Skip to main content

Full text of "Hlídka"

See other formats


%n 



"^^^ 




y^^íf^ 




y: ^ 1 












\a^' 



/ 



HLlDKA. 



Měsíčník vědecký 

se zvláštním zřetelem 

k apologetiee a filosofii. 



> ii >■ 



Ročník IV. (XVI.) 



SPOLUPRACOVNICI : 

Frant. Barto§, Dr. Alois Dvořák, J. Filepi, Dr. Jakub Hodr, Leoš 
Janáček, Fr. Janovský, Alois Koudelka, Alois Malec, Dr. J. Mathon, 
Dr. Alois Musil, Dr. F:^NÁbělek, Jan Oliva, B. Popelka, J. Fr- 
Rypáček, Dr. Josef Samsour, Dr. Jan Sedlák, Břetislav Skalský, 
Fr. Snopek, Jan St^vněk, Alois Svojsík, Vincenc Vávra, A. Vrzal, 
J. Vychodil, Dr. P. Vychodil, Jan Zítek. 




V Brně 1899. 

Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských. 



AyG25 1972 

H2í:síTy OF \^^j^ 



sz 



OBSAH. 



Články. 

Strana 

F. Bartoš, Pověiy pedagogické a jinak praktické 103, 161 

— Několik slov o literární vzájemno.sti slovanské .... 357, 409, 508 
Alois Malec, Odkud povolal Krištoť z Teuffenbachu Hrváty na Moravu? 664, 741, 814 

Dr. J. MatJwn, O nejbližších cílech vědv lékařské 18 

Dr. Alois 3Iusil, Církevní věci v Sýrii ". 1, 97, 177, 267, 348 

— Nová zjjráva o potopě 495 

Jan Oliva, První tři kapitoly Písma 241, 329, 416, 501, 584, 670, 746, 820, 90l 

Fr. J. Rypáček, Dr. Josef Krasoslav Chmelenský a Morava .... 828, 885 

Dr. Jan Sedlák, Počátky křesťanství a vzdělanost řecká a římská . . 839, 91'^ 

Břetislav Shalský, Víra a nevěra vzhledem ku zdaru společnosti 489 

577, 657, 733, 805, 894 

J. Stanek, O pokroku v katolictví 81 

Alois Svojsík, Význam apologetů-laikfi . 1 64 

Vincenc Vávra, Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet . 12, 91, 170, 255, 336, 423 

Ze života pro život 261, 343, 590, 677, 754, 843 

Písemnictví a umění 

Fr. v. Autrata, K otázce zjednodušení českého pravopisu 846 

Dr. AI. Dvořák, Giov. Markovic: Gli Slavi ed i Papi 190 

Josef Filipi, O theorii spánku a hypnosy 368, 450, 515, 612 

Leoš Janáček, České proudy hudební 36, 362 

Alois Kozidelka, Z písemnictví polského 453, 518 

— Z italského písemnictví 45o 

— Z francouzské literatuiy . . 520, 605 

— Z maďarské iiteraturv 685 

Alois Malec, Tři chorvátské" osady na Moravě . . 106, 202, -277, 372, 447 

Dr. Alois Musil, Prvá zmínka egyptská o Israelitech ...... 512 

Jan Oliva, Co se rozumí sociologií? 28 

— Křesfauská archeologie 1896 — 1897 31 

B. Popelka, Srbský car Lazar v národních písních srbských . . 204, 281, 375, 443 

AI. Popovský, Jak" se u nás překládá? 849, 918 

Fr. Snopek, K opravám diplomatáře moravského 458, 528, 617, 688, 702, 854, 924 

A. Vrzal, Jakub Petrovič Polonský 33 

— Dětské časopisy v Rusku 535, 601 

— Současné divadlo v Rusku 113, 194 

— Ruská literatura v roce 1898 109, 196, 285, 462, 524, 597 

— Alexander Sergěje\"ič Puškin 432 

Dr.P. Vy rhodii, Dr. j. Miiller: Der Reformkatholizismus die Religion der Zukunft 41 

— Dr. Wenzel Frind: Das sprachliche und sprachlich-nationale Pvecht 609, 696 

Nebezpečenství okkultismu fL.) 768 

P. Izák Tomáš Hecker fP.J ' 116, 199 

Z literatury srbské a charvaíské (B. P.) 207, 376 

Z literatur jihoslovanských (P.) 523 

Nová díla. Směs a Rozhled v každém čísle. 



— ^-e^Si^^rS^-^ 



Ročník IV. (XVI.) Číslo 1. 



HLlDKA 



-'<-íJ^řa_-fc=- 



Církevní věci v Sýrii. 

Dk. Alois Misil. 

Porozuměti církevním puměrůin syrským jest velmi nesnadno. 

Nově příchozí jest omámen velkolepíju krajinou, novými zvA^ky 
a obřady, ohlušen nižnými názvy různých sjednocených i odštěpených 
církví a neznaje obyčejně domácího nářečí, neví, jak roztříditi Keky, 
Maronity, Melkity, Jakobitj, Nestoriany, Syrý. Chaklejce, Armény, 
Nusejrijje atd. 

Vypadá to v jeho hlavě jako v bujné houštině Hranské oasy, kde 
množství neznámých stromů, keřňv a květin okouzluje diváka, jenž 
jest neschopen, není-li odborníkem, jednotlivé druhy rozpoznati. 

Tu obyčejně po návratu do Evropy se snaží uspořádati chaos 
svých představ a dojmuv, utíká o pomoc se ku svým předchůdcům, 
domnívaje se, že oni lépe porozuměli a posuzovali, důvěřuje zprávám 
některV^ch orientálních hodnostářů, zapomínaje, že jest výchoďanům 
vlastním nadsazovati a přebarvovati, a podává o poměrech církevních 
zprávy, které jsou se skutečností v čirém rozporu. Do názorů svých 
vžije se tak, že jim sám uvěří — a navštíví-li ony končiny znova, 
ubírá se starou, vyšlapanou cestou a nechce jiného viděti ani slyšeti, 
a vidí-li přece lépe, ostýchá se své dřívější mínění poopraviti. Takových 
mužů, jako P. M., jenž se po letoší návštěvě Sýrie a Palestiny v „L'ami 
du Clergé" ku svému omylu přiznává a svůj dřívější úsudek opravuje, 
jest bohužel pořídku. 

Nejlepší obraz by nám mohli podati oni svědomití missionáři, 
kterým nejde o šíření vlivu té oné říše, ale pouze o pravou víru, než 
ti mají ruce svázány, a J. E. patriarchovi Jerusalemskému ani apoštol- 

1 



Dr. Alois Misil: 

_i 



skému deleo^atu pro Sýrii se nevěří. Více víry našel jistý francouzsk}' 
kněz. jenž dlel asi po tři léta uzavřen ve své cele v Jerusalemě a psal 
a píše úvaliy o věcech syrskýcli v ..Revue de TOrient chrétien", 
které se na VV-cliodě všude odsuzují. Úmysl jeho jest dobrý, jen že 
nelíčí Východ jakým jest, nýbrž jakým by býti měl. a lidé v Evropě 
myslí, že je skutečně takovým. 

Nešel jsem na Východ studovat círke^^lích poměrů, neočekávej 
tudíž nikdo, že podám celý, úplně vypracovaný obraz, nikoliv; píše 
tyto řádky, plním jen přání a žádost nejednoho ^'y'nikajícího muže ze 
Sýrie nebo Palestiny, a snažím se prospěti dobré věci prostým náčrtkem 
toho, co jsem viděl a slyšel. 



Apoštolská delegace Sýrie zaujímá ohromnou prostoru od jezera 
Tiberiadského až po Taurus a od moře Středozemního až daleko do 
pouště palmja^ské. Hraničí na jihu s latinským patriarchátem Pale- 
stinským, na východě s apoštolskou delegací ]\Iesopotamskou, kterou 
spravuje latinský arcibiskup Babylonský, a na severu s apoštolskou 
delegací Malé Asie, řízené arcibiskupem latinským ve Smyrně. 

Z církví východních jsou nejčetnější: Maronité. Rekové, Syřané 
a pak Arménové s Chaldejei. 

Maronité obývají hlavně osněžené stráně památného Libanonu 
a jeho severních výběžků. Rekové jsou v přímořských městech staré 
Fénicie, na jižních svazích Libanonu a Hermonu až po hory Hawránské, 
jakož i v Coelesyrii a celém poříčí el-'asi, starého Orontu. Antilibanon 
se svými severními a východními podhořími patří Syřanům. 

Můžeme říci, že drží Rekové veškerá hlavnější města a úrodné 
roviny, kdežto na západním horstvu se lopotí Maronité a na západním 
pokraji pouště Syřané. Z toho zřejmá i povaha. Rekové jsou hladcí, 
domýšliví, vrtkaví měšťáci, Maronité jako ty jejich skály pevní, pracovití 
a přímí horalé, a horkým větrem pouště vysušení Syřané jsou leniví 
a otevřeni jako ta poušť, na jejímž okraji se drží. 

Mezi nimi jsou ojedinělé osady přistěhovalých Arménův aChaldejcův 
a velké ostrovy různých odvětví mohammedanských a mohammedansko- 
křesfanských, jako Metawlův a Drůzů, sídlících hlavně na východním 
úpatí Libanonu, na Hermonu. Hawránu, a Ku.sejrijských, v horách po 
levé straně starého Orontu. 

Jazykem obcovacíni jest v celé Sýrii arabština značně porušená 
vlivem syrštiny jak ve zvuku samohlásek tak ve výslovnosti mnohých 



Církevní věci v Svrii. 



souhlásek. Obchodníci a všichni, kdož vzdělanými býti chtějí, hovoří 
literní frančinou s arabským přízvukem. 

Řečí úřední je turečtina, která je spolu jazykem armády a vy- 
učovací řečí všech vyšších, vládou vydržovaných škol. Vyšší úředníci 
z pravidla arabsky neznají a jednají s členy správních sborů prostřed- 
nictvím tlumočníka. 

Za časů pradávných hj\o zde podobně. Aramejština byla starou, 
oprávněnou řečí kulturní. Aramejsky se mluvilo od Egypta až k Medině, 
perskému zálivu a skoro po celé Malé Asii. Její literatura se volně 
vyvíjela ještě po Narození Krista Pána. jak svědčí nápisy palmyrské 
a pohanský spis o povodni z území Edessy pocházející. V hymnech 
Bardesánových,!) jenž zavedl koncem 2. století hudbu a zpěv v církvi 
syrské, pozorujeme obtíže, jaké působil starý pravopis nové míře 
a stavbě veršů. 

Byla tudíž aramejština jazykem vypěstovaným, spisovného života 
schopným, a byla-li přinucena ustoupiti řečtině, nevzdala se nároků 
na svá práva. 

Řečtina byla od Seleukovců všemožně podporována a násilím za- 
váděna. Učilo se jí ve školách, vládní a vzdělanou slující třída jí 
mluvila, ale řečí lidu zůstala aramejština. 

K tomu přibyla za panství llímanů ještě latina, která bj^la hlavně 
řečí armády. 2) 

Svatí apoštolově a jejich učenníci hlásali radostné poselst^á různými 
řečmi a rovněž tak sloužili posvátné obřady. Byli muži katolickými, 
proto byli Sýrům Syřany, Kekům E.eky, Latinům Latiny, Tak již za 
biskupování sv. Petra v Antiochii, tomto hlavním městě Sýrie, hlásáno 
slovo Boží a sloužena nejsv. obět pro obyčejný lid syro-aramejsky, 
řečí, kterou ji sloužil i Pán a Spasitel náš a která byla sv. Petru 
jazykem mateřským. Obchodníci a třída vzdělaná obcovali službám 
Božím řeckým, a kruhy vládní a vojenské nepostrádaly ani zde 
světové latiny. 

Řeči byly různé, obřady však stejné, a veškeří kněží různých 
národností podřízeni společnému, jedinému biskupu, sv. Evodiovi, jenž 
byl biskupem v plném slova smyslu katolickým a podřízen sv. Petru, 
sídlícímu v Římě, jehož bvl v Antiochii nástupcem.'') 

') Assemani, Bibl. Orient. I. l^. 389 n. 

*) Cureton, Spicli, syr. 43 n. — Srv. Noldehe, Mommseu's Darstellung . . . ZDMG 
1885, str. 332. — B. Dutal v »Journal Aslatique« X. p. 58 n. 

^) Srv. Molhenhuhr, Dissertatio de cathedris Petři Romana et Antiochena. 

1* 



Dr. Alois Musil; 



Národní jazyk byl spolu jazykem církevním a veškeří nově 
obrácení členové téže národnosti družili se ku kněžím přisluhujícím 
v jejich jazyku mateřském. 

Když vzrostl jejich počet a jediný biskup všem pracím nestačil, 
posvětil kněze, jemuž od věřících i spolubratři vydáno nejlepší svě- 
dectví, na biskupa té oné národnosti, a vyhradiv si nad ním určitou 
pravomoc, byl jeho metropolitou. 

Časem rozšířilo se křesťanství po celé Sýrii, každá národnost měla 
velký počet biskupů podřízených prvnímu biskupu své národnosti, 
metropolitovi, a tito metropolité podřízeni biskupu metropolitovi Antiochen- 
skému, jenž jediný nesměl býti metropolitou pouze jediné národnosti. 
Nazýval se patriarchou a podřízen římskému nástupci sv. Petra, 
jemuž aspoň své nastoupení oznamoval. 

Takto zachována i při této různosti jednota círke\'Tií — - a za- 
chována též jednota učení, třebas v různém obalu. Při posvátných 
obřadech zůstal}^ základní rysy všem společný, ale provedení a vy- 
zdobení si upravila každá národnost, jak se to právě s povahou její 
srovnávalo, a lpěla na těchto nepodstatných, nahodíRch ozdobách jako na 
nejdůležitějším odkaze předků, vidouc v nich výplod ducha své národnosti. 

Původně měly všechny národnosti liturgii společnou. 

Přičítá se, a snad vším právem, sv. Jakubu, prvnímu biskupu 
Jerusalemskému.i) neboť srovnáme-li nejstarší řecký rukopis (450"^) této 
liturgie s pátou katechesí mystagogickou sv. Cyrilla Jerusalemského, 
který posvátné obřady vysvětluje, 5) shledáme, že bylo za jeho doby 
této liturgie v Jerusalemě užíváno, k čemuž ostatně ústní podání 
východanň jednomyslně přisvědčují.*) Má se za to, že byla původně 
sloužena v syrské aramejštině, mateřském jazyku sv. Jakuba a prv^ých 
židovsko-křesťanských obcí,^) kdežto pro nově obrácené pohany pře- 
vedena do řečtinv a též do latinv. 

Jak vypadala původně, nelze přesně stanoviti, neboť, jak shora 

') Renaiidot, Liturgiarum orientaliiiua Collectio, tom. II. p. II. — Daniel, Codex 
liturg. eccl. oťientalis, IV. p. 80. 

*) Assemani, Codex liturgicns. Lib. IV. c. 2 str. 1 pouze řecky: Daniel, 1. e. p; 88- 

s) Catech. Mystag. Eit. sacri lil). I. e. 3. 

*) Dionysius Bar-Sal'ihí píše ve svém výkladě »Puš oko (lkiiibó« liturgie svatého 
Jakuba: Pravíme, že v neděli padesátou přišel Duch sv. na apoštoly, kteří druhého duc 
posvětili Chrisma, třetího dne posvětili stůl či oltář (tablitó awkít madbhó), čtvrtého 
dne obětoval Jakob, bratr Páně, obět dle jeho jména nadepsanou, která počíná: »Bože 
všehomír a a Pane« atd. (Assemani, Bibliotheca Orieutalis, II. p. 176.) 

^) Assemnjti, Codex lit. 1. e. p. 2.'); Daniel, 1. c. str. 85 a str. 87 ]iozn. 



Církevní věci v Svrii. 



řečeno, se doplňovala a upravovala, jak toho potřeba kázala, aby byly 
různé pravdv svaté vírv proti bludařům tím jasněji vytčeny a hájeny. 

Pokud se nám o ní nejstarší zprávy zachovaly, skládala se ze 
dvou částí, a to z liturgie katechumenův a z liturgie věncích. 

V liturgii katechumenů kněz vyznává svoji víru, jáhnové střídavě 
s lidem se modlí, zpívají žalmy a různé hymny, čtou Písmo svaté 
Starého i Nového Zákona, načež nastává vlastní liturgie. 

Obětují se dary, vyznává se víra a udělují si vzájemné polibek 
pokoje, čímž spolu se zpěvem a modlitbou se připravují k proměnění 
chleba a vína v Kejsvětější Tělo a Krev Páně. Slova konsekrační 
pronáší kněz hlasitě a lid odpovídá: Amen. 

Následují překrásné modlitby, v nichž se obětuje Tělo Syna 
Božího nebeskému Otci za různé potřeby církve, za svatá místa, která 
božským zjevem Pomazaného svého oslaviti ráčil, vzpomíná se užitků 
vykoupení a přechází k tajemnému vzývání Ducha svatého.') 

Připraviv se ku sv. přijímání, pronáší kněz pře významná slova: 
„Svaté Svatému'-, ukazuje svaté způsoby lidu, láme způsobu chleba 
a přijímá i přijímati dává pod obojí způsobou, načež žehná lidu a 
propouští jej.^j 

Toto jsou hlavní rysy původní liturgie. Obsah byl stejný, stejná 
též forma, třebas pronášena v různých řečech, ale svou životní silou 
rozšiřovala se časem, a to nejen na různých místech, nýbrž i v témže 
městě dle různé povahy národnosti. 

Výstřelky příhš bujné, které mohly ryzímu učení škoditi, byly 
od ostražitého, všem řečem svých věřících rozumějícího patriarchy 
mírně a dobrotivě odstraňovány. Ostatní vvzdoby, které náhledům 
katolickým neodporovaly a zbožnému duchu křesťanů velkou radost 
působily, z rozumné shovívavosti ponechány. 

Tyto utěšené poměry trvaly, pokud byli na biskupský stolec 
Antiochenský voleni patriarchové skutečně katoličtí, nenadržující žádné 
národnosti, milující veškeré své ovečky stejnou láskou, jako sv. Ignác 
(t asi 112), jehož listy dýchají nebeskou vůni pravé lásky pastýřské. 3) 

Ale čím více se vzmáhala soustřeďovací moc vládních patriarchů 
Cařihradských, tím více omezována samostatnost apoštolských patriarchův 



1) Daniel, 1. c. str. 113—123. 

*) Srv. Assemmú^ Codex liturgicus Eccl. Univeisae, IV., 2. 1. 
«) T.B.Lightfoot, The Apostolic Fatheis. II. London 1885. — Cureton,T\\Q Aneieut 
Syriac version of the Epistles of St. Ignatius. 



Dr. Alois ^Misil 



AntiochenskV-ch. z nichž se měly státi slepé a němé nástroje byzantsko- 
liellensk}'ch pletich. . 

Svobodná volba skoro úplně odstraněna a za patriarchu byl po- 
svěcen Hellen, jenž nalezl milost před očima cařihradskýma, ať se již 
pro toto předůležité místo hodil nebo nikoli. Někdy bvl ovšem řízením 
Božím dosazen past}'ř skutečny, tento však nebyl nikdy na stolci 
Antiochenském spokojen, neboť, nemohl pečovati o všechny. 

Jak mocně dojímá myslícího čtenáře stesk věhlasného kazatele 
za patriarchy Flaviana a miláčka lidu, sv. Jana Zlatoústého (344 — 407), 
jehož milující srdce rozrývala v Antiochii vzpomínka, že nemůže býti 
pro neznalost řeči pastýřem všech svých oveček, že jest nucen část 
nájemníkům svěřiti.') 

Xež bohužel takových mužů bylo po skrovnu. Hellenští patri- 
archové neznajíce řeči lidu, starali se obyčejně pouze o své krajany. 
Reky, rozšiřovali v Sýrii názory, bludy v Cařihradě platné, a to k veliké 
škodě jak čistoty učení tak jednots' církve. Bylť dvůr byzantinský 
oddán bludům Áriovým, kdežto syrský lid, jemuž byla hellenská filosofie 
poměrně cizí, věrně stál při učení katolickém o božství Kristově. 

Svrští horalé na zasněženvch stráních libanonskvch. rvbáři na 
jasnj-ch vodách mocného Eufratu i posvátného Jordánu, křesťanští 
beduíni arabské pouště znali překrásné hymnv svého krajana, sv. Efrema 
(306 — 379), v nichž vykládá Písmo svaté a obhajuje nauku o božství 
Páně. prohlášenou na církevním sněmu Xikejském. a byli proto řeckému 
Arianismu nepřístupni. 2) 

Syrské dítky slýchaly nadšené tyto písně a nauky od svých rodičů, 
přinášely je s sebou do klášterních škol, jimiž byla Sýrie, zvláště v okolí 
Antiochie naplněna, a oddával}^ se s chutí studiu Písma sv. a obraně 
božské přirozenosti Páně. Tak vznikla proslavená škola antiochenská^ 
která prvá Písmo sv. rozumně a vědecky vykládala. 

Zakladatel vlastní školv exegetické, Diodor z Tarsu (378) prohlásil 
za prvý požadavek rozumného výkladu Písma sv. náležitou znalost 
mluvnice a dějin, na to pak stálý zřetel k původnímu textu a sou- 
vislosti. Dbal hlavně slovního a typického smvslu. zavrhuje výklad 



1) M. Jullien, Svnai ft Syiie, p. 20. Veškeré jeho spisy vydal Migne: Patiologia 
graeca, XLVII— LXIV. 

*) Téměř vežkeié jeho spisy vyšly v Kímě (1732 — 1746): *S'. Ej^hraem Syrus, 
Opera omnia, quae exstant, graece, syriace, latine. Tom. I — VI. Edifl. var. lect. notis 
illust. .1. S. Assemannus. — Fohlmann, S. Ephraenii conimentarioriim in S. Scripturam 
commentatio eritica. (1864.) 



("írkevní vť-ci v Sviii. 



allegorickv. Za základ výkladu zvolena opravená Pešitto,i) Lucianovo 
(t 311] kritické vydání Septuaginty -) a Hexapla Origenova.^) Škola 
tato je pro přirozenou exegesi katolickou velmi důležitá, a jména jejích 
žáků. nejdůmyslnějšího exegetického kazatele, sv. Jana Zlatoústého, 
nejslavnějšího exegetj starověku, sv. Jeronýma (331 — 420), a sv. Cyrilla 
Jerusalemského, jsou chloubou celé katolické církve.*) 

Učitel Antiochensky, spolužák sv. Jana Zlatoústého, vzdělaný a 
vvmluvný Theodor Mopsuestijský, jehož výklad Menších proroků dosud 
jest vážen,^) však zašel ve svém obhajování božské přirozenosti Páně 
příliš daleko, a jeho žák Nestorius byl pak původcem bludu, jenž se 
stal Syríi osudn}-m. 

Xestorius (f kolem r. 439.) byl rodák ze severovýchodní Sýrie, 
v Antiochii studoval, v nedalekém klášteře působil, a když byl sesazen 
pro své bludy s patriarchálního stolce Cařihradského, utekl se sem opět 
a našel ve svých spolužácích, spolumniších a žácích nejhorlivější stoupence. 

Jeho sesazení přičítáno arianskému vlivu u dvora, jeho učení, jež 
výmluvně obhajoval, pokládáno za jedině pravé. 

Marně napomínal hellenský patriarcha Antiochensky Jan k po- 
slušnosti a k podrobení se sněmu Efesskému (431). Požíval již z důvodů 
dříve zmíněných málo důvěry u velké části svých syrských poddaných, 
a mnozí učitelé na škole antiochenské postavili se mu zřejmě na odpor. 

Byvše vypovězeni, odebrali se do Edessy, která tehda patřila 
Peršanum, těmto nejnenáviděnějším nepřátelům Sýrie, a založili zde 
r. 431. novou školu, která r. 489.. kdy se císař Zeno (471—491) Edessy 
zmocnil, přenesena ještě dále na východ až do Xisibis. Škola tato byla 
kolébkou a střediskem nestorianismu, jemuž za krátko propadla 
celá severovýchodní Sýrie, severní Mesopotamie. Persie a ostatní východní 
končiny- Veškeré tyto daleké kraje byly dosud podřízeny patriarchovi 
Antiochenskému, jenž sem vysílal svého zástupce, obdařeného plnou 
mocí pro všechny případy, odtud se nazýval katholikos a sídlil 
v Seleucii-Ktesiíbntu.^) 

') Vydána celá v MdsuIu (1887 — 1891) péčí Domiiiikaníi. 

*) Srv. P. de Lagarde^ Libroniiu V. T. canonicorum pars I. graece edita. (1883.) 

^) F. Field, Origenis Hexapla s. vetenuii interpretům graecor. in V. T. ťragmenta. 
2 sv. Oxonii 1875. 

*) Srv. Kihn, Die Bedeutimg der antioch. Schulc auf exeget. Gebiete. 

'') Maio, Script. Vet. Nova Collectio. Tom. II. p. I. 

^) Srv. Assemani, Bibl. Orient. III. I. — Xenle, A Histoiy of the holý Eastern 
Church. P. I. General Introdtiotion p. 141 n. — Funk, Nestorius und die Xestorianer. 
(»Kirchenlexi('on« B. 9.) 



De. Alois Mcsil: 



v 

Ze se dali v ochranu nej větších nepřátel křesťanstva a své vlasti, 
pohanských Peršanň. kteří pouze z vypočítavé politiky se Kestorianův 
ujímali, chtějíce se jejich pomocí zmocniti celé Sýrie, vzbudilo hněv 
a opovržení prozíravějších křesťanů syrských, kteří ted hledali pro- 
středek, jímž by další seslabování Sýrie zamezili. 

Pochybil-li Nestorius se srým učitelem Theodorem rozlišuje příliš 
božskou přirozenost od lidské, přijali mnozí zbylí učitelé radostně názor 
Eutychův, že nekonečná přirozenost božská úplně pohltila přirozenost 
lidskou, tak že vlastně ani nelze rozeznávati dvou přirozeností v Kristu. 
Blud tento, m onofvsitismus zvaný, při výkladě Písma svatého 
dokazovali a ^'y světlo váli žáci velikého přítele Eutychova. opata 
Bar sumy (f 458). 

Tento učený a ctižádostivý muž byl představeným syrského 
kláštera a vůdcem syrského národního hnutí proti vlivu cařihradskému. 
Kašel hojného ohlasu mezi mnichy četných klášterů syrských a yy- 
bídnut od Dioskura, patriarchy Alexandrinského, přivedl tisíc svých 
přívrženců na lotrovskou synodu Efesskou (-4:49 1, kteří utloukli Flaviana, 
patriarchu Cařihradského. Patriarcha Antiochenský ze strachu, aby se 
mu nedostalo podobného údělu, přidal se aspoň na oko k nim, a za 
krátko byla skoro celá církev antiochenská monofysitskou. 

Výnosům církevního sněmu Chalcedonského (451) nechtěli rozuměti, 
prohlásili je za ariansko-nestorianské, a Barsumas veškeré pravověmé 
jeho účastníky proklel.^) 

Bludy monofysitské se nezahnízdily ani v liturgii, ani v lidu, 
jenž si uchoval své staré, krásné hymny sv. Efrema. Bylo to spíše 
hnutí odstředivé, ochrana národní samostatnosti jak proti vlivu řeckému, 
tak proti perskému. 

V Sýrii nastal krutý boj mezi řeckými stoupenci vlády a sněmu 
Chalcedonského. kteří nazvváni Melkitv. t i. královskými, a mezi 
obhájci církevní samostatnosti syrské, kteří se družili ku kaceřo váným 
názorům monofysitismu. 

Patriarcha byl bezmocným. Dosazován a sesazován dle libovůle 
cařihradské, mohl se nadíti podpory vlády potud, pokud její rozkazy 
slepě plnil, jinak byl jednoduše ještě za jeho živobytí ordinován od 
patriarchy Cařihradského nový patiúarcha a vojenskou mocí na stolec 
dosud obsazený dosazen, jak se dělo od r. 450.-) 

') Assenani. Bibl. Orient. II. Dissert. de M((noi)hysitis II.; Bar sňmfiv životopis napsal 
Bar-Hebraeus, viz Assemani 1. c. 295 n. Životopis Bar-Sauinó (Postitele) viz As.semauil. c. 1 — 10. 
*) /. Curd. Jleryenrother. Antiochien v >Kir(lienlexicon< str. 946. 



Církevní vT-ci v Svrii. 



Že tím autorita jeho nevzrůstala, je zřejmo, i potkávaly se veškeré 
jeho snahy s odporem. 

Místo dosavadní všem společné liturgie sv. Jakuba byla násilím 
zaváděna nová liturgie, která byla užívána v Cařihradě. Xásledek toho 
bvl. že se biskupové a knéží syrské národnosti tím těsněji přimknuli 
ku své po otcích zděděné a počali se i zevně odlišovati od vládních. 
Melkitů, kteří novou liturgii přijali.^) 

Císař Zeno dobře nahlížel nebezpečí, jaké hrozí řeckému panství 
v Sýrii, a věda. že násilím nic nepořídí, chtěl r. 482. odstraniti příčinu 
sporů výnosem „Henotikon" zvaným. Blud Kestoriiiv i Eut}'chúv 
odsouzen, ale též sněm Chalcedonský umlčen. Měly býti zapomenuty 
rozpory bouřící od 60 let Sýrii, a veškeří obyvatelé měli se vrátiti ku 
starým názorům, staré lásce a spokojenosti. 

Ale přilil pouze oleje do ohně; rozvrat byl již neodvratným, a on 
mu prorazil cestu i k pravověrným dosud svým spojencům arménským. 
Tito přijali r. 491. s katholikem Papkenem na synodě ve Walaršapatu 
Henotikon, zamítli sněm Chalcedonský jako přející nestorianismu, jehož 
se ze strachu před Peršany nej\áce děsili, a když byli později od 
Eekň týráni, bezděky se přimknuli k odpůrcům Peršanňv i l\eků — 
k monoívsitům.2) 

Odstředivost vzrůstala. Po vítězství císaře Zenona nad Peršany 
ki*utě řádilo jeho vojsko proti dopadeným nestorianům v Edesse (489), 
načež tito. podněcováni od Peršanů. přerušili veškerý styk s patriarchou 
Antiochenským a ustavili se úplně samostatně roku 49 8. 
pod nezávislým katholikem. s) Tak odpadla prvá větev 
v severovýchodní Svrii. Mesopotamii a Persii od buj- 
ného někdy stromu patriarchátu A n t i o c h e n s k é h o. 

Po celé východní polovici Sýrie soustředili se krutě pronásledovaní 
mono fy šité a našli mocné ochránce v křesťanských knížatech 
R a s s a n o v c ů. 

Tito ovládali veškeré kmeny východní polovice syrské a arabské 
pouště, od krásných niv horního Eufratu až do ^-^^práhlých končin 
Mekky a byli úhlavními odpůrci nestorianům a Peršanům přejících 
arabských králů z Hiry při dolním Eufratu, s nimiž závodili o nad- 
vládu v Arábii. 



•) Xeale, 1. c. 310. 

*) Silhernagel , Verfassunír und gegenwartiger Bestand sammtlicher Kirchen des 
Orientíí. 1865. Str. 169. — Felix Xéce, L' Arménie chrétienne. 
*') Assemani, 1. c. III. I. 



10 Dr. Alois Misii, 



Hečtí císařové vyznamenávali knížata rassanovská neivvššími 
důstojnostmi, dali jim i královskou korunu, neboť bez jejich pomoci 
byla by již dávno Sýrie ztracena. Ale prozíraví synové pouště dobře 
prohlédli tuto vynucenou, při každé příznivé okolnosti odepřenou přízeň 
řeckou, a přilnuli tím více k usedlým obyvatelům východní Sýrie, 
k monofy sítům, s nimiž je slučovala velmi blízká řeč i snaha uchovati 
aspoň církevně samostatnost národní jak proti Peršanňm, tak proti 
Piekňm. Přidali se k nim se všemi poddanými kmeny, a král Arethos 
íal-háret) v^^mohl r. 542,3 u císařovny Theodory, že bylí dva mono- 
fysitští biskupové, Jakob a Theodor, uznáni pastýři jeho území.^) 

Biskup Jakob, zvaný Baradaeus, burďojo ibardo = variegatus, zá- 
platovaný, f 578) zachránil umírající církev v zemích syrsko-arabských. 
Po 33 let prochá'žel jako ekumenický metropolita, metripilíto tibelojo, 
za žebráka přestrojen, veškeré kraje obývané nionofysity syrského 
jazyka a světil biskupy a kněze. Podporován svým přítelem, králem 
al-haretem, svolával v jeho území synody svých věrn^vch a dal ústavu 
samostatné církvi syrské, posvětiv po vvpuzeném Severovi mnicha 
Sergia (538) na patriarchu, jenž byl prohlášen úplně nezávislým od 
patriarchy Antiochenského.^) 

Druhá větev, celá východní polovice Sýrie, od 
Eufratu až k Mekce a Medině, od Orontu, Libanonu a 
Jordánu až do nížin pravého pobřeží Eufratu od lomena 
od patriarchátu Antiochenského. 

Zatím přinesla licoměrná, pletichářská politika byzantinská ne- 
utěšené ovoce rozkolu i v Arménii. Símě zaseto Henotikem a od- 
souzením sněmu Chalcedonského, a když liekové od Arménů žádali 
nové a nové ústupky nejen náboženské, nýbrž i politické, poznali tito 
jejich pravý účel a z obrany své národní i politické samostatnosti při- 
rozeně se blížili kaceřovaným monofvsitům svrskvm. 

V polovici 7. století jest arménská církev částečně 
monofysitskou a stojí úplně odděleně od mohutného 
kdysi stromu Antiochenského, v jehož stínu tak utěšeně 
vzrůstala. 



») Cheikho, ( 111-6*10111. arab., str. 350. — H. O. Klein, .lacobus Baratlaeus, de stichter 
der syrisclie iiionopliysietisehe keik, str. 41 — 47. — J. P. X. Lund, .Joliannes Bisehof von 
Ephesus, der erste syrische Kirchenhistoriker. 3, .j6 a reg. 147. — Srr. Niildeke, Die 
(ihassanischen Fursten aus dem Hause Gafuas, str. 21, 33. 

*) Ber-Hebraeus v Asnemani, Bibl. Orient. 227, 321, 32G. — Životopis .Takuba 
Baradaea, Assenumi, 1. v. 02 — 69. 



Církevní vf-ci v Svrii. 11 



V téže době utvořila se nová církev v nešťastné Sýrii. 

Dvě hodiny severozápadně od Homsu. v kamenité, černé pláni 
levého břehu staroslavného Orontu, nyní el-'a.sé jsem navštívil v září 1897 
vraceje se z Palmyrenv, vesnici dejr el-kebír, vystavěnou ze 
zřícenin nejslavnějšího druhdy kláštera střední vSyrie. Stával na pro- 
tějším břehu Orontu a nezbylo z něho leda trochu stavebního kamene. 
A přece v něm bývalo až 800 mnichiiv a byl tak lepým, že mu říkali 
dejr el-bellor, klášter krystalový. ^) 

Uctívánv v něm ostatky velikého poustevníka syrského, rodáka 
z Cyru severně od Antiochie, s v. d i v o t v o r c e M a r ú n a, jehož 
životopis sepsal Theodoret ve své „Historia religiosa". Mniši pěstovali 
pilně vědu, poučovali a \^chovávali okolní lid, který k nim a k sv. Márunu 
přilnul láskou dětinnou. Lcta sv. Márňna, moc jeho přímluvy se rozšířila 
daleko a opuštění horalé libanonští v celých davech k němu putovali. 

Šlechetní mniši byli syrské národnosti, měli syrskou liturgii, ale 
nepřijali bludu monofysitských. nýbrž ziistali věrni původnímu učení. 
Za to trpěli od obou. Rekové jim brali liturj^ii a řeč, monofysité jim 
přezdívali zrádcův a bludařův, a pii častých potyčkách mezi vládními 
Melkitv a národními monoíysity byl jejich klášter, jenž ležel na 
rozhraní, několikrát pobořen a vypleněn, ale žáci sv. Máruna trpěli 
jako mučenníci a podnikali vše, jen aby rozvaděné bratry spojili ve 
prospěch církve i syrské vlasti, jimž počátkem 7. století největší ne- 
bezpečí hrozilo. 

Hí-dinní ochránci hranic, šlechetní králové rassanovští, věrolomnou 
zpupností Kekuv uraženi, nestřehli průchodů pouští, a již se valily na Sýrii 
od východu hordy ctitelův ohně, Peršanův, a od jihu davy muslimské. 

V této poslední hodině samostatnosti syrské donesla se do kláštera 
sv. Marúna zpráva o monotheletismu Cařihradského patriarchy 
Ser<íia. s nímž i ubohý císař Heraklius (610 — 641) souhlasil. Vlastenečtí 
mniši přijali ji s jásotem; tak mohli spojiti nejsnáze melkity s mono- 
fysity, jimž ted" původní .samostatnost zaručovčlna ze strachu, že se 
přidají k muslimům. 

Ale bylo již pozdě. Xával muslimů přerušil další vyjednávání. 

Dobří mniši vypuzeni, uchýlili se k svým duchovním dítkám na 
horv libanonské a odnesli si ze svého kláštera s ostatky sv. Máruna 
též blud m o n o t h e 1 e t i s m u. jejž dále mezi horaly šířili. '^) Jsouce 

') Al-Dawaihi, ta'nhu-1-taifati-l-inarftnijjati ; ed. el-ŠaiiAni, str. 17 n. — Abulféda. 
Historia anteislaiiiica, ed. Fleischer, str. 112. 

«) Sv. .Tan Damašsky, Mignc: Patrol, graeca, t. XCIV. t. 1432. 



12 YixcKXC Vávra: 



osamoceni, zvolili si důmyslného biskupa B a t r u n s k é h o 
(Botrys), Jana Márfina, za svého samostatného patriarchu.^) 
Tak se odštěpila poslední větev, celá západní, hor- 
natá Sýrie, od původního patriarchy Antiochenského; 
z bujného, rozložitého stromu zůstal olámaný kmen. (P. a.) 



Dr. Ignáe Hanuš a Dr. Jan Heleelet. 

Pí-spřvek životopisný. Podává Vixc. Vávha. 

Dr. Ignác Hanuš narodil se v Praze 28. listopadu 1812. kdež 
také na akademickém gymnasiu za Fr. Svobody a Josefa Jungmanna 
vystudoval. R. 1881. vstoupil do kláštera praemonstratského na Strahově; 
tam sobě zvláště obHbil studium filosofie a starožitností. Opustiv klášter, 
studoval práva a již r. 1835. stal se adjunktem filosofie na universitě 
vídeňské. Rok na to promovován byl na doktora filosofie v Praze a 
hned obdržel místo řádného professora na universitě ve Lvově, kam se 
se svou manželkou Laurou, roz. Nádhernou, odebral. Poněvadž se ani 
jemu ani manželce ve Lvově nelíbilo, usiloval o přeložení, což se mu 
také r. 1847. podařilo; dostalť se na universitu olomouckou. 

Dr. Jan Heleelet. rodilý Moravan, narodil se 2. ledna 1812 
v Dolních Kounicích. vvstudoval evmnasium a filosofii v Brně. načež 

Tli ,' ^ •' 

odebral se na medicínskou fakultu do Vídně a odtud do Pado^-}'. 
Doktorem medicíny stal se roku 1839. Pobyv krátký čas v nemocnici 
brněnské, povolán byl r. 1841. na universitu olomouckou, kdež se stal 
r. 1846. řádným professorem vědy hospodářské a přírodopisu. R. 1847. 
osud oba tyto vynikající muže spojil v upřímném přátelství, jež trvalo 
až do smrti. Oba společně v Olomouci pracovali za stejným cílem — 
probouzeti v akademické mládeži vědomí české, sesilovati živel český 
a pracovati vůbec o probuzení lidu našeho. Než dlouho jim nebylo 
dopřáno působiti pohromadě; již na podzim r. 1849. přeložen b^d Hanuš 
po smrti Exnerově za professora na universitu pražskou. Nezbývalo, 
než přátelství věrné udržovati čilou korrespondencí. jež se nám téměř 
úplně zachovala. Listů Helceletových Hanušovi je 196. jež nalézají se 
v Museu království Českého, dopisů Hanušových Helceletovi však 
pouze 24. Listy Hanušovy sahají od r. 1849. do r. 1851., načež je 
mezera do r. 1855., a pak" jdou až do r. 1865. Dopisy má p. Dr. Ctibor 
Heleelet a jeho laskavostí a ochotou dostaly se mi do rukou. Poněvadž 

•) Al-Dawaihi. 1. c. p. 35. 



I)r. lírnáť Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 



jsou velice obšírné a zajímavé zprávy podávají o literárním, společenském 
i politickém ruchu našem na Moravě i v Oechácli, neváhám laskavé 
čtenáře seznámiti s obsahem listů těchto. 

V dopise I., jejž napsal Hanuš Helceletovi v prázdniny r. 1849., 
odebrav se do Prahy prozatím sám, bez rodiny, píše mimo jiné: 

„Můj drahý příteli! Teprv teď cítím, co jsem ztratil, zanechav Tě 
v Holomouci. Rád bych Ti byl již psal, ale nevěděl jsem, kde meškáš. 
Já v Chrustěnicích, sv. Ivanu a na Karlsteinu, potom v Hi'adci i v Chlumci 
předobře jsem žil a musím Tě upozornit, že krajinky mně již ode dávna 
známé znovu se mi zalíbily. Příteli drahý, musíš si mne v Praze před- 
stavovati v národním kroji a s kloboukem slovanským, ačkoli ne vždy 
v kroji tomto vycházím. Nebylo by možno, abys i Ty letos do Prahy 
trochu si zajel ještě ve prázdninách? Místa máme dosti v příbytku 
mém, abys nemusel býti v hospodě. Život veřejný arciť není nyní 
příliš v Praze příjemný, všem je teskno a němci hlavičky své pozdvihují 
nestydatě. Havlíček je zavřen u profósa na hradě pražském a překládá 
tam dále své „Mrtvé duše". Já pracuji nyní na pokračování logiky 
české. ^) Duš^řvědu-) Ti spolu posílám; podivný a jak se mi zdá, i mybiý 
titul — neviděl jsem na korrekturu. Buď tak dobrý a zajdi s při- 
loženými věcmi k p. Mošnerovi,') k Poláčkovi a Neugebauerovi.*) 
Dojde-li remunerace za české přednášky,^) zeptej se kasíra. zda-li by 
vzal kvitanci Tvou rukou pro mne vystavenou, jak mi to přislíbil . . . 
Děkuji Ti, že jsi po dvakráte rodinu mou navštívil; slyším, že prý 
již dosť dobře vypadá. Mezi 5. — 10. zářím doufám, že ji do Prahy 
dostanu a pak započne blažený život. Dopisuji Klácelovi'') někdy dt> 
novin; můžeš-li. čti je. Klučákovi^) jsi ještě nic neposlal, jak on mi 
žaloval. Visit jsem ještě skoro žádných nevykonal a bojím se jich. 
U Willighň®) jsi v předobré paměti od loňska (od slov. sjezdu)... 
Meškám, jak snad již víš, v Krakovské ulici, č. loOT., ve II. poschodí. 
Co v obálce je, ať Poláček a Neugebauer prodává tak, jako každý 
arch, po 4 kr. stř. Až do bibliothéky půjdeš, vzdej mou úctu Šilhavému 
a jestli ji uvidíš, zvláště jí. Tvůj věrný Hanuš." 

II. 

Po příjezdu manželčině psal Hanuš hned 9. září 1849 Helceletovi list 
velmi charakteristický, který dobře vystihuje povahu obou přátel. Píšeť: 

„Abych zase nezapomněl jako onehda, začnu dnes hned s datum. 
Jest neděle překrásná dne V), září, a včera Laura a předevčírem Róza") 

') Vyfila ť. 1850. v Praze pod titulem: »Nástin logiky na základě metafysickém.<; 
^) >Nástiu duševědy s pokusem o vysvětlení výrazu duševědných.< V Brně l84ít. 
< >ha spi.sy po stránce jazykové korrigoval Dr. Helcelet. 

') Dr. lékařství a professor porodnictví na universitě v Olomouci. 

■•) Firma knihkujjecká v (llomoiuň. 

^) Hanuš, Helcelet a převor Kabeš založili při filosofii v Olomouci oddělení české. 

*) »Moravské Noviny* v Brně. 

'') Eedaktor »Boliemie«, jež z belletrist. listu r. 1848. proměněna v polit, denník. 

*) Přízeň s Xádhernými. 

^) Róza Xádlieiná, sestra pí. Hanušové. 



1 1 Vincenc Vávra : 



zdrávy do krásné Prahy přijely. Příteli, v Praze je převelmi blaze, 
když člověk má peníze! Ale já posud i bez nich šťastným se cítím, 
neb v naději žiju, že protekcí ještě tento měsíc k penězům přijdu, 
totiž ku j)latu svému. Patrně ted vidím, že obecenstvo jest prostředkem, 
aby ouředníci mohli žíti, ne ale naopak. Česká Staatsbuchhaltung s ně- 
meckou — odpusť, chtěl jsem říci s moravskou — strany osoby mé 
si korrespondují, a já zatím musím u všech přátel a sester si vy- 
půjčovati, abych živ býti mohl. Laura a Róza jsou s novým příbvtkem 
vehni spokojeny, a jest také vskutku rozdělení pokojů pohodlné a 
všecko pohromadě. Ve psaní Tvém mnohého nepochopuji. za první již 
ne, že jsi nezajel k Emilii,*) jak Ti mohl déšť zabrániti, abvs zvědavosti 
zadost neučinily Za druhé, že mě máš za velmi lehkoVěřícího. abvch 
uvěřil romantice Tvé o lásce v Hranicích, o toužení po cestě, o srdci atd. 
Já jsem pln citů jen, když mě žaludek a hlava bolí, a Ty píšeš tak 
pořádné a dlouhé psaní, což mi bylo znamením, že Tě hlava nebolela, 
a tedy že uvnitř nejsi a nebyl jsi romantikem. Nesednu Ti tak lehce 
na lep a ujišťuji Tě, že Ti nevěřím ani slova, a ujišťuji to ještě 
jednou výslovně. 

W (Izien o piwč mysle, noc mi piwo kresli, 
jest zawsze přitomné, \v břiše mém i w mysli.') 

Pivo je nejspíše to u5top Thaletovo, po kterém z nemoci povstčil, 
a kdybys Ty na místě vína, pobuřujícího mysl, pil pivo, ani by Ti 
nenapadlo mě romantikou balamutit. Neboť z piva vyrůstají myšlenky 
naturalistické a žádná „Mondumgiiinzte Zaubernacht, die den Sinn 
gefang-en hat." Pivo se vypije a zaplatí, a potom je konec; člověk je 
ve skutečném okamžení šťastný, zamhouří oči a položí se do lůžka 
ku spaní a vstane ráno znova ku práci Sisyfově, kterouž lidé životem 
zovou. Hodina pošt}" se blíží, dle vůle Tvé pošlu ihned psaní. Róza Ti 
odepíše, ale Laura má ted" plné ruce práce. Piš, prosím, brzo a mnoho. 

Vděčný Tvůj Hanuš." 

HL IV. 

V in. a IV. listě Hanuš žíravým svým sarkasmem líčí poměry 
na universitě olomoucké, zvláště na fakultě filosofické, kdež se právě 
jednalo o obsazení stolice, uprázdněné po Hanušovi. 

Ze HL dopisu, dat. dne 15. září 1849. vyjímám: 
„Tu Ti posílá Róza psaní své. Po trochu juž jsme v bytě uspo- 
řádáni. Pepi a LottyS) z Chlumu jsou zde u nemocné Griinwaldové. 
Pomysli si jen, jak jsem šťastný. Za historii filosofie jest mi vj-kázána 
remunerace ročních 200 zl., ale ještě jenom písemně, peněz jsem ne- 
obdržel ani haléře. Pracuji pilně o české logice, a Lepař*) mi při tom 

*) Koho myslí, není mi známo. 

^) Parodie na verše z Malczewského »Marie«. 

') Sestry pí. Griinwaldové, choti justiciara v Litoměřicích. 

*) Jan, jenž jako Helcelet práce Hanušovy po stránce jazykové piloval; zvláště 



Dť. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 15 

napomáhá a blech}' chytá. Piš pilněji, prosím Té, z Olomouce nežli 
posud; Kabeš mne zde ještě nenavštívil a já jej také ne. Je již něco 
rozhodnuto strany professury české, mathematické a filosofie? Já léta 
přednášeti budu jenom na universitě, nevím ale ještě co a kolik předmětů 
po česku, tšemberová je tu v Praze; přijela s nějakou přítelkyní z Mýta. 
Navštívila nás, ale nikdo nebyl doma. Šembera sám již asi (5 neděl je 
ve Vídni při komisi. Bratránek i) bude letos na brněnském lycei před- 
nášeti německou literaturu, protože filosofie pro rok 50. odpadne. Dopis 
mi. zda-li Ti udal Čapka, kolik českých a německých logik jsem 
povinen poslati pro studenty do Holomouce. Nemůže arciť teď ještě 
o tisku býti zmínky, ale přece činím již nějaké přípravy. Tak tedy 
jistě léta do Prahy nepřijedeš"? Piš. Tvůj Hanuš." 

IV. list, ze dne 30. září 184V), vyličuje podrobně a názorně poměry 
na filosofické fakultě v Olomouci. U výtahu zní: 

„Píšu dnes jen. abych Ti dosvědčil, že psáti chci, neb nemám 
ani chvíle pokojné ani chuti k tomu, jsa docela rozerván visitami 
a iinvmi titérkami. U Lumbe-) bvl isem včera sám. ale ani on ani 
rodina jeho není doma, a také není určeno, kdy se asi z venkova do 
Prahy navrátí. Potom jsem šel do novinárny k Lepařovi; přislíbil mi 
pátrati po tom předmětu novém. 2) Zná prý několik techniků. Grrunwaldová 
je jíž proměněna v Brahmu. a on ^^jel si jaku nový Višňu na venkov. . . 
Nejráznějším ze všech kandidátů jest Smetana*) Heg-elian. ale w pohltíte 
pro Holomouc bucf Viktorina. buď Zimniermanna.^) Náhlovskv. urputnv 
Herbartian, nepřeje ani svobodě ani Cechům, hodil se předobře pro 
Kopeckého,"^) kterého také v Holomouci jako „bystrou hlavu''' poznal. 
Copy Šilhavého. Kopeckého, Náhlovského by se časem tak ve přátelství 
spletly, že by povstal koltoun. na kterém by se pevně mohla pověsiti 
universita Holomoucká. Dle vědění bych posta \ál kSmetanu !<*, Zimmer- 
manna 2'. Volkmanna 0^ loco. Ale Volkmann i přítel jeho Čupr při- 
náležejí již ku straně, která si nechce se žádným nic zkaziti. Bude to 
bídná volba, a Xáhlovský vyplyne v této potopě světa bez pochyby 
na vrch, a druzí utonou.^) Že přijdeš do Brna,**) ulehčí velmi mému 
srdci; neboť často Tvá bída v Holomouci mě rmotití, když ji porovnám 
se šťastným mým osudem v Praze. Důvěřuješ-li ve mne, dopis mi více 



z prvních listu Hanušových zjevuo, že neliyl přesnč mocen č-eského jazyka. Postupem 
času psal již dosti sjírávně, jen fraseologie upomínala na vzdělání néuiecké. 

') Dr., výborný esthetik; zabýval se hlavně literaturou německou a s velikou 
zálibou i jjolskou; byl knězem řádu sv. Aiigustina v Brně. 

^) Hospodářský rada a ředitel techniky v Praze; napsal > Gíiterver\valtungslehre«, 
o níž je řeč v dojiise YI. 

^) t. Giiterlehre, o kterou žádal Helcelet. 

*) Dr. Augustin. 

6) t. Pvobert Z., esthetik a filosof. 

^) Ředitel a správce university. 

') Místo obdržel Zimmermann. 

*) Na stavovskou techniku, zřízenou r. 1847. Universita olomoucká byla zrušena 
(mimo fakultu theologickou) r. 1854. 



H". ViXíEXc Vávka: 



V podrobnostech, neb z takový-cli Tvých v>'křičníkú málo lze pozorovati . 

V oruberniu mi začali tady strhovati ouplných 400 zl. z 1200. jal? 
bvch ve Lvově nebyl zaplatil tax ze 1 1 00. Nevím, zda-li to Nádhern 
néjak pod rukou s[)raví. Pis pilné a bud" ubezpečen, že jsem a zustan 
s Tebou jedné mysli, ačkoliv nékdy tuze hrubé po varhanách srdo 
sem a tam hraju. Psaní nedal jsem Kaliešovi, abys je dostal ještě tv 
den. Převora a Mošnera pozdravuj srdečné. Jungmann prý se poděkuj 
a Mo.šner by přišel do Prahy." 

V. 

Již 24. října 1849 zaslal Hanuš Heleeletovi obšírný dopis, týkajii 
se universit jednak pražské, jednak olomoucké; v něm též zmiňuje t 
o poměrech vlastních a odporučuje Heleeletovi tělocvik, jejž vžd 
s velikou (oblibou pěstoval. Dopis ten podati lze pouze v úr}'vcích. 

„Příčina delšího mého mlčení nebvla ta. iiž isi bvl tušil. Jak r 
asi věci Tvé spořádají, když budeš v Brně V Ze budeš v Brně. to mr 
velmi těší. neb nenávidím Holomouc až příliš, a zdá se mi, že i Tel 
znovu získám, když odejdeš z proklaté Holomouce. Ze plat podrže 
musíš, tof patrno... Skript Lepař ještě žádných nenašel, ačkoli mnol 
techniků zná, a zdá se mi, že tent}-ž předmět býval jen na papíi 
nemaje posluchačů. Ale nestarej se. nepřestanu hledati. V takovýc 
věcech mnohokráte náhoda převelmi působí; tak já hledám po ce 
prázdniny již explikace Exnerov^y, ale marně. Zkoušel jsem žáky 
zkouším je ještě a nepoznám ani. co bylo přednášeno. Já nejspíš tepi 
29. října započnu přednášeti, neb u nás žene jedno sezení druhé 
všechna jsou tak copy zapletena, že nikdy ani konce dojíti nelze. Oupln 
sbor professorů a docentů na fakultě filosofické je asi 25 mužů. ted 
každé rokování je „sine fine dicentes"... Přítele nemám mezi professor 
a také ne mimo ně . . . Xa tělocvák nyní mnoho času v-^-nakládám. ne 
jsem se vřadil přímo do tělocvňčné školy MDra. Segena. Zůstaneš- 

V Holomouci přes zimu, neopomeň ihned vstoupiti do nějakého ústav 
takového', učiň to na slovo mé a uvidíš, že to nejenom pro Tebe, nýbi 
i pro vychování dětí nevýslovně dobře působiti bude. Třikrát za týde 
ve společnosti medícinských professorů, mezi nimiž Curyšský professc 
Engel a několik doktorů, navštěvuj u na večer ústav tělocvičný a dívái 
se, na jaký stupeň soustavné dokonalosti umělost tato se již dostal 
Cvičení pokračuje od svalu ku svalu, arciť jsem někdy unaven í 
k smrti. I děti mé pilně cvičí, ale jenom doma. Strany Fichra') jscj 
tu slyšel, že pr}' i ostatní fakulty i gymnasium proti němu protestoval; 
Je to pravda? Jak já mám ))ýti příčinou, proč Kabeš se do Holomou( 
nedostal, ani nepochopuju a děkuj u Ti, že se mne ujímáš, ačkoli n* 
rnzum vůbec jen sám sebe v^-peskuje. Kevim, zda-li Kabeš již v Pra; 
čili nic. My jej chtěli jen pro Slovanstvo a cessante causa cessat < 
effectus. Co pak dělá filosofie v Holomouci, zkoušky, přednášky? Fichť 

*) Professor na universitř olomoucké. 



l)r. Ignáo Hanuš a i)r. Jan Helcelet. 17 

pilně dopisuje Mathonovi a zaopatřil mu v Praze hodiny. Má ten člověk 
přece rozsáhlou činnost. Lepař není více v novinárně Havlíčkově, neboť 
přijat byl jenom na prázdniny; bude vyučovati do listopadu mé děti. 
Co pak se ještě nic nehýbe strany odplaty pro 2. oddělení lonějši 
Ivceálkv? Rmoutím se. že nemohu dluhů mvch zapraviti, a rmoutím se 
tíin více, že peněz teď snad budeš potřebovati na odstěhování do Brna. 
V listopadu budu nouzi tříti. Mám čtvrtletní činži zaplatiti; od platu 
ničsičního mi odrazí 75 zl.. jež jsem v srpnu olxlržel v Holomouci, 
a _^ šté dříví na zimu bude třeba zakoupiti. Vidíš, tof jsou příjemnosti 
ma >želského stavu. Bratránek z Brna nic nepíše, co od nás z Prahy 
od sel. Klučáka jsi asi již na odpočinutí dal? Ale proč nedopisuješ 
U' kdv Moravským novinám? V Národních novinách můžeš obšírněji 
•ísti. CO budu přednášeti; stojí to v čísle dne '22. Češi na filosofii ale 
tak vždy pohlížejí, jako Trojanští na onoho zlopovéstného koně Rekův. 
Na logice české pořád ještě pracuji; nemile vytržen budu Tomášem 
íBtítnVnii, nedám se ale příliš vytrhovati. Když máte 150 žáků. dala by 
se snad přece 2. třída loňského roku vzkřísiti. Snad si zajdeš na vánoce 
do Prahy? Šembera prý bude „novou Hromádkou" ve Vídni a Macnůr^) 
Řemberou v Brně. Koubek má naději, že přijde do Vratislavi, ale 
Jungmann řádně přednáší; není tedy tak brzo naděje, že uvidím Mošnera. 
Pozdravuj ho uctivě ode všech."' (P. d.) 

^y Matzenauer, později professor na realcp v Krm' a spisovatel zniíniélio díla »f"izí 
slova ve slovanskvch řeř'Of'h«. 




Hlídka. 



18 Dk. Jaroslav Mathox: 



O nejbližších cílech vědy lékařské. 

Dr. Jaroslav Mathon. 

Mohutný vzmacli. kterým se moderní chiruro^ie rázem vyšinula 
skoro ve vůdčí odbor celé vědy lékařské, má zajisté více různých 
příčin, ale nelze upříti, že hlavní asi byla ta. že chirurgové bvstře 
prohlédli veliký význam rodící se bakteriologie a dovedli zručně použíti 
nejen této, ale i jiných nových vymožeností ku prospěchu a zdokonalení 
svého odboru. To, co Lister. zakladatel éry antiseptické. více jen tušil, 
bylo později vybudováno na zdravých základech experimentální bakterio- 
logie. A tím se vyvinula z antisepse — asepse ; nestačilo již zárodky 
zhoubných nemocí v ráně samé ničiti, nýbrž zabraňovalo se vniknutí 
jejich v raněnou tkáň vůbec. Dnešní operativní chirurgie ví zcela 
jasně, co jí hrozí, a netápá již ve tmách. Pokroku, který by se jen 
z malé části mohl vyrovnati onomu za posledního třicetiletí, nyní snad 
na delší dobu očekávati nemůžeme. Potrvá ovšem ještě dosti dlouho, 
než blahodárné toto ovoce geniálního bádání a mravenčí píle bude 
údělem co možná nejširších vrstev. Jen zřizováním veřejných ústavů, 
které by byly bez šetření hmotných prostředků opatřeny vším nutným, 
lze každému trpícímu poskytnouti toho, co na lékařské vědě dnešního 
dne žádati smí. 

Zaznamenali jsme tímto netušený pokrok chirurgie a nechceme 
tím nikterak naznačiti, že zatím v jiných odvět\ách medicíny panoval 
mrtvý klid. Kebylo-li v nich dosaženo ve stejné době stejných výsledků, 
tu by bylo přece nespravedlivé, kdyby se přehlíželo to, co za poměrů 
mnohem nepříznivějších bylo vykonáno. Jednotlivá odvětví vědy lékařské 
zasahují mnohými stránkami do sebe a nejsou tak přesně ohraničena. 
Náleží-li léčení srdeční vady jen vnitřní medicíně, zlomenina kosti pak 
pouze chirurgii, mohli bychom již přijíti do rozpaků, komu máme 
přisouditi léčení zánětu slepého střeva, žlučových kamenů; a tak bychom 
více, ba mnoho bodů nalezli, ve kterých se dva i tři odbory stýkají. 
A tak ani na vnitřní lékařství nezůstal vývin hlavně bakteriologie 
a pak neméně snad lučby bez účinku. Zkrátka těžila z nového stromu 
poznání všechna odvětví medicíny dle poměrů jedno více nebo méně. 
Na zdravé základy se postavilo lékařství vůbec teprve, když bylo 
opustilo cesty spekulace a počalo se opírat o výzkumy věd pokusných. 
V první řadě to byla anatomie, jejíž počátky, pokud se těla lidského 
týká, nesahají ani do tak příliš dalekého středověku. Medicína tu teprve 



o nejbližších cílech vědy lékařské. 19 



seznamovala se s územím, na kterém jí bylo pracovati. Po prozkoumání 
mrtvé tkáně pak přišlo na řadu studium životnícli úkonů tkáně zdravé 
(fysiologie). později ještě tkáně nemocí změněné (pathologie). A teprve 
v nejnovější době přišlo se k poznání, že chemie i bakteriologie jsou 
neméně důležité obory, a v obou horlivě se dosud pracuje. 

Samo zřejmo tedy. že dle dočasného stavu věd}^ lékařské, pokud 
se týká seznání příčin i pravé podstaty nemocí, se přirozeně měnil 
i náhled, jakým způsobem se tyto mají léčiti; dle toho ted}- se řídila 
theraphie. Vždyť do dneška um lékaře pozůstává hlavně v tom, pravou 
povahu nemoci i její příčinu rozpoznati; cestu léčení nalezne snadno 
i v knize. Dokud věda naše neznala ani ústrojí lidského těla, ani 
úkonů jednotlivých orgánů, tu stály též prostředky therapeutické na 
slabých nohou, a bylo tehdy v léčení mnoho nádechu čarodějství, jak 
dosud u většiny národů méně civilisovaných neb úplně divokých na- 
lézáme. Anebo pouhá náhoda dala tu neb onde naleznouti dobrý lék 
proti některé nemoci, a toto zdárné léčení se pak zachovalo, až do 
doby naší. Příklad toho jest užívání chininu při střídavé zimnici 
(malaria). Nikdo neznal pravé příčiny této nemoci, ač po staletí dobře 
se vědělo, že chinová kůra jest neomylným prostředkem, a teprve 
před několika lety byla příčina malarie v nepatrných amoebách zjištěna. 
Dle pokroku ve vědě výzkumné ovšem se řídily i změny v therapeu- 
tických prostředcích; dle toho, jaké náhledy právě panovaly ve fysiologii 
a pathologii, měnila se i věda. která hledá také, jak léčiti. 

Vedlo by příliš daleko jenom i naznačiti různé ty náhledy, které 
během let vládl v a byly směrodatnými; vždyť se nám hlavně jedná 
o to, objasniti nynější stav vědy lékařské a udat asi nejbližší cíle, 
za kterými se ubírá. A tu nelze popříti, že dnešního dne skoro panuje 
neb aspoň silně v popředí stojí bakteriologie, která svy-m netušené 
rychlým rozvojem udává směr v nejnovějším období mediciny. Tím 
již, že bylo jasně dokázáno, že mnohé bakterie jsou příčinou tak mnohé 
nemoci, ukázána cesta, kterou se nezbytně musí therapie ubírati. A nutno 
doložiti, že nemocí těch, které jsou původu bakterického, jest velmi 
mnoho, že jsou to nemoci zhoubné a. co nejvíce snad váží, že jsou to 
nemoci nákažUvé a epidemické. Bakteriologové se nikterak nespokojili 
tím, že seznali pouze jednotlivé druhy mikroorganismů a je roztřídili, 
oni s velkou péčí studují jejich vývin, vzrůst a podmínky životní, za 
kterých žijí aneb odumírají. Dnes stává úplná fysiologie bakterií: my 
víme, jak se rodí, v kterých látkách výživných se jim dobře daří^ 
my známe ony produkty životního jejich processu, které jako jedy 



20 Dr. Jaroslav Mathos: 



působí na lidi i jiné živočichy; avšak bakteriologie zkoumá též pod- 
mínky, za kterých bakterie odumírají neb za kterých se účinek jejich 
na ústrojí zvířecí stává méně zhoubným. Ony bakterie, které poukazují 
životní jejich podmínky na tělo lidské, musí přirozeně nějakým způsobem 
svou přítomnost v něm projevovati. Mnohé to činí ovšem jen zcela 
nevinně, jiné však zasahují svým vývinem i žitím tak mocně v pochod 
životních úkonů člověka, že úkony tyto ruší nebo přímo ničí. Příznaky 
pak, kterými se to stává, zjevnými jsou příznaky nemoci. 

V každém živoucím organismu lidském nalézá se ohromně mnoho 
druhu různých bakterií, hlavně v dutinách na venek komunikujících, 
jako v nose, ústech, pak ve střeva ch. (Někdy i za jinak normálních 
poměrů možno naleznouti bakterie i v krvi.) Jsou to ponejvíce bakterie 
hniloby, které hlavně v ústech ve zbytcích potra\'y' nalézají výtečné 
podmínky životní. Nepříjemněji již se utvařuje věc. když vniknou do 
organismu bakterie pathogenní. Uvádíme jen několik málo, za to tím 
známějších a zhoubnějších nemocí. ktei:é povstávají vniknutím některých 
mikroorganismů do lidského těla a rozmnožením jejich: jsou to tuber- 
kulosa, cholera, difterie, tyfus břišní, snět slezinná. tetanus, mor asijský, 
septicopyaemie (otrava krve) a tak mnoho jiných. Příznaky všech nemocí 
podmíněných vniknutím různých mikroorganismů do těla lidského řídí 
se hlavně dle toho, jaké druhy oněch jedů organických ty neb ony 
druhy mikroorganismů právě tvoří a jaký účinek na organismus lidský 
projevují. Jed, který nalézáme ve žlázi hadího zubu, neb který se 
konečně tvoří v buňkách rostlin jedovatých, jest stejně výsledkem 
životního processu, synthese neb rozkladu látek organických uvnitř 
těla živočichů neb rostlin. Týž působí taktéž různě na organy lidské, 
na žaludek, krev nebo čivv. Známo však na příklad, že někteří živo- 
čichové nepodléhají stejnou měrou otravě. Tak na ježka neúčinkuje 
uštknutí hadí jedovatě a někteří živočichové nepodléhají otravě belladony 
a pod. Zajisté jest chemi.smus vnitřního jejich ústrojí přh'ozenou ochranou 
proti některým jedům. Vniknou-li organismy pathogenní (choroborodé) 
do těla živočichů, pak má se věc arci trochu jinak. Tu jedy ony 
(toxiny) v těle samém se tvoří a přítomností bakterií vždy nové a nové 
dávky v oběh krve přicházejí. Různý pak jest vliv na organismus 
lidský neb zvířecí. Buď bakterie naleznou příznivou půdu pro vzrůst 
a romnožení, toxiny působí zhoubně na tkáň a organismus, a pak 
v kratší neb delší době nabudou převahy, a individuum nutně podlehne; 
aneb ve tkáni, ve kterou vnikly, naleznou toHk nepříznivých okolností 
a se strany organismu, hlavně snad krve, tolik odporu, že ve svém 



o nejbližších cílech vědy lékařské. 51 

vzrostu ison omezeny, toxiny paralysovány. až do úplného zničení 
bakterii samých. 

Mnohdy však nalézají bakterie a priori nepříznivou půdu pro 
rozmnožování a toxiny jejich na organismus vůbec otravně nepůsobí. 
Tento stav nazýváme pak primerní imm unitou. Jsou lidé neb živo- 
čichové, kteří vůbec jistými nemocemi nakažlivými neonemocní, neb 
kterých se t^^o jenom nepatrně dotknou. Immunita taková má zajisté 
své příčiny ve zvláštním chemismu a vyšší životní energii buněk onoho 
organismu, který rozvoj bakterií činí nemožným. Vždyť známo, že 
i při umělém pěstění bakterií je třeba dbáti zvláštních podmínek výži^^^ 
jejich, aby se nejen rozmnožovaly, ale i přeneseny v organismus živo- 
čichů pathogenními a virulentními býti se ukázaly. 

Otázka o přirozené neb lépe řečeno vrozené immunitě dlouhou 
dobu zabývala a dosud zabývá kruhy vědecké. Již před několika lety 
se myslelo, že je rozluštěna Mečnikovem. který vj^stoupil se svou 
theorií o fagocytosi. Pozoroval totiž, že bílé buňky krevní u dafnií 
rfizné do krve vniklé bakterie do sebe pojímají, je pohlcují a ve svém 
nitru ničí. Avšak otázka o immunitě tím nebyla úplně rozřešena, neboť 
ukázalo se, že ovšem bílé buňky krevní při zničení bakterií tuto práci 
vykonávají, avšak ne u všech; a že proti bakteriím, které právě pro 
daťnie se ukázaly b}"ti pathogenními, se chovají passivně. Ačkoliv tedy 
zjev fagocytosy jest dokázaným, přece není jedinou příčinou odumírání 
bakterií v krvi. Kaopak mnozí jiní badatelé postřehli, že i v tekutině 
krevní, tedy v pouhém seru. bakterie stejně se mění a zanikají. Krásně 
to lze pozorovat ve váčku mízním skokana, do kterého se vpraví takové 
množství bacillú snětí slezinné. že leukocytv nebyly by ani s to, aby 
tolik jich pojaly a zničily, a přece možno seznat, že infekce nenastane, 
ale bacilly znenáhla v samé tekutině mizni se mění, až nabudou tvaríi 
kulatých, nepravidelných, což důkazem, že odumírají, a to chemickým 
vlivem pouhého sera. A dokázáno též, že i mimo organismus lidský 
některé sérum na některé druhy bakterií již a priori působí zhoubně. 

Bylo tedy jen přirozené, když po takových nálezech Buchner 
nadhodil myšlenku, že by bylo snad záhodno použiti sera proti ne- 
mocem infekčním, a to sera oněch živočichů, kteří se ukázali bvti proti 
oněm nemocem immunními. Tak lehce, jak by se snad zdálo, se z počátku 
ovšem pokusy nedařily, až konečně B e h r i n g soustavnou prací se do- 
dělal kladných výsledků. 

Dlužno však podotknouti, že již mnohem dříve, a to nejprve bez 
jakéhokoliv základu přísně vědeckého použito podobného principu, totiž 



22 Dr. Jaroslav Mathos: 



při očkování. Jenner, jak známo, pozoroval, že osoby, které náhodou 
se nakazily na krávách osýpkami onemocnělých, při epidemii os>'pkové 
buďto by Iv později úplně ušetřeny anebo průběh nemoci byl u nich 
mnohem příznivější. Zrovna divinací pojal Jenner myšlenku očkování, 
každému známou, a tak maně razil cestu zvláštnímu druhu léčení, které 
se nyní vyvíjí na pevných základech pokusného bádání. Jeho následov^al 
Pasteur, ovšem za poměrů již změněných a valně příznivějších, když 
použil při sv\xh pokusech ochranného očkování proti choleře kuřat 
a sněti slezinné. principu seslabení virulence (jedovatosti a nákažlivosti) 
horkem. Teprve však nálezy Kochovy tvořily pevnější základ, na 
kterém Behring a jiní budují. Na počátku svých pokusů Behring- 
též užíval sera oněch zvířat, která byla přirozeně immunní proti některé 
nemoci, tak na př. sera potkanů při sněti slezinné a sera králíků při 
tetanu (strnuti svalstva). Avšak značných výsledků nabyto teprve tehdy, 
kdvž přikročeno k vyrábění sera zvířat, která zvláštním postupem 
teprve uměle byla immunisována. 

Dosud jest v čerstvé paměti nález Kochův, tuberkulin. ve 
kterém byl zprvu spatřován jistý a vždy účinkující lék proti každému 
stupni tuberkulosy. Tak jako prvotné chvalořečeni a vynášení, stejně 
tak pozdější zatracování tuberkulinu, které vzniklo po sklamaných 
přemrštěných nadějích, bylo nesprávné, neboť přípravou tuberkulinu 
vykonán kus ohromné, nad míru záslužné práce, která nám dala na- 
hlédnouti v tak mnohé dosud neodkryté tajemství přírody. Objev 
Kochův jest jen etappou na cestě, kterou mladá generace v léčení 
infekčních nemocí nastoupila, a práce ta již dnes nese hojné ovoce. 
A konečně i v otázce léčení tuberkulosy není proneseno poslední slovo, 
jen že snad chybou bylo, že se chtěly léčit jen osoby, kde snad potřebí 
znenáhlým immunisováním, podobně jako při variole, léčiti generace. 

Z pokusů Kochových vysvítá toto: předně, že uměle dosažená 
im mu ni ta jest jistý stav odporu proti infekci, který se dá stupňovat 
a dle potřeby sesílit, a dále, že jen část přirozené immunity se dá 
passivně sérem přenésti na živočicha jiného. 

Koch ukázal, že člověk tuberkulosní, který z počátku reagoval 
horečkou již na 1 miligram vstřiknutého tuberkulinu, znenáhlým stupňo- 
váním dávky snese později dosi více než stonásobnou bez jakékoliv 
reakce. Je to podobny" úkaz, jaký nalézáme při některých jedech 
rostlinných (jak Ehrlich při ricinu a abrinu ukázal) aneb, jak dávno 
známo, při požívání arseniku. Patrně se organismus tak dalece účinkům 
jedu přizpůsobí, že se utvoří cestou chemickou jisté protijedy. které 



o nejbližších cílech vědy lékařské. 23 

v 

později i větší dávky jedu prvotného neutralisují. Ze tyto protijedy 
skutečně potom v těle se nalézají, toho důkaz, že lze pozorovati jejich 
účinky na organismus, jakmile se přestalo podávati jedu prvotného. 
Nastanou tak zvané příznaky abstinence, které možno viděti skoro 
každodenně při alkoholistech neb morfinistech, kterým se zabraňuje 
zvA'klou dávku líhu neb morfia požiti. Symptomy, které nastanou, jsou 
každému lékaři dobře známé a mnohdy přímo děsné; a jen znenáhlým 
odvykáním lze organismus zbaviti oněch protijedů, jejichžto účinek 
není méně prudký než účinek jedu, který onu podivnou reakci v krvi 
a organech byl vyvolal. 

Dnešního dne používá se nejvíce sera proti difterii, ačkoli 
vyrábí se léčivé sérum proti tetanu, septicopyaemii, choleře, moru, 
vzteklině a pod.; a není věru ani laiku nezajímavo hloub nahlédnouti, 
jakým způsobem podobného sera se nabývá. 

Nejdříve bylo nutno stanoviti vhodný druh zvířat, která se svou 
vrozenou immunitou zamlouvala, a za druhé se jednalo o to, pokusem 
naleznouti tak zvanou základní dosis immunity, t. j. dosis, která se 
směla tak tak ještě vstřiknouti, aby nebyla smrtelnou. Po vtělení takové 
dávky však bylo třeba, aby uplynula jistá doba pro dávku další, 
neměl-li jed bakterií přece jen zhoubné působit. 

Avšak i po rozluštění těchto otázek ještě bylo daleko k úplnému 
úspěchu. Není totiž lhostejno, zda immunisující neb léčivé sérum se 
vstřikne do těla před nastalou infekcí aneb po ní, a tu opět závisí 
dobrý úspěch na době nastalé infekce až k použití sera. Tak pokusem 
se zjistilo, že stejná dosis sera při tetanu před otravou podána sice 
živočicha chránila před smrtí, po otravě však použita smrti už zabrániti 
nemohla, aneb muselo býti použito mnohem silnější dávky, která se 
stupňovala, čím delší doba od okamžiku infekce uplynula. Vyléčí-li se 
takové zvíře, kterému byla původně základní dávka jedu z čistých 
kultur bakterií nabytého podkožně vstřiknuta, a byla-li mu popřána 
jistá doba k úplnému zotavení, tu pak lze u něho bez nebezpečí mnohem 
větší dávky použiti, dávky, která by jiného dříve neimmunisovaného 
živočicha jistě usmrtila. Tím se tedy zvíře toto stalo immunní, a to cestou 
umělou. Stupeň immunity pak lze postupným zvětšováním dávky jedu 
dle potřeby zvS^šiti. Ze skutečně příčinou této immunity je znenáhlé 
vtělování toxinů. toho důkazem, že kontrolní zvířátka zahynou, kdežto 
uměle chráněná otravu přestojí. 

Po těchto předběžných pracích přikročil Behring a Ehrlich k tomu, 
aby i větší živočichy, totiž kozy, ovce, ba i koně dříve popsaným 



24 Dlí. Jatioslav Mathos: 



způsobem immunisovali a z nicli pak nabyli dostatečného množství sera 
k léčení lidí. K vůli jistému dosirování navrhnul a vyrobil Behrin*^ 
t. zv. „sérum normální", t. j. totiž sérum, kterého 0-1 cctn dostačí, 
ab)' neutralisovalo desateronásobnou dosi smrtící u morčete. a 1 con 
takového sera nazval jednotkou immunisující. Při léčení difterie 
počalo se injekcemi několika set takových jednotek a stoupalo se až 
k 1500. dle toho. jak pokročilou a silnou byla infekce. Zkušenost pak 
ukázala, že sera tohoto se užívá opravdu s prospěchem, neboť jedncjtlivé 
případv difterie ukazovaly průběh mnohem mírnější a úmrtnost celková 
značně klesla. 

Ovšem se vyskytly hlasy, které před unáhlením úsudku varovaly 
poukazujíce na to, že snad infekce difteritické v novější době jsou 
vůbec slabšími a méně zhoubnými. Tato výtka je snad nejzávažnější 
a opírá se nejen o pozorování ze života bakterií, ale nalézá snad některé 
doklady i v historii. Je známo totiž bakteriologům, že. ponecháme-li 
čistou kulturu bakterií svému osudu i za příznivých podmínek pěstění, 
znenáhla pozorujeme, že jim virulence. tedy i životní energie ubývá, 
slovem, že samým svým ohromným množstvím se ve svém vývinu 
udusí. Toxinv jejich již tak zhoubně nepůsobí a i morfologicky lze 
zaznamenati různé změny, které jasně ukazují jistou degeneraci. Xěco 
podobného lze konečně právě tak pozorovati při velkých epidemiích. 
Vznik — kulminace a konečně vymizení i bez zasáhnutí lékařského. 
Reakce, kterou bakterie nalezly postupem v jednotlivých organismech, 
tedv jejich energii a virulenci přirozeně oslabila. To by ovšem mluvilo 
pro náhled shora v^^slovený. kdyby v tom přece nebylo háčku. Je totiž 
právě tak dobře známo a experimentálně dokázáno, že i různými ne- 
příznivými podmínkami seslabená kultura může opět dosáhnouti velmi 
silné virulence, byla-li jen opět, a to jen malou svou částí uvedena do 
příznivých podmínek vývinu. A tak tedy úplně zaniklá epidemie muže 
býti příčinou epidemie nové, neméně zhoubné, ano snad mnohem 
zhoubnější. Jsou ovšem epidemie, které během staletí úplně v^Tiiizely, 
avšak faktum toto nemluví nikterak proti účinnosti sera, naopak ukazuje, 
že různV-mi podmínkami, které znenáhla virulenci bakterií oslabovaly, 
až ji úplně zničilv. lze dosáhnouti positivních výsledkův. a takovou 
podmínkou je přítomnost sera v krvi a organismu lidském. 

A další vv-tka. Není léčení sérem organismu lidskému nebezpečno? 
Bvly ovšem někdy po vstřiknutí sera pozorovány jisté známky, které 
ukazovaly, že organismus mnohdy A-ice reaguje než snad záhodno 
avšak symptomy tyto nikdy nenabyly takové síly. že b}^ snad mohly 



o nojbližších fí]t=-ch věfJy lékařské. 



nastati oba^-^' pro vážnější porušení zdraví. Jediný případ ^^mrti po 
injekci sera jest vědecky nevysvětlen; a kdyby i sérum bylo bývalo 
přímo příčinou smrti, pak se jednalo zajisté o organismus předem zvláště 
praedisponovaný. Nikomu však nemůže napadnout, aby vzhledem k tomu 
šmahem zavrhoval užívání sera. Vždyť se užívá bez oba\"3" chloroformu 
k narkotisování. ačkoliv se ví. že připadá na 3 — -i tisíce narkos jedno úmrti. 

Mimo difterii dálv se pokusy i u jiných nakažlivých nemocí, a to 
s menším nebo větším výsledkem. Sérum, kterého se užívá při tetanu, 
působí dosti dobře, jak jsem sám při dosti těžkém případu zkusil. Méně 
se osvědčila sera proti zánětu plic a septicopyaemii; u sera proti nákaze 
morové a choleře schází dosud dostatečných zkušeností. Proti vzteklině 
se užívá praeventivního očkování, které zavedl Pasteur a které se 
osvědčuje v tomto případě lépe než serotherapie. 

Zajímavé pokusy činil Calmette. zda možno též léčivě použit 
antitoxinu jedů hadích. Otázka tato však dosud nepropracována. Avšak 
i v mnohých případech, kde sérem dosud nedosaženo kýženého výsledku 
léčivého, lze ho použiti jakožto důležitého, mnohdy jediného dokladu 
diagnostického. Již pokusy Kochovy ukázaly, že vstřiknutí tuberkulinu 
u člověka úplně zdravého nemá na organismus pražádného účinku, 
kde>to tělo zachvácené tuberkulosou reaguje promptně na nejmenší 
dávky, a to hlavně horečkou a zrychleným tepem srdce. Při tyfu 
břišním a choleře nepodařilo se sice vyrobiti sérum, které by působilo 
jako antitoxin, tedv jedv bacillerní neutralisovalo, ale bylo možno 
pozorovati, že pathogenní mikroorganismy samy sérem tímto byly značně 
pozměněny, tak že změny tyto se daly pod drobnohledem dokázati. 
Zajisté je to znamenitou diagnostickou pomůckou pro toho. kdo ví. jak 
nesnadno je stanoviti i v čistých kulturách mnohdy pravý druh bakterií. 
Touto otázkou se zabýval hlavně Francouz Vidal. který nalezl, že 
sérum krevní onemocnělých na t>'f břišní zvláštním způsobem působí 
na čisté kultury bacillů tvfových. Vliv ten jeví se v tom, že mikro- 
organismy ty pozbývají hned vlastního pohybu a že mění svou podlouhlou 
formu a kulovitě se sbalují. — 

Z několika těchto poznámek seznal čtenář zajisté, že vlastně po- 
užívání sera, uměle v těle živočichů připravovaného, děje se způsobem 
dvojím. Možno totiž, budto již po vvpuknutí infekce zasáhnouti jím 
léčivě, anebo před možnou infekcí znenáhlým vtělo váním stupňovaných 
dávek dosáhnouti jisté immunitv proti některým nemocem. Která cesta 
povede ku kýženému cíli, dosud není rozhodnuto. Pravděpodobno jest, 
že se bude muset postupovat dle potřeby na obou. avšak dosud vykazuje 



26 Dr. Jaroslav Mathox: 



Očkování praeventivní více zdárných výsledků. Cesty tyto, které po- 
strádají spekulativní příchuti, ale za to odpovídají pravým pomérum 
životním, musí zajisté vésti k výsledkům uspokojivým. Dříve hledána 
byla pouze remedia proti jednotlivým, zvlášť vynikajícím symptomům 
nemoci, jako proti horečce, bolestem a p., causa morbi však zůstávala 
nepovšimnuta, poněvadž neznáma. Nyní se hledí přijíti věci na kloub, 
odstraniti ihned příčiny neduhu dle správného náhledu, že „cessante 
causa — cessat morbus.^' Výsledky až dosud jsou dosti povzbuzující, 
aby se v těchto kolejích pokračovalo. 

Co se v intenií medicíně takto otevírají nové obzory, hledí 
chirurg^ie ještě co možno zdokonalovati, čeho v krátké době poměrně 
bylo dosaženo, i^arkosa a anti- či asepse, toť vymožeností moderní 
chirurgie operativní. Chloroform a ether ovládá nyní úplně pole narkosy. 
Mhno to používá se též hojně anaesthesie lokální. Již dávno přikládáním 
ledu hleděla se zmenšit citlivost kůže a tkáně; později užíváno rozpra- 
šování etheru, který poutal tolik teploty, že kůže zmrzala a stávala se 
úplně bezcitnou. Nyní pak se vyrábí aethylchlorid, který se chová jako 
tekutina v uzavřených rourách, které zakončují ve vlasnici. Otevře-li se 
tato, tu vypryská tekutina tenkým proudem a rychlým odpařováním 
na kůži zmrzá. K anaesthesování kůže a i jiné tkáně používáno též 
cutanních a subcutanních injekcí roztoku cocainu aneb i pouhé vody. 
Známo, že tkáň vodnatelná jest méně citlivou než tkáň normální. Dostačí 
tedy pouhá uměle způsobená infiltrace tkaniva vodou, aby jeho citlivost 
značně byla seslabena. Podobného výsledku lze dosáhnouti uměle utvo- 
řenou bezkrevností tím, že se podváže úd pružnou ligaturou. Zatáhneme-li 
prst obyčejným provázkem, pozorujeme brzv, že se citlivost z něho 
ztrácí, tak že dotek nebo píchnutí méně nebo pranic není cítiti. 

Mnohem větší význam ještě nežli narkosa měla a má dosud 
antisepse a asepse. Byla přirozeným následkem objevů v bakteriolog-íi. 
Seznáno, že příčinou nemocí, které ruší hojení ran a podmiňuje hnisání, 
jsou jisté druhy mikrokokků. Pěstěny jejich čisté, totiž z jediného druhu 
pozůstávající kultury, a bakteriologové naučili chirurgy znáti, jakým 
způsobem možno tyto zárodky, které při každé operaci nezbytně hrozily, 
ničiti a neškodnými činiti. Jelikož jmenované mikrokokky se skoro 
všude nalézají, musí vše, co s ranou přijde ve styk, býti jich sproštěno. 
Toto čištění čili sterilisace děje se horkem, a sice buď horkým 
vzduchem, parou nebo vařící vodou. Kůže pak se čistí mechanicky 
a omýváním roztokv. které onv bakterie ničí. iako sublimat. kyselina 
karbolová a mnoho jiných. 



o nejbližších cílech vřdy lékařské. 27 



Tím. že narkosa zabezpečovala klidné operování, asepse pak vy- 
lučovala nahodilou infekci rány, ^^^světluje se onen ohromný pokrok a 
rozvoj moderní chirurgie. Vždyť se jen jednalo o techniku, a chirurgové 
směle se pouštěli do operativních vykonii. které dříve znamenaly jistou 
smrt. Proto jsme v úvodě pravili, že v krátké budoucnosti v chirurgii 
nějakého nového pokroku asi očekávati nelze, jelikož co do stránky 
technické se moderní chirurgie leká málo kterého problému. 

AvSak jest i tu dosud pole, které leží většinou ladem, hlavně 
asi proto, že na něm rostou tvrdé oříšky. Míním ten oddíl chirurgie, 
který jedná o tumorech čili nádorech. Stavba vnitřní jejich sice drobno- 
hledem dosti prozkoumána, avšak o příčinách vzniku a hlavně recidivě 
víme dosud velmi málo kladného. Jedná se arci hlavně o nádory 
zhoubné, tedy o rakovinu (carcinomy a sarcomy). Chirurgie dosud zná 
skoro jen jedinou cestu, kterak je zničiti; je to vyjmutí čili exstirpace. 
Cini se sice ustavičné pokusy, jak by se také jiným způsobem mohlo 
zabrániti vzrostu nádorův, aneb cestou jinou než ostrým nožem nebo 
žhavým železem je odstraniti. I nejnovější pokus Dra. Trunečka a 
Černého, léčiti carcinom roztokem arseniku, potkává se sice u malých 
povrchních nádoru se zdarem, avšak pohybuje se přece jen na půdě 
nejistého zkoušení a nestojí na pevných základech, kde každé proto 
má své pro č. Schází zkrátka ten podklad, bez kterého se žádné zdárné 
bádání neobejde, totiž poznání pravých příčin vzniku a vzrostu některého 
neduhu. Dokud tato otázka nebude k úplné spokojenosti vyřízena, 
nelze očekávati také značných nálezů v ohledu therapeutickém. Zde 
se tedy chirurgům a vůbec badatelům ve védě lékařské otevírá snad 
předem ne vděčné, ale nezměrně záslužné pole píle a práce. 

Chladnému pozorovateli se jeví tedy stav rozvoje medicíny tak, 
že všude tam. kde badateli možno práce své zakládati na faktech do- 
kázaných a přírodě odpovídajících, znamenati značný pokrok a utěšené 
výsledky, kdežto hledání therapeutických prostředků v oněch částech 
medicíny, které svou podstatou jsou dosud neobjasněnv, zůstává daleko 
před kýženým cílem a málokdy, a to snad jen náhodou, uspokojuje. 



28 Píseiniiic-tví a umění : 



lilii im I I I I I; I I I I I I I i "I I i I I I I I I I I I I I t I I I I I I I 1 i I I I I I friT 




Písemnictví a umění. |^@l§^@,^ 



I I I I I II III I I » I i > I I I I 8 I I i I I I i I i I I i I I I I I I I Ti i I I I I I » i 

TTTrTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTrtTTTyTTTTTTTTTtTťTTTTTTTTTTrTTTTTVyVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTVyTTfT 



Co se rozumí sociologií ? 

Otázka tato často nyní se klade, poněvadž kde kdo mluví o 
„sociální otázce", o opravení společnosti, a p. Avšak odpovědi na tuto 
otázku velice se rozcházejí. Pozoruhodnou odpověď dává spis Ludvíka 
Steiaa : Wesen und Aufgabe der Sociologie, eine Kritik der orga- 
nischen Methode in der řSociologie. Bern 1898., z něhož tuto dle 
Revue internacionale de sociologie str. 853 a si. položím odpověď 
onu. — Oč vlastně jde? Určiti co možná přesně účel a povahu so- 
ciologie, aby dle toho se poznala pravá její methoda. Toliko nevědo- 
most mohla by býti tím překvapena, že teprve nyní sociologie o to 
pracuje, vždyť ve všech oborech života sociálního praxe předcházela 
theorii, cvičení zákon. To jest všeobecné pravidlo : grammatikové 
přišli hodně později po vzniku nářečí, vychovávání se provádělo dříve 
než nastala otázka vědy vychovatelské. Právě tak o sociologii jako 
vědě mluví se dávno, a posud se neví, která je jí vlastní methoda! 
Bylo by zpozdilé z toho usuzovati na nepotřebnost její, upírati jí práva 
existenčního. Neboť něco podobného je i při jiných vědách. Co je 
posud sporů o tom, ]e-li dějepis vědou nebo uměním ! — Jaký jest 
tedy účel sociologie? Svým předmětem vstupuje sociologie do řady 
věd, jednajících o společntisti lidské (jako jsou: dějepis, dějepis kul- 
turní, filosofie dějin, srovnávací ethnografie, politická ekonomie atd.), 
má tu však své zvláštní místo. Dle toho, že společnost lidskou možno 
studovati trojím směrem, máme rozdělení věd sociálních vpravdě při- 
rozené a hierarchické. Můžeme zajisté studovati společnost lidskou po 
stránce, směrem statickým, pozorujíce ji výhradně v tom, že trvá, 
má život, čili dle její existence: anthropol gie. ethnografie, palaeonto- 
logie, demografie, statistika atd. Můžeme dále studovati společnost 
směrem výhradně historickým, v posloupnosti jevů, dle činnosti 
hromadné jednotlivých lidí sJDJatých k sobě svazky zájmů hospodář- 
ských, plemenných, rodinných, náboženských, právních atd.: ekonomie 
politická, historie osvěty, filosofie dějin, anthropologie zločinců, lé- 
kařství soudní atd. Můžeme konečně studovati společnost po stránce, 
směrem normativním, zkoumajíce, co jest jejím účelem, ideálem, 
co jest společenskou povinností. Tím se zabývají v různých 
podobách : náboženství, právo, politika, mravouka a p. jež všechny 
jednají o sociálních imperativech. Sociologie obsahuje v sobě 
všechny tyto různé směry, je nejen statikou a dynamikou, ale i nor- 
matikou. Tou všestranností se blíží filosofii, liší se však od ní tím, 
že obmezuje se toliko na společnost lidskou, je filosofií společ- 



(o řť rozuiuí sořioldťií? 29 



nosti, kdežto tilosoíie má účelem hledati zákony nejvšeobecnější, 
kterými vysvětluje celý svět. Dle toho sociologie může se zváti so- 
ciální filosofií, jak již Hobbes ji tak nazval. — Srovnáme-li nyní 
sociologii s vědami přírodními, můžeme říci, že sociologie plní úlohu 
anatomie sociální, když vymezuje základní útvary společenské a 
jich činnost; stá\ á se pak dynamickou a sluje fysiologií sociální, 
když pátrá po příčinách těchto útvarů a jejich činnosti, a dle toho, 
jako každé vysvětlování některého fakta, užívá tu methody deduktivní. 
Ideálem dynamické sociologie z tohoto stanoviska by byla astronomie: 
mohla by předvídati a předpovídati s určitostí mathematiky. Avšak 
ideálu takového pro sociologii nemůže býti, mýlil by se tudíž sociojng 
velice, kdyby o něj usiloval, naopak, musí se ho varovati. To proto, 
že přírodověda jedná se zákony přirozenými, sociolog však se zákony 
sociálními, tedy historickými, podrobenými často nevyhnutelným změ- 
nám. Jiná věc je příroda a jiná člověk a dějiny; něco jiného je fakt 
přirozený fysický nebo chemický a něco jiného chování jednotlivce 
nebo národa. To se nesmí nikdy spustiti ze zřetele. Ovšem je i v hi- 
storii záktn příčinnosti, nemá však takové bezvýminečné, mechanické 
platnosti jako v přírodě. Ano i tenkrát, když jevy historické zdají se 
vycházeti ze stejných příčin, nevyvinou se stejným zpsobem, to prcto, 
že vždy nějaké zvláštní vlivy účinkuji na konečný výsledek. Co možno 
konstatovati dle návratu jistých zřízení a různých stavů vzdělanosti, 
dle jednotlivých období v náboženství, v umění, v právu atd . je to- 
liko to, že stává jakýsi rythmus, posloupný rozvoj některých typů 
osvětových, jak to blíže ukazuje Spencer. Chceme-li mluviti přesně, 
musíme říci, že každý jev historický je vždycky něco jediného, spe- 
ciálního. Dle toho pří činnost sociální je relativní. V chemii 
můžeme říci, že h následuje vždy na n^ ale statistika a počet pravdě- 
podobnosti nedovoluje nám říci totéž v sociologii. To můžeme pouze 
říci, že ve většině případů tak bude, ne však nutně vždycky. 
To je základní chyba methody biologické, že považuje společnost 
lidskou jako nějakého přírodního, živočišného jedince. Tato chyba 
vysvětluje se z dějepisu. Touha po přehledu, jež jest nutností roz- 
umovou, záhy se zosobnila a řeč rilosohcká poznala poznala makru- 
kosmus a mikrokosmus. pojímajíc svět jako nesmírného člo\ ěka atd. 
U Aristotela slovo organismus ještě kolísá mezi metaforou a analogii; 
u Schellinga již má význam analogie; u Spencera bv to byl přísný 
parallelismus ; u Bluntschliho a školy organistické obraz se stal již 
identifikací ! Kdo by však neviděl, že rozsah života sociálního je ne- 
sčíslněkráte složitější, bohatší než rozsah jevů biologických? Tuto 
máme mnoho prostředků ku pozorování a zkoumání, tamto pouhé do- 
hady. — Z předešlého zdá se vysvítati, že sociologie drží střed mezi 
historií, jež registruje jevy industrialní, jevy, jež se už nikdy úplně 
stejným způsobem neopakují, a mezi vědou o zákonech přírodních. 
Vědecky vyjádřeno zní to: nemá býti v sociologii řeči o zákonech, 
nýbrž jen o pravidlech: zákon předpokládá absolutní nutnost, pra- 
vidlo pouze nutnost morální. Tvrditi opak, tvrditi, že jevy sociální lze 



30 Písemnictví a umění: 



předvídati podobně absolutními zákony, jako tomu je ve vědách pří- 
rodních, značí předpokládati metaíysiku po způsobe Spinozy a ostatních 
velikých idealistů pantheistických, značí to chtíti umístiti dějiny a 
společnost mimo čas, značí to popříti všechen vývoj, jenž je tu přece 
věcí hlavní, značí to nahraditi methodu historickou methodou mathe- 
matickou. — Vědy přírodní zabývají se životem, plemenem: druhy 
a zákony, jež stanoví, mají platnost všeobecnou; dějepis zabývá se 
jednotlivostmi. Co na př praví dějepis o povaze Caesarově, nemůže se 
applikovati na celé pokolení lidské. Sociologie pak snaží se rozřešiti 
problém tento : jaké jednotlivec má vztahy k druhu, ke skupině. 
Látku k tomu bére si sociologie z jevů historií podaných. Z toho jde, 
že methoda její nutně musí býti empirickou, induktivní, jakýsi 
druh srovnávacího dějepisu. Jest chybou u methody organistické, že 
neuznává tohoto empirického základu sociologie a že chce vysvětlo- 
vati život a dějiny dle schématu jevů biologických, metafysickými 
abstrakcemi, které u Spencera připomínají trojici hegelovskou. Pří- 
činnost sociální není tedy prázdným slovem; jsou zákony, vlastně 
pravidla sociální, ale my je dedukujeme a posteriori, z po- 
zorovaných jevů a fakt sociálních. Sociolog si počíná jako grammatik. 
Dle způsobu, jímž se mluvilo nebo mluví, stanoví grammatik pravidla 
řeči a dle toho pak i návod, jak se m á mluvit. Právě tak sociolog 
z jevů sociálních stanoví návod, jak se má jednat. Sociologie má tedy 
stanoviti způsob veřejného chování, na což již Durkheim upozornil. 
Poněvadž však každá morálka sociální nebo individuální předpokládá 
povinnost (ein Sollen), vidíme z toho nejlépe pochybenost školy 
školy organistické, jež staví základem své methody biologii a zákony 
přírodní, jež jsou fatální a mechanické. Naproti tomu my, praví Stein, 
známe nutnost pouze vnitřní a teleologickou; neposloucháme než své 
vlastní usouzení (rozhodnutí) a nutnosti není leč vzhledem k dosažení 
cíle. Co nazýváme závazkem nebo nutností sociální není nic jiného, 
než svědomí, jež stopujeme za tím účelem ve společnosti. Spinoza 
pronesl veliké slovo: „mravnost roste v poměru ku známosti významu 
a cíle života." Může-li nám methoda organistická vpravdě poskytnouti 
tuto známost svou biologií buněk a mozku sociálního ? Toliko methoda 
historická může nám dáti morálku sociální a to tím, že nám dává znáti 
směry a tužby sociální některého období, z nichž můžeme odvoditi 
jistá pravidla. Dle toho společnost nám není organismem, 
nýbržorganisací. j. Oliva. 



Křesťanská archeologie 1896—1897. 31 



Křesťanská archeologie 1896 — 1897. 

Veleučený badatel v křesfanské archeologii, jenž nedávno \'^^- 
danvna znamenitým svým dílem „Geschiclite der ehristlicben Kunst" 
velice přispěl k povzneseni vědy cirkevní, univ. professor Fr. X. Kraus, 
uveřejnil v letošním „Repertorium fiir Kunsts\'issenschaft'' obšírnou 
úvahu s uvedeným nápisem. Mám za to. že se zavděčím čtenářům 
„Hlídkv", když jim dle této úvahy podám některá zajímavá data. 

I. Itálie. Činnost archeologův italských jeví se po výtce ve 
statích časopiseckých. Samostatné publikace objevují se zřídka. Na 
předním místě třeba tu uvésti sbírku křesťanských nápisů v Miláně, 
jež vydávají Forcella a Seletti (Iscrizioni Christiane in Milano anteriori 
al IX secolo). Sbírka obsahuje 254 čísel, až do 9. století. Vydání samo 
neodpovídá však výši nynější vědy. Borsariho „Topograíia di Róma 
antica" měl by míti každý, kdo do Říma cestuje. (Vydána v Miláně 
u Hoepliho.) Nákladné dílo stejného účelu, ale ještě lépe provedené, 
je Lancianiho „Forma urbis Romae", vycházející po sešitech velice 
pěkně vypravených. Pěkné jsou práce: vydání Ambrosianského pontificale 
od Magistrettiho a dějiny litanie Loretánské od Angela de Santi. Tento 
přišel k výsledkům: 1. litanie Loretánská jakožto napodobenina litanií 
ke všem svatým vyskytuje se teprve v 12. století, a to 2. jako soukromá 
pobožnost, která následkem živelních a společenských nehod (moru . . .) 
rozšířila se i do veřejné pobožnosti. 3. Formulář starší (praelauretanský) 
těchto litanií je z druhé polovice 15. století. 4. Formulář nynější povstal 
ze staršího v Loretě na počátku 16. století (možná, že již ku konci 
15. století za velkého moru) a byl r. 1576. poprvé tištěn. (Mimochodem 
praví tu professor Kraus o domku v Loretě: Jak se podobá, našli nyní 
v Římě samém rukopis}' ukazující, že přenesení Casa Santa do Lorety 
stalo se od rodiny de Angelis, což zavdalo podnět k legendě o přenesení 
domku skrze anděly. Doufáme, že tento nález nebude utajen.) — Dvě 
liturgické výstavy byly prospěšné pro poznání umění středověkého 
Byly to eucharistické výstavy v Orvietě a Benátkách. Mnohé poklady 
umělecké posud neznámé tu vystaveny. Pro výstavu v Orvietě vydal 
Grisar S. J. zvláštní katalog, ve kterém zmiňuje se o obtížích, jaké 
působí místní patriotismus při kritickém oceňování starožitností. Tak 
na př. poslána byla do výstavy „scatola che servi al bambino Gesů.*' 
Předmět byl starý, zajímavý a byl by zasluhoval ocenění. Když však 
učiněno bylo několik poznámek o divném názvu, , vzala kapitola předmět 
z výstavy. Při této příležitosti podává Grisar některé poznámky o tom, 
jak takové názvy povstaly, jak se objevily nepravé ostatky a pod.; 
stalo se to na př. tím, že bylo dříve zvykem sochy oblékati do šatů, 
nebo že užívalo se na oltářích iistému svatému zasvěcen vch určitvch 
věci, že při přenášení a převážení ostatků kosti nebo sarkofágy odí- 
vali a pod. K tomu dodává Kraus, že četné, ba nepočetné ostatky 
z oděvu Pána a Panny Marie, nástrojů při ukřižování a pod. jistě 
větším dílem mají svůj původ v tom, že bylo věcí těch užíváno při 



32 Písemnictví a uniéní: 



duchovních divadlech a scénických představeních, jaká ve středovékii 
se prováděla, a potom za ostatky byly vydávány. — Z vykopanin 
v katakombách za poslední tři léta nejznamenitější je nápis o Grelasiovi 
exorcistovi. jenž končí slovy: Deo o^ratias, jež posud nikde jinde 
v římsko-křesťanských nápisech se nenašla; podle všeho je to pendant 
k donatistickému Deo laudes, o němž se zmiňuje sxíxtý Augustin. — 
Archivář na Montecassino. P. Amljr. Maria Amelli, vydal skvostný 
rukopis v klášteře chovaný po Hrabánu Maurovi s nápisem: „De 
universo" nebo „De orio-inibus rerum". Je to jakási encyklopedie 
tehdejšího vědění, pravá studna pro kulturního dějepisce a v ohledu 
uměleckém jedno z předních děl středověku. 

II. Francie. Dne 5. července 1897 umřel Edmond Le Blant, 
neznamenitější zástupce křesť. archeologie ve Francii. R. 1856 — ISín"). 
vydány státem jeho „Inscriptions chrétiennes de la Graule antérieure 
au VIII. siěcle", v učeném světě velmi vlídně přijaté. Monumentálními 
jsou jeho „Sarcophag-es chrétiens de la ville ďArles" (1878) a „Sarco- 
phages chrétiens de la Gaule" (1886). Velkou zásluhu má o rozvoj 
_Eeole íraneaise ďarchéologie de Rome~; od 188o — 1888 řídil ji osobné 
s velikým prospěchem. Vedle Rossiho nejvíce přispěl k objasnění dějin 
pronásledování křesťanů. Vydal o tom 28 děl, z nichž některá jsou 
obsáhlá. Následovalo více důkladných prací z jiných oboruv, a nej- 
poslednější jest nadobj-čejné ceny pro epigrafika: „Paléographie des 
Inseriptions latines du III. siécle á la íin du VII.. Paris 1898." Je to 
prvá úplnější práce o paleografii lapidární. Ztráta jeho tím větší, že 
se ve Francii hned tak nenajde nástupce. — E. Míintz podává dějiny 
papežské tiary. Z počátku čepice papežská úplně se shodovala s biskupskou, 
teprve ve 13. století dostala dole na okraji jeden kroužek, k němuž 
Bonifác VIII. přidal druhý a avignonský Clemens V. kroužek třetí. 

in. S védsko a N o r s k o. Gr. Lindstrían podal pěknv pří.spěvek 
k epigrafice středověku svým dílem „Anteckningar oniGrotlands Medeltid" 
(Stokholmi, v němž uveřejňuje 413 různých nápisů z Gotlandu. 

IV. V Rusku vynikl J. H. Tikkanen dílem „Psalterillustrationen 
im Mittelalter". vydávaným po sešitech. Dílo jest velice cenným pří- 
spěvkem ku středověké ikonografii, k dějinám liturgie a kultury. 

V. Nejvíce je v přehlede Krausově probráno ovšem Německo. 
Radu otevírá J. Wilpert pěkně vypraveným dílem: „Die Malereien der 
Sakramentskapellen in den Katakomben des hl. Callistus." — Dr. Fiihrer 
uveřejnil ve spisech bavorské akademie .,Forschungen zur Sicilia 
sotteranea.-' Jsou to velice zdařilé studie o katakombách S. Giovanni, 
Vigna Cassia a S. Maria del Gesů u Syrakus. — Nádherným provedením 
vyniká „Genesis", vydaná Fr. Wickhoffem a v. Hartelem ve Vídni. — - 
O dobré přípravě vědecké svědčí inaugurační dissertace Julia Kurtha 
v Halle „Die christliche Kunst unter Gregor d. Gr." — J. v. Schlosser 
uveřejnil v „Quellenbuch zur Kunstgeschichte des abendlandischen 
Mittelalters" výňatky z básní a spisů Prudentia, Paulina z Noly, titulů v 
Ambrožových a z dob následujících až do Petrarky, Boccaccia atd., 
jednající o věcech uměleckých. Dílo opatřeno rejstříky velmi praktickými. 



Křesfanská archeologie 1896—1897. — Jakub Petiovič Polonskv. 33 

Pilná a zdařilá je práce Maxa Zimmermanna „Oberitalische Plastik im 
frithen und hohen Mittelalter. " — Pro praktickou potřebu je dobré dílo 
H. Detzela: „ Christliebe Ikonographie~. — Vzor vědecké monografie 
jest podán v díle K. Richtera: „Der deutsche S. Christopb"^. — ■ Velice 
čile si vede jak v nalézání starých děl uměleckých tak v jich popisu 
praelat Schneider. Příspěvky jeho jsou pravým obohacením středověké 
archeologie. — Z topografie umění nejvýznačnější jest dílo: ,,Kunst- 
denkmiiler des Grossh. Hessen'', jednající o uměleckých památkách ve 
Wimpfenech. — Krásným, poetickým slohem při vědeckém obsahu 
honosí se Rahnový „Wanderungen durch zwei Biindner Thiiler'*. — • 
Pozoruhodnou publikací je „Katalog des bayríschen Nationalmuseums. " 

J. Ol.IVA. 



Jakub Petrovié Polonský 

(narozen G 18. prosince 1819, zemřel 18,30. října 1898). 

Ruská poesie polovice 19. století charakterisuje se čtyřmi básníky: 
hrabětem AI. Tolstým. A. Fetem. Ap. Majkovem i Jak. Polonským. jenž 
ze svých vrstevníků poslední odebral se na věčnost. V básnickém osudu 
jejich je mnoho společného: rozměry nadání jejich jsou téměř stejný; 
shoda otázek, jež poutají tyto pěvce čisté krásy, pěvce lásky a přírody, 
shoda pohHžení na ně je překvapující; technická pravidla jejich jsou 
přibližně stejná. Ale temperamentem. osobností svou valně se li.ší od 
sebe. Hlavní tahy. jimiž Polonský liší se od svých druhů, jsou: široký, 
lidumilný názor a veliká rozmanitost motivů. Kdežto Tolstoj, Fet 
i Majkov psali variace na jedno, dvě themata, Polonský ozýval se na 
všecko, čím naplněn život lidský. JestUže Fet i Majkov byli prosti 
publicistického prvku, nazývajíce se „žreci umění", hrabě Tolstoj pak 
vybízel vrstevníky k boji „proti proudu", Polonský byl prost i chladného 
poklonění se kráse a umění, jaké vidíme u Feta i Majkova, i bojovnosti 
Tolstého; ač také pevně věřil v sílu, nevyhnutelnost a důležitost umění, 
jež zavrhovala šedesátá léta, přece podle mínění jeho básník má žíti 
týmž životem se svým národem. Proto Polonský ozýval se na všecky 
současné politické události, společenské nálady a zloby dne, na všecko, 
co zajímalo ruskou společnost hlavně v posledních 15 letech. Jeho poesie 
poslední doby je charakteristikou společenských nálad na konci 19. století. 
Charakteristickým společenským zjevem poslední doby v Rusku jest 
obrat k mysticismu, založený na nespokojenosti se skutečností, a proto 
také mystický prvek, jenž nikdy nescházel v poesii Polonského, nej- 
silněji zazněl ve verších poslední doby života jeho. V té věci zvláště 
charakteristická jest lyricko-epická báseň j eho „Blouznivec". Charakteri- 

Hlí-lka 3 



34 Písemnictví a umění : 



stické pro současnost, prostou společenských zájmů, jest v ní již thema, 
láska k ženě, pak doba děje. přeneseného do let před reformou, kdy 
živéji i hlouběji věřili, konečně zbožnost hrdinova, jež ho přivádí až 
i k viděním a k blaženým, čistým, mystickým náladám. Významná je 
též satira „Razgovor", kde autor vypoukle kreslí temné stránky sou- 
časnosti, věrně kiňtisuje mladou školu básnickou, rozdrobení talentův 
a současné dělce, \^'soké úředníky. K básním, v nichž Polonský líčil 
náladu ruské společnosti, náleží iDáseň „V čtyřicátých letech". 
kdež jemně zachycena nálada společnosti čt^^•icátých let. 

Ač Polonský ozýval se na společenské události, tu sympathiekv, 
tu s něžným zármutkem, přece nemohl pro poeticky měkkou povahu 
otevřeně vystoupiti proti proudu šedesátých let, žádajících přinesení 
zájmův umění v obět prospěchiím společenským. Jsa především básníkem, 
kladl otázky umění na první místo. A tak hlavní zásluhou jeho jest, 
že obohatil ruské básnictví díly čisté krásy, v nichžto zračí se lidu- 
milná, šlechetná duše jeho. 

K takovým pracím jeho náležejí především ba Hady, v nichž 
autor předvádí historické nebo fantastické obrazy, povzbuzující k lásce, 
lidumilnosti a milosrdenství. Tak nejlepší ballada jeho „Kazimír Vel." 
opěvuje „selského krále" polského, jenž své sýpky otevřel lidu v hodině 
nouze; v „Kassandře" řecká králo\Tia nechce milovat boha, kdy 
hrozí nouze lidu jejímu; ve „Finském břehu" líčí se starostlivost 
rybářův o bližní za bouře; v živém obrázku „Ka ulicích Paříže" 
s hlubokým zármutkem líčí Polonský záhubu jedné skromné oběti 
zvířeckosti v době kommuny. 

Měkká osobnost básníkova, lidumilný názor jeho nejlépe jeví se 
v básních, věnovaných ženě a lásce. U něho není onoho úzko- 
esthetického názoru na ženu. t-ak lichotícího čtenářkám, ale spolu tak 
ponižujícího pro ně, jeho názor na ženu jest lidumilný, rovnoprávný. 
Mluvě o lásce, nemluvil o malinových rtech, o očích, lících, úsměvu, 
vůbec o vnějšku, o kráse těla, nýbrž o vnitřním životě žen, o oduševnělé 
kráse, svědčící o utrpení, šlechetnosti myšlenek. Ani v kresbě antických 
žen nezajímá ho krása vnější, nýbrž krása duše. V ženě neviděl koruny 
tvorstva, nezbožňoval žen, ale hleděl na ně se stanoviska všelidského, 
vida v ní přede všmi člověka. Polonský je pěvcem čisté, vznešené, 
ideální lásky. Hrdinové jeho skoro všichni milují čistou, v)'sokou. 
ideální láskou, idealisují předmět lásky své, milují svůj sen, aby našli 
soucitnou duši, s níž by sdíleli se o své sny, myšlenky a cit^-. hledají 
v ženě nikoli rozkoš, nýbrž přítele, člověka. Ale předmět lásky takové 
nebývá obyčejně hoden lásky jejich, nerozumí čisté lásce, odtud láska 
jejich větším dílem nešťastna. Tím A^světluje se něžná zádumčivost, 
jež vane z básní Polonského. Nešťastna jest láska hudebníka 
koníčka ke koketnému motýlku, nešťastna láska nezkaženého mladíka 
k prodejné koketce Mimi (ve stejnojmenné básni), nešťastna láska 
Kamkova k okouzlující kněžně, jež nerozumí lásce jeho f,.Svěží 
podání"), nešťastna vznešená láska k blouznivce, k dívce, ne- 
hodné lásky té. 



Jakub Petroviť Polonskv. 3 5 



S přírodou nežije Polonskv týmž životem jako Fet. ani není 
11 vytržení nad krásou její jako Majkov, nýbrž vidí v přírodě živou 
hádanku, již chce rozkištit. analysovat, aby vyložil smysl její. Jsa 
náchylný k mysticismu, vidí v přírodě symbol čehosi hlubšího, i užívá 
popisů přírody místo abstraktních pojmů. Takový allegorický význam 
mají četné básně jeho („Na západě". „Ráno". „Už nad jedlovým 
bájeni". „V jehličnatém lese"). Čistých popisů přírody užívá 
zřídka jen jako rámců pro dějiště románu. Allegorický význam má 
i nejlepší epická báseň „Kuznečik-muzykant". Je to vlastně 
básnický popis luhu, obydleného hmyzem, ozdobený hravou fantasií 
básníkovou, jež opatřila hmyz lidskými vášněmi a city a vidi ve světě 
hmyzu celé drama lidské. Báseň tato neobyčejnou uměleckostí. podivu- 
hodnou úchvatnosti. okouzlující čtenáře osudem hmyzu, graciosním, 
ostrovtipným. melodickým, hudebným veršem, napodobujícím slov^' 
různé zvuky a pohyby hmyzu, náleží k nejlepším plodům ruské poesie. 

V lyrických básních jeho všude pozorovati jeho půvabnou, 
lidumilnou, srdečnou osobnost. Měkký, nezlobivý, dobrosrdečný. snášelivý. 
upí-ímný charakter jeho kladl pečet na všecko, co napsal. Jakási 
srdečnost, vlídnost, „domáckost" vane z plodů musy jeho. Ve verších 
jeho není ani slavnostního, chladného lesku, ani ostrých tonů zoufalství 
a neňtěšného zármutku, pouze něžná zádumčivost je známkou jejich. 
Básník neznal ani „biče satiry jízlivé, zlomyslné; proto satiry jeho 
jsou většinou nezdařilé, na př. „Psi", „Kukly"; za to dobrosrdečný 
humor byl mu vlastní. 

Verš jeho jest „domácí", měkký, ohebný. phTiný. neobyčejně 
líbezný. Eeč prostá, ale poetická; pyšných, nádherných, hledán vch, 
nucených obratů nemiloval, proto také rozhodně zavrhl nynější směr 
dekadentský. 

Isám něžná, lidumilná poesie Polonského vedle poesie Puškinovy 
a Lermontova jest nejmilejší, i bylo by na čase, aby si jí naši pře- 
kladatelé více všímali. A. yRZAL. 



36 



Písemnictví a umění: 



České proudy hudební. 



PíSe Leoš Janáček. 



Šárka. 

Zpěvohra o 3 jednáních. Slovu od Anežky Schulzové. Hudbu složil Zdenko Fibich. 

Velké, mohutné jezero, jež vichrem se zdouvá. Vlny nesčetné vlny 
v klín sobě podlamuji, ale nikdy nemisí se^ jejich pěna s mrakem a 
neodlétá bouři! Tak asi na mne působila „Šárka". 

Všimněme si posledního obrazu opery, kdy Šárka je štvána a uštvána 
křičícími po mstě zjeveními ubitých její zradou družek. Čtyřiadvacet 
motivů hudebních zabřeskne se v jediném tom čísle! 

Jako páska lásky s výše sváží se prvý motiv: 




-•— 1 — 5- 



:lí?= 



-I — 



-I i F- 



//• 



Z dálky ozývá se třesk zbraní a hučí blížící se bouře: 






• »^w é • É-*-^' 



Blesk se sveze klikatým motivem: 






f 



Dále kupí se motivy pátý; 



=^ 



sedmv: 



šestý: 



^^=t 



osmý: 

i^ -ť 



-^- 






m 



T 



irH^ 



^ Třeba je uvádět ojediněle, neboť valí se za sebou, aniž se 
vyvíjejí a vážou ve větší organický celek: 



české proudy hudební. 



37 



v —Ir ÍT-f — 



■i ^ 



>.= =1=g: 



I ^ ^ 



91 



Mrak. z jehož temnot bleskem prosvítají zjevení, uvádí se 

3 */" 1 



91=1 



:x 



i^r^2=:Í: 






zsinalá a zkrvavělá plíží se očima po Šárce tímto mcjtivem: 

lo. motiv: 




■ftg -!G> f-*^^ tys- 



^^.í^jfe^^^ 



t^^Si^ 






ppp 



3=^=p^ 



-■tí^ 




1^ I ^ 






#=lí^ 



Zjevení pokřikuji: „Již s námi pojd!" 



1"). motiv 



1^^ 






-C^ 



K?n*^=f:= 



d2itt-xzr:fifzi=: 



9- 



3!: 



\ftL 



i: 



Svatým žárem láskv zaklíná Ctirad Šárku, aby zapudila chmury děsivé: 






^ 



:1í= 



d=i 



ffž^ 



^ £ 



H=^=^ 



5# 

tklivě ji zve: „O pojd" v náručí!" 



38 



Písemnictví a umění: 



I 






pp 



9^ 



-^-^ 



7^- 
A teplvm nápěvem, tak zdravé a bujně jako lidová píseň, vy- 
rostlým v délku periody, vábí Ctirad Šárku lipami, jež květy své 
setřásat budou v jejich lásky sny: 






V^l-i:^ 



^ 



E3 



tS>- 






íř 



-751? 



:5T 



-^ 



m 






•^ 



-•• -*-rT— 



ř±zi^ 



i^i^ 



r:^ 



ii 



-,-ť 



ÍS 



.t rr-i- 



^cp- 



Podobně vzpomínkou vyzní z dřívějších jednání 



riit=|f=íf: 



20. motiv: 



?ĚÍ 



-•-íi 






r 



i 



řř^- 



-m^ 



.^^^^g^.,"^ 



í^-^^- 



tí» r — tt-c^ 







g^^fcg^^ 



Úsečný rvthmus a shoda nálady v motivu 



i* í* 



F 3 



ukazují na Verdiho. 

Poslední tři motiv v: 



} 



^É 



$=S 









Í5 



ĚÉ 



PH" 



("eské proudy hudební. 



39 





osamocuje tím, 



že je buď 
ale přece 



uzavírají operu. 

Skladatel vSechny uvedené motivy 
popévuje (imituje), nebo že je vytvaruje do malých sice, 
uzavřených, zakončených forem. Vystupuji následkem toho ostře, účinkují 
však na posluchače poměrně kratičkou dobu, průměrně osmi rvchlvch 
taktů. Každá myšlenka zajiskří se, není však kdy, aby vzplanula. 
Nikdy ne\'^^šlehne s jasem. Rozpěněna nedotkne se mrakův a bouří 
do výšin neodletí! Kolik set takových motivů jako podlomných vln 
jest asi v celé opeře, je-li jich v posledních neúplných dvou stech 
taktech opery tolik, kolik jsme jich notovali? 

Třeba slyšeti operu, podlehnouti tomu účinu mnohosti myšlenek. 
Potom vysvětlí se všeobecný úsudek, že je ,,Sárka^ velkou prací. 

Příklady tyto objasňují snad i s dostatek skladebnou techniku 
Fibichovu. Ne k široké náladě, ale ku každému obratu myšlenkovému 
přikloňuje nový tvar hudební. Jelikož odstíny rázu spojů souzvukových 
sebe zajímá věji přibarvených instrumentací nevystačnjí na tak velkou 
práci, tu třeba celými osnovami spojů souzvukových přivoditi mohutnější 
dojmy tónin a jejich vztahů. (Viz „Hlídka" 1897, č. 8.) 

Jimi vládne Fibich s přepychem, ba plýtvá jimi a zakládá mnohé 
osnovy bezúčelně- jako v opojení — „vlna vlnu v klín si jen pod- 
lamuje" — na úkor celkového účinu práce. Jen jako doklad uvádím 
takovou „blábolivou" osnovu harmonickou. Spoutaného Ctirada vedou 
dév^^, aby jej kolem usmrtily. Což zrovna nekřičí v úvodních taktech 

Maestoso. 



zakončující trojzvuk 
na poslední souzvuk 
ve 4. takte 




71^ 



40 



Písemnictví a umění : 



na malý trojzvuk na D, kterým perioda ukončuje, „tam nepatříte!"? 
Zde opomenuta logická spojitost; neboť vytknuty trojzvuk na konci 
2. taktu vyžaduje buď I. nebo V. stupně toninj' D: poslední souzvuk 
6. taktu vyžaduje z prvu tóninu Tles. Změna těchto význačných dob 
má v zápětí i jiné podřízené odchylky od originálu. 

Souzvuk umístěný na významné době předem určuje celou další 
osnovu do délky překvapující. 

Není možná, aby vystačil duch lidský na tolik krásy, na tolik 
původnosti, kolik by sta užitých motivů spotřebovalo. Ze spousty toliko 
jinakých drobků myšlenkových vyznívá několik, více však než 
v ostatních operách skladatelových, teplých, ne vyumělko váných nápěvů. 
Přemysly v zadumání zpívá: „Větve dvě, hle, úzce spolu", prvý tklivý 
nápěv. vSkoda jen, že článkování hudební nekr^'je se slovným: 




Slovo váže. co hudba dělí. 




¥- 



proplétá - ly li - stky s ně - hou 

Lahoda dýše ze zpěvu Šárčina: „Zpěve dumný korun staletých" atd. 




-3~#- 



=í: 



1^=:: 



-3- 



?= 



X: 






-3-#- 



1=^=5*_ 



svým hla - sem tkli - vým bu - díš 



mrtvé 



snv. 



jez 




::-?- 



v duši Ic - ží 



ja - ko kvě - ty 



svadlé! 



Plno dramatického výrazu jest v dlouhé prodlevě na D: ukrývá 
se v tom drhnutém piip celá tajená licoměrnost Šárky! (Druhé jednání; 
Šárka Ctiradovi: „Jsem v moci tvé" atd.) Milostná scéna dostupuje něhy 
již dříve vytknutým „bujným a zdravým nápěvem, jako lidová píseň." 
Čtveřice soběstačných, absolutních nápěvů dovršena jest písní Ctiradovou: 



ř-« 



:=Ď=; 



-3-»- 



=PÍ==P= 



^0 






Já 



Ic - kára se smrti chladné. muk ni stí - ni° tvých. 



české proudy hudební. — Der Refonukatholizismus die Religion der Zukunft. 41 

Fibich přiklonil se v této opeře k lahodným nápěvům složitějších 
forem hudebních. Otevřeně praví, kde hledá své vzory, po nichž touží: 
dává vyzněti ojediněle motivu Smetanovu z „Libuše" při slovech Přemysla: 
„Kde hledat tě má mé zoufalství, má láska, moje touhy?" 

Fibich jest hloubavý duch; vtipu rythmického nezná. 



Dr. Josef Muller: 

Der Reformkatholizismus die Religion der Zukunft. 

Wiirzl.urg 1899. Stran 102. 

Spisovatel připojuje se projevem svým k Irelandovi a Schellovi. 
Od buršikosního. vášnivého a proto nespravedlivého Schella liší se nejen 
objektivností, nýbrž i výslovným odporem proti některým výrokům jeho. 

Liberální žurnalistika naše zaslechla něco o spisku Miillerově 
a zajásala, že Miiller jde ještě dále. nežli Schell. Kůže. přál bych si 
skutečně, aby Miilllerovu knížku přečetl si v celku každý 
vzdělanec český, zvláště nepřítel náboženství. Nelzef si téměř ani 
představiti stručnější a pádnější obrany katolictví, než ji podává Muller 
na několika stranách, proti neznabohům vůbec a proti protestantům 
zvláště. 

Té části spisku jistě — a bohužel — si nevšimli '). kdo s takovým 
povykem nám je] na hlavu házeli. Ale snad druhá část („Katholizismus 
und Protestantismus der GegenAvart") jest jim příznivější? Zásadně 
nikoli, neboť Muller chce totéž, co zajisté veliká většina z nás, aby se 
katolictví obnovovalo, kdežto oni chtějí, abv zanikalo. Co tedv praví 
Muller? 

Jedná předně o „inferioritě" katolíků, kterou Schell přepínal. 
Z příčin zevnějších, většinou násilnických. tedy věru ne čestných, 
upadli katolíci místy ve společenské a hmotné podruží. Co se týká 
inferiority duševně, souvisí ona — jest-li kde dočasně značná — rovněž 
s poměry oněmi (majetku, vlády atd.), ale nikterak s inferioritou věcí 
neb lidí; vždyť církev vedla kulturu až do nedávná, a naše vzdělanost 
nespadla s nebe, nýbrž spočívá na předešlých stupních. Ze katolictví 
místy a dočasně zůstalo v duchovém zápase pozadu za protestantsvím, 
toho hlavní příčinu shledává Muller v přílišném konservatismu jistých 
kruhů církevních; protestantismus, původem i zásadou revoluční, nebyl 
kladně činný, nebudoval, jen bořil, ale právě ve své nejistotě a neg'aci 
měl mocný živel pokrokový a obohacující, vrhaje se v nespokojenosti 
své (mít einer Art von Stoffhunger. dí Miiller) na vše. co by účelům 
jeho posloužilo. 

Muller příčiny ty správně naznačuje, ale nev^'čerpává jich; snad 
příští spis (o reformách praktických) to doplní. Potřebí zajisté ještě 

•) Brn&niikvui >Lidovvm Novinám« dokázal »Hlas«, že spisku Miillerova vůbec 
ani neviděly, ačkoli se naň stále odvolávaly. 



4 2 Písemnictví a umění : 



důrazněji vytknouti, že katolictví pracovalo a pracuje za poměrů mnohem 
nepříznivějších, že protestantismus tyl a t\^e z práce katolické, vy- 
hýbaje se práci elementární, jakou bylo a jest katolictví konati, na 
příklad v missiích. Kromě toho pak jsou výsledky snah protestant- 
ských, i proti vůli jednotlivých činitelů snad, konec konců jen roz- 
kladné. Země protestantské z katolických fondů dobyly sobě veliké 
kultury, blahobytu a všeho možného, ale duševny a duchovní život 
jejich jest ve hrozném rozkladu; a to cílem zdravého rozvoje býti nemůže. 

Přes to však požadavek Mullerův o pokroku zásadně pokládtlm 
za správný; „zkoušejte všechno, nejlepšího se držte." Miiller navrhuje 
některá desiderata. jež, myslím, s programu katolického již nezmizí. 
Předesílám jen poznámku, že Miiller příkře odsuzuje scholastiku ; tak^ 
jak se nyní namnoze obnovuje, není časová a není schopna obrod vědy 
provésti, neboť 600 let nelze z historie vymazati. Opakuje stížnosti 
AI. Schmida na kongregaci Indicis a církevní censuru knih vůbec, 
pokud vykonává se dle strannického a často zcela obmezeného stanoviska 
referentů a to přece jménem náboženství a Církve. Určité návrhy 
Miillerovy jsou: 1. Vy užitkovati nové objevy vědecké i ve filosofii 
a theologii, neprotiviti se jim a priori. (Zde zavrhuje Schellovu nauku 
o „Selbstverursachung Gottes" a j.) 2. Theologům dáti širší vzdělání 
po způsobu universit a zvláště universitních seminářů, kde vlastní 
vědecká práce se pěstuje. 3. Konati synody. Tridentinem tak určitě 
předepsané; Miiller uvádí vzorné příklady, my můžeme uvésti neza- 
pomenutelného kard. Schwarzenberga. 4. Súčastniti se lidumilných 
podniků laick}'ch a vůbec s laiky se stýkati v dobrém, i) ;'>. Dávati 
Písmo kněžím i laikům více do rukou. Slovutný náš jeden spisovatel- 
laik často mně opakoval návrh, aby byla vydána anthologie ze Starého 
i Xového Zákona — ná\a'h to zajisté všeho pozoru hodný! 6. V kritice 
a polemice vystříhati se navzájem jizlivosti a podezíravosti, která „tak 
pěkně umí se tvářiti jako zápal pro víru". 7. Místo vzdalování hledati 
sbližování s protivnými stranami. Nietzsche prý řekl: ., Církev více 
odcizuje, než láká". Vůči jinověrcům a pro zachování důstojného učení 
křesťanského bylo by skutečné záhodno mírniti na př. horlivost jistých 
lidiček o nové více méně pověrečné zv}'ky a pobožnosti a pod. Na 
konec píše Miiller o překážkách smíru u protestantů. Jsou četné a velké, 
ale pro nás konečné nerozhoduje, co protestante činí, nýbrž co my 
činiti máme. 

Jak řečeno, píše Miiller mnohem střízlivěji a rozumněji, nežli 
Schell. Nelze sice ani s Miillerem vesměs souhlasiti, ale ve mnohém 
má svatou pravdu. Nejméně se mně líbí slovo: Reformkatholizismus, 
které zní hodně renommisticky. Buďme jen dobrými katohky, to postačí 
až do skonání světa! p. vychodil. 

*) Mimochodem podotiřká tu Miiller po jinýeh, a myslím i)rávem, že probírati 
hříchy eontra VI., jak bývá ve starších morálkách a také v nejnovější Gopfertově, 
je zcela zbytečné, ne-li pohoršlivo; liibingsky kritik dokonce vyzývá biskupy, aby 
takových knih neapprobovali. 



Nová díla. 



Nová díla. 

Fr. c. Huramelauer : Nochmals der biblische Schopí ungsbeiicht. 
Freiburg i. Br. 1898. Str. 142. Cena 2-80 m. 

Ještě před nemnohými lety sotva se kdo nadál, že ve výkladě 
zprávy Mojžíšovy o stvoření zvítězí theorie visijní. Xyní jesuita Hummelauer 
předkládá ji a hájí v plném rozsahu: zpráva Mojžíšova o stvoření v šesti 
dnech nevypravuje, jak se stvoření stalo, nýbrž jak Adam ve vidění 
je zřel. Rozumí se tedy samo sebou, že s přírodovědou zpráva ta nemá 
docela nic činiti a že přírodozpytec může o vzniku všehomíra a země 
pátrati a zkoumati, jak mu libo, aniž mu zpráva Mojžíšova v čem 
vaditi bude. Filosof ovšem i theolog i přírodozpytec myslící upozorní 
jej konec konců vždy jenom na to, že samo sebou se to vše státi 
nemohlo, nýbrž jen od moci a moudrosti nekonečné. 

Spis Hummelauerňv poučuje důkladně o theoriích hexaemerních 
a odůvodňuje vlastní názor tak, že ani odpůrce jeho uznání mu neodepře. 

M.O.MeMikov: Dumy o ščasťjě. Tijž: O pisatělstvě. Petrohrad 1898. 

Meňšikov náleží k oněm spisovatelům, kteří nepohlížejí na spi- 
sovatelství jako na řemeslo, nýbrž jako na missi, „sloužení Slovu", 
jimžto „štěstí tvorbv" jest jedinou odměnou za duševní námahu^ již 
neprodávají myšlenek svých, nýbrž hledí jiným způsobem, prací tělesnou 
dobývat si chleba. Myšlenky t}'to vykládá autor v druhém spise. — - 
Kniha „Dumy o štěstí" je důležitější a rozdělena je nasedni hlav: 
Rodina, lid. příroda, práce, civil i sace. pokrok. Bůh, v nichž 
probírá spisovatel ])odmínky, elementy štěstí lidského. Hledaje prvky 
štěstí. Meňšikov jeví něžné, šlechetné, zbožné srdce, ale také vratkost, 
naivnost své logiky. Výbor i pořádek členů schématu toho nejsou ničím 
odůvodněny. Autor s nezkalenou vážností a sentimentálně blouzní o čistě 
vědeckých, filosofických thematech, obmezuje se aforismy, sentencemi, 
nt opírá jich o vědu, neodvolává se na autoritu, pronáší hluboké vzdechy, 
prolévá hořké slzy nad „městskou kulturou". Jsou to vlastně „dumy 
o neštěstí" intelligence. jež prý nemá ani rodiny, ani vlasti, 
ani politického úkolu, ani pravvch vědomostí, ani spojení s přírodou, 
ani zdravé práce, ani víry v Boha. „Pouze na venkově, ve volné a 
tiché přírodě, při organickém spojení se zemí, při chudé i skromné 
kultuře je možno obnovení duše lidské", praví autor. Meňšikov upřímně 
sice, ale nedůsledně, nelogicky, paradoxalně mluví o ruské vesnici, 
sentimentálně idealisuje venkov, prostý lid a velmi často odporuje si. 
Nicméně práce jeho jsou významný pro posouzení současného duševního 
hnuti v Rusku. 

A.}\. Pypiii: Poddélki rukopise] i uarodnych pě sen. Petrohrad 1898. 
Znamenitv literární historik ruskv ukazuje tu na literární falsifikace, 
na tendenci falsiíikatorů národně-poetickych děl. k nimž počítá také 
maloruského spisovatele Kulise. 



44 Písemnictví a umění : 



L. Sědov: Bélinskij o vospitaniji individualnom i obščest- 

V e n n o ni. Moskva 1898. — A. N. Salnikov : V. G. Bélinskij ob 
iskusstvě. Moskva 1898. — C. Baltalon: Principy kritiki V. G. 
Bélinskago. Moskva 1898. 

Z četných jubilejních spisův o Bělinském (f 1848) vyniká kniha 
L. Sědova. napsaná na základě svěžích dojmů z četby spisů velikého kritika, 
plná teploty a upřímnosti. Autor líčí kolísání i přechody pedagogických 
názorů Bělinského. jejich význam v historii vychovatelst^^. — Salnikov 
zmateně, nesystematicky podává esthestické názor}' Bělinského a srovnává 
je s názory hraběte Lva Tolstého o umění. — - Baltalon citáty ze spisů 
Bělinského chtěl dokázat, že veliký kritik pohlížel na otázkv umění 
právě tak. jak on sám. 

A. K. Borozdin : P r o t o p o p A v v a k u ni. Očerk iz istoriji umstvennoj žizní 
russkago obščestva v XVII. věkě. Petrohrad 1898. 

Biografická část práce Borozdinovy vyniká nad dřívější práce, 
týkající se života tohoto učitele ruských rozkolníků. s jehož životem 
těsné svázán začátek i první doba rozkolu. Autor sice slabě, mdle na- 
kreslil obraz společenských nálad a duševního života v 17. století, a tím 
fysiognomie tohoto muže je také bledá, ani neklassifikoval společen- 
ského, náboženského a duševního hnutí doby té, nevšiml si názorů 
dřívějších badatelův o věci. Nicméně je to důležitá práce o dějinách 
rozkolu, jež snesla v celek mnoho dobrého materiálu kolem života 
fanatického muže. 

Dr. Ladislav KUcman : Processus iudiciarius contra Jeronimuni de Praga 

habitus Viennae a. 1410 — 1412. Historický archiv České akademie č. 12. 

V Praze 1898. 

Z knihovny vatikánské vydán tento zajímavý i důležitý příspěvek 
k dějinám hnutí Husitského. Ve formě notářského spisu je tu obsažen 
podrobný protokol o processu, který s mistrem Jeronvmem Pražskvm 
z kacířství obviněným zaveden hj\ 29. srpna 1410 ve Vídni. Žaloba 
proti Jeronymo^^ zavírala v sobě 45 artikulů, známých pode jménem 
„artikulů Wiklifových", 12 článků, týkajících se zvláštně osoby a náhledů 
Jeronymov\'ch. a ještě 10 článků jím se zabývajících. Jeroným největší 
část všech artikulů prostě popřel a jen na některé dal odpověď, většinou 
vyhýbavou, někde i dosti podivnou. Potom bvli vyslýcháni svědkové — 
počtem 15 — . kteří pod přísahou celkem nepříznivě proti Jeronýmovi 
vypovídali. Mělo pak ještě mnoho jiných svědků Ijýti vyslechnuto, ale 
Jeroným, ačkoli přísahou se zavázal, že se z Vídně pod pokutou 
křivopřísežnictví a exkommunikace ipso facto nevzdálí, začátkem září 
odtud uprchl. Nicméně formálně se v processu dále pokračovalo. Jeroným 
byl citován, aby se omluvil, ale nepřišel. Byla tedy písemná obsílka 
20. září 1410 na dvéře chrámu sv. Štěpána přibita, aby se buď osobné 
dostavil, anebo skrze zástupce ospravedlnil. Když se však ani to ne- 
stalo, byl prohlášen 22. října 1410 za křivopřísežného a exkommuniko- 
vaného jakož i z kacířství velmi podezřelého. Poněvadž však Jeroným 



Nová díla. 45 



déle jednoho roku v exkommunikaci tvrdošíjné setrval, žádal 31. srpna 1412 
veřejný žalobce, aby byl Jeroným prohlášen za kacíře. Byl tedy Jeroným 
zase veřejné obsílán a zároveň sestavena byla všecka akta, týkající se 
tohoto processu. 

Process je platným příspěvkem k charakteristice Jeronýmové. 
Zejména je tu svědky doličeno. jak zasahoval Jeroným do vzrušeného 
života pražského roku 1409. při disputaci de quodlibet mistra Matěje 
z Knína, kteráž se stala v lednu 1409. čímž také opraven omvl Tomkův 
(III. vyd. 2. str. 480), který ji klade do r. 1410. Rovněž zaznamenáno tu 
účastenství Jeronýmovo při počeštění university v Praze, ale že by toto 
bylo „hlavním trumfem'" prokurátorovým proti Jeronýmovi, jak vydavatel 
míní. s tím se neshodujeme; vždyť všecek výslech směřoval k tomu, 
je-li Jeroným podezřelým z kacířství, čili nic. 

Xesnadné vydáni těchto akt obstaráno je se vší bedlivostí. Na 
str. 22. slovo Parisius, dvakráte uvedené, není chybou tisku? 

Dr. Zdeněk V. Toholka: Hilaria Litoinéřického traktát k panu Janovi 

z Rozenberka. Historický archiv České akadomie č. 13. V Praze 1898. 

Již Palacký ve svých „Dějinách"* upozornil, jakou cenu pro české 
dějiny za ki"ále Jiřího z Poděbrad má traktát Hilaria Litoměřického, 
nyní tiskem vydaný. Je to polemický spis. jímž se proti králi Jiřímu 
dovozuje správnost bully papežské ze dne 23. prosince 1466. kterouž 
byl Jiří z Poděbrad prohlášen za kacíře a za zbavena království a pod 
tresty církevními nařízeno, aby ho nikdo neposlouchal. Psán je traktát 
tento k p. Janovi z Rozenberka za tím účelem, aby odstoupil od po- 
slušenství Jiřího z Poděbrad. 

Hilarius v devíti rozdílech ukazuje, že Jiřího z Poděbrad jako 
krále nikdo není povinen poslouchati. První rozdíl jedná o tom. že 
Jiří nestál k právu a protože byl odsouzen, druhý dokazuje, že papež 
mohl Jiřího sesaditi, třetí uvádí tři příčiny, pro něž byl Jiří sesazen 
a které podrobněji se probírají ve dvou následujících rozdílech, kde 
se líčí, že je Jiří křivý přísežník a svatokrádce. V šestém rozdílu 
se dokazuje, že papež má moc Jiřího v klatbu dáti, a že skutečné byl 
v klatbu dán, sedmý vysvětluje, proč papež nedal Jiřímu na jeho 
žádost slyšení, načež osmý dovozuje, že odvolání Jiřího v Praze 
učiněné není platné a nebylo dle práva učiněno, a konečné d e vato- 
vý počítá vá příčiny, proč páni a města i Cechové vůbec nejsou povinováni 
Jiřímu pomáhati, a vývody předcházející se krátce shrnují. Posléze na- 
pomíná Hilarius Cechy, aby odstoupili od Jiřího, aby země v záhubu 
neupadla a aby si vzali za pána věrného křesťana, ..jenž by církve 
svaté byl syn poslušný a duchovenství miloval, panstvo, rytířstvo a města 
na cti, zboží, právech, svobodách i zachovával i rozmnožoval a tuto 
zemi v svatů jednotu a prvotní slávu zase uvedl šťastně. Daj to. Pane 
Bože, svatý Václave, ať tvá země i tvé plémě nezahyne!" 

Vydání diplomaticky věrné líbiti se bude filologovi, ale jinak 
lépe by se zamlouvalo, kdyby bylo transkribováno. Předeslán je krátký 
úvod, v němž se pojednává o životě a spisech Hilaria Litoměřického; 



46 Písemnictví a umění: 



vydavatel v něm zapříti a potlačiti nedovedl své necliuti k Hilariovi 
a k papeži Pavlu II.. jehož nazývá „nevzdělaným náruživcem'". 

Hilarius stál pevně na stanovisku stolice papežské, jehož oprávněnost 
osvětluje se zřejmými slovy přísahy Jiřího z JPoděbrad před korunovaci: 
„Slibuji a přísahám, že věrně zachovám poslušnost a shodu, jako jiní 
králové katoličtí, v jednotě pravé víry, jak ji sv. římská církev chová, 
že katolické víry celou mocí chrániti chci a národ mi poddaný dle 
obezřetnosti Bohem mi dané ode všech bludů, sekt a kacířství a od 
jiných článků sv. římské církvi a \ňře katolické odporných odvolávati, 
k poslušnosti, souhlasnosti, sjednocenosti, k obřadům a bohoslužbě svaté 
římské církve nazpět přiváděti a příměti chci." 

Znění přísahy je zcela jasné a přetěžko, ba zrovna nemožno je 
vkládati do ní výklad, k němuž později král Jiří se uchýlil, a kterýž 
se posud u nás více méně uměle obhajuje. Co do věci samé je tedy 
boj Hilariův proti Jiřímu pochopitelný a nepovstal ze zuřivého horlení; 
ovšem však o způsobu boje, byl-li vhodný, možno se příti. 

Václav Schuh: Korrespondence hraběte Václava Jiřího Holického ze 
Šternberka. Historicky archiv České akademie č. 14. V Praze 1898. 

Korrespondence tato obsahuje: I. Listy hr. Alžběty z Martinic 
z let 1638 — 1040. II. Listy vyměněné při jednání o restituci hrabat 
říšských pro celý rod z let 1662 — 1664. III. Listy Františka Maxm. 
Leopolda z Talmberka z let 1665 — 1666. IV. Listy Matouše Ferdinanda 
Sobka z Bílenberka, arcibiskupa Pražského, z let 1668 — 1674. Jsou to 
listy přátelské, důvěrné i domluvné, které však celkem všeobecné 
důležitosti nemají. Jak formou, obsahem i upřímnou srdečností nej- 
zajímavější jsou listy arcibiskupa Matouše Ferdinanda; z nich vytknouti 
možno jednání o zřízení biskupství v Plzni a Klatovech, které arci- 
biskup chystal pro Jaroslava ze ^'jternberka. a některé drobné zprávy^ 
Mile působí listy česky psané od vysoké šlechty a vysokých hodnostářů; 
zdá se. že v příčině té bylo i v 17. století v Cechách snad lépe. než 
nyní. — Na str. 15. ,,Lyksička" zajisté poukazuje na Veroniku Polyxenu 
a nikoli na Lucii Otilii. 

Buzena Jesenská: Písuě k tvé duši. Kabinetní knihovny č. 09. Nakl. 
F. Šimáček v Praze 1899. Stran 6G. Cena .30 ki-. 

Cistou, prostou a upřímnou báseň milostnou již nesnadno nalezneš. 
Jesenská tak ještě básní, řekněme: dovoluje si básniti. A pěje z upřím- 
ného, vřelého citu písně k duši mluvící radostí, touhou, zármutkem 
i obavou. Jen někde hlas selhává, kde totiž není původní, samorostlý, 
nýbrž naučený. 

Kam, živote nluj, chvátáš? 
,Tá slyším ptáky pět 
a chtěla bych v své dlani 
zachránit jeden květ. 
Co je to? 

Kezpěvnost a ner^^-thmičnost našeho moderního básnictví neminula 
se beze stop ani s básnířkou tak zpěvnou a hudební, jako jest Jesenská. 



Nová díla. 47 



A cítíme: Je život krásny přec. 
Linie před námi se zpěvně zlatí, 
jak illuse, že bolest ve svou klec — 
■* sem do prsou se více nenavrátí. 

Nedeklamujeme, kde máme, a kde nemáme, tam deklamujeme! 

Fr. Ad. Šubert : Klicpera dramatik. Jeho profil a místo v če-ské literatuře. 
Nakladatel F. Topič v Praze. 1898. Sti-an 158. Cena 90 kr. 

Práce pečlivá a solidní, dobře Tj-hovujíeí svému účelu, ukázati 
místo Klieperovo v chudičké poměrně dramatice naži. Dle pana spiso- 
vatele jest Klicpera g e n r i s t a a satirik, skromnélio, prostého 
slohu, ale jemného naivního humoru, závislý sice na vzorech, ale přece 
také původní, ne otrocký. 

Po kratičkém životopise probírá pan spisovatel tehdejší poměry 
divadelní, zvláště v Praze, pak jednotlivá díla Klieperova. K českému 
literárnímu dějepisu je spis páně Šubertňv cenným příspěvkem, i Výbor 
z dramatických děl Klicperových vychází, jak známo, péčí páně spiso- 
vatelovou u F. Topiče v Praze). 

/S#rř>i. 7a/-»o/r6-^('//o Studya do historvi literaturv polskiej 
podávají v V. svazku (Krakov 1898, str. 364) m. j. pěkné pojednání 
o H. Sienkiewiczovi. zvláště o trilogii „Ohněm i mečem", ,, Potopa" a 
„PanAYoíodyjoAvski". Kritik právem cení Sienkiewicze v^-soko. poukazuje 
na bedlivé studium dějin spojené s plodnou vynalézavostí, na veliko- 
lepost komposice. 

Dr. Hans Laehr: D i e D a r s t e 1 1 u u g k r a n k h a f t e r G e i s t e s z u s t íi n d e 
in Shakespeare'^ I) ramen. Stuttgart 1898. Str. 200. 

V zevrubném rozboru chorobných postav Sh. snaží se spisovatel 
ukázati, kterak u Leara a Ofelie hlavně rozumová, u Hamleta a 
1. Macbethové volní stránka chorobou stížená. Líčení Sh. opírá se jednak 
o tehdejší vědomosti lékařské, jednak o vlastní intuici básníkovu, která 
sestrojuje nový svět dějstva a souvislosti jeho. takto zcela pravdě- 
podobný, vědecky však dosud ne zcela vA'šetřitelný. 

Z dávné minulosti. Sbírka statí pro mládež dospělejší. Napsal -/. Saukal. 
Nakl. Šašek a Frgal ve Vel. Meziříčí. Str. 100. Cena 28 kr. 

V písemnictví pro mládež již udomácnělý spisovatel měl dobrý 
nápad. Napsal spisek, jímž velmi pěkně doplní se dějepisné vědomosti 
českého dorostu po stránce kulturu ě-historické. Zatím arciť píše jenom 

stavech vyšších. Ale zdařilý pokus bude zajisté pobídkou k další 
práci, a tu bychom doporučovali pro příští svazek podobné obrázky 
kulturně-historické ze života lidu městského i selského. Látky najde se 
dosť a dost a jak zajímavé a poučné! Spisek „Z dávné minulosti" se 
mi líbí jak obsahem tak i formou. Nerozpakoval bych se knížečku 
vřaditi do každé knihovny a jsem jist. že by šla z ruky do rukv. Je 
to práce cenná a řadím ji k nejlepším v ,,Knihovně" uveřejněných. 

1 obrázky jsou velmi případně volené a dobré. x. 



48 Směs. 

K. Klostermanu: Hostinný dům. Nakl. J. R. Vilímek v Praze. Str. 130. 

Venkuvskv' hostinec více než zámožného obchodníka Bořity s dvěma 
nad pomyšlení půvabnými dcerami, toť ten hostinný dům, kam se páni 
z mésta i z okolí rádi sjížděli. Mezi nimi byli též páni od soudu: sudí, 
adjunkt i diurnista. Sudí má dceru, adjunkt však raději chodí do 
hostinného domu; mrzutosti v domě sudího. Na Bořitu padne podezření 
vraždy, kterou prý spáchal v Uhrách na obchodní cestě; jeho přátelé 
to mají vyšetřovati! Rozumí se, že vše dobře skončí, nemalou zásluhou 
sudího; o.sobě jeho věnoval spisovatel veškeru sympathii i veškero umění, 
i podal skutečně postavu, kterou lze zařaditi mezi nejlepší figury 
naší belletrie. 

Děj románu je zajímavý, ba napínavý, jak u Klostermanna bývá; 
ovšem více ve smyslu poutavé fabule z napínavých příhod utkané, nežli 
ve smyslu příběhu vniterně se rozvíjejícího. Hlavní zápletka zní nám 
poněkud dobrodružně, jakoby nebyla z našeho života. Ani příroda nemá 
jaksi účastenství v obratech děje, neboť líčení p. spis., o sobě velmi 
pěkná, znějí v okolí svém jaksi akademicky, schválné. Ale přes to má 
kniha svou cenu a bude zajisté se zálibou čtena. 



tf.t.-A^'^ -^fcť. .i -^ í.-^.-y-- •• ' ■ . ^ - - 1 T. .. -^'^ ., ' ■ --^ .- . . . .-, -s ^ • • ^.-. .^ 



^Sffi^^SSSffiSl SMĚS. ISS^SOS^SSB 



v-#-- ■,."-/■'•■;'»•>»*• Ví" -<f -vv-'. 



Kristus Pán za krále přistrojen a od vojáků potupen docela dle 
posměšného způsobu, jakým v Římě nakládáno při saturnaliích s králem 
saturnalií; tak upozorňuje Wendland ve filologickém časopise „Hermes" 1898. 1. 

Dogmatismus středověké filosofie, které se stále vytýká nekritičnost 
a slepá víra, nejlépe illustrován pojednáním „Impossibilia" (autor?), 
vydaným nyní od Cl. Báumkera v „Beitráge zur Geschichte der Philosophie 
des Mittelalters" (Můnster 1898). Sofista tam uvedený klade tyto věty: 
Není Boha. Vše co se nám jeví, jest jen obrazem jako sen, tak že sku- 
tečnou jsoucností věcí nejsme jisti. Představa času nemá ve skutečnosti zá- 
kladu ; trojská válka je v této chvíli ! Těžké těleso nejsouc ani udržováno 
nespadne. Vůle není svobodná. Zákon protiřečnosti nemá věčné platnosti. 
— Jak vidět', jsou Kantov>' antinomie proti těmto scholastickým .smělostem 
z r. 1280 — 1304 pravými nevinňátky; s nekritickým dogmatismem tedy 
nebylo tak zle. 

Veremundus německý („Steht die kathohsche Belletristik auť der 
H(ihe der Zeit?") poplašil povolané i nepovolané reformátory v Němcích i 
u nás, kteří mají náramnou radost, že zas jedenkrát někdo po katohctví 
hodil kamenem, zapomínajíce, že spisovatel ani v nekatolické literatuře ne- 



Směs. 49 

nalézá jeStě uměleckého románu; dle spis. se román vůbec dosud nedopra- 
coval umělecké formy, vyšší sloh jeho náleží teprve budoucnosti. Jest-li 
komu Veremundus autoritou neobmezenou. ať si z něho zapíše také tyto 
věty ; pak-li ne. nepotřebuje ani příkrý odsudek belletrie katolické býti na 
slovo pravdivý, a pak je zbytečno tolik se rozčilovati a posmívati. Jako 
jindy tak i tentokrát potřebí kritické úsudky zkoumati, a co dobrého z nich 
teprve si vybrati ; a to platí oběma stranám, nám i nepřátelům. Bláznivý 
shon za každým takovým projevem autokritiky, ať pochází od Veremunda, 
nebo Schella nebo Míillera, sluší jen lidem nesoudným, kteří sami nic kloud- 
ného v positivní práci nesvedou. 

O sebeodcizení osobnosti píše Gutberlet ve „Philosophisches Jahr- 
buch^ (XI. 4.): „Je to abnormní duševní zjev, který byl v nejnovější době 
opět pozorován a přetřásán. R i b o t nazval tuto duševní nemoc (psychosu) 
^šílen.ství pocliybnosti", folie du dout e '). Naproti tomu podotýká Tai n e: 
„Nemocný není síleným; opravuje klanmé domněnky, které mu vnukají 
cizorodost jeho dojmů ; odporuje svým domněnkám, prohlašuje je za klamné ; 
není klamán: i výkony jeho homosfér mozkových jsou pra^■^delné!~ Ne- 
ínocný dra. Krisbachera prohlašuje výslovně: „Nedal jsem se opravdu 
nikdy přelstíti těmito přeludy. - 

Po Krisbacherovi a Tainovi líčí Ribot duševm' stav člověka, jemuž 
zmizelo vlastní já, takto: „Bytuji, ale mimo skutečný život. Moje osobnost 
(individualita) úplné zmizela ; způsob, kterým věci vidím, brání mi přičítati 
jim skutečnost, cítiti, že bytují. I když je pozoruji a vidím, jest pro mne 
svět obrovskou halluvinací. — Jsem si dokonale vědom nesmyslnosti těchto 
visudků, ale zbaviti se jich nemohu." Mohli prý Ijychom tento zjev nazvati 
„převráceným snem" (révě renversé): podmět považuje své potřeby za hallu- 
cinace, kdežto snílek své hallucinace za skutečnost. Velmi nápadné jsou. 
haUucinace řeči : nemocný vyslovuje slova bez vědomí, uvědomuje si je 
teprve, když je vyslovil, a velmi se tonui divil, co řekl. Jeho hlas zní mu 
cize, nepoznává ho jako svůj ; jeden nemocný, poslouchaje svá slova, začal 
se třásti. Tento chorobný zjev svědčí ve skutečnosti vlastně mnohem méně 
proti podstatnosti, jednotě a stálo.sti úsoby, než rozdvojení úsoby ve 
snu; ve snu máme mnohem silnější obrazy slov cizích než v „převráceném 
snu." Celý děj odehrává se zde i tam v obrazivosti. 

Zvláštní a dle mého soudu věcně případné vysvětlení podává Dugas^). 
Na základě vlastních a cizích pozorování zjistil u dotčených nemocných vý- 
lučně automatický ráz mnohých jejich výkonů. Následují po sobě tak 
mechanicky a samočinně, že vůle, „já" má při nich sotva jaké účastenst^n. 
Při tom vzniká nečitelnost (apathie), nepozornost, přecházející někdy až ve 
ztrnulost (stupor). Pochod sebeodcizení osobno.^ti jest tedy tento: „ne- 
čitelnost — zmizení pozornosti — uvolnění automatické činnosti v sensorické 
a ovšem i v rozumové oblasti, postřehá této činnosti jako podmětu cizí." 
Tento výklad pot\Tzuje Dugas pozorováním, konaným na nemocném. „Při 
záchvatu depersonalisace bývají smyslové ústroje podrážděny : řádění před- 
mětů stává se jasným, určitým, podrobným, či přesněji řečeno, přestává 

1) Psychol. des sentiments 2. éd. p. 366. 

") Vn cas de dépersonalisation. Revue philos. par Th. Ribot. 1898. p. 500 dd. 

Hlídka. 4 



50 Směs. 

býti abstraktním a schematickým. Tak nespokojí se M. vrhnouti pohled na 
les v celku, nýbrž spozonije přesné obrysy každého jednotlivého stromu, 
tva.T a zbarvení každého jednotlivého listu ; jindy upoutají jeho pohled při- 
hrádky knihovny ; hřbet každé jednotlivé knihy, jakož i její reliéf a ba- 
revný odstín jefí se mu ve zvláštní fysiognomii. Nechová se tu oko jako 
fotografická deska? Nelze již činiti rozdílu mezi obrazem a zbyt-ečnou po- 
drobností: vše jest mechanicky zaznamenáno. Zraková nadcitlivost (hyper- 
esthesie) vzniká tím, že rozumová, redukující zkoumadla (reagentia) pozbyla 
svého vlivu na čivé prvky . . . Ostrá prudkost sen.sorických činností nehráni 
zmizení pozornosti, nýbrž naopak oznamuje, působí je. M. přišel po jídle, 
v obyčejnou dobu svých záchvatů, do knihovny nahlédnout do knihy; cítil 
tíži v hlavě, nemohl čtení sledovati. Tu oči jeho odvrátily se od otevřené 
kniliv, bloudily po přihrádkách knihovny a byly tímto pohledem jakoby 
hypnotisovány. Nečitelnost podmětu neruší tedy činnosti sensorické, nýbrž 
přetvořuje ji tak, že ničí nebo seslabuje vlastní reflektující a libovolné vý- 
kony a místo dává automatickým potřebám zrakovým : formy a t\'ary zůstá- 
vají, ba stávají se přízvučnějšími a živějšími, ale duch nemůže složiti z nich 
obrazu žádného. Ale zrak není jediný ústroj zrakový, který l)ývá takto po- 
rušován. Slyší-li nemocný slova, která vyslovuje, zdá se mu jeho lilas změ- 
něným, neboť následkem podráždění sluchu má silnější příznak a chvějící se 
zvuk. Nadcitlivost jest sice nápadným, ale skutečným následkem nečitelnosti." 

Dle tohoto výkladu ztráta ciťu osobnosti, úsobného vědomí jest v urči- 
tých duševních nemocech zcela srozumitelná. Nemocný v záchvatecli proto 
nepoznává úkonů svých smyslů jako své, poněvadž opravdu nejsou 1 i b o- 
volnými projevy jeho vědomého já. A^^tírají se mu spíše se silou, kterou 
pozorajeme jen tehdy, když podléháme cizímu vlivu ; bývají jeho vědomému 
já voktrojovány. Ovšem ani při pravidelné činnosti smyslové nemůže vliv 
reflektujícího chtějícího já tak zřetelně vyniknouti ; ale jakmile dáme na 
sebe pozor, ihned poznáme, že my sami vidíme, slyšíme. Nemocný však 
spojuje s nadcitlivostí ještě velikou nečitelnost, která nereflektuje, nýbrž 
oddává sé bezprostřednímu přízvuku citovému : proto se mu zdají jeho 
úkony cizími. Kdyliy reflektovala, tu by i on přes prvý ilojem automatický 
poznal, že on s á m vidí, slyší, mluví atd. 

Nemocný ovšem, jak jsme již slyšeli, pokoušívá se někdy zbaviti se 
svého bludu, brání se dojmu neskutečnosti věci \nděné ; ale to jest zase 
pouze jiný druh přeludu, který méně se dotýká úsobného vědomí. Zde třeba 
ráz hallucin ačn í, zdání zvláště vytknouti. Jako člověk výjimečně v roz- 
ličných ps3'chosách a pravidelně ve spánku domnívá se, že skutečně něco 
vidí a slyší, čeho opravdu není, tak na obrat také zdání může jej svésti, 
že prohlásí za klam věc viděnou skutečně. Toto zdání může býti tak silné, 
že vůbec nejsme s to zbaviti se ho, nebo aspoň nezbaví se ho duševně 
chorý. Ve spánku jest rozum tak vázán, že klamů obrazivosti nelze se 
zhostiti, i když snící se o to pokouší. Proto nepřekvapuje, nemůže-li psy- 
chosemi rozčilený duch zbaviti se zdánlivé neskutečnosti věci viděné. Neboť 
třeba by nebyl takový nemocný šíleným, přece v záchvatech duch jeho 
zdráv není. Ve skutečnosti jest hlubší obdoba mezi snem a sebeodcizeníin 
osobnosti, takže pojmenování Dugasovo — „pře\Tácený sen" — zdá s<- 



Směs. 51 

zcela oprávněno. Ve snu pokládáme přeilstavy své obrazivosti proto za sku- 
tečné, že se nám vtírají s takovou jasností, určitostí a nutkavou silou, 
- jakou obyčejně pouze skutečné potřeby zrakové a sluchové působí, Vá- 
zanost jak rozumu tak \^^šších úkonů vůbec jednak jest příčinou, že obor 
nižší, život výživný a smyslný, může se osvědčiti činnějším, jednak brání 
spáči opraviti klam přemítáním v pravém stavu svém; zavřených očích, 
.temnotě světnice atd. Podobně rozčilení života duševního působí vi- nnio- 
hých psychosách nadcitlivost, která bývá příčinou vněmů silnějších a pod- 
mětu 'proti jeho vůli a bez reflexe se vnucujících. Tak vzniká v podniětu 
cit, že tyto postřehy nepocházejí od něho, nýbrž od podmětu cizího. Roz- 
čilení života citového, nečitelnost nedovoluje přemítati o tom, jak se věc 
má ve skutečnosti, anebo, stane-li se takový pokus, nikdy se úplně nezdaří: 
zdání nelze se zbaviti naprosto. Tato okolnost náleží spíše do kapitoly o 
ideách nutkavých (Zwangsideen), které sebeodcizení osobnosti, ztráty 
úsobného vědomí nikterak se netýkají. Ale i tyto nutkavé představy, jako 
neodolatelný nátlak vyslovovati nebo počítati (ai-ithmomanie) určitá slova 
(onomatomanie), nezřídka neslušná (koprolalie), přiházejí se i v obyčejném 
životě duševním. I zth-avému člověku napadají takové domysly, ale poněvadž 
jest úplně při smyslech, t. j. užívá dokonale svého rozmiui, odporuje se 
zdarem jejich nátlaku.^) 

Dugasovo vysvětlení sebeodcizení osobnosti au tomat ismem činností, 
potvrzují pokusy, které Solomons schválně konal o pohybech automa- 
tickýdi."-) Zvoliv opět příslušné pokusy P a u 1 h a n íí, J a n e t a, B i n e t a 
rozptýlil pozornost zkoušené osoby zajímavou větou nebo posloucháním, aby 
nidhla konati nevědomě automatické pohyby. Tak bývá za čtení ramenem 
zkoušené osoby, spočívajícím na skleněné desce, .sem a tam pravidelně po- 
hybováno ; tu vzniká náklonnost pokračovati v tomto pohybu. Takové auto- 
matické pohyby bývají uvědomeny teprve dodatečně po svém provedení, a 
ježto nepředcházejí představy pohybu a popudy, zdají se „mim o osob- 
ní mi" (extrapersonal). 

Při jiném pokusu bývají zároveň se čtením méně zajímavého textu ne 
příliš hlasitě diktována slova jiného textu. Tu reagent jest znenáhla pohnut 
k tomu, že diktovaiuť slova při čtení píše, avšak nerozumí jim. Xejprve 
mizí pocity a city napjetí při psaní, pak také vědomý hybný popud. Slova 
bývají alespoň začata, částečně také dokončena, ale smysl jejich nepo- 
chopen. Složitý akustický popud mění se bez jeho vědomí v příslušné slo- 
žité pohyby; proto pohyby při spaní zdají se opět mimoosobními. Chybí 
také více méně vzpomínka i na činnost vůbec. Cten-li text potichu, tu 
vlastní slova zdaji se býti vzdáleným, cizí m bubláním nebo docela 
rachotem. Předčítá-li reagent svůj text potichu a diktát píše zřetelně, zatím 
co diktující experimentátor poslouchá předčítané, stává se snadno obou- 
stranná činnost tak automaticky nevědomá, že příležitě zdají se cizími 
prvénui vlastní pohyby, druliému vlastní slova. 

*) Srv. D. Hack-Tucke, Zwangsvorstellungen ohne Wahnideen. Zeitschrift f. Psych. 
TI. Phys. d. S. 1890. 2 Bd. S. 37 ff. u. Philos"; Jahrbiich 1891. S. 192. ff. 

^) Ledon M. Solomons and Gertrude Stein: »Normal Motor Automatism«. Psvchol. 
Rcv. 1896. S. 492-512. Zeitschr. f. Psych. u. Phys. d. Sin. 16. Bd. S. -ióO ff. 



52 Směs. 

i 

Tak tedy cit šebeodcizeiií vlastní činnosti, zaklátlajícíp se na snadno 
dokazatelných klamech, nemůže nikterak svědčiti proti úsobnému sebe- 
vědomí a pravdivosti jeho'"'. 

O Prokopu Divišovi podal prof. Nušl České Akademii zprávu, že 
rukopisy jeho uloženy v knihovně studijní v Olomouci a v kniliovně Frant. 
Musea v Brně. Je to hlavně „Magia naturalis", jejíž theoretický díl nedošel 
přízné olomouckého ani vídeňského censora a vydán po němečku ve Frankfurtě 
(17G8). K praktickému dílu již nedošlo. Proť. Nušl soudí, že filosoficko- 
přírodnicky traktát onen „von der meteorolooiscKen Electrícitate" nestojí za 
nové uveřejnění, leč ve výňatcích, jež podávají zprávy o velecenných po- 
kusech jeho praktických. 

K otázce školních lékařů. V hygieně lecčemus dobrému přiučili 
jsme se od Angličanu. Instituce školních lékařů, kterou obec pražská roku 
tohoto zařizuje, přišla k nám z Ameriky. Ve skutek uvedena ponejprve 
v Bostonu, a když se osvědčila, zřízena dle vzoru bostonského v New -Yorku 
pod jménem „denní lékařský dozor ve škole", jenž všímá si netoliko zásad 
zdravotních v budově školní a její zařízení, nýbrž zároveň a v přední řadě 
zdravotního stavu dítek školu navštěvujících. „Dol)rá věc, a to jest také 
lidské zch'aví, musí býti člověku vnucována", pravil na sněmu království 
českého Dr. Zahoř. A vskutku ani v Americe ani u nás instituce školních 
lékařů neujala se bez dlouhého boje. Již v roce 189<t autority lékařské 
odporučili v Bostonu denní lékařskou prohlídku školních dítek hlavně se 
zřetelem na vyhledávání dítek nemocných a z nemoci podezřelých. Nebylo 
poslechnuto a epidemie skutečné vracely se vždy s počátkem roku škol- 
ního. Po třech letecli, totiž v listopadu r. 1893, povstávala zase školní 
epidemie záškrtu, jež ryclile nabyla hrozných rozměrů. 878 dětí záškrtem 
zemřelo, a 1. listopadu 1894 zavedena denní lékařská pro- 
hlídka. Za první rok denní inspekce vyšetřováno z nemoci podezřelých 
dítek 14G6, z nicliž shledáno 9188 nemocných. Nemocné dítky stiženy 
byly hlavně záškrtem, spálou a spalničkami, tedy nejkrutějšími vrahy útlého 
mládí, a rychlou isolací nemocných dítek zajisté rozměry hrozící epidemie 
valně omezeny. Podrobný výkaz uvádí, že v Bostonu v r. 1890 shledáno: 
nakažlivou nemocí stížených 207, nemocí víst a dýchadel .8984, nenidcí 
ušních 00, chorob očních 382, nemocí kožních 028, chorob různých 8087. 
Přesnou statistikou dokázáno, že hned v prvních letech počet nakažlivých 
nemocí zřetelné byl snížen. Povzbuzen výsledkem zavedl New- York denní 
prohlídku v březnu 1897. Příkladu toho následovala rychle i jiná města 
americká. — V Praze dala se prohlídka školních dítek dosud jen na po- 
čátku roku. Dle zprávy Dra Zahoře slúedáno v letech 1890 — 1892 ročně 
piaiměrně : krátkozrakých 854, nedoslýchavých 290, „jinými nemocemi stí- 
žených" 952, celkem 2090. V rubrice „jiných nemocí" vězí vehké procento 
nemocí infekčních, jimiž ve zmíněném tříletí zemřelo v Praze 600 školních 
dítek. Uvážíme-li, že jen denní prohlídka z nemoci podezřelých dítek může 
v čas zabrániti zhoul)ným hekatombám. že vhodná a časná pomoc 
lékařská může předejíti ztrátu zraku a sluchu, zabrániti pohyl) končetin u 
dítek nemocmi kostí a kloubů stížených, a tudíž snížiti počet m r z á k ů 
sobě i společnosti obtížných, musíme zajisté uznati oprávněnost 



Směs. 53 

denní lékařské prohlídky dítek, především ovšem ve velkých městech. Uži- 
tečná instituce tato zavedena již v některých německých městech, v Lipsku, 
Karlsruhe, Drážďanech, Wiesbadenu, Xorimberce a Darmstadte. Každému 
lékaři svěřeno k dozoru lOuO — 2(JU0 dítek. Zdravotní komisse města Prahy 
přikročila r. 1898 ku zřízení šesti školních lékařů. Rozumí se, že i v mě- 
stech venkovských instituce školních lékařů nebyla by zbytečnou a zave- 
dení její za obtížné nepokhtdám. Ze denní prohlídkou vyučování ani v nej- 
menším netrpí, dokázala praxe v městech amerických i německých. Proto 

není zapotřebí, aby proti zřízení školních lékařů bojovali pedagogové. 

Dk. J. Svítil. 

Letoší úbytek v loterii jest asi 90.<JO0 zl. Nejen, že bylo vypláceti 
letos nápadně mnoho větších výher, ale také sázek mnoho ubylo. Úbytek 
jest nyní, bohudík, pravidelné větší a větší. 

Vascottiho církevní dějepis (Institutiones historiae ecclesiasticae), dle 
kterého se v některých bohoslovných ústavech přednáší, podrobil nový pro- 
fessor církevních dějin ve Vídni, Dr. A. Ehrhard zdrcující kritice v „Oesterr. 
Litteraturzeitung". Předně je to (až do r. 1.517) plagiát stejnojmeného díla 
Ruttenstockova z roku ISiU. Dále zane<lbává kniha téměř úplné všech 
iiových výzkumů v dějinách církevních, nevšímá si pramenů, stojíc dokonce 
i za svým vzorem. Kritik končí : „ Vascotti musí ze řady našich theolo- 
gických učebnic zmizeti^. — Kniha vydána již po šesté, což zajisté není 
pěkným svědectvím pro theologické studium v Rakousku. V naší vlasti 
bohudík razí sobě pomalu sice, ale jistě cestu dílo Dra Fr. Zeiberta, upra- 
vené proť. Dr. Hoďreni ; snad onen hlas kritika, nedávno teprve z A\'iirz- 
burku k nám dosazeného, zase popožene věc o krok ku předu. 

Vejdovského Zoologie posouzena velmi nepříznivě ve Věstníku České 
Akademie od Mareše a Janošíka. Onen se stanoviska tysiologického píše: 
„Pojednání ťysiologická v , Zoologii' jsou nepřesná obsahem i formou". Tento 
vytýká nniohé poklesky proti anatomii a dodává: „Od odborníku chemie 
a botaniky sdělen v mi podobné horendní ukázky." Vejdovský byl na sou- 
kromý posudek Akademii podaný odpověděl brošurou „Příspěvek k dějinám 
české literatury biologické". 

Kdo vynalezl paroloď. Parník se obecně pokládá za vynález nej- 
novější doby. Francouzský časopis „Science Francaise" však nedávno uve- 
řejnil článek, v němž zcela vážně se dokazuje, že první pai'ník byl zbudován 
již r. 1.54:3. a zkoušku plavební dobře obstál. Tuto zprávu čerpá časopis 
jmenovaný z díla Spaněla Don Martina Fernandeze de Navatette, kteréž 
o španělských vynálezích vydal r. 182<J. Podle těchto pramenů prý jakýs 
španělský kapitán Blasco de Garay vynalezl stroj, jímž by lodě i největší 
bez plachet a vesel daly se pohybovati. Svůj vynález předložil cis. Karlu V. 
s prosbou, aby veřejně směl vykonati pokus. Xovinka vzbudila nedůvěru 
a velký odpor. Na rozkaz císařův však učiněn byl pokus v přístave 
Barcelonském, dne 17. června roku 1548. Svědkové vypravují, že stroj po- 
zůstává s přístroje na zahřátí velkého množství vody, kol, jež měla vesla 
nahraditi, a přístroje k převádění síly páry na ona kola. Pokus učiněn s lodí 
20(J tůn obsahu mající, jménem „Trinidad", jež byla obilím zatížena. Lodi 
oné velel kapitán Pedro de Scaza. Mezi účastníky byl císař, jeho syn Filip, 



54 Siněs. 

Jindíieli z Toleda, guverneui' Pedro Cardona, kancléř pokladu Ravajo. vice- 
kancléř Gralla a jiní. Všichni byli výsledkem pokusu překvapeni. Kapitán 
Garay obdržel náhradu za výlohy a ještě slušnou ochněnu, ale stroj byl 
rozebrán a věc upadla v zapomenutí. 

Časopis, z něhož tuto zajímavou zprávu čerpáme, tvrdí, že doklady 
k tomu nalézají se v královském archivu. Stálo by za práci zjistiti, zdaž 
tato netušená zpráva je zcela spolehlivá. x. 

Z říše automatů. V německých časopisech koluje zpráva, že v Americe 
slečny tt-lefonistky nahrazeny automatem. Nové stroje podobají se dosavadním, 
jen že z předu mají kotouč, na něm půlkruhem je deset knoflíků s číslicemi 
(» — 9. Chce-li někdo mluviti s předplatitelem čísla 65, stiskne napřed knoflík 
(), pak knoflík á. Je-li náhodou obsazeno, neslyšeti jest při stlačení knoflíků 
žádných zvuků, je-li volno, ozve se dušené zvonění, jež ozývá se také na 
stroji volaného a tak spojení dosaženo. Stroje ústřední jsou tak zařízeny, že 
vsunutí příslušného čísla děje se v tom okamžiku, když někdo knoflíky 
svého stroje stiskne. Automat však stačí jenom do 1000 abonentů. 

„Slavica non leguntur", dí v 1. čísle svém tohoto ročníku „Český 
Lid", uváděje při tom vlastně stížnost redaktora mezinárodního archivu 
pro lidovědu („Internationales Archiv fůr Ethnographie") dra Schmeltze. 
Dr. Schmeltz a „Český Lid" vztahují výčitku tuto hlavně na svůj obor, 
ale platí to všeobecné. Tak zvané „mezinárodní revue" jsou toho nejlepším 
důkazem. Francouzské „Revue des Revues" i „Revue des Revues catholi(jues-, 
snaží se aspoň. Druhá má stálou rubriku z polských časopisův a Revuí. 
Anglická „Re^ne\v of Reviews" o slovanských listech mlčí úplně. — Římská 
„Rivista internazionale" věnuje ze svého revualního přehledu, jenž zaujímá 
2 třetiny čísla, 4 až 5 archů, tak asi 2 až 4 listy. A při tom nemá ani 
výběru. Z českých referuje o Hlídce, Vlasti, sem tam Osvětě, a „Dělnických 
Novinách" a „Vychovateli". Divnou náhodou právě o polských nemívá ani 
zmínky, ač s polskými listy ještě nejčastěji lze se setkati v tisku zápa(biím. 
Oddíl, v němž ony časopisy uvedeny, nadepsán : Riviste greche, slavě 
e russe (! ]') 

Trojího literárního jubilea připadšího na r. 1898. vzpomíná ^Lňch. 
„Algemeine Zeitung" (ze 7. pros.) Je to 150letá památka důležitých směro- 
dárných děl ve třech západních literaturách. V německé Ayšly r. 1748. 
tři první sešity Klopotockova „Mesiáše". Ve Francii Montesquieu vydal svůj 
„Esprit des lois" (Duch zákonů) nejznamenitější státovědecký spis minulého 
století, jehož názory vtiskly svou pečeť politice Francie i německých států. 
V Anglii toho roku vydány tři romány, jež na dlouhou dobu značily nej- 
lepší plody toho druhu v anglické literatuře: totiž Richardsonova : „Clarissa 
Harlowe", Fieldingův ^Tom Jones" a SmoUettův „Roderick Random". 
A právě ta díla, jež tehdy byla epochálními, jež stvořila nové směry, dnes 
zapadla v zapomenutí : ]\Iontesquieu-ovo, Klopstockovo i Richardsonovo. Zá- 
živnými a dodnes zajímavými pro četbu širokého čtenářstva udržely se jen 
román FiekUngův a SmoUettův, protože nehledaly nových cest, ale že líčily 
realisticky život všední svých hrdin z lidu. _p 

Nejen anatomii, ale i pathologii má znáti malíř a sochař umělec, 
praví fysiolog, dr. C. K. Stratz, ve své nedávno vydané knize: „Die Schiinheit 



Siiiť 



(les weiblicheu Koq^ers" (Stuttgart, F. E^nke). Uvádí také celou řadu klassických 
dokladů, jak umělec neznající pathologie zobrazuje nemocné ženské! Floren- 
tiníká Venuše Sandra Botticelliho jest souchotin ářka, třebas s pěknými 
tahy, ale přec jen souchotinářka. Napodobitelé Botticelliho právě tak jak 
on neznali pathologie a souchotí nářské příznaky vzali spolu za oilznak zvláštní 
Botticelliho originality, jíž pak následovali. Stuckova Eva z „ráje vyhnaná" 
jest ženská, jež jako dítě byla rhachitická a Stuck právě těm příznakům 
stálého rhachitismu dal vyniknouti. Též v Kleinově „Soudu Parisovu- Afrodita 
nese zřejmě známky téže anglické nemoci, -proto asi dostala cenu Parisovu" 
podotýká posměšně Stratz. Dnešní umělci tedy nedovedouce rozeznati zdravé 
tělo od nemocného, nemohou činiti si nároků, že by zobrazovali přirozenou 
a pravou krásu těla lidského. Stratz mimo to upozorňuje umělce, že nejsou 
to prvotní pohlavní známky těla lidského, jež jsou pro krásu těla ženského 
a mužského význačný. Hrubé pohlavní známky může umělec bez újmy krásy 
těla pominouti. Teprv druhotné známky, jimiž se tělo ženské a mužské roz- 
lišují postupem vývoje, jsou pravými prvky esthetickými. — p. 

O nahotě v umění píše Dr. Jos. ]\Iůller z AVůrzburku ve své „Philosophie 
des Schonen": ,.V zájmu pravdivosti tí'eba za\Thnouti také iiahoty. Užasnete 
snad vidouce útočiti na zobrazování přirozeného těla ne z důvodů stydlivosti 
a mravnosti, nýbrž pravdivosti ; vždyť právě na své pravdivosti a přirozenosti 
si milovníci nudit mnoho zakládají ; a přece mám pravdu. Neboť naliota jest 
u člověka nepřirozenou ; šat není přívěskem tak nahodilým, že l)y jej bylo 
lze l)eze všeho sníti; vzdělanost je také přirozeností, druhou při- 
rozeností, a způsoby její jsou člověku podstatné. Šat je st}'dlivostí ducha, 
jest výrazem, že údy těla nejsou stejně cenné a důležité, že ony údy. ve 
kterých nejprudší žádosti a nejnižší úkony se projevují, nejsou sourodé 
obličeji, oltářnimu obrazu ducha lidského, který jako listinu šlechtictví člověk 
veřejně vystavuje, kde duše v pohledech se maluje a ve slovech pronáší; 
proto pociťuje se obnažování a veřejné pohledům ^ystavování oněch částí 
těla i při národech nejníže stojících jakožto hluboký úpadek mravní osobnosti. 
I zvíře má tyto části zakryty srstí a na skrytých místech. Ba ještě více : 
i mimo zřetel ethický šaty nejenom zjevu tělesnému nepřekážejí nýbrž na- 
opak jsou „ohlasem postavy", jejímiž tvary a pohyby se řídí; je to roz- 
šířený tvar těla. Oděv má dokonce tu výhodu, že pohyby již vykonané 
jako dozvukem zpřítonnluje, kdežto tělo již je v klidu nebo v jinakém po- 
hybu ; proto třelia záhyliy bedlivě studovati — jako na pěkných tvarech 
oděvu u starých tvoří draperie ladný celek jako liáseň. Konečně jest oděv, 
kroj, výtvorem a sebekresbou ducha národního, jako řeč; oděvem kreslí 
umělec iiejen dobu a národnost, nýbrž i povahu svých postav; jak prázdnou, 
bezvýznamnou byla by řada nahých figur I 

Co ideální umění působí v každé jednotlivé stránce, že totiž chudoliu 
těla živočišného v jeho podrobných částech, jako jsou žilky, vrásky, chloupky 
na kůži ničí a duševně pojetí formy v životných obrysech v}-týká, to působí 
zde oděv. Zakrývá přebytek ústrojí, která k zachování těla, zažívání atd. 
ovšem jsou potřebná, pro výraz ducha však zbytečná. Řeky vedl zde správný, 
jemný cit. Děti, jejichžto tělesný zjev jest docela nelišný, mladíky, hrdinné 
bohy, heroje jako jsou Paris, Herakles, Theseus, lason, zápasníky, u nichž 



56 Smřs. 

ne duch a individualita povahy, nýbrž pouze tělesnost činu, .síla, obratnost, 
Volná hra svalů a údů niéla zajímati^ tvořili nahé; podobné fauny a satvry, 
bakchanty v šíleném tanci, Aťroditu, pokud .smyslná vnada je hlavní. Kde 
však vyšší významnost, vniterná vážnost ducha vyniká, vůbec pouhá příroda 
převládati nemá, vyskytuje se oděv. Tak již Winkelmanii podotýká, že 
z desíti žen sotva jedna bývá neoiléna. Pallas, Juuo, Vesta, Ceres, a Musy 
jsou vždy v oděv zahaleny, z bohů hlavně Juppiter, liradatý Bakchus. Též 
Afroditu opovážili se teprve v druhé pei-iodě řeckého umění (od Praxitela) 
ukazovati v nahé kráse, ale i tu motivována nahota lázní a s výrazem 
stydlivé líbeznosti. Tak Afrodita Knidská a polooděná v Louvrů. V úpadku 
ovšem vystupuje místo nežna a líbezná smyslnost a koketno.st bez obalu 
v popředí, na př. u Afrodity ^ledicejské " 

Tak Miiller, nyní v jiné věci mnoho na slovo l)raný. Poznámky jeho 
sou zajisté případné, ač důvodů nevyčerpávají. Dobře však odbývají obyčejnou 
výmluvu pravdivosti a realistické věrno.sti. Pro koho pak je nahota tak při- 
rozená a oljvyklá ? Pro mravného člověka jistě ne ! 

..Užité umění," u nás snad stále ještě spíš jen heslo, v nejbližším 
sousedství našem stává se už denní potřebou. Ovšem myslí se tu jen „užité 
moderní umění". Neboť toto přes všecko kaceřování stává se v nejrůznějších 
směrech svých uměním par excellence. „Moderním" v tomto umění začíná 
býti hlavně jeho všestrainié pronikání všech oborů životních. Dává se „užíti" 
ke všemu. Xejradikalnější .použití" nalezlo v otázce obydlí moderního člověka. 
Od zevnějšího vzhledu domu až do nejmenší podrobnosti vnitřního zařízení 
proniká vše jednotným slohem .svým. Jeden umělec svou invencí uměleckou 
diktuje všem : staviteli, stolaři, klempíři, zámečníku, čalouníku, všem těm, 
kdož při stavbě a zařizování lidských obydlí jsou súčastněni. Zmínili jsme 
se v létě o vlivu tohoto moderního „užitého umění" na dvou výstavách: 
na pražské stavitelsko-inženýrské a na vídeňské průmyslové. Vystavené na 
obou „interieur}'^" ještě byly ve valné své většině moderny vzdáleny, víc 
v Praze než ve Vídni. Za to při výstavě letoší ve skleněném paláci mni- 
chovském zaujala moderna cele svých 8 salonů, kdež vše do posledního ve 
vzorných uměleckých pokojích a domácnostech zastoupeno moderním „po- 
užitým uměním". _ p. 

Praha v Paříži. Poslední malebná stará ulice vnitřní Paříže rue 
Galande určena ku zbourání, ač to byla v poslední léta ulice nejhledanější 
a literárně nejpověstnější. Nic nesponiohlo, musí ustoupit modernímu vzhle(hi 
města, jenž špíny a těsnosti netrpí. 

Ílichel-Angelo lékařem. Ve Vatikánském archivu nalezena kniha 
psaná vlastnoručně všestranným umělcem italským Michel-Angelem. Obsahuje 
velký řad receptů proti očním nemocem. Tedy ke slávě : malíře, sochaře 
a stavitele přibyla nová, sláva lékaře, jež ovšem dřívější sotva zastíní. 

První řád ni.ský, řád .sv. Ondřeje „pervozvannoga" slavil 10. pros. 
dvoustoletou paměť svého založení. Car Petr Vehký na své pouti západem 
převzal stanovy „podvazkového řádu" a .SO. li.-^top. (10. pros.) 1G98. založil 
dle něho prvm' ruský řá-1 ,,za víru a věrnost", jak zní heslo jeho, udělovaný. 
Car Pavel o sto let později stanovy řádu změnil a řád znovuzřídil (5./ 10. 
dubna 1797.). 



Oí 



Pěnité slovo Paříže jest tuto saisonu anglické „smart". Pařížsky 
boulevardní svět musí míti stále něco nového, čímž by označoval svůj vy- 
brán v vkus. Těchto slov je za poslední lela už celá řada. Opotřebovaná 
V3'jdou v Paříži z mody a počnou svou cestu kolem světa. Rozmáhající se 
anglomanii, v níž boulevardy a jejich šviháci opičí se dle prince Walesského, 
v Paříži stejně jako v Londýně, má asi i nové perutě slovo — jinak bez- 
význannié slovo anglické — „smart" děkovati svou intronisaci. Původní 
i přenesený výraz kryje se s francouzským „piquant" =r bodavý, ostrý. Dnes 
tedy je v Paříži vše „smart", „very smart", tak jako nedávilo to bylo: 
„rupin", ,,vlan", urf", „pchut", „ťin de siěcle", „copurchic", „chic" atd., 
z nichž zvláště „chic" a -ťin de siěcle" stalv se svmbolv celého světa. 

„Česká šlechta." V nedávno vydaném románu francouzském Gustava 
Kahna „Le Cii'que solaire" hlavního hrdinu hraje český šlechtic. „Le comte 
Franz" nazývá autor tohoto šlechtice „de Bohéme". Blaseovaný, vyžilý 
hejsek, který se zblázní za cirkusovou jezdkyní Lorély. Tato ho „léčí", na 
konec po mnoha bláznivých kouscích ho opustí. Přihlouplý zhýralec s ně- 
meckým jménem ! Skoro to dopadá. — Čestné výjimky se ovšem do románu 
nehodí. 

Padělané .starožitnosti. Sháňka po pozůstatcích klassické kultury 
vvtvořila v Itálii a hlavně v Římě nové odvětví vvživv, ovšem odvětví ne- 
pracující veřejně, — padělatele starožitností. Padělky tyto nejsou ovšem 
vždy určeny pro zuřivé snad sběratele, dilettanty a soukromníky z Anglie 
a Ameriky v celých zástuj)ech sem se hrnoucí, ale nejpodařenější i pro 
musea, a musea nejlepšího jména. Tak berlínské nuiseum nedávno napáleno 
jistou starožitností . . a padělek tento není první berlínským museem kou- 
pený! Na trhu římském objevila se posledně padělaná hlava s poprsím 
bojovníka z aeginského štítu chrámového. Padělek je vyhotoven se vší raffino- 
vaností padělatelskou: ku padělku ]e<t vzat starý řecký mramor zvětralý, 
takže po jechié straně, netesané, kámen skutečně vykazuje stáří dvoutisícleté, 
po druhé straně, jež vytesána býti musela, zvětralý škraloup nápodoben. 
Falšovatelé jsou konečné už tak zruční ve svém řemesle, že dovedou i nej- 
zkušenějšího znalce starožitností aspoň v první chvíli omýlit. — Přehnané 
honliy za starožitnostmi nejlepší kúra I 

.(Triensteitll", proslulá literami kavárna, jež po 5') let byla slu-omaž- 
dištěm mladých i starých vídeňských „bojcu péra" letos zbořena. Na rohu 
„panské ulice" vznáší se nyní krásný palác Herbersteinův a v něm nová 
s moderním komfortem zařízená kavárna, na níž ze starého „Griensteidla« 
zůstalo jen jméno. Bude-li i v nových místnostech proudit literární život 
jako ve starých — ? 




58 



Rozhled. 





♦ ■■•1 


ROZHLED, 


-A 


Il«l,*ll*ll*ll«ll*lt«ll«l.*il*ll*u*||*ll*ll*ll*ll*l1*l 


^ĚB0SĚ!ffsge0SĚg0SĚeffsmffSĚeffSĚíffSĚgL 




tBIB!»B»S»B»BiďlB»B»B»B 


i«ii«ii*i<*ii«ii*ii«'r*ii«i[*it*u*i'*ii«ii#ii«ti«ii«r' 


***************** 
**********«*3i:**;«::tE4t 



•?•" 



\' Brně, dne 26. prosince 1898. 



Církevní zprávy. „Cyrillomethodějská idea" najednou došla stéles- 
nění svého v české církvi starokatolické, zakládané Drem 
Iškíju. Tak pozdravují hnutí toto na Rusi! Nejhorlivější ruský obránce 
starokatolicismu a mluvčí pro přijetí jeho mezi „pravoslavné'' „auto- 
kefalní'' církve. A. A. Kirějev. píše duchovenské revui ..Strannik" 
(Poutník) z Viesbadenu následovně: „Ve vřavě politických vášní zaniká 
v Rakousku i hlásání starodávné cyrillomethodějské církve od stou- 
pencův jejích ve slovanských zemích. Leč přes tyto nepříznivé okol- 
nosti „cyrillomethodějská víra'' — jak nazývají Čechové starokatoh- 
cismus (ly') — dobývá nepochybných, třeba že pomalých úspěchů . . .- 
Po vylíčení agitační činnosti Dra. Išky a katolické protiagitace 
i úředních těžkostí, Kirějev pokračuje: „Dle hodnověrných svědectví, 
jichž jsem o Cechách nabyl, bude Čechům mnohem snáze odřeknouti se 
římských bludů, než jin^^m národům západu, poněvadž pravoslavné cvrillo- 
methodějské podání, snaha po nezávislosti od Říma, snaha uchovati 
svou řeč a bohoslužbu proje\nlo se v Čechách dříve, než u jiných 
římsko-katoHckých národů. Ještě jsou svěží stopy husitstva pravoslaví 
příbuzného mezi Čechy! ... V nynější dobu Čecho- Moravané mohou 
opět vstoupiti v blízké styky s námi, s pravoslavným Východem. N e- 
smíme propásti tento historický okamžik, jenž snad bu- 
dou c n ě u ž nebude se opakovati.' Dnes starokatolicismus začíná 
vštěpovati se Slovanstvu a to jest už bez odporu vážný krok pro sblížení 
s námi . . . Věc jde, třebas pomalu, přece neustále v před. Dojde to 
k žádanému konci (ku spojení obou církví, totiž českoslovanské staro- 
katolické a východní pravoslavné), jenom když my sami nebudeme 
klásti překážek veliké té události. A takové umělé překážky kladou 
stí u nás i těmi, zvláště, kdož své osobní mínění rádi za dogma po- 
vyšují a z obřadu zcela zevnějšího dělají svátost . . .'' Kirějev dále 
porá/i tato povýšená osobní mínění a hájí starokatolíků. zvláště pokud 
užívají slova „proměnění", místo „transsubstantiatio" „předpodstatnění-. 
že tím nevyznávají něco jiného, než římská i řecká cíi'kev svým vý- 
razem (rusky: „presuščestvlenie" i „preloženie" i. 

A. A. Kirějev už dříve hájíval starokatolíkův proti jejich od- 
půrcům v pravoslavné ruské církvi. Zvláště v loni a letos velmi je 
v tom ohledu činným. Na loňském mezinárodním sjezdu starokatolíků 
ve Vídni byl přítomen a starokatolická hierarchie jako jediného zástupce 
pravoslavné církve velmi si ho všímala. V „ Bogoslo vském Věstníku", 
organu „Duchovenské Akademie" (bohoslov, ústav) moskevské v č. lo! 
přeložil s prof. G. A. Voskresenským „českou mši"' starokatolickou do 



Eozlilcd. 59 



jazyka církevně-slovanskélio a v předmluvě, již překladu tomu pře- 
deslal, praví: „Liturgie'' (mše sv.) spracována a sestavena pod vedením 
starokatolického biskupa švýcarského (vdp.i Herzog-a s pomocí vikiíře 
jeho (Dra. Iškv. Čecha rodemj a schválením bohoslovecká starokatolické 
íakulty v Bernu. Dne 7. července poprvé lívla sloužena v Curychu 
mše svatá (starokatolická) v českém jazyku na památku smrti „slovan- 
ského hrdinv-mučenníka" Mistra Jana Husi; mši bylo přítomno na 50 
Cechu poutníkův, kteří se zároveň přiúčastnili sv. přijímání pod obojí 
spůsobou ... 

„Nutnost zřízení národní starokatolické církve v Cechách a na 
Moravě pociťována už dávno a vždy víc a silněji; právě že církve té 
nebylo, od času prohlášení papežské neomylnosti, mělo pro Cecho- 
Moravany velmi zhoubné následky (' ! ?). Lidé myslící nemohli se konečně 
smířit s tímto dogmatem: ale útulku pro svůj náboženský cit nena- 
lézali v okolí svém: protestantismus, jak jej Chomjakov dobře karakte- 
risoval: „křesťané to bez církve" (katolicismus dle téhož jest „církev bez 
křesťanii"). sám nachází se ve stadiu rozkladu a nemá už působivé 
přitažlivosti. Pokus nebožtíka Sladkovského a Braunera přenésti do 
Cech pravoslaví v pravém jeho spůsobě se všemi podmínkami života 
jeho. nezdařil se. Pochopitelno tudíž, že mnozí Cechové, ba i tako\n, 
kteří velkým vzděláním vynikají, stali se lhostejnými k náboženským 
otázkám a bezúčastně patřili na to. jak prostý lid je sváděn atheistickou 
propagandou sociální demokracie. Jenom hlásání starokatolické 
víry, spoutané se starodávnými velikými tradicemi IX. a XIV. století, 
může probuditi Cechy z jejich náboženského spánku 
a indif ferentnostil . . . Obhájiv západní obřad mše svaté, u staro- 
katolíkův jako nedotýkající se podstaty a dogmat pravoslavné církve, 
praví na konec své předmluvy Kirějev: ..Jaký osud čeká hnutí českých 
starokatolíkův. těchto pokračovatelů slovanských prvních apoštolů? 
Zahyne-li^ ono znovu právě tak. jako zahynulo dílo IX. století pod 
ranami l\íma"? (!) To bude záviseti u veliké míře od toho. jaké my 
Rusové a pravoslavní zaujmeme stanovisko k tomuto hnutí, od toho, 
pochopíme li my veliký význam tohoto hnutí, dovedeme-li my rozeznati 
pravoslavného křesťana pod zevnějškem křesťana západníka!" 
Tak máme tedy u nás mohutné hnutí nábožensko-národní! Hnutí, 
po němž celý národ celou duší už dávno toužili Jak nás ruští církev- 
nici málo znají. To je spíš možné, že socialistický atheismus a liberální 
indiflerentismus nás všecky pohltí, než že se kdy staneme — ■ cel}^ 
národ — starokatolíky I Nedá snad Bůh tomu ani tomu, ale tohle jest 
dle lidského úsudku spíš možné. Výtečný Dr. Iška, vikář švýcarského 
starokatolického biskupa, sotva zemře jako ..preosvjaščenný" v nějaké 
českomoravské „eparchii" pravoslavné-katolickél 

Němci v Cechách ve své dnešní náladě spíš mohou něco pro- 
vésti — nějak v ten přemet ku protestantismu nebo starokatolictví. 
jež obojí se z nacionalního vzdoru u nich poslední dobou hlásá. Ale 
i tu odvane vítr jen plevy — je-li těchto plev snad v přítomné době 
mnoho, zůstane přece pro budoucí setbu zrno tím jadrnější. Ti němečtí 



60 Rozhled. 



knězi druhu Opitzova v litoměřické diecesi, kteří .štvaním proti českým 
svým bratřím a svým hypernacionalismem chtěli vše napraviti, budou-li 
vůbec, budou trpce vyléčeni. 

Leč starokatolicismus nepotkává se v Rusku se samými Kirějevy. 
General-ťilosof musí často lámat oštěp v žurnálech duchovenskvch 
proti různým a všelikVnn nepřátelům jeho mezi pravoslavnými. 'Slezi 
ty patřila ostatně celá komisse, jež ex oífo zkoumajíc nabídku církve 
starokatolické z r. 1 892., jednotu s ní odmítla na dnešních věroučných 
základech starokatolictví. Jeden z lepších znalců starokatolictví v ruském 
kléru, berlínský biskup pravoslavný M a 1 c e v dívá se na starokatolíky 
německé národnosti ne kirějevskými brejlemi. Probíraje dle spisů a dle 
novin starokatolických mínění různých bohoslovců jejich, na konec 
vývodů svých přichází k tomuto závěru: „Sloučení starokatolíkův se 
svatou pravoslavno-katolickou církvi východní musí se pokládat za 
úplně nemožné do těch časů, dokud nebude souhlasu mezi oběma 
v bodech uvedenvch (transsubstantiatio, neomvlnost církevních sněmů, 
celý názor o církvi). Pravoslavná církev nemůže ustoupiti ani v jednom 
z nich, ježto nemůže se uchýliti od pravdy, a zvláště že tu učení její 
i s učením církve západní se shoduje, kdežto starokatolíci překlánějí 
se k protestantům ... A možno-li vůbec vážně žádat, aby východní 
církev, trvající už skoro dva tisíce let, měnila své učení dle fantasií 
sotva padesát let staré církve, jejížto členové do nynějška druh s druhem 
nejsou ve mnohých míněních svých vůbec za jedno ... A má-li konečně 
dojíti ku spojení obou církví, to starokatohkům nezbude nic jiného, 
než podrobiti se nezměnnému učení pravoslavné východní církve. Této 
nutnosti nezbaví jich veškerá jejich učenost . . .'"' 

Starokatoličtí theologové konečně na tyto odmítavé odpovědi mají 
ve sv('' nauce o církvi hojivou odpověď: oni vůbec do žádné církve 
vstupovat nemusí, oni v církvi jsou. Zůstali v té církvi katolické, jež 
byla před koncilem vatikánským. — Tohoto theolog-ického jejich mínění 
o církvi přidržel se i spolkový soud švýcarský v rozepři obce 
svatohavelské s tamními starokatolíky. Soud přiřkl starokatolíkům 
právní podíl na kostelním jmění katolické farnosti ve Sv. Havlu. Pode- 
přel rozsudek svůj důvody, že prý starokatolíci nemohou za novotu 
na vatikánském koncilu zavedenou, přes neuznávání této novoty zůstá- 
vají členy církve a ti, kdož novotu tuto přijali, nemají právo vylučovat 
z podílnictví na jmění ty. kdo jí nepřijímají. 

Otázka protektorátu přece ještě nemíní umlknouti. Chování 
katolíků německých ve věci té očividně ve Vatikáne rozladilo. Vidět 
to z jiných dřívějších už okolností i z odpovědí listu rím. „Voce de 
la Veritá'' na řeč poslance katol. něm. středu ř^ritzena (12. prosince): 
„Není potřeba z národního zájmu stavět zrovna na hlavu náboženskou 
a historickou pravdu, a dopouštět se takových zřejmých upřílišeností 
— abychom se přísněji nevyslovili. Všichni vědí, že francouzský pro- 
tektorát na východě celé Evropě dlouho bvl po chuti a i k užitku a 
že mnohé katolické národv i v budoucnosti z něho budou prospěch 



Rozhled. 61 



míti." — Vztahuje se ta výtka na slova Fritzenova. jenž mezi jiným 
pravil: „Jistv s poměry obeznalý katolický ducliovní hodnostář pravil: 
íraneouzskv protektorát na východě není žádná protectio, ale persecutio 
(ne přízeň, ale trýzeň). I když tato slovní hříčka je poněkud přehnaná, 
přece němečtí katolíci jak z národních, tak i z církevních ohledů tento 
francouzský protektorát odmítají a těší se i jsou pyšni z toho. že mohou 
své zájmy svěřit říšské vládě své. jejíž vznešený nositel v posledních 
dnech právě opět tak slavnostně a bez obalu se přihlásil k pověčným 
zásadám křesťanství . . .'• Tentýž list rovněž přísně odsoudil slova 
vůdce kat. středu Liebera. jež tento však popřel, že by byl pronesl. 
..Voce de la Veritá" konečně však denníkem vatikánským ..Osservatore 
Romano^' desavonována. jako list neinspirovaný. V prohlášení listu 
tohoto (Oss. r.). jež vyšlo ze samé kurie římské, prosloveno přání, aby 
listy politické nerozšlapávaly dále už otázky protektorátu a nejitřily 
tak myslí věřících věcí. která už rozhodnuta. 

Ostatně z Francie samé dopisovatel listu „Civiltá Cattolica" v (|ua- 
dernu 1164 ze 17. prosince píše této revui vatikánské: „Na cestu 
Viléma II. na východ díváme se už dnes s větším klidem. Vůbec se 
přiznává, že cesta ta přispěla poněkud ke zvýšení vážnosti západu na 
východě, že však nikterak neotřásla postavením Francie, postavením, 
jež založeno jest na dlouhé historii, na trvalých stycích a široké čin- 
nosti náboženské a sociální. Francie vydržuje tisíce škol a dobročinnvch 
ústavů na východě, jakož i jinak veliký počet řeholníkův a řeholnic, 
jimž ústavy a školy ty nikdo z rukou vyrvati nemůže. Ochrana nad 
hrstkou ústavů německo-katolických. jež teď připadne císaři německému, 
není s to, aby zatemnila postavení Francie na východě. Katolíci všech 
národů jsou přáteli Francie, zvláště katolíci v Palestině, kde Francie 
všecky hájí a chrání bez rozdílu původu a příslušenství, zvláště když 
stát jejich sám se o ně nestará. Cím lépe tam budou ostatně zastoupeny 
jednotlivé národy katolické, tím lépe se bude moci čeliti propagandě 
protestantské a schismatické. A zvláště tato padá na váhu, ježto Rusko 
tu velmi úsilně pracuje. Konec konců všichni katolíci v Palestině jsou 
podrobeni autoritě patriarchy a biskupův, kteří se ustanovují Svatým 
Otcem, a všichni katolíci, kde se bude jednati o společnou věc. vzá- 
jemně při sobě budovi státi a jeden druhého chrániti. Řevnivost 
Německa a Rakouska, chrániti své vlastní ústa\'j' katolické na 
východě a posíliti i rozšířiti tam tím způsobem vliv svůj, bude též 
našim vládcům dobrou pobídkou, aby nezůstali pozadu, ale co nejvíc 
možno podporovali naše ústavy a naše chráněnce ..." 

Jak „Germania" berlínská tvrdí opětovně proti všem „dementi", 
vláda francouzská se míní prostřednictvím svého římského (vatik.) 
vyslance Poubelle zasaditi o sesazení jerusalemského patriarchy Piaviho, 
jenž příliš snad dle zdání francouzského poklonkoval před Vilémem. 
Patriarcha Piavi byl si pro instrukce v Římě před císařskou poutí a 
jistě se choval jen podle těchto instrukcí. Ostatně známo jest císařovo 
slovo: ,,Dokud já budu císařem, bude Piavi patriarchou v Jerusalemě." 
— Mocný vliv Vilémův tedy asi vy trucuje i Francii, chce-li vy trucovat 



62 Rozhled. 



zrovna i smrti, která, dokud on bude císařem, nesměla by dle jeho 
výroku nionsgn. Piaviho sklátiti! 

Dne '22. listopadu posvěceno třetí knihkupectví katolické 
v Eímě, „Desclée, Leťebvre k)č cie", vedle Pusteta a Mamě. Nová 
firma společníkii tvoří „Společnost lituro-ickou sv. Jana Evangelisty" 
(Societa liturgica di S. Giovanni Ev.). 

Vídeňská „Politische Correspondenz", dobře informovaný orgán 
zahraničního úřadu, přinášívá poslední dobu zprávy z ruchu amerika- 
nistův a protiamerikanistů ve Vatikáne. Dle poslední její zprávy 
z konce listopadu jednalo se v kongregaci indicis (seznamu zakázaných 
knih) o Kleinově francouzském překladu života P. Hec ker a. 
V kongregaci byla většina pro to, aby životopis P. Heckera položen 
byl na index. Svatý Otec však záležitost tuto vyňal zatím z pravo- 
moci kongregace a svěřil ji zvláště k tomu cíli sestavenému sboru 
kai'dinálň. Sám zabývá se myšlenkou vydati encykliku, v níž by prý 
prudké útoky některých horlivých protiamerikanistů odsoudil a vybídl 
ku větší snášelivosti s amerikanismem. Také na známé proudy německé 
proti Schellovi a Mullerovi a stoupencům bylo by prý poukázáno v listě 
tom a to ve prospěch těchto. — ? — 

Náboženské časopisectvo rusko- prav o slavné dochází 
velmi nepříznivého ocenění v jednom z nich samých (Strannik 11. č.j: 
„Duchovních žurnálů je velmi málo a ani netěší se velkému rozšíření 
a široké populárnosti u současné pravoslavné společnosti . . . Jakékoliv 
by byly příčiny lhostejnosti našeho společenstva k duchovní literatuře, 
nepochybno je přece to, že tato lhostejnost mstí se a zlo jeví ve všech 
odvětvích bohoslovných věd. Jako poptávka má vliv na nabídku, tak 
i tu poptávka by měla a má vliv na bohatství a propracovanost du- 
chovních otázek. Málo jest duchovních časopisův, málo dle všeho i sil 
obdělávajících široké pole církevně-náboženských otázek. Málo sil 
obdělávajících široké pole a mnoho asi míst na tomto poli bud zcela 
neobdělaných, nebo vzdělaných neširoko a nevšestranně. Nejzřejměji 
vynikají známky opuštěnosti duchovní literatury ve třech hlavních 
oblastech bohoslovného vědění: v patrologii, exegetice a dogmatice." 

Pokud víme a známe, jsou vědecké žurnály duchovní 
pravoslavné na ruském jazyce tyto: měsíčníky čtyř duchovních akademii 
petrohradské, moskevské, kyjevské a kazaňské. První dvě vydávají: 
„Christijanskoje Otenije" (Petrohrad) a „Bogoslovskij Věstník" (Moskva, 
Sergiev Posad), kyjevská „Trudy duch. ak. kyj.", kazaňská „Věstník". 
Mimo akademie jako organ duchovenstva stojí „Strannik". též pro širší 
kruhy intelligence určený (Petrohrad). Apologetický ráz má měsíčník 
„Věra i rozum"', více lidový je „Pravoslavnyj Sobesědnik". Církevně- 
politického rázu je týdenník petrohradský „Cerkovnyj Věstník". Biblio- 
graííckého a musealního rázu je petrohradský „Vizantijskij Vremennik", 
jenž vychází ve dvou svazcích ročně a slouží nejen theologii východní, 
ale i archeologii, historii a částečně i ethnografii a filologii. 

Rus pravoslavná má dvojí druh škol: ministerské (státní) a 
církevně -far ní školy. Školy ty nejsou sice ještě v žádném ná- 



Rozhled. 63 



božensko-politickém soupeřství, obojí jsou přísně náboženské, ale už 
i tohoto soupeřství se jeví počátky. Prozatím je to jen řevnivost; jeví 
se v životě ruského venkova oba zjevy: některé okresy a obce pře- 
cházejí k ministerským školám, některé své autonomní školy předělávají 
na církevně-farní a dávají je v ruce duchovenstva. Případů prvních 
jest ovšem více. Leč tím neubývá pole ani jedněm ani druhým: pro 
školy jest na Rusi ještě hodně prázdných mezer. V některých místech 
obojí školy působí vedle sebe. Školy církevně-farní („prichodskije") 
podřízen v jsou ve všem „svatému synodu" po stránce materiální 
i pedag-ogické i didaktické i disciplinární. I pedagogia pro oboje školy 
jsou oddělená. Dle statistiky vydané „svatým synodem" za rok 1898. 
(dne 1. ledna 1898) bvLj škol církevních na Rusi (Kavkaze i Sibiři) 
38.456, z těch pak učitelských a vyšších bylo 239, dvoutřídních (majících 
už takovou asi vážnost, jako naše měšťanské) 236, jednotřídních 16.274, 
vzorných při seminářích a eparchialných učilištích 107, škol gramoty 
(jen pro čtení, psaní, počítání a náboženství) 21.600. V 35 diecesích 
(eparchiích), jež zaujímají Rus se zemskou samosprávou, bylo těchto 
církevních škol 22.535. V ostatních 27 eparchiích nezemské Rusi (západ, 
jih, východ se Sibiří) bylo škol církevních 15.921. — Počet žáků byl 
1,337.501, z toho hochů 1.058.072, děvčat 279.479. — Co se týká 
Kavkazu a Sibiře zvláště, tu bylo na Kavkaze 1338 škol s 50.717 žáky. 
v Sibiři 1993 škol s 49.357 žáky. 

Opravy v životě církevním církve řecké pod Cařihradským 
patriarchou i Athénským metropolitou jdou volným krokem ku předu, 
ale stavu rozháranosti, nepořádku a pokleslosti mnoho dosud nezlepšují. 
Jak už jsme minule jednou sdělili, bídné materielní postavení kněžstva 
řeckého na venk(A'ě v Turecku a Asii bylo příčinou, že kněžstvo toto 
sbíhalo s míst svých a přicházelo do Cařihradu, kdež živilo se teprv 
bídně. Leč s tímto zjevem sloučeny bvly těsně i jiiié. Nedostatek kněžstva 
a tím i pastorace vůbec na venkově; v nedostatku obce i biskupové 
sahali k prvnímu, kdo přišel a bez náležité přípravy a bez patřičného 
vzdělání posvěcovali na kněze. Pod takovými kněžími pak ovšem stav 
církve mravní i náboženský stále upadal; knéží pozbývali vážnosti a 
tím i hlavního zdroje hmotného pro své živobytí v lidu. Z nevzdělanosti 
kněžstva plynuly pak i nesprávnosti v l)ohoslužbě a úřadě, tak zvláště 
častým bylo lehkomyslné sezdávání snoubenců, tak že přicházely velice 
časté sňatky osob už dříve sezdanvch. iež však z domova svého se 
vystěhovavše, v cizině v nové sňatky vstupovaly. 

Všem těmto nedostatkům cařihradský synod řecký chce čeliti 
dvěma nařízeními, jež v podobě oběžníků rozeslal na podřízené biskupy. 
V příčině sňatků nařizuje přísné šetření, a zvláště u cizincův odložení 
sňatků do té dol)y, dokud dokumentárně není zjištěno, že oba snoubenci 
jsou sňatku schopni. V druhém oběžníku obrací se synod hlavně na 
biskupy samy. Přísně zakazuje každé svěcení na jáhna nebo kněze bez 
potřeby a nutnosti v diecesi pocítěné. Bez titulu určité farnosti nemá 
se ani jáhen ani kněz vysvěcovat. Farníci nesmějí si vybírat kléru po 
libosti bez souhlasu a vědomí iDÍskupa, a posílat lidi na vysvěcení (!). 



64 Rozhled. 



Co nejpřísněji zakazuje se vysvétit jáhna před 25. a kněze před 
30. rokem věku. Biskupi a metropolité v prosinci každého r<jku ať 
pošlou synodu cařihradskému soupis všech sv}'eh kleriků s místem jich 
určení. Biskup a metropolité ať přísný vedou dozor nad životem a 
činností své diecese. Klerikům a kněžím přísně se zakazuje opouštět 
svá místa ve farnosti bez dovolení biskupova. Bez dovolovací listiny, 
v níž musí býti udáno, od kdy, do kdy a proč dostal klerik dovolení 
odejíti ze své farnosti, nechať se takový nikde nepřijímá, ne usazuje 
a na místo nové ani k jakékoli funkci nepřipouští. 

O morálním a pastorálním životě kněží rozesláno rovněž dlouhé 
napomenutí; o náboženském povznášení stádce svěřeného atd. — 

Dne 28. listopadu až do 5. prosince konán v Paříži národní sjezd 
katolíků francouzských, na němž zastoupeno na pět odstínů 
politicko-náboženských, v nichž v politickém životě však vystupují 
hlavně tři: křesťanští demokraté, liberální katolíci, konservativní katolíci 
či royalisté. Jako na německém sjezde, tak i tu podán přehled katolického 
missijního života a snažení. Ze 300, a to sotva, katolických missionářů 
r. 1789. rozmnožil se počet této kohorty dobyvatelů na 80.000 hlav 
dnešního dne a zřízeno od té doby na 450 nov}^ch diecesí, vikariatův 
a preťektur. — Katolický tisk ve Francii má dnes 561 orgánů, z nichž 
31 vychází v Paříži. — Pod konec sjezdu, kdy došlo k politickému 
okamžiku, začaly na sebe divoce narážet různé ty proudy politické 
mezi francouzskými katolíky. Konečně však zachována jednota a celistvost 
katolického hnutí aspoň přijetím nic neznačící resoluce a uchováním 
společného přípravného výboru sjezdového. 



Voda a umění. Lidové kursy na české universitě v Praze, 
pro něž senát žádal povolení i\ ministerstva, jak se ani jinak nedalo 
očekávat, povoleny. Budou tudíž po novém roce ihned uspořádány 
silami fakulty lékařské a filosofické. — Přednášková móda letos ostatně 
silno se projevila na všech stranách — přicházíme tím ovšem jen tam, 
kde už naši západní sousedé byli dříve: to co se jinde koná s větším 
apparatem, u nás přirozeně musí se vykonat skromněji. Navyknou-li 
si lidé na „zábavy" tohoto druhu — aspoň jistá část toho „lidu", jenž se 
k nim zve — bude to zase pokrok v osvětovém i společenském životě. 
Sociální demokraté pražští pořádají si po vzoru podzimních národo- 
hospodářských kursů svůj podobný běh . Chtěj í býti spokoj eni, 
bude-li účastenství na něm aspoň takové, jako na podzimním (180 osob). 
Přednášeti budou titéž čeští učenci, co přednášeli v říjnu. 

Výlučně pro ženy pořádá přednášky pražský ústřední spolek 
českých žen, v Brně v tom ohledu mnoho letos jakož i minulá léta 
činí „Vesna". Vzpomeneme-li nad to přednášek v zimním období i po 
celý rok namnoze, v různých úředních i svobodných spolcích, společ- 
nostech, družstvech pořádaných, přednášek, jež vymykají se z rámce 
a úrovně hospodských řečí spolkových, objeví se nám ruchuplný obraz, 
jímž značí se hospodářsko-kulturní doba našeho života velmi výrazně. 



Rozhled. 65 



■G 



V Praze zamýšlejí zřídit — společnost akciová — velkou zoolo- 
gickou zahradu. Byla by i okrasou a zábavným místem procház- 
kovým, i ústavem vzdělá vatelným pro město. 

Mezitím, co začínáme tak náhle veřejně mluvit, přestáváme jak 
se zdá psát — psát „krásnou" literaturu. Povídkoví a románoví 
naši spisovatelé — toť pět prstů jedné ruky. A všichni už vlastně 
v zenithu nebo k západu života se klonící. Východní strana obzoru je 
prázdná — leda tam dole v bahně několik bludiček a v křoví někohk 
světlušek. Hvězd není ! Zůstaneme neplodnými — bez spisovatelů, jak 
básníků, tak romanopisců "? Zvláště těmto žádný dorost nedorůstá ! !Naše 
listy zábavné jsou dnes k pláči — bez překvapení, bez nových pružných 
sil. Na uáš Parnas dlouho rosy nepadlo, je vyprahlý, pustý ! Snad je 
to také znamení našeho probuzení k hospodářským snahám — - k ho- 
spodářské emancipaci ! '? 

Leč přes to vzmáhá se denní a novinářská literatura. 
Od nového roku budeme asi bohatší o tři denníky — a socialistické 
„Právo Lidu" rovněž jím zůstane, přes všechen ohlašovaný krach. 
^Soudruzi" se jali sbírat — a „Právo Lidu" slibuje tak ještě rozhoj- 
nění svého obsahu. Nové „denníkv" budou jen starými listy rozmno- 
žen vmi : tak ..Plzeňské Listv^'' z tvdenníku budou vvcházet třikrát za 
týden, aby se během roku ještě přeměnily v denník. Zároveň budou 
přeneseny do Prahy. Rovněž tak „Radikální Listy" z tvdenníku začnou 
třikrát za týden, aby možno-li skončily rok jako denník. Mimo to 
stranou od radikálů stojící AI. Hajn sbírá podílníky na svůj list denní. 
— A periodický tisk náš plní se též hojněji nyní vážnějšími věcmi, 
hospodářskými články, dle místních a časových poměrů ovšem. Jeden 
český novinář při císařském jubileu dokonce byl vv^znamenán: vídeňský 
redaktor „Nár. Listů" Penízek — za to „Národní List^^" z obchodní 
politiky své musily ho nechat padnout — abv jim císařský rada před 
jejich „královským" „oposičním" čtenářstvem neškodili 

Dne 3. prosince hrána poprvé v Národním divadle „Neznámá 
pevnina", drama trojaktové od Boženy Vikové-Kunětické — jež 
neučinilo ani takový dojem, jako první pokus na prknech téže spiso- 
vatelky před dvěma lety (lakt. ,,V jařmu"). „Neznámá pevnina" jest 
rozvleklé, novellisticko-náladové povídání šroubovanou řečí a nevyhra- 
něnými osobami. — Svandovo divadlo smíchovské vedle svých večírků 
„Máje" zavedlo též dělnická představení v ponděH, jimiž snaží se 
rovněž vyhověti vkusu mladých, nebo aspoň mladších sociálně nad- 
chnutých. — Spolek spisovatelů „Máj" kandidoval do výboru družstva 
Nár. divadla svého člena, p. Václ. Štecha, ale propadl! 

Rozdílením cen literárních v České Akademii dne 2. prosince 
obdařeny a v^^znamenány známé práce — výběr bvl snadný, ježto 
ucházejících děl nebylo množství. Literatuře dostalo se 1900 zl. prémie, 
z nichž 1000 zl. obdržel Jar. Vrchlického „Bar-Kochba", po 350 zl. 
Jos. V. Sládka sbírka: „V zimním Slunci" a K. V. Raise: „Pantáta 
Bezoušek", 200 zl. pí. Vikové-Kunětické román „Paní Medřická" — 
Mat. Havelkovu cenu 300 zl. obdržel Kláštersky x\nt. za sbírku básní: 



Hlídka. 



66 Eozbled. 



„Tmavé růže". — Z hudebních skladateki obdrželi ceny: Jos. FíJrster 
(za jubilejní mši). Oskar Xedbal (serenáda D-dur). J. R. Rozkošný 
(Satanella), J. Kaan z Albestu (za balet Bajajaj. — Z malířů dána 
cena 1000 zl. Jul. Mařákovi za obrazy „Křivoklát" a „Praha". 

V měsíci listopadu pořádal v Saloně Topičově výstavku spolek 
„Mánes". Je to druhá toho roku; nevíme, zdaž hmotný v}'sledek l)yl 
pro mladé také takový jako na jaře. 

Ctitelé umění zemřelé letos herečky Marie Bittnerové hodlají jí 
zříditi pomník. K tomu cíli uspořádati zamýšleli řadu přednášek 
tuto zimu. 

Stoletou pamět narozenin Adama Mickiewicze. 24. prosince 
připadší, oslavila Polska a vzpomoěl jí i ostatní slovanský svót už 
dříve. Den sám, vyjma Varšavu, uplynul tiše ; tu v den 24. prosince 
odhalen byl básníku polskému pomník. Slavnostní řeč H. Sienkie- 
wiczova byla však ruským ministerstvem vnitra zakázána. Dne 8. 
prosince vzpomněli si na velkého básníka vídeňští socialisté a pořádali 
schiizi na jeho oslavu. — Dne 15. prosince zemřela nejlepší ruská 
malířka Pavlína Couriardova. 

V záhřebském „Věnci" navrhl srbský spisovatel Dragutin Iljic ne 
novou myšlenku, ale dosud neuskutečněnou, o sjednocení literatur srbské 
a charvatské a o svolání k tomu cíli j i h o s 1 o v a n s k é h o sjezdu 
spisovatelů. Výzva došla u charvatských spisovatehi příznivé odezvy. 

„Východní mys" na nej východnějším konci Asie u Behringova 
průlivu pojmenován, z rozkazu carského „mysem Děsnevovým'* 
na památku ruského plavce Děsneva, jenž první tu proplul už r. 1648. 
— tedy před 250 lety. Po ruském plavci ve světové geog-raíii stopy 
nezůstalo, ruský svět teprv jméno jeho světu podává. Na západě dle 
prvního známého plavce Dána Behringa, jenž úžinou asijsko-americkou 
proplul roku 1727., nazvali moře i úžinu onu. 

Goncourtova „Akademie deseti" konečně po vyřízení po- 
zůstalosti testatorovy bude se moci ustaviti. Ze dvou milionů franků 
postoupila budoucí Akademie dědicům 400.0Q0 franků tak, že pro ni 
samu zbývá ještě základní kapitál l'(3 mil. franků. Po souhlasu státu 
ještě vyžádaném vstoupí tedy v Paříži soupeřka Richelieuovy Akademie 
čtyřiceti v život. 

Francouzská Akademie čtyřiceti svou poslední volbou 
na místo zemřelého spisovatele veseloherního Henri Meilhaca doplnila 
se 9. prosince na 40 členů — vzácná to událost, že dnes počet čtyřiceti 
jest právě úplný. Volba za Meilhaca konána podruhé. Dne 26. května 
akademikové nemohli se přes několikateré hlasování rozhodnouti mezi 
třemi uchazeči: Lavedanem, Hervieu-em a Faguetem. Také tentokrát 
teprv až při čtvrtém hlasování naklonilo se štěstí Lavedanovi, pro 
něhož ze o3 přítomných akademiků hlasovalo 19. Tím tedy Henri 
Lavedan počten mezi nesmrtelné. Jména všech tří uchazečů jsou snad 
v cizině méně známa; nejsou to žádné dobyvačné talenty a zvláště ne 
reklamní, přes to však pozoruhodné. Emile Faguet jest výborný" 
kritik, PaulHervieu jest romanopisec. Henri Lavedan dramatik. 



Kozhled. 67 



Spusob a ráz tvorbv těchto dvou jest si v innoliéni podobný — nejvíc 
ovzduším a pojímáním úlohy spisovatelské: oba břitce šlehají a usvědčují 
\ vsokou pařížskou a francouzskou společnost. Romanopisec Hervieu 
činí to vážně, Lavedan satirou. Hervieu obrací se k nynější měšťácké 
zbohatlé společnosti, Lavedan k aristokracii se svým usvědčováním. 
Lavedan svými novellistickými prvními pracemi nevzbudil tolik zájmu 
pro sebe. až drama jeho „Prince ďAurec" vyvolala svou břitkou satirou 
a šlehy po zhýralé aristokracii, silné hnutí ve společnosti i v literárním 
světě irancouzském. 

Akademie čtyřiceti dnes skládá se ze dvou professorů. 10 
historiků. 5 politických řečníků. 5 básníků (Sully-Prudhomme, de Hé- 
rédia, Francois Coppée, de Bornier. Theuriet), 5 dramatiků (Victorien 
Sardou, Pailleron, Legouvé, Ludovic Halévy. Lavedan). 4 romanopisců 
(Paul Bourget. Loti. Cherbuliez. Anatole France), 4 kritiků (Brunetiére, 
Jules Lemaitre. Guillaume. Gaston Paris). 2 žurnalistů íEd. Hervé, J. 
Claretie), 1 biskupa (kardinál Perraud), 1 učence přírodovědy (Ber- 
tranda) a 1 advokáta (Rousse). 

Paříž si otevřela (7. prosince) nové speciální divadlo „(J p é r a 
C o m i q u e'", jež věnovati se" bude kusům toho rázu, jaký jméno di- 
vadla už naznačuje. — Na „divadle republikánském" (Théatre de la 
République") dáváno nedávno poprvé drama „Kosak^', zpracovaný to 
Gogolův „Taras Bul ba" od Silvestrea a Moranda. Drama mělo 
veliký úspěch. 

Německá vláda hodlá VA"hověti kultu sixtinských fresk německých 
umělcův a professorův a svým počinem a podporou vydá dílo, jež by 
shrnulo vše, co kde o sixtinské kapli psán o, a všecka vyobra- 
zení, jež kdy kde podle fresk nástěnných zhotovena. Dílo rozvrženo 
proto na dva díly: textový a obrazový. Za spolupracovnictví nejzna- 
menitějších historicko -uměleckých spisovatelů bude dílo to připravo- 
váno ihned, jakmile rozpočet s příslušnou položkou (75.000 marek) 
bude schválen. První svazek textového i obrázkového dílu má vyjíti 
už r. 1900. Do 5 let bude prý celé dílo hotovo. Náklad převezme 
berlínský „Verlagsanstalt fur Kanst und Wissenschaft". 

Ruský mahř Vereščagin uspořádal v Moskvě výstavu obrazů 
poslední tři léta dohotovených, jež tvoří pokračování známého cyklu 
Napoleonova. Výstava 4 nových těch obrazů přenesena z Moskvy do 
Petrohradu. Na jaře hodlá umělec uspořádati v Londýně všeobecnou 
výstavku všech dosavadních prací svých. 

„Německá společnost pro křesťanské umění" ve své 
poslední (V.) výroční zprávě vj-kazuje počet členů 1871. V posledním 
roce samém přibylo členů 412 1 Na provedeni uměleckých děl poskytla 
společnost podpory roku minulého 750 marek. V četných případech 
vedla a sprostředkovala uměleckou výzdobu chrámů. I o schválení a 
dobrozdání plánů pro nové chrámy byla požadována. Valné shromáž- 
dění letoší bylo 8 — 9 srpna v Ravensburgu, o němž jsme tím časem 
zprávu přinesli. 



68 Rozhled. 



Ve Vídni odehrál se v létě a na ptjdzim zákulisní boj dvou 
uměleckých spolků: „rakouského musea pro umění a prů- 
mysl'" a „Um élecko-průmy šlového spolku". Onen jest ústavem 
státním, tento soukromým. Jednalo se o umělecké intence — jež sou- 
kromý ústav podřizoval obchodním. Státní ústav dosud byl ochoten a 
poukázán i vládou vypomáhati ústavu soukromému. Nov}' ředitel ústavu 
státního, dv. rada Scala, sotva nastoupil, kramaření uměl. prům. spolku 
si zakázal. Odtud sočení, žaloby, rozladění nahoře (protektorem byl 
arciv. Rainer), konečně naprosté vítězství p. Scaly — veškerá vzá- 
jemnost mezi oběma ústavy přerušena, soukromý spolek vystrčen 
státním ústavem — do slova vzato — na ulici. 

Frýburská katolická universita po letoším útoku liberaL 
i nehberal. professorstva německého, zaznamenává sic malý úbytek 
žactva: máť 314 posluchačů (v letním semestru bylo 338, v loňském 
zimním 331 immatrikulováno), jinak však pohromy neutrpěla. Na 
zprávu, že německé university vypoví frýburské katolické universitě 
vzájemnost (ač toho neučinily, jen z Lipska tím pohroženo), ohlásil 
ihned francouzský ministr vyučování, že naporučil všem státním uni- 
versitám francouzským vzájemnou výměnu spisů s universitou frýbur- 
skou. I v takových věcech jeví se ta řevnivost francouzsko-německá. 
— Jednotlivé fakulty university frýburské takto navštíveny: bohosloví 
136; jus 73, filosofie 44. přírodovědy 61 studujících. Dle příslušenství 
jest 144 Švycarů; 93 Kěmců z říše, 77 z jiných zemí. 

xsa hřbitově městečka New-Ross v Irsku nalezena nedávno plotna 
kamenná, na níž ve ^'yjDouklém způsobe zobrazeno Jezulátko. 
Toto zavinuto celé v peřince, jen hlava usmívavá z celého těla vyčnívá. 
Střih kučeravých vlásků i způsob zavinutí poukazují na 12 až 13 
století. Vedle hlavičky Jezulátka nalézají se dvě andělské pouhé 
hlaváčky. Obraz sám zaujímá jen polovici plotny na zdélí, ostatní plocha 
jest prázdná — plotna sloužila asi místo nynějších jesliček, prázdná 
její plocha pak k umístění květin a světel. 

Mladý italský hudební skladatelLorenzo Perosi 
dobyl v úterý 13. prosince velikého úspěchu v Římě svým oratoriem 
..Riswrrezione di Cristo" (Vzkříšení Kristovo), s nímž hodlá nvní pod- 
niknouti cestu po Evropě. První představení vyhradil si Berlín. Několik 
dní před tím dáváno v divadle „Costanzi" jeho první oratorium 
„Vzkříšení Lazarovo". Též „Vzkříšení Páně" mělo v divadle tomto 
provedeno býti, které chtělo se tak zhojiti přitažlivostí děl nadaného 
skladatele za nedávno propadlou operu Mascag-niho „ťis". Poněvadž 
však P. Perosi měl sám říditi provedení oratoria, generální vikář kard. 
Parocchi měl Perosiho k tomu, aby provedení se stalo ve chrámu sv. 
Apoštolů. Tak basilika „Dei Dodici Apostoli" stala se jevištěm nadšení, 
jaké vznešené oratorium vyvolalo. Přítomno bylo 16 iiardinálů, 50 
biskupů, královna italská, poslanci a senátoři, nesčetné množství kněží, 
šlechta a vznešené kruhy římské vůbec. Vstupenek vydáno 3000, 
a vstupného vybráno na 16.000 lir, čistý výnos věnován dobročinnému 
účelu. Perosi ve slovné části oratoria držel se přesně tekstu jak v evan- 



Rozhled. 69 



gcliii stojí, bez veršování a bez úpravy jiné. Oratorium .,Vzkříšeni 
Kristovo'"' počíná smrtí Kristovou dle evangelia sv. Matouše — a to 
vvplňuje první díl; druhý díl líčí z mrtvých vstání dle sv. Jana. 
Rozdělení rolí řídí se textem: vA^pravovatelem je úloha tenorová. Chory 
jsou hla^nlími přednostmi díla — '^ ty jsou — některé z nich — 
jediným slovním dodatkem k evangeliím. — Perosi narozen 20. pro- 
since 1872. v Tortové u Alexandrie, kdež otec jeho jest varhaníkem. 
Perosi musikalní dráhu počal v benediktinském klášteře na Monte 
Cassino. Tu rozhodl se státi se knězem. Jest žákem ústavu sv. Cecilie 
v Éímě. Také v Xěmecku (Řezné) se dále vzdělával. Poslední čas byl 
ředitelem sboru pěveckého u Sv. Marka v Benátkách. Nyní po svém 
římském úspěchu jmenován kapelníkem sixtinské kapelly 

xiutor .,Divošky", Nikolaj Jakovlevič Solovjev. zemřel H. (15.) 
prosince v Juchnově, Smolenské gub.; vedle .,Divošky'' známy jsou 
ještě dramata jeho: „Ženitba Bělugina". „Na porogě k dělu". „Světit 
da na grějet". S A. N. Ostrovským společně sepsal též několik kusů 
divadelních. 

Dne 26. prosince zemřel v Paříži Georges Rodenbach (- 1855.), 
jeden z lepších básnické moderny francouzské. 

V nově připravovaném díle objevů tak zvaných „papyrusův 
oxvrrhvnšských", jak oznamuje ..Egyptian Exploration Funď". 
budou uveřejněny vedle zlomků z opisu různých řecko-klassických 
děl také zlomky evangelia sv. Jana (z 3. století opis), z první epištoly 
sv. Pavla ke Korintským a z apokrvťního evangelia. 

Snaha německé vědy archeologické strhnout na sebe ne-li 
primát, tož aspoň slávu čestného účastenství v ae gyptolo gii. vedle 
vydání hieroglyfického slovníku, jenž za podpory samého císaře Viléma 
se osnuje, projevuje se i novým zámyslem vlády říšské zříditi v Egyptě 
říšsko-německý ústav ku zkoumání starožitnosti egyptských. Úřad za- 
hraniční žádá na zřízení tohoto ústavu 10.000 marek pro budoucí rok, 
jež by zatím věnovány byly hlavně jako služné pro jednoho učence 
egyptologa, který by byl přidán jako vědecký příručí konsulatu 
německému v Kairu. Dosud výzkumy Egypta se týkající uveřejňovány 
hlavně v Anglii a ve Francii, která od 15 let rovněž zřídila tu svůj 
vědecký výzkumný ústav. Anglie má tři společnosti výzkumné: ..Egypt 
Survey', „Egyptian Exploration Fund" a „Egyptian Research Account". 
Po zřízení ústavu výzkumného by ovšem pak i v němčině v\'cházel 
příslušný organ tohoto ústavu pro aegyptologii. 

Elektrotechnika kráčí obřími kroky na dráze překvapujících ne- 
bývalých objevů rychle v před. Smělými návrh}" zanáší se Nikola 
Tesla, naturalisovaný ve Spojených Státech Charvát, jenž smělostí a 
hloubkou svých plánů dávno už Edisona zastiňuje, tak jako před Teslou 
už zase chvátají v před sami jeho žáci. Idea Marconiho telegrafovat 
bez drátu, čili hnát proud elektrický zpříma vzduchem nebo zemí 
od místa k místu - — v pozměněné způsobe vyskytuje se i v novém 
návrhu Teslo vě : přenášet elektřinu přímo bez vodičů pro- 
storem od místa k místu. Tesla pracuje s proudy oscillačními, jež 



70 Rozhled. 



jež objevují oku našemu netušené vlastnosti a mohutnosti. Takovýto 
oscilkijící elektricky proud Tesla chce vésti vrchními silně zředěnými 
vrstvami vzduchu beze všech jiných vodičů — přímo vzduchem. 
Oseillující proud sálá svými „paprsky" tak jako teplo nebo světlo. 
V rozředěném vzduchu „prozařuje" prostorem jen s malou ztrátou síly 
své. Stačí tedy na jednom místě postavit stanici proud \^'sílající (napřed 
ovšem oscillací přetvořující v proud s dlouhými vlnami. i) na druhém 
zřídit receptor. či stanici přijímací a převod elektřiny jest připraven. 
Jelikož nutno proud vésti vrchními vrstvami vzduchovými, bvlo by 
k oběma stanicím užito balonů, připoutaných mohutnými lany, jimiž 
by se proud zároveň nahoru vyváděl a dolů sváděl. Tesla činí projekt 
tak dalekosáhlý, že chce od vodopádu Niagarského posílati tím způsobem 
elektřinu na světovou výstavu pařížskou r. 1900. 

Žák Teslův Moore se svým ..studeným světlem" přiblížil 
se prý realisaci tohoto světla v životě obecném. Jest to opět světlo 
silno oscillujícího proudu ('chvějícího následkem častého přerušování — až 
6000 za minutu), jež září v prázdném prostoru. Jen že sklenné roury 
vzduchoprázdné musily být pro délku vln elektrických příliš dlouhé 
a tím i pro užívání v životě světlo to činilv nepraktickým. Podařihj 
se mu ted\" učiniti proud oseillující zářícím i v menších rourách. Stu- 
deným se světlo to nazývá proto, že veškerá energie elektrická vv- 
užitkuje se jen na V3^dávání světla (do TOVo); kdežto naše obyčejná 
světla všecka víc hřejí než svítí. V elektrick}'ch žárovkách na př. 
98 ''o síly proudu ztráví teplo (rozžhavení drátku) a jen 2" o síly elek- 
trické upotřebují se k výrobě tepla. Ohromná tedy úspora síly! Jen 
jak draho ta úspora přijde? 

Mezi tím, co Amerika vymýšlí nové způsoby světel elektrických. 
Evropa uvádí najednou v život světlo plynové — tak zvaného „acety- 
lenu". Už i v Eakousku budují se tři továrny najednou na výrobu 
-,calcium-earbidu". z něhož tvoří se acetylen, svítící světlem, jež nej- 
lepšímu elektrickému v ničem nezadá. V Německu řada měst, drah, 
nádraží, i vlaků, soukromých i veřejných závodů, jež acetylenové světlo 
zavedly, zavádějí nebo zavedou, jest už nespočetná! Acetylen ovšem 
v první řadě tvoří soutěž plynu — ale i petroleji, dosavadnímu to 
svítivu chudých. A nepřijde o mnoho dráže při dosavadním stavu 
výroby než petrolej — v Německu, nota bene! kde jest petrolej o polo- 
vičku lacinější, jak u nás. Lampa o světlosti 25 svíček stojí za hodinu 
— při dodávce z továrny — 3 pfenniky! To už svítivo petrolejové 
dnes u nás přijde mnohem dráže! 

Acetylenu (Cg Hj) povstal však sok — v bratru nejbližším, mladším, 
jejž přezvali a ethylen (Cj H^j. Podařilo se to zase Američanu chicag- 
skému, majiteli hutí a sice ze strusek uhelných ve vysokých pecích; tím 
zároveň nalezeno upotřebení těchto ostudných strusek, s nimiž si hutě 
rady nevěděly. vStrusky rozemleté totiž se v „elektrické peci" připraví 
v tekutou massu, jež nazvána „carbolit" a jež v přístrojích podobných 



') Při 925 přerušeních za sekundu udává Tesla délku vlny na 200 angl. mil. 



Rozhled. 71 



lampžlm acetylenovým plodí uhlovodík aetliylen, tak jako kalcium karbid 
plodí tu acetvlen. — Vedle aethylenu má Amerika už od dřívějška 
jiný svítiplyn, ještě tak zvaný „aero gen". Vzduch se tu žene do 
přístroje uhlíkovodíkatou massu obsahujícího — bud" aether petrolejový, 
gasolin. nebo jiné. a vyluzuje jej tu prouděním svým z plodivé massy, 
.a míchá se s ním ve svítiplyn. Jest to nejjednodušší a nejlacinější 
světlo plynové, jen že nemá dostatečné síly a jasnosti, aby opanovalo 
nad četnými soky. 



Z národního hospodářství. Jubileum císařské 2. prosince připadší 
dalo vznik mnoha případným a prospěšným ústavům v celé říši. Tvořeny 
různými korporacemi tak zv. jubilejní fondy, zakládány dobročinné 
ťistav\" a pod. Spolu ve veškerém tisku vyhrabáno mnoho vzpomínek 
z let padesátých, podáváno srovnání doby oné s dnešním časem v ohledu 
politickém i hospodářském. Z reminiscencí historických uvedeme jen 
něco z řeči sv. p. Chlumeckého, již měl v rak. „obchodním museu" 
-ve svat večer jubilea. 

„Nejvelkolepěji a nejzřejměji jeví se ohromný rozdíl mezi dneškem 
a tehdejškem ve vývoji našeho dopra vnict ví. Sotva by člověk 
věřil, že před 50 lety ještě dosta vniky byly hlavním dopravním pro- 
středkem po souši ; z drah jen Severní dráha a kratší tratě státních 
■drah (Praha-Brno, Olomouc-Praha. Vídeň-Hlohnice, Miirzzuschlag-Celje) 
bylo vše co Rakousko nynější mělo drah železných; listovní a jízdní 
pošta byla tak drahá, že střední a chudší stavv ien málokdy ií mohlv 
používat; telegrafní spojení pak bylo soukromníkům vůbec nepřístupno 
a zakázáno! Velkých dopravních parníků v moři jaderském, ač po- 
břeží tehdejšího Rakouska bylo o mnoho větší, vůbec nebylo; dopravu 
Tnezi přístavy obstarávaly malé lodě plachetní. 

A dnes! Železniční síť vzrostla z délky as 1000 km. na 17.000 
km., doprava osobní proti tehdejšku vstoupla 33 krát, doprava zboží 
však dokonce 170 krát! — Pošta stala se vzorným ústavem, jenž lácí 
svou dnes i nejchudšímu je přístupen a listy i věci do celého světa 
vysílá a dopravuje. Také dnes doprava listovní vzrostla 400 krát, 
peněžní zásilky 200 krát. Dnes mimo to poštovní ústav doplněn vý- 
tečnou spořitelnou poštovní, chekové a částečně i clearingové spojení 
obstarávající. Doplněn nad to lOOkrát rozšířenější sítí telegrafní a rozsáhlou 
sítí telefonní. Relativně nejmenší pokrok jeví se v mořské dopravě, 
ač i tu pokrok jest velmi znatelný." 

Obchodní spojení s cizinou spočívalo na libovolné soustavě pro- 
hibitivní. Obchodní smlouvy byly jen s Keapolskem a — Tureckem! 
Také mezi Uhry a Rakouskem byly celní hranice — • iež ovšem vol- 
nými sotva i dnes se dlouho udrží. 

Srovnání r. 1898. s rokem 1848. s ohledem na národní naše 
poměry vůbec jest nemožno — ježto pro rok 1848. veškerý substrát 
porovnávací schází. Ty kulturní, ty hospodářské ústavy, jež tehdy 



72 Rozhled. 



stávaly, bvly jen topog-raficky českomoravskými — a i když věcně 
snad sloužily oÍDěma národnostem, našimi neljyly. 

O školství českém může se mkivit jen při národních školách 
a tu bylo r. 1848. : německých 528, českých („slovanských") 1029^ 
utraquistická 1. Roku 1898. však^ škol národních hylo 745 něm., 
17j^5 českých a 15 utrakvistických. Čili přibylo škol německých o 41"; o, 
českých o 68''/o. O jakosti tohoto školství českého v r. 1848. pra^sá 
ve svém spisku ..Mahrens Zustande vom Standpunkte der Statistik" 
vydaném r. 1848. Dr. Běda Dudík: „Na otázku: odpovídají naše 
národní školy požadavkům doby? Rozhodně odpovídáme: Nikoliv. 
A sice když pro nic jiného, tak nž proto, že nemají vůbec žádného 
národního rázu. Našim dítkám nedostává se vyučování ani o ma- 
teřské řeči, ani se v nich nebudí láska k vlasti poukazováním na 
domácí historii; příčina to neslýchané lhostejnosti národa našeho ve 
všech národních záležitostech !" 

Na oslavu jubilea císařského otevřeno v Praze obchodní komorou 
nově vystavěné umělecko-průmj^slové museum a techno- 
logické museu m jako výstava pokroku řemeslného a průmyslového. 
Umělecko-průmyslové museum dosud bylo umístěno v Rudolíinu. kamž 
dovolila pražská Spořitelna uchýliti se i v r. 1885. umělecko-průmy- 
slové škole. Nyní po 13 letem úspěšném působení štědrostí státu, země 
a komory oba ústavy umístěny budou ve vlastním domě a zvláště 
museum rozhojněno. Po stránce umělecké škola a uměl. průni. museum, 
po stránce technické a po stránce zručnosti a strojové výroby má po- 
vznášeti řemeslo zase technologické museum. 

A ježto Liberec hrá si na druhou metropoli království českého, 
otevřeno i tu téhož 8. pros. technologické museum, zároveň s výstavkou 
výrobků řemeslných a učebnými kursy pro mistry. Tak Cechy na- 
jednou ve dvou velikých středištích průmyslových nadány ústavy ku 
povznesení řemesla a průmyslu vůbec směřujícími. Oba, zvláště uměl. 
prům. ústav pražský, dopomohou snad jednou českému řemeslu zase 
k jeho bývalé slávě. 

K chystanému prozatímnímu zasedání zemských sněmů (od 28. 
pros.) předloženy už zemské rozpočty na rok 1899. Zemská 
finanční mizérie křičí z nich víc než kdy dosud. Zvláště nepoměr mezi 
potřebou a prostředky u českého rozpočtu je nápadný. Jediná země 
rakouská má postavení závidění hodné, to jsou Dolní Rakousy. Vídeň 
jako shrabuje z celé říše finační sily, tak pro zemi dolnorakouskou 
jest nevyčerpatelným zdrojem. Země ta pouhou 20°/o přirážkou získává 
tolik, co celá Halič 47 — 61 procentní přirážkou. Zemské náklady vše- 
obecně vzaty uchovávají u porovnání se státním rozpočtem stejný krok 
— tvoří stále tak asi devítinu rozpočtu státního. V popředí zemí s vel- 
kvmi potřebami idou Cechy. Halič. Dolní Rakousy, Št^^rsko. Morava. 
Těchto pět zemí rakouských, jež mají dohromady na 20 milionii oby- 
vatelů, čili slabší čtyry pětiny všeho obyvatelstva, v nákladech zem- 
ských mají procento o něco vyšší. V jednotlivých zemích ovšem poměr 
zemských potřeb zase jest různý. V roce 1895. připadalo v rakousk}^ch 



Rozhled. 73 



jednotlivýcli zemích poměrného nákladu na jednoho obyvatele (dle 
A'vše sestupně) : v Korutanech 6'00 zL. Štyrsku 5'12 zl.. Dolních Ra- 
kousích 3'63 zl.. Solnohradsku o"20. v Cechách 2'56. na Moravě 2"14. 
Krajině 1-80. Bukovině 1-TH. Haliči 1-70, Tvrolsku í-42, Slezsku l-30! 
Istrii 1-26. Hor. Rakousích 1-20, Goricí 107 a Dalmácii 100 zl. — 
Tíže zemského nákladu neležela však na obyvatelstvu dle této stupnice, 
jak vidět ze zemských přirážek roku toho. Korutany jdou ovšem 
napřed i tu se svou GO^o přirážkou, ale ostatní země už v jiném po- 
řádku. Za Korutan}" je Halič s přirážkou 47 — 61° o- Bukovina 42 — 64-5''/", 
Solnohrady ;^0*'/o. Morava. Slezsko. Štýrsko stejně se 46^0, Dalmácie 
se 45%, Horní Rakousv a Krajina se 40" or Cechy s o97n. Istrie 35 ° q. 
Tyrolsko 3l^7o. Dolní Rakousy 20% í^ Gorice"' s 8— l'2Vo přirážky 
zemské. 

Ze srovnání obou řad nejlépe \'ysvitne síla jednotlivých zemí 
nésti i stálé zvvšování zemsk}'ch potřeb v budoucnosti. Mezi silné nž 
Morava nepatří. Kdyby chtěla opatřiti potřeby své na př. tím stupněm 
jako Štýrsko, v mnohém ohledu jí podobné musila by dnešní tíží při- 
rážkovou zdvojnásol)iti. — Rozpočty Moravy a Cech na rok budoucí 
vykazují od posledního pětiletí zvj^šení nad poměr vzrůstu obyvatelstva. 
Tak český vzrůstá skoro o 50% — moravský vzrůstá jen o 20''/o. 
Kdyby se vzrůst bral stejným krokem, došli bvchom brzy summv zá- 
vratné výše a poplatnictvem nezdolatelné. A můžeme se těšiti myšlenkou, 
že jsme u konce tohoto nepoměrného zvvšování ? Sotva. I pro Cechy 
i pro Moravu zbývají právě v budoucnosti veliké a nákladné práce, 
v minulosti zanedbané: jsou to hlavně příspěvky zemské na úpravu 
řek, na průplavy, na další vývoj nemocnic a jiných dobročmných 
ústavů, hospodářské zvelebení země vůbec — a nezbytné zvýšení platů 
učitelských a mimo to zdokonalení školství — všecko to sice nepatří 
k trvalým nákladům, ale — trvalým nákladem se to stane proto, že 
země na nepoměrný vzrůst svých potřeb si — • vj^půjčují. Zvláště 
v Cechách jest ne^"^^světlitelno a neodpustitelno dlužební hospodářství 
zemské, kdež sněm, jen aby 39% přirážky nemusil zA^^šovat. nové a 
nové dluhy stále rok co rok dělal, a tak neproduktivním břemenem 
úrokovým sám k možnému zlepšení si cestu zatarasil. Tutéž cestu 
míní nastoupiti zemský výbor i nyní : ze zemské potřeby per 22 mil. zl. 
třeba sehnati neuhrazených 20% mil. zl. Přirážkou 51"/o; již jako letos 
míní zemský výbor ponechati, sejde se as 15" 7 mil., po příspěvku 
státním z daně příjmové, zbylo by ještě neuhrazeno 3*8 mil. zl. A ts^to 
se vypůjčí, ježto přirážkou je hradit vyžadovalo by zvýšení této při- 
rážky na 64%. — Na Moravě už do této výše přirážkové nebudeme 
míti daleko. Moravský zemský výbor ve zvyšování přirážky není tak 
úzkostlivý. Při úhrnné potřebě per 7*24 mil. zl. (vyšší než vloni as 
o 350.000 zl.) přirážka vloni zvýšená na 48 — 55''/o má letos vstoupnouti 
na 52— 59''/o. 

Týmže nepoměrným vzrostem jako zemské rozpočt}" vyznačuje se 
i státní rozpočet na r. 1899. Tento 6. prosince ministrem financí 
Drem. Kaizlem předložený vykazuje 760Y^ mil. zlatých úhrnné potřeby 



Rozhled. 



vůči letoším rozpočteným 723 mil. zLitvch. čili vzrůst proti loňsku 
o 50/0, proti r. 1895. o 19^0, proti r. 1889. o 37'Vn. Není divu, že toto 
vzrůstání výdajů státních nehradí se vzrostem přijmuv, a že se musí 
pak sahat buď k \'^'-půjčkám nebo k novým daním na úhradu schodku. ' 
U nás ted" přišly v oblibu oba způsoby. Výpůjčky se činí sice už jen 
pod jménem investičních výpůjček, ale dluh státní jimi vzrůstá a s ním 
břímě úrokové stejně jako dřívějšími prostými výpůjčkami. 

Při výkladě, ^jímž ministr doprovázel svůj rozpočet — první 
rozpočet ministra Čecha! — zmínil se o výsledcích nově zavedené 
daně osobní z příjmů. Tato „sociální" daň, jak ji nazvali proto, 
že provedena v ní zásada obtížení pravého, užitelného majetku jednoho 
každého občana, svým prvním obrazem neukazuje na přiliš utěšené 
poměry sociální. Úhrnná summa přiznaného příjmu je celkem malá. 
příjmový průměr \'ysoký. vyšší na př. než v sousedním Prusku, podíl 
velkých příjmů nepoměrně veliký — známky to špatného sociálního 
roztřídění příjmů. Poplatníků, kteří značí šťastné jednotlivce vznášející se 
nad existenčním minimem ročních (500 zl., jest poměrně velmi málo. 
U porovnání s Pruskem, dle něhož naše nová daň příjmová zavedena. 
jest poměr tento 7 : 4, čili u nás blahobyt nadšestistový dá se. vyjádřit 
zlomkem ^j-. v Prusku Y^; až zlomky tyto vzrostou na 1 celou, nastane 
sociální vyrovnání — souhrnně vzato ■ — na 600zlatovém či 900niarkovém 
základě ročního příjmu. Kdo je tomuto sociálnímu v^^rovnání blíž, je 
zřejmo. My v Rakousku to nejsme. 

Průmyslová politika naší říše má dnes dvě vlastní bolesti : 
zákulisní praktiky železářské společnosti pražské, totiž její správní 
rady. a řevnivost mezi malými a velkými cukrovary. Obojí 
cukrovary doručily finančnímu ministru svá memoranda, jednv proti 
druhým. Jedná se o vracení vývozních prémií, jež přebrány budou 
cukrovary našimi přes určenou úhrnnou summu 9 mil. zlatých. Vracení 
těchto přebraných prémií mělo se díti dle škály vstoupající, dle síly 
výroby roční. Nerovnost této stupnice odůvodňována tím. že se jí má 
vvrovnati nerovnost nákladů výrobních mezi malými a velkými cukrovary. 
Proti této předloze, jež jest jednou z vyrovnávacích předloh, podaly 
velké cukrovary nedávno ohrazení, že nerovnost výrobních nákladů 
jest bajkou vymvšlenou malými cukrovary. Tyto však stojí na svém. 
Předloha ostatně sotva bude změněna v neprospěch malých. — Afféra 
železářské společnosti pražské jest vlastně spekulačním skan- 
dálem, neboť nejedná se o nic jiného, než o ujmutí větší části čistého 
výtěžku této společnosti a uložení její stranou pro pány správní rady, 
kteří zatím bursovními manévry pracovali k tomu. aby většinu ^ akcií 
dostali do rukou svých a pak se o své zvláštní dva reservní fondy 
rozdělili. Reservní tyto fondy obnášely už přes 9 mil. zlatých. Akcionáři 
nic z těchto šmejdů netu.šící dostávali přece své roční slušné dividendy — 
vidno z toho. jak hříšné výtěžky zaručuje clo na železo a železné 
výrobky železa řům našim. Ježto vláda sama \'y'nesla špinavé toto prádlo 
na veřejnost, lze se nadíti, že nejen zabrání kartellu veškerých železáren 
rakouských, jenž po zdařeném díle chystán, ale že též ono nepatřičně 



Rozhled. 



vysoké clo s železa sejme, neboť toto „hospodářské'" clo přestalo býti 
zatím „hospodářským'' a proménilo se ve spekulační. Naopak nej- 
hospodář.štější zájmy naše v průmyslu i zemědělství jím jen poškozovány. 
Všecko, co u nás železné, je téměř dvakrát tak drahé, jako v Německu'. 

Při letoším sjezdu delegátův okresních nemocenských 
pokladen, jež vláda ročně svolává předkládajíc sjezdům různé spráA'ní 
věci k posouzení a vyřízení, český sjezd opět se přidržel politiky 
abstinenční. Je to nátlak na uspíšení reformy nemocenského pojišťování. 

České lékařské komory odvolaly svůj zákaz, vydaný dne 
ol. března 1897. že žádný lékař nesmí přijati paušál ováné místo 
u n e m o c e n s k ý c h p o k 1 a d e n jakéhokoliv druhu. To znamenalo, že 
lékaři jsou s paušalováním nespokojeni a chtějí dosíci příjmů vyšších 
jednotlivým účtováním. Leč mnozí lékaři zákazu komorního neuposlechli 
a nemocenské pokladny se rovněž opíraly tomuto zvyšování nemocenských 
nákladů. Bylo to také skutečně místo ku zvýšení příjmů lékařských 
nevhodné. Komora lékařská, obě sekce její tedy koncem listopadu na 
své valné hromadě usnesení to zrušily; ponechán jen v platnosti zákaz 
nepřijímati paušalovaných míst u mistrovských nemocenských pokladen. 
Boj podobný v Prusku letos s jistou pokladnou podniknutý, jak jsme 
nedávno na tomto místě sdělili, podobně skončil vítězstvím pokladn}-. 

>sa statistický úřad práce v rozpočtu budoucího roku na- 
chází se položka (í5.050 zl. — Dle rozpočtu vidno též. že vláda zanáší 
se myšlenkou rozmnožiti a rozšířiti opět ústav živnostenského 
d o z o r u. Jedná se totiž o utvoření nižšího druhu inspekce, tak zvaných 
„inspicientu". kteří by bráni byli z řad dělnictva továrního samého. 
Inspicienti, kteří vedle odborné znalosti (jako přední dělníci) vykázali by 
se i školským odborným vzděláním, budou míti přiděleny takové odbory 
lehčí a snazší, k jakým nevyžaduje se vvššího odborného vzdělání. 
Tito inspicienti zatím ustanoveni celí tři. 

Hospodářská politika všech našich sousedů, zvláště čtvř mohutných 
velmocí evropských, zůstává nadále upjata k osadním zájmům. Osa dní 
válka španělsk o-a m e r i c k á skončena zatím mírem, jehož smlouva 
podepsána v Paříži 10. prosince a jímž vydává se hlavní a nejzname- 
nitější koloniální bohatství španělské ve správu anebo v přímý majetek 
Spojeným Státům. kSlibovaný protest proti annexi Filipových ostrovů 
nevyšel odnikud: ani Německo ani Rusko, o nichž se nadáno, že 
protest takový vydají, nepodaly ho. — Při zápletce a nglicko-f ran- 
čo uské o Fašodu. když ilnglie jala se tak zuřivě strojit se k válce, 
lekli se politikové francouzští, že Anglie chvstá ř^rancii osud ►španělská. 
Francie se této obav}- dosud nezhostila. Známý politik francouzský 
Cassagnac proto nerozpakoval se radit dokonce i ke smíru s Německem. 
k zapomenutí na odvetu za minulost a radil raději k zabezpečení 
budoucnosti. Anglie prý neustane, dokud ví. že skutečně jest nepře- 
možitelnou na moři, hledat záminku, aby nejsilnějšího osadního soupeře 
svého zničila. Proto hospodářská budoucnost Evropy nutně vvzývá 
ke spolku Francie. Německa a Ruska. Všeckv tři stát}- tyto přicházejí 
už teď a budou i dále tím více přicházeti do srážek s Anglií pro 



76 Rozhled. 



zámořské zájmy své. ■ — Z Anglie stále ještě sic doléhají k sluchu 
s p oj o v a c í a n g 1 o s a s k é k o m b i n a c e, ale politikové angličtí spolu 
vysílají nabídky alianční k Xěmecku i Rusku i Francii. Hrají politiku 
přátelství ng, všecky strany. Rusko má s Anglií sporných čar několik 
na hranicích asijsk\'ch. Vliv ruský a anglický potýkají se v Persii, 
v Afganistanu. v Oíné a nejnověji i na Rudém moři. Čína zatím jest 
největrnější a nejbouřnější stranou ve stycích obou států. A tu Rusko, 
dobyvši velmi pevné vojenské posice v Port-Arturu. snaží se ji do- 
plniti i zabráním protilehlých ostrovů, takže by pak úplně mohlo 
vojensky uzavříti záliv pečilský. bránu to k Pekinu. Tak by potom 
vojensky opanovalo Rusko y Číně. — Anglie, která dle všech svých 
projevů stále jen obchodně v Číně se zajistit chtěla, s velkou rozčileností 
sleduje i všecky tv vojenské úspěchy Ruska, ač toto přes všecky své 
vojenské úspěchy zřejmě nemůže obchodním zájmům Anglie škoditi, 
samo doma podléhajíc hospodářské přemoci kapitálu, průmyslu i obchodu 
anglického. 

V ..Torgové i Promyšlenné Gazetě" nedávno (Č. 256.) uveřejnil 
redaktor M. Fedorov materiály k posouzení tohoto náplavu cizího 
kapitálu hlavně německého, belgického, francouzského, anglického. 
Fedorov popírá akutnost tohoto zjevu, že by vzbuzoval obavy a podobně. 
Uvádí dle statistických pramenů, že vývoj akcionářských společností 
jest sice dnes rychlejší než dříve, ale přes to ne neodůvodněn vnitřním 
domácím rozvojem kapitálu. Ovšem přítomnosti cizího kapitálu neupírá 
ale přisuzuje mu význam jen podružný. V akciových společnostech, 
jichž na Rusi 15. dubna 1898 stávalo 990. bvlo uloženo základního 
kapitálu 1686 milionů rublů. Roku 1886. bylo akciových průmyslových 
závodů 462 s kapitálem 59-4 mil. rublů. Roku 1895. ještě bylo jen 
784 závodů s 890 miliony rublů. — Roční přírůstek tedy hlavně 
v posledních letech začíná vstoupat měrou netušenou: r. 1896., 1897. 
a 1898. teprv vyznačují se přílivem cizího kapitálu, jímž odůvodněn 
hlavně nadpomérný vzrůst nad léta minulá. Ježto však kapitál budí 
práci a práce je základem blahobytu všech národů, není proč na tento 
cizí kapitál pohlížeti úkosem. V roce 1885. v padesáti ruských guberniích 
(bez Král. polského; činno bylo v závodech akciových (průmyslových) 
613.598 dělníků čili O-TYo obyvatelstva těch gubernií. Roku 1893. 
už číslo dělnictva vzrostlo na 1,213.084 a procento vystouplo na l'3"/o 
obyvatelstva. A roku 1896. konečně počet dělnictva byl 1,404.527 čili 
l"5^/o všeho obyvatelstva. V celé Rusi počet samého dělnictva továr- 
ního byl 1,742.181 duší. čili l'8<';o všeho obyvatelstva při sčítání 
r. 1897. napočteného. Největší procento obvvateLstva zaujímá dělnictvo 
v car.ství polském, totiž 24" q. — Fedorov \^vrací zvláště poplašné 
Iťtos uveřejněné vývocly Karyševa, který z nedostatečné nebo nepo- 
chopené statistiky činil sousudkv ruskému průmvslovému životu ne- 
příznivé, jež kolujíce časopisy mnoho rozruchu spůsobily a též poplachu 
o úpadku ruského domácího průmyslu nadělaly. 



Eozhled. 77 



Školství. y,Hlas" uveřejnil tvto dni velmi časovou myšlenku 
o revisi knihoven školních, zvláště oddělení pro mládež škole odrostlou^, 
v nichž leckde bud nedopatřením anebo nedbalostí povolaných strážců 
octly se knihy naprosto nevhodné. Pověstný „Doktor Johánek'^ a po- 
dobné škváry zajisté nemohou býti považovány za četbu zušlechťující 
a vzdělávající mládež věkem a rozumem nevyspělou. 

Učitelstvo moravské od let se domáhalo práva, aby z c. k. 
studijní knihovny olomoucké smělo si vypůjčovati knihy tak. jak to 
je dovoleno professorům středních škol. Výnosem ministra kultu ze 
dne 2. listopadu 1898 č. 20.500. konečně přání ono splněno. Kyní 
si může každý učitel knihy ze studijní knihovny es oífo vypůjčovati. 
Bližší o tom ve Věstníku Vládním 1898 č. XXII. 

Velmi zajímavý je letošní výkaz o absolventech mě.sťanských 
škol vzhledem k dalšímu jich zaměstnání. Z 1307 absolventů věnovalo 
se učitelství 134, do průmyslových škol vstoupilo 100. do obchodních 
škol 117, k různým živnostem 289. do odborných škol různých 59, 
k obchodu 128, hospodářství 53 atd., kdežto za písaře jenom 25, na 
gymnasium odešli 4, na reálku 20. Celkem tedy obracejí se absolventi 
k povolání praktickému, což lze jenom schvalovati a doporučovati. 

Panovnické jubileum císařské slaveno ve školách tichým sice, 
ale velmi srdečným způsobem. Zvláště české školy všude vykonaly 
pině, což velí jim vděčnost a křesťanská povinnost. Ne tak dalo se 
jinde. Tak na příklad žáci evangelického lycea v Šoproni nesúčastnili 
se kostelní slavnosti. Bylo arciť provedeno disciplinární řízení a ně- 
kolik demonstrantů vyloučeno,, jiní pozbyli stipendií a různých výhod. 

Učitelé škol měšťanských d. 'mahají se zajištění postupu tíiu způ- 
sobem, že chtějí zameziti, aby na příště nebyl jmenován ředitelem 
měšťanské školy nadučitel obecné školy, který na škole měšťanské 
nevyučoval. 

Prvním professorem universiiním z řad učitelstva stal se cvičný 
učitel z vídeňského ústavu pro vzdělání učitelek Hugo Zukal, jenž 
jmenován mimořádným professorem fytopathologie na vídeňské uni- 
versitě. Snad by prospělo věci. kdyby pro praktickou pedagogiku 
bráni byli vůbec zkušení praktikové vynikající, jakých jest mezi 
učitelstvem dosti. 

Xepěkných zbraní chápe se liberální učitelstvo v boji proti 
katolickému směru v učitelstvu. Když nemohli proti pražskému sjezdu 
najíti věcných důvodů, chápají se denaciance. Na důkaz doslovný 
citát z „Národu a Školy" č 1., r. XX., str. 13.: „Na klerikálním 
sjezde v Praze ústy učitelskými bylo prohlášeno, že ta nynější škola 
není takovou jak o ní naše dozorčí orgány ve svých ročních zprávách 
píší. Je to podivné, že podobné výroky naše školní úřady ignorují, 
vždyť tím ve veřejnosti přímo se zlehčují." Jak jemná to denunciace ! 
A jak ušlechtilá ! Zvláště uvážíme-li, že takového výroku nikdo ne- 
přenesl.^ Takový^ boj ani liberalům nemůže sloužiti ku cti. 

„Česká Škola", která — dle „Besedy Učit." — chtěla již 
s „Českým Učitelem" předpisovati „Besedě Učitelské", co může 



78 Rozhled. 



uveřejňovati a co nikoliv,^ zanikla. Za red. Mrazíka — praví „Ko- 
menský" — byla .Česká říkola" již hodně radikální, dobou poslední ne- 
známý redaktor chtěl učitelstvo mermomocí vehnati do tábora sociálních 
dem. kratů. To prý bylo „České Škole" hrobem. 

Jak vážnř se u nás přemýšlí a posuzuje objektivně, tohoť pří- 
kladeček z 1. č. „N. a Sk." Píšeť v „Bes. lit." mezi jiným: „Česká 
Škola- za nové redakce nabyla rázu převahou časového. V otázce 
školské zaujímá totéž stanovisko jako .Český Učitel" (gratulujeme!) 
Je to jeden z nejlepších našich listu učitelských" — a za několik dní 
po tom čtemi^ že tento „výtečný" list přestane vycházeti. Buď tedy 
časopis nestál za mnoho, neboť jinak by přece osvícené učitelstvo 
nedalo zahynouti „jednomu z nejlepších", anebo v učitelstvu není po- 
chopení pro „výtečný" list Taková nabubřelá žvastavost bohužel 

všeobecně se ujímá a dokonce za vyškolenou důkladnost se považuje. 
Schází na všech stranách střízlivá rozvaha, klidný, nepředpojaty úsudek 
a spravedlivý posudek přítele i odpůrce. 

Hmotné poměry jsou nyní předmětem rozprav všech stavů. Také 
v učitelstvu otázka chleba na chvíH zatlačila ostatní, ba v této věci 
dokonce sjednotilo se veškeré učitelstvo bez ohledu na smýšlení a ná- 
rodnost. U nás domáhá se učitelstvo uvolnění občanského, zrušení 
názvu „podučitel" upravení bytného, zvláště na venkově^, kdež jsou 
poměry přímo nelidské. Tak v jisié obci učitel nenašel vůbec bytu.. 
Přestěhoval se do sousední, hodinu vzdálené osady, odkudž dochází 
do „své" školy. Snížení služebné doby na 35 let a konečně zvýšení 
.služného tak, aby se v tomto ohledu učitel rovnal úředníku v nej- 
nižších třech třídách platebních. V německém učitelstvu dokonce jest 
silný proud pro sestátnění školy obecné a českě učitelstvo celkem se 
k tomuto přání přidává. Spolek „Lehrerbund" ve Vídni usnesl se po- 
dati císaři pamětní spis, v němž vylíčí se existenční poměry a uvedou 
se tužby učitelstva. Zároveň vyzval všechny spolky učitelské, aby ná- 
sledovaly jeho příkladu. 

Opravu školních zpráv žádá „P. z B." Rozhodně odsuzuje vy- 
dávání čtvrtletně a bičuje po zásluze velikánskou řadu známek. Na- 
vrhuje známky tři: prospěch, píle a mravy a to povšechně dle stup- 
nice velmi dobře, dobře a nedostatečně. Tak vida ! Dokud podobné 
úsudky z nás vycházejí, je to zpátečnictví, pokrokem však se ihned 
stanou, jakmile po nás je opakují liberáli. Časem, až v učitelstvu 
opět se uhostí klidná rozvaha, mnohé, nyní kaceřované myšlenky 
z našeho tábora vyšlé, budou přijaty a provedeny. 

„Ped. Rozhledy" uveřejňují pozoruhodný článek Mrazíkův „Obrat 
v německé paedagogice?", v němž podává se přehledně obsah knihy 
Lindéovy a žádá změnu v soustavě školského výchovu a učby nyní 
všeobecně platných. Učitelská revue tato vedle prací vážných uveřejňuje 
statě tak mělké, přímo frivolní, že klesá tím na úroveň obyčejných 
plátků. Zvláště v rubrice „Rozhledy po vědě, politice a životě sociál- 
ním" píše tak buršikosně, že čtenář lepšího zrna s nechutí odloží 
knihu. Tak referuje ku př. o sjezdu katol. spolku vídeňského: „Jaká 



Rozhled. 79 



nálada se dělá pro nutnou úpravu, pro nutné zlepšení přijmu učitelstva 
v následcich znamenitého zvýšení služného státním úředníkům, nejlépe 
vystihnouti lze z řeči prince Lichtenštejna, ktero měl ve Vídni v ja- 
kémsi zpátečnickém spolku. Pustil se tam s takovou ráží dn 
učitelstva, že nám čtoucím tento výlev zbožné šlechtické duše bylo, 
jako bychom už všichni lítli do povětří . . . ." Tak se ve článcích 
vážného listu nepíše ani když se jedná o odpůrce — zejména však 
nemá se podobný posudek otiskovati z německého listu nejvšedněj- 
šího zrna. 

Renro-anisace ústavů učitelských chystá se v ministerstvu kultu 
a vvučování. V jakém směru, dosud však do veřejnosti neproniklo. 

Lidové přednášky zavedeny letos na české universitě pražské. 
Konečně tedy i v Praze dosaženo, co v jiných městech dávno se 
provádí 

Odborné školství stále se rozšiřuje nejen počtem, ale i jako>tí. 
Znenáhla bude míti každé řemeslo speciální školy a stará soustava 
učňovská zanikne. Nejnovější v tom směru je u nás koželužská ški>la 
v Hradci Králové, jež v únoru p. r bude otevřena. Škola má odch(j- 
vati důkladně theoreticky v koželužství, v průmyslu kožním, obchod- 
ních i jiných potřebných naukách vzdělané dílovedoucí, jimž se iná 
poskytnouti také řádného výcviku praktického. 

K uhájení vážnosti stavu učitelského usnesl se učitelský spolek 
v Mistlbachu, aby při obsazování míst rozhodovalo v první řadě stáří. 
Jakékoliv představování má příště odpadnouti a kde třeba dotazů na 
místě samém, díti se musí způsobem taktním, a nesmi nikdy míti ráz 
představování. Při udělování míst nemá rozhodovati žádný jiný vliv 
než zákon a kdo se proti tomuto usnesení proviní, budiž ze stavu 
vyloučen. 

Podobně i zemská školní rada korutanská vydala normální výnos 
k okr. šk. radám, dle něhož mají při obsazování míst se říditi: 1. schop- 
nostmi kompetenta, 2. služební dobou. 3. úspěchem ve službě a cho- 
váním mimo službu, 4. zvláštní způsobilostí kromobyčejnou, 5. při stejné 
kvahfikaci rozhodují osobní poměry, ku př. aby dítky uchazečo y 
mohly nabýti vzdělání vyššího a p. 

Školu nynější zcela vážně za školu konfessionalní prohlásil ,.P. 
z B." Všude prý je kříž, všude se děti modlí, všude prý chodí do 
kostela a přijímají svátosti, v čemž učitelé předcházejí příkladem — 
(ano, měh by předcházeti, majíce na paměti úkol svůj vychovatelský}. 
Kolik pravdy na tom patrno z výnosu dolnorakouského ordinariatu, 
o němž podle nařízení zemské školní rady tamnější okresní šk. rady 
mají se vysloviti, chtějí-li se dle něho říditi. Ordinariat žádá: na po- 
čátku a ku konci vyučování Otčenáš a Zdrávas, od. 3. šk. roku 
Vzývání Ducha svatého a v pátek modlitbu „Scheidung Christi" a 
po modlení kříž. V neděli a ve svátek mají děti od o. šk. roku spo- 
lečně choditi do kostela — když není tuhých mrazů — a škola má 
působiti k tomu, aby také odpolední služby Boží děti navštěvovaly. 
Kde v neděli děti společně do kostela nechodí, ať ve všední den 



80 Rozhled. 



jednou neb dvakráte chodí na mši sv. od 3. šk. r. počínaje. Pokud 
vyučování tím netrpí, mají žáci do kostela jíti též na Škaredou středu 
a na Dušičky. Svátosti přijímají čtyřikráte do roku a průvodů súčastní 
se děti od 3. šk. roku na Boží Tělo, sv. Marka a křížové dny. Kde 
to dosud nebylo zvykem, alespoň jednou, netrpí-li tím vyučováni. 
Učitelé ať vykonají při všem příslušný dozor a vše konati se má ve 
shodě farního úřadu a správy školy. Když takových samozřejných 
věcí ordinariaty teprve se musí domáhati, lze tu mluviti o škole kon- 
fesionalní ? 

Ve prospěch žáků chudobných navrhuje jistý učitel závazné zří- 
zení školních stravoven pro chudou mládež v době zimní a udílení 
potřeb školních dětem nuzných z obecních příjmů. 

Katolický spolek českého učitelstva na Moravě zasazuje se 
o zřízení útulen pro zcela spustlou mládež, jež v Němcích velmi dobře 
se osvědčují. V této věci snad akce katol. spolku učitelského nalezne 
podporu všech lidí dobré vůle. 

Útulny pro děti nemajetných rodičů zřizuje vídeňský spolek 
„Jugendhort". V těchto útulnách školu navštěvující děti tráví volný 
čas. Opakují, pracují úkoly, baví se hrou a jiným způsobem krátí si 
dlouhou chvíli, čímž se odvracejí od potulek po ulicích a chrání před 
mravní zkázou a spustlostí. Pro děti rodin chudobných jsou takové 
útulny pravým rájem. Kdy v našich městech a zvláště v průmyslo- 
vých středištích takové útulny budou zřizovány nejen pro školáky, 
ale i pro učně? Zde by hlavně učitelstvo mělo spolu s kněžstvem ujati 
se iniciativy, aby zakládány byly jednoty svatojosefské a podobné, jež 
mají takový účel. 

Výplata služného poštovními úřady se ve Vídni dobře osvědčuje. 
Nyní jedná se o to, aby v Dol. Rakousích byl zaveden tento způsob 
výplaty učitelů. Bude-li tato věru velmi časová novota provedena 
v Rakousích, pak se v jiných zemích zajisté také provede a tím se 
učitelstvu ušetří mnoho mrzutostí i výloh, aniž tím zemský fond utrpí, 
ba naopak ušetří remuneraci, již nyní vyplácí berním úřadům. 

Na katolickém sjezde v Solnohradech velmi účinně promluvil o 
školství odborný učitel Moser z Vídně, jenž velmi šťastně obhájil 
nutnost katolických škol pro katolické děti a důrazně odmítil roz- 
kladné theorie liberalistické. jež ve výchovu naprosto se neosvědčují. 

Polské školství ztratilo výtečného vychovatele Mečislava Baranow- 
ského, jenž v Pánu zesnul 25. hstopadu t. r. Baranowski byl spolu- 
zakladatelem učitelské organisace v Haliči, napsal nepřehlednou řadu 
v}^tečných článků vy chovatelských do „Szkoly", jež po mnoho let 
řídil, jakož vůbec přední zaujímá místo mezi soudobými polskými 
paedagogy. Posledně řídil časopis „Rodzina i szkola", byl ředitelem 
učitelského ústavu, členem školní rady, členem městské rady. Školské 
museum Ivovské a tamnější „Towarzystwo pedagogiczne" ztrácí v něm 
hlavní podporu. 



Ročník IV. (XVI.) 



Číslo 2. 




O pokroku v katolictví. 

Jan Stanek. 

Slovo „pokrok", samo v sobě významu tak velikého a vzácného, 
má nepříjemnou příchuť, jako mnohé jiné, takto velice pěkné heslo, 
na př. osvěta, svoboda; i není divu, že se ho hrozí nejen laudator 
temporis acti, zakrsalý konservativec, nýbrž i muž opravdu pokrokový, 
právě proto, že přeje opravdovému pokroku a ne pokrokářskému 
mluvení. Bojí se „pokroku" právě v zájmu pokroku. 

Náboženství a zvláště katolictví, vyjadřujíc jakýsi pevný a ustálený 
poměr, zdá se živou protivou pokrokářství, vtěleným konservatismem, 
reakcí atd. Konstatuji jen faktum, se kterým počítají přátelé i ne- 
přátelé. Nepřátelům jest náboženství souznačné s konservatismem, tak 
že ztrnulosti nemají za zlé ani tak osobám jako věci samé; kde je řeč 
o pokroku, nových snahách, tam se s osobami náboženství oddanými 
nepočítá, poněvadž je předsudek, že jinak nemohou, že náboženství 
jejich tak káže. Přátelé pak s téhož stanoviska klidně snášejí výčitku 
zpátečnictví, majíce za to, že nepadá na ně, nýbrž na nevinnou věc; 
proto také k pokrokovým snahám s nedůvěrou pohlížejí jakožto věci 
jejich škodlivým. 

To jest faktum. Zda správné či nesprávné, chci ukázati alespoň 
v jedné stránce, totiž věroučné. Celkem myšlenka pokroku není katolictví 
tak cizí, jak se zdá. Věčný velkolepý program veškera náboženství 
a života. Otčenáš, jest rozhodně pokrokový: posvěť se jméno Tvé, 
přijď království Tvé! A i jinak rozhodně sympathickou je základní 
myšlenka pokrokářů: Katolicismus jest pln životní síly, má v sobě dosti 

6 



82 Jan Stanek ; 



schopnosti, aby pronikal a živil duševní život lidstva všech věků, tedy 
i doby naší. Nesmí se však katolicismus lekati nových poměrů životních, 
musí se spřáteliti s požadavky a názory nové doby. A vůbec nejde 
v naší otázce o věc, o myšlenku samu, ale o její extensi a výklad. 
Aby však právě v této snaze se nepřekročovaly meze dovoleného, jest 
nutno postaviti myšlenku na pevnou basis : stanoviti a uvědomiti 
si pojem pokroku v katolicismu vůbec a v katolické 
theologii zvláště. 

• Mimo hraběte L. N. Tolstého není snad ani jediného z nesčetných 
zakladatelů moderních filosofických soustav, který by nebyl za svou 
přijal nauku o nepřetržitém, do nekonečna jdoucím pokroku lidstva, 
ve vědách a uměních, nauku, kterou hlásal již Cartesius a jejíž zárodky 
objevují se již u Campanelly a Bacona Ver. Nauka tato, či lépe theorie^ 
vnikla dnes již do všech vrstev a poměrů společenských. Progressismus 
jest jakýmsi palladiem moderního muže, je to přitažlivé heslo, které 
si píše na svůj prapor každá „moderní" strana politická i sociální^ 
každý stát i spolek, každá literární i umělecká škola — vše ovšem 
„moderní". Není tedy divu, že theorie o nekonečném pokroku pře- 
nesena záhy i na pole náboženské. Po Lessingovi, Kantovi a Hegelovi 
hlásali progressismus náboženský zejména t. zv. francouzští eklektikové: 
Cousin, Jouffroy, Leroux, Lerminier, Saint-Simonisté a j. Dle nich žádné 
náboženství — tedy ani křesťanství — nemá do sebe absolutní pravdi- 
vosti a proto nemá ani práva věčně, nezměnitelně trvati. Jednotlivá 
náboženství postupují a zdokonalují se s obecným pokrokem člověčenstva. 
Primitivní náboženské představy na prvním stupni lidské kultury 
fetišismus nebo animismus, polytheismus, mosaismus a konečně kře- 
sťanství — to vše prý není nic jiného než dlouhá řada stupňů, po 
kterých stoupá lidstvo k dokonalejším a dokonalejším formám ná- 
boženského a ethického vývoje, dlouhý to řetěz nepřetržit}'ch proměn,, 
ve kterých se projevuje ona „bezvědomá pravůle" soustavy Hartmannovy. 
Proto každé náboženství, vyrůstajíc na půdě soudobé kultury, vy^hovuje 
poměrům své doby, lidé mu sami vtiskli svůj ráz a své názory — jsou 
s ním spokojeni, a více od něho žádati nejsou ani schopni; neboť se 
nedovedou vžíti v budoucí staletí, v dobu pokročilejších a čistějších 
názorů. Jinými slovy: každé náboženst^'i obsahuje jen relativní pravdu, 
pokud totiž Kdstvo dle svého stupně vývoje a panujících názorů za 
pravdu uznává to, co mu předkládá jeho náboženství. Avšak s intellektu- 
alním pokrokem lidstva přežije se i staré náboženství, aby ustoupilo 
jinému, lepšímu, které se více srovnává s dokonalejšími názory pokročilého 



o pokroku v katolictví. 83 



lidstva. Také křesťanství, ač dnes představuje nejdokonalejší náboženskou 
formu, podává nicméně pravdu jen relativní, odpovídající požadavkům 
doby, proto i ono jest podrobeno dalšímu nepřetržitému v}'voji. Přijde 
jiná doba, jiní lidé, jiné názory a s nimi také jiné, čistější náboženství — - 
až jednou v nedozírném budoucnu ocitne se lidstvo v dlouho očeká- 
vaném Kantově ráji. 

Tak hlásá o křesťanství theorie progressistů. Co říci o těchto 
theoriích? Lze mluviti o nepřetržitém, nekonečném pokroku či zdo- 

v 

konalování náboženství křesťanského, po případě katolického ? Ci zůstává 
křesťanství v každém vzhlede na jednom a témže stupni, beze vší 
známkv života, ztrnule a nehybně, nic se neohlížejíc na ony nesčetné 
a dalekosáhlé proměny, které s sebou přinesly dějiny v době dvou- 
tisícletého trvání náboženství Kristova? 

Jde především o to, vytknouti pravou známku pokroku. Názor 
progressistiiv o pokroku náboženském zbudovaný na theorii o relativní 
pravdě, padá sám sebou, přihlédneme-li blíže k podstatě pravdy. Jest 
v tom zajisté zjevná protiva, hlásá-li se, že dnes jsou pravdivý věrouky 
a mravní zásady některého náboženství, kdežto za 1000 let že pravdivý 
budou tytéž sice články a zásady, ale zdokonalené a v podstatě 
proměněné. Změna pravdy znamená tu zdokonalení, pokrok. Avšak 
každá jestota či pravda metafysická jsouc odleskem věčné ideje 
v božském rozumu, je tak jako její pravzor věčná a nezměnitelná. 
A taková je také vzhledem k lidskému rozumu pravda logická, 
t. j. pravda, kterou člověk poznává předmětenstvo. Ale poněvadž 
lidský rozum jest nedokonalý, jsou tu dva možné případy. Pojem, 
který sobě tvoří rozum lidský poznávaje předmět, buď se shoduje 
s tímto předmětem, a pak je to pojem pravdivý; anebo se s ním ne- 
shoduje, a tu jest pojem nepravdivý, lichý. Pravda však metafysická, 
jestota věci sama zůstává vždy jen jediná, nezměnitelná, nezávislá na 
soudě lidského rozumu. Křesťanské učení o jediném Bohu bylo pravdivo 
i tehdy, když je polytheismus popíral. Zde není stupňování, evoluce, 
pokroku; zde jest buď pravda nebo nepravda. Pravda však jest 
nesmiřitelná, ona se nikdy nespojuje se lží. Lichý, nepravý pojem ani 
za miliony let nižádným pokrokem lidské kultury nemůže se zdoko- 
naliti tak, aby představoval nějaký vyšší stupeň pravdy, a to proto, 
že vůbec nikdy pravdy nevyjadřoval. Avšak duch lidský může buď 
vlastní silou nebo pomocí vyšší odstraniti roušku, která mu dříve 
zahalovala bud zcela nebo z části zářné slunce pravdy, a takto získanou 
pravda postaviti na místo starého bludu. Stalo-li se tak, nastal sice 



84 Jax Staxék: 



poki'ok poznání rozumového, avšak nelze mluviti o pokroku pravdy 
samé. Neboř kde jest pokrok, tam musí býti tyž p o d m ě t. který 
pokračuje, a ne, jako v uvedeném případě, podměty dva, které se 
zaměnilv: blud a pravda. Vždyť jako každá mohutnost člověka tak 
i jeho mohutnost poznávací je schopna vývoje. A jako u jednotlivce 
tak jest i u celého lidstva: výsledky vyššího poznání rozumového dědí 
pokolení za pokolením, a tím uskutečňuje se v lidstvu idea pokroku. 
Z toho všeho viděti, že jednota a souvislost podmětu jest 
hlavní známkou pokroku. 

Nyní však applikujme tyto zásady na pravdu zjevenou, na ná- 
boženství křesťanské. Mám tu na mysli křesťanství jako předmět 
křesť. vírv. t. j. nauku Kristovu, pomíjeje zatím theologické védy. ^) 

Co jest obsahem křesťanství? Je to souhrn všech pravd Kristem 
zjevených, či krátce řečeno: je to katolické dogma. Eekl jsem: pravd 
zjevených. Neboť vše. co bvlo Kristem zjeveno, má věčnou platnost, 
je to absolutní, metafysická pravda, a to proto, že jsou to principv 
opírající se bezprostředně o autoritu samého Boha. Proto křesťanské 
dogma bylo pravdou na počátku stvoření, bylo pravdou za času Kristova 
tak jako nyní i v nejzazší budoucnosti. Kristus zjevil lidstvu všechny 
pravdy nadpřirozené, které Bůh ve svém věčném úradku vůbec ustanovil 
člověku zjeviti. A čemu Kristus učil, to bylo zjeveno pro všechny věky 
a národy. Aby však byl uskutečněn tento vznešený úkol křesťanství 
proto Kristus založil církev a odevzdal jí celý poklad své nebeské 
naukv. abv ona bvla strážkvní toho pokladu a aby veškero lidstvo 
pod vrchním vedením církve čerpalo z něho božskou pravdu. Kristem 
jest božské zjeveni ukončeno a nikdo na světě, ani sama církev nemá 
práva něco k němu přidati nebo něco z něho ubrati. Církvi dána jest 
nadpřirozená pomoc Ducha sv., ale jen proto, aby neomvlně mohla 
hlásati a authenticky vvkládati pravdv zievené — nebo. abvch užil 
výrazu theologického: křesťanské depositum fidei, křesťanskou nauku. 

A dějiny církevní dokazují zřejmě, že církev vždyckv plnila 
svůj úkol. Kdykoli se v církvi objevili heretikové, kteří předstírali 
]iová. Bohem jim zjevená dogmata, ať to byli Montanisté, Manichejci, 
Fraticellové, Swedenborgiani nebo Irvingiani, církev vždy se postavila 
proti nim veškerou svou autoritou nepřipouštějíc ničeho, co by nebylo 
obsaženo v nauce Kristem jí svěřené, v depositu fidei. 

Ale netoliko rozsah pravd zjevených zůstal podnes a zUstane 

') v úvaze této nečiním rozdílu mezi křesťanstvím vůbec a katolicismem. Mám-li 
na mysli lyzí, původní křesťanství, rozumí se taková identifikace sama sebou. 



o pokroku v katolictví. 85 



na věkv nezměněn, také obsah křesfanskélio nčeni musí zůstati ne- 
dotknut. Křesťanské dogma jsouc metafysickou pravdou, není podrobeno 
změnám. Jakákoli změna, která- by se podstatně dotekla dogmatu, není 
zdokonalením pravdy, jak hlásají progressisté, nýbrž znamená dekadenci, 
úpadek: kde byla pravda, tam nastoupil blud. To zřejmě dosvědčují 
déjinv heresí. Církev s krvácejícím srdcem raději vyvrhla ze svého 
lůna tisíce, ano miliony svých synů, než by jim byla povolila vztáhnouti 
smělou ruku na věcnou pravdu dogmatu. Dokladem toho jsou dějiny 
anglikanismu. Je tedy dnes téměř po 19 stoletích náboženství křesťanské 
rozsahem i obsahem totožno s učením, které na svět přinesl Kristus 
a které hlásali apoštolově. A že tak bude i v budoucnosti, toho záruku 
podává neomylný úřad učitelský v Církvi řízený Duchem svatým. 
Křesťanské depositum zůstane na vždy uzavřeno nepřijímajíc nových 
pravd, a křesťanské dogma zůstane na věky nezměnitelno! Zde není 
nijakého pohybu, a proto tu nemůže ani řeči býti o pokroku. 

A přece i v křesťanském náboženství můžeme, ano musíme mluviti 
o pokroku. Starý křesťanský učenec, sv. Vincenc Lerinský, uvažuje 
o nezměnitelnosti křesťanských pravd, táže se sama sebe:^) Nebude 
tedy v církvi Kristově žádného pokroku? A ihned odpovídá: Ale 
ovšem, a to co největší... Ale tak, aby to byl skutečně pokrok víry, 
ne změna. K pokroku totiž náleží, abv věc sama v sobě rostla, ku 
změně, aby se v jinou obrátila. A dále pokračuje sv. Vincenc týmiž 
slo\^, která později za svá přijal sám Vatikánský sněm: 2) Ať roste 
tedy co nejvíce jednotlivcův i celé církve vědomost, ale jen ve svém 
druhu, v témže totiž dogmatě, v témže názoru. 

Těmi slovy jasně jest vyjádřeno, kde hledati skutečný pokrok 
náboženství křesťanského: nepokračuje pravda sama. nepokračuje 
dogma, ale poki'ačuje poznání pravdy u člověka. Člověk zajisté, 
má-li živou věrou přijati pravdu zjevenou, musí nejprve znáti předmět 
své víry; musí poznati, že víra jeho je rozumná, že je člověka důstojná. 
A při tom má křesťanství eminentně všeobecné, universální poslání: 



') »Niilliisne ergo in ecclesia Christi profectiis habebitiir religionis? Haljeattir 
plane et maximus.. . Sed ita tamen, tit ve re protec tu s sit ille fidei, non jje rmul atio. 
Siquidem ad profectum pertinet, ut in semetipsam unaquaeque res amplificetur, 
iul pcrmutationem vero, tit aliquid fx alio in aliud transvertatur.« 

^) »Crescat igitur et multuiu vebementerque proficiat tam singulorum quaiu 
omnium, tam unius hominis quam totius ecclesiae, aetatnm ac saeculorum gradibus 
intelligentia, scientia, sapientia, sed in suo dumtaxat genere, in eodem scilicet dogmate, 
eodem sensii eademque sententia.« 



86 Jan Stanek: 



je pro všechny lidi všecli věkviv a národů, musí všemu lidstvu od- 
pověděti na nejdůležitější otázky životní. Jednu a tutéž pravdu hlásal 
Kristus prostým rybářům, žijícím v idyllickém zátiší na břehu jezera 
Genesaretského, avšak hlásal ji též učeným zákonníkům v židovských 
synagogách; tutéž pravdu hlásal sv. Pavel filosofujícímu Ěeku i praktickému 
Římanu, hlásala ji církev národům barbarským, hlásala ji v době vzniklého 
a zmohutnělého protestantismu, hlásala ji ve století 18., v době bujícího 
rationalismu a revoluce, hlásá ji i ve století našem, v době materialismu, 
liberalismu a revolučního socialismu. Kolik tu stupňů vývoje prožil 
duch lidsk}' ve staletém postupu dějin, kolik velikých processů duševních, 
kolik roztodivných theorií jednou zavržených a přece opět a opět ohří- 
vaných a hýbajících lidstvem! Slovem: jak různý byly stupně civilisace, 
ve kterých se pohybovalo křesťanství! A přece rozum lidský, ať stojí 
na jakémkoli stupni vývoje, ať žije v jakémkoliv ovzduší myšlenkovém, 
přece vždycky musí býti upokojen naukou Kristovou. 

A taková jest božská pravda. Nebyla apoštolům odevzdána ve 
formulách mathematicky vyjádřených jako mrtvá litera, která by musila 
býti jen věrně do paměti vštěpována ve věčně stejných formách. 
Naopak. Je to pravda plná života, proto Bohem zjevená, aby prostřed- 
nictvím církve založila v lidstvu nový, zdravý myšlenkový život a aby 
je i mravně obrodila. Bylo to z počátku ovšem jen símě, ale v tom 
semeni byl ukryt celý živoucí strom s nejkrásnějšími květy a nej- 
hojnějším ovocem. Dogma nebylo ihned do podrobností vymezeno; 
v pravdě jedné, určitě — explicite — v^^slovené bylo často obsaženo 
implicite mnoho jiných pravd. Křesťanské depositum podobalo se vzácné 
drůze nejčistějších krystalů. Každý krystal, který vynikal nad povrch 
drůzy, vábil člověka svým oslňujícím leskem. Člověk s obdivem hleděl 
na duhové barvy krystalu nic nedbaje, že pod ním jest ukryto mnoho 
jiných vzácných drahokamů — jemu stačilo to, co jasně viděl, více 
nehledal. Ale netrvalo dlouho a křesťanské učení přešlo ve známost 
antických filosofů. Hluboké spekulaci nakloněný Orient nechtěl se již 
spokojiti prostou formou, ve které mu bylo podáváno křesťanství. 
Myslitelé snažili se vniknouti až v hlubiny křesťanských tajemství. 
A skutečně podařilo se mnohým vniknouti hluboko do pravd křesťan- 
ského náboženství, poznati ty krystaly ukrj^té ve hlubinách drůzy — 
ale bohužel mnozí z nich zabloudili také na bezcestí. Tak povstaly 
v církvi první bludy. Vyznavači křesťanství rozděleni na dva tábory: 
na jedné straně orthodoxie, na druhé straně herese. A nyní teprve 
pozvedla svého hlasu neomylná autorita církve, repraesentovaná buď 



o pokroku v katolictví. 87 



náměstkem Kristovým „ex catliedra" mluvícím nebo všeobecnými sněmy 
ve spojení s hlavou církve: zjevené dogma, které posud bylo otevřeno 
nejrůznějším výkladům, bylo jasně formulováno, určitě vymezeno, 
objasněno. Jedině pravá strážkyně víry, církev, vložila povolanou ruku 
v tajemné záhyby krystalové drůzy, aby odtud na světlo v^mesla 
drahokamy skryté v lůně pokladu. Nebyly to nové pravdy, které 
definovala církev, ale pravdy Bohem zjevené, však do té doby 
málo poznané, bludně ^^'kládané. Kdj^ž sněm Nikejský proti arianismu 
popírajícímu božství Kristovo prohlásil slavně, že vtělené Slovo je 
•stejné podstaty s Otcem — ó[Jiooúaío? tw I\oí~/. — nebylo to nic jiného 
než prostá pravda, vyslovená v evangeliu sv. Jana: „Já a Otec jedno 
jsme." (Jan 10, 30.) A podobně dalo se i na ostatních všeobecných 
sněmech od sněmu Nikejského až po sněm Vatikánský: z popudu 
vnějšího byla tam církví slavně prohlašována čistá křesťanská pravda, 
určitě vymezená a objasněná hlavně s té stránky, proti které se nejvíce 
stavělo ostří herese nebo zvrácený-ch myšlenkových proudů. Co již dříve 
bylo v církvi všeobecně věřeno jsouc materielně obsaženo ve formulo- 
vaných již véročláncích a v starém, apoštolském podání, to bylo nyní 
slavně prohlášeno: dogma dříve materiální stalo se po prohlášení 
dogmatem formálním. 

V tomto pohybu a vývoji nemění se ani zjevená pravda ani 
subjektivní víra, která stále musí obsahovati celou pravdu zjevenou, 
ale zdokonaluje se poznáni pravdy zjevené. Lidské poznání je 
tu obohacováno a prohlubováno — ne sice novými pravdami^ ale 
tím, že jasněji poznává rozsah i obsah dogmatu. Jinak řečeno: je to 
pokrok rozumového poznání vzhledem k pravdám zjeveným, pokrok 
směrem extensivním i intensivním. A to jest onen pohyb, který se 
všeobecně nazývá historií dogmatu. V boji s bludem obhajuje církev 
božskou pravdu, a každá posice, které se zmocní v tomto boji, jest ji 
pro všechnu budoucnost nedobytnou tvrzí proti novjnn útokům. 

Než vše, co posud bylo řečeno o pokroku našeho poznání vzhledem 
tu pravdám křesťanským, týkalo se jen mimořádného učitelského 
úřadu v církvi, kde totiž církev dle potřeby času vystupujíc jako 
nejvyšší strážkvně pravdy uložené v pokladě víry slavně definuje a 
authenticky vykládá dogma. Avšak nejen mimořádný, nýbrž i řádný, 
obyčejný učitelský úřad v církvi nemálo přispěl k dokonalejšímu 
poznání křesťanských pravd. „Jděte do celého světa a učte všecky 
národy", tak přikázal Kristus apoštolům zakládaje církev. A orgánové 
církve plníce příkaz božského Mistra, hlásali a, hlásají po všem světě 



88 Jan Stanek: 



pravdu zjevenou. Kazatelna a škola jsou ona místa, kde vykonává 
církev svůj čestný úřad učitelský neúnavně pečujíc o náboženské 
vzdělání kléru i lidu. Orgánové církve vyjímajíce pravdu z bohatého' 
pokladu víry, podávají a vykládají ji věřícímu lidu ve formě takové^ 
jakou vyžadují povaha doby a stupeň civilisace. Je tedy samozřejmo^ 
že také tato, mokl bych říci praktická učitelská činnost církve valné 
přispívá k subjektivnímu pokroku křesťanství. 

Tímto však přicházím k dalšímu činiteli pokroku na poli ná- 
boženském. Jestif řádný učitelský úřad v církvi pevně spojen s theo- 
logickou vědou, od jejíhož stavu v té neb oné době jsou v jistém 
smyslu závislí orgánové církve učící. — Katolická theologie jest věda,, 
jejíž materiální předmět je týž jako předmět víry, t. j. pravda zjevená. 
A tuto pravdu přijímá theolog opíraje se o autoritu zjevujícího se 
Boha, a hledí ji z pramenů zjevení Božího dokázati, v soustavný celek 
uvésti, pokud možno rozumu lidskému přístupnou učiniti a všechny 
námitky, které se buď proti samým jejím principům nebo proti jedno- 
tlivým jejím naukám činí, vyvrátiti. Proto i rozum theologův musí býti 
osvícen světlem víry; neboť principy, na kterých buduje theolog svoji 
vědu, po většině nejsou v sobě evidentní, ale theologie musí je přijati 
jako výsledky jiné, vyšší vědy, kterých již sama nedokazuje. A touto 
vědou jest věda Boha. Patrno tedy, že jen ve světle víry mohou býti 
theologu jasný principy jeho vědy. Proto je první povinností theologie 
dbáti toho, aby pravdy, které přijímá, ve všem se shodovaly s dogmatem 
církve. Nikoli theologie, ale církev sama má záruku neomylnosti ve 
stálé pomoci Ducha svatého. 

A je snad zdržován rozvoj theologické vědy proto, že bezpod- 
mínečně věřiti musí tomu, co věřiti káže neomylná autorita církve? 
Nikoli, naopak. Církev jest jí nejspolehlivějším vůdcem, který vede 
theologii bezpečně ku zřídlům pravdy. Zpustiti se tohoto vůdce zna- 
menalo by úpadek a zkázu theologie. Theologie má v křesťanství úkol 
toliko výpomocný, úkol však stejně vznešený jako důležitý. Ona jest 
výtečným prostředkem, kterým orgánové církve vštěpují v ducha 
i srdce lidu nauku zjevenou, je prostředkem, který se snaží vyčerpati 
božskou pravdu vědeckými distinkcemi až do nejjemnějších nuancí 
a pak přu*ozeně, methodicky a soustavně ji podávati lidskému duchu 
dle stupňů jeho intelligence. Již z toho viděti, že nutný je pokrok 
theologické vědy v dějinách, pokrok analogický s pokrokem dogmatu. 
Pravdy implicite obsažené v depositu theologie svými prostředky od- 
haluje v pramenech zjevení a božské pravdy jasněji a hlouběji vykládá — 



o pokroku v katolictví. 89 



ovšem vždy jen ve smyslu, který přijímá a schvaluje církev. V této 
snaze jsou theologii po ruce všechny vymoženosti lidské vědy: vědy 
přírodní i historické, filosofie, psychologie, kritika a j. — to vše jest 
bohatá pokladna, ze které čerpá theologie posilu ku svému zdokonalení. 
Vše, co dobrého nalézá theologie v těchto vědách, přijímá ve své služby 
k jasnějšímu poznání božské pravdy a k boji proti bludu. Proto 
s každvm pokrokem věd profánních kráčí v před také theologie. 
Klassický toho doklad podává filosofie Aristotelova. Když ve středověku 
Arabové obraceli ostří peripatetiky proti učení křesťanskému, naši 
theologové záhy poznali svůj úkol. Osvojili si sami soustavu velikého 
íStagirity, očistili ji z některých bluduv a do jejích přesně logických 
forem vkládali božskou pravdu, budujíce takto vznešenou stavbu 
scholastické theologie. Tím dostalo se křesťanské bohovědě mezi jinými 
i veleducha Aquinského. Podobně děje se i v jiných vědcích, jestliže 
se nevloží zlá vůle jako klín mezi theologii a vědy profánní. A když 
theologie přijímá výsledky profánních věd ku vznešeným účelům 
bohovédným. povznáší a posvěcuje tím zároveň vědu profánní. Tak 
ruku v ruce u věčné harmonii kráčí v před theologie i věda profánní 
za společným cílem, kdykoli světlo křesťanské víry osvěcuje myslící 
duchy. Avšak přes všechen pokrok lidského poznání na poli náboženství 
křesťanského zůstane na věky nezměněna věčně stejná pravda dogmatu ! 
(P. V.) Theologie není a nemůže býti učitelkou církve, nýbrž naopak, 
ale vědecké bádání v theologii jest i církvi na výsost potřebno, právě 
proto, aby, co v ni lidské píli a snaze ponecháno, také skutečně dle 
pravdy církevní a zjevené | rovedeno bylo. Eíci, že theologie nesmí 
učiti než čemu Církev učí, je formule velmi jednoduchá, ale nedostatečná, 
protože zhusta právě o to jde. čemu církev skutečně učí. To zjistiti, 
náleží také a hlavně theologii. Ve vzájemnvch vvčitkách, jimižto 
theologové t. z. přísnější a volnější se stíhají, přesnadno kolikrát roz- 
hodnouti, kdo více chvbuje: zda ten, kdo svá zbožná přání a fantastické 
nápady za nauku církevní vydává, či ten. kdo počínání takové za 
pověrečnost vyhlašuje. Jisto jest. že i této druhé straně, domněle 
liberální, nejednou připadla již úloha, hájiti církev a učení její proti 
dobře míněným, ale neoprávněným snahám theologů domněle nejpravo- 
věrnějších, dle předpisu daného Církvi apoštolem: sapere ad sobrietatem 
(Řím. 12, 3), přeneseného na tento obor. neoddávati se přemrštěnostem. 
Jestliže ve věcech taktických a disciplinárních i mezi apoštoly za- 
vládala na čas různost mínění, a podobně po všecky věky až do dneška 
s nejlepšími úmysly může býti spojena různost názorů, nesluší se 



90 Jax Staněk: O pokroku v katolictví. 

ukvapovati v úsudcích o tom. co je církevní a co není. I dog-niatika, 
pokud neobsahuje skutečných dogmat, je schopna a potřebuje opraw 
ve mnohých částech, ať se starší škohi brání jakkoli. 

Naopak nemůže pokrok theologie spínán býti tak těsně s denními 
změnami ducha času, aby z jykýchkoli domněle vědeckých důvodů 
podvrátil i základy, jejichžto budování i theologie sloužila a slouží: 
základů života bohulibého, církevního. K takovýmto neoprávněným 
snahám čítati třeba na př. nacionalismus, pokud jest výlučný, ne- 
snášelivý a podmanivý. Spočívá-li náboženský život na samorostlých 
základech národních, dovede-li je náboženství proniknouti a posvětiti, 
je dobře, ba je to poYněr nejlepší; neboť tentýž Bůh, který mne chtěl 
míti katolíkem, chtěl mne také míti Slovanem, Cechem, a žádná církev, 
žádný papež nemá práva dělati ze mne Němce nebo Vlacha. Ale právě 
proto nemá ani žádný kmen. byť sebe pokročilejší, práva, usurpovati 
církev nebo theologii pro sebe a vnucovati ducha svého jiným. V tom 
jest universální povolání církve, tak staré jak ona sama, udržovati 
lásku a ctnost mravní mezi všemi, vyšší nad veškeren učený pokrok, 
nad veškeru superioritu plemene neb jednotlivce. 




VlXCEXC Vávra: Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 91 

Dr. Ignáe Hanuš a Dr. Jan Helcelet 

Příspěvek životopisný. Podává Vixc. Vávka. 

VI. 

Jako listy předešlé tak i tento, psaný asi v druhé polovici října 
nebo v listopadu roku 1849.. dotýká se poměrů na filosofické fakultě 
v Olomouci a zvláště obsazení uprázdněnýck míst. Některých vět nelze 
uveřejniti, ač výborně \"}'stihují povahu Hanušovu. 

..Příteli, byla to honba po té Griiterlehre. Lepař nemohl nic nahnat, 
málo žáků ji poslouchalo a z těch ještě málo kdo v Praze byl. Lumbe 
také asi před třemi dny přijel a obklíčen jsa množstvím studentů, nebyl 
k dostání. Darmo jsem tam byl dvakrát a dnes teprv náhodou jsem 
ho na ulici chytil a více nepustiL až mně všecko pověděl. Pracoval 
prý již mnohá léta na této , dobro vědě' a chystal ji do tisku. Měla býti 
pět svazků silná! Ale žádný knihkupec nechtěl mu na udici. Z větší 
části, jak pravil, obsahovala nařízení, jak panství politicky a soudně 
byla zřízena a spravována. Teď práce jeho je docela mimo potřebu, 
a sám mi pravil, že již patří ,do dějinstva' . . . Lituji, že oekonomickou 
část obšírněji nevvpracoval, neb ta zůstane nyní jedinou. V ní též 
pracuje, a jak mi řekl. drží se při pracování: R. Veit, Handbuch der 
Landgiiter-Verwaltung-slehre, Au_íís])urg- 1838. tři dosti silné svazky. Jak 
jsem mu porozuměl, jest nová Giiterlehre, nic jiného než-li obyčejná 
oekonomie, potřebná pro statky větší, tudíž oekonomie ve zvláštním 
smyslu. Skripta jeho musela býti kratší (neb kdo by ó svazků mohl 
za rok přednésti"?), a Lepař neustane u vyhledávání jich. Tof by byl 
dnes § 1. — § 2. jednati bude o návrhu na professuru filosofickou. 
Mrzí mne, že jste se dali direktorem od zásady rovnoprávnosti odehnati, 
ačkoli jist jsem. že jsi odporoval. Direktor či zvláště direktorkyně 
dobře si to navlíkla, že Zimmermannem prorazila. Jestli on to dostane, 
budu ještě spokojen; pakli Viktorin aneb Pompě vyvázne, potom si 
fíolomouc dala . . . Ale nezapomeň a piš mi i řadu druhých mimo terno, 
jak jste je navrhli. Co dělá Kabeš? Piš i to, a piš vůbec A^šecko. co 
víš o universitě. Poměry naší universitv Tě nezajímají, neboť je Ti 
cizí, ale já ještě jednou nohou visím v Holomouci. Jen to Ti povím, 
že v pátek se svrhne direktorát a vyvolí nové děkanství. Jakého 
šilhavého ') děkana asi vy vvvolíte? Co je s Fikrem"? F«yl dlouho 
v Praze a s Mathonem vyjednával; doufá, že celá věc padne pod stůl 
a že zůstane Fikrem. Xěmecká logika se dotiskuje; jak bude hotova, 
pošlu ji studentům do Holomouce. Českou doporučuj u. V Duševědé mé 
^eské zůstalo dosti chyb tiskových a jiných chylnček. V domácnosti 
své žiju příliš šťastně, ne sice příliš, abych si nepřál ještě více. aneb 

1) Narážka na SUhavéiio, professora universitního v Olomouci. 



'j2 V^incenc Vávra: 



abych neměl svědomost nedostatku na všech stranách, ale přece příliš 
v tom smyslu, že mi méně času a chuti ku práci zbývá, než-li bych 
si přáti měl. Pepi a Lotty jsou každý den večer u nás, a já za týden 
málo více než jednou v besedě. 8edím. zdá se mi někdy, tuze doma 
jako filistr; ale co dělat, sedí se mi dobře doma, a pivo se mi zdá 
co den býti lepší. Přál bych si, abych se mohl asi měsíc buď oddati 
úplnému dolce far niente, buď úplné práci, tak ale rozkoš zapuzuje 
práci hlavní a tato onu. Dětem se také dobře daří. Od Laury a Rózy 
dostaneš tyto dni psaní, já spěchám, abych poštu nezmeškal. Jsme Ti 
všichni srdečně oddáni." 

VII. 

Dne 12. prosince 1849, kdv Dr. Helcelet už do Brna byl jmenován, 
ale v Olomouci ještě dlel, psal Hanuš dlouhý list, ve kterém podrobněji 
zmiňuje se o literárních a společenských poměrech v Praze, o svých 
pracích a plánech, nezapomínaje ovšem dosud Olomouce. Píše: 

„Psaní Tvé poslední, drahý příteli, trochu mrzutosti zplodilo 
v rodině tím, že jsi v jednom psaní psal i Rose i Lauře. Psaní, jež 
píšeš Rose, nečtu nikdy . . . Všecka psaní, jež dostává Laura, čítám, 
neb velí to průhlednost tak nutná v manželství, i já netajím nic před 
Laurou. Pepi Kalino vic ') již odjela, jest tomu asi tři neděle, do Chlumu; 
matka Kalinovic zemřela předešlý týden . . . Kalinovic Mari přijede zítra 
k nám do Prahy, neb jede k tetě do Plzně, nebude však meškati 
u nás, nýbrž u příbuzného svého, prof. Krále. Nebude též dlouho v Praze. 
Těším se velmi na ni. Zaneprázdněn jsem až hanba, ačkoli nepodléhám 
tolika hodinám, jako Ty. bídný. Čtvero v ''raze přednášet jest příliš, 
protože posluchači žádají nyní více namáhání professorova než jindy. 
Příprava k přednáškám stojí mne mnoho hodin. A potom ta nesmírná 
sezení v l'raze! Sbor professorů jest asi 25 osob; můžeš si tedv po- 
mysliti ty náramné debatty shromáždění, složeného z tak různ\-ch živlů. 
Přítele jsem však ještě žádného v Praze nenalezl. Čelakovský líbí se 
mi velmi, je ale pro mne tuze poiVidný a starv-. K Vocelovi chodívám 
každou neděli ráno v lO — ^12 h. na rozhovor a literární čtení. Je nás 
asi 9, ,mírná to česká strana*. Však v divadle ve čtvrtek a v besedě 
někdy na večer jsme pohromadě všichni. Není nikde nic ideálního, 
trampot všude dosť. Zákň mám všech všudy asi 90 Piš, jak se skončila 
veselohra s Feilerem a smutnohra Tvého příchodu do Brna. Filosofie 
již obsazena"? Kepochopuju Tě někdy. Jednou jsi mi psal, že jste 3° 1" 
dali Pompeho či Weschého. podruhé že Volkmanna, potřetí že ostatní 
byli řáděni v pořádku alfabetickém a posléze píšeš, že Náhlovský byl 
dán ultimo loco od Vás. Zimmermann i do Prahy psal. že nemá naděje, 
ale i Náhlovský prý naděje nemá, třetí kdosi má Holomoucí býti 

') Z rodiny té hyl též bývalý místodržitel moravský Kalina lytír z Urbanova; 
pocházela z Jindřichova Hradce. 



Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 93 

obdarován. Káhlovsky tu sedí již pátý měsíc; má plat professora 
Přemyslského a neprofessoruje nic... Švanda Tvá s arcimamlasem^) se 
mi líbí, jsou to přece darebáci nestydatí. Však dobře máš. že se tím 
cítíš svobodnějším. 

Malíř Mánes skutečně kreslil Riegera, a je to spolek ten 
„Jednota výtvarnýcb umělců" vší podpory hoden; má i stálou vý- 
stavu a každému přístupnou, na nábřeží. Jsem v Praze spokojen, 
jen peněz je málo. Je tady všecko drahé a mnoho bylo třeba do 
hospodářství zakoupiti, co bídou Holomouckou bylo pominuto. Rmoutí 
mne to velmi, že až podnes nemohl jsem zapraviti Ti dluh tak velký 
a tísní mne to, že vláda tak dlouho s odměnou za lubem drží. Ne- 
pochopuju, že nějaké promemoria nezašlete na ministerium, neb to 
není žádná milost, toť je právo vaše. Plat můj Holomoucký za srpen 
teprv v lednu mi odrazí, to je rozkoš! Xezadáte-li Vy brzo promemoria, 
zadáme my, Kabeš a já, jako odloučení údové university Holomoucké.'') 
Proč se převor na mne durdí, jak píšeš, nepochopuju, a Kabeš mi to 
říci nechce. Však se vidíme s Kabešem málo kdy. Pracoval jsem tyto 
dny velmi pilně, neb jsem spěchal ku konci české logiky. Teď ale 
nemám peněz na tisk, a knihkupci vše do hrdla vhodit"? Je to s těmi 
penězi zpropadená věc; Tys v té příčině velmi šťastným. Německou 
logiku Ti co nevidět zašlu, abys ji rozdal. Kdybych věděl, jakých 
archů Sloboda ^j ještě pohřešuje, přiložil bych je. Jak se vede Mošnerovi? 
Jungmann zdá se, že se zotavil křížem Leopoldovým a dosti živě si 
vykračuje po městě. Vzkřísila se Lípa *) v Holomouci. ačkoliv pod 
jiným jménem? Jak se má Vodička."^) Bříza, ^) Otto') a jak pravoslavný 
Ficker, Kopecký a Šilhavý?*) Vidíš, že ještě visím v Holomouci a že 
mi mílo o Vás zvěděti. Palacký se hněvá trochu na Uechv, že píší 
oii a v, co teď i Šafařík přijal. Já nejenom sám se cvičím v tělocviku, 
nýbrž pilně, čemu jsem se naučil, s dětmi opakuju, z čehož ony mají 
velkou radost. Piš brzo a mnoho, příteli! 74 exempl. logiky pošlu Ti. 
Zbude-li jeden, dej ho Šilhavému pro bibliotéku. Snad uvidíš Slavíka 
v kaťírné, zeptej se, co dělá zavřená u něho historie íilosoíie. Skoč 
i k Paslavskému a k Neugebauerovi a zeptej se na archv dějinstva 
vzdělanosti.^) Dej si po novém roce účty ])ředložiti a vezmi, co ostalo 
archů, k sobě, nechtějí-li to knihkupci déle v komisi podržeti, což, 
jak se mi zdá, již bůhdarmo jest." 



') Koho míní, jest mi neznámo. 

-) Jednalo se o remuneraci za zvláštní české přednášky na universitě olomoucké. 

^) Daniel, spisovatel známého díla »Rostlinnictví«. 

*) slovanská, studentsky spolek. 

') František, kaplan v Olomouci, později děkan a poslanec v Konici. 

") Krist., továrník v Olomouci. 

') Max, zdravotní rada. 

") professoři university olomoucké. 

^) Hanušovy spisy: »Gesehichte der Philosophie von ihren Anfángen an his zur 
Schliessung der Philosophen-Schulen durch Kaiser Justinian. Mít Bcigahe der Literatur 
vom allgemeinen kulturhistorischen Standpunkte.« 



94 Vincenc Vávra: 



VIII. 

Dr. Helcelet velice si rozhněval Hanuše pro odpověď na list Vil. 
Je krátký a úsečný, a také v dopisováni nastala mezera tři čtvrtí roku, 
Počátek listu týká se dcery kroměřížskélio učitele, Františka Mirovíta 
Lorenze. uvědomělé Češky a divadelní ockotnice, o níž také Němcová 
s pochvalou se zmiňuje v dopise na Veroniku Vrbíkovou v Brně.i) 
List Hanušův zní: 

„Žádosti Tvé stranv Lorenzové vyhověl isem ihned, obdržev list 
Tvůj. Tyl hodlá do Vídně v záležitostech českého divadla, při kteréž 
příležitosti i Holomouc navštíví. Nestane-li se tak, dopíše prý Tobě 
sám tyto dny. Ústně mi řekl, že Lorencové v Kroměříži ani neviděl 
ani o ní neslyšel, čehož lituje. Pozvati ji prý do Prahy nemůže, protože 
ne^^. zdali by se obecenstvu zalíbila a že by jí potom cesta nazpět 
nemohla býti vhod. Začátečnic prý mají mnoho v Praze, ale málo 
dobrých herkyň. Mluvil jsem i se Strakatým. Ten řekl mi, že závisí 
vše od Tyla. Tedy posečkejme. Tyto řádky chtěl jsem Ti psáti a zaslati 
hned ten den, jak jsem se o tom dozvěděl, nebyl jsem však s to pro 
pobouřenou mvsl mou. Tys mne až do kořene bytí mého urazil, 
obviňuje mne bez důvodu z ,policajtství domácího* a musím velkou 
a dlouhou dobu času nechati uplynouti, než se citové vděčnosti k Tobě 
a hněvu u vnitřnosti smíří. Nemohu pochopiti, jak jsi s to dopisovati 
člověku, který by tak ničemným byl, jak mne v listu svém kreslíš. 
Ostatně Ti přeju k povolání Tvému statečnému do Brna štěstí. 

3. ledna 1850. Hanuš." 

IX. 

Roku 1849. přičiněním předních vlasteneckých mužů moravských 
i českých založena b^-la „Národní jednota sv. Cyrilla a Methuda", jejíž 
účel byl: vydávati knihy směru vědeckého a zábavného, podporovati 
knihovny, čítárny, přírodozpytné sbírky a umělecká díla. Stanovy 
schváleny 10. listopadu a za sídlo Jednoty ustanoveno Brno. Mezi za- 
kladateli čteme jména mnohých a mnohých, kteří u vděčné paměti 
národa trvají, jako: Dr. A. Beck, min. konc. ve Vídni, Eg. hr. Belcredi, 
Jan Ev. Bílý, Dr. T. Bratránek, bratří Břízové, Petr rytíř Chlumecký, 
Dr. Fryc v Jihlavě, Dr. J. Haní v Třebíči, Dr. L Hanuš, K. Havhček, 
Dr. Jan Helcelet, Matouš Klácel, Dr. Jan Kozánek, Dr. Jan Lachnit, 
M. rvtíř Manner. A. Marek, děkan v Libuni, Dr. Mošner v Olomouci, 
Jan Ohéral, Fr. Palacký, Fr. Poimon, Em. hrabě Potting, tehdy kaplan 
ve Velkém Meziříčí, Dr. Alois Pražák, Jan hrabě Serényi, Fr. Sušil, 



1) Viz Časopis Č. Musea, r. 1896. »Nové dopisy B. Němcové*. 



Dr. Ignác Hanuš a T>v. Jan Helcelet. 95 

T. Šimbera, Fr. Skorpik, K. Smídek. Bedřich hrabě Sylva-Taroucca, 
Dr. L. Teindl, Prav. Trojan. F. Vodička, major Fr. Zach v Bělehradě a j. 

Starostou hned prvního roku zvolen byl Dr. Jan Helcelet, kterýž 
se takto postavil v čelo českého ruchu, zvláště po stránce buditelské 
a vědecké. 

Veškera práce Jednotv rozdělena na odborv, a to historickv, 
filologicky, přírodovědecký, umělecký, humanitní, hospodářský a pro 
vvdávání kalendáře. Též v kalendářním odboru předsedou byl Helcelet, 
z jehož podnětu měl vycházeti od r. 1851. kalendář, který by vyhovoval 
i lidu obecnému i intelligenci české na Moravě. To bylo ovšem ne- 
snadné stanovisko a piisobilo mnoho starostí Helceletovi, jenž se stal 
redaktorem. Nicméně podařilo se Helceletovi skupiti kolem sebe přední 
literáty, tak že kalendář jeho „Koleda", jehož vyšlo osm ročníkňv, až 
do dnešní doby je zajímavým zjevem v naší literatuře a velmi cenným 
příspěvkem literárním. 

Do I. ročníku „Koledy" Helcelet dostal příspěvky: od Fr. Palackého 
(Přehled dějin moravských), od Dra. Fryce (Clověkosloví a životozpráva), 
od M. Mikšíčka (Děje- a životopisné zlomky'), od Dra. Ignáce Hanuše 
(O vzdělanosti dá\Tiověké Slovanů), od Hon. z Wišnowských Zapové 
(Obrazy ze života Huculňv), od F. Škorpíka (Nezvaný host), od V. Furcha 
(Kupec benátský). Helcelet sám mimo jiné podal důkladnou stať „O prů- 
myslu a hospodářství" na Moravě, z níž uvádím na pamět laskavým 
čtenářům tato jeho slova o brněnské technice, která, jak známo, 
z usnesení stavovského sněmu z roku 1849. jako rovnoprávná 
byla zřízena: 

„Aby se budoucně naše nadějná mládež nepotřebovala broditi 
mořem cizích zvuků, když si připravené i konečné vzdělání k vyššímu 
řemeslnictvu a obchodnictvu, pak k rozsáhlejšímu hospodářství, jakož 
i v oněch dílech veřejné služby — státní i soukromé — které povšechné 
aneb zvláštní technické známosti a zběhlosti vyhledávají, přisobiti chce; 
aby i dále nižšímu průmvslníku a dělníku prostonárodní vyučování 
v předmětech k zdaru jeho živnosti potřebných v mateřském jazyku 
poskytnuto bylo, zkrátka, aby se ona hluboká mezera vyplnila: odevřela 
vláda vynesením nadřečeného sněmu z počátku roku předešlého-) 
polytechnickou školu v Brně, při jejíž založení z obou stran za vý- 
slovnou podmínku ustanoveno bylo: ,že tuto oboje panující řeči, 
slovanská i německá, rovného ve všem práva užívati 
mají, jakmile tomu okolnosti dovolí'." 



,*) yelmi zajímavé z pohnutého roku 1848. 
••i) 1850. 



9''> Yl>*CE>'C Vávra: Dr. Ignác HanuS a Dr. Jan Helcelet. 



Budiž osud brněnské tecliniky výstrahou pro ty, kteří by snad 
pro utrakvistickou universitu na Moravě chtěli horovati. 

Rozvaděné bratry, Hanuše a Helceleta, smířil Zap. Alespoň list IX. 
na Helceleta připsán byl k dopisu ze dne 3. října 1850, jejž Zap poslal 
Helceletovi. List Hanušův je kratičký, ale charakteristický tím, že 
o příčinu sporu ani nezavadil. 

„V neděli (píše Hanuš) podal mi Zap list ten v divadle, abvcli 
jej příležitostně zaslal, což tedy činím. Rvačka J . . . s Kláceleni líbila se 
mi nad míru, ač Klácel příliš důstojně se hájil proti šílenci, kterému 
byck snad ani slova nebyl odpověděl. Havlíček si též drbal ruce radostí, 
vida darebáctví V. D.') Věci své z Holomouce jsi bez pochyby již 
obdržel, a také já mám svou košili; co chce tedy člověk více? Mého 
vStítného posuzuje v Matici Nebeský a Celakovský, má-li býti hoden 
vejíti ve království nebeské; nevím však ještě nic. Koledu bych rád 
již viděl, není ještě v Praze; odeberu mimo svůj exemplár ještě jeden 
a dám ho řečnickému spolku. Bucf zdráv. U nás nic se nezměnilo. 
Pan Zamastil bvl bez pochvbv u Tebe. Je to statnv kolec a slovutnv 
turner a též půvabných mravů. Hled", aby zůstal v Brně. 

Hanuš." 

') snad » Vídeňského Denníka< . 



m 



Dr. Alois Musil: Církevní věci v Svrii. 97 



Církevní věci v Sýrii. 

Dr. Alois Musil. 

II. 

Z řečeného je patrno, jak se rozpadlo jediné stádce patriarchy 
Antiochenského v pět různých církví s pěti samostatnými patriarchy, 
i jest nám pojednati o vývoji církve syrské-nestorianské, syrské- 
monofvsitské, armenské-monofvsitské, svrské-monotheletské a řecké. 

Prvotním střediskem Kestorianů byla Edessa, z níž se utekli po 
r. 489. do Nisibi, kde pod ochranou prozíravých Peršanů rozvinuli 
mohutnou činnost vědeckou. Učenv Narsai usadil se zde se svvmi žákv 
a založil školu, která byla po dlouhou dobu jedinou pochodní osvěty 
v říši perské. Narsai zabýval se dědictvím rozpadlé školy antiochenské. 
výkladem Písma svatého^) a poučným básnictvím. Z jeho žáků vynikal 
Már Aba.2) jenž přeložil z řečtiny liturgii zvanou Nestoriovu a snad 
též liturgii Theodora Mopsvestijského, a zvolen byv r. 536. patriarchou- 
katholikem, založil jinou školu v Seleucii. Památným je též svou 
snahou, aby vymítil z Pšitto chyby zaviněné špatným opisováním. Za 
tím účelem přeložil z opraveného vydání řeckého celé Písmo svaté do 
syrštiny, z něhož se však zachovaly pouze některé úryvky. s) 

V 6. století byl ředitelem školy nisibenské Jan, jenž popsal hrozný 
mor řádící v Nisibi roku 579., kdy zařízeny tři dni kajícné, zvané 
rogationes Ninivitenses, které se u ísestoríanů podnes konají.*) Po něm 
řídil ústav veliký znateji syrštiny, Josef Honzaja, jemuž se přičítá syrská 
punktace a vokalisace jakož i nejstarší mluvnice syrského jazyka. Při 
vokalisaci syrské je patrný vliv židovských grammatiků, massoretů, 
kteří též měli v Nisibi svou školu. s) 

Tehda se počal při v}'kladě Písma sv. jeviti směr čistě katolický. 

v 

Keditel Hanan 596 přidržoval se věrně výkladů sv. Jana Zlatoústého, 
ač se proti němu brojilo a r. 596. jej synoda odsoudila, ale jeho nástupce, 
Josef z Hazzv, zůstal mu věren, a jeho se přidržela většina žáků.*') 

•) Assemani, Bibl. Or. III. I. p. 55. 
'') Assemani, 1. c. p. 75. 

s) P. Bedjan, Histoire de Mar Jabalaha . . . Paris 1895. 
*) Wright, Syriac literatuře, 2. vyd. p. 115. 

6) Assemani, Bibl. Or. 1. c. 928 a II. p. 407. — Srv. též /. B. Chahot, L'école 
de Nisibe, Jour. As. 1896, p. 59. 

6) Assemani, I. c. III. 81; Wright, 1. c. 128. 

HHdka. 7 



98 Dr. Alois Musil: 



Vzniklé takto různice a ještě více pronásledováni Nestorianů 
v letech 607 — 628 od Kosrau JI. značně ohrožovaly bytí slavné školy 
nisibenské. Ale učený a zbožný Barbai Starý, přední učitel, udržoval 
a posiloval hlouček věrných uchýliv se s nimi do hor, kde v klá-steře 
očekávajíce slunko svobody, pilně pracovali. Barbai sepsal veliký počet 
knih a byl tak ctěn u svých krajanů, že ho chtěli roku 628. zvoliti 
katholikem, kteréž hodnosti z pokory nepřijal.') Zvolen tedy Ješu^jab, 
oblíbený u dvora perského, jenž r. 630. vyjednával o mír s císařem 
Herakliem, a mnozí vypravují, že on mu odevzdal svatý kříž. Doba 
jeho byla velmi důležitá, neboť narazily na říši perskou v Mesopotamii 
první hordy muslimské. Chytrý katholikos zavčas počal vyjednávati 
s Mohammedem a jeho nástupcem Abii Bekrem a vymohl pro Nestoriany 
zvláštní diplom, jímž jim b^^la zaručena svoboda náboženská a po- 
nechány chrámy. -) 

kŠkola trvala i za vlády muslimské, žáků neubývalo, učitelé pilně 
psali a vzdělání se rozlévalo po celém vv-chodě. Zde studovali též 
muslimové, zde se obeznamovali s výplody literatury řecké a latinské 
v syrském překlade a odívali je v roucho arabské. Jen této škole 
děkujeme, že se nám uchovala mnohá ztracená díla řecká aspoň 
v překlade arabském. 

Ale sotva se usadili halifové v Bardádě, hrnuli se tam, lákáni 
dvorskou přízní, nejpřednější učitelé, za nimi šli žáci, založili zde novou 
školu, a stará „matka věd" 'eino djulponO, jak říkali Nisibi, ztrácela 
svou důležitost, až r. 832. zanikla. 5) 

Škola nisibejská byla školou klášterní a měla přísný řád. První 
řád vypracoval Nisibejský biskup Bar Sawmo a přísně dohlížel na jeho 
dodržení, trestaje propuštěním všechny přestupníky. Tak bylo všechno 
v nejlepším pořádku, pokud měl otěže ve svých přísných rukou, ale 
po jeho smrti nijak nebylo možno dosíci klidného spolubytí na základě 
starého řádu, i byl roku 496. od biskupa '( )zea vypracován nový řád. 

Za bouří vzniklých pro katolický výklad Písma sv. ředitele Hanana, 
kdy měla škola přes 800 žáků, byly stanovy opět přepracovány a 
počátkem 7. století za metropolity Nisibejského, Ahadabuhy, důkladně 
obnoveny. Tento doplněný řád se zachoval a byl vydán v původním 
texte v „Giornale della Societa Asiati ca Italiana" IV. ■'^) 



«) Assemani, 1. c. III. 94; Wright, 168; Chabot, 1. c. 80. 

2) Budge, Thomas of Marga II. 124; Chabot, 1. c. 85. 

3) Assemani, 1. c. 507, 939; Chabot, 1. c. 83. 

*) Gli Statuti della Scuola di Xisibi, p. 165—195. 



Církevní věci v Svrii. 99 



v 

Život a zařízeni tohoto předního učeliště východu, jak se nám 
jeví z těchto stanov, byl nemálo pestrý. Škola umístěna v klášteře, 
kdež bývaH jak učitelé tak žáci tvoříce korporaci, která se sama 
řídila a mohla nabývati majetku. 

Hlavou školy byl ředitel, rabban, jenž byl vyvolen z doktorů, 
kteří sluli rabb. Keditel měl vrchní dozor na vyučování i na správu 
vnitřní, ale byl odpovědným biskupu, jenž mohl školu prohlédnouti 
a stanovy pozměniti. 

Správa vnitřní úplně odloučena od vyučování a svěřena pánu 
domu, představenému, rabb bajto. Tento měl nejtěžší postavení, neboť 
se mu bylo starati o knihovnu, obživu a pořádek mezi chovanci různých 
stavů, různého stáří a různých vědomostí, kteří se často bojovně po- 
stavili jak proti sobě, tak proti představenému a bitím se snažili 
uskutečniti svá přání. Proto býval představený volen pouze na rok 
a vyžadovala se na něm celá řada různých dobrých vlastností, ale při 
nejlepší vůli nebylo mu často možno v^^hověti všem, i byl snadno 
usvědčen, že překročil meze své moci, neřídil se stanovami, a odsouzen 
k pokutě 10 zlatých dinarův a jako bezectný vyhnán z města. 

Představený neměl moci neobmezené, nýbrž byl povinen říditi se 
radou vynikajících bratří ahě jdi'é. Řediteli rabbanu podřízeni všichni 
učitelé. Z těchto měli nejvyšší vážnost: vysvětlovatelé mfaškoné a před- 
čitatelé mkarjoné, kteří se zabývali výkladem Písma sv. a naukami 
bohoslovnvmi. 

Církevnímu zpěvu, jenž má takovou důležitost pro literaturu 
i liturgii syrskou, věnována veliká péče a ustanoveni samostatní učitelé 
zpěvu msarjoné, podobně jako pro výklad posvátných obřaduv a 
liturgických knih. 

Nejvíce péče však věnováno výkladu Písma sv., který spočívaje 
na rozumných základech škol}^ antiochenské, byl nejlepší pobídkou 
ku stálé práci vědecké a zachránil Nestoriany, že neklesli ještě do 
větších bludů. 

Z exegetův antiochenských sledovali hlavně methodu Theodora 
Mopsvestijského, jenž má u Nesterianů čestný název exege ty- vykladatele 
mfaškonu, a přidržujíce se jeho výkladu, chybovali pouze tam, kde po- 
chybil on, aniž jeho poklesky rozvinovali a z nich další vyvozovali. 

Studia trvala tři leta.i) 

Prvý rok opisovali a vykládali část žalmů mawtbé, z kněžských 



1) Assemani, 1. c. 939. 



100 Dr. Alois Misil: 



hodinek psanou, pak listy sv. Pavla, patero knih Mojžíšových a z liturgie 
obřady pohřební. 

Druhý rok se zabývali druhou částí mawtbe žalmů brevíře, 
stvidovali ostatní žalmy v oddílech mawtbenem vedených jakož i proroky 
Starého Zákona. V liturgice vysvětlovali překrásné posvátné hymny, 
jimiž literatura syrská tak oplývá. 

Hymnům říkají Syřané madroše, t. j. poučení o náboženských 
pravdách. Skládají z delších a kratších strof. První strofa dlouhá 
vj^kládá, poučuje, kdežto druhá kratší tvoří její refrén, opakuje hlavní 
myšlenku nebo vysílá prosbu k Bohu. Každý hymnus má svůj nápěv, 
jenž bývá udán na počátku tím, že se uvádějí první slova hymnu 
všem známého. Na sjezde orientalistů v Londýně r. 1891. uvedl Lamy 
66 různých nápěvů, dle různých rozměrů hymnu. ^) Sv. Efrem sám jich 
složil přes 300 a z ostatních spisovatelů není snad jediného, jenž by 
nebyl své přesvědčení, ať pravověrné, ať bludné, hymnem vyslovil. 

Nejkrásnější hymny sv. Efrema zpívány v kostele při čtení homilie 
tak, jak on to v Edesse zavedl. Shromáždil totiž zbožné panny a klá- 
šternice, naučil je zpěvu, rozdělil na sbory a takto vycvičené přivedl 
do chrámu, a božské nauky přednášeny od něho s průvodem harfv, 
opakovány ve sboru od zpěvaček a hukotem rozbouřeného moře opakoval 
refrény shromážděný lid. 2) Až dosud se zpívají nadšené a mnohé 
skutečně krásné tyto hymny, a jim děkuje bohoslužba nestorianská. 
že se do ní nezakořenily Nestoriovy bludy. Je tak čistá a katolická, 
jak byla před vystoupením Nestoria, a to právě usnadňuje návrat do 
pravého ovčince.^) 

Ve třetím roce probírána třetí část mawtbe žalmů z kněžských 
hodinek, mimo to Nový Zákon a A^^světlovány písně, ody. Ody siiríto 
syrské poesie mají zvláštní půvab prostých a přece vřelých líčení. 
V rozmluvě se líčí nejdůležitější události ze života Krista Pána, Pann^^ 
Marie a jiných světců. Tak v překrásné odě Narození Páně v}^kládá 
lepým slohem Matička Boží, co viděla a slyšela, dotazuje se sv. Tří 
Kj'álů, kteří líčí své příhody. Tento způsob mocně připomíná naše 
středověké hry náboženské.'') 

Kdo dokončil s dobrým prospěchem tři léta, dostal v^^šší svěcení 
a býval poslán na venkov, aby nějaký čas vyučoval. Nechtěl-li po- 

1) Lamy, On §yriac jn-osody. 

2) Bar Hebraeiis, Hist. eccl. I. 41. 

') Srr. článek Buhense Duvala v »Jour. Asiatique«, X. ji. 64. 
*) Feldmann, Syrische Wechsellieder von Narses. 1896. 



Církevní věci v Syiii. 101 



slechnouti. nebo se při svém úřadě nedobře choval, byl ze svazku 
školního vyloučen. Přijat mohl býti pouze tehdy, když veřejným po- 
káním ukázal, že se doopravdy polepšil, ale veřejné pokání bývalo tak 
těžké, že se mu málo kdo podrobil. 

Školného nebylo. Učitelé byli povinni přednášeti zadarmo. Ku své 
obživě dostávali příspěvek z majetku školy, mohh provozovati v Nisibi 
nějaké čestné řemeslo, nebo mohli soukromě po domech vyučovati 
dítky. Bylo jim však zakázáno bráti na sebe mnoho práce, poněvadž 
to rozptyluje mysl, tak že nesměl ani nejlepší professor dávati více 
než 2' — -3 hodiny denně. 

Do školy mohl býti přijat každý syrský jinoch, jemuž dáno dobré 
svědectví od rodné obce. Měl však míti tolik jmění, aby se mohl sám 
živiti. To byla pro chudé ovšem těžká podmínka, ale řád školní nahlíží, 
že jsou mezi chudšími hlavy bystré a nadané, proto jim poskytnuta 
příležitost, aby si mohli zaopatřiti peníze na studie potřebné. Chudí 
mohh v prázdninách opustiti ústav, rozejíti se po zemi a pracovati 
někde tak dlouho, až si zahospodařili na budoucí školní rok.^) 

Prázdniny byly v srpnu, září a říjnu, ale chudobn^^m a pilným 
bývaly někdy prodlouženy. 

Před prázdninami předčítány některé statě stanov a studenti 
vybídnuti, aby dbali na pořádek, pamatovali na své povinnosti a závazky 
k ústavu a nedělali v práci škole a učitelům hanby. 

Chudobní žáci, kteří pro churavost prací rukou svých si obživy 
vydělávati nemohh, byli podporováni od představeného, a bylo všem 
přísně zakázáno žebrati pod trestem vyloučení. • 

Představený s poradním sborem nedůvěřovali často vysvědčení 
o mravní zachovalosti kandidátů, proto nebyl každý hned definitivně 
přijat, nýbrž zůstal po nějaký čas v ústavě na zkoušku. Býval bedlivě 
pozorován jak od představeného tak od spolužákův, a teprv když se 
ukázalo, že se dobře chová, když se vyjádřil, že stanovy dobře zná 
a slíbil, že je chce zachovávati a pokud bude v ústavě, že se neožení, 
byl prohlášen řádným chovancem školy. 

A věru bylo třeba dobře vše poznati a uvážiti, než se kdo 
rozhodnul, že se stane žákem ústavu, v němž byl život tak přísný. 

Den se končíval pěním žalmů; přede dnem již při prvém kuropění 
se všichni shromáždili ve studovně, usadili se na svá vykázaná místa 
a byli povinni studovati. Pilnost se vj^žadovala železná. Kdo by byl 



') Assemanl, Bibl. Or. III. p. 929; Gli Statuti 1. e. I. 5. 



102 Dr. Alois Musil: Církevní věci v Sýrii. 

lenošil, bez nutné příčiny studium zameškal, byl citelně potrestán 
v soukromí od studijních dozorců každé sině a pak ještě od před- 
staveného. Kdo zanedbal svévolně hodinky za mrtvé nebo jiné modlení 
a tím všechny pohoršil, byl potrestán přede všemi. 

Ostatně se professoři neměli lépe. Zameškal-li některý přednášku 
nebo jí svědomitě nepřipravil, nedostal po nějaký čas žádného pří- 
spěvku na živobytí z majetku školního a vyloučen z poradního sboru. 
I bylo se mu dobře míti na pozoru před žáky, kteří na neoblíbeného 
učitele pilně pásli. 

Při společném životě bylo se zvláště obávati krádeže, proto byl 
žák. jenž nalezenou věc hned neodevzdal představenému, jenž nevrátil 
vvpujčené knihy nebo si přivlastnil knihy zemřelého spolužáka vj- 
škrabav jeho jméno, vyloučen netoliko z ústavu, ale vypovězen i z města. 
A ro^Tiěž tak byl trestán, kdo o tom věděl a představenému neoznámil. 

Žáci si půjčovali navzájem peníze, což dovoleno, ale zakázáno 
bráti více než jeden ze sta. 

Ve školním roce nesměli vésti obchodu, ani se zabývati nějakým 
řemeslem, ani ^^učovati soukromě. V prázdninách jim to dovoleno 
všudy, v^^jma v Nisibi samé, která vyhrazena professorům, a ^^;'jma 
území Eekům patřící. Do tohoto nesměli pod žádnou podmínkou 
vkročiti, sic byli okamžitě vyloučeni. Ani na pout ani za obchodem 
nesměl jíti řeckými krajinami bez trestu, a vždy jindy býval snadněji 
přijat, než po tomto přestupku. Byl veřejně několikrát pokořen, ztratil 
jmění a teprv, když to vše pokorně sne-sl a písemně se zaručil, že se 
nikdy tímto způsobem neproviní, bylo mu odpuštěno. (P. a.) 



F. Baktoš: Pověry pedagogické a jinak praktické. 103 



Pověry pedagogické a jinak praktické. 

Podává F. Bartoš. 

H\azdá-li si chlapec, ať si hvízdá, když ho to těší; hvízdal-li by 
v nečas nebo na obtíž, okřikne se prostě a přestane. Ale děvče vůbec 
a nikdy hvízdati nemá, jemu se to nesluší. Avšak řekněte malému 
děvčátku venkovskému, že se nesluší, aby hvízdalo: ten důvod je mu 
příliš abstraktní, slabý, nepůsobí na ně. Venkovské naše matky \'^'- 
chovatelk}' mají v tom případě důvod mnohem působivější: „Když 
děvče hvízdá, Panenka Maria pláče." Které dítě chtělo by tak velice 
zarmoutiti Panenku Marii, již chová v posvátné lásce a úctě? 

Takové odůvodňování příkazů nebo zákazů příčinami a účely 
vyššími, protože jsou příčiny a účely tyto samy o sobě líchy a ne- 
pravdivý, můžeme ovšem v nejširším toho slova smyslu pokládati za 
pověry; ale jsou to zajisté pověry nevonné a užitečné, a můžeme je 
pro účel jejich nazvati pedagogickými. A takových působivých pověr 
domácí naše pedagogika užívá hojně. Na vnímavou mysl a čilou obraznost 
dítěte takové příčiny vybájené působí mnohem mocněji než sebe jasnější 
a určitější důvody rozumové. 

Klátí-li dítě, sedíc na lavici, nohama, mohlo by snadno s lavice 
spadnouti. Ale důvodu takovému dítě neuvěří, dokud se nepřesvědči 
o pravdivosti jeho na vlastní škodu. Oč mocněji působí důvod „vy- 
bájený", že takové dítě kope svým rodičům hrob! Které dítě neustalo 
by z takového důvodu okamžitě od „neslušného" klácení? 

Drnká-li dítě nožem o stůl, nebývá to pokaždé příjemno poslouchati. 
Než důvod takový dítěti neplatí, když je samo taková muzika těší. 
PakH se mu řekne, kdo drnká nožem, že při volá vá bídu, ustane ihned, 
třebas o bídě nemělo jasného pojmu a představovalo si slovem tím 
jakéhosi bubáka. 

Tančiti v advent zapovídá se nejen dospělým — o těch se to 
rozumí samo sebou, tanečních zábav v advent beztoho nikdv nebvvalo — 
nýbrž i drobnV^m dětem, jež provázívají své hry zpěvem a tancem. 
Těm platí pověra pedagogická: „Kdyby kdo v advent tančil, opadalo 
by ovoce." 

Aby mělo posvátnou úctu k „Božímu daru", k tomu vede se dítě 
od malička. Upadne-li dítěti kousek chleba na zem, má ho zdvihnouti, 
políbiti a snísti. Na drochýtku (odrobinku) nesmí se šlápnouti. „Zdvihni 



104 F. Bartoš: 



tu drochytku". napomíná matka dítě; „když na ni šlápne, drochýtka 
pláče, že ji slyšet až do nebe." 

Dítěti jest od malička krotiti své žádosti, držeti na uzdě svou 
chtivost, opanovávati svou vůli. K tomu je vedou naše pověry pedagogické. 
Dítě má rádo květiny, trhá je, kde je nalezne; přijde- li na hřbitov, 

v 

třebas i na hrobě. Ze tak činiti nemá, nesnadno je dítěti vštípiti důvody 
rozumovými. Jistě však se toho štítiti bude, uslyší-li: „Kdo ovoní 
květinu s hrobu utrhnutou, pozbude čichu." 

Zdá-li se dítěti jídlo málo mastným a prosí-li matky, aby mu 
přimastila, matka zkrotí jeho mlsotu důvodem vybájeným: „Kdo jí 
příliš mastné, oslepne." 

Pedagogickými pověrami chráněno je ptactvo, jmenovitě takové, 
které si obydlí rolníkovo za své bydliště vyvolilo něho práce jeho na 
poli svým líbezným zpěvem provází a zpříjemňuje. Tu na prvním 
místě jmenovati sluší milou vlaštovičku, která k člověku se zvláštní 
důvěrou přilnula a jemu jako pod ochranu se dala. „Ve kterém domě 
vlašto vička hnízdí pod střechou, ten nevyhoří, ani hrom tam neuhodí." 
„Shodil-li by kdo vlaštovce hnízdo, krávy v tom domě dojily by krví." 
Proto vlaštovička jest našemu lidu ptáčkem posvátným, ani největší 
nezbeda neublíží jí aneb jejímu hnízdu. 

Podobným chráněncem v některých krajinách je také čáp. S radostí 
vítají ho děti, když se po delším rozloučení objeví zase na domácí 
střeše. Jeho hnízdu, zbudovanému za komínem, nikdo neublíží; neboť 
když se chytnou v komíně saze, čáp sedne na komín a rozmachem 
svých křídel oheň udusí. Kdyby mu však mláďata vybrali, vletí 
komínem na ohniště, vynese žížlivý uhlík a z pomsty zapálí. 

Lásku ke skřivánku, tomuto nejlepšímu a nejvěrnějšímu pěvci 
polnímu, rodičové slezští vštěpují svým dětem způsobem velmi srdečným. 
V neděli velikonoční odpoledne hospodář s hospodyní a s dětmi do 
osmi let jdou na pole. S křížky ze svěceného dřeva nesou zároveň 
v šátku perník, cukroví a malovaná vejce. Křížky zapichují do žita 
a ke každému, co děti nevidí, položí na zem určený jim dárek. 
K dárkům těmto zavolají pak děti od nejmladšího počínajíc, kážíce jim 
vzíti si svůj dárek, který prý jim skřivánek s nebe shodil. 

Nejlepší náš pěvec, slavíček, je ptáček příliš důvěřivý, dá se 
snadno polapiti a hnízda svého neumí náležitě opatřiti a skrýti. Proto 
i jeho berou „pověry" v ochranu od nástrah nezbedných chlapců: 
„Vyberou-li se slavíčkovi vajíčka, samička se oběsí na halouzce 
ialem a hořem." 



Pověry pedagosrické a jinak praktické. 105 

Důvěřivým a rolníkovi milým ptáčkem je také čiperná pliska 
(třasořitka), která hnízdí na kalenici jeho domu a za oráčem v patách 
poletuje, sbírajíc v brázdách rozmanitý hmyz. Ani jí nemá se ubli- 
žovati: „Kdo oraje kravami, hodí po plisce kamenem, budou mu krávy 
krví dojiti." 

I tu nehezkou, ale užitečnou ropuchu pověry vzaly ve svou 
ochranu. Aby jí děti netýraly, hrozí se jim, že jim ropucha zuby 
sčíce, a ty jim pak vypadají, a kdo ropuchu trýzní, na toho prý 
přijde v noci. 

Jak je leckterému zvířeti, nechráněnému takovými pověrami, toho 
smutným důkazem ubohý netop}'r. O netopýrovi není žádných takových 
pověr, a není tvora týranějšího, od mladých starj-ch ukrutněji a ne- 
zaslouženěji pronásledovaného nad tohoto ubožáka. 

Avšak nejen dětem, i dospělým posloužila tato zvyková a po- 
věrečná pedagogika lépe než sebe krásnější pravidla o „slušnosti" a 
důvody rozumové. Sednouti na stůl, položiti naň zapocené kloboučisko, 
rozložiti na něm děcko holým tělem, je věc nejen neslušná, nýbrž 
i ošklivá, zvláště povážíme-li, že se na venkově obyčejně jídá na stole 
nekrytém. Ale lidu je to nejen neslušno, nýbrž přímo hříchem, neboť 
stůl je místem posvátným, protože na něm nebo v něm bývá chléb, 
tento nejvzácnější dar Boží. (u. p.) 




106 Písemnictví a umění: 



II li' I !i I I I I I I li lil I I I I li I I i I I I 1 1 I I I I I I I I I 19 I I I i iT~i~r"ri'rrT 




(g/íií|| Písemnictví a umění. W)^n^^'^^í^ 



lllllflil IIIIIHIII I: I <« I I » I I I I i I I I I i I I I I I I I I I I I I I I I I I I I i I I I I I 

r»f T t» f yTfT T fVVty»TVTTTTTTTTTTTVyVTTffVytTV»VTTtTTTfTTtVVTfTTVTyTTtVy TrT Vi T TT ŤTT tVť V TTTVtt/v v\»yTV»' 



Tři chorvátské osady na Moravě. 

Popisuje Jan Herben v »Časop. Matice Moravské* r. 1882. — »Rozgleda« Al.. Malec.') 

Pan Herben jsa přesvědčen — mylně ovšem — že Hrváti „ne- 
vstupují ve svazky pokrevní, leč mezi sebou" (str. 13.), vyvozuje odtud 
nesprávné důsledky. Píšeť na str. 13. uvedeného článku: „Následek 
těchto vzájemných sňatků je přirozeně ten, že všechny tři chorvátské 
osady jsou jedním velikým rozvětveným příbuzenstvem. 
Jsou samí strýci, bratranci, vlastníci, švakři a kmotři." Třeba tu mnoho 
mezi nimi pokrevního příbuzenstva, jako všude téměř na menších 
osadách, přece více tou větou tvrzeno, než jest pravda. Ze dvanácti 
sňatků čisté hrvátských v Gutfjeldě bylo v pěti letech pouze při dvou 
sňatcích třeba dispense církevní, a pokrevnost stopuje se před sňatkem 
vždy až do čtvrtého kolena! Dle tvrzení p. spisovatelova bylo by 
dispense potřebí ke každému téměř sňatku. Ale tak tomu není. A pouhou 
smyšlenkou p. spisovatele jest co vypravuje dále: „Co zvláštního jest, 
že blízcí pokrevní příbuzní jako bratranec a sestřenice nepotřebují 
prý dispense biskupské ku sňatku. Bylať jim — z nezbytí — udělena 
jednou na vždy" (str. 14). Takové velice pravdě nepodobné „prý" 
nemá ve vážném článku státi místo pravdy přístupné. Hned z r. 1880., 
tedy pouze dvě léta před tím, co p. spisovatel naše osady shlédl, mohl 
na př. v oddávací matrice g-utfjeldské tom. II. na téže pag. 67. čísti 
dva případy dispense. Ale p. spis. ani té práce si nedal, volil raději 
veřejnosti napsati slova svědčící o mladistvé troufalosti, jež mluví 
o věcech, kterým nerozumí. 

Jiným následkem toho, že „Hrváti nevstupují ve svazky pokrevní 
leč mezi sebou" jest dle p. spisovatele rozšířenost stejných rodinných 
jmen mezi moravskými Hrváty. „Odtud lze si také vysvětliti rodinná 
jména osadníků. Rodin téhož jména je v některé osadě pět i deset" 
(str. 14.). Ze by právě odtud bylo jména ta si vysvětlovati, nepochopujeme; 
my si je dobře vysvětlujeme tím, že Hrváti obyčejně se žení mezi 
sebou; ostatně nespouštějme s mysli, že se stejnými jmény rodinnými 
potkáváme se téměř všude na menších osadách a že nejsou vždy 
důkazem pokrevního příbuzenstva, a pak, těch rodin o stejných jménech 
není tu tolik jak by snad někdo za to míti mohl dle dalších slov 
p. spisovatelových: „Aby se rozeznávali od sebe. když se o nich mluví, 
jmenuji se hlavy rodin křestným jménem, anebo se užívá přezdívky." 
Aby se některé rodině na rozeznanou od jiné stejnojmenné, dala pře- 

>) Srv. »Hlídka« r. 1898. 



Tři chorvátské osady na Moravě. 107 

zdívka, na to stačí začasté jen dvě — tři rodiny. Pan spisovatel těchto 
přezdívek neuvádí, ač někdy nebývají bez v\'znamu. Doplňuji jej 
aspoň z Grutfjeldu; jednomu Siéovi říkají: „Sic -cigán"; Hajmle jmenují 
jednoho „zelní HajmP', druhého „mali Hajml". Než názv}^ ty mohly 
snadno p. spisovateli ujíti. ale. že přehlédl jméno rodiny v Gutijeldě 
nejrozšířenější, to dokazuje, jak pečlivě p. spis. svoji rozpravu pracoval. 
Píše: ,,V Gutfjeldě je nejvíc Andrešiťův a Supariťů" (str. 14). Na prvním 
místě měl uvésti Sice; ale nejmenuje jich. ani ne mezi ostatními zdejšími 
hrvátskými rodinami. Ti jsou v Gutfjeldě původní, nejstarší a nej- 
rozšířenější hrvátská rodina, a potom teprve přijdou Supariéi a Andrešiéi. 
Sicň narodilo se za 26 leť (1860—1885) 78, zemřelo v též době: 59, 
Andrešiců přišlo na svět: 2(\ zemřelo: 23. Číslice ty mluví jasně. Siců 
je 10 rodin. Supariců 7, Andrešiců 5. „Vedle toho rodiny chorvátské 
mají (v Gutfjeldě) tato jména: Bureš. Budí^; Drobtliť, Oehovský, Grandif, 
Gregor, Havlíček, Hubený, Hůlek, Knod, Ryšánek, Slavit, Sítek, Slunský, 
Štěpánek, Švend." (Str. 14.) P. spis. některých nepíše správně, jiných 
pomíjí. Chybně píše: Bureš místo „Buriš", Budir místo „Budín", Drobelif 
místo „Drobílié", vynechal pak jména rodin: Balaš. Hajml. Humr, 
Halavié. Kuzmic, Mai, Miillner (Malinar) č. 78., Nebyla. Procházka. Petřík, 
Rybářek, Ričica, Stadler — jež jsou vesměs krojem i řečí hrvátské. 
Také ve Frjelištorfě nejmenuje se nikdo Jur/viť (str. 14), ale „Jurdié", 
nikdo Vranďšic, ale „Vranešié". K tomuto jménu připojuje p. spis. 
pod čarou poznámku: „Nebude nezajímavo. srovná-li si čtenář uvedené 
rody chorvátské s těmi. jež A. V. Šembera zaznamenal. V Gutfjeldě: 
Drobiliť, Supariť. Malinár, Cehovský. V Preravě: Skokaniť, Grbes, 
Stavarif, Vuk, Sičan. Jurtif, Mikulif. Grewr. Vranišif. Slunskv. Kuzmiť, 
8tefanák, Križanif. Ve Frr)llersdorfě : Kulašif, Godenif, Jurtiť. Sičan." 
Ano, zajímavo to! P. spisovatel napsal nesprávně jmen pět. kdežto 
Šembera jen tři: Vran(ř'šié místo „Vranešié", Kukřšié místo „Kulešic" 
a Godenié místo „Godinic" ( — nynější: Regeni, od: godina = déšf); 
nad to Šembera správně uvádí jméno „Sičan", na něž p. spisovatel 
nepřišel; lid skutečně rád jmenuje Sice: Sičany. Vůbec rozprava 
Šem bérova vyniká daleko nad Herbenovupravdivostí, 
střízlivostí, správností. P. spisovatel opravuje i Šemberu napsav 

o jméně „Jurtiť", jím uvedeném: „ lurřif bude tisková chyba 

místo Jurbiť." (Str. 14.) Sám také je tak uvádí mezi jmény Frjeliš- 
torfskými. Proč chce p. spisovatel slyšeti mermomocí „Jurbiť". nevíme; 
ve Frjelištorfské matrice z r. 1687. psáno: „Jurtich", z r. 1688: „Jurich", — 
není toto nejsprávnější od křestního, hrvátského jména, velmi roz- 
šířeného: „Jure" — „Juric" (Jiří)? — „U nás bránívá se sňatkům 
blízkých pokrevných, protože prý pokrevenství má záhubný účinek na 
dítky, jež bývají churavy, sláby a celý život neduživý. (.) těchto 
Chorvátech aspoň nauka neplatí." (Str. 14.) Co pravdy na slovích těch, 
snadno domysliti si ze svrchu řečeného. Ani Hrvát nečiní výjimek od 
zákona přírodního, jenž neúprosný jest; že mu Hrváti nepodlehli, 
děkují tomu. že uvolňují tu a tam pouta, jimiž p. spis. je váže pravě, 
že „nevstupují ve svazky pokrevní leč mezi sebou." (vStr. 13.) Ani 



108 



Písemnictví a umění ; 



u nich blízké pokrevní příbuzenství nemíjí se v manželstvech beze 
zhoubných vlivu na potomstvo. Matriky úmrtní podávají dosti dokladů. 
Všeobecně vzato jsou Hrváti naši lid pěkný, zdravý, silný, svalnatý; 
dvojku vína zvednouti v „pivnici" i) se země a položiti na kantný^ře 
nejednomu Hrvátu hračkou. Tak je popisuje také p. spis. na str. 14 — 15.; 
pi'ípadné jsou mu dítky „praví buclatí andílci", hoši „rovní jako prut", 
děvčata, — pan spisovatel „nehleděl jen leda bylo", — krev a mléko^ 
dodáváme jen, že ani mužný věk krásy netratí jímaje tvary těla 
plnými a ladnými, a že i bílý květ na hlavě kmetské pěkně sluší lícím, 
nachem prokvetlým. Tuto krásu s našich Hrvátek trhala prý zloba 
a závist lidská nízkou pomluvou. „Sličná tvář a sněhobílá líčka 
s kvetoucím ruměncem zavdala podnět k podezřívání, jakoby se 
dívky chorvátské líčily. Této pomluvy dopouští se i náš ctihodný 
topograf Volný." (Str. 15.) Tak beze všeho Volný slov těch nenapsal; — 
nebyl spisovatelem, jenž bral do spisů svých vše, co mu pod ruce 
přišlo, a co kde zaslechl! Sbíral látku s pilností v pravdě mravenčí, 
pytval ji břitkým nožem zdravé kritiky, a může v té příčině posud 
býti vzorem mnohému spisovateli, jenž píše a o věcný podklad slovům 
svým se nestará. Volnému nebylo zvykem pomlouvati, a nepomluvil 
ani Hi'vátek. Nepsal o Hrvátkách nyní žijících, u nichž zvyk ten nikde 
nepozorovati, ale slova jeho platí minulosti, a z té k nám skutečně 
zaznívá zpěv „Hrvatice" — Cakavky. ne sice naší, ale Cakavky 
s našimi Cakavci krojem, řečí, zvyky, a neklamou- li 
nás všeckv známkv. i vlastí a snad i krví spřízněné, — 
zpěv. jímž Hrvatice potvrzuje slova Volného želíc v něm ztracené, 
bývalé své krásy: 



\ 



Ja sam cvala^) i iJiocvala 
kot črljema '') roža, 
sad*) odhajam ter=) prohajam 
kot") jutnija rosa. 



S érljenimi sad žužnjami 
sede vlasi kinřim;") 
ino s črljenura kredicum 
l)led a li ca 1 ičim ;*•) 



Slova Volného, jež p. spisovatel prohlašuje za pomluvu, jsou na 
výsost důležitá pro dějiny našich Hrvátův a ukazují s ostatními ještě 
známkami spolehlivou cestu, po které dojíti lze až na místo ve staré 
vlasti našich Hrvátů, z něhož na Moravu přišli. 

Touto starou vlastí není „chorvátsko-slavonské pomezí", jak mylně 
tvrdí p. spisovatel na str. 5., — ale krajina na čisto jiná. jak svým 
časem zde anebo v „Českém Lidu" dokázáno bude. 



*) Pivnica ;= sklep. *) kvetla. — *) červená. — *) nyní. — ^) a. Odhajam = od- 
cházím, zacházím. — ") jako. — ") zdobím. — *) Fran Kurelac, »Jačke«, str. 243., 
jačka 555. Zagreb 1871. »Jačka« ^ píseň. 



líuská literatura v roce 1S98. 100 

Ruská literatura v roce 1898. 

Podává A. Ykzal. 

V minulém roce slavil Alexander Konst. Seller. známější pod 
pseud. A. Michajloc. pětatřieetileté jubileum své literami činnosti. 
Narodil se 1838 v Petrohradě. Otec jeho byl Estonec, byl vychován 
v divadelní škole v Petrohradě a stal se hudebníkem při dvorním 
divadle. Matka jeho byla žena něžná. Vychován v chudobě. Seller 
navštěvoval německou školu a odnesl si mnoho těžkých dojmů ze 
svých školních let. Ukončiv studia, íš. pohyboval se hlavně v kruhu 
petrohradského intelligentního proktariatu, uprostřed lidí píšících, učících 
i učících se. Lidé ti uprostřed horečky společenských reform šedesátých 
let obraceli zrak svůj od společenských potřeb své vlasti na sebe samy, 
na otázky individuálně mravní, na své vlastní jednání, na 
duševní i mravní rozvoj osobnosti v duchu nových ideí. Individuálně 
mravní ideály, jimiž byli nadšeni lidé tito, měly charakter čistě plebej ský. 
Nositelem ideálů těch byl raznočinec, muž z t. zv. střední třídv, 
drobné šlechty, duchovenstva, méšťanstv^a neb úřednictva. Ideály jeho 
byly: ustavičná pracovitost, úporná energie v dosažení předsevzatého 
cíle, prostota v životě a mravní čistota. A tak hrdinou románů 
Šellerových stal se právě tento plebej, raznočinec v boji se zastaralými 
prvky ruské společnosti. 

V kruhu těchto lidí, již od společensko-praktických otázek obrátili 
se k otázkám filosofickým a psychologickým, vzniklo také ono p e d a g o- 
g i c k é hnutí, jež jevilo se horečkou zakládati nedělní školy, v belletrii pak 
objevilo se řadou usvědčovacích popisů staré škoh^ před reformou. 
Seller, unesen otázkami vy chovatelskými, založil 1861 školu pro x\- 
chování chudých dětí, jež však 1863 byla zavřena. A tu Seller vystoupil 
na pole literární jako spisovatel- v ychovavatel, moralista, po- 
dávající obrazy duševního a mravního rozvoje současné mládeže. 
Autor tento ve všech svvch dílech s neobvčeinou ener2:ií hlásá mvšlenkv, 
Že charakter člověka skládá se hlavně výchovem v rodině a škole, 
že osobní mravnost je potřebnější než všeUký „pořádek věcí", že ne- 
mravní lidé v životě osobním nemohou býti mravnými společenskými 
činiteli. Aby potvrdil tyto myšlenky své, čerpá příklady ze života 
skutečného, jimiž je illustruje. 

První román jeho „Zhnilé močály" (1864) má v sobě množst^'í 
autobiografické látky: hrdina, předvedený v románě, prožívá něco po- 
dobného tomu, co prožil Seller sám, a mnohé události ze života hrdinova 
shodují se událostmi života spisovatele, jenž napsal román svůj ve 
formě rodinných vzpomínek. Hned zde autor provedl své náhledy 
o mravně otužujícím vlivu chudoby a zhoubném vlivu bohatství. Život 
jevil se mu tehdy bojem dvou nepřátelských prvků, s jedné strany 
třídy lenošných aristokratů, s druhé strany poctivých pracovníků, 
nejprve pro vezdejší chléb, později za účelem rozšíření světla, vědomostí, 
pravdy a dobra kolem sebe. Kořistí, o niž vede se boj, je hrdina 



110 Písemnictví a umíní: 



románu, jejž obě bojující strany hledí vlákati do svébo táboru. Nejprve 
vítězí zlý prvek aristokratického lenošení, poněvadž poctivá, těžká 
práce jeví se v očích nezkušeného mladíka čímsi nepěkn}'m. kdežto 
aristokratický svět láká ho rozkoší a leskem veselého, beztarostného 
života i svůdnými požitky. Ale prvek poctivé práce energicky vystu- 
puje proti chybným krokům jinochovým, představuje mu ošklivost 
jednání jeho a připravuje v duši jeho mravní krisi, jež vede ho 
k duševnímu obrození a vstoupení na pudu světla, dobra a pravdy. 
Zlý prvek pozbývá své kořisti v osobě znovuzrozeného mladíka a hvne 
před očima čtenářů. Takový dlouhý boj duševní, kolísání hrdiny mezi 
dobrem a zlem, tu pod blahodárným vlivem poctivých a v práci ne- 
únavných rodičů Rudých, tu pod škodlivým vlivem babičky se strany 
matčiny s jejím starým panským zakvašením. kolísání, korunované 
konečným východem na cestu světla, dobra i pravdy, vidíme ve 
„zhnilých močálech", povstávajících tam, kde není spasitelné práce, 
kde se žije na cizí útraty. 

Tytéž prvky a týž optimistický názor o vítězství dobra nad 
zlem opakuje se ve všech dalších románech Šellerových, majících týž 
moralně-pedagog^cký význam, jako román prvý. Tak v druhém románě, 
nadepsaném: „Život Supova (1865), vidíme tytéž dva prvky, dva 
hrdiny: Supova, potomka šlechtické rodiny, a Kolku Ljuljušina, čisto- 
krevného raznočince. vSupov podobně, jako hrdina Zhnilých močálů, 
než vyšel na cestu dobra i pravdy, pod zhoubným vlivem okolí rodinného, 
školy i špatných druhů, hluboko poklesl, v sedmnácti letech už byl pi- 
jákem a prostopášníkem. Došed na poslední stupeň mravního úpadku, IŠupov 
pod vlivem přítele Kolky Ljuljušina a hlavně ideálního učitele Antona 
obrodil se a dosáhl „rozumného štěstí" cestou duševního i mravního rozvoje. 
Kolka drže se ideálu, který si utvořil v dětství, ideálu poctivosti a pra- 
covitosti, sám byl beze vší podpory se strany rodiny, v níž nenašel 
lásky, vpracoval a utužil v sobě vlastními silami onu železnou pevnost vůle 
a všecko pokořující lásky, s níž podporoval i mladého Supova, obměkčil 
i mravně předělal vlastní matku. 

Obě dvě díla tato mnoho místa věnuií otázkám vychovatelskvm. 
Seller pohlíží v nich do rodin, kde mají se nejen roditi, nýbrž i mravně 
vychovávati budoucí společenští činitelé, a vidí, že právě tu není mravního 
prvku, není řádného života rodinného, založeného na vzájemné a hluboké 
lásce manželův. Aby manželství bylo řádné, má sňatek býti korunou 
naší první, čisté, jediné lásky. V životě obyčejném však autor vidí, 
že první láska bývá první prostopášností, prvním mravním pádem, 
sňatek pak ukončuje druhou, druhdy desátou lásku. V novelle „Naše 
první láska" líčí autor ono znesvěcení lásky, jež předchází před 
manželstvím, líčí zvrhlost mladíkův a smutný konec obětí první lásky, 
„našich Nataši", svedených zkaženými jinochy. Ještě určitěji následky 
předčasné lásky před sňatkem líčí autor v novelle „Nešťastné 
manželství", kde vidíme ženu, jež v mládí často jezdila do lázní, 
a mladíka, jenž oženil se s ní k vůli dítku, jež měli před sňatkem. 
V manželství trápí druh druha, a drama manželské končí se smrtí 



Ruská literatura v roce 1898. Hl 

dítka i samovraždou nešťastné ženy. V „Trnité cestě" při zdavkách 
lehkomyslného mladíka s hodnou dívkou přiběhne do kostela jeho 
b}' valá láska s dítkem, dívka pak. zvěděvši o četných jeho milenkách, 
nenávidí muže, jenž prohýřiv věno manželčino, končí samovraždou, 
zanechav ženu s dítkem po sobě. Často mladí hrdinové nezení se z vy- 
počítavosti, dávajíce přednost spojení s vdanými ženami před sňatkem^ 
jako učinil na př. Šachov v románu „Pád" a Dmitrij Andrejevič 
Orlov (v rom. „Chudoba"), žijící s odkvětající kráskou kněžnou, 
manželkou svého dobrodince knížete Russova. Zřídka nalézti lze rodinu 
normální, šťastnou. Třída, živící se prací, která jí nezabezpečuje. je 
právě tak daleka pravé, normální rodiny jako třída boháčů. V rodinách 
bohatých, nemajících spasitelné práce, jež krotí bujné vášně, tyto 
předčasně z nadbvtku vybuchují ; mladík musí se před sňatkem vy- 
bouřit, musí užit svobody, a pak teprve se ožení třebas bez lásky 
V takových rodinách boháčů nebývá tedy lásky manželské, neb}'vá 
lásky rodičů k dětem, jejichž postavení je hrozné. Děti nevidouce 
lásky a přívětivosti ani u otce, jenž pro službu a karban rodiny si 
nevšímá, ani u matky, jež stará se jen o šaty a oddává se prosto- 
pášnosti, hledají lásku, přívětivost a veselí jinde, prchají z rodného 
hnízda. V rodinách chudých, prací nezabezpečených, sňatek jeví se 
zhoubným pro své následky, pro dítky, jež není čím živiti. Ač tedy 
v kruzích, živících se prací, jsou spí'-e šťastné rodiny než v kruzích 
boháčů, přece často děti v rodinách chudobných považují se spíše 
za kletbu Boží než za požehnání a proto jsou nespokojeny životem 
domácím. A tato nespokojenost mládeže v rodinách boháčův i chuďasů 
životem domácím je hlavní příčinou mravní zvrhlosti nynější mládeže. 
Rodiče s radostí odstrčí děti do učebných ústavů, nestarají se o ně 
dále, jak tráví volný čas, a děti, rodinou zkažené, ve škole se nenapraví. 
Zkažen}'ch dětí nenapraví ani opatrovny, založené aristokratickými 
lidumily, vylíčené autorem v rom. „Les kácejí, třísky lítají"^ 
nespasí jich ani soukromé školy (na př. paní Sokolové ve Z h n i 1 v c h 
močálech), založeaé lidmi, nemajícími povolání k vychovatelství 
a lásky k dětem, ani ústavy pro šlechtické svnkv, kde byl wchován 
Supov, ani cizozemské školy, popsané ve Z h n i 1 v c h močále c h, kde 
děti nemilosrdně bijí a škaredě jim nadávají, ani ústavy státní, kde 
učitelé čistě úředně, řemeslnicko-byrokraticky zacházejí s dětmi. Nespasí 
jich ani oni šablonovití pedagogové, kteří objevili se s nastoupením 
nové doby obrození, ani samozvaní liberální vychovavatelé, kteří 
učili děti pouze zavrhovati všechen řád společenský, posmívati se 
všemu na světě, kteří sv}mi žákům nepodávali nic positivního, nýbrž 
jen jed pessimismu, umrtvujíce v nich energii k životu, ^'^'stavujíce 
jim na oči domnělovi bezúčelnost života, měníce je v chodící mrtvoly, 
za živa hnijící. Nespasí jich ani oni patentovaní pokrokoví pedagogové 
(Levašov, Starcev, Mědnikov) z rom. „Les kácejí, třísky lítají", 
z jejichž frasí žáci nic si nevybrali. Proti takovým učitelům a vycho- 
vavatelům Seller staví učitele ideální a pravé v}' chovatele, na př. prosto- 
srdečného Meyera a Nosoviče ve Zhnilých močálech, pod jejichž 



112 Písemnictví a umění: 



vlivem mladíci starali se o osobní sebezdokonalem', ideálního učitele 
Antona >Šupova, štábního kapitána Procharova (Les kácejí) nebohatého 
učitele Timčenku ve „Rtiščevu" (1890). starého mládence, ná- 
mořního kapitána Chlopku („Osaměle") vychovávajícího svého 
synovce a pečujícího o jeho chudé druhy, Lampadova. učitele Orlova 
(Chudoba) starou slečnu v „Cizích hříších", pečlivě vychovávající 
cizí děti. Podobnou vznešenou, obětavou, všecko pokořující láskou 
k dětem vyznamenávala se sympatická hrdinka novelly „Kvočna". 
Kateřina Markovna. jež žije pro dětí své nebožky sestry a pro cizího 
chlapce, sklízí pak za to jen nevděk, a ovdovělá macecha Naděžda 
Dmitrijevna („Ně nam sudiť"), jež láskou mateřskou miluje láskv 
té nehodného pastorka, poslední prostředky věnuje, by nepřišel na 
lavici obžalovaných a je šťastna tím. že pastorek umírá na rukou jejích. 
Takovou vznešenou, všecko pokořující lásku nalézáme u Volodi Teplicyna. 
vychovaného jmenovaným kapitánem Chlopkem, jenž láskou překoná 
zatvrzelého otčíma Bubnová. Touž v3^sokou láskou miluje v témž 
románě („Osaměle") učitelka Nataša ženatého muže, jemuž žena 
utekla, i dítě jeho, jež matka opustila, o něž Nataša stará se jako 
matka. Ale dívka tato opět ochotna ustoupiti ženě, když vrátila se 
k muži, s kterým vstupuje ve sňatek teprve tehdy, když smrt stihla 
první ženu jeho. V románě „Špinavé cesty" vidíme muže, jenž 
nechce jíti vstříc ženě, nešťastné v manželství a hledající spásu v osobní 
lásce k němu, poněvadž uznává, že člověku třeba nikoli lásky, jež 
vede k úzkému osobnímu šťěstí, nýbrž lásky vznešenější, sebeobětavé, 
lásky k bližnímu. 

Zchudlá šlechta ruská ani v rodině, ani ve škole před reformou 
nenabyla pevných zásad mravnosti a politických názorňv i ustoupila 
brzy místo své vítězoslavné bourgeoisii. Šeller dobře pochopil, že tato 
nová aristokracie připravuje pokolení, které ještě méně odpovídá 
ideám pokroku, než čistokrevné vrstv}' dřívější. Úpadek ideí vzdělané 
třídy, jejích vkusů v a duševních vlastností oplakává Šeller v románech 
z let osmdesátých a devadesátých. Mravní zchátralost pokolení novějšího 
jeví se u Šellera s jedné strany celou řadou samo vrahů v a neurastheniků 
(„Konec Birj ukovského letohrádku", „Bezdomníci", „Pád", 
„Rodina Muratovů"), s druhé strany hrabivými, lakotnými a prakti- 
ckými typy, zasobněnými ve Rtiščevu 1890, v Orlovu („Chudoba") 
a v „Hladových" (1888.) Hlavní dva hrdinové románu „Chudoba" 
náležejí k dvěma rozličným vrstvám společenským: Russov je z rodu 
knížecího. Orlov je raznočinec. Oba pod vlivem ne již školy, nýbrž 
života nejprve mravně padají, potom však mravně se ohrožují. Ale 
autor zde nedává přednosti raznočinci před šlechticem, kníže Russov 
je sympathičtější než Orlov, pocházející z chudé rodiny úřednické, 
a iniciativa obrození přísluší knížeti, a nikoliv Orlovu. Russov sice 
klesl, ale dojmy z cizí rodiny zachránily knížete z oné hlubiny mravního 
pádu, v níž brodí se velkosvětská mládež; Russov stal se hodným manželem, 
horlivým činitelem zemským, zastancem lidu. Přítel jeho, Dmitrij Orlov, 
z dojmů chudé rodiny dostal se do knížecího domu se svůdnou kněžnou 



Ruská literatura v roce 1898. — Současné divadlo v Rusku. 113 

V čele. a dobré zárodky v duši jeho ustoupí před kouzlem sličné, ač proti 
němu staré ženy. Smyslná láska změnila ho v pokornou obět vlastni 
vášně, klesl hluboko jako milenec kněžny, jejíhož muže si váží, jež 
však muži byla nevěrna hned v prvním roce po sňatku a s jiným 
měla dítě, mladého Russova. Svými názory je Orlov protot^^ zvrhlého 
měšťáka. Také v rom. „Rtiščev" vystupují rovnoběžně vedle sebe 
dva hrdinové z různých vrstev společenských. Rtišče v, syn moskevského 
protodiakona a matky z rodiny knížecí, a Zdanov, nemanželský syn 
chudé ženy. Mateřská krev táhla Rtiščeva na cestu hýření, karbanu 
a prostopášnosti, ale později zvítězila v něm krev otcovská, Rtišče v 
stal se karrieristou jako otec a oženil se s chudou dívkou, již surovostí 
utrápil, až skončila samovraždou. Ale ani raznočinec Zdanov není 
bezvýminečně ideální osobností, jakými bývali raznočinci v prvních 
románech Šellerových, nýbrž pouze hodným člověkem, jenž není bez 
chyb a poblouzení. 

řŠeller zůstal dosud nadšeným idealistou a bodrým optimistou, 
věřícím, že dobro nad zlem dříve neb později zvítězí. Autor rád kreslí 
positivní tvpy, ideální, světlé osobnosti, a proto romány jeho hodí se 
zvláště pro mládež dospívající, jež potřebuje jako manny obrazů lidské 
statečnosti a hrdinství, jež by jí byly vzorem a příkladem pro život. 

V současné pessimistické belletrii ruské romány jeho, ač mají četné 
nedostatky umělecké, vyplňují důležitou mezeru, předvádějíce positivní, 
ideální typy mládeži za vzor a příklad k následování. Tím vysvětluje 
se vychovatelský vliv jeho na čtenáře. Za umělecká díla nemá ani 
Šeller sám své romány, řka o nich ve „Zhnilých močálech", že nejsou 
propracovány, že není v nich eífektních, milostných zápletek, že nejsou 
psány slohem vybroušeným. Je tu pozorovati chudobu barev, unavují 
množstvím úvah, stálým moralisováním a jakousi strojeuostí a nuceností 
v technice. iP. d.) 



Současné divadlo v Rusku. 

A. Vezal. 

,,Rus. Mysl" obšírným článkem vydičuje stav ruského divadla. 
Doufám, že se ct. čtenářům „Hlídky" zavděčím, když hlavní obsah 
rozpravy oné jim předložím. 

V březnu r. 1898. konal se v Moskvě pod předsednictvím Alex. 
Potěchina všerusk}" sjezd asi z 1300 činitelů na je\nšti, nedávno pak 
vyšly dva svazky prací sjezdu toho, jež podávají bohatý materiál 
k charakteristice současného ruského divadla. Sjezd byl podle slov 
herce Lenského „shromážděním lékařů, jež obstoupili postel nemocného 
umění." Všichni souhlasili, že divadelní umění prožívá těžkou nemoc, 
že venkovské divadlo je v úpadku, ve smrtelném tažení, že v chrámu, 
kde dříve přinášely se oběti čisté bohyni umění, nyní hrají se hloupé 

Hlídka 8 



114 Písemnictví a umění: 



frašky, nesmyslné kusy, oplzlé operetky, jež jsou politování hodnou 
parodií umění ; místo žreců, zbožně konajících své dílo. vidíme na 
jevišti ubohé řemeslníky, lidi, odjinud vyhnané, pro něž jeviště je 
posledním útočištěm po nezdarech na jin<-eh místech. Hlavními příčinami 
úpadku divadla v očích členů sjezdu jsou hmotná nezabezpečenost 
herců, nedostatečná umělecká příprava jejich na jeviště a nízký mravní 
stupeň většiny z nich. Zpravodajové dobře poukázali, že smutné postavení 
herců stojí v těsném svazku s úpadkem divadla. Sjezd odsoudil jak 
soukromé podnikatele, tak i nedávno vzniklá artistická družstva. Soukromí 
podnikatelé divadel vykořisťují obecenstvo i herce, ničí národní blaholiyt 
i dramatické umění. Vydřidušsky podnikatel — ob^-čejně bývalý- re- 
staurateur — nemá obyčejně nic společného s uměním ; uzavřev smlouvu 
se sborem herců v Moskvě a dav jim zálohy, přijede do venkovského 
města a rozšíří veleslibné divadelní ohlášení. Sjedou se herci, první 
kus je pěkně vypraven a má úspěch. Uplyne však nějaký čas, vybrané 
peníze upotřebeny na potřeb}^ herců, na dluhy, jež si podnikatel nadělal, 
a na vypravení novvch kusů. na nové obleky nezbude ničeho. Aby 
přilákal přece obecenstvo, podnikatel dává hloupá melodramata, plná 
vražd, otrávení, potom frašky, v nichž hercům je choditi třebas i po 
hlavě, pak operetky. Hladoví herci, aby hladem nezemřeli, musejí 
hráti takové hloupé kusy, podrobit se v^^dřidušskému podnikateli. Jistý 
referent uvedl tento zajímavý dialog mezi hercem a podnikatelem: 
„Chcete žrát?" — „Chci." — .^Hřejte tedy v té frašce." — „Ale, 
vždyť to je paskvil na umění! ..." — „Nechcete-li, táhněte!" — 
„Kam? . . ." Volky nevolky nutno hrát, neboť třeba jíst. — Společnost 
konečně pozbyla důvěry k sobě, příjmy padají, herci trpí hroznou 
bídu, podnikatel skřípe zuby, a herci stěží dostanou se zpět do Moskvy. 
Jsou i podnikatelé, kteří na divadlo hledí jako na kulisy, zakrývající 
podnik zcela jiného druhu, kde ženské hrají velice ponižující úlohu, 
baviti osvícené milovníky „umění". — Horší ještě je činnost divadelních 
družstev, kde ředitelé jsou úplnými pány. Obyčejně herec, mající 
knihovnu i obleky, najme divadlo, zařídí družstvo, většinu příjmů 
shrábne do své kapsy jako ředitel, jako pořadatel, jako herec, jako 
náhradu za obleky. " a o nepatrný zbytek teprve dělí se družstvo. 
Repertoir družstev je rovněž hrozný, od tragedie nesmyslně přechází 
se k melodramatu, frašce, operetce. V družstvech vládne úplný nepořádek, 
„hlad, zima, žebrota je — údělem herců." A tak provinciální herci, 
trpíce hlad i zimu, rozzlobeni na všecko, hledali příčiny svých neštěstí 
hlavně mimo sebe, ve vnějších okolnostech, v podnikatelích, 
ředitelích družstev, v obecenstvu, jež prý chce jen zábavu v divadle, 
frašky a operetky, v pohostinských hrách herců hlavních měst, kteří 
prý podkopávají zájem obecenstva ke hře místních herců, v ochotnických 
divadlech, která prý dělají zbytečnou konkurenci hercům z povolání. 
Však vyskytli se na sjezdu i zpravodajové, kteří ^ňnu nešťastného 
postavení herců hledali též v hercích samých, malujíce třídu 
hereckou tmav}'mi barvami. Herec Lenský ukázal, h^me-li divadlo, že 
vina je v tom, že většina herců nemá nic společného s uměním, že 



Současné divadlo v Rusku. 115 



herci nemilují umění, že Yio liercň jsou praktičtí samolibci, cyničtí 
opilci, kteří místo talentu a práce vyznačují se drzostí a nestydatostí, 
nadšení pak čerpají z lahvičky koňaku. Zhoubný je vliv takové atmosférv 
intrig, závisti, boje samolibosti, a sháňky za úspěchem, společnosti 
k práci neschopných darmochlebň na mladíka, jenž blouzní o sloužení 
svatému umění: z ideálního mladíka ve společnosti, jež stojí na velmi 
nízkém stupni vzdělání a mravnosti, jež nedbale pohlíží na své zaměstnání, 
stává se záhy všední pro^^ncialní herec řemeslník bez lásky k umění. 

A jak žijí, jak pracují venkovští herci'? Jakmile skončí saisona. 
herci odjedou do Moskvy' na divadelní tržiště. Tu začnou bezúčelné 
návštěvy agentů, vysedávání v hostincích a kavárnách. Nepatrné hmotné 
prostředky vyčerpají se, a herec se vztekem čeká, až ho pozvou k nějakému 
divadelnímu sboru a dají mu zálohu. Sjíždějí se divadelní podnikatelé, 
na něž se vrhnou herci; začnou pletichy a klepy za tím účelem, bv 
konkurent byl ponížen v očích podnikatelových. Mnohý herec učiní 
smlouvu s dvěma, třemi podnikateli, přijme od nich zálohy, jichž nikdy 
nevrátí, a podnikatele ještě nechá na holičkách. Podnikatelé vybírají 
si zvláště herečky podle podobek, jež chovají divadelní agenti. K jistému 
zpravodaji obraceli se podnikatelé a ředitelé družstev se žádostí, by 
odporučil jim herečky pro operetky a frašky, „jichž potřebují ne tak 
pro jeviště, jako pro některé zástupce měst a představené, kteří rádi 
jezdí s herečkami za město." Divadlo a krčma tak se zmíchaly, že 
těžko rozeznat, kde začíná ono a končí tato. Není tedy divu. že divadla 
nenavštěvují. „Který pak mravn}- otec rodiny", praví Aleksandrov ve 
své zprávě, „poveze svoji ženu a děti k nemravným lidem v nemravův 
dům? A v takové nemravné domy mění se naše divadla s jedné stranv 
správci krčmáři, kteří v poslední době ustavičné xic a více vstupují 
do popředí v divadle, s druhé pak strany nemravnými herci." U hereček 
necení se tak talent, jako spíše tělesná krása a hojnost obleku. Podle 
zprávy Paninov)' Yio hereček jsou padlé ženské, jež padly pod vlivem 
těžké hmotné nouze. 

V září odjede herecký sbor z Moskvy na své působiště do 
venkovského města ; ubytují se, počnou se učit úlohám. První představení 
dopadnou dobře, herci jsou v růžové náladě. Brzy však příjmy klesají, 
herci nedostávají platu, mizí horlivost jejich, ze zlosti oddají se pití, 
nedbalé provedení úloh přivádí další úpadek přijmuv, a herci stěží 
přečkají divadelní dobu i odjíždějí do Moskvy, aby příštího roku 
totéž opakovali. (Příště dále.) 



116 Písemnictví a umění; 



P. Izák Tomáš Heeker. 

Měsíčník „Stimmen aus Maria- Laach" přinesl v poslední cli dvou 
číslech minulého ročníku obraz a posudek činnosti i života slovutného 
konvertity severoamerického P. Heckera, jenž svým individualismem a 
demokratismem, jakož i některými jinými zásadami, jež hlásal, dobyl 
si mnoho stoupenců nejen v Americe, ale poslední dobu i v Evropě, 
zvláště Francii a Německu. Jesuita Otto Pfiilf, na základě literatury 
„pro" i ,, proti" z ruchu tohoto vzniklé, podává nestrann}' obraz tohoto 
apoštolského muže, který Jesuity odsoudil, jako řád v církvi dnes už 
nepotřebný. 

Izák Tomáš Hecker narodil se v Novém Yorku 18. prosince 1819. 
Rodiče jeho s obou stran byli potomk}'^ přistěhovalých Němců, pro- 
testantů. I. Hecker jako druhé pokolení v Americe vychované německy 
už ovšem neuměl. Otec po stránce náboženské byl vlažným ba lhostejným, 
matka v 20ti letech přestoupila k metodistům. Izák o lO. letech musil 
nechat školy a jít za živobytím. Dělal posHčka v nakladatelství jistého 
metodistického časopisu, potom byl učněm ve slévárně písmenek, ale 
po roce už se svými staršími bratry pekařil. S nimi súčastnil se jako 
chlapec 12 a 131etý ruchu dělnického, jenž tehdy v roce 1820. začal 
se šířit v Novém Yorku. Dělnický ruch tento byl ovšem utvářen dle 
tehdejších socialisticky komunistických theorií francouzských. Tu setkal 
se mladý Hecker s vůdcem hnutí toho drem Brownsonem, potomním 
sla\niým konvertitou katolickým. Až do svého obrácení o radu i o 




vy 

a při tom dychtivá touha probuzeného, ale ničím se ukojiti nemohoucího 
ducha, učinily z mladého Heckera až do obrácení jeho bludnou duši. 
Doma nemoha vydržeti na radu Brownsonovu obrátil se do společnosti 
založené na nových společenských zásadách rovnosti, do associace zvané 
Brookovou Farmou, kdež na 70 lidí vzdělaných žilo venkovské práci 
a sebeušlechťování. Leč pobyl tu sotva půl roku; doznal sic mnohého 
poučení a vzdělal se obcováním s muži učenými s duchaplnými, ale 
po čem toužil nenalezl. Odtud odebral se tedy do jiné podobné 
„associace" Alcottovy v Concordu. kdež život byl však těžší a prostší 
než v Brookově Farmě. Ani tu nedoznal ukojení. Už v Brookově 
Farmě začal přemýšleti o katolictví. Koupil si knihy o katolické víře 
jednající a zvláště katechismus Tridentina. Byl však ještě dosti vlažným 
ke všemu a trvalo rok, než si katechismus ten přečetl a nauky jeho 
jakž takž promyslil. Po nezdařených pokusech v associacích žil opět 
V Novém Yorku, a tu zanášeje se plány státi se knězem, buď angU- 
kanským nebo katohckým, začal se učiti latině. V březnu roku 1844. 
začal v nejistotě své zkoumati a rozmýšleti mezi oběma církvemi, 
anglikánskou a katolickou. Biskup katolický v Novém Yorku přijal 
jeho výjevy dosti chladně a upozorněním na přísnou autoritu církevní 
jej zastrašil. Obrátil se k anglikanům, ale ti chybami a nedokonalostí 



P. Izák Tomáš Ilecker. 117 



SVOU, jež se tu před ním objevila, nemohli ho uspokojiti. Nerozhodnut 
mezi oběma, ale více přece se odkloňuje od anglikánské církve, usídlil 
se znovu v Concordu a pustil se tu opět do latiny a řečtiny, míně už 
nezvratně státi se knězem. Tu dočetl tridentsky katechismus a bojuje 
v duši o rozhodném obratu dopsal Brownsonovi do Bostonu o nepokoji 
svém a svém úmyslu státi se katolíkem. Tou dobou Browson sám 
(v květnu 1844) zanášel se myšlenkou vrátiti se ke katolictví a roz- 
mlouval o tom s biskupem Bostonským Fenwickem. S radostí proto 
přečetl dopis o podobných úmyslech svého mladého přítele a žáka. a 
odepsal mu. pro ně oba že není jiného upokojení duševního leda 
v katolické církvi. Hecker obdržev dopis, ihned se sebral a jel do 
Bostonu. Tu biskup Fenwick odkázal Heckera na svého koadjutora 
světícího biskupa Fitzpatricka. Ani tento nepřijal Heckera s nijakým 
enthusiasmem, nýbrž zkoumal a pátral po jeho úmyslech. Zvláště 
Heckera zabolelo, že tak přísně pátral v duši po zbytcích socialismu a 
kommunismu. Konečně však přece úmysl Heckerův schválil a poslal 
jej do Nov. Yorku, aby tu v rodné diecési své vstoupil do církve 
katolické. Tu světící biskup Dr. Mac Closley přijal jej a vycvičil a 
1. srpna 1844 byl Hecker znova s podmínkou pokřtěn a 2. srpna při- 
účastnil se stolu Páně. Dne 20. října náledovala pak konverse 
Brownsonova. 

Pohotovost biskupa Closleye, s jakou vyvracel námitky a bludy 
všech sekt nekatolických a obeznámenost jeho se všemi velikány du- 
ševními toho věku, první čas stačila úplně k upokojení ducha Heckerova. 
Nedovedl jen z duše své vypuditi ty zbytky trpkosti, jakou zažil, když 
tak suše a přísně zkoumali jeho samého, kdy pln ohně a touhy hlásil 
se o přijetí do církve. Už tehdy umiňoval si, že ze všech sil přičiní 
se o nápravu tohoto způsobu, přemýšlel, že nutno jinak se chovati ku 
vracejícím se protestantům do lůna církve, jinak je vítati a jinak jim 
vycházeti vstříc. Na tomto dojmu svém a na tomto svém poznání za- 
ložil pak P. Hecker celou svou činnost pozdější, činnost missionáře a 
apoštola Ameriky. 

Za Izákem Heckerem přestoupil též ihned bratr jeho Jiří ku 
katolictví. Ostatní rodina zůstala jak byla: otec lhostejným ke všemu 
a k žádnému vyznání se nehlásícím, matka metodistkou a starší bratr 
ang-likanem. Přece však první čas bylo Heckerovi od známých za- 
koušeti mnoho. V té době bylo katolické vA^znání ve Spojených Státech 
nejposlednějším a nejopovrženějším. Bylo tudíž třeba odvahy před 
veřejností přihlásiti se v té době k tomuto vyznání. 

Konvertita I. Hecker pojal zprvu plán chůd vydati se na cestu 
do Říma. Ale vzdal se toho plánu a připravoval se na prvotní svou 
myšlenku. Začal se opět učiti latině a řečtině. Leč ze všeho toho 
soukromého studia mnoho mu nezůstalo. Myšlenka původní státi 
se knězem ho neopustila, brzy však změnila se v ten způsob, že 
umínil si vstoupiti do řádu. Po nějakém váhání vybral si řád 
redemptoristů, jenž se právě v Nov. Yorku byl usadil. Kozhodnutí 
však přišlo náhle při dané příležitosti, kdy dva konvertité do řádu 



118 Písemnictví a umění: 



vstoupivší měli se plaviti do Evropy do noviciátu. Ve dvou dnech v^-- 
niohl si Hecker přijetí od provinciala v Baltimore a vydal se hned 
s dvěma krajany na cestu do Evropy. Dne 2. září 1845 dorazili do 
St. Troudu v Belgii, kdež nastoupili noviciát. Hecker vrhl se s celým 
zápalem duše své na mystiku. Zakladatel řádu svatý Alfons a svatý 
František Saleský. kteří mu představováni v noviciáte jako vzor, ne- 
dovedli ho cele upoutati. Táhlo jej to více ke spisům sv. Terezie, 
sv. Jana z Kříže; četl mimo to Taulera, Ruysbroeka, Susa a pozdější 
askaty^ Surina, Lallemanta a Scaramelliho. 

Život při tom vedl velmi přísný, plnv odříkání a umrtvování 
sebe samého. Jeho novicmistr zkoušel jej dlouho a přísně, není-li to 
vše u Heckera jen sebeklam, zvrácená snivost a fanatičnost povahy 
a mládí. Přesvědčil se však, že plyne to vše z odhodlané zbožné mysli, 
hledající spočinouti v Bohu. — Dne 15. října 184() složil Hecker slib 
řeholní a poslán do Wittemu v Hollandsku na studium. Ježto však 
Hecker školního vzdělání neměl, a ve všem byl jen samoukem, musil 
dvě léta se podrobiti filosofické přípravce, než by začal bohosloví. Při 
tom měl se doučovati latině. Leč Hecker ukázal se brzy ke všemu 
studiu neschopným: jeho vnitřní rozdráždénost, nervosa a stálé rozčilení 
činily mu veškero studium nemožným. Uložen mu proto jiný úkol, 
stal se obsluhovačem nemocných. Stav jeho duševní se stále přes to 
horšil, tak že konečně prosil sám své představené, aby buď ho nechali 
laikem v řádě, nebo mu dovolili přestoupiti k nějakému řádu kontem- 
plativnímu, nebo konečně přípravu a studium ke kněžství ponechali 
jeho privátní pilnosti. Po dvou letech marného snažení konečně před- 
stavený pod poslušností mu kázal, aby řekl, k čemu se myslí od Boha 
býti povolán a určen. Přiznal se, že cítí v sobě povolání k tomu, aby 
obracel Spojené Státy severní Ameriky na katolickou víru, a že doufá, 
bude-li studium svěřeno jen jeho svobodné volbě, v daných okamžicích 
pokoje a klidu duševního tolik nastudovati, aby mohl úřad kněžský 
dobře zastávati. Představení tedy svolili a poslali ho k dalšímu pri- 
vátnímu studiu do Anglie do Claphamu. Tu však nesnáze a neklid du- 
ševní dále trvaly, tak že představení začali opět o Heckerovi pochybovati. 
Konečně za přispění zpovědníka svého dosáhnuv důvěry u nich i síly 
a důvěry v sebe, nejnutnější nastudoval a 23. října 1849 vysvěcen od 
biskupa Wisemana na kněze. Jako mladv kněz pomáhal v duchovní 
správě, jednou též v malé osadě kázal. Život jeho plynul ted tišeji. 
Zatím P. Hafkenscheid stal se provincialem v Americe a ten vyžádal 
si Heckera a dva jeho krajany, aby mu byli přiděleni k missiím 
v Americe. Roku 1852. přesídlil tedy P. Hecker konečně nazpět do 
Ameriky. Dne 6. dubna 1851 začali noví redemptoristé svou práci. 
Ale H Hecker nebyl s to, aby zastával úkol kazatele i při velkých 
kázáních večerních. Scházelo mu i řečnické i jazykové vvškolenosti a 
theologické zdatnosti k tomu ; míval proto zprvu jen ranní krátké 
5 minutové promluvy při mši, většinou katechetické. Ale i ty s ním 
od slova k slovu napřed pracovával P. Hafkenscheid. Tu teprve na- 
stala pro něho pravá škola, jež uzpůsobila ho k pozdější blahodárné 



I 



P. Izák Tomáš Hecker. — Nová díla. 119 

činnosti. Řečníkem Tvtečným nikdy ani potom nebyl, ale stal se z něho 
přece přesvědčivý a velmi schopný kazatel a poučovatel. 

Tak setrval P. Hecker šest let v missijní práci redemptoristv. 
Těšila ho tato činnost mezi lidem katolickým v Americe, ale časem 
přece opět se v něm vvnořovala mvšlenka, že povolán jest vlastně 
k tomu, aby protestanty Unie přivedl opět do lůna církve katolické. 
Myšlence této dal nejdříve výraz ve spisku svém „Questions of the 
Souk' („Otázky duše", Nový York 1856), v němž dovozoval, že touha 
duše po Bohu ukojena býti může pouze priúčastněním se svátostí ka- 
tolické církve. Spisek vynikl hlavně tím. že ve mnohém přizpůsobil se 
potřebám protestanta hledajícího Boha, a těžkosti obratu rozbíral a vy- 
světloval. — Za prvním spiskem vydán r. 1858- druhý: „Aspirations 
of Nature", v němž dovozoval, že jen katolické náboženství je ná- 
boženstvím lidstva, že ono jedině ..přirozené touhv" člověka a při- 
rozenost lidskou milostí Boží povznesenou spojuje s Bohem. 

Účinek spisku druhého byl lepší než prvého. Do r. 1868. vydáno 
ho čtvero vydání. — Už při dokončení tohoto druhého spisku Uspořádal 
P. Hecker konferenci pro nekatolíky v Norfolku a to s velkým 
líspěchem. Jeho spolubratři se dosud o plány jeho mnoho nestarali, ted 
však přikládati jim počali pozornost a věřiti v poslání jeho. (O. p.) 



Nová díla. 



Sl/cqjkm: Carevna Natalja Aleksějevna i teatr jeja v řemeni. 
Petrohrad 1898. 

Sljapkin nalezl rukopis, který nás seznamuje s charakteristickým 
repertoirem ctirevny Natálie Alexějevnv, jenž vvnikal pestrotou: bylať 
v něm i školní dramata, i zpracování- populárních pověstí, na nichž 
viděti vliv školních představení Polockého i německého divadla Gregoři 
a Kunšta. Smíšení to charakterisuje literaturu za doby Petra Velikého. 
Kniha Sljapkinova jest důležitá pro dějiny ruského divadla. 

iSimrnovskíJ : lstor\]n russkoj literatury de v j at n adcatago věka_ 
Vypusk I. Karamziii v do-iVleksandrovskuju epochu. Petrohrad 1899. 

Je to kniha, určená hlavně pro studující a širší obecenstvo. Autor 
příliš ze široka (na 300 str.) líčí činnost Karamzinovu před nastoupením 
Alexandra I., do jehož panování spadá hlavní doba činnosti jeho. Kniha 
má četné nedostatky. Bledě nakreslen evropský sentimentalismus, mdle 
podán světový názor mladého Karamzina. nejasnými tahy nakreslen 
charakter doby tehdejší. Sloh je těžkopádný. 

Eine Reise nach China uud Japan. Von J. Miiller. Nákladem 
vlastním. Str. 1U9. Cena (JU kr. 

Mladý cestovatel, rodák ťrýdecký, slohem prostým a nehledanými 
slovy líčí lehkými črtami roku předešlého vvkonanou cestu a dojmy 



120 Písemnictví a umění: 



i příhody zajímavé. Více národopisné látky by spisku nemalé bylo 
dodalo ceny. Zajímavý cestopis opravuje mnohé mylné názory naše 
o Čině a Japansku. x. 

Ic. Feoktistov : Svod ni n ě ii i j B ě li n s k a g o o d é t s k o j literatuře. 
Petrohrad 1898. 

Názory Bělinského (f 1848) o výchovu a dětské literatuře jsou 
těsně svázány s jinými názory jeho. jsouce výsledkem individuálního 
i společenského vzrostu jeho. Bělinský jako Schellingovec žádá. abv 
v dětech rozvíjel se cit nekonečného, aby se vychovával náležitě 
esthetický cit. mluví o požitku, jaký děti mají z arabskvch pohádek 
) z Hoíímanna, radí účinkovati na děti prostřednictvím fantasie: Bělinský 
jako realista nazývá fantasii škodlivou schopností duševní, Hoífmanna 
má za škodlivého spisovatele pro děti, nevidí poesie v pohádkách, za 
nejlepší knihy pro děti pokládá ty, které děti seznamují se zemí. 
přírodou, myslí, že přírodní vědy nejvíc poutají děti. Brzy měl čtení 
životopisii pro děti za užitečné, brzy za škodlivé. Vůbec jeho názory 
o dětské literatuře měnily se s jeho všeobecným názorem světovvm. 
Feoktistov správně V3\stupuje proti oněm recensentům dětských knih. 
kteří odvolávají se na jednotlivé výroky Bělinského, nevšímajíce si 
dějin názorů jeho na dětskou literaturu a zneužívajíce takto jména 
velikého jinak kritika. 

Tugan-Baranovskij : Russkaja fabrika v pros lom i nastojaščem. 
Istoriko-ekonomičeskoje izslědovanije. Petrohrad 1898. 

V ]. svazku obšírného díla svého podává autor dějiny rozvoje 
ruského továrnictví v 19. století pod vlivem změny společensko- 
hospodářské třídy. Se vzrůstem hnutí továrnického autor sleduje i rozvoj 
továrnického zákonodárství. Kniha tato je vůbec cenným vkladem 
v hospodářské literatuře. 

Sborník historického kroužku. ^Majctuík, vydavatel a nakladatel: Družstvo 
„Vlast". Odpovědny redaktor Dr. M. Kovář. R. 1898. sešit 7. Str. 17-4. 
Cena 1 zl. 2 o kr. 

Čilý historický kroužek „Vlasti" vydává ročně svůj „Sborník" 
jehož 7. svazek za rok 1898. bvl právě dotištěn. ., Sborník" přináš, 
delší články, delší i ki'atší drobnosti a podrobnější i kratší posudkví 
hlavně o pracích historických. 

Delších článků 7. svazku je šest. Professor J. Vávra, jenž už 
v loňském ročníku podal pěkný životopis Hanuše z Oppersdorfu. horlivého 
pána katolického, přidává „Doplňkv k životopisu Hanuše 
z Oppersdorfu" dle listin a kopiářů na zámku v Horním Hlohově. 
Doplňky těmito ještě více vyniká pracovitá snaha pánova o zachování 
katolické víry ve Slezsku. — Dr. Fr. Krásí pojednáním „Opat Anselm 
Vlach ve sporu s arcibiskupem pražským Ferdinandem 
hrab. z K h ti e n b u r k a o e x e m p c i " podává archi vní příspěvek 
k dějinám benediktinského kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě 



Xová díla. 121- 



pražském a k životopisu opata, který svěřil vystavění novélio opatství 
s kaplí a s příslušenstvím i s bibliothekou slavnému mistru Kiliánu Ign. 
Dienzenhofrovi. Týž autor druhým pojednáním svým rozvinuje podrobný 
spor, ovšem starší, ve článku ., A r e i b i s k u p pražský Jan Josef 
hrabě B r e u n e r a opat u s v. Mikuláše M a u r u s R o u č k a ve 
sporu o patronát kostela v Hrnčířích". Obě práce Kráslovy, 
jsouce kusem dějin kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě, jsou založeny 
na pramenech a proto cenné. — V obšírné a archi\Tiími prameny do- 
ložené úvaze ,.Z dějin zápasu katolického náboženství 
s j ino věr ství m v Cechách v letech 1700 — 1756" líčí Dr. Ant. 
Podlaha kus kulturních dějin našich za prvé polovice 18. století; hlavním 
pramenem byly autorovi Litterae annuae, rukopisné paměti jesuitské, 
listiny z knížecí Lobkovické knihovny a z archivu arcibiskupského 
v Praze. Týž autor z literární zňstalosti k tisku připravil „Václava 
Františka Kozmanecia spisování historická", z nichž 
v Oas. C. Musea již dávno před tím Vine. Zahradník vvňal a doplnil 
„Krátké vypsání třicetileté války". Dr. Podlaha uveřejňuje Kozmaneciovo 
vypravování o zimním králi a o náboženství jeho, jakož také o obnovení 
náboženství katolického a pokutování odbojných, pak krátké vvpsání 
války třicetileté a úvahy o téže válce (z ruk. v bibliothece Strahovské). 
V uveřejňování pamětí Kozmánkovvch bude spisovatel pokračovati. — 
Jakožto jubilejní vzpomínku na oslavu Fr. Palackého Fr.J. Rypáček píše 
„O .Úvodě" do ,Dějin národu českého*", kterýžto „Úvod" je 
prací mistrovskou. 

V drobných zprávách P. Fr. Teplý podává dobrý historický 
nástin Vrcholtovic. Fr. Štědrý referuje o dvanácti zanikK-ch 
osadách v okrese Lounském, redaktor Dr. M. Kovář vzpomíná 
rušení klášterů za císaře Josefa II.. A. Vetešník píše pěkn\' 
příspěvek k životopisu Jungmannovu archivním obrázkem „Josef 
J u n g m a n n a vyučování jazyku českému v seminářích", 
Dr. Ant. Podlaha podává zprávy o poustevnících na panství 
Lyském z počátku 18. stol., o české knize proti křesťansko- 
židovskě sektě v Cechách, tištěné r. 1749., a o pohnutkách, 
které ve div kněze z Tovaryšstva Ježíšova k práci lite- 
rární, J. Hamršmíd (z matriky bývalé fary u Matkv Boží pod řetězem 
v Praze) referuje o čtyřicetihodinné pobožnosti z r. 1&22. 

Posudků jest 28 a tv-kají se různých prací a spisů historických 
a literárních. 

Obšírná kniha končí se nekrologem, věnovaným P. P e t r o v i 
Špičkoví, záhy zesnulému spolupracovníkovi „Sborníku hist. kroužku", 
a svědčí o čilé snaze i práci téhož kroužku. Fr. .t. RypáCek. 

Musaeum Francisceuiii. Annales MDCCCXCVII. Brunae 1898. Sumptibus 
Musaei Franciscei. 

Třetí svazek Annalů Františkova musea (za rok 1897.), vydaný 
roku 1898.. výpravou svou, illustracemi i vzhledem svým překonává 
prvější dva svazky. S latinskou svou firmou přináší pět prací německých 



122 Písemnictví a umění 



a pět Českých mimo jubilejní článek v obou zemsk}'cli jazycích sepsaný. 
Kniha jest objemná o 307 stranách veliké osmerky. 

Svazek je zahájen vzpomínkou na jubileum panovnické: „Das 
J u b i 1 a u m der 50 j a h r i o^ e n R e g i e r u n g S e i n e r M a j e s t a t d e s 
Kaisers" — „Padesátileté jubileum panování Jeho Veli- 
čenstva císaře". Článek jest psán vzletně a líčí hlavně kulturní 
snahy za vlády J. V. — Professor A. Rzehak podává „Beitrage zur 
K e n n t n i s der k a r p a t h i s c h e n S a n d s t e i n z o n e M a h r e n s" . 
Práce Rzehakova je druhým pokračováním geologicko-palaeontologických 
zpráv z musea Františkova a jest doložena pěti vyobrazeními. — Professor 
Dr. František Dvorský pojednává novým příspěvkem „o vltavínech 
(moldavitech) moravských'', nalezených podél toku Jihlavského od 
Třebíče po Ivančice. K důkladnému pojednání jsou přidány obrazy 
12 typických vita vínu v a přehledná mapka nalezišť vltavínských u Slavic, 
Kožichovic. Dalešic, Lipňan, Dukovan a Senohrad. — Karel Schirek 
článkem „Der Sližaner Fund" referuje o uměJeckých nálezech na 
allod. panství Morko vském ve vsi Sližanech (z r. 1S40.) a podává krásná 
vyobrazení těchto nálezů. — Professor J. Hladík široce popisuje prae- 
historické hradisko a pohřebiště u Obran, obě velmi důležité 
pro srovnávací archeologii. K důkladnému popisu jsou přidány mapky 
hradiska i pohřebiště a pěkné obrázky předmětů vykopaných, na 
14 listech. — Dr. B. Bretholz popisuje a oceňuje „Brilnns Stadt- 
bilder" až po rok 1750.; obrazy jsou dílem ve Františkově museu, 
dílem v městském archive v Brně, dílem ve sbírkách soukromých. 
Přidána jsou čtyři vyobrazení města Brna v otiscích velmi zdařilých. — 
Ředitel J. Klvafía pokračuje v líčení „Kroje lidu slovenského 
na Moravě'', líčí kroj Kunovský, Vlčnovský, Hradšovský, Uhersko- 
brodský, Nivnický, Bánovský. V poutavém národopisném svém po- 
jednání bude autor poki'ačovati v Annalech budoucích. — Dr. Vilém 
Sehraní píše o moravských akvarellistech ve článku „Mahrische 
Aquarellisten"; jsou to Em. Stíickler, Fr. X. Rektořík. J. Ethler, 
J. Ed. Teltscher. Emil Moser. J. Uprka, prof. A. Rzehak. přírodopisec 
a archeolog, a A. Mucha. iVutor bude později pokračovati. — Professor 
Dr. Fr. kŠujan podává podrobný seznam „starší literatury české 
ve Františkově museu v Brně", z dobv staré 14 spisů, z doby 
střední 153 spisů, některých velmi vzácných, a hodlá později upozorniti na 
české rukopisy v knihovně musejní. — Vrchní inženýr A. Franz článkem 
„Míihrische Zunftsiegel" podává cechovní pečeti moravské s pěknými 
vyobrazeními v texte, s 19 tabulkami na konci svého pojednání, na 
kterýchž tabulkách jsou velmi pěkné otisky 254 různých pečetí cechovních. 
— Professor Dr. Frant. Kameníček referuje o „rukopisné sbírce 
Josefa Valentina Zlobického" a podává seznam listů týkajících 
se Brna, jichž jest 57. 

Třetí ročník Annalů musea Františkova jest nejen cenný, ale 
i vskutku skvostně vypraven. Fn. .1. RypáCek. 



Nová dila. 1"23 



Pěknou, nepřímou apologií celibátu katolických duchovních jest nový román 
známého Eduarda Roda: „Le ménage dii pasteur Naiidié", česky: 
„Domácnost j^astora Xaudié." (Fasquelle 1898.) 

Jevištěm románu jest hlavní sídlo francouzských protestantů 
La Rochelle. hrdinou pastor v prostředních letech, vdovec a otec 
několika malých dítek. Týž zamiluje se do bohaté kokety^ ožení se 
s ní. a nyní líčí Rod mistrně, jak žena pastorova odcizuje svého muže 
poznenáhlu raznými intrikami Bohu. svěřené osadě a konečně vlastním 
dětem. Děj propleten mnoha vážnými úvahami filosofickými a nábo- 
ženskými, hlavně v místech, kde líčí duševní boje pastorovy", jenž 
voliti má mezi Bohem a ženou. 

Guillermin: ,,Les voix consolatrices" („řllasy útěchy"). Paris, Blond 
et Barral, 8«. str. 300. 

V bouře a rozháranost jak nitra jednotlivce, tak i celé společ- 
nosti moderní vnésti trochu útěchy a posvátného klidu jest účelem, 
jejž si autor vytkl. Veškerá francouzská kritika, i liberální, dotvrzuje 
slovy velmi pochvalnými, že cíle svého spisovatel nikterak se neminul. 
Knížka dělí se na o ^^^y^ o tajemství utrpení, jak utrpení snášeti 
a balsam na rány duše, nese se vesměs duchem katolickým a obsahuje 
mnoho krásných citátů kněží i laiku. A. Sv. 

Družba sv. M ohoř a (Společnost sv. Hermagory, sídlem v Lublani), 
která je pro Kraňsko tolik, co pro Moravu Dědictví sv. Cyrilla a Methoda, 
přichystala letos členům svým za podíl šest knih. První z nich jsou 
,,Zgodbe sv. p i srna" (Dějiny sv. písma), které píše Dr. Fr. Lampě. 
Vydán svazeček 5., v němž obsaženy jsou žalmy s výklady, a sice 
žalm 11. — 133. Spisovatel upozorňuje zvláště na spojitost žalmů s Novým 
Zákonem v žalmech Messianských tak řečených. Spisek opatřen 23 obrazci. 
Druhou knihou je ., V e 1 i k i k a t e k i z e m " . zaujímající 244 stran. Je to 
vlastně týž katechismus, jejž dle originálu schváleného všemi biskupy 
rakouskými vloni vydala lublaňská katolická knihtiskárna, společnost 
sv. Mohora přidala k němu jenom předmluvu, ve které vytýká důležitost 
knihy této a podává stručné jeho dějiny jako/, i návod, jak jí používati 
na různých stupních vyučovacích. — Za příčinou vladařského jubilea 
panovníkova napsal professor J. Apih příležitostné dílko „Xaš césar" 
(Náš císař), jehož předností jest, že neoplývá přílišným byzantinismem. — 
,.S 1 o v e n s k ý c h Večernic" (4. kniha) vydán sv. 51., v němž umístěno 
několik menších statí různého obsahu. Vytknouti z nich sluší životopis 
kněze-vlastence Dra. J. Muršece. Přeložená povídka „Strašen božični 
večer" (o. kniha) není z nejzdařilejších; hrajeť v ní velikou úlohu 
náhoda.'*— Šestou knihou je „Koledar družbě svetega Mohorja" 
(Kalendář společnosti sv. Hermagory), obsahující mimo jiné v kalendářích 
obvyklé statě tři povídky a zajímavý poučný článek o dobytčích ne- 
mocech, jež přecházívají také na člověka, dále článek „Grob papeža 
Pija IX.", životopis knížete-arcibiskupa Gorického Zorná a j. b. P. 



124 Písemnict^^ a umění: 



Družtvo sv. Jer o nim a jest charvatským „Dědictvím'* čili 
společností pi'0 vydávání dobrých a laciných knih. které má na 
48.000 členů. Za podíl na r. 1898. určeno členům pét knih. zaujímajících 
45 tiskových archů. Kalendář „Danica" přináší mimo několik kratších 
povídek rozpravu o GOletém kněžském jubileu Ďakovského biskupa, 
Josefa Jiřího Strossmayera. o baňu Jelačičovi a o Záhřebském biskupu 
Borkovičovi. Druhá kniha je „Život bl. djevice Marije" (Život 
bl. Panny Marie), díl L. od Dra. J. Pazmana. Nejzajímavější knihou 
však jest asi J. Gollnerův spis ,,Stari Slaveni" (Staří Slované), 
v němž líčen život, mrav a náboženství pohanských předků slovanských. 
„Pripovijesti iz bosanskoga života" (Vypravování z bosenského 
života) budou všem členům svatojeronymským vhod jakož i knížečka 
„Domaée Ijekarne" (Domácí lékárny). — Roční příspěvek členský 
je pouze 50 kr. Sídlem Dědictví je Záhřeb. B. P. 

Dr. Fr. Bačhovshj: Přehled dějin písemnictví českého z let 1848 — 1898. 
V Praze 1898.' Str. 228. Cena 1 zl. 2<» kr. 

Dobrá pomůcka k dějepisu nejnovější české literatury, podávající 
celkem spolehlivě hlavní data životopisná i knihopisná. Spis slibuje 
každého roku dodatky. Nezáleží-h na tom, vydal-li kdo samostatnou 
knihu či ne. Ijude záhodno jmenovati též spisovatele ^^mikající roz- 
pravami časopiseckými. Při filosofii bylo uvésti ještě Dra Fr. Oádu, 
spisovatele velmi cenného díla „Noetická Záhada", atd. Bohosloví 
s naukami technickými a hospodářskými do jednoho odstavce zařazovati, 
je nedůsledné. Bohoslovná literatura na př. je zajisté méně „odborná", 
širšímu obecenstvu cizí, než mathematika. i není správno odkazovati ji 
„odborníkům". 

Professor Alois Slovák: Bitva u Slavkova. Druhé vydání. V Brně 1898. 
Str. 157. Cena 30 kr. 

První vydání zdařilé monografie rychle bylo rozebráno, našedši 
zvláště mezi venkovany vděčné čtenářstvo. Druhé vydání, obsahem 
značně rozmnožené a kromě mapky bojiště též podobiznu tří císařů 
podávajíc, najde jich zajisté ještě více. S charakteristikou Napoleonovou 
snad ani tentokráte každý nebude souhlasiti; p. spis. vzhledem k účelu 
spisu svého mnohé věci zahalil rouškou milosrdenství. Hlavní cena 
ostatně spočívá v dějepisném líčení bitv}'. místních vzpomínkách na 
hrozné drama slavkovské, a t}- podány velice pěkně. Mimochodem 
budiž podotknuto, že spis vydán také německy, péčí P. Kl. Janetschka. 

Jan Tenora: Život Sluhy Božího P. 3Iartina Středy. Nákl. Dědictví 
sv. C}TÍlla a Methoda v Brně 1898. Str. G58. 

Dílo Tenorové vyhovuje všem požadavkům, které na zdařilou 
knihu z církevních dějin našich pro lid klásti lze. Na podkladě přísně 
vědeckém rozvinuje slohem pěkným i prostému čtenáři přístupným 
názornv obraz vlasti naší za dobv reformační, poměrů náboženských 
i politických; na obraze tom vjmiká světlá postava P. Martina Středy 



Nová díla. 125 



s blahodárným působením na obnovu katolictví v národě našem. 
P. spis. zasáhl hluboko do pramenů, nespokojuje se prostým vylíčením 
života Středová, nýbrž hleděl objasniti ducha a proudy celé doby; 
v líčení jeho je zároveň působivá obrana věci naší. 

Podíl tento náleží mezi nejlepší, jež zasloužilé Dědictví údům 
svým podalo. 

AI. KldUershj: Včely. Selanka o 3 jednáních. Nakl. Y. Kotrba v Praze 1898. 
Str. 157. Cena 30 kr. 

Pro ochotnická divadla vhodná to hra, vyjímaje poněkud dlouhé 
řeči a sloh snad nad potřebu vysoký. Julie charakterisována v naivní 
nevinnosti své — naprosto neví nic o lásce I — nedosti pravdě podobně. 
Obrat spočívá ovšem v náhodě, včely pomohou jí od nemilovaného 
nápadníka, který jim nerozumí, k tomu pravému. 

J. M. KadUdh: Včelarské besedy. Xákladeni vlastním. Str. 160. 

Zkušený včelař podává tu přátelům nejen ušlechtilé ale i výnosné 
zábavy četné pokyny a poučení, které jim včelaření usnadní i zpří- 
jemní. Vzpomínky dějepisné a úvahy hospodářské dodávají spisu roz- 
manitosti a zvyšují jen obsažnost a cenu jeho. 

Z luhův a lesů. Zábavné čtení ze života živočichů. Napsčd -/. J. Vdua. 
„První Morav ^^ké obr. knihovny" r. IX. č. 10 — 17. Nakl. Šašek a Frgal 
ve Val. Meziříčí. Str. 110. Ceiia 28 kr. 

Zkušený pozorovatel svižným slohem a věcně správně, pěkně 
vypravuje zajímavé příhody ze života chroustů, tchoře, špačka, straky, 
psa a krahujce. Známá látka, ale spisovatel dovedl ji učiniti zajímavou 
různými novinkami. Knížečka pobaví i poučí každého čtenáře a vzbudí 
zájem pro němou tvář. Do školních knihoven se dobře hodí pro 
vyšší stupeň. x. 

B. J. Kronhaner: >>"a pranýři. Povídkv. Nakl. J. R. Vilímek v Praze. 
Str. 333. 

Sneseno tu v jedno několik drobných povídek, majících společný 
kronbauersky sensační ráz, rozdílných jinak dějištěm i postavami. 
Porodnice a cynické ovzduší její, polepšovna a krčma, úřady a soudy 
se svými předpoklady, vražda a sebevražda, světská hanba a pokání, 
tak to jde jedno za druhým; líčeno někdy dosti zdlouhavě (Z polepšovny 
na př.), častěji zase příliš úsečně, z pravidla pro eífekt, jenž ovšem 
neselže skoro nikdy. Ale hlubší není. 

G. ďAnnnnzío: Dítě rozkoše. Přel. V. Hanuš. Nakl. J. K. Vilímek v Praze 
Str. 453. 

D'Annunzio libuje si v postavách, jejichžto životním zaměstnáním 
jest hýření a kousky, které jen eufemismem lze nazvati milostnými. 
Lidé to zbyteční, ba na výsost škodliví, oškhvost budící. Spisovatelům 
některým záleží na tom, aby je co nejdůkladněji vylíčili. Nepozorují 



l26 Písemnictví a umění: 



asi, Že tím knihy jejich sdílejí osud svých hrdin : stávají se zbytečnými, 
ba hnusnými. Nic plátno. Ani virtuos, jakým jest ďAnnunzio, nemůže 
mírněji býti posuzován. 

Jan Kabelíh: Povídky ze Shakespeara. Nakl. E. Sole v Telči. Ses. 
2archový po 12 kr. 

Studentstvo naše má dosud velmi málo příručních pomůcek, jež 
by školské studium jeho doprovázely, doplňovaly a podporovaly. Zdařilé 
dílo prof. Kabelíka skrovnou řadu jejich platně rozmnoží, poskytujíc 
nejen zábavné četby, nýbrž také instruktivního výkladu sujetů Shake- 
speareovských. Nyní, když Akademie vydává opravené překlady děl 
Shak., bude pomůcka ta dvojnásob vítána. 

Edmund a Julius Goncourtové : Gerininie Lacerteusova. Roman služky. 
Nakl. J. Pelcl v Praze 1898. Str. 211. Cena 1 zl. 20 kr. 

Často jmenované dílo dvojice rovněž slavné nebo pověstné je snad 
prototypem moderního chef- ďoeuvre. Nemyslím „moderního" ve smvslu 
dekadence, neboť Germinie L. má již třicítku hodně daleko za sebou, 
ale ve smyslu moderních celebrit belletrických. jež prý jsou studiemi, 
rozbory, či jak Groncourtové svou knihu zovou, „románem pravdivým"' 
místo falešného, „klinikou lásky" místo „dekoletované podobizna" Rozkoše", 
jakou prý obyčejné romány podávají. Obligátní předmluva ohrazuje se 
proti možnému odsudku románu, který uloživ sobě povinnosti vědy má 
prý právo též na její výsady, kter}' má vj^znávati náboženství Humanity. 

Co tedy je vlastně? Velmi mnoho a velmi málo. Služka Germinie 
Lacerteusova posmvkána spisovateli tak důkladně po všech spádech 
tělesnosti i hovadství, že je vám té obmezené osoby již v polovici líto, 
a přejete si, aby jí pp. spisovatelé dali již pokoj a nevláčeli jí déle 
ukrutnými situacemi. Avšak Humanita jejich jest bez milosrdenství, tak 
že zapomíná i na pravděpodobnost a možnost; taková služka jest možná 
jen jakožto výtah fantasie bezohledně nízké a kruté. Překladatelce 
si. Pavle Moudré nelze negratulovati k pevným nervům. 

O hudební literaturu vyššího slohu i cvičnou u nás dosud málo 
postaráno. Velmi šťastný jest podnik J. Otty, vydávati při „Zlaté 
Praze" hudební přílohy. Je to zajisté nejlepší cesta, jakou lze 
drobnější skladby domácí dostati hojněji do širšího obecenstva. Nejsou 
ovšem skladby ty pokaždé stejné ceny, ale většinou podány ukázky 
cenné a zajímavé. Nejnovější náladový kus pro klavír (Vzpomínání 
od J. Kličky) náleží mezi lepší příspěvky. Pořádání příloh svěřeno 
osvědčeným rukám K. Kovařovice. 

— Vilímkovy „Hudební Květy" (3. ročník) a „M lady 
Houslista" (IX. ročník) za redakce K. Weissa zdárně prospívají. 
Obojí hledí podati ukázky domácího uměni již začátečníkům, aby při- 
rozený cit pro naše motivy též výcvikem byl pěstován. V „Hudebních 
Květech" snad by bylo dobře všímati si více harmonia a přinášeti 
také skladby umělejší. 



Směs. 127 



S^S^^ISiffl s ivi £ sr^^I^SSSÉÉ 



Sienkiewicz v Americe. Sienkiewiczův román „Quo vadis" z dob 
^!^(^onova Říma naSel v Americe největší své zbožňovatele, ale i nejpřísnější 
ré soudce. Sienkiewiczovo realistické líčení římských neřestí za Nerona a 
Ňeronova bohapustého řádění vyvolalo zvláště v katolických listech severo- 
amerických prudký odpor. Z počátku i v katolických kruzích přijat s nad- 
šením, neboť hleděno zprvu více na celý ráz a úmysl spisovatelův — leč 
po prudké kontroversi přidaly se nejlepší list}- katolické americké k zamíta- 
vému úsudku. Konečně po novinářských polemikách shrnula „The Eewicw'' 
svůj důkladný úsudek v tato slova: „Muži střízlivého úsudku nyní otevřeně 
přiznávají, že román obsahuje místa velmi neslušná. Pravíme i my, bylo 
by lépe, kdyby celé kapitoly románu toho nebyly vůbec napsány, ježto 
nezbytně cit každého slušného člověka urážejí. Jsou totiž věci, jež dle slov 
sv. Pavla nemají se ani vyslovovati mezi křesťany a toto vylučování ne- 
cudnosti a kluzkosti musí přece platiti i pro 19. století .... Vše vrcholí 

konečné v tom, že_j^"_gia_a .Yicirduá_se— xa-sebe dostanou, a všecky velké 

a rozčilující události z posledních dnů Nerona i svatých Petra a Pavla a 
jiné musejí k tomu přispívati, aby konečný cíl tohoto moderně sensačnílio 
románu buď podporovaly nebo zdržovaly. Ovšem tato historka milostná při- 
vedena sem, aby udržovala jednotu mezi těmi scénami dvojího od sebe od- 
lehlého života tehdejšího Říma, ale tato historka milostná při tom vystupuje 
tak do popředí, že se zdá, jakoby vše to ostatní, ty světodějné události jí 
podřízeny byly .... Dvojí druh lidí dílo bude čísti : předně onino smyslní 
požitkářští mladí a staří lidé, kteří jen, aby se pokochali na smyslných 
orgiích a mystériích starého Říma, vezmou knihu do ruky a zvědavostí po- 
znati život starých křesťanů, budou zakrývati vlastní úmysl svůj. Za druhé 
oni mužové a ženy ji budou čísti, kteří poněkud sice ve mravnosti výše 
stojí, ale jsou sentimentální povahy, jejíž měkkost a unylost jim nedá dílo 
jinak s uměleckou mistrností psané odsouditi s náležitou křesťanskou přísností 
a rázností ... — Německé katolické listy, nechtějíce zavrhovati díla, jež 
koná svou výbojnou cestu kolem světa, a nechtějíce je též čtenářům za- 
kazovati, přece však nemíníce pohoršení dávati, přinášejí dílo to v přiměřeném 
výtahu a okleštění. — Něco pravdy, jak jsme již podotkli, ve výtkácli je. 
Papež na ochranu Kolosea. Prof. Lanciani v pátém svazku zpráv 
akademie lycealné (Rendiconti della Reále Accademia dei Licei) přináší list 
papeže Eugena IV., jejž poslal svým úřadníkům z Florence do Říma, když 
uslyšel, že dali povolení k rozbourání jedné části Kolosea na vystavění ně- 
kolika domů. Píše : „ S velkým žalem jsme se dověděli, že od jednoho z vás 
dáno bylo dovolení, aby jistá část Kolosea, jíž lid „Cosa" říká, stržena byla 
na opravu jakýchsi občanských domů. Vždyť strhovati památky města nic 
jiného není, než města samého a s tím i celého světa chloubu a slávu ničiti. 
Protož vám tímto rozkazujeme a pod trestem své nemilosti poroučíme, abyste 
ihned a docela odvolali, naporučil a dovolil-li z vás kdo co takového, a 



128 Směs. 

žádným způsobem nedovolovali, aby i nejmenší kamének ze jmenovaného 
Kolosea anebo z jiných památných budov se ztratil." — Přes tento příkaz 
papeže Eugenia ovsem brali Římané stavivo ze starých památek dále, jako 
činili před tím, a i po tom ještě dlouho. Jest i to důkazem ohromnosti a 
velkoleposti starých staveb římských, že přes to je.šté nějaké zbytky se nám 
z nicli dochovaly až podnes. Tak na příklad z Kolosea samého odvezeno 
za papeže Mikuláše V. na 2500 mramorových balvanů, za doby aviňonského 
vyhnanství pak dokonce z mramoru Kolosea pálili vápno! Od 12. století až 
podnes byl starý Řím ohromnou zásobárnou staviva, pravými lomy kamen- 
nými pro Řím na troskách starého vznikající. „Excellentia mbis et orbis" 
zachovala se proto jen tak v schátralých troskách, ač při Koloseu samém 
na příklad i troskám v ohroumosti jejich se ještě podivujeme. 

„Konec století" a jeho pokolení. Každá doba jest dobou přechodní. 
Ale snad nikdy ještě na konci nějaké epochy nebylo žijícínui v ní pokolení 
tak jasno jako nám, právě, že budoucí století bude míti jiný ráz, a to 
především ráz určitější, na vše strany vymezenější, než jej mělo toto století, 
či konec jeho zvláště. A tak žijeme nejen opravdu v přechodní době, ale 
— a to je právě smy.sl „konec století" — my se též cítíme jako přechodní 
lidé. Ale doba přechodní jest vždy dobou iieblahou, zvláště proto, že v ní 
mysli a duchové jsou rozdvojeni. A tak též i my rozdvojeni, dvojací jsme; 
dvojací ve státě a v politice : na jedné straně napjetí nacionalního smýšlení 
až k chauvinisínu, na druhé straně oživení humanitních a utužení sociálních 
snah, jež jeví se namnoze jako protinárodní nebo mezinárodní. Kultus herou, 
jenž se mění v byzantinismus, kde heroa není, a na diaihé straně demokrati- 
sování společnosti, jež vynáší na povrch znovu myšlenky o absolutní rovnosti 
všech lidí. Dvojiící jsme dále vůči církvi a náboženství : nové hnutí a zájem 
pro věci náboženské se rodí, ale na druhé straně od\Tací se svět od církví 
a od křesťanství. Dvojací jsme i v nu-avním ohledu : sociální duch, jenž po 
všech žádá stejné sebeobětování ve prospěch celku, uchvacuje srdce i mysli 
všech, mezitím však Nietzscheho individualismus, jenž žádá pro ženialní 
osobnost právo bezohledného využitkování a odvrhá proto všechny positivní 
postuláty mravnosti, nachází nadšené stoupence. Dvojací jsme na poli umění 
a poesie: klasicismu užíváme stále jako prostředku vzdělávacího, ctíme je 
aspoň historicky, ale při tom odvracíme se od klasického ideálu jako vnitřně 
nepravdivého a přikloňujeme se k umění, jež ve svém realistickém pudu 
pěstuje pravdu na úkor uměleckosti a krásy. Dvojací konečně jsme i v samých 
základech společnosti a její celé kultury : křečovitě upínáme se na vše stá- 
vající, jako by to bylo bezvýminečně dokonalé a trvale cenné, a na druhé 
straně nebylo větších útoků nikdy na všechen stávající pořádek nežli dnes, 
jako by už vše nynější a staré zděděné bylo od lepších druhů společnosti 
opuštěno a jako bezcenné odhozeno. Tak kvasí to a kypí kolem nás a 
strhuje nás to ve vír svůj. Světem plným odporů jest tento „konec století", 
v němž pospolu pomíchán vře a vlní se masopust a popelec zároveň, plna 
nové síly renaissance a pessimisticky unylá dekadence ; doba bezoddechu a 
dráždi vosti, ale i unavení a předráždění, potopení v rozmanitostech zevnějšího 
světa, a spolu touha po znovudobytí svého vlastního nitra a duševní jednoty 
i khdu.« (Th. Ziegler: „Das 19. Jahrhundert in d. Ent^\ickelung"). 



Směs. ■ 129 

„Le Mois littéraire et pittoresque", jmenuje se nový francouzský 
měsíčník, jejž právě začalo vydávati čilé nakladatelství „ÍMaison de la 
bonne presse" v Paříži 8. Rue Francois ler. „Maison de la bonne presse", 
jest velkolepým ústavem kongregace Augustiniánů Nanebevzetí Panny Marie, 
z něhož šíří se po celé Francii dobrá křesťanská četba. Vedle politického 
denníku „La Croix", jenž vychází a.si ve 300.000 exemplářích, vydávají 
Augustiniáni týdenník „La Croix", illustrovaný list Pélérin, časopis pro 
mládež „Noél", četné časové publikace, brožury, atd. L^stav má ovšem vlastní 
velkou knihtiskárnu, v níž zaměstnány jsou místo sazečů sazečky řeholní 
sestry Augustiniánky Nanebevzetí Panny Marie. Celý ústav řídí neunavnv 
organisátor a podnikavý šiřitel dobrého tisku P. de Bailly. K četným publi- 
kacím stai'ším přibyl nyní nový časopis „Le Mois", illustrovaný měsíčník 
rodinný. Časopis je bohatě vypraven formou i obsahem. Formát jelio jest 
poněkud větší než naší „Hlídky", básně střídají se s povídkami, články 
cestopisnými, vědeckými, rozpravami uměleckými a literárními. Neschází ani 
hudební příloha ani pro dámy příloha módní, s příslušnými illustracemi ; různé 
rady pro domácnost, humoristické obrázky domácí i z ciziny, úlohy šachové, 
hádanky a šarády ukončují list. Vynikající prácí v čísle prvním jest znělka 
akademika Fr. Coppée a „Aprés une \'isite au séminaire de Beauvais" a 
téhož pěkná vá7ioční legenda „Le Charpentier" s illustracemi od Luciana 
Métiveta. Abbé G. Marchall líčí mládí a dobu sv. Jana Zlatoústého. 
Pěkná jest studie o slavném malíři Puvis de C h a v a n n e s o v i ; ukázky 
jeho obrazů velmi připomínají práce našeho Jeneweina. Článek M. L. 
Christianův pojednává o bojích Francouzů v Sudanu s odvážnvm 
Samorym, práce Loiiis Coldrova líčí život v Japansku. Povídka Derniěres 
Flem's od Charlesa Vincenta, provanuta je duchem vlasteneckým a kře- 
sťanským, román „La grande Amie" od Pierra 1' Ermita čerpá látku 
ze života moderní vyšší společnosti a současných poměrů sociálních. V části 
literární přináší „Le Mois" podobiznu a krátký život Mickiewiczů v, 
v části hudební podobiznu a život slaveného nyní abbé Pero si ho. Stran 
má první číslo 128 a přes 90 illustrací. Při tom jest cena úžasně mírná, 
frank a 21 centimů, CO kr., předplatné na rok do ciziny 14 franků. Zajímavo 
jest, že obálku ki'eslil náš krajan Alfons 31 u c h a ; obálka představuje 
allegoricky znázorněný leden něžně kreslenou zahalenou ženskou postavou. 
Týž umělec pro všecky další sešity nakreslil allegorické postav}' všech ostatních 
měsíců v roce. Jako křesťanský rodinný list má „Le Mois" velkou úlohu 
a velká bude i jeho zásluha. P. de Baily v předmluvě vystihuje účel no- 
vého časopisu slovy: „Moderní publikace užívajíce všeho kouzla hmotného 
pokroku poskytly intelligenci dychtivé po zábavě, v povzneseném slova toho 
smyslu, bez politiky literární a uměleckou stravu, ušlechtilou na pohled. Avšak 
lehkomyslnost, frivolnost a zvláště lhostejnost, někdy také současná bez- 
božnost, učinily z tohoto nového daru stravu bez síly, ač není-li otrávena 
materialismem. Tyto sbírky minuly se částečně svého účelu; lepší z nich 
neodvažují se vyznati víry, aby neztratily nevěřícího odběratele ; neurážejí 
nu-avnosti, aby zachovaly odběratele křesťana; snaží se často, aby nebyly 
ničím. „Le Mois", syn dobrého tisku, nebude míti těchto obav, užije všech 
vnějších prostředků, všech nástrojů pokroku, aby přivedl srdce a intelligenci 

Hlídka. 9 



130 Směs. 

na cesty dobré, vynasnaží se plniti slovo apoštolovo: „všecko obnovit 
"V Kristu". — Podobný stesk a podobné přání mohli l)ychoni i my pro- 
nésti o našich tak zvaných rodinných listech obrázkových. Křesťanského 
časopisu illustrovaného v rozměi-u a směru „Le Mois" dosud nemáme. On 
jest šťastným sdružením snah, jaké u nás mají „Nový Život" a „Náš 
Domov", které však, bohužel, v našich skromných poměrech tak brzy ne- 
budou moci ho dostihnouti. Doporučujeme „Le Mois" všem, kdož o frančtinu 
a francouzskou literaturu se zajímají. ^'• 

Napoleon a náboženství. „Revue de Paris" uveřejnila hovory stolní, 
jež Napoleon měl na ostrově svaté Heleny. General Gourgaud je pečlivě 
zaznamenával. Dotýkají se ponejvíce themat politických. Pozoruhodný jest 
výrok Napoleona o ústavě a parlamentu: „Francie nepotřebuje ústavy, 
jsouc zemí naskrze monarchickou. Kdo chce revoluci vzbuditi, zavediž 
jen sbor zákonodárný (parlament). Hned jsou tu dvě strany — a 
teprv kolik záští a vášnivosti! V Rakousku bych byl snadno revoluci 
zanítil, kdybych byl chtěl: bylo jen svolati poslance ze všech stavů." 

Opravdu napoleonský názor jest co čteme o n á b o ž e n s t v í a 1 i d s t v u. 
Aspoň se to úplně shoduje s charakteristikou Napoleonovou, jak ji podává 
Taine, svědek nad všeliké podezření povýšený. (Srovnej Atheneum ročník 
čtvrtý.) „Mám za to, že člověk jest hlína a bláto sluncem \yhřáté, jímž 
probíhají elektrické proudy. Co jiného jsou zvířata, na příklad vůl, než 
hmota organisovaná? (Ale od koho?) Zřejmo-li tedy, že máme tak zhruba 
podo])nou konstituci (t. tělesnou), nejsme-hž oprávněni za to míti, že člověk 
jest lepší, zdokonalená, organisovaná materia? Snad se jednou vyskytne 
bytost, jejíž látka l)ude ještě dokonalejší. Všecka náboženství, Jupiterem 
počínaje (! teprv?) káží morálku. Věřil bych rád v náboženství, kdybych 
které znal, jež tu bylo od začátku světa. Vidím-li však Sokrata, Platona, 
Mojžíše (třetí místo! Což i chronologicky?!) a Mohameda, tož v ně nevěřím. 
Všecko to jest dílem lidským!" — Filosofie vznešená — právě tak pro 
toho vola! 

Z toho čiře materialistického názoru lze vysvětliti, jak něžně 
Napoleon smýšlel o pohlaví ženském: pěkná illustrace té moderní 
ženské emancipace. General Gourgaud zaznamenal, jak se Napoleon vyslovil 
o ženách k paní Staělové : záleží mu prý na nich výlučně potud, pokud 
rodí děti (a vojáky). — Děla jeho i nepřátelská něco už spotřebovala! — 
„Ve Francii se vzdává paním přílišná úcta. Nelze je považovati za rovny, 
stejnoroay mužům: vskutku nejsou nic jinéiio než stroje, aby rodily děti." — 
Možno čekati více cynismu od ryzího nefalšovaného sociálního demokrata? 

Jsou-li tyto ukázky authentické, — a jak řečeno, Napoleonovu smý- 
šlení i jednání podobají se jako vejce vejci — je tedy jistě žádoucno, 
aby se jménem Napoleonovým příště tak příliš neplýtvalo : na kazatelnách, 
ve školních knihách (hlavně na školách středních), ve spisech populárně 
apologetických a pod. V apologii vzdělancům psané lze ho ovšem citovati — 
za účelem negativní m. Arnošt Dostál. 

31yšlenková povaha středověku od Dr. Fr. Drtiny oznámena 
v „Pedagog. Rozhledech" nějakým Dr. B., který na konec delší parafrase 
zmiňuje se též o naší polemice a praví : „S potěšeným můžeme konstatovati, 



Směs. 



131 



že z polemiky vyšel p. Dr. Drtina jako vítéz i myšlenkový i mravní a že značně 
pošramotil jak pravdivost p. Ehrmannovu, jemuž ukazuje (na sti*. 5. a nu.) 
úmyslnou nepravdu, zatajované překrucování, pomluvu a zlehčování, tak na 
druhé sti-aué zase vědeckou kvalifikaci p. Šrámka." Kdo četl jen brošurku 
p. Dr. Drtiny a věci tak málo rozumí, jako Dr. B., mohl by mluviti o ví- 
tězství Dra Drtiny ; tento však zajisté povzdechl si : ještě jedno takové ví- 
tězství, a . . . Ze se referent Dr. B. do něčeho plete, o čem nemá ponětí, 
viděti mimo jiné z domněnky jeho, že polemika točila se kolem stimiých 
stránek křesťanství nebo protikřesťanského smýšleni p. Drtinová. O tomto 
vůbec nikdo nemkunl a o stinných stránkách nebylo takéž proč jednati ; šlo 
jenom o opisování z protestantského německého díla a věcné nesprávnosti. 
Dr. B. lépe učiní, když se podruhé lépe poučí o věci, o které chce poučovati druhé. 

O výzkumné cestě Dra. Aloisa Musila z Olomouce, kterou po Skalnaté 
Arábii vykonal podporou J. E. knížete-arcibiskupa Olomouckého Dr. Th. Kohna 
a vídeňské císařské Akademie věd, předložil sekretář téže akademie před- 
běžnou zprávu. Pojednání samo přijato do akademických „Sitzungsberíchte". 
Ze zprávy vyjímáme toto: 

Počátkem března 1898 opustil jsem Beirut, jel jsem podél moře do 
Akky a Nazai-etem a Xablusem do Jerusalema, kde jsem očekával nejvyšší 
doponičení sultánovo — firman. Dne 28. března jsem odejel z Gázy, m-čil 
el-Kenise jako klášter Petra Iberského,i) Hirbet 'Ag'\va jako Beth Agutha,^) 
Hirbet 'Asan jako biblické Ašan Asan,^) WácU el-Kěni a el-Kénijje jako 
památky na B'ně Keni Písma svatého.*) V Hirbet G'erár jsme ue\iděli žádných 
střepin,^) ale našli jsme na podemletém, sesouvajícím se břehu dlouhou, prostě 
pracovanou mosaiku. V Umm et-tut jsem poznal vesnici Mezdel tiito 6a'j9-a'^) 
a v Der el-belali klášter sv. Hilariona.-) Hirbet sukmázen jest ^líxaiiai^wv.") 
Hirbet Abesán klášter 'Apeaávc/V a v ard firán se uchovalo jméno bibhcké. 

Dne 2. dubna 1898 jsem jel z 'Áriše údolím^ k jihovýchodu do ne- 
bezpečných končin 'Ain Muwébeh a bu- umm el-Gdim, kdež jsem občas 
slyšel vášnivý výzev k boji : 




i£3J 



al 
hla 



msaj - jeh 
ne - er'a(l 



ben - ne - ba 
od - hur - hen^) 



V 'Ain Kdes aňi v širším okolí jsem nenašel zříceninu, za to však 



1) Petius der Iberier, ed. Raabe, S. 40, 50, 54. 

2) Dr. Stařic, Gáza . . . p. 619. 

=*) Jos. 15, 42, 19 7; I. Páral. 4, 32, (3, 59. 

-') Soud. 1, 16 etc. 

=) Mnozí popírali , totožnost Hirb. Gerár s biblickým městem Gerara, tvrdíce, že 
se ono zbořeniště zove Gerár po střepinách. 

^) Sozomenus, Hist. Eccl. III., 13. 

') Srv. Dr. Musil, Atáru kadimaton lin-niisránijjati fi gazza wadawáhiliá. Al-Mašrek. 
Beirúth. I. p. 112. 

*) Belandi, Palaestina II. 1023. 

®) Viz! nepřítele ohlašuje (stráž) na kopci! Mužové! Jízdné velbloudy sem! 
Osedlejte je! 



9* 



132 Směs. 

jsem přišel dvě hodiny jz. od telí 'Arad ke studni bír el-Kdésijje. Nej- 
jižnější hranice Palestiny jsem našel v g'ebel hlák a v pahorcích hlekin.^) 

Z 'Abde jsem se dal 9. dubna směrem jjv. územím úplně neznámým, 
v němž nikdy neutichá válečný pokřik: ""annak jáflAn neb brad illáh, 
bisubján es-sa'idijjin a dospěl jsem 13. dubna údolím el-bejáne do el- 'Araby 
jjz. od ústí W. Miisa, které se zde zove el-Gmejd. Tu jsem našel 'Ain 
tuba 2) a dorazil jsem 14. dubna do 'Akaby (na Rudém moři). Zdejší místo- 
držitel prohlásil můj firmán za padělaný a mne za egyptského vyzvědače. 
Jako vězeň jsem byl pod přísnou vojenskou stráží veden do Ma'ánu, na 
kteréž cestě jsem objevil římské milníky. By^^ v Mazánu opět šťastně na 
svobodu propuštěn, navštívil jsem riazné biblické, gassanidské a křižácké 
stavby sv. od Mazánu a v staroslavném pohoří eš-kSerá'. V končinách W. Músa, 
zvláště pod jv. stěnou Kasr Negr, jz. od Wádi en-Nmér (nikoliv el-Mér) 
a sv. od ed-Dér jsem otisknul četné úplně neznámé nápisy nabatejské. 

Z pevnosti Ouaira, jejíž jsoucnost mnozí popírají, 2) udrželo se nejen 
jméno el-Wejra, nýbrž i gothická kaple. 

Z fénán *) jsme vystoupli údolím el-'ebr ^) ku Bséra, našli údolí el- 
Mezáred,«) 'Ajj AIA (mappy Ma'dabské), hirbet Hbéle, Holebet křižákův 
a mnohé jiné. Při tom jsem zaznamenal mnohé náboženské, politické a 
společenské zvyky, jako na př. jak uděluje čtyřicetidennímu chlapci, který 
dosud sluje hrajján — velbloudek — šťastný muž (sáheb baht) jméno řka: 
„Vem si z mých slin a kráčej mou cestou a nazývej se imráhil, syn Zábalů v. '^ 

V západním pohoří moabském jsem našel hirbet dimne'') a hirb. danne, 
Eusebiovo Aa[xvčpa. Mimo to vedla od Rabby stará silnice na Bejtir (Batora ^), 
W. el-grábi, ard Hora dolů k poloostrovu Mrtvého moře a dělíc toto dále 
k Hebronu. 

Mutassaref kerakský mne zajal, ale podařilo se mně utéci s mými 
bratry z beni sahr východně od derb el-hagg, kde jsem objevil mnohé zámky 
s překrásnými, jemně provedenými frescami ze starého způsobu života. Tak 
pozorovali j^ři práci písaře, kováře, zámečníka, tkalce kozí srsti a hotovitele 
velbloudích sedel, jinde nakládají na velbloudy, vedou karavany a podobné. 

Po mnohých nebezpečných půtkách, při nichž bitevní hesla tak děsně 
zaznívají, když jsem byl na válečném tažení onen divoký život sám prodělal 
a tak vše dobře seznal, vrátil jsem se dne 17. června do Damašku. 

Své nabatejské, kúfické, latinské a řecké nápisy jsem uložil v Orientabiím 
institute c. k. university ve Vídni a dá-li Pán Bůh, uveřejním je spolu 
s nahi-omaděnou látkou místopisnou, kultmiií, národopisnou a dialektologickou 
v úplné zprávě o své nebezpečné cestě. 



*) V »Anzeiger« nedopatřením vysazeno Mák a hlekin místo si3rá\Tiého hlák a hlekin. 
*) Velmi důležito pro Exodus. Num. 33, 33 Deiit. 10, 7. 

^) Srv. Hugues Vincent v »Revue biblique« 1898 p. 434: jsoucnost el-Ou'aireb 
v Wádi Miisa jest nemožno dokázati. 

*) Srv. Dr. Musil, Al-bašir, listopad 1897. 

5) Num. 21, 11; 33, 44. 

6) Num. 21, 12. Deut. 2, 13, 14. Num. 33, 43. Tyto poslední nálezy jsou pro 
kritiku Exodu velmi důležitý, neboť pozmění dosavadní nábled o cestě Exodu. 

') Is. 15, 7. 

*) Tabula Peutingeriana Itineraria, segm. IX. 



Směs. 133 



Z , Českého" Immora.V „Básnícli'' Ad. Heyduka(str. XXIX. n.) čteme: 

Ach já jsem do Říma až jDutoval, 

aby mně papež rozhřešení dal, 

že líbáním jsem tebe miloval ! 

Líbání, praví papež, není hřích, 

když hezkým dal jsi oheň ze rtň svých ; 

leč hřích to velký, věčně žhoucí plamen, 

nehezké líbal-li jsi, synu. Amen. 

A jinde: 

v zpovědi páteru jsem žaloval, 

že dívce v cestě hubičku jsem dal, 

on zamysliv se »absolvo« děl zchladna, 

bud. hocliu, rád — mne nesmí potkat žádná. 

..Švanda Ditdák^' 1898 IX. sti-. 130.: 

Kdo hřeší, svatá církev ráda 
jej pošle světa ve jařmo; 
jeť jediné to místo, které 
dá ona lidem - — zadarmo. 

Lidičky, lehtejte se a smějte se! 

K řešení otázky inacedoiijíké. Ku konci miiudého roku počali 
v Záhřebe vydávati zajímavý časopis, jemuž dali jméno „Macedonija". Je 
to 14denník psaný trojím jazykem, bulharským, charvatským a německým, 
úkol jeho pak jest přispěti k rozřešení otázky macedonské ve smyslu 
bulharském. Vydavatelem je mladý Bulhar a rozený Macedoňan Kapčev, 
známý hojnými články o krásné a nešťastné zemi této, uveřejněnými 
v různých časopisech slovanských. 

Namanuje se otázka, proč si mladší intelligence macedonská zvolila 
zrovna Záhřeb za své ptisobiště. Neučinila tak bez příčiny. Záhřeb, hlavní 
město staroslavného „trojjediného království charvatsko-slovansko-dalmatského", 
není Bulharům cizí. Už po drahně let docházejí do Záhřeba mladí Bulhaři, 
by se vzdělali na tamm' charvatské universitě. Mnozí z bývalých bulharských 
posluchačů vysokého učení tohoto zaujímají nyní ve .své vlasti čestná a čelná 
místa, jež jim poskytují příležitost buditi v srdcích krajanů svých sympatie 
k pohostinnému a bratrskému národu charvatskému a ku hlavnímu městu 
jeho, královskému Záhřebu. Mimo to Bulhaři vědí, že intelligence charvatská 
dávno už s potěchou sleduje duševrn' i limotný rozvoj jejich a že Charváty 
k Bulharům vážou také dějiny, a tož dějiny staré, už z let charv. krále 
Tomislava (912 — 930), jakož i jecbiakost politických snah : viděti svoji vlast 
zcelenou a svobodnou. Pan Kapčev však kromě toho počítal ještě, že 
v Záhřebe nebudou na dílo jeho pohlížeti tak urputně a nebudou mu klásti 
na cestu překážky takové, jaké by mu bylo překonávati ve vlastních zemích 
balkánských. Tak na př. bylo by v Macedonii samé za nynějších poměrů 
politických zrovna nemožno vydávati list, který chtěje plniti úkol sobě 
vytčený nevyhnutelně psáti musí proti Turecku, ba ani v knížectví bulharském 
neměl by list podobného směru dosti volnosti, ježto bulharským politikům 
záleží na tom, aby si udrželi přízeň chorého mitže nad Bosporem. Konečně 
i to padá na váhu, že o INIacedonii prou se netoliko Bulhaři, jimž země ta 
po právu náleží, nýbrž i Srbové a Řekové, ba i — Rumuni. Srbům řešení 



134 



Rozhled. 



otázky macedonské ve smyslu bulharském není po chuti, a list, který se 
o to zasazuje, nikdy by nedošel u nich přízně. Viděti to už z toho, jak se 
srbské časopisy obořily hned na první číslo „Macedonije" %'}'týkajíce mu, 
že není podnikem opravdu vlasteneckým, ale spí.še herostratským, a že 
zakladatelem jeho jest správce Bosny a Hercegoviny Kallay! — 

List praví, že mu neběží o nic než o to, aby se Macedonii dostalo 
samosprávy, tak jak jí byla zajištěna smlouvou berlínskou, t. j. abv sama 
rozhodovala o sobě a svém osudu podle své vůle a svého dobrého zdání. 
Až bude samosprávnou, potom teprv může býti jednáno o tom, ku komu 
se má připojiti, zda ke knížectví bulharskému nebo ke ki'álovství srbskému, 
nebo konečně — Bůh milý ví, jaká na Balkáně nastane konstellace, až 
starý neduživec, evropské Tm-ecko, shasne. 

„Macedonija" stoji ročně 8 zl. B. P. 



^^*> 



******** ^:AS; :;:***** 


' ROZHLED. 




Tl*ll*K«l(»M«ll*ll*ll«tl*n*li*l»*ll*ll«ll*M*ll*M«l 

****************** 
***************** 


^ÍĚS0ít!gm0SĚB0SĚÍffSĚgLlSĚgffSĚg0SgBt 


SIB»B»B»B»BaB»ISSB»6 


***************** 
****************** 


***************** 
****************** 



"»fS" 



Y B 111 ě, 25. ledna 1899. 



Církevní zprávy. V českém katolickém táboře vedly se nějaký 
čas spory o organisaci zemskou, má-li totiž strana a spolky křesfansko- 
socialní a strana křesfansko-národní splynouti ve společné ústřední 
organisaci. či státi i na dííle samostatně vedle sebe. Tento rozpor, který 
dosud jen mezi několika osobami se vedl a vyřídil, přece není bez 
významu. Zdá se nám^ předzvěstí příštího rozlišení v katolickém táboře. 
Keni možná, aby v Cechách katolická politika dělala se jednotným 
způsobem: zřejmě už teď se v ní vyznačuji vrchní a dolní proudy. 
Bude-li ruch na obou stranách mohutněti, jest obava, aby co nejdříve 
nenastala nová srážka — ne osobní, ale zásadní. České poměry nejsou 
nepodobny belgickým, jen že jsou ještě nevy\nnuty. Aljy to nedošlo 
tam. kam v Belgii, bude na vrchních kruzích, aby ukázaly více po- 
pochopení pro nové vyrůstající proudy času. Ježto podařilo se stoupencům 
neodvislosti na obou stranách tuto neodvislost na tolik uhájiti, že jen 
fakultativní a v čas příhodný žádoucí společné vystupování a společné 
úřady obou výborů výkonných usneseny (4. ledna), zůstal i podklad 
pro další rozlišování a vyhraňování obou proudů. Leč jen tehdy, budou-li 
oba táborv rychle mohutněti, a každý se cítiti dosti silným své politické 
zásady uplatniti i na druhé straně, nastane srážka; při dnešní slabosti 
na obou stranách je to nemvslitelno. neboť obě strany jsou na sebe 
odkázány, slabost jejich je dnes slučuje. — Tím ovšem nemyslíme, že 
by ruch katolický, jak zmohutní, a zraohutní-li, mu sil pro rozmíšky 
a snad i skandální boje znova poklesnouti. Isikoliv, ale myslíme jen 



Rozhled. 135 



na zdravé tříbení a prosévání a zacelení zásad i osob. A to se nemusí 
odbýti všude tak jako v Belg'ii. 

Česká národní církev má už 80 duší ve svém luně — 
pardon 81 — neboť p. dr. Iška k ní přec také patří. Dne 8. ledna 
měla totiž svou ustavující schůzi. Ustavila se. poněvadž je česká a ná- 
rodní ve — Šv^'cařích. v Curvcbu. P. drovi Iško\Ť v agitaci v Curychu 
sice překážejí socialisté, ale přece jeho první zápis vypadl dosti skvěle. 
Ze 300 Čechův asi v Curvchu žijících hned 80 na poprvé, to je dosti. 
Kdyby takové procento získal p. dr. Iška v našich pravých českých 
zemích, musila by církev jeho čítati na 1 milion vyznavačů. — Letos 
tedv už konati se budou národní české službv Boží národní české církve 
v curyšském starokatolickém chrámě sv. Augustina. Biskup této české 
národní církve je starokatolík Němec, sídlící v Bernu. Kdo by to byl 
kdy tušil, že historie — ted už vyvrácená — o 14 lesích v Němcích 
pokřtěných a Čechy v německou církevní závislost přivedších — bude 
se ještě jednou opakovati — ■ opakovati po 1050 letech ! Těšme se, 
že toto nové vydání nebude míti tak znatelných stop v budoucí 
historii české ! 

v 

Hnutí německých nacionálu pro odpadnutí od Říma šíří se 
dále — zatím ovšem u těch jen, kteří vnitrně k „Římu" už dávno 
nepatřili. Protestante, jimž má tento přírůstek „en masse" připadnouti, 
zdají se vítati příležitost tuto a přičiňují se též pokud na pastorech je 
kouti železo, dokud je žhavé. Známka velké kultury to ovšem není, 
měniti náboženství jako plášť pro politický truc. 

Rozhovor o francouzském protektoráte po nedávném na- 
pomenutí listu ,, Osservatore Romano" už jakž takž umlkl. Značné 
uklidnění ve věci té nastalo také odvoláním vyslance Poubelle — ^áQV 
diplomatische Grobián" titulovaly ho německé listy — z Vatikánu, a 
dosazení na jeho místo vysl. Xisarda. Poubelle to byl, jenž kladl příkré 
a stále příkřejší požadavkv vzhledem k protektorátu francouzskému. 
On také postavil požadavek odvolání patriarchy jerusalemského Piaviho. 
Vyhrožoval zmenšením petrského haléře, ba zcela zabavením jeho 
francouzskou vládou. — Leč, jak listy německé francouzskou vládu 
podezřívají, ani teď za Nisarda nejsou prý francouzské požadavky od- 
staveny, jen mírnější cestou se jich má dosáhnouti ; k požadavkům 
těm náleží též jmenování francouzského delegáta apoštolského 
v Číně. — Francouzské listy ještě se zadostučiněním přinesly zprávu 
orleanského biskupa mons. Touchet, jemuž prý Svatý Otec při 
audienci pravil: „Pro velikou přízeň, jakou chovám k zemi vaší, 
bylo mi rozkoší, že jsem mohl znova potvrditi ochranné právo Francie 
nad východními zeměmi. Vlastně, to není žádná milost, již jsem tím 
Francii prokázal, nýbrž jen právo, právo nepochybné, jež jsem musil 
uznati, jsem prohlásil. Musím dodati, že německý císař při té příležitosti 
choval se vehni důstojně. Znáte psaní, jež mi poslal ze své cesty. Pochopil 
postavení věcí velmi správně. Jest to velmi znamenitý panovník, jenž 
zná své povinnosti, jaké mu úřad císařský ukládá." — Tato diplomatická 



136 Rozhled. 



slova upokojila už, jak se zdá, obě strany — než se zase vyskytne 
nějaký živý případ, jenž by vyvolal nové zápletky. 

O otázce reorganisace petrského halíře, či lépe papežských 
financi rozhovořil se ve svém lednovém přehlede v Míinch. Allgem. 
Zeitungu „Spectator". Úvahu svou připjal na výzev svět. bisk. Schmitza 
z katol. sjezdu v Krefeldě. Z rozpočtu papežského dvora, jejž udával 
mons. Dr. Schmitz na 7 mil. marek ročně, jsou prý o miliony zajištěny 
a 4 miliony musejí se sháněti jinak — poplatky různými a petrskvm 
halířem. Příjem z tohoto petrského haléře se však stále zmenšuje. 
Nejvydatnější by] dosud z Francie, leč i ta popustila se štědrosti své 
poslední dobu. Španělsko tato léta také úplně vypadlo, na Rakousko 
nebylo nikdy spolehu, to bylo vždy nejskoupější. Biskup Schmitz po- 
píral také, že by papež měl uloženo 40 milionů někde u bank v Paříži 
a v Londýně. — Spectator považuje to za samozřejmé a obezřetné se 
strany papeže, že v dobách, kdy příjmy byly hojnější ukládal, a zvláště 
Pius IX. prý takovýto fond pro budoucnost založil (zanechav 60 mil. 
lir po sobě). Sp. má za to, z toho že plyne ta část úhrady rozpočtu 
papežského, o níž se praví, že je zajištěna. Odkudž by jinak byla za- 
jištěna? Rentu italskou, již mu stát po zabrání Říma ve výši 3,225.000 
lir nabídl, papež nepřijal a dosud nepřijímá. Rozpočet papežský ostatně 
není 7 mil. marek, ale l^j^ milionů franků. Tak na tento rok rozpočteno 
dle návrhu kardinála ]\Ioeenniho: k soukromému použití Svatého Otce 
500.000 fr.; pro kardinály 700.000 fr.; příspěvek chudým diecesím 
460.000 fr.; pro praefekty papežských paláců 1,800.000 fr.; státní 
sekretářství 1,000.000 fr.; služné úředníků 1,500.000 fr.; na školy a 
almužny 1.2' 0.000 fr. — Leč tyto všecky položky jsou prý vzaty 
mnohem výše nad skutečnou potřebu. Znalci prý tvrdí, že papežský 
dvůr neztráví ročně více než 3'/2 až 4 miliony frankův. A tento roz- 
počet skutečný prý je rok co rok hrazen úroky uložených kapitolů, tak 
že papež není tak nutně na petrský halíř odkázán. Leč smutný zjev, 
že katolíci ve štědrosti své vůči papeži svému ochabují, dal by se dle 
Spéct, napraviti tím, kdyby papežská kurie předkládala rok co rok 
veřejný rozpočet a zjednala nápravu ve svém finančnictví. Ze papežský 
dvůr potřebuje mnoho a že jest nutno, co se mu ze zajištěnvch příjmů 
nedostává, složiti dobrovolnou sbírkou věřících, uzná každý. Při dosavadní 
tajnosti právě se snadno na potřeby kurie zapomíná — a zasvěcení 
(jchabují často i proto, že dovídají se o různých přehmatech úředníků, 
jimž finančnictví kurie svěřeno. Nouze v pokladnách kurie nastává i 
dnes hlavně tehdy jen, když třeba hraditi nějakou takovou velkou zpro- 
nevěru. — To by se všechno při veřejném účtováni nedalo a katolický 
svět by aspoň věděl, kolik mu třeba ten rok hraditi dobrovolnou daní 
pro Svatou Stolici. Veřejnost financování ročních rozpočtů konečně 
mohla by se obmezit, bylo-li by žádoucno, jen na zasílání' dotyčných 
zpráv biskupům, jejichž rukou beztoho petrský halíř se sbírá a odesílá. 

Počet kardinálů nedávným úmrtím ztenčil se tecf na 55, 
z nichž 30 jest Italův a 14 cizích. Jest tudíž uprázdněno 17 míst do 
j)lnosti počtu. Konsistorium, v němž čeká se nové jmenování několika 



Rozhled. 137 



kardinálů, má se konati v březnu. Nejstarším z kardinálů dle rodu i 
dle hodnosti jest kard. Theodor Mertel. summista apošt. listů, stár totiž 
93 roků v a kardinálem jest už 41 roků. 

Koncem prosince odeslán kard. arcib. baltimorskému Gibbonsovi 
ve Spoj. Státech Sev. Amer. apoštol, list sv. Otce. o němž už zvěstováno 
dříve, že hlavním obsahem jeho bude .,amerikan ismus" a stano- 
visko Svaté Stolice k tomuto směru individualistickému a republikansko- 
liberalnímu v církvi. Leč list neobsahuje takové odsouzení, jakého se 
nadali evropští nepřátelé ,,amerikanismu", ba vůbec prý zřejmými slovy 
o něm nemluví. Sv. Otec varuje jen před chybnými extrémy směru 
P. Heckerova. jako jsou už víc protestantské než katolické názory 
o samovolném určování svého svědomí a pouhé sobě odpovědnosti, 
jež snadno přechází k pohrdání veškerou autoritou. Na pokud indivi- 
dualistický princip P. Heckera v listu tom odsouzen jest, \^svitne až 
z doslovného znění listu papežského. 

Mnoho psáno poslední dobu o zřízení papežské nunciatury 
v Petrohradě. Myšlenku tuto podporoval prý v Ěímě hlavně 
francouzský vliv. jenž i v Petrohradě se vynasnažoval o příznivé 
rozřešení. Zatím rozhodnuto o věci nebylo. Z posledních ukázek ruské 
politiky v Polsku zdá se, že dnes právě nunciatura tato v Petrohradě 
nemá místa a dobv příhodné. 

Úprava církevních poměrů v nově zabraných zemích španěl- 
ských, hlavně na Kubě, svěřena mons. Chapelle, biskupovi novo- 
orleanskému v Americe. Kněžstvo kubské většinou docházelo dosud 
ze Španělska. Stát přispíval na vydržování jeho. To nyní odpadne. 
Církev kubská bude ponechána sama sobě tak jako katolická církev 
v Americe. Rovněž jest samozřejmo, že Spojené Státy nebudou nyní 
trpěti přílivu kněží ze Španělska; ten ostatně přirozeně ustane sám. 
Vláda Spoj. Států ukázala se jinak ostatně ve všem velmi ochotnou 
— zvláště vlivem bisk. sv. pavelského Irelanda. Proto i zvěstováno, 
že ablegatem papežským na Filippinách jmenován přítel Irelandův, 
mons. Keane, pro úpravu církevních poměrů v této části ztraceného 
panství španělského. Tu však ještě poměry nenáhlí. Neníť dosud jisto, 
čí Filippiny vlastně budou. 

P. Daéns, jenž, jak jsme minule pravili, jmenován byl spirituálem 
Visitantek v Brusselu, brzy odtud vyštván konservativními nepřáteli 
svými. Klášter je zároveň pensionátem dívek z bohatých a šlechtických 
rodin a bohatí Woestovci neustali, dokud P. Daensovi místo odňato 
nebylo. To už tedy bylo osobní mstou, ne politickým nepřátelstvím. 
Biskup nabídl pak P. Daensovi místo podobné v jiném mužském 
klášteře, leč toho P. Daens nepřijal. Tak zůstal beze vší sustentace. Na 
poštívání crentských Woestovců konečně biskup gentský ho i suspen- 
doval. Přes to P. Daens neporušil dosud nijak důstojnost stavu svého 
a zapřísáhl se též, že jí neporuší ani v budoucnosti. O vánocích pořádal 
politickou schůzi, po níž političtí nepřátelé jeho opět s infernalní záští 
na něho se vyřítili. x-Vni jediný list konservativní neposlal na schůzi 
zpravodaje svého, přes to však po schůzi dle socialistických a liberálních 



138 Směs. 

zkroucených zpráv nepřestávají ho očerňovati. I titulu alibé už mu 
ve zprávách svých nepřikládají. Pověst, že by se P. DaGns pro budoucí 
volby chtěl spojiti s liberály a socialisty, on sám vyvrací. Ka schůzi 
nic takového neřekl a s nepřáteli církve se nikdy nespojí. Tam, 
kde strana jeho má stoupence, vystoupí též se sv}'mi kandidáty proti 
konservativcum. Celým skandálem tím vinna je bez odporu staro- 
konservativní kapitalistická strana Woestova. Vidno to z toho, že jinv 
vůdce téže demokraticko - křesťanské strany, kterv v názorech svých 
zašel mnohem dále, lutyšský abbé Pottier, přece v^^šel beze vší srážky 
se svou církevní vrchností. P. Daéns ' kromě svého "demokratismu (tolik 
co u nás asi křest sociál) se jiného ničeho nedopustil. Vše co o něm 
rozhlašuje protivný konservativní tisk je špinění osobní — kteréž už 
samo též dokazuje, jak vysoko tato strana stojí I Největší neštěstí 
v tomto vášnivém boji politických stran katolických jest, že biskupové 
sami jsou nesvorní a nad to více se kloní ku vládnoucí straně 
mocných, než ke straně lidu. který jde za Daensem a Pottierem. 

Volba pelplinského biskupa, jímž 22. pros. zvolen bývalý 
rektor semináře dr. Augustin Rosentreter. Poláky mnoho nepotěšila. 
Listy katol. centra vyhlašují jej za spravedlivého a nestranného Němce, 
který třeba že rozený Němec, přece polsky dobře umí a dosud byl 
vždy dbalý náboženských zájmů obou stran stejně, do politiky se ne- 
míchaje. Lee polské listy volbu jeho trpce nesou — ne pro osobu 
nového biskupa samu, ač i tu vzpomínají zákazů jeho v semináři, 
kdež zakazoval zpívati nábožné písně národními polskými nápěvy, ale 
hlavně vytýkají vládní míchání se do volby. Vláda jak známo první 
kandidátní listinu, že na ní byli rození Poláci, zamítla docela a zpříma 
kapitole ohlásila, že jiných kandidátů jako dobrých rozených Němců 
nepřijme ! Takovým způsobem tedy dostal se dr. Rosentreter na 
pelplinsko-chlumský stolec biskupský — v diecesi ze tři čtvrtin s lidem 
polským. Polské listy žalují při tom vůbec, že nejen u jiných úřadův, 
ale i v církvi němečtí rodáci mají všude přednost a se všech stran 
strkáni jsou ku předu. Proto synkové katolických osadníků německých 
mezi Poláky tak často se věnují stavu duchovnímu, vědouce, že ně- 
mectví samo bude jim zárukou postupu. — Myslíme ostatně, že s ohledem 
na dnešní poměiy v polských končinách Pruska jest pro Poláky vý- 
hodnější, je-li biskupem spravedlivý Němec. Aspoň bude v jednáni 
svém volnější, a nebude tak pronásledován a tak spoután na všech 
stranách jako na př. rozený Polák, arcibiskup hnězdenský Stablewski. 
Postavení tohoto není věru závidění hodné ani vůči vládě ani vůči 
vlastnímu polskému lidu. Podezřívají ho obojí a ani té ani těmto se 
dosud nezavděčil! 

Výbor pro zavedení maďarského bohoslužebného jazyka 
mezi řecko-katolíky uherskými chystá letos za tím účelem velkou 
pouť do Říma, Předsednictvo zemského ^n^boru vypracovalo k tomu 
konci celý spis pamětní, v němž sv. Stolici hodlá vysvětliti a vyložiti 
všecky okolnosti, doufaje, že po tomto rozkladu svatá Stolice přece 
žádosti Maďarů vyhoví. Maďarská bohoslužba vztahovala by se na 300 



Směs. 139 

osad ode dávna prý Maďary osedlých, kteří už po mnoho let též uží- 
vali maďarského bohoslužebného jazyka beze svolení Ěíma. Jedná se 
tedv jen o potvrzení starého zvyku. Maďaři prý při tom nijak nepomýšlí 
na ^Tlučení tohoto maďarského bohoslužebného jazyka sousedícím s nimi 
Rusínům nebo Rumunům sjednoceným. — Počet řecko-katolických 
Maďařil činí as 140.000 duší. Konečně dalo by se i odvrátiti nebezpečí 
maďarisace i ^'^^liověti přání Maďarů, kdyby se ve smíšených krajích 
těch omezila právoplatnost té které národní liturgie na jednotlivé osady 
a zvláště Rusínům a Rumunům zabezpečila tak jejich bohoslužba 
v jejich dosavadních sídlech, bez ohledu na budoucí převratv. V Uhrách 
ovšem bv ani to nebylo ještě pravou zárukou. 

Listem k biskupům jihoamerickým („latinské Ameriky") 25. pro- 
since v^'daným. sv. Otec vyhovuje přání biskupů jih o- a střed o- 
amerických sejíti se tento rok k synodu církevnímu. Biskupové 
měli na vůli vvbrati si místo siezdu. i vvvolili si Rim. Zatím se má 
sestoupiti přípravný výbor a připraviti k jednání předměty, týkající se 
discipliny a správy církevní i povznesení náboženského krajin latinské 
Ameriky. Kongregace pro výklad dekretů koncilu Tridentského pověřena 
úkolem připravovati, co potřebno ke koncilu v Římě. a tato už biskupv 
svolala ku sjezdu na den 28. května. 

Dne 24. prosince zesnul patriarcha syrských m a r o n i t ů 
mons. Jan Petr Has, dříve biskup Baalbecký. Patriarcha maronitu jest 
vrchním pastýřem stádce 500.000 duší čítajícího. 12 biskupů a as 
2000 kněží. Zemřelý vynikal hlavně spořivostí, z úspor pak stavěl 
potřebné ve své církví ústavy a budovy k účelům církevním. Sídlo 
patriarchy maronitu jest na Libanonu v Bekerke u Beirutu. Maronité 
usedlí jsou v Sýrii kol pohoří libanonského a na ostrovu Cypru. Dne 
6. ledna zvolen od přítomných biskupů ve zvláštním konklave novým 
patriarchou mons. Elias Hauajjsk. dosud ředitel semináře maronitského 
v Římě, sám žák a odchovanec Jesuitů, muž nadaný a řádný. — 
Vedle maronitu bydlí melchité as 120.000 duší silní, rovněž se svým 
patriarchou, jemuž podzříno 11 biskupství. 

Dle posledního anglického schematismu církevního 
-Catholic Directorv"* má Anglie s Walesem 17 katolických arci- 
biskupův a biskupů a 2769 kněží; kostelův a kaplí jest l.')09. Skotsko 
má 6 arcibiskupství a biskupství, a 3212 kněží. kostelův a kaplí 1854. 
— Mnoho rozruchu učinila v Dánsku záležitost učitele Munka. který 
své dítky dal převésti k vyznání katolickému. Když úřední a mini- 
sterské hrozby nespomáhaly. sesazen z úřadu a dán do pense. ]\Iunk 
sám nemůže zatím, ač vnitřně jest o pravdě katolictví přesvědčen, 
státi se konvertitou, poněvadž by odnětím pense zůstal úplně bez výživy 
a prostředkiiv — leč hledá si zatím přiměřené jiné zaměstnání, aby 
přání duše své mohl ^nrhověti přes úřední persekuci. Kon verse 
v Dánsku jsou poslední léta velmi četné. Za minulý rok vrátilo se 
ke katolictví na 100 osob. Letos zařídili si redemptoristé v Kodani první 
svou stanici o dvou knězích. Od těchto úspěšných obvčejně pracovníků 
mezi nekatolíky možno si slibovati ještě většího pokroku věci katolické. 



140 Rozhled. 



Z katolických kruhů německých vydány dva spisy o tak zvané 
^paritě^' obou vyznání v Prusku. „Die Paritat in Preus.sen" vyšel 
v druhém už vydání, „Die Imparitilt in Volksschuhvesen" od Dasbacha 
vyšel teprv díl první. Jsou to statistické doklady toho, jak katolíci 
němečtí v Prusku jsou všude tam, kde vliv má vláda, odstrkováni, 
z míst úřednických a jmenovitě z vyšších úřadů vystrkováni, a při 
obsazování jich úmyslně pomíjeni. I v krajích čistě katolických zaují- 
mají protestante nejvyšší úřady buď výlučně, nebo mají tu většinu. 
Tak v obvodu vrchního zemského soudu kolínského soudních úředníků 
nejnižšího stupně (Amtsrichterj jest 196 katolických a 56 protestantských; 
druhého stupně (Landrichter) 55 katolických, 46 protestantských; třetího 
stupně (Landgerichtsdirektor) 13 katolických, 8 protestantských, nej- 
vyšího stupně (Landgerichtsprasidenten) 4 katolíci, 4 protestante. Kdyby 
ovšem v protestantských okresích byl poměr obrácený, nedalo by se 
proti tomuto nic namítat, ale v protestantských okresích úředníků 
katolických obyčejně vůbec není. Ostatně jinde je hůř. Tak ve Vestfálském 
soudním zemském obvodu Hammském (město Hamm s 28.000 obyv.) 
jest první stupeň obsazen 124 katolíky, 65 protestanty, druhý stupeň 
35 katolíky, 23 protestanty, třetí stupeň 3 katolíky, 11 protestanty, 
nejv\'šší stupeň samými protestanty. Pak se řekne: ,.inferiorita"! 

V ministerstvech, tedy ústředních úřadech pruských nejsou také 
ovšem místa dle „parity" obsazena V ministerstvě železnic, jež má 
největší počet úřednictva, třebas po dlouhý čas ministrem tu byl své 
doby katolík, přece živel katolický není nikterak zastoupen dle parity, 
tedy jednou třetinou aspoň, když už ne polovicí míst. Dnes je tu: 
chef (ministr) protestant, podsekretář protestant, ze šesti direktorů 5 
protestantů, 1 katolík, ze 43 radů ministerských 35 protestantův a 
8 katolíků, z pomocných sil 19 protestantů, 2 katolíci. 

Proti ritualismu v Anglii vydán biskupem yorským zase 
zákaz, nezaváděti z obřadů církevních v kostele nic víc, než co jest 
obsaženo v „Common Prayer Book.'" Leč takový zákaz svrchu konečné 
mnoho nepomáhá. Anglikánští biskupové nemají tolik moci ani co -se 
věrouky ani co se discipliny týká, aby jich kdo musil poslechnout. 
Biskup anglikánský nemá práva předkládat nějakou nauku jako pravou 
nebo pravděpodobnou. Každý se proti tomu může ozvat, že on toho 
neuznává. Tak nedávno v^^-činil odstouplý právě \^;dce Hberalní strany 
AVilliam Hareourt arcibiskupovi Canterburvskému Dru. Templeovi za to, 
že chtěl rozhodnouti nebo aspoň lidu předkládal na své visitační cestě 
své mínění o „eucharistii-' — otázka to, jež v anglické církvi jest 
velmi nerozhodná. Arcibiskup klonil se ku konsubstanciaci, leč mínění 
jeho nedáno sluchu. Biskupové anglikánské církve ostatně při veškeré 
své nechuti k ritualismu bojí se zcela otevřeně proti němu vystoupit, 
bojí se, že by ritualisté hromadně pak začali přestupovat k církvi 
katolické. Proto hnutí proti ritualismu vede se z lidu, z dola. Anti- 
ritualisté hodlají letos věc předložiti parlamentu, jenž jest nejvyšším 
tribunálem pro všecky záležitosti církve. Není pochyby, že ritualismus 
v parlamentě bude odsouzen a ritualisté míst zbavováni, nepodrobí-li 



Rozhled. 141 



se. — iS^ávrh lorda Halifaxa (vůdce ritualistiVi na posledním sjezdu, 
aby svolána byla porada zástupců obou směrů, staré přísné observance 
protestantské i churchunionistů, nedoznal ohlasů u starých. Tito se 
bojí částečně, částečně vůbec nechtějí s nikým smlouvat a nic nového 
zavádět. Novotářství však si vytýkají obě strany. Ritualisté praví 
o sobě. že jen oživují obřady církve a staví se na všeobecně od obou 
stran přiznávanou kontinuitu církve anglické, protiritualisté však drží 
se reformní tradice a knih „establishmentu", kam ritualisty odkázal 
i sám biskup yorský, bývalý přívrženec „Church Unionu.'" — Minulé 
vánoční svátky zase zavdaly podnět k půtkám mezi oběma stranami 
v kostelíeh samých. ísářky biskupů na rozdvojení v církvi nedaly 
na sebe proto dlouho čekat. — — 

Diecesanní věstníky ruské pravoslavné církve 
z konce minulého roku jsou většinou plny výtek a návrhů na zavedení 
nápravy v tom či onom oboru. Tak podolský „preosvjaščenný" (vele- 
důstojný — titul biskupa) nespokojen byl zvláště se svými „blaho- 
činnými'' (děkany) vytýkaje jim. že nestarají se o povznesení své vážnosti 
u lidu a u duchovních, nedosti pečlivě dohlížejí, nesprávné zprávy 
podávají. Duchovenstvo následkem toho jest často nevázané, nepořádné, 
nechce poslouchati. ]^sikdo se o mladého duchovního, když v^^jde 
z bohoslovských síní. nestará; jest zůstaven sám sobě, tehdy právě, 
když potřebuje nejvíce rady a poučení. — Děkani sami žalovali ne 
tak ani na duchovenstvo jako zase na „psalomščiky." Tito jsou ne- 
poslušní, drzí a když je děkan při visitaci napomíná, ještě hrubě ho 
odbývají. Vědí, že se jim nic nestane, i když děkan to na ně udá. 
Hejtmanství obyčejně žalobu nechá ležet nevyřízenu. Stává se také 
už, stěžoval si podolsk}^ preosvjaščenný, že venkovská ..intelligence" ' 
nosí nevážnost a vzpouru proti duchovnímu do obce. Takový intelligent, 
— třeba písař obecní — potkav duchovního už neprosí za požehnání, 
ale jde mu kamarádsky potřást pravicí ! Do kostela chodí zřídka 
a přijda tam nedbale se požehná a to málo, mnohdy ani rukavic 
z ruky nesvleče, roztržitě je přítomen „službě Boží." Takový obecní 
písař si konečně myslí: „a co, já jsem víc než farář a všeci knězi 
dohromady, já jsem v celé obci sám jediný písař, a duchovních je tu 
víc!" Mimo to nevážně ba nepřátelsky chovají se k duchovenstvu 
staršinové, starostové, zbohatlí šenkýři, a nejvíce štvou lid proti kněžím 
židé! — Ka tuto stížnost biskupovu pravil jeden z děkanů, že knězi 
sami mnohdy nemají dosti taktu a šetrnosti v obcování s farníky 
svými, sami se o vážnost připravují ba i soudy s osadníky vyvolávají. 
Tak přemnohým kněžím škodí, že přebírají sedlákům pachty z pan- 
ského pole. 

V tulské diecesi děkani stěžovali si, že mají ze vzdálenosti mnohdy 
až 30, 40 i 70 verst sjížděti se ke shromážděním, a to pro maličkosti, 
ať tudíž menší záležitosti v^^řídi jeden děkan s přibráním dvou sousedních 
duchovních. „Vladyka" (biskup) odvětil, že jedná se beztoho o změnu 
statutu pro shromáždění blahočinných a tak že se vezme zřetel na to, 
aby jen důležité věci se ve shi'omáždéní vyřizovaly. 



142 Rozhled. 



Zvláštní poměry asi panují v ufimské eparcliii (diecesi). „Preo- 
svja.ščenný" iifimský aspoň v „eparchialných vědomostech" dává svému 
kněžstvu toto napomenutí : „Neužívejte lži ani poclilebnictví. Lež mimo 
to že je hřícliem, za krátko vždy vyjde na jevo, a následky pak jsou 
smutné. Pochlebenství vašeho já pak vůbec nepotřebuji. Nenazývejte 
mne „vysokopreosvjaščenným", já titulu toho ještě nezasluhuji, ani 
mně nenazývejte „kavalírem" (!) to je vůbec nevhodno a nezákonno. 
Leč nejen lež a lesť (pochlebenství) vyskytují se mezi duchovenstvem, 
ale jsou i tací. kteří schopni jsou svému biskupovi i nadat — ovšem 
„okolo rohu", z úkrytu anonymity. Vydav se minulý srpen a září na 
visitační cestu dostal jsem najednou z Ufy hanopis od známé mně 
a bohužel, duchovní osoby, kterou jsem nevzal ve svůj průvod, a proto 
smrtelně pohněval; hanopis ovšem anonymní, v němž mi spílá slovy 
hnusnými, z ulice sebranými, a vyhrožuje mi, že mi vžene kulku 
do hlavy, anebo vyžene mne z diecese jako psa. Psaní jsem poslal 
na ředitelství cetníkův a o případu tom zpravil sv. synod. Ostatně se 
odevzdávám do vůle Boží. Jsou u nás i takové exempláry mezi ducho- 
venstvem !" — končí svou žalobu uíimský biskup. 

Jinou potíž se strany duchovenstva mají censorové kázaní. 
V některých diecesích, jako na př. donské, v každém děkanství ustanoven 
jest jeden duchovní censorem kázaní ; děkan označí řadu kázaní pod- 
řízeným duchovním, kteréž tito musí podrobně vypracovat a poslat 
censorovi k censuře. Jeden takový censor stěžuje si na nedůtklivost 
a urážlivost autorů censor o váných kázaní. Nedají si nejmenší věci 
vytknouti, a na výtku odpovídají nevrlými a urážlivými dopisy, 
pravíce, ať si censor zkoumá, odpovídá-lí „propověď" (kázaní) duchu 
pravoslavné církve, po ostatním, formě a slohu kázaní, že mu nic není. 
— Tambovská konsistoř sama vytýká duchovním své diecese, že kázaní 
jejich jsou velmi abstraktní, suchá, neživotná, málo se odvolávají na 
příklady svatých, nevšímají si krásy církevních písní, modliteb a obřadův, 
neozývají se dostatečně k mravním potřebám a k životním otázkám 
farníků. 

Většinou diecesanních sjezdů děkanských projednávána otázka 
biblioték pro duchovenstvo ruské. Jest to jeden z nejdůležitějších 
prostředků kněžského sebevzdělání a dalšího pokroku, jak pravil vladyka 
podolský. Jedná se jen o to, mají-li knihovny tyto býti při každém 
děkanství či hned v každé farnosti. Většina eparchií vyslovila se pro to, 
aby knihovny byly farní, ježto tak budou duchovním přístupnější 
a prospěšnější, budou moci býti i speciálnější, dle potřeb té které 
farnosti — a pak knihovny ty nebudou jen pro samé duchovní, ale 
i pro lid a tudíž musí býti i lidu přístupnými. Knihovenské fondy 
skládaly by se z dvou částí. Částečně by přispívaly obce a farní jmění, 
částečně děkanské fondy. 

Ruská církev dostala nabídku z přední Indie. Žijících tu zdávna 
asi 1.5.000 křesťanů, ještě prý církev sv. Tomáše apoštola, jež dosud 
podřízeni byli antiochenské církvi, žádají, aby církev ruská poskytla 
jim možnost, aby mohli přijati býti do lůna jejího a spojiti se s ní. 



Rozhled. 14; 



Jistý ruský cestující přinesl vest tu od biskupa těchto 15.000 křesťanů 
hlavně na jihu přední Indie žijících. Hhivní nesnáz malé odloučené 
církve té spočívala v tom, že v Antiochii neznají, koho vhodného vždy 
za biskupa vyvolit, dostatek kandidátů nebývá a biskup prý se bojí, 
že by stádce někdy bez pastýře zňstavší propadlo snad pokatoličení. 
Žádají proto, aby ruská církev jim poslala nějakého svého duchovního, 
jenž mluví též anglicky a od něho že chtějí teprv blíže se seznámiti 
s naukou a obřadem církve pravoslavné a pak se rozhodnouti. 

„Věstník Srpske Crkve'' přináší dodatečně zprávu o pravo- 
slavné deputaci srbské z Bosn}^ a Hercegoviny, jež nemohouc 
ničeho vynastěžovati si ve Vídni, obrátila se do Cařihradu k patri- 
archovi řeckému Konstantinovi. Pravoslavná církev bosensko- 
hercegovská náleží dosud církevně pod pravomoc Cařihradu. Správce 
Bosny p. Kallay rád by podřídil však církev tu pravomoci Karlovského 
srbského patriarchy, čemuž ovšem i patriarcha Brankovič přeje. Věc by 
nebyla zlá, kdyby se za ní neskrýval zálusk jiný, oslabiti samosprávu 
pravoslavné církve a učiniti ji závislou na vlivech vládních. Pravo- 
slavné Srbsko má špatné zkušenosti s tímto vládním vlivem z Uher a 
z Charvatska, proto netouží po něm ani v Bosně a Hercegovině. Bosna 
přes to, že poddána Cařihradu, přece pomoci se tam nedovolala. Patri- 
archa cařihradský odkázal stěžovatele na metropolitu sarajevského a 
biskupy v Mostaru a Tuzle, slibiv, že přikáže jim, aby přísně dbali 
kanonických usnesení církve pravoslavné a že vydá o tom ještě pa- 
stýřký list. Moc patriarchy jest ovšem příHš slabá na to, aby co zmohla 
za hraniční čarou Pazarska. Deputace předložila patriarchovi pět bodů, 
jež žádala míti zachovávány ve správě církve pravoslavné v Bosně a 
Hercegovině. Požadavky tyto jsou: Biskupové volí se duchovenským 
shromážděním spolu i národními zástupci a takto zvoleného kandidáta 
schvaluje cařihradský patriarcha (dnes jmenuje biskupy vláda!). — 
Biskupy a duchovenstvo vydržují si pravoslavné obce samy (a ne 
rakousko-maďarská vláda !) ; pravoslavné duchovenstvo ať má právo 
voliti ze sebe pravoslavnv církevní soud. kterv bv řešil církevní otázkv 
a záležitosti. Duchovní správce si volí obec sama, volbu potvrzuje 
biskup (toto dosud zachováno). Církev pravoslavná v Bosně a Hercego- 
vině prohlašuje se za neodlučitelnou součást východní církve cařihradské. 

Letos objevily se v bulharském tisku i dříve už rozběhnuvší se 
věsti, že ruské vyslanectví v Cařihradě zasazuje se u patriarchv caři- 
hradského Konstantina V. o to, aby sňal s Bulharu exkomunikaci, 
jakou na ně uvalil synod cařihradský v roce 1872. Bulharům se pod 
touto exkomunikací, v tomto schismatě dobře vedlo i nastalo 
mezi nimi vzrušení pro toto snažení ruské, aby exkomunikace s nich 
byla sňata. Jest to také zvláštní zjev v církvi východní tato exkomunikace. 
„Všesvětový" patriarcha cařihradský se svým synodem vyobcuje celý 
národ a celé jedno území pravoslavné z církve východní. Autokefalní 
církev, jíž on stojí v čele, tedy s touto částí církve obcování přeruší. 
Ale jiné autokefalní (samosprávné) církve tuto exkomunikaci neuznají a 
dále popřávají církvi ve schismatě žijící obcování a společenství. Tak 



1 44 Rozhled. 



autokefalni církev srbská, ruská, a církve asijské toto vyloučeni nevzalv 
k vědomosti a neuznaly ho. Exkomunikace, jak se vyjadřuji i církev 
ruská i jiné. byla rozhodně přenáhlením a chybou, jíž se patriarchát 
řecký dopustil, doufaje tím zameziti odtržení nové této vznikající ná- 
rodní církve od své pravomoci a od svého poddanství — a od svých 
příjmů. Bulhaři tedy brání se, aby za tuto svévolnou exkomunikaci 
musili nyní pokání činiti oni ! Aby jim se ukládaly nějaké podmínky 
smíření, za to že nechtěli nic jiného leč vymaniti se z grecisace církve 
cařihradské! Hlasy otázku tuto projednávající žádaly proto, ať Rusko 
též vymůže na patriarchovi, aby exkomunikaci prostě odvolal a uznal 
chybu synodu a patriarchy v roce 1872. učiněnou ; bulharská církev 
rumelská a macedonská že nehodlá podrobiti se nějaké podmínce pokání. 



Věda a umění. Dne 1. ledna zemřel ve Vodňanech český spi- 
sovatel a básník Otakar Mokrý. — 6. ledna v Praze zemřel 
městský diurnista Jan Knotek, básník mladistvý, jenž dobyl si jména 
hlavně překlady z češtiny do němčiny. Od něho pochází německé pře- 
básnění Cechových „Písní otroka^'. — Dne 10. ledna zemřel v Hradci 
Králové advokát Josef Baše, básník mnohých zpěvů evangelicko- 
náboženských ; jinak nesporé byly plod}' mus}' jeho. R. 1883. vydal 
sbírku ballad „kSilhouetty". — Dne 16. ledna zemřel v Praze Josef 
Mocker, stavitel domu svatovítského, jehož stavbu vedl po 25 let. 
Z loňského roku známy jsou ještě stížnosti a protesty umělecké besedy 
a uměleckých kruhů proti němu, že vůbec podporoval málo české 
domácí umění. — Dne 6. února připadá óOtiletá památka úmrtí 
zakladatele českého rostlinopisu a učence přírodověd. Jana Svato- 
pluka Pressla (zemř. 6. února 1849). 

Dne 21. prosince rozhodla porota divadelní o soutěži libret 
českých, již v}'-psalo národní divadlo pražské. Za hodná cen uznána 
tři libretta a tři za hodná aspoň čestné zmínk}^ Ceny byly 500. 400 
a 300 zlatých. První cena přiřknuta librettu Ad. Weniga (učitel Qa Král. 
Vinohradech), jež zpracováno dle národní pohádky ,,Cert a Káča"; 
druhá cena připadla librettu „Kostnice Sedlecká" od Josefa Havlíka, 
ofíiciala magistrátu pražského; libretto toto sděláno dle povídky Šubrtovy 
„Kostnice Sedlecká''. Třetí cena připadla librettu „Hadrian z Římsu", 
dle stejnojmenné frašky Klicperovy zhotovenému; původcem tohoto jest 
red. „Národní Politiky" Karel Kádner. Čestné zmínky hodná libretta 
jsou Karla Dostála-Lutinova (red. „Nového Života) „Náš Hrdina", 
„Babička" (dle Boženy Němcové) rovněž od Ad. Weniga a „Před zá- 
západem slunce." 

Dle Boženy Němcové zpracováno i jiné libretto: „Na starém 
bělidle". Libretto toto — práce K. Šípka — vzal do práce už skla- 
datel Karel Kovařovic. A pokročil už k jednání druhému. — Ze sou- 
těžících librett vzata do práce dvě \Yenigova „Ovčák" od Dvořáka, 
ale název se změní v původní národní „Čert a Káča". — „Babička" 



Rozhled. 145 



vzata od A. V. Horáka, který už před zadáním libretta na skladbě 
pracoval, tak že koncem ledna opera prý bude moci býti zadána. 

Dne 1. ledna sebrána na Národním Divadle pražském nová 
opera Furstrova „Eva" — ve Sjednáních, slova dle Gr. Preissové 
„Grazdiny roby" upravil si skladatel sám. Nová opera má přednosti 
i vady či spíše obtíže hudby Furstrovy. Samovolným upraveníxn libretta 
si Forster mnoho neposloužil. Opera „Eva" náleží ke třem soutěžícím 
operám^ o cenu vypsanou družstvem Národního Divadla (ostatní dvě 
jsou: „Šárka" a Kovářovi co ví „Psohlavci"). 

„Sbor ku zřízení druhého českého divadla" ke své soutěži vv- 
psané 21. dubna 1898 na dramata z života českého dostal celé 
— dvě práce soutěžící: „Mozartovo requiem" o 3 děj. a „Panuše" o 
4 dějstvích. — O známou cenu „Grrabovského" ucházejí se rovněž 
2 dramatické práce: „Spojenci" a v „Záři kalicha". 

Pro dlouhé protahování myšlenky zřízení druhého českého 
divadla v Praze, pomýšlí se už i ze soukromých kruhů na zřízení to- 
hoto divadla. Plány „Sboru pro zřízení č. d." už se mají za nejdalší 
od skutečnosti. Za to ředitel výstavního divadla zanáší prý se myšlenkou 
zříditi ještě letos divadlo na Vinohradech. Také se ustavil nový zvláštní 
výbor ku zřízení divadla. 

Minulým rokem rozloučili se dva členové ensemblů činoherního 
s Národním Divadlem pražským : Karel Š i m a n o v s k ý a herečka 
A dél a Wolfová, onen po óoleté, tato po 'ooleté činnosti herecké 
vůbec. Dne 15. ledna na zkoušku vystoupila operní pěvkyně Kubátová 
jako Jitka v „Daliboru"; jedná se o ang-ažmá mladé umělkyně (ze 
školy pěvecké Lukešovy) k Nár. Divadlu. 

Spisovatelský spolek „Máj" měl dne 7. ledna svou valnou 
hromadu. Jednalo se na ní především o založení pensijního fondu. 
Spolek složil už vloni fond tento u „Zemského jubilejního fondu" a 
dosud má tu uloženo 22.278 zl. — Spolek dostává zemské podpory 
500 zlatých, město Praha, ač požádáno, nedalo dosud spolku nic! Leč 
přes to linance spolku zkvétají — vlastními silami i štědrostí veřejnosti. 
Před 11 lety měl příjmu 550 zlatých, roku 1897. však už 6268 zlatých. 
Celkem je v „Máji" 79 zakládajících, 226 přispívajících příznivců, 
a -4:7 přispívajících a 69 činných členů. Předsedou opět zvolen Ignát 
Hermann, náměstkem K. V. Rais, jednatelem Jaroslav Kvapil, po- 
kladníkem Václav Stech, zapisovatelem F. S. Procházka, do výboru 
dále Šimáček, Klášterský, Antoš a Konrád. 

V městské radě pražské jednáno 10. ledna zase o „umělecké 
komissi". Zahájeno s ní v listopadu loňského roku vyjednávání, ahj 
úkol svůj dále plnila. Komisse podala podmínky, za nichž činnost 
převezme znovu: aby se stala poradním sborem městské rady; aby 
směla do schůzí městské rady vysílati svého zástupce; aby měla právo 
navrhovati nové členy komisse ona sama; aby konečně jí městská rada 
vždy písemně sdělila, jak návrhy komisse vyřídila. Městská rada čtvrtou 
podmínku nepřijala; ostatní přijala, třetí toliko obnovila na polovic. 
V umělecké komissi však členové na pány z radnice jsou asi rozhořčeni 

Hlídka. 10 



146 Rozhled. 



— ovšem že právem — a nedají se dle všeho ani do smlouvání. Tím 
se stane asi, že městská rada si stvoří uměleckou komissi „ zedníkům '^ 
a „sládkům" z radnice stejnorodou. 

Česká spořitelna týrá slavnou radu zase jinj^m způsobem: nabízí 
městu „královské dary", ale klade také své podmínky, buď pokořující^ 
buď nemožné. Tak městská rada donucena zříci se daru na vodovod 
s pitnou vodou, a také fontány před Kudolfinem. Na tuto už 
vypsán během 9 let třetí konkurs, žádný české spořitelně nevyhovoval. 
Konkursy vypisovala ovšem rada městská a sama dávala ceny. Toto 
trojí „hrozné" a marné vydání konečně radu dopálilo, a když česká 
spořitelna žádala za vypsání čtvrtého obmezeného konkursu, nechtěla 
však zajistiti, že to bude poslední — městská rada všeho nechala. 

V Brně se měla založiti „umělecká beseda"; pracováno k tomu 
cíli „zaslány" v listech denních; akci začal a vedl professor obchodní 
akademie Holman. Cekáno a strojeno vše s nadšením. Umělci se 
všech stran poslali pozdravní přípisy a telegramy — na schůzi dne 
14. ledna dostavili se pak tři — celí tři účastníci — to bylo na zalo- 
žení „umělecké besedy" přece jen málo. — V průmyslovém museu 
brněnském uspořádána výstavka některých slovutných specialit 
uměleckého moderního průmyslu. Zvláště sklo proslulou 
technikou Tiífanyhoi) zdobené (napodobení lesku starého malovaného 
skla nanášením barvy na horkou tekutou massu skelnou) zaujímá 
čestné místo ve výstavce. Rovněž sklo z dílny Gallého v Nansy a 
majolika s kovovým leskem Massiera jsou vynikajícími svého druhu. 

Causeur z literární přílohy „Národních Listů" dozlobil se 
(30. prosince a 6. ledna) na pisatele článku v „Preussische Jahrbilcher" 

— „die čechische Literatur", že pro srovnání české a německé literatury 
vzal za poklad číslice — suché externí číslice o produkci lite- 
rami. Na počet prý tu nemožno hleděti, ale na vnitřní váhu to přijde 
v literatuře. Hlavní vada článku je ne tak pochybený základ srovnání^ 
ale zkomolená a neúplná statistika a příliš daleko nazpět sahající až 
v léta Bachova útisku. Co se týká srovnávání na základě pouhých 
číslic, nemožno vlastně ani jinak, má-li se jaké vážení a rovnání pro- 
vésti. A tu my bychom při pouhém počítání nedopadli bledě — ovšem 
musilo by býti provedeno na stejných základech. Jsme psavý národ a 
naše literatura, jakkoliv mladá a při své mladosti tedy většinou ještě 
stále a stále i budující — ne jako starší literatury přerovnávající a 
upravující — nemusí se počtem svým a nota bene poměrným počtem 
svým k obyvatelstvu a k počtu škol českých schovávati za žádnou 
literaturou světa. „De internis non iudicat praetor" a ani statistik ne. 
V takových velikých skupinách vnitřní hodnoty nutno považovat za 
poměrné. A konečně soudí-li se o nějaké produkci, nutno vzíti ohled 
ještě na jednu okolnost nejen na kvantitu a kvalitu její, ale i na 
způsob a poměry výroby. Cím těžší okolnosti práce, tím více nutno 
diviti se, není-li produkce těmito těžkostmi dotčena, aspoň ne valně. 



1) o Tiffanyui a jeho ter-hnice viz čís. 6. loňského ročníku. 



Kozhled. 147 



Srovnáním těchto nesnadných okolností, nedostatečnosti nástroj ův a 
prostředků (ústa\n," vzdélávací, umělecké, kulturní a jiné všeho druhu) 
a stupněm a stářím vývoje se i při pouhé statistice převrátí váha tak 
silno na naši stranu, ať už Němce vezmeme jen z Rakouska, či 
z Rakouska i z Německa, že máme i při pouhých číslicích nač býti 

pyšni. 

Jen na příklad ob3'čejný poštovní seznam časopisu a periodických 
publikací stojí za srovnání. Pro 6 milionů Cechů (Slovácké listy jsou 
tu čítánv zvláště) zaznamenáno tu na 600 listů, pro 75 milionů Němců 
(rovným číslem vzato) na 4000 listů. Kde je poměr vyšší? A při tom 
mv úředního tisku nemáme! A tento úřední tisk činí v seznamu značné 
procento. Dnes se literární živost po zásluze měří úrovní a hojností 
časopiseckou. A tu by literární ruch náš vlastně dle tohoto čísla listů 
(jež se dle zevrubného seznamu vzato v náš neprospěch poněkud 
})Ozmění) byl skoro dvakrát tak živý a čilý jak u Němců! 

„Nový Život" přináší v}'líčení návštěvy u Františka Bílka 
a intimní drobty ze života jeho. Vylíčení toto jest zajímavé a podává 
živý názor o tom, jak žije a tvoří tento nejrázovitější z moderních 
umělců našich. — O Frant. Bílku právě strhla se polemika mezi 
„mladými" a „starými" po loňské listopadové výstavě spolku „Mánes". 
Kritik K. M. Čapek ve Světozoru vyslovil se nepříznivě o poprsí 
Kristově, jež tu Bílek vystavil, a jež „Manes" na první místo dal, 
ceně si ho nejvíce. P. Čapka urazila „raffinovaná prý vypočítavost" 
a upřílišněná modernost na takovém právě sujetu. Také pí. Renáta 
Tyršova v Osvětě zdá se s tímto úsudkem souhlasit. P. Čapek })řes 
ohrazení mladých ve „Volných Směrech" a odmítnutí takové kritiky 
trvá na svém. Stará kritika při té příležitosti projevila jednomyslné 
téměř: „Bílek je mohutný umělec, ale až se zbaví podivností té 
moderny. " 

Dne 27. prosince konán v Radvani na Zvolensku slovenském 
pohřeb vdovy po básníku Sládkoviči — Braxatoris-Sládkovičové. 
Sládkovič zemřel 20. dubna 1872 pochován taktéž v Radvani. — 
Dne 5. ledna zemřel v Krakově Jan Badeni, z tovaryšstva Ježíšova. 
Zesnulý redigoval „Przeglad Powszechny" nějaký čas, zabývaje se 
hlavně otázkou sociální. Napsal celou řadu spiskvi zabývajících se otázkou 
touto. Ač bojoval proti Stojalovského straně, a odmítal sociální názory 
její, přece nebyl úzkostlivým v uznávání potřeby oprav a reforem 
sociálních v Haliči; na četných missiích svých měl příležitost poznati 
postavení lidu haličského a svědomí kněze nedalo mu zamlčeti černé 
ty stíny, jež v životě jeho pozorova', ať padaly z které koliv strany. 
V roce 1892. a 1893. cestoval mezi rakouskými Slovany. 

16. prosince zemřel moskevský milionář a velký mecenáš umělecký 
Pavel Michal j o vič Treťjakov. V jeho obrazárně, již odkázal 
městu Moskvě, sebráno ' vše, co v Rusku od domácích umělců zhotove- 
ného sebrati se dalo. Jest to nejúplnější obraz ruského výtvarného 
umění. Přes tyto hojné podpory umění i dobročinnosti zanechal ještě 

10* 



148 Kozhled. 



veliké jmění, jež rozporučil dobročinným a idealným účelům, členům 
rodiny své odkázav jen legaty po 400.000 rubluv. 

Z větších literatur slovanských je to ruská poslední, jež přichází 
s uměleckým měsíčníkem nového umění. Od nového roku vydává se 
v Petrohradě čtrnáctidenník umění a kritice věnovaný „Mir Isskustva" 
(Svět umění) nazvaný. — Poláci vedle „Zycia" jež z t\^denníku vychází 
2krát týdně, hodlali si od nového roku ve Lvově založiti umělecký 
„mladého směru" list „Iris" — na počest Mickiewiczovi pojmenovaný 
měsíčník. — Předsedou bělehradské akademie věd zvolen 
16. ledna Jo van Eistič, bývalý vladař srbský za nedospělosti krále 
Alexandra. 

Dne 4. ledna zemřel v Paříži člen Akademie (za novinářství 
zvolený) Eduard Hervé (nar. 1835). Byl po 25 let vůdcem a duší 
monarchistické strany konservativní, jíž založil 5. února 1873 list 
„Soleil" a jejž do své smrti vedl. V Akademii byl nástupcem Chénie- 
rovým a Chateaubriandovým, bezprostředním nástupcem vévodv 
z Noailles. Počal pracemi historickými. Byl také zvolen do obecní radv 
pařížské, kdež se opíral zvláště laisaci škol a nemocnic. — V Dessavě 
v Německu zemřel 16. ledna konserv. něm. pohtik a spisovatel agrární 
Rudolf Mayer. — Dne 1 0. prosince zemřel W i 1 1 i a m B 1 a c^ 
(v 57. roce), znamenitý skotský romanopisec, byl redaktorem lib. gladston. 
listu „Daily News." Z románů jeho lepší jsou: „A Princess of Thule". 
„A Daughter of Heth", „Shandon bells", „Kilmeng", „Briseis", „Wild 
Celin." — Dne 29. prosince zemřel C h r. M. Egidy, německý 
humanitní spisovatel, horlitel pro jednotné křesťanství. 

Grillparzerovu cenu vídeňské akademie 2400 zl. dostal tento 
měsíc přisouzenu G. Hauptmann za nejnovější své drama „Fuhrmann 
Henschel", jež dáváno téměř už na všech jevištích německých a rovněž 
i na našem Národního Divadla (11. ledna). G. Hauptmann jest dnes 
nejoblíbenějším a nejmodernějším dramatikem německým — ač stojí tu 
ještě nehotov, ale s výrazným silným rysem sociálního pojímání života 
(sám je synem podkrkonošského slezského tkalce). — Sudermannův 
nejnovější kus „Drei Reiherfedern" dáván tyto dny (21. ledna) poprvé 
v Berlíně. Stuttgarte a Drážďanech. Sudermann po svých realistických 
kuších zahloubává se teď teprve v ideové snění, Hauptmann po 
fantastickém kusu „Versunkene Glocke" Částečně z něho -s^^bředl, ač 
i tu proniká idea osudu jako mystická neznámá mocnost veškero to 
realistické dění v domě Henšlově. — Hauptmannův „Potopený zvon" 
v knižném vj^dání právě pro svou mohutnou poetičnost dočkal se nej- 
více vydání: 44 — socialně-realističtí „Tkalci" jen 22 vydání. — Nad 
Sudermanna ^'yniká Hauptmann jasností a průhledností. Sudermann 
právě těžkostí svých vidinových posledních prací odráží si obecenstvo. 
Tak i „Tři volavčí péra" zarazila obecenstvo spíše než strhla a uchvátila. 
Shakespearovskou mohutností jednotlivých scén však Sudermann přece 
i dnes stojí nad Hauptmannem. 

Dne 22. března připadá třisetleté jubileum narozenin Van 
Dyckových (1599). Rodiště jeho město Antverpy hodlá za tou pří- 



Rozhled. 149 



ležitostí uspořádati výstavu mistrových děl. Vláda a král belgický 
budou působiti k tomu, aby i cizí gallerie, mající díla Dyckova, za- 
půjčila je na výstavu. — Benátská mezinárodní umělecká výstava 
určena na 22. ledna až 31 října. V poslední chvíli ustoupila nátlaku 
nových směrův a spojí s výstavou též výstavku děl dekorativních nej- 
novějšího slohu. Na práce kritické o výstavě samé vypsána soutěž. 



Nový prvek vzduchový amerického professora Brushe, o jehož 
objevu jsme se také už zmínili, nazvaný Brushem samým aetherion 
a od něho vyhlášený za onen hypothetický ether světový prostor vy- 
plňující, dle nových zkoušek chemika prof. Williama Crookesa není nic 
jiného než „vodní pára", velmi zředěná. Brush nejvíc ovšem na lehkosti 
plvnu toho stavěl své dohady, shledalť jej lO.OOOkrát lehčí vodíku, ač 
tento sám jest nejlehčím všech plynů. Tak otázka aetheria nerozřešena. 

Vedle drobných objevů hvězdářských, nově objevených 
planetoidů, několika komet, což vše patří ku všedním pracím několika 
.specialistů, na hlavních hvězdárnách světových pracuje se tiše o veliké 
mapě nebes. Části oblohy rozděleny mezi jednotlivé hvězdárny. Každá 
pracuje fotografickou cestou na své určené části. Celkem třeba bude 
zhotoviti na 20.000 fotografií, jež pak ústředním výborem sestaveny 
budou v jeden mohutný atlas hvězdné oblohy. Dosud skončeno prý 
přes polovic práce. 

V objevech planetoidů či asteroidů slavil 8. prosince hvězdář 
z Nizzy, A. Charlois, jubileum objevů svých: objevil totiž stou planetu. 
Tím dosáhl ovšem prvního místa mezi objeviteli těchto maKxh tělísek 
v prostoru za Marsem kroužících. Po Charloisovi přijde teprv vídeňský 
astronom Dr. Palisa, který do roku 1892. o5jevil 83 těchto těles 
nebeských, prof Wolf v Heidelbergu na 50, C. H. F. Peters z hvězdárny 
Clinton v severní Americe (f 1888) 48, prof. R. Luther v Ditsseldorfě 
24 atd. Posledních asi 200 těchto planet objeveno už jen od oněch 
třech hlavních: Charloise, Palisy a Wolfa. Leč mnohost objevů těchto 
tří převýšil hvězdář berlínský Witt důležitostí a vzácností objevu svého, 
kdy v srpnu podařilo se mu objeviti silně výstřední planetoicl označený, 
označený číslem „1898 DQ", jenž první seznán jako hvězda zemi bližší 
než Mars sám. Není divu, že proto na tuto „raritu" nebes obrátily se 
zraky kvězdářů. Na Harwardově hvězdárně v Cambridgi (sev. Amerika) 
podrobili fotagrafickou a spektrální cestou planetu DQ novému měření, 
hlavně co do světlosti. A tu kolem 10. září shledána světlost její foto- 
grafickou cestou 12' 74 velikosti, fotometrickou cestou 11'39. Menší 
světlost fotografická pochází od červeného světla, jež odráží, tady světla 
se slabě chemickými paprsky. Z velkých rozdílů v excentricitě dráhy 
a z různé blízkosti planety DQ od země hodlají hvězdáři získati po- 
tvrzení různých hvpothes o světlosti hvězd vůbec. Planeta bude v nej- 
bližší opposiei k zemi až r. 1924.. poslední její největší blízkost byla 
v lednu 1894, kdy však zůstala nepozorována a neznáma. Dle výpočtů, 
jež hvězdář pařížský Fayet o prvcích dráh}^ planetoidů toho, jakož 



150 Rozhled. 



i nedávno objevené Hungarie, nejbližší za j\rarsem, sestavil, jeví se od 
země na venek Ui;o nejbližší planety: 



země. . . . s 


oběhem 


1 roku vzdálenosti od slunce 20 mil. mil 


planeta DQ . . 


v 


1-76 , 


r> » 


29-1 „ 


Mars .... 


n 


1-88 „ 


T) • ri 


30-5 „ 


planeta Hungaria 


v 


2-72 „ 


v r> 


39-9 „ 


„ Brucia . 


_ v 


3-17 , 


v '1 


43-2 „ 


Hungaria (DR) 


i Brucia objeveny 


heidelbergskym 


professorem 


Wolfem, ona 11. září 


1898, 


tato r. 1891. 







Známý avšak nevysvětlitelný zjev z povrchu Maršová tak 
zvané „kanály" a „zdvojování" jich snaží se v „Astronoraische 
Kachri chtěn" vysvětliti heidelberský prof. dr. N. Herz. Bere obdobu 
z jistého pokusu s okem lidským, kdy do něho dopadají rovnoběžné 
paprsky. Xa sítnici oční zjeví prý se tu tentýž zjev co na Marsovi. 
V oku jsou to žilky, jež jeví se ohraničeny — samy jsouce světly 
dvojitým tmavým pruhem. Dr. Herz z toho usuzuje : dvojité kanálv 
Marsov}" nejsou leda zdánHvé linie temné, jevící se oku našemu na 
Marsu podle ostře osvětlených hřebenů A^^sokých pohoří jeho. Mezi 
tmavými kanály leží jasná linie, osvětlený onen hřeben. Rovnoběžné 
paprsky, silně lámané hustým ovzduším Maršovým, tvoří tento optickv 
klam. Dle obdoby žilek očních dr. Herz vj-^počítává už i výši pohoří 
Maršových, klam zdvojených kanálů působících; jsou prý až 13 km. 
vysoké, tedy o 4 až 5 km. vyšší než nejvyšší pohoří na zemi. 

Letos v listopadu od 13. do 23. očekává se velké padání létavic 
za příležitosti průchodu země drahou rozptýlené komety „Bialé" 
(srážkou s dráhou „Jupitera") a drahou shluku létavic nazvaných 
„Leonidami". Vědecká akademie vídeňská hodlá proto za tím účelem 
vyslati výpravu výzkumnou do Indie v Asii, ježto létavice ty u nás 
těžko by bylo pozorovati pro jasnost měsíce a při průchodu jádrem 
létavic pro jasnost denního ještě světla. 

Rak. výprava výzkumná, jež na podzim odebrala se do 
Hadramautu do jižní Arábie, nějakou neshodou mezi zkoumateli se 
rozbila a rozštěpila a rozešla na dvě strany. Ve vídeňské akademii 
čteny v polovici ledna první její zprávy. — Z Londýna vydala se 
počátkem roku vědecká výprava dvou anglických učenců Dobsona 
a Cavendishe do P a t a g o n i e za zvláštním oním druhem zvířenv. 
nedávno stvrzeným nálezem F. Ameglima. Druh tento podivný a velmi 
ostražitý před zrakem lidským žil dosud jen jako v báchorkách pata- 
gonských Indiánů. Živého nepodařilo se dosud dostati jej. Dle všech 
předzvěstí jest to vzácný pozůstatek vymřelých druhů z rodu mega- 
t h e r i í. lenochodů. — Darvinistickou výzkumnou cestu podniknouti 
hodlá Wilson, prof. novoyorské university „Columbia." Hodlá pozorovati 
v Kilu v Egyptě život ryby „polypterus bichir", jež tam jako vzácnost 
nalezl vloni anglický prof dr. Hunt — ryba ta považuje se za po- 
zůstatek pratvaru, který činil přechod od ryb ku plazům. 

V jednom z posledních sezení akademie věd v Paříži podával 
dr. Gr. Bonnier, professor fak. medic, zprávu o svých výzkumech 



Rozhled. 151 



O vlivu tem per a tury na četnost obojího pohlaví u rostlin 
i u zvířat. Při dvojdoraé konopi na příklad za nízké teploty, jíž osev 
a vzrůst rostliny byl vydán, bylo ženských rostlin (hlavatých konopi) 
86 na 100 mužských ; při teplé temperatuře 99 ženských na sto 
mužských. Podobný úkaz shledán i při jiných dvojdoraých. Leč nejen 
u rostlin i u zvířat shledán podobný zjev; tak známo to je u včel. 
u vos: v teplých letech ženskvch jedinců se rodí více. ve studených 
zase mužských více. Prof. Molliard. jenž s Bonnierem pospolu vT^zkumy 
pracoval, dovozuje z toho, že tím se dá vysvětliti i známý zjev: 
v severních krajinách jest počet žen menší než počet mužů. ísárodové 
na pohoří Himaláje a kol v drsném podnebí usedlí žijí v polyandrii 
— podobně nedostatek žen panuje mezi národy domorodými v Sibiři. 
Jih za to přirozeným způsobem při nadbytku ženského pohlaví zavedl 
polygamii. 



Z národního hospodářství. „AViener Abendpost-' — úřední 
organ vlády — slavil ve svém čísle z 31. prosince rok uplynulý 
jako rok obratu, obratu k duchu průmyslovému. Toho roku 
přerod ve státu našem dokonán: stali jsme se ze státu zemědělsko- 
priimyslového, státem průmyslovým či průmyslově-zemědélským. Známky 
tohoto přerodu byly : ankety průmyslové, výnos ministerstva vnitra 
hleděti průmyslu spíš všude pomoci než jej zdržovati; rada průmyslová, 
obchodně vývozní akademie, a jiné i jiné ústavy toho roku zřízené. 
„AV. Abendpost" klade důraz hlavně na přerod v úřednictvu. Naše 
rakouské úřednictvo dostává porozumění pro průmyslové potřeby krajů. 
,, Duchové se probudili, doljrá vůle se na všech stranách dostavila, 
skutek bude už následovat: byl to rok hojné setbv!" 

Jen to rakousko- uherské vyrovnání nezaseto a ne- 
zasaženo ještě. Vstoupilo 1. lednem do stavu jakému v Uhrách říkají 
„exlex", u nás § 14. Tel už se na žádné straně „Lita vy" nejedná 
o obsah tohoto vyrovnání, nýbrž jen o jeho termín a slůvko „ano." 
Tak zbahněly a upadly poměrv veřejné u nás. že nejeminentnější 
zájem hospodářský zvrhl se násilím obou stran v nejprázdnější politiku 
a jen politiku. Mezitím co v jiných státech „politika"^ v tom běžném 
slova smyslu ustupuje hospodářským zájmům a snahám a jen pro tyto 
snahy nabývá ještě nějakého smyslu, u nás je to naopak : Jen politika 
a pro politiku všecko. Pokrokem toto zplanění není. Ale doufáme, že 
uspané násilně ted" snahy a zájmy hospodářské ohlásí se. až bouře 
politiky pomine, tím účinněji. Letos to asi ještě nebude ! 

Průmyslová rada měla druhou svou schůzi 13. ledna. Prvou 
zahajoval a vyvíjel na ní program svůj tvůrce její ministr dr. Barn- 
reither. Druhou zahajoval a na ní program svůj vvvíjel už jeho 
nástupce baron Dipauli. I on vřelými slo^^ sliboval průmyslu všelikou 
podporu. Referát o úpadku našeho vývozu a povznesení jeho 
měl rada Hallwich. Tento spatřuje příčiny průmyslové krise v nad- 
výrobě. Churavíme stále hypertrofií ; svou nadvýrobou průmysl nejen 



152 Kozhled. 



sebe sama k smrti soutěží vzájemnou odsuzuje ale i řemesla ochromu je, 
Řemeslo proto míti má pravé takový zájem o povznesení vývozu jako 
velkoprůmysl sám. Jiná příčina jest to nepopiratelné faktum, že Rakousko 
nemá žádného vlastního kupeckého, obchodního stavu, jenž by se 
průmyslu postavil po bok svou četností i zdatností. Náš průmyslník 
musí si sám býti obchodníkem v cizině — neboť obchod sprostředkující 
chybí. — - Návrhem referenta bylo zřízení vývozní akademie, na základě 
svépomoci a s podporou státu. — V téže schůzi podávána zpráva 
o stadiu opravy akciového zákona. K zákonu tomuto poslány 
všem komorám dotazníky a na základě odpovědí těchto oprava se 
podnikne. — Staré nevyřízené předměty a nově přikázané budou nyní 
ležeti na bedrách jednotlivých ze tří oddělení rady prňmvslové, aby 
k příští schůzi o nich podány byly referáty. Z nejdůležitějších dnes 
jsou: příprava obchodních smlouv a kartellový zákon. 

K jubileu císařovu vydáno několik přehledných prací o jedno- 
tlivých oborech práce a ústavech veřejného hospodářského i státního 
života. Jednou z nejvelkolepějších publikací a zároveň asi nejcennějších 
jest historie a popis rakouského průmyslu. Spisu vydán 
v nákladné úpravě s illustracemi předních umělců první díl. Zajímavý 
moment vyjímáme tu dnes zatím ze stati Alexandra Peeza, zkušeného 
národohospodáře a bývalého poslance komorního. Setkáváme se tu 
se zmínkou, že Rakousko za Josefa II. bylo už státem koloni- 
álním. „Haider Ali, sultán Maisurský, dobyvatel Kalkuty a zapřísáhlý 
nepřítel ,východoindické společnosti' (angl.), kteráž tehdy jen velmi 
malou část Indie v držení měla, dal císaři Josefu II. na pobřeží 
malabarském ostrov Baljapatnam a kus pobřeží protilehlém darem. 
Na ostrově i na pobřeží dal Josef II. ihned zříditi obchodní domy. 
Roku 1778. Rakousko uchopilo se též panství nad souostrovím Niko- 
barským, rozlohou asi 2000 čtverečných mil jakož i severní pobřeží 
Sumatry. Ba i v Africe se usadil dvojhlavý orel rakouský, zabráno 
totiž Delagoa-Bai, sporný oříšek dnešních zájmů mezi čtyřmi státy: 
Transvaal, Portugalsko, Anglie, Německo. Na ostrově ležícím před 
ústím řeky Ducha Svatého založena rakouská osada. Dnes Delagoa-Bai 
jest nejdůležitějším a pro svůj příhodný přístav s bohatým územím 
v pozadí nejžádanějším místem v Africe, ale, to dnes není rakouské. 
Všechny tyto významné počátky a známky velkého osadního panství 
zmařeny dvěma odvěkými nepřáteli Rakouska: finanční mizérií a 
zbytečnými kontinentálními válečnými zápletkami za cizí nebo malicherné 
zájmy . . . ." 

Tedy před sto lety měli jsme to, po čem dnes marně toužíme: 
bohaté a příhodné zámořské osady. Dnes už je svět rozdělen : Rakousko 
k tomu dělení přišlo pozdě. Bez srážky s jinou mocí nelze už kouska 
půdy uchvátit — i ta Sahara už je připsána: Francii. Prázdny evrop- 
ského panství a k zadání jsou dnes jen země antarktické, ani arktické 
už nejsou bez pána. Tu ovšem máme též .,silnou"' državu: „zemi 
Františka Josefa.^' A země antarktické budou dle theorie o přelévání moří 
od pólu do pólu k obývání a snad i k užitku až za nějakých 12.000 let. 



Rozhled. ISa 



Předběžná závěrka obchod ní tržby naší z cizinou 
dopadla po loňském hladovém jaře nad očekávání: skončili jsme 
úbvtkem. Vývoz náš převýšen byl dovozem cizího zboží. Tak bilance 
zní: dovoz 830-9 milionů zlatých, vývoz 808'8 milionů zlatých — čili 
vvsledek je schodek 22-1 milionů zlatých u porovnání s výsledkem 
roku 1897., jenž skončil přebytkem 10'9 milionů zlatých — rozdíl 
v neprospěch vývozu o 33 milionech zlatých. Zvýšení dovozu^) bylo 
75'6 milionťi zlatých. v}"vozu jen 42-6 milionů zlatých. Vina toho passiva, 
jak jsme už podotkli, padá na loňský hladov}^ rok. Také vývoz a dovoz 
speciálně ve v;<'robcích zemědělské a lesní těžby dosvědčuje, že tu je 
veškerá příčina neobyčejného zjevu toho. Dovezeno zemědělských 
plodin a výrobků roku 1897. za 368-4 milionů zlatých, roku 189H. za 
427"4 mihony čili -|- 59 milionů zlatých. Vyvezeno týchže plodin a 
výrobků roku 1897. za 2821 milionů zlatých, roku Í898. za 295-6 
milionů zlatých, tedy -}- 13"5. A obilí samo vykazuje při dovozu obnos 
81-6 mihonů zlatých {-\- 41-4 proti 1897!), při vývozu obnos 31-7 
milionů zlatých ( — 8-3 proti 1897!) Tedy dovoz obilí samého se 
zdvojnásobil, vj-voz téhož ztenčil však o pětinu. Při obilí samém toto 
passivum činí 50 milionů zlatých. Vloni obě položky byly v rovnováze. 
Z tohoto případu už zřejmo, jak jsme přestali býti státem po výtce 
zemědělským i se zemědělskými Uhrami a zemědělskou Haliči! Vedle 
požívatelných věcí. jejichž dovoz se u všech skoro zvýšil, byly to 
hlavně suroviny nebo polotovary, jakých se vloni více dovezlo. Takovýto 
zvýšený dovoz jest jen známkou zvýšené výrobv domácí, která potřebuje 
hojněji materiálu a surovin. A v těchto druzích zvýšil se dovoz hlavně u: 
uhlí (-|- 3-7 milionů = lOVo)- bavlny (-}- 3 miliony zlatých = 5-5<»/o), 
lnu, konopí, jut\' (-]- 2-5 milionů zlatých = 13" oj? ovčí vlny a příze 
(-|- 6-8 milionů zlatých = 17-6 7u), hedbčíví (-|- 4-2 milionů zlatých 
12-7Vo), mědi (-|- 1-8 milionů zlatých = IS"/,.)- Při vývozu byl pr-í- 
růstek značnější jen při cukru [-\- 5-7 milionů zlatých = 93'*/o)? 
luštěninách (-f- 2-7 mihonů zlatých = 63"/,,), ovoci (4- 3-2 milionů 
zlatých = 57 Ýo)^ porážkovém dobytku (-\- 4-3 milionů zlatých = 21°/ ), 
dřeva (-]- 12 milionů zlatých = 14.57^ \ ^^hli (-|- 4-9 milionů zlatých 
= 14.30/0), vlněném zboží {-\-2-2 milionů zlatých = 12''/o) a železném 
zboží (-j- 2-3 mihonů zlatV-ch = 15-5<'/o)- 

Naše hospodářská práce pokud se jeví ve vývozu do ciziny dělí 
se na takovéto skupiny: 



*) Statistika vývozu a 


do 


vozu za 


poslední 


desítiletí jeví 


se takto : 














mil zl 






mil. zl. 






mil. 7.1. 


roku 1889 


obnášel 


vývoz 


766-2 


dovoz 


589-9 


výsledek + 


1770 


r 1890 




1) 




771-4 






610-7 




+ 


160-7 


r. 1891 




)) 




786-7 






612-9 




+ 


173 8 


r, 1892 




í) 




722-7 






621-8 




+ 


100 9 


r. 1893 




Jí 




805-5 






670 1 




1 

-r 


135-4 


r. 1894 




JI 




794-9 






700 1 




+ 


94-8 


r. 1895 




)) 




741-8 






722-5 




-1- 


19-3 


r. 1896 




]} 




774-0 






705 8 




_j_ 


68-2 


r. 1897 




)> 




776 2 






755-3 




+ 


10-9 


r. 1898 




jj 




808-8 






830-9 




+ 


•J2-1 



Rozhled. 



vyvážíme surovin: za 346-3 milionů zlatvcli čili 42-8 "/o všelio vývozu 
polotovarů: 120-5 „ „' „ 14-97, 

celotovarů: 342-0 „ v v 42-3» o „ 

Tento vzájemný poměr práce ve vývozu našem mění se sem tam 
— poslední léta totiž — o malé procento a to hlavně při polotovarech. 
Veliké dvě skupiny: surovin a celotovarů jsou skoro stejnj (roku 1897. 
obnášely každá 41 '9 "^/q veškerého vývozu i. Při dovozu k nám však 
dovoz surovin obě ostatní skupiny značně převyšoval. Obnášel roku 
1897.: 56-8Vp veškerého dovozu (dle ceny) a 1898 už 59-6«/,. Dovoz 
celotovarů čili hotového zboží tvoří jen menší část celého dovozu, 
sotva třetinu, spíše jen velikou čtvrtinu dle ceny: roku 1897. poměr 
ten byl 29.1"/o. roku 1898. jen 27-5yo z veškeré sumy dovozu. Zase 
jedna známka, že tržební základ našeho státu jest po výtce průmyslový. 
Do ciziny posíláme peníze hlavně za bohatství přírodní, méně za práci 
lidskou, sami však z ciziny tržíme z větší polovice za vlastní práci, 
z menší polovice za bohatství přírodní říše své. 

Státem průmyslovým tedy už jsme. přestoupili-li jsme však též 
Iónským rokem ve skupinu bohatých států průmyslových, jež si mohou 
rok co rok dovolovat schodky v tržební b)lanci své. čili víc dovážet 
než vyvážet, víc kupovat a prodávat, a tudíž se dáti cizí prací ještě 
živiti — to je jiná otázka. Aktivum minulých let jeví náklonnost ku 
změňování, a vloni tedy už změnilo se v pasivům, ale dle všeobecného 
téměř mínění, jest to spíše známka nevýhodních obchodních smluv 
z roku 1892. než známka bohatství, zámožnosti a blahobytu, jaký si 
může dovolit stát-kapitalista. 

Zdalších podrobností statistických o nové osobní dani 
příjmové v^-plývající některé důležité momenty pro jednotlivé 
stavy a skupiny poplatníků, jakož i pro jednotlivé země. Dle původu 
a pramenů přijmuv osobních rozděluje se celková summa (hrubého 
nadšestistového příjmu i 1.336,922.031 zlatvch takto: 
z pozemkového majetku . . plyne 110-7 
z domovního majetku ... „ 138-6 

z podnikův a samost. zaměstnání „ 383-9 

ze služného „ 458-5 

z kapitálu uloženého .... ,, 216-0 

z jiných pramenů .... ,, — 29-2 

Z tohoto roztřídění vidno, že příjmy oceněné vloni za základ nové 
daně jsou skutečně jen příjmy tříd bohatých: průmyslově-kapitalistiekých; 
neboť služné a činžovní příjem není nic jiného konečně, než kapitálová 
renta; při služném ovšem ne tak samočinně jako při činži a úroku, 
plynoucí. Na vlastní výrobní třídy počítáme-li k nim i různorodou 
poslední skupinu připadá poměrně málo ze všeho obnosu příjmového: 
523-8 milionů zlatých čili 39-2''/o- A z této výrobní skupiny zase 
mnohem menší částka odpadá na těžbu zemědělskou: jen 8.3"/^ veškeré 
summy příjmové. 

Dle zemí zase výše příjmu rozdělena nero^^lě: centrum říše 
Vídeň s okolím uchvacuje skoro polovici některého příjmu. Dosti 



lionů zlatých čili 8-3Vo 


n n 


r, 10-4Vo 


?i v 


„ 28-7-/0 


?• v 


. '^4-30/0 


TI v 


v 16.1 0/0 


?• n 


. 2-2»/o 



Rozhled. 



155 



c 


£; 


cs 






Zp 


c 




WJ < 


N 


<; 




2 £ 


< 


D< 






jí* 










^ 








O 






O 


1 




C 


h- ' 






o_ 


I—' 






t-H 


tó 






fT" 


o 






9 








TT 


o 






»-3 


p 






•^ 








00 


-J 






o 


p 




o 


P 


-j 




ÍÓ 


o 








c* 








^ 




^ 




Cc 


:;; 


^ 




li 


w 






^ 


to 


O 




•šj 


4i. 


a 




^ 


W 


«< 




*. __ 


^ 


x< 




*Ó 


^^ 














^ 


^ 


o 




O, 


4^ 


š 





2. = = o 

Ol "^ S- 5; 






t\s 






CC' 



lO 






O? 



c 



^ 



IC č 









č s = s 
» =; =■ 2 






o 

o %-' 

■5-5 2 



— C (^ 



156 Rozhled. 



dobře postaveny jsou země alpské, méně dobře země české, nejhůř 
ovšem jako ve všem země východní Halič a Bukovina, jakož i jiho- 
slovanské : Krajina, Istrie a Dalmácie. Podíl na příjmech přesahuje 
podíl na počtu obyvatelstva v Dolních Rakousích — účinkem Vídně 
— v Terstu a Solnohradsku. Skoro se oba poměry kryjí, ač procento 
příjmové o něco je nižší ve Štyrsku, Horních Rakousích, Tyrolsku a 
Korutanech. V česk}-ch zemích poměr je zase nejpříznivější v Cechách, 
nejméně příznivý ve Slezsku — zemi tedy, jež jinak pokládá se za 
průmyslovější a bohatší než Morava. Jak vyznačiti se dá názorným 
schématem tento poměr podilu na příjmech a podílu na obyvatelstvu 
viz na str. 156. 

Dne 23. svolala vláda železářskou anketu: súčastněné totiž 
industrie, s jedné strany hutě a slévárny, s druhé strany všecky odbory 
průmyslu železo přerábějící a zpracovávající sešly se, aby na vzájem 
vyměnily názorv o tom, nutno-li clo na železo surové a polozpracované 
(v plech a pod.) snížiti a jak nutno je snížiti. Střetly se tu tedv dva 
zájmy: jedna industrie materiál prodávající, a druhá tentýž kupující. 
Zájmy kupce a prodavače jsou vždy protivné. Přes to vláda svolala 
anketu těchto dvou protilehlých interessentů, ježto jedna strana stala 
se svou nestydatostí nesnesitelnou a vláda si dle všeho netroufá tuto 
nestydatost po zásluze odsouditi a potrestati odnětím toho privileje, 
jenž přivodil ono zbujněni železářské prvovýroby. Jednodenní porada, 
v níž druhovýrobci mnohé závažné stížnosti přednesli, skončila zatím 
výsledkem nerozhodným — rozhodnutí je totiž na vládě a ta se nijak 
nevvslovila. 

* a 

Školství. Z manifestační schůze veškerého učitelstva, již liberální 
listy ohlašovaly, zatím a možná, že úplně sešlo. Za to však katolický 
spolek českého učitelstva, kterýž pracuje tiše. bez okázalé reklamy, 
pořádal schůzi v Brně dne 27. prosince, tedy bezprostředně před za- 
hájením zemského sněmu. Schůze tato zasluhuje pozornosti hlavně 
proto, že zde svorně kněží, učitelky i učitelé klidně pronesli svá přání 
a způsobem taktním požádali jak poslance, tak i moravsk}' episkopat 
a náměstka zemského hejtmana, aby podporovali odůvodněné požadavky 
učiť^lstva veškerého. Klidný, ve věci obsáhlý, formou umírněný referát 
o požadavcích učitelstva podal nadučitel Apetaur. Z jeho zcela věcných 
vývodů budilo údiv sdělení, že hlavní příčinou nepopiratelného odporu 
zástupců českého i německého venkova jsou protináboženské směry 
v jisté části učitelstva se jevící. V resoluci jednomyslně přijaté pro- 
hlašuje se katol. spolek českého učitelstva bezpodmínečně pro veškeré 
požadavky, podané zástupci učitelstva českého i německého. Požadavky 
katechetů tlumočil p. kaplan Holba. Navrhl tlO zl. remunerace za každou 
třídu, a sice v tomto smyslu: kde jest jeden kněz, 2 třídy bezplatně, 
ostatní remunerovánv. Kde dva kněží jsou, 4 třídy bezplatně a ostatní 
remunerovány. Ve farnostech větších a obtížnějších přísluší katechetovi 
povoz nebo přiměřená náhrada pro školy venkovské. Přání učitelek 



Rozhled. 157 



přednesla odborná učitelka Hoftmannova. Žádajif: na dívčích školách 
přísluší také správa učitelkám, na smíšených školách více než troj- 
třídních ať je třetina míst učitelských obsazena učitelkami, a industrialním 
učitelkám přísluší služné přiměřené a po oOleté službě výslužné. O potřebě 
„ochranoven'' pro mládež opuštěnou vážně jednáno a sněmu podána 
přiměřená petice za zřizování okresních ústavův ochranných. Také 
o „filanthropické společnosti", jež se na Moravě zakládá za 
vedení zemského inspektora Lošťáka, věnována pozornost náležitá. 

Učitelstvo středních Cech konalo také manifestační schůzi 
v Praze. Účastníků bylo hojnost; i mnozí poslanci byli přítomni. Eeči 
referentů byly však tak bezohledné, že místo sblížení nastal veřejný 
rozpor mezi učitelstvem a poslanci. Nejvíce poškodilo si učitelstvo ne- 
omaleným projevem pro poslance Bernera, jehož návrh na změnu § 55. 
učitelstvo pojímá vážně jakožto podporu svých požadavků, kdežto ve 
skutečnosti je to praobj^čejný taktický manévr sociálních demokratů. 
Chtějí tím lacino získati nemyslící jednotlivce z učitelstva pro své 
snahy. Koketování českého učitelstva s nečeskou sociální demokracií 
jest povážliv5'm zjevem, jenž vymstí se zle na veškerém učitelstvu 
a odvrátí od něho přízeň všech, kdož mají smysl pro spořádaný výchov 
mládeže. České učitelstvo zabočilo na íiikmou stezku, jež končí v bezedné 
propasti. My tohoto poblouzení upřímně litujeme dobře vědouce, že 
jest vše dílem nečetné hrstky vášnivých terroristův. otrávených ne- 
správně pojatými myšlenkami nečeské a nekřesťanské sociální demokracie. 

Zástupcové německého učitelstva chtěli ve zvláštní 
audienci odevzdati císaři pamětní spis. v němž odůvodněny požadavky. 
Kabinetní kancelář však žádost o audienci zamítla poukázáním, že 
petenti se měli obrátit na ministerstvo vyučování jakožto představený 
sviij úřad. Pamětní spis obsahuje také stížnost na vládu, o níž tvrdí, 
že všechny snahv učitelstva příměti sněmy zemské k upravení služného, 
době a poměrům přiměřeného, rozbily se na odporu vlády, kteráž 
někdy ani schválené již sněmem usnesení ve prospěch učitelův učiněné 
nepředložila k sankci. Vším právem tudíž ve schůzi katolického spolku 
učitelského poslanec dp. farář KŠevčík prohlásil, že upravení platů v první 
řadě závisí od vlády. 

Změny říšského zákona školního velmi důrazně se 
domáhá rolnictvo dolnorakouské. Zemskému sněmu podalo 750 obcí 
23.500 podpisy opatřenou petici, v níž se žádá: 1. plná sedmiletá 
návštěva a propuštěni žáků jenom na konci školního roku, 2. kde 
škola příliš vzdálena, polodenní vyučování prodloužené, 3. stejné učebnice 
pro všechny školy, 4. počátek školního roku na jaře, 5. přípustnost 
tělesného trestu ve škole, 6. zřizování hospodářskvch pokračovacích 
škol nedělních a zimních, rozmnožení hospodářských škol a vzorných 
statkův, a 7. zmírnění branné povinnosti pro selské syny na statku 
otcovském zaměstnané v ten zpíisob, že se zařadí do zálohy náhradní, 
odbyli-li s prospěchem hospodářskou školu. 

Ve Vídni obohatili prostředky vychová vací — Ronachereni. 
V pověstné této zábavní místnosti pořádají se nyní představení pro 



158 Eozhled. 



děti. Když mají děti choditi do kostela, tu aby u každého stál lékař, 
ale k Ronácherovi se pustí bez prohlídky a bez dohlídky; tu nikdo 
se nestrachuje, že mohou utrpěti když ne na těle, tož jistě na duši. 
A pak se divíme samovraždám nedospělých dětí! 

Proslavený § 24. nesmí b}^ti změněn, tím by strašně 
utrpěl moderní výchov, ale zadními dvířkami smí trest tělesný se do 
školy vpašovati. Upřímně a otevřeně doznati: bez metličky na mnohých 
místech se neobejdeme, to je reakcionářství, tomu se příčí humanita, 
ale policajt smí nezbedovi nepolepšitelnému napráskat na základě § 11. 
císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854, kteréž ustanovuje, že se 
drzé chování na veřejných místech trestá buď vězením, peněžitými 
pokutami a u nedospělých také bitím pod úřední dohlídkou vykonaným. 
Ve smyslu tohoto zapomenutého předpisu vyzvalo c. k. okresní hejtmanství 
ve Florisdorfě u Vídně správy škol, aby učitelé v každém případě se 
obrátili na starostu, který povinen jest dítě dáti i tělesně potrestati 
příslušným organem. 

Opravu disciplinárního řádu žádá německé učitelstvo 
dolnorakouské. Německý radikál Dotz učinil v tom směru tento návrh 
ve sněmu zemském: 1. Disciphnarní řízení nechť provádí senát sestavený 
po způsobu soudů z polovice členů jmenovaných a z polovice členův 
učitelstvem volených. 2. Předběžné vyšetřování a ústní jednání má 
říditi úředník soudu; obviněnému přísluší právo k nahlédnutí do všech 
spisův a zastupování může svěřiti advokátu. 3. Jenom po řádně vy- 
konaném disciplinárním řízení smí býti ustanoven trest a smí následovati 
přesazení z příčin služebných. 4. Vykonávání občanských práv a činnost 
ve spolcích nebo žurnalistice nesmí býti podkladem disciplinárního řízení. 

Jaké křivdy trpí národ náš, nejlépe dokazuje rozpočet Ústřední 
Matice školské, která do svy^ch škol zásadně dětí německých ne- 
přijímá. Vykazujeť vydání na tento rok rozpočtené celkem 331.906 zl., 
kdežto příjimů je toliko 38.815 zl., tak že sbírkami dlužno uhraditi 
schodek 293.091 zl., o kteroužto sumu vlastně máme národní daň 
zvýšenou následkem nedostatku veřejných škol českých nezbytně 
nutných. O rozsahu agendy Ústřední Matice svědčí výkazy kanceláře 
matiční, dle nichž podáno celkem 10.950 čísel a expedováno 49.414. 

Národní školství v Dol. Rako uších vyžadovalo celkem 
1,668.072 zl. nákladu. Škol tam měH 1686 s 385.089 žáky. Všech 
dětí školou povinných je 403.157, z nichž bylo 987 pro vady těla 
neb duševní nedostatky osvobozeno, ostatní byH na soukromých neb 
vyšších školách. Roku 1897 bylo 7564 systemizovaných učitelských 
míst, z nichž bylo 7543 obsazeno. Mezi učiteli jest 198 židů, a z těch 
188 vyučuje ve Vídni. Židovských žáků bylo 17.661 a z nich 15.489 
ve Vídni. Samostatných katechetů je 174; kromě těch vyučuje ná- 
boženství 1268 kněží a 760 světských učitelů. Industrialních učitelek 
mají 1585, školních zahrad 1061, tělocvičišť 1495 a 2439 školních 
knihoven. Z 88 soukromých škol je 50 katolických, 8 protestantských, 
2 židovské a 28 bezkoníessionální; tyto měly celkem 13.000 žáků, 
mezi nimiž 8640 dívek. Na soukromých školách mezi 584 vyučujícími 



Rozhled. 1 59 



osobami bylo 390 učitelek. Zameškaná mívštěva obmiší 7'9o/o a trestů 
bylo 15.744, a sice: 4839 pokud peněžnyoli a 8813 trestů vězením. 

Bavorské školství obecné vykazuje v r. 1 896. celkem 
7291 škol, mezi nimiž jen 54 soukromých. Katolických škol je 5139, 
evangelických 1915, simultánních 144, židovských 89. Smíšených škol 
je 6292, dívčích 444, chlapeckých 437 a 118 částečně smíšených. 
Všech učitelů je 24.815, z nichž je 4531 odborných a 6353 katechetů. 
Učitelek je 2150, učitelů 11.781. Katolických učitelů vykázáno 18.426, 
evang-elickvch 6209, židovských 174 a 6 jiného vyznání. Nedělní školy 
měly 290.004 žáky. 

Rolnické školství v pruském Slezsku jeví podivuhodný rozvoj. 
Majíf hospod, škoh'' v Břehu 124 a Lehnici 176 žáků; rolnická škola 
v Popelově 54 a 6 zimních škol rolnických 297 žáků, a sice: Dolní 
Svidnice 70, Nisa 61, Opolí 33, Zhořelec 69, Přebenice 34, Habelschwert 
25 žáků. 

Nový školský zákon švýcarský předpisuje, že učitelem 
může se státi jen ten, kdo žije zbožně a mravně, dokončil 21. rok 
a vykonal předepsané zkoušky a jest i jinak k výchovu dítek způso- 
bil}an. Úřad učitelský může býti spojen s úřadem knéžsk}'m, učitel 
laik zase může býti varhaníkem a zvoníkem. Dozor nad školami koná 
duchovenstvo. Zprávy o školství podává učitelstvo, školní rady a dozor- 
cové kapitolám a tyto církevním departementům. Školní povinnost 
trvá 7 let, a sice od 7. do 14. roku. Když však žák nevykáže náležitý 
prospěchy musí choditi do školy i dále, kdežto zvláště pilní žáci se 
propouštějí před 14. rokem. Chudým dětem dává chudinský úřad 
obuv i šatstvo. O školní budovy a pomůcky pečuje školní okrsek, 
o knihách po návrhu učitelů rozhoduje školní rada. Školní zahrady 
jsou obligátní. Pravou specialitou švýcarskou jsou kočovné školy 
v krajích, kde usedlosti jako ptačí hnízda po stráních jsou rozhozené. 
V takových místech vyučuje učitel hlouček dětí v i ěkterém salaši 
80 — 90 dní, načež putuje dále. Po čase zase přijde, zadá nové úkoly, 
přehlédne úlohy dřívější, zkouší děti, zase je poučí a nevrátí se do 
téhož údolí třebas až na rok neb za dva. Takoví „kočovní'' učitelé 
konají v pravdě apoštolské dílo. 

Již i Černá Hora zřizuje si pravidelné školství podle zá- 
padnického vzoru a lid tamnější dětem svým snaží se poskytnouti 
nejnutnějšího vzdělání. Černá Hora má nyní 120 škol, tak že jedna 
připadá na 3000 duší, poměr to zajisté dosti příznivý. Rovněž i Dalmácie 
se ve školství činí. Za uplynulého čtvrtstoletí zřízeno tam 400 škol. 
Celkem však školství tamnější dosud ne^^^hovuje hlavně vinou vlády, 
která proti Charvátům podporuje školství italské a německé více než 
je potřebno a spravedlivo, kdežto zvláště vyšší školy charvatské 
zanedbává. 

Ústřední Synoda petrohradská po návrhu svého ober- 
prokuratora Pobědonosceva nařídila, že děti rozkolníkň a jiných sektářů 
ve školách se musí učiti pravoslavný katechismus, skládati zkoušky 
před pravoslavným katechetou a v^^kázati se známkou z pravoslavného 



ICO Rozhled. 



náboženství, bez níž nesmí postoupiti. A toto násilí duchovní považuje 
se za zkutek státní moudrosti a ruské svéráznosti. 

Proti němčině se prohlásili učitelé budapeštští žádajíce, aby 
na školách městských bylo vyučování němčině zastaveno. Boj proti 
němčině odůvodňují tím, že škola obecná má sloužiti národu. 

„P. z B.", jenž s odběrateli zašlé „O. íSk." převzal i ton její, 
velmi zle se kasá na poslance mladočeského proto, že podepsal známou 
interpelaci opata Treuinfelsa proti „Freie Lehrerstimmen" namířenou, 
když list ten činil si posměch frivolní z nového katechismu a katol. 
náboženství. Dotaz onen podepsali poslanci Dyk, Hájek, >Srámek, Eoz- 
košnv. Svozil. Seichert. Dr. řšílenv. Dr. Pražák, Dr. Žáček. Dr. Naxera, 
Udržal a Kulp. 

Radostnou zprávu zaznamenává ze Slezska Opavské gymnasium 
%áce než 15 let vydržované Ustř. Mat. Konečně 1. lednem t. r. sestátněno 
a, sbor učitelský převzat do státní služby. Gymnasium opavské stálo 
Matici přes 200.000 zl. Do číše radosti nad sestátněním přimíchala 
však vláda hodně pelyňku nepříznivými podmínkami převzetí, na př. 
že professorům nepočítají se dosavadní služebná léta do pense aneb 
že „Ú. Matice šk." bylo tolik (prý 10.000) dopláceti na rozšíření budovy 
kromě toho. že celý fundus instructus státu ponechán. 

Za to ve Vídni české školství živoří. Ačkoliv českých 
dětí je tam několik tisíc, přece dosud jedinou mají soukromou školu 
českou, jíž důsledně odpírají právo veřejnosti. Jinojazyčné školy se 
trpí bez odporu, ano i právo veřejnosti se jim neodepře, když jinak 
odpovídají normám zákonitým. Jenom česká škola, byť sebe více 
vyhovovala všem předpisům, nesmí práva toho obdržeti proto, že prý 
b}^ tím utrpěl německý nátěr Vídně, iíež by připustili, aby dítky 
řádně vychovány a vzdělány na základě mateřského jazyka, raději 
ať otupují ve školách německých. Než by z nich měU \)ýi\ řádní 
občané s českým uvědoměním, nechť raději jsou z nich zněmčilí 
socialisté : toť heslo ve Vídni dnes vládnoucí. Proto není divu, že 
zemská školní rada odepřela povoleni k otevření čtyř českých škol 
obecných. 

Varšavská universita má letos 1037 posluchačů, a to 
475 juristů, 356 mediků, 176 fysiků a mathematiků a 32 filologu. 
Dle xj7A\km je 624 katolíků, 204 pravoslavných, 43 protestantů, 
165 Židů a 2 Armenci. 

Do nedávná jediným v celém Rakousku c. k. professorem židov- 
ského náboženství b^d učitel náboženství na německo-židovském gymnasiu 
v Brodech v Haliči, ústavu to, jenž také v té příčině byl unikem 
v Rakousku, že zcela officielně místo neděle svěcena tam byla sobota 
a všecky ostatní svátky židovské. V prosinci jmenovala vláda druhého 
-c. k. professora židovského náboženství, a to na učitelský ústav ve Lvově. 



Ročník IV. (XVI.) 



Číslo 3. 




Pověry pedagogické a jinak praktické. 

Podává F. Bartoš. (O.) 

Chléb se má krájeti pěkně na rovno, se všech stran stejně. 
Příčina toho je zcela přirozená. Nesluší se zajisté, aby někteří domácí 
po sobě krájeli si s jedné strany chléb čerstvý anebo každý po 
krajíčku, ostatní pak okoralinu nechali druhým, nehledíc ani k ne- 
úhlednosti pecnu tak nesouměrně rozkrájeného. Ale naše hospodyně 
mají pro to důvody podstatnější: „Kde se chléb pořádně nekrájí, tam 
není ani pořádku v domě", a „Kdo se nesrovnává s chlebem, nebude 
se srovnávati ani s lidmi." Proto nemohou tomu chtíti, aby kdo z jejich 
pecnu nepořádně krájeného usuzoval všeobecný nepořádek v jejich 
domácnosti, aneb aby se jejich domácí nesrovnávali mezi sebou a 
s jinými lidmi. 

Pověrečné názory a zvyky prospívají druhdy i soukromému a 
veřejnému zdravotnictví. Už dávno před farářem Kneippem lid náš 
znal účinek studené lázně na dobrý spánek, jak dokazuje pořekadlo 
všude známé: „Spal jsem, jakoby mne do vody hodil." Studených 
lázní lid užívá odhodlaně, i kdy nejsou nazbyt příjemný, jsa k tomu 
puzen pověrečným názorem, že lázeň v tekuté vodě v jisté dni přivodí 
zdraví na celý rok a tělu krásy dodává. Tak hned na Boží narození 
časně zrána chasa chodí se myt na potok, „aby byli pěkní a červeni", 
ba otužilejší i koupat se chodí do struhy mlýnské, do „šťastné vody". 
Na veliký pátek, někde i zelený čtvrtek a na bílou sobotu před sluncem 
■východem spěchával kde kdo k proudné vodě umyt se i okoupat, říkaje: 

11 



162 F. Bartoš: 



„Studená vodičko proude, poslal mne Pán Ej-istus k tobě, abys ty 
s mého těla všecky neduhy zmyla." Tak i kdo se na 1. května vykoupe 
v proudné vodě, bude celý rok zdráv. 

Ve veřejnosti pověry zastupují zdravotní policii. Přešel-li by kdo 
přes mydliny, stopky z peří, skořepiny z vajec a p., onemocněl by 
rozmanitými neduhy. Proto se takové nečistoty a odpadky nevylévají 
a nevyhazují před dům a na veřejnou cestu, nýbrž uklízejí se někam 
stranou ku plotu, kudy se nechodí. Škoda, že mezi tyto škodlivé ne- 
čistoty pověra nepojala také hnojňvky; lépe by zajisté bylo, kdyby se 
jí polévala zahrada, louka, role, než aby se kalužinami roztěkala po 
celém návsí. 

Hojné a přerozmanité jsou pověry, jimiž starostlivý^ rolník na- 
pomáhati se snaží svému domácímu i polnímu hospodářství, tolika 
škodlivém vlivům a nehodám vydanému. I z těch jsou mnohé rázu 
pedagogického. Nebylo to zajisté na škodu dobytku, dokud ještě chasa 
věřila, co jí hospodář o štědrém dni připomínal, že totiž toho dne 
o půlnoci dobytek mluví a si stěžuje na čeládku, kolikrát ho náležitě 
nenakrmila, pro nic a za nic bila — ale tomu jest ovšem už velmi dá\Tio! 

Na Tři krále přede dnem na Brněnsku hospodář vychází do 
zahrady, volaje kolikrát místem: „Kašpare, Melichare, Baltazare!" Jak 
daleko se ten hlas rozlehne, tak daleko zloděj nemá práva k domu. 
Kdyby takto častěji v noci z domu vycházel, ztenčilo by se to právo, 
zlodějům ještě více! 

Veliký pátek je dnem všeobecného čištění v domácnosti. Přede 
dnem vyvěsí se ven všechen oděv a peřiny, aby se do nich nedali 
moli. Tof zajisté velmi užitečné, ale kdo ví, dělo-li by se, kdyby toho 
nevyžadoval právě veliký pátek. 

Na našem venkově je zvykem, a bývalo za stará ještě více, že 
si hospodáři a hospodyně kde co navzájem půjčují, čeho se pravé 
v domácnosti a hospodářství nedostává. Mnohý hospodář by ani nevěděl, 
kde co má, a s ledačím by se tak hned neshledal, kdj^by „pověra" 
nevelela, že na bílou sobotu musí býti všechno doma, nic nesmí býti 
„na požčaji". 

Práti se nemá v sobotu. Příčina toho je zcela přirozená. Jednak 
je v sobotu jiné práce dosti mytím a ukHzením v domácnosti, a pak 
by prádlo často do neděle ani náležitě neuschlo. Ale pověra činí sobotu 
dnem „zapověděným" pro tuto práci, a proti tomu není dišputátu. 

Nežli se staré povříslo pod dobytek podestele, má se v něm suk 
rozvázati, prostě z té příčiny, že by neshnil. Netečný lenivee, jemuž 



Pověry pedagogické a jinak praktické. 163 

tento přirozený důvod nestačoval, byl snad spíše k tomu pobádán 
pověrčivou představou, že takovým rozvázáním suku vysvobodí dušičku, 
která v něm přestává svůj očistec. 

I právní cit podporován a sílen býval leckterými pověrami. Ničeho 
se lid tak nehrozil jako křivé přísahy, neboť „kdo křivě přisahá, 
ztuhnou mu pozdvižené ku přísaze prsty tak, že jich jakživ neohne." 
Jinde věří, že křivopřísežník do dne do roka zemře a tělo jeho po 
smrti zčerná. 

Polní meze bývaly našemu lidu svaty a tak i mezníky, jimiž 
byly označeny. Přesadí-li kdo svévolně mezník, musí ho po smrti 
každé' noci po poli nositi. Koho potká, ptá se: „Kam s ním?" Odpoví-li 
mu tázaný: „Kdes ho vzal, tam ho posad", dá mezník na své místo 
a jest vysvobozen. 

Slabá žena samodruhá a koutnice ničím nebyla tak chráněna 
jako přečetnými pověrami. Vše, co by jí jakkoli škoditi mohlo, bylo 
jimi účinně zapovídáno a zabraňováno. Samodruhá žena nemá trhati 
ovoce, takový strom by už nerodil. Ani nohou nemá nikomu umývati 
ani bot cíditi (totiž násilně se ohýbati a pohybovati), dítěti by páchlo 
z úst. I nejchudší žena vybyla si celých svých šest neděl v klidu 
a pokoji. Celý ten čas nesměla holou nohou šlápnouti na trávu, spálila 
by ji. Sla-li by na pole, bouřka by se strhla a kroupy by potloukly. 
V hospodě, kdyby tam přišla koutnice, strhla by se hádka a bitka. 
Do šesti hodin ráno, v poledne od 11^12 a před západem slunce 
měla býti v koutě u dítěte, sice by jí divé ženy vyměnily dítě atd. 

I mstě slouží mnohé pověry, a tyto jsou ze všech nejspozdilejši 
a nejsměšnější. Jaké neřesti, nemoci a p. posílá člověk uražený nebo 
poškozený rozmanitými čáry a pověrečnými obřady na svého protivníka! 
Abychom se jen o jednom zmínili: Chce-li oklamaná dívka vymstíti se 
své šťastnější sokyni, když jdou snoubenci od zdavek, "hodí psa s kočkou 
do bečky a nechá jich tam rváti se spolu, až dojdou novomanželé 
domů. Celý život budou prý mezi nimi bývati hádky a rvačky. 
Symbolická tato msta pomstěným neuškodí, nepřičiní-li se sami o ty 
hádky a rvačky, a mstitelka svou žáhu jak tak schladila. Aspoň ne- 
škodnější je taková msta nežli vi triol, který leckterá oklamaná nyní 
své šťastnější sokyni i nevěrnému milenci za takové příležitosti do 
tváře vchrstne. 



11^ 



164 Alois Svojsík: 



Význam apologetů-laiků. 

Alois Svojsík. i) 

Ve jménu moderní všemohoucí věd}^ nastalo jakési pronásledování 
křesťanství a církve dle starého, osvědčeného vzoru. Císař Julian 
Odpadlík upustil od tehdejšího krvavého boje proti křesťanství, věda 
dobře, že krev mučenníkňv je semenem křesťanů. Čím více mučenníků, 
tím více nových a nadšených vyznavačů Kristových. Započal boj tichý, 
nekrvavý, ale svou promyšlenou taktikou tím nebezpečnější. Netrestal 
křesťanů smrtí, ale vzal jim školy, zbavil je vzdělání a vědy, aby mohl 
na křesťany ukazovati: Hle ty hlupce, ty zatemnělce — každý ne- 
vzdělanec toť křesťan, a z učených, vzdělaných ani jeden není křesťanem! 
To byla promyšlená a hrozná zbraň v rukou Julianových! 

Téže taktiky chopili se i moderní nepřátelé křesťanství. Věda, 
rodná dcera víry, jež v lůně víry a církve se zrodila, vlastní své 
matce odcizena, postavena v boj proti víře. Prapor do boje toho ne- 
krvavého nesla v předu filosofie, pak přišel dějepis, a když ani ty 
nestačily, přibrány na pomoc vědy přírodní se všemi svými odvětvími. 
Ba i nejmladší vědy, jako srovnávací věda náboženská, anthropologie atd. 
ještě téměř v plenkách obracely se proti učení Kristovu. Každá zbraň 
byla dobrá, i podvod, každá theorie vítaná, jen když byla namířena 
proti círk\'i a zjevení. Vedlo se tu církvi právě tak, jako často rodičům 
se stává, že na vlastních dětech nevděku a pohrdání se dočkají. Než 
i věda sama, právě jako takové nevděčné děti, za svůj čin přísně 
potrestána. Ztratila v mnohých svých odvětvích kredit, a dnes na 
západě Evropy veřejně, nikoli snad kněžími, nýbrž právě vysoce 
učenými laiky hlásá se úpadek, „bankrot" vědy, a elita učené a 
umělecké společnosti vrací se tam, odkud ji zloba a předsudek tak 
dlouho zdržoval — ku Kristu a ku křesťanství. 

Bohužel však nejsme tak rychlými v napodobení západu ve 
věcech dobrých, jako zlých. Potkáváme se tu obyčejně s velikým 
předsudkem. Eíkává se kněžím — obyčejně s přídechem jakéhosi 
výsměchu — „ecclesia militans" církev bojující, totiž polemicky a 
obranně proti nepřátelům viry zevnějším. Jméno to má sice širší význam, 
ale konečně jest i onen užší v něm zahrnut, i není docela žádnou 

*) Srv. ref. professora Dra. Lva Walegy: »0 i:)Otrzebie i znaczeniu swieckich 
apologetóws ze sjezdu katolického ve Lvově r. 1896. 



Význara apologetů-laiků. 165 



hanbou, že onen přívlastek každého křesťana dává se kněžíni po 
přednosti. Jen že povinnost tato, hájiti viru, není svěřena jen kněžím, 
n}-brž každému charakternímu muži, zvlášté pak těm, kteří 
s úspěchem to činiti mohou. 

Týká se to obrany náboženství v životě soukromém, ale ještě více 
týká se to apologie náboženství pérem a slovem, ať již v žurnalistice 
nebo literatuře vědecké, v belletrii nebo na kathedře professora, učitele, 
tribuně řečnické a p. Známo, jak jediná jizlivá poznámka o náboženství 
z úst na př. nevěreckého professora dovede otřásti, ne-li zcela zničiti 
víru mladičkého, dosud samostatně málo myslícího posluchače. Neméně 
však jest jisto, že slovo uznání o církvi s kathedry učencovy pronesené 
působí na posluchačstvo mocnou silou, daleko mocněji, než kdyby táž 
slova pronesl kněz. A což dokonce slovo uznání z úst nikoli věřícího, 
svých náboženských povinností dbalého katolíka, ale z úst člověka 
vynikajícího postavením nebo věděním, ale při tom bud jinověrce nebo 
vůbec nevěrce. Obrana církve a jejích institucí z úst takového laika je 
častokrát lepší apologií, než celé obranné články a díla z rukou kněze. 
Je to také přirozené. Tím větší váhu má obdivující slovo uznání od 
jinověrce nebo nepřítele církve katolické, ježto uznání takové vynutila 
jistě jen vynikající vnitřní hodnota a objektivní cena té které katolické 
nauky neb instituce. 

Ostatně základ a důsledky zjevu tohoto nutno hledati hloub. 
Dnešní společnost křesťanská skládá se ze dvou částí: Jedna, bohužel 
někde snad menšina, jsou věřící křesťané povinnosti své znající a plnící; 
druhá — dle jména katolíci, ve skutečnosti však a přesvědčením bud 
zcela chladní indiíferentisté, nebo moderní pohané, atheisté. První kupí 
se kolem kazatelny a poslouchají slovo Boží — těm třeba dávati a 
předkládati evangelium Kristovo, kázati božské Jeho učení. Druzí do 
chrámu nejdou, kázaní a výstrah evangelia i církve neslyší, a slyší-li 
nedbají, jejich jedinou a nejvyšší autoritou je rozum. A nemysleme 
snad, že většina lidí z toho druhého tábora k otázkám náboženským 
jest vůbec hluchá, že se o podobné otázky vůbec nestará. Mnozí z nich 
jako Pilát v duši své volají: „Co jest pravda?" či spíše: „Kde jest 
pravda?" Uvedu jen na př. úvod článku Karla Pelanta „Potřeba 
náboženství" ze .zaniklého časopisu „Salon odmítnutých" (Praha 1897): 
„V této době šíleného myšlenkového proudu, v době do krajností vy- 
hraněného boje o život materielní i duševní, sta a sta hlasů znících 
na kathedrách vědců, v redakcích listů, v mansardách bohémův a vůbec 
všude tam, kde mozek nezahálí, sjednocuje se v jediný souzvuk hřmící 



166 Alois Svojsík: 



do nitra ostatnímu vegetujícímu lidstvu: Potřebujeme náboženství! Tisíce 
obmezenců prošedších bezmyšlenkovitě řadou škol a nabyvších tak 
práva nazývati se vzdělanci, shlédnou na tento výkřik mučených duší 
s útrpným úsměvem a hrdě pohlédnou na mizerný barák svého 
filosofického přesvědčení, slepený bez slohu i komposice a navzájem 
se vylučujícího materiálu a udeří se v prsa řkouce: Jaký to palác! 
Jak nádherný a jak praktický! K čemu do něho stavět zbytečnou 
kapli náboženství? Toť hloupost, které vzdělaný a intelligentní člověk 
nepotřebuje! A dodají ještě několik napapouškovaných frasí o vědě 
a umění hluboce litujíce naivního hlupáčka, který vykřikl: Potřebujeme 
náboženství!" 

Tak píše, prosím, ne snad theologická revue nějaká, nýbrž organ 
laikiiv a valnou částí lidí mladších. Nuže, třeba jen předstoupiti a 
ukázati: Hle, zde jest, co hledáte! Třeba ukázati jim to. okolo čeho 
denně kráčeh neznajíce vnitřní ceny a významu jeho — katolicismus. 
Ovšem takovým lidem nemůžeme kázati tak jako katolíkům věřícím. 
Těžko dovolávati se evangelia, Krista, Jeho božství. Písma, církve 
a její autority, když tomu všemu ani nevěří. Jak kázati tedy takovým, 
u nichž jedinou a nejvyšší autoritou je rozum? Třeba se přizpůsobiti, 
jako sv. Pavel, a kázati jejich vševládnoucímu rozumu zas — ve jménu 
rozumu. Nutno jim ukázati, že i rozum sám víry vyžaduje, že víra 
s vědou a rozumem si neodporuje, ukázati jim krásu a vznešenost 
idejí křesťanských. Obyčejná cesta vyučování náboženství to ovšem není, 
ta kráčívá spíše od dogmatiky k morálce a pak teprve k praktickým 
institucím náboženským; než u nevěrce jak často potřebí jest užiti 
pochodu obráceného. Na př. velký počet konvertitův anglických udává, 
že první impuls k obrácení daly jim vznešené instituce katolické 
praktického života. Tato forma apologie není ovšem nikterak novou. 
Hned první doby křesťanské užívaly jí s nejlepším úspěchem, zvlášť 
vůči pohanům vzdělaným, a Eusebius nazval ji: Praeparatio evangelica* 

Než jedná se nyní o osobu kazatele, kdo má těmto moderním 
nevěrcům odhalovati krásné stránky křesťanství? Kněz je vždycky 
podezřelý z touhy po proselytství, a krom toho — bohužel — málo kdo 
z lidí otřesené víry hledí na kněze bez předsudků. Tu není opravdu 
lepšího kazatele nad věřícího laika, ovšem laika, jenž s tím. čemu 
nevěrce učiti má, důkladně jest obeznámen, A nepřímo, často ještě 
s větším úspěchem vyhoví účelu tomu i vynikající laik nevěrec, jehož 
citátů křesťanství a katolické církvi příznivých ať již kněz nebo věřící 
laik dovedně k apologii použijí. 



Význam apologetu-laikii. 167 



Ani tato methocla není novou. Geniální apoštol sv. Pavel sám 
v Písmě sv. užil citátů z profánních pohanský cti spisovatelů. Tak ve 
Skutcích Apoštolských 17, 28, kde líčena řeč Pavlova před areopagem 
athénským, praví sv. Pavel: „Nebo v něm živi jsme, a hýbáme se 
i trváme, jakož i někteří z vašich básníků pravili (následuje doslovný 
citát z Fenomén Aratovvch): Jeho zajisté i pokolení jsme." Týž svatý 
apoštol užívá jinde, v epištolách, citátů z jiných básníků řeckých, 
Epimeda (v epištole k Titovi 1, 12) o obyvatelích kretských: „Éeklť 
jeden z nich, vlastní jejich prorok (t. j. básník Epimed): Krefané jsou 
vždycky lháři, zlá zvěř, břicha lenivá" - — a z Menandra (I. Kor. 14, 35). 

Účel sv. Pavla při citování autorů profánních a pohanských byl 
týž, jaký má dnes podobné citování současných laiků neb i nevěrců 
ve prospěch otázek náboženských. Sv. Pavel chtěl se zavděčiti a získati 
si hned a priori oblibu u svých čtenářův a posluchačů tehdy pohanských 
tím, že citoval pohanské jejich spisovatele. Dnes — v době moderního 
paganismu — je taktika tato stejně mnohoslibná; i dnes slyší hlavně 
intelligence ráda svého některého oblíbeného spisovatele promluviti 
o předmětu víry nebo mravů v, a poslouchá ráda, s uspokojením i dosti 
perné pravdy, jichž snad mnohdy od kněze neřáda by slyšela (na př. 
Tolstoj). Všimneme-li si s tohoto hlediska i naší české literatury laické, 
jistě že shledáme tu mnohé vzácné perly nadšeného uznání pro jednotlivé 
články nauky křesťanské, a slova plná obdivu pro katolické instituce, 
jež mnohdy vyřkla ústa spisovatele nevěrce, moderního pohana. Sbírka 
takových výroků dovednou rukou zhotovená byla by jistě vítanou 
pomůckou všem těm, kdož mluviti mají k lidem bez víry neb víry 
otřesené, kteří čím méně klaní se před jedinou nejvyšší autoritou, 
Bohem, tím více v prachu se sklánějí před rozumem vlastním a vy- 
nikajících svých současníků. Tím ovšem, že cituje katolický spisovatel 
nebo řečník pochvalný výrok odpůrce katolicismu nebo vůbec nevěrce, 
tím ještě neschvaluje jeho činnosti ostatní, jež v mnohém případě snad 
cele směřuje proti křesťanství a jedinému oprávněnému jeho representantu, 
církvi katolické. 

Nejlépe pro důležitost sbírky podobných výroků mluví faktum, 
jak jinde význam toho pochopili. Není mi sice známo, jak v ostatních 
cizích literaturách všímáno si citátů laikův a odpůrců církve, jak za té 
neb oné příležitosti sympathicky zmínili se o církvi katolické, jejím 
učení, zákonech, obřadech a společenských zařízeních, mohu však uvésti 
příklady z literatury francouzské. Už hned roku 1846. vyšel v Paříži 
objemnější spis pod názvem: „Le Christianisme et les philosophes" 



168 Alois Svojsík: 



(Librairie Gaume frěres). Autor Louis Lahure probírá systematicky 
nejprve články dogmatické, po té mravouku, a vyloživ vždy stručné 
positivní nauku katolickou, uvádí souhlasné výroky filosofů starých 
i novějších pro tu neb onu vykládanou pravdu. 

Velmi cennou a zajímavou je snůška citátů z antických spisovatelů 
řeckých a římských, kteří vystupují tu jako apologeté zásad a učeni, 
jež sta let později Syn Boží na zemi hlásal. Z těchto antických spi- 
sovatelův obsahuje kniha citáty z Aischyla, Archy ta, Aristotela, Attika, 
Cicerona, Demokrita, Epikteta. Epikura, Heraklita, Hesioda, Homera, 
Horatia, Laktantia, Platona, Plutarcha, Pythagory, Seneky, Suetonia, 
Tacita, Tita Livia, Vergilia a Xenokrata. 

Z novějších nejvíc citátů připadá na nejůhlavnějšího nepřítele 
církve — Voltaira. Vrhá to ovšem podivné světlo na charakter Voltairův, 
jenž jeden den zuřil proti církvi a vybízel celý svět k taženi proti ní, 
a podruhé užívá nejlichotivějších slov obdivu a uznání pro učení a, 
význam téže „infame" (potvory), jak ji Voltaire zval. Z ostatních 
uvádím jen jména důležitější: D'Alembert, Balzac, Byron, Cuvier, 
Descartes, Diderot, Hobbes, Hugo, Hume, Leibniz, Locke, Mirabeau, 
Moliěre, Kapoleon, Newton, Pascal, Robespierre. Rousseau a m. j- 
Jedinou chybou této jinak výborné sbírky jest místy nedostatečné, 
povrchní citování míst uváděných. 

Na výši doby a nejpřísnějších požadavků stojí druhá podobná 
nepřímá apologie křesťanství: „Les apologistes laiques au 
XIX. siécle" par Tabbé E. Duplessy. Paris 1893, Delhomme et 
Briguet éditeurs. O účelu objemné této knihy (575 str.) praví sám 
spisovatel v úvodě (str. 7.): „Probrati z dogmatiky katolické jeden 
článek za druhým, projíti přikázaní mravouky, vysvětliti obřady ná- 
boženské; ukázati, že není v nich nejmenšího, co by nebylo bývalo 
pochopeno a obdivováno vynikajícími veleduchy, největšími vzdělanci 
doby naší; vyhledávati citáty nikoli knězi, jichž úřad činí je v očích 
čtenáře podezi-^lými z předpojatosti a touhy po proselytství, ale citáty 
laikův, a to i laiků věřících, i laiků co se víry týče lhostejných a ne- 
věřících .. . ze všeho pak dojíti závěru: Vy nevěrci nemáte práva 
zavrhovati ve jménu rozumu a vědy ono náboženství, před jehož 
vznešeností skláněli se největší veleduchové — toť úkolem této knihy", 
zároveň zajisté pěkné ocenění důležitosti světských apologetů. Jistý 
prelát francouzský poslal spisovateli vřelý připiš, kde píše také: „Nechati 
mluviti ve prospěch víry ty, kteří obyčejně na ni útočí, toť jistě 
výborná taktika!'^ 



Význam apologetů-laiků. 169 



Ježto kniha tato v plné míře zaslouží, abj i u nás mezi pří- 
slušnými kruliy v širší známost vešla, zmíním se o ní ještě dále. 
Rozdělena jest na tři díly: věrouku, mravouku a bohoslužbu; každý díl 
opět na množství pododdělení. Ze 437 citovaných spisovatelů, většinou 
Francouzů, vesměs 19. století uvádím jen známější: Ampére, Augier, 
Autran, Bach, Baudelaire, Beethoven, Louis Blanc, du Bois-Reymond, 
Bourget, Chateaubriand, Cherbuliez, Chopin, Comte, Coppée, Darwin, 
Daudet, Draper, Droz, Dumas (pere et fils), Faraday, Octave Feuillet, 
Flaubert, Gautier, Goethe, Goncourt (Edmond et Jules), Gounod, Halévy, 
Hugo. Humboldt, Kant, Lamartine, Laplace. Laprade, Rochefoucauld, 
Leconte de Lisle, Leibniz, Lemaitre, Linné, Littré, de Maistre (Joseph 
et Xavier). Maupassant Meilhac, Milton, Moleschott, Mozart, de Musset, 
Napoleon I., Ohnět, Pasteur, Pelletan, Proudhon, Quatrefages, Rénan, 
Richepin, Rollinat. Rossini, George Sand, Sardou, Shakespeare, Jules 
Simon, Spencer. Spinoza, Strauss, Sully-Proudhomme, Taine, Thiersj 
Veuillot, Virchow, Zola atd. atd. Celý francouzský Parnass a věda 
s nejvyšší aristokratickou svou elitou sešly se v této knize, ne aby 
jako obyčejně křesťanství a katolicismus urážely a bagatelisovaly, njbrž 
aby je obdivovaly a hájily. Jak nezvyklý a přece povznášející to 
dojem slyšeti největší veleduchy nejkulturnějšího národa velebiti učení 
křesťanské a církev katolickou. 

Týž autor Fabbé Duplessy vydal již dříve spis téhož směru a 
účelu: „Victor Hugo apologiste". (Abrégé du dogme et de la morale 
catholiques, extrait des oeuvres de Victor Hugo.) Paris, P. Oudin. Zdaž 
a kdy dočkáme se mv Cechové podobné sbírky? 

(P. V.) Prozatím bylo by dobře látku porůznu sbírati a 
redakci .^Hlídky'' posílati, jež by ji po něčem uveřej- 
ňovala a časem ve sbírku sestavila. Byla by při tom ta výhoda, že 
by se učinil opravdový výběr výroků cenných o sobě i původci svými, 
jakých především potřebí. Keboť bezcennými se nikomu neimponuje. 
Nesmíme zajisté zapomínati, že nepřátelství mnohých lidí je křesťanství 
k větší cti než by bylo přátelství jejich. A tak také mohou býti po- 
chvalné výroky, o které netřeba státi. Autority se nejen počítají, 
nýbrž i váží. 




170 Vincenc Vávra: 



Dr. Ignáe Hanuš a Dr. Jan Heleelet. 

Příspěvek životopisný. Podává ViNC. Vávra. 



List. psaný asi 29. prosince 1850, jest neobyčejně dlouhý, patrně 
aby nahradil, co nemilou roztržkou mezi přáteli bylo zanedbáno. — 
Nejprve ovšem Hanuš podrobuje kritice Helceletovu „Koledu". Ročník 
první, aby vyhověl vičelu Národní jednoty, měl připojeno několik obrazů, 
jež tiskl Fr. Sír. Jako obraz titulní je „Cyrill a Method", k textu pří- 
poje lo „Oslepení Rastislava v Řezně", obraz to skutečně neesth etický, 
dále „Dobeš a Jaroslav z Boskovic" a konečně tabulky k Helceletovu 
článku o průmyslu a hospodářství. Kalendář měl 258 stran textu, 
tak že byl neobyčejně objemný a tím také poměrně „drahý". 

Toho roku Klácel založil „Bratrstvo", sdružení osob stejně smý- 
šlejících, směru vlasteneckého. Členové i osobně se neznajíce si tykali, 
nazývajíce se bratry a sestrami. K němu přidal se Heleelet, dále Němcová 
a Veronika Vrbíková (Mikšíčková). Hanušovi bylo „Bratrstvo" proti 
mysli z příčin, jež udává. 

Z Domažhc Němcová s manželem svým dostala se do Všerub, 
kam se přestěhovala v létě roku 1847., rok pak na to do Nymburka, 
v prosinci roku 1849. do Liberce a za rok zpět do Prahy. Dle tohoto 
listu Němcová z Liberce přijela na stálý pobyt do Prahy v druhé 
polovici prosince 1850; manžel její musil do Miškovce v Uhrách. Byt 
si vyhledala na Václavském náměstí „u Greutlerů" v třetím poschodí, 
kdež měla dva malé pokoje. 

Hanuš psal Helceletovi: 

„Přistupuji pozdě — máme již 29. — k odpovědi na psaní Tvá 
dvě; započnu s druhým, týkajícím se Koledy. Třikrát jsem v^-hledával 
Růžičku ') o svátcích . . ., hledal jsem ho darmo doma. V Besedě však 
Jehova mi k němu dopomohl, a sice tak, že nakloněn byl k návrhu 
Tvému strany astronom, částí kalendáře. Máte sami s ním vyjednávati. 
Bud" Vám zašle vypracovaný text, aneb — co se mi zdá nejrozumnějším 
býti — v}i;iskl by se text společně i pro moravské bratry 2) i pro 
koledníky, a oba by platiH polovici výloh. O Koledě jde tu mínění, 
že by měla v příštím roce býti lacinější a tedy i menší vyjíti nežli 
letos. Návrh „Kolednička" je vedle Koledy nešťastný nápad, či její 
umíráček. Obrazů prý netřeba. 

') katolicky kněz, blíže mi neznámý. 

*) t. pro odběratele »Moravana«, kalendáře založeného v Bi'ně též r. 1831, 



Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 171 

Ad paren thesin. I strany obrazů mluvil jsem jednou před potopou 
o dojmu jich krasovědeckém. zvláště těch VA'píchanvch očíi); Tys ale 
zmátl v poučení svém stanovisko toto se stanoviskem otužení se proti 
nepříjemnostem vnějšího světa. Myslím, že český národ má nepříjemností 
takých dosti v živobytí a že není třeba, aby Koleda ho chtěla otužovati 
ještě více na vlastní útraty a ku prospěchu takového . . ., jako se zdá 
býti Sír. Tu se loučí parenthesis. 

Teď přikročuji ku psaní prvnímu. Musíš býti přece ještě nešťastný, 
že tak dlouho dovedeš filosofovati, jako jsi v onom psaní byl učinil, či 
snad šťastný, že tak dlouho v^'di'žíš; já již nefilosofuji, leč když musím, 
a hledím co možná chladně a prosaick}^ na svět, aby mne nepohltil 
úplně. „Bratrství" mám za časů našich v širší míře za věc nemožnou, 
ježto se mi zdá, že es^oismus již tak se vedral v poměry lidí, že se 
málo kde v manželství nalézá, tím méně v obyčejném a veřejném 
životě. Bratrství dále mezi mužskými a ženskými, nemá-li též různou 
barvu pohlaví, je mi vždy jakási abstraktnost a polovičatost. A i v bratrství 
nemohl bych uznati stejné poměry všech, nýbrž vždy obzvláštní každého 
jednotlivce ku každému jinému jednotlivci i jednotlivčině, což by 
bratrství stejně oprávněnému bylo velmi nebezpečné. Frajmaurerství ^) 
vždy mne nechalo chladným a každá společnost vůbec, jež nemá jistý 
určitý cíl; kosmopolitické účely mám za nepraktické, a sice pro 
pouhou všeobecnost jejich. 

Boženu jsem ještě neviděl, ač již více než 8 dni mešká v městě 
a ač převelmi se na ni těším. Nezašel jsem k ní, poněvadž si pořádá 
teprv domácnost novou v Praze, a ona nebvla u nás snad pro nemoci 
u nás panující. Keboť věziž, že Klemeňa naše 6 neděl bojuje již se 
smrtí a není dosud rozhodnuto, kam se vrhne osud její. Začalo to jako 
psotník, potom to jevilo barvu tyfu, až posléze lékaři prohlásili to za 
zánět blan mozkovvch. a teď téměř tři neděle iiž čeká na vvsledky 
tělo vždy víc a více ochabující. Někdy má to také pohled pakostnice. 
Dnes ještě k tomu přistoupilo dávení nemilé. Je Ti to radost žíti 
uprostřed rodin}- z rány neustále krvácející, aniž by bylo pomoci 
jakési, leč zdlouhavého a traplivého čekání na nejistou budoucnost. 
Laura nebyla 5 neděl téměř v posteli a zdá se. že od včerejška znovu 
jakési zhoršení se jeví v nemoci. K tomu se roznemohly jeden čas 
všecky děti najednou na rýmu a kašel, tak že jich všech pět asi dva 
dni leželo. Vašek') již více než 8 dní nemůže do školy pro tyto 
nehody. Já mám práce plné ruce a jsem událostmi těmito tak rozdroben, 
že málo pracuji. Při tom schází mi peněz, kde jen pohlédnu, a jestli 
mi ministerstvo, jak doufíime, brzo nezvýší plat můj, nucen budu znovu 
někde si vj-půjčiti asi 100 zl. Vidíš, toť jsou radosti mnou ještě ne- 
slýchané. 

*) Týká se obrazu : Oslepení Rastislava v Řezně. 

2) O ném obšírný článek do »Koledv« r. 1852. napsal pod názvem »Děje volného 
zednietví« Leopold Hausmann, jenž byl od počátku pilným si^olupracovníkem Helceletovým 
a Kláeelovým v Brně. Zemřel r. 1863. 

*) Vladislav, nejstarší. 



172 Vincenc Vávra: 



Nepozbyl jsem ovšem ještě přicliuti mé humoristické a chladnou 
krev, ale za příjemný stav jistě žádný toto mé postavení nevyhlásí. 

Tělocvik velmi dobře působí na mne neustále . . . Jakmile zdlouhavý 
p. Staněk zaopatří či vlastně vydobude od truhláře venkovského bradla, 
ihned je obdržíš. Zamastil chce se na jaře do Brna odebrat, by stále 
tam přebýval. Tyto dny byl tu Zavadil z Klatov (vyučuje tam české 
řeči) a povídal, jak hanebně se tam měl Šilhav\' . . ., horlil pro rozšíření 
francouzštiny a založení herbářů. Avšak slyš, už se nepíše Szylhawi, 
nýbrž co v Cechách je, pravidelně Šilhavý; viděl přece účinkovati 
český duch, a učinil ho úplně Šilhavým. Zeptej se Klácela (o to jsem 
Tě ostatně již dávno byl požádal), zda-li jednou, jednou — jest tomu již 
dlouho — byl dostal ode mne dopis o reformách na fakultě filosofické; 
věděl bych rád, zda-li ho má, neb byly připojeny též soukromé řádky 
k němu, týkající se Boženy, a dále táži se ho, zda-li chce, abych mu 
dopisoval od nového roku zase. Po boji mezi Klácelem a J . . . . (dle 
jiných T...) znechutilo se mi dopisování nad míru, ježto jsem se do- 
mníval, že ti k ve Vídni si libují cestujícího pohazovati blátem. 

Besední ci však a řečnický spolek v^^bídli mne opět k tomu; táži se 
tedy, zda-li to možná a vůle Klácelova. Má-li však Ohéral nejmenšího 
vlivu na časopis, nově ostřihaný, vzdaluji se od něho na vždy. 

Koledě zašlu článek jistě, nevím však, jaký ještě. 

(Později připsáno.) Lotty z Berouna byla u nás tři dni na svátky, 
dílem stran pobytu Marie ^) na hradě pražském, přinášejíc pro Z. nějaké 
vánočky. Ostatně byla dosti nepodjata a přívětivá. Přislíbila, že Ti 
dopíše, jak přijede do Berouna. Hodlá až do srpna toliko pobyti 
u Griinwaldů, potom do rodinného města Hradce Jindřichova přesídliti 
a u Kalinů pomeškati. Pozdravuj co nejsrdečněji Klácela. Hš." 



XI. 

Národní jednota v Brně zakoupila hlavně pro své členy českou 
mapu Moravy a Slezska, jejíž zpeněžení dosti starostí nadělalo Helceletovi. 
K tomu vztahuje se počátek listu Hanušova, jejž psal asi v lednu 1851. 
Té doby již Němcová dopisovala si s Helceletem z podnětu Klácelova, 
osobně však ještě se neznali. Němcová mluvila poprvé s Helceletem 
dne 21. května 1851 v Brně, kde se zastavila jedouc do Uher. V bratrstvu 
Klácelově měl Hanuš jméno „Hynek^', Helcelet „Ivan". Na vysvětlenou 
poměruNěmcové ku Klácelovi jsou vedle těchto listů Hanušových vysoce 
zajímavý listy Němcové na Helceleta a Veroniku Vrbíkovou, jež jsem. 
uveřejnil v „Časopise Českého Musea" r. 1896. 

Hanuš píše: 



') Kalinovic, 



Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 173 

„Přece jednou dostalo se nám knih Jednoty, t. Koledy a mapy. 
Platili jsme každý 5 kr. stř.. což Ti píšu, byste o všech okolnostech 
věděli, které bud podporují, buď omezují rozšíření působnosti Jednoty. 

Stran článků pro Koledu piš, co bys měl za nejvhodnější pro 
budoucí rok; vyberu cosi z toho. 

Matice vzala mého Štítného ode mne k vydávání; jeť však tolik 
věcí do tisku připravených a také tolik monopolistů, že sotva ještě 
v roce 1851. na světlo ho/A vyjde. i) Prošlo to jednohlasně, ač Nebeský 
a Celakovský byli posuzovateli; Nebeský namítal arci. že prý celý 
Štítný by se měl vydati a můj rozbor že by měl k tomu se připojiti 
jako poznamenání. Druzí však i s Celakovským byli pro nezměněné 
vydání, ku kterému se posléze i Nebeský přidal. 

Za peníze, ku kterj-m jsi se byl nabízel, děkuji Ti srdečně, ač 
jich zapotřebí mám, neb vypůjčil jsem si od prefekta 60 zl. a doufám, 
že čas jimi vj-stačím. Naděje má na povýšení platu se rozplynula, neb 
strčili mi starého Macka z techniky napřed, tak že budu na drahný 
čas nejmladším professorem. Vidíš, co to za slast býti nejmladším! 
Witz a Presl jsou povýšeni a já teď jediný mladý na učilišti nepovýšený. 
Však jsem přece v Praze, a to oslazuje vše nepříjemné. 

Poslední můj list jsi tak dalece nepojal, ježto já nejsem proti 
sbratření a tím méně ještě proti sestření; odporoval jsem úmyslnému 
toliko hledání bratří a sester na našem sobeckém světě, nikoliv proti 
přichytání se našlých. Spojení Klácela a Boženy se obdivuji, ač mu 
docela nerozumím; možná, že snad proto, že mu nerozumím, docela 
se obdivuji. Těší mne velice, že Laura a Božena tak dobře souhlasejí; 
ona je u nás již jako doma a na místě i'omantiky vyjevilo se mezi 
námi, t. mezi bratrem Hynkem a sestrou Boženou, ustavičné pokoušení 
a satirické vtipkování, někdy až hanba. 

Tak objektivní ženštinu jsem nebyl ještě viděl, a až ji uvidíš, 
sfanfrníš se do ní docela. Prožila trpký kus živobytí a zkusila asi 
dosti trampot, ba dílem i sprostoty, avšak přece si zachovala jemnost 
těla i duše. Klácel výborně na ni působil a nepotřebí u ní více w- 
metati pověr; Klácel všecky pavučiny duševní již odstranil, a ona je 
s Pánem Bohem tak dobře známa, jako Ty a já. Skoda, že nemá 
jiného manžela, ba lépe by bylo, kdyby neměla vůbec žádného. Ale 
vid, to jsou pia desideria. Až se ještě jednou narodíme, budeme — 
zase tací. 

Klemeňa je tak, jak hj\a již dávno, a zdá se, že nemoc dokonce 
zdlouhavý ráz p. doktora Staňka 2) na sebe byla vzala; den co den 
to stejné, vždy stejná vyžáblost. Lotty z Berouna psala, že teď teprv 
pouta svá cítí; až do podzimu je dlouhý čas. 

Z Vídně nevím nic, dopisují obyčejné věci, neb jest psaní pod 
censurou matky. Mezi Rózou a námi panuje vždy ještě napjetí ne- 
přátelské, a nezdá se, že toho kájsi bude konec. O Marii též nic; 



1) Vyšel r. 1852. 

*) t. Dra. Václava Staňka, přítele Hanušova. 



174 Vincenc Vávra: 



prefekt se vzdaluje ode dne ke dni více rodiny té. V Jičíně se jim 
dosti špatně, t. nepříjemně daří, a tak vůkol a vůkol je růženec ne- 
příjemností; v Praze toliko je dobré pivo. 

Mrzím se, že nyní páni Češi nechtí vykládati pivo za slovo 
původu českého, vydávajíce je za institut germánský. 

Sekcí math. je nyní oddělena (mým přičiněním) od filosofické, 
a stojíme teď páni filosofi sami, ale jací! V... je V... pomatený, nemaje 
ani jednoto jasného pojmu, paní má však dosti hezkou a blahý! jen 
jedno dítě. Nad V. ..však stojí Leonhardi, jediný Němec této sekcí, 
potom ještě Čupr a Štorch; též Půrky ně přicházívá někdy a risum 
teneatis i Zap, neb dopisuje pilně Denníku. Toť jsou rázní chlapíci!... 

Koubek prý dědil 14.000 a složí professuru, tak se tlachá v Praze; 
skutečně na svátky odejel a podnes nepřišel. Zamastil sbírá si vy- 
svědčení od magistrátu a hodlá na jaro Brno navštíviti a tam se usaditi. 
O bradlech Tvých ani zmínky ještě. Cekej však jako na království 
věčné. Amen. 

Lístek přiložený odevzdej s pozdravením Klácelovi." 

XII. 

List tento, psaný dne 8. února 1851, zmiňuje se obšírně o Dru. 
Augustinu Smetanovi, sděluje podrobnosti zajímavé pro charakteristiku 
Smetanovu i Hanušovu; proto nevynechal jsem z dopisu nic. 

Dr. Aug. Smetana narodil se v Praze 1814 jako syn kostelníka 
u sv. Jindřicha. Byl neobyčejného nadání a když vystudoval s vy- 
znamenáním gymnasium, vstoupil do řádu křižovnického s červenou 
hvězdou. Ka kněze byl vysvěcen r. 1837., r. 1841. stal se doktorem 
filosofie, jíž věnoval všechny síly svého geniálního ducha. R. 1844. — 1847. 
zastával Exnera na universitě pražské. Počátkem roku 1850. vystoupil 
z katolické církve a dne 23. dubna t. r. b^^l z ní vyobcován. Činnost 
jeho v oboru filosofie vylíčil a ocenil Dr. J. Dastich v „Kroku" 1865. 

Dr. Antonín Springer (nar. 1825 v Praze) do r. 1850. jako jiní 
rodilí Němci oné doby, na př. básník Egon Ebert, Alfred Meissner, 
nebo známý žid David Kub, byli přízniví snahám našim podporujíce 
je slovem i písmem. Než jak vzrůstala moc a vážnost naše, tak při- 
bývalo nám i nepřátel, a všichni právě čtyři jmenovaní naši příznivci 
stali se nám nebezpečnými protivníky. Springer, bývalý spolupracovník 
Riegrova „Naučného slovníku", životopisec Dra. A. Smetany, napsal 
jsa professorem v Bonne známé dílo „Greschichte Osterreichs", nám 
úplně nepřátelské. Ještě hůře ovšem proti nám si vedl bývalý český 
žid, David Kuh, ve svém „Tagesbote aus Bohmen". 

Hanuš píše: 



Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 175 

Litovala velice Laura Tebe, Helcelete. že osud novou jednu ratolest 
a Tobě milou 1) Ti odňal a že takové pohromy s dětmi máš i dále. 
Zlobila se však velmi na dopis Tvůj, že muž nesvědčí do čeledníku 
a že ženy se wpláčoti z takových okolností. Pykej, pykej nad výrokem 
tímto, ač má dosti pravdy do sebe. U nás je vše ve starém nepořádku; 
Klemeňa má co den horečku, která téměř -j^ dne zaujímá, a to již 
13. neděli! Bojí se teď lékaři tuberkul mozku či vodnatelnosti a ubezpečují, 
že slunce jarní vše přivede do pořádku. Slunce jarní je od Prahy ještě 
téměř 4 měsíce vzdáleno. Toť útěcha! Ka místě konsilií přichází ted 
Loschner jako ordinarius . . . 

Za bradla jsi mi ještě 45 kr. dlužen, neb Staněk dal je... schválně 
přivésti, a sice pro Tebe schválně, potom pro Purkyni a posléze pro 
Malého.''^) Těch krejcarů však nech, až přijde příležitost. Ze se cvičíš 
s K.,s) divím se; nebo co dává -|- a — dohromady? Avšak budiž už, 
v nouzi Honza dobrý. — Zamastil zadal již v Brně prosbu svou o přijetí 
a hodlá ku konci března přijíti. Na bradla svá musíš si dáti železných 
hřebíčků; ty nepřišly z venkova. 

Kde Lottv mešká, nevím sám; když píšu, píšu Griinwaldovům; 
že je „klugou Elsou," toť sám vím dobře, ač jsem, jak byla u nás, 
o příčel jeden na žebříku Msky k ní postoupil. 

Stran Smetany byl to rámus. Arcibiskup byl dvakrát u něho, 
onf ale se nepodal. Arcibiskup chtěl býti s ním sám, k tomu však 
matka nepřivolila jsouc hrdá, že zrodila takového syna. Viděl jsem 
Smetanu dvě hodiny před smrtí, vj^padal již hrozně a byl morfiem 
velmi podrážděn. Potom ochabl a usnul. 

Universita je nyní ve vyšetřování, proč poslala pedella*) na pohřeb 
a proč dala zlatý řetěz doktorský na viiz. Já jsem se musil včera 
u rektora zodpovídat za to, že jsem nedal kollegium v čas pohřbu; 
nevím, jak to ještě dopadne. Jsou to hanebnosti, nech ti ti, by se doktor 
a děkan slavně pohřbil. Bvloť i kněží katolických na pohřbu, i sáni 
Šafařík přišel. Pedell Toletý nechtěl jíti za vozem, dokud nebude vy- 
kropena mrtvola, třeba prý i od protestantů, a když ho rodina ujišťovala, 
že nepřijde nikdo, udělal sám tři velké kříže, potom to šlo. Smetana 
tvrdil před Svarcenbergem, že není osobního boha a mimosvětného, 
z čehož povstaly bajky o atheismu v novinách roztroušené. Dr. Springer, 
jenž ho poslední dny neopouštěl, píše životopis obšírný. ísával lidí při 
pohřbu byl ohromný, celý koňský trh nacpán. — Psaní na Klácela 
beztoho si přečteš, nebude tedy potřebí zvláště psáti o věcech v něm 
podaných. Vysvětlíš snad mnohé Klácelovi o mém jednání, co mu 
snad je podivno. 

Ze bych byl pochvtil vlastnosti Boženiny úplně, netvrdím ještě, 
a zdá se mi někdy, že miluji v ní, co by se dalo v jiných okolnostech 

•) nejmladší dcerušku, Olgu. 

2) J. Malýpetr, učitel tělocviku v Praze, zemřelý 1899. 

^) patrně s Klácelem. 

*) Smetana zemřel 30. ledna; pochován byl na evang. hřbitově v Karlině. 



176 Vincenc Vávra: Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 

příznivějších z ní vyvésti. Není v manželství šťastna, toť jisto, to však 
není nic neobyčejného. Hezká je ještě a byla asi hezká nad míru. 

Bratránek mi psal. co tomu říkáš? Já neodepsal ještě a nevím 
ještě, pňjde-li to a má-li jíti. Zapová Ti prý zapošle cosi z Haliče; 
budou-li to však hatlaniny jako vloni, odlož to; měl jsem ji za vzdělanější 
a zhrozil jsem se jejích Huculů.^) Neměli jste takových věcí přijímati. 

Koleda kdyby bývala u menších prodavačů v Praze, byla by se 
ještě více odprodala, v knihkupectví zůstalo něco ležet; jak by se to 
mělo zavésti, aby se to dostalo kramářům, nevím. Ani ňpot -) ani spolek ^) 
nedostali slova od Vás, já jsem obdržel Koledu a mapu, jak jsem Ti 
oznámil, v psaní, bezpochyby ztraceném či zachyceném na poště. 

Jestliže by to s Bušákem a Ehrlichem*) jaksi nešlo, uvážu se rád 
v rozdávání, nemáte-li nikoho jiného, nebo to vadí hrozně. U Ebrlicha 
leží několik knih od Vás, avšak adresy jsou jiné než na Špota a spolek, 
a Ehrlich nerozesýlá ničeho. Co pak, Helcelete, konečně uděláme 
s mapami? Kolik jich máš? Co pak, kdyby se připojily ke Koledě? 
Snad bych je měl v Praze prodat, i třeba za nízký peníz, ač jich je 
škoda dosti. Těch, co jsem dostal nazpět od Winikera,^) je mnoho 
pomazaných a porouchaných tak, že nejsou více k potřebě. Počtů ještě 
nesložil ani z nich ani z mé Kulturgeschichte. Půjdeš-li jednou okolo 
bývalého sklepa Wimmerova,^) poptej se laskavě, zda-li po kridě ještě 
něco na mne přišlo; mámť právo vybrati knih asi za 40 zl. stř. 

Nevím, psal-li jsem již, že Matice přijala můj Rozbor filosofie 
Štítného, ač před počátkem nového roku 1852 sotva vyjde. Universita 
chystá nyní nového či vlastně jiného Štítného k tisku. 

Piš mi brzo o Boženě a mnoho. 

^2- Boženě bylo včera lépe, dnes však je zase hůř; Čejka má 
to nyní za obyčejnou zimnici chladnou. leh kenne dir, Spiegelberg! — 
Ruka, jež tenkrát korrigovala Koledu na malé ceduli, byla Lepařova. 
Ty's ji nepoznal?" 

') Národopisný článek Zapové v I. ročníku »Kole(iy«. 

'■'} Dr. Jan, lékař a professor university pražské. 

3) t. řečnický. 

*) °) firma knihkupecká v Brně. 

*) bývalá finna knihkupecká v Brně. 



^^ 



Dr. Alois Musil: Církevní věci v Sýrii. 177 

Církevní věci v Sýrii. 

Dr. Alois Musil. 
Neštoriani. 

Nikdo nesměl bývati v městě, nýbrž všichni žáci bývali pospolu 
ve škole, v různvcb světnicích, z nichž každá měla svého dozorce 
roš mlito, který měl mezi spolužáky přednost. 

V téže světnici studovali i jedli všichni pohromadě, a bylo za- 
kázáno stravovati se po hospodách nebo zahradách. Byl-li kdo pozván, 
mohl za dne pojísti občas i ve městě, ale k večeři nesměl jíti leda 
se zvláštním dovolením představeného, sice byl beze všeho vyloučen. 

Proti trestu uloženému od správy školy nebylo odvolání leda 
k biskupovi. Kdo by se trestu nepodrobil nebo se odvolal k světskému 
soudu, byl okamžitě vyhnán. Podobně nesměl na svého spolužáka 
žalovati — bez výslovného dovolení od představeného — světskému 
soudu, neboť škola měla vlastní od světských úřadu nezávislou pravo- 
moc, která se vztahovala i na závět žáků, tak že byla závět neplatná, 
nebyl-li přítomen představený s několika bratřími. Umírající žák byl 
povinen odkázati část svého majetku škole. 

O nemocného se starali spolužáci obývající touž světnici, a když 
později zařízena zvláštní nemocnice, ustanoven v ní dozorce, jenž měl 
o nemocné pečovati s celou účinnou láskou, jinak mu bylo vše za- 
baveno a nejen že byl vyloučen ze školy, nýbrž vypovězen i z města. 

Škola měla též vlastního lékaře, který však příliš dobře na 
chovance nepůsobil, neboť jim byl zakázán veškeren styk s lékařem. 

Každý žák byl povinen slíbiti, že se po dobu studií neožení. 
Kdo se proti tomuto slibu provinil, byl vyloučen. Na koho se proneslo, 
že má důvěrné známosti s osobami druhého pohlaví, vyloučen ze školy 
a vyobcován z města. — Udavačům se nepřálo. Kdo donesl něco před- 
stavenému na svého spolužáka, aniž mohl pravdivost svého udání 
svědky dotvrditi, byl vyloučen a z města vyhnán jako bezectný. 

Aby se Kšili od jiných, nosili žáci tonsuru, střihali vlasy a nosili 
vždy slušný šat. Vousů neholili, což jest dosud zvykem na východě, 
kde se oholí brada pouze knězi suspendovanému. 

Přísně bylo zakázáno vkročiti do dívčích škol nebo ženských 
klášterů, jak ve městě tak i jinde v zemi. a kdo byl přistižen, že déle 
hovořil s ženskou, byl bez milosti na vždy vyloučen a z Nisibi vyhnán, i) 

1) Srv. /. Guidi, Konůně ďeskůló kadištó dnisibin mdintó. »Gioniale della Societa 
Asiatica Italiana«. IV. 169 — 195 passim. 

Hlídka 12 



Dr. Alois MrsiL: 



Tato přísná kázeň nemálo pokroku ve vědách prospívala a svědči 
o bystrém důmyslu v^'chovatelském, jenž ctce mysl žáků co nejvíce 
na předmět studií soustřediti a zamezuje pokud možno vse. co by 
mohlo mysl rozptylovati. 

Pokud kázeň zachovávána, nesla škola nejkrásnější ovoce. Slavní 
učenci, o nichž dříve byla zmínka, byli po většině žáky této školy, 
a veliká zachovaná literatura svědčí nejlépe o spisovatelské činnosti 
Kestorianův. 

Z ]ísisibi šířila se osvěta nejen po říši perské, ale též mono- 
fysitští a monotheletští Syřané čerpali z hluboké zdejší studnice a 
védychtiví a nadaní Arabové děkují svým sjTským křesťanským uči- 
telům za celé své písemnictvo. Až v daleké Indii nalézáme stopy vlivu 
školy nisibenské. 

Škola bardadská založená r. 837. byla vlastně dcerou a pokračo- 
vatelkou školy nisibenské v jiném ovšem semitském nářečí a v jiném 
též duchu. 

Arabština příbuzná syrštině jak původem tak tehdejším písmem 
opanovala východ, a syrština zůstala pouze řečí obřadní a vědeckou 
pro obory ryze křesťanské. Jako jazyk obcovací vyhynula skoro úplně, 
ale jako jazyk posvátný rozšířila a udržela se i mezi nestorianskými 
Peršany a Indy, jimž se pouze evangelium předčítá v řeči mateřské. 
V syrštině též psáno o předmětech sv. víry, a bylo v ní psáno mnoho, 
ale díla pozdější nemají již oné lehké pružnosti a jasnosti, ba vidíme, 
že mnozí pozdější spisovatelé mnohým slovům ani nerozumějí. 

VHv arabský od 10. století jeví se zaváděním rýmů, čímž pře- 
stává u Sýrů pravé básnictví a nastává doba veršovnictví. Na úkor 
myšlenky vyhledává spisovatel všeliké hříčky slovní, zavádí různé 
stavby veršů, ba snaží se v každé sloze vynecháním některých slov 
a písmen podati jinou slohu samostatnou, čehož důkazů máme mnoho 
v 'Ebedješu'ově: Pardiso da'den.i) 

"Ebedješu', metropolita mhílo ze Sůby(t 1318) pokládá se po 
sv. Efrémovi za nejlepšího a nejplodnějšího spisovatele Syřanův. Z pře- 
četných jeho spisů nejpamátnější jsou pro nás Dějiny literatury 
Syrské, vlastně pouhý výpočet spisovatelův a jich děl, 2) které 
Assemani vykládá a doplňuj e.^) 

*) Výběr vydal Gismondi S. J., Paradis de l'Éden. 

^) Mimró da'bedješíi' metrifúlitó dasůbó Avdármenijá dit beh menjouó dkulhíin 
ktobé 'idotnojé. 

s) Assemani, Bibl. Orient. III. I. 3 — 362. 



Církevní věci v Svrii. 1 79 



Neméně důležito jest pojednání o pravé víře: Kniha o Perle, 
Ktobo dmargonito, kde jedná postupně I. O Bohu. 11. O Stvoření, 
III. O Vykoupení. IV. O Svátostech, V. O tom, co patří k budoucímu 
životu (ďal 'olamO ďtid mbadkon). Vykládá-li v tomto díle věro- a 
mravouku nestorianskou, určuje jejich církevní právo a kázeň ve 
Sbírce Synodálních nařízení kťinošo fosikojo dkonuně sfmodiki.i) 

Aby obhájil syrštinu proti výtkám arabských spisovatelů, že jest 
chudá, neohebná a naprosto neschopna vytvořiti dílo jako proslavené 
Makámát el-haríri. dekadenční, nejasnou hříčku z úpadku poesie arabské, 
napsal 'Ebedješu' veršované dílo Edenský ráj, Par dis 6 da'den. 
kde se nejlépe jeví úpadek syrské literatury. 

Pachtě se po slovech, tvarem podobných, ale významem různých, 
po nápadných obratech a cizím slohu, tvoří si nová slova nebo pokládá 
za původní syrská rčení poklesky starých opisovatelův a píše tak ne- 
jasně, že sám přičiňuje na mnoha místech výklad. 

Jeho příkladem se řídili mnozí pozdější spisovatelé, a neznámá, 
nesyrská slova a rčení se těšila takové oblibě, že byla sebrána ve 
slovník, o čemž nám podává důkaz slovník Bar^Aliho nebo Bar Bahlula. 

Z podaného náčrtku zřejmo, že se Nestonáni pilně obírali pí- 
semnictvím a velikou věnovali péči svému jazyku. Zvláště když poznali, 
že přestává býti syrština jazykem živým, snažili se zachrániti, co se 
zachrániti dalo, aby aspoň věděli, jak vyslovovati jazyk mrtvý. V této 
věci si počínali jinak než Jakobité. 

Roztržka náboženská zavinila též odloučenost v písemnictví, a 
společné piivodně všem Syřanům spisovné nářečí edessenské přirozeně 
víc a více podléhalo různým dialektům při Tigridu, mluvnickým názorům 
školy nisibenské, a ustálilo se konečné ve spisovné řeči nestorianské, 
která se liší od západní, jakobitské jak písmem tak výslovností a 
mnohdy i mluvnickou stavbou. 

Nestoriani si zachovali starší písmo, které se značně blíží původ- 
.nímu Estrangelo (axcyyóXr;), kdežto západní užívají písma Serto, známého 
z našich syrských učebnic. Zachovávají správně výslovnost begadkefat, 
kterou Jakobité opomíjejí. Mají temnější výslovnost samohlásek, stahují 
dvojhlásky, tak že jest dosti nesnadno jim porozuměti. Tak na př. zní 
'Ebedješů' u Nestorianů: ^Avdišo'. 

Kdežto západní Syřané zavedli pro hlavní zvuky samohláskové 
značky řeckým samohláskám podobné, mají Nestoriani znaménka i pro 



') Assemani, 1. c. 352 — 359. 

12* 



180 Dr. Alois Musil: 



jemnější odstíny samohlásek, na př. á. a, e, 6, i, I, O, o. Znaménka tato 
sestávají z teček různým způsobem pod nebo nad souhláskou položených, 
které jsou pouhým vývojem nejstarších dvou bodů v, určujících sou- 
hlásku se samohláskou (stojí-lí nad ní) nebo bez samohlásky (pod ní). 

V důkladnějších mluvnicích syrských se teď obojí značky spojují 
a tak vzájemně doplňují. i) 

Spíše než pojednáme o liturgii nestorianské. třeba při- 
pomenouti, že byly na východě dvě původní liturgie I. svatého 
Jakuba (západní), II. sv. apoštolův Adí a Agi (východní). 

I. Z původní liturgie sv. Jakuba, jak jsme ji shora poznali, se 
vytvořily veškeré ostatní nynější liturgie východní, a sice: 

1. Eecké a) sv. Basilia, h) sv. Jana Zlatoústého. 

2. Jakobitské (syrsko-monofysitské) počtem na 38. 

3. Nestorianská, zvaná liturgií Nestoriovou. 

Liturgie arménská jest částečně odvozena z řecké liturgie sv. Basilia 
a liturgie maronitská jest totožná s liturgií jakobitskou. 

n. Ve východních krajinách Sýrie, v Mesopotamii a Persii bylo 
užíváno původní, staré liturgie sv. apoštolův Adí a Agi, která 
zkrácena a pozměněna od učitelů nestorianských dostala jméno 
liturgie Theodora Mopsuestijskéh o,^) a spojuje liturgii svatého 
Jakoba s liurgií sv. apoštolů. 

Eečené sloužiž za přehled všech liturgií východních, 
o nichž budeme postupně hovořiti. 

Nestorianšti učitelé, kteří Antiochii opustili a v říši perské ochrany 
hledali, přinesli sebou přepracovanou liturgii sv. Jakuba, ale našli v zemi 
jinou, starou liturgii, která byla připisována sv. věrozvěstům Adi 
a Agi. Tato byla všeobecně zavedena, i nemohli jí vykořeniti, užívali 
však vedle ní liturgie, které počali říkati Nestoriova. Do syrštiny ji 
přeložil učený žák Narsajův, pozdější patriarcha Mar Aba (536), kterému 
ostatně přičítá se též zkrácení liturgie sv. apoštolů v liturgii Theodora 
Mopsuestijského.^) Ze jest liturgie Nestoriova ze společného pramene 
východních liturgií, je zřejmo, srovnám e-li ji s liturgií cařihradskou, že 
pak je starší než r. 431 jest jisto, neboť po onom roce by nebyli 
Nestoriani od nenáviděných Éeků ničeho přijali.*) 



1) Srv. XbídeJce, Kurzgefasste syrische Grammatik. 2. vyd. 1898. 

2) Neale, A history of the Holý Eastern Chiirch. I. 317 — 355. — Danielis, Codex 
liturgicus IV. p. 40 — 41. 

s) Assemani, 1. c. III. I. p. 75. — Wright, Syriac literatuře. 2. vyd. str. 117. 
*) Neale, A history of the Holý Eastern Church. Pars I. General-Introduetion, 319. 



Církevní věci v Svrii. 181 



Liturgie sv. apoštolů Adi a Agi jest úplně samostatná. Spisovatelé 
nestorianští vykládají, že byl sv. Adi učeníkem Krista Pána a od 
sv. Jakuba vyslán do Mesopotamie hlásat slova Božího. Jeho žáky 
byli sv. Marin a sv. Agi. kteiý sepsal liturgii svého mistra. ^j 

Skládá se ze dvou části; přípravy a vlastní oběti. Celá část 
přípravná koná se na stole v severní apsidě. Kněz zanotí 
„Sláva Bohu" a Otčenáš a následují modlitby za odpuštění hříchů. 
Na to přináší kadidlo, čte z Písma sv. a modh se pokorně ku sv. apo- 
štolovi, by byl omilostněn předčítati sv. evangelium. Když bylo slovo 
Boží přečteno, vybídne všechny" nekřtěné k odchodu a počíná vlastní obět. 

Jáhen přináší misku s chlebem a kalich s vínem na oltář. 

Užívají kvašeného chleba, který připravují z čisté mouky, do níž 
se přidává sůl, olivový olej a tři kapky vody. Chléb má býti čerstvý, 
připravený od hodných osob ku každé mši sv. Berou nejméně dva 
chleby, neboť má při mši sv. přijímati nejen kněz, ale též jáhen, bez 
něhož kněz obětovati nesmí. 

Víno bývá přirozené, obyčejně červené. Přilévají polovici, ba až 
tři díly vody, poněvadž prý jest východní víno tak silné, že zůstane 
ještě i po tom vínem. Ostatně v takovém poměru se přilévá vody 
do vína na východě všeobecně při stole.-) 

Teprv teď opouští kněz postranní stůl a ubírá se k oltáři, před 
nímž se třikrát hluboce pokloní a políbí oltář u prostřed, pak v právo 
i v levo. Prosí všechny přítomné za přímlu^n^i. aby mohl řádně v^^konati 
posvátný úkol svůj, načež říká různé modlitby. K lidu se obrací slov}": 
„Pokoj s vámi," načež mu odpovídají: „S tebou i s duchem tvým" 
a udělují si vzájemně mužové s muži polibek pokoje se .slov}^: „Za 
všechny katolíky" s odpovědí: „Vyznávejme, prosme, orodujme!" 

Když byl kněz poříkal dvě modlitby za pozornost a pokoru, volá 
jáhen k lidu: Bedlivě a pozorně, načež kněz odhaluje větší záclonu, 
kterou miska s chlebem a v menší velům zahalený kalich s vínem 
jsou přikryty. 

Jáhen mu podává kadidlo, které žehná, řka: „Milost Pána našeho 
Ježíše Krista, láska Boží a účastenství na Duchu svatém budiž s námi 
všemi nyní ..." 

Žehná též obětní dary. Lid odpoví: „Amen". 



1) Renaudot, Liturgiarum Collectio, II. ]>. 592. 

2) Srv. Nařízení patriarchy Ješíťjaba Hadjabojó (kolem r. 900.) v Assemani, Bibl. 
Orient. III. I. p. 242, 243, 251. 



182 Dr. Alois MrsiL: 



Kněz vybízí lid: „Pozdvihněte myslí svých I" „Jsouť k Tobě. Bože 
Abrahamův, Isakův a Israelův. králi slavný." 

„Obět se přináší Hospodinu, Pánu všech." „Což slušno a spra- 
vedlivo jest." „Pán s vámi." 

Teprv teď vkládá kadidlo, ponechá kaditelnici jáhnovi a vkládá 
modlitby za milost Boží, při čemž říká tiše modlitbu naší praefaci 
podobnou. Kásleduje nejbližší příprava ku proměňování, a tajemné 
vzývání Ducha sv.: „Přijdiž, Hospodine, Tvůj Duch svatý spociniž 
na této oběti sluhů Tvých, požehnej a posvětiž ji . . ." 

Žehná dary, klání se až k zemi, líbá třikráte oltář, modlí se za 
pokoj a svornost a okuřuje celý oltář. Povzbudiv vzletnými slovy sebe 
nehodného, skládá křížem ruce na prsa a políbiv oltář, chápe oběma 
rukama chléb proměňuje a dí: Toto je tělo mé, které se vám láme 
na odpuštění hříchů . . . atd — a podobně proměňuje též víno. Děkuje 
Hospodinu, líbá nejsv. Tělo Páně ve způsobe kříže, aniž by se ho rty 
dotknul, a velebí dobrotu a slávu Boží. 

Na to láme oběma rukama sv. hostii, levou polovici pokládá na 
misku, pravou namáčí s polovice do nejsv. Krve Páně, a požehnav jí 
část na misce ležící, spojí obě pospolu. Žehná palcem oba díly od dola, 
a vylomiv z dílu v nejsv. Krvi Páně namočeného malou částku, vpustí 
ji do kalicha. Skloniv se čelem k zemi, žehná jáhny na čele a rozlamuje 
Tělo Páně na malé částk}^ ku sv. přijímání. 

Zanotiv hlasitě „Otčenáš", modh se s lidem a pozdvihuje oběma 
rukama nejsv. Tělo i Krev Páně, volá: „Svaté svatým patří v doko- 
nalosti", načež lid odpovídá: „Jeden Otec Svatý, jeden Svatý Syn, jeden 
Duch Svatý. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému na věky věků v. Amen." 

Kněz přijímá a přijímati dává a poděkovav Pánu, končí mši sv.^) 

Liturgie sv. apoštolů jest velmi stará, neboť jest velmi jednoduchá 
a modlitby patřící k vlastní oběti jsou tak prosty a jasný jako všechny 
památky z prvých dob církve svaté. Pamětihodno jest, že se děje 
tajemné vzývání Ducha svatého před proměňováním a slovy mnohem 
jasnějšími než v liturgiích od sv. Jakuba odvozovaných, kde je vždy 
až po proměňování a zahaleno ve slova, jichž smyslu těžko náležitě 
porozuměti. Dále máme v naší liturgii dvojí lámání sv. hostie, původně 
na dva díly, na to na neurčitý počet částek dle potřeby. 

V celé liturgii, ba ani v zkráceném vydání, které nese jméno 
liturgie Theodora Mopsuestijského,^) není ani jediného místa zavánějícího 

<) Danielis, Codex liturg. IV. p. 1 71- 193. — Renaudot, Liturg. collect. II. 578—610. 
2) Renaudot, Liturg. coll. II. p. 610-619. 



Církevní věci v Svrii. 183 



Nestorianismem, což jest novenu důkazem její starobylosti, neboť taková 
iiž byla po roce 431. k této liturgii vážnost, že do ní nemohli ani 
bludařští učitelé nic vpašovati, a tak zůstal Nestorianismus pouze na 
povrchu, byl skořápkou, jádro zůstalo zdravé katolické. 

O třetí liturgii Nestorianů, zavedené po roce 431. od učitelů 
z Antiochie přišlých a pojmenované liturgií Nestoriovou nebudeme se 
zvláště šířiti, neboť je to pouze syrsky upravená liturgie církve řecké, 
o níž promluvíme později. i) 

Ostatně není ani v této liturgii bludných míst, leda nejasná věta 
v praefaci. která — ač správný výklad připouští — přece v ústech 
Nestorianských učitelů jiný má význam.-) 

Jak Nestor iani po čtení sv. evangelia při mši svaté 
kázali a káží, poznáme z následující ukázky, vyňaté z knihy patri- 
archy Eliáše III. (t 1190 »). 

Ve jménu Boha Milosrdného, Milostivého! 

Homilie o Maří Magdaleně a řšimonu Fariseji, přednesena v neděli 
druhou sv. apoštolů. 

Chvála Bohu, jenž zanítil srdce kajicníkův ohněm svého milo- 
srdenství a odstranil z rozumu hříšníků temnotu provinění, tak že 
ozřejměly stopy Jeho milosti. Seslal déšť odpuštění na srdce pokorných 
z mračen svého smilování! Dal vypučeti stromům šlechetných skutků 
v nitru těch, kdož se pokořili ku slávě své velebnosti a důkazu 
své moudrosti. 

Chvalme Ho tím spíše, poněvadž se bojíme vznětu Jeho hněvu 
a zasažení Jeho kázně. 

Děkujme Jemu, jak děkovali vyznavači vyhlašujíce Jeho dobrodiní 
a velebnou moc. 

O věřící! 

Spadne-li dubnový déšť na zemi, vypučí z jejího nitra květiny. 
Osvěžuje-li severní vítr stromy, obsypou se jejich ratolístky plody. 
►Spočine-li milosrdenství Boží na hříšnících, přivede je na chodník 
spásy, a zasvitne-li světlo lítosti ve svědomí hříšníkově, odvede jej 
s cesty zkázy. 

Dotkl se dnes vašeho sluchu příběh o Maří Magdaleně a Simonu 
Fariseu, jak jej vykládá nebeský učenník Lukáš řečí jistou a prostou 

>) Renaudot, 1. c. 620—642. 
■^) Benaudot, 1. c. 572, 657. 

^) Přeloženo z rukopisu university bajrňtské (15. stol. str. 86 n.) Abu-1-lialimi 
l)ni-l-liaditi, at-tarágimu-1-naaranijjatu . 



184 Dr. Alois Musil: 



Pozorujte milosrdenství Vykupitelovo, nad něž není hojnějšího, 
pozorujte výron Jeho péče o hříšníky, nad niž není opravdovější 
ani usilovnější. 

Vrací se hříšnice z bludných toulek a zakotvila lod své naděje 
v přístave svatém a u břehu dobrých skutků. Koztrhla na sobě šat 
hříchův a provin. Svrhla se svého srdce břímě vin a pokleskův. Určila 
si pevně, že se Jjude káti a že vkročí do stanů poslušnosti z úhoru 
neposlušnosti a proviny. Dostaví se do obydK Fariseova a zpozoruje 
závojem lidskosti světlo Boží. Sklání se před Ním jako květina uvadlá, 
jako ratolest uschlá. 

Přichází jako zraněná, potřísněná krví, jejíž tělo zasáhl meč 
nebo kopí. 

Upřel na ni Svůj zrak, zazářil a ve výrazu Jeho tváře zazářil 
paprsek spokojenosti. I pochopila z jasnosti Jeho obličeje, že dosáhla 
cíle její touha a mocná naděje atd. 

Tímto slohem jest provedena celá homilie. Liší se sice stavbou 
od našich, ale bohatstvím myšlenek jistě ani nejlepším našim vzorům 
nezadá. 

S obřady mše sv. úzce souvisí též obřady ostatních svatých a 
posvátných úkonův. 

Přívrženci Nestorianismu našli po roce 431. v Mesopotamii 
též starodávné, od řeckých odchylné obřady při svat^-ch 
svátostech a nemohli ani do těchto zanésti nového 
bludu. Při výkladě různých obřadův ovšem přiměšovali své chybné 
názory, ale obřady samy zůstaly netknuty, sic by se byl lid, který 
již za tehdejších pohnutých dob úzkosthvě střežil odkazu odtců, hned 
proti tomu ozval. Důkazem našich slov jsou původní Pontificale a 
Rituále, z jejichž obsahu ostatně též patrno, že nebylo a dosud není 
u Nestorianův určitého pojmu o svátostech. 

Vehký spisovatel, metropolita 'Ebedješú' tvrdí sice ve vzpo- 
menutém díle Ktobo dmargonito podobně jako patriarcha Timotheus II. 
(f 1317 1), že je sedmero svátostí, ale oba se různí při vypočítávání. 2) 
Můžeme sice po příkladu Assemanově (Bibl. Orient. III. II. 241 — 337) 
dokázati z rituále obřadních knih nestorianských, že mají sedmero 
svátostí totožných s našimi, ale lépe řekněme, že jsou u nich 
veškeré od Krista Pána ustanovené a od církve svaté 
uznané svátosti jako v zárodku, aniž by se byly tak 

1) Ktobó ďelolto šba' dró'zé 'idůtnojě — v Assemani B. O. III. I. 572. 
*) Srv. Assemani, 1. c. p. 352 — 359 a p. 567. 



Církevní věci v Svrii. 185 



jasně roztřídily a objasnily jako u nás. Odštěpila se ratolest 
brzy od kmene a neměla životní síly k samostatnému rozvoji. 

Myslíme, že posloužíme nejlépe utvoření samostatného úsudku 
o nestorianskýcli svátostech a obřadech, uvedeme-li obsah starého 
nestorianského Pontificale a Rituále, nalézajícího se ve Vatikánské 
knihovně (CCCVI, A. 49). 

Rukopis rozdělen na tři díly. I. díl obsahuje: 

I. Posvěcení oltáře chrismatem nebo bez něho. 

2. — 10. Různé obřady při svěcení lektorů, podjáhnův a jáhnů. 
Svěcení na kněze, na biskupa, obřady při svěcení na biskupa konané 
od patriarchy-katholika, svěcení patriarchy, pořad patriarchův okrsku 
zemského, obřady při oblékání roucha klášterního, při svěcení na před- 
staveného kláštera, na arcijáhna. 

II. Rozhřešení kněze od suspense. 

12. Rozhřešení laikův od interdiktu a exkomunikace. 

13. Modlitba nad energumenem. 

14. Modlitba nad nemocným. 

v 

15. Žehnání obilí. 

16. Vkládání rukou na kostelní strážce, svěcení kněží a jáhnů. 

17. Vkládání rukou na chorepiskopa. 

18. Svěcení metropolity od patriarchy katholika. 

19. Díkůčinění a rozhřešení. 

20. Jak žehná biskup městu, které opouští. 

21. Svěcení přenosného oltáře. 

22. Naučení o používání oltáře přenosného. 

23. Veršované požehnání, které udílí nový biskup lidu své diecese 
při inthronisaci. 

24. Co říká biskup, umvv si ruce. 

25. Příprava hnon(j, t. j. prachu z ostatku svatých mucenníků 
smíšeného s olejem a vodou, kterého užívají k uzdravení nemocných. 

26. Rozhřešení, které se pronáší při hostině pohřební. 

27. Poučení o bohoslužbě nedělní a sváteční v roce, v němž 
připadá Keděle nedělí (Velikonoční) na 22. března. 

28. Požehnání stolu. 

29. O tonsuře mnichů. 

30. Svěcení oltáře bez chrismatu. 

31. Svěcení kalicha. 

32. Jiné obřady při udělování postřižin. 

33. Obřady při postřižinách klášterních. 



186 Dk. Alois Musil: 



34. Obřady při svěcení jáhenek. 

35. Nařízení o svátostné zpovědi. 

36. Modlitba nad nemocným. 

37. Jak žehná biskup městu, do něhož vchází. 

38. 39. Jak žehná biskup klášteru při vjezdu a odjezdu. 

40. Modlitby nad opatem. 

41. Požehnání učících se. 

Ve 42. připsána z římského pontificalu nižší i vyšší svěcení. 
Ve II. dílu: 

I. 2. Obřady sv. křtu, jedny od Ješu'jaba, druhé od patriarchy 
Josefa I. 

3. Obřady při zásnubách. 

4. Jiné ob.^^ady při zásnubách s připomenutím, že nesmí býti 
snoubenka mladší 12 let pod trestem věčného zlořečení a vyobcování- 

5. Žehnání snubních rouch. 

6. Obřady při žehnání sňatku. 

7. Obřadv při vkládání korunkv na hlavv novomanželů. 

8. Požehnání ložnice novomanželů. 

9. Jiné obřady sňatku. 

10. Požehnání roucha novomanželů. 

II. Žehnání korunek. 

12. Rozhřešení odpadlíků. 

13. Obřady při obnově chleba obětného. 

14. Poučení o církevním kalendáři. 

15. Žehnání před jídlem a po jídle. 

16. Žehnání darů za zemřelé. 

17. Žehnání chleba darovaného ku vzpomínce za zemřelé při 
pohřbu. 

18. 19. Žehnání vína. 

20. Rozhřešení a žehnání, jak se pronášejí mezi oltářem a lidem. 

21. Žehnání znečištěné vody. 
Ve III. dílu: 

1. Obřady při pohřbu všech stavů světských. 

2. Zpěvy pohřební, když se mrtvola vymáší. 

3. Zpěv při liturgii za zemřelé. 

4. Narsi Malomocného tři zpěvy za zemřelé. 

5. Zpěv při pohřbívání. 

6. Pohřeb pokřtěných hochův až do 7. roku. 
7 Pohřeb hochů nekřtěnvch. 



Církevní věci v Sýrii.' 1S7 



8. Hymny při pohřbech různých osob stavu duchovního. 

9. Hvmny při pohřbech osob světských různých stavův a povolání. 

10. Obřady potěchy druhého a třetího dne po pohřbu. 

11. Obřady za zasypané, zadušené nebo zavražděné. 

12. Obřady při přenášení mrtvol z jednoho hrobu do druhého. 

13. 14. Modlitby a zpěvy za zemřelé.') 
Zvláštní mše sv. za zemřelé nemají. 

Památným je zvyk ve mnohých krajinách, který ostatně na- 
lezneme i u Arménů, že dovedou po pohřbu dobytče před kostel, dají 
mu olízati požehnanou sůl, načež je zabijí, část dají knězi a chudým, 
ostatek pak připraví pro příbuzné. 

O očistci určitého, vytříbeného učení nemají, ale liturgie i ostatní 
knihy obřadní jsou plny modliteb za zemřelé, kterými mohou býti 
vysvobozeny z časn}'ch muk posmrtných. 

Při modlitbě se obracejí k východu. 

Z obrazův uctívají nejvícfe Ukřižovaného. Visí v prostřední apsidě 
každého kostela, a toto místo jest jim nejsvětější. 

Církevní rok počínají spolu s hodinkami církevními (ríš 
perkíto) na svátek Zvěstování >šarození Páně. Následují čtyři neděle 
po Zvěstování, pak slavnost "Narození Pčlně s jednou nedělí a Zjevení 
Páně se svými nedělemi. 

išest neděl postních končí nedělí Hošono (Palmárům) a nastává 
poslední pondělek, poslední úterek . . . Velkonoční Čtvrtek, Tajemství 
Velkonoční, Velká řiobota a Neděle Nejpřednější (Neděle nedělí = Hod 
Boží Velikonoční) s Nejpřednějším Téhodnem a pěti nedělemi, kteréž 
uzavírá Nanebevstoupení Páně se svou nedělí. 

Na to se počíná čítati šest neděl sv. Apoštolů, které končí Slavností 
všech sv. Apoštolů na první neděli letní, a po sedmi nedělích letních 
přicházejí neděle sv. Eliáše, které berou po Povýšení sv. Kříže jméno 
této slavnosti. Těchto bývá neurčitý počet, neboť dvě neděle Mojžíšovy 
a čtyři neděle Posvěcení chrámu Páně (v listopadu) zakončují církevní rok. 

Středa, pátek a sobota jsou dny postní. 

Mimo to mají velký půst sedmi neděl před Velikonocemi. 

půst sv. Apoštolův od pondělka po sv. Duchu až do slavnosti 
sv. Apoštolů. 

půst 14 dnů před Nanebevzetím Panny Marie, 

velký půst sv. Eliáše a sv. Kříže po sedm neděl od 
1. neděle sv. Eliáše až do pátku 4. neděle po Povýšení sv. Kříže, 

') Srv. Maio, Script. Vet. Nov. Colleetio. Tom. V. II. 20 — 23. 



188 Dr. Alois Musil: 



půst po Zvěstování od 1. neděle Zvěstování až do Ka- 
rození Páně, 

půst Panenský po tři dny po Zjevení Páně. 

půst Ninivský od pondělka do čtvrtka třetího téhodne před 
nedělí postní. 

Nejvíce svátků bývá v pátek a počínají již ve svatvečer. Sobota 
se považuje skoro za den sváteční, neboť pouze v sobotu a ve svátky 
sloužena bývá mše sv., a to v době postní až na večer. 

Při mši sv. užívají nejčastěji liturgie sv. Apoštolů. Podle 
liturgie Theodora Mopsuestijského slouží se od 1. neděle Zvěstování 
až do neděle Hašono (naše Palmárům), kdežto liturgie Nestoriova 
přichází na slavnost Zjevení Páně, Nejpřednější Neděli (Velikonoce), 
sv. Jana Křtitele, na slavnost Řeckých Učitelů (Diodora z Tarsu, 
Theodora Mopsuestijského a Nestoria) jakož i v prosební dny Ninivské.^) 

Jak z uvedeného obsahu Pontificale zřejmo, mají Nestonáni jasně 
roztříděné duchovenstvo. K duchovním řádům se čítá: 1. předčitatel 
(korujá), 2. podjáhen (hňfodjkoná), 3. jílhen (šamšá). 4. kněz (kašišá), 
5. areijáhen (arkidjkuná). 6. biskup. 7. arcibiskup (mitrůfulitá nebo 
zkrácené métrán), 8. patriarcha íbatrak 2). 

Na kanonické stáří se příliš nehledělo a nehledí. Vyžadují sice 
pro jáhna věk 18 let, 2) ale najdeme i čtrnáctileté jáhny, osmnáctileté 
kněze a dvacetileté biskupy. 

Obec dala svědectví o mravném životě a způsobilosti, a biskup 
navrženého posvětil. Jáhen i kněz se mohli oženiti před svěcením, ba 
i po svěcení, umřela-li jim manželka. Pouze mniši a biskupové nesmějí 
býti ženatí. Vlivem ženatého organisátora církve nestorianské, biskupa 
Bar Sawmo (koncem 5. století) bylo sice dovoleno i biskupům se ženiti, 
ale hned po jeho smrti byl tento nález odvolán jako protivný starým 
nařízením. 

Za biskupa byl navržen vhodný kandidát od kněžstva a lidu 
a od metropolity potvrzen a posvěcen. 

K volbě patriarchy se sešli původně čtyři metropolité, z nichž 
každý přivedl tři biskupy.*) Později měli shromážditi se všichni metro- 
polité a zvoliti nejhodnějšího hlavou své církve a národnosti. Byli 



') Sťv. Ikinielis, Codex liturg. IV. p. 40 n. 
«) Srv. Assemani, Bibl. Orient. III. II. 788 .. . 

^) 'Ebedješň' ve Sbírce synodálních nařízení. Vyd. Maio, Script. Vet. Nov. Coll. 
tom. X. p. 112. 

■*) 'Ebedješú' 1. c. v původním syrském texte p. 318. 



Církevní věci v Sýrii. 189 



sice svobodni, ale mocné rody nemálo svobodu omezovaly, tak že 
konečně bývali patriarchové voleni z téže rodiny, ba vědělo se již 
napřed, kdo bude patriarchou, neboť byl již od početí k této nejvyšší 
důstojnosti připravován. Matka nesměla od té doby. kdy dítě na 
patriarchát určené počala, až k jeho odstavení, požívati masitých pokrmů^ 
měla žíti zbožně a dohlížeti na dítko, aby dbalo všech platných 
předpisův.^) 

Vážnost patriarchy byla veliká a moc jeho nesmírná. Bylť nejen 
duchovní, ale i světskou hlavou své církve, která se rozkládala od Cíny 
až do Malé Asie, od Kawkazu až do Indie, tak že se mohl právem 
nazývati hlavou křesťanské Asie a celého východu. 

Nedomnívej se nikdo, že nestorianští Syřané brzo ztrnulí ve svém 
území. Nikoliv. Až do 14. století nalézáme u nich velikou činnost 
missionářskou. Věrozvěstové syrští založili kvetoucí církve v Číně, 
]\Iongolsku, Indii, v Malé Asii, Palestině, ba i v Egyptě. Patriarchovi 
podřízeno 25 metropolitů s velkým počtem biskupů. 

Tomuto rozvoji nemálo napomáhala vážnost, jakou požívali patri- 
archové nestorianští u halifň muhammedanských, zvláště bardadských^ 
kteří viděli v Nestorianech přirozenou hradbu proti Ěekům. Teprv 
koncem 14. století, když Timur-lenk (chromý Timur) se zmocnil 
Mesopotamie a Persie, nastaly Nestorianům kruté časy. Pronásledováni, 
týráni a mučeni doma. zanechali styků s dalekvm vvchodem, neměli 
škol, přestala vědecká činnost a omezili se na pouhou obranu nej- 
dražšího odkazu otců, náboženství a obřadů. 

Polozbořené kostely zůstaly jediným útulkem náboženství a řeči, 
liturgie jedinou páskou těchto nešťastných, pobloudilých, velenadaných 
dítek svaté církve. Říkáme jim u nás v Evropě Nestoriani, kterýž 
název oni odmítají, jmenujíce se pouze křesťany. 

Proč nám říkáte Nestoriani"? Vždyť Nestňr nebyl naším patri- 
archou, ani nebyl z naší národnosti,^) a nemáme od něho leda jednu 
liturgii, a ani v té není skoro ani památky jeho bludů. 

1) Assemani, Bibl. Orient. III. II. 860 n, 

*) 'Ebedješň' v Któbó dmargonitó : Assemani, Bibl. Orient. III. I. 355. 




190 Píseiunictví a umění: 



A_líi,íi.iiiiííiAÁÁÍÍÍÍ ÍÍÍÍ ÍÍÍÍ lílljLiíyíXX ÍÍÍlílíiíki.Ái.íjL±i.íÁÍAÍJ.i.XÁJ^Á.A^^Á.Á Íi.ííííkííííííí ^íAAÁÍÍÍ^ÍI.ÍÍÍ 

II I I I I I I I I I I I I I I "I I 8 I I I I I I I i I I I I I I I I I I t I I I i I 11 I I I I i II 




Písemnictví a umění. 




miil I Irlil l|i'll li I i I I I I I I i I I I I I i I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I 

TTTTTTTTTTTTTTVTTtVTt+TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT+TTTTTTTTtTTTYTrTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT 

Giov. Markovié: Gli Slavi ed i Papi, 

Ref. Dr. Al. DvoňÁK. 

V druhé části spisu svého líčí autor vzájemné styky papežů, 
předně s Ruskem. Styky ty počínají smrtí velkoknížete Jaroslava, po 
němž nastoupil syn jeho Izjaslav. Ten byv bratrem Svjatoslavem 
zahnán, utekl se k Boleslavu II. i Jindřichu IV. a konečně k papeži 
Éehoři VII.. jemuž odevzdal velkoknížectví v ochranu a poddanost 
(1073). Kehoř nabídku přijal a Izjaslav dostal se s vojskem v Polsku 
sebraným do Kijeva, kdež však brzy v boji padl (1078). 

Za Urbana 11. (1088 — 1089) zavedl velkokníže Vsevolod přeložení 
svátku sv. Mikuláše i v Rusku a přijal legata římského, jenž mezi 
jiným mu přinesl ostatky svatých. 

Když za Hadriana IV. a Alexandra III., papežů (1154 — 1181), 
vyjednávalo se o smír s Cařihradem, poslal Alexander také do Ruska 
biskupa vyjednávat s metropolitou Janem IV. Ten papeži sice odepsal, 
ale vytýkal mu v listě svém schisma. 

Klemens III. (1187 — 1191) vyzývaje veškeré křesťanstvo k dobytí 
Svaté země, poslal legata i k velkoknížeti Vsevolodu a metropohtu 
ISikoforu II. Než žádost jeho hjla, zamítnuta. 

Roku 1204. poslal Innocenc III. k Romanovi, knížeti vladimír- 
skému a haličskému a na Červené Rusi, vj^jednávat o spojení s římskou 
stolicí, kterýž návrh odmítnut byl- Podobný osud stihl asi také snahu 
téhož papeže, když roku 1207. vypravil na Rus Řehoře, kardinála, 
s listem isiskupům, kléru a celému národu ruskému, vyzývaje v něm 
ku spojení s Římem. Pravím asi, poněvadž nevíme vlastně, jak poselství 
to dopadlo. 

R. 1222. poslán byl do Ruska sv. Hyacint, dominikan, s několika 
bratry a podařilo se jim založiti konvent v Kijevě, odkudž však za 
11 let zase byli ^'ypuzeni. V té době také jmenován byl prvním 
katolickým biskupem v Rusku Gerarcho, provincial dominikánský, a 
po něm obyčejně nějaký dominikan biskupem Kijevským od papeže 
byl ustanovován, ač se v Kijevě zdržovati nemohl. 

-•i: 

Až do toho času vlastně papežové to byli, kteří se snažili na- 
vazovati s ruskými schismatiky, jak vidno bez výsledku, nyní pak 
počali sama knížata vyjednávati s Římem o spojení. Tak obrátila se 
na papeže Honoria IIÍ. (1216 — 1227) republika Pskov, nabízejíc, že 
stanou se katoKky, jestli jim papež pomůže; učinili tak, poněvadž 
lirozilo jim nebezpečí od knížete novgorodského Jaroslava. Honorius 



Gli Slavi ed i Papi. 191 



s nimi začal jednati a poslal jim. jakož i všem knížatům ruskvm list 
o smíření, ale jakmile nebezpečí minulo, nepomýšlel již nikdo na návrat 
do luna pravé církve. 

To se opakovalo za Řehoře IX. (1227 — 1241), kdy kníže pskovské 
státi se chtěl z politiky katolíkem a svůj lid převésti k Římu. Papež 
mu poslal list. ale se spojení sešlo. Poněvadž pak tenkráte Rusové 
rádi si brali katoličky v manželství, ale je nutili k odpřisáhnutí vírv 
římské a je znova křtili, zapověděl t^^ž papež podobné sňatky. 

Větší naděje skýtal Daniel, kníže vladimírský a haličský; on, 
chtěje státi se králem pomocí papežovou, obrátil se na něho a jevil 
touhu přejíti k liímu. Innocenc IV. vešel s ním ve spojení a smír 
přijat byl r. 1247. arcibiskupem, biskupy i klérem a národem. Avšak 
Daniel r. 125ř>. zase odpadl a s ním ovšem celé knížectví a nic ne- 
pomohlo napomínání a hrozby Alexandra IV.; odpadlí již se nevrátili. 

Velice dobře působil tenkráte ke smíru minorita Giovanni da Pian 
Carpino, jenž poslán byv pracovat o obrácení Mongolův a Ruskem 
se ubíraje, s Danielem vyjednával; podařiloť se mu obrátiti i velko- 
knížete Jaroslava II. Vsevolodovice, jenž však brzy zemřel, dříve než 
mohl spojení uskutečniti. I syn jeho Alexander přijat byl od Innocence IV. 
v lůno církve katolické; než i jemu smrtí zabráněno v díle smíření. 

I za Jana XXII. počal Gedimin, kníže lituanský, jednati s Římem 
r. 1328. Když však němečtí rytíři příhš jej pronásledovah. nechtěl již 
slyšeti o katolictví a legaty římské zahnal. 

Stoletím 15. počala pro snahy papežů po sjednocení a pro církev 
katolickou v Rusku na malé výjimky doba nezdaru a pronásledování. 
Ještě když na církevním sněmu Kostnickém jednalo se o sjednocení 
Reků s Římem, vyslán tam byl metropolita Kijevský. Řehoř, ano i na 
církevní sněm Florentský dovoleno r. 1439. metropolitu Isidorovi jíti, 
ačkoliv Vasilj II., velkokníže, míru nikterak nepřál. Když však Isidor 
podepsal „decretum unionis^" a vrátiv se do Ruska, církev ruskou 
k jednotě přivésti se snažil, byl od velkoknížete a schismatiků zahnán 
a na stolec metropolitní nastoupil nepřítel sjednocení, moskevský Jonáš. 
Kijevská metropole však patřila k sjednoceným a papež Pius 11. 
jmenoval metropolitu Řehoře, jenž jakož i jeho nástupcové potvrzeni 
patriarchou Cařihradským trvali až do r. 1517. ve spojení s Římem. 
Toho roku však i kijevská metropole přidala se znova k schismatu, 
poněvadž Ivanu 111. podařilo se dosaditi tam rozkolníka metropolitou. 

Ivanu III. roku 1472. dal Sixtus IV. za manželku Zoe, neteř 
posledního císaře řeckého, jíž se byli papežové ujali, domnívaje se, že 
ona jej nakloní ke smíru a nadchne k boji proti Turkům. Sňatek ten 
však nic nepomohl a naopak Zoe přešla sama k rozkolu. Se synem 
Ivanovým, Vasiljem III., vyjednávali papežové r. 1513. za pomoci Jana, 
krále dánského, o to, aby obeslal koncil Lateránský. Vasilj již již svolil, 
když úmrtím Janovým a Julia 11. se všeho sešlo. Xástupce Juliův, 
Leo X. (1513 — 1521) třikráte s ním počal jednati, ano nabízel mu 
i titul „cara", ale marně, až teprv s Klementem IV. (1523—1534) 



192 Písemnictví a umění: 



sám poslal Vasilj vyslance do Říma; než vyjednávání omezil jen na 
véci turecké, nechtěje o sjednocení nic začínati. 

O Ivanu Hrozném (1533 — 1584) rozšířila se nepravdivá zpráva, 
že chce smířiti se s církví západní, a Julius III. i Pius V. a Řehoř VIII. 
na základě toho k němu vysílali vyslance; jichž však Poláci a Rakušané 
z nepřátelst\á k Rusům nepropustili. Když pak jej Poláci u velikou 
tíseň přivedli, žádal na papeži zprostředkování míru a sliboval pomoc 
vojenskou proti Turkovi. Vyslanec svaté stolice pobyl v Rusku dvě 
léta, ale stran náboženské jednoty nemohl nic dosáhnouti. I s nástupcem 
Ivanovým, Feodorem, vyjednávali Řehoř VIII., Sixtus V. a Clemens VIII. 
bez výsledku. Za to však metropole kijevská, jež roku 1517. se stala 
rozkolnou, vrátila se zase r. 1596. tak zvanou unií bretskou k jednotě, 
tvoříc takto rusínskou církev sjednocenou. Clemens Vm. psal dvakráte 
Boris Godunovi, ale marně. Za to však Dimitr (zv. Lžidimitrij) stal se 
katolíkem a žádal pomoci na papeži, aby dobyl svého práva na trůn 
ruský. I Clemens i Pavel V. mu podporu slíbili, a když se stal velko- 
knížetem a carem jmenován býti chtěl, svolil papež k tomu. Dimitr 
dosáhnuv co chtěl na Řím již nedbal, ano ku konci i protestantskými 
rádci se obklopil. Teprv car Alexej zase poslal r. 1673. ku Klementu X. 
vyslance s prosbou, aby podporoval jeho snahu o utvoření ligy proti- 
turecké; papež b3'l ovšem ochoten, chtěje cara naklonsti k Římu, ale 
věc se rozbila o vnitřní poměry evropských států. Za panování Alexejova 
pracoval v Rusku mnoho o smíru Křižanič, jenž s ideou jednoty náboženské 
spojoval ideu politického sloučení všech Slovanů — první panslavista. 

Alexejův syn, Feodor, udržoval jenom politické spojení s papeži 
proti Turkům, o upravení náboženských poměrů nechtěje slyšeti. Carevna 
pak Zofie přála dosti jesuitům, kteří při vídeňském v^^slanectví za- 
městnáni byli, a dovolila jim zaříditi tam kollej. S ní i Innocenc X. 
vyjednával, avšak bez výsledku. 

Petrem Velikým (1689 — 1725) začíná Rusku nové období pro 
veliké opravy, jež car tento zavedl. I v ohledu náboženském se poměry 
částečně změnily — ale k horšímu. Nepřáli-li jeho předchůdci církvi 
římsko-katolické, byl on jejím nepřítelem zapřísáhlým, a od jeho doby 
se datuje systematické ne utlačování, ale pronásledování živlu kato- 
lického. Petr Veliký byl liberalem nejmodernějšího rázu; prohlásil sice 
svobodu vyznání, ale tak, že jiným mimo pravoslaví svázal úplně ruce, 
zvlášť ovšem katolickému, z pravoslaví pak udělal církev státní, t. j. 
caru úplně podřízenou — ostatně smíchy a žerty nejapné a sprosté si 
udělal jak z katolictví tak i pravoslaví. Hned na počátku své vlády 
zahnal jesuity; později ovšem jim dovolil zase pobyt v Petrohradě 
a i kostel postaviti, ale listiného stvrzení jim nechtěl dáti ani na žádost 
Klementa XI. Později jesuity zase zahnal, též zakázal zakládati konventy 
v Rusku a při smíšených manželstvích poručil, aby dítky vychovány 
byly v pravoslaví, a jiné podobné vydal úkazy. Zajímavo je, že cara 
hleděli si nakloniti anglikani a jansenisté, kteřížto poslední ještě za 
nástupců Petrových propagandu hleděli činiti v Rusku, ač nadarmo. 



Gli Slavi ed i Papi. 193 



Za Kateřiny II. prováděl se dále „liberální" systém Petrův; jako 
za něho v celém Rusku nesmělo býti více katolických kněží než 6, 
tak Kateřina jich nepovolila víc než 9. Zvláště však pronásledovala 
sjednocené Rusíny a z té příčiny velice krutě si počínala proti nim 
v urvané části království polského, až se za ně Pius VI. — ovšem 
bez vvsledku — n ní přimlouvati musil. Na něho se obrátila z nekalých 
záměrů žádajíc, aby biskupství mohilevské povýšil na arcibiskupství, 
v čemž papež jí vyhověl doufaje, že i ona vyhoví prosbám jeho. 

Ale špatné se mu odměnila. Ač se b^-la při třetím dělení Polska 
smlouvou zavázala, že ani sjednoceným ani katolíkům získaného území 
u vyznávání víry překážeti nebude, vzdor tomu vypuzením biskupův 
a farářů, rušením far, ukrutnostmi ohavnými, vojenskou mocí a po- 
dobnvm způsobem 8 milionů katolíkiiv a sjednocených s 10.000 farami 
a 150 kláštery přinutila přidati se k církvi státní. 

Za nástupce jejího, Pavla I. (1796 — 1801). si pronásledovaná církev 
katolická poněkud oddechla; neboť on, znaje Pia VI. osobně, žádal sám 
o nuntia, jenž by poměrs' církevní katolické upravil, což se i stalo. Mimo 
to byl též příznivcem jesuitův a žádal po Piovi, aby řád ten obnovil. 

Alexander I. (1801 — 1825) udržoval z počátku také spojení — 
ovšem jen ve věcech politických — s papeži, ale brzy je přetrhl a 
jesuitv vvhnal, zakázav zároveň, aby poddaní ruští posílali do cizozemí 
k nim svny na výchov. Založené Collej^ium ecclesiasticum románům 
pod vrchní mocí carovou mělo získati úplnou moc na Římu neodvislou 
ve správě církve katolické v Rusku, proti čemuž ovšem papežové vždy 
protestovali. Ku konci vlády své se Alexander napravil a vyjednával 
i o spojení obou církví — než v tom náhle zemřel; někteří tvrdí 
jako katolík. 

Mikuláš I. (1825 — 1855) stavěl se přítelem Říma, ale doma krutě 
pronásledoval církev latinskou i sjednocenou, hledě to ovšem před 
západem zakrýti a vinu svaliti na vzpouru polskou v roce 1830. Ale 
pronásledování to počalo již r. 1827. V diecesích biskupů katolických 
ustanovil sám biskupy schismatické. mnohá biskupství zrušil, založil pro 
sjednocené „Collegium pro unitis" od cara od\aslé, jež mělo spravovati 
místo Říma sjednocené Rusíny, rušil fary nebo je obsazoval násilně 
schismatiky, kdo se poddati nechtěl, donucoval vojenskou mocí, knutem 
a Sibiří, zrušil semináře, poručil posílati bohoslovce na akademii petro- 
hradskou, kde schismatici přednášeli, a zakázal všeliké spojení s cizinou, 
zvláště pak s Římem. Řehoř XVI. konečně vše prohlédl a r. 1847. 
celému světu katolickému si stěžoval. Mikuláš odvážil se i do Říma 
přijíti, byl však velice nemilostivě přijat od papeže. Konkordatu uza- 
vřeného r. 1845. nedodržel. 

Alexander II. lioje se z počátku, aby na kongressu pařížském 
nejednalo se o náboženství v bývalém Polsku, zavedl vvjednávání se 
svatou stolicí a Pius IX. jmenoval biskupy pro osiřelé diecese na 
základě konkordatu. Jakmile však strach pominul, ukázal pravou barvu 
a pronásledoval Poláky a katolíky jako jeho předchůdce — rušil další 
semináře a kláštery, nedovolil voliti biskupů, zaváděl v katolických 

Hlídka. 13 



194 Písemnictví a umění: 



kostelech missaly na jeho rozkaz tištěné jakož i katechismy a založiv 
„kommissi kultu", zničil tím moc biskupů. Hůře ještě si vedl po revoluci 
polské r. 1863., za niž trpěli nejvíce kněží a biskupové a šmahem na 
Sibiř odsuzováni i proto také, že raněným povstalcům přisluhovali 
svátostmi umírajících. Pius IX. několikrát se dovolával práva, ale hlasu 
jeho nedbáno; konečně roku 1866. zrušil car konkordat a ustanovil 
„CoUegium eccl. rom." pod svou vrchní správou za jediného správce 
církve katolické v Rusku, načež roku 1867. přerušeno bylo úplné 
diplomatické spojení s Eímem. Zatím pracovaly organy státní dále, až 
r. 1875. prohlášeno odpadnutí celé diecese chelmské od unie, a tato 
diecese vzdor protestům biskupův a věřících přivtělena v církev ruskou. 
Alexander II. r. 1881. podlehl atentátu nihilistů. 

* 
Ze stručného tohoto vylíčení poměrů pravoslavného Ruska s Itímem 
můžeme poznati, jak velice pravdu má autor, když tvrdí, že nesmíme 
oddávžiti se příliš růžovým nadějím stran sjednocení a smíru obou. 
Kdykoliv se velkoknížata a carové obraceli k papežskému stolci, činili 
to, až na skrovné výjimky, jen z politiky a otázce smíru náboženského' 
buďto se vyhýbali anebo af potají, ať zjevně, zvlášť v poslední době^ 
příkře proti Římu se obrátili. 



Současné divadlo v Rusku. 

A. Vezal. (O.) 

Mladí herci s talentem i schopnostmi často přicházejí z povoláni 
na jeviště, plni nadšení sloužit svatému umění, uměleckým i mravným 
ideálům divadla, ale ponecháni sobě samým, nenalézajíce nikdy přívětivosti^, 
rady ani pomoci, začínají raziti si cestu, přinášejíce^ v obět úspěchu 
všecko „až do ztráty lidské pořádnosti inclusive". Úplný nedostatek 
společných zájmů, společné práce, podpory vzájemné, sobeckost je 
známkou vnitřního světa provinciálního jeviště. Aby vybojoval si postavení 
cestou úspěchu, herec osmělí se ke všem kompromissům se svědomím r 
aby nabyl protekce, nestydatě lichotí a ohýbá hřbet před mocnými^ 
předchází si novinářské referenty, utíká se k hrubé reklamě a mravně 
padá. Pod vlivem těžkého postavení hmotného a pro dosažení úspěchu 
z 10 hereček padá 9, a tímto pádem vinni velmi často herci samL 
Mnohý herec ,,s postavením" pod rouškem zvláštní protekce přivádí 
začínající herečku k pádu. Vůbec v divadelním světě je veHce nízký 
pojem o mravnosti, a postavení ruské herečky není daleko postavení 
veřejných ženštin. Zena na jevišti je více předmětem dotěrnosti mužů^ 
než jiné ženy, jest obklopena více pokušeními, než jiná: ^e hereček 
těší se protekci různých don-juanů, kritikův a liberalů, vidoucích v nich 
přístupné ženštiny. 



Současné divadlo v Rusku. 195 



„Skutečně", praví Panin. „tolik neutěšenýcli obrazů je v tomto 
divadelním bahně, že svQtlé, utěšené zjevy tonou v blátě." 

Jelikož tedy příčinou úpadku divadla ]"e hmotná nezabezpečenost 
hercův a nízký stupeň vzdělání i mravnosti většiny z nich, snahy 
referentův obráceny byly na tyto stránky; jako prostředky k povznesení 
divadla navrhovali zlepšení hmotného postavení a povznesení umělecké 
přípravy i mravnosti herectva. Provinciální herectvo snažilo se, by 
hájilo se před všelikou, často domnělou konkurrencí, přálo si všelikých 
zákazův. obmezení. Tak přálo si. aby hercům císařských divadel z hlavních 
měst bylo zakázáno vyjížděti na pohostinské hry na venkov, poněvadž 
pohostinské hry přinášejí prý místním hercům hmotnou ujmu a vyčerpávají 
umělecké zájmy obecenstva. Ale spíše než zakazovat pohostinské hrv, 
jež obecenstvu přinášejí zdravé a vysoké uměltcké požitkv, mělo by 
zakázati se dobré polovici provinciálních hercův ukazovati se na jevišti. 
Nevysvětlitelná je roztrpčenost sjezdu proti ochotnickým divadlům, jež 
prý podkopávají blahobyt herců z povolání. Zápovědné prostředky 
navrhli zpravodajové také proti divadelním recensentům, kteří prý 
přivedli divadlo k úpadku. 

Ale vedle těchto nesympathických prostředků, různých obmezení 
a zákazů, jež sjezd navrhoval k povznesení divadla, navrženy positivní 
prostředky, jež skutečně mohou povznésti divadlo. Sem patří návrh, 
aby řízení divadelních podniků místo jednotlivců převzala městská 
zastupitelstva, by vystavěla divadla nová, nebo koupila soukromá, 
vybrala si ředitele i zkušeného pořadatele; města spíše mohou řádně 
vyplácet herce a slušněji vypravovat kusy. než soukromí podnikatelé, 
jimiž bývají často bývalí restaurateuři. nemající prostředkův ani lásky 
k umění. Město by si vybralo stálý sbor herecký, a nikoli na saisonu; 
herci dostávali by roční plat, a tím by se zlepšilo jejich hmotné postavení, 
povznesla by se i mravnost, na niž zle působí potulný život a nezabezpečenost 
jejich. Takové zařízení divadla více by odpovídalo jeho vzdělávacím 
a mravným účelům. V jiné resoluci sjezd uznal, že hmotné zabezpečeni 
herců nestačí k povznesení divadla, nýbrž třeba lásky a umělecké 
přípravy herců k jevišti. K povznesení vzdělání herců navrženo zařídit 
stálé školy a populární kursy veřejných přednášek o tom, jak nakresleny 
od spisovatelů projevy radosti, smíchu, hoře, zármutku, o historických 
osobách, o dramatické literatuře atd. Dále sjezd přimlouval se, by byly 
zrušeny přísné censurní prostředky, které nedopouštějí na jeviště ničeho, 
co by aspoň trochu kreslilo život ruské společnosti se všemi nedostatky. 
Kdyby censura tak nemilosrdně neobmezovala výbor themat, spisovatelé 
psali by lépe a zajímavěji; ať censura stará se jen o to, by nic opravdu 
nemravného nepřišlo na jeviště. Sjezd přimlouval se také zvláště za 
zrušení nemilosrdných obmezení pro maloruské divadlo a za podřízeni 
maloruských kusů společné censuře. 

Se živou sympathií byla uvítána sjezdem myšlenka divadla 
pro lid, což je největší zásluhou sjezdu toho. Pp. Karpov a Timkovský 
poukázali na objevení se v divadle nového diváka, lidu, jenž pohlíží 
velice vážné na divadlo ne jako na zábavu, nýbrž jako na školu, kam 

13* 



196 Píseranictví a umění: 



jde učit se. K lidu musí tedy divadlo obrátiti čelo svó: až umění 
pro lid nabude v Rusku práva občanského, nastoupí nov^á doba pro 
divadlo ruské. Lid. toužící po vzdělání, lid citlivý, scliopnv Lluboku 
cítit — toť nové posluchačstvo. jemuž vstříc musí jíti divadlo. Jestliže 
úkolem umění jest učit a vychovávat, prosté posluchačstvo přinese 
herci nejvyšší duševní uspokojení. Kusů, zvláště přizpůsobených k chápání 
lidu, není třeba; lidový repertoir má býti umělecký, přístupný chápavosti 
lidu, a má se skládati z uměleckých dramat ruských i cizích. Rozumí-li 
lid dílům uměleckým, netřeba podávat mu různé surrogat\^ umění 
v podobě rachotivých melodramat a hnusných frašek. 

Malý vliv na směr prací sjezdu měla myšlenka asi tří referentů, 
že úpadek divadla nalézá se v souvislosti nejen se speciálními podmínkami 
jeviště, nýbrž i s všeobecnými okolnostmi současného života, jehož 
spolehlivým tlakoměrem je divadlo. Přede vším úpadek divadla stojí 
v těsném svazku s úpadkem literatury vůbec, s nízkým stupněm vzdělání 
většiny obecenstva, s oněmi příčinami, které přivedly úpadek literatury 
i narození obecenstva s hrubými vkusy, obecenstva, jež dává přednost 
hloupým fraškám a dráždícím melodramatům před vážným repertoirem. 
obecenstva, jemuž jsou cizí zájmy umění. Rozkvět divadla nastoupí 
s rozkvětem literatury, s povzesením společenského života vůbec. 



Ruská literatura v roce 1898. 

Podává A. Vkzal. (Č. d.) 

Veliký spisovatel země ruské, hrabě Lev N. Tolstoj, při jisté pří- 
ležitosti nazval A. Pavl. Čechova (nar. 1 860) talentem, převyšujícím 
o hlavu všecky současné ruské spisovatele. Jisto, že po Lvu 
Tolstém je Čechov nejpopulárnějším a nejnadanějším spisovatelem, jehož 
díla v^^volávají nejživější zájem. Důkazem neobyčejného nadání Antona 
Čechova jest umění na několika stránkách nakreslit neobyčejně vypoukle 
celé obrazy, podati celou psychologii toho neb onoho typu, miniaturními 
kresbami učiniti na čtenáře veliký dojem, přinutit ho zadumat se, umění, 
málo slovy pověděti mnoho. Čechov začal literární činnost svoji drobnými 
povídkami v humoristických časopisech, proniknutými bezstarostným, 
veselým humorem. Ale v povídkách těch bylo něco i kromě zábavného: 
jakkoli \ij\j směšný historie, které vypravoval, po přečtení jejich nechtělo 
čtenáři smáti se, nýbrž tesknota pojímala srdce. Tento zvláštní humor, 
budící v duši truchlivé nálady, je charakteristickou, známkou talentu 
Čechova. Ve všech povídkách jeho zvučí humoristická nota: autor 
vypravuje sebe hroznější příhody, užívá humoristických srovnání, vy- 
volávajících úsměv, ale povídky jeho zůstávají při tom elegiemi, 
plnými tesklivosti. 



Euská literatura v roce 1898. 197 

Ačkoliv Čechov má neobyčejné ninělecké nadáni, ačkoliv těší se 
mezi čtenáři neobvčejné populárnosti, ačkoli je nejvíce čten se současníku 
(veškeré sbírky jeho povídek vyšly již vil. vydání J, přece měl dosud 
jen slaboučkv vliv na utvoření těch neb oněch názorů, panujících ve 
společnosti, nezanechal určité stopy v duších čtenářů, ve světovém ná- 
zoru ruské společnosti. Při čtení dřívějších děl jeho čtenář velmi roz- 
čiloval se, mnoho přetrpěl, ale nezamjslil se; ona působila na cit, ale 
myšlenkám nedávala obsahu. Jedni \'ysvětlovali malý vliv povídek 
Čechova na světový názor čtenářů nedostatkem určitého směru, světového 
názoru u samého Čechova, lhostejností jeho a bezzásadností, s jakou 
kreslil objektivně hnusnost života; jiní — neobyčejnou hloubkou děl jeho. 
dotýkajících se samých základů života, tak že mu dlouho nerozumí 
čtenářstvo, dokud spisovatel dostatečně nevypoví se; opět jiní hledali 
příčinu malého vlivu na čtenáře v manvře jeho psáti drobným slohem, 
v úryvkovitosti obrazňv. Ale poslední díla Ant. Čechova působí nejen 
na cit, nýbrž pobízejí i k hlubokému přemýšleni, působí nejen silný 
dojem, ale mají silný, hluboký vliv na názor čtenářů, nutí je netoliko 
kochati si překvapující krásou obrazů, nýbrž i zamyslit se nad pře- 
čteným. V dílech těchto Čechov pozoruje různá chorobná místa 
ruského života, maje k životu určité požadavky; v nich prohlouben 
obsah, v nich plno trpkosti, rozčilující čtenáře, ony mají veliký spole- 
čenský význam. Kdvž vyšli jeho „Mužíci^', nastal poplach v časopisech, 
napadali autora, že v životě venkovském vidí jen temné stránky 
a nechce znáti světlých, že chtěl venkov ponížit před městem, že 
v lokaji Čikildějevu podal přiklad plodu osvětného vlivu města proti 
typům nevzdělané vsi. Tu však autor vydal povídku .,Můj život", 
kde život města a intellioi-ence nakreslil ještě temnějšími tahy. Obě 
povídkv jsou hrozné ve své nemilosrdné pravdivosti. Autor nefalšuje 
jednostranně kreslené jím skutečnosti, nýbrž líčí ji věrně, ale ne- 
milosi'duě jako lékař odhaluje její nemoci. V povídce té maluje 
všeobecně ruský život, život vzdělané třídy, otravovaný hrozným ne- 
smyslem, ničemnosti, malicherností, jež mění lidi, přinucené žíti tímto 
životem, v chodící nesmvsl. Hrdina povídkv, syn architekta Polozneva, 
chtěje dobře prozkoumati život svých ušlechtilých spoluobčanů, stal 
se prostým dělníkem, malířem, a pozoruje život se stanoviska prostého 
dělníka i vidí. že spoluobčané jeho schopni jsou všeliké nelidské 
ukrutnosti k padlým lidem, mrzkosti, taškářství, úplatnosti, tak že 
v celém městě není poctivého člověka. ISÍení tedy divu, že na takové 
půdě rodí se pochmurné názory na život, pochmurné nálady v duši 
člověka, jenž odhodlal se ohlédnouti se na život. A tak v dílech 
Čechova je mnoho hrozného,_ beznadějného pessimismu. Čechov 
kreslil by snad rád světlé obrazy společenského života, mohutné 
postavy, ale mrav}', obyčeje, pojmy současného života nedávají materiálu 
k nim, k jasnému názoru světovému. Autor vidí, že všude vládnou 
ustanovené formy, a jakmile někdo chce žíti jinak, než jak žijí ostatní, 
chce žíti podle svého rozumu a svědomí, hned mají ho za „podivína", 
nedovolí mu tak žíti. Většina lidí žije, nestarajíc se o uvědomělé 



198 Písemnictví a umění: 



zařízení svého života, o cíl života a motivy jednání svého, žije v usta- 
novených jinými formách, jde po stopách jiných, nepřemýšlejíc, žije-li 
tak, jak nutno, jedná-li tak, jak třeba. Takový neuvědomělý život 
upokojuje mnohé, je podmínkou štěstí a pohodlí jejich, ale staví je 
na stejný stupeň se zvířaty. Ale člověk nespokojí se takovým ne- 
uvědomělým životem, zvířecím štěstím. A tu Čechov odhalaje před 
námi nemilosrdně pravý význam zjevů života, učí nás uvědoměle 
pohlížeti na zjevy ty, by nás přinutil vypracovati si vlastní uvědomělý 
názor světový, systém uvědomělého mravního chování se k sobě, 
bližním i k celému světu. A v tomto probuzení uvědomělosti. povznesení 
neuvědomělého zvířecího života na stupeň uvědomělého života, záleží 
zásluha Čechova. Myšlenky ty illustroval posledně v povídečce „člověk 
v pouzdře", předváděje typ člověka, pro něhož ustanovené formy 
života zaslonily skrývající se pod nimi podstavu. U Bélikova. professora 
řečtiny, přednášejícího mrtvé schéma živé kdvsi řeči, bylo pozorovati 
snahu, obklopit sebe obálkou, utvořit si pouzdro, jež by ho chránilo 
vnějších vlivů. Pro něho existovaly jen obéžníkv a články z novin, 
v nichž něco se zakazovalo. Všeliké odchvlky od ustanovených pravidel 
rmoutily ho. Svojí podezřívavostí tísnil okolní, měl takový vliv na 
všecky, že se ho báli, a pod vlivem jeho báli se v městě všeho. 
B^^lif to lidé bez vlastní vůle. nemající svého -já", lidé bezosobní, 
passivní, nemající svých citův a přání, neschopní jíti svojí cestou, 
neschopní ani k úporné práci, ani k dosažení určitého cíle, lidé. kteří 
se stejným klidem vykonají i dobrý skutek i největší darebáctví. 
Lidé ti svojí passivností podporují ty, kteří zastávají se zastaralých 
forem života. Tu však přijel do města nový učitel se sestrou, do níž 
zamiloval se Bělikov. Nový professor má svou vlastní vůli. chce žíti 
dle svého rozumu, a když Bělikov chce ho podrobiti svému vlivu, 
v^^hodí ho z domu. načež Bělikov brzy zemře. Čechov snaží se tvpu 
Bělikova dodati všeobecného významu a ústy vypravovatele své po- 
vídky hlásá o nemožnosti žíti dále uprostřed podobných lidí. Čechov, 
jenž byl dřív velice lhostejný ke svým hrdinům, nvní nemůže se 
zdržeti, by místy nevj-řkl svých mvšlenek i názorův úst^" hrdinů, 
jako zde, nebo v povídce ,.Angrešť^, pathetický výzev k dobru, 
vložený v ústa zvěrolékaře Ivana Ivanyče, kdež dí. že smysl a cíl 
života nezáleží v našem osobním štěstí, nýbrž v konání dobra. Hrozná 
ohyzdnost zjevů, jež Čechov maluje, vyzývá sténání z duše jeho: on 
nemůže zůstati jenom umělcem a bezděčně stává se moralistou a usvědčo- 
vatelem. Tím přiblížil se Čechov k dřívějším vebkým ruským umělcům, 
kteří nemohli nikdy udržeti se na čistě objektivní tvorbě. (P. d.) 



P. Izák ToDiáš Hecker. 199 



P. Izák Tomáš Heeker. 

(Ostatek.) 

V řádovém domě Novoyorském během času přibyli dva rodilí 
Američané. Tato skupina 5 amerických redemptoristň začala se brzy 
odlučovat od ostatních a přemýšlet o založení svého nového domu 
řádového, v němž by jen Američané byli zastoupeni a z něhož němčina 
by byla VA^loučena. Leč víc než tento národní popud vedla je k tomu 
myšlenka nové působnosti odlišné od redemptoristických missií, myšlenka 
Heckerova státi se apoštoly katolicismu mezi americkými protestant}". 
Umlouvali se napřed s několika americkými biskupy a ti myšlenku 
jejich schvalovali. Členové řádu ostatní a zvláště představení nebyli 
však tomuto návrhu rádi a těžce nesli, že obejitím ustanovení řádovx-ch 
íimeričtí horlivci vyjednávají o založení nového domu bez svolení 
představených. Když o svolení zažádáno, nedali ho, nechtějíce, aby se 
síly štěpily dřív než řád jak se patří se zakotvil. Američané tedy se 
^snesli vyslat P. Heckera s listem biskupův amerických zpříma do 
Šíma k generálovi řádu. Stanovy řádové sic takovouto přímou apelaci 
•člena zavrhují a trestají vydoučením, leč toto usnesení stanov tehdy 
ještě kongregací římskou schváleno nebylo, ač v řádu už dle něho 
se řídili. P. Hecker byl také od generálního řádu odmítnut a vynesen 
proti němu rozsudek vyloučení z řádu. To stalo se 29. srpna r. 1857. 
P. Hecker přičiňoval se nyní v Římě, aby exkomunikace byla s něho 
sňata. Mnozí myšlence jeho, zvláště v propagandě, byli nakloněni. 
Tak prefekt propagandy kardinál Barnabó se za něho přimlouval, 
leč marně. G-eneral trval na svém. Konečně papež Pius sám 6. března 
1858 sňal s P. Heckera a čt^^ř jeho soudruhů závazek slibů řeholních 
s, dovolil jim, aby pod dohledem diecesanním věnovali se jako zvláštní 
missijní kongregace duchovní správě lidu. Po dvojí audienci u papeže, 
^r níž Sv. Otec dal mu žádanou plnou moc a požehnání pro jeho dílo 
missijní, vrátil se P. Hecker do Ameriky (v květnu 1858). Nová kon- 
gregace ustavila se pod jménem .,missijních kněží sv. apoštola Pavla" 
nebo ,,Paulistů." Arcibiskup novoyorský Hughes 7. července 1858 
potvrdil prozatímní její stanovy. Dne 19. července 1859 položen základní 
támen k domu nové kongregace; tento 24. listopadu dokončen a 
posvěcen a 27. posvěcen i nový chrám Páně k němu patřící. Ke kon- 
gregaci připojil se nový člen, dosud oratorian a rovněž konvertita. 

Jako první a nejdůležitější cíl postaven nové kongregaci úkol: 
obrácení americké Unie ke katolictví. Aby byl s tento úkol, měl každý 
Paulista snažiti se o křesťanskou dokonalost nejdřív sám na sobě, avšak 
tak, jako to jeho přirozená povaha a stupeň kultur^'' jeho země spolu 
přinášely — a pokud ovšem se tyto individuální tahy s vírou a ná- 
íwženství spojiti daly. P. Hecker proto odporučoval přijetí všech zvyků 
a, obyčejů americké kultury. Jen touto cestou může se katolicismus 
státi náboženstvím Unie. Duch a ráz národa našeho — - píše — a jeho 
zařízení musí v katolické církvi býti jako doma, tak jak jest tomu 
i u iinvch národů. — Členové kongreo^ace nezavazovali se žádnvmi 



200 Písemnictví a uměni: 



sliby. Jen láska a horlivost apoštolská měla je spojovati. Při přijímání 
členů mělo se hledět ne tak na to, aby se velký počet členstva dosáhl, 
iako spíše, aby všichni členové byli hodní a schopni. Pokud se to se 
společenským životem srovnati dalo, měla býti dána volnost každému, 
aby žil dle své individuality. ..Jedenkaždý v svém smyslu se rozhojňuj" 
— toto napomenutí sv. Pavla k Římanům íló. 4.; bylo heslem nové 
kongregace. 

Aby však duch přece jednotným zůstal, proto měli členové žíti 
pohromadě, míti svého představeného a v případě koUise ustupovala 
osobnost všeobecnosti. 

Od roku 1858. do 1865. měla kongregace Paulistů 81 missií 
lidových. Velký dojem missií těchto spočíval právě v rázu a duchu 
Paulistů samých, v jejich volné a přece vzorné disciplině a pak, že 
při řečech sv^^ch kladli důraz na rozumovou stránku, rozum měl city 
vzbuzené při řeči dále říditi. Pevnost a volnost, jakož i náboženský 
účinek nové idey u Paulistů samých mimovolně se přenášel i na 
posluchačstvo. Kázaní, která měli Paulisté ve svém farním chrámu 
v Novém Yorku, dával P. Hecker do tisku. Podobně mešní ominutové 
promluvy sebrány a vydávány. Roku 1865. zemřel první Paulista 
a úbytek tento dlouho nenahražen zůstal, takže po sedm let následkem 
tohoto úbytku musilo býti od missií venkovních upuštěno a zbylí 
členové věnovali se jen duchovní své správě a škole. Dnes po 40 letech 
kongregace čítá členů o2 ve dvou domech; studijní ústav má při 
katolické universitě ve Washingtone, kdež na podzim r. 1897. studovalo 
20 kandidátů. 

Vedle mluveného slova staral se P. Hecker i o působení slovem 
psaným. Tak založil 1865 měsíčník ,,The Catholic World " (Katolický 
Svět), jenž dosud ^^^chází, zvučného jména požívaje. Úmysl, založiti 
veliký katolick}' denník se Heckerovi samému nezdařil, podobně, jako 
ne založení katolického tiskového družstva. Za to však ujaly se malé 
nábožensko-polemické brožurky jeho, jichž v 50 číslech rozšířeno hned 
první léta přes 2^1^ milionu. Založen mimo to missijní spolek pro 
obrácení protestantvi „The Catholic Missionary Union" a čtvrtroční list 
„The missionarv.^ 

Přednášky pro protestanty výlučně pořádané jsou i dodnes úkolem 
a hlavním zdrojem úspěchů v činnosti Paulistů. 

Koncem roku 1871. P. Heckerovy sily bjdy vyčerpány. Trpěl 
bezsenností, nervosní předrážděností a bolestmi hlavy. Roku 1870. byl 
na koncilu Vatikánském v Římě a tu vystoupil jako kazatel. Jméno 
jeho jmenováno vedle nejslavnějších tehdy jmen světa katolického. 
Leč ani onen pobyt na jihu Evropy ani nový nucený v letech 1872. 
a 1873. nepřinesl mu tělesné úlevy. Roku 1874. opět vydal se na cestu 
po Francii, Německu do Itálie, hledaje v mírném podnebí evropském 
osvěžení. 

Tu z pozorování života náboženského v Evropě vznikly v něm 
myšlenky, jež uložil v malém spisku, který při pobytu v Římě chtěl 
vydati se schválením propagandy jejím tiskem. Ale tu mu dána i'ada, 



P. IzíUš; Tomáš Hecker. 20 1 



aby myšlenky ty uveřejnil někde v Anglii a beze jména. A tak spisek 
tento vyšel na jaře 1875 v Londýně pod názvem: „An Exposition 
of tbe Churcli in vieAv of reeent diťticulties and controversies and the 
present need of the age" („Eozklad o církvi s ohledem na nejnovější 
těžkosti a rozpory a na přítomné potřeby věku"). Pojednání vycházelo 
spolu v ..The Catholic World." Spisek a myšlenky v něm uložené 
vvvolaly rozruch po Evropě a posuzovány hojně, z části jen vyslovován 
s některými nesouhlas. 

Ve spisku tomto P. Hecker vysvětluje úpadek katolického života 
z chybných směrů v církvi samé: dává se přednost „passivním" 
ctnostem před aktivními, zanedbávají se ctnosti přirozené a důraz 
velký kladl ien na život milosti a modlitby. Ale i z těchto chyb, iež 
zvláště k iipadku přivedly katolictví v Evropě, se církev vymaní a už 
A^-maňuje. Nová doba svitá. Keltoromanské kmeny, jež nemají smyslu 
pro vnitrní duchovní život, ale jen zevnější autority dbají, začínají 
ustupovat. Dle úradků Prozřetelnosti jest vůdčí role v církvi pro 
budoucnost svěřena teutonské a anglosaské, zvláště ale smíšené anglo- 
saské race. Pro církev přestal Vatikánským koncilem onen „stav 
obležení'', nepřirozené ono omezováni, jež jí vnutil boj proti protestan- 
tismu. Tím také úloha řádu jesuitského vypršela, a řád tento spolu 
s ostatními starými řády v budoucím životě církve ustoupí zřízením 
novým způsobu kongregace Paulistů. Tím více však církev i vnitřnímu 
životu a působení Ducha Svatého v duši jednotlivcův bude moci péči 
věnovati. Kásledkem nového života církevního bude: nové dokonalejší 
vylití Ducha Svatého v nás a uvedení protestantů do církve zpět. 

Xa podzim r. 1875. povolán P. Hecker z letního pobytu svého 
ve Švycarech náhle domů. Ale do domu kongregace Paulistů se ne- 
vrátil, netroufaje si, že by tu ve svém nemocném stavu nervosy vydržeh 
Ubytoval se tudíž u svého bratra Jiřího. Teprv po 4 letech vrátil se 
zase do kongregace jsa odhodlán, že tu už vyčká smrti. Ale o léta 
ještě od toho okamžiku usýchal a ztrácel se pomalu. Zřídka kdy byl 
tak silen, že mohl sloužiti mši svatou. Dne 15. září 1887 už zaopatřen 
sv. svátostmi, ale ještě o rok později slavil čil poměrně své 70leté 
narozeniny 18. prosince 1888. Byly to však poslední. Den na to raněn 
mrtvici a 22. prosince 1888 tiše skonal. 

Jeho zásady a jeho činnost přispěla skutečně ku dnešnímu roz- 
květu a vážnosti katolické církve ve Spojených Státech — ne-li všechno, 
aspoň mnoho. Zásadami jeho odchováno několik znamenitých mužů, 
kteří dnes v americké církvi hrají vynikající roli. Také v Evropě 
a zvláště Francii a Německu zásady jeho o křesťanské demokracii, 
o individualismu a v Německu zvláště o povýšenosti a poslání germánské 
racy nabývají čím dále více stoupenců. Hnutí tomuto, jež západ Evropy 
už dělí namnoze ve dva velké tábory v církvi, přezděli „amerikanismus", 
v Německu na tomtéž základě se buduje tak zvaný „Fortschritt- 
katholicismus" nebo „Reformkatholicismus." Pozdní proniknutí zásad 
Heckerových do Evropy vysvětluje se tím. že zásady tyto ve známost 
širší vešly vlastně teprv až po vydání životopisu Heckerova. Za života 



202 Písemnictví a umění: 



Heekerova samotná neměly ještě té výbojnosti, jaké jim dodal tecT 
enthusiasmus vychovancňv a učeníků HeckerovV^cíi. Životopis P. Heckera 
sepsán žákem jeho "\V. Elliotem a vydán v Novém Yorku 1891 pod 
názvem ,,The Life of Father Hecker" — životopis tento, dle zápisků 
Heckera samého sepsán}-, do Evropy přenesen francouzským překladem 
abbé Kleina r. 1897. (,,La Vie de P. Hecker"), jenž ne tak sám svým 
životopisným líčením jako pane^^yrickou předmluvou rozpoutal literami 
hnutí po Francii. Dnes se tam právě nejtužší boj vede o „amerikanismus^ 
na zásadách P. Heckera vytvořený, namnoze snad i přetvořen}'. 
V Kěmecku obdobného ruchu toho v posledních debattách o Schelía 
a Miillera byl teprv učiněn počátek. 



— p. 



Tři chorvátské osady na Moravě. 

Popisuje Jan Herben v -Oasop. Matice Moravské« r. 1882. — »Rozgleda« Al. Malec. 

Leporostlé tělo našich Hrvátů šlechtí bystrá, zdravá duše. V její 
hlubiny, pokochav se ki'ásou těla, noří se p. spis., doluje v nich a vy- 
chvaluje její ..skvělé nadání" (str. 15j. „Jako každý bude chváliti jejich 
tělesnou povahu, tak i schopnosti ducha." Viděti je hned na drobných 
ve škole jim cizí, nepřirozené, německé. ,.Či nejsou to vzácné dary, 
když učitel, s lidem necítící, musí přiznati, že chorvátské děti převyšuji 
na konci let školních věděním rozené děti německé"? Rád slova tato 
ze své vlastní zkušenosti potvrzuji. Když žák Hrvát, jemuž němčina 
tvrdým je soustem na měkký jeho jazyk hrvátský, jemuž po dvě, tři 
i čtyry léta zápasiti je s vyučovacím jazykem a překonávati nesčetné 
překážky odtud se rodící a prospěch jeho ve škole stavující, když na 
konec přece vynikne nad soudruha svého německého, jemuž mateřská 
feč vyučovací usnadňovala rozvoj duševní, pak zajisté předčí nad něho 
duševním nadáním, silou ducha neobyčejnou, neboť překážky překonati 
a ještě vyniknouti, na to třeba síly dvojnásobné. Toto „skvělé nadání", 
jak p. spis. dobře podotýká, jeví Hrváti také tím. že „téměř každý 
Chorvát vedle jazyka mateřského mluví též německy, slovensky i) a 
^esky." Zná vskutku většina jich trojí řeč: mateřskou hrvátskou,^) 
německou a českou, a patří v té příčině mezi nejvzdělanější lid na 
Moravě! Ale je to všecko, čím jeví se ..skvělé nadání" našeho lidu 
hrvátského? Je z těchto dvou stránek již zřejmá a dokázaná skvělost 
jeho nadání? Panu spis. stačily zprávy ze školy a mluvení trojí řečí, 
aby nazval nadání jeho skvělým; m}^ ku skvělosti jeho žádáme, aby 
do očí bilo i ve věcech jiných, co nejčetnějších, a zářilo ze všeho, čím 
činnost ducha u prostého lidu na odiv se staví, stělesňuje. A na tom 

') Co má p spis. za »slovenštinu«, je čeština. Viz 'Hlídku* 1898, 10, str. 758 — 761. 
2) Nářečí čakavské. 



Tři chorvátské osady na Moravě. 203 

všem nás skutečně překvapuje. Citelnou tuto mezeru v rozpravě páně 
spisovatelově snadno -s^-plniti. Pohlédni do duševní dílny lidu našeho' 
kam pohlédni, nikde ztrnulosti. všude ruch a život jarvl Ci nepatří 
k tomu „skvělého nadání", síly ducha vzácné, když lid cizotou se všech 
stran svíraný, posměchem stíhaný.') nenávistí zahrnovaný a všelijak 
jinak utlačovaný uhájil svou v každé příčině svéráznou existenci, za- 
choval si své národní písně s nápě^^" ze staré své vlasti přinesenými, 2) 
své překrásné, významné národní zvyky a obyčeje, jež mnohé posud 
nalézáme v jeho pravlasti, ^j na niž kromě řeči a zv\'kň jinak mezi 
ním se zachovaly skrovné jen památky, svůj národní kroj, lišící jej 
v nejednom kuse ode všech ostatních větvi velikého kmene slovan- 
ského, svoje bohaté vyšívání,*) na němž můžeš očí nechati, svoje na- 
mnoze původní malování, jež na první pohled jako individuální, našim 
Hrvátům vlastní, padá do očí, svoje knihy staré, jež tak rády se čtou, 
svoje rozmanité opisv písní duchovních, pořizované s pílí neúmornou 
a zápalem nadšeným — nezáří ze všeho toho, pravím, skvělost nadání 
lidu našeho jasem téměř slunečním, když vším tím on zachoval, pro- 
hluboval a na výši neobyčejnou povznesl svou svéráznou, křesťanstvím 
produševněnou vzdělanost, většinou dosud nepoznanou a po zásluze 
neoceněnou! Jak jemným vládne lid náš vkusem! Každý kus z jeho 
národního kroje makavým toho důkazem! Srovnej s jeho krojem kroj 
„německý", jakoby Němec ani vkusu neměl, kdežto Hrvát!? A jak 
praktický je Hrvát ve kroji svém? Jak vynalézavý při pracech svých? 
Důmyslně si práci usnadní, dovedně pořizuje správky v domě a drobné 
domácí nářadí! Obzvláště v malování a vvšívání Hrvát mistrem! Co 
tu vyšitých košil, „kuolarinův", „opljeéí", „fěrtochů", každý jinačí a 
jeden krásnější než druhý. Jaká to bohatost rozmanitých tvarův a jak 
mištrno seskupení jich! Jen jedné věci tu nedovede Hrvát: totéž znova 
podati, tu nesnese pout. tu mu nejednou bývá nevolno, má-li se po- 
hybovati v mezích předem určených. Zřejmá tu tvůrčí síla ducha, jeho 
plodnost, tvořivost. Doklad! Minka Kochova, „Hrvatica", měla mi 
okresliti na papír vyšitý „kuolarin". S patrnou chutí, jakoby jí nebylo 
nic snadnějšího, dala se do práce. Arch papíru, tužka a pravídko jí 
stačily. Kreslení šlo jí, jakoby pérem po papíře psala. Držela se vzorku, 
ale ne dlouho! Oko nestačilo obrazivosti. Odchýlila se od vzoru, kreslila 
dál a dále, za půl hodiny měla nakreslený kuolarin jiný, nový, od 
vzorku odchvlný. a přece neméně krásný, jako vzorek jí předložený. 
Podruhé měla vyzdobiti „gvelbu" ^) novým malováním na místě sešlého, 
starého. Dala se do práce, chtějíc znova vnésti na zeď staré, původní 
malování; pracuje, ale pod rukama vyrůstá jí malování nové. jež krásou 
& provedením uměleckým překvapuje tak, jako podiv budilo malování 



1) »Českv Lid« VII., 1898, 3, str. 190. 

2) .^Hlídka* III., 1898, 11, st. 844; 12, st. 897-899. 

*) Viz »Zbornik za narodni život i običaje južnih SIavena«. Sv. I., str. 163 — 170. 
Ivan Milčetic. Zagreb í*-dC^. 

") Viz »Českv Lid« VII., 1894, 4, str. 273 a 275. 
^) »gvelba« = výklenek, výstupek přede dveřmi. 



204 Písemnictví a umění: 



staré. — Jen letmo a téměř mimochodem Yfíimá si p. spisovatel tohoto 
národního umění našich Hrvátu: „Stavení jsou úhledná, vkusná. Zvenčí 
liší se od německých divotvorně pestrými arabeskami kol oken a dveří 
malovanými jako na Slovácku všude" (16), ač právě jím měrou tak 
povýtečnou osvědčuje se „skvélost nadání'' lidu našeho: ukazuje se 
bujná obrazotvornost, důmyslná komposice, krasochut a jemnocit lido- 
vého umělce. ' (O. p.) 



Srbský car Lazar v národních písních srbských. 

Podává B. Popelka. 

I. Kterak se srbský car Lazar dostal na trůn. 

Po smrti slavného cara Dušana Silného (1355 nebo 1356), který 
se od r. 1348. zval „carem Macedonie a samodržcem (samo vládcem) 
Srbů, Eekii. Bulharů, Přímoří a západních končin," nastoupil na srbský 
trůn syn jeho Uros, ještě jinoch, člověk srdce „měkkého", povahy 
jemné, ale neenergický. Srbská historie proto jej jmenuje Slabým 
(„nejačak^), a srbské písně národní jej zovou ..dijete nejačko" (dítě 
slabé). Uros však nevládl sám; za poručníka a zástupce jeho s právem 
vladařským car Dušan na smrtelné posteli ustanovil ctižádostivého 
Vukašina, jednu, jak praví i sám Kallay, z nejtrao-ičtějších osobností, 
jaké historie srbská zná. Vukašin pocházel ze staré šlechtické rodiny 
zetské, jejíž členové, známí v dějinách i v písních národních jménem 
Mrňavčeviéi, dobyli sobě smutné pověsti a slávy v národě. Vukašin, 
a ne méně i bratři jeho Ug'lješa a Gojko, domohli se v carství srbském 
za vlády Dušanovy veliké moci a vysokvch důstojností. Vukašin. jenž 
takto pevně držel jménem svěřence svého otéže vládní mocnou rukou 
a nepřátele z jihu i od severu na carství srbské dorážející potřel, 
zatoužil konečné sám po cti carské, a aby tužbě své vyhověl, slabého 
Uroše, kterému tehdy bylo kolem 30 let, počátkem prosince r. 1367. 
na lovu bud" sám usmrtil neb aspoň usmrtiti dal. Jím vyhynul rod 
Kemaničův po meči. Vukašin po násilné smrti Urošově vstoupil sice 
na trůn Nemaničův, ale netěšil se z něho dlouho; již po 4 letech, 
r. 1371., poražen byv od Turků v Bulharsku na břehu řekv ]\Iarice 
na útěku by] buď sluhou svým nebo nějakým Turkem jej pronásle- 
dujícím zabit. 

Po něm po mnohých bojích občanských, v nichž vyhuben rod 
Mrňavčeviéů, r. 1377. dosedl na trůn srbský kníže Lazar Grrbljanovié, 
příbuzný po přeslici vymřelé rodin v Xemaňovy. o němž i hisť-rie 
praví, že osobními vlastnostmi svými byl hoden trůnu. Mimo spřízněnost 
s rodem Xemaňovým pohnulo velmože srbské, abv Lazara volili za 
panovníka, nejvíce asi to, že Lazar, věren jsa rodu Nemaňovu, stál 
v čele opposice proti usurpatoru Vukašinovi, na něhož mnozí velmožové 



Sibsky car Lazar v národních ])ísníeh srl)skvch. 



205 



závistivým okem pohlíželi už za života Urošova, tušíce, kam as jeho 
snahy směřují, po smrti nešťastného Uroše však teprve na něho zanevřeli. 

Srbské bohatýrské písně národní, jimž, pokud se týkají Lazara, 
Srbové říkají „Lazarice", nepřidržují se přesně pravdy historické, což 
také není účelem písní národních. Dle jedněch ustanovil Lazara za 
nástupce svého „car Štěpán", dle jiných však, pravdě bližších, byl 
na trůn povolán volbou. Všimněme si napřed první. 

Žádný vážnější a důležitější děj v životě srbských bohatýrů 
nekoná se bez vína. A tak i srbský „guslar" pěje: ^) 



Vino jiije srpski car Stjejiane 
I' Prizrenu na bijeloj kuli, 
A služi mu jedna pravá sluga, 
Pravá sluga, Xemanjič Lazare. 2) 
Kad mu prvu času natočio, 
Dade času u care ve ruke, 
Před njime se smjenio poklonio, 
Poljubi mu raku i koljeno, 
líuke preví, natrag se istupi, 
Pa ga, dvori kako gospodara. 
Car Šcepane času prilivatio 
Pa je slugu očim' pogledao, 
Ovako je njemu govorio: 
»SUigo moja, Xemanié Lazai^e, 
Bog ti dao i ko te rodio 
I paměti takoj naučio, 
Tvoja pamet more carovati. 
Kada budem mrijet, po zemanu ^) 
Na tebi ce ostanuti carstvo, 
Jer ja nemam od srca evlada.«*) 
Gospodi se Lazo poklonio : 
» Hvala tebi, moja kruno zlatna, 
Kije carstvo za mene kozara, 
No za takog slavnog gospodara. « 
Pak mu drugu času natočio, 
Dade času u careve ruke, 
Pokloní se, poljubi mu ruku, 
Ruku previ, natrag se istupi. 
Opět care njemu govoiio : 
»Bog ti dao, i ko te rodio 
I paměti takoj naučio. 
Ako Bog da, moja pravá slugo, 
Yaljaée se meni postarati, 
Gdje cu tebi prositi djevojku, 
Slugo moja, da te oženimo. 
Kada budem '') mrijet po zemanu. 
Na tebi ce kruna ostanuti, 
Tak o naše knjige pokazu ju. 



Víno popíjí srbsky car Štěpán 

ve Prizrenu na svém bílém hradě, 

a slouží mu jeden pravý sluha, 

pravý sluha, to Nemanic Lazar. 

Když mu první číši byl natočil (nalil), 

odevzdal ji do carových rukou, 

před ním slušně poklonil se Lazai', 

políbil mu ruku i koleno, 

ruce složil, nazpět poustoupil, 

obsluhoval ho jak hospodáře. 

Car tu Štěpán uchojňl se číše, 

a na sluhu očima pohlížel, 

takto jal se k němu promlouvati : 

»Nemaniéi, sluho mfij, Lazare, 

Buh ti žehnej, i kdo tě {jorodil 

a moudrosti takové naučil, 

tvoje moudrost musí carovati. 

Když já budu mrtev, po zemanu 

na tobě spočine moje carství, 

neb já nemám od srče zrozence,« 

Pánu Lazo učinil poklonu: 

»Díky tobě, má koruno zlatá, 

není carstvo pro mne ledačinu 

než pro takého slavného pána.« — 

Potom druhou mu natočil číši, 

odevzdal ji do carových rukou, 

poklonil se, políbil mu ruku, 

ruku složil, nazpět poustoupil. 

Zas jal se cai' k němu promlouvati : 

»Díky tobě, ty můj pravý sluho, 

Bůh ti žehnej, i kdo tě jiorodil ! 

Dá-li Pán Bůh nám, můj pravý sluho, 

potřeba mi bude postarat se, 

kde bych tobě pojirošil o dívku, 

sluho mi^ij, bychom tě oženili. 

Když já budu mrtev, jjo zemanu 

na tobě má spočine koruna, 

takto naše knihy ukazují. 



) n^ap .lasap j cpncKHM HapoAiinM neonaina. 5' HoBojie Ca^y 1883. — Z důvodu prak- 
tických i^odáváme text iiísmem latinským. 

*) Nemanic, ježto byl s Nemanici z přízně. 

*) Zeman, turecké slovo, tolik co čas; po zemanu = časem. 

*) Tur. slovo = porod ; od srca porod, od srdce zrozenec, vlastní dítě. 

^) V originálu : »bude mrijet«, patrná chyba tisková místo budem mrijet. Ye 
výslovnosti chyby té ovšem neznamenati. 



206 



Písemnictví a umění : 



Lazo caru tího odgovara: 
»Hvala tebi, slavní car Ščepane ! 
Nije carstvo za mene kozara, 
jSTo za tagog slavnog gospodara.« 
Pak sa glave kapu ukinuo, 
Pak mu trecu času natoéio, 
Dade času u careve ruke, 
Pokloní se, poljubi mu ruke. 
Ondá care njemu govorio: 
Poslušaj me, moja pravá slugo, 
Sto ce tebi care besjediti. 
Danas petak a sutra sobota, 
Preksutra je světa nedjelica, 
Nedjeliea i vaskrsenije. 
Ako Bog da, te na zdravlje dodje, 
Ti ceš, slugo, dobro učiniti, 
Kad pitomé tice zapjevaju : 
Ti otidi konjma u podrume, 
Opremi mi golema sivalja, 
Štogod Ijepše znadeš i umiješ, 
Pa ga uzmi za oba dizgina, 
Izvedi ga iz topla podruma, 
Dovedl ga na mermer aviiju,') 
Pa ga podaj slugam' pomladjijem, 
A ti hajde na bijelu kulu,') 
Pa donesl l)ošču zavezanu 
I u boěči^; cuzel djeisiju, 
Uzmi mene za bijele ruke, 
Pa me svuci, te me preobuci, 
Obuci mi crkvene haljine, 
Sto ih nosim u bijelu crkvu, 
Uzmi mene za bijele ruke, 
Odvedl me konju na avliju, 
Posjedi me na konja golema, 
Podaj meni nekolike sluge, 
Ja éu otic' prebijeloj crkvi, 
Ti ostáni kod bijele kule, 
A mi cemo služit liturgjiju.'') 
Kad s' odsluži časná liturgjija 
I kad národ izidje iz crkve, 
Mladina je silná i pomamna, 
Zatuťice igru svakojaku. 
Ja to ništa ni gledati necu, 
No eto me od bijele kule, 
A ti ceš me dobro dočekati, 
Susresti me u polju pod kulom, 
Prihvati mi bijesna paripa,^) 
Odvedl ga u mermer avliju. 
Skini mene sa konja golema. 
Pak me uzmi za bijele ruke, 
Vodí mene na bijelu kulu, 
Posjedi me za punu tr]>ezu,''') 
Posluži mi vino i rakiju.') 



Lazo caru ticho odpovídá ; 

»Díky tobě, slavný car — Stěpáne! 

Xcní carství pro mne ledačinu, 

než pro takého slavného pána.« 

Potom Lazo s hlavy čapku smekl, 

třetí číši carovi natočil, 

odevzdal ji do carových rukou, 

poklonil se, políbil mu ruce. 

Tu jal se car k němu promlouvati : 

> Poslouchej mě, můj pravý sluho, 

co ti bude car tvíij povídati: 

Dnes je pátek a zítra sobota, 

pozítří je svatá nedělička, 

nedělička i slavnost vzkříšení. 

Dáli Pán Buh a my zdrávi budem, 

Ty, muj sluho, předobře učiníš: 

Když scliočení ptáci zazpívají. 

Ty odejdi ke koním do stájfi. 

Ohromného přistroj mi siváka, 

co nejlépe víš a nejlíp umíš, 

pak jej vezmi za obojí stíhel, 

vyvediž jej ven z teplého stáje, 

zaveď jej pak na dvíir mramorový, 

mladším sluhům jej potom odevzdej, 

a ty pospěš do bílého hradu, 

a dones mně placlitu zavázanou, 

v plachtě zavázené lepé roucho, 

vezmi potom mě za liílé ruce 

a svlékni mě a zase převlekni, 

oblekni mě do kostelních šatů, 

co nosívám do bílého chrámu, 

za bílé mě potom vezmi ruce, 

zaveď mě pak na dvůr ke koňovi, 

posaď mě na koně ohromného, 

přichystej mi i několik sluhů. 

Já odejdu do bílého chrámu, 

ty zde zůstaň u bílého hradu, 

my budeme sloužit liturgiji. 

Když se odslouží ctná liturgije, 

a když všechen lid vyjde ze chrámu, 

mládež naše bujná i divoká, 

pustí se ti do liry všelijaké. 

Já se na to ani nepodívám, 

nýbrž honem kii bílému dvoni, 

a ty dobře nechť mě tu přivítáš: 

v ústrety mi vyjdi ven před kulu, 

uchop mého běsného paripa, 

odveď pak jej na dvůr mramorový, 

i sesaď mě s koně ohromného, 

potom vezmi mě za bílé ruce, 

veď mě, sluho, do bílého hradu, 

a posaď mě za plnou tabuli, 

obsluhuj mě vínem i rakijí. (O. p.) 



1) Tur. slovo; mramorový dvůr (nádvoří) ;= kamenem vydlážděný. — *) Turecké 
slovo = věž, hrad. — ^) Bošča, tur. slovo = srbské marama, plachta, do které se něco 
zamotává. Cuzel = lepý, djeisija = roucho. Obě slova turecká. — *) Pravoslavné do- 
polední služby Boží. — -') Turecky kůň. — *) Řecké slovo trapeza = stůl. — ') Kořalka 
z ovoce pálená. 



z literatury srbské a cliarvatské. 207 



Z literatury srbské a eharvatské. 

Nákladem H. Sulmana v Brodě na Sávě v^^dány MupircHii líBJeTiiKir 
sa AJfiíy (Vonné kvítky pro ditky), jež „z anglických sadů květinových"' 
na srbskou půdu přesadil učitel Nikola T. Gjuric. Knížečka obsahuje 
11 menších povídek vypravovaných pěkným slohem a jazykem. Cena 
40 kr. — noTyptíeHnii,a (Poturčenka) je pravdivá (prýi povídečka 
z Hercegoviny, kterou vvpravuje učitel Sáva N. Semiz v Mostaru. 
Zaujímá všeho všudy 4 listy. Práce slabá. — Svět. Corovič napsal a 
v Mostaru vydal Pasopeno rnesAO (Rozbořené hnízdo), povídku to, 
k níž materiál vzat z Mostaru. Věnována jest kn. Mirku Peti'ovičovi. 
Zaujímá 146 stran a stojí 40 kr. Corovič je mladý nadaný spisovatel, 
ale práce tato se mu valně nezdařila. — P j e s m e M i h o v i 1 a N i k o 1 i é a. 
Zagreb 1898. Str. 64, cena 60 kr. Sbírka básní (30) nadaného, sku- 
tečného básníka charvatského, jemuž kritika předpovídá, že zaujme 
místo mezi prvními lyriky charvatskými. Všemi básněmi ve sbírce této 
umístěnými vane duch skutečné poesie. — Mladý (tušíme medik) 
Vladimír Jelovšek vydal sbírku svých „básní"" pod jménem „Simfonij e", 
o nichž nesnadno říci. kam je zařaditi. Obsah jejich (celkem 14) je 
rozjímání o různých stránkách lidského života, víra v obrod a šťastnou 
budoucnost národa, tu i tam i satira („Stará bajka''). Třeba poznamenati, 
že básní těch tištěno jenom ooo exemplářů v a že se neprodávají. Časem 
autor podati může pěkné věci. — Myšlenky i skutky černohorského 
knížete Kikoly I. vyličuje pěkně „neveršovanou básní" prof. Alex. 
Sandič černohorskou legendou OraH-necan .laBop-aiiMseaeH, již ještě 
r. 1898. vydali bratří Popovičové v Xovém Sadě. 

Srbská knihtiskárna Risty J. Saviče v Sarajevě počala vloni vy- 
dávati „Srbskou Zčlbavně-poučnou knihovnu" (CpncKa 3a6aBHO-noyiHa 
6ii6.iiiOTeKa), v níž známý už srbský spisovatel Branislav Nušič počal 
uveřejňovati řadu povídek pod jménem Pa.MasaiicKe Benepir (Ramazanské 
večervl Knihovna tato má za účel — dle svvch zakladatelů — obrození 
a sjedinění národa srbského a proklestiti sobě cestu i ku „bratřím 
Mohammedanům". První svazeček „Ramazanských večerů" hemží se 
zrovna slovy tureckými, tak že ho bez tureckého slovníku skoro ani 
čísti nelze. Jednotlivé svazečky se prodávají po 10 kr. 

J. M. Dostojevského „Bílé noci" přeložil do srbštiny Radoslav. 
Překládal-li p. Radoslav z originálu, nevíme, ale výrazy jako „nC3 x-^^ 
(ohne dass), „*aaiiTii" (fehlen) a j. nasvědčují tomu, že p. Radoslav 
si pomáhal překladem německým. 

Zajímavá humoreska ze života pravoslavných kněží je -^vypravování 
Stevy Sremce Hon Hupa ii non Cinrpa (Pop Cira i pop Spira), jejíž 
hrdinové hrají úlohu svoji v jednotvárné dědině banatské. 

Čecha by mohl zajímati cestopis Dra. Alex. A. Mitroviče Ca B.iTaBe 
Ha HiimaBy (Od Vltavy na Kišavu), otisk to ze CpnsKora P^iaca. Kniha 
vydána v Zadru. má 169 stran a stojí 70 kr. Dr. ]\Iitrovič, redaktor 
„Srbského Olasu", súčastnil se sjezdu slovanských novinářů v Praze 



208 Písemnictví a umění : 



za příležitosti oslavy stýcli narozenin Fr. Palackého. V knize (I. díl) je 
popsána cesta ze Zadru do Prahy a Praha zvlášť. Kapitola Hapo^ua 
aaxBa.THOCT (Národní vděčnost) věnována je výhradně julDÍlejní slavnosti 
samé. Dílko psáno je lehkým, květnatým slohem. b. p. 



Nová díla. 



Velikolepý ..Památník na oslavu padesátiletého panovnického 
jubilea Jeho Veličenstva atd." vydala „Óeská Akademie". Je to, 
myslím, největší kniha česká; vyniká však nejen velikostí, nýbrž i 
obsažností. V samostatných oddílech a statích vylíčen povolanými 
odborníky rozvoj české práce za posledních padesát let ve všech 
oborech vzdělanosti, školství, literatury, umění a techniky. Někteří 
velikáni naši zvěčněni zde též podobiznami. Pokud se bylo lze pře- 
svědčiti, bude dílo dobrým repertoriem. Škoda, že již do něho nepojaty 
též nižší obory, jako průmysl, živnostnictví, zemědělství a pod., aby 
obraz byl úplný. 

Velikou vadou díla jest, že theologii nevykázán zvláštní oddíl; 
což nebylo v Akademii nikoho, komu by napadlo, že veliká díla 
na př. Sušilova zasluhují zvláštní rubriky? Dr. Grustav Žába, jenž 
referuje o filosofii, zařadil mezi „filosofické hnuti katolické" 
všechny možné věci jen proto, že vydány od kněží. Či rádi bychom 
věděli, jak jinak souvisejí Vychodilovy překlady a výklady děl 
Aristotelových s katolickým hnutím? To měla býti tedy také 
rubrika: Nekatolické hnutí, protože prof Masaryk jest odpadhk 
A jak vůbec všechny ty knihy spisovatelů kněží přijdou do rubriky 
o filosofii, tý^kajíce se odvětví jiných? Jsou ovšem předměty fakulty 
theologické, jež třeba zařaditi mezi stejné obory profánní, ale se 
všemi to nejde. 

Vilém Sladomel: Revoluce, její původ, vývin a cíl. V Praze 1898. 

Spisovatel dovozuje tuto, že původcem a zdrojem revoluce jest 
pohanský caesarismus, jeho obnovení pomocí renaissance. reformace 
v Anglii, protestantismus a Voltairianismus a illuminatismus a dospívá 
k závěrku, že revoluce jest obnovením starého pohanství. Dotýkaje se 
pak příznaku budoucí revoluce v lidstvu, ukazuje, že jedinou ochrannou 
hrází proti revoluci jest obnovení pravého křesťanství. Líčí to hlavně 
na základě šestidílného spisu Gaumeova o revoluci, ačkoli přihlíží 
bedlivě také k jiným spisům v důsledcích k témuž předmětu se od- 
nášejícím. Látky je sneseno hojně, vadí však celku přílišná roztříštěnost; 
právě pro veliké rozčlánkování je spis málo přehledným. Spisovatel 
chtěl příliš mnoho stěsnati najednou a tak se stalo, že celkový obraz 
dohromady splývá i se rozplývá; kostra je tu, ale životným tělem 
není obalena. Některých nedopatření věcný-ch nelze si vysvětliti (na př, 
str. 39., že by byl sv. Bernard psal papeži Eugeniovi o řrravinovi). t. 



Nová díla. 209 



Fr. S. Procházka: Písničky. Nakladatel J. R. Vilímek v Praze. Stran 
80. Cena 50 kr. 

Pěkně originelně vypravená knížka obsahuje 30 popěvků mi- 
lostných, v nichžto dosti šťastně vystižen ton lidový. Někde vadí 
přeplněnost, někde zase rozházenost myšlenek, páté přes deváté. Jinak 
jest forma plynná a rázovitá. Pěkné nadání spisovatelovo, bohužel 
několikrát tak nedůstojně užité, projevuje se zde zcela příznivě. 

Karel V. Rais'. Západ. Pohorskv obraz. Nakladatel. F. Šimáček v Praze 
1899. Stran .370. Cena 2 zl. 

Tklivý obrázek ze života kněžského a učitelského, fary a školy 
se všemi slastmi a bědami chudobného zapadlého horského hnízda. 
Na faře stařeček devadesátiletý dosluhuje, vida kolem sebe již všechno 
odumírati, konečně i svou sestru, která jej tak ošetřovala; ve škole 
poctivec s četnou rodinou, pronásledovaný učitelskou byrokracií, 
s bídou se protlouká, maje ve stařičkém faráři jedinou, takto ovšem 
velice slabou oporu. Vzájemné styky a starosti, domácí život na faře, 
v kaplance a ve škole, výjevy z lidu, tu a tam nějaká návštěva, 
zvláště oddaného souseda faráře, vyplňují obsah pěkné knihy, kterou 
všem srdečně doporučujeme. Budeť Rais beztoho brzy jedinvm z .lepších' 
spisovatelů, jehož knihy lze dáti každému do rukou. 

Spisovatel jo do hlavních postav svých zamilován. Obírá se jimi 
snad až příliš mnoho, tak že stejný ton nálady při nevelmi pestré 
scenerii prodlením poněkud až unavuje. Ale duch, jímž dílo provanuto, 
duch upřímného ušlechtilého citu bliženské lásky, ten povznáší a osvěžuje. 
V drobných projevech ukryto mnoho velikého, šlechetného. 

Justus van Maiirik jr.: Fij»;iirky z Amsterodamu. Přeložil Y. Kuneš. 
Nakladatel J. Otto v Praze. Stran 180. 

Pět humoresek nevynikajících ničím než prostotou. Amsterodam- 
ského v nich asi mnoho není, neboť „znalci vína~ na př. (z nichž 
každý spleten známkou haní své víno, maje je za protivníkovo) pro- 
běhli tuším již i kalendáři, a domnělý pacient, nesoucí si uriášské 
doporučení lékařské, také je íigurkou zcela známou. Ale pěkně se 
humoresky ty přece čtou, i lze je každému doporučiti. 

H. R. Ilaggard: Kleopatra. Přel. Jos. Bartoš. Nakladatel J. R. Vdímek 
v Praze. Stran .859. 

Spis. snaží se splésti osudy Kleopatřiny s nároky a úklady 
egyptského domorodce, potomka faraónů. Harmachisa. Jeho tajemná 
náboženská příprava líčena fantasticky v prvém díle, vlastní belletrická 
skladba zaujímá druhý a třetí díl čili, dle spisovatele, druhý a třetí 
svitek papyrusový. Tato směsice pravdy a fantastiky nepůsobí osvěživě, 
nýbrž jaksi tísni vě; zvláště z příšerných mystérií prvního dílu utíkáme 
jako ze sklepení na čerstvý vzduch. Jinak osnova děje i líčení 
jest duchaplné, časově a místně charakteristické, ovšem nikoli bez 
zmodernisování. Širšímu čtenářstvu se kniha nehodí. 

Hlídka. 14 



210 Písemnictví a umění: Nová díla. 

B. Vlková -Kunétickd : Neznámá pevnina. Hra o 3 jednáních. Sti-. 103. 
11 obrazů. Cena 1 zl. 20 kr. — Silhouetty mužů. (Dohra. Po všem.) 
Str. 188. Nakladatel F. Šimáček v Praze 1899. 

Viková-Kunětická pustila se statečně do mužův, a dobře má; 
zasloužit vlastně mnohem víc než jemné léky, kterých jim podává. 
V „Neznámé pevnině'' a v „Dohře" vyžily měšťák nalezne útočiště 
ve sňatku s ušlechtilou bytostí, „Po všem" jsou tak trochu rozjímání 
člověka, který prý svou samobytnost ztratil ve své manželce a rodině, 

V předmluvě k veselohře čteme: „Jasná myšlenka mé hry, 
jasná nálada, kterou budí, mají právo postaviti se proti obvyklým 
tradicím veseloherním; pak doufám, že bude porozuměno mé snaze 
napsati veselohru s novým zbarvením a s novým pojetím . . . Hlasy 
kritiky o mé hře se různily snad právě proto, že nemožno před 
premiérou napsati úvod, v němž by autor mohl podati svoje vyznáni." 

Nechápeme však, proč to napsáno. Tak radikálně nového, co by 
nějak nápadně překvapovalo, není ve veselohře pranic. Přítel dovedl 
vyžilého úředníka, jemuž poměry dovolují se oženiti, na venkov ke 
strvci, vlastně k hezké a duchaplné sestřenici. A tak se potom spolu 
domlouvají, ona nabízí se jako léčitelku, on mrzoutsky a zoufale 
odmítá, až na konec přece s^olí. Družka této nevěsty nepojímá lásky 
tak vážně, možná, že bratranec onen (který jest regisseurem hry, 
mimochodem řečeno) se s ní v tom shodne. 

Nálada hry jest ovšem jasná; ale vždyť veselohry si jinak ne- 
představujeme ! Spisovatelka domnívá se asi, že také něco svojí 
veselohrou „řeší", jako ti nesčetní proroci mužští, kteří o sobě sami 
prohlašovali neb nechávali a nechávají prohlašovati, že řeší bůhvíjaké 
záhady. Tomu ovšem není tak, ale proto přece jest veselohra její 
zcela slušná, ba snad právě proto je snesitelná, ač je v ní mnoho 
vypočítanosti a schválnosti. Ze i ona končí vdavkami jako jiné 
veselohry, kdož by měl za zlé. Jen třeba na paměti míti, že zde pak 
vlastně život teprve začíná, a problém že tím ještě ani z polovice 
nerozřešen Spisovatelka má správnou myšlenku, kterou i ve dvou 
uvedených povídkách rozvinuje, že žena může zhýralému pokolení 
státi se zachranitelkou; zda-li však ta žena, jak si ji ona představuje, 
jest jiná. Z^e nevěsta v určitém případě ženichu extravagance mladosti 
odpouští,- chápeme ; ale činiti to zásadou bylo by velice nebezpečné ! 

K veselohře pořízeny obrázky dle výjevů na jevišti Národního 
divadla v Praze. Na mne obrázky ty neučinily pranic pěkného dojmu, 
ač nemohu jinak pochopiti, proč se někteří kritikové nad nimi tolik 
pozastavují a proč vůbec spisovatelku tolik stíhají; vždyť práce její 
nejsou horší než tuct}' výrobků spisovatelů mužských, snad i kritikář- 
skvch. Páku třeba nasaditi jinde. 



Směs. 211 



SíSvSílvi^lí^wBS^^ 



SMĚS. 




,,Mluví-li se sliby, které nelze vyplniti, k širším vrstvám lidovým, 
není to sice mravné, ale politika také někdy posvěcuje prostředky. 

Souhlasu mass totiž nevyhnutelně je potřebí k posílení nějakého maneviai 
politického a nelze ho někdy jinak docíliti než nadsázkou, aby se vzbudilo 
nadšení. Než učitelstvo nelze považovati za massu ..." Podepsán Z. v „Poslu 
z Budce" (č. 23.), jenž není vydáván ani řízen — jesuity. Zřetelněji to 
zní asi takto: někteří poslanci při kandidatuře napálili liberální učitelstvo 
lacinými sliby, kterých splniti nelze. Napálen sice také lid — „massy" — 
ale to nic nedělá, tam někdy politický manévr posvěcuje lež a balamucení. 
Avšak u liberálního učitelstva, to je něco jiného! „Služby jeho (agitační ?) 
jako hitelligentního stavu musí se ceniti jinak a jinak nutno také k němu 
mluviti. Klamati jej je svrchovaně neprozřetelno a nebezpečno." „Posel z Budce" 
zdá se míti mezi spolupracovníky mnoho umravňovatelův, ovšem husitsky 
bezvadných a bezúhonných, soudíc aspoň dle toho, jak se na „nemravné" 
kněžstvo kasává; k tomu p. Z. nelze negratulovati za jeho — upřínuiost, 
podle níž by jejich theorie mravnosti nebyla právě tak docela nevinná. 

Národní Album uveřejňuje na str. 30. podobiznu a životopis Fr. Sušila. 
Podobizna, ačkoli dle rozšířeného vzoru zdělaná, je naprosto nevěrná; 
ale za to konečně vydavatelstvo nemůže, ač bylo na nejlepší podobiznu 
upozorněno. Co však napsáno v životopise, je nestydatá urážka památky 
Sušilo vy. Již data jsou nesprávná: Sušil narodil se 14. (ne 10.) června a 
zemřel 31. května (ne 1. června). Nač pak vychází životopis Sušilův od 
Dra. Vychodila, kde první datum výslovně opraveno? Páni v Praze nemají 
asi kdy moravské knihy čísti. ]Moravica šunt, non legimtur. „Činnost Sušilovu 
dlužno rozděliti na dvě části : S — a spisovatele a S — a paedagoga. Význam 
jeho je v druhém případě daleko větší a hlubší. Jako literát nevy- 
tvořil sice věci stěžejné, měl více vůle než sily. Přes to děkuje 
mu literatura mimo četné náboženské spisy a básně různého obsahu velko- 
lepou sbírku národních písní moravských. « Prosím, to je vše! „Náboženské 
spisy a básně různého obsahu" ! Škrabal, který tohle uveřejniti si troufal 
podepsal se Nč. 

Voda času nevrátivá. Doufáme, že také taková ta „voda nevrátivá" 
spláchla už ty minulé -časy našeho milého Velehradu. Jak musí býti trpko 
moravskénui člověku čtoucímu slova (v čísle 355. vid. „Vaterlandu" v ne- 
vinném jinak popise Velehradu a jeho minulosti): „Bald nachdem Bischof 
Robert sein Hirtenamt zu Olmůtz angetreten, wurde in AVelehrad das erste 
máhrische Kloster seines Ordens (byl Cisterciák) ins Leben gerufen, das 
durch J a h r h u n d e r t e e i n C u 1 1 u r t r á g e r, ein Bollwerk der Kirche 
und des Ordens u n d e i n e G r u u d f e s t e d e s D e u t s c h t h u m s au 
der m á h r i s c h - u n g a r i s c h e n G r e n z e sein solíte u n d a u c h 
thatsáchlich war, um endlich 1784 ein Opfer des Josephinismus zu 

14* 



212 Směs. 

Averden." Tak je to ř^ tou naší minulostí, kde so církevní osoby nebo sbory 
postavily do necírkevních služeb germanisace. V zájmu náboženství jest, 
aby církevní vrchnosti činily přítrž germanisaci, pokud se ještě kde, na 
příklad něktei-ými žensk3'mi klášteiy provádí. Pryč s ohledy! Suum cuique! 

Catholicum. Vedle nedávno začatého listu „Vox urbis", latinské to 
týdenní revue zcela v duchu moderním novinářském ale latinskými pojmy 
vyjádřeným psané, má Řím od Nového roku jinou všesvětovou revue „Ca- 
tholicum" zvanou. Tato jest pětijazyčná, ale jazyky nesmíchány tu jako na 
příklad v zanikající už „Kosmopolis" v jednom a tomže sešitu. „Cathohcum'-' 
má jen patero vydání, každé v jiném jazjxe. Původní jest přirozeně italské; 
druhá vydání jsou: německé, francouzské, anglické a španělské. Ostatní 
vydání nejsou však jen pouhým překladem. Ale všechna majíce hlavní věci 
společné shbují každé zvláště míti své specielní části. „Catholicum", alespoň 
dle prvního sešitu soudíc, vyšlo na svět zcela ve formě modex'ní, modernější 
než na příklad náš „Nový Život" — tak aspoň obálky „Nového Života" 
u porovnání s obálkou „Catholica" jsou pravé starošosácké obrázky. A hned 
za touto prachmoderní obálkou jest obraz papeže Lva XIII. žehnajícího 
všem čtenářinn a všem šiřitelům této moderní římské půlměsíční revue. 
„Catholicum" jest bohatě illustrováno, zprvu přináší jen reprodukce starých 
mistrův italských. 

Sv. Otec žehnající čtenářům „moderního" katolického časopisu! 

Jak zvláštní! 

Hudba Perosiho. Vehké chvály, jaké z Itálie vloni rozlétly se do 
světa o oratoriích dona Perosiho, schlazeny sprchou, jaká se snesla kritikami 
na první produkce v jiných končinách Evropy. Dne 23. ledna provedeno 
totiž „Vzkříšení Lazara" v Haagu a 24. ledna v Amsterodame. Na popc- 
leční středu pak dáváno při královské pěvecké produkci v Drážďanech. 
Kritika na všech třech místech odešla od produkce sklamána. Nenašla 
v Perosim to, co čekala. Není bez zajímavosti, že to byla protestanská místa 
nejprvnější, jež Perosiho přijala a přijala nemilostivě. Jest zvláštní, co se na 
Perosim nelíbí! Jeho dovednost a genialnost komponisty každý uznává, ale 
sloučení církevního rázu hudby s moderním se všeobecně nelíbí ! Kritik 
„Dresdener Nachrichten" praví: „Hudbě Perosiho schází jednotný ráz, známka 
osobnosti. . . . Její bezeslohovost nemůže se líbiti ani starým ani mladým". 
— Zajímavější a pronikavější jest úsudek, jejž o hudbě Perosiho podává 
znamenitý hudební kritik professor Dr. Franz Bachmann, protestant 
v „Můnchener Allgemeine Zeitung" (18. února) na základě italských pro- 
dukcí, jimž byl přítomen. Podáme z něho některé výňatky: „Stránku hudebné 
technickou ovládá Perosi s dokonalou mistrností . . . Orchesti-ace a harmonisace 
jsou ukončené v sobě útvaiy, jež jako takové k lepšímu zdokonalení už 
ničí mistrovské ruky nepotřebují ... Se zvláštní láskou studoval Bacha, ač 
velký tento protestantský církevní skladatel naň, katolického kněze, trva- 
lejšího dojmu neučinil . . . Richard AVagner jest bez odporu onen mistr, jenž 
na mladého italského hudebníka kněze největší dojem učinil ... V harmonisaci 
vyrovná se Perosi nejmodernějším. (Kritika pochvem naplňuje zvláště ta 
smělá krajní disharmonie, tato známka moderního ducha i táže se odpovídá-li 
této smělé disharmonii v tonech také snad nějaký základ v duši mladého 



Směs. 213 

kněze?) . . . Leč co nám praví tato hudba Perosilio, kněze katolické církve, 
toho „dirigente designato" v „sixtinské kapli" římské? Hudba ta značí 
předně úplnou rozluku s katolickou církevní hudbou a její 
minulostí. Značí dále úplné o b r á c e n í s e k d u c h u modernímu 
p ř e m á h a j í c í m u vše — u m ě n í li u d e b n í m. Souvislost s duchem 
gregorianského chorálu jest uměním Perosiho úplně odmítnuta. Ci chtěl by 
kdo v tom, že tu a tam nějaký gregorianský chorál anebo i palestrinská fuga 
vpletena, hledati spojení mezi přítomností a minulostí ? A právě gregorianský 
chorál, tato skvostná drahá koruna katolické církevní hudby vypadá v hudbě 
Perosiho zcela cizím živlem ; jsou tu vedle sebe postaveny prvky, jež při- 
rozeně spojení svému se příčí. Nejblíže rázu církevní hudby Perosi se při- 
bUžuje v jednoduchých, jednohlasých chorech svých ; v chorech ťugovaných 
už vystupuje duch moderního bouření a cítění. Zdá se, že Perosi nedovedl 
jinak tento konflikt než takovouto mesalliancí rozřešiti ... To však je jisté, 
Perosi s hudbou onou opustil posvátnou půdu církevní hudby. Ani formou, 
ani obsahem, ani původem ani účinkem není to duch té „musica sacra", 
onoho gregorianského chorálu, jenž tvoří „firmus cantus" katolické hudby. 
Jak se nyní „Caeciliani" postaví vůči tomuto mladému bojovníku no- 
vého — snad ? — - církevně hudebního života ? Nemohou jej považovati za 
„svého", oni, kteří snaží se čistou palestrinskou církevní hudbu před 
změlčením a rozpliznutím světské hudby 18. a 19. století chrániti. Co učiní 
oni, kteří i ze mší Mozartových jen dvě uznali za čistě církevní hudbu ? 
Co učiní s tímto revolucionářem, jenž třebas byl katolickým knězem hlásí 
se jako jeden z nejmladších? Jak se k němu zachovají, kdyžtě hudba jeho 
obdržela takové mohutné „placet" od samého papeže, ač hudba tato jen tak 
volně a mimotně navazuje na velkou církevně-liudební minulost katolickou ? 
— Na konec zmíniv se, jak obecenstvo italské Perosiho nepochopilo, a jak 
neuvědomilo si toto „revoluční" v hudbě Perosiho, toto opuštění veliké 
tradice církevní hudby katolické, končí kritik protestantský touto elegií : 
„Jest nám bolestno vidět, jak člověk s takovým nadáním, zevními, mimo 
náboženské umění a náboženský život ležícími ohledy sváděn jest na 
nepravé cesty, tak že vlastního vývoje nedbá a mimovolně klesá na nižší 
stupeň umělecký (před tím kritik Dr. Bachmann byl totiž doHčoval vyvý- 
šenost náboženské hudby Palestrinovy a Bachovy). Chce-li býti Perosi tím, 
k čemu jeho postavení jej určuje, pak ať si nalezne svůj vlastní výraz, ale 
ať nenapodobuje po druhých, — anebo ať se stane operním skladatelem, 
k čemuž má veliké nadání, ale nemusí nám nebe světskými barvami ma- 
lovati. Jen tak bude plnou uměleckou povahou. Chce-li zůstati věren církevní 
hudbě, pak k tomu náleží zcela jiné prohloubení než jak Oratoria je 
prozrazují." ') 

Adaui Mickiewicz, jehož stoletá památka narozenin připadla na 
24. prosince 1898, dosud netěší se přízni ruské policie, jež při slavnosti 
odhalení pomníku velikému básníku tak nápadně dala na jevo své nepříznivé 
smýšlení k němu. Ale nejen úřední svět ruský, nýbrž i literární svět chová 



') O »Yzkříšení Lazara* podáme budoucně rozbor p. řed. L. Janáčka. Redakce 
>Hlidkv«. 



214 Směs. 

se většinou nepřátelsky k polskému velikánu. Tak z pražských slavností 
Palackého známý generál Komarov, jenž v Praze horoval pro slovanskou 
vzájemnost, mír Poláků s Rusy, napsal do Světa neslušnou stať o !Mickiewiczovi, 
líče jej skoro jako idiota. V lednové Knižce Neděli dosti povrchné píše 
se o přednostech Adama Mickiewicze, jemuž vytýká se sti-annická vášnivost 
a nepřízeň k Rusku. Tím příjemněji píisobí článeček V. Kallose „Pamjati 
Mickewiča" v Russké Mysli. Spisovatel článku toho dokazuje, že M. 
miloval ruský lid i intelligenci, že po celý život zastával se národní snášenlivosti 
a proto musil od krajanů slyšeti horské výčitky pro „moskvofilství". Sobo- 
levskij, jenž dobře znal Mickiewicze, tvrdil, že „M. po celý život miloval 
národ ruský a pronášel se o něm sympathicky. " Ve svých pařížských 
přednáškách, pro něž Rusové tak ho nenávidějí, vyslovil se o Ruších, jako 
národu velmi schopném. Poslucliačům ruským, kteří ho vinili, že tendenčně 
líčí ruské dějiny, odvětil v době přednášky; „Slavnostně prote.stuji proti 
tomn, že by účelem mých přednášek bylo — živit a zvětšovat nenávist 
Poláků k Rusům . . . Ve veřejných listech (Poláci) vytýkají mi zcela j)ro- 
tivnou snahu." Podle slov Mjakotinových Mick. neustále dokazoval Polákům, 
že „dřívějším duchem nenávisti nelze působiti na Rusku, že nutno změniti 
taktiku k Rusku, proniknouti se bratrskou láskou k Rusům." Čím tedy 
\^'světliti si tu nená^^št Rusů k bratru Poláku ? 

Záhřebský belletristický časopis „Vienac" přinášel dosud různé 
illustrace, ale jak nyní oznamuje, nebude tak, aspoň zatím, činiti, aby si 
„materielně pomohl". O programu svém praví list, že i na příště sloupce 
svoje uzavírati bude „oněm literárním školám a proudům, které jsou v rozporu 
s cíli a s ideály národně-kulturních snah, a které by mohli mladou charvatskou 
literaturu svésti na scestí, kde by přestal její ideahstický, blahopřejný vliv 
na život národně-kulturní." p. 

O nehybnosti našeho drobného ozdobného průmyslu pronáší někohk 
vzdechů a stížností kronikář „Zlaté Prahy" v čísle 12. „Není města na 
světě poněkud jen historicky nebo jinak zajímavého, obdařeného jakoukolivék 
památnosti, jež by nehledělo využitkovati svojí svéráznosti co nejvydatněji 
v ohledu um ělecko-průmy šlovém. V nesčetných variacích setkáváme se, abych 
jen namátkou uvedl příklad s půvabnými malými padělky okřídleného lva 
benátského . . . sotva kdo z návštěvníků luzného města na lagunách neod- 
nášel si domů v nějaké podobě toto souvenir, ani nemluvě o přemnohých 
jiných ryze benátských motivech dovedně zpracovaných a do celého světa 
\'}'vážených. . . . Jen v Praze oplývající tolika vzácnými památkami 
dějinnými, o tomto vděčném odvětví umělého průmyslu téměř ničeho nezna- 
menáme. Jenom na nejlevnějších výrobcích, vulgarnějším účelům sloužících 
setkáme se s levnými okrasami nezdařilými obyčejně pražskými pohledy." — 
Vedle všeobecného stavu uměleckého průmyslu v zemích našich, jenž teprv 
před nedávném začal pomalu se v moderních nuancích probouzeti a zkvétati 
— leží hlavní asi příčina toho zjevu v tom, že Praha nemá svého přílivu 
cestovatelského. Je jakoby boykottována od mezi nái"od nich cestovních kanceláří. 
Podívejte se na kteiýkoliv cestovní plán, jež z Anglie vycházejí a někde na 
jihu Evropy končí, na všech těch „routách" leží Praha stranou. Angličané, 
s nimiž se přece setkáte ve voze rychlíku z Vídně do Prahy, řeknou Vám, 



Směs. 215 

že jedou dál — do Drážďan, do Lipska — v Praze nestaví. Proč, nevědí! 
Je to spiknutí. 

Uniělecko-průmyslové snažení v Anglii. Ředitel uherského zemského 
královského musea šlechtic Radišic \^'žádal si od londýnského ministerstva 
věd a umění, aby zapůjčeny byly prémiované práce při loňském konkursu 
umělecko-prumyslových anglických škol uherskému museu k výstavce. Anglický 
úřad svolil a tak se práce ty octly na výstavce v Pešti a odtud přestéhovaly 
se do rakouského uměleckého musea do Vídně, kdež výstavka otevřena 
15. ledna. Výstavku tu doprovodil ředitel musea rakouského šlechtic Scala 
zajímavou zprávou o umélecko-průmyslovém snažení v Anglii. Ze zprávy té 
vyjímáme nejmarkantnější: „Je tomu několik desítiletí, co ještě nebylo na 
uměleckém průmyslu anglickém nic víc chvály hodného, než dobrý materiál 
a poctivé provedení. Celý svět a zvláště Francie znevažovala vkus anglický 
a v Anglii samé v přemnohých kruzích se také podobná nevážnost k domácí 
umělecké řemeslné práci zahnízdila. A také anglický průmysl chtěje vyváželi 
do ciziny byl nucen povolati si kreslíce z ciziny, zvláště z Francie. Dnes 
však věci stojí v Anglii docela jinak. Dnes anglický umělecký průmysl stojí 
spolu s francouz.ským na vrcholku všeho umělecko-průmyslového snažení. 
Francie už dnes cítí, že na druhé straně „rukávu" povstal ji mohutný 
soupeř, který nejen v cizině jí odbytu ubírá, ale i ve vlastním domové 
jejím se uchycuje. Dnes patří i v Paříži k „bontonu" kupovat anglické 
umělecko-průmyslové výrobky, tak jako to druhdy všude platívalo o fran- 
couzských. A nejen veliké závody a společnosti anglické jako „^Nlaple", 
..Liberty" a jiné, ale i menší závody a dílny anglické vystupují v Paříži 
velmi dobyvačně a zvláště jsou to anglické tisky hedvábné a kretony, gobe- 
línové tkaniny, poterie, kovové předměty a jiné všelikého druhu, jež hojného 
odbytu v Paříži a ve Francii nacházejí. 

A kdo skutečně nezkalený zrak má pro barevnou hainnonii a zvláště, 
co nejvíc padá na váhu, pro účelnost zařízení domácího příbytku, ten musí 
dnes dáti přednost anglické domácností tříd prostřední zámožnosti přede 
všechmi „domácnostmi" jiných národův a zemí. Ale právě „domácnost", 
kdež se veškeré druhy um ělecko-prňmy šlových výrobků v jeden harmonický 
celek slévají. Není také divu, že tento umělecký vkus domácího zařízení 
stojí tak vysoko dnes právě v Anghí — vždyť nikde se na mravní a ro- 
dinný i společenský význam domácnosti tak velká váha neklade, jako 
v Anglii. „Home" a „Home-life" nikde se tak nepojímají tak vážně a 
vřele jako právě v Anglii. 

Tento rozmach umělecko-pi'ůiny šlový v Anglii, vyšel jen z národní 
školy — z té národní školy anglické, jež rok co rok přes 2 miliony dítek 
nejvážnějším způsobem vyučuje v kreslení a pracích toho druhu. Už tato 
škola tolik dovede, že ve všech stavech naleznete dnes v každé rodině 
aspoň jednoho člena, jenž se v kreslení dosti dobře vyzná, a to z národní 
školy ještě. líad národní školou stojí v tomto snažení řemeslnické školy 
kreslič.ské, odborné školy všeho chuhu a umělecko-průmyslové školy. Škol 
odborných a umělecko-prumyslových jest ve Velké Biitannii 278 (Scools of 
Art), řemeslných škol kresličských 438 (Art classes). Nad školami těmito 
je akademie umělecká při museu Kensingtonském „Royal CoUege of Art". 



216 Směs. 

Školám těmto ústřední a jednotné organisace dodává „Science aud Art 
Department", ministerstvo věd a umění, ač jednotlivým školám při tom 
popřává se co největší samosprávy a místního rázu. Ročně pořádány jsou 
výstavky („National-Competition") při nichž udílejí se nejlepším pracím 
žákovským ceny. Vloni těchto prací sešlo se 6515, a z těch vyznamenáno 
1259. V porotě zkušební zasedají z menší části učitelé um ělecko-pr umy šlových 
škol, z větší části však praktikové z oboru průmyslového, kritikové proslulí, 
sběratelé vytříbeného vkusu a podobní. Dnes Anglie zásobena jest kresliči, 
dessinisty, uměleckými upravovači a navrhovači ve všech odvětvích průmyslu. 
Tak nottinghamská „scool of art" vychovala tamnímu krajkářství už na 
1500 kresličův, kteří nottinghamské krajky také povznesli na první stupeň 
jakosti a hledanosti. Průmyslníci sami dbají o hojný a četný dorost škol 
um ělecko-průmy šlových a odborných. V Nottinghamu na př. továrníci sami 
pro své učně zavedli „nucenou" návštěvu školní třikrát v týdnu. Velký je 
počet stipendií, jež se na školách udílejí. Za každého stipendistu dostane i 
ústav prémii (3 až 5 hber šterl.) aspoň při jistých stipendiích. Stipendia 
jsou státní i místní (obecní). Do škol povolen přístup i ženským; a ženské 
se také vehni četně studia umělecko-průmyslového súčastňují a doznávají i 
pochvaly, že na prostředním stupni předčí o mnoho mužské své kollegy. 
Jsou pilnější a v}i;rvalejší, a tak třeba že muži dopracovávali se v několika 
případech geniální vyspělosti, ženy na prostředním stupni dokonalosti 
opanovaly. 








Rozhled. 




217 








****************** 
***************** 




ROZHLED. 




****************** 
***************** 


aeaeaeaB»eaa»B«E»B 


9SSK9B!B»9IBaB»B;9e»B 


***************** 
****************** 


***************** 
****************** 



^•fv 



v Brn ě, 25. února 1899. 



Církevní zp^á^^^ Dne 30. ledna přinesl „Osservatore Romano" 
dva dekrety z kongregace obřadní, z nichž jeden prohlašuje, že možno 
se vší jistotou na základě provedeného beatifikačního processu při- 
stoupiti ku blahoslavení ctih. Marie Magdaleny Martinengo, jepti.šky 
brescijské; druhý pak potvrzuje, že ctih. sestra klariska Maria Antonia 
Belloni vynikala heroickými ctnostmi v životě svém. — Ke konci se 
mimo to blíží, jak „Germania" sděluje, process, týkající se beatifikace 
Jana Kašpara Kratze, Jesuity a missionáře, jenž r. 1737. při konání 
díla missionářského v Tonkinu umučen byl. Tělesné pozůstatky jeho 
přeneseny do jesuitského chrámu v Makao, kdež dosud uloženy. 

V sezení kongregace obřadní ze dne 11. února jednáno dále 

věcech týkajících se processu: kanonisačního processu o blaho- 
slaveném Josefu Diego z Cadixu z řádu Kapucínů; beatifikačního 
processu Služebnice Boží Alexie Le Clerc. zakladatelky školních sester 
Kotredamských. 

G r e g o r i a n s k á universita v Eímě v tomto zimním semestru 
měla 1127 posluchačův a 25 professorů. Z posluchačů bylo na theo- 
logické fakultě 665. na fakultě kanonického práva 118 a na filosofické 
fakultě 344. Z professorů jest jich 19 Italů. 3 Němci, 2 Francouzi a 

1 Belgičan. Z posluchačů jest dle národnosti nejvíc Italů, po nich 
nejčetněji zastoupeni Němci a Francouzi, ostatně všechny národy mají 
tu své zástupce mezi studujícími. Posluchači jinak náležejí 37 různým 
řádům a 19 seminářům a kolleaúíni. 

Frýburská katolická universita octla se opět na veřej- 
nosti. V první polovici ledna švýcarké a bavorské listy katolické při- 
nesly připiš kardinála Satolliho, prefekta kongregace studijní, jejž 
poslal rektorovi zmíněné university. Mezi jiným kard. Satolli píše: 
„Jest mi známo, že v záležitosti universitv frýburské a ve příčině 
všech těch útoků na ni poslal J. Em. kard. státní sekretář Rampolla 
připiš p. Pythonovi, správci veřejného vyučování (v kant. frýb.) a tu 
s tím větším potěšením zmocněn zvláště k tomu od s v. Otce 
vyslovuji vám za kongregaci studijní dik upřímný a uznání všem 
oněm professorňm, že víiči těm několika, kteří zadali za propuštěnou. 
tak bezúhonně se zachovali a zároveň vyslovuji všem vám plné 
uspokojení a nejvyšší blahosklonnost Jeho Svatosti za 
vřelou a účinnou horlivost, s níž vznešený úřad svůj zastáváte a 
zvláště za tu věrnost a oddanost, již zachovali jste a za- 
chováváte původnímu směru čistého a pravého kato- 
lictví. Nechať toto slovo uznání jest útěchou a povzbuzením pro 



218 Rozhled. 



veškerý professorsky sbor a pro správu mladé vaší university, ale 
zvláště pro výtečné Otce Dominikánv. Kdyžtě oni s velikými obětmi 
a i peněžními zřídili a udržuji dva internáty pro studující, aby je 
uchránili nebezpečí volného pobvtu v městě, a když tyto posluchače 
ve svých internátech na požádání samé správy universitní nedělními 
a svátečními konferencemi ku pravému křesťanskému vzděláni vy- 
chovávají, to není žádnou přepjatostí a žádným fanatismem nějakých 
klášterníků, kteří z posluchačů by chtěli nadělat noviců a z university 
klášter — ale jest to povinností vychovávací nejen jejich, ale všech 
těch, kdož nad svěřenou sobě mládeží bdíti mají." — „Germania"' 
nechtěla věřiti zprvu v pravost tohoto dopisu, ale přesvědčila se 
k veliké své mrzutosti, že je skutečně pravým. Datován byl už 
'2o. května 1898 na rektora university professora Dra. Kowalského, 
a uveřejněn nejprve v prosincovém sešitě „Analecta ecclesiastica", 
odkud vzaly jej listy švýcarské. — „Germania" to vše svádí na špatnou 
informaci, jakou vloni o Velkonocích v Kímě podali o záležitosti 
frýbarské universiiy rektor její s dvěma Dominikánv. Lituje, že touto 
falešnou informací svedena sv. Stolice a kunoTe<íace studijní učinila 
takový projev, jímž zlořádům universitní, kantonalní správy vtiskuje 
pečet čistého katolictví, a vvstouplé professory prohlašuje za zlomyslné 
agitátory a nespokojence, vtiskujíc jim vším tím znamení vlažného 
nebo nesprávného stanoviska náboženského. 

Koncem ledna (28.) vydalo pak osm professorů frýburské uni- 
versity, právě nově nastouplých (1896 — 1898j projev, jimž dotvrzují 
proti výtce jisté university německé, že volnost vědy a učení se ve 
Frýbnrce nijak neobmezuje a nově nastouplým professorům zvláště že 
se výslovně jako nezadatelné právo položilo, že nikdy v ničem jejich 
svoboda učení omezována nebude. Podepsáni jsou: Bistrzycki, Detter, 
Jiithner, Kathariner, Koszembar-Lyskowski, Lenz. Ruhlaud a Zycha. 

Projev tento ovšem professoři vloni na jaře vystouplí zle přijali. 
Prý z 60 professorů jen osm jich projevuje, že má zaručenu svobodu 
učení. A což mají prý svobodu učení i professoři Dominikáni. kteří 
řádu skládají přísahu, že budou se držeti jen a jen ve všem principu 
sv. Tomáše Akv.? Uvádějí znovu ta ome/.riváni, jež snášeti bylo vy- 
stouplým professorům Wolífovi. Heinemannovi, Beckovi, Grimeovi, 
uvádějí nařízení dominikánské z r. 1896.. kdy přikázáno, že principy 
filosofie sv. Tomáše nejen pro theologickou, ale i pro ostatní fakultv 
musejí býti směrodatnými. Už prý statutem university samým svoboda 
Vlčení jest obmezena, ježto universita právě vydána jest vlivu Domini- 
kanů a mimo to podřízena kongregaci studií v Římě. — Dle všeho 
ani novými těmito projevy a protiprojevy záležitost katol. university 
frýburské neskončena. 

Divno je, že toho ducha, který asi k roztržce ve Frýburku vedl, 
ducha Schellovského pokrokového katolicismu, tytéž listy katolicko- 
némecké doma potírají a ve Frýburku hájí! 

Schellovy útokv na seminářský výchov bohoslovců přivedlv ne- 
dávno dva bohoslovce německé k tomu. že se se stížnostmi na správu 



Rozhled. 21 & 



a ducha seminářů v utekli do liberálních novin německých „Kijlnische 
Zeitunír" a mnichovské „Allí^emeine Zeituno^". Otázka, zda semináře 
či university, dostala se tudíž za tou příležitostí do proudu rozhovorů 
časopiseck^^ch. 

Mezi katolíky a protestanty německými začíná nová kontroverse, 
protestante domáhají se totiž uzákonění Velkého Pátku za den 
sváteční, závazně sváteční pro celé Prusko. Katolíci závaznosti tohoto 
svátku odporují, že pro katolíkv Velký Pátek ráz svátku neměl nikdy 
a nemá ani dnes. — V panské sněmovně pruské podána 20. ledna 
ministrem kultu k tomu čili případná předloha zákona. V odůvodnění 
k této předloze zákona, jenž obsahuje jen jeden paragraf o 10 slovech^ 
odvolává se ministr na to. že Velký Pátek jest posvátným dnem prote- 
stantům i katolíkům a vesměs všem sektám křesťanským. Také prý 
v Prusku už staršími zákony zemskými v různých krajích i v celém 
státě pruském byl povýšen za den sváteční, ač během času zvyky 
jednotlivých krajů nad zákon se povznesly a přikázanou svátečnost 
poněkud snížily na den polosváteční. Jako takové předloha uvádí kraje 
zvláště později Prusku připadlé, levé Porýní. Poznaňsko. Westfalsko. 
Vláda viděla se nucena zákon tento podati pru útoky proticirkevnicli 
a nábožensky odcizených vrstev lidu na svatost toho dne. Proto státním 
zákonem den tento prohlašuje jako sváteční, se všemi důsledky takového 
svátečního dne pro úřady a ústavy státní. Církevní ustanovení o dni 
tom nemají tím nijak býti dotčena; církevní ráz dne toho v jednotlivých 
vyznáních zůstane nepozměnén. — Listy katolické však prohlašují velmi 
určitě nemožnost katolíků při zákoně tomto spolupůsobiti, neboť jím 
stát dotýká se výslovného práva církve. Katolík státním zákonem 
o svátku ve svědomí vázán býti nemůže. Hrozí, že rozpoutá se nový 
boj kulturní, kdyby vláda a protestantská církev stála na svém. 

Boj o protektorát na východě mezi Francií a Německem má 
v časopisech své další důsledky. Jsou to zprávičky, jimiž zvláště 
německé listy píchnjí Francii; francouzské katol. listy ovšem odpověď 
dlužný nezůstávají. Tak volbu patriarchy Maronitů prohlásily německé listy 
za zřejmý výsledek francouzského vlivu: mar Eliáš El-Hauajik je prý 
vřeK' a veřejný přítel Francie a francouzský vliv pracoval pro jeho 
volbu na všech stranách. Podobně prý patriarcha řecko-sjednocem' ch 
]\Ielchitů mar Butros D/erajdžiry vloni zvolený je přítelem I"rancie. 
Na počest tohoto, jemuž vláda turecká dlouho ferman potvrzující ne- 
vydává, pořádal koncem ledna v Kairu francouzský tamní agent 
hostinu. — Francie právě pr}^ v jPalestině ochranou svou katolíky 
vydává na pospas pravoslavným a Eekům. Tak zpravodaj ,,Grermanie" 
z Palestiny klade francouzskému konsulovi v Jerusalemě za vinu. že 
jeho indolencí letos opět Řekové na svou slavnost Zjevení Páně prodrali 
se do kaple Narození Páně v Betlémě severním jim zakázaným a 
katolíkiim pouze povoleným vchodem. Tak prý to dělají důsledně po 
léta už, aby výhradní právo katolíků na severní vchod do jeskyně 
takto zmařili. Svůj jižní vchod však uchovávají výhradně pro sebe. 
Katolíci, kteří práva toho často i násilím brániti musí. letos prý fran- 



'220 Rozhled. 



couzskou vládou úmyslně zdrženi, dali Řekům volný průchod jejich 
násilné akce. Tito tedy narazili jen na slab}" odpor turecké vojenské 
stráže, která konečně též ustoupila. — Celý tento spor, jak je malicherný, 
zdá se nám ostatně i dle mylných předpokladů vylíčen}*. 

První rozběh proti ritualistňm v parlamentě anglickém učiněn 
í). února návrhem Smithovým. Tím tedy laická kampaň Harcourtem 
ohlášená započala. Smithův návrh směřoval k tomu, ab}'^ se v trůnní 
řeči stala zmínka a vyslovila nelibost nad nezákonitostí, jakou jistí kněží 
v ,,establishment" zavádějí. První náraz odrazila vláda sic v dolní sněmovně 
skvěle 221 proti 89 hlasům. Pro další případy však ritualisté v dolní 
sněmovně snadno mohou přijíti k úrazu. Leč sněmovna lordů, jak se 
zdá a za to má, každý prudší náraz, jímž by laický živel chtěl 
uskrovňovati pravomoci biskupské, aby sám se chopil potlačení ne- 
poslušných ritualistických kněží, asi odrazí. 

Dobrou přípravou na příhodnou chvíli, když by spory v lůně 
anglikanismu měly dosáhnouti vrcholu, je v liímě zbudované a papežem 
právě nadané (400.000 fr.) „Kollegium Bědo v o''. Má se za to, že 
i dnešní hnutí jako druhdy „puseyismus" povede k četným konversím. 
a jako tehdy nejslavnější muži katolické církve tohoto století v Anglii. 
Manning a Newman, do lůna jejího uvedeni, tak že teď rovněž bude 
třeba příhodného útulku pro duchy těch, kdož ze společnosti sváru 
a hádek vystoupí, aby měli v katolicismu jistý přístav míru. „Collegium 
Vener. Bedae" (učeného světce benediktinského staré Anglie) má pro 
četné konvertity anglické býti tímto přístavem. Leč i tak „Collegium^' 
nebude prázdné, jsouť kon verse anglické stále četné. 

Spisek abbé Kleinův o P. Heckerovi, jenž vyvolal právě všecky 
ty bouře pro „amerikanismus'" v Evropě a hlavně ve Francii a 
v Itálii, v novém vydání od nakladatele pařížského Lecoíirea z části 
pozměněn a zvláště ostrá místa v^nnýcena. 



Věda a umění. Zemřeli: 24. ledna Antonín ř\'ant. Rybička, 
dle rodného města Skutečský se píšící. Byl sekretářem nejv}^ššího soudu 
ve Vídni. Proslul jako literární historik. Narozen 30. listopadu 1812. — 
Dne 9. února zemřel Boh. Čermák, skriptor universitní knihovny, 
známý jako básník let sedmdesátých. — Dne 10. února zemřel Josef 
Emler (narozen 10. ledna 1836). professor české university, vynikající 
český dějepisec, proslulý hlavně pracemi archivalními. 

Dne 7. března připadá stoletá památka narozenin Frant. Lad. 
Celakovského. 

Dne 3. února zemřel znamenitý malíř polskv Julius K o s s a k 
(* 1824), výtečný malíř bitev, nevyrovnatelný malíř jezdcův. Co se 
rázu maleb týká, staví se svým vlasteneckým nadšením historickým 
vedle Matejkv a Grottgera. — Pro své výtečné malby vojska a bitev 
byl J. Kossak oblíbeným malířem císaře Viléma II. (!). jenž časté 
olDJednávky u něho činil a výjevy z života svého o lovu a vojenských 
cvičeních mu zadával. 



Rozhled. 22 1 



Dne 2. února slavil Pavel Országh („Hviezdoslav"), slovenský 
slovutný pěvec, po Vajanském dnes nejceněnější, své padesátileté na- 
rozeniny, xša některých mistecli na Slovensku oslavy jeho zakázány 
a právě v rodišti jeho Horním Kubíně. 

Dne 12. února oslavil srbský studentský kroužek v Pešti padasáti- 
letou památku spisovatelské činnosti srbského básníka Jovana Jova- 
n o v i c a Z m a j a. 

Praha má dostati první svou čistě literární a umělecko u 
revue. Jen aby tu bylo něco skutečně vědeckého, povýšeného nad 
dosavadní pražské publikace reklamně-klikové. Název bude „Obzor 
literární a umělecký^, nakladatelem má býti Buršík a Kohout. Red. 
J. Vlček hlásí se silno k realistům, tím je dána barva nového toho rozhledu. 

Dne 5. února sděleno městské radě pražské, že stavba české 
malířské a k a d e m i e už zadána. Tak asi tímto rokem už by došla 
svého dokončení. 

Na poslední své valné hromadě sdělila ,,Královská česká 
společnost nauk'', že počet členstva koncem roku 1898. vykazoval 
190 členů. Knihovna společnosti má oO.OOO svazků. Základní jmění a 
jmění jubilejního fondu činí 35.000 zl. Výdaj ného jmění má společnost 
4179 zl. Nových členu přibylo domácích 5, cizí 4 (2 z Paříže, 1 z Vídně. 
1 z Královce). Přednášek konáno Ho v první třídě ' filosofických,. 
historických, filologických) a 39 v druhé třídě (matematických, přír.). 

Výroční valná hromada spolku žurnalistu českých konána 
12. února. Předsedou zvolen opětně Emil Bretter, chefredaktor listu 
.,Politik". — Družstvo zoologické zahrady pro Prahu konalo 
12. února svou ustavující valnou hromadu. Družstvo emittuje podílv 
lOOzlatové. Do té doby bvlo přihlášeno 112 podílů. 

Dne 5. února postaveno ve foyeru Národního Divadla poprsí 
dramatickému umělci a řediteli divadelnímu J. K. Tylovi. 

Pro druhý sjezd slovanských novinářů, jenž se má letos 
pořádati v Krakově, konány dvě předporady, 27. ledna v Praze pří- 
pravné komité polské s českým. 8. února pak ve Lvově zřízený už 
zatím výbor polský. — Minulý přípravný výbor, jenž zůstal v perma- 
nenci. vypracoval zatím už organisační návrh budoucí slovanské 
korrespondenční kanceláře. Tato má sestávati z národních kanceláří 
ústředních pro každý národ a tyto navzájem pak mají si zprávy své 
v}"měňovat prostřednictvím jednoho říšského ústředí, jež však jest 
ještě velikou otázkou. — Polský výbor přípravný přejal od českého 
celou agendu a povede ji až do ustavení se budoucího výboru třetího 
sjezdu. Uřadní řečí sjezdových výborů má býti vždy řeč onoho národa, 
v jehož středu se pořádá sjezd. V této řeči činí se prohlášení a sdělení, 
v ní se připraví též resoluce. Pražský sjezd konán na útraty města 
Prahy, budoucně sjezdy slovanských no\anářů mají si zříditi svůj 
fond sjezdový. 

Otázka postavení druhého divadla pražského vyřízena tak 
dalece, že vláda prostřednictvím místodržitelství dala svolení městské 
radě pražské k odstoupení stavebního místa v městském sadě. Tu však.. 



222 . Rozhled. 



když technický výbor u místodržitelství návrhy schválil, opřel se 
zdravotní výbor, že se má ubrati novou budovou právě sadů pro budoucí 
Prahu tak potřebných. Sbor obecních starších v Praze rokoval dvakrát 
o shoření domů č. 931.. 932. a 933. na Staroměstském náměstí. Ve 
schůzi 20. února konečně se usnesl přes všechny protesty přátel Staré 
Prahy domy zbořiti. Ale zboření domů má se zatušovati dvěma návrhy 
odporučenými městské radě: návrhem architekta Miinzbergra, aby plán 
nové budovy, jež tu má státi, co do os a průčelí starých domů byl 
zachován. Druhý návrh Dra. Scheinera pak zní, aby prostřední dům, 
nejčistší po stránce slohové, barokní a dobře zachovalý byl jen adaptován. 
Tři tyto domy dnes jsou z nejpamátnějších a nejzámlu vnějších v assanačním 
ravoně. — Kommisse zemským výborem zřízená pro zachování rázu staré 
Prahy podala 2. ledna své dobrozdání o oněch budovách městské radě, 
a toto dobrozdání zní asi ve smyslu návrhu Dra. Scheinera. Dům č. 932. 
chce míti kommisse zachován v přední i zadní části, protože má fa9adu i 
nádvoří krásné. Čísla vedlejší 931. a 933. ať se zboří, ale plány budov na nich 
vvrůsti majících ať jsou vázány na podmínku použiti motivu fa9ad 
nynějších nebo starších. Tyto dvě facady mají mimo to souhlasiti 
s celým rázem severní strany Staroměstského náměstí. Průčelí těchto 
dvou domů je renaissanční, a při č. 933. už všelijak znesvářené. — 
Ted, když krásnou čistou barokní stavbu Dienzenhofrovu, prelaturu 
u sv. Mikuláše, zbořili bez milosrdenství, najednou hýbá se svědomí 
i v obecních radních při objektech menší ceny. Ale lépe ovšem později 
než nikdy. — Zakročením zemskéko výboru se assanační práce zdržely 
v té části; co se pánů z radnice týká, ti už by byli bývali i s těmito 
domv hotovi. Zachová-li se aspoň tu něco ze starobylého vzhledu, náleží 
tu zásluha jen zemskému výboru. 

Za zaznamenání stojí též padlý už návrh (zrozený ve hlavě „husit- 
ské"), aby domy před týnským kostelem se zbořily, a sem se 
postavil mariánský sloup ze staroměstského náměstí. Návrh padl proto 
ovšem, že tvnskv pohled jest i takovým lidem, kteří stavby Dienzenhofrovy 
bourají, přece jen vzácným. 

Novv útok chystá se z místodržitelství zase na jiný rozkošný 
„pohled" pražský, samou přírodou vytvořený — na zničení ostrova 
střeleckého. Varovný hlas zdvihl tu první architekt Balšánek, aby 
se nepovolovalo praktickým a zcela zbytečně všedním názorům z místo- 
držitelství, jež chce stromoví na jižní straně ostrova úplně vymýtiti a 
zříditi tu výtah ledu. 

Koncem ledna a počátkem února uspořádána v saloně^ Topičově 
výstavka obrazů mladého českého malíře Jaroslava Špillara, 
zaujavšího pozornost hlavně svými obrazy ze života Chodů. „ Obchodní - 
výsledek výstavkj^ nebyl skoro žádný. 

Vloni v čase, kdy se zřizovaly různé „rady" při ministerstvech, 
zřízena též při ministerstvě osvěty „umělecká rada". Úřední 
„Wiener Zeitung" přinesl 29. listopadu stanovy této rady a jmenování 
44 jejich členů, mezi nimiž jest jich 13 vůbec slovanských (polskočeských) 
a z těch () českých. Nejvíc členů je z pochopitelné příčiny z Vídně. 



Rozhled. 223 



Ve stanovách se praví o členstvu rady: „Umělecká rada sestává se 
zménného počtu umělců, učenců, přátel umění a úředníků, jimž svěřena 
péče o umělecké záležitosti. - — Členové se jmenují od ministerstva 
.osvěty nejdéle na dobu 5 let. — Rada se sama muže sesíliti kooptací 
odborníkův. — Předsedou rady je ministr. — Do působnosti rady ná- 
leží: zadávání prací uměleckých od státu: zákup uměleckých děl státem; 
zkoumání a projednávání roční položky umění věnované v rozpočtu 
ministerstva vvučování; ustanovení programu na použití této položky 
v každém příštím roce; dobrozdání o mimořádných výdajích uměleckých; 
pořádání a podpora výstav uměleckých, publikací a jiných uměleckých 
podniků; udělování stipendií; zodpovídání otázek týkajících se vyučo- 
vání na ústavech uměleckých, jakož i případných předmětii na obecných 
školácha ústavech státních, a vlivu umění na vvučování školní vůbec; otázky 
uměleckých museí. — Rada zasedá pravidelně jednou (!) do roka. — 
Z celé rady zřídí si ministr pro menší běžné záležitosti, zvláště udělování 
cestovních stipendií menší sbor poradní, takzvanou „stipendijní komissi." 
Z Moravy do umělecké rady nepovolán nikdo, z Cech pak (z Prahy) 
jsou to: Hlávka, Hostinský, Hynais a Myslbek, dále Lanna a Ohmann. 
Za Moravu snad platí jmenování Jana svob. p. Chlumeckého. 

První schůzi měla umělecká rada rakouská dn'^ 
16. února. Sekční radové z ministerstva vyučování podávaU zprávy 
o tom, jak stát podporoval umění v posledních letech, a jak naložiti 
se má s rozpočtem r. 1899. a o tom jak minist. hodlá ae súčastniti 
pařížské výstavy 1900. Členové sami podávali pak návrhy, z nichž 
uvádíme: aby se zvětšila podpora na v^^dání sbírky školní „Obrazy 
pro školu a dů m", jež před několika lety započata a dostatečného 
rozšíření nenašla; aby se zřídila rakouská moderní obrazárna: 
aby se pořádaly kočovné výstavky dobrých reprodukcí, 
zřizovala místní musea umělecká z fotografických reprodukcí 
a sádrových odlitků a jiné méně důležité. 

Z vědeckých poradních sborů ministerských touže dobou nebo 
nedávno zřízených sluší ještě jmenovati radu archeologickou vlastU'^. 
ústav (Institut) a radu archivní. 

Archeologický institut měl první schůzi dne 15. února. 
Ministr vnitra podal obraz rozvoje védy archeologické v Rakousku 
na staré památky tak bohatém. O úkolu ústavu pak pronesl se ministr 
takto : Nejdřív má věnovati péči svou vědeckým bádáním, na východe 
pak pokračovati v započatých podnicích, jež už tak skvělých výsledků, 
zvláště v Etesu se dodělaly ; provésti má sbírku antických nápisů 
Malé Asie, jež dosud pod vedením cis. akad. věd se provádí, má při- 
spívati pomocí svou při větších publikacích, a zvláště mladým silám 
vědeckým dávati v tom oboru příležitost k práci. Doma bude říditi 
ve spolku se „společností pro zachování starých památek uměleckých 
a historických" státní sbírky antik, dozor povede nad kopáním státem 
podporovaným. — Členové ústavu archeolog, jsou skoro všichni z Vídně. 
Z Cech jmenován jediný ryt. Lanna. 



224 Rozhled. 



Rada archivní zřízena počátkem r. 1895. Ve svém sezení 
dne 28. ledna podávala zprávu o všech minulých 16 schůzích za léta 
1895 — 1898. Po ta tři léta táhlo se vyřizování návrhu ministerstvem 
podaného, jakým způsobem zajistiti staré archivní listiny, jak uchová- 
vání úředních listin zjednodušiti, státní archivy najeden způsob upra- 
viti a vydati seznam všech archivů rakouských, tak aby bohatství 
archivní na jeden pohled zřejmo bylo, a pro historické práce se tak 
hledání pramenův usnadnilo. Archivy soukromé špatně opatřené mají 
se svěřiti nejbližším klášterním správám archivním s jejich svolením. 
Při sdělávání inventáře mají se též samostatné archivy odjinud pře- 
nesené, tak na př. archivy zrušených klášterů, samostatné vésti, a 
v archivních sbírkách má se jim ponechati oddělené místo Katastrální 
kartografický materiál má se svěřiti zemským archivům úředním a 
v nich z celé země sloučiti. 

V sezení rak. anthropolog. společnosti ve Vídni dne 14. února 
podával prof. brněnské techniky Makovský zprávu o mamutích 
nálezech moravských a o dotvrzené domněnce těmito nálezy, 
že mamut byl vrstevníkem diluvialního člověka na Moravě. 

Knížete Nikoly černohor. „Balkánská carica" vyšla po- 
druhé v italském překlade ; prvý překlad byl z německého nesprávně 
pořízen v r. 1896. ; nový zdařilý překlad vyšel v Zadru od proslave- 
ného už srbsko italského překladatele poetického Jovana Nikolice. 

Ruský generál Bogoljubov podal ve „Slov. dobročinném spolku" 
petrohradském návrh, aby spolek zřídil „všeslovanskou Matici". 
Úkolem Matice by bylo: zříditi všeslovanskou bibliotéku ; zříditi museum 
vvrobků průmyslových i domácích všech slovanských národů; zříditi 
museum národopisné, archeologické a numismatické ; pořádati schůze, 
zábavy a koncerty, divadla, výstavy týkající se jen života slovanského. 
Matice nechať vystaví si svůj slovanský dům v Petrohradě, nechať 
zařídí gymnasium slovanské a upraví v domě svém všeslovanský 
útulek pro hosti z krajů slovanských do Petrohradu zavítavší. Bibliotéka 
a musea nechať se zřídí odděleně pro každý národ zvláště. Bibliotéka 
by obsahovala ovšem jen „slavistika", to jest spisy o Slovanech a toho 
kterého národa slovanského se týkající, nejdřív v tom kterém jazyku 
slovanském, ale i v cizích jazycích. Střed nechať tvoří národ ruský 
se svými pododdíly : velkoruským, maloruským a běloruským. Vedle 
tohoto střediska nech se pak umístí jednotlivé národy slovanské. A mezi 
těmito národy čteme: Cechové, Moravci! — Nevíme, je-li to pů- 
vodní roztřídění Bogoljubova, nebo chyba našeho pramene (srbského). 
Ale byla by to divná „všeslovanská Matice", měla-li by začíti s takovou 
znalostí národů slovanských ! 

Vedle nového uměleckého časopisu „moderny" („Mir Iskusstva') 
založen (už v loni v říjnu) v Petrohradě též umělecký měsíčník pro 
umění vžilé a umělecký průmysl („Iskusstvo i iskus- 
stvennyj promyse 1"), jakých cizina už od let hojnost vydává. 
Nám časopis tohoto druhu rovněž dosud schází. Ani Poláci ho ne- 
mají, o jiných ani nemluvě 



Rozhled. 225 



Vídeň měla vedle výstavky secesse v lednu a v únoru též sou- 
bornou výstavu : akvarellň a skizz, mimo to specielní výstavku děl 
italského malíře Michettiho. nejsilnějšího z moderny italské, a 
sptcielní výstavku proslulé krajinářky německo-rakouské pí. Tiny 
B I a u o v é. 

Dne 13. března připadá stoletá památka první produkce Hayd- 
nova „Stvoření". — Dne 22. ledna v Mnichově dávána první 
opera Wagnerova syna, Siedfrieda Wagnera („Barenhauter"), jež dle 
všeobecného mínění, které čekalo ovšem dílo otcovým rovné nebo 
podobné, sklamala. 

V Mnichově-Paříži založen půlměsíční list pro německo-francouzské 
umělecké a literami styky pod názvem „Revue franco-allemande". 

Jedním z výsledků mezinárodní konference berlínské proti malo- 
mocenství má býti mezinárodní časopis malomocenský : „L e p r a, 
Bibliotheca internationalis.'* List povede kodaňský prof 
dr. Ehlers. 

Dle Puškinovy „Poltavy" zpracované od francouzského 
dramatika Pierre Collinse 1 i b ret t o „M atrena Kotchoubey" 
určeno akademií francouzskou za hodno ceny Rossiniho, ročně nej- 
lepším librettům udělované. 

Dne 7. prosince položen a posvěcen základní kámen domu urče- 
ného pro uměleckou rodinu v Ligugé založenou J. K. H u y s- 
mansem. „Familiasacra"při opatství benediktinském v Ligugé 
dospěla zatím svého ustavení. Pamětní nápis na domě pro „rodinu za- 
svěcených" určenou zní doslovně: „Ve středu 7. prosince 1898. dom 
Bluté, mnich benediktinský z Ligug-^, požehnal první kámen tohoto 
domu zasvěceného Nejsvětější Panně a svěřeného ochraně Sv. Martina 
a řiv. Benedikta, založeného návodem nebožtíka Gabriela Ferreta, 
kněze z kongregace Sv Sulpicia, pro J. K. Huysmansa a jeho přátele, 
péčí a vedením p. Boutauda, stavitele diecesanního ; za doma Bou- 
rigauda, opata v Ligugé, doma Chamarda, převora ; doma Bouleaua, 
faráře ; p. Hambisa, starosty. — Visita, quaesumus Domine, habitationem 
istam et omneš insidias inimici ab ea longe repelle." 

Členové společnosti „Familia sacra^ budou žíti v domě tom 
jako v konvente svém, volni ovšem od závazku přísného řeholního 
života. Budou to „oblati-' benediktinského kláštera v Ligugé, tvořící 
třetí řád sv. Benedikta. V den přijetí a zasvěcení oblečeni budou 
ovšem řeholním rouchem laickým, ale nemusí ho nositi stále Jako 
členové každého jiného „třetího řádu" tak i oni v životě nebudou se 
rozeznávati od jiných osob světských. — Leč „familia sacra" v Ligugé 
bude něco zcela jiného než umělecký útulek v drážďanském 
klášteře benediktinském. Sem přicházejí umělci jen jako 
k odpočinku, na zotavenou, v ús raní k oddechu i k načerpání no- 
vých dojmuv a myšlének a tu za pohostinství kláštera malují obrazy 
svatých, pro kostel, řád a jeho potřeby a účely se hodící. V Drážďa- 
nech jsou to jen hosté umělci, jež klášter benediktinský k sobě vábí, 
v Ligugé však mají to býti umělci světa se zřekší ke klášteru bene- 

Hlídka. 15 



226 Rozhled. 



diktinskému úžeji se přivinuvši a v blízkosti jeho novým životem 
žijící, žijící svým očištěným novým snům uměleckým. 

„Familia sacra" v Ligugé pod vůdcovstvím Jorise-Karla-Huysmansa 
staví si ihned vysoký cil: obrod umění náboženského. Tak jako 
z benediktinské kongregace beuronské vzešla škola malířská zvláštního 
směru a rázu — „beuronskou" zvaná, tak má ve stínu opatství Ligugé 
povstati též nová škola umělecko církevní, umění slovesné především 
reformující. — 

Dne 7. února zemřel v Nizze zakladatel ústavu, jejž sám nazval 
„Musée sociál", ústavu to sociologického v nejlepším slova smyslu, 
hrabě Oldebert de Pineton de Chambrun (* 1821). Ustav založen 
r. 1893. Chambrun mu věnoval polovici svého ohromného do desítek 
milionů jdoucího jmění. Chambrun zprvu zajímal se uměním a uměleckou 
kritikou, šířil mezi prvními úctu k hudbě Wagnerově ve Francii, 
později teprv mysl svou obrátil k sociálním snahám dne. „Musée sociál '- 
dnes vydává svou vlastní ekonomickou knihovnu, jejíž svazky prodávají 
se po 4 francích; a má svůj vlastní sociologický časopis. 

Pro slovník hieroglyfický a staroegyptský vůbec, jenž, jak 
jsme oznámili už, z počinu samého císaře Viléma 11. má pojistit ně- 
mecké vědě primát v aegyptologii, zhotoveny a dopraveny do Německa 
odlitky a fotografie „textů z pyramid". 

Dne 21. dáván na Lessingově divadle v Berlíně nový kus Maxa 
Halbeho „Die Heimatlosen" tragedie z života „emancipované'' 
samorostlé proletářky. Kus měl dosti obstojný úspěch, vzhledem k před- 
poslednímu vystoupení Halbeho aspoň. 

Věhlasný esthetik anglický na universitě Oxfordské John Ruskin, 
jenž od let šedesátých do osmdesátých celé dvě generace ušlechtilých 
mužů Albionu odchoval, slavil 7. února dovršené své 80tiletí. (* 7. února 
1818.) Stařičkému učenci dodáno do zátiší jeho na jezeře Conistonském 
mnoho projevův a adress uznání a vděčnosti. 

Amsterodamská akademie věd usnesla se na tom vydávati 
práce a zprávy své též v anglickém jazyku. Zpráva tato značí kapitulaci 
malého sebevědomého národa na mezinárodním zápasišti duševním. 
Úmyslně, pyšná zvláště na své zeměpisné práce o ostrovech asijských 
(Jáva, Sumatra), zdráhala se jakýmkoliv jiným jazykem své objevy 
světu sdělovati. Proslulý zeměpisec Javský Veith zpříma pravil, kdo 
chce ze spisů jeho čerpati, ať se učí hoUandsky a ani právo ku překladu 
do cizí řeči nepovolil. Leč konečně svět šel svou cestou i bez bližší 
známosti o pracích učené akademie hoUandské. A tak potrestavši řebe 
samu přichází konečně akademie k tomu náhledu, že dnes třeba světu 
učenému usnadnit přístup ku pracím malých národů, nemají-li výsledky 
prací takového národa bez ohlasu a bez známosti zaniknouti v hluchotě 
malých obzorů národních. Vidno to také u všech jiných akademií 
menších národů, že se starají samy o šíření známosti svých prací a 
spisů. Tak naše akademie v Eakousku krakovská, pražská i pešťská, 
jako akademie malých národů utíkají se ku vydávání aspoň částečnému 
— ve výtahu — svých zpráv v jazyce německém a francouzském. — 



Rozhled. 227 



Amsterodamská akademie uchýlila se k nejrozšířenějšímu jazyku, jazyku 
anglickému, ač jest jí kmenově vzdálenější než němčina. 

V malé vesničce italské Žerme u Conegliana objeven starý obraz 
kostelní představující P. Marii ; obraz uznán za dílo slavného malíře 
z počátku cinquecenta, Giovanniho Battisty Cimy (1460 — 1518). 
Nový objevený dlouho postrádaný „Cima" ihned kolossálně zpeněžen. 

Výzkumy a práce na antických, nalezištích staly^ se od několika 
let závodištěm národův evropských. Zvláště je to nynější Eecko, Turecko, 
Malá Asie, Palestina, Egypt, Mesopotamie a Sýrie, jež lákají starovědce 
národův evropských. Anglie, Francie a Německo mají v Řecku nynějším 
a starých jeho částech své ústavy archeologické, jež horlivě súčastůují 
se kopání a výzkumů. V Římě mají své historické kroužky, v Egyptě 
své ústavy. Rakousko připojuje se k tomu závodění teprv v době po- 
slední. Zvláště pokud se prací v řecké antice týče, tu před málo lety 
ještě vše na soukromou pilnost a horlivost bylo poukázáno; od dvou 
let i tu stát projevuje ochotu podpory a pomoci. 

První výsledek rakouské archeologické výpravy do antického 
světa řeckého jest vloni objevené staré řecké divadlo ve vyko- 
paninách efesských. Kopání toto a objevy ty daly se ještě počinem, 
vedením a nákladem císařské akademie věd ve Vídni. Staré toto divadlo 
objeveno pod ssutinami na svahu hory Panadžirdagu a jeví se jako 
dvojí přestavba a přístavba pozdější k původní jednodušší stavbě. 
Objevem efesským potvrzena domněnka, že v starém řeckém divadle 
orchestr i herci „hráli" v orchestře. Teprv později a hlavně za římských 
dob orchestr a herci odděleni a přistaveno nové oddělení proskenia, 
jež ozdobeno a rozšířeno. 

V Thermách, hlavním městě Aetolie, objeven prastarý chrám 
Apollonňvze dřeva, okrášlený terrakotovými reliéfy. Věci tu nalezené 
cení se stářím svým až^ z doby 900 př. Kr. pochozí, chrám sám má býti 
ze 7. století př. Kr. — Řecká archeologická společnost, vlastně „eforos" 
její Stais, ocíhalili vloni část chrámu Poseidonova a Athenina na 
předhoří Sunion (dnešní mys Kolonnais). V pracích, které vedly 
k překvapujícím výsledkům, bude se pokračovati. — Na ostrově Rheneji 
u Dělu objevil „eforos" arch. spol. ř. Stavropulos, zbytky starého po- 
hřebiště; Delos sám Apollonovi posvátný nesměl pojímati v lůno své 
mrtvoly lidské, tyto tudíž odváženy na sousední pustou Rheneji. Věci 
tu nalezené, zvláště vasy obohatily známosti vědecké o malbě keramické 
v Řecku před r. 426. př. Kr. 

Anglický archeologický ústav v xVthenách ve své zprávě o loňských 
pracích, na jedné z posledních schůzí svých podané, zmiňuje se o hlavním 
objevu školy anglické, o vykopaném starém praehistorickém 
městě na Milu. Město toto nedaleko Fylakope ležící jevilo tři vrstvy 
při kopání, i od nejstarší až do novější stavební periody města zračí 
se sice skoro tentýž duch a tentýž ráz, ač stále dokonalejší, umělejší 
a pokročilejší. Svědčí to tudíž o nepřetržitosti jednoho a téhož kmene, 
jenž v městě na ostrově obýval, zabývaje se obchodem, k jakému 
volný dobrý přístav sám naváděl. Jedním z nejpozoruhodnějších objevů 

15* 



228 Rozhled. 



jsou hmoždíře čtyřhranné z doby předmykenské, a pak objev pěkně 
zachovalé nástěnné malby ze střední vrstvy. Jedna z těchto maleb 
představuje moře. na jehož vrchní části modré a žluté ryby plovou. 
na dně pak houby a mušle znázorněny jsou. 

V roce 1897. učiněn v obci Mádabá, východně od Jordánu 
v Palestině, při stavbě nového kostela na sbořeništi staré basiliky 
znamenitý a důležitý objev. Při kladení dlažby přišlo se totiž na starou 
dlažbu, která na první pohled zdála se obyčejnou mosaikou. Leč při 
bližším ohledání zjištěno, že mosaika je zvláštního druhu a skvělým 
dědictvím starého věku: objevila se totiž jakožto mosaiková mapa 
Palestiny, jež Germer-Durandovým a též MíiUerovým (Mappae Mundi i 
vydáním loňským v širší známost uvedena. Část mosaiky už byla zničena, 
než se k tomuto objevu došlo. Mapa sahala od Kilu až po Dan a od moře 
až k poušti arabské. Středem mapy bylo sv. město Jerusalem. Mapa byla zdě- 
lána tak, že u vchodu leželo pobřeží Středozemního moře, a uprostřed lodi od 
leva k prayu tekla řeka Jordán k Mrtvému moři. Mapa tudíž má polohu 
■východní (naše mapy mají polohu severní, o starých mapách římských 
je domněnka, že měly polohu jižní). Původ mapy klade se do 6. století 
po Kristu. Je to tudíž nejstarší zachovaná mapa, jaká tu v Madabě 
nalezena, nepřihlížíme-li k cestovní mapě říše římské ,,Itinerarium 
pictum", jež sice podává obraz říše, jak byl ve 4. století, ale dochovala 
se v kopii až z 8. století pochozí. (Viz Hlídka 1898. Dr. Fr. Kyzhnk.j 

Po slavných objevech anglo-francouzských v Ninive zatoužiK 
Němci dobýti si podobné slávy archeologů badatelů v jiném městě 
staroasijském, v Babylóně. V r. 1897/98. poslána sem výzkumná 
deputace berlínské východní společnosti, jež Babylon za místo prací 
překopných určila. Na rumo visti Babylonu kopali už sice od let 
padesátých francouzští a anghčtí archeolog-ové, ale nesystematicky, jen 
místy. Podařilo se jim mnohé cenné památky objeviti, ale německá 
společnost chce nyní podniknouti iiplné odkr^^tí Nabuchodonosorova 
města, jehož ssutiny v podobě pahorků rozkládají se na někohk mil 
v objemu. Německá výprava začala tedy vloni se svými pracemi 
v pahorku „El Kasr" čili ,,zámek" řečeného, jenž ukiývá trosky 
mohutného paláce Nabukadnezarova, snad i s poklady literárními ze 
600. století před Kristem i z dalších století, až po Alexandra a pozdější 
doby římské. Ce\j podnik rozpočten na pět let. Vůdcem celé výpravy 
zvolen Dr. R. Koldewey. 



Z národního hospodářství. V prosinci zadány stanovy nového 
družstva hospodářského na Moravě, jež má býti ústředím pro všechny 
družstva hospodářská všech druhů na Moravě. Družstvo v lednu 
povoleno a 9. února konána jeho ustavující schůze. Nese název: 
Ústřední svaz českých družstev hospodářských na Mo- 
ravě. Stanovy dávají možnost utvořiti čtyři odbory družstevní: úvěrní, 
mlékařský, nákupní a dobytkářský. Vedle těchto spolkových odborů 
může se připojiti pátý osobní, tak zvaný organisační. Podíly peněžní. 



Eozhled. 2Í9 



na něž ústřední svaz organisován jako banka jednotlivých družstev, 
určeny na 25 zlatých. Prozatím na schůzi ustavující organisovány 
jen dva odbory, mlékárenský a nákupní. Ježto svaz tento ústřední 
zamýšlen jest právě jako ústřední kancelář i pokladna našich hospo- 
dářských družstev, bude asi ještě dlouho trvati, než při dnešní ne- 
hotovosti spolkové družstva v sobě shromáždí a sám úspěšně účinkovati 
začne. — Hlavní úvěrní spolky rolnické, jimž by bylo místo bývalo 
v odboru úvěrním, totiž Raiííeisenovy záložny, do svazu nepozvány. 
Ze statistiky našich záložen sjednocených v ústřední 
jednotě pro Cechy, Moravu a Slezsko vyplývá tento obraz o našem 
úvěrnictví „národním" v roku 1897. Celkem uvádí se počátkem roku 
1898., nepočítaje naše moravské kontribučenské fondy, 918 úvěrních 
ústavů záloženských. Z těch bylo jich 5(37 v Cechách, na Moravě 329, 
Slezsko 15, Vídeň 7. Raiíieisenových pokladen českých bylo v Cechách 
138, na Moravě 41, ve Slezsku 3. Další podrobná statistika podána 
jednotou jen u záložen v jednotě sdružených. A těch jest 509. 

V Čechách 272, na Moravě 229, ve Slezsku 8. Tedy v Čechách 
z občanských záložen (Českých) nepřistoupilo dosud 25, na Moravě 57, 
ve Slezsku 2. Většina záložen v jednotě zastoupených jsou svépomocné, 
to jest jen členům půjčující, nečlenům jich půjčuje v Cechách 27, 
na Moravě 45. Se záložnou spojena je zastavárna v Čechách v 15 pří- 
padech, na Moravě ve 3, ve Slezsku v 1 případě. Členstva vykazují 
záložny v jednotě seskupené 323.745 Členů se 613.006 podíly, na něž 
složeno 9,156.536 zlatých. Průměrem jednotlivý podíl obnáší v Čechách 
17-53 zl., na Moravě 11*63 zl a ve Slezsku 1354 zl. Na člena při- 
padají asi dva podíly. Celkem tedy vidno, že to nejsou podniky 
kapitalistů, ale malých lidí, kteří skrovným majetkem se súčastňují 
jen za úkolem svépomoci. Jmění vykazovaly záložny ty (508 jich 
do počtu vzato) vlastního 31-589 mil. zl.. cizího 266327 mil. zlatých. 
Tedy jmění vlastní činí asi jednu necelou devítinu jmění svěřeného. 

V roce 1894. činilo jmění vlastní jen slabou desítinu. Od té doby 
roste vlastní jmění záložen větším procentem než jmění svěřené. 
Vidno z toho asi, že hotové peníze obracejí se už jinam ne jen do 
záložen, že i náš lid začíná podnikat a nejen ukládat. — Půjček 
poskytly záložny obnosem 157-3 mil. zlatých, splaceno jim půjček 
149-2 mil. zl. Hůř bylo dle všeho na Moravě než v Čechách, neboť 
při menším obnosu půjček (54 mil. zl.) zůstal právě tak velký schodek 
ve splácení (50-2 mil. zl.) jako v Čechách (vypůjčeno 1025 mil. zl., 
splaceno 986 mil. zl.). Veškerých půjček z minulých let i z r. 1897. 
mají záložny „mezi lidmi" 218-88 mil. zl. Ježto svého jmění 24*3 mil. zl. 
a svěřených peněz 233*6 mil. zlatých, tu přebývalo jim v pokladnách 
ještě 38 milionů zlatých. Pro tyto peníze musily hledat tedy záložny 
občanské, jiné uložení v jiných ústavech. Pro náš národ bylo těchto 
38 milionův (nebo odčítajíce nutnou hotovost, tedy asi 35 mil.) mrtvým 
kapitálem — nebo kdož ví, kdo s ním těžil v těch ústavech, kde 
byl uložen. — Co se druhu úvěru týká, tu měly záložny rozpiijčeno 
na osobní úvěr 92 mil. zl., na hypotéku 124 mil. zl. a na zástavu 



230 Rozhled. 



2*7 mil. zl. Rozdíl je tu mezi českými a mezi moravskými záložnami. 

V českých záložnách osobní úvěr obnáší jen SS^/o rozpůjčené summy, 
hypoteční úvěr pak 60»yo téže summy. V záložnách moravských 
obojí úvěr drží si rovnováhu: Osobní iQ-e^/o, hypoteční 49-7yo- — 
Třeba se ještě zmíniti o úrokové míře. A tu záložny samy platily 
ze vkladů: 2 po 3-5o/o a 2 po 3-75Vo — 240, tedy skoro polovice 
všech popisovaných tu záložen 4o/o — 28 záložen po 4-25''/o a zase 
veliká část totiž 214 po 4-5o/o, — konečně 65 po 5% a 4 po o-ď^Iq. 
Platilo tedy ze 555 záložen po 4 až 4-5^0 482 záložen. — Při úvěru 
osobním (směnečném) bralo úrok 4-25 až 5% 134 záložen, od 5-25 
až do 67o bralo 359 záložen a od 6-25''/o do 7% ještě 50 záložen. 
— Při úvěru hypotečním bralo od 4 25 do 5o/o úroku 361 záložen, 
od 5-25o/o do 67o 189 záložen a od 6-5 do 70o/o ještě 12 záložen! 
Ježto drahost úvěru nespočívá tak ve výši procenta úrokového jako 
v rozdíle úroku braného a dávaného, tu vidíme, že při osobním úvěru 
110 záložen bralo ještě víc než o 1^/^ vyšší úrok než samy dávaly. 
Při hypotečním úvěru pak bralo 117 záložen úrok míň než o l<»/y 
větší než samy dávaly. — Záložny moravské poměrně mají vyšší 
úrok, vyšší úrok berou i dávají než české, ale rozdíl v procentech 
braných a dávanV-ch je poměrně menší než v Cechách, jest tudíž zisk 
záložen moravských též poměrně menší. 

Ze sociálních a průmyslových anket letos se připravují: anketa 
o podomácké práci, vedená z úřadu pro statistiku práce; nejdřív 
vyslýcháni mají býti súčastnění z odborův oděvnických (hotovení šatův 
a prádla); počátek ankety by byl v dubnu. Po loiíské anketě velko- 
průmyslnické v Praze, Plzni a ve Vídni má letos pořádána býti v Praze 
anketa malého p r ů m y s lu, řemeslnická. Loňské tři ankety pomohly, 
vzbudily zájem i úřadův i širšího obecenstva, a následkem jich bylo 
ihned nařízení, aby úřady vůči podnikům velkoprůmyslovým nebyly 
tak úzkoprsy. 

Zpráva ministerstva obchodu o stávkách za rok 1897. vy- 
znamenává se opět pečlivostí a důkladností. Rok 1897. byl zase pří- 
znivější v ohledu stávkovém než jeho předchůdce. Stávek bylo 221 
v 819 závodech, práci zastavilo nebo nuceno bylo zastaviti 27.456 dělníků 
ze 54.333 dělníků v oněch závodech zaměstnaných, činí to 69% • 

V r. 1896. bylo sice stávkujících také tolik, ale stávek samých a po- 
stižených závodů bylo více (oněch 294, těchto 1403). Dní promeškáno 
stávkami 400.000. Ve stávkovém ruchu zajímavo je to, že v silně 
průmyslových centrech stávkového ruchu ubývá, za toho přibývá 
v ki'ajích méně průmyslových. Příčiny leží na snadě: tuhá organisace 
v centrech vydobývá si úspěchů i bez stávek, a mimo to v centrech 
průmyslov}'ch poměry jsou mnohem lepší. V kraji méně průmyslovém 
dělnictvo začíná se organisovat, a ve své nevyspělejší organisaci také 
snadněji se pouští do stávky. Mimo to bídné poměry samy ke stávkám 
donucují. Úspěch stávek byl poněkud lepší než v letech minulých. 
Byloť bezúspěšných stávek jen 46 o/o- plného úspěchu dodělalo se sice 
jen 17% stávek, za to však částečného 37% všech stávek. Důležito 



Rozhled. 231 



jest rozeznávání stávek na útočné a obranné. Ony dávají nejlépe na- 
hlédnouti v sociální postavení průmyslu i dělnictva. Útočné u nás dosud 
převládají, ale i obranné dostupují stále velké výše. Tímto rozlišením 
tratí stávka asi v očích tak mnohého na své „hrůze" a „zadržitelnosti". 
Útočných bylo roku 1897. 143 stávek, obranných 55, ostatní nedaly se 
tímto způsobem určiti. 

V říšském sněmu německém počato projednávati vládní předlohu 
o opravě pojišťování na stáří a neschopnost. Předloha vy- 
volala nesouhlas u všech stran sněmu říšského. Odkázána komissi, 
v níž dojde asi velkých přeměn, proto zmíníme se až o jejím konečném 
rázu a směru. Vládní opravě vytýkáno, že není pronikavá, že nářků 
na nedostatky dosavadní vůbec málo si všímala. Zdá se jakobv vláda 
byla ji podala k vůli velkostatkářům na východě, kteří si stěžovali, 
že musí na stáří zaopatřovat dělné síly v městech průmyslových ve 
středu a na západě říše se strhavší. 

Anglické odborové spolky dělnické „Trades Unions" sešly 
se 24. ledna v Manchestru, aby provedly usnesení ze sjezdu loňského 
v Bristolu, zvláštní pozdější poradě odkázané, o zřízení totiž společné 
všem federace. Zastoupeno tu bylo 986.495 dělníků v 93 odborech 
sdružených a sice 288 delegáty. Stanovy ústřední federace jednotlivých 
odborů schváleny. Tato ponese název „generál Federation of Trades 
Unions". Bude to jakási ústřední pokladna pro všeobecné zájmy dělnictva 
anglického, k posílení jednotlivých bojvi dělnictva určená. V poslední 
veliké stávce strojníkův anghckých, ukázala se samotná organisace 
těchto přece jen slabou. Proto jednotlivé odbory přišly k tomu názoru, 
že musejí se seskupiti ještě úže v ústřední organisaci se společnou 
pokladnou, aby v případě velkého podobného boje proti sorganiso vánému 
už rovněž zaměstnavatelstvu obstály. Jednotlivé odbory budou platit 
za 90"*/o svého členstva příspěvky „všeobecné federaci". Příspěvky 
takové budou dvojí, odpovídající též dvojí podpoře v čas stávky: 
6 pencí nebo 3 pence (30 nebo 15 kr.) za člena čtvrtročně. Prvnímu 
příspěvku odpovídá podpora týdenní 5 šilinků (3 zl.), druhému 2 šilinky 
6 pencí (1"50 zl.) 

Organ belgického ministerstva práce uvádí čísla z vývoje vv- 
r ohních společenstev za posledních pět let. R 1894. bylo jich 
311, r. 1895. 394, r. 1896. už 564, r. 1897. 873 a koncem roku 1898. 
vzrostl počet ten už na 1128. Belgie po Anglii myšlenku kooperace 
nejúčinněji pochopila a nápodobí ji, a dodělává se jí též úspěchů na 
poli sociální organisace podobných jako Anglie. 



Školství. V učitelstvu čím dál tím povážlivěji to vře a víří. 
Mnoho bylo mu slibováno od liberálních zástupců českého lidu, a proto 
prohlášeno za příkaz stavovské discipliny všemožně podporovati svobo- 
dářství — v Cechách mladočešství, na Moravě lidovectví — a kdo se 
ozval nedůvěřivě a radil k opatrné politice vyčkávací, byl ukřičen a 
udupán. Teď nastává nepříjemné vystřízlivění a proto v učitelstvu 



232 Eozhled, 



takový chaos. Jedni slepě se vrhají v náruč sociální demokracii, jiní 
rozpačitě stojí na rozcestí a nevědí kudy kam. Učitelstvo ztratilo pevné 
základy určitého přesvědčení a kolísá nyní jako mladý štěp vichřici 
bičovaný. Až vybředne z toho labyrintu pochj^b, nedůvěry, sklámané 
obětavosti a planých hesel, pak zase nastanou jasnější chvíle a osoby 
i^ věci budou jinak posuzovány a také věcněji a správněji oceněny. 
Červánky takového obratu objevují se již na obzoru. Organ nejkraj- 
nějšího levého křídla v učitelstvu, roudnický „Školský Obzor" uveřejnil 
nedávno dopis z Moravy, v němž velmi ostře vytýká moravskému 
učitelstvu, že se do krajnosti exponovalo proti kandidatuře nadučitele 
Kadlčáka, jenž prý přes jiné „credo" přece jenom je učitelem a zajisté 
by zcela jinak hájil zájmy svého stavu než nespolehlivý mladočech. 

V učitelstvu vůbec začínají se jeviti silné proudy proti mělkému 
svobodářství mladočeskému a na mnohých místech vypukl již veřejný 
boj proti nedávným miláčkům. Jak dalece již dospěl tento rozpor mezi 
liberálním učitelstvem a liberálními poslanci patrno z hrozeb, jež ve 
všech listech učitelstva liberálního se vyskytují. Již i nejrozvážnější 
ostře poslance kárají a varují. Na doklad citujeme „Ped. Rozhledy" 
(č. 4, str. 179.), kdež píše referent: „. . . nedomnívejte se už více. že 
bychom dnes jakýmkoliv slibem se dali upokojiti. Nev^-konáteli upřímně 
a náležitě to, co učitelstvu jste povinni, anebo budete-li snad chtít zase 
„opravovati" naše platy „po koščalovsku", tož vězte, že vzbouříte lavinu 
nespokojenosti, kterou nebudete s to zastaviti a která řítíc se nadělá 
národu škod na dlouho neodčinitelných. Nechtě mentorováni a zjednejte 
náležitou nápravu nejen ve hmotných, ale i v právních poměrech našich, 
jež jsou křiklavé, nelidské a nezákonné, a potom můžete býti bez 
starosti o nás a o naše působení..." a dále: „...a co se týká toho 
státního práva, kterým šermujete proti Bernerovi, což myslíte, že jsme 
tak neprohlédavými a že nevidíme, kterak sami jste to vaše bývalé 
palladium státního práva hezky sbalili a uložili do koutka jakožto veteš. 
zrovna jako jste učinili se svobodomyslností a pokrokovství." 

V učitelstvu vůbec nyní veškeré snahy směřují k zlepšení poměrů 
hmotných i právních. Tento proud je tak mocný, že překlenul i rozdíly 
národnostní. Tak v Cechách na společných schůzích rokují Cechové 
i Němci a do Lobosic měla býti svolána manifestační schůze učitelstva 
bez rozdílu národní příslušnosti, z čehož však zatím sešlo. Učitelstvo 
v Grradisce však jednomyslně prohlásilo se pro požadavky rakouským 
Lehrerbundem německým vytčené a přijalo memorandum onoho Bundu. 

Tyto snahy pochopitelné velmi chytře k svým účelům chce vy- 
užitkovati sociální demokracie. Proto učinil Berner (!!) a soudruhové 
návrh v minulém zasedání, aby § 55. říšského zákona školního byl 
změněn v ten smysl, že nejnižší platy učitelů ve všech zemích musí 
se rovnati všude platům státních úředníků XI. — VIII. třídy dietní 
s přídavky a bytným přislušným. 

Ve Slezsku chystá zemský vj-bor upravení poměrů učitelských. 
Navrhuje, aby každý učitel po zkoušce způsobilosti ustanoven byl 
definitivně se služným 600 zl. a postupuje pak do vyšších platebních 



Rozhled. 233 



tříd vyměřených na 700 a 800 zl. Učitelé na školách měšťanských 
mají 900 a 1000 zl. Nejvýš 30 hodin musí každý učitel vyučovati; 
každá další hodina se honoruje 33 kr. Tresty disciplinami jsou peněžná 
pokuta, zadržení quinquenalky a funkčních příplatků, přeložení na jiné 
místo a propuštění. Do pense může býti dán učitel, kdvž po bezúhonném 
působení pro přílišné stáří, pro duševní neb tělesnou chorobu k plnění 
svého úřadu stane se neschopným. Učitelky smí se provdati s dovo- 
lením zemské školní rady. Učitelské listy prohlašují tento návrh za 
hrob svobody, jakou dosud měli slezští učitelé. 

Nedostatek učitelstva na Moravě již mizí a není doba 
daleká, kdy bude nadbvtek kandidátů. Podle vvkazů úředních ne- 
obsazeno dosud již jenom 28 míst a mezi těmi zajisté mnohé, které 
jenom v principu jest povolené. 

Právo veřejnosti udělil ministr vyučování matičn ýni středním 
školám (po případě třídami v Místku, Ostravě a Zábřehu, polskému 
gymnasiu v Těšíně a učitelskému ústavu školních bratří v Strebers- 
dorfě. Tento ústav jest již pátý soukromý ústav katolický, jemuž dáno 
právo veřejnosti. O polském gymnasiu těšínském se proslýchá, že bude 
roku budoucího sestátněno. 

B o y k o t liberálním listům prohlásily katolické spolky uči- 
telské v zemích alpských. Usnesly se, že členové nebudou odbírati 
liberálních listů a nestrpí, aby v síních školních byly vyloženy. 

Konkursy na uprázdněná místa mají býti ve smyslu zákona 
vždy na plných šest neděl vypsány a veškeré lhůty k podání terna 
přesně dodržovány. Kdyby místní školní rada v době ustanovené návrhu 
nepodala, má okresní školní rada učiniti presentaci bez návrhu místní 
školní rady; tak nařídila zemská školní rada. Bylo bv velmi prospěšno, 
kdyby odstranila zlozvyk ve mnohých okresích zahnízděný, že na místa 
učitelská i nadučitelská posílá okresní školní rada vyvolené své miláčky 
a pak teprve pro forma vypíše konkurs. Místo však již předem zadáno 
onomu designovanému, i kdybv pak se hlásil sebe lepší kompetent. 

Universitní spolek pro zřízení katolických \'ysokých škol 
v Solnohrade konal 15. ledna svou XV. valnou hromadu, při níž zjištěno, 
že má spolek 340.328 zl. kmenového jmění a veškerý majetek obnáší 
již 500.000 zl. Spolek má 23 akademických odboček s 2000 členy. 

V Dolních Rakousích, kdež prý je školství nejlépe organiso- 
váno, mají jenom 37o učitelů, za to však oO^/q podučitelův. Aby tento 
nepoměr se odstranil, žádají tam učitelé přeměnu podučitelských míst 
v učitelská na dvoutřídních školách. 

Vyznamenání vrátili někteří učitelé nejsouce spokojeni 
s tím, že byli zařaděni do nejnižší kategorie vyznamenaných. Neobyčejně 
ostentativně učinil tak učitel Jan Bielecký v B^^czyně haličské, jenž 
podle „Ost. Volksztg.^' nepřijal stříbrný kříž záslužný přípisem, v němž 
prohlašuje, že před 10 lety již obdržel od kollegův adressu uznání 
a zlatý prsten, a toto vyznamenání že si výše cení. Nad to prý učitel 
po 40 letech směle se může rovnati vojákovi, který byl 40krát v bitvě. 



234 Rozhled. 



O americkém školství a ústavech učitelských velmi instruktivní 
články píše v „Ped. Rozhledech" Fr. Pátek, bývalý chovanec ústavu 
v Drainu. Dovídáme se tu, že v Americe může každý vyučovati, kdo 
složí příslušnou zkoušku. Také na ústav učitelský od 15. roku může 
kdokolvěk studovati bez rozdílu pohlaví a studenti smí se studentkami 
uzavírati sňatky manželské. V I. ročníku se učí arithmetice, geologii, 
ethice, dějepisu Unie, vybrané čtení, fysický zeměpis, anglickému jazyku 
a skladbě, rozboru slov, hudbě a účetnictví. V II. r. mají občanskou 
vládu, algebru, zoologii, dějepis starověku, zákony školní, dějepis středo- 
věku, astronomii, filosofii, dějepis novověku a dějiny vychovatelství. 
V III. r. je psychologie, geometrie, chemie, vychovatelství, botanika, 
rétorika, anglická literatura, methody i praxe a hteratura americká. 
Kdo míní vstoupit později na universitu nebo do vyšších kolleji, studuje 
od I. ročníku latinu, řečtinu a němčinu a vynechá vychovatelství, 
methodiku a psychologii, anebo může navštěvovati dvouletý běh „port- 
graduate-course", kdež se učí vyšší mathematice, jazykům, trigonometrii, 
školní správě, politickému hospodářství, obchodním zákonům, logice, 
morální filosofii, strojnictví, plavectví, rozborné geometrii, ethice, dějinám 
civilisace, ústavě Unie, Butlerově analogii, křesťanským svědectvím, 
mezinárodním zákonům a řečnictví. Ústavy jsou společné pro obě pohlaví. 

Na obzoru výchovu se vynořují první obrysy vědecké hygieny 
duše, jež vedle techniky vyučovací v budoucnosti bude míti velký 
význam (viz „Unterricht und Ermiidung" od L. Wagnera v Greiz). 
Nejnovější tato věda dokazuje, že tělocvik nepřináší dětem zotavení, 
ba ani hry nemají takových účinků, jak se dosud myslí. Odpoledne 
n/iWr nr-orlrvio^- io nnnrnctn nPTrlinrlnv Npivíp.ft a npiintpnsivněii nracuie 




dechnutí. Ěrografický pořad vyučování dle hygieny duše je prý tento: 
1. tělocvik, mathematika, .3. cizí řeči, 4. náboženství, 5. mateřský jazyk, 
6. přírodopis a zeměpis, 7. dějepis, 8. zpěv a kreslení. 

Pěknou novinku pozorujeme v „Ped. Rozhl." Uveřejňují přehled 
nejdůležitějších článků časopiseckých z listů francouzských, německých, 
anglických, italských, španělských, skandinávských a hollandských. 
Pěkná illustrace se v tom jeví k té tak zvané slovanské vzájemnosti. 
Což pak ruské, polské, charvatské a srbské časopisy nepřinášejí pranic, 
což by stálo za čtení? Jsme to podivný národ! 



0|»r.tV;i. Na str. 155. ve středním řádku čísel má býti: Korut. 1-5 (místo 7-5), 
Dalmácie 2-3 (místo 2-32), Halič 27-7 (místo 7-7); dále v dolních číslech ohnáší 
procento Cech 22-7 (místo 2-77). 



„Potměšilý a nepoctivý plagiátor" Dr. Robert Neuschl „Naší Dobr". 

Jakýsi zakuklený stoupenec školy Masarykovy chtěl podati v »Naší 
Době« kritiku I. dílu mé » Křesťanské Sociologie «. 

Pravím * chtěl «, poněvadž zdá se, že pouze 7. sešit dílu I. v rukou 
měl, ve kterém našel, co jistotně hledal, a co se ho jako liberála a prote- 
stanta týkalo, statě totiž o souvislosti sociální otázky s reformací protestant- 
skou a stať o liberalismu; obsah však již jediného 7. sešitu tou měrou 
t. zv. ki'itika rozčilil, že zapomenuv na kritiku i tohoto jediného sešitu 
zove šmahem celý I. díl (z něhož pouze ze 7. sešitu něco četl) prací úplně 
bezcennou, snůškou a prací mosaikovou, bezduchou, naprosto nepropraco vanou, 
plagiátem svrchovaně potměšilým a nepoctivým — a místo 
kritiky dokázati se snaží, že reformace česká a německá a její zplozenec 
liberalismus nebyly a nejsou příčinou neštěstí, nýbrž spíše zárukou štěstí 
a blaha národa českého a společnosti lidské vůbec. Toť punctum saliens 
celé t. zv. kritiky „Křesťanské Sociologie" v „Naší Době". 

I vyzývám kde koho, by přečetl si zmíněnou „kritiku" v „Naší 
Době" a pak vyznal, zdali neučinila naň hned na první stránce dojmu 
„apologie protestantismu a liberalismu" od nějakého liberál- 
ního, h el v e t s k é h o zuřivce, či řekněme to zkrátka, n e v ěr ce školy 
Masarykovy, proti katolicismu. Toť compositio loci, zde bojiště. 

Poněvadž tedy s této stránky vlastně na mne se útočí, chci 
též já zakuklenému F. s téhož stanoviska čeliti, ponechávaje si na konec, 
z čehož mne zakuklený liberál F. vlastně jen mimochodem \'iní a 
směšným učiniti chce. 

Předně upírám rozhodu ě a naprosto škole Masarykově a 
stoupencům jejím, chtějí-h důslednými býti ve svých liberálních a protestantských 
zásadách, možnost a kompetenci posouditi nestranně a příznivě 
práci zbudovanou na zásadách klachiého křesťiuiství, na zásadách 
eminentně katolických. Sociologie moje je kniha katolická, tedy 
„snůška" (když se to p. F. tak líbí) principů katolických, tedy zásad 
náboženství nadpřirozeného, jehož škola Masarykova dávno již nemá. Škola 
]\Iasarykova je školou rationalistů, stoupenců přirozené, náboženské filosofie, 
školou mužů, kteří si tvoří náboženství sami a rozum svůj soudcem činí 
zjevení Božího. 

Tím stojí kniha má katolická v zásadním, nesmiřitelném rozporu 
se školou Masarykovou, čili stojím já jako pravověřící katolický theolog na- 
proti straně nevěrců čili mužů, kteří kladného, zjeveného náboženství 
nemají. Mezi zásadami knihy mé a zásadami liberální protestantské 
školy Masarykovy je naprosto nemožný každý smír a vyloučeno každé a jaké- 



236 >Potměšilý a nepoctivý plagiátor « Dr. R. Neuschl »Naší Době«. 



koliv smlouvání. O protestantismu a zplozenci jeho, liberalismu platí slova 
sv. Tomáše Aquinského: »Qui errat circa principia, est impersuasibilis", kdo 
bloudí v základních zásadách, toho přesvědčiti nelze. My se rozcházíme 
v zásadách. Liberalismus je atheismus, a protestantismus k nému vede a 
dávno již náboženstvím křesťanským není, protože z velké části již 
popírá božství Kristovo. Z toho důvodu stojí mnozí pp. pastoři též u nás 
již mimo křesťanství a sloupové protestantismu německého jako Dr. Schramm, 
Sydow, Harnack, Brúckner, Raupp, Ziegler atd. dávno již hotovi jsou se 
základem křesťanství. Z toho plyne dále, že, chtěla-li škola Masarj^kova 
býti důslednou v zásadách svých, knihu moji katolickou odsouditi 
musila, a že by jen tehdy střízlivě a spravedli v ě o ní souditi mohla, 
kdyby zásady katolické přijala nebo aspoň rozumem, záští a předsudků 
proti katolicismu prostým souditi chtěla. Toho však u zapřísáhlých odpůrců, 
školy liberalně-protestantské Masarykovy, brojících proti všemu katolickému, 
očekávati nelze, a proto ujišťuji p. F. a školu Masarykovu, že jsem od ní 
příznivé kritiky nikdy a naprosto neočekával a očekávati nemohl 
a předem již říkával, že pro stať o protestantismu a liberalismu jistě 
napaden budu. 

Posudek knihy mé školou Masarykovou příznivý byl by patrným 
jejím odsouzením a pro partie eminentně katolické kriteriem 
téměř jistým, že nepsal jsem katolicky, nýbrž protestantskohelvetsky. 
Žádati a očekávati od školy Masarykovy p ř í z n i v é recense knihy katolické 
je asi tak nemožno, jako žádati po Wolfovi a Schonererovi, aby uznali 
státní české právo a rovnoprávnost národa českého s německým. 

A proto panu F. za jeho vynesení o knize mé co nejuctivěji děkuji, 
poněvadž nadávkami svými spis můj kruhům katolickým a všem, kdož ještě 
zdravý rozum si zachovali, nejlépe doporučil a velikou reklamu mu učinil. 

Zároveň však již napřed oznamuji mu, že ještě mnoho a velice se 
zlobiti bude pro věci, které ještě v II. díle přijdou, když již tolik rozčilil 
se jenom pro kousek odhalené tváře lživého liberalismu. 

Spolu ujišťuji p. F., že plné toho vědomí mám, že i tehdy, kdybych 
pouze byl snesl správné zásady k a t o 1 i c k é k řešení otázky společenské, 
již konal jsem dílo záslužné, že posloužil j.sem věci dobré, ti však, kdož 
obhájiti chtějí liberalismus a protestantismus, konají služby věci lživé, že 
jsou největšími škůdci společnosti lidské, poněvadž po soudu Stolice Apoštolské 
šíří mor na výsost zhoubný. Já vypisoval jsem a snášel jsem pílí mravenčí 
po 9, po případě po 12 let z výtečn3'ch spisů katolických pro knihu 
svoji zásady pravdivé, jistí však páni professoři (neuvádím žádných jmen) 
nedovedou za celé století napsati o katol. církvi pravdivého řádku, poněvadž 
jsou bud příliš hloupi anebo, což pravidlem bývá, příliš mizerní a bez- 
charakterní. 

Xyní však dovolím si říci katolické české veřejnosti a všem, kdož 
ještě úctu mají před pravdou, proč vlastně upadl jsem v nemilost školy 
Masarykovy. Inu, opovážil jsem se říci o protestantismu a libera- 
lismu to, čím dle svědectví dějin a každodenní zkušenosti skutečně 
jest. Sociologie křesťanská, jakouž kniha moje jest, musí v první řadě 
ukázati na zdroje, na kořen otázky společenské čili anarchie a miserie všech 



»Potměšilv a nepoctivý plagiátor* Dr. R. Neuschl »Naši Doběc 237 

řádů společnosti nynější, a má-li úctu a respekt před pravdou historickou, 
musí naprosto přesvědčiti se a ^'}'znati, že celá otázka sociální není nic 
jiného než apostasie od starého křesťanského, společenského řádu 
mravního a právního a veliké apostasie té počátek že učiněn byl protestan- 
tismem, který podryl a podkopal základy dřívějšího křesťanského řádu 
společenského právního a mravního a tak otcem se stal moderního liberalismu 
a socialismu a zřídlem všeho zlo, které společnost nynější tak nešťastnou činí. 
Škola však Masarykova je sloupem liberalismu a spolu nejvyšší stolicí 
ve věcech protestantismu v Cechách, — a já jsem se jí dotkl, toť 
můj přečin, hinc illae laciymae. Zde trefil jsem do živého. Pravdu jistí lidé 
neřádi slyší. A přece je nez\Tatně jisto, že každá správná sociologie 
reformaci protestantskou naprosto odsouditi musí, poněvadž protestantismus 
celou bytostí svojí je sama negace, sama destrukce, sama revoluce, sám 
odpor a rozpor, sama lež ! 

0. ať nnioho nechlubí se reformace protestantská ovocem a požehnáním, 
jež společnosti lidské, zvláště lidu pracujícímu přinesla ! Neboť nikdy a nikdy 
nevymaže z dějin hrozných následků učení svého a nezacelí hlubokých ran, 
jež zasadila křesťanské společnosti, zvláště lidu chudému. jMarx, jemuž 
p. Masaryk v době poslední zvláštní věnuje péči, nazývá reformaci „adaptací" 
křesťanst\'í ku kapitalistickým potřebám bourgeoisie. Věru, že to kompliment 
málo lichotivý. 

1. Důkladnými pracemi historickými autorit závažných, jako jsou: 
Janssen, Arnold, ]\Iaurer, Mone, v. Weech, žid Sugenheim, Jakub Grimm, 
poctiví protestante Roscher, Dr. Rud. Meyer, Dr. Endemann, Arnošt Deiiif*"^ 
a j. dokázáno je, že právě reformací nejvíce kolísati se začaly poměry agrární, 

že postavení sedláků před reformací bylo příznivé, po ní velmi nepříznivé. 
Toho všeho škola Masarykova neví? Pak je to vehni smutným svě- 
dectvím pro ni ; ví-li to však a přece se proto zlobí, pak je to ještě smutnějším 
znamením. 

2. Reformací smutně utvářily se věci dělníků. V té věci doporučujeme 
škole ISIasarykově k uvažování výi-oky z Ratzingra, dále professora oxford- 
ského Rogersa, socialisty Hyndmana, uvedené v Sociologii na str. 505 nn. 
A čeho dopouštěla se protestantská Anglie na dělnictvu, zvláště dětech, 
kterak na odstranění otroctví jinde peníze sbírány a doma otroctví nové 
zaváděno, o tom ať čte p. Masaryk H. de B. Gibbinsovy The Industrial 
History of England 1890 a Memoirs of Robert Bhncoe. 

Je nezvratně jisto, že protestantská reformace byla obhájcem a za- 
stavatelem absolutní monarchie, že hájila a zastávala nemírného poli- 
tického absolutismu a regalismu. Odtud ta blahovůle a přízeň moderních 
států k blahovolnému protestantismu. Tohle by přece p. ^lasaryk jako 
universitní professor měl věděti! 

3. Přirozený následek neobmezené moci panovníkovy i v záležitostech 
církevních byla saekvdarisace, bylo zabrání čili krádež majetku církevního, 
majetku to také » chudých «. čím byl veliký majetek církve ve středověku 
pro chudinu, ukazuje poctivý učenec protest. R. Meyer, a \'yznívá posud 
z přísloví: »Pod kropáčem nebo berlou biskupskou dobře je bydleti «. A 
opět je to Mai-x, jenž píše, že zabráním majetku cíi-kevního lid na statcích 



238 »Potměšilý a nepoctivý plagiátor* Dr. E,. Neuschl »Naší Době«. 

církevních rozmnožil řady proletariatu a že majetek církve tvořil baštu 
spořádaných poměrů majetkových. Zabráním majetku toho že ucpán byl 
pramen dobročinnosti katolické a učení protestantské o zbytečnosti ba 
škodlivosti dobrých skutků že sotva lásce křest', novou pružinou bylo. Nechť 
poděkují se chudí reformaci za její velikou péči o ně. Toho také p. Masaryk 
neví a je universitním professorem ! '? 

A zabráním církevního majetku, tedy krádeží majetku 
posvátného stavy reformovanými že zásadně prolilášena revoluce proti všem 
osobním právům a proti právu vlastnickému každému a tím proti 
základům každého řádu církevního, společenského a politického, také snad 
škola Masarykova uzná. 

4. Je jisto, že reformace útokem svým na ústrojí budovy církevní čili 
na hierarchii povážlivým způsobem otřásla zřízením stavovským a smrtelnou 
zasadila ránu zřízení cechovnímu a tím řemeslu ; učením, že všichni lidé 
úplně si rovni jsou, dávno již uchystala moderním social.-demokratům 
oblíbenou zásadu jejich; je jisto, že reformace zásadou, že mezi křesťany 
není třeba úřadů, ukázala cestu moderním anarchistům, je jisto, 
že reformace popřela svátostný ráz manželství a jeho nerozlučitelnost 
prohlásivši je za pouhou smlouvu občanskou, čímž cestu upravila modernímu 
..sňatku občanskému" a „svobodné lásce" socialistické — je jisto, že 
protestantismus autoritou církevní pohrdnuvší pochoval a povalil 
každou autoritu vůbec a zřídlem se stal všech theorií revo- 
lučních, což přiznávají sami historikové protestanští jako Jindřich Leo, 
Jan Gustav Droysen a spisovatel socialistický Blanc. 

5. Je nezvratně jisto, že Kalvin a jeho žák Sabnasius a Molinaeus 
otci jsou moderní, železné soustavy lichvářské popírajíce takové zásady, 
jichž pravdivosti ani rozum pohanských Římanů popříti se neodvážil. 

Protestantismus zcela důsledně vede k rationalismu, materialismu a 
pantheismu, z nichž opět důsledně plyne učení liberalismu a socialismu. 

Toho také p. Masar^^k neví ? a je universitním professorem ! ? 

Protestantismus zove se dle slov Perronových „haeresí nejhorší" a to vším 
právem, poněvadž základním principem protestantismu, že každému je volno 
a svobodno ve věcech víry přijmouti to, co jeho rozum uzná, schváleny jsou 
všechny a jakékoliv bludy a lži minidé, přítomné a budoucí a dvéře dokořán 
otevřeny náboženskému indifferentismu, který zvláště v naší době u jistých 
pánů tak oblíbeným je. 

Zplozence pak protestantismu, liberalismus nazvala hlava křesťanství 
Pius IX. „morem národy hubícím" — já pak na sjezdu katolickém v Brně 
řekl jsem: — Liberalismus je lež a tkanivo samých lží a sama nespravedlnost 
a ukrutnost — liberalismus je největší potupa, která myslícímu duchu 
lidskému vůbec mohla býti učiněna, je to quintessence zloby zvrhlé vůle 
lidské, je to syfilitická nákaza, nákaza nezhojitelná, věstící smrt jistou tomu 
národu, v jehož ústrojí jednou se objevila ... a řekl jsem a posud tvrdím, 
že nemohlo již íini býti nauky mizernější, škodlivější, nebezpečnější, bídáčtější, 
prolhanější nad učení liberalismu. 

Já dotkl jsem se nemilosrdně, avšak po zásluze v Sociologii své jak 
protestantismu tak i syna jeho liberalismu a odhaluji jich obou pravou tvář 



»Potniěšilý a nepoctivý i)lagiator« Dr. E. Xeuschl »Naší Době<>. 2'ó9 

a jejich požehnanou čmnost ve společnosti křesťanské ■ — p. Masaryk 
však je protestantem a liberalem a jeho služební duchové při své či pro 
svoji duševní chudobu hudou podle noty jeho, totiž po protestantsku, lépe 
řečeno po helvetsku a po liberalsku; hinc illae lacrymae, toť mťij přečin^ 
a ne citování, odtud ten vztek a ta zdrcující kritika „Křesť. Sociologie". 
Neníliž pravda, p. Masaiyku, že jsem uhodl, že jsem dobře trefil. 

A nyní ještě něco o názvu jediné pravém knihy mé: plagiátu 
svrchovaně potměšilého a nepoctivého, že opsal jsem celých 
10 sloupcfi z Kirchenlexikonu a 10 listii z Deniso t^a díla „Konec samo- 
statnosti české" bez udání pramene. Článek Gruberův v Kirchenlexikonu 
má asi 45 sloupců, z nichž do slova přijal jsem 10 o genesi liberalismu a 
to proto, že velmi instruktivní je, což i sám p. F. tvrdí. Článek Gruberův 
však cituji ; že to činím teprv na str. r)44. 7. sešitu, proto se stalo, že tam 
vykládám slovo „liberální", kterýmžto slovem článek Gruberův začíná. Že 
nemínil jsem ho zamlčeti a potměšile učiniti svým duševním majetkem 
patrno z toho, že opět citován je v díle II. sešitu 6. a ještě jedenkráte 
citován bude na konci celého díla, kde uvésti míním všechny spisy a články, 
jichž jsem ku své práci užil. 

Co se pak týče listů z Denisa, pravím o nich na str. 503. proloženým 
písmem: „Celé toto líčení smutných poměrů u nás, zvláště přežalostného 
postavení stavu selského v zemích našich po válkách husitských, čili po tak 
zvané reformaci české až k reformaci německé a k bitvě Bělohorské 
čerpali jsme a doslovně uvedli z autora zajisté katolíkům nejméně stran- 
nického, z díla protestanta a přítele upřímného národa českého, 
Arnošta Denisa na doklad, jak mýlí se posud u nás tak mnozí, když 
v reformaci české a válkách husitských nejslavnější dobu národa našeho 
spatřují" atd. (Viz Arnošt Denis „Konec Samostatnosti České", přeložil 
Dr. Jindřich Vančura v Praze 1893, str. 5. n., 168. n., 182. n., 185. až 
203., 342., 529., 593.— 603.). 

Ano, tak to je pane F. Jste snad stoupencem a nějakým potomkem 
Magdeburských centuřiatorů, snad dokonce Matěje Vlačiče (Flaccia)? Inu 
proti papežencům je pp. protestantům a jejich stoupencům vše dovoleno. 
Když pak se tolik durdí p. F. pro výToky p. Denisovy o české reformaci, 
ať si to spraví s Denisem, já jsem jich nepronesl, nýbrž pouze je c i to val. 

Co do názvů »blasfemie« a »svatokrádeže« radím panu F. a škole 
Masarykově celé, by si přečetla nějakou morálku katolickou, by nabyla 
správných definicí a pojmů o slovech těch; nevědomost v té věci jim 
odpouštím, poněvadž protestante žádné správné morálky nemají a míti 
nemohou. 

Rouhání po názoru našem dopouští se také ten, kdo popírá vlastnosti 
Boží a potupně o Bohu mluví. A kdo pak popíi-á božství Krista Pána? já 
ne. Učení rouhavé je atheismus, materialismus, liberalismus, indifferentismus 
atd., které všechny z protestantismu plynou. A blasfemie jest zlořečiti svatým, 
sv. svátostem, víře katolické, církvi katolické, a kdo to činí ? já ne. Kdo 
pak dělá si posměch z neomylnosti nejvyššího učitelského úřadu v církvi 
katolické. P. Masaiyku, nevíte nic? A kdo pak komolí Písmo svaté a zle 



240 » Potměšilý a nepoctivý plagiátor* Dr. E. Neuschl »Naší Době«. 

ho užívá k obhájení lží, což jedním druhem jest reální svatokrádeže? 
já ne, velmi však protestantismus a jistá škola. 

Za čestný konečně název „tartuffe" a tartufferie, jímž nazvala mne 
škola Masarykova, dávám škole Masarykově helvetsko-liberalní název jiný, 
ale vlastní všem, kdož šíří v národě svém zásady lživého liberalismu, 
název totiž „šiřitelů moru", jež dlužno naprosto ze společnosti lidské vj- 
loučititi a neškodnými učiniti. Navazuje na výrok Pia IX. o liberalismu, 
mohu ukončiti zcela klidně větou: Vynesla nad knihou mojí soud svůj 
zdrcující jedna kathedra, k mé však útěše je to jenom „cathedra pestilentiae". 
Žalm 1, 1. 

v 

Ještě něco „Času". V posledních dnech přiklusal zakuklenému 
jř^, jenž dlouho s odpovědí ode mne nepřicházel, na pomoc di'uhý zakuklený 
rytíř, jakýsi „Johann" Nesmělý, jenž přibral si na pomoc a zveličení své 
autorit}^ „jakéhosi sazeče". Pravím na pomoc a zvýšení autorit}', poněvadž 
ten Johann Nesmělý zdá se těžko chápati; v}'týká mně, že tvrzení mé 
na str. 5. odporuje tvrzení na str. 24. Kdo těžko a pomalu chápe, musí 
čísti pomalu a pozorně a "váceki"át, aneb nemá se plésti do věcí, na které 
rozoumek jeho nestačí. 

Výrok o Wagnerovi a Scháfflovi objasním mu pííkladem: Wagner a 
Scháffle jsou stoupenci školy historické a zároveň sociálními oekonomist}' čili 
stoupenci státního socialismu, jako může někdo v Praze býti stoupencem 
školy ^Slasarykov}' realistické a zároveň členem klubu » anarchistů*. 

Co se týče mé zamlčené citace radím p. Nesmělému aby, chceh 
souditi o knize, nedíval se pouze na hřbet, nýbrž přečetl si vždy aspoň 
jednu celou stať a pak se přesvědčí, že cituji během práce a pak ještě 
jednou na konci celou literaturu. 

Tomu » najatému sazeči « radím, by si za své » důmyslné « poznámky 
dal Yjsázeú od svého princij)ala zvláštní prémii nebo podíl ze zisku 
podnikatelského (industrial paitnership) »Casu«. 




Roénik IV. (XVI.) Číslo 4. 



HLÍDKA 



--Si.^^e_ji*=^ 



První tři kapitoly Písma. 

.IaN OI.IVA. 

Nemálo jsem Ijyl zaražen, kdvž jsem v ..Hlidce~ 18i)8, str. 08. 
v referáte pana Dra. Musila ěetl o \'ynikajíc]'m exegetovi katolickém, 
P. T.ag-rangeovi O. Pr.. představeném biblické školv v Jerusalemě, že 
nepovažuje prvni tři kapitoly (fenese za zprávu o událostech histo- 
rickych. Později ve spise v. Hummelauerově: ..Xochmals der bil)lische 
Scliíiplungsbericht" l.SV)8. na str. 77. a násl. doeetl jsem se blíže, co 
vlastně Lagrange vylučuje z liistoričnosti oněch r, kapitol. Rozeznává 
v oněch kapitolách události a jich písemné podání. Události jsou 
skutečné, historické, po případě Bohem zjevené, podání čili forma, 
písemné proslovení je čistě lidské, do kterého snadno mohly se vlouditi 
leckteré omyly, forma mohla se časem měniti a p. Bližší, obšírnější 
rozčlenění a ocenění celého tohoto názoru podáno bude níže. Zde však 
hned pra\nm. že ani toto vysvětlení nemohlo mne zbaviti nedůvěry 
k tomuto náhledu. Vždy znovu vtírala se mi myšlenka, kterou jsem 
později také našel u Hummelauera 1. c. Si — 82: .„Jestliže se připustí 
výklad Lagrangeův pro zprávu o stvoření světa a o pádu prvých lidi, 
pak nemůže býti žádné překážky, výklad j)odobnv připustiti i pro 
zprávy o potopě, o tabulce národů, o dějinách patriarchů a o mnohých 
událostech na poušti, o době soudců a králů. Tím by se octnula exegese 
v bezmezném oceánu domněnek bez možnosti, zachytiti se někde 
o pevn}- bod.^' 

16 



242 Jan- oliva: 

Proto jsem si předsevzal, podrobněji otázkou tou se zabývati. 
Výsledek podáváni tuto. Čtenáři pak sami poznají, pokud s Lagraní^em 
se shoduji a pokud mu odporuji. 

Tato okolnost nebyla vSak jedinou příčinou vzniku této práce. 
Příčina jiná byla pro ni již dříve. Za naší dob}' všeobecně ve vědě 
se uznává methoda vývojová, historická, hledí se do posledních nitek 
^vystihnouti, jak vše na světě se vA^víjelo a vy\álo z nepatrných po- 
čátků. Heslem populárním pro tuto methodu je darwinismus. Kemám 
nic proti methodě samé. ale mnoho musím namítati proti jejímu pře- 
ceňování a nadužívání. Častokráte totiž ti, kteří jí užívají, nedbají 
hlavního logického pravidla, o kterém praví prof. Dr. L. Rabus ve své 
„Logice'^ 1895, str. 285 . . ., že přece nemůže se vyvíjet nic jiného, 
než co je v zárodku již vloženo, že tedy vývoj sebe větší podstatou 
svou podává jen tolik, co bylo vloženo do prvního členu vývojové 
řady. Proti tomu chybují v theologii neJA^ce učenci protestantští. Avšak 
i v dosavadních našich katolických pracích o počátku lidstva není 
náležitě projádřeno a odůvodněno, že již v prvních lidech hned v ráji 
bylo v podstatě všechno, k čemu jsme posud kulturou dospěli a ještě 
dospějeme.^) A tu právě ony tři první kapitolv Genese dávají nám 
věrný obrázek všech schopností a začátečního života prvých lidí. 
Střízlivou exegesí těchto kapitol se ukáže, že lidstvo hned v prvém 
počátku svém projevovalo v zásadě a v podstatě všechnu činnost, 
kterou koná až posud, s tím toliko rozdílem, že tenkráte ji konali lidé 
jen dva, nyní však ji koná lidí mnoho, v mezích společností daných.-) 
3rám za to, že tímto vysvětlením se nejlépe ukáže, že kapitoly ony 
jsou historické a musí jimi bvti, nemá-li všechno učení naše katolické 
přijíti o svůj základ. Tím se zároveň ale také ukáže, že kapitoly ty 
nemohly býti psány po způsobu jiných kosmogonií pohanských, že 
naopak při tom byl činný Duch Boží. jenž netoliko hlavní události 
zjevil, ale také pisatele oněch tří kapitol vedl i při spisování, po stránce 
zevnější, slohové, v tom totiž smyslu, že mu přispíval radou, vnuknutím, 
aby věděl, co má napsati a jak to má napsati. Jinými slovv w- 
jádřeno, co předesláno, zní: První tři kapitoly Genese jak svým obsahem, 
tak svou formou slohu ukazují nám nevyrovnatelný příklad, jak třeba 



*j Nevědoiiiky počiiiaji si mnuzi katol. spisovatelé, i v lioíiuatikát-h, ]H) (larwinistickn. 
Odbudou ráj několika slovy, počátek a vývoj činnosti kulturní vyličují teprve pozdťii. 

*) Z toho také vysvitne, že lidé v ráji byli úplně uschopněni pro život spoleěenřký. 
nejen vzhledem k sobě, ale i vzhledem ku všem svým potomkům, a že tedy zpráva 
o láji není jen výtvorem mythu, fantasie a p. 



První tři kapitoly Písma. 243 



psáti kulturní dějin}- lidstva hned od jelio počátku. Z tohoto důvodu 
myslím, že práce tato osvětlí, že Písmo svaté je knihou i po stránce 
"vědecké velice důležitou a že poklady v ní uložené neztratí ceny své 
Tiikdv, vyhovují všem dobám. Přispěti k tomuto poznání jest hlavní 
příčinou a hlavním účelem této práce. — Vím ovšem, že o původu 
lidstva psáno i v naší literatuře dosti se stránky náboženské, připomínám 
jen obšírnou knihu Dra. Lenze: ..Anthropologie katolická- 1882. Přes 
to však doufiím, že nepodnikám práci zbytečnou, neboť kniha posledně 
jmenovaná a jiné při učení o prvých lidech všímají si i jiných výroků 
Písma svatého, kdežto já zde omezuji se výhradně na ony o kapitoly, 
íibych z nich ukázal, jak Písmo již na samém svém počátku ukazuje 
původce myšlení nevšedního. 

Při vší lásce ku zprávě biblické budu však hleděti pečlivě k tomu. 
abych jen tolik podal, co skutečně v oněch kapitolách je. Na to také 
se leckdy u spisovatelů katolických zapomíná. Čtenáři „Hlídky" budou 
se pamatovati na polemiku o prvotném hříchu v I. ročníku. Tenkráte 
mohl jsem odpověděti jen stručně a slovy cizími; v přítomné práci 
podám odpověd více svou. Výslovně připomínám v^ik. že to nečiním 
z nějakého úmyslu proti p. pisateli onoho zaslána, nýbrž proto se 
k věci vracím, že z onoho zaslána isem seznal, že názory o věci 
nejsou všude přesný. 

Stav prvních lidí v ráji a jejich pád se namnoze vyličují v ne- 
pravých barvách a tím se věci naší uljližuje. V té příčině chce působiti 
přítomná práce k umírněnosti na obou stranách. Podotýkám však vý- 
slovně, že tu mám na mysli hlavně názory učenců katolických, 
neboť o názorech učenců protestantských se rozepisovati, na to 
by nestačil celý foliant I Práce sama není snadná, zvláště pro' oby- 
A'atele venkova, kde není knihoven, aniž možno si knihy snadno 
opatřiti. Přes to hleděl jsem dle možnosti míti přehled o tom. co již 
k výkladu oněch kapitol vykonáno, hlavně ovšem ze strany katolické, 
ač i výsledků učenců protestantských si všímám. Více však spolehnouti 
jsem se musil na své úvahy a přemítání. Čtenář nebude na rozpacích, 
co je jistého, co pravděpodobného a co je mým zvláštním náhledem. 
Budu svědomitě prameny uváděti a mínění své vždy dle potřeby 
zřejmě vj-značím. 

Aby vývody následující bylv co možná pevný, třeba především 
podati správný text. Tím přirozeně dělí se celé pojednání na dvě hlavní 
části: úprava textu, výklady, k čemuž přijde třetí oddíl, respektující 
dva přede-šlé oddíly. 



244 .Tax Oliva; 



A) Úprava textu. 

I. Text oněch o kapitol, jakož vůbec celého Starého Zákona, je 
především původní, hebrejsky. Z něho einěnv překlady do rozmanitých 
jazyků hned před Kristem, mnohem však více po Kristu. Jeden z těchto 
překladův, a to latinský, Vul;4ata, bvl od církevního sněmu v Tridentě 
prohlášen, za authentický pro katolicktni cíi-kev. 8něm tím naporučil,. 
ut haec ipsa vetus et vulgáta editio. (juae longo tot saeculorum usu in 
ipsa ecclesia probata est, in })ublicis lectionibus, disputationibus et 
expositionibus pro authentica habeantui"; et ut nemo illam reiicere quovis 
praetextu audeat vel praesumat. Dle tohoto nařízení zhotoven i u nás 
v Cechách český překLid bible dle Vul^atv a překladu toho se držíme 
v oborech sněmem výše uvedených. A není nijaké pochybnosti, že pro 
obyčejnou potřebu, jak říkáme, tedy ve škole, v kostele a p., překlad 
ten úplně postačí. Nemožno však na druhé straně upříti, že pro vědecké 
práce, má-li se na ně přiložiti měřítko naší doby, niktďak již ne- 
postačuje; [)otřebujeme nového překladu, jenž by v sobě zužitkoval 
výsledky bádání biblického za posledních i^OO let. a zejména více při- 
hlížel k původnímu textu hebrejskému. Z této příčiny podávám zde 
překlad nový, vhodný pro vědecké bádání. Ze se tím neprohřešuji proti 
nařízení sněmu Tridentského, dokazuji takto: 1. Authentičnost byla 
přiřknuta sněmem Vulg-atě vzhledem k mnohým jiným latinským pře- 
kladům, quae cireumťerebantur, a předpokládá authentično.*it původního 
textu. Proto exeu-eta má nejen volnost, ale přímo povinnost přihlížeti 
k původnímu textu. S důrazem na tuto okolnost poukazují Jeroným 
(Ep. 112 ad Au-., 10() ad Sun. et Fret.), Au^-ustin (De doct. 2, 15, 22). 
Cassiodor (1, 15) a jiní. Bellarmin theoreticky i prakticky dovodil nutnost 
podobného jednání. Mimo to v polemice proti exegesi jinověrců toliko 
původní text poskytuje společnou půdu.^j 2. Dekretem sněmu nebyly 
nikterak oslabeny vvznam a užívání textu původního, aniž snížena cena 
ostatních starých překladův, aniž konečně vyloučena snaha, kritickou 
činností opravovati a zdokonalovati text Vulgáty.-) o. I původní text 
jest authentický, právě tak jako Septuaginta. Jak z původního textu 
tak ze starých překladů možno získati pádné důkazy pro jednotlivá 
dogmata. Z dekretu sněmu jde jen tolik, že učení víry a mravů 
v původním texte obsažené i ve Vulgátě je zachováno neporušeno; nejde 



') Kircheiilexikon »4, 1083. 

*) Kihn, I^ncyklopaodic mul >rinhi)(l()l<)í.'ie <lpr Theologie, 1892, str. 147. 



První tři kapitoly Písma. 245 



y, nělio však. že každé dogmatické místo původního textu je také vždy 
nejlépe podáno ve Vulg-atě.Vi 

Při tom však opět třeba pamatovati, že původní hebrejsky text 
-y prvotné své podobě je posud vědeckyni ideálem, poněvadž nemáme 
pro něj nižádné, církví přijaté a schválené definitivní normy. 2) 

Za takových okolnosti katolicky exegeta, chce-li vyhověti jak 
^•ědě tak cíi'kvi. musí si při překlade a výkladě počínati dle návodu 
^.Kirchenlexikonu'' {-4. 1107): „Musí vycházeti od textu původního 
■a při všem důležitém přihlížeti na text Vulgáty. '" Při tom nesmí ovšem, 
jak z hořejšího vysvítá, zanedbávati ani ostatních starobylých překladů, 
nebof tv leckdv mají čtení správnější než text nyní za původní po- 
kládaný nebo text Vulgáty. — Jako druhé pravidlo, rozumějící se 
ostatně samo sebou, musí vvkladač stále míti na paměti, aby do textu 
nic nevkládal, co v něm není. ]Musí hleděti postaviti se na stanovisko 
iie snad jen dobv nvnější, ale i dob dřívějších, až k samému počátku 
té které knihy biblické. — Třetí pravidlo: dlužno hleděti na ducha 
obou řečí, jak řeči původního textu tak řeči v překlade. 8) 

II. Dříve než podám dle uvedených pravidel zpracovaný překlad, 
uvádím užité pomůcky a jich zkratky: 

B. č. = Biblí čpská, podíl údu Dědictví Svatojanského na rok 1889. 

D. B. = Dictionnaire de la bible... publié par F. Yigouroux. Paris, Letouzey 
<-\ Ané, 1891 n. 

H. ^= Nochmals der biblische Schopfungsboriclit von Fr. v. Hummelauer S. J. 
Freiburg, Herder 1898. 

Hh. = Dr. J. Schuster'^ Handbiicli zur biblischen ( ieschichte. Neu bearbeitet von 
Dr. J. B. Jlolzamruer. 3. vyd. 187T. Herder. 

K. L. = Kirchenlexikon, Freiburg, Herder. 2. vydání 1880 n. 

K. S. = Die Genesis niit iiusserer Fnterscheidiing der Quellensehriften, iibersetzt 
vou E. Kautzscli iind A. Socin. Zweite, vielfach verbesserte Auflage. Freiburg 1891, 
.1. C. B. Mohr. 

J>. }\. = Die heiligen Sebriften des Alten Tcstauients nach der Vulgáta init steter 
Vergleichung des Griindtextes iibersetzt und erlautert von Dr. Valentin Foch und Dr. Wilhelm 
Iteischl. Neue illustrirte Ausgabe. 1884. 

R. = Uber die Entstehung der Welt. Zwei Briefe an den Freidenkerbund in 
Bíilimen von Professor Dr. A. Ilohling. Prag 1889. Cyrillo-Methoďsche Buchhandlung. 

RE. = Realcncyklopaedie fiir protestantisclie Theologie und Kirche, herausgegeben 
-von Dr. Albert Hauck. 3. vydání. Leipzig 1896. 

Y. = Die fiinf Biicher Mose. Hebrew et Genu. Pentateuch. Druck von Adolf 
Holzhausen in "Wien 1879. 



*) Názory Coiuelyho S. J. v Introductio ad sacram scripturam dle referátu 
universitního professora Dra. Fr. Fraidla v »Tlieologisch-praktische Quartalschrift* 1888, 
411. »Caveant couciouatores, ne sensum et explicationem s. Hieronymi tanquam vaticinium- 
Spiritus sancti vendautt, píše Comely doslovně ve výkladě k IsaiáSovi. 

••í) Kirchenlexikon •'4, 1083. 

*) Kautzsrh und Socin. Die Genesis, 1891, str VIII. 



246 Jan oliva: 



Kapitola I. 

1. Xa počátku stvořil Všemohoucí vesmír (nebe) a zemí. 2. Zemé 
však bvla [pustá a prázdná], úplná tma ležela nad...,^) a duch Vše- 
mohoucilio jako tvořitel a rozmnožovatel vznášel se nad [vodami-]- 
3. Tu řekl (j)řikázal) Všemohoucí: buď světlo, a bylo světlo. 4. A viděl 
Všemohoucí světlo, že bylo dobré, a oddělil světlo od temnosti. 5. I nazval 
Všemohoucí světlo dnem a tmu nocí. A stal se večer a jitro, den jeden , 
6. Přikázal také Všemohoucí: povstaň obloha uprostřed [vod], a odděluj 
vody od [vod]. 7. I učinil Všemohoucí oblohu, aby oddělovala vody 
pod oblohou od [vod] nad oblohou. I stalo se tak. 8. A Všemohoucí 
nazval oblohu nebem. A stal se večer a jitro, den druhý. — - 9. Tu přikázal 
Všemohoucí: shromáždi se vodo, kteráž pod nebem jsi. v jedno místo,, 
abv se ukázalo sucho. I stalo se tak. 10. A nazval Všemohoucí sucho 
zemí a shromážděnou vodu nazval moři. A viděl Všemohoucí, že to 
bylo dobré. 11. Rozkázal také Všemohoucí: zplod země jemnou zeleň, 
rostliny nesoucí semena, a dřeva plodná, z nichž každé podle svého 
druhu vvdává plody, ve kterých se nalézají semena k dřevům plodným 
(^ k vytvoření nových dřev = k jich rozmnožování) na zemi. I stalo se 
tak. 12. Země zplodila jemnou zeleň, rostliny nesoucí semena dle svých 
druhův, a dřeva plodná, která přinášela ovoce, držící jedno každé v sobě 
símě podle svého druhu. A viděl Všemohoucí, že to bylo dobré. 13. 1 stal se 
večer a jitro, den třetí. — 14. Přikázal pak Všemohoucí: Nechť povstanou 
zdroje světla na obloze nebeské, aby viděly den a noc a byly na zna- 
mení (různých věcí^) a pro počítání (hodin), dnův i let, 15. a aby sloužily 
jako světla na obloze nebeské a osvěcovaly zemi. I stalo se tak. 
16. Všemohoucí učinil dva veliké zdroje světla: zdroj světla většího, 
aby panovalo nade dnem, a zdroj světla menšího, aby panovalo nad 
nocí, i hvězdy. 17. A Všemohoucí v^' kázal jim místo na obloze nebeské^ 
aby shů^^^ osvěcovaly zemi, 18. a panovaly nade dnem a nocí, a dělily 
světlo i tmu. A Všemohoucí viděl, že to bylo dobré. 19. I stal se večer 
a jitro, den čtvrtý. — 20. Rozkázal také Všemohoucí: nechť se hemží 



*) Obyčejné se překládá zde položené původní slovo tehóiu : propast, má však 
ještě významy: hučící vlny, oceán, moře a p. Vlastní význam na tomto místě není znám 
a proto v překlade nechána mezera. Tentýž důvod platí pro ostatní vyiuM-haná slova 
a doložen je vždycky ve vysvětlivkách, které sledují za překladem. 

') Slovo vody dáno do závorky, poněvadž výraz pávodní nekryje se úplně 
se slovem tím. 

*) Slova v závorce be« = položená jsou k lepšímu vysvětlení překladu, nebof 
podávají překlad učiněný se stanoviska poněkud jiněho než je překhid hlavní. 



První fři kaiňtoly Písma. 347 



vod}' liemžením (houfy) všeho druliu zvířat, živ}^ch, dýchajících tvorův, 
a létavé nechť poletuje pod oblohou nebeskou. 21. I stvořil Všemohoucí 
(velikčl zvířata mořská = veliké netvorv mořské) a všeliký tvor živý 
a hemžící se ve vodách, podle určitých druhův; a všeliké létavé podle 
druhu jeho. A viděl Všemohoucí, že to bylo dobré. 22. I požehnal jim 
Všemohoucí a řekl: rosťte a množte se. abvste naplnilv vodv mořské, 
a ptactvo ať se rozmnožuje na zemi. 23. I stal se večer a jitro, den 
pátý. — 24. Potom přikázal Všemohoucí: zplod" země živé, dýchající 
tvory, podle určitých druhů, zvířata krotká (domácí) a malé živočichy 
a zvířata plachá (divokáj podle určitých druhův. I stalo se tak. 25. Vše- 
mohoucí učinil zvířata plachá podle určitých druhův, a zvířata krotká 
podle určitých druhův, a všechny malé živočichy na zemi podle druhu 
jejich. A viděl Všemohoucí, že to bylo dobré. 26. Tu řekl Všemohoucí: 
učiňme člověka v našem obraze dle naší rovnosti, a ať panuj/ nad 
rvbami mořskými i nad ptactvem nebeským a nad zvířaty krotkými 
i divokými, i nad všelikým živočichem, kterýž se hýbe na zemi. 
27. A Všemohoucí stvořil člověka ve svém obraze: v obraze Vše- 
mohoucího stvořil ho, ploditele i ploditelku stvořil je. 28. I požehnal 
jim Všemohoucí a řekl: rosťte a množte se. abyste naplnili zemi, a 
podmaňte ji a panujte nad rybami mořskými i nad ptactvem nebeským 
i nad všemi zvířaty, které se hemží na zemi. 29. I řekl Všemohoucí: 
Hle, dávám (dal jsem) vám všechny rostliny nesoucí semena, kdekoliv 
na zemi rostou, k tomu všechny stromy, na nichž jsou plody, mající 
v sobě semena pokolení svého — to bude vaše potrava! 30. Naproti 
tomu všem zvířatům polním a všemu ptactvu nebeskému a všemu, co 
na zemi se hýbe, všemu, v čem je dýchání života, všechnu trávu 
(zelenou bylinu) a zelinu ustanovuji (dal jsem za pokrm). I stalo se tak. 
31. A viděl Všemohoucí vše, což bvl učinil, a bvlo velmi dobré. I stal 
se večer a jitro, den šestý. 

Kapitola II. 

1. Tedy dokonána jsou nebesa i země i všechno uspořádání 
(pořádek, zákony) jejich. 2. A dokonal Všemohoucí sedmého dne svou 
tvůrčí práci a odpočinul dne sedmého ode vší tvůrčí práce. 3. I po- 
žehnal dni sedmému a posvětil ho, neboť v něm bvl přestal ode vši 
práce na dílech svých, která Všemohoucí učinil na počátku. 

4. Tyto jsou rody (dějiny povstání) nebe a země, když utvořeny 
jsou. Když (= den, v němž) učinil Věčný Všemohoucí nebe a zemi, 



248 Jan oliva: 

5. nebylo (nevzeSlo) posud žádné proutí na zemi a žádné rostliny jesté 
nerostly na nivách, neboť Véčný Všemohoucí nenechal ještě pršeti na 
zemi a nebylo tu ještě lidí. aby vzdělávali pudu. (i. ale... Vi vystupovala 
ze země a svlažovala celý povrch země. 7. Tu učinil Věčný Všemohoucí 
člověka z prachu (z ornice) země a vdechl v chřípí (tvář) jeho dchnutí 
života a učiněn jest člověk v duši živou. 8. Štípil pak bvl Věčný 
Všemohoucí zahradu (ráj. park' v Eden v místě rozkoše), v dalekém 
Aýchodě. v němž postavil člověka, jehož l)yl učinil. 1). A vyvedl Věčný 
Všemohoucí ze země všeliké stromy k pohledění pěkné a k jídlu chutné, 
strom také života uprostřed zahrady, i strom vědění dobrého a zlého. 

10. A....*) vycliázela z Ivleiui ku svlažování zahrady; od té (hthy však se 
rozdělila a dala vznik čtyřem řekám. 11. Jméno prvé řeky Pišon (Kur); ta jest, kteráž 
protéká všechnu zemi (liavila (Koleliis), kdež se nalézá zlato. 12. A zlato země té 
výborné jest; tu se nacházejí také perly a kámen onyx (beryl). l.S. A jméno řeky dnihé 
(iifhon (Aras); ta jest, kteráž protéká všechnu zemi Knš. 14. Jméno pak řeky třetí 
(liiddeqel (Tigris) ; ta teče na západní straně Assyrie. lieka pak čtvrtá, ta jest Perat (Eufrat). 

15. Pojal tedy Věčn\^ Všemohoucí člověka a postavil jej do zahrady 
Edenské. aby ji vzdělával a ostříhal jí. 16. I přikázal mu řka: s každého 
stromu v zahradě mfižeš dle libosti jísti; 17. naproti tomu se stromu 
vědění dobrého a zlého — s toho nesmíš jísti; nebof jakmile s něho 
jísti budeš, staneš se smrtelným. 18. Povážil i řekli také Věčný Vše- 
mohoucí: není dobré, aby člověk l)yl tak sám. chci mu učiniti pomoc, 
která by byla jako jeho protějšek, která by se k němu hodila. 19. Kdvž 
tedy vytvořil Věčný Všemohoucí ze země všechny živočichy při zemi 
a všechno létavé (ptactvo) pod nebem, způsobil, že přišly po párech 
k člověkovi (Adamovi), aby viděl, jak by je pojmenoval, nebof zcela 
tak. jak by člověk pojmenoval každého ze živých tvorů, měli se jmenovati. 
20. I dal člověk (Adam) jména všem krotkvm zvířatům, všemu ptactvu 
pod nebem, i všem divokým zvířatům; pro člověka však nenašel žádného 
pomocníka, jenž by se k němu hodil (jemu vyrovnal). 21. Pustil tedy 
Věčný Všemohoucí hluboký spánek na člověka: a když usnul, vyňal... s) 
jeho a vyplnil tělem místo to. 22. I vytvořil Věčný Všemohoucí . . .. 
kteréž vyňal ze člověka, na ženu a přivedl ji k člověkovi. 28. I řekl 
člověk: toto jest konečně kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato 
slouti bude muzice (žena), nebof z muže vzata jest. 24. Protož opustí 



') Původní slovo éd "^ obyčejně se jířckládá mlha. jiára. 

*) Přívodní náchar překládávají slovem veletok, řeka. 

*•) Původní slovo ^^jj cčlah obyčejně ]>řekládají kost. žel)ro. 



První tři kapitoly Pířiina. '249 



člověk otce svého i matku svou a přidr/.í se ženy své. a tak Ijudou 
dva k jednomu tělu (jedno tělo). 25. Byli pak oba nazí. totižto člověk 
i žena jeho, a nestyděli se. 

Kapitola III. 

1. Had pak byl lstivější než všichni ostatní živočichové země. 
kteréž bvl učinil Věčnv Všemohoucí. IJekl pak k ženě: řekl skutečně 
Všemohoucí, že nesmíte jísti se žádného stromu v zahradě? 2. Jemužto 
žena odpověděla: z ovoce stromů v zahradě smíme jisti (jímei; o. ale 
z ovoce stromu, kterýž jest uprostřed zahrady, z toho. řekl nám Vše- 
mohoucí, nesmíte jísti ani se ho dotýkati, jinak musíte umříti. 4. Řekl 
pak had k ženě: zcela jistě neumřete; 5. nebof Všemohoucí ví až příliš 
dobře, že kdykoli (v kterýkoli den) z něho jísti budete, otevrou se oči 
vaše. tak že budete jako Všemohoucí, vědouce dobn- i zlé. (). Když 
tedy žena shledávala, že ovoce stromu je vábivé a pro oči pravou 
pastvou a že stojí za to. po něm toužiti, když se skrze ně může státi 
chytrou (moudrou, rozumnou), utrhla z něho i jedla i dala muži svému, 
kterýž při ní byl- a on jedl také. 7. I otevřeny jsou oči obou a po- 
znali, že jsou (byli) nazí. I navázali listí fíkového a udělali sobě zástěry. 
8. A když byli zaslechli ohlas kroků Věčného Všemohoucího, pro- 
cházejícího se v zahradě při chládku večerním, hleděli se skrýti, člověk 
i žena jeho. před tváří Věčného Všemohoucího uprostřed křovin za- 
hradních. 9. I zavolal Věčný Všemohoucí na člověka a tázal, se ho: 
kde isi? 10. Ktervž řekl: krokv tvé slvšel isem v zahradě; tu zmocnila 
se mne bázeň, že jsem nahý. a proto jsem se skryl. 11. Jemuž řekl 
(Věčný Všemohoucí i: i kdož ti prozradil (oznámil), že jsi nahý? Jistě 
jsi jedl se stromu, s kterého jsem ti jísti zapověděli 12. I řekl člověk: 
žena, kterou jsi mi dal za tovaryšku, podala mi se stromu a jedl jsem. 
lo. I řekl Věčný Všemohoucí k ženě: Cos to učinila! Kterážto od- 
pověděla: had podvedl mne, že jsem jedla. 14. I řekl Věčný Vše- 
mohoucí k hadu: že jsi to učinil, zlořečený budeš mezi všemi krotkými 
i divokými zvířaty země; po břichu svém polezeš a zemi jísti budeš 
po všecky dni života svého. 15. A nepřátelství bude neustále mezi tebou 
a ženou, mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře hlavu tvou 
a ty potřeš patu jeho. Ifi. Ženě také řekl: rozmnožím bídv tvé a jwčetí 
tvá; v bolesti roditi budeš děti a po muži svém mocně toužiti Ijudeš, 
on však panovati bude nad tebou. 17. Adamovi pak řekl: že jsi uposlechl 
hlasu ženy své a jedl jsi se stromu, s kterého jísti jsem ti výslovně 



250 Jan Oliva: 



zapověděl, zlořečená bude lorná) země pro tebe; v krušné práci budeš 
se z ní živiti po všecky dni života svého. 18. Tmi a hloží tobě ploditi 
bude a přece musíš se z toho živiti, co na poli roste. 19. V potu tváře 
své budeš si dobývati chleba svého, dokavad se nenavrátíš opět do země 
(nestaneš se opět zemí), z které vzat jsi; vždyť zemí (prachem) jsi a do 
země (v prach) musíš zpět (zemí se opět staneš). 20. 1 nazval člověk 
jméno ženy své Chavva (= dárkyně života); protože byla máti všech 
živých. 21. Udělal také Věčný Všemohoucí Adamovi a ženě jeho sukně 
kožené a zobláčel je. 22. A Věčný Všemohoucí řekl: hle, člověk jest 
učiněn jako jeden z nás, věda dobré i zlé; jen aby se nyní snad také 
neosmělil i ovoce se stromu života trhati a jísti a tak se nestal ne- 
smrtelným! 23. Proto odstranil jej Věčný Všemohoucí ze zahrady 
Edenské, aby vzdělával zemi i= Edeni, z kteréž vzat jest. 24. I vyhnal 
člověka a postavil na východní straně u zahrady Edenské cherubíny 
a mimo to meč bleskotný k ostříhání přístupu ku stromu života. 

III. Podaný překlad třeba na mnohých místech odůvodniti nebo 
blíže, co do významu slov. vysvětliti. Učiním to pořadem kapitol a veršů. 

Kapitola L. verš 1 . Slovo stvořil podává překlad původního 
slova 5^'n^. V Písmě sv. ještě mnohokráte přichází i viz H. 7). Jest 

výrazem pro činy specificky božské, užívá se ho „nur vom gottlichen 
Schatfen, nirgends mit einem Accusativ des Stoíies" (Gresenius-Muhlau). 
J. Wellhausen (Prolegomena zur Creschichte Israels [Berlin 1883] S. 321) 
sám vyznává, že toto slovo k tomu jest. „um lediglich die guttliche 
Schr)pťerth;itiokeit zu bezeichnen und sie dadurch aus der Aehnlichkeit 
menschlichen Thuns und Bildens herauszuheben, ein AVort. das in so 
exclusiver Bedeutung- weder iin Griechischen noch im Lateinischen 
oder im Deutschen wiederzugeben isť'. Ovšem neznamená vždvckv 
stvoření z ničeho. Avšak v tomto verši v (renosi Židé tak mu rozuměli, 
jak viděti ze slov matky makkabejské dl. Mak. 7, 28;: „Prosím tě, 
synu, abys pohleděl na nebe i na zemi, a na všecky věci, kteréž v nich 
jsou: a poznal, že z ničehož Bůh učinil je, i lidské pokolení''. H. 7 — 8. 
Mimo to souvislost sama ukazuje, že se tu míní stvoření z ničehu, 
nebuť porovnáme-li následující verše až 2. 3. shledáme, že celé toto 
vypravování chce nám vštípiti do paměti pravdu: Bůh stvořil hmotu 
světovou a uspořádání této hmoty na jednotlivá tělesa ve vesmíru bylo 
dílem dalšího rozvoje = od Boha je vše. i látka i. její forma. R. 13. 
Výrazem Všemohoucí překládám slovo lITÍ'^}^- j®^ ^ ^^^^ 
B. č. se vyjadřuje slovem Buh. O významu slova elohim psáno mnoho, 



Pťviií tři kapitolv Pí>itia. 25t 



ale celkem většina výkladů shoduje se v tom. že základem jeho je 
stovo ^{^ „moc", odvozené bud od ^'^^ nebo od ^^^^^ -^j^^ mocný'-';, 
plurál elobim znamená pak ..moci'', .,náplň veškeré moci", což my 
vvjadřujeme složeninou vše-mohoucí. R. E. 5. 316 — 319, R. 11 — 12. 

Místo obyčejně užívaného slova ..nebe" položil jsem „vesmír'', 
poněvadž lépe vyjadřuje obsah jeho, který na tomto místě je širší 
než obyčejné slovu nebe přikládáme (^scházelyť na př. hvězdy). Tu platí 
zásada položena u K. S. VI. — VII., že nemusí vždycky stejný výraz 
původní stejně se překládati, nýbrž že třeba dbáti na význam, jaký 
požaduje souvislost textu. Dle toho. když přijmeme slovo bara ve vý- 
znamu „stvořiti z ničeho", pak musíme tuto položiti výraz ,, vesmír'". 
A výraz ten = prostor světov}-, výšiny nad zemí atd. Obratem vesmír 
a zemi = nebe a zemi naznačeno „všechno stvoření viditelné mimo 
Boha". R. 15. D.B. 2, 750—1, K.L. 5, 2112. R. 13. H. 6. 

Význam celého prvého verše je dle podaného tento: Bůh stvořil 
svět a tak mu dal vznik od nejprvnějších počátků. R. 12. Slova „na 
počátku" mohou zajisté mimo význam hlavní, časový, bráti se zvlášté 
vzhledem ku slovu bara i materiálně, co do látky =^ od nejprvnějších 
elementů (hmotných). 

Verš 2. Slovosled původní, položením slova země na první místo, 
ukazuje, že další vypravování týká se země, vzhledem k zemi že je 
vše vvlíčeno, skladatel, autor (buď si on kdokolij že na vše pohlížel 
ze země H. 10, Hh. častěji. 

Slovo tŽinn nevyjádřeno v překladu, poněvadž posud neznáme 

pravou jeho představu. Oceán, moře. propast a jak se obyčejně vy- 
jadřuje, ukazují nejlépe, že význam jeho není nám zcela jasn}', tak 
že si nemůžeme ještě správně představiti, jak ve skutečnosti zemé 
za stavu slovem tím vviádřeného bvla: to zůstaveno dalšímu bádání. 
Sr. KS. 4 (poznámka), H. 12. K lepšímu objasnění slova odvolávají se 
na assyrské tihamtu, ale to nic nedokazuje; víme dobře, že slovo stejné 
znějící má mnohdv i v sousední vesnici jiný význam. 

Původní r*"n"10 merachéťeth jedním slovem nelze nám přeložiti; 

užil jsem opisu „jako tvořitel a rozmno/.ovatel". Ve slově tom se chce 
říci, že duch Boží počínal si na počátku země jako pták, když sedí 
na vejcích: působí, aby povstali noví tvorové a pak se dále roz- 
množovali. Je tu tedy řeč o tom. že duch Boží kladl tu na povrch 
tehdejšího tvaru zemského zárodky živých bytostí a přiváděl je 
k vývoji. H. 13, R. 21—22, Hh. 14, K.s"^ 



252 Jan Oliva; 



Verš n. První tři ver.še možno překládati též takto: „Na poččltku. 
když Všemolioueí nebe (vesmiri a zemi tvořil (země pak byla pustá 
-<i prázdná, a úplná tma ležela nad .... a duch V.šemobouciho jako 
tvořitel a rozmnožovatel vznášel se nad vodami), tu řekl Víemobouci: 
P>uď světlo a bylo světlo." H. 9. K. S., R. 11. Překlad tento je však 
osamocen}', tradice celá je pro překlad v texte podaný a proto dále 
se jím nebudeme zabývati. 

Verš 7. „Vody''' tu jmenované nemají vždy stejný význam; něco 
podobného tu jest. jako výše u slova „nebe'". Bližší vysvětlení podáno 
l)ude v části další. 

Ve verši 11. jest obtíž překladatelská potud, že někteří rozumějí 
tu tři clen v věcí podstatně různých, druzí jen dva členy. Prvnímu 
názoru se kloní K. S., D.B. 1, 888. 2, 10o4. Hh. 22. druhému H. 24, 
31. 26. Držím se náhledu prvého, v překlade však jsem částečně 
respektoval výklad strany druhé. Rozdíl vzniká tím, zač kdo považuje 
původní výraz XlÍ^~- zdali za samostatný druh nebo jen za všeobecné po- 
jmenování bylin. 

..Znamení '• (různých věcí), o nichž mluví verš 14.. jsou dle H. 
znamení dávaná hvězdami rolníkovi, cestujícímu, plavci atd. Slovo 
„hodin", odpovídající původnímu "íyi';^; znamená vůbec čas mimo dni 
íi léta. zvláště hodiny. 

Překlad ve A'erši 21. „veliká zvířata mořská" není zcela za- 
]jezpečený, spočívá r.a, dohodu a analog-ii jiných míst Písma sv. Co 
zde vlastně míněno, určitě nevíme. D. B. 1. 606. 

Velice různé překlady podávají se pro verš 24.; přidržel jsem 
se toho. jenž je poměrně nejjasnější. 

Ještě více překladův učiněno pro verš 26. A není divu při jeho 
důležitosti. Hleděl jsem ho podati věrně dle původního. Aby čtenář 
mohl porovnati jiné překlady, stručně je tu uvádím. B. č. má: „k obrazu 
a podobenství svému". L. R. „dle našeho obrazu k našemu podobenstW. 
H. „dle našeho obrazu a podobenství", K. S., R., V. „jakožto obraz náš. 
který se nám úplně vyrovná". D. B. „k našemu obrazu dle našeho po- 
dobenství" a jinde opět: .,k našemu obrazu a k našemu podobenství". 
Překlad svůj opírám o KL. 4, 66, H. 38, R. 80. — Překlad upozorňuje 
na množné číslo „ať panuj/," ačkoli dříve stojí „učiňme člověka". 

Dle překladu verše 26. řídi se překlad verše 27. Proto pře- 
kládám „ve svém obraze", poněvadž je v původním texte stejný obrat 
jako v. 26. Slova „ploditel" a „ploditelka" tohoto verše jsou vlastně 
cufemické. význam pravV* je „samec a samice" D. B. 1. 171. 



Pivní tři kapitoly Pisiua. 



Kapitola II., verš 1. Velikou různost vykazují překlady tohoto 
verše. Jde tu o význam původního slova XZ^- ^- ^- ^^^ Vul<>-aty má 
^okrasa '^, Septuaginta xóajioc. H., V., Zapletal v .,Cas. kat. duch." 98, 481 
mají ., vojsko", K. S. ..všechno, co k nim náleží". Přes důkaz Zapletalův,, 
že slovo to dlužno vykládati na ,, vojsko", držím se překladu Septuaginty. 
neboť tito zajisté znali dobře pravý význam slova a podali je řeckým 
y.ij\ic;. znamenajícím, dle Zapletala samého, „předně a především po- 
řádek, soulad a krásu jen potud, pokud se v ní ten soulad a pořádek 
jeví, jako v životě, ve státě, nebo i ve stvoření, zvláště ve hvězdách." 
Důkazem toho, že jinde opět překládají ou'/i\izíc, (mocnosti, moci)y 
rzayzov.pá.Toz 'vševládný). 6y. Jeroným tedy daleko od původního slova 
neodešel, uživ v překlade svém ornatus. okrasa. 

K verši 2. třeba poznamenati, že Septuaginta, Pešito (syrský 
překlad) a text samaritánský místo „sedmého" čtou „šestého". H. 44. 

Konec verše o. přeložen dle konjektury H. 48, na základě čtení 
Septuag-inty wv ř^pča-o ó ilčoj Tiocr^crac; původní čtení je tu nejasné- 

Ve verši 5. setkáváme se s novým výrazem pro jméno Boha 
~1i~)*. V}'kladů podáno více. Držím se obecněji přijatého a překládám 
„Věčný". Výraz sám nevystihuje ovšem úplně pojem původní, kde 
prokmitá i idea spasitele, dárce milosti a p., ale chceme-li překládati 
jedním slovem, musíme voliti slovo věčný, neboť z něho lze snadnt> 
ostatní vvznamv odvoditi K. L. (5. 1274 — 82. Obvčeině dříve iméno to 
vyslovovali Jehova, ale musí se čísti Jahve. 

Xeznáme posud správný význam Cd ve vei"ši 6. Jak u verše 
tohoto podotčeno. obyčejně })řekládá se „mlha", „pára", ale jisto to není. 
Proto lépe vyznati na ten čas, že nemůžeme ho přeložiti. 

Verš 7. Látku, z níž člověk učiněn, nazývá B. č. „hlínu země",. 
K. S. „hlínu ornou", R. E. 1, 159 a D. B. 1, 172 „prach zemský", V. „hroudu 
zemskou". Slovo „člověk" (adam) znamená vlastně „červený, rudý" dle 
země. z níž byl vzat. D. B. 1, 171. 

Verš 7. Co nyní jmenujeme všeobecné rájem, bylo vlastně za- 
hradou, parkem K. S. 9, 1457. „Eden" pak znamená „místo rozkoše" 
(ib. 14(U). Co o ráji překladem podáno, spočívá na KL. 9, 1457 . . ., 
kterýžto článek čtenář najde v „Hlídce" I. 4(33. 

Překlad ve verši 17. „staneš se smrtelným" zdělán dle překladu 
♦Symmachova (řeckéhoj: D-vr^xo? sax; D. B. 1, 174. 

Verš 18. podán dle K. S. a R. E. 5, 649. 

K verši 21. učiněna poznámka hned při překlade; překládati 
slovem „žebro" není bezpečni', lépe s překladem definitivním počkati. 



■254- ,Tax Oi.IVA: První tři ka])itoly Písma. 

Ku kapitole této výslovně poukazuji, žo nepřekládáno původní 
adam dle Vulgáty všude vlastním jménem Adam. nýbrž jen výrazem 
„člověk'^, protože v původním texte je všude člen. Beze členu, jako 
vlastní jméno, přichází poprvé kapitola III. verš 17. 

Kapitola III.. ver.š 6. Upozorňuji, že v překlade podána dobře 
příčina, pro kterou Eva ,. toužila po ovoci". 

Právě tak ve verši 10. zachycena správněji než v B. č. duševní 
nálada Adamova. 

Verš 15. jak jest obsahem svým důležitým, tak je pro exeg'etu 
nesnadným. Překlad můj podán dle KL. 8, 1341. Jde tu o to. jak pře- 
kládati slovo ny"^í. zdali souborně či jednotlivě nebo obojím způsobem. 

K. S. překládá souborně takto: ^a nepřátelství bude neustále mezi tebou 
a ženou, mezi tvými potomky a jejími potomky; oni (potomci) potřou 

hlavu tvou a ty jim potřeš paty." V. opět překládá: . a ženou, mezi 

semenem tvým a jejím, ono potře hlavu tvou a ty bodneš je do paty." 
Vulg-ata a dle ní B. č. ,,. . .jejím, onor ... a ty úklady činiti budeš patě její." 
Ve verši 18. místo ..musíš se z toho živiti, co na poli roste" 
mají obyčejně překlady ,,a budeš jísti bvlinu země"; ,,bvlina země" tu 
značí všeliký druh bylin ('zelin) a luštěnin D. B. 1. 176 (p. d.) 




VixCEXC Vávfa: Dr. Ijiiác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 255 

Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 

Př'fpěvek životopisný. Podává VlXC. Vávea. 

XIII. 

Od polirlju nešťastného Dra. Aw^. Smetany stahovaly se nad 
Hanušem a jeho rodin(»u černé, zlověstné mraky. Byl ostře pozorován 
a každv jeho krok hedlivě .sledován, což ovšem nemile naň působilo, 
an si nebvl niěeho vědom, zač bv měl bvti stihán. Stálv nedostatek 
peněz, vzniklý u Hanuše nemocemi v rodině, pak těžká choroba a tíseň 
přítelkvně celé jeho rodiny, Němcové, znepokojovaly ho a činily ne- 
.šťastnvm, tak že si v listě následujícím, zaslaném dne 12. února 1851, 
Helceletovi trpce stěžuje: 

„Lamentací Jeremiášových kdvbych měl u sebe jeden oti.^k, 
poslal bvch ho Tobě. abvch si uspořil dnešní psaní. Nejdříve o Boženě. 
Ležíf chudák ustavičné ještě, ba není vyhlídkv. aby brzo se povznesla. 
]\Iá prý hvdrothorax a studenou zimnici najednou. Čejka však t^ď 
působí hlavně proti zimnici. Němec ji vvhledal nepřiměřený příbytek, 
zvláště pro zimu. Jeden pokoj nel/.e vytopiti, hlavně snad pro peněžitý 
nedostatek, a tak Ti je celá rodina ve dne v noci v jednom pokojíku 
pohromadě. Tři hoši a dosti nezbední, že křiku nadělají mnoho, tof 
víš sám ze škol ještě, a chce-li tedy míti pokoje, musí je Božena do 
kuchvně vyhnati Tof jsou, jak vidíš, poetické poměry 1 Ona snáší vše 
se stoickou trpělivostí, ač nevrlost proti okolnostem nechce vždy se 
dát ukrýti, není tomu divu. Marie, služka její. je vehiii rozumná a 
hodná holka a umírní jí dosti trpkostí osudu jejího, ale co je kapka 
proti mořiy Píšu to vše i Tobě i Klácelovi najednou, týká se to Vás 
obou. a jsem velmi rád. že jste se přibhžili k sobě přátelsky. Klácel 
poslal Boženě podporu, což dobře bylo, ač se jí to trochu bolestně 
dotklo. To jí=em jí vymluvil a dokázal, že její povinností je bráti 
pomoci od bratří, sice že celv poměr pouhou bv bvl lží. I zaprrisil 
jsem jí, ba požádal přísně od ní. má-li čehosi třeba nakoupiti a uvařiti, 
aby vždv poslala k nám. že Laura to ráda učini. Přislíbila mi to. ač 
ncAnm, jak dalece dostojí svému slovu. Jak vidím, nejraději by měla, 
kdyby, aniž by cosi požádala, se jí to ono přinášelo, neb zvláště při 
zimnici třeba, by si potravou trochu přilepšila, a zdá se mi, že nad 
míru jednoduše žijí v její rodině. Hrozná i věc je v.šak ta. že Lauře 
nyní tak jsou ruce vázané, že i domácnost naše časem úpí pod břemenem 
neštěstí a že mě nedostatek peněz tak tiskne, že jsem skutečně již 
týden ani piva nepil, abych něco uspořil. To však jak Laura pozorovala, 
chtěla se i ona kávv zdržovati, což úplně při nočním jejím bdění 
věcí nemožnou je; musil jsem se tedy navrátiti k pivu. ač Té ujišťuji, 
že mi ani nechutná za takových poměrů... Laura teď skutečně neví. 



250 ViNCESO Vávka: 



kudy kam. Klemeně Ijylu též tři dni hůře než obyčejně, dnes zase je 
trochu při sobe. 

Mé ospi-avedlnění strany smrti Smetanovy neprospělo niěeh(j; 
dva dni po zadaném spisu přišhi důtka písemuči, vytýkajíc mi. že jsem 
měl dávat collegium při pohřbu. Pedel s řetězem a v shivnostním 
oděvu — žezlo v ruce — - šel za rakví, a fakulta neměla jiti. Známi 
mě ubezpečují, že jsem střežen odevšad a vyhlášen bňhví za co: a já 
jsem tak přesvědčen, že stojím úplně na legální půdě a že jsem ne- 
překročil meze zákonní ani trochu. Snad jsou to jen povídačky, jak 
obyčejně proskakují městem, že lidé více mluví než vědí, ač zapříti 
nemohu, že nemile působí na mne. ježto touha má zároveň k tomu 
se nese starati se ve svém působišti o blaho společnosti i s obětmi 
dost značnými. Xebvl jsem poznán ve Lvově od tehdejší vládv. a na- 
rovnalo se vše, jak blíže přikročili ke mně a nevěřili utrhačným 
pověstem; nebyl jsem v Holomouci poznán od studentů, jak jsem se 
přehmatům jejich naproti postavil, a později též to se vyrovnalo. 
Douťejmež tedv, že i v Praze to nemilé kolotání se ustálí a že budu 
moci pracovati tiše na pracích svých literárních, a není pohříchu jiného, 
čehož bych si přál. Požádal jsem ministerstvo, bych mohl přednášeti 
v létě krasovědu. a dovolilo mi to. což mne velmi těší. ač mi to nových 
prací přineslo. Letos to budu po němečku a na rok česky čísti. 

Přicházím teď k nejmilejšímu předmětu, totiž k penězům. Zaplacení 
činže zabralo vše. co jsem dostal od prefekta, a já sedím zase na holičkách. 
Nabídl jsi se jednou přátelskv, že mi můžeš zapůjčiti knížku na 100 zl. 
Jestli jí nebudeš potřebovati v prázdninách, mohl bys mi půjčit těch 
100 zl., avšak s tou výjimkou, že Ti smím nahradit i úroky, jako 
kdyby ležela. Přines mi tu malou obět přijmouti úrokv spořitelny, 
neb jsem tím svobodnějším a mohu si je déle podržeti, co jinak mne 
vždy trápí mvšlenka, že sám mou nehodou ještě muky trpíš. Kdybys 
však potřeboval peněz v prázdninách, nemohl bych jich vžiti, neb až 
do prázdnin nebude mi lze zapraviti je. Jedinou výhlídku na neobyčejné 
peníze podává mi můj Štítný, který snad asi ^óO zl. přinese, avšak 
pohříchu na začátku teprv budoucího roku, a jak se do toho dokulhám. 
tof skutečně nevím. Kdvbvs sám nemohl mi peněz zapůjčiti, táži se 
Klácela, nemá-li on uložených pokladů, kterými by mi mohl pomoci 
z bláta vvbřísti. Tak by se naše bratrst%'í započalo ihned žebráctvím, 
ježto je moderní kommunismus. V Praze skutečné nemám nikoho ještě, 
ku kterému bych mohl v té záležitosti přátelsky přilnouti, k cizímu 
nemám dosud chuti dojíti. Otaž se při příležitosti Pražáka.^i zdali by 
bylo radno veřejně nutiti Winikera, aby mi počet kladl. Víš. že ani 
za mapy ani za mou ..kulturu", ježto od r. 1849. v komisi má, počtů 
žádných nekladl, ač k tomu povinen již byl v předešlém roce v červenci. 
Vymlouval se, že pramálo prodal a že škody utrpěl při komisi; buď 
si to pravda či nic, přece mám právo žádati, by účty složil, a to, 
co vytěžil, se mnou dělil. Byla by mi teď každá i sebe menší suma 



») Dr. Alois Pražák. 



Dť. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 257 

(ku př. 30. 40 zl. ) velmi vliodná a tu přece doufáni, že mi je dlužen. 
Na poslední psaní ani mi neodp ovédél. Také mi je dlužen knihkupec 
v Praze; včera mi zaslal Cíilve konto, abyeh mu zaplatil (K) zl. stř. 
za knihy r. 1850. zakoupené. V těch 63 zl. je 1(3 zl. stříbra ai^ia! — 
neb počítají nvní v Praze 31 '/o agia. 

Rodina ^i Tvá bezpochvby je již na cestě uzdraveni, a i ty bez- 
pochyby zase v rovnováze mysli; tiif jsem si dosti ještě zachoval. 
Psaní tak dlouho zadržené melo pečeť porušenou či nic? Laura ku 
podivu duševně statné se chová, ač tělesně je velmi zesláblá a stínu 
podobna. Co jsem dnes Vám o Boženě psal. to jí nepište (zvláště ted"), 
mrzela by se z toho. Teď tam k ní Laura zaskočí a večer trochu já. 
Mluvíme někdv hrozných hloupostí spolu a žertovných, a praví Božena, 
že zapomíná tím někdy na okolnosti své nynější. 

S pánem Bohem páni bratři a dejte podíl na pozdravení mém 
i polosestře Verunce."-) 

XIV. 

Z listu tohoto, psaného dne 20. února 1851 již jasně viděti, že 
byl Dr. Hanuš pod tajným policejním dozorem, a že dozor ten netýkal 
se pouze soukromého jeho vystupování, nýbrž že rozšířil se i na 
působení jeho jako professora filosofie na universitě. O Němcové podává 
opět zprávy důležité a zajímavé. 

..Dnes v noci ponejprv spala trochu Božena, avšak stýská si na 
bolesti v slezinách. a i Čejka nyní má za to. že vodnatelnost vězí 
v slezinách. ač kašel a dušení ještě ani za mák nepřestalo. Zimnice 
včera trochu znovu se ukázala a zahnána byla dvěma prášky chininovými. 
Hoši trápí Boženu velmi, zvláště Jarouš a Karel, a musila si na ně dát 
udělat metlu, kterou schovává v posteli. Tof je ovšem divné vyražení 
pro nemocnou, zvláště před spaním večer, neb tu hašteří se ti hoši. kdo 
s kým spáti má. nad míru. Vyřkla jednou Božena, že kdybv opravdivě 
se roznemohla, že by šla do špitálu; teď upustila od toho. Měla bv 
ovšem více pokoje, nežli tu. Tof jsem juž i v zdravém jejíiu stavu 
nemohl pochopiti, jak se mohla s hochy a se vším v jeden pokoj 
vměstnati, aut takto ani ona jimi. ani oni visitami pokoje nemají k vy- 
pracování úloh. Radil jsem jí, aby Hynka a Karla jako dříve dala 
k Frantovi.3) aby ji ulehčeno bylo, nechce však o tom ani slyšeti, 
a tak se to den co den velmi nemile a neblaze dere do obyčej nosti. 
Nebeský přichází hojně a ulevuje dosti dobře humorem svým. Když 
se Ti můj jizlivý humor nelíbí, což bys asi řekl onomu Nebeského! 
Tof se mi zvláště nelíbí na literátech českých, že oni dobří jsouce 
spolu na pohled, jak jsou sami, jeden druhého tepe až na poslední 
nervy jsoucnosti jeho bez milosrdenství. Tof jsem já ještě anděl proti 

*) Tento konec listu patrně později připsán. 

*) yrbíkové (^Mikšíčkové). 

^) Franta Šumavsky byl dávným přítelem Němcovým. 

Hlídka, 17 



ViNCKNC Vávra: 



nim, ač jsem se již mnohému přinaučil. Jest to zimnični jakýsi stav,. 
vím t(j. nelze však se sprostiti toho najednou a zvláště i proto, že 
člověk tak mnohýcli hlouposti musí snášeti a sežrati tolik mrzutostí, 
tiše do sebe. 

Ted" takořka dokončiv list svůj (odeslaný Vám (totiž oběma), již 
obracuji se zvlášť k Helceletovi. 100 zl. jsem obdržel, kterými jsem 
Calveho dílem zaplatil, dílem ostatek na budoucí ůčtv v červenci za- 
nechal, kdy povinen l)ude platiti mně, co byl sebral rozkoupením log-iky 
mé české. Tedy s té strany byl by pokoj. Než proti Winikerovi zakročím:, 
napíši mu ještě psaní jedno, což přikládám zde. Poukázání kontraktu 
není třeba, neb jedná se tu o pouhou komisi Kulturgeschichte a map,, 
a že té stává, dokáže každé knihkupectví knihami svými. Kontraktu 
líplného ani nemám, jen ve psaní jednou to stojí, jako v knihách 
Winikerových též; nenapadne mu také zapírati to. co hv se psaními 
vlastními dokázati dalo nad míru. Děkuji Dru. Pražákovi za ochotnost 
jeho. Dej mu psaní mé na Winikera přečísti, než-li je zapečetíš 
a laskavě odevzdati dáš. 

Dora mohla psáti Tvé Božence,^) jak vidíš v příloze. I jinou 
ještě přílohu spatříš. Zaměstnává se prý paní Staňková v Praze pře- 
kládáním známého Ti spisovatele-) a na díikaz posílám Ti jednu z bájí 
jeho. Nejsou-li to mystérie jakés? 

i!\áhledů Tvých strany dopisování s Bratránkem sdílím úplně^ 
a jak vidíš, leží tu pro něho cosi přiloženo. 

Když vláda zavádí restauraci, proč bychom my nenásledovali 
trochu jív Onehdy byl úředník jeden u mne a sděloval mi přátelsky, 
že nedělám dobře, že se zevně, totiž kloboukem, tak liším od oljvčejného 
a že to může býti nebezpečné pro mne atd. Zpívá se známou notou I 
Uzavřeno je v komoře srdce mého několikrát za týden si posadit 
cylindr na hlavu a několikrát demokrata (či jak to jmenujíVí, že nelpím 
na vnějšnosti co také. Roubal také onen úředník poloúředně proti bradé^ 
ale brada je posud bradou a čeká na vvšší ještě rozkaz.^ i — Jsem, jak 
vidíš, dosti dobré mvsli. ač vidím i špiclů docházet do přednášek mých; 
onehda se jeden trochu opozdil, a jakmile větší část již byla vyšla,. 

pustil jsem se do něho, tázaje se. je-li zapsán. Ulekl se tak, že až s 

(skutečně, nikoliv eufemismem řečeno); řekl. že je jurista, jména však 
neudal, že prý přijde ke mně domů. Ze nepřijde, to patrno. 

Ještě vídáA^ám jednoho pilně psáti a jednoho hrbatého malého; 
číhám na oba, ne však abych myslel, že tím cos prospěji, ale abych 
také já honbu měl a oni hanbu. Dověděl jsem se o jednom Anti- 
Denksteinu*) ve Wiener Neustadt; že prý tam kdosi přednáší kadetům 



') dceři Dra. Helcelota, provdané ]>otoiii l'andrlikovi'', choti Dra. .1. F;iiidrlika, 
advokáta a ])Oslance. 

'^) Boceacia. 

•") Hanuš měl »phiovous«. — Takc ^Slěuicová ])sala Helceletovi téhož roku dne 
2(1. prosince: »Ano, slyším, že přijde na Víí? rozkaz proti nošení vonsfi, — ach, Ivane. 
Tvé krásné vousy ned.lvi-j |iryčl 

4\ V 



l)r. Kaiáf Hanuš a Dr. Jan Helcelťt. 25!) 



logiku mou a dal si skutečně značnou část tam zavésti, jak mi sám 
Ca lve vypravoval. 

Ocí jednoty pensionovaných,') jak se zdá, Cyrilla-Metlioda, nic 
jsem ještě neobdržel; rád postarám se o rozesláni knih na údy pražské. 

Mapy 2) bychom mohli snad přece darovati nižšim školám, aby 
neupotřebeny nezahynuly: livlo by přece škoda. Daruj Tvou část 
v Brně školám venkovsívým. já bych mou daroval Budči.-^) Co tomu 
říkášV Že jsou naše jména na nich. nedělá nic. neb stojí též, že jsme 
]e vydali v Holomouci. a tt) jméno spláchne všechnu hanbu s nás. 
AVegen dem Bissell 

U AVimmra měl jsem asi 45 zl. ještě k vybrání a vybral jsem 
si je v knihkupectví, avšak Driise^) (myslím, že se jmenoval i nedal 
mi jich a zůstaly tam. Dal mi tenkrát jen o obrazy či 4: Čecha, 
Karla IV. a p. v' ceně asi 2 zl. stř. Dol^rých 40 zl. vázne tedy ještě 
tam, ač i Driise tenkráte řekl, že celých pro kridu nemohu dostat; 
ptal jsem se tedy. co přijde ještě na mne. Pana Hauptmanna") ani 
neznám; kde pak je nyní Draese, Bratránek o tom l)ude věděti, jako 
ví o tom. že jsem nevybral knih. Honorár jsem dostal již r. 1848. úplně. 

Článek pro Koledu Vám vybral čert pro mne, neb bude to státi 
mnoho práce, a kdyb}- to mělo b}'ti věcné, bylo by to přece cosi pro 
mne, ale to lízání po povrchu není příliš libé. avšak jsem se již do toho 
pustil a uvidím, jak to asi poloučeně vypadne. 'O —r O Verunce^) bych 
také já rád psal. ale již ted chce se mi do pláče, a divím se, že's 
vydržel tolik řádků bez ..mokrolbusu". Piš, stojí-li Mikšíček za za- 
střelení ještě a má-li ještě cosi v sobě, co by se dalo zastřeliti." 

XV. 

List tento, psán}" dne 21. února 18r)l. je pokračováním listu 
předešlého, a také s ním zároveň Helceletovi byl poslán. 

„Včera spala Božena trochu v noci a byla ve dne čilejší. Za- 
pověděl jí Čejka vodu píti, a pije tedy pivo a někdy i vínko. Ctla 
též pilně včera Tristrama Immermannova •'^) a líbí se jí velmi. Božena 
není tak plačtivá jako Vaše Verunka a nerada by umřela, ač dosti 
laje na svět a na manželství. 

') Narážka ua malou činnost Jcilnoty sv. Cyrilla a MethoJa v Brně. 

'-') Týká se jednak luajjy Moravy a Slezska, jednak národopisné mapy Rakouska. 

•*) Škola, kterou založil K. AinerliiiLc; ženské oddělení f-ídila do ])rf)vdání se za 
Fr. L. ("elakovského Boh. Kajská. 

••) knihkupec v Brné. 

^) bývalý knihkupec v Bruč. 

") Na rok 1852. Hanuš napsal du >Koledy« velmi cenný a zajímavý článek 
»0 svěcení výročních svátku starých Slovanů a o jich pozůstatcích mezi náini«. Božena 
Němcová Hanušovy této studie použila v »Bal)ičce«. 

') Že byla Veronika Vrbíková (Mikšíčková) i)Ovaliy velmi jemné a měkké, vysvítá 
též z jejích dopisfi Němcové. 

*) Známý básník německý z první polovice tohoto století, jejž si také Klácel 
oblíbil. Přeložil jclio báseň >; Tulifíintchen* poi] jménem »Tulipánck«, tiskem však nevyšla. 



260 Yi-VCKN-C Yáviía: 



V Lumíru ^ i jsou Šprýmy pod //. z mého vzácného p(''ra vzaté; 
byly pro Keue Zeit -) určeny, jak jsem ještě tak šťastný bvl říditi 
„novým časem". U nás je pořád stejná hída, toť k závěrku. 

Brauner pozdravuje Klácela. Bude se ženit a řekl. že by se jeho 
milá líbila Klácelovi. Mél jsem Braunera za trochu příliš nadutého; 
těšil jsem se. že tak jemně mluvil o „pobratimství" svém s Klácelem 
z mládí. Tak vězí taková zatracená skořepina snad na každém, jež 
nedá patřit do pravých vnitřností jeho. 

Kláceli, Ty bv s mohl jednou nějakou práci do učené společnosti 
zašla ti; já bvch ji četl jménem Tvým." — — 

Ač jest jisto, že Hanuš od r. 1851. stále dopisoval Helceletovi. 
není od onoho roku do 1855. v papírech Helceletových ani jediného 
listu Hanušova. 

V prázdniny téhož roku Hanuš byl s úřadu svého jako professor 
filosofie na universitě Pi"ažské složen, jsa podezřelý z hegelianismu; 
že valně asi k propuštění jeho přispěla ..demonstrace" Hanušova při 
pohřbu Smetanově, dá se vystihnouti z listů XHI. a XIV. Ačkoliv 
Hanuš podržel cel}' plat nejmladšího universitního professora. přece 
zápasil dosti s nesnázemi peněžnými. tak že byl nucen soukromě vy- 
učuje mladíky a dívky dospělejší ve vědě své. si pomáhati. 

V Cechách vůbec nastával}^ poměry přímo zoufolé. a neobyčejná 
stísněnost mysli zavládla všude. Roku hned následujícího Kollár a 
Oelakovský klesli v hrob, s Oelakovským i nezapomenutelná jeho choť, 
Bohuslava Rajská. Akademické gymnasium v Praze, jediné od r. 1849. 
poněkud české, opět poněmčeno. Klicpera, jeho ředitel, proti své vůli 
dán na odpočinek a professor Čupr propuštěn. I v literatuře české 
nastal hrobový téměř klid, jediný Mikovcňv „Lumír" stále se držel. 
„Bohemia pacata" — řekl by Caesar. — Dr. Helcelet do roku 1855. 
stále stejně byl zaměstnán jednak jako professor techniky v Brně, 
jednak jsa předsedou Národní jednoty ss. Cyrilla a Methuda, jejíž 
jmění obezřelým řízením utěšeně rostlo. ' 

Jako redaktor řídil „Koledu"' vždy pečlivě a oběti vě. sám po- 
kračuje v důkladné své studii o ,,Průmyslu a hospodářství" v dalších 
ročnících. Hanuš podal roku 1853. do „Koledy- podrobný životopis 
Tomáše ze ÍŠtítného s rozborem jeho spisů, Němcová pak krásnou 

1) v r. 1851. — Ukázkou vtii)u Hanušova podávám následující »šprvm« z sLumíra' : 
»Pytbagoras, jemužto počtář;<tví mnoho důležitých důkazu dekovati má, obětoval bohům 
vděčně sto hovad, jakmile byl jednu z nejhlavnějších sad počtářských vyzkoumal. Toť 
uleklo celou iíši těchto nevinných tak dutklivě, že prý i u nás ještě, jakmile nového 
cosi se bylo vynalezlo, celá říše hovad, stracluijíce se toho, bučí.e 

*) y Olomouci; redaktorem byl Hanuš. 



Dr. Ignác Hanuš a Dr. Jan Helcelet. 261 



SVOU povídku .,Barušku". R. 1854. čteme v „Koledě" p"outavv článek 
Híinušňv ..Poslední doby živobytí Fr. L. Celakovského •• a estbetickou 
stať jebo ..Několik slov o tom. co krásou není. a o tom. co jest krásné". 
V době nucené prázdně Hanuš samostatně vydal ..Literaturu příslovnictví 
slovanskébo a německébo". roku pak 1855. ..Život a působení Fr. L. 
Celakovského". Téhož roku podal v ., Koledě" stať .,Jak patří Slované 
v příslovích a pořekadlícb na ženské pohlaví vůbec a zvlášť". — — 
Ježto r. 1855. stanovy Národní jednoty v Brně účelu svému již ne- 
vyhovovaly, přeměněna Národní jednota v Matici Moravskou s nové 
upravenými stanovami. Jmění Jednoty (53G8 zl. 451/, kr.) přešlo v majetek 
Matice. Jaké obliby těšil se rozvážný, pilný a obětivý Dr. Jan Helcelet. 
patrno z toho, že byl ihned zase postaven v čelo Matice Moravské, 
st-iv se jejím prvním předsedou. 




Ze života pro život. 

Příležitostné poznámky. 

Mlčíme prý o tom a onom, o čem by se mluviti mělo. Neodpovídáme, 
kde bvchom prý odpovídati měli. Ignorujeme prý. co sice samo v sobě 
za víc nestojí, ale v širší veřejnosti přece pozorníjst na sebe obrací a 
zmatek působí. 

Možná! Ba k některvm mezerám co do registrování současnvcli 
událostí českých bez nucení se přiznáváme. Ale, věřte, unaví konečně 
člověka, stále naříkati, stále totéž opakovati a A^yvraceti, stále polemisovati, 
ba s odbornými útočníky-rváči se rváti — opravdu, to unaví. Je v tom 
sice kus obranné taktiky, nenechati se škádlením a znepokojováním 
takovým unaviti; avšak, dejte si jinou náturu! A nad to dostalo se 
nám nejnověji znamenitého mentora v ..Novém Životě", jenž maje se 
nápadně ku kdekteré veličině, prese vše odkopávání, pokládá se za 
povolána censurovati ^) naše mravy; tu pak ovšem rozumí se samo sebou, 
že takové napomínky nám jdou k srdci. 

*) Vytýkal nám nesmířlivost, že neumíme »odpouštěti«, totiž člověku jako je 
Pr. V. I!e7.ní("ek. dále vyslovil nám politování nail jeilnáním viiči p. J. Svozilovi, ač o 



202 Ze životii pro život. 



Protož ani tyto aforistické poznámky, jež ze své a cizí zkušenosti 
tuto jak se namanou zařazujeme, nebudou výhradně polemické; jenom 
někdy, a to zas jen. al)y lépe bylo. nikoli pro boj sám. Kdo chceš 
přispěti. jen přijdi. 

Rozumí se samo sebou, že začneme sociologií. Neví sice dosud 
nikdo určitě, co vlastně jest scjciologie. kam sahá a nesahá, ale 
sociologem bude pomalu kdejaký švec. od mistra až po učně. Bylo by 
tedv zajisté hanba, kdybychom my zůstali pozadu za tímto moderním, 
pokročilým proudem. Nemáme sice pro dnešek žádné původní úvahy, 
překypující učeností, theoriemi a číslicemi, přichystány, ale snad zavdě- 
číme se několika cizími slovy, dotýkajícími se sociologie praktické. 
Govau napsal prý, dle ..Przegl. powszechného", v ,.La Quinzaine" 
nedávno něco o sociálním duchu a smyslu, na který se pro samv 
reformní studie, kritiky a návrhy zapomíná. 

Častým stvkem, pra%n. s nešťastnými ve všedních životních po- 
měrech nabývají teprve studia sociální náležitého oživení a působivosti. 
Neboť dlužno míti na paměti, že ona studia ve vlastním významu nejsou 
zaměstnáním přebvtečným. majícím za účel jen obohatiti ol)or myšlen- 
kový nebo pamět. nýbrž mají bezprostředně a stále působit na vnitřní 
život těch. kteří se jim věnují, mají nejen rozum, ale celou bytost 
a život upravovat a vzdělávat podle ideálu kresfansko-socialního. Ani 
sebe skvělejší konference a učené schůze ekonomistu nedovedou vy- 
čerpat vlastní úlohy křesťanské mládeže. V době přechodných let. která 
uvádějí člověka ze školních lavic do vlastního, svobodného života, 
mladíci mají vvhledávat ne slavných učencův a znamenitých ekonomistu, 
nvbrž něco skrytějšího a dražšího, obecnějšího a ne tak vymezeného: 
mají zjemňovati vlastní svědomí zdokonalujíce v sobě smysl sociální. 

A v čem vlastně záleží tento sociální smysl"? Snáze lze určit jeho 
požadavky než samu podstatu. Následkem společenského smyslu hlava 
domu a rodiny odkládá v neděli rozvrh další práce na příští den 
z obavy, že by nebylo dopřáno klidu rukám a mozkům, kterým určil 
Pán každého téhodne den k oddechu a odpočinku. Týmže smyslem 



věci dle doznání samého p. redakton) Postála nebyl ť'ii>ln," zpraven, a Dru. Neusehlovi 
vytýká dokonce — vztek. Manévrování toto, jež velmi chytře za jistým účelem se provádí, 
nestačí však — na to zase my si dovolujeme upozorniti — na to, aby založilo nějaký 
fond větSí slávy neb větších zásluh; lépe dobývati si jinde a jinak lytířských ostruh; 
zde to asi nepřijde.' — Toí naše první a ]>osledni upozornění >; Novému Životu*; ne- 
milujeme dětinského štíjiání a »štychování«. 



Ze života pro život. 263 



Jsa pobácláii. snaží se katolicky průmysl zavésti pátkové výplaty, aby 
usnadnil křestanským rodinám již v sobotu nákup, který dosud příliš 
často se konává ve dny sváteční. Působením smyslu sociálního může 
důstojník v kasárnách dovolené zařídit tím způsoljem. který l)y za- 
bezpečoval počestné a mravné užití volného času. V oboru esthetiky 
chrání nás sociální smysl od okouzlujícího vlivu ..uměni pro umění", 
hříčkv to slov a myšlenek, od všelikých zručných umělňstek, které snižují 
díla literární — humaniora. iak ie druhdv nazvváno — na chorobné 
vylévání jen vlastního ~já". od onoho slepého sobectví, které pohrdá 
všemi výsledkv myšlenkové a literární práce jin\-ch. 

Míti sociální smysl — to znamená býti venkoncem proniknut 
zásadou, že činv naše mají vliv a vztah k jiným, znamená umrtvovati 
v sobě absolutismus individuální vůle pro věc jiných a v jejich prospěch 
tím. že na ně pamatujeme. ]Sebof sociální smysl je především umrtvo- 
váním: schopnost k onomu umrtvování jest ctností nabytou a kulturou 
se rozvíjející. A když jednou v nás vyroste a rozkvete, tu stává se 
instinktem křesťanské duše. abv nejprve hledala a nalézala, potom alDy 
i bez hledání nacházela v proudu všedních okolností skromné pro- 
.středky spolučinnosti k uskutečnění království Božího na zemi. V době, 
Iš-dj tolik lidí bývá vvrváno z kořene a z kolejí pravidelného života, 
sociální smysl je základem jakési ustálenosti: nebof tkví v něm zjevné 
a jasné, nutkavé a rozkazující vědomí svazku spojujícího člověka 
s křesťanskou společností a také závazků, vvplývajících z tohoto dvoji- 
tého svazku. 

Úlohou tedv konferencí a studií sociálních má bvti: rozšiřovati 
v duších mládeže takové ovzduší, v němž by víra sama nalezla pří- 
bytek: tak pocho})eny, musí ještě zdokonalovati své účastníky; a jestli 
ovládnouce mladého intellektualistu, strhnou jej do kouzelného kruhu 
bádání a záhad společenských, tu třeba nám pamatovat, že jedním 
rázem učí jej sestupovati k lidem a povznášeti se k Rohu. h. 



V učitelských časopisech nejednou se četlo a čte. že neschopnými 
vychovateli jsou kněží a — • učitelky, jelikož odsouzeni jsouce k bez- 
ženství a bezmužství (sít venia verbo) nemají rodin, neznají rodinného 
života a posti'ádají tedy onoho vy chovatelského citu. který kořeny 
svými tkví v citech a funkcích rodinných. Nehájím těch dvou stavů — 
toť věc jejich skutků — ale dovolím si násadku oljrátiti. Člověk bv 
totiž dle toho se domníval, že učitelé, jedině povolaní to vychovatelé, 



264 Ze života pro život. 



jsou samí tatíci. Zatím však je pravdou, že učiteli stávají se hoši 
18 — 20-letíj kterým dosti dkjuho jest vyučovati, nežli založí svůj 
rodinný „krb". Je tu tedy trojí myslitelná možnost: buď to vyučování 
a vychovávání jejich vesměs za nic nestojí, což zajisté rozhodně po- 
přeme, aneb — — 

Surový název ..bezpohlavních" bytostí nedolétá tedy ani v této 
příčině tam, kam jest posílán, nýbrž vrací se k „bezhlavým" pů- 
vodcům svým. i>. 



Učitelstvo obecnvch Škol vvniká prv velikvm sebevědomím. A 
dobře tak, pokud nezabíhá v neskromnost a nadutost. Snad je to 
náhrada za učitelské mrvařství let šedesátých a sedmdesátých. Sami 
zákonodárci říšské rady a zemských sněmů se učitelstva bojí. poněvadž 
mandáty přijali namnoze z rukou jeho. Jak se časy mění! 

Ovšem není pšenice Ijez koukole. S jedné strany je mrvařů ještě 
dosť, s druhé pak zaráží — aspoň z projevů časopiseckých i zde někdv 
uváděn}-ch — pýcha, která předchází pád. Prý v některých ústavech 
učitelských pěstuje se tak improportionalní „sebevědomí", že právě ani 
tam se dle něho nejedná, neboť byloť by samým vštěpovatelům ne- 
pohodlné a nepříjemné. To jenom naproti jiným, zvláště kněžím! Všeho 
moc škodí, zde také. Aspoň jest nebezpečno, neboť přeceňování není 
vzpružinou k lepšímu, nýbrž naopak. 

Není téměř ani možno mluviti o této bolavé stránce a nezavaditi 
o požadavek akademického vzdělání. Nevím, kdo Ijv ho učitelstvu 
nepřál nebo kdo by mu v něm vadil. Vždyť jest každému volno. 
Ovšem bvlo bv třeba změn v učení universitním, neboť čeho bv tam 
učitel dnes hledal, nesnadno věru říci, anyť pmvě odbory jemu potřebné 
jsou tam nejslaběji zastoupeny. 

Jiná arciť jest, má-li ta společnost, která si učitele pro své účely 
ustanovuje, pečovati o to, aby byl akademicky vzdělán. (Nazývají sice 
někteří učitelé školu „svojí", ale toť očividně nadsázka v horkokrevnosti 
a suverénních aspiracích. Škola jest učitelova potud, pokud tam má 
také své děti a pokud je sám členem církevní a státní společnosti, pro 
kterou škola jest — nic víc a nic méně. Xon scholae sed vitae discimus. 
Učitelé přicházejí a odcházejí, společnost trvá.) Jinými slovy: žádá 
obecná škola akademického vzdělání či ne? Neboť jen tento účel 
může rozhodovati, nikoli soukromá touha po vzdělání, jež ovšem také 
jenom na soukromé cesty a příležitosti může odkázána býti. Kolik 



Ze života ]uo život. 26 5- 



vzclělanců moravskveh. kněží neb úředníků na př., by si bylo přálo 
navštíviti universitu! 

Ze akademické vzdělání samo sebou lepším učitelem a vycho- 
vatelem nečiní, je přece věc právě učitelům, kteří si ze svých akademicky 
vzdělaných inspektorů rádi i právem i neprávem) smích ti-opí, až příhš 
dobře známá a jistá. Tak jak nyní obecná škola jest, naprosto ha 
potřebí není. A škola ta neporoste již co do rozsahu vzdělávání, spíše 
naopak, neboť ncpraktičnost a přecpanost její uznává se všude, jen že 
se to všude neříká. A čeho jí má akademické vzdělání jinak po- 
skytnouti? Snad více hloubky? Učitel má ovšem vždy více věděti než 
koho v tom vyučuje, ale o to snad je dosti postaráno! A představuj í-li 
sobě akademické vzdělání jinak než nyní jest možné, totiž úkolům 
obecné školy a učitelstva jejího více přizpůsobeno, pak je to ovšem 
jiná. Avšak na to stačí opraviti učitelské ústavy, které jsou pedagogicky 
pravé monstrum horrendum. Aspoň by to byla snadnější a rozumnější 
práce než upravovati university tak. abv se na nich vzdělávati mohli 
odborní učenci, učitelé universit, gymnasií, realek a obecnVch škol 
zároveň! Toho kumštýře bych rád viděl, který by takovou universitu 
vymyslil a zařídil. 

To isou důvodv rvze školské, iichž ničím vyvrátiti nelze. Tvrditi, 
Že obecná škola žádá po učiteli akademického vzdělání, je farisejství. 
Toto pak ukázalo bv se ieště větším, kdvbvchom uvážili důvodv ze 
života učitelského, jaký na venkově skutečně jest. Kdo ze samých 
učitelů by se tu požadavku onomu neusmál? 

Jak řečeno, budiž každému přáno, i toho vzdělání, i toho většího 
platu, jenž by na to následoval, i vvššiho společenského postavení atd. 
Ale mají se věci vždy nazvati prav v m jménem. v. 



Sdružením a protivou vybavuje se tu představa učitelů středních 
škol. Sdružením, jelikož byla řeč o akademickém vzdělání, protivou, 
jelikož jsou to proti učitelům venkovským společensky praví ubožáci. 
Xemluvím o hmotné stránce, která nedávno upravena, ačkoliv i tu jsou 
poněkud v nevýhodě, pokud se týče nepoměru míst ředitelských a 
nadučitelských. Ale to snad jinak nejde a ani penězi se docela vyvážiti 
nedá. neboť býti „šéfem" je přece jenom věc nezaplatitelná. Horší je 
však. jak se s nimi nakládá od úřadu, zvláště některých c. k. inspektorů, 
kteří jsou přece z téhož těsta, někdy jen trochu špatnějšího, jen když 
„loyalnějšílio'^ Praobyčejných pravidel společenské zdvořilosti se tu 



2B6 Ze života pro život. 



kolikrát nešetři. Mnoliý si již povzdechl : kdybych já takhle opovážil se 
nakládati se svV-mi žáky a byli mezi nimi nějací z těch ..lepších" rodin, 
to bych si nadrobili A ozvati se? Z bláta do louže! A to ukazuje se 
různvmi způsoby, vlastně nezpůsoby, na různých místech, ve škole 
před žákv, v síni konferenční, ano i zábavní. 

To je jedna věc. elementárního požadavku sice. ale proto tím 
bolestnější. Člověk b}' nevěřil, kdyby nezkusil. 

Druhá věc týká se práv veřejných. Keni dobře, když učitel 
středních škol je.st jiného přesvědčení než (toho času) vláda. Lépe. 
když je trochu více liberalem než klerikalem. Ale běda, kdyby jakožto 
klerikal učinil nějaký projev, který (toho času) by mohl býti pokládán 
^a nezcela upřímně loyalní. B^n-okratismus otrávil celé ovzduší školní, 
i\ to. které je výšinám byrokratismu l)ližší, to nejvíce. Pak se divte, 
že nám vyrůstá tak málo celých povah, charakterů. Škola, která je 
má nejvíce pěstovati, škola střední, stojí takořka pod knutou liljeraii- 
stické a byrokratické libovůle. Keb co je to jiného, když inspektor 
celému sboru professorskému opováží se přísně uložiti mlčení o křiklavých 
zlořádech ústavu, poněvadž by to snad vládě bylo nemilé?! 

Tlakem tímto trpí náš život nábožensk}^ i národní, neboť když 
výkvět intellig-cnce naší musí se tak ukrčovati, ký div. že působnost 
jeho jest ochromena a za t<r vládnou na jevišti veřejného života 
všelijací demagogové? v. 




Dn. Alois ^Í^SII. : Církevní vřci v Svrii. 2G7 



Církevní věci v Sýrii. 

Dk. Ar.ois Misii,. 

JakobiLé. 

Monofv.sitští Svřané zváni po svém největším organisátoru, Jakobu 
Baradeovi. Jakobity ja^kubojr-. měli ve své moci celou východní 
polovici Svrie až k Tauru a Eufratu s menšími osadami v kra- 
jinách okolních. 

V Cařihradě jim nepřáli, ale mocní králové aríibšti. Rassanovci 
z rodu Gafna. se zbraní vymáhali svobodu náboženskou. Císař Justin 
{518 — 527) donucen Rassanovci, v mnohém jim ulevil.^' ale Justinian 
(527 — 565) a většina jeho nástupcii pronásledovali je neustále tajné, 
a jakmile nebvlo strachu před Peršanv. i veřejně. 

Což divu. že přáli Jakobité Muhammedanům. svým pobratimům 
po řeči. kteří jim udělili svobodu náboženskou, vážili si křesťanských 
-chrámuv a dopřáli jim většího rozvoje národního než despotičtí Rekové. 
Egypta. Palestiny a východní Sýrie nebránilo domorodé obyvatelstvo, 
nvbrž placené řecké vojsko. 

Za prvvch dob m uhammedan ské nad vlád v dařilo se 
Jakobitum dobře. Měli v rukou skoro všecky nejvyšší úřady. 
i\ zakladatel slavné dynastie Ummajovcův uložil na smrtelné posteli 
svému svnu a nástupci, abv si vážil Syřanů jako základu své moci. 
Teprv až bvla vláda muhammedanská upevněna, až četní křesťané 
svou viru zapřeli, počali dávati halířové přednost Muhammedanům před 
křesťany, vvlačujíce je z řadového vojska a ukládajíce jim větší poplatkv. 

Tak platí křesťané syrští od r. 692. daň z hlavy, kdežto dříve 
platili pouze daň z pozemků. ^'i 

A halifa Jazíd zakázal r. 725. křesťaniim svědčiti proti Muhamme- 
■danům a ustanovil za zabitého muslima dvojnásobnou pokutu. ^j Ale 
při tom byla křesťanům ponechána samospráva náboženská, nebvli 
nikde násilím donucováni opustiti svou víru. a bylo šetřeno jejich 
osobní svobodv. čehož Rekové nikdv nečinili. 



1) Assemani, Bibliotlipca Orientalis. II. Di.sscitatio dc Monopliysitis, cap. II. držt- se 
Bar Hebrea zaměňuje chybně Justina s .liistinianeiii. Srv. Ta'rib iiiulitasiri-l-duwal, 
vyd. Sálebani. Bajrút 1890, str. 147. 

^) Dionys Tellmahrojsky v Syrské kronice; A-sMemani. Bild. Orient. II. p. 104. 

■') Dionys Telliiiahrojsky. 1. c. p. 10."). 



268 Dr. Alois Musil: 



Tito se moLli několikrát zmocnit Sýrie, mohli vypuditi za rozmíšek 
mezi Ummajovci a 'Abbasovci a za slabé vládv posledních muslimské- 
vladaře ze Svaté Země, ale zdá se, že na nich spočívala osudná kletba 
obsažená ve slovech, přičítaných císaři Herakliovi. Když prv- prchal 
z Edessy do Samosaty, aby odsud ujel do Cařihradu. vystoupil na 
pahorek a obrátiv se k Svrii, zvolal: S Bohem, Sýrie, s Bohem na vždy I 
iíek se do tebe nevrátí nikdv — leda se strachem, pokud se nenarodí 
osudný zrozenec — kéž by Přín Buh dal, aby se nikdy nenarodil! 
Podnik jeho bude lákavým, ale výsledek dolehne na lieky.^i 

A také že dolehL neboť si ještě více odvrátili svrské křesťany, 
když dobyvše r. 750. Svrie. trvznili a do zaietí odvlékali Jakobitv. 
chtějíce je přinutiti k přestoupení.-) Podobně si počínali i r. 969., kdy 
majíce skoro celou Sýrii v rukou, na cestě do Jerusalema místo aby 
si získali přízeň obyvatelstva, zajali jakobitského patriarchu, Jana ze 
Srirto, odvlékli do Cařihradu, kde byl uvězněn, když nechtěl přijmouti 
řeckého rozkolu. Ještě hůře se dařilo patriarchu Janu 'Abdunskému,. 
který byl do Cařihradu přiveden se šesti l^iskupy a 20 knéžími a 
mnichy nucen k rozkolu. Patriarcha odepřel, i lni vypovězen do- 
Bulharska, z biskupův a knězi mnozí usmrceni, mnozí ve vězeni zemřeli, 
a kterým se podařilo u})rchnouti a do vlasti se vrátiti, ti se stali hlasateli 
nejprudší nenávisti proti ukrutným Bekům. 

Jakobité opouštěli krajin^^ Bekům podrobené, utíkali se do území 
muhammedanského, kde byli mnohem bezpečnější před lstivými ná- 
strahami věrolomných Bekův, 'j a kdvkoliv se Muhammedani zmohli 
a na Bekv útočili, nařli v nestorianskvch a iakobitskvch křesťanech 
nejvěrnější pomocníky. 

Za tohoto bouřlivého života nezapomínali Jakobité starého odkazu 
sv. P^ťrema, a kdykoliv bylv doby příznivější, oddávali se pilně 
k r á s n v m vědám, pěstujíce horlivé národní lite r a t u r u 
s v r s k ( m na základech s t a n o v e n v c h školou a n t i o c h e n - 
s k o u. Bůzné kláštery stalv se ohniskv syrské osvětv. a divíme se 
množství a kráse literárních plodů, kterými se Jakobité honosí. 

Tak hned v počátcích věnuje monofysickému hnutí své péro 
jeden z nejlepších spisovatelů syrských. 31 ar Aksnoja 
(Filoxenus ), biskup z 31 a b b u g y (ý kolem 522), který zasílal přečetné- 

') z díla: Zabadatu-l-liíilabi min t:\ťijii-l-halubi. iiveř. Laiiinii-us, Cour* sradiié 
<lr trmluetion fraiif-aise-arabe. I. p. 78. 

^) Dionys Tellinahroj^ky, 1. c. p. lOn. 

^) -Išseniani, Bibl. Orient. II. p. 3ÓÓ : .srv. též Dissertatio <]e Monophynitis i-ap. YI- 



Církevní věci v Sviii. 269 



listy různým vynikajícím mnichům a poustevníkům, kteří pak jelio 
názory dále šířili. Od něho pochází též základní vylíčeni monofysitského 
bludu u Jakobitů. jak je popsal v knize: M i m r é 1 1 o t o 'a 1 tli t o j u t o 
w'al metgašmonú tu, Tři pojednáni o Trojici a Vtělení. 
Vénuje-li se v těchto dílech polemice, zabývá se klidnou, pravdivou 
xědou ve svém: Pňšoko daktobr kadiše. kde kriticky a stručně 
Písmo svaté vykládá. \) 

Obzvláštní péči věnovali Jakobité dějinám. 

Po Janu. biskupovi Asie. který zaznamenal události své 
dobv. t. i. od Theodosia Mladšího (408—450; až do r. 564..^^i bvl to 
několikrát již jmenovaný patriarcha Dionys Tellmahrojó, 
jenž napsal Dějiny od stvoření až do r. 7 74. Celé dílo zahrnuje 
dobu 6000 let. kterou rozděluje I. od stvoření po Konstantina Velkého. 
II. až po Theodosia Mladšího. III. po Justiniana. IV. až po rok 77*/5-*);. 
■Od Adama do potopv čítá 2242 let. od potopy do Abrahama 942, od 
Abrahama do Narození Krista Pána 201 G let. Zajímá vo je. že se od- 
chyluje při určování xqIíú patriarchův i od překladu Sedmdesáti i od 
syrské Pšitto.*) 

Ve 12. století vyniká Amidský biskup. Dionys B a r -S 1 i b í 
(f 117ri. jenž okouzluje jak lepostí řeči. tak hlubokou učeností ve 
svém Vý k 1 a d ě P í s m a s v. S t a r é h o i K o v é h o Z á k o n a: P u š o k o 
ďurojt(3 wdanbijč kde bedlivě uvádí starší výklad^^^) 

Ale palma mezi spisovateli jakobitskými přísluší Ke hoři Bar- 
Hebreovi. jak mu říkají Syřané. poněvadž byl synem lékaře Arona, 
kdežto u Arabů jest znám pod jménem Abú-1-farag-. Narozen 
r. 1226.. vycvičil se brzy v hebrejštině, syrštině a arabštině, znal dobře 
nmění lékařské a jevil při velkém nadání takovou bezúhonnost mravní, 
že byl ve 20. roce zvolen za biskupa a r. 1264. za maťrjAna Východu. 

Svou hlubokou vzdělaností a rozumnou snášelivostí získal si 
o církev jakobitskou v pohnutých dobách tehdejších zásluhy nesmírné. 
Není snad oboru tehda pěstovaného, v němž by nebyl býval činným. 

Ve výkladu Písma sv.. jímž se Syřané se zálibou obírali, dbá 



■*) Assemajii. Bibliotheea Orientalis II. p. 10—40. Vyd. EAW Budge, Tlie liiscourses 
of Philoxenus, bishop of Mahhogb 485 — 519. 

^) Assemani. Bibliotheca Orientalis II. p. 83 — 90. Vyd. ťureton, Tbe third part 
of his eccles. histoiy in Syriac. Oxford 1853. 

3) Cliahot. Dionys de Tell-Mabré. Cboniqiie IV. i»artie. 

*) Assemani, 1. c. 98—116. 

5) Assemani, 1. c. 156 — 202. 



Dk. Alois Misil: 



přísně rozumných zásad školy antiochenské a zastiňuje tak své sou- 
věkovce západní. Důkazem toho jest jeho Awsar nOzě. Sýpka 
tajemství, jak pojmenoval svůj obšírný výklad Starého i Nového 
Zákona. 1) 

Za základ bére syrskou PšittO. ale všímá si též textu hebrejského^ 
zvláště však řeckého překladu Sedmdesáti, který dotvrzuje ukázkami 
z bible samaritánské, překladu arménského, koptického, Symmachova. 
Aquilova, Theodotionova. jakož i V. — Ví. Orio-enovy. 

Xěkdy uvádí druhé dva překlady syrské. Harklojto — heraklejský 
a Ivarkfojtó — karkafský a bedlivě zaznamenává různou punktaci 
nestorianskou. 

Mluvnici věnuje velikou ])ozornost. různá čtení kritickv rozebírá 
a pak stručně a jasně vykládá, dbaje starších Otců syrských i řeckých."-) 

Důležit jest též jeho Svícen Svatých o základech církve 
— M n o r a t k u d š é m e t u 1 š e t é s e 'i d t n o j o t ó. kde píše v základě I, 
O vědě vůbec ve II. O píározenosti všehomíra ve III. O bohovědě 
(metul mmallůt Alohňtó) ve IV. O Vtěleni Slova Božího v V. O poznání 
bytostí nebeskýcli. to jest o andělích v VI. O kněžství pozemském 
v VII. O zlých duších čili dáblech v VIIL O rozumné duši v IX. 
O svobodné vůli. o svobodě, o osudu a nutnosti, o konci v X. 
O zmrtvýchvstání v XI. (J skončení, soudu a odplatě dobrým i zlým 
v Xn. O ráji edcnském.^i 

Xapsal též svrskou mluvnici Iv n i li u skvost u k t o 1j ú d s e m h ě 
pro žákv. kteří se učili svrštině ve školách, kdvž bvla vytlačena 
z veřejného života. Pojednává o slově, slovese, spojkách a příčestích. 
Též ve verších sedmislabyčních sestavil kratší mluvnici. iGramatikí 
b a m š u h t ó A ť i' é m o j t o.* i 

Jako dřívější spisovatelé zabývá se Bar Hebraeus též dějepisem. 
Pro Araby a pouze araijsky rozumějící Jakobity napsal kitábu-1- 
duAval Knihu dynastií, kde líčí stručně dějiny od stvoření až po 
rok 1276.^) 

Mnohem cennější jest Syrská kronika maktbonňt zabné, 
dílo pro dějiny jak církevní tak světské předůležité. Popisuje v I. kronice 



*) Ťástečně vydali: K. Sclnvartz, Iii ovangelium loliannis cDiimientjirius (syriace). 
Klamroth, Iii acta apostolonim <>t epištola.* t-athol. 
-) Assetuani , 1. <•. p. 278 — 2S3. 
^) AŇstemani, 1. c. 284 n. 
*) Assemani, 1. c ]>. 307. 
■') A-ší^emani. 1. c. )>. 300. Vyilal ji: Salcliilni, Ta'ríli inuhtasiri-l-dmval. Bajrút 1890. 



Církevní v^-ci v Svrii. 271 



Otcův a králův světové dějiny ud počátku až do r. 1281). V II. kronice 
patriarchů antiochenskýcL a jakobitskych, zaznamenává v prvé části 
velekněze Starélio Zákona, ve druhé pak hovoří o sv. Petru, stolcích 
patriarchálních a vypisuje děje patriarchův antiochenských až po Severa 
a na to jakobitskych až do r. 128.'). V III. kronice lící posloupnost 
a dějiny primasův, patriarchův a mafrjanů' Východu, t. j. Mesopotamie 
a Persie jak právo věrných tak nestorianských a jakobitskych od 
sv. Tomáše, apoštola a jeho žákův, apoštolů těchto krajin. Ad i a Ag-i 
až do r. 1282.1) 

Všichni spisovatelé dosud uvedení zab}'vali se výkladem a úpravou 
liturgie — jak piři úzkém sloučení života národního a náboženského 
ani jinak Ijýti nemohlo, a setkáváme se u nich se zjevem, kterv 
nenajdeme u žádné církve východní. 

Nápadný jest totiž veliký počet lit u r g i í v církvi 
j a k o b i t s k é. 

Jak dříve řečeno. l)yla piivodně užívána po celé vlastní Sýrii 
pouze jediná jerusalemsk;i liturgie sv. Jakuba, a to ode všech národ- 
ností a na veškeré svátky. Xež časem počala se vkládati ve svátkv 
světcův o Svrii zvláště zasloužilvch zvláštní významná místa, liturgie 
pozměněna, upravena dostala jméno určitého světce — ba byla mu 
připisována. Později, kdvž bvl vvklad liturgií zvláště pěstován, sestavil 
mnohý učený biskup neb patriarcha dle liturgie sv. Jakuba liturgii 
novou, které se prvotně užívalo třeba jen v jeho klášteře nebo biskupství, 
ale časem se rozšířila po celé vlasti jakobitské. Ba když bvl za nad- 
vlády muslimské vymizel odpor proti Kestorianům. přijali Jakobité 
edessenskou liturgii sv. apoštolu, která mohla býti ostatně od pradávna 
v užívání Jakobitů sídlících po pravém břehu Eufratu a sestavovali 
též dle ní nové liturgie. 

Tak možno říci. že jest liturgie sv. Jakuba pokladem asi 38 liturgií, 
kdežto kolem 10 jest ^'ytvořeno dle oné sv. apoštolů. Přesně stanoviti 
tento počet nelze, ba nelze ani jisté udati, zda brána za poklad ta 
či ona liturgie.-) 

Kdežto při naší mši sv. se pozměňuje dle libosti a potřeby část 
přípravná, vlastní pak mše zůstává až na nepatrné částkv nezměněna, 
je při liturgiích jakobitskych a maronitských pravý opak. Část přípravná 
bývá obyčejně stejná, ale vlastní mše se všemi téměř modlitbami se mění. 

') Assemani, 1. c. ]>. 311 — 462. Vyšla v Paříži r. 1890.: Chrouicon syriaeum. 
E ooclicilnis maniiscťiptis eraendatuui ííc punotis, voc-alibxis adnotationibiisqiie lociipletatinu. 
-) Srv. Rennndot. Lit. Col. 11. rap. XTII. Xe<(h, 1. o. 325 — 335. 



'72 Di:. Alois >[ť.siL: 



Obřady při mši sv. jsou skoro všem liturgiím jakol)it.skvm a 
maronitskym společný. 

Chrám se děli na čtyry č čisti: kankc (xoY/r/i. t. j. apsida, 
^ níž stojí uprostřed oltář našemu podobný, hýyk oddělena stěnou se 
třemi otevřenými branami od vlastního chrámu, hajklú — jak sluje naše 
loď. Zadní nebo postranní část lodi jest přepažena dřevěným mřížovím. 
za nímž jest ženský dům. a konečně jest na východní straně lodi 
zvláštní miste pro křtitelnici, která tvoří čtvrtou nezbytnou část ne- 
výstavného. světnici podobného chrámu jakobitského. 

Ka témž oltáři možno sloužiti pouze jedenkrát za den mši sv.^) 

Kněz vloží na hlavu masna ťtó bílý šátek, jak se na východě 
nosí. obleče si národní široký, bílý. naší albě podobný šat šadójú, 
přepáše jej pestře vyšívaným, dosti širokým pasem, z noro. který se 
na předu zapne, na ruce si navleče našim manšetám podobné, pestře 
vyšívané manipule — z e n d é a konečně na ramena vezme široký plášť. 
Na to si připraví hlubokou misku — patenu. kalich, větší a menší 
záclonu, lžičku a utérák. 

Jáhen mu podává kvašený chléb, který má býti čerstvý, nově 
pečený. Maronité užívají nekvašeného chleba, a zdá se. že to bylo 
zvykem v 6. století i u Jakobitú. neboť patriarcha Dionvs Tellmahrojský 
vytýká ve své kronice, že počali mnozí nešlechetnici kolem roku 510. 
užívati kvašeného chleba při oběti mše svaté, a to v takové hojnosti, že 
nepožívali žádných pokrmův a chlubili se. že žijí samým Tělem Božim.^) 

Jako Nestoriani misí též Jakobité súl a olej s pšeničnou moukou, 
z níž připravují obětní chléb, a neberou-li pouze dva chleby, jeden pro 
kněze, druhý pro jáhna, mají vždy lichý počet, kdežto I\Iaronité ne- 
přimišují nic a počtu, zda lichý či sudý. nedbají. 

Přijav od jáhna chléb, okouří jej. položí na misku, okuřuje 
menší zácloi^.u a přikryje jí misku za stálých modliteb. 

Na to leje do kalicha vino, přilévá polovici vody.- okuřuje a 
přikrývá i kalich i misku větší záclonou. 

Při východních obřadech jest veliký styk oltáře s lidem. 
Kněz nebo jáhen zanotí modlitbu nebo zpěv a lid pokračuje. Obřady trvají 
mnohem déle než u nás, přece zůstává veškerý lid pozorným, sleduje 



1) Dionys Bar Slíbí ve své PCíšokó dkúrbó; Assemani. 1. c. II. 176 — 199. 

*) Srv. Assemani, Bibl. Orient. I. p. 411: II. Dissertatio de Monophysitis. Srv. též 
Xeale. A Histoiy of tlie Holý Eastern Chiirch. I. p. 1051 — 1076. 

^) Srv. Nomocanon Bar Hebreíiv. latině přeložil Josefo A. Assemani, vyd. Maio. 
.-Script. Vet. N. Col. X. str. 13. 



Církevní věei v Svrii. 



273 



bedlivě každý posvátny iikon, žije a obětuje s knězem. Hned se modli, 
hned zpivaji. Zpěv jakobitský a maronitský rovněž má své půvaby, 
které bude možno z některých ukázek aspoň poněkud poznati. Tak 
se zpívá na počátku mše svaté: 
Ándante. 






■'—^ 



t^- 



^ 



r 



-4-E: 




Bnňh-rok ho - dé - naii nňh - rú 



]P 



mltí nuh - fó 



P^ 



Í5 



^#-*— ^ * 



^=i=: 



(let - hú núh - rú ša 



n - ro 



(Iman - liar 



i 



p 



ř— # 



Ikxil lior - jan 

h 



an - liar lan bnCih - rok 



tra 



I" 



sem-heh ďa - bo 



Ě 



:;its: 



siua 



]<> 



(Pro Tvé světlo těšíme se ze světla. .Ježíši, zřídlo světla. Odstraňte světlo bludné, 
aby každého os^-ítil Tvfirce náš. Osvěť nás světlem svým vznešeným. Ty odlesku (paprsku) 
Otce nebeského I) 

Kd^^ž byl kněz obětní dary připravil, obrací se k lidu se slov^^: 
Modlete se za mě. a okuřuje lid i oltář. Po mnoha modlitbách i zpěvech 
vyžádá si jáhen požehnání od kněze a zanotí: 

Andantino. 



^^ 



^^^■: 



0^ Ř0 



-(-- 



w 



Sa-bab\v za - di - ke bnor-jo 

j==:í:ii r 



"am^et - ro dbes - nu' 



neb - wo 



^-0 



«— ř # 



dúk - ro - nó lab - tul - to mar-jam jol- dat A - lo - ho. 

(Plesejte spravedliví Páuu s vřiní líbeznou 1 Budiž uctěna Panno ?k[aria. Rodičko Boží I) 

Potom Čte některé místo z Písma sv. Starého a Nového Zákona, 
po němž následují opět riizné modlitby přípravné k evangeliu. Spíše 
než se říká sv. evang-elium. zpívává se: 

Andante. 



W^ 



Hal - lé - lil - já whal 

1 Si ^ 



!<■ 



lú já 



dab-haw leh 



^_»=:=izi=izt 



^=^-^ 



• 



^t-^ — -^ 



t~ 



^H* ř-# 



■ .lal) - h 
niidka. 



<-ii-M-> 



řl^úlw Ikúr - lio - \\i- \v'iVw Idor- 



274 



Di;. At.ot^ Misii.: 



liawj Imor 



izz 



V' 



sqiidw Iinor - jo kdoni inad-bhek ilkiid-šch 



m 



iéí: 



hal 



Ič 



lil 



- -g! 



ja. 



(Chvalte Hospoilina, chvalte Hořjiodinal < )bětujte Jeiiiii oliíti flivályl Pn]iiavte 
dary a vstupte v síně Páně! Kořte se Pánu před Jeho svatým oltářem I Chvalte Hosj)odina!) 

Před čtením sv. evangelia A-yzyvá jáhen lid: Přistupte 
ke mně, bratří, mlčte a poslouchejte zvěstování Spasitele našeho ze 
sv. evangelia, které se vám předčítá. 

Kněz: Pokoj s vámi! I s duchem tvým I 

Kněz: Ze sv. evangelia, jak je zvěstoval Pán náš Ježíš Kristus, 
pravý Bůh. podle sv. X. apoštola a hlasatele života věčného, slyšíme 
zprávu o životě i spáse duší našich. 

Jáhen: Budte tiše, posluchači, neboť toto. co se čte. jest evangelium 
svaté. Pospěšte, bratří. posh'šte a vyznávejte slovo Boha živého. 

Kněz: Tedy v době. kdy prodléval Pán a Spasitel náš. Ježíš 
Kristus, na zemi. řekl učenníkům svým: ... a čte evangelium dle 
pořádku na ten den připadající. 

Po evangelium volá lid: Požehnej nás. otče I A kněz žehná delší 
modlitbou. 

Když byla dokončena, volá jáhen: Odejděte, slyšící, v pokoji, 
odejděte v pokoji! Vy pak pokřtění přistupte k nositeli pokoje! 
Dvéře zavřete 1 

Ve vyznání vír v. které se teď říká. vkládaií za: člověkem, učiněn 
jako my. ísa to konají tři modlitby za pokoj, kněz žehná lid třikrát: 
IMilost Boha Otce atd. a počíná vlastní obět. 

Kněz si myje ruce. líbá stupeň oltáře a oltář sám. na to líbá 
přisluhujícího jáhna a tento přináší polibek míru věřícím. Kněz oddělá 
větší záclonu, postaví kalich na pravou a misku na levou stranu oltáře, 
žehná obě překříživ ruce, zvedá oboje najednou a říká. za koho mši 
svatou obětuje. 

Vzývání Ducha s v. j e s t až po pro m ě n ě n í. Před ním pro- 
náší jáhen slova: „Jak hrozná je tato hodina", neboť přirovnávají příchod 
Ducha sv. jeho sestoupení v nejsv. Pannu Marii. Svatou hostii láme kněz 
na dvě částky, pravou namočí do nejsv. Krve Páně. a žehná jí levou 
dotkna se jí, aby naznačil, že byl Kristus Pán proboden. Naše po- 



Církevní věci v Svrii. 275 



zdvihování je teprv před samým přijímáním.') Tu zvedá knčz najednou 
jřik misku, s nejsv. Tělem tak kalich s nejsv. Krví Páně a volá: Odpusf 
nám. Pane. a smiluj sel Ka to obrácen k lidu praví: Svaté Svatým, 
n volá: S námi jest jediný sv. Otec, jenž spasil lid slitováním svým. 
Lid hluboce se koře, odpovídá: Amen. 

S námi jediný sv. Syn. jenž spasil lid svým vlastním utrpením. 
Lid: Amen. 

S námi jediný sv. Duch. jenž zdokonaluje a ukončuje vše, co jest 
nebo bvlo. Budiž jméno Páně pochváleno teď i na věky. Lid: Amen. 

Při sv. přijímání nikdy lid nepije z kalicha. Chce-li biskup při- 
jímati, přistoupí k oltáři, který kněz opustí, a sám přijímá Tělo i Krev 
Páně.-) Po^sv. přijímáni požehná kněz věřící, propustí je a teprv potom 
čistí misku a kalich a umývá si třikrát ruce.^j 

Jediné jest místo v liturgiích jakobitských. které při- 
pouští bludný výklad. Před modlitbou Páně při prvém lámání 
svaté hostie říká se modlitba hokanú šaríróit. kde stojí: ,,A jeden 
jest Emmanuel, aniž se rozděluje po nerozdělitelném spojení ve dvě 
přirozenosti. Tak věříme a tak vyznáváme, že toto je této Krve Tělo 
a tato tohoto Těla Krev." Sjednocení Jakobité zaměňují: Jeden jest 
Emmanuel, aniž se rozděluje ve dvě osoby, ale jediná jest osoba a dvě 
přirozenosti. V missalu maronitském je toto místo ^^-necháno.*) 

Ostatně je těžko vyrozuměti, co a jak si Jakobité pod jednou 
přirozeností představují. Největší jejich učenci a spisovatelé hned pro- 
nášejí názor)' úplně katolické, a hned si odporují. Tak píše Bar- 
Hebraeus ve svém vyznání víry. hajmonňtO: Jeden z osob nejsvětější 
Trojice, Bůh. svou přirozeností (Aloho bakjoneh) sestoupil s vvšin 
nebeskvch a z milosti své stal se člověkem, narodil se z Pannv. vtěliv 
se, jak víra apoštolův učí. Dv^ě jsou tudíž přirozenosti v Pánu našem 
(trOn enun moden kjoné dabmoran), božskost a lidskost. A sjednocení 
jeho božskosti s jeho lidskostí jest podivné, nevyslovitelné, aniž se 
jDrostoupily nebo zamátly. aniž se proměnily, zaměnily nebo smísily, 
nýbrž neporušeny zůstalv vlastnosti obou přirozeností (el5 kad ntirín 
šuhlofé datrajhún kjonri v jediném Svnu a v jediném Kristu. Jedna 
podstata, jedna osoba, parsnťó-persona Christi, jedna vůle, jedna moc, 



1) Xeale, 1. c. 516, 517. 

^) Srv. Xomoeanon Bax- Hcbreuv, Maiit. Sciipt. Vet. Nov. Collectio, X. 24. 
3) Srv. Renaudot, 1. c. 1 — 2S a 46 ji. Srv. též Xeale, A Ilistory of tlie Holy 
iastern Church, I. 530—720. 

*) Assemani, 1. c. p. 176. 

IS* 



276 Pk. Alois Musil: Církevní věci v Syiii. 

jetlna činnost, jak clí Atanasiús a Kiiríllús: Jediná jest vtělená při- 
rozenost Slova atd.i) 

ísejčastěji shledáme ve spisech jakobitskych iičencii slova, v Kristu 
jest dvojnásobná jedna přirozenost (had kjonO 'fifo^). z čehož patrno,^ 
že by dorozumění v tomto bodě nebylo nesnadné, neboť možno uvésti 
celou řadu v}'roků spisovatelů s^Tskvch. kteří mají v podstatě názor 
katolický, ale ve slovech se různí. 

Rovněž tajemné vzývání Ducha sv. až po proměnění se též mnohým 
nelíbí, ale že mělo a má dobrý smysl, možno tvrditi. Ku proměnění 
není nutno, což zřejmo z litur2,ie sv. apoštolů, kde jsou jiná slova 
a koná se před proměněním, že pak jest pod způsobami chleba a vína 
již po konsekračních slovech Kristus Pán přítomen, zřejmo z učení 
celé církve jakobitské. Dionys Bar Salibi dí na př. ve svém výkladě 
mše sv.: Jakmile byly obětní dary konsekrovány, bývá v nich Slovo, 
právě tak jako bývalo Slovo Boží v Panně, jakmile bvla zastíněna 
Duchem svatým. °) 

Modlitba, iíž se vzývá Duch sv.. ie starší než z 5. století, neboť 
se nalézá ve všech liturgiích majících za základ liturgii sv. Jakuba, 
nalézá se ve všech i nejstarších rukopisech, a nikdy nebylo mezi 
v}'chod"any domněnky, že by nebylo proměnění dokonáno pouhými 
slovv konsekračními. 

Podobné modlitby bvly i v liturgii gallikanské, gothické a mo- 
zarabické.*) Nepřikládá se jim jiný význam, než jaký klade církev 
katolická do modliteb, které koná před nebo po pronesení slov 
svátostných.-'^) (P. d.) 



1) Assemaui, Bibliothec-a Oríeiitali? II. p. 276 — 277. 
2j Asseniani, 1. <•. 2.5. 

■**) Srv. Assemani, 1. c. 199 — 202; Renaudot, Liturgiaium Colleetio II. c. XIII. — IX. 
2\eale, A History of the Holý Ea.stein Clnirch. Part I. p. -492— .506. 
*) Benaudot, Liturgiaruin Colleetio, II. ]). 91 — 92. 
°) Neale, 1. c. 497, 498. Assemani, 1. e. p. 202. 




Piseinuictví a umční: Tři chorvátské osadv na Moravě. 277 



I I I I I I I I I I I I I I I i I I I I I I I I I I I I I I I I I I i I I I I I I I I I I I I I I I 



^M0M^, Piseninictvi a uměni, W)&Sy^M 



^^'^^^^■^x'^^ 



li III I I II I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I i I I I I 

TTY TTT TVTTVTyYVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTtTTTTTTTTT 



Tři chorvátské osady na Moravě. 

Popisuje Jan Herben v »Caso}). Matice Moravské« r. 18S2. — »Eozglecla« Al. Malec. 

Obecné pozornosti těší se národní kroj našicli Hrvátů. Pan spis. 
věnuje mu necelou stránku '17} své rozpravy připomínaje, že ..sebe 
lepší popis nenahradil bv názoru; dostačí udati, že kroj velice málo se 
odchyluje od slovenského u Lednice, u Břeclav^- a Cahnova." Po našem 
soudě měl p. spisovatel šíře se o něm rozepsati, podrobněji jej vylíčiti 
n rozebrati zvláště v kuších, kterými se liší od kroje slováckého, aby 
rozdíl mezi oběma kroji sobě příbuznými nejen makavě vynikl, ale 
i ozřejměla nezměrná důležitost, hluboký význam a cena jeho pro 
národní život ničím nenahraditelná. Národní kroj výrazem jest nitra 
lidového po řeči a zvycích nejvýmlu%Tiějším a nejsrozumitelnějším, 
národní kroj toť ,,já" lidu viditelné, tof duše jeho oku badatelovu 
dokořán otevřená. Pan spisovatel nepraví nic o tomto významu kroje 
národního, třebas ani nechtěl nic říci. rozdíl krojový mezi Slováky 
íi Hrvát^- vidí pouze „ve výběru látky na šaty a v některých drobo- 
tinách". pokouší se jen stručně jej popsati, ale pokus ten dopadl mu 
tak nešťastně, že nesprávnějšího popisu ^kroje našich Hrvátů dojista 
nikdo dosud nikde nečetl. Popisoval jej >Sembera.i) Brčindl,-) Kuten ^) 
i jiní, všichni více méně správně, ale popis p. spisovatelův chybami se 
jen hemží. Kolik řádků, tolik chyb! Vizme jen I „Muži, ještě lépe řečeno, 
mladíci nosí tV'ž okrouhlý klobouček, za nímž vlají kosárky kohoutí 
nebo péro pštrosí" (17). Správně má tato věta zníti takto: „Muži i mladíci 
nosí týž okrouhlý klobouček, jen že mladíkům za ním vlaje peří kohoutí 
nebo .péro', někdy oboje zároveň, a přes ,žnorice' visí lesklé, bílé třepení." 
To ovšem zní jinak. Muži nikdv nemají za kloboukem peří nebo 
kosírkňv. a péro, jež p. spis. a s ním pokud známo všichni, kdož o kroji 
hrvátském psali, mají za péro pštrosí, není pérem pštrosím, ale z ptáka 
jiného. Hrváti říkají mu ..pero režarovo" nebo krátce „pero". Xápadno 
je svojí tíží. Proto tak krásně se ohýbá. Ani pět per pštrosích nevyváží 
jedno „pero režarovo". Přihlédneme-li blíže, viděti, že jest bílé, ale 
.s nádechem popela vým. ano, je-li kratší, bývá na konci hodně tmavé. 
Aby zbělelo, potírá se bílou barvou; čím péro tmavší, tím vrstva nátěru 
silnější, odtud ta tíže jeho. Kdyby nebylo na něm natřeno barvy, ne- 
•ohýbalo b)' se a neneslo by se hezky za kloboukem. Péro, jež pravé 
po ruce mám. je 40 cm dlouhé, chmýří má 6 — 8 cm dlouhé, jednoduchéj 



1) V Ohéralově »Týdenníku« 1848. 

2) »Kniha pro každélm Moravana;: str. .")7. (1863.) 

3) Yienac 1887, XIX., str. 140; 152 — 153. Zagreb. 



278 Písemnictví a uméní: 



jako je na pérech kolioutícli nebo husích; na koncích jen nepatrně so 
kroužkuje. Stálo 2 zl.; delší bývají dražší a bělejší. Toto péro. a ne 
jiné, nosí se od nepaměti. Liší se od pštrosího. Péro pštrosí je čistě 
bílé. mnohem hustší a kadeřavější, má chmýří silnější a daleko delší, 
vláknaté, jen u prostředně dlouhého péra až 12 cm dlouhé, od kořene 
péra až k vrcholu pěkně se kroužkující a ohýbá se vlastní tíží dlouhých, 
jemným chmýřím porostlých vláken. Vše to schází péru našemu. Jména 
ptáka, z něhož pochází, nebylo dlouho možno se doptati a dopátrati. 
Ani hlohovečtí poslováčtělí Hrváti nemohli si na ně vzpomněti. Teprve 
po čase psal mi ,,junak" hlohovecký Štěpánek, že je to péro z „troba'". 
Rázem oživlo toto zapomenuté slovo v paměti našich Hrvátuv a kde kdo 
přitakoval, že to je to jméno, na něž nemohl si vzpomenouti. Je to 
tedy péro ne ze pštrosa, ale z dropa (otis tarda), péro dropi; kupuje se 
z Uher, kde na rovinách drop velký žije. Péra z jeho křídel (snad 
i ocasu? barvou natřená!) toť kosírkv Slovákům i Hrvátum oblíbené! — 

xJ 

„Na krku uvazují si muži lehký hedbávný šátek, hoši jen lehoučkou, 
nad levým ramenem zavázanou mašli" (17). Ne! Jak muži tak hoši 
i hošíci nosí na krku hedbávný, černv šátek, červenvmi pruhy lemovaný, 
a kromě šátku mají nejen jednu mašli na rameni, nýbrž mašle dvě: 
pod bradou jednu a na pravém rameni jednu buď ze tkanic bílo- 
červených nebo hedbávných, bílých. Ale mašle ty nejsou zvlášť na krk 
a rameno uvazovány, nýbrž tkanice nebo pentle přišity jsou ke košili, 
jimiž pod krkem a na pravém rameni místo aby zapínala se na 
knoflíček, zavazuje se, a z visících konců tkanic nebo pentlí se udělá 
mašle. Hrvátská košile totiž jinak je šita než košile naše. Levá prsní 
strana její je širší než pravá, překládá se přes pravou, aby prsa pěkně 
krvla a vyšívání na ní tím více vyniklo a krásněli se neslo, a isouc 
pod krkem podstřižena, vybíhá cípem až k rameni pravému, kdež 
s pentlí na košili přišitou se zavazuje, a z konců visících se udělá 
mašle. Odtud ty dvě mašle: jedna pod bradou a druhá na rameni. 
Proto také nepravda, co píše pan spisovatel dále: „Košile . . pod 
krkem zapíná se přilehlým límcem červeně nebo modře lemovaným" 
(17). Límec u krku má košile jen uzounký a vždy bílý! Je „bělostná 
nad míru", „má rukávy otevřené, volné", ale p. spisovatel nepřipomíná, 
co diiležito jest, že u junáků sváteční košile mívá z pravidla u pěstí 
skvostné, na píď široké A^yšívání ! Naprosto však nepravda, že „na 
ramenou pyšní se smělé vyšívání" (17), nfhvi junáčská košile má jen 
dvoje vyšívání: na rukávech u pěstí a na prsou.i) „Kordulka mužská 
je stejné skvostně vyšívaná jako ženská" (17). Není vyšívána ani tato, 
ani ona! Sluje „lajbl", a látka na něj kupuje se protkaná květy, 
kytičkami, lístky ... a nikdy se nev^^šívá. „Nohavice jejich, kterým 
říkají lače, jsou z červeně-íialového sukna a mají modré šňůry po švu." 
Nejmenují jich lače, nýbrž ..hlače", při čemž h dobře slyšeti, a nejsou 
pořízeny z červeně-íialového sukna, ale hoši mají je zhotoveny výhradné 
ze sukna červeného, a muži jen ze sukna fialového. Pravda, že „při- 



') Viz fotografii v sfcskóm Lidu« Vil., 1898, s. 4. str. 273. 



Tři cliorvátské osadv na Moravě. 279 



léhají k tělu" a že „také na nicli hývk cifrování čili vyšívání" (17). 
„Obav ip. spisovatel měl dodati: sváteční) lehounká, pravidelné čižmy 
nebo kordovankv; p. spisovatel výslovné měl připomenouti, že také 
ženské, svobodné i vdané, nosí boty, lehké, pěkné „faldo vačky"; 
,,s holínek visí" (hochům v předu li „také střapce'' (červené, hedvábné) 
„a na opatcích přibity drobné ocelové podkňvky, sekavičky". k čemuž 
připomínám, že slovo toto Hrvátum jest neznámo. Pro lepší přehled 
měl p. spisovatel části kroje junáčského vy počisti: čižmy, „hlače" 
(„cimazinki" 1, košile se širokými rukávy u pěstí a na prsou vyšívaná, 
fácnov.i) .Jajbl", za chladna místo .,lajbla'" „řekl" podobný našemu 
špenzru, a klobouček s dropím pérem. — „Muži starší" (nejen starší, 
nýbrž muži všichni!) „jako všude na světě kroj svůj zjednodušili." 
„Nechodí .bez obleku' (vvraz u nás neznámvl) to iest v kordule a 
V košile, nýbrž oblékají si modravý kabát." Pan spisovatel neuvadl 
jména jeho „mentije", nepopisuje ho, že má stojatý u krku límec, 
dlouhé šosy, úzké rukáv^^ na prsou podšívku z červeného sukna; 
v^-slovně tu podotýkám, že se nese velmi elegantně a každému muži 
že pěkné sluší. — ■ „Hlava ženská, zvláště dívčí, jest" (bývala!) „upra- 
vena velmi vkusně " Před časem „divičice sluobodne", jak nám pravili, 
„imale su glave drug-ačije (jinak) spravené (zapletené) nek žene" (17). 
Výraz ., spravené" neznamená zapletené, nýbrž upravené! Nosily totiž 
„slovénku", jak ji dosud nosí hlohovecká děvčata, kdežto ženy nosily 
„ákoíiju'* čili „portu." „Slovenka" jest lepenkový pás asi 15 rm širokv 
a o5 cm dlouhý. Kryje témě hlavy splývaje po stranách do polou uší. 
Položen jest hedvábným šátkem a na hlavě v zadu, kde bývá závit 
z vlasů, udělána jest velká mašle z červených a bíRch pentlí. jejichž 
konce vlají přes šíji na záda. „Škofija" podobala se burse ke mši 
svaté; mohla se rozevříti až na pravý uhel. Byla z lepenky a uvnitř 
ze všech stran jemným, bílým plátnem pošita. by všechny vlasy při- 
kryla. Čtyřmi tkanicemi bílvmi, na plátno přišitými, uvazovala se na 
hlavu. Zevně bjda zadní strana potažena bilým, tenkým plátnem, přední 
trojími portami: hedvábn}-mi. žlutými a strakatými itureckýmij a zlatou 
portou. Tato šla po šířce strany středem jejím, turecké po stranách 
jejích, jsouce oddělenv od ní a okrajů portami žlutými. Xa hlavu 
kladla se tak, že strana zadní krvla témě hlavv. strana přední, vy- 
zdobená, pak splývala v zadu na hlavě ke krku dolu. Nevyzdobena 
strana pokiýv\ila se ♦pěkným, hedvábným šátkem, jenž složen jsa na 
délku. t. j. dvěma cípy do vnitř, v zadu na krku pod škoíijí se za- 
vazoval a škofiji těsně k čelu přitahoval. Strana portová byla nad to 
velmi bohatě vyšňořena, obzvláště nepravém zlatým třepením pokryta 
tak, že celá jen jen se leskla a třpytila. Škofija byla pravdou pýchou 
ženy; škoda, že z kroje se vytratila; nyní jen na Preravě ji berou 
k čepeni nevěsty. U 'děvčat i žen „ted obecně viděti na hlavě hedvábný 
lehký ťacno" (17). Nejen jeden šátek, nýbrž na hlavu vážou se šátky 
dva: spodní, obyčejný, jímž vlas v ze všech stran se obvážou, čemuž 



*) sfacnov : = šátek (na krk). 



280 Píf^eiiinictví a uiuění: 



říkají „hanačka". a svrchní, obyčejné hedvábný. Pan spisovatel si 
i mate jednotlivé části kroje. „Též hedvábné, ač jiné barv}* bývá 
oplete (kordulkai a rukávce bohaté i draze vv.šívřinv" (11 1. 1. ..Opljece'^ 
není kordulka. nvbrž ženská košile s baňatvmi rukávv na ramenou 
a v nadloktí na okraji bohatě a vkusné vyšívaná, a 2. co p. spisovatel 
nazývá kordulkou. to jest ..lajbl", jejž také dévčata jako hoši nosí 
na prsou, ovšem ne volný, ale sešněrovaný, ne vyšívaný, ale kvéty, 
lístečky atd. protkaný; konečně 3. rukávce p. spisovatelem uváděné, 
to jsou ony baňaté rukávy .,opljeca'"I ..Okolo krku ženy" i nejen ženy, 
i děvčata!) „bez rozdílu zapínají si kuolarin. jenž kryje šíji a přes 
nějž padnou ručeje vlasů" (17). Pan spisovatel ničím nezmiňuje se 
o skvostném jeho vyšívání; ani ..opljece". ani mužská košile, ba ani 
ne fěrtoch nebývá tak nádherně vyšíván, jako ..kuolarin". P. spisovateli 
přihodilo se. co všem. kdož psali o kroji hrvátském: Kuolarin ostal 
jim méné povšimnut, než jak zasluhuje svojí uměleckou cenou. „Na 
pestré kartounce neb z jiné látky sukni těžký firtuch (zástěrka) sám 
ohnivý květ. drahými krajkami lemovaný." Fěrtoch býval za staro- 
dávna obyčejně vvšív<'in; vyšívaly se i fěrtochv modré a černé, nj^ní, 
kdv továrnv zaplavují svět látkami rozmanitými. Hrvátkv rády si 
kupují květované fěrtochy a vyšívají jen fěrtochv bílé. Části kroje 
ženského isou tedv tvto: faldovačkv. krátké sukně, svrchní tibetová, 
hedvábná nebo atlasová, barvy bílé. červené nebo modré, fěrtoch květo- 
vaný nebo vyšívaný, červená nebo modrá pentle kolem pasu. opljece, 
laji)], kuolarin pod bradou, mašlí sešpendlený a na hlavě hanačka a 
svrchní šátek, obyčejně hedváljný. Za chladna místo lajblu obléká se 
„řekl", jako u mužských. .,V zimě muži" i nejen muži ale i chlapci 
velcí i malíli .,nosí kožichv" i ien bíléli „a ženv lehčí" (krátké, na 
rezavo barvené) .,kožíškY. rasňákv zvané." 

Vyšívány jsou: „Kuolarin", „opljece", ..fjertoh" a ..řekl." To jest 
kroj sváteční, parádní! Na všední den mají mužští v zimě obnošené 
kusy oděvu svátečního, v letě široké plátěné gaté a košili; ženské 
v zimě teplé sukně živých barev, kacabajky nebo kožíšek, v letě 
lehké sukně červené nebo ..šare"ii a opljece. „Jiná otázka jest. čí 
tento kroj byl původně? Všichni, kdož o Chorvátech našich psali, 
jsou za jedno v tom. že kroj uvedený je původu chorvátského" (18/. 
Je-li skutečně, a jak liší se od kroje slováckého, ukážeme jindy ve 
zvláštní stati. 



') »šar«, -a, -o ^ pestrý, strakatý. 



Srbskv car Lazar v národních písních srbs-kvch. 



281 



Srbský car Lazar v národních písních srbských. 

Podává B. Poi'ELKA. (ř. <].) 



Kad se, slugo, napijeruo vina. 
Staée jcka polja širokoLia, 
Hoée naljec' stari Jnji-Bogilane 
A za njime devot Jiigovica, 
Jugovici silni i bijesni, 
Sve liz polje konje priječaju. 
2siz bedrice pokaziiju CH>rde, 
INa prsima toke pozvekuju, 
Svaki niomak fesic nakrivio. ^- 
Ja čil na te okom naniignuti. 
A ti ceš se Jiitar dogoditi, 
Otiéi eeš ii polje široko, 
Uhvaticeš konja pod Bog-danom, 
Ovako češ njeimi bcsjediti : 
»Zlatua brado, stari Jug-Bogdauel 
Pozdrav ti je slavná car-Séepana, 
Da s' iivratiš na bijelu kulu 
í?ii tvojijeli devět Jugovica, 
Da se hladnog najjijete vina 
A stari ce. tebe ijoslušati. 
Povedl ga do eareva dvora. 
Kad uvedeš II mcnner-avlijii. 
Uzmi njega za bijele riike. 
í^kini njega sa konja golema, 
Povedi ga uz bijelu kulu 
A za njime do vet Jugovica, 
Dovedl ga ineni u odaju, 
Sjedi njega uz moje koljeno, 
Slugo moja, uz desno koljeno, 
A do njega devět ,Jug"ovica, 
Sve mladjega niže starijega, 
Pa donesi vina i rakije, 
Obredi nas jednom i dvai>uta. 
Kada trecoj čaši reda dodje. 
Ti poturi času i maštrafu. 
Pak otidji u novu odaju 
Te donesL zhltnu kuj)u vina, 
Kaja drži četrdeset oka, 
jCamedjenu i zašecerenu, 
Pak je podaj staroin .lug-Bogdanii. 
A stari ce nikom prihvatiti. 
Ovako ée stari besjediti : 
»Vidite li, moja djeco draga, 
Sto nie sada sluga darovao, 
<'arska slut:a Xeojanié Lazare? 
■ťime cu ja njega darovati. 
Što bi bilo prenia ovom daru? 
Da mu dámo nebrojeno blago, 
A u cara ima dosta blaga ; 
Da mu dámo čohu ]u>deranu. 



') To jest dal si fez na stranu, 
*) Pohár. 

^) Oka, míra i válui velikosti 
■*) Coha, vlastnč sukno; potom 



Když se. sluho, napijeme vína. 
vřava vznikne ( d pole šírého 
.lug-Bogdan se přiiirnc sem starý 
a za nim všech devět Jugovica. 
Bujní Jugovičové i běsní, 
po všem poli koně řeliotají, 
j)0(l kyčlemi ukazuji šavle 
na prsou brnění pobřinkuje, 
každý chlapík nakřivil si fezik. ') 
Já dám tobě okem pokynuti 
a ty rychle budeš mi po ruce, 
pak odejdeš na pole široké, 
]iod Bogdaneni uchvátíš hnědáka, 
takto k němu budeš jmunluuvati : 
»Zlatá brado, starý Jug-Bogdane, 
pozdravuje té slavný car Štěpán, 
bys obrátil se do bílé kuly 
i s devíti tvými Jugovici, 
studenélio naj)íti se vína.< 
A starý tě, slulio, uposlechne, 
])ak jej zaved do carova dvora, 
když uvedeš na dvíir mramorový, 
za bílé ho, sluho, vezmi ruce 
a sesaíF jej s koně ohromného, 
ke mně doved ho na l)ílou kulu 
a za nim všech devět Jagoviěú, 
dovediž jej ke mně do komnaty, 
vedle mého jej posaď kolena, 
vedle ))ravého, sluho, kidena. 
<i po něm všech devět Jugovičů, 
mladšilio vždy niže než staršího, 
potom dones vína i rakije. 
pořadem jednou i dvakrát ))odej, 
když na třetí číši řada dojde, 
ty mi zahod číši i maštrafu,-) 
jiak odejdi do nové komnaty 
a dones nám zlatý pohár vína, 
který drží do čtyřiciti ok,'^) 
omedovaný i ocukřený, 
pak jej podej starému Bogdanu, 
a stařec se ho rukou uchojjí, 
takto bude stařec promlouvati: 
vViditeli, moje děti drahé, 
co mi nyní podaroval sluha, 
císařský sluha, Nemanič Lazar ! 
(ím pak já ho zase obdaruji, 
co by bylo podle tolio daru? 
Dáti jemu nečítaný poklad — 
však u cara je dosti pokladu ; 
dáti jemu čohu*) netrhaiiou — 



měnlivě. Yuk udává 2\\ libry (asi starý máz), 
také svrchní roucho na způsob kabátu. 



282 



PíserunictTÍ a iniiřiii: 



A ti cara vise čohe inia : 

Da mu (lan)o konje ne jahane, 

A u cara vise inia koiijaI« 

Kad to reče stari Jug-Bomlane, 

Zgledace se devět Jiigoviéa, 

Zgledace se jedan na drugoga 

A zastidjeť je<lan od drugoga. 

Ondar cii ja njima besjediti: 

"Zlatna brado, stari Jug-Bogdane, 

Ako cete cara poslušati, 

Ja cil vaske za to svjetovati, 

Cime cete njega darovati. 

Xedajte mu nc))r<>ieno blago, 

Jer u nicne dosta iuia blaga, 

Da ga troši, potrošit iiemore, 

A da zoblje, pozobat iiemore; 

A iiedajte čoliu nederanu 

A nedajte konja ncjehana, 

No ču li ') me, moja zlatna brado, 

Podajte mu Milieu djevojku, 

Tvoju šcercu za vijernu Ijubu, 

Ti češ njega tijem darovati 

A ja óu ga krunom darovati, 

Da caruje i da gospoduje, 

I na njemu hoče ustannti 

Zlatna kruna srpskosr car-Ščepana 

Kail to ěiije stari Jug-Bogdane, 

< »n ée svoju djecu i)0gledati, 

A oni su Ijuti i uporni, 

Od zemljice na n<ige skočice. 

Od bedrice sablje povaditi, 

Pak ée na te juriš učiniti 

Ti pobjegni u novu odajn, 

Pak pritvori na odaji viata 

I prevuei čelikli mandale, 

A zatvori brave dubrovačke, 

Do vrata ée br;;éa dolaziti 

I u vrati nogom udariti, 

Tvrdá vrata salomiti nece, 

Ondá če se na me povratiti 

Jugovici silni i bijesni, 

Na cara ce sablju okrenuti, 

Ja éu moliť starog Jug-Bogdana: 

-Zlatna brado, stari Jug-Bogdane, 

Ti uzapti do devět sinová, 

Da vam dadem knjige carostavne, 

Da vidite, što vam knjige kážu. 

Aki( naše knjige ne kazuju, 

Da Milica nije za Lazara, 

I da Lazo carovati nece, 

Pogubite i mene i njega, 

Pak carujte, kóji vania drago.« 

On óe ondá djecu uzaptiti, 

Daču njemu knjige carostavne. 

Kada vidi, što nam knjige i>išu. 

Dače-) tebi Miliiu djevojku. 



') Zde je patrná tisková chyba; 
?) V originále srl>skóni chvbno • 



však u cara takuvych čoli více ; 
•láti jemu koně neoVjjeté — 
však u cara takových je vícel'< 
Když to pověděl starý Jug-Bogdan, 
vzhledne na se devět Jugovičii, 
vzhlfdncí na se, jeden na druhého, 
ziisitydí se jeden jako druhý. 
Tehdy budu já k nim promlouvati . 

> Zlatá brado, starý Jug-Bogdane, 
jest-li chcete cara vysledinouti, 
já vám o tom niíníni poraditi, 
čím byste jej mohli obdarovat. 
Nedávejte nečítaný poklad, 
neboť u mne je pokladů <losti, 
byť je mrhal, rozmrhat nemůže, 
byť je zobal, pozobat nemaže; 
nedávejte čohu netrhanou 
nedávejte koně neol>jeté, 

než poslyš mne, moje zlatá Ijrado : 

> Milici mu dívku podarujte, 
tvoji dcerku za věrnou manželku. 
Ty jej, starý, tímto obdaruješ, 

já zas korunou jej obdaruji, 

bv caroval i aby byl ]iánem, 

by na jeho spočinula hlavě 

zlatá koruna cara Stějiáiia. 

Když to zaslechne starý Jug-Bogdan, 

rozhledné se, starý, po svých dětech, 

a oni jsou liti a vzpurnělí, 

id země hned na nohy vyskočí, 

od beder budou tasiti šavle. 

])ak útokem na tebe poženou. 

Ty však utec <lo nové komnaty, 

potom zavři od komnaty dvéře, 

zatáhni závoru ocelovou 

a zavři na zámky dubrovecké. 

K ílveřím bratři bui^ou docházeti 

a do dveří nohama ko2)ati, 

ale pevných dveří nevypáčí. 

Tehdy zase ke mně se navrátí 

bujní Jugovičové a běsní, 

na cara svého napřáhnou šavli, 

já po))rosím starce .lug-Bogdana : 

iZlatá brado, starý Jug-Bogdane, 

ty mi ukroť devět Jugoviču, 

abych váni předložil knihy car.ské, 

ať viilíte, co vám knihy j)raví. 

.Testliže nepraví naše knihy, 

že Milice není pro Lazara, 

a že Lazo carovat nebude: 

zahubte si i mě i Lazara, 

a carujte, komu z vás je vule.« 

Tehdy Jug-Bogdan ukrotí děti, 

a já mu předložím knihy carské. 

Když uvi<]í, co nám kniliy júší, 

podaruje tě Milicí dívkou, 

dle smyslu má zníti: -no čaj ti mc. 
la če místo dače. 



Mbskv car Lazar v nármlníc-h iiísních srbskvch. 



283 



Pa ée posjesť jedan do driiyoga. 
Ondá ccš ti otvoriti vrata 
Pa ceš svakom poljubiti ruku. 
Ponajprije svoij cara Sčepana, 
Pa češ ondá starog Jiig-Bogdana 
Pa sve redom devět Jugoviéa, 
Sví cemo ti hlagoslov činiti « 
Kad je tako slugu svjetovao, 
Sluga se je snijerno poklouio, 
Te carevu poljubio niku, 
Od Oťiju suze protot-io. 
Ovako je eani govorio: 
'Hvala tebi, naša kruno zlatna. 
Ja éu tebe dobro poslušati. : 



]iak usednou zas druh vedle drului. 
Ty tehdy otevřeš, slulio. dvéře, 
a každému z nás políbíš ruku; 
nejdřív svémti caru Štěpánovi, 
potom starci Jusu-Bogdanovi 
a po něm devíti .lugoviěuni. 
Všichni tobě dáme požehnání.: 
Když takovou .sluliovi dal radu, 
sluha pokorně mu se uklonil 
potom carovu políbil ruku, 
z očí po líci vycedil slzy, 
takto jal se k caru promlouvati : 

iMky ti, naše koruno zlatá, 
já tě budu dobře i)oslouchati. — 



Co .,car Stepán" předpovídal, všecko se právě tak zbělilo. Starv 
Jug-Bogdan i svnové jeho si dali říci. Lazar s ]\rilicí zasnouben a obdařen 
korunou carskou, již nosil až do bitvy na Kosově. Zajímavo je. kterak 
pěvec zakončuje piseň. Vytýká výslovně, že car za života Lazarovi korunu 
daroval, aby mu jí nemohl nikdo upírati. 

Jak řečeno, lidový pěvec tu mluví o _caru Stěpánu". Kteréha 
_cara >Štěpána" měl na mysli, nelze určitě říci. Lidový srbský pěvec 
(guslar) nestudoval dějin svého národu, opěvuje, či lépe řečeno, opakuje, 
čemu se naučil od předchůdců. 

V rodjně Nemaňů bylo jméno Štěpán obecné; říkalo se Štěpin 
L"roš jako Štěpán Dušan. Poněvadž však pěvec výslovně praví, že car 
„nemá od srdce zrozence", a poněvadž z celé písně vyznívá jemná 
mvsl. iakou vvnikal Dušanův svn Uros. bezdětnv. a konečně uvážíme-li. 
že skuteční carové srbští byli jenom dva. Dušan a Uros. možno za to 
míti. že skladateli této rapsodie tanul na mvsli Uros Dušanovič. Před- 
chůdce Lazarův. Vukašin. kterv sám zavraždil nebo dal zavražditi 
Uroše Dušanoviče, nejmenoval se íStěpán. 

V písni se praví, že Lazar _po zemanu", t. j. až nadejde určitý 
čas. stane se vládcem, nemusil tedy následovati hned po „caru Štěpánovi'' 
na trůně, a tím si vvsvětlíme i anachronismus v písni zřejmv. 

Správněji a historickv věrněji líčí. jak se Lazar Grbljanovic stal 
panovníkem srbským, píseň druhá. Dle ní dostal se Lazar na trůn 
volbou sněmovní. Aby se však věci dobře rozumělo, nebude od místa 
zmíniti se o tehdejším sněmu čili národní skupštiné (sabor čili narodna 
skupština) aspoň stručnvmi slov^'. 

Car Dušan sám se nazval „samodržcem'- ( samovládcem ). ale ve 
skutečnosti, ač silnou rukou vládl, byl přece podle starého zvyku, 
kotvícího v zádružním zřízení slovanském vůbec a srbském zvlášť, 
jisttju měrou závislým na radě (nikoliv usnesení) sněmu. 

Sněmv či nčirodní hromadv nacházíme už za časů Štěpána Xemaně. 
zakladatele panovnického i královského a potom carského čili císařského) 
rodu Xemaňovškého (r. 1165.). Na jednom sněme přičiněním Nemaňovým 
schváleno, aby pronásledováni byli .. Bohomilci " tak zvaní, kteréžto sektářství 
tehdy právě bujelo na Balkáně, na jiném sněme pak (r. 1195. j se Xemaňa 
zřekl prestolu na prospěch svého prvorozence Štěpána. V tu dobu však 



■28-1 Píseranictví a umění: 



« 



sněm nebyl nežli shromážděním či sborem (= sabor) poradním, svolá- 
vaným za tím účelem, aby vyslechlo vůli vládcovu a ji ..jménem 
národa" tak říkajíc schválilo. Panovníkovi sněm předpisovati nemohl. 
Uasem však sněm nabyl větších, určitých práv. Za doby Nemaňovy 
chodili na sněmy mimo světské vj^šší i nižši jianstvo (veliká i malá 
vlastela), vojvody (hodnost, později i titul) a válečníky také vvsocí 
hodnostáři církevní, za časů pozdějších, zdá se. docházeli na sněmy 
i lidé nepožívající výsad stavu panského a duchovního, jak ^ňdno 
z jednoho ustanoveni zákonníka Dušanova, že ..sebar". t. j. člověk bez 
panských privilegií, nesmí choditi na sněmv. 

Za Dušana chodili na sněm: panovník sám, synové jeho. pa- 
novníkova manželka, vyšší kněžstvo (nižší nejspíše vysílalo zá- 
tupcej a šlechta čili světské panstvo (vlastela ^ i.^ Šlechty v našem smyslu 
čili šlechty titulové v Srbsku tehdy nebylo. Šlechtu západoevropskou 
(titulovou) představovali „zemští páni" (zemaljska gospoda), t. j. větší 
i menší statkáři, asi iako za starvch dob u nás „leši" a ..Adadvkové" 
či ..páni" a ..zemane". 

Obor působnosti sněmů není nám přesně znám, ježto se přímých 
psaných svědectví o tom na dobu naši nezachovalo, zdá se však, že 
předmětem jich porad bývaly nejdůležitější státní záležitosti. Tak se na 
sněmích řešívaly (ale ne vždycky) otázky míru a války se týkající, 
na nich konána korunovace králů (později carů), sněmové rokovali 
i o záležitostech církevních (církve pravo-slavné ;. sněm později volíval 
i „vladyky" (biskupy) a konečně i patriarchy. Krom toho. zdá se, že 
i královské nadace klášterům a jmenování některých vyšších úředníku 
musily býti potvrzovány od národní skupštiny.^i Právo sněmy svolávati 
<•! místo (ročiště), kde se měly sejíti, ustanovovati bylo právem panovníku. 

Vedle těchto skupštin omezoval však královskou moc ještě i jiný. 
užší sbor poradní, jejž panovníci svolávali za důležitých okolností 
a v čas náhlého nebezpečí. Zvali na tyto užší porady velmože, kterým 
bezpodmínečně důvěřovali. Byl to jakýsi druh ..státní rady", s jakou 
se přibližně shledáváme nvni na Rusi. Ale zákonodárné čili abych tak 
řekl imperativní moci ani tento sbor neměl, ačkoliv se panovníci srbští 
na úřady jeho častěji odvolávají, ba i zodpovědnost se sebe na něj 
svalují. Tak na př. král Milutin dal syna svého Uroše (jako panovník 
se jmenoval Štěpán Uros III. Slepý), když se proti němu vzbouřil a 
jej o trůn připraviti chtěl, zbaviti zraku na základě usnesení této 
„státní rady", a car Dušan sám z usnesení rady té připustil, aby otec 
jeho, příhšně pro Eeky horlící, byl zabit. — 

Když usurpator Vukašin přišel o život, bvlo potřeba postarati se 
o nového panovníka. Dle písně níže uvedené panstvo srbské se tedy 
sešlo na sněme v Resavě^) (= Rasa, nynější Kovi Pazar čili také 
-,Staré Srbsko"), aby vykonalo volbu. Volba padla na Lazara. 



) E. Ka.iajir, IUTO|iiija ci)ncKora iiaii(i,va, stl". 102. 

2) Tamtéž, str. 101." 

^) Středištěm říše či hlavním niěstem byl tehdy Prizren. 



Enskú litei-iitura v roce 1898. 285 

Ruská literatura v roce 1898. 

Podává A. Vrzal. \C. .1.) 

V prosinci minulého roku bj^lo tomu 25 let, co K. S. Barancevio 
(" 1851) vystoupil na jeviště literární s divadelním kusem ..Opričina" 
a od té doby neustále oboliacuje ruskou literaturu obrázky všedního 
života středních i nižších vrstev petrohradských. iA.utor hledá ustavičné 
lidskou osobnost v jejích lepších snahách u ponížených a uraženvch. 
Zvláštnost nadání jeho záleží v podání nálad: on neshání se po složitých 
ířibulách, jeho úlohou je přinutit čtenáře, aby prožil a pocítil, co prožila 
ta neb ona osoba jednající. Xejraději kreslí nálady truchlivé v četných 
povídkách, sebraných vil sbírkách, i v románech i „Cužak". ..Raba-'. 
„Dvě ženy", „Borc}^"). V nejnovější sbírce ,,Skazk i žizni'' polo- 
vice povídek podává episody ze života dítek a mladičkých studentův. 
Autora patrně zajímá otázka o výchovu dětí. ..V nečas'", tak nade- 
psána jedna z povídek, nešťastná v manželství žena otvírá duši bývalému 
známému, jejž milovala, a stěžuje si na to, že mezi iií a dětmi roste 
širší a širší propast nepochopení vzájemného, nespokojenosti a odcizení, 
ač ona celý život věnovala dětem a pro ně zničila v sobě požadavky 
vlastního štěstí. V povídce „Gusik" v podobném postavení octl se otec, 
který celý život pracoval pro děti. jež nyní žijí bohatě, ale otci od- 
cizily se, a on nemá kam bv se uch vlil, leč do chudobince: otec sám 
viní sebe, že v dítkách vypěstoval instinkty samolibosti, sobectví. Ostatně 
nejsou vždy rodiče vinni, že děti se pokazí. Xákaza nosí se ve vzduchu, 
děti kazí se ve společnosti, jak viděti z povídek ..Den Vaši" a 
„Vesna studence štva". 

P. P. (irnédič {" 1855) v rímianě ,,Xoša mira sego" předvádí 
řadu obrazu z ruského života, spojených jen vnějším způsobem, v nichž 
dobře zachytil současnou náladu společnosti, nespokojenost skutečností, 
hledání nových ideálů, nových dojmů, nových forem života, nové víry. 
Autor vede hrdinu svého, spisovatele Makšanova, jako pozorovatele clo 
„Včelího koutu-', osady nových křesťanů, ruských vzdělanců, již opu- 
stivše město, usadili se na vsi. vidouce v rolnictví, vzdělávání půdv 
první stupeň k sebezdokonalení, sebeočištění. spojujíce křesťanství 
s rolnictvím v jediný pojem. Nespokojeni životem, utvořili si abstraktní 
ideál a jménem jeho chtěli předělati i sebe i život, obroditi lidstvo, ale 
neměli dostatečné přípravy k postavení intellig-entuích dělníků. Makšanov 
vidí všude vnitřní odpory, různice i bez lítosti opustí zklamán osadu, 
vzav odtud příbuznou duši, Natašu, s níž octne se v Petrohradě, kde 
blouznivá idealistka hraběnka Velkotová chce obnovit lidstvo pomocí 
dětských útulen, kdežto Nataša, již hrdina chtěl již již opustit k vůli 
kněžně, věnuje se blahodárné drobné práci ve škole, jež je přípravou 
k obrození lidstva. Makšanov konečně pozná, že práce Natašina jest 
jediné prospěšná, i vrátí se k ní. Živě nakresleny typy blouznivé kněžny 
i milionáře Zotova, jenž hledaje pravdu, oprostil se a zaopatřoval 
Včelí kout vším })otřebnvm. Jsou to charakteristické zjevy současnosti. 



■28G Písemnictví a umíní: 



V novelle ,,Slěp5'ši". uveřejněné v „íSév. Véstn.''. nakreslil Cxnědič 
tvp mvstika. mladíka Nikodima. zastávajícího se šílené, chorobné dívky 
proti „slepcům'", proti milence jejího zemřelého otce i jejímu manželu. 
Po smrti šílené dívky mystická nálada přivede Nikodima k smíření se 
s nepřáteli a vstoupení do kláštera, aby se tam modlil za ,, slepce '•. 
lidi, již se zavřenýma očima tápají v tomto s^^ětě. Autor nešetřil temnvcli 
barev, maluje „slepce''. 

Postup duševního rozvoje za posledních oO let v Rusku lze vyjádřit 
takto: od idealistického národnictvi skrz dekadentství k marxismu, 
t. j. jinými slovy: od vášnivé láskv k lidu i vroucí víry v lid ■ — skrz 
lhostejnost k témuž lidu — k úplnému zavržení historické osobnosti 
lidu. k opovržení jeh(j idealv. formami jeho života. Kdežtíj idealističtí 
národníci let sedmdesátých viděli v mužíku ideálně krásného člověka, 
jenž dávno našel a uskutečnil ideální formy života, dekadenti, zaujati 
hledáním nové krásv a nových forem umění, mužíka si nevšímali, 
marxisté devadesátých let opovržlivě pohlížejí na lid ruský, jemuž 
radí, aby opustil své hospodář.ství, historické ..sloupy'" života svého 
a změnil se v továrního dělníka. Aby prý lid došel do ráje sí"obodného 
a šťastného života, není mu třeba školy, ale továrny, kdež v kotle 
vyvaří se na způsob západoevropský a dojde blahobytu — svýma 
rukama. Tak hlásají marxisté, a lid ruský žene se do továren, stává se 
•otrokem kapitalistňv. 

O této krisi. již prožívá ruský mužik, octnuv se mezi zemí a 
továrnou, jež obě ho k sobě táhnou, zajímavě vypravuje P. I>. Bohoryhin 
{^ 18))G) v románě „Tága", kde v belletristicko-dialektické formě 
jnluví o processu mezi vsí a továrnou, o rozkladu vsi a prohnilých 
sloupův a vlečení obyvatelstva venkovského do továren. Dvě protivné 
nálady současného selsko-továrnického obyvatelstva vtělil Boborykin ve 
dvou osobnostech dělníků, v kreslicí Meňšovu, jenž docela odtrhl se od 
země a přilnul k továrně, a v mírném pro-íressistu, tkalci Spiridonovu, 
v němž dosud „sedí muzické zakvašení", jenž vlastně zastupuje jaksi 
opačné vlečení, z továrny do vsi. k jejím sloupům. V Meňšovu, zástupci 
pracujícího lidu, jenž docela odtrhl se od vsi. vtělena zuřivá nenávist 
ke vsi a závist i zlost na vyšší. V něm zachytil autor negativní proudy 
v současném životě továrnickém; je to poloviční anarchista, otřásající 
základy manželství, jejž nevázaný život přivedl do nemocnice, kde si 
sáhne na život. Spiridonov, přející nenáhlým reformám ve smyslu 
liberálním, byl výborným dělníkem, ale byl nešfasten v životě manželském 
i oddal se pití. Bez úmyslu zabiv těhotnou zlou ženu, již chytli jako 
zlodějku, oddal se náruživému pití lihovin, přišel do nemocnice, kdež 
stal se s ním duševní ]H'evrat. Obrodiv se duševně a na vsi vyléčiv se 
tělesně, vstoupil znova do továrny, založil tu továrnický spolek střídmosti, 
snaže se při tom o vlastní sebezdokonalování, a konečně vstoupil v sňatek 
s vážnou dělnicí, aby si založil nové štěstí rodinné. Spiridonov je před- 
stavitelem opačného vlečení do vsi, positivním hrdinou a vyjadřuje 
Boborykinovy sociologické názory. Přeživ duševní krisi, Spiridonov na- 
dobro obrátil se ke vsi, ale neodtrhl se docela od továrny, poněvadž 



Paiská literatura v roce 1808. 287 

^a dčinvcli okolaostí nemůže od továrny docela se odvrátit. On chce 
Jen oddechnutí a pokoj pro pracující lid v obnovené vsi, která není 
nepřátelská továrně, jakožto podpoře vesnice, nýbrž spojena s ní. 
Boborykin je bystry pozorovatel, jenž vybírá ze života prvky důležité 
pro budoucí rozvoj života, z prvků těch skládá čistě schematické postavy, 
nemaje talentu, abv vnikl v složit}' duševní život člověka, aby vtělil 
společenské nálady v určité typy. A tak Spiridonov a Meňšov nejsou 
tvpv, ani živé osob v. nýbrž akstrakce bez těla i krve, jež hýbou se 
íi mluví po vůli autorově. Ale přes to, že osoby jeho jsou strojeny 
-a jednotlivé výjevy nejsou spojeny, každá z nich překvapuje svou 
reálností a pravdivostí. Ale reálnost ta není vyjádřena v pravdě vnitř- 
ního života osob: je to čistě vnější reálnost, pravdivost spíše situací, 
než duševního života. Boborvkin svědomitě a věrně líčí vybranou třídu 
-a hrdiny ve všech všedních podrobnostech, ale příliš soustřeďuje se na 
vnějšku a rozplývá se v podrobnostech episodických; odtud rozplývavost 
thematu i obsahu. S čistě esthetického stanoviska má román Boborvkiniiv 
nepatrný význam, ale společenský význam jeho uznávají všichni kritikové 
ruští. Boborvkin ukázal tu na sociologický vvznam továrny ve spo- 
lečenské evoluci, na vystoupení nové společenské třídy, proletářů vý- 
robníků na jeviště dějin, což je výsledkem rozkladu zchudlé vesnice, 
zničení samostatného selského hospodářství, ukázal na osvětově-kulturní 
činnost vzdělaných raznučincu, Meňšova i Spiridonova. na pracovny 
lid továrnický. 

Nové kvašení ve vsi. narození „mladé vsi", lidi s rozvitým citem 
lidské důstojnosti, toužících po vědomostech, snaží se charakterisovati 
A. M. PrÍ-koi\ jenž pod pseudonymem M. (rorlcij vydal 1. sv. „Káčrtkův 
a povídek". Autor líčí novou vrstvu společenskou, předvádí nové typy, 
jichž literatura před ním si nevšimla, typy lidí, již vyskytli se v třídě 
pracujících lidí, již začali cítiti nespokojenost postavením svým a touží 
po novém zařízení života. Pod vlivem dosti povrchního vzdělání, čtení 
knih a práce vlastní mysli lidé ti poznali, že ,,tak žíti nelze^. že nutno 
změnit něco, ale co. to nevědí. Hledají cosi nového, znají svoji sílu 
a schopnosti, ale ned(jvedou jich užit, přihjžit je k něčemu prospěšnému, 
i trápí se v duchu, Intelligence, lidé s privilegovaným postayeníni ne- 
všímají si jejich požadavkův od života, nezmění své nevšímavosti k nim 
v duševní, přátelský, bratrský poměr, nechtějí je povznésti k sobě, aby 
nehnili v nevědomosti, roztrpčenosti na všecko. Myšlenky ty vyjadřuje 
nejsměleji sazeč (jrvozdev, jejž z práce propustil redaktor, s nímž rostl 
sazeč, chodil do školy (Ozornik). Neméně žiy\- je typ roztesknělého 
mlynáře (Toska), jenž poznal nesprávnost života svého tím, že náhodou 
uslyšel řeč nad hrobem chudého literáta, ale nemoha vyznat se ve svých 
myšlenkách, zabijí tesknotu v hospodě. V ..Manželech Orlových" 
podal výbornou illustraci mravně ohrožujícího vlivu práce. Orlov byl 
pijan, bil ženu, ač poznával hnusnost svého života a dobře vysvětloval 
jednání své těžkým životem. A tu v době cholery dostal se do služby 
v barák k hodným lidem i pracoval s podivuhodnou energií, obrodil se 
rozumnou prací i jasně poznal, že práce, má-li mravně povznésti dělníka. 



288 Písemnictví a umění: 



musí se mu jeviti Božím, dobrým dílem, směřujícím k prospěchu spo- 
lečnosti, dělník musí b\'ti pokládán za potřebného při díle tom; takc 
třeba, aby práce nebyla jen mechanickou, nesmyslnou, nýbrž rozumnou, 
k níž třeba rozumu. Neodpovídá-li práce požadavkům našeho rozumu 
i svědomí, nejde-li k obecnému dobru, není-li dělník pokládán za po- 
třebného člověka, nastupuje odpor k práci, nuda, nespokojenost životem 
a snaha utopit bol srdce v opilství nebo prostopášnosti. Talent G-orkého 
je silnv. mužný, energický, mohutný, ale ne vždycky svmpčithický. 
Píše-li např. pro časopis ruských symbolistuv a dekadentň, „ Sě v. Věstník -^^ 
snaží se dokázati, že dekadence pronikla ve všecky vrstvy ruské spo- 
lečnosti, i bere své dekadentské hrdiny z vrstev nedotknutých kulturou. 
Kultury a jejích ^"vmožeností Gorkij vůbec nenávidí, vida ve vzdélaných 
lidech zvadlé srdce, nedostatek upřímného citu. sil; fanaticky věře 
v mohutnost, pravdu i krásu přírodv a sil jejích, posmívá se slabo- 
charakterním intelligentům, příliš spoléhajícím na rozum, pohrdajícím 
citem.mocí instinktu, jemuž podléhají. Tak vnovelle „Vareňka Olesova" 
(je to vlastně píseň vítězné láskv pohlavní nad mdlým srdcem vzdělance) 
velebí přirozenou sílu insTÍnktu, jenž popadl do své moci a do bláta 
uvrhl privátního docenta Polkanova, jakmile uzřel krásné tělo sviidné 
krasavice, jež podráždilo jeho smyslnost a změnilo jej v smyslné zvíře. 
Takové necudné a chorobně smyslné obrazy, jako je Malva a nena- 
pravitelně zkažená Vareňka Olesova, necharakterisují nového hnutí ve 
vsi. V takové pornografii marno hledati symboly. 

Podobně chorobnou smyslnost nalézáme v některých povídkách 
druhé sbírky paní Merežkovfkiú píšící pod pseudonymem Z. N. Gippius. 
V pí. Merežkovské jsou dvě osobnosti spisovatelské: jedna hledá jakousi 
novou krásu, píše umělkovaným slohem, podivným jazykem a předvádí 
ne zdravé, morální lidi. nýbrž šílené a pološílené podivíny; druhá píše 
prostě, kreslí malé obrázky ze života inaK-ch lidí, zvláště z nešťastné 
třídv prostého služebnictva v Petrohradě, a jest upřímná, pravdivá, 
srdečná, cítí s radostmi a utrpením lidi. Taková tklivá, prostá povídka 
je ..Rodina"^, kde spisovatelka předviklí živou, typickou postavu starého 
vrátného v Petrohradě, jenž stále sní o tom. až nahromadí si tolik 
peněz, aby mohl vrátit se do domova, kdež by zařídil si domek a 
hospodářství a v tichosti idvllické dožil věk svůj. K když najednou 
pán jeho nabídne mu za věrnou službu taký obnos, tiby hned mohl 
uskutečniti sen svůj, jest uražen a nemůže si ani představit, jak by žil 
beze služby. Podobna jest povídka „V rodnuju semju". V jiných 
povídkách pozorovati mystické, dekadentské prvk}'. Tak v povídce 
„Zerkala^ ( Zrcadla i vtěhla autorka krásnou, čistou duši ve zvrhhka, 
jakoby čistá duše bvla známkou zvrhnutí. Bytový kolorit a obrazy 
jsou bledý; je to jakási nejasná fantasmagorie. Vnovelle „Zlatocvěť' 
slyšíme jakési nudné rozmluvy sličné dívky s dvěma mladými učenci, 
jež ona tu miluje, tu zase nemiluje. V povídce „Uprostřed mrtvých" 
vvpravuje se o chorobné lásce citlivé Xěmky. dcery dohlížitele hřbitov- 
ního, k jakémusi dávno zemřelému a jí neznámému Albertovi; když 
dívka ta bvla otcem nucena vdáti se za řezníka, prchla na hrob svélio 



z ruské literatury v roce 1898. 289 

zamilovaného nebožtíka a tam spojila se s ním šťastně pod sněhovým 
pokrovem. t. j. prostě zmrzla. Takový nejasný mvsticismus a chorobnou 
smvslnost pozorovati též v povídkách ..Živí a mrtví" a ..Luna". 
Zcela bezcenný jsou básně, jež spisovatelka připojila ke sbírce své. 

Ve svém románě -Světlvj luč" veleplodný Ljíidc Potapenho 
últjhu „světlého paprsku" v říši tmy přidal Šílenému doktoru Barvinskému, 
jenž yQ chvíle, kdy je zdráv, pije a jezdí k cikánkám, onemocní-li. 
obírá se lidumilností pomocí své bohaté manželky, rozdává peníze 
žebrákům, hledá je, volá do svého bytu. Když ho odvezli do psychiatrické 
nemocnice, žena koupí dům pro chudé a zabezpečí jim šťastný život. 
Je to psychiatrická anekdota, nemožná ve skutečnosti. Slabší ještě jsou 
milostné román v „Dva s č a s ť j a " a _ C e r e z 1 j u b o v " . 

Typv alkoholika i prostitutky se známkami duševního zvrhnutí 
podal též 2Iamín-Hi7nrJak v novelle .,U teplého moře". Hrdinou 
no velí v je doktor, jejž opustila hluboko jím milovaná žena, a jenž 
oddal se náruživému pití lihovin. Doktor s několika druhy, bosáky, 
odebral se pro teplo na Krvm, kde setká se s manželkou, jež chce ho 
vyléčit z alkoholismu. Ale žena jeho je herečkou, obklopenou četnými 
ctiteli, a kdvž doktor zví. že ..před ženou jeho patentované koketky 
jsou hloup5'mi dětmi", změní se znova v alkoholika. Bosáci Maminovi 
jsou živé osoby, vzaté přímo ze života, kdežto bosáci Gorkého jsou 
postaA^' vvminečné. 1)U(T hrdinové, nelj osobv, vzaté v hrdinský moment 
života. Gorkij nemiluje obyčejnvch zjevu života, vyhledává něco ne- 
obyčejného, kdežto IMamin umělecky tvoří typy, každému pochopitelné. 
Vysoce umělecké jsou ..Legend v", v nichž Mamin-Sibirjak uměleckv 
zpracoval sibiřské pověsti, zachovav ducha i ton Kiríiizň. již je složili. 
a přiděv je krásnou literární ťurmou. Výmysl lidové fantasie těsně 
proplétá se v nich s původním historickým podáním. Živě, jasně na- 
kreslen život, mravv i obyčeje původního oljvvatelstva sibiřského před 
příchodem Rusů na Sibiř, kterýžto příchod mistrovsky vylíčen v ,,Po- 
věsti o sibiřském chánu, starém Kučjumovi". L^méleckým 
půvabem vyniká typicky východní novella ..Sléz v caricv". Žde 
i v ostatních legendách nakreslen v uměleckých obrazích středověký 
život zvláštního asijského rytířství a mocných chánů s jejich podivnými 
příhodami a tragickými romány. Méně významný jsou jeho sbírky 
novell, po^^dek a náčrtků, nadepsané: ..V gluši" a ..V dorogě''. 

Plodem škodlivého násilí nad fantasií, nezdravvch, dekadentskýcli 
výmyslů jsou povídky ^4Zf.rffH(/ra (S/nťZorrř ve sbírce: ..Asket i drugijo 
razskazy^. Autor předvádí nám tu abnormálního a fysickv chorobného 
hocha, jenž upadl v náboženské blouznění, hvstericky se modlí, bičuje .-c 
a s divokým vzkřekem A'rhá se na mladv párek za to. že se políbili 
v parku („Asket"). tu šílenou matku, jež zařeže nožem ženu synovu 
za to, že jí odňala lásku jeho („Mať"), tu chorobnou lásku žárlivélio 
muže, bez příčiny trápícího nevinnou ženu („Přízraky"), tu odpo;ii<' 
výjevy ze „Hřbitova samovrahův", urážející ultrarealistickýiiii 
podrobnostmi esthetický cit. (<^- ]■ 



Hlídka, 19 



290 Písemnictví a umění: 



Nová díla. 

Tajemství života "S'^'světlenoI Professor iJr. Oskar Lnu- ve knize své 
právě v Mnichově (E. "VVolff; vydané „Die c la e m i s c li e E n e r g" i e der 
lebenden Zellen" domnívá se. že rozřešil starý spor mezi vitalisty 
a mechanisty ve smyslu těchto. Keni žádné zvláštní životní síly. jež by 
život orijanický budila a udržovala, ale život tento jest výsledkem 
chemických sil v buňce působících. Biochemickou práci v buňkách 
probírá tu na základě četných pozorování a přichází konečně k tomu 
výsledku, že jím objevený změnlivý protoprotein čili změnlivá prvotní 
jakási bílkovina, jež chemickou energií cytoplasmy a viibec energidů 
buňky se tvoří, jest nositelem životní energie. Právě tato labilita, 
změnlivost těchto protoplasmových proteinů to jest. jež sluneční energii 
chemickou cestou mění v činnost životní. Ona prý je to. jež je zá- 
kladem oné hlavni vlastnosti živé hmotv. irritabilitv. vznétlivosti. — 
Tento nový a jak se zdá pozoruhodný ..výzkum" monismu zasluhoval 
by odborného a důkladněj.šího rozboru s našeho stanoviska. 

J/. O.MeuSikor: O Ijubvi. Petrohrad 1897. 

Meňšikov po příkladu Lva Tolstého ostře ^-ystupuje proti hříšnosti 
a zhoubnosti pohlavní lásky a hlásá „bratrskou lásku" mezi mužem 
a ženou, úplnou, bezpodmíněnou čistotu. ..B^^^tr i sestra", praví, -tof 
nejjasnější, nejnevinnější, nejpůvabnější svazek, jaký je možný mezi 
lidmi různého pohlaví. Z toho ideálu nelze ustoupit ani ioty.'^ ..Jediným 
prostředkem sňatku manželského má býti upřímná svrapathie duší, 
jediným účelem — - vzájemné spolupracovnictví." Zastávaje se tak bez- 
výminečné čistoty a odsuzuje pohlavní sbhžení byť i jen na okamžik 
jako zradu Boha, snaží se Meňšikov naučit nás ještě jakési ..svaté 
lásce", neprotivit se zlu (opět podle Tolstého). „Svatá láska", dí, 
stejně miluje i dítě. i loupežníka, který vypíchne mu oči. Pro svatou 
lásku není ani dobi'a ani zla, ani mravní povinnosti bojovat proti zlu." 
Je-li \-^'píchnutí dítku oka od loupežníka dobrem, není-li to hříchem, 
není hříchu vůbec, netřeba bojovat proti hříchu a hříšnosti manžel- 
ského obcování, jak to činí autor, tak často sobě odporující. Málo lidu- 
milnosti je v knize jeho, jež chce mít ještě čistější ideál lásky, než 
jakv ukázal Kristus. 

N. Kotljarccskij: iNIirovaja skorb v konce prošlago i v načalě 
našego veka. Petrohrad 1898. 

Kotljarevskij drží se prosté methody, jednaje o svě tobolu konce 
minulého a začátku našeho století: vybral si několik jasných poetických 
obrazů z oné doby a beze všech důkazů představuje je jako nejtypičtější 
pro onu dobu, a duševní evoluci, již prožilo několik světových typův 
evropské literatury, stotožňuje s vnitřní historií idealismu doby oné. 
Podav charakteristiku ethických názorů Rousseauových, podává psycho- 
loo-ickou analvsu některých tvpů Goetheovvch. Schillerovvch a hlavně 
Byronových, jehož poesie byla nejúplnějším vtělením světobolu, ukazuje 



Nová díla.' 291 



na zaovuzrození optimismu, kterak totiž světobol v jeho protisoeialní 
formě bvl chorobou věku. a protilidské idey jeho ustoupily něžnějším 
i\ měkčím. Vadou knihy je. že autor její nevšiml si poesie italské. 

■Cli. Ha/ipoporř: Filo^oí\]n istoriji v jeja glavnějšich tečeni] ach. 
Petrohrad 1S99. 

V první části knihy podává autor rozbor všeobecných otázek 
filosofie dějin, v druhé podává názory Marxovy. Xeurčiv dobře, co 
rozumí filosofií dějin, spisovatel obrací se proti těm. kteří pokládají vědu 
tuto. filosofii dějin, za nemožnu. ale nepřesvědčí čtenáře o možnosti 
její. Sloh knihy je těžký. 

£. Brandf : J i n o s t r a n n y j e kapitál y. Jejicli vliv na ekonomický rozvoj 
země. Část první. Theoretické zásady. Peti-obrad 1898. 

Autor jedná v první části knihy sv»' o příčinách stěhování se 
kapitálů z jedněch zemí do druhých, ze starých, ekonomicky vyvinutých 
zemí do mladvch zemí. ekonomicky nevyvinutých. Tato část knihy má 
charakter kompilativní; více zajímavosti slibuje díl druhý, věnovaný 
studiu vlivu cizozemských kapitálů na ekonomický rozvoj Ruska. 

A. S. Xevzorov : R u s s k i j a b i r ž i. 1898. 

Autor jedná o ruských bursách, jež vznikly za Petra Velikého 
r. 1723.. o jejich rozvoji, o jejich vlivu na obchod a průmysl. 

1))-. T. (}. Masanih: Otázka sociální. Základy marxismu .-oeiologické a 
filosofické. Laichteruv ,,Vvl)or nejlepších spisů poučných" kniha VIL 
V Praze 1898. (XIII., str] 701.) Cena 4 zl. 32 kr. 

Svazek 7. Laichterova „Výboru- podává Masarykovu ..Otázku 
sociální". Nápis praví příliš mnoho, obsahu neodpovídá. Lépe vystihuje 
obsah záhlaví druhé: Základy marxismu sociolosfické a filosofické či 
spíše naopak: filosofické a socioloo-ické; nebof o zásadách filosofických 
jedná autor napřed, a také povahou předcházejí sociologickým. Ted}' 
krátce: kritika marxismu. 

Dr. Masaryk podává kritiku tu v šesti částech. Krátký úvod (I ) označuje socialismus 
jako otázku po výtce filosofickou a vulává pomůcky ke studiu sociologie (ne pouze 
marxismu!) (str. 1. — 18.) MhoIio tvrdi spisovatel, dí-li, že »v poměrech našich socialismus 
je hlavně marxismem. « Sám dokazuje, že naši socialisté nemají z marxismu již téměř nic 
Si tedy jen per ncfas se - marxisty « zovou. (Srv. str. 695.) Y pomůckách nevidíme » Sociále 
Frage heleuchtet durch die Stimnieu aus Maria-Laach« (posud S svazku) a Neuschlovy 
»Sociologie«. Oást druhá (19 — 259) liledí filosofické podklady marxismu uvésti na jich 
prameny. Z Feuerbacha má ilarx svůj protikřesťanský a protináboženský naturalismus, 
z Hegela dialektickou methodu; od obou positivismus, který sesilil Comtem, Saint- 
Simonem a positivismem anglickým. Autor podává rozmanité socialistické defiuice histo- 
rického naturalismu a rozebírá materialismus ekonomický. Právem muže činiti důsledek: 
»ilaterialismus je vědecky nemožný. ^ Je nemožný psychologicky a neeticky . . ., také 
metafysicky« (144). »Důkaz pro materialismus ekonomický Marxem nepodán, je vůbec 
nemožnýc (150). Specielně uvažuje theorii o /třídním boji-, poměr massy a individua 
v marxismu, historické zákony a theorii vývoje vůbec. Zajímavá jest otázka : Bude ve 
společnosti socialistické ještě vývoj? Bude dokonce i pokrok a v čem? (238.) 



202 Písemnictví a umění : 



Část třetí (258 — 451) zabývá se zásadami Marxovými h ospoil á řs kými. 
Podává jelio tlieorii liodnostní, kiitisuje ji, mluví o kommunir^imi prvotním, vývoji rodinv 
dle Knirelsa (vlastně ^lorgana), o otázce ženské. Soulilasíme úplně s tíní, eo tu praví 
spisovatel o »fetišismu pohlavnosti«, zvláště kde vybízí zbaviti se »dekadentního, Iži- 
vědeckého předsudku, že pud pohlavní je centrem životním, a že se mu musí pod ztrátou 
zdraví fysického a duševního hovět co nejdříve a eo nejvíce. Třebas to říkají tak mnohé 
autority medicinské, je to lež« (44tí). 

Část čtvrtá (452 — 611) uvažuje prvky ideologické dle marxismu: jeho poměr 
ke právu a státu, národnosti, náboženství, ethicc, umění. 

Část pátá (61 2— 694) ukazuje nemožnost a odpor hlavního požadavku ^larxovy 
politiky : revoluce a vztah socialismu k parlamentarismu. 

("ást šestá (695 — 701) dovozuje jako výsledek celé práce, že marxismus skuteřně 
jest ve stadiu krise, či jak l)ychom lépe řekli, že marxismus dnešní již marxismem není 
a nechce l)ýti. 

Kritika marxismu je dnes všude na denním pořádku. Nám posud 
chyběla. Nedostatku tomu chce odpomoci „Vzdělávací ])ibliotheka" 
překladem Cathreinova Socialismu, Laichterův Výbor tímto dílem. 
Mvšlenka tedy šťastná. Jaké její provedení? 

Masaryk operuje s diikladnou znalostí literatury marxistické a 
sociolog-ické A^ttbec. Vhodně postavil celé pojednání na základ širší 
než bývá obyčejem. Uvažuje marxismus v jeho celku jako světový- 
názor. Sociolooové na to sice ukazovali íiž dříve (z katolickvch 
na př. Pesch ve ..Stimmen aus Maria -Laach"; Cathrein v Socialismu 
kritisuje také napřed materialismus historický a vyvozuje Marxovy 
filosofické zásadv z He2,ela a Feuerbacha i. ale Masarvk tak učinil 
plněji, dokonaleji. Všimněte si na př., jak z Marxova materialismu 
a extremního objektivismu vvvozuje jeho theorii hodnotní str. 95. a- 
str. 294. sqq.). 

Kritiku, pokud zůstává na poli nei^-ati vn í m — ■ pokud ukazuje 
odpor a nemožnost marxismu, nutno nazvati zdařilou. 

Povrchnost íilosoíieká, jež přijímá methodu svým základním zá- 
sadám úplně protivnou dialektickou, neshoda marxismu s přijatým 
darwinismem, vědecká nemožnost materialismu, nesprávnost tvrzení^ 
že jedinou „ženoucí silou" historie je boj třídní, špatné pojetí poměru 
individua k množství, úplná pochyljnost theorie nadhodnotné, ne- 
pravdivost snů Mor,2anových o vzniku rodiny, kmenu, státu kaleido- 
skopickv se nám předvádějí. Kritické poznámky — zvlášť některé — 
o poměru Marxově, vlastně marxismu, k prvkům ideoloo-ickým jsou 
trefné. Jen zdá se mi nutno podotknouti: Vývod v Masarykovv, v nichž 
hlavní vliv na Marxa připisuje Heo"elovi a Marxa Hegelovcem na- 
zývá, zdají se mi upřílišeny. zvláště, když Masaryk sám naznačuje,, 
že soustava filosofická u ^íarxa úplně je protivná Heg-elově (extremní 
materialismus, extremní idealismusi. Pouhé přijetí methody k onomu 
tvrzení nestačí. Potom kritika theorie nadhodnotní str. 278 sqq. i je 
nedostatečná. Pravda, že odpor, jaký se jeví mezi I. a III. knihou 
Marxova Kapitálu, ukazuje, že autor sám theorii svou opustil, ale její 
objektivní nesprávnost tím dokázána není. Masaryk ji pouze několika 
vhozenvmi větami naznačil. A přece by přesné, soustavné, logické a 
hospodářské vvvrácení bylo u tohoto základního hospodářsk('ho čLinku 



Nová díla. 293 



tlieorie Marxovv velmi na místě. DuvocU' B()lim - Bawerkovy (Kapitál 
imd Kapitalzins. Imisbruck 1884. str. 418 — 446) a AntoinovA' (Cours 
ďéconomic sociále. Paris 1896. str. 258 — 262) jsou klassické. — Také 
princip rozdělení výtěžku práce ve společnosti socialistické neprojednán 
líplně I str. 372; srv. Catlirein „Socialismus" 158 — 174i. 

Ale ostatně — pravíme — kritika je věcně důkladná. 

Jinak však tomu. kde kritik se stává sám theoretikem socio- 
logickým, kde — třeba ne systematicky (není to ani jeho povinností) 
— podává názory svoje. 

Realistické stanovisko Masarykovo a determinismus jeho jsou 
s dostatek známy. Také zde vystupují v popředí. Chce býti theistou. 
Klade důraz na náboženství, na tvořícího Boha. který v duši sídlí 
(659 sq.). žádá mravnost, čistotu (449). podřizuje politiku i250) a eko- 
nomiku (297 — 301; ethice. Ale — j^^ký to bude Bůh v téhle soustavě"? 
Co je to ..theistický determinismus, který je Masarykovi svnerg-ismeni 
nejen sociálním, ale právě i metafysickým" (258) V 

Mimo to je Masaryk úplně na půdě protestantské. Nepravím 
v táboře. Xení ani protestantem, ale má prou záhbu. vynáší jej kde 
může. Věty jako: „lidé s reformací počínají samostatně myslit a mvslit 
na vlastní odpovědnost. Hus osvobodil svědomí", nebo ..protestantismus 
zázračnost restringuje (I ) a hlavně odstranil víru v transsubstantiaci 
a s ní moc člověka nad samým Bohem'- se stanoviska protestantského 
chápeme, ale praví-li, že .,k čistotě také směřuje vývoj zahájený 
reformací, zrušivší materialistickou d) askesi..." jest to věru i od 
protestanta mnoho. Reformace že začala vývoj k čistotě! — Co píše 
Masaryk o vztahu katolictví a protestantství k socialiií otázce, revoluci, 
parlamentarismu (str. 548 sqq. a zase 662 sq.). jest tím stanoviskem 
iiplně ovládáno. Lidé objektivní — ne pouze katolíci, jako Dr. Neuschl, 
nýbrž i socialisté a protestanti sami soudí jinak. Ale pravda: Masaryk 
kritisuje „realisticky" I — Církev katolická tu ovšem přichází zkrátka. M 
Ani .,raffinovaný jesuitismus" neschází (to prý je ..katolická dekadence^ 
448 1. a „potridentskv katolicismus se označuje podstatně jako jesui- 
tismus" vůbec. — Paradoxní je. co dí autor o „recepci židovství" 
reformací (533 !. urážlivé, když praví, že „národ židovský charaktcrisují 
ne pouze čachráři. ale také Jeremiášové. Jobové (I), Spinozové a — 
Kristus". — Důkladnou znalost Starého Zákona ukazuje nazývaje 
Rousseauovo učení, že člověk je od přírody dobrý, starozákonným (365). 

Ještě něco o formě. Kniha vznikla z přednášek universitních. 
Cítíte to všude, a autor vám to sám praví. Odtud také její velkv 
objem. Člověk abv zrovna s hrůzou bral do ruky ty „přednáškové 
knihy". (Vzpomínám Dr. L. Steina, Die sociále Frage, Stuttgart 1897: 
na 800 straní) A odezírám-li od objemu, trpí tím také obsah. V před- 
náškách se ovšem nelze vyhnouti opakování, upozornění, že o tom 

1) Tak píše: sHistorie církve je liistoiií sporu o pravomoc koncilu, jakožto církev- 
ního parlamentu, s i)apežem-. (215); dovoleno historii sněmu Kostnického a Basilejského 
generalisovati? » Protestantismem katolicismus se rozpadl na církve menší;; (215j — co 
se rozpadávalo, nebyl již katolicismus, nýbrž odštěpeny protestantismus. 



294 Písemnictví a umění : 



neb onom bylo již mluveno, mnohé statě suché, bezbarvé dostanou 
zase živým slovem vláhy a barvy — na papíře nedostatky zůstanou,, 
předností se nedosáhne. Tak i zde časté opakování (stať „Filosofie: 
marxismus" 599 — (illt, unavující zrovna upozorňování, že o věci již 
bvla řeč (srv. na př. str. 'M'^2 — 868). mnohdy nedostatek logického 
sečlenění. jakési ..lose Blatter". ísietzscheovská mluva aforistická (z části 
snad je následkem osvojené mluvy Feuerbachovy a Marxovy) se nám 
také nechce líbiti. Populární zajisté není a vědecká také ne. 

IJvlo bv si přáti, abv universitní professoři. podávajíce přednášky 
svoje širší veřejnosti, neobtěžovali si je k tomu cíli přiměřeně zpracovati. 

V řeči by neškodilo trochu více českého ducha. Aspoň zbytečných 
vv^razu latinských (restringuje, eliminuje a p. i by nebvlo třeba. 

Do textu vloudilo se několik chyb. Srv. 72 : východiskem a bádání, poznatky se 
liší; 74: ani lu. asi; 5U4: nespočívá ni. spočívá ; rebusovitá věta: » vedle Hegela největší 
vliv je Feuerl)achuv ale více liegelovské víibec< (47). — Přehled na konci je velmi ne- 
přehledný; speciální rejstřík věcný a osobní úplně schází. V knize takové nejjochopitelnol 

Myslíme, že sociologickému studiu v našich vlastech kniha 
Masarykova prospěje. j)i;. .t. sedlák. 

A. X. Xecajev: P o e z i j a A. X. M a j k o v a. Kritická studie. Petrohrad 1898. 
— M.Cermkov: A. X.Majko v. Literární náčrtek. Titlis 18ÍJ7. 

Obě knihy založeny na osobních, subjektivních dojmech, jež zpiV 
sobenv jednotlivými místy básní, a nikoli na spojení životopisných dat, 
zvláštností dobv. na všech dílech básníkových, a tím konečné vvvody 
obou atttori\v o Majkovu velmi se rozcházejí a jsou často nesprávný. 

A. I ^jazii/ťn : O č e r k i i z i s t o r i j i p a p s t v a v XI. v ě k ě. ( ( iildebrand 
i papstvo do smerti Genricha III.) Petrohrad 1898. 

Vjazigin je znám jako horlivý badatel v dějinách 11. století. Jeho 
práce o „Řehoři VIL"', q ..Petru Damiani" získaly mu dobré jméno 
mezi dějepisci ruskými. Práce jeho snaží se vyvrátiti některá tvrzení 
německého historika W. Martensa (Gregor VIL, sein Leben und Wirken^ 
na př. že prý Hildebrand nebyl mnichem. Práce Vjaziginova není prosta 
některých vážných nedostatkuv, ale celkem je záslužná. 

Z přírody. Xapsal lu: Hromádko^ emeritní professor v Praze, a věnoval 
j)anu dvornímu radovi Dru. F. J. Studničkovi, c. k. univ. proťessoru. 
223 stran (19x L3 cm.). Xákladem Jos. Pt. Vilíndía v Praze. Cena 1 zl. 2U kr. 

Autor pojednává v šestnácti kapitolách stručně, způsobem poutavým 
a srozumitelnvm o důležitvch částech z přírodních věd. zvláště z fvsikv. 
1. Vzduch, z čeho se skládá, nový prvek v něm. argon zvaný, tlak 
vzduchu, vzduchoplavba, výška jeho a měření výšek hor tlakem vzduchu, 
jeho teplota v riizných výškách. 2. V čem záleží zdravý vzduch a jak 
se obnovuje v přírodě. 3. Jak povětrnost pťisobí na člověka. L Jak 
působí na lidstvo podnebí rtizných pásem naší země. 5. Lčinky tíže. 
spojitosti, chemické příbuznosti. 6. Poloha zemské osy k ekliptice jest 
co nejpříznivější životu organickému na zeměkouli. 7. Vysvětluje kola. 



Xová díla. 295 



kruhv kolem měsíce a slunce. 8. Bouře či její účinky. í). Krupobití. 
10. Sníh. 11. Podzemní mocnosti: sopky, vřídla, zemětřesení. 12. řo- 
větroně. co jsou. jak. kdv a kde zvláště se objevily. 13. Ledy. — - 
Nejnovější vynálezy a vV^zkumy z oboru fysiky, jako: 14. Telegrafování 
bez drátů. 15. Živé fotogi^aíie (kinematoskopy;. 16. RontgenovA' paprsky 
a Teslovo světlo. 

O věci vždy pověděno tolik, abv čtoucí mohl si učiniti správné 
ponětí; doví se z knih v té i o mnoh}-ch věcech nových; zajímati bude 
jej všechno, zvláště kapitolv první a v kapitole 11. o výbuchu sopky 
Krakotva r. 1S83. Mathematickými formulemi se nepočítá; jest to stručný 
přírodovědecký sborník. Obsah jest dobře sečlánkován; řeč jest jadrná 
a správná. 

Pisateli příroda jest dílem bytosti nanejvýš rozumné a duch lidský 
něco vyššího než hmota a její vlastnosti (sílyi. — Str. 69. „Stálé vždy 
a všude stejné i spolehlivé působení přírodních sil čili jejich zákony 
jsou přesvědčivým důkazem, že původce jejich — jest bytost nanejvýš 
rozumná, ku které myslí i duchem radostně se povznášíme". Na str. 79. 
^. . . Kdo si dovede mysliti rozumové dílo bez rozumného původce ?"• — - 
„Poznáváním zákonů přírodních povznášíme se k Bohu, který nejen 
naši zemi, nýbrž i veškerá nebeská tělesa v nekonečných prostorách 
všehomíra stvořil, je řídí a zachovává". 

Kniha jest dobrá a může býti doporučena. Dr. Fk. X.íBftLKK. 

(Ostatní zprávy o nových kniliádi pro nedostatek aiísta odloženy do příštího ěísla.) 



lltti.-rfHhill'^-.-.l^riJít,..,../V.;h:i,.!„.ia.JI ;,.■'. . .'li.. -'..... ''.mHi.. ■'•■■illlli,,. .rilM 'U\t. J^itltl, n'''''- :'|l , ' ■ .■ i'>.. ■ ^. ■ . ''.' '-,.- ']■■< 'fu. li^.iHhi,,., .' J.>ťli..,..n!? ' 'ili^JK l''^.lttr.,...„'JlLiliil ri|..m..-:Llini 



.^.■^.■..^.^^■^^^^>^l,/\^^^i^,^^/ ^ 



BSSS^SBPSP SMĚS. SSSSSSBBS^ 



úsudek o Auju;. Smetanovi. Vo stati: ,.Dť. Ignác Hanuš a Dr. 
Jan Helcelet'' napsáno ni. j. (o. č. Hlídky na str. 174.) o Smetanovi: 
„Činnost jeho v oboru filosofie vylíčil a ocenil Dr. J. Dastich v „Kroku" 1865. 

Posudek Dastichův o díle Smetanově „Der Geist, sein Entstehen 
und Vergehen." Philosophische Encyklopadie von Dr. Aug. Smetana. 
Prag. Steinhauser. ISGó. uveřejněn jest v Kroku r. ISGó. na str. r>2. — 57. 
a lil). — 117.; v prvé části dí D. mezi jiným o požadavku filosofování na- 
rážeje na S.: „Seznavše totiž zásadu naprosto pravdivou, že při filo- 
sofování vycházeti se musí od zkušenosti co podkladu, pouštíváme se 
často do filosofování na základě kusých vědomostí empirických, zapo- 
mínajíce, že filosofováním domoci se máme pravé vnitřní jednoty 
v poznání našem, jíž však domoci se lze jediné za bedlivých srovnávacích 
zřetelů ku veškeré obsáhlé empirické rozmanitosti." Po té podává 
rozvrh knihy S., jeho poměr ku Schellingovi, Heglovi a Herbartovi a jeha 
systém boz poznámek. 



296 ^Sm ěs 

Ve druhé části svého posudku, přihlíží k jednotlivým bodům práce S., 
ch-že se postupu S — a. Píše o práci Smetauově na str. 110. — 111. takto: 

„Důkladnost, svědomitost a obsáhlou známost pokroků o stavu věci, 
jichž mu se dovolávati nutno, čímž se vesměs na př. přírod nicko-filosofické 
spi.sy Kantovy chvalně vyznačují (nikoli ve všem, pozn. pisat.i, marně bys 
hledal ve spisu S. Naproti tomu najdeš v hojné míře kusých vědomostí 
přírodnických, pojatých obyčejně porůznu, bez patřičné vnitřní souvislostí 
se všemi sourodnými. Za to tím více libovolných výkladů, dělané souvislosti, 
neodůvodněných tvrzení, mezi nimi i takových, které se přímo příčí vý- 
sledkům Ixv.prostřední zkušenosti, která prý jest mylná, — jelikož se nehodí 
do soustavních přihrádek S. — a budoucí zkušeností ve smyslu S. náhledii 
dojde prý opravení. Nejspíše se taktéž budoucím bádáním veškeré hypo- 
thetické náhledy astronomické a jiné, které vědy tyto, když podmínky 
k ťisudkům nevystačují, velmi obezřetně toliko za méně více možné a pravdě- 
podobné vynášejí, jež však S. bud" nezměněné, bud" poněkud soustavě své 
přizpůsobené co nutně pravdivé a nemylné do svého názoru všehomíra uvedl, 
dle úplného svého znění potvrdí, aby nebylo třeba bourati a opravovati 
umělou stavbu jeho tak zvané filosofie ! Na místo nepředpojaté důslednosti 
přináší s sebou S. přistupuje k věci, hotový rámec, do něhož chtěj ne- 
chtěj stěsnati se musí obraz všehomíra, byť by se při tom třeba zhola zkři\'iti 
měl; na místo rozborných úvali a synthesí nutných, jelikož na bytných a 
jasně seznaných podmínkách založených, staví S. dialektický proces, 
jenž opětovně znovu a znovu, na vyšších a vyšších stupních dle momentů 
konečného, nekonečného a jejich přechodní rovnováhy se do- 
konává. Vizmež na doklad povšechných těchto .slov sled i povahu fasí pro- 
cesu toho. 

Nejprvnější ze všech je proces astronomický, ,.der Schauplatz 
des Naturlebens", o němž se ve spisu S. dočísti lze mnoliem hojnějších, 
ovšem i mnohem podivnějších věcí, než byly známy Kantovi, Laplace'©^, 
Littrovu a j., podaných vesměs s tak odvážnou rozhodností, že liy u po- 
rovnání s ní i proslulá „méchanique céleste" co záhadná a neustálená jeviti 
se musela, kdyby jen spolu ihned nebylo patrní >, že základem této hojnosti 
a rozhodné určitosti jest povrchnost vědění, a pohyblivá obraznost, a vě- 
decká nedůkladnost, jež dle předpojatého názoru jednotlivé snoubí a dělí, 
neznajíc obtížné sice než jediné spolehlivé cesty vědy opravdové, cesty to 
nutných úsudků, spoléhajících na zevrubných, skutečných známostech, od- 
kudž obecnějších názorů krok za krokem se domáhá. Ovšem, že jest způsob 
ten pohodlnější, letmo povznésti se k abstrakcím nejvyšším a v nepřístupné 
výši budovati soustavy; jen ať pak soustava taková nevydává se za nic 
jiného, nsž čím opravdu jest, totiž za dialektické exercitium, při čemž obraz- 
nost zaujala místo povážlivého rozumu a které právě proto nikdy podati 
nemůže věrný názor všehomíra, za nějž však chce býti považováno. Tak 
ale bohužel činil S., ovšem že ve svých dobách za příkladem nnioha ji- 
ných..." Na str. 112. píše D. : „....pro nás' totiž lidi na zemi nejdůležitější 
jest seznati osudy soustavy našeho slunce a musí se vyznati, že S. zvědavost 
naši hleděl úplně ukojiti." Jak to S. činí, podává Dastich opět ukázku. 
Stojí to za četbu. 



Směs. 297 

Po řlunci dochází lui planety: str. 112. — 113. „Emancipovaná pla- 
neta . . . vyhazuje ze sebe měsíce, které ovšem jednou opět s ní musí na 
novo se spojiti. Měsíc nedochází samostatnosti planety, jeho poměr k ní zů- 
stává stále tentýž : proto také není s to, nová těla ze sebe vypouštěti, aniž 
se hodí za bydliště ústrojných ts-orů, jichž také na kometách není — stručná 
to odpověď k otázce, zdali měsíc náš obydlen jest čili nic ; jen že as astro- 
nomové a íysikáři jejímu odůvodnění se zasmějí. — Neméně či vlastně 
ještě více podivné jsou názory spis. o o-eolocických a lučebných úkonech. - 

Dastich podává toho ukázku a pokračuje na str. 113.: „V takovémto 
směru mluví spis. dále o boji vody a ohně při tvoření se planet, o vrst- 
^"éní země a p., uváděje sice větším dílem všechny terminy geologické, avšak 
ve spojení, nad nímž by střízlivý geolog sobě zoufati mohl. Po té netřeba 
áini zřejmě dokládati, jakého výkladu ve spisu S. se dostalo fy sika lni m 
úkonům světla i tepla, magnetisnui a elektřiny . . ." 

Podobné nešťastné ukázky práce S. podává I), i z organického 
■iivota, z pojmutí a výkladu fy s iologick ých úkonů. 

Ku konci svého posudku na str. 11 (i. — 117. praví toto: 

Litujém upřímně, že spis ten byl vydán, památce S., jejž uvykli jsme 
'Ctíti co muže přesvědčení, kterýž za ně ni veřejného boje s autoritou 
se neštítil, neposlouženo jím valně: přávámeť si, aby, když se vede boj 
o mínění, mínění nové Ijylo rozumnější starého (o přesvědčení to 
neplatí? Pozn. pisat.) ; kde toho není, tu litujem převrácenost mysli, třeba 
Toychom upírati nechtěli úctu vytrvalosti při vlastním přesvědčení. (I my 
litujeme převrácené mysli a přesvědčení nešťastného S. Pozn. pisat.) 
Však ve filosofii co vědě nevystačuje vlastní toliko přesvědčení, i)ři 
němž v životě mužně kdo stojí, jdeť o to, aby bylo založené též na 
yravdě a i jiné přesvědčovalo, (v náboženství tato zásada neplatí ? Pozn. 
pisat.), k S. názorům nel)ude ale se chtít znáti ni empirik ni filosof. Přírodo- 
zpytec věru nebude spokojen, poví-li se mu, že ,.die wunderbaren Vbergánge 
<ler verschiedenen Familien und Ordnungen der Thierwelt" nejsou nic jiného 
„als Hinweisungen auf die stetige Entwiklung im wahren Yorthierreich" — 

2 Darvinovců aspoň nezíská S. četných přívrženců — : tak i psycho- 
logu se nevyhoví, odkazuje-li se při v v kladu jednotlivých vyšších úkonů 
<luševních k nezaručeným přechochun ve „Vor- a Nachleben" a co se 
konečně §§ týká, jež nám předmluva zvláště odporučuje, o praktické 
stránce člověka, p( chybujeme, že u.spokojí svým obsahem etlúku a vě- 
deckou úpravou logiku. Ctenieť tu, že je „Gewissen eine Ahnung, ein dunkles 
■Oefiíhl; deutlich gemacht Wahrheit", že se rodí „die freie Handlung aus 
2wei nothwendigen Faktoren, sowie in der Pflanze das Unendliche ge- 
Aveckt wird durch zwei Avirkliche Pole:" pak „was (der ^Nlensch) w i r d, das 

3 o 11 er" atd. Posléz liycliom mohli opepřiti konec rozpravy své pikantními 
^ikázkanii o „geschlechtliches Wesen des ]\Ienschen", jež klade 8. mezi jeho 

„theoretisches a praktisches Wesen ;" dověděli bychom se, že jest muž „das 
<endliche Unendliche", žena „das unendliche Endliche"', že je ^interes.sant, 
<lass die Sprachen durch das AVort Erkennen auch das sich Begatten 
ausdrůeken" a p. avšak nezdá se nám dňstojno vědecké rozpravy užívati 
takových prostředků. — Jediná věc, jež nás po přečtení S. spisu těší, je 



298 Směs. 

ta, že bohudík spisy podobné za iiašicli dnu přece již řídkým jsou zjevem, 
že zdravější rozumování zjednalo si platnost, že proti jelio určitéjším a spo- 
lehlivějším ponětím, názory spisů oněch mlhavými se jeví stvůrami, jež z:i 
jasnějšího světla dne v niveč rozplývají se. Ze ale tento spis za dob jiiiéha 
kvašení filosofického vznikl, bylo povinností vydavatele rozvážiti si svědo- 
mitě, jak dalece by 1) y 1 sobě a s z v ě č n é 1 ý s p i s o v a t e 1 s á ni 
p ř á 1 ;i p ř á t i m o li 1, ;d)y za nynějšího stavu vědy „encyklopedie" jeho- 
vydala se.-' 

A tolik liluku o Smetanu! Jan Zítek. 

Velehrad baštou něniectvíV Člověk by neíekl, ale stojí to v ě. ?>'>'). 
vídeňského .,Vaterlandu=' 25. prosince 189S (jak i „HhMka" 1899 str. 211. 
uvádí), že biskupem Olomouckým Robertem byl na Velehradě zřízen první 
klášter cisterciácký na Moravě, kterýž na moravsko-uherských hranicích 
měl býti a skutečně byl baštou němectví (,,und eine Grundfeste des- 
D eu t s ch t hum s an der máhrisch-ungarisclien Grenze sein solíte und 
auch thatsáchlich war"). Člověk by nevěřil, co všecko jSTěmci dovedou 
Slovanům vpraviti do dějepisu i také do mysli nyní žijícílio hdu. S Velehradem 
pojí se vždycky vzpomínky na nejslavnější doby říše velkomoravské. Královský 
Velehrad Rostislavův a Svatoplukův i Velehrad cyrillo-methodějský jsou pro^ 
nás v nynějším Velehradě. A tak i za dřívějšícli časů tytéž vzpomínky l)yly 
na Velehradě panujícími a z Velehradu rozšiřovány slovem i tiskem. Zcle 
některé důkazy: 

1. Tisktm bylo vydáno r. IGGS. v Praze zvláštní věnování chvalořeči 
o sv. Cyrillu a ]\Iethoději, apoštolech slovanských, se třemi památnými obrazy 
velehradskými, obrazy starými, na nicliž kostkovaná orlice moravská jest 
označena i názvem: „Insigne Regum A\"elehradenz.'' (Znak králů velehradských.) 
Chvalořeč o sv. Cyrillu a Methoději véncn^ána moravskému vrchníhiu hejtmana 
zemskému, hraběti Františku Karlovi Lie])šteinskému z Kolovrat, velikémii 
příznivci Velehradu, a ve věnování tom výslovně stojí o Velehradě tehdejší 
mínění a přesvědčení: „\\'ellelira<l namtjue Apostohcae et Metropolitanae 
Ecclesiae nostrae Slavonicae Petra ac multorum Caput populorum ..." 
(Velehrad zajisté apoštolské a m e t r o p o 1 i t n í církve naší 
slovanské skála i mnohýcli národů hlaváč). 

2. Ve chvalořeči samé cisterciák velehradský, P. Christian Hiršchmentzel 
(* 7. ledna 1(J38 ve Frýdku, ý 2G. února 1703 na Velehradě), mluvil po- 
skončených vyšších studiích theologických v Praze před svými představenými, 
učiteli a vzácnými hostmi velmi nadšeně o sv. Cyrillu a ]Methodéji jakožto- 
o ..nejzasloužilejších patronech našich, té nejvzácnější 
pocty nejhodnějších, kteříž první daleko široko v krajiny 
slovanské z Velehradu plynoucí toky vody vy trysku jící do- 
živ o t a věčného v á ž i 1 i ..." 2) 

3. Týž cisterciák velehradský, P. Christian, byv na kněze vysvěcen 
r. lG7t). dostal se do Bolatic ve Slezsku, a tu snažil se, abv slavnost 



') lltikopism' (lilo v físaří^ki' bibliothece v Olomouci vFeriae Christiano-Baci-liaiialo:^ 
item Fei-iae IV. Cineruui Ptr;.« s vložen vm otiskem ěhvalořeěi, věnování i staryeli 3 ol)ra/.ii 
velehradskýeh. péčí a horlivostí P. Christiana Hirschnientzela /.achovan\\-h. 

-) Celou chvalořeť- viz Shorník Velehradský II. p. 50. 



Směs. 299 

apoštolů slovaiiřkvcb, sv. Cyrilla a Method€'je, i ve Slezsku slavně 
konána byla všmle, a vymohl za tím účelem r. 167G. přísný rozkaz 
biskupa Olomouckého Karla II. hraběte Liechtensteina (1GG4 — 1G95). Hle, 
ducha velehradského, cyriilo-methodějského, kterak přenesl do Slezska !i) 

4. 2va Velehradě až do dneška stojí velkolepý chrám Xanebevzetí 
bl. Panny Marie, v němž netoliko sv. Cyrill a Methoděj mají své kaplice 
s oltáři, nýbrž i jiní popřcilní slovanští světcové a světice liyli zde od pra- 
<lávna uctíváni ve svých kaplicích s oltáři. Toť úkaz velmi, velmi výmluvný, 
že svatyně velehradská od pradávna — nejméně od posvěcení kostela 
r. 122S. — byla i je svatyní sltjvanskou. Více o tom řečeno jinde. 2), 

.'). Slovanský duch na Velehradě jeví se i v tomto případě. Za preláta 
velehradského Josefa ^Malého, rodáka z Vyzovic (1724 — 1748), hlásil se do- 
řádu r. 1735. Martin Zuri z Vídně. Nebyl přijat. Proč? Poněvadž prý jako 
rodilý Vídeňák nezná jazyka č e s k é h o, b e z j e li o ž t o znalosti žádný 
do kláštera přijat býti nemůže. Tak vyslovil se prelát Malý. Víme, 
že ]\Iartin Zuri studoval v Kroměříži a že česky uměl. A přece mu bylo 
jíti ještě znova do Kroměříže. Když po roce přišel opět a osvědčil 
dokonalou znalost jazyka českého, velehradského, byl přijat do kláštera 
velehradského, stal se pak i opatem a prelátem velehradským pod klášterním 
i svým jménem: Filip ]Martin Zuri. Byl opatem posledním od r. 17G3. až 
do zrušení kláštera r. 17S4. Umřel ve Vyškově 29. března 1800.*) 

G. V seznamech klášterníkú velehradských vž<lycky se vyskytují 
řeholníci — P. Cyrill, P. Met hod. Jest-li tedy klášterními jmény na 
Velehradě byla jména Cyrill a ]Methoděj, a <Uívána-li stále tato jména 
klášterníkům, tak že Cyril lem nazván novic, jakmile zemřel P. Cyrill,. 
a Met hod cm, jakmile zemřel P. Methoděj, patrno z toho, že i památka na 
sv. Cyrilla a Methoděje zachovávána byla na Velehradě. A nejen v klášteře, 
ale i mezi lidem obyčejná byla jména Cyrill nebo Crha, 
]\Iethoděj nebo Strach o ta, jak obšírněji dokázal jsem jinde.^) 

7. Ani na Velehradě ani v okolí velehradském není pražácbié stopy 
o němectví pěstovaném a vypěstovaném. Velehrad i s okolím svým jest 
a bude vždy slovanským. Xěmectví žádné se zde neudrží. I panští 
úře<hiíci Němci poddali se musí duchu českému, ať by si říkali třebas hodné 
troufale: ,, ^^'i^ miissen das Deutschthum wahren" (Paniersky, Schmied). 
Faktum z novější doliy. 

^Iczi lidem obrat ještě rozhodnější bývá. Příklad : Do Tupes u Vele- 
hradu nastěhoval se Němec (rottwaM a lidé mu říkají: Kotvara; je Slovanem 
již úplné. 

Cistei-ciák P. Christian Hirschnieiitzel a P. Fiiirelbert Hermann a jiní 
přišli na Velehrad s německými jmény a s duchem zajisté z rodiště svého 
nebo ze svých stu<lií, ale na Velehradě vssáli do sebe ducha velehradského, 
cyriilo-methodějského, slovanského. A ejlile, kterak v duchu tomto prospívali 
mnoho posv. Velehradu! Díla jejich pozůstalá vydávají o tom svědectví, 

') Obzor 18R1 p. 270. — StřcJovský, Saera Moiaviae liistoria p. 453. 

2) Sborník Velehradský II. p. 47. — Obzor 1882 p. 66—70. 

^) Památky archeoloi;. V. j). 306. — Sborník Velehradský II. p. 52 a VI. p. 183 lu 

■í^ Obzor 1887 p. 180. ťrha a Straciiola. 



300 Smžs. 

třebas že iiáni, l)ohužel, nejsou dosti známa, ležíce klidně v zaprášených 
rukopisccli sem tam po světě. Na denní světlo s nimi, ať lid nás pozná 
úplné svůj Velehrad slovansky, a Němec ať ustane z našeho Velehradu 
<'inid baštu němectva! 

S. Pilný Středovský (1()71» — 17 li)) zachoval nám o Velehradě toto 
Tzácné svědectví do své doln* a o své době : ,.0 velehradském u nás 
klášteře cisterciáckém celé Moravě známo, že zcela j e s t 
oddán úctě našich apoštolův, ji pěstuje, pro ni horlí, ji 
rozmnožuje, ji zachovává a z vděčnosti zvláště 9. března 
uctívá i oslavuje své, té nejlepší pocty li o d n é, kdysi a r c i - 
past ý ř e, nyní vydatné u »S -s' r c h o v a n é h o p a t r o n y, C y r i 1 1 a 
íi Meth oděje." M 

Velehi'ad zajisté byl. jest a bude baštou Slovanstva! 

.IAN VVClKiDII.. 

..Slavica noii leífiintur". Pod tento nářek „Českého Lidu" možno 
•zařaditi podobnou stížnost — „Slovanského Přehledu". Jen že tato se týká 
zpříma nás, „Český Lid" však tehdy u příležitosti podobného výroku něm. 
anthropologa poukazoval hlavně na cizinu. V poznámce redakční stěžuje si 
totiž ..Slovanský P ř e h 1 e d " , že v celé Praze jen čtyry veřejné místnosti 
jej odebírají. Celkem pak že má . odběratelstva tak málo, že sám o své další 
existenci pochybuj^í. — A přece „Slovanský Přehled" tak sestoupil obsahem 
-svým k širokým vrstvám a proudům v národě I A to je v roce či po roce 
všeslovanského nadšení! — V 2. čísle „Den nice", slovenského měsíčníku 
ženského pí. Terezie Yansové, promlouvá „Borovoháj<ký" o svém návrlui 
sestavit rodinnou čítanku. Návrh učiněn jest zvláště pro Slovensko, 
kdež čítankou má se nalii-adit rodinám a širokým vrstvám lidu všeobecné 
vzdělání na základě mateřského jazyka a v duchu slovenském. Hovoře 
o obsahu čítanky, praví, že by niusila obsahovati žía' obraz o všech 
národech slovanských se záživným popisem a statistiko i, vše co nynější 
člověk slovanský o svých bratřích věděti chce a má. Vzpomíná doby před 
50 lety, kly na šcolách tehdy slovenských učili se zvláště k tomu cíli 
sestavený „Slovanský Národopis" a každý skoro tehdy znal a věděl nej- 
nutnější o Slovanstvu. A dnes?! • — Hořekuje tak Slovák! To je pochopitelno 
při politické situaci na Slovensku. Co však máme my říkat ? My u nás 
s tolika školami, po našemu vedenými a od našich lidí! A jaká je známost 
o Slovanech vůbec nedím v lidu, ale aspoň v intelligenci '? Taková, že 
intellio-ent absolvovavší .střední školu nerozeznává Slovenku a Slovinku a 
<:> Bulharech neví, jsou-li vůbec Slované ! Fakt zaručen ! — Jako na zavolání 
tudíž přichází návrh prof. Dra. Nábělka ve „Věstníku českých professorů", 
aby se na středních školách zavedla chr es tomathie slovanská, jež 
by se četla a vysvětlovala tak, jako se čtou v němčině na př. ukázky 
staroněmecké a z různých nářečí německých. — Návrh velmi rozumný a 
vhodný a dávno na čase. Divíme se vůbec, že pokus Erbenův se „Slovan- 
skou čítankou" l(tO pohádek a pověstí nenašel následovatelů ! Tať přece 
nebyla tak sbírkou folkloristickou, jako čítankou řečí slovanských — ovsem 



') Středovský, Sacra Moraviae bistoria p. 451. 



Směs. 301. 

poněkud těžkou, ježto bez dostatečného iiávodu a systému. A dnes s lepší 
methodou sestavená podobná chre s torna thie lidová, jež by zároveň 
i nejnutnější národopisné vědomosti obsahovati mohla — by snad nebvla 
na místě? — A naše no viny I? Ty se věty slovanské zrovna bojí! 
Sem tam ještě slovenský citát se propustí jak je — a to činí častěji jediné- 
„Xái'odní Listy'', ale ani to ne zásadně. Uvádění „původního znění" ovšem 
nejčastěji neděje se proto, že v redakci vůbec ze slovanských listů se nic 
„neuvádí".!) Nejčastěji se ještě potkáš s nějakým zpotvořeným i)0 němečku 
— i po anuiicku I — jménem slovanským. — Řekne se, u jinýcli slovanských 
národů jest to ještě horší. — Ano, je! Ale my se stavíme vždy ve hnutí 
.slovanském za vůdce! Tož hle, jakými jsme — vů<lci I 

Nový veliký obrázkový časopis počne vycházeti ve lhůtách čtrnácti- 
denních na podzim tohoto roku v Praze. Bude to list, jenž po stránce literární 
i illustrační státi má na výši doby, jelikož čestně representovati 
chce literami a umělecký ruch doma i v cizině. V té příčině bude- 
mu vzorem zejména nádherná revue „Catholicum", jakož i výborně redigovaný 
list -Le mois littéraire et pittores([ue". ^[ezi jiným položil sobě nový náš- 
časopis za úkol povznésti původní, morálně bezvadnou produkci 
v oboru umění výtvarných u nás. Bude to však zároveň také- 
konservati vn í obrázkový list rodinný, jakéliož dosud v literatuře 
naší nemáme, ačkoliv na př. hteratm-a německá honosí se dvěma takovými 
časopisy („Alte und Neue AVelt" a .Deutscher Hausschatz in Wort und 
Bild"). Ze velikého illustrovaného listu naznačeného směru nanejvýše jest 
nám třeba, o tom zajisté nenuiže býti pochybnosti. Veliký obrázkový čtrnácti- 
denník vyžailuje ovšem ohromného nákladu, jest však přece naděje, že novv 
rodinný list nalezne dosti přízně, aby se mohl nejen udržeti, nýbrž i vzkvétati. 
Nový list redigovati a vlastním svým nákladem vydávati bude Dr. Antonín 
Podlaha, jenž veškeré dotazy ochotně zodpoví (adressa: Praha, 128-III.). 
Věci administrační bude obstarávati Cyrillo-Methodějská knihtiskárna v Praze, 
200-11. — Ze podnik tento, za jehožto vnitřní cenu ručí jméno Podlahovo, 
upřímně vítáme, rozumí se samo sebou. Jen aliy byl hojně podporován! 

Boj ])roti plakátům. Pařížský „Journal des Débats" oznamuje 
z Londýna, že více než 800 architektů tohoto veleměsta podalo veřejné 



') Aby se uáiii s tou citací roziiiuěJnI Xťcliceiiif, al)\' to bylo nčjak ztřeštěné,, 
iipřílišené, zase nt^jaké líorování po zinis()l)ii známého listu moravského, který se zneehueuje- 
svým jjlazeníni jiřed carem bafuškou atd. Xejniéně nápadně by se to mohlo státi tak, že- 
by se uvedlo v ])iivodním znění sem tam in'jaké >peruté slovo , žert, slova vvzííamná 
té ěi oné znamenité osoby, zrnko takové ze spisu, řeěi, básně, u významných slavnosti 
příležitostné básně ílepšiho drním), v jiamátný den toho či onoho muže, spisovatele zvláště,, 
iiryvek nějaký, pěkně vybraný s doprovázející jej přípailnou ledakění poznámkou atd. 
Každá redakce najde takových jiřílcžitostí do roka na tisíce, kde nepozorovaně muže 
vtrousit do slonpcu listu svého velikou řadu slovanských myšlenek v původním rouše. — 
A co s azbukon ])raToslavných Slovanů? namítne mnohý. Věru zlá bylino, ;;cos po- 
Slovan.stvn dosud ty psoty natropila«; hořekoval ní. Celakovský ve svých epigramech na 
ty divné a nizné abecedy slovanské, když každý národ má svou! Tn je dvojí možné I 
přepisovat vše li polštinu a snad i eharvatštinul) českou abecedou, bez ohledu na přízvuk 
a ])řízvukeni pozměněnou výslovnost slova (jak se to při ruštině a bulliarštině obyčejně 
i dělává), anebo pňvodní abecedy ponechati a za to dodati více vysvětlivek. Pr\iií je ])r(> 
^•tcnářstvo pohodlnější, ale třeba u redaktoru větší známosti jazyka, než ju"i dndu'm zpuso))u.. 



302 Směs. 

protest proti zniáliajícíniu se neSvaru plakátů, jimiž celé zdi a okna domu 
jsou polepena. Tak prv veliký čtverec domů Totteiihameourt Road a Oxfoi'd 
Street je v celém svém průčelí úplně plakáty polepen, ani okna nevyjímaje, 
tak že ve vnitřních místnostech panuje po celý den temno. Proti protestu 
agitují majitelé domů, kteří častokrát z nájmu zdí pro plakáty mají vetší 
výtěžek, než z pronajatých místností. Alois Svojsík. 

O Husově průvodním listě do Kostnice píše K. ^lidler ve zvlá.štním 
rozboru (Deutsche Vierteljahrschnťt III. 1.) v tento smysl: nikoliv list sám, 
jenž byl pouhou formalitou, nýbrž ústní přípověd Zikmundova přiměla Husa 
k cestě do Kostnice, zaručujíc nui ochranu od pravidelného proeessu inkvi- 
sičního. Zikmund pokládal z počátku Husa za pravověrného a stál mu 
v slově potud, že zjednal mu výslech před celým sněmem, což se nesrovnávalo 
s právním řádem co do kacířů. Když se však Zikmund přesvědčil, že Hus 
skutečně kacířem jest, nemohl ho ovšem déle chrániti. Pohnutka církevjíímu 
sněm.u podkládaná, jakoby kacíři nebylo třeba státi v slově, je.st dle 
K. Mťdlera holý výmysl. 

Zena v Církvi a kostele měla l)y dle sv. Pavla, jak známo, mlčeti ; 
mulieres in ecclesiis taceant, non enim permittitur eis loqui sed subditas es.se, 
sicut et lex dicit. Si quid autem volunt discere, domi viros suos interrogenr. 
Turpe est enim mulieri loqui in ecclesia. (1. Kor. 14, 34. 35.) Apoštol 
mluví o t. ř. charismatě proroctví a hlásání vnuknutého slova Božílio. Z vý- 
roku toho učiněny právní důsledky co do úřadu učitelského v Církvi, z něhož 
jakož vůbec ze stupňů hierarchických ženy zákonem vyloučeny, ač bohužel 
do záležitostí církevních ,. mluví" kolikrát až příliš mnoho, dole i navrchu. 
„Ženský svět" chce však ještě více: aby totiž i zde ženy postaveny byly 
na roven mužům. K tomu podotýká dopisovatelka M. M. v čísle 6. 1. r. 
„Pavel rozumí slovem ,muži' Syny Boží a slovem ,ženy' Syny Přírody. 
Synové Boží jsou lidé žijící v Lásce, Pravdě a Moudrosti Boží, schopní 
řečniti, ať jest to dle těla žena neb muž. Synové přírody jsou lidé žijící ve 
smyslnostech tělesných na cestě zla a tudíž neschopni řečniti, ať jest to 
muž aneb žena. Písmo sv. je.st zahaleno v symbolech, které nemáme jasně 
vysvětleny." Takové professorky exegese — když bychom jim ostatních 
funkcí dopřáh — by vědě biblické a náboženské vůbec mnoho neprospěly, 
Nový doklad pro zákon: „mulieres in ecclesiis taceant" I 

New-Yorkská revue „Appleton's Popular Science ^Nlonthly'' přináší 
ve (12.) prosincovém čísle (1898) instruktivní článek z •péra professora 
sociologie na technologickém ťistavu v Massachusetts, Viléma Ripleye, nade- 
psaný: „Židé v Evropě." Nejprve ptá se spisovatel, jaká jest příčina toho 
zvláštního fakta, že Židé zachovávají po věky svou existenci, ač jim scházejí 
ty hlavní podmínky života národů: Vlastní určité territorium, mateřská řeč 
a pohtická souvislost. Všecky tyto scházející podmínky nahrazují Židům 
dle autora jednota víry a tradice s mocnou páskou společné racy. 

Dle nejnovějších sčítání je v celém světě 8 — 8 milhonů židů, z nichž 
6 — 7 bydlí v Evropě, zbytek roztroušen po všech ostatních dílech světa. 

V Evropě nejvíce obšťastněno jest potomky Jakubovými Rusko (as 
4 — ") millionů), pak Rakousko - Uhersko as 2 milí., ninohem méně ostatní 
státy, Německo as COO tisíc, Rmnunsko 700 tisíc, Britsko kolem 100 tisíc, 



Směs. 303 

:z nichž většina sídlí v Londýně, Holandsko také 100 tisír — ]>olovina 
v samotném Ghettu Amsterodamském, Francie 80 tisíc, Itálie 50 tisíc. 
V í>kan<iinavii je Žid velmi řídký, a ve Španělsku, ač tak často se mluví 
o španélskycli Židech, není vůbec téměř Židů. A" Americe není také mnoho 
Židů, nejvíce ve Spojených Státech, as 500 tisíc. 

Na to poukazuje spisovatel na fakta nám Evropanům z ča.stějšího 
styku se Židy dávno ziuímá, že Židé štítí se vesměs prací tělesných, 
hledajíce a také vždy nalézajíce vydatný pramen své výživy v obchodu. 

Z fysických zvláštností Židů zasluhuje zmínky předně jejich poměrně 
nialv tělesný vzrůst. Průměrná výška jejich jest 1 metr G.3 centimetiai. 
]Malv vzrůst nahrazuje však jim dostatečně vysoký věk, jehož dosahují. 
Jet" úmrtnost Židů, jak autor hlavně pomocí statistik různých pojišťovacích 
vistavu pro případ únutí v Americe dokazuje, o mnoho nižší, než křesťanů 
za tvchž podmínek ostatních. Zvláště nápadné jest, že Židé vykazují nej- 
menší procento mezi zemřelými na plicní neduhy a tuberkulosu. Mr. Ripley 
vysvětluje to jednak velikou gtřídmostí Židů zvlášť v příčině požívání 
nápojů alkoholických, mimo to čistotou (?) a jmenovitě přísným výběrem 
požívaného nia.-a. Jak opatrní jsou Židé v té příčině, dokazuje autor ukázkou 
z Londýna, kde Židé třetinu ma^a, jež do prodeje přijde, odmítají jako 
k požívání nezpůsobilého. 

Za to však, jak dokazuje Lombroso, propadají Židé, asj^oň prý italští, 
mnohem více šílenství než křesťané (v poměru 1 : 4). Alois Svojsík. 

AV. T. Stead. Dnes nejpopulárnější žurnalista anglický slaví letos své 
padesátileté narozeniny. I dá-li se konference míru, bude i on míti na tom 
veliký díl zásluhy — aspoň pro země anglicky mluvící. Od prvopočátku 
návrhu carem učiněného ' postavil se Stead v čelo hnutí. Ye své ..Review 
oť Eeviews" měsíc co měsíc sbíral, vše nejdůležitější, co se v tisku anglickém 
o návrhu na odzbrojení vyskytlo. Vloni v září vydal se na cestu Evropou, 
interviewovat nejznamenitější muže Evropy ve všech státech o otázce míru. 
'Od nového roku pak začal vydávati týdenník jen tomuto cíli věno- 
vaný „^^'ar against \var" (válka proti válce), spolu zařídiv tak zvanou 
„křížovou výpravu" („cmsade") proti válce. Členové této armády míru 
■čítají už dnes do niilioiui. Alají povinnost bojovati slovem i písmem 
TŠude, kde se jim udá za myšlenku míru, zvláště tam, kde by se 
dalo tím docíliti projevu veřejného. Spolu sbírá podpisy na adressu pro cara, 
a podpisů má se docíliti nejinéně milion. — AV. T. Stead patří k těm 
žurnalistům, kteří od počátku své činnosti celí se postavili ve službu citů 
nejšlechetnějších. Stead, jako tak mnoho anghckých výtečníků, jest „samoukem '^ 
z nuzných poměrů vlastní silou se vyšinuvších. Jako syn chudého severo- 
anglického pastora do 14 let ztrávil v domě otcovském, vzděláván a vyučován 
od svého otce, jenž neměl na to, aby syna dal do škol. Po 14. roce šel si 
v}'dělávat sám chleba svého do světa. V New-Castle stal se poslíkem 
v jakémsi obchodním domě. Co mu času zbývalo mimo jeho službu vše 
věnoval na své další vzdělání a zdokonalení. Už tehdy jako mladíček pustil 
se do spisování, mahnkých statí a zpráv a zasílal je do místních hstů. Tyto 
prácičky, jež svědčily o velkém nadání pisatelově, obrátily pozornost 
^vydavatele listu „Northern Echo" na mladého „běhače". Vydavatel nabídl 



304 Směs. 

Steadovi místo při listu a tento jako 22letv vstoupil <lo redakce „Northefii 
Echa-'. Prvního věhlasu doI)vl si v celém světě anglickém svými články 
\í letecli 1S77. a 1878., kdež plamennými slovy a pi-esvědčivé p.sal protr 
Turecku a vybízel na pomoc balkánským Slovanům. Politika Anjrlie Inda 
tehdy právě opačná. Leč liberální strana a její vůdce Gladstone rovněž vší 
.«ilou zasazovali se o svobodu balkánských Slovanův. Články Steadov}'" 
v Northern Echu upozornily Gladstona na ndadého žurnalistu ; pi-ostřednictvín>. 
Gladstonovým seznámil se Stead s pí. Xovikovou, v jejíž sahniech tehdy 
nejlep.ší rusofilská společnost anglická se scházela. Přičiněním pí. Novikové- 
obdržel AV. T. Stead později audienci u cara Alexandra III. a stal se od té 
doby propagátorem ještě větším smím a přátelství Anglie s Ruskem. V roce 
1880. přišel ilo Londýna do redakce listu „Pall-Mall Gazette", kterýžto list 
po dvou letech ])řijal místo Johna Morleye úplně ve své vedení. (J)d té doby 
počíná jeho vedoucí a reťormator.ská činnost v žurnalistice anglické. Zavedl, 
illustrace do svého denníku a udomácnil v Anglii americký zvyk .intervieMu" 
to jest „putazování" osob znamenitých o té či oné aktuelní otázce. V roce- 
1884. uveřejniv své roznduvy s generálem Gordonem, byl příčinou pozdější 
anglické výpravy v Chartum. kdež generál Gordon zahynul a výprava, 
zmařena. Touž dobou svýini články odkrýval nemilosrdně šlendrián a chyby 
ve válečném námořnictví anglickém a jeho zásluhou počaly opravy v lodstvu. 
válečném, které lodstvo to dovedly dnes k jeho nepřemožitelnosti. V r. 1885. 
velmi prudkými články jal se odhalovati neřesti velikého světa londýnského- 
na dívkách a dětech spáchané a nemilosrdně sešlehal všecky ty hříchy 
moderního Ba])ylonu. Tyto stati však vynesly nui leda několik měsíců žaláře. 
Tento rok života svého klade však Stead mezi nejskvělejší, neboť tu za. 
ctnost a pravdu trpěl. R. ISfjO. -s-^-stoupil z redakce listu „Pall-^Iall Gazette* 
a založil svou měsíční „revie^v oť reviews", jež získala si ohronniélio roz- 
šíření po celém světě a našla následování i v jiných zemích a u jiných ná- 
rodův. ^lyšlenkou Tohoto časopisu bylo býti odleskem všeho duševního- 
snažení v anglickém světě; k tomu cíli přináší „review oť revie\vs'' přehledy 
hlasů ze všech revuí anglosaských o aktuelních otázkách a ve svých vlastních 
článcích přináší pokyny a dává iniciativu v tom či onom směru duševníha 
života a ideálního snažení národa. V časopi.se svém zavedl tak zvanou 
mezinárodní korrespondenci. Sprotředkoval totiž listovní spojení mezi osobami 
cizích národův a národa svého ; listy ve vlastním jazyku svém psanými vy- 
měňovali navzájem náhled}^ své. Dnes k tomu konci zřízena v Paříži zvláštní 
kancelář, jež podobnou korrespondenci sprostředkuje. V r. 189.5. .podjal se 
myšlenky sprostředkovati v Anglii adoptování chudých dítek. Rodiče, kteří 
chtěli dítek svých pro chudobu se zříci, přiváděli mu je, a on s druhé 
sti'any staral se o to, aby v hodných rodinách zámožných, ale bezdětných 
našly dítky t\'to nový domov a lepší vychování než ve starém. S dosti 
velikým úspěchem dílo toto prováděno, konec konců však zůstalo Steadovi 
několik dítek, pro něž neměl už adoptivních ro'ličův. Y r: 1893. navštívil 
Chicago a tu cestu a dojem svůj popsal v duchaplném spisku „Iť Christ 
came to Chicago" ( — ,., kdyby Kristus přišel do Cikaga"), jenž nadělal tehdy 
mnoho rozruchu. — Poslední jeho znamenitý čin žurnali.-tický jest ona 
„International crusade of peace", mezinárodní křížová výprava míru. Vloni. 



Směs. 305 

v říjnu přijat carem Mikulášem 11. v au<lieiici v Livadii, tu car ve velmi 
.srdečném rozhovoru vyložil mu zámysly návrhu svého a zámysly své smírné 
zahraniční politiky vůbec. Popis tohoto) carského interviewu uveřejnil Stead 
v prosincovém čísle své „Review oť Re\ne\vs" (1898. Nr. 108.) 

Čínská a antická kiiltura. Náhodou sešly se před námi dva překvapu- 
jící a shodné názory. Rusky cestovatel professor A. Krasnov v druhé Knižce 
^Neděle" přirovnává jihoitalskou a starou římskou kulturu s čínskou. >Sat, 
dům, způsob života staro římského a dnešního italského nebo kteréhokoliv 
eATopského moderního národa. A Krasnov shodnost tuto přičítá stejnosti 
podnebí a přirozených potřel) dávného člověka. Pravíť: Dům starého Římana 
a dům Kytajcův vytvořeny skoro týmiž podnebnými podmínkami ; což tudíž 
divnélio, že stavěn jest obojí dle téhož plánu. Zvláště tato shoda ve stavbě 
domu, jak on praví, jest překvapující, jmenoN-itě přirovnáváme-li dům Římana 
prostého bez přístavkův a zvláštnícli okras a nádhery, s prostou „ťanzou" 
čínského měšťana. — A německý kulturní historik professor Fr. Wickhofť 
v malém pojednání do pamětnílio spisu na oslavu sedmdesátin M. Biidingra 
uloženém tvrdí skoro totéž s jiného ovšem hlediska. Professor Fr. Wickhoff 
dokazuje, že starořecká kultura měla zřejmý a znatelný vliv na čínskou. 
Hlavní důvod shledává v arcliitektonickém tvaru , meandr" zvaném, jenž 
vyskytuje se i na stavliách staročínských. Leč čínský „meandr" není pouhým 
převzetím řeckélio, nýbrž přetvořením a zpracováním vlnité čáry meandrové 
v nové tvary čínské. Z vyskytování se „meandru", tohoto hlavního znaku 
.starořecké architektury a ornamentiky, i v jiných krajícli a v jinakém 
upotřebení, usuzuje AVickhofť na jeden pramen veškeré kultury lidské. Vývoj 
veškerého umění jest, dle nělio, v historii lidstva jednotný, jednotnélio 
základu a původu. — Zajímavo jest, že smělá tato novota současně téměř 
ze dvou tak pozoruhodných stran pronesena! 

Obyvatelstvo Éíiiia. Dne 1. ledna 1899 napočítáno v Římě 500.028 
<luší. Od roku ISTti., kdy se Rím stal lilavníni městem „spojené" Itálie, 
obyvatelstvo se zdvojnásobilo. Tehdy čítal Rím 22(3.022 duší. Řím za doby 
císařů římských byl milionovým městem a dle cenění Vossiusova tak velikým, 
že ho dosud žádné město neilosáhlo. Cítalť prý tehdy 8 až 14 milionů 
obyvatelstva silně fluktujícího ; dle jinýcli však měl prý nejvíc 2Y^ milionů 
duší. — Nejmenší počet obyvatelstva měl Řím po zajetí avignonskéni (roku 
1377.), kdy čítal sotva 17.00U duší. Za Karla V., když tento Říma dobyl 
r. 1527., čítalo město :!:].oiH) obyvatel. Ještě počátkem tohoto století, po 
vjiádu Napoleonově Řím neměl víc než 47.882 duší. V této změnnosti a 
kolísavosti populace íJíma zračí se i kus historie jeho. 

Úspěch léčby .sérem Behrin^ovýni. V Nothnagelově veliké encyklo- 
paedii pathologie a therapie vyšla právě obšírná monografie professora 
Ad. Baginského o iliťterii. — Kniha tato jest prvým celkovým dílem o 
difterii od zavedení Behringovy serotherapie. Baginski, jenž hned od počátku 
byl horlivým zastancem B. sera, jest střízlivý pozorovatel a vládne na poli 
dětského lékařství ohromnou zkušeností. Úsudek jeho, naprosto přesvědčivý 
a vždy dokonale odůvodněný, vyznívá rozhodně ve prospěch léčby B. sérem. 
Tvrdí, že „není již té bývalé diťterie. Vlivem sera utváří .se obraz diťterie 
vskutku jinak, než jaký býval dříve pozorován; ba stává se již nyní, že 

Hlúlka. 20 



506 



Smřs. 



Rozhled. 



mládež lékařská po těch několika letech od zavedení serotherapie jen telidy 
nabývá pravého pojmu o diťterii, dostane-li se jí do rukou případu zaned- 
baného nebo sérem neléčeného. To jest mou zkušeností, získanou zvláštním 
pozorováním 1500 připadli. Přesvědčením mým jest, že hřícliem pro lékaře 
neodpustitelným by bylo limyslné odepření léčby difterie sérem Behringovým." 
Výmluvné je procento úmrtnosti; sníženo sérem z 41 Yo "^ 8 — 9°/o- s^- 



.^JffL- 



■ i««»«*»» m >* m ««>»i>* 



f i«»<«t»»> mnn » n >lli mn ii m ii»»>»»tt 



***************** 

***************** ,, 
****************** -^ 




****«****:t::t:3r4: 

ic:i:;k3i:^3i:A:*3:*»:tc* 



!BB»IC»B»ff»SďlB»B»BiďK 



***************** 
****************** 



>>*>> K >>>»»»>t»»«i»>»i>>»>t<<i»»»* m »>t»' n i m t n «»>i» f «<><* m 



■ <i m t>iiii n ii 



W^ 



V B r 11 ě, 25. března 1899. 



Církevní zprávy. Odsouzení spisu Sehellovýcb a odsouzeni 
„amerikáni srnu " koncem února a počátkem března dalo podnět 
k četným debattám v listech všech stran. Rozruch obojím odsouzením 
vyvolaný jest pochopitelný. Jméno Schellovo a heslo „amerikanismu" 
byloť tak říkajíc „modernou" na theolog-ickém poli. A „moderna" dnes 
všude stává se směrem. Xa poli theologickém tedy tato ..moderna'^ 
pochována. Označení .,moderna" jest míněno jen jako slovní hříčka — 
nemať zajisté moderna umělecká se zásadami a naukami, jež tu od- 
souzeny, nic společného, leda novátorství a ten individualismus, jaký 
z moderny činí namnoze umění nezáživné, bezužitečné. čili jak tomu 
jinak lépe říkají aristokratické. Individualismus theologický v „Hecke- 
rismu" a ve spisech Schellových, pokud se i tu jevil, nemohl by se 
nazvati však nijak aristokratismem — spíše opačné známky jevil. 

V katolických kruzích nastalo odsouzením skutečně utišení, jako 
když oleje na rozbouřené vlny naleje. Odsouzení se vesměs podrobili. 
Podrobil se Schell, na něhož voláno se stran liberálních proticírkevních, 
i s řad jeho nepředložených ctitelů, aby vytrval, aby se nepodroboval. 
Schell však se podrobil. Skutečně pěknými slovy naznačil činnost 
katolického učence, jež ovšem by měla zdobit učence všecky: za 
poctivost svého bádání stojím, za výsledek ručit nemohu. Mužové pak, 
kteří jako vůdcové „amerikanismu" byli rozkřičeni, rovněž bez výhrady 
se podrobili: učinili to listem sv. Otci biskup Ireland. mons. Keane. 
bývalý rektor university katol. ve Washing*toně, a učinili to takže 
i Paulisté, představený jejich P. George Deshon. — Také pařížský 
abbé Klein, překladatel „života P. Heckera", v přípise kard. pařížskému 
Richardovi zaslaném se podrobil. 

Tato světlá ukázka církevní discipliny jest při tom krásným a 
potěšitelným svědectvím pro církevně náboženský život náš: z toho, 
že poslušnost projevena bezvýjimečně, souditi můžeme na upřímnou 



Eozhled. 307 



a poctivou snaliu všech těch mužů ryze katolickou. Xebvli to tedy 
pyšní novotáři. kteří za osobním zájmem, ze strannictví seli koukol 
mezi pšenicí. Jest to příjemný a těšivv dojem, jaký z celé záležitosti 
máme: muži. kteří ve snaze své pro povznesení církve novvmi cestami 
a směry, od nepřátel církve pravé stavěni v odpor a protivu proti ní, 
ukázali se jako silné mravné charaktery. Xeboť nemyslíme, že větší 
síla spočívá v umíněnosti než v sebepokoření a sebeobětovnosti. Nemile 
se nás dotklo, že i některé dobře katolické listy zahraničné nemohly 
potlačiti projev jakési radosti nad tím. že jejich směr má vrch a 
protivník že pokořen. Jest to sice lidské, takový pocit, a bvl by 
i šlechetný, kdyby byl výsledkem jen té vítězící pravdy, ale "přece 
při odsouzení samém ještě žádný svědomitý katolík nemohl bvti upo- 
kojen. Následovalo trapné čekání: co tomu řeknou ti. ktervch' se roz- 
sudek týká. Proto vážné listy činily si reservu do té doby a zachovávaly 
pokud možno mlčení a klid. Až Schell a Ireland své projevy oddanosti 
a poslušenství učinili, nastalo teprv pravé ulevení. 

U nás sice. jako bližší nám zjev, za důležitější považuje se 
usmíření Schellovského sporu. Ale pro život celé církve jest důležitějším 
rozuzlení sporu o tak zvaném „amerikanismu". Schellův pokrokový 
katholicismus byl beztoho jen odrůdou onoho. Německé listy beztoho 
Schellovi nemohly odpustit ne jeho theologické bludy, ale jeho stranění 
směru Irelandovu, nativismu irskoamerickému. kterv v první 
řadě obracel a obrací se proti Němcům v Americe. „Amerikanismus" 
čili v užším slova ^Heckerismus" už byl celým směrem, celou školou, 
který v Americe a ve Francii už rozdvojil církev a hrozil ji teď roz- 
dvojiti i v Německu. Ted" rozsudkem liíma sporné body odstraněny. 

Zásady bludné, jež v třik zvaném ..amerikanismu" odsouzení 
došly, jsou dle papežského listu ke kard. Gibbonsovi z části Heckerismem 
rozšířeny, z části i jinak liberalismem vůbec vneseny do ki-uhů cír- 
kevních. List praví tedy, že není dovoleno: na získání jinověrců ne- 
podávati jim zprvu celé pravdy, zvláště ne ty nauky, které je snad 
nejvíc odpuzují; tyto pravdy katolické bud" podati zahaleně nebo až 
později. Tedy tato ,.pia fraus", uskok tento odsouzen. Přij)ustiti se 
může ovšem zmírnění discipliny církevní pro takové nově obrácené, 
ale nikdy nesmí se zatajit nebo zjinačit k vůli nim pravdy věroučné 
nebo mravoučné církve katolické. Není dále přípustno, aby k vůli 
úctě svobody zaváděn byl subjektivismus do církve, dle něhož by 
dovoleno bylo jednotlivci bez ohledu na disciplinu a nauku církve 
sledovati své osobní popudy a pohnutky jednání. Protož zavržení hodná 
jest také zásada, že v duchovním životě veškeré vedení jest zbytečno, 
ba škodlivo: ve snaze po dokonalosti že každý dle svých vnitřních 
popudů dospěje nejdále, veškeré zevnější duchovní vedení že jest jen 
na škodu. Nesprávná jest rovněž snaha, vše jen připisovati přirozenvm 
ctnostem a přirozeným silám člověka; jakoby působení nadpřirozené 
bylo bývalo potřebné jen v prvních dobách církve a dnes jen v ne- 
oÍ3yčejných případech; jinak že by však mravně náboženský a duchovní 
život člověka nadpřirozených pohnutek a pomůcek nepotřeboval. Odtud 

20* 



308 Eozhled. 



vyplývající rozlišováni ctností na aktivní a passivní rovněž jest ne- 
přípustné; passivnícli ctností vůbec mravouka křesťanská nezná. Z tohoto 
mylného rozrňznění ctností a znevážení ctností evangelických vyplvnulo 
i znevážení života řeholního; že by dnes už řeholní život neměl místa 
v životě církve, že by hodil se jen jako pomůcka pro slabé duše, 
silným však a činným duším že by se protivil; že by řeholní život 
dnes církvi nijak neprospíval anebo jen velmi málo. Toto mínění 
sv. Otec vyvrací i poukazem na dnešní činnost řádů, zvláště v missiích 
a v charitativním hnutí. 

Leč po „amerikanismu" v Americe onen nativismus asi zůstane 
a potrvá dále na zlost a úkor Němců katolíků. Poslední rok vynašli si 
v Americe pro německou rozpínavost nový název — .,Cahenslysmus'^ 
— - dle předsedy něm. spolku vystěhovalou pod ochranou sv. Rafaela, 
jenž zažádal u sv. Stolice — prý — za národní rozhi'aničení církve 
v Severní Americe. Nejen pro Němce katolíky, ale i pro Italy a pro 
Slovany, hlavně Poláky. Nativisté američtí proti těmto národnostním 
snahám získali vydavatele ťranc. ., Revue des deux Mondes" Bruneti «'*rea, 
jenž ve svých dojmech z Amerikv učinil též ostrou zmínku o národ- 
nostní rozpínavosti a nesnášelivosti německých katolíků v Americe. 
Cahenslv. o jehož žádost za rozdělení církve dle národností tu šlo, 
poslal minulý měsíc opravu do „Revue des deux Mondes". Leč ta ji 
odmítla a tak přinesla ji „Vérité". Cahensly tu popírá, že by Němci 
byli původcové žádosti za národnostní rozdělení církve katol. v Americe. 
Je prý to pvivodně požadavek italský, jejž v roce 1890. na sjezdu 
v Lucerně přijali pak i jiní národové, kteří své příslušníky v Americe 
mají. On pak ovšem jej podal v adresse Rafaelova spolku v r. 1892. 
svatému Otci zaslané. — Cahenslv tedv prohlašuje požadavek jen za 
všeobecnv v národnostech katolíků neanglosaskvch v Americe. Jinak 
požadavku toho však nepopirá. že by nebyl býval postaven, nebo že 
by dnes se ho Němci nedomáhali. 

Národnostní ohraničení diecesí navrhl ostatně nedávno 
v solnohradském „Kirchenzcitunii-u'^ i nějaký kněz německý severních 
Cech. Pro severní území německé přeje si dvě čisté národní německé 
diecese. očištěnou litoměřickou a nějakou novou ještě na západě, snad 
chebskou. Pro německé diecése pak měl bv být společný ústav theo- 
logický při německé universitě v Praze. Lstav ten ovšem by nebyl 
„seminářem", nýbrž volnou universitní fakultou pro bohosloví. Kdyžby 
prý pak biskupové chtěli k vůli ascetickému zdokonalení kněží ještě 
seminářský výchov, mohl ]jy prý při každém (německém) biskupství 
zřízen býti čtvrtý ročník, kde bv absolvovaní posluchači theologie 
věnovali se pak ještě rok před vysvěcením ascetickému životu a snad 
doplnění studia i-item atd. 

Propukla v německých krajích Rakouska agitace pod heslem 
„los von Rom" začíná opravdové obavy a nepokoj vzbuzovati 
v knězích německých. Zvláště v našich sudetských zemích, kde 
německý lid prožrán byl už dříve liberalismem a socialismem, při- 
vinulost k nál^ožonství není asi veliká. 



Rozhled. 309 



V pruském sněmu německém byla počátkem března malá kul- 
turní debat ta. Jednalo se o to. aby se starokatolické církvi 
přidalo ze státní pokladny k dosavadní podpoře ještě 6000 marek. 
Dosud dostávala starokatolická církev na svůj kněžský seminář podpory 
48.000. Po ostré debattě na sněmu ponechána tato stará položka a 
přídavek škrtnut 133 proti 128 hlasiím. Vláda ovšem přídavek bájila 
jako potřebnv a slušný. Katolický střed A'šak v přídavku tom musil 
spatřovat osten proti církvi katolické. Starokatolicismus se nijak ne- 
rozšířil, zůstává stále tím nepatrným hnutím, které vůcihledě klesá 
a upadá. Dávat takovému společenstvu církevnímu za to tím větší 
podporu, značí tedy uměle je vvdržovat. A protestante se přiznali. 
Starokatolicismus byl vítaným bojovníkem proti ultramontanismu při 
vzniku svém. teď už ovšem většina veň nadějí neskládá, ale přece ještě 
jsou vrstvy protestantské, které by rády tohoto vlka na katolickém 
stromě dále uměle udržovaly a pěstovaly, že by snad přece ještě 
zmohutněl a soku ubíral. Ministr Bosse sám toto zklamání vyslovil 
a na oko ovšem i popřel, že b}' vláda v nové vzpružení tohoto hnutí 
douíala. Společnost církevní však prý už je teď tu a jako taková 
uznána a má prý tudíž právo na podporu. Dnes sic jen 15.000 vy- 
znavačů v Prusku se ke starokatolictví hlásí, ale proto není tato spo- 
lečnost nepatrnou. Hnutí starokatolické prý však upadá následkem 
nedostatku kněží. Proto prv není možno, aby vláda uznávajíc společnost 
tuto, odpírala jí prostředk}^ k další její existenci. Jenom z tohoto důvodu 
slušnosti prý vláda podporu nedostatečnou z^^'šuje. — Poslanci katol. 
poukazovali právem na bojovnv ráz tohoto přídavku. I teď prý činí 
stát dosti pro starokatolíky. vA'uakládá-li na každého theolog"a staro- 
katolického 1000 marek. 

Dne 1. března v říšském německém sněmu posl. Lingens (kat. stř.) 
A^yvolal svým dotazem ke zdravotnímu úřadu odpověď na otázku, zda 
pohřbiv á n [ m r t v o 1 shledáno v pokusech úřadu toho zdraví ne- 
bezpečným. Keditel úřadu zdravotního popřel na základě výzkumu, 
jež úřad z uložení sněmu konal, že by pohřbívání mrtvol obyčejným 
způsobem a na odlehlém místě bylo zdraví nebezpečným. Zárodky 
všech nemocí, jimiž osoba pohřbívaná byla postižena, v krátkém čase 
zhynou v mrtvole samé. tím více při rozkladu mrtvoly v zemi. Při 
dosavadním způsobu pohřbívání vyloučena prý tudíž možnost jakékoliv 
nákazy z toho důvodu. 

Spalování mrtvol zůstává ostatně i na dále ,,sportem posmrtnvm" 
a dosud sportem velmi drahým a proto i neobyčejným. V roce 1898. 
spáleno ve všech čtyřech německých spalovacích ústavech (Gotha, 
Hamburk, Heidelberg a Jena) jen 423 osob. Rok před tím spáleno 
ve třech Vistavech 373 osob. Nejvíce mrtvol dosud spaluje se v Gothě 
(188—179). 

Ritualistické hnutí v Anglii se asi přiostří ještě víc než 
dosud tomu bylo. Ritualisté ..církevní jednoty". ,,Church-Unionu", po- 
sledního února měli v Londýně svou slavnostní schůzi, na níž přijato 
memorandum, které v zájmu jejich věci má se podat královně, 



310 Eozhled. 



Liskupům. sněmovnám a ministrům. Memorandum obsahuje důvody 
pro oprávněnost ritualismu v církvi an;:-likanské a slavnostně prohlašuje 
své právo na svobodu vvkonu obřadních, právo svobody proti biskupům 
i proti sněmovně, kdyby se z těch činitelů odvážil některý vynášet 
ortel nad ritualisty. Oprávněnost obřadňv katohckých v protestantské 
cirkvi ancrlikanské podpírají ritualisté těmito zvláštními důvody: „Mužové, 
kteří v XVI. století Anglii spravovali, neměli společenství s reformátory 
jiných zemí, nenásledovali jich, ač mohli. Jednohlasně odmítali mvšlenku 
odloučiti se od katolické církve a přerušiti spojení s církvemi tehdejšími 
ve P'rancii, Itálii, Xěmecku a Španělsku. Jen v některých bodech od- 
ch vlili se od těchto církví, kdež onv samy už neshodovaly se s prvotní 
praksí církve. Důvod, že tyto obřady církve šestnáctého století vyšly 
ze zvyku v církvi ..katol." v Anglii, neplatí; právo, které by si tu 
koruna, parlament nebo biskupi osobovati chtěli v ustanovováni 
obřadů církve, se neuznává..." Ježto Church- Union má ve svých 
řadách množství kněžstva a i biskupy církve anglikánské, jest tento 
projev ritualismu jednomyslně přijatý na pováženou pro trvání jednoty 
v církvi anglikánské. 



Věda a uiuéní. Dne 20. února zemřel v Praze proť. českoslov, 
obch. akademie Ph. Dr. Karel Plischke. mladý ještě (" 1862 ^s/n) 
učenec v oboru geografie, ethnogratíe a anthropologie. Specialitou jeho. 
v níž dobyl si věhlasu i v cizině, byly země a osady nizozemské 
n iižní Asie s obvvatel.stvem svvm. — Dne 21. února zemřel Fr. 
Gobi- Kop id lánský, redaktor ,.Xár. Listů" (* 1829). Sepsal řadu 
povídek a románů. — Dne 1. března zemřel Bedřich Havránek, 
pražský malíř-krajinář (* "/^ 1821). 

Dne 10. března slavil Fr. Ad. Šubert, ředitel Xár. Divadla 
své óOleté narozeninv. — Dne 11. března oslavena ve Vídni 25letá 
akademická činnost pi*of^ chir. na vídenské universitě E. Alberta. 

Ke stému výročí Celakovského uspořádiína výstavka ruko- 
pisův a knih jeho v Museu král. českého, podobná jako u příležitosti 
jubilea Kollárova. Komenského a Palackého. — V městském museu 
uspořádána od 1 5. března posmrtní v v stávka prací M á r o 1- 
dovvch. Vvtěžek vvstavky věnován na vychování synka Mároldova. 
Z piety k zesnulému umělci, jakož uměleckou cenou vystavených prací 
přivábeno nejen mnoho návštěvníkův, ale i kupců na obrazy. — Tento 
měsíc pořádána mimo to ještě jedna výstavka obrazů, jež i po finanční 
stránce měla skvěK' úspěch — v odporu s obyčejným fiaskem výstavek 
takovvch. Bvla to vvstavka malíře -kraiináře Václava Radimského- 
v salonu Topičově. Umělec a moderní umělec každým coulem, ale 
přece díla jeho pro vnitřní cenu jich šla rychle na odbyt. Už první 
týden hned prodáno za 6000 zl. obrazů jeho. 

Jiný český umělec pořádá výstavku soubornou prací svých ve 
Vídni — Hanuš Schwaiger. Umělec, jemuž uznání moderních 
umělců vídeňských a hlavně listu jejich „Ver sacrura-' pomohlo 



Rozhled. 311 



k opravdovému uznání i v širokých kruzích mimo národ česky. Jen 
že po vídeňské v\-stavce své Hanuš Schwaigcr nebude už patřit nám, 
ale Němcům. Xěmci ho reklamovali při výstavce s ceK'ra jeho uměním 
pro sebe. Kotví v německé pudě i manýrou i náměty svými. Tak 
jsme zas chudší. A ne o muže ceny nepatrné! Ovšem je zcela pravda, 
že jen rodem bvl náš — do nedávná. Duše jeho tvorby kotvila 
v dřevně německém světě. Ted" teprv poslední léta Valašsko a Slovensko 
začíná nám jej získávati. — Kritikové vídeňští jako předchůdce 
Schwaigrovy v německém umění označují Luku Cranacha (jehož vý- 
stavka letos bude se pořádat v Dráždanechi. staršího Petra Breughela 
a Hieronyma Bosche. Z přítomných srovnávají jej se svým berlínským 
malířem Jos. Sattlerem, jenž však se více — formou — blíží starým 
rvtcum. především Diirerovi. Schwaiger ale ve své zálibě sáhl ještě 
dále k primitivním dřevořezbám. 

Nástupcem MockerovVm při stavbě chrámu svatovítského 
neustanoven zatím nikdo — zastávati jen ho má dosavadní zástupce 
jeho architekt Živný, který pracovati bude dle plánů Mockerem samým 
zhotovených dále. Tyto vystačí ještě na půl druha roku. 

Městská rada pražská, aby se vyhnula stálým výtkám o nešetření 
památných budov Prahy, dala si zhotoviti od stavitele Polívky m oděl 
celého staroměstského náměstí v souladném stylu, jak bylo 
před bouráním, a kde třeba, umělecky doplněném. Model tento bude 
jí pak vzorem — shledá-li jej za vhodnv totiž I 

Křesťanská akademie v Praze uspořádala v zimě cyklus 
přednášek o umění církevním a o umění vůbec. Přednášky, jež byly 
každou sobotu, skončeny pro toto období 18. března. 

Porotou, jež měla rozhodnouti o ceně Nár. divadla pro nejlepší 
operu českou, uznáni 28. února za nejlepší operu Kovařovicovi 
„Psohl a vci'', přes veškeru kontreminu. jaká se proti této opeře 
ve vlivuplných divadelních kruzích pražských provozuje. Obecenstvo 
saniíj je operou nadšeno a pokud na obecenstvu bylo, byl úsudek 
ustálen už před hlasem poroty. „Psohlavci"' od Smetanových oper 
mají se za nejpozoruhodnější dílo české skladby operní. 

Druhé české divadlo dále rozdmvchává neshody a sváry 
mezi soudným obecenstvem a družstvem dnešního .^Národního divadla''. 
Na schůzi, již 15. března uspořádali příznivci mvšlenky nového samo- 
statného divadla, přijata v tom smyslu i resoluce. Leč zazněla na schůzi 
i pohrůžka, již výbor Nár. divadla vyslovil už v dotazníku svém 
na redakce a spolky o téže otázce zaslaném (koncem úmra): že by 
totiž družstvo Nár. divadla v případe oposice z obecenstva musilo 
požádati zemský výbor, aby na základe privileje (stavovským) divadlům 
pražským za Marie Terezie udělené hájil výlučnou privilej zemských 
divadel pražských proti novým soupeřům a na nové divadlo koncesse 
neuděloval. Družstvo i správa Nár. divadla nvnějšího pracuje všemi 
silami — i takovými! — ktomu, aby zabránila vzniku nového divadla 
samostatného, od správy nynějšího Národního nezávislého. 



312 Eozhled. 



Ka Károdním divadle zaveden vedle činoherního dramaturg-a nyní 
také dramaturg- opem i. Představen 26. línora obecenstvu v osobé 
hudebního skladatele Zdeňka Fibicha. Operní dramaturg má pravomoc 
velikou, on je vlastním ředitelem veškerého operního repertoiru divadelního. 

Návrh na zřízení literární společnosti podal nedávno prof. 
Jakubec. Společnost měla by se zanášeti kritickým rozljorem a vy- 
dáváním sprá\mvm spisů z novočeské literatury, hlavně z doby pro- 
))uzení našeho. 

Spolek rak.-uherských knihkupců na své poslední schůzi ve Vídni 
usnesl se v^•dávati rakouskou bibliografii. Předně má vyjíti 
bibliografie německá, tedy popsání všech děl. sešitů, časopisů atd., jež 
v německém iazvku v Rakousku kdv vvdánv bvlv. Za německou 
))ibliogTafií pak mají následovati ]jil)liografie i národů jiných. Ale i tu 
omezena zůstane hranicemi mocnářství. 

Návrh vid. vládního redaktora Jindř. Adlera v umělecké radě 
podaný a přijatý, aby se zřizovala u nás maloměstská musea a 
galerie umělecké budí na mnohých stranách už obavy. K pro- 
vedení jest ovšem ještě daleko, také jest nemyslitelno, že počet těchto 
maloměstských museí, jichž náklad páčí se na 6 až 8 tisíc zlatých, 
byl by v dohledné době veliký. vSolnohradský ,,Kirchcn-Zeitung- 
však už ohrazuje se, aby nějaká hyperumělecká komisse ve Vídni 
rozhodovala pak o obsahu těchto maloměstských obrazáren a pašovala 
na venkov nějaké klassické nebo moderní nahotinv. neljo umělecké 
blasfemie. jakých v moderním umění dosti nalezneme. — Takovéto 
obrazárny, poněvadž samy sebou bv neměly toho umělecky vzdělávacího 
účinku, provázeny by byly kočovnými přednáškami vvnikajících umělců 
a kritiků, kteří by obraz živým slovem doplňovali. I takovéto přednášky 
zmíněný list podezřívá, že zavdají asi mnohdy příčinu k protestům 
z náboženského stanoviska. — Zatím větší obavu mohou míti sami 
navrhovatelé, že z věci nic nebude, než ti, kteří se bojí liberální a 
ne-li nemravné tedy mravně indiíterentní propagandy. 

liíšská ústřední komisse pro zachování uměleckých 
památek jednala v posledních schůzích svých také několikrát 
o moravských a českých památkách. Povolena ještě dodatečná 
podpora pro dokončení stavbv a výzdobv chrámu s v. Barbory 
v Kutné Hoře; za to však zamýšlené zřízení malé vížky na 
kostele P. Marie v S e d 1 e c i odstaveno, ježto ministerstvo zatím 
podporu odřeklo. — Centrální komisse zasadila se u b r n ě n s k é 
městské rady o to. abv při assanaci města jesuitský kostel, 
který buď celý nebo jeho kaple vyčnívající dle návrhů městských 
měl s okolím svým padnouti, byl zachován, jakožto jedna z nej- 
krásnějších renaissančních staveb Moravy. — Pro úpravu kostela 
v Králově Poli zasadila se komisse o to, aby zatřené nástěnné malby 
se opravily v původní podobě, jakož i štukový mramor se vyleštil 
a oltáře pozlatily. 

Kostel Pálavský, zajímavá to stavba z r. 1660., má dle ná- 
vrhu komisse dostati novou malbu uvnitř, oltáře mají býti renovovány 



Rozhled. Sťí 



a hlavní oltář dostati novy obraz. Také zevně má býti chrám upraven. 
Pro kostel sv. Mikuláše ve Znojmě vypracoval stavitel Wiiehtler 
podobný plán na celkovou rekonstrukci, jejž komisse přijala. — Mi- 
nisterstvo vyučování a kultu jakož i centr, komisse schválila dohotovené 
nyní už skoro zcela opravy chrámu P. sv. Michala v Olomouci, 
také pro zbytek oprav ještě nutných dala schválení. Obavy její dříve 
proti návrhům opravy a přestavby vyslovené se nesplnily ; zvláště aku- 
stika kostela dvěma zástavbami předsevzatými neutrpěla, ale za to 
aesthetický vzhled chrámu získal. — Na podnět daný prof. konservá- 
torem Klvaňou, usnesla se komisse dáti vyšetřiti starobylý zvon 
v Petrově z bývalé tamní modlitebny českých bratří pocházející, 
jakož i přesvědčiti se o de.solátním stavu chrámu P. IVIarie ve Zdaru, 
pěknými freskami po vnějšku ozdobeného, a co třeba k nápravě pod- 
niknouti. 

Spolek m a ď a r s k ý c h malí ř ů , kterýž zreorganiso val se 
T poslední době a přijal mezi sebe sochaře, podal nedávno k mini- 
nisterstva protest proti uměleckému senátu zemskému. Při 
letoší zimní výstavě umělecké v Budapešti zakoupila totiž vláda a krčil 
uherský za 27.400 zlatých 51 obrazů (vůbec prodáno obrazů 1G8 
v ceně 41.700 zlatých'. Umělci však nebyli s touto koupí spokojeni. 
Státní koupě jest zajisté též přisouzením jakési prémie umělci, a tu 
prý státní koupě nevztahovaly se vůbec na obrazy ceny té hodné. 
Ježto návrh dává senát zemský, obracejí se umělci proti tomuto a žá- 
dají, aby místo svého dosavadního zcsla laického složení měl l)udoucnč 
tři čtvrtiny umělců a jen jednou čtvrtinu laiků. Tak by se pak od- 
borný úsudek v l)udoucnosti pojistil. — Jako zajímavost, jak Madaři- 
umělei jsou maďarští, podáváme tu výbor tohoto reorganisovaného 
spolku výtvarných umělců maďarských; předsednictvo a výbor tvoří: 
Basch. Kocián (Kacziánv). Karlo vský, Žala a Sulek. To jsou všichni, 
i\ dle jména ani jeden čistokrevný Maďar ne, za to samí Slované až 
snad na Basche — dle jména soudíc. 

V ..Rakouském ^luseu" má b>'ti letos uspořádána od května do září 
výstavka tisku a maleb na tkaninách starých i moderních. 

Vdova po Dostojevském darovala moskevskému museu historickému 
sbírku památek a rukopisů po slavném spisovateli-muži svém. Vedle 
poprsí, fotografií, odlitku tváře z mrtvoly Dostojevského, jsou tu všecky 
spisy jeho, rukopisy spisu, pokud jsou uchovány, mnohé rukopisy do- 
sud netištěné, nábytek pracovnv, péro a jiné maličkosti k osobě Dosto- 
jevského se vztahující. Památkv tyto budou tvořiti v museu síň 
D o s t o j e v sk é h o. 

Zemřeli minulý měsíc: A. A. Chovanskij. red. „FilologickV-ch 
zápisku." ruskv filolog, spisov.. slovutný historik a znatel městských 
starožitností ruských; M. J. Pyljaev (..Starý Petrohrad", „Stará Moskva", 
„Zabytoje okrestnostej Peterl)urga" zapomenutá minulost okolí Petrohr. 
a jiné.); Vladimír Osipovič ]\Iíchnovič, jeden z předních ruských no- 
vinářů (z ,.Novo.stí". kdež podpisoval se pseudonvniem ..Kolomenský 
Kandid"); — spisovatel polský Henryk Lisicki. 



!14 Rozhled. 



V Anglii zemřel zakladatel telegrafické zpravodajské kanceláře, 
baron de Reuter (25. ún.i rodem Israelita; tamté-í zakladatel mezinárodní 
cestovateiské kanceláře Cook, jenž pro svou znalost světa a zemí skoro 
všech často i vládami na poradu přil)írán. — Ve >štyr. Hradci zemřel 
8. břez. prof. J. B. Weiss. slovutný historik v duchu katolickém. 

V Xémecku mají divnou uměleckou atféru. Stavitel říšské sně- 
movní budov}" Pavel Wall o t měl svěřeno ještě i další vnitřní 
vyzdobení budovy. Xástropní malbu jednu zadal malíři a prof. mni- 
chovskému Frant. S tučko v i. Tento na návrh obrazu už bral silné 
závdavky, když pak návrh bvl hotov, sněm se všeobecně vyslovil od- 
mítavě o takové výzdobě. Xclibosf byla téměř všeobecná bez rozdílu 
stran. Příkrým projádřením kritiky pánů poslancův uražen prof. Stuck, 
stavitel Wallot i celý sbor mnichovských umělců. Tito pozdvihli pro- 
test proti takovému chování se vůči umělci prvého řádu. jakým je 
Stuck. a poslali své vyjádření předsednictvu sněmu. Wallot se vzdal 
svého úřadu, a Stuck prohlásil, že on návrh obrazu svého nijak měnit 
a předělávat nebude. — Obraz byl určen pro stropní malbu předsed- 
nického sálu. Fr. Stuck vymaloval pro ten účel „honbu za štěstím-. 
Poslanci vytýkali, že už námět je nevhodný, tím více však provedení. 
Honorář za obraz určen byl 30.000 marek. 

Spor mezi umělci a to velmi vášnivý propukl v Itálii. V Benátkách 
utvořil se nedávno spolek největších umělců italských pod jménem 
„Cooperazi one dei pit tor i e degli s cul tor i." Leč stanovA" 
této kooperace, jež jinak je dobrou svépomocnou a stavovskou orga- 
nisací. mají tu chybu, že obmezují počet členstva na 40. Ve spolku 
tom vznikla tedy pro italské umění výtvarné jakási samozvaná aka- 
demie čtyřiceti. — Členové se doplňují volbou. Hned první výběr 
způsobil mnoho nespokojenců. Neboť mnozí opravdoví znamenití umělci 
zůstali mimo počet 40. Nespokojení založili tudíž nov^^ spolek proti 
kooperaci a sice „Associazione dei pittori..." jejíž příslušenství 
je volnější; nevázané počtem. ]\Ialíř Corcos podal pak jménem tohoto 
spolku protest a zároveň žádost k ministrovi vyučování, aby pomohl 
Associaci proti Kooperaci, sic že ostatní umělci italští, mimo benátský- 
spolek stojící, budou zničeni na vždy. ^lezi lepší vyloučené z Kooperace 
italské umělce patří mezi jinými: Bianca, Corcos, Grosso, Joris, Lance- 
rotto, Oca, Passini, Vannutelli. Vighi a j. 

Brusselská demokratická universita zavřena. V r. 
1894.. když liberální universita brusselská nepřipustila přednášky pařiž. 
geografa a anarchisty Eliséea Reclusa, odštěpili se socialističtí a radi- 
kální studující od university brusselské a založili si svou demokratickou 
universitu spolu jako ústav pro „svobodné vvsoké vědy''. V radik. 
a sociál, kruzích myšlenka došla i hojné peněžní podpory. Učenci po- 
voláni z celého téměř světa, a to bez výběru kvality a přesvědčení. 
Když universita stávala se čím dále bezohlednějším pařeništěm všech 
podvratných učení, počali liberálové i konservativci a i vláda dělat 
nové universitě obtíže. Vláda konečné odepřela universitě právo udě- 
lovat doktorské diplomy a senáty belgických universit posluchačův 



Kozhled. 315 



Z demokratické university ke zkoužkám k doktorátu nepřipouštěly. 
Mimo to i pramenv finanční vyschly a tak v polovici března rektor 
universitv Greef ohlásil professorům i studentům, že universita musí 
se z těchto příčin uzavříti. Studenti i professoři protestovali — ale 
správní rada přece jen své usnesení vykonala. 

Xový obraz Rembrandtňv našel náhodou v pohostinském 
dvorním pokoji carského paláce v Carském Selu A. Somov. Pochází 
z r. 1659.; námět jeho jest Kristus a Samaritánka. Obraz byl přelíčen 
a přemalován několikrát, takže nebyl na první pohled k poznání, jako 
dílo mistra Rembrandta. Ted" kdv původní malba po očištění vynikla, 
zastal rovněž ještě příliš nezřetelnv. Obraz uložen v carském museu 
Erémitaue. kdež přibyl jako 42tý Rembrandt. 

Vicomte Melchior de Vogité dobývá si teď slávy i na poli 
románovém. Ale ne uměleckou krásou, leč zajímaA^ou časovostí. Jeho 
„les Morts qui parlent^' v „Eevue des deux Modnes" uveřejňovaní 
způsobili mnoho hluku svými narážkami na skutečné osoljy a poměry 
a ostrým lícním tábora, k němuž Vogilé stojí v oposici: protestantismu, 
judaismu, a Dreyfusistň. Zvláště způsobilo zlou krev, že prý zatáhl do 
nepěkné scény jméno b}'valého ředitele ženského paedag'ogia Félixa 
Pécauta, protestanta, jehož si však učený svět vysoce vážil, jako šle- 
chetného vvchovatele. 

Podle příkladu vídeňské dvorní knihovnv vvdává nvní přičiněním 
praefekta P. Frant. Ehrleho i vatikánská knihovna své nejstarší 
a nejcennější rukopisy tiskem pro veřejnost vědeckou. 
Rukopisy jsou reprodukovány cestou ťotochemickou a co do formy a 
tvaru velmi věrně napodobeny. Každý rukopis provázen bude vědeckým 
výkladem. První taková publikace obsahuje rukopis Virgila s vysvětliv- 
kami P. XoUiaca. Jako druhé číslo vyjde „Josua". Takovýmto způ- 
sobem stanou se vědecké pokladv vatikánské knihovny co nejšíře 
přístupnv každému učenci. 

Od 11. do 14. dubna. konati se bude v Karlových Varech v Cechách 
XVII. sjed pro vnitřní medicínu — lékařů německých. Referáty 
převzali nejlepší specialisté mezi lékaři německými. 

Letoší XII. mezinárodní sjezd o r i e n t a 1 i s t ů má se konati 
v Rimě počátkem září. — Tutéž k(mati se má mezinárodní sjezd 
žurnalistů, jenž však pro vnitřní zápletky italské, zvláště pro ne- 
povolenou amnestii žurnalistům v lonskvch milánských bouřích od- 
souzeným, bude asi musit bvti bud přeložen, buď zcela odkázán. — 
V Budapešti má se konati mezinárodní sjezd a vvstavka 
a čety lenového osvětlení i od '20. do 24. května). Poslední po- 
dobná výstavka byla v Berlíně. Acetylen tímto způsobem nejvíc přátel 
a ctitelů dobývá. — Ve dnech 4. až 9. dubna koná se sjezd mezi- 
národní proti alkoholismu v Paříži. V referátech jednati se 
bude především o vhodném způsobu, jak všemi druhy škol působiti 
proti alkoholismu; a jak vzděláním a poučováním vůbec. Důležitou 
bude otázka o zřízení mezinárodní jednotv všech států na ochranu 
domorodých plemen v nekulturních zemích mimoevropských proti 



!16 Rozhled. 



íilkoholi.smu. Leč docíli-li jen takové akademické jednání jakého účinku ve 
.skutečnosti 1 Rovnéž alkoholismus a otázka sociální bude předmětem rozprav. 

Na počest objevu článku Voltová bude od 15. května do 15. října 
mezinárodní elektrotechnická výstavka v Komu v Itálii 
spolu s mezinárodním sjezdem učeného světa elektrotechnického. 
Výstavka dle přihlášeného účastenství bude asi velmi úplná a rozsáhlá, 
aspoň pokud Evropy se týče. — Xa počest výročí památky Guttenberg-ovy 
pořádati se má velkolepá slavnost Guttenbergova v Mohu či 
od 23. do 26. června. Spolupořadatelé slavnosti jsou nejslovutnější 
osoby v oboru knihovnictví: ředitel ..British -Musea "^ v Londýně 
M. Thompson, ředitel národní knihovny pařížské L. Delisle a ředitel 
vatikánské knihovny P. Fr. Ehrle. — Mezi tím co tak slavně budou 
v Mohuči slavit památku kutnohorského jmenovce, vynálezce knihtisku, 
připadne u nás rovněž výroční třistaletá památka úmrtí prvního slavného 
českého knihtiskaře D. Adama z Veleslavína. 

V Anglii chystají sbírku nejstarších právních památek církve 
západní pod jménem .. E c c 1 e s i a e o c c i d e n t a 1 i s m o n u m e n t a j u r i s 
a n t i q u i s s i m a'\ jež kritickým výběrem připravuje historik C. H. Turner. 
Vedle dekretů papežských, svnod a sněmů církevních jsou to i jiné pra- 
men v sahající od nejpr vnějších časů církve až po rok 511. Od této doby 
už sbírka ona obsažena v monumentálním díle: „Monumenta Germaniae 
historica". 

Mezinárodní společnost pro zkoumáni vrchních vrstev vzduchových 
koncem března na osmi místech Evropy vypustila balony ku 
vědeckému zkoumání, osazené i neosazené a samočinné. Místa, 
odkud balony se vznesly, jsou: Vídeň. Mnichov, Berlín. Petrohrad, 
íštrassburg, Limoges, Trappes a Paříž. Balony opatřeny byly poučením 
pro obecenstvo, jak zacházeti s kleslým balonem a komu o něm zprávu 
podati. Samočinným způsobem měly neosazené balony trousiti lístky, 
jež nálezce měl vyplniti — udáním času a místa a poslati poštou ústřední 
komissi. — Takové vědecké výzkumy meteorologické pomocí balonů 
konají se pravidelně od r. 1893. Ka zkoumání vrchních vrstev vzduchových 
klade meteorologie veliký důraz. Velmi vhodného způsobu k tomu cíli 
hodlá použiti meteorologická stanice pruská (Tegelské hvozdyj. V roz- 
počtu letoším povoleno 50.000 marek na zřízení stálé stanice 
balonové. Balon bv byl upevněn a stále by se A-znášel v různých 
polohách vrchního vzduchu samočinně registruje meteorologické záznamy. 
Balon k tomu cíli určený, či spíše dva stále se doplňující, spočívají na 
spojení balonu s drakem opatřeným samočinnými nástroji. Možno tím 
dosáhnouti výše 3000 až 4000 metru. Používání draků ke zkoumání 
meteorologickému dosud bylo možno jen na pobřeží, při silných větrech 
pobřežních, uvnitř země při mírných větrech bvlo toto zkoumání ne- 
možno. Poutaný balon sám pak pro zkoumání ve vyšších vrstvách se 
nehodil, ježto každý silnější náraz větru jej srážel k zemi. Spojením 
obou má se docíliti jistého stoupání za každého stavu povětrnosti. 

Rok co rok vysílá carská ruská zeměpisná společnost v Petrohradě 
výzkumné vědecké v v p r a v y d o s t ř e d n í A s i e a jiných končin 



Rozhled. 3 1 T 



iisijské Rusi i přilehlých krajin. Výpravy mnohdy rozděleny i na více 
okrsků. Výpravy podporuje stát, car, i jini zčímožní soukromnici. Ve 
zprávách zeměpisné společnosti petrohradské hromadi se tak nejcennější 
materiál ku poznání země a lidí celé ohromné severní polo\áce Asie. 
Letos nadána zvláště prostředky má l)ýti poslána ze společnosti země- 
pisné výprava, již určen čas dvou let ku vědeckým výzkumům. Jako 
loňská výprava pod vedením Komárova cílem měla Mandžursko. tak i 
tato pod vedením poručíka Kozlova vydá se s prvním rozbřeskem 
teplejších dnu do západního Mong-olska. do stepi Gobi. pohoří Mandžu. 
aby podél jezera Kukuncn* pronikla až ku pramenům ..Žluté" řekv ve 
středu Cínv. Uzemí toto. jež tvoří sféru ruského vlivu v (Jíně. postup- 
nými výpravami vědeckými nabývá pro Rusko stále většího významu, 
odhalujíc svá netušená bohatství. 

Sa loňském geogratickém mezinárodním sjezdu přijalo Rusko se 
Švédskem úkol podníti se nového měření stupňového ve vzdá- 
lenějších od rovníku Šířkách zeměkoule. Výprava vvdá se letos na 
cestu. Oba státy přispějí značnými peněžními podporami, Rusko mimo 
to poskytne dvě lodi pro výpravu. Výprava vydá se ze severního 
pobřeží rusko-švédského na Špicberky. kdež se na celé léto zařídí. 

Hlubomořská výprava německá do jižního oceánu 
vedle jiných zajímavých výsledků přinesla i vyvrácení dosavadní do- 
mněnky, že v protivě k severnímu ledovému moři jižní vykazuje jen 
malé hloubky, že tu dno mořské počínajíc od jižních pevnin ba už 
od samého rovníku stále stoupá. Domněnka tato novým měřením 
zvrácena : shledáno totiž, že jižní polární moře až k zemi 
Enderbyho jižně od Afriky na již. polárním kruhu ležící) vykazuje^ 
hloubku .')000 až óTOO metrů. 

V r. 1897. a 1898. podniknuto opětně rozsáhlé pátrání a kopání 
v bývalém táboře vojenském z dobv římské u Dunaje ve starém 
Carnuntum (na hranici uhersko-rakouské na jižním břehu Dunaje). 
Odkopána stará silnice s hrobv vojenskými po stranách v délce ŠoO 
metrů, táhnoucí se k římskému ležení. V hrobech nalezeny spálené i 
nespálené ostatky mrtvol vojínů XV. legie, u mnohých hrobů byly 
nápisy. Dále pracováno na odkopání všech čtyř silnic, jež z ležení 
vedly na všecky strany. Jedna ze silnic opevněna byla dvěma věžemi 
ve vzdálenosti 1200 metrů v od sebe. Druhá táhla se až k amfiteátru na 
břehu dunajském; tato jde dnes až do prostřed městečka Hain burku. Při 
kopání v leženi samém přišlo se na východní straně na massivní věž, 
z níž jen přízemí a základy uchovány. Přízemí rozděleno na tři místnosti. 

Na „Pfatfenbergu" přišlo se na základy chrámu pohanského; 
chrám opatřen byl předsíní, za niž následovaly tři síně chrámové. Dle 
mramorových lilomků nalezených dá se souditi na překrásnou vnitřní 
výzdobu chrámu. Vedle tohoto chrámu nalezeny zbytky ještě jinéha 
chrámu, jenž byl trojlodní a mohutným „portikem" obklíčen; nalezena 
i místnost, odkudž chrám se vytápěl. Průčelí obou chrámu obrácena 
bylo k ležení. Mezi oběma chrámy nalezeno asi 12 základů obětniště 
bohatě zdobenvch. 



318 Rozhled. 



Při regulačních pracích na Tibeře nalezen mosaikový plán 
antického Kíma '22. února), po némž dosud marně se bylo pátralo. 
Plán ten byl ve starém Ilímé výzdobou chrámu Antonínova Plán asi 
dal na ono místo odnésti papež Pavel III., neboť nalezen byl blízko 
místa, kde stával palác Farnese, z kteréhož rodu papež pocházel. Tam 
se asi plán zatím uložil a pak se naň zapomnělo Kalezeno při kopání 
a pátrání nejdřív 347 úlomků, později ještě asi 150. takže nyní z plánu 
celého by bylo na 500 kusů ; plán není celý, i zamý.šlí se kopati dále 
poblíž kostela sv. Kosmy a Damiána, kdež jak se za to má, ještě i 
ostatek plánu někde uložen ])ude. Plán tento má pro histoni Eíma 
velikou důležitost. Osvětlit mnohé místopisné záhady starého Říma. 

Minulou zimu pracováno velmi pečlivě na upravení všech nálezů 
v basilice a katakombovém pohřebišti Domitilly v Římě. 
Úlomky sarkofágů, nápisy a jiné nalezené už dříre fragmenty, upev- 
něny kol zdí basiliky a doplněny dle formv úlomků. Také kolem 
apsidy choru umístěny fragmenty, takže basilika proměněna nyní 
v pravé bohaté museum archeologické velmi pečlií^ě upravené. 

Francouzský archeologický ústav (se sídlem v Kímě) od nějakého 
•času podnikal kopání a výzkumy na místě starého afrického 
města Lambaesis; na severu města objevena křesťanská basilika 
20 metrů dlouhá a 12 metru široká. Půdu kostela tvoří samy hroby 
mučenické z 3. století. — Ve Spartě nalezen nedávno velmi pěkně 
zachovalý, skvostný obraz mosaikový představující Achillea 
v ženském oděvu mezi dcerami krále Lvkomeda, kdež skrýván byl, 
aby do války trojské nemusil. Provedení obrazu jest velmi živé a 
umělecké. Obraz má hojné arabeskové a květinové obroubení. 

Anglická komisse výzkumná v Egyptě poslala nový nález do 
britského „Ashmo'ean Museum"; jsou to kamenné úlomky hiero- 
glyfické z času prvních tři dynastií. Nalezen v byly v Hierakon- 
poli. Úlomky pocházejí ze sochy neznámého dosud krále Beš. Jest 
to jediná královská socha, jež doposud z oné dřevní periody egyptské 
historie nalezena. Hlava sochy je velmi pěkně a zdařile v ušlechtilém 
typu provedena; u nohou postavy leží pobití nepřátelé, jichž počet 
udán na 47.02Í). Žezlo krále Beše ukazuje podobu jiného krále jménem 
Nar-Mer, spolu i dobyté prapory, stáda a otroky. Úlomek jiného žezla 
reliéfně představuje jiného krále nejstarší dynastie, jak prováděti dává 
práce zavodňovací. Ještě jiné věci, nůž pazourkový, hlava ze sošky 
dívky nějaké a pod. věci nalezeny, všecko to dle úsudku učeného 
archeologa anglického Evanse pochází z doby 4000 let před Kr. — 
V Den dere nalezeny zase z doby jedenácté dynastie: socha 
krále Mentuhokepa s manželkou Nefermezut a úlomky alabastrových 
váz a pod. 

Ruská archeologická společnost zabývala se několik let už kopáním 
na Krymu. Konečně dopátrala se velikého objevu. Několik mil od 
Sebastopolu objeveno celé antické město pod zemí. Jest to asi 
řecká osada na onom místě kolem r. 550 př. Kr. založená. Nad za- 
sypanou osadou stojí nyní mužský pravoslavný klášter s kostelem na 



Rozhled. 319 



památku pokřesťanění Chazarů ku cti sv. Cyrilla a Methoda r. 1888. 
vystavěným. - — V antickém městě vše je velmi dobře uchováno; domy 
s celým vnitřním zařízením, výzdobou a známkami života tehdejšího. 

V Hag'enově v Mecklenbursku nalezena při kopání půl metru 
vysoká nádoba s víkem. Obsah její záležel s velkého počtu různých 
předmětů kovových (zlatých, střibiných a bronzovýchi ozdobných věcí 
i nástrojů. Dle archeologa dra Beltze nalezena tu výbava pohřební 
starého vendického knížete, jehož hrob v těch místech ležel. 
Věci odneseny do Schwerinského musea. 

Pařížský professor Gustave Lebon po několikaletých pokusech 
dospěl k potvrzení svého objevu, jemuž před třemi lety při vstupu 
Rijntgenova objevu do vědeckého světa, nechtěli dáti víry. Nazval 
objev svůj tehdy „černým světlem", jež vyzařují prý předměty 
i neosvětlené, světlo to znatelno jest když i ne pouhému oku přece 
na plotně fotografické. Nyní zjevu tomu prohloubenému a prozpyto- 
vanému přiložil Lebon název „luminescence invisibie", ne- 
viditelné světélkování. Toto světélkování spočívá v tom : předměty 
nějaký čas osvětlení slunečnímu vystavené jakoby se nasytily paprsky 
světelnými ; i ve tmě pak ješté paprsky tyto vssáté vysílají a působí 
tak na plotně ftografické obraz svůj, paprsky před časem vssátými. 
Tak sádrová soška Venuše milosské vvstavena byla světlu slunečnímu 
několik sekund ; na to uschována v tmavé komoře. Po 4 dnech 
v úplném temnu postavena před fotografický aparát a po tom čase 
zjevil se na plotně zcela ostrý obraz sošky. Obraz jevil se velmi přesně 
v tomtéž osvětlení na plotně, s tímtéž rozdělením stínů, v iakém soška 
na slunci stála. Dle pokusů Lebonových dává toto světélkování ješté 
znatelné stopy na plotně: po 15 dnech při 12hodinném vystavení 
plotny ; po 25 dnech při oOhod. vystavení ; po šesti měsících při 
40hod. vystavení; a konečně ještě po půl druhém roce při 60 hod. 
vystavení. Tedy půl druhého roku potřebovalo světlo v sádrové desce, 
jíž k pokusu použil, nahromaděné během několika sekund, než se 
úplně rozptýlilo a vysálalo z ní ven. 

Ve fotografické společnosti londýnské přednášel F. H. Glew v po- 
slední únorové schůzi o svém vlastním pokusu pomocí zvláště za- 
řízené roury vnímající elektrické vlny, f otograí o váti elektrické 
výboje bouřky ještě velmi vzdálené. Eoury jsou podobně zařízeny 
(kovovými úlomky vyplněny\ jak jich užívá telegrafie bez drátu, 
na vnímání vln elektrických. — Roni genový paprsky dosud téměř 
lékařství posloužily a zas nejnověji na tomto poli k důležitému objevu 
přivedly. Jest to diagnosa tu berkulosy plic pomoci x -paprsků. 
Objev zakládá se na pozorování prof. Eschericha z hradecké univer- 
sity, že suché předměty dávají Runtgenovými paprsky prozářeny světlý 
obraz na plotně, vlhké předměty však zanechávají na obraze lehké 
stíny, jež jsou tím temnější, čím více vlhkosti předmět obsahoval. Dle 
toho soudí se i na ložiska tuberkulosní nákazy plicní podle těchto stínů, 
jaké na celkovém obraze plic povstávají. Tímto způsobem možno nejen 
tuberkulosu zjistiti, ale i vývoj a rozšíření její každý okamžik stopovati. 



320 



Rozhled. 



Nové planet Oldy objevil v tomto roce první čtyry) fotograíickou 
cestou prof. Max Wolf v Heidelberce (jsou p značeny značkami 1899 
EF, eg, EH, EJ). Jsou to první v tomto roce. Jsou to většinou 
hvězdy 11 velikosti dle světlosti své) a podařilo se je též přímým 
pozorováním ve hvězdárnách vypátrati. 

Telegrafická centrální stanice pro objevy komet v Kielu sdělila 
v březnu dva nové rychle za sebou jdoucí objevy vlasatic. Dne 
o. března sdělil hvězdář Swift v Rochestru v sev. Amer., že objevil 
vlasatici v souhvězdí Eridanus, nad jižní polokoulí, pro nás pod obzorem; 
ježto však kometa na dráze své stoupá k severu a prostým okem 
je viditelná, bude ji možno i na našem nebi pozorovati. — Dne 
5. března pak prof. Wolt v Heidelberku fotografickou cestou objevil 
vlasatici v souhvězdí Andromedy. Tato prý bude totožná s kometou 
Tuttleovou, jejíž návrat se letos očekává (1790 od Méchaina pozoro- 
vána, ztratila se. až v roce 1858. opět Tuttle v Cambrigdi ji objevil, 
načež i po něm nazvána.) Oběh její vrací se vždy v 13^/^ letech. 
Komety obdržely značku: 1899a, 1899b. 

Z téže stanice ústřední v Kielu sdělen 18. března objev nového 
Saturnova měsíce. Dosud známo bylo 8 měsíců této planety, jež 
jest v naší soustavě z nejokrášlenějších a nejbohatších, a po Jupiterovi 
jest i největší. Měsíc devátý nalezen Williaraem Pickeringem, hvě- 
zdářem na hvězdárně Harwardské (při Harwardské universitě) v Bo- 
stonu. Dle výpočtů Pickeringových, jenž našel měsíc ten cestou foto- 
grafickou, jest to měsíc nejvzdálenější od Saturna, skoro čtyřikrát 
tak vzdálený jako osmý měsíc, spolu však nejmenší ze všech měsíců 
Saturnov}'ch. Dle vzdálenosti ímezi tímto nově objeveným a osmým 
měsícem, zdá se, že 9. msíc není poslední a že v mezeře oné snad 
ještě jiní souputníci Saturnovi obíhají. Objev těchto devíti měsíců 
Saturnových rozprostřen jest v době 244 let. První objev Saturnova 
měsíce stal se 25. bř. 1655. (Huygens). Byl to měsíc pořadím šestý 
a nejjasnější i největší. Nejposléze objeven sedmý měsíc (v pořadí od 
Saturna) 19. září 1848 od Lassella v Liverpoolu. Tento dosud byl 
nejmenší. Všech předešlých osm měsíců má jména mythická, devátý 
dosud nepojmenován, či nesděleno aspoň dosud jméno jeho. Pořadí a 
prvky dráhy i velikost těchto 9 měsíců Saturnových jest takováto : 



Doba objevu a jméno 
oljjevitele 

1789 (W. Herschel) 
, 1789 (W. Herschel) 
,j ltJ84 (D. Cassini) 

2 ir372 (1). Cii.^sini) 
. 1655 (Huygens) 
1848 (Lasšell) 
1671 (D. Ca.«í*ini) 
1899 iW. Pickering). 

') Vzdálenost udána dle dvojílio pramene: Miillerovy -Photometrie der Gestirne« 
z Grussova díla >Z říše hvězd<. tíru.ssova čísla udána v závorkách. 



1. 


Miuias 


Vzdálenost od 

Saturna v polo- 

mřreeh Saturn. 

(polomřr S. ^ 

.■ifl.OKO km 1) 

.3-01 (.3-1) 


Doba obřhii 
Rol Saturna 
ídny) 
0-91 


Velikost 

niřsfcft či 

prftniér 

jejich (hm.) 

470 


17/ 


2. 


Enceladus 


3-87 (4 0) 


137 


594 


2s' 


o 

O. 


Thetis 


4-79 (4-9) 


1 89 


916 


'i- 


4. 


Dione 


6-14 (6 3) 


2-74 


871 




5. 


Rhea 


8-57 (8 8) 


4 52 


1197 


•23 ' 

1 


6. 


Titíin 


19-87 (20-5) 


15 95 


22.J9 


27., 


7. 


Hy perlou 


24 08 (24-8) 


21-28 


310 


19'" 


8. 
9. 


Japetus 

Nově objevený 


57 91 (596) 
201-5 


79-33 
.015-00 


783 
170 


13 



Rozhled. 321 



Při té hojnosti soudružnic a při svých čtyřech prstencích, jakož 
i své malé hutnosti, nejmenší to hutnosti v celé naší soustavě, jeví se 
Saturn jako hotová tříšť, jako shluk planetoidů na jednom místě po- 
měrně nevelikém, podobných planetoidů, jaké na vnitřní straně dráhy 
souseda Saturnova Jupitera v ohromné rozloze a rozmanitosti drah i 
vzdáleností kol slunce putují. Přec však tato nejlehčí planeta oku se 
jeví nejrozmanitější a nejpodivnější v naší rodině sluneční. 



Národní hospodářství. „Otázkou dne" jest nyní u nás snažení 
za zvýšením vývozu zboží do ciziny. Teď se snah těch chytá 
účinně i stát sám — ■ kdežto dosavad bylo to jen svépomocné soukromé 
spolky průmyslníků vývozců, jež přímo o zvelebení vývozu se staraly. 
Ovšem stát od dávna už pro své zastoupení obchodní v cizině měl 
konsuly, kteří hlavní péčí měli nejen zájmy stávající už zastávati, 
ale i zájmy ty šířiti podáváním zpráv, radami, navazováním nových 
styků. Nebývaly řídké ty stížnosti, jimiž kladeno za vinu konsulům 
těmto, že málo starají se o zvelebení našeho vývozu, proto že vývoz 
tento vázne. Ale teď, kdy otázka lépe prohloubena, hlavní vina se 
shledává jinde, ne v konsulech našich. Ovšem i tu je možná náprava, 
zlepšení organisace, zlepšení způsobu v podávání zpráv a celé činnosti. 
Vždyť na zlepšení konsulské působnosti pomýšlí i Anglie, která přece 
v tom ohledu byla výtečně dosud zaopatřena. A vloni právě zreorgani- 
sovaly své zastoupení obchodní v cizině i mocně se vzmáhající Spojené 
Státy Severo-Americké. 

U nás zatím náprava se hledá na jiném potřebnějším místě. 
Jak referent o vývozní otázce rada Hallwich 13. ledna vyvozoval: 
schází nám kupecký stav, dobře vyškolený kupecký stav doma 
a takový též v cizině. Vedle toho ovšem ještě více jest těch nedostatků 
— ■ ale tento označen za hlavní. Tedy nejdříve tohoto se domáhati. 
Obrácen proto zřetel na pole vydělávací. Vloni zřízena ve Vídni 
„vývozní akademie", jež má býti dovršením obchodního vzdělání 
hlavně směrem ven, pro vývozní potřeby říše. Akademie vloni zahájivši 
první ročník s přípravkami, jest ústavem soukromým vídeňského 
vývozního spolku rakouských průmyslníků. V nedávno vydaném pro- 
volání svém správní rada akademie vyzývá k podpoře ústavu hlavně 
též z onoho diivodu, že nutno našemu vývozu získati nejdřív obchod- 
níky praktické a vzdělané, kteří by byli ochotni vyjíti ven do ciziny, 
tu se usaditi a šířiti tu naše zboží. 

Ministerstvo obchodu po projednání otázky o zvelebení vývozu 
v průmyslové radě (13. ledna) přiložilo ihned ruku ku sestavení po- 
drobného plánu, jakým způsobem se věci ujati hodlá. Plán mini- 
sterstva předložen anketě znalců 8. března. Sezvaných šest do- 
savadních hlavních pracovníkův o zvelebení vývozu a znalcův otázek 
průmyslových, částečně sami jsouce velkoprůmyslníky, vyslovilo se 
vesměs příznivě o návrzích ministerstva obchodu. Návrhy tyto směřují 
k tomu 1. podporami státními postarati se o to, aby na příhodných 

Hlídka. 21 



322 Rozhled. 



tržištích V cizině usadili se dobří obchodníci naši; 2. spojení obchodníků 
těchto s domácími našimi firmami přivoditi buď přímou jejich obchodní 
praksí nebo pomocí vývozních spolků, jež by se zařídily bud pro 
jednotlivé kraje, buď pro jednotlivé průmyslové odbory; 3. pro tyto 
vývozní spolky postarati se o snadný úvěr založením exportní banky; 
4. třeba však mimo to též vnitřního zvelebení průmyslu samého, aby 
uzpůsoben byl tím více pro vývoz; neboť dnes našemu průmyslu 
namnoze možnost úspěšného vývozu vůbec není dána pro úpravu a 
zařízení jeho pro domácí spotřebu. Pro vývoz radí se zvláště k nej- 
větší specialisaci průmyslu. Tím, že se průmyslník obmezí jen na jistý 
druh zboží, a jen ten bude vyráběti, bude moci tím snáze s cizími 
průmyslníky na světovém tržišti konkurrovati; zmenšit tak předně 
sám náklad výrobní a také zdokonalí lépe a snadněji i výrobek svůj. 
Závody v cizině pro \'ývoz pracující právě touto co největší specialisaci 
dosahují svého úspěchu. 

O těchto záměrech svých pro povznesení vývozu učinilo mini- 
sterstvo obchodu sdělení obchodním a živnostenským komo- 
rám celé říše ve zvláštním pamětním spise. Pamětní spis i připiš 
je] provázející rozvádějí šíře jen ony zásady svrchu zmíněné anketě 
znalcův předložené. Z plánu, jaký v pamětním spise podrobněji se 
rozvinuje, uvádíme jen návrh státní podpory oněm kupcům do ciziny 
vysílaným. Stát neručí, jak se samo sebou rozumí, za jednání kupcovo; 
nejsou to jeho úřední zástupci. První rok platí mu podpory 5 až 8 tisíc 
zlatých, podle místa, na němž se chce zaříditi. Vyslaný obchodník má 
povinnost studovati poměry tržní místa a kraje, kde se usídUl, pro 
zboží, jež jest jeho odborem, má tu hleděti získati odbyt rakouskému 
průmyslu a podávati zprávy do Rakouska o stavu a podmínkách 
tržiště. Od vývozníkii dostane v}'slaný kupec provisi dle smlouvy 
s jednothvým vývozníkem umluvenou. Nepracuje tudíž jen za podporu 
státní! Ovšem provise, jak se předpokládá právem, první rok nebudou 
příhš četný ještě. Druhý rok však už provise z prodaného zboží musí 
činiti hlavní jeho příjem. Přes to i druhý rok dostane ještě podpory 
státní 3 až 4 tisíce zlat