El Fuego. El Aqua. La Terra. 4 anni tempora: FA verano. El estio. E\ 
otoňo. El ibierno. V2 signa zodiaci cum 12 mensibus anni. Venationes, piscationes, 
omnis generis animantia. Inter quae inprimis sint tigrides, crocodili, červi, aprt, 
testudines, psittaci, sinus, equi, boves, canes etc, flores, arbores, fructus etc. Etiam 
regna Ilispaniarum in vitris singulis singula per personas vellere aureo ornatas cum 
insignibus sibi propriis repraesentata gratissima erunt. Gastilia. Portugall. Navarra 
Toledo. Galicia. Sevilla. Murcia. Gatalunna. Biscaia. Algarbes Gordoba. Majorca. 
Valcncia. Granada. Aragon. Leon. Insignia illorum regnorum praenobilis ac gene- 
rosa Dominatio Vestra alicuibet reperiet apud celsissimum principem pieta vel sculpia 
in tabula geographica, praecipue autem in novo atlante. Similiter. 

G regna Americae acceptissima erunt, quae šunt : Peru, Mexico, Nova Granada, 
Brasil, Chile, Paraguay. Sed haec regna non habent propria insignia; ideo unum- 
quoque cum certo sancto et patrono suo singulari pingi et repraesentari posset 
insignium loco. Peru cum Santa Rosa de Lima. Mexico cum Nuestra Seňora de 
Quadalupe. Nova Granada cum Nuestra seňora del Reál. Brasil cum et ven. padre 
Joseph Anchieta. Paraguay cum san Sumě ó santo Tomas. Chile cum San Barto- 
lome. Etiam ex parte aurum, argentum, lapides pretiosi, uniones, tigrides, leopardi, 
crocodili, testudines, simii, psittaci et similia, quae et Indys Americanis veniunt, 
varie apponi possent. Plura praenobilis ac generosa Dominatio Vestra ex literis 
a me ad admodum r. dominům Foitel et r. p. rectorem Crumloviensem datis intel- 
liget. Inter quae horologia quae peto itemque literae commendatitiae ad viros, 
qui Winterbergensia vitra hic in Hollandia vendunt, praenobili ac generosae Domi- 
nationi Vestrae impensissime quoque commendo. 

Literas ad me sic inscribere potest: Dem wohledeln vnd gestrengen Herrn 
Joanncs van der Meulen etc. op de Šunt ru Rotterdam in Holland. C. V. M. S. 

Domino capitaneo et regenti . . . Crumlovii in Boemia. 

Dass mir ein Pater Societatis Jesu auss Rotterdam wegen eines Glasshandels 
in Indien vnd gewisser Glásser, so er geschenkhter zu haben vermeint, geschriben, 
solches zeiget der Einschluss mit mehrern. Wann der darinnen benente KaufFmann 
einen Cavcnten in disen Landen stellen thette, so kónte mann ihme Glass genueg 
iiberschikhen. In dem Vbrigen Stelle alles Ewer hochfurstlichen Gnaden anheimb. 

Schloss Crumaw, den 3. Juny 1704. 

Seb. v on Liebenhaussen. 

Oberhauptmann. 
(Archiv Vimberský. IP TG* la.) 



I. 



207 

LXVIII. (1708) . . . Huimistr Michal Mtiller dává zprávu o platu délnikťt 
na Janouškově huti. 

Hochgeehrter Herr Haabtman. Auss Befelch Ewer WohleJelgestreng gebe gehor- 
sambe Nachricht, wie oder wass gestalten der Tafflmacher und Glassmacher hiťr 
ihren Lohn vnd AřFgab, auch der Erkhauťfer wie vili ihnen auíF das 1000 darauff 
geben wierdt. Vngefehr vor 15 Jahren hábe den Tafflmacher Lohn geben vom 
einen volligen Pundt oder Schock, wie mierss dermahlen benent haben, 30 kr., 
dann dermahlen der Tafflmacher auff ein yodten Pundt oder Schock von den 
gressern I, von denen khleinern 2 Stukkh Tafflen, den Hiittenmaister mehr ge- 
geben; diesser Zeit haben mier einen solchen Pundt vor ein voiliges oder grosses 
Schock genent, yótzunder aber, dass man der selbigen Rechnung vnd Miehe ab- 
i^ethan vnd befreit, so nimb ich khleine oder ordinary Schock an vnd lasse ess 
beysamben, wie ess der Tafflmacher zusambenbindt. Wie ich sie ybernimb, so 
gib ich sie denen Khauťfern widerumb hin. Hábe von der Zeit hero von den ordinary 
oder khleinen Schock Lohn geben 24 kr., vergangenes Jahr hábe meinen Taftl- 
macher ihm Lohn yodtes Schock vmb 1 kr. verbossert, dermit wegen er sein Šach 
flcissig in Acht nimbt vnd ihme dato 25 kr. vom Schock zalle; er gibt mier 
weiter khein Auffgab, wird ihm ein yodtes Schock bezalt. Ich hábe den ErkhaufFern, 
darnach der Khauff*er ist, (es hat khein Gesatz zum Exempel) auff 100 Schock 2. 3. 4, 
ist ess gahr ein guetter Khauffer, so bekhumbt er auch 6 biss 8 Schock Auťfgab 
ohne Gelt. Die Glassmacher haben von 1 Hiittenhundtert Glasslohn 30 kr., wann 
ess zur Rechnung khumbt, wierdt ihnen von ein yódter Wochen 100 abgerechnet, 
das nehnet man das Wochenglass. Von gemeinen Glass machen mier kheines, 
derentwogen ich kheinen Bescheidt geben khann. Denen Erkhauífern haben dic 
obem Hiittenmeister vor óttlichen Jahren auff yodtes 1000 Glass 100 zur Auffgab 
geben; haben ihm den Nahmen gegeben, dass ess auff den Pruch khumbt. Haben 
wier woUen ausser Glass verkhauffen, auch nachfolgen miessen, allsso dass mier 
auff ein yodtes 1000 Kreidcnglass 100 in Pruch geben miessen. 

Datum Hellmbach. 

Michael Miillner m/p. 
Glassmeister. 

(Archiv Vimberský. I. 7GÍ la.) 



LXIX. 1709, Celoroční počet huti Planské, 
Ganzjáhrige Rechnung der Kaltenbrunn er Glashiitte 1700. 

^ alin-Tafelgláser. 
Vor 570 Schock ^ dem Max Kástl 1 fl. 15 kr G50 fl. 

Kreidengláser *) 

Vor 17.()()0 Kreidengláser dem Anderes Pordl (Partl) '^) zu 1 fl. 30 kr. . 250 >• 
^1.000 *» » Johannes Flátinger » 1 » 30 » . GO » 



') von jedem Schock 30 kr. 

^) Von jedem Hiittenhundert á íK) kr 

•) crscheincn 1G97 zum crstenmal 



208 

Ordinare Gláser.*'*) 
:52.()()0 - - Johannes Flátingcr zu 1 řl 320 fl. 

níllli " • «^°^« ^"^ • '^ • -'•''' ' 

24.000 » « Gcorp Ihlk » 1 » 240 » 

1.000 .> * Wolf Nachtmann * 1 » 10 >* 

Doppeltc durchsichtigc Schciben.**) 
Í.OOO Jem Wolf Nachtmann zu 2 fl 80 * 

Einfachc*) durchsichtigc Schcibcn. 
42.000 dcm Wolf Nachtmann zu 1 fl 420 



>* 



Gemcine Waidscheiben.®) 

25 Truhen dem Wolf Kleisner zu 5 fl 20O y 

10 » > Georg Jiech » 5 > 50 » 

1 » v Wolf Nachtmann ^ 5 » 5 » 

Weisse und blaue Pctterl.') 

5(;o.000 dem Johannes Heitz zu 17 fl 15S fl. 40 kr. 

:5í)7.000 n Christof Schoper » 17 » 02 » 20 

48H.O00 ^ Georg Jiech >. 17 » 138 >> 10 

208.000 » Georg Ihlk ^ 11 ^ 58 > 50 



> 



«) Oó.OOJ ordináre Gláser das Huttenhundert 30 kr., 11.000 ord. Gláser á 15 kr. und 
10.000 ord, Gláser á 12 kr. 

*) von jedem Huttenhundert 30 kr. 

■'*) > » > 15 » 

'•) von jeder Truhen 2 fl. und von den anderen 1 fl. 

') Weise und blaue, gelbe Petterl von jedem 1000 7 kr ; schwarze zu IS kr. 

Die Rcchnungcn gehen bis 1714. April. 

(Krumlovský archiv.) 



LXX. 1709, 30. srpna. Ve Vídni. Císař Josef ztvrzuje výsady cis, zrcadlové 
továrny v Netihausu. 

Wiir Joscph etc. entbieten No. allen und jeden unsern getreucn Landess- 
inwohnern und Unterthanen etc, die in unsern gesambtcn Erbkonigreich Fiirsten- 
thumb- und Landcn fest- und wohnhafft seyndt, unseren kay. konig. und landes- 
furstlichen Gnadt und alles guettes und geben denenselben gnádigst zu vernehmen: 
Wass massen wcylandt. kay. Mayestát unser in Gott hochseeligst ruehendt geliebster 
Herr und Vatter zu mehrern Aufnehmen deren Commercien in unsern Erbkonigreich 
und Landt allerhandt Manufacturen und zwar in specie auch eine Spigelfabrícam 
cinzufuhren und aufzurichten und mittelst solcher allerhandt Spiegl gross und klcin 
giessen und blassen zu lassen allergnadigst resolvirct, dergestalten, dass auf unsercr 
Herrschaíít Neuhauss unweith dieser unserer Stadt Wicn ablegen nun solcher Spiegel 
Fabrica aufgerichtet und darinncn gross und klein Spiegl, keine Sorten aussgenohmen, 
gegossen, geblassen, geschlicíFcn, mit Folio belegt, mit Zierathen und Nothwendigkeiten 
gefasst, auch Wágen- und andere geschieflen Glasser, so sonderlich auch zuř Zierde 

I. 



209 

der Cabinet und Zimmer gehorig, aufs formlichste eingericht und ander Mignatur- 
Arbeith zu gantzen Cabineten von Tiesch, Golridono, Wint- und Handt-Leuchtern 
und dergleichen verfertiget und in unsern Erbkonigreich- und Landen, auch ander- 
wártig hin vmblaufFendess Commercii vmb billich und leudentlichen Werth und der- 
gleichen versilbert werden sollen. Zumahlen nun diesses Werckh wohl aussgefallen, 
alss haben auch wur sothane Manufactur der Spiegl-Fabric nicht allein bestattet und 
in unsern gnádigstcn Schutz genohmen, sondern wiir wollen auch in Bctrachtung 
die Einrichl- und Erbauung grosse Spesen erfordcrt, das Werckh selbsten auch 
wegen Aigenschafft der zerbrechlichen Mateři niemahlen ohn Gefahr sein werde und 
daherr nicht unbillig, respectu dessen auch einiger Nutzen seyn, wie entgegen unsers 
Erbkonigreich und Lánder oder specialiter jene, so Spiegl und vorspecificirte Sorten 
erkauťfen, einen leydentlichen Preiss jeder Zeit haben werden, dass crstlichen von 
dato der Publication an weitcrs einiger Spiegl, er seye gross oder kiein, gefast oder 
ungefasset, auch kein ungeschiieífen, Wagen- und derley Gláser, jedoch dass denen 
Kiinstlern die Fassung deren Zierathen und Ramen unverwart seyn solle, ausser bey 
unserer vorbenambsten Fabrica nicht gemacht, oder ohne Vorwissen unsers beg- 
walten Factors in keinerley Weiss eingefíihrt oder all dassjenige, so von solchen 
Sorten in unsern Erbkonigreich — und Landen zum Verkauff sich beřindet, nach 
der Publication diesses anzunehmen, lánger nicht, dann in einer Jahrsfriist ferners 
versilbert werde, sondern alles, was vorráthiges vorhanden, solle unseren Factor ge- 
treulich angezeugt und, . da selbes nach billigen Werth nicht abgelost werde, allein 
denen vorhinigen Handelsleuthen zugelassen seyn, nach beriihrter Jahresfriist jedoch 
unter Versieglung unsers Factors ausser unsern Erbkonigreich und Lande zufuhren. 
Andertens: dass gleich wie alle Versilberung verbothen, sich auch niemandts in 
unsern Erbkonigreich — und Landen unterfangen, in nechstfolgenden 20 Jahren 
einigen Spiegl oder geschlieflfenes Wagenglass, auch was davon dependirt und hier 
vor mehrers benambstet ist, nachmachen solle, und wer sich darwider betreten lassen 
wUrde, solle an Leib und Gueth exemplarisch abgestrařfet werden, wass wegen deren 
wahrhafftigen Denuncianten hiermit die Versicherung beschiehet, selben des dritten 
Theills an des Obertretters verwiirckten Straťf und unbillig fabricirten Guets theilr 
haftig zu machen. 

Drittens. Wollen wiir gnádigst zugeben, dass bey dieser neu aufrichtender Fabrica 
allerhandt Persohnen, sie sein in der Šach gelehrnet oder ungelehrnet, sie sein nur 
ehrlichen Herkommens und Nahmens undt sich bey dem Werckh zu appliciren 
suchen, arbeithen mógen, dessenthalben sie dann nicht allein, so lang sie in der 
Arbeith nicht beunrichtigen, sondern auch, da sie von solcher Fabrica mit Vor- 
wiessen und richtigen Abschiedt unserer Bestelten iiber kurtz oder lang hinweg- 
kommen und sonst eines andern Handtwerks gewest seyndt, von selben Handtwerck, 
so sie erlehrnet, wegen getriebener Arbeith bey ermelter Fabrica nicht belástiget, 
sondern viellmehrers befordert und dargegen alles widriges Unternehmen gebuhrendt 
und wohl empfindlich gestraífi werden solle, gestalien auch die von frembten Nationen 
bey dieser Fabrica wurcklich arbeithende Persohnen ohne Vnterscheidt, ob mit selbiger 
Nation ein wíircklicher Krieg ist oder nicht, unter keinen eintzigen Vorwandt hinweg- 
geschaffet werden sollen, im Fall anderst wider ein- oder andern in specie keine 
sonderbahre erhobliche Bedenken obhanden wáhren. 

Viertens. Damit unsern Mauth und Zohl wegen dieser Spiegel-Fabrica nicht zu 
leyden, so sollen solche nach der Intimation unserer Hoff- und Landtcammern be- 
zahlt, an keiner Mauth aber die durchgchende Kiisten, alwo von aussen her jeder 
Zeit ein Spiegl verzeichnet und die richtige Fattura zugeleget und, wass ausser unserer 
Erbkonigreich und Landten gehet, solche KUsten noch mit einem absonderlichen 
Zeichen vorgewisset, an keiner Mauth als allein in jener, alwo die Ausspakung oder 
Versilberung beschiehet, eroífnet werden, zumahlen durch solchs Eróřfnung bey solch 

Gueth durch den allergeringsten Schaden das Haubtwerckh ruiniret 
"^nd im Fall sich jemand dargegen vcrgriífen und Schaden causiren 

Tri.la I. č. I. 14 

I. 



210 

wurde, derselbe solle zu der paaren Ersctzung alsogleích angehalten, und da es ófters 
beschehe, noch darzu auss obigen Ursachen exemplarísch abgestraffet werden 

Geben Wienn den 30. Augusti anno 1709. 

Joseph. (L. S.) 

Johann Frid. Freyherr v. Seilern. 

Ad mandátům sac. caes. Majestatis propríum 

Franíz Antoni edler Herr v. Quarien. 

(G. u. B. 4Kfi la.) 



LXXI Soukromý privilej sklenáře Aloisa Jakuba Tochtermanna 

von Treuntuth v Starém mésté Pražském na prodáváni výrobkŘ z továrny Neu- 
hauské v Čechách, 

Ihro kay. kón. Majestát Innhalt dero allermildesten 22. jungst verwichenen 
Monaths und Jahrs dem bíirgerlichen Glassermeister Aloysio Jacob Tochtermann 
von Dreymuth in dero kón. alten Stadt Prag auf den Verschleiss deren bishero fur 
Rechnung dero k. k. Banca-Ararii in einer besonderen Niderlaagen in Prag verkaufFen 
und aus der ósterreichischen Neuhausser Spiegelfabrique eVzeigten Spieglglaser ein 
Privilegium privativum auf 10 Jahr dahin allergnádigst ertheillet, dass binnen solcher 
Zeit niemand anderer mit selbigen in dero Erbkónigreich Beheimb zu handlen ge- 
stattet seyn solle. 

(G. u. B. 4K/Í 1.) 



LXXII. 1710, 28, února. Na hrade Pražském, Nařtzentj aby všichni hutmistři 
své dobrozdáni podali o privileji císařské zrcadlové továrny v Neuhausu, 

Wohlgebohrner und Edler 1 Besonders liebe Herren und Freunde. 

Wir geben denen Herren zu vernehmen, wass gestalten die róm. kay. auch zu 
Hungarn und Bóheimb kónig. Mayestát unser allergnádigster Herr an unss de dato 
Wien den 24. Novembris nechst abgeruckten 1709 Jahres folgenden Inhalts in 
Gnaden rescribiret haben: wie nach dero kay. Hoffcammer wegen der auťf der 
Herrschařft Neuhauss unweith der kay. Residenzstatt Wienn auřFgerichteten Spiegel- 
fabrica und deren Privilegyrung, wie auch damit des hiebey kommenden Patent 
hier Landes publiciret werden móchte, eine abermahlige Ansuchung gethan hette, 
hóchst besagt Ihre kay. Mayestát aber gnádigst nicht gemainet wehren dero trew 
gehorsambsten Stánden dieses Kónigreichs Bóheimb die EinfUhrung solcher Fabriqve, 
wan sie eine dergieichen aufzurichten Willens, einigermassen zu verschrámken, und 
dahero unss in Gnaden anbefohlen, umb erst ermelte Herren Stánde hieriiber zu 
vernehmen und deren Erklárung abzufordern, immittelst aber wegen Publiciruhg 
der diessfalligen Patenten und Verbittung der frembden Einfuhr einen allerunter- 
thánigsten Bericht auf das allerehiste gehorsambst zu erstatten. Nunn wiert es denen 
Herren annoch wohl erinnerlich beywohnen und werden es die beym kónig. Creyss- 
ambt befindlichen Priora an die Handt geben, wass massen untern 22. May und 
24. July 1702 auff Ihrer Mayestát allergnádigsten Befehl von hier auss an alle 
kónig. Creyssámbter rescribiret worden, dass sie von denen jenigen in jedem Creyss 
wohnhafften Herren Innwohneren, welche einige aufgerichtete Glasshutten haben uber 
die damahls beygelegte Patenten, welche mit denen gegenwártigen gantz und gar 
iibereinstimmen, unter einen 14tágigen Termino ihre Erklárung einschicken móchten, 
worauťf zwar einige nach und nach erfolget, gleichwohlen aber ein Gantzes darauss 



211 

nicht hat forniiret werden konnen, und nachdehme Ihre kay. und konig. Mayestát 
zxx Beřorderung dero kays. Aerarij auff die Aussmahnung dieses Wercks allergnádigst 
insistiren, hingegen glaubwirdig verlauthen will, dass in diesera Konigreich auíf ver- 
schiedenen Herrschaílten in denen daselbst befundlichen Glasshutten eine schónc 
Arbeilh verfertiget, wie auch an Theils Orthen und zwar in specie in der konig. 
Statt Brux derley Spiegel- und andere Gláser sehr kiinstlich geschliffen und geschnitten 
werden, mithin zu wissen vonnothen, ob und wass derley Herren Innwohnere oder 
Glassalboranten iiber die vorberiihrte Patenten zu erinnern haben? Solchem nach 
befehlen im Nahmen und anstatt allerhóchst ernandt Ihrer kay. und konig. Majestát 
wir denen Herren hiemit, dass sie alsogleich bey Erhaltung gegenwártiger Verord- 
nung selbte nebst dem beylíegenden Patent durch ein gewohnliches Circularschreiben 
obenverstandenerraassen an alle diejehnige Herren Innwohnere, so auřF ihren Gúttern 
Glasshutten haben, oder wo sonsten in denen koniglichen und anderen Stádten das 
Giass geschliffen und geschnitten wiert, auff das schleunigste befórdern, deren £r- 
klárungen sub termino von 14 Tágen a die intimationis an zurechnen sub poena 
praeclusi abfordern und unss solche nebst ihrem Gutachten auff das Baldigste ein- 
schicken sollen. Hieran wiert vollbracht Ihrer Mayestát allergnádigster Willen und 
Meinung. Geben auff dem konig. Pragcr Schloss den 28. Februarii anno 1710, 

N. N. der rom. kay. auch zu Hungarn und Boheimb konig. Mayestát, respective 
wiirklich geheimb wie auch andere Ráthe, Cammerer. verordnete konig. Statthaltern 
und obriste Landtofíicire in Konigreich Boheimb. 

Carl Otto v. Her m/p. 
(G. u. B. 4K/ř la.) 



LXXIII. 17Í0. 5. července. V Štegarove huti. Popsáni lesil k Štegarové huti 
na popel přidělených, 

Specification der zu der Stágerhiitten bey Wallern verraog des aufgeríchteten 
Contracts zum Aschenbrennen gchorigen VVáldter, wie gross selbige beyleifíig seindt, 
auch was fur Holtz darinen ist, so durch vnss Endsbenanndten 29. Juny biess 4. JuUy 
diesses 1710 Jahrs durchgangen und besichtigt werden. 

1. Seyndt die 3. Schiillerberg, anfangendt von des warmen Wuldaw zwischen dem 
Wintlerbergischen Herrschaft March vndt dem guldenen Steig, gehet biss an 
dem Haarlandtbach alss Passaverische Gránitz. Diesse seindt bayleufiig 2 Stundt 
lang undt Y4 Stundt breith, darinen ist lauther gemischtes Holtz als Puechen, 
Thenen, etwas Fiichten undt Ahorn, auch Ilmenholtz. 

2. Ist von dem guldenen Steig biss zu der kalten Wuldaw der Schoneberg. Diesser 
ist in die 2 Stundt lang vndt von der warmen Wuldaw hinauss eine Viertl, 
bey der Mitten eine halbe undt weither hinauss eine Stundt breith, darinen 
ist gleichwie in denen Schuellerbergen gemischt undt zum Aschenbrennen 
taugliches Holtz. 

3. Viber die kalte Wuldaw gegen den hohen Stein fangt sich der so genante 
rothe Man an vndt ist in der Leng von gedachter kalten Wuldaw bis an 
den Hienhartesberg, worauf der hohe Stein ist, in die 3 Stundt lang undt 
beyleufrig theils Orth eine halbe Stundt, auch theils Orthen etwas weniger 
breit. Darinen ist mehreren Theils Puechen undt Thenen, auch etwas Ahorn 
undt Ilmholtz, bey der kalten Wuldaw, alss Anfang dessen ein Y4 Stundt 
lang lauther FUchtenholtz. 

4. Der Hienhartsberg, auf welchen der hohe Stein vnweith der 3 Sesseln ist, 
fangt sich nach gemelten Rottenmansberg an vndt ist bis uber die Helífte 
hinauff ein Stundt lang undt ein halbe Stundt breith. Darinen ist bis Uber 
gemelte halbe Hohe laudther gemischtes Buechen, Thenen, Fiichten-, Ahorn- 

L 



212 

undt etwas wenige llmenholtz; von der Helíft hinauf bies zum Hohenstein 
auf die 3 Sessei undt Plcckhenstein hinunter ist aber lauther Ftichten undt 
zum Aschenbrennen untaugliches Holtz. 

5. Von Sallnaw seindt wier 2 Stundt weidh gangen zum so genanten Tauífstein 
ins Buechwaldt. Diesses ist ^/^ Stundt breith undt auch so lang. Darjnen ist 
gemischt alss Puechen, Thenen, etwas FUchten, Ahorn undt Ilmholtz. 

G. Der Jakobsberg fangt sich Uber der Au von vorgemelten Buechwaldt an. 
Dieses ist ein grosser schóner Waldt, in die I*/, Stundt lang undt in die 
*/^ Stundt breith, umb undt umb mit einer Au vmbfangen, darinnen ist 
73 Théill Buechen, ^/g Theill Thenen, zimblich vili von Ahom undt Ilmen 
bey der Au aber Fiichtenholtz. Von danen 

7. seindt die 3 Comerberg oder Waldter bey einer Stundt lang undt eine halbe 
Stundt breith; darinen ist gemischtes als Buechen, Thenen undt Fiichtenholtz. 

8. Ist der gross vndt kleine Tussetberg zwischen der kalten Wuldaw undt des 
guldenen Steig in die 1 Y^ Stundt lang undt 1 gutte Stundt breith. Darinen 
ist ein Dritl Theill Puechen, Va Theil Thenen, '/g Theill von Ahorn, lim undt 
Fiichtenholtz. 

9. Ist der Schuesterwaldt. Diesser fangt sich aber dess DorfBs Schonaw an, gehet 
Humwaldt undt Schneedorf durch gegen Maria Magdalena undt Wallern, wierdt 
ly^ Stundt lang undt Theills Orthen kein Viertl Stundt breith sein. Darinen 
ist gemischtes Holtz, als Puechen, Thenen, Fíichten, etwas Ahorn undt lim, 
allein diesser ist aller aussgehawet, dass zum Aschenbrennen wenig altes taug- 
lichés Holtz darinen zu tinden ist. 

10, Ist der Schreinerberg undt zwar nur die Anhohe diessseits Wallern, welche bis 
ans Wintterberger March bey einer Viertll Stundt breith undt ^/^ Stundt lang. 
Darinen ist gleichfalls gemischtes, alss Puechen, Thenen, Ahorn, lim undt 
Fíiehtenholtz, welcher von denen Wallingern zimblich aussgehackht wirdt. 

11. Der Stogerberg mit der anliegendten Hártzi oder Schleiffaw ist von Schreiner- 
berg bis an den Orlen-Hannefaltz in die P/^ Stundt lang undt bey Va Stundt 
breith; darinen ist ebenfahls gemischtes alss Puechen, Thenen, Fiichten, Ahorn, 
undt llmenholtz. Auss diesem nímbt der Huttenmeister das Schierholtz. Actum 
Stogerhutten den 5. Jully 1710. 

Math. Const. Dworzak m/p. 
Rendtschreiber. 

Nic. J o s. T e i ch I m/p. 
Verwalter. 
(A. 6G.^ la) 



LXXIV. (1711) . . . . F Benátkách. Obchodní korrespondence Valentina MUllera 
$ Janem Solou v Balatkách. 

1711. 19. Juny in Venedig. 
Hochgeehrter Herr. 

In Andwort seinen ang. vtín 30. passato vnd 3. corrente hábe allein zu be- 
nachrichtigen, wie an H. Tischler ordiniert Pfund 4200 Christal in Stuckhen vnd 
2 Vessl Christalin zu 20 Pfund mit Meiller (JO aines. Die letzte habé empfangen, 
aber spottschlechte Qualitát, den Christall ganz grien, vellig bemacklet, dahero soUche 
p. sein Conto stehen lasse vnd ordiniere an disen, das dem H. p. mein Disposition 
f. bezalle, wellche einzufordern berichten auch s. Stadler, dass Pfiind 4200 

Christall in Stuckhen anstatt extra schenn weiss nur gr -n, denen auch 

geschrieben, das vor Absendung sollchén besichtigen, hr in Passau 

liegen lassen, dennen benachricht, das bis mcin fer s absender 

I. 



r 



i 



213 

auch an H. Túschler geschriben, dass mit diesen Christall in Stuckhen disponieriiy 
will kein schlechte Wahr annemben, thue also taussentfeltigen Dank sagen, wellcher 
mier auisiert, zumallen auch disse Wahr beuor alss es auř sein rechtes Orth kombt, 
Gmall mehrer Uncosten, als der KaufF des Christall ergeth. H. Tischler vermeldet, 
wellches aber nicht glaube, dass auch détn H. vnd vor mich dienlich 10 kr. gegeben, 
thue ihme also bčnachrichten, wann der Christall griene sein solte, p. dero Conto 
ligen lasse. Es gefalt mier aber recht das gesandte Muster vnd wann die 3 Kóssel 
dergleichen sein weiss, sind mier sollche gefaUig, auch lieb sein, wann disse den 
20. Juny in Prag ankomben. Hoře auch gahr gehrn, dass gnugsambe Mattrialien 
mich nach Notturfft zu uersehen; werde bey ihme vor allen andern zuesprochen. 
Geliebe nur sobalten móglich andere 8 Vóssel beysamben richten, aber nur extra 
schonn weiss, auch den Tischler vmb mein Gelt wie oben stark ansuechen. Mier 
von ain vnd andern Nachricht geben. Addio. 

Schreibe mit Gott a. 10. Jully. Beandworte dero 3. Aug. von 13. 16. vndt 
24. pasato. Hoře mit Lieb das Absenden der 8 Vóssl Christall in Stucken p. H. 
929*12. Gebe Credito, gefalt mier ingleichen, dass soUcher extra weiss vnd von 
bester Perfection, glaubé auch das mier gutes Gewicht gemacht, zumallen dass vor 
ainer Zeit gesanthe Vossl an činěn Freunth gehen lassen, benachricht mier, dass 
an disn Vossl Pfund gemanglt, wuste also nit, wie es sein kan, ob es an der 
Strossen heraussgenomben oder in der Zeit bey dem H. der Wog ein Eror be- 
schdhen. Geliebe also nachzusohen, auf Befiindten wider guet machen. Moge auch 
die andern 4 Vossl, wie ordiniert, abschickhen vnd hernách alsobalt andere 4 Vossl 
Christall in Stuckhen spediern, das aber alle 8 Vossl schon, weiss, guet purgiert 
vndt der Taig so uil moglich waich vnd wann mier solche reussiern, werde mit der 
Comission allein bey dem Herrn continuiern. Empfange Muster der Christall auf 
Mandl, welche warlich nit aufs best gearbeith, wenn aber disse schon abgesandt, 
will es mit Gedult annemben. Andere stellen mier den Breiss a kr. 16 in Passau 
gelegter. Vorher gemelte 8 Vossel Christall in Stuckhen hette gehrn bei Se. Stadler 
in Passau oder Prag. Frau Mosserin melt, dass dem Herrn dass Mehriste bezahlt, 
auch mit negsten den Rest thun; will also erwarten, das den Rest zu Saldo em- 
pfangen, hingogen gibe auf neue Rechnung von die 410 Meiller millachweiss 
Chrístalin XI debito. Zu Endt Monnatt Augusti hoífe den Herrn pershonlich haimb- 
zusuchen, in soUcher Glegenheit von mehrer Negotio abróden. Mitlss vndter Gottes 
Schutz woU frtl. Salutation. 

d. H. dw. verhare 

Gio. Sóla m/p. 

An Herrn Vallenthin Anthony Millner Huttemoster gegn. 

Passau pr. 

Hellenbach. 

1711. 16. Jully beantwort wie Copia 5. Augusti weder nachgeschriben vnd 
becráfftiget. 

B. 6Gw* 1. 

1711. 7. Augusti in Venedig. 
Hochgeehrter Herr. 

Mit dosen ang. von 12. passato sohe dass nit die Wahrheit, wie H. Tischler 
schreibet. Der Herr sich bey ihme mit Chrístalin vnd Christall in Stuckhen bedien, 
auch selbsten abnembe, dass disser Tischler ain (s. v.) Ltigner vnnd kein Mann 
mit ihme werth zu handein, auch ftirders nichts bestellen werde. Indessen verbleibt 
p. sein Conto in Passau Pfd. 4000 Christall in Stuckhen vnd 2 Vossl Christalin 
zu 20 Pfund. Auch berichten Se. Stadler, dass deto Tischler den Christall zuruckh- 

I. 




214 

penomb. Schreibe heunth an deto Tischler, dass mier Freyheit gíbt, die 2 Vossl 
Christalin p. seín Conto zu uerkhauífen vnd verkhauífe, so uil sich thun last, weill 
mier daran so uil zuschreibt; solte mier aber diser nit erlauben, die 2 Vossl p. sein 
Conto zu uerkhauffen, werde gezwungen sein, dem Herrn ein Procura zu senden, 
mit wellchen zu mein aussgelegten Gelt ríchtig helífen. Bedankhe mích indessen 
der gueten Mainung, so gegen mier vmb des Tischlers willen traget. H. Stockbauer, 
wellcher ein Mann mit Verstandt, bekhent mier, dass von deto Tischler 1 Vóssl 
Christalin genomben vnd, ohne dass sollches gesohen, durch den Tischler spediert 
worden. Sagt mier doch dabey allzeit sollches V5ssl empfang vnJ mier nit gefalt, 
willig mier Satisfaction zu geben. Se. Tischler solte ihm nit einbílden, das die 
Freundt schlecht von ihm schreiben, sondern betrachten seines schlechten Tracte- 
ment, wellches mier auf allzeit wird in Gedanken bleiben. KonťFtig werde bey kein 
anJern a'ss bey den Herrn meine Comission continuiern, weillen mier dann auch 
HofTnung gíbt seines gueten Tractament. Hoífe, dass vor Ansicht dits die Frau 
Mosserin f. bezalt. Erwarte ingleichen, wie verspricht, dass die 2 Vossl Christall 

in Stuckhen mier eingehendígt. Addio. 

Schreibe mit Gott a. 1 7bris in Andwort dcro 2 geliebten von IG. Julii vnd 
H. Augusti spirato. Schreibet Frau Mosserin, dass dem Herrn fr. 535*7 bezalt; an 
disse gcbe anheunth abermall Ordre, dass dem Herrn andere fr. 3CH) eruolget. 
An deto Frau Mosserin werde negsten wider Gelter von hier verschafFen, damit 
hernách auch sein Rest bezalle. Indessen hábe in dato von dannen 8 Vossl kheines 
empfangen, doch mit negsten erwarte. Gott gebe, dass disse mit Perfection reussiern. 
Frau Mosserin benachricht, dass andere 5 CoUi No. 51 ad 55 empfangen, an 
wellche nun beordnet, wie obgemelt, dass dem Herrn a conto disser t. 300 bezalle. 
Wiert mier auch gahr lieb sein, dass die anderen 4 Včssl eingehen; werde in- 
contriern vnd sdhen, ob mier das gerechte Gewicht gegeben. Khan aber guet sagen, 
tlass ich contrahiert bohmisch gross Gewicht vnd nicht Prager. Auf solche Wege 
verstehe sollche zu empfangen, anderer Bstalten miieste meine Comission aufheben, 
zumallen an den Capitáll verliehr. Gott gebe, sage E. E. vermelden, dass die auf 
Mandlformb besser, als mein Muster reussiert, wellches Gott gebe. Weillen in den 
Kauff nit mOnder alss kr. 18 zu thun, erfordert Gedult. Liebster H. Millner, wann 
der Herr in Breiss facelitiert, wiirt sein bestes Interesse sein vnd Glegenheit geben 
mehrer Comission, wellche zu Endt des Jahrs vili betragen. Der Herr thue, wass 
moglich, mich von meinen vndterschidlichen Interesse befreuet machen, vmb die 
Raiss pershanlich dahin zu nemben, vnd wann mier solches reussiert, werde zu 
Endte diss Monnatt bey dem Herrn sein. Bedankhe mich hofflich seiner gueten 
Mainung, dass mich mit aignen Pferdt versohen. Gott alles empfelchend verbleibe 

EE db. 

Gio. Sóla m/p. 

An Herm Vallenthin Anthony Millner Hiittenmaster gegn. 

Per ricasito Rudolph Stadlers seel. Erb. Passau ^ ,,.,., 

den 23. Tbris anno 1711. ^'""^ P^' Hellenbach. 



LXXV. 1714, 12. října. Na Vimberce, Přiděleni flusárniku k jednotlivým 
hutím na Vimbersku. 

Demnach vorgekhomben, das in der hiesigen Herrschafft eine grosse Mánge 
derer Vnterthannen nach aigenen Belieben, mithin sonder aller Anmeldung bey der 
Obrigkeith sich des Pottaschen- oder Flusssiedens bedienen, den hierzu erforder- 
lichen Aschen zum Theill erkhauffen, vili dessen aber nebst des in derer aigenen 
oder zinsbahren auch in denen herrschaíFtlichen Wa)<^ — "' — aigenmáchtiger 

I. 



215 

Wdse brennen vndt samblen, ja welches das Schádlichste ist, auch Jas in einer 
grossen Mánge vnter die Khessl erforderliche Brenholtz ohne Anmelden, vili we- 
niger a ber mit einer Entgeldtung in denen herrschaíftlichen Wáldern zu nehmben 
vndt selbbe also stráfflicher Weise auszublindern sich vnterfangeten, den so gesottenen 
Fluss aber nit vollig denen hiesigen herrschaíftlichen Huttenmeistern, sondern nach 
aigenen Gefallen auch ausser der Herschaťftcn verschleppeten, mithin auch weder 
der Ao. 1704 den 21. Apríl diesfahls rwischen denen Hútienmeistern errichteten 
Vetrag nachgelebt werden, diese eingeschlichene Vnordnung hingegen vnuerlángt 
zu vnterbrechen vndt einzustellen ist, als seindt die sambentlichen Hiittenmeister 
nebst denen auch sambentlichen Flusssiedern heunth vntengesetzten Dato hiehero 
zum Schloss berueffen undt folgendts mit denenselben abgeredet vndt geschlossen 
worden. 

Erstlich seindt die Flusssieder folgendermassen vertheillet worden: 

Dem Vallentin Mullner Helmbaher Huttenmaister : 

Der Hessl Habenberger von Róhrnháusern ausn Bezíirkh seiner Chaluppen 
vndt theils der Híitten wirdt das Holtz nehmen vnd auch daselbsten den Aschen 
brennnen. 

Matausch Jarosch von Kuschwarda hat die Beschařfcnheith als wie gleich in 
in vohrigen mit dem Holtz vnd Aschen. 

Lucas Praunporth von der Holtzfreyung soli das Holtz in des Helmbacher 
Beztirkh nehmen, desgleichen in selben den Aschen brennen. 

Andreas Robi von Ober-Wuldaw wierdt das Holtz vndt den Aschen in den 
Híitten Bezíirkh nehmben. 

Dem Johann Tischler Schlemer Hiittenmeister: 

Hans Tembl von Weselle. Dieser nimbt das Holtz vntern Khessl aussn Hiitte- 
beziirkh vndt Aschen von Fremdten erkhauffen. 

Simon Hermann von dannen mit diesen die vohrige Beschaffenheith mit Holtz 
vndt mit dem Aschen. 

Andreas Oltzinger von Mullnerschlag das Holtz ausn HiittenbezUrkh vnd den 
Aschen erkhauíFt derselbe von frembten HerrschafFten. 

Gotfridt Harmuetter in Míillnerschlag ein freye Persohn auch also wie mit 
dem Oltzinger. 

Hans Sdllner ausn Closterle nimbt das Holtz ausn Híittenbeziirkh vntern Khesi 
vndt den Aschen von anderwerths erkhauffen. 

Dem Matthias Plechinger Scherschawer HUttenmeister. 

Adam Jungwtirth von Wesselle das Holtz nimbt er ausn Híittenbeziirkh vndt 
den Aschen erkhauťft derselbe von frembten Herrschafiíten. 

Christoph Steinbrenner von danen wie mit dem Vohrigen. 

Mathias Bauhr in Enscberg das Holtz in dem Híitten- vndt aigenen Bezíirkh 
vndt den Aschen von Frembten erkhauffen. 

Dem Mathias Kubisch Waldawer Hiittenmeister. 

Der Hans Schmidt ein freye Persohn in Obernschlag wirdt das Holtz vntern 
Khessl auf dessen Bezíirkh nehmben, welches jedoch zu vntersuechen ist, den Aschen 
aber von den frembten Vnterthannen erkhauffen solle. 

Lorentz Robi zu Ober-Wuldaw nimbt das Holtz aus den Híittenbeziirkh vndt 
den Aschen brendt derselbe auch in besagten Bezíirkh. 

Martin Schrámbl von Kuschwarde ebenmássige Beschaffenheith als wie mit 
dem Robi. 

Heisl Robi von Wuldaw also nimbt das Holtz in sein Geraumethen vndt Georg 
Robi von dannen auřf solche Weis. 

I. 



216 

Dem Mathiass Plechinger Toffl-HOttenroeister. 

Martin Robi in der Scheiben; diesen werden der Schlemer mit den Toffl 
Patterlmeister brauchen vndt hat die Beschaffcnheith mit dem Holtz vndt Aschen 
wie mit denen ermelten. 

Vndt ober diese speciíicirte Flusssieder solle weder ein- oder der andere Hiitten- 
meister sich vnterfangen oder befugt sein, ohne Vorwissen der Herrschafft einen 
ncwen Flusssieder wiirkhlich aufzubringen oder aufzunehmen noch auch gelisten 
lasse, von einen Vnterthan, der da schon heimblicher Weise sich vnterstehen thette 
den Fluess zu sieden, zu erkhauifen bei 10 Schock Straíf, so in die herrschaíitlichen 
Rándten vnumbgánglich erlegt werden muessen. 

Andertens solle sich khein Huttenmeister vnterstehen, den anderen von denen 
einen jeden hieroben zuegetheilten Plusssiedern den Fluss auszukhauffen, es wehre 
Jan Šach, der andere wáhre darmit zufrieden, bey Straff 10 Schock, worum die 
Ilelffte der Obrigkeith, die andere abcr dcme, aus dessen Revier der Fluss oder 
Aschen herkhomben, gebiihren solle. 

Drittens: Vndt bey gleichmássiger Straf! 10 Schock solle auch auf obige Weise 
einer den andern den Aschen wissentlich nicht auskhauffen. 

Vierttens; Solle khein Huttenmeister weder Flusssieder das Viertl Aschen von 
denen hiesigen Vnterthannen hóher als zu 3 kr. bezahlen bey Straff Ihro Durch- 
leucht 10 Schock. 

Fíinfftens: Solle khein Aschenbrenner vndt Flusssieder ohne Erlaubnus der 
Obrigkeith in denen herrschafftlichen Wáldern ein Aschen zu brennen sich vnter- 
fangen bey 5 Schock Straff. Ingleichen 

Sechstens : Khein Aschenbrenner vnd Flusssieder ohne Wissen des Hiitten- 
raeisters in seinen Beziirkh Aschen zu brennen sich vnterfangen, viehl weniger aber 
den darinen gebrenten Aschen oder Fluss anderwertighin verkhauffen bey Straff 
5 Schock, wovon die Helffte der Obrigkeith, die andere Helffte aber dem Hutten- 
meister gebiihren solle. 

Siebentes : Vndt weillen die Flusssieder den Fluss fast solchergestalten hingeben 
muessen, wie es denen Hiittenmeistern selbsten gefáhlig, so ist geschlossen worden, 
das sie von nun an einen jeden Czenter Prager Gewicht vndt 3 Pfund Auswaag 
wohl gesotlen vndt vnbefortelten vncalcionirten Fluss zu 4 fl. 30 kr. annehmen, 
die arme Leith mit der Bezahlung vndt Abfertigung nicht auffhalten, sondern jeder 
Zeith richtig bezahlen vndt abferttigen sollen, vnd dieses ist zu uerstehen, wann die 
Flusssieder ihre aigene Khessl haben, im Fahl aber die Huttenmeister ihre aigene 
Kessl hergebeten, so solle vor ein Czentner Fluss heher nit als pr. 4 fl. bezahlt 
werden. Wann aber wider bessere Verhoffen die Glaswaahren in Werth merkhlich 
fahlen soltcn, so soli der Preys des Flusses auch der Billichkeith nach geándert 
werden. Datum Schlos Wintterberg den 10. Octobris 1714. 

(Archiv Vimberský. A. 6G^ la/1. 



LXXVI. 1715. . . . Normberg. Zakázky obchodniktl Normhcrských u J, Tischlera, 

Hochgeehrter Herr Schwager. 

Jungsten Verlass gemáss habn sie unten specificiren woUen, was eigentlich vor 
Gattungen rohen vndt feinen nach dem Venetianischen Mode eingerichteten Spiegel- 
glases hier am currentesten seien, woran die Farb ja nicht gantz weiss wie dass 
Trinkh- oder Scheibenglass sondern ein braun oder gelblicher Stich, beyleiberlich 
nicht griin haben muss. Derowegen hiebeyligendes Stukhl zu vngefáhren Probe 
dienen soli vndt ist am nottigsten dem Glassmeister zu recommendirf 
nicht allein Acht hábe das Glass in rechte Farb zu stellen, sondern 

I. 



^ 



217 

linder Materia zu roachen, wohl gerade zu strekhen, damit es dem Schliff halte^ 
die rechte Dicke hábe, nicht gispig oder blóssig seye. Dann ohn Mangl man solches 
alles schrifftlich genugsamb expliciren khann, wáhre demnach gut, der besagte 
Meister ehistens einige Stiikhl Probe machte vndt vbersendet, auch dem negsten 
Preiss von Czentner anzeigte. Vndt seindt die correntesten Sorten wie folgt. 

hoch 10. 12. 14. 16. 18. 20. 2 2. 24. 26 ZoU das Stiikh. 

breit ~8. ÍO 12! 13^ U. Ib. 17. 19.~~20 ZoU. 

Wann demnach die Probe anstándig, khann jáhrligh demselben guete Quan- 
titát abgenohmen werden. Ob Sie aber das grosse Spiegelglass in der Menge wie 
das kleine machen khónnen, will gerne vernehmen, unlerdessen verbleibende 

meines hochgeehrten Schwagers 

Johann Wilhehn Humel. 
Von Hauss den 13. July 1715. 

Herr Tischler wierdt ersuechet fur mich 1 Kiste schone geschnittene Drinkh- 
geschier von gutten hellen Glass verferttigen zu lassen, so vngefehr auff Hundert 
Gulden bis Prag zu stehen kombt, das solche wohl eingepakht vndt verwahrt 
werden, damit solche nicht zerbrechen. Sobaldt das Glass bey Fraw Moserin ge- 
liefert ist, soli sie das Geldt dafur erlegen. leh erwarte daruber baldige Andworth 
nebst der Rechnung. Womit verharre 

EE db. 

A. P. Kónig. 
Nirnberg den 2. August 1715. 

Hochgeehrter Herr Tischler. 

Mit mein H. Schwager Hummel hábe gestern miindtlich abgered, derselbe 
verlangt von der Gattung, wie in der Beylag, so dem H. auff der Post vber Passaw 
speciřicirt, zur Prob 4 in 5 Cisten, jede vngefehr pr. fl. 100. Der Herr sende es 
von aigener Fabrica vndt allerdings fein von Glass. Der Freundt versichert, so 
diese ersten geřahlen, das er des Jahrs einige grossere Quantitát abnehmen will. 
Wie bald der Herr gedenkht, diese Cisten zu senden, will dem Herrn daran indessen 
einige Geldt voraussschiessen, erwarthe zu uernehmen, zugleich eine Zeith zu be- 
nehmen, wie baldt diese Cisten anhero khónnen geliefert werden. Kheine Patterle 
sein dermahl nicht zu senden vndt ligen ihme die vorigen noch in Halss ; dermahl 
ist diese Wahr vberheiťft. Die HoUender khónnen ihriges Geldt auff sichere Handtlung 
legen. In Erwarthung dessen baldtiger Antworth verbleibe d H d 

P. S. So die Zeit vnss zu sehen vndt mundtlich zu ^^^^^^ j^^^^ 2ierl. 

vrlauben nit zulásst, wuntsche glúkhliche Reiss. 

Nirnberg den 3. August 1715. 

(B. 6 Gl 1.) 



LXXVII. 1717. 3. října, Normberk, Obchodní korrespondence Norimberských 
kupců s hutmisirefn Jos, Stegbaurem, 

Niernberg den 3. Octobris 1717. 

Hochgeeorter Herr, sehr wehrter Freundt. 

Nachdehme wiir Gott Lob gliiklicher allhier returnirt, haben wiir auch die 

'sten Glass wohl erhalten; den Brieff, so vnsser hochgeehrter Herr an vns 

ísandt, haben wiir nicht empfangen, sondern ist vnsern andern Mittmeistern 

I. 



218 

in die Hándt geloffen vnd dahero vieLlen Verdniss desswegen gehabt. Wegen der 
Zahlung so seyndt wur an dem Abbruch nicht schuldtig, sondern unsere Mittmeister ; 
haben auff den Czentner nicht 20 sondern 30 kr. abgebrochen, wie solches der 
Fuhrman mit Augen geseben vndt z\i attestiren wiissen wierdt. Sie wohlen nicht 
anderst accordiren, alss auff 4 Jahre lang vmb angesetzten Preiss. So dienet dann 
ferner, dass vnss von dem Handtwerkh wegen der gehabten Reyssvnkhosten kheinen 
kr. bekhommen haben vndt diescs darumb, weillen wur den Centnéř nicht umb 1 f. 
wolfeiller gehoífet, dahero haben wiir 100 f. von vnsers hochgeehrten Herm Geldt 
decortiren miiessen. Wiir seyndt aber dieser wohl abgesehenen Mainung, dass, 
wann der Contract hineingesandt, khan vnser hochgeehrter Herr soichen widerumb 
an dass Handtwerkh zuruckhscnden mit dem Vortrag, dass wann sie die 20 kr. 
auff den Czentner nicht eingestehen wollen, sie dem Herm seine 200 f. gleich 
senden sollen, mithin wolle der Herr aussl5schen vndt khonte er sein Glass schon 
anderer Orthen hin verstellen. Er hette auch dieses denen 3 Meistern, die in loco 
gewesen, zu Lieb gethan. Wann vnser hochgeehrter Herr an vnss schreibet, so 
meldte er bey dem Handtwerkh nichts von den 100 f., sondern schreibe nur an 
vnss aliein vndt gebe den Brieff nicht auff die Post, sondern an den Mukenawer 
mit dem Befelch, dass er soichen an kheinen andern Meistern alss an Michael 
Schmidt auťF den Grásslein wohnhařFt vndt kheinen andern geben soli. Wegen der 
1(M> f. lassen Sie sich es nicht schwehr vorkhommen in Erwogung solche bey der 
so grossen Summ ihme widerumb zu guethen khommen muessen, in Erwogung die 
Post auff 7 oder 800 f. hin sich belauffet. 

Michael Schmiedt. 

Johan n Christoph Daucher. 

Conrad Berndt. 

An Franz Joseph Stogbaur HUttenmeister auff der StogerhiUten náchst Wallern. 

(Archiv Vimberský B. 6G: 1.) 



LXXVIII. 1718. 5, února. \'e Vídni. Náhledy knezny Marie Arnošiky z Eggen- 
berga o českém skldřsiví, zvláště na panstvích Kínských. 

Maria Ernestina iiberschickt dem Krumauer Oberhauptmann von Liebenhauss 
die Relation des Winterberger Hauptmanns Ober die Bilte des Schlemmer HCitten- 
meisters Johann Tischler quoad Erlaubnis allerhand Kreideglas machen zu konnen, 
zur Áusserung und bemerkt: 

Wiir halten bey der jetzigen Zeith einmahl nicht viell von denen auff vnseren 
Herrschařften sich befindlichen so villen Giasshiitten vnd wáhre vielleicht besser, 
deren lieber etliche ab- als mehr zuekhomen zu lassen. Dann weither in*s Landt, 
absonderlich aber auff denen Graf Kinsky'schen Herrschařften seint ihrer sehr viell, 
worinnen man vnvergleichlich schonere vnd wolfeiiere Gláser alss auff vnseren 
Herrschařften machet vndt dabey dannoch nicht viell prosperirt, weswegen vnd 
weilen der Glashtitten schon gar zu viell sein, man gesinnt ist, etliche zu cassiren, 
wo doch im Gegentheil vnsere Hiittenmeister kein so rein- vnd subtiles Glas her- 
stellen konnen vndt mit ihrer schlechten vndt groben Arbeith gleichwohl so viell, 
wo nicht noch mehr Holtz verbrennen vndt die Wálder abtreiben, dass also respectu 
des geringen Waldziinses vndt einiger Aussleithgebung an Bier die Wálder vmb ein 
mehrers ruinírt werden, alss vnss die Giasshiitten am Nutzen eintragen. 

Wien, den 5. Februarii 1718. 

An den Oberhaubtmannn von Liebenhauss. 

(B. 6Gí 1.) 



I. 



1 



219 

LXXIX. 1720, 8. listopadu Huimisir Jan Antoniu Landgraf Učí zá- 
možnost hutmislríí Vimberských. 

Durchleichiigster Fursst. Gnedigster Herr Herr. 

Kome fuessfallent mit allerthenistigster Bitt meine allervnwirdigst Hantzeillen 
nit in Ungnaden aufzunemben, dieweil ich in Erfarung komen, wie dass allerhechst- 
gedacht Euer hochfurstliche Durchleicht allergnedigst resoluirt ein Glasshitn aufzu- 
richten, worzue ja aller erwiinschte Gelegenheit zu solchen Werkh vorhanden, damit 
nit allein vnderschiedlich Farben des Glass, auch Robin, Kreiden-Glass, Dafl, ja in 
Suma was nur ouf einer Glashiten kan gemacht werden, auch von Golt vnd Robin 
verschniet von grossen vnd kleincn Hangleichtern vnd andern zierlichen Glass vnd 
sonderpar zu einigen grossem Nuczen des Jars an paren Gelt vnd grossen Vortheil 
dem Preczhaus vnd denen Vnderhannen erfolget. Isst ganz klerlich zu ersehen an 
den H. Glasshitenmeistern vnder der Herrschafft Winterberg, was sie vor grosse 
Herren, ja sie sich fast merers auffiercn aiss die Edllcit vnd halten vnd fast ihnen 
an denen Geltmitl vnd Gastareyen niemant gleichet an ihren Tracht. Woher kombt 
aber solches? Solche Nuczbarkheit, solche stadliche Aufíiehrung? Von nits anders 
alss von Dero grossen Waltung vnd Grundt vnd Boten. Von der Waltung nehmens 
ihnen und der Glasshiten eine grosse Nuczparkeit vnd von Dero grossen yberflis- 
sigen Grundt vnd Boten halten sich ein ansehentliches řev. Vieh, Ziegl, haltent vili 
Inleith vnd Dagwerckher. Von disen lessen sie járlich einen grossen Ztinss vnd 
brauchen solche Leit des Jahrs zun ihrer Arbeith, worum sie mit einem Worth 
grossen Nuczen ihnen machen. Dan diese Leit missen alle Lebensmitl von ihnen 
nemben vnd dises wierd ihnen fast umb dobelts Gelt gereichet. Wan mir solte von 
Ewer hochfurstlichen Durchleicht gnádigst eriaubt werden, so wolte ich nicht allein 
von der neuerpauthen Glasshiten alles schriftlich vnd roindlich allervnterthánigst 
darstállen vnd zeigen den járlichen Nuczen, wie nit allain den Nuczen von der 
Glasshiten, sondern auch von Dero Grundt vnd Botten haben sollen, indem ja selbst 
Euer hochfiirstliche Durchleicht zu Dero hohen gnádigsten Herschafft an Glass-Dafln 
vnd Scheiben sehr vil netig vnd solches villeicht von andern Hitmaistern theueres 
Gelt bezalt werden vnd konen ja allerhechst gedacht Euer hochftirstliche Durchleicht 
Dero Waltung, Grunt vnd Botten selbsten zu Dero allergnádigsten Nuczen zu machen. 
Ich wil es zaigen, dass auf ein viertl Jahr die neuerbaute Glasshiten mehres Nuczen 
wirdt ertragen alss von anderen Glasshitnmaistern ain ganzes Jahr ertragen wirdt, 
alwo Euer hochíiirstliches Durchleicht neben der Nuczparkheit ein gnadigste Con- 
solation haben sollen. Ich wil auch von meinen gnádigen Herm Prelathen die 
Attestation allervnderthenist darreichen vnd zaigen, dass ich in die 20 Jahr Glass- 
maister war vnd dass Werkh also aufgefierth von vnderschiedlichen Glass, was 
noch ihnen verlangt hat begerth werden, auch wegen anderen Glasshitmaister, welche 
járlich, ja wochentlich ein grosssen Zuns geben von der Waltung, auch so gar 
theils von jedem Stamb Holcz bezallen missen. Gelangt dahero an Euer hochftirst- 
liches Durchleicht mein allervnderthenigstes Bitteň, mir die allergnedigste Nachricht 
zu ertheillen, solche nacher Linz in das Closter Schleglische Hauss abzulegen. 
VndeFthenigst bitt vnd meine Bersohn zu uerschonen, dermalle mit am Tag zu 
geben, dieweil ich nits anders suché, alss Euer hochfurstlichen Durchleicht das 
allergnedigste Interesse zu obseruiren, mich vnderthenigst empfehle. Den 8. No- 
uembris 1720. — 

Jo. Antoni Landtgraff 
gewesterGlasshitmaister zu Closter Schlogl. 
(Archiv Krumlovský A. 6GC la.) 



juon 






.NO. 


■ ■'^ 


■-" • ■- 


-,« .--*. 








































■2S -"a 


















i 






— 


N 01 
















£- 


232 2—- 


wnm 


8S? 


£==2 


ess S22 


£ = ? »t-2 




lišili 


3S3 


3S2 


SÍ"* 


m lis 


iiiiil 






SSE 






=. f 


é 




s 


.š ? í 


J -^ 




' 3 


š 




1 


i í J 






i i? li 




5 i 


1 
1 

a. 

1 


nul 


Vltava (Wuldau). 
egbaucr) hutař, jetzo 
aftet nun 18 Jahr. 

Holzinger, jetzo Jako 
20 Jahr. 




" 'SS 


XJ 0. c 


^ 


S 3' c £ t« C 3 


I?i li 
li aí 






jg 

3í 




í* 


'iii^N 




w^l 


11 


-2| 




éZ II 


"1 II 








K 


-■ 







y 



221 



LXXXI. Polnosti a dobytek huti Krumlovských, 



1 

1 

1 


nach 

der 

Rulla 


nach der 


Nach 

AI 

mess 


1722 

>- 

.ung 

V. 


Hált Vieh 


Friihcrer 


Zii 


1- 


von J. 1'1» 
1654. Fassion 
Felder; 

Strich ; Strich i 


PL, 


c 

U 

O 


3 


10 

13 


Zins 


kunftiger 

Zins 

1 


St. 


^ fl. kr fl. kr. 1 


1 

Mysauer Glasshiitten 






' 










■ 








Felder . . . . , 12 36 


35 


1 


1 


8 


6 


8 30 


1 


45 


• 


Wiesen Heu 


i 


28 Fuhr. 


39 Fuhr. 














1 


» Grumet 


• 


2 <c 


2V« » ' 




■ 


1 


■ 






Wálder . . . 


. 85 Lands' 149 Lsl. 

1 1 1 
















Inleut 6 . . . 


1 

1 , 


• 


1 

1 

! 


• 


■ 


8 


• 


« 




!(»•) . 


Stogerhutten. 


1 




1 
1 








■ 


1 
1 






Felder .... 


26 


42 2 


, 57 2 1 


5 


35 


14 


12 60 

1 


• 


70 


. 


Wiesen Heu 


• 


38 Fuhr. 


55 Fuhr. 












i 






« Grumet 


• 


16 » 


24 » 








1 










, Wálder . . . ' 


2 Stali. 


7% Stali. 












1 




1 


Inleut 11 . . 


• 


• 


1 * ' 


• 


• 


22 9 

1 


• 


• |ia') 


^K 


.(nebst 1 Muhle) 






















1 


*) Die Inleute zahler 


1 den 2 


lins als H( 


srbcrg 


zins 


den 


1 H 


LÍttei 


ume 


ister. 









^ 



LXXXII. 1688—1719. Seznam ty pitého piva u huti Vimberských, 

Extract aus den Brauhaus-Rechnungen, wie viel bei dem sámmtlichen Glas- und 

PatterhQtten an Bier geben worden. 





'Helrn- Schlam- 


Sche- 






Helm-|schlmi- 


Sche- 






bacher 


bar 


rauer 


Toffl Raben- 




bacher, ^er 


rauer 


Toffl Raben- 

1 




Glas- 








hiitten 




Glas- 


1 




híittf*n 




hutte 




Battel 


— 




1704 


1 hutte 
63 Va 


Battel 


1 


1688 


>1V. 






143/, 


23% 


4% 


»% 


1689 


68'/, 










1705 


71V, 


20'/, 


22 


5 


4 


j 1690 


68 V, 






1 


1706 


.91% 


16»/« 


27" 


:íV, 


9 


1691 


74'/, 








1707 


75 


19 V* 


28 


4V« 


l.«'/. 


1692 


84 V» 


1 
1 


1 

1 

1 


1708 


;í57Va 


25 


32 


«'A 


13 1 


1693 


79»/« 




1 


1709 


i89V, 


29'/, 


34 


7V« 


9 i 


1694 


43 




1 


1710 


91% 


24'/, 


36 


4 


.'■»•/«, 


1695 


50'/, 




1 


1711 


«!% 


2»V« 


31 


4% 


! 


1696 


61 








1712 


55 


21 


28 


4V4 


r-V, 


1697 


C4V. 


1 






1713 


.'>iV. 


i«V, 


22 V. 


4'/, 3V,' 


1698 


69 


6 16'/, 






1714 


51% 


26'/, 


26 


1 . H>/\ 


1699 


85 j 27 '/, ■ 29 


2 


9'/, 


1715 


46 V, 


22 


1Í>V« 


1 ' 7 


1700 


65 V,' 17'/, 25 


G»/« 


13 • 


1716 


:48% 45 


2H% 


1 TU 


1701 


51'/, ; 2:1 V, 22 


3 7'/, 


1717 


45 V^ 35 20 


VI,. 5'/, 


1702 


58'/, 21 16 


■ 4'/,! 


1718 


45% 23% 


27 


9 'A- 2'/, 


1703 


61'/, 


.24'/, 


25'/, 


«'A 




1719 


45% 


32 


17% 


1 


i7«| 



(Wintcrberg. A. 6Bí la/1.) 



LXXXIU. Í122 Polnoa/i huti Vimberských. 

SchlemmerhUtte, 
welche die grflsste nach der Heimbacher; 

an Feldbau U2li Sail 475 Strich 
davon 204 — Ctí — 
» . V2-2-2'f^ 407 — 

ScherauerhU 

an Feldbau 8583/^ — 

davon sieuerbahr 15ti — 

herrschafilich 702'/^ — 

ToffelhUt 

bei welcher sich drei Possessorcs befinden, 

hdd 114 Sai! 

Wiese 11(17 — 



Virtl a'/* Metien 

Sreuerbahr. 
—I '/, Herrschattlich. 



2:S3 - 






U*-*l 

an steuerbahr 408^/^ - — 
herrschafilich 812'/,— 

RabenhUtl 



3tíy - 

4ur- 



130 — 1. 
270 — :(. 



fast gam ^biirgig und i 



I den geringsten Hiitten 

1181 — :iíl3 — 2 ^ -2% - 

davon unterthanig 15HVa — ^l — '-iVs " 

herrschaftlkh H)27Vj — 342 — 2 — % - 



LXXXIV. 1721. PoĚet hati PShořské od 2. lis/opadu do 27. prosince. 
Puchers GlashUtien von 2. Novembris bies 27. Decembrís 1721. 



Urban OiUllingerTafíI- 

macher . 
Marxi Kasil 
Martin Schwedt neuen \ 

Kreidenglaser 
Simon Pangerl 
Hanss Georg llckh 
Simon Scherer . 
Manin Pracher . 
Peiter Scherer 



! TatTeln Kreiden- Gemein Ordinari Furmb- : 

das glas, das Glas das Schcibcn Schciben i 
SchockzuJ 100 zu 'i 100 zu 'das 1000. das 1000 
ji fl. lOkr: 1 fl. 16 kr.j 1 fl. I zu 8 R. . zu 5 f1. 



Betrágt ii 
Geld 



V, I i"^'V, 






5200 






U700 






. 1800"/. 


2250 


:!Ó50 


lO(K) 


4500 


0150 


1 1000 


4500 


3150 



115 47(">'/,! 13900%! 14950 ,15050 527 38^3 
ervon wilrdt der VerJienst denen Glassergesellen abgeschlagen mit 219 23, .S 
so verbleibt der Herschaflt 
PuchersliíJtien den 27, Decembris 1721. 

J< 
(Archiv Novohradecký 'iž. H 



228 

LXXXV. 1724. 9. března. Ve Vídni. Obdarováni knížete Adama Františka 
ze Schwarzeuberga pro Jana Michala MiiUera na novou huť v Boubském vřesovišti. 

Wir Adam Frantz von Gottes Gnaden des heyligen rómischen Reichs Fiirst zu 
Schwarzenberg . . . thuen kund und bekennen . . ., dass uns der Johann Michael 
Mtiller des verstorbenen Heimbacher Huttenmeisters hinterlassener Sohn unterthánigst 
gebetteo, wir mochten ihme, weilen bey der Heimbacher Hútten aus Mangel des 
Holtzes das Glasshuttenwerk und Arbeit nicht mehr getrieben werdeň kann, einen 
anderen Orth gnádigst anweisen und einraumen lassen, alwoh das Hiittenwerk vor 
jetzt und ins kúnfítige bestándig getrieben und fortgesetzet werden kontě, und 
hierúber ihme vor sich, seine Erben und Nachkommen unser gnádigste Concession 
und Privilegium ertheillen, auf welche seine unterthánigste Bitt wir nach Verneh- 
mung unserer zu Besch- und Beaugenscheinigung des Orths und Waldungen ab- 
geordneten Beamten einen solchen Orth anzuweisen und dariiber die Concession 
und Privilegium zu ertheilen gnádigst bewilliget haben, thuen und ertheillen auch 
solches hiemit wie folget. 

Erstlich thuen wir gemelten Johann Michael MiiUer, seinen Erben und Nach- 
kommen auf unseren eigenthumblich und herrschafftl. zu der Herrschafft Winterberg 
angehorigcn Grund bey der Busker Hayd ein Stuck Wald und Grund von ohngefehr 
funffzehen Stallung, anfangend linker Hand bey der Busker Haydwiesen bis an das 
Wuldaubáchl und diesen Báchl nach bis zu End und mit Einziehung der Wuldau- 
wiesen, so viel dermahlen in der Liecht zu sehen, von dannen die den hinauíf 
gegen der Mallowetzischen Gránitz und bey dem Busker Berg hinumb bis wiederumb 
zu der Busker Haydwiesen, wie solches durch unseren Landmesser Fabián Swoboda 
wiirklich abgemessen und auíf eine Mappam gebracht worden auch zu kiinfftiger 
Richtigkeit mit Gránitzzeichen abgemarchet und in eine besondere Beschreibung, 
welche diesem Privilegium beyzufúgen kom met, eingetragen werden soUe, zu der 
Hiittenglasarbeit und -Geworb dergestalt verleyhen, úbergeben und einraumen, dass 
er, seine Erben und Nachkommen auf diesen unseren Grund die Glashutten samt 
der darzu nóthigen Wohnung und vor die Hiitten- und Tagwerksleuth drey Challuppen 
und Viehstallung erbauen und aufrichten, die Glasarbeit und Geworb treiben, das 
darzu nothige Bau- Schier- und Brennholtz aus diesem Bezirk nehmen, wie auch 
die nothige Gereither, Wiesen und Huthwayden auf Art und Weyse, wie hier unten 
mit mehrern expliciret und erkláret wird, gegen einen jáhrlichen Grund- und Wald- 
zins nutzen und geniessen mógen. Damit aber 

anderiens die Glasarbeit immerfort dauren und die Hiitten in bestándigen Stand, 
Gang und Flor erhalten werden moge, so soUen nur vier Stallung zu Wiesen und 
Acker auszuraumen verstattet und an solchen Orth, woh der Johann Michael MUller 
es zu seiner Wiirthschaíft dienlich findet, ausgemessen und bezeichner, weither aber 
im Wald nicht geraumet, sondern die iibrigen 11 Stallung zu jemahligen Wieder- 
wachs gelassen werden, dergestalt dass 

drittens vor allen das nothige Schier- und Brennholtz aus denen 4 Stallungen 
genommen und diese nach und nach ausgeraumet und zu Wiesen und Acker zu- 
bereitet werden sollen, und damit . 

viertens der Huttenmeister mit seinen zu halten nothigen Vieh bestehen kónne, 
bleibt ihm die obbemelte im Bezirk miteingezogene Wuldauwiesen zu geniessen, 
die Huthweyden aber vor jetzo in den volligen Bezirk ausser 4 oder 5 Stallung, 
welche das Forstamt wegen Hógung des Wildpahns mit dem Viehtrieb zu ver- 
schonen vor nóthig erachten, und anzeigen wird, vergonnet. Wann nun 

funfftens diese 4 Stallung ausgeraumbt sein werden, solle dem zeitlichen Hutten- 
meister von den iibrigen 11 Stallungen ein gewisser District zum Aushacken und 
Abtreiben jáhrlichen von Forstamt ohne Entgeld angewiesen und wann solcher ab- 
getrieben, im ersten Jahr die Hutwayde zwahr verstattet, hernách aber eingestellt 
und der neue Hau vóllig geschont und zum Wiederwachs ruhig gelassen werden 

I. 



Á 



224 

und sofort das folgende Jahr wieder ein anderer District zum Aushacken und Ab- 
treiben angezeigt und damit in solcher Abtheilung also continuiret werden, damit 
wana das letzte Orth abgetrieben ist, das erste wiedenimb zu bestandigen gutten 
Holtz erwachsen ^seye. 

Sechstens. Mit dem Holtzhacken solle zwahr die in der Waldordnung aus- 
gesetzte Zeit aemlich von Galii bis Georgii observiret werden; weillen aber wegen 
des rauhen GebUrgs und harten Winterszeit es sich dahier in den bestimbten Termin 
nicht wobl tbuen lasset, so solle ihnen die Zeit zum Hacken bis Ende Maji ver- 
stattet werden. Die Ausfiihrung des Holtzes aber ilim Húttenmeister auch den 
Sommer hindurch erlaubet seyn. 

Siebentens. Wird ihme Húttenmeister, seinen Erben und Nachkommen das 
Aschenbrennen in unseren Winterberger, und so lang keine Hutten beyn Rohrn- 
háusern gesetzt wird, auch in der Kunschwarder Revier verslattet; jedoch sollen 
sie sich beym Forstamt darům b anmelden und ihnen jedeš Jahr der Orth, wo solchc 
am fuglichsten gebrennet werden konne, ohnentgeldlich ausgewiesen und die Zeit 
des Aschenbrennens und AusfQhren bis ultima Juni verstattet, auf keine Weiss aber 
stehende Stamb und Baumer zur Baumaschen angewiesen, noch angeglimmet, 
sondern nur das Liegende oder sonst untauglich Stehende zum Abfallen und Aschen- 
brennen gegeben werden. 

Achtens. Wann sich einíger Kííss auf unserer Herschafít íinden mochte, solle 
der Húttenmeister solchen zu brechen und zur HUtten zu gebraucien und des 
Ends auch eine MUU zum Puchwerk an dem Moldaubáchl zu erbauen befiigt seyn; 
indessen ab^r, weilen dermahlen das Puchwerk das Kalch und Ausbrennen auíf 
der altcn Helmbacher Hutten getrieben wird, solle dem Húttenmeister dass hierzu 
wie auch vor seine HausnothduríFt erforderliche Brennholtz gegen einén jáhrlichen 
Zins von 6 íl. ohne weitheren Entgelt ausgewiesen, das Bauholtz zu gedachter 
řlelmbacher alten Hutten und Gebáuden, wie nicht weniger das nothige Brennholtz 
vor die Challupper und Miille aber nicht anderst als gegen den oridinari Forst 
auszuweisen und verabfolget werden. 

Neuntens. Solle ihme Húttenmeister erlaubt seyn, alle Sorten von Glas, wie 
immer Nahmen haben mag, zu verfertigen und damit sein Geworb zu treiben. 

Zehentens. Solle er, seine eheliche Erben wie auch die von Reich oder ander- 
werthsher bey der Hutten brauchénde Gesellen, welche freye Leuth seyn, bey der 
angebohrnen Freyheit von der Unterthánigkeit verbleiben, die andere aber, welche 
der Unterthánigkeit und Todtenfálligkeit vorhin unterworffen seynd, auch darmit 
verstrickt verbleiben; jedoch solang sie bey der Hutten arbeiten, von der Roboth, 
Frohn-Dienst und Vorspan befreyet seyn, gleichwie dann auch 

Eylfftens die Hutten mit ihren gantz neu ausgewiesenen Bezirk als ein herr- 
schafftlicher Dominicalgrund und Boden keiner Contribution noch Einquartirung 
unterworffen, von allen diesen Oneribus befreyet seyn und bleiben und ein zeitlicher 
Húttenmeister diesertwegen nichts entrichten, dahingegen 

Zwolfftens schuldig seyn solle und verbunden, jáhrlichen auf Georgii zu einen 
wahren Grundzíns wegen geniessender Wíirthschafft, Acker, Wiesen unJ Huthweyden 
ftínffzehen, sodann zu einen Waldzins wegen des zur Hutten nothigen Bau- Schier- 
und Brennholtz wie auch des Aschenbrennens 35 fl., in allen aber funřfzig Gulden 
rheinisch in unser Winterberger Rentamt zu erlegen; der Grundzins aber, weillen 
der Húttenmeister anfánglich viele und grosse Unkosten, bevor er zum Genuss 
kom met, wird auf (i Jahr nachgesehen und solle mit anno 1731 seinen Anfang 
nehmen, dergestalt, dass die erste Zahlung auf Georgii 1732 geschehen solle. 
Nicht munder 

Dreyzehentens soli der jetzt und kUnfftige Húttenmeister schuldig seyn, das 
herrschaftliche und kein anderes Bier zu nehmen und so wohl bey der HUtttn als 
sonsten zu schánken und von jeden Vas Bier gleichv Hanker entwedf 

die y kr. Brandweingeld zu zahlen oder, da diesfa' -rung auf ť 

I. 




225 

HexTSchafft vorgienge, den Brandwein in nátura zu nehmen, von dem zuř eigenen 
Nothduríft oder auch zum Ausschánk unter den Reiífen einfiihrenden Wein aber 
dies gewohnliche und gebráuchige Zapífengeld, nemlich 1 íl. von Eimer bei Straíf 
des Contrabant entríchten. 

Vierzehents. Ferners solle er Johann Michael Miiller, seine Erben und Nach- 
kommen schuldig und gehalten seyn, das Hiittenwerk und Glasarbeít immerhin 
ohne Unterlass oder Aussatz fortzutreiben, es seyé denn dass sie wegen einfallender 
Pěst oder Seuche, Sperrung des Commercii oder ándern dergleichen ohnvermuth- 
iichen Zuřallen gehindert wiirden, in welchen Fahl ihnen nichl verwehrt seyn solle, 
zwey oder drey Jahr mit der Arbeit auszusetzen und pro illo tempore von dem 
Waldzins befreyet zu seyn. 

Fúnífzehentens. Dafern aber sie dass Hiittenwerck und Glasarbeit jetzt oder 
zuktinfitig nicht mehr treiben wolten oder wegen anderer Zuřallen nicht kónnten, 
mithin das Hiittengewdrb und zugleich der vor unser Rentamt gehdrige Waldzins, 
wie auch entspringende Biernutzen gántzlich und endlich auífh5ren wQrde, so wollen 
wir unsy unseren Erben und Nachkommen hiemit aussdrUcklich vorbehalten haben, 
auf die in diesen Bezirk gelegene Grund, Acker, Wiesen, Huthwayden, einen grosseren 
Grundzins zu schlagen. 

Sechzehentens. Wann aber der Huttenmeister oder seine Nachkommen kUnfltighin 
die Hatten samt dem Gewdrb verkaufen oder auf ein- und andere Weis jemand 
andern úberlassen wolten, so sollen sie solches nicht anderst, als mit unseren oder 
unseren Erben und Nachkommen Vorwissen und Bewilligung zu thun befiigt seyn. 
Zu wahrer Uhrkund und mehrer Bekráfiítigung haben Wir diese Concession und 
Privilegium mit unserer eigenen Handschrifft unterzeichnet und unser grosses 
fttrstliches Cantzley-Sigillum wohl wissentlich ausdrucken und anhangen lassen. 
So geschehen Wienn den neunten Monathstag Martii im Jahr nach Christi Geburth 
des ein tausent sieben hundert vier und zwantzigsten. 

Adam Frantz Fttrst zu Schwartzenberg m/p. 



c-..^) 



P- 

Ad mandátům celsissimi domini príncipis proprium 
Wilhelm Esser secretarius. 

(Archiv Vimberský. A. fíOí la/1.) 



Roipravy Ro^n. 11. Třída I. C. 1. 15 

I. 




226 



LXXXVI. 1725 Počet chalupniH 


a jejich dobytka 


u huti Vimberských. 


) 


' An- 


Anzahl der Cha- < 




T ■'- 




1 
j 

1 


^ žahl 
der 
In- 


luppei 

Hcrr- 
schaítl. 


[1 auf 


:3 

US 


Galtes 


Ziegen 


1 
Hutten 


' _ 


leute 


Grund 








Helmbacher Glashutten. (27 -+- 1 












MulUer.) 


28 


12 


35 


20 


. ' 


(Darrunter 1 Hiiner, 3 Battelraacher, 




( 






j 


, SchUrer 2, 1 Glasmacher, 1 Schmel- 










■ 


, zer, 1 Tafelmacher.) 




* 






1 


Nach der Aussage eines 95 J. alten 










1 


1 Greises bestanden alle die Chalup- 




1 




1 


1 


j pen seit s. Gedenken. Der Miiller 










1 


' backt das Brod fUr die Huttenleut, 




1 


1 






i denen es der Htittenmeister ver- 








1 






kauft 






1 






1 


I Wenn die Tág verrichtet werden, so 


i 


1 

1 


1 


1 


1 


wird kein Geldzins gereicht, sondern 




1 


1 






10 kr. abgerechnet u. keine Kost 






1 


1 

1 




1 


1 gereicht. 


1 

-1 






1 


1 




Wenzl Plechinger Scherauer Hutten- 






1 




1 


meister. 


trn 
i 


» 


4 


10 


' 5 


1 


Die Haluppen errichtet 1670, 1680, . 


L 












1690 u. 1700. 


1 












Wenn die Inleut arbeiten ohne Kost, 


1 












so haben sie táglich von Bartholomei- 






' 






1 


Georgii 10 kr., sonst 12 kr. Lohn. 
Lambert Plechinger TořFelhUtten- 








1 




1 








■ 


meister. Alle íi Chaluppen 1670 














errichtet. 


5 i 


• 


3 


é 


' 4 


1 

L • 


' Lohn wie bei der Scherauer HUtten. 






1 








i Das Wohnhaus gehórt diesem Ple- 








1 




1 


1 chinger u. s. Nachbar Schreckhinger. 


1 






1 






1 Lorentz Schreckhinger an der Toffel- j 










hutten kein Recht zum Battel- 








' 




1 


machen. I 


• 


• 


1(1660) 


2 


1 


• 


' Jacob Hertzig bey Oberwuldau auf 








1 
1 


1 


d. Einschicht Chalup 1670u 1715. , 
Johann Tischler auf der Schlember- 


3 


• 


2 


5 


1 


1 

1 








1 






oder Thomashíitten. ! 


9 


• 


4 


17 


• 


1 


1 Chaluppe 1660, 1 1710, 2 un- 






1 
1 








denklich. 


' 












Mathias Kubisch arf der Raben- 














hůtten beim Dorf Oberwuldau 
Mathias Khueweg 


6" 


1 (1709) 


4 


1 10 


4 


• 


• 


4 1 


12 


• 


1 

• 


Sa. 

1 


65 : 

1 ' 


1 
3 


34 
5 


98 

1 


35 


. 1 



I. 



227 

LXXXVn. 1722. 14, března .... Hutmistři Vimberšii, jichi huH zrušeny hýti 
fnaji, prosí o další zachování, 

Gleichwie dero Vorfahrne hochstseeligster Gedachtnus vor vili 100 Jahren zu 
deren Lob, Ehr vndt Preis, dann nihtnbwurdigster Gedachtnus, der Posteritát so 
vili Glashutten auf dieser vndt andern HerrschaíTten zu bauen erlaubt vndt zuege- 
lassen haben, seibte mit schonen Priuilegiis begnadet, von weichen der gnádigsten 
Grundtobrigkheith an Bierschankh, Bawmaterialien, dan vndt wan, durt vnd da, 
besonders mit denen Ziinsen einiger Nutzen geschópfet wirdt, allermassen auch 
wegen dieser Hutten, so gar auss Neapoli, Venedig, Wállischlandt, Ambsierdam, 
besonders aus Schlesien vndt allen vmbligenden Lándern vndt Prouinzien Khauf- 
vndt Handlsleudt herankhomben, welche Ihr kay. Mayestát grosse Meuthen ein 
zimbliches Geldt auf dise Herrschafft bringen, denen herrschaflftlichen ř^uhrleuthen 
vndt dergleichen Leudten einigen Nutzen geben, das also wegen diser Glasshutten 
dise Herrschafft Winterberg in einen grossen Ruhmb komben, dass Ihro hochf. 
Durchleucht alles dises gnádigst betrachten vndt behertzigen sich belieben lassen 
werden, der vndterthánigisten vndt gantz trostlichen Hoffnung leben, so dann vnss 
vndt dise schon so lange stehende Hutten . , . , wie auch so vili armbe Vndter- 
thanen, welche sich auf disen Hutten nehren, nunmehro aber sich hertzlich be- 
kumbern, wan leider das Huttengewerb cessiren solte, wohin sich zu kehren . . . 
nicht wissen, mit barmhertzigen Augen ansehen . . . , dass dieselbe vnss auíf disen 
Húttnen gnádigst erhalten vndt noch mit neuen Gnaden begaben werden. 

Wenzl Plechinger Scherawer-Htitten. 
Johann Tischler Schlemmer-Hútten. 
Mathes Kubiš ch Raben-Hiitten. 
Lambert Plechinger Toffl-Hutten. 

(Archiv Vimberský.) 



LXXXVIII. 1725, 24, prosince. Ve Vídni, Obdarování knížete Adama 
Františka ze Schwarzenberga pro Jana Tischler a na novou huf v BřezoviŠii. 

Wir Adam Frantz von Gottes Gnaden des heyligen rSmischcn Reichs Fiirst 
zu Schwartzenberg . . . thuen kund . . ., dass uns der Johann Tischler Schlemmer 
Htittenmeister auf unserer Herrschafft Winterberg . . . etc. wie folget. ') 

Erstens. Thuen wir gemelten Johann Tischler seinen Erben und Nachkommen 
auf unseren eigenthtimblichen und herrsehafftlichen zu der Herrschafft Wintterberg 
angeharígen Grund in denen sogenannten Búrgenhayden in der Gegend des Dorfs 
Oberwuldau ein Stuck Wald und Grund von sechs Stallungen, anfangend an dem 
Ufer des von denen Ferchenhayden gegen dem Dorf Oberwuldau herablaufenden 
Flusses Wuldau genannt, von einer rechten Hand dieses Flusses befindlichen herr- 
schaftlichen Blósse, allwoh der erste mit No. 1"*° signirte Marchstein gesetzl worden, 
folglich neben diesen Fluss aufwerths gegen Niedergang und, wie die Kriime des 
Flusses gehen, bis zu dem andern Marchstein. Von dannen gegen Mitternacht nach 
denen Marchsteinen von No. 3 bis 11 in einer Linie bis zu dem Marschstein No. 15 
inclusive. Von N. 16 anfangend etwas linker Hand gegen Mitternacht wiederumb 
in einer Linie bis auf den Marchstein No. 22, von diesem Markstein aber ein 
wenig rechter Hand gegen dem Aufgang und sofort bis No. 32 und leztUch von 
diesem Marchstein gegen Mittag bis zu dem lezten Marchstein No. 34, wie solches 
durch unseren Landmesser Fabián Svoboda wiirklich abgemessen und auf eine 
Mappam, wie aus dem hinten annectirten Signo — zu ersehen, ordentlich gebracht, 

') Stejného znéní jako privilej Jana Michala Miillcra z roku 1724. 



228 

auch zu kúníVtiger Ríchtschnur mít Granttzzeichen abgemarchet und in eine be- 
sondere Beschreibung Signo Q, welche ebenfalls dtesem Prívilegio beygefiiget wird, 
eingetragen werden soUe, zu der Hútten-GIas-Arbeit und Gew^rb dergestalt verle3rfaen, 
Ubergeben und einraumen, dass er seine Erben und Nachkomen auf diesem unseren 
Grund die Glashíitten samt der darzu nóthigen Wohnung und VorhUtten, — dann 
Tagwerks- auch frembde Handelsleute drey Challuppen nebst der bedurfitigen Vieh- 
StaiLung samt einer Scheuer vor das Getreyd und Heu erbauen und aufrichten, 
die Giasarbeit und Gewerb treiben, das darzue nóthige Bau-, Schier- und Brennholtz 
aus diesem Bezurck nehmen, wie auch die nothige Gereuther, VViesen und Huth- 
wayden auf Art und VVeise, wie hierunlen rait mehrern expliciret und erklárt wird, 
gegen einen jáhrlichen Grund und Waldzins nutzen und geniessen mogen. Damit aber 

andertens die Giasarbeit imer fořt dauren und die Hútten in bestándigen 
Gang und Flor erhalten werden moge, so sollen nur zwey Stallungen Erdreichs 
oder Bezirks zum Ausraumen vor Wiescn, Huthwayden und Felder verstattet und 
an solchen Ort, wo er Johann Tischler es zu seiner Wúrthschaíit dienlich iindet, 
ausgemessen und bezeichnet, weither aber nichts mehr als noch andere vier Stal- 
lungen Waldes zum Holtzhacken, worinnen er zwar auch, so lang das Holtz er- 
wachsen ist, die Hutwayd geniessen kann, da aber in gedachten 4 Stallungen das 
Holtz abgetrieben scyn wird, solche wiederumb zum Wiedenvachs gelassen und 
gehdget und darinnen weder Huthwayd, noch Wiesen gemacht werden. Wann aber 
diese 4 Stallungen nach und nach geraumet seyn und der Wiederwachs noch nicht 
im Stand wáre, gefallet zu werden, alsdann weither zu Forttreibung des Hiitten- 
wercks ein anliegender Bezirck ausgewiesen werden. Ansonstens 

drittens wird ihme das Holtzhacken in diesem ausgemessenen Territorio im 
Winter und Sommer so lang gnádigst erlaubet, bis das Ilíittenwerck sattsamb mit 
denen darzu erforderlichen Wohnungen gántzlich erhoben und die zu der Hutwayd 
und Gereuthern gewidmete Stallungen vóllig ausgeraumet seyn werden.') Nebst déme 

Viertens soli dieser Johann Tischler, seine Erben und Nachkomen gleich denen 
andern Hiittenmeistern das Aschenbrenncn befugt seyn, jedoch an solchen Orthen 
und die Zeith hindurch, wo es das Forstamt anweisen und vor guth beíinden wird. 
Wann sich 

Fiinfftens einiger Kieselstcin auf unserer Hcrrschafft Wintterberg íindete und 
mit diesem Steinbruch beyde, nenilich die Bíirgenberger und Helmbacher HUtten 
befordert werden konnten, da solle der Huttenmeister solchen zu brechen und zu 
beyden Hiitten zu gebrauchen, des Endes auch eine Miihl zum Buchwerck nebst 
einen kleinen Sttibel vor dem Buchermann als eine zu einer GlashUtten erforder- 
liché Šach an einem ihme von der Hcrrschafft auszuweisen komenden Orth zu 
erbauen befugt seyn. Damit er auch nun 

sechstens wissen moge, was er vor Glassorten arbeiten dorffte, so wird ihme 
zu seinen Verhalt hiebey angefiiget, dass er nebst denen Patterln auch die Glas- 
tafein und Spiegeln, dann die Augengláser verferttigen, auch das weise Glas fabri- 
ciren und damit sein Geworb treiben kónne, jedoch dass er solches gleich anderen 
HUttenmeistern und in keinen geringeren Preys, wie es vormahls mit denen 
Patterln geschehen, sie hierdurch zu verschlagen verkaufen solle. Annebst sieben- 
tens. ^) Dahingegen 

neuntens schuldig und verbunden seyn solle, jďhrlich auf Georgii zu einem 
wahren Grundzins wegen geniessender Wurtschafft, Acker, Wiesen und Huthwayden 
fQnff Gulden reinisch, sodann zu einem Waldzins wegen des zur Htitten nóthigen 
Bau- Schier- und Brennholzes wie auch des Aschenbrennens a primo Januarii des 
vorstehenden 1726 Jahrs anfangand fiinffeehen Gulden rheinisch, in allen aber 
zwantzig Gulden rheinisch in unser Winterberger Rentamt zu erlegen, der Grunď 



*) Následuje nyní to, co v § 6. pro Mullera. 
*) Následuje nyní § 10., 1H=8) pro Mullera. 



I, 



229 

zins aber, weilen der Húttenmeister anfanglich vidle und grtvs.se IhicíVstcn hat. 
bevor er zum Genus komet, wird auf (> Jahr nachgesehen und soUe mit aitno tTHl 
seinen Anfang nehmen, dergestalt, dass die erste Zahlung in termíno sancti tialli 
geschehen solle. Nicht minder zehentens. '^) 

So geschehen in Wienn am Tage Adami als den vierundzwantEigstcn Dcccmhrií 
im siebenzehen hundert fiinff und zwantzigsten Jahr. 

Adam Frantz Fllrst zu Schwartzenberg m/p. 

Ad mandátům celsissimi domini principis prnprium 
Joseph Wentzl Pelykan sccretarius. 

(Archiv Vimberský.) 



(1744. 27. ledna) .... Ziiinosi obchodníku proti huimisinlm, 

(Es haben sub praes. den 27. Januarii 1744 die sammentliche untcrthlinigc 
Glashandler der Kamnitz- BUrgstein- Reichstadt- Neuschloss- Oberlicbich- Tťt.Hchen- 
und Meistersdorfer Herrschaften wider die dortlándige GlashUttenmeistern folgcnilc 
Beschwerden supplicando vorgebracht: 

1. dass die Glashúttenmeistern selbsten das Glas hin- und wieder mcliren Thcilii 
glatt oder ungearbeitet in und ausser Landes verfUhreten und *) 

2. dass die GlasshUttenmaister selbst Glassmahler, Schncyder, Kugler, Schlcitlcr 
bey sich hegen und aufhalten, erwachset dem Publico sowohl als dcm Privato dlcNcr 
groser Nachiheyl, dass weillen hiermith dcnen armen Leuthen in hicaigcr (le^cnd 
die Arbeith abgeschnitten wird und dieselbc in Abgang solcher Arbcith den ghitt 
verfiihrten Glass weither nachzugehen gezwungen werden, vili UnlcTthnncr sich nach 
und nach in weith entlegene Lander verzihen und dorten sich sasahaft machcn, 
das von denen Glasshutten ausser Land glat verfUhrt werdente (ilasMnrl)cithcr, \xm\ 
was das Schlimste ist, auch andere Ausslander die Arbeith Ichrcn, folglich ilir 
Lebenslang nicht mehr auf ihrc Herrschafft zurllckkchrcn und al.so werden hicmit 
nicht nur denen Herrschafften die Unierthan verjagct, sondcrn hieraua erfolget auch, 
dass in dergleichen Stádten und Liindern der Glasshandl dcnen hicKÍgen v/)llig 
gespert, dagegen denen Ausslándern geofnet, dazumahlen niit Zuxihung dcrley auan- 
bleibenden Unterthanern in frerabden Landen, wie bercits in Portugal), Schwcdťři, 
Preussen, Brandenburg und Romanischer und letzlichen in Schtesien zum grouHcn 
Nachtheyl des Comercii geschehen, Monopolia und Apalto'') aufgcrichtet wordcn. 
Dieses der GlasshUttenmaister verfangliches IJnternehmen lauífet ohnehin Achnurgroil 
wider die 1731 allergnádigst emanirte kayserlichc und k^^nlgliche Patentcn, krafft 
welchen ein jeder nur einer Kunst, Handtwerk oder GcwíJrí), níclit alícr dcrcn 
mehr in praeiudicium secundi vel tercii sich gebrauchen solle. 

3. Dass so villes Glass an die Ausslander verkauft wird, zeiget den tincr^ctz 
lichen Schaden ftir uns, unsere Kinder und Kinde^kinder von %e[U*^ten an, nacíi 
dehme durch dieses die Handlung auss f{ř>hmen un^I beftonderii hcmcltcn Gcgcnden 
entnohmen und in andere Lander transport! ret wird, fallet der (i\a%**]iuni\v\ u\%% <)íc 
eintzige Nahnuig und das běste Kleinodt dicscr Orthcn hinweg, und wird entlích 
nur das schmertzliche Andenken, das in HfAimen úan Gla4Harí>cíthcn, Kugťln, 
Schletfen, Schneiden erfunJen worden und i\a%% die f5ohmcn die ví%te fn dle weith 
entlegenste Lander alss Wcst-Indíen, Tíírkey, Smírná, Alkaír, Orán mtí L'?íb- und 
Lebensgefahr, Anwendung Guth und BIjm, wo schon víellc íhr Li; hen vcrřlohřcn. 



•) Následuje nyní J 13., H( -=11; 15 r 12; W 155). 

Ó Doplnfoo. 

^ Nájem zeinépan«kých regaiíí. 



230 

zu reysen sich gewaget haben, iibríg bieiben. Die mehriste haben ihr vdlliges Ver- 
mogcn in frembden Landen in Glasshandcl gesteckt, auch viells hierwegen zu 
Hauss an die Verleger. AUe diese seynd anjetzo bey dem Abfahl gedachten Glass- 
handels nicht mehr in Stand, andern Handthirung anzufangen und die ville tausend 
Menschen und arme Unterthaner, aiss da seynd Fuhrleuthe, mít ihnen die Schmid, 
Wagner, Satler, Rimmer, Seyler, Glassarbeither, Kugler, Schneyder, SchlejTíTer, Ein- 
binder, Tischler, Schlosser, und voraus der ansessige Handelsmann, welche sich in 
diesen sehr volkreichen Gebiirg, wo gar wenig Getrayd gebauet wird, zeithero von 
dem Glasshandel ehrlich genáhrt, auch der HerrschafTt ehender genQtzt haben, 
leyder bey jetzigen Bewandntissen in Schulden gerathen und miissen bey nicht 
etwann crfolgender allergnádigster Abánderung den vólligen Untergang besorgen. 
Einige wenige zwar noch etwas Vermdglichere konnten sich roit Pachtung derer 
Glasshiitten, damit sie genugsamms Glass hetten, wohl noch heifen, welches aber 
der Hunderthe zu thun nicht vermocht^ mithin doch die Ubrige all erliegen miissen. 
Weiter kommt haubtsáchlichen zu betrachten, das abermahl das konigliche ZoLl- 
regále und Mauthweesen, welchs sonsten vqn Jahr zu Jahr wegen íiorirenden Glass- 
handel sehr verstárket, von den — wie die kónigl. Zollambter attestiren konnen, 
in merklichen Abfahl kommen, wirdt, angesehen die Ausslánder nichts anders zuruck 
ins Land hereinzubringen, sondern der genohmene Profit bey ihnen gleichsamb 
todt stecken und von Bohmen obbleibet; dehme entgegen, die hiesige Glasshándler 
fíir das auss Sand, Kiisselstein und weníg Salpeter fabrícirte Glass nebst viellen 
lOOO fl. in baaren Geldt, auch andere Waaren alss Juchten, Fischwerk, Zuker, 
Taback, Wein und derley Eťfecten mehrjáhrlich zuriikgebracht und eingefuhrt, 
mithin díé Mauthen merklich vermehrt, auch die obgemeldte arme Unterthanern 
fehig gemacht haben, sich nicht allein zu náhren, sondern auch die schuldige 
Onera tam publica quam privata zu entrichten, so aber beydes ftirohin nicht mehr 
wird geschehen kdnnen. 

4. Ist uns zwahr ebenfals beschwehrlich, dass die GlasshUttenmaister lll\\) den 
14. Januarii in Stadl Czesticz') Czaschlauer Graysses eine geschárífte und uns 
uber die massen nachtheylige Bindnus errichtet, vermog welcher sie einstimmig 
das Glass in hdheren Preyss zu geben und kleiner Gattung oder Mass zu machen, 
auch einige gewiese Gattung gar nicht mehr ausszufertigen unter StrafF 100 Krám- 
nitzcr Ducaten statuiret und nun erst neulich abermahis Glass umb 30 kr. kunfftig 
teuerer zu geben vorerrinet haben, welcher ihrer Bundnus wir, wann wir anderst 
mit Glass haben versehen werden wollen, unterkriichen miissen; doch wolten wir 
doch mit dehme zufrieden sein, wir werden aber iiberdies, weil sie ehender die 
PYembte versehen, auch gegen der Bezahlung mit denen Glasswaaren nicht befórdert. 
Wann wir also unsern in frembden Landen befindlichen Handelsleuthen, Com- 
pagnionen und Glassknechten die erforderliche Gattung zu rechter Zeith nicht zu- 
schicken kdnnen, diese alldorth mit grossen Unkosten miissig die Zeith zubringen, 
die noch habende VVahrcn voUig verzehren, und dass Glass, wann manns entlich 
langsamb gnug von denen Hiittcn crhalten, zum Theyl so schlecht ist, dass es 
kaum die grosse Kosten so weith zu fiihren tragen thut, so miissen wir . . . 

(Déčínský archiv D/34/12.) 
=* Čechtic. 



231 

XC. (Í744, 27, Jedna) .... Stížnosti obchodníku se sklem proti kutmistrům, 

Allerdurchleuchtigst grossmáchtigste zu Hungam und Boheimb Konigin, Ertz- 
hertzogia zu Ósterreich! 

Allergnádigste Kdnigin und Frau, Frau! 

Euer kónigliche Mayestát gem hen allergnádigst zu entnehmen, welchergestalten 
der Glasshandel in Dero Kónigreich Boheimb, nehm biích auf der Kamnitzer, Biirg- 
stein, Reichstadt, Neuschloss, Oberliebich, Tetschen und Meistersdorřfer Herrschafít 
leyden, in merckliches Abnehmen und Verfall zu kommen beginnt von danimben, 
weilen nehmblich 

1. die Glasshtittenmeister selber dass Glass hin und i^ider zwar mehrentheils 
glatt oder ungearbeithet, naher Prag, Wienn und bis in das Reich durch frembde 
Fuhrleuthe verfíihren, 

2. selber bey sich Glassmahler, Schneider, Kugler, Schletffer aufhalten wi(e) 
nicht weniger 

8. an di(e) Ausslánder als: Tiircken, Ratzen, Juden etc. vieles Glass verkauffen, 
4. mit dem Preyss des Glasses nach ihrQm Belieben aufschlagen und endlich 

ehender di(e) Frembden und Auslánder, als innlándische Glasshandler mit denen 

bendthigten Waaren versehen. 

Dieses nun verursachet dem hierlándigen Glasswerck und besonders auf ob- 
gemelten 7 Herrschaíften einen unbeschreiblichen Nachtheil, dann aus dem Ersten 
erfolget, dass wir, hiesige Glasshandler, gezwungen werden derley Orther und Stádtc 
als Wienn, und wohin sie Htittenmeister selbst das Glass zum Verschleiss ver- 
fiihren, zu meiden und unsere Handlung einzustellen, wo es doch di(e) Htitten- 
meister, als Wahrn-, wie Glasshandler all ihr ausferttigendes Glass, wie seith vielen 
Jahren beschehen, káuflich abzunehmen, zu bezahlen und zu verschleissen in Standt 
seyn, nich nóthig haben, zu Kránckung so vieler armen Unterthanen selbst das 
Glass durch Frembde zu verřuhren. 

Durch Ausfuhrung so vielen rohen Glasses aus Boheim ist schon geschehen, 
dass uns allschon wtircklich aus Constantinopel seith 2 Jahren sehr viele, sonsl 
gepílogene Liefer- oder Bestallungen wegen deren, von auswárthigen Handelsleuthen 
dahin liefernden vielen Waaren abgeschrieben worden seyndt 

Hierunter leydet das konigliche Regále und der gemeine Mann, dann di(e) 
Frembde(n) fíihren das rohe Glass von denen Glashtitten fořt und tragen weiter 
dem koniglichen ZoU nichts mehr ein, hingegen wird es durch die bohmischcn 
Verleger von denen Hatten in di(e) Fabrica gefíihret, alda durch viele Hánde řťiit 
grosseren Kosten, als das Glass in sich selbsten ist, gearbeithet, dann verfuhret 
und als der konigliche Zoll iedesmahl verstárckt. Aus dem unmittelbar ( — ) in das 
áusserste Verderben verfallen. 

Nun da, allergnádigste Kónigin und Frau, Frau, wir auf Einrichtung dieses 
Glasshandels alle Kráfften und Fleiss ver^vendet und solchen schon Ober die 70 Jahr 
fruchtbarlich genutzet haben und bey Herstellung des vorigen Standts sowohl di(e) 
Glashuttenmeister gut bestehen, als auch nebst denenselben annoch viclc tausend 
Menschen sich erhalten konnten, dannenhero gelangt an Euer konigliche MayestSt 
unser gesambt fussfálliges Bitten: allerhSchst Dieselbe geruhen in allermildester 
Behertzigung obangeřiihrter trifFtigen Motivén zu Abhelffung unscres Vcrdcrbcns 
favore publlci ac commercii eine konigliche Verordnung dahin allergnádigst ergehen 
zu lassen, kraiit welchen 

1. denen GlasshUttenmeistern auf das schárfTeste verbothen wUrde nicht nur 
das rohe Glass selbst in frembde Lánder zu ftihren, darmit zu handtthiercn und 
uns hierdurch unsere eintzige Nahrung zu entziehen, sondern auch, 

2. damit dieselbe(n) keine Glassmahler, Kugler, Schleiffer und Schneider bey 
sich aufzuhalten befugt seyn; 



2S2 

dann 3. sie GlasshQttenmeister denen bóhmischen allein das rohe Glass liefem 
sollen; íiberhaubt aber allergnádigst zu vcrordnen, dass (jedoch ohne miindesten 
Vorschreibung) gar kein Roh- und ungearbeithe(te)s Glass aus Bdhmen, es seye in 
Ósterreich, Máhren oder anderstwohin, ausgefiihret werden solle. 

Auf solche Arth wiirde das Commercium nichl gesperret, di(e) Landtfabríca 
nach und nach wi(e)derumb in vorigen Standt, vi(e)len 1000 armen Menschen das 
StUckl Brodt, dem Landt der Nutzen, und die hin und her in frembde Lánder 
entloffen(en) Unterthanen, als Glassmahler, Kugler, Schleiffer am leichtesten wi(e)der- 
(umb) nach Hauss gebracht werden konnen. Umb diese allerhóchste konigliche 
Gnade und landesrautlerliche Sorgfalt seuffzen wir alle unterschriebene, in aller- 
tieffesten Erniedrigung ersterbende, 

Euer koniglichen Mayestát 

allerunterthánigste, fussfallige, in 

Beylag eigenhandig unterschríe- 

bent armen Unterthanen und 

Glasshandler. 

(B. 10/20. (Tetschner Archiv.) 



XCI. Í75L 8. března. Na hrade Pražském. Patent o dobrém zacházeni 
s malíři, brusiči a jinými umělci skla, 

Edler, sonders Lieber. Es ist bey Ihro kay. konig. Majestát von verschiedenen 
Glasshandleren beschwersamb angebracht wordcn, wie dass die frembde ins Land 
kommende KUnstlehre als Mahlcr, Schleiffer und solche, die zur Arbeithung des 
Glascs nóthig seind, von denen Herrschaíften und Grundobrigkeiten dergestalten 
bcdránget und endlich verdrieben werden, dass der schádliche Abgang dieser Leuth 
in Bóheimb mercklich zu verspiihren seye, wessentwegen Ihro kay. kdnig. Mayestát 
zu Kolge eines untern 18. praeteriti anhero erlassenen allermiildesten Rescripti aller- 
gnádigst anbefohlen, jenen Herrschaíften, welche es betriíít, anzufiigen, dass sie 
denen bey der Glassmacherey sich betindenden frembde Kiinstler den billigmássig 
und gedeyhlichen Schutz und Vorschub leisten sollen . . 

Geben Prager Schloss den 8. Martii anno 1751. 

Der róm. kay. von der kay. kónig. Repraesentation und Cammer im Konigreich 

Boheimb. 

Netoiitzky. 

Ferd. Hikisch de Lang(?) 
(IB. 4K/Í 6.) 



XCII. 1752. 14, března. Na hradě Pražském. Sváděni sklářň k vystihováni 
do ciziny se zapovidá. 

Edler, sonders Lieber. Demselben ist aus der auf ein sub dato 31. Octobris 
1750 emanirt allerhochstes Rescriptum unterm 8. Novembris anno 1750 eiusdem anni 
erlassenen Verordnung erinerlich, was Ihro Mayestát aus Gelegenheit des zu Tauss 
zum Verhafft gebrachten, jedoch von dannen wieder entwichenen schwedischen 
Glassmachers und Anwerbens dorthiger Gesellen fur ein scharífes Generále sowohl 
weder die einschleichende heimliche derley Anwerbern, als die sich anwerben lassende 
einheimische Kiinstler, Fabrikantcn und Professionisten zu erlassea und zu jeder- 



283 

manns Wissenschaft zu publíciren befohlen haben. Allermassen aber hervorkommet, 
dass déme nicht allerdings nachgeiebet, sondern frewentlich darwieder gehandlet 
werde, alss wird er konig. Herr Creysshaubtmann oberwehntes Generále nicht nur 
in dem ihme der Zeit allergnádigst anvertrauten Creyss zu erfríschen, sondern auch 
auf den Befolg diesser hochsten Poenalverordnung den schuldigen Bedacht zu nehmen 
und dariiher vestě Hand zu halten wissen. 

Geben Prager Schloss den 14. Martii anno 1752. 

Reprásentation und Cammer im Konigreich Boheimb. 

Netolitzky. 
Ferdinand Hickisch de Lanno. 

(IB. áKfi 6.) 



XCIII. Í752, 17, srpna. Na hrade Pražském, Vandrování sklářských iovaryšú 
do ciziny se zapovídá. 

My Maria Terezia etc. dáváme tímto veřejným patentem nejmilostivěji na vy- 
rozumění, že, ačkoli podle našich již publikovaných generalijích řemeslničtí tovaryši 
při svobodném vandrování jak prv tak taky potom se pozůstavují, my přece v našem 
dědičném království Českém sklenářské tovaryše v skleněných hutích, též dělníky 
k tomu potřebující od téhož vandrování zřejmě vyjmuté chtíti ráčíme a to tím 
spůsobem, že žádný z nich ze země odejíti moc míti, alébrž tím víceji proti pře- 
stupníkům aneb těm, kteřížby je na to namluvili, s těmi již před tím vyměřenými 
citedlnými pokutami bez Sanování pokračováno býti má. Dáleji taky tomu chtíti 
ráčíme, Že budoucně podobnému tovaryši, kdyby on do jiné v zemi se vynacházející 
hutě odejíti chtěl, otevřený cechovní list aneb vysvědčení nikoli do rukou vydán, 
nýbrž pod pečetí toho mistra, u kterého v díle stál, onému mistru, kamžto do díla 
vstoupiti míní, odeslán býti má, jako i takoví tovaryši, jenž z jedné do druhé hutě 
odcházeti od vrchnosti téhož místa, kde pracovali, obzvláštně pas vyzdvihnouti a bez 
téhož nikdež v zemi pasírovati, nýbrž s arrestem stíženi nejbližšímu právu k další 
vyhiedavajičnosti strany jeho předsevzetí dodati se mají . . . 

Dáno na královském hradě Pražském sedmnáctého dne srpna léta tisícího 
sedmistého padesátého druhého. 

Vácslav Kazimír Netolický svobodný pán z Eysenbergku. 

(L. S.) 

■ 

Ad mandátům s. c. r. majestatis: ex consilio 
repraesentationis et camerae. 

František Xavery Ingnaci z Kunicu. 
(IB. 4Kfi 6.) 



I. 



234 



XCIV. 1755. 13. záři. Na Vimberce. 

Extract aus denen Kaufmann sběrech nungen, wieviell die hiesige Winterberger 
Glasmeister in einem Jahr vor die Glaswaaren azn Gelde tiberkommen und hiervon 
denen Gesellen und sonsten auf unterschiedliche Nothwendigkeiten ausgegeben 
haben soUen. 



Helm- 
bacher 



Schiem- || Sche- P ^ 



_iL 



mer 



rauer 



I fl. Ikr.l 11. 



fl. 



kr. 



Vermdge deren Manualien in 1 Jahr atn 
Gelde tiberkommen 

Hiervon ausgegeben denen Gesellen . . 

Schmeltzern und Schierern 

Holzhackern 

HoltzzufUhrer 

Pottaschen 

Saliter 

Arsenicum 

Tdgl und KUssIstein 

Kalch 

Bier u. Saltz 

Korn und Habern 

Stroh 

Glaseinbtinden 

Buchermann 



4260 

1216 
144 

216 

108 

1080 

119 

100 

175 

20 

300 

40 

50 

18 

36 



Summa der Ausgab . . . 

Nach dessen Abzug und Gcgeneinander- 
haltung bliebe denen Hilttenmeistern 
auf die Landeszahlungen u. Bezahlung 
des Gesindls, Bestreittung ihrer Wtirt- 
schafil, Erhaitung des Gebau, auf ihren 
Unterhalt und Kleydung 



3622 



628 



II 



Schloss Winterberg den 13. 1^^ 1755. 



3324 



356 





'3680 


1 


3751 


1 
"22 11681 




11800 




1770 




4786 


72 


1 

1 


68 




. 284 




216 




163 




■ 595 


• 


» 


1 

• 


• 


• 


108 




480 




550 




2110 




. 80 




90 




289 


• 


• 




• 


• 


100 




80 




80 




335 




16 




20 




56 




510 




350 




1160 




40 

1 




208 




288 




'■ 30 

4 


1 

1 


40 




120 


• 


1 

1 • 


1 
• 


• 


• 


18 


• 


• 


• 1 


. 


• 


36 



22 



3339 



412 



22i 



10285 



1396 



22 



Johann Jos. Czapek. 



(Vimberský archiv. A. 605 la/1.) 



XCV. 1755. Ckalupnici a dobytek kuli Vimberských. 



Helmbacher HUttenn] 
Eyller auf der alten Hfltten: 
lU Inieute . . 
neue Hiitten hinter der Busker 

Haide: er 

4 Inieute 



Schei 



Glasmeister Johan n 



Plňcřiinger: « 



íl Inieute . 



Schlemmer HUtien Franz Tischler 
aur der alten HUtte: er , 

9 Inieute . 
neue Burgenberger HUtte: 

5 Inieute . 



Korkushiitten Margaretha Khue- 

weegin; ste 

3 Inieute . . 



Toffl HUtten Simon Korbisch: er 

2 Inleut . . 
Franz Schrfildnger alda') er 

^ 3 Inieute , , 

Magerlehiltten ; Thomas MUller 

Maria Herzig Ausnehmenn . 

Obenvuidauer HUtten : Johann 

Adam Kubisch .... 

7 Inieute . 



Inieut e 

j. zahlen ai 
Herberg- 



I ,1 



Helmbacher HUttenmdst auf der ' 
alten Hďtten . . 

Schlemmer auf der alten HQnen . 
neuen < 

Scherauer 

Korkus 

Tafflhúten: Korbisch . . . 
Schrdlúnger ') . 

Magerle 

Obewuldauer 



. V..St. \ 
1 230 , 



1,15 , 
•11- 



i )í 



:l:^: 



> So khcin Recht hal einíge Batteln zu michen, 

I Archiv Vimbereký.j 



286 

XCVI. 1755, 3, záři, .... Patenty proti emigraci hutníkíí máji se jim 
kaidý rok předčisti. 

Es haben Ihro k. k. Majestát mittelst eínes dto. Wienn den 19. Julii erlas- 
senen allermildesten Schreibens zu verordnen geruheti was massen wider die emi- 
grirende Glassmachern unter 7. Decembris 1752 emanirte Patenten in teutsch und 
bóhmischer Sprach alljáhrlich unter Antroh- und Vermeydung 10 Reichsthaller 
StraíT bey denen Wirtschafibámtem nicht allein per extensum vorgelesen, sondcrn 
auch bey Gelegenheit erwóhnter Vorlesung kund gemacht werden soUe, dass dem- 
jenigen, welcher die diessíallige Unterlassung oder eine ihm bewusste Emigration 
eines Glassmachersgesellen bey dem kdnigl. Creysamt denuntiren werde, eine Re- 
muneration von 3 Ducaten mit Verschweigung seines Nahmens zu Theil werden 
wttrde. 

Preaes. den 3. Septembris 1755 

(G. b. u. B. 4K/Í 1.) 



XCVn. 1757, 14. záři. Ve Vidni. 

Contract 
mit dem H. Elias ttirckischen Vnderthan und dem H. Friderich Kissling Glassmeister. ') 

lOer kleine Kriegl mit geschnirten Henckln und anglischen Tóckhl mit Perl 20 Schock 

12er Absatzkrieg mit englischen Tóck! 15 » 

14er dto 10 » 

12er Englische Krieg 15 » 

12er Wein » 15 » 

16er dto. 10 

18er dto. 10 

50er et 60er mit Fuess Bundkriegl 25 » 

30er auch mit Fuess 5 * 

lOer Dulipankrieg 10 » 

12er dto. 10 

12er eingedruckte Kriegl 15 » 

14er dto. 10 

16er dto. 10 

» Schalen mit Dulipan 10 > 

lOer dto. und 12er . 10 

l€er dto. ohne Dulipan 5 » 

14er Scherbethschaln 10 > 

14er et 16er Kanďl mit Deckl 5 » 

18er englische Kríegl ohne Fuess 10 » 

Ser Schalen mit 2 Henckl ohne Dulipan 5 » 

12er Absatzkrieg mit den englischen Tockl allerhant 10 > 

1000 Stuckh Johannes Bdcherl auf 5 Loth alle gestreiíit ubrig 14er 

16er 18er mit getrethen Henckl 12 > 

Summa . .257 Schock 

Diese obgemelte Summa Glass versprích ich Friederich Kissling Glassmeister 
dem H. Elias turckischen Underthan in 5 Wocheu in Wienn zu lieffern. 

Wienn, 14. September 1757. 

*) Nebyl hutmistrem, nýbrž toliko sklářem v huti. 

(Archiv Novohradecký. 22. I. 2281.) 



L 



2S7 

XCVni. 1758, Počet huti na Mlýnském vrchu od 19. Července do 16, října. 

1758. 19/7 — 1(5/10. MíJhlberger Glashutte wáhrend der herrschaftlichen Inhabung 

fiir verkaufte Glassorten. 

Fiir 236 Schock vor H. Jacob Schmelzer in Wien nach Abschlag 

10 Schock Bruch 236 ř. 

240 Schock vor H. Hiken u. Ulman in Langenau ohne 2 Schock 

Wagenglas ái i5 180 » 

216 Schock an die kais. FelJapotheke zu Neuhaus á IS kr. 172 » 48 kr. 
42 Schock Halbgláser, Bier- u. Weinbecher fiir die Herr- 

schaft Libějic 42 » 

64 Yj dto. fiir die Herschaft Rosenberg 75 » 15 » 

44'/'^ dto. dto. Gratzen 44 » 30 » 

6 Pund Bier- und Weinbecher 1, so auf Sitzkreyss zuř Wall- 

fahrt St. Rosaiii gefolgt werden á 7 d 42 » 

51 Schock allerhand Schlifbecher u. andere Gláser, so zu 
H. Glasschneider zuř Herrschafftl. Notturfft gefolgt 
werden, sambt 4 Tugend vor H. von Heimerl in Wien . 51 > 20 » 
9 Schock vor dem Fuhrmanne Frindl in Miihlbach á 1 f. 9 » — » 

48 Schock unterschiedlichen Leuten u. Glastrágern .... 48 » 2 » 
946 Schock allerhand turkische Gattung, worunter 333 Yj Wein- 
und Brantweinglásser wahren, yber Abschlag 92 Ya Bruch 
von deni ttirkischen Tollmetscher Caři Dobschy .... 871 » 30 » 
776 Schock von dem neuen Glassmeister Seeweldt 620 > 48 » 

2351 f. 55 kr. 
(Novohradský archiv 22. 1. 2231.) 



> 



XCIX. 1758, 23, října. Na Nových hradech. Smlouva s 2 tureckými obchod- 
níky na dodáni skla z huti na Mlýnském vrchu. 

Hernachbcnante Glasssorten wierden vor H. Mustafa Aga tiirckhischen Handels- 
mann auf Miihlberger Glasshiitten zu verfertigen contrahiret: alss 

lOer Klokhen 50 Schock 

12er dto 50 » 

20er Kriegl eingetruckhte Bartentekl , 50 » 

20er dto. ekhige mit » 50 

14er Absazkriegl vndt 16er 100 

12er et 14 Schallen mit Tullipan Barten Tekhl 12er 100 fl.) „^ 

14er 200 »J • • • ^^ * 

16er Patellen mit Reuffl 50 » 

Stinglglassl nach Muster kropfeln mit Perl 30er 1000 St. oder derley 

30er ohne Perl mit Robin KrSpl 1000 St. 

lOer Kriegl eingedruckht mit Tullipan und Parthen Dekhl .... 100 » 

20er Becherl mit Barthen Tekhl Perl Kndpf weiss verschnird Henckhl 50 » 

6er Tabakh Putellen 10 » 

8er dto. 10 » 

40er Lamperl mit Reuffl 23 

40er Sprúze » » 25 

40er Blumen Kriegl mit langen Halss 25 » 

40 et 50 et 60 Scherbet Schallen mit Fuess 30 > 

18er Fexierkríegl 55 » 

I. 






Von Weinglass: 

16er Kríegl nach 2 Mustern 100 

14cr dto. » 1 » 50 > 

1130 Schock 

Die 1130 Schock Glass á 1 fl. 12 kr. gerechnet be- 
tragct an Geld 135(; fl. 

Von Kreittenglass : 

40er et 50cr Absazkriegl 30 Schock 

40er BecherI mit weissverschnirten Henkhl 30 » 

40er Bund Kríegl von Painglas nach 4 Mustem UHJ » 

~Á^ lOO Schock 
Diese 160 Schock á 1 fl. ertraget 160 fl. 

Item von Kreuttenglas Stínglass nach Muster knopfete mit Perí . . . UMX) St. 

dto. kndpfete ohne Perí mit Robin kndpi . KHX) » 

a] 2000 St. 

Dass 1000 pr. 35 fl. also etraget 70 

Summa . . 1586 fl. 

(L. S.) Adalbert J. Spalt, (L. S.) 2 turkische 

ObwMM UííMp ectgc. n 3 \ Unterschríften. 

(L. S.) Frantz Jos. Spazier, 

Ktet. 

Gratzen, den 23. Octobrís 1758. 

(Archiv Novohradaký. 22. O. 2246.) 



C. Í758. 23. října. Na Nových hradech. Smlouva s tureckým obchodníkem 
K. Dobším na dodáni skla z huti na Mlýnském vrchu. 

Specification 
vber nachstehende Glasssorten, so der H. Carl Dobschy, tilrckhischer ToUmetscher 
in Wienn, von hiesigen Graff Buquoy*schen MQhlberger GlasshQtten abzunehmen 

sich anheuschig machet. 

Von Weinglass: 

14er et 50er Bundt Kríegl 6 Schock 

60er WeinstQtzl 20 » 

40er et 60er Scherweth Schallen 9 » 

40er SprUuen 4 » 

14er Kríegl mit Deckhl 14 » 

12er Schallen 13 

16er dto 4 » 

Von Kreuttenglass : 

lOer Kríeg mit DuUipan in- und ausswendig 20 > 

12er dto 22 

14er dto. ohne Dullipan 20 » 

16er dto 27 

20er Kríegl ohne Fuess Katzcnkoptť und Biernodtii eingeblassen . . 21 » 

40, 50 et 60er Bundt Kríegl 150 » 

30, 40, 50 et 60er Kandl 70 

I. 



899 

40 et 50cr Scherweth Schallcn 22 Schock 

40 et 50er Wasserschallen 30 » 

16cr Schallen 10 » 

16er Opferkandl 10 » 

14 et 16cr Kúrwiss 24 » 

Her Klockhen 2 » 

14er Schallen mít Dekhln und Dulipann 24 » 

12 et 14cr Absatzkríeg 26 » 

14er Kríeg mit eingetruckt 112 » 

16er Kandl mit Parthendeckhl 104 » 

I4er Schassl mit Deckhl 5 » 

14 et Kíer Puttellen 15 » 

A. . . /7b4 Schočk 
oder 703-45. 

Vor das Tausend á 10 íl. gerechnet betraget an Geld 704 fl. 

Item von 2000 St. Weinbecher oder Stutzl genandt vor jedeš Tausend á 13 fl. 2tíO > 

A. . . . 9G4 fl. 

(L. S.) Adalbert J. Spalt, Oberambtsinspector. (L. S.) 2wei túrkische 

(L. S.) Fr. Jos. Spazierer, Rendt. (L. S.) Unterschriften. 

Gratzen, den 23. Octobris 1758. 

fNovohradaký archiv. 22. H. 2246.) 



240 




I, 



241 

Dabey nur so viel zu erínnern, dass bey denen 2 Dominical-Glas- und Sche- 
rauer Paterle-HOtten, wenn auch keine Glashiitten wárea, das Holz zu keinen 
Nuzen gebracht noch versllbert werdea kontě, ausser wenn kúnfftíg auf der Moldau 
etwas getríftet werden solte. Dahingegen beíindet sich bey der Schlemmer so ge- 
nanten Burckenberger Paterlehútten kein Holtz mehr, sondern mus alles aus denen 
anliegenden herrschaíftLichen Waldungen ausgewiesen werden, von welchen schon 
etwas versilbert werden kdnte. Der Scherauer hat seine HUtten mit gnádigster Be- 
MriUigung tibersetzt und soUe so lang alda stehen bleiben, so lang das Holtz dauert, 
alsdann cassirt werden. 

Haben sich vor Zeiten auch vielle Unterthannen mit GlasfUhren etwas gewonnen, 
dermahlen aber hdret dieser Gewinn auff, weil entweder frenibde Fuhrleuth anhero 
kommen oder die Huttenmeister die Glassorten selbsten verfiihren. 

Kommt das Geld ftir die Glassorten auff die Gerrschafft. 

Schloss Wintterberg den 9. Apríl 1760. 

Joh. Jos. Czapek. 
Christof Eberhart. 
(Vimberský archiv. A. 6Gf la/1) 



No. 1. 3 St. auf 
» 2. 5 » » 
» 3« 6 » 



» 



4. 8 



Cil. 1761, 18. února. Na Nových hradech. Smlouva s tureckým obchodníkem 
HaČi Achmetem o dodáni skla z huti Pňhořské, 

Anheith zu Endt gesezten Dato ist zwiischen dem Herrn Hatschy Achmet 
turckischen Handelsmann an einen, dann der Frauen Glassmeisterín Anna Mana 
Mayrín auf Ihro Excellenz GrafT Buquoyschen Puchers Glasshutten in der Herr- 
schafil Grazen auf der Oberambtskanzley folgender Contract geschlossen vndt ver- 
abredet worden, nemblich 1. wíird besagte Frau Glassmeisterín nachfolgende Glass- 
wahren obbesagten H. Hatschen Achmet zu verferttigen und nacher Wienn abzultiffern 
haben vndt zwahr. 

An Taffeln von halbgríenen Glass: 

Schockh 100 Schockh 

100 » 

150 

166 » 

214 

120 

244 

206 

An anderen Gattungen: 

16er Schallen mit 2 Knopfln 100 Schock 

18er » 200 » 

20er » 200 » 

50 et 60er Bundt Kriegl 300 

60er Stazl auf Wein und Brandtwcin 6000 Stuckh 

Disse Glasswahren betragen an Geldt: 

1300 Schockh Taffln á 1 fl. 30 1950 fl. 

16er Schallen 100 Schockh 120 » 

ISer » 200 » 240 » 

20er » 200 á 1 fl. 12 240 » 

50 et 60er Bundt Kríegl á 1 fl. 300 Schockh 300 > 

60er Stuzl auf Wein und Brandtwein nach 6000 Stuckh, das 100 

pr. 15 fl. 40 kr 94 > 

Summa dess Geldt-Betrags . . . 2944 fl. 

Ro šprt vy. Rota, 11. THda I. C. 1. 16 

I. 



> *. o » » 

> 5. 14 » » 

» 6. 18 > » 

)^ 7. 20 » » 

• 8. 22 » » 



242 



Disse 2944 íl. verbindet sich H. Hatschy Achmet in nachuolgenden Terminen 
zu bezallen vndt zwahr: 

Dessen alte Anforderung wurdet der Frauen Glassmeisterin abgerechnet vermSge 
alten Contracts, so aber wegen des verstorbenen Glassmeister Mayr Todtfahl nicht 
zu Standt gekhomben und also nul und nichtig ist ICKX) fl. 

Paar Geldt hat H. Hatschy Achmet der Frauen Glassmeisterin heint dato 

auf der Kanzley erleget 200 » 

Bey dem ersten Transport des Glass, so vltimo Aprillis abzuluffern khombet, 

vndt zwar so viill sie Itiffern khan, hat gedachter H. Achmet zu bezahlen 800 » 

Bey dem anderten Transport mit Ende JuUy 17()1 800 » 

vnndt bey dem dritten Transport auf St. Catharína (544 » 

Ar. 73444 fl. 

Andertens wurdet den Bruch besagter H. Contrahent Hatschy Achmet selbster 
leyden und tragen, jedoch ist die Glassmeisterin gewissenhaíft schuldig, gleich bey 
der Hiitten ganze und keine zerbrochene Taffin in die Kíisten einzubackhen. 

Dríttens was die kleine Kustln anbelanget, zahlet H. Hatschy Achmet, was aber 
die grossen KUsten anbelanget, die verschaffct die Frau Glassmeisterin vndt 

leztlichen wann die Glassmeisterin das Glass abluffert, so hat der Fuhrmann 
die Mauthen biss Wienn zu bezahlen, zu Wien aber hat offtbesagter H. Hatschy 
Achmet all erforderliche Mauthen zu entrichten, das Fuhrlohn vndt die Scherben 
hat gleichfahls H. Achmet in Wien ausszuzahlen ; dahingegen aber wUrd der Betrag 
der Frauen Glassmeisterin an obigen Termin abgerechnet vndt weillen also auf den 
alten Contract vmb 500 fl., wie oben zu ersehen, bezahlt werden, also bleiben 
besagte 500 fl. auf zukhiinfltigen Contract pro anno 17H2 Herrn Achmet in Austandt 
und werden also khunfftighin von der Frauen Glassmeisterin eben vermog denen 
Transportcn nach und nach ersezet. 

Actum Oberambtskanzley Grazen den 18. Februarii 17G1. 

(L. S.) (L. S.) Anna Maryga Mayerin, 

SwedtkoAmiran, Glassmeisterin m/p. 

tirkischer Negozitand-Tolmaz m/p (L. S.) Ignati Meyer, 

Glassmeister m/p. 

cm. 1763, 5. července, V Steinschonau. Zpráva o staré turecké obchodní 
společnosti, 

Anmerkungs-Puncta, 

welche einem hochfiirstlichen Kamnitzer Wíirthschafftsambt zur unterthánig gehor- 
sambsten Ponderation dem wahrhafFten Befund nach gehorsambst eingereichet werden, 

als nemblichen : 

Durch Wasser, Feuer- und ErdbSben ist die alte tiirckische Companie lauth Zeugnus 

des kay. konigl. Rath- und Hoff- oder Porthen-DoUmetschers, so bestándig in 

Constantinopel gewesen, in einen Schaden verfallen . . . 5100 fl. --kr. — d. 
Hiezu kame die neue frantzdsische Jacob Hóltzlisch et Franz 

Palmische Compagnie, welche uns gántzlich in Bahn legen 

und ruiniren woUen, welche ihre Waaren hauffenweiss ein- 

geschaffet und der alten Compagnie durch 10 Jahr verkiirzet 

und in einen betráchtlichen Schaden gebracht ohne allem 

denn hat diese obgedachte frantzósische Compagnie uns 

einen Schaden lauth einem neuerdings erworbenen wahr- 

haflten Attestati verursachet, welcher uns noch zu dato von 

Tag zu Tag hSher zuwachset und von darumben nicht zu 

specificiren. 



I. 



248 

Nun haben wir in Credito bey nachfolgend- túrckischea Debi- 

toríbus durch Brand und Pěst wtircklich verlohren als 

nemblich bey Juden Mořené 33 íl., Samuel 55 fl. 18 kr., 

Simon 40 íl. 15 kr., wegen Menachheim 395 íl., bey Juden 

Israel 453 fl., Syndan Jud 94 fl. 14 kr 1070 fl. 47 kr. — d. 

Bey geschlossener Haupt-Rechnung de anno 175G den 2G. Mertz, 

da wir vermeynten sichere Schulden zu haben, haben sich 

bey unser Dahinkunflt nach Constanipel todte Schulden be- 

funden 447 » 32 » — » 

Der verstorbene Compagnion Joseph Hellmich verbliebe nach 

verkaufiten Háusel noch in resto die Compagníe zu bezahlen G19 » 17 » 1^ » 
It. extra dieser an Anton Robitscheck an Einlaag . . 800 fl. 
Die Compagnie hátte annoch an unverkauflten Kleinigkeiten 

und an verpfandeten Glasswaaren zu bekommen, ohne was 

noch inzwischen an Provision und andem Speesen verlohren 

gehen dorffte 560 » 58 » 2 » 

It. Johann Joseph Heltzel als gewesener alter Compagnion ver- 
bliebe lauth geschlossener Haubtrechnung de anno 1756 den 

26. Martii der Compagnie in resto 617 » 33 » 2^ » 

1178 » 31 » 4x~; 

Hiebey ist in beliebsame Consideration zu ziehen, dass 
Johann Joseph Heltzel mit seinem neuen Compagnion Daniel 
Schaaber wenigstens durch verschiedene Ungliicksfalle in 
Schaden verfallen gegen 2000 f., mithin dessen obigen An- 
forderung gleichsamb fur todt anzusehen. 

Nun verbliebe die alte Compagnie nachfolgenden Credi- 
toribus schuldig, als 

an H. Anton Veith Schindler Glassmeistem 1585 fl. 37 kr. 1| d. 

» Christian Martin Helzel annoch 100 » 21 » — » 

» Johann Adam Hilgert Glassmeistem, welcher ohnehin 
schwaches Glass geliefert und hiebey vielen Bruch 

und Schaden erlietten 286 » 13 

» Scheibischen Vergolder Gebrudern Miiller 112 » 35 

» Josepf Storm aus Scheiba 19 » 25 

» Jacob Wámerth aus Nixdorfí" 146 » — 

» Joseph Fuller Ziihngiessern in Kamnitz 34 » 53 

» Christoph Pallme in Parchen 33 » — 

An die Hemkische Erben lauth getrofifenen Vcrgleich .... 72 » — 



3 » 
3 » 



Das Passivum bestehet in Summa . . 2390 fl. 5 kr. If d. 
Das Activum hingegen in 1178 » 31 > 4^ » 

Mithin verbliebe der altverungiuckten Compagnie zur Last . 1211 fl. 33 kr. 3^ d. 

Werowegen an ein hochfiirstl. Wurthschafltsambt unser unterthánig-demUthigstes 
Bitten gelanget, hochselbtes geruhete nicht allein unsern treyhertzigen Creditoribus 
unsere erliettene Unglucksfalle in Erwógung zu ziehen und bey solchen soviel zu 
vermdgen, umb in Nahrungsstand erhalten zu werden, damit selbte gleich wie andere 
bies anhero gethan mit uns eine Commiseration haben und etwas merkliches nach- 
sehen mochten, massen selbe ohnehien ehevor einen betráchtlichen Nutzen gezohen, 
allen Ansehen nach, wann nicht eine gnádige Remedur getroffen und ob derley 
erliettenen Unglúcksfallen uns unter die Armben gegriffen werden solte, da unsere 
Vorfahrem dies Tiirckenland oder orientalische Lánder mit nicht geringen Speesen 
erobert und von wayland hochseeligen Andencken hierbey jeder Zeit erhalten worden 
und wiederumben mit der Gnade Gottes aufhelfen konten, da doch viele Unter- 

I. « 



244 



thanere unsere ausgegebene Arbeith erhalten worden, mithin hdchst su bethauren 
wáre, wann solche mit nicht geringen Speesen eroberte Landschafit dermahlen auíí 
andern Herrschafíten transferíret werden solte, mithin unterthanigst gebetten wird 
die alte tiirckische Compagnie in Nahrungsstand zu erhalten. 

Signatum Steinschdnau den 5. July 17G3. 

Christian Anton Helzel m/p. 

Johann Iv. Hdltzel m/p. 
Garl Antoni Robitschek m/p. 

(^Archiv Novohradský. Í2. I. 22:n.) 



CIV, 1764. 23, října. Xa Vimberce, Z obchodní zprávy o hutích kraj 
skému řadu. 

Die Scherauer Glashutten ist gegen worhin in ihrem Flor verfallen. Der Verfall 
derselbigen ist, dass, weilen gar zu viele Waren in das Land von denen kleinen 
auslándischen Glaspatterl gebracht werden, welche umb Langenau herumb fast ein 
jeder Taglohner schieifen thuet, welches zuvor mein grdsstes Negotium ware in 
Saxen, durch diese aber hereinbríngende Glaspatterl ich in meiner Glasfabríquen 
geschwáchet bin, wo ich kein tausend mehr verkaufen kann. In jener Glaspatterl- 
hOtten werden monatlich IGOO tausend Glaspatterl verfertiget; gearbeitet wird nur 
hóchstens 8 oder 1) Monat. Es wird der 3. Theil in Bohmen, der 4. Theil aber 
ausser des Landes verschlissen. 

Auf der Helnbacher Glashutten belinden sich 2 Fabriquen, wo aber nur eine 
getríeben wird. Diesé Fabriquen hat gegen vorigen Jahren in ihrem Flor abgenom- 
men, aldieweiten diese Fabriquen von meinen Haus uber 2 Stund entfernet, folgsamb 
alle Materíalien mit grdssten Unkosten dahin mílssen transportirt werden, ja auch 
zu Wintersseit wegen der grossen Menge des Schnees, dann ublen Wetters fast 
unmdglich ist, die Nodwendigkeiten beizuschaífen. In dieser Glasfabríquen wird 
monatlich an Tafeln verfertigt 32 Schock, an Kreidenglas 40 Huttentausend ; wird 
hochstens 6 Monate gearbeitet. Mein fabrícirtes Glas wird alles hier Landes ver- 
schlissen. 

Auf der Rohrenberger Glashutten beíindet sich eine Fabriquen, worínen Kreiden- 
glas nebst Glaspatterl fabriciret wird. Diese Fabríquen ist im mittelmássigen Flor. 
Bei solcher fast gar keine Wiesen noch Felder vorhanden. In meiner Glashutten 
wird namentlich an Kreidenglas verfertiget 64 Huttentausend ; wird 9 oder 10 Monat 
das Jahr hindurch gearbeitet. Diese Glaswar wird 2 Theil in Bdhmen, der dritte 
aber nacher Tiirkei verschlissen. 

Der Preis des Kreidenglases das Tausend 10 fl., das Schock Tafeln 1 fl. 30 kr., 
die Scheiben das Tausend 10 íl., das Patterltausend IG und 20 kr. 



Fabríque 



Production 



c ^ 
S «> 



Verschleiss 



In- Au8- 



Inland nach 



Land 



Ausser Land 
nach 



Prag: Wenzel 



Scherauer 



í^; r T r Nierenbcre, U- 

Kulhánek, Josef *^««^n"«5» *-■ 

R*««*Ki. T «««- sabon, beede 

22.000 Uusend 5t^>fl. l*^'fl- "lOOOfl. J^^^*^^^^^^ Frankfurt, Lcip- 

schneider loh! Mg»Breslau,Pet. 

'^hi?hS;l^^^ "^faSfeS"^^ 



dorf Wáhner. 



I. 



Fabrique 



Production 



Stí 



24b 



Verschleiss 



In- 



Aus- 



Inland nach 



Land 



Ausser Land 
nach 



' 6400 Hiittentau- 
Rohrenberger') send Kreiden- i|<i400fl. 

glas 



Helmbach ") 



400 Huttentau- 
send Kreiden- 
Glass ... 

100 tausend 
Punt. od. ge- 
meines Glas 

80 tausend 
Scheiben . . 

480 Schock Ta- 

feln . . . 



4000 fl. 

1000 fl. 
800 fl. 
720 fl. 



6520 fl. 



In Passau wird 
Nach Pottendorf diese War von 
von den Handels- L den tiirkischen 



leuten mit eige- 

nem Zug abge- 

nommen 



Prag:Chríst.Ma- 
toušovic, Johann 
Ulík,Ferd.Bram- 
berger; Lange- 
j nau: Brettschnei- 
der und Johann 
Schischka 



Handelsleuten, 

mit meinem Zug 

bis Passau tratis- 

ferirt 



') Der Handelsbericht v. J. 1770 fuhrt an : Das Fabrikátům nacher Constantinopel 
von denen túrkischen Kaufleuten abgenommen. Selbsteigene Negotianten bis Constanti- 
nopel: Mohla Husin, Salomon Confino, Jehan Ichoff. 

^) Der 1769 Bericht erwáhnt: Ausser Land nach Langenau, Moskau, Danzig, 
Hamburg, Prag u. Wien von den Kaufleuten abgenommen, 

IV. Kft 14 a. 



CV. 1764. 20. listopadu. Na huti Štegrové. Obchodní zpráva. 
Nr. 31. Stogerhutten. 

Gehorsamber BerichL 

1. Befindet sich bey mir Joh. Michael Stogbauer Glassmeister eine Fabrique 
oder Glasshiitten, welche sich in mitlmássigen und abnehmenden Standt des Ver- 
schleiss halber befindet. 

2. Jáhrlich an Fenster-, Bilder und Waagen-Tafl uber . . 2000 Schockh 
dann rauhe und geschnittene Balln- und hoUe Bleyspiegel eben iiber 100 Ct. 

wie auch Augengláser bey 20 Kusten 

sambt etwas Glassfíngerl und Glasbaderl bey 30 Ct. 

gefertiget worden. 

3. Bestehet disse Tailarbeith auss ordinari grienen Glass, 

dass Schockh á 1 fl. 30 kr. 

dann von etwas weissen dass Schockh 1 » 45 » 

auch eben von Sallin- weissen dto 2 > und je 

feiner je hóher der Preiss. Disse hábe ansonsten nach Wien, Vngarn, Sachssen 
verschlissen durch eigene Correspondenz. Die rauhen Bley- oder hoUe BoUnspiegl 
von Spieglglass genant nach Nurnberg, Passau, Venedig, den Centnéř á 20, ge- 
schnittene den Centnéř zu 30, 35 und 40 fl. nach Beschaffenheit der Arbeilh. 

4. Disses erzeugente Quantum kunte jáhrlich bey mir umb den 3ten Theil in 
denen Taffln, Augenglassern, dann Glassbaderl und Fingerln erhechet werden, wann 

5. erstlich einen Glassmeister, ob er auch 2 bis 3 Gldsshiitten oder Fabriquen 
besitze oder ihnenhabe, nicht mehr dann eine Fabrique oder GlassoíFen nach 
teutsch- oder franzósischer Arth zu treiben gestattet wurde, weillen ein Fabrique 
oder Offen einen rechten Glassmeister, wann er es nach rechter Ordnung ftihren 



I. 



246 

will, genug zu schaffen und aufzusehcn gibet. 2. Auch jener, welcher nicht von 
der Glasskunst herstamet oder noch besser selber nicht gelehrnet habc, keine Glass- 
htitten weder zu kaufen, noch in Bestand zu nehmen zu treiben gestattet wurde. 
3. Da deren in ósterreich ein Fleischhacker, ein Beckh, ein Schneider und ein 
Seyfensyder, welcher lezere jezund kiirzlich beym H. Bryndl auf der Glasshutten 
pangrot worden und es mít ein- und andern auch also geschehen wierd, wo ein 
anderer ehrlicher & verstandiger Glassmcister dargegen mit Schatten neben einen 
solchen arbeithen oder gar feyern muss, auss IJrsach, solche Leyde die Kunst mit 
nich ten verstehen, kein rein, noch fein Glass erzeigen, die Maderíalien verschwenden 
und verteuern und, damit sie nicht gar auf einmahl grossen Schaden haben, selbe 
wohlfeuller, grosser und jedoch schlechter geben und verkauffen, auch so lang 
damit also continuiren, biss sie entlich nicht mehr im Stande sein. 4. Auch der- 
gleichen Glassmeister mehrer Lehrjungen aufnehmen und ausslehrnen, jedoch schlecht, 
dass sie bey einen andern verstendigcn Meister nicht Arbeith bekomen, auch folglich 
dessentwegen ins Vngern und andere frembte Lánder gegangen, da und dort zu 
unss(ern) und ihren Schatten mit Vnverstand GlasshUtten erbauet. Zu dem sein 
auch verwichene Wochen 4 Bedlmacher nacher Ósterreich auf die Hiitten margiert 
und zwar von der Wintterberger Herrschafft, welche aldort auch disse Arbeith, da 
sie heuer in dass Stockhen gerathen, einfUhren wollen, wo doch noch zu keiner 
Zeit in Ostereich disse Arbeith gemacht worden ist. Obigen schon beschriebenen 
Glassmeister wem besser, wann ihnen gar nicht ein Lehrjung zu lehrnen eriaubet 
und gestattet wurde, auch da ohnehin dergleichen gelehrnte Geselin sich, weillen 
ein und andere GlashQtten in Behmen abgenohmen beíinden und kein Mangl, dessen 
khiinfftig jeden Glassmeister nicht mehr zu erlohrnen eriaubet seyn mdchte, aiss 
was er nóthig nothwendig und im Stande zu erhalten ist. 

(]. Jeder Kauffer muss nothwendig ein Kenner und Beschauer seines benedigten 
Materialls sein; ich hábe meinetwegen keinen nóthig, als kann mich auch auf 
keinen jahrlichen Beytrag einlassen. 

StogerhUtten, den 20. Novembris 17(34. 

Johann Michael Stógbauer, 
Glassmeister alda. 

(Archiv Prachatický. IV. Kfi 4g.) 



CVI. (1766.) .... Stiznosli obchodntkŘ a délnikň ve skle na panství Smrzov- 
skéfH proti tamním hutmístrum. 

Ihro hochreichsgráfi. Excellenz etc.l 

Die betrifitige Bewegursachen, warumb zu Euer hochreichsgráilichen Excellenz 
wier gesambte treu unterthánige Classhandlern undt Glassarbeitern aufF der Herr- 
schafít Grossrohosetz Morchensterner Gebitts unser unterthánigstes Refugium zu 
nehmen veranlasset werden, ist diejenige schon lengst gefiihrte Beschwerde, dass 
wier von hiesig herrschaíftlichen PachtglasshQtten meister mit denen abnehmenden 
Classwaaren gegen ausswertigen Abnehmern und Handelsleitten unertráglich ver- 
hinderth undt verkOrtzet werden, indeme diesser Glassmeister zweyerley Sorten Glasses 
verferttiget, nemblich die eine Sortě, so tauerhafít, an ausswerttige frembde Glass- 
handlern vereussert mit mehrerer Aufgaabe und wohlfeihleren Preiss den taussent 
nach im Valor pr. 1 fr. ; die andere Sorten, so zum Sprung gefertiget undt mit 
weniger Aufgaaben umb diessen Gulden theuerer an unss einheimbische ablieíFerth, 
wo doch viel schlechter Glass hierbey ofitermahlens unter dem gutten bekommen, 
welches wier eben in gleichen Preiss bezahlen, dass wir hierdurch gegen anderen 
nothwendiger Weisse ins verterbliche Abnehmen gerathen undt in Schulden verfallen 
miissen. 

I. 



247 

Wir haben zwar unss dessen bey ihme Glassraeister schon vor etlichen Jahren 
beschweret, jedannoch aber schlechtes oder gar kein Gehor funden, dieweili er nur 
trachtet viel mehr die frembden Kundtschaíften an sich zu bríngen, unss treueste 
Unterthanen hingegen zu verterben. Diesse seine unbillige Procedur verursachet 
dannenhero, weillen wier mil schlechten Glasse, so leicht dem Sprung in der Arbeith 
unterworřFen ist, in verteuerten Werth bewáhret werden, alsso unsser biesherig be- 
triebener Glassnegotium allgemach zu Boden sinkete undt sowohl hoher gnádiger 
Obrigkeith Nutzen schwechet, die arme Unterthanen aber andurch in Verfall gerathen. 

Dannenhero zu Euer hochreichsgráffl. Excellenz alss hohen gnádigen Obrigkeith 
anssere unterthánige Zuversicht zu fassen : es vviirden hochdieselben hocherieicht 
wahrnehmen, dass diesses unbillige Procedere sowohl dem hochobrigkeithlichen 
Dominicalutile sehr nachtheilig, unss treuesten Unterthanen aber dem voreinsehenden 
Untergang drohet, mithin gnádigst undt gerechtest zu statuiren, den Pachtglassmeister 
dahin zu vermogen, womit derselbe wo nicht vorzuglich, jedoch gleichgíiltig mit 
unss Unterthanen verfahre undt unss die Glasswahren in gutter Qualitaet alss an- 
deren Frembden verfertigen, auch mit gleicher Auífgaabe und Preiss ablieífern móchte 

Franz Feix. 

Andreas Bohm. 

Frantz Scheler undt alle iibrige 
Concipist Schlesinger Lind. Reichenberga. Glasshandlere undt Glassarbeittere 

(17H()). in der Herrschaíft Gross Rohosetz 

Morchensterner Gebitts. 

(Morchenstern II. 49.) 



CVII. 1767. 2. července. V Štegarové huti. Jan Michal Štegbauer piše o dé- 
láni tabulového skla. 

Die consignirte Glásser . . . werde so nit nur moglich ehist und sauber besorgen, 
ausser die Aderlassschellen, so geschliťFen, werden lánger ausbleiben, weillen hier- 
orths keinen gutten Kugler oder Schleiffer haben Die Glastaffeln zu Fenstern werden 
niemahlen von Kreydenglass gearbeitet, ist auch nicht moglich, von jener Materie 
eine zu bereiten. Doch gibet es 2 bis 31ey Composita, welche eine von der andern 
weisser, auch nicht so dauerhaft seyn ; verschlaget aber nichts, wann solche nur zum 
Bilder Kuupfer und Portre kommen und wie gebráuchlich genommen werden. Zum 
herrschaft. Gebrauch in die Fenster seyn grune und halbgriine die bestándigsten. 
Letzlich ist doch kein Glass in der Weld, welches doch einst durch die Lange des 
Stehen, Schwitzens und . . . Dunst nicht abstehet oder blind wird. 

Stogerhutten, den 2. Juny 1707. 

Johann Michael Stogbauer. 

An Johann Ambrožovský, Director Krumau. 

(L 7Wj' 18b.) 



CVIII. Í770. 21. kvélna. V Praze. Hrabě Josef Kinský stézujc si na Ábele, 
ze Normberským kupcem zboží drive dodává nez jemu. 

Prag den 21. May 1770. 
Lieber Director! 

leh hábe allbereits schon meiner Btirgsteiner Fabriquen-Dircction vormahlen 
verordnet gehabt, dass dieselbe jedesmahl die rohe Spiegelglassbestellungen nebst 

I. 



2^ 



dem Glassmeister H. Ábele auch Euch zuř schleinigen Befórderung und wacht- 
saminsten Einsicht auf gute Bedienung einsenden und communiciren sollen, weiches 
gedachte meine Fabriquen-Directíon auch genauest befolget zu haben mích veráichert. 
Nun ist mir heunt eben eine Bestellungsnota, so hier zum Betrieb der fórder- 
sammsten Befórderung beylege, zugekommen, worúber ich náchstens zu wissen 
verlange, wann derselben Einlieferung beschehen kan, gleichwie vor das kiinfftige 
mir aUzeit ohnausbleiblich zu beríchten se3rn wird, wann von mehrgesagter Fabríquen 
eine Besteliung einlauffet, wann und wieviel hierauff abgeliefert und in Folge dessen 
der Ruckstand einzusenden geglaubet wird. Und dieses zwar verstehet sich nebst 
dem Ordinari erforderlichen Aviscbríef an die Fabrique, zumahlen ich bey jedweder 
Lieferung roher Glásser durch den Fuhrmann wissen will, was vor Sorten geliefert 
werden, wann solche bestellet worden, was noch rUckstándig bleibet, und endlich, 
wie bald solcher Ruckstand geliefert werden kan, um zu sehen, wie die Fabríquen 
von Zeit zu Zeit von der HOthen aus bedienet werden, weiches Ihr genauest zu 
befolgen habet und in Vollziehung bríngen werdet. In Gebleibung Euer williger 

Joseph Graf Kinsky. 

Ihr werdet auff die Befolgung dieser ein Achtung haben, besonders da ich 
mich von dem H. Ábele nur mit kahlen Entschuldigungen wegen des grossen 
Magazinvorraths begniigen solien, wiewohlen der Fabríquen nach ihrer Besteliung 
die Gláser nicht zugesand werden und die NUrnberger den Befórderungsvorzug in 
ihren Bestellungen gehabt haben, werowegen ich fQhrohin, im Fall meine Biirg- 
steiner Fabriqen nicht besser bedienet werden solten, gantz kurtz eine andere Ein- 
richtung dreffen wtirde. 

Meinem . . . Directori Franz Frauenfeld in Stubenbach. 
In dorso: Za tím asi 10 odeslati oblíbili skrze Josefa Webra. 

(Archiv Dlouhoveský 11. 6G* la.) 



CIX. 1772, 26. února Tarif, v jaké ceně hutě PraŠilské mají zrcadlové 

sklo Sloupské továrně dodávati, 

Tariffa. 



Zollige 



hoch breit 



9 

10 
11 
12 
13 
14 
15 
16 
17 
18 
19 
20 
21 
22 
23 
24 
26 



■// 



7 


16 


8 


18 


9 


20 


10 


22 


10'/, 


23'/, 


11 


25 


12 


27 


13 


29 


14 


31 


14 


32 


15 


ai 


16 


36 


17 


38 


17'/, 


39'A 


18 


41 


18 


42 


19 


44 



fl. 



1 
1 
1 
1 

2 
2 
2 
3 
3 
3 



kr. 



13 
17 
26 

ai 

42 
58 

8 
21 
30 
42 

5 
21 
a4 

25 

51 



d. 


3 


• 
3 


3 


í' 


i'A 


3 


n. 


i'A 


3 


i'A 



Zollige 



hoch I breit I D" 



26 
27 
28 
29 
30 
31 
32 
33 
34 
36 
36 
37 
38 
39 
40 
41 
42 



20 
21 
22 
22 
23 
23 
24 
24 
26 
25 
26 
27 
28 
28 
29 
30 
30 



46 
48 
50 
61 
53 
54 
56 
57 
59 
60 
62 
64 
66 
67 
69 
71 
72 




4 

6 

6 

7 

8 

9 

11 

12 

14 

15 

17 

IS) 

20 

21 

22 

25 

27 



17 



30 



30 



30 



(Archiv Dlouhoveský I. 6GÍ Ib.) 



249 



CX. 1772, 12. října, V Pisku. Krajský úřad oznamuje, ze se skláři do Ruska 
najimaji, a zapovidá to. 

Inhaltlich eincr untern 24. Septem bris a. c. erlassenen hohen kay. kg. Gubernial- 
verordnung ist mir anhero zu vernehmen gegeben worden, wienach bereits 3 Glass- 
machergesellen durch russische Werbere auser Lande entfíihret worden, und sle 
Werbere annoch 12 Taílmachergesellen anzuwerben gesinnet seyen. Und ergehet 
diesertwegen der weitere Befehl dahin, dass auf derley Werbere wachsam gesehen, 
die betrettende allsbald arretirt, hiernáchst auch die an ein-, so andere des Emi- 
grirens verdáchtige Glassmachergesellen auss fremden Landen ankommende Bríefe 
aufgchalten und hiervon zur weiteren VerfUgung allmahl die Anzeuge gemacht 
werden solle. Písek, den 12. Octobris 1772. 

Der rom. kais. k. Mayestát verordneier k5nig. Hauptmann des Prachiner Creysses 

Wenzel Engelbert Lippowský von Lippowitz. 

An den Wallerer Verwalter 

(Prachatický archiv. IV K/í 4g.) 



CXI. 1774. 16. září. V Praze. Hrabe Josef Kinský o zřízení velkého brusi- 
ckého závodu v Prášilech. 

Prag, den 10. Sepiember 1774. 

Lieber Director! 

Auff diesseSy was euch zugekommen ist, werdet ihr andtworthen, dass zwar 
ein SchleifFwerk in Stubenbach gewessen seye, jedoch da ich ein grosses erríchten 
will, so wirdt jetzt der Bau unternohmen, wodurch man die Judenmaass wohlfeiler 
wird liefern konnen, als die Níimberger. Im Obrigen habt ihr nicht gleich kónnen 
die Andtworth geben, weylen ich Stubenbach tibernommen hábe auff eine Arth, 
dass ich noch mit mehr alss 8000 ň. lehr aussgegangen bin, wie es der Haupt- 
schluss der gepflogenen Berechnung aussweisset, mithin seye ich nicht bedeket, man 
móchte alsso nur die Ausskuníft, da ich zuriickgekommen bin, immediale von mir 
abfordern, Habt euch wohl. 

Joseph Graff Kinsky. 
(Archiv Dlouhoveský. 1. 6Gí la.) 



CXII. 1775. 30. listopadu. V Praze. Řád brusičtl skla na panství Smrzovskénu 

Von . . . Frantz Anton . . . Reichsgraffen Desfours . . . sub dato* Morchenstern 
den 4. Octobris 1774 erlassenen gnádigsten Decreti werden nachstehende Gesezte, 
bies auf fernere hohe Confirmatíon fíir die gesamte Glassschleifer des Guths Morchen- 
stern festgesetzt . . . 

1. Wann ein Frembder das Glassschleifern erlehrnen will, dieser soli auf vicr 
Wochen auf die Prob genohmen werden, nach verlittener Prob hat Lehrmeyster 
samt Buben den freyen Willen. Solte nun ferner sowohl einen als auch den andereň 
anstandig sein mit der Lehr weiter zu schreiten, so ist der Lehrbub schuldig, einen 
Amtsconsens hierzu erheben, 2 taugliche Burgen vor sich einfiihren und in jěnen 
Gericht, in welchen die Werkstadt stehet, auf 3 Jahr aufgenohmen werden, wobey 
zu enlrichten ist: der Morchensterner Kirchen Va Pfd. Wachss oder Lichter, item 
Va Eimer Bier vor die gesambte Meisterschafft. Weithers 

2. wann der Lehrbub seine Lehrjahre fleissig und embsig volgezogen, soli 
dieser gleichermassen in dem Gericht, wo die Werkstadt stehet, in Beysein etlichen 
Meystern oíTentlich freygesprochen werden, wobey seine Burgen sich eben nach vor- 



250 

heriger Invitírung einzufínden haben, bey welcher der Morchensterner Kirchen Y, Pfd. 
Wachs und vor die Beysietzer ein Eymer Bier zu Consumining zu besorgen. 

3. Wann ein Lehrjung aus Bossheit ohne wichtige Ursach von seinen Meyster 
entweiche, anwieder aber durch Zwang sich zum Meyster verfilgete, so soUe diesser 
von jeden ausbleibenden einen 2 Táge nachlehrnen. Solte nun dessen Lehrmeyster 
ob den Buben střen ge seyn, so soUe sich selbter beym gehórigen Orth beschweren, 
wo sofort nach Befíindt selbter auch zu einen andern Meyster gegeben wird. 

4^. Infal es geschehe, dass ein Lehrmeyster mit Todt abgehete, die verbliebene 
Wittib einen Meyster gleich entweder ihren Sohn oder Gesellen in der Arbeith 
hátte, kann der lehrnende auch freygesprochen werden. Wáre dieses nicht, so wird der 
Abgleich zwischen ihnen beym Gericht beschehen, wo sodann der Lehrnende bey 
einen andern Meyster ausslehrnen wird. 

5. Ein Meyster soUe nicht mehr dann einen Lehrjungen halten, selbten zu 
einen gutten und christlichen Leben anhalten, nicht miender ihme alles an die 
Hand geben, damit dieser dass Schleifen recht kundig wiirde. 

(>. Kein Lehrjung solle ohne Vorbewust und Erlaubnuss seines Meysters ins 
WUrthshauss gehen, viell weniger einer Háurath nachlaufen, widrigen Fahl vor jed- 
maliges Auslaufen einen Tag iiber die Lehrjahre nachlehrnen muss. 

7. Wann einer vor einen Gesellen freygesprochen worden, kann selbter seine 
Arbeith nach Belieben suchen; wie lang aber selbter vor einen Gesellen zu arbeithen 
schuldig, nachstehend zu ersehen. 

Der gutt gelehmet ein Jahr 
» schlecht » 2 » 

8. Meysterssohne werden auch freygesprochen, bey welchen die Unkosten 
respectu denen Frembden mit der Halbscheid zu bestreittcn. 

9. Wann ein Meyster einen Gesellen oder Lehrbuben durch Obersetzung des 
Lohns oder Schmeichlerey abspenstig macht und dieses auf selbten erwiessen wurde, 
oder aber wann ein Meyster einen entlofenen Lehrjungen Arbeith giebt, dieser solle 
zur StraíF gezogen werden. 

10. Wann ein Meyster des anderens Arbeit schándet oder das Arbeithlohn 
schwáchete, dieser wirdt gestratfet. Solte nun wenig zu arbeithen seyn und die 
Handelsleuthe von Ordinari-Lohn abbrechen wolten, dahero sich hierwegen die 
Meystern zu unterreden haben, damit die junge Schleifer, welche stárker als die 
alten arbeithen konnen, nicht verderbten. 

11. Wann ein Armer das Schleifen gemě lehrnen wolte und das Aufnahme- 
Postenlohn aufzubringen ohne Stande wáre, so wird dessen Lehrmeyster erlaubet, 
dieses gegen Abarbeithung vorzuschussen. 

12. Welche Meystere die hier vorgeschribene Articln nicht beangnehmigen woUen, 
wird von nun an nicht gestattet, dass selbte ihre Kinder, viel weniger Frembde 
das Glassschleifen erlehrnen, sondern werden Zeit ihres Lebens selbst arbeithen, 
nach ihren Todt aber die Schleifmiihlen gántzlich cassiren. 

13. AUe Jahr werden die Meystern und Gesellen einmahl zu so genanten 
Haubtquartal sich einzufínden haben, wobey das Nothige vorgenohmen wird, die 
weigernde werden aber gestraffet. 

14. Schleifmtihlenztinss wird der gnádigen Obrígkeit ohnweigerlich zu bezahlen seyn. 

15. Kein Freyleediger darff unter 24 Jahr seines Alters kein Lehrbuben auf- 
nchmen. 

Aus obrígkeitlicher Macht thue hiemit diese Regeln in Gnaden bekráfftigen. 

So geschehen Prag den 25. Septembris 1775. 

Frantz Anton Graťí Desfours. 

(Morchenstern. IL TX) 



251 

CXIII. 1778. 20. kvétna. V Praze. Hrabě Josef Kinský o nepořádcích na 
hutích Prašílských. 

Lieber Director! 

Die grosse Unordnung, die da zu Stubenbach eingeríssen ist, und der Hass, 
das einer gegen den andern hat, ist Ursach, dass ich als Herr den gantzen Schaden 
hábe, wo doch das Werk, wenn es zusammenstunde, einen gutten Nutzen bríngen 
solte Es ist nicht allein zu thun um das, was es abwerfen kónnte, sondern es ist 
auch dem Landesfiirsten daran gelegen, damit nicht muthwillig solche Werke zu 
Grunde gehen, welche den Contríbuenten wegen den obhabenden Gewinn aufrecht 
erhalten. 

Man muss zusammenstehen und die Anstánde gleich hóben, die sich ereignen, 
wann eine Assistent begehret wird, gleichwie es mit den Gypsstosser geschehen ist, 
welcher ein Dieb ware. Bey denen Fabríquen, wenn es auch von Anfang ein weniges 
betraget, so findet sich alle Zeit ein mehrers bey vornehmender Untersuchung, mithin 
warum habt Ihr ihn nicht gleich arretirt. Zu BUrgstein hábe ich mehrere solche 
Exempel gehabt. Der da wenig niehmt und stiehlt, der niehmt auch mehr, wann er 
die Gelegenheit hat, und alle Zeit kann man nicht dahinter kommen. 

Wie wird man die entwichenen 3 Judenmassmacher zurtíckbekommen kdnnen? 
Wann man die 3 entwichenen Judenmassmacher in gutten zurúck bríngen konnte, 
so verspreche ich ihnen, dass selben wegen denen ausgeiibten Unterschleiífen nichts 
geschehen solle, auch wann ein oder ander tíber kurtz oder lang unfahig werden 
solte und sich wohl aufgefUhrt hat, ich fUr selbe zu sorgen den Bedacht nehmen werde. 

Prag den 20. May 1778. j G Kinsky. 

(Archiv Dlouhoveský. n. 6Gí Ih.) 



CXIV. 

Celoroční počet*) 

zrcadlové huti a továrny v Prášilech. 

Vydání roku 1778 1779 

Služby 3403 zL 30 kr. 3 d. 3654 *) zl 45 kr. 3 d. 

Dříví 1829 » — , _ » 321 » — - » — » 

Popel 1403 » 27 » — » — » _ > _ > 

Materialie u huti ()710 » 10 > V/^ * 1864 » 31 » A% » 

u brusírny .... 1682 » 32 » 47^ * 723 » 2 » V/^ » 

Povozy 1267 » 34 > — » 495 » 1 > 3 

Rozličné u huti 1071 » 6 » 3 * 646 » 25 » iV^ * 

u továrny 745 » 16 » ly^ » 345 » 41 » 3 

Příjem. 

Činže 336 zl. 32 kr. ly^d. 291 zl. 40 kr. 

Prodané zboží 7324 » 3 » 1% » 9128 zl. 53 » 

•) Personál u huti . . 1238 zl. 22 kr. 

n u továrny . 1481 „ B „ 4'/, d. 
tousíři 335 „ 17 „ 3 „ 

Inventář v huti . . 892 zl. 5 kr. 5 d. 
y> v továrně . 9278 » 26 » 3 » 

(Archiv Dlouhoveský. II. 6R. No. 1.) 

*) Tyto účty sestavili jsme dle původních položek a p&vodních účtů, které k bi- 
lanci nehledí. 



268 



CXV. (1785. 24, února,) Účet brusiče skla Karla Josefa Lecknera na Nových 
hradech pro arciknéznu Marii Kristinu. 

Conto 

uber nachgestellt fílr Ihre kónigliche Hochheit Enherzoginn Maria Christina von 
mír Endesbenannten gefertigt den 24. Febniar 17H5 an H. Banquier Beusser in 
Linz zur weiteren Bestellung nach Bríissel in 5 Kůsten úbergebenen Service 

von Glas. 

tí StUck grosse Wannen mit Einsatz und Deckel zum Gefromen á 8 íl. 48 íl. — kr. 

6 *> 

4 * 

4 » 

O » 

6 > 

6 » 

KK) » 

20 » 

20 > 

6 » 

(> » 

<> > 



Tatzen dazu á 4 fl 24 

Milchtopf mit Deckel á fl 20 

Tatzen dazu á 4 fl 16 

grosse KQhlkessel mit Flaschen á (i fl 36 

kleinere » á 5 fl 30 

grosse Ktthlkessel zu die Gláser á 12 fl 72 

Gláser zum Liqueur á 45 kr 75 

ObstkOrbl á 5 fl 100 



Tatzen dazu á 4 fl 

grosse Muschel á 6 fl 

kleine Compotschallen mit Hángel und Deckel á 4 fl. . 
Tauen á 2 fl. 40 kr 



80 
36 
24 
16 



30 Schallen á 1 fl. 30 kr.\ 



zum 



Gefrornen 22 



30 Becher á 45 kr. I 

30 kleine Becher mit Hángel » > á 30 kr 15 

2(K) Tellcr á 3 fl 600 

KH) Lófferl zum Geřrornen á 45 kr 75 

100 Paar Haít oder Schalen zum Messer und Gabel á 1 fl. ... 100 

100 Mundbecken á 4 fl 400 

Emballage 7 

Transport von hier nach Linz 28 



30 



6 
10 



1869 fl. 46 kr. 



Karl Josef Lech ne r, Glasschneider zu Gratzcn. 

Johann Graf Buquoy. 
(Archiv Novohradský. 21. I. 2224 } 



CXVI. 1795, 21. dubna, V Pisku. Návrh krajského úřadu k založeni pod- 
piírné Maiice pro skláře. 

Gurrenda. 

Oftere Beispile der betrtibten Lage der Glasmachergesellen, wenn sie bei aus- 
geldscht werdenden GlashUtten brodloss werden, machen es zur Notwendigkeit, dar- 
auf zu denken, damit derley Gescllen hinkOnftig wenigstens fur die Zeit, bis sie 
wiederum eine Interkuft erreichen, nicht der Noth und dem Elende ausgesezet bleiben. 
ř^s ist bekant, dass derley Gesellen zu 20 und 30 fl. monatlich an Gehalt genussen; 
ganz leicht kónnen sie also von einem solchen ansehnlichen Gehalt etwas entbehren 
und auf kunftige Nothfálle hinterlegen. 

Die Meinung gehet daher dahin, 1. dass jeder Gesell mit anempfohlener Spař- 
samkeit und Enthaltsamkeit von (ibermássigen Trunke nach dem Verháltnis der 
Gehaltesgrdsse wenigstens zu 5. 4. 3 bis 2 fl. monatlich von seinen Gehalt zuriiklasse. 

2. Dass diese Betráge einen der bekanten wohlmeinenden Glashiittenmeister in 
einer Kasse hinterleget und dort bis zum Nothfall und Brodlosswerdung des Gesellen, 
oder wenn er abstúrbe, fur seine Kinder vorbehalten, zur Zeit aber 



258 

3. wenn die Kasse grdsser anwachsen solte, diese Gelder anch zn Handen der 
Einleger und ihrer Kinder verzinsslich, sowie es Waisenkassen gesdúebct, benuzet 
werden, wogegen 

4. der die Kasse zu besorgende Glashúttenmeister dani ber die erforderlícfae 
Rechnung zu fuhren und jedem Gesellen bei der Einlage einen Empfangsscfacin 
auszusteUen hátte. 

Diese Einrichtung fandě selbst die hohe Landesstelle mitels hober Včrordnung 
von 15. dieses allerdings nQzlich und man giaubte, dass nicht nur die Glashútten- 
meister, sondem auch die Gesellen um so mehr denselben willig unterzíehen werden, als 

5. die ersteren von dem lastigen Unterhalt unbrauchbahr gewordenen Gesellen 
selbst entlediget, die letztem aber dem sie ofters treffenden harten Nothstand ent- 
ríssen und ihre Kinder in jedem Fall doch nach ihren Ettem eine Unterstozung zu 
hofen haben werden. 

Um aber diese Einrichtung so viel immer moglich auch standhaít zu erretcfaen, 
so empfihlt man den sámentlichen Glasshuttenmeistem, dass sie zu sammentrecten 
und diesen Vorschlag wohl in Erwegung nehmen, hierúber nadi Gutbefund sebst 
mehrere Umstande bestimen, und die einmal getroffene Einleitung in einem umstánd- 
lichen Aufsaz, ndtigen Fallls auch zur gehorígen Bestáttigang hieher minheílen soltcn. 

Vom k. Prachiner Kreisamt Písek den 21. Apríll 171*5. 

Staab. Kreishauprmann 
Dem Stogerhuttenmeister Joh. Michael Stogbaor. 
(Archiv Prachatický. IV. KA 4g.^ 



Rejstřík 



nejdůležitějších jmen místních, osobních a věcí sklářských. 



Abraham sklenář 29. 

Ábele Antonín 58; Ferdinand 57, 58, 61; 

František 53; Křišťan Ferdinand 53, 55, 

61—64, 66; Jiřík Křištof 58; Václav 58. 
Ábelova hut 53, 61. 
Adam sklenář v Záblatí 20. 
Adler Benedikt 65; František Antonín 101, 

107, 126; Rosalie 54; Tobiáš 66, 100, 

101. 126. 
Adolfova hut 101. 
Aglaienthal 51. 

Albert pře vor Zlatokoninský 11. 
Albrechtice (v Slezsku) 126. 
Algarbes 89. 
Alikante 189. 
Alkajro 140. 

Allendorfer Jan Filip 90. 
Altona 134. 
Almeroda 48. 
Altenburg klášter 127. 
Altenburg, Sasko 132. 
Alžbéta královna 9. 
Ambras zámek 28. 
Amerika 89, 102, 134, 138. 
Amsterdam 87, 88, 89, 132, 133, 138, 139. 
Anglie 14, 35, 55, 134, 13o, 139. 
Angstry sklenice 24, 29. 
Ankona 139. 
Anna sv., Seewiesen 13, 33, 54, 56, 58, 63, 

84, 90. 132, 144, 263. 
Annathal 55. 
Antigl v. Otygl. 
Antnář sklenář 10 
Antoniwald (na Jizeře) 38; (na Kamenici) 

38, 39, 41. 
Aragon 89. 
Archangelsko 133. 
AmoŠtov, Emstbrunn 115. 
Amsdorf 134. 
Asch 109. 
Aschberg 16. 
AugSpurk 10, 95, 132. 

Bakar, Bucari 124, 129. 

Baleár, Polcar sklenář 21; v. Tomášova hut, 



Baltimore 139. 

Banzum Nathan 89. 

Bár obchodník 64. 

Bámau 50. 

Barcelona 134, 139. 

Barot Claude 113—116. 

Bavor, opat Březnovský, 8. 

Bavorov 94. 

Bavory 19, 32, 34, 50, 61, 52, 64—66, 84. 

85, 103, 109-111, 113, 129, 131, 132, 263. 
Bedřich Vilém kurfirst 34; Bedfích II. 34. 
Beemer MatČj 19. 
Bechlejovice 49. 
Bechyně 22, 27, 95. 
B61á (Weisswasser) 43; (u Oujezda Chodo- 

vého) 53; (na Novohradsku) 117, 118. 
Bělehrad v Srbsku 12L 
Bčlesov 54. 
Belzer ZachariáS 32. 
Benátky 8, 28, 30, 34, 76, 88, 103, 105, 106, 

133, 134, 141. 192, 265; -ské sklo 8, 9, 28, 

30, 32, 33, 35, 44, 73, 113. 
Benešov (u Kaplice) 11, 33; (Bensen) 49, 140. 
Berger Adam hutmistr 131, 132. 
Bergfejtl Jakub 72; Pavel příjmím Chromý 72. 
Berka z Dube Jan 11; Jindřich 11, 12; Petr 

11, 23; Vojtech 11; Zdislav 16. 
Bemdt Konrád 105, 132. 
Bemet Jakub Kašpar 96; Kasimír 132. 
Bezdružice 50. 
Berthold hrabe 27, 28. 
Biertopf v. Pivní hrnec. 
Bílá studně hut 126. 
Bilbao 138, 139. 
Binaberg (?) sklárna 33. 
Biscaya 9B, 

z Bischofsheimu Jiří 12. 
Blasendorf Joachim Arnošt inženýr 34. 
Blottendorf 35, 45-47, 79, 95, 97, 101, 126, 

132, 134, 137, 138, 139. 
Bock 124; Jan 126; Matěj 127. Viz Pock. 
Bodenmiiller Konrád 65; Viktor 65. 
Bóhm Ondřej 39. 
Bohouškovský revír 106. 
Bonaventury hut 122, 



256 



Bordeaux 188. 

Borovská hut 118—115. 

BorSo vitreator et pictor 9. 

Boubín 19, 20. 

Boubské vřesoviSté, Busker Heide 9(3—09. 

Bouda Krausova hut 37. 

Bousov 12. 

Boicjov 34, 92-95, 124, 125. 

Brabantská míra 61. 

Brandel rjrtec 47. 

z Brandejsa, hraběnka, 123. 

Braniborsko 132, 135, 140. 

Břeh 10. 

Brejlové sklo 24(?), 76, 100. 

Breit Kašpar 60. 

Breitenbach 33, 50. 

Brémy 138. 

Brettschneider 138; EliáS 81; KriStof 97. 

Břevnov 8. 

Breyer David obchodník 133. 

Březo visté, Birkenhaid 76-78. 

BříSté, VříSté, 33, 125 

Brod v Chorvatsku 130. 

Broumská hut 26, 33, 125, 126. 

Brunsthiitte 54. 

Brusel 123. 

Brusiči skla 14, 32, 33, 37, 41, 44, 46, 47, 

50, 52-55, 58, 62, 64, 65, 73, 81, 82, 87, 

88, 92, 96, 102, 104, 107, 113-115, 117, 

120, 122-127, 139-141, 144. 
Buquoy hrabe 87, 113, 115, 127; Albert 117; 

Ferdinand 116, 117; Filip Emanuel 117; 

František 120, 122; Jan 122. 
Buši de I. 117: 
Bystřička hut 33, 124. 

Cáhlov 127. 

Cařihrad 47, 133, 134, 138, 139. 
Cejsice 70. 
Celje 132. 
Cetvina 116. 
Clam-Gallas hrabe 40. 
Confín Šalamoun 101. 
Coruňa v. Koruna. 
Cvikava 51. 
Čachrov 12. 

Častolár z Dlouhé vsi 111. 
Čechtíce 139. 

Černá 106, 112; Černá hora (na Moravé) 115. 
Černín hrabč 54. 
Čemodol 122. 
Čemovice 124. 

ČÍSe 24, 29, 65, 88, 97, 107, 120, 121; srbské 
124. 

Dalmácie 129. 

Dánsko 46, 133. 

Daucher Jan KriStof 106, 132. 

Daumb Šebestián, řezáč skla, 95. 

David trabant v Praze 28; pachole 263. 

Debmík 55. 

Décoré Jean Olivier 113—115. 

Déčín 48, 49, 140. 

Degen obchodník 64. 

Delbon plukovník 116. 

Delft 133. 

Denk Frant. hutmistr 54, 60, 66. 



Deštná 36. 

Deštný (na Opočnu) 15. 

Desfours hrabč 35, 38 41, 44. 

Dessendorf 41. 

Dietrích Jeroným 16. 

Dobrá voda, křišťálová hut na Novohradsku, 

117, 123; (Habry) 125. 
Dobřichov 8. 
DobMS 101, 126. 

DobSí Karel, turecký tlumočník, 120, 121. 
Doksy 43, 49. 
Domažlice 17, 19, 53, 141. 
Donth Fabián 37. 
Dordrecht 138. 
Dorpat 132. 
Dorsch Krištof 32. 
Doubice, Taubnicz, 11, 16. 
Drahokamv skleněné 41, 44, 47. 
Drahotín 19. 
Drážďany 48, 49, 133. 
Drkolna 68, 111, 128, 129. 
Drozdovice 127. 
Dvory v PLseňsku 60, 52. 

Eberhard malíř na skle 9. 

Edelhofer Jan 95, 181. 

Eiferding 113. 

Egermann 47. 

z Eggenberka kníže 45; Anna Maria 66; Jan 
KřxSťan 67, 78, 86, 88, 90, 104. 111, 113, 
131; Jan Seifrid 129; Mana Amoštka 68, 
69, 73, 75, 93, 94, lia 

Egypt 47. 

Ehrenreichsthal hut 119, 124, 127. 

Eibecker 95. 

Eichstadt 131. 

Eíland 48, 44, 48, 49, 62. 

Einsiedel 126. 

Eisenach-Sasko 182. 

Eisendorf 53. 

Eisenstein 58^ 55, 66, 147. 

Eisgam 128. 

Eisner 36, 58, 65; Anna Maria 65; Frant. 
Ondřej 53; Jan 66 ; Jan Ignác 99, von Eisen- 
stein 125; Ignác 60. 66, 66, 125; Jitík 54, 
146; Josef 60, 65, 66; Josef Ignác 69; 
Va>^nec 54. 

Elblak 182. 

Eleonorenhein 102. 

Eliáš turecký obchodník 120, 121. 

Emailové barvy 27. 

Ender František, Jan, Krist. 47. 

Engelhardt David, řezáč sklenic v Praze, 28, 
82. V. David. 

Ensau hut 49, 132. 

Erben A. hutmistr 37; František 37; Karel 37. 

Emstbrunn v. Amoštov. 

Ernst Jan hutmistr 116; Matěj 122. 

Eulenhiitte 16. 

Ewald Pavel 15, 86. 

Eyller Jan 98, 99; Jan Antonín 97, 98. 

Falknov 15, 16, 26, 31, 33, 88, 43-48. 
Fejtl Jakub a Ondřej 78, 
Feix František 39, 40. 
Ferdinand arcikníže 26. 
Ferdinandsthal, hut, 57, 68. 



I, 



267 



Ferrol 13a 

Fichtenbach 53, 65. 

Filipova hut 54; 60. 

Fischer 44; JiHk FrantíSek 138. 

Flattinger 1'29. 

Flessig Jan 13. 

Florencie 60. 

Forstcr Daniel 38. 

Francouzsko 14, 30, 34, 36, 63, 113, 138, 

265; — ské války 35, 40, 67, 00, 64, 101. 
Frankfurt n. M. 81, 87, 89, 90; n. O. 81, 136. 
Františkova hut 63, 61, 63; (na Zdíkovsku) 66. 
Frauenfeld obchodník 138. 
Friedl Sixt 88. 
Friedrich 10, 11, 12; Amon, Asman 12; 

Jan 13, 14; Jakub malíř 24; Jiřík 12; 

Martin 12, 24. 
Fríedríchswald 42. 
Frimburk 23. 
Fritsche Ondřej 134. 
Frynt Jiřík 84; Vavřinec 84. 
Furstenstein 126. 
Furt 64 
Fux Ant ZachariáS 50; Jan 19, 108, 109; 

Pavel 116. 

Galicie 89. 

Gallas hrabě 44, 49, 135. 

Galtenhof 51. 

Gártner Ludvík 138 

Gattermayer Absolon 117; Vavřinec 45, 

58, 69. 
Gdaňsko 24, 31, 46, 98, 132. 
Genzel Jakub Michal 90 
Georgenthal 11, 15, 47; (na Novohradsku 122. 
Gerhart 28. 
Gerl Antonín 146; Ferdinand 54; Jan 146; 

Jan Kašpar 54; Jiřík 146; Kašpar 146; 

Václav 146. 
Gemer Jan Jiřík 97; v. Gomer. 
Gestorfer obchodník 64. 
Geyer nadhutník 62. 
Gfáll 117. 
Girtlcr Jifík 95. 
Glaser Urban 117, lia 
Glasberg 12. 
Glashutten u Přísečnice 12; u Dolní Vltavice 

10; na Tachovsku 17. 
Gleisser Jakub 119. 
Gleyssner Ondřej hutmistr 60, 131. 
Gobain St 128. 
Goldbach 50. 
Goldbrunn 65. 
Goldingen 132. 
Gorgiis, Jiří sklenář 20. 
Gomer Eliáš, vrchní brusič 62; Jan Jiřík 134; 

v. Gemer. 
Gotscher Jan Jindřich 124, 139. 
Gotzin^er Jan 61, 52; Mikuláš 88. 
Grabmiller Matěj 54. 
Graudenz 132. 
Grafenried 54. 
Granada 89. 
Greifenstein 13, 14. 
Greiner Vilém 118^ 129; Vilém A. 124, 130; 

Volf 102. 
Grohmann Jan Krist. 47. 

Rotpravy Ročn. II. Tfída I. C. 1. 



Griinberg 47; 59, 65. 

Griinwald (v Litoměřicku) 16; v (Boleslavsku) 
14, 33, 38, 42; (na Waldheimsku) 18, 51, 62. 
Gubova hut 100—101. 
Gunter Jiřík 132; Josef 62, 138. 
Gundelachbecker Jiřík hutmistr 48, 49. 

Haag 138, 139. 

Haas Jan 146. 

Habelsberská hut 122. 129, 131. 

Habry 125. 

Haderpeckh JiH 24, 25; Michal 24, 25. 

Hafenbrádl Felix 57; Frant. Ignác 57, 125; 

Jan Jiří 53, 55, 56, 57, 147; Ignác 66, 67, 

65, 125; Josef 66; 57, 58; Václav 54, 87. 
Hajda 45, 47, 63, 124, 125, 134, 1.J7, 138, 139. 
Hájek Leopold řezáč skla 114. 
Heidelbach 80. 
Haller Štěpán obchodník 79. 
Hamburk 89, 98, 103, 124, 133, 136, 137, 

138 139. 
Hamr (u Veselí n. L.) 29; (v král. Hvozdě) 

146, 147. 
Haněl Josef 139. 
Haniš Jan 42; Kašpar 42. 
Hanover 133. 
Hanzel Josef 139. 
Harlem 133. 
Harmenschlag 85, 127. 
Harrach hrabě 36, 37. 
Harrachov 37. 

Hartmann Matěj hutmistr 115. 
Hassenkopp Jan 65; Matěj 147. 
Hatši Achmet 119. 

Hauer Ferdinand, řezáč skla, 112, 118. 
Haymerle VácUv Frant 120, 121, 123. 
Heidelbach 49, 132. 
Heinsch Kašpar obchodník 132. 
Held Kilián hutmistr 131. 
Heldova hut 131. 
Hellmich Josef 138; Ondřej 137. 
Helzel v. HolzeL 
Heralec 38, 57, 126. 
Herberstein Jan Josef generál 123. 
Herlitz Ondřej 134. 
Heřmanice 126. 
Herrendorf 14. 
Heraig Jiřík 82. 
Hesy 48. 
Heyder David obchodník 132; Jiřík řezáč 

skla 132; Kríštof malíř na skle 132. 
Hiecke 120, 121, 137, 138, 139. 
Hilgart Jan Adam 119, 124; Jan Václav 120. 

124. V. Holgert. 
Hilz hutmistr 131. 
Hirschberg 14. 
Hirschenstein 66, 127. 
Hlohovský Hanuš 10. 
Hluboká 11, 32, 125. 
Hogel Jiřík hutmistr 94. 
Hodinková sklíčka 117. 
Hoífnungsthal 14. 
Hoíinger Jifík 96. 
Hohenlohe Volf Julius hrabě 131. 
Hohenstock hut 67, 58. 
Hohenzollem Karel Antonín kníže 68. 
Holandsko 36, 46, 87, 89, 132, 133, 134, 139. 

17 



258 



Holgert Adam Frant. hutmistr 125; v. Hílgart. 

HolSt^n 92. 

Hólzel, Helzel Antonín 124; František 138; 

Jakub 138; Jan Joaef 121, 138: JiHk 88; 

KfíSfan Antonín 121, 124, 125, 188; Samuel 

88, 132, 134. 
Horažcfovice 55, 94. 
Hořovice 126. 

Hradec JindHchův 26; Štýrský 182. 
z Hradce Adam 25, 26; Joachim 19, 26. 
Hradecek, Schlosselwald 60. 
Hřensko V\b. 

Huml Jan Vilém obchodník 78, 181. 
Hrabice 20, 72, 82 
Hrabécí hut m 

Hůrka 66, 57, 58, 64, 147; Nová 53, TB— 58 
Husman z Namedy Jan Filip 50, 52. 
Hut Labau 14, 42. 
Hut knížecí 50; česká 64, 125; sklenná 

(u Strašecí) 10; (dom. Planá) 84, 52; Nová 

(u Přichovic) 88; Přední (na Rožmitál- 

sku) 26. 
Huttmann František 39, 40. 
Hyalith 122. 
Hypolit sv., mésto, 119, 

Charigari Pietro Paolo 88. 

Chlumec (u Třeboně) 124. 

Chodové 19. 

Chomouty 188. 

Chorvátsko im. 

ChotéméHce hut 125. 

Chraňbože hut 125. 

Chřibská 11, 12, 16, 83, a9, 44, 46, 47, 48, 

182; Nová ves 47. 
Christianthal 40, 41. 
Chudenice 54. 

Indie 81, 88, 89, 140. 

Inselthal 50. 

Itálie 14, 34, 36, 87, 92, 132, 265. 

Jáger Krištof 49. 

Jago St. 138. 

Jáchymov 33, 50 101. 

Jakenhofer Jan sklenář 29 

Jakub žid Pražský 28. 

Jakub Nathan 121. 

Jamné 110. 

Jan Vlach stavitel 28. 

Jan biskup Pražský 9. 

Janke 139; Antonín 73, 124; Jan 88, 134; 
Jiřík a spol. 63: Jiřík Antonín 137; Krištof 

189; Matéj 88; Ondřej 182, 134. 

Janouškova huť, Zikova, Vlčkova, Michlova, 
Helmbachská hut 19, 20, 21, 84, 66, 67, 
74, 75, 88-100, 104, 124, 126, 132, 266. 

Janova hut 122. 

z Janovic Volf na Ryžmberce 12, 13. 

Jehan Jehoff 101, 

Jelení louka 38. 

Jelgava 132. 

Jeníkov 125. 

Jihlava 132. 

Jilemnice 16, 88. 
ilich, Ilich Michal sklenář 21, 78. 
Jindřich sklenář 9. 



Jiří Martin Saxonicus sklenář a malíř na 

skle 29. 
Jiří malíř' 20; sklenář 20; (v Hrabicích) 20. 
Jirkov 33, 50. 
joachimsthal hut 127. 
Johannesberg 89. 
Johannesdorf 46. 
Johannesthal hut 127. 
Josefov, Josefsthal 115. 

Kácov 125. 

Kadix 188, i:J4, 137—189. 

Ka^enecková hraběnka 128. 

Kaiserwald 126. 

Kaltenbach 11. 

Kaltenbrunn 62. Viz Planá. 

Kamburk 41. 

Kamenice Č. 11, 44, 45, 88, 90, 188— ia5, 

188, 140. 
Kamýk v Rakousích 124, 127. 
Kaplice, Kapelln 24. 
Kardašova ReČice 119, 120, 124. 
Karlsbach hut 53. 
Karlsthal hut li. 
Karlsstift hut 127. 
Karlova hut 39, 40. 
Karlstein u Hamru n. L.) 124. 
Kartagena 189. 
Kastilie 89. 
Kastl Adam 116; Filip 115, 116; Jindřich 

116, 128. 121>. 
Kašperské Hory 19, 59, 65, 94, 100, 101. 
Kataluna 89. 
Kateřina sv. 19. 
Kathedrální sklo 122. 
Kaufmann Frant. hutmistr 119. 
Keller Jiřík sklář 15. 
Kellner Jan Josef, turecký obchodník, 123, 

124; Josef 124. 
Kerschner Josef 189, 
Keylwerth Josef a Ignác 50. 
Khevenhullerová 128. 
Khubek, Khuweg Albrecht 72; Matěj 72; 

Václav 71, 72. 
Khuenburg Ferdinand hrabě 184. 
Kindelsdorf 18. 
Kinský ze Vchynic 45, 54, 123, 125; Filip 

60, 64, 65; Josef 45, 47, 66-69, 61—63, 

134, 139 ; Václav Norbert Okt 46 ; Vilém 44. 
Kittel Jan 45, 184; J. Antonín 44; Jan Josef 

H9, 43—45; Jan Kašpar 47; Jan Krištof 

88; Jan Michal 43, 44; Josef 38; 47; Kašpar 

88, 182—185; Krištof Antonín 79, 96, 97; 

Křišťan Antonín 138. 
Kladsko 12, 36, 42. 
Klášterec 19, 20. 
Klatovy 66. 

Klatovský Václav malíř na skle 9. 
Klingenbrunn 91, 131, l65. 
Klojbar Adam 102; Matěj 82, 102; Ondřej 102. 
Klosterneuburg 9. 
Knechtl 138; Kašpar 48. 
Knittl J. Jakub zemský měřič 7(í. 
Knoflíky 114, 183, 188. 
Kobyla 18 

Koc z Dobrš Markvart 52. 
Kodaň líH 139. 



259 



Konig A. P. obchodník 73. 

Kohler František 50. 

Kokořovec Petr 184. 

Koldštejnská hut 27, 120. 

Kolečka prohledací 13-15, li), 24. 2í>, 27, 48, 
50—52, 72, 79, 87, 92, 98, 110. 114, 110, 
118, 119. 126, 129, 144; malá 29, '48, 60; 
jednoduchá 112; routová 29; regálová 48; 
zrcadlová 48, 49; vétšf 89; dvojitá 112. 

Kolfn 9. 

Koller Jan Donát 119. 

Kollhauf Jan sklář 81 

Kolona z Felzu svob. pán Leonard 19, 51. 

KoloS, hut, 181. 

Kolovrat 52, 125 ; Beatrix 15 ; Joachim Novo- 
hradský 71, 84, 102. 

Kolz Petr 88. 

Konratice 46. 

Korbel, sklenice 24, 27, 28. 

Kordová 89. 

Korgus Jakub 181; Jan Adam 131 

Korkus Jan a Jiřík 71; Korkusova hut 20, 
07, 71-2. 

Koruna, Coruňa 188; Koruna Zlatá 11. 

Korutany 54, 182. 

Kostní sklo 85, 37, 51. 

Kounic 83, 47. 

Kouty 53. 

Krajovice, Krajetice 88, 88; v. Chřibská. 

Krajina 54, 182. 

Králík z Mayerswaldu 102, 115. 

Královec 132. 

Kramper Urban 117, 118. 

Kraslavice 125. 

Kraslice 16, 81, 50. 

Kraus Anna 42; Jiřík 185; Krištof 121, 185; 
Michal 88. 

KrejU Jan Michal 127; Tomáš 119. 

Kreuzberg 81. 

Kreybich Eliáš 88; Jiřík František 54, 87, 
92, 127. 182, 188; Krištof 88. 

Kreydl Antonín 124. 

Kreyl Rudolf 88. 

Křídové sklo 34, 87, 58, 54, 65, 68, 87, 88, 
91-93, 98, 101, 108, 104, 107, 112, 118, 
117-119, 121, 124. 127, 128, 143, 265. 

Krimiller z Třebska Pavel 27. 

Křišťálové sklenice 20, 28, 29; sklo 34, 87, 

48—51, 55, 75, 7(J, 87, 92, 95, 102, 105, 

114, 115, 117, 127, 139, 141. 

Krištofova hut (Toffelhutte) 20, 67, 69—71, 77. 
Křivoklát 26, 88, 125. 
Kříž sv. 88, 49, 52. 
Křoupl Jíra hutmistr 72. 
Krumlov 11, 18, 28, 26, 29, 33, 55, 64, 88. 
94, 102-127, 129, 180. 

Krump Jiřík 83, 84 ; Krištof 95 ; Vlčků 20. 

Kubiš Idatčj 88. 

Kulhánek Václav 81. 

Kuličnictví 47, 55, 02, 188, 110. 

Kunckel Jan 84. 

Kungler hutmistr 20. 

Kunštat 86. 

Kuntz František 10. 

Kursko 46, 132. 

Kušvarda 70, 96, 101. 



Kutná hora 10. 
Kynast 18, 14. 

Labau v. Hut. 

Labe Vysoké 47. 

Láhve 15, 22, 29, 05, 143. 

Lamberg hrabe 75. 

Lampy sklenné 28. 

Landgraf Jan Antonín 08, 91, 111, 128. 

Laturnerhiitte 58. 

Lčovický Přech 19. 

Ledeč 125. 

Leh man n Kašpar 82. 

Lehmus Pavel 88. 

Lehner Baltazar, řezáČ skla, 117. 

Lehnice 8, 10, 18. 

Lechner Karel Josef, řezáč skla, 120, 123. 

Lenk Ferdinand Josef von 58, 57, 58; Jan 

Kašpar 50; Tomáš 142. 
Lenkova hut 56, 57, 64. 
Leon 89. 

Leopold I. císař 126, 127. 
Leopoldschlag, Loipoldschlag 110. 
Leyden 183, 138. 
Lhota Sklenářova 10. 
Lhota Solná 20, 71, 74. 
Libava 132. 
Liberec 40, 42, 49. 
Líbchava Hořejší 183, 184, 140. 
Ličov 127. 
Lidmaň 124, 180. 
Liebsch Eliáš obchodník 185. 
Lindava 45, 46. 
Link Jan Pavel 120. 
Lion 139. 

Lípa Česká 90; Krásná 11. 
Lipka 19, 20, 21, 74, 86. 
Lipsko 81, 188. 
Lisabon 81, 134, 188, 139. 
Lišov 94. 
Livonsko 188. 
Livomo 189. 
z Lobkovic 52; Filip 52; Frant. Josef 52; 

Jiří 27; Václav Eusebius 120; Zdeněk V 51. 
Lohháusel 51. 
Londýn 183. 
Loretto 138, 265. 
Loscani 87, 44, 40. 
z Losensteinu, Volf Sikmund 82. 
Losy hrabě 50. 
Lotz Jan 55, 05. 
Lubek 1Í53, 138. 
Lublaň 182. 
Lúké, Loukov 99, 125. 
Luneburk 18.8. 
Lužice 182. 
Lužnice 110. 

Madrid 89, 137. 

Magrlova hut 00, 07, 82. 

z Majenšajnu Jakub 19. 

Major ka 89. 

Malaga 189. 

Malíři 9—11, 13, 20; na skle 9-11, 13, 24, 
25, 27-80, 33, 85, 87, 38, 4(i, 47, 58, 55, 
102, 128, 125, 182, 188, 140, 141. 

Malovec 76, 90, 95; Jan 19; Petr 19, 22. 

z Mansfeldu 101, 12G, Eleonora kněžna 56, 58. 



L 



260 



Maria Kristina arciknéžna 123. 

Marie Terezie císařovna 58, 140, 141. 

Maríenschleiss 1^. 

Marseille 1S9. 

Marsovská hut 121, 125. 

Martin, Mórtl malíř skla 24. 

Mastixov6 barvy 24. 

Matěj sklenář 20. 

Mathesius Jan 29. 

MatiáS císař 18, 55. 

Matiáfi sklenář v Praze 12. 

Maximilián II. 16, 146; arcikníže 27. 

Mayer Jan 101, 102, 122; Ignác 110, 127; 
Josef 119, 122, 124, 127; Karel 119, 120; 
Matěj 111, 131. 

Mayer Petr 112, 118. 

Medzibor, Mittwalde 12. 

Meistersdorf 140. 

Melun 113. 

Mertl, Miertl sklenář 12, 13, 31. 

Meulen Jan van der 88, 89. 

Mexico 89, 138, 139. 

Meyrs Antonio don 89. 

Mezholez 54. 

Middelburk 188. 

Michal sklenář (v SvěUé) 9 ; (na Vimberku) 20. 

Michlova hut v. Janouškova hut. 

Mikamen, Mikamon sklenář 20. 

Miklesova hut 7a 

Mikuláš sklenář 11. 

MikuláSovice 44, 81. 

Milán 138. 

Minkus sklenář 20, 21, 72. 

z Minsterberka z Jindřich starší kníže 12. 

Miseroni Jeronvm a Kašpar 82. 

Mitterschlag 115. 

Mittwalde v. Medzbor. 

Mízavská hut 23, 24, 31, 33, 53, 54, 103, 106, 
108-110, 115. 

Mlýnský vrch, Muhlberg hut 120, 121, 123. 

Modravá 19. 

Mogul Velký 265. 

Mohla Husín 101, 119, 120, 127. 

Mohuč kurfirst 132. 

Mochov 12. 

Mola Mahmud turecký obchodník 81. 

Montanarí baron 129. 

Morava 11, 27, 90, 100, 111, 126, 140, 265. 

Moskva 46, 87, 98, 132—136. 

Moserová 73, 92. 

Most, Briix 50, 128. 

Muguerza Pedro don 138. 

Muller 47: Augustin 55, 59. 60, 65, 101; 
Eliáš 37: Jakub 91, 92, 131; Jan 74, 89, 
91, 92, 265; Jan Michal 92, 94, 95-97; 
Josef 37; Matěj 92, 94, 95, 265; Michal 
(z Kašperských Hor) 60, 65; (z Janouškovy 
huti) tt4, 35, 64, 74. 81—91, lOH, 104, 112, 
131, 132, 265; Petr 92, 94, 95. 266; Va- 
lentin 74, 124, 133, Valentin Antonín 91 
až 94, 124. 

M&stafa aga pRŠa 119-121. 

Mutětín 17-19, 31, 53. 

Narva 132. 
Navara 89. 
Neapole 138, 139. 



Nejdek 16. 

Nemanice 51, 53. 

Němen 132. 

Netolice 78. 

Neubrunn 59, GOl 

Neudorf hut 94. 

Neuhaus 62, 92, 100, 101, 127, 12a 

Neulosimthal 5a 

Neuwiese 39, 41. 

Neveselce 20l 

Nizozemsko 14. 

Norimberk 9, 10, 19, 24, 31, 32, 45, 46, 58, 61, 

62, 64, 73, 75, 81, 95, 100, 108—106, 108, 181. 
Nová hut 123. 
Nové Hrady 11, 23 25, 31, 33, 113, 115 až 

124, 128, 129. 
Nové stavení, Neugebáu 95. 
Novoměstská hut (na Moravě) 27. 
Nový Zámek 33, 47, 14a 
Nuancyhiltte 50. 

Olcinger Tomáš 82. 

Oldenburgová spediteurka 134. 

Olejové barvy 2L 

Olešnice 15. 

Olomouc 13. 

Ondřej malíř na skle 24. 

Opatovice 9. 

Opočno 15. 

Oporto 134, 138, 139. 

Optícké sklo 24(?), 76, 100, 106. 

Orán 140. 

d*Ossimont Leo 117. 

Ostředek 42. 

Ostřic Jan Gottfried a Václav 138. 

Ostrov 16. 

Otygl, Antigl 19, 65. 

Padua 13a 

Pachta hrabě 44. 

Palemo 139. 

PalfTy Mikuláš hrabě 127. 

Palič v. Police. 

Palm hrabě 99: Karel 125, 

Palme František 138; Jan 132; Jan Krištof 
47; Josef 47; Krištof 47, 121, 133; Rein- 
hold 47. 

Palmenhiittí Krištof obchodník 133. 

Palumb Jan obchodník 65. 

Parchen 47, 121, 13a 

Partl sklenář 19, 20. 

Pasov 53, 79, 92,93,101408, 106, 111, 131266. 

Pateří ky, korálky, rosaria 20, 21, 25, 2í), 34, 
M, 62, 54, 60, 65, 67-71, 73-76, 78—83, 
87-8JÍ, 91-93, 100, 101, 103-106, 112, 
113, 130, 142, 147. 

Paulusbrunn 50. 

Paur Kašpar 21, 67, 70; Tomáš 67, 70. 

Pauerhiitte (u sv. Kříže) 33, 49, 52; (u Č. Ka- 
menice) 88, 

Pavlina hut 122. 

Peklhof Jiřík 19. 

Penc Michal lOa 

Perlas v. Rialp. 

Perle skleněné 41, 47, 89, 144. 

Pernava 132. 



I. 



i 



261 



z PemStejna Vratislav 27. 

Pertolc 119, 127. 

Petr Jan Michal 122, 123; Kašpar 109; Vít 
KaSpar 54. 

Petour sklenář 20. 

Petrhansel Adam 36, 42; Martin 126. 

Petrohrad 81, 134, 13a 

Petrovice 84, 126. 

Piebl Adam 84. 

Pietsch Kríštof 48, 49. 

Pichlerová Eva 125. 

Pilz KriStof obchodník 132. 

Pinhack Jan 122. 

Pima 136. 

Písek 104. 

Pivní hrnec, Biertopf 66. 

Planská hut (u Plzně) 34, 62; (Horní Planá, 
Kaltenbrunn) 34, 86, 90, 93, IW, 106, 110 
až 113, 114, 116, 118» 129, 131. 

Pláně hut 66. 

Plechinger Jan 81, 82, 116; Jan František 
79, 80 : Ignác 78: Ignác FrantiSek 80, 81 ; 
KriStof VI; Lambert 71, 76; Matěj vulgo 
Šlemar 71, 78; Ondřej 70, 72, 78, 84; Ště- 

§án 71; Václav 74, 79, 94, 96; Volf, Velfl 
O, 7a 

Plzeň 66. 

Pock 266; Jan 65, 74, 90; Jindřich 85, 91; 

Matěj 79. Viz Bock. 
Pockova hut 66, 76, 266. 
Podbaba 9. 

Podscheider Jan 95, 100, 130. 
Poháry 27, 97. 
Pohln Jan Gottfried 97. 
Poitiers 113. 
Polanka 132. 

z Polheimu hraběnka 123. 
Police, Palič 140. 
Polsko 46, 132, 133, 266. 
Pomořany 132, 133. 
Porculánové sklo 35. 
Pořfč 38. 

Portugal 36, 46, 89, 119, 134 137, 140. 
Poschinger hutmistr 131. 
Postolov 135, 
Postupínská hut 34, 132. 
Poustevnický kámen 45. 
Praha 8, 9, 11-13, 27, 28, 30, 32- 34, 44, 

58, 68, 73, 79, 81, 88. 90, 92-94, 116, 117, 

119, 120, 126, 128, 133, 140, 143, 146. 
Praher, Pracher Jiřík 118. 
Prachatice 22, 94, 108. 
Pramenská (?) hut 33. 
Prambhoffer Baltazar 110, 111; Řehoř 110; 

112, 113; ZachariáS 112, 116. 
Pranfelden 60. 
Prášily 35, 46, 46, 53-65. 
Pravětín 20, 21, 66, 71, 84. 
Přečín 85. 

Prenar, Prenner sklenář 20. 
Prešpurk 124. 
Preysslcr 132, 139; Bernard 40; Daniel 38; 

Donát 36; Eliáš 36, 137; Gottfried 40; 
an 37, 38; 64; 146; Jan Antonín 121; Jan 
ÍH 126; Jan Karel 36; Jan KriStof 14; 
osef Oktavian 138; KriStof 110; Mikuláš 

110; Tobiáš 132, 134; Volf 14, 15. 



Prieschenk JiHk 94. 

Příchovice Sa 

Přimda 17. 

Přísečnice 12. 

PHvětická hut 33. 

Protivín 7a 

Prunnen sklenice 29. 

Prusko 13>, 133, 137, 140, 265. 

Prybus 126. 

Prýšk 47, 4P, 97, 134. 

Puebler Pankrác 129, 13L 

Půhořská sklárna, Puchers 117—120, 122, 124. 

Queysser Mikuláš sklenář 10. 

Quolfinger z Šteinsberka Karel 119, 125. 

Rabenhiitte v. Vltavská hut 

Rakousy 34, 85, 90, 107, 110, 111, 113, 116, 

117, 122, 123, 127, 140, 142, 266. 
Rankov 119. 

z Rauschenfelsu Frant. 59, 60. 
Rautenstrauch 139; Augustin 138; František 

134; Jiřík 135, 139; Ktíšťan František 97; 

KriStof FrantiSek 95, 137. 
Redem von 15. 
Regen 60, 131. 
Regincikl, Rygencikl Mikuláš 78; Tomáš či 

Tomus 21, 72. 
Reginhard, opat kláštera Sázavs)^ého, 9. 
Rejdice hut 15, 38. 
Reichenberg (v Bavořích) 60. 
Reichelt hutmistr 127, 132. 
Reichl Josef 81. 
Reiners laS. 
Rejnovice 49. 
Reishard Jan Josef 124. 
Reisinger Tomáš V. 118. 
Reitmeyer 63; Tomáš 108, 109. 
Reval 132, 138. 
Řezáči skla 9, 14, 27-29, 32, 33, 37, 46—47, 

50, 52, 63, 55, 58, 62. 73, 87, 88, 91, 95, 

112, 114, 117, 120, 123, 126, 132, 133, 

140, 141. 
Řezno 32, 58. 
Rialp Rajmund a Villana Perlas marquis, de, 

láo. 

Riedl' Antonín 41; František Ant. 38, 39, 42; 

Jan Karel 38, 39; Jan Leopold 38,39,40; 

Josef 42; Karel 40. 
Rieneck Ludvík hrabě 10. 
Riga 132, 138. 
Richemburk 64. 
Řím 92, 133 (192), 2»?5. 
Robeč 47. 

Robíček Antonín 138; Karel Ant 121, 138. 
Robi Marek 82; Tobiáš 119. 
Robmhap Jindřich 32. 
Roderschitz 48. 
Rohy 127. 

Rohrcnberg 101, 126. 
Rohrsdorf 44. 
Rossler 47. 
Rochlice 16. 37. 
Rollhutte 47. 

Ronge František a Jan Augustin 139. 
Rosenauer Jan 58. 
Rosenberg obchodník 63. 
Rothart Martin Josef 123. 



I. 




RoHerdara SK, «t, 13a 

ř Roimberka 10, 2H. JK; Jindřich 13; Petr 
IB, il; Petr Vok 15, 22, 23; Vilém IH, 21 

KoJmitál 26, 101 ; z Roímitála Zdenílc Uv 2ti. 

Kiibner Jakub 116. 

Rubínově sklo 34, 68, S7, fft. ifi, 122, 124, 12b. 

Rudolf II. císař S, 17, 18, 23, 32. 

Kuckl Ignác 66. 

Ruger, Rudiger, hutrnistr 266. 

Rumburk 16, 31, 47. 

Ruren, vinné sklenice, 14. 

Rusko 35. 40, 44, 142. 

R&íiCks Karel, tlumočník, 121. 

Rybná 126, 127, 132. 

Rychnov (v Rakouaich) 115; Nov^ 33, ri5. 

Rychnovská hut (na Novohradaku) 25; (v Hra- 
decku) 36. 

Rýsování skla 24, 27, 2!), !J0, 33. 

Ryimberk 12, 13, lií. 

Sabei Michal P„ indický missionář, «(, »!). 

Salenbach 15, 2a 

Salinové sklo 122. 

Santander 138, 139. 

Sasko 2U, 48, 81, lOG, 111, 132, 133. 135, 

266; Dolní 13a 
Sázavský kláfiter 9. 
Sebastian San 138. 
Sebuzín 33, 47. 
Sedmihrady 131, iSi. 
Seewald Jan Jiřík 131; Ondřej 121. 
Seewiesen v. sv. Anna. 
Seidl Aug. 49. 
Seifenbach 97. 
SenoHn 25, 26, 1-21. 
Sera Dominico, de, 108. 
Severín, fezáč skla. 114. 
Sevilla 89. 137— ISlt. 
Schaaber Daniel isa 
Schall Filip ffi. 127. 
Schcdelbauer Václav 146; Vavřinec 69. 
Scheller František 39. 
Schelleit hut IHl. 

Schindler Adam 49; Antonín 121, 122, 125. 
Schlegel Josef 6IÍ. 
Schlemmerhiitle v. Tomáiova hut 
Schlogetmiihl 12a 
Schlosseiwald v. Hradefek. 
Schmcizer Jakub 12a 
Schmid 54; J. E. 55; Josef r>5; Martin <i5; 

Michal 105. 132. 
Schneeberg 48. 
Schonau IC, 109. 131. 
Schonbrunn 123. 
Schoneben 128. 
Schonwald 17, 18, 62. 
Schbnwcrth 16. 
Schreckinger Vavřince 70. 
Schreiberhau 10, 13, 14, 3'^ ••'^■ 
Schreiner Josef 120, 122. 
Schreyer 144. 
Schiircr 44; Antonín 64; E 

Dominik 16; EliáS l7, 

startí 42; Jan Ignác i 

KriStof 14, 42; KaSpar H 

Leopold Valentin 44, 46; 



Schwaiger KríStof 32. 

SchwambcTská hut v Štýraku 129. 

Schwanhart Jindřich a Jiřík 32. 

Schwanzel Jan obchodník 41, 42. 

Schwarzbach 83: (v Slezsku) 126. 

Schwarzburg 132. 

Schwarzcnbcrg zámek 131; kníže 32; Adam 
Frant 68, 69, 71, 76. 79, ÍM, 100, 105, 109, 
125, 131; Ferdinand 33, 132; Jan Adolf 
M, 131: Josef 67, 60, 64, 82, 101; Josef 
Adam 78, 80, lOa 

Schwinger Heřman 32. 

Sickingen Frant. hrabe 66, 

Silberbach 5a 

Singer Jan 84, 85; Mikulái 2a 

c;_i ^ií\. T«- in, \Ě^íXi nn 70 Tti 



i;-i2, 134. 137, 139. 

Skláře 10, 2a 71. 

Sklenná hut (u Dolní Vltavice) la 

Sklenaříce 10, 15. 

Sklenice bílé pruhované 24, 29, 30; dešti- 
Uínf (kolby) 22, 24, 29; erbovní 16, 24, 
27. 29; pivní 16, 23, 29, 110, 117; stonkové 
107, 121; vinní 14, 16, 29, 107. 110, 117, 
118. 

Sklo sprosté 8, 9, 21, 29, 48, 92, 98; kopové 
116, 118, 1^: barvené 13, 24, 26, 29, 30, 
35, 37, 48, 69. 68, 102, 130, 13a 

SkoroEice la 

Slavata hrabě 33, 124. 

Slezsko 8. W, 13, 3Í, 46, 111, 126, 140, 141, 2«5. 

Sloup, PirkStein 33, 43—16, M, 69, 62-64. 
133-136, 13!t. 

Smaragdové sklo 31. 

Smifický Jaroslav a Jindřich 14. 

Smržovka 38—42, 47. 

Smyrna 47, 138, 14a 

Sochor KriStof 138, 139. 

Solhauz z Solhauiu Volf 4-1. 

Sóla Giov. obchodník 75, 92, 105. 

Solnohrad 54, 86, 132. 

Sonnenberg 63. 

Soi^el obchodník 64. 

Soc^hof 50. 51. 

Soudky sklenné 21, 28, 29. 

Spesart IOl 

Spodt Natanael 49. 

Z Sprínzensteina Frant hrábí 128. 

Srbsko im 

Stadler 92, 132; Bartoloměj 100, 131; Fran- 
tišek 109; Vojtěch 100. 

Slachov 51, 65. 

Stará hut (na Novobystřicku) 124; Staré huti 
(u Kácova) 125. 

Steinhauser Jan FrantiSek 119. 

Sleinschbnau 41, 44, 46, 47, 88, 121, 124, 
125, 182-131, 13a 



1 
I 

H 



268 



StraSín 75. 

Stříbrná hut 122, 127. 

Střftez 125. 

Stróbl 50. 

Struden Pavel, řezáč skla, 32. 

Stuhl Jan 60, 131. 

Sturm Eliáš, JiHk, Josef 13a 

Suchdol 123, 124 

Sušice 55, 79, 95, 110. 

Svét Nový 37. 

Světlá 9, 127 ; (v Čáslavsku) 125. 

Svícny skleněné 24, 29, 44, 45, G8, 125, 127, 

128, 144. 
Swiedckha Amyram, turecký tlumočník, 120. 
Svijany 41. 
Sviny 115. 
SvojSe 19. 
Sykhl sklenář 20. 
Sytrová Apolonie 102. 

ŠafgoČ na Kynastu Jan 13, 14: Jan Oldřich 

14; KriStof 14. 
Šejba 95, 124, 134, 139. 
Šeravská hut 21, 67, 69, 74, 78 - 82, 96. 
Šilperská hut 27. 
Šiška Jan Adam obchodník 79. 
Šitkovský ostrov 27. 
Škvorecká hut 33, 125. 
z Šlejnic Jiří 16. 
Šlemar 19; v. KriStofova hut 
Šlemar Jan 20; Jiřík 20, 70; KriStof 71; 

Lukeš 21; Matěj v. Plechinger; Petr 20, 

70, 71. 
Šluknov 16, 31. 
Šmaus Jan 63, 64; Jan Bapt 53, 63; Ignác 

53, 65. 
Šmausova hut 53. 
Šmidler Motes 25. 
Šmilkov 135. 
Smolov 53. 
Solte Martin 126. 

Španělsko 14. 46, 87, 89, 132—134, 136—8, 
Šteíl sklenář 124. 

Stegarova hut 23, 34, 76, 102—108. 
Štegar Adam 102: Ondřej 23; Sikmund 28. 
Štegbaur Adam 83; Ambrož 102; František 

Josef 105, 106; Jan Michal 106—108; Jiřík 

21, 83, 84. 
Štejr 119. 
Štralsund 132. 
Štramberská hut 27. 
Štýrsko 129, 133. 
Šumburk 47, 133. 
z Švamberka 17, 27, 28, 32. 
Švanyprykle 17, 18, 19. 
Švanfeller Matěj lazebník 72. 
Švarcava hut 127. 

Švédsko 14. 133, 135, 140, 141, 265. 
Švinopoch Jiřík, Krištof a Šebestián 25. 

Tabatěrky 114, 

Tabulové sklo 37, 49, 50, 54, 66,68, 74-76, 

87. 88, 90, 92, 93, 98, 100, 102, 103, 106, 

107, 113—115, 118, 119, 122, 124, 127, 

29, 130, 142-144; velké 48, 87; lité 92, 

ov^ 17, 18, 50. 

nhofer Mikuláš 53, 109, 110. 



Tannwald Dolní 41. 

Tasíce 125. 

Táubner Josef vrchní polír 62. 

Taubnicz v. Doubice. 

Temel, Teml 20; Jan 84. 

Terezina hut 120, 122. 

Terst 124, 139. 

Thalberg 129. 

Thalmann Jan 49. 

Thammiihl 43, 

Thomas Jan Václav 76. 

Thonhofer v. Tanhofer. 

Thun hrabě 48, 49, 66. 

Thurzo biskup Olomoucký 18. 

Tiefenthal (>5. 

Tiroly 88. 

Tischler Frant. Jan 77, 78 ; Jan 71, 73, 131 ; 

Jiřík 73—77, 105. 
Tloskov 120. 
Tobiášova hut 66. 

Tochtermann von Treumuth Alois Jakub 128, 
Toledo 89. 
TolStejn 11. 
Tomáš sv. 23, 111. 
Tomášova hut, Schlemmerhutte, 67, 69—78, 

105. 
Tomus, Tomáš v. Regencíkl. 
Toruft 182. 

Třeboň 11. 27, 29, 64, 94, 127. 
Tři sekery 51. 

Trauschke J. A. 138; Jan Šebestián 97. 
Trčka z Lípy Jan Rudof 15. 
Tuno Antonio 117, 

Turecko 44, 46, 101, 124, 133, 138, 140,265; 
turečtí obchodníci 81, 101, 119, 120, 121, 

123—125. 
Turnov 44. 

Tuschelberská hut 131. 
Tylž 132. 

Údolí, Niederthal 117, 123. 
Uhlmann 120, 121. 
Uhry 60, 106, 107, 112, 133, 266. 
Usobí 125. 

Wáhner 81, 

Valachie 133. 

Waldheim 18, 51, 52. 

Waldstein 42-44, 123. 

Waldsteinská hut v Štýrsku 129. 

Valencie 89, 139. 

Valentin mistr sklenář 28. 

Walkuni Jan 115. 

Valovský z Usuší Vojtěch 29. 

Walther vitríaríus 9. 

Wander Jiří 14. 

Warmbrunn 126. 

z Vartcmbcrka 12, 27. 

Vater Eliáš 119. 

Vatětice 56. 

Weber Antonín 39. 

Weeber František ea 

Weibersberg 14. 

Velenice 46, 46. 

Webc továrník 125. 

Wenzel hutmistr 10. 

Veracruz 138. 

Werner Jan 121. 



264 



Vídeň 9, 10, 54, 63» 87, 88, 90, 92, 95, 98, 

100, 106, 115, 121, 124, 125, 132, 140. 
Wiedersperk z Wiedersperka 17—19, 61. 
Wíesau 126. 
Wiesenthal 89, 41. 
Wiesner Fríedrích 131 ; KřiŠfan dvorní řezáč 

skla 95. 
Vigo 138. 

Vilémova hora 24, 25, 33, 115, 116. 
Vilkum sklenice 27-90. 
Wilmersdorf 131. 
Vilna 132, 
Vimberk 10, 19—23, 26, 31, 33, 34, 55, 64 

108, 107, 111, 125, 128, 130, 133, 142, 265. 
Wimer Matéj 104, 112. 
Windischgratz 50; -ká hut 5a 
Winter Jakub 6a 
Wirfperk 18. 
Vítkovice 14, 15, 36, 37. 
Vítkův Hrádek 10, 28. 
Vitoraz 127. 
Wittichsthal 50. 
Vlaští malíři 24; skláři 23; stavitelé 28; 

vlaské sklárny 35. Viz lulie. 
Vlček Jan 20, 83. 
Vlčkova hut v. Janouškova hut 
Vltavicc Dolní 10; Horní 76, 102. 
Vltavská hut, Rabenhutte 21, 67, 69, 83, 94. 
Vnač 38, 5a 

Vogei isa 

Vogelsang 65, 90, 100. 

Wochner Antonín 121. 

Volary 23, 56, 76, 78, 102, lOá, 105, 109. 

Voldřichův suteček 54. 

Volíartice 12L 

Wolfenbíittel ISa 

Wolfstein 13L 

Volkert 64. 

VoraCický Karel Josef z Paběnic 93, 95. 



Wossner Jan Ben. 79. 
Vratislav Jan Václav hrabe 136. 
Vratislav mčsto 81, 12G. 
Vysoké la 
Vyšší brod 127. 

Záblatí 20, 7a 

Zacken 14. 

ZahaAský klášter 11. 

Zahn Eliáš 53; Kašpar 139. 

Zach Jan Šimon 9a 

Zákupy 140. 

Zalezlé 85. 

Zasttízl 27, 28, 115. 

Zbitiny 109. 

Zdíkov 54, 66, 66, 74, 95. 

Zelnar Mertl 21 ; Ondřej 21. 

Ziegenheim Jan Adam 139. 

Zierl Jan Jakub 7a 

Zikova hut 19; v. Janouškova hut 

Zinke obchodník 138, 139. 

Zlacení skla 24, 26, 27, 29, 33, 37, 38, 44, 
46, 47, 65, 68, 123, 126, 12a 

Znojmo 132. 

Zogelauer Martin 55. 

Zwiesel 60. 

Zwieslau Ober- 84. 

Zrcadelníci 9, 10, 47; zrcadlové sklo 21,23, 
24, 29, 45, 48, 50, 62-56, 58, 69, 61-64, 
73, 76, 83. 90, 92, 100, 108, 104, 106, 107. 
109, 113-116, 124, 126, 127, 128, 131, 143, 
144; zrcadla litá 65, 58, 132: židovská 59, 
61, 63; bílá 62; zelená 61, 62. 

nelezná hora 17. 

;íč 26. 

_:idé 26, 28. 30, 14a 
Žitava 39. 



I, 



opravy a dodatky. 






Strana l\K řádek 5. shora čti Čkaryné místo Zkoviné. 
„ 24. „ 14. zdola ,, Stix místo Stixa, 

„ 28. „ 13. „ přidej: V roce 1012/3 vykázáno Davidovi pa- 
choleti, jako sklenice řeže, na vyrýsování na sklenicí figury celé paSije TiO kop. 

Strana 44. řádek 14 shora Čti Loscaniho místo Toscaniho. 
40. 1. poznámka Čti Paudler místo Paulder. 

54. řádek 8. shora přidej: Od sklenářů z huti od sv. Anny bralo 
panství Třeboňské r. 1G2G potřebné sklo, kolečka prostá a prohledací, (I. A. O í< L> 

Strana 03. řádek 10. Čti Stóhra místo St5tera. 

„ 05. přidej k řádku 15. shora: Potom ji koupil nejsUrSí syn hutmíslra 
z Janouškovy huti Petr MuUer za '2(HH) zl. Byl prý dobrý student a výborný hu- 
debník; za svých studiích v Praze Žil jako kavalír, i svého vlastního hornistu kí 
držel. Ženou jeho stala se Kateřina Pocková, dcera hut mistra v huti PockovČ* na 
panství Zdíkovském. Míiller vídal u svého nastávajícího tchána veliké bohatství a 
peníze i dobré véno přislíbené měl; po svatbé však dostal od svého Ivakra huť 
mistra Pocka truhlicí naplněnou kamením. Podezření, Že peníze odstranil a tímto 
bezcenným surrogátem nahradil, padlo na Pocka, dílem i na barona Malovce, jenž 
poručíkem nezletilé Kateřiny byl; Múller vedl proto s nimi dlouhý proce«, Pock 
vždy jinak a jinak vypovídal, kam odstraněné peníze uschoval, ale nikdy se ne- 
našly, pročež do vězení uvržen by\' na mizinu přišel. Ale také .Mfilkr prosoudív 
celou hut i s penězi ženinými, jí opustiti a prodati musíL Koupil ji jeho nejmladlí 
bratr Matěj za \7iH) zl, ; ale již po několika málo letech ji zase za 14'H) zJ. 
prodal. rS>ětecký 3, 205, 20h.) 

Strana 71. poznámka Čti odúmrtí místo oudúmrtí. 

„ f*\K přidej k řádku 5. zdola: Ještě za svobodna, jakož i později, když 
se oženil, cestoval Jan Míiller Cf \*J/K \1'M} se sklem v mnoha rozličných zemích , 
zvláště v Bavorsku, v (^Jechách, Rakousích, Vlaších aŽ v frímě. \ fcíií, v Turecku, 
v Benátkách, FoI>«u, Francii, Slez>ku, Moravě, Švédsku, Uhrách* Prusk-j a .Sa*.ku, 
ba Částečně i v Asii, jak zachované listy průvodní dosvědčuji. Kd\ž otec jeho .Míchal 
.MuIier svým nápadem křídové sklo dělati a jím do Turecka, ha i k Velkému Mog.j!'j 
otchoá vésti se jal, přinesl za A Jan .MíJller tolik peněz, ko.ík to s^.Io váiiío. V Pírriě 
zJrŽel se celý rok a 10 dní. B>'v í od papeže dvakráte rr,í>ntí.ě příjau zí\kal tu 
J. i ^\atá icía. jež kortelům ve Víml^erku, v Pasově. ín^TT^/i a T':-"/.. kj ro/ iai, 
a rozličné odpiistkv. V klenotnicí římské \íděl též živého onoho ro-tníka. k*e?^ 
ra-T. ;;ž několik století spí. Též \ stou;.; I na kopuli koiťrla *v. Pc-tra. I I>'/r<r*«o a 
• ná svatá n:'sta navštrS-íI. 'Světeckv 3. 2»Í2. 27m. ZJěiěn<' arJ\''\ M- 'j^l. '.r',U\ 
r/^»r.jže; S.ctecký později kniharí T.^e^of.*':^ .,i 

K^x pravý it-jí-:. n. 7--. a I. C. 1. ;- 

I. 



2G6 

Strana 05. řádek 14. zdola Čti Matěj místo Martin. 

yj 125. „ 2. „ ,f Broumská místo Broumovská. 

„ 12G. „ 2. shora „ "... " »» 

„ VM. ,f 19. „ přidej: Koupil ji za 3000 zl. Za Ženu mčl dceru 
souseda svého hutmistra Rugera Či Rudigera. S Pasovským biskupem měl pro cestu 
přes svou louku dlouhou při, jež ho 3000 stála (louka sama neměla ceny 30<J zl.) 
a již ztratil. Biskup dal jej svázati a vsaditi, z Čehož se hutmistr smyslem pominul; 
na Štěstí brzy zemřel. Ačkoliv tolik prosoudil, zanechal přece své ŽenČ (dětí neměl) 
pěkné jmění.' (Svčtecký 3, 261.) 

Strana 132. řádek 3 zdola Čti Toruně místo Tu runě. 

,, 132. „ 2 f, y, Kurska ,, Hurska. 

,. 1(>0. „ 1(> shora „ mostu ,, místu. 



I. 



OBSAH. 



I. Čásť. 

Od nejstarších dob do roku 1620. 

•' Strana 

Úvod. Terminologie sklářská. Sklo importované ; sklo v nálezech. Nejstarší zprávy o skle 
v Čechách, v Slezsku, Rakousích a v Bavořích 9 

Sklářství 14. věku: huti na Vimbersku, u Vítkova Hrádku, ve Vysokém, Schreiberhau 
a na Špesartě. Nejstarší sklenice ; skla v oknách ; malby na skle 10 

Sklářství 16. veku: huti v Doubici, Chřibské, Georgenthalu, v Praze, u Medziboru a 
za Čachrovem. Sklo v oknech a malby na skle 11 

Sklářství 16. věku: slezské sklárny v Kobyle, Skorošici, Kindelsdorfu a Schreiberhau; 
české huti : Griinwald, Hut, Rejdice, Rochlice, Vítkovice, Salenbach, Deštný, Falknov, 
Griinwald, Eulenhiitte, Kraslice, Glashiitten, Švanaprykle, Waldheim, Mutětín, u Ka- 
Šperskyxh Hor, Zikova hut, Krištofova, Tomášova, Šeravská, Vltavská, Štegarova, 
Mízavská, Kaplička, nad Vilémovou horwi. Rychnovská, v Senotíné, Rožmitálská, 
Broumská, Pražská; moravské huti. Nejstarší datované sklenice. Druhy, šlechtění, 
cena a prodej skla IB 

II. Čásť. 

■ 

Od roku 1620 do konce 18. století. 

Počátek českého skla. Balbinovo líčení Českého sklářství. Pokroky v sklářství. Roz- 
dělení doby té podle slohu výrobků a podle způsobu obchodu sklenného íi2 

Sklářství v severních Čechách: huti v Deštné, Kunštatě, Salenbachu, Vítkovicích, Seifen- 
bachu, Novém Světě, Boudě, v Rejdících, u Příchovic, Antoniwald, Karlova, Neu- 
wiese, Christianthal; Šlechtění skla v okresu Jablonec-Tannwald Smržovském; hut 
Griinwald, Hut, Friedrichswald, Liberecká, Dokská, Strassdorf; sklářství v okolí 
Turnovském; hut Chřibská, Róhrsdorf, Falknovská; Sloupské továrny zrcadlové; 
šlechtění skla tudíž; Steinschónavské drahokamy skleněné; hut Robečská, Rollhiitte; 
Eiland a u Bechlejovic í36 

Skláf ství v západních Čechách : huti u VnaČe, v Breitenbachu ; broušení skla v Mostu ; 
huti Paulusbrunn, Neulosimthal, Inselthal, Goldbach, Wittichsthal, nová knížecí, Nová 
Windischgrátzká, Sorghof, Waldheim, v Schonwaldu, Planská, Pauerhiátte, Eisendorfská, 
Karlsbach, Strashiitte, Šmausova, Františkova, v Nemanicích,Fichtenbach, u Mezholezu, 
u sv. Anny, Gerlova, Brunsthiitte, u Stachova, v Debrníku, Eisenstein, Annathal; 
v Hůrce, Nové Hůrce, Hohenstock, Ferdinandsthal, Laturnerhiitte, Grunbergerhiitte, 
Neubrunn, Filipova, PraSilská; Vogelsang, Tiefenthal, Antigl, Goldbrunn, Hirschen- 
stein; Pockova, Tobiášova, Pláně, Hraběcí, u Pivního Hrnce, Františkova, Paurova, 
Krištofova, Korkusova, Tomášova a Březovská, Šeravská, Magrlova, Vltavská, Janou- 
škova a Boubská, Gubova, KuŠvardská, Adolfova, Eleonorenhein ^jO 



I. 



* 



2í;8 

Stntnm 

Sklářství v jižních Čechách: hutě Štegarova, Mízavská, Planská, Borovská, ArnoŠtov, 
Josefova, nad Vilémovou horou, u Dobré Vody, Páhořská, na Mlýnském vrchu, Tere- 
zina, Janova, Čemodol, Stříbrná, Pavlína, Bonaventury, Georgenthal; Šlechtění skla 

tudíž ; hut Suchdolská, Nová, Senotínská a Stará 102 

Skláfství ve východních Čechách a vnitf země : hutě Karlstein, Lidmaft, Božejov, Novo- 
rychnovská. Marsovská, BříSté, Lúké, ChraAbože, v Orlovském lese, Dobré Vodě, 
Stará, v Chotěměřicích, Tasici, Heralec, Škorecká, Broumská, Hořovská, DobříSská, 

Rožmitálská 124 

Huti v okolních zemích s našimi spojené : v Slezsku, na Moravě, v Rakousích, v Štýrsku, 
Dalmácii, Chorvatsku, Bavorsku, Saských knížectvích, Schwarzburgu, Sasku .... 126 

Sklenný obchod a vynikající obchodníci; překážky a nesnáze jejich 182 

Zřízení a organisace obchodních společností ; obchodní sklady v cizině ; vynikající firmy 135 

Poměr obchodníků k továrníkům ... 139 

Regulační snahy vládní; zápovéd vystěhování sklenářů; sklářský řád; pensijní fond 141 

Statistický přehled výroby a prodeje skla; počet zaměstnaných lidí 144 

Dodatky 146 

Přílohy 151 

Rejstřík 254 

Opravy a dodatky 2H5 




y • 




I