Skip to main content

Full text of "Hlídka"

See other formats 


%n 


"^^^ 


y^^íf^ 


y:  ^  1 


\a^' 


/ 


HLlDKA. 


Měsíčník  vědecký 

se  zvláštním  zřetelem 

k  apologetiee  a  filosofii. 


>    ii  >■ 


Ročník  IV.  (XVI.) 


SPOLUPRACOVNICI : 

Frant.  Barto§,  Dr.  Alois  Dvořák,  J.  Filepi,  Dr.  Jakub  Hodr,  Leoš 
Janáček,  Fr.  Janovský,  Alois  Koudelka,  Alois  Malec,  Dr.  J.  Mathon, 
Dr.  Alois  Musil,  Dr.  F:^NÁbělek,  Jan  Oliva,  B.  Popelka,  J.  Fr- 
Rypáček,  Dr.  Josef  Samsour,  Dr.  Jan  Sedlák,  Břetislav  Skalský, 
Fr.  Snopek,  Jan  St^vněk,  Alois  Svojsík,  Vincenc  Vávra,  A.  Vrzal, 
J.  Vychodil,  Dr.  P.  Vychodil,  Jan  Zítek. 


V  Brně  1899. 

Tiskem  a  nákladem  papežské  knihtiskárny  benediktinů  rajhradských. 


AyG25  1972 

H2í:síTy  OF  \^^j^ 


sz 


OBSAH. 


Články. 

Strana 

F.  Bartoš,  Pověiy  pedagogické  a  jinak  praktické 103,  161 

—  Několik  slov  o  literární  vzájemno.sti  slovanské        ....       357,  409,  508 
Alois  Malec,  Odkud  povolal  Krištoť  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu?    664,   741,  814 

Dr.  J.  MatJwn,  O  nejbližších  cílech  vědv  lékařské 18 

Dr.  Alois  3Iusil,  Církevní  věci  v  Sýrii  ". 1,  97,   177,   267,  348 

—  Nová  zjjráva  o  potopě 495 

Jan   Oliva,  První  tři  kapitoly  Písma        241,  329,  416,  501,  584,   670,   746,  820,  90l 

Fr.  J.  Rypáček,  Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenský  a  Morava   ....         828,  885 

Dr.  Jan  Sedlák,   Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská       .        .         839,  91'^ 

Břetislav  Shalský,  Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti 489 

577,  657,   733,  805,  894 

J.  Stanek,  O  pokroku  v  katolictví 81 

Alois  Svojsík,  Význam  apologetů-laikfi .  1 64 

Vincenc  Vávra,  Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet         .    12,  91,   170,  255,  336,  423 

Ze  života  pro  život 261,  343,  590,  677,  754,  843 

Písemnictví  a  umění 

Fr.  v.  Autrata,  K  otázce  zjednodušení  českého  pravopisu 846 

Dr.  AI.  Dvořák,  Giov.   Markovic:  Gli  Slavi  ed  i  Papi 190 

Josef  Filipi,  O  theorii  spánku  a  hypnosy 368,   450,   515,  612 

Leoš  Janáček,  České  proudy  hudební 36,  362 

Alois  Kozidelka,  Z  písemnictví  polského 453,  518 

—  Z  italského  písemnictví 45o 

—  Z  francouzské  literatuiy  .        .               520,  605 

—  Z  maďarské  iiteraturv 685 

Alois  Malec,  Tři  chorvátské"  osady  na  Moravě       .               .          106,   202, -277,   372,  447 

Dr.  Alois  Musil,  Prvá  zmínka  egyptská  o  Israelitech        ......  512 

Jan   Oliva,  Co  se  rozumí  sociologií? 28 

—  Křesfauská  archeologie  1896  —  1897 31 

B.  Popelka,  Srbský  car  Lazar  v  národních  písních  srbských  .        .    204,   281,  375,  443 

AI.   Popovský,  Jak"  se  u  nás  překládá? 849,  918 

Fr.  Snopek,  K  opravám  diplomatáře  moravského      458,   528,  617,   688,   702,  854,  924 

A.  Vrzal,  Jakub  Petrovič  Polonský 33 

—  Dětské  časopisy  v  Rusku 535,  601 

—  Současné  divadlo  v  Rusku 113,  194 

—  Ruská  literatura  v  roce   1898 109,   196,  285,  462,  524,  597 

—  Alexander  Sergěje\"ič  Puškin 432 

Dr.P.  Vy  rhodii,  Dr.  j.  Miiller:  Der  Reformkatholizismus  die  Religion  der  Zukunft  41 

—  Dr.  Wenzel  Frind:  Das  sprachliche  und  sprachlich-nationale  Pvecht          609,  696 

Nebezpečenství  okkultismu  fL.) 768 

P.  Izák  Tomáš  Hecker  fP.J     ' 116,  199 

Z  literatury  srbské  a  charvaíské  (B.  P.) 207,  376 

Z  literatur  jihoslovanských  (P.) 523 

Nová  díla.  Směs  a  Rozhled  v  každém  čísle. 


— ^-e^Si^^rS^-^ 


Ročník  IV.  (XVI.)  Číslo  1. 


HLlDKA 


-'<-íJ^řa_-fc=- 


Církevní  věci  v  Sýrii. 

Dk.  Alois  Misil. 

Porozuměti  církevním  puměrůin  syrským  jest  velmi  nesnadno. 

Nově  příchozí  jest  omámen  velkolepíju  krajinou,  novými  zvA^ky 
a  obřady,  ohlušen  nižnými  názvy  různých  sjednocených  i  odštěpených 
církví  a  neznaje  obyčejně  domácího  nářečí,  neví,  jak  roztříditi  Keky, 
Maronity,  Melkity,  Jakobitj,  Nestoriany,  Syrý.  Chaklejce,  Armény, 
Nusejrijje  atd. 

Vypadá  to  v  jeho  hlavě  jako  v  bujné  houštině  Hranské  oasy,  kde 
množství  neznámých  stromů,  keřňv  a  květin  okouzluje  diváka,  jenž 
jest  neschopen,  není-li  odborníkem,  jednotlivé  druhy  rozpoznati. 

Tu  obyčejně  po  návratu  do  Evropy  se  snaží  uspořádati  chaos 
svých  představ  a  dojmuv,  utíká  o  pomoc  se  ku  svým  předchůdcům, 
domnívaje  se,  že  oni  lépe  porozuměli  a  posuzovali,  důvěřuje  zprávám 
některV^ch  orientálních  hodnostářů,  zapomínaje,  že  jest  výchoďanům 
vlastním  nadsazovati  a  přebarvovati,  a  podává  o  poměrech  církevních 
zprávy,  které  jsou  se  skutečností  v  čirém  rozporu.  Do  názorů  svých 
vžije  se  tak,  že  jim  sám  uvěří  —  a  navštíví-li  ony  končiny  znova, 
ubírá  se  starou,  vyšlapanou  cestou  a  nechce  jiného  viděti  ani  slyšeti, 
a  vidí-li  přece  lépe,  ostýchá  se  své  dřívější  mínění  poopraviti.  Takových 
mužů,  jako  P.  M.,  jenž  se  po  letoší  návštěvě  Sýrie  a  Palestiny  v  „L'ami 
du  Clergé"  ku  svému  omylu  přiznává  a  svůj  dřívější  úsudek  opravuje, 
jest  bohužel  pořídku. 

Nejlepší  obraz  by  nám  mohli  podati  oni  svědomití  missionáři, 
kterým  nejde  o  šíření  vlivu  té  oné  říše,  ale  pouze  o  pravou  víru,  než 
ti  mají  ruce  svázány,  a  J.  E.  patriarchovi  Jerusalemskému  ani  apoštol- 

1 


Dr.  Alois  Misil: 

_i 


skému  deleo^atu  pro  Sýrii  se  nevěří.  Více  víry  našel  jistý  francouzsk}' 
kněz.  jenž  dlel  asi  po  tři  léta  uzavřen  ve  své  cele  v  Jerusalemě  a  psal 
a  píše  úvaliy  o  věcech  syrskýcli  v  ..Revue  de  TOrient  chrétien", 
které  se  na  VV-cliodě  všude  odsuzují.  Úmysl  jeho  jest  dobrý,  jen  že 
nelíčí  Východ  jakým  jest,  nýbrž  jakým  by  býti  měl.  a  lidé  v  Evropě 
myslí,  že  je  skutečně  takovým. 

Nešel  jsem  na  Východ  studovat  círke^^lích  poměrů,  neočekávej 
tudíž  nikdo,  že  podám  celý,  úplně  vypracovaný  obraz,  nikoliv;  píše 
tyto  řádky,  plním  jen  přání  a  žádost  nejednoho  ^'y'nikajícího  muže  ze 
Sýrie  nebo  Palestiny,  a  snažím  se  prospěti  dobré  věci  prostým  náčrtkem 
toho,  co  jsem  viděl  a  slyšel. 


Apoštolská  delegace  Sýrie  zaujímá  ohromnou  prostoru  od  jezera 
Tiberiadského  až  po  Taurus  a  od  moře  Středozemního  až  daleko  do 
pouště  palmja^ské.  Hraničí  na  jihu  s  latinským  patriarchátem  Pale- 
stinským, na  východě  s  apoštolskou  delegací  ]\Iesopotamskou,  kterou 
spravuje  latinský  arcibiskup  Babylonský,  a  na  severu  s  apoštolskou 
delegací  Malé  Asie,  řízené  arcibiskupem  latinským  ve  Smyrně. 

Z  církví  východních  jsou  nejčetnější:  Maronité.  Rekové,  Syřané 
a  pak  Arménové  s  Chaldejei. 

Maronité  obývají  hlavně  osněžené  stráně  památného  Libanonu 
a  jeho  severních  výběžků.  Rekové  jsou  v  přímořských  městech  staré 
Fénicie,  na  jižních  svazích  Libanonu  a  Hermonu  až  po  hory  Hawránské, 
jakož  i  v  Coelesyrii  a  celém  poříčí  el-'asi,  starého  Orontu.  Antilibanon 
se  svými  severními  a  východními  podhořími  patří  Syřanům. 

Můžeme  říci,  že  drží  Rekové  veškerá  hlavnější  města  a  úrodné 
roviny,  kdežto  na  západním  horstvu  se  lopotí  Maronité  a  na  západním 
pokraji  pouště  Syřané.  Z  toho  zřejmá  i  povaha.  Rekové  jsou  hladcí, 
domýšliví,  vrtkaví  měšťáci,  Maronité  jako  ty  jejich  skály  pevní,  pracovití 
a  přímí  horalé,  a  horkým  větrem  pouště  vysušení  Syřané  jsou  leniví 
a  otevřeni  jako  ta  poušť,  na  jejímž  okraji  se  drží. 

Mezi  nimi  jsou  ojedinělé  osady  přistěhovalých  Arménův  aChaldejcův 
a  velké  ostrovy  různých  odvětví  mohammedanských  a  mohammedansko- 
křesfanských,  jako  Metawlův  a  Drůzů,  sídlících  hlavně  na  východním 
úpatí  Libanonu,  na  Hermonu.  Hawránu,  a  Ku.sejrijských,  v  horách  po 
levé  straně  starého  Orontu. 

Jazykem  obcovacíni  jest  v  celé  Sýrii  arabština  značně  porušená 
vlivem  syrštiny  jak  ve  zvuku  samohlásek  tak  ve  výslovnosti  mnohých 


Církevní   věci   v  Svrii. 


souhlásek.  Obchodníci  a  všichni,  kdož  vzdělanými  býti  chtějí,  hovoří 
literní  frančinou  s  arabským  přízvukem. 

Řečí  úřední  je  turečtina,  která  je  spolu  jazykem  armády  a  vy- 
učovací řečí  všech  vyšších,  vládou  vydržovaných  škol.  Vyšší  úředníci 
z  pravidla  arabsky  neznají  a  jednají  s  členy  správních  sborů  prostřed- 
nictvím tlumočníka. 

Za  časů  pradávných  hj\o  zde  podobně.  Aramejština  byla  starou, 
oprávněnou  řečí  kulturní.  Aramejsky  se  mluvilo  od  Egypta  až  k  Medině, 
perskému  zálivu  a  skoro  po  celé  Malé  Asii.  Její  literatura  se  volně 
vyvíjela  ještě  po  Narození  Krista  Pána.  jak  svědčí  nápisy  palmyrské 
a  pohanský  spis  o  povodni  z  území  Edessy  pocházející.  V  hymnech 
Bardesánových,!)  jenž  zavedl  koncem  2.  století  hudbu  a  zpěv  v  církvi 
syrské,  pozorujeme  obtíže,  jaké  působil  starý  pravopis  nové  míře 
a  stavbě  veršů. 

Byla  tudíž  aramejština  jazykem  vypěstovaným,  spisovného  života 
schopným,  a  byla-li  přinucena  ustoupiti  řečtině,  nevzdala  se  nároků 
na  svá  práva. 

Řečtina  byla  od  Seleukovců  všemožně  podporována  a  násilím  za- 
váděna. Učilo  se  jí  ve  školách,  vládní  a  vzdělanou  slující  třída  jí 
mluvila,  ale  řečí  lidu  zůstala  aramejština. 

K  tomu  přibyla  za  panství  llímanů  ještě  latina,  která  bj^la  hlavně 
řečí  armády. 2) 

Svatí  apoštolově  a  jejich  učenníci  hlásali  radostné  poselst^á  různými 
řečmi  a  rovněž  tak  sloužili  posvátné  obřady.  Byli  muži  katolickými, 
proto  byli  Sýrům  Syřany,  Kekům  E.eky,  Latinům  Latiny,  Tak  již  za 
biskupování  sv.  Petra  v  Antiochii,  tomto  hlavním  městě  Sýrie,  hlásáno 
slovo  Boží  a  sloužena  nejsv.  obět  pro  obyčejný  lid  syro-aramejsky, 
řečí,  kterou  ji  sloužil  i  Pán  a  Spasitel  náš  a  která  byla  sv.  Petru 
jazykem  mateřským.  Obchodníci  a  třída  vzdělaná  obcovali  službám 
Božím  řeckým,  a  kruhy  vládní  a  vojenské  nepostrádaly  ani  zde 
světové  latiny. 

Řeči  byly  různé,  obřady  však  stejné,  a  veškeří  kněží  různých 
národností  podřízeni  společnému,  jedinému  biskupu,  sv.  Evodiovi,  jenž 
byl  biskupem  v  plném  slova  smyslu  katolickým  a  podřízen  sv.  Petru, 
sídlícímu  v  Římě,  jehož  bvl  v  Antiochii  nástupcem.'') 

')  Assemani,  Bibl.  Orient.  I.  l^.  389  n. 

*)  Cureton,  Spicli,  syr.  43  n.  —  Srv.  Noldehe,  Mommseu's  Darstellung . . .  ZDMG 
1885,  str.  332.  —  B.  Dutal  v  »Journal  Aslatique«   X.  p.  58  n. 

^)  Srv.  Molhenhuhr,  Dissertatio  de  cathedris  Petři  Romana  et  Antiochena. 

1* 


Dr.  Alois  Musil; 


Národní  jazyk  byl  spolu  jazykem  církevním  a  veškeří  nově 
obrácení  členové  téže  národnosti  družili  se  ku  kněžím  přisluhujícím 
v  jejich  jazyku  mateřském. 

Když  vzrostl  jejich  počet  a  jediný  biskup  všem  pracím  nestačil, 
posvětil  kněze,  jemuž  od  věřících  i  spolubratři  vydáno  nejlepší  svě- 
dectví, na  biskupa  té  oné  národnosti,  a  vyhradiv  si  nad  ním  určitou 
pravomoc,  byl  jeho  metropolitou. 

Časem  rozšířilo  se  křesťanství  po  celé  Sýrii,  každá  národnost  měla 
velký  počet  biskupů  podřízených  prvnímu  biskupu  své  národnosti, 
metropolitovi,  a  tito  metropolité  podřízeni  biskupu  metropolitovi  Antiochen- 
skému,  jenž  jediný  nesměl  býti  metropolitou  pouze  jediné  národnosti. 
Nazýval  se  patriarchou  a  podřízen  římskému  nástupci  sv.  Petra, 
jemuž  aspoň  své  nastoupení  oznamoval. 

Takto  zachována  i  při  této  různosti  jednota  círke\'Tií  — -  a  za- 
chována též  jednota  učení,  třebas  v  různém  obalu.  Při  posvátných 
obřadech  zůstal}^  základní  rysy  všem  společný,  ale  provedení  a  vy- 
zdobení si  upravila  každá  národnost,  jak  se  to  právě  s  povahou  její 
srovnávalo,  a  lpěla  na  těchto  nepodstatných,  nahodíRch  ozdobách  jako  na 
nejdůležitějším  odkaze  předků,  vidouc  v  nich  výplod  ducha  své  národnosti. 

Původně  měly  všechny  národnosti  liturgii  společnou. 

Přičítá  se,  a  snad  vším  právem,  sv.  Jakubu,  prvnímu  biskupu 
Jerusalemskému.i)  neboť  srovnáme-li  nejstarší  řecký  rukopis  (450"^)  této 
liturgie  s  pátou  katechesí  mystagogickou  sv.  Cyrilla  Jerusalemského, 
který  posvátné  obřady  vysvětluje, 5)  shledáme,  že  bylo  za  jeho  doby 
této  liturgie  v  Jerusalemě  užíváno,  k  čemuž  ostatně  ústní  podání 
východanň  jednomyslně  přisvědčují.*)  Má  se  za  to,  že  byla  původně 
sloužena  v  syrské  aramejštině,  mateřském  jazyku  sv.  Jakuba  a  prv^ých 
židovsko-křesťanských  obcí,^)  kdežto  pro  nově  obrácené  pohany  pře- 
vedena do  řečtinv  a  též  do  latinv. 

Jak  vypadala   původně,    nelze  přesně  stanoviti,    neboť,   jak  shora 

')  Renaiidot,  Liturgiarum  orientaliiiua  Collectio,  tom.  II.  p.  II.  —  Daniel,  Codex 
liturg.  eccl.  oťientalis,  IV.  p.  80. 

*)  Assemani,  Codex  liturgicns.  Lib.  IV.  c.  2  str.  1 pouze  řecky:  Daniel,  1.  e.  p;  88- 

s)  Catech.  Mystag.  Eit.  sacri  lil).  I.  e.  3. 

*)  Dionysius  Bar-Sal'ihí  píše  ve  svém  výkladě  »Puš  oko  (lkiiibó«  liturgie  svatého 
Jakuba:  Pravíme,  že  v  neděli  padesátou  přišel  Duch  sv.  na  apoštoly,  kteří  druhého  duc 
posvětili  Chrisma,  třetího  dne  posvětili  stůl  či  oltář  (tablitó  awkít  madbhó),  čtvrtého 
dne  obětoval  Jakob,  bratr  Páně,  obět  dle  jeho  jména  nadepsanou,  která  počíná:  »Bože 
všehomír  a  a  Pane«  atd.  (Assemani,  Bibliotheca  Orieutalis,  II.  p.   176.) 

^)  Assemnjti,  Codex  lit.  1.  e.  p.  2.');  Daniel,  1.  c.  str.   85  a  str.  87  ]iozn. 


Církevní  věci  v  Svrii. 


řečeno,  se  doplňovala  a  upravovala,  jak  toho  potřeba  kázala,  aby  byly 
různé  pravdv  svaté  vírv  proti  bludařům  tím  jasněji  vytčeny  a  hájeny. 

Pokud  se  nám  o  ní  nejstarší  zprávy  zachovaly,  skládala  se  ze 
dvou  částí,  a  to  z  liturgie  katechumenův  a  z  liturgie  věncích. 

V  liturgii  katechumenů  kněz  vyznává  svoji  víru,  jáhnové  střídavě 
s  lidem  se  modlí,  zpívají  žalmy  a  různé  hymny,  čtou  Písmo  svaté 
Starého  i  Nového  Zákona,  načež  nastává  vlastní  liturgie. 

Obětují  se  dary,  vyznává  se  víra  a  udělují  si  vzájemné  polibek 
pokoje,  čímž  spolu  se  zpěvem  a  modlitbou  se  připravují  k  proměnění 
chleba  a  vína  v  Kejsvětější  Tělo  a  Krev  Páně.  Slova  konsekrační 
pronáší  kněz  hlasitě  a  lid  odpovídá:  Amen. 

Následují  překrásné  modlitby,  v  nichž  se  obětuje  Tělo  Syna 
Božího  nebeskému  Otci  za  různé  potřeby  církve,  za  svatá  místa,  která 
božským  zjevem  Pomazaného  svého  oslaviti  ráčil,  vzpomíná  se  užitků 
vykoupení  a  přechází  k  tajemnému  vzývání  Ducha  svatého.') 

Připraviv  se  ku  sv.  přijímání,  pronáší  kněz  pře  významná  slova: 
„Svaté  Svatému'-,  ukazuje  svaté  způsoby  lidu,  láme  způsobu  chleba 
a  přijímá  i  přijímati  dává  pod  obojí  způsobou,  načež  žehná  lidu  a 
propouští  jej.^j 

Toto  jsou  hlavní  rysy  původní  liturgie.  Obsah  byl  stejný,  stejná 
též  forma,  třebas  pronášena  v  různých  řečech,  ale  svou  životní  silou 
rozšiřovala  se  časem,  a  to  nejen  na  různých  místech,  nýbrž  i  v  témže 
městě  dle  různé  povahy  národnosti. 

Výstřelky  příhš  bujné,  které  mohly  ryzímu  učení  škoditi,  byly 
od  ostražitého,  všem  řečem  svých  věřících  rozumějícího  patriarchy 
mírně  a  dobrotivě  odstraňovány.  Ostatní  vvzdoby,  které  náhledům 
katolickým  neodporovaly  a  zbožnému  duchu  křesťanů  velkou  radost 
působily,  z  rozumné  shovívavosti  ponechány. 

Tyto  utěšené  poměry  trvaly,  pokud  byli  na  biskupský  stolec 
Antiochenský  voleni  patriarchové  skutečně  katoličtí,  nenadržující  žádné 
národnosti,  milující  veškeré  své  ovečky  stejnou  láskou,  jako  sv.  Ignác 
(t  asi  112),  jehož  listy  dýchají  nebeskou  vůni  pravé  lásky  pastýřské. 3) 

Ale  čím  více  se  vzmáhala  soustřeďovací  moc  vládních  patriarchů 
Cařihradských,  tím  více  omezována  samostatnost  apoštolských  patriarchův 


1)  Daniel,  1.  c.  str.   113—123. 

*)  Srv.  Assemmú^  Codex  liturgicus  Eccl.  Univeisae,  IV.,  2.   1. 
«)   T.B.Lightfoot,  The  Apostolic  Fatheis.  II.  London  1885.  —  Cureton,T\\Q  Aneieut 
Syriac  version  of  the  Epistles  of  St.  Ignatius. 


Dr.  Alois  ^Misil 


AntiochenskV-ch.  z  nichž  se  měly  státi  slepé  a  němé  nástroje  byzantsko- 
liellensk}'ch  pletich.    . 

Svobodná  volba  skoro  úplně  odstraněna  a  za  patriarchu  byl  po- 
svěcen Hellen,  jenž  nalezl  milost  před  očima  cařihradskýma,  ať  se  již 
pro  toto  předůležité  místo  hodil  nebo  nikoli.  Někdy  bvl  ovšem  řízením 
Božím  dosazen  past}'ř  skutečny,  tento  však  nebyl  nikdy  na  stolci 
Antiochenském  spokojen,  neboť,  nemohl  pečovati  o  všechny. 

Jak  mocně  dojímá  myslícího  čtenáře  stesk  věhlasného  kazatele 
za  patriarchy  Flaviana  a  miláčka  lidu,  sv.  Jana  Zlatoústého  (344 — 407), 
jehož  milující  srdce  rozrývala  v  Antiochii  vzpomínka,  že  nemůže  býti 
pro  neznalost  řeči  pastýřem  všech  svých  oveček,  že  jest  nucen  část 
nájemníkům  svěřiti.') 

Xež  bohužel  takových  mužů  bylo  po  skrovnu.  Hellenští  patri- 
archové neznajíce  řeči  lidu,  starali  se  obyčejně  pouze  o  své  krajany. 
Reky,  rozšiřovali  v  Sýrii  názory,  bludy  v  Cařihradě  platné,  a  to  k  veliké 
škodě  jak  čistoty  učení  tak  jednots'  církve.  Bylť  dvůr  byzantinský 
oddán  bludům  Áriovým,  kdežto  syrský  lid,  jemuž  byla  hellenská  filosofie 
poměrně  cizí,  věrně  stál  při  učení  katolickém  o  božství  Kristově. 

Svrští  horalé  na  zasněženvch  stráních  libanonskvch.  rvbáři  na 
jasnj-ch  vodách  mocného  Eufratu  i  posvátného  Jordánu,  křesťanští 
beduíni  arabské  pouště  znali  překrásné  hymnv  svého  krajana,  sv.  Efrema 
(306 — 379),  v  nichž  vykládá  Písmo  svaté  a  obhajuje  nauku  o  božství 
Páně.  prohlášenou  na  církevním  sněmu  Xikejském.  a  byli  proto  řeckému 
Arianismu  nepřístupni. 2) 

Syrské  dítky  slýchaly  nadšené  tyto  písně  a  nauky  od  svých  rodičů, 
přinášely  je  s  sebou  do  klášterních  škol,  jimiž  byla  Sýrie,  zvláště  v  okolí 
Antiochie  naplněna,  a  oddával}^  se  s  chutí  studiu  Písma  sv.  a  obraně 
božské  přirozenosti  Páně.  Tak  vznikla  proslavená  škola  antiochenská^ 
která  prvá  Písmo  sv.  rozumně  a  vědecky  vykládala. 

Zakladatel  vlastní  školv  exegetické,  Diodor  z  Tarsu  (378)  prohlásil 
za  prvý  požadavek  rozumného  výkladu  Písma  sv.  náležitou  znalost 
mluvnice  a  dějin,  na  to  pak  stálý  zřetel  k  původnímu  textu  a  sou- 
vislosti.   Dbal    hlavně    slovního    a    typického    smvslu.    zavrhuje    výklad 


1)  M.  Jullien,  Svnai  ft  Syiie,  p.  20.  Veškeré  jeho  spisy  vydal  Migne:  Patiologia 
graeca,  XLVII— LXIV. 

*)  Téměř  vežkeié  jeho  spisy  vyšly  v  Kímě  (1732 — 1746):  *S'.  Ej^hraem  Syrus, 
Opera  omnia,  quae  exstant,  graece,  syriace,  latine.  Tom.  I — VI.  Edifl.  var.  lect.  notis 
illust.  .1.  S.  Assemannus.  —  Fohlmann,  S.  Ephraenii  conimentarioriim  in  S.  Scripturam 
commentatio  eritica.  (1864.) 


("írkevní  vť-ci   v  Sviii. 


allegorickv.  Za  základ  výkladu  zvolena  opravená  Pešitto,i)  Lucianovo 
(t  311]  kritické  vydání  Septuaginty -)  a  Hexapla  Origenova.^)  Škola 
tato  je  pro  přirozenou  exegesi  katolickou  velmi  důležitá,  a  jména  jejích 
žáků.  nejdůmyslnějšího  exegetického  kazatele,  sv.  Jana  Zlatoústého, 
nejslavnějšího  exegetj  starověku,  sv.  Jeronýma  (331 — 420),  a  sv.  Cyrilla 
Jerusalemského,  jsou  chloubou  celé  katolické  církve.*) 

Učitel  Antiochensky,  spolužák  sv.  Jana  Zlatoústého,  vzdělaný  a 
vvmluvný  Theodor  Mopsuestijský,  jehož  výklad  Menších  proroků  dosud 
jest  vážen,^)  však  zašel  ve  svém  obhajování  božské  přirozenosti  Páně 
příliš  daleko,  a  jeho  žák  Nestorius  byl  pak  původcem  bludu,  jenž  se 
stal  Syríi  osudn}-m. 

Xestorius  (f  kolem  r.  439.)  byl  rodák  ze  severovýchodní  Sýrie, 
v  Antiochii  studoval,  v  nedalekém  klášteře  působil,  a  když  byl  sesazen 
pro  své  bludy  s  patriarchálního  stolce  Cařihradského,  utekl  se  sem  opět 
a  našel  ve  svých  spolužácích,  spolumniších  a  žácích  nejhorlivější  stoupence. 

Jeho  sesazení  přičítáno  arianskému  vlivu  u  dvora,  jeho  učení,  jež 
výmluvně  obhajoval,  pokládáno  za  jedině  pravé. 

Marně  napomínal  hellenský  patriarcha  Antiochensky  Jan  k  po- 
slušnosti a  k  podrobení  se  sněmu  Efesskému  (431).  Požíval  již  z  důvodů 
dříve  zmíněných  málo  důvěry  u  velké  části  svých  syrských  poddaných, 
a  mnozí  učitelé  na  škole  antiochenské  postavili  se  mu  zřejmě  na  odpor. 

Byvše  vypovězeni,  odebrali  se  do  Edessy,  která  tehda  patřila 
Peršanum,  těmto  nejnenáviděnějším  nepřátelům  Sýrie,  a  založili  zde 
r.  431.  novou  školu,  která  r.  489..  kdy  se  císař  Zeno  (471—491)  Edessy 
zmocnil,  přenesena  ještě  dále  na  východ  až  do  Xisibis.  Škola  tato  byla 
kolébkou  a  střediskem  nestorianismu,  jemuž  za  krátko  propadla 
celá  severovýchodní  Sýrie,  severní  Mesopotamie.  Persie  a  ostatní  východní 
končiny-  Veškeré  tyto  daleké  kraje  byly  dosud  podřízeny  patriarchovi 
Antiochenskému,  jenž  sem  vysílal  svého  zástupce,  obdařeného  plnou 
mocí  pro  všechny  případy,  odtud  se  nazýval  katholikos  a  sídlil 
v  Seleucii-Ktesiíbntu.^) 

')  Vydána  celá   v   MdsuIu  (1887  —  1891)   péčí  Domiiiikaníi. 

*)  Srv.  P.  de  Lagarde^   Libroniiu  V.  T.  canonicorum  pars  I.  graece  edita.  (1883.) 

^)  F.  Field,  Origenis  Hexapla  s.  vetenuii  interpretům  graecor.  in  V.  T.  ťragmenta. 
2  sv.  Oxonii   1875. 

*)  Srv.   Kihn,  Die  Bedeutimg  der  antioch.  Schulc  auf  exeget.  Gebiete. 

'')  Maio,  Script.   Vet.  Nova  Collectio.   Tom.   II.   p.    I. 

^)  Srv.  Assemani,  Bibl.  Orient.  III.  I.  —  Xenle,  A  Histoiy  of  the  holý  Eastern 
Church.  P.  I.  General  Introdtiotion  p.  141  n.  —  Funk,  Nestorius  und  die  Xestorianer. 
(»Kirchenlexi('on«  B.  9.) 


De.  Alois  Mcsil: 


v 

Ze  se  dali  v  ochranu  nej větších  nepřátel  křesťanstva  a  své  vlasti, 
pohanských  Peršanň.  kteří  pouze  z  vypočítavé  politiky  se  Kestorianův 
ujímali,  chtějíce  se  jejich  pomocí  zmocniti  celé  Sýrie,  vzbudilo  hněv 
a  opovržení  prozíravějších  křesťanů  syrských,  kteří  ted  hledali  pro- 
středek, jímž  by  další  seslabování  Sýrie  zamezili. 

Pochybil-li  Nestorius  se  srým  učitelem  Theodorem  rozlišuje  příliš 
božskou  přirozenost  od  lidské,  přijali  mnozí  zbylí  učitelé  radostně  názor 
Eutychův,  že  nekonečná  přirozenost  božská  úplně  pohltila  přirozenost 
lidskou,  tak  že  vlastně  ani  nelze  rozeznávati  dvou  přirozeností  v  Kristu. 
Blud  tento,  m  onofvsitismus  zvaný,  při  výkladě  Písma  svatého 
dokazovali  a  ^'y  světlo  váli  žáci  velikého  přítele  Eutychova.  opata 
Bar  sumy  (f  458). 

Tento  učený  a  ctižádostivý  muž  byl  představeným  syrského 
kláštera  a  vůdcem  syrského  národního  hnutí  proti  vlivu  cařihradskému. 
Kašel  hojného  ohlasu  mezi  mnichy  četných  klášterů  syrských  a  yy- 
bídnut  od  Dioskura,  patriarchy  Alexandrinského,  přivedl  tisíc  svých 
přívrženců  na  lotrovskou  synodu  Efesskou  (-4:49 1,  kteří  utloukli  Flaviana, 
patriarchu  Cařihradského.  Patriarcha  Antiochenský  ze  strachu,  aby  se 
mu  nedostalo  podobného  údělu,  přidal  se  aspoň  na  oko  k  nim,  a  za 
krátko  byla  skoro  celá  církev  antiochenská  monofysitskou. 

Výnosům  církevního  sněmu  Chalcedonského  (451)  nechtěli  rozuměti, 
prohlásili  je  za  ariansko-nestorianské,  a  Barsumas  veškeré  pravověmé 
jeho  účastníky  proklel.^) 

Bludy  monofysitské  se  nezahnízdily  ani  v  liturgii,  ani  v  lidu, 
jenž  si  uchoval  své  staré,  krásné  hymny  sv.  Efrema.  Bylo  to  spíše 
hnutí  odstředivé,  ochrana  národní  samostatnosti  jak  proti  vlivu  řeckému, 
tak  proti  perskému. 

V  Sýrii  nastal  krutý  boj  mezi  řeckými  stoupenci  vlády  a  sněmu 
Chalcedonského.  kteří  nazvváni  Melkitv.  t  i.  královskými,  a  mezi 
obhájci  církevní  samostatnosti  syrské,  kteří  se  družili  ku  kaceřo váným 
názorům  monofysitismu. 

Patriarcha  byl  bezmocným.  Dosazován  a  sesazován  dle  libovůle 
cařihradské,  mohl  se  nadíti  podpory  vlády  potud,  pokud  její  rozkazy 
slepě  plnil,  jinak  byl  jednoduše  ještě  za  jeho  živobytí  ordinován  od 
patriarchy  Cařihradského  nový  patiúarcha  a  vojenskou  mocí  na  stolec 
dosud  obsazený  dosazen,  jak  se  dělo  od  r.  450.-) 

')  Assenani.  Bibl.  Orient.  II.  Dissert.  de  M((noi)hysitis  II.;  Bar  sňmfiv  životopis  napsal 
Bar-Hebraeus,  viz  Assemani  1.  c.  295  n.  Životopis  Bar-Sauinó  (Postitele)  viz  As.semauil.  c.  1  — 10. 
*)  /.  Curd.  Jleryenrother.  Antiochien  v   >Kir(lienlexicon<    str.  946. 


Církevní   vT-ci  v  Svrii. 


Že  tím  autorita  jeho  nevzrůstala,  je  zřejmo,  i  potkávaly  se  veškeré 
jeho  snahy  s  odporem. 

Místo  dosavadní  všem  společné  liturgie  sv.  Jakuba  byla  násilím 
zaváděna  nová  liturgie,  která  byla  užívána  v  Cařihradě.  Xásledek  toho 
bvl.  že  se  biskupové  a  knéží  syrské  národnosti  tím  těsněji  přimknuli 
ku  své  po  otcích  zděděné  a  počali  se  i  zevně  odlišovati  od  vládních. 
Melkitů,  kteří  novou  liturgii  přijali.^) 

Císař  Zeno  dobře  nahlížel  nebezpečí,  jaké  hrozí  řeckému  panství 
v  Sýrii,  a  věda.  že  násilím  nic  nepořídí,  chtěl  r.  482.  odstraniti  příčinu 
sporů  výnosem  „Henotikon"  zvaným.  Blud  Kestoriiiv  i  Eut}'chúv 
odsouzen,  ale  též  sněm  Chalcedonský  umlčen.  Měly  býti  zapomenuty 
rozpory  bouřící  od  60  let  Sýrii,  a  veškeří  obyvatelé  měli  se  vrátiti  ku 
starým  názorům,  staré  lásce  a  spokojenosti. 

Ale  přilil  pouze  oleje  do  ohně;  rozvrat  byl  již  neodvratným,  a  on 
mu  prorazil  cestu  i  k  pravověrným  dosud  svým  spojencům  arménským. 
Tito  přijali  r.  491.  s  katholikem  Papkenem  na  synodě  ve  Walaršapatu 
Henotikon,  zamítli  sněm  Chalcedonský  jako  přející  nestorianismu,  jehož 
se  ze  strachu  před  Peršany  nej\áce  děsili,  a  když  byli  později  od 
Eekň  týráni,  bezděky  se  přimknuli  k  odpůrcům  Peršanňv  i  l\eků  — 
k  monoívsitům.2) 

Odstředivost  vzrůstala.  Po  vítězství  císaře  Zenona  nad  Peršany 
ki*utě  řádilo  jeho  vojsko  proti  dopadeným  nestorianům  v  Edesse  (489), 
načež  tito.  podněcováni  od  Peršanů.  přerušili  veškerý  styk  s  patriarchou 
Antiochenským  a  ustavili  se  úplně  samostatně  roku  49  8. 
pod  nezávislým  katholikem. s)  Tak  odpadla  prvá  větev 
v  severovýchodní  Svrii.  Mesopotamii  a  Persii  od  buj- 
ného někdy  stromu  patriarchátu  A  n  t  i  o  c  h  e  n  s  k  é  h  o. 

Po  celé  východní  polovici  Sýrie  soustředili  se  krutě  pronásledovaní 
mono  fy  šité  a  našli  mocné  ochránce  v  křesťanských  knížatech 
R  a  s  s  a  n  o  v  c  ů. 

Tito  ovládali  veškeré  kmeny  východní  polovice  syrské  a  arabské 
pouště,  od  krásných  niv  horního  Eufratu  až  do  ^-^^práhlých  končin 
Mekky  a  byli  úhlavními  odpůrci  nestorianům  a  Peršanům  přejících 
arabských  králů  z  Hiry  při  dolním  Eufratu,  s  nimiž  závodili  o  nad- 
vládu v  Arábii. 


•)  Xeale,  1.  c.  310. 

*)   Silhernagel ,    Verfassunír    und    gegenwartiger    Bestand    sammtlicher    Kirchen    des 
Orientíí.   1865.   Str.    169.  —  Felix  Xéce,  L' Arménie  chrétienne. 
*')  Assemani,  1.  c.  III.  I. 


10  Dr.  Alois  Misii, 


Hečtí  císařové  vyznamenávali  knížata  rassanovská  neivvššími 
důstojnostmi,  dali  jim  i  královskou  korunu,  neboť  bez  jejich  pomoci 
byla  by  již  dávno  Sýrie  ztracena.  Ale  prozíraví  synové  pouště  dobře 
prohlédli  tuto  vynucenou,  při  každé  příznivé  okolnosti  odepřenou  přízeň 
řeckou,  a  přilnuli  tím  více  k  usedlým  obyvatelům  východní  Sýrie, 
k  monofy sítům,  s  nimiž  je  slučovala  velmi  blízká  řeč  i  snaha  uchovati 
aspoň  církevně  samostatnost  národní  jak  proti  Peršanňm,  tak  proti 
Piekňm.  Přidali  se  k  nim  se  všemi  poddanými  kmeny,  a  král  Arethos 
íal-háret)  v^^mohl  r.  542,3  u  císařovny  Theodory,  že  bylí  dva  mono- 
fysitští  biskupové,  Jakob  a  Theodor,  uznáni  pastýři  jeho  území.^) 

Biskup  Jakob,  zvaný  Baradaeus,  burďojo  ibardo  =  variegatus,  zá- 
platovaný, f  578)  zachránil  umírající  církev  v  zemích  syrsko-arabských. 
Po  33  let  prochá'žel  jako  ekumenický  metropolita,  metripilíto  tibelojo, 
za  žebráka  přestrojen,  veškeré  kraje  obývané  nionofysity  syrského 
jazyka  a  světil  biskupy  a  kněze.  Podporován  svým  přítelem,  králem 
al-haretem,  svolával  v  jeho  území  synody  svých  věrn^vch  a  dal  ústavu 
samostatné  církvi  syrské,  posvětiv  po  vvpuzeném  Severovi  mnicha 
Sergia  (538)  na  patriarchu,  jenž  byl  prohlášen  úplně  nezávislým  od 
patriarchy  Antiochenského.^) 

Druhá  větev,  celá  východní  polovice  Sýrie,  od 
Eufratu  až  k  Mekce  a  Medině,  od  Orontu,  Libanonu  a 
Jordánu  až  do  nížin  pravého  pobřeží  Eufratu  od  lomena 
od  patriarchátu  Antiochenského. 

Zatím  přinesla  licoměrná,  pletichářská  politika  byzantinská  ne- 
utěšené ovoce  rozkolu  i  v  Arménii.  Símě  zaseto  Henotikem  a  od- 
souzením sněmu  Chalcedonského,  a  když  liekové  od  Arménů  žádali 
nové  a  nové  ústupky  nejen  náboženské,  nýbrž  i  politické,  poznali  tito 
jejich  pravý  účel  a  z  obrany  své  národní  i  politické  samostatnosti  při- 
rozeně se  blížili  kaceřovaným  monofvsitům  svrskvm. 

V  polovici  7.  století  jest  arménská  církev  částečně 
monofysitskou  a  stojí  úplně  odděleně  od  mohutného 
kdysi  stromu  Antiochenského,  v  jehož  stínu  tak  utěšeně 
vzrůstala. 


»)  Cheikho,  ( 111-6*10111.  arab.,  str.  350.  —  H.  O.  Klein,  .lacobus  Baratlaeus,  de  stichter 
der  syrisclie  iiionopliysietisehe  keik,  str.  41  —  47. —  J.  P.  X.  Lund,  .Joliannes  Bisehof  von 
Ephesus,  der  erste  syrische  Kirchenhistoriker.  3,  .j6  a  reg.  147.  —  Srr.  Niildeke,  Die 
(ihassanischen   Fursten  aus  dem  Hause  Gafuas,  str.  21,  33. 

*)  Ber-Hebraeus  v  Asnemani,  Bibl.  Orient.  227,  321,  32G.  —  Životopis  .Takuba 
Baradaea,   Assenumi,  1.  v.  02 — 69. 


Církevní  vf-ci   v   Svrii.  11 


V  téže  době  utvořila  se  nová  církev  v  nešťastné  Sýrii. 

Dvě  hodiny  severozápadně  od  Homsu.  v  kamenité,  černé  pláni 
levého  břehu  staroslavného  Orontu,  nyní  el-'a.sé  jsem  navštívil  v  září  1897 
vraceje  se  z  Palmyrenv,  vesnici  dejr  el-kebír,  vystavěnou  ze 
zřícenin  nejslavnějšího  druhdy  kláštera  střední  vSyrie.  Stával  na  pro- 
tějším břehu  Orontu  a  nezbylo  z  něho  leda  trochu  stavebního  kamene. 
A  přece  v  něm  bývalo  až  800  mnichiiv  a  byl  tak  lepým,  že  mu  říkali 
dejr  el-bellor,  klášter  krystalový. ^) 

Uctívánv  v  něm  ostatky  velikého  poustevníka  syrského,  rodáka 
z  Cyru  severně  od  Antiochie,  s  v.  d  i  v  o  t  v  o  r  c  e  M  a  r  ú  n  a,  jehož 
životopis  sepsal  Theodoret  ve  své  „Historia  religiosa".  Mniši  pěstovali 
pilně  vědu,  poučovali  a  \^chovávali  okolní  lid,  který  k  nim  a  k  sv.  Márunu 
přilnul  láskou  dětinnou.  Lcta  sv.  Márňna,  moc  jeho  přímluvy  se  rozšířila 
daleko   a  opuštění  horalé  libanonští  v  celých  davech  k  němu  putovali. 

Šlechetní  mniši  byli  syrské  národnosti,  měli  syrskou  liturgii,  ale 
nepřijali  bludu  monofysitských.  nýbrž  ziistali  věrni  původnímu  učení. 
Za  to  trpěli  od  obou.  Rekové  jim  brali  liturj^ii  a  řeč,  monofysité  jim 
přezdívali  zrádcův  a  bludařův,  a  pii  častých  potyčkách  mezi  vládními 
Melkitv  a  národními  monoíysity  byl  jejich  klášter,  jenž  ležel  na 
rozhraní,  několikrát  pobořen  a  vypleněn,  ale  žáci  sv.  Máruna  trpěli 
jako  mučenníci  a  podnikali  vše,  jen  aby  rozvaděné  bratry  spojili  ve 
prospěch  církve  i  syrské  vlasti,  jimž  počátkem  7.  století  největší  ne- 
bezpečí hrozilo. 

Hí-dinní  ochránci  hranic,  šlechetní  králové  rassanovští,  věrolomnou 
zpupností  Kekuv  uraženi,  nestřehli  průchodů  pouští,  a  již  se  valily  na  Sýrii 
od  východu  hordy  ctitelův  ohně,  Peršanův,  a  od  jihu  davy  muslimské. 

V  této  poslední  hodině  samostatnosti  syrské  donesla  se  do  kláštera 
sv.  Marúna  zpráva  o  monotheletismu  Cařihradského  patriarchy 
Ser<íia.  s  nímž  i  ubohý  císař  Heraklius  (610 — 641)  souhlasil.  Vlastenečtí 
mniši  přijali  ji  s  jásotem;  tak  mohli  spojiti  nejsnáze  melkity  s  mono- 
fysity,  jimž  ted"  původní  .samostatnost  zaručovčlna  ze  strachu,  že  se 
přidají  k  muslimům. 

Ale    bylo   již    pozdě.    Xával    muslimů    přerušil   další  vyjednávání. 

Dobří  mniši  vypuzeni,  uchýlili  se  k  svým  duchovním  dítkám  na 
horv  libanonské  a  odnesli  si  ze  svého  kláštera  s  ostatky  sv.  Máruna 
též    blud    m  o  n  o  t  h  e  1  e  t  i  s  m  u.   jejž    dále    mezi    horaly    šířili. '^)    Jsouce 

')  Al-Dawaihi,  ta'nhu-1-taifati-l-inarftnijjati ;  ed.  el-ŠaiiAni,  str.  17  n.  —  Abulféda. 
Historia  anteislaiiiica,   ed.   Fleischer,   str.  112. 

«)   Sv.  .Tan   Damašsky,   Mignc:   Patrol,  graeca,   t.   XCIV.   t.  1432. 


12  YixcKXC  Vávra: 


osamoceni,  zvolili  si  důmyslného  biskupa  B a t  r  u  n  s k  é h o 
(Botrys),  Jana  Márfina,  za  svého  samostatného  patriarchu.^) 
Tak  se  odštěpila  poslední  větev,  celá  západní,  hor- 
natá Sýrie,  od  původního  patriarchy  Antiochenského; 
z  bujného,  rozložitého  stromu  zůstal  olámaný  kmen.  (P.  a.) 


Dr.  Ignáe  Hanuš  a  Dr.  Jan  Heleelet. 

Pí-spřvek  životopisný.  Podává  Vixc.  Vávha. 

Dr.  Ignác  Hanuš  narodil  se  v  Praze  28.  listopadu  1812.  kdež 
také  na  akademickém  gymnasiu  za  Fr.  Svobody  a  Josefa  Jungmanna 
vystudoval.  R.  1881.  vstoupil  do  kláštera  praemonstratského  na  Strahově; 
tam  sobě  zvláště  obHbil  studium  filosofie  a  starožitností.  Opustiv  klášter, 
studoval  práva  a  již  r.  1835.  stal  se  adjunktem  filosofie  na  universitě 
vídeňské.  Rok  na  to  promovován  byl  na  doktora  filosofie  v  Praze  a 
hned  obdržel  místo  řádného  professora  na  universitě  ve  Lvově,  kam  se 
se  svou  manželkou  Laurou,  roz.  Nádhernou,  odebral.  Poněvadž  se  ani 
jemu  ani  manželce  ve  Lvově  nelíbilo,  usiloval  o  přeložení,  což  se  mu 
také  r.  1847.  podařilo;  dostalť  se  na  universitu  olomouckou. 

Dr.  Jan  Heleelet.  rodilý  Moravan,  narodil  se  2.  ledna  1812 
v  Dolních  Kounicích.   vvstudoval  evmnasium  a  filosofii  v  Brně.    načež 

Tli  ,'  ^  •' 

odebral  se  na  medicínskou  fakultu  do  Vídně  a  odtud  do  Pado^-}'. 
Doktorem  medicíny  stal  se  roku  1839.  Pobyv  krátký  čas  v  nemocnici 
brněnské,  povolán  byl  r.  1841.  na  universitu  olomouckou,  kdež  se  stal 
r.  1846.  řádným  professorem  vědy  hospodářské  a  přírodopisu.  R.  1847. 
osud  oba  tyto  vynikající  muže  spojil  v  upřímném  přátelství,  jež  trvalo 
až  do  smrti.  Oba  společně  v  Olomouci  pracovali  za  stejným  cílem  — 
probouzeti  v  akademické  mládeži  vědomí  české,  sesilovati  živel  český 
a  pracovati  vůbec  o  probuzení  lidu  našeho.  Než  dlouho  jim  nebylo 
dopřáno  působiti  pohromadě;  již  na  podzim  r.  1849.  přeložen  b^d  Hanuš 
po  smrti  Exnerově  za  professora  na  universitu  pražskou.  Nezbývalo, 
než  přátelství  věrné  udržovati  čilou  korrespondencí.  jež  se  nám  téměř 
úplně  zachovala.  Listů  Helceletových  Hanušovi  je  196.  jež  nalézají  se 
v  Museu  království  Českého,  dopisů  Hanušových  Helceletovi  však 
pouze  24.  Listy  Hanušovy  sahají  od  r.  1849.  do  r.  1851.,  načež  je 
mezera  do  r.  1855.,  a  pak"  jdou  až  do  r.  1865.  Dopisy  má  p.  Dr.  Ctibor 
Heleelet  a  jeho  laskavostí  a  ochotou  dostaly  se  mi  do  rukou.  Poněvadž 

•)  Al-Dawaihi.  1.  c.  p.  35. 


I)r.  lírnáť  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet. 


jsou  velice  obšírné  a  zajímavé  zprávy  podávají  o  literárním,  společenském 
i  politickém  ruchu  našem  na  Moravě  i  v  Oechácli,  neváhám  laskavé 
čtenáře  seznámiti  s  obsahem  listů  těchto. 

V  dopise  I.,  jejž  napsal  Hanuš  Helceletovi  v  prázdniny  r.  1849., 
odebrav  se  do  Prahy  prozatím  sám,  bez  rodiny,  píše  mimo  jiné: 

„Můj  drahý  příteli!  Teprv  teď  cítím,  co  jsem  ztratil,  zanechav  Tě 
v  Holomouci.  Rád  bych  Ti  byl  již  psal,  ale  nevěděl  jsem,  kde  meškáš. 
Já  v  Chrustěnicích,  sv.  Ivanu  a  na  Karlsteinu,  potom  v  Hi'adci  i  v  Chlumci 
předobře  jsem  žil  a  musím  Tě  upozornit,  že  krajinky  mně  již  ode  dávna 
známé  znovu  se  mi  zalíbily.  Příteli  drahý,  musíš  si  mne  v  Praze  před- 
stavovati v  národním  kroji  a  s  kloboukem  slovanským,  ačkoli  ne  vždy 
v  kroji  tomto  vycházím.  Nebylo  by  možno,  abys  i  Ty  letos  do  Prahy 
trochu  si  zajel  ještě  ve  prázdninách?  Místa  máme  dosti  v  příbytku 
mém,  abys  nemusel  býti  v  hospodě.  Život  veřejný  arciť  není  nyní 
příliš  v  Praze  příjemný,  všem  je  teskno  a  němci  hlavičky  své  pozdvihují 
nestydatě.  Havlíček  je  zavřen  u  profósa  na  hradě  pražském  a  překládá 
tam  dále  své  „Mrtvé  duše".  Já  pracuji  nyní  na  pokračování  logiky 
české. ^)  Duš^řvědu-)  Ti  spolu  posílám;  podivný  a  jak  se  mi  zdá,  i  mybiý 
titul  —  neviděl  jsem  na  korrekturu.  Buď  tak  dobrý  a  zajdi  s  při- 
loženými věcmi  k  p.  Mošnerovi,')  k  Poláčkovi  a  Neugebauerovi.*) 
Dojde-li  remunerace  za  české  přednášky,^)  zeptej  se  kasíra.  zda-li  by 
vzal  kvitanci  Tvou  rukou  pro  mne  vystavenou,  jak  mi  to  přislíbil . . . 
Děkuji  Ti,  že  jsi  po  dvakráte  rodinu  mou  navštívil;  slyším,  že  prý 
již  dosť  dobře  vypadá.  Mezi  5. — 10.  zářím  doufám,  že  ji  do  Prahy 
dostanu  a  pak  započne  blažený  život.  Dopisuji  Klácelovi'')  někdy  dt> 
novin;  můžeš-li.  čti  je.  Klučákovi^)  jsi  ještě  nic  neposlal,  jak  on  mi 
žaloval.  Visit  jsem  ještě  skoro  žádných  nevykonal  a  bojím  se  jich. 
U  Willighň®)  jsi  v  předobré  paměti  od  loňska  (od  slov.  sjezdu)... 
Meškám,  jak  snad  již  víš,  v  Krakovské  ulici,  č.  loOT.,  ve  II.  poschodí. 
Co  v  obálce  je,  ať  Poláček  a  Neugebauer  prodává  tak,  jako  každý 
arch,  po  4  kr.  stř.  Až  do  bibliothéky  půjdeš,  vzdej  mou  úctu  Šilhavému 
a  jestli  ji  uvidíš,  zvláště  jí.  Tvůj  věrný  Hanuš." 

II. 

Po  příjezdu  manželčině  psal  Hanuš  hned  9.  září  1849  Helceletovi  list 
velmi  charakteristický,  který  dobře  vystihuje  povahu  obou  přátel.  Píšeť: 

„Abych  zase  nezapomněl  jako  onehda,  začnu  dnes  hned  s  datum. 
Jest  neděle  překrásná  dne  V),  září,  a  včera  Laura  a  předevčírem  Róza") 

')  Vyfila  ť.  1850.  v  Praze  pod  titulem:   »Nástin  logiky  na  základě  metafysickém.<; 
^)    >Nástiu  duševědy  s  pokusem  o  vysvětlení   výrazu   duševědných.<    V  Brně  l84ít. 
<  >ha  spi.sy  po  stránce  jazykové  korrigoval  Dr.  Helcelet. 

')   Dr.  lékařství   a   professor  porodnictví   na   universitě   v  Olomouci. 

■•)   Firma  knihkujjecká   v  (llomoiuň. 

^)  Hanuš,  Helcelet  a  převor  Kabeš  založili  při  filosofii  v  Olomouci  oddělení  české. 

*)   »Moravské  Noviny*   v  Brně. 

'')  Eedaktor  »Boliemie«,  jež  z  belletrist.  listu  r.  1848.  proměněna  v  polit,  denník. 

*)  Přízeň  s  Xádhernými. 

^)  Róza  Xádlieiná,  sestra  pí.  Hanušové. 


1 1  Vincenc  Vávra : 


zdrávy  do  krásné  Prahy  přijely.  Příteli,  v  Praze  je  převelmi  blaze, 
když  člověk  má  peníze!  Ale  já  posud  i  bez  nich  šťastným  se  cítím, 
neb  v  naději  žiju,  že  protekcí  ještě  tento  měsíc  k  penězům  přijdu, 
totiž  ku  j)latu  svému.  Patrně  ted  vidím,  že  obecenstvo  jest  prostředkem, 
aby  ouředníci  mohli  žíti,  ne  ale  naopak.  Česká  Staatsbuchhaltung  s  ně- 
meckou —  odpusť,  chtěl  jsem  říci  s  moravskou  —  strany  osoby  mé 
si  korrespondují,  a  já  zatím  musím  u  všech  přátel  a  sester  si  vy- 
půjčovati, abych  živ  býti  mohl.  Laura  a  Róza  jsou  s  novým  příbvtkem 
vehni  spokojeny,  a  jest  také  vskutku  rozdělení  pokojů  pohodlné  a 
všecko  pohromadě.  Ve  psaní  Tvém  mnohého  nepochopuji.  za  první  již 
ne,  že  jsi  nezajel  k  Emilii,*)  jak  Ti  mohl  déšť  zabrániti,  abvs  zvědavosti 
zadost  neučinily  Za  druhé,  že  mě  máš  za  velmi  lehkoVěřícího.  abvch 
uvěřil  romantice  Tvé  o  lásce  v  Hranicích,  o  toužení  po  cestě,  o  srdci  atd. 
Já  jsem  pln  citů  jen,  když  mě  žaludek  a  hlava  bolí,  a  Ty  píšeš  tak 
pořádné  a  dlouhé  psaní,  což  mi  bylo  znamením,  že  Tě  hlava  nebolela, 
a  tedy  že  uvnitř  nejsi  a  nebyl  jsi  romantikem.  Nesednu  Ti  tak  lehce 
na  lep  a  ujišťuji  Tě,  že  Ti  nevěřím  ani  slova,  a  ujišťuji  to  ještě 
jednou  výslovně. 

W  (Izien  o  piwč  mysle,  noc  mi  piwo  kresli, 
jest   zawsze  přitomné,    \v  břiše  mém  i   w  mysli.') 

Pivo  je  nejspíše  to  u5top  Thaletovo,  po  kterém  z  nemoci  povstčil, 
a  kdybys  Ty  na  místě  vína,  pobuřujícího  mysl,  pil  pivo,  ani  by  Ti 
nenapadlo  mě  romantikou  balamutit.  Neboť  z  piva  vyrůstají  myšlenky 
naturalistické  a  žádná  „Mondumgiiinzte  Zaubernacht,  die  den  Sinn 
gefang-en  hat."  Pivo  se  vypije  a  zaplatí,  a  potom  je  konec;  člověk  je 
ve  skutečném  okamžení  šťastný,  zamhouří  oči  a  položí  se  do  lůžka 
ku  spaní  a  vstane  ráno  znova  ku  práci  Sisyfově,  kterouž  lidé  životem 
zovou.  Hodina  pošt}"  se  blíží,  dle  vůle  Tvé  pošlu  ihned  psaní.  Róza  Ti 
odepíše,  ale  Laura  má  ted"  plné  ruce  práce.  Piš,  prosím,  brzo  a  mnoho. 

Vděčný  Tvůj  Hanuš." 

HL  IV. 

V  in.  a  IV.  listě  Hanuš  žíravým  svým  sarkasmem  líčí  poměry 
na  universitě  olomoucké,  zvláště  na  fakultě  filosofické,  kdež  se  právě 
jednalo  o  obsazení  stolice,  uprázdněné  po  Hanušovi. 

Ze  HL  dopisu,  dat.  dne  15.  září  1849.  vyjímám: 
„Tu  Ti  posílá  Róza  psaní  své.  Po  trochu  juž  jsme  v  bytě  uspo- 
řádáni. Pepi  a  LottyS)  z  Chlumu  jsou  zde  u  nemocné  Griinwaldové. 
Pomysli  si  jen,  jak  jsem  šťastný.  Za  historii  filosofie  jest  mi  vj-kázána 
remunerace  ročních  200  zl.,  ale  ještě  jenom  písemně,  peněz  jsem  ne- 
obdržel ani  haléře.  Pracuji  pilně  o  české  logice,  a  Lepař*)  mi  při  tom 

*)  Koho  myslí,   není  mi  známo. 

^)  Parodie  na  verše  z  Malczewského   »Marie«. 

')  Sestry  pí.  Griinwaldové,  choti  justiciara  v  Litoměřicích. 

*)  Jan,   jenž   jako  Helcelet  práce  Hanušovy    po   stránce  jazykové  piloval;    zvláště 


Dť.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan   Helcelet.  15 

napomáhá  a  blech}'  chytá.  Piš  pilněji,  prosím  Té,  z  Olomouce  nežli 
posud;  Kabeš  mne  zde  ještě  nenavštívil  a  já  jej  také  ne.  Je  již  něco 
rozhodnuto  strany  professury  české,  mathematické  a  filosofie?  Já  léta 
přednášeti  budu  jenom  na  universitě,  nevím  ale  ještě  co  a  kolik  předmětů 
po  česku,  tšemberová  je  tu  v  Praze;  přijela  s  nějakou  přítelkyní  z  Mýta. 
Navštívila  nás,  ale  nikdo  nebyl  doma.  Šembera  sám  již  asi  (5  neděl  je 
ve  Vídni  při  komisi.  Bratránek  i)  bude  letos  na  brněnském  lycei  před- 
nášeti německou  literaturu,  protože  filosofie  pro  rok  50.  odpadne.  Dopis 
mi.  zda-li  Ti  udal  Čapka,  kolik  českých  a  německých  logik  jsem 
povinen  poslati  pro  studenty  do  Holomouce.  Nemůže  arciť  teď  ještě 
o  tisku  býti  zmínky,  ale  přece  činím  již  nějaké  přípravy.  Tak  tedy 
jistě  léta  do  Prahy  nepřijedeš"?  Piš.  Tvůj  Hanuš." 

IV.  list,  ze  dne  30.  září  184V),  vyličuje  podrobně  a  názorně  poměry 
na  filosofické  fakultě  v  Olomouci.  U  výtahu  zní: 

„Píšu  dnes  jen.  abych  Ti  dosvědčil,  že  psáti  chci,  neb  nemám 
ani  chvíle  pokojné  ani  chuti  k  tomu,  jsa  docela  rozerván  visitami 
a  iinvmi  titérkami.  U  Lumbe-)  bvl  isem  včera  sám.  ale  ani  on  ani 
rodina  jeho  není  doma,  a  také  není  určeno,  kdy  se  asi  z  venkova  do 
Prahy  navrátí.  Potom  jsem  šel  do  novinárny  k  Lepařovi;  přislíbil  mi 
pátrati  po  tom  předmětu  novém.  2)  Zná  prý  několik  techniků.  Grrunwaldová 
je  jíž  proměněna  v  Brahmu.  a  on  ^^jel  si  jaku  nový  Višňu  na  venkov. . . 
Nejráznějším  ze  všech  kandidátů  jest  Smetana*)  Heg-elian.  ale  w  pohltíte 
pro  Holomouc  bucf  Viktorina.  buď  Zimniermanna.^)  Náhlovskv.  urputnv 
Herbartian,  nepřeje  ani  svobodě  ani  Cechům,  hodil  se  předobře  pro 
Kopeckého,"^)  kterého  také  v  Holomouci  jako  „bystrou  hlavu'''  poznal. 
Copy  Šilhavého.  Kopeckého,  Náhlovského  by  se  časem  tak  ve  přátelství 
spletly,  že  by  povstal  koltoun.  na  kterém  by  se  pevně  mohla  pověsiti 
universita  Holomoucká.  Dle  vědění  bych  posta \ál  kSmetanu  !<*,  Zimmer- 
manna  2'.  Volkmanna  0^  loco.  Ale  Volkmann  i  přítel  jeho  Čupr  při- 
náležejí již  ku  straně,  která  si  nechce  se  žádným  nic  zkaziti.  Bude  to 
bídná  volba,  a  Xáhlovský  vyplyne  v  této  potopě  světa  bez  pochyby 
na  vrch,  a  druzí  utonou.^)  Že  přijdeš  do  Brna,**)  ulehčí  velmi  mému 
srdci;  neboť  často  Tvá  bída  v  Holomouci  mě  rmotití,  když  ji  porovnám 
se  šťastným  mým  osudem  v  Praze.  Důvěřuješ-li  ve  mne,  dopis  mi  více 


z  prvních  listu  Hanušových  zjevuo,  že  neliyl  přesnč  mocen  č-eského  jazyka.  Postupem 
času  psal  již  dosti  sjírávně,  jen  fraseologie  upomínala  na  vzdělání  néuiecké. 

')  Dr.,  výborný  esthetik;  zabýval  se  hlavně  literaturou  německou  a  s  velikou 
zálibou  i  jjolskou;  byl  knězem   řádu  sv.   Aiigustina  v  Brně. 

^)  Hospodářský  rada  a  ředitel  techniky  v  Praze;  napsal  >  Gíiterver\valtungslehre«, 
o  níž  je  řeč  v  dojiise  YI. 

^)  t.  Giiterlehre,  o  kterou  žádal  Helcelet. 

*)  Dr.  Augustin. 

6)  t.  Pvobert  Z.,  esthetik  a  filosof. 

^)   Ředitel  a  správce  university. 

')  Místo  obdržel  Zimmermann. 

*)  Na  stavovskou  techniku,  zřízenou  r.  1847.  Universita  olomoucká  byla  zrušena 
(mimo  fakultu  theologickou)  r.   1854. 


H".  ViXíEXc  Vávka: 


V  podrobnostech,  neb  z  takový-cli  Tvých  v>'křičníkú  málo  lze  pozorovati . 

V  oruberniu  mi  začali  tady  strhovati  ouplných  400  zl.  z  1200.  jal? 
bvch  ve  Lvově  nebyl  zaplatil  tax  ze  1 1 00.  Nevím,  zda-li  to  Nádhern 
néjak  pod  rukou  s[)raví.  Pis  pilné  a  bud"  ubezpečen,  že  jsem  a  zustan 
s  Tebou  jedné  mysli,  ačkoliv  nékdy  tuze  hrubé  po  varhanách  srdo 
sem  a  tam  hraju.  Psaní  nedal  jsem  Kaliešovi,  abys  je  dostal  ještě  tv 
den.  Převora  a  Mošnera  pozdravuj  srdečné.  Jungmann  prý  se  poděkuj 
a  Mo.šner  by  přišel  do  Prahy." 

V. 

Již  24.  října  1849  zaslal  Hanuš  Heleeletovi  obšírný  dopis,  týkajii 
se  universit  jednak  pražské,  jednak  olomoucké;  v  něm  též  zmiňuje  t 
o  poměrech  vlastních  a  odporučuje  Heleeletovi  tělocvik,  jejž  vžd 
s  velikou  (oblibou  pěstoval.  Dopis  ten  podati  lze  pouze  v  úr}'vcích. 

„Příčina  delšího  mého  mlčení  nebvla  ta.  iiž  isi  bvl  tušil.  Jak  r 
asi  věci  Tvé  spořádají,  když  budeš  v  Brně  V  Ze  budeš  v  Brně.  to  mr 
velmi  těší.  neb  nenávidím  Holomouc  až  příliš,  a  zdá  se  mi,  že  i  Tel 
znovu  získám,  když  odejdeš  z  proklaté  Holomouce.  Ze  plat  podrže 
musíš,  tof  patrno...  Skript  Lepař  ještě  žádných  nenašel,  ačkoli  mnol 
techniků  zná,  a  zdá  se  mi,  že  tent}-ž  předmět  býval  jen  na  papíi 
nemaje  posluchačů.  Ale  nestarej  se.  nepřestanu  hledati.  V  takovýc 
věcech  mnohokráte  náhoda  převelmi  působí;  tak  já  hledám  po  ce 
prázdniny  již  explikace  Exnerov^y,  ale  marně.  Zkoušel  jsem  žáky 
zkouším  je  ještě  a  nepoznám  ani.  co  bylo  přednášeno.  Já  nejspíš  tepi 
29.  října  započnu  přednášeti,  neb  u  nás  žene  jedno  sezení  druhé 
všechna  jsou  tak  copy  zapletena,  že  nikdy  ani  konce  dojíti  nelze.  Oupln 
sbor  professorů  a  docentů  na  fakultě  filosofické  je  asi  25  mužů.  ted 
každé  rokování  je  „sine  fine  dicentes"...  Přítele  nemám  mezi  professor 
a  také  ne  mimo  ně . . .  Xa  tělocvák  nyní  mnoho  času  v-^-nakládám.  ne 
jsem   se   vřadil   přímo    do  tělocvňčné  školy  MDra.  Segena.    Zůstaneš- 

V  Holomouci  přes  zimu,  neopomeň  ihned  vstoupiti  do  nějakého  ústav 
takového',  učiň  to  na  slovo  mé  a  uvidíš,  že  to  nejenom  pro  Tebe,  nýbi 
i  pro  vychování  dětí  nevýslovně  dobře  působiti  bude.  Třikrát  za  týde 
ve  společnosti  medícinských  professorů,  mezi  nimiž  Curyšský  professc 
Engel  a  několik  doktorů,  navštěvuj u  na  večer  ústav  tělocvičný  a  dívái 
se,  na  jaký  stupeň  soustavné  dokonalosti  umělost  tato  se  již  dostal 
Cvičení  pokračuje  od  svalu  ku  svalu,  arciť  jsem  někdy  unaven  í 
k  smrti.  I  děti  mé  pilně  cvičí,  ale  jenom  doma.  Strany  Fichra')  jscj 
tu  slyšel,  že  pr}'  i  ostatní  fakulty  i  gymnasium  proti  němu  protestoval; 
Je  to  pravda?  Jak  já  mám  ))ýti  příčinou,  proč  Kabeš  se  do  Holomou( 
nedostal,  ani  nepochopuju  a  děkuj u  Ti,  že  se  mne  ujímáš,  ačkoli  n* 
rnzum  vůbec  jen  sám  sebe  v^-peskuje.  Kevim,  zda-li  Kabeš  již  v  Pra; 
čili  nic.  My  jej  chtěli  jen  pro  Slovanstvo  a  cessante  causa  cessat  < 
effectus.  Co  pak  dělá  filosofie  v  Holomouci,  zkoušky,  přednášky?  Fichť 

*)  Professor  na  universitř  olomoucké. 


l)r.   Ignáo  Hanuš  a  i)r.  Jan   Helcelet.  17 

pilně  dopisuje  Mathonovi  a  zaopatřil  mu  v  Praze  hodiny.  Má  ten  člověk 
přece  rozsáhlou  činnost.  Lepař  není  více  v  novinárně  Havlíčkově,  neboť 
přijat  byl  jenom  na  prázdniny;  bude  vyučovati  do  listopadu  mé  děti. 
Co  pak  se  ještě  nic  nehýbe  strany  odplaty  pro  2.  oddělení  lonějši 
Ivceálkv?  Rmoutím  se.  že  nemohu  dluhů  mvch  zapraviti,  a  rmoutím  se 
tíin  více,  že  peněz  teď  snad  budeš  potřebovati  na  odstěhování  do  Brna. 
V  listopadu  budu  nouzi  tříti.  Mám  čtvrtletní  činži  zaplatiti;  od  platu 
ničsičního  mi  odrazí  75  zl..  jež  jsem  v  srpnu  olxlržel  v  Holomouci, 
a  _^  šté  dříví  na  zimu  bude  třeba  zakoupiti.  Vidíš,  tof  jsou  příjemnosti 
ma  >želského  stavu.  Bratránek  z  Brna  nic  nepíše,  co  od  nás  z  Prahy 
od  sel.  Klučáka  jsi  asi  již  na  odpočinutí  dal?  Ale  proč  nedopisuješ 
U' kdv  Moravským  novinám?  V  Národních  novinách  můžeš  obšírněji 
•ísti.  CO  budu  přednášeti;  stojí  to  v  čísle  dne  '22.  Češi  na  filosofii  ale 
tak  vždy  pohlížejí,  jako  Trojanští  na  onoho  zlopovéstného  koně  Rekův. 
Na  logice  české  pořád  ještě  pracuji;  nemile  vytržen  budu  Tomášem 
íBtítnVnii,  nedám  se  ale  příliš  vytrhovati.  Když  máte  150  žáků.  dala  by 
se  snad  přece  2.  třída  loňského  roku  vzkřísiti.  Snad  si  zajdeš  na  vánoce 
do  Prahy?  Šembera  prý  bude  „novou  Hromádkou"  ve  Vídni  a  Macnůr^) 
Řemberou  v  Brně.  Koubek  má  naději,  že  přijde  do  Vratislavi,  ale 
Jungmann  řádně  přednáší;  není  tedy  tak  brzo  naděje,  že  uvidím  Mošnera. 
Pozdravuj  ho  uctivě  ode  všech."'  (P.  d.) 

^y  Matzenauer,  později  professor  na  realcp  v  Krm'   a  spisovatel  zniíniélio  díla  »f"izí 
slova   ve  slovanskvch  řeř'Of'h«. 


Hlídka. 


18  Dk.  Jaroslav  Mathox: 


O  nejbližších  cílech  vědy  lékařské. 

Dr.  Jaroslav  Mathon. 

Mohutný  vzmacli.  kterým  se  moderní  chiruro^ie  rázem  vyšinula 
skoro  ve  vůdčí  odbor  celé  vědy  lékařské,  má  zajisté  více  různých 
příčin,  ale  nelze  upříti,  že  hlavní  asi  byla  ta.  že  chirurgové  bvstře 
prohlédli  veliký  význam  rodící  se  bakteriologie  a  dovedli  zručně  použíti 
nejen  této,  ale  i  jiných  nových  vymožeností  ku  prospěchu  a  zdokonalení 
svého  odboru.  To,  co  Lister.  zakladatel  éry  antiseptické.  více  jen  tušil, 
bylo  později  vybudováno  na  zdravých  základech  experimentální  bakterio- 
logie. A  tím  se  vyvinula  z  antisepse  —  asepse ;  nestačilo  již  zárodky 
zhoubných  nemocí  v  ráně  samé  ničiti,  nýbrž  zabraňovalo  se  vniknutí 
jejich  v  raněnou  tkáň  vůbec.  Dnešní  operativní  chirurgie  ví  zcela 
jasně,  co  jí  hrozí,  a  netápá  již  ve  tmách.  Pokroku,  který  by  se  jen 
z  malé  části  mohl  vyrovnati  onomu  za  posledního  třicetiletí,  nyní  snad 
na  delší  dobu  očekávati  nemůžeme.  Potrvá  ovšem  ještě  dosti  dlouho, 
než  blahodárné  toto  ovoce  geniálního  bádání  a  mravenčí  píle  bude 
údělem  co  možná  nejširších  vrstev.  Jen  zřizováním  veřejných  ústavů, 
které  by  byly  bez  šetření  hmotných  prostředků  opatřeny  vším  nutným, 
lze  každému  trpícímu  poskytnouti  toho,  co  na  lékařské  vědě  dnešního 
dne  žádati  smí. 

Zaznamenali  jsme  tímto  netušený  pokrok  chirurgie  a  nechceme 
tím  nikterak  naznačiti,  že  zatím  v  jiných  odvět\ách  medicíny  panoval 
mrtvý  klid.  Kebylo-li  v  nich  dosaženo  ve  stejné  době  stejných  výsledků, 
tu  by  bylo  přece  nespravedlivé,  kdyby  se  přehlíželo  to,  co  za  poměrů 
mnohem  nepříznivějších  bylo  vykonáno.  Jednotlivá  odvětví  vědy  lékařské 
zasahují  mnohými  stránkami  do  sebe  a  nejsou  tak  přesně  ohraničena. 
Náleží-li  léčení  srdeční  vady  jen  vnitřní  medicíně,  zlomenina  kosti  pak 
pouze  chirurgii,  mohli  bychom  již  přijíti  do  rozpaků,  komu  máme 
přisouditi  léčení  zánětu  slepého  střeva,  žlučových  kamenů;  a  tak  bychom 
více,  ba  mnoho  bodů  nalezli,  ve  kterých  se  dva  i  tři  odbory  stýkají. 
A  tak  ani  na  vnitřní  lékařství  nezůstal  vývin  hlavně  bakteriologie 
a  pak  neméně  snad  lučby  bez  účinku.  Zkrátka  těžila  z  nového  stromu 
poznání  všechna  odvětví  medicíny  dle  poměrů  jedno  více  nebo  méně. 
Na  zdravé  základy  se  postavilo  lékařství  vůbec  teprve,  když  bylo 
opustilo  cesty  spekulace  a  počalo  se  opírat  o  výzkumy  věd  pokusných. 
V  první  řadě  to  byla  anatomie,  jejíž  počátky,  pokud  se  těla  lidského 
týká,  nesahají  ani  do  tak  příliš  dalekého  středověku.  Medicína  tu  teprve 


o  nejbližších  cílech  vědy  lékařské.  19 


seznamovala  se  s  územím,  na  kterém  jí  bylo  pracovati.  Po  prozkoumání 
mrtvé  tkáně  pak  přišlo  na  řadu  studium  životnícli  úkonů  tkáně  zdravé 
(fysiologie).  později  ještě  tkáně  nemocí  změněné  (pathologie).  A  teprve 
v  nejnovější  době  přišlo  se  k  poznání,  že  chemie  i  bakteriologie  jsou 
neméně  důležité  obory,  a    v  obou  horlivě  se  dosud  pracuje. 

Samo  zřejmo  tedy.  že  dle  dočasného  stavu  věd}^  lékařské,  pokud 
se  týká  seznání  příčin  i  pravé  podstaty  nemocí,  se  přirozeně  měnil 
i  náhled,  jakým  způsobem  se  tyto  mají  léčiti;  dle  toho  ted}-  se  řídila 
theraphie.  Vždyť  do  dneška  um  lékaře  pozůstává  hlavně  v  tom,  pravou 
povahu  nemoci  i  její  příčinu  rozpoznati;  cestu  léčení  nalezne  snadno 
i  v  knize.  Dokud  věda  naše  neznala  ani  ústrojí  lidského  těla,  ani 
úkonů  jednotlivých  orgánů,  tu  stály  též  prostředky  therapeutické  na 
slabých  nohou,  a  bylo  tehdy  v  léčení  mnoho  nádechu  čarodějství,  jak 
dosud  u  většiny  národů  méně  civilisovaných  neb  úplně  divokých  na- 
lézáme. Anebo  pouhá  náhoda  dala  tu  neb  onde  naleznouti  dobrý  lék 
proti  některé  nemoci,  a  toto  zdárné  léčení  se  pak  zachovalo,  až  do 
doby  naší.  Příklad  toho  jest  užívání  chininu  při  střídavé  zimnici 
(malaria).  Nikdo  neznal  pravé  příčiny  této  nemoci,  ač  po  staletí  dobře 
se  vědělo,  že  chinová  kůra  jest  neomylným  prostředkem,  a  teprve 
před  několika  lety  byla  příčina  malarie  v  nepatrných  amoebách  zjištěna. 
Dle  pokroku  ve  vědě  výzkumné  ovšem  se  řídily  i  změny  v  therapeu- 
tických  prostředcích;  dle  toho,  jaké  náhledy  právě  panovaly  ve  fysiologii 
a  pathologii,  měnila  se  i  věda.  která  hledá  také,  jak  léčiti. 

Vedlo  by  příliš  daleko  jenom  i  naznačiti  různé  ty  náhledy,  které 
během  let  vládl  v  a  byly  směrodatnými;  vždyť  se  nám  hlavně  jedná 
o  to,  objasniti  nynější  stav  vědy  lékařské  a  udat  asi  nejbližší  cíle, 
za  kterými  se  ubírá.  A  tu  nelze  popříti,  že  dnešního  dne  skoro  panuje 
neb  aspoň  silně  v  popředí  stojí  bakteriologie,  která  svy-m  netušené 
rychlým  rozvojem  udává  směr  v  nejnovějším  období  mediciny.  Tím 
již,  že  bylo  jasně  dokázáno,  že  mnohé  bakterie  jsou  příčinou  tak  mnohé 
nemoci,  ukázána  cesta,  kterou  se  nezbytně  musí  therapie  ubírati.  A  nutno 
doložiti,  že  nemocí  těch,  které  jsou  původu  bakterického,  jest  velmi 
mnoho,  že  jsou  to  nemoci  zhoubné  a.  co  nejvíce  snad  váží,  že  jsou  to 
nemoci  nákažUvé  a  epidemické.  Bakteriologové  se  nikterak  nespokojili 
tím,  že  seznali  pouze  jednotlivé  druhy  mikroorganismů  a  je  roztřídili, 
oni  s  velkou  péčí  studují  jejich  vývin,  vzrůst  a  podmínky  životní,  za 
kterých  žijí  aneb  odumírají.  Dnes  stává  úplná  fysiologie  bakterií:  my 
víme,  jak  se  rodí,  v  kterých  látkách  výživných  se  jim  dobře  daří^ 
my   známe  ony   produkty    životního   jejich  processu,   které  jako  jedy 


20  Dr.  Jaroslav  Mathos: 


působí  na  lidi  i  jiné  živočichy;  avšak  bakteriologie  zkoumá  též  pod- 
mínky, za  kterých  bakterie  odumírají  neb  za  kterých  se  účinek  jejich 
na  ústrojí  zvířecí  stává  méně  zhoubným.  Ony  bakterie,  které  poukazují 
životní  jejich  podmínky  na  tělo  lidské,  musí  přirozeně  nějakým  způsobem 
svou  přítomnost  v  něm  projevovati.  Mnohé  to  činí  ovšem  jen  zcela 
nevinně,  jiné  však  zasahují  svým  vývinem  i  žitím  tak  mocně  v  pochod 
životních  úkonů  člověka,  že  úkony  tyto  ruší  nebo  přímo  ničí.  Příznaky 
pak,  kterými  se  to  stává,  zjevnými  jsou  příznaky  nemoci. 

V  každém  živoucím  organismu  lidském  nalézá  se  ohromně  mnoho 
druhu  různých  bakterií,  hlavně  v  dutinách  na  venek  komunikujících, 
jako  v  nose,  ústech,  pak  ve  střeva ch.  (Někdy  i  za  jinak  normálních 
poměrů  možno  naleznouti  bakterie  i  v  krvi.)  Jsou  to  ponejvíce  bakterie 
hniloby,  které  hlavně  v  ústech  ve  zbytcích  potra\'y'  nalézají  výtečné 
podmínky  životní.  Nepříjemněji  již  se  utvařuje  věc.  když  vniknou  do 
organismu  bakterie  pathogenní.  Uvádíme  jen  několik  málo,  za  to  tím 
známějších  a  zhoubnějších  nemocí.  ktei:é  povstávají  vniknutím  některých 
mikroorganismů  do  lidského  těla  a  rozmnožením  jejich:  jsou  to  tuber- 
kulosa,  cholera,  difterie,  tyfus  břišní,  snět  slezinná.  tetanus,  mor  asijský, 
septicopyaemie  (otrava  krve)  a  tak  mnoho  jiných.  Příznaky  všech  nemocí 
podmíněných  vniknutím  různých  mikroorganismů  do  těla  lidského  řídí 
se  hlavně  dle  toho,  jaké  druhy  oněch  jedů  organických  ty  neb  ony 
druhy  mikroorganismů  právě  tvoří  a  jaký  účinek  na  organismus  lidský 
projevují.  Jed,  který  nalézáme  ve  žlázi  hadího  zubu,  neb  který  se 
konečně  tvoří  v  buňkách  rostlin  jedovatých,  jest  stejně  výsledkem 
životního  processu,  synthese  neb  rozkladu  látek  organických  uvnitř 
těla  živočichů  neb  rostlin.  Týž  působí  taktéž  různě  na  organy  lidské, 
na  žaludek,  krev  nebo  čivv.  Známo  však  na  příklad,  že  někteří  živo- 
čichové  nepodléhají  stejnou  měrou  otravě.  Tak  na  ježka  neúčinkuje 
uštknutí  hadí  jedovatě  a  někteří  živočichové  nepodléhají  otravě  belladony 
a  pod.  Zajisté  jest  chemi.smus  vnitřního  jejich  ústrojí  přh'ozenou  ochranou 
proti  některým  jedům.  Vniknou-li  organismy  pathogenní  (choroborodé) 
do  těla  živočichů,  pak  má  se  věc  arci  trochu  jinak.  Tu  jedy  ony 
(toxiny)  v  těle  samém  se  tvoří  a  přítomností  bakterií  vždy  nové  a  nové 
dávky  v  oběh  krve  přicházejí.  Různý  pak  jest  vliv  na  organismus 
lidský  neb  zvířecí.  Buď  bakterie  naleznou  příznivou  půdu  pro  vzrůst 
a  romnožení,  toxiny  působí  zhoubně  na  tkáň  a  organismus,  a  pak 
v  kratší  neb  delší  době  nabudou  převahy,  a  individuum  nutně  podlehne; 
aneb  ve  tkáni,  ve  kterou  vnikly,  naleznou  toHk  nepříznivých  okolností 
a  se  strany  organismu,   hlavně  snad   krve,   tolik   odporu,   že    ve   svém 


o  nejbližších  cílech   vědy  lékařské.  51 

vzrostu    ison    omezeny,    toxiny    paralysovány.     až    do    úplného    zničení 
bakterii  samých. 

Mnohdy  však  nalézají  bakterie  a  priori  nepříznivou  půdu  pro 
rozmnožování  a  toxiny  jejich  na  organismus  vůbec  otravně  nepůsobí. 
Tento  stav  nazýváme  pak  primerní  imm unitou.  Jsou  lidé  neb  živo- 
čichové, kteří  vůbec  jistými  nemocemi  nakažlivými  neonemocní,  neb 
kterých  se  t^^o  jenom  nepatrně  dotknou.  Immunita  taková  má  zajisté 
své  příčiny  ve  zvláštním  chemismu  a  vyšší  životní  energii  buněk  onoho 
organismu,  který  rozvoj  bakterií  činí  nemožným.  Vždyť  známo,  že 
i  při  umělém  pěstění  bakterií  je  třeba  dbáti  zvláštních  podmínek  výži^^^ 
jejich,  aby  se  nejen  rozmnožovaly,  ale  i  přeneseny  v  organismus  živo- 
čichů pathogenními  a  virulentními  býti  se  ukázaly. 

Otázka  o  přirozené  neb  lépe  řečeno  vrozené  immunitě  dlouhou 
dobu  zabývala  a  dosud  zabývá  kruhy  vědecké.  Již  před  několika  lety 
se  myslelo,  že  je  rozluštěna  Mečnikovem.  který  vj^stoupil  se  svou 
theorií  o  fagocytosi.  Pozoroval  totiž,  že  bílé  buňky  krevní  u  dafnií 
rfizné  do  krve  vniklé  bakterie  do  sebe  pojímají,  je  pohlcují  a  ve  svém 
nitru  ničí.  Avšak  otázka  o  immunitě  tím  nebyla  úplně  rozřešena,  neboť 
ukázalo  se,  že  ovšem  bílé  buňky  krevní  při  zničení  bakterií  tuto  práci 
vykonávají,  avšak  ne  u  všech;  a  že  proti  bakteriím,  které  právě  pro 
daťnie  se  ukázaly  b}"ti  pathogenními,  se  chovají  passivně.  Ačkoliv  tedy 
zjev  fagocytosy  jest  dokázaným,  přece  není  jedinou  příčinou  odumírání 
bakterií  v  krvi.  Kaopak  mnozí  jiní  badatelé  postřehli,  že  i  v  tekutině 
krevní,  tedy  v  pouhém  seru.  bakterie  stejně  se  mění  a  zanikají.  Krásně 
to  lze  pozorovat  ve  váčku  mízním  skokana,  do  kterého  se  vpraví  takové 
množství  bacillú  snětí  slezinné.  že  leukocytv  nebyly  by  ani  s  to,  aby 
tolik  jich  pojaly  a  zničily,  a  přece  možno  seznat,  že  infekce  nenastane, 
ale  bacilly  znenáhla  v  samé  tekutině  mizni  se  mění,  až  nabudou  tvaríi 
kulatých,  nepravidelných,  což  důkazem,  že  odumírají,  a  to  chemickým 
vlivem  pouhého  sera.  A  dokázáno  též,  že  i  mimo  organismus  lidský 
některé  sérum  na  některé  druhy  bakterií   již  a  priori  působí   zhoubně. 

Bylo  tedy  jen  přirozené,  když  po  takových  nálezech  Buchner 
nadhodil  myšlenku,  že  by  bylo  snad  záhodno  použiti  sera  proti  ne- 
mocem  infekčním,  a  to  sera  oněch  živočichů,  kteří  se  ukázali  bvti  proti 
oněm  nemocem  immunními.  Tak  lehce,  jak  by  se  snad  zdálo,  se  z  počátku 
ovšem  pokusy  nedařily,  až  konečně  B  e  h  r  i  n  g  soustavnou  prací  se  do- 
dělal kladných  výsledků. 

Dlužno  však  podotknouti,  že  již  mnohem  dříve,  a  to  nejprve  bez 
jakéhokoliv  základu  přísně  vědeckého  použito  podobného  principu,  totiž 


22  Dr.  Jaroslav  Mathos: 


při  očkování.  Jenner,  jak  známo,  pozoroval,  že  osoby,  které  náhodou 
se  nakazily  na  krávách  osýpkami  onemocnělých,  při  epidemii  os>'pkové 
buďto  by  Iv  později  úplně  ušetřeny  anebo  průběh  nemoci  byl  u  nich 
mnohem  příznivější.  Zrovna  divinací  pojal  Jenner  myšlenku  očkování, 
každému  známou,  a  tak  maně  razil  cestu  zvláštnímu  druhu  léčení,  které 
se  nyní  vyvíjí  na  pevných  základech  pokusného  bádání.  Jeho  následov^al 
Pasteur,  ovšem  za  poměrů  již  změněných  a  valně  příznivějších,  když 
použil  při  sv\xh  pokusech  ochranného  očkování  proti  choleře  kuřat 
a  sněti  slezinné.  principu  seslabení  virulence  (jedovatosti  a  nákažlivosti) 
horkem.  Teprve  však  nálezy  Kochovy  tvořily  pevnější  základ,  na 
kterém  Behring  a  jiní  budují.  Na  počátku  svých  pokusů  Behring- 
též  užíval  sera  oněch  zvířat,  která  byla  přirozeně  immunní  proti  některé 
nemoci,  tak  na  př.  sera  potkanů  při  sněti  slezinné  a  sera  králíků  při 
tetanu  (strnuti  svalstva).  Avšak  značných  výsledků  nabyto  teprve  tehdy, 
kdvž  přikročeno  k  vyrábění  sera  zvířat,  která  zvláštním  postupem 
teprve  uměle  byla  immunisována. 

Dosud  jest  v  čerstvé  paměti  nález  Kochův,  tuberkulin.  ve 
kterém  byl  zprvu  spatřován  jistý  a  vždy  účinkující  lék  proti  každému 
stupni  tuberkulosy.  Tak  jako  prvotné  chvalořečeni  a  vynášení,  stejně 
tak  pozdější  zatracování  tuberkulinu,  které  vzniklo  po  sklamaných 
přemrštěných  nadějích,  bylo  nesprávné,  neboť  přípravou  tuberkulinu 
vykonán  kus  ohromné,  nad  míru  záslužné  práce,  která  nám  dala  na- 
hlédnouti v  tak  mnohé  dosud  neodkryté  tajemství  přírody.  Objev 
Kochův  jest  jen  etappou  na  cestě,  kterou  mladá  generace  v  léčení 
infekčních  nemocí  nastoupila,  a  práce  ta  již  dnes  nese  hojné  ovoce. 
A  konečně  i  v  otázce  léčení  tuberkulosy  není  proneseno  poslední  slovo, 
jen  že  snad  chybou  bylo,  že  se  chtěly  léčit  jen  osoby,  kde  snad  potřebí 
znenáhlým    immunisováním,    podobně  jako  při  variole,    léčiti    generace. 

Z  pokusů  Kochových  vysvítá  toto:  předně,  že  uměle  dosažená 
im  mu  ni  ta  jest  jistý  stav  odporu  proti  infekci,  který  se  dá  stupňovat 
a  dle  potřeby  sesílit,  a  dále,  že  jen  část  přirozené  immunity  se  dá 
passivně  sérem  přenésti  na  živočicha  jiného. 

Koch  ukázal,  že  člověk  tuberkulosní,  který  z  počátku  reagoval 
horečkou  již  na  1  miligram  vstřiknutého  tuberkulinu,  znenáhlým  stupňo- 
váním dávky  snese  později  dosi  více  než  stonásobnou  bez  jakékoliv 
reakce.  Je  to  podobny"  úkaz,  jaký  nalézáme  při  některých  jedech 
rostlinných  (jak  Ehrlich  při  ricinu  a  abrinu  ukázal)  aneb,  jak  dávno 
známo,  při  požívání  arseniku.  Patrně  se  organismus  tak  dalece  účinkům 
jedu    přizpůsobí,    že  se  utvoří    cestou    chemickou   jisté  protijedy.    které 


o  nejbližších  cílech  vědy  lékařské.  23 

v 

později  i  větší  dávky  jedu  prvotného  neutralisují.  Ze  tyto  protijedy 
skutečně  potom  v  těle  se  nalézají,  toho  důkaz,  že  lze  pozorovati  jejich 
účinky  na  organismus,  jakmile  se  přestalo  podávati  jedu  prvotného. 
Nastanou  tak  zvané  příznaky  abstinence,  které  možno  viděti  skoro 
každodenně  při  alkoholistech  neb  morfinistech,  kterým  se  zabraňuje 
zvA'klou  dávku  líhu  neb  morfia  požiti.  Symptomy,  které  nastanou,  jsou 
každému  lékaři  dobře  známé  a  mnohdy  přímo  děsné;  a  jen  znenáhlým 
odvykáním  lze  organismus  zbaviti  oněch  protijedů,  jejichžto  účinek 
není  méně  prudký  než  účinek  jedu,  který  onu  podivnou  reakci  v  krvi 
a  organech  byl  vyvolal. 

Dnešního  dne  používá  se  nejvíce  sera  proti  difterii,  ačkoli 
vyrábí  se  léčivé  sérum  proti  tetanu,  septicopyaemii,  choleře,  moru, 
vzteklině  a  pod.;  a  není  věru  ani  laiku  nezajímavo  hloub  nahlédnouti, 
jakým  způsobem  podobného  sera  se  nabývá. 

Nejdříve  bylo  nutno  stanoviti  vhodný  druh  zvířat,  která  se  svou 
vrozenou  immunitou  zamlouvala,  a  za  druhé  se  jednalo  o  to,  pokusem 
naleznouti  tak  zvanou  základní  dosis  immunity,  t.  j.  dosis,  která  se 
směla  tak  tak  ještě  vstřiknouti,  aby  nebyla  smrtelnou.  Po  vtělení  takové 
dávky  však  bylo  třeba,  aby  uplynula  jistá  doba  pro  dávku  další, 
neměl-li  jed  bakterií  přece  jen  zhoubné  působit. 

Avšak  i  po  rozluštění  těchto  otázek  ještě  bylo  daleko  k  úplnému 
úspěchu.  Není  totiž  lhostejno,  zda  immunisující  neb  léčivé  sérum  se 
vstřikne  do  těla  před  nastalou  infekcí  aneb  po  ní,  a  tu  opět  závisí 
dobrý  úspěch  na  době  nastalé  infekce  až  k  použití  sera.  Tak  pokusem 
se  zjistilo,  že  stejná  dosis  sera  při  tetanu  před  otravou  podána  sice 
živočicha  chránila  před  smrtí,  po  otravě  však  použita  smrti  už  zabrániti 
nemohla,  aneb  muselo  býti  použito  mnohem  silnější  dávky,  která  se 
stupňovala,  čím  delší  doba  od  okamžiku  infekce  uplynula.  Vyléčí-li  se 
takové  zvíře,  kterému  byla  původně  základní  dávka  jedu  z  čistých 
kultur  bakterií  nabytého  podkožně  vstřiknuta,  a  byla-li  mu  popřána 
jistá  doba  k  úplnému  zotavení,  tu  pak  lze  u  něho  bez  nebezpečí  mnohem 
větší  dávky  použiti,  dávky,  která  by  jiného  dříve  neimmunisovaného 
živočicha  jistě  usmrtila.  Tím  se  tedy  zvíře  toto  stalo  immunní,  a  to  cestou 
umělou.  Stupeň  immunity  pak  lze  postupným  zvětšováním  dávky  jedu 
dle  potřeby  zvS^šiti.  Ze  skutečně  příčinou  této  immunity  je  znenáhlé 
vtělování  toxinů.  toho  důkazem,  že  kontrolní  zvířátka  zahynou,  kdežto 
uměle  chráněná  otravu  přestojí. 

Po  těchto  předběžných  pracích  přikročil  Behring  a  Ehrlich  k  tomu, 
aby    i   větší    živočichy,    totiž    kozy,    ovce,    ba    i    koně    dříve    popsaným 


24  Dlí.  Jatioslav  Mathos: 


způsobem  immunisovali  a  z  nicli  pak  nabyli  dostatečného  množství  sera 
k  léčení  lidí.  K  vůli  jistému  dosirování  navrhnul  a  vyrobil  Behrin*^ 
t.  zv.  „sérum  normální",  t.  j.  totiž  sérum,  kterého  0-1  cctn  dostačí, 
ab)'  neutralisovalo  desateronásobnou  dosi  smrtící  u  morčete.  a  1  con 
takového  sera  nazval  jednotkou  immunisující.  Při  léčení  difterie 
počalo  se  injekcemi  několika  set  takových  jednotek  a  stoupalo  se  až 
k  1500.  dle  toho.  jak  pokročilou  a  silnou  byla  infekce.  Zkušenost  pak 
ukázala,  že  sera  tohoto  se  užívá  opravdu  s  prospěchem,  neboť  jedncjtlivé 
případv  difterie  ukazovaly  průběh  mnohem  mírnější  a  úmrtnost  celková 
značně  klesla. 

Ovšem  se  vyskytly  hlasy,  které  před  unáhlením  úsudku  varovaly 
poukazujíce  na  to,  že  snad  infekce  difteritické  v  novější  době  jsou 
vůbec  slabšími  a  méně  zhoubnými.  Tato  výtka  je  snad  nejzávažnější 
a  opírá  se  nejen  o  pozorování  ze  života  bakterií,  ale  nalézá  snad  některé 
doklady  i  v  historii.  Je  známo  totiž  bakteriologům,  že.  ponecháme-li 
čistou  kulturu  bakterií  svému  osudu  i  za  příznivých  podmínek  pěstění, 
znenáhla  pozorujeme,  že  jim  virulence.  tedy  i  životní  energie  ubývá, 
slovem,  že  samým  svým  ohromným  množstvím  se  ve  svém  vývinu 
udusí.  Toxinv  jejich  již  tak  zhoubně  nepůsobí  a  i  morfologicky  lze 
zaznamenati  různé  změny,  které  jasně  ukazují  jistou  degeneraci.  Xěco 
podobného  lze  konečně  právě  tak  pozorovati  při  velkých  epidemiích. 
Vznik  —  kulminace  a  konečně  vymizení  i  bez  zasáhnutí  lékařského. 
Reakce,  kterou  bakterie  nalezly  postupem  v  jednotlivých  organismech, 
tedv  jejich  energii  a  virulenci  přirozeně  oslabila.  To  by  ovšem  mluvilo 
pro  náhled  shora  v^^slovený.  kdyby  v  tom  přece  nebylo  háčku.  Je  totiž 
právě  tak  dobře  známo  a  experimentálně  dokázáno,  že  i  různými  ne- 
příznivými podmínkami  seslabená  kultura  může  opět  dosáhnouti  velmi 
silné  virulence,  byla-li  jen  opět,  a  to  jen  malou  svou  částí  uvedena  do 
příznivých  podmínek  vývinu.  A  tak  tedy  úplně  zaniklá  epidemie  muže 
býti  příčinou  epidemie  nové,  neméně  zhoubné,  ano  snad  mnohem 
zhoubnější.  Jsou  ovšem  epidemie,  které  během  staletí  úplně  v^Tiiizely, 
avšak  faktum  toto  nemluví  nikterak  proti  účinnosti  sera,  naopak  ukazuje, 
že  různV-mi  podmínkami,  které  znenáhla  virulenci  bakterií  oslabovaly, 
až  ji  úplně  zničilv.  lze  dosáhnouti  positivních  výsledkův.  a  takovou 
podmínkou  je  přítomnost  sera  v  krvi  a  organismu  lidském. 

A  další  vv-tka.  Není  léčení  sérem  organismu  lidskému  nebezpečno? 
Bvly  ovšem  někdy  po  vstřiknutí  sera  pozorovány  jisté  známky,  které 
ukazovaly,  že  organismus  mnohdy  A-ice  reaguje  než  snad  záhodno 
avšak   symptomy  tyto  nikdy  nenabyly  takové  síly.    že  b}^  snad  mohly 


o   nojbližších   fí]t=-ch   věfJy   lékařské. 


nastati  oba^-^'  pro  vážnější  porušení  zdraví.  Jediný  případ  ^^mrti  po 
injekci  sera  jest  vědecky  nevysvětlen;  a  kdyby  i  sérum  bylo  bývalo 
přímo  příčinou  smrti,  pak  se  jednalo  zajisté  o  organismus  předem  zvláště 
praedisponovaný.  Nikomu  však  nemůže  napadnout,  aby  vzhledem  k  tomu 
šmahem  zavrhoval  užívání  sera.  Vždyť  se  užívá  bez  oba\"3"  chloroformu 
k  narkotisování.  ačkoliv  se  ví.  že  připadá  na  3 — -i  tisíce  narkos  jedno  úmrti. 

Mimo  difterii  dálv  se  pokusy  i  u  jiných  nakažlivých  nemocí,  a  to 
s  menším  nebo  větším  výsledkem.  Sérum,  kterého  se  užívá  při  tetanu, 
působí  dosti  dobře,  jak  jsem  sám  při  dosti  těžkém  případu  zkusil.  Méně 
se  osvědčila  sera  proti  zánětu  plic  a  septicopyaemii;  u  sera  proti  nákaze 
morové  a  choleře  schází  dosud  dostatečných  zkušeností.  Proti  vzteklině 
se  užívá  praeventivního  očkování,  které  zavedl  Pasteur  a  které  se 
osvědčuje  v  tomto  případě  lépe  než  serotherapie. 

Zajímavé  pokusy  činil  Calmette.  zda  možno  též  léčivě  použit 
antitoxinu  jedů  hadích.  Otázka  tato  však  dosud  nepropracována.  Avšak 
i  v  mnohých  případech,  kde  sérem  dosud  nedosaženo  kýženého  výsledku 
léčivého,  lze  ho  použiti  jakožto  důležitého,  mnohdy  jediného  dokladu 
diagnostického.  Již  pokusy  Kochovy  ukázaly,  že  vstřiknutí  tuberkulinu 
u  člověka  úplně  zdravého  nemá  na  organismus  pražádného  účinku, 
kde>to  tělo  zachvácené  tuberkulosou  reaguje  promptně  na  nejmenší 
dávky,  a  to  hlavně  horečkou  a  zrychleným  tepem  srdce.  Při  tyfu 
břišním  a  choleře  nepodařilo  se  sice  vyrobiti  sérum,  které  by  působilo 
jako  antitoxin,  tedv  jedv  bacillerní  neutralisovalo,  ale  bylo  možno 
pozorovati,  že  pathogenní  mikroorganismy  samy  sérem  tímto  byly  značně 
pozměněny,  tak  že  změny  tyto  se  daly  pod  drobnohledem  dokázati. 
Zajisté  je  to  znamenitou  diagnostickou  pomůckou  pro  toho.  kdo  ví.  jak 
nesnadno  je  stanoviti  i  v  čistých  kulturách  mnohdy  pravý  druh  bakterií. 
Touto  otázkou  se  zabýval  hlavně  Francouz  Vidal.  který  nalezl,  že 
sérum  krevní  onemocnělých  na  t>'f  břišní  zvláštním  způsobem  působí 
na  čisté  kultury  bacillů  tvfových.  Vliv  ten  jeví  se  v  tom,  že  mikro- 
organismy ty  pozbývají  hned  vlastního  pohybu  a  že  mění  svou  podlouhlou 
formu  a  kulovitě  se  sbalují.  — 

Z  několika  těchto  poznámek  seznal  čtenář  zajisté,  že  vlastně  po- 
užívání sera,  uměle  v  těle  živočichů  připravovaného,  děje  se  způsobem 
dvojím.  Možno  totiž,  budto  již  po  vvpuknutí  infekce  zasáhnouti  jím 
léčivě,  anebo  před  možnou  infekcí  znenáhlým  vtělo váním  stupňovaných 
dávek  dosáhnouti  jisté  immunitv  proti  některým  nemocem.  Která  cesta 
povede  ku  kýženému  cíli,  dosud  není  rozhodnuto.  Pravděpodobno  jest, 
že  se  bude  muset  postupovat  dle  potřeby  na  obou.  avšak  dosud  vykazuje 


26  Dr.  Jaroslav  Mathox: 


Očkování  praeventivní  více  zdárných  výsledků.  Cesty  tyto,  které  po- 
strádají spekulativní  příchuti,  ale  za  to  odpovídají  pravým  pomérum 
životním,  musí  zajisté  vésti  k  výsledkům  uspokojivým.  Dříve  hledána 
byla  pouze  remedia  proti  jednotlivým,  zvlášť  vynikajícím  symptomům 
nemoci,  jako  proti  horečce,  bolestem  a  p.,  causa  morbi  však  zůstávala 
nepovšimnuta,  poněvadž  neznáma.  Nyní  se  hledí  přijíti  věci  na  kloub, 
odstraniti  ihned  příčiny  neduhu  dle  správného  náhledu,  že  „cessante 
causa  —  cessat  morbus.^'  Výsledky  až  dosud  jsou  dosti  povzbuzující, 
aby  se  v  těchto  kolejích  pokračovalo. 

Co  se  v  intenií  medicíně  takto  otevírají  nové  obzory,  hledí 
chirurg^ie  ještě  co  možno  zdokonalovati,  čeho  v  krátké  době  poměrně 
bylo  dosaženo,  i^arkosa  a  anti-  či  asepse,  toť  vymožeností  moderní 
chirurgie  operativní.  Chloroform  a  ether  ovládá  nyní  úplně  pole  narkosy. 
Mhno  to  používá  se  též  hojně  anaesthesie  lokální.  Již  dávno  přikládáním 
ledu  hleděla  se  zmenšit  citlivost  kůže  a  tkáně;  později  užíváno  rozpra- 
šování etheru,  který  poutal  tolik  teploty,  že  kůže  zmrzala  a  stávala  se 
úplně  bezcitnou.  Nyní  pak  se  vyrábí  aethylchlorid,  který  se  chová  jako 
tekutina  v  uzavřených  rourách,  které  zakončují  ve  vlasnici.  Otevře-li  se 
tato,  tu  vypryská  tekutina  tenkým  proudem  a  rychlým  odpařováním 
na  kůži  zmrzá.  K  anaesthesování  kůže  a  i  jiné  tkáně  používáno  též 
cutanních  a  subcutanních  injekcí  roztoku  cocainu  aneb  i  pouhé  vody. 
Známo,  že  tkáň  vodnatelná  jest  méně  citlivou  než  tkáň  normální.  Dostačí 
tedy  pouhá  uměle  způsobená  infiltrace  tkaniva  vodou,  aby  jeho  citlivost 
značně  byla  seslabena.  Podobného  výsledku  lze  dosáhnouti  uměle  utvo- 
řenou bezkrevností  tím,  že  se  podváže  úd  pružnou  ligaturou.  Zatáhneme-li 
prst  obyčejným  provázkem,  pozorujeme  brzv,  že  se  citlivost  z  něho 
ztrácí,  tak  že  dotek  nebo  píchnutí  méně  nebo  pranic  není  cítiti. 

Mnohem  větší  význam  ještě  nežli  narkosa  měla  a  má  dosud 
antisepse  a  asepse.  Byla  přirozeným  následkem  objevů  v  bakteriolog-íi. 
Seznáno,  že  příčinou  nemocí,  které  ruší  hojení  ran  a  podmiňuje  hnisání, 
jsou  jisté  druhy  mikrokokků.  Pěstěny  jejich  čisté,  totiž  z  jediného  druhu 
pozůstávající  kultury,  a  bakteriologové  naučili  chirurgy  znáti,  jakým 
způsobem  možno  tyto  zárodky,  které  při  každé  operaci  nezbytně  hrozily, 
ničiti  a  neškodnými  činiti.  Jelikož  jmenované  mikrokokky  se  skoro 
všude  nalézají,  musí  vše,  co  s  ranou  přijde  ve  styk,  býti  jich  sproštěno. 
Toto  čištění  čili  sterilisace  děje  se  horkem,  a  sice  buď  horkým 
vzduchem,  parou  nebo  vařící  vodou.  Kůže  pak  se  čistí  mechanicky 
a  omýváním  roztokv.  které  onv  bakterie  ničí.  iako  sublimat.  kyselina 
karbolová  a  mnoho  jiných. 


o  nejbližších  cílech  vřdy  lékařské.  27 


Tím.  že  narkosa  zabezpečovala  klidné  operování,  asepse  pak  vy- 
lučovala nahodilou  infekci  rány,  ^^^světluje  se  onen  ohromný  pokrok  a 
rozvoj  moderní  chirurgie.  Vždyť  se  jen  jednalo  o  techniku,  a  chirurgové 
směle  se  pouštěli  do  operativních  vykonii.  které  dříve  znamenaly  jistou 
smrt.  Proto  jsme  v  úvodě  pravili,  že  v  krátké  budoucnosti  v  chirurgii 
nějakého  nového  pokroku  asi  očekávati  nelze,  jelikož  co  do  stránky 
technické  se  moderní  chirurgie  leká  málo  kterého  problému. 

AvSak  jest  i  tu  dosud  pole,  které  leží  většinou  ladem,  hlavně 
asi  proto,  že  na  něm  rostou  tvrdé  oříšky.  Míním  ten  oddíl  chirurgie, 
který  jedná  o  tumorech  čili  nádorech.  Stavba  vnitřní  jejich  sice  drobno- 
hledem dosti  prozkoumána,  avšak  o  příčinách  vzniku  a  hlavně  recidivě 
víme  dosud  velmi  málo  kladného.  Jedná  se  arci  hlavně  o  nádory 
zhoubné,  tedy  o  rakovinu  (carcinomy  a  sarcomy).  Chirurgie  dosud  zná 
skoro  jen  jedinou  cestu,  kterak  je  zničiti;  je  to  vyjmutí  čili  exstirpace. 
Cini  se  sice  ustavičné  pokusy,  jak  by  se  také  jiným  způsobem  mohlo 
zabrániti  vzrostu  nádorův,  aneb  cestou  jinou  než  ostrým  nožem  nebo 
žhavým  železem  je  odstraniti.  I  nejnovější  pokus  Dra.  Trunečka  a 
Černého,  léčiti  carcinom  roztokem  arseniku,  potkává  se  sice  u  malých 
povrchních  nádoru  se  zdarem,  avšak  pohybuje  se  přece  jen  na  půdě 
nejistého  zkoušení  a  nestojí  na  pevných  základech,  kde  každé  proto 
má  své  pro  č.  Schází  zkrátka  ten  podklad,  bez  kterého  se  žádné  zdárné 
bádání  neobejde,  totiž  poznání  pravých  příčin  vzniku  a  vzrostu  některého 
neduhu.  Dokud  tato  otázka  nebude  k  úplné  spokojenosti  vyřízena, 
nelze  očekávati  také  značných  nálezů  v  ohledu  therapeutickém.  Zde 
se  tedy  chirurgům  a  vůbec  badatelům  ve  védě  lékařské  otevírá  snad 
předem  ne  vděčné,  ale  nezměrně  záslužné  pole  píle  a  práce. 

Chladnému  pozorovateli  se  jeví  tedy  stav  rozvoje  medicíny  tak, 
že  všude  tam.  kde  badateli  možno  práce  své  zakládati  na  faktech  do- 
kázaných a  přírodě  odpovídajících,  znamenati  značný  pokrok  a  utěšené 
výsledky,  kdežto  hledání  therapeutických  prostředků  v  oněch  částech 
medicíny,  které  svou  podstatou  jsou  dosud  neobjasněnv,  zůstává  daleko 
před  kýženým  cílem    a  málokdy,    a  to  snad    jen  náhodou,    uspokojuje. 


28  Píseiniiic-tví  a  umění : 


lilii  im  I   I  I  I   I;  I  I  I   I   I   I   I   i  "I   I   i   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   t   I   I   I   I   I   I   I   1    i   I   I  I   I   I  friT 


Písemnictví  a  umění.    |^@l§^@,^ 


I  I  I  I  I  II III  I  I » I  i  >  I  I  I  I  8  I  I  i  I  I  I  i  I  i  I  I  i  I  I  I  I  I  I  I  Ti  i  I  I  I  I  I  »  i 

TTTrTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTrtTTTyTTTTTTTTTtTťTTTTTTTTTTrTTTTTVyVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTVyTTfT 


Co  se  rozumí  sociologií  ? 

Otázka  tato  často  nyní  se  klade,  poněvadž  kde  kdo  mluví  o 
„sociální  otázce",  o  opravení  společnosti,  a  p.  Avšak  odpovědi  na  tuto 
otázku  velice  se  rozcházejí.  Pozoruhodnou  odpověď  dává  spis  Ludvíka 
Steiaa :  Wesen  und  Aufgabe  der  Sociologie,  eine  Kritik  der  orga- 
nischen  Methode  in  der  řSociologie.  Bern  1898.,  z  něhož  tuto  dle 
Revue  internacionale  de  sociologie  str.  853  a  si.  položím  odpověď 
onu.  —  Oč  vlastně  jde?  Určiti  co  možná  přesně  účel  a  povahu  so- 
ciologie, aby  dle  toho  se  poznala  pravá  její  methoda.  Toliko  nevědo- 
most mohla  by  býti  tím  překvapena,  že  teprve  nyní  sociologie  o  to 
pracuje,  vždyť  ve  všech  oborech  života  sociálního  praxe  předcházela 
theorii,  cvičení  zákon.  To  jest  všeobecné  pravidlo :  grammatikové 
přišli  hodně  později  po  vzniku  nářečí,  vychovávání  se  provádělo  dříve 
než  nastala  otázka  vědy  vychovatelské.  Právě  tak  o  sociologii  jako 
vědě  mluví  se  dávno,  a  posud  se  neví,  která  je  jí  vlastní  methoda! 
Bylo  by  zpozdilé  z  toho  usuzovati  na  nepotřebnost  její,  upírati  jí  práva 
existenčního.  Neboť  něco  podobného  je  i  při  jiných  vědách.  Co  je 
posud  sporů  o  tom,  ]e-li  dějepis  vědou  nebo  uměním  !  —  Jaký  jest 
tedy  účel  sociologie?  Svým  předmětem  vstupuje  sociologie  do  řady 
věd,  jednajících  o  společntisti  lidské  (jako  jsou:  dějepis,  dějepis  kul- 
turní, filosofie  dějin,  srovnávací  ethnografie,  politická  ekonomie  atd.), 
má  tu  však  své  zvláštní  místo.  Dle  toho,  že  společnost  lidskou  možno 
studovati  trojím  směrem,  máme  rozdělení  věd  sociálních  vpravdě  při- 
rozené a  hierarchické.  Můžeme  zajisté  studovati  společnost  lidskou  po 
stránce,  směrem  statickým,  pozorujíce  ji  výhradně  v  tom,  že  trvá, 
má  život,  čili  dle  její  existence:  anthropol  gie.  ethnografie,  palaeonto- 
logie,  demografie,  statistika  atd.  Můžeme  dále  studovati  společnost 
směrem  výhradně  historickým,  v  posloupnosti  jevů,  dle  činnosti 
hromadné  jednotlivých  lidí  sJDJatých  k  sobě  svazky  zájmů  hospodář- 
ských, plemenných,  rodinných,  náboženských,  právních  atd.:  ekonomie 
politická,  historie  osvěty,  filosofie  dějin,  anthropologie  zločinců,  lé- 
kařství soudní  atd.  Můžeme  konečně  studovati  společnost  po  stránce, 
směrem  normativním,  zkoumajíce,  co  jest  jejím  účelem,  ideálem, 
co  jest  společenskou  povinností.  Tím  se  zabývají  v  různých 
podobách :  náboženství,  právo,  politika,  mravouka  a  p.  jež  všechny 
jednají  o  sociálních  imperativech.  Sociologie  obsahuje  v  sobě 
všechny  tyto  různé  směry,  je  nejen  statikou  a  dynamikou,  ale  i  nor- 
matikou.  Tou  všestranností  se  blíží  filosofii,  liší  se  však  od  ní  tím, 
že  obmezuje  se  toliko  na  společnost   lidskou,  je    filosofií    společ- 


(o    řť    rozuiuí    sořioldťií?  29 


nosti,    kdežto    tilosoíie    má    účelem    hledati    zákony    nejvšeobecnější, 
kterými  vysvětluje  celý  svět.     Dle  toho  sociologie  může   se    zváti    so- 
ciální filosofií,  jak  již  Hobbes  ji  tak  nazval.  —  Srovnáme-li  nyní 
sociologii  s  vědami  přírodními,  můžeme  říci,  že  sociologie    plní    úlohu 
anatomie  sociální,    když    vymezuje    základní    útvary    společenské    a 
jich  činnost;  stá\  á  se  pak  dynamickou  a    sluje    fysiologií    sociální, 
když  pátrá  po  příčinách  těchto    útvarů  a  jejich    činnosti,    a    dle   toho, 
jako  každé  vysvětlování  některého  fakta,  užívá  tu  methody  deduktivní. 
Ideálem  dynamické  sociologie  z  tohoto  stanoviska  by  byla  astronomie: 
mohla  by  předvídati  a   předpovídati    s    určitostí    mathematiky.    Avšak 
ideálu  takového  pro  sociologii  nemůže  býti,  mýlil  by  se  tudíž  sociojng 
velice,  kdyby  o  něj   usiloval,  naopak,  musí  se  ho  varovati.     To  proto, 
že  přírodověda  jedná  se  zákony  přirozenými,  sociolog  však  se  zákony 
sociálními,  tedy  historickými,  podrobenými  často  nevyhnutelným  změ- 
nám. Jiná  věc  je  příroda  a  jiná  člověk  a  dějiny;   něco  jiného  je  fakt 
přirozený  fysický  nebo  chemický    a    něco   jiného    chování  jednotlivce 
nebo  národa.  To  se  nesmí  nikdy  spustiti  ze  zřetele.  Ovšem  je  i  v  hi- 
storii záktn  příčinnosti,  nemá  však  takové  bezvýminečné,  mechanické 
platnosti  jako  v   přírodě.  Ano  i  tenkrát,  když  jevy  historické  zdají  se 
vycházeti  ze  stejných  příčin,  nevyvinou   se  stejným  zpsobem,  to  prcto, 
že  vždy  nějaké  zvláštní  vlivy  účinkuji  na  konečný  výsledek.  Co  možno 
konstatovati  dle  návratu  jistých  zřízení    a    různých    stavů  vzdělanosti, 
dle  jednotlivých  období  v  náboženství,   v  umění,  v  právu  atd  .   je  to- 
liko to,  že  stává   jakýsi    rythmus,    posloupný    rozvoj    některých    typů 
osvětových,  jak  to  blíže  ukazuje  Spencer.    Chceme-li    mluviti    přesně, 
musíme  říci,  že  každý  jev  historický  je  vždycky  něco  jediného,    spe- 
ciálního.   Dle  toho    pří  činnost    sociální    je    relativní.     V    chemii 
můžeme  říci,  že  h  následuje  vždy  na  n^  ale  statistika  a  počet  pravdě- 
podobnosti nedovoluje  nám  říci  totéž  v  sociologii.     To  můžeme  pouze 
říci,  že  ve  většině  případů  tak  bude,    ne  však    nutně    vždycky. 
To   je    základní    chyba    methody    biologické,    že    považuje    společnost 
lidskou  jako  nějakého  přírodního,    živočišného  jedince.  Tato  chyba 
vysvětluje  se  z  dějepisu.    Touha    po    přehledu,   jež    jest    nutností    roz- 
umovou, záhy  se  zosobnila    a    řeč    rilosohcká  poznala    poznala  makru- 
kosmus  a  mikrokosmus.  pojímajíc  svět  jako  nesmírného    člo\  ěka    atd. 
U  Aristotela  slovo  organismus  ještě  kolísá  mezi   metaforou  a  analogii; 
u  Schellinga  již  má  význam  analogie;   u    Spencera    bv    to    byl    přísný 
parallelismus ;    u  Bluntschliho    a    školy    organistické    obraz  se  stal  již 
identifikací !    Kdo  by  však  neviděl,  že  rozsah  života  sociálního  je    ne- 
sčíslněkráte    složitější,    bohatší    než    rozsah    jevů    biologických?    Tuto 
máme  mnoho  prostředků  ku  pozorování  a  zkoumání,  tamto  pouhé   do- 
hady.  —  Z  předešlého  zdá  se   vysvítati,  že  sociologie  drží  střed  mezi 
historií,  jež  registruje  jevy  industrialní,  jevy,  jež    se    už    nikdy    úplně 
stejným  způsobem   neopakují,  a  mezi    vědou    o    zákonech    přírodních. 
Vědecky  vyjádřeno  zní  to:  nemá  býti  v  sociologii  řeči  o  zákonech, 
nýbrž  jen  o  pravidlech:  zákon  předpokládá  absolutní  nutnost,  pra- 
vidlo pouze  nutnost  morální.  Tvrditi  opak,  tvrditi,  že  jevy  sociální  lze 


30  Písemnictví  a  umění: 


předvídati  podobně  absolutními  zákony,  jako  tomu  je  ve  vědách  pří- 
rodních, značí  předpokládati  metaíysiku  po  způsobe  Spinozy  a  ostatních 
velikých  idealistů  pantheistických,  značí  to  chtíti  umístiti  dějiny  a 
společnost  mimo  čas,  značí  to  popříti  všechen  vývoj,  jenž  je  tu  přece 
věcí  hlavní,  značí  to  nahraditi  methodu  historickou  methodou  mathe- 
matickou.  —  Vědy  přírodní  zabývají  se  životem,  plemenem:  druhy 
a  zákony,  jež  stanoví,  mají  platnost  všeobecnou;  dějepis  zabývá  se 
jednotlivostmi.  Co  na  př  praví  dějepis  o  povaze  Caesarově,  nemůže  se 
applikovati  na  celé  pokolení  lidské.  Sociologie  pak  snaží  se  rozřešiti 
problém  tento :  jaké  jednotlivec  má  vztahy  k  druhu,  ke  skupině. 
Látku  k  tomu  bére  si  sociologie  z  jevů  historií  podaných.  Z  toho  jde, 
že  methoda  její  nutně  musí  býti  empirickou,  induktivní,  jakýsi 
druh  srovnávacího  dějepisu.  Jest  chybou  u  methody  organistické,  že 
neuznává  tohoto  empirického  základu  sociologie  a  že  chce  vysvětlo- 
vati život  a  dějiny  dle  schématu  jevů  biologických,  metafysickými 
abstrakcemi,  které  u  Spencera  připomínají  trojici  hegelovskou.  Pří- 
činnost  sociální  není  tedy  prázdným  slovem;  jsou  zákony,  vlastně 
pravidla  sociální,  ale  my  je  dedukujeme  a  posteriori,  z  po- 
zorovaných jevů  a  fakt  sociálních.  Sociolog  si  počíná  jako  grammatik. 
Dle  způsobu,  jímž  se  mluvilo  nebo  mluví,  stanoví  grammatik  pravidla 
řeči  a  dle  toho  pak  i  návod,  jak  se  m  á  mluvit.  Právě  tak  sociolog 
z  jevů  sociálních  stanoví  návod,  jak  se  má  jednat.  Sociologie  má  tedy 
stanoviti  způsob  veřejného  chování,  na  což  již  Durkheim  upozornil. 
Poněvadž  však  každá  morálka  sociální  nebo  individuální  předpokládá 
povinnost  (ein  Sollen),  vidíme  z  toho  nejlépe  pochybenost  školy 
školy  organistické,  jež  staví  základem  své  methody  biologii  a  zákony 
přírodní,  jež  jsou  fatální  a  mechanické.  Naproti  tomu  my,  praví  Stein, 
známe  nutnost  pouze  vnitřní  a  teleologickou;  neposloucháme  než  své 
vlastní  usouzení  (rozhodnutí)  a  nutnosti  není  leč  vzhledem  k  dosažení 
cíle.  Co  nazýváme  závazkem  nebo  nutností  sociální  není  nic  jiného, 
než  svědomí,  jež  stopujeme  za  tím  účelem  ve  společnosti.  Spinoza 
pronesl  veliké  slovo:  „mravnost  roste  v  poměru  ku  známosti  významu 
a  cíle  života."  Může-li  nám  methoda  organistická  vpravdě  poskytnouti 
tuto  známost  svou  biologií  buněk  a  mozku  sociálního  ?  Toliko  methoda 
historická  může  nám  dáti  morálku  sociální  a  to  tím,  že  nám  dává  znáti 
směry  a  tužby  sociální  některého  období,  z  nichž  můžeme  odvoditi 
jistá  pravidla.  Dle  toho  společnost  nám  není  organismem, 
nýbržorganisací.  j.  Oliva. 


Křesťanská  archeologie   1896—1897.  31 


Křesťanská  archeologie  1896 — 1897. 

Veleučený  badatel  v  křesfanské  archeologii,  jenž  nedávno  \'^^- 
danvna  znamenitým  svým  dílem  „Geschiclite  der  ehristlicben  Kunst" 
velice  přispěl  k  povzneseni  vědy  cirkevní,  univ.  professor  Fr.  X.  Kraus, 
uveřejnil  v  letošním  „Repertorium  fiir  Kunsts\'issenschaft''  obšírnou 
úvahu  s  uvedeným  nápisem.  Mám  za  to.  že  se  zavděčím  čtenářům 
„Hlídkv",  když  jim  dle  této  úvahy  podám  některá  zajímavá  data. 

I.  Itálie.  Činnost  archeologův  italských  jeví  se  po  výtce  ve 
statích  časopiseckých.  Samostatné  publikace  objevují  se  zřídka.  Na 
předním  místě  třeba  tu  uvésti  sbírku  křesťanských  nápisů  v  Miláně, 
jež  vydávají  Forcella  a  Seletti  (Iscrizioni  Christiane  in  Milano  anteriori 
al  IX  secolo).  Sbírka  obsahuje  254  čísel,  až  do  9.  století.  Vydání  samo 
neodpovídá  však  výši  nynější  vědy.  Borsariho  „Topograíia  di  Róma 
antica"  měl  by  míti  každý,  kdo  do  Říma  cestuje.  (Vydána  v  Miláně 
u  Hoepliho.)  Nákladné  dílo  stejného  účelu,  ale  ještě  lépe  provedené, 
je  Lancianiho  „Forma  urbis  Romae",  vycházející  po  sešitech  velice 
pěkně  vypravených.  Pěkné  jsou  práce:  vydání  Ambrosianského  pontificale 
od  Magistrettiho  a  dějiny  litanie  Loretánské  od  Angela  de  Santi.  Tento 
přišel  k  výsledkům:  1.  litanie  Loretánská  jakožto  napodobenina  litanií 
ke  všem  svatým  vyskytuje  se  teprve  v  12.  století,  a  to  2.  jako  soukromá 
pobožnost,  která  následkem  živelních  a  společenských  nehod  (moru . . .) 
rozšířila  se  i  do  veřejné  pobožnosti.  3.  Formulář  starší  (praelauretanský) 
těchto  litanií  je  z  druhé  polovice  15.  století.  4.  Formulář  nynější  povstal 
ze  staršího  v  Loretě  na  počátku  16.  století  (možná,  že  již  ku  konci 
15.  století  za  velkého  moru)  a  byl  r.  1576.  poprvé  tištěn.  (Mimochodem 
praví  tu  professor  Kraus  o  domku  v  Loretě:  Jak  se  podobá,  našli  nyní 
v  Římě  samém  rukopis}'  ukazující,  že  přenesení  Casa  Santa  do  Lorety 
stalo  se  od  rodiny  de  Angelis,  což  zavdalo  podnět  k  legendě  o  přenesení 
domku  skrze  anděly.  Doufáme,  že  tento  nález  nebude  utajen.)  —  Dvě 
liturgické  výstavy  byly  prospěšné  pro  poznání  umění  středověkého 
Byly  to  eucharistické  výstavy  v  Orvietě  a  Benátkách.  Mnohé  poklady 
umělecké  posud  neznámé  tu  vystaveny.  Pro  výstavu  v  Orvietě  vydal 
Grisar  S.  J.  zvláštní  katalog,  ve  kterém  zmiňuje  se  o  obtížích,  jaké 
působí  místní  patriotismus  při  kritickém  oceňování  starožitností.  Tak 
na  př.  poslána  byla  do  výstavy  „scatola  che  servi  al  bambino  Gesů.*' 
Předmět  byl  starý,  zajímavý  a  byl  by  zasluhoval  ocenění.  Když  však 
učiněno  bylo  několik  poznámek  o  divném  názvu, ,  vzala  kapitola  předmět 
z  výstavy.  Při  této  příležitosti  podává  Grisar  některé  poznámky  o  tom, 
jak  takové  názvy  povstaly,  jak  se  objevily  nepravé  ostatky  a  pod.; 
stalo  se  to  na  př.  tím,  že  bylo  dříve  zvykem  sochy  oblékati  do  šatů, 
nebo  že  užívalo  se  na  oltářích  iistému  svatému  zasvěcen vch  určitvch 
věci,  že  při  přenášení  a  převážení  ostatků  kosti  nebo  sarkofágy  odí- 
vali a  pod.  K  tomu  dodává  Kraus,  že  četné,  ba  nepočetné  ostatky 
z  oděvu  Pána  a  Panny  Marie,  nástrojů  při  ukřižování  a  pod.  jistě 
větším    dílem  mají  svůj   původ  v  tom,    že  bylo   věcí  těch    užíváno    při 


32  Písemnictví  a  uniéní: 


duchovních  divadlech  a  scénických  představeních,  jaká  ve  středovékii 
se  prováděla,  a  potom  za  ostatky  byly  vydávány.  —  Z  vykopanin 
v  katakombách  za  poslední  tři  léta  nejznamenitější  je  nápis  o  Grelasiovi 
exorcistovi.  jenž  končí  slovy:  Deo  o^ratias,  jež  posud  nikde  jinde 
v  římsko-křesťanských  nápisech  se  nenašla;  podle  všeho  je  to  pendant 
k  donatistickému  Deo  laudes,  o  němž  se  zmiňuje  sxíxtý  Augustin.  — 
Archivář  na  Montecassino.  P.  Amljr.  Maria  Amelli,  vydal  skvostný 
rukopis  v  klášteře  chovaný  po  Hrabánu  Maurovi  s  nápisem:  „De 
universo"  nebo  „De  orio-inibus  rerum".  Je  to  jakási  encyklopedie 
tehdejšího  vědění,  pravá  studna  pro  kulturního  dějepisce  a  v  ohledu 
uměleckém  jedno  z  předních  děl  středověku. 

II.  Francie.  Dne  5.  července  1897  umřel  Edmond  Le  Blant, 
neznamenitější  zástupce  křesť.  archeologie  ve  Francii.  R.  1856 — ISín"). 
vydány  státem  jeho  „Inscriptions  chrétiennes  de  la  Graule  antérieure 
au  VIII.  siěcle",  v  učeném  světě  velmi  vlídně  přijaté.  Monumentálními 
jsou  jeho  „Sarcophag-es  chrétiens  de  la  ville  ďArles"  (1878)  a  „Sarco- 
phages  chrétiens  de  la  Gaule"  (1886).  Velkou  zásluhu  má  o  rozvoj 
_Eeole  íraneaise  ďarchéologie  de  Rome~;  od  188o — 1888  řídil  ji  osobné 
s  velikým  prospěchem.  Vedle  Rossiho  nejvíce  přispěl  k  objasnění  dějin 
pronásledování  křesťanů.  Vydal  o  tom  28  děl,  z  nichž  některá  jsou 
obsáhlá.  Následovalo  více  důkladných  prací  z  jiných  oboruv,  a  nej- 
poslednější jest  nadobj-čejné  ceny  pro  epigrafika:  „Paléographie  des 
Inseriptions  latines  du  III.  siécle  á  la  íin  du  VII..  Paris  1898."  Je  to 
prvá  úplnější  práce  o  paleografii  lapidární.  Ztráta  jeho  tím  větší,  že 
se  ve  Francii  hned  tak  nenajde  nástupce.  —  E.  Míintz  podává  dějiny 
papežské  tiary.  Z  počátku  čepice  papežská  úplně  se  shodovala  s  biskupskou, 
teprve  ve  13.  století  dostala  dole  na  okraji  jeden  kroužek,  k  němuž 
Bonifác  VIII.    přidal    druhý    a   avignonský  Clemens  V.    kroužek    třetí. 

in.  S  védsko  a  N  o  r  s  k  o.  Gr.  Lindstrían  podal  pěknv  pří.spěvek 
k  epigrafice  středověku  svým  dílem  „Anteckningar  oniGrotlands  Medeltid" 
(Stokholmi,  v  němž  uveřejňuje  413  různých  nápisů  z  Gotlandu. 

IV.  V  Rusku  vynikl  J.  H.  Tikkanen  dílem  „Psalterillustrationen 
im  Mittelalter".  vydávaným  po  sešitech.  Dílo  jest  velice  cenným  pří- 
spěvkem ku  středověké  ikonografii,  k  dějinám  liturgie  a  kultury. 

V.  Nejvíce  je  v  přehlede  Krausově  probráno  ovšem  Německo. 
Radu  otevírá  J.  Wilpert  pěkně  vypraveným  dílem:  „Die  Malereien  der 
Sakramentskapellen  in  den  Katakomben  des  hl.  Callistus."  —  Dr.  Fiihrer 
uveřejnil  ve  spisech  bavorské  akademie  .,Forschungen  zur  Sicilia 
sotteranea.-'  Jsou  to  velice  zdařilé  studie  o  katakombách  S.  Giovanni, 
Vigna  Cassia  a  S.  Maria  del  Gesů  u  Syrakus.  —  Nádherným  provedením 
vyniká  „Genesis",  vydaná  Fr.  Wickhoffem  a  v.  Hartelem  ve  Vídni.  — - 
O  dobré  přípravě  vědecké  svědčí  inaugurační  dissertace  Julia  Kurtha 
v  Halle  „Die  christliche  Kunst  unter  Gregor  d.  Gr."  —  J.  v.  Schlosser 
uveřejnil  v  „Quellenbuch  zur  Kunstgeschichte  des  abendlandischen 
Mittelalters"  výňatky  z  básní  a  spisů  Prudentia,  Paulina  z  Noly,  titulů  v 
Ambrožových  a  z  dob  následujících  až  do  Petrarky,  Boccaccia  atd., 
jednající  o  věcech  uměleckých.  Dílo  opatřeno  rejstříky  velmi  praktickými. 


Křesfanská  archeologie   1896—1897.  —   Jakub   Petiovič  Polonskv.  33 

Pilná  a  zdařilá  je  práce  Maxa  Zimmermanna  „Oberitalische  Plastik  im 
frithen  und  hohen  Mittelalter. "  —  Pro  praktickou  potřebu  je  dobré  dílo 
H.  Detzela:  „  Christliebe  Ikonographie~.  —  Vzor  vědecké  monografie 
jest  podán  v  díle  K.  Richtera:  „Der  deutsche  S.  Christopb"^.  — ■  Velice 
čile  si  vede  jak  v  nalézání  starých  děl  uměleckých  tak  v  jich  popisu 
praelat  Schneider.  Příspěvky  jeho  jsou  pravým  obohacením  středověké 
archeologie.  —  Z  topografie  umění  nejvýznačnější  jest  dílo:  ,,Kunst- 
denkmiiler  des  Grossh.  Hessen'',  jednající  o  uměleckých  památkách  ve 
Wimpfenech.  —  Krásným,  poetickým  slohem  při  vědeckém  obsahu 
honosí  se  Rahnový  „Wanderungen  durch  zwei  Biindner  Thiiler'*.  — • 
Pozoruhodnou  publikací  je  „Katalog  des  bayríschen  Nationalmuseums. " 

J.    Ol.IVA. 


Jakub  Petrovié  Polonský 

(narozen   G  18.  prosince   1819,  zemřel   18,30.  října  1898). 

Ruská  poesie  polovice  19.  století  charakterisuje  se  čtyřmi  básníky: 
hrabětem  AI.  Tolstým.  A.  Fetem.  Ap.  Majkovem  i  Jak.  Polonským.  jenž 
ze  svých  vrstevníků  poslední  odebral  se  na  věčnost.  V  básnickém  osudu 
jejich  je  mnoho  společného:  rozměry  nadání  jejich  jsou  téměř  stejný; 
shoda  otázek,  jež  poutají  tyto  pěvce  čisté  krásy,  pěvce  lásky  a  přírody, 
shoda  pohHžení  na  ně  je  překvapující;  technická  pravidla  jejich  jsou 
přibližně  stejná.  Ale  temperamentem.  osobností  svou  valně  se  li.ší  od 
sebe.  Hlavní  tahy.  jimiž  Polonský  liší  se  od  svých  druhů,  jsou:  široký, 
lidumilný  názor  a  veliká  rozmanitost  motivů.  Kdežto  Tolstoj,  Fet 
i  Majkov  psali  variace  na  jedno,  dvě  themata,  Polonský  ozýval  se  na 
všecko,  čím  naplněn  život  lidský.  JestUže  Fet  i  Majkov  byli  prosti 
publicistického  prvku,  nazývajíce  se  „žreci  umění",  hrabě  Tolstoj  pak 
vybízel  vrstevníky  k  boji  „proti  proudu",  Polonský  byl  prost  i  chladného 
poklonění  se  kráse  a  umění,  jaké  vidíme  u  Feta  i  Majkova,  i  bojovnosti 
Tolstého;  ač  také  pevně  věřil  v  sílu,  nevyhnutelnost  a  důležitost  umění, 
jež  zavrhovala  šedesátá  léta,  přece  podle  mínění  jeho  básník  má  žíti 
týmž  životem  se  svým  národem.  Proto  Polonský  ozýval  se  na  všecky 
současné  politické  události,  společenské  nálady  a  zloby  dne,  na  všecko, 
co  zajímalo  ruskou  společnost  hlavně  v  posledních  15  letech.  Jeho  poesie 
poslední  doby  je  charakteristikou  společenských  nálad  na  konci  19.  století. 
Charakteristickým  společenským  zjevem  poslední  doby  v  Rusku  jest 
obrat  k  mysticismu,  založený  na  nespokojenosti  se  skutečností,  a  proto 
také  mystický  prvek,  jenž  nikdy  nescházel  v  poesii  Polonského,  nej- 
silněji zazněl  ve  verších  poslední  doby  života  jeho.  V  té  věci  zvláště 
charakteristická  jest  lyricko-epická  báseň  j  eho  „Blouznivec".  Charakteri- 

Hlí-lka  3 


34  Písemnictví  a  umění : 


stické  pro  současnost,  prostou  společenských  zájmů,  jest  v  ní  již  thema, 
láska  k  ženě,  pak  doba  děje.  přeneseného  do  let  před  reformou,  kdy 
živéji  i  hlouběji  věřili,  konečně  zbožnost  hrdinova,  jež  ho  přivádí  až 
i  k  viděním  a  k  blaženým,  čistým,  mystickým  náladám.  Významná  je 
též  satira  „Razgovor",  kde  autor  vypoukle  kreslí  temné  stránky  sou- 
časnosti, věrně  kiňtisuje  mladou  školu  básnickou,  rozdrobení  talentův 
a  současné  dělce,  \^'soké  úředníky.  K  básním,  v  nichž  Polonský  líčil 
náladu  ruské  společnosti,  náleží  iDáseň  „V  čtyřicátých  letech". 
kdež  jemně  zachycena  nálada  společnosti  čt^^•icátých  let. 

Ač  Polonský  ozýval  se  na  společenské  události,  tu  sympathiekv, 
tu  s  něžným  zármutkem,  přece  nemohl  pro  poeticky  měkkou  povahu 
otevřeně  vystoupiti  proti  proudu  šedesátých  let,  žádajících  přinesení 
zájmův  umění  v  obět  prospěchiím  společenským.  Jsa  především  básníkem, 
kladl  otázky  umění  na  první  místo.  A  tak  hlavní  zásluhou  jeho  jest, 
že  obohatil  ruské  básnictví  díly  čisté  krásy,  v  nichžto  zračí  se  lidu- 
milná, šlechetná  duše  jeho. 

K  takovým  pracím  jeho  náležejí  především  ba  Hady,  v  nichž 
autor  předvádí  historické  nebo  fantastické  obrazy,  povzbuzující  k  lásce, 
lidumilnosti  a  milosrdenství.  Tak  nejlepší  ballada  jeho  „Kazimír  Vel." 
opěvuje  „selského  krále"  polského,  jenž  své  sýpky  otevřel  lidu  v  hodině 
nouze;  v  „Kassandře"  řecká  králo\Tia  nechce  milovat  boha,  kdy 
hrozí  nouze  lidu  jejímu;  ve  „Finském  břehu"  líčí  se  starostlivost 
rybářův  o  bližní  za  bouře;  v  živém  obrázku  „Ka  ulicích  Paříže" 
s  hlubokým  zármutkem  líčí  Polonský  záhubu  jedné  skromné  oběti 
zvířeckosti  v  době  kommuny. 

Měkká  osobnost  básníkova,  lidumilný  názor  jeho  nejlépe  jeví  se 
v  básních,  věnovaných  ženě  a  lásce.  U  něho  není  onoho  úzko- 
esthetického  názoru  na  ženu.  t-ak  lichotícího  čtenářkám,  ale  spolu  tak 
ponižujícího  pro  ně,  jeho  názor  na  ženu  jest  lidumilný,  rovnoprávný. 
Mluvě  o  lásce,  nemluvil  o  malinových  rtech,  o  očích,  lících,  úsměvu, 
vůbec  o  vnějšku,  o  kráse  těla,  nýbrž  o  vnitřním  životě  žen,  o  oduševnělé 
kráse,  svědčící  o  utrpení,  šlechetnosti  myšlenek.  Ani  v  kresbě  antických 
žen  nezajímá  ho  krása  vnější,  nýbrž  krása  duše.  V  ženě  neviděl  koruny 
tvorstva,  nezbožňoval  žen,  ale  hleděl  na  ně  se  stanoviska  všelidského, 
vida  v  ní  přede všmi  člověka.  Polonský  je  pěvcem  čisté,  vznešené, 
ideální  lásky.  Hrdinové  jeho  skoro  všichni  milují  čistou,  v)'sokou. 
ideální  láskou,  idealisují  předmět  lásky  své,  milují  svůj  sen,  aby  našli 
soucitnou  duši,  s  níž  by  sdíleli  se  o  své  sny,  myšlenky  a  cit^-.  hledají 
v  ženě  nikoli  rozkoš,  nýbrž  přítele,  člověka.  Ale  předmět  lásky  takové 
nebývá  obyčejně  hoden  lásky  jejich,  nerozumí  čisté  lásce,  odtud  láska 
jejich  větším  dílem  nešťastna.  Tím  A^světluje  se  něžná  zádumčivost, 
jež  vane  z  básní  Polonského.  Nešťastna  jest  láska  hudebníka 
koníčka  ke  koketnému  motýlku,  nešťastna  láska  nezkaženého  mladíka 
k  prodejné  koketce  Mimi  (ve  stejnojmenné  básni),  nešťastna  láska 
Kamkova  k  okouzlující  kněžně,  jež  nerozumí  lásce  jeho  f,.Svěží 
podání"),  nešťastna  vznešená  láska  k  blouznivce,  k  dívce,  ne- 
hodné lásky  té. 


Jakub  Petroviť  Polonskv.  3  5 


S  přírodou  nežije  Polonskv  týmž  životem  jako  Fet.  ani  není 
11  vytržení  nad  krásou  její  jako  Majkov,  nýbrž  vidí  v  přírodě  živou 
hádanku,  již  chce  rozkištit.  analysovat,  aby  vyložil  smysl  její.  Jsa 
náchylný  k  mysticismu,  vidí  v  přírodě  symbol  čehosi  hlubšího,  i  užívá 
popisů  přírody  místo  abstraktních  pojmů.  Takový  allegorický  význam 
mají  četné  básně  jeho  („Na  západě".  „Ráno".  „Už  nad  jedlovým 
bájeni".  „V  jehličnatém  lese").  Čistých  popisů  přírody  užívá 
zřídka  jen  jako  rámců  pro  dějiště  románu.  Allegorický  význam  má 
i  nejlepší  epická  báseň  „Kuznečik-muzykant".  Je  to  vlastně 
básnický  popis  luhu,  obydleného  hmyzem,  ozdobený  hravou  fantasií 
básníkovou,  jež  opatřila  hmyz  lidskými  vášněmi  a  city  a  vidi  ve  světě 
hmyzu  celé  drama  lidské.  Báseň  tato  neobyčejnou  uměleckostí.  podivu- 
hodnou úchvatnosti.  okouzlující  čtenáře  osudem  hmyzu,  graciosním, 
ostrovtipným.  melodickým,  hudebným  veršem,  napodobujícím  slov^' 
různé  zvuky  a  pohyby  hmyzu,  náleží  k  nejlepším  plodům  ruské  poesie. 

V  lyrických  básních  jeho  všude  pozorovati  jeho  půvabnou, 
lidumilnou,  srdečnou  osobnost.  Měkký,  nezlobivý,  dobrosrdečný.  snášelivý. 
upí-ímný  charakter  jeho  kladl  pečet  na  všecko,  co  napsal.  Jakási 
srdečnost,  vlídnost,  „domáckost"  vane  z  plodů  musy  jeho.  Ve  verších 
jeho  není  ani  slavnostního,  chladného  lesku,  ani  ostrých  tonů  zoufalství 
a  neňtěšného  zármutku,  pouze  něžná  zádumčivost  je  známkou  jejich. 
Básník  neznal  ani  „biče  satiry  jízlivé,  zlomyslné;  proto  satiry  jeho 
jsou  většinou  nezdařilé,  na  př.  „Psi",  „Kukly";  za  to  dobrosrdečný 
humor  byl  mu  vlastní. 

Verš  jeho  jest  „domácí",  měkký,  ohebný.  phTiný.  neobyčejně 
líbezný.  Eeč  prostá,  ale  poetická;  pyšných,  nádherných,  hledán vch, 
nucených  obratů  nemiloval,  proto  také  rozhodně  zavrhl  nynější  směr 
dekadentský. 

Isám  něžná,  lidumilná  poesie  Polonského  vedle  poesie  Puškinovy 
a  Lermontova  jest  nejmilejší,  i  bylo  by  na  čase,  aby  si  jí  naši  pře- 
kladatelé více  všímali.  A.  yRZAL. 


36 


Písemnictví  a  umění: 


České  proudy  hudební. 


PíSe  Leoš  Janáček. 


Šárka. 

Zpěvohra  o  3  jednáních.  Slovu  od  Anežky  Schulzové.  Hudbu  složil  Zdenko  Fibich. 

Velké,  mohutné  jezero,  jež  vichrem  se  zdouvá.  Vlny  nesčetné  vlny 
v  klín  sobě  podlamuji,  ale  nikdy  nemisí  se^  jejich  pěna  s  mrakem  a 
neodlétá  bouři!  Tak  asi  na  mne  působila  „Šárka". 

Všimněme  si  posledního  obrazu  opery,  kdy  Šárka  je  štvána  a  uštvána 
křičícími  po  mstě  zjeveními  ubitých  její  zradou  družek.  Čtyřiadvacet 
motivů  hudebních  zabřeskne  se  v  jediném  tom  čísle! 

Jako  páska  lásky  s  výše  sváží  se  prvý  motiv: 


-•— 1 — 5- 


:lí?= 


-I — 


-I i F- 


//• 


Z  dálky  ozývá  se  třesk  zbraní  a  hučí  blížící  se  bouře: 


• »^w  0  é  •  É-*-^' 


Blesk  se  sveze  klikatým  motivem: 


f 


Dále  kupí  se  motivy  pátý; 


=^ 


sedmv: 


šestý: 


^^=t 


osmý: 

i^ -ť 


-^- 


m 


T 


irH^ 


^  Třeba    je    uvádět    ojediněle,    neboť    valí    se    za    sebou,    aniž    se 
vyvíjejí  a  vážou  ve  větší  organický  celek: 


české  proudy  hudební. 


37 


v         —Ir        ÍT-f  — 


■i    ^ 


>.=  =1=g: 


I  ^  ^ 


91 


Mrak.  z  jehož  temnot  bleskem  prosvítají  zjevení,  uvádí  se 

3         */"  1 


91=1 


:x 


i^r^2=:Í: 


zsinalá  a  zkrvavělá  plíží  se  očima  po  Šárce  tímto  mcjtivem: 

lo.    motiv: 


■ftg -!G> f-*^^ tys- 


^^.í^jfe^^^ 


t^^Si^ 


ppp 


3=^=p^ 


-■tí^ 


1^        I  ^ 


#=lí^ 


Zjevení  pokřikuji:  „Již  s  námi  pojd!" 


1").  motiv 


1^^ 


-C^ 


K?n*^=f:= 


d2itt-xzr:fifzi=: 


9- 


3!: 


\ftL 


i: 


Svatým  žárem  láskv  zaklíná  Ctirad  Šárku,  aby  zapudila  chmury  děsivé: 


^ 


:1í= 


d=i 


ffž^ 


^        £ 


H=^=^ 


5# 

tklivě  ji  zve:  „O  pojd"  v  náručí!" 


38 


Písemnictví  a  umění: 


I 


pp 


9^ 


-^-^ 


7^- 
A  teplvm   nápěvem,    tak  zdravé  a  bujně  jako  lidová  píseň,   vy- 
rostlým   v    délku    periody,   vábí    Ctirad    Šárku    lipami,    jež    květy    své 
setřásat  budou  v  jejich  lásky  sny: 


V^l-i:^ 


^ 


E3 


tS>- 


íř 


-751? 


:5T 


-^ 


m 


•^ 


-••  -*-rT— 


ř±zi^ 


i^i^ 


r:^ 


ii 


-,-ť 


ÍS 


.trr-i- 


^cp- 


Podobně  vzpomínkou  vyzní  z  dřívějších  jednání 


riit=|f=íf: 


20.  motiv: 


?ĚÍ 


-•-íi 


r 


i 


řř^- 


-m^ 


.^^^^g^.,"^ 


í^-^^- 


tí» r — tt-c^ 


g^^fcg^^ 


Úsečný  rvthmus  a  shoda  nálady  v  motivu 


i*  í* 


F      3 


ukazují  na  Verdiho. 

Poslední  tři  motiv  v: 


} 


^É 


$=S 


Í5 


ĚÉ 


PH" 


("eské  proudy  hudební. 


39 


osamocuje    tím, 


že   je   buď 
ale    přece 


uzavírají  operu. 

Skladatel  vSechny  uvedené  motivy 
popévuje  (imituje),  nebo  že  je  vytvaruje  do  malých  sice, 
uzavřených,  zakončených  forem.  Vystupuji  následkem  toho  ostře,  účinkují 
však  na  posluchače  poměrně  kratičkou  dobu,  průměrně  osmi  rvchlvch 
taktů.  Každá  myšlenka  zajiskří  se,  není  však  kdy,  aby  vzplanula. 
Nikdy  ne\'^^šlehne  s  jasem.  Rozpěněna  nedotkne  se  mrakův  a  bouří 
do  výšin  neodletí!  Kolik  set  takových  motivů  jako  podlomných  vln 
jest  asi  v  celé  opeře,  je-li  jich  v  posledních  neúplných  dvou  stech 
taktech  opery  tolik,  kolik  jsme  jich  notovali? 

Třeba  slyšeti  operu,  podlehnouti  tomu  účinu  mnohosti  myšlenek. 
Potom  vysvětlí  se  všeobecný  úsudek,  že  je   ,,Sárka^    velkou  prací. 

Příklady  tyto  objasňují  snad  i  s  dostatek  skladebnou  techniku 
Fibichovu.  Ne  k  široké  náladě,  ale  ku  každému  obratu  myšlenkovému 
přikloňuje  nový  tvar  hudební.  Jelikož  odstíny  rázu  spojů  souzvukových 
sebe  zajímá  věji  přibarvených  instrumentací  nevystačnjí  na  tak  velkou 
práci,  tu  třeba  celými  osnovami  spojů  souzvukových  přivoditi  mohutnější 
dojmy  tónin  a  jejich  vztahů.  (Viz  „Hlídka"  1897,  č.  8.) 

Jimi  vládne  Fibich  s  přepychem,  ba  plýtvá  jimi  a  zakládá  mnohé 
osnovy  bezúčelně-  jako  v  opojení  —  „vlna  vlnu  v  klín  si  jen  pod- 
lamuje" —  na  úkor  celkového  účinu  práce.  Jen  jako  doklad  uvádím 
takovou  „blábolivou"  osnovu  harmonickou.  Spoutaného  Ctirada  vedou 
dév^^,  aby  jej  kolem  usmrtily.  Což  zrovna  nekřičí  v  úvodních  taktech 

Maestoso. 


zakončující  trojzvuk 
na  poslední  souzvuk 
ve  4.  takte 


71^ 


40 


Písemnictví  a  umění : 


na  malý  trojzvuk  na  D,  kterým  perioda  ukončuje,  „tam  nepatříte!"? 
Zde  opomenuta  logická  spojitost;  neboť  vytknuty  trojzvuk  na  konci 
2.  taktu  vyžaduje  buď  I.  nebo  V.  stupně  toninj'  D:  poslední  souzvuk 
6.  taktu  vyžaduje  z  prvu  tóninu  Tles.  Změna  těchto  význačných  dob 
má  v  zápětí  i  jiné  podřízené  odchylky  od  originálu. 

Souzvuk  umístěný  na  významné  době  předem  určuje  celou  další 
osnovu  do  délky  překvapující. 

Není  možná,  aby  vystačil  duch  lidský  na  tolik  krásy,  na  tolik 
původnosti,  kolik  by  sta  užitých  motivů  spotřebovalo.  Ze  spousty  toliko 
jinakých  drobků  myšlenkových  vyznívá  několik,  více  však  než 
v  ostatních  operách  skladatelových,  teplých,  ne vyumělko váných  nápěvů. 
Přemysly  v  zadumání  zpívá:  „Větve  dvě,  hle,  úzce  spolu",  prvý  tklivý 
nápěv.  vSkoda  jen,  že  článkování  hudební  nekr^'je  se  slovným: 


Slovo  váže.  co  hudba  dělí. 


¥- 


proplétá  -  ly     li  -   stky     s  ně  -  hou 

Lahoda  dýše  ze  zpěvu  Šárčina:  „Zpěve  dumný  korun  staletých"  atd. 


-3~#- 


=í: 


1^=:: 


-3- 


?= 


X: 


-3-#- 


1=^=5*_ 


svým       hla  -  sem     tkli  -  vým    bu  -  díš 


mrtvé 


snv. 


jez 


::-?- 


v  duši       Ic  -  ží 


ja  -  ko    kvě  -  ty 


svadlé! 


Plno  dramatického  výrazu  jest  v  dlouhé  prodlevě  na  D:  ukrývá 
se  v  tom  drhnutém  piip  celá  tajená  licoměrnost  Šárky!  (Druhé  jednání; 
Šárka  Ctiradovi:  „Jsem  v  moci  tvé"  atd.)  Milostná  scéna  dostupuje  něhy 
již  dříve  vytknutým  „bujným  a  zdravým  nápěvem,  jako  lidová  píseň." 
Čtveřice  soběstačných,  absolutních  nápěvů  dovršena  jest  písní  Ctiradovou: 


ř-« 


:=Ď=; 


-3-»- 


=PÍ==P= 


^0 


Já 


Ic  -  kára     se         smrti     chladné.       muk      ni       stí  -  ni°        tvých. 


české  proudy  hudební.  —   Der  Refonukatholizismus  die  Religion  der  Zukunft.         41 

Fibich  přiklonil  se  v  této  opeře  k  lahodným  nápěvům  složitějších 
forem  hudebních.  Otevřeně  praví,  kde  hledá  své  vzory,  po  nichž  touží: 
dává  vyzněti  ojediněle  motivu  Smetanovu  z  „Libuše"  při  slovech  Přemysla: 
„Kde  hledat  tě  má  mé  zoufalství,  má  láska,  moje  touhy?" 

Fibich  jest  hloubavý  duch;  vtipu  rythmického  nezná. 


Dr.  Josef  Muller: 

Der   Reformkatholizismus   die   Religion   der   Zukunft. 

Wiirzl.urg  1899.     Stran   102. 

Spisovatel  připojuje  se  projevem  svým  k  Irelandovi  a  Schellovi. 
Od  buršikosního.  vášnivého  a  proto  nespravedlivého  Schella  liší  se  nejen 
objektivností,  nýbrž  i  výslovným  odporem  proti  některým  výrokům  jeho. 

Liberální  žurnalistika  naše  zaslechla  něco  o  spisku  Miillerově 
a  zajásala,  že  Miiller  jde  ještě  dále.  nežli  Schell.  Kůže.  přál  bych  si 
skutečně,  aby  Miilllerovu  knížku  přečetl  si  v  celku  každý 
vzdělanec  český,  zvláště  nepřítel  náboženství.  Nelzef  si  téměř  ani 
představiti  stručnější  a  pádnější  obrany  katolictví,  než  ji  podává  Muller 
na  několika  stranách,  proti  neznabohům  vůbec  a  proti  protestantům 
zvláště. 

Té  části  spisku  jistě  —  a  bohužel  —  si  nevšimli ').  kdo  s  takovým 
povykem  nám  je]  na  hlavu  házeli.  Ale  snad  druhá  část  („Katholizismus 
und  Protestantismus  der  GegenAvart")  jest  jim  příznivější?  Zásadně 
nikoli,  neboť  Muller  chce  totéž,  co  zajisté  veliká  většina  z  nás,  aby  se 
katolictví  obnovovalo,  kdežto  oni  chtějí,  abv  zanikalo.  Co  tedv  praví 
Muller? 

Jedná  předně  o  „inferioritě"  katolíků,  kterou  Schell  přepínal. 
Z  příčin  zevnějších,  většinou  násilnických.  tedy  věru  ne  čestných, 
upadli  katolíci  místy  ve  společenské  a  hmotné  podruží.  Co  se  týká 
inferiority  duševně,  souvisí  ona  —  jest-li  kde  dočasně  značná  —  rovněž 
s  poměry  oněmi  (majetku,  vlády  atd.),  ale  nikterak  s  inferioritou  věcí 
neb  lidí;  vždyť  církev  vedla  kulturu  až  do  nedávná,  a  naše  vzdělanost 
nespadla  s  nebe,  nýbrž  spočívá  na  předešlých  stupních.  Ze  katolictví 
místy  a  dočasně  zůstalo  v  duchovém  zápase  pozadu  za  protestantsvím, 
toho  hlavní  příčinu  shledává  Muller  v  přílišném  konservatismu  jistých 
kruhů  církevních;  protestantismus,  původem  i  zásadou  revoluční,  nebyl 
kladně  činný,  nebudoval,  jen  bořil,  ale  právě  ve  své  nejistotě  a  neg'aci 
měl  mocný  živel  pokrokový  a  obohacující,  vrhaje  se  v  nespokojenosti 
své  (mít  einer  Art  von  Stoffhunger.  dí  Miiller)  na  vše.  co  by  účelům 
jeho  posloužilo. 

Muller  příčiny  ty  správně  naznačuje,  ale  nev^'čerpává  jich;  snad 
příští    spis    (o  reformách    praktických)    to  doplní.     Potřebí  zajisté  ještě 

•)  Brn&niikvui  >Lidovvm  Novinám«  dokázal  »Hlas«,  že  spisku  Miillerova  vůbec 
ani  neviděly,  ačkoli  se  naň  stále  odvolávaly. 


4  2  Písemnictví  a  umění : 


důrazněji  vytknouti,  že  katolictví  pracovalo  a  pracuje  za  poměrů  mnohem 
nepříznivějších,  že  protestantismus  tyl  a  t\^e  z  práce  katolické,  vy- 
hýbaje se  práci  elementární,  jakou  bylo  a  jest  katolictví  konati,  na 
příklad  v  missiích.  Kromě  toho  pak  jsou  výsledky  snah  protestant- 
ských, i  proti  vůli  jednotlivých  činitelů  snad,  konec  konců  jen  roz- 
kladné. Země  protestantské  z  katolických  fondů  dobyly  sobě  veliké 
kultury,  blahobytu  a  všeho  možného,  ale  duševny  a  duchovní  život 
jejich  jest  ve  hrozném  rozkladu;  a  to  cílem  zdravého  rozvoje  býti  nemůže. 

Přes  to  však  požadavek  Mullerův  o  pokroku  zásadně  pokládtlm 
za  správný;  „zkoušejte  všechno,  nejlepšího  se  držte."  Miiller  navrhuje 
některá  desiderata.  jež,  myslím,  s  programu  katolického  již  nezmizí. 
Předesílám  jen  poznámku,  že  Miiller  příkře  odsuzuje  scholastiku  ;  tak^ 
jak  se  nyní  namnoze  obnovuje,  není  časová  a  není  schopna  obrod  vědy 
provésti,  neboť  600  let  nelze  z  historie  vymazati.  Opakuje  stížnosti 
AI.  Schmida  na  kongregaci  Indicis  a  církevní  censuru  knih  vůbec, 
pokud  vykonává  se  dle  strannického  a  často  zcela  obmezeného  stanoviska 
referentů  a  to  přece  jménem  náboženství  a  Církve.  Určité  návrhy 
Miillerovy  jsou:  1.  Vy  užitkovati  nové  objevy  vědecké  i  ve  filosofii 
a  theologii,  neprotiviti  se  jim  a  priori.  (Zde  zavrhuje  Schellovu  nauku 
o  „Selbstverursachung  Gottes"  a  j.)  2.  Theologům  dáti  širší  vzdělání 
po  způsobu  universit  a  zvláště  universitních  seminářů,  kde  vlastní 
vědecká  práce  se  pěstuje.  3.  Konati  synody.  Tridentinem  tak  určitě 
předepsané;  Miiller  uvádí  vzorné  příklady,  my  můžeme  uvésti  neza- 
pomenutelného kard.  Schwarzenberga.  4.  Súčastniti  se  lidumilných 
podniků  laick}'ch  a  vůbec  s  laiky  se  stýkati  v  dobrém,  i)  ;'>.  Dávati 
Písmo  kněžím  i  laikům  více  do  rukou.  Slovutný  náš  jeden  spisovatel- 
laik  často  mně  opakoval  návrh,  aby  byla  vydána  anthologie  ze  Starého 
i  Xového  Zákona  —  ná\a'h  to  zajisté  všeho  pozoru  hodný!  6.  V  kritice 
a  polemice  vystříhati  se  navzájem  jizlivosti  a  podezíravosti,  která  „tak 
pěkně  umí  se  tvářiti  jako  zápal  pro  víru".  7.  Místo  vzdalování  hledati 
sbližování  s  protivnými  stranami.  Nietzsche  prý  řekl:  ., Církev  více 
odcizuje,  než  láká".  Vůči  jinověrcům  a  pro  zachování  důstojného  učení 
křesťanského  bylo  by  skutečné  záhodno  mírniti  na  př.  horlivost  jistých 
lidiček  o  nové  více  méně  pověrečné  zv}'ky  a  pobožnosti  a  pod.  Na 
konec  píše  Miiller  o  překážkách  smíru  u  protestantů.  Jsou  četné  a  velké, 
ale  pro  nás  konečné  nerozhoduje,  co  protestante  činí,  nýbrž  co  my 
činiti  máme. 

Jak  řečeno,  píše  Miiller  mnohem  střízlivěji  a  rozumněji,  nežli 
Schell.  Nelze  sice  ani  s  Miillerem  vesměs  souhlasiti,  ale  ve  mnohém 
má  svatou  pravdu.  Nejméně  se  mně  líbí  slovo:  Reformkatholizismus, 
které  zní  hodně  renommisticky.  Buďme  jen  dobrými  katohky,  to  postačí 
až  do  skonání  světa!  p.  vychodil. 

*)  Mimochodem  podotiřká  tu  Miiller  po  jinýeh,  a  myslím  i)rávem,  že  probírati 
hříchy  eontra  VI.,  jak  bývá  ve  starších  morálkách  a  také  v  nejnovější  Gopfertově, 
je  zcela  zbytečné,  ne-li  pohoršlivo;  liibingsky  kritik  dokonce  vyzývá  biskupy,  aby 
takových  knih  neapprobovali. 


Nová  díla. 


Nová  díla. 

Fr.  c.  Huramelauer :  Nochmals  der  biblische  Schopí  ungsbeiicht. 
Freiburg  i.  Br.  1898.  Str.  142.  Cena  2-80  m. 

Ještě  před  nemnohými  lety  sotva  se  kdo  nadál,  že  ve  výkladě 
zprávy  Mojžíšovy  o  stvoření  zvítězí  theorie  visijní.  Xyní  jesuita  Hummelauer 
předkládá  ji  a  hájí  v  plném  rozsahu:  zpráva  Mojžíšova  o  stvoření  v  šesti 
dnech  nevypravuje,  jak  se  stvoření  stalo,  nýbrž  jak  Adam  ve  vidění 
je  zřel.  Rozumí  se  tedy  samo  sebou,  že  s  přírodovědou  zpráva  ta  nemá 
docela  nic  činiti  a  že  přírodozpytec  může  o  vzniku  všehomíra  a  země 
pátrati  a  zkoumati,  jak  mu  libo,  aniž  mu  zpráva  Mojžíšova  v  čem 
vaditi  bude.  Filosof  ovšem  i  theolog  i  přírodozpytec  myslící  upozorní 
jej  konec  konců  vždy  jenom  na  to,  že  samo  sebou  se  to  vše  státi 
nemohlo,  nýbrž  jen  od  moci  a  moudrosti  nekonečné. 

Spis  Hummelauerňv  poučuje  důkladně  o  theoriích  hexaemerních 
a  odůvodňuje  vlastní  názor  tak,  že  ani  odpůrce  jeho  uznání  mu  neodepře. 

M.O.MeMikov:  Dumy  o  ščasťjě.    Tijž:  O  pisatělstvě.  Petrohrad  1898. 

Meňšikov  náleží  k  oněm  spisovatelům,  kteří  nepohlížejí  na  spi- 
sovatelství  jako  na  řemeslo,  nýbrž  jako  na  missi,  „sloužení  Slovu", 
jimžto  „štěstí  tvorbv"  jest  jedinou  odměnou  za  duševní  námahu^  již 
neprodávají  myšlenek  svých,  nýbrž  hledí  jiným  způsobem,  prací  tělesnou 
dobývat  si  chleba.  Myšlenky  t}'to  vykládá  autor  v  druhém  spise.  — - 
Kniha  „Dumy  o  štěstí"  je  důležitější  a  rozdělena  je  nasedni  hlav: 
Rodina,  lid.  příroda,  práce,  civil  i  sace.  pokrok.  Bůh,  v  nichž 
probírá  spisovatel  ])odmínky,  elementy  štěstí  lidského.  Hledaje  prvky 
štěstí.  Meňšikov  jeví  něžné,  šlechetné,  zbožné  srdce,  ale  také  vratkost, 
naivnost  své  logiky.  Výbor  i  pořádek  členů  schématu  toho  nejsou  ničím 
odůvodněny.  Autor  s  nezkalenou  vážností  a  sentimentálně  blouzní  o  čistě 
vědeckých,  filosofických  thematech,  obmezuje  se  aforismy,  sentencemi, 
nt opírá  jich  o  vědu,  neodvolává  se  na  autoritu,  pronáší  hluboké  vzdechy, 
prolévá  hořké  slzy  nad  „městskou  kulturou".  Jsou  to  vlastně  „dumy 
o  neštěstí"  intelligence.  jež  prý  nemá  ani  rodiny,  ani  vlasti, 
ani  politického  úkolu,  ani  pravvch  vědomostí,  ani  spojení  s  přírodou, 
ani  zdravé  práce,  ani  víry  v  Boha.  „Pouze  na  venkově,  ve  volné  a 
tiché  přírodě,  při  organickém  spojení  se  zemí,  při  chudé  i  skromné 
kultuře  je  možno  obnovení  duše  lidské",  praví  autor.  Meňšikov  upřímně 
sice,  ale  nedůsledně,  nelogicky,  paradoxalně  mluví  o  ruské  vesnici, 
sentimentálně  idealisuje  venkov,  prostý  lid  a  velmi  často  odporuje  si. 
Nicméně  práce  jeho  jsou  významný  pro  posouzení  současného  duševního 
hnuti  v  Rusku. 

A.}\.  Pypiii:  Poddélki  rukopise]  i  uarodnych  pě  sen.  Petrohrad  1898. 
Znamenitv  literární  historik  ruskv  ukazuje  tu  na  literární  falsifikace, 
na  tendenci    falsiíikatorů    národně-poetickych    děl.    k  nimž  počítá    také 
maloruského  spisovatele  Kulise. 


44  Písemnictví  a  umění : 


L.  Sědov:    Bélinskij    o  vospitaniji    individualnom    i   obščest- 

V  e  n  n  o  ni.  Moskva  1898.  —  A.  N.  Salnikov :  V.  G.  Bélinskij  ob 
iskusstvě.  Moskva  1898. —  C.  Baltalon:  Principy  kritiki  V.  G. 
Bélinskago.  Moskva  1898. 

Z  četných  jubilejních  spisův  o  Bělinském  (f  1848)  vyniká  kniha 
L.  Sědova.  napsaná  na  základě  svěžích  dojmů  z  četby  spisů  velikého  kritika, 
plná  teploty  a  upřímnosti.  Autor  líčí  kolísání  i  přechody  pedagogických 
názorů  Bělinského.  jejich  význam  v  historii  vychovatelst^^.  —  Salnikov 
zmateně,  nesystematicky  podává  esthestické  názor}'  Bělinského  a  srovnává 
je  s  názory  hraběte  Lva  Tolstého  o  umění.  — -  Baltalon  citáty  ze  spisů 
Bělinského  chtěl  dokázat,  že  veliký  kritik  pohlížel  na  otázkv  umění 
právě  tak.  jak  on   sám. 

A.  K.  Borozdin :  P  r  o  t  o  p  o  p  A  v  v  a  k  u  ni.  Očerk  iz  istoriji  umstvennoj  žizní 
russkago  obščestva  v  XVII.  věkě.  Petrohrad   1898. 

Biografická  část  práce  Borozdinovy  vyniká  nad  dřívější  práce, 
týkající  se  života  tohoto  učitele  ruských  rozkolníků.  s  jehož  životem 
těsné  svázán  začátek  i  první  doba  rozkolu.  Autor  sice  slabě,  mdle  na- 
kreslil obraz  společenských  nálad  a  duševního  života  v  17.  století,  a  tím 
fysiognomie  tohoto  muže  je  také  bledá,  ani  neklassifikoval  společen- 
ského, náboženského  a  duševního  hnutí  doby  té,  nevšiml  si  názorů 
dřívějších  badatelův  o  věci.  Nicméně  je  to  důležitá  práce  o  dějinách 
rozkolu,  jež  snesla  v  celek  mnoho  dobrého  materiálu  kolem  života 
fanatického  muže. 

Dr.  Ladislav  KUcman :  Processus  iudiciarius  contra  Jeronimuni  de  Praga 

habitus  Viennae  a.  1410  — 1412.  Historický  archiv  České  akademie  č.  12. 

V  Praze  1898. 

Z  knihovny  vatikánské  vydán  tento  zajímavý  i  důležitý  příspěvek 
k  dějinám  hnutí  Husitského.  Ve  formě  notářského  spisu  je  tu  obsažen 
podrobný  protokol  o  processu,  který  s  mistrem  Jeronvmem  Pražskvm 
z  kacířství  obviněným  zaveden  hj\  29.  srpna  1410  ve  Vídni.  Žaloba 
proti  Jeronymo^^  zavírala  v  sobě  45  artikulů,  známých  pode  jménem 
„artikulů  Wiklifových",  12  článků,  týkajících  se  zvláštně  osoby  a  náhledů 
Jeronymov\'ch.  a  ještě  10  článků  jím  se  zabývajících.  Jeroným  největší 
část  všech  artikulů  prostě  popřel  a  jen  na  některé  dal  odpověď,  většinou 
vyhýbavou,  někde  i  dosti  podivnou.  Potom  bvli  vyslýcháni  svědkové  — 
počtem  15  — .  kteří  pod  přísahou  celkem  nepříznivě  proti  Jeronýmovi 
vypovídali.  Mělo  pak  ještě  mnoho  jiných  svědků  Ijýti  vyslechnuto,  ale 
Jeroným,  ačkoli  přísahou  se  zavázal,  že  se  z  Vídně  pod  pokutou 
křivopřísežnictví  a  exkommunikace  ipso  facto  nevzdálí,  začátkem  září 
odtud  uprchl.  Nicméně  formálně  se  v  processu  dále  pokračovalo.  Jeroným 
byl  citován,  aby  se  omluvil,  ale  nepřišel.  Byla  tedy  písemná  obsílka 
20.  září  1410  na  dvéře  chrámu  sv.  Štěpána  přibita,  aby  se  buď  osobné 
dostavil,  anebo  skrze  zástupce  ospravedlnil.  Když  se  však  ani  to  ne- 
stalo, byl  prohlášen  22.  října  1410  za  křivopřísežného  a  exkommuniko- 
vaného  jakož  i  z  kacířství  velmi  podezřelého.  Poněvadž  však  Jeroným 


Nová  díla.  45 


déle  jednoho  roku  v  exkommunikaci  tvrdošíjné  setrval,  žádal  31.  srpna  1412 
veřejný  žalobce,  aby  byl  Jeroným  prohlášen  za  kacíře.  Byl  tedy  Jeroným 
zase  veřejné  obsílán  a  zároveň  sestavena  byla  všecka  akta,  týkající  se 
tohoto  processu. 

Process  je  platným  příspěvkem  k  charakteristice  Jeronýmové. 
Zejména  je  tu  svědky  doličeno.  jak  zasahoval  Jeroným  do  vzrušeného 
života  pražského  roku  1409.  při  disputaci  de  quodlibet  mistra  Matěje 
z  Knína,  kteráž  se  stala  v  lednu  1409.  čímž  také  opraven  omvl  Tomkův 
(III.  vyd.  2.  str.  480),  který  ji  klade  do  r.  1410.  Rovněž  zaznamenáno  tu 
účastenství  Jeronýmovo  při  počeštění  university  v  Praze,  ale  že  by  toto 
bylo  „hlavním  trumfem'"  prokurátorovým  proti  Jeronýmovi,  jak  vydavatel 
míní.  s  tím  se  neshodujeme;  vždyť  všecek  výslech  směřoval  k  tomu, 
je-li  Jeroným  podezřelým  z  kacířství,  čili  nic. 

Xesnadné  vydáni  těchto  akt  obstaráno  je  se  vší  bedlivostí.  Na 
str.  22.  slovo  Parisius,  dvakráte  uvedené,  není  chybou  tisku? 

Dr.  Zdeněk  V.  Toholka:   Hilaria  Litoinéřického  traktát  k  panu  Janovi 

z  Rozenberka.  Historický  archiv  České  akadomie  č.  13.  V  Praze   1898. 

Již  Palacký  ve  svých  „Dějinách"*  upozornil,  jakou  cenu  pro  české 
dějiny  za  ki"ále  Jiřího  z  Poděbrad  má  traktát  Hilaria  Litoměřického, 
nyní  tiskem  vydaný.  Je  to  polemický  spis.  jímž  se  proti  králi  Jiřímu 
dovozuje  správnost  bully  papežské  ze  dne  23.  prosince  1466.  kterouž 
byl  Jiří  z  Poděbrad  prohlášen  za  kacíře  a  za  zbavena  království  a  pod 
tresty  církevními  nařízeno,  aby  ho  nikdo  neposlouchal.  Psán  je  traktát 
tento  k  p.  Janovi  z  Rozenberka  za  tím  účelem,  aby  odstoupil  od  po- 
slušenství Jiřího  z  Poděbrad. 

Hilarius  v  devíti  rozdílech  ukazuje,  že  Jiřího  z  Poděbrad  jako 
krále  nikdo  není  povinen  poslouchati.  První  rozdíl  jedná  o  tom.  že 
Jiří  nestál  k  právu  a  protože  byl  odsouzen,  druhý  dokazuje,  že  papež 
mohl  Jiřího  sesaditi,  třetí  uvádí  tři  příčiny,  pro  něž  byl  Jiří  sesazen 
a  které  podrobněji  se  probírají  ve  dvou  následujících  rozdílech,  kde 
se  líčí,  že  je  Jiří  křivý  přísežník  a  svatokrádce.  V  šestém  rozdílu 
se  dokazuje,  že  papež  má  moc  Jiřího  v  klatbu  dáti,  a  že  skutečné  byl 
v  klatbu  dán,  sedmý  vysvětluje,  proč  papež  nedal  Jiřímu  na  jeho 
žádost  slyšení,  načež  osmý  dovozuje,  že  odvolání  Jiřího  v  Praze 
učiněné  není  platné  a  nebylo  dle  práva  učiněno,  a  konečné  d e vato- 
vý počítá  vá  příčiny,  proč  páni  a  města  i  Cechové  vůbec  nejsou  povinováni 
Jiřímu  pomáhati,  a  vývody  předcházející  se  krátce  shrnují.  Posléze  na- 
pomíná Hilarius  Cechy,  aby  odstoupili  od  Jiřího,  aby  země  v  záhubu 
neupadla  a  aby  si  vzali  za  pána  věrného  křesťana,  ..jenž  by  církve 
svaté  byl  syn  poslušný  a  duchovenství  miloval,  panstvo,  rytířstvo  a  města 
na  cti,  zboží,  právech,  svobodách  i  zachovával  i  rozmnožoval  a  tuto 
zemi  v  svatů  jednotu  a  prvotní  slávu  zase  uvedl  šťastně.  Daj  to.  Pane 
Bože,  svatý  Václave,  ať  tvá  země  i  tvé  plémě  nezahyne!" 

Vydání  diplomaticky  věrné  líbiti  se  bude  filologovi,  ale  jinak 
lépe  by  se  zamlouvalo,  kdyby  bylo  transkribováno.  Předeslán  je  krátký 
úvod,    v  němž  se  pojednává  o  životě   a  spisech  Hilaria  Litoměřického; 


46  Písemnictví  a  umění: 


vydavatel  v  něm  zapříti  a  potlačiti  nedovedl  své  necliuti  k  Hilariovi 
a  k  papeži  Pavlu  II..  jehož  nazývá   „nevzdělaným  náruživcem'". 

Hilarius  stál  pevně  na  stanovisku  stolice  papežské,  jehož  oprávněnost 
osvětluje  se  zřejmými  slovy  přísahy  Jiřího  z  JPoděbrad  před  korunovaci: 
„Slibuji  a  přísahám,  že  věrně  zachovám  poslušnost  a  shodu,  jako  jiní 
králové  katoličtí,  v  jednotě  pravé  víry,  jak  ji  sv.  římská  církev  chová, 
že  katolické  víry  celou  mocí  chrániti  chci  a  národ  mi  poddaný  dle 
obezřetnosti  Bohem  mi  dané  ode  všech  bludů,  sekt  a  kacířství  a  od 
jiných  článků  sv.  římské  církvi  a  \ňře  katolické  odporných  odvolávati, 
k  poslušnosti,  souhlasnosti,  sjednocenosti,  k  obřadům  a  bohoslužbě  svaté 
římské  církve  nazpět  přiváděti  a  příměti  chci." 

Znění  přísahy  je  zcela  jasné  a  přetěžko,  ba  zrovna  nemožno  je 
vkládati  do  ní  výklad,  k  němuž  později  král  Jiří  se  uchýlil,  a  kterýž 
se  posud  u  nás  více  méně  uměle  obhajuje.  Co  do  věci  samé  je  tedy 
boj  Hilariův  proti  Jiřímu  pochopitelný  a  nepovstal  ze  zuřivého  horlení; 
ovšem  však  o  způsobu  boje,  byl-li  vhodný,  možno  se  příti. 

Václav  Schuh:  Korrespondence  hraběte  Václava  Jiřího  Holického  ze 
Šternberka.  Historicky  archiv  České  akademie  č.  14.  V  Praze  1898. 

Korrespondence  tato  obsahuje:  I.  Listy  hr.  Alžběty  z  Martinic 
z  let  1638 — 1040.  II.  Listy  vyměněné  při  jednání  o  restituci  hrabat 
říšských  pro  celý  rod  z  let  1662 — 1664.  III.  Listy  Františka  Maxm. 
Leopolda  z  Talmberka  z  let  1665 — 1666.  IV.  Listy  Matouše  Ferdinanda 
Sobka  z  Bílenberka,  arcibiskupa  Pražského,  z  let  1668 — 1674.  Jsou  to 
listy  přátelské,  důvěrné  i  domluvné,  které  však  celkem  všeobecné 
důležitosti  nemají.  Jak  formou,  obsahem  i  upřímnou  srdečností  nej- 
zajímavější jsou  listy  arcibiskupa  Matouše  Ferdinanda;  z  nich  vytknouti 
možno  jednání  o  zřízení  biskupství  v  Plzni  a  Klatovech,  které  arci- 
biskup chystal  pro  Jaroslava  ze  ^'jternberka.  a  některé  drobné  zprávy^ 
Mile  působí  listy  česky  psané  od  vysoké  šlechty  a  vysokých  hodnostářů; 
zdá  se.  že  v  příčině  té  bylo  i  v  17.  století  v  Cechách  snad  lépe.  než 
nyní.  —  Na  str.  15.  ,,Lyksička"  zajisté  poukazuje  na  Veroniku  Polyxenu 
a  nikoli  na  Lucii  Otilii. 

Buzena  Jesenská:    Písuě  k  tvé  duši.    Kabinetní    knihovny  č.  09.    Nakl. 
F.  Šimáček  v  Praze  1899.  Stran  6G.  Cena  .30  ki-. 

Cistou,  prostou  a  upřímnou  báseň  milostnou  již  nesnadno  nalezneš. 
Jesenská  tak  ještě  básní,  řekněme:  dovoluje  si  básniti.  A  pěje  z  upřím- 
ného, vřelého  citu  písně  k  duši  mluvící  radostí,  touhou,  zármutkem 
i  obavou.  Jen  někde  hlas  selhává,  kde  totiž  není  původní,  samorostlý, 
nýbrž  naučený. 

Kam,  živote  nluj,  chvátáš? 
,Tá  slyším  ptáky  pět 
a  chtěla  bych  v  své  dlani 
zachránit  jeden  květ. 
Co  je  to? 

Kezpěvnost  a  ner^^-thmičnost  našeho  moderního  básnictví  neminula 
se  beze  stop  ani  s  básnířkou  tak  zpěvnou  a  hudební,  jako  jest  Jesenská. 


Nová  díla.  47 


A  cítíme:  Je  život  krásny  přec. 
Linie   před   námi  se  zpěvně  zlatí, 
jak  illuse,  že  bolest  ve  svou  klec  — 
■*  sem  do  prsou  se  více  nenavrátí. 

Nedeklamujeme,    kde  máme,    a  kde  nemáme,  tam  deklamujeme! 

Fr.  Ad.  Šubert :  Klicpera  dramatik.  Jeho  profil  a  místo  v  če-ské  literatuře. 
Nakladatel  F.  Topič  v  Praze.    1898.  Sti-an   158.  Cena  90  kr. 

Práce  pečlivá  a  solidní,  dobře  Tj-hovujíeí  svému  účelu,  ukázati 
místo  Klieperovo  v  chudičké  poměrně  dramatice  naži.  Dle  pana  spiso- 
vatele jest  Klicpera  g  e  n  r  i  s  t  a  a  satirik,  skromnélio,  prostého 
slohu,  ale  jemného  naivního  humoru,  závislý  sice  na  vzorech,  ale  přece 
také  původní,  ne  otrocký. 

Po  kratičkém  životopise  probírá  pan  spisovatel  tehdejší  poměry 
divadelní,  zvláště  v  Praze,  pak  jednotlivá  díla  Klieperova.  K  českému 
literárnímu  dějepisu  je  spis  páně  Šubertňv  cenným  příspěvkem,  i  Výbor 
z  dramatických  děl  Klicperových  vychází,  jak  známo,  péčí  páně  spiso- 
vatelovou u  F.  Topiče  v  Praze). 

/S#rř>i.  7a/-»o/r6-^('//o  Studya  do  historvi  literaturv  polskiej 
podávají  v  V.  svazku  (Krakov  1898,  str.  364)  m.  j.  pěkné  pojednání 
o  H.  Sienkiewiczovi.  zvláště  o  trilogii  „Ohněm  i  mečem",  ,, Potopa"  a 
„PanAYoíodyjoAvski".  Kritik  právem  cení  Sienkiewicze  v^-soko.  poukazuje 
na  bedlivé  studium  dějin  spojené  s  plodnou  vynalézavostí,  na  veliko- 
lepost  komposice. 

Dr.  Hans  Laehr:  D  i  e  D  a  r  s  t  e  1 1  u  u  g  k  r  a  n  k  h  a  f  t  e  r  G  e  i  s  t  e  s  z  u  s  t  íi  n  d  e 
in  Shakespeare'^  I) ramen.  Stuttgart   1898.  Str.  200. 

V  zevrubném  rozboru  chorobných  postav  Sh.  snaží  se  spisovatel 
ukázati,  kterak  u  Leara  a  Ofelie  hlavně  rozumová,  u  Hamleta  a 
1.  Macbethové  volní  stránka  chorobou  stížená.  Líčení  Sh.  opírá  se  jednak 
o  tehdejší  vědomosti  lékařské,  jednak  o  vlastní  intuici  básníkovu,  která 
sestrojuje  nový  svět  dějstva  a  souvislosti  jeho.  takto  zcela  pravdě- 
podobný, vědecky  však  dosud  ne  zcela  vA'šetřitelný. 

Z  dávné  minulosti.  Sbírka  statí  pro  mládež  dospělejší.    Napsal  -/.  Saukal. 
Nakl.  Šašek  a  Frgal  ve  Vel.  Meziříčí.  Str.  100.  Cena  28  kr. 

V  písemnictví  pro  mládež  již  udomácnělý  spisovatel  měl  dobrý 
nápad.  Napsal  spisek,  jímž  velmi  pěkně  doplní  se  dějepisné  vědomosti 
českého  dorostu  po  stránce  kulturu ě-historické.   Zatím  arciť  píše  jenom 

0  stavech  vyšších.  Ale  zdařilý  pokus  bude  zajisté  pobídkou  k  další 
práci,  a  tu  bychom  doporučovali  pro  příští  svazek  podobné  obrázky 
kulturně-historické  ze  života  lidu  městského  i  selského.  Látky  najde  se 
dosť  a  dost  a  jak  zajímavé  a  poučné!  Spisek  „Z  dávné  minulosti"  se 
mi  líbí  jak  obsahem  tak  i  formou.  Nerozpakoval  bych  se  knížečku 
vřaditi  do  každé  knihovny  a  jsem  jist.  že  by  šla  z  ruky  do  rukv.  Je 
to    práce    cenná    a  řadím   ji    k  nejlepším  v  ,,Knihovně"   uveřejněných. 

1  obrázky  jsou  velmi  případně  volené  a  dobré.  x. 


48  Směs. 

K.  Klostermanu:  Hostinný  dům.  Nakl.  J.  R.  Vilímek  v  Praze.  Str.  130. 

Venkuvskv'  hostinec  více  než  zámožného  obchodníka  Bořity  s  dvěma 
nad  pomyšlení  půvabnými  dcerami,  toť  ten  hostinný  dům,  kam  se  páni 
z  mésta  i  z  okolí  rádi  sjížděli.  Mezi  nimi  byli  též  páni  od  soudu:  sudí, 
adjunkt  i  diurnista.  Sudí  má  dceru,  adjunkt  však  raději  chodí  do 
hostinného  domu;  mrzutosti  v  domě  sudího.  Na  Bořitu  padne  podezření 
vraždy,  kterou  prý  spáchal  v  Uhrách  na  obchodní  cestě;  jeho  přátelé 
to  mají  vyšetřovati!  Rozumí  se,  že  vše  dobře  skončí,  nemalou  zásluhou 
sudího;  o.sobě  jeho  věnoval  spisovatel  veškeru  sympathii  i  veškero  umění, 
i  podal  skutečně  postavu,  kterou  lze  zařaditi  mezi  nejlepší  figury 
naší  belletrie. 

Děj  románu  je  zajímavý,  ba  napínavý,  jak  u  Klostermanna  bývá; 
ovšem  více  ve  smyslu  poutavé  fabule  z  napínavých  příhod  utkané,  nežli 
ve  smyslu  příběhu  vniterně  se  rozvíjejícího.  Hlavní  zápletka  zní  nám 
poněkud  dobrodružně,  jakoby  nebyla  z  našeho  života.  Ani  příroda  nemá 
jaksi  účastenství  v  obratech  děje,  neboť  líčení  p.  spis.,  o  sobě  velmi 
pěkná,  znějí  v  okolí  svém  jaksi  akademicky,  schválné.  Ale  přes  to  má 
kniha  svou  cenu  a  bude  zajisté  se  zálibou  čtena. 


tf.t.-A^'^ -^fcť.  .i -^    í.-^.-y--        ••     '  ■     .         ^  -      -        1 T.    ..  -^'^      .,  '    ■      --^        .-    .         .  .        .-,  -s     ^  •       •     ^.-.  .^ 


^Sffi^^SSSffiSl   SMĚS.  ISS^SOS^SSB 


v-#--  ■,."-/■'•■;'»•>»*•  Ví"  -<f   -vv-'. 


Kristus  Pán  za  krále  přistrojen  a  od  vojáků  potupen  docela  dle 
posměšného  způsobu,  jakým  v  Římě  nakládáno  při  saturnaliích  s  králem 
saturnalií;  tak  upozorňuje  Wendland  ve  filologickém  časopise  „Hermes"  1898.  1. 

Dogmatismus  středověké  filosofie,  které  se  stále  vytýká  nekritičnost 
a  slepá  víra,  nejlépe  illustrován  pojednáním  „Impossibilia"  (autor?), 
vydaným  nyní  od  Cl.  Báumkera  v  „Beitráge  zur  Geschichte  der  Philosophie 
des  Mittelalters"  (Můnster  1898).  Sofista  tam  uvedený  klade  tyto  věty: 
Není  Boha.  Vše  co  se  nám  jeví,  jest  jen  obrazem  jako  sen,  tak  že  sku- 
tečnou jsoucností  věcí  nejsme  jisti.  Představa  času  nemá  ve  skutečnosti  zá- 
kladu ;  trojská  válka  je  v  této  chvíli !  Těžké  těleso  nejsouc  ani  udržováno 
nespadne.  Vůle  není  svobodná.  Zákon  protiřečnosti  nemá  věčné  platnosti. 
—  Jak  vidět',  jsou  Kantov>'  antinomie  proti  těmto  scholastickým  .smělostem 
z  r.  1280 — 1304  pravými  nevinňátky;  s  nekritickým  dogmatismem  tedy 
nebylo  tak  zle. 

Veremundus  německý  („Steht  die  kathohsche  Belletristik  auť  der 
H(ihe  der  Zeit?")  poplašil  povolané  i  nepovolané  reformátory  v  Němcích  i 
u  nás,  kteří  mají  náramnou  radost,  že  zas  jedenkrát  někdo  po  katohctví 
hodil  kamenem,    zapomínajíce,  že  spisovatel  ani  v  nekatolické    literatuře  ne- 


Směs.  49 

nalézá  jeStě  uměleckého  románu;  dle  spis.  se  román  vůbec  dosud  nedopra- 
coval umělecké  formy,  vyšší  sloh  jeho  náleží  teprve  budoucnosti.  Jest-li 
komu  Veremundus  autoritou  neobmezenou.  ať  si  z  něho  zapíše  také  tyto 
věty ;  pak-li  ne.  nepotřebuje  ani  příkrý  odsudek  belletrie  katolické  býti  na 
slovo  pravdivý,  a  pak  je  zbytečno  tolik  se  rozčilovati  a  posmívati.  Jako 
jindy  tak  i  tentokrát  potřebí  kritické  úsudky  zkoumati,  a  co  dobrého  z  nich 
teprve  si  vybrati ;  a  to  platí  oběma  stranám,  nám  i  nepřátelům.  Bláznivý 
shon  za  každým  takovým  projevem  autokritiky,  ať  pochází  od  Veremunda, 
nebo  Schella  nebo  Míillera,  sluší  jen  lidem  nesoudným,  kteří  sami  nic  kloud- 
ného v  positivní  práci   nesvedou. 

O  sebeodcizení  osobnosti  píše  Gutberlet  ve  „Philosophisches  Jahr- 
buch^  (XI.  4.):  „Je  to  abnormní  duševní  zjev,  který  byl  v  nejnovější  době 
opět  pozorován  a  přetřásán.  R  i  b  o  t  nazval  tuto  duševní  nemoc  (psychosu) 
^šílen.ství  pocliybnosti",  folie  du  dout  e ').  Naproti  tomu  podotýká  Tai  n  e: 
„Nemocný  není  síleným;  opravuje  klanmé  domněnky,  které  mu  vnukají 
cizorodost  jeho  dojmů ;  odporuje  svým  domněnkám,  prohlašuje  je  za  klamné ; 
není  klamán:  i  výkony  jeho  homosfér  mozkových  jsou  pra^■^delné!~  Ne- 
ínocný  dra.  Krisbachera  prohlašuje  výslovně:  „Nedal  jsem  se  opravdu 
nikdy  přelstíti  těmito  přeludy. - 

Po  Krisbacherovi  a  Tainovi  líčí  Ribot  duševm'  stav  člověka,  jemuž 
zmizelo  vlastní  já,  takto:  „Bytuji,  ale  mimo  skutečný  život.  Moje  osobnost 
(individualita)  úplné  zmizela ;  způsob,  kterým  věci  vidím,  brání  mi  přičítati 
jim  skutečnost,  cítiti,  že  bytují.  I  když  je  pozoruji  a  vidím,  jest  pro  mne 
svět  obrovskou  halluvinací.  —  Jsem  si  dokonale  vědom  nesmyslnosti  těchto 
visudků,  ale  zbaviti  se  jich  nemohu."  Mohli  prý  Ijychom  tento  zjev  nazvati 
„převráceným  snem"  (révě  renversé):  podmět  považuje  své  potřeby  za  hallu- 
cinace,  kdežto  snílek  své  hallucinace  za  skutečnost.  Velmi  nápadné  jsou. 
haUucinace  řeči :  nemocný  vyslovuje  slova  bez  vědomí,  uvědomuje  si  je 
teprve,  když  je  vyslovil,  a  velmi  se  tonui  divil,  co  řekl.  Jeho  hlas  zní  mu 
cize,  nepoznává  ho  jako  svůj ;  jeden  nemocný,  poslouchaje  svá  slova,  začal 
se  třásti.  Tento  chorobný  zjev  svědčí  ve  skutečnosti  vlastně  mnohem  méně 
proti  podstatnosti,  jednotě  a  stálo.sti  úsoby,  než  rozdvojení  úsoby  ve 
snu;  ve  snu  máme  mnohem  silnější  obrazy  slov  cizích  než  v  „převráceném 
snu."    Celý  děj  odehrává  se  zde  i  tam  v  obrazivosti. 

Zvláštní  a  dle  mého  soudu  věcně  případné  vysvětlení  podává  Dugas^). 
Na  základě  vlastních  a  cizích  pozorování  zjistil  u  dotčených  nemocných  vý- 
lučně automatický  ráz  mnohých  jejich  výkonů.  Následují  po  sobě  tak 
mechanicky  a  samočinně,  že  vůle,  „já"  má  při  nich  sotva  jaké  účastenst^n. 
Při  tom  vzniká  nečitelnost  (apathie),  nepozornost,  přecházející  někdy  až  ve 
ztrnulost  (stupor).  Pochod  sebeodcizení  osobno.^ti  jest  tedy  tento:  „ne- 
čitelnost —  zmizení  pozornosti  —  uvolnění  automatické  činnosti  v  sensorické 
a  ovšem  i  v  rozumové  oblasti,  postřehá  této  činnosti  jako  podmětu  cizí." 
Tento  výklad  pot\Tzuje  Dugas  pozorováním,  konaným  na  nemocném.  „Při 
záchvatu  depersonalisace  bývají  smyslové  ústroje  podrážděny :  řádění  před- 
mětů stává  se  jasným,    určitým,    podrobným,    či    přesněji    řečeno,    přestává 

1)  Psychol.  des  sentiments  2.  éd.  p.  366. 

")  Vn  cas  de  dépersonalisation.     Revue  philos.    par  Th.    Ribot.   1898.  p.  500  dd. 

Hlídka.  4 


50  Směs. 

býti  abstraktním  a  schematickým.  Tak  nespokojí  se  M.  vrhnouti  pohled  na 
les  v  celku,  nýbrž  spozonije  přesné  obrysy  každého  jednotlivého  stromu, 
tva.T  a  zbarvení  každého  jednotlivého  listu ;  jindy  upoutají  jeho  pohled  při- 
hrádky knihovny ;  hřbet  každé  jednotlivé  knihy,  jakož  i  její  reliéf  a  ba- 
revný odstín  jefí  se  mu  ve  zvláštní  fysiognomii.  Nechová  se  tu  oko  jako 
fotografická  deska?  Nelze  již  činiti  rozdílu  mezi  obrazem  a  zbyt-ečnou  po- 
drobností: vše  jest  mechanicky  zaznamenáno.  Zraková  nadcitlivost  (hyper- 
esthesie)  vzniká  tím,  že  rozumová,  redukující  zkoumadla  (reagentia)  pozbyla 
svého  vlivu  na  čivé  prvky  .  .  .  Ostrá  prudkost  sen.sorických  činností  nehráni 
zmizení  pozornosti,  nýbrž  naopak  oznamuje,  působí  je.  M.  přišel  po  jídle, 
v  obyčejnou  dobu  svých  záchvatů,  do  knihovny  nahlédnout  do  knihy;  cítil 
tíži  v  hlavě,  nemohl  čtení  sledovati.  Tu  oči  jeho  odvrátily  se  od  otevřené 
kniliv,  bloudily  po  přihrádkách  knihovny  a  byly  tímto  pohledem  jakoby 
hypnotisovány.  Nečitelnost  podmětu  neruší  tedy  činnosti  sensorické,  nýbrž 
přetvořuje  ji  tak,  že  ničí  nebo  seslabuje  vlastní  reflektující  a  libovolné  vý- 
kony a  místo  dává  automatickým  potřebám  zrakovým :  formy  a  t\'ary  zůstá- 
vají, ba  stávají  se  přízvučnějšími  a  živějšími,  ale  duch  nemůže  složiti  z  nich 
obrazu  žádného.  Ale  zrak  není  jediný  ústroj  zrakový,  který  l)ývá  takto  po- 
rušován. Slyší-li  nemocný  slova,  která  vyslovuje,  zdá  se  mu  jeho  lilas  změ- 
něným, neboť  následkem  podráždění  sluchu  má  silnější  příznak  a  chvějící  se 
zvuk.  Nadcitlivost  jest  sice  nápadným,  ale  skutečným  následkem  nečitelnosti." 

Dle  tohoto  výkladu  ztráta  ciťu  osobnosti,  úsobného  vědomí  jest  v  urči- 
tých duševních  nemocech  zcela  srozumitelná.  Nemocný  v  záchvatecli  proto 
nepoznává  úkonů  svých  smyslů  jako  své,  poněvadž  opravdu  nejsou  1  i  b  o- 
volnými  projevy  jeho  vědomého  já.  A^^tírají  se  mu  spíše  se  silou,  kterou 
pozorajeme  jen  tehdy,  když  podléháme  cizímu  vlivu ;  bývají  jeho  vědomému 
já  voktrojovány.  Ovšem  ani  při  pravidelné  činnosti  smyslové  nemůže  vliv 
reflektujícího  chtějícího  já  tak  zřetelně  vyniknouti ;  ale  jakmile  dáme  na 
sebe  pozor,  ihned  poznáme,  že  my  sami  vidíme,  slyšíme.  Nemocný  však 
spojuje  s  nadcitlivostí  ještě  velikou  nečitelnost,  která  nereflektuje,  nýbrž 
oddává  sé  bezprostřednímu  přízvuku  citovému :  proto  se  mu  zdají  jeho 
úkony  cizími.  Kdyliy  reflektovala,  tu  by  i  on  přes  prvý  ilojem  automatický 
poznal,  že  on  s  á m  vidí,  slyší,  mluví   atd. 

Nemocný  ovšem,  jak  jsme  již  slyšeli,  pokoušívá  se  někdy  zbaviti  se 
svého  bludu,  brání  se  dojmu  neskutečnosti  věci  \nděné ;  ale  to  jest  zase 
pouze  jiný  druh  přeludu,  který  méně  se  dotýká  úsobného  vědomí.  Zde  třeba 
ráz  hallucin  ačn  í,  zdání  zvláště  vytknouti.  Jako  člověk  výjimečně  v  roz- 
ličných ps3'chosách  a  pravidelně  ve  spánku  domnívá  se,  že  skutečně  něco 
vidí  a  slyší,  čeho  opravdu  není,  tak  na  obrat  také  zdání  může  jej  svésti, 
že  prohlásí  za  klam  věc  viděnou  skutečně.  Toto  zdání  může  býti  tak  silné, 
že  vůbec  nejsme  s  to  zbaviti  se  ho,  nebo  aspoň  nezbaví  se  ho  duševně 
chorý.  Ve  spánku  jest  rozum  tak  vázán,  že  klamů  obrazivosti  nelze  se 
zhostiti,  i  když  snící  se  o  to  pokouší.  Proto  nepřekvapuje,  nemůže-li  psy- 
chosemi  rozčilený  duch  zbaviti  se  zdánlivé  neskutečnosti  věci  viděné.  Neboť 
třeba  by  nebyl  takový  nemocný  šíleným,  přece  v  záchvatech  duch  jeho 
zdráv  není.  Ve  skutečnosti  jest  hlubší  obdoba  mezi  snem  a  sebeodcizeníin 
osobnosti,  takže    pojmenování    Dugasovo    —    „pře\Tácený    sen"    —    zdá    s<- 


Směs.  51 

zcela  oprávněno.  Ve  snu  pokládáme  přeilstavy  své  obrazivosti  proto  za  sku- 
tečné, že  se  nám  vtírají  s  takovou  jasností,  určitostí  a  nutkavou  silou, 
-  jakou  obyčejně  pouze  skutečné  potřeby  zrakové  a  sluchové  působí,  Vá- 
zanost jak  rozumu  tak  \^^šších  úkonů  vůbec  jednak  jest  příčinou,  že  obor 
nižší,  život  výživný  a  smyslný,  může  se  osvědčiti  činnějším,  jednak  brání 
spáči  opraviti  klam  přemítáním  v  pravém  stavu  svém;  zavřených  očích, 
.temnotě  světnice  atd.  Podobně  rozčilení  života  duševního  působí  vi-  nnio- 
hých  psychosách  nadcitlivost,  která  bývá  příčinou  vněmů  silnějších  a  pod- 
mětu  'proti  jeho  vůli  a  bez  reflexe  se  vnucujících.  Tak  vzniká  v  podniětu 
cit,  že  tyto  postřehy  nepocházejí  od  něho,  nýbrž  od  podmětu  cizího.  Roz- 
čilení života  citového,  nečitelnost  nedovoluje  přemítati  o  tom,  jak  se  věc 
má  ve  skutečnosti,  anebo,  stane-li  se  takový  pokus,  nikdy  se  úplně  nezdaří: 
zdání  nelze  se  zbaviti  naprosto.  Tato  okolnost  náleží  spíše  do  kapitoly  o 
ideách  nutkavých  (Zwangsideen),  které  sebeodcizení  osobnosti,  ztráty 
úsobného  vědomí  nikterak  se  netýkají.  Ale  i  tyto  nutkavé  představy,  jako 
neodolatelný  nátlak  vyslovovati  nebo  počítati  (ai-ithmomanie)  určitá  slova 
(onomatomanie),  nezřídka  neslušná  (koprolalie),  přiházejí  se  i  v  obyčejném 
životě  duševním.  I  zth-avému  člověku  napadají  takové  domysly,  ale  poněvadž 
jest  úplně  při  smyslech,  t.  j.  užívá  dokonale  svého  rozmiui,  odporuje  se 
zdarem  jejich  nátlaku.^) 

Dugasovo  vysvětlení  sebeodcizení  osobnosti  au  tomat  ismem  činností, 
potvrzují  pokusy,  které  Solomons  schválně  konal  o  pohybech  automa- 
tickýdi."-)  Zvoliv  opět  příslušné  pokusy  P  a  u  1  h  a  n  íí,  J  a  n  e  t  a,  B  i  n  e  t  a 
rozptýlil  pozornost  zkoušené  osoby  zajímavou  větou  nebo  posloucháním,  aby 
nidhla  konati  nevědomě  automatické  pohyby.  Tak  bývá  za  čtení  ramenem 
zkoušené  osoby,  spočívajícím  na  skleněné  desce,  .sem  a  tam  pravidelně  po- 
hybováno ;  tu  vzniká  náklonnost  pokračovati  v  tomto  pohybu.  Takové  auto- 
matické pohyby  bývají  uvědomeny  teprve  dodatečně  po  svém  provedení,  a 
ježto  nepředcházejí  představy  pohybu  a  popudy,  zdají  se  „mim  o  osob- 
ní mi"   (extrapersonal). 

Při  jiném  pokusu  bývají  zároveň  se  čtením  méně  zajímavého  textu  ne 
příliš  hlasitě  diktována  slova  jiného  textu.  Tu  reagent  jest  znenáhla  pohnut 
k  tomu,  že  diktovaiuť  slova  při  čtení  píše,  avšak  nerozumí  jim.  Xejprve 
mizí  pocity  a  city  napjetí  při  psaní,  pak  také  vědomý  hybný  popud.  Slova 
bývají  alespoň  začata,  částečně  také  dokončena,  ale  smysl  jejich  nepo- 
chopen. Složitý  akustický  popud  mění  se  bez  jeho  vědomí  v  příslušné  slo- 
žité pohyby;  proto  pohyby  při  spaní  zdají  se  opět  mimoosobními.  Chybí 
také  více  méně  vzpomínka  i  na  činnost  vůbec.  Cten-li  text  potichu,  tu 
vlastní  slova  zdaji  se  býti  vzdáleným,  cizí  m  bubláním  nebo  docela 
rachotem.  Předčítá-li  reagent  svůj  text  potichu  a  diktát  píše  zřetelně,  zatím 
co  diktující  experimentátor  poslouchá  předčítané,  stává  se  snadno  obou- 
stranná činnost  tak  automaticky  nevědomá,  že  příležitě  zdají  se  cizími 
prvénui  vlastní  pohyby,   druliému   vlastní  slova. 

*)  Srv.  D.  Hack-Tucke,  Zwangsvorstellungen  ohne  Wahnideen.  Zeitschrift  f.  Psych. 
TI.  Phys.  d.  S.   1890.  2    Bd.  S.  37  ff.  u.  Philos";  Jahrbiich  1891.  S.  192.  ff. 

^)  Ledon  M.  Solomons  and  Gertrude  Stein:  »Normal  Motor  Automatism«.  Psvchol. 
Rcv.   1896.  S.  492-512.  Zeitschr.  f.  Psych.  u.  Phys.  d.  Sin.   16.  Bd.  S.  -ióO  ff. 


52  Směs. 

i 

Tak  tedy  cit  šebeodcizeiií  vlastní  činnosti,  zaklátlajícíp  se  na  snadno 
dokazatelných  klamech,  nemůže  nikterak  svědčiti  proti  úsobnému  sebe- 
vědomí a  pravdivosti  jeho'"'. 

O  Prokopu  Divišovi  podal  prof.  Nušl  České  Akademii  zprávu,  že 
rukopisy  jeho  uloženy  v  knihovně  studijní  v  Olomouci  a  v  kniliovně  Frant. 
Musea  v  Brně.  Je  to  hlavně  „Magia  naturalis",  jejíž  theoretický  díl  nedošel 
přízné  olomouckého  ani  vídeňského  censora  a  vydán  po  němečku  ve  Frankfurtě 
(17G8).  K  praktickému  dílu  již  nedošlo.  Proť.  Nušl  soudí,  že  filosoficko- 
přírodnicky  traktát  onen  „von  der  meteorolooiscKen  Electrícitate"  nestojí  za 
nové  uveřejnění,  leč  ve  výňatcích,  jež  podávají  zprávy  o  velecenných  po- 
kusech jeho  praktických. 

K  otázce  školních  lékařů.  V  hygieně  lecčemus  dobrému  přiučili 
jsme  se  od  Angličanu.  Instituce  školních  lékařů,  kterou  obec  pražská  roku 
tohoto  zařizuje,  přišla  k  nám  z  Ameriky.  Ve  skutek  uvedena  ponejprve 
v  Bostonu,  a  když  se  osvědčila,  zřízena  dle  vzoru  bostonského  v  New -Yorku 
pod  jménem  „denní  lékařský  dozor  ve  škole",  jenž  všímá  si  netoliko  zásad 
zdravotních  v  budově  školní  a  její  zařízení,  nýbrž  zároveň  a  v  přední  řadě 
zdravotního  stavu  dítek  školu  navštěvujících.  „Dol)rá  věc,  a  to  jest  také 
lidské  zch'aví,  musí  býti  člověku  vnucována",  pravil  na  sněmu  království 
českého  Dr.  Zahoř.  A  vskutku  ani  v  Americe  ani  u  nás  instituce  školních 
lékařů  neujala  se  bez  dlouhého  boje.  Již  v  roce  189<t  autority  lékařské 
odporučili  v  Bostonu  denní  lékařskou  prohlídku  školních  dítek  hlavně  se 
zřetelem  na  vyhledávání  dítek  nemocných  a  z  nemoci  podezřelých.  Nebylo 
poslechnuto  a  epidemie  skutečné  vracely  se  vždy  s  počátkem  roku  škol- 
ního. Po  třech  letecli,  totiž  v  listopadu  r.  1893,  povstávala  zase  školní 
epidemie  záškrtu,  jež  ryclile  nabyla  hrozných  rozměrů.  878  dětí  záškrtem 
zemřelo,  a  1.  listopadu  1894  zavedena  denní  lékařská  pro- 
hlídka. Za  první  rok  denní  inspekce  vyšetřováno  z  nemoci  podezřelých 
dítek  14G6,  z  nicliž  shledáno  9188  nemocných.  Nemocné  dítky  stiženy 
byly  hlavně  záškrtem,  spálou  a  spalničkami,  tedy  nejkrutějšími  vrahy  útlého 
mládí,  a  rychlou  isolací  nemocných  dítek  zajisté  rozměry  hrozící  epidemie 
valně  omezeny.  Podrobný  výkaz  uvádí,  že  v  Bostonu  v  r.  1890  shledáno: 
nakažlivou  nemocí  stížených  207,  nemocí  víst  a  dýchadel  .8984,  nenidcí 
ušních  00,  chorob  očních  382,  nemocí  kožních  028,  chorob  různých  8087. 
Přesnou  statistikou  dokázáno,  že  hned  v  prvních  letech  počet  nakažlivých 
nemocí  zřetelné  byl  snížen.  Povzbuzen  výsledkem  zavedl  New- York  denní 
prohlídku  v  březnu  1897.  Příkladu  toho  následovala  rychle  i  jiná  města 
americká.  —  V  Praze  dala  se  prohlídka  školních  dítek  dosud  jen  na  po- 
čátku roku.  Dle  zprávy  Dra  Zahoře  slúedáno  v  letech  1890 — 1892  ročně 
piaiměrně :  krátkozrakých  854,  nedoslýchavých  290,  „jinými  nemocemi  stí- 
žených" 952,  celkem  2090.  V  rubrice  „jiných  nemocí"  vězí  vehké  procento 
nemocí  infekčních,  jimiž  ve  zmíněném  tříletí  zemřelo  v  Praze  600  školních 
dítek.  Uvážíme-li,  že  jen  denní  prohlídka  z  nemoci  podezřelých  dítek  může 
v  čas  zabrániti  zhoul)ným  hekatombám.  že  vhodná  a  časná  pomoc 
lékařská  může  předejíti  ztrátu  zraku  a  sluchu,  zabrániti  pohyl)  končetin  u 
dítek  nemocmi  kostí  a  kloubů  stížených,  a  tudíž  snížiti  počet  m  r  z  á  k  ů 
sobě    i    společnosti    obtížných,    musíme  zajisté  uznati    oprávněnost 


Směs.  53 

denní  lékařské  prohlídky  dítek,  především  ovšem  ve  velkých  městech.  Uži- 
tečná instituce  tato  zavedena  již  v  některých  německých  městech,  v  Lipsku, 
Karlsruhe,  Drážďanech,  Wiesbadenu,  Xorimberce  a  Darmstadte.  Každému 
lékaři  svěřeno  k  dozoru  lOuO — 2(JU0  dítek.  Zdravotní  komisse  města  Prahy 
přikročila  r.  1898  ku  zřízení  šesti  školních  lékařů.  Rozumí  se,  že  i  v  mě- 
stech venkovských  instituce  školních  lékařů  nebyla  by  zbytečnou  a  zave- 
dení její  za  obtížné  nepokhtdám.  Ze  denní  prohlídkou  vyučování  ani  v  nej- 
menším netrpí,  dokázala  praxe  v  městech    amerických    i    německých.    Proto 

není  zapotřebí,  aby  proti  zřízení  školních  lékařů  bojovali  pedagogové. 

Dk.  J.  Svítil. 

Letoší  úbytek  v  loterii  jest  asi  90.<JO0  zl.  Nejen,  že  bylo  vypláceti 
letos  nápadně  mnoho  větších  výher,  ale  také  sázek  mnoho  ubylo.  Úbytek 
jest  nyní,   bohudík,   pravidelné   větší  a  větší. 

Vascottiho  církevní  dějepis  (Institutiones  historiae  ecclesiasticae),  dle 
kterého  se  v  některých  bohoslovných  ústavech  přednáší,  podrobil  nový  pro- 
fessor  církevních  dějin  ve  Vídni,  Dr.  A.  Ehrhard  zdrcující  kritice  v  „Oesterr. 
Litteraturzeitung".  Předně  je  to  (až  do  r.  1.517)  plagiát  stejnojmeného  díla 
Ruttenstockova  z  roku  ISiU.  Dále  zane<lbává  kniha  téměř  úplné  všech 
iiových  výzkumů  v  dějinách  církevních,  nevšímá  si  pramenů,  stojíc  dokonce 
i  za  svým  vzorem.  Kritik  končí :  „  Vascotti  musí  ze  řady  našich  theolo- 
gických učebnic  zmizeti^.  —  Kniha  vydána  již  po  šesté,  což  zajisté  není 
pěkným  svědectvím  pro  theologické  studium  v  Rakousku.  V  naší  vlasti 
bohudík  razí  sobě  pomalu  sice,  ale  jistě  cestu  dílo  Dra  Fr.  Zeiberta,  upra- 
vené proť.  Dr.  Hoďreni ;  snad  onen  hlas  kritika,  nedávno  teprve  z  A\'iirz- 
burku  k   nám  dosazeného,  zase  popožene  věc  o  krok  ku  předu. 

Vejdovského  Zoologie  posouzena  velmi  nepříznivě  ve  Věstníku  České 
Akademie  od  Mareše  a  Janošíka.  Onen  se  stanoviska  tysiologického  píše: 
„Pojednání  ťysiologická  v  , Zoologii'  jsou  nepřesná  obsahem  i  formou".  Tento 
vytýká  nniohé  poklesky  proti  anatomii  a  dodává:  „Od  odborníku  chemie 
a  botaniky  sdělen  v  mi  podobné  horendní  ukázky."  Vejdovský  byl  na  sou- 
kromý posudek  Akademii  podaný  odpověděl  brošurou  „Příspěvek  k  dějinám 
české  literatury  biologické". 

Kdo  vynalezl  paroloď.  Parník  se  obecně  pokládá  za  vynález  nej- 
novější doby.  Francouzský  časopis  „Science  Francaise"  však  nedávno  uve- 
řejnil článek,  v  němž  zcela  vážně  se  dokazuje,  že  první  pai'ník  byl  zbudován 
již  r.  1.54:3.  a  zkoušku  plavební  dobře  obstál.  Tuto  zprávu  čerpá  časopis 
jmenovaný  z  díla  Spaněla  Don  Martina  Fernandeze  de  Navatette,  kteréž 
o  španělských  vynálezích  vydal  r.  182<J.  Podle  těchto  pramenů  prý  jakýs 
španělský  kapitán  Blasco  de  Garay  vynalezl  stroj,  jímž  by  lodě  i  největší 
bez  plachet  a  vesel  daly  se  pohybovati.  Svůj  vynález  předložil  cis.  Karlu  V. 
s  prosbou,  aby  veřejně  směl  vykonati  pokus.  Xovinka  vzbudila  nedůvěru 
a  velký  odpor.  Na  rozkaz  císařův  však  učiněn  byl  pokus  v  přístave 
Barcelonském,  dne  17.  června  roku  1548.  Svědkové  vypravují,  že  stroj  po- 
zůstává s  přístroje  na  zahřátí  velkého  množství  vody,  kol,  jež  měla  vesla 
nahraditi,  a  přístroje  k  převádění  síly  páry  na  ona  kola.  Pokus  učiněn  s  lodí 
20(J  tůn  obsahu  mající,  jménem  „Trinidad",  jež  byla  obilím  zatížena.  Lodi 
oné  velel  kapitán  Pedro  de  Scaza.  Mezi  účastníky  byl  císař,  jeho  syn  Filip, 


54  Siněs. 

Jindíieli  z  Toleda,  guverneui'  Pedro  Cardona,  kancléř  pokladu  Ravajo.  vice- 
kancléř  Gralla  a  jiní.  Všichni  byli  výsledkem  pokusu  překvapeni.  Kapitán 
Garay  obdržel  náhradu  za  výlohy  a  ještě  slušnou  ochněnu,  ale  stroj  byl 
rozebrán  a  věc  upadla  v  zapomenutí. 

Časopis,  z  něhož  tuto  zajímavou  zprávu  čerpáme,  tvrdí,  že  doklady 
k  tomu  nalézají  se  v  královském  archivu.  Stálo  by  za  práci  zjistiti,  zdaž 
tato  netušená  zpráva  je  zcela  spolehlivá.  x. 

Z  říše  automatů.  V  německých  časopisech  koluje  zpráva,  že  v  Americe 
slečny  tt-lefonistky  nahrazeny  automatem.  Nové  stroje  podobají  se  dosavadním, 
jen  že  z  předu  mají  kotouč,  na  něm  půlkruhem  je  deset  knoflíků  s  číslicemi 
(» — 9.  Chce-li  někdo  mluviti  s  předplatitelem  čísla  65,  stiskne  napřed  knoflík 
(),  pak  knoflík  á.  Je-li  náhodou  obsazeno,  neslyšeti  jest  při  stlačení  knoflíků 
žádných  zvuků,  je-li  volno,  ozve  se  dušené  zvonění,  jež  ozývá  se  také  na 
stroji  volaného  a  tak  spojení  dosaženo.  Stroje  ústřední  jsou  tak  zařízeny,  že 
vsunutí  příslušného  čísla  děje  se  v  tom  okamžiku,  když  někdo  knoflíky 
svého  stroje  stiskne.  Automat  však  stačí  jenom  do   1000  abonentů. 

„Slavica  non  leguntur",  dí  v  1.  čísle  svém  tohoto  ročníku  „Český 
Lid",  uváděje  při  tom  vlastně  stížnost  redaktora  mezinárodního  archivu 
pro  lidovědu  („Internationales  Archiv  fůr  Ethnographie")  dra  Schmeltze. 
Dr.  Schmeltz  a  „Český  Lid"  vztahují  výčitku  tuto  hlavně  na  svůj  obor, 
ale  platí  to  všeobecné.  Tak  zvané  „mezinárodní  revue"  jsou  toho  nejlepším 
důkazem.  Francouzské  „Revue  des  Revues"  i  „Revue  des  Revues  catholi(jues-, 
snaží  se  aspoň.  Druhá  má  stálou  rubriku  z  polských  časopisův  a  Revuí. 
Anglická  „Re^ne\v  of  Reviews"  o  slovanských  listech  mlčí  úplně.  —  Římská 
„Rivista  internazionale"  věnuje  ze  svého  revualního  přehledu,  jenž  zaujímá 
2  třetiny  čísla,  4  až  5  archů,  tak  asi  2  až  4  listy.  A  při  tom  nemá  ani 
výběru.  Z  českých  referuje  o  Hlídce,  Vlasti,  sem  tam  Osvětě,  a  „Dělnických 
Novinách"  a  „Vychovateli".  Divnou  náhodou  právě  o  polských  nemívá  ani 
zmínky,  ač  s  polskými  listy  ještě  nejčastěji  lze  se  setkati  v  tisku  zápa(biím. 
Oddíl,  v  němž  ony  časopisy  uvedeny,  nadepsán :  Riviste  greche,  slavě 
e  russe  (!  ]') 

Trojího  literárního  jubilea  připadšího  na  r.  1898.  vzpomíná  ^Lňch. 
„Algemeine  Zeitung"  (ze  7.  pros.)  Je  to  150letá  památka  důležitých  směro- 
dárných  děl  ve  třech  západních  literaturách.  V  německé  Ayšly  r.  1748. 
tři  první  sešity  Klopotockova  „Mesiáše".  Ve  Francii  Montesquieu  vydal  svůj 
„Esprit  des  lois"  (Duch  zákonů)  nejznamenitější  státovědecký  spis  minulého 
století,  jehož  názory  vtiskly  svou  pečeť  politice  Francie  i  německých  států. 
V  Anglii  toho  roku  vydány  tři  romány,  jež  na  dlouhou  dobu  značily  nej- 
lepší plody  toho  druhu  v  anglické  literatuře:  totiž  Richardsonova :  „Clarissa 
Harlowe",  Fieldingův  ^Tom  Jones"  a  SmoUettův  „Roderick  Random". 
A  právě  ta  díla,  jež  tehdy  byla  epochálními,  jež  stvořila  nové  směry,  dnes 
zapadla  v  zapomenutí :  ]\Iontesquieu-ovo,  Klopstockovo  i  Richardsonovo.  Zá- 
živnými  a  dodnes  zajímavými  pro  četbu  širokého  čtenářstva  udržely  se  jen 
román  FiekUngův  a  SmoUettův,  protože  nehledaly  nových  cest,  ale  že  líčily 
realisticky  život  všední  svých   hrdin   z  lidu.  _p 

Nejen  anatomii,    ale  i  pathologii    má  znáti  malíř  a  sochař  umělec, 
praví  fysiolog,  dr.  C.  K.  Stratz,  ve  své  nedávno  vydané  knize:    „Die  Schiinheit 


Siiiť 


(les  weiblicheu  Koq^ers"  (Stuttgart,  F.  E^nke).  Uvádí  také  celou  řadu  klassických 
dokladů,  jak  umělec  neznající  pathologie  zobrazuje  nemocné  ženské!  Floren- 
tiníká  Venuše  Sandra  Botticelliho  jest  souchotin ářka,  třebas  s  pěknými 
tahy,  ale  přec  jen  souchotinářka.  Napodobitelé  Botticelliho  právě  tak  jak 
on  neznali  pathologie  a  souchotí nářské  příznaky  vzali  spolu  za  oilznak  zvláštní 
Botticelliho  originality,  jíž  pak  následovali.  Stuckova  Eva  z  „ráje  vyhnaná" 
jest  ženská,  jež  jako  dítě  byla  rhachitická  a  Stuck  právě  těm  příznakům 
stálého  rhachitismu  dal  vyniknouti.  Též  v  Kleinově  „Soudu  Parisovu-  Afrodita 
nese  zřejmě  známky  téže  anglické  nemoci,  -proto  asi  dostala  cenu  Parisovu" 
podotýká  posměšně  Stratz.  Dnešní  umělci  tedy  nedovedouce  rozeznati  zdravé 
tělo  od  nemocného,  nemohou  činiti  si  nároků,  že  by  zobrazovali  přirozenou 
a  pravou  krásu  těla  lidského.  Stratz  mimo  to  upozorňuje  umělce,  že  nejsou 
to  prvotní  pohlavní  známky  těla  lidského,  jež  jsou  pro  krásu  těla  ženského 
a  mužského  význačný.  Hrubé  pohlavní  známky  může  umělec  bez  újmy  krásy 
těla  pominouti.  Teprv  druhotné  známky,  jimiž  se  tělo  ženské  a  mužské  roz- 
lišují postupem  vývoje,  jsou  pravými   prvky  esthetickými.  — p. 

O  nahotě  v  umění  píše  Dr.  Jos.  ]\Iůller  z  AVůrzburku  ve  své  „Philosophie 
des  Schonen":  ,.V  zájmu  pravdivosti  tí'eba  za\Thnouti  také  iiahoty.  Užasnete 
snad  vidouce  útočiti  na  zobrazování  přirozeného  těla  ne  z  důvodů  stydlivosti 
a  mravnosti,  nýbrž  pravdivosti ;  vždyť  právě  na  své  pravdivosti  a  přirozenosti 
si  milovníci  nudit  mnoho  zakládají ;  a  přece  mám  pravdu.  Neboť  naliota  jest 
u  člověka  nepřirozenou ;  šat  není  přívěskem  tak  nahodilým,  že  l)y  jej  bylo 
lze  l)eze  všeho  sníti;  vzdělanost  je  také  přirozeností,  druhou  při- 
rozeností, a  způsoby  její  jsou  člověku  podstatné.  Šat  je  st}'dlivostí  ducha, 
jest  výrazem,  že  údy  těla  nejsou  stejně  cenné  a  důležité,  že  ony  údy.  ve 
kterých  nejprudší  žádosti  a  nejnižší  úkony  se  projevují,  nejsou  sourodé 
obličeji,  oltářnimu  obrazu  ducha  lidského,  který  jako  listinu  šlechtictví  člověk 
veřejně  vystavuje,  kde  duše  v  pohledech  se  maluje  a  ve  slovech  pronáší; 
proto  pociťuje  se  obnažování  a  veřejné  pohledům  ^ystavování  oněch  částí 
těla  i  při  národech  nejníže  stojících  jakožto  hluboký  úpadek  mravní  osobnosti. 
I  zvíře  má  tyto  části  zakryty  srstí  a  na  skrytých  místech.  Ba  ještě  více : 
i  mimo  zřetel  ethický  šaty  nejenom  zjevu  tělesnému  nepřekážejí  nýbrž  na- 
opak jsou  „ohlasem  postavy",  jejímiž  tvary  a  pohyby  se  řídí;  je  to  roz- 
šířený tvar  těla.  Oděv  má  dokonce  tu  výhodu,  že  pohyby  již  vykonané 
jako  dozvukem  zpřítonnluje,  kdežto  tělo  již  je  v  klidu  nebo  v  jinakém  po- 
hybu ;  proto  třelia  záhyliy  bedlivě  studovati  —  jako  na  pěkných  tvarech 
oděvu  u  starých  tvoří  draperie  ladný  celek  jako  liáseň.  Konečně  jest  oděv, 
kroj,  výtvorem  a  sebekresbou  ducha  národního,  jako  řeč;  oděvem  kreslí 
umělec  iiejen  dobu  a  národnost,  nýbrž  i  povahu  svých  postav;  jak  prázdnou, 
bezvýznamnou  byla  by  řada  nahých  figur  I 

Co  ideální  umění  působí  v  každé  jednotlivé  stránce,  že  totiž  chudoliu 
těla  živočišného  v  jeho  podrobných  částech,  jako  jsou  žilky,  vrásky,  chloupky 
na  kůži  ničí  a  duševně  pojetí  formy  v  životných  obrysech  v}-týká,  to  působí 
zde  oděv.  Zakrývá  přebytek  ústrojí,  která  k  zachování  těla,  zažívání  atd. 
ovšem  jsou  potřebná,  pro  výraz  ducha  však  zbytečná.  Řeky  vedl  zde  správný, 
jemný  cit.  Děti,  jejichžto  tělesný  zjev  jest  docela  nelišný,  mladíky,  hrdinné 
bohy,  heroje  jako  jsou  Paris,    Herakles,  Theseus,    lason,  zápasníky,  u  nichž 


56  Smřs. 

ne  duch  a  individualita  povahy,  nýbrž  pouze  tělesnost  činu,  .síla,  obratnost, 
Volná  hra  svalů  a  údů  niéla  zajímati^  tvořili  nahé;  podobné  fauny  a  satvry, 
bakchanty  v  šíleném  tanci,  Aťroditu,  pokud  .smyslná  vnada  je  hlavní.  Kde 
však  vyšší  významnost,  vniterná  vážnost  ducha  vyniká,  vůbec  pouhá  příroda 
převládati  nemá,  vyskytuje  se  oděv.  Tak  již  Winkelmanii  podotýká,  že 
z  desíti  žen  sotva  jedna  bývá  neoiléna.  Pallas,  Juuo,  Vesta,  Ceres,  a  Musy 
jsou  vždy  v  oděv  zahaleny,  z  bohů  hlavně  Juppiter,  liradatý  Bakchus.  Též 
Afroditu  opovážili  se  teprve  v  druhé  pei-iodě  řeckého  umění  (od  Praxitela) 
ukazovati  v  nahé  kráse,  ale  i  tu  motivována  nahota  lázní  a  s  výrazem 
stydlivé  líbeznosti.  Tak  Afrodita  Knidská  a  polooděná  v  Louvrů.  V  úpadku 
ovšem  vystupuje  místo  nežna  a  líbezná  smyslnost  a  koketno.st  bez  obalu 
v  popředí,   na  př.  u  Afrodity  ^ledicejské  " 

Tak  Miiller,  nyní  v  jiné  věci  mnoho  na  slovo  l)raný.  Poznámky  jeho 
sou  zajisté  případné,  ač  důvodů  nevyčerpávají.  Dobře  však  odbývají  obyčejnou 
výmluvu  pravdivosti  a  realistické  věrno.sti.  Pro  koho  pak  je  nahota  tak  při- 
rozená a  oljvyklá  ?  Pro  mravného  člověka  jistě  ne ! 

..Užité  umění,"  u  nás  snad  stále  ještě  spíš  jen  heslo,  v  nejbližším 
sousedství  našem  stává  se  už  denní  potřebou.  Ovšem  myslí  se  tu  jen  „užité 
moderní  umění".  Neboť  toto  přes  všecko  kaceřování  stává  se  v  nejrůznějších 
směrech  svých  uměním  par  excellence.  „Moderním"  v  tomto  umění  začíná 
býti  hlavně  jeho  všestrainié  pronikání  všech  oborů  životních.  Dává  se  „užíti" 
ke  všemu.  Xejradikalnější  .použití"  nalezlo  v  otázce  obydlí  moderního  člověka. 
Od  zevnějšího  vzhledu  domu  až  do  nejmenší  podrobnosti  vnitřního  zařízení 
proniká  vše  jednotným  slohem  .svým.  Jeden  umělec  svou  invencí  uměleckou 
diktuje  všem :  staviteli,  stolaři,  klempíři,  zámečníku,  čalouníku,  všem  těm, 
kdož  při  stavbě  a  zařizování  lidských  obydlí  jsou  súčastněni.  Zmínili  jsme 
se  v  létě  o  vlivu  tohoto  moderního  „užitého  umění"  na  dvou  výstavách: 
na  pražské  stavitelsko-inženýrské  a  na  vídeňské  průmyslové.  Vystavené  na 
obou  „interieur}'^"  ještě  byly  ve  valné  své  většině  moderny  vzdáleny,  víc 
v  Praze  než  ve  Vídni.  Za  to  při  výstavě  letoší  ve  skleněném  paláci  mni- 
chovském zaujala  moderna  cele  svých  8  salonů,  kdež  vše  do  posledního  ve 
vzorných  uměleckých  pokojích  a  domácnostech  zastoupeno  moderním  „po- 
užitým uměním".  _  p. 

Praha  v  Paříži.  Poslední  malebná  stará  ulice  vnitřní  Paříže  rue 
Galande  určena  ku  zbourání,  ač  to  byla  v  poslední  léta  ulice  nejhledanější 
a  literárně  nejpověstnější.  Nic  nesponiohlo,  musí  ustoupit  modernímu  vzhle(hi 
města,  jenž  špíny  a  těsnosti  netrpí. 

Ílichel-Angelo  lékařem.  Ve  Vatikánském  archivu  nalezena  kniha 
psaná  vlastnoručně  všestranným  umělcem  italským  Michel-Angelem.  Obsahuje 
velký  řad  receptů  proti  očním  nemocem.  Tedy  ke  slávě :  malíře,  sochaře 
a  stavitele  přibyla  nová,  sláva  lékaře,  jež  ovšem  dřívější  sotva  zastíní. 

První  řád  ni.ský,  řád  .sv.  Ondřeje  „pervozvannoga"  slavil  10.  pros. 
dvoustoletou  paměť  svého  založení.  Car  Petr  Vehký  na  své  pouti  západem 
převzal  stanovy  „podvazkového  řádu"  a  .SO.  li.-^top.  (10.  pros.)  1G98.  založil 
dle  něho  prvm'  ruský  řá-1  ,,za  víru  a  věrnost",  jak  zní  heslo  jeho,  udělovaný. 
Car  Pavel  o  sto  let  později  stanovy  řádu  změnil  a  řád  znovuzřídil  (5./ 10. 
dubna   1797.). 


Oí 


Pěnité  slovo  Paříže  jest  tuto  saisonu  anglické  „smart".  Pařížsky 
boulevardní  svět  musí  míti  stále  něco  nového,  čímž  by  označoval  svůj  vy- 
brán v  vkus.  Těchto  slov  je  za  poslední  lela  už  celá  řada.  Opotřebovaná 
V3'jdou  v  Paříži  z  mody  a  počnou  svou  cestu  kolem  světa.  Rozmáhající  se 
anglomanii,  v  níž  boulevardy  a  jejich  šviháci  opičí  se  dle  prince  Walesského, 
v  Paříži  stejně  jako  v  Londýně,  má  asi  i  nové  perutě  slovo  —  jinak  bez- 
význannié  slovo  anglické  —  „smart"  děkovati  svou  intronisaci.  Původní 
i  přenesený  výraz  kryje  se  s  francouzským  „piquant"  =r  bodavý,  ostrý.  Dnes 
tedy  je  v  Paříži  vše  „smart",  „very  smart",  tak  jako  nedávilo  to  bylo: 
„rupin",  ,,vlan",  urf",  „pchut",  „ťin  de  siěcle",  „copurchic",  „chic"  atd., 
z  nichž   zvláště    „chic"   a    -ťin   de  siěcle"    stalv  se  svmbolv  celého  světa. 

„Česká  šlechta."  V  nedávno  vydaném  románu  francouzském  Gustava 
Kahna  „Le  Cii'que  solaire"  hlavního  hrdinu  hraje  český  šlechtic.  „Le  comte 
Franz"  nazývá  autor  tohoto  šlechtice  „de  Bohéme".  Blaseovaný,  vyžilý 
hejsek,  který  se  zblázní  za  cirkusovou  jezdkyní  Lorély.  Tato  ho  „léčí",  na 
konec  po  mnoha  bláznivých  kouscích  ho  opustí.  Přihlouplý  zhýralec  s  ně- 
meckým jménem !  Skoro  to  dopadá.  —  Čestné  výjimky  se  ovšem  do  románu 
nehodí. 

Padělané  .starožitnosti.  Sháňka  po  pozůstatcích  klassické  kultury 
vvtvořila  v  Itálii  a  hlavně  v  Římě  nové  odvětví  vvživv,  ovšem  odvětví  ne- 
pracující  veřejně,  —  padělatele  starožitností.  Padělky  tyto  nejsou  ovšem 
vždy  určeny  pro  zuřivé  snad  sběratele,  dilettanty  a  soukromníky  z  Anglie 
a  Ameriky  v  celých  zástuj)ech  sem  se  hrnoucí,  ale  nejpodařenější  i  pro 
musea,  a  musea  nejlepšího  jména.  Tak  berlínské  nuiseum  nedávno  napáleno 
jistou  starožitností  .  .  a  padělek  tento  není  první  berlínským  museem  kou- 
pený! Na  trhu  římském  objevila  se  posledně  padělaná  hlava  s  poprsím 
bojovníka  z  aeginského  štítu  chrámového.  Padělek  je  vyhotoven  se  vší  raffino- 
vaností  padělatelskou:  ku  padělku  ]e<t  vzat  starý  řecký  mramor  zvětralý, 
takže  po  jechié  straně,  netesané,  kámen  skutečně  vykazuje  stáří  dvoutisícleté, 
po  druhé  straně,  jež  vytesána  býti  musela,  zvětralý  škraloup  nápodoben. 
Falšovatelé  jsou  konečné  už  tak  zruční  ve  svém  řemesle,  že  dovedou  i  nej- 
zkušenějšího znalce  starožitností  aspoň  v  první  chvíli  omýlit.  —  Přehnané 
honliy  za  starožitnostmi   nejlepší  kúra  I 

.(Triensteitll",  proslulá  literami  kavárna,  jež  po  5')  let  byla  slu-omaž- 
dištěm  mladých  i  starých  vídeňských  „bojcu  péra"  letos  zbořena.  Na  rohu 
„panské  ulice"  vznáší  se  nyní  krásný  palác  Herbersteinův  a  v  něm  nová 
s  moderním  komfortem  zařízená  kavárna,  na  níž  ze  starého  „Griensteidla« 
zůstalo  jen  jméno.  Bude-li  i  v  nových  místnostech  proudit  literární  život 
jako  ve  starých   — ? 


58 


Rozhled. 


♦  ■■•1 

ROZHLED, 

-A 

Il«l,*ll*ll*ll«ll*lt«ll«l.*il*ll*u*||*ll*ll*ll*ll*l1*l 

^ĚB0SĚ!ffsge0SĚg0SĚeffsmffSĚeffSĚíffSĚgL 

tBIB!»B»S»B»BiďlB»B»B»B 

i«ii«ii*i<*ii«ii*ii«'r*ii«i[*it*u*i'*ii«ii#ii«ti«ii«r' 

***************** 
**********«*3i:**;«::tE4t 

•?•" 


\'   Brně,   dne   26.    prosince    1898. 


Církevní  zprávy.   „Cyrillomethodějská  idea"  najednou  došla  stéles- 
nění    svého    v    české    církvi    starokatolické,    zakládané    Drem 
Iškíju.  Tak  pozdravují  hnutí  toto  na  Rusi!  Nejhorlivější  ruský  obránce 
starokatolicismu    a  mluvčí  pro  přijetí  jeho    mezi    „pravoslavné''   „auto- 
kefalní''  církve.    A.  A.  Kirějev.    píše  duchovenské  revui  ..Strannik" 
(Poutník)  z  Viesbadenu  následovně:  „Ve  vřavě  politických  vášní  zaniká 
v  Rakousku    i  hlásání    starodávné    cyrillomethodějské    církve    od   stou- 
pencův jejích  ve  slovanských  zemích.     Leč  přes  tyto  nepříznivé  okol- 
nosti   „cyrillomethodějská    víra''  —   jak  nazývají    Čechové  starokatoh- 
cismus  (ly')  —  dobývá  nepochybných,  třeba  že  pomalých  úspěchů  .  .  .- 
Po    vylíčení     agitační     činnosti     Dra.    Išky     a     katolické    protiagitace 
i  úředních  těžkostí,  Kirějev  pokračuje:     „Dle  hodnověrných  svědectví, 
jichž  jsem  o  Cechách  nabyl,  bude  Čechům  mnohem  snáze  odřeknouti  se 
římských  bludů,  než  jin^^m  národům  západu,  poněvadž  pravoslavné  cvrillo- 
methodějské   podání,    snaha    po    nezávislosti    od  Říma,    snaha    uchovati 
svou    řeč   a   bohoslužbu    proje\nlo    se    v  Čechách    dříve,    než   u  jiných 
římsko-katoHckých  národů.    Ještě  jsou  svěží  stopy  husitstva  pravoslaví 
příbuzného    mezi    Čechy!  ...  V  nynější  dobu  Čecho- Moravané    mohou 
opět  vstoupiti  v  blízké  styky  s  námi,  s  pravoslavným  Východem.  N  e- 
smíme  propásti  tento  historický  okamžik,   jenž  snad  bu- 
dou c  n  ě  u  ž  nebude  se  opakovati.'     Dnes  starokatolicismus  začíná 
vštěpovati  se  Slovanstvu  a  to  jest  už  bez  odporu  vážný  krok  pro  sblížení 
s  námi  .  .  .     Věc  jde,  třebas  pomalu,  přece  neustále  v  před.     Dojde  to 
k  žádanému  konci  (ku  spojení  obou  církví,  totiž  českoslovanské  staro- 
katolické  a    východní    pravoslavné),    jenom    když    my    sami   nebudeme 
klásti    překážek    veliké  té  události.     A  takové  umělé  překážky  kladou 
stí    u  nás    i  těmi,    zvláště,    kdož  své  osobní  mínění  rádi  za  dogma  po- 
vyšují   a  z  obřadu    zcela    zevnějšího    dělají    svátost  .  .  .''      Kirějev   dále 
porá/i  tato  povýšená  osobní  mínění  a  hájí  starokatolíků.  zvláště  pokud 
užívají  slova  „proměnění",  místo   „transsubstantiatio"  „předpodstatnění-. 
že  tím  nevyznávají  něco  jiného,    než  římská  i  řecká  cíi'kev  svým  vý- 
razem (rusky:  „presuščestvlenie"   i   „preloženie"  i. 

A.  A.  Kirějev  už  dříve  hájíval  starokatolíkův  proti  jejich  od- 
půrcům v  pravoslavné  ruské  církvi.  Zvláště  v  loni  a  letos  velmi  je 
v  tom  ohledu  činným.  Na  loňském  mezinárodním  sjezdu  starokatolíků 
ve  Vídni  byl  přítomen  a  starokatolická  hierarchie  jako  jediného  zástupce 
pravoslavné  církve  velmi  si  ho  všímala.  V  „ Bogoslo vském  Věstníku", 
organu  „Duchovenské  Akademie"  (bohoslov,  ústav)  moskevské  v  č.  lo! 
přeložil  s  prof.  G.  A.  Voskresenským  „českou  mši"'   starokatolickou  do 


Eozlilcd.  59 


jazyka  církevně-slovanskélio  a  v  předmluvě,  již  překladu  tomu  pře- 
deslal, praví:  „Liturgie''  (mše  sv.)  spracována  a  sestavena  pod  vedením 
starokatolického  biskupa  švýcarského  (vdp.i  Herzog-a  s  pomocí  vikiíře 
jeho  (Dra.  Iškv.  Čecha  rodemj  a  schválením  bohoslovecká  starokatolické 
íakulty  v  Bernu.  Dne  7.  července  poprvé  lívla  sloužena  v  Curychu 
mše  svatá  (starokatolická)  v  českém  jazyku  na  památku  smrti  „slovan- 
ského hrdinv-mučenníka"  Mistra  Jana  Husi;  mši  bylo  přítomno  na  50 
Cechu  poutníkův,  kteří  se  zároveň  přiúčastnili  sv.  přijímání  pod  obojí 
spůsobou  ... 

„Nutnost  zřízení  národní  starokatolické  církve  v  Cechách  a  na 
Moravě  pociťována  už  dávno  a  vždy  víc  a  silněji;  právě  že  církve  té 
nebylo,  od  času  prohlášení  papežské  neomylnosti,  mělo  pro  Cecho- 
Moravany  velmi  zhoubné  následky  (' !  ?).  Lidé  myslící  nemohli  se  konečně 
smířit  s  tímto  dogmatem:  ale  útulku  pro  svůj  náboženský  cit  nena- 
lézali v  okolí  svém:  protestantismus,  jak  jej  Chomjakov  dobře  karakte- 
risoval:  „křesťané  to  bez  církve"  (katolicismus  dle  téhož  jest  „církev  bez 
křesťanii").  sám  nachází  se  ve  stadiu  rozkladu  a  nemá  už  působivé 
přitažlivosti.  Pokus  nebožtíka  Sladkovského  a  Braunera  přenésti  do 
Cech  pravoslaví  v  pravém  jeho  spůsobě  se  všemi  podmínkami  života 
jeho.  nezdařil  se.  Pochopitelno  tudíž,  že  mnozí  Cechové,  ba  i  tako\n, 
kteří  velkým  vzděláním  vynikají,  stali  se  lhostejnými  k  náboženským 
otázkám  a  bezúčastně  patřili  na  to.  jak  prostý  lid  je  sváděn  atheistickou 
propagandou  sociální  demokracie.  Jenom  hlásání  starokatolické 
víry,  spoutané  se  starodávnými  velikými  tradicemi  IX.  a  XIV.  století, 
může  probuditi  Cechy  z  jejich  náboženského  spánku 
a  indif ferentnostil  .  .  .  Obhájiv  západní  obřad  mše  svaté,  u  staro- 
katolíkův  jako  nedotýkající  se  podstaty  a  dogmat  pravoslavné  církve, 
praví  na  konec  své  předmluvy  Kirějev:  ..Jaký  osud  čeká  hnutí  českých 
starokatolíkův.  těchto  pokračovatelů  slovanských  prvních  apoštolů? 
Zahyne-li^  ono  znovu  právě  tak.  jako  zahynulo  dílo  IX.  století  pod 
ranami  l\íma"?  (!)  To  bude  záviseti  u  veliké  míře  od  toho.  jaké  my 
Rusové  a  pravoslavní  zaujmeme  stanovisko  k  tomuto  hnutí,  od  toho, 
pochopíme  li  my  veliký  význam  tohoto  hnutí,  dovedeme-li  my  rozeznati 
pravoslavného  křesťana  pod  zevnějškem  křesťana  západníka!" 
Tak  máme  tedy  u  nás  mohutné  hnutí  nábožensko-národní!  Hnutí, 
po  němž  celý  národ  celou  duší  už  dávno  toužili  Jak  nás  ruští  církev- 
nici  málo  znají.  To  je  spíš  možné,  že  socialistický  atheismus  a  liberální 
indiflerentismus  nás  všecky  pohltí,  než  že  se  kdy  staneme  — ■  cel}^ 
národ  —  starokatolíky I  Nedá  snad  Bůh  tomu  ani  tomu,  ale  tohle  jest 
dle  lidského  úsudku  spíš  možné.  Výtečný  Dr.  Iška,  vikář  švýcarského 
starokatolického  biskupa,  sotva  zemře  jako  ..preosvjaščenný"  v  nějaké 
českomoravské   „eparchii"  pravoslavné-katolickél 

Němci  v  Cechách  ve  své  dnešní  náladě  spíš  mohou  něco  pro- 
vésti —  nějak  v  ten  přemet  ku  protestantismu  nebo  starokatolictví. 
jež  obojí  se  z  nacionalního  vzdoru  u  nich  poslední  dobou  hlásá.  Ale 
i  tu  odvane  vítr  jen  plevy  —  je-li  těchto  plev  snad  v  přítomné  době 
mnoho,  zůstane  přece  pro  budoucí  setbu  zrno  tím  jadrnější.  Ti  němečtí 


60  Rozhled. 


knězi  druhu  Opitzova  v  litoměřické  diecesi,  kteří  .štvaním  proti  českým 
svým  bratřím  a  svým  hypernacionalismem  chtěli  vše  napraviti,  budou-li 
vůbec,  budou  trpce  vyléčeni. 

Leč  starokatolicismus  nepotkává  se  v  Rusku  se  samými  Kirějevy. 
General-ťilosof  musí  často  lámat  oštěp  v  žurnálech  duchovenskvch 
proti  různým  a  všelikVnn  nepřátelům  jeho  mezi  pravoslavnými.  'Slezi 
ty  patřila  ostatně  celá  komisse,  jež  ex  oífo  zkoumajíc  nabídku  církve 
starokatolické  z  r.  1 892.,  jednotu  s  ní  odmítla  na  dnešních  věroučných 
základech  starokatolictví.  Jeden  z  lepších  znalců  starokatolictví  v  ruském 
kléru,  berlínský  biskup  pravoslavný  M  a  1  c  e  v  dívá  se  na  starokatolíky 
německé  národnosti  ne  kirějevskými  brejlemi.  Probíraje  dle  spisů  a  dle 
novin  starokatolických  mínění  různých  bohoslovců  jejich,  na  konec 
vývodů  svých  přichází  k  tomuto  závěru:  „Sloučení  starokatolíkův  se 
svatou  pravoslavno-katolickou  církvi  východní  musí  se  pokládat  za 
úplně  nemožné  do  těch  časů,  dokud  nebude  souhlasu  mezi  oběma 
v  bodech  uvedenvch  (transsubstantiatio,  neomvlnost  církevních  sněmů, 
celý  názor  o  církvi).  Pravoslavná  církev  nemůže  ustoupiti  ani  v  jednom 
z  nich,  ježto  nemůže  se  uchýliti  od  pravdy,  a  zvláště  že  tu  učení  její 
i  s  učením  církve  západní  se  shoduje,  kdežto  starokatolíci  překlánějí 
se  k  protestantům  ...  A  možno-li  vůbec  vážně  žádat,  aby  východní 
církev,  trvající  už  skoro  dva  tisíce  let,  měnila  své  učení  dle  fantasií 
sotva  padesát  let  staré  církve,  jejížto  členové  do  nynějška  druh  s  druhem 
nejsou  ve  mnohých  míněních  svých  vůbec  za  jedno  ...  A  má-li  konečně 
dojíti  ku  spojení  obou  církví,  to  starokatohkům  nezbude  nic  jiného, 
než  podrobiti  se  nezměnnému  učení  pravoslavné  východní  církve.  Této 
nutnosti  nezbaví  jich  veškerá  jejich  učenost  .  .  .'"' 

Starokatoličtí  theologové  konečně  na  tyto  odmítavé  odpovědi  mají 
ve  sv(''  nauce  o  církvi  hojivou  odpověď:  oni  vůbec  do  žádné  církve 
vstupovat  nemusí,  oni  v  církvi  jsou.  Zůstali  v  té  církvi  katolické,  jež 
byla  před  koncilem  vatikánským.  —  Tohoto  theolog-ického  jejich  mínění 
o  církvi  přidržel  se  i  spolkový  soud  švýcarský  v  rozepři  obce 
svatohavelské  s  tamními  starokatolíky.  Soud  přiřkl  starokatolíkům 
právní  podíl  na  kostelním  jmění  katolické  farnosti  ve  Sv.  Havlu.  Pode- 
přel rozsudek  svůj  důvody,  že  prý  starokatolíci  nemohou  za  novotu 
na  vatikánském  koncilu  zavedenou,  přes  neuznávání  této  novoty  zůstá- 
vají členy  církve  a  ti,  kdož  novotu  tuto  přijali,  nemají  právo  vylučovat 
z  podílnictví  na  jmění  ty.  kdo  jí  nepřijímají. 

Otázka  protektorátu  přece  ještě  nemíní  umlknouti.  Chování 
katolíků  německých  ve  věci  té  očividně  ve  Vatikáne  rozladilo.  Vidět 
to  z  jiných  dřívějších  už  okolností  i  z  odpovědí  listu  rím.  „Voce  de 
la  Veritá''  na  řeč  poslance  katol.  něm.  středu  ř^ritzena  (12.  prosince): 
„Není  potřeba  z  národního  zájmu  stavět  zrovna  na  hlavu  náboženskou 
a  historickou  pravdu,  a  dopouštět  se  takových  zřejmých  upřílišeností 
—  abychom  se  přísněji  nevyslovili.  Všichni  vědí,  že  francouzský  pro- 
tektorát na  východě  celé  Evropě  dlouho  bvl  po  chuti  a  i  k  užitku  a 
že  mnohé    katolické    národv  i    v  budoucnosti    z    něho    budou  prospěch 


Rozhled.  61 


míti."  —  Vztahuje  se  ta  výtka  na  slova  Fritzenova.  jenž  mezi  jiným 
pravil:  „Jistv  s  poměry  obeznalý  katolický  ducliovní  hodnostář  pravil: 
íraneouzskv  protektorát  na  východě  není  žádná  protectio,  ale  persecutio 
(ne  přízeň,  ale  trýzeň).  I  když  tato  slovní  hříčka  je  poněkud  přehnaná, 
přece  němečtí  katolíci  jak  z  národních,  tak  i  z  církevních  ohledů  tento 
francouzský  protektorát  odmítají  a  těší  se  i  jsou  pyšni  z  toho.  že  mohou 
své  zájmy  svěřit  říšské  vládě  své.  jejíž  vznešený  nositel  v  posledních 
dnech  právě  opět  tak  slavnostně  a  bez  obalu  se  přihlásil  k  pověčným 
zásadám  křesťanství  .  .  .'•  Tentýž  list  rovněž  přísně  odsoudil  slova 
vůdce  kat.  středu  Liebera.  jež  tento  však  popřel,  že  by  byl  pronesl. 
..Voce  de  la  Veritá"  konečně  však  denníkem  vatikánským  ..Osservatore 
Romano^'  desavonována.  jako  list  neinspirovaný.  V  prohlášení  listu 
tohoto  (Oss.  r.).  jež  vyšlo  ze  samé  kurie  římské,  prosloveno  přání,  aby 
listy  politické  nerozšlapávaly  dále  už  otázky  protektorátu  a  nejitřily 
tak  myslí  věřících  věcí.  která  už  rozhodnuta. 

Ostatně  z  Francie  samé  dopisovatel  listu  „Civiltá  Cattolica"  v  (|ua- 
dernu  1164  ze  17.  prosince  píše  této  revui  vatikánské:  „Na  cestu 
Viléma  II.  na  východ  díváme  se  už  dnes  s  větším  klidem.  Vůbec  se 
přiznává,  že  cesta  ta  přispěla  poněkud  ke  zvýšení  vážnosti  západu  na 
východě,  že  však  nikterak  neotřásla  postavením  Francie,  postavením, 
jež  založeno  jest  na  dlouhé  historii,  na  trvalých  stycích  a  široké  čin- 
nosti náboženské  a  sociální.  Francie  vydržuje  tisíce  škol  a  dobročinnvch 
ústavů  na  východě,  jakož  i  jinak  veliký  počet  řeholníkův  a  řeholnic, 
jimž  ústavy  a  školy  ty  nikdo  z  rukou  vyrvati  nemůže.  Ochrana  nad 
hrstkou  ústavů  německo-katolických.  jež  teď  připadne  císaři  německému, 
není  s  to,  aby  zatemnila  postavení  Francie  na  východě.  Katolíci  všech 
národů  jsou  přáteli  Francie,  zvláště  katolíci  v  Palestině,  kde  Francie 
všecky  hájí  a  chrání  bez  rozdílu  původu  a  příslušenství,  zvláště  když 
stát  jejich  sám  se  o  ně  nestará.  Cím  lépe  tam  budou  ostatně  zastoupeny 
jednotlivé  národy  katolické,  tím  lépe  se  bude  moci  čeliti  propagandě 
protestantské  a  schismatické.  A  zvláště  tato  padá  na  váhu,  ježto  Rusko 
tu  velmi  úsilně  pracuje.  Konec  konců  všichni  katolíci  v  Palestině  jsou 
podrobeni  autoritě  patriarchy  a  biskupův,  kteří  se  ustanovují  Svatým 
Otcem,  a  všichni  katolíci,  kde  se  bude  jednati  o  společnou  věc.  vzá- 
jemně při  sobě  budovi  státi  a  jeden  druhého  chrániti.  Řevnivost 
Německa  a  Rakouska,  chrániti  své  vlastní  ústa\'j'  katolické  na 
východě  a  posíliti  i  rozšířiti  tam  tím  způsobem  vliv  svůj,  bude  též 
našim  vládcům  dobrou  pobídkou,  aby  nezůstali  pozadu,  ale  co  nejvíc 
možno  podporovali  naše  ústavy  a  naše  chráněnce  ..." 

Jak  „Germania"  berlínská  tvrdí  opětovně  proti  všem  „dementi", 
vláda  francouzská  se  míní  prostřednictvím  svého  římského  (vatik.) 
vyslance  Poubelle  zasaditi  o  sesazení  jerusalemského  patriarchy  Piaviho, 
jenž  příliš  snad  dle  zdání  francouzského  poklonkoval  před  Vilémem. 
Patriarcha  Piavi  byl  si  pro  instrukce  v  Římě  před  císařskou  poutí  a 
jistě  se  choval  jen  podle  těchto  instrukcí.  Ostatně  známo  jest  císařovo 
slovo:  ,,Dokud  já  budu  císařem,  bude  Piavi  patriarchou  v  Jerusalemě." 
—  Mocný  vliv  Vilémův  tedy  asi  vy  trucuje  i  Francii,  chce-li  vy  trucovat 


62  Rozhled. 


zrovna  i  smrti,  která,  dokud  on  bude  císařem,  nesměla  by  dle  jeho 
výroku  nionsgn.  Piaviho  sklátiti! 

Dne  '22.  listopadu  posvěceno  třetí  knihkupectví  katolické 
v  Eímě,  „Desclée,  Leťebvre  k)č  cie",  vedle  Pusteta  a  Mamě.  Nová 
firma  společníkii  tvoří  „Společnost  lituro-ickou  sv.  Jana  Evangelisty" 
(Societa  liturgica  di  S.  Giovanni   Ev.). 

Vídeňská  „Politische  Correspondenz",  dobře  informovaný  orgán 
zahraničního  úřadu,  přinášívá  poslední  dobu  zprávy  z  ruchu  amerika- 
nistův  a  protiamerikanistů  ve  Vatikáne.  Dle  poslední  její  zprávy 
z  konce  listopadu  jednalo  se  v  kongregaci  indicis  (seznamu  zakázaných 
knih)  o  Kleinově  francouzském  překladu  života  P.  Hec  ker  a. 
V  kongregaci  byla  většina  pro  to,  aby  životopis  P.  Heckera  položen 
byl  na  index.  Svatý  Otec  však  záležitost  tuto  vyňal  zatím  z  pravo- 
moci kongregace  a  svěřil  ji  zvláště  k  tomu  cíli  sestavenému  sboru 
kai'dinálň.  Sám  zabývá  se  myšlenkou  vydati  encykliku,  v  níž  by  prý 
prudké  útoky  některých  horlivých  protiamerikanistů  odsoudil  a  vybídl 
ku  větší  snášelivosti  s  amerikanismem.  Také  na  známé  proudy  německé 
proti  Schellovi  a  Mullerovi  a  stoupencům  bylo  by  prý  poukázáno  v  listě 
tom  a  to  ve  prospěch  těchto.  —  ?  — 

Náboženské  časopisectvo  rusko- prav  o  slavné  dochází 
velmi  nepříznivého  ocenění  v  jednom  z  nich  samých  (Strannik  11.  č.j: 
„Duchovních  žurnálů  je  velmi  málo  a  ani  netěší  se  velkému  rozšíření 
a  široké  populárnosti  u  současné  pravoslavné  společnosti  .  .  .  Jakékoliv 
by  byly  příčiny  lhostejnosti  našeho  společenstva  k  duchovní  literatuře, 
nepochybno  je  přece  to,  že  tato  lhostejnost  mstí  se  a  zlo  jeví  ve  všech 
odvětvích  bohoslovných  věd.  Jako  poptávka  má  vliv  na  nabídku,  tak 
i  tu  poptávka  by  měla  a  má  vliv  na  bohatství  a  propracovanost  du- 
chovních otázek.  Málo  jest  duchovních  časopisův,  málo  dle  všeho  i  sil 
obdělávajících  široké  pole  církevně-náboženských  otázek.  Málo  sil 
obdělávajících  široké  pole  a  mnoho  asi  míst  na  tomto  poli  bud  zcela 
neobdělaných,  nebo  vzdělaných  neširoko  a  nevšestranně.  Nejzřejměji 
vynikají  známky  opuštěnosti  duchovní  literatury  ve  třech  hlavních 
oblastech    bohoslovného   vědění:    v  patrologii,    exegetice    a    dogmatice." 

Pokud  víme  a  známe,  jsou  vědecké  žurnály  duchovní 
pravoslavné  na  ruském  jazyce  tyto:  měsíčníky  čtyř  duchovních  akademii 
petrohradské,  moskevské,  kyjevské  a  kazaňské.  První  dvě  vydávají: 
„Christijanskoje  Otenije"  (Petrohrad)  a  „Bogoslovskij  Věstník"  (Moskva, 
Sergiev  Posad),  kyjevská  „Trudy  duch.  ak.  kyj.",  kazaňská  „Věstník". 
Mimo  akademie  jako  organ  duchovenstva  stojí  „Strannik".  též  pro  širší 
kruhy  intelligence  určený  (Petrohrad).  Apologetický  ráz  má  měsíčník 
„Věra  i  rozum"',  více  lidový  je  „Pravoslavnyj  Sobesědnik".  Církevně- 
politického  rázu  je  týdenník  petrohradský  „Cerkovnyj  Věstník".  Biblio- 
graííckého  a  musealního  rázu  je  petrohradský  „Vizantijskij  Vremennik", 
jenž  vychází  ve  dvou  svazcích  ročně  a  slouží  nejen  theologii  východní, 
ale  i  archeologii,  historii  a  částečně  i  ethnografii  a  filologii. 

Rus  pravoslavná  má  dvojí  druh  škol:  ministerské  (státní)  a 
církevně -far  ní    školy.    Školy  ty  nejsou  sice  ještě  v  žádném    ná- 


Rozhled.  63 


božensko-politickém  soupeřství,  obojí  jsou  přísně  náboženské,  ale  už 
i  tohoto  soupeřství  se  jeví  počátky.  Prozatím  je  to  jen  řevnivost;  jeví 
se  v  životě  ruského  venkova  oba  zjevy:  některé  okresy  a  obce  pře- 
cházejí k  ministerským  školám,  některé  své  autonomní  školy  předělávají 
na  církevně-farní  a  dávají  je  v  ruce  duchovenstva.  Případů  prvních 
jest  ovšem  více.  Leč  tím  neubývá  pole  ani  jedněm  ani  druhým:  pro 
školy  jest  na  Rusi  ještě  hodně  prázdných  mezer.  V  některých  místech 
obojí  školy  působí  vedle  sebe.  Školy  církevně-farní  („prichodskije") 
podřízen  v  jsou  ve  všem  „svatému  synodu"  po  stránce  materiální 
i  pedag-ogické  i  didaktické  i  disciplinární.  I  pedagogia  pro  oboje  školy 
jsou  oddělená.  Dle  statistiky  vydané  „svatým  synodem"  za  rok  1898. 
(dne  1.  ledna  1898)  bvLj  škol  církevních  na  Rusi  (Kavkaze  i  Sibiři) 
38.456,  z  těch  pak  učitelských  a  vyšších  bylo  239,  dvoutřídních  (majících 
už  takovou  asi  vážnost,  jako  naše  měšťanské)  236,  jednotřídních  16.274, 
vzorných  při  seminářích  a  eparchialných  učilištích  107,  škol  gramoty 
(jen  pro  čtení,  psaní,  počítání  a  náboženství)  21.600.  V  35  diecesích 
(eparchiích),  jež  zaujímají  Rus  se  zemskou  samosprávou,  bylo  těchto 
církevních  škol  22.535.  V  ostatních  27  eparchiích  nezemské  Rusi  (západ, 
jih,  východ  se  Sibiří)  bylo  škol  církevních  15.921.  —  Počet  žáků  byl 
1,337.501,  z  toho  hochů  1.058.072,  děvčat  279.479.  —  Co  se  týká 
Kavkazu  a  Sibiře  zvláště,  tu  bylo  na  Kavkaze  1338  škol  s  50.717  žáky. 
v  Sibiři  1993  škol  s  49.357  žáky. 

Opravy  v  životě  církevním  církve  řecké  pod  Cařihradským 
patriarchou  i  Athénským  metropolitou  jdou  volným  krokem  ku  předu, 
ale  stavu  rozháranosti,  nepořádku  a  pokleslosti  mnoho  dosud  nezlepšují. 
Jak  už  jsme  minule  jednou  sdělili,  bídné  materielní  postavení  kněžstva 
řeckého  na  venk(A'ě  v  Turecku  a  Asii  bylo  příčinou,  že  kněžstvo  toto 
sbíhalo  s  míst  svých  a  přicházelo  do  Cařihradu,  kdež  živilo  se  teprv 
bídně.  Leč  s  tímto  zjevem  sloučeny  bvly  těsně  i  jiiié.  Nedostatek  kněžstva 
a  tím  i  pastorace  vůbec  na  venkově;  v  nedostatku  obce  i  biskupové 
sahali  k  prvnímu,  kdo  přišel  a  bez  náležité  přípravy  a  bez  patřičného 
vzdělání  posvěcovali  na  kněze.  Pod  takovými  kněžími  pak  ovšem  stav 
církve  mravní  i  náboženský  stále  upadal;  knéží  pozbývali  vážnosti  a 
tím  i  hlavního  zdroje  hmotného  pro  své  živobytí  v  lidu.  Z  nevzdělanosti 
kněžstva  plynuly  pak  i  nesprávnosti  v  l)ohoslužbě  a  úřadě,  tak  zvláště 
častým  bylo  lehkomyslné  sezdávání  snoubenců,  tak  že  přicházely  velice 
časté  sňatky  osob  už  dříve  sezdanvch.  iež  však  z  domova  svého  se 
vystěhovavše,  v  cizině  v  nové  sňatky  vstupovaly. 

Všem  těmto  nedostatkům  cařihradský  synod  řecký  chce  čeliti 
dvěma  nařízeními,  jež  v  podobě  oběžníků  rozeslal  na  podřízené  biskupy. 
V  příčině  sňatků  nařizuje  přísné  šetření,  a  zvláště  u  cizincův  odložení 
sňatků  do  té  dol)y,  dokud  dokumentárně  není  zjištěno,  že  oba  snoubenci 
jsou  sňatku  schopni.  V  druhém  oběžníku  obrací  se  synod  hlavně  na 
biskupy  samy.  Přísně  zakazuje  každé  svěcení  na  jáhna  nebo  kněze  bez 
potřeby  a  nutnosti  v  diecesi  pocítěné.  Bez  titulu  určité  farnosti  nemá 
se  ani  jáhen  ani  kněz  vysvěcovat.  Farníci  nesmějí  si  vybírat  kléru  po 
libosti   bez  souhlasu    a   vědomí  iDÍskupa,    a  posílat  lidi    na  vysvěcení  (!). 


64  Rozhled. 


Co  nejpřísněji  zakazuje  se  vysvétit  jáhna  před  25.  a  kněze  před 
30.  rokem  věku.  Biskupi  a  metropolité  v  prosinci  každého  r<jku  ať 
pošlou  synodu  cařihradskému  soupis  všech  sv}'eh  kleriků  s  místem  jich 
určení.  Biskup  a  metropolité  ať  přísný  vedou  dozor  nad  životem  a 
činností  své  diecese.  Klerikům  a  kněžím  přísně  se  zakazuje  opouštět 
svá  místa  ve  farnosti  bez  dovolení  biskupova.  Bez  dovolovací  listiny, 
v  níž  musí  býti  udáno,  od  kdy,  do  kdy  a  proč  dostal  klerik  dovolení 
odejíti  ze  své  farnosti,  nechať  se  takový  nikde  nepřijímá,  ne  usazuje 
a  na  místo  nové  ani  k  jakékoli  funkci  nepřipouští. 

O  morálním  a  pastorálním  životě  kněží  rozesláno  rovněž  dlouhé 
napomenutí;  o  náboženském   povznášení  stádce  svěřeného  atd.  — 

Dne  28.  listopadu  až  do  5.  prosince  konán  v  Paříži  národní  sjezd 
katolíků  francouzských,  na  němž  zastoupeno  na  pět  odstínů 
politicko-náboženských,  v  nichž  v  politickém  životě  však  vystupují 
hlavně  tři:  křesťanští  demokraté,  liberální  katolíci,  konservativní  katolíci 
či  royalisté.  Jako  na  německém  sjezde,  tak  i  tu  podán  přehled  katolického 
missijního  života  a  snažení.  Ze  300,  a  to  sotva,  katolických  missionářů 
r.  1789.  rozmnožil  se  počet  této  kohorty  dobyvatelů  na  80.000  hlav 
dnešního  dne  a  zřízeno  od  té  doby  na  450  nov}^ch  diecesí,  vikariatův 
a  preťektur.  —  Katolický  tisk  ve  Francii  má  dnes  561  orgánů,  z  nichž 
31  vychází  v  Paříži.  —  Pod  konec  sjezdu,  kdy  došlo  k  politickému 
okamžiku,  začaly  na  sebe  divoce  narážet  různé  ty  proudy  politické 
mezi  francouzskými  katolíky.  Konečně  však  zachována  jednota  a  celistvost 
katolického  hnutí  aspoň  přijetím  nic  neznačící  resoluce  a  uchováním 
společného  přípravného  výboru  sjezdového. 


Voda  a  umění.  Lidové  kursy  na  české  universitě  v  Praze, 
pro  něž  senát  žádal  povolení  i\  ministerstva,  jak  se  ani  jinak  nedalo 
očekávat,  povoleny.  Budou  tudíž  po  novém  roce  ihned  uspořádány 
silami  fakulty  lékařské  a  filosofické.  —  Přednášková  móda  letos  ostatně 
silno  se  projevila  na  všech  stranách  —  přicházíme  tím  ovšem  jen  tam, 
kde  už  naši  západní  sousedé  byli  dříve:  to  co  se  jinde  koná  s  větším 
apparatem,  u  nás  přirozeně  musí  se  vykonat  skromněji.  Navyknou-li 
si  lidé  na  „zábavy"  tohoto  druhu  —  aspoň  jistá  část  toho  „lidu",  jenž  se 
k  nim  zve  —  bude  to  zase  pokrok  v  osvětovém  i  společenském  životě. 
Sociální  demokraté  pražští  pořádají  si  po  vzoru  podzimních  národo- 
hospodářských kursů  svůj  podobný  běh .  Chtěj  í  býti  spokoj eni, 
bude-li  účastenství  na  něm  aspoň  takové,  jako  na  podzimním  (180  osob). 
Přednášeti  budou  titéž  čeští  učenci,  co  přednášeli  v  říjnu. 

Výlučně  pro  ženy  pořádá  přednášky  pražský  ústřední  spolek 
českých  žen,  v  Brně  v  tom  ohledu  mnoho  letos  jakož  i  minulá  léta 
činí  „Vesna".  Vzpomeneme-li  nad  to  přednášek  v  zimním  období  i  po 
celý  rok  namnoze,  v  různých  úředních  i  svobodných  spolcích,  společ- 
nostech, družstvech  pořádaných,  přednášek,  jež  vymykají  se  z  rámce 
a  úrovně  hospodských  řečí  spolkových,  objeví  se  nám  ruchuplný  obraz, 
jímž  značí  se  hospodářsko-kulturní  doba  našeho  života    velmi  výrazně. 


Rozhled.  65 


■G 


V  Praze  zamýšlejí  zřídit  —  společnost  akciová  — velkou  zoolo- 
gickou zahradu.  Byla  by  i  okrasou  a  zábavným  místem  procház- 
kovým, i  ústavem  vzdělá vatelným  pro  město. 

Mezitím,  co  začínáme  tak  náhle  veřejně  mluvit,  přestáváme  jak 
se  zdá  psát  —  psát  „krásnou"  literaturu.  Povídkoví  a  románoví 
naši  spisovatelé  —  toť  pět  prstů  jedné  ruky.  A  všichni  už  vlastně 
v  zenithu  nebo  k  západu  života  se  klonící.  Východní  strana  obzoru  je 
prázdná  —  leda  tam  dole  v  bahně  několik  bludiček  a  v  křoví  někohk 
světlušek.  Hvězd  není !  Zůstaneme  neplodnými  —  bez  spisovatelů,  jak 
básníků,  tak  romanopisců "?  Zvláště  těmto  žádný  dorost  nedorůstá !  !Naše 
listy  zábavné  jsou  dnes  k  pláči  —  bez  překvapení,  bez  nových  pružných 
sil.  Na  uáš  Parnas  dlouho  rosy  nepadlo,  je  vyprahlý,  pustý !  Snad  je 
to  také  znamení  našeho  probuzení  k  hospodářským  snahám  — -  k  ho- 
spodářské emancipaci ! '? 

Leč  přes  to  vzmáhá  se  denní  a  novinářská  literatura. 
Od  nového  roku  budeme  asi  bohatší  o  tři  denníky  —  a  socialistické 
„Právo  Lidu"  rovněž  jím  zůstane,  přes  všechen  ohlašovaný  krach. 
^Soudruzi"  se  jali  sbírat  —  a  „Právo  Lidu"  slibuje  tak  ještě  rozhoj- 
nění svého  obsahu.  Nové  „denníkv"  budou  jen  starými  listy  rozmno- 
žen vmi  :  tak  ..Plzeňské  Listv^''  z  tvdenníku  budou  vvcházet  třikrát  za 
týden,  aby  se  během  roku  ještě  přeměnily  v  denník.  Zároveň  budou 
přeneseny  do  Prahy.  Rovněž  tak  „Radikální  Listy"  z  tvdenníku  začnou 
třikrát  za  týden,  aby  možno-li  skončily  rok  jako  denník.  Mimo  to 
stranou  od  radikálů  stojící  AI.  Hajn  sbírá  podílníky  na  svůj  list  denní. 
—  A  periodický  tisk  náš  plní  se  též  hojněji  nyní  vážnějšími  věcmi, 
hospodářskými  články,  dle  místních  a  časových  poměrů  ovšem.  Jeden 
český  novinář  při  císařském  jubileu  dokonce  byl  vv^znamenán:  vídeňský 
redaktor  „Nár.  Listů"  Penízek  —  za  to  „Národní  List^^"  z  obchodní 
politiky  své  musily  ho  nechat  padnout  —  abv  jim  císařský  rada  před 
jejich  „královským"    „oposičním"   čtenářstvem  neškodili 

Dne  3.  prosince  hrána  poprvé  v  Národním  divadle  „Neznámá 
pevnina",  drama  trojaktové  od  Boženy  Vikové-Kunětické  —  jež 
neučinilo  ani  takový  dojem,  jako  první  pokus  na  prknech  téže  spiso- 
vatelky před  dvěma  lety  (lakt.  ,,V  jařmu").  „Neznámá  pevnina"  jest 
rozvleklé,  novellisticko-náladové  povídání  šroubovanou  řečí  a  nevyhra- 
něnými osobami.  —  Svandovo  divadlo  smíchovské  vedle  svých  večírků 
„Máje"  zavedlo  též  dělnická  představení  v  ponděH,  jimiž  snaží  se 
rovněž  vyhověti  vkusu  mladých,  nebo  aspoň  mladších  sociálně  nad- 
chnutých. —  Spolek  spisovatelů  „Máj"  kandidoval  do  výboru  družstva 
Nár.  divadla  svého  člena,  p.  Václ.  Štecha,  ale  propadl! 

Rozdílením  cen  literárních  v  České  Akademii  dne  2.  prosince 
obdařeny  a  v^^znamenány  známé  práce  —  výběr  bvl  snadný,  ježto 
ucházejících  děl  nebylo  množství.  Literatuře  dostalo  se  1900  zl.  prémie, 
z  nichž  1000  zl.  obdržel  Jar.  Vrchlického  „Bar-Kochba",  po  350  zl. 
Jos.  V.  Sládka  sbírka:  „V  zimním  Slunci"  a  K.  V.  Raise:  „Pantáta 
Bezoušek",  200  zl.  pí.  Vikové-Kunětické  román  „Paní  Medřická"  — 
Mat.  Havelkovu  cenu  300  zl.  obdržel  Kláštersky  x\nt.  za  sbírku  básní: 


Hlídka. 


66  Eozbled. 


„Tmavé  růže".  —  Z  hudebních  skladateki  obdrželi  ceny:  Jos.  FíJrster 
(za  jubilejní  mši).  Oskar  Xedbal  (serenáda  D-dur).  J.  R.  Rozkošný 
(Satanella),  J.  Kaan  z  Albestu  (za  balet  Bajajaj.  —  Z  malířů  dána 
cena  1000  zl.  Jul.  Mařákovi  za  obrazy  „Křivoklát"  a   „Praha". 

V  měsíci  listopadu  pořádal  v  Saloně  Topičově  výstavku  spolek 
„Mánes".  Je  to  druhá  toho  roku;  nevíme,  zdaž  hmotný  v}'sledek  l)yl 
pro  mladé  také  takový  jako  na  jaře. 

Ctitelé  umění  zemřelé  letos  herečky  Marie  Bittnerové  hodlají  jí 
zříditi  pomník.  K  tomu  cíli  uspořádati  zamýšleli  řadu  přednášek 
tuto  zimu. 

Stoletou  pamět  narozenin  Adama  Mickiewicze.  24.  prosince 
připadší,  oslavila  Polska  a  vzpomoěl  jí  i  ostatní  slovanský  svót  už 
dříve.  Den  sám,  vyjma  Varšavu,  uplynul  tiše ;  tu  v  den  24.  prosince 
odhalen  byl  básníku  polskému  pomník.  Slavnostní  řeč  H.  Sienkie- 
wiczova  byla  však  ruským  ministerstvem  vnitra  zakázána.  Dne  8. 
prosince  vzpomněli  si  na  velkého  básníka  vídeňští  socialisté  a  pořádali 
schiizi  na  jeho  oslavu.  —  Dne  15.  prosince  zemřela  nejlepší  ruská 
malířka  Pavlína  Couriardova. 

V  záhřebském  „Věnci"  navrhl  srbský  spisovatel  Dragutin  Iljic  ne 
novou  myšlenku,  ale  dosud  neuskutečněnou,  o  sjednocení  literatur  srbské 
a  charvatské  a  o  svolání  k  tomu  cíli  j  i  h  o  s  1  o  v  a  n  s  k  é  h  o  sjezdu 
spisovatelů.  Výzva  došla  u  charvatských  spisovatehi  příznivé  odezvy. 

„Východní  mys"  na  nej východnějším  konci  Asie  u  Behringova 
průlivu  pojmenován,  z  rozkazu  carského  „mysem  Děsnevovým'* 
na  památku  ruského  plavce  Děsneva,  jenž  první  tu  proplul  už  r.  1648. 
—  tedy  před  250  lety.  Po  ruském  plavci  ve  světové  geog-raíii  stopy 
nezůstalo,  ruský  svět  teprv  jméno  jeho  světu  podává.  Na  západě  dle 
prvního  známého  plavce  Dána  Behringa,  jenž  úžinou  asijsko-americkou 
proplul  roku  1727.,  nazvali  moře  i  úžinu  onu. 

Goncourtova  „Akademie  deseti"  konečně  po  vyřízení  po- 
zůstalosti testatorovy  bude  se  moci  ustaviti.  Ze  dvou  milionů  franků 
postoupila  budoucí  Akademie  dědicům  400.0Q0  franků  tak,  že  pro  ni 
samu  zbývá  ještě  základní  kapitál  l'(3  mil.  franků.  Po  souhlasu  státu 
ještě  vyžádaném  vstoupí  tedy  v  Paříži  soupeřka  Richelieuovy  Akademie 
čtyřiceti  v  život. 

Francouzská  Akademie  čtyřiceti  svou  poslední  volbou 
na  místo  zemřelého  spisovatele  veseloherního  Henri  Meilhaca  doplnila 
se  9.  prosince  na  40  členů  —  vzácná  to  událost,  že  dnes  počet  čtyřiceti 
jest  právě  úplný.  Volba  za  Meilhaca  konána  podruhé.  Dne  26.  května 
akademikové  nemohli  se  přes  několikateré  hlasování  rozhodnouti  mezi 
třemi  uchazeči:  Lavedanem,  Hervieu-em  a  Faguetem.  Také  tentokrát 
teprv  až  při  čtvrtém  hlasování  naklonilo  se  štěstí  Lavedanovi,  pro 
něhož  ze  o3  přítomných  akademiků  hlasovalo  19.  Tím  tedy  Henri 
Lavedan  počten  mezi  nesmrtelné.  Jména  všech  tří  uchazečů  jsou  snad 
v  cizině  méně  známa;  nejsou  to  žádné  dobyvačné  talenty  a  zvláště  ne 
reklamní,  přes  to  však  pozoruhodné.  Emile  Faguet  jest  výborný" 
kritik,  PaulHervieu  jest  romanopisec.  Henri  Lavedan  dramatik. 


Kozhled.  67 


Spusob  a  ráz  tvorbv  těchto  dvou  jest  si  v  innoliéni  podobný  —  nejvíc 
ovzduším  a  pojímáním  úlohy  spisovatelské:  oba  břitce  šlehají  a  usvědčují 
\  vsokou  pařížskou  a  francouzskou  společnost.  Romanopisec  Hervieu 
činí  to  vážně,  Lavedan  satirou.  Hervieu  obrací  se  k  nynější  měšťácké 
zbohatlé  společnosti,  Lavedan  k  aristokracii  se  svým  usvědčováním. 
Lavedan  svými  novellistickými  prvními  pracemi  nevzbudil  tolik  zájmu 
pro  sebe.  až  drama  jeho  „Prince  ďAurec"  vyvolala  svou  břitkou  satirou 
a  šlehy  po  zhýralé  aristokracii,  silné  hnutí  ve  společnosti  i  v  literárním 
světě  irancouzském. 

Akademie  čtyřiceti  dnes  skládá  se  ze  dvou  professorů.  10 
historiků.  5  politických  řečníků.  5  básníků  (Sully-Prudhomme,  de  Hé- 
rédia,  Francois  Coppée,  de  Bornier.  Theuriet),  5  dramatiků  (Victorien 
Sardou,  Pailleron,  Legouvé,  Ludovic  Halévy.  Lavedan).  4  romanopisců 
(Paul  Bourget.  Loti.  Cherbuliez.  Anatole  France),  4  kritiků  (Brunetiére, 
Jules  Lemaitre.  Guillaume.  Gaston  Paris).  2  žurnalistů  íEd.  Hervé,  J. 
Claretie),  1  biskupa  (kardinál  Perraud),  1  učence  přírodovědy  (Ber- 
tranda)  a  1  advokáta  (Rousse). 

Paříž  si  otevřela  (7.  prosince)  nové  speciální  divadlo  „(J  p  é  r  a 
C  o  m  i  q  u  e'",  jež  věnovati  se"  bude  kusům  toho  rázu,  jaký  jméno  di- 
vadla už  naznačuje.  —  Na  „divadle  republikánském"  (Théatre  de  la 
République")  dáváno  nedávno  poprvé  drama  „Kosak^',  zpracovaný  to 
Gogolův  „Taras  Bul  ba"  od  Silvestrea  a  Moranda.  Drama  mělo 
veliký  úspěch. 

Německá  vláda  hodlá  VA"hověti  kultu  sixtinských  fresk  německých 
umělcův  a  professorův  a  svým  počinem  a  podporou  vydá  dílo,  jež  by 
shrnulo  vše,  co  kde  o  sixtinské  kapli  psán  o,  a  všecka  vyobra- 
zení, jež  kdy  kde  podle  fresk  nástěnných  zhotovena.  Dílo  rozvrženo 
proto  na  dva  díly:  textový  a  obrazový.  Za  spolupracovnictví  nejzna- 
menitějších historicko -uměleckých  spisovatelů  bude  dílo  to  připravo- 
váno ihned,  jakmile  rozpočet  s  příslušnou  položkou  (75.000  marek) 
bude  schválen.  První  svazek  textového  i  obrázkového  dílu  má  vyjíti 
už  r.  1900.  Do  5  let  bude  prý  celé  dílo  hotovo.  Náklad  převezme 
berlínský  „Verlagsanstalt  fur  Kanst  und  Wissenschaft". 

Ruský  mahř  Vereščagin  uspořádal  v  Moskvě  výstavu  obrazů 
poslední  tři  léta  dohotovených,  jež  tvoří  pokračování  známého  cyklu 
Napoleonova.  Výstava  4  nových  těch  obrazů  přenesena  z  Moskvy  do 
Petrohradu.  Na  jaře  hodlá  umělec  uspořádati  v  Londýně  všeobecnou 
výstavku  všech  dosavadních  prací  svých. 

„Německá  společnost  pro  křesťanské  umění"  ve  své 
poslední  (V.)  výroční  zprávě  vj-kazuje  počet  členů  1871.  V  posledním 
roce  samém  přibylo  členů  412  1  Na  provedeni  uměleckých  děl  poskytla 
společnost  podpory  roku  minulého  750  marek.  V  četných  případech 
vedla  a  sprostředkovala  uměleckou  výzdobu  chrámů.  I  o  schválení  a 
dobrozdání  plánů  pro  nové  chrámy  byla  požadována.  Valné  shromáž- 
dění letoší  bylo  8 — 9  srpna  v  Ravensburgu,  o  němž  jsme  tím  časem 
zprávu  přinesli. 


68  Rozhled. 


Ve  Vídni  odehrál  se  v  létě  a  na  ptjdzim  zákulisní  boj  dvou 
uměleckých  spolků:  „rakouského  musea  pro  umění  a  prů- 
mysl'" a  „Um  élecko-průmy  šlového  spolku".  Onen  jest  ústavem 
státním,  tento  soukromým.  Jednalo  se  o  umělecké  intence  —  jež  sou- 
kromý ústav  podřizoval  obchodním.  Státní  ústav  dosud  byl  ochoten  a 
poukázán  i  vládou  vypomáhati  ústavu  soukromému.  Nov}'  ředitel  ústavu 
státního,  dv.  rada  Scala,  sotva  nastoupil,  kramaření  uměl.  prům.  spolku 
si  zakázal.  Odtud  sočení,  žaloby,  rozladění  nahoře  (protektorem  byl 
arciv.  Rainer),  konečně  naprosté  vítězství  p.  Scaly  —  veškerá  vzá- 
jemnost mezi  oběma  ústavy  přerušena,  soukromý  spolek  vystrčen 
státním  ústavem  —  do  slova  vzato  —  na  ulici. 

Frýburská  katolická  universita  po  letoším  útoku  liberaL 
i  nehberal.  professorstva  německého,  zaznamenává  sic  malý  úbytek 
žactva:  máť  314  posluchačů  (v  letním  semestru  bylo  338,  v  loňském 
zimním  331  immatrikulováno),  jinak  však  pohromy  neutrpěla.  Na 
zprávu,  že  německé  university  vypoví  frýburské  katolické  universitě 
vzájemnost  (ač  toho  neučinily,  jen  z  Lipska  tím  pohroženo),  ohlásil 
ihned  francouzský  ministr  vyučování,  že  naporučil  všem  státním  uni- 
versitám francouzským  vzájemnou  výměnu  spisů  s  universitou  frýbur- 
skou.  I  v  takových  věcech  jeví  se  ta  řevnivost  francouzsko-německá. 
—  Jednotlivé  fakulty  university  frýburské  takto  navštíveny:  bohosloví 
136;  jus  73,  filosofie  44.  přírodovědy  61  studujících.  Dle  příslušenství 
jest  144  Švycarů;  93  Kěmců  z  říše,   77  z  jiných  zemí. 

xsa  hřbitově  městečka  New-Ross  v  Irsku  nalezena  nedávno  plotna 
kamenná,  na  níž  ve  ^'yjDouklém  způsobe  zobrazeno  Jezulátko. 
Toto  zavinuto  celé  v  peřince,  jen  hlava  usmívavá  z  celého  těla  vyčnívá. 
Střih  kučeravých  vlásků  i  způsob  zavinutí  poukazují  na  12  až  13 
století.  Vedle  hlavičky  Jezulátka  nalézají  se  dvě  andělské  pouhé 
hlaváčky.  Obraz  sám  zaujímá  jen  polovici  plotny  na  zdélí,  ostatní  plocha 
jest  prázdná  —  plotna  sloužila  asi  místo  nynějších  jesliček,  prázdná 
její  plocha  pak  k  umístění  květin  a  světel. 

Mladý  italský  hudební  skladatelLorenzo  Perosi 
dobyl  v  úterý  13.  prosince  velikého  úspěchu  v  Římě  svým  oratoriem 
..Riswrrezione  di  Cristo"  (Vzkříšení  Kristovo),  s  nímž  hodlá  nvní  pod- 
niknouti cestu  po  Evropě.  První  představení  vyhradil  si  Berlín.  Několik 
dní  před  tím  dáváno  v  divadle  „Costanzi"  jeho  první  oratorium 
„Vzkříšení  Lazarovo".  Též  „Vzkříšení  Páně"  mělo  v  divadle  tomto 
provedeno  býti,  které  chtělo  se  tak  zhojiti  přitažlivostí  děl  nadaného 
skladatele  za  nedávno  propadlou  operu  Mascag-niho  „ťis".  Poněvadž 
však  P.  Perosi  měl  sám  říditi  provedení  oratoria,  generální  vikář  kard. 
Parocchi  měl  Perosiho  k  tomu,  aby  provedení  se  stalo  ve  chrámu  sv. 
Apoštolů.  Tak  basilika  „Dei  Dodici  Apostoli"  stala  se  jevištěm  nadšení, 
jaké  vznešené  oratorium  vyvolalo.  Přítomno  bylo  16  iiardinálů,  50 
biskupů,  královna  italská,  poslanci  a  senátoři,  nesčetné  množství  kněží, 
šlechta  a  vznešené  kruhy  římské  vůbec.  Vstupenek  vydáno  3000, 
a  vstupného  vybráno  na  16.000  lir,  čistý  výnos  věnován  dobročinnému 
účelu.  Perosi  ve  slovné  části  oratoria  držel  se  přesně  tekstu  jak  v  evan- 


Rozhled.  69 


gcliii  stojí,  bez  veršování  a  bez  úpravy  jiné.  Oratorium  .,Vzkříšeni 
Kristovo'"'  počíná  smrtí  Kristovou  dle  evangelia  sv.  Matouše  —  a  to 
vvplňuje  první  díl;  druhý  díl  líčí  z  mrtvých  vstání  dle  sv.  Jana. 
Rozdělení  rolí  řídí  se  textem:  vA^pravovatelem  je  úloha  tenorová.  Chory 
jsou  hla^nlími  přednostmi  díla  —  '^  ty  jsou  —  některé  z  nich  — 
jediným  slovním  dodatkem  k  evangeliím.  —  Perosi  narozen  20.  pro- 
since 1872.  v  Tortové  u  Alexandrie,  kdež  otec  jeho  jest  varhaníkem. 
Perosi  musikalní  dráhu  počal  v  benediktinském  klášteře  na  Monte 
Cassino.  Tu  rozhodl  se  státi  se  knězem.  Jest  žákem  ústavu  sv.  Cecilie 
v  Éímě.  Také  v  Xěmecku  (Řezné)  se  dále  vzdělával.  Poslední  čas  byl 
ředitelem  sboru  pěveckého  u  Sv.  Marka  v  Benátkách.  Nyní  po  svém 
římském  úspěchu  jmenován  kapelníkem  sixtinské  kapelly 

xiutor  .,Divošky",  Nikolaj  Jakovlevič  Solovjev.  zemřel  H.  (15.) 
prosince  v  Juchnově,  Smolenské  gub.;  vedle  .,Divošky''  známy  jsou 
ještě  dramata  jeho:  „Ženitba  Bělugina".  „Na  porogě  k  dělu".  „Světit 
da  na  grějet".  S  A.  N.  Ostrovským  společně  sepsal  též  několik  kusů 
divadelních. 

Dne  26.  prosince  zemřel  v  Paříži  Georges  Rodenbach  (-  1855.), 
jeden  z  lepších  básnické  moderny  francouzské. 

V  nově  připravovaném  díle  objevů  tak  zvaných  „papyrusův 
oxvrrhvnšských",  jak  oznamuje  ..Egyptian  Exploration  Funď". 
budou  uveřejněny  vedle  zlomků  z  opisu  různých  řecko-klassických 
děl  také  zlomky  evangelia  sv.  Jana  (z  3.  století  opis),  z  první  epištoly 
sv.  Pavla  ke  Korintským  a  z  apokrvťního  evangelia. 

Snaha  německé  vědy  archeologické  strhnout  na  sebe  ne-li 
primát,  tož  aspoň  slávu  čestného  účastenství  v  ae  gyptolo  gii.  vedle 
vydání  hieroglyfického  slovníku,  jenž  za  podpory  samého  císaře  Viléma 
se  osnuje,  projevuje  se  i  novým  zámyslem  vlády  říšské  zříditi  v  Egyptě 
říšsko-německý  ústav  ku  zkoumání  starožitnosti  egyptských.  Úřad  za- 
hraniční žádá  na  zřízení  tohoto  ústavu  10.000  marek  pro  budoucí  rok, 
jež  by  zatím  věnovány  byly  hlavně  jako  služné  pro  jednoho  učence 
egyptologa,  který  by  byl  přidán  jako  vědecký  příručí  konsulatu 
německému  v  Kairu.  Dosud  výzkumy  Egypta  se  týkající  uveřejňovány 
hlavně  v  Anglii  a  ve  Francii,  která  od  15  let  rovněž  zřídila  tu  svůj 
vědecký  výzkumný  ústav.  Anglie  má  tři  společnosti  výzkumné:  ..Egypt 
Survey',  „Egyptian  Exploration  Fund"  a  „Egyptian  Research  Account". 
Po  zřízení  ústavu  výzkumného  by  ovšem  pak  i  v  němčině  v\'cházel 
příslušný  organ  tohoto  ústavu  pro  aegyptologii. 

Elektrotechnika  kráčí  obřími  kroky  na  dráze  překvapujících  ne- 
bývalých objevů  rychle  v  před.  Smělými  návrh}"  zanáší  se  Nikola 
Tesla,  naturalisovaný  ve  Spojených  Státech  Charvát,  jenž  smělostí  a 
hloubkou  svých  plánů  dávno  už  Edisona  zastiňuje,  tak  jako  před  Teslou 
už  zase  chvátají  v  před  sami  jeho  žáci.  Idea  Marconiho  telegrafovat 
bez  drátu,  čili  hnát  proud  elektrický  zpříma  vzduchem  nebo  zemí 
od  místa  k  místu  - —  v  pozměněné  způsobe  vyskytuje  se  i  v  novém 
návrhu  Teslo vě :  přenášet  elektřinu  přímo  bez  vodičů  pro- 
storem   od    místa    k  místu.     Tesla   pracuje    s  proudy    oscillačními,  jež 


70  Rozhled. 


jež  objevují  oku  našemu  netušené  vlastnosti  a  mohutnosti.  Takovýto 
oscilkijící  elektricky  proud  Tesla  chce  vésti  vrchními  silně  zředěnými 
vrstvami  vzduchu  beze  všech  jiných  vodičů  —  přímo  vzduchem. 
Oseillující  proud  sálá  svými  „paprsky"  tak  jako  teplo  nebo  světlo. 
V  rozředěném  vzduchu  „prozařuje"  prostorem  jen  s  malou  ztrátou  síly 
své.  Stačí  tedy  na  jednom  místě  postavit  stanici  proud  \^'sílající  (napřed 
ovšem  oscillací  přetvořující  v  proud  s  dlouhými  vlnami. i)  na  druhém 
zřídit  receptor.  či  stanici  přijímací  a  převod  elektřiny  jest  připraven. 
Jelikož  nutno  proud  vésti  vrchními  vrstvami  vzduchovými,  bvlo  by 
k  oběma  stanicím  užito  balonů,  připoutaných  mohutnými  lany,  jimiž 
by  se  proud  zároveň  nahoru  vyváděl  a  dolů  sváděl.  Tesla  činí  projekt 
tak  dalekosáhlý,  že  chce  od  vodopádu  Niagarského  posílati  tím  způsobem 
elektřinu  na  světovou  výstavu  pařížskou  r.   1900. 

Žák  Teslův  Moore  se  svým  ..studeným  světlem"  přiblížil 
se  prý  realisaci  tohoto  světla  v  životě  obecném.  Jest  to  opět  světlo 
silno  oscillujícího  proudu  ('chvějícího  následkem  častého  přerušování — až 
6000  za  minutu),  jež  září  v  prázdném  prostoru.  Jen  že  sklenné  roury 
vzduchoprázdné  musily  být  pro  délku  vln  elektrických  příliš  dlouhé 
a  tím  i  pro  užívání  v  životě  světlo  to  činilv  nepraktickým.  Podařihj 
se  mu  ted\"  učiniti  proud  oseillující  zářícím  i  v  menších  rourách.  Stu- 
deným se  světlo  to  nazývá  proto,  že  veškerá  energie  elektrická  vv- 
užitkuje  se  jen  na  V3^dávání  světla  (do  TOVo);  kdežto  naše  obyčejná 
světla  všecka  víc  hřejí  než  svítí.  V  elektrick}'ch  žárovkách  na  př. 
98 ''o  síly  proudu  ztráví  teplo  (rozžhavení  drátku)  a  jen  2"  o  síly  elek- 
trické upotřebují  se  k  výrobě  tepla.  Ohromná  tedy  úspora  síly!  Jen 
jak  draho  ta  úspora  přijde? 

Mezi  tím,  co  Amerika  vymýšlí  nové  způsoby  světel  elektrických. 
Evropa  uvádí  najednou  v  život  světlo  plynové  —  tak  zvaného  „acety- 
lenu".  Už  i  v  Eakousku  budují  se  tři  továrny  najednou  na  výrobu 
-,calcium-earbidu".  z  něhož  tvoří  se  acetylen,  svítící  světlem,  jež  nej- 
lepšímu elektrickému  v  ničem  nezadá.  V  Německu  řada  měst,  drah, 
nádraží,  i  vlaků,  soukromých  i  veřejných  závodů,  jež  acetylenové  světlo 
zavedly,  zavádějí  nebo  zavedou,  jest  už  nespočetná!  Acetylen  ovšem 
v  první  řadě  tvoří  soutěž  plynu  —  ale  i  petroleji,  dosavadnímu  to 
svítivu  chudých.  A  nepřijde  o  mnoho  dráže  při  dosavadním  stavu 
výroby  než  petrolej  —  v  Německu,  nota  bene!  kde  jest  petrolej  o  polo- 
vičku lacinější,  jak  u  nás.  Lampa  o  světlosti  25  svíček  stojí  za  hodinu 
—  při  dodávce  z  továrny  —  3  pfenniky!  To  už  svítivo  petrolejové 
dnes  u  nás  přijde  mnohem  dráže! 

Acetylenu  (Cg  Hj)  povstal  však  sok  —  v  bratru  nejbližším,  mladším, 
jejž  přezvali  a  ethylen  (Cj  H^j.  Podařilo  se  to  zase  Američanu  chicag- 
skému, majiteli  hutí  a  sice  ze  strusek  uhelných  ve  vysokých  pecích;  tím 
zároveň  nalezeno  upotřebení  těchto  ostudných  strusek,  s  nimiž  si  hutě 
rady  nevěděly.  vStrusky  rozemleté  totiž  se  v  „elektrické  peci"  připraví 
v  tekutou  massu,  jež  nazvána   „carbolit"   a  jež  v  přístrojích  podobných 


')  Při    925    přerušeních   za   sekundu     udává    Tesla  délku  vlny  na  200  angl.  mil. 


Rozhled.  71 


lampžlm  acetylenovým  plodí  uhlovodík  aetliylen,  tak  jako  kalcium  karbid 
plodí  tu  acetvlen.  —  Vedle  aethylenu  má  Amerika  už  od  dřívějška 
jiný  svítiplyn,  ještě  tak  zvaný  „aero gen".  Vzduch  se  tu  žene  do 
přístroje  uhlíkovodíkatou  massu  obsahujícího  —  bud"  aether  petrolejový, 
gasolin.  nebo  jiné.  a  vyluzuje  jej  tu  prouděním  svým  z  plodivé  massy, 
.a  míchá  se  s  ním  ve  svítiplyn.  Jest  to  nejjednodušší  a  nejlacinější 
světlo  plynové,  jen  že  nemá  dostatečné  síly  a  jasnosti,  aby  opanovalo 
nad  četnými  soky. 


Z  národního  hospodářství.  Jubileum  císařské  2.  prosince  připadší 
dalo  vznik  mnoha  případným  a  prospěšným  ústavům  v  celé  říši.  Tvořeny 
různými  korporacemi  tak  zv.  jubilejní  fondy,  zakládány  dobročinné 
ťistav\"  a  pod.  Spolu  ve  veškerém  tisku  vyhrabáno  mnoho  vzpomínek 
z  let  padesátých,  podáváno  srovnání  doby  oné  s  dnešním  časem  v  ohledu 
politickém  i  hospodářském.  Z  reminiscencí  historických  uvedeme  jen 
něco  z  řeči  sv.  p.  Chlumeckého,  již  měl  v  rak.  „obchodním  museu" 
-ve  svat  večer  jubilea. 

„Nejvelkolepěji  a  nejzřejměji  jeví  se  ohromný  rozdíl  mezi  dneškem 
a  tehdejškem  ve  vývoji  našeho  dopra vnict ví.  Sotva  by  člověk 
věřil,  že  před  50  lety  ještě  dosta vniky  byly  hlavním  dopravním  pro- 
středkem po  souši ;  z  drah  jen  Severní  dráha  a  kratší  tratě  státních 
■drah  (Praha-Brno,  Olomouc-Praha.  Vídeň-Hlohnice,  Miirzzuschlag-Celje) 
bylo  vše  co  Rakousko  nynější  mělo  drah  železných;  listovní  a  jízdní 
pošta  byla  tak  drahá,  že  střední  a  chudší  stavv  ien  málokdy  ií  mohlv 
používat;  telegrafní  spojení  pak  bylo  soukromníkům  vůbec  nepřístupno 
a  zakázáno!  Velkých  dopravních  parníků  v  moři  jaderském,  ač  po- 
břeží tehdejšího  Rakouska  bylo  o  mnoho  větší,  vůbec  nebylo;  dopravu 
Tnezi  přístavy  obstarávaly  malé  lodě  plachetní. 

A  dnes!  Železniční  síť  vzrostla  z  délky  as  1000  km.  na  17.000 
km.,  doprava  osobní  proti  tehdejšku  vstoupla  33  krát,  doprava  zboží 
však  dokonce  170 krát!  —  Pošta  stala  se  vzorným  ústavem,  jenž  lácí 
svou  dnes  i  nejchudšímu  je  přístupen  a  listy  i  věci  do  celého  světa 
vysílá  a  dopravuje.  Také  dnes  doprava  listovní  vzrostla  400  krát, 
peněžní  zásilky  200  krát.  Dnes  mimo  to  poštovní  ústav  doplněn  vý- 
tečnou spořitelnou  poštovní,  chekové  a  částečně  i  clearingové  spojení 
obstarávající.  Doplněn  nad  to  lOOkrát  rozšířenější  sítí  telegrafní  a  rozsáhlou 
sítí  telefonní.  Relativně  nejmenší  pokrok  jeví  se  v  mořské  dopravě, 
ač  i  tu  pokrok  jest  velmi  znatelný." 

Obchodní  spojení  s  cizinou  spočívalo  na  libovolné  soustavě  pro- 
hibitivní. Obchodní  smlouvy  byly  jen  s  Keapolskem  a  —  Tureckem! 
Také  mezi  Uhry  a  Rakouskem  byly  celní  hranice  — •  iež  ovšem  vol- 
nými  sotva  i  dnes  se  dlouho  udrží. 

Srovnání  r.  1898.  s  rokem  1848.  s  ohledem  na  národní  naše 
poměry  vůbec  jest  nemožno  —  ježto  pro  rok  1848.  veškerý  substrát 
porovnávací    schází.     Ty    kulturní,    ty  hospodářské    ústavy,    jež  tehdy 


72  Rozhled. 


stávaly,    bvly    jen    topog-raficky    českomoravskými  —  a  i  když  věcně 
snad  sloužily  oÍDěma  národnostem,  našimi  neljyly. 

O  školství  českém  může  se  mkivit  jen  při  národních  školách 
a  tu  bylo  r.  1848. :  německých  528,  českých  („slovanských")  1029^ 
utraquistická  1.  Roku  1898.  však^  škol  národních  hylo  745  něm., 
17j^5  českých  a  15  utrakvistických.  Čili  přibylo  škol  německých  o  41"; o, 
českých  o  68''/o.  O  jakosti  tohoto  školství  českého  v  r.  1848.  pra^sá 
ve  svém  spisku  ..Mahrens  Zustande  vom  Standpunkte  der  Statistik" 
vydaném  r.  1848.  Dr.  Běda  Dudík:  „Na  otázku:  odpovídají  naše 
národní  školy  požadavkům  doby?  Rozhodně  odpovídáme:  Nikoliv. 
A  sice  když  pro  nic  jiného,  tak  nž  proto,  že  nemají  vůbec  žádného 
národního  rázu.  Našim  dítkám  nedostává  se  vyučování  ani  o  ma- 
teřské řeči,  ani  se  v  nich  nebudí  láska  k  vlasti  poukazováním  na 
domácí  historii;  příčina  to  neslýchané  lhostejnosti  národa  našeho  ve 
všech  národních  záležitostech  !" 

Na  oslavu  jubilea  císařského  otevřeno  v  Praze  obchodní  komorou 
nově  vystavěné  umělecko-průmj^slové  museum  a  techno- 
logické museu  m  jako  výstava  pokroku  řemeslného  a  průmyslového. 
Umělecko-průmyslové  museum  dosud  bylo  umístěno  v  Rudolíinu.  kamž 
dovolila  pražská  Spořitelna  uchýliti  se  i  v  r.  1885.  umělecko-průmy- 
slové škole.  Nyní  po  13  letem  úspěšném  působení  štědrostí  státu,  země 
a  komory  oba  ústavy  umístěny  budou  ve  vlastním  domě  a  zvláště 
museum  rozhojněno.  Po  stránce  umělecké  škola  a  uměl.  průni.  museum, 
po  stránce  technické  a  po  stránce  zručnosti  a  strojové  výroby  má  po- 
vznášeti řemeslo  zase  technologické  museum. 

A  ježto  Liberec  hrá  si  na  druhou  metropoli  království  českého, 
otevřeno  i  tu  téhož  8.  pros.  technologické  museum,  zároveň  s  výstavkou 
výrobků  řemeslných  a  učebnými  kursy  pro  mistry.  Tak  Cechy  na- 
jednou ve  dvou  velikých  středištích  průmyslových  nadány  ústavy  ku 
povznesení  řemesla  a  průmyslu  vůbec  směřujícími.  Oba,  zvláště  uměl. 
prům.  ústav  pražský,  dopomohou  snad  jednou  českému  řemeslu  zase 
k  jeho  bývalé  slávě. 

K  chystanému  prozatímnímu  zasedání  zemských  sněmů  (od  28. 
pros.)  předloženy  už  zemské  rozpočty  na  rok  1899.  Zemská 
finanční  mizérie  křičí  z  nich  víc  než  kdy  dosud.  Zvláště  nepoměr  mezi 
potřebou  a  prostředky  u  českého  rozpočtu  je  nápadný.  Jediná  země 
rakouská  má  postavení  závidění  hodné,  to  jsou  Dolní  Rakousy.  Vídeň 
jako  shrabuje  z  celé  říše  finační  sily,  tak  pro  zemi  dolnorakouskou 
jest  nevyčerpatelným  zdrojem.  Země  ta  pouhou  20°/o  přirážkou  získává 
tolik,  co  celá  Halič  47 — 61  procentní  přirážkou.  Zemské  náklady  vše- 
obecně vzaty  uchovávají  u  porovnání  se  státním  rozpočtem  stejný  krok 
—  tvoří  stále  tak  asi  devítinu  rozpočtu  státního.  V  popředí  zemí  s  vel- 
kvmi  potřebami  idou  Cechy.  Halič.  Dolní  Rakousy,  Št^^rsko.  Morava. 
Těchto  pět  zemí  rakouských,  jež  mají  dohromady  na  20  milionii  oby- 
vatelů, čili  slabší  čtyry  pětiny  všeho  obyvatelstva,  v  nákladech  zem- 
ských mají  procento  o  něco  vyšší.  V  jednotlivých  zemích  ovšem  poměr 
zemských  potřeb  zase  jest  různý.  V  roce  1895.  připadalo  v  rakousk}^ch 


Rozhled.  73 


jednotlivýcli  zemích  poměrného  nákladu  na  jednoho  obyvatele  (dle 
A'vše  sestupně) :  v  Korutanech  6'00  zL.  Štyrsku  5'12  zl..  Dolních  Ra- 
kousích  3'63  zl..  Solnohradsku  o"20.  v  Cechách  2'56.  na  Moravě  2"14. 
Krajině  1-80.  Bukovině  1-TH.  Haliči  1-70,  Tvrolsku  í-42,  Slezsku  l-30! 
Istrii  1-26.  Hor.  Rakousích  1-20,  Goricí  107  a  Dalmácii  100  zl.  — 
Tíže  zemského  nákladu  neležela  však  na  obyvatelstvu  dle  této  stupnice, 
jak  vidět  ze  zemských  přirážek  roku  toho.  Korutany  jdou  ovšem 
napřed  i  tu  se  svou  GO^o  přirážkou,  ale  ostatní  země  už  v  jiném  po- 
řádku. Za  Korutan}"  je  Halič  s  přirážkou  47 — 61°  o- Bukovina  42 — 64-5''/", 
Solnohrady  ;^0*'/o.  Morava.  Slezsko.  Štýrsko  stejně  se  46^0,  Dalmácie 
se  45%,  Horní  Rakousv  a  Krajina  se  40"  or  Cechy  s  o97n.  Istrie  35  °  q. 
Tyrolsko  3l^7o.  Dolní  Rakousy  20%  í^  Gorice"'  s  8— l'2Vo  přirážky 
zemské. 

Ze  srovnání  obou  řad  nejlépe  \'ysvitne  síla  jednotlivých  zemí 
nésti  i  stálé  zvvšování  zemsk}'ch  potřeb  v  budoucnosti.  Mezi  silné  nž 
Morava  nepatří.  Kdyby  chtěla  opatřiti  potřeby  své  na  př.  tím  stupněm 
jako  Štýrsko,  v  mnohém  ohledu  jí  podobné  musila  by  dnešní  tíží  při- 
rážkovou zdvojnásol)iti.  —  Rozpočty  Moravy  a  Cech  na  rok  budoucí 
vykazují  od  posledního  pětiletí  zvj^šení  nad  poměr  vzrůstu  obyvatelstva. 
Tak  český  vzrůstá  skoro  o  50%  —  moravský  vzrůstá  jen  o  20''/o. 
Kdyby  se  vzrůst  bral  stejným  krokem,  došli  bvchom  brzy  summv  zá- 
vratné výše  a  poplatnictvem  nezdolatelné.  A  můžeme  se  těšiti  myšlenkou, 
že  jsme  u  konce  tohoto  nepoměrného  zvvšování  ?  Sotva.  I  pro  Cechy 
i  pro  Moravu  zbývají  právě  v  budoucnosti  veliké  a  nákladné  práce, 
v  minulosti  zanedbané:  jsou  to  hlavně  příspěvky  zemské  na  úpravu 
řek,  na  průplavy,  na  další  vývoj  nemocnic  a  jiných  dobročmných 
ústavů,  hospodářské  zvelebení  země  vůbec  —  a  nezbytné  zvýšení  platů 
učitelských  a  mimo  to  zdokonalení  školství  —  všecko  to  sice  nepatří 
k  trvalým  nákladům,  ale  —  trvalým  nákladem  se  to  stane  proto,  že 
země  na  nepoměrný  vzrůst  svých  potřeb  si  — •  vj^půjčují.  Zvláště 
v  Cechách  jest  ne^"^^světlitelno  a  neodpustitelno  dlužební  hospodářství 
zemské,  kdež  sněm,  jen  aby  39%  přirážky  nemusil  zA^^šovat.  nové  a 
nové  dluhy  stále  rok  co  rok  dělal,  a  tak  neproduktivním  břemenem 
úrokovým  sám  k  možnému  zlepšení  si  cestu  zatarasil.  Tutéž  cestu 
míní  nastoupiti  zemský  výbor  i  nyní :  ze  zemské  potřeby  per  22  mil.  zl. 
třeba  sehnati  neuhrazených  20%  mil.  zl.  Přirážkou  51"/o;  již  jako  letos 
míní  zemský  výbor  ponechati,  sejde  se  as  15" 7  mil.,  po  příspěvku 
státním  z  daně  příjmové,  zbylo  by  ještě  neuhrazeno  3*8  mil.  zl.  A  ts^to 
se  vypůjčí,  ježto  přirážkou  je  hradit  vyžadovalo  by  zvýšení  této  při- 
rážky na  64%.  —  Na  Moravě  už  do  této  výše  přirážkové  nebudeme 
míti  daleko.  Moravský  zemský  výbor  ve  zvyšování  přirážky  není  tak 
úzkostlivý.  Při  úhrnné  potřebě  per  7*24  mil.  zl.  (vyšší  než  vloni  as 
o  350.000  zl.)  přirážka  vloni  zvýšená  na  48 — 55''/o  má  letos  vstoupnouti 
na  52— 59''/o. 

Týmže  nepoměrným  vzrostem  jako  zemské  rozpočt}"  vyznačuje  se 
i  státní  rozpočet  na  r.  1899.  Tento  6.  prosince  ministrem  financí 
Drem.  Kaizlem  předložený  vykazuje  760Y^  mil.  zlatých  úhrnné  potřeby 


Rozhled. 


vůči  letoším  rozpočteným  723  mil.  zLitvch.  čili  vzrůst  proti  loňsku 
o  50/0,  proti  r.  1895.  o  19^0,  proti  r.  1889.  o  37'Vn.  Není  divu,  že  toto 
vzrůstání  výdajů  státních  nehradí  se  vzrostem  přijmuv,  a  že  se  musí 
pak  sahat  buď  k  \'^'-půjčkám  nebo  k  novým  daním  na  úhradu  schodku. ' 
U  nás  ted"  přišly  v  oblibu  oba  způsoby.  Výpůjčky  se  činí  sice  už  jen 
pod  jménem  investičních  výpůjček,  ale  dluh  státní  jimi  vzrůstá  a  s  ním 
břímě  úrokové  stejně  jako  dřívějšími  prostými  výpůjčkami. 

Při  výkladě,  ^jímž  ministr  doprovázel  svůj  rozpočet  —  první 
rozpočet  ministra  Čecha!  —  zmínil  se  o  výsledcích  nově  zavedené 
daně  osobní  z  příjmů.  Tato  „sociální"  daň,  jak  ji  nazvali  proto, 
že  provedena  v  ní  zásada  obtížení  pravého,  užitelného  majetku  jednoho 
každého  občana,  svým  prvním  obrazem  neukazuje  na  přiliš  utěšené 
poměry  sociální.  Úhrnná  summa  přiznaného  příjmu  je  celkem  malá. 
příjmový  průměr  \'ysoký.  vyšší  na  př.  než  v  sousedním  Prusku,  podíl 
velkých  příjmů  nepoměrně  veliký  —  známky  to  špatného  sociálního 
roztřídění  příjmů.  Poplatníků,  kteří  značí  šťastné  jednotlivce  vznášející  se 
nad  existenčním  minimem  ročních  (500  zl.,  jest  poměrně  velmi  málo. 
U  porovnání  s  Pruskem,  dle  něhož  naše  nová  daň  příjmová  zavedena. 
jest  poměr  tento  7  :  4,  čili  u  nás  blahobyt  nadšestistový  dá  se.  vyjádřit 
zlomkem  ^j-.  v  Prusku  Y^;  až  zlomky  tyto  vzrostou  na  1  celou,  nastane 
sociální  vyrovnání  —  souhrnně  vzato  ■ —  na  600zlatovém  či  900niarkovém 
základě  ročního  příjmu.  Kdo  je  tomuto  sociálnímu  v^^rovnání  blíž,  je 
zřejmo.  My  v  Rakousku  to  nejsme. 

Průmyslová  politika  naší  říše  má  dnes  dvě  vlastní  bolesti : 
zákulisní  praktiky  železářské  společnosti  pražské,  totiž  její  správní 
rady.  a  řevnivost  mezi  malými  a  velkými  cukrovary.  Obojí 
cukrovary  doručily  finančnímu  ministru  svá  memoranda,  jednv  proti 
druhým.  Jedná  se  o  vracení  vývozních  prémií,  jež  přebrány  budou 
cukrovary  našimi  přes  určenou  úhrnnou  summu  9  mil.  zlatých.  Vracení 
těchto  přebraných  prémií  mělo  se  díti  dle  škály  vstoupající,  dle  síly 
výroby  roční.  Nerovnost  této  stupnice  odůvodňována  tím.  že  se  jí  má 
vvrovnati  nerovnost  nákladů  výrobních  mezi  malými  a  velkými  cukrovary. 
Proti  této  předloze,  jež  jest  jednou  z  vyrovnávacích  předloh,  podaly 
velké  cukrovary  nedávno  ohrazení,  že  nerovnost  výrobních  nákladů 
jest  bajkou  vymvšlenou  malými  cukrovary.  Tyto  však  stojí  na  svém. 
Předloha  ostatně  sotva  bude  změněna  v  neprospěch  malých.  —  Afféra 
železářské  společnosti  pražské  jest  vlastně  spekulačním  skan- 
dálem, neboť  nejedná  se  o  nic  jiného,  než  o  ujmutí  větší  části  čistého 
výtěžku  této  společnosti  a  uložení  její  stranou  pro  pány  správní  rady, 
kteří  zatím  bursovními  manévry  pracovali  k  tomu.  aby  většinu ^  akcií 
dostali  do  rukou  svých  a  pak  se  o  své  zvláštní  dva  reservní  fondy 
rozdělili.  Reservní  tyto  fondy  obnášely  už  přes  9  mil.  zlatých.  Akcionáři 
nic  z  těchto  šmejdů  netu.šící  dostávali  přece  své  roční  slušné  dividendy  — 
vidno  z  toho.  jak  hříšné  výtěžky  zaručuje  clo  na  železo  a  železné 
výrobky  železa řům  našim.  Ježto  vláda  sama  \'y'nesla  špinavé  toto  prádlo 
na  veřejnost,  lze  se  nadíti,  že  nejen  zabrání  kartellu  veškerých  železáren 
rakouských,  jenž  po  zdařeném  díle  chystán,  ale  že  též  ono  nepatřičně 


Rozhled. 


vysoké  clo  s  železa  sejme,  neboť  toto  „hospodářské'"  clo  přestalo  býti 
zatím  „hospodářským''  a  proménilo  se  ve  spekulační.  Naopak  nej- 
hospodář.štější  zájmy  naše  v  průmyslu  i  zemědělství  jím  jen  poškozovány. 
Všecko,  co  u  nás  železné,  je  téměř  dvakrát  tak  drahé,  jako  v  Německu'. 

Při  letoším  sjezdu  delegátův  okresních  nemocenských 
pokladen,  jež  vláda  ročně  svolává  předkládajíc  sjezdům  různé  spráA'ní 
věci  k  posouzení  a  vyřízení,  český  sjezd  opět  se  přidržel  politiky 
abstinenční.  Je  to  nátlak  na  uspíšení  reformy  nemocenského  pojišťování. 

České  lékařské  komory  odvolaly  svůj  zákaz,  vydaný  dne 
ol.  března  1897.  že  žádný  lékař  nesmí  přijati  paušál  ováné  místo 
u  n  e  m  o  c  e  n  s  k  ý  c  h  p  o  k  1  a  d  e  n  jakéhokoliv  druhu.  To  znamenalo,  že 
lékaři  jsou  s  paušalováním  nespokojeni  a  chtějí  dosíci  příjmů  vyšších 
jednotlivým  účtováním.  Leč  mnozí  lékaři  zákazu  komorního  neuposlechli 
a  nemocenské  pokladny  se  rovněž  opíraly  tomuto  zvyšování  nemocenských 
nákladů.  Bylo  to  také  skutečně  místo  ku  zvýšení  příjmů  lékařských 
nevhodné.  Komora  lékařská,  obě  sekce  její  tedy  koncem  listopadu  na 
své  valné  hromadě  usnesení  to  zrušily;  ponechán  jen  v  platnosti  zákaz 
nepřijímati  paušalovaných  míst  u  mistrovských  nemocenských  pokladen. 
Boj  podobný  v  Prusku  letos  s  jistou  pokladnou  podniknutý,  jak  jsme 
nedávno    na  tomto  místě  sdělili,    podobně  skončil  vítězstvím    pokladn}-. 

>sa  statistický  úřad  práce  v  rozpočtu  budoucího  roku  na- 
chází se  položka  (í5.050  zl.  —  Dle  rozpočtu  vidno  též.  že  vláda  zanáší 
se  myšlenkou  rozmnožiti  a  rozšířiti  opět  ústav  živnostenského 
d  o  z  o  r  u.  Jedná  se  totiž  o  utvoření  nižšího  druhu  inspekce,  tak  zvaných 
„inspicientu".  kteří  by  bráni  byli  z  řad  dělnictva  továrního  samého. 
Inspicienti,  kteří  vedle  odborné  znalosti  (jako  přední  dělníci)  vykázali  by 
se  i  školským  odborným  vzděláním,  budou  míti  přiděleny  takové  odbory 
lehčí  a  snazší,  k  jakým  nevyžaduje  se  vvššího  odborného  vzdělání. 
Tito  inspicienti  zatím  ustanoveni  celí  tři. 

Hospodářská  politika  všech  našich  sousedů,  zvláště  čtvř  mohutných 
velmocí  evropských,  zůstává  nadále  upjata  k  osadním  zájmům.  Osa  dní 
válka  španělsk o-a m e r i c k á  skončena  zatím  mírem,  jehož  smlouva 
podepsána  v  Paříži  10.  prosince  a  jímž  vydává  se  hlavní  a  nejzname- 
nitější koloniální  bohatství  španělské  ve  správu  anebo  v  přímý  majetek 
Spojeným  Státům.  kSlibovaný  protest  proti  annexi  Filipových  ostrovů 
nevyšel  odnikud:  ani  Německo  ani  Rusko,  o  nichž  se  nadáno,  že 
protest  takový  vydají,  nepodaly  ho.  —  Při  zápletce  a nglicko-f ran- 
čo uské  o  Fašodu.  když  ilnglie  jala  se  tak  zuřivě  strojit  se  k  válce, 
lekli  se  politikové  francouzští,  že  Anglie  chvstá  ř^rancii  osud  ►španělská. 
Francie  se  této  obav}-  dosud  nezhostila.  Známý  politik  francouzský 
Cassagnac  proto  nerozpakoval  se  radit  dokonce  i  ke  smíru  s  Německem. 
k  zapomenutí  na  odvetu  za  minulost  a  radil  raději  k  zabezpečení 
budoucnosti.  Anglie  prý  neustane,  dokud  ví.  že  skutečně  jest  nepře- 
možitelnou na  moři,  hledat  záminku,  aby  nejsilnějšího  osadního  soupeře 
svého  zničila.  Proto  hospodářská  budoucnost  Evropy  nutně  vvzývá 
ke  spolku  Francie.  Německa  a  Ruska.  Všeckv  tři  stát}-  tyto  přicházejí 
už    teď    a    budou    i  dále    tím    více    přicházeti    do    srážek    s  Anglií   pro 


76  Rozhled. 


zámořské  zájmy  své.  ■ —  Z  Anglie  stále  ještě  sic  doléhají  k  sluchu 
s  p  oj  o  v  a  c  í  a  n  g  1  o  s  a  s  k  é  k  o  m  b  i  n  a  c  e,  ale  politikové  angličtí  spolu 
vysílají  nabídky  alianční  k  Xěmecku  i  Rusku  i  Francii.  Hrají  politiku 
přátelství  ng,  všecky  strany.  Rusko  má  s  Anglií  sporných  čar  několik 
na  hranicích  asijsk\'ch.  Vliv  ruský  a  anglický  potýkají  se  v  Persii, 
v  Afganistanu.  v  Oíné  a  nejnověji  i  na  Rudém  moři.  Čína  zatím  jest 
největrnější  a  nejbouřnější  stranou  ve  stycích  obou  států.  A  tu  Rusko, 
dobyvši  velmi  pevné  vojenské  posice  v  Port-Arturu.  snaží  se  ji  do- 
plniti i  zabráním  protilehlých  ostrovů,  takže  by  pak  úplně  mohlo 
vojensky  uzavříti  záliv  pečilský.  bránu  to  k  Pekinu.  Tak  by  potom 
vojensky  opanovalo  Rusko  y  Číně.  —  Anglie,  která  dle  všech  svých 
projevů  stále  jen  obchodně  v  Číně  se  zajistit  chtěla,  s  velkou  rozčileností 
sleduje  i  všecky  tv  vojenské  úspěchy  Ruska,  ač  toto  přes  všecky  své 
vojenské  úspěchy  zřejmě  nemůže  obchodním  zájmům  Anglie  škoditi, 
samo  doma  podléhajíc  hospodářské  přemoci  kapitálu,  průmyslu  i  obchodu 
anglického. 

V  ..Torgové  i  Promyšlenné  Gazetě"  nedávno  (Č.  256.)  uveřejnil 
redaktor  M.  Fedorov  materiály  k  posouzení  tohoto  náplavu  cizího 
kapitálu  hlavně  německého,  belgického,  francouzského,  anglického. 
Fedorov  popírá  akutnost  tohoto  zjevu,  že  by  vzbuzoval  obavy  a  podobně. 
Uvádí  dle  statistických  pramenů,  že  vývoj  akcionářských  společností 
jest  sice  dnes  rychlejší  než  dříve,  ale  přes  to  ne  neodůvodněn  vnitřním 
domácím  rozvojem  kapitálu.  Ovšem  přítomnosti  cizího  kapitálu  neupírá 
ale  přisuzuje  mu  význam  jen  podružný.  V  akciových  společnostech, 
jichž  na  Rusi  15.  dubna  1898  stávalo  990.  bvlo  uloženo  základního 
kapitálu  1686  milionů  rublů.  Roku  1886.  bylo  akciových  průmyslových 
závodů  462  s  kapitálem  59-4  mil.  rublů.  Roku  1895.  ještě  bylo  jen 
784  závodů  s  890  miliony  rublů.  —  Roční  přírůstek  tedy  hlavně 
v  posledních  letech  začíná  vstoupat  měrou  netušenou:  r.  1896.,  1897. 
a  1898.  teprv  vyznačují  se  přílivem  cizího  kapitálu,  jímž  odůvodněn 
hlavně  nadpomérný  vzrůst  nad  léta  minulá.  Ježto  však  kapitál  budí 
práci  a  práce  je  základem  blahobytu  všech  národů,  není  proč  na  tento 
cizí  kapitál  pohlížeti  úkosem.  V  roce  1885.  v  padesáti  ruských  guberniích 
(bez  Král.  polského;  činno  bylo  v  závodech  akciových  (průmyslových) 
613.598  dělníků  čili  O-TYo  obyvatelstva  těch  gubernií.  Roku  1893. 
už  číslo  dělnictva  vzrostlo  na  1,213.084  a  procento  vystouplo  na  l'3"/o 
obyvatelstva.  A  roku  1896.  konečně  počet  dělnictva  byl  1,404.527  čili 
l"5^/o  všeho  obyvatelstva.  V  celé  Rusi  počet  samého  dělnictva  továr- 
ního byl  1,742.181  duší.  čili  l'8<';o  všeho  obyvatelstva  při  sčítání 
r.  1897.  napočteného.  Největší  procento  obvvateLstva  zaujímá  dělnictvo 
v  car.ství  polském,  totiž  24"  q.  —  Fedorov  \^vrací  zvláště  poplašné 
Iťtos  uveřejněné  vývocly  Karyševa,  který  z  nedostatečné  nebo  nepo- 
chopené statistiky  činil  sousudkv  ruskému  průmvslovému  životu  ne- 
příznivé, jež  kolujíce  časopisy  mnoho  rozruchu  spůsobily  a  též  poplachu 
o  úpadku  ruského  domácího  průmyslu  nadělaly. 


Eozhled.  77 


Školství.  y,Hlas"  uveřejnil  tvto  dni  velmi  časovou  myšlenku 
o  revisi  knihoven  školních,  zvláště  oddělení  pro  mládež  škole  odrostlou^, 
v  nichž  leckde  bud  nedopatřením  anebo  nedbalostí  povolaných  strážců 
octly  se  knihy  naprosto  nevhodné.  Pověstný  „Doktor  Johánek'^  a  po- 
dobné škváry  zajisté  nemohou  býti  považovány  za  četbu  zušlechťující 
a  vzdělávající  mládež  věkem  a  rozumem  nevyspělou. 

Učitelstvo  moravské  od  let  se  domáhalo  práva,  aby  z  c.  k. 
studijní  knihovny  olomoucké  smělo  si  vypůjčovati  knihy  tak.  jak  to 
je  dovoleno  professorům  středních  škol.  Výnosem  ministra  kultu  ze 
dne  2.  listopadu  1898  č.  20.500.  konečně  přání  ono  splněno.  Kyní 
si  může  každý  učitel  knihy  ze  studijní  knihovny  es  oífo  vypůjčovati. 
Bližší  o  tom  ve  Věstníku  Vládním  1898  č.  XXII. 

Velmi  zajímavý  je  letošní  výkaz  o  absolventech  mě.sťanských 
škol  vzhledem  k  dalšímu  jich  zaměstnání.  Z  1307  absolventů  věnovalo 
se  učitelství  134,  do  průmyslových  škol  vstoupilo  100.  do  obchodních 
škol  117,  k  různým  živnostem  289.  do  odborných  škol  různých  59, 
k  obchodu  128,  hospodářství  53  atd.,  kdežto  za  písaře  jenom  25,  na 
gymnasium  odešli  4,  na  reálku  20.  Celkem  tedy  obracejí  se  absolventi 
k  povolání  praktickému,  což  lze  jenom  schvalovati  a  doporučovati. 

Panovnické  jubileum  císařské  slaveno  ve  školách  tichým  sice, 
ale  velmi  srdečným  způsobem.  Zvláště  české  školy  všude  vykonaly 
pině,  což  velí  jim  vděčnost  a  křesťanská  povinnost.  Ne  tak  dalo  se 
jinde.  Tak  na  příklad  žáci  evangelického  lycea  v  Šoproni  nesúčastnili 
se  kostelní  slavnosti.  Bylo  arciť  provedeno  disciplinární  řízení  a  ně- 
kolik demonstrantů  vyloučeno,,  jiní  pozbyli  stipendií  a  různých   výhod. 

Učitelé  škol  měšťanských  d. 'mahají  se  zajištění  postupu  tíiu  způ- 
sobem, že  chtějí  zameziti,  aby  na  příště  nebyl  jmenován  ředitelem 
měšťanské  školy  nadučitel  obecné  školy,  který  na  škole  měšťanské 
nevyučoval. 

Prvním  professorem  universiiním  z  řad  učitelstva  stal  se  cvičný 
učitel  z  vídeňského  ústavu  pro  vzdělání  učitelek  Hugo  Zukal,  jenž 
jmenován  mimořádným  professorem  fytopathologie  na  vídeňské  uni- 
versitě. Snad  by  prospělo  věci.  kdyby  pro  praktickou  pedagogiku 
bráni  byli  vůbec  zkušení  praktikové  vynikající,  jakých  jest  mezi 
učitelstvem  dosti. 

Xepěkných  zbraní  chápe  se  liberální  učitelstvo  v  boji  proti 
katolickému  směru  v  učitelstvu.  Když  nemohli  proti  pražskému  sjezdu 
najíti  věcných  důvodů,  chápají  se  denaciance.  Na  důkaz  doslovný 
citát  z  „Národu  a  Školy"  č  1.,  r.  XX.,  str.  13.:  „Na  klerikálním 
sjezde  v  Praze  ústy  učitelskými  bylo  prohlášeno,  že  ta  nynější  škola 
není  takovou  jak  o  ní  naše  dozorčí  orgány  ve  svých  ročních  zprávách 
píší.  Je  to  podivné,  že  podobné  výroky  naše  školní  úřady  ignorují, 
vždyť  tím  ve  veřejnosti  přímo  se  zlehčují."  Jak  jemná  to  denunciace  ! 
A  jak  ušlechtilá !  Zvláště  uvážíme-li,  že  takového  výroku  nikdo  ne- 
přenesl.^ Takový^  boj  ani  liberalům  nemůže  sloužiti  ku  cti. 

„Česká  Škola",  která  —  dle  „Besedy  Učit."  —  chtěla  již 
s    „Českým    Učitelem"    předpisovati     „Besedě    Učitelské",     co    může 


78  Rozhled. 


uveřejňovati  a  co  nikoliv,^  zanikla.  Za  red.  Mrazíka  —  praví  „Ko- 
menský" —  byla  .Česká  říkola"  již  hodně  radikální,  dobou  poslední  ne- 
známý redaktor  chtěl  učitelstvo  mermomocí  vehnati  do  tábora  sociálních 
dem.  kratů.   To  prý  bylo   „České  Škole"   hrobem. 

Jak  vážnř  se  u  nás  přemýšlí  a  posuzuje  objektivně,  tohoť  pří- 
kladeček  z  1.  č.  „N.  a  Sk."  Píšeť  v  „Bes.  lit."  mezi  jiným:  „Česká 
Škola-  za  nové  redakce  nabyla  rázu  převahou  časového.  V  otázce 
školské  zaujímá  totéž  stanovisko  jako  .Český  Učitel"  (gratulujeme!) 
Je  to  jeden  z  nejlepších  našich  listu  učitelských"  —  a  za  několik  dní 
po  tom  čtemi^  že  tento  „výtečný"  list  přestane  vycházeti.  Buď  tedy 
časopis  nestál  za  mnoho,  neboť  jinak  by  přece  osvícené  učitelstvo 
nedalo  zahynouti  „jednomu  z  nejlepších",  anebo  v  učitelstvu  není  po- 
chopení pro  „výtečný"   list Taková  nabubřelá  žvastavost  bohužel 

všeobecně  se  ujímá  a  dokonce  za  vyškolenou  důkladnost  se  považuje. 
Schází  na  všech  stranách  střízlivá  rozvaha,  klidný,  nepředpojaty  úsudek 
a  spravedlivý  posudek  přítele  i  odpůrce. 

Hmotné  poměry  jsou  nyní  předmětem  rozprav  všech  stavů.  Také 
v  učitelstvu  otázka  chleba  na  chvíH  zatlačila  ostatní,  ba  v  této  věci 
dokonce  sjednotilo  se  veškeré  učitelstvo  bez  ohledu  na  smýšlení  a  ná- 
rodnost. U  nás  domáhá  se  učitelstvo  uvolnění  občanského,  zrušení 
názvu  „podučitel"  upravení  bytného,  zvláště  na  venkově^,  kdež  jsou 
poměry  přímo  nelidské.  Tak  v  jisié  obci  učitel  nenašel  vůbec  bytu.. 
Přestěhoval  se  do  sousední,  hodinu  vzdálené  osady,  odkudž  dochází 
do  „své"  školy.  Snížení  služebné  doby  na  35  let  a  konečně  zvýšení 
.služného  tak,  aby  se  v  tomto  ohledu  učitel  rovnal  úředníku  v  nej- 
nižších třech  třídách  platebních.  V  německém  učitelstvu  dokonce  jest 
silný  proud  pro  sestátnění  školy  obecné  a  českě  učitelstvo  celkem  se 
k  tomuto  přání  přidává.  Spolek  „Lehrerbund"  ve  Vídni  usnesl  se  po- 
dati císaři  pamětní  spis,  v  němž  vylíčí  se  existenční  poměry  a  uvedou 
se  tužby  učitelstva.  Zároveň  vyzval  všechny  spolky  učitelské,  aby  ná- 
sledovaly jeho  příkladu. 

Opravu  školních  zpráv  žádá  „P.  z  B."  Rozhodně  odsuzuje  vy- 
dávání čtvrtletně  a  bičuje  po  zásluze  velikánskou  řadu  známek.  Na- 
vrhuje známky  tři:  prospěch,  píle  a  mravy  a  to  povšechně  dle  stup- 
nice velmi  dobře,  dobře  a  nedostatečně.  Tak  vida  !  Dokud  podobné 
úsudky  z  nás  vycházejí,  je  to  zpátečnictví,  pokrokem  však  se  ihned 
stanou,  jakmile  po  nás  je  opakují  liberáli.  Časem,  až  v  učitelstvu 
opět  se  uhostí  klidná  rozvaha,  mnohé,  nyní  kaceřované  myšlenky 
z  našeho  tábora  vyšlé,  budou  přijaty  a  provedeny. 

„Ped.  Rozhledy"  uveřejňují  pozoruhodný  článek  Mrazíkův  „Obrat 
v  německé  paedagogice?",  v  němž  podává  se  přehledně  obsah  knihy 
Lindéovy  a  žádá  změnu  v  soustavě  školského  výchovu  a  učby  nyní 
všeobecně  platných.  Učitelská  revue  tato  vedle  prací  vážných  uveřejňuje 
statě  tak  mělké,  přímo  frivolní,  že  klesá  tím  na  úroveň  obyčejných 
plátků.  Zvláště  v  rubrice  „Rozhledy  po  vědě,  politice  a  životě  sociál- 
ním" píše  tak  buršikosně,  že  čtenář  lepšího  zrna  s  nechutí  odloží 
knihu.  Tak  referuje  ku  př.  o  sjezdu  katol.  spolku  vídeňského:   „Jaká 


Rozhled.  79 


nálada  se  dělá  pro  nutnou  úpravu,  pro  nutné  zlepšení  přijmu  učitelstva 
v  následcich  znamenitého  zvýšení  služného  státním  úředníkům,  nejlépe 
vystihnouti  lze  z  řeči  prince  Lichtenštejna,  ktero  měl  ve  Vídni  v  ja- 
kémsi zpátečnickém  spolku.  Pustil  se  tam  s  takovou  ráží  dn 
učitelstva,  že  nám  čtoucím  tento  výlev  zbožné  šlechtické  duše  bylo, 
jako  bychom  už  všichni  lítli  do  povětří  .  .  .  ."  Tak  se  ve  článcích 
vážného  listu  nepíše  ani  když  se  jedná  o  odpůrce  —  zejména  však 
nemá  se  podobný  posudek  otiskovati  z  německého  listu  nejvšedněj- 
šího zrna. 

Renro-anisace  ústavů  učitelských  chystá  se  v  ministerstvu  kultu 
a  vvučování.     V  jakém  směru,   dosud    však  do  veřejnosti   neproniklo. 

Lidové  přednášky  zavedeny  letos  na  české  universitě  pražské. 
Konečně  tedy  i  v  Praze  dosaženo,  co  v  jiných  městech  dávno  se 
provádí 

Odborné  školství  stále  se  rozšiřuje  nejen  počtem,  ale  i  jako>tí. 
Znenáhla  bude  míti  každé  řemeslo  speciální  školy  a  stará  soustava 
učňovská  zanikne.  Nejnovější  v  tom  směru  je  u  nás  koželužská  ški>la 
v  Hradci  Králové,  jež  v  únoru  p.  r  bude  otevřena.  Škola  má  odch(j- 
vati  důkladně  theoreticky  v  koželužství,  v  průmyslu  kožním,  obchod- 
ních i  jiných  potřebných  naukách  vzdělané  dílovedoucí,  jimž  se  iná 
poskytnouti  také  řádného  výcviku  praktického. 

K  uhájení  vážnosti  stavu  učitelského  usnesl  se  učitelský  spolek 
v  Mistlbachu,  aby  při  obsazování  míst  rozhodovalo  v  první  řadě  stáří. 
Jakékoliv  představování  má  příště  odpadnouti  a  kde  třeba  dotazů  na 
místě  samém,  díti  se  musí  způsobem  taktním,  a  nesmi  nikdy  míti  ráz 
představování.  Při  udělování  míst  nemá  rozhodovati  žádný  jiný  vliv 
než  zákon  a  kdo  se  proti  tomuto  usnesení  proviní,  budiž  ze  stavu 
vyloučen. 

Podobně  i  zemská  školní  rada  korutanská  vydala  normální  výnos 
k  okr.  šk.  radám,  dle  něhož  mají  při  obsazování  míst  se  říditi:  1.  schop- 
nostmi kompetenta,  2.  služební  dobou.  3.  úspěchem  ve  službě  a  cho- 
váním mimo  službu,  4.  zvláštní  způsobilostí  kromobyčejnou,  5.  při  stejné 
kvahfikaci  rozhodují  osobní  poměry,  ku  př.  aby  dítky  uchazečo  y 
mohly  nabýti  vzdělání  vyššího  a  p. 

Školu  nynější  zcela  vážně  za  školu  konfessionalní  prohlásil  ,.P. 
z  B."  Všude  prý  je  kříž,  všude  se  děti  modlí,  všude  prý  chodí  do 
kostela  a  přijímají  svátosti,  v  čemž  učitelé  předcházejí  příkladem  — 
(ano,  měh  by  předcházeti,  majíce  na  paměti  úkol  svůj  vychovatelský}. 
Kolik  pravdy  na  tom  patrno  z  výnosu  dolnorakouského  ordinariatu, 
o  němž  podle  nařízení  zemské  školní  rady  tamnější  okresní  šk.  rady 
mají  se  vysloviti,  chtějí-li  se  dle  něho  říditi.  Ordinariat  žádá:  na  po- 
čátku a  ku  konci  vyučování  Otčenáš  a  Zdrávas,  od.  3.  šk.  roku 
Vzývání  Ducha  svatého  a  v  pátek  modlitbu  „Scheidung  Christi"  a 
po  modlení  kříž.  V  neděli  a  ve  svátek  mají  děti  od  o.  šk.  roku  spo- 
lečně choditi  do  kostela  —  když  není  tuhých  mrazů  —  a  škola  má 
působiti  k  tomu,  aby  také  odpolední  služby  Boží  děti  navštěvovaly. 
Kde  v  neděli   děti    společně    do    kostela    nechodí,    ať    ve    všední  den 


80  Rozhled. 


jednou  neb  dvakráte  chodí  na  mši  sv.  od  3.  šk.  r.  počínaje.  Pokud 
vyučování  tím  netrpí,  mají  žáci  do  kostela  jíti  též  na  Škaredou  středu 
a  na  Dušičky.  Svátosti  přijímají  čtyřikráte  do  roku  a  průvodů  súčastní 
se  děti  od  3.  šk.  roku  na  Boží  Tělo,  sv.  Marka  a  křížové  dny.  Kde 
to  dosud  nebylo  zvykem,  alespoň  jednou,  netrpí-li  tím  vyučováni. 
Učitelé  ať  vykonají  při  všem  příslušný  dozor  a  vše  konati  se  má  ve 
shodě  farního  úřadu  a  správy  školy.  Když  takových  samozřejných 
věcí  ordinariaty  teprve  se  musí  domáhati,  lze  tu  mluviti  o  škole  kon- 
fesionalní  ? 

Ve  prospěch  žáků  chudobných  navrhuje  jistý  učitel  závazné  zří- 
zení školních  stravoven  pro  chudou  mládež  v  době  zimní  a  udílení 
potřeb  školních  dětem  nuzných  z  obecních  příjmů. 

Katolický  spolek  českého  učitelstva  na  Moravě  zasazuje  se 
o  zřízení  útulen  pro  zcela  spustlou  mládež,  jež  v  Němcích  velmi  dobře 
se  osvědčují.  V  této  věci  snad  akce  katol.  spolku  učitelského  nalezne 
podporu  všech  lidí  dobré  vůle. 

Útulny  pro  děti  nemajetných  rodičů  zřizuje  vídeňský  spolek 
„Jugendhort".  V  těchto  útulnách  školu  navštěvující  děti  tráví  volný 
čas.  Opakují,  pracují  úkoly,  baví  se  hrou  a  jiným  způsobem  krátí  si 
dlouhou  chvíli,  čímž  se  odvracejí  od  potulek  po  ulicích  a  chrání  před 
mravní  zkázou  a  spustlostí.  Pro  děti  rodin  chudobných  jsou  takové 
útulny  pravým  rájem.  Kdy  v  našich  městech  a  zvláště  v  průmyslo- 
vých středištích  takové  útulny  budou  zřizovány  nejen  pro  školáky, 
ale  i  pro  učně?  Zde  by  hlavně  učitelstvo  mělo  spolu  s  kněžstvem  ujati 
se  iniciativy,  aby  zakládány  byly  jednoty  svatojosefské  a  podobné,  jež 
mají  takový  účel. 

Výplata  služného  poštovními  úřady  se  ve  Vídni  dobře  osvědčuje. 
Nyní  jedná  se  o  to,  aby  v  Dol.  Rakousích  byl  zaveden  tento  způsob 
výplaty  učitelů.  Bude-li  tato  věru  velmi  časová  novota  provedena 
v  Rakousích,  pak  se  v  jiných  zemích  zajisté  také  provede  a  tím  se 
učitelstvu  ušetří  mnoho  mrzutostí  i  výloh,  aniž  tím  zemský  fond  utrpí, 
ba  naopak  ušetří  remuneraci,  již  nyní  vyplácí  berním  úřadům. 

Na  katolickém  sjezde  v  Solnohradech  velmi  účinně  promluvil  o 
školství  odborný  učitel  Moser  z  Vídně,  jenž  velmi  šťastně  obhájil 
nutnost  katolických  škol  pro  katolické  děti  a  důrazně  odmítil  roz- 
kladné theorie  liberalistické.  jež  ve  výchovu  naprosto  se  neosvědčují. 

Polské  školství  ztratilo  výtečného  vychovatele  Mečislava  Baranow- 
ského,  jenž  v  Pánu  zesnul  25.  hstopadu  t.  r.  Baranowski  byl  spolu- 
zakladatelem učitelské  organisace  v  Haliči,  napsal  nepřehlednou  řadu 
v}^tečných  článků  vy  chovatelských  do  „Szkoly",  jež  po  mnoho  let 
řídil,  jakož  vůbec  přední  zaujímá  místo  mezi  soudobými  polskými 
paedagogy.  Posledně  řídil  časopis  „Rodzina  i  szkola",  byl  ředitelem 
učitelského  ústavu,  členem  školní  rady,  členem  městské  rady.  Školské 
museum  Ivovské  a  tamnější  „Towarzystwo  pedagogiczne"  ztrácí  v  něm 
hlavní  podporu. 


Ročník  IV.  (XVI.) 


Číslo  2. 


O  pokroku  v  katolictví. 

Jan  Stanek. 

Slovo  „pokrok",  samo  v  sobě  významu  tak  velikého  a  vzácného, 
má  nepříjemnou  příchuť,  jako  mnohé  jiné,  takto  velice  pěkné  heslo, 
na  př.  osvěta,  svoboda;  i  není  divu,  že  se  ho  hrozí  nejen  laudator 
temporis  acti,  zakrsalý  konservativec,  nýbrž  i  muž  opravdu  pokrokový, 
právě  proto,  že  přeje  opravdovému  pokroku  a  ne  pokrokářskému 
mluvení.  Bojí  se   „pokroku"  právě  v  zájmu  pokroku. 

Náboženství  a  zvláště  katolictví,  vyjadřujíc  jakýsi  pevný  a  ustálený 
poměr,  zdá  se  živou  protivou  pokrokářství,  vtěleným  konservatismem, 
reakcí  atd.  Konstatuji  jen  faktum,  se  kterým  počítají  přátelé  i  ne- 
přátelé. Nepřátelům  jest  náboženství  souznačné  s  konservatismem,  tak 
že  ztrnulosti  nemají  za  zlé  ani  tak  osobám  jako  věci  samé;  kde  je  řeč 
o  pokroku,  nových  snahách,  tam  se  s  osobami  náboženství  oddanými 
nepočítá,  poněvadž  je  předsudek,  že  jinak  nemohou,  že  náboženství 
jejich  tak  káže.  Přátelé  pak  s  téhož  stanoviska  klidně  snášejí  výčitku 
zpátečnictví,  majíce  za  to,  že  nepadá  na  ně,  nýbrž  na  nevinnou  věc; 
proto  také  k  pokrokovým  snahám  s  nedůvěrou  pohlížejí  jakožto  věci 
jejich  škodlivým. 

To  jest  faktum.  Zda  správné  či  nesprávné,  chci  ukázati  alespoň 
v  jedné  stránce,  totiž  věroučné.  Celkem  myšlenka  pokroku  není  katolictví 
tak  cizí,  jak  se  zdá.  Věčný  velkolepý  program  veškera  náboženství 
a  života.  Otčenáš,  jest  rozhodně  pokrokový:  posvěť  se  jméno  Tvé, 
přijď  království  Tvé!  A  i  jinak  rozhodně  sympathickou  je  základní 
myšlenka  pokrokářů:  Katolicismus  jest  pln  životní  síly,  má  v  sobě  dosti 

6 


82  Jan  Stanek ; 


schopnosti,  aby  pronikal  a  živil  duševní  život  lidstva  všech  věků,  tedy 
i  doby  naší.  Nesmí  se  však  katolicismus  lekati  nových  poměrů  životních, 
musí  se  spřáteliti  s  požadavky  a  názory  nové  doby.  A  vůbec  nejde 
v  naší  otázce  o  věc,  o  myšlenku  samu,  ale  o  její  extensi  a  výklad. 
Aby  však  právě  v  této  snaze  se  nepřekročovaly  meze  dovoleného,  jest 
nutno  postaviti  myšlenku  na  pevnou  basis :  stanoviti  a  uvědomiti 
si  pojem  pokroku  v  katolicismu  vůbec  a  v  katolické 
theologii  zvláště. 

•  Mimo  hraběte  L.  N.  Tolstého  není  snad  ani  jediného  z  nesčetných 
zakladatelů  moderních  filosofických  soustav,  který  by  nebyl  za  svou 
přijal  nauku  o  nepřetržitém,  do  nekonečna  jdoucím  pokroku  lidstva, 
ve  vědách  a  uměních,  nauku,  kterou  hlásal  již  Cartesius  a  jejíž  zárodky 
objevují  se  již  u  Campanelly  a  Bacona  Ver.  Nauka  tato,  či  lépe  theorie^ 
vnikla  dnes  již  do  všech  vrstev  a  poměrů  společenských.  Progressismus 
jest  jakýmsi  palladiem  moderního  muže,  je  to  přitažlivé  heslo,  které 
si  píše  na  svůj  prapor  každá  „moderní"  strana  politická  i  sociální^ 
každý  stát  i  spolek,  každá  literární  i  umělecká  škola  —  vše  ovšem 
„moderní".  Není  tedy  divu,  že  theorie  o  nekonečném  pokroku  pře- 
nesena záhy  i  na  pole  náboženské.  Po  Lessingovi,  Kantovi  a  Hegelovi 
hlásali  progressismus  náboženský  zejména  t.  zv.  francouzští  eklektikové: 
Cousin,  Jouffroy,  Leroux,  Lerminier,  Saint-Simonisté  a  j.  Dle  nich  žádné 
náboženství  —  tedy  ani  křesťanství  —  nemá  do  sebe  absolutní  pravdi- 
vosti a  proto  nemá  ani  práva  věčně,  nezměnitelně  trvati.  Jednotlivá 
náboženství  postupují  a  zdokonalují  se  s  obecným  pokrokem  člověčenstva. 
Primitivní  náboženské  představy  na  prvním  stupni  lidské  kultury 
fetišismus  nebo  animismus,  polytheismus,  mosaismus  a  konečně  kře- 
sťanství —  to  vše  prý  není  nic  jiného  než  dlouhá  řada  stupňů,  po 
kterých  stoupá  lidstvo  k  dokonalejším  a  dokonalejším  formám  ná- 
boženského a  ethického  vývoje,  dlouhý  to  řetěz  nepřetržit}'ch  proměn,, 
ve  kterých  se  projevuje  ona  „bezvědomá  pravůle"  soustavy  Hartmannovy. 
Proto  každé  náboženství,  vyrůstajíc  na  půdě  soudobé  kultury,  vy^hovuje 
poměrům  své  doby,  lidé  mu  sami  vtiskli  svůj  ráz  a  své  názory  —  jsou 
s  ním  spokojeni,  a  více  od  něho  žádati  nejsou  ani  schopni;  neboť  se 
nedovedou  vžíti  v  budoucí  staletí,  v  dobu  pokročilejších  a  čistějších 
názorů.  Jinými  slovy:  každé  náboženst^'i  obsahuje  jen  relativní  pravdu, 
pokud  totiž  Kdstvo  dle  svého  stupně  vývoje  a  panujících  názorů  za 
pravdu  uznává  to,  co  mu  předkládá  jeho  náboženství.  Avšak  s  intellektu- 
alním  pokrokem  lidstva  přežije  se  i  staré  náboženství,  aby  ustoupilo 
jinému,  lepšímu,  které  se  více  srovnává  s  dokonalejšími  názory  pokročilého 


o  pokroku   v  katolictví.  83 


lidstva.  Také  křesťanství,  ač  dnes  představuje  nejdokonalejší  náboženskou 
formu,  podává  nicméně  pravdu  jen  relativní,  odpovídající  požadavkům 
doby,  proto  i  ono  jest  podrobeno  dalšímu  nepřetržitému  v}'voji.  Přijde 
jiná  doba,  jiní  lidé,  jiné  názory  a  s  nimi  také  jiné,  čistější  náboženství  — - 
až  jednou  v  nedozírném  budoucnu  ocitne  se  lidstvo  v  dlouho  očeká- 
vaném Kantově  ráji. 

Tak  hlásá  o  křesťanství  theorie  progressistů.  Co  říci  o  těchto 
theoriích?    Lze    mluviti    o  nepřetržitém,    nekonečném    pokroku    či  zdo- 

v 

konalování  náboženství  křesťanského,  po  případě  katolického  ?  Ci  zůstává 
křesťanství  v  každém  vzhlede  na  jednom  a  témže  stupni,  beze  vší 
známkv  života,  ztrnule  a  nehybně,  nic  se  neohlížejíc  na  ony  nesčetné 
a  dalekosáhlé  proměny,  které  s  sebou  přinesly  dějiny  v  době  dvou- 
tisícletého  trvání  náboženství  Kristova? 

Jde  především  o  to,  vytknouti  pravou  známku  pokroku.  Názor 
progressistiiv  o  pokroku  náboženském  zbudovaný  na  theorii  o  relativní 
pravdě,  padá  sám  sebou,  přihlédneme-li  blíže  k  podstatě  pravdy.  Jest 
v  tom  zajisté  zjevná  protiva,  hlásá-li  se,  že  dnes  jsou  pravdivý  věrouky 
a  mravní  zásady  některého  náboženství,  kdežto  za  1000  let  že  pravdivý 
budou  tytéž  sice  články  a  zásady,  ale  zdokonalené  a  v  podstatě 
proměněné.  Změna  pravdy  znamená  tu  zdokonalení,  pokrok.  Avšak 
každá  jestota  či  pravda  metafysická  jsouc  odleskem  věčné  ideje 
v  božském  rozumu,  je  tak  jako  její  pravzor  věčná  a  nezměnitelná. 
A  taková  je  také  vzhledem  k  lidskému  rozumu  pravda  logická, 
t.  j.  pravda,  kterou  člověk  poznává  předmětenstvo.  Ale  poněvadž 
lidský  rozum  jest  nedokonalý,  jsou  tu  dva  možné  případy.  Pojem, 
který  sobě  tvoří  rozum  lidský  poznávaje  předmět,  buď  se  shoduje 
s  tímto  předmětem,  a  pak  je  to  pojem  pravdivý;  anebo  se  s  ním  ne- 
shoduje, a  tu  jest  pojem  nepravdivý,  lichý.  Pravda  však  metafysická, 
jestota  věci  sama  zůstává  vždy  jen  jediná,  nezměnitelná,  nezávislá  na 
soudě  lidského  rozumu.  Křesťanské  učení  o  jediném  Bohu  bylo  pravdivo 
i  tehdy,  když  je  polytheismus  popíral.  Zde  není  stupňování,  evoluce, 
pokroku;  zde  jest  buď  pravda  nebo  nepravda.  Pravda  však  jest 
nesmiřitelná,  ona  se  nikdy  nespojuje  se  lží.  Lichý,  nepravý  pojem  ani 
za  miliony  let  nižádným  pokrokem  lidské  kultury  nemůže  se  zdoko- 
naliti tak,  aby  představoval  nějaký  vyšší  stupeň  pravdy,  a  to  proto, 
že  vůbec  nikdy  pravdy  nevyjadřoval.  Avšak  duch  lidský  může  buď 
vlastní  silou  nebo  pomocí  vyšší  odstraniti  roušku,  která  mu  dříve 
zahalovala  bud  zcela  nebo  z  části  zářné  slunce  pravdy,  a  takto  získanou 
pravda   postaviti   na   místo   starého   bludu.    Stalo-li  se  tak,   nastal   sice 


84  Jax  Staxék: 


poki'ok  poznání  rozumového,  avšak  nelze  mluviti  o  pokroku  pravdy 
samé.  Neboř  kde  jest  pokrok,  tam  musí  býti  tyž  p  o  d  m  ě  t.  který 
pokračuje,  a  ne,  jako  v  uvedeném  případě,  podměty  dva,  které  se 
zaměnilv:  blud  a  pravda.  Vždyť  jako  každá  mohutnost  člověka  tak 
i  jeho  mohutnost  poznávací  je  schopna  vývoje.  A  jako  u  jednotlivce 
tak  jest  i  u  celého  lidstva:  výsledky  vyššího  poznání  rozumového  dědí 
pokolení  za  pokolením,  a  tím  uskutečňuje  se  v  lidstvu  idea  pokroku. 
Z  toho  všeho  viděti,  že  jednota  a  souvislost  podmětu  jest 
hlavní  známkou  pokroku. 

Nyní  však  applikujme  tyto  zásady  na  pravdu  zjevenou,  na  ná- 
boženství křesťanské.  Mám  tu  na  mysli  křesťanství  jako  předmět 
křesť.  vírv.  t.  j.  nauku  Kristovu,  pomíjeje  zatím  theologické  védy.  ^) 

Co  jest  obsahem  křesťanství?  Je  to  souhrn  všech  pravd  Kristem 
zjevených,  či  krátce  řečeno:  je  to  katolické  dogma.  Eekl  jsem:  pravd 
zjevených.  Neboť  vše.  co  bvlo  Kristem  zjeveno,  má  věčnou  platnost, 
je  to  absolutní,  metafysická  pravda,  a  to  proto,  že  jsou  to  principv 
opírající  se  bezprostředně  o  autoritu  samého  Boha.  Proto  křesťanské 
dogma  bylo  pravdou  na  počátku  stvoření,  bylo  pravdou  za  času  Kristova 
tak  jako  nyní  i  v  nejzazší  budoucnosti.  Kristus  zjevil  lidstvu  všechny 
pravdy  nadpřirozené,  které  Bůh  ve  svém  věčném  úradku  vůbec  ustanovil 
člověku  zjeviti.  A  čemu  Kristus  učil,  to  bylo  zjeveno  pro  všechny  věky 
a  národy.  Aby  však  byl  uskutečněn  tento  vznešený  úkol  křesťanství 
proto  Kristus  založil  církev  a  odevzdal  jí  celý  poklad  své  nebeské 
naukv.  abv  ona  bvla  strážkvní  toho  pokladu  a  aby  veškero  lidstvo 
pod  vrchním  vedením  církve  čerpalo  z  něho  božskou  pravdu.  Kristem 
jest  božské  zjeveni  ukončeno  a  nikdo  na  světě,  ani  sama  církev  nemá 
práva  něco  k  němu  přidati  nebo  něco  z  něho  ubrati.  Církvi  dána  jest 
nadpřirozená  pomoc  Ducha  sv.,  ale  jen  proto,  aby  neomvlně  mohla 
hlásati  a  authenticky  vvkládati  pravdv  zievené  —  nebo.  abvch  užil 
výrazu    theologického:    křesťanské  depositum  fidei,    křesťanskou  nauku. 

A  dějiny  církevní  dokazují  zřejmě,  že  církev  vždyckv  plnila 
svůj  úkol.  Kdykoli  se  v  církvi  objevili  heretikové,  kteří  předstírali 
]iová.  Bohem  jim  zjevená  dogmata,  ať  to  byli  Montanisté,  Manichejci, 
Fraticellové,  Swedenborgiani  nebo  Irvingiani,  církev  vždy  se  postavila 
proti  nim  veškerou  svou  autoritou  nepřipouštějíc  ničeho,  co  by  nebylo 
obsaženo  v  nauce  Kristem  jí  svěřené,  v  depositu  fidei. 

Ale  netoliko    rozsah    pravd  zjevených    zůstal   podnes    a  zUstane 

')  v  úvaze  této  nečiním  rozdílu  mezi  křesťanstvím  vůbec  a  katolicismem.  Mám-li 
na  mysli  lyzí,  původní  křesťanství,  rozumí  se  taková  identifikace  sama  sebou. 


o  pokroku   v   katolictví.  85 


na  věkv  nezměněn,  také  obsah  křesfanskélio  nčeni  musí  zůstati  ne- 
dotknut. Křesťanské  dogma  jsouc  metafysickou  pravdou,  není  podrobeno 
změnám.  Jakákoli  změna,  která-  by  se  podstatně  dotekla  dogmatu,  není 
zdokonalením  pravdy,  jak  hlásají  progressisté,  nýbrž  znamená  dekadenci, 
úpadek:  kde  byla  pravda,  tam  nastoupil  blud.  To  zřejmě  dosvědčují 
déjinv  heresí.  Církev  s  krvácejícím  srdcem  raději  vyvrhla  ze  svého 
lůna  tisíce,  ano  miliony  svých  synů,  než  by  jim  byla  povolila  vztáhnouti 
smělou  ruku  na  věcnou  pravdu  dogmatu.  Dokladem  toho  jsou  dějiny 
anglikanismu.  Je  tedy  dnes  téměř  po  19  stoletích  náboženství  křesťanské 
rozsahem  i  obsahem  totožno  s  učením,  které  na  svět  přinesl  Kristus 
a  které  hlásali  apoštolově.  A  že  tak  bude  i  v  budoucnosti,  toho  záruku 
podává  neomylný  úřad  učitelský  v  Církvi  řízený  Duchem  svatým. 
Křesťanské  depositum  zůstane  na  vždy  uzavřeno  nepřijímajíc  nových 
pravd,  a  křesťanské  dogma  zůstane  na  věky  nezměnitelno!  Zde  není 
nijakého  pohybu,  a  proto  tu  nemůže  ani  řeči  býti  o  pokroku. 

A  přece  i  v  křesťanském  náboženství  můžeme,  ano  musíme  mluviti 
o  pokroku.  Starý  křesťanský  učenec,  sv.  Vincenc  Lerinský,  uvažuje 
o  nezměnitelnosti  křesťanských  pravd,  táže  se  sama  sebe:^)  Nebude 
tedy  v  církvi  Kristově  žádného  pokroku?  A  ihned  odpovídá:  Ale 
ovšem,  a  to  co  největší...  Ale  tak,  aby  to  byl  skutečně  pokrok  víry, 
ne  změna.  K  pokroku  totiž  náleží,  abv  věc  sama  v  sobě  rostla,  ku 
změně,  aby  se  v  jinou  obrátila.  A  dále  pokračuje  sv.  Vincenc  týmiž 
slo\^,  která  později  za  svá  přijal  sám  Vatikánský  sněm: 2)  Ať  roste 
tedy  co  nejvíce  jednotlivcův  i  celé  církve  vědomost,  ale  jen  ve  svém 
druhu,  v  témže  totiž  dogmatě,  v  témže  názoru. 

Těmi  slovy  jasně  jest  vyjádřeno,  kde  hledati  skutečný  pokrok 
náboženství  křesťanského:  nepokračuje  pravda  sama.  nepokračuje 
dogma,  ale  poki'ačuje  poznání  pravdy  u  člověka.  Člověk  zajisté, 
má-li  živou  věrou  přijati  pravdu  zjevenou,  musí  nejprve  znáti  předmět 
své  víry;  musí  poznati,  že  víra  jeho  je  rozumná,  že  je  člověka  důstojná. 
A  při   tom   má    křesťanství    eminentně    všeobecné,    universální   poslání: 


')  »Niilliisne  ergo  in  ecclesia  Christi  profectiis  habebitiir  religionis?  Haljeattir 
plane  et  maximus.. .  Sed  ita  tamen,  tit  ve  re  protec  tu  s  sit  ille  fidei,  non  jje  rmul  atio. 
Siquidem  ad  profectum  pertinet,  ut  in  semetipsam  unaquaeque  res  amplificetur, 
iul  pcrmutationem   vero,   tit  aliquid   fx  alio  in   aliud  transvertatur.« 

^)  »Crescat  igitur  et  multuiu  vebementerque  proficiat  tam  singulorum  quaiu 
omnium,  tam  unius  hominis  quam  totius  ecclesiae,  aetatnm  ac  saeculorum  gradibus 
intelligentia,  scientia,  sapientia,  sed  in  suo  dumtaxat  genere,  in  eodem  scilicet  dogmate, 
eodem  sensii  eademque  sententia.« 


86  Jan  Stanek: 


je  pro  všechny  lidi  všecli  věkviv  a  národů,  musí  všemu  lidstvu  od- 
pověděti na  nejdůležitější  otázky  životní.  Jednu  a  tutéž  pravdu  hlásal 
Kristus  prostým  rybářům,  žijícím  v  idyllickém  zátiší  na  břehu  jezera 
Genesaretského,  avšak  hlásal  ji  též  učeným  zákonníkům  v  židovských 
synagogách;  tutéž  pravdu  hlásal  sv.  Pavel  filosofujícímu  Ěeku  i  praktickému 
Římanu,  hlásala  ji  církev  národům  barbarským,  hlásala  ji  v  době  vzniklého 
a  zmohutnělého  protestantismu,  hlásala  ji  ve  století  18.,  v  době  bujícího 
rationalismu  a  revoluce,  hlásá  ji  i  ve  století  našem,  v  době  materialismu, 
liberalismu  a  revolučního  socialismu.  Kolik  tu  stupňů  vývoje  prožil 
duch  lidsk}'  ve  staletém  postupu  dějin,  kolik  velikých  processů  duševních, 
kolik  roztodivných  theorií  jednou  zavržených  a  přece  opět  a  opět  ohří- 
vaných a  hýbajících  lidstvem!  Slovem:  jak  různý  byly  stupně  civilisace, 
ve  kterých  se  pohybovalo  křesťanství!  A  přece  rozum  lidský,  ať  stojí 
na  jakémkoli  stupni  vývoje,  ať  žije  v  jakémkoliv  ovzduší  myšlenkovém, 
přece  vždycky  musí  býti  upokojen  naukou  Kristovou. 

A  taková  jest  božská  pravda.  Nebyla  apoštolům  odevzdána  ve 
formulách  mathematicky  vyjádřených  jako  mrtvá  litera,  která  by  musila 
býti  jen  věrně  do  paměti  vštěpována  ve  věčně  stejných  formách. 
Naopak.  Je  to  pravda  plná  života,  proto  Bohem  zjevená,  aby  prostřed- 
nictvím církve  založila  v  lidstvu  nový,  zdravý  myšlenkový  život  a  aby 
je  i  mravně  obrodila.  Bylo  to  z  počátku  ovšem  jen  símě,  ale  v  tom 
semeni  byl  ukryt  celý  živoucí  strom  s  nejkrásnějšími  květy  a  nej- 
hojnějším ovocem.  Dogma  nebylo  ihned  do  podrobností  vymezeno; 
v  pravdě  jedné,  určitě  —  explicite  —  v^^slovené  bylo  často  obsaženo 
implicite  mnoho  jiných  pravd.  Křesťanské  depositum  podobalo  se  vzácné 
drůze  nejčistějších  krystalů.  Každý  krystal,  který  vynikal  nad  povrch 
drůzy,  vábil  člověka  svým  oslňujícím  leskem.  Člověk  s  obdivem  hleděl 
na  duhové  barvy  krystalu  nic  nedbaje,  že  pod  ním  jest  ukryto  mnoho 
jiných  vzácných  drahokamů  —  jemu  stačilo  to,  co  jasně  viděl,  více 
nehledal.  Ale  netrvalo  dlouho  a  křesťanské  učení  přešlo  ve  známost 
antických  filosofů.  Hluboké  spekulaci  nakloněný  Orient  nechtěl  se  již 
spokojiti  prostou  formou,  ve  které  mu  bylo  podáváno  křesťanství. 
Myslitelé  snažili  se  vniknouti  až  v  hlubiny  křesťanských  tajemství. 
A  skutečně  podařilo  se  mnohým  vniknouti  hluboko  do  pravd  křesťan- 
ského náboženství,  poznati  ty  krystaly  ukrj^té  ve  hlubinách  drůzy  — 
ale  bohužel  mnozí  z  nich  zabloudili  také  na  bezcestí.  Tak  povstaly 
v  církvi  první  bludy.  Vyznavači  křesťanství  rozděleni  na  dva  tábory: 
na  jedné  straně  orthodoxie,  na  druhé  straně  herese.  A  nyní  teprve 
pozvedla  svého   hlasu  neomylná   autorita   církve,    repraesentovaná   buď 


o  pokroku  v  katolictví.  87 


náměstkem  Kristovým  „ex  catliedra"  mluvícím  nebo  všeobecnými  sněmy 
ve  spojení  s  hlavou  církve:  zjevené  dogma,  které  posud  bylo  otevřeno 
nejrůznějším  výkladům,  bylo  jasně  formulováno,  určitě  vymezeno, 
objasněno.  Jedině  pravá  strážkyně  víry,  církev,  vložila  povolanou  ruku 
v  tajemné  záhyby  krystalové  drůzy,  aby  odtud  na  světlo  v^mesla 
drahokamy  skryté  v  lůně  pokladu.  Nebyly  to  nové  pravdy,  které 
definovala  církev,  ale  pravdy  Bohem  zjevené,  však  do  té  doby 
málo  poznané,  bludně  ^^'kládané.  Kdj^ž  sněm  Nikejský  proti  arianismu 
popírajícímu  božství  Kristovo  prohlásil  slavně,  že  vtělené  Slovo  je 
•stejné  podstaty  s  Otcem  —  ó[Jiooúaío?  tw  I\oí~/.  —  nebylo  to  nic  jiného 
než  prostá  pravda,  vyslovená  v  evangeliu  sv.  Jana:  „Já  a  Otec  jedno 
jsme."  (Jan  10,  30.)  A  podobně  dalo  se  i  na  ostatních  všeobecných 
sněmech  od  sněmu  Nikejského  až  po  sněm  Vatikánský:  z  popudu 
vnějšího  byla  tam  církví  slavně  prohlašována  čistá  křesťanská  pravda, 
určitě  vymezená  a  objasněná  hlavně  s  té  stránky,  proti  které  se  nejvíce 
stavělo  ostří  herese  nebo  zvrácený-ch  myšlenkových  proudů.  Co  již  dříve 
bylo  v  církvi  všeobecně  věřeno  jsouc  materielně  obsaženo  ve  formulo- 
vaných již  véročláncích  a  v  starém,  apoštolském  podání,  to  bylo  nyní 
slavně  prohlášeno:  dogma  dříve  materiální  stalo  se  po  prohlášení 
dogmatem  formálním. 

V  tomto  pohybu  a  vývoji  nemění  se  ani  zjevená  pravda  ani 
subjektivní  víra,  která  stále  musí  obsahovati  celou  pravdu  zjevenou, 
ale  zdokonaluje  se  poznáni  pravdy  zjevené.  Lidské  poznání  je 
tu  obohacováno  a  prohlubováno  —  ne  sice  novými  pravdami^  ale 
tím,  že  jasněji  poznává  rozsah  i  obsah  dogmatu.  Jinak  řečeno:  je  to 
pokrok  rozumového  poznání  vzhledem  k  pravdám  zjeveným,  pokrok 
směrem  extensivním  i  intensivním.  A  to  jest  onen  pohyb,  který  se 
všeobecně  nazývá  historií  dogmatu.  V  boji  s  bludem  obhajuje  církev 
božskou  pravdu,  a  každá  posice,  které  se  zmocní  v  tomto  boji,  jest  ji 
pro  všechnu  budoucnost  nedobytnou  tvrzí  proti  novjnn  útokům. 

Než  vše,  co  posud  bylo  řečeno  o  pokroku  našeho  poznání  vzhledem 
tu  pravdám  křesťanským,  týkalo  se  jen  mimořádného  učitelského 
úřadu  v  církvi,  kde  totiž  církev  dle  potřeby  času  vystupujíc  jako 
nejvyšší  strážkvně  pravdy  uložené  v  pokladě  víry  slavně  definuje  a 
authenticky  vykládá  dogma.  Avšak  nejen  mimořádný,  nýbrž  i  řádný, 
obyčejný  učitelský  úřad  v  církvi  nemálo  přispěl  k  dokonalejšímu 
poznání  křesťanských  pravd.  „Jděte  do  celého  světa  a  učte  všecky 
národy",  tak  přikázal  Kristus  apoštolům  zakládaje  církev.  A  orgánové 
církve  plníce  příkaz   božského  Mistra,    hlásali  a, hlásají    po  všem  světě 


88  Jan  Stanek: 


pravdu  zjevenou.  Kazatelna  a  škola  jsou  ona  místa,  kde  vykonává 
církev  svůj  čestný  úřad  učitelský  neúnavně  pečujíc  o  náboženské 
vzdělání  kléru  i  lidu.  Orgánové  církve  vyjímajíce  pravdu  z  bohatého' 
pokladu  víry,  podávají  a  vykládají  ji  věřícímu  lidu  ve  formě  takové^ 
jakou  vyžadují  povaha  doby  a  stupeň  civilisace.  Je  tedy  samozřejmo^ 
že  také  tato,  mokl  bych  říci  praktická  učitelská  činnost  církve  valné 
přispívá  k  subjektivnímu  pokroku  křesťanství. 

Tímto  však  přicházím  k  dalšímu  činiteli  pokroku  na  poli  ná- 
boženském. Jestif  řádný  učitelský  úřad  v  církvi  pevně  spojen  s  theo- 
logickou vědou,  od  jejíhož  stavu  v  té  neb  oné  době  jsou  v  jistém 
smyslu  závislí  orgánové  církve  učící.  —  Katolická  theologie  jest  věda,, 
jejíž  materiální  předmět  je  týž  jako  předmět  víry,  t.  j.  pravda  zjevená. 
A  tuto  pravdu  přijímá  theolog  opíraje  se  o  autoritu  zjevujícího  se 
Boha,  a  hledí  ji  z  pramenů  zjevení  Božího  dokázati,  v  soustavný  celek 
uvésti,  pokud  možno  rozumu  lidskému  přístupnou  učiniti  a  všechny 
námitky,  které  se  buď  proti  samým  jejím  principům  nebo  proti  jedno- 
tlivým jejím  naukám  činí,  vyvrátiti.  Proto  i  rozum  theologův  musí  býti 
osvícen  světlem  víry;  neboť  principy,  na  kterých  buduje  theolog  svoji 
vědu,  po  většině  nejsou  v  sobě  evidentní,  ale  theologie  musí  je  přijati 
jako  výsledky  jiné,  vyšší  vědy,  kterých  již  sama  nedokazuje.  A  touto 
vědou  jest  věda  Boha.  Patrno  tedy,  že  jen  ve  světle  víry  mohou  býti 
theologu  jasný  principy  jeho  vědy.  Proto  je  první  povinností  theologie 
dbáti  toho,  aby  pravdy,  které  přijímá,  ve  všem  se  shodovaly  s  dogmatem 
církve.  Nikoli  theologie,  ale  církev  sama  má  záruku  neomylnosti  ve 
stálé  pomoci  Ducha  svatého. 

A  je  snad  zdržován  rozvoj  theologické  vědy  proto,  že  bezpod- 
mínečně věřiti  musí  tomu,  co  věřiti  káže  neomylná  autorita  církve? 
Nikoli,  naopak.  Církev  jest  jí  nejspolehlivějším  vůdcem,  který  vede 
theologii  bezpečně  ku  zřídlům  pravdy.  Zpustiti  se  tohoto  vůdce  zna- 
menalo by  úpadek  a  zkázu  theologie.  Theologie  má  v  křesťanství  úkol 
toliko  výpomocný,  úkol  však  stejně  vznešený  jako  důležitý.  Ona  jest 
výtečným  prostředkem,  kterým  orgánové  církve  vštěpují  v  ducha 
i  srdce  lidu  nauku  zjevenou,  je  prostředkem,  který  se  snaží  vyčerpati 
božskou  pravdu  vědeckými  distinkcemi  až  do  nejjemnějších  nuancí 
a  pak  přu*ozeně,  methodicky  a  soustavně  ji  podávati  lidskému  duchu 
dle  stupňů  jeho  intelligence.  Již  z  toho  viděti,  že  nutný  je  pokrok 
theologické  vědy  v  dějinách,  pokrok  analogický  s  pokrokem  dogmatu. 
Pravdy  implicite  obsažené  v  depositu  theologie  svými  prostředky  od- 
haluje v  pramenech  zjevení  a  božské  pravdy  jasněji  a  hlouběji  vykládá  — 


o  pokroku   v  katolictví.  89 


ovšem  vždy  jen   ve  smyslu,    který  přijímá  a  schvaluje  církev.    V  této 
snaze   jsou  theologii    po  ruce    všechny  vymoženosti    lidské  vědy:    vědy 
přírodní  i  historické,    filosofie,    psychologie,   kritika  a  j.  —  to  vše  jest 
bohatá  pokladna,  ze  které  čerpá  theologie  posilu  ku  svému  zdokonalení. 
Vše,  co  dobrého  nalézá  theologie  v  těchto  vědách,  přijímá  ve  své  služby 
k   jasnějšímu    poznání    božské    pravdy    a    k    boji    proti    bludu.    Proto 
s    každvm    pokrokem    věd    profánních    kráčí    v    před    také    theologie. 
Klassický  toho  doklad  podává  filosofie  Aristotelova.  Když  ve  středověku 
Arabové    obraceli    ostří    peripatetiky    proti    učení    křesťanskému,    naši 
theologové    záhy  poznali  svůj   úkol.    Osvojili  si  sami  soustavu  velikého 
íStagirity,    očistili  ji  z  některých  bluduv    a  do  jejích  přesně   logických 
forem    vkládali    božskou    pravdu,    budujíce    takto    vznešenou    stavbu 
scholastické  theologie.  Tím  dostalo  se  křesťanské  bohovědě  mezi  jinými 
i  veleducha  Aquinského.    Podobně    děje  se    i  v  jiných  vědcích,   jestliže 
se  nevloží  zlá  vůle  jako  klín  mezi  theologii  a  vědy  profánní.   A  když 
theologie    přijímá    výsledky    profánních    věd    ku    vznešeným     účelům 
bohovédným.    povznáší    a   posvěcuje    tím    zároveň    vědu    profánní.    Tak 
ruku  v  ruce  u  věčné  harmonii  kráčí  v  před  theologie  i  věda  profánní 
za  společným    cílem,    kdykoli  světlo    křesťanské  víry    osvěcuje    myslící 
duchy.  Avšak  přes  všechen  pokrok  lidského  poznání  na  poli  náboženství 
křesťanského  zůstane  na  věky  nezměněna  věčně  stejná  pravda  dogmatu ! 
(P.  V.)  Theologie  není  a  nemůže  býti  učitelkou  církve,  nýbrž  naopak, 
ale  vědecké  bádání  v  theologii  jest  i  církvi  na  výsost  potřebno,  právě 
proto,    aby,    co  v  ni   lidské  píli  a  snaze  ponecháno,    také  skutečně    dle 
pravdy  církevní    a  zjevené    |  rovedeno  bylo.     Eíci,    že  theologie    nesmí 
učiti  než  čemu  Církev  učí,  je  formule  velmi  jednoduchá,  ale  nedostatečná, 
protože  zhusta  právě  o  to  jde.  čemu  církev  skutečně  učí.  To  zjistiti, 
náleží    také    a    hlavně    theologii.    Ve    vzájemnvch    vvčitkách,    jimižto 
theologové  t.  z.  přísnější  a  volnější  se  stíhají,    přesnadno  kolikrát  roz- 
hodnouti, kdo  více  chvbuje:  zda  ten,  kdo  svá  zbožná  přání  a  fantastické 
nápady    za    nauku    církevní    vydává,    či    ten.    kdo    počínání    takové    za 
pověrečnost    vyhlašuje.    Jisto    jest.    že    i    této    druhé    straně,    domněle 
liberální,    nejednou  připadla  již  úloha,    hájiti  církev  a  učení   její   proti 
dobře  míněným,  ale  neoprávněným  snahám  theologů  domněle  nejpravo- 
věrnějších,  dle  předpisu  daného  Církvi  apoštolem:  sapere  ad  sobrietatem 
(Řím.  12,  3),  přeneseného  na  tento  obor.  neoddávati  se  přemrštěnostem. 
Jestliže    ve    věcech  taktických    a    disciplinárních    i    mezi    apoštoly    za- 
vládala  na  čas  různost  mínění,  a  podobně  po  všecky  věky  až  do  dneška 
s    nejlepšími    úmysly    může    býti    spojena    různost    názorů,    nesluší    se 


90  Jax  Staněk:  O  pokroku  v  katolictví. 

ukvapovati  v  úsudcích  o  tom.  co  je  církevní  a  co  není.  I  dog-niatika, 
pokud  neobsahuje  skutečných  dogmat,  je  schopna  a  potřebuje  opraw 
ve  mnohých  částech,  ať  se  starší  škohi  brání  jakkoli. 

Naopak  nemůže  pokrok  theologie  spínán  býti  tak  těsně  s  denními 
změnami  ducha  času,  aby  z  jykýchkoli  domněle  vědeckých  důvodů 
podvrátil  i  základy,  jejichžto  budování  i  theologie  sloužila  a  slouží: 
základů  života  bohulibého,  církevního.  K  takovýmto  neoprávněným 
snahám  čítati  třeba  na  př.  nacionalismus,  pokud  jest  výlučný,  ne- 
snášelivý  a  podmanivý.  Spočívá-li  náboženský  život  na  samorostlých 
základech  národních,  dovede-li  je  náboženství  proniknouti  a  posvětiti, 
je  dobře,  ba  je  to  poYněr  nejlepší;  neboť  tentýž  Bůh,  který  mne  chtěl 
míti  katolíkem,  chtěl  mne  také  míti  Slovanem,  Cechem,  a  žádná  církev, 
žádný  papež  nemá  práva  dělati  ze  mne  Němce  nebo  Vlacha.  Ale  právě 
proto  nemá  ani  žádný  kmen.  byť  sebe  pokročilejší,  práva,  usurpovati 
církev  nebo  theologii  pro  sebe  a  vnucovati  ducha  svého  jiným.  V  tom 
jest  universální  povolání  církve,  tak  staré  jak  ona  sama,  udržovati 
lásku  a  ctnost  mravní  mezi  všemi,  vyšší  nad  veškeren  učený  pokrok, 
nad  veškeru  superioritu  plemene  neb  jednotlivce. 


VlXCEXC  Vávra:   Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan   Helcelet.  91 

Dr.  Ignáe  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet 

Příspěvek  životopisný.   Podává  Vixc.  Vávka. 

VI. 

Jako  listy  předešlé  tak  i  tento,  psaný  asi  v  druhé  polovici  října 
nebo  v  listopadu  roku  1849..  dotýká  se  poměrů  na  filosofické  fakultě 
v  Olomouci  a  zvláště  obsazení  uprázdněnýck  míst.  Některých  vět  nelze 
uveřejniti,  ač  výborně  \"}'stihují  povahu  Hanušovu. 

..Příteli,  byla  to  honba  po  té  Griiterlehre.  Lepař  nemohl  nic  nahnat, 
málo  žáků  ji  poslouchalo  a  z  těch  ještě  málo  kdo  v  Praze  byl.  Lumbe 
také  asi  před  třemi  dny  přijel  a  obklíčen  jsa  množstvím  studentů,  nebyl 
k  dostání.  Darmo  jsem  tam  byl  dvakrát  a  dnes  teprv  náhodou  jsem 
ho  na  ulici  chytil  a  více  nepustiL  až  mně  všecko  pověděl.  Pracoval 
prý  již  mnohá  léta  na  této  , dobro  vědě'  a  chystal  ji  do  tisku.  Měla  býti 
pět  svazků  silná!  Ale  žádný  knihkupec  nechtěl  mu  na  udici.  Z  větší 
části,  jak  pravil,  obsahovala  nařízení,  jak  panství  politicky  a  soudně 
byla  zřízena  a  spravována.  Teď  práce  jeho  je  docela  mimo  potřebu, 
a  sám  mi  pravil,  že  již  patří  ,do  dějinstva' . . .  Lituji,  že  oekonomickou 
část  obšírněji  nevvpracoval,  neb  ta  zůstane  nyní  jedinou.  V  ní  též 
pracuje,  a  jak  mi  řekl.  drží  se  při  pracování:  R.  Veit,  Handbuch  der 
Landgiiter-Verwaltung-slehre,  Au_íís])urg-  1838.  tři  dosti  silné  svazky.  Jak 
jsem  mu  porozuměl,  jest  nová  Giiterlehre,  nic  jiného  než-li  obyčejná 
oekonomie,  potřebná  pro  statky  větší,  tudíž  oekonomie  ve  zvláštním 
smyslu.  Skripta  jeho  musela  býti  kratší  (neb  kdo  by  ó  svazků  mohl 
za  rok  přednésti"?),  a  Lepař  neustane  u  vyhledávání  jich.  Tof  by  byl 
dnes  §  1.  —  §  2.  jednati  bude  o  návrhu  na  professuru  filosofickou. 
Mrzí  mne,  že  jste  se  dali  direktorem  od  zásady  rovnoprávnosti  odehnati, 
ačkoli  jist  jsem.  že  jsi  odporoval.  Direktor  či  zvláště  direktorkyně 
dobře  si  to  navlíkla,  že  Zimmermannem  prorazila.  Jestli  on  to  dostane, 
budu  ještě  spokojen;  pakli  Viktorin  aneb  Pompě  vyvázne,  potom  si 
fíolomouc  dala . . .  Ale  nezapomeň  a  piš  mi  i  řadu  druhých  mimo  terno, 
jak  jste  je  navrhli.  Co  dělá  Kabeš?  Piš  i  to,  a  piš  vůbec  A^šecko.  co 
víš  o  universitě.  Poměry  naší  universitv  Tě  nezajímají,  neboť  je  Ti 
cizí,  ale  já  ještě  jednou  nohou  visím  v  Holomouci.  Jen  to  Ti  povím, 
že  v  pátek  se  svrhne  direktorát  a  vyvolí  nové  děkanství.  Jakého 
šilhavého ')  děkana  asi  vy  vvvolíte?  Co  je  s  Fikrem"?  F«yl  dlouho 
v  Praze  a  s  Mathonem  vyjednával;  doufá,  že  celá  věc  padne  pod  stůl 
a  že  zůstane  Fikrem.  Xěmecká  logika  se  dotiskuje;  jak  bude  hotova, 
pošlu  ji  studentům  do  Holomouce.  Českou  doporučuj u.  V  Duševědé  mé 
^eské  zůstalo  dosti  chyb  tiskových  a  jiných  chylnček.  V  domácnosti 
své  žiju  příliš  šťastně,    ne  sice  příliš,   abych  si  nepřál  ještě  více.    aneb 

1)  Narážka  na  SUhavéiio,   professora   universitního  v  Olomouci. 


'j2  V^incenc  Vávra: 


abych  neměl  svědomost  nedostatku  na  všech  stranách,  ale  přece  příliš 
v  tom  smyslu,  že  mi  méně  času  a  chuti  ku  práci  zbývá,  než-li  bych 
si  přáti  měl.  Pepi  a  Lotty  jsou  každý  den  večer  u  nás,  a  já  za  týden 
málo  více  než  jednou  v  besedě.  8edím.  zdá  se  mi  někdy,  tuze  doma 
jako  filistr;  ale  co  dělat,  sedí  se  mi  dobře  doma,  a  pivo  se  mi  zdá 
co  den  býti  lepší.  Přál  bych  si,  abych  se  mohl  asi  měsíc  buď  oddati 
úplnému  dolce  far  niente,  buď  úplné  práci,  tak  ale  rozkoš  zapuzuje 
práci  hlavní  a  tato  onu.  Dětem  se  také  dobře  daří.  Od  Laury  a  Rózy 
dostaneš  tyto  dni  psaní,  já  spěchám,  abych  poštu  nezmeškal.  Jsme  Ti 
všichni  srdečně  oddáni." 

VII. 

Dne  12.  prosince  1849,  kdv  Dr.  Helcelet  už  do  Brna  byl  jmenován, 
ale  v  Olomouci  ještě  dlel,  psal  Hanuš  dlouhý  list,  ve  kterém  podrobněji 
zmiňuje  se  o  literárních  a  společenských  poměrech  v  Praze,  o  svých 
pracích  a  plánech,  nezapomínaje  ovšem  dosud  Olomouce.  Píše: 

„Psaní  Tvé  poslední,  drahý  příteli,  trochu  mrzutosti  zplodilo 
v  rodině  tím,  že  jsi  v  jednom  psaní  psal  i  Rose  i  Lauře.  Psaní,  jež 
píšeš  Rose,  nečtu  nikdy . . .  Všecka  psaní,  jež  dostává  Laura,  čítám, 
neb  velí  to  průhlednost  tak  nutná  v  manželství,  i  já  netajím  nic  před 
Laurou.  Pepi  Kalino vic ')  již  odjela,  jest  tomu  asi  tři  neděle,  do  Chlumu; 
matka  Kalinovic  zemřela  předešlý  týden . . .  Kalinovic  Mari  přijede  zítra 
k  nám  do  Prahy,  neb  jede  k  tetě  do  Plzně,  nebude  však  meškati 
u  nás,  nýbrž  u  příbuzného  svého,  prof.  Krále.  Nebude  též  dlouho  v  Praze. 
Těším  se  velmi  na  ni.  Zaneprázdněn  jsem  až  hanba,  ačkoli  nepodléhám 
tolika  hodinám,  jako  Ty.  bídný.  Čtvero  v  ''raze  přednášet  jest  příliš, 
protože  posluchači  žádají  nyní  více  namáhání  professorova  než  jindy. 
Příprava  k  přednáškám  stojí  mne  mnoho  hodin.  A  potom  ta  nesmírná 
sezení  v  l'raze!  Sbor  professorů  jest  asi  25  osob;  můžeš  si  tedv  po- 
mysliti ty  náramné  debatty  shromáždění,  složeného  z  tak  různ\-ch  živlů. 
Přítele  jsem  však  ještě  žádného  v  Praze  nenalezl.  Čelakovský  líbí  se 
mi  velmi,  je  ale  pro  mne  tuze  poiVidný  a  starv-.  K  Vocelovi  chodívám 
každou  neděli  ráno  v  lO — ^12  h.  na  rozhovor  a  literární  čtení.  Je  nás 
asi  9,  ,mírná  to  česká  strana*.  Však  v  divadle  ve  čtvrtek  a  v  besedě 
někdy  na  večer  jsme  pohromadě  všichni.  Není  nikde  nic  ideálního, 
trampot  všude  dosť.  Zákň  mám  všech  všudy  asi  90  Piš,  jak  se  skončila 
veselohra  s  Feilerem  a  smutnohra  Tvého  příchodu  do  Brna.  Filosofie 
již  obsazena"?  Kepochopuju  Tě  někdy.  Jednou  jsi  mi  psal,  že  jste  3°  1" 
dali  Pompeho  či  Weschého.  podruhé  že  Volkmanna,  potřetí  že  ostatní 
byli  řáděni  v  pořádku  alfabetickém  a  posléze  píšeš,  že  Náhlovský  byl 
dán  ultimo  loco  od  Vás.  Zimmermann  i  do  Prahy  psal.  že  nemá  naděje, 
ale    i    Náhlovský    prý    naděje    nemá,    třetí    kdosi    má    Holomoucí    býti 

')  Z  rodiny  té  hyl  též  bývalý  místodržitel  moravský  Kalina  lytír  z  Urbanova; 
pocházela  z  Jindřichova  Hradce. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  93 

obdarován.  Káhlovsky  tu  sedí  již  pátý  měsíc;  má  plat  professora 
Přemyslského  a  neprofessoruje  nic...  Švanda  Tvá  s  arcimamlasem^)  se 
mi  líbí,  jsou  to  přece  darebáci  nestydatí.  Však  dobře  máš.  že  se  tím 
cítíš  svobodnějším. 

Malíř  Mánes  skutečně  kreslil  Riegera,  a  je  to  spolek  ten 
„Jednota  výtvarnýcb  umělců"  vší  podpory  hoden;  má  i  stálou  vý- 
stavu a  každému  přístupnou,  na  nábřeží.  Jsem  v  Praze  spokojen, 
jen  peněz  je  málo.  Je  tady  všecko  drahé  a  mnoho  bylo  třeba  do 
hospodářství  zakoupiti,  co  bídou  Holomouckou  bylo  pominuto.  Rmoutí 
mne  to  velmi,  že  až  podnes  nemohl  jsem  zapraviti  Ti  dluh  tak  velký 
a  tísní  mne  to,  že  vláda  tak  dlouho  s  odměnou  za  lubem  drží.  Ne- 
pochopuju,  že  nějaké  promemoria  nezašlete  na  ministerium,  neb  to 
není  žádná  milost,  toť  je  právo  vaše.  Plat  můj  Holomoucký  za  srpen 
teprv  v  lednu  mi  odrazí,  to  je  rozkoš!  Xezadáte-li  Vy  brzo  promemoria, 
zadáme  my,  Kabeš  a  já,  jako  odloučení  údové  university  Holomoucké.'') 
Proč  se  převor  na  mne  durdí,  jak  píšeš,  nepochopuju,  a  Kabeš  mi  to 
říci  nechce.  Však  se  vidíme  s  Kabešem  málo  kdy.  Pracoval  jsem  tyto 
dny  velmi  pilně,  neb  jsem  spěchal  ku  konci  české  logiky.  Teď  ale 
nemám  peněz  na  tisk,  a  knihkupci  vše  do  hrdla  vhodit"?  Je  to  s  těmi 
penězi  zpropadená  věc;  Tys  v  té  příčině  velmi  šťastným.  Německou 
logiku  Ti  co  nevidět  zašlu,  abys  ji  rozdal.  Kdybych  věděl,  jakých 
archů  Sloboda  ^j  ještě  pohřešuje,  přiložil  bych  je.  Jak  se  vede  Mošnerovi? 
Jungmann  zdá  se,  že  se  zotavil  křížem  Leopoldovým  a  dosti  živě  si 
vykračuje  po  městě.  Vzkřísila  se  Lípa  *)  v  Holomouci.  ačkoliv  pod 
jiným  jménem?  Jak  se  má  Vodička."^)  Bříza, ^)  Otto')  a  jak  pravoslavný 
Ficker,  Kopecký  a  Šilhavý?*)  Vidíš,  že  ještě  visím  v  Holomouci  a  že 
mi  mílo  o  Vás  zvěděti.  Palacký  se  hněvá  trochu  na  Uechv,  že  píší 
oii  a  v,  co  teď  i  Šafařík  přijal.  Já  nejenom  sám  se  cvičím  v  tělocviku, 
nýbrž  pilně,  čemu  jsem  se  naučil,  s  dětmi  opakuju,  z  čehož  ony  mají 
velkou  radost.  Piš  brzo  a  mnoho,  příteli!  74  exempl.  logiky  pošlu  Ti. 
Zbude-li  jeden,  dej  ho  Šilhavému  pro  bibliotéku.  Snad  uvidíš  Slavíka 
v  kaťírné,  zeptej  se,  co  dělá  zavřená  u  něho  historie  íilosoíie.  Skoč 
i  k  Paslavskému  a  k  Neugebauerovi  a  zeptej  se  na  archv  dějinstva 
vzdělanosti.^)  Dej  si  po  novém  roce  účty  ])ředložiti  a  vezmi,  co  ostalo 
archů,  k  sobě,  nechtějí-li  to  knihkupci  déle  v  komisi  podržeti,  což, 
jak  se  mi  zdá,  již  bůhdarmo  jest." 


')   Koho  míní,  jest  mi  neznámo. 

-)  Jednalo  se  o  remuneraci  za  zvláštní   české  přednášky  na  universitě  olomoucké. 

^)   Daniel,   spisovatel  známého  díla   »Rostlinnictví«. 

*)   slovanská,   studentsky  spolek. 

')  František,  kaplan  v  Olomouci,  později  děkan  a  poslanec  v  Konici. 

")  Krist.,   továrník  v  Olomouci. 

')  Max,  zdravotní  rada. 

")  professoři  university  olomoucké. 

^)  Hanušovy  spisy:  »Gesehichte  der  Philosophie  von  ihren  Anfángen  an  his  zur 
Schliessung  der  Philosophen-Schulen  durch  Kaiser  Justinian.  Mít  Bcigahe  der  Literatur 
vom  allgemeinen  kulturhistorischen  Standpunkte.« 


94  Vincenc  Vávra: 


VIII. 

Dr.  Helcelet  velice  si  rozhněval  Hanuše  pro  odpověď  na  list  Vil. 
Je  krátký  a  úsečný,  a  také  v  dopisováni  nastala  mezera  tři  čtvrtí  roku, 
Počátek  listu  týká  se  dcery  kroměřížskélio  učitele,  Františka  Mirovíta 
Lorenze.  uvědomělé  Češky  a  divadelní  ockotnice,  o  níž  také  Němcová 
s  pochvalou  se  zmiňuje  v  dopise  na  Veroniku  Vrbíkovou  v  Brně.i) 
List  Hanušův  zní: 

„Žádosti  Tvé  stranv  Lorenzové  vyhověl  isem  ihned,  obdržev  list 
Tvůj.  Tyl  hodlá  do  Vídně  v  záležitostech  českého  divadla,  při  kteréž 
příležitosti  i  Holomouc  navštíví.  Nestane-li  se  tak,  dopíše  prý  Tobě 
sám  tyto  dny.  Ústně  mi  řekl,  že  Lorencové  v  Kroměříži  ani  neviděl 
ani  o  ní  neslyšel,  čehož  lituje.  Pozvati  ji  prý  do  Prahy  nemůže,  protože 
ne^^.  zdali  by  se  obecenstvu  zalíbila  a  že  by  jí  potom  cesta  nazpět 
nemohla  býti  vhod.  Začátečnic  prý  mají  mnoho  v  Praze,  ale  málo 
dobrých  herkyň.  Mluvil  jsem  i  se  Strakatým.  Ten  řekl  mi,  že  závisí 
vše  od  Tyla.  Tedy  posečkejme.  Tyto  řádky  chtěl  jsem  Ti  psáti  a  zaslati 
hned  ten  den,  jak  jsem  se  o  tom  dozvěděl,  nebyl  jsem  však  s  to  pro 
pobouřenou  mvsl  mou.  Tys  mne  až  do  kořene  bytí  mého  urazil, 
obviňuje  mne  bez  důvodu  z  ,policajtství  domácího*  a  musím  velkou 
a  dlouhou  dobu  času  nechati  uplynouti,  než  se  citové  vděčnosti  k  Tobě 
a  hněvu  u  vnitřnosti  smíří.  Nemohu  pochopiti,  jak  jsi  s  to  dopisovati 
člověku,  který  by  tak  ničemným  byl,  jak  mne  v  listu  svém  kreslíš. 
Ostatně  Ti  přeju  k  povolání  Tvému  statečnému  do  Brna  štěstí. 

3.  ledna  1850.  Hanuš." 

IX. 

Roku  1849.  přičiněním  předních  vlasteneckých  mužů  moravských 
i  českých  založena  b^-la  „Národní  jednota  sv.  Cyrilla  a  Methuda",  jejíž 
účel  byl:  vydávati  knihy  směru  vědeckého  a  zábavného,  podporovati 
knihovny,  čítárny,  přírodozpytné  sbírky  a  umělecká  díla.  Stanovy 
schváleny  10.  listopadu  a  za  sídlo  Jednoty  ustanoveno  Brno.  Mezi  za- 
kladateli čteme  jména  mnohých  a  mnohých,  kteří  u  vděčné  paměti 
národa  trvají,  jako:  Dr.  A.  Beck,  min.  konc.  ve  Vídni,  Eg.  hr.  Belcredi, 
Jan  Ev.  Bílý,  Dr.  T.  Bratránek,  bratří  Břízové,  Petr  rytíř  Chlumecký, 
Dr.  Fryc  v  Jihlavě,  Dr.  J.  Haní  v  Třebíči,  Dr.  L  Hanuš,  K.  Havhček, 
Dr.  Jan  Helcelet,  Matouš  Klácel,  Dr.  Jan  Kozánek,  Dr.  Jan  Lachnit, 
M.  rvtíř  Manner.  A.  Marek,  děkan  v  Libuni,  Dr.  Mošner  v  Olomouci, 
Jan  Ohéral,  Fr.  Palacký,  Fr.  Poimon,  Em.  hrabě  Potting,  tehdy  kaplan 
ve  Velkém  Meziříčí,    Dr.  Alois  Pražák,   Jan  hrabě  Serényi,    Fr.  Sušil, 


1)  Viz  Časopis  Č.  Musea,  r.   1896.   »Nové  dopisy  B.  Němcové*. 


Dr.   Ignác  Hanuš  a  T>v.  Jan   Helcelet.  95 

T.  Šimbera,  Fr.  Skorpik,  K.  Smídek.  Bedřich  hrabě  Sylva-Taroucca, 
Dr.  L.  Teindl,  Prav.  Trojan.  F.  Vodička,  major  Fr.  Zach  v  Bělehradě  a  j. 

Starostou  hned  prvního  roku  zvolen  byl  Dr.  Jan  Helcelet,  kterýž 
se  takto  postavil  v  čelo  českého  ruchu,  zvláště  po  stránce  buditelské 
a  vědecké. 

Veškera  práce  Jednotv  rozdělena  na  odborv,  a  to  historickv, 
filologicky,  přírodovědecký,  umělecký,  humanitní,  hospodářský  a  pro 
vvdávání  kalendáře.  Též  v  kalendářním  odboru  předsedou  byl  Helcelet, 
z  jehož  podnětu  měl  vycházeti  od  r.  1851.  kalendář,  který  by  vyhovoval 
i  lidu  obecnému  i  intelligenci  české  na  Moravě.  To  bylo  ovšem  ne- 
snadné stanovisko  a  piisobilo  mnoho  starostí  Helceletovi,  jenž  se  stal 
redaktorem.  Nicméně  podařilo  se  Helceletovi  skupiti  kolem  sebe  přední 
literáty,  tak  že  kalendář  jeho  „Koleda",  jehož  vyšlo  osm  ročníkňv,  až 
do  dnešní  doby  je  zajímavým  zjevem  v  naší  literatuře  a  velmi  cenným 
příspěvkem  literárním. 

Do  I.  ročníku  „Koledy"  Helcelet  dostal  příspěvky:  od  Fr.  Palackého 
(Přehled  dějin  moravských),  od  Dra.  Fryce  (Clověkosloví  a  životozpráva), 
od  M.  Mikšíčka  (Děje-  a  životopisné  zlomky'),  od  Dra.  Ignáce  Hanuše 
(O  vzdělanosti  dá\Tiověké  Slovanů),  od  Hon.  z  Wišnowských  Zapové 
(Obrazy  ze  života  Huculňv),  od  F.  Škorpíka  (Nezvaný  host),  od  V.  Furcha 
(Kupec  benátský).  Helcelet  sám  mimo  jiné  podal  důkladnou  stať  „O  prů- 
myslu a  hospodářství"  na  Moravě,  z  níž  uvádím  na  pamět  laskavým 
čtenářům  tato  jeho  slova  o  brněnské  technice,  která,  jak  známo, 
z  usnesení  stavovského  sněmu  z  roku  1849.  jako  rovnoprávná 
byla  zřízena: 

„Aby  se  budoucně  naše  nadějná  mládež  nepotřebovala  broditi 
mořem  cizích  zvuků,  když  si  připravené  i  konečné  vzdělání  k  vyššímu 
řemeslnictvu  a  obchodnictvu,  pak  k  rozsáhlejšímu  hospodářství,  jakož 
i  v  oněch  dílech  veřejné  služby  —  státní  i  soukromé  —  které  povšechné 
aneb  zvláštní  technické  známosti  a  zběhlosti  vyhledávají,  přisobiti  chce; 
aby  i  dále  nižšímu  průmvslníku  a  dělníku  prostonárodní  vyučování 
v  předmětech  k  zdaru  jeho  živnosti  potřebných  v  mateřském  jazyku 
poskytnuto  bylo,  zkrátka,  aby  se  ona  hluboká  mezera  vyplnila:  odevřela 
vláda  vynesením  nadřečeného  sněmu  z  počátku  roku  předešlého-) 
polytechnickou  školu  v  Brně,  při  jejíž  založení  z  obou  stran  za  vý- 
slovnou podmínku  ustanoveno  bylo:  ,že  tuto  oboje  panující  řeči, 
slovanská  i  německá,  rovného  ve  všem  práva  užívati 
mají,  jakmile  tomu  okolnosti  dovolí'." 


,*)  yelmi  zajímavé  z  pohnutého  roku   1848. 
••i)   1850. 


9''>  Yl>*CE>'C  Vávra:  Dr.  Ignác  HanuS  a  Dr.  Jan  Helcelet. 


Budiž  osud  brněnské  tecliniky  výstrahou  pro  ty,  kteří  by  snad 
pro  utrakvistickou  universitu  na  Moravě  chtěli  horovati. 

Rozvaděné  bratry,  Hanuše  a  Helceleta,  smířil  Zap.  Alespoň  list  IX. 
na  Helceleta  připsán  byl  k  dopisu  ze  dne  3.  října  1850,  jejž  Zap  poslal 
Helceletovi.  List  Hanušův  je  kratičký,  ale  charakteristický  tím,  že 
o  příčinu  sporu  ani  nezavadil. 

„V  neděli  (píše  Hanuš)  podal  mi  Zap  list  ten  v  divadle,  abvcli 
jej  příležitostně  zaslal,  což  tedy  činím.  Rvačka  J . . .  s  Kláceleni  líbila  se 
mi  nad  míru,  ač  Klácel  příliš  důstojně  se  hájil  proti  šílenci,  kterému 
byck  snad  ani  slova  nebyl  odpověděl.  Havlíček  si  též  drbal  ruce  radostí, 
vida  darebáctví  V.  D.')  Věci  své  z  Holomouce  jsi  bez  pochyby  již 
obdržel,  a  také  já  mám  svou  košili;  co  chce  tedy  člověk  více?  Mého 
vStítného  posuzuje  v  Matici  Nebeský  a  Celakovský,  má-li  býti  hoden 
vejíti  ve  království  nebeské;  nevím  však  ještě  nic.  Koledu  bych  rád 
již  viděl,  není  ještě  v  Praze;  odeberu  mimo  svůj  exemplár  ještě  jeden 
a  dám  ho  řečnickému  spolku.  Bucf  zdráv.  U  nás  nic  se  nezměnilo. 
Pan  Zamastil  bvl  bez  pochvbv  u  Tebe.  Je  to  statnv  kolec  a  slovutnv 
turner  a  též  půvabných  mravů.  Hled",  aby  zůstal  v  Brně. 

Hanuš." 

')  snad   » Vídeňského  Denníka< . 


m 


Dr.  Alois  Musil:  Církevní  věci  v  Svrii.  97 


Církevní  věci  v  Sýrii. 

Dr.  Alois  Musil. 

II. 

Z  řečeného  je  patrno,  jak  se  rozpadlo  jediné  stádce  patriarchy 
Antiochenského  v  pět  různých  církví  s  pěti  samostatnými  patriarchy, 
i  jest  nám  pojednati  o  vývoji  církve  syrské-nestorianské,  syrské- 
monofvsitské,  armenské-monofvsitské,  svrské-monotheletské  a  řecké. 

Prvotním  střediskem  Kestorianů  byla  Edessa,  z  níž  se  utekli  po 
r.  489.  do  Nisibi,  kde  pod  ochranou  prozíravých  Peršanů  rozvinuli 
mohutnou  činnost  vědeckou.  Učenv  Narsai  usadil  se  zde  se  svvmi  žákv 
a  založil  školu,  která  byla  po  dlouhou  dobu  jedinou  pochodní  osvěty 
v  říši  perské.  Narsai  zabýval  se  dědictvím  rozpadlé  školy  antiochenské. 
výkladem  Písma  svatého^)  a  poučným  básnictvím.  Z  jeho  žáků  vynikal 
Már  Aba.2)  jenž  přeložil  z  řečtiny  liturgii  zvanou  Nestoriovu  a  snad 
též  liturgii  Theodora  Mopsvestijského,  a  zvolen  byv  r.  536.  patriarchou- 
katholikem,  založil  jinou  školu  v  Seleucii.  Památným  je  též  svou 
snahou,  aby  vymítil  z  Pšitto  chyby  zaviněné  špatným  opisováním.  Za 
tím  účelem  přeložil  z  opraveného  vydání  řeckého  celé  Písmo  svaté  do 
syrštiny,  z  něhož  se  však  zachovaly  pouze  některé  úryvky. s) 

V  6.  století  byl  ředitelem  školy  nisibenské  Jan,  jenž  popsal  hrozný 
mor  řádící  v  Nisibi  roku  579.,  kdy  zařízeny  tři  dni  kajícné,  zvané 
rogationes  Ninivitenses,  které  se  u  ísestoríanů  podnes  konají.*)  Po  něm 
řídil  ústav  veliký  znateji  syrštiny,  Josef  Honzaja,  jemuž  se  přičítá  syrská 
punktace  a  vokalisace  jakož  i  nejstarší  mluvnice  syrského  jazyka.  Při 
vokalisaci  syrské  je  patrný  vliv  židovských  grammatiků,  massoretů, 
kteří  též  měli  v  Nisibi  svou  školu. s) 

Tehda  se  počal  při  v}'kladě  Písma  sv.  jeviti  směr  čistě  katolický. 

v 

Keditel  Hanan  596  přidržoval  se  věrně  výkladů  sv.  Jana  Zlatoústého, 
ač  se  proti  němu  brojilo  a  r.  596.  jej  synoda  odsoudila,  ale  jeho  nástupce, 
Josef  z  Hazzv,  zůstal  mu  věren,  a  jeho  se  přidržela  většina  žáků.*') 

•)  Assemani,  Bibl.  Or.  III.  I.  p.  55. 
'')  Assemani,  1.  c.  p.  75. 

s)  P.  Bedjan,  Histoire  de  Mar  Jabalaha  .  .  .  Paris   1895. 
*)    Wright,  Syriac  literatuře,   2.  vyd.  p.   115. 

6)  Assemani,  Bibl.  Or.  1.  c.  928  a  II.  p.  407.  —  Srv.  též  /.  B.  Chahot,  L'école 
de  Nisibe,  Jour.  As.   1896,  p.  59. 

6)  Assemani,  I.  c.  III.  81;    Wright,  1.  c.   128. 

HHdka.  7 


98  Dr.  Alois  Musil: 


Vzniklé  takto  různice  a  ještě  více  pronásledováni  Nestorianů 
v  letech  607 — 628  od  Kosrau  JI.  značně  ohrožovaly  bytí  slavné  školy 
nisibenské.  Ale  učený  a  zbožný  Barbai  Starý,  přední  učitel,  udržoval 
a  posiloval  hlouček  věrných  uchýliv  se  s  nimi  do  hor,  kde  v  klá-steře 
očekávajíce  slunko  svobody,  pilně  pracovali.  Barbai  sepsal  veliký  počet 
knih  a  byl  tak  ctěn  u  svých  krajanů,  že  ho  chtěli  roku  628.  zvoliti 
katholikem,  kteréž  hodnosti  z  pokory  nepřijal.')  Zvolen  tedy  Ješu^jab, 
oblíbený  u  dvora  perského,  jenž  r.  630.  vyjednával  o  mír  s  císařem 
Herakliem,  a  mnozí  vypravují,  že  on  mu  odevzdal  svatý  kříž.  Doba 
jeho  byla  velmi  důležitá,  neboť  narazily  na  říši  perskou  v  Mesopotamii 
první  hordy  muslimské.  Chytrý  katholikos  zavčas  počal  vyjednávati 
s  Mohammedem  a  jeho  nástupcem  Abii  Bekrem  a  vymohl  pro  Nestoriany 
zvláštní  diplom,  jímž  jim  b^^la  zaručena  svoboda  náboženská  a  po- 
nechány chrámy. -) 

kŠkola  trvala  i  za  vlády  muslimské,  žáků  neubývalo,  učitelé  pilně 
psali  a  vzdělání  se  rozlévalo  po  celém  vv-chodě.  Zde  studovali  též 
muslimové,  zde  se  obeznamovali  s  výplody  literatury  řecké  a  latinské 
v  syrském  překlade  a  odívali  je  v  roucho  arabské.  Jen  této  škole 
děkujeme,  že  se  nám  uchovala  mnohá  ztracená  díla  řecká  aspoň 
v  překlade  arabském. 

Ale  sotva  se  usadili  halifové  v  Bardádě,  hrnuli  se  tam,  lákáni 
dvorskou  přízní,  nejpřednější  učitelé,  za  nimi  šli  žáci,  založili  zde  novou 
školu,  a  stará  „matka  věd"  'eino  djulponO,  jak  říkali  Nisibi,  ztrácela 
svou  důležitost,  až  r.  832.  zanikla.  5) 

Škola  nisibejská  byla  školou  klášterní  a  měla  přísný  řád.  První 
řád  vypracoval  Nisibejský  biskup  Bar  Sawmo  a  přísně  dohlížel  na  jeho 
dodržení,  trestaje  propuštěním  všechny  přestupníky.  Tak  bylo  všechno 
v  nejlepším  pořádku,  pokud  měl  otěže  ve  svých  přísných  rukou,  ale 
po  jeho  smrti  nijak  nebylo  možno  dosíci  klidného  spolubytí  na  základě 
starého  řádu,  i  byl  roku  496.  od  biskupa  '( )zea  vypracován  nový  řád. 

Za  bouří  vzniklých  pro  katolický  výklad  Písma  sv.  ředitele  Hanana, 
kdy  měla  škola  přes  800  žáků,  byly  stanovy  opět  přepracovány  a 
počátkem  7.  století  za  metropolity  Nisibejského,  Ahadabuhy,  důkladně 
obnoveny.  Tento  doplněný  řád  se  zachoval  a  byl  vydán  v  původním 
texte  v  „Giornale  della  Societa  Asiati  ca  Italiana"  IV.  ■'^) 


«)  Assemani,  1.  c.  III.  94;    Wright,   168;   Chabot,  1.  c.  80. 

2)  Budge,  Thomas  of  Marga  II.   124;   Chabot,  1.  c.  85. 

3)  Assemani,  1.  c.  507,  939;   Chabot,  1.  c.  83. 

*)  Gli  Statuti    della  Scuola  di  Xisibi,  p.   165—195. 


Církevní   věci   v  Svrii.  99 


v 

Život  a  zařízeni  tohoto  předního  učeliště  východu,  jak  se  nám 
jeví  z  těchto  stanov,  byl  nemálo  pestrý.  Škola  umístěna  v  klášteře, 
kdež  bývaH  jak  učitelé  tak  žáci  tvoříce  korporaci,  která  se  sama 
řídila  a  mohla  nabývati  majetku. 

Hlavou  školy  byl  ředitel,  rabban,  jenž  byl  vyvolen  z  doktorů, 
kteří  sluli  rabb.  Keditel  měl  vrchní  dozor  na  vyučování  i  na  správu 
vnitřní,  ale  byl  odpovědným  biskupu,  jenž  mohl  školu  prohlédnouti 
a  stanovy  pozměniti. 

Správa  vnitřní  úplně  odloučena  od  vyučování  a  svěřena  pánu 
domu,  představenému,  rabb  bajto.  Tento  měl  nejtěžší  postavení,  neboť 
se  mu  bylo  starati  o  knihovnu,  obživu  a  pořádek  mezi  chovanci  různých 
stavů,  různého  stáří  a  různých  vědomostí,  kteří  se  často  bojovně  po- 
stavili jak  proti  sobě,  tak  proti  představenému  a  bitím  se  snažili 
uskutečniti  svá  přání.  Proto  býval  představený  volen  pouze  na  rok 
a  vyžadovala  se  na  něm  celá  řada  různých  dobrých  vlastností,  ale  při 
nejlepší  vůli  nebylo  mu  často  možno  v^^hověti  všem,  i  byl  snadno 
usvědčen,  že  překročil  meze  své  moci,  neřídil  se  stanovami,  a  odsouzen 
k  pokutě  10  zlatých  dinarův  a  jako  bezectný  vyhnán  z  města. 

Představený  neměl  moci  neobmezené,  nýbrž  byl  povinen  říditi  se 
radou  vynikajících  bratří  ahě  jdi'é.  Řediteli  rabbanu  podřízeni  všichni 
učitelé.  Z  těchto  měli  nejvyšší  vážnost:  vysvětlovatelé  mfaškoné  a  před- 
čitatelé mkarjoné,  kteří  se  zabývali  výkladem  Písma  sv.  a  naukami 
bohoslovnvmi. 

Církevnímu  zpěvu,  jenž  má  takovou  důležitost  pro  literaturu 
i  liturgii  syrskou,  věnována  veliká  péče  a  ustanoveni  samostatní  učitelé 
zpěvu  msarjoné,  podobně  jako  pro  výklad  posvátných  obřaduv  a 
liturgických  knih. 

Nejvíce  péče  však  věnováno  výkladu  Písma  sv.,  který  spočívaje 
na  rozumných  základech  škol}^  antiochenské,  byl  nejlepší  pobídkou 
ku  stálé  práci  vědecké  a  zachránil  Nestoriany,  že  neklesli  ještě  do 
větších  bludů. 

Z  exegetův  antiochenských  sledovali  hlavně  methodu  Theodora 
Mopsvestijského,  jenž  má  u  Nesterianů  čestný  název  exege ty- vykladatele 
mfaškonu,  a  přidržujíce  se  jeho  výkladu,  chybovali  pouze  tam,  kde  po- 
chybil on,   aniž  jeho    poklesky    rozvinovali   a    z  nich   další  vyvozovali. 

Studia  trvala  tři  leta.i) 

Prvý  rok  opisovali  a  vykládali  část  žalmů  mawtbé,  z  kněžských 


1)  Assemani,  1.  c.   939. 


100  Dr.  Alois  Misil: 


hodinek  psanou,  pak  listy  sv.  Pavla,  patero  knih  Mojžíšových  a  z  liturgie 
obřady  pohřební. 

Druhý  rok  se  zabývali  druhou  částí  mawtbe  žalmů  brevíře, 
stvidovali  ostatní  žalmy  v  oddílech  mawtbenem  vedených  jakož  i  proroky 
Starého  Zákona.  V  liturgice  vysvětlovali  překrásné  posvátné  hymny, 
jimiž  literatura  syrská  tak  oplývá. 

Hymnům  říkají  Syřané  madroše,  t.  j.  poučení  o  náboženských 
pravdách.  Skládají  z  delších  a  kratších  strof.  První  strofa  dlouhá 
vj^kládá,  poučuje,  kdežto  druhá  kratší  tvoří  její  refrén,  opakuje  hlavní 
myšlenku  nebo  vysílá  prosbu  k  Bohu.  Každý  hymnus  má  svůj  nápěv, 
jenž  bývá  udán  na  počátku  tím,  že  se  uvádějí  první  slova  hymnu 
všem  známého.  Na  sjezde  orientalistů  v  Londýně  r.  1891.  uvedl  Lamy 
66  různých  nápěvů,  dle  různých  rozměrů  hymnu.  ^)  Sv.  Efrem  sám  jich 
složil  přes  300  a  z  ostatních  spisovatelů  není  snad  jediného,  jenž  by 
nebyl   své   přesvědčení,   ať   pravověrné,   ať   bludné,    hymnem    vyslovil. 

Nejkrásnější  hymny  sv.  Efrema  zpívány  v  kostele  při  čtení  homilie 
tak,  jak  on  to  v  Edesse  zavedl.  Shromáždil  totiž  zbožné  panny  a  klá- 
šternice,  naučil  je  zpěvu,  rozdělil  na  sbory  a  takto  vycvičené  přivedl 
do  chrámu,  a  božské  nauky  přednášeny  od  něho  s  průvodem  harfv, 
opakovány  ve  sboru  od  zpěvaček  a  hukotem  rozbouřeného  moře  opakoval 
refrény  shromážděný  lid.  2)  Až  dosud  se  zpívají  nadšené  a  mnohé 
skutečně  krásné  tyto  hymny,  a  jim  děkuje  bohoslužba  nestorianská. 
že  se  do  ní  nezakořenily  Nestoriovy  bludy.  Je  tak  čistá  a  katolická, 
jak  byla  před  vystoupením  Nestoria,  a  to  právě  usnadňuje  návrat  do 
pravého  ovčince.^) 

Ve  třetím  roce  probírána  třetí  část  mawtbe  žalmů  z  kněžských 
hodinek,  mimo  to  Nový  Zákon  a  A^^světlovány  písně,  ody.  Ody  siiríto 
syrské  poesie  mají  zvláštní  půvab  prostých  a  přece  vřelých  líčení. 
V  rozmluvě  se  líčí  nejdůležitější  události  ze  života  Krista  Pána,  Pann^^ 
Marie  a  jiných  světců.  Tak  v  překrásné  odě  Narození  Páně  v}^kládá 
lepým  slohem  Matička  Boží,  co  viděla  a  slyšela,  dotazuje  se  sv.  Tří 
Kj'álů,  kteří  líčí  své  příhody.  Tento  způsob  mocně  připomíná  naše 
středověké  hry  náboženské.'') 

Kdo  dokončil  s  dobrým  prospěchem  tři  léta,  dostal  v^^šší  svěcení 
a  býval  poslán   na  venkov,   aby  nějaký  čas   vyučoval.    Nechtěl-li    po- 

1)  Lamy,  On  §yriac  jn-osody. 

2)  Bar  Hebraeiis,  Hist.  eccl.  I.  41. 

')  Srr.  článek  Buhense  Duvala  v   »Jour.  Asiatique«,  X.  ji.  64. 
*)  Feldmann,  Syrische  Wechsellieder  von  Narses.  1896. 


Církevní  věci  v  Syiii.  101 


slechnouti.  nebo  se  při  svém  úřadě  nedobře  choval,  byl  ze  svazku 
školního  vyloučen.  Přijat  mohl  býti  pouze  tehdy,  když  veřejným  po- 
káním ukázal,  že  se  doopravdy  polepšil,  ale  veřejné  pokání  bývalo  tak 
těžké,  že  se  mu  málo  kdo  podrobil. 

Školného  nebylo.  Učitelé  byli  povinni  přednášeti  zadarmo.  Ku  své 
obživě  dostávali  příspěvek  z  majetku  školy,  mohh  provozovati  v  Nisibi 
nějaké  čestné  řemeslo,  nebo  mohli  soukromě  po  domech  vyučovati 
dítky.  Bylo  jim  však  zakázáno  bráti  na  sebe  mnoho  práce,  poněvadž 
to  rozptyluje  mysl,  tak  že  nesměl  ani  nejlepší  professor  dávati  více 
než  2' — -3  hodiny  denně. 

Do  školy  mohl  býti  přijat  každý  syrský  jinoch,  jemuž  dáno  dobré 
svědectví  od  rodné  obce.  Měl  však  míti  tolik  jmění,  aby  se  mohl  sám 
živiti.  To  byla  pro  chudé  ovšem  těžká  podmínka,  ale  řád  školní  nahlíží, 
že  jsou  mezi  chudšími  hlavy  bystré  a  nadané,  proto  jim  poskytnuta 
příležitost,  aby  si  mohli  zaopatřiti  peníze  na  studie  potřebné.  Chudí 
mohh  v  prázdninách  opustiti  ústav,  rozejíti  se  po  zemi  a  pracovati 
někde  tak  dlouho,  až  si  zahospodařili  na  budoucí  školní  rok.^) 

Prázdniny  byly  v  srpnu,  září  a  říjnu,  ale  chudobn^^m  a  pilným 
bývaly  někdy  prodlouženy. 

Před  prázdninami  předčítány  některé  statě  stanov  a  studenti 
vybídnuti,  aby  dbali  na  pořádek,  pamatovali  na  své  povinnosti  a  závazky 
k  ústavu  a  nedělali  v  práci  škole  a  učitelům  hanby. 

Chudobní  žáci,  kteří  pro  churavost  prací  rukou  svých  si  obživy 
vydělávati  nemohh,  byli  podporováni  od  představeného,  a  bylo  všem 
přísně  zakázáno  žebrati  pod  trestem  vyloučení.  • 

Představený  s  poradním  sborem  nedůvěřovali  často  vysvědčení 
o  mravní  zachovalosti  kandidátů,  proto  nebyl  každý  hned  definitivně 
přijat,  nýbrž  zůstal  po  nějaký  čas  v  ústavě  na  zkoušku.  Býval  bedlivě 
pozorován  jak  od  představeného  tak  od  spolužákův,  a  teprv  když  se 
ukázalo,  že  se  dobře  chová,  když  se  vyjádřil,  že  stanovy  dobře  zná 
a  slíbil,  že  je  chce  zachovávati  a  pokud  bude  v  ústavě,  že  se  neožení, 
byl  prohlášen  řádným  chovancem  školy. 

A  věru  bylo  třeba  dobře  vše  poznati  a  uvážiti,  než  se  kdo 
rozhodnul,    že    se    stane    žákem    ústavu,    v  němž    byl  život    tak  přísný. 

Den  se  končíval  pěním  žalmů;  přede  dnem  již  při  prvém  kuropění 
se  všichni  shromáždili  ve  studovně,  usadili  se  na  svá  vykázaná  místa 
a  byli  povinni    studovati.    Pilnost    se    vj^žadovala  železná.    Kdo  by  byl 


')  Assemanl,  Bibl.  Or.  III.  p.  929;  Gli  Statuti  1.  e.  I.  5. 


102  Dr.  Alois  Musil:  Církevní  věci  v  Sýrii. 

lenošil,  bez  nutné  příčiny  studium  zameškal,  byl  citelně  potrestán 
v  soukromí  od  studijních  dozorců  každé  sině  a  pak  ještě  od  před- 
staveného. Kdo  zanedbal  svévolně  hodinky  za  mrtvé  nebo  jiné  modlení 
a  tím  všechny  pohoršil,  byl  potrestán  přede  všemi. 

Ostatně  se  professoři  neměli  lépe.  Zameškal-li  některý  přednášku 
nebo  jí  svědomitě  nepřipravil,  nedostal  po  nějaký  čas  žádného  pří- 
spěvku na  živobytí  z  majetku  školního  a  vyloučen  z  poradního  sboru. 
I  bylo  se  mu  dobře  míti  na  pozoru  před  žáky,  kteří  na  neoblíbeného 
učitele  pilně  pásli. 

Při  společném  životě  bylo  se  zvláště  obávati  krádeže,  proto  byl 
žák.  jenž  nalezenou  věc  hned  neodevzdal  představenému,  jenž  nevrátil 
vvpujčené  knihy  nebo  si  přivlastnil  knihy  zemřelého  spolužáka  vj- 
škrabav  jeho  jméno,  vyloučen  netoliko  z  ústavu,  ale  vypovězen  i  z  města. 
A  ro^Tiěž  tak  byl  trestán,  kdo  o  tom  věděl  a  představenému  neoznámil. 

Žáci  si  půjčovali  navzájem  peníze,  což  dovoleno,  ale  zakázáno 
bráti  více  než  jeden  ze  sta. 

Ve  školním  roce  nesměli  vésti  obchodu,  ani  se  zabývati  nějakým 
řemeslem,  ani  ^^učovati  soukromě.  V  prázdninách  jim  to  dovoleno 
všudy,  v^^jma  v  Nisibi  samé,  která  vyhrazena  professorům,  a  ^^;'jma 
území  Eekům  patřící.  Do  tohoto  nesměli  pod  žádnou  podmínkou 
vkročiti,  sic  byli  okamžitě  vyloučeni.  Ani  na  pout  ani  za  obchodem 
nesměl  jíti  řeckými  krajinami  bez  trestu,  a  vždy  jindy  býval  snadněji 
přijat,  než  po  tomto  přestupku.  Byl  veřejně  několikrát  pokořen,  ztratil 
jmění  a  teprv,  když  to  vše  pokorně  sne-sl  a  písemně  se  zaručil,  že  se 
nikdy  tímto  způsobem  neproviní,  bylo  mu  odpuštěno.  (P.  a.) 


F.  Baktoš:   Pověry  pedagogické  a  jinak  praktické.  103 


Pověry  pedagogické  a  jinak  praktické. 

Podává  F.  Bartoš. 

H\azdá-li  si  chlapec,  ať  si  hvízdá,  když  ho  to  těší;  hvízdal-li  by 
v  nečas  nebo  na  obtíž,  okřikne  se  prostě  a  přestane.  Ale  děvče  vůbec 
a  nikdy  hvízdati  nemá,  jemu  se  to  nesluší.  Avšak  řekněte  malému 
děvčátku  venkovskému,  že  se  nesluší,  aby  hvízdalo:  ten  důvod  je  mu 
příliš  abstraktní,  slabý,  nepůsobí  na  ně.  Venkovské  naše  matky  \'^'- 
chovatelk}'  mají  v  tom  případě  důvod  mnohem  působivější:  „Když 
děvče  hvízdá,  Panenka  Maria  pláče."  Které  dítě  chtělo  by  tak  velice 
zarmoutiti  Panenku  Marii,  již  chová  v  posvátné  lásce  a  úctě? 

Takové  odůvodňování  příkazů  nebo  zákazů  příčinami  a  účely 
vyššími,  protože  jsou  příčiny  a  účely  tyto  samy  o  sobě  líchy  a  ne- 
pravdivý, můžeme  ovšem  v  nejširším  toho  slova  smyslu  pokládati  za 
pověry;  ale  jsou  to  zajisté  pověry  nevonné  a  užitečné,  a  můžeme  je 
pro  účel  jejich  nazvati  pedagogickými.  A  takových  působivých  pověr 
domácí  naše  pedagogika  užívá  hojně.  Na  vnímavou  mysl  a  čilou  obraznost 
dítěte  takové  příčiny  vybájené  působí  mnohem  mocněji  než  sebe  jasnější 
a  určitější  důvody  rozumové. 

Klátí-li  dítě,  sedíc  na  lavici,  nohama,  mohlo  by  snadno  s  lavice 
spadnouti.  Ale  důvodu  takovému  dítě  neuvěří,  dokud  se  nepřesvědči 
o  pravdivosti  jeho  na  vlastní  škodu.  Oč  mocněji  působí  důvod  „vy- 
bájený",  že  takové  dítě  kope  svým  rodičům  hrob!  Které  dítě  neustalo 
by  z  takového  důvodu  okamžitě  od   „neslušného"  klácení? 

Drnká-li  dítě  nožem  o  stůl,  nebývá  to  pokaždé  příjemno  poslouchati. 
Než  důvod  takový  dítěti  neplatí,  když  je  samo  taková  muzika  těší. 
PakH  se  mu  řekne,  kdo  drnká  nožem,  že  při  volá  vá  bídu,  ustane  ihned, 
třebas  o  bídě  nemělo  jasného  pojmu  a  představovalo  si  slovem  tím 
jakéhosi  bubáka. 

Tančiti  v  advent  zapovídá  se  nejen  dospělým  —  o  těch  se  to 
rozumí  samo  sebou,  tanečních  zábav  v  advent  beztoho  nikdv  nebvvalo  — 
nýbrž  i  drobnV^m  dětem,  jež  provázívají  své  hry  zpěvem  a  tancem. 
Těm  platí  pověra  pedagogická:  „Kdyby  kdo  v  advent  tančil,  opadalo 
by  ovoce." 

Aby  mělo  posvátnou  úctu  k  „Božímu  daru",  k  tomu  vede  se  dítě 
od  malička.  Upadne-li  dítěti  kousek  chleba  na  zem,  má  ho  zdvihnouti, 
políbiti  a  snísti.  Na  drochýtku  (odrobinku)  nesmí  se  šlápnouti.  „Zdvihni 


104  F.  Bartoš: 


tu  drochytku".  napomíná  matka  dítě;  „když  na  ni  šlápne,  drochýtka 
pláče,  že  ji  slyšet  až  do  nebe." 

Dítěti  jest  od  malička  krotiti  své  žádosti,  držeti  na  uzdě  svou 
chtivost,  opanovávati  svou  vůli.  K  tomu  je  vedou  naše  pověry  pedagogické. 
Dítě  má  rádo   květiny,   trhá  je,   kde  je  nalezne;    přijde- li   na  hřbitov, 

v 

třebas  i  na  hrobě.  Ze  tak  činiti  nemá,  nesnadno  je  dítěti  vštípiti  důvody 
rozumovými.  Jistě  však  se  toho  štítiti  bude,  uslyší-li:  „Kdo  ovoní 
květinu  s  hrobu  utrhnutou,  pozbude  čichu." 

Zdá-li  se  dítěti  jídlo  málo  mastným  a  prosí-li  matky,  aby  mu 
přimastila,  matka  zkrotí  jeho  mlsotu  důvodem  vybájeným:  „Kdo  jí 
příliš  mastné,  oslepne." 

Pedagogickými  pověrami  chráněno  je  ptactvo,  jmenovitě  takové, 
které  si  obydlí  rolníkovo  za  své  bydliště  vyvolilo  něho  práce  jeho  na 
poli  svým  líbezným  zpěvem  provází  a  zpříjemňuje.  Tu  na  prvním 
místě  jmenovati  sluší  milou  vlaštovičku,  která  k  člověku  se  zvláštní 
důvěrou  přilnula  a  jemu  jako  pod  ochranu  se  dala.  „Ve  kterém  domě 
vlašto vička  hnízdí  pod  střechou,  ten  nevyhoří,  ani  hrom  tam  neuhodí." 
„Shodil-li  by  kdo  vlaštovce  hnízdo,  krávy  v  tom  domě  dojily  by  krví." 
Proto  vlaštovička  jest  našemu  lidu  ptáčkem  posvátným,  ani  největší 
nezbeda  neublíží  jí  aneb  jejímu  hnízdu. 

Podobným  chráněncem  v  některých  krajinách  je  také  čáp.  S  radostí 
vítají  ho  děti,  když  se  po  delším  rozloučení  objeví  zase  na  domácí 
střeše.  Jeho  hnízdu,  zbudovanému  za  komínem,  nikdo  neublíží;  neboť 
když  se  chytnou  v  komíně  saze,  čáp  sedne  na  komín  a  rozmachem 
svých  křídel  oheň  udusí.  Kdyby  mu  však  mláďata  vybrali,  vletí 
komínem  na  ohniště,  vynese  žížlivý  uhlík  a  z  pomsty  zapálí. 

Lásku  ke  skřivánku,  tomuto  nejlepšímu  a  nejvěrnějšímu  pěvci 
polnímu,  rodičové  slezští  vštěpují  svým  dětem  způsobem  velmi  srdečným. 
V  neděli  velikonoční  odpoledne  hospodář  s  hospodyní  a  s  dětmi  do 
osmi  let  jdou  na  pole.  S  křížky  ze  svěceného  dřeva  nesou  zároveň 
v  šátku  perník,  cukroví  a  malovaná  vejce.  Křížky  zapichují  do  žita 
a  ke  každému,  co  děti  nevidí,  položí  na  zem  určený  jim  dárek. 
K  dárkům  těmto  zavolají  pak  děti  od  nejmladšího  počínajíc,  kážíce  jim 
vzíti  si  svůj  dárek,  který  prý  jim  skřivánek  s  nebe  shodil. 

Nejlepší  náš  pěvec,  slavíček,  je  ptáček  příliš  důvěřivý,  dá  se 
snadno  polapiti  a  hnízda  svého  neumí  náležitě  opatřiti  a  skrýti.  Proto 
i  jeho  berou  „pověry"  v  ochranu  od  nástrah  nezbedných  chlapců: 
„Vyberou-li  se  slavíčkovi  vajíčka,  samička  se  oběsí  na  halouzce 
ialem  a  hořem." 


Pověry   pedagosrické  a  jinak  praktické.  105 

Důvěřivým  a  rolníkovi  milým  ptáčkem  je  také  čiperná  pliska 
(třasořitka),  která  hnízdí  na  kalenici  jeho  domu  a  za  oráčem  v  patách 
poletuje,  sbírajíc  v  brázdách  rozmanitý  hmyz.  Ani  jí  nemá  se  ubli- 
žovati: „Kdo  oraje  kravami,  hodí  po  plisce  kamenem,  budou  mu  krávy 
krví  dojiti." 

I  tu  nehezkou,  ale  užitečnou  ropuchu  pověry  vzaly  ve  svou 
ochranu.  Aby  jí  děti  netýraly,  hrozí  se  jim,  že  jim  ropucha  zuby 
sčíce,  a  ty  jim  pak  vypadají,  a  kdo  ropuchu  trýzní,  na  toho  prý 
přijde  v  noci. 

Jak  je  leckterému  zvířeti,  nechráněnému  takovými  pověrami,  toho 
smutným  důkazem  ubohý  netop}'r.  O  netopýrovi  není  žádných  takových 
pověr,  a  není  tvora  týranějšího,  od  mladých  starj-ch  ukrutněji  a  ne- 
zaslouženěji  pronásledovaného  nad  tohoto  ubožáka. 

Avšak  nejen  dětem,  i  dospělým  posloužila  tato  zvyková  a  po- 
věrečná  pedagogika  lépe  než  sebe  krásnější  pravidla  o  „slušnosti"  a 
důvody  rozumové.  Sednouti  na  stůl,  položiti  naň  zapocené  kloboučisko, 
rozložiti  na  něm  děcko  holým  tělem,  je  věc  nejen  neslušná,  nýbrž 
i  ošklivá,  zvláště  povážíme-li,  že  se  na  venkově  obyčejně  jídá  na  stole 
nekrytém.  Ale  lidu  je  to  nejen  neslušno,  nýbrž  přímo  hříchem,  neboť 
stůl  je  místem  posvátným,  protože  na  něm  nebo  v  něm  bývá  chléb, 
tento  nejvzácnější  dar  Boží.  (u.  p.) 


106  Písemnictví  a  umění: 


II  li' I  !i  I  I  I  I  I  I  li  lil  I  I  I  I  li  I  I  i  I  I  I  1 1  I  I  I  I  I  I  I  I  I  19  I  I  I  i  iT~i~r"ri'rrT 


(g/íií||    Písemnictví  a  umění.    W)^n^^'^^í^ 


lllllflil  IIIIIHIII    I:  I     <«     I     I     »     I     I     I     I     i    I     I     I    I     i     I    I     I     I    I     I     I    I     I     I     I     I    I     I    I    I     I     I    I     i     I    I     I    I    I 

r»fTt»fyTfTTfVVty»TVTTTTTTTTTTTVyVTTffVytTV»VTTtTTTfTTtVVTfTTVTyTTtVyTrTViTTTŤTT  tVťV  TTTVtt/v  v\»yTV»' 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě. 

Popisuje  Jan  Herben  v  »Časop.  Matice  Moravské*  r.  1882.  —  »Rozgleda«  Al..  Malec.') 

Pan  Herben  jsa  přesvědčen  —  mylně  ovšem  —  že  Hrváti  „ne- 
vstupují ve  svazky  pokrevní,  leč  mezi  sebou"  (str.  13.),  vyvozuje  odtud 
nesprávné  důsledky.  Píšeť  na  str.  13.  uvedeného  článku:  „Následek 
těchto  vzájemných  sňatků  je  přirozeně  ten,  že  všechny  tři  chorvátské 
osady  jsou  jedním  velikým  rozvětveným  příbuzenstvem. 
Jsou  samí  strýci,  bratranci,  vlastníci,  švakři  a  kmotři."  Třeba  tu  mnoho 
mezi  nimi  pokrevního  příbuzenstva,  jako  všude  téměř  na  menších 
osadách,  přece  více  tou  větou  tvrzeno,  než  jest  pravda.  Ze  dvanácti 
sňatků  čisté  hrvátských  v  Gutfjeldě  bylo  v  pěti  letech  pouze  při  dvou 
sňatcích  třeba  dispense  církevní,  a  pokrevnost  stopuje  se  před  sňatkem 
vždy  až  do  čtvrtého  kolena!  Dle  tvrzení  p.  spisovatelova  bylo  by 
dispense  potřebí  ke  každému  téměř  sňatku.  Ale  tak  tomu  není.  A  pouhou 
smyšlenkou  p.  spisovatele  jest  co  vypravuje  dále:  „Co  zvláštního  jest, 
že  blízcí  pokrevní  příbuzní  jako  bratranec  a  sestřenice  nepotřebují 
prý  dispense  biskupské  ku  sňatku.  Bylať  jim  —  z  nezbytí  —  udělena 
jednou  na  vždy"  (str.  14).  Takové  velice  pravdě  nepodobné  „prý" 
nemá  ve  vážném  článku  státi  místo  pravdy  přístupné.  Hned  z  r.  1880., 
tedy  pouze  dvě  léta  před  tím,  co  p.  spisovatel  naše  osady  shlédl,  mohl 
na  př.  v  oddávací  matrice  g-utfjeldské  tom.  II.  na  téže  pag.  67.  čísti 
dva  případy  dispense.  Ale  p.  spis.  ani  té  práce  si  nedal,  volil  raději 
veřejnosti  napsati  slova  svědčící  o  mladistvé  troufalosti,  jež  mluví 
o  věcech,  kterým  nerozumí. 

Jiným  následkem  toho,  že  „Hrváti  nevstupují  ve  svazky  pokrevní 
leč  mezi  sebou"  jest  dle  p.  spisovatele  rozšířenost  stejných  rodinných 
jmen  mezi  moravskými  Hrváty.  „Odtud  lze  si  také  vysvětliti  rodinná 
jména  osadníků.  Rodin  téhož  jména  je  v  některé  osadě  pět  i  deset" 
(str.  14.).  Ze  by  právě  odtud  bylo  jména  ta  si  vysvětlovati,  nepochopujeme; 
my  si  je  dobře  vysvětlujeme  tím,  že  Hrváti  obyčejně  se  žení  mezi 
sebou;  ostatně  nespouštějme  s  mysli,  že  se  stejnými  jmény  rodinnými 
potkáváme  se  téměř  všude  na  menších  osadách  a  že  nejsou  vždy 
důkazem  pokrevního  příbuzenstva,  a  pak,  těch  rodin  o  stejných  jménech 
není  tu  tolik  jak  by  snad  někdo  za  to  míti  mohl  dle  dalších  slov 
p.  spisovatelových:  „Aby  se  rozeznávali  od  sebe.  když  se  o  nich  mluví, 
jmenuji  se  hlavy  rodin  křestným  jménem,  anebo  se  užívá  přezdívky." 
Aby  se  některé  rodině  na  rozeznanou   od  jiné  stejnojmenné,  dala  pře- 

>)  Srv.   »Hlídka«  r.  1898. 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě.  107 

zdívka,  na  to  stačí  začasté  jen  dvě  —  tři  rodiny.  Pan  spisovatel  těchto 
přezdívek  neuvádí,  ač  někdy  nebývají  bez  v\'znamu.  Doplňuji  jej 
aspoň  z  Grutfjeldu;  jednomu  Siéovi  říkají:  „Sic -cigán";  Hajmle  jmenují 
jednoho  „zelní  HajmP',  druhého  „mali  Hajml".  Než  názv}^  ty  mohly 
snadno  p.  spisovateli  ujíti.  ale.  že  přehlédl  jméno  rodiny  v  Gutijeldě 
nejrozšířenější,  to  dokazuje,  jak  pečlivě  p.  spis.  svoji  rozpravu  pracoval. 
Píše:  ,,V  Gutfjeldě  je  nejvíc  Andrešiťův  a  Supariťů"  (str.  14).  Na  prvním 
místě  měl  uvésti  Sice;  ale  nejmenuje  jich.  ani  ne  mezi  ostatními  zdejšími 
hrvátskými  rodinami.  Ti  jsou  v  Gutfjeldě  původní,  nejstarší  a  nej- 
rozšířenější hrvátská  rodina,  a  potom  teprve  přijdou  Supariéi  a  Andrešiéi. 
Sicň  narodilo  se  za  26  leť  (1860—1885)  78,  zemřelo  v  též  době:  59, 
Andrešiců  přišlo  na  svět:  2(\  zemřelo:  23.  Číslice  ty  mluví  jasně.  Siců 
je  10  rodin.  Supariců  7,  Andrešiců  5.  „Vedle  toho  rodiny  chorvátské 
mají  (v  Gutfjeldě)  tato  jména:  Bureš.  Budí^;  Drobtliť,  Oehovský,  Grandif, 
Gregor,  Havlíček,  Hubený,  Hůlek,  Knod,  Ryšánek,  Slavit,  Sítek,  Slunský, 
Štěpánek,  Švend."  (Str.  14.)  P.  spis.  některých  nepíše  správně,  jiných 
pomíjí.  Chybně  píše:  Bureš  místo  „Buriš",  Budir  místo  „Budín",  Drobelif 
místo  „Drobílié",  vynechal  pak  jména  rodin:  Balaš.  Hajml.  Humr, 
Halavié.  Kuzmic,  Mai,  Miillner  (Malinar)  č.  78.,  Nebyla.  Procházka.  Petřík, 
Rybářek,  Ričica,  Stadler  —  jež  jsou  vesměs  krojem  i  řečí  hrvátské. 
Také  ve  Frjelištorfě  nejmenuje  se  nikdo  Jur/viť  (str.  14),  ale  „Jurdié", 
nikdo  Vranďšic,  ale  „Vranešié".  K  tomuto  jménu  připojuje  p.  spis. 
pod  čarou  poznámku:  „Nebude  nezajímavo.  srovná-li  si  čtenář  uvedené 
rody  chorvátské  s  těmi.  jež  A.  V.  Šembera  zaznamenal.  V  Gutfjeldě: 
Drobiliť,  Supariť.  Malinár,  Cehovský.  V  Preravě:  Skokaniť,  Grbes, 
Stavarif,  Vuk,  Sičan.  Jurtif,  Mikulif.  Grewr.  Vranišif.  Slunskv.  Kuzmiť, 
8tefanák,  Križanif.  Ve  Frr)llersdorfě :  Kulašif,  Godenif,  Jurtiť.  Sičan." 
Ano,  zajímavo  to!  P.  spisovatel  napsal  nesprávně  jmen  pět.  kdežto 
Šembera  jen  tři:  Vran(ř'šié  místo  „Vranešié",  Kukřšié  místo  „Kulešic" 
a  Godenié  místo  „Godinic"  ( — nynější:  Regeni,  od:  godina  =  déšf); 
nad  to  Šembera  správně  uvádí  jméno  „Sičan",  na  něž  p.  spisovatel 
nepřišel;  lid  skutečně  rád  jmenuje  Sice:  Sičany.  Vůbec  rozprava 
Šem bérova  vyniká  daleko  nad  Herbenovupravdivostí, 
střízlivostí,  správností.  P.  spisovatel  opravuje  i  Šemberu  napsav 

o   jméně    „Jurtiť",    jím    uvedeném:    „ lurřif   bude    tisková    chyba 

místo  Jurbiť."  (Str.  14.)  Sám  také  je  tak  uvádí  mezi  jmény  Frjeliš- 
torfskými.  Proč  chce  p.  spisovatel  slyšeti  mermomocí  „Jurbiť".  nevíme; 
ve  Frjelištorfské  matrice  z  r.  1687.  psáno:  „Jurtich",  z  r.  1688:  „Jurich",  — 
není  toto  nejsprávnější  od  křestního,  hrvátského  jména,  velmi  roz- 
šířeného: „Jure"  —  „Juric"  (Jiří)?  —  „U  nás  bránívá  se  sňatkům 
blízkých  pokrevných,  protože  prý  pokrevenství  má  záhubný  účinek  na 
dítky,  jež  bývají  churavy,  sláby  a  celý  život  neduživý.  (.)  těchto 
Chorvátech  aspoň  nauka  neplatí."  (Str.  14.)  Co  pravdy  na  slovích  těch, 
snadno  domysliti  si  ze  svrchu  řečeného.  Ani  Hrvát  nečiní  výjimek  od 
zákona  přírodního,  jenž  neúprosný  jest;  že  mu  Hrváti  nepodlehli, 
děkují  tomu.  že  uvolňují  tu  a  tam  pouta,  jimiž  p.  spis.  je  váže  pravě, 
že  „nevstupují    ve  svazky  pokrevní    leč    mezi    sebou."    (vStr.  13.)    Ani 


108 


Písemnictví   a  umění ; 


u  nich  blízké  pokrevní  příbuzenství  nemíjí  se  v  manželstvech  beze 
zhoubných  vlivu  na  potomstvo.  Matriky  úmrtní  podávají  dosti  dokladů. 
Všeobecně  vzato  jsou  Hrváti  naši  lid  pěkný,  zdravý,  silný,  svalnatý; 
dvojku  vína  zvednouti  v  „pivnici" i)  se  země  a  položiti  na  kantný^ře 
nejednomu  Hrvátu  hračkou.  Tak  je  popisuje  také  p.  spis.  na  str.  14 — 15.; 
pi'ípadné  jsou  mu  dítky  „praví  buclatí  andílci",  hoši  „rovní  jako  prut", 
děvčata,  —  pan  spisovatel  „nehleděl  jen  leda  bylo",  —  krev  a  mléko^ 
dodáváme  jen,  že  ani  mužný  věk  krásy  netratí  jímaje  tvary  těla 
plnými  a  ladnými,  a  že  i  bílý  květ  na  hlavě  kmetské  pěkně  sluší  lícím, 
nachem  prokvetlým.  Tuto  krásu  s  našich  Hrvátek  trhala  prý  zloba 
a  závist  lidská  nízkou  pomluvou.  „Sličná  tvář  a  sněhobílá  líčka 
s  kvetoucím  ruměncem  zavdala  podnět  k  podezřívání,  jakoby  se 
dívky  chorvátské  líčily.  Této  pomluvy  dopouští  se  i  náš  ctihodný 
topograf  Volný."  (Str.  15.)  Tak  beze  všeho  Volný  slov  těch  nenapsal;  — 
nebyl  spisovatelem,  jenž  bral  do  spisů  svých  vše,  co  mu  pod  ruce 
přišlo,  a  co  kde  zaslechl!  Sbíral  látku  s  pilností  v  pravdě  mravenčí, 
pytval  ji  břitkým  nožem  zdravé  kritiky,  a  může  v  té  příčině  posud 
býti  vzorem  mnohému  spisovateli,  jenž  píše  a  o  věcný  podklad  slovům 
svým  se  nestará.  Volnému  nebylo  zvykem  pomlouvati,  a  nepomluvil 
ani  Hi'vátek.  Nepsal  o  Hrvátkách  nyní  žijících,  u  nichž  zvyk  ten  nikde 
nepozorovati,  ale  slova  jeho  platí  minulosti,  a  z  té  k  nám  skutečně 
zaznívá  zpěv  „Hrvatice"  —  Cakavky.  ne  sice  naší,  ale  Cakavky 
s  našimi  Cakavci  krojem,  řečí,  zvyky,  a  neklamou- li 
nás  všeckv  známkv.  i  vlastí  a  snad  i  krví  spřízněné,  — 
zpěv.  jímž  Hrvatice  potvrzuje  slova  Volného  želíc  v  něm  ztracené, 
bývalé  své  krásy: 


\ 


Ja  sam  cvala^)  i  iJiocvala 
kot  črljema '')   roža, 
sad*)  odhajam  ter=)  prohajam 
kot")  jutnija  rosa. 


S  érljenimi  sad  žužnjami 
sede  vlasi  kinřim;") 
ino  s  črljenura  kredicum 
l)led  a  li  ca  1  ičim  ;*•) 


Slova  Volného,  jež  p.  spisovatel  prohlašuje  za  pomluvu,  jsou  na 
výsost  důležitá  pro  dějiny  našich  Hrvátův  a  ukazují  s  ostatními  ještě 
známkami  spolehlivou  cestu,  po  které  dojíti  lze  až  na  místo  ve  staré 
vlasti  našich  Hrvátů,  z  něhož  na  Moravu  přišli. 

Touto  starou  vlastí  není  „chorvátsko-slavonské  pomezí",  jak  mylně 
tvrdí  p.  spisovatel  na  str.  5.,  —  ale  krajina  na  čisto  jiná.  jak  svým 
časem  zde  anebo  v  „Českém  Lidu"    dokázáno  bude. 


*)  Pivnica  ;=  sklep.  *)  kvetla.  —  *)  červená.  —  *)  nyní.  —  ^)  a.  Odhajam  =  od- 
cházím, zacházím.  —  ")  jako.  —  ")  zdobím.  —  *)  Fran  Kurelac,  »Jačke«,  str.  243., 
jačka  555.  Zagreb  1871.   »Jačka«  ^  píseň. 


líuská   literatura  v   roce   1S98.  100 

Ruská  literatura  v  roce  1898. 

Podává    A.  Ykzal. 

V  minulém  roce  slavil  Alexander  Konst.  Seller.  známější  pod 
pseud.  A.  Michajloc.  pětatřieetileté  jubileum  své  literami  činnosti. 
Narodil  se  1838  v  Petrohradě.  Otec  jeho  byl  Estonec,  byl  vychován 
v  divadelní  škole  v  Petrohradě  a  stal  se  hudebníkem  při  dvorním 
divadle.  Matka  jeho  byla  žena  něžná.  Vychován  v  chudobě.  Seller 
navštěvoval  německou  školu  a  odnesl  si  mnoho  těžkých  dojmů  ze 
svých  školních  let.  Ukončiv  studia,  íš.  pohyboval  se  hlavně  v  kruhu 
petrohradského  intelligentního  proktariatu,  uprostřed  lidí  píšících,  učících 
i  učících  se.  Lidé  ti  uprostřed  horečky  společenských  reform  šedesátých 
let  obraceli  zrak  svůj  od  společenských  potřeb  své  vlasti  na  sebe  samy, 
na  otázky  individuálně  mravní,  na  své  vlastní  jednání,  na 
duševní  i  mravní  rozvoj  osobnosti  v  duchu  nových  ideí.  Individuálně 
mravní  ideály,  jimiž  byli  nadšeni  lidé  tito,  měly  charakter  čistě  plebej  ský. 
Nositelem  ideálů  těch  byl  raznočinec,  muž  z  t.  zv.  střední  třídv, 
drobné  šlechty,  duchovenstva,  méšťanstv^a  neb  úřednictva.  Ideály  jeho 
byly:  ustavičná  pracovitost,  úporná  energie  v  dosažení  předsevzatého 
cíle,  prostota  v  životě  a  mravní  čistota.  A  tak  hrdinou  románů 
Šellerových  stal  se  právě  tento  plebej,  raznočinec  v  boji  se  zastaralými 
prvky  ruské  společnosti. 

V  kruhu  těchto  lidí,  již  od  společensko-praktických  otázek  obrátili 
se  k  otázkám  filosofickým  a  psychologickým,  vzniklo  také  ono  p  e  d  a  g  o- 
g  i  c  k  é  hnutí,  jež  jevilo  se  horečkou  zakládati  nedělní  školy,  v  belletrii  pak 
objevilo  se  řadou  usvědčovacích  popisů  staré  škoh^  před  reformou. 
Seller,  unesen  otázkami  vy  chovatelskými,  založil  1861  školu  pro  x\- 
chování  chudých  dětí,  jež  však  1863  byla  zavřena.  A  tu  Seller  vystoupil 
na  pole  literární  jako  spisovatel- v ychovavatel,  moralista,  po- 
dávající obrazy  duševního  a  mravního  rozvoje  současné  mládeže. 
Autor  tento  ve  všech  svvch  dílech  s  neobvčeinou  ener2:ií  hlásá  mvšlenkv, 
Že  charakter  člověka  skládá  se  hlavně  výchovem  v  rodině  a  škole, 
že  osobní  mravnost  je  potřebnější  než  všeUký  „pořádek  věcí",  že  ne- 
mravní lidé  v  životě  osobním  nemohou  býti  mravnými  společenskými 
činiteli.  Aby  potvrdil  tyto  myšlenky  své,  čerpá  příklady  ze  života 
skutečného,  jimiž  je   illustruje. 

První  román  jeho  „Zhnilé  močály"  (1864)  má  v  sobě  množst^'í 
autobiografické  látky:  hrdina,  předvedený  v  románě,  prožívá  něco  po- 
dobného tomu,  co  prožil  Seller  sám,  a  mnohé  události  ze  života  hrdinova 
shodují  se  událostmi  života  spisovatele,  jenž  napsal  román  svůj  ve 
formě  rodinných  vzpomínek.  Hned  zde  autor  provedl  své  náhledy 
o  mravně  otužujícím  vlivu  chudoby  a  zhoubném  vlivu  bohatství.  Život 
jevil  se  mu  tehdy  bojem  dvou  nepřátelských  prvků,  s  jedné  strany 
třídy  lenošných  aristokratů,  s  druhé  strany  poctivých  pracovníků, 
nejprve  pro  vezdejší  chléb,  později  za  účelem  rozšíření  světla,  vědomostí, 
pravdy   a  dobra   kolem   sebe.    Kořistí,   o   niž   vede   se   boj,  je    hrdina 


110  Písemnictví  a  umíní: 


románu,  jejž  obě  bojující  strany  hledí  vlákati  do  svébo  táboru.  Nejprve 
vítězí  zlý  prvek  aristokratického  lenošení,  poněvadž  poctivá,  těžká 
práce  jeví  se  v  očích  nezkušeného  mladíka  čímsi  nepěkn}'m.  kdežto 
aristokratický  svět  láká  ho  rozkoší  a  leskem  veselého,  beztarostného 
života  i  svůdnými  požitky.  Ale  prvek  poctivé  práce  energicky  vystu- 
puje proti  chybným  krokům  jinochovým,  představuje  mu  ošklivost 
jednání  jeho  a  připravuje  v  duši  jeho  mravní  krisi,  jež  vede  ho 
k  duševnímu  obrození  a  vstoupení  na  pudu  světla,  dobra  a  pravdy. 
Zlý  prvek  pozbývá  své  kořisti  v  osobě  znovuzrozeného  mladíka  a  hvne 
před  očima  čtenářů.  Takový  dlouhý  boj  duševní,  kolísání  hrdiny  mezi 
dobrem  a  zlem,  tu  pod  blahodárným  vlivem  poctivých  a  v  práci  ne- 
únavných rodičů  Rudých,  tu  pod  škodlivým  vlivem  babičky  se  strany 
matčiny  s  jejím  starým  panským  zakvašením.  kolísání,  korunované 
konečným  východem  na  cestu  světla,  dobra  i  pravdy,  vidíme  ve 
„zhnilých  močálech",  povstávajících  tam,  kde  není  spasitelné  práce, 
kde  se  žije  na  cizí  útraty. 

Tytéž  prvky  a  týž  optimistický  názor  o  vítězství  dobra  nad 
zlem  opakuje  se  ve  všech  dalších  románech  Šellerových,  majících  týž 
moralně-pedagog^cký  význam,  jako  román  prvý.  Tak  v  druhém  románě, 
nadepsaném:  „Život  Supova  (1865),  vidíme  tytéž  dva  prvky,  dva 
hrdiny:  Supova,  potomka  šlechtické  rodiny,  a  Kolku  Ljuljušina,  čisto- 
krevného raznočince.  vSupov  podobně,  jako  hrdina  Zhnilých  močálů, 
než  vyšel  na  cestu  dobra  i  pravdy,  pod  zhoubným  vlivem  okolí  rodinného, 
školy  i  špatných  druhů,  hluboko  poklesl,  v  sedmnácti  letech  už  byl  pi- 
jákem a  prostopášníkem.  Došed  na  poslední  stupeň  mravního  úpadku,  IŠupov 
pod  vlivem  přítele  Kolky  Ljuljušina  a  hlavně  ideálního  učitele  Antona 
obrodil  se  a  dosáhl  „rozumného  štěstí"  cestou  duševního  i  mravního  rozvoje. 
Kolka  drže  se  ideálu,  který  si  utvořil  v  dětství,  ideálu  poctivosti  a  pra- 
covitosti, sám  byl  beze  vší  podpory  se  strany  rodiny,  v  níž  nenašel 
lásky,  vpracoval  a  utužil  v  sobě  vlastními  silami  onu  železnou  pevnost  vůle 
a  všecko  pokořující  lásky,  s  níž  podporoval  i  mladého  Supova,  obměkčil 
i  mravně  předělal  vlastní  matku. 

Obě  dvě  díla  tato  mnoho  místa  věnuií  otázkám  vychovatelskvm. 
Seller  pohlíží  v  nich  do  rodin,  kde  mají  se  nejen  roditi,  nýbrž  i  mravně 
vychovávati  budoucí  společenští  činitelé,  a  vidí,  že  právě  tu  není  mravního 
prvku,  není  řádného  života  rodinného,  založeného  na  vzájemné  a  hluboké 
lásce  manželův.  Aby  manželství  bylo  řádné,  má  sňatek  býti  korunou 
naší  první,  čisté,  jediné  lásky.  V  životě  obyčejném  však  autor  vidí, 
že  první  láska  bývá  první  prostopášností,  prvním  mravním  pádem, 
sňatek  pak  ukončuje  druhou,  druhdy  desátou  lásku.  V  novelle  „Naše 
první  láska"  líčí  autor  ono  znesvěcení  lásky,  jež  předchází  před 
manželstvím,  líčí  zvrhlost  mladíkův  a  smutný  konec  obětí  první  lásky, 
„našich  Nataši",  svedených  zkaženými  jinochy.  Ještě  určitěji  následky 
předčasné  lásky  před  sňatkem  líčí  autor  v  novelle  „Nešťastné 
manželství",  kde  vidíme  ženu,  jež  v  mládí  často  jezdila  do  lázní, 
a  mladíka,  jenž  oženil  se  s  ní  k  vůli  dítku,  jež  měli  před  sňatkem. 
V  manželství    trápí   druh  druha,    a    drama    manželské    končí   se   smrtí 


Ruská  literatura  v  roce  1898.  Hl 

dítka  i  samovraždou  nešťastné  ženy.  V  „Trnité  cestě"  při  zdavkách 
lehkomyslného  mladíka  s  hodnou  dívkou  přiběhne  do  kostela  jeho 
b}' valá  láska  s  dítkem,  dívka  pak.  zvěděvši  o  četných  jeho  milenkách, 
nenávidí  muže,  jenž  prohýřiv  věno  manželčino,  končí  samovraždou, 
zanechav  ženu  s  dítkem  po  sobě.  Často  mladí  hrdinové  nezení  se  z  vy- 
počítavosti,  dávajíce  přednost  spojení  s  vdanými  ženami  před  sňatkem^ 
jako  učinil  na  př.  Šachov  v  románu  „Pád"  a  Dmitrij  Andrejevič 
Orlov  (v  rom.  „Chudoba"),  žijící  s  odkvětající  kráskou  kněžnou, 
manželkou  svého  dobrodince  knížete  Russova.  Zřídka  nalézti  lze  rodinu 
normální,  šťastnou.  Třída,  živící  se  prací,  která  jí  nezabezpečuje.  je 
právě  tak  daleka  pravé,  normální  rodiny  jako  třída  boháčů.  V  rodinách 
bohatých,  nemajících  spasitelné  práce,  jež  krotí  bujné  vášně,  tyto 
předčasně  z  nadbvtku  vybuchují ;  mladík  musí  se  před  sňatkem  vy- 
bouřit,  musí  užit  svobody,  a  pak  teprve  se  ožení  třebas  bez  lásky 
V  takových  rodinách  boháčů  nebývá  tedy  lásky  manželské,  neb}'vá 
lásky  rodičů  k  dětem,  jejichž  postavení  je  hrozné.  Děti  nevidouce 
lásky  a  přívětivosti  ani  u  otce,  jenž  pro  službu  a  karban  rodiny  si 
nevšímá,  ani  u  matky,  jež  stará  se  jen  o  šaty  a  oddává  se  prosto- 
pášnosti, hledají  lásku,  přívětivost  a  veselí  jinde,  prchají  z  rodného 
hnízda.  V  rodinách  chudých,  prací  nezabezpečených,  sňatek  jeví  se 
zhoubným  pro  své  následky,  pro  dítky,  jež  není  čím  živiti.  Ač  tedy 
v  kruzích,  živících  se  prací,  jsou  spí'-e  šťastné  rodiny  než  v  kruzích 
boháčů,  přece  často  děti  v  rodinách  chudobných  považují  se  spíše 
za  kletbu  Boží  než  za  požehnání  a  proto  jsou  nespokojeny  životem 
domácím.  A  tato  nespokojenost  mládeže  v  rodinách  boháčův  i  chuďasů 
životem  domácím  je  hlavní  příčinou  mravní  zvrhlosti  nynější  mládeže. 
Rodiče  s  radostí  odstrčí  děti  do  učebných  ústavů,  nestarají  se  o  ně 
dále,  jak  tráví  volný  čas,  a  děti,  rodinou  zkažené,  ve  škole  se  nenapraví. 
Zkažen}'ch  dětí  nenapraví  ani  opatrovny,  založené  aristokratickými 
lidumily,  vylíčené  autorem  v  rom.  „Les  kácejí,  třísky  lítají"^ 
nespasí  jich  ani  soukromé  školy  (na  př.  paní  Sokolové  ve  Z  h  n  i  1  v  c  h 
močálech),  založeaé  lidmi,  nemajícími  povolání  k  vychovatelství 
a  lásky  k  dětem,  ani  ústavy  pro  šlechtické  svnkv,  kde  byl  wchován 
Supov,  ani  cizozemské  školy,  popsané  ve  Z  h  n  i  1  v  c  h  močále  c  h,  kde 
děti  nemilosrdně  bijí  a  škaredě  jim  nadávají,  ani  ústavy  státní,  kde 
učitelé  čistě  úředně,  řemeslnicko-byrokraticky  zacházejí  s  dětmi.  Nespasí 
jich  ani  oni  šablonovití  pedagogové,  kteří  objevili  se  s  nastoupením 
nové  doby  obrození,  ani  samozvaní  liberální  vychovavatelé,  kteří 
učili  děti  pouze  zavrhovati  všechen  řád  společenský,  posmívati  se 
všemu  na  světě,  kteří  sv}mi  žákům  nepodávali  nic  positivního,  nýbrž 
jen  jed  pessimismu,  umrtvujíce  v  nich  energii  k  životu,  ^'^'stavujíce 
jim  na  oči  domnělovi  bezúčelnost  života,  měníce  je  v  chodící  mrtvoly, 
za  živa  hnijící.  Nespasí  jich  ani  oni  patentovaní  pokrokoví  pedagogové 
(Levašov,  Starcev,  Mědnikov)  z  rom.  „Les  kácejí,  třísky  lítají", 
z  jejichž  frasí  žáci  nic  si  nevybrali.  Proti  takovým  učitelům  a  vycho- 
vavatelům  Seller  staví  učitele  ideální  a  pravé  v}' chovatele,  na  př.  prosto- 
srdečného  Meyera  a  Nosoviče  ve  Zhnilých  močálech,  pod  jejichž 


112  Písemnictví  a  umění: 


vlivem  mladíci  starali  se  o  osobní  sebezdokonalem',  ideálního  učitele 
Antona  >Šupova,  štábního  kapitána  Procharova  (Les  kácejí)  nebohatého 
učitele  Timčenku  ve  „Rtiščevu"  (1890).  starého  mládence,  ná- 
mořního kapitána  Chlopku  („Osaměle")  vychovávajícího  svého 
synovce  a  pečujícího  o  jeho  chudé  druhy,  Lampadova.  učitele  Orlova 
(Chudoba)  starou  slečnu  v  „Cizích  hříších",  pečlivě  vychovávající 
cizí  děti.  Podobnou  vznešenou,  obětavou,  všecko  pokořující  láskou 
k  dětem  vyznamenávala  se  sympatická  hrdinka  novelly  „Kvočna". 
Kateřina  Markovna.  jež  žije  pro  dětí  své  nebožky  sestry  a  pro  cizího 
chlapce,  sklízí  pak  za  to  jen  nevděk,  a  ovdovělá  macecha  Naděžda 
Dmitrijevna  („Ně  nam  sudiť"),  jež  láskou  mateřskou  miluje  láskv 
té  nehodného  pastorka,  poslední  prostředky  věnuje,  by  nepřišel  na 
lavici  obžalovaných  a  je  šťastna  tím.  že  pastorek  umírá  na  rukou  jejích. 
Takovou  vznešenou,  všecko  pokořující  lásku  nalézáme  u  Volodi  Teplicyna. 
vychovaného  jmenovaným  kapitánem  Chlopkem,  jenž  láskou  překoná 
zatvrzelého  otčíma  Bubnová.  Touž  v3^sokou  láskou  miluje  v  témž 
románě  („Osaměle")  učitelka  Nataša  ženatého  muže,  jemuž  žena 
utekla,  i  dítě  jeho,  jež  matka  opustila,  o  něž  Nataša  stará  se  jako 
matka.  Ale  dívka  tato  opět  ochotna  ustoupiti  ženě,  když  vrátila  se 
k  muži,  s  kterým  vstupuje  ve  sňatek  teprve  tehdy,  když  smrt  stihla 
první  ženu  jeho.  V  románě  „Špinavé  cesty"  vidíme  muže,  jenž 
nechce  jíti  vstříc  ženě,  nešťastné  v  manželství  a  hledající  spásu  v  osobní 
lásce  k  němu,  poněvadž  uznává,  že  člověku  třeba  nikoli  lásky,  jež 
vede  k  úzkému  osobnímu  šťěstí,  nýbrž  lásky  vznešenější,  sebeobětavé, 
lásky  k  bližnímu. 

Zchudlá  šlechta  ruská  ani  v  rodině,  ani  ve  škole  před  reformou 
nenabyla  pevných  zásad  mravnosti  a  politických  názorňv  i  ustoupila 
brzy  místo  své  vítězoslavné  bourgeoisii.  Šeller  dobře  pochopil,  že  tato 
nová  aristokracie  připravuje  pokolení,  které  ještě  méně  odpovídá 
ideám  pokroku,  než  čistokrevné  vrstv}'  dřívější.  Úpadek  ideí  vzdělané 
třídy,  jejích  vkusů  v  a  duševních  vlastností  oplakává  Šeller  v  románech 
z  let  osmdesátých  a  devadesátých.  Mravní  zchátralost  pokolení  novějšího 
jeví  se  u  Šellera  s  jedné  strany  celou  řadou  samo  vrahů  v  a  neurastheniků 
(„Konec  Birj  ukovského  letohrádku",  „Bezdomníci",  „Pád", 
„Rodina  Muratovů"),  s  druhé  strany  hrabivými,  lakotnými  a  prakti- 
ckými typy,  zasobněnými  ve  Rtiščevu  1890,  v  Orlovu  („Chudoba") 
a  v  „Hladových"  (1888.)  Hlavní  dva  hrdinové  románu  „Chudoba" 
náležejí  k  dvěma  rozličným  vrstvám  společenským:  Russov  je  z  rodu 
knížecího.  Orlov  je  raznočinec.  Oba  pod  vlivem  ne  již  školy,  nýbrž 
života  nejprve  mravně  padají,  potom  však  mravně  se  ohrožují.  Ale 
autor  zde  nedává  přednosti  raznočinci  před  šlechticem,  kníže  Russov 
je  sympathičtější  než  Orlov,  pocházející  z  chudé  rodiny  úřednické, 
a  iniciativa  obrození  přísluší  knížeti,  a  nikoliv  Orlovu.  Russov  sice 
klesl,  ale  dojmy  z  cizí  rodiny  zachránily  knížete  z  oné  hlubiny  mravního 
pádu,  v  níž  brodí  se  velkosvětská  mládež;  Russov  stal  se  hodným  manželem, 
horlivým  činitelem  zemským,  zastancem  lidu.  Přítel  jeho,  Dmitrij  Orlov, 
z  dojmů  chudé  rodiny  dostal  se  do  knížecího  domu  se  svůdnou  kněžnou 


Ruská  literatura  v  roce   1898.  —  Současné  divadlo  v  Rusku.  113 

V  čele.  a  dobré  zárodky  v  duši  jeho  ustoupí  před  kouzlem  sličné,  ač  proti 
němu  staré  ženy.  Smyslná  láska  změnila  ho  v  pokornou  obět  vlastni 
vášně,  klesl  hluboko  jako  milenec  kněžny,  jejíhož  muže  si  váží,  jež 
však  muži  byla  nevěrna  hned  v  prvním  roce  po  sňatku  a  s  jiným 
měla  dítě,  mladého  Russova.  Svými  názory  je  Orlov  protot^^  zvrhlého 
měšťáka.  Také  v  rom.  „Rtiščev"  vystupují  rovnoběžně  vedle  sebe 
dva  hrdinové  z  různých  vrstev  společenských.  Rtišče v,  syn  moskevského 
protodiakona  a  matky  z  rodiny  knížecí,  a  Zdanov,  nemanželský  syn 
chudé  ženy.  Mateřská  krev  táhla  Rtiščeva  na  cestu  hýření,  karbanu 
a  prostopášnosti,  ale  později  zvítězila  v  něm  krev  otcovská,  Rtišče  v 
stal  se  karrieristou  jako  otec  a  oženil  se  s  chudou  dívkou,  již  surovostí 
utrápil,  až  skončila  samovraždou.  Ale  ani  raznočinec  Zdanov  není 
bezvýminečně  ideální  osobností,  jakými  bývali  raznočinci  v  prvních 
románech  Šellerových,  nýbrž  pouze  hodným  člověkem,  jenž  není  bez 
chyb   a  poblouzení. 

řŠeller  zůstal  dosud  nadšeným  idealistou  a  bodrým  optimistou, 
věřícím,  že  dobro  nad  zlem  dříve  neb  později  zvítězí.  Autor  rád  kreslí 
positivní  tvpy,  ideální,  světlé  osobnosti,  a  proto  romány  jeho  hodí  se 
zvláště  pro  mládež  dospívající,  jež  potřebuje  jako  manny  obrazů  lidské 
statečnosti  a  hrdinství,  jež  by   jí  byly  vzorem  a  příkladem    pro    život. 

V  současné  pessimistické  belletrii  ruské  romány  jeho,  ač  mají  četné 
nedostatky  umělecké,  vyplňují  důležitou  mezeru,  předvádějíce  positivní, 
ideální  typy  mládeži  za  vzor  a  příklad  k  následování.  Tím  vysvětluje 
se  vychovatelský  vliv  jeho  na  čtenáře.  Za  umělecká  díla  nemá  ani 
Šeller  sám  své  romány,  řka  o  nich  ve  „Zhnilých  močálech",  že  nejsou 
propracovány,  že  není  v  nich  eífektních,  milostných  zápletek,  že  nejsou 
psány  slohem  vybroušeným.  Je  tu  pozorovati  chudobu  barev,  unavují 
množstvím  úvah,  stálým  moralisováním  a  jakousi  strojeuostí  a  nuceností 
v  technice.  iP.  d.) 


Současné  divadlo  v  Rusku. 

A.  Vezal. 

,,Rus.  Mysl"  obšírným  článkem  vydičuje  stav  ruského  divadla. 
Doufám,  že  se  ct.  čtenářům  „Hlídky"  zavděčím,  když  hlavní  obsah 
rozpravy  oné  jim   předložím. 

V  březnu  r.  1898.  konal  se  v  Moskvě  pod  předsednictvím  Alex. 
Potěchina  všerusk}"  sjezd  asi  z  1300  činitelů  na  je\nšti,  nedávno  pak 
vyšly  dva  svazky  prací  sjezdu  toho,  jež  podávají  bohatý  materiál 
k  charakteristice  současného  ruského  divadla.  Sjezd  byl  podle  slov 
herce  Lenského  „shromážděním  lékařů,  jež  obstoupili  postel  nemocného 
umění."  Všichni  souhlasili,  že  divadelní  umění  prožívá  těžkou  nemoc, 
že  venkovské  divadlo  je  v  úpadku,  ve  smrtelném  tažení,  že  v  chrámu, 
kde  dříve  přinášely  se  oběti  čisté  bohyni  umění,   nyní  hrají  se  hloupé 

Hlídka  8 


114  Písemnictví  a  umění: 


frašky,  nesmyslné  kusy,  oplzlé  operetky,  jež  jsou  politování  hodnou 
parodií  umění ;  místo  žreců,  zbožně  konajících  své  dílo.  vidíme  na 
jevišti  ubohé  řemeslníky,  lidi,  odjinud  vyhnané,  pro  něž  jeviště  je 
posledním  útočištěm  po  nezdarech  na  jin<-eh  místech.  Hlavními  příčinami 
úpadku  divadla  v  očích  členů  sjezdu  jsou  hmotná  nezabezpečenost 
herců,  nedostatečná  umělecká  příprava  jejich  na  jeviště  a  nízký  mravní 
stupeň  většiny  z  nich.  Zpravodajové  dobře  poukázali,  že  smutné  postavení 
herců  stojí  v  těsném  svazku  s  úpadkem  divadla.  Sjezd  odsoudil  jak 
soukromé  podnikatele,  tak  i  nedávno  vzniklá  artistická  družstva.  Soukromí 
podnikatelé  divadel  vykořisťují  obecenstvo  i  herce,  ničí  národní  blaholiyt 
i  dramatické  umění.  Vydřidušsky  podnikatel  —  ob^-čejně  bývalý-  re- 
staurateur  —  nemá  obyčejně  nic  společného  s  uměním  ;  uzavřev  smlouvu 
se  sborem  herců  v  Moskvě  a  dav  jim  zálohy,  přijede  do  venkovského 
města  a  rozšíří  veleslibné  divadelní  ohlášení.  Sjedou  se  herci,  první 
kus  je  pěkně  vypraven  a  má  úspěch.  Uplyne  však  nějaký  čas,  vybrané 
peníze  upotřebeny  na  potřeb}^  herců,  na  dluhy,  jež  si  podnikatel  nadělal, 
a  na  vypravení  novvch  kusů.  na  nové  obleky  nezbude  ničeho.  Aby 
přilákal  přece  obecenstvo,  podnikatel  dává  hloupá  melodramata,  plná 
vražd,  otrávení,  potom  frašky,  v  nichž  hercům  je  choditi  třebas  i  po 
hlavě,  pak  operetky.  Hladoví  herci,  aby  hladem  nezemřeli,  musejí 
hráti  takové  hloupé  kusy,  podrobit  se  v^^dřidušskému  podnikateli.  Jistý 
referent  uvedl  tento  zajímavý  dialog  mezi  hercem  a  podnikatelem: 
„Chcete  žrát?"  —  „Chci."  —  .^Hřejte  tedy  v  té  frašce."  —  „Ale, 
vždyť  to  je  paskvil  na  umění!  ..."  —  „Nechcete-li,  táhněte!"  — 
„Kam?  .  .  ."  Volky  nevolky  nutno  hrát,  neboť  třeba  jíst.  —  Společnost 
konečně  pozbyla  důvěry  k  sobě,  příjmy  padají,  herci  trpí  hroznou 
bídu,  podnikatel  skřípe  zuby,  a  herci  stěží  dostanou  se  zpět  do  Moskvy. 
Jsou  i  podnikatelé,  kteří  na  divadlo  hledí  jako  na  kulisy,  zakrývající 
podnik  zcela  jiného  druhu,  kde  ženské  hrají  velice  ponižující  úlohu, 
baviti  osvícené  milovníky  „umění".  —  Horší  ještě  je  činnost  divadelních 
družstev,  kde  ředitelé  jsou  úplnými  pány.  Obyčejně  herec,  mající 
knihovnu  i  obleky,  najme  divadlo,  zařídí  družstvo,  většinu  příjmů 
shrábne  do  své  kapsy  jako  ředitel,  jako  pořadatel,  jako  herec,  jako 
náhradu  za  obleky. "  a  o  nepatrný  zbytek  teprve  dělí  se  družstvo. 
Repertoir  družstev  je  rovněž  hrozný,  od  tragedie  nesmyslně  přechází 
se  k  melodramatu,  frašce,  operetce.  V  družstvech  vládne  úplný  nepořádek, 
„hlad,  zima,  žebrota  je  —  údělem  herců."  A  tak  provinciální  herci, 
trpíce  hlad  i  zimu,  rozzlobeni  na  všecko,  hledali  příčiny  svých  neštěstí 
hlavně  mimo  sebe,  ve  vnějších  okolnostech,  v  podnikatelích, 
ředitelích  družstev,  v  obecenstvu,  jež  prý  chce  jen  zábavu  v  divadle, 
frašky  a  operetky,  v  pohostinských  hrách  herců  hlavních  měst,  kteří 
prý  podkopávají  zájem  obecenstva  ke  hře  místních  herců,  v  ochotnických 
divadlech,  která  prý  dělají  zbytečnou  konkurenci  hercům  z  povolání. 
Však  vyskytli  se  na  sjezdu  i  zpravodajové,  kteří  ^ňnu  nešťastného 
postavení  herců  hledali  též  v  hercích  samých,  malujíce  třídu 
hereckou  tmav}'mi  barvami.  Herec  Lenský  ukázal,  h^me-li  divadlo,  že 
vina  je  v  tom,  že  většina  herců  nemá   nic   společného    s    uměním,    že 


Současné  divadlo   v  Rusku.  115 


herci  nemilují  umění,  že  Yio  liercň  jsou  praktičtí  samolibci,  cyničtí 
opilci,  kteří  místo  talentu  a  práce  vyznačují  se  drzostí  a  nestydatostí, 
nadšení  pak  čerpají  z  lahvičky  koňaku.  Zhoubný  je  vliv  takové  atmosférv 
intrig,  závisti,  boje  samolibosti,  a  sháňky  za  úspěchem,  společnosti 
k  práci  neschopných  darmochlebň  na  mladíka,  jenž  blouzní  o  sloužení 
svatému  umění:  z  ideálního  mladíka  ve  společnosti,  jež  stojí  na  velmi 
nízkém  stupni  vzdělání  a  mravnosti,  jež  nedbale  pohlíží  na  své  zaměstnání, 
stává  se  záhy  všední  pro^^ncialní  herec  řemeslník  bez  lásky   k  umění. 

A  jak  žijí,  jak  pracují  venkovští  herci'?  Jakmile  skončí  saisona. 
herci  odjedou  do  Moskvy'  na  divadelní  tržiště.  Tu  začnou  bezúčelné 
návštěvy  agentů,  vysedávání  v  hostincích  a  kavárnách.  Nepatrné  hmotné 
prostředky  vyčerpají  se,  a  herec  se  vztekem  čeká,  až  ho  pozvou  k  nějakému 
divadelnímu  sboru  a  dají  mu  zálohu.  Sjíždějí  se  divadelní  podnikatelé, 
na  něž  se  vrhnou  herci;  začnou  pletichy  a  klepy  za  tím  účelem,  bv 
konkurent  byl  ponížen  v  očích  podnikatelových.  Mnohý  herec  učiní 
smlouvu  s  dvěma,  třemi  podnikateli,  přijme  od  nich  zálohy,  jichž  nikdy 
nevrátí,  a  podnikatele  ještě  nechá  na  holičkách.  Podnikatelé  vybírají 
si  zvláště  herečky  podle  podobek,  jež  chovají  divadelní  agenti.  K  jistému 
zpravodaji  obraceli  se  podnikatelé  a  ředitelé  družstev  se  žádostí,  by 
odporučil  jim  herečky  pro  operetky  a  frašky,  „jichž  potřebují  ne  tak 
pro  jeviště,  jako  pro  některé  zástupce  měst  a  představené,  kteří  rádi 
jezdí  s  herečkami  za  město."  Divadlo  a  krčma  tak  se  zmíchaly,  že 
těžko  rozeznat,  kde  začíná  ono  a  končí  tato.  Není  tedy  divu.  že  divadla 
nenavštěvují.  „Který  pak  mravn}-  otec  rodiny",  praví  Aleksandrov  ve 
své  zprávě,  „poveze  svoji  ženu  a  děti  k  nemravným  lidem  v  nemravův 
dům?  A  v  takové  nemravné  domy  mění  se  naše  divadla  s  jedné  stranv 
správci  krčmáři,  kteří  v  poslední  době  ustavičné  xic  a  více  vstupují 
do  popředí  v  divadle,  s  druhé  pak  strany  nemravnými  herci."  U  hereček 
necení  se  tak  talent,  jako  spíše  tělesná  krása  a  hojnost  obleku.  Podle 
zprávy  Paninov)'  Yio  hereček  jsou  padlé  ženské,  jež  padly  pod  vlivem 
těžké  hmotné  nouze. 

V  září  odjede  herecký  sbor  z  Moskvy  na  své  působiště  do 
venkovského  města ;  ubytují  se,  počnou  se  učit  úlohám.  První  představení 
dopadnou  dobře,  herci  jsou  v  růžové  náladě.  Brzy  však  příjmy  klesají, 
herci  nedostávají  platu,  mizí  horlivost  jejich,  ze  zlosti  oddají  se  pití, 
nedbalé  provedení  úloh  přivádí  další  úpadek  přijmuv,  a  herci  stěží 
přečkají  divadelní  dobu  i  odjíždějí  do  Moskvy,  aby  příštího  roku 
totéž  opakovali.  (Příště  dále.) 


116  Písemnictví  a  umění; 


P.  Izák  Tomáš  Heeker. 

Měsíčník  „Stimmen  aus  Maria- Laach"  přinesl  v  poslední  cli  dvou 
číslech  minulého  ročníku  obraz  a  posudek  činnosti  i  života  slovutného 
konvertity  severoamerického  P.  Heckera,  jenž  svým  individualismem  a 
demokratismem,  jakož  i  některými  jinými  zásadami,  jež  hlásal,  dobyl 
si  mnoho  stoupenců  nejen  v  Americe,  ale  poslední  dobu  i  v  Evropě, 
zvláště  Francii  a  Německu.  Jesuita  Otto  Pfiilf,  na  základě  literatury 
„pro"  i  ,, proti"  z  ruchu  tohoto  vzniklé,  podává  nestrann}'  obraz  tohoto 
apoštolského  muže,  který  Jesuity  odsoudil,  jako  řád  v  církvi  dnes  už 
nepotřebný. 

Izák  Tomáš  Hecker  narodil  se  v  Novém  Yorku  18.  prosince  1819. 
Rodiče  jeho  s  obou  stran  byli  potomk}'^  přistěhovalých  Němců,  pro- 
testantů. I.  Hecker  jako  druhé  pokolení  v  Americe  vychované  německy 
už  ovšem  neuměl.  Otec  po  stránce  náboženské  byl  vlažným  ba  lhostejným, 
matka  v  20ti  letech  přestoupila  k  metodistům.  Izák  o  lO.  letech  musil 
nechat  školy  a  jít  za  živobytím.  Dělal  posHčka  v  nakladatelství  jistého 
metodistického  časopisu,  potom  byl  učněm  ve  slévárně  písmenek,  ale 
po  roce  už  se  svými  staršími  bratry  pekařil.  S  nimi  súčastnil  se  jako 
chlapec  12  a  131etý  ruchu  dělnického,  jenž  tehdy  v  roce  1820.  začal 
se  šířit  v  Novém  Yorku.  Dělnický  ruch  tento  byl  ovšem  utvářen  dle 
tehdejších  socialisticky  komunistických  theorií  francouzských.  Tu  setkal 
se  mladý  Hecker  s  vůdcem  hnutí  toho  drem  Brownsonem,  potomním 
sla\niým    konvertitou    katolickým.     Až    do    svého    obrácení    o  radu  i  o 


vy 

a  při  tom  dychtivá  touha  probuzeného,  ale  ničím  se  ukojiti  nemohoucího 
ducha,  učinily  z  mladého  Heckera  až  do  obrácení  jeho  bludnou  duši. 
Doma  nemoha  vydržeti  na  radu  Brownsonovu  obrátil  se  do  společnosti 
založené  na  nových  společenských  zásadách  rovnosti,  do  associace  zvané 
Brookovou  Farmou,  kdež  na  70  lidí  vzdělaných  žilo  venkovské  práci 
a  sebeušlechťování.  Leč  pobyl  tu  sotva  půl  roku;  doznal  sic  mnohého 
poučení  a  vzdělal  se  obcováním  s  muži  učenými  s  duchaplnými,  ale 
po  čem  toužil  nenalezl.  Odtud  odebral  se  tedy  do  jiné  podobné 
„associace"  Alcottovy  v  Concordu.  kdež  život  byl  však  těžší  a  prostší 
než  v  Brookově  Farmě.  Ani  tu  nedoznal  ukojení.  Už  v  Brookově 
Farmě  začal  přemýšleti  o  katolictví.  Koupil  si  knihy  o  katolické  víře 
jednající  a  zvláště  katechismus  Tridentina.  Byl  však  ještě  dosti  vlažným 
ke  všemu  a  trvalo  rok,  než  si  katechismus  ten  přečetl  a  nauky  jeho 
jakž  takž  promyslil.  Po  nezdařených  pokusech  v  associacích  žil  opět 
V  Novém  Yorku,  a  tu  zanášeje  se  plány  státi  se  knězem,  buď  angU- 
kanským  nebo  katohckým,  začal  se  učiti  latině.  V  březnu  roku  1844. 
začal  v  nejistotě  své  zkoumati  a  rozmýšleti  mezi  oběma  církvemi, 
anglikánskou  a  katolickou.  Biskup  katolický  v  Novém  Yorku  přijal 
jeho  výjevy  dosti  chladně  a  upozorněním  na  přísnou  autoritu  církevní 
jej  zastrašil.    Obrátil  se  k  anglikanům,  ale  ti  chybami  a  nedokonalostí 


P.  Izák  Tomáš  Ilecker.  117 


SVOU,  jež  se  tu  před  ním  objevila,  nemohli  ho  uspokojiti.  Nerozhodnut 
mezi  oběma,  ale  více  přece  se  odkloňuje  od  anglikánské  církve,  usídlil 
se  znovu  v  Concordu  a  pustil  se  tu  opět  do  latiny  a  řečtiny,  míně  už 
nezvratně  státi  se  knězem.  Tu  dočetl  tridentsky  katechismus  a  bojuje 
v  duši  o  rozhodném  obratu  dopsal  Brownsonovi  do  Bostonu  o  nepokoji 
svém  a  svém  úmyslu  státi  se  katolíkem.  Tou  dobou  Browson  sám 
(v  květnu  1844)  zanášel  se  myšlenkou  vrátiti  se  ke  katolictví  a  roz- 
mlouval o  tom  s  biskupem  Bostonským  Fenwickem.  S  radostí  proto 
přečetl  dopis  o  podobných  úmyslech  svého  mladého  přítele  a  žáka.  a 
odepsal  mu.  pro  ně  oba  že  není  jiného  upokojení  duševního  leda 
v  katolické  církvi.  Hecker  obdržev  dopis,  ihned  se  sebral  a  jel  do 
Bostonu.  Tu  biskup  Fenwick  odkázal  Heckera  na  svého  koadjutora 
světícího  biskupa  Fitzpatricka.  Ani  tento  nepřijal  Heckera  s  nijakým 
enthusiasmem,  nýbrž  zkoumal  a  pátral  po  jeho  úmyslech.  Zvláště 
Heckera  zabolelo,  že  tak  přísně  pátral  v  duši  po  zbytcích  socialismu  a 
kommunismu.  Konečně  však  přece  úmysl  Heckerův  schválil  a  poslal 
jej  do  Nov.  Yorku,  aby  tu  v  rodné  diecési  své  vstoupil  do  církve 
katolické.  Tu  světící  biskup  Dr.  Mac  Closley  přijal  jej  a  vycvičil  a 
1.  srpna  1844  byl  Hecker  znova  s  podmínkou  pokřtěn  a  2.  srpna  při- 
účastnil  se  stolu  Páně.  Dne  20.  října  náledovala  pak  konverse 
Brownsonova. 

Pohotovost  biskupa  Closleye,  s  jakou  vyvracel  námitky  a  bludy 
všech  sekt  nekatolických  a  obeznámenost  jeho  se  všemi  velikány  du- 
ševními toho  věku,  první  čas  stačila  úplně  k  upokojení  ducha  Heckerova. 
Nedovedl  jen  z  duše  své  vypuditi  ty  zbytky  trpkosti,  jakou  zažil,  když 
tak  suše  a  přísně  zkoumali  jeho  samého,  kdy  pln  ohně  a  touhy  hlásil 
se  o  přijetí  do  církve.  Už  tehdy  umiňoval  si,  že  ze  všech  sil  přičiní 
se  o  nápravu  tohoto  způsobu,  přemýšlel,  že  nutno  jinak  se  chovati  ku 
vracejícím  se  protestantům  do  lůna  církve,  jinak  je  vítati  a  jinak  jim 
vycházeti  vstříc.  Na  tomto  dojmu  svém  a  na  tomto  svém  poznání  za- 
ložil pak  P.  Hecker  celou  svou  činnost  pozdější,  činnost  missionáře  a 
apoštola  Ameriky. 

Za  Izákem  Heckerem  přestoupil  též  ihned  bratr  jeho  Jiří  ku 
katolictví.  Ostatní  rodina  zůstala  jak  byla:  otec  lhostejným  ke  všemu 
a  k  žádnému  vyznání  se  nehlásícím,  matka  metodistkou  a  starší  bratr 
ang-likanem.  Přece  však  první  čas  bylo  Heckerovi  od  známých  za- 
koušeti mnoho.  V  té  době  bylo  katolické  vA^znání  ve  Spojených  Státech 
nejposlednějším  a  nejopovrženějším.  Bylo  tudíž  třeba  odvahy  před 
veřejností  přihlásiti  se  v  té  době  k  tomuto  vyznání. 

Konvertita  I.  Hecker  pojal  zprvu  plán  chůd  vydati  se  na  cestu 
do  Říma.  Ale  vzdal  se  toho  plánu  a  připravoval  se  na  prvotní  svou 
myšlenku.  Začal  se  opět  učiti  latině  a  řečtině.  Leč  ze  všeho  toho 
soukromého  studia  mnoho  mu  nezůstalo.  Myšlenka  původní  státi 
se  knězem  ho  neopustila,  brzy  však  změnila  se  v  ten  způsob,  že 
umínil  si  vstoupiti  do  řádu.  Po  nějakém  váhání  vybral  si  řád 
redemptoristů,  jenž  se  právě  v  Nov.  Yorku  byl  usadil.  Kozhodnutí 
však   přišlo    náhle    při    dané    příležitosti,    kdy    dva  konvertité    do  řádu 


118  Písemnictví  a  umění: 


vstoupivší  měli  se  plaviti  do  Evropy  do  noviciátu.  Ve  dvou  dnech  v^-- 
niohl  si  Hecker  přijetí  od  provinciala  v  Baltimore  a  vydal  se  hned 
s  dvěma  krajany  na  cestu  do  Evropy.  Dne  2.  září  1845  dorazili  do 
St.  Troudu  v  Belgii,  kdež  nastoupili  noviciát.  Hecker  vrhl  se  s  celým 
zápalem  duše  své  na  mystiku.  Zakladatel  řádu  svatý  Alfons  a  svatý 
František  Saleský.  kteří  mu  představováni  v  noviciáte  jako  vzor,  ne- 
dovedli ho  cele  upoutati.  Táhlo  jej  to  více  ke  spisům  sv.  Terezie, 
sv.  Jana  z  Kříže;  četl  mimo  to  Taulera,  Ruysbroeka,  Susa  a  pozdější 
askaty^  Surina,  Lallemanta  a  Scaramelliho. 

Život  při  tom  vedl  velmi  přísný,  plnv  odříkání  a  umrtvování 
sebe  samého.  Jeho  novicmistr  zkoušel  jej  dlouho  a  přísně,  není-li  to 
vše  u  Heckera  jen  sebeklam,  zvrácená  snivost  a  fanatičnost  povahy 
a  mládí.  Přesvědčil  se  však,  že  plyne  to  vše  z  odhodlané  zbožné  mysli, 
hledající  spočinouti  v  Bohu.  —  Dne  15.  října  184()  složil  Hecker  slib 
řeholní  a  poslán  do  Wittemu  v  Hollandsku  na  studium.  Ježto  však 
Hecker  školního  vzdělání  neměl,  a  ve  všem  byl  jen  samoukem,  musil 
dvě  léta  se  podrobiti  filosofické  přípravce,  než  by  začal  bohosloví.  Při 
tom  měl  se  doučovati  latině.  Leč  Hecker  ukázal  se  brzy  ke  všemu 
studiu  neschopným:  jeho  vnitřní  rozdráždénost,  nervosa  a  stálé  rozčilení 
činily  mu  veškero  studium  nemožným.  Uložen  mu  proto  jiný  úkol, 
stal  se  obsluhovačem  nemocných.  Stav  jeho  duševní  se  stále  přes  to 
horšil,  tak  že  konečně  prosil  sám  své  představené,  aby  buď  ho  nechali 
laikem  v  řádě,  nebo  mu  dovolili  přestoupiti  k  nějakému  řádu  kontem- 
plativnímu,  nebo  konečně  přípravu  a  studium  ke  kněžství  ponechali 
jeho  privátní  pilnosti.  Po  dvou  letech  marného  snažení  konečně  před- 
stavený pod  poslušností  mu  kázal,  aby  řekl,  k  čemu  se  myslí  od  Boha 
býti  povolán  a  určen.  Přiznal  se,  že  cítí  v  sobě  povolání  k  tomu,  aby 
obracel  Spojené  Státy  severní  Ameriky  na  katolickou  víru,  a  že  doufá, 
bude-li  studium  svěřeno  jen  jeho  svobodné  volbě,  v  daných  okamžicích 
pokoje  a  klidu  duševního  tolik  nastudovati,  aby  mohl  úřad  kněžský 
dobře  zastávati.  Představení  tedy  svolili  a  poslali  ho  k  dalšímu  pri- 
vátnímu studiu  do  Anglie  do  Claphamu.  Tu  však  nesnáze  a  neklid  du- 
ševní dále  trvaly,  tak  že  představení  začali  opět  o  Heckerovi  pochybovati. 
Konečně  za  přispění  zpovědníka  svého  dosáhnuv  důvěry  u  nich  i  síly 
a  důvěry  v  sebe,  nejnutnější  nastudoval  a  23.  října  1849  vysvěcen  od 
biskupa  Wisemana  na  kněze.  Jako  mladv  kněz  pomáhal  v  duchovní 
správě,  jednou  též  v  malé  osadě  kázal.  Život  jeho  plynul  ted  tišeji. 
Zatím  P.  Hafkenscheid  stal  se  provincialem  v  Americe  a  ten  vyžádal 
si  Heckera  a  dva  jeho  krajany,  aby  mu  byli  přiděleni  k  missiím 
v  Americe.  Roku  1852.  přesídlil  tedy  P.  Hecker  konečně  nazpět  do 
Ameriky.  Dne  6.  dubna  1851  začali  noví  redemptoristé  svou  práci. 
Ale  H  Hecker  nebyl  s  to,  aby  zastával  úkol  kazatele  i  při  velkých 
kázáních  večerních.  Scházelo  mu  i  řečnické  i  jazykové  vvškolenosti  a 
theologické  zdatnosti  k  tomu ;  míval  proto  zprvu  jen  ranní  krátké 
5  minutové  promluvy  při  mši,  většinou  katechetické.  Ale  i  ty  s  ním 
od  slova  k  slovu  napřed  pracovával  P.  Hafkenscheid.  Tu  teprve  na- 
stala pro  něho  pravá    škola,   jež    uzpůsobila    ho    k   pozdější  blahodárné 


I 


P.  Izák  Tomáš  Hecker.   —  Nová  díla.  119 

činnosti.  Řečníkem  Tvtečným  nikdy  ani  potom  nebyl,  ale  stal  se  z  něho 
přece  přesvědčivý  a  velmi  schopný  kazatel   a  poučovatel. 

Tak  setrval  P.  Hecker  šest  let  v  missijní  práci  redemptoristv. 
Těšila  ho  tato  činnost  mezi  lidem  katolickým  v  Americe,  ale  časem 
přece  opět  se  v  něm  vvnořovala  mvšlenka,  že  povolán  jest  vlastně 
k  tomu,  aby  protestanty  Unie  přivedl  opět  do  lůna  církve  katolické. 
Myšlence  této  dal  nejdříve  výraz  ve  spisku  svém  „Questions  of  the 
Souk'  („Otázky  duše",  Nový  York  1856),  v  němž  dovozoval,  že  touha 
duše  po  Bohu  ukojena  býti  může  pouze  priúčastněním  se  svátostí  ka- 
tolické církve.  Spisek  vynikl  hlavně  tím.  že  ve  mnohém  přizpůsobil  se 
potřebám  protestanta  hledajícího  Boha,  a  těžkosti  obratu  rozbíral  a  vy- 
světloval. —  Za  prvním  spiskem  vydán  r.  1858-  druhý:  „Aspirations 
of  Nature",  v  němž  dovozoval,  že  jen  katolické  náboženství  je  ná- 
boženstvím lidstva,  že  ono  jedině  ..přirozené  touhv"  člověka  a  při- 
rozenost lidskou  milostí  Boží  povznesenou  spojuje  s  Bohem. 

Účinek  spisku  druhého  byl  lepší  než  prvého.  Do  r.  1868.  vydáno 
ho  čtvero  vydání.  —  Už  při  dokončení  tohoto  druhého  spisku  Uspořádal 
P.  Hecker  konferenci  pro  nekatolíky  v  Norfolku  a  to  s  velkým 
líspěchem.  Jeho  spolubratři  se  dosud  o  plány  jeho  mnoho  nestarali,  ted 
však  přikládati  jim  počali  pozornost  a  věřiti  v  poslání  jeho.         (O.  p.) 


Nová  díla. 


Sl/cqjkm:    Carevna  Natalja  Aleksějevna  i  teatr    jeja  v  řemeni. 
Petrohrad   1898. 

Sljapkin  nalezl  rukopis,  který  nás  seznamuje  s  charakteristickým 
repertoirem  ctirevny  Natálie  Alexějevnv,  jenž  vvnikal  pestrotou:  bylať 
v  něm  i  školní  dramata,  i  zpracování-  populárních  pověstí,  na  nichž 
viděti  vliv  školních  představení  Polockého  i  německého  divadla  Gregoři 
a  Kunšta.  Smíšení  to  charakterisuje  literaturu  za  doby  Petra  Velikého. 
Kniha  Sljapkinova  jest  důležitá  pro  dějiny  ruského  divadla. 

iSimrnovskíJ :  lstor\]n  russkoj  literatury  de  v  j  at  n  adcatago  věka_ 
Vypusk  I.  Karamziii  v  do-iVleksandrovskuju  epochu.  Petrohrad   1899. 

Je  to  kniha,  určená  hlavně  pro  studující  a  širší  obecenstvo.  Autor 
příliš  ze  široka  (na  300  str.)  líčí  činnost  Karamzinovu  před  nastoupením 
Alexandra  I.,  do  jehož  panování  spadá  hlavní  doba  činnosti  jeho.  Kniha 
má  četné  nedostatky.  Bledě  nakreslen  evropský  sentimentalismus,  mdle 
podán  světový  názor  mladého  Karamzina.  nejasnými  tahy  nakreslen 
charakter  doby  tehdejší.  Sloh  je  těžkopádný. 

Eine    Reise    nach    China    uud    Japan.    Von    J.  Miiller.    Nákladem 
vlastním.  Str.  1U9.   Cena   (JU  kr. 

Mladý  cestovatel,  rodák  ťrýdecký,  slohem  prostým  a  nehledanými 
slovy    líčí  lehkými  črtami    roku  předešlého    vvkonanou  cestu    a  dojmy 


120  Písemnictví  a  umění: 


i  příhody  zajímavé.  Více  národopisné  látky  by  spisku  nemalé  bylo 
dodalo  ceny.  Zajímavý  cestopis  opravuje  mnohé  mylné  názory  naše 
o  Čině  a  Japansku.  x. 

Ic.  Feoktistov :  Svod  ni n  ě ii  i  j  B  ě li n  s k a g o  o  d é t s k o j  literatuře. 
Petrohrad   1898. 

Názory  Bělinského  (f  1848)  o  výchovu  a  dětské  literatuře  jsou 
těsně  svázány  s  jinými  názory  jeho.  jsouce  výsledkem  individuálního 
i  společenského  vzrostu  jeho.  Bělinský  jako  Schellingovec  žádá.  abv 
v  dětech  rozvíjel  se  cit  nekonečného,  aby  se  vychovával  náležitě 
esthetický  cit.  mluví  o  požitku,  jaký  děti  mají  z  arabskvch  pohádek 
)  z  Hoíímanna,  radí  účinkovati  na  děti  prostřednictvím  fantasie:  Bělinský 
jako  realista  nazývá  fantasii  škodlivou  schopností  duševní,  Hoífmanna 
má  za  škodlivého  spisovatele  pro  děti,  nevidí  poesie  v  pohádkách,  za 
nejlepší  knihy  pro  děti  pokládá  ty,  které  děti  seznamují  se  zemí. 
přírodou,  myslí,  že  přírodní  vědy  nejvíc  poutají  děti.  Brzy  měl  čtení 
životopisii  pro  děti  za  užitečné,  brzy  za  škodlivé.  Vůbec  jeho  názory 
o  dětské  literatuře  měnily  se  s  jeho  všeobecným  názorem  světovvm. 
Feoktistov  správně  V3\stupuje  proti  oněm  recensentům  dětských  knih. 
kteří  odvolávají  se  na  jednotlivé  výroky  Bělinského,  nevšímajíce  si 
dějin  názorů  jeho  na  dětskou  literaturu  a  zneužívajíce  takto  jména 
velikého  jinak  kritika. 

Tugan-Baranovskij :  Russkaja  fabrika  v  pros  lom  i  nastojaščem. 
Istoriko-ekonomičeskoje  izslědovanije.  Petrohrad   1898. 

V  ].  svazku  obšírného  díla  svého  podává  autor  dějiny  rozvoje 
ruského  továrnictví  v  19.  století  pod  vlivem  změny  společensko- 
hospodářské  třídy.  Se  vzrůstem  hnutí  továrnického  autor  sleduje  i  rozvoj 
továrnického  zákonodárství.  Kniha  tato  je  vůbec  cenným  vkladem 
v  hospodářské  literatuře. 

Sborník  historického  kroužku.  ^Majctuík,  vydavatel  a  nakladatel:  Družstvo 
„Vlast".  Odpovědny  redaktor  Dr.  M.  Kovář.  R.  1898.  sešit  7.  Str.  17-4. 
Cena   1  zl.  2 o  kr. 

Čilý  historický  kroužek  „Vlasti"  vydává  ročně  svůj  „Sborník" 
jehož  7.  svazek  za  rok  1898.  bvl  právě  dotištěn.  ., Sborník"  přináš, 
delší  články,  delší  i  ki'atší  drobnosti  a  podrobnější  i  kratší  posudkví 
hlavně  o  pracích  historických. 

Delších  článků  7.  svazku  je  šest.  Professor  J.  Vávra,  jenž  už 
v  loňském  ročníku  podal  pěkný  životopis  Hanuše  z  Oppersdorfu.  horlivého 
pána  katolického,  přidává  „Doplňkv  k  životopisu  Hanuše 
z  Oppersdorfu"  dle  listin  a  kopiářů  na  zámku  v  Horním  Hlohově. 
Doplňky  těmito  ještě  více  vyniká  pracovitá  snaha  pánova  o  zachování 
katolické  víry  ve  Slezsku.  —  Dr.  Fr.  Krásí  pojednáním  „Opat  Anselm 
Vlach  ve  sporu  s  arcibiskupem  pražským  Ferdinandem 
hrab.  z  K  h  ti  e  n  b  u  r  k  a  o  e  x  e  m  p  c  i "  podává  archi vní  příspěvek 
k    dějinám    benediktinského    kláštera    sv.    Mikuláše    na    Starém    Městě 


Xová  díla.  121- 


pražském  a  k  životopisu  opata,  který  svěřil  vystavění  novélio  opatství 
s  kaplí  a  s  příslušenstvím  i  s  bibliothekou  slavnému  mistru  Kiliánu  Ign. 
Dienzenhofrovi.  Týž  autor  druhým  pojednáním  svým  rozvinuje  podrobný 
spor,  ovšem  starší,  ve  článku  .,  A  r  e  i  b  i  s  k  u  p  pražský  Jan  Josef 
hrabě  B r e u n e r  a  opat  u  s v.  Mikuláše  M a u r u s  R o u č k a  ve 
sporu  o  patronát  kostela  v  Hrnčířích".  Obě  práce  Kráslovy, 
jsouce  kusem  dějin  kláštera  sv.  Mikuláše  na  Starém  Městě,  jsou  založeny 
na  pramenech  a  proto  cenné.  —  V  obšírné  a  archi\Tiími  prameny  do- 
ložené úvaze  ,.Z  dějin  zápasu  katolického  náboženství 
s  j  ino věr ství  m  v  Cechách  v  letech  1700 — 1756"  líčí  Dr.  Ant. 
Podlaha  kus  kulturních  dějin  našich  za  prvé  polovice  18.  století;  hlavním 
pramenem  byly  autorovi  Litterae  annuae,  rukopisné  paměti  jesuitské, 
listiny  z  knížecí  Lobkovické  knihovny  a  z  archivu  arcibiskupského 
v  Praze.  Týž  autor  z  literární  zňstalosti  k  tisku  připravil  „Václava 
Františka  Kozmanecia  spisování  historická",  z  nichž 
v  Oas.  C.  Musea  již  dávno  před  tím  Vine.  Zahradník  vvňal  a  doplnil 
„Krátké  vypsání  třicetileté  války".  Dr.  Podlaha  uveřejňuje  Kozmaneciovo 
vypravování  o  zimním  králi  a  o  náboženství  jeho,  jakož  také  o  obnovení 
náboženství  katolického  a  pokutování  odbojných,  pak  krátké  vvpsání 
války  třicetileté  a  úvahy  o  téže  válce  (z  ruk.  v  bibliothece  Strahovské). 
V  uveřejňování  pamětí  Kozmánkovvch  bude  spisovatel  pokračovati.  — 
Jakožto  jubilejní  vzpomínku  na  oslavu  Fr.  Palackého  Fr.J.  Rypáček  píše 
„O  .Úvodě"  do  ,Dějin  národu  českého*",  kterýžto  „Úvod"  je 
prací  mistrovskou. 

V  drobných  zprávách  P.  Fr.  Teplý  podává  dobrý  historický 
nástin  Vrcholtovic.  Fr.  Štědrý  referuje  o  dvanácti  zanikK-ch 
osadách  v  okrese  Lounském,  redaktor  Dr.  M.  Kovář  vzpomíná 
rušení  klášterů  za  císaře  Josefa  II..  A.  Vetešník  píše  pěkn\' 
příspěvek  k  životopisu  Jungmannovu  archivním  obrázkem  „Josef 
J  u  n  g  m  a  n  n  a  vyučování  jazyku  českému  v  seminářích", 
Dr.  Ant.  Podlaha  podává  zprávy  o  poustevnících  na  panství 
Lyském  z  počátku  18.  stol.,  o  české  knize  proti  křesťansko- 
židovskě  sektě  v  Cechách,  tištěné  r.  1749.,  a  o  pohnutkách, 
které  ve  div  kněze  z  Tovaryšstva  Ježíšova  k  práci  lite- 
rární, J.  Hamršmíd  (z  matriky  bývalé  fary  u  Matkv  Boží  pod  řetězem 
v  Praze)  referuje  o  čtyřicetihodinné  pobožnosti  z  r.  1&22. 

Posudků  jest  28  a  tv-kají  se  různých  prací  a  spisů  historických 
a  literárních. 

Obšírná  kniha  končí  se  nekrologem,  věnovaným  P.  P  e  t  r  o  v  i 
Špičkoví,  záhy  zesnulému  spolupracovníkovi  „Sborníku  hist.  kroužku", 
a  svědčí  o  čilé  snaze  i  práci  téhož  kroužku.  Fr.  .t.  RypáCek. 

Musaeum  Francisceuiii.  Annales  MDCCCXCVII.  Brunae  1898.  Sumptibus 
Musaei  Franciscei. 

Třetí  svazek  Annalů  Františkova  musea  (za  rok  1897.),  vydaný 
roku  1898..  výpravou  svou,  illustracemi  i  vzhledem  svým  překonává 
prvější  dva  svazky.  S  latinskou  svou  firmou  přináší  pět  prací  německých 


122  Písemnictví  a  umění 


a  pět  Českých  mimo  jubilejní  článek  v  obou  zemsk}'cli  jazycích  sepsaný. 
Kniha  jest  objemná  o  307   stranách  veliké  osmerky. 

Svazek  je  zahájen  vzpomínkou  na  jubileum  panovnické:  „Das 
J  u  b  i  1  a  u  m  der  50  j  a  h  r  i  o^  e  n  R  e  g  i  e  r  u  n  g  S  e  i  n  e  r  M  a  j  e  s  t  a  t  d  e  s 
Kaisers"  —  „Padesátileté  jubileum  panování  Jeho  Veli- 
čenstva císaře".  Článek  jest  psán  vzletně  a  líčí  hlavně  kulturní 
snahy  za  vlády  J.  V.  —  Professor  A.  Rzehak  podává  „Beitrage  zur 
K  e  n  n  t  n  i  s  der  k  a  r  p  a  t  h  i  s  c  h  e  n  S  a  n  d  s  t  e  i  n  z  o  n  e  M  a  h  r  e  n  s" . 
Práce  Rzehakova  je  druhým  pokračováním  geologicko-palaeontologických 
zpráv  z  musea  Františkova  a  jest  doložena  pěti  vyobrazeními.  —  Professor 
Dr.  František  Dvorský  pojednává  novým  příspěvkem  „o  vltavínech 
(moldavitech)  moravských'',  nalezených  podél  toku  Jihlavského  od 
Třebíče  po  Ivančice.  K  důkladnému  pojednání  jsou  přidány  obrazy 
12  typických  vita  vínu  v  a  přehledná  mapka  nalezišť  vltavínských  u  Slavic, 
Kožichovic.  Dalešic,  Lipňan,  Dukovan  a  Senohrad.  —  Karel  Schirek 
článkem  „Der  Sližaner  Fund"  referuje  o  uměJeckých  nálezech  na 
allod.  panství  Morko vském  ve  vsi  Sližanech  (z  r.  1S40.)  a  podává  krásná 
vyobrazení  těchto  nálezů. —  Professor  J.  Hladík  široce  popisuje  prae- 
historické  hradisko  a  pohřebiště  u  Obran,  obě  velmi  důležité 
pro  srovnávací  archeologii.  K  důkladnému  popisu  jsou  přidány  mapky 
hradiska  i  pohřebiště  a  pěkné  obrázky  předmětů  vykopaných,  na 
14  listech.  —  Dr.  B.  Bretholz  popisuje  a  oceňuje  „Brilnns  Stadt- 
bilder"  až  po  rok  1750.;  obrazy  jsou  dílem  ve  Františkově  museu, 
dílem  v  městském  archive  v  Brně,  dílem  ve  sbírkách  soukromých. 
Přidána  jsou  čtyři  vyobrazení  města  Brna  v  otiscích  velmi  zdařilých.  — 
Ředitel  J.  Klvafía  pokračuje  v  líčení  „Kroje  lidu  slovenského 
na  Moravě'',  líčí  kroj  Kunovský,  Vlčnovský,  Hradšovský,  Uhersko- 
brodský, Nivnický,  Bánovský.  V  poutavém  národopisném  svém  po- 
jednání bude  autor  poki'ačovati  v  Annalech  budoucích.  —  Dr.  Vilém 
Sehraní  píše  o  moravských  akvarellistech  ve  článku  „Mahrische 
Aquarellisten";  jsou  to  Em.  Stíickler,  Fr.  X.  Rektořík.  J.  Ethler, 
J.  Ed.  Teltscher.  Emil  Moser.  J.  Uprka,  prof.  A.  Rzehak.  přírodopisec 
a  archeolog,  a  A.  Mucha.  iVutor  bude  později  pokračovati.  —  Professor 
Dr.  Fr.  kŠujan  podává  podrobný  seznam  „starší  literatury  české 
ve  Františkově  museu  v  Brně",  z  dobv  staré  14  spisů,  z  doby 
střední  153  spisů,  některých  velmi  vzácných,  a  hodlá  později  upozorniti  na 
české  rukopisy  v  knihovně  musejní.  —  Vrchní  inženýr  A.  Franz  článkem 
„Míihrische  Zunftsiegel"  podává  cechovní  pečeti  moravské  s  pěknými 
vyobrazeními  v  texte,  s  19  tabulkami  na  konci  svého  pojednání,  na 
kterýchž  tabulkách  jsou  velmi  pěkné  otisky  254  různých  pečetí  cechovních. 
—  Professor  Dr.  Frant.  Kameníček  referuje  o  „rukopisné  sbírce 
Josefa  Valentina  Zlobického"  a  podává  seznam  listů  týkajících 
se  Brna,  jichž  jest  57. 

Třetí    ročník  Annalů    musea    Františkova   jest    nejen    cenný,    ale 
i  vskutku  skvostně  vypraven.  Fn.  .1.  RypáCek. 


Nová  dila.  1"23 


Pěknou,  nepřímou  apologií  celibátu  katolických  duchovních  jest  nový  román 
známého  Eduarda  Roda:  „Le  ménage  dii  pasteur  Naiidié",  česky: 
„Domácnost  j^astora  Xaudié."   (Fasquelle   1898.) 

Jevištěm  románu  jest  hlavní  sídlo  francouzských  protestantů 
La  Rochelle.  hrdinou  pastor  v  prostředních  letech,  vdovec  a  otec 
několika  malých  dítek.  Týž  zamiluje  se  do  bohaté  kokety^  ožení  se 
s  ní.  a  nyní  líčí  Rod  mistrně,  jak  žena  pastorova  odcizuje  svého  muže 
poznenáhlu  raznými  intrikami  Bohu.  svěřené  osadě  a  konečně  vlastním 
dětem.  Děj  propleten  mnoha  vážnými  úvahami  filosofickými  a  nábo- 
ženskými, hlavně  v  místech,  kde  líčí  duševní  boje  pastorovy",  jenž 
voliti  má  mezi  Bohem  a  ženou. 

Guillermin:  ,,Les  voix  consolatrices"  („řllasy  útěchy").  Paris,  Blond 
et  Barral,   8«.   str.   300. 

V  bouře  a  rozháranost  jak  nitra  jednotlivce,  tak  i  celé  společ- 
nosti moderní  vnésti  trochu  útěchy  a  posvátného  klidu  jest  účelem, 
jejž  si  autor  vytkl.  Veškerá  francouzská  kritika,  i  liberální,  dotvrzuje 
slovy  velmi  pochvalnými,  že  cíle  svého  spisovatel  nikterak  se  neminul. 
Knížka  dělí  se  na  o  ^^^y^  o  tajemství  utrpení,  jak  utrpení  snášeti 
a  balsam  na  rány  duše,  nese  se  vesměs  duchem  katolickým  a  obsahuje 
mnoho  krásných  citátů  kněží  i  laiku.  A.  Sv. 

Družba  sv.  M  ohoř  a  (Společnost  sv.  Hermagory,  sídlem  v  Lublani), 
která  je  pro  Kraňsko  tolik,  co  pro  Moravu  Dědictví  sv.  Cyrilla  a  Methoda, 
přichystala  letos  členům  svým  za  podíl  šest  knih.  První  z  nich  jsou 
,,Zgodbe  sv.  p  i  srna"  (Dějiny  sv.  písma),  které  píše  Dr.  Fr.  Lampě. 
Vydán  svazeček  5.,  v  němž  obsaženy  jsou  žalmy  s  výklady,  a  sice 
žalm  11. — 133.  Spisovatel  upozorňuje  zvláště  na  spojitost  žalmů  s  Novým 
Zákonem  v  žalmech  Messianských  tak  řečených.  Spisek  opatřen  23  obrazci. 
Druhou  knihou  je  .,  V  e  1  i  k  i  k  a  t  e  k  i  z  e  m " .  zaujímající  244  stran.  Je  to 
vlastně  týž  katechismus,  jejž  dle  originálu  schváleného  všemi  biskupy 
rakouskými  vloni  vydala  lublaňská  katolická  knihtiskárna,  společnost 
sv.  Mohora  přidala  k  němu  jenom  předmluvu,  ve  které  vytýká  důležitost 
knihy  této  a  podává  stručné  jeho  dějiny  jako/,  i  návod,  jak  jí  používati 
na  různých  stupních  vyučovacích.  —  Za  příčinou  vladařského  jubilea 
panovníkova  napsal  professor  J.  Apih  příležitostné  dílko  „Xaš  césar" 
(Náš  císař),  jehož  předností  jest,  že  neoplývá  přílišným  byzantinismem.  — 
,.S  1  o  v  e  n  s  k  ý  c  h  Večernic"  (4.  kniha)  vydán  sv.  51.,  v  němž  umístěno 
několik  menších  statí  různého  obsahu.  Vytknouti  z  nich  sluší  životopis 
kněze-vlastence  Dra.  J.  Muršece.  Přeložená  povídka  „Strašen  božični 
večer"  (o.  kniha)  není  z  nejzdařilejších;  hrajeť  v  ní  velikou  úlohu 
náhoda.'*—  Šestou  knihou  je  „Koledar  družbě  svetega  Mohorja" 
(Kalendář  společnosti  sv.  Hermagory),  obsahující  mimo  jiné  v  kalendářích 
obvyklé  statě  tři  povídky  a  zajímavý  poučný  článek  o  dobytčích  ne- 
mocech,  jež  přecházívají  také  na  člověka,  dále  článek  „Grob  papeža 
Pija  IX.",  životopis  knížete-arcibiskupa  Gorického  Zorná  a  j.  b.  P. 


124  Písemnict^^  a  umění: 


Družtvo  sv.  Jer  o  nim  a  jest  charvatským  „Dědictvím'*  čili 
společností  pi'0  vydávání  dobrých  a  laciných  knih.  které  má  na 
48.000  členů.  Za  podíl  na  r.  1898.  určeno  členům  pét  knih.  zaujímajících 
45  tiskových  archů.  Kalendář  „Danica"  přináší  mimo  několik  kratších 
povídek  rozpravu  o  GOletém  kněžském  jubileu  Ďakovského  biskupa, 
Josefa  Jiřího  Strossmayera.  o  baňu  Jelačičovi  a  o  Záhřebském  biskupu 
Borkovičovi.  Druhá  kniha  je  „Život  bl.  djevice  Marije"  (Život 
bl.  Panny  Marie),  díl  L.  od  Dra.  J.  Pazmana.  Nejzajímavější  knihou 
však  jest  asi  J.  Gollnerův  spis  ,,Stari  Slaveni"  (Staří  Slované), 
v  němž  líčen  život,  mrav  a  náboženství  pohanských  předků  slovanských. 
„Pripovijesti  iz  bosanskoga  života"  (Vypravování  z  bosenského 
života)  budou  všem  členům  svatojeronymským  vhod  jakož  i  knížečka 
„Domaée  Ijekarne"  (Domácí  lékárny).  —  Roční  příspěvek  členský 
je  pouze  50  kr.  Sídlem  Dědictví  je  Záhřeb.  B.  P. 

Dr.  Fr.  Bačhovshj:  Přehled  dějin  písemnictví  českého  z  let  1848  —  1898. 
V  Praze  1898.' Str.  228.  Cena  1  zl.  2<»  kr. 

Dobrá  pomůcka  k  dějepisu  nejnovější  české  literatury,  podávající 
celkem  spolehlivě  hlavní  data  životopisná  i  knihopisná.  Spis  slibuje 
každého  roku  dodatky.  Nezáleží-h  na  tom,  vydal-li  kdo  samostatnou 
knihu  či  ne.  Ijude  záhodno  jmenovati  též  spisovatele  ^^mikající  roz- 
pravami časopiseckými.  Při  filosofii  bylo  uvésti  ještě  Dra  Fr.  Oádu, 
spisovatele  velmi  cenného  díla  „Noetická  Záhada",  atd.  Bohosloví 
s  naukami  technickými  a  hospodářskými  do  jednoho  odstavce  zařazovati, 
je  nedůsledné.  Bohoslovná  literatura  na  př.  je  zajisté  méně  „odborná", 
širšímu  obecenstvu  cizí,  než  mathematika.  i  není  správno  odkazovati  ji 
„odborníkům". 

Professor  Alois  Slovák:  Bitva  u  Slavkova.  Druhé  vydání.  V  Brně   1898. 
Str.  157.  Cena  30  kr. 

První  vydání  zdařilé  monografie  rychle  bylo  rozebráno,  našedši 
zvláště  mezi  venkovany  vděčné  čtenářstvo.  Druhé  vydání,  obsahem 
značně  rozmnožené  a  kromě  mapky  bojiště  též  podobiznu  tří  císařů 
podávajíc,  najde  jich  zajisté  ještě  více.  S  charakteristikou  Napoleonovou 
snad  ani  tentokráte  každý  nebude  souhlasiti;  p.  spis.  vzhledem  k  účelu 
spisu  svého  mnohé  věci  zahalil  rouškou  milosrdenství.  Hlavní  cena 
ostatně  spočívá  v  dějepisném  líčení  bitv}'.  místních  vzpomínkách  na 
hrozné  drama  slavkovské,  a  t}-  podány  velice  pěkně.  Mimochodem 
budiž  podotknuto,  že  spis  vydán  také  německy,  péčí  P.  Kl.  Janetschka. 

Jan   Tenora:    Život    Sluhy    Božího    P.  3Iartina    Středy.    Nákl.    Dědictví 
sv.  C}TÍlla  a  Methoda  v  Brně   1898.  Str.   G58. 

Dílo  Tenorové  vyhovuje  všem  požadavkům,  které  na  zdařilou 
knihu  z  církevních  dějin  našich  pro  lid  klásti  lze.  Na  podkladě  přísně 
vědeckém  rozvinuje  slohem  pěkným  i  prostému  čtenáři  přístupným 
názornv  obraz  vlasti  naší  za  dobv  reformační,  poměrů  náboženských 
i  politických;  na  obraze  tom  vjmiká  světlá  postava  P.  Martina  Středy 


Nová  díla.  125 


s  blahodárným  působením  na  obnovu  katolictví  v  národě  našem. 
P.  spis.  zasáhl  hluboko  do  pramenů,  nespokojuje  se  prostým  vylíčením 
života  Středová,  nýbrž  hleděl  objasniti  ducha  a  proudy  celé  doby; 
v  líčení  jeho  je  zároveň  působivá  obrana  věci  naší. 

Podíl  tento  náleží  mezi  nejlepší,  jež  zasloužilé  Dědictví  údům 
svým  podalo. 

AI.  KldUershj:  Včely.  Selanka  o  3  jednáních.  Nakl.  Y.  Kotrba  v  Praze  1898. 
Str.  157.   Cena  30  kr. 

Pro  ochotnická  divadla  vhodná  to  hra,  vyjímaje  poněkud  dlouhé 
řeči  a  sloh  snad  nad  potřebu  vysoký.  Julie  charakterisována  v  naivní 
nevinnosti  své  —  naprosto  neví  nic  o  lásce  I  —  nedosti  pravdě  podobně. 
Obrat  spočívá  ovšem  v  náhodě,  včely  pomohou  jí  od  nemilovaného 
nápadníka,  který  jim  nerozumí,  k  tomu  pravému. 

J.  M.  KadUdh:  Včelarské   besedy.  Xákladeni  vlastním.  Str.  160. 

Zkušený  včelař  podává  tu  přátelům  nejen  ušlechtilé  ale  i  výnosné 
zábavy  četné  pokyny  a  poučení,  které  jim  včelaření  usnadní  i  zpří- 
jemní. Vzpomínky  dějepisné  a  úvahy  hospodářské  dodávají  spisu  roz- 
manitosti a  zvyšují  jen  obsažnost  a  cenu  jeho. 

Z  luhův  a  lesů.  Zábavné  čtení  ze  života  živočichů.  Napsčd  -/.  J.  Vdua. 
„První  Morav ^^ké  obr.  knihovny"  r.  IX.  č.  10  — 17.  Nakl.  Šašek  a  Frgal 
ve  Val.  Meziříčí.  Str.  110.  Ceiia   28  kr. 

Zkušený  pozorovatel  svižným  slohem  a  věcně  správně,  pěkně 
vypravuje  zajímavé  příhody  ze  života  chroustů,  tchoře,  špačka,  straky, 
psa  a  krahujce.  Známá  látka,  ale  spisovatel  dovedl  ji  učiniti  zajímavou 
různými  novinkami.  Knížečka  pobaví  i  poučí  každého  čtenáře  a  vzbudí 
zájem  pro  němou  tvář.  Do  školních  knihoven  se  dobře  hodí  pro 
vyšší  stupeň.  x. 

B.  J.  Kronhaner:  >>"a  pranýři.  Povídkv.  Nakl.  J.  R.  Vilímek  v  Praze. 
Str.   333. 

Sneseno  tu  v  jedno  několik  drobných  povídek,  majících  společný 
kronbauersky  sensační  ráz,  rozdílných  jinak  dějištěm  i  postavami. 
Porodnice  a  cynické  ovzduší  její,  polepšovna  a  krčma,  úřady  a  soudy 
se  svými  předpoklady,  vražda  a  sebevražda,  světská  hanba  a  pokání, 
tak  to  jde  jedno  za  druhým;  líčeno  někdy  dosti  zdlouhavě  (Z  polepšovny 
na  př.),  častěji  zase  příliš  úsečně,  z  pravidla  pro  eífekt,  jenž  ovšem 
neselže  skoro  nikdy.  Ale  hlubší  není. 

G.  ďAnnnnzío:  Dítě  rozkoše.  Přel.  V.  Hanuš.  Nakl.  J.  K.  Vilímek  v  Praze 
Str.  453. 

D'Annunzio  libuje  si  v  postavách,  jejichžto  životním  zaměstnáním 
jest  hýření  a  kousky,  které  jen  eufemismem  lze  nazvati  milostnými. 
Lidé  to  zbyteční,  ba  na  výsost  škodliví,  oškhvost  budící.  Spisovatelům 
některým     záleží  na  tom,  aby  je  co  nejdůkladněji  vylíčili.     Nepozorují 


l26  Písemnictví  a  umění: 


asi,  Že  tím  knihy  jejich  sdílejí  osud  svých  hrdin :  stávají  se  zbytečnými, 
ba  hnusnými.  Nic  plátno.  Ani  virtuos,  jakým  jest  ďAnnunzio,  nemůže 
mírněji  býti  posuzován. 

Jan  Kabelíh:    Povídky    ze    Shakespeara.    Nakl.    E.    Sole    v    Telči.    Ses. 
2archový  po    12   kr. 

Studentstvo  naše  má  dosud  velmi  málo  příručních  pomůcek,  jež 
by  školské  studium  jeho  doprovázely,  doplňovaly  a  podporovaly.  Zdařilé 
dílo  prof.  Kabelíka  skrovnou  řadu  jejich  platně  rozmnoží,  poskytujíc 
nejen  zábavné  četby,  nýbrž  také  instruktivního  výkladu  sujetů  Shake- 
speareovských.  Nyní,  když  Akademie  vydává  opravené  překlady  děl 
Shak.,  bude  pomůcka  ta  dvojnásob  vítána. 

Edmund  a  Julius  Goncourtové :    Gerininie  Lacerteusova.  Roman  služky. 
Nakl.  J.  Pelcl  v  Praze   1898.  Str.  211.  Cena   1  zl.  20  kr. 

Často  jmenované  dílo  dvojice  rovněž  slavné  nebo  pověstné  je  snad 
prototypem  moderního  chef-  ďoeuvre.  Nemyslím  „moderního"  ve  smvslu 
dekadence,  neboť  Germinie  L.  má  již  třicítku  hodně  daleko  za  sebou, 
ale  ve  smyslu  moderních  celebrit  belletrických.  jež  prý  jsou  studiemi, 
rozbory,  či  jak  Groncourtové  svou  knihu  zovou,  „románem  pravdivým"' 
místo  falešného,  „klinikou  lásky"  místo  „dekoletované  podobizna" Rozkoše", 
jakou  prý  obyčejné  romány  podávají.  Obligátní  předmluva  ohrazuje  se 
proti  možnému  odsudku  románu,  který  uloživ  sobě  povinnosti  vědy  má 
prý  právo  též  na  její  výsady,  kter}'  má  vj^znávati  náboženství  Humanity. 

Co  tedy  je  vlastně?  Velmi  mnoho  a  velmi  málo.  Služka  Germinie 
Lacerteusova  posmvkána  spisovateli  tak  důkladně  po  všech  spádech 
tělesnosti  i  hovadství,  že  je  vám  té  obmezené  osoby  již  v  polovici  líto, 
a  přejete  si,  aby  jí  pp.  spisovatelé  dali  již  pokoj  a  nevláčeli  jí  déle 
ukrutnými  situacemi.  Avšak  Humanita  jejich  jest  bez  milosrdenství,  tak 
že  zapomíná  i  na  pravděpodobnost  a  možnost;  taková  služka  jest  možná 
jen  jakožto  výtah  fantasie  bezohledně  nízké  a  kruté.  Překladatelce 
si.  Pavle  Moudré  nelze  negratulovati  k  pevným  nervům. 

O  hudební  literaturu  vyššího  slohu  i  cvičnou  u  nás  dosud  málo 
postaráno.  Velmi  šťastný  jest  podnik  J.  Otty,  vydávati  při  „Zlaté 
Praze"  hudební  přílohy.  Je  to  zajisté  nejlepší  cesta,  jakou  lze 
drobnější  skladby  domácí  dostati  hojněji  do  širšího  obecenstva.  Nejsou 
ovšem  skladby  ty  pokaždé  stejné  ceny,  ale  většinou  podány  ukázky 
cenné  a  zajímavé.  Nejnovější  náladový  kus  pro  klavír  (Vzpomínání 
od  J.  Kličky)  náleží  mezi  lepší  příspěvky.  Pořádání  příloh  svěřeno 
osvědčeným  rukám  K.  Kovařovice. 

—  Vilímkovy  „Hudební  Květy"  (3.  ročník)  a  „M  lady 
Houslista"  (IX.  ročník)  za  redakce  K.  Weissa  zdárně  prospívají. 
Obojí  hledí  podati  ukázky  domácího  uměni  již  začátečníkům,  aby  při- 
rozený cit  pro  naše  motivy  též  výcvikem  byl  pěstován.  V  „Hudebních 
Květech"  snad  by  bylo  dobře  všímati  si  více  harmonia  a  přinášeti 
také  skladby  umělejší. 


Směs.  127 


S^S^^ISiffl  s  ivi  £  sr^^I^SSSÉÉ 


Sienkiewicz  v  Americe.  Sienkiewiczův  román  „Quo  vadis"  z  dob 
^!^(^onova  Říma  naSel  v  Americe  největší  své  zbožňovatele,  ale  i  nejpřísnější 
ré  soudce.  Sienkiewiczovo  realistické  líčení  římských  neřestí  za  Nerona  a 
Ňeronova  bohapustého  řádění  vyvolalo  zvláště  v  katolických  listech  severo- 
amerických prudký  odpor.  Z  počátku  i  v  katolických  kruzích  přijat  s  nad- 
šením, neboť  hleděno  zprvu  více  na  celý  ráz  a  úmysl  spisovatelův  —  leč 
po  prudké  kontroversi  přidaly  se  nejlepší  list}-  katolické  americké  k  zamíta- 
vému úsudku.  Konečně  po  novinářských  polemikách  shrnula  „The  Eewicw'' 
svůj  důkladný  úsudek  v  tato  slova:  „Muži  střízlivého  úsudku  nyní  otevřeně 
přiznávají,  že  román  obsahuje  místa  velmi  neslušná.  Pravíme  i  my,  bylo 
by  lépe,  kdyby  celé  kapitoly  románu  toho  nebyly  vůbec  napsány,  ježto 
nezbytně  cit  každého  slušného  člověka  urážejí.  Jsou  totiž  věci,  jež  dle  slov 
sv.  Pavla  nemají  se  ani  vyslovovati  mezi  křesťany  a  toto  vylučování  ne- 
cudnosti    a    kluzkosti    musí  přece    platiti  i  pro   19.    století ....      Vše  vrcholí 

konečné  v  tom,  že_j^"_gia_a .Yicirduá_se— xa-sebe    dostanou,  a    všecky  velké 

a  rozčilující  události  z  posledních  dnů  Nerona  i  svatých  Petra  a  Pavla  a 
jiné  musejí  k  tomu  přispívati,  aby  konečný  cíl  tohoto  moderně  sensačnílio 
románu  buď  podporovaly  nebo  zdržovaly.  Ovšem  tato  historka  milostná  při- 
vedena sem,  aby  udržovala  jednotu  mezi  těmi  scénami  dvojího  od  sebe  od- 
lehlého života  tehdejšího  Říma,  ale  tato  historka  milostná  při  tom  vystupuje 
tak  do  popředí,  že  se  zdá,  jakoby  vše  to  ostatní,  ty  světodějné  události  jí 
podřízeny  byly  ....  Dvojí  druh  lidí  dílo  bude  čísti :  předně  onino  smyslní 
požitkářští  mladí  a  staří  lidé,  kteří  jen,  aby  se  pokochali  na  smyslných 
orgiích  a  mystériích  starého  Říma,  vezmou  knihu  do  ruky  a  zvědavostí  po- 
znati život  starých  křesťanů,  budou  zakrývati  vlastní  úmysl  svůj.  Za  druhé 
oni  mužové  a  ženy  ji  budou  čísti,  kteří  poněkud  sice  ve  mravnosti  výše 
stojí,  ale  jsou  sentimentální  povahy,  jejíž  měkkost  a  unylost  jim  nedá  dílo 
jinak  s  uměleckou  mistrností  psané  odsouditi  s  náležitou  křesťanskou  přísností 
a  rázností  ...  —  Německé  katolické  listy,  nechtějíce  zavrhovati  díla,  jež 
koná  svou  výbojnou  cestu  kolem  světa,  a  nechtějíce  je  též  čtenářům  za- 
kazovati, přece  však  nemíníce  pohoršení  dávati,  přinášejí  dílo  to  v  přiměřeném 
výtahu  a  okleštění.  —  Něco  pravdy,  jak  jsme  již  podotkli,  ve  výtkácli  je. 
Papež  na  ochranu  Kolosea.  Prof.  Lanciani  v  pátém  svazku  zpráv 
akademie  lycealné  (Rendiconti  della  Reále  Accademia  dei  Licei)  přináší  list 
papeže  Eugena  IV.,  jejž  poslal  svým  úřadníkům  z  Florence  do  Říma,  když 
uslyšel,  že  dali  povolení  k  rozbourání  jedné  části  Kolosea  na  vystavění  ně- 
kolika domů.  Píše :  „  S  velkým  žalem  jsme  se  dověděli,  že  od  jednoho  z  vás 
dáno  bylo  dovolení,  aby  jistá  část  Kolosea,  jíž  lid  „Cosa"  říká,  stržena  byla 
na  opravu  jakýchsi  občanských  domů.  Vždyť  strhovati  památky  města  nic 
jiného  není,  než  města  samého  a  s  tím  i  celého  světa  chloubu  a  slávu  ničiti. 
Protož  vám  tímto  rozkazujeme  a  pod  trestem  své  nemilosti  poroučíme,  abyste 
ihned    a    docela    odvolali,    naporučil    a    dovolil-li    z  vás  kdo    co  takového,  a 


128  Směs. 

žádným  způsobem  nedovolovali,  aby  i  nejmenší  kamének  ze  jmenovaného 
Kolosea  anebo  z  jiných  památných  budov  se  ztratil."  —  Přes  tento  příkaz 
papeže  Eugenia  ovsem  brali  Římané  stavivo  ze  starých  památek  dále,  jako 
činili  před  tím,  a  i  po  tom  ještě  dlouho.  Jest  i  to  důkazem  ohromnosti  a 
velkoleposti  starých  staveb  římských,  že  přes  to  je.šté  nějaké  zbytky  se  nám 
z  nicli  dochovaly  až  podnes.  Tak  na  příklad  z  Kolosea  samého  odvezeno 
za  papeže  Mikuláše  V.  na  2500  mramorových  balvanů,  za  doby  aviňonského 
vyhnanství  pak  dokonce  z  mramoru  Kolosea  pálili  vápno!  Od  12.  století  až 
podnes  byl  starý  Řím  ohromnou  zásobárnou  staviva,  pravými  lomy  kamen- 
nými pro  Řím  na  troskách  starého  vznikající.  „Excellentia  mbis  et  orbis" 
zachovala  se  proto  jen  tak  v  schátralých  troskách,  ač  při  Koloseu  samém 
na  příklad  i   troskám   v  ohroumosti  jejich   se  ještě  podivujeme. 

„Konec  století"  a  jeho  pokolení.  Každá  doba  jest  dobou  přechodní. 
Ale  snad  nikdy  ještě  na  konci  nějaké  epochy  nebylo  žijícínui  v  ní  pokolení 
tak  jasno  jako  nám,  právě,  že  budoucí  století  bude  míti  jiný  ráz,  a  to 
především  ráz  určitější,  na  vše  strany  vymezenější,  než  jej  mělo  toto  století, 
či  konec  jeho  zvláště.  A  tak  žijeme  nejen  opravdu  v  přechodní  době,  ale 
—  a  to  je  právě  smy.sl  „konec  století"  —  my  se  též  cítíme  jako  přechodní 
lidé.  Ale  doba  přechodní  jest  vždy  dobou  iieblahou,  zvláště  proto,  že  v  ní 
mysli  a  duchové  jsou  rozdvojeni.  A  tak  též  i  my  rozdvojeni,  dvojací  jsme; 
dvojací  ve  státě  a  v  politice :  na  jedné  straně  napjetí  nacionalního  smýšlení 
až  k  chauvinisínu,  na  druhé  straně  oživení  humanitních  a  utužení  sociálních 
snah,  jež  jeví  se  namnoze  jako  protinárodní  nebo  mezinárodní.  Kultus  herou, 
jenž  se  mění  v  byzantinismus,  kde  heroa  není,  a  na  diaihé  straně  demokrati- 
sování  společnosti,  jež  vynáší  na  povrch  znovu  myšlenky  o  absolutní  rovnosti 
všech  lidí.  Dvojiící  jsme  dále  vůči  církvi  a  náboženství :  nové  hnutí  a  zájem 
pro  věci  náboženské  se  rodí,  ale  na  druhé  straně  od\Tací  se  svět  od  církví 
a  od  křesťanství.  Dvojací  jsme  i  v  nu-avním  ohledu :  sociální  duch,  jenž  po 
všech  žádá  stejné  sebeobětování  ve  prospěch  celku,  uchvacuje  srdce  i  mysli 
všech,  mezitím  však  Nietzscheho  individualismus,  jenž  žádá  pro  ženialní 
osobnost  právo  bezohledného  využitkování  a  odvrhá  proto  všechny  positivní 
postuláty  mravnosti,  nachází  nadšené  stoupence.  Dvojací  jsme  na  poli  umění 
a  poesie:  klasicismu  užíváme  stále  jako  prostředku  vzdělávacího,  ctíme  je 
aspoň  historicky,  ale  při  tom  odvracíme  se  od  klasického  ideálu  jako  vnitřně 
nepravdivého  a  přikloňujeme  se  k  umění,  jež  ve  svém  realistickém  pudu 
pěstuje  pravdu  na  úkor  uměleckosti  a  krásy.  Dvojací  konečně  jsme  i  v  samých 
základech  společnosti  a  její  celé  kultury :  křečovitě  upínáme  se  na  vše  stá- 
vající, jako  by  to  bylo  bezvýminečně  dokonalé  a  trvale  cenné,  a  na  druhé 
straně  nebylo  větších  útoků  nikdy  na  všechen  stávající  pořádek  nežli  dnes, 
jako  by  už  vše  nynější  a  staré  zděděné  bylo  od  lepších  druhů  společnosti 
opuštěno  a  jako  bezcenné  odhozeno.  Tak  kvasí  to  a  kypí  kolem  nás  a 
strhuje  nás  to  ve  vír  svůj.  Světem  plným  odporů  jest  tento  „konec  století", 
v  němž  pospolu  pomíchán  vře  a  vlní  se  masopust  a  popelec  zároveň,  plna 
nové  síly  renaissance  a  pessimisticky  unylá  dekadence ;  doba  bezoddechu  a 
dráždi vosti,  ale  i  unavení  a  předráždění,  potopení  v  rozmanitostech  zevnějšího 
světa,  a  spolu  touha  po  znovudobytí  svého  vlastního  nitra  a  duševní  jednoty 
i  khdu.«   (Th.  Ziegler:    „Das  19.  Jahrhundert  in  d.  Ent^\ickelung"). 


Směs.  ■  129 

„Le  Mois  littéraire  et  pittoresque",  jmenuje  se  nový  francouzský 
měsíčník,  jejž  právě  začalo  vydávati  čilé  nakladatelství  „ÍMaison  de  la 
bonne  presse"  v  Paříži  8.  Rue  Francois  ler.  „Maison  de  la  bonne  presse", 
jest  velkolepým  ústavem  kongregace  Augustiniánů  Nanebevzetí  Panny  Marie, 
z  něhož  šíří  se  po  celé  Francii  dobrá  křesťanská  četba.  Vedle  politického 
denníku  „La  Croix",  jenž  vychází  a.si  ve  300.000  exemplářích,  vydávají 
Augustiniáni  týdenník  „La  Croix",  illustrovaný  list  Pélérin,  časopis  pro 
mládež  „Noél",  četné  časové  publikace,  brožury,  atd.  L^stav  má  ovšem  vlastní 
velkou  knihtiskárnu,  v  níž  zaměstnány  jsou  místo  sazečů  sazečky  řeholní 
sestry  Augustiniánky  Nanebevzetí  Panny  Marie.  Celý  ústav  řídí  neunavnv 
organisátor  a  podnikavý  šiřitel  dobrého  tisku  P.  de  Bailly.  K  četným  publi- 
kacím stai'ším  přibyl  nyní  nový  časopis  „Le  Mois",  illustrovaný  měsíčník 
rodinný.  Časopis  je  bohatě  vypraven  formou  i  obsahem.  Formát  jelio  jest 
poněkud  větší  než  naší  „Hlídky",  básně  střídají  se  s  povídkami,  články 
cestopisnými,  vědeckými,  rozpravami  uměleckými  a  literárními.  Neschází  ani 
hudební  příloha  ani  pro  dámy  příloha  módní,  s  příslušnými  illustracemi ;  různé 
rady  pro  domácnost,  humoristické  obrázky  domácí  i  z  ciziny,  úlohy  šachové, 
hádanky  a  šarády  ukončují  list.  Vynikající  prácí  v  čísle  prvním  jest  znělka 
akademika  Fr.  Coppée  a  „Aprés  une  \'isite  au  séminaire  de  Beauvais"  a 
téhož  pěkná  vá7ioční  legenda  „Le  Charpentier"  s  illustracemi  od  Luciana 
Métiveta.  Abbé  G.  Marchall  líčí  mládí  a  dobu  sv.  Jana  Zlatoústého. 
Pěkná  jest  studie  o  slavném  malíři  Puvis  de  C  h  a  v  a  n  n  e  s  o  v  i ;  ukázky 
jeho  obrazů  velmi  připomínají  práce  našeho  Jeneweina.  Článek  M.  L. 
Christianův  pojednává  o  bojích  Francouzů  v  Sudanu  s  odvážnvm 
Samorym,  práce  Loiiis  Coldrova  líčí  život  v  Japansku.  Povídka  Derniěres 
Flem's  od  Charlesa  Vincenta,  provanuta  je  duchem  vlasteneckým  a  kře- 
sťanským, román  „La  grande  Amie"  od  Pierra  1'  Ermita  čerpá  látku 
ze  života  moderní  vyšší  společnosti  a  současných  poměrů  sociálních.  V  části 
literární  přináší  „Le  Mois"  podobiznu  a  krátký  život  Mickiewiczů v, 
v  části  hudební  podobiznu  a  život  slaveného  nyní  abbé  Pero  si  ho.  Stran 
má  první  číslo  128  a  přes  90  illustrací.  Při  tom  jest  cena  úžasně  mírná, 
frank  a  21  centimů,  CO  kr.,  předplatné  na  rok  do  ciziny  14  franků.  Zajímavo 
jest,  že  obálku  ki'eslil  náš  krajan  Alfons  31  u  c  h  a ;  obálka  představuje 
allegoricky  znázorněný  leden  něžně  kreslenou  zahalenou  ženskou  postavou. 
Týž  umělec  pro  všecky  další  sešity  nakreslil  allegorické  postav}'  všech  ostatních 
měsíců  v  roce.  Jako  křesťanský  rodinný  list  má  „Le  Mois"  velkou  úlohu 
a  velká  bude  i  jeho  zásluha.  P.  de  Baily  v  předmluvě  vystihuje  účel  no- 
vého časopisu  slovy:  „Moderní  publikace  užívajíce  všeho  kouzla  hmotného 
pokroku  poskytly  intelligenci  dychtivé  po  zábavě,  v  povzneseném  slova  toho 
smyslu,  bez  politiky  literární  a  uměleckou  stravu,  ušlechtilou  na  pohled.  Avšak 
lehkomyslnost,  frivolnost  a  zvláště  lhostejnost,  někdy  také  současná  bez- 
božnost, učinily  z  tohoto  nového  daru  stravu  bez  síly,  ač  není-li  otrávena 
materialismem.  Tyto  sbírky  minuly  se  částečně  svého  účelu;  lepší  z  nich 
neodvažují  se  vyznati  víry,  aby  neztratily  nevěřícího  odběratele ;  neurážejí 
nu-avnosti,  aby  zachovaly  odběratele  křesťana;  snaží  se  často,  aby  nebyly 
ničím.  „Le  Mois",  syn  dobrého  tisku,  nebude  míti  těchto  obav,  užije  všech 
vnějších  prostředků,  všech  nástrojů  pokroku,  aby  přivedl  srdce  a  intelligenci 

Hlídka.  9 


130  Směs. 

na  cesty  dobré,  vynasnaží  se  plniti  slovo  apoštolovo:  „všecko  obnovit 
"V  Kristu".  —  Podobný  stesk  a  podobné  přání  mohli  l)ychoni  i  my  pro- 
nésti o  našich  tak  zvaných  rodinných  listech  obrázkových.  Křesťanského 
časopisu  illustrovaného  v  rozměi-u  a  směru  „Le  Mois"  dosud  nemáme.  On 
jest  šťastným  sdružením  snah,  jaké  u  nás  mají  „Nový  Život"  a  „Náš 
Domov",  které  však,  bohužel,  v  našich  skromných  poměrech  tak  brzy  ne- 
budou moci  ho  dostihnouti.  Doporučujeme  „Le  Mois"  všem,  kdož  o  frančtinu 
a  francouzskou  literaturu  se  zajímají.  ^'• 

Napoleon  a  náboženství.  „Revue  de  Paris"  uveřejnila  hovory  stolní, 
jež  Napoleon  měl  na  ostrově  svaté  Heleny.  General  Gourgaud  je  pečlivě 
zaznamenával.  Dotýkají  se  ponejvíce  themat  politických.  Pozoruhodný  jest 
výrok  Napoleona  o  ústavě  a  parlamentu:  „Francie  nepotřebuje  ústavy, 
jsouc  zemí  naskrze  monarchickou.  Kdo  chce  revoluci  vzbuditi,  zavediž 
jen  sbor  zákonodárný  (parlament).  Hned  jsou  tu  dvě  strany  —  a 
teprv  kolik  záští  a  vášnivosti!  V  Rakousku  bych  byl  snadno  revoluci 
zanítil,  kdybych  byl  chtěl:  bylo  jen  svolati  poslance  ze  všech  stavů." 

Opravdu  napoleonský  názor  jest  co  čteme  o  n  á  b  o  ž  e  n  s  t  v  í  a  1  i  d  s  t  v  u. 
Aspoň  se  to  úplně  shoduje  s  charakteristikou  Napoleonovou,  jak  ji  podává 
Taine,  svědek  nad  všeliké  podezření  povýšený.  (Srovnej  Atheneum  ročník 
čtvrtý.)  „Mám  za  to,  že  člověk  jest  hlína  a  bláto  sluncem  \yhřáté,  jímž 
probíhají  elektrické  proudy.  Co  jiného  jsou  zvířata,  na  příklad  vůl,  než 
hmota  organisovaná?  (Ale  od  koho?)  Zřejmo-li  tedy,  že  máme  tak  zhruba 
podo])nou  konstituci  (t.  tělesnou),  nejsme-hž  oprávněni  za  to  míti,  že  člověk 
jest  lepší,  zdokonalená,  organisovaná  materia?  Snad  se  jednou  vyskytne 
bytost,  jejíž  látka  l)ude  ještě  dokonalejší.  Všecka  náboženství,  Jupiterem 
počínaje  (! teprv?)  káží  morálku.  Věřil  bych  rád  v  náboženství,  kdybych 
které  znal,  jež  tu  bylo  od  začátku  světa.  Vidím-li  však  Sokrata,  Platona, 
Mojžíše  (třetí  místo!  Což  i  chronologicky?!)  a  Mohameda,  tož  v  ně  nevěřím. 
Všecko  to  jest  dílem  lidským!"  —  Filosofie  vznešená  —  právě  tak  pro 
toho  vola! 

Z  toho  čiře  materialistického  názoru  lze  vysvětliti,  jak  něžně 
Napoleon  smýšlel  o  pohlaví  ženském:  pěkná  illustrace  té  moderní 
ženské  emancipace.  General  Gourgaud  zaznamenal,  jak  se  Napoleon  vyslovil 
o  ženách  k  paní  Staělové :  záleží  mu  prý  na  nich  výlučně  potud,  pokud 
rodí  děti  (a  vojáky).  —  Děla  jeho  i  nepřátelská  něco  už  spotřebovala!  — 
„Ve  Francii  se  vzdává  paním  přílišná  úcta.  Nelze  je  považovati  za  rovny, 
stejnoroay  mužům:  vskutku  nejsou  nic  jinéiio  než  stroje,  aby  rodily  děti."  — 
Možno  čekati  více  cynismu  od  ryzího    nefalšovaného    sociálního    demokrata? 

Jsou-li  tyto  ukázky  authentické,  —  a  jak  řečeno,  Napoleonovu  smý- 
šlení i  jednání  podobají  se  jako  vejce  vejci  —  je  tedy  jistě  žádoucno, 
aby  se  jménem  Napoleonovým  příště  tak  příliš  neplýtvalo :  na  kazatelnách, 
ve  školních  knihách  (hlavně  na  školách  středních),  ve  spisech  populárně 
apologetických  a  pod.  V  apologii  vzdělancům  psané  lze  ho  ovšem  citovati  — 
za  účelem   negativní  m.  Arnošt  Dostál. 

31yšlenková  povaha  středověku  od  Dr.  Fr.  Drtiny  oznámena 
v  „Pedagog.  Rozhledech"  nějakým  Dr.  B.,  který  na  konec  delší  parafrase 
zmiňuje  se  též  o  naší  polemice  a  praví :   „S  potěšeným  můžeme  konstatovati, 


Směs. 


131 


že  z  polemiky  vyšel  p.  Dr.  Drtina  jako  vítéz  i  myšlenkový  i  mravní  a  že  značně 
pošramotil  jak  pravdivost  p.  Ehrmannovu,  jemuž  ukazuje  (na  sti*.  5.  a  nu.) 
úmyslnou  nepravdu,  zatajované  překrucování,  pomluvu  a  zlehčování,  tak  na 
druhé  sti-aué  zase  vědeckou  kvalifikaci  p.  Šrámka."  Kdo  četl  jen  brošurku 
p.  Dr.  Drtiny  a  věci  tak  málo  rozumí,  jako  Dr.  B.,  mohl  by  mluviti  o  ví- 
tězství Dra  Drtiny ;  tento  však  zajisté  povzdechl  si :  ještě  jedno  takové  ví- 
tězství, a . . .  Ze  se  referent  Dr.  B.  do  něčeho  plete,  o  čem  nemá  ponětí, 
viděti  mimo  jiné  z  domněnky  jeho,  že  polemika  točila  se  kolem  stimiých 
stránek  křesťanství  nebo  protikřesťanského  smýšleni  p.  Drtinová.  O  tomto 
vůbec  nikdo  nemkunl  a  o  stinných  stránkách  nebylo  takéž  proč  jednati ;  šlo 
jenom  o  opisování  z  protestantského  německého  díla  a  věcné  nesprávnosti. 
Dr.  B.  lépe  učiní,  když  se  podruhé  lépe  poučí  o  věci,  o  které  chce  poučovati  druhé. 

O  výzkumné  cestě  Dra.  Aloisa  Musila  z  Olomouce,  kterou  po  Skalnaté 
Arábii  vykonal  podporou  J.  E.  knížete-arcibiskupa  Olomouckého  Dr.  Th.  Kohna 
a  vídeňské  císařské  Akademie  věd,  předložil  sekretář  téže  akademie  před- 
běžnou zprávu.  Pojednání  samo  přijato  do  akademických  „Sitzungsberíchte". 
Ze  zprávy  vyjímáme   toto: 

Počátkem  března  1898  opustil  jsem  Beirut,  jel  jsem  podél  moře  do 
Akky  a  Nazai-etem  a  Xablusem  do  Jerusalema,  kde  jsem  očekával  nejvyšší 
doponičení  sultánovo  —  firman.  Dne  28.  března  jsem  odejel  z  Gázy,  m-čil 
el-Kenise  jako  klášter  Petra  Iberského,i)  Hirbet  'Ag'\va  jako  Beth  Agutha,^) 
Hirbet  'Asan  jako  biblické  Ašan  Asan,^)  WácU  el-Kěni  a  el-Kénijje  jako 
památky  na  B'ně  Keni  Písma  svatého.*)  V  Hirbet  G'erár  jsme  ue\iděli  žádných 
střepin,^)  ale  našli  jsme  na  podemletém,  sesouvajícím  se  břehu  dlouhou,  prostě 
pracovanou  mosaiku.  V  Umm  et-tut  jsem  poznal  vesnici  Mezdel  tiito  6a'j9-a'^) 
a  v  Der  el-belali  klášter  sv.  Hilariona.-)  Hirbet  sukmázen  jest  ^líxaiiai^wv.") 
Hirbet  Abesán  klášter  'Apeaávc/V  a  v  ard  firán  se  uchovalo  jméno  bibhcké. 

Dne  2.  dubna  1898  jsem  jel  z  'Áriše  údolím^  k  jihovýchodu  do  ne- 
bezpečných končin  'Ain  Muwébeh  a  bu-  umm  el-Gdim,  kdež  jsem  občas 
slyšel  vášnivý  výzev  k  boji : 


i£3J 


al 
hla 


msaj  -  jeh 
ne  -  er'a(l 


ben   -   ne   -  ba 
od  -  hur  -  hen^) 


V  'Ain  Kdes    aňi  v  širším  okolí  jsem  nenašel  zříceninu,    za  to    však 


1)  Petius  der  Iberier,  ed.  Raabe,  S.  40,  50,  54. 

2)  Dr.  Stařic,  Gáza  .  .  .  p.   619. 

=*)  Jos.   15,  42,   19  7;  I.   Páral.  4,  32,   (3,   59. 

-')  Soud.   1,   16  etc. 

=)  Mnozí  popírali  ,  totožnost  Hirb.  Gerár  s  biblickým  městem  Gerara,  tvrdíce,  že 
se    ono    zbořeniště  zove  Gerár  po  střepinách. 

^)  Sozomenus,  Hist.  Eccl.  III.,   13. 

')  Srv.  Dr.  Musil,  Atáru  kadimaton  lin-niisránijjati  fi  gazza  wadawáhiliá.  Al-Mašrek. 
Beirúth.  I.  p.   112. 

*)  Belandi,  Palaestina  II.   1023. 

®)  Viz!  nepřítele  ohlašuje  (stráž)  na  kopci!  Mužové!  Jízdné  velbloudy  sem! 
Osedlejte  je! 


9* 


132  Směs. 

jsem    přišel   dvě    hodiny    jz.  od   telí  'Arad    ke    studni    bír    el-Kdésijje.    Nej- 
jižnější hranice  Palestiny  jsem  našel  v  g'ebel   hlák    a  v  pahorcích   hlekin.^) 

Z  'Abde  jsem  se  dal  9.  dubna  směrem  jjv.  územím  úplně  neznámým, 
v  němž  nikdy  neutichá  válečný  pokřik:  ""annak  jáflAn  neb  brad  illáh, 
bisubján  es-sa'idijjin  a  dospěl  jsem  13.  dubna  údolím  el-bejáne  do  el- 'Araby 
jjz.  od  ústí  W.  Miisa,  které  se  zde  zove  el-Gmejd.  Tu  jsem  našel  'Ain 
tuba  2)  a  dorazil  jsem  14.  dubna  do  'Akaby  (na  Rudém  moři).  Zdejší  místo- 
držitel  prohlásil  můj  firmán  za  padělaný  a  mne  za  egyptského  vyzvědače. 
Jako  vězeň  jsem  byl  pod  přísnou  vojenskou  stráží  veden  do  Ma'ánu,  na 
kteréž  cestě  jsem  objevil  římské  milníky.  By^^  v  Mazánu  opět  šťastně  na 
svobodu  propuštěn,  navštívil  jsem  riazné  biblické,  gassanidské  a  křižácké 
stavby  sv.  od  Mazánu  a  v  staroslavném  pohoří  eš-kSerá'.  V  končinách  W.  Músa, 
zvláště  pod  jv.  stěnou  Kasr  Negr,  jz.  od  Wádi  en-Nmér  (nikoliv  el-Mér) 
a  sv.  od  ed-Dér  jsem  otisknul  četné  úplně  neznámé  nápisy  nabatejské. 

Z  pevnosti  Ouaira,  jejíž  jsoucnost  mnozí  popírají, 2)  udrželo  se  nejen 
jméno  el-Wejra,  nýbrž  i  gothická  kaple. 

Z  fénán  *)  jsme  vystoupli  údolím  el-'ebr  ^)  ku  Bséra,  našli  údolí  el- 
Mezáred,«)  'Ajj  AIA  (mappy  Ma'dabské),  hirbet  Hbéle,  Holebet  křižákův 
a  mnohé  jiné.  Při  tom  jsem  zaznamenal  mnohé  náboženské,  politické  a 
společenské  zvyky,  jako  na  př.  jak  uděluje  čtyřicetidennímu  chlapci,  který 
dosud  sluje  hrajján  —  velbloudek  —  šťastný  muž  (sáheb  baht)  jméno  řka: 
„Vem  si  z  mých  slin  a  kráčej  mou  cestou  a  nazývej  se  imráhil,   syn  Zábalů  v. '^ 

V  západním  pohoří  moabském  jsem  našel  hirbet  dimne'')  a  hirb.  danne, 
Eusebiovo  Aa[xvčpa.  Mimo  to  vedla  od  Rabby  stará  silnice  na  Bejtir  (Batora  ^), 
W.  el-grábi,  ard  Hora  dolů  k  poloostrovu  Mrtvého  moře  a  dělíc  toto  dále 
k  Hebronu. 

Mutassaref  kerakský  mne  zajal,  ale  podařilo  se  mně  utéci  s  mými 
bratry  z  beni  sahr  východně  od  derb  el-hagg,  kde  jsem  objevil  mnohé  zámky 
s  překrásnými,  jemně  provedenými  frescami  ze  starého  způsobu  života.  Tak 
pozorovali  j^ři  práci  písaře,  kováře,  zámečníka,  tkalce  kozí  srsti  a  hotovitele 
velbloudích  sedel,  jinde  nakládají  na  velbloudy,  vedou  karavany  a  podobné. 

Po  mnohých  nebezpečných  půtkách,  při  nichž  bitevní  hesla  tak  děsně 
zaznívají,  když  jsem  byl  na  válečném  tažení  onen  divoký  život  sám  prodělal 
a  tak  vše  dobře  seznal,  vrátil  jsem  se  dne  17.  června  do  Damašku. 

Své  nabatejské,  kúfické,  latinské  a  řecké  nápisy  jsem  uložil  v  Orientabiím 
institute  c.  k.  university  ve  Vídni  a  dá-li  Pán  Bůh,  uveřejním  je  spolu 
s  nahi-omaděnou  látkou  místopisnou,  kultmiií,  národopisnou  a  dialektologickou 
v  úplné  zprávě  o  své  nebezpečné  cestě. 


*)  V  »Anzeiger«  nedopatřením  vysazeno  Mák  a  hlekin  místo  si3rá\Tiého  hlák  a  hlekin. 
*)   Velmi  důležito  pro  Exodus.  Num.  33,  33  Deiit.   10,   7. 

^)  Srv.  Hugues    Vincent  v   »Revue  biblique«    1898  p.  434:    jsoucnost    el-Ou'aireb 
v  Wádi  Miisa  jest  nemožno  dokázati. 

*)  Srv.  Dr.  Musil,  Al-bašir,  listopad  1897. 

5)  Num.  21,   11;  33,  44. 

6)  Num.  21,   12.    Deut.  2,   13,   14.    Num.  33,  43.    Tyto  poslední  nálezy  jsou   pro 
kritiku  Exodu  velmi  důležitý,  neboť  pozmění  dosavadní  nábled  o  cestě  Exodu. 

')  Is.   15,   7. 

*)  Tabula  Peutingeriana  Itineraria,  segm.  IX. 


Směs.  133 


Z  , Českého"  Immora.V  „Básnícli''  Ad.  Heyduka(str.  XXIX.  n.)  čteme: 

Ach  já  jsem  do  Říma  až  jDutoval, 

aby  mně  papež  rozhřešení  dal, 

že  líbáním  jsem  tebe  miloval ! 

Líbání,  praví  papež,  není  hřích, 

když  hezkým  dal  jsi  oheň   ze   rtň   svých ; 

leč  hřích  to  velký,   věčně  žhoucí  plamen, 

nehezké  líbal-li  jsi,   synu.  Amen. 

A  jinde: 

v  zpovědi  páteru  jsem  žaloval, 

že  dívce  v  cestě  hubičku  jsem  dal, 

on  zamysliv  se   »absolvo«   děl  zchladna, 

bud.  hocliu,  rád  —  mne  nesmí  potkat  žádná. 

..Švanda  Ditdák^'    1898  IX.  sti-.  130.: 

Kdo  hřeší,  svatá  církev  ráda 
jej  pošle  světa  ve  jařmo; 
jeť  jediné  to  místo,  které 
dá  ona  lidem   - —   zadarmo. 

Lidičky,  lehtejte  se  a  smějte  se! 

K  řešení  otázky  inacedoiijíké.  Ku  konci  miiudého  roku  počali 
v  Záhřebe  vydávati  zajímavý  časopis,  jemuž  dali  jméno  „Macedonija".  Je 
to  14denník  psaný  trojím  jazykem,  bulharským,  charvatským  a  německým, 
úkol  jeho  pak  jest  přispěti  k  rozřešení  otázky  macedonské  ve  smyslu 
bulharském.  Vydavatelem  je  mladý  Bulhar  a  rozený  Macedoňan  Kapčev, 
známý  hojnými  články  o  krásné  a  nešťastné  zemi  této,  uveřejněnými 
v  různých  časopisech  slovanských. 

Namanuje  se  otázka,  proč  si  mladší  intelligence  macedonská  zvolila 
zrovna  Záhřeb  za  své  ptisobiště.  Neučinila  tak  bez  příčiny.  Záhřeb,  hlavní 
město  staroslavného  „trojjediného  království  charvatsko-slovansko-dalmatského", 
není  Bulharům  cizí.  Už  po  drahně  let  docházejí  do  Záhřeba  mladí  Bulhaři, 
by  se  vzdělali  na  tamm'  charvatské  universitě.  Mnozí  z  bývalých  bulharských 
posluchačů  vysokého  učení  tohoto  zaujímají  nyní  ve  .své  vlasti  čestná  a  čelná 
místa,  jež  jim  poskytují  příležitost  buditi  v  srdcích  krajanů  svých  sympatie 
k  pohostinnému  a  bratrskému  národu  charvatskému  a  ku  hlavnímu  městu 
jeho,  královskému  Záhřebu.  Mimo  to  Bulhaři  vědí,  že  intelligence  charvatská 
dávno  už  s  potěchou  sleduje  duševrn'  i  limotný  rozvoj  jejich  a  že  Charváty 
k  Bulharům  vážou  také  dějiny,  a  tož  dějiny  staré,  už  z  let  charv.  krále 
Tomislava  (912  —  930),  jakož  i  jecbiakost  politických  snah :  viděti  svoji  vlast 
zcelenou  a  svobodnou.  Pan  Kapčev  však  kromě  toho  počítal  ještě,  že 
v  Záhřebe  nebudou  na  dílo  jeho  pohlížeti  tak  urputně  a  nebudou  mu  klásti 
na  cestu  překážky  takové,  jaké  by  mu  bylo  překonávati  ve  vlastních  zemích 
balkánských.  Tak  na  př.  bylo  by  v  Macedonii  samé  za  nynějších  poměrů 
politických  zrovna  nemožno  vydávati  list,  který  chtěje  plniti  úkol  sobě 
vytčený  nevyhnutelně  psáti  musí  proti  Turecku,  ba  ani  v  knížectví  bulharském 
neměl  by  list  podobného  směru  dosti  volnosti,  ježto  bulharským  politikům 
záleží  na  tom,  aby  si  udrželi  přízeň  chorého  mitže  nad  Bosporem.  Konečně 
i  to  padá  na  váhu,  že  o  INIacedonii  prou  se  netoliko  Bulhaři,  jimž  země  ta 
po  právu  náleží,   nýbrž   i   Srbové  a  Řekové,   ba  i   —   Rumuni.  Srbům  řešení 


134 


Rozhled. 


otázky  macedonské  ve  smyslu  bulharském  není  po  chuti,  a  list,  který  se 
o  to  zasazuje,  nikdy  by  nedošel  u  nich  přízně.  Viděti  to  už  z  toho,  jak  se 
srbské  časopisy  obořily  hned  na  první  číslo  „Macedonije"  %'}'týkajíce  mu, 
že  není  podnikem  opravdu  vlasteneckým,  ale  spí.še  herostratským,  a  že 
zakladatelem  jeho  jest  správce  Bosny  a  Hercegoviny  Kallay!   — 

List  praví,  že  mu  neběží  o  nic  než  o  to,  aby  se  Macedonii  dostalo 
samosprávy,  tak  jak  jí  byla  zajištěna  smlouvou  berlínskou,  t.  j.  abv  sama 
rozhodovala  o  sobě  a  svém  osudu  podle  své  vůle  a  svého  dobrého  zdání. 
Až  bude  samosprávnou,  potom  teprv  může  býti  jednáno  o  tom,  ku  komu 
se  má  připojiti,  zda  ke  knížectví  bulharskému  nebo  ke  ki'álovství  srbskému, 
nebo  konečně  —  Bůh  milý  ví,  jaká  na  Balkáně  nastane  konstellace,  až 
starý  neduživec,  evropské  Tm-ecko,  shasne. 

„Macedonija"    stoji  ročně  8  zl.  B.  P. 


^^*> 


********      ^:AS;      :;:***** 

'   ROZHLED. 

Tl*ll*K«l(»M«ll*ll*ll«tl*n*li*l»*ll*ll«ll*M*ll*M«l 

****************** 
***************** 

^ÍĚS0ít!gm0SĚB0SĚÍffSĚgLlSĚgffSĚg0SgBt 

SIB»B»B»B»BaB»ISSB»6 

***************** 
****************** 

***************** 
****************** 

"»fS" 


Y  B  111  ě,   25.  ledna   1899. 


Církevní  zprávy.  V  českém  katolickém  táboře  vedly  se  nějaký 
čas  spory  o  organisaci  zemskou,  má-li  totiž  strana  a  spolky  křesfansko- 
socialní  a  strana  křesfansko-národní  splynouti  ve  společné  ústřední 
organisaci.  či  státi  i  na  dííle  samostatně  vedle  sebe.  Tento  rozpor,  který 
dosud  jen  mezi  několika  osobami  se  vedl  a  vyřídil,  přece  není  bez 
významu.  Zdá  se  nám^  předzvěstí  příštího  rozlišení  v  katolickém  táboře. 
Keni  možná,  aby  v  Cechách  katolická  politika  dělala  se  jednotným 
způsobem:  zřejmě  už  teď  se  v  ní  vyznačuji  vrchní  a  dolní  proudy. 
Bude-li  ruch  na  obou  stranách  mohutněti,  jest  obava,  aby  co  nejdříve 
nenastala  nová  srážka  —  ne  osobní,  ale  zásadní.  České  poměry  nejsou 
nepodobny  belgickým,  jen  že  jsou  ještě  nevy\nnuty.  Aljy  to  nedošlo 
tam.  kam  v  Belgii,  bude  na  vrchních  kruzích,  aby  ukázaly  více  po- 
pochopení  pro  nové  vyrůstající  proudy  času.  Ježto  podařilo  se  stoupencům 
neodvislosti  na  obou  stranách  tuto  neodvislost  na  tolik  uhájiti,  že  jen 
fakultativní  a  v  čas  příhodný  žádoucí  společné  vystupování  a  společné 
úřady  obou  výborů  výkonných  usneseny  (4.  ledna),  zůstal  i  podklad 
pro  další  rozlišování  a  vyhraňování  obou  proudů.  Leč  jen  tehdy,  budou-li 
oba  táborv  rychle  mohutněti,  a  každý  se  cítiti  dosti  silným  své  politické 
zásady  uplatniti  i  na  druhé  straně,  nastane  srážka;  při  dnešní  slabosti 
na  obou  stranách  je  to  nemvslitelno.  neboť  obě  strany  jsou  na  sebe 
odkázány,  slabost  jejich  je  dnes  slučuje.  —  Tím  ovšem  nemyslíme,  že 
by  ruch  katolický,  jak  zmohutní,  a  zraohutní-li,  mu  sil  pro  rozmíšky 
a  snad  i  skandální  boje  znova    poklesnouti.     Isikoliv,  ale   myslíme  jen 


Rozhled.  135 


na  zdravé  tříbení  a  prosévání  a  zacelení  zásad  i  osob.  A  to  se  nemusí 
odbýti  všude  tak  jako  v  Belg'ii. 

Česká  národní  církev  má  už  80  duší  ve  svém  luně  — 
pardon  81  —  neboť  p.  dr.  Iška  k  ní  přec  také  patří.  Dne  8.  ledna 
měla  totiž  svou  ustavující  schůzi.  Ustavila  se.  poněvadž  je  česká  a  ná- 
rodní ve  —  Šv^'cařích.  v  Curvcbu.  P.  drovi  Iško\Ť  v  agitaci  v  Curychu 
sice  překážejí  socialisté,  ale  přece  jeho  první  zápis  vypadl  dosti  skvěle. 
Ze  300  Čechův  asi  v  Curvchu  žijících  hned  80  na  poprvé,  to  je  dosti. 
Kdyby  takové  procento  získal  p.  dr.  Iška  v  našich  pravých  českých 
zemích,  musila  by  církev  jeho  čítati  na  1  milion  vyznavačů.  —  Letos 
tedv  už  konati  se  budou  národní  české  službv  Boží  národní  české  církve 
v  curyšském  starokatolickém  chrámě  sv.  Augustina.  Biskup  této  české 
národní  církve  je  starokatolík  Němec,  sídlící  v  Bernu.  Kdo  by  to  byl 
kdy  tušil,  že  historie  —  ted  už  vyvrácená  —  o  14  lesích  v  Němcích 
pokřtěných  a  Čechy  v  německou  církevní  závislost  přivedších  —  bude 
se  ještě  jednou  opakovati  — ■  opakovati  po  1050  letech !  Těšme  se, 
že  toto  nové  vydání  nebude  míti  tak  znatelných  stop  v  budoucí 
historii  české  ! 

v 

Hnutí  německých  nacionálu  pro  odpadnutí  od  Říma  šíří  se 
dále  —  zatím  ovšem  u  těch  jen,  kteří  vnitrně  k  „Římu"  už  dávno 
nepatřili.  Protestante,  jimž  má  tento  přírůstek  „en  masse"  připadnouti, 
zdají  se  vítati  příležitost  tuto  a  přičiňují  se  též  pokud  na  pastorech  je 
kouti  železo,  dokud  je  žhavé.  Známka  velké  kultury  to  ovšem  není, 
měniti  náboženství  jako  plášť  pro  politický  truc. 

Rozhovor  o  francouzském  protektoráte  po  nedávném  na- 
pomenutí listu  ,, Osservatore  Romano"  už  jakž  takž  umlkl.  Značné 
uklidnění  ve  věci  té  nastalo  také  odvoláním  vyslance  Poubelle  —  ^áQV 
diplomatische  Grobián"  titulovaly  ho  německé  listy  —  z  Vatikánu,  a 
dosazení  na  jeho  místo  vysl.  Xisarda.  Poubelle  to  byl,  jenž  kladl  příkré 
a  stále  příkřejší  požadavkv  vzhledem  k  protektorátu  francouzskému. 
On  také  postavil  požadavek  odvolání  patriarchy  jerusalemského  Piaviho. 
Vyhrožoval  zmenšením  petrského  haléře,  ba  zcela  zabavením  jeho 
francouzskou  vládou.  —  Leč,  jak  listy  německé  francouzskou  vládu 
podezřívají,  ani  teď  za  Nisarda  nejsou  prý  francouzské  požadavky  od- 
staveny, jen  mírnější  cestou  se  jich  má  dosáhnouti ;  k  požadavkům 
těm  náleží  též  jmenování  francouzského  delegáta  apoštolského 
v  Číně.  —  Francouzské  listy  ještě  se  zadostučiněním  přinesly  zprávu 
orleanského  biskupa  mons.  Touchet,  jemuž  prý  Svatý  Otec  při 
audienci  pravil:  „Pro  velikou  přízeň,  jakou  chovám  k  zemi  vaší, 
bylo  mi  rozkoší,  že  jsem  mohl  znova  potvrditi  ochranné  právo  Francie 
nad  východními  zeměmi.  Vlastně,  to  není  žádná  milost,  již  jsem  tím 
Francii  prokázal,  nýbrž  jen  právo,  právo  nepochybné,  jež  jsem  musil 
uznati,  jsem  prohlásil.  Musím  dodati,  že  německý  císař  při  té  příležitosti 
choval  se  vehni  důstojně.  Znáte  psaní,  jež  mi  poslal  ze  své  cesty.  Pochopil 
postavení  věcí  velmi  správně.  Jest  to  velmi  znamenitý  panovník,  jenž 
zná  své  povinnosti,  jaké  mu  úřad  císařský  ukládá."  —  Tato  diplomatická 


136  Rozhled. 


slova  upokojila  už,  jak  se  zdá,  obě  strany  —  než  se  zase  vyskytne 
nějaký  živý  případ,  jenž  by  vyvolal  nové  zápletky. 

O  otázce  reorganisace  petrského  halíře,  či  lépe  papežských 
financi  rozhovořil  se  ve  svém  lednovém  přehlede  v  Míinch.  Allgem. 
Zeitungu  „Spectator".  Úvahu  svou  připjal  na  výzev  svět.  bisk.  Schmitza 
z  katol.  sjezdu  v  Krefeldě.  Z  rozpočtu  papežského  dvora,  jejž  udával 
mons.  Dr.  Schmitz  na  7  mil.  marek  ročně,  jsou  prý  o  miliony  zajištěny 
a  4  miliony  musejí  se  sháněti  jinak  —  poplatky  různými  a  petrskvm 
halířem.  Příjem  z  tohoto  petrského  haléře  se  však  stále  zmenšuje. 
Nejvydatnější  by]  dosud  z  Francie,  leč  i  ta  popustila  se  štědrosti  své 
poslední  dobu.  Španělsko  tato  léta  také  úplně  vypadlo,  na  Rakousko 
nebylo  nikdy  spolehu,  to  bylo  vždy  nejskoupější.  Biskup  Schmitz  po- 
píral také,  že  by  papež  měl  uloženo  40  milionů  někde  u  bank  v  Paříži 
a  v  Londýně.  —  Spectator  považuje  to  za  samozřejmé  a  obezřetné  se 
strany  papeže,  že  v  dobách,  kdy  příjmy  byly  hojnější  ukládal,  a  zvláště 
Pius  IX.  prý  takovýto  fond  pro  budoucnost  založil  (zanechav  60  mil. 
lir  po  sobě).  Sp.  má  za  to,  z  toho  že  plyne  ta  část  úhrady  rozpočtu 
papežského,  o  níž  se  praví,  že  je  zajištěna.  Odkudž  by  jinak  byla  za- 
jištěna? Rentu  italskou,  již  mu  stát  po  zabrání  Říma  ve  výši  3,225.000 
lir  nabídl,  papež  nepřijal  a  dosud  nepřijímá.  Rozpočet  papežský  ostatně 
není  7  mil.  marek,  ale  l^j^  milionů  franků.  Tak  na  tento  rok  rozpočteno 
dle  návrhu  kardinála  ]\Ioeenniho:  k  soukromému  použití  Svatého  Otce 
500.000  fr.;  pro  kardinály  700.000  fr.;  příspěvek  chudým  diecesím 
460.000  fr.;  pro  praefekty  papežských  paláců  1,800.000  fr.;  státní 
sekretářství  1,000.000  fr.;  služné  úředníků  1,500.000  fr.;  na  školy  a 
almužny  1.2'  0.000  fr.  —  Leč  tyto  všecky  položky  jsou  prý  vzaty 
mnohem  výše  nad  skutečnou  potřebu.  Znalci  prý  tvrdí,  že  papežský 
dvůr  neztráví  ročně  více  než  3'/2  až  4  miliony  frankův.  A  tento  roz- 
počet skutečný  prý  je  rok  co  rok  hrazen  úroky  uložených  kapitolů,  tak 
že  papež  není  tak  nutně  na  petrský  halíř  odkázán.  Leč  smutný  zjev, 
že  katolíci  ve  štědrosti  své  vůči  papeži  svému  ochabují,  dal  by  se  dle 
Spéct,  napraviti  tím,  kdyby  papežská  kurie  předkládala  rok  co  rok 
veřejný  rozpočet  a  zjednala  nápravu  ve  svém  finančnictví.  Ze  papežský 
dvůr  potřebuje  mnoho  a  že  jest  nutno,  co  se  mu  ze  zajištěnvch  příjmů 
nedostává,  složiti  dobrovolnou  sbírkou  věřících,  uzná  každý.  Při  dosavadní 
tajnosti  právě  se  snadno  na  potřeby  kurie  zapomíná  —  a  zasvěcení 
(jchabují  často  i  proto,  že  dovídají  se  o  různých  přehmatech  úředníků, 
jimž  finančnictví  kurie  svěřeno.  Nouze  v  pokladnách  kurie  nastává  i 
dnes  hlavně  tehdy  jen,  když  třeba  hraditi  nějakou  takovou  velkou  zpro- 
nevěru. —  To  by  se  všechno  při  veřejném  účtováni  nedalo  a  katolický 
svět  by  aspoň  věděl,  kolik  mu  třeba  ten  rok  hraditi  dobrovolnou  daní 
pro  Svatou  Stolici.  Veřejnost  financování  ročních  rozpočtů  konečně 
mohla  by  se  obmezit,  bylo-li  by  žádoucno,  jen  na  zasílání'  dotyčných 
zpráv  biskupům,  jejichž  rukou  beztoho  petrský  halíř  se  sbírá  a  odesílá. 

Počet  kardinálů  nedávným  úmrtím  ztenčil  se  tecf  na  55, 
z  nichž  30  jest  Italův  a  14  cizích.  Jest  tudíž  uprázdněno  17  míst  do 
j)lnosti  počtu.  Konsistorium,  v  němž  čeká  se   nové  jmenování  několika 


Rozhled.  137 


kardinálů,  má  se  konati  v  březnu.  Nejstarším  z  kardinálů  dle  rodu  i 
dle  hodnosti  jest  kard.  Theodor  Mertel.  summista  apošt.  listů,  stár  totiž 
93  roků  v  a  kardinálem  jest  už  41  roků. 

Koncem  prosince  odeslán  kard.  arcib.  baltimorskému  Gibbonsovi 
ve  Spoj.  Státech  Sev.  Amer.  apoštol,  list  sv.  Otce.  o  němž  už  zvěstováno 
dříve,  že  hlavním  obsahem  jeho  bude  .,amerikan ismus"  a  stano- 
visko Svaté  Stolice  k  tomuto  směru  individualistickému  a  republikansko- 
liberalnímu  v  církvi.  Leč  list  neobsahuje  takové  odsouzení,  jakého  se 
nadali  evropští  nepřátelé  ,,amerikanismu",  ba  vůbec  prý  zřejmými  slovy 
o  něm  nemluví.  Sv.  Otec  varuje  jen  před  chybnými  extrémy  směru 
P.  Heckerova.  jako  jsou  už  víc  protestantské  než  katolické  názory 
o  samovolném  určování  svého  svědomí  a  pouhé  sobě  odpovědnosti, 
jež  snadno  přechází  k  pohrdání  veškerou  autoritou.  Na  pokud  indivi- 
dualistický  princip  P.  Heckera  v  listu  tom  odsouzen  jest,  \^svitne  až 
z  doslovného  znění  listu  papežského. 

Mnoho  psáno  poslední  dobu  o  zřízení  papežské  nunciatury 
v  Petrohradě.  Myšlenku  tuto  podporoval  prý  v  Ěímě  hlavně 
francouzský  vliv.  jenž  i  v  Petrohradě  se  vynasnažoval  o  příznivé 
rozřešení.  Zatím  rozhodnuto  o  věci  nebylo.  Z  posledních  ukázek  ruské 
politiky  v  Polsku  zdá  se,  že  dnes  právě  nunciatura  tato  v  Petrohradě 
nemá  místa  a  dobv  příhodné. 

Úprava  církevních  poměrů  v  nově  zabraných  zemích  španěl- 
ských, hlavně  na  Kubě,  svěřena  mons.  Chapelle,  biskupovi  novo- 
orleanskému  v  Americe.  Kněžstvo  kubské  většinou  docházelo  dosud 
ze  Španělska.  Stát  přispíval  na  vydržování  jeho.  To  nyní  odpadne. 
Církev  kubská  bude  ponechána  sama  sobě  tak  jako  katolická  církev 
v  Americe.  Rovněž  jest  samozřejmo,  že  Spojené  Státy  nebudou  nyní 
trpěti  přílivu  kněží  ze  Španělska;  ten  ostatně  přirozeně  ustane  sám. 
Vláda  Spoj.  Států  ukázala  se  jinak  ostatně  ve  všem  velmi  ochotnou 
—  zvláště  vlivem  bisk.  sv.  pavelského  Irelanda.  Proto  i  zvěstováno, 
že  ablegatem  papežským  na  Filippinách  jmenován  přítel  Irelandův, 
mons.  Keane,  pro  úpravu  církevních  poměrů  v  této  části  ztraceného 
panství  španělského.  Tu  však  ještě  poměry  nenáhlí.  Neníť  dosud  jisto, 
čí  Filippiny  vlastně  budou. 

P.  Daéns,  jenž,  jak  jsme  minule  pravili,  jmenován  byl  spirituálem 
Visitantek  v  Brusselu,  brzy  odtud  vyštván  konservativními  nepřáteli 
svými.  Klášter  je  zároveň  pensionátem  dívek  z  bohatých  a  šlechtických 
rodin  a  bohatí  Woestovci  neustali,  dokud  P.  Daensovi  místo  odňato 
nebylo.  To  už  tedy  bylo  osobní  mstou,  ne  politickým  nepřátelstvím. 
Biskup  nabídl  pak  P.  Daensovi  místo  podobné  v  jiném  mužském 
klášteře,  leč  toho  P.  Daens  nepřijal.  Tak  zůstal  beze  vší  sustentace.  Na 
poštívání  crentských  Woestovců  konečně  biskup  gentský  ho  i  suspen- 
doval. Přes  to  P.  Daens  neporušil  dosud  nijak  důstojnost  stavu  svého 
a  zapřísáhl  se  též,  že  jí  neporuší  ani  v  budoucnosti.  O  vánocích  pořádal 
politickou  schůzi,  po  níž  političtí  nepřátelé  jeho  opět  s  infernalní  záští 
na  něho  se  vyřítili.  x-Vni  jediný  list  konservativní  neposlal  na  schůzi 
zpravodaje  svého,  přes  to  však  po  schůzi  dle  socialistických  a  liberálních 


138  Směs. 

zkroucených  zpráv  nepřestávají  ho  očerňovati.  I  titulu  alibé  už  mu 
ve  zprávách  svých  nepřikládají.  Pověst,  že  by  se  P.  DaGns  pro  budoucí 
volby  chtěl  spojiti  s  liberály  a  socialisty,  on  sám  vyvrací.  Ka  schůzi 
nic  takového  neřekl  a  s  nepřáteli  církve  se  nikdy  nespojí.  Tam, 
kde  strana  jeho  má  stoupence,  vystoupí  též  se  sv}'mi  kandidáty  proti 
konservativcum.  Celým  skandálem  tím  vinna  je  bez  odporu  staro- 
konservativní  kapitalistická  strana  Woestova.  Vidno  to  z  toho,  že  jinv 
vůdce  téže  demokraticko  -  křesťanské  strany,  kterv  v  názorech  svých 
zašel  mnohem  dále,  lutyšský  abbé  Pottier,  přece  v^^šel  beze  vší  srážky 
se  svou  církevní  vrchností.  P.  Daéns '  kromě  svého  "demokratismu  (tolik 
co  u  nás  asi  křest  sociál)  se  jiného  ničeho  nedopustil.  Vše  co  o  něm 
rozhlašuje  protivný  konservativní  tisk  je  špinění  osobní  —  kteréž  už 
samo  též  dokazuje,  jak  vysoko  tato  strana  stojí  I  Největší  neštěstí 
v  tomto  vášnivém  boji  politických  stran  katolických  jest,  že  biskupové 
sami  jsou  nesvorní  a  nad  to  více  se  kloní  ku  vládnoucí  straně 
mocných,    než    ke    straně    lidu.    který   jde    za    Daensem    a    Pottierem. 

Volba  pelplinského  biskupa,  jímž  22.  pros.  zvolen  bývalý 
rektor  semináře  dr.  Augustin  Rosentreter.  Poláky  mnoho  nepotěšila. 
Listy  katol.  centra  vyhlašují  jej  za  spravedlivého  a  nestranného  Němce, 
který  třeba  že  rozený  Němec,  přece  polsky  dobře  umí  a  dosud  byl 
vždy  dbalý  náboženských  zájmů  obou  stran  stejně,  do  politiky  se  ne- 
míchaje. Lee  polské  listy  volbu  jeho  trpce  nesou  —  ne  pro  osobu 
nového  biskupa  samu,  ač  i  tu  vzpomínají  zákazů  jeho  v  semináři, 
kdež  zakazoval  zpívati  nábožné  písně  národními  polskými  nápěvy,  ale 
hlavně  vytýkají  vládní  míchání  se  do  volby.  Vláda  jak  známo  první 
kandidátní  listinu,  že  na  ní  byli  rození  Poláci,  zamítla  docela  a  zpříma 
kapitole  ohlásila,  že  jiných  kandidátů  jako  dobrých  rozených  Němců 
nepřijme !  Takovým  způsobem  tedy  dostal  se  dr.  Rosentreter  na 
pelplinsko-chlumský  stolec  biskupský  —  v  diecesi  ze  tři  čtvrtin  s  lidem 
polským.  Polské  listy  žalují  při  tom  vůbec,  že  nejen  u  jiných  úřadův, 
ale  i  v  církvi  němečtí  rodáci  mají  všude  přednost  a  se  všech  stran 
strkáni  jsou  ku  předu.  Proto  synkové  katolických  osadníků  německých 
mezi  Poláky  tak  často  se  věnují  stavu  duchovnímu,  vědouce,  že  ně- 
mectví  samo  bude  jim  zárukou  postupu.  —  Myslíme  ostatně,  že  s  ohledem 
na  dnešní  poměiy  v  polských  končinách  Pruska  jest  pro  Poláky  vý- 
hodnější, je-li  biskupem  spravedlivý  Němec.  Aspoň  bude  v  jednáni 
svém  volnější,  a  nebude  tak  pronásledován  a  tak  spoután  na  všech 
stranách  jako  na  př.  rozený  Polák,  arcibiskup  hnězdenský  Stablewski. 
Postavení  tohoto  není  věru  závidění  hodné  ani  vůči  vládě  ani  vůči 
vlastnímu  polskému  lidu.  Podezřívají  ho  obojí  a  ani  té  ani  těmto  se 
dosud  nezavděčil! 

Výbor  pro  zavedení  maďarského  bohoslužebného  jazyka 
mezi  řecko-katolíky  uherskými  chystá  letos  za  tím  účelem  velkou 
pouť  do  Říma,  Předsednictvo  zemského  ^n^boru  vypracovalo  k  tomu 
konci  celý  spis  pamětní,  v  němž  sv.  Stolici  hodlá  vysvětliti  a  vyložiti 
všecky  okolnosti,  doufaje,  že  po  tomto  rozkladu  svatá  Stolice  přece 
žádosti  Maďarů  vyhoví.  Maďarská  bohoslužba  vztahovala  by  se  na  300 


Směs.  139 

osad  ode  dávna  prý  Maďary  osedlých,  kteří  už  po  mnoho  let  též  uží- 
vali maďarského  bohoslužebného  jazyka  beze  svolení  Ěíma.  Jedná  se 
tedv  jen  o  potvrzení  starého  zvyku.  Maďaři  prý  při  tom  nijak  nepomýšlí 
na  ^Tlučení  tohoto  maďarského  bohoslužebného  jazyka  sousedícím  s  nimi 
Rusínům  nebo  Rumunům  sjednoceným.  —  Počet  řecko-katolických 
Maďařil  činí  as  140.000  duší.  Konečně  dalo  by  se  i  odvrátiti  nebezpečí 
maďarisace  i  ^'^^liověti  přání  Maďarů,  kdyby  se  ve  smíšených  krajích 
těch  omezila  právoplatnost  té  které  národní  liturgie  na  jednotlivé  osady 
a  zvláště  Rusínům  a  Rumunům  zabezpečila  tak  jejich  bohoslužba 
v  jejich  dosavadních  sídlech,  bez  ohledu  na  budoucí  převratv.  V  Uhrách 
ovšem  bv  ani  to  nebylo  ještě  pravou  zárukou. 

Listem  k  biskupům  jihoamerickým  („latinské  Ameriky")  25.  pro- 
since v^'daným.  sv.  Otec  vyhovuje  přání  biskupů  jih  o-  a  střed  o- 
amerických  sejíti  se  tento  rok  k  synodu  církevnímu.  Biskupové 
měli  na  vůli  vvbrati  si  místo  siezdu.  i  vvvolili  si  Rim.  Zatím  se  má 
sestoupiti  přípravný  výbor  a  připraviti  k  jednání  předměty,  týkající  se 
discipliny  a  správy  církevní  i  povznesení  náboženského  krajin  latinské 
Ameriky.  Kongregace  pro  výklad  dekretů  koncilu  Tridentského  pověřena 
úkolem  připravovati,  co  potřebno  ke  koncilu  v  Římě.  a  tato  už  biskupv 
svolala  ku  sjezdu  na  den  28.  května. 

Dne  24.  prosince  zesnul  patriarcha  syrských  m  a  r  o  n  i  t  ů 
mons.  Jan  Petr  Has,  dříve  biskup  Baalbecký.  Patriarcha  maronitu  jest 
vrchním  pastýřem  stádce  500.000  duší  čítajícího.  12  biskupů  a  as 
2000  kněží.  Zemřelý  vynikal  hlavně  spořivostí,  z  úspor  pak  stavěl 
potřebné  ve  své  církví  ústavy  a  budovy  k  účelům  církevním.  Sídlo 
patriarchy  maronitu  jest  na  Libanonu  v  Bekerke  u  Beirutu.  Maronité 
usedlí  jsou  v  Sýrii  kol  pohoří  libanonského  a  na  ostrovu  Cypru.  Dne 
6.  ledna  zvolen  od  přítomných  biskupů  ve  zvláštním  konklave  novým 
patriarchou  mons.  Elias  Hauajjsk.  dosud  ředitel  semináře  maronitského 
v  Římě,  sám  žák  a  odchovanec  Jesuitů,  muž  nadaný  a  řádný.  — 
Vedle  maronitu  bydlí  melchité  as  120.000  duší  silní,  rovněž  se  svým 
patriarchou,  jemuž  podzříno  11  biskupství. 

Dle  posledního  anglického  schematismu  církevního 
-Catholic  Directorv"*  má  Anglie  s  Walesem  17  katolických  arci- 
biskupův  a  biskupů  a  2769  kněží;  kostelův  a  kaplí  jest  l.')09.  Skotsko 
má  6  arcibiskupství  a  biskupství,  a  3212  kněží.  kostelův  a  kaplí  1854. 
—  Mnoho  rozruchu  učinila  v  Dánsku  záležitost  učitele  Munka.  který 
své  dítky  dal  převésti  k  vyznání  katolickému.  Když  úřední  a  mini- 
sterské hrozby  nespomáhaly.  sesazen  z  úřadu  a  dán  do  pense.  ]\Iunk 
sám  nemůže  zatím,  ač  vnitřně  jest  o  pravdě  katolictví  přesvědčen, 
státi  se  konvertitou,  poněvadž  by  odnětím  pense  zůstal  úplně  bez  výživy 
a  prostředkiiv  —  leč  hledá  si  zatím  přiměřené  jiné  zaměstnání,  aby 
přání  duše  své  mohl  ^nrhověti  přes  úřední  persekuci.  Kon  verse 
v  Dánsku  jsou  poslední  léta  velmi  četné.  Za  minulý  rok  vrátilo  se 
ke  katolictví  na  100  osob.  Letos  zařídili  si  redemptoristé  v  Kodani  první 
svou  stanici  o  dvou  knězích.  Od  těchto  úspěšných  obvčejně  pracovníků 
mezi  nekatolíky  možno  si  slibovati  ještě  většího  pokroku  věci  katolické. 


140  Rozhled. 


Z  katolických  kruhů  německých  vydány  dva  spisy  o  tak  zvané 
^paritě^'  obou  vyznání  v  Prusku.  „Die  Paritat  in  Preus.sen"  vyšel 
v  druhém  už  vydání,  „Die  Imparitilt  in  Volksschuhvesen"  od  Dasbacha 
vyšel  teprv  díl  první.  Jsou  to  statistické  doklady  toho,  jak  katolíci 
němečtí  v  Prusku  jsou  všude  tam,  kde  vliv  má  vláda,  odstrkováni, 
z  míst  úřednických  a  jmenovitě  z  vyšších  úřadů  vystrkováni,  a  při 
obsazování  jich  úmyslně  pomíjeni.  I  v  krajích  čistě  katolických  zaují- 
mají protestante  nejvyšší  úřady  buď  výlučně,  nebo  mají  tu  většinu. 
Tak  v  obvodu  vrchního  zemského  soudu  kolínského  soudních  úředníků 
nejnižšího  stupně  (Amtsrichterj  jest  196  katolických  a  56  protestantských; 
druhého  stupně  (Landrichter)  55  katolických,  46  protestantských;  třetího 
stupně  (Landgerichtsdirektor)  13  katolických,  8  protestantských,  nej- 
vyšího  stupně  (Landgerichtsprasidenten)  4  katolíci,  4  protestante.  Kdyby 
ovšem  v  protestantských  okresích  byl  poměr  obrácený,  nedalo  by  se 
proti  tomuto  nic  namítat,  ale  v  protestantských  okresích  úředníků 
katolických  obyčejně  vůbec  není.  Ostatně  jinde  je  hůř.  Tak  ve  Vestfálském 
soudním  zemském  obvodu  Hammském  (město  Hamm  s  28.000  obyv.) 
jest  první  stupeň  obsazen  124  katolíky,  65  protestanty,  druhý  stupeň 
35  katolíky,  23  protestanty,  třetí  stupeň  3  katolíky,  11  protestanty, 
nejv\'šší  stupeň  samými  protestanty.  Pak  se  řekne:  ,.inferiorita"! 

V  ministerstvech,  tedy  ústředních  úřadech  pruských  nejsou  také 
ovšem  místa  dle  „parity"  obsazena  V  ministerstvě  železnic,  jež  má 
největší  počet  úřednictva,  třebas  po  dlouhý  čas  ministrem  tu  byl  své 
doby  katolík,  přece  živel  katolický  není  nikterak  zastoupen  dle  parity, 
tedy  jednou  třetinou  aspoň,  když  už  ne  polovicí  míst.  Dnes  je  tu: 
chef  (ministr)  protestant,  podsekretář  protestant,  ze  šesti  direktorů  5 
protestantů,  1  katolík,  ze  43  radů  ministerských  35  protestantův  a 
8  katolíků,  z  pomocných  sil  19  protestantů,  2  katolíci. 

Proti  ritualismu  v  Anglii  vydán  biskupem  yorským  zase 
zákaz,  nezaváděti  z  obřadů  církevních  v  kostele  nic  víc,  než  co  jest 
obsaženo  v  „Common  Prayer  Book.'"  Leč  takový  zákaz  svrchu  konečné 
mnoho  nepomáhá.  Anglikánští  biskupové  nemají  tolik  moci  ani  co  -se 
věrouky  ani  co  se  discipliny  týká,  aby  jich  kdo  musil  poslechnout. 
Biskup  anglikánský  nemá  práva  předkládat  nějakou  nauku  jako  pravou 
nebo  pravděpodobnou.  Každý  se  proti  tomu  může  ozvat,  že  on  toho 
neuznává.  Tak  nedávno  v^^-činil  odstouplý  právě  \^;dce  Hberalní  strany 
AVilliam  Hareourt  arcibiskupovi  Canterburvskému  Dru.  Templeovi  za  to, 
že  chtěl  rozhodnouti  nebo  aspoň  lidu  předkládal  na  své  visitační  cestě 
své  mínění  o  „eucharistii-'  —  otázka  to,  jež  v  anglické  církvi  jest 
velmi  nerozhodná.  Arcibiskup  klonil  se  ku  konsubstanciaci,  leč  mínění 
jeho  nedáno  sluchu.  Biskupové  anglikánské  církve  ostatně  při  veškeré 
své  nechuti  k  ritualismu  bojí  se  zcela  otevřeně  proti  němu  vystoupit, 
bojí  se,  že  by  ritualisté  hromadně  pak  začali  přestupovat  k  církvi 
katolické.  Proto  hnutí  proti  ritualismu  vede  se  z  lidu,  z  dola.  Anti- 
ritualisté  hodlají  letos  věc  předložiti  parlamentu,  jenž  jest  nejvyšším 
tribunálem  pro  všecky  záležitosti  církve.  Není  pochyby,  že  ritualismus 
v  parlamentě    bude    odsouzen    a   ritualisté  míst  zbavováni,    nepodrobí-li 


Rozhled.  141 


se.  —  iS^ávrh  lorda  Halifaxa  (vůdce  ritualistiVi  na  posledním  sjezdu, 
aby  svolána  byla  porada  zástupců  obou  směrů,  staré  přísné  observance 
protestantské  i  churchunionistů,  nedoznal  ohlasů  u  starých.  Tito  se 
bojí  částečně,  částečně  vůbec  nechtějí  s  nikým  smlouvat  a  nic  nového 
zavádět.  Novotářství  však  si  vytýkají  obě  strany.  Ritualisté  praví 
o  sobě.  že  jen  oživují  obřady  církve  a  staví  se  na  všeobecně  od  obou 
stran  přiznávanou  kontinuitu  církve  anglické,  protiritualisté  však  drží 
se  reformní  tradice  a  knih  „establishmentu",  kam  ritualisty  odkázal 
i  sám  biskup  yorský,  bývalý  přívrženec  „Church  Unionu.'"  —  Minulé 
vánoční  svátky  zase  zavdaly  podnět  k  půtkám  mezi  oběma  stranami 
v  kostelíeh  samých.  ísářky  biskupů  na  rozdvojení  v  církvi  nedaly 
na  sebe  proto  dlouho  čekat.  —  — 

Diecesanní  věstníky  ruské  pravoslavné  církve 
z  konce  minulého  roku  jsou  většinou  plny  výtek  a  návrhů  na  zavedení 
nápravy  v  tom  či  onom  oboru.  Tak  podolský  „preosvjaščenný"  (vele- 
důstojný  —  titul  biskupa)  nespokojen  byl  zvláště  se  svými  „blaho- 
činnými''  (děkany)  vytýkaje  jim.  že  nestarají  se  o  povznesení  své  vážnosti 
u  lidu  a  u  duchovních,  nedosti  pečlivě  dohlížejí,  nesprávné  zprávy 
podávají.  Duchovenstvo  následkem  toho  jest  často  nevázané,  nepořádné, 
nechce  poslouchati.  ]^sikdo  se  o  mladého  duchovního,  když  v^^jde 
z  bohoslovských  síní.  nestará;  jest  zůstaven  sám  sobě,  tehdy  právě, 
když  potřebuje  nejvíce  rady  a  poučení.  —  Děkani  sami  žalovali  ne 
tak  ani  na  duchovenstvo  jako  zase  na  „psalomščiky."  Tito  jsou  ne- 
poslušní, drzí  a  když  je  děkan  při  visitaci  napomíná,  ještě  hrubě  ho 
odbývají.  Vědí,  že  se  jim  nic  nestane,  i  když  děkan  to  na  ně  udá. 
Hejtmanství  obyčejně  žalobu  nechá  ležet  nevyřízenu.  Stává  se  také 
už,  stěžoval  si  podolsk}^  preosvjaščenný,  že  venkovská  ..intelligence" ' 
nosí  nevážnost  a  vzpouru  proti  duchovnímu  do  obce.  Takový  intelligent, 
—  třeba  písař  obecní  —  potkav  duchovního  už  neprosí  za  požehnání, 
ale  jde  mu  kamarádsky  potřást  pravicí !  Do  kostela  chodí  zřídka 
a  přijda  tam  nedbale  se  požehná  a  to  málo,  mnohdy  ani  rukavic 
z  ruky  nesvleče,  roztržitě  je  přítomen  „službě  Boží."  Takový  obecní 
písař  si  konečně  myslí:  „a  co,  já  jsem  víc  než  farář  a  všeci  knězi 
dohromady,  já  jsem  v  celé  obci  sám  jediný  písař,  a  duchovních  je  tu 
víc!"  Mimo  to  nevážně  ba  nepřátelsky  chovají  se  k  duchovenstvu 
staršinové,  starostové,  zbohatlí  šenkýři,  a  nejvíce  štvou  lid  proti  kněžím 
židé!  —  Ka  tuto  stížnost  biskupovu  pravil  jeden  z  děkanů,  že  knězi 
sami  mnohdy  nemají  dosti  taktu  a  šetrnosti  v  obcování  s  farníky 
svými,  sami  se  o  vážnost  připravují  ba  i  soudy  s  osadníky  vyvolávají. 
Tak  přemnohým  kněžím  škodí,  že  přebírají  sedlákům  pachty  z  pan- 
ského pole. 

V  tulské  diecesi  děkani  stěžovali  si,  že  mají  ze  vzdálenosti  mnohdy 
až  30,  40  i  70  verst  sjížděti  se  ke  shromážděním,  a  to  pro  maličkosti, 
ať  tudíž  menší  záležitosti  v^^řídi  jeden  děkan  s  přibráním  dvou  sousedních 
duchovních.  „Vladyka"  (biskup)  odvětil,  že  jedná  se  beztoho  o  změnu 
statutu  pro  shromáždění  blahočinných  a  tak  že  se  vezme  zřetel  na  to, 
aby  jen  důležité  věci  se  ve  shi'omáždéní  vyřizovaly. 


142  Rozhled. 


Zvláštní  poměry  asi  panují  v  ufimské  eparcliii  (diecesi).  „Preo- 
svja.ščenný"  iifimský  aspoň  v  „eparchialných  vědomostech"  dává  svému 
kněžstvu  toto  napomenutí :  „Neužívejte  lži  ani  poclilebnictví.  Lež  mimo 
to  že  je  hřícliem,  za  krátko  vždy  vyjde  na  jevo,  a  následky  pak  jsou 
smutné.  Pochlebenství  vašeho  já  pak  vůbec  nepotřebuji.  Nenazývejte 
mne  „vysokopreosvjaščenným",  já  titulu  toho  ještě  nezasluhuji,  ani 
mně  nenazývejte  „kavalírem"  (!)  to  je  vůbec  nevhodno  a  nezákonno. 
Leč  nejen  lež  a  lesť  (pochlebenství)  vyskytují  se  mezi  duchovenstvem, 
ale  jsou  i  tací.  kteří  schopni  jsou  svému  biskupovi  i  nadat  —  ovšem 
„okolo  rohu",  z  úkrytu  anonymity.  Vydav  se  minulý  srpen  a  září  na 
visitační  cestu  dostal  jsem  najednou  z  Ufy  hanopis  od  známé  mně 
a  bohužel,  duchovní  osoby,  kterou  jsem  nevzal  ve  svůj  průvod,  a  proto 
smrtelně  pohněval;  hanopis  ovšem  anonymní,  v  němž  mi  spílá  slovy 
hnusnými,  z  ulice  sebranými,  a  vyhrožuje  mi,  že  mi  vžene  kulku 
do  hlavy,  anebo  vyžene  mne  z  diecese  jako  psa.  Psaní  jsem  poslal 
na  ředitelství  cetníkův  a  o  případu  tom  zpravil  sv.  synod.  Ostatně  se 
odevzdávám  do  vůle  Boží.  Jsou  u  nás  i  takové  exempláry  mezi  ducho- 
venstvem !"  —  končí  svou  žalobu  uíimský  biskup. 

Jinou  potíž  se  strany  duchovenstva  mají  censorové  kázaní. 
V  některých  diecesích,  jako  na  př.  donské,  v  každém  děkanství  ustanoven 
jest  jeden  duchovní  censorem  kázaní ;  děkan  označí  řadu  kázaní  pod- 
řízeným duchovním,  kteréž  tito  musí  podrobně  vypracovat  a  poslat 
censorovi  k  censuře.  Jeden  takový  censor  stěžuje  si  na  nedůtklivost 
a  urážlivost  autorů  censor  o  váných  kázaní.  Nedají  si  nejmenší  věci 
vytknouti,  a  na  výtku  odpovídají  nevrlými  a  urážlivými  dopisy, 
pravíce,  ať  si  censor  zkoumá,  odpovídá-lí  „propověď"  (kázaní)  duchu 
pravoslavné  církve,  po  ostatním,  formě  a  slohu  kázaní,  že  mu  nic  není. 
—  Tambovská  konsistoř  sama  vytýká  duchovním  své  diecese,  že  kázaní 
jejich  jsou  velmi  abstraktní,  suchá,  neživotná,  málo  se  odvolávají  na 
příklady  svatých,  nevšímají  si  krásy  církevních  písní,  modliteb  a  obřadův, 
neozývají  se  dostatečně  k  mravním  potřebám  a  k  životním  otázkám 
farníků. 

Většinou  diecesanních  sjezdů  děkanských  projednávána  otázka 
biblioték  pro  duchovenstvo  ruské.  Jest  to  jeden  z  nejdůležitějších 
prostředků  kněžského  sebevzdělání  a  dalšího  pokroku,  jak  pravil  vladyka 
podolský.  Jedná  se  jen  o  to,  mají-li  knihovny  tyto  býti  při  každém 
děkanství  či  hned  v  každé  farnosti.  Většina  eparchií  vyslovila  se  pro  to, 
aby  knihovny  byly  farní,  ježto  tak  budou  duchovním  přístupnější 
a  prospěšnější,  budou  moci  býti  i  speciálnější,  dle  potřeb  té  které 
farnosti  —  a  pak  knihovny  ty  nebudou  jen  pro  samé  duchovní,  ale 
i  pro  lid  a  tudíž  musí  býti  i  lidu  přístupnými.  Knihovenské  fondy 
skládaly  by  se  z  dvou  částí.  Částečně  by  přispívaly  obce  a  farní  jmění, 
částečně  děkanské  fondy. 

Ruská  církev  dostala  nabídku  z  přední  Indie.  Žijících  tu  zdávna 
asi  1.5.000  křesťanů,  ještě  prý  církev  sv.  Tomáše  apoštola,  jež  dosud 
podřízeni  byli  antiochenské  církvi,  žádají,  aby  církev  ruská  poskytla 
jim   možnost,   aby   mohli   přijati   býti   do  lůna  jejího  a  spojiti  se  s  ní. 


Rozhled.  14; 


Jistý  ruský  cestující  přinesl  vest  tu  od  biskupa  těchto  15.000  křesťanů 
hlavně  na  jihu  přední  Indie  žijících.  Hhivní  nesnáz  malé  odloučené 
církve  té  spočívala  v  tom,  že  v  Antiochii  neznají,  koho  vhodného  vždy 
za  biskupa  vyvolit,  dostatek  kandidátů  nebývá  a  biskup  prý  se  bojí, 
že  by  stádce  někdy  bez  pastýře  zňstavší  propadlo  snad  pokatoličení. 
Žádají  proto,  aby  ruská  církev  jim  poslala  nějakého  svého  duchovního, 
jenž  mluví  též  anglicky  a  od  něho  že  chtějí  teprv  blíže  se  seznámiti 
s  naukou  a  obřadem  církve  pravoslavné  a  pak  se  rozhodnouti. 

„Věstník  Srpske  Crkve''  přináší  dodatečně  zprávu  o  pravo- 
slavné deputaci  srbské  z  Bosn}^  a  Hercegoviny,  jež  nemohouc 
ničeho  vynastěžovati  si  ve  Vídni,  obrátila  se  do  Cařihradu  k  patri- 
archovi řeckému  Konstantinovi.  Pravoslavná  církev  bosensko- 
hercegovská  náleží  dosud  církevně  pod  pravomoc  Cařihradu.  Správce 
Bosny  p.  Kallay  rád  by  podřídil  však  církev  tu  pravomoci  Karlovského 
srbského  patriarchy,  čemuž  ovšem  i  patriarcha  Brankovič  přeje.  Věc  by 
nebyla  zlá,  kdyby  se  za  ní  neskrýval  zálusk  jiný,  oslabiti  samosprávu 
pravoslavné  církve  a  učiniti  ji  závislou  na  vlivech  vládních.  Pravo- 
slavné Srbsko  má  špatné  zkušenosti  s  tímto  vládním  vlivem  z  Uher  a 
z  Charvatska,  proto  netouží  po  něm  ani  v  Bosně  a  Hercegovině.  Bosna 
přes  to,  že  poddána  Cařihradu,  přece  pomoci  se  tam  nedovolala.  Patri- 
archa cařihradský  odkázal  stěžovatele  na  metropolitu  sarajevského  a 
biskupy  v  Mostaru  a  Tuzle,  slibiv,  že  přikáže  jim,  aby  přísně  dbali 
kanonických  usnesení  církve  pravoslavné  a  že  vydá  o  tom  ještě  pa- 
stýřký  list.  Moc  patriarchy  jest  ovšem  příHš  slabá  na  to,  aby  co  zmohla 
za  hraniční  čarou  Pazarska.  Deputace  předložila  patriarchovi  pět  bodů, 
jež  žádala  míti  zachovávány  ve  správě  církve  pravoslavné  v  Bosně  a 
Hercegovině.  Požadavky  tyto  jsou:  Biskupové  volí  se  duchovenským 
shromážděním  spolu  i  národními  zástupci  a  takto  zvoleného  kandidáta 
schvaluje  cařihradský  patriarcha  (dnes  jmenuje  biskupy  vláda!).  — 
Biskupy  a  duchovenstvo  vydržují  si  pravoslavné  obce  samy  (a  ne 
rakousko-maďarská  vláda !) ;  pravoslavné  duchovenstvo  ať  má  právo 
voliti  ze  sebe  pravoslavnv  církevní  soud.  kterv  bv  řešil  církevní  otázkv 
a  záležitosti.  Duchovní  správce  si  volí  obec  sama,  volbu  potvrzuje 
biskup  (toto  dosud  zachováno).  Církev  pravoslavná  v  Bosně  a  Hercego- 
vině prohlašuje  se  za  neodlučitelnou  součást  východní  církve  cařihradské. 

Letos  objevily  se  v  bulharském  tisku  i  dříve  už  rozběhnuvší  se 
věsti,  že  ruské  vyslanectví  v  Cařihradě  zasazuje  se  u  patriarchv  caři- 
hradského Konstantina  V.  o  to,  aby  sňal  s  Bulharu  exkomunikaci, 
jakou  na  ně  uvalil  synod  cařihradský  v  roce  1872.  Bulharům  se  pod 
touto  exkomunikací,  v  tomto  schismatě  dobře  vedlo  i  nastalo 
mezi  nimi  vzrušení  pro  toto  snažení  ruské,  aby  exkomunikace  s  nich 
byla  sňata.  Jest  to  také  zvláštní  zjev  v  církvi  východní  tato  exkomunikace. 
„Všesvětový"  patriarcha  cařihradský  se  svým  synodem  vyobcuje  celý 
národ  a  celé  jedno  území  pravoslavné  z  církve  východní.  Autokefalní 
církev,  jíž  on  stojí  v  čele,  tedy  s  touto  částí  církve  obcování  přeruší. 
Ale  jiné  autokefalní  (samosprávné)  církve  tuto  exkomunikaci  neuznají  a 
dále  popřávají  církvi  ve  schismatě  žijící  obcování  a  společenství.    Tak 


1 44  Rozhled. 


autokefalni  církev  srbská,  ruská,  a  církve  asijské  toto  vyloučeni  nevzalv 
k  vědomosti  a  neuznaly  ho.  Exkomunikace,  jak  se  vyjadřuji  i  církev 
ruská  i  jiné.  byla  rozhodně  přenáhlením  a  chybou,  jíž  se  patriarchát 
řecký  dopustil,  doufaje  tím  zameziti  odtržení  nové  této  vznikající  ná- 
rodní církve  od  své  pravomoci  a  od  svého  poddanství  —  a  od  svých 
příjmů.  Bulhaři  tedy  brání  se,  aby  za  tuto  svévolnou  exkomunikaci 
musili  nyní  pokání  činiti  oni !  Aby  jim  se  ukládaly  nějaké  podmínky 
smíření,  za  to  že  nechtěli  nic  jiného  leč  vymaniti  se  z  grecisace  církve 
cařihradské!  Hlasy  otázku  tuto  projednávající  žádaly  proto,  ať  Rusko 
též  vymůže  na  patriarchovi,  aby  exkomunikaci  prostě  odvolal  a  uznal 
chybu  synodu  a  patriarchy  v  roce  1872.  učiněnou  ;  bulharská  církev 
rumelská  a  macedonská  že  nehodlá  podrobiti  se  nějaké  podmínce  pokání. 


Věda  a  umění.  Dne  1.  ledna  zemřel  ve  Vodňanech  český  spi- 
sovatel a  básník  Otakar  Mokrý.  —  6.  ledna  v  Praze  zemřel 
městský  diurnista  Jan  Knotek,  básník  mladistvý,  jenž  dobyl  si  jména 
hlavně  překlady  z  češtiny  do  němčiny.  Od  něho  pochází  německé  pře- 
básnění  Cechových  „Písní  otroka^'.  —  Dne  10.  ledna  zemřel  v  Hradci 
Králové  advokát  Josef  Baše,  básník  mnohých  zpěvů  evangelicko- 
náboženských ;  jinak  nesporé  byly  plod}'  mus}'  jeho.  R.  1883.  vydal 
sbírku  ballad  „kSilhouetty".  —  Dne  16.  ledna  zemřel  v  Praze  Josef 
Mocker,  stavitel  domu  svatovítského,  jehož  stavbu  vedl  po  25  let. 
Z  loňského  roku  známy  jsou  ještě  stížnosti  a  protesty  umělecké  besedy 
a  uměleckých  kruhů  proti  němu,  že  vůbec  podporoval  málo  české 
domácí  umění.  —  Dne  6.  února  připadá  óOtiletá  památka  úmrtí 
zakladatele  českého  rostlinopisu  a  učence  přírodověd.  Jana  Svato- 
pluka Pressla  (zemř.  6.  února  1849). 

Dne  21.  prosince  rozhodla  porota  divadelní  o  soutěži  libret 
českých,  již  v}'-psalo  národní  divadlo  pražské.  Za  hodná  cen  uznána 
tři  libretta  a  tři  za  hodná  aspoň  čestné  zmínk}^  Ceny  byly  500.  400 
a  300  zlatých.  První  cena  přiřknuta  librettu  Ad.  Weniga  (učitel  Qa  Král. 
Vinohradech),  jež  zpracováno  dle  národní  pohádky  ,,Cert  a  Káča"; 
druhá  cena  připadla  librettu  „Kostnice  Sedlecká"  od  Josefa  Havlíka, 
ofíiciala  magistrátu  pražského;  libretto  toto  sděláno  dle  povídky  Šubrtovy 
„Kostnice  Sedlecká''.  Třetí  cena  připadla  librettu  „Hadrian  z  Římsu", 
dle  stejnojmenné  frašky  Klicperovy  zhotovenému;  původcem  tohoto  jest 
red.  „Národní  Politiky"  Karel  Kádner.  Čestné  zmínky  hodná  libretta 
jsou  Karla  Dostála-Lutinova  (red.  „Nového  Života)  „Náš  Hrdina", 
„Babička"  (dle  Boženy  Němcové)  rovněž  od  Ad.  Weniga  a  „Před  zá- 
západem  slunce." 

Dle  Boženy  Němcové  zpracováno  i  jiné  libretto:  „Na  starém 
bělidle".  Libretto  toto  —  práce  K.  Šípka  —  vzal  do  práce  už  skla- 
datel Karel  Kovařovic.  A  pokročil  už  k  jednání  druhému.  —  Ze  sou- 
těžících librett  vzata  do  práce  dvě  \Yenigova  „Ovčák"  od  Dvořáka, 
ale  název  se  změní   v  původní  národní  „Čert   a  Káča".  —    „Babička" 


Rozhled.  145 


vzata  od  A.  V.  Horáka,  který  už  před  zadáním  libretta  na  skladbě 
pracoval,  tak  že  koncem  ledna  opera  prý  bude  moci  býti  zadána. 

Dne  1.  ledna  sebrána  na  Národním  Divadle  pražském  nová 
opera  Furstrova  „Eva"  — ve  Sjednáních,  slova  dle  Gr.  Preissové 
„Grazdiny  roby"  upravil  si  skladatel  sám.  Nová  opera  má  přednosti 
i  vady  či  spíše  obtíže  hudby  Furstrovy.  Samovolným  upraveníxn  libretta 
si  Forster  mnoho  neposloužil.  Opera  „Eva"  náleží  ke  třem  soutěžícím 
operám^  o  cenu  vypsanou  družstvem  Národního  Divadla  (ostatní  dvě 
jsou:  „Šárka"   a  Kovářovi  co  ví  „Psohlavci"). 

„Sbor  ku  zřízení  druhého  českého  divadla"  ke  své  soutěži  vv- 
psané  21.  dubna  1898  na  dramata  z  života  českého  dostal  celé 
—  dvě  práce  soutěžící:  „Mozartovo  requiem"  o  3  děj.  a  „Panuše"  o 
4  dějstvích.  —  O  známou  cenu  „Grrabovského"  ucházejí  se  rovněž 
2  dramatické  práce:  „Spojenci"   a  v  „Záři  kalicha". 

Pro  dlouhé  protahování  myšlenky  zřízení  druhého  českého 
divadla  v  Praze,  pomýšlí  se  už  i  ze  soukromých  kruhů  na  zřízení  to- 
hoto divadla.  Plány  „Sboru  pro  zřízení  č.  d."  už  se  mají  za  nejdalší 
od  skutečnosti.  Za  to  ředitel  výstavního  divadla  zanáší  prý  se  myšlenkou 
zříditi  ještě  letos  divadlo  na  Vinohradech.  Také  se  ustavil  nový  zvláštní 
výbor  ku  zřízení   divadla. 

Minulým  rokem  rozloučili  se  dva  členové  ensemblů  činoherního 
s  Národním  Divadlem  pražským  :  Karel  Š  i  m  a  n  o  v  s  k  ý  a  herečka 
A  dél  a  Wolfová,  onen  po  óoleté,  tato  po  'ooleté  činnosti  herecké 
vůbec.  Dne  15.  ledna  na  zkoušku  vystoupila  operní  pěvkyně  Kubátová 
jako  Jitka  v  „Daliboru";  jedná  se  o  ang-ažmá  mladé  umělkyně  (ze 
školy  pěvecké  Lukešovy)  k  Nár.  Divadlu. 

Spisovatelský  spolek  „Máj"  měl  dne  7.  ledna  svou  valnou 
hromadu.  Jednalo  se  na  ní  především  o  založení  pensijního  fondu. 
Spolek  složil  už  vloni  fond  tento  u  „Zemského  jubilejního  fondu"  a 
dosud  má  tu  uloženo  22.278  zl.  —  Spolek  dostává  zemské  podpory 
500  zlatých,  město  Praha,  ač  požádáno,  nedalo  dosud  spolku  nic!  Leč 
přes  to  linance  spolku  zkvétají  —  vlastními  silami  i  štědrostí  veřejnosti. 
Před  11  lety  měl  příjmu  550  zlatých,  roku  1897.  však  už  6268  zlatých. 
Celkem  je  v  „Máji"  79  zakládajících,  226  přispívajících  příznivců, 
a  -4:7  přispívajících  a  69  činných  členů.  Předsedou  opět  zvolen  Ignát 
Hermann,  náměstkem  K.  V.  Rais,  jednatelem  Jaroslav  Kvapil,  po- 
kladníkem Václav  Stech,  zapisovatelem  F.  S.  Procházka,  do  výboru 
dále  Šimáček,  Klášterský,  Antoš  a  Konrád. 

V  městské  radě  pražské  jednáno  10.  ledna  zase  o  „umělecké 
komissi".  Zahájeno  s  ní  v  listopadu  loňského  roku  vyjednávání,  ahj 
úkol  svůj  dále  plnila.  Komisse  podala  podmínky,  za  nichž  činnost 
převezme  znovu:  aby  se  stala  poradním  sborem  městské  rady;  aby 
směla  do  schůzí  městské  rady  vysílati  svého  zástupce;  aby  měla  právo 
navrhovati  nové  členy  komisse  ona  sama;  aby  konečně  jí  městská  rada 
vždy  písemně  sdělila,  jak  návrhy  komisse  vyřídila.  Městská  rada  čtvrtou 
podmínku  nepřijala;  ostatní  přijala,  třetí  toliko  obnovila  na  polovic. 
V  umělecké  komissi  však  členové  na  pány  z  radnice  jsou  asi  rozhořčeni 

Hlídka.  10 


146  Rozhled. 


—  ovšem  že  právem  —  a  nedají  se  dle  všeho  ani  do  smlouvání.  Tím 
se  stane  asi,  že  městská  rada  si  stvoří  uměleckou  komissi  „  zedníkům '^ 
a  „sládkům"  z  radnice  stejnorodou. 

Česká  spořitelna  týrá  slavnou  radu  zase  jinj^m  způsobem:  nabízí 
městu  „královské  dary",  ale  klade  také  své  podmínky,  buď  pokořující^ 
buď  nemožné.  Tak  městská  rada  donucena  zříci  se  daru  na  vodovod 
s  pitnou  vodou,  a  také  fontány  před  Kudolfinem.  Na  tuto  už 
vypsán  během  9  let  třetí  konkurs,  žádný  české  spořitelně  nevyhovoval. 
Konkursy  vypisovala  ovšem  rada  městská  a  sama  dávala  ceny.  Toto 
trojí  „hrozné"  a  marné  vydání  konečně  radu  dopálilo,  a  když  česká 
spořitelna  žádala  za  vypsání  čtvrtého  obmezeného  konkursu,  nechtěla 
však    zajistiti,    že   to    bude    poslední    —    městská   rada    všeho    nechala. 

V  Brně  se  měla  založiti  „umělecká  beseda";  pracováno  k  tomu 
cíli  „zaslány"  v  listech  denních;  akci  začal  a  vedl  professor  obchodní 
akademie  Holman.  Cekáno  a  strojeno  vše  s  nadšením.  Umělci  se 
všech  stran  poslali  pozdravní  přípisy  a  telegramy  —  na  schůzi  dne 
14.  ledna  dostavili  se  pak  tři  —  celí  tři  účastníci  —  to  bylo  na  zalo- 
žení „umělecké  besedy"  přece  jen  málo.  —  V  průmyslovém  museu 
brněnském  uspořádána  výstavka  některých  slovutných  specialit 
uměleckého  moderního  průmyslu.  Zvláště  sklo  proslulou 
technikou  Tiífanyhoi)  zdobené  (napodobení  lesku  starého  malovaného 
skla  nanášením  barvy  na  horkou  tekutou  massu  skelnou)  zaujímá 
čestné  místo  ve  výstavce.  Rovněž  sklo  z  dílny  Gallého  v  Nansy  a 
majolika  s  kovovým  leskem  Massiera   jsou    vynikajícími   svého  druhu. 

Causeur  z  literární  přílohy  „Národních  Listů"  dozlobil  se 
(30.  prosince  a  6.  ledna)  na  pisatele  článku  v  „Preussische  Jahrbilcher" 

—  „die  čechische  Literatur",  že  pro  srovnání  české  a  německé  literatury 
vzal  za  poklad  číslice  —  suché  externí  číslice  o  produkci  lite- 
rami. Na  počet  prý  tu  nemožno  hleděti,  ale  na  vnitřní  váhu  to  přijde 
v  literatuře.  Hlavní  vada  článku  je  ne  tak  pochybený  základ  srovnání^ 
ale  zkomolená  a  neúplná  statistika  a  příliš  daleko  nazpět  sahající  až 
v  léta  Bachova  útisku.  Co  se  týká  srovnávání  na  základě  pouhých 
číslic,  nemožno  vlastně  ani  jinak,  má-li  se  jaké  vážení  a  rovnání  pro- 
vésti. A  tu  my  bychom  při  pouhém  počítání  nedopadli  bledě  —  ovšem 
musilo  by  býti  provedeno  na  stejných  základech.  Jsme  psavý  národ  a 
naše  literatura,  jakkoliv  mladá  a  při  své  mladosti  tedy  většinou  ještě 
stále  a  stále  i  budující  —  ne  jako  starší  literatury  přerovnávající  a 
upravující  —  nemusí  se  počtem  svým  a  nota  bene  poměrným  počtem 
svým  k  obyvatelstvu  a  k  počtu  škol  českých  schovávati  za  žádnou 
literaturou  světa.  „De  internis  non  iudicat  praetor"  a  ani  statistik  ne. 
V  takových  velikých  skupinách  vnitřní  hodnoty  nutno  považovat  za 
poměrné.  A  konečně  soudí-li  se  o  nějaké  produkci,  nutno  vzíti  ohled 
ještě  na  jednu  okolnost  nejen  na  kvantitu  a  kvalitu  její,  ale  i  na 
způsob  a  poměry  výroby.  Cím  těžší  okolnosti  práce,  tím  více  nutno 
diviti  se,  není-li  produkce  těmito    těžkostmi   dotčena,   aspoň   ne   valně. 


1)  o  Tiffanyui   a  jeho  ter-hnice   viz  čís.   6.   loňského  ročníku. 


Kozhled.  147 


Srovnáním  těchto  nesnadných  okolností,  nedostatečnosti  nástroj  ův  a 
prostředků  (ústa\n,"  vzdélávací,  umělecké,  kulturní  a  jiné  všeho  druhu) 
a  stupněm  a  stářím  vývoje  se  i  při  pouhé  statistice  převrátí  váha  tak 
silno  na  naši  stranu,  ať  už  Němce  vezmeme  jen  z  Rakouska,  či 
z  Rakouska  i  z  Německa,  že  máme  i  při    pouhých    číslicích    nač    býti 

pyšni. 

Jen  na  příklad  ob3'čejný  poštovní  seznam  časopisu  a  periodických 
publikací  stojí  za  srovnání.  Pro  6  milionů  Cechů  (Slovácké  listy  jsou 
tu  čítánv  zvláště)  zaznamenáno  tu  na  600  listů,  pro  75  milionů  Němců 
(rovným  číslem  vzato)  na  4000  listů.  Kde  je  poměr  vyšší?  A  při  tom 
mv  úředního  tisku  nemáme!  A  tento  úřední  tisk  činí  v  seznamu  značné 
procento.  Dnes  se  literární  živost  po  zásluze  měří  úrovní  a  hojností 
časopiseckou.  A  tu  by  literární  ruch  náš  vlastně  dle  tohoto  čísla  listů 
(jež  se  dle  zevrubného  seznamu  vzato  v  náš  neprospěch  poněkud 
})Ozmění)  byl  skoro  dvakrát  tak  živý  a  čilý  jak  u  Němců! 

„Nový  Život"  přináší  v}'líčení  návštěvy  u  Františka  Bílka 
a  intimní  drobty  ze  života  jeho.  Vylíčení  toto  jest  zajímavé  a  podává 
živý  názor  o  tom,  jak  žije  a  tvoří  tento  nejrázovitější  z  moderních 
umělců  našich.  —  O  Frant.  Bílku  právě  strhla  se  polemika  mezi 
„mladými"  a  „starými"  po  loňské  listopadové  výstavě  spolku  „Mánes". 
Kritik  K.  M.  Čapek  ve  Světozoru  vyslovil  se  nepříznivě  o  poprsí 
Kristově,  jež  tu  Bílek  vystavil,  a  jež  „Manes"  na  první  místo  dal, 
ceně  si  ho  nejvíce.  P.  Čapka  urazila  „raffinovaná  prý  vypočítavost" 
a  upřílišněná  modernost  na  takovém  právě  sujetu.  Také  pí.  Renáta 
Tyršova  v  Osvětě  zdá  se  s  tímto  úsudkem  souhlasit.  P.  Čapek  })řes 
ohrazení  mladých  ve  „Volných  Směrech"  a  odmítnutí  takové  kritiky 
trvá  na  svém.  Stará  kritika  při  té  příležitosti  projevila  jednomyslné 
téměř:  „Bílek  je  mohutný  umělec,  ale  až  se  zbaví  podivností  té 
moderny. " 

Dne  27.  prosince  konán  v  Radvani  na  Zvolensku  slovenském 
pohřeb  vdovy  po  básníku  Sládkoviči  —  Braxatoris-Sládkovičové. 
Sládkovič  zemřel  20.  dubna  1872  pochován  taktéž  v  Radvani.  — 
Dne  5.  ledna  zemřel  v  Krakově  Jan  Badeni,  z  tovaryšstva  Ježíšova. 
Zesnulý  redigoval  „Przeglad  Powszechny"  nějaký  čas,  zabývaje  se 
hlavně  otázkou  sociální.  Napsal  celou  řadu  spiskvi  zabývajících  se  otázkou 
touto.  Ač  bojoval  proti  Stojalovského  straně,  a  odmítal  sociální  názory 
její,  přece  nebyl  úzkostlivým  v  uznávání  potřeby  oprav  a  reforem 
sociálních  v  Haliči;  na  četných  missiích  svých  měl  příležitost  poznati 
postavení  lidu  haličského  a  svědomí  kněze  nedalo  mu  zamlčeti  černé 
ty  stíny,  jež  v  životě  jeho  pozorova',  ať  padaly  z  které  koliv  strany. 
V  roce  1892.  a  1893.  cestoval  mezi  rakouskými  Slovany. 

16.  prosince  zemřel  moskevský  milionář  a  velký  mecenáš  umělecký 
Pavel  Michal j o vič  Treťjakov.  V  jeho  obrazárně,  již  odkázal 
městu  Moskvě,  sebráno '  vše,  co  v  Rusku  od  domácích  umělců  zhotove- 
ného sebrati  se  dalo.  Jest  to  nejúplnější  obraz  ruského  výtvarného 
umění.  Přes  tyto  hojné  podpory    umění  i  dobročinnosti    zanechal   ještě 

10* 


148  Kozhled. 


veliké  jmění,  jež  rozporučil  dobročinným  a  idealným  účelům,  členům 
rodiny  své  odkázav  jen  legaty  po  400.000  rubluv. 

Z  větších  literatur  slovanských  je  to  ruská  poslední,  jež  přichází 
s  uměleckým  měsíčníkem  nového  umění.  Od  nového  roku  vydává  se 
v  Petrohradě  čtrnáctidenník  umění  a  kritice  věnovaný  „Mir  Isskustva" 
(Svět  umění)  nazvaný.  —  Poláci  vedle  „Zycia"  jež  z  t\^denníku  vychází 
2krát  týdně,  hodlali  si  od  nového  roku  ve  Lvově  založiti  umělecký 
„mladého  směru"  list  „Iris"  —  na  počest  Mickiewiczovi  pojmenovaný 
měsíčník.  —  Předsedou  bělehradské  akademie  věd  zvolen 
16.  ledna  Jo  van  Eistič,  bývalý  vladař  srbský  za  nedospělosti  krále 
Alexandra. 

Dne  4.  ledna  zemřel  v  Paříži  člen  Akademie  (za  novinářství 
zvolený)  Eduard  Hervé  (nar.  1835).  Byl  po  25  let  vůdcem  a  duší 
monarchistické  strany  konservativní,  jíž  založil  5.  února  1873  list 
„Soleil"  a  jejž  do  své  smrti  vedl.  V  Akademii  byl  nástupcem  Chénie- 
rovým  a  Chateaubriandovým,  bezprostředním  nástupcem  vévodv 
z  Noailles.  Počal  pracemi  historickými.  Byl  také  zvolen  do  obecní  radv 
pařížské,  kdež  se  opíral  zvláště  laisaci  škol  a  nemocnic.  —  V  Dessavě 
v  Německu  zemřel  16.  ledna  konserv.  něm.  pohtik  a  spisovatel  agrární 
Rudolf  Mayer.  —  Dne  1 0.  prosince  zemřel  W  i  1 1  i  a  m  B 1  a  c^ 
(v  57.  roce),  znamenitý  skotský  romanopisec,  byl  redaktorem  lib.  gladston. 
listu  „Daily  News."  Z  románů  jeho  lepší  jsou:  „A  Princess  of  Thule". 
„A  Daughter  of  Heth",  „Shandon  bells",  „Kilmeng",  „Briseis",  „Wild 
Celin."  —  Dne  29.  prosince  zemřel  C  h  r.  M.  Egidy,  německý 
humanitní    spisovatel,  horlitel  pro  jednotné  křesťanství. 

Grillparzerovu  cenu  vídeňské  akademie  2400  zl.  dostal  tento 
měsíc  přisouzenu  G.  Hauptmann  za  nejnovější  své  drama  „Fuhrmann 
Henschel",  jež  dáváno  téměř  už  na  všech  jevištích  německých  a  rovněž 
i  na  našem  Národního  Divadla  (11.  ledna).  G.  Hauptmann  jest  dnes 
nejoblíbenějším  a  nejmodernějším  dramatikem  německým  —  ač  stojí  tu 
ještě  nehotov,  ale  s  výrazným  silným  rysem  sociálního  pojímání  života 
(sám  je  synem  podkrkonošského  slezského  tkalce).  —  Sudermannův 
nejnovější  kus  „Drei  Reiherfedern"  dáván  tyto  dny  (21.  ledna)  poprvé 
v  Berlíně.  Stuttgarte  a  Drážďanech.  Sudermann  po  svých  realistických 
kuších  zahloubává  se  teď  teprve  v  ideové  snění,  Hauptmann  po 
fantastickém  kusu  „Versunkene  Glocke"  Částečně  z  něho  -s^^bředl,  ač 
i  tu  proniká  idea  osudu  jako  mystická  neznámá  mocnost  veškero  to 
realistické  dění  v  domě  Henšlově.  —  Hauptmannův  „Potopený  zvon" 
v  knižném  vj^dání  právě  pro  svou  mohutnou  poetičnost  dočkal  se  nej- 
více vydání:  44  —  socialně-realističtí  „Tkalci"  jen  22  vydání.  —  Nad 
Sudermanna  ^'yniká  Hauptmann  jasností  a  průhledností.  Sudermann 
právě  těžkostí  svých  vidinových  posledních  prací  odráží  si  obecenstvo. 
Tak  i  „Tři  volavčí  péra"  zarazila  obecenstvo  spíše  než  strhla  a  uchvátila. 
Shakespearovskou  mohutností  jednotlivých  scén  však  Sudermann  přece 
i  dnes  stojí  nad  Hauptmannem. 

Dne  22.  března  připadá  třisetleté  jubileum  narozenin  Van 
Dyckových  (1599).    Rodiště  jeho  město  Antverpy  hodlá  za  tou  pří- 


Rozhled.  149 


ležitostí  uspořádati  výstavu  mistrových  děl.  Vláda  a  král  belgický 
budou  působiti  k  tomu,  aby  i  cizí  gallerie,  mající  díla  Dyckova,  za- 
půjčila je  na  výstavu.  —  Benátská  mezinárodní  umělecká  výstava 
určena  na  22.  ledna  až  31  října.  V  poslední  chvíli  ustoupila  nátlaku 
nových  směrův  a  spojí  s  výstavou  též  výstavku  děl  dekorativních  nej- 
novějšího slohu.  Na  práce  kritické  o  výstavě  samé  vypsána  soutěž. 


Nový  prvek  vzduchový  amerického  professora  Brushe,  o  jehož 
objevu  jsme  se  také  už  zmínili,  nazvaný  Brushem  samým  aetherion 
a  od  něho  vyhlášený  za  onen  hypothetický  ether  světový  prostor  vy- 
plňující, dle  nových  zkoušek  chemika  prof.  Williama  Crookesa  není  nic 
jiného  než  „vodní  pára",  velmi  zředěná.  Brush  nejvíc  ovšem  na  lehkosti 
plvnu  toho  stavěl  své  dohady,  shledalť  jej  lO.OOOkrát  lehčí  vodíku,  ač 
tento  sám  jest  nejlehčím  všech  plynů.  Tak  otázka  aetheria  nerozřešena. 

Vedle  drobných  objevů  hvězdářských,  nově  objevených 
planetoidů,  několika  komet,  což  vše  patří  ku  všedním  pracím  několika 
.specialistů,  na  hlavních  hvězdárnách  světových  pracuje  se  tiše  o  veliké 
mapě  nebes.  Části  oblohy  rozděleny  mezi  jednotlivé  hvězdárny.  Každá 
pracuje  fotografickou  cestou  na  své  určené  části.  Celkem  třeba  bude 
zhotoviti  na  20.000  fotografií,  jež  pak  ústředním  výborem  sestaveny 
budou  v  jeden  mohutný  atlas  hvězdné  oblohy.  Dosud  skončeno  prý 
přes  polovic  práce. 

V  objevech  planetoidů  či  asteroidů  slavil  8.  prosince  hvězdář 
z  Nizzy,  A.  Charlois,  jubileum  objevů  svých:  objevil  totiž  stou  planetu. 
Tím  dosáhl  ovšem  prvního  místa  mezi  objeviteli  těchto  maKxh  tělísek 
v  prostoru  za  Marsem  kroužících.  Po  Charloisovi  přijde  teprv  vídeňský 
astronom  Dr.  Palisa,  který  do  roku  1892.  o5jevil  83  těchto  těles 
nebeských,  prof  Wolf  v  Heidelbergu  na  50,  C.  H.  F.  Peters  z  hvězdárny 
Clinton  v  severní  Americe  (f  1888)  48,  prof.  R.  Luther  v  Ditsseldorfě 
24  atd.  Posledních  asi  200  těchto  planet  objeveno  už  jen  od  oněch 
třech  hlavních:  Charloise,  Palisy  a  Wolfa.  Leč  mnohost  objevů  těchto 
tří  převýšil  hvězdář  berlínský  Witt  důležitostí  a  vzácností  objevu  svého, 
kdy  v  srpnu  podařilo  se  mu  objeviti  silně  výstřední  planetoicl  označený, 
označený  číslem  „1898  DQ",  jenž  první  seznán  jako  hvězda  zemi  bližší 
než  Mars  sám.  Není  divu,  že  proto  na  tuto  „raritu"  nebes  obrátily  se 
zraky  kvězdářů.  Na  Harwardově  hvězdárně  v  Cambridgi  (sev.  Amerika) 
podrobili  fotagrafickou  a  spektrální  cestou  planetu  DQ  novému  měření, 
hlavně  co  do  světlosti.  A  tu  kolem  10.  září  shledána  světlost  její  foto- 
grafickou cestou  12' 74  velikosti,  fotometrickou  cestou  11'39.  Menší 
světlost  fotografická  pochází  od  červeného  světla,  jež  odráží,  tady  světla 
se  slabě  chemickými  paprsky.  Z  velkých  rozdílů  v  excentricitě  dráhy 
a  z  různé  blízkosti  planety  DQ  od  země  hodlají  hvězdáři  získati  po- 
tvrzení různých  hvpothes  o  světlosti  hvězd  vůbec.  Planeta  bude  v  nej- 
bližší opposiei  k  zemi  až  r.  1924..  poslední  její  největší  blízkost  byla 
v  lednu  1894,  kdy  však  zůstala  nepozorována  a  neznáma.  Dle  výpočtů, 
jež    hvězdář   pařížský  Fayet    o    prvcích    dráh}^    planetoidů    toho,   jakož 


150  Rozhled. 


i  nedávno  objevené  Hungarie,  nejbližší  za  j\rarsem,  sestavil,  jeví  se  od 
země  na  venek  Ui;o  nejbližší  planety: 


země.     .     .     .     s 

oběhem 

1     roku  vzdálenosti  od  slunce  20  mil.  mil 

planeta  DQ     .     . 

v 

1-76   , 

r>                     » 

29-1     „ 

Mars      .... 

n 

1-88  „ 

T)               •      ri 

30-5     „ 

planeta  Hungaria 

v 

2-72  „ 

v                    r> 

39-9     „ 

„        Brucia    . 

_  v 

3-17   , 

v                               '1 

43-2     „ 

Hungaria  (DR) 

i   Brucia    objeveny 

heidelbergskym 

professorem 

Wolfem,  ona  11.  září 

1898, 

tato  r.  1891. 

Známý  avšak  nevysvětlitelný  zjev  z  povrchu  Maršová  tak 
zvané  „kanály"  a  „zdvojování"  jich  snaží  se  v  „Astronoraische 
Kachri chtěn"  vysvětliti  heidelberský  prof.  dr.  N.  Herz.  Bere  obdobu 
z  jistého  pokusu  s  okem  lidským,  kdy  do  něho  dopadají  rovnoběžné 
paprsky.  Xa  sítnici  oční  zjeví  prý  se  tu  tentýž  zjev  co  na  Marsovi. 
V  oku  jsou  to  žilky,  jež  jeví  se  ohraničeny  —  samy  jsouce  světly 
dvojitým  tmavým  pruhem.  Dr.  Herz  z  toho  usuzuje  :  dvojité  kanálv 
Marsov}"  nejsou  leda  zdánHvé  linie  temné,  jevící  se  oku  našemu  na 
Marsu  podle  ostře  osvětlených  hřebenů  A^^sokých  pohoří  jeho.  Mezi 
tmavými  kanály  leží  jasná  linie,  osvětlený  onen  hřeben.  Rovnoběžné 
paprsky,  silně  lámané  hustým  ovzduším  Maršovým,  tvoří  tento  optickv 
klam.  Dle  obdoby  žilek  očních  dr.  Herz  vj-^počítává  už  i  výši  pohoří 
Maršových,  klam  zdvojených  kanálů  působících;  jsou  prý  až  13  km. 
vysoké,  tedy  o  4  až  5  km.  vyšší  než  nejvyšší  pohoří  na  zemi. 

Letos  v  listopadu  od  13.  do  23.  očekává  se  velké  padání  létavic 
za  příležitosti  průchodu  země  drahou  rozptýlené  komety  „Bialé" 
(srážkou  s  dráhou  „Jupitera")  a  drahou  shluku  létavic  nazvaných 
„Leonidami".  Vědecká  akademie  vídeňská  hodlá  proto  za  tím  účelem 
vyslati  výpravu  výzkumnou  do  Indie  v  Asii,  ježto  létavice  ty  u  nás 
těžko  by  bylo  pozorovati  pro  jasnost  měsíce  a  při  průchodu  jádrem 
létavic  pro  jasnost  denního  ještě   světla. 

Rak.  výprava  výzkumná,  jež  na  podzim  odebrala  se  do 
Hadramautu  do  jižní  Arábie,  nějakou  neshodou  mezi  zkoumateli  se 
rozbila  a  rozštěpila  a  rozešla  na  dvě  strany.  Ve  vídeňské  akademii 
čteny  v  polovici  ledna  první  její  zprávy.  —  Z  Londýna  vydala  se 
počátkem  roku  vědecká  výprava  dvou  anglických  učenců  Dobsona 
a  Cavendishe  do  P  a  t  a  g  o  n  i  e  za  zvláštním  oním  druhem  zvířenv. 
nedávno  stvrzeným  nálezem  F.  Ameglima.  Druh  tento  podivný  a  velmi 
ostražitý  před  zrakem  lidským  žil  dosud  jen  jako  v  báchorkách  pata- 
gonských  Indiánů.  Živého  nepodařilo  se  dosud  dostati  jej.  Dle  všech 
předzvěstí  jest  to  vzácný  pozůstatek  vymřelých  druhů  z  rodu  mega- 
t  h  e  r  i  í.  lenochodů.  —  Darvinistickou  výzkumnou  cestu  podniknouti 
hodlá  Wilson,  prof.  novoyorské  university  „Columbia."  Hodlá  pozorovati 
v  Kilu  v  Egyptě  život  ryby  „polypterus  bichir",  jež  tam  jako  vzácnost 
nalezl  vloni  anglický  prof  dr.  Hunt  —  ryba  ta  považuje  se  za  po- 
zůstatek pratvaru,  který  činil  přechod  od  ryb  ku  plazům. 

V  jednom  z  posledních  sezení  akademie  věd  v  Paříži  podával 
dr.    Gr.    Bonnier,    professor    fak.    medic,    zprávu    o    svých    výzkumech 


Rozhled.  151 


O  vlivu  tem  per  a  tury  na  četnost  obojího  pohlaví  u  rostlin 
i  u  zvířat.  Při  dvojdoraé  konopi  na  příklad  za  nízké  teploty,  jíž  osev 
a  vzrůst  rostliny  byl  vydán,  bylo  ženských  rostlin  (hlavatých  konopi) 
86  na  100  mužských ;  při  teplé  temperatuře  99  ženských  na  sto 
mužských.  Podobný  úkaz  shledán  i  při  jiných  dvojdoraých.  Leč  nejen 
u  rostlin  i  u  zvířat  shledán  podobný  zjev;  tak  známo  to  je  u  včel. 
u  vos:  v  teplých  letech  ženskvch  jedinců  se  rodí  více.  ve  studených 
zase  mužských  více.  Prof.  Molliard.  jenž  s  Bonnierem  pospolu  vT^zkumy 
pracoval,  dovozuje  z  toho,  že  tím  se  dá  vysvětliti  i  známý  zjev: 
v  severních  krajinách  jest  počet  žen  menší  než  počet  mužů.  ísárodové 
na  pohoří  Himaláje  a  kol  v  drsném  podnebí  usedlí  žijí  v  polyandrii 
—  podobně  nedostatek  žen  panuje  mezi  národy  domorodými  v  Sibiři. 
Jih  za  to  přirozeným  způsobem  při  nadbytku  ženského  pohlaví  zavedl 
polygamii. 


Z  národního  hospodářství.  „AViener  Abendpost-'  —  úřední 
organ  vlády  —  slavil  ve  svém  čísle  z  31.  prosince  rok  uplynulý 
jako  rok  obratu,  obratu  k  duchu  průmyslovému.  Toho  roku 
přerod  ve  státu  našem  dokonán:  stali  jsme  se  ze  státu  zemědělsko- 
priimyslového,  státem  průmyslovým  či  průmyslově-zemědélským.  Známky 
tohoto  přerodu  byly :  ankety  průmyslové,  výnos  ministerstva  vnitra 
hleděti  průmyslu  spíš  všude  pomoci  než  jej  zdržovati;  rada  průmyslová, 
obchodně  vývozní  akademie,  a  jiné  i  jiné  ústavy  toho  roku  zřízené. 
„AV.  Abendpost"  klade  důraz  hlavně  na  přerod  v  úřednictvu.  Naše 
rakouské  úřednictvo  dostává  porozumění  pro  průmyslové  potřeby  krajů. 
,, Duchové  se  probudili,  doljrá  vůle  se  na  všech  stranách  dostavila, 
skutek  bude  už  následovat:  byl  to  rok  hojné  setbv!" 

Jen  to  rakousko- uherské  vyrovnání  nezaseto  a  ne- 
zasaženo ještě.  Vstoupilo  1.  lednem  do  stavu  jakému  v  Uhrách  říkají 
„exlex",  u  nás  §  14.  Tel  už  se  na  žádné  straně  „Lita vy"  nejedná 
o  obsah  tohoto  vyrovnání,  nýbrž  jen  o  jeho  termín  a  slůvko  „ano." 
Tak  zbahněly  a  upadly  poměrv  veřejné  u  nás.  že  nejeminentnější 
zájem  hospodářský  zvrhl  se  násilím  obou  stran  v  nejprázdnější  politiku 
a  jen  politiku.  Mezitím  co  v  jiných  státech  „politika"^  v  tom  běžném 
slova  smyslu  ustupuje  hospodářským  zájmům  a  snahám  a  jen  pro  tyto 
snahy  nabývá  ještě  nějakého  smyslu,  u  nás  je  to  naopak :  Jen  politika 
a  pro  politiku  všecko.  Pokrokem  toto  zplanění  není.  Ale  doufáme,  že 
uspané  násilně  ted"  snahy  a  zájmy  hospodářské  ohlásí  se.  až  bouře 
politiky  pomine,  tím  účinněji.  Letos  to  asi  ještě  nebude ! 

Průmyslová  rada  měla  druhou  svou  schůzi  13.  ledna.  Prvou 
zahajoval  a  vyvíjel  na  ní  program  svůj  tvůrce  její  ministr  dr.  Barn- 
reither.  Druhou  zahajoval  a  na  ní  program  svůj  vvvíjel  už  jeho 
nástupce  baron  Dipauli.  I  on  vřelými  slo^^  sliboval  průmyslu  všelikou 
podporu.  Referát  o  úpadku  našeho  vývozu  a  povznesení  jeho 
měl  rada  Hallwich.  Tento  spatřuje  příčiny  průmyslové  krise  v  nad- 
výrobě.    Churavíme  stále  hypertrofií ;   svou  nadvýrobou  průmysl  nejen 


152  Kozhled. 


sebe  sama  k  smrti  soutěží  vzájemnou  odsuzuje  ale  i  řemesla  ochromu  je, 
Řemeslo  proto  míti  má  pravé  takový  zájem  o  povznesení  vývozu  jako 
velkoprůmysl  sám.  Jiná  příčina  jest  to  nepopiratelné  faktum,  že  Rakousko 
nemá  žádného  vlastního  kupeckého,  obchodního  stavu,  jenž  by  se 
průmyslu  postavil  po  bok  svou  četností  i  zdatností.  Náš  průmyslník 
musí  si  sám  býti  obchodníkem  v  cizině  —  neboť  obchod  sprostředkující 
chybí.  — -  Návrhem  referenta  bylo  zřízení  vývozní  akademie,  na  základě 
svépomoci  a  s  podporou  státu.  —  V  téže  schůzi  podávána  zpráva 
o  stadiu  opravy  akciového  zákona.  K  zákonu  tomuto  poslány 
všem  komorám  dotazníky  a  na  základě  odpovědí  těchto  oprava  se 
podnikne.  —  Staré  nevyřízené  předměty  a  nově  přikázané  budou  nyní 
ležeti  na  bedrách  jednotlivých  ze  tří  oddělení  rady  prňmvslové,  aby 
k  příští  schůzi  o  nich  podány  byly  referáty.  Z  nejdůležitějších  dnes 
jsou:  příprava  obchodních  smlouv  a  kartellový  zákon. 

K  jubileu  císařovu  vydáno  několik  přehledných  prací  o  jedno- 
tlivých oborech  práce  a  ústavech  veřejného  hospodářského  i  státního 
života.  Jednou  z  nejvelkolepějších  publikací  a  zároveň  asi  nejcennějších 
jest  historie  a  popis  rakouského  průmyslu.  Spisu  vydán 
v  nákladné  úpravě  s  illustracemi  předních  umělců  první  díl.  Zajímavý 
moment  vyjímáme  tu  dnes  zatím  ze  stati  Alexandra  Peeza,  zkušeného 
národohospodáře  a  bývalého  poslance  komorního.  Setkáváme  se  tu 
se  zmínkou,  že  Rakousko  za  Josefa  II.  bylo  už  státem  koloni- 
álním. „Haider  Ali,  sultán  Maisurský,  dobyvatel  Kalkuty  a  zapřísáhlý 
nepřítel  ,východoindické  společnosti'  (angl.),  kteráž  tehdy  jen  velmi 
malou  část  Indie  v  držení  měla,  dal  císaři  Josefu  II.  na  pobřeží 
malabarském  ostrov  Baljapatnam  a  kus  pobřeží  protilehlém  darem. 
Na  ostrově  i  na  pobřeží  dal  Josef  II.  ihned  zříditi  obchodní  domy. 
Roku  1778.  Rakousko  uchopilo  se  též  panství  nad  souostrovím  Niko- 
barským,  rozlohou  asi  2000  čtverečných  mil  jakož  i  severní  pobřeží 
Sumatry.  Ba  i  v  Africe  se  usadil  dvojhlavý  orel  rakouský,  zabráno 
totiž  Delagoa-Bai,  sporný  oříšek  dnešních  zájmů  mezi  čtyřmi  státy: 
Transvaal,  Portugalsko,  Anglie,  Německo.  Na  ostrově  ležícím  před 
ústím  řeky  Ducha  Svatého  založena  rakouská  osada.  Dnes  Delagoa-Bai 
jest  nejdůležitějším  a  pro  svůj  příhodný  přístav  s  bohatým  územím 
v  pozadí  nejžádanějším  místem  v  Africe,  ale,  to  dnes  není  rakouské. 
Všechny  tyto  významné  počátky  a  známky  velkého  osadního  panství 
zmařeny  dvěma  odvěkými  nepřáteli  Rakouska:  finanční  mizérií  a 
zbytečnými  kontinentálními  válečnými  zápletkami  za  cizí  nebo  malicherné 
zájmy  .  .  .  ." 

Tedy  před  sto  lety  měli  jsme  to,  po  čem  dnes  marně  toužíme: 
bohaté  a  příhodné  zámořské  osady.  Dnes  už  je  svět  rozdělen :  Rakousko 
k  tomu  dělení  přišlo  pozdě.  Bez  srážky  s  jinou  mocí  nelze  už  kouska 
půdy  uchvátit  —  i  ta  Sahara  už  je  připsána:  Francii.  Prázdny  evrop- 
ského panství  a  k  zadání  jsou  dnes  jen  země  antarktické,  ani  arktické 
už  nejsou  bez  pána.  Tu  ovšem  máme  též  .,silnou"'  državu:  „zemi 
Františka  Josefa.^'  A  země  antarktické  budou  dle  theorie  o  přelévání  moří 
od  pólu  do  pólu  k  obývání  a  snad  i  k  užitku  až  za  nějakých  12.000  let. 


Rozhled.  ISa 


Předběžná  závěrka  obchod  ní  tržby  naší  z  cizinou 
dopadla  po  loňském  hladovém  jaře  nad  očekávání:  skončili  jsme 
úbvtkem.  Vývoz  náš  převýšen  byl  dovozem  cizího  zboží.  Tak  bilance 
zní:  dovoz  830-9  milionů  zlatých,  vývoz  808'8  milionů  zlatých  —  čili 
vvsledek  je  schodek  22-1  milionů  zlatých  u  porovnání  s  výsledkem 
roku  1897.,  jenž  skončil  přebytkem  10'9  milionů  zlatých  —  rozdíl 
v  neprospěch  vývozu  o  33  milionech  zlatých.  Zvýšení  dovozu^)  bylo 
75'6  milionťi  zlatých.  v}"vozu  jen  42-6  milionů  zlatých.  Vina  toho  passiva, 
jak  jsme  už  podotkli,  padá  na  loňský  hladov}^  rok.  Také  vývoz  a  dovoz 
speciálně  ve  v;<'robcích  zemědělské  a  lesní  těžby  dosvědčuje,  že  tu  je 
veškerá  příčina  neobyčejného  zjevu  toho.  Dovezeno  zemědělských 
plodin  a  výrobků  roku  1897.  za  368-4  milionů  zlatých,  roku  189H.  za 
427"4  mihony  čili  -|-  59  milionů  zlatých.  Vyvezeno  týchže  plodin  a 
výrobků  roku  1897.  za  2821  milionů  zlatých,  roku  Í898.  za  295-6 
milionů  zlatých,  tedy  -}-  13"5.  A  obilí  samo  vykazuje  při  dovozu  obnos 
81-6  mihonů  zlatých  {-\-  41-4  proti  1897!),  při  vývozu  obnos  31-7 
milionů  zlatých  ( —  8-3  proti  1897!)  Tedy  dovoz  obilí  samého  se 
zdvojnásobil,  vj-voz  téhož  ztenčil  však  o  pětinu.  Při  obilí  samém  toto 
passivum  činí  50  milionů  zlatých.  Vloni  obě  položky  byly  v  rovnováze. 
Z  tohoto  případu  už  zřejmo,  jak  jsme  přestali  býti  státem  po  výtce 
zemědělským  i  se  zemědělskými  Uhrami  a  zemědělskou  Haliči!  Vedle 
požívatelných  věcí.  jejichž  dovoz  se  u  všech  skoro  zvýšil,  byly  to 
hlavně  suroviny  nebo  polotovary,  jakých  se  vloni  více  dovezlo.  Takovýto 
zvýšený  dovoz  jest  jen  známkou  zvýšené  výrobv  domácí,  která  potřebuje 
hojněji  materiálu  a  surovin.  A  v  těchto  druzích  zvýšil  se  dovoz  hlavně  u: 
uhlí  (-|-  3-7  milionů  =  lOVo)-  bavlny  (-}-  3  miliony  zlatých  =  5-5<»/o), 
lnu,  konopí,  jut\'  (-]-  2-5  milionů  zlatých  =  13"  oj?  ovčí  vlny  a  příze 
(-|-  6-8  milionů  zlatých  =  17-6  7u),  hedbčíví  (-|-  4-2  milionů  zlatých 
12-7Vo),  mědi  (-|-  1-8  milionů  zlatých  =  IS"/,.)-  Při  vývozu  byl  pr-í- 
růstek  značnější  jen  při  cukru  [-\-  5-7  milionů  zlatých  =  93'*/o)? 
luštěninách  (-f-  2-7  mihonů  zlatých  =  63"/,,),  ovoci  (4-  3-2  milionů 
zlatých  =  57 Ýo)^  porážkovém  dobytku  (-\-  4-3  milionů  zlatých  =  21°/  ), 
dřeva  (-]-  12  milionů  zlatých  =  14.57^  \  ^^hli  (-|-  4-9  milionů  zlatých 
=  14.30/0),  vlněném  zboží  {-\-2-2  milionů  zlatých  =  12''/o)  a  železném 
zboží  (-j-  2-3  mihonů  zlatV-ch  =  15-5<'/o)- 

Naše  hospodářská  práce  pokud  se  jeví  ve  vývozu  do  ciziny  dělí 
se  na  takovéto  skupiny: 


*)  Statistika  vývozu  a 

do 

vozu  za 

poslední 

desítiletí  jeví 

se  takto : 

mil     zl 

mil.  zl. 

mil.  7.1. 

roku   1889 

obnášel 

vývoz 

766-2 

dovoz 

589-9 

výsledek  + 

1770 

r    1890 

1) 

771-4 

610-7 

+ 

160-7 

r.   1891 

)) 

786-7 

612-9 

+ 

173  8 

r,   1892 

í) 

722-7 

621-8 

+ 

100  9 

r.   1893 

Jí 

805-5 

670  1 

1 

-r 

135-4 

r.   1894 

JI 

794-9 

700  1 

+ 

94-8 

r.   1895 

)) 

741-8 

722-5 

-1- 

19-3 

r.   1896 

]} 

774-0 

705  8 

_j_ 

68-2 

r.   1897 

)> 

776  2 

755-3 

+ 

10-9 

r.   1898 

jj 

808-8 

830-9 

+ 

•J2-1 

Rozhled. 


vyvážíme   surovin:    za  346-3  milionů    zlatvcli  čili  42-8 "/o  všelio  vývozu 
polotovarů:  120-5        „  „'  „     14-97, 

celotovarů:         342-0        „  v  v     42-3»  o  „ 

Tento  vzájemný  poměr  práce  ve  vývozu  našem  mění  se  sem  tam 
—  poslední  léta  totiž  —  o  malé  procento  a  to  hlavně  při  polotovarech. 
Veliké  dvě  skupiny:  surovin  a  celotovarů  jsou  skoro  stejnj  (roku  1897. 
obnášely  každá  41 '9  "^/q  veškerého  vývozu  i.  Při  dovozu  k  nám  však 
dovoz  surovin  obě  ostatní  skupiny  značně  převyšoval.  Obnášel  roku 
1897.:  56-8Vp  veškerého  dovozu  (dle  ceny)  a  1898  už  59-6«/,.  Dovoz 
celotovarů  čili  hotového  zboží  tvoří  jen  menší  část  celého  dovozu, 
sotva  třetinu,  spíše  jen  velikou  čtvrtinu  dle  ceny:  roku  1897.  poměr 
ten  byl  29.1"/o.  roku  1898.  jen  27-5yo  z  veškeré  sumy  dovozu.  Zase 
jedna  známka,  že  tržební  základ  našeho  státu  jest  po  výtce  průmyslový. 
Do  ciziny  posíláme  peníze  hlavně  za  bohatství  přírodní,  méně  za  práci 
lidskou,  sami  však  z  ciziny  tržíme  z  větší  polovice  za  vlastní  práci, 
z  menší  polovice  za  bohatství  přírodní   říše  své. 

Státem  průmyslovým  tedy  už  jsme.  přestoupili-li  jsme  však  též 
Iónským  rokem  ve  skupinu  bohatých  států  průmyslových,  jež  si  mohou 
rok  co  rok  dovolovat  schodky  v  tržební  b)lanci  své.  čili  víc  dovážet 
než  vyvážet,  víc  kupovat  a  prodávat,  a  tudíž  se  dáti  cizí  prací  ještě 
živiti  —  to  je  jiná  otázka.  Aktivum  minulých  let  jeví  náklonnost  ku 
změňování,  a  vloni  tedy  už  změnilo  se  v  pasivům,  ale  dle  všeobecného 
téměř  mínění,  jest  to  spíše  známka  nevýhodních  obchodních  smluv 
z  roku  1892.  než  známka  bohatství,  zámožnosti  a  blahobytu,  jaký  si 
může  dovolit   stát-kapitalista. 

Zdalších  podrobností  statistických  o  nové  osobní  dani 
příjmové  v^-plývající  některé  důležité  momenty  pro  jednotlivé 
stavy  a  skupiny  poplatníků,  jakož  i  pro  jednotlivé  země.  Dle  původu 
a  pramenů  přijmuv  osobních  rozděluje  se  celková  summa  (hrubého 
nadšestistového  příjmu  i  1.336,922.031  zlatvch  takto: 
z  pozemkového  majetku  .  .  plyne  110-7 
z  domovního  majetku       ...  „      138-6 

z  podnikův  a  samost.  zaměstnání     „       383-9 

ze  služného „      458-5 

z  kapitálu  uloženého  ....  ,,      216-0 

z  jiných  pramenů        ....  ,,    — 29-2 

Z  tohoto  roztřídění  vidno,  že  příjmy  oceněné  vloni  za  základ  nové 
daně  jsou  skutečně  jen  příjmy  tříd  bohatých:  průmyslově-kapitalistiekých; 
neboť  služné  a  činžovní  příjem  není  nic  jiného  konečně,  než  kapitálová 
renta;  při  služném  ovšem  ne  tak  samočinně  jako  při  činži  a  úroku, 
plynoucí.  Na  vlastní  výrobní  třídy  počítáme-li  k  nim  i  různorodou 
poslední  skupinu  připadá  poměrně  málo  ze  všeho  obnosu  příjmového: 
523-8  milionů  zlatých  čili  39-2''/o-  A  z  této  výrobní  skupiny  zase 
mnohem  menší  částka  odpadá  na  těžbu  zemědělskou:  jen  8.3"/^  veškeré 
summy  příjmové. 

Dle  zemí  zase  výše  příjmu  rozdělena  nero^^lě:  centrum  říše 
Vídeň    s    okolím    uchvacuje    skoro    polovici    některého    příjmu.    Dosti 


lionů  zlatých  čili    8-3Vo 

n                 n 

r,     10-4Vo 

?i                 v 

„   28-7-/0 

?•                 v 

.    '^4-30/0 

TI                     v 

v    16.1 0/0 

?•                 n 

.      2-2»/o 

Rozhled. 


155 


c 

£; 

cs 

Zp 

c 

WJ       < 

N 

<; 

2    £ 

< 

D< 

jí* 

^ 

O 

O 

1 

C 

h- ' 

o_ 

I—' 

t-H 

tó 

fT" 

o 

9 

TT 

o 

»-3 

p 

•^ 

00 

-J 

o 

p 

o 

P 

-j 

ÍÓ 

o 

c* 

^ 

^ 

Cc 

:;; 

^ 

li 

w 

^ 

to 

O 

•šj 

4i. 

a 

^ 

W 

«< 

*.    __ 

^ 

x< 

*Ó 

^^ 

^ 

^ 

o 

O, 

4^ 

š 

2.   =    =    o 

Ol      "^    S-    5; 


t\s 


CC' 


lO 


O? 


c 


^ 


IC    č 


č   s   =   s 
»  =;  =■  2 


o 

o    %-' 

■5-5  2 


—     C     (^ 


156  Rozhled. 


dobře  postaveny  jsou  země  alpské,  méně  dobře  země  české,  nejhůř 
ovšem  jako  ve  všem  země  východní  Halič  a  Bukovina,  jakož  i  jiho- 
slovanské :  Krajina,  Istrie  a  Dalmácie.  Podíl  na  příjmech  přesahuje 
podíl  na  počtu  obyvatelstva  v  Dolních  Rakousích  —  účinkem  Vídně 
—  v  Terstu  a  Solnohradsku.  Skoro  se  oba  poměry  kryjí,  ač  procento 
příjmové  o  něco  je  nižší  ve  Štyrsku,  Horních  Rakousích,  Tyrolsku  a 
Korutanech.  V  česk}-ch  zemích  poměr  je  zase  nejpříznivější  v  Cechách, 
nejméně  příznivý  ve  Slezsku  —  zemi  tedy,  jež  jinak  pokládá  se  za 
průmyslovější  a  bohatší  než  Morava.  Jak  vyznačiti  se  dá  názorným 
schématem  tento  poměr  podilu  na  příjmech  a  podílu  na  obyvatelstvu 
viz  na  str.  156. 

Dne  23.  svolala  vláda  železářskou  anketu:  súčastněné  totiž 
industrie,  s  jedné  strany  hutě  a  slévárny,  s  druhé  strany  všecky  odbory 
průmyslu  železo  přerábějící  a  zpracovávající  sešly  se,  aby  na  vzájem 
vyměnily  názorv  o  tom,  nutno-li  clo  na  železo  surové  a  polozpracované 
(v  plech  a  pod.)  snížiti  a  jak  nutno  je  snížiti.  Střetly  se  tu  tedv  dva 
zájmy:  jedna  industrie  materiál  prodávající,  a  druhá  tentýž  kupující. 
Zájmy  kupce  a  prodavače  jsou  vždy  protivné.  Přes  to  vláda  svolala 
anketu  těchto  dvou  protilehlých  interessentů,  ježto  jedna  strana  stala 
se  svou  nestydatostí  nesnesitelnou  a  vláda  si  dle  všeho  netroufá  tuto 
nestydatost  po  zásluze  odsouditi  a  potrestati  odnětím  toho  privileje, 
jenž  přivodil  ono  zbujněni  železářské  prvovýroby.  Jednodenní  porada, 
v  níž  druhovýrobci  mnohé  závažné  stížnosti  přednesli,  skončila  zatím 
výsledkem  nerozhodným  —  rozhodnutí  je  totiž  na  vládě  a  ta  se  nijak 
nevvslovila. 

*  a 

Školství.  Z  manifestační  schůze  veškerého  učitelstva,  již  liberální 
listy  ohlašovaly,  zatím  a  možná,  že  úplně  sešlo.  Za  to  však  katolický 
spolek  českého  učitelstva,  kterýž  pracuje  tiše.  bez  okázalé  reklamy, 
pořádal  schůzi  v  Brně  dne  27.  prosince,  tedy  bezprostředně  před  za- 
hájením zemského  sněmu.  Schůze  tato  zasluhuje  pozornosti  hlavně 
proto,  že  zde  svorně  kněží,  učitelky  i  učitelé  klidně  pronesli  svá  přání 
a  způsobem  taktním  požádali  jak  poslance,  tak  i  moravsk}'  episkopat 
a  náměstka  zemského  hejtmana,  aby  podporovali  odůvodněné  požadavky 
učiť^lstva  veškerého.  Klidný,  ve  věci  obsáhlý,  formou  umírněný  referát 
o  požadavcích  učitelstva  podal  nadučitel  Apetaur.  Z  jeho  zcela  věcných 
vývodů  budilo  údiv  sdělení,  že  hlavní  příčinou  nepopiratelného  odporu 
zástupců  českého  i  německého  venkova  jsou  protináboženské  směry 
v  jisté  části  učitelstva  se  jevící.  V  resoluci  jednomyslně  přijaté  pro- 
hlašuje se  katol.  spolek  českého  učitelstva  bezpodmínečně  pro  veškeré 
požadavky,  podané  zástupci  učitelstva  českého  i  německého.  Požadavky 
katechetů  tlumočil  p.  kaplan  Holba.  Navrhl  tlO  zl.  remunerace  za  každou 
třídu,  a  sice  v  tomto  smyslu:  kde  jest  jeden  kněz,  2  třídy  bezplatně, 
ostatní  remunerovánv.  Kde  dva  kněží  jsou,  4  třídy  bezplatně  a  ostatní 
remunerovány.  Ve  farnostech  větších  a  obtížnějších  přísluší  katechetovi 
povoz    nebo    přiměřená    náhrada    pro  školy   venkovské.    Přání    učitelek 


Rozhled.  157 


přednesla  odborná  učitelka  Hoftmannova.  Žádajif:  na  dívčích  školách 
přísluší  také  správa  učitelkám,  na  smíšených  školách  více  než  troj- 
třídních  ať  je  třetina  míst  učitelských  obsazena  učitelkami,  a  industrialním 
učitelkám  přísluší  služné  přiměřené  a  po  oOleté  službě  výslužné.  O  potřebě 
„ochranoven''  pro  mládež  opuštěnou  vážně  jednáno  a  sněmu  podána 
přiměřená  petice  za  zřizování  okresních  ústavův  ochranných.  Také 
o  „filanthropické  společnosti",  jež  se  na  Moravě  zakládá  za 
vedení  zemského  inspektora  Lošťáka,  věnována  pozornost  náležitá. 

Učitelstvo  středních  Cech  konalo  také  manifestační  schůzi 
v  Praze.  Účastníků  bylo  hojnost;  i  mnozí  poslanci  byli  přítomni.  Eeči 
referentů  byly  však  tak  bezohledné,  že  místo  sblížení  nastal  veřejný 
rozpor  mezi  učitelstvem  a  poslanci.  Nejvíce  poškodilo  si  učitelstvo  ne- 
omaleným  projevem  pro  poslance  Bernera,  jehož  návrh  na  změnu  §  55. 
učitelstvo  pojímá  vážně  jakožto  podporu  svých  požadavků,  kdežto  ve 
skutečnosti  je  to  praobj^čejný  taktický  manévr  sociálních  demokratů. 
Chtějí  tím  lacino  získati  nemyslící  jednotlivce  z  učitelstva  pro  své 
snahy.  Koketování  českého  učitelstva  s  nečeskou  sociální  demokracií 
jest  povážliv5'm  zjevem,  jenž  vymstí  se  zle  na  veškerém  učitelstvu 
a  odvrátí  od  něho  přízeň  všech,  kdož  mají  smysl  pro  spořádaný  výchov 
mládeže.  České  učitelstvo  zabočilo  na  íiikmou  stezku,  jež  končí  v  bezedné 
propasti.  My  tohoto  poblouzení  upřímně  litujeme  dobře  vědouce,  že 
jest  vše  dílem  nečetné  hrstky  vášnivých  terroristův.  otrávených  ne- 
správně pojatými  myšlenkami  nečeské  a  nekřesťanské  sociální  demokracie. 

Zástupcové  německého  učitelstva  chtěli  ve  zvláštní 
audienci  odevzdati  císaři  pamětní  spis.  v  němž  odůvodněny  požadavky. 
Kabinetní  kancelář  však  žádost  o  audienci  zamítla  poukázáním,  že 
petenti  se  měli  obrátit  na  ministerstvo  vyučování  jakožto  představený 
sviij  úřad.  Pamětní  spis  obsahuje  také  stížnost  na  vládu,  o  níž  tvrdí, 
že  všechny  snahv  učitelstva  příměti  sněmy  zemské  k  upravení  služného, 
době  a  poměrům  přiměřeného,  rozbily  se  na  odporu  vlády,  kteráž 
někdy  ani  schválené  již  sněmem  usnesení  ve  prospěch  učitelův  učiněné 
nepředložila  k  sankci.  Vším  právem  tudíž  ve  schůzi  katolického  spolku 
učitelského  poslanec  dp.  farář  KŠevčík  prohlásil,  že  upravení  platů  v  první 
řadě  závisí  od  vlády. 

Změny  říšského  zákona  školního  velmi  důrazně  se 
domáhá  rolnictvo  dolnorakouské.  Zemskému  sněmu  podalo  750  obcí 
23.500  podpisy  opatřenou  petici,  v  níž  se  žádá:  1.  plná  sedmiletá 
návštěva  a  propuštěni  žáků  jenom  na  konci  školního  roku,  2.  kde 
škola  příliš  vzdálena,  polodenní  vyučování  prodloužené,  3.  stejné  učebnice 
pro  všechny  školy,  4.  počátek  školního  roku  na  jaře,  5.  přípustnost 
tělesného  trestu  ve  škole,  6.  zřizování  hospodářskvch  pokračovacích 
škol  nedělních  a  zimních,  rozmnožení  hospodářských  škol  a  vzorných 
statkův,  a  7.  zmírnění  branné  povinnosti  pro  selské  syny  na  statku 
otcovském  zaměstnané  v  ten  zpíisob,  že  se  zařadí  do  zálohy  náhradní, 
odbyli-li  s  prospěchem  hospodářskou  školu. 

Ve  Vídni  obohatili  prostředky  vychová vací  —  Ronachereni. 
V  pověstné    této    zábavní    místnosti    pořádají    se    nyní    představení    pro 


158  Eozhled. 


děti.  Když  mají  děti  choditi  do  kostela,  tu  aby  u  každého  stál  lékař, 
ale  k  Ronácherovi  se  pustí  bez  prohlídky  a  bez  dohlídky;  tu  nikdo 
se  nestrachuje,  že  mohou  utrpěti  když  ne  na  těle,  tož  jistě  na  duši. 
A  pak  se  divíme  samovraždám  nedospělých  dětí! 

Proslavený  §  24.  nesmí  b}^ti  změněn,  tím  by  strašně 
utrpěl  moderní  výchov,  ale  zadními  dvířkami  smí  trest  tělesný  se  do 
školy  vpašovati.  Upřímně  a  otevřeně  doznati:  bez  metličky  na  mnohých 
místech  se  neobejdeme,  to  je  reakcionářství,  tomu  se  příčí  humanita, 
ale  policajt  smí  nezbedovi  nepolepšitelnému  napráskat  na  základě  §  11. 
císařského  nařízení  ze  dne  20.  dubna  1854,  kteréž  ustanovuje,  že  se 
drzé  chování  na  veřejných  místech  trestá  buď  vězením,  peněžitými 
pokutami  a  u  nedospělých  také  bitím  pod  úřední  dohlídkou  vykonaným. 
Ve  smyslu  tohoto  zapomenutého  předpisu  vyzvalo  c.  k.  okresní  hejtmanství 
ve  Florisdorfě  u  Vídně  správy  škol,  aby  učitelé  v  každém  případě  se 
obrátili  na  starostu,  který  povinen  jest  dítě  dáti  i  tělesně  potrestati 
příslušným  organem. 

Opravu  disciplinárního  řádu  žádá  německé  učitelstvo 
dolnorakouské.  Německý  radikál  Dotz  učinil  v  tom  směru  tento  návrh 
ve  sněmu  zemském:  1.  Disciphnarní  řízení  nechť  provádí  senát  sestavený 
po  způsobu  soudů  z  polovice  členů  jmenovaných  a  z  polovice  členův 
učitelstvem  volených.  2.  Předběžné  vyšetřování  a  ústní  jednání  má 
říditi  úředník  soudu;  obviněnému  přísluší  právo  k  nahlédnutí  do  všech 
spisův  a  zastupování  může  svěřiti  advokátu.  3.  Jenom  po  řádně  vy- 
konaném disciplinárním  řízení  smí  býti  ustanoven  trest  a  smí  následovati 
přesazení  z  příčin  služebných.  4.  Vykonávání  občanských  práv  a  činnost 
ve  spolcích  nebo  žurnalistice  nesmí  býti  podkladem  disciplinárního  řízení. 

Jaké  křivdy  trpí  národ  náš,  nejlépe  dokazuje  rozpočet  Ústřední 
Matice  školské,  která  do  svy^ch  škol  zásadně  dětí  německých  ne- 
přijímá. Vykazujeť  vydání  na  tento  rok  rozpočtené  celkem  331.906  zl., 
kdežto  příjimů  je  toliko  38.815  zl.,  tak  že  sbírkami  dlužno  uhraditi 
schodek  293.091  zl.,  o  kteroužto  sumu  vlastně  máme  národní  daň 
zvýšenou  následkem  nedostatku  veřejných  škol  českých  nezbytně 
nutných.  O  rozsahu  agendy  Ústřední  Matice  svědčí  výkazy  kanceláře 
matiční,  dle  nichž   podáno  celkem    10.950    čísel    a  expedováno  49.414. 

Národní  školství  v  Dol.  Rako uších  vyžadovalo  celkem 
1,668.072  zl.  nákladu.  Škol  tam  měH  1686  s  385.089  žáky.  Všech 
dětí  školou  povinných  je  403.157,  z  nichž  bylo  987  pro  vady  těla 
neb  duševní  nedostatky  osvobozeno,  ostatní  byH  na  soukromých  neb 
vyšších  školách.  Roku  1897  bylo  7564  systemizovaných  učitelských 
míst,  z  nichž  bylo  7543  obsazeno.  Mezi  učiteli  jest  198  židů,  a  z  těch 
188  vyučuje  ve  Vídni.  Židovských  žáků  bylo  17.661  a  z  nich  15.489 
ve  Vídni.  Samostatných  katechetů  je  174;  kromě  těch  vyučuje  ná- 
boženství 1268  kněží  a  760  světských  učitelů.  Industrialních  učitelek 
mají  1585,  školních  zahrad  1061,  tělocvičišť  1495  a  2439  školních 
knihoven.  Z  88  soukromých  škol  je  50  katolických,  8  protestantských, 
2  židovské  a  28  bezkoníessionální;  tyto  měly  celkem  13.000  žáků, 
mezi  nimiž  8640  dívek.  Na  soukromých  školách  mezi  584  vyučujícími 


Rozhled.  1 59 


osobami  bylo  390  učitelek.  Zameškaná  mívštěva  obmiší  7'9o/o  a  trestů 
bylo  15.744,    a  sice:  4839    pokud   peněžnyoli    a    8813   trestů  vězením. 

Bavorské  školství  obecné  vykazuje  v  r.  1 896.  celkem 
7291  škol,  mezi  nimiž  jen  54  soukromých.  Katolických  škol  je  5139, 
evangelických  1915,  simultánních  144,  židovských  89.  Smíšených  škol 
je  6292,  dívčích  444,  chlapeckých  437  a  118  částečně  smíšených. 
Všech  učitelů  je  24.815,  z  nichž  je  4531  odborných  a  6353  katechetů. 
Učitelek  je  2150,  učitelů  11.781.  Katolických  učitelů  vykázáno  18.426, 
evang-elickvch  6209,  židovských  174  a  6  jiného  vyznání.  Nedělní  školy 
měly  290.004  žáky. 

Rolnické  školství  v  pruském  Slezsku  jeví  podivuhodný  rozvoj. 
Majíf  hospod,  škoh''  v  Břehu  124  a  Lehnici  176  žáků;  rolnická  škola 
v  Popelově  54  a  6  zimních  škol  rolnických  297  žáků,  a  sice:  Dolní 
Svidnice  70,  Nisa  61,  Opolí  33,  Zhořelec  69,  Přebenice  34,  Habelschwert 
25  žáků. 

Nový  školský  zákon  švýcarský  předpisuje,  že  učitelem 
může  se  státi  jen  ten,  kdo  žije  zbožně  a  mravně,  dokončil  21.  rok 
a  vykonal  předepsané  zkoušky  a  jest  i  jinak  k  výchovu  dítek  způso- 
bil}an.  Úřad  učitelský  může  býti  spojen  s  úřadem  knéžsk}'m,  učitel 
laik  zase  může  býti  varhaníkem  a  zvoníkem.  Dozor  nad  školami  koná 
duchovenstvo.  Zprávy  o  školství  podává  učitelstvo,  školní  rady  a  dozor- 
cové kapitolám  a  tyto  církevním  departementům.  Školní  povinnost 
trvá  7  let,  a  sice  od  7.  do  14.  roku.  Když  však  žák  nevykáže  náležitý 
prospěchy  musí  choditi  do  školy  i  dále,  kdežto  zvláště  pilní  žáci  se 
propouštějí  před  14.  rokem.  Chudým  dětem  dává  chudinský  úřad 
obuv  i  šatstvo.  O  školní  budovy  a  pomůcky  pečuje  školní  okrsek, 
o  knihách  po  návrhu  učitelů  rozhoduje  školní  rada.  Školní  zahrady 
jsou  obligátní.  Pravou  specialitou  švýcarskou  jsou  kočovné  školy 
v  krajích,  kde  usedlosti  jako  ptačí  hnízda  po  stráních  jsou  rozhozené. 
V  takových  místech  vyučuje  učitel  hlouček  dětí  v  i  ěkterém  salaši 
80 — 90  dní,  načež  putuje  dále.  Po  čase  zase  přijde,  zadá  nové  úkoly, 
přehlédne  úlohy  dřívější,  zkouší  děti,  zase  je  poučí  a  nevrátí  se  do 
téhož  údolí  třebas  až  na  rok  neb  za  dva.  Takoví  „kočovní''  učitelé 
konají  v  pravdě  apoštolské  dílo. 

Již  i  Černá  Hora  zřizuje  si  pravidelné  školství  podle  zá- 
padnického  vzoru  a  lid  tamnější  dětem  svým  snaží  se  poskytnouti 
nejnutnějšího  vzdělání.  Černá  Hora  má  nyní  120  škol,  tak  že  jedna 
připadá  na  3000  duší,  poměr  to  zajisté  dosti  příznivý.  Rovněž  i  Dalmácie 
se  ve  školství  činí.  Za  uplynulého  čtvrtstoletí  zřízeno  tam  400  škol. 
Celkem  však  školství  tamnější  dosud  ne^^^hovuje  hlavně  vinou  vlády, 
která  proti  Charvátům  podporuje  školství  italské  a  německé  více  než 
je  potřebno  a  spravedlivo,  kdežto  zvláště  vyšší  školy  charvatské 
zanedbává. 

Ústřední  Synoda  petrohradská  po  návrhu  svého  ober- 
prokuratora  Pobědonosceva  nařídila,  že  děti  rozkolníkň  a  jiných  sektářů 
ve  školách  se  musí  učiti  pravoslavný  katechismus,  skládati  zkoušky 
před  pravoslavným  katechetou  a  v^^kázati  se  známkou  z  pravoslavného 


ICO  Rozhled. 


náboženství,  bez  níž  nesmí  postoupiti.  A  toto  násilí  duchovní  považuje 
se  za  zkutek  státní  moudrosti  a  ruské  svéráznosti. 

Proti  němčině  se  prohlásili  učitelé  budapeštští  žádajíce,  aby 
na  školách  městských  bylo  vyučování  němčině  zastaveno.  Boj  proti 
němčině  odůvodňují  tím,  že  škola  obecná  má  sloužiti  národu. 

„P.  z  B.",  jenž  s  odběrateli  zašlé  „O.  íSk."  převzal  i  ton  její, 
velmi  zle  se  kasá  na  poslance  mladočeského  proto,  že  podepsal  známou 
interpelaci  opata  Treuinfelsa  proti  „Freie  Lehrerstimmen"  namířenou, 
když  list  ten  činil  si  posměch  frivolní  z  nového  katechismu  a  katol. 
náboženství.  Dotaz  onen  podepsali  poslanci  Dyk,  Hájek,  >Srámek,  Eoz- 
košnv.  Svozil.  Seichert.  Dr.  řšílenv.  Dr.  Pražák,  Dr.  Žáček.  Dr.  Naxera, 
Udržal  a  Kulp. 

Radostnou  zprávu  zaznamenává  ze  Slezska  Opavské  gymnasium 
%áce  než  15  let  vydržované  Ustř.  Mat.  Konečně  1.  lednem  t.  r.  sestátněno 
a,  sbor  učitelský  převzat  do  státní  služby.  Gymnasium  opavské  stálo 
Matici  přes  200.000  zl.  Do  číše  radosti  nad  sestátněním  přimíchala 
však  vláda  hodně  pelyňku  nepříznivými  podmínkami  převzetí,  na  př. 
že  professorům  nepočítají  se  dosavadní  služebná  léta  do  pense  aneb 
že  „Ú.  Matice  šk."  bylo  tolik  (prý  10.000)  dopláceti  na  rozšíření  budovy 
kromě  toho.  že  celý  fundus  instructus  státu  ponechán. 

Za  to  ve  Vídni  české  školství  živoří.  Ačkoliv  českých 
dětí  je  tam  několik  tisíc,  přece  dosud  jedinou  mají  soukromou  školu 
českou,  jíž  důsledně  odpírají  právo  veřejnosti.  Jinojazyčné  školy  se 
trpí  bez  odporu,  ano  i  právo  veřejnosti  se  jim  neodepře,  když  jinak 
odpovídají  normám  zákonitým.  Jenom  česká  škola,  byť  sebe  více 
vyhovovala  všem  předpisům,  nesmí  práva  toho  obdržeti  proto,  že  prý 
b}^  tím  utrpěl  německý  nátěr  Vídně,  iíež  by  připustili,  aby  dítky 
řádně  vychovány  a  vzdělány  na  základě  mateřského  jazyka,  raději 
ať  otupují  ve  školách  německých.  Než  by  z  nich  měU  \)ýi\  řádní 
občané  s  českým  uvědoměním,  nechť  raději  jsou  z  nich  zněmčilí 
socialisté :  toť  heslo  ve  Vídni  dnes  vládnoucí.  Proto  není  divu,  že 
zemská  školní  rada  odepřela  povoleni  k  otevření  čtyř  českých  škol 
obecných. 

Varšavská  universita  má  letos  1037  posluchačů,  a  to 
475  juristů,  356  mediků,  176  fysiků  a  mathematiků  a  32  filologu. 
Dle  xj7A\km  je  624  katolíků,  204  pravoslavných,  43  protestantů, 
165  Židů  a  2  Armenci. 

Do  nedávná  jediným  v  celém  Rakousku  c.  k.  professorem  židov- 
ského náboženství  b^d  učitel  náboženství  na  německo-židovském  gymnasiu 
v  Brodech  v  Haliči,  ústavu  to,  jenž  také  v  té  příčině  byl  unikem 
v  Rakousku,  že  zcela  officielně  místo  neděle  svěcena  tam  byla  sobota 
a  všecky  ostatní  svátky  židovské.  V  prosinci  jmenovala  vláda  druhého 
-c.  k.  professora  židovského  náboženství,  a  to  na  učitelský  ústav  ve  Lvově. 


Ročník  IV.  (XVI.) 


Číslo  3. 


Pověry  pedagogické  a  jinak  praktické. 

Podává  F.  Bartoš.  (O.) 

Chléb  se  má  krájeti  pěkně  na  rovno,  se  všech  stran  stejně. 
Příčina  toho  je  zcela  přirozená.  Nesluší  se  zajisté,  aby  někteří  domácí 
po  sobě  krájeli  si  s  jedné  strany  chléb  čerstvý  anebo  každý  po 
krajíčku,  ostatní  pak  okoralinu  nechali  druhým,  nehledíc  ani  k  ne- 
úhlednosti  pecnu  tak  nesouměrně  rozkrájeného.  Ale  naše  hospodyně 
mají  pro  to  důvody  podstatnější:  „Kde  se  chléb  pořádně  nekrájí,  tam 
není  ani  pořádku  v  domě",  a  „Kdo  se  nesrovnává  s  chlebem,  nebude 
se  srovnávati  ani  s  lidmi."  Proto  nemohou  tomu  chtíti,  aby  kdo  z  jejich 
pecnu  nepořádně  krájeného  usuzoval  všeobecný  nepořádek  v  jejich 
domácnosti,  aneb  aby  se  jejich  domácí  nesrovnávali  mezi  sebou  a 
s  jinými  lidmi. 

Pověrečné  názory  a  zvyky  prospívají  druhdy  i  soukromému  a 
veřejnému  zdravotnictví.  Už  dávno  před  farářem  Kneippem  lid  náš 
znal  účinek  studené  lázně  na  dobrý  spánek,  jak  dokazuje  pořekadlo 
všude  známé:  „Spal  jsem,  jakoby  mne  do  vody  hodil."  Studených 
lázní  lid  užívá  odhodlaně,  i  kdy  nejsou  nazbyt  příjemný,  jsa  k  tomu 
puzen  pověrečným  názorem,  že  lázeň  v  tekuté  vodě  v  jisté  dni  přivodí 
zdraví  na  celý  rok  a  tělu  krásy  dodává.  Tak  hned  na  Boží  narození 
časně  zrána  chasa  chodí  se  myt  na  potok,  „aby  byli  pěkní  a  červeni", 
ba  otužilejší  i  koupat  se  chodí  do  struhy  mlýnské,  do  „šťastné  vody". 
Na  veliký  pátek,  někde  i  zelený  čtvrtek  a  na  bílou  sobotu  před  sluncem 
■východem  spěchával  kde  kdo  k  proudné  vodě  umyt  se  i  okoupat,  říkaje: 

11 


162  F.  Bartoš: 


„Studená  vodičko  proude,  poslal  mne  Pán  Ej-istus  k  tobě,  abys  ty 
s  mého  těla  všecky  neduhy  zmyla."  Tak  i  kdo  se  na  1.  května  vykoupe 
v  proudné  vodě,  bude  celý  rok  zdráv. 

Ve  veřejnosti  pověry  zastupují  zdravotní  policii.  Přešel-li  by  kdo 
přes  mydliny,  stopky  z  peří,  skořepiny  z  vajec  a  p.,  onemocněl  by 
rozmanitými  neduhy.  Proto  se  takové  nečistoty  a  odpadky  nevylévají 
a  nevyhazují  před  dům  a  na  veřejnou  cestu,  nýbrž  uklízejí  se  někam 
stranou  ku  plotu,  kudy  se  nechodí.  Škoda,  že  mezi  tyto  škodlivé  ne- 
čistoty pověra  nepojala  také  hnojňvky;  lépe  by  zajisté  bylo,  kdyby  se 
jí  polévala  zahrada,  louka,  role,  než  aby  se  kalužinami  roztěkala  po 
celém  návsí. 

Hojné  a  přerozmanité  jsou  pověry,  jimiž  starostlivý^  rolník  na- 
pomáhati se  snaží  svému  domácímu  i  polnímu  hospodářství,  tolika 
škodlivém  vlivům  a  nehodám  vydanému.  I  z  těch  jsou  mnohé  rázu 
pedagogického.  Nebylo  to  zajisté  na  škodu  dobytku,  dokud  ještě  chasa 
věřila,  co  jí  hospodář  o  štědrém  dni  připomínal,  že  totiž  toho  dne 
o  půlnoci  dobytek  mluví  a  si  stěžuje  na  čeládku,  kolikrát  ho  náležitě 
nenakrmila,  pro  nic  a  za  nic  bila  —  ale  tomu  jest  ovšem  už  velmi  dá\Tio! 

Na  Tři  krále  přede  dnem  na  Brněnsku  hospodář  vychází  do 
zahrady,  volaje  kolikrát  místem:  „Kašpare,  Melichare,  Baltazare!"  Jak 
daleko  se  ten  hlas  rozlehne,  tak  daleko  zloděj  nemá  práva  k  domu. 
Kdyby  takto  častěji  v  noci  z  domu  vycházel,  ztenčilo  by  se  to  právo, 
zlodějům  ještě  více! 

Veliký  pátek  je  dnem  všeobecného  čištění  v  domácnosti.  Přede 
dnem  vyvěsí  se  ven  všechen  oděv  a  peřiny,  aby  se  do  nich  nedali 
moli.  Tof  zajisté  velmi  užitečné,  ale  kdo  ví,  dělo-li  by  se,  kdyby  toho 
nevyžadoval  právě  veliký  pátek. 

Na  našem  venkově  je  zvykem,  a  bývalo  za  stará  ještě  více,  že 
si  hospodáři  a  hospodyně  kde  co  navzájem  půjčují,  čeho  se  pravé 
v  domácnosti  a  hospodářství  nedostává.  Mnohý  hospodář  by  ani  nevěděl, 
kde  co  má,  a  s  ledačím  by  se  tak  hned  neshledal,  kdj^by  „pověra" 
nevelela,  že  na  bílou  sobotu  musí  býti  všechno  doma,  nic  nesmí  býti 
„na  požčaji". 

Práti  se  nemá  v  sobotu.  Příčina  toho  je  zcela  přirozená.  Jednak 
je  v  sobotu  jiné  práce  dosti  mytím  a  ukHzením  v  domácnosti,  a  pak 
by  prádlo  často  do  neděle  ani  náležitě  neuschlo.  Ale  pověra  činí  sobotu 
dnem  „zapověděným"  pro  tuto  práci,  a  proti  tomu  není  dišputátu. 

Nežli  se  staré  povříslo  pod  dobytek  podestele,  má  se  v  něm  suk 
rozvázati,   prostě    z  té  příčiny,   že  by  neshnil.   Netečný  lenivee,   jemuž 


Pověry  pedagogické  a  jinak  praktické.  163 

tento  přirozený  důvod  nestačoval,  byl  snad  spíše  k  tomu  pobádán 
pověrčivou  představou,  že  takovým  rozvázáním  suku  vysvobodí  dušičku, 
která  v  něm  přestává  svůj   očistec. 

I  právní  cit  podporován  a  sílen  býval  leckterými  pověrami.  Ničeho 
se  lid  tak  nehrozil  jako  křivé  přísahy,  neboť  „kdo  křivě  přisahá, 
ztuhnou  mu  pozdvižené  ku  přísaze  prsty  tak,  že  jich  jakživ  neohne." 
Jinde  věří,  že  křivopřísežník  do  dne  do  roka  zemře  a  tělo  jeho  po 
smrti  zčerná. 

Polní  meze  bývaly  našemu  lidu  svaty  a  tak  i  mezníky,  jimiž 
byly  označeny.  Přesadí-li  kdo  svévolně  mezník,  musí  ho  po  smrti 
každé' noci  po  poli  nositi.  Koho  potká,  ptá  se:  „Kam  s  ním?"  Odpoví-li 
mu  tázaný:  „Kdes  ho  vzal,  tam  ho  posad",  dá  mezník  na  své  místo 
a  jest  vysvobozen. 

Slabá  žena  samodruhá  a  koutnice  ničím  nebyla  tak  chráněna 
jako  přečetnými  pověrami.  Vše,  co  by  jí  jakkoli  škoditi  mohlo,  bylo 
jimi  účinně  zapovídáno  a  zabraňováno.  Samodruhá  žena  nemá  trhati 
ovoce,  takový  strom  by  už  nerodil.  Ani  nohou  nemá  nikomu  umývati 
ani  bot  cíditi  (totiž  násilně  se  ohýbati  a  pohybovati),  dítěti  by  páchlo 
z  úst.  I  nejchudší  žena  vybyla  si  celých  svých  šest  neděl  v  klidu 
a  pokoji.  Celý  ten  čas  nesměla  holou  nohou  šlápnouti  na  trávu,  spálila 
by  ji.  Sla-li  by  na  pole,  bouřka  by  se  strhla  a  kroupy  by  potloukly. 
V  hospodě,  kdyby  tam  přišla  koutnice,  strhla  by  se  hádka  a  bitka. 
Do  šesti  hodin  ráno,  v  poledne  od  11^12  a  před  západem  slunce 
měla   býti  v  koutě    u  dítěte,   sice  by  jí  divé  ženy  vyměnily  dítě    atd. 

I  mstě  slouží  mnohé  pověry,  a  tyto  jsou  ze  všech  nejspozdilejši 
a  nejsměšnější.  Jaké  neřesti,  nemoci  a  p.  posílá  člověk  uražený  nebo 
poškozený  rozmanitými  čáry  a  pověrečnými  obřady  na  svého  protivníka! 
Abychom  se  jen  o  jednom  zmínili:  Chce-li  oklamaná  dívka  vymstíti  se 
své  šťastnější  sokyni,  když  jdou  snoubenci  od  zdavek,  "hodí  psa  s  kočkou 
do  bečky  a  nechá  jich  tam  rváti  se  spolu,  až  dojdou  novomanželé 
domů.  Celý  život  budou  prý  mezi  nimi  bývati  hádky  a  rvačky. 
Symbolická  tato  msta  pomstěným  neuškodí,  nepřičiní-li  se  sami  o  ty 
hádky  a  rvačky,  a  mstitelka  svou  žáhu  jak  tak  schladila.  Aspoň  ne- 
škodnější je  taková  msta  nežli  vi triol,  který  leckterá  oklamaná  nyní 
své  šťastnější  sokyni  i  nevěrnému  milenci  za  takové  příležitosti  do 
tváře  vchrstne. 


11^ 


164  Alois  Svojsík: 


Význam  apologetů-laiků. 

Alois  Svojsík.  i) 

Ve  jménu  moderní  všemohoucí  věd}^  nastalo  jakési  pronásledování 
křesťanství  a  církve  dle  starého,  osvědčeného  vzoru.  Císař  Julian 
Odpadlík  upustil  od  tehdejšího  krvavého  boje  proti  křesťanství,  věda 
dobře,  že  krev  mučenníkňv  je  semenem  křesťanů.  Čím  více  mučenníků, 
tím  více  nových  a  nadšených  vyznavačů  Kristových.  Započal  boj  tichý, 
nekrvavý,  ale  svou  promyšlenou  taktikou  tím  nebezpečnější.  Netrestal 
křesťanů  smrtí,  ale  vzal  jim  školy,  zbavil  je  vzdělání  a  vědy,  aby  mohl 
na  křesťany  ukazovati:  Hle  ty  hlupce,  ty  zatemnělce  —  každý  ne- 
vzdělanec toť  křesťan,  a  z  učených,  vzdělaných  ani  jeden  není  křesťanem! 
To  byla  promyšlená  a  hrozná  zbraň  v  rukou  Julianových! 

Téže  taktiky  chopili  se  i  moderní  nepřátelé  křesťanství.  Věda, 
rodná  dcera  víry,  jež  v  lůně  víry  a  církve  se  zrodila,  vlastní  své 
matce  odcizena,  postavena  v  boj  proti  víře.  Prapor  do  boje  toho  ne- 
krvavého nesla  v  předu  filosofie,  pak  přišel  dějepis,  a  když  ani  ty 
nestačily,  přibrány  na  pomoc  vědy  přírodní  se  všemi  svými  odvětvími. 
Ba  i  nejmladší  vědy,  jako  srovnávací  věda  náboženská,  anthropologie  atd. 
ještě  téměř  v  plenkách  obracely  se  proti  učení  Kristovu.  Každá  zbraň 
byla  dobrá,  i  podvod,  každá  theorie  vítaná,  jen  když  byla  namířena 
proti  círk\'i  a  zjevení.  Vedlo  se  tu  církvi  právě  tak,  jako  často  rodičům 
se  stává,  že  na  vlastních  dětech  nevděku  a  pohrdání  se  dočkají.  Než 
i  věda  sama,  právě  jako  takové  nevděčné  děti,  za  svůj  čin  přísně 
potrestána.  Ztratila  v  mnohých  svých  odvětvích  kredit,  a  dnes  na 
západě  Evropy  veřejně,  nikoli  snad  kněžími,  nýbrž  právě  vysoce 
učenými  laiky  hlásá  se  úpadek,  „bankrot"  vědy,  a  elita  učené  a 
umělecké  společnosti  vrací  se  tam,  odkud  ji  zloba  a  předsudek  tak 
dlouho  zdržoval  —  ku  Kristu  a  ku  křesťanství. 

Bohužel  však  nejsme  tak  rychlými  v  napodobení  západu  ve 
věcech  dobrých,  jako  zlých.  Potkáváme  se  tu  obyčejně  s  velikým 
předsudkem.  Eíkává  se  kněžím  —  obyčejně  s  přídechem  jakéhosi 
výsměchu  —  „ecclesia  militans"  církev  bojující,  totiž  polemicky  a 
obranně  proti  nepřátelům  viry  zevnějším.  Jméno  to  má  sice  širší  význam, 
ale    konečně   jest   i    onen    užší   v  něm    zahrnut,   i  není    docela    žádnou 

*)  Srv.  ref.  professora  Dra.  Lva  Walegy:  »0  i:)Otrzebie  i  znaczeniu  swieckich 
apologetóws  ze  sjezdu  katolického  ve  Lvově  r.  1896. 


Význara  apologetů-laiků.  165 


hanbou,  že  onen  přívlastek  každého  křesťana  dává  se  kněžíni  po 
přednosti.  Jen  že  povinnost  tato,  hájiti  viru,  není  svěřena  jen  kněžím, 
n}-brž  každému  charakternímu  muži,  zvlášté  pak  těm,  kteří 
s  úspěchem  to  činiti  mohou. 

Týká  se  to  obrany  náboženství  v  životě  soukromém,  ale  ještě  více 
týká  se  to  apologie  náboženství  pérem  a  slovem,  ať  již  v  žurnalistice 
nebo  literatuře  vědecké,  v  belletrii  nebo  na  kathedře  professora,  učitele, 
tribuně  řečnické  a  p.  Známo,  jak  jediná  jizlivá  poznámka  o  náboženství 
z  úst  na  př.  nevěreckého  professora  dovede  otřásti,  ne-li  zcela  zničiti 
víru  mladičkého,  dosud  samostatně  málo  myslícího  posluchače.  Neméně 
však  jest  jisto,  že  slovo  uznání  o  církvi  s  kathedry  učencovy  pronesené 
působí  na  posluchačstvo  mocnou  silou,  daleko  mocněji,  než  kdyby  táž 
slova  pronesl  kněz.  A  což  dokonce  slovo  uznání  z  úst  nikoli  věřícího, 
svých  náboženských  povinností  dbalého  katolíka,  ale  z  úst  člověka 
vynikajícího  postavením  nebo  věděním,  ale  při  tom  bud  jinověrce  nebo 
vůbec  nevěrce.  Obrana  církve  a  jejích  institucí  z  úst  takového  laika  je 
častokrát  lepší  apologií,  než  celé  obranné  články  a  díla  z  rukou  kněze. 
Je  to  také  přirozené.  Tím  větší  váhu  má  obdivující  slovo  uznání  od 
jinověrce  nebo  nepřítele  církve  katolické,  ježto  uznání  takové  vynutila 
jistě  jen  vynikající  vnitřní  hodnota  a  objektivní  cena  té  které  katolické 
nauky  neb  instituce. 

Ostatně  základ  a  důsledky  zjevu  tohoto  nutno  hledati  hloub. 
Dnešní  společnost  křesťanská  skládá  se  ze  dvou  částí:  Jedna,  bohužel 
někde  snad  menšina,  jsou  věřící  křesťané  povinnosti  své  znající  a  plnící; 
druhá  —  dle  jména  katolíci,  ve  skutečnosti  však  a  přesvědčením  bud 
zcela  chladní  indiíferentisté,  nebo  moderní  pohané,  atheisté.  První  kupí 
se  kolem  kazatelny  a  poslouchají  slovo  Boží  —  těm  třeba  dávati  a 
předkládati  evangelium  Kristovo,  kázati  božské  Jeho  učení.  Druzí  do 
chrámu  nejdou,  kázaní  a  výstrah  evangelia  i  církve  neslyší,  a  slyší-li 
nedbají,  jejich  jedinou  a  nejvyšší  autoritou  je  rozum.  A  nemysleme 
snad,  že  většina  lidí  z  toho  druhého  tábora  k  otázkám  náboženským 
jest  vůbec  hluchá,  že  se  o  podobné  otázky  vůbec  nestará.  Mnozí  z  nich 
jako  Pilát  v  duši  své  volají:  „Co  jest  pravda?"  či  spíše:  „Kde  jest 
pravda?"  Uvedu  jen  na  př.  úvod  článku  Karla  Pelanta  „Potřeba 
náboženství"  ze  .zaniklého  časopisu  „Salon  odmítnutých"  (Praha  1897): 
„V  této  době  šíleného  myšlenkového  proudu,  v  době  do  krajností  vy- 
hraněného boje  o  život  materielní  i  duševní,  sta  a  sta  hlasů  znících 
na  kathedrách  vědců,  v  redakcích  listů,  v  mansardách  bohémův  a  vůbec 
všude  tam,  kde  mozek  nezahálí,  sjednocuje  se  v  jediný  souzvuk  hřmící 


166  Alois  Svojsík: 


do  nitra  ostatnímu  vegetujícímu  lidstvu:  Potřebujeme  náboženství!  Tisíce 
obmezenců  prošedších  bezmyšlenkovitě  řadou  škol  a  nabyvších  tak 
práva  nazývati  se  vzdělanci,  shlédnou  na  tento  výkřik  mučených  duší 
s  útrpným  úsměvem  a  hrdě  pohlédnou  na  mizerný  barák  svého 
filosofického  přesvědčení,  slepený  bez  slohu  i  komposice  a  navzájem 
se  vylučujícího  materiálu  a  udeří  se  v  prsa  řkouce:  Jaký  to  palác! 
Jak  nádherný  a  jak  praktický!  K  čemu  do  něho  stavět  zbytečnou 
kapli  náboženství?  Toť  hloupost,  které  vzdělaný  a  intelligentní  člověk 
nepotřebuje!  A  dodají  ještě  několik  napapouškovaných  frasí  o  vědě 
a  umění  hluboce  litujíce  naivního  hlupáčka,  který  vykřikl:  Potřebujeme 
náboženství!" 

Tak  píše,  prosím,  ne  snad  theologická  revue  nějaká,  nýbrž  organ 
laikiiv  a  valnou  částí  lidí  mladších.  Nuže,  třeba  jen  předstoupiti  a 
ukázati:  Hle,  zde  jest,  co  hledáte!  Třeba  ukázati  jim  to.  okolo  čeho 
denně  kráčeh  neznajíce  vnitřní  ceny  a  významu  jeho  —  katolicismus. 
Ovšem  takovým  lidem  nemůžeme  kázati  tak  jako  katolíkům  věřícím. 
Těžko  dovolávati  se  evangelia,  Krista,  Jeho  božství.  Písma,  církve 
a  její  autority,  když  tomu  všemu  ani  nevěří.  Jak  kázati  tedy  takovým, 
u  nichž  jedinou  a  nejvyšší  autoritou  je  rozum?  Třeba  se  přizpůsobiti, 
jako  sv.  Pavel,  a  kázati  jejich  vševládnoucímu  rozumu  zas  —  ve  jménu 
rozumu.  Nutno  jim  ukázati,  že  i  rozum  sám  víry  vyžaduje,  že  víra 
s  vědou  a  rozumem  si  neodporuje,  ukázati  jim  krásu  a  vznešenost 
idejí  křesťanských.  Obyčejná  cesta  vyučování  náboženství  to  ovšem  není, 
ta  kráčívá  spíše  od  dogmatiky  k  morálce  a  pak  teprve  k  praktickým 
institucím  náboženským;  než  u  nevěrce  jak  často  potřebí  jest  užiti 
pochodu  obráceného.  Na  př.  velký  počet  konvertitův  anglických  udává, 
že  první  impuls  k  obrácení  daly  jim  vznešené  instituce  katolické 
praktického  života.  Tato  forma  apologie  není  ovšem  nikterak  novou. 
Hned  první  doby  křesťanské  užívaly  jí  s  nejlepším  úspěchem,  zvlášť 
vůči  pohanům  vzdělaným,  a  Eusebius  nazval  ji:  Praeparatio  evangelica* 

Než  jedná  se  nyní  o  osobu  kazatele,  kdo  má  těmto  moderním 
nevěrcům  odhalovati  krásné  stránky  křesťanství?  Kněz  je  vždycky 
podezřelý  z  touhy  po  proselytství,  a  krom  toho  —  bohužel  —  málo  kdo 
z  lidí  otřesené  víry  hledí  na  kněze  bez  předsudků.  Tu  není  opravdu 
lepšího  kazatele  nad  věřícího  laika,  ovšem  laika,  jenž  s  tím.  čemu 
nevěrce  učiti  má,  důkladně  jest  obeznámen,  A  nepřímo,  často  ještě 
s  větším  úspěchem  vyhoví  účelu  tomu  i  vynikající  laik  nevěrec,  jehož 
citátů  křesťanství  a  katolické  církvi  příznivých  ať  již  kněz  nebo  věřící 
laik  dovedně  k  apologii  použijí. 


Význam  apologetu-laikii.  167 


Ani  tato  methocla  není  novou.  Geniální  apoštol  sv.  Pavel  sám 
v  Písmě  sv.  užil  citátů  z  profánních  pohanský  cti  spisovatelů.  Tak  ve 
Skutcích  Apoštolských  17,  28,  kde  líčena  řeč  Pavlova  před  areopagem 
athénským,  praví  sv.  Pavel:  „Nebo  v  něm  živi  jsme,  a  hýbáme  se 
i  trváme,  jakož  i  někteří  z  vašich  básníků  pravili  (následuje  doslovný 
citát  z  Fenomén  Aratovvch):  Jeho  zajisté  i  pokolení  jsme."  Týž  svatý 
apoštol  užívá  jinde,  v  epištolách,  citátů  z  jiných  básníků  řeckých, 
Epimeda  (v  epištole  k  Titovi  1,  12)  o  obyvatelích  kretských:  „Éeklť 
jeden  z  nich,  vlastní  jejich  prorok  (t.  j.  básník  Epimed):  Krefané  jsou 
vždycky  lháři,  zlá  zvěř,  břicha  lenivá"  - —  a  z  Menandra  (I.  Kor.  14,  35). 

Účel  sv.  Pavla  při  citování  autorů  profánních  a  pohanských  byl 
týž,  jaký  má  dnes  podobné  citování  současných  laiků  neb  i  nevěrců 
ve  prospěch  otázek  náboženských.  Sv.  Pavel  chtěl  se  zavděčiti  a  získati 
si  hned  a  priori  oblibu  u  svých  čtenářův  a  posluchačů  tehdy  pohanských 
tím,  že  citoval  pohanské  jejich  spisovatele.  Dnes  —  v  době  moderního 
paganismu  —  je  taktika  tato  stejně  mnohoslibná;  i  dnes  slyší  hlavně 
intelligence  ráda  svého  některého  oblíbeného  spisovatele  promluviti 
o  předmětu  víry  nebo  mravů  v,  a  poslouchá  ráda,  s  uspokojením  i  dosti 
perné  pravdy,  jichž  snad  mnohdy  od  kněze  neřáda  by  slyšela  (na  př. 
Tolstoj).  Všimneme-li  si  s  tohoto  hlediska  i  naší  české  literatury  laické, 
jistě  že  shledáme  tu  mnohé  vzácné  perly  nadšeného  uznání  pro  jednotlivé 
články  nauky  křesťanské,  a  slova  plná  obdivu  pro  katolické  instituce, 
jež  mnohdy  vyřkla  ústa  spisovatele  nevěrce,  moderního  pohana.  Sbírka 
takových  výroků  dovednou  rukou  zhotovená  byla  by  jistě  vítanou 
pomůckou  všem  těm,  kdož  mluviti  mají  k  lidem  bez  víry  neb  víry 
otřesené,  kteří  čím  méně  klaní  se  před  jedinou  nejvyšší  autoritou, 
Bohem,  tím  více  v  prachu  se  sklánějí  před  rozumem  vlastním  a  vy- 
nikajících svých  současníků.  Tím  ovšem,  že  cituje  katolický  spisovatel 
nebo  řečník  pochvalný  výrok  odpůrce  katolicismu  nebo  vůbec  nevěrce, 
tím  ještě  neschvaluje  jeho  činnosti  ostatní,  jež  v  mnohém  případě  snad 
cele  směřuje  proti  křesťanství  a  jedinému  oprávněnému  jeho  representantu, 
církvi  katolické. 

Nejlépe  pro  důležitost  sbírky  podobných  výroků  mluví  faktum, 
jak  jinde  význam  toho  pochopili.  Není  mi  sice  známo,  jak  v  ostatních 
cizích  literaturách  všímáno  si  citátů  laikův  a  odpůrců  církve,  jak  za  té 
neb  oné  příležitosti  sympathicky  zmínili  se  o  církvi  katolické,  jejím 
učení,  zákonech,  obřadech  a  společenských  zařízeních,  mohu  však  uvésti 
příklady  z  literatury  francouzské.  Už  hned  roku  1846.  vyšel  v  Paříži 
objemnější    spis    pod    názvem:    „Le    Christianisme   et   les  philosophes" 


168  Alois  Svojsík: 


(Librairie  Gaume  frěres).  Autor  Louis  Lahure  probírá  systematicky 
nejprve  články  dogmatické,  po  té  mravouku,  a  vyloživ  vždy  stručné 
positivní  nauku  katolickou,  uvádí  souhlasné  výroky  filosofů  starých 
i  novějších  pro  tu  neb  onu  vykládanou  pravdu. 

Velmi  cennou  a  zajímavou  je  snůška  citátů  z  antických  spisovatelů 
řeckých  a  římských,  kteří  vystupují  tu  jako  apologeté  zásad  a  učeni, 
jež  sta  let  později  Syn  Boží  na  zemi  hlásal.  Z  těchto  antických  spi- 
sovatelův obsahuje  kniha  citáty  z  Aischyla,  Archy  ta,  Aristotela,  Attika, 
Cicerona,  Demokrita,  Epikteta.  Epikura,  Heraklita,  Hesioda,  Homera, 
Horatia,  Laktantia,  Platona,  Plutarcha,  Pythagory,  Seneky,  Suetonia, 
Tacita,  Tita  Livia,  Vergilia  a  Xenokrata. 

Z  novějších  nejvíc  citátů  připadá  na  nejůhlavnějšího  nepřítele 
církve  —  Voltaira.  Vrhá  to  ovšem  podivné  světlo  na  charakter  Voltairův, 
jenž  jeden  den  zuřil  proti  církvi  a  vybízel  celý  svět  k  taženi  proti  ní, 
a  podruhé  užívá  nejlichotivějších  slov  obdivu  a  uznání  pro  učení  a, 
význam  téže  „infame"  (potvory),  jak  ji  Voltaire  zval.  Z  ostatních 
uvádím  jen  jména  důležitější:  D'Alembert,  Balzac,  Byron,  Cuvier, 
Descartes,  Diderot,  Hobbes,  Hugo,  Hume,  Leibniz,  Locke,  Mirabeau, 
Moliěre,  Kapoleon,  Newton,  Pascal,  Robespierre.  Rousseau  a  m.  j- 
Jedinou  chybou  této  jinak  výborné  sbírky  jest  místy  nedostatečné, 
povrchní  citování  míst  uváděných. 

Na  výši  doby  a  nejpřísnějších  požadavků  stojí  druhá  podobná 
nepřímá  apologie  křesťanství:  „Les  apologistes  laiques  au 
XIX.  siécle"  par  Tabbé  E.  Duplessy.  Paris  1893,  Delhomme  et 
Briguet  éditeurs.  O  účelu  objemné  této  knihy  (575  str.)  praví  sám 
spisovatel  v  úvodě  (str.  7.):  „Probrati  z  dogmatiky  katolické  jeden 
článek  za  druhým,  projíti  přikázaní  mravouky,  vysvětliti  obřady  ná- 
boženské; ukázati,  že  není  v  nich  nejmenšího,  co  by  nebylo  bývalo 
pochopeno  a  obdivováno  vynikajícími  veleduchy,  největšími  vzdělanci 
doby  naší;  vyhledávati  citáty  nikoli  knězi,  jichž  úřad  činí  je  v  očích 
čtenáře  podezi-^lými  z  předpojatosti  a  touhy  po  proselytství,  ale  citáty 
laikův,  a  to  i  laiků  věřících,  i  laiků  co  se  víry  týče  lhostejných  a  ne- 
věřících .. .  ze  všeho  pak  dojíti  závěru:  Vy  nevěrci  nemáte  práva 
zavrhovati  ve  jménu  rozumu  a  vědy  ono  náboženství,  před  jehož 
vznešeností  skláněli  se  největší  veleduchové  —  toť  úkolem  této  knihy", 
zároveň  zajisté  pěkné  ocenění  důležitosti  světských  apologetů.  Jistý 
prelát  francouzský  poslal  spisovateli  vřelý  připiš,  kde  píše  také:  „Nechati 
mluviti  ve  prospěch  víry  ty,  kteří  obyčejně  na  ni  útočí,  toť  jistě 
výborná  taktika!'^ 


Význam  apologetů-laiků.  169 


Ježto  kniha  tato  v  plné  míře  zaslouží,  abj  i  u  nás  mezi  pří- 
slušnými kruliy  v  širší  známost  vešla,  zmíním  se  o  ní  ještě  dále. 
Rozdělena  jest  na  tři  díly:  věrouku,  mravouku  a  bohoslužbu;  každý  díl 
opět  na  množství  pododdělení.  Ze  437  citovaných  spisovatelů,  většinou 
Francouzů,  vesměs  19.  století  uvádím  jen  známější:  Ampére,  Augier, 
Autran,  Bach,  Baudelaire,  Beethoven,  Louis  Blanc,  du  Bois-Reymond, 
Bourget,  Chateaubriand,  Cherbuliez,  Chopin,  Comte,  Coppée,  Darwin, 
Daudet,  Draper,  Droz,  Dumas  (pere  et  fils),  Faraday,  Octave  Feuillet, 
Flaubert,  Gautier,  Goethe,  Goncourt  (Edmond  et  Jules),  Gounod,  Halévy, 
Hugo.  Humboldt,  Kant,  Lamartine,  Laplace.  Laprade,  Rochefoucauld, 
Leconte  de  Lisle,  Leibniz,  Lemaitre,  Linné,  Littré,  de  Maistre  (Joseph 
et  Xavier).  Maupassant  Meilhac,  Milton,  Moleschott,  Mozart,  de  Musset, 
Napoleon  I.,  Ohnět,  Pasteur,  Pelletan,  Proudhon,  Quatrefages,  Rénan, 
Richepin,  Rollinat.  Rossini,  George  Sand,  Sardou,  Shakespeare,  Jules 
Simon,  Spencer.  Spinoza,  Strauss,  Sully-Proudhomme,  Taine,  Thiersj 
Veuillot,  Virchow,  Zola  atd.  atd.  Celý  francouzský  Parnass  a  věda 
s  nejvyšší  aristokratickou  svou  elitou  sešly  se  v  této  knize,  ne  aby 
jako  obyčejně  křesťanství  a  katolicismus  urážely  a  bagatelisovaly,  njbrž 
aby  je  obdivovaly  a  hájily.  Jak  nezvyklý  a  přece  povznášející  to 
dojem  slyšeti  největší  veleduchy  nejkulturnějšího  národa  velebiti  učení 
křesťanské  a  církev  katolickou. 

Týž  autor  Fabbé  Duplessy  vydal  již  dříve  spis  téhož  směru  a 
účelu:  „Victor  Hugo  apologiste".  (Abrégé  du  dogme  et  de  la  morale 
catholiques,  extrait  des  oeuvres  de  Victor  Hugo.)  Paris,  P.  Oudin.  Zdaž 
a  kdy  dočkáme  se  mv  Cechové  podobné  sbírky? 

(P.  V.)  Prozatím  bylo  by  dobře  látku  porůznu  sbírati  a 
redakci  .^Hlídky''  posílati,  jež  by  ji  po  něčem  uveřej- 
ňovala a  časem  ve  sbírku  sestavila.  Byla  by  při  tom  ta  výhoda,  že 
by  se  učinil  opravdový  výběr  výroků  cenných  o  sobě  i  původci  svými, 
jakých  především  potřebí.  Keboť  bezcennými  se  nikomu  neimponuje. 
Nesmíme  zajisté  zapomínati,  že  nepřátelství  mnohých  lidí  je  křesťanství 
k  větší  cti  než  by  bylo  přátelství  jejich.  A  tak  také  mohou  býti  po- 
chvalné výroky,  o  které  netřeba  státi.  Autority  se  nejen  počítají, 
nýbrž  i  váží. 


170  Vincenc  Vávra: 


Dr.  Ignáe  Hanuš  a  Dr.  Jan  Heleelet. 

Příspěvek  životopisný.  Podává  ViNC.  Vávra. 


List.  psaný  asi  29.  prosince  1850,  jest  neobyčejně  dlouhý,  patrně 
aby  nahradil,  co  nemilou  roztržkou  mezi  přáteli  bylo  zanedbáno.  — 
Nejprve  ovšem  Hanuš  podrobuje  kritice  Helceletovu  „Koledu".  Ročník 
první,  aby  vyhověl  vičelu  Národní  jednoty,  měl  připojeno  několik  obrazů, 
jež  tiskl  Fr.  Sír.  Jako  obraz  titulní  je  „Cyrill  a  Method",  k  textu  pří- 
poje lo  „Oslepení  Rastislava  v  Řezně",  obraz  to  skutečně  neesth etický, 
dále  „Dobeš  a  Jaroslav  z  Boskovic"  a  konečně  tabulky  k  Helceletovu 
článku  o  průmyslu  a  hospodářství.  Kalendář  měl  258  stran  textu, 
tak  že  byl  neobyčejně  objemný  a  tím  také  poměrně   „drahý". 

Toho  roku  Klácel  založil  „Bratrstvo",  sdružení  osob  stejně  smý- 
šlejících, směru  vlasteneckého.  Členové  i  osobně  se  neznajíce  si  tykali, 
nazývajíce  se  bratry  a  sestrami.  K  němu  přidal  se  Heleelet,  dále  Němcová 
a  Veronika  Vrbíková  (Mikšíčková).  Hanušovi  bylo  „Bratrstvo"  proti 
mysli  z  příčin,  jež  udává. 

Z  Domažhc  Němcová  s  manželem  svým  dostala  se  do  Všerub, 
kam  se  přestěhovala  v  létě  roku  1847.,  rok  pak  na  to  do  Nymburka, 
v  prosinci  roku  1849.  do  Liberce  a  za  rok  zpět  do  Prahy.  Dle  tohoto 
listu  Němcová  z  Liberce  přijela  na  stálý  pobyt  do  Prahy  v  druhé 
polovici  prosince  1850;  manžel  její  musil  do  Miškovce  v  Uhrách.  Byt 
si  vyhledala  na  Václavském  náměstí  „u  Greutlerů"  v  třetím  poschodí, 
kdež  měla  dva  malé  pokoje. 

Hanuš  psal  Helceletovi: 

„Přistupuji  pozdě  —  máme  již  29.  —  k  odpovědi  na  psaní  Tvá 
dvě;  započnu  s  druhým,  týkajícím  se  Koledy.  Třikrát  jsem  v^-hledával 
Růžičku ')  o  svátcích . . .,  hledal  jsem  ho  darmo  doma.  V  Besedě  však 
Jehova  mi  k  němu  dopomohl,  a  sice  tak,  že  nakloněn  byl  k  návrhu 
Tvému  strany  astronom,  částí  kalendáře.  Máte  sami  s  ním  vyjednávati. 
Bud"  Vám  zašle  vypracovaný  text,  aneb  —  co  se  mi  zdá  nejrozumnějším 
býti  —  v}i;iskl  by  se  text  společně  i  pro  moravské  bratry  2)  i  pro 
koledníky,  a  oba  by  platiH  polovici  výloh.  O  Koledě  jde  tu  mínění, 
že  by  měla  v  příštím  roce  býti  lacinější  a  tedy  i  menší  vyjíti  nežli 
letos.  Návrh  „Kolednička"  je  vedle  Koledy  nešťastný  nápad,  či  její 
umíráček.  Obrazů  prý  netřeba. 

')  katolicky  kněz,  blíže  mi  neznámý. 

*)  t.  pro  odběratele  »Moravana«,  kalendáře  založeného  v  Bi'ně  též  r.   1831, 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  171 

Ad  paren thesin.  I  strany  obrazů  mluvil  jsem  jednou  před  potopou 
o  dojmu  jich  krasovědeckém.  zvláště  těch  VA'píchanvch  očíi);  Tys  ale 
zmátl  v  poučení  svém  stanovisko  toto  se  stanoviskem  otužení  se  proti 
nepříjemnostem  vnějšího  světa.  Myslím,  že  český  národ  má  nepříjemností 
takých  dosti  v  živobytí  a  že  není  třeba,  aby  Koleda  ho  chtěla  otužovati 
ještě  více  na  vlastní  útraty  a  ku  prospěchu  takového . . .,  jako  se  zdá 
býti  Sír.  Tu  se  loučí  parenthesis. 

Teď  přikročuji  ku  psaní  prvnímu.  Musíš  býti  přece  ještě  nešťastný, 
že  tak  dlouho  dovedeš  filosofovati,  jako  jsi  v  onom  psaní  byl  učinil,  či 
snad  šťastný,  že  tak  dlouho  v^'di'žíš;  já  již  nefilosofuji,  leč  když  musím, 
a  hledím  co  možná  chladně  a  prosaick}^  na  svět,  aby  mne  nepohltil 
úplně.  „Bratrství"  mám  za  časů  našich  v  širší  míře  za  věc  nemožnou, 
ježto  se  mi  zdá,  že  es^oismus  již  tak  se  vedral  v  poměry  lidí,  že  se 
málo  kde  v  manželství  nalézá,  tím  méně  v  obyčejném  a  veřejném 
životě.  Bratrství  dále  mezi  mužskými  a  ženskými,  nemá-li  též  různou 
barvu  pohlaví,  je  mi  vždy  jakási  abstraktnost  a  polovičatost.  A  i  v  bratrství 
nemohl  bych  uznati  stejné  poměry  všech,  nýbrž  vždy  obzvláštní  každého 
jednotlivce  ku  každému  jinému  jednotlivci  i  jednotlivčině,  což  by 
bratrství  stejně  oprávněnému  bylo  velmi  nebezpečné.  Frajmaurerství  ^) 
vždy  mne  nechalo  chladným  a  každá  společnost  vůbec,  jež  nemá  jistý 
určitý  cíl;  kosmopolitické  účely  mám  za  nepraktické,  a  sice  pro 
pouhou  všeobecnost  jejich. 

Boženu  jsem  ještě  neviděl,  ač  již  více  než  8  dni  mešká  v  městě 
a  ač  převelmi  se  na  ni  těším.  Nezašel  jsem  k  ní,  poněvadž  si  pořádá 
teprv  domácnost  novou  v  Praze,  a  ona  nebvla  u  nás  snad  pro  nemoci 
u  nás  panující.  Keboť  věziž,  že  Klemeňa  naše  6  neděl  bojuje  již  se 
smrtí  a  není  dosud  rozhodnuto,  kam  se  vrhne  osud  její.  Začalo  to  jako 
psotník,  potom  to  jevilo  barvu  tyfu,  až  posléze  lékaři  prohlásili  to  za 
zánět  blan  mozkovvch.  a  teď  téměř  tři  neděle  iiž  čeká  na  vvsledky 
tělo  vždy  víc  a  více  ochabující.  Někdy  má  to  také  pohled  pakostnice. 
Dnes  ještě  k  tomu  přistoupilo  dávení  nemilé.  Je  Ti  to  radost  žíti 
uprostřed  rodin}-  z  rány  neustále  krvácející,  aniž  by  bylo  pomoci 
jakési,  leč  zdlouhavého  a  traplivého  čekání  na  nejistou  budoucnost. 
Laura  nebyla  5  neděl  téměř  v  posteli  a  zdá  se.  že  od  včerejška  znovu 
jakési  zhoršení  se  jeví  v  nemoci.  K  tomu  se  roznemohly  jeden  čas 
všecky  děti  najednou  na  rýmu  a  kašel,  tak  že  jich  všech  pět  asi  dva 
dni  leželo.  Vašek')  již  více  než  8  dní  nemůže  do  školy  pro  tyto 
nehody.  Já  mám  práce  plné  ruce  a  jsem  událostmi  těmito  tak  rozdroben, 
že  málo  pracuji.  Při  tom  schází  mi  peněz,  kde  jen  pohlédnu,  a  jestli 
mi  ministerstvo,  jak  doufíime,  brzo  nezvýší  plat  můj,  nucen  budu  znovu 
někde  si  vj-půjčiti  asi  100  zl.  Vidíš,  toť  jsou  radosti  mnou  ještě  ne- 
slýchané. 

*)  Týká  se  obrazu :   Oslepení  Rastislava  v  Řezně. 

2)  O  ném  obšírný  článek  do  »Koledv«  r.  1852.  napsal  pod  názvem  »Děje  volného 
zednietví«  Leopold  Hausmann,  jenž  byl  od  počátku  pilným  si^olupracovníkem  Helceletovým 
a  Kláeelovým   v  Brně.   Zemřel   r.  1863. 

*)  Vladislav,  nejstarší. 


172  Vincenc  Vávra: 


Nepozbyl  jsem  ovšem  ještě  přicliuti  mé  humoristické  a  chladnou 
krev,    ale  za  příjemný    stav   jistě  žádný  toto  mé    postavení    nevyhlásí. 

Tělocvik  velmi  dobře  působí  na  mne  neustále . . .  Jakmile  zdlouhavý 
p.  Staněk  zaopatří  či  vlastně  vydobude  od  truhláře  venkovského  bradla, 
ihned  je  obdržíš.  Zamastil  chce  se  na  jaře  do  Brna  odebrat,  by  stále 
tam  přebýval.  Tyto  dny  byl  tu  Zavadil  z  Klatov  (vyučuje  tam  české 
řeči)  a  povídal,  jak  hanebně  se  tam  měl  Šilhav\' . . .,  horlil  pro  rozšíření 
francouzštiny  a  založení  herbářů.  Avšak  slyš,  už  se  nepíše  Szylhawi, 
nýbrž  co  v  Cechách  je,  pravidelně  Šilhavý;  viděl  přece  účinkovati 
český  duch,  a  učinil  ho  úplně  Šilhavým.  Zeptej  se  Klácela  (o  to  jsem 
Tě  ostatně  již  dávno  byl  požádal),  zda-li  jednou,  jednou  — jest  tomu  již 
dlouho  —  byl  dostal  ode  mne  dopis  o  reformách  na  fakultě  filosofické; 
věděl  bych  rád,  zda-li  ho  má,  neb  byly  připojeny  též  soukromé  řádky 
k  němu,  týkající  se  Boženy,  a  dále  táži  se  ho,  zda-li  chce,  abych  mu 
dopisoval  od  nového  roku  zase.  Po  boji  mezi  Klácelem  a  J . . . .  (dle 
jiných  T...)  znechutilo  se  mi  dopisování  nad  míru,  ježto  jsem  se  do- 
mníval,   že    ti  k ve  Vídni    si   libují    cestujícího    pohazovati   blátem. 

Besední ci  však  a  řečnický  spolek  v^^bídli  mne  opět  k  tomu;  táži  se 
tedy,  zda-li  to  možná  a  vůle  Klácelova.  Má-li  však  Ohéral  nejmenšího 
vlivu  na  časopis,  nově  ostřihaný,  vzdaluji  se  od  něho  na  vždy. 

Koledě  zašlu  článek  jistě,  nevím  však,  jaký  ještě. 

(Později  připsáno.)  Lotty  z  Berouna  byla  u  nás  tři  dni  na  svátky, 
dílem  stran  pobytu  Marie  ^)  na  hradě  pražském,  přinášejíc  pro  Z.  nějaké 
vánočky.  Ostatně  byla  dosti  nepodjata  a  přívětivá.  Přislíbila,  že  Ti 
dopíše,  jak  přijede  do  Berouna.  Hodlá  až  do  srpna  toliko  pobyti 
u  Griinwaldů,  potom  do  rodinného  města  Hradce  Jindřichova  přesídliti 
a  u  Kalinů  pomeškati.  Pozdravuj  co  nejsrdečněji  Klácela.  Hš." 


XI. 

Národní  jednota  v  Brně  zakoupila  hlavně  pro  své  členy  českou 
mapu  Moravy  a  Slezska,  jejíž  zpeněžení  dosti  starostí  nadělalo  Helceletovi. 
K  tomu  vztahuje  se  počátek  listu  Hanušova,  jejž  psal  asi  v  lednu  1851. 
Té  doby  již  Němcová  dopisovala  si  s  Helceletem  z  podnětu  Klácelova, 
osobně  však  ještě  se  neznali.  Němcová  mluvila  poprvé  s  Helceletem 
dne  21.  května  1851  v  Brně,  kde  se  zastavila  jedouc  do  Uher.  V  bratrstvu 
Klácelově  měl  Hanuš  jméno  „Hynek^',  Helcelet  „Ivan".  Na  vysvětlenou 
poměruNěmcové  ku  Klácelovi  jsou  vedle  těchto  listů  Hanušových  vysoce 
zajímavý  listy  Němcové  na  Helceleta  a  Veroniku  Vrbíkovou,  jež  jsem. 
uveřejnil  v  „Časopise  Českého  Musea"  r.  1896. 

Hanuš  píše: 


')  Kalinovic, 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.   Jan   Helcelet.  173 

„Přece  jednou  dostalo  se  nám  knih  Jednoty,  t.  Koledy  a  mapy. 
Platili  jsme  každý  5  kr.  stř..  což  Ti  píšu,  byste  o  všech  okolnostech 
věděli,  které  bud  podporují,  buď  omezují  rozšíření  působnosti  Jednoty. 

Stran  článků  pro  Koledu  piš,  co  bys  měl  za  nejvhodnější  pro 
budoucí  rok;  vyberu  cosi  z  toho. 

Matice  vzala  mého  Štítného  ode  mne  k  vydávání;  jeť  však  tolik 
věcí  do  tisku  připravených  a  také  tolik  monopolistů,  že  sotva  ještě 
v  roce  1851.  na  světlo  ho/A  vyjde. i)  Prošlo  to  jednohlasně,  ač  Nebeský 
a  Celakovský  byli  posuzovateli;  Nebeský  namítal  arci.  že  prý  celý 
Štítný  by  se  měl  vydati  a  můj  rozbor  že  by  měl  k  tomu  se  připojiti 
jako  poznamenání.  Druzí  však  i  s  Celakovským  byli  pro  nezměněné 
vydání,  ku  kterému  se  posléze  i  Nebeský  přidal. 

Za  peníze,  ku  kterj-m  jsi  se  byl  nabízel,  děkuji  Ti  srdečně,  ač 
jich  zapotřebí  mám,  neb  vypůjčil  jsem  si  od  prefekta  60  zl.  a  doufám, 
že  čas  jimi  vj-stačím.  Naděje  má  na  povýšení  platu  se  rozplynula,  neb 
strčili  mi  starého  Macka  z  techniky  napřed,  tak  že  budu  na  drahný 
čas  nejmladším  professorem.  Vidíš,  co  to  za  slast  býti  nejmladším! 
Witz  a  Presl  jsou  povýšeni  a  já  teď  jediný  mladý  na  učilišti  nepovýšený. 
Však  jsem  přece  v  Praze,  a  to  oslazuje  vše  nepříjemné. 

Poslední  můj  list  jsi  tak  dalece  nepojal,  ježto  já  nejsem  proti 
sbratření  a  tím  méně  ještě  proti  sestření;  odporoval  jsem  úmyslnému 
toliko  hledání  bratří  a  sester  na  našem  sobeckém  světě,  nikoliv  proti 
přichytání  se  našlých.  Spojení  Klácela  a  Boženy  se  obdivuji,  ač  mu 
docela  nerozumím;  možná,  že  snad  proto,  že  mu  nerozumím,  docela 
se  obdivuji.  Těší  mne  velice,  že  Laura  a  Božena  tak  dobře  souhlasejí; 
ona  je  u  nás  již  jako  doma  a  na  místě  i'omantiky  vyjevilo  se  mezi 
námi,  t.  mezi  bratrem  Hynkem  a  sestrou  Boženou,  ustavičné  pokoušení 
a  satirické  vtipkování,  někdy  až  hanba. 

Tak  objektivní  ženštinu  jsem  nebyl  ještě  viděl,  a  až  ji  uvidíš, 
sfanfrníš  se  do  ní  docela.  Prožila  trpký  kus  živobytí  a  zkusila  asi 
dosti  trampot,  ba  dílem  i  sprostoty,  avšak  přece  si  zachovala  jemnost 
těla  i  duše.  Klácel  výborně  na  ni  působil  a  nepotřebí  u  ní  více  w- 
metati  pověr;  Klácel  všecky  pavučiny  duševní  již  odstranil,  a  ona  je 
s  Pánem  Bohem  tak  dobře  známa,  jako  Ty  a  já.  Skoda,  že  nemá 
jiného  manžela,  ba  lépe  by  bylo,  kdyby  neměla  vůbec  žádného.  Ale 
vid,  to  jsou  pia  desideria.  Až  se  ještě  jednou  narodíme,  budeme  — 
zase  tací. 

Klemeňa  je  tak,  jak  hj\a  již  dávno,  a  zdá  se,  že  nemoc  dokonce 
zdlouhavý  ráz  p.  doktora  Staňka  2)  na  sebe  byla  vzala;  den  co  den 
to  stejné,  vždy  stejná  vyžáblost.  Lotty  z  Berouna  psala,  že  teď  teprv 
pouta  svá  cítí;  až  do  podzimu  je  dlouhý  čas. 

Z  Vídně  nevím  nic,  dopisují  obyčejné  věci,  neb  jest  psaní  pod 
censurou  matky.  Mezi  Rózou  a  námi  panuje  vždy  ještě  napjetí  ne- 
přátelské,  a  nezdá   se,   že   toho  kájsi   bude   konec.    O  Marii   též   nic; 


1)  Vyšel  r.  1852. 

*)  t.  Dra.  Václava  Staňka,  přítele  Hanušova. 


174  Vincenc  Vávra: 


prefekt  se  vzdaluje  ode  dne  ke  dni  více  rodiny  té.  V  Jičíně  se  jim 
dosti  špatně,  t.  nepříjemně  daří,  a  tak  vůkol  a  vůkol  je  růženec  ne- 
příjemností; v  Praze  toliko  je  dobré  pivo. 

Mrzím  se,  že  nyní  páni  Češi  nechtí  vykládati  pivo  za  slovo 
původu  českého,  vydávajíce  je  za  institut  germánský. 

Sekcí  math.  je  nyní  oddělena  (mým  přičiněním)  od  filosofické, 
a  stojíme  teď  páni  filosofi  sami,  ale  jací!  V...  je  V...  pomatený,  nemaje 
ani  jednoto  jasného  pojmu,  paní  má  však  dosti  hezkou  a  blahý!  jen 
jedno  dítě.  Nad  V.  ..však  stojí  Leonhardi,  jediný  Němec  této  sekcí, 
potom  ještě  Čupr  a  Štorch;  též  Půrky  ně  přicházívá  někdy  a  risum 
teneatis  i  Zap,  neb  dopisuje  pilně  Denníku.  Toť  jsou  rázní  chlapíci!... 

Koubek  prý  dědil  14.000  a  složí  professuru,  tak  se  tlachá  v  Praze; 
skutečně  na  svátky  odejel  a  podnes  nepřišel.  Zamastil  sbírá  si  vy- 
svědčení od  magistrátu  a  hodlá  na  jaro  Brno  navštíviti  a  tam  se  usaditi. 
O  bradlech  Tvých  ani  zmínky  ještě.  Cekej  však  jako  na  království 
věčné.  Amen. 

Lístek  přiložený  odevzdej  s  pozdravením  Klácelovi." 

XII. 

List  tento,  psaný  dne  8.  února  1851,  zmiňuje  se  obšírně  o  Dru. 
Augustinu  Smetanovi,  sděluje  podrobnosti  zajímavé  pro  charakteristiku 
Smetanovu  i  Hanušovu;  proto  nevynechal  jsem  z  dopisu  nic. 

Dr.  Aug.  Smetana  narodil  se  v  Praze  1814  jako  syn  kostelníka 
u  sv.  Jindřicha.  Byl  neobyčejného  nadání  a  když  vystudoval  s  vy- 
znamenáním gymnasium,  vstoupil  do  řádu  křižovnického  s  červenou 
hvězdou.  Ka  kněze  byl  vysvěcen  r.  1837.,  r.  1841.  stal  se  doktorem 
filosofie,  jíž  věnoval  všechny  síly  svého  geniálního  ducha.  R.  1844. — 1847. 
zastával  Exnera  na  universitě  pražské.  Počátkem  roku  1850.  vystoupil 
z  katolické  církve  a  dne  23.  dubna  t.  r.  b^^l  z  ní  vyobcován.  Činnost 
jeho  v  oboru  filosofie  vylíčil  a  ocenil  Dr.  J.  Dastich  v  „Kroku"   1865. 

Dr.  Antonín  Springer  (nar.  1825  v  Praze)  do  r.  1850.  jako  jiní 
rodilí  Němci  oné  doby,  na  př.  básník  Egon  Ebert,  Alfred  Meissner, 
nebo  známý  žid  David  Kub,  byli  přízniví  snahám  našim  podporujíce 
je  slovem  i  písmem.  Než  jak  vzrůstala  moc  a  vážnost  naše,  tak  při- 
bývalo nám  i  nepřátel,  a  všichni  právě  čtyři  jmenovaní  naši  příznivci 
stali  se  nám  nebezpečnými  protivníky.  Springer,  bývalý  spolupracovník 
Riegrova  „Naučného  slovníku",  životopisec  Dra.  A.  Smetany,  napsal 
jsa  professorem  v  Bonne  známé  dílo  „Greschichte  Osterreichs",  nám 
úplně  nepřátelské.  Ještě  hůře  ovšem  proti  nám  si  vedl  bývalý  český 
žid,  David  Kuh,  ve  svém  „Tagesbote  aus  Bohmen". 

Hanuš  píše: 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  175 

Litovala  velice  Laura  Tebe,  Helcelete.  že  osud  novou  jednu  ratolest 
a  Tobě  milou  1)  Ti  odňal  a  že  takové  pohromy  s  dětmi  máš  i  dále. 
Zlobila  se  však  velmi  na  dopis  Tvůj,  že  muž  nesvědčí  do  čeledníku 
a  že  ženy  se  wpláčoti  z  takových  okolností.  Pykej,  pykej  nad  výrokem 
tímto,  ač  má  dosti  pravdy  do  sebe.  U  nás  je  vše  ve  starém  nepořádku; 
Klemeňa  má  co  den  horečku,  která  téměř  -j^  dne  zaujímá,  a  to  již 
13.  neděli!  Bojí  se  teď  lékaři  tuberkul  mozku  či  vodnatelnosti  a  ubezpečují, 
že  slunce  jarní  vše  přivede  do  pořádku.  Slunce  jarní  je  od  Prahy  ještě 
téměř  4  měsíce  vzdáleno.  Toť  útěcha!  Ka  místě  konsilií  přichází  ted 
Loschner  jako  ordinarius  . . . 

Za  bradla  jsi  mi  ještě  45  kr.  dlužen,  neb  Staněk  dal  je...  schválně 
přivésti,  a  sice  pro  Tebe  schválně,  potom  pro  Purkyni  a  posléze  pro 
Malého.''^)  Těch  krejcarů  však  nech,  až  přijde  příležitost.  Ze  se  cvičíš 
s  K.,s)  divím  se;  nebo  co  dává  -|-  a  —  dohromady?  Avšak  budiž  už, 
v  nouzi  Honza  dobrý.  —  Zamastil  zadal  již  v  Brně  prosbu  svou  o  přijetí 
a  hodlá  ku  konci  března  přijíti.  Na  bradla  svá  musíš  si  dáti  železných 
hřebíčků;  ty  nepřišly  z  venkova. 

Kde  Lottv  mešká,  nevím  sám;  když  píšu,  píšu  Griinwaldovům; 
že  je  „klugou  Elsou,"  toť  sám  vím  dobře,  ač  jsem,  jak  byla  u  nás, 
o  příčel  jeden  na  žebříku  Msky  k  ní  postoupil. 

Stran  Smetany  byl  to  rámus.  Arcibiskup  byl  dvakrát  u  něho, 
onf  ale  se  nepodal.  Arcibiskup  chtěl  býti  s  ním  sám,  k  tomu  však 
matka  nepřivolila  jsouc  hrdá,  že  zrodila  takového  syna.  Viděl  jsem 
Smetanu  dvě  hodiny  před  smrtí,  vj^padal  již  hrozně  a  byl  morfiem 
velmi  podrážděn.  Potom  ochabl  a  usnul. 

Universita  je  nyní  ve  vyšetřování,  proč  poslala  pedella*)  na  pohřeb 
a  proč  dala  zlatý  řetěz  doktorský  na  viiz.  Já  jsem  se  musil  včera 
u  rektora  zodpovídat  za  to,  že  jsem  nedal  kollegium  v  čas  pohřbu; 
nevím,  jak  to  ještě  dopadne.  Jsou  to  hanebnosti,  nech  ti  ti,  by  se  doktor 
a  děkan  slavně  pohřbil.  Bvloť  i  kněží  katolických  na  pohřbu,  i  sáni 
Šafařík  přišel.  Pedell  Toletý  nechtěl  jíti  za  vozem,  dokud  nebude  vy- 
kropena  mrtvola,  třeba  prý  i  od  protestantů,  a  když  ho  rodina  ujišťovala, 
že  nepřijde  nikdo,  udělal  sám  tři  velké  kříže,  potom  to  šlo.  Smetana 
tvrdil  před  Svarcenbergem,  že  není  osobního  boha  a  mimosvětného, 
z  čehož  povstaly  bajky  o  atheismu  v  novinách  roztroušené.  Dr.  Springer, 
jenž  ho  poslední  dny  neopouštěl,  píše  životopis  obšírný.  ísával  lidí  při 
pohřbu  byl  ohromný,  celý  koňský  trh  nacpán.  —  Psaní  na  Klácela 
beztoho  si  přečteš,  nebude  tedy  potřebí  zvláště  psáti  o  věcech  v  něm 
podaných.  Vysvětlíš  snad  mnohé  Klácelovi  o  mém  jednání,  co  mu 
snad  je  podivno. 

Ze  bych  byl    pochvtil  vlastnosti  Boženiny  úplně,    netvrdím  ještě, 
a  zdá  se  mi  někdy,  že  miluji  v  ní,  co  by  se  dalo  v  jiných  okolnostech 

•)  nejmladší  dcerušku,  Olgu. 

2)  J.  Malýpetr,  učitel  tělocviku  v  Praze,  zemřelý  1899. 

^)  patrně  s  Klácelem. 

*)  Smetana  zemřel  30.  ledna;  pochován  byl  na  evang.  hřbitově  v  Karlině. 


176  Vincenc  Vávra:  Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet. 

příznivějších  z  ní  vyvésti.  Není  v  manželství  šťastna,  toť  jisto,  to  však 
není    nic    neobyčejného.    Hezká   je   ještě    a  byla  asi   hezká   nad    míru. 

Bratránek  mi  psal.  co  tomu  říkáš?  Já  neodepsal  ještě  a  nevím 
ještě,  pňjde-li  to  a  má-li  jíti.  Zapová  Ti  prý  zapošle  cosi  z  Haliče; 
budou-li  to  však  hatlaniny  jako  vloni,  odlož  to;  měl  jsem  ji  za  vzdělanější 
a  zhrozil  jsem  se  jejích  Huculů.^)  Neměli  jste  takových  věcí  přijímati. 

Koleda  kdyby  bývala  u  menších  prodavačů  v  Praze,  byla  by  se 
ještě  více  odprodala,  v  knihkupectví  zůstalo  něco  ležet;  jak  by  se  to 
mělo  zavésti,  aby  se  to  dostalo  kramářům,  nevím.  Ani  ňpot  -)  ani  spolek  ^) 
nedostali  slova  od  Vás,  já  jsem  obdržel  Koledu  a  mapu,  jak  jsem  Ti 
oznámil,  v  psaní,  bezpochyby  ztraceném  či  zachyceném  na  poště. 

Jestliže  by  to  s  Bušákem  a  Ehrlichem*)  jaksi  nešlo,  uvážu  se  rád 
v  rozdávání,  nemáte-li  nikoho  jiného,  nebo  to  vadí  hrozně.  U  Ebrlicha 
leží  několik  knih  od  Vás,  avšak  adresy  jsou  jiné  než  na  Špota  a  spolek, 
a  Ehrlich  nerozesýlá  ničeho.  Co  pak,  Helcelete,  konečně  uděláme 
s  mapami?  Kolik  jich  máš?  Co  pak,  kdyby  se  připojily  ke  Koledě? 
Snad  bych  je  měl  v  Praze  prodat,  i  třeba  za  nízký  peníz,  ač  jich  je 
škoda  dosti.  Těch,  co  jsem  dostal  nazpět  od  Winikera,^)  je  mnoho 
pomazaných  a  porouchaných  tak,  že  nejsou  více  k  potřebě.  Počtů  ještě 
nesložil  ani  z  nich  ani  z  mé  Kulturgeschichte.  Půjdeš-li  jednou  okolo 
bývalého  sklepa  Wimmerova,^)  poptej  se  laskavě,  zda-li  po  kridě  ještě 
něco  na  mne  přišlo;  mámť  právo  vybrati  knih  asi  za  40  zl.  stř. 

Nevím,  psal-li  jsem  již,  že  Matice  přijala  můj  Rozbor  filosofie 
Štítného,  ač  před  počátkem  nového  roku  1852  sotva  vyjde.  Universita 
chystá  nyní  nového  či  vlastně  jiného  Štítného  k  tisku. 

Piš  mi  brzo  o  Boženě  a  mnoho. 

^2-  Boženě  bylo  včera  lépe,  dnes  však  je  zase  hůř;  Čejka  má 
to  nyní  za  obyčejnou  zimnici  chladnou.  leh  kenne  dir,  Spiegelberg!  — 
Ruka,  jež  tenkrát  korrigovala  Koledu  na  malé  ceduli,  byla  Lepařova. 
Ty's  ji  nepoznal?" 

')  Národopisný  článek  Zapové  v  I.  ročníku  »Kole(iy«. 

'■'}  Dr.  Jan,  lékař  a  professor  university  pražské. 

3)  t.  řečnický. 

*)  °)  firma  knihkupecká  v  Brně. 

*)  bývalá  finna  knihkupecká  v  Brně. 


^^ 


Dr.  Alois  Musil:  Církevní  věci  v  Sýrii.  177 

Církevní  věci  v  Sýrii. 

Dr.  Alois  Musil. 
Neštoriani. 

Nikdo  nesměl  bývati  v  městě,  nýbrž  všichni  žáci  bývali  pospolu 
ve  škole,  v  různvcb  světnicích,  z  nichž  každá  měla  svého  dozorce 
roš  mlito,  který  měl  mezi  spolužáky  přednost. 

V  téže  světnici  studovali  i  jedli  všichni  pohromadě,  a  bylo  za- 
kázáno stravovati  se  po  hospodách  nebo  zahradách.  Byl-li  kdo  pozván, 
mohl  za  dne  pojísti  občas  i  ve  městě,  ale  k  večeři  nesměl  jíti  leda 
se  zvláštním  dovolením  představeného,   sice   byl   beze  všeho   vyloučen. 

Proti  trestu  uloženému  od  správy  školy  nebylo  odvolání  leda 
k  biskupovi.  Kdo  by  se  trestu  nepodrobil  nebo  se  odvolal  k  světskému 
soudu,  byl  okamžitě  vyhnán.  Podobně  nesměl  na  svého  spolužáka 
žalovati  —  bez  výslovného  dovolení  od  představeného  —  světskému 
soudu,  neboť  škola  měla  vlastní  od  světských  úřadu  nezávislou  pravo- 
moc, která  se  vztahovala  i  na  závět  žáků,  tak  že  byla  závět  neplatná, 
nebyl-li  přítomen  představený  s  několika  bratřími.  Umírající  žák  byl 
povinen  odkázati  část  svého  majetku  škole. 

O  nemocného  se  starali  spolužáci  obývající  touž  světnici,  a  když 
později  zařízena  zvláštní  nemocnice,  ustanoven  v  ní  dozorce,  jenž  měl 
o  nemocné  pečovati  s  celou  účinnou  láskou,  jinak  mu  bylo  vše  za- 
baveno a  nejen  že   byl  vyloučen  ze  školy,  nýbrž  vypovězen  i  z  města. 

Škola  měla  též  vlastního  lékaře,  který  však  příliš  dobře  na 
chovance  nepůsobil,    neboť  jim   byl  zakázán  veškeren  styk  s  lékařem. 

Každý  žák  byl  povinen  slíbiti,  že  se  po  dobu  studií  neožení. 
Kdo  se  proti  tomuto  slibu  provinil,  byl  vyloučen.  Na  koho  se  proneslo, 
že  má  důvěrné  známosti  s  osobami  druhého  pohlaví,  vyloučen  ze  školy 
a  vyobcován  z  města.  —  Udavačům  se  nepřálo.  Kdo  donesl  něco  před- 
stavenému na  svého  spolužáka,  aniž  mohl  pravdivost  svého  udání 
svědky  dotvrditi,  byl  vyloučen  a  z  města  vyhnán  jako  bezectný. 

Aby  se  Kšili  od  jiných,  nosili  žáci  tonsuru,  střihali  vlasy  a  nosili 
vždy  slušný  šat.  Vousů  neholili,  což  jest  dosud  zvykem  na  východě, 
kde  se  oholí  brada  pouze  knězi  suspendovanému. 

Přísně  bylo  zakázáno  vkročiti  do  dívčích  škol  nebo  ženských 
klášterů,  jak  ve  městě  tak  i  jinde  v  zemi.  a  kdo  byl  přistižen,  že  déle 
hovořil  s  ženskou,  byl  bez  milosti  na  vždy  vyloučen  a  z  Nisibi  vyhnán,  i) 

1)  Srv.  /.  Guidi,  Konůně  ďeskůló  kadištó  dnisibin  mdintó.  »Gioniale  della  Societa 
Asiatica  Italiana«.  IV.   169 — 195  passim. 

Hlídka  12 


Dr.  Alois  MrsiL: 


Tato  přísná  kázeň  nemálo  pokroku  ve  vědách  prospívala  a  svědči 
o  bystrém  důmyslu  v^'chovatelském,  jenž  ctce  mysl  žáků  co  nejvíce 
na  předmět  studií  soustřediti  a  zamezuje  pokud  možno  vse.  co  by 
mohlo  mysl  rozptylovati. 

Pokud  kázeň  zachovávána,  nesla  škola  nejkrásnější  ovoce.  Slavní 
učenci,  o  nichž  dříve  byla  zmínka,  byli  po  většině  žáky  této  školy, 
a  veliká  zachovaná  literatura  svědčí  nejlépe  o  spisovatelské  činnosti 
Kestorianův. 

Z  ]ísisibi  šířila  se  osvěta  nejen  po  říši  perské,  ale  též  mono- 
fysitští  a  monotheletští  Syřané  čerpali  z  hluboké  zdejší  studnice  a 
védychtiví  a  nadaní  Arabové  děkují  svým  sjTským  křesťanským  uči- 
telům za  celé  své  písemnictvo.  Až  v  daleké  Indii  nalézáme  stopy  vlivu 
školy  nisibenské. 

Škola  bardadská  založená  r.  837.  byla  vlastně  dcerou  a  pokračo- 
vatelkou  školy  nisibenské  v  jiném  ovšem  semitském  nářečí  a  v  jiném 
též  duchu. 

Arabština  příbuzná  syrštině  jak  původem  tak  tehdejším  písmem 
opanovala  východ,  a  syrština  zůstala  pouze  řečí  obřadní  a  vědeckou 
pro  obory  ryze  křesťanské.  Jako  jazyk  obcovací  vyhynula  skoro  úplně, 
ale  jako  jazyk  posvátný  rozšířila  a  udržela  se  i  mezi  nestorianskými 
Peršany  a  Indy,  jimž  se  pouze  evangelium  předčítá  v  řeči  mateřské. 
V  syrštině  též  psáno  o  předmětech  sv.  víry,  a  bylo  v  ní  psáno  mnoho, 
ale  díla  pozdější  nemají  již  oné  lehké  pružnosti  a  jasnosti,  ba  vidíme, 
že  mnozí  pozdější  spisovatelé  mnohým  slovům  ani  nerozumějí. 

VHv  arabský  od  10.  století  jeví  se  zaváděním  rýmů,  čímž  pře- 
stává u  Sýrů  pravé  básnictví  a  nastává  doba  veršovnictví.  Na  úkor 
myšlenky  vyhledává  spisovatel  všeliké  hříčky  slovní,  zavádí  různé 
stavby  veršů,  ba  snaží  se  v  každé  sloze  vynecháním  některých  slov 
a  písmen  podati  jinou  slohu  samostatnou,  čehož  důkazů  máme  mnoho 
v  'Ebedješu'ově:  Pardiso  da'den.i) 

"Ebedješu',  metropolita  mhílo  ze  Sůby(t  1318)  pokládá  se  po 
sv.  Efrémovi  za  nejlepšího  a  nejplodnějšího  spisovatele  Syřanův.  Z  pře- 
četných jeho  spisů  nejpamátnější  jsou  pro  nás  Dějiny  literatury 
Syrské,  vlastně  pouhý  výpočet  spisovatelův  a  jich  děl, 2)  které 
Assemani  vykládá  a  doplňuj  e.^) 

*)  Výběr  vydal  Gismondi  S.  J.,  Paradis  de  l'Éden. 

^)  Mimró  da'bedješíi'  metrifúlitó  dasůbó  Avdármenijá  dit  beh  menjouó  dkulhíin 
ktobé  'idotnojé. 

s)  Assemani,  Bibl.  Orient.  III.  I.  3  —  362. 


Církevní  věci  v  Svrii.  1 79 


Neméně  důležito  jest  pojednání  o  pravé  víře:  Kniha  o  Perle, 
Ktobo  dmargonito,  kde  jedná  postupně  I.  O  Bohu.  11.  O  Stvoření, 
III.  O  Vykoupení.  IV.  O  Svátostech,  V.  O  tom,  co  patří  k  budoucímu 
životu  (ďal  'olamO  ďtid  mbadkon).  Vykládá-li  v  tomto  díle  věro-  a 
mravouku  nestorianskou,  určuje  jejich  církevní  právo  a  kázeň  ve 
Sbírce   Synodálních   nařízení  kťinošo   fosikojo  dkonuně  sfmodiki.i) 

Aby  obhájil  syrštinu  proti  výtkám  arabských  spisovatelů,  že  jest 
chudá,  neohebná  a  naprosto  neschopna  vytvořiti  dílo  jako  proslavené 
Makámát  el-haríri.  dekadenční,  nejasnou  hříčku  z  úpadku  poesie  arabské, 
napsal  'Ebedješu'  veršované  dílo  Edenský  ráj,  Par  dis  6  da'den. 
kde  se  nejlépe  jeví  úpadek  syrské  literatury. 

Pachtě  se  po  slovech,  tvarem  podobných,  ale  významem  různých, 
po  nápadných  obratech  a  cizím  slohu,  tvoří  si  nová  slova  nebo  pokládá 
za  původní  syrská  rčení  poklesky  starých  opisovatelův  a  píše  tak  ne- 
jasně, že  sám  přičiňuje  na  mnoha  místech  výklad. 

Jeho  příkladem  se  řídili  mnozí  pozdější  spisovatelé,  a  neznámá, 
nesyrská  slova  a  rčení  se  těšila  takové  oblibě,  že  byla  sebrána  ve 
slovník,  o  čemž  nám  podává  důkaz  slovník  Bar^Aliho  nebo  Bar  Bahlula. 

Z  podaného  náčrtku  zřejmo,  že  se  Nestonáni  pilně  obírali  pí- 
semnictvím a  velikou  věnovali  péči  svému  jazyku.  Zvláště  když  poznali, 
že  přestává  býti  syrština  jazykem  živým,  snažili  se  zachrániti,  co  se 
zachrániti  dalo,  aby  aspoň  věděli,  jak  vyslovovati  jazyk  mrtvý.  V  této 
věci  si  počínali  jinak  než  Jakobité. 

Roztržka  náboženská  zavinila  též  odloučenost  v  písemnictví,  a 
společné  piivodně  všem  Syřanům  spisovné  nářečí  edessenské  přirozeně 
víc  a  více  podléhalo  různým  dialektům  při  Tigridu,  mluvnickým  názorům 
školy  nisibenské,  a  ustálilo  se  konečné  ve  spisovné  řeči  nestorianské, 
která  se  liší  od  západní,  jakobitské  jak  písmem  tak  výslovností  a 
mnohdy  i  mluvnickou  stavbou. 

Nestoriani  si  zachovali  starší  písmo,  které  se  značně  blíží  původ- 
.nímu  Estrangelo  (axcyyóXr;),  kdežto  západní  užívají  písma  Serto,  známého 
z  našich  syrských  učebnic.  Zachovávají  správně  výslovnost  begadkefat, 
kterou  Jakobité  opomíjejí.  Mají  temnější  výslovnost  samohlásek,  stahují 
dvojhlásky,  tak  že  jest  dosti  nesnadno  jim  porozuměti.  Tak  na  př.  zní 
'Ebedješů'  u  Nestorianů:  ^Avdišo'. 

Kdežto  západní  Syřané  zavedli  pro  hlavní  zvuky  samohláskové 
značky  řeckým  samohláskám  podobné,  mají  Nestoriani  znaménka  i  pro 


')  Assemani,  1.  c.   352  —  359. 

12* 


180  Dr.  Alois  Musil: 


jemnější  odstíny  samohlásek,  na  př.  á.  a,  e,  6,  i,  I,  O,  o.  Znaménka  tato 
sestávají  z  teček  různým  způsobem  pod  nebo  nad  souhláskou  položených, 
které  jsou  pouhým  vývojem  nejstarších  dvou  bodů  v,  určujících  sou- 
hlásku se  samohláskou  (stojí-lí  nad  ní)  nebo   bez  samohlásky  (pod  ní). 

V  důkladnějších  mluvnicích  syrských  se  teď  obojí  značky  spojují 
a  tak  vzájemně  doplňují. i) 

Spíše  než  pojednáme  o  liturgii  nestorianské.  třeba  při- 
pomenouti, že  byly  na  východě  dvě  původní  liturgie  I.  svatého 
Jakuba  (západní),  II.  sv.  apoštolův  Adí  a  Agi  (východní). 

I.  Z  původní  liturgie  sv.  Jakuba,  jak  jsme  ji  shora  poznali,  se 
vytvořily  veškeré  ostatní  nynější  liturgie  východní,  a  sice: 

1.  Eecké  a)  sv.  Basilia,  h)  sv.  Jana  Zlatoústého. 

2.  Jakobitské  (syrsko-monofysitské)  počtem  na  38. 

3.  Nestorianská,  zvaná  liturgií  Nestoriovou. 

Liturgie  arménská  jest  částečně  odvozena  z  řecké  liturgie  sv.  Basilia 
a  liturgie  maronitská  jest  totožná  s  liturgií  jakobitskou. 

n.  Ve  východních  krajinách  Sýrie,  v  Mesopotamii  a  Persii  bylo 
užíváno  původní,  staré  liturgie  sv.  apoštolův  Adí  a  Agi,  která 
zkrácena  a  pozměněna  od  učitelů  nestorianských  dostala  jméno 
liturgie  Theodora  Mopsuestijskéh o,^)  a  spojuje  liturgii  svatého 
Jakoba  s  liurgií  sv.  apoštolů. 

Eečené  sloužiž  za  přehled  všech  liturgií  východních, 
o  nichž  budeme  postupně  hovořiti. 

Nestorianšti  učitelé,  kteří  Antiochii  opustili  a  v  říši  perské  ochrany 
hledali,  přinesli  sebou  přepracovanou  liturgii  sv.  Jakuba,  ale  našli  v  zemi 
jinou,  starou  liturgii,  která  byla  připisována  sv.  věrozvěstům  Adi 
a  Agi.  Tato  byla  všeobecně  zavedena,  i  nemohli  jí  vykořeniti,  užívali 
však  vedle  ní  liturgie,  které  počali  říkati  Nestoriova.  Do  syrštiny  ji 
přeložil  učený  žák  Narsajův,  pozdější  patriarcha  Mar  Aba  (536),  kterému 
ostatně  přičítá  se  též  zkrácení  liturgie  sv.  apoštolů  v  liturgii  Theodora 
Mopsuestijského.^)  Ze  jest  liturgie  Nestoriova  ze  společného  pramene 
východních  liturgií,  je  zřejmo,  srovnám e-li  ji  s  liturgií  cařihradskou,  že 
pak  je  starší  než  r.  431  jest  jisto,  neboť  po  onom  roce  by  nebyli 
Nestoriani  od  nenáviděných  Éeků  ničeho  přijali.*) 


1)  Srv.  XbídeJce,  Kurzgefasste  syrische  Grammatik.   2.  vyd.   1898. 

2)  Neale,  A  history  of  the  Holý  Eastern  Chiirch.  I.  317 — 355.  —  Danielis,  Codex 
liturgicus  IV.  p.  40 — 41. 

s)  Assemani,  1.  c.  III.   I.  p.   75. —  Wright,   Syriac  literatuře.  2.  vyd.  str.  117. 
*)  Neale,  A  history  of  the  Holý  Eastern  Church.  Pars  I.  General-Introduetion,  319. 


Církevní  věci  v  Svrii.  181 


Liturgie  sv.  apoštolů  Adi  a  Agi  jest  úplně  samostatná.  Spisovatelé 
nestorianští  vykládají,  že  byl  sv.  Adi  učeníkem  Krista  Pána  a  od 
sv.  Jakuba  vyslán  do  Mesopotamie  hlásat  slova  Božího.  Jeho  žáky 
byli  sv.  Marin  a  sv.  Agi.  kteiý  sepsal  liturgii  svého  mistra. ^j 

Skládá  se  ze  dvou  části;  přípravy  a  vlastní  oběti.  Celá  část 
přípravná  koná  se  na  stole  v  severní  apsidě.  Kněz  zanotí 
„Sláva  Bohu"  a  Otčenáš  a  následují  modlitby  za  odpuštění  hříchů. 
Na  to  přináší  kadidlo,  čte  z  Písma  sv.  a  modh  se  pokorně  ku  sv.  apo- 
štolovi, by  byl  omilostněn  předčítati  sv.  evangelium.  Když  bylo  slovo 
Boží  přečteno,  vybídne  všechny"  nekřtěné  k  odchodu  a  počíná  vlastní  obět. 

Jáhen  přináší  misku  s  chlebem  a  kalich  s  vínem  na  oltář. 

Užívají  kvašeného  chleba,  který  připravují  z  čisté  mouky,  do  níž 
se  přidává  sůl,  olivový  olej  a  tři  kapky  vody.  Chléb  má  býti  čerstvý, 
připravený  od  hodných  osob  ku  každé  mši  sv.  Berou  nejméně  dva 
chleby,  neboť  má  při  mši  sv.  přijímati  nejen  kněz,  ale  též  jáhen,  bez 
něhož  kněz  obětovati  nesmí. 

Víno  bývá  přirozené,  obyčejně  červené.  Přilévají  polovici,  ba  až 
tři  díly  vody,  poněvadž  prý  jest  východní  víno  tak  silné,  že  zůstane 
ještě  i  po  tom  vínem.  Ostatně  v  takovém  poměru  se  přilévá  vody 
do  vína  na  východě  všeobecně  při  stole.-) 

Teprv  teď  opouští  kněz  postranní  stůl  a  ubírá  se  k  oltáři,  před 
nímž  se  třikrát  hluboce  pokloní  a  políbí  oltář  u  prostřed,  pak  v  právo 
i  v  levo.  Prosí  všechny  přítomné  za  přímlu^n^i.  aby  mohl  řádně  v^^konati 
posvátný  úkol  svůj,  načež  říká  různé  modlitby.  K  lidu  se  obrací  slov}": 
„Pokoj  s  vámi,"  načež  mu  odpovídají:  „S  tebou  i  s  duchem  tvým" 
a  udělují  si  vzájemně  mužové  s  muži  polibek  pokoje  se  .slov}^:  „Za 
všechny  katolíky"   s  odpovědí:  „Vyznávejme,  prosme,  orodujme!" 

Když  byl  kněz  poříkal  dvě  modlitby  za  pozornost  a  pokoru,  volá 
jáhen  k  lidu:  Bedlivě  a  pozorně,  načež  kněz  odhaluje  větší  záclonu, 
kterou  miska  s  chlebem  a  v  menší  velům  zahalený  kalich  s  vínem 
jsou  přikryty. 

Jáhen  mu  podává  kadidlo,  které  žehná,  řka:  „Milost  Pána  našeho 
Ježíše  Krista,  láska  Boží  a  účastenství  na  Duchu  svatém  budiž  s  námi 
všemi  nyní ..." 

Žehná  též  obětní  dary.  Lid  odpoví:   „Amen". 


1)  Renaudot,  Liturgiarum  Collectio,  II.  ]>.  592. 

2)  Srv.  Nařízení  patriarchy  Ješíťjaba  Hadjabojó  (kolem   r.  900.)  v  Assemani,  Bibl. 
Orient.  III.  I.  p.  242,  243,   251. 


182  Dr.  Alois  MrsiL: 


Kněz  vybízí  lid:  „Pozdvihněte  myslí  svých  I"  „Jsouť  k  Tobě.  Bože 
Abrahamův,  Isakův  a  Israelův.  králi  slavný." 

„Obět  se  přináší  Hospodinu,  Pánu  všech."  „Což  slušno  a  spra- 
vedlivo  jest."   „Pán  s  vámi." 

Teprv  teď  vkládá  kadidlo,  ponechá  kaditelnici  jáhnovi  a  vkládá 
modlitby  za  milost  Boží,  při  čemž  říká  tiše  modlitbu  naší  praefaci 
podobnou.  Kásleduje  nejbližší  příprava  ku  proměňování,  a  tajemné 
vzývání  Ducha  sv.:  „Přijdiž,  Hospodine,  Tvůj  Duch  svatý  spociniž 
na  této  oběti  sluhů  Tvých,  požehnej  a  posvětiž  ji . . ." 

Žehná  dary,  klání  se  až  k  zemi,  líbá  třikráte  oltář,  modlí  se  za 
pokoj  a  svornost  a  okuřuje  celý  oltář.  Povzbudiv  vzletnými  slovy  sebe 
nehodného,  skládá  křížem  ruce  na  prsa  a  políbiv  oltář,  chápe  oběma 
rukama  chléb  proměňuje  a  dí:  Toto  je  tělo  mé,  které  se  vám  láme 
na  odpuštění  hříchů . . .  atd —  a  podobně  proměňuje  též  víno.  Děkuje 
Hospodinu,  líbá  nejsv.  Tělo  Páně  ve  způsobe  kříže,  aniž  by  se  ho  rty 
dotknul,  a  velebí  dobrotu  a  slávu  Boží. 

Na  to  láme  oběma  rukama  sv.  hostii,  levou  polovici  pokládá  na 
misku,  pravou  namáčí  s  polovice  do  nejsv.  Krve  Páně,  a  požehnav  jí 
část  na  misce  ležící,  spojí  obě  pospolu.  Žehná  palcem  oba  díly  od  dola, 
a  vylomiv  z  dílu  v  nejsv.  Krvi  Páně  namočeného  malou  částku,  vpustí 
ji  do  kalicha.  Skloniv  se  čelem  k  zemi,  žehná  jáhny  na  čele  a  rozlamuje 
Tělo  Páně  na  malé  částk}^  ku  sv.  přijímání. 

Zanotiv  hlasitě  „Otčenáš",  modh  se  s  lidem  a  pozdvihuje  oběma 
rukama  nejsv.  Tělo  i  Krev  Páně,  volá:  „Svaté  svatým  patří  v  doko- 
nalosti", načež  lid  odpovídá:  „Jeden  Otec  Svatý,  jeden  Svatý  Syn,  jeden 
Duch  Svatý.  Sláva  Otci  i  Synu  i  Duchu  Svatému  na  věky  věků  v.  Amen." 

Kněz  přijímá  a  přijímati  dává  a  poděkovav  Pánu,  končí  mši  sv.^) 

Liturgie  sv.  apoštolů  jest  velmi  stará,  neboť  jest  velmi  jednoduchá 
a  modlitby  patřící  k  vlastní  oběti  jsou  tak  prosty  a  jasný  jako  všechny 
památky  z  prvých  dob  církve  svaté.  Pamětihodno  jest,  že  se  děje 
tajemné  vzývání  Ducha  svatého  před  proměňováním  a  slovy  mnohem 
jasnějšími  než  v  liturgiích  od  sv.  Jakuba  odvozovaných,  kde  je  vždy 
až  po  proměňování  a  zahaleno  ve  slova,  jichž  smyslu  těžko  náležitě 
porozuměti.  Dále  máme  v  naší  liturgii  dvojí  lámání  sv.  hostie,  původně 
na  dva  díly,  na  to  na  neurčitý  počet  částek  dle  potřeby. 

V  celé  liturgii,  ba  ani  v  zkráceném  vydání,  které  nese  jméno 
liturgie  Theodora  Mopsuestijského,^)  není  ani  jediného  místa  zavánějícího 

<)  Danielis,  Codex  liturg.  IV.  p.  1 71-  193.  —  Renaudot,  Liturg.  collect.  II.  578—610. 
2)  Renaudot,  Liturg.  coll.  II.  p.   610-619. 


Církevní  věci  v  Svrii.  183 


Nestorianismem,  což  jest  novenu  důkazem  její  starobylosti,  neboť  taková 
iiž  byla  po  roce  431.  k  této  liturgii  vážnost,  že  do  ní  nemohli  ani 
bludařští  učitelé  nic  vpašovati,  a  tak  zůstal  Nestorianismus  pouze  na 
povrchu,  byl  skořápkou,  jádro  zůstalo  zdravé  katolické. 

O  třetí  liturgii  Nestorianů,  zavedené  po  roce  431.  od  učitelů 
z  Antiochie  přišlých  a  pojmenované  liturgií  Nestoriovou  nebudeme  se 
zvláště  šířiti,  neboť  je  to  pouze  syrsky  upravená  liturgie  církve  řecké, 
o  níž  promluvíme  později. i) 

Ostatně  není  ani  v  této  liturgii  bludných  míst,  leda  nejasná  věta 
v  praefaci.  která  —  ač  správný  výklad  připouští  —  přece  v  ústech 
Nestorianských  učitelů  jiný  má  význam.-) 

Jak  Nestor iani  po  čtení  sv.  evangelia  při  mši  svaté 
kázali  a  káží,  poznáme  z  následující  ukázky,  vyňaté  z  knihy  patri- 
archy Eliáše  III.  (t  1190 »). 

Ve  jménu  Boha  Milosrdného,  Milostivého! 

Homilie  o  Maří  Magdaleně  a  řšimonu  Fariseji,  přednesena  v  neděli 
druhou  sv.  apoštolů. 

Chvála  Bohu,  jenž  zanítil  srdce  kajicníkův  ohněm  svého  milo- 
srdenství a  odstranil  z  rozumu  hříšníků  temnotu  provinění,  tak  že 
ozřejměly  stopy  Jeho  milosti.  Seslal  déšť  odpuštění  na  srdce  pokorných 
z  mračen  svého  smilování!  Dal  vypučeti  stromům  šlechetných  skutků 
v  nitru  těch,  kdož  se  pokořili  ku  slávě  své  velebnosti  a  důkazu 
své  moudrosti. 

Chvalme  Ho  tím  spíše,  poněvadž  se  bojíme  vznětu  Jeho  hněvu 
a  zasažení  Jeho  kázně. 

Děkujme  Jemu,  jak  děkovali  vyznavači  vyhlašujíce  Jeho  dobrodiní 
a  velebnou  moc. 

O  věřící! 

Spadne-li  dubnový  déšť  na  zemi,  vypučí  z  jejího  nitra  květiny. 
Osvěžuje-li  severní  vítr  stromy,  obsypou  se  jejich  ratolístky  plody. 
►Spočine-li  milosrdenství  Boží  na  hříšnících,  přivede  je  na  chodník 
spásy,  a  zasvitne-li  světlo  lítosti  ve  svědomí  hříšníkově,  odvede  jej 
s  cesty  zkázy. 

Dotkl  se  dnes  vašeho  sluchu  příběh  o  Maří  Magdaleně  a  Simonu 
Fariseu,  jak  jej  vykládá  nebeský  učenník  Lukáš  řečí  jistou  a  prostou 

>)  Renaudot,  1.  c.  620—642. 
■^)  Benaudot,  1.  c.  572,   657. 

^)  Přeloženo  z  rukopisu  university  bajrňtské  (15.  stol.  str.  86  n.)  Abu-1-lialimi 
l)ni-l-liaditi,  at-tarágimu-1-naaranijjatu . 


184  Dr.  Alois  Musil: 


Pozorujte  milosrdenství  Vykupitelovo,  nad  něž  není  hojnějšího, 
pozorujte  výron  Jeho  péče  o  hříšníky,  nad  niž  není  opravdovější 
ani  usilovnější. 

Vrací  se  hříšnice  z  bludných  toulek  a  zakotvila  lod  své  naděje 
v  přístave  svatém  a  u  břehu  dobrých  skutků.  Koztrhla  na  sobě  šat 
hříchův  a  provin.  Svrhla  se  svého  srdce  břímě  vin  a  pokleskův.  Určila 
si  pevně,  že  se  Jjude  káti  a  že  vkročí  do  stanů  poslušnosti  z  úhoru 
neposlušnosti  a  proviny.  Dostaví  se  do  obydK  Fariseova  a  zpozoruje 
závojem  lidskosti  světlo  Boží.  Sklání  se  před  Ním  jako  květina  uvadlá, 
jako  ratolest  uschlá. 

Přichází  jako  zraněná,  potřísněná  krví,  jejíž  tělo  zasáhl  meč 
nebo  kopí. 

Upřel  na  ni  Svůj  zrak,  zazářil  a  ve  výrazu  Jeho  tváře  zazářil 
paprsek  spokojenosti.  I  pochopila  z  jasnosti  Jeho  obličeje,  že  dosáhla 
cíle  její  touha  a  mocná  naděje  atd. 

Tímto  slohem  jest  provedena  celá  homilie.  Liší  se  sice  stavbou 
od  našich,  ale  bohatstvím  myšlenek  jistě  ani  nejlepším  našim  vzorům 
nezadá. 

S  obřady  mše  sv.  úzce  souvisí  též  obřady  ostatních  svatých  a 
posvátných  úkonův. 

Přívrženci  Nestorianismu  našli  po  roce  431.  v  Mesopotamii 
též  starodávné,  od  řeckých  odchylné  obřady  při  svat^-ch 
svátostech  a  nemohli  ani  do  těchto  zanésti  nového 
bludu.  Při  výkladě  různých  obřadův  ovšem  přiměšovali  své  chybné 
názory,  ale  obřady  samy  zůstaly  netknuty,  sic  by  se  byl  lid,  který 
již  za  tehdejších  pohnutých  dob  úzkosthvě  střežil  odkazu  odtců,  hned 
proti  tomu  ozval.  Důkazem  našich  slov  jsou  původní  Pontificale  a 
Rituále,  z  jejichž  obsahu  ostatně  též  patrno,  že  nebylo  a  dosud  není 
u  Nestorianův  určitého  pojmu  o  svátostech. 

Vehký  spisovatel,  metropolita  'Ebedješú'  tvrdí  sice  ve  vzpo- 
menutém díle  Ktobo  dmargonito  podobně  jako  patriarcha  Timotheus  II. 
(f  1317  1),  že  je  sedmero  svátostí,  ale  oba  se  různí  při  vypočítávání. 2) 
Můžeme  sice  po  příkladu  Assemanově  (Bibl.  Orient.  III.  II.  241 — 337) 
dokázati  z  rituále  obřadních  knih  nestorianských,  že  mají  sedmero 
svátostí  totožných  s  našimi,  ale  lépe  řekněme,  že  jsou  u  nich 
veškeré  od  Krista  Pána  ustanovené  a  od  církve  svaté 
uznané    svátosti    jako    v    zárodku,    aniž    by    se    byly    tak 

1)  Ktobó  ďelolto  šba'  dró'zé  'idůtnojě  —  v  Assemani  B.  O.  III.  I.  572. 
*)  Srv.  Assemani,  1.  c.  p.  352  —  359  a  p.  567. 


Církevní  věci  v  Svrii.  185 


jasně  roztřídily  a  objasnily  jako  u  nás.  Odštěpila  se  ratolest 
brzy  od  kmene  a  neměla  životní  síly  k  samostatnému  rozvoji. 

Myslíme,  že  posloužíme  nejlépe  utvoření  samostatného  úsudku 
o  nestorianskýcli  svátostech  a  obřadech,  uvedeme-li  obsah  starého 
nestorianského  Pontificale  a  Rituále,  nalézajícího  se  ve  Vatikánské 
knihovně  (CCCVI,  A.  49). 

Rukopis  rozdělen  na  tři  díly.  I.  díl  obsahuje: 

I.  Posvěcení  oltáře  chrismatem  nebo  bez  něho. 

2. — 10.  Různé  obřady  při  svěcení  lektorů,  podjáhnův  a  jáhnů. 
Svěcení  na  kněze,  na  biskupa,  obřady  při  svěcení  na  biskupa  konané 
od  patriarchy-katholika,  svěcení  patriarchy,  pořad  patriarchův  okrsku 
zemského,  obřady  při  oblékání  roucha  klášterního,  při  svěcení  na  před- 
staveného kláštera,  na  arcijáhna. 

II.  Rozhřešení  kněze  od  suspense. 

12.  Rozhřešení  laikův  od  interdiktu  a  exkomunikace. 

13.  Modlitba  nad  energumenem. 

14.  Modlitba  nad  nemocným. 

v 

15.  Žehnání  obilí. 

16.  Vkládání  rukou  na  kostelní  strážce,  svěcení  kněží  a  jáhnů. 

17.  Vkládání  rukou  na  chorepiskopa. 

18.  Svěcení  metropolity  od  patriarchy  katholika. 

19.  Díkůčinění  a  rozhřešení. 

20.  Jak  žehná  biskup  městu,  které  opouští. 

21.  Svěcení  přenosného  oltáře. 

22.  Naučení  o  používání  oltáře  přenosného. 

23.  Veršované  požehnání,  které  udílí  nový  biskup  lidu  své  diecese 
při  inthronisaci. 

24.  Co  říká  biskup,  umvv  si  ruce. 

25.  Příprava  hnon(j,  t.  j.  prachu  z  ostatku  svatých  mucenníků 
smíšeného  s  olejem  a  vodou,    kterého  užívají  k  uzdravení  nemocných. 

26.  Rozhřešení,  které  se  pronáší  při  hostině  pohřební. 

27.  Poučení  o  bohoslužbě  nedělní  a  sváteční  v  roce,  v  němž 
připadá  Keděle  nedělí  (Velikonoční)  na  22.  března. 

28.  Požehnání  stolu. 

29.  O  tonsuře  mnichů. 

30.  Svěcení  oltáře  bez  chrismatu. 

31.  Svěcení  kalicha. 

32.  Jiné  obřady  při  udělování  postřižin. 

33.  Obřady  při  postřižinách  klášterních. 


186  Dk.  Alois  Musil: 


34.  Obřady  při  svěcení  jáhenek. 

35.  Nařízení  o  svátostné  zpovědi. 

36.  Modlitba  nad  nemocným. 

37.  Jak  žehná  biskup  městu,  do  něhož  vchází. 

38.  39.  Jak  žehná  biskup  klášteru  při  vjezdu  a  odjezdu. 

40.  Modlitby  nad  opatem. 

41.  Požehnání  učících  se. 

Ve  42.  připsána  z  římského  pontificalu  nižší  i  vyšší  svěcení. 
Ve  II.  dílu: 

I.  2.  Obřady  sv.  křtu,   jedny  od  Ješu'jaba,    druhé  od  patriarchy 
Josefa  I. 

3.  Obřady  při  zásnubách. 

4.  Jiné    ob.^^ady    při    zásnubách    s    připomenutím,    že    nesmí    býti 
snoubenka  mladší  12  let    pod  trestem  věčného  zlořečení  a  vyobcování- 

5.  Žehnání  snubních  rouch. 

6.  Obřady  při  žehnání  sňatku. 

7.  Obřadv  při  vkládání  korunkv  na  hlavv  novomanželů. 

8.  Požehnání  ložnice  novomanželů. 

9.  Jiné  obřady  sňatku. 

10.  Požehnání  roucha  novomanželů. 

II.  Žehnání  korunek. 

12.  Rozhřešení  odpadlíků. 

13.  Obřady  při  obnově  chleba  obětného. 

14.  Poučení  o  církevním  kalendáři. 

15.  Žehnání  před  jídlem  a  po  jídle. 

16.  Žehnání  darů  za  zemřelé. 

17.  Žehnání    chleba    darovaného    ku    vzpomínce    za    zemřelé    při 
pohřbu. 

18.  19.  Žehnání  vína. 

20.  Rozhřešení  a  žehnání,  jak  se  pronášejí  mezi  oltářem  a  lidem. 

21.  Žehnání  znečištěné  vody. 
Ve  III.  dílu: 

1.  Obřady  při  pohřbu  všech  stavů  světských. 

2.  Zpěvy  pohřební,  když  se  mrtvola  vymáší. 

3.  Zpěv  při  liturgii  za  zemřelé. 

4.  Narsi  Malomocného  tři  zpěvy  za  zemřelé. 

5.  Zpěv  při  pohřbívání. 

6.  Pohřeb  pokřtěných  hochův  až  do  7.  roku. 
7    Pohřeb  hochů  nekřtěnvch. 


Církevní   věci  v  Sýrii.'  1S7 


8.  Hymny  při  pohřbech  různých  osob  stavu  duchovního. 

9.  Hvmny  při  pohřbech  osob  světských  různých  stavův  a  povolání. 

10.  Obřady  potěchy  druhého  a  třetího  dne  po  pohřbu. 

11.  Obřady  za  zasypané,  zadušené  nebo  zavražděné. 

12.  Obřady  při  přenášení  mrtvol  z  jednoho  hrobu  do  druhého. 

13.  14.  Modlitby  a  zpěvy  za  zemřelé.') 
Zvláštní  mše  sv.  za  zemřelé  nemají. 

Památným  je  zvyk  ve  mnohých  krajinách,  který  ostatně  na- 
lezneme i  u  Arménů,  že  dovedou  po  pohřbu  dobytče  před  kostel,  dají 
mu  olízati  požehnanou  sůl,  načež  je  zabijí,  část  dají  knězi  a  chudým, 
ostatek  pak  připraví  pro  příbuzné. 

O  očistci  určitého,  vytříbeného  učení  nemají,  ale  liturgie  i  ostatní 
knihy  obřadní  jsou  plny  modliteb  za  zemřelé,  kterými  mohou  býti 
vysvobozeny  z  časn}'ch  muk  posmrtných. 

Při  modlitbě  se  obracejí  k  východu. 

Z  obrazův  uctívají  nejvícfe  Ukřižovaného.  Visí  v  prostřední  apsidě 
každého  kostela,  a  toto  místo  jest  jim  nejsvětější. 

Církevní  rok  počínají  spolu  s  hodinkami  církevními  (ríš 
perkíto)  na  svátek  Zvěstování  >šarození  Páně.  Následují  čtyři  neděle 
po  Zvěstování,  pak  slavnost  "Narození  Pčlně  s  jednou  nedělí  a  Zjevení 
Páně  se  svými  nedělemi. 

išest  neděl  postních  končí  nedělí  Hošono  (Palmárům)  a  nastává 
poslední  pondělek,  poslední  úterek  . .  .  Velkonoční  Čtvrtek,  Tajemství 
Velkonoční,  Velká  řiobota  a  Neděle  Nejpřednější  (Neděle  nedělí  =  Hod 
Boží  Velikonoční)  s  Nejpřednějším  Téhodnem  a  pěti  nedělemi,  kteréž 
uzavírá  Nanebevstoupení  Páně  se  svou  nedělí. 

Na  to  se  počíná  čítati  šest  neděl  sv.  Apoštolů,  které  končí  Slavností 
všech  sv.  Apoštolů  na  první  neděli  letní,  a  po  sedmi  nedělích  letních 
přicházejí  neděle  sv.  Eliáše,  které  berou  po  Povýšení  sv.  Kříže  jméno 
této  slavnosti.  Těchto  bývá  neurčitý  počet,  neboť  dvě  neděle  Mojžíšovy 
a  čtyři  neděle  Posvěcení  chrámu  Páně  (v  listopadu)  zakončují  církevní  rok. 

Středa,  pátek  a  sobota  jsou  dny  postní. 

Mimo  to  mají  velký  půst   sedmi  neděl    před  Velikonocemi. 

půst  sv.  Apoštolův  od  pondělka  po  sv.  Duchu  až  do  slavnosti 
sv.  Apoštolů. 

půst  14  dnů  před  Nanebevzetím   Panny  Marie, 

velký  půst  sv.  Eliáše  a  sv.  Kříže  po  sedm  neděl  od 
1.  neděle  sv.  Eliáše  až  do  pátku  4.  neděle  po  Povýšení  sv.  Kříže, 

')  Srv.  Maio,  Script.  Vet.  Nov.  Colleetio.  Tom.  V.  II.  20  —  23. 


188  Dr.  Alois  Musil: 


půst  po  Zvěstování  od  1.  neděle  Zvěstování  až  do  Ka- 
rození  Páně, 

půst  Panenský  po  tři  dny  po  Zjevení  Páně. 

půst  Ninivský  od  pondělka  do  čtvrtka  třetího  téhodne  před 
nedělí  postní. 

Nejvíce  svátků  bývá  v  pátek  a  počínají  již  ve  svatvečer.  Sobota 
se  považuje  skoro  za  den  sváteční,  neboť  pouze  v  sobotu  a  ve  svátky 
sloužena  bývá  mše  sv.,  a  to  v  době  postní  až  na  večer. 

Při  mši  sv.  užívají  nejčastěji  liturgie  sv.  Apoštolů.  Podle 
liturgie  Theodora  Mopsuestijského  slouží  se  od  1.  neděle  Zvěstování 
až  do  neděle  Hašono  (naše  Palmárům),  kdežto  liturgie  Nestoriova 
přichází  na  slavnost  Zjevení  Páně,  Nejpřednější  Neděli  (Velikonoce), 
sv.  Jana  Křtitele,  na  slavnost  Řeckých  Učitelů  (Diodora  z  Tarsu, 
Theodora  Mopsuestijského  a  Nestoria)  jakož  i  v  prosební  dny  Ninivské.^) 

Jak  z  uvedeného  obsahu  Pontificale  zřejmo,  mají  Nestonáni  jasně 
roztříděné  duchovenstvo.  K  duchovním  řádům  se  čítá:  1.  předčitatel 
(korujá),  2.  podjáhen  (hňfodjkoná),  3.  jílhen  (šamšá).  4.  kněz  (kašišá), 
5.  areijáhen  (arkidjkuná).  6.  biskup.  7.  arcibiskup  (mitrůfulitá  nebo 
zkrácené  métrán),  8.  patriarcha  íbatrak  2). 

Na  kanonické  stáří  se  příliš  nehledělo  a  nehledí.  Vyžadují  sice 
pro  jáhna  věk  18  let, 2)  ale  najdeme  i  čtrnáctileté  jáhny,  osmnáctileté 
kněze  a  dvacetileté  biskupy. 

Obec  dala  svědectví  o  mravném  životě  a  způsobilosti,  a  biskup 
navrženého  posvětil.  Jáhen  i  kněz  se  mohli  oženiti  před  svěcením,  ba 
i  po  svěcení,  umřela-li  jim  manželka.  Pouze  mniši  a  biskupové  nesmějí 
býti  ženatí.  Vlivem  ženatého  organisátora  církve  nestorianské,  biskupa 
Bar  Sawmo  (koncem  5.  století)  bylo  sice  dovoleno  i  biskupům  se  ženiti, 
ale  hned  po  jeho  smrti  byl  tento  nález  odvolán  jako  protivný  starým 
nařízením. 

Za  biskupa  byl  navržen  vhodný  kandidát  od  kněžstva  a  lidu 
a  od  metropolity  potvrzen  a  posvěcen. 

K  volbě  patriarchy  se  sešli  původně  čtyři  metropolité,  z  nichž 
každý  přivedl  tři  biskupy.*)  Později  měli  shromážditi  se  všichni  metro- 
polité   a    zvoliti    nejhodnějšího    hlavou    své    církve    a    národnosti.    Byli 


')  Sťv.  Ikinielis,  Codex  liturg.  IV.  p.  40  n. 
«)  Srv.  Assemani,  Bibl.  Orient.  III.  II.   788  ..  . 

^)  'Ebedješň'  ve  Sbírce  synodálních  nařízení.    Vyd.  Maio,    Script.  Vet.  Nov.  Coll. 
tom.  X.  p.   112. 

■*)  'Ebedješú'  1.  c.  v  původním  syrském  texte  p.  318. 


Církevní  věci  v  Sýrii.  189 


sice  svobodni,  ale  mocné  rody  nemálo  svobodu  omezovaly,  tak  že 
konečně  bývali  patriarchové  voleni  z  téže  rodiny,  ba  vědělo  se  již 
napřed,  kdo  bude  patriarchou,  neboť  byl  již  od  početí  k  této  nejvyšší 
důstojnosti  připravován.  Matka  nesměla  od  té  doby.  kdy  dítě  na 
patriarchát  určené  počala,  až  k  jeho  odstavení,  požívati  masitých  pokrmů^ 
měla  žíti  zbožně  a  dohlížeti  na  dítko,  aby  dbalo  všech  platných 
předpisův.^) 

Vážnost  patriarchy  byla  veliká  a  moc  jeho  nesmírná.  Bylť  nejen 
duchovní,  ale  i  světskou  hlavou  své  církve,  která  se  rozkládala  od  Cíny 
až  do  Malé  Asie,  od  Kawkazu  až  do  Indie,  tak  že  se  mohl  právem 
nazývati  hlavou  křesťanské  Asie  a  celého  východu. 

Nedomnívej  se  nikdo,  že  nestorianští  Syřané  brzo  ztrnulí  ve  svém 
území.  Nikoliv.  Až  do  14.  století  nalézáme  u  nich  velikou  činnost 
missionářskou.  Věrozvěstové  syrští  založili  kvetoucí  církve  v  Číně, 
]\Iongolsku,  Indii,  v  Malé  Asii,  Palestině,  ba  i  v  Egyptě.  Patriarchovi 
podřízeno  25  metropolitů  s  velkým  počtem  biskupů. 

Tomuto  rozvoji  nemálo  napomáhala  vážnost,  jakou  požívali  patri- 
archové nestorianští  u  halifň  muhammedanských,  zvláště  bardadských^ 
kteří  viděli  v  Nestorianech  přirozenou  hradbu  proti  Ěekům.  Teprv 
koncem  14.  století,  když  Timur-lenk  (chromý  Timur)  se  zmocnil 
Mesopotamie  a  Persie,  nastaly  Nestorianům  kruté  časy.  Pronásledováni, 
týráni  a  mučeni  doma.  zanechali  styků  s  dalekvm  vvchodem,  neměli 
škol,  přestala  vědecká  činnost  a  omezili  se  na  pouhou  obranu  nej- 
dražšího odkazu  otců,  náboženství  a  obřadů. 

Polozbořené  kostely  zůstaly  jediným  útulkem  náboženství  a  řeči, 
liturgie  jedinou  páskou  těchto  nešťastných,  pobloudilých,  velenadaných 
dítek  svaté  církve.  Říkáme  jim  u  nás  v  Evropě  Nestoriani,  kterýž 
název  oni  odmítají,  jmenujíce  se  pouze  křesťany. 

Proč  nám  říkáte  Nestoriani"?  Vždyť  Nestňr  nebyl  naším  patri- 
archou, ani  nebyl  z  naší  národnosti,^)  a  nemáme  od  něho  leda  jednu 
liturgii,  a  ani  v  té  není  skoro  ani  památky  jeho  bludů. 

1)  Assemani,  Bibl.  Orient.  III.  II.   860  n, 

*)  'Ebedješň'  v  Któbó  dmargonitó :  Assemani,  Bibl.  Orient.  III.  I.  355. 


190  Píseiunictví  a  umění: 


A_líi,íi.iiiiííiAÁÁÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍlílljLiíyíXXÍÍÍlílíiíki.Ái.íjL±i.íÁÍAÍJ.i.XÁJ^Á.A^^Á.ÁÍi.ííííkííííííí^íAAÁÍÍÍ^ÍI.ÍÍÍ 

II   I   I    I    I   I    I    I   I    I   I   I    I   I   I  "I   I    8   I   I   I   I   I   I    I   i   I   I    I   I   I    I    I    I    I    I    t   I    I    I    i   I   11   I   I   I    I  i   II 


Písemnictví  a  umění. 


miil   I   Irlil  l|i'll  li  I    i   I   I   I   I   I   I   i   I   I    I   I    I    i   I   I    I   I   I    I   I   I    I   I    I   I    I    I    I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I 

TTTTTTTTTTTTTTVTTtVTt+TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT+TTTTTTTTtTTTYTrTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT 

Giov.  Markovié:  Gli  Slavi  ed  i  Papi, 

Ref.  Dr.  Al.  DvoňÁK. 

V  druhé  části  spisu  svého  líčí  autor  vzájemné  styky  papežů, 
předně  s  Ruskem.  Styky  ty  počínají  smrtí  velkoknížete  Jaroslava,  po 
němž  nastoupil  syn  jeho  Izjaslav.  Ten  byv  bratrem  Svjatoslavem 
zahnán,  utekl  se  k  Boleslavu  II.  i  Jindřichu  IV.  a  konečně  k  papeži 
Éehoři  VII..  jemuž  odevzdal  velkoknížectví  v  ochranu  a  poddanost 
(1073).  Kehoř  nabídku  přijal  a  Izjaslav  dostal  se  s  vojskem  v  Polsku 
sebraným  do  Kijeva,  kdež  však  brzy  v  boji  padl  (1078). 

Za  Urbana  11.  (1088 — 1089)  zavedl  velkokníže  Vsevolod  přeložení 
svátku  sv.  Mikuláše  i  v  Rusku  a  přijal  legata  římského,  jenž  mezi 
jiným  mu  přinesl  ostatky  svatých. 

Když  za  Hadriana  IV.  a  Alexandra  III.,  papežů  (1154 — 1181), 
vyjednávalo  se  o  smír  s  Cařihradem,  poslal  Alexander  také  do  Ruska 
biskupa  vyjednávat  s  metropolitou  Janem  IV.  Ten  papeži  sice  odepsal, 
ale  vytýkal  mu  v  listě  svém  schisma. 

Klemens  III.  (1187  — 1191)  vyzývaje  veškeré  křesťanstvo  k  dobytí 
Svaté  země,  poslal  legata  i  k  velkoknížeti  Vsevolodu  a  metropohtu 
ISikoforu  II.  Než  žádost  jeho  hjla,  zamítnuta. 

Roku  1204.  poslal  Innocenc  III.  k  Romanovi,  knížeti  vladimír- 
skému  a  haličskému  a  na  Červené  Rusi,  vj^jednávat  o  spojení  s  římskou 
stolicí,  kterýž  návrh  odmítnut  byl-  Podobný  osud  stihl  asi  také  snahu 
téhož  papeže,  když  roku  1207.  vypravil  na  Rus  Řehoře,  kardinála, 
s  listem  isiskupům,  kléru  a  celému  národu  ruskému,  vyzývaje  v  něm 
ku  spojení  s  Římem.  Pravím  asi,  poněvadž  nevíme  vlastně,  jak  poselství 
to  dopadlo. 

R.  1222.  poslán  byl  do  Ruska  sv.  Hyacint,  dominikan,  s  několika 
bratry  a  podařilo  se  jim  založiti  konvent  v  Kijevě,  odkudž  však  za 
11  let  zase  byli  ^'ypuzeni.  V  té  době  také  jmenován  byl  prvním 
katolickým  biskupem  v  Rusku  Gerarcho,  provincial  dominikánský,  a 
po  něm  obyčejně  nějaký  dominikan  biskupem  Kijevským  od  papeže 
byl  ustanovován,  ač  se  v  Kijevě  zdržovati  nemohl. 

-•i: 

Až  do  toho  času  vlastně  papežové  to  byli,  kteří  se  snažili  na- 
vazovati s  ruskými  schismatiky,  jak  vidno  bez  výsledku,  nyní  pak 
počali  sama  knížata  vyjednávati  s  Římem  o  spojení.  Tak  obrátila  se 
na  papeže  Honoria  IIÍ.  (1216 — 1227)  republika  Pskov,  nabízejíc,  že 
stanou  se  katoKky,  jestli  jim  papež  pomůže;  učinili  tak,  poněvadž 
lirozilo   jim   nebezpečí    od  knížete   novgorodského  Jaroslava.    Honorius 


Gli  Slavi  ed  i  Papi.  191 


s  nimi  začal  jednati  a  poslal  jim.  jakož  i  všem  knížatům  ruskvm  list 
o  smíření,  ale  jakmile  nebezpečí  minulo,  nepomýšlel  již  nikdo  na  návrat 
do  luna  pravé  církve. 

To  se  opakovalo  za  Řehoře  IX.  (1227 — 1241),  kdy  kníže  pskovské 
státi  se  chtěl  z  politiky  katolíkem  a  svůj  lid  převésti  k  Římu.  Papež 
mu  poslal  list.  ale  se  spojení  sešlo.  Poněvadž  pak  tenkráte  Rusové 
rádi  si  brali  katoličky  v  manželství,  ale  je  nutili  k  odpřisáhnutí  vírv 
římské  a  je  znova  křtili,  zapověděl  t^^ž  papež  podobné  sňatky. 

Větší  naděje  skýtal  Daniel,  kníže  vladimírský  a  haličský;  on, 
chtěje  státi  se  králem  pomocí  papežovou,  obrátil  se  na  něho  a  jevil 
touhu  přejíti  k  liímu.  Innocenc  IV.  vešel  s  ním  ve  spojení  a  smír 
přijat  byl  r.  1247.  arcibiskupem,  biskupy  i  klérem  a  národem.  Avšak 
Daniel  r.  125ř>.  zase  odpadl  a  s  ním  ovšem  celé  knížectví  a  nic  ne- 
pomohlo napomínání  a  hrozby  Alexandra  IV.;   odpadlí  již  se  nevrátili. 

Velice  dobře  působil  tenkráte  ke  smíru  minorita  Giovanni  da  Pian 
Carpino,  jenž  poslán  byv  pracovat  o  obrácení  Mongolův  a  Ruskem 
se  ubíraje,  s  Danielem  vyjednával;  podařiloť  se  mu  obrátiti  i  velko- 
knížete  Jaroslava  II.  Vsevolodovice,  jenž  však  brzy  zemřel,  dříve  než 
mohl  spojení  uskutečniti.  I  syn  jeho  Alexander  přijat  byl  od  Innocence  IV. 
v  lůno    církve  katolické;    než  i  jemu    smrtí    zabráněno  v  díle   smíření. 

I  za  Jana  XXII.  počal  Gedimin,  kníže  lituanský,  jednati  s  Římem 
r.  1328.  Když  však  němečtí  rytíři  příhš  jej  pronásledovah.  nechtěl  již 
slyšeti  o  katolictví  a  legaty  římské  zahnal. 

Stoletím  15.  počala  pro  snahy  papežů  po  sjednocení  a  pro  církev 
katolickou  v  Rusku  na  malé  výjimky  doba  nezdaru  a  pronásledování. 
Ještě  když  na  církevním  sněmu  Kostnickém  jednalo  se  o  sjednocení 
Reků  s  Římem,  vyslán  tam  byl  metropolita  Kijevský.  Řehoř,  ano  i  na 
církevní  sněm  Florentský  dovoleno  r.  1439.  metropolitu  Isidorovi  jíti, 
ačkoliv  Vasilj  II.,  velkokníže,  míru  nikterak  nepřál.  Když  však  Isidor 
podepsal  „decretum  unionis^"  a  vrátiv  se  do  Ruska,  církev  ruskou 
k  jednotě  přivésti  se  snažil,  byl  od  velkoknížete  a  schismatiků  zahnán 
a  na  stolec  metropolitní  nastoupil  nepřítel  sjednocení,  moskevský  Jonáš. 
Kijevská  metropole  však  patřila  k  sjednoceným  a  papež  Pius  11. 
jmenoval  metropolitu  Řehoře,  jenž  jakož  i  jeho  nástupcové  potvrzeni 
patriarchou  Cařihradským  trvali  až  do  r.  1517.  ve  spojení  s  Římem. 
Toho  roku  však  i  kijevská  metropole  přidala  se  znova  k  schismatu, 
poněvadž  Ivanu  111.  podařilo  se    dosaditi  tam   rozkolníka   metropolitou. 

Ivanu  III.  roku  1472.  dal  Sixtus  IV.  za  manželku  Zoe,  neteř 
posledního  císaře  řeckého,  jíž  se  byli  papežové  ujali,  domnívaje  se,  že 
ona  jej  nakloní  ke  smíru  a  nadchne  k  boji  proti  Turkům.  Sňatek  ten 
však  nic  nepomohl  a  naopak  Zoe  přešla  sama  k  rozkolu.  Se  synem 
Ivanovým,  Vasiljem  III.,  vyjednávali  papežové  r.  1513.  za  pomoci  Jana, 
krále  dánského,  o  to,  aby  obeslal  koncil  Lateránský.  Vasilj  již  již  svolil, 
když  úmrtím  Janovým  a  Julia  11.  se  všeho  sešlo.  Xástupce  Juliův, 
Leo  X.  (1513 — 1521)  třikráte  s  ním  počal  jednati,  ano  nabízel  mu 
i   titul    „cara",    ale   marně,    až   teprv   s   Klementem  IV.  (1523—1534) 


192  Písemnictví  a  umění: 


sám  poslal  Vasilj  vyslance  do  Říma;  než  vyjednávání  omezil  jen  na 
véci  turecké,  nechtěje  o  sjednocení  nic  začínati. 

O  Ivanu  Hrozném  (1533 — 1584)  rozšířila  se  nepravdivá  zpráva, 
že  chce  smířiti  se  s  církví  západní,  a  Julius  III.  i  Pius  V.  a  Řehoř  VIII. 
na  základě  toho  k  němu  vysílali  vyslance;  jichž  však  Poláci  a  Rakušané 
z  nepřátelst\á  k  Rusům  nepropustili.  Když  pak  jej  Poláci  u  velikou 
tíseň  přivedli,  žádal  na  papeži  zprostředkování  míru  a  sliboval  pomoc 
vojenskou  proti  Turkovi.  Vyslanec  svaté  stolice  pobyl  v  Rusku  dvě 
léta,  ale  stran  náboženské  jednoty  nemohl  nic  dosáhnouti.  I  s  nástupcem 
Ivanovým,  Feodorem,  vyjednávali  Řehoř  VIII.,  Sixtus  V.  a  Clemens  VIII. 
bez  výsledku.  Za  to  však  metropole  kijevská,  jež  roku  1517.  se  stala 
rozkolnou,  vrátila  se  zase  r.  1596.  tak  zvanou  unií  bretskou  k  jednotě, 
tvoříc  takto  rusínskou  církev  sjednocenou.  Clemens  Vm.  psal  dvakráte 
Boris  Godunovi,  ale  marně.  Za  to  však  Dimitr  (zv.  Lžidimitrij)  stal  se 
katolíkem  a  žádal  pomoci  na  papeži,  aby  dobyl  svého  práva  na  trůn 
ruský.  I  Clemens  i  Pavel  V.  mu  podporu  slíbili,  a  když  se  stal  velko- 
knížetem  a  carem  jmenován  býti  chtěl,  svolil  papež  k  tomu.  Dimitr 
dosáhnuv  co  chtěl  na  Řím  již  nedbal,  ano  ku  konci  i  protestantskými 
rádci  se  obklopil.  Teprv  car  Alexej  zase  poslal  r.  1673.  ku  Klementu  X. 
vyslance  s  prosbou,  aby  podporoval  jeho  snahu  o  utvoření  ligy  proti- 
turecké;  papež  b3'l  ovšem  ochoten,  chtěje  cara  naklonsti  k  Římu,  ale 
věc  se  rozbila  o  vnitřní  poměry  evropských  států.  Za  panování  Alexejova 
pracoval  v  Rusku  mnoho  o  smíru  Křižanič,  jenž  s  ideou  jednoty  náboženské 
spojoval  ideu  politického  sloučení  všech  Slovanů  —  první  panslavista. 

Alexejův  syn,  Feodor,  udržoval  jenom  politické  spojení  s  papeži 
proti  Turkům,  o  upravení  náboženských  poměrů  nechtěje  slyšeti.  Carevna 
pak  Zofie  přála  dosti  jesuitům,  kteří  při  vídeňském  v^^slanectví  za- 
městnáni byli,  a  dovolila  jim  zaříditi  tam  kollej.  S  ní  i  Innocenc  X. 
vyjednával,  avšak  bez  výsledku. 

Petrem  Velikým  (1689 — 1725)  začíná  Rusku  nové  období  pro 
veliké  opravy,  jež  car  tento  zavedl.  I  v  ohledu  náboženském  se  poměry 
částečně  změnily  —  ale  k  horšímu.  Nepřáli-li  jeho  předchůdci  církvi 
římsko-katolické,  byl  on  jejím  nepřítelem  zapřísáhlým,  a  od  jeho  doby 
se  datuje  systematické  ne  utlačování,  ale  pronásledování  živlu  kato- 
lického. Petr  Veliký  byl  liberalem  nejmodernějšího  rázu;  prohlásil  sice 
svobodu  vyznání,  ale  tak,  že  jiným  mimo  pravoslaví  svázal  úplně  ruce, 
zvlášť  ovšem  katolickému,  z  pravoslaví  pak  udělal  církev  státní,  t.  j. 
caru  úplně  podřízenou  —  ostatně  smíchy  a  žerty  nejapné  a  sprosté  si 
udělal  jak  z  katolictví  tak  i  pravoslaví.  Hned  na  počátku  své  vlády 
zahnal  jesuity;  později  ovšem  jim  dovolil  zase  pobyt  v  Petrohradě 
a  i  kostel  postaviti,  ale  listiného  stvrzení  jim  nechtěl  dáti  ani  na  žádost 
Klementa  XI.  Později  jesuity  zase  zahnal,  též  zakázal  zakládati  konventy 
v  Rusku  a  při  smíšených  manželstvích  poručil,  aby  dítky  vychovány 
byly  v  pravoslaví,  a  jiné  podobné  vydal  úkazy.  Zajímavo  je,  že  cara 
hleděli  si  nakloniti  anglikani  a  jansenisté,  kteřížto  poslední  ještě  za 
nástupců  Petrových   propagandu   hleděli  činiti   v  Rusku,    ač   nadarmo. 


Gli  Slavi  ed  i  Papi.  193 


Za  Kateřiny  II.  prováděl  se  dále  „liberální"  systém  Petrův;  jako 
za  něho  v  celém  Rusku  nesmělo  býti  více  katolických  kněží  než  6, 
tak  Kateřina  jich  nepovolila  víc  než  9.  Zvláště  však  pronásledovala 
sjednocené  Rusíny  a  z  té  příčiny  velice  krutě  si  počínala  proti  nim 
v  urvané  části  království  polského,  až  se  za  ně  Pius  VI.  —  ovšem 
bez  vvsledku  —  n  ní  přimlouvati  musil.  Na  něho  se  obrátila  z  nekalých 
záměrů  žádajíc,  aby  biskupství  mohilevské  povýšil  na  arcibiskupství, 
v  čemž  papež  jí  vyhověl  doufaje,  že  i  ona  vyhoví  prosbám  jeho. 

Ale  špatné  se  mu  odměnila.  Ač  se  b^-la  při  třetím  dělení  Polska 
smlouvou  zavázala,  že  ani  sjednoceným  ani  katolíkům  získaného  území 
u  vyznávání  víry  překážeti  nebude,  vzdor  tomu  vypuzením  biskupův 
a  farářů,  rušením  far,  ukrutnostmi  ohavnými,  vojenskou  mocí  a  po- 
dobnvm  způsobem  8  milionů  katolíkiiv  a  sjednocených  s  10.000  farami 
a  150  kláštery  přinutila  přidati  se  k  církvi  státní. 

Za  nástupce  jejího,  Pavla  I.  (1796 — 1801).  si  pronásledovaná  církev 
katolická  poněkud  oddechla;  neboť  on,  znaje  Pia  VI.  osobně,  žádal  sám 
o  nuntia,  jenž  by  poměrs'  církevní  katolické  upravil,  což  se  i  stalo.  Mimo 
to  byl  též  příznivcem  jesuitův    a  žádal  po  Piovi,   aby  řád  ten  obnovil. 

Alexander  I.  (1801 — 1825)  udržoval  z  počátku  také  spojení  — 
ovšem  jen  ve  věcech  politických  —  s  papeži,  ale  brzy  je  přetrhl  a 
jesuitv  vvhnal,  zakázav  zároveň,  aby  poddaní  ruští  posílali  do  cizozemí 
k  nim  svny  na  výchov.  Založené  Collej^ium  ecclesiasticum  románům 
pod  vrchní  mocí  carovou  mělo  získati  úplnou  moc  na  Římu  neodvislou 
ve  správě  církve  katolické  v  Rusku,  proti  čemuž  ovšem  papežové  vždy 
protestovali.  Ku  konci  vlády  své  se  Alexander  napravil  a  vyjednával 
i  o  spojení  obou  církví  —  než  v  tom  náhle  zemřel;  někteří  tvrdí 
jako  katolík. 

Mikuláš  I.  (1825 — 1855)  stavěl  se  přítelem  Říma,  ale  doma  krutě 
pronásledoval  církev  latinskou  i  sjednocenou,  hledě  to  ovšem  před 
západem  zakrýti  a  vinu  svaliti  na  vzpouru  polskou  v  roce  1830.  Ale 
pronásledování  to  počalo  již  r.  1827.  V  diecesích  biskupů  katolických 
ustanovil  sám  biskupy  schismatické.  mnohá  biskupství  zrušil,  založil  pro 
sjednocené  „Collegium  pro  unitis"  od  cara  od\aslé,  jež  mělo  spravovati 
místo  Říma  sjednocené  Rusíny,  rušil  fary  nebo  je  obsazoval  násilně 
schismatiky,  kdo  se  poddati  nechtěl,  donucoval  vojenskou  mocí,  knutem 
a  Sibiří,  zrušil  semináře,  poručil  posílati  bohoslovce  na  akademii  petro- 
hradskou, kde  schismatici  přednášeli,  a  zakázal  všeliké  spojení  s  cizinou, 
zvláště  pak  s  Římem.  Řehoř  XVI.  konečně  vše  prohlédl  a  r.  1847. 
celému  světu  katolickému  si  stěžoval.  Mikuláš  odvážil  se  i  do  Říma 
přijíti,  byl  však  velice  nemilostivě  přijat  od  papeže.  Konkordatu  uza- 
vřeného r.   1845.  nedodržel. 

Alexander  II.  lioje  se  z  počátku,  aby  na  kongressu  pařížském 
nejednalo  se  o  náboženství  v  bývalém  Polsku,  zavedl  vvjednávání  se 
svatou  stolicí  a  Pius  IX.  jmenoval  biskupy  pro  osiřelé  diecese  na 
základě  konkordatu.  Jakmile  však  strach  pominul,  ukázal  pravou  barvu 
a  pronásledoval  Poláky  a  katolíky  jako  jeho  předchůdce  —  rušil  další 
semináře    a   kláštery,    nedovolil    voliti   biskupů,    zaváděl  v  katolických 

Hlídka.  13 


194  Písemnictví  a  umění: 


kostelech  missaly  na  jeho  rozkaz  tištěné  jakož  i  katechismy  a  založiv 
„kommissi  kultu",  zničil  tím  moc  biskupů.  Hůře  ještě  si  vedl  po  revoluci 
polské  r.  1863.,  za  niž  trpěli  nejvíce  kněží  a  biskupové  a  šmahem  na 
Sibiř  odsuzováni  i  proto  také,  že  raněným  povstalcům  přisluhovali 
svátostmi  umírajících.  Pius  IX.  několikrát  se  dovolával  práva,  ale  hlasu 
jeho  nedbáno;  konečně  roku  1866.  zrušil  car  konkordat  a  ustanovil 
„CoUegium  eccl.  rom."  pod  svou  vrchní  správou  za  jediného  správce 
církve  katolické  v  Rusku,  načež  roku  1867.  přerušeno  bylo  úplné 
diplomatické  spojení  s  Eímem.  Zatím  pracovaly  organy  státní  dále,  až 
r.  1875.  prohlášeno  odpadnutí  celé  diecese  chelmské  od  unie,  a  tato 
diecese  vzdor  protestům  biskupův  a  věřících  přivtělena  v  církev  ruskou. 
Alexander  II.  r.  1881.  podlehl  atentátu  nihilistů. 

* 
Ze  stručného  tohoto  vylíčení  poměrů  pravoslavného  Ruska  s  Itímem 
můžeme  poznati,  jak  velice  pravdu  má  autor,  když  tvrdí,  že  nesmíme 
oddávžiti  se  příliš  růžovým  nadějím  stran  sjednocení  a  smíru  obou. 
Kdykoliv  se  velkoknížata  a  carové  obraceli  k  papežskému  stolci,  činili 
to,  až  na  skrovné  výjimky,  jen  z  politiky  a  otázce  smíru  náboženského' 
buďto  se  vyhýbali  anebo  af  potají,  ať  zjevně,  zvlášť  v  poslední  době^ 
příkře  proti  Římu  se  obrátili. 


Současné  divadlo  v  Rusku. 

A.  Vezal.  (O.) 

Mladí  herci  s  talentem  i  schopnostmi  často  přicházejí  z  povoláni 
na  jeviště,  plni  nadšení  sloužit  svatému  umění,  uměleckým  i  mravným 
ideálům  divadla,  ale  ponecháni  sobě  samým,  nenalézajíce  nikdy  přívětivosti^, 
rady  ani  pomoci,  začínají  raziti  si  cestu,  přinášejíce^  v  obět  úspěchu 
všecko  „až  do  ztráty  lidské  pořádnosti  inclusive".  Úplný  nedostatek 
společných  zájmů,  společné  práce,  podpory  vzájemné,  sobeckost  je 
známkou  vnitřního  světa  provinciálního  jeviště.  Aby  vybojoval  si  postavení 
cestou  úspěchu,  herec  osmělí  se  ke  všem  kompromissům  se  svědomím r 
aby  nabyl  protekce,  nestydatě  lichotí  a  ohýbá  hřbet  před  mocnými^ 
předchází  si  novinářské  referenty,  utíká  se  k  hrubé  reklamě  a  mravně 
padá.  Pod  vlivem  těžkého  postavení  hmotného  a  pro  dosažení  úspěchu 
z  10  hereček  padá  9,  a  tímto  pádem  vinni  velmi  často  herci  samL 
Mnohý  herec  ,,s  postavením"  pod  rouškem  zvláštní  protekce  přivádí 
začínající  herečku  k  pádu.  Vůbec  v  divadelním  světě  je  veHce  nízký 
pojem  o  mravnosti,  a  postavení  ruské  herečky  není  daleko  postavení 
veřejných  ženštin.  Zena  na  jevišti  je  více  předmětem  dotěrnosti  mužů^ 
než  jiné  ženy,  jest  obklopena  více  pokušeními,  než  jiná:  ^e  hereček 
těší  se  protekci  různých  don-juanů,  kritikův  a  liberalů,  vidoucích  v  nich 
přístupné  ženštiny. 


Současné  divadlo   v  Rusku.  195 


„Skutečně",  praví  Panin.  „tolik  neutěšenýcli  obrazů  je  v  tomto 
divadelním  bahně,  že  svQtlé,  utěšené  zjevy  tonou  v  blátě." 

Jelikož  tedy  příčinou  úpadku  divadla  ]"e  hmotná  nezabezpečenost 
hercův  a  nízký  stupeň  vzdělání  i  mravnosti  většiny  z  nich,  snahy 
referentův  obráceny  byly  na  tyto  stránky;  jako  prostředky  k  povznesení 
divadla  navrhovali  zlepšení  hmotného  postavení  a  povznesení  umělecké 
přípravy  i  mravnosti  herectva.  Provinciální  herectvo  snažilo  se,  by 
hájilo  se  před  všelikou,  často  domnělou  konkurrencí,  přálo  si  všelikých 
zákazův.  obmezení.  Tak  přálo  si.  aby  hercům  císařských  divadel  z  hlavních 
měst  bylo  zakázáno  vyjížděti  na  pohostinské  hry  na  venkov,  poněvadž 
pohostinské  hry  přinášejí  prý  místním  hercům  hmotnou  ujmu  a  vyčerpávají 
umělecké  zájmy  obecenstva.  Ale  spíše  než  zakazovat  pohostinské  hrv, 
jež  obecenstvu  přinášejí  zdravé  a  vysoké  uměltcké  požitkv,  mělo  by 
zakázati  se  dobré  polovici  provinciálních  hercův  ukazovati  se  na  jevišti. 
Nevysvětlitelná  je  roztrpčenost  sjezdu  proti  ochotnickým  divadlům,  jež 
prý  podkopávají  blahobyt  herců  z  povolání.  Zápovědné  prostředky 
navrhli  zpravodajové  také  proti  divadelním  recensentům,  kteří  prý 
přivedli  divadlo  k  úpadku. 

Ale  vedle  těchto  nesympathických  prostředků,  různých  obmezení 
a  zákazů,  jež  sjezd  navrhoval  k  povznesení  divadla,  navrženy  positivní 
prostředky,  jež  skutečně  mohou  povznésti  divadlo.  Sem  patří  návrh, 
aby  řízení  divadelních  podniků  místo  jednotlivců  převzala  městská 
zastupitelstva,  by  vystavěla  divadla  nová,  nebo  koupila  soukromá, 
vybrala  si  ředitele  i  zkušeného  pořadatele;  města  spíše  mohou  řádně 
vyplácet  herce  a  slušněji  vypravovat  kusy.  než  soukromí  podnikatelé, 
jimiž  bývají  často  bývalí  restaurateuři.  nemající  prostředkův  ani  lásky 
k  umění.  Město  by  si  vybralo  stálý  sbor  herecký,  a  nikoli  na  saisonu; 
herci  dostávali  by  roční  plat,  a  tím  by  se  zlepšilo  jejich  hmotné  postavení, 
povznesla  by  se  i  mravnost,  na  niž  zle  působí  potulný  život  a  nezabezpečenost 
jejich.  Takové  zařízení  divadla  více  by  odpovídalo  jeho  vzdělávacím 
a  mravným  účelům.  V  jiné  resoluci  sjezd  uznal,  že  hmotné  zabezpečeni 
herců  nestačí  k  povznesení  divadla,  nýbrž  třeba  lásky  a  umělecké 
přípravy  herců  k  jevišti.  K  povznesení  vzdělání  herců  navrženo  zařídit 
stálé  školy  a  populární  kursy  veřejných  přednášek  o  tom,  jak  nakresleny 
od  spisovatelů  projevy  radosti,  smíchu,  hoře,  zármutku,  o  historických 
osobách,  o  dramatické  literatuře  atd.  Dále  sjezd  přimlouval  se,  by  byly 
zrušeny  přísné  censurní  prostředky,  které  nedopouštějí  na  jeviště  ničeho, 
co  by  aspoň  trochu  kreslilo  život  ruské  společnosti  se  všemi  nedostatky. 
Kdyby  censura  tak  nemilosrdně  neobmezovala  výbor  themat,  spisovatelé 
psali  by  lépe  a  zajímavěji;  ať  censura  stará  se  jen  o  to,  by  nic  opravdu 
nemravného  nepřišlo  na  jeviště.  Sjezd  přimlouval  se  také  zvláště  za 
zrušení  nemilosrdných  obmezení  pro  maloruské  divadlo  a  za  podřízeni 
maloruských  kusů  společné    censuře. 

Se  živou  sympathií  byla  uvítána  sjezdem  myšlenka  divadla 
pro  lid,  což  je  největší  zásluhou  sjezdu  toho.  Pp.  Karpov  a  Timkovský 
poukázali  na  objevení  se  v  divadle  nového  diváka,  lidu,  jenž  pohlíží 
velice  vážné  na  divadlo  ne  jako  na  zábavu,  nýbrž  jako  na  školu,  kam 

13* 


196  Píseranictví  a  umění: 


jde  učit  se.  K  lidu  musí  tedy  divadlo  obrátiti  čelo  svó:  až  umění 
pro  lid  nabude  v  Rusku  práva  občanského,  nastoupí  nov^á  doba  pro 
divadlo  ruské.  Lid.  toužící  po  vzdělání,  lid  citlivý,  scliopnv  Lluboku 
cítit  —  toť  nové  posluchačstvo.  jemuž  vstříc  musí  jíti  divadlo.  Jestliže 
úkolem  umění  jest  učit  a  vychovávat,  prosté  posluchačstvo  přinese 
herci  nejvyšší  duševní  uspokojení.  Kusů,  zvláště  přizpůsobených  k  chápání 
lidu,  není  třeba;  lidový  repertoir  má  býti  umělecký,  přístupný  chápavosti 
lidu,  a  má  se  skládati  z  uměleckých  dramat  ruských  i  cizích.  Rozumí-li 
lid  dílům  uměleckým,  netřeba  podávat  mu  různé  surrogat\^  umění 
v  podobě  rachotivých  melodramat  a  hnusných  frašek. 

Malý  vliv  na  směr  prací  sjezdu  měla  myšlenka  asi  tří  referentů, 
že  úpadek  divadla  nalézá  se  v  souvislosti  nejen  se  speciálními  podmínkami 
jeviště,  nýbrž  i  s  všeobecnými  okolnostmi  současného  života,  jehož 
spolehlivým  tlakoměrem  je  divadlo.  Přede  vším  úpadek  divadla  stojí 
v  těsném  svazku  s  úpadkem  literatury  vůbec,  s  nízkým  stupněm  vzdělání 
většiny  obecenstva,  s  oněmi  příčinami,  které  přivedly  úpadek  literatury 
i  narození  obecenstva  s  hrubými  vkusy,  obecenstva,  jež  dává  přednost 
hloupým  fraškám  a  dráždícím  melodramatům  před  vážným  repertoirem. 
obecenstva,  jemuž  jsou  cizí  zájmy  umění.  Rozkvět  divadla  nastoupí 
s  rozkvětem  literatury,  s  povzesením  společenského  života  vůbec. 


Ruská  literatura  v  roce  1898. 

Podává  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Veliký  spisovatel  země  ruské,  hrabě  Lev  N.  Tolstoj,  při  jisté  pří- 
ležitosti nazval  A.  Pavl.  Čechova  (nar.  1 860)  talentem,  převyšujícím 
o  hlavu  všecky  současné  ruské  spisovatele.  Jisto,  že  po  Lvu 
Tolstém  je  Čechov  nejpopulárnějším  a  nejnadanějším  spisovatelem,  jehož 
díla  v^^volávají  nejživější  zájem.  Důkazem  neobyčejného  nadání  Antona 
Čechova  jest  umění  na  několika  stránkách  nakreslit  neobyčejně  vypoukle 
celé  obrazy,  podati  celou  psychologii  toho  neb  onoho  typu,  miniaturními 
kresbami  učiniti  na  čtenáře  veliký  dojem,  přinutit  ho  zadumat  se,  umění, 
málo  slovy  pověděti  mnoho.  Čechov  začal  literární  činnost  svoji  drobnými 
povídkami  v  humoristických  časopisech,  proniknutými  bezstarostným, 
veselým  humorem.  Ale  v  povídkách  těch  bylo  něco  i  kromě  zábavného: 
jakkoli  \ij\j  směšný  historie,  které  vypravoval,  po  přečtení  jejich  nechtělo 
čtenáři  smáti  se,  nýbrž  tesknota  pojímala  srdce.  Tento  zvláštní  humor, 
budící  v  duši  truchlivé  nálady,  je  charakteristickou,  známkou  talentu 
Čechova.  Ve  všech  povídkách  jeho  zvučí  humoristická  nota:  autor 
vypravuje  sebe  hroznější  příhody,  užívá  humoristických  srovnání,  vy- 
volávajících úsměv,  ale  povídky  jeho  zůstávají  při  tom  elegiemi, 
plnými  tesklivosti. 


Euská  literatura  v  roce  1898.  197 

Ačkoliv  Čechov  má  neobyčejné  ninělecké  nadáni,  ačkoliv  těší  se 
mezi  čtenáři  neobvčejné  populárnosti,  ačkoli  je  nejvíce  čten  se  současníku 
(veškeré  sbírky  jeho  povídek  vyšly  již  vil.  vydání  J,  přece  měl  dosud 
jen  slaboučkv  vliv  na  utvoření  těch  neb  oněch  názorů,  panujících  ve 
společnosti,  nezanechal  určité  stopy  v  duších  čtenářů,  ve  světovém  ná- 
zoru ruské  společnosti.  Při  čtení  dřívějších  děl  jeho  čtenář  velmi  roz- 
čiloval se,  mnoho  přetrpěl,  ale  nezamjslil  se;  ona  působila  na  cit,  ale 
myšlenkám  nedávala  obsahu.  Jedni  \'ysvětlovali  malý  vliv  povídek 
Čechova  na  světový  názor  čtenářů  nedostatkem  určitého  směru,  světového 
názoru  u  samého  Čechova,  lhostejností  jeho  a  bezzásadností,  s  jakou 
kreslil  objektivně  hnusnost  života;  jiní  —  neobyčejnou  hloubkou  děl  jeho. 
dotýkajících  se  samých  základů  života,  tak  že  mu  dlouho  nerozumí 
čtenářstvo,  dokud  spisovatel  dostatečně  nevypoví  se;  opět  jiní  hledali 
příčinu  malého  vlivu  na  čtenáře  v  manvře  jeho  psáti  drobným  slohem, 
v  úryvkovitosti  obrazňv.  Ale  poslední  díla  Ant.  Čechova  působí  nejen 
na  cit,  nýbrž  pobízejí  i  k  hlubokému  přemýšleni,  působí  nejen  silný 
dojem,  ale  mají  silný,  hluboký  vliv  na  názor  čtenářů,  nutí  je  netoliko 
kochati  si  překvapující  krásou  obrazů,  nýbrž  i  zamyslit  se  nad  pře- 
čteným. V  dílech  těchto  Čechov  pozoruje  různá  chorobná  místa 
ruského  života,  maje  k  životu  určité  požadavky;  v  nich  prohlouben 
obsah,  v  nich  plno  trpkosti,  rozčilující  čtenáře,  ony  mají  veliký  spole- 
čenský význam.  Kdvž  vyšli  jeho  „Mužíci^',  nastal  poplach  v  časopisech, 
napadali  autora,  že  v  životě  venkovském  vidí  jen  temné  stránky 
a  nechce  znáti  světlých,  že  chtěl  venkov  ponížit  před  městem,  že 
v  lokaji  Čikildějevu  podal  přiklad  plodu  osvětného  vlivu  města  proti 
typům  nevzdělané  vsi.  Tu  však  autor  vydal  povídku  .,Můj  život", 
kde  život  města  a  intellioi-ence  nakreslil  ještě  temnějšími  tahy.  Obě 
povídkv  jsou  hrozné  ve  své  nemilosrdné  pravdivosti.  Autor  nefalšuje 
jednostranně  kreslené  jím  skutečnosti,  nýbrž  líčí  ji  věrně,  ale  ne- 
milosi'duě  jako  lékař  odhaluje  její  nemoci.  V  povídce  té  maluje 
všeobecně  ruský  život,  život  vzdělané  třídy,  otravovaný  hrozným  ne- 
smyslem, ničemnosti,  malicherností,  jež  mění  lidi,  přinucené  žíti  tímto 
životem,  v  chodící  nesmvsl.  Hrdina  povídkv,  syn  architekta  Polozneva, 
chtěje  dobře  prozkoumati  život  svých  ušlechtilých  spoluobčanů,  stal 
se  prostým  dělníkem,  malířem,  a  pozoruje  život  se  stanoviska  prostého 
dělníka  i  vidí.  že  spoluobčané  jeho  schopni  jsou  všeliké  nelidské 
ukrutnosti  k  padlým  lidem,  mrzkosti,  taškářství,  úplatnosti,  tak  že 
v  celém  městě  není  poctivého  člověka.  ISÍení  tedy  divu,  že  na  takové 
půdě  rodí  se  pochmurné  názory  na  život,  pochmurné  nálady  v  duši 
člověka,  jenž  odhodlal  se  ohlédnouti  se  na  život.  A  tak  v  dílech 
Čechova  je  mnoho  hrozného,_  beznadějného  pessimismu.  Čechov 
kreslil  by  snad  rád  světlé  obrazy  společenského  života,  mohutné 
postavy,  ale  mrav}',  obyčeje,  pojmy  současného  života  nedávají  materiálu 
k  nim,  k  jasnému  názoru  světovému.  Autor  vidí,  že  všude  vládnou 
ustanovené  formy,  a  jakmile  někdo  chce  žíti  jinak,  než  jak  žijí  ostatní, 
chce  žíti  podle  svého  rozumu  a  svědomí,  hned  mají  ho  za  „podivína", 
nedovolí    mu    tak    žíti.    Většina    lidí    žije,    nestarajíc    se    o  uvědomělé 


198  Písemnictví  a  umění: 


zařízení  svého  života,  o  cíl  života  a  motivy  jednání  svého,  žije  v  usta- 
novených jinými  formách,  jde  po  stopách  jiných,  nepřemýšlejíc,  žije-li 
tak,  jak  nutno,  jedná-li  tak,  jak  třeba.  Takový  neuvědomělý  život 
upokojuje  mnohé,  je  podmínkou  štěstí  a  pohodlí  jejich,  ale  staví  je 
na  stejný  stupeň  se  zvířaty.  Ale  člověk  nespokojí  se  takovým  ne- 
uvědomělým životem,  zvířecím  štěstím.  A  tu  Čechov  odhalaje  před 
námi  nemilosrdně  pravý  význam  zjevů  života,  učí  nás  uvědoměle 
pohlížeti  na  zjevy  ty,  by  nás  přinutil  vypracovati  si  vlastní  uvědomělý 
názor  světový,  systém  uvědomělého  mravního  chování  se  k  sobě, 
bližním  i  k  celému  světu.  A  v  tomto  probuzení  uvědomělosti.  povznesení 
neuvědomělého  zvířecího  života  na  stupeň  uvědomělého  života,  záleží 
zásluha  Čechova.  Myšlenky  ty  illustroval  posledně  v  povídečce  „člověk 
v  pouzdře",  předváděje  typ  člověka,  pro  něhož  ustanovené  formy 
života  zaslonily  skrývající  se  pod  nimi  podstavu.  U  Bélikova.  professora 
řečtiny,  přednášejícího  mrtvé  schéma  živé  kdvsi  řeči,  bylo  pozorovati 
snahu,  obklopit  sebe  obálkou,  utvořit  si  pouzdro,  jež  by  ho  chránilo 
vnějších  vlivů.  Pro  něho  existovaly  jen  obéžníkv  a  články  z  novin, 
v  nichž  něco  se  zakazovalo.  Všeliké  odchvlky  od  ustanovených  pravidel 
rmoutily  ho.  Svojí  podezřívavostí  tísnil  okolní,  měl  takový  vliv  na 
všecky,  že  se  ho  báli,  a  pod  vlivem  jeho  báli  se  v  městě  všeho. 
B^^lif  to  lidé  bez  vlastní  vůle.  nemající  svého  -já",  lidé  bezosobní, 
passivní,  nemající  svých  citův  a  přání,  neschopní  jíti  svojí  cestou, 
neschopní  ani  k  úporné  práci,  ani  k  dosažení  určitého  cíle,  lidé.  kteří 
se  stejným  klidem  vykonají  i  dobrý  skutek  i  největší  darebáctví. 
Lidé  ti  svojí  passivností  podporují  ty,  kteří  zastávají  se  zastaralých 
forem  života.  Tu  však  přijel  do  města  nový  učitel  se  sestrou,  do  níž 
zamiloval  se  Bělikov.  Nový  professor  má  svou  vlastní  vůli.  chce  žíti 
dle  svého  rozumu,  a  když  Bělikov  chce  ho  podrobiti  svému  vlivu, 
v^^hodí  ho  z  domu.  načež  Bělikov  brzy  zemře.  Čechov  snaží  se  tvpu 
Bělikova  dodati  všeobecného  významu  a  ústy  vypravovatele  své  po- 
vídky hlásá  o  nemožnosti  žíti  dále  uprostřed  podobných  lidí.  Čechov, 
jenž  byl  dřív  velice  lhostejný  ke  svým  hrdinům,  nvní  nemůže  se 
zdržeti,  by  místy  nevj-řkl  svých  mvšlenek  i  názorův  úst^"  hrdinů, 
jako  zde,  nebo  v  povídce  ,.Angrešť^,  pathetický  výzev  k  dobru, 
vložený  v  ústa  zvěrolékaře  Ivana  Ivanyče,  kdež  dí.  že  smysl  a  cíl 
života  nezáleží  v  našem  osobním  štěstí,  nýbrž  v  konání  dobra.  Hrozná 
ohyzdnost  zjevů,  jež  Čechov  maluje,  vyzývá  sténání  z  duše  jeho:  on 
nemůže  zůstati  jenom  umělcem  a  bezděčně  stává  se  moralistou  a  usvědčo- 
vatelem.  Tím  přiblížil  se  Čechov  k  dřívějším  vebkým  ruským  umělcům, 
kteří  nemohli  nikdy  udržeti  se  na  čistě  objektivní  tvorbě.  (P.  d.) 


P.  Izák  ToDiáš  Hecker.  199 


P.  Izák  Tomáš  Heeker. 

(Ostatek.) 

V  řádovém  domě  Novoyorském  během  času  přibyli  dva  rodilí 
Američané.  Tato  skupina  5  amerických  redemptoristň  začala  se  brzy 
odlučovat  od  ostatních  a  přemýšlet  o  založení  svého  nového  domu 
řádového,  v  němž  by  jen  Američané  byli  zastoupeni  a  z  něhož  němčina 
by  byla  VA^loučena.  Leč  víc  než  tento  národní  popud  vedla  je  k  tomu 
myšlenka  nové  působnosti  odlišné  od  redemptoristických  missií,  myšlenka 
Heckerova  státi  se  apoštoly  katolicismu  mezi  americkými  protestant}". 
Umlouvali  se  napřed  s  několika  americkými  biskupy  a  ti  myšlenku 
jejich  schvalovali.  Členové  řádu  ostatní  a  zvláště  představení  nebyli 
však  tomuto  návrhu  rádi  a  těžce  nesli,  že  obejitím  ustanovení  řádovx-ch 
íimeričtí  horlivci  vyjednávají  o  založení  nového  domu  bez  svolení 
představených.  Když  o  svolení  zažádáno,  nedali  ho,  nechtějíce,  aby  se 
síly  štěpily  dřív  než  řád  jak  se  patří  se  zakotvil.  Američané  tedy  se 
^snesli  vyslat  P.  Heckera  s  listem  biskupův  amerických  zpříma  do 
Šíma  k  generálovi  řádu.  Stanovy  řádové  sic  takovouto  přímou  apelaci 
•člena  zavrhují  a  trestají  vydoučením,  leč  toto  usnesení  stanov  tehdy 
ještě  kongregací  římskou  schváleno  nebylo,  ač  v  řádu  už  dle  něho 
se  řídili.  P.  Hecker  byl  také  od  generálního  řádu  odmítnut  a  vynesen 
proti  němu  rozsudek  vyloučení  z  řádu.  To  stalo  se  29.  srpna  r.  1857. 
P.  Hecker  přičiňoval  se  nyní  v  Římě,  aby  exkomunikace  byla  s  něho 
sňata.  Mnozí  myšlence  jeho,  zvláště  v  propagandě,  byli  nakloněni. 
Tak  prefekt  propagandy  kardinál  Barnabó  se  za  něho  přimlouval, 
leč  marně.  G-eneral  trval  na  svém.  Konečně  papež  Pius  sám  6.  března 
1858  sňal  s  P.  Heckera  a  čt^^ř  jeho  soudruhů  závazek  slibů  řeholních 
s,  dovolil  jim,  aby  pod  dohledem  diecesanním  věnovali  se  jako  zvláštní 
missijní  kongregace  duchovní  správě  lidu.  Po  dvojí  audienci  u  papeže, 
^r  níž  Sv.  Otec  dal  mu  žádanou  plnou  moc  a  požehnání  pro  jeho  dílo 
missijní,  vrátil  se  P.  Hecker  do  Ameriky  (v  květnu  1858).  Nová  kon- 
gregace ustavila  se  pod  jménem  .,missijních  kněží  sv.  apoštola  Pavla" 
nebo  ,,Paulistů."  Arcibiskup  novoyorský  Hughes  7.  července  1858 
potvrdil  prozatímní  její  stanovy.  Dne  19.  července  1859  položen  základní 
támen  k  domu  nové  kongregace;  tento  24.  listopadu  dokončen  a 
posvěcen  a  27.  posvěcen  i  nový  chrám  Páně  k  němu  patřící.  Ke  kon- 
gregaci   připojil    se    nový    člen,    dosud    oratorian    a    rovněž    konvertita. 

Jako  první  a  nejdůležitější  cíl  postaven  nové  kongregaci  úkol: 
obrácení  americké  Unie  ke  katolictví.  Aby  byl  s  tento  úkol,  měl  každý 
Paulista  snažiti  se  o  křesťanskou  dokonalost  nejdřív  sám  na  sobě,  avšak 
tak,  jako  to  jeho  přirozená  povaha  a  stupeň  kultur^''  jeho  země  spolu 
přinášely  —  a  pokud  ovšem  se  tyto  individuální  tahy  s  vírou  a  ná- 
íwženství  spojiti  daly.  P.  Hecker  proto  odporučoval  přijetí  všech  zvyků 
a,  obyčejů  americké  kultury.  Jen  touto  cestou  může  se  katolicismus 
státi  náboženstvím  Unie.  Duch  a  ráz  národa  našeho  — -  píše  —  a  jeho 
zařízení  musí  v  katolické  církvi  býti  jako  doma,  tak  jak  jest  tomu 
i  u  iinvch  národů.    —    Členové    kongreo^ace    nezavazovali    se    žádnvmi 


200  Písemnictví  a  uměni: 


sliby.  Jen  láska  a  horlivost  apoštolská  měla  je  spojovati.  Při  přijímání 
členů  mělo  se  hledět  ne  tak  na  to,  aby  se  velký  počet  členstva  dosáhl, 
iako  spíše,  aby  všichni  členové  byli  hodní  a  schopni.  Pokud  se  to  se 
společenským  životem  srovnati  dalo,  měla  býti  dána  volnost  každému, 
aby  žil  dle  své  individuality.  ..Jedenkaždý  v  svém  smyslu  se  rozhojňuj" 
—  toto  napomenutí  sv.  Pavla  k  Římanům  íló.  4.;  bylo  heslem  nové 
kongregace. 

Aby  však  duch  přece  jednotným  zůstal,  proto  měli  členové  žíti 
pohromadě,  míti  svého  představeného  a  v  případě  koUise  ustupovala 
osobnost  všeobecnosti. 

Od  roku  1858.  do  1865.  měla  kongregace  Paulistů  81  missií 
lidových.  Velký  dojem  missií  těchto  spočíval  právě  v  rázu  a  duchu 
Paulistů  samých,  v  jejich  volné  a  přece  vzorné  disciplině  a  pak,  že 
při  řečech  sv^^ch  kladli  důraz  na  rozumovou  stránku,  rozum  měl  city 
vzbuzené  při  řeči  dále  říditi.  Pevnost  a  volnost,  jakož  i  náboženský 
účinek  nové  idey  u  Paulistů  samých  mimovolně  se  přenášel  i  na 
posluchačstvo.  Kázaní,  která  měli  Paulisté  ve  svém  farním  chrámu 
v  Novém  Yorku,  dával  P.  Hecker  do  tisku.  Podobně  mešní  ominutové 
promluvy  sebrány  a  vydávány.  Roku  1865.  zemřel  první  Paulista 
a  úbytek  tento  dlouho  nenahražen  zůstal,  takže  po  sedm  let  následkem 
tohoto  úbytku  musilo  býti  od  missií  venkovních  upuštěno  a  zbylí 
členové  věnovali  se  jen  duchovní  své  správě  a  škole.  Dnes  po  40  letech 
kongregace  čítá  členů  o2  ve  dvou  domech;  studijní  ústav  má  při 
katolické  universitě  ve  Washingtone,  kdež  na  podzim  r.  1897.  studovalo 
20  kandidátů. 

Vedle  mluveného  slova  staral  se  P.  Hecker  i  o  působení  slovem 
psaným.  Tak  založil  1865  měsíčník  ,,The  Catholic  World "  (Katolický 
Svět),  jenž  dosud  ^^^chází,  zvučného  jména  požívaje.  Úmysl,  založiti 
veliký  katolick}'  denník  se  Heckerovi  samému  nezdařil,  podobně,  jako 
ne  založení  katolického  tiskového  družstva.  Za  to  však  ujaly  se  malé 
nábožensko-polemické  brožurky  jeho,  jichž  v  50  číslech  rozšířeno  hned 
první  léta  přes  2^1^  milionu.  Založen  mimo  to  missijní  spolek  pro 
obrácení  protestantvi  „The  Catholic  Missionary  Union"  a  čtvrtroční  list 
„The  missionarv.^ 

Přednášky  pro  protestanty  výlučně  pořádané  jsou  i  dodnes  úkolem 
a  hlavním  zdrojem  úspěchů  v  činnosti  Paulistů. 

Koncem  roku  1871.  P.  Heckerovy  sily  bjdy  vyčerpány.  Trpěl 
bezsenností,  nervosní  předrážděností  a  bolestmi  hlavy.  Roku  1870.  byl 
na  koncilu  Vatikánském  v  Římě  a  tu  vystoupil  jako  kazatel.  Jméno 
jeho  jmenováno  vedle  nejslavnějších  tehdy  jmen  světa  katolického. 
Leč  ani  onen  pobyt  na  jihu  Evropy  ani  nový  nucený  v  letech  1872. 
a  1873.  nepřinesl  mu  tělesné  úlevy.  Roku  1874.  opět  vydal  se  na  cestu 
po  Francii,  Německu  do  Itálie,  hledaje  v  mírném  podnebí  evropském 
osvěžení. 

Tu  z  pozorování  života  náboženského  v  Evropě  vznikly  v  něm 
myšlenky,  jež  uložil  v  malém  spisku,  který  při  pobytu  v  Římě  chtěl 
vydati  se  schválením  propagandy  jejím  tiskem.  Ale  tu  mu  dána  i'ada, 


P.   IzíUš;  Tomáš  Hecker.  20 1 


aby  myšlenky  ty  uveřejnil  někde  v  Anglii  a  beze  jména.  A  tak  spisek 
tento  vyšel  na  jaře  1875  v  Londýně  pod  názvem:  „An  Exposition 
of  tbe  Churcli  in  vieAv  of  reeent  diťticulties  and  controversies  and  the 
present  need  of  the  age"  („Eozklad  o  církvi  s  ohledem  na  nejnovější 
těžkosti  a  rozpory  a  na  přítomné  potřeby  věku").  Pojednání  vycházelo 
spolu  v  ..The  Catholic  World."  Spisek  a  myšlenky  v  něm  uložené 
vvvolaly  rozruch  po  Evropě  a  posuzovány  hojně,  z  části  jen  vyslovován 
s  některými  nesouhlas. 

Ve  spisku  tomto  P.  Hecker  vysvětluje  úpadek  katolického  života 
z  chybných  směrů  v  církvi  samé:  dává  se  přednost  „passivním" 
ctnostem  před  aktivními,  zanedbávají  se  ctnosti  přirozené  a  důraz 
velký  kladl  ien  na  život  milosti  a  modlitby.  Ale  i  z  těchto  chyb,  iež 
zvláště  k  iipadku  přivedly  katolictví  v  Evropě,  se  církev  vymaní  a  už 
A^-maňuje.  Nová  doba  svitá.  Keltoromanské  kmeny,  jež  nemají  smyslu 
pro  vnitrní  duchovní  život,  ale  jen  zevnější  autority  dbají,  začínají 
ustupovat.  Dle  úradků  Prozřetelnosti  jest  vůdčí  role  v  církvi  pro 
budoucnost  svěřena  teutonské  a  anglosaské,  zvláště  ale  smíšené  anglo- 
saské race.  Pro  církev  přestal  Vatikánským  koncilem  onen  „stav 
obležení'',  nepřirozené  ono  omezováni,  jež  jí  vnutil  boj  proti  protestan- 
tismu. Tím  také  úloha  řádu  jesuitského  vypršela,  a  řád  tento  spolu 
s  ostatními  starými  řády  v  budoucím  životě  církve  ustoupí  zřízením 
novým  způsobu  kongregace  Paulistů.  Tím  více  však  církev  i  vnitřnímu 
životu  a  působení  Ducha  Svatého  v  duši  jednotlivcův  bude  moci  péči 
věnovati.  Kásledkem  nového  života  církevního  bude:  nové  dokonalejší 
vylití    Ducha    Svatého    v    nás    a    uvedení    protestantů    do    církve    zpět. 

Xa  podzim  r.  1875.  povolán  P.  Hecker  z  letního  pobytu  svého 
ve  Švycarech  náhle  domů.  Ale  do  domu  kongregace  Paulistů  se  ne- 
vrátil, netroufaje  si,  že  by  tu  ve  svém  nemocném  stavu  nervosy  vydržeh 
Ubytoval  se  tudíž  u  svého  bratra  Jiřího.  Teprv  po  4  letech  vrátil  se 
zase  do  kongregace  jsa  odhodlán,  že  tu  už  vyčká  smrti.  Ale  o  léta 
ještě  od  toho  okamžiku  usýchal  a  ztrácel  se  pomalu.  Zřídka  kdy  byl 
tak  silen,  že  mohl  sloužiti  mši  svatou.  Dne  15.  září  1887  už  zaopatřen 
sv.  svátostmi,  ale  ještě  o  rok  později  slavil  čil  poměrně  své  70leté 
narozeniny  18.  prosince  1888.  Byly  to  však  poslední.  Den  na  to  raněn 
mrtvici  a  22.  prosince  1888  tiše  skonal. 

Jeho  zásady  a  jeho  činnost  přispěla  skutečně  ku  dnešnímu  roz- 
květu a  vážnosti  katolické  církve  ve  Spojených  Státech  —  ne-li  všechno, 
aspoň  mnoho.  Zásadami  jeho  odchováno  několik  znamenitých  mužů, 
kteří  dnes  v  americké  církvi  hrají  vynikající  roli.  Také  v  Evropě 
a  zvláště  Francii  a  Německu  zásady  jeho  o  křesťanské  demokracii, 
o  individualismu  a  v  Německu  zvláště  o  povýšenosti  a  poslání  germánské 
racy  nabývají  čím  dále  více  stoupenců.  Hnutí  tomuto,  jež  západ  Evropy 
už  dělí  namnoze  ve  dva  velké  tábory  v  církvi,  přezděli  „amerikanismus", 
v  Německu  na  tomtéž  základě  se  buduje  tak  zvaný  „Fortschritt- 
katholicismus"  nebo  „Reformkatholicismus."  Pozdní  proniknutí  zásad 
Heckerových  do  Evropy  vysvětluje  se  tím.  že  zásady  tyto  ve  známost 
širší  vešly  vlastně  teprv  až  po  vydání  životopisu  Heckerova.  Za  života 


202  Písemnictví  a  umění: 


Heekerova  samotná  neměly  ještě  té  výbojnosti,  jaké  jim  dodal  tecT 
enthusiasmus  vychovancňv  a  učeníků  HeckerovV^cíi.  Životopis  P.  Heckera 
sepsán  žákem  jeho  "\V.  Elliotem  a  vydán  v  Novém  Yorku  1891  pod 
názvem  ,,The  Life  of  Father  Hecker"  —  životopis  tento,  dle  zápisků 
Heckera  samého  sepsán}-,  do  Evropy  přenesen  francouzským  překladem 
abbé  Kleina  r.  1897.  (,,La  Vie  de  P.  Hecker"),  jenž  ne  tak  sám  svým 
životopisným  líčením  jako  pane^^yrickou  předmluvou  rozpoutal  literami 
hnutí  po  Francii.  Dnes  se  tam  právě  nejtužší  boj  vede  o  „amerikanismus^ 
na  zásadách  P.  Heckera  vytvořený,  namnoze  snad  i  přetvořen}'. 
V  Kěmecku  obdobného  ruchu  toho  v  posledních  debattách  o  Schelía 
a  Miillera  byl  teprv  učiněn  počátek. 


— p. 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě. 

Popisuje  Jan  Herben  v  -Oasop.  Matice  Moravské«  r.  1882.  —  »Rozgleda«  Al.  Malec. 

Leporostlé  tělo  našich  Hrvátů  šlechtí  bystrá,  zdravá  duše.  V  její 
hlubiny,  pokochav  se  ki'ásou  těla,  noří  se  p.  spis.,  doluje  v  nich  a  vy- 
chvaluje její  ..skvělé  nadání"  (str.  15j.  „Jako  každý  bude  chváliti  jejich 
tělesnou  povahu,  tak  i  schopnosti  ducha."  Viděti  je  hned  na  drobných 
ve  škole  jim  cizí,  nepřirozené,  německé.  ,.Či  nejsou  to  vzácné  dary, 
když  učitel,  s  lidem  necítící,  musí  přiznati,  že  chorvátské  děti  převyšuji 
na  konci  let  školních  věděním  rozené  děti  německé"?  Rád  slova  tato 
ze  své  vlastní  zkušenosti  potvrzuji.  Když  žák  Hrvát,  jemuž  němčina 
tvrdým  je  soustem  na  měkký  jeho  jazyk  hrvátský,  jemuž  po  dvě,  tři 
i  čtyry  léta  zápasiti  je  s  vyučovacím  jazykem  a  překonávati  nesčetné 
překážky  odtud  se  rodící  a  prospěch  jeho  ve  škole  stavující,  když  na 
konec  přece  vynikne  nad  soudruha  svého  německého,  jemuž  mateřská 
feč  vyučovací  usnadňovala  rozvoj  duševní,  pak  zajisté  předčí  nad  něho 
duševním  nadáním,  silou  ducha  neobyčejnou,  neboť  překážky  překonati 
a  ještě  vyniknouti,  na  to  třeba  síly  dvojnásobné.  Toto  „skvělé  nadání", 
jak  p.  spis.  dobře  podotýká,  jeví  Hrváti  také  tím.  že  „téměř  každý 
Chorvát  vedle  jazyka  mateřského  mluví  též  německy,  slovensky  i)  a 
^esky."  Zná  vskutku  většina  jich  trojí  řeč:  mateřskou  hrvátskou,^) 
německou  a  českou,  a  patří  v  té  příčině  mezi  nejvzdělanější  lid  na 
Moravě!  Ale  je  to  všecko,  čím  jeví  se  ..skvělé  nadání"  našeho  lidu 
hrvátského?  Je  z  těchto  dvou  stránek  již  zřejmá  a  dokázaná  skvělost 
jeho  nadání?  Panu  spis.  stačily  zprávy  ze  školy  a  mluvení  trojí  řečí, 
aby  nazval  nadání  jeho  skvělým;  m}^  ku  skvělosti  jeho  žádáme,  aby 
do  očí  bilo  i  ve  věcech  jiných,  co  nejčetnějších,  a  zářilo  ze  všeho,  čím 
činnost  ducha  u  prostého  lidu    na  odiv  se  staví,   stělesňuje.    A  na  tom 

')   Co  má  p  spis.  za  »slovenštinu«,  je  čeština.  Viz  'Hlídku*  1898,  10,  str.  758  —  761. 
2)  Nářečí  čakavské. 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě.  203 

všem  nás  skutečně  překvapuje.  Citelnou  tuto  mezeru  v  rozpravě  páně 
spisovatelově  snadno  -s^-plniti.  Pohlédni  do  duševní  dílny  lidu  našeho' 
kam  pohlédni,  nikde  ztrnulosti.  všude  ruch  a  život  jarvl  Ci  nepatří 
k  tomu  „skvělého  nadání",  síly  ducha  vzácné,  když  lid  cizotou  se  všech 
stran  svíraný,  posměchem  stíhaný.')  nenávistí  zahrnovaný  a  všelijak 
jinak  utlačovaný  uhájil  svou  v  každé  příčině  svéráznou  existenci,  za- 
choval si  své  národní  písně  s  nápě^^"  ze  staré  své  vlasti  přinesenými, 2) 
své  překrásné,  významné  národní  zvyky  a  obyčeje,  jež  mnohé  posud 
nalézáme  v  jeho  pravlasti, ^j  na  niž  kromě  řeči  a  zv\'kň  jinak  mezi 
ním  se  zachovaly  skrovné  jen  památky,  svůj  národní  kroj,  lišící  jej 
v  nejednom  kuse  ode  všech  ostatních  větvi  velikého  kmene  slovan- 
ského, svoje  bohaté  vyšívání,*)  na  němž  můžeš  očí  nechati,  svoje  na- 
mnoze původní  malování,  jež  na  první  pohled  jako  individuální,  našim 
Hrvátům  vlastní,  padá  do  očí,  svoje  knihy  staré,  jež  tak  rády  se  čtou, 
svoje  rozmanité  opisv  písní  duchovních,  pořizované  s  pílí  neúmornou 
a  zápalem  nadšeným  —  nezáří  ze  všeho  toho,  pravím,  skvělost  nadání 
lidu  našeho  jasem  téměř  slunečním,  když  vším  tím  on  zachoval,  pro- 
hluboval a  na  výši  neobyčejnou  povznesl  svou  svéráznou,  křesťanstvím 
produševněnou  vzdělanost,  většinou  dosud  nepoznanou  a  po  zásluze 
neoceněnou!  Jak  jemným  vládne  lid  náš  vkusem!  Každý  kus  z  jeho 
národního  kroje  makavým  toho  důkazem!  Srovnej  s  jeho  krojem  kroj 
„německý",  jakoby  Němec  ani  vkusu  neměl,  kdežto  Hrvát!?  A  jak 
praktický  je  Hrvát  ve  kroji  svém?  Jak  vynalézavý  při  pracech  svých? 
Důmyslně  si  práci  usnadní,  dovedně  pořizuje  správky  v  domě  a  drobné 
domácí  nářadí!  Obzvláště  v  malování  a  vvšívání  Hrvát  mistrem!  Co 
tu  vyšitých  košil,  „kuolarinův",  „opljeéí",  „fěrtochů",  každý  jinačí  a 
jeden  krásnější  než  druhý.  Jaká  to  bohatost  rozmanitých  tvarův  a  jak 
mištrno  seskupení  jich!  Jen  jedné  věci  tu  nedovede  Hrvát:  totéž  znova 
podati,  tu  nesnese  pout.  tu  mu  nejednou  bývá  nevolno,  má-li  se  po- 
hybovati v  mezích  předem  určených.  Zřejmá  tu  tvůrčí  síla  ducha,  jeho 
plodnost,  tvořivost.  Doklad!  Minka  Kochova,  „Hrvatica",  měla  mi 
okresliti  na  papír  vyšitý  „kuolarin".  S  patrnou  chutí,  jakoby  jí  nebylo 
nic  snadnějšího,  dala  se  do  práce.  Arch  papíru,  tužka  a  pravídko  jí 
stačily.  Kreslení  šlo  jí,  jakoby  pérem  po  papíře  psala.  Držela  se  vzorku, 
ale  ne  dlouho!  Oko  nestačilo  obrazivosti.  Odchýlila  se  od  vzoru,  kreslila 
dál  a  dále,  za  půl  hodiny  měla  nakreslený  kuolarin  jiný,  nový,  od 
vzorku  odchvlný.  a  přece  neméně  krásný,  jako  vzorek  jí  předložený. 
Podruhé  měla  vyzdobiti  „gvelbu"  ^)  novým  malováním  na  místě  sešlého, 
starého.  Dala  se  do  práce,  chtějíc  znova  vnésti  na  zeď  staré,  původní 
malování;  pracuje,  ale  pod  rukama  vyrůstá  jí  malování  nové.  jež  krásou 
&  provedením  uměleckým  překvapuje  tak,  jako  podiv  budilo  malování 


1)  »Českv  Lid«   VII.,   1898,   3,  str.   190. 

2)  .^Hlídka*   III.,   1898,   11,  st.   844;   12,  st.  897-899. 

*)  Viz  »Zbornik  za  narodni  život  i  običaje  južnih  SIavena«.  Sv.  I.,  str.  163  — 170. 
Ivan  Milčetic.  Zagreb   í*-dC^. 

")  Viz   »Českv  Lid«   VII.,   1894,  4,  str.  273  a  275. 
^)   »gvelba«  =  výklenek,  výstupek  přede  dveřmi. 


204  Písemnictví  a  umění: 


staré.  —  Jen  letmo  a  téměř  mimochodem  Yfíimá  si  p.  spisovatel  tohoto 
národního  umění  našich  Hrvátu:  „Stavení  jsou  úhledná,  vkusná.  Zvenčí 
liší  se  od  německých  divotvorně  pestrými  arabeskami  kol  oken  a  dveří 
malovanými  jako  na  Slovácku  všude"  (16),  ač  právě  jím  měrou  tak 
povýtečnou  osvědčuje  se  „skvélost  nadání''  lidu  našeho:  ukazuje  se 
bujná  obrazotvornost,  důmyslná  komposice,  krasochut  a  jemnocit  lido- 
vého umělce.  '       (O.  p.) 


Srbský  car  Lazar  v  národních  písních  srbských. 

Podává  B.  Popelka. 

I.  Kterak  se  srbský  car  Lazar  dostal  na  trůn. 

Po  smrti  slavného  cara  Dušana  Silného  (1355  nebo  1356),  který 
se  od  r.  1348.  zval  „carem  Macedonie  a  samodržcem  (samo vládcem) 
Srbů,  Eekii.  Bulharů,  Přímoří  a  západních  končin,"  nastoupil  na  srbský 
trůn  syn  jeho  Uros,  ještě  jinoch,  člověk  srdce  „měkkého",  povahy 
jemné,  ale  neenergický.  Srbská  historie  proto  jej  jmenuje  Slabým 
(„nejačak^),  a  srbské  písně  národní  jej  zovou  ..dijete  nejačko"  (dítě 
slabé).  Uros  však  nevládl  sám;  za  poručníka  a  zástupce  jeho  s  právem 
vladařským  car  Dušan  na  smrtelné  posteli  ustanovil  ctižádostivého 
Vukašina,  jednu,  jak  praví  i  sám  Kallay,  z  nejtrao-ičtějších  osobností, 
jaké  historie  srbská  zná.  Vukašin  pocházel  ze  staré  šlechtické  rodiny 
zetské,  jejíž  členové,  známí  v  dějinách  i  v  písních  národních  jménem 
Mrňavčeviéi,  dobyli  sobě  smutné  pověsti  a  slávy  v  národě.  Vukašin, 
a  ne  méně  i  bratři  jeho  Ug'lješa  a  Gojko,  domohli  se  v  carství  srbském 
za  vlády  Dušanovy  veliké  moci  a  vysokvch  důstojností.  Vukašin.  jenž 
takto  pevně  držel  jménem  svěřence  svého  otéže  vládní  mocnou  rukou 
a  nepřátele  z  jihu  i  od  severu  na  carství  srbské  dorážející  potřel, 
zatoužil  konečné  sám  po  cti  carské,  a  aby  tužbě  své  vyhověl,  slabého 
Uroše,  kterému  tehdy  bylo  kolem  30  let,  počátkem  prosince  r.  1367. 
na  lovu  bud"  sám  usmrtil  neb  aspoň  usmrtiti  dal.  Jím  vyhynul  rod 
Kemaničův  po  meči.  Vukašin  po  násilné  smrti  Urošově  vstoupil  sice 
na  trůn  Nemaničův,  ale  netěšil  se  z  něho  dlouho;  již  po  4  letech, 
r.  1371.,  poražen  byv  od  Turků  v  Bulharsku  na  břehu  řekv  ]\Iarice 
na  útěku  by]  buď  sluhou  svým  nebo  nějakým  Turkem  jej  pronásle- 
dujícím zabit. 

Po  něm  po  mnohých  bojích  občanských,  v  nichž  vyhuben  rod 
Mrňavčeviéů,  r.  1377.  dosedl  na  trůn  srbský  kníže  Lazar  Grrbljanovié, 
příbuzný  po  přeslici  vymřelé  rodin  v  Xemaňovy.  o  němž  i  hisť-rie 
praví,  že  osobními  vlastnostmi  svými  byl  hoden  trůnu.  Mimo  spřízněnost 
s  rodem  Xemaňovým  pohnulo  velmože  srbské,  abv  Lazara  volili  za 
panovníka,  nejvíce  asi  to,  že  Lazar,  věren  jsa  rodu  Nemaňovu,  stál 
v  čele  opposice  proti  usurpatoru  Vukašinovi,  na  něhož  mnozí  velmožové 


Sibsky  car  Lazar  v  národních   ])ísníeh  srl)skvch. 


205 


závistivým  okem  pohlíželi  už  za  života  Urošova,  tušíce,  kam  as  jeho 
snahy  směřují,  po  smrti  nešťastného  Uroše  však  teprve  na  něho  zanevřeli. 

Srbské  bohatýrské  písně  národní,  jimž,  pokud  se  týkají  Lazara, 
Srbové  říkají  „Lazarice",  nepřidržují  se  přesně  pravdy  historické,  což 
také  není  účelem  písní  národních.  Dle  jedněch  ustanovil  Lazara  za 
nástupce  svého  „car  Štěpán",  dle  jiných  však,  pravdě  bližších,  byl 
na  trůn  povolán  volbou.    Všimněme  si  napřed  první. 

Žádný  vážnější  a  důležitější  děj  v  životě  srbských  bohatýrů 
nekoná  se  bez  vína.  A  tak  i  srbský   „guslar"  pěje:  ^) 


Vino   jiije  srpski  car  Stjejiane 
I'   Prizrenu   na  bijeloj  kuli, 
A  služi  mu  jedna  pravá  sluga, 
Pravá  sluga,   Xemanjič   Lazare. 2) 
Kad  mu  prvu  času  natočio, 
Dade  času  u  care  ve  ruke, 
Před  njime  se  smjenio  poklonio, 
Poljubi  mu  raku  i  koljeno, 
líuke  preví,  natrag  se  istupi, 
Pa  ga,  dvori  kako  gospodara. 
Car  Šcepane  času  prilivatio 
Pa  je  slugu  očim'   pogledao, 
Ovako  je  njemu  govorio: 
»SUigo  moja,  Xemanié  Lazai^e, 
Bog  ti  dao  i  ko  te  rodio 
I  paměti  takoj   naučio, 
Tvoja  pamet  more  carovati. 
Kada  budem  mrijet,  po  zemanu  ^) 
Na  tebi   ce  ostanuti  carstvo, 
Jer  ja  nemam  od  srca  evlada.«*) 
Gospodi  se  Lazo  poklonio : 
» Hvala  tebi,  moja  kruno  zlatna, 
Kije  carstvo  za  mene  kozara, 
No  za  takog  slavnog  gospodara. « 
Pak  mu  drugu  času  natočio, 
Dade  času  u  careve  ruke, 
Pokloní  se,   poljubi  mu   ruku, 
Ruku  previ,  natrag  se  istupi. 
Opět  care  njemu  govoiio : 
»Bog  ti  dao,  i  ko  te  rodio 
I  paměti  takoj  naučio. 
Ako  Bog  da,  moja  pravá  slugo, 
Yaljaée  se  meni  postarati, 
Gdje   cu  tebi  prositi  djevojku, 
Slugo  moja,  da  te  oženimo. 
Kada  budem  '')  mrijet  po  zemanu. 
Na  tebi  ce  kruna  ostanuti, 
Tak  o  naše  knjige  pokazu  ju. 


Víno  popíjí  srbsky  car  Štěpán 

ve   Prizrenu  na  svém  bílém  hradě, 

a  slouží  mu  jeden   pravý  sluha, 

pravý  sluha,  to  Nemanic  Lazar. 

Když  mu  první  číši  byl  natočil  (nalil), 

odevzdal  ji  do  carových   rukou, 

před  ním  slušně  poklonil  se  Lazai', 

políbil   mu   ruku  i   koleno, 

ruce  složil,  nazpět  poustoupil, 

obsluhoval  ho  jak  hospodáře. 

Car  tu  Štěpán  uchojňl  se  číše, 

a  na  sluhu  očima  pohlížel, 

takto  jal  se  k  němu  promlouvati : 

»Nemaniéi,  sluho  mfij,  Lazare, 

Buh  ti   žehnej,  i  kdo  tě   {jorodil 

a  moudrosti  takové  naučil, 

tvoje  moudrost  musí  carovati. 

Když  já  budu  mrtev,   po  zemanu 

na  tobě  spočine  moje  carství, 

neb  já  nemám  od  srče  zrozence,« 

Pánu  Lazo  učinil  poklonu: 

»Díky  tobě,   má  koruno  zlatá, 

není  carstvo  pro  mne  ledačinu 

než  pro  takého  slavného  pána.«    — 

Potom   druhou  mu  natočil  číši, 

odevzdal  ji  do  carových  rukou, 

poklonil  se,  políbil  mu  ruku, 

ruku  složil,  nazpět  poustoupil. 

Zas  jal  se  cai'  k  němu  promlouvati : 

»Díky  tobě,  ty  můj  pravý  sluho, 

Bůh  ti  žehnej,  i  kdo  tě  jiorodil ! 

Dá-li  Pán  Bůh  nám,  můj  pravý  sluho, 

potřeba  mi  bude  postarat  se, 

kde  bych  tobě  pojirošil  o  dívku, 

sluho  mi^ij,   bychom  tě  oženili. 

Když  já  budu  mrtev,   jjo  zemanu 

na  tobě  má  spočine  koruna, 

takto  naše  knihy  ukazují. 


)  n^ap  .lasap  j  cpncKHM  HapoAiinM  neonaina.  5'  HoBojie  Ca^y  1883.  —  Z  důvodu  prak- 
tických i^odáváme  text  iiísmem  latinským. 

*)   Nemanic,  ježto  byl  s  Nemanici  z  přízně. 

*)  Zeman,  turecké  slovo,  tolik  co  čas;  po  zemanu  =  časem. 

*)  Tur.  slovo  =  porod ;  od  srca  porod,  od  srdce  zrozenec,  vlastní  dítě. 

^)  V  originálu  :  »bude  mrijet«,  patrná  chyba  tisková  místo  budem  mrijet.  Ye 
výslovnosti  chyby  té  ovšem  neznamenati. 


206 


Písemnictví  a  umění : 


Lazo  caru  tího  odgovara: 
»Hvala  tebi,  slavní  car  Ščepane ! 
Nije  carstvo  za  mene  kozara, 
jSTo  za  tagog  slavnog  gospodara.« 
Pak  sa  glave  kapu  ukinuo, 
Pak  mu  trecu  času  natoéio, 
Dade  času  u  careve  ruke, 
Pokloní  se,   poljubi  mu  ruke. 
Ondá  care  njemu  govorio: 
Poslušaj  me,  moja  pravá  slugo, 
Sto   ce  tebi  care  besjediti. 
Danas  petak  a  sutra  sobota, 
Preksutra  je  světa  nedjelica, 
Nedjeliea  i  vaskrsenije. 
Ako  Bog  da,  te  na  zdravlje  dodje, 
Ti  ceš,  slugo,  dobro  učiniti, 
Kad  pitomé  tice  zapjevaju : 
Ti  otidi   konjma  u  podrume, 
Opremi   mi  golema  sivalja, 
Štogod  Ijepše  znadeš  i  umiješ, 
Pa  ga  uzmi  za  oba  dizgina, 
Izvedi  ga  iz  topla  podruma, 
Dovedl  ga  na  mermer  aviiju,') 
Pa  ga  podaj  slugam'  pomladjijem, 
A  ti  hajde  na  bijelu  kulu,') 
Pa  donesl  l)ošču  zavezanu 
I  u  boěči^;  cuzel  djeisiju, 
Uzmi  mene  za  bijele  ruke, 
Pa  me  svuci,  te  me  preobuci, 
Obuci  mi  crkvene  haljine, 
Sto  ih  nosim  u   bijelu  crkvu, 
Uzmi  mene  za  bijele  ruke, 
Odvedl  me  konju  na  avliju, 
Posjedi  me  na  konja  golema, 
Podaj  meni  nekolike  sluge, 
Ja  éu  otic'  prebijeloj  crkvi, 
Ti  ostáni  kod  bijele  kule, 
A  mi  cemo  služit  liturgjiju.'') 
Kad  s'  odsluži  časná  liturgjija 
I  kad  národ  izidje  iz  crkve, 
Mladina  je  silná  i  pomamna, 
Zatuťice  igru  svakojaku. 
Ja  to  ništa  ni  gledati  necu, 
No  eto  me  od  bijele  kule, 
A  ti  ceš  me  dobro  dočekati, 
Susresti  me  u  polju  pod  kulom, 
Prihvati  mi  bijesna  paripa,^) 
Odvedl  ga  u  mermer  avliju. 
Skini  mene  sa  konja  golema. 
Pak  me  uzmi  za  bijele  ruke, 
Vodí  mene  na  bijelu  kulu, 
Posjedi  me  za  punu  tr]>ezu,''') 
Posluži  mi  vino  i  rakiju.') 


Lazo  caru  ticho  odpovídá ; 

»Díky  tobě,  slavný  car  —  Stěpáne! 

Xcní   carství   pro  mne  ledačinu, 

než  pro  takého  slavného    pána.« 

Potom  Lazo  s  hlavy  čapku  smekl, 

třetí  číši   carovi  natočil, 

odevzdal  ji  do  carových  rukou, 

poklonil  se,  políbil  mu  ruce. 

Tu  jal  se  car  k  němu  promlouvati : 

>  Poslouchej   mě,   můj   pravý  sluho, 

co  ti  bude  car  tvíij  povídati: 

Dnes  je  pátek  a  zítra  sobota, 

pozítří  je  svatá  nedělička, 

nedělička  i  slavnost  vzkříšení. 

Dáli   Pán   Buh  a  my  zdrávi  budem, 

Ty,  muj  sluho,  předobře  učiníš: 

Když  scliočení  ptáci  zazpívají. 

Ty  odejdi  ke  koním  do  stájfi. 

Ohromného  přistroj   mi  siváka, 

co  nejlépe  víš  a  nejlíp  umíš, 

pak  jej  vezmi  za  obojí  stíhel, 

vyvediž  jej  ven  z  teplého  stáje, 

zaveď  jej  pak  na  dvíir    mramorový, 

mladším  sluhům  jej  potom  odevzdej, 

a  ty  pospěš  do  bílého  hradu, 

a  dones  mně  placlitu  zavázanou, 

v  plachtě  zavázené  lepé  roucho, 

vezmi  potom   mě  za  liílé  ruce 

a  svlékni  mě  a  zase  převlekni, 

oblekni  mě  do  kostelních  šatů, 

co  nosívám  do  bílého  chrámu, 

za  bílé  mě  potom  vezmi  ruce, 

zaveď  mě  pak  na  dvůr  ke  koňovi, 

posaď  mě  na  koně  ohromného, 

přichystej  mi  i   několik  sluhů. 

Já  odejdu  do  bílého  chrámu, 

ty  zde  zůstaň  u   bílého  hradu, 

my  budeme  sloužit  liturgiji. 

Když  se  odslouží  ctná  liturgije, 

a  když  všechen  lid  vyjde  ze  chrámu, 

mládež  naše  bujná  i  divoká, 

pustí  se  ti  do  liry  všelijaké. 

Já  se  na  to  ani  nepodívám, 

nýbrž  honem  kii  bílému  dvoni, 

a  ty  dobře  nechť  mě  tu   přivítáš: 

v  ústrety  mi  vyjdi  ven  před  kulu, 

uchop  mého  běsného    paripa, 

odveď  pak  jej  na  dvůr  mramorový, 

i  sesaď  mě  s  koně  ohromného, 

potom  vezmi  mě  za  bílé  ruce, 

veď  mě,  sluho,  do  bílého  hradu, 

a  posaď  mě  za  plnou  tabuli, 

obsluhuj   mě  vínem  i  rakijí.  (O.  p.) 


1)  Tur.  slovo;  mramorový  dvůr  (nádvoří)  ;=  kamenem  vydlážděný.  —  *)  Turecké 
slovo  =  věž,  hrad.  —  ^)  Bošča,  tur.  slovo  =  srbské  marama,  plachta,  do  které  se  něco 
zamotává.  Cuzel  =  lepý,  djeisija  =  roucho.  Obě  slova  turecká.  —  *)  Pravoslavné  do- 
polední služby  Boží.  —  -')  Turecky  kůň.  —  *)  Řecké  slovo  trapeza  =  stůl.  —  ')  Kořalka 
z  ovoce  pálená.  


z   literatury  srbské  a  cliarvatské.  207 


Z  literatury  srbské  a  eharvatské. 

Nákladem  H.  Sulmana  v  Brodě  na  Sávě  v^^dány  MupircHii  líBJeTiiKir 
sa  AJfiíy  (Vonné  kvítky  pro  ditky),  jež  „z  anglických  sadů  květinových"' 
na  srbskou  půdu  přesadil  učitel  Nikola  T.  Gjuric.  Knížečka  obsahuje 
11  menších  povídek  vypravovaných  pěkným  slohem  a  jazykem.  Cena 
40  kr.  —  noTyptíeHnii,a  (Poturčenka)  je  pravdivá  (prýi  povídečka 
z  Hercegoviny,  kterou  vvpravuje  učitel  Sáva  N.  Semiz  v  Mostaru. 
Zaujímá  všeho  všudy  4  listy.  Práce  slabá.  —  Svět.  Corovič  napsal  a 
v  Mostaru  vydal  Pasopeno  rnesAO  (Rozbořené  hnízdo),  povídku  to, 
k  níž  materiál  vzat  z  Mostaru.  Věnována  jest  kn.  Mirku  Peti'ovičovi. 
Zaujímá  146  stran  a  stojí  40  kr.  Corovič  je  mladý  nadaný  spisovatel, 
ale  práce  tato  se  mu  valně  nezdařila.  —  P  j  e  s  m  e  M  i  h  o  v  i  1  a  N  i  k  o  1  i  é  a. 
Zagreb  1898.  Str.  64,  cena  60  kr.  Sbírka  básní  (30)  nadaného,  sku- 
tečného básníka  charvatského,  jemuž  kritika  předpovídá,  že  zaujme 
místo  mezi  prvními  lyriky  charvatskými.  Všemi  básněmi  ve  sbírce  této 
umístěnými  vane  duch  skutečné  poesie.  —  Mladý  (tušíme  medik) 
Vladimír  Jelovšek  vydal  sbírku  svých  „básní""  pod  jménem  „Simfonij  e", 
o  nichž  nesnadno  říci.  kam  je  zařaditi.  Obsah  jejich  (celkem  14)  je 
rozjímání  o  různých  stránkách  lidského  života,  víra  v  obrod  a  šťastnou 
budoucnost  národa,  tu  i  tam  i  satira  („Stará  bajka'').  Třeba  poznamenati, 
že  básní  těch  tištěno  jenom  ooo  exemplářů  v  a  že  se  neprodávají.  Časem 
autor  podati  může  pěkné  věci.  —  Myšlenky  i  skutky  černohorského 
knížete  Kikoly  I.  vyličuje  pěkně  „neveršovanou  básní"  prof.  Alex. 
Sandič  černohorskou  legendou  OraH-necan  .laBop-aiiMseaeH,  již  ještě 
r.  1898.  vydali  bratří  Popovičové  v  Xovém  Sadě. 

Srbská  knihtiskárna  Risty  J.  Saviče  v  Sarajevě  počala  vloni  vy- 
dávati „Srbskou  Zčlbavně-poučnou  knihovnu"  (CpncKa  3a6aBHO-noyiHa 
6ii6.iiiOTeKa),  v  níž  známý  už  srbský  spisovatel  Branislav  Nušič  počal 
uveřejňovati  řadu  povídek  pod  jménem  Pa.MasaiicKe  Benepir  (Ramazanské 
večervl  Knihovna  tato  má  za  účel  —  dle  svvch  zakladatelů  —  obrození 
a  sjedinění  národa  srbského  a  proklestiti  sobě  cestu  i  ku  „bratřím 
Mohammedanům".  První  svazeček  „Ramazanských  večerů"  hemží  se 
zrovna  slovy  tureckými,  tak  že  ho  bez  tureckého  slovníku  skoro  ani 
čísti  nelze.  Jednotlivé  svazečky  se  prodávají  po  10  kr. 

J.  M.  Dostojevského  „Bílé  noci"  přeložil  do  srbštiny  Radoslav. 
Překládal-li  p.  Radoslav  z  originálu,  nevíme,  ale  výrazy  jako  „nC3  x-^^ 
(ohne  dass),  „*aaiiTii"  (fehlen)  a  j.  nasvědčují  tomu,  že  p.  Radoslav 
si  pomáhal  překladem  německým. 

Zajímavá  humoreska  ze  života  pravoslavných  kněží  je  -^vypravování 
Stevy  Sremce  Hon  Hupa  ii  non  Cinrpa  (Pop  Cira  i  pop  Spira),  jejíž 
hrdinové  hrají  úlohu  svoji  v  jednotvárné  dědině  banatské. 

Čecha  by  mohl  zajímati  cestopis  Dra.  Alex.  A.  Mitroviče  Ca  B.iTaBe 
Ha  HiimaBy  (Od  Vltavy  na  Kišavu),  otisk  to  ze  CpnsKora  P^iaca.  Kniha 
vydána  v  Zadru.  má  169  stran  a  stojí  70  kr.  Dr.  ]\Iitrovič,  redaktor 
„Srbského  Olasu",    súčastnil  se  sjezdu    slovanských  novinářů    v  Praze 


208  Písemnictví  a  umění : 


za  příležitosti  oslavy  stýcli  narozenin  Fr.  Palackého.  V  knize  (I.  díl)  je 
popsána  cesta  ze  Zadru  do  Prahy  a  Praha  zvlášť.  Kapitola  Hapo^ua 
aaxBa.THOCT  (Národní  vděčnost)  věnována  je  výhradně  julDÍlejní  slavnosti 
samé.  Dílko  psáno  je  lehkým,  květnatým  slohem.  b.  p. 


Nová  díla. 


Velikolepý  ..Památník  na  oslavu  padesátiletého  panovnického 
jubilea  Jeho  Veličenstva  atd."  vydala  „Óeská  Akademie".  Je  to, 
myslím,  největší  kniha  česká;  vyniká  však  nejen  velikostí,  nýbrž  i 
obsažností.  V  samostatných  oddílech  a  statích  vylíčen  povolanými 
odborníky  rozvoj  české  práce  za  posledních  padesát  let  ve  všech 
oborech  vzdělanosti,  školství,  literatury,  umění  a  techniky.  Někteří 
velikáni  naši  zvěčněni  zde  též  podobiznami.  Pokud  se  bylo  lze  pře- 
svědčiti, bude  dílo  dobrým  repertoriem.  Škoda,  že  již  do  něho  nepojaty 
též  nižší  obory,  jako  průmysl,  živnostnictví,  zemědělství  a  pod.,  aby 
obraz  byl   úplný. 

Velikou  vadou  díla  jest,  že  theologii  nevykázán  zvláštní  oddíl; 
což  nebylo  v  Akademii  nikoho,  komu  by  napadlo,  že  veliká  díla 
na  př.  Sušilova  zasluhují  zvláštní  rubriky?  Dr.  Grustav  Žába,  jenž 
referuje  o  filosofii,  zařadil  mezi  „filosofické  hnuti  katolické" 
všechny  možné  věci  jen  proto,  že  vydány  od  kněží.  Či  rádi  bychom 
věděli,  jak  jinak  souvisejí  Vychodilovy  překlady  a  výklady  děl 
Aristotelových  s  katolickým  hnutím?  To  měla  býti  tedy  také 
rubrika:  Nekatolické  hnutí,  protože  prof  Masaryk  jest  odpadhk 
A  jak  vůbec  všechny  ty  knihy  spisovatelů  kněží  přijdou  do  rubriky 
o  filosofii,  tý^kajíce  se  odvětví  jiných?  Jsou  ovšem  předměty  fakulty 
theologické,  jež  třeba  zařaditi  mezi  stejné  obory  profánní,  ale  se 
všemi  to  nejde. 

Vilém  Sladomel:  Revoluce,  její  původ,  vývin  a  cíl.  V  Praze  1898. 

Spisovatel  dovozuje  tuto,  že  původcem  a  zdrojem  revoluce  jest 
pohanský  caesarismus,  jeho  obnovení  pomocí  renaissance.  reformace 
v  Anglii,  protestantismus  a  Voltairianismus  a  illuminatismus  a  dospívá 
k  závěrku,  že  revoluce  jest  obnovením  starého  pohanství.  Dotýkaje  se 
pak  příznaku  budoucí  revoluce  v  lidstvu,  ukazuje,  že  jedinou  ochrannou 
hrází  proti  revoluci  jest  obnovení  pravého  křesťanství.  Líčí  to  hlavně 
na  základě  šestidílného  spisu  Gaumeova  o  revoluci,  ačkoli  přihlíží 
bedlivě  také  k  jiným  spisům  v  důsledcích  k  témuž  předmětu  se  od- 
nášejícím. Látky  je  sneseno  hojně,  vadí  však  celku  přílišná  roztříštěnost; 
právě  pro  veliké  rozčlánkování  je  spis  málo  přehledným.  Spisovatel 
chtěl  příliš  mnoho  stěsnati  najednou  a  tak  se  stalo,  že  celkový  obraz 
dohromady  splývá  i  se  rozplývá;  kostra  je  tu,  ale  životným  tělem 
není  obalena.  Některých  nedopatření  věcný-ch  nelze  si  vysvětliti  (na  př, 
str.  39.,  že  by  byl  sv.  Bernard  psal  papeži  Eugeniovi  o  řrravinovi).    t. 


Nová  díla.  209 


Fr.   S.  Procházka:    Písničky.    Nakladatel    J.    R.    Vilímek   v  Praze.    Stran 
80.  Cena  50  kr. 

Pěkně  originelně  vypravená  knížka  obsahuje  30  popěvků  mi- 
lostných, v  nichžto  dosti  šťastně  vystižen  ton  lidový.  Někde  vadí 
přeplněnost,  někde  zase  rozházenost  myšlenek,  páté  přes  deváté.  Jinak 
jest  forma  plynná  a  rázovitá.  Pěkné  nadání  spisovatelovo,  bohužel 
několikrát  tak  nedůstojně  užité,  projevuje  se  zde  zcela  příznivě. 

Karel    V.  Rais'.    Západ.    Pohorskv  obraz.  Nakladatel.  F.  Šimáček  v  Praze 
1899.  Stran   .370.   Cena   2  zl. 

Tklivý  obrázek  ze  života  kněžského  a  učitelského,  fary  a  školy 
se  všemi  slastmi  a  bědami  chudobného  zapadlého  horského  hnízda. 
Na  faře  stařeček  devadesátiletý  dosluhuje,  vida  kolem  sebe  již  všechno 
odumírati,  konečně  i  svou  sestru,  která  jej  tak  ošetřovala;  ve  škole 
poctivec  s  četnou  rodinou,  pronásledovaný  učitelskou  byrokracií, 
s  bídou  se  protlouká,  maje  ve  stařičkém  faráři  jedinou,  takto  ovšem 
velice  slabou  oporu.  Vzájemné  styky  a  starosti,  domácí  život  na  faře, 
v  kaplance  a  ve  škole,  výjevy  z  lidu,  tu  a  tam  nějaká  návštěva, 
zvláště  oddaného  souseda  faráře,  vyplňují  obsah  pěkné  knihy,  kterou 
všem  srdečně  doporučujeme.  Budeť  Rais  beztoho  brzy  jedinvm  z  .lepších' 
spisovatelů,  jehož  knihy  lze  dáti  každému  do  rukou. 

Spisovatel  jo  do  hlavních  postav  svých  zamilován.  Obírá  se  jimi 
snad  až  příliš  mnoho,  tak  že  stejný  ton  nálady  při  nevelmi  pestré 
scenerii  prodlením  poněkud  až  unavuje.  Ale  duch,  jímž  dílo  provanuto, 
duch  upřímného  ušlechtilého  citu  bliženské  lásky,  ten  povznáší  a  osvěžuje. 
V  drobných  projevech  ukryto  mnoho  velikého,  šlechetného. 

Justus   van   Maiirik  jr.:    Fij»;iirky   z  Amsterodamu.    Přeložil    Y.    Kuneš. 
Nakladatel  J.  Otto  v  Praze.   Stran   180. 

Pět  humoresek  nevynikajících  ničím  než  prostotou.  Amsterodam- 
ského v  nich  asi  mnoho  není,  neboť  „znalci  vína~  na  př.  (z  nichž 
každý  spleten  známkou  haní  své  víno,  maje  je  za  protivníkovo)  pro- 
běhli tuším  již  i  kalendáři,  a  domnělý  pacient,  nesoucí  si  uriášské 
doporučení  lékařské,  také  je  íigurkou  zcela  známou.  Ale  pěkně  se 
humoresky  ty  přece  čtou,  i  lze  je  každému  doporučiti. 

H.  R.  Ilaggard:  Kleopatra.    Přel.  Jos.  Bartoš.    Nakladatel  J.  R.  Vdímek 
v  Praze.   Stran  .859. 

Spis.  snaží  se  splésti  osudy  Kleopatřiny  s  nároky  a  úklady 
egyptského  domorodce,  potomka  faraónů.  Harmachisa.  Jeho  tajemná 
náboženská  příprava  líčena  fantasticky  v  prvém  díle,  vlastní  belletrická 
skladba  zaujímá  druhý  a  třetí  díl  čili,  dle  spisovatele,  druhý  a  třetí 
svitek  papyrusový.  Tato  směsice  pravdy  a  fantastiky  nepůsobí  osvěživě, 
nýbrž  jaksi  tísni vě;  zvláště  z  příšerných  mystérií  prvního  dílu  utíkáme 
jako  ze  sklepení  na  čerstvý  vzduch.  Jinak  osnova  děje  i  líčení 
jest  duchaplné,  časově  a  místně  charakteristické,  ovšem  nikoli  bez 
zmodernisování.  Širšímu  čtenářstvu  se  kniha  nehodí. 

Hlídka.  14 


210  Písemnictví  a  umění:  Nová  díla. 

B.  Vlková -Kunétickd :  Neznámá  pevnina.  Hra  o  3  jednáních.  Sti-.  103. 
11  obrazů.  Cena  1  zl.  20  kr.  —  Silhouetty  mužů.  (Dohra.  Po  všem.) 
Str.   188.  Nakladatel  F.  Šimáček  v  Praze   1899. 

Viková-Kunětická  pustila  se  statečně  do  mužův,  a  dobře  má; 
zasloužit  vlastně  mnohem  víc  než  jemné  léky,  kterých  jim  podává. 
V  „Neznámé  pevnině''  a  v  „Dohře"  vyžily  měšťák  nalezne  útočiště 
ve  sňatku  s  ušlechtilou  bytostí,  „Po  všem"  jsou  tak  trochu  rozjímání 
člověka,  který  prý  svou  samobytnost  ztratil  ve  své  manželce  a  rodině, 

V  předmluvě  k  veselohře  čteme:  „Jasná  myšlenka  mé  hry, 
jasná  nálada,  kterou  budí,  mají  právo  postaviti  se  proti  obvyklým 
tradicím  veseloherním;  pak  doufám,  že  bude  porozuměno  mé  snaze 
napsati  veselohru  s  novým  zbarvením  a  s  novým  pojetím  .  .  .  Hlasy 
kritiky  o  mé  hře  se  různily  snad  právě  proto,  že  nemožno  před 
premiérou  napsati  úvod,  v  němž  by  autor  mohl  podati  svoje  vyznáni." 

Nechápeme  však,  proč  to  napsáno.  Tak  radikálně  nového,  co  by 
nějak  nápadně  překvapovalo,  není  ve  veselohře  pranic.  Přítel  dovedl 
vyžilého  úředníka,  jemuž  poměry  dovolují  se  oženiti,  na  venkov  ke 
strvci,  vlastně  k  hezké  a  duchaplné  sestřenici.  A  tak  se  potom  spolu 
domlouvají,  ona  nabízí  se  jako  léčitelku,  on  mrzoutsky  a  zoufale 
odmítá,  až  na  konec  přece  s^olí.  Družka  této  nevěsty  nepojímá  lásky 
tak  vážně,  možná,  že  bratranec  onen  (který  jest  regisseurem  hry, 
mimochodem  řečeno)  se  s  ní  v  tom  shodne. 

Nálada  hry  jest  ovšem  jasná;  ale  vždyť  veselohry  si  jinak  ne- 
představujeme !  Spisovatelka  domnívá  se  asi,  že  také  něco  svojí 
veselohrou  „řeší",  jako  ti  nesčetní  proroci  mužští,  kteří  o  sobě  sami 
prohlašovali  neb  nechávali  a  nechávají  prohlašovati,  že  řeší  bůhvíjaké 
záhady.  Tomu  ovšem  není  tak,  ale  proto  přece  jest  veselohra  její 
zcela  slušná,  ba  snad  právě  proto  je  snesitelná,  ač  je  v  ní  mnoho 
vypočítanosti  a  schválnosti.  Ze  i  ona  končí  vdavkami  jako  jiné 
veselohry,  kdož  by  měl  za  zlé.  Jen  třeba  na  paměti  míti,  že  zde  pak 
vlastně  život  teprve  začíná,  a  problém  že  tím  ještě  ani  z  polovice 
nerozřešen  Spisovatelka  má  správnou  myšlenku,  kterou  i  ve  dvou 
uvedených  povídkách  rozvinuje,  že  žena  může  zhýralému  pokolení 
státi  se  zachranitelkou;  zda-li  však  ta  žena,  jak  si  ji  ona  představuje, 
jest  jiná.  Z^e  nevěsta  v  určitém  případě  ženichu  extravagance  mladosti 
odpouští,-  chápeme ;    ale  činiti  to  zásadou   bylo  by  velice   nebezpečné  ! 

K  veselohře  pořízeny  obrázky  dle  výjevů  na  jevišti  Národního 
divadla  v  Praze.  Na  mne  obrázky  ty  neučinily  pranic  pěkného  dojmu, 
ač  nemohu  jinak  pochopiti,  proč  se  někteří  kritikové  nad  nimi  tolik 
pozastavují  a  proč  vůbec  spisovatelku  tolik  stíhají;  vždyť  práce  její 
nejsou  horší  než  tuct}'  výrobků  spisovatelů  mužských,  snad  i  kritikář- 
skvch.  Páku  třeba  nasaditi  jinde. 


Směs.  211 


SíSvSílvi^lí^wBS^^ 


SMĚS. 


,,Mluví-li    se    sliby,    které    nelze    vyplniti,    k  širším    vrstvám    lidovým, 
není  to  sice  mravné,    ale  politika  také  někdy  posvěcuje  prostředky. 

Souhlasu  mass  totiž  nevyhnutelně  je  potřebí  k  posílení  nějakého  maneviai 
politického  a  nelze  ho  někdy  jinak  docíliti  než  nadsázkou,  aby  se  vzbudilo 
nadšení.  Než  učitelstvo  nelze  považovati  za  massu  ..."  Podepsán  Z.  v  „Poslu 
z  Budce"  (č.  23.),  jenž  není  vydáván  ani  řízen  —  jesuity.  Zřetelněji  to 
zní  asi  takto:  někteří  poslanci  při  kandidatuře  napálili  liberální  učitelstvo 
lacinými  sliby,  kterých  splniti  nelze.  Napálen  sice  také  lid  —  „massy"  — 
ale  to  nic  nedělá,  tam  někdy  politický  manévr  posvěcuje  lež  a  balamucení. 
Avšak  u  liberálního  učitelstva,  to  je  něco  jiného!  „Služby  jeho  (agitační  ?) 
jako  hitelligentního  stavu  musí  se  ceniti  jinak  a  jinak  nutno  také  k  němu 
mluviti.  Klamati  jej  je  svrchovaně  neprozřetelno  a  nebezpečno."  „Posel  z  Budce" 
zdá  se  míti  mezi  spolupracovníky  mnoho  umravňovatelův,  ovšem  husitsky 
bezvadných  a  bezúhonných,  soudíc  aspoň  dle  toho,  jak  se  na  „nemravné" 
kněžstvo  kasává;  k  tomu  p.  Z.  nelze  negratulovati  za  jeho  —  upřínuiost, 
podle  níž   by  jejich  theorie  mravnosti  nebyla  právě   tak   docela  nevinná. 

Národní  Album  uveřejňuje  na  str.  30.  podobiznu  a  životopis  Fr.  Sušila. 
Podobizna,  ačkoli  dle  rozšířeného  vzoru  zdělaná,  je  naprosto  nevěrná; 
ale  za  to  konečně  vydavatelstvo  nemůže,  ač  bylo  na  nejlepší  podobiznu 
upozorněno.  Co  však  napsáno  v  životopise,  je  nestydatá  urážka  památky 
Sušilo  vy.  Již  data  jsou  nesprávná:  Sušil  narodil  se  14.  (ne  10.)  června  a 
zemřel  31.  května  (ne  1.  června).  Nač  pak  vychází  životopis  Sušilův  od 
Dra.  Vychodila,  kde  první  datum  výslovně  opraveno?  Páni  v  Praze  nemají 
asi  kdy  moravské  knihy  čísti.  ]Moravica  šunt,  non  legimtur.  „Činnost  Sušilovu 
dlužno  rozděliti  na  dvě  části :  S — a  spisovatele  a  S — a  paedagoga.  Význam 
jeho  je  v  druhém  případě  daleko  větší  a  hlubší.  Jako  literát  nevy- 
tvořil sice  věci  stěžejné,  měl  více  vůle  než  sily.  Přes  to  děkuje 
mu  literatura  mimo  četné  náboženské  spisy  a  básně  různého  obsahu  velko- 
lepou sbírku  národních  písní  moravských. «  Prosím,  to  je  vše!  „Náboženské 
spisy  a  básně  různého  obsahu" !  Škrabal,  který  tohle  uveřejniti  si  troufal 
podepsal  se  Nč. 

Voda  času  nevrátivá.  Doufáme,  že  také  taková  ta  „voda  nevrátivá" 
spláchla  už  ty  minulé  -časy  našeho  milého  Velehradu.  Jak  musí  býti  trpko 
moravskénui  člověku  čtoucímu  slova  (v  čísle  355.  vid.  „Vaterlandu"  v  ne- 
vinném jinak  popise  Velehradu  a  jeho  minulosti):  „Bald  nachdem  Bischof 
Robert  sein  Hirtenamt  zu  Olmůtz  angetreten,  wurde  in  AVelehrad  das  erste 
máhrische  Kloster  seines  Ordens  (byl  Cisterciák)  ins  Leben  gerufen,  das 
durch  J  a  h  r  h  u  n  d  e  r  t  e  e  i  n  C  u  1 1  u  r  t  r  á  g  e  r,  ein  Bollwerk  der  Kirche 
und  des  Ordens  u  n d  e i n e  G r  u u d  f  e  s  t e  d e s  D  e u  t s c h  t  h  u  m  s  au 
der  m  á  h  r  i  s  c  h  -  u  n  g  a  r  i  s  c  h  e  n  G  r  e  n  z  e  sein  solíte  u  n  d  a  u  c  h 
thatsáchlich    war,    um    endlich    1784    ein    Opfer    des  Josephinismus  zu 

14* 


212  Směs. 

Averden."  Tak  je  to  ř^  tou  naší  minulostí,  kde  so  církevní  osoby  nebo  sbory 
postavily  do  necírkevních  služeb  germanisace.  V  zájmu  náboženství  jest, 
aby  církevní  vrchnosti  činily  přítrž  germanisaci,  pokud  se  ještě  kde,  na 
příklad  něktei-ými  žensk3'mi  klášteiy  provádí.  Pryč  s  ohledy!  Suum  cuique! 

Catholicum.  Vedle  nedávno  začatého  listu  „Vox  urbis",  latinské  to 
týdenní  revue  zcela  v  duchu  moderním  novinářském  ale  latinskými  pojmy 
vyjádřeným  psané,  má  Řím  od  Nového  roku  jinou  všesvětovou  revue  „Ca- 
tholicum" zvanou.  Tato  jest  pětijazyčná,  ale  jazyky  nesmíchány  tu  jako  na 
příklad  v  zanikající  už  „Kosmopolis"  v  jednom  a  tomže  sešitu.  „Cathohcum'-' 
má  jen  patero  vydání,  každé  v  jiném  jazjxe.  Původní  jest  přirozeně  italské; 
druhá  vydání  jsou:  německé,  francouzské,  anglické  a  španělské.  Ostatní 
vydání  nejsou  však  jen  pouhým  překladem.  Ale  všechna  majíce  hlavní  věci 
společné  shbují  každé  zvláště  míti  své  specielní  části.  „Catholicum",  alespoň 
dle  prvního  sešitu  soudíc,  vyšlo  na  svět  zcela  ve  formě  modex'ní,  modernější 
než  na  příklad  náš  „Nový  Život"  —  tak  aspoň  obálky  „Nového  Života" 
u  porovnání  s  obálkou  „Catholica"  jsou  pravé  starošosácké  obrázky.  A  hned 
za  touto  prachmoderní  obálkou  jest  obraz  papeže  Lva  XIII.  žehnajícího 
všem  čtenářinn  a  všem  šiřitelům  této  moderní  římské  půlměsíční  revue. 
„Catholicum"  jest  bohatě  illustrováno,  zprvu  přináší  jen  reprodukce  starých 
mistrův  italských. 

Sv.  Otec  žehnající  čtenářům   „moderního"   katolického   časopisu! 

Jak  zvláštní! 

Hudba  Perosiho.  Vehké  chvály,  jaké  z  Itálie  vloni  rozlétly  se  do 
světa  o  oratoriích  dona  Perosiho,  schlazeny  sprchou,  jaká  se  snesla  kritikami 
na  první  produkce  v  jiných  končinách  Evropy.  Dne  23.  ledna  provedeno 
totiž  „Vzkříšení  Lazara"  v  Haagu  a  24.  ledna  v  Amsterodame.  Na  popc- 
leční  středu  pak  dáváno  při  královské  pěvecké  produkci  v  Drážďanech. 
Kritika  na  všech  třech  místech  odešla  od  produkce  sklamána.  Nenašla 
v  Perosim  to,  co  čekala.  Není  bez  zajímavosti,  že  to  byla  protestanská  místa 
nejprvnější,  jež  Perosiho  přijala  a  přijala  nemilostivě.  Jest  zvláštní,  co  se  na 
Perosim  nelíbí!  Jeho  dovednost  a  genialnost  komponisty  každý  uznává,  ale 
sloučení  církevního  rázu  hudby  s  moderním  se  všeobecně  nelíbí !  Kritik 
„Dresdener  Nachrichten"  praví:  „Hudbě  Perosiho  schází  jednotný  ráz,  známka 
osobnosti.  .  .  .  Její  bezeslohovost  nemůže  se  líbiti  ani  starým  ani  mladým". 
—  Zajímavější  a  pronikavější  jest  úsudek,  jejž  o  hudbě  Perosiho  podává 
znamenitý  hudební  kritik  professor  Dr.  Franz  Bachmann,  protestant 
v  „Můnchener  Allgemeine  Zeitung"  (18.  února)  na  základě  italských  pro- 
dukcí, jimž  byl  přítomen.  Podáme  z  něho  některé  výňatky:  „Stránku  hudebné 
technickou  ovládá  Perosi  s  dokonalou  mistrností  .  .  .  Orchesti-ace  a  harmonisace 
jsou  ukončené  v  sobě  útvaiy,  jež  jako  takové  k  lepšímu  zdokonalení  už 
ničí  mistrovské  ruky  nepotřebují  ...  Se  zvláštní  láskou  studoval  Bacha,  ač 
velký  tento  protestantský  církevní  skladatel  naň,  katolického  kněze,  trva- 
lejšího dojmu  neučinil  .  .  .  Richard  AVagner  jest  bez  odporu  onen  mistr,  jenž 
na  mladého  italského  hudebníka  kněze  největší  dojem  učinil ...  V  harmonisaci 
vyrovná  se  Perosi  nejmodernějším.  (Kritika  pochvem  naplňuje  zvláště  ta 
smělá  krajní  disharmonie,  tato  známka  moderního  ducha  i  táže  se  odpovídá-li 
této  smělé  disharmonii  v  tonech  také  snad  nějaký    základ    v    duši    mladého 


Směs.  213 

kněze?)  .  .  .  Leč  co  nám  praví  tato  hudba  Perosilio,  kněze  katolické  církve, 
toho  „dirigente  designato"  v  „sixtinské  kapli"  římské?  Hudba  ta  značí 
předně  úplnou  rozluku  s  katolickou  církevní  hudbou  a  její 
minulostí.  Značí  dále  úplné  o  b  r  á  c  e  n  í  s  e  k  d  u  c  h  u  modernímu 
p  ř  e  m  á  h  a  j  í  c  í  m  u  vše  —  u  m  ě  n  í  li  u  d  e  b  n  í  m.  Souvislost  s  duchem 
gregorianského  chorálu  jest  uměním  Perosiho  úplně  odmítnuta.  Ci  chtěl  by 
kdo  v  tom,  že  tu  a  tam  nějaký  gregorianský  chorál  anebo  i  palestrinská  fuga 
vpletena,  hledati  spojení  mezi  přítomností  a  minulostí  ?  A  právě  gregorianský 
chorál,  tato  skvostná  drahá  koruna  katolické  církevní  hudby  vypadá  v  hudbě 
Perosiho  zcela  cizím  živlem ;  jsou  tu  vedle  sebe  postaveny  prvky,  jež  při- 
rozeně spojení  svému  se  příčí.  Nejblíže  rázu  církevní  hudby  Perosi  se  při- 
bUžuje  v  jednoduchých,  jednohlasých  chorech  svých ;  v  chorech  ťugovaných 
už  vystupuje  duch  moderního  bouření  a  cítění.  Zdá  se,  že  Perosi  nedovedl 
jinak  tento  konflikt  než  takovouto  mesalliancí  rozřešiti  ...  To  však  je  jisté, 
Perosi  s  hudbou  onou  opustil  posvátnou  půdu  církevní  hudby.  Ani  formou, 
ani  obsahem,  ani  původem  ani  účinkem  není  to  duch  té  „musica  sacra", 
onoho  gregorianského  chorálu,  jenž  tvoří  „firmus  cantus"  katolické  hudby. 
Jak  se  nyní  „Caeciliani"  postaví  vůči  tomuto  mladému  bojovníku  no- 
vého —  snad  ?  — -  církevně  hudebního  života  ?  Nemohou  jej  považovati  za 
„svého",  oni,  kteří  snaží  se  čistou  palestrinskou  církevní  hudbu  před 
změlčením  a  rozpliznutím  světské  hudby  18.  a  19.  století  chrániti.  Co  učiní 
oni,  kteří  i  ze  mší  Mozartových  jen  dvě  uznali  za  čistě  církevní  hudbu  ? 
Co  učiní  s  tímto  revolucionářem,  jenž  třebas  byl  katolickým  knězem  hlásí 
se  jako  jeden  z  nejmladších?  Jak  se  k  němu  zachovají,  kdyžtě  hudba  jeho 
obdržela  takové  mohutné  „placet"  od  samého  papeže,  ač  hudba  tato  jen  tak 
volně  a  mimotně  navazuje  na  velkou  církevně-liudební  minulost  katolickou  ? 
—  Na  konec  zmíniv  se,  jak  obecenstvo  italské  Perosiho  nepochopilo,  a  jak 
neuvědomilo  si  toto  „revoluční"  v  hudbě  Perosiho,  toto  opuštění  veliké 
tradice  církevní  hudby  katolické,  končí  kritik  protestantský  touto  elegií : 
„Jest  nám  bolestno  vidět,  jak  člověk  s  takovým  nadáním,  zevními,  mimo 
náboženské  umění  a  náboženský  život  ležícími  ohledy  sváděn  jest  na 
nepravé  cesty,  tak  že  vlastního  vývoje  nedbá  a  mimovolně  klesá  na  nižší 
stupeň  umělecký  (před  tím  kritik  Dr.  Bachmann  byl  totiž  doHčoval  vyvý- 
šenost náboženské  hudby  Palestrinovy  a  Bachovy).  Chce-li  býti  Perosi  tím, 
k  čemu  jeho  postavení  jej  určuje,  pak  ať  si  nalezne  svůj  vlastní  výraz,  ale 
ať  nenapodobuje  po  druhých,  —  anebo  ať  se  stane  operním  skladatelem, 
k  čemuž  má  veliké  nadání,  ale  nemusí  nám  nebe  světskými  barvami  ma- 
lovati. Jen  tak  bude  plnou  uměleckou  povahou.  Chce-li  zůstati  věren  církevní 
hudbě,  pak  k  tomu  náleží  zcela  jiné  prohloubení  než  jak  Oratoria  je 
prozrazují."  ') 

Adaui  Mickiewicz,  jehož  stoletá  památka  narozenin  připadla  na 
24.  prosince  1898,  dosud  netěší  se  přízni  ruské  policie,  jež  při  slavnosti 
odhalení  pomníku  velikému  básníku  tak  nápadně  dala  na  jevo  své  nepříznivé 
smýšlení  k  němu.  Ale  nejen  úřední  svět  ruský,  nýbrž  i  literární  svět  chová 


')  O   »Yzkříšení  Lazara*    podáme   budoucně    rozbor   p.  řed.  L.  Janáčka.  Redakce 
>Hlidkv«. 


214  Směs. 

se  většinou  nepřátelsky  k  polskému  velikánu.  Tak  z  pražských  slavností 
Palackého  známý  generál  Komarov,  jenž  v  Praze  horoval  pro  slovanskou 
vzájemnost,  mír  Poláků  s  Rusy,  napsal  do  Světa  neslušnou  stať  o  !Mickiewiczovi, 
líče  jej  skoro  jako  idiota.  V  lednové  Knižce  Neděli  dosti  povrchné  píše 
se  o  přednostech  Adama  Mickiewicze,  jemuž  vytýká  se  sti-annická  vášnivost 
a  nepřízeň  k  Rusku.  Tím  příjemněji  píisobí  článeček  V.  Kallose  „Pamjati 
Mickewiča"  v  Russké  Mysli.  Spisovatel  článku  toho  dokazuje,  že  M. 
miloval  ruský  lid  i  intelligenci,  že  po  celý  život  zastával  se  národní  snášenlivosti 
a  proto  musil  od  krajanů  slyšeti  horské  výčitky  pro  „moskvofilství".  Sobo- 
levskij,  jenž  dobře  znal  Mickiewicze,  tvrdil,  že  „M.  po  celý  život  miloval 
národ  ruský  a  pronášel  se  o  něm  sympathicky. "  Ve  svých  pařížských 
přednáškách,  pro  něž  Rusové  tak  ho  nenávidějí,  vyslovil  se  o  Ruších,  jako 
národu  velmi  schopném.  Poslucliačům  ruským,  kteří  ho  vinili,  že  tendenčně 
líčí  ruské  dějiny,  odvětil  v  době  přednášky;  „Slavnostně  prote.stuji  proti 
tomn,  že  by  účelem  mých  přednášek  bylo  —  živit  a  zvětšovat  nenávist 
Poláků  k  Rusům  .  .  .  Ve  veřejných  listech  (Poláci)  vytýkají  mi  zcela  j)ro- 
tivnou  snahu."  Podle  slov  Mjakotinových  Mick.  neustále  dokazoval  Polákům, 
že  „dřívějším  duchem  nenávisti  nelze  působiti  na  Rusku,  že  nutno  změniti 
taktiku  k  Rusku,  proniknouti  se  bratrskou  láskou  k  Rusům."  Čím  tedy 
\^'světliti  si  tu  nená^^št  Rusů  k  bratru   Poláku  ? 

Záhřebský  belletristický  časopis  „Vienac"  přinášel  dosud  různé 
illustrace,  ale  jak  nyní  oznamuje,  nebude  tak,  aspoň  zatím,  činiti,  aby  si 
„materielně  pomohl".  O  programu  svém  praví  list,  že  i  na  příště  sloupce 
svoje  uzavírati  bude  „oněm  literárním  školám  a  proudům,  které  jsou  v  rozporu 
s  cíli  a  s  ideály  národně-kulturních  snah,  a  které  by  mohli  mladou  charvatskou 
literaturu  svésti  na  scestí,  kde  by  přestal  její  ideahstický,  blahopřejný  vliv 
na  život   národně-kulturní."  p. 

O  nehybnosti  našeho  drobného  ozdobného  průmyslu  pronáší  někohk 
vzdechů  a  stížností  kronikář  „Zlaté  Prahy"  v  čísle  12.  „Není  města  na 
světě  poněkud  jen  historicky  nebo  jinak  zajímavého,  obdařeného  jakoukolivék 
památnosti,  jež  by  nehledělo  využitkovati  svojí  svéráznosti  co  nejvydatněji 
v  ohledu  um ělecko-průmy šlovém.  V  nesčetných  variacích  setkáváme  se,  abych 
jen  namátkou  uvedl  příklad  s  půvabnými  malými  padělky  okřídleného  lva 
benátského  .  .  .  sotva  kdo  z  návštěvníků  luzného  města  na  lagunách  neod- 
nášel si  domů  v  nějaké  podobě  toto  souvenir,  ani  nemluvě  o  přemnohých 
jiných  ryze  benátských  motivech  dovedně  zpracovaných  a  do  celého  světa 
\'}'vážených.  .  .  .  Jen  v  Praze  oplývající  tolika  vzácnými  památkami 
dějinnými,  o  tomto  vděčném  odvětví  umělého  průmyslu  téměř  ničeho  nezna- 
menáme. Jenom  na  nejlevnějších  výrobcích,  vulgarnějším  účelům  sloužících 
setkáme  se  s  levnými  okrasami  nezdařilými  obyčejně  pražskými  pohledy."  — 
Vedle  všeobecného  stavu  uměleckého  průmyslu  v  zemích  našich,  jenž  teprv 
před  nedávném  začal  pomalu  se  v  moderních  nuancích  probouzeti  a  zkvétati 
—  leží  hlavní  asi  příčina  toho  zjevu  v  tom,  že  Praha  nemá  svého  přílivu 
cestovatelského.  Je  jakoby  boykottována  od  mezi nái"od nich  cestovních  kanceláří. 
Podívejte  se  na  kteiýkoliv  cestovní  plán,  jež  z  Anglie  vycházejí  a  někde  na 
jihu  Evropy  končí,  na  všech  těch  „routách"  leží  Praha  stranou.  Angličané, 
s  nimiž  se  přece  setkáte  ve  voze  rychlíku  z  Vídně  do  Prahy,  řeknou  Vám, 


Směs.  215 

že  jedou  dál  —  do  Drážďan,  do  Lipska  —  v  Praze  nestaví.  Proč,  nevědí! 
Je  to  spiknutí. 

Uniělecko-průmyslové  snažení  v  Anglii.  Ředitel  uherského  zemského 
královského  musea  šlechtic  Radišic  \^'žádal  si  od  londýnského  ministerstva 
věd  a  umění,  aby  zapůjčeny  byly  prémiované  práce  při  loňském  konkursu 
umělecko-prumyslových  anglických  škol  uherskému  museu  k  výstavce.  Anglický 
úřad  svolil  a  tak  se  práce  ty  octly  na  výstavce  v  Pešti  a  odtud  přestéhovaly 
se  do  rakouského  uměleckého  musea  do  Vídně,  kdež  výstavka  otevřena 
15.  ledna.  Výstavku  tu  doprovodil  ředitel  musea  rakouského  šlechtic  Scala 
zajímavou  zprávou  o  umélecko-průmyslovém  snažení  v  Anglii.  Ze  zprávy  té 
vyjímáme  nejmarkantnější:  „Je  tomu  několik  desítiletí,  co  ještě  nebylo  na 
uměleckém  průmyslu  anglickém  nic  víc  chvály  hodného,  než  dobrý  materiál 
a  poctivé  provedení.  Celý  svět  a  zvláště  Francie  znevažovala  vkus  anglický 
a  v  Anglii  samé  v  přemnohých  kruzích  se  také  podobná  nevážnost  k  domácí 
umělecké  řemeslné  práci  zahnízdila.  A  také  anglický  průmysl  chtěje  vyváželi 
do  ciziny  byl  nucen  povolati  si  kreslíce  z  ciziny,  zvláště  z  Francie.  Dnes 
však  věci  stojí  v  Anglii  docela  jinak.  Dnes  anglický  umělecký  průmysl  stojí 
spolu  s  francouz.ským  na  vrcholku  všeho  umělecko-průmyslového  snažení. 
Francie  už  dnes  cítí,  že  na  druhé  straně  „rukávu"  povstal  ji  mohutný 
soupeř,  který  nejen  v  cizině  jí  odbytu  ubírá,  ale  i  ve  vlastním  domové 
jejím  se  uchycuje.  Dnes  patří  i  v  Paříži  k  „bontonu"  kupovat  anglické 
umělecko-průmyslové  výrobky,  tak  jako  to  druhdy  všude  platívalo  o  fran- 
couzských. A  nejen  veliké  závody  a  společnosti  anglické  jako  „^Nlaple", 
..Liberty"  a  jiné,  ale  i  menší  závody  a  dílny  anglické  vystupují  v  Paříži 
velmi  dobyvačně  a  zvláště  jsou  to  anglické  tisky  hedvábné  a  kretony,  gobe- 
línové tkaniny,  poterie,  kovové  předměty  a  jiné  všelikého  druhu,  jež  hojného 
odbytu  v  Paříži  a  ve  Francii  nacházejí. 

A  kdo  skutečně  nezkalený  zrak  má  pro  barevnou  hainnonii  a  zvláště, 
co  nejvíc  padá  na  váhu,  pro  účelnost  zařízení  domácího  příbytku,  ten  musí 
dnes  dáti  přednost  anglické  domácností  tříd  prostřední  zámožnosti  přede 
všechmi  „domácnostmi"  jiných  národův  a  zemí.  Ale  právě  „domácnost", 
kdež  se  veškeré  druhy  um ělecko-prňmy šlových  výrobků  v  jeden  harmonický 
celek  slévají.  Není  také  divu,  že  tento  umělecký  vkus  domácího  zařízení 
stojí  tak  vysoko  dnes  právě  v  Anghí  —  vždyť  nikde  se  na  mravní  a  ro- 
dinný i  společenský  význam  domácnosti  tak  velká  váha  neklade,  jako 
v  Anglii.  „Home"  a  „Home-life"  nikde  se  tak  nepojímají  tak  vážně  a 
vřele  jako  právě  v  Anglii. 

Tento  rozmach  umělecko-pi'ůiny šlový  v  Anglii,  vyšel  jen  z  národní 
školy  —  z  té  národní  školy  anglické,  jež  rok  co  rok  přes  2  miliony  dítek 
nejvážnějším  způsobem  vyučuje  v  kreslení  a  pracích  toho  druhu.  Už  tato 
škola  tolik  dovede,  že  ve  všech  stavech  naleznete  dnes  v  každé  rodině 
aspoň  jednoho  člena,  jenž  se  v  kreslení  dosti  dobře  vyzná,  a  to  z  národní 
školy  ještě.  líad  národní  školou  stojí  v  tomto  snažení  řemeslnické  školy 
kreslič.ské,  odborné  školy  všeho  chuhu  a  umělecko-průmyslové  školy.  Škol 
odborných  a  umělecko-prumyslových  jest  ve  Velké  Biitannii  278  (Scools  of 
Art),  řemeslných  škol  kresličských  438  (Art  classes).  Nad  školami  těmito 
je  akademie    umělecká  při   museu  Kensingtonském    „Royal  CoUege  of  Art". 


216 Směs. 

Školám  těmto  ústřední  a  jednotné  organisace  dodává  „Science  aud  Art 
Department",  ministerstvo  věd  a  umění,  ač  jednotlivým  školám  při  tom 
popřává  se  co  největší  samosprávy  a  místního  rázu.  Ročně  pořádány  jsou 
výstavky  („National-Competition")  při  nichž  udílejí  se  nejlepším  pracím 
žákovským  ceny.  Vloni  těchto  prací  sešlo  se  6515,  a  z  těch  vyznamenáno 
1259.  V  porotě  zkušební  zasedají  z  menší  části  učitelé  um  ělecko-pr  umy  šlových 
škol,  z  větší  části  však  praktikové  z  oboru  průmyslového,  kritikové  proslulí, 
sběratelé  vytříbeného  vkusu  a  podobní.  Dnes  Anglie  zásobena  jest  kresliči, 
dessinisty,  uměleckými  upravovači  a  navrhovači  ve  všech  odvětvích  průmyslu. 
Tak  nottinghamská  „scool  of  art"  vychovala  tamnímu  krajkářství  už  na 
1500  kresličův,  kteří  nottinghamské  krajky  také  povznesli  na  první  stupeň 
jakosti  a  hledanosti.  Průmyslníci  sami  dbají  o  hojný  a  četný  dorost  škol 
um ělecko-průmy šlových  a  odborných.  V  Nottinghamu  na  př.  továrníci  sami 
pro  své  učně  zavedli  „nucenou"  návštěvu  školní  třikrát  v  týdnu.  Velký  je 
počet  stipendií,  jež  se  na  školách  udílejí.  Za  každého  stipendistu  dostane  i 
ústav  prémii  (3  až  5  hber  šterl.)  aspoň  při  jistých  stipendiích.  Stipendia 
jsou  státní  i  místní  (obecní).  Do  škol  povolen  přístup  i  ženským;  a  ženské 
se  také  vehni  četně  studia  umělecko-průmyslového  súčastňují  a  doznávají  i 
pochvaly,  že  na  prostředním  stupni  předčí  o  mnoho  mužské  své  kollegy. 
Jsou  pilnější  a  v}i;rvalejší,  a  tak  třeba  že  muži  dopracovávali  se  v  několika 
případech  geniální  vyspělosti,  ženy  na  prostředním  stupni  dokonalosti 
opanovaly. 


Rozhled. 

217 

****************** 
***************** 

ROZHLED. 

****************** 
***************** 

aeaeaeaB»eaa»B«E»B 

9SSK9B!B»9IBaB»B;9e»B 

***************** 
****************** 

***************** 
****************** 

^•fv 


v   Brn  ě,   25.   února   1899. 


Církevní  zp^á^^^  Dne  30.  ledna  přinesl  „Osservatore  Romano" 
dva  dekrety  z  kongregace  obřadní,  z  nichž  jeden  prohlašuje,  že  možno 
se  vší  jistotou  na  základě  provedeného  beatifikačního  processu  při- 
stoupiti ku  blahoslavení  ctih.  Marie  Magdaleny  Martinengo,  jepti.šky 
brescijské;  druhý  pak  potvrzuje,  že  ctih.  sestra  klariska  Maria  Antonia 
Belloni  vynikala  heroickými  ctnostmi  v  životě  svém.  —  Ke  konci  se 
mimo  to  blíží,  jak  „Germania"  sděluje,  process,  týkající  se  beatifikace 
Jana  Kašpara  Kratze,  Jesuity  a  missionáře,  jenž  r.  1737.  při  konání 
díla  missionářského  v  Tonkinu  umučen  byl.  Tělesné  pozůstatky  jeho 
přeneseny  do  jesuitského  chrámu  v  Makao,  kdež  dosud  uloženy. 

V    sezení    kongregace    obřadní    ze    dne    11.  února    jednáno    dále 

0  věcech  týkajících  se  processu:  kanonisačního  processu  o  blaho- 
slaveném Josefu  Diego  z  Cadixu  z  řádu  Kapucínů;  beatifikačního 
processu  Služebnice  Boží  Alexie  Le  Clerc.  zakladatelky  školních  sester 
Kotredamských. 

G  r  e  g  o  r  i  a  n  s  k  á  universita  v  Eímě  v  tomto  zimním  semestru 
měla  1127  posluchačův  a  25  professorů.  Z  posluchačů  bylo  na  theo- 
logické fakultě  665.  na  fakultě  kanonického  práva  118  a  na  filosofické 
fakultě  344.    Z  professorů   jest  jich  19  Italů.  3  Němci,  2  Francouzi  a 

1  Belgičan.  Z  posluchačů  jest  dle  národnosti  nejvíc  Italů,  po  nich 
nejčetněji  zastoupeni  Němci  a  Francouzi,  ostatně  všechny  národy  mají 
tu  své  zástupce  mezi  studujícími.  Posluchači  jinak  náležejí  37  různým 
řádům  a  19  seminářům  a  kolleaúíni. 

Frýburská  katolická  universita  octla  se  opět  na  veřej- 
nosti. V  první  polovici  ledna  švýcarké  a  bavorské  listy  katolické  při- 
nesly připiš  kardinála  Satolliho,  prefekta  kongregace  studijní,  jejž 
poslal  rektorovi  zmíněné  university.  Mezi  jiným  kard.  Satolli  píše: 
„Jest  mi  známo,  že  v  záležitosti  universitv  frýburské  a  ve  příčině 
všech  těch  útoků  na  ni  poslal  J.  Em.  kard.  státní  sekretář  Rampolla 
připiš  p.  Pythonovi,  správci  veřejného  vyučování  (v  kant.  frýb.)  a  tu 
s  tím  větším  potěšením  zmocněn  zvláště  k  tomu  od  s v.  Otce 
vyslovuji  vám  za  kongregaci  studijní  dik  upřímný  a  uznání  všem 
oněm  professorňm,  že  víiči  těm  několika,  kteří  zadali  za  propuštěnou. 
tak  bezúhonně  se  zachovali  a  zároveň  vyslovuji  všem  vám  plné 
uspokojení  a  nejvyšší  blahosklonnost  Jeho  Svatosti  za 
vřelou  a  účinnou  horlivost,  s  níž  vznešený  úřad  svůj  zastáváte  a 
zvláště  za  tu  věrnost  a  oddanost,  již  zachovali  jste  a  za- 
chováváte původnímu  směru  čistého  a  pravého  kato- 
lictví.   Nechať    toto    slovo    uznání    jest    útěchou    a    povzbuzením    pro 


218  Rozhled. 


veškerý  professorsky  sbor  a  pro  správu  mladé  vaší  university,  ale 
zvláště  pro  výtečné  Otce  Dominikánv.  Kdyžtě  oni  s  velikými  obětmi 
a  i  peněžními  zřídili  a  udržuji  dva  internáty  pro  studující,  aby  je 
uchránili  nebezpečí  volného  pobvtu  v  městě,  a  když  tyto  posluchače 
ve  svých  internátech  na  požádání  samé  správy  universitní  nedělními 
a  svátečními  konferencemi  ku  pravému  křesťanskému  vzděláni  vy- 
chovávají, to  není  žádnou  přepjatostí  a  žádným  fanatismem  nějakých 
klášterníků,  kteří  z  posluchačů  by  chtěli  nadělat  noviců  a  z  university 
klášter  —  ale  jest  to  povinností  vychovávací  nejen  jejich,  ale  všech 
těch,  kdož  nad  svěřenou  sobě  mládeží  bdíti  mají."  —  „Germania"' 
nechtěla  věřiti  zprvu  v  pravost  tohoto  dopisu,  ale  přesvědčila  se 
k  veliké  své  mrzutosti,  že  je  skutečně  pravým.  Datován  byl  už 
'2o.  května  1898  na  rektora  university  professora  Dra.  Kowalského, 
a  uveřejněn  nejprve  v  prosincovém  sešitě  „Analecta  ecclesiastica", 
odkud  vzaly  jej  listy  švýcarské.  —  „Germania"  to  vše  svádí  na  špatnou 
informaci,  jakou  vloni  o  Velkonocích  v  Kímě  podali  o  záležitosti 
frýbarské  universiiy  rektor  její  s  dvěma  Dominikánv.  Lituje,  že  touto 
falešnou  informací  svedena  sv.  Stolice  a  kunoTe<íace  studijní  učinila 
takový  projev,  jímž  zlořádům  universitní,  kantonalní  správy  vtiskuje 
pečet  čistého  katolictví,  a  vvstouplé  professory  prohlašuje  za  zlomyslné 
agitátory  a  nespokojence,  vtiskujíc  jim  vším  tím  znamení  vlažného 
nebo  nesprávného  stanoviska  náboženského. 

Koncem  ledna  (28.)  vydalo  pak  osm  professorů  frýburské  uni- 
versity, právě  nově  nastouplých  (1896 — 1898j  projev,  jimž  dotvrzují 
proti  výtce  jisté  university  německé,  že  volnost  vědy  a  učení  se  ve 
Frýbnrce  nijak  neobmezuje  a  nově  nastouplým  professorům  zvláště  že 
se  výslovně  jako  nezadatelné  právo  položilo,  že  nikdy  v  ničem  jejich 
svoboda  učení  omezována  nebude.  Podepsáni  jsou:  Bistrzycki,  Detter, 
Jiithner,    Kathariner,    Koszembar-Lyskowski,    Lenz.    Ruhlaud  a  Zycha. 

Projev  tento  ovšem  professoři  vloni  na  jaře  vystouplí  zle  přijali. 
Prý  z  60  professorů  jen  osm  jich  projevuje,  že  má  zaručenu  svobodu 
učení.  A  což  mají  prý  svobodu  učení  i  professoři  Dominikáni.  kteří 
řádu  skládají  přísahu,  že  budou  se  držeti  jen  a  jen  ve  všem  principu 
sv.  Tomáše  Akv.?  Uvádějí  znovu  ta  ome/.riváni,  jež  snášeti  bylo  vy- 
stouplým professorům  Wolífovi.  Heinemannovi,  Beckovi,  Grimeovi, 
uvádějí  nařízení  dominikánské  z  r.  1896..  kdy  přikázáno,  že  principy 
filosofie  sv.  Tomáše  nejen  pro  theologickou,  ale  i  pro  ostatní  fakultv 
musejí  býti  směrodatnými.  Už  prý  statutem  university  samým  svoboda 
Vlčení  jest  obmezena,  ježto  universita  právě  vydána  jest  vlivu  Domini- 
kanů  a  mimo  to  podřízena  kongregaci  studií  v  Římě.  —  Dle  všeho 
ani  novými  těmito  projevy  a  protiprojevy  záležitost  katol.  university 
frýburské  neskončena. 

Divno  je,  že  toho  ducha,  který  asi  k  roztržce  ve  Frýburku  vedl, 
ducha  Schellovského  pokrokového  katolicismu,  tytéž  listy  katolicko- 
némecké  doma  potírají  a  ve  Frýburku  hájí! 

Schellovy  útokv  na  seminářský  výchov  bohoslovců  přivedlv  ne- 
dávno  dva  bohoslovce  německé  k  tomu.  že  se  se  stížnostmi  na  správu 


Rozhled.  21  & 


a  ducha  seminářů  v  utekli  do  liberálních  novin  německých  „Kijlnische 
Zeitunír"  a  mnichovské  „Allí^emeine  Zeituno^".  Otázka,  zda  semináře 
či  university,  dostala  se  tudíž  za  tou  příležitostí  do  proudu  rozhovorů 
časopiseck^^ch. 

Mezi  katolíky  a  protestanty  německými  začíná  nová  kontroverse, 
protestante  domáhají  se  totiž  uzákonění  Velkého  Pátku  za  den 
sváteční,  závazně  sváteční  pro  celé  Prusko.  Katolíci  závaznosti  tohoto 
svátku  odporují,  že  pro  katolíkv  Velký  Pátek  ráz  svátku  neměl  nikdy 
a  nemá  ani  dnes.  —  V  panské  sněmovně  pruské  podána  20.  ledna 
ministrem  kultu  k  tomu  čili  případná  předloha  zákona.  V  odůvodnění 
k  této  předloze  zákona,  jenž  obsahuje  jen  jeden  paragraf  o  10  slovech^ 
odvolává  se  ministr  na  to.  že  Velký  Pátek  jest  posvátným  dnem  prote- 
stantům i  katolíkům  a  vesměs  všem  sektám  křesťanským.  Také  prý 
v  Prusku  už  staršími  zákony  zemskými  v  různých  krajích  i  v  celém 
státě  pruském  byl  povýšen  za  den  sváteční,  ač  během  času  zvyky 
jednotlivých  krajů  nad  zákon  se  povznesly  a  přikázanou  svátečnost 
poněkud  snížily  na  den  polosváteční.  Jako  takové  předloha  uvádí  kraje 
zvláště  později  Prusku  připadlé,  levé  Porýní.  Poznaňsko.  Westfalsko. 
Vláda  viděla  se  nucena  zákon  tento  podati  pru  útoky  proticirkevnicli 
a  nábožensky  odcizených  vrstev  lidu  na  svatost  toho  dne.  Proto  státním 
zákonem  den  tento  prohlašuje  jako  sváteční,  se  všemi  důsledky  takového 
svátečního  dne  pro  úřady  a  ústavy  státní.  Církevní  ustanovení  o  dni 
tom  nemají  tím  nijak  býti  dotčena;  církevní  ráz  dne  toho  v  jednotlivých 
vyznáních  zůstane  nepozměnén.  —  Listy  katolické  však  prohlašují  velmi 
určitě  nemožnost  katolíků  při  zákoně  tomto  spolupůsobiti,  neboť  jím 
stát  dotýká  se  výslovného  práva  církve.  Katolík  státním  zákonem 
o  svátku  ve  svědomí  vázán  býti  nemůže.  Hrozí,  že  rozpoutá  se  nový 
boj  kulturní,  kdyby  vláda  a  protestantská  církev  stála  na  svém. 

Boj  o  protektorát  na  východě  mezi  Francií  a  Německem  má 
v  časopisech  své  další  důsledky.  Jsou  to  zprávičky,  jimiž  zvláště 
německé  listy  píchnjí  Francii;  francouzské  katol.  listy  ovšem  odpověď 
dlužný  nezůstávají.  Tak  volbu  patriarchy  Maronitů  prohlásily  německé  listy 
za  zřejmý  výsledek  francouzského  vlivu:  mar  Eliáš  El-Hauajik  je  prý 
vřeK'  a  veřejný  přítel  Francie  a  francouzský  vliv  pracoval  pro  jeho 
volbu  na  všech  stranách.  Podobně  prý  patriarcha  řecko-sjednocem' ch 
]\Ielchitů  mar  Butros  D/erajdžiry  vloni  zvolený  je  přítelem  I"rancie. 
Na  počest  tohoto,  jemuž  vláda  turecká  dlouho  ferman  potvrzující  ne- 
vydává, pořádal  koncem  ledna  v  Kairu  francouzský  tamní  agent 
hostinu.  —  Francie  právě  pr}^  v  jPalestině  ochranou  svou  katolíky 
vydává  na  pospas  pravoslavným  a  Eekům.  Tak  zpravodaj  ,,Grermanie" 
z  Palestiny  klade  francouzskému  konsulovi  v  Jerusalemě  za  vinu.  že 
jeho  indolencí  letos  opět  Řekové  na  svou  slavnost  Zjevení  Páně  prodrali 
se  do  kaple  Narození  Páně  v  Betlémě  severním  jim  zakázaným  a 
katolíkiim  pouze  povoleným  vchodem.  Tak  prý  to  dělají  důsledně  po 
léta  už,  aby  výhradní  právo  katolíků  na  severní  vchod  do  jeskyně 
takto  zmařili.  Svůj  jižní  vchod  však  uchovávají  výhradně  pro  sebe. 
Katolíci,  kteří  práva  toho  často  i  násilím  brániti  musí.   letos  prý  fran- 


'220  Rozhled. 


couzskou  vládou  úmyslně  zdrženi,  dali  Řekům  volný  průchod  jejich 
násilné  akce.  Tito  tedy  narazili  jen  na  slab}"  odpor  turecké  vojenské 
stráže,  která  konečně  též  ustoupila.  —  Celý  tento  spor,  jak  je  malicherný, 
zdá  se  nám  ostatně  i  dle  mylných  předpokladů  vylíčen}*. 

První  rozběh  proti  ritualistňm  v  parlamentě  anglickém  učiněn 
í).  února  návrhem  Smithovým.  Tím  tedy  laická  kampaň  Harcourtem 
ohlášená  započala.  Smithův  návrh  směřoval  k  tomu,  ab}'^  se  v  trůnní 
řeči  stala  zmínka  a  vyslovila  nelibost  nad  nezákonitostí,  jakou  jistí  kněží 
v  ,,establishment"  zavádějí.  První  náraz  odrazila  vláda  sic  v  dolní  sněmovně 
skvěle  221  proti  89  hlasům.  Pro  další  případy  však  ritualisté  v  dolní 
sněmovně  snadno  mohou  přijíti  k  úrazu.  Leč  sněmovna  lordů,  jak  se 
zdá  a  za  to  má,  každý  prudší  náraz,  jímž  by  laický  živel  chtěl 
uskrovňovati  pravomoci  biskupské,  aby  sám  se  chopil  potlačení  ne- 
poslušných ritualistických  kněží,  asi  odrazí. 

Dobrou  přípravou  na  příhodnou  chvíli,  když  by  spory  v  lůně 
anglikanismu  měly  dosáhnouti  vrcholu,  je  v  liímě  zbudované  a  papežem 
právě  nadané  (400.000  fr.)  „Kollegium  Bědo  v  o''.  Má  se  za  to,  že 
i  dnešní  hnutí  jako  druhdy  „puseyismus"  povede  k  četným  konversím. 
a  jako  tehdy  nejslavnější  muži  katolické  církve  tohoto  století  v  Anglii. 
Manning  a  Newman,  do  lůna  jejího  uvedeni,  tak  že  teď  rovněž  bude 
třeba  příhodného  útulku  pro  duchy  těch,  kdož  ze  společnosti  sváru 
a  hádek  vystoupí,  aby  měli  v  katolicismu  jistý  přístav  míru.  „Collegium 
Vener.  Bedae"  (učeného  světce  benediktinského  staré  Anglie)  má  pro 
četné  konvertity  anglické  býti  tímto  přístavem.  Leč  i  tak  „Collegium^' 
nebude  prázdné,  jsouť  kon verse  anglické  stále  četné. 

Spisek  abbé  Kleinův  o  P.  Heckerovi,  jenž  vyvolal  právě  všecky 
ty  bouře  pro  „amerikanismus'"  v  Evropě  a  hlavně  ve  Francii  a 
v  Itálii,  v  novém  vydání  od  nakladatele  pařížského  Lecoíirea  z  části 
pozměněn  a  zvláště  ostrá  místa  v^nnýcena. 


Věda  a  umění.  Zemřeli:  24.  ledna  Antonín  ř\'ant.  Rybička, 
dle  rodného  města  Skutečský  se  píšící.  Byl  sekretářem  nejv}^ššího  soudu 
ve  Vídni.  Proslul  jako  literární  historik.  Narozen  30.  listopadu  1812.  — 
Dne  9.  února  zemřel  Boh.  Čermák,  skriptor  universitní  knihovny, 
známý  jako  básník  let  sedmdesátých.  —  Dne  10.  února  zemřel  Josef 
Emler  (narozen  10.  ledna  1836).  professor  české  university,  vynikající 
český  dějepisec,  proslulý  hlavně  pracemi  archivalními. 

Dne  7.  března  připadá  stoletá  památka  narozenin  Frant.  Lad. 
Celakovského. 

Dne  3.  února  zemřel  znamenitý  malíř  polskv  Julius  K  o  s  s  a  k 
(*  1824),  výtečný  malíř  bitev,  nevyrovnatelný  malíř  jezdcův.  Co  se 
rázu  maleb  týká,  staví  se  svým  vlasteneckým  nadšením  historickým 
vedle  Matejkv  a  Grottgera.  —  Pro  své  výtečné  malby  vojska  a  bitev 
byl  J.  Kossak  oblíbeným  malířem  císaře  Viléma  II.  (!).  jenž  časté 
olDJednávky  u  něho  činil  a  výjevy  z  života  svého  o  lovu  a  vojenských 
cvičeních  mu  zadával. 


Rozhled.  22 1 


Dne  2.  února  slavil  Pavel  Országh  („Hviezdoslav"),  slovenský 
slovutný  pěvec,  po  Vajanském  dnes  nejceněnější,  své  padesátileté  na- 
rozeniny, xša  některých  mistecli  na  Slovensku  oslavy  jeho  zakázány 
a  právě  v  rodišti  jeho  Horním  Kubíně. 

Dne  12.  února  oslavil  srbský  studentský  kroužek  v  Pešti  padasáti- 
letou  památku  spisovatelské  činnosti  srbského  básníka  Jovana  Jova- 
n  o  v  i  c  a  Z  m  a  j  a. 

Praha  má  dostati  první  svou  čistě  literární  a  umělecko  u 
revue.  Jen  aby  tu  bylo  něco  skutečně  vědeckého,  povýšeného  nad 
dosavadní  pražské  publikace  reklamně-klikové.  Název  bude  „Obzor 
literární  a  umělecký^,  nakladatelem  má  býti  Buršík  a  Kohout.  Red. 
J.  Vlček  hlásí  se  silno  k  realistům,  tím  je  dána  barva  nového  toho  rozhledu. 

Dne  5.  února  sděleno  městské  radě  pražské,  že  stavba  české 
malířské  a  k  a  d  e  m  i  e  už  zadána.  Tak  asi  tímto  rokem  už  by  došla 
svého  dokončení. 

Na  poslední  své  valné  hromadě  sdělila  ,,Královská  česká 
společnost  nauk'',  že  počet  členstva  koncem  roku  1898.  vykazoval 
190  členů.  Knihovna  společnosti  má  oO.OOO  svazků.  Základní  jmění  a 
jmění  jubilejního  fondu  činí  35.000  zl.  Výdaj ného  jmění  má  společnost 
4179  zl.  Nových  členu  přibylo  domácích  5,  cizí  4  (2  z  Paříže,  1  z  Vídně. 
1  z  Královce).  Přednášek  konáno  Ho  v  první  třídě  '  filosofických,. 
historických,  filologických)    a    39  v  druhé  třídě   (matematických,  přír.). 

Výroční  valná  hromada  spolku  žurnalistu  českých  konána 
12.  února.  Předsedou  zvolen  opětně  Emil  Bretter,  chefredaktor  listu 
.,Politik".  —  Družstvo  zoologické  zahrady  pro  Prahu  konalo 
12.  února  svou  ustavující  valnou  hromadu.  Družstvo  emittuje  podílv 
lOOzlatové.  Do  té  doby  bvlo  přihlášeno  112  podílů. 

Dne  5.  února  postaveno  ve  foyeru  Národního  Divadla  poprsí 
dramatickému  umělci  a  řediteli  divadelnímu  J.  K.  Tylovi. 

Pro  druhý  sjezd  slovanských  novinářů,  jenž  se  má  letos 
pořádati  v  Krakově,  konány  dvě  předporady,  27.  ledna  v  Praze  pří- 
pravné komité  polské  s  českým.  8.  února  pak  ve  Lvově  zřízený  už 
zatím  výbor  polský.  —  Minulý  přípravný  výbor,  jenž  zůstal  v  perma- 
nenci.  vypracoval  zatím  už  organisační  návrh  budoucí  slovanské 
korrespondenční  kanceláře.  Tato  má  sestávati  z  národních  kanceláří 
ústředních  pro  každý  národ  a  tyto  navzájem  pak  mají  si  zprávy  své 
v}"měňovat  prostřednictvím  jednoho  říšského  ústředí,  jež  však  jest 
ještě  velikou  otázkou.  —  Polský  výbor  přípravný  přejal  od  českého 
celou  agendu  a  povede  ji  až  do  ustavení  se  budoucího  výboru  třetího 
sjezdu.  Uřadní  řečí  sjezdových  výborů  má  býti  vždy  řeč  onoho  národa, 
v  jehož  středu  se  pořádá  sjezd.  V  této  řeči  činí  se  prohlášení  a  sdělení, 
v  ní  se  připraví  též  resoluce.  Pražský  sjezd  konán  na  útraty  města 
Prahy,  budoucně  sjezdy  slovanských  no\anářů  mají  si  zříditi  svůj 
fond  sjezdový. 

Otázka  postavení  druhého  divadla  pražského  vyřízena  tak 
dalece,  že  vláda  prostřednictvím  místodržitelství  dala  svolení  městské 
radě  pražské  k  odstoupení  stavebního  místa  v  městském  sadě.  Tu  však.. 


222  .  Rozhled. 


když  technický  výbor  u  místodržitelství  návrhy  schválil,  opřel  se 
zdravotní  výbor,  že  se  má  ubrati  novou  budovou  právě  sadů  pro  budoucí 
Prahu  tak  potřebných.  Sbor  obecních  starších  v  Praze  rokoval  dvakrát 
o  shoření  domů  č.  931..  932.  a  933.  na  Staroměstském  náměstí.  Ve 
schůzi  20.  února  konečně  se  usnesl  přes  všechny  protesty  přátel  Staré 
Prahy  domy  zbořiti.  Ale  zboření  domů  má  se  zatušovati  dvěma  návrhy 
odporučenými  městské  radě:  návrhem  architekta  Miinzbergra,  aby  plán 
nové  budovy,  jež  tu  má  státi,  co  do  os  a  průčelí  starých  domů  byl 
zachován.  Druhý  návrh  Dra.  Scheinera  pak  zní,  aby  prostřední  dům, 
nejčistší  po  stránce  slohové,  barokní  a  dobře  zachovalý  byl  jen  adaptován. 
Tři  tyto  domy  dnes  jsou  z  nejpamátnějších  a  nejzámlu vnějších  v  assanačním 
ravoně.  —  Kommisse  zemským  výborem  zřízená  pro  zachování  rázu  staré 
Prahy  podala  2.  ledna  své  dobrozdání  o  oněch  budovách  městské  radě, 
a  toto  dobrozdání  zní  asi  ve  smyslu  návrhu  Dra.  Scheinera.  Dům  č.  932. 
chce  míti  kommisse  zachován  v  přední  i  zadní  části,  protože  má  fa9adu  i 
nádvoří  krásné.  Čísla  vedlejší  931.  a  933.  ať  se  zboří,  ale  plány  budov  na  nich 
vvrůsti  majících  ať  jsou  vázány  na  podmínku  použiti  motivu  fa9ad 
nynějších  nebo  starších.  Tyto  dvě  facady  mají  mimo  to  souhlasiti 
s  celým  rázem  severní  strany  Staroměstského  náměstí.  Průčelí  těchto 
dvou  domů  je  renaissanční,  a  při  č.  933.  už  všelijak  znesvářené.  — 
Ted,  když  krásnou  čistou  barokní  stavbu  Dienzenhofrovu,  prelaturu 
u  sv.  Mikuláše,  zbořili  bez  milosrdenství,  najednou  hýbá  se  svědomí 
i  v  obecních  radních  při  objektech  menší  ceny.  Ale  lépe  ovšem  později 
než  nikdy.  —  Zakročením  zemskéko  výboru  se  assanační  práce  zdržely 
v  té  části;  co  se  pánů  z  radnice  týká,  ti  už  by  byli  bývali  i  s  těmito 
domv  hotovi.  Zachová-li  se  aspoň  tu  něco  ze  starobylého  vzhledu,  náleží 
tu  zásluha  jen  zemskému  výboru. 

Za  zaznamenání  stojí  též  padlý  už  návrh  (zrozený  ve  hlavě  „husit- 
ské"), aby  domy  před  týnským  kostelem  se  zbořily,  a  sem  se 
postavil  mariánský  sloup  ze  staroměstského  náměstí.  Návrh  padl  proto 
ovšem,  že  tvnskv  pohled  jest  i  takovým  lidem,  kteří  stavby  Dienzenhofrovy 
bourají,  přece  jen  vzácným. 

Novv  útok  chystá  se  z  místodržitelství  zase  na  jiný  rozkošný 
„pohled"  pražský,  samou  přírodou  vytvořený  —  na  zničení  ostrova 
střeleckého.  Varovný  hlas  zdvihl  tu  první  architekt  Balšánek,  aby 
se  nepovolovalo  praktickým  a  zcela  zbytečně  všedním  názorům  z  místo- 
držitelství, jež  chce  stromoví  na  jižní  straně  ostrova  úplně  vymýtiti  a 
zříditi  tu  výtah  ledu. 

Koncem  ledna  a  počátkem  února  uspořádána  v  saloně^  Topičově 
výstavka  obrazů  mladého  českého  malíře  Jaroslava  Špillara, 
zaujavšího  pozornost  hlavně  svými  obrazy  ze  života  Chodů.  „  Obchodní - 
výsledek  výstavkj^  nebyl  skoro  žádný. 

Vloni  v  čase,  kdy  se  zřizovaly  různé  „rady"  při  ministerstvech, 
zřízena  též  při  ministerstvě  osvěty  „umělecká  rada".  Úřední 
„Wiener  Zeitung"  přinesl  29.  listopadu  stanovy  této  rady  a  jmenování 
44  jejich  členů,  mezi  nimiž  jest  jich  13  vůbec  slovanských  (polskočeských) 
a  z  těch  ()  českých.    Nejvíc    členů  je   z  pochopitelné  příčiny  z  Vídně. 


Rozhled.  223 


Ve  stanovách  se  praví  o  členstvu  rady:  „Umělecká  rada  sestává  se 
zménného  počtu  umělců,  učenců,  přátel  umění  a  úředníků,  jimž  svěřena 
péče  o  umělecké  záležitosti.  - —  Členové  se  jmenují  od  ministerstva 
.osvěty  nejdéle  na  dobu  5  let.  —  Rada  se  sama  muže  sesíliti  kooptací 
odborníkův.  —  Předsedou  rady  je  ministr.  —  Do  působnosti  rady  ná- 
leží: zadávání  prací  uměleckých  od  státu:  zákup  uměleckých  děl  státem; 
zkoumání  a  projednávání  roční  položky  umění  věnované  v  rozpočtu 
ministerstva  vvučování;  ustanovení  programu  na  použití  této  položky 
v  každém  příštím  roce;  dobrozdání  o  mimořádných  výdajích  uměleckých; 
pořádání  a  podpora  výstav  uměleckých,  publikací  a  jiných  uměleckých 
podniků;  udělování  stipendií;  zodpovídání  otázek  týkajících  se  vyučo- 
vání na  ústavech  uměleckých,  jakož  i  případných  předmětii  na  obecných 
školácha  ústavech  státních,  a  vlivu  umění  na  vvučování  školní  vůbec;  otázky 
uměleckých  museí.  —  Rada  zasedá  pravidelně  jednou  (!)  do  roka.  — 
Z  celé  rady  zřídí  si  ministr  pro  menší  běžné  záležitosti,  zvláště  udělování 
cestovních  stipendií  menší  sbor  poradní,  takzvanou  „stipendijní  komissi." 
Z  Moravy  do  umělecké  rady  nepovolán  nikdo,  z  Cech  pak  (z  Prahy) 
jsou  to:  Hlávka,  Hostinský,  Hynais  a  Myslbek,  dále  Lanna  a  Ohmann. 
Za  Moravu  snad  platí  jmenování  Jana  svob.  p.  Chlumeckého. 

První  schůzi  měla  umělecká  rada  rakouská  dn'^ 
16.  února.  Sekční  radové  z  ministerstva  vyučování  podávaU  zprávy 
o  tom,  jak  stát  podporoval  umění  v  posledních  letech,  a  jak  naložiti 
se  má  s  rozpočtem  r.  1899.  a  o  tom  jak  minist.  hodlá  ae  súčastniti 
pařížské  výstavy  1900.  Členové  sami  podávali  pak  návrhy,  z  nichž 
uvádíme:  aby  se  zvětšila  podpora  na  v^^dání  sbírky  školní  „Obrazy 
pro  školu  a  dů  m",  jež  před  několika  lety  započata  a  dostatečného 
rozšíření  nenašla;  aby  se  zřídila  rakouská  moderní  obrazárna: 
aby  se  pořádaly  kočovné  výstavky  dobrých  reprodukcí, 
zřizovala  místní  musea  umělecká  z  fotografických  reprodukcí 
a  sádrových  odlitků  a  jiné  méně  důležité. 

Z  vědeckých  poradních  sborů  ministerských  touže  dobou  nebo 
nedávno  zřízených  sluší  ještě  jmenovati  radu  archeologickou  vlastU'^. 
ústav  (Institut)  a  radu  archivní. 

Archeologický  institut  měl  první  schůzi  dne  15.  února. 
Ministr  vnitra  podal  obraz  rozvoje  védy  archeologické  v  Rakousku 
na  staré  památky  tak  bohatém.  O  úkolu  ústavu  pak  pronesl  se  ministr 
takto  :  Nejdřív  má  věnovati  péči  svou  vědeckým  bádáním,  na  východe 
pak  pokračovati  v  započatých  podnicích,  jež  už  tak  skvělých  výsledků, 
zvláště  v  Etesu  se  dodělaly ;  provésti  má  sbírku  antických  nápisů 
Malé  Asie,  jež  dosud  pod  vedením  cis.  akad.  věd  se  provádí,  má  při- 
spívati pomocí  svou  při  větších  publikacích,  a  zvláště  mladým  silám 
vědeckým  dávati  v  tom  oboru  příležitost  k  práci.  Doma  bude  říditi 
ve  spolku  se  „společností  pro  zachování  starých  památek  uměleckých 
a  historických"  státní  sbírky  antik,  dozor  povede  nad  kopáním  státem 
podporovaným.  —  Členové  ústavu  archeolog,  jsou  skoro  všichni  z  Vídně. 
Z  Cech  jmenován  jediný  ryt.  Lanna. 


224  Rozhled. 


Rada  archivní  zřízena  počátkem  r.  1895.  Ve  svém  sezení 
dne  28.  ledna  podávala  zprávu  o  všech  minulých  16  schůzích  za  léta 
1895 — 1898.  Po  ta  tři  léta  táhlo  se  vyřizování  návrhu  ministerstvem 
podaného,  jakým  způsobem  zajistiti  staré  archivní  listiny,  jak  uchová- 
vání úředních  listin  zjednodušiti,  státní  archivy  najeden  způsob  upra- 
viti a  vydati  seznam  všech  archivů  rakouských,  tak  aby  bohatství 
archivní  na  jeden  pohled  zřejmo  bylo,  a  pro  historické  práce  se  tak 
hledání  pramenův  usnadnilo.  Archivy  soukromé  špatně  opatřené  mají 
se  svěřiti  nejbližším  klášterním  správám  archivním  s  jejich  svolením. 
Při  sdělávání  inventáře  mají  se  též  samostatné  archivy  odjinud  pře- 
nesené, tak  na  př.  archivy  zrušených  klášterů,  samostatné  vésti,  a 
v  archivních  sbírkách  má  se  jim  ponechati  oddělené  místo  Katastrální 
kartografický  materiál  má  se  svěřiti  zemským  archivům  úředním  a 
v  nich  z  celé  země  sloučiti. 

V  sezení  rak.  anthropolog.  společnosti  ve  Vídni  dne  14.  února 
podával  prof.  brněnské  techniky  Makovský  zprávu  o  mamutích 
nálezech  moravských  a  o  dotvrzené  domněnce  těmito  nálezy, 
že  mamut  byl   vrstevníkem  diluvialního  člověka  na  Moravě. 

Knížete  Nikoly  černohor.  „Balkánská  carica"  vyšla  po- 
druhé v  italském  překlade ;  prvý  překlad  byl  z  německého  nesprávně 
pořízen  v  r.  1896. ;  nový  zdařilý  překlad  vyšel  v  Zadru  od  proslave- 
ného už  srbsko  italského  překladatele  poetického  Jovana  Nikolice. 

Ruský  generál  Bogoljubov  podal  ve  „Slov.  dobročinném  spolku" 
petrohradském  návrh,  aby  spolek  zřídil  „všeslovanskou  Matici". 
Úkolem  Matice  by  bylo:  zříditi  všeslovanskou  bibliotéku  ;  zříditi  museum 
vvrobků  průmyslových  i  domácích  všech  slovanských  národů;  zříditi 
museum  národopisné,  archeologické  a  numismatické ;  pořádati  schůze, 
zábavy  a  koncerty,  divadla,  výstavy  týkající  se  jen  života  slovanského. 
Matice  nechať  vystaví  si  svůj  slovanský  dům  v  Petrohradě,  nechať 
zařídí  gymnasium  slovanské  a  upraví  v  domě  svém  všeslovanský 
útulek  pro  hosti  z  krajů  slovanských  do  Petrohradu  zavítavší.  Bibliotéka 
a  musea  nechať  se  zřídí  odděleně  pro  každý  národ  zvláště.  Bibliotéka 
by  obsahovala  ovšem  jen  „slavistika",  to  jest  spisy  o  Slovanech  a  toho 
kterého  národa  slovanského  se  týkající,  nejdřív  v  tom  kterém  jazyku 
slovanském,  ale  i  v  cizích  jazycích.  Střed  nechať  tvoří  národ  ruský 
se  svými  pododdíly  :  velkoruským,  maloruským  a  běloruským.  Vedle 
tohoto  střediska  nech  se  pak  umístí  jednotlivé  národy  slovanské.  A  mezi 
těmito  národy  čteme:  Cechové,  Moravci!  —  Nevíme,  je-li  to  pů- 
vodní roztřídění  Bogoljubova,  nebo  chyba  našeho  pramene  (srbského). 
Ale  byla  by  to  divná  „všeslovanská  Matice",  měla-li  by  začíti  s  takovou 
znalostí  národů  slovanských  ! 

Vedle  nového  uměleckého  časopisu  „moderny"  („Mir  Iskusstva') 
založen  (už  v  loni  v  říjnu)  v  Petrohradě  též  umělecký  měsíčník  pro 
umění  vžilé  a  umělecký  průmysl  („Iskusstvo  i  iskus- 
stvennyj  promyse  1"),  jakých  cizina  už  od  let  hojnost  vydává. 
Nám  časopis  tohoto  druhu  rovněž  dosud  schází.  Ani  Poláci  ho  ne- 
mají, o  jiných  ani  nemluvě 


Rozhled.  225 


Vídeň  měla  vedle  výstavky  secesse  v  lednu  a  v  únoru  též  sou- 
bornou výstavu  :  akvarellň  a  skizz,  mimo  to  specielní  výstavku  děl 
italského  malíře  Michettiho.  nejsilnějšího  z  moderny  italské,  a 
sptcielní  výstavku  proslulé  krajinářky  německo-rakouské  pí.  Tiny 
B  I  a  u  o  v  é. 

Dne  13.  března  připadá  stoletá  památka  první  produkce  Hayd- 
nova  „Stvoření".  —  Dne  22.  ledna  v  Mnichově  dávána  první 
opera  Wagnerova  syna,  Siedfrieda  Wagnera  („Barenhauter"),  jež  dle 
všeobecného  mínění,  které  čekalo  ovšem  dílo  otcovým  rovné  nebo 
podobné,  sklamala. 

V  Mnichově-Paříži  založen  půlměsíční  list  pro  německo-francouzské 
umělecké  a  literami  styky  pod  názvem  „Revue  franco-allemande". 

Jedním  z  výsledků  mezinárodní  konference  berlínské  proti  malo- 
mocenství má  býti  mezinárodní  časopis  malomocenský  :  „L  e  p  r  a, 
Bibliotheca  internationalis.'*  List  povede  kodaňský  prof 
dr.  Ehlers. 

Dle  Puškinovy  „Poltavy"  zpracované  od  francouzského 
dramatika  Pierre  Collinse  1  i  b  ret  t  o  „M  atrena  Kotchoubey" 
určeno  akademií  francouzskou  za  hodno  ceny  Rossiniho,  ročně  nej- 
lepším librettům  udělované. 

Dne  7.  prosince  položen  a  posvěcen  základní  kámen  domu  urče- 
ného pro  uměleckou  rodinu  v  Ligugé  založenou  J.  K.  H  u  y  s- 
mansem.  „Familiasacra"při  opatství  benediktinském  v  Ligugé 
dospěla  zatím  svého  ustavení.  Pamětní  nápis  na  domě  pro  „rodinu  za- 
svěcených" určenou  zní  doslovně:  „Ve  středu  7.  prosince  1898.  dom 
Bluté,  mnich  benediktinský  z  Ligug-^,  požehnal  první  kámen  tohoto 
domu  zasvěceného  Nejsvětější  Panně  a  svěřeného  ochraně  Sv.  Martina 
a  řiv.  Benedikta,  založeného  návodem  nebožtíka  Gabriela  Ferreta, 
kněze  z  kongregace  Sv  Sulpicia,  pro  J.  K.  Huysmansa  a  jeho  přátele, 
péčí  a  vedením  p.  Boutauda,  stavitele  diecesanního ;  za  doma  Bou- 
rigauda,  opata  v  Ligugé,  doma  Chamarda,  převora ;  doma  Bouleaua, 
faráře ;  p.  Hambisa,  starosty.  —  Visita,  quaesumus  Domine,  habitationem 
istam  et  omneš  insidias  inimici  ab  ea  longe  repelle." 

Členové  společnosti  „Familia  sacra^  budou  žíti  v  domě  tom 
jako  v  konvente  svém,  volni  ovšem  od  závazku  přísného  řeholního 
života.  Budou  to  „oblati-'  benediktinského  kláštera  v  Ligugé,  tvořící 
třetí  řád  sv.  Benedikta.  V  den  přijetí  a  zasvěcení  oblečeni  budou 
ovšem  řeholním  rouchem  laickým,  ale  nemusí  ho  nositi  stále  Jako 
členové  každého  jiného  „třetího  řádu"  tak  i  oni  v  životě  nebudou  se 
rozeznávati  od  jiných  osob  světských.  —  Leč  „familia  sacra"  v  Ligugé 
bude  něco  zcela  jiného  než  umělecký  útulek  v  drážďanském 
klášteře  benediktinském.  Sem  přicházejí  umělci  jen  jako 
k  odpočinku,  na  zotavenou,  v  ús  raní  k  oddechu  i  k  načerpání  no- 
vých dojmuv  a  myšlének  a  tu  za  pohostinství  kláštera  malují  obrazy 
svatých,  pro  kostel,  řád  a  jeho  potřeby  a  účely  se  hodící.  V  Drážďa- 
nech jsou  to  jen  hosté  umělci,  jež  klášter  benediktinský  k  sobě  vábí, 
v  Ligugé  však  mají  to  býti  umělci  světa  se  zřekší  ke  klášteru  bene- 

Hlídka.  15 


226  Rozhled. 


diktinskému    úžeji    se    přivinuvši  a  v  blízkosti  jeho    novým    životem 
žijící,  žijící  svým  očištěným  novým  snům  uměleckým. 

„Familia  sacra"  v  Ligugé  pod  vůdcovstvím  Jorise-Karla-Huysmansa 
staví  si  ihned  vysoký  cil:  obrod  umění  náboženského.  Tak  jako 
z  benediktinské  kongregace  beuronské  vzešla  škola  malířská  zvláštního 
směru  a  rázu  —  „beuronskou"  zvaná,  tak  má  ve  stínu  opatství  Ligugé 
povstati  též  nová  škola  umělecko  církevní,  umění  slovesné  především 
reformující.  — 

Dne  7.  února  zemřel  v  Nizze  zakladatel  ústavu,  jejž  sám  nazval 
„Musée  sociál",  ústavu  to  sociologického  v  nejlepším  slova  smyslu, 
hrabě  Oldebert  de  Pineton  de  Chambrun  (*  1821).  Ustav  založen 
r.  1893.  Chambrun  mu  věnoval  polovici  svého  ohromného  do  desítek 
milionů  jdoucího  jmění.  Chambrun  zprvu  zajímal  se  uměním  a  uměleckou 
kritikou,  šířil  mezi  prvními  úctu  k  hudbě  Wagnerově  ve  Francii, 
později  teprv  mysl  svou  obrátil  k  sociálním  snahám  dne.  „Musée  sociál '- 
dnes  vydává  svou  vlastní  ekonomickou  knihovnu,  jejíž  svazky  prodávají 
se  po  4  francích;  a  má  svůj  vlastní  sociologický  časopis. 

Pro  slovník  hieroglyfický  a  staroegyptský  vůbec,  jenž,  jak 
jsme  oznámili  už,  z  počinu  samého  císaře  Viléma  11.  má  pojistit  ně- 
mecké vědě  primát  v  aegyptologii,  zhotoveny  a  dopraveny  do  Německa 
odlitky  a  fotografie  „textů  z  pyramid". 

Dne  21.  dáván  na  Lessingově  divadle  v  Berlíně  nový  kus  Maxa 
Halbeho  „Die  Heimatlosen"  tragedie  z  života  „emancipované'' 
samorostlé  proletářky.  Kus  měl  dosti  obstojný  úspěch,  vzhledem  k  před- 
poslednímu vystoupení  Halbeho  aspoň. 

Věhlasný  esthetik  anglický  na  universitě  Oxfordské  John  Ruskin, 
jenž  od  let  šedesátých  do  osmdesátých  celé  dvě  generace  ušlechtilých 
mužů  Albionu  odchoval,  slavil  7.  února  dovršené  své  80tiletí.  (*  7.  února 
1818.)  Stařičkému  učenci  dodáno  do  zátiší  jeho  na  jezeře  Conistonském 
mnoho  projevův  a  adress  uznání  a  vděčnosti. 

Amsterodamská  akademie  věd  usnesla  se  na  tom  vydávati 
práce  a  zprávy  své  též  v  anglickém  jazyku.  Zpráva  tato  značí  kapitulaci 
malého  sebevědomého  národa  na  mezinárodním  zápasišti  duševním. 
Úmyslně,  pyšná  zvláště  na  své  zeměpisné  práce  o  ostrovech  asijských 
(Jáva,  Sumatra),  zdráhala  se  jakýmkoliv  jiným  jazykem  své  objevy 
světu  sdělovati.  Proslulý  zeměpisec  Javský  Veith  zpříma  pravil,  kdo 
chce  ze  spisů  jeho  čerpati,  ať  se  učí  hoUandsky  a  ani  právo  ku  překladu 
do  cizí  řeči  nepovolil.  Leč  konečně  svět  šel  svou  cestou  i  bez  bližší 
známosti  o  pracích  učené  akademie  hoUandské.  A  tak  potrestavši  řebe 
samu  přichází  konečně  akademie  k  tomu  náhledu,  že  dnes  třeba  světu 
učenému  usnadnit  přístup  ku  pracím  malých  národů,  nemají-li  výsledky 
prací  takového  národa  bez  ohlasu  a  bez  známosti  zaniknouti  v  hluchotě 
malých  obzorů  národních.  Vidno  to  také  u  všech  jiných  akademií 
menších  národů,  že  se  starají  samy  o  šíření  známosti  svých  prací  a 
spisů.  Tak  naše  akademie  v  Eakousku  krakovská,  pražská  i  pešťská, 
jako  akademie  malých  národů  utíkají  se  ku  vydávání  aspoň  částečnému 
—  ve  výtahu  —  svých  zpráv  v  jazyce  německém  a  francouzském.  — 


Rozhled.  227 


Amsterodamská  akademie  uchýlila  se  k  nejrozšířenějšímu  jazyku,  jazyku 
anglickému,    ač  jest  jí  kmenově  vzdálenější  než  němčina. 

V  malé  vesničce  italské  Žerme  u  Conegliana  objeven  starý  obraz 
kostelní  představující  P.  Marii ;  obraz  uznán  za  dílo  slavného  malíře 
z  počátku  cinquecenta,  Giovanniho  Battisty  Cimy  (1460 — 1518). 
Nový  objevený  dlouho  postrádaný  „Cima"   ihned   kolossálně    zpeněžen. 

Výzkumy  a  práce  na  antických,  nalezištích  staly^  se  od  několika 
let  závodištěm  národův  evropských.  Zvláště  je  to  nynější  Eecko,  Turecko, 
Malá  Asie,  Palestina,  Egypt,  Mesopotamie  a  Sýrie,  jež  lákají  starovědce 
národův  evropských.  Anglie,  Francie  a  Německo  mají  v  Řecku  nynějším 
a  starých  jeho  částech  své  ústavy  archeologické,  jež  horlivě  súčastůují 
se  kopání  a  výzkumů.  V  Římě  mají  své  historické  kroužky,  v  Egyptě 
své  ústavy.  Rakousko  připojuje  se  k  tomu  závodění  teprv  v  době  po- 
slední. Zvláště  pokud  se  prací  v  řecké  antice  týče,  tu  před  málo  lety 
ještě  vše  na  soukromou  pilnost  a  horlivost  bylo  poukázáno;  od  dvou 
let  i  tu  stát  projevuje  ochotu  podpory  a  pomoci. 

První  výsledek  rakouské  archeologické  výpravy  do  antického 
světa  řeckého  jest  vloni  objevené  staré  řecké  divadlo  ve  vyko- 
paninách  efesských.  Kopání  toto  a  objevy  ty  daly  se  ještě  počinem, 
vedením  a  nákladem  císařské  akademie  věd  ve  Vídni.  Staré  toto  divadlo 
objeveno  pod  ssutinami  na  svahu  hory  Panadžirdagu  a  jeví  se  jako 
dvojí  přestavba  a  přístavba  pozdější  k  původní  jednodušší  stavbě. 
Objevem  efesským  potvrzena  domněnka,  že  v  starém  řeckém  divadle 
orchestr  i  herci  „hráli"  v  orchestře.  Teprv  později  a  hlavně  za  římských 
dob  orchestr  a  herci  odděleni  a  přistaveno  nové  oddělení  proskenia, 
jež  ozdobeno  a  rozšířeno. 

V  Thermách,  hlavním  městě  Aetolie,  objeven  prastarý  chrám 
Apollonňvze  dřeva,  okrášlený  terrakotovými  reliéfy.  Věci  tu  nalezené 
cení  se  stářím  svým  až^  z  doby  900  př.  Kr.  pochozí,  chrám  sám  má  býti 
ze  7.  století  př.  Kr.  —  Řecká  archeologická  společnost,  vlastně  „eforos" 
její  Stais,  ocíhalili  vloni  část  chrámu  Poseidonova  a  Athenina  na 
předhoří  Sunion  (dnešní  mys  Kolonnais).  V  pracích,  které  vedly 
k  překvapujícím  výsledkům,  bude  se  pokračovati.  —  Na  ostrově  Rheneji 
u  Dělu  objevil  „eforos"  arch.  spol.  ř.  Stavropulos,  zbytky  starého  po- 
hřebiště; Delos  sám  Apollonovi  posvátný  nesměl  pojímati  v  lůno  své 
mrtvoly  lidské,  tyto  tudíž  odváženy  na  sousední  pustou  Rheneji.  Věci 
tu  nalezené,  zvláště  vasy  obohatily  známosti  vědecké  o  malbě  keramické 
v  Řecku  před  r.  426.  př.  Kr. 

Anglický  archeologický  ústav  v  xVthenách  ve  své  zprávě  o  loňských 
pracích,  na  jedné  z  posledních  schůzí  svých  podané,  zmiňuje  se  o  hlavním 
objevu  školy  anglické,  o  vykopaném  starém  praehistorickém 
městě  na  Milu.  Město  toto  nedaleko  Fylakope  ležící  jevilo  tři  vrstvy 
při  kopání,  i  od  nejstarší  až  do  novější  stavební  periody  města  zračí 
se  sice  skoro  tentýž  duch  a  tentýž  ráz,  ač  stále  dokonalejší,  umělejší 
a  pokročilejší.  Svědčí  to  tudíž  o  nepřetržitosti  jednoho  a  téhož  kmene, 
jenž  v  městě  na  ostrově  obýval,  zabývaje  se  obchodem,  k  jakému 
volný  dobrý  přístav  sám  naváděl.  Jedním  z  nejpozoruhodnějších  objevů 

15* 


228  Rozhled. 


jsou  hmoždíře  čtyřhranné  z  doby  předmykenské,  a  pak  objev  pěkně 
zachovalé  nástěnné  malby  ze  střední  vrstvy.  Jedna  z  těchto  maleb 
představuje  moře.  na  jehož  vrchní  části  modré  a  žluté  ryby  plovou. 
na  dně  pak  houby  a  mušle  znázorněny  jsou. 

V  roce  1897.  učiněn  v  obci  Mádabá,  východně  od  Jordánu 
v  Palestině,  při  stavbě  nového  kostela  na  sbořeništi  staré  basiliky 
znamenitý  a  důležitý  objev.  Při  kladení  dlažby  přišlo  se  totiž  na  starou 
dlažbu,  která  na  první  pohled  zdála  se  obyčejnou  mosaikou.  Leč  při 
bližším  ohledání  zjištěno,  že  mosaika  je  zvláštního  druhu  a  skvělým 
dědictvím  starého  věku:  objevila  se  totiž  jakožto  mosaiková  mapa 
Palestiny,  jež  Germer-Durandovým  a  též  MíiUerovým  (Mappae  Mundi  i 
vydáním  loňským  v  širší  známost  uvedena.  Část  mosaiky  už  byla  zničena, 
než  se  k  tomuto  objevu  došlo.  Mapa  sahala  od  Kilu  až  po  Dan  a  od  moře 
až  k  poušti  arabské.  Středem  mapy  bylo  sv.  město  Jerusalem.  Mapa  byla  zdě- 
lána tak,  že  u  vchodu  leželo  pobřeží  Středozemního  moře,  a  uprostřed  lodi  od 
leva  k  prayu  tekla  řeka  Jordán  k  Mrtvému  moři.  Mapa  tudíž  má  polohu 
■východní  (naše  mapy  mají  polohu  severní,  o  starých  mapách  římských 
je  domněnka,  že  měly  polohu  jižní).  Původ  mapy  klade  se  do  6.  století 
po  Kristu.  Je  to  tudíž  nejstarší  zachovaná  mapa,  jaká  tu  v  Madabě 
nalezena,  nepřihlížíme-li  k  cestovní  mapě  říše  římské  ,,Itinerarium 
pictum",  jež  sice  podává  obraz  říše,  jak  byl  ve  4.  století,  ale  dochovala 
se  v  kopii  až  z  8.  století  pochozí.  (Viz  Hlídka  1898.  Dr.  Fr.  Kyzhnk.j 

Po  slavných  objevech  anglo-francouzských  v  Ninive  zatoužiK 
Němci  dobýti  si  podobné  slávy  archeologů  badatelů  v  jiném  městě 
staroasijském,  v  Babylóně.  V  r.  1897/98.  poslána  sem  výzkumná 
deputace  berlínské  východní  společnosti,  jež  Babylon  za  místo  prací 
překopných  určila.  Na  rumo visti  Babylonu  kopali  už  sice  od  let 
padesátých  francouzští  a  anghčtí  archeolog-ové,  ale  nesystematicky,  jen 
místy.  Podařilo  se  jim  mnohé  cenné  památky  objeviti,  ale  německá 
společnost  chce  nyní  podniknouti  iiplné  odkr^^tí  Nabuchodonosorova 
města,  jehož  ssutiny  v  podobě  pahorků  rozkládají  se  na  někohk  mil 
v  objemu.  Německá  výprava  začala  tedy  vloni  se  svými  pracemi 
v  pahorku  „El  Kasr"  čili  ,,zámek"  řečeného,  jenž  ukiývá  trosky 
mohutného  paláce  Nabukadnezarova,  snad  i  s  poklady  literárními  ze 
600.  století  před  Kristem  i  z  dalších  století,  až  po  Alexandra  a  pozdější 
doby  římské.  Ce\j  podnik  rozpočten  na  pět  let.  Vůdcem  celé  výpravy 
zvolen  Dr.  R.  Koldewey. 


Z  národního  hospodářství.  V  prosinci  zadány  stanovy  nového 
družstva  hospodářského  na  Moravě,  jež  má  býti  ústředím  pro  všechny 
družstva  hospodářská  všech  druhů  na  Moravě.  Družstvo  v  lednu 
povoleno  a  9.  února  konána  jeho  ustavující  schůze.  Nese  název: 
Ústřední  svaz  českých  družstev  hospodářských  na  Mo- 
ravě. Stanovy  dávají  možnost  utvořiti  čtyři  odbory  družstevní:  úvěrní, 
mlékařský,  nákupní  a  dobytkářský.  Vedle  těchto  spolkových  odborů 
může  se  připojiti  pátý  osobní,   tak  zvaný  organisační.    Podíly  peněžní. 


Eozhled.  2Í9 


na  něž  ústřední  svaz  organisován  jako  banka  jednotlivých  družstev, 
určeny  na  25  zlatých.  Prozatím  na  schůzi  ustavující  organisovány 
jen  dva  odbory,  mlékárenský  a  nákupní.  Ježto  svaz  tento  ústřední 
zamýšlen  jest  právě  jako  ústřední  kancelář  i  pokladna  našich  hospo- 
dářských družstev,  bude  asi  ještě  dlouho  trvati,  než  při  dnešní  ne- 
hotovosti  spolkové  družstva  v  sobě  shromáždí  a  sám  úspěšně  účinkovati 
začne.  —  Hlavní  úvěrní  spolky  rolnické,  jimž  by  bylo  místo  bývalo 
v  odboru  úvěrním,  totiž  Raiííeisenovy  záložny,  do  svazu  nepozvány. 
Ze  statistiky  našich  záložen  sjednocených  v  ústřední 
jednotě  pro  Cechy,  Moravu  a  Slezsko  vyplývá  tento  obraz  o  našem 
úvěrnictví  „národním"  v  roku  1897.  Celkem  uvádí  se  počátkem  roku 
1898.,  nepočítaje  naše  moravské  kontribučenské  fondy,  918  úvěrních 
ústavů  záloženských.  Z  těch  bylo  jich  5(37  v  Cechách,  na  Moravě  329, 
Slezsko  15,  Vídeň  7.  Raiíieisenových  pokladen  českých  bylo  v  Cechách 
138,  na  Moravě  41,  ve  Slezsku  3.  Další  podrobná  statistika  podána 
jednotou    jen    u    záložen    v   jednotě    sdružených.    A    těch   jest    509. 

V  Čechách  272,  na  Moravě  229,  ve  Slezsku  8.  Tedy  v  Čechách 
z  občanských  záložen  (Českých)  nepřistoupilo  dosud  25,  na  Moravě  57, 
ve  Slezsku  2.  Většina  záložen  v  jednotě  zastoupených  jsou  svépomocné, 
to  jest  jen  členům  půjčující,  nečlenům  jich  půjčuje  v  Cechách  27, 
na  Moravě  45.  Se  záložnou  spojena  je  zastavárna  v  Čechách  v  15  pří- 
padech, na  Moravě  ve  3,  ve  Slezsku  v  1  případě.  Členstva  vykazují 
záložny  v  jednotě  seskupené  323.745  Členů  se  613.006  podíly,  na  něž 
složeno  9,156.536  zlatých.  Průměrem  jednotlivý  podíl  obnáší  v  Čechách 
17-53  zl.,  na  Moravě  11*63  zl  a  ve  Slezsku  1354  zl.  Na  člena  při- 
padají asi  dva  podíly.  Celkem  tedy  vidno,  že  to  nejsou  podniky 
kapitalistů,  ale  malých  lidí,  kteří  skrovným  majetkem  se  súčastňují 
jen  za  úkolem  svépomoci.  Jmění  vykazovaly  záložny  ty  (508  jich 
do  počtu  vzato)  vlastního  31-589  mil.  zl..  cizího  266327  mil.  zlatých. 
Tedy  jmění  vlastní    činí    asi  jednu    necelou  devítinu  jmění  svěřeného. 

V  roce  1894.  činilo  jmění  vlastní  jen  slabou  desítinu.  Od  té  doby 
roste  vlastní  jmění  záložen  větším  procentem  než  jmění  svěřené. 
Vidno  z  toho  asi,  že  hotové  peníze  obracejí  se  už  jinam  ne  jen  do 
záložen,  že  i  náš  lid  začíná  podnikat  a  nejen  ukládat.  —  Půjček 
poskytly  záložny  obnosem  157-3  mil.  zlatých,  splaceno  jim  půjček 
149-2  mil.  zl.  Hůř  bylo  dle  všeho  na  Moravě  než  v  Čechách,  neboť 
při  menším  obnosu  půjček  (54  mil.  zl.)  zůstal  právě  tak  velký  schodek 
ve  splácení  (50-2  mil.  zl.)  jako  v  Čechách  (vypůjčeno  1025  mil.  zl., 
splaceno  986  mil.  zl.).  Veškerých  půjček  z  minulých  let  i  z  r.  1897. 
mají  záložny  „mezi  lidmi"  218-88  mil.  zl.  Ježto  svého  jmění  24*3  mil.  zl. 
a  svěřených  peněz  233*6  mil.  zlatých,  tu  přebývalo  jim  v  pokladnách 
ještě  38  milionů  zlatých.  Pro  tyto  peníze  musily  hledat  tedy  záložny 
občanské,  jiné  uložení  v  jiných  ústavech.  Pro  náš  národ  bylo  těchto 
38  milionův  (nebo  odčítajíce  nutnou  hotovost,  tedy  asi  35  mil.)  mrtvým 
kapitálem  —  nebo  kdož  ví,  kdo  s  ním  těžil  v  těch  ústavech,  kde 
byl  uložen.  —  Co  se  druhu  úvěru  týká,  tu  měly  záložny  rozpiijčeno 
na  osobní  úvěr   92  mil.  zl.,    na   hypotéku    124  mil.  zl.    a   na   zástavu 


230  Rozhled. 


2*7  mil.  zl.  Rozdíl  je  tu  mezi  českými  a  mezi  moravskými  záložnami. 

V  českých  záložnách  osobní  úvěr  obnáší  jen  SS^/o  rozpůjčené  summy, 
hypoteční  úvěr  pak  60»yo  téže  summy.  V  záložnách  moravských 
obojí  úvěr  drží  si  rovnováhu:  Osobní  iQ-e^/o,  hypoteční  49-7yo-  — 
Třeba  se  ještě  zmíniti  o  úrokové  míře.  A  tu  záložny  samy  platily 
ze  vkladů:  2  po  3-5o/o  a  2  po  3-75Vo  —  240,  tedy  skoro  polovice 
všech  popisovaných  tu  záložen  4o/o  —  28  záložen  po  4-25''/o  a  zase 
veliká  část  totiž  214  po  4-5o/o,  —  konečně  65  po  5%  a  4  po  o-ď^Iq. 
Platilo  tedy  ze  555  záložen  po  4  až  4-5^0  482  záložen.  —  Při  úvěru 
osobním  (směnečném)  bralo  úrok  4-25  až  5%  134  záložen,  od  5-25 
až  do  67o  bralo  359  záložen  a  od  6-25''/o  do  7%  ještě  50  záložen. 
—  Při  úvěru  hypotečním  bralo  od  4  25  do  5o/o  úroku  361  záložen, 
od  5-25o/o  do  67o  189  záložen  a  od  6-5  do  70o/o  ještě  12  záložen! 
Ježto  drahost  úvěru  nespočívá  tak  ve  výši  procenta  úrokového  jako 
v  rozdíle  úroku  braného  a  dávaného,  tu  vidíme,  že  při  osobním  úvěru 
110  záložen  bralo  ještě  víc  než  o  1^/^  vyšší  úrok  než  samy  dávaly. 
Při  hypotečním  úvěru  pak  bralo  117  záložen  úrok  míň  než  o  l<»/y 
větší  než  samy  dávaly.  —  Záložny  moravské  poměrně  mají  vyšší 
úrok,  vyšší  úrok  berou  i  dávají  než  české,  ale  rozdíl  v  procentech 
braných  a  dávanV-ch  je  poměrně  menší  než  v  Cechách,  jest  tudíž  zisk 
záložen  moravských  též  poměrně  menší. 

Ze  sociálních  a  průmyslových  anket  letos  se  připravují:  anketa 
o  podomácké  práci,  vedená  z  úřadu  pro  statistiku  práce;  nejdřív 
vyslýcháni  mají  býti  súčastnění  z  odborův  oděvnických  (hotovení  šatův 
a  prádla);  počátek  ankety  by  byl  v  dubnu.  Po  loiíské  anketě  velko- 
průmyslnické  v  Praze,  Plzni  a  ve  Vídni  má  letos  pořádána  býti  v  Praze 
anketa  malého  p  r  ů  m  y  s  lu,  řemeslnická.  Loňské  tři  ankety  pomohly, 
vzbudily  zájem  i  úřadův  i  širšího  obecenstva,  a  následkem  jich  bylo 
ihned  nařízení,  aby  úřady  vůči  podnikům  velkoprůmyslovým  nebyly 
tak  úzkoprsy. 

Zpráva  ministerstva  obchodu  o  stávkách  za  rok  1897.  vy- 
znamenává se  opět  pečlivostí  a  důkladností.  Rok  1897.  byl  zase  pří- 
znivější v  ohledu  stávkovém  než  jeho  předchůdce.  Stávek  bylo  221 
v  819  závodech,  práci  zastavilo  nebo  nuceno  bylo  zastaviti  27.456  dělníků 
ze    54.333    dělníků    v    oněch    závodech    zaměstnaných,    činí    to    69%  • 

V  r.  1896.  bylo  sice  stávkujících  také  tolik,  ale  stávek  samých  a  po- 
stižených závodů  bylo  více  (oněch  294,  těchto  1403).  Dní  promeškáno 
stávkami  400.000.  Ve  stávkovém  ruchu  zajímavo  je  to,  že  v  silně 
průmyslových  centrech  stávkového  ruchu  ubývá,  za  toho  přibývá 
v  ki'ajích  méně  průmyslových.  Příčiny  leží  na  snadě:  tuhá  organisace 
v  centrech  vydobývá  si  úspěchů  i  bez  stávek,  a  mimo  to  v  centrech 
průmyslov}'ch  poměry  jsou  mnohem  lepší.  V  kraji  méně  průmyslovém 
dělnictvo  začíná  se  organisovat,  a  ve  své  nevyspělejší  organisaci  také 
snadněji  se  pouští  do  stávky.  Mimo  to  bídné  poměry  samy  ke  stávkám 
donucují.  Úspěch  stávek  byl  poněkud  lepší  než  v  letech  minulých. 
Byloť  bezúspěšných  stávek  jen  46 o/o-  plného  úspěchu  dodělalo  se  sice 
jen  17%  stávek,  za  to  však  částečného    37%    všech    stávek.    Důležito 


Rozhled.  231 


jest  rozeznávání  stávek  na  útočné  a  obranné.  Ony  dávají  nejlépe  na- 
hlédnouti v  sociální  postavení  průmyslu  i  dělnictva.  Útočné  u  nás  dosud 
převládají,  ale  i  obranné  dostupují  stále  velké  výše.  Tímto  rozlišením 
tratí  stávka  asi  v  očích  tak  mnohého  na  své  „hrůze"  a  „zadržitelnosti". 
Útočných  bylo  roku  1897.  143  stávek,  obranných  55,  ostatní  nedaly  se 
tímto  způsobem  určiti. 

V  říšském  sněmu  německém  počato  projednávati  vládní  předlohu 
o  opravě  pojišťování  na  stáří  a  neschopnost.  Předloha  vy- 
volala nesouhlas  u  všech  stran  sněmu  říšského.  Odkázána  komissi, 
v  níž  dojde  asi  velkých  přeměn,  proto  zmíníme  se  až  o  jejím  konečném 
rázu  a  směru.  Vládní  opravě  vytýkáno,  že  není  pronikavá,  že  nářků 
na  nedostatky  dosavadní  vůbec  málo  si  všímala.  Zdá  se  jakobv  vláda 
byla  ji  podala  k  vůli  velkostatkářům  na  východě,  kteří  si  stěžovali, 
že  musí  na  stáří  zaopatřovat  dělné  síly  v  městech  průmyslových  ve 
středu  a  na  západě  říše  se  strhavší. 

Anglické  odborové  spolky  dělnické  „Trades  Unions"  sešly 
se  24.  ledna  v  Manchestru,  aby  provedly  usnesení  ze  sjezdu  loňského 
v  Bristolu,  zvláštní  pozdější  poradě  odkázané,  o  zřízení  totiž  společné 
všem  federace.  Zastoupeno  tu  bylo  986.495  dělníků  v  93  odborech 
sdružených  a  sice  288  delegáty.  Stanovy  ústřední  federace  jednotlivých 
odborů  schváleny.  Tato  ponese  název  „generál  Federation  of  Trades 
Unions".  Bude  to  jakási  ústřední  pokladna  pro  všeobecné  zájmy  dělnictva 
anglického,  k  posílení  jednotlivých  bojvi  dělnictva  určená.  V  poslední 
veliké  stávce  strojníkův  anghckých,  ukázala  se  samotná  organisace 
těchto  přece  jen  slabou.  Proto  jednotlivé  odbory  přišly  k  tomu  názoru, 
že  musejí  se  seskupiti  ještě  úže  v  ústřední  organisaci  se  společnou 
pokladnou,  aby  v  případě  velkého  podobného  boje  proti  sorganiso vánému 
už  rovněž  zaměstnavatelstvu  obstály.  Jednotlivé  odbory  budou  platit 
za  90"*/o  svého  členstva  příspěvky  „všeobecné  federaci".  Příspěvky 
takové  budou  dvojí,  odpovídající  též  dvojí  podpoře  v  čas  stávky: 
6  pencí  nebo  3  pence  (30  nebo  15  kr.)  za  člena  čtvrtročně.  Prvnímu 
příspěvku  odpovídá  podpora  týdenní  5  šilinků  (3  zl.),  druhému  2  šilinky 
6  pencí  (1"50  zl.) 

Organ  belgického  ministerstva  práce  uvádí  čísla  z  vývoje  vv- 
r ohních  společenstev  za  posledních  pět  let.  R  1894.  bylo  jich 
311,  r.  1895.  394,  r.  1896.  už  564,  r.  1897.  873  a  koncem  roku  1898. 
vzrostl  počet  ten  už  na  1128.  Belgie  po  Anglii  myšlenku  kooperace 
nejúčinněji  pochopila  a  nápodobí  ji,  a  dodělává  se  jí  též  úspěchů  na 
poli  sociální  organisace  podobných  jako  Anglie. 


Školství.  V  učitelstvu  čím  dál  tím  povážlivěji  to  vře  a  víří. 
Mnoho  bylo  mu  slibováno  od  liberálních  zástupců  českého  lidu,  a  proto 
prohlášeno  za  příkaz  stavovské  discipliny  všemožně  podporovati  svobo- 
dářství  —  v  Cechách  mladočešství,  na  Moravě  lidovectví  —  a  kdo  se 
ozval  nedůvěřivě  a  radil  k  opatrné  politice  vyčkávací,  byl  ukřičen  a 
udupán.    Teď    nastává    nepříjemné    vystřízlivění    a    proto    v    učitelstvu 


232  Eozhled, 


takový  chaos.  Jedni  slepě  se  vrhají  v  náruč  sociální  demokracii,  jiní 
rozpačitě  stojí  na  rozcestí  a  nevědí  kudy  kam.  Učitelstvo  ztratilo  pevné 
základy  určitého  přesvědčení  a  kolísá  nyní  jako  mladý  štěp  vichřici 
bičovaný.  Až  vybředne  z  toho  labyrintu  pochj^b,  nedůvěry,  sklámané 
obětavosti  a  planých  hesel,  pak  zase  nastanou  jasnější  chvíle  a  osoby 
i^  věci  budou  jinak  posuzovány  a  také  věcněji  a  správněji  oceněny. 
Červánky  takového  obratu  objevují  se  již  na  obzoru.  Organ  nejkraj- 
nějšího levého  křídla  v  učitelstvu,  roudnický  „Školský  Obzor"  uveřejnil 
nedávno  dopis  z  Moravy,  v  němž  velmi  ostře  vytýká  moravskému 
učitelstvu,  že  se  do  krajnosti  exponovalo  proti  kandidatuře  nadučitele 
Kadlčáka,  jenž  prý  přes  jiné  „credo"  přece  jenom  je  učitelem  a  zajisté 
by  zcela  jinak  hájil    zájmy    svého    stavu    než    nespolehlivý  mladočech. 

V  učitelstvu  vůbec  začínají  se  jeviti  silné  proudy  proti  mělkému 
svobodářství  mladočeskému  a  na  mnohých  místech  vypukl  již  veřejný 
boj  proti  nedávným  miláčkům.  Jak  dalece  již  dospěl  tento  rozpor  mezi 
liberálním  učitelstvem  a  liberálními  poslanci  patrno  z  hrozeb,  jež  ve 
všech  listech  učitelstva  liberálního  se  vyskytují.  Již  i  nejrozvážnější 
ostře  poslance  kárají  a  varují.  Na  doklad  citujeme  „Ped.  Rozhledy" 
(č.  4,  str.  179.),  kdež  píše  referent:  „. . .  nedomnívejte  se  už  více.  že 
bychom  dnes  jakýmkoliv  slibem  se  dali  upokojiti.  Nev^-konáteli  upřímně 
a  náležitě  to,  co  učitelstvu  jste  povinni,  anebo  budete-li  snad  chtít  zase 
„opravovati"  naše  platy  „po  koščalovsku",  tož  vězte,  že  vzbouříte  lavinu 
nespokojenosti,  kterou  nebudete  s  to  zastaviti  a  která  řítíc  se  nadělá 
národu  škod  na  dlouho  neodčinitelných.  Nechtě  mentorováni  a  zjednejte 
náležitou  nápravu  nejen  ve  hmotných,  ale  i  v  právních  poměrech  našich, 
jež  jsou  křiklavé,  nelidské  a  nezákonné,  a  potom  můžete  býti  bez 
starosti  o  nás  a  o  naše  působení..."  a  dále:  „...a  co  se  týká  toho 
státního  práva,  kterým  šermujete  proti  Bernerovi,  což  myslíte,  že  jsme 
tak  neprohlédavými  a  že  nevidíme,  kterak  sami  jste  to  vaše  bývalé 
palladium  státního  práva  hezky  sbalili  a  uložili  do  koutka  jakožto  veteš. 
zrovna  jako  jste  učinili  se  svobodomyslností  a  pokrokovství." 

V  učitelstvu  vůbec  nyní  veškeré  snahy  směřují  k  zlepšení  poměrů 
hmotných  i  právních.  Tento  proud  je  tak  mocný,  že  překlenul  i  rozdíly 
národnostní.  Tak  v  Cechách  na  společných  schůzích  rokují  Cechové 
i  Němci  a  do  Lobosic  měla  býti  svolána  manifestační  schůze  učitelstva 
bez  rozdílu  národní  příslušnosti,  z  čehož  však  zatím  sešlo.  Učitelstvo 
v  Grradisce  však  jednomyslně  prohlásilo  se  pro  požadavky  rakouským 
Lehrerbundem  německým  vytčené  a  přijalo  memorandum  onoho  Bundu. 

Tyto  snahy  pochopitelné  velmi  chytře  k  svým  účelům  chce  vy- 
užitkovati  sociální  demokracie.  Proto  učinil  Berner  (!!)  a  soudruhové 
návrh  v  minulém  zasedání,  aby  §  55.  říšského  zákona  školního  byl 
změněn  v  ten  smysl,  že  nejnižší  platy  učitelů  ve  všech  zemích  musí 
se  rovnati  všude  platům  státních  úředníků  XI. — VIII.  třídy  dietní 
s  přídavky  a  bytným  přislušným. 

Ve  Slezsku  chystá  zemský  vj-bor  upravení  poměrů  učitelských. 
Navrhuje,  aby  každý  učitel  po  zkoušce  způsobilosti  ustanoven  byl 
definitivně  se  služným  600  zl.    a    postupuje  pak  do  vyšších  platebních 


Rozhled.  233 


tříd  vyměřených  na  700  a  800  zl.  Učitelé  na  školách  měšťanských 
mají  900  a  1000  zl.  Nejvýš  30  hodin  musí  každý  učitel  vyučovati; 
každá  další  hodina  se  honoruje  33  kr.  Tresty  disciplinami  jsou  peněžná 
pokuta,  zadržení  quinquenalky  a  funkčních  příplatků,  přeložení  na  jiné 
místo  a  propuštění.  Do  pense  může  býti  dán  učitel,  kdvž  po  bezúhonném 
působení  pro  přílišné  stáří,  pro  duševní  neb  tělesnou  chorobu  k  plnění 
svého  úřadu  stane  se  neschopným.  Učitelky  smí  se  provdati  s  dovo- 
lením zemské  školní  rady.  Učitelské  listy  prohlašují  tento  návrh  za 
hrob  svobody,  jakou  dosud  měli  slezští  učitelé. 

Nedostatek  učitelstva  na  Moravě  již  mizí  a  není  doba 
daleká,  kdy  bude  nadbvtek  kandidátů.  Podle  vvkazů  úředních  ne- 
obsazeno  dosud  již  jenom  28  míst  a  mezi  těmi  zajisté  mnohé,  které 
jenom  v  principu  jest  povolené. 

Právo  veřejnosti  udělil  ministr  vyučování  matičn ýni  středním 
školám  (po  případě  třídami  v  Místku,  Ostravě  a  Zábřehu,  polskému 
gymnasiu  v  Těšíně  a  učitelskému  ústavu  školních  bratří  v  Strebers- 
dorfě.  Tento  ústav  jest  již  pátý  soukromý  ústav  katolický,  jemuž  dáno 
právo  veřejnosti.  O  polském  gymnasiu  těšínském  se  proslýchá,  že  bude 
roku  budoucího  sestátněno. 

B  o  y  k  o  t  liberálním  listům  prohlásily  katolické  spolky  uči- 
telské v  zemích  alpských.  Usnesly  se,  že  členové  nebudou  odbírati 
liberálních  listů  a  nestrpí,  aby  v  síních  školních  byly  vyloženy. 

Konkursy  na  uprázdněná  místa  mají  býti  ve  smyslu  zákona 
vždy  na  plných  šest  neděl  vypsány  a  veškeré  lhůty  k  podání  terna 
přesně  dodržovány.  Kdyby  místní  školní  rada  v  době  ustanovené  návrhu 
nepodala,  má  okresní  školní  rada  učiniti  presentaci  bez  návrhu  místní 
školní  rady;  tak  nařídila  zemská  školní  rada.  Bylo  bv  velmi  prospěšno, 
kdyby  odstranila  zlozvyk  ve  mnohých  okresích  zahnízděný,  že  na  místa 
učitelská  i  nadučitelská  posílá  okresní  školní  rada  vyvolené  své  miláčky 
a  pak  teprve  pro  forma  vypíše  konkurs.  Místo  však  již  předem  zadáno 
onomu  designovanému,  i  kdybv  pak  se  hlásil  sebe  lepší  kompetent. 

Universitní  spolek  pro  zřízení  katolických  \'ysokých  škol 
v  Solnohrade  konal  15.  ledna  svou  XV.  valnou  hromadu,  při  níž  zjištěno, 
že  má  spolek  340.328  zl.  kmenového  jmění  a  veškerý  majetek  obnáší 
již  500.000  zl.  Spolek  má  23  akademických  odboček  s  2000  členy. 

V  Dolních  Rakousích,  kdež  prý  je  školství  nejlépe  organiso- 
váno,  mají  jenom  37o  učitelů,  za  to  však  oO^/q  podučitelův.  Aby  tento 
nepoměr  se  odstranil,  žádají  tam  učitelé  přeměnu  podučitelských  míst 
v  učitelská  na  dvoutřídních  školách. 

Vyznamenání  vrátili  někteří  učitelé  nejsouce  spokojeni 
s  tím,  že  byli  zařaděni  do  nejnižší  kategorie  vyznamenaných.  Neobyčejně 
ostentativně  učinil  tak  učitel  Jan  Bielecký  v  B^^czyně  haličské,  jenž 
podle  „Ost.  Volksztg.^'  nepřijal  stříbrný  kříž  záslužný  přípisem,  v  němž 
prohlašuje,  že  před  10  lety  již  obdržel  od  kollegův  adressu  uznání 
a  zlatý  prsten,  a  toto  vyznamenání  že  si  výše  cení.  Nad  to  prý  učitel 
po  40  letech  směle  se  může  rovnati  vojákovi,  který  byl  40krát  v  bitvě. 


234  Rozhled. 


O  americkém  školství  a  ústavech  učitelských  velmi  instruktivní 
články  píše  v  „Ped.  Rozhledech"  Fr.  Pátek,  bývalý  chovanec  ústavu 
v  Drainu.  Dovídáme  se  tu,  že  v  Americe  může  každý  vyučovati,  kdo 
složí  příslušnou  zkoušku.  Také  na  ústav  učitelský  od  15.  roku  může 
kdokolvěk  studovati  bez  rozdílu  pohlaví  a  studenti  smí  se  studentkami 
uzavírati  sňatky  manželské.  V  I.  ročníku  se  učí  arithmetice,  geologii, 
ethice,  dějepisu  Unie,  vybrané  čtení,  fysický  zeměpis,  anglickému  jazyku 
a  skladbě,  rozboru  slov,  hudbě  a  účetnictví.  V  II.  r.  mají  občanskou 
vládu,  algebru,  zoologii,  dějepis  starověku,  zákony  školní,  dějepis  středo- 
věku, astronomii,  filosofii,  dějepis  novověku  a  dějiny  vychovatelství. 
V  III.  r.  je  psychologie,  geometrie,  chemie,  vychovatelství,  botanika, 
rétorika,  anglická  literatura,  methody  i  praxe  a  hteratura  americká. 
Kdo  míní  vstoupit  později  na  universitu  nebo  do  vyšších  kolleji,  studuje 
od  I.  ročníku  latinu,  řečtinu  a  němčinu  a  vynechá  vychovatelství, 
methodiku  a  psychologii,  anebo  může  navštěvovati  dvouletý  běh  „port- 
graduate-course",  kdež  se  učí  vyšší  mathematice,  jazykům,  trigonometrii, 
školní  správě,  politickému  hospodářství,  obchodním  zákonům,  logice, 
morální  filosofii,  strojnictví,  plavectví,  rozborné  geometrii,  ethice,  dějinám 
civilisace,  ústavě  Unie,  Butlerově  analogii,  křesťanským  svědectvím, 
mezinárodním  zákonům  a  řečnictví.  Ústavy  jsou  společné  pro  obě  pohlaví. 

Na  obzoru  výchovu  se  vynořují  první  obrysy  vědecké  hygieny 
duše,  jež  vedle  techniky  vyučovací  v  budoucnosti  bude  míti  velký 
význam  (viz  „Unterricht  und  Ermiidung"  od  L.  Wagnera  v  Greiz). 
Nejnovější  tato  věda  dokazuje,  že  tělocvik  nepřináší  dětem  zotavení, 
ba  ani  hry  nemají  takových  účinků,  jak  se  dosud  myslí.  Odpoledne 
n/iWr  nr-orlrvio^-  io  nnnrnctn  nPTrlinrlnv   Npivíp.ft  a  npiintpnsivněii  nracuie 


dechnutí.  Ěrografický  pořad  vyučování  dle  hygieny  duše  je  prý  tento: 
1.  tělocvik,  mathematika,  .3.  cizí  řeči,  4.  náboženství,  5.  mateřský  jazyk, 
6.  přírodopis  a  zeměpis,  7.  dějepis,  8.  zpěv  a  kreslení. 

Pěknou  novinku  pozorujeme  v  „Ped.  Rozhl."  Uveřejňují  přehled 
nejdůležitějších  článků  časopiseckých  z  listů  francouzských,  německých, 
anglických,  italských,  španělských,  skandinávských  a  hollandských. 
Pěkná  illustrace  se  v  tom  jeví  k  té  tak  zvané  slovanské  vzájemnosti. 
Což  pak  ruské,  polské,  charvatské  a  srbské  časopisy  nepřinášejí  pranic, 
což  by  stálo  za  čtení?  Jsme  to  podivný  národ! 


0|»r.tV;i.  Na  str.  155.  ve  středním  řádku  čísel  má  býti:  Korut.  1-5  (místo  7-5), 
Dalmácie  2-3  (místo  2-32),  Halič  27-7  (místo  7-7);  dále  v  dolních  číslech  ohnáší 
procento  Cech  22-7  (místo  2-77). 


„Potměšilý  a  nepoctivý  plagiátor"  Dr.  Robert  Neuschl  „Naší  Dobr". 

Jakýsi  zakuklený  stoupenec  školy  Masarykovy  chtěl  podati  v  »Naší 
Době«   kritiku  I.  dílu  mé   » Křesťanské  Sociologie «. 

Pravím  *  chtěl «,  poněvadž  zdá  se,  že  pouze  7.  sešit  dílu  I.  v  rukou 
měl,  ve  kterém  našel,  co  jistotně  hledal,  a  co  se  ho  jako  liberála  a  prote- 
stanta týkalo,  statě  totiž  o  souvislosti  sociální  otázky  s  reformací  protestant- 
skou a  stať  o  liberalismu;  obsah  však  již  jediného  7.  sešitu  tou  měrou 
t.  zv.  ki'itika  rozčilil,  že  zapomenuv  na  kritiku  i  tohoto  jediného  sešitu 
zove  šmahem  celý  I.  díl  (z  něhož  pouze  ze  7.  sešitu  něco  četl)  prací  úplně 
bezcennou,  snůškou  a  prací  mosaikovou,  bezduchou,  naprosto  nepropraco vanou, 
plagiátem  svrchovaně  potměšilým  a  nepoctivým  —  a  místo 
kritiky  dokázati  se  snaží,  že  reformace  česká  a  německá  a  její  zplozenec 
liberalismus  nebyly  a  nejsou  příčinou  neštěstí,  nýbrž  spíše  zárukou  štěstí 
a  blaha  národa  českého  a  společnosti  lidské  vůbec.  Toť  punctum  saliens 
celé  t.  zv.  kritiky   „Křesťanské  Sociologie"   v    „Naší  Době". 

I  vyzývám  kde  koho,  by  přečetl  si  zmíněnou  „kritiku"  v  „Naší 
Době"  a  pak  vyznal,  zdali  neučinila  naň  hned  na  první  stránce  dojmu 
„apologie  protestantismu  a  liberalismu"  od  nějakého  liberál- 
ního, h el  v e  t  s  k é  h  o  zuřivce,  či  řekněme  to  zkrátka,  n  e  v  ěr  ce  školy 
Masarykovy,  proti  katolicismu.  Toť  compositio  loci,  zde  bojiště. 

Poněvadž  tedy  s  této  stránky  vlastně  na  mne  se  útočí,  chci 
též  já  zakuklenému  F.  s  téhož  stanoviska  čeliti,  ponechávaje  si  na  konec, 
z  čehož  mne  zakuklený  liberál  F.  vlastně  jen  mimochodem  \'iní  a 
směšným  učiniti  chce. 

Předně  upírám  rozhodu ě  a  naprosto  škole  Masarykově  a 
stoupencům  jejím,  chtějí-h  důslednými  býti  ve  svých  liberálních  a  protestantských 
zásadách,  možnost  a  kompetenci  posouditi  nestranně  a  příznivě 
práci  zbudovanou  na  zásadách  klachiého  křesťiuiství,  na  zásadách 
eminentně  katolických.  Sociologie  moje  je  kniha  katolická,  tedy 
„snůška"  (když  se  to  p.  F.  tak  líbí)  principů  katolických,  tedy  zásad 
náboženství  nadpřirozeného,  jehož  škola  Masarykova  dávno  již  nemá.  Škola 
]\Iasarykova  je  školou  rationalistů,  stoupenců  přirozené,  náboženské  filosofie, 
školou  mužů,  kteří  si  tvoří  náboženství  sami  a  rozum  svůj  soudcem  činí 
zjevení  Božího. 

Tím  stojí  kniha  má  katolická  v  zásadním,  nesmiřitelném  rozporu 
se  školou  Masarykovou,  čili  stojím  já  jako  pravověřící  katolický  theolog  na- 
proti straně  nevěrců  čili  mužů,  kteří  kladného,  zjeveného  náboženství 
nemají.  Mezi  zásadami  knihy  mé  a  zásadami  liberální  protestantské 
školy  Masarykovy  je  naprosto  nemožný  každý  smír  a  vyloučeno  každé  a  jaké- 


236  >Potměšilý  a  nepoctivý  plagiátor «   Dr.  R.  Neuschl   »Naší  Době«. 


koliv  smlouvání.  O  protestantismu  a  zplozenci  jeho,  liberalismu  platí  slova 
sv.  Tomáše  Aquinského:  »Qui  errat  circa  principia,  est  impersuasibilis",  kdo 
bloudí  v  základních  zásadách,  toho  přesvědčiti  nelze.  My  se  rozcházíme 
v  zásadách.  Liberalismus  je  atheismus,  a  protestantismus  k  nému  vede  a 
dávno  již  náboženstvím  křesťanským  není,  protože  z  velké  části  již 
popírá  božství  Kristovo.  Z  toho  důvodu  stojí  mnozí  pp.  pastoři  též  u  nás 
již  mimo  křesťanství  a  sloupové  protestantismu  německého  jako  Dr.  Schramm, 
Sydow,  Harnack,  Brúckner,  Raupp,  Ziegler  atd.  dávno  již  hotovi  jsou  se 
základem  křesťanství.  Z  toho  plyne  dále,  že,  chtěla-li  škola  Masarj^kova 
býti  důslednou  v  zásadách  svých,  knihu  moji  katolickou  odsouditi 
musila,  a  že  by  jen  tehdy  střízlivě  a  spravedli  v  ě  o  ní  souditi  mohla, 
kdyby  zásady  katolické  přijala  nebo  aspoň  rozumem,  záští  a  předsudků 
proti  katolicismu  prostým  souditi  chtěla.  Toho  však  u  zapřísáhlých  odpůrců, 
školy  liberalně-protestantské  Masarykovy,  brojících  proti  všemu  katolickému, 
očekávati  nelze,  a  proto  ujišťuji  p.  F.  a  školu  Masarykovu,  že  jsem  od  ní 
příznivé  kritiky  nikdy  a  naprosto  neočekával  a  očekávati  nemohl 
a  předem  již  říkával,  že  pro  stať  o  protestantismu  a  liberalismu  jistě 
napaden  budu. 

Posudek  knihy  mé  školou  Masarykovou  příznivý  byl  by  patrným 
jejím  odsouzením  a  pro  partie  eminentně  katolické  kriteriem 
téměř  jistým,  že  nepsal  jsem  katolicky,  nýbrž  protestantskohelvetsky. 
Žádati  a  očekávati  od  školy  Masarykovy  p  ř  í  z  n  i  v  é  recense  knihy  katolické 
je  asi  tak  nemožno,  jako  žádati  po  Wolfovi  a  Schonererovi,  aby  uznali 
státní  české  právo  a  rovnoprávnost  národa  českého  s  německým. 

A  proto  panu  F.  za  jeho  vynesení  o  knize  mé  co  nejuctivěji  děkuji, 
poněvadž  nadávkami  svými  spis  můj  kruhům  katolickým  a  všem,  kdož  ještě 
zdravý  rozum  si  zachovali,  nejlépe  doporučil  a  velikou  reklamu  mu  učinil. 

Zároveň  však  již  napřed  oznamuji  mu,  že  ještě  mnoho  a  velice  se 
zlobiti  bude  pro  věci,  které  ještě  v  II.  díle  přijdou,  když  již  tolik  rozčilil 
se  jenom  pro  kousek  odhalené  tváře  lživého  liberalismu. 

Spolu  ujišťuji  p.  F.,  že  plné  toho  vědomí  mám,  že  i  tehdy,  kdybych 
pouze  byl  snesl  správné  zásady  k  a  t  o  1  i  c  k  é  k  řešení  otázky  společenské, 
již  konal  jsem  dílo  záslužné,  že  posloužil  j.sem  věci  dobré,  ti  však,  kdož 
obhájiti  chtějí  liberalismus  a  protestantismus,  konají  služby  věci  lživé,  že 
jsou  největšími  škůdci  společnosti  lidské,  poněvadž  po  soudu  Stolice  Apoštolské 
šíří  mor  na  výsost  zhoubný.  Já  vypisoval  jsem  a  snášel  jsem  pílí  mravenčí 
po  9,  po  případě  po  12  let  z  výtečn3'ch  spisů  katolických  pro  knihu 
svoji  zásady  pravdivé,  jistí  však  páni  professoři  (neuvádím  žádných  jmen) 
nedovedou  za  celé  století  napsati  o  katol.  církvi  pravdivého  řádku,  poněvadž 
jsou  bud  příliš  hloupi  anebo,  což  pravidlem  bývá,  příliš  mizerní  a  bez- 
charakterní. 

Xyní  však  dovolím  si  říci  katolické  české  veřejnosti  a  všem,  kdož 
ještě  úctu  mají  před  pravdou,  proč  vlastně  upadl  jsem  v  nemilost  školy 
Masarykovy.  Inu,  opovážil  jsem  se  říci  o  protestantismu  a  libera- 
lismu to,  čím  dle  svědectví  dějin  a  každodenní  zkušenosti  skutečně 
jest.  Sociologie  křesťanská,  jakouž  kniha  moje  jest,  musí  v  první  řadě 
ukázati  na  zdroje,  na  kořen  otázky  společenské  čili  anarchie  a  miserie  všech 


»Potměšilv  a  nepoctivý  plagiátor*   Dr.  R.  Neuschl   »Naši  Doběc  237 

řádů  společnosti  nynější,  a  má-li  úctu  a  respekt  před  pravdou  historickou, 
musí  naprosto  přesvědčiti  se  a  ^'}'znati,  že  celá  otázka  sociální  není  nic 
jiného  než  apostasie  od  starého  křesťanského,  společenského  řádu 
mravního  a  právního  a  veliké  apostasie  té  počátek  že  učiněn  byl  protestan- 
tismem, který  podryl  a  podkopal  základy  dřívějšího  křesťanského  řádu 
společenského  právního  a  mravního  a  tak  otcem  se  stal  moderního  liberalismu 
a  socialismu  a  zřídlem  všeho  zlo,  které  společnost  nynější  tak  nešťastnou  činí. 
Škola  však  Masarykova  je  sloupem  liberalismu  a  spolu  nejvyšší  stolicí 
ve  věcech  protestantismu  v  Cechách,  —  a  já  jsem  se  jí  dotkl,  toť 
můj  přečin,  hinc  illae  laciymae.  Zde  trefil  jsem  do  živého.  Pravdu  jistí  lidé 
neřádi  slyší.  A  přece  je  nez\Tatně  jisto,  že  každá  správná  sociologie 
reformaci  protestantskou  naprosto  odsouditi  musí,  poněvadž  protestantismus 
celou  bytostí  svojí  je  sama  negace,  sama  destrukce,  sama  revoluce,  sám 
odpor  a  rozpor,   sama  lež ! 

0.  ať  nnioho  nechlubí  se  reformace  protestantská  ovocem  a  požehnáním, 
jež  společnosti  lidské,  zvláště  lidu  pracujícímu  přinesla !  Neboť  nikdy  a  nikdy 
nevymaže  z  dějin  hrozných  následků  učení  svého  a  nezacelí  hlubokých  ran, 
jež  zasadila  křesťanské  společnosti,  zvláště  lidu  chudému.  jMarx,  jemuž 
p.  Masaryk  v  době  poslední  zvláštní  věnuje  péči,  nazývá  reformaci  „adaptací" 
křesťanst\'í  ku  kapitalistickým  potřebám  bourgeoisie.  Věru,  že  to  kompliment 
málo  lichotivý. 

1.  Důkladnými    pracemi    historickými    autorit    závažných,    jako    jsou: 
Janssen,  Arnold,  ]\Iaurer,  Mone,    v.  Weech,    žid  Sugenheim,   Jakub  Grimm, 
poctiví  protestante  Roscher,   Dr.  Rud.  Meyer,  Dr.  Endemann,  Arnošt  Deiiif*"^ 
a  j.  dokázáno  je,  že  právě  reformací  nejvíce  kolísati  se  začaly  poměry  agrární, 

že  postavení  sedláků  před  reformací  bylo  příznivé,  po  ní  velmi  nepříznivé. 
Toho  všeho  škola  Masarykova  neví?    Pak    je   to  vehni  smutným  svě- 
dectvím pro  ni ;  ví-li  to  však  a  přece  se  proto  zlobí,  pak  je  to  ještě  smutnějším 
znamením. 

2.  Reformací  smutně  utvářily  se  věci  dělníků.  V  té  věci  doporučujeme 
škole  ISIasarykově  k  uvažování  výi-oky  z  Ratzingra,  dále  professora  oxford- 
ského  Rogersa,  socialisty  Hyndmana,  uvedené  v  Sociologii  na  str.  505  nn. 
A  čeho  dopouštěla  se  protestantská  Anglie  na  dělnictvu,  zvláště  dětech, 
kterak  na  odstranění  otroctví  jinde  peníze  sbírány  a  doma  otroctví  nové 
zaváděno,  o  tom  ať  čte  p.  Masaryk  H.  de  B.  Gibbinsovy  The  Industrial 
History  of  England   1890  a  Memoirs  of  Robert  Bhncoe. 

Je  nezvratně  jisto,  že  protestantská  reformace  byla  obhájcem  a  za- 
stavatelem  absolutní  monarchie,  že  hájila  a  zastávala  nemírného  poli- 
tického absolutismu  a  regalismu.  Odtud  ta  blahovůle  a  přízeň  moderních 
států  k  blahovolnému  protestantismu.  Tohle  by  přece  p.  ^lasaryk  jako 
universitní  professor  měl  věděti! 

3.  Přirozený  následek  neobmezené  moci  panovníkovy  i  v  záležitostech 
církevních  byla  saekvdarisace,  bylo  zabrání  čili  krádež  majetku  církevního, 
majetku  to  také  » chudých «.  čím  byl  veliký  majetek  církve  ve  středověku 
pro  chudinu,  ukazuje  poctivý  učenec  protest.  R.  Meyer,  a  \'yznívá  posud 
z  přísloví:  »Pod  kropáčem  nebo  berlou  biskupskou  dobře  je  bydleti «.  A 
opět  je  to  Mai-x,  jenž  píše,  že  zabráním  majetku  cíi-kevního  lid  na    statcích 


238  »Potměšilý  a  nepoctivý  plagiátor*   Dr.  E,.  Neuschl  »Naší  Době«. 

církevních  rozmnožil  řady  proletariatu  a  že  majetek  církve  tvořil  baštu 
spořádaných  poměrů  majetkových.  Zabráním  majetku  toho  že  ucpán  byl 
pramen  dobročinnosti  katolické  a  učení  protestantské  o  zbytečnosti  ba 
škodlivosti  dobrých  skutků  že  sotva  lásce  křest',  novou  pružinou  bylo.  Nechť 
poděkují  se  chudí  reformaci  za  její  velikou  péči  o  ně.  Toho  také  p.  Masaryk 
neví  a  je  universitním  professorem ! '? 

A  zabráním  církevního  majetku,  tedy  krádeží  majetku 
posvátného  stavy  reformovanými  že  zásadně  prolilášena  revoluce  proti  všem 
osobním  právům  a  proti  právu  vlastnickému  každému  a  tím  proti 
základům  každého  řádu  církevního,  společenského  a  politického,  také  snad 
škola  Masarykova  uzná. 

4.  Je  jisto,  že  reformace  útokem  svým  na  ústrojí  budovy  církevní  čili 
na  hierarchii  povážlivým  způsobem  otřásla  zřízením  stavovským  a  smrtelnou 
zasadila  ránu  zřízení  cechovnímu  a  tím  řemeslu ;  učením,  že  všichni  lidé 
úplně  si  rovni  jsou,  dávno  již  uchystala  moderním  social.-demokratům 
oblíbenou  zásadu  jejich;  je  jisto,  že  reformace  zásadou,  že  mezi  křesťany 
není  třeba  úřadů,  ukázala  cestu  moderním  anarchistům,  je  jisto, 
že  reformace  popřela  svátostný  ráz  manželství  a  jeho  nerozlučitelnost 
prohlásivši  je  za  pouhou  smlouvu  občanskou,  čímž  cestu  upravila  modernímu 
..sňatku  občanskému"  a  „svobodné  lásce"  socialistické  —  je  jisto,  že 
protestantismus  autoritou  církevní  pohrdnuvší  pochoval  a  povalil 
každou  autoritu  vůbec  a  zřídlem  se  stal  všech  theorií  revo- 
lučních, což  přiznávají  sami  historikové  protestanští  jako  Jindřich  Leo, 
Jan  Gustav  Droysen  a  spisovatel  socialistický  Blanc. 

5.  Je  nezvratně  jisto,  že  Kalvin  a  jeho  žák  Sabnasius  a  Molinaeus 
otci  jsou  moderní,  železné  soustavy  lichvářské  popírajíce  takové  zásady, 
jichž  pravdivosti  ani  rozum  pohanských  Římanů  popříti  se  neodvážil. 

Protestantismus  zcela  důsledně  vede  k  rationalismu,  materialismu  a 
pantheismu,    z    nichž    opět   důsledně    plyne    učení    liberalismu   a    socialismu. 

Toho  také  p.  Masar^^k  neví  ?  a  je  universitním  professorem !  ? 

Protestantismus  zove  se  dle  slov  Perronových  „haeresí  nejhorší"  a  to  vším 
právem,  poněvadž  základním  principem  protestantismu,  že  každému  je  volno 
a  svobodno  ve  věcech  víry  přijmouti  to,  co  jeho  rozum  uzná,  schváleny  jsou 
všechny  a  jakékoliv  bludy  a  lži  minidé,  přítomné  a  budoucí  a  dvéře  dokořán 
otevřeny  náboženskému  indifferentismu,  který  zvláště  v  naší  době  u  jistých 
pánů  tak  oblíbeným  je. 

Zplozence  pak  protestantismu,  liberalismus  nazvala  hlava  křesťanství 
Pius  IX.  „morem  národy  hubícím"  —  já  pak  na  sjezdu  katolickém  v  Brně 
řekl  jsem:  —  Liberalismus  je  lež  a  tkanivo  samých  lží  a  sama  nespravedlnost 
a  ukrutnost  —  liberalismus  je  největší  potupa,  která  myslícímu  duchu 
lidskému  vůbec  mohla  býti  učiněna,  je  to  quintessence  zloby  zvrhlé  vůle 
lidské,  je  to  syfilitická  nákaza,  nákaza  nezhojitelná,  věstící  smrt  jistou  tomu 
národu,  v  jehož  ústrojí  jednou  se  objevila  ...  a  řekl  jsem  a  posud  tvrdím, 
že  nemohlo  již  íini  býti  nauky  mizernější,  škodlivější,  nebezpečnější,  bídáčtější, 
prolhanější  nad  učení  liberalismu. 

Já  dotkl  jsem  se  nemilosrdně,  avšak  po  zásluze  v  Sociologii  své  jak 
protestantismu  tak  i  syna  jeho  liberalismu  a  odhaluji  jich  obou  pravou  tvář 


»Potniěšilý  a  nepoctivý  i)lagiator«   Dr.  E.  Xeuschl   »Naší  Době<>.  2'ó9 

a  jejich  požehnanou  čmnost  ve  společnosti  křesťanské  ■ —  p.  Masaryk 
však  je  protestantem  a  liberalem  a  jeho  služební  duchové  při  své  či  pro 
svoji  duševní  chudobu  hudou  podle  noty  jeho,  totiž  po  protestantsku,  lépe 
řečeno  po  helvetsku  a  po  liberalsku;  hinc  illae  lacrymae,  toť  mťij  přečin^ 
a  ne  citování,  odtud  ten  vztek  a  ta  zdrcující  kritika  „Křesť.  Sociologie". 
Neníliž  pravda,  p.  Masaiyku,  že  jsem  uhodl,  že  jsem  dobře  trefil. 

A  nyní  ještě  něco  o  názvu  jediné  pravém  knihy  mé:  plagiátu 
svrchovaně  potměšilého  a  nepoctivého,  že  opsal  jsem  celých 
10  sloupcfi  z  Kirchenlexikonu  a  10  listii  z  Deniso t^a  díla  „Konec  samo- 
statnosti české"  bez  udání  pramene.  Článek  Gruberův  v  Kirchenlexikonu 
má  asi  45  sloupců,  z  nichž  do  slova  přijal  jsem  10  o  genesi  liberalismu  a 
to  proto,  že  velmi  instruktivní  je,  což  i  sám  p.  F.  tvrdí.  Článek  Gruberův 
však  cituji ;  že  to  činím  teprv  na  str.  r)44.  7.  sešitu,  proto  se  stalo,  že  tam 
vykládám  slovo  „liberální",  kterýmžto  slovem  článek  Gruberův  začíná.  Že 
nemínil  jsem  ho  zamlčeti  a  potměšile  učiniti  svým  duševním  majetkem 
patrno  z  toho,  že  opět  citován  je  v  díle  II.  sešitu  6.  a  ještě  jedenkráte 
citován  bude  na  konci  celého  díla,  kde  uvésti  míním  všechny  spisy  a  články, 
jichž  jsem   ku  své  práci  užil. 

Co  se  pak  týče  listů  z  Denisa,  pravím  o  nich  na  str.  503.  proloženým 
písmem:  „Celé  toto  líčení  smutných  poměrů  u  nás,  zvláště  přežalostného 
postavení  stavu  selského  v  zemích  našich  po  válkách  husitských,  čili  po  tak 
zvané  reformaci  české  až  k  reformaci  německé  a  k  bitvě  Bělohorské 
čerpali  jsme  a  doslovně  uvedli  z  autora  zajisté  katolíkům  nejméně  stran- 
nického,  z  díla  protestanta  a  přítele  upřímného  národa  českého, 
Arnošta  Denisa  na  doklad,  jak  mýlí  se  posud  u  nás  tak  mnozí,  když 
v  reformaci  české  a  válkách  husitských  nejslavnější  dobu  národa  našeho 
spatřují"  atd.  (Viz  Arnošt  Denis  „Konec  Samostatnosti  České",  přeložil 
Dr.  Jindřich  Vančura  v  Praze  1893,  str.  5.  n.,  168.  n.,  182.  n.,  185.  až 
203.,  342.,  529.,  593.— 603.). 

Ano,  tak  to  je  pane  F.  Jste  snad  stoupencem  a  nějakým  potomkem 
Magdeburských  centuřiatorů,  snad  dokonce  Matěje  Vlačiče  (Flaccia)?  Inu 
proti  papežencům  je  pp.  protestantům  a  jejich  stoupencům  vše  dovoleno. 
Když  pak  se  tolik  durdí  p.  F.  pro  výToky  p.  Denisovy  o  české  reformaci, 
ať  si  to  spraví  s  Denisem,  já  jsem  jich  nepronesl,  nýbrž  pouze  je  c  i  to  val. 

Co  do  názvů  »blasfemie«  a  »svatokrádeže«  radím  panu  F.  a  škole 
Masarykově  celé,  by  si  přečetla  nějakou  morálku  katolickou,  by  nabyla 
správných  definicí  a  pojmů  o  slovech  těch;  nevědomost  v  té  věci  jim 
odpouštím,  poněvadž  protestante  žádné  správné  morálky  nemají  a  míti 
nemohou. 

Rouhání  po  názoru  našem  dopouští  se  také  ten,  kdo  popírá  vlastnosti 
Boží  a  potupně  o  Bohu  mluví.  A  kdo  pak  popíi-á  božství  Krista  Pána?  já 
ne.  Učení  rouhavé  je  atheismus,  materialismus,  liberalismus,  indifferentismus 
atd.,  které  všechny  z  protestantismu  plynou.  A  blasfemie  jest  zlořečiti  svatým, 
sv.  svátostem,  víře  katolické,  církvi  katolické,  a  kdo  to  činí  ?  já  ne.  Kdo 
pak  dělá  si  posměch  z  neomylnosti  nejvyššího  učitelského  úřadu  v  církvi 
katolické.  P.  Masaiyku,  nevíte  nic?    A  kdo    pak    komolí  Písmo  svaté  a  zle 


240  » Potměšilý  a  nepoctivý  plagiátor*   Dr.  E.  Neuschl  »Naší  Době«. 

ho  užívá  k  obhájení  lží,  což    jedním  druhem  jest  reální    svatokrádeže? 
já  ne,  velmi  však  protestantismus  a  jistá   škola. 

Za  čestný  konečně  název  „tartuffe"  a  tartufferie,  jímž  nazvala  mne 
škola  Masarykova,  dávám  škole  Masarykově  helvetsko-liberalní  název  jiný, 
ale  vlastní  všem,  kdož  šíří  v  národě  svém  zásady  lživého  liberalismu, 
název  totiž  „šiřitelů  moru",  jež  dlužno  naprosto  ze  společnosti  lidské  vj- 
loučititi  a  neškodnými  učiniti.  Navazuje  na  výrok  Pia  IX.  o  liberalismu, 
mohu  ukončiti  zcela  klidně  větou:  Vynesla  nad  knihou  mojí  soud  svůj 
zdrcující  jedna  kathedra,  k  mé  však  útěše  je  to  jenom  „cathedra  pestilentiae". 
Žalm   1,   1. 

v 

Ještě  něco  „Času".  V  posledních  dnech  přiklusal  zakuklenému 
jř^,  jenž  dlouho  s  odpovědí  ode  mne  nepřicházel,  na  pomoc  di'uhý  zakuklený 
rytíř,  jakýsi  „Johann"  Nesmělý,  jenž  přibral  si  na  pomoc  a  zveličení  své 
autorit}^  „jakéhosi  sazeče".  Pravím  na  pomoc  a  zvýšení  autorit}',  poněvadž 
ten  Johann  Nesmělý  zdá  se  těžko  chápati;  v}'týká  mně,  že  tvrzení  mé 
na  str.  5.  odporuje  tvrzení  na  str.  24.  Kdo  těžko  a  pomalu  chápe,  musí 
čísti  pomalu  a  pozorně  a  "váceki"át,  aneb  nemá  se  plésti  do  věcí,  na  které 
rozoumek  jeho  nestačí. 

Výrok  o  Wagnerovi  a  Scháfflovi  objasním  mu  pííkladem:  Wagner  a 
Scháffle  jsou  stoupenci  školy  historické  a  zároveň  sociálními  oekonomist}'  čili 
stoupenci  státního  socialismu,  jako  může  někdo  v  Praze  býti  stoupencem 
školy  ^Slasarykov}'  realistické  a  zároveň  členem  klubu   » anarchistů*. 

Co  se  týče  mé  zamlčené  citace  radím  p.  Nesmělému  aby,  chceh 
souditi  o  knize,  nedíval  se  pouze  na  hřbet,  nýbrž  přečetl  si  vždy  aspoň 
jednu  celou  stať  a  pak  se  přesvědčí,  že  cituji  během  práce  a  pak  ještě 
jednou    na  konci  celou  literaturu. 

Tomu  » najatému  sazeči «  radím,  by  si  za  své  » důmyslné «  poznámky 
dal  Yjsázeú  od  svého  princij)ala  zvláštní  prémii  nebo  podíl  ze  zisku 
podnikatelského  (industrial  paitnership)   »Casu«. 


Roénik  IV.  (XVI.)  Číslo  4. 


HLÍDKA 


--Si.^^e_ji*=^ 


První  tři  kapitoly  Písma. 

.IaN     OI.IVA. 

Nemálo  jsem  Ijyl  zaražen,  kdvž  jsem  v  ..Hlidce~  18i)8,  str.  08. 
v  referáte  pana  Dra.  Musila  ěetl  o  \'ynikajíc]'m  exegetovi  katolickém, 
P.  T.ag-rangeovi  O.  Pr..  představeném  biblické  školv  v  Jerusalemě,  že 
nepovažuje  prvni  tři  kapitoly  (fenese  za  zprávu  o  událostech  histo- 
rickych.  Později  ve  spise  v.  Hummelauerově:  ..Xochmals  der  bil)lische 
Scliíiplungsbericht"  l.SV)8.  na  str.  77.  a  násl.  doeetl  jsem  se  blíže,  co 
vlastně  Lagrange  vylučuje  z  liistoričnosti  oněch  r,  kapitol.  Rozeznává 
v  oněch  kapitolách  události  a  jich  písemné  podání.  Události  jsou 
skutečné,  historické,  po  případě  Bohem  zjevené,  podání  čili  forma, 
písemné  proslovení  je  čistě  lidské,  do  kterého  snadno  mohly  se  vlouditi 
leckteré  omyly,  forma  mohla  se  časem  měniti  a  p.  Bližší,  obšírnější 
rozčlenění  a  ocenění  celého  tohoto  názoru  podáno  bude  níže.  Zde  však 
hned  pra\nm.  že  ani  toto  vysvětlení  nemohlo  mne  zbaviti  nedůvěry 
k  tomuto  náhledu.  Vždy  znovu  vtírala  se  mi  myšlenka,  kterou  jsem 
později  také  našel  u  Hummelauera  1.  c.  Si — 82:  .„Jestliže  se  připustí 
výklad  Lagrangeův  pro  zprávu  o  stvoření  světa  a  o  pádu  prvých  lidi, 
pak  nemůže  býti  žádné  překážky,  výklad  j)odobnv  připustiti  i  pro 
zprávy  o  potopě,  o  tabulce  národů,  o  dějinách  patriarchů  a  o  mnohých 
událostech  na  poušti,  o  době  soudců  a  králů.  Tím  by  se  octnula  exegese 
v  bezmezném  oceánu  domněnek  bez  možnosti,  zachytiti  se  někde 
o  pevn}-  bod.^' 

16 


242  Jan-  oliva: 

Proto  jsem  si  předsevzal,  podrobněji  otázkou  tou  se  zabývati. 
Výsledek  podáváni  tuto.  Čtenáři  pak  sami  poznají,  pokud  s  Lagraní^em 
se  shoduji  a  pokud  mu  odporuji. 

Tato  okolnost  nebyla  vSak  jedinou  příčinou  vzniku  této  práce. 
Příčina  jiná  byla  pro  ni  již  dříve.  Za  naší  dob}'  všeobecně  ve  vědě 
se  uznává  methoda  vývojová,  historická,  hledí  se  do  posledních  nitek 
^vystihnouti,  jak  vše  na  světě  se  vA^víjelo  a  vy\álo  z  nepatrných  po- 
čátků. Heslem  populárním  pro  tuto  methodu  je  darwinismus.  Kemám 
nic  proti  methodě  samé.  ale  mnoho  musím  namítati  proti  jejímu  pře- 
ceňování a  nadužívání.  Častokráte  totiž  ti,  kteří  jí  užívají,  nedbají 
hlavního  logického  pravidla,  o  kterém  praví  prof.  Dr.  L.  Rabus  ve  své 
„Logice'^  1895,  str.  285  . . .,  že  přece  nemůže  se  vyvíjet  nic  jiného, 
než  co  je  v  zárodku  již  vloženo,  že  tedy  vývoj  sebe  větší  podstatou 
svou  podává  jen  tolik,  co  bylo  vloženo  do  prvního  členu  vývojové 
řady.  Proti  tomu  chybují  v  theologii  neJA^ce  učenci  protestantští.  Avšak 
i  v  dosavadních  našich  katolických  pracích  o  počátku  lidstva  není 
náležitě  projádřeno  a  odůvodněno,  že  již  v  prvních  lidech  hned  v  ráji 
bylo  v  podstatě  všechno,  k  čemu  jsme  posud  kulturou  dospěli  a  ještě 
dospějeme.^)  A  tu  právě  ony  tři  první  kapitolv  Genese  dávají  nám 
věrný  obrázek  všech  schopností  a  začátečního  života  prvých  lidí. 
Střízlivou  exegesí  těchto  kapitol  se  ukáže,  že  lidstvo  hned  v  prvém 
počátku  svém  projevovalo  v  zásadě  a  v  podstatě  všechnu  činnost, 
kterou  koná  až  posud,  s  tím  toliko  rozdílem,  že  tenkráte  ji  konali  lidé 
jen  dva,  nyní  však  ji  koná  lidí  mnoho,  v  mezích  společností  daných.-) 
3rám  za  to,  že  tímto  vysvětlením  se  nejlépe  ukáže,  že  kapitoly  ony 
jsou  historické  a  musí  jimi  bvti,  nemá-li  všechno  učení  naše  katolické 
přijíti  o  svůj  základ.  Tím  se  zároveň  ale  také  ukáže,  že  kapitoly  ty 
nemohly  býti  psány  po  způsobu  jiných  kosmogonií  pohanských,  že 
naopak  při  tom  byl  činný  Duch  Boží.  jenž  netoliko  hlavní  události 
zjevil,  ale  také  pisatele  oněch  tří  kapitol  vedl  i  při  spisování,  po  stránce 
zevnější,  slohové,  v  tom  totiž  smyslu,  že  mu  přispíval  radou,  vnuknutím, 
aby  věděl,  co  má  napsati  a  jak  to  má  napsati.  Jinými  slovv  w- 
jádřeno,  co  předesláno,  zní:  První  tři  kapitoly  Genese  jak  svým  obsahem, 
tak  svou  formou  slohu  ukazují  nám  nevyrovnatelný  příklad,  jak  třeba 


*j  Nevědoiiiky  počiiiaji  si  mnuzi  katol.  spisovatelé,  i  v  lioíiuatikát-h,  ]H)  (larwinistickn. 
Odbudou  ráj   několika  slovy,    počátek    a    vývoj   činnosti  kulturní    vyličují   teprve  pozdťii. 

*)  Z  toho  také  vysvitne,  že  lidé  v  ráji  byli  úplně  uschopněni  pro  život  spoleěenřký. 
nejen  vzhledem  k  sobě,  ale  i  vzhledem  ku  všem  svým  potomkům,  a  že  tedy  zpráva 
o  láji  není  jen  výtvorem  mythu,  fantasie  a  p. 


První  tři  kapitoly  Písma.  243 


psáti  kulturní  dějin}-  lidstva  hned  od  jelio  počátku.  Z  tohoto  důvodu 
myslím,  že  práce  tato  osvětlí,  že  Písmo  svaté  je  knihou  i  po  stránce 
"vědecké  velice  důležitou  a  že  poklady  v  ní  uložené  neztratí  ceny  své 
Tiikdv,  vyhovují  všem  dobám.  Přispěti  k  tomuto  poznání  jest  hlavní 
příčinou  a  hlavním  účelem  této  práce.  —  Vím  ovšem,  že  o  původu 
lidstva  psáno  i  v  naší  literatuře  dosti  se  stránky  náboženské,  připomínám 
jen  obšírnou  knihu  Dra.  Lenze:  ..Anthropologie  katolická-  1882.  Přes 
to  však  doufiím,  že  nepodnikám  práci  zbytečnou,  neboť  kniha  posledně 
jmenovaná  a  jiné  při  učení  o  prvých  lidech  všímají  si  i  jiných  výroků 
Písma  svatého,  kdežto  já  zde  omezuji  se  výhradně  na  ony  o  kapitoly, 
íibych  z  nich  ukázal,  jak  Písmo  již  na  samém  svém  počátku  ukazuje 
původce  myšlení  nevšedního. 

Při  vší  lásce  ku  zprávě  biblické  budu  však  hleděti  pečlivě  k  tomu. 
abych  jen  tolik  podal,  co  skutečně  v  oněch  kapitolách  je.  Na  to  také 
se  leckdy  u  spisovatelů  katolických  zapomíná.  Čtenáři  „Hlídky"  budou 
se  pamatovati  na  polemiku  o  prvotném  hříchu  v  I.  ročníku.  Tenkráte 
mohl  jsem  odpověděti  jen  stručně  a  slovy  cizími;  v  přítomné  práci 
podám  odpověd  více  svou.  Výslovně  připomínám  v^ik.  že  to  nečiním 
z  nějakého  úmyslu  proti  p.  pisateli  onoho  zaslána,  nýbrž  proto  se 
k  věci  vracím,  že  z  onoho  zaslána  isem  seznal,  že  názory  o  věci 
nejsou  všude  přesný. 

Stav  prvních  lidí  v  ráji  a  jejich  pád  se  namnoze  vyličují  v  ne- 
pravých barvách  a  tím  se  věci  naší  uljližuje.  V  té  příčině  chce  působiti 
přítomná  práce  k  umírněnosti  na  obou  stranách.  Podotýkám  však  vý- 
slovně, že  tu  mám  na  mysli  hlavně  názory  učenců  katolických, 
neboť  o  názorech  učenců  protestantských  se  rozepisovati,  na  to 
by  nestačil  celý  foliant  I  Práce  sama  není  snadná,  zvláště  pro'  oby- 
A'atele  venkova,  kde  není  knihoven,  aniž  možno  si  knihy  snadno 
opatřiti.  Přes  to  hleděl  jsem  dle  možnosti  míti  přehled  o  tom.  co  již 
k  výkladu  oněch  kapitol  vykonáno,  hlavně  ovšem  ze  strany  katolické, 
ač  i  výsledků  učenců  protestantských  si  všímám.  Více  však  spolehnouti 
jsem  se  musil  na  své  úvahy  a  přemítání.  Čtenář  nebude  na  rozpacích, 
co  je  jistého,  co  pravděpodobného  a  co  je  mým  zvláštním  náhledem. 
Budu  svědomitě  prameny  uváděti  a  mínění  své  vždy  dle  potřeby 
zřejmě  vj-značím. 

Aby  vývody  následující  bylv  co  možná  pevný,  třeba  především 
podati  správný  text.  Tím  přirozeně  dělí  se  celé  pojednání  na  dvě  hlavní 
části:  úprava  textu,  výklady,  k  čemuž  přijde  třetí  oddíl,  respektující 
dva  přede-šlé  oddíly. 


244  .Tax  Oliva; 


A)  Úprava  textu. 

I.  Text  oněch  o  kapitol,  jakož  vůbec  celého  Starého  Zákona,  je 
především  původní,  hebrejsky.  Z  něho  einěnv  překlady  do  rozmanitých 
jazyků  hned  před  Kristem,  mnohem  však  více  po  Kristu.  Jeden  z  těchto 
překladův,  a  to  latinský,  Vul;4ata,  bvl  od  církevního  sněmu  v  Tridentě 
prohlášen,  za  authentický  pro  katolicktni  cíi-kev.  8něm  tím  naporučil,. 
ut  haec  ipsa  vetus  et  vulgáta  editio.  (juae  longo  tot  saeculorum  usu  in 
ipsa  ecclesia  probata  est,  in  })ublicis  lectionibus,  disputationibus  et 
expositionibus  pro  authentica  habeantui";  et  ut  nemo  illam  reiicere  quovis 
praetextu  audeat  vel  praesumat.  Dle  tohoto  nařízení  zhotoven  i  u  nás 
v  Cechách  český  překLid  bible  dle  Vul^atv  a  překladu  toho  se  držíme 
v  oborech  sněmem  výše  uvedených.  A  není  nijaké  pochybnosti,  že  pro 
obyčejnou  potřebu,  jak  říkáme,  tedy  ve  škole,  v  kostele  a  p.,  překlad 
ten  úplně  postačí.  Nemožno  však  na  druhé  straně  upříti,  že  pro  vědecké 
práce,  má-li  se  na  ně  přiložiti  měřítko  naší  doby,  niktďak  již  ne- 
postačuje; [)otřebujeme  nového  překladu,  jenž  by  v  sobě  zužitkoval 
výsledky  bádání  biblického  za  posledních  i^OO  let.  a  zejména  více  při- 
hlížel k  původnímu  textu  hebrejskému.  Z  této  příčiny  podávám  zde 
překlad  nový,  vhodný  pro  vědecké  bádání.  Ze  se  tím  neprohřešuji  proti 
nařízení  sněmu  Tridentského,  dokazuji  takto:  1.  Authentičnost  byla 
přiřknuta  sněmem  Vulg-atě  vzhledem  k  mnohým  jiným  latinským  pře- 
kladům, quae  cireumťerebantur,  a  předpokládá  authentično.*it  původního 
textu.  Proto  exeu-eta  má  nejen  volnost,  ale  přímo  povinnost  přihlížeti 
k  původnímu  textu.  S  důrazem  na  tuto  okolnost  poukazují  Jeroným 
(Ep.  112  ad  Au-.,  10()  ad  Sun.  et  Fret.),  Au^-ustin  (De  doct.  2,  15,  22). 
Cassiodor  (1,  15)  a  jiní.  Bellarmin  theoreticky  i  prakticky  dovodil  nutnost 
podobného  jednání.  Mimo  to  v  polemice  proti  exegesi  jinověrců  toliko 
původní  text  poskytuje  společnou  půdu.^j  2.  Dekretem  sněmu  nebyly 
nikterak  oslabeny  vvznam  a  užívání  textu  původního,  aniž  snížena  cena 
ostatních  starých  překladův,  aniž  konečně  vyloučena  snaha,  kritickou 
činností  opravovati  a  zdokonalovati  text  Vulgáty.-)  o.  I  původní  text 
jest  authentický,  právě  tak  jako  Septuaginta.  Jak  z  původního  textu 
tak  ze  starých  překladů  možno  získati  pádné  důkazy  pro  jednotlivá 
dogmata.  Z  dekretu  sněmu  jde  jen  tolik,  že  učení  víry  a  mravů 
v  původním  texte  obsažené  i  ve  Vulgátě  je  zachováno  neporušeno;  nejde 


')  Kircheiilexikon  »4,   1083. 

*)    Kihn,   I^ncyklopaodic   mul    >rinhi)(l()l<)í.'ie  <lpr  Theologie,    1892,   str.  147. 


První  tři  kapitoly  Písma.  245 


y,  nělio  však.  že  každé  dogmatické  místo  původního  textu  je  také  vždy 
nejlépe  podáno  ve  Vulg-atě.Vi 

Při  tom  však  opět  třeba  pamatovati,  že  původní  hebrejsky  text 
-y  prvotné  své  podobě  je  posud  vědeckyni  ideálem,  poněvadž  nemáme 
pro  něj  nižádné,  církví  přijaté  a  schválené  definitivní  normy. 2) 

Za  takových  okolnosti  katolicky  exegeta,  chce-li  vyhověti  jak 
^•ědě  tak  cíi'kvi.  musí  si  při  překlade  a  výkladě  počínati  dle  návodu 
^.Kirchenlexikonu''  {-4.  1107):  „Musí  vycházeti  od  textu  původního 
■a  při  všem  důležitém  přihlížeti  na  text  Vulgáty. '"  Při  tom  nesmí  ovšem, 
jak  z  hořejšího  vysvítá,  zanedbávati  ani  ostatních  starobylých  překladů, 
nebof  tv  leckdv  mají  čtení  správnější  než  text  nyní  za  původní  po- 
kládaný nebo  text  Vulgáty.  —  Jako  druhé  pravidlo,  rozumějící  se 
ostatně  samo  sebou,  musí  vvkladač  stále  míti  na  paměti,  aby  do  textu 
nic  nevkládal,  co  v  něm  není.  ]Musí  hleděti  postaviti  se  na  stanovisko 
iie  snad  jen  dobv  nvnější,  ale  i  dob  dřívějších,  až  k  samému  počátku 
té  které  knihy  biblické.  —  Třetí  pravidlo:  dlužno  hleděti  na  ducha 
obou  řečí,  jak  řeči  původního  textu  tak  řeči  v  překlade. 8) 

II.  Dříve  než  podám  dle  uvedených  pravidel  zpracovaný  překlad, 
uvádím  užité  pomůcky  a  jich  zkratky: 

B.  č.   =    Biblí   čpská,   podíl   údu   Dědictví   Svatojanského  na   rok   1889. 

D.  B.  =  Dictionnaire  de  la  bible...  publié  par  F.  Yigouroux.  Paris,  Letouzey 
<-\  Ané,   1891   n. 

H.  ^=  Nochmals  der  biblische  Schopfungsboriclit  von  Fr.  v.  Hummelauer  S.  J. 
Freiburg,  Herder  1898. 

Hh.  =  Dr.  J.  Schuster'^  Handbiicli  zur  biblischen  ( ieschichte.  Neu  bearbeitet  von 
Dr.  J.   B.   Jlolzamruer.   3.   vyd.    187T.   Herder. 

K.  L.    =   Kirchenlexikon,   Freiburg,  Herder.   2.   vydání   1880   n. 

K.  S.  =  Die  Genesis  niit  iiusserer  Fnterscheidiing  der  Quellensehriften,  iibersetzt 
vou  E.  Kautzscli  iind  A.  Socin.  Zweite,  vielfach  verbesserte  Auflage.  Freiburg  1891, 
.1.  C.  B.  Mohr. 

J>.  }\.  =  Die  heiligen  Sebriften  des  Alten  Tcstauients  nach  der  Vulgáta  init  steter 
Vergleichung  des  Griindtextes  iibersetzt  und  erlautert  von  Dr.  Valentin  Foch  und  Dr.  Wilhelm 
Iteischl.  Neue  illustrirte  Ausgabe.   1884. 

R.  =  Uber  die  Entstehung  der  Welt.  Zwei  Briefe  an  den  Freidenkerbund  in 
Bíilimen    von  Professor  Dr.  A.   Ilohling.    Prag   1889.    Cyrillo-Methoďsche    Buchhandlung. 

RE.  =  Realcncyklopaedie  fiir  protestantisclie  Theologie  und  Kirche,  herausgegeben 
-von   Dr.   Albert   Hauck.   3.  vydání.  Leipzig   1896. 

Y.  =  Die  fiinf  Biicher  Mose.  Hebrew  et  Genu.  Pentateuch.  Druck  von  Adolf 
Holzhausen  in  "Wien   1879. 


*)  Názory    Coiuelyho    S.    J.    v    Introductio    ad    sacram    scripturam    dle    referátu 
universitního  professora  Dra.  Fr.  Fraidla  v    »Tlieologisch-praktische  Quartalschrift*  1888, 
411.   »Caveant  couciouatores,  ne  sensum  et  explicationem  s.  Hieronymi  tanquam  vaticinium- 
Spiritus  sancti  vendautt,  píše  Comely  doslovně  ve  výkladě  k  IsaiáSovi. 

••í)  Kirchenlexikon   •'4,   1083. 

*)  Kautzsrh  und  Socin.  Die  Genesis,   1891,  str   VIII. 


246  Jan  oliva: 


Kapitola  I. 

1.  Xa  počátku  stvořil  Všemohoucí  vesmír  (nebe)  a  zemí.  2.  Zemé 
však  bvla  [pustá  a  prázdná],  úplná  tma  ležela  nad...,^)  a  duch  Vše- 
mohoucilio  jako  tvořitel  a  rozmnožovatel  vznášel  se  nad  [vodami-]- 
3.  Tu  řekl  (j)řikázal)  Všemohoucí:  buď  světlo,  a  bylo  světlo.  4.  A  viděl 
Všemohoucí  světlo,  že  bylo  dobré,  a  oddělil  světlo  od  temnosti.  5.  I  nazval 
Všemohoucí  světlo  dnem  a  tmu  nocí.  A  stal  se  večer  a  jitro,  den  jeden , 
6.  Přikázal  také  Všemohoucí:  povstaň  obloha  uprostřed  [vod],  a  odděluj 
vody  od  [vod].  7.  I  učinil  Všemohoucí  oblohu,  aby  oddělovala  vody 
pod  oblohou  od  [vod]  nad  oblohou.  I  stalo  se  tak.  8.  A  Všemohoucí 
nazval  oblohu  nebem.  A  stal  se  večer  a  jitro,  den  druhý.  — -  9.  Tu  přikázal 
Všemohoucí:  shromáždi  se  vodo,  kteráž  pod  nebem  jsi.  v  jedno  místo,, 
abv  se  ukázalo  sucho.  I  stalo  se  tak.  10.  A  nazval  Všemohoucí  sucho 
zemí  a  shromážděnou  vodu  nazval  moři.  A  viděl  Všemohoucí,  že  to 
bylo  dobré.  11.  Rozkázal  také  Všemohoucí:  zplod  země  jemnou  zeleň, 
rostliny  nesoucí  semena,  a  dřeva  plodná,  z  nichž  každé  podle  svého 
druhu  vvdává  plody,  ve  kterých  se  nalézají  semena  k  dřevům  plodným 
(^  k  vytvoření  nových  dřev  =  k  jich  rozmnožování)  na  zemi.  I  stalo  se 
tak.  12.  Země  zplodila  jemnou  zeleň,  rostliny  nesoucí  semena  dle  svých 
druhův,  a  dřeva  plodná,  která  přinášela  ovoce,  držící  jedno  každé  v  sobě 
símě  podle  svého  druhu.  A  viděl  Všemohoucí,  že  to  bylo  dobré.  13. 1  stal  se 
večer  a  jitro,  den  třetí.  —  14.  Přikázal  pak  Všemohoucí:  Nechť  povstanou 
zdroje  světla  na  obloze  nebeské,  aby  viděly  den  a  noc  a  byly  na  zna- 
mení (různých  věcí^)  a  pro  počítání  (hodin),  dnův  i  let,  15.  a  aby  sloužily 
jako  světla  na  obloze  nebeské  a  osvěcovaly  zemi.  I  stalo  se  tak. 
16.  Všemohoucí  učinil  dva  veliké  zdroje  světla:  zdroj  světla  většího, 
aby  panovalo  nade  dnem,  a  zdroj  světla  menšího,  aby  panovalo  nad 
nocí,  i  hvězdy.  17.  A  Všemohoucí  v^' kázal  jim  místo  na  obloze  nebeské^ 
aby  shů^^^  osvěcovaly  zemi,  18.  a  panovaly  nade  dnem  a  nocí,  a  dělily 
světlo  i  tmu.  A  Všemohoucí  viděl,  že  to  bylo  dobré.  19.  I  stal  se  večer 
a  jitro,  den  čtvrtý.  —  20.  Rozkázal  také  Všemohoucí:  nechť  se  hemží 


*)  Obyčejné  se  překládá  zde  položené  původní  slovo  tehóiu :  propast,  má  však 
ještě  významy:  hučící  vlny,  oceán,  moře  a  p.  Vlastní  význam  na  tomto  místě  není  znám 
a  proto  v  překlade  nechána  mezera.  Tentýž  důvod  platí  pro  ostatní  vyiuM-haná  slova 
a  doložen  je  vždycky  ve  vysvětlivkách,  které  sledují  za  překladem. 

')  Slovo  vody  dáno  do  závorky,  poněvadž  výraz  pávodní  nekryje  se  úplně 
se  slovem  tím. 

*)  Slova  v  závorce  be«  =  položená  jsou  k  lepšímu  vysvětlení  překladu,  nebof 
podávají  překlad  učiněný  se  stanoviska  poněkud  jiněho  než  je  překhid  hlavní. 


První  fři   kaiňtoly   Písma.  347 


vod}'  liemžením  (houfy)  všeho  druliu  zvířat,  živ}^ch,  dýchajících  tvorův, 
a  létavé  nechť  poletuje  pod  oblohou  nebeskou.  21.  I  stvořil  Všemohoucí 
(velikčl  zvířata  mořská  =  veliké  netvorv  mořské)  a  všeliký  tvor  živý 
a  hemžící  se  ve  vodách,  podle  určitých  druhův;  a  všeliké  létavé  podle 
druhu  jeho.  A  viděl  Všemohoucí,  že  to  bylo  dobré.  22.  I  požehnal  jim 
Všemohoucí  a  řekl:  rosťte  a  množte  se.  abvste  naplnilv  vodv  mořské, 
a  ptactvo  ať  se  rozmnožuje  na  zemi.  23.  I  stal  se  večer  a  jitro,  den 
pátý.  —  24.  Potom  přikázal  Všemohoucí:  zplod"  země  živé,  dýchající 
tvory,  podle  určitých  druhů,  zvířata  krotká  (domácí)  a  malé  živočichy 
a  zvířata  plachá  (divokáj  podle  určitých  druhův.  I  stalo  se  tak.  25.  Vše- 
mohoucí učinil  zvířata  plachá  podle  určitých  druhův,  a  zvířata  krotká 
podle  určitých  druhův,  a  všechny  malé  živočichy  na  zemi  podle  druhu 
jejich.  A  viděl  Všemohoucí,  že  to  bylo  dobré.  26.  Tu  řekl  Všemohoucí: 
učiňme  člověka  v  našem  obraze  dle  naší  rovnosti,  a  ať  panuj/  nad 
rvbami  mořskými  i  nad  ptactvem  nebeským  a  nad  zvířaty  krotkými 
i  divokými,  i  nad  všelikým  živočichem,  kterýž  se  hýbe  na  zemi. 
27.  A  Všemohoucí  stvořil  člověka  ve  svém  obraze:  v  obraze  Vše- 
mohoucího stvořil  ho,  ploditele  i  ploditelku  stvořil  je.  28.  I  požehnal 
jim  Všemohoucí  a  řekl:  rosťte  a  množte  se.  abyste  naplnili  zemi,  a 
podmaňte  ji  a  panujte  nad  rybami  mořskými  i  nad  ptactvem  nebeským 
i  nad  všemi  zvířaty,  které  se  hemží  na  zemi.  29.  I  řekl  Všemohoucí: 
Hle,  dávám  (dal  jsem)  vám  všechny  rostliny  nesoucí  semena,  kdekoliv 
na  zemi  rostou,  k  tomu  všechny  stromy,  na  nichž  jsou  plody,  mající 
v  sobě  semena  pokolení  svého  —  to  bude  vaše  potrava!  30.  Naproti 
tomu  všem  zvířatům  polním  a  všemu  ptactvu  nebeskému  a  všemu,  co 
na  zemi  se  hýbe,  všemu,  v  čem  je  dýchání  života,  všechnu  trávu 
(zelenou  bylinu)  a  zelinu  ustanovuji  (dal  jsem  za  pokrm).  I  stalo  se  tak. 
31.  A  viděl  Všemohoucí  vše,  což  bvl  učinil,  a  bvlo  velmi  dobré.  I  stal 
se  večer  a  jitro,  den  šestý. 

Kapitola  II. 

1.  Tedy  dokonána  jsou  nebesa  i  země  i  všechno  uspořádání 
(pořádek,  zákony)  jejich.  2.  A  dokonal  Všemohoucí  sedmého  dne  svou 
tvůrčí  práci  a  odpočinul  dne  sedmého  ode  vší  tvůrčí  práce.  3.  I  po- 
žehnal dni  sedmému  a  posvětil  ho,  neboť  v  něm  bvl  přestal  ode  vši 
práce  na  dílech  svých,  která  Všemohoucí  učinil  na  počátku. 

4.  Tyto  jsou  rody  (dějiny  povstání)  nebe  a  země,  když  utvořeny 
jsou.    Když  (=  den,  v  němž)  učinil  Věčný  Všemohoucí    nebe   a  zemi, 


248  Jan  oliva: 

5.  nebylo  (nevzeSlo)  posud  žádné  proutí  na  zemi  a  žádné  rostliny  jesté 
nerostly  na  nivách,  neboť  Véčný  Všemohoucí  nenechal  ještě  pršeti  na 
zemi  a  nebylo  tu  ještě  lidí.  aby  vzdělávali  pudu.  (i.  ale... Vi  vystupovala 
ze  země  a  svlažovala  celý  povrch  země.  7.  Tu  učinil  Věčný  Všemohoucí 
člověka  z  prachu  (z  ornice)  země  a  vdechl  v  chřípí  (tvář)  jeho  dchnutí 
života  a  učiněn  jest  člověk  v  duši  živou.  8.  Štípil  pak  bvl  Věčný 
Všemohoucí  zahradu  (ráj.  park'  v  Eden  v  místě  rozkoše),  v  dalekém 
Aýchodě.  v  němž  postavil  člověka,  jehož  l)yl  učinil.  1).  A  vyvedl  Věčný 
Všemohoucí  ze  země  všeliké  stromy  k  pohledění  pěkné  a  k  jídlu  chutné, 
strom  také  života  uprostřed  zahrady,    i  strom  vědění  dobrého  a  zlého. 

10.  A....*)  vycliázela  z  Ivleiui  ku  svlažování  zahrady;  od  té  (hthy  však  se 
rozdělila  a  dala  vznik  čtyřem  řekám.  11.  Jméno  prvé  řeky  Pišon  (Kur);  ta  jest,  kteráž 
protéká  všechnu  zemi  (liavila  (Koleliis),  kdež  se  nalézá  zlato.  12.  A  zlato  země  té 
výborné  jest;  tu  se  nacházejí  také  perly  a  kámen  onyx  (beryl).  l.S.  A  jméno  řeky  dnihé 
(iifhon  (Aras);  ta  jest,  kteráž  protéká  všechnu  zemi  Knš.  14.  Jméno  pak  řeky  třetí 
(liiddeqel  (Tigris) ;  ta  teče  na  západní  straně  Assyrie.  lieka  pak  čtvrtá,  ta  jest  Perat  (Eufrat). 

15.  Pojal  tedy  Věčn\^  Všemohoucí  člověka  a  postavil  jej  do  zahrady 
Edenské.  aby  ji  vzdělával  a  ostříhal  jí.  16.  I  přikázal  mu  řka:  s  každého 
stromu  v  zahradě  mfižeš  dle  libosti  jísti;  17.  naproti  tomu  se  stromu 
vědění  dobrého  a  zlého  —  s  toho  nesmíš  jísti;  nebof  jakmile  s  něho 
jísti  budeš,  staneš  se  smrtelným.  18.  Povážil  i řekli  také  Věčný  Vše- 
mohoucí: není  dobré,  aby  člověk  l)yl  tak  sám.  chci  mu  učiniti  pomoc, 
která  by  byla  jako  jeho  protějšek,  která  by  se  k  němu  hodila.  19.  Kdvž 
tedy  vytvořil  Věčný  Všemohoucí  ze  země  všechny  živočichy  při  zemi 
a  všechno  létavé  (ptactvo)  pod  nebem,  způsobil,  že  přišly  po  párech 
k  člověkovi  (Adamovi),  aby  viděl,  jak  by  je  pojmenoval,  nebof  zcela 
tak.  jak  by  člověk  pojmenoval  každého  ze  živých  tvorů,  měli  se  jmenovati. 
20.  I  dal  člověk  (Adam)  jména  všem  krotkvm  zvířatům,  všemu  ptactvu 
pod  nebem,  i  všem  divokým  zvířatům;  pro  člověka  však  nenašel  žádného 
pomocníka,  jenž  by  se  k  němu  hodil  (jemu  vyrovnal).  21.  Pustil  tedy 
Věčný  Všemohoucí  hluboký  spánek  na  člověka:  a  když  usnul,  vyňal... s) 
jeho  a  vyplnil  tělem  místo  to.  22.  I  vytvořil  Věčný  Všemohoucí . . .. 
kteréž  vyňal  ze  člověka,  na  ženu  a  přivedl  ji  k  člověkovi.  28.  I  řekl 
člověk:  toto  jest  konečně  kost  z  kostí  mých  a  tělo  z  těla  mého;  tato 
slouti  bude  muzice  (žena),    nebof  z  muže  vzata  jest.    24.  Protož  opustí 


')   Původní   slovo  éd   "^  obyčejně  se   jířckládá  mlha.   jiára. 

*)  Přívodní  náchar  překládávají  slovem  veletok,  řeka. 

*•)   Původní  slovo  ^^jj   cčlah   obyčejně   ]>řekládají   kost.   žel)ro. 


První   tři  kapitoly   Pířiina.  '249 


člověk  otce  svého  i  matku  svou  a  přidr/.í  se  ženy  své.  a  tak  Ijudou 
dva  k  jednomu  tělu  (jedno  tělo).  25.  Byli  pak  oba  nazí.  totižto  člověk 
i  žena  jeho,  a  nestyděli  se. 

Kapitola  III. 

1.  Had  pak  byl  lstivější  než  všichni  ostatní  živočichové  země. 
kteréž  bvl  učinil  Věčnv  Všemohoucí.  IJekl  pak  k  ženě:  řekl  skutečně 
Všemohoucí,  že  nesmíte  jísti  se  žádného  stromu  v  zahradě?  2.  Jemužto 
žena  odpověděla:  z  ovoce  stromů  v  zahradě  smíme  jisti  (jímei;  o.  ale 
z  ovoce  stromu,  kterýž  jest  uprostřed  zahrady,  z  toho.  řekl  nám  Vše- 
mohoucí, nesmíte  jísti  ani  se  ho  dotýkati,  jinak  musíte  umříti.  4.  Řekl 
pak  had  k  ženě:  zcela  jistě  neumřete;  5.  nebof  Všemohoucí  ví  až  příliš 
dobře,  že  kdykoli  (v  kterýkoli  den)  z  něho  jísti  budete,  otevrou  se  oči 
vaše.  tak  že  budete  jako  Všemohoucí,  vědouce  dobn-  i  zlé.  ().  Když 
tedy  žena  shledávala,  že  ovoce  stromu  je  vábivé  a  pro  oči  pravou 
pastvou  a  že  stojí  za  to.  po  něm  toužiti,  když  se  skrze  ně  může  státi 
chytrou  (moudrou,  rozumnou),  utrhla  z  něho  i  jedla  i  dala  muži  svému, 
kterýž  při  ní  byl-  a  on  jedl  také.  7.  I  otevřeny  jsou  oči  obou  a  po- 
znali, že  jsou  (byli)  nazí.  I  navázali  listí  fíkového  a  udělali  sobě  zástěry. 
8.  A  když  byli  zaslechli  ohlas  kroků  Věčného  Všemohoucího,  pro- 
cházejícího se  v  zahradě  při  chládku  večerním,  hleděli  se  skrýti,  člověk 
i  žena  jeho.  před  tváří  Věčného  Všemohoucího  uprostřed  křovin  za- 
hradních. 9.  I  zavolal  Věčný  Všemohoucí  na  člověka  a  tázal,  se  ho: 
kde  isi?  10.  Ktervž  řekl:  krokv  tvé  slvšel  isem  v  zahradě;  tu  zmocnila 
se  mne  bázeň,  že  jsem  nahý.  a  proto  jsem  se  skryl.  11.  Jemuž  řekl 
(Věčný  Všemohoucí  i:  i  kdož  ti  prozradil  (oznámil),  že  jsi  nahý?  Jistě 
jsi  jedl  se  stromu,  s  kterého  jsem  ti  jísti  zapověděli  12.  I  řekl  člověk: 
žena,  kterou  jsi  mi  dal  za  tovaryšku,  podala  mi  se  stromu  a  jedl  jsem. 
lo.  I  řekl  Věčný  Všemohoucí  k  ženě:  Cos  to  učinila!  Kterážto  od- 
pověděla: had  podvedl  mne,  že  jsem  jedla.  14.  I  řekl  Věčný  Vše- 
mohoucí k  hadu:  že  jsi  to  učinil,  zlořečený  budeš  mezi  všemi  krotkými 
i  divokými  zvířaty  země;  po  břichu  svém  polezeš  a  zemi  jísti  budeš 
po  všecky  dni  života  svého.  15.  A  nepřátelství  bude  neustále  mezi  tebou 
a  ženou,  mezi  semenem  tvým  a  semenem  jejím;  ono  potře  hlavu  tvou 
a  ty  potřeš  patu  jeho.  Ifi.  Ženě  také  řekl:  rozmnožím  bídv  tvé  a  jwčetí 
tvá;  v  bolesti  roditi  budeš  děti  a  po  muži  svém  mocně  toužiti  Ijudeš, 
on  však  panovati  bude  nad  tebou.  17.  Adamovi  pak  řekl:  že  jsi  uposlechl 
hlasu  ženy  své   a  jedl  jsi  se  stromu,    s  kterého  jísti   jsem  ti  výslovně 


250  Jan  Oliva: 


zapověděl,  zlořečená  bude  lorná)  země  pro  tebe;  v  krušné  práci  budeš 
se  z  ní  živiti  po  všecky  dni  života  svého.  18.  Tmi  a  hloží  tobě  ploditi 
bude  a  přece  musíš  se  z  toho  živiti,  co  na  poli  roste.  19.  V  potu  tváře 
své  budeš  si  dobývati  chleba  svého,  dokavad  se  nenavrátíš  opět  do  země 
(nestaneš  se  opět  zemí),  z  které  vzat  jsi;  vždyť  zemí  (prachem)  jsi  a  do 
země  (v  prach)  musíš  zpět  (zemí  se  opět  staneš).  20.  1  nazval  člověk 
jméno  ženy  své  Chavva  (=  dárkyně  života);  protože  byla  máti  všech 
živých.  21.  Udělal  také  Věčný  Všemohoucí  Adamovi  a  ženě  jeho  sukně 
kožené  a  zobláčel  je.  22.  A  Věčný  Všemohoucí  řekl:  hle,  člověk  jest 
učiněn  jako  jeden  z  nás,  věda  dobré  i  zlé;  jen  aby  se  nyní  snad  také 
neosmělil  i  ovoce  se  stromu  života  trhati  a  jísti  a  tak  se  nestal  ne- 
smrtelným! 23.  Proto  odstranil  jej  Věčný  Všemohoucí  ze  zahrady 
Edenské,  aby  vzdělával  zemi  i=  Edeni,  z  kteréž  vzat  jest.  24.  I  vyhnal 
člověka  a  postavil  na  východní  straně  u  zahrady  Edenské  cherubíny 
a  mimo  to  meč  bleskotný  k  ostříhání  přístupu  ku  stromu  života. 

III.    Podaný  překlad   třeba  na  mnohých  místech  odůvodniti  nebo 
blíže,  co  do  významu  slov.  vysvětliti.  Učiním  to  pořadem  kapitol  a  veršů. 

Kapitola  L.  verš  1 .  Slovo  stvořil  podává  překlad  původního 
slova    5^'n^.    V  Písmě   sv.    ještě    mnohokráte    přichází    i  viz  H.  7).    Jest 

výrazem  pro  činy  specificky  božské,  užívá  se  ho  „nur  vom  gottlichen 
Schatfen,  nirgends  mit  einem  Accusativ  des  Stoíies"  (Gresenius-Muhlau). 
J.  Wellhausen  (Prolegomena  zur  Creschichte  Israels  [Berlin  1883]  S.  321) 
sám  vyznává,  že  toto  slovo  k  tomu  jest.  „um  lediglich  die  guttliche 
Schr)pťerth;itiokeit  zu  bezeichnen  und  sie  dadurch  aus  der  Aehnlichkeit 
menschlichen  Thuns  und  Bildens  herauszuheben,  ein  AVort.  das  in  so 
exclusiver  Bedeutung-  weder  iin  Griechischen  noch  im  Lateinischen 
oder  im  Deutschen  wiederzugeben  isť'.  Ovšem  neznamená  vždvckv 
stvoření  z  ničeho.  Avšak  v  tomto  verši  v  (renosi  Židé  tak  mu  rozuměli, 
jak  viděti  ze  slov  matky  makkabejské  dl.  Mak.  7,  28;:  „Prosím  tě, 
synu,  abys  pohleděl  na  nebe  i  na  zemi,  a  na  všecky  věci,  kteréž  v  nich 
jsou:  a  poznal,  že  z  ničehož  Bůh  učinil  je,  i  lidské  pokolení''.  H.  7 — 8. 
Mimo  to  souvislost  sama  ukazuje,  že  se  tu  míní  stvoření  z  ničehu, 
nebuť  porovnáme-li  následující  verše  až  2.  3.  shledáme,  že  celé  toto 
vypravování  chce  nám  vštípiti  do  paměti  pravdu:  Bůh  stvořil  hmotu 
světovou  a  uspořádání  této  hmoty  na  jednotlivá  tělesa  ve  vesmíru  bylo 
dílem  dalšího  rozvoje  =  od  Boha  je  vše.  i  látka  i.  její  forma.  R.  13. 
Výrazem  Všemohoucí  překládám  slovo  lITÍ'^}^-  j®^  ^  ^^^^ 
B.  č.  se  vyjadřuje  slovem  Buh.  O  významu  slova  elohim  psáno  mnoho, 


Pťviií  tři   kapitolv    Pí>itia.  25t 


ale  celkem  většina  výkladů  shoduje  se  v  tom.  že  základem  jeho  je 
stovo  ^{^  „moc",  odvozené  bud  od  ^'^^  nebo  od  ^^^^^  -^j^^  mocný'-';, 
plurál  elobim  znamená  pak  ..moci'',  .,náplň  veškeré  moci",  což  my 
vvjadřujeme    složeninou    vše-mohoucí.    R.  E.    5.    316 — 319,    R.    11 — 12. 

Místo  obyčejně  užívaného  slova  ..nebe"  položil  jsem  „vesmír'', 
poněvadž  lépe  vyjadřuje  obsah  jeho,  který  na  tomto  místě  je  širší 
než  obyčejné  slovu  nebe  přikládáme  (^scházelyť  na  př.  hvězdy).  Tu  platí 
zásada  položena  u  K.  S.  VI. — VII.,  že  nemusí  vždycky  stejný  výraz 
původní  stejně  se  překládati,  nýbrž  že  třeba  dbáti  na  význam,  jaký 
požaduje  souvislost  textu.  Dle  toho.  když  přijmeme  slovo  bara  ve  vý- 
znamu „stvořiti  z  ničeho",  pak  musíme  tuto  položiti  výraz  ,, vesmír'". 
A  výraz  ten  =  prostor  světov}-,  výšiny  nad  zemí  atd.  Obratem  vesmír 
a  zemi  =  nebe  a  zemi  naznačeno  „všechno  stvoření  viditelné  mimo 
Boha".  R.  15.  D.B.  2,  750—1,  K.L.  5,  2112.  R.  13.  H.  6. 

Význam  celého  prvého  verše  je  dle  podaného  tento:  Bůh  stvořil 
svět  a  tak  mu  dal  vznik  od  nejprvnějších  počátků.  R.  12.  Slova  „na 
počátku"  mohou  zajisté  mimo  význam  hlavní,  časový,  bráti  se  zvlášté 
vzhledem  ku  slovu  bara  i  materiálně,  co  do  látky  =^  od  nejprvnějších 
elementů  (hmotných). 

Verš  2.  Slovosled  původní,  položením  slova  země  na  první  místo, 
ukazuje,  že  další  vypravování  týká  se  země,  vzhledem  k  zemi  že  je 
vše  vvlíčeno,  skladatel,  autor  (buď  si  on  kdokolij  že  na  vše  pohlížel 
ze  země  H.  10,  Hh.  častěji. 

Slovo    tŽinn    nevyjádřeno   v  překladu,   poněvadž  posud  neznáme 

pravou  jeho  představu.  Oceán,  moře.  propast  a  jak  se  obyčejně  vy- 
jadřuje, ukazují  nejlépe,  že  význam  jeho  není  nám  zcela  jasn}',  tak 
že  si  nemůžeme  ještě  správně  představiti,  jak  ve  skutečnosti  zemé 
za  stavu  slovem  tím  vviádřeného  bvla:  to  zůstaveno  dalšímu  bádání. 
Sr.  KS.  4  (poznámka),  H.  12.  K  lepšímu  objasnění  slova  odvolávají  se 
na  assyrské  tihamtu,  ale  to  nic  nedokazuje;  víme  dobře,  že  slovo  stejné 
znějící  má  mnohdv  i  v  sousední  vesnici  jiný  význam. 

Původní  r*"n"10  merachéťeth  jedním  slovem  nelze  nám  přeložiti; 

užil  jsem  opisu  „jako  tvořitel  a  rozmno/.ovatel".  Ve  slově  tom  se  chce 
říci,  že  duch  Boží  počínal  si  na  počátku  země  jako  pták,  když  sedí 
na  vejcích:  působí,  aby  povstali  noví  tvorové  a  pak  se  dále  roz- 
množovali. Je  tu  tedy  řeč  o  tom.  že  duch  Boží  kladl  tu  na  povrch 
tehdejšího  tvaru  zemského  zárodky  živých  bytostí  a  přiváděl  je 
k  vývoji.  H.  13,  R.  21—22,  Hh.  14,  K.s"^ 


252  Jan  Oliva; 


Verš  n.  První  tři  ver.še  možno  překládati  též  takto:  „Na  poččltku. 
když  Všemolioueí  nebe  (vesmiri  a  zemi  tvořil  (země  pak  byla  pustá 
-<i  prázdná,  a  úplná  tma  ležela  nad ....  a  duch  V.šemobouciho  jako 
tvořitel  a  rozmnožovatel  vznášel  se  nad  vodami),  tu  řekl  Víemobouci: 
P>uď  světlo  a  bylo  světlo."  H.  9.  K.  S.,  R.  11.  Překlad  tento  je  však 
osamocen}',  tradice  celá  je  pro  překlad  v  texte  podaný  a  proto  dále 
se  jím  nebudeme  zabývati. 

Verš  7.  „Vody'''  tu  jmenované  nemají  vždy  stejný  význam;  něco 
podobného  tu  jest.  jako  výše  u  slova  „nebe'".  Bližší  vysvětlení  podáno 
l)ude  v  části  další. 

Ve  verši  11.  jest  obtíž  překladatelská  potud,  že  někteří  rozumějí 
tu  tři  clen  v  věcí  podstatně  různých,  druzí  jen  dva  členy.  Prvnímu 
názoru  se  kloní  K.  S.,  D.B.  1,  888.  2,  10o4.  Hh.  22.  druhému  H.  24, 
31.  26.  Držím  se  náhledu  prvého,  v  překlade  však  jsem  částečně 
respektoval  výklad  strany  druhé.  Rozdíl  vzniká  tím,  zač  kdo  považuje 
původní  výraz  XlÍ^~-  zdali  za  samostatný  druh  nebo  jen  za  všeobecné  po- 
jmenování bylin. 

..Znamení '•  (různých  věcí),  o  nichž  mluví  verš  14..  jsou  dle  H. 
znamení  dávaná  hvězdami  rolníkovi,  cestujícímu,  plavci  atd.  Slovo 
„hodin",  odpovídající  původnímu  "íyi';^;  znamená  vůbec  čas  mimo  dni 
íi  léta.  zvláště  hodiny. 

Překlad  ve  A'erši  21.  „veliká  zvířata  mořská"  není  zcela  za- 
]jezpečený,  spočívá  r.a,  dohodu  a  analog-ii  jiných  míst  Písma  sv.  Co 
zde  vlastně  míněno,  určitě  nevíme.  D.  B.  1.  606. 

Velice  různé  překlady  podávají  se  pro  verš  24.;  přidržel  jsem 
se  toho.  jenž  je  poměrně  nejjasnější. 

Ještě  více  překladův  učiněno  pro  verš  26.  A  není  divu  při  jeho 
důležitosti.  Hleděl  jsem  ho  podati  věrně  dle  původního.  Aby  čtenář 
mohl  porovnati  jiné  překlady,  stručně  je  tu  uvádím.  B.  č.  má:  „k  obrazu 
a  podobenství  svému".  L. R.  „dle  našeho  obrazu  k  našemu  podobenstW. 
H.  „dle  našeho  obrazu  a  podobenství",  K.  S.,  R.,  V.  „jakožto  obraz  náš. 
který  se  nám  úplně  vyrovná".  D.  B.  „k  našemu  obrazu  dle  našeho  po- 
dobenství" a  jinde  opět:  .,k  našemu  obrazu  a  k  našemu  podobenství". 
Překlad  svůj  opírám  o  KL.  4,  66,  H.  38,  R.  80.  —  Překlad  upozorňuje 
na  množné  číslo  „ať  panuj/,"   ačkoli  dříve  stojí   „učiňme  člověka". 

Dle  překladu  verše  26.  řídi  se  překlad  verše  27.  Proto  pře- 
kládám „ve  svém  obraze",  poněvadž  je  v  původním  texte  stejný  obrat 
jako  v.  26.  Slova  „ploditel"  a  „ploditelka"  tohoto  verše  jsou  vlastně 
cufemické.  význam  pravV*  je   „samec  a  samice"   D.  B.  1.  171. 


Pivní  tři   kapitoly   Pisiua. 


Kapitola  II.,  verš  1.  Velikou  různost  vykazují  překlady  tohoto 
verše.  Jde  tu  o  význam  původního  slova  XZ^-  ^-  ^-  ^^^  Vul<>-aty  má 
^okrasa '^,  Septuaginta  xóajioc.  H.,  V.,  Zapletal  v  .,Cas.  kat.  duch."  98,  481 
mají  ., vojsko",  K.  S.  ..všechno,  co  k  nim  náleží".  Přes  důkaz  Zapletalův,, 
že  slovo  to  dlužno  vykládati  na  ,, vojsko",  držím  se  překladu  Septuaginty. 
neboť  tito  zajisté  znali  dobře  pravý  význam  slova  a  podali  je  řeckým 
y.ij\ic;.  znamenajícím,  dle  Zapletala  samého,  „předně  a  především  po- 
řádek, soulad  a  krásu  jen  potud,  pokud  se  v  ní  ten  soulad  a  pořádek 
jeví,  jako  v  životě,  ve  státě,  nebo  i  ve  stvoření,  zvláště  ve  hvězdách." 
Důkazem  toho,  že  jinde  opět  překládají  ou'/i\izíc,  (mocnosti,  moci)y 
rzayzov.pá.Toz  'vševládný).  6y.  Jeroným  tedy  daleko  od  původního  slova 
neodešel,  uživ  v  překlade  svém  ornatus.  okrasa. 

K  verši  2.  třeba  poznamenati,  že  Septuaginta,  Pešito  (syrský 
překlad)  a  text   samaritánský    místo   „sedmého"   čtou   „šestého".    H.  44. 

Konec  verše  o.  přeložen  dle  konjektury  H.  48,  na  základě  čtení 
Septuag-inty    wv    ř^pča-o  ó   ilčoj   Tiocr^crac;    původní    čtení   je    tu    nejasné- 

Ve  verši  5.  setkáváme  se  s  novým  výrazem  pro  jméno  Boha 
~1i~)*.  V}'kladů  podáno  více.  Držím  se  obecněji  přijatého  a  překládám 
„Věčný".  Výraz  sám  nevystihuje  ovšem  úplně  pojem  původní,  kde 
prokmitá  i  idea  spasitele,  dárce  milosti  a  p.,  ale  chceme-li  překládati 
jedním  slovem,  musíme  voliti  slovo  věčný,  neboť  z  něho  lze  snadnt> 
ostatní  vvznamv  odvoditi  K.  L.  (5.  1274 — 82.  Obvčeině  dříve  iméno  to 
vyslovovali  Jehova,  ale  musí  se  čísti  Jahve. 

Xeznáme  posud  správný  význam  Cd  ve  vei"ši  6.  Jak  u  verše 
tohoto  podotčeno.  obyčejně  })řekládá  se  „mlha",  „pára",  ale  jisto  to  není. 
Proto  lépe  vyznati  na  ten  čas,  že  nemůžeme  ho  přeložiti. 

Verš  7.  Látku,  z  níž  člověk  učiněn,  nazývá  B.  č.  „hlínu  země",. 
K.  S.  „hlínu  ornou",  R.  E.  1,  159  a  D.  B.  1, 172  „prach  zemský",  V.  „hroudu 
zemskou".  Slovo  „člověk"  (adam)  znamená  vlastně  „červený,  rudý"  dle 
země.  z  níž  byl  vzat.  D.  B.  1,  171. 

Verš  7.  Co  nyní  jmenujeme  všeobecné  rájem,  bylo  vlastně  za- 
hradou, parkem  K.  S.  9, 1457.  „Eden"  pak  znamená  „místo  rozkoše" 
(ib.  14(U).  Co  o  ráji  překladem  podáno,  spočívá  na  KL.  9,  1457  .  . ., 
kterýžto  článek  čtenář  najde  v  „Hlídce"  I.  4(33. 

Překlad  ve  verši  17.  „staneš  se  smrtelným"  zdělán  dle  překladu 
♦Symmachova  (řeckéhoj:  D-vr^xo?  sax;  D.  B.  1,  174. 

Verš  18.  podán  dle  K.  S.  a  R.  E.  5,  649. 

K  verši  21.  učiněna  poznámka  hned  při  překlade;  překládati 
slovem   „žebro"   není  bezpečni',    lépe  s  překladem  definitivním   počkati. 


■254-  ,Tax   Oi.IVA:   První  tři  ka])itoly   Písma. 

Ku  kapitole  této  výslovně  poukazuji,  žo  nepřekládáno  původní 
adam  dle  Vulgáty  všude  vlastním  jménem  Adam.  nýbrž  jen  výrazem 
„člověk'^,  protože  v  původním  texte  je  všude  člen.  Beze  členu,  jako 
vlastní  jméno,  přichází  poprvé  kapitola  III.  verš  17. 

Kapitola  III..  ver.š  6.  Upozorňuji,  že  v  překlade  podána  dobře 
příčina,  pro  kterou  Eva  ,. toužila  po  ovoci". 

Právě  tak  ve  verši  10.  zachycena  správněji  než  v  B.  č.  duševní 
nálada  Adamova. 

Verš  15.  jak  jest  obsahem  svým  důležitým,  tak  je  pro  exeg'etu 
nesnadným.  Překlad  můj  podán  dle  KL.  8, 1341.  Jde  tu  o  to.  jak  pře- 
kládati slovo  ny"^í.  zdali  souborně  či  jednotlivě  nebo  obojím  způsobem. 

K.  S.  překládá  souborně  takto:  ^a  nepřátelství  bude  neustále  mezi  tebou 
a  ženou,  mezi  tvými  potomky  a  jejími  potomky;    oni  (potomci)  potřou 

hlavu  tvou  a  ty  jim  potřeš  paty."   V.  opět  překládá:   . a  ženou,  mezi 

semenem  tvým  a  jejím,  ono  potře  hlavu  tvou  a  ty  bodneš  je  do  paty." 
Vulg-ata  a  dle  ní  B.  č.  ,,. .  .jejím,  onor ...  a  ty  úklady  činiti  budeš  patě  její." 
Ve  verši  18.  místo  ..musíš  se  z  toho  živiti,  co  na  poli  roste" 
mají  obyčejně  překlady  ,,a  budeš  jísti  bvlinu  země";  ,,bvlina  země"  tu 
značí  všeliký  druh  bylin  ('zelin)  a  luštěnin  D.  B.  1.  176  (p.  d.) 


VixCEXC  Vávfa:   Dr.  Ijiiác  Hanuš  a  Dr.  Jan   Helcelet.  255 

Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet. 

Př'fpěvek  životopisný.   Podává  VlXC.  Vávea. 

XIII. 

Od  polirlju  nešťastného  Dra.  Aw^.  Smetany  stahovaly  se  nad 
Hanušem  a  jeho  rodin(»u  černé,  zlověstné  mraky.  Byl  ostře  pozorován 
a  každv  jeho  krok  hedlivě  .sledován,  což  ovšem  nemile  naň  působilo, 
an  si  nebvl  niěeho  vědom,  zač  bv  měl  bvti  stihán.  Stálv  nedostatek 
peněz,  vzniklý  u  Hanuše  nemocemi  v  rodině,  pak  těžká  choroba  a  tíseň 
přítelkvně  celé  jeho  rodiny,  Němcové,  znepokojovaly  ho  a  činily  ne- 
.šťastnvm,  tak  že  si  v  listě  následujícím,  zaslaném  dne  12.  února  1851, 
Helceletovi  trpce  stěžuje: 

„Lamentací  Jeremiášových  kdvbych  měl  u  sebe  jeden  oti.^k, 
poslal  bvch  ho  Tobě.  abvch  si  uspořil  dnešní  psaní.  Nejdříve  o  Boženě. 
Ležíf  chudák  ustavičné  ještě,  ba  není  vyhlídkv.  aby  brzo  se  povznesla. 
]\Iá  prý  hvdrothorax  a  studenou  zimnici  najednou.  Čejka  však  t^ď 
působí  hlavně  proti  zimnici.  Němec  ji  vvhledal  nepřiměřený  příbytek, 
zvláště  pro  zimu.  Jeden  pokoj  nel/.e  vytopiti,  hlavně  snad  pro  peněžitý 
nedostatek,  a  tak  Ti  je  celá  rodina  ve  dne  v  noci  v  jednom  pokojíku 
pohromadě.  Tři  hoši  a  dosti  nezbední,  že  křiku  nadělají  mnoho,  tof 
víš  sám  ze  škol  ještě,  a  chce-li  tedy  míti  pokoje,  musí  je  Božena  do 
kuchvně  vyhnati  Tof  jsou,  jak  vidíš,  poetické  poměry  1  Ona  snáší  vše 
se  stoickou  trpělivostí,  ač  nevrlost  proti  okolnostem  nechce  vždy  se 
dát  ukrýti,  není  tomu  divu.  Marie,  služka  její.  je  vehiii  rozumná  a 
hodná  holka  a  umírní  jí  dosti  trpkostí  osudu  jejího,  ale  co  je  kapka 
proti  mořiy  Píšu  to  vše  i  Tobě  i  Klácelovi  najednou,  týká  se  to  Vás 
obou.  a  jsem  velmi  rád.  že  jste  se  přibhžili  k  sobě  přátelsky.  Klácel 
poslal  Boženě  podporu,  což  dobře  bylo,  ač  se  jí  to  trochu  bolestně 
dotklo.  To  jí=em  jí  vymluvil  a  dokázal,  že  její  povinností  je  bráti 
pomoci  od  bratří,  sice  že  celv  poměr  pouhou  bv  bvl  lží.  I  zaprrisil 
jsem  jí,  ba  požádal  přísně  od  ní.  má-li  čehosi  třeba  nakoupiti  a  uvařiti, 
aby  vždv  poslala  k  nám.  že  Laura  to  ráda  učini.  Přislíbila  mi  to.  ač 
ncAnm,  jak  dalece  dostojí  svému  slovu.  Jak  vidím,  nejraději  by  měla, 
kdyby,  aniž  by  cosi  požádala,  se  jí  to  ono  přinášelo,  neb  zvláště  při 
zimnici  třeba,  by  si  potravou  trochu  přilepšila,  a  zdá  se  mi,  že  nad 
míru  jednoduše  žijí  v  její  rodině.  Hrozná  i  věc  je  v.šak  ta.  že  Lauře 
nyní  tak  jsou  ruce  vázané,  že  i  domácnost  naše  časem  úpí  pod  břemenem 
neštěstí  a  že  mě  nedostatek  peněz  tak  tiskne,  že  jsem  skutečně  již 
týden  ani  piva  nepil,  abych  něco  uspořil.  To  však  jak  Laura  pozorovala, 
chtěla  se  i  ona  kávv  zdržovati,  což  úplně  při  nočním  jejím  bdění 
věcí  nemožnou  je;  musil  jsem  se  tedy  navrátiti  k  pivu.  ač  Té  ujišťuji, 
že  mi  ani  nechutná  za  takových  poměrů...   Laura  teď  skutečně  neví. 


250  ViNCESO  Vávka: 


kudy  kam.  Klemeně  Ijylu  též  tři  dni  hůře  než  obyčejně,  dnes  zase  je 
trochu  při  sobe. 

Mé  ospi-avedlnění  strany  smrti  Smetanovy  neprospělo  niěeh(j; 
dva  dni  po  zadaném  spisu  přišhi  důtka  písemuči,  vytýkajíc  mi.  že  jsem 
měl  dávat  collegium  při  pohřbu.  Pedel  s  řetězem  a  v  shivnostním 
oděvu  —  žezlo  v  ruce  — -  šel  za  rakví,  a  fakulta  neměla  jiti.  Známi 
mě  ubezpečují,  že  jsem  střežen  odevšad  a  vyhlášen  bňhví  za  co:  a  já 
jsem  tak  přesvědčen,  že  stojím  úplně  na  legální  půdě  a  že  jsem  ne- 
překročil meze  zákonní  ani  trochu.  Snad  jsou  to  jen  povídačky,  jak 
obyčejně  proskakují  městem,  že  lidé  více  mluví  než  vědí,  ač  zapříti 
nemohu,  že  nemile  působí  na  mne.  ježto  touha  má  zároveň  k  tomu 
se  nese  starati  se  ve  svém  působišti  o  blaho  společnosti  i  s  obětmi 
dost  značnými.  Xebvl  jsem  poznán  ve  Lvově  od  tehdejší  vládv.  a  na- 
rovnalo se  vše,  jak  blíže  přikročili  ke  mně  a  nevěřili  utrhačným 
pověstem;  nebyl  jsem  v  Holomouci  poznán  od  studentů,  jak  jsem  se 
přehmatům  jejich  naproti  postavil,  a  později  též  to  se  vyrovnalo. 
Douťejmež  tedv,  že  i  v  Praze  to  nemilé  kolotání  se  ustálí  a  že  budu 
moci  pracovati  tiše  na  pracích  svých  literárních,  a  není  pohříchu  jiného, 
čehož  bych  si  přál.  Požádal  jsem  ministerstvo,  bych  mohl  přednášeti 
v  létě  krasovědu.  a  dovolilo  mi  to.  což  mne  velmi  těší.  ač  mi  to  nových 
prací  přineslo.  Letos  to  budu  po  němečku  a  na  rok  česky  čísti. 

Přicházím  teď  k  nejmilejšímu  předmětu,  totiž  k  penězům.  Zaplacení 
činže  zabralo  vše.  co  jsem  dostal  od  prefekta,  a  já  sedím  zase  na  holičkách. 
Nabídl  jsi  se  jednou  přátelskv,  že  mi  můžeš  zapůjčiti  knížku  na  100  zl. 
Jestli  jí  nebudeš  potřebovati  v  prázdninách,  mohl  bys  mi  půjčit  těch 
100  zl.,  avšak  s  tou  výjimkou,  že  Ti  smím  nahradit  i  úroky,  jako 
kdyby  ležela.  Přines  mi  tu  malou  obět  přijmouti  úrokv  spořitelny, 
neb  jsem  tím  svobodnějším  a  mohu  si  je  déle  podržeti,  co  jinak  mne 
vždy  trápí  mvšlenka,  že  sám  mou  nehodou  ještě  muky  trpíš.  Kdybys 
však  potřeboval  peněz  v  prázdninách,  nemohl  bych  jich  vžiti,  neb  až 
do  prázdnin  nebude  mi  lze  zapraviti  je.  Jedinou  výhlídku  na  neobyčejné 
peníze  podává  mi  můj  Štítný,  který  snad  asi  ^óO  zl.  přinese,  avšak 
pohříchu  na  začátku  teprv  budoucího  roku,  a  jak  se  do  toho  dokulhám. 
tof  skutečně  nevím.  Kdvbvs  sám  nemohl  mi  peněz  zapůjčiti,  táži  se 
Klácela,  nemá-li  on  uložených  pokladů,  kterými  by  mi  mohl  pomoci 
z  bláta  vvbřísti.  Tak  by  se  naše  bratrst%'í  započalo  ihned  žebráctvím, 
ježto  je  moderní  kommunismus.  V  Praze  skutečné  nemám  nikoho  ještě, 
ku  kterému  bych  mohl  v  té  záležitosti  přátelsky  přilnouti,  k  cizímu 
nemám  dosud  chuti  dojíti.  Otaž  se  při  příležitosti  Pražáka.^i  zdali  by 
bylo  radno  veřejně  nutiti  Winikera,  aby  mi  počet  kladl.  Víš.  že  ani 
za  mapy  ani  za  mou  ..kulturu",  ježto  od  r.  1849.  v  komisi  má,  počtů 
žádných  nekladl,  ač  k  tomu  povinen  již  byl  v  předešlém  roce  v  červenci. 
Vymlouval  se,  že  pramálo  prodal  a  že  škody  utrpěl  při  komisi;  buď 
si  to  pravda  či  nic,  přece  mám  právo  žádati,  by  účty  složil,  a  to, 
co  vytěžil,  se  mnou  dělil.    Byla    by    mi    teď    každá  i  sebe  menší  suma 


»)  Dr.   Alois  Pražák. 


Dť.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  257 

(ku  př.  30.  40  zl. )  velmi  vliodná  a  tu  přece  doufáni,  že  mi  je  dlužen. 
Na  poslední  psaní  ani  mi  neodp ovédél.  Také  mi  je  dlužen  knihkupec 
v  Praze;  včera  mi  zaslal  Cíilve  konto,  abyeh  mu  zaplatil  (K)  zl.  stř. 
za  knihy  r.  1850.  zakoupené.  V  těch  63  zl.  je  1(3  zl.  stříbra  ai^ia!  — 
neb  počítají  nvní  v  Praze  31 '/o  agia. 

Rodina  ^i  Tvá  bezpochvby  je  již  na  cestě  uzdraveni,  a  i  ty  bez- 
pochyby zase  v  rovnováze  mysli;  tiif  jsem  si  dosti  ještě  zachoval. 
Psaní  tak  dlouho  zadržené  melo  pečeť  porušenou  či  nic?  Laura  ku 
podivu  duševně  statné  se  chová,  ač  tělesně  je  velmi  zesláblá  a  stínu 
podobna.  Co  jsem  dnes  Vám  o  Boženě  psal.  to  jí  nepište  (zvláště  ted"), 
mrzela  by  se  z  toho.  Teď  tam  k  ní  Laura  zaskočí  a  večer  trochu  já. 
Mluvíme  někdv  hrozných  hloupostí  spolu  a  žertovných,  a  praví  Božena, 
že  zapomíná  tím  někdy  na  okolnosti  své  nynější. 

S  pánem  Bohem  páni  bratři  a  dejte  podíl  na  pozdravení  mém 
i  polosestře  Verunce."-) 

XIV. 

Z  listu  tohoto,  psaného  dne  20.  února  1851  již  jasně  viděti,  že 
byl  Dr.  Hanuš  pod  tajným  policejním  dozorem,  a  že  dozor  ten  netýkal 
se  pouze  soukromého  jeho  vystupování,  nýbrž  že  rozšířil  se  i  na 
působení  jeho  jako  professora  filosofie  na  universitě.  O  Němcové  podává 
opět  zprávy  důležité  a  zajímavé. 

..Dnes  v  noci  ponejprv  spala  trochu  Božena,  avšak  stýská  si  na 
bolesti  v  slezinách.  a  i  Čejka  nyní  má  za  to.  že  vodnatelnost  vězí 
v  slezinách.  ač  kašel  a  dušení  ještě  ani  za  mák  nepřestalo.  Zimnice 
včera  trochu  znovu  se  ukázala  a  zahnána  byla  dvěma  prášky  chininovými. 
Hoši  trápí  Boženu  velmi,  zvláště  Jarouš  a  Karel,  a  musila  si  na  ně  dát 
udělat  metlu,  kterou  schovává  v  posteli.  Tof  je  ovšem  divné  vyražení 
pro  nemocnou,  zvláště  před  spaním  večer,  neb  tu  hašteří  se  ti  hoši.  kdo 
s  kým  spáti  má.  nad  míru.  Vyřkla  jednou  Božena,  že  kdybv  opravdivě 
se  roznemohla,  že  by  šla  do  špitálu;  teď  upustila  od  toho.  Měla  bv 
ovšem  více  pokoje,  nežli  tu.  Tof  jsem  juž  i  v  zdravém  jejíiu  stavu 
nemohl  pochopiti,  jak  se  mohla  s  hochy  a  se  vším  v  jeden  pokoj 
vměstnati,  aut  takto  ani  ona  jimi.  ani  oni  visitami  pokoje  nemají  k  vy- 
pracování úloh.  Radil  jsem  jí,  aby  Hynka  a  Karla  jako  dříve  dala 
k  Frantovi.3)  aby  ji  ulehčeno  bylo,  nechce  však  o  tom  ani  slyšeti, 
a  tak  se  to  den  co  den  velmi  nemile  a  neblaze  dere  do  obyčej  nosti. 
Nebeský  přichází  hojně  a  ulevuje  dosti  dobře  humorem  svým.  Když 
se  Ti  můj  jizlivý  humor  nelíbí,  což  bys  asi  řekl  onomu  Nebeského! 
Tof  se  mi  zvláště  nelíbí  na  literátech  českých,  že  oni  dobří  jsouce 
spolu  na  pohled,  jak  jsou  sami,  jeden  druhého  tepe  až  na  poslední 
nervy  jsoucnosti  jeho  bez  milosrdenství.  Tof  jsem  já  ještě  anděl  proti 

*)  Tento  konec  listu  patrně  později  připsán. 

*)   yrbíkové  (^Mikšíčkové). 

^)  Franta  Šumavsky  byl  dávným  přítelem  Němcovým. 

Hlídka,  17 


ViNCKNC  Vávra: 


nim,  ač  jsem  se  již  mnohému  přinaučil.  Jest  to  zimnični  jakýsi  stav,. 
vím  t(j.  nelze  však  se  sprostiti  toho  najednou  a  zvláště  i  proto,  že 
člověk  tak  mnohýcli  hlouposti  musí  snášeti  a  sežrati  tolik  mrzutostí, 
tiše  do  sebe. 

Ted"  takořka  dokončiv  list  svůj  (odeslaný  Vám  (totiž  oběma),  již 
obracuji  se  zvlášť  k  Helceletovi.  100  zl.  jsem  obdržel,  kterými  jsem 
Calveho  dílem  zaplatil,  dílem  ostatek  na  budoucí  ůčtv  v  červenci  za- 
nechal, kdy  povinen  l)ude  platiti  mně,  co  byl  sebral  rozkoupením  log-iky 
mé  české.  Tedy  s  té  strany  byl  by  pokoj.  Než  proti  Winikerovi  zakročím:, 
napíši  mu  ještě  psaní  jedno,  což  přikládám  zde.  Poukázání  kontraktu 
není  třeba,  neb  jedná  se  tu  o  pouhou  komisi  Kulturgeschichte  a  map,, 
a  že  té  stává,  dokáže  každé  knihkupectví  knihami  svými.  Kontraktu 
líplného  ani  nemám,  jen  ve  psaní  jednou  to  stojí,  jako  v  knihách 
Winikerových  též;  nenapadne  mu  také  zapírati  to.  co  hv  se  psaními 
vlastními  dokázati  dalo  nad  míru.  Děkuji  Dru.  Pražákovi  za  ochotnost 
jeho.  Dej  mu  psaní  mé  na  Winikera  přečísti,  než-li  je  zapečetíš 
a  laskavě  odevzdati  dáš. 

Dora  mohla  psáti  Tvé  Božence,^)  jak  vidíš  v  příloze.  I  jinou 
ještě  přílohu  spatříš.  Zaměstnává  se  prý  paní  Staňková  v  Praze  pře- 
kládáním známého  Ti  spisovatele-)  a  na  díikaz  posílám  Ti  jednu  z  bájí 
jeho.  Nejsou-li  to  mystérie  jakés? 

i!\áhledů  Tvých  strany  dopisování  s  Bratránkem  sdílím  úplně^ 
a  jak  vidíš,  leží  tu  pro  něho  cosi  přiloženo. 

Když  vláda  zavádí  restauraci,  proč  bychom  my  nenásledovali 
trochu  jív  Onehdy  byl  úředník  jeden  u  mne  a  sděloval  mi  přátelsky, 
že  nedělám  dobře,  že  se  zevně,  totiž  kloboukem,  tak  liším  od  oljvčejného 
a  že  to  může  býti  nebezpečné  pro  mne  atd.  Zpívá  se  známou  notou  I 
Uzavřeno  je  v  komoře  srdce  mého  několikrát  za  týden  si  posadit 
cylindr  na  hlavu  a  několikrát  demokrata  (či  jak  to  jmenujíVí,  že  nelpím 
na  vnějšnosti  co  také.  Roubal  také  onen  úředník  poloúředně  proti  bradé^ 
ale  brada  je  posud  bradou  a  čeká  na  vvšší  ještě  rozkaz.^  i  —  Jsem,  jak 
vidíš,  dosti  dobré  mvsli.  ač  vidím  i  špiclů  docházet  do  přednášek  mých; 
onehda    se   jeden  trochu  opozdil,    a  jakmile  větší    část   již    byla   vyšla,. 

pustil  jsem  se  do  něho,  tázaje  se.  je-li  zapsán.  Ulekl  se  tak,  že  až  s 

(skutečně,  nikoliv  eufemismem  řečeno);  řekl.  že  je  jurista,  jména  však 
neudal,  že  prý  přijde  ke  mně  domů.    Ze  nepřijde,  to  patrno. 

Ještě  vídáA^ám  jednoho  pilně  psáti  a  jednoho  hrbatého  malého; 
číhám  na  oba,  ne  však  abych  myslel,  že  tím  cos  prospěji,  ale  abych 
také  já  honbu  měl  a  oni  hanbu.  Dověděl  jsem  se  o  jednom  Anti- 
Denksteinu*)  ve  Wiener  Neustadt;  že  prý  tam  kdosi  přednáší  kadetům 


')  dceři  Dra.  Helcelota,  provdané  ]>otoiii  l'andrlikovi'',  choti  Dra.  .1.  F;iiidrlika, 
advokáta  a  ])Oslance. 

'^)   Boceacia. 

•")  Hanuš  měl  »phiovous«.  —  Takc  ^Slěuicová  ])sala  Helceletovi  téhož  roku  dne 
2(1.  prosince:  »Ano,  slyším,  že  přijde  na  Víí?  rozkaz  proti  nošení  vonsfi,  —  ach,  Ivane. 
Tvé   krásné   vousy   ned.lvi-j    |iryčl 

4\     V 


l)r.  Kaiáf  Hanuš  a  Dr.  Jan   Helcelťt.  25!) 


logiku  mou   a  dal  si  skutečně    značnou  část    tam  zavésti,   jak  mi  sám 
Ca  lve  vypravoval. 

Ocí  jednoty  pensionovaných,')  jak  se  zdá,  Cyrilla-Metlioda,  nic 
jsem  ještě  neobdržel;  rád  postarám  se  o  rozesláni  knih  na  údy  pražské. 

Mapy 2)  bychom  mohli  snad  přece  darovati  nižšim  školám,  aby 
neupotřebeny  nezahynuly:  livlo  by  přece  škoda.  Daruj  Tvou  část 
v  Brně  školám  venkovsívým.  já  bych  mou  daroval  Budči.-^)  Co  tomu 
říkášV  Že  jsou  naše  jména  na  nich.  nedělá  nic.  neb  stojí  též,  že  jsme 
]e  vydali  v  Holomouci.  a  tt)  jméno  spláchne  všechnu  hanbu  s  nás. 
AVegen  dem  Bissell 

U  AVimmra  měl  jsem  asi  45  zl.  ještě  k  vybrání  a  vybral  jsem 
si  je  v  knihkupectví,  avšak  Driise^)  (myslím,  že  se  jmenoval  i  nedal 
mi  jich  a  zůstaly  tam.  Dal  mi  tenkrát  jen  o  obrazy  či  4:  Čecha, 
Karla  IV.  a  p.  v'  ceně  asi  2  zl.  stř.  Dol^rých  40  zl.  vázne  tedy  ještě 
tam,  ač  i  Driise  tenkráte  řekl,  že  celých  pro  kridu  nemohu  dostat; 
ptal  jsem  se  tedy.  co  přijde  ještě  na  mne.  Pana  Hauptmanna")  ani 
neznám;  kde  pak  je  nyní  Draese,  Bratránek  o  tom  l)ude  věděti,  jako 
ví  o  tom.  že  jsem  nevybral  knih.  Honorár  jsem  dostal  již  r.  1848.  úplně. 

Článek  pro  Koledu  Vám  vybral  čert  pro  mne,  neb  bude  to  státi 
mnoho  práce,  a  kdyb}-  to  mělo  b}'ti  věcné,  bylo  by  to  přece  cosi  pro 
mne,  ale  to  lízání  po  povrchu  není  příliš  libé.  avšak  jsem  se  již  do  toho 
pustil  a  uvidím,  jak  to  asi  poloučeně  vypadne. 'O —r  O  Verunce^)  bych 
také  já  rád  psal.  ale  již  ted  chce  se  mi  do  pláče,  a  divím  se,  že's 
vydržel  tolik  řádků  bez  ..mokrolbusu".  Piš,  stojí-li  Mikšíček  za  za- 
střelení ještě  a  má-li  ještě  cosi  v  sobě,  co  by  se  dalo  zastřeliti." 

XV. 

List  tento,  psán}"  dne  21.  února  18r)l.  je  pokračováním  listu 
předešlého,  a  také  s  ním  zároveň  Helceletovi  byl  poslán. 

„Včera  spala  Božena  trochu  v  noci  a  byla  ve  dne  čilejší.  Za- 
pověděl jí  Čejka  vodu  píti,  a  pije  tedy  pivo  a  někdy  i  vínko.  Ctla 
též  pilně  včera  Tristrama  Immermannova  •'^)  a  líbí  se  jí  velmi.  Božena 
není  tak  plačtivá  jako  Vaše  Verunka  a  nerada  by  umřela,  ač  dosti 
laje  na  svět  a  na  manželství. 

')   Narážka  ua  malou   činnost   Jcilnoty  sv.   Cyrilla  a  MethoJa  v   Brně. 

'-')   Týká   se  jednak  luajjy  Moravy  a   Slezska,    jednak  národopisné  mapy   Rakouska. 

•*)  Škola,  kterou  založil  K.  AinerliiiLc;  ženské  oddělení  f-ídila  do  ])rf)vdání  se  za 
Fr.  L.  ("elakovského  Boh.  Kajská. 

••)   knihkupec   v   Brné. 

^)  bývalý  knihkupec  v  Bruč. 

")  Na  rok  1852.  Hanuš  napsal  du  >Koledy«  velmi  cenný  a  zajímavý  článek 
»0  svěcení  výročních  svátku  starých  Slovanů  a  o  jich  pozůstatcích  mezi  náini«.  Božena 
Němcová  Hanušovy  této  studie  použila   v   »Bal)ičce«. 

')  Že  byla  Veronika  Vrbíková  (Mikšíčková)  i)Ovaliy  velmi  jemné  a  měkké,  vysvítá 
též  z  jejích  dopisfi  Němcové. 

*)  Známý  básník  německý  z  první  polovice  tohoto  století,  jejž  si  také  Klácel 
oblíbil.   Přeložil   jclio  báseň  >; Tulifíintchen*  poi]  jménem  »Tulipánck«,   tiskem  však  nevyšla. 


260  Yi-VCKN-C   Yáviía: 


V  Lumíru  ^  i  jsou  Šprýmy  pod  //.  z  mého  vzácného  p(''ra  vzaté; 
byly  pro  Keue  Zeit  -)  určeny,  jak  jsem  ještě  tak  šťastný  bvl  říditi 
„novým  časem".  U  nás  je  pořád  stejná  hída,  toť  k  závěrku. 

Brauner  pozdravuje  Klácela.  Bude  se  ženit  a  řekl.  že  by  se  jeho 
milá  líbila  Klácelovi.  Mél  jsem  Braunera  za  trochu  příliš  nadutého; 
těšil  jsem  se.  že  tak  jemně  mluvil  o  „pobratimství"  svém  s  Klácelem 
z  mládí.  Tak  vězí  taková  zatracená  skořepina  snad  na  každém,  jež 
nedá  patřit  do  pravých  vnitřností  jeho. 

Kláceli,  Ty  bv  s  mohl  jednou  nějakou  práci  do  učené  společnosti 
zašla  ti;  já  bvch  ji  četl  jménem  Tvým."  —  — 

Ač  jest  jisto,  že  Hanuš  od  r.  1851.  stále  dopisoval  Helceletovi. 
není  od  onoho  roku  do  1855.  v  papírech  Helceletových  ani  jediného 
listu  Hanušova. 

V  prázdniny  téhož  roku  Hanuš  byl  s  úřadu  svého  jako  professor 
filosofie  na  universitě  Pi"ažské  složen,  jsa  podezřelý  z  hegelianismu; 
že  valně  asi  k  propuštění  jeho  přispěla  ..demonstrace"  Hanušova  při 
pohřbu  Smetanově,  dá  se  vystihnouti  z  listů  XHI.  a  XIV.  Ačkoliv 
Hanuš  podržel  cel}'  plat  nejmladšího  universitního  professora.  přece 
zápasil  dosti  s  nesnázemi  peněžnými.  tak  že  byl  nucen  soukromě  vy- 
učuje mladíky  a  dívky  dospělejší  ve  vědě  své.  si  pomáhati. 

V  Cechách  vůbec  nastával}^  poměry  přímo  zoufolé.  a  neobyčejná 
stísněnost  mysli  zavládla  všude.  Roku  hned  následujícího  Kollár  a 
Oelakovský  klesli  v  hrob,  s  Oelakovským  i  nezapomenutelná  jeho  choť, 
Bohuslava  Rajská.  Akademické  gymnasium  v  Praze,  jediné  od  r.  1849. 
poněkud  české,  opět  poněmčeno.  Klicpera,  jeho  ředitel,  proti  své  vůli 
dán  na  odpočinek  a  professor  Čupr  propuštěn.  I  v  literatuře  české 
nastal  hrobový  téměř  klid,  jediný  Mikovcňv  „Lumír"  stále  se  držel. 
„Bohemia  pacata"  —  řekl  by  Caesar.  —  Dr.  Helcelet  do  roku  1855. 
stále  stejně  byl  zaměstnán  jednak  jako  professor  techniky  v  Brně, 
jednak  jsa  předsedou  Národní  jednoty  ss.  Cyrilla  a  Methuda,  jejíž 
jmění  obezřelým  řízením  utěšeně  rostlo.    ' 

Jako  redaktor  řídil  „Koledu"'  vždy  pečlivě  a  oběti vě.  sám  po- 
kračuje v  důkladné  své  studii  o  ,,Průmyslu  a  hospodářství"  v  dalších 
ročnících.  Hanuš  podal  roku  1853.  do  „Koledy-  podrobný  životopis 
Tomáše    ze   ÍŠtítného   s   rozborem   jeho   spisů,    Němcová    pak    krásnou 

1)  v  r.  1851.  —  Ukázkou  vtii)u  Hanušova  podávám  následující  »šprvm«  z  sLumíra' : 
»Pytbagoras,  jemužto  počtář;<tví  mnoho  důležitých  důkazu  dekovati  má,  obětoval  bohům 
vděčně  sto  hovad,  jakmile  byl  jednu  z  nejhlavnějších  sad  počtářských  vyzkoumal.  Toť 
uleklo  celou  iíši  těchto  nevinných  tak  dutklivě,  že  prý  i  u  nás  ještě,  jakmile  nového 
cosi  se  bylo  vynalezlo,  celá  říše  hovad,  stracluijíce  se  toho,  bučí.e 

*)  y  Olomouci;  redaktorem  byl  Hanuš. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  261 


SVOU  povídku  .,Barušku".  R.  1854.  čteme  v  „Koledě"  p"outavv  článek 
Híinušňv  ..Poslední  doby  živobytí  Fr.  L.  Celakovského ••  a  estbetickou 
stať  jebo  ..Několik  slov  o  tom.  co  krásou  není.  a  o  tom.  co  jest  krásné". 
V  době  nucené  prázdně  Hanuš  samostatně  vydal  ..Literaturu  příslovnictví 
slovanskébo  a  německébo".  roku  pak  1855.  ..Život  a  působení  Fr.  L. 
Celakovského".  Téhož  roku  podal  v  ., Koledě"  stať  .,Jak  patří  Slované 
v  příslovích  a  pořekadlícb  na  ženské  pohlaví  vůbec  a  zvlášť".  —  — 
Ježto  r.  1855.  stanovy  Národní  jednoty  v  Brně  účelu  svému  již  ne- 
vyhovovaly, přeměněna  Národní  jednota  v  Matici  Moravskou  s  nové 
upravenými  stanovami.  Jmění  Jednoty  (53G8  zl.  451/,  kr.)  přešlo  v  majetek 
Matice.  Jaké  obliby  těšil  se  rozvážný,  pilný  a  obětivý  Dr.  Jan  Helcelet. 
patrno  z  toho,  že  byl  ihned  zase  postaven  v  čelo  Matice  Moravské, 
st-iv  se  jejím  prvním  předsedou. 


Ze  života  pro  život. 

Příležitostné  poznámky. 

Mlčíme  prý  o  tom  a  onom,  o  čem  by  se  mluviti  mělo.  Neodpovídáme, 
kde  bvchom  prý  odpovídati  měli.  Ignorujeme  prý.  co  sice  samo  v  sobě 
za  víc  nestojí,  ale  v  širší  veřejnosti  přece  pozorníjst  na  sebe  obrací  a 
zmatek  působí. 

Možná!  Ba  k  některvm  mezerám  co  do  registrování  současnvcli 
událostí  českých  bez  nucení  se  přiznáváme.  Ale,  věřte,  unaví  konečně 
člověka,  stále  naříkati,  stále  totéž  opakovati  a  A^yvraceti,  stále  polemisovati, 
ba  s  odbornými  útočníky-rváči  se  rváti  —  opravdu,  to  unaví.  Je  v  tom 
sice  kus  obranné  taktiky,  nenechati  se  škádlením  a  znepokojováním 
takovým  unaviti;  avšak,  dejte  si  jinou  náturu!  A  nad  to  dostalo  se 
nám  nejnověji  znamenitého  mentora  v  ..Novém  Životě",  jenž  maje  se 
nápadně  ku  kdekteré  veličině,  prese  vše  odkopávání,  pokládá  se  za 
povolána  censurovati  ^)  naše  mravy;  tu  pak  ovšem  rozumí  se  samo  sebou, 
že  takové  napomínky  nám  jdou  k  srdci. 

*)  Vytýkal  nám  nesmířlivost,  že  neumíme  »odpouštěti«,  totiž  člověku  jako  je 
Pr.   V.    I!e7.ní("ek.   dále   vyslovil   nám    politování   nail  jeilnáním    viiči    p.   J.    Svozilovi,    ač  o 


202  Ze  životii  pro  život. 


Protož  ani  tyto  aforistické  poznámky,  jež  ze  své  a  cizí  zkušenosti 
tuto  jak  se  namanou  zařazujeme,  nebudou  výhradně  polemické;  jenom 
někdy,  a  to  zas  jen.  al)y  lépe  bylo.  nikoli  pro  boj  sám.  Kdo  chceš 
přispěti.  jen  přijdi. 

Rozumí  se  samo  sebou,  že  začneme  sociologií.  Neví  sice  dosud 
nikdo  určitě,  co  vlastně  jest  scjciologie.  kam  sahá  a  nesahá,  ale 
sociologem  bude  pomalu  kdejaký  švec.  od  mistra  až  po  učně.  Bylo  by 
tedv  zajisté  hanba,  kdybychom  my  zůstali  pozadu  za  tímto  moderním, 
pokročilým  proudem.  Nemáme  sice  pro  dnešek  žádné  původní  úvahy, 
překypující  učeností,  theoriemi  a  číslicemi,  přichystány,  ale  snad  zavdě- 
číme se  několika  cizími  slovy,  dotýkajícími  se  sociologie  praktické. 
Govau  napsal  prý,  dle  ..Przegl.  powszechného",  v  ,.La  Quinzaine" 
nedávno  něco  o  sociálním  duchu  a  smyslu,  na  který  se  pro  samv 
reformní  studie,  kritiky  a  návrhy  zapomíná. 

Častým  stvkem,  pra%n.  s  nešťastnými  ve  všedních  životních  po- 
měrech nabývají  teprve  studia  sociální  náležitého  oživení  a  působivosti. 
Neboť  dlužno  míti  na  paměti,  že  ona  studia  ve  vlastním  významu  nejsou 
zaměstnáním  přebvtečným.  majícím  za  účel  jen  obohatiti  ol)or  myšlen- 
kový nebo  pamět.  nýbrž  mají  bezprostředně  a  stále  působit  na  vnitřní 
život  těch.  kteří  se  jim  věnují,  mají  nejen  rozum,  ale  celou  bytost 
a  život  upravovat  a  vzdělávat  podle  ideálu  kresfansko-socialního.  Ani 
sebe  skvělejší  konference  a  učené  schůze  ekonomistu  nedovedou  vy- 
čerpat vlastní  úlohy  křesťanské  mládeže.  V  době  přechodných  let.  která 
uvádějí  člověka  ze  školních  lavic  do  vlastního,  svobodného  života, 
mladíci  mají  vvhledávat  ne  slavných  učencův  a  znamenitých  ekonomistu, 
nvbrž  něco  skrytějšího  a  dražšího,  obecnějšího  a  ne  tak  vymezeného: 
mají  zjemňovati    vlastní  svědomí    zdokonalujíce    v  sobě  smysl  sociální. 

A  v  čem  vlastně  záleží  tento  sociální  smysl"?  Snáze  lze  určit  jeho 
požadavky  než  samu  podstatu.  Následkem  společenského  smyslu  hlava 
domu  a  rodiny  odkládá  v  neděli  rozvrh  další  práce  na  příští  den 
z  obavy,  že  by  nebylo  dopřáno  klidu  rukám  a  mozkům,  kterým  určil 
Pán  každého   téhodne    den    k  oddechu    a  odpočinku.    Týmže    smyslem 


věci  dle  doznání  samého  p.  redakton)  Postála  nebyl  ť'ii>ln,"  zpraven,  a  Dru.  Neusehlovi 
vytýká  dokonce  —  vztek.  Manévrování  toto,  jež  velmi  chytře  za  jistým  účelem  se  provádí, 
nestačí  však  —  na  to  zase  my  si  dovolujeme  upozorniti  —  na  to,  aby  založilo  nějaký 
fond  větSí  slávy  neb  větších  zásluh;  lépe  dobývati  si  jinde  a  jinak  lytířských  ostruh; 
zde  to  asi  nepřijde.'  —  Toí  naše  první  a  ]>osledni  upozornění  >; Novému  Životu*;  ne- 
milujeme dětinského  štíjiání  a   »štychování«. 


Ze  života   pro  život.  263 


Jsa  pobácláii.  snaží  se  katolicky  průmysl  zavésti  pátkové  výplaty,  aby 
usnadnil  křestanským  rodinám  již  v  sobotu  nákup,  který  dosud  příliš 
často  se  konává  ve  dny  sváteční.  Působením  smyslu  sociálního  může 
důstojník  v  kasárnách  dovolené  zařídit  tím  způsoljem.  který  l)y  za- 
bezpečoval počestné  a  mravné  užití  volného  času.  V  oboru  esthetiky 
chrání  nás  sociální  smysl  od  okouzlujícího  vlivu  ..uměni  pro  umění", 
hříčkv  to  slov  a  myšlenek,  od  všelikých  zručných  umělňstek,  které  snižují 
díla  literární  —  humaniora.  iak  ie  druhdv  nazvváno  —  na  chorobné 
vylévání  jen  vlastního  ~já".  od  onoho  slepého  sobectví,  které  pohrdá 
všemi  výsledkv  myšlenkové  a  literární  práce  jin\-ch. 

Míti  sociální  smysl  —  to  znamená  býti  venkoncem  proniknut 
zásadou,  že  činv  naše  mají  vliv  a  vztah  k  jiným,  znamená  umrtvovati 
v  sobě  absolutismus  individuální  vůle  pro  věc  jiných  a  v  jejich  prospěch 
tím.  že  na  ně  pamatujeme.  ]Sebof  sociální  smysl  je  především  umrtvo- 
váním:  schopnost  k  onomu  umrtvování  jest  ctností  nabytou  a  kulturou 
se  rozvíjející.  A  když  jednou  v  nás  vyroste  a  rozkvete,  tu  stává  se 
instinktem  křesťanské  duše.  abv  nejprve  hledala  a  nalézala,  potom  alDy 
i  bez  hledání  nacházela  v  proudu  všedních  okolností  skromné  pro- 
.středky  spolučinnosti  k  uskutečnění  království  Božího  na  zemi.  V  době, 
Iš-dj  tolik  lidí  bývá  vvrváno  z  kořene  a  z  kolejí  pravidelného  života, 
sociální  smysl  je  základem  jakési  ustálenosti:  nebof  tkví  v  něm  zjevné 
a  jasné,  nutkavé  a  rozkazující  vědomí  svazku  spojujícího  člověka 
s  křesťanskou  společností  a  také  závazků,  vvplývajících  z  tohoto  dvoji- 
tého svazku. 

Úlohou  tedv  konferencí  a  studií  sociálních  má  bvti:  rozšiřovati 
v  duších  mládeže  takové  ovzduší,  v  němž  by  víra  sama  nalezla  pří- 
bytek: tak  pocho})eny,  musí  ještě  zdokonalovati  své  účastníky;  a  jestli 
ovládnouce  mladého  intellektualistu,  strhnou  jej  do  kouzelného  kruhu 
bádání  a  záhad  společenských,  tu  třeba  nám  pamatovat,  že  jedním 
rázem  učí  jej   sestupovati  k  lidem  a  povznášeti  se  k  Rohu.  h. 


V  učitelských  časopisech  nejednou  se  četlo  a  čte.  že  neschopnými 
vychovateli  jsou  kněží  a  — •  učitelky,  jelikož  odsouzeni  jsouce  k  bez- 
ženství  a  bezmužství  (sít  venia  verbo)  nemají  rodin,  neznají  rodinného 
života  a  posti'ádají  tedy  onoho  vy  chovatelského  citu.  který  kořeny 
svými  tkví  v  citech  a  funkcích  rodinných.  Nehájím  těch  dvou  stavů  — 
toť  věc  jejich  skutků  —  ale  dovolím  si  násadku  oljrátiti.  Člověk  bv 
totiž  dle  toho  se  domníval,    že  učitelé,   jedině  povolaní  to  vychovatelé, 


264  Ze  života  pro  život. 


jsou  samí  tatíci.  Zatím  však  je  pravdou,  že  učiteli  stávají  se  hoši 
18 — 20-letíj  kterým  dosti  dkjuho  jest  vyučovati,  nežli  založí  svůj 
rodinný  „krb".  Je  tu  tedy  trojí  myslitelná  možnost:  buď  to  vyučování 
a  vychovávání  jejich  vesměs  za  nic  nestojí,  což  zajisté  rozhodně  po- 
přeme, aneb  —  — 

Surový  název  ..bezpohlavních"  bytostí  nedolétá  tedy  ani  v  této 
příčině  tam,  kam  jest  posílán,  nýbrž  vrací  se  k  „bezhlavým"  pů- 
vodcům svým.  i>. 


Učitelstvo  obecnvch  Škol  vvniká  prv  velikvm  sebevědomím.  A 
dobře  tak,  pokud  nezabíhá  v  neskromnost  a  nadutost.  Snad  je  to 
náhrada  za  učitelské  mrvařství  let  šedesátých  a  sedmdesátých.  Sami 
zákonodárci  říšské  rady  a  zemských  sněmů  se  učitelstva  bojí.  poněvadž 
mandáty  přijali  namnoze  z  rukou  jeho.  Jak  se  časy  mění! 

Ovšem  není  pšenice  Ijez  koukole.  S  jedné  strany  je  mrvařů  ještě 
dosť,  s  druhé  pak  zaráží  —  aspoň  z  projevů  časopiseckých  i  zde  někdv 
uváděn}-ch  —  pýcha,  která  předchází  pád.  Prý  v  některých  ústavech 
učitelských  pěstuje  se  tak  improportionalní  „sebevědomí",  že  právě  ani 
tam  se  dle  něho  nejedná,  neboť  byloť  by  samým  vštěpovatelům  ne- 
pohodlné a  nepříjemné.  To  jenom  naproti  jiným,  zvláště  kněžím!  Všeho 
moc  škodí,  zde  také.  Aspoň  jest  nebezpečno,  neboť  přeceňování  není 
vzpružinou  k  lepšímu,  nýbrž  naopak. 

Není  téměř  ani  možno  mluviti  o  této  bolavé  stránce  a  nezavaditi 
o  požadavek  akademického  vzdělání.  Nevím,  kdo  Ijv  ho  učitelstvu 
nepřál  nebo  kdo  by  mu  v  něm  vadil.  Vždyť  jest  každému  volno. 
Ovšem  bvlo  bv  třeba  změn  v  učení  universitním,  neboť  čeho  bv  tam 
učitel  dnes  hledal,  nesnadno  věru  říci,  anyť  pmvě  odbory  jemu  potřebné 
jsou  tam  nejslaběji  zastoupeny. 

Jiná  arciť  jest,  má-li  ta  společnost,  která  si  učitele  pro  své  účely 
ustanovuje,  pečovati  o  to,  aby  byl  akademicky  vzdělán.  (Nazývají  sice 
někteří  učitelé  školu  „svojí",  ale  toť  očividně  nadsázka  v  horkokrevnosti 
a  suverénních  aspiracích.  Škola  jest  učitelova  potud,  pokud  tam  má 
také  své  děti  a  pokud  je  sám  členem  církevní  a  státní  společnosti,  pro 
kterou  škola  jest  —  nic  víc  a  nic  méně.  Xon  scholae  sed  vitae  discimus. 
Učitelé  přicházejí  a  odcházejí,  společnost  trvá.)  Jinými  slovy:  žádá 
obecná  škola  akademického  vzdělání  či  ne?  Neboť  jen  tento  účel 
může  rozhodovati,  nikoli  soukromá  touha  po  vzdělání,  jež  ovšem  také 
jenom   na    soukromé    cesty    a   příležitosti   může   odkázána    býti.    Kolik 


Ze  života  ]uo  život.  26  5- 


vzclělanců  moravskveh.  kněží  neb  úředníků  na  př.,  by  si  bylo  přálo 
navštíviti  universitu! 

Ze  akademické  vzdělání  samo  sebou  lepším  učitelem  a  vycho- 
vatelem nečiní,  je  přece  věc  právě  učitelům,  kteří  si  ze  svých  akademicky 
vzdělaných  inspektorů  rádi  i  právem  i  neprávem)  smích  ti-opí,  až  příhš 
dobře  známá  a  jistá.  Tak  jak  nyní  obecná  škola  jest,  naprosto  ha 
potřebí  není.  A  škola  ta  neporoste  již  co  do  rozsahu  vzdělávání,  spíše 
naopak,  neboť  ncpraktičnost  a  přecpanost  její  uznává  se  všude,  jen  že 
se  to  všude  neříká.  A  čeho  jí  má  akademické  vzdělání  jinak  po- 
skytnouti? Snad  více  hloubky?  Učitel  má  ovšem  vždy  více  věděti  než 
koho  v  tom  vyučuje,  ale  o  to  snad  je  dosti  postaráno!  A  představuj í-li 
sobě  akademické  vzdělání  jinak  než  nyní  jest  možné,  totiž  úkolům 
obecné  školy  a  učitelstva  jejího  více  přizpůsobeno,  pak  je  to  ovšem 
jiná.  Avšak  na  to  stačí  opraviti  učitelské  ústavy,  které  jsou  pedagogicky 
pravé  monstrum  horrendum.  Aspoň  by  to  byla  snadnější  a  rozumnější 
práce  než  upravovati  university  tak.  abv  se  na  nich  vzdělávati  mohli 
odborní  učenci,  učitelé  universit,  gymnasií,  realek  a  obecnVch  škol 
zároveň!  Toho  kumštýře  bych  rád  viděl,  který  by  takovou  universitu 
vymyslil  a  zařídil. 

To  isou  důvodv  rvze  školské,  iichž  ničím  vyvrátiti  nelze.  Tvrditi, 
Že  obecná  škola  žádá  po  učiteli  akademického  vzdělání,  je  farisejství. 
Toto  pak  ukázalo  bv  se  ieště  větším,  kdvbvchom  uvážili  důvodv  ze 
života  učitelského,  jaký  na  venkově  skutečně  jest.  Kdo  ze  samých 
učitelů  by  se  tu  požadavku  onomu  neusmál? 

Jak  řečeno,  budiž  každému  přáno,  i  toho  vzdělání,  i  toho  většího 
platu,  jenž  by  na  to  následoval,  i  vvššiho  společenského  postavení  atd. 
Ale  mají  se  věci  vždy  nazvati  prav  v  m  jménem.  v. 


Sdružením  a  protivou  vybavuje  se  tu  představa  učitelů  středních 
škol.  Sdružením,  jelikož  byla  řeč  o  akademickém  vzdělání,  protivou, 
jelikož  jsou  to  proti  učitelům  venkovským  společensky  praví  ubožáci. 
Xemluvím  o  hmotné  stránce,  která  nedávno  upravena,  ačkoliv  i  tu  jsou 
poněkud  v  nevýhodě,  pokud  se  týče  nepoměru  míst  ředitelských  a 
nadučitelských.  Ale  to  snad  jinak  nejde  a  ani  penězi  se  docela  vyvážiti 
nedá.  neboť  býti  „šéfem"  je  přece  jenom  věc  nezaplatitelná.  Horší  je 
však.  jak  se  s  nimi  nakládá  od  úřadu,  zvláště  některých  c.  k.  inspektorů, 
kteří  jsou  přece  z  téhož  těsta,  někdy  jen  trochu  špatnějšího,  jen  když 
„loyalnějšílio'^    Praobyčejných    pravidel    společenské    zdvořilosti    se    tu 


2B6  Ze  života  pro  život. 


kolikrát  nešetři.  Mnoliý  si  již  povzdechl :  kdybych  já  takhle  opovážil  se 
nakládati  se  svV-mi  žáky  a  byli  mezi  nimi  nějací  z  těch  ..lepších"  rodin, 
to  bych  si  nadrobili  A  ozvati  se?  Z  bláta  do  louže!  A  to  ukazuje  se 
různvmi  způsoby,  vlastně  nezpůsoby,  na  různých  místech,  ve  škole 
před  žákv,  v  síni  konferenční,  ano  i  zábavní. 

To  je  jedna  věc.  elementárního  požadavku  sice.  ale  proto  tím 
bolestnější.  Člověk  b}'  nevěřil,  kdyby  nezkusil. 

Druhá  věc  týká  se  práv  veřejných.  Keni  dobře,  když  učitel 
středních  škol  je.st  jiného  přesvědčení  než  (toho  času)  vláda.  Lépe. 
když  je  trochu  více  liberalem  než  klerikalem.  Ale  běda,  kdyby  jakožto 
klerikal  učinil  nějaký  projev,  který  (toho  času)  by  mohl  býti  pokládán 
^a  nezcela  upřímně  loyalní.  B^n-okratismus  otrávil  celé  ovzduší  školní, 
i\  to.  které  je  výšinám  byrokratismu  l)ližší,  to  nejvíce.  Pak  se  divte, 
že  nám  vyrůstá  tak  málo  celých  povah,  charakterů.  Škola,  která  je 
má  nejvíce  pěstovati,  škola  střední,  stojí  takořka  pod  knutou  liljeraii- 
stické  a  byrokratické  libovůle.  Keb  co  je  to  jiného,  když  inspektor 
celému  sboru  professorskému  opováží  se  přísně  uložiti  mlčení  o  křiklavých 
zlořádech  ústavu,  poněvadž  by  to  snad  vládě  bylo  nemilé?! 

Tlakem  tímto  trpí  náš  život  nábožensk}^  i  národní,  neboť  když 
výkvět  intellig-cnce  naší  musí  se  tak  ukrčovati,  ký  div.  že  působnost 
jeho  jest  ochromena  a  za  t<r  vládnou  na  jevišti  veřejného  života 
všelijací  demagogové?  v. 


Dn.  Alois  ^Í^SII. :  Církevní  vřci  v  Svrii.  2G7 


Církevní  věci  v  Sýrii. 

Dk.  Ar.ois  Misii,. 

JakobiLé. 

Monofv.sitští  Svřané  zváni  po  svém  největším  organisátoru,  Jakobu 
Baradeovi.  Jakobity  ja^kubojr-.  měli  ve  své  moci  celou  východní 
polovici  Svrie  až  k  Tauru  a  Eufratu  s  menšími  osadami  v  kra- 
jinách okolních. 

V  Cařihradě  jim  nepřáli,  ale  mocní  králové  aríibšti.  Rassanovci 
z  rodu  Gafna.  se  zbraní  vymáhali  svobodu  náboženskou.  Císař  Justin 
{518 — 527)  donucen  Rassanovci,  v  mnohém  jim  ulevil.^'  ale  Justinian 
(527 — 565)  a  většina  jeho  nástupcii  pronásledovali  je  neustále  tajné, 
a  jakmile  nebvlo  strachu  před  Peršanv.  i  veřejně. 

Což  divu.  že  přáli  Jakobité  Muhammedanům.  svým  pobratimům 
po  řeči.  kteří  jim  udělili  svobodu  náboženskou,  vážili  si  křesťanských 
-chrámuv  a  dopřáli  jim  většího  rozvoje  národního  než  despotičtí  Rekové. 
Egypta.  Palestiny  a  východní  Sýrie  nebránilo  domorodé  obyvatelstvo, 
nvbrž  placené  řecké  vojsko. 

Za  prvvch  dob  m  uhammedan  ské  nad  vlád  v  dařilo  se 
Jakobitum  dobře.  Měli  v  rukou  skoro  všecky  nejvyšší  úřady. 
i\  zakladatel  slavné  dynastie  Ummajovcův  uložil  na  smrtelné  posteli 
svému  svnu  a  nástupci,  abv  si  vážil  Syřanů  jako  základu  své  moci. 
Teprv  až  bvla  vláda  muhammedanská  upevněna,  až  četní  křesťané 
svou  viru  zapřeli,  počali  dávati  halířové  přednost  Muhammedanům  před 
křesťany,  vvlačujíce  je  z  řadového  vojska  a  ukládajíce  jim  větší  poplatkv. 

Tak  platí  křesťané  syrští  od  r.  692.  daň  z  hlavy,  kdežto  dříve 
platili  pouze  daň  z  pozemků. ^'i 

A  halifa  Jazíd  zakázal  r.  725.  křesťaniim  svědčiti  proti  Muhamme- 
■danům  a  ustanovil  za  zabitého  muslima  dvojnásobnou  pokutu. ^j  Ale 
při  tom  byla  křesťanům  ponechána  samospráva  náboženská,  nebvli 
nikde  násilím  donucováni  opustiti  svou  víru.  a  bylo  šetřeno  jejich 
osobní  svobodv.  čehož  Rekové  nikdv  nečinili. 


1)  Assemani,  Bibliotlipca  Orientalis.  II.  Di.sscitatio  dc  Monopliysitis,  cap.  II.  držt-  se 
Bar  Hebrea  zaměňuje  chybně  Justina  s  .liistinianeiii.  Srv.  Ta'rib  iiiulitasiri-l-duwal, 
vyd.   Sálebani.   Bajrút   1890,   str.  147. 

^)   Dionys  Tellmahrojsky   v  Syrské  kronice;   A-sMemani.  Bild.   Orient.   II.   p.  104. 

■')  Dionys  Telliiiahrojsky.   1.   c.   p.    10."). 


268  Dr.  Alois  Musil: 


Tito  se  moLli  několikrát  zmocnit  Sýrie,  mohli  vypuditi  za  rozmíšek 
mezi  Ummajovci  a  'Abbasovci  a  za  slabé  vládv  posledních  muslimské- 
vladaře  ze  Svaté  Země,  ale  zdá  se,  že  na  nich  spočívala  osudná  kletba 
obsažená  ve  slovech,  přičítaných  císaři  Herakliovi.  Když  prv-  prchal 
z  Edessy  do  Samosaty,  aby  odsud  ujel  do  Cařihradu.  vystoupil  na 
pahorek  a  obrátiv  se  k  Svrii,  zvolal:  S  Bohem,  Sýrie,  s  Bohem  na  vždy  I 
iíek  se  do  tebe  nevrátí  nikdv  —  leda  se  strachem,  pokud  se  nenarodí 
osudný  zrozenec  —  kéž  by  Přín  Buh  dal,  aby  se  nikdy  nenarodil! 
Podnik  jeho  bude  lákavým,  ale  výsledek  dolehne  na  lieky.^i 

A  také  že  dolehL  neboť  si  ještě  více  odvrátili  svrské  křesťany, 
když  dobyvše  r.  750.  Svrie.  trvznili  a  do  zaietí  odvlékali  Jakobitv. 
chtějíce  je  přinutiti  k  přestoupení.-)  Podobně  si  počínali  i  r.  969.,  kdy 
majíce  skoro  celou  Sýrii  v  rukou,  na  cestě  do  Jerusalema  místo  aby 
si  získali  přízeň  obyvatelstva,  zajali  jakobitského  patriarchu,  Jana  ze 
Srirto,  odvlékli  do  Cařihradu,  kde  byl  uvězněn,  když  nechtěl  přijmouti 
řeckého  rozkolu.  Ještě  hůře  se  dařilo  patriarchu  Janu  'Abdunskému,. 
který  byl  do  Cařihradu  přiveden  se  šesti  l^iskupy  a  20  knéžími  a 
mnichy  nucen  k  rozkolu.  Patriarcha  odepřel,  i  lni  vypovězen  do- 
Bulharska,  z  biskupův  a  knězi  mnozí  usmrceni,  mnozí  ve  vězeni  zemřeli, 
a  kterým  se  podařilo  u})rchnouti  a  do  vlasti  se  vrátiti,  ti  se  stali  hlasateli 
nejprudší  nenávisti  proti  ukrutným  Bekům. 

Jakobité  opouštěli  krajin^^  Bekům  podrobené,  utíkali  se  do  území 
muhammedanského,  kde  byli  mnohem  bezpečnější  před  lstivými  ná- 
strahami věrolomných  Bekův, 'j  a  kdvkoliv  se  Muhammedani  zmohli 
a  na  Bekv  útočili,  nařli  v  nestorianskvch  a  iakobitskvch  křesťanech 
nejvěrnější  pomocníky. 

Za  tohoto  bouřlivého  života  nezapomínali  Jakobité  starého  odkazu 
sv.  P^ťrema,  a  kdykoliv  bylv  doby  příznivější,  oddávali  se  pilně 
k  r  á  s  n  v  m  vědám,  pěstujíce  horlivé  národní  lite  r  a  t  u  r  u 
s  v  r  s  k  ( m  na  základech  s  t  a  n  o  v  e  n  v  c  h  školou  a  n  t  i  o  c  h  e  n - 
s  k  o  u.  Bůzné  kláštery  stalv  se  ohniskv  syrské  osvětv.  a  divíme  se 
množství  a  kráse  literárních  plodů,  kterými  se  Jakobité  honosí. 

Tak  hned  v  počátcích  věnuje  monofysickému  hnutí  své  péro 
jeden  z  nejlepších  spisovatelů  syrských.  31  ar  Aksnoja 
(Filoxenus ),  biskup  z  31  a  b  b  u  g  y  (ý  kolem  522),  který  zasílal  přečetné- 

')  z  díla:  Zabadatu-l-liíilabi  min  t:\ťijii-l-halubi.  iiveř.  Laiiinii-us,  Cour*  sradiié 
<lr  trmluetion  fraiif-aise-arabe.  I.  p.   78. 

^)  Dionys  Tellinahroj^ky,  1.  c.  p.   lOn. 

^)  -Išseniani,   Bibl.  Orient.   II.  p.  3ÓÓ :  .srv.  též  Dissertatio  <]e  Monophynitis  i-ap.  YI- 


Církevní  věci   v  Sviii.  269 


listy  různým  vynikajícím  mnichům  a  poustevníkům,  kteří  pak  jelio 
názory  dále  šířili.  Od  něho  pochází  též  základní  vylíčeni  monofysitského 
bludu  u  Jakobitů.  jak  je  popsal  v  knize:  M  i  m  r  é  1 1  o  t  o  'a  1  tli  t  o  j  u  t  o 
w'al  metgašmonú tu,  Tři  pojednáni  o  Trojici  a  Vtělení. 
Vénuje-li  se  v  těchto  dílech  polemice,  zabývá  se  klidnou,  pravdivou 
xědou  ve  svém:  Pňšoko  daktobr  kadiše.  kde  kriticky  a  stručně 
Písmo  svaté  vykládá. \) 

Obzvláštní  péči  věnovali  Jakobité  dějinám. 

Po  Janu.  biskupovi  Asie.  který  zaznamenal  události  své 
dobv.  t.  i.  od  Theodosia  Mladšího  (408—450;  až  do  r.  564..^^i  bvl  to 
několikrát  již  jmenovaný  patriarcha  Dionys  Tellmahrojó, 
jenž  napsal  Dějiny  od  stvoření  až  do  r.  7  74.  Celé  dílo  zahrnuje 
dobu  6000  let.  kterou  rozděluje  I.  od  stvoření  po  Konstantina  Velkého. 
II.  až  po  Theodosia  Mladšího.  III.  po  Justiniana.  IV.  až  po  rok  77*/5-*);. 
■Od  Adama  do  potopv  čítá  2242  let.  od  potopy  do  Abrahama  942,  od 
Abrahama  do  Narození  Krista  Pána  201 G  let.  Zajímá vo  je.  že  se  od- 
chyluje při  určování  xqIíú  patriarchův  i  od  překladu  Sedmdesáti  i  od 
syrské  Pšitto.*) 

Ve  12.  století  vyniká  Amidský  biskup.  Dionys  B  a  r -S 1  i  b  í 
(f  117ri.  jenž  okouzluje  jak  lepostí  řeči.  tak  hlubokou  učeností  ve 
svém  Vý  k  1  a  d  ě  P  í  s  m  a  s  v.  S  t  a  r  é  h  o  i  K  o  v  é  h  o  Z  á  k  o  n  a:  P  u  š  o  k  o 
ďurojt(3  wdanbijč kde  bedlivě  uvádí  starší  výklad^^^) 

Ale  palma  mezi  spisovateli  jakobitskými  přísluší  Ke  hoři  Bar- 
Hebreovi.  jak  mu  říkají  Syřané.  poněvadž  byl  synem  lékaře  Arona, 
kdežto  u  Arabů  jest  znám  pod  jménem  Abú-1-farag-.  Narozen 
r.  1226..  vycvičil  se  brzy  v  hebrejštině,  syrštině  a  arabštině,  znal  dobře 
nmění  lékařské  a  jevil  při  velkém  nadání  takovou  bezúhonnost  mravní, 
že  byl  ve  20.  roce  zvolen  za  biskupa  a  r.  1264.  za  maťrjAna  Východu. 

Svou  hlubokou  vzdělaností  a  rozumnou  snášelivostí  získal  si 
o  církev  jakobitskou  v  pohnutých  dobách  tehdejších  zásluhy  nesmírné. 
Není  snad  oboru  tehda  pěstovaného,    v   němž   by  nebyl  býval  činným. 

Ve  výkladu  Písma  sv..   jímž    se    Syřané    se    zálibou    obírali,    dbá 


■*)  Assemajii.  Bibliotheea  Orientalis  II.  p.  10—40.  Vyd.  EAW  Budge,  Tlie  liiscourses 
of  Philoxenus,  bishop  of  Mahhogb  485 — 519. 

^)  Assemani.  Bibliotheca  Orientalis  II.  p.  83  —  90.  Vyd.  ťureton,  Tbe  third  part 
of  his  eccles.  histoiy  in  Syriac.  Oxford   1853. 

3)   Cliahot.  Dionys  de  Tell-Mabré.  Cboniqiie  IV.  i»artie. 

*)  Assemani,  1.  c.  98—116. 

5)  Assemani,  1.  c.  156 — 202. 


Dk.  Alois  Misil: 


přísně  rozumných  zásad  školy  antiochenské  a  zastiňuje  tak  své  sou- 
věkovce  západní.  Důkazem  toho  jest  jeho  Awsar  nOzě.  Sýpka 
tajemství,  jak  pojmenoval  svůj  obšírný  výklad  Starého  i  Nového 
Zákona.  1) 

Za  základ  bére  syrskou  PšittO.  ale  všímá  si  též  textu  hebrejského^ 
zvláště  však  řeckého  překladu  Sedmdesáti,  který  dotvrzuje  ukázkami 
z  bible  samaritánské,  překladu  arménského,  koptického,  Symmachova. 
Aquilova,  Theodotionova.  jakož  i  V. — Ví.  Orio-enovy. 

Xěkdy  uvádí  druhé  dva  překlady  syrské.  Harklojto  —  heraklejský 
a  Ivarkfojtó  —  karkafský  a  bedlivě  zaznamenává  různou  punktaci 
nestorianskou. 

Mluvnici  věnuje  velikou  ])ozornost.  různá  čtení  kritickv  rozebírá 
a  pak  stručně  a  jasně  vykládá,  dbaje  starších  Otců  syrských  i  řeckých."-) 

Důležit  jest  též  jeho  Svícen  Svatých  o  základech  církve 
—  M  n  o  r  a  t  k  u  d  š  é  m  e  t  u  1  š  e  t  é  s  e  'i  d  t  n  o  j  o  t  ó.  kde  píše  v  základě  I, 
O  vědě  vůbec  ve  II.  O  píározenosti  všehomíra  ve  III.  O  bohovědě 
(metul  mmallůt  Alohňtó)  ve  IV.  O  Vtěleni  Slova  Božího  v  V.  O  poznání 
bytostí  nebeskýcli.  to  jest  o  andělích  v  VI.  O  kněžství  pozemském 
v  VII.  O  zlých  duších  čili  dáblech  v  VIIL  O  rozumné  duši  v  IX. 
O  svobodné  vůli.  o  svobodě,  o  osudu  a  nutnosti,  o  konci  v  X. 
O  zmrtvýchvstání  v  XI.  (J  skončení,  soudu  a  odplatě  dobrým  i  zlým 
v  Xn.  O  ráji  edcnském.^i 

Xapsal  též  svrskou  mluvnici  Iv  n  i  li  u  skvost  u  k  t  o  1j  ú  d  s  e  m  h  ě 
pro  žákv.  kteří  se  učili  svrštině  ve  školách,  kdvž  bvla  vytlačena 
z  veřejného  života.  Pojednává  o  slově,  slovese,  spojkách  a  příčestích. 
Též  ve  verších  sedmislabyčních  sestavil  kratší  mluvnici.  iGramatikí 
b  a  m  š  u  h  t  ó  A  ť  i'  é  m  o  j  t  o.*  i 

Jako  dřívější  spisovatelé  zabývá  se  Bar  Hebraeus  též  dějepisem. 
Pro  Araby  a  pouze  araijsky  rozumějící  Jakobity  napsal  kitábu-1- 
duAval  Knihu  dynastií,  kde  líčí  stručně  dějiny  od  stvoření  až  po 
rok  1276.^) 

Mnohem  cennější  jest  Syrská  kronika  maktbonňt  zabné, 
dílo  pro  dějiny  jak  církevní  tak  světské  předůležité.  Popisuje  v  I.  kronice 


*)   Ťástečně   vydali:    K.   Sclnvartz,   Iii   ovangelium   loliannis  cDiimientjirius  (syriace). 
Klamroth,   Iii   acta  apostolonim  <>t   epištola.*  t-athol. 
-)  Assetuani ,  1.  <•.  p.   278 — 2S3. 
^)  AŇstemani,  1.  c.    284   n. 
*)   Assemani,  1.  c  ]>.  307. 
■')   A-ší^emani.  1.  c.  )>.  300.  Vyilal  ji:    Salcliilni,  Ta'ríli  inuhtasiri-l-dmval.  Bajrút  1890. 


Církevní  v^-ci   v   Svrii.  271 


Otcův  a  králův  světové  dějiny  ud  počátku  až  do  r.  1281).  V  II.  kronice 
patriarchů  antiochenskýcL  a  jakobitskych,  zaznamenává  v  prvé  části 
velekněze  Starélio  Zákona,  ve  druhé  pak  hovoří  o  sv.  Petru,  stolcích 
patriarchálních  a  vypisuje  děje  patriarchův  antiochenských  až  po  Severa 
a  na  to  jakobitskych  až  do  r.  128.').  V  III.  kronice  lící  posloupnost 
a  dějiny  primasův,  patriarchův  a  mafrjanů' Východu,  t.  j.  Mesopotamie 
a  Persie  jak  právo  věrných  tak  nestorianských  a  jakobitskych  od 
sv.  Tomáše,  apoštola  a  jeho  žákův,  apoštolů  těchto  krajin.  Ad  i  a  Ag-i 
až  do  r.  1282.1) 

Všichni  spisovatelé  dosud  uvedení  zab}'vali  se  výkladem  a  úpravou 
liturgie  —  jak  piři  úzkém  sloučení  života  národního  a  náboženského 
ani  jinak  Ijýti  nemohlo,  a  setkáváme  se  u  nich  se  zjevem,  kterv 
nenajdeme  u  žádné  církve  východní. 

Nápadný  jest  totiž  veliký  počet  lit  u  r  g  i  í  v  církvi 
j  a  k  o  b  i  t  s  k  é. 

Jak  dříve  řečeno.  l)yla  piivodně  užívána  po  celé  vlastní  Sýrii 
pouze  jediná  jerusalemsk;i  liturgie  sv.  Jakuba,  a  to  ode  všech  národ- 
ností a  na  veškeré  svátky.  Xež  časem  počala  se  vkládati  ve  svátkv 
světcův  o  Svrii  zvláště  zasloužilvch  zvláštní  významná  místa,  liturgie 
pozměněna,  upravena  dostala  jméno  určitého  světce  —  ba  byla  mu 
připisována.  Později,  kdvž  bvl  vvklad  liturgií  zvláště  pěstován,  sestavil 
mnohý  učený  biskup  neb  patriarcha  dle  liturgie  sv.  Jakuba  liturgii 
novou,  které  se  prvotně  užívalo  třeba  jen  v  jeho  klášteře  nebo  biskupství, 
ale  časem  se  rozšířila  po  celé  vlasti  jakobitské.  Ba  když  bvl  za  nad- 
vlády muslimské  vymizel  odpor  proti  Kestorianům.  přijali  Jakobité 
edessenskou  liturgii  sv.  apoštolu,  která  mohla  býti  ostatně  od  pradávna 
v  užívání  Jakobitů  sídlících  po  pravém  břehu  Eufratu  a  sestavovali 
též  dle  ní  nové  liturgie. 

Tak  možno  říci.  že  jest  liturgie  sv.  Jakuba  pokladem  asi  38  liturgií, 
kdežto  kolem  10  jest  ^'ytvořeno  dle  oné  sv.  apoštolů.  Přesně  stanoviti 
tento  počet  nelze,  ba  nelze  ani  jisté  udati,  zda  brána  za  poklad  ta 
či  ona  liturgie.-) 

Kdežto  při  naší  mši  sv.  se  pozměňuje  dle  libosti  a  potřeby  část 
přípravná,  vlastní  pak  mše  zůstává  až  na  nepatrné  částkv  nezměněna, 
je  při  liturgiích  jakobitskych  a  maronitských  pravý  opak.  Část  přípravná 
bývá  obyčejně  stejná,  ale  vlastní  mše  se  všemi  téměř  modlitbami  se  mění. 

')  Assemani,    1.  c.    ]>.   311  —  462.    Vyšla    v    Paříži    r.    1890.:    Chrouicon    syriaeum. 
E  ooclicilnis  maniiscťiptis  eraendatuui   ííc  punotis,   voc-alibxis  adnotationibiisqiie  lociipletatinu. 
-)   Srv.   Rennndot.   Lit.   Col.   11.   rap.   XTII.   Xe<(h,  1.  o.   325  — 335. 


'72  Di:.  Alois  >[ť.siL: 


Obřady  při  mši  sv.  jsou  skoro  všem  liturgiím  jakol)it.skvm  a 
maronitskym  společný. 

Chrám  se  děli  na  čtyry  č čisti:  kankc  (xoY/r/i.  t.  j.  apsida, 
^  níž  stojí  uprostřed  oltář  našemu  podobný,  hýyk  oddělena  stěnou  se 
třemi  otevřenými  branami  od  vlastního  chrámu,  hajklú  —  jak  sluje  naše 
loď.  Zadní  nebo  postranní  část  lodi  jest  přepažena  dřevěným  mřížovím. 
za  nímž  jest  ženský  dům.  a  konečně  jest  na  východní  straně  lodi 
zvláštní  miste  pro  křtitelnici,  která  tvoří  čtvrtou  nezbytnou  část  ne- 
výstavného.  světnici  podobného  chrámu  jakobitského. 

Ka   témž   oltáři   možno   sloužiti   pouze  jedenkrát  za  den  mši  sv.^) 

Kněz  vloží  na  hlavu  masna ťtó  bílý  šátek,  jak  se  na  východě 
nosí.  obleče  si  národní  široký,  bílý.  naší  albě  podobný  šat  šadójú, 
přepáše  jej  pestře  vyšívaným,  dosti  širokým  pasem,  z  noro.  který  se 
na  předu  zapne,  na  ruce  si  navleče  našim  manšetám  podobné,  pestře 
vyšívané  manipule  —  z  e  n  d  é  a  konečně  na  ramena  vezme  široký  plášť. 
Na  to  si  připraví  hlubokou  misku  —  patenu.  kalich,  větší  a  menší 
záclonu,  lžičku  a  utérák. 

Jáhen  mu  podává  kvašený  chléb,  který  má  býti  čerstvý,  nově 
pečený.  Maronité  užívají  nekvašeného  chleba,  a  zdá  se.  že  to  bylo 
zvykem  v  6.  století  i  u  Jakobitú.  neboť  patriarcha  Dionvs  Tellmahrojský 
vytýká  ve  své  kronice,  že  počali  mnozí  nešlechetnici  kolem  roku  510. 
užívati  kvašeného  chleba  při  oběti  mše  svaté,  a  to  v  takové  hojnosti,  že 
nepožívali  žádných  pokrmův  a  chlubili  se.  že  žijí  samým  Tělem  Božim.^) 

Jako  Nestoriani  misí  též  Jakobité  súl  a  olej  s  pšeničnou  moukou, 
z  níž  připravují  obětní  chléb,  a  neberou-li  pouze  dva  chleby,  jeden  pro 
kněze,  druhý  pro  jáhna,  mají  vždy  lichý  počet,  kdežto  I\Iaronité  ne- 
přimišují  nic  a  počtu,  zda  lichý  či  sudý.  nedbají. 

Přijav  od  jáhna  chléb,  okouří  jej.  položí  na  misku,  okuřuje 
menší  zácloi^.u  a  přikryje  jí  misku  za  stálých  modliteb. 

Na  to  leje  do  kalicha  vino,  přilévá  polovici  vody.-  okuřuje  a 
přikrývá  i  kalich  i  misku  větší  záclonou. 

Při  východních  obřadech  jest  veliký  styk  oltáře  s  lidem. 
Kněz  nebo  jáhen  zanotí  modlitbu  nebo  zpěv  a  lid  pokračuje.  Obřady  trvají 
mnohem  déle  než  u  nás,   přece  zůstává  veškerý  lid  pozorným,   sleduje 


1)  Dionys  Bar  Slíbí  ve  své  PCíšokó  dkúrbó;  Assemani.  1.  c.  II.   176 — 199. 

*)  Srv.  Assemani,  Bibl.  Orient.  I.  p.  411:  II.  Dissertatio  de  Monophysitis.  Srv.  též 
Xeale.  A  Histoiy  of  tlie  Holý  Eastern  Chiirch.  I.  p.   1051 — 1076. 

^)  Srv.  Nomocanon  Bar  Hebreíiv.  latině  přeložil  Josefo  A.  Assemani,  vyd.  Maio. 
.-Script.  Vet.  N.  Col.  X.  str.   13. 


Církevní   věei   v   Svrii. 


273 


bedlivě  každý  posvátny  iikon,  žije  a  obětuje  s  knězem.  Hned  se  modli, 
hned  zpivaji.    Zpěv   jakobitský    a  maronitský    rovněž  má    své   půvaby, 
které    bude  možno  z  některých    ukázek    aspoň    poněkud    poznati.    Tak 
se  zpívá  na  počátku  mše  svaté: 
Ándante. 


■'—^ 


t^- 


^ 


0  r 


-4-E: 


Bnňh-rok    ho  -  dé  -  naii     nňh  -  rú 


]P 


mltí      nuh  -  fó 


P^ 


Í5 


^#-*— ^  * 


^=i=: 


(let  -  hú  núh  -  rú     ša 


n    -    ro 


(Iman  -  liar 


i 


p 


ř— # 


Ikxil     lior  -  jan 

h 


an   -   liar      lan   bnCih  -  rok 


tra 


I" 


sem-heh     ďa  -   bo 


Ě 


:;its: 


siua 


]<> 


(Pro  Tvé  světlo  těšíme  se  ze  světla.  .Ježíši,  zřídlo  světla.  Odstraňte  světlo  bludné, 
aby  každého  os^-ítil  Tvfirce  náš.  Osvěť  nás  světlem  svým  vznešeným.  Ty  odlesku  (paprsku) 
Otce   nebeského  I) 

Kd^^ž  byl  kněz  obětní  dary  připravil,  obrací  se  k  lidu  se  slov^^: 
Modlete  se  za  mě.  a  okuřuje  lid  i  oltář.  Po  mnoha  modlitbách  i  zpěvech 
vyžádá  si  jáhen  požehnání  od  kněze  a  zanotí: 

Andantino. 


^^ 


^^^■: 


0^  Ř0 


-(-- 


w 


Sa-bab\v  za  -  di  -  ke    bnor-jo 

j==:í:ii r 


"am^et  -   ro     dbes  -  nu' 


neb  -  wo 


^-0 


«— ř  # 


dúk   -   ro    -    nó  lab  -  tul  -  to     mar-jam  jol- dat        A    -    lo     -     ho. 

(Plesejte  spravedliví  Páuu  s  vřiní  líbeznou  1  Budiž  uctěna  Panno  ?k[aria.  Rodičko  Boží  I) 

Potom  Čte  některé  místo  z  Písma  sv.  Starého  a  Nového  Zákona, 
po  němž  následují  opět  riizné  modlitby  přípravné  k  evangeliu.  Spíše 
než  se  říká  sv.  evang-elium.  zpívává  se: 

Andante.  


W^ 


Hal  -  lé  -  lil  -  já     whal 

1 Si ^ 


!<■ 


lú  já 


dab-haw      leh 


^_»=:=izi=izt 


^=^-^ 


•  0 


^t-^ — -^ 


t~ 


^H*      ř-# 


■  .lal)   -   h 
niidka. 


<-ii-M-> 


řl^úlw     Ikúr    -    lio  -  \\i-    \v'iVw    Idor- 


274 


Di;.  At.ot^  Misii.: 


liawj    Imor 


izz 


V' 


sqiidw  Iinor    -    jo  kdoni      inad-bhek    ilkiid-šch 


m 


iéí: 


hal 


Ič 


lil 


-  -g! 


ja. 


(Chvalte  Hospoilina,  chvalte  Hořjiodinal  <  )bětujte  Jeiiiii  oliíti  flivályl  Pn]iiavte 
dary  a  vstupte  v  síně  Páně!  Kořte  se  Pánu  před  Jeho  svatým  oltářem  I  Chvalte  Hosj)odina!) 

Před  čtením  sv.  evangelia  A-yzyvá  jáhen  lid:  Přistupte 
ke  mně,  bratří,  mlčte  a  poslouchejte  zvěstování  Spasitele  našeho  ze 
sv.  evangelia,  které  se  vám  předčítá. 

Kněz:  Pokoj  s  vámi!  I  s  duchem  tvým  I 

Kněz:  Ze  sv.  evangelia,  jak  je  zvěstoval  Pán  náš  Ježíš  Kristus, 
pravý  Bůh.  podle  sv.  X.  apoštola  a  hlasatele  života  věčného,  slyšíme 
zprávu  o  životě  i  spáse  duší  našich. 

Jáhen:  Budte  tiše,  posluchači,  neboť  toto.  co  se  čte.  jest  evangelium 
svaté.  Pospěšte,  bratří.  posh'šte  a  vyznávejte  slovo  Boha  živého. 

Kněz:  Tedy  v  době.  kdy  prodléval  Pán  a  Spasitel  náš.  Ježíš 
Kristus,  na  zemi.  řekl  učenníkům  svým:  ...  a  čte  evangelium  dle 
pořádku  na  ten  den  připadající. 

Po  evangelium  volá  lid:  Požehnej  nás.  otče  I  A  kněz  žehná  delší 
modlitbou. 

Když  byla  dokončena,  volá  jáhen:  Odejděte,  slyšící,  v  pokoji, 
odejděte  v  pokoji!  Vy  pak  pokřtění  přistupte  k  nositeli  pokoje! 
Dvéře  zavřete  1 

Ve  vyznání  vír  v.  které  se  teď  říká.  vkládaií  za:  člověkem,  učiněn 
jako  my.  ísa  to  konají  tři  modlitby  za  pokoj,  kněz  žehná  lid  třikrát: 
IMilost  Boha  Otce  atd.  a  počíná  vlastní  obět. 

Kněz  si  myje  ruce.  líbá  stupeň  oltáře  a  oltář  sám.  na  to  líbá 
přisluhujícího  jáhna  a  tento  přináší  polibek  míru  věřícím.  Kněz  oddělá 
větší  záclonu,  postaví  kalich  na  pravou  a  misku  na  levou  stranu  oltáře, 
žehná  obě  překříživ  ruce,  zvedá  oboje  najednou  a  říká.  za  koho  mši 
svatou  obětuje. 

Vzývání  Ducha  s  v.  j  e s t  až  po  pro m ě n  ě n í.  Před  ním  pro- 
náší jáhen  slova:  „Jak  hrozná  je  tato  hodina",  neboť  přirovnávají  příchod 
Ducha  sv.  jeho  sestoupení  v  nejsv.  Pannu  Marii.  Svatou  hostii  láme  kněz 
na  dvě  částky,  pravou  namočí  do  nejsv.  Krve  Páně.  a  žehná  jí  levou 
dotkna   se  jí,   aby  naznačil,    že    byl  Kristus  Pán   proboden.    Naše  po- 


Církevní   věci  v  Svrii.  275 


zdvihování  je  teprv  před  samým  přijímáním.')  Tu  zvedá  knčz  najednou 
jřik  misku,  s  nejsv.  Tělem  tak  kalich  s  nejsv.  Krví  Páně  a  volá:  Odpusf 
nám.  Pane.  a  smiluj  sel  Ka  to  obrácen  k  lidu  praví:  Svaté  Svatým, 
n  volá:  S  námi  jest  jediný  sv.  Otec,  jenž  spasil  lid  slitováním  svým. 
Lid  hluboce  se  koře,  odpovídá:  Amen. 

S  námi  jediný  sv.  Syn.  jenž  spasil  lid  svým  vlastním  utrpením. 
Lid:  Amen. 

S  námi  jediný  sv.  Duch.  jenž  zdokonaluje  a  ukončuje  vše,  co  jest 
nebo  bvlo.    Budiž  jméno  Páně  pochváleno  teď  i  na  věky.    Lid:  Amen. 

Při  sv.  přijímání  nikdy  lid  nepije  z  kalicha.  Chce-li  biskup  při- 
jímati, přistoupí  k  oltáři,  který  kněz  opustí,  a  sám  přijímá  Tělo  i  Krev 
Páně.-)  Po^sv.  přijímáni  požehná  kněz  věřící,  propustí  je  a  teprv  potom 
čistí  misku  a  kalich  a  umývá  si  třikrát  ruce.^j 

Jediné  jest  místo  v  liturgiích  jakobitských.  které  při- 
pouští bludný  výklad.  Před  modlitbou  Páně  při  prvém  lámání 
svaté  hostie  říká  se  modlitba  hokanú  šaríróit.  kde  stojí:  ,,A  jeden 
jest  Emmanuel,  aniž  se  rozděluje  po  nerozdělitelném  spojení  ve  dvě 
přirozenosti.  Tak  věříme  a  tak  vyznáváme,  že  toto  je  této  Krve  Tělo 
a  tato  tohoto  Těla  Krev."  Sjednocení  Jakobité  zaměňují:  Jeden  jest 
Emmanuel,  aniž  se  rozděluje  ve  dvě  osoby,  ale  jediná  jest  osoba  a  dvě 
přirozenosti.  V  missalu  maronitském  je  toto  místo  ^^-necháno.*) 

Ostatně  je  těžko  vyrozuměti,  co  a  jak  si  Jakobité  pod  jednou 
přirozeností  představují.  Největší  jejich  učenci  a  spisovatelé  hned  pro- 
nášejí názor)'  úplně  katolické,  a  hned  si  odporují.  Tak  píše  Bar- 
Hebraeus  ve  svém  vyznání  víry.  hajmonňtO:  Jeden  z  osob  nejsvětější 
Trojice,  Bůh.  svou  přirozeností  (Aloho  bakjoneh)  sestoupil  s  vvšin 
nebeskvch  a  z  milosti  své  stal  se  člověkem,  narodil  se  z  Pannv.  vtěliv 
se,  jak  víra  apoštolův  učí.  Dv^ě  jsou  tudíž  přirozenosti  v  Pánu  našem 
(trOn  enun  moden  kjoné  dabmoran),  božskost  a  lidskost.  A  sjednocení 
jeho  božskosti  s  jeho  lidskostí  jest  podivné,  nevyslovitelné,  aniž  se 
jDrostoupily  nebo  zamátly.  aniž  se  proměnily,  zaměnily  nebo  smísily, 
nýbrž  neporušeny  zůstalv  vlastnosti  obou  přirozeností  (el5  kad  ntirín 
šuhlofé  datrajhún  kjonri  v  jediném  Svnu  a  v  jediném  Kristu.  Jedna 
podstata,  jedna  osoba,  parsnťó-persona   Christi,   jedna  vůle,   jedna  moc, 


1)   Xeale,  1.  c.   516,   517. 

^)  Srv.  Xomoeanon  Bax-  Hcbreuv,  Maiit.  Sciipt.  Vet.  Nov.   Collectio,   X.  24. 
3)  Srv.  Renaudot,   1.  c.   1 — 2S  a  46  ji.    Srv.    též  Xeale,    A    Ilistory   of    tlie    Holy 
iastern  Church,  I.  530—720. 

*)  Assemani,  1.  c.  p.   176. 

IS* 


276  Pk.  Alois  Musil:  Církevní  věci  v  Syiii. 

jetlna  činnost,  jak  clí  Atanasiús  a  Kiiríllús:  Jediná  jest  vtělená  při- 
rozenost Slova  atd.i) 

ísejčastěji  shledáme  ve  spisech  jakobitskych  iičencii  slova,  v  Kristu 
jest  dvojnásobná  jedna  přirozenost  (had  kjonO  'fifo^).  z  čehož  patrno,^ 
že  by  dorozumění  v  tomto  bodě  nebylo  nesnadné,  neboť  možno  uvésti 
celou  řadu  v}'roků  spisovatelů  s^Tskvch.  kteří  mají  v  podstatě  názor 
katolický,  ale  ve  slovech  se  různí. 

Rovněž  tajemné  vzývání  Ducha  sv.  až  po  proměnění  se  též  mnohým 
nelíbí,  ale  že  mělo  a  má  dobrý  smysl,  možno  tvrditi.  Ku  proměnění 
není  nutno,  což  zřejmo  z  litur2,ie  sv.  apoštolů,  kde  jsou  jiná  slova 
a  koná  se  před  proměněním,  že  pak  jest  pod  způsobami  chleba  a  vína 
již  po  konsekračních  slovech  Kristus  Pán  přítomen,  zřejmo  z  učení 
celé  církve  jakobitské.  Dionys  Bar  Salibi  dí  na  př.  ve  svém  výkladě 
mše  sv.:  Jakmile  byly  obětní  dary  konsekrovány,  bývá  v  nich  Slovo, 
právě  tak  jako  bývalo  Slovo  Boží  v  Panně,  jakmile  bvla  zastíněna 
Duchem  svatým. °) 

Modlitba,  iíž  se  vzývá  Duch  sv..  ie  starší  než  z  5.  století,  neboť 
se  nalézá  ve  všech  liturgiích  majících  za  základ  liturgii  sv.  Jakuba, 
nalézá  se  ve  všech  i  nejstarších  rukopisech,  a  nikdy  nebylo  mezi 
v}'chod"any  domněnky,  že  by  nebylo  proměnění  dokonáno  pouhými 
slovv  konsekračními. 

Podobné  modlitby  bvly  i  v  liturgii  gallikanské,  gothické  a  mo- 
zarabické.*)  Nepřikládá  se  jim  jiný  význam,  než  jaký  klade  církev 
katolická  do  modliteb,  které  koná  před  nebo  po  pronesení  slov 
svátostných.-'^)  (P.  d.) 


1)  Assemaui,  Bibliothec-a  Oríeiitali?  II.  p.  276  —  277. 
2j  Asseniani,  1.   <•.   2.5. 

■**)  Srv.  Assemani,  1.  c.  199 — 202;  Renaudot,  Liturgiaium  Colleetio  II.  c.  XIII. — IX. 
2\eale,  A  History  of  the  Holý  Ea.stein  Clnirch.  Part  I.  p.  -492— .506. 
*)  Benaudot,  Liturgiaruin   Colleetio,   II.  ]).   91 — 92. 
°)  Neale,  1.  c.  497,  498.  Assemani,  1.  e.  p.   202. 


Piseinuictví  a  umční:  Tři  chorvátské  osadv   na  Moravě.  277 


I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   I   i   I   I   I   I   I   I   I   I    I   I   I   I    I   I   I   I    I    I   i   I   I    I   I   I    I   I   I   I   I   I   I   I   I   I 


^M0M^,    Piseninictvi  a  uměni,    W)&Sy^M 


^^'^^^^■^x'^^ 


li  III  I  I  II  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  i  I  I  I  I 

TTY TTT  TVTTVTyYVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTtTTTTTTTTT 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě. 

Popisuje  Jan  Herben  v  »Caso}).  Matice  Moravské«  r.  18S2.  —  »Eozglecla«  Al.  Malec. 

Obecné  pozornosti  těší  se  národní  kroj  našicli  Hrvátů.  Pan  spis. 
věnuje  mu  necelou  stránku  '17}  své  rozpravy  připomínaje,  že  ..sebe 
lepší  popis  nenahradil  bv  názoru;  dostačí  udati,  že  kroj  velice  málo  se 
odchyluje  od  slovenského  u  Lednice,  u  Břeclav^-  a  Cahnova."  Po  našem 
soudě  měl  p.  spisovatel  šíře  se  o  něm  rozepsati,  podrobněji  jej  vylíčiti 
n  rozebrati  zvláště  v  kuších,  kterými  se  liší  od  kroje  slováckého,  aby 
rozdíl  mezi  oběma  kroji  sobě  příbuznými  nejen  makavě  vynikl,  ale 
i  ozřejměla  nezměrná  důležitost,  hluboký  význam  a  cena  jeho  pro 
národní  život  ničím  nenahraditelná.  Národní  kroj  výrazem  jest  nitra 
lidového  po  řeči  a  zvycích  nejvýmlu%Tiějším  a  nejsrozumitelnějším, 
národní  kroj  toť  ,,já"  lidu  viditelné,  tof  duše  jeho  oku  badatelovu 
dokořán  otevřená.  Pan  spisovatel  nepraví  nic  o  tomto  významu  kroje 
národního,  třebas  ani  nechtěl  nic  říci.  rozdíl  krojový  mezi  Slováky 
íi  Hrvát^-  vidí  pouze  „ve  výběru  látky  na  šaty  a  v  některých  drobo- 
tinách".  pokouší  se  jen  stručně  jej  popsati,  ale  pokus  ten  dopadl  mu 
tak  nešťastně,  že  nesprávnějšího  popisu  ^kroje  našich  Hrvátů  dojista 
nikdo  dosud  nikde  nečetl.  Popisoval  jej  >Sembera.i)  Brčindl,-)  Kuten  ^) 
i  jiní,  všichni  více  méně  správně,  ale  popis  p.  spisovatelův  chybami  se 
jen  hemží.  Kolik  řádků,  tolik  chyb!  Vizme  jen  I  „Muži,  ještě  lépe  řečeno, 
mladíci  nosí  tV'ž  okrouhlý  klobouček,  za  nímž  vlají  kosárky  kohoutí 
nebo  péro  pštrosí"  (17).  Správně  má  tato  věta  zníti  takto:  „Muži  i  mladíci 
nosí  týž  okrouhlý  klobouček,  jen  že  mladíkům  za  ním  vlaje  peří  kohoutí 
nebo  .péro',  někdy  oboje  zároveň,  a  přes  ,žnorice'  visí  lesklé,  bílé  třepení." 
To  ovšem  zní  jinak.  Muži  nikdv  nemají  za  kloboukem  peří  nebo 
kosírkňv.  a  péro,  jež  p.  spis.  a  s  ním  pokud  známo  všichni,  kdož  o  kroji 
hrvátském  psali,  mají  za  péro  pštrosí,  není  pérem  pštrosím,  ale  z  ptáka 
jiného.  Hrváti  říkají  mu  ..pero  režarovo"  nebo  krátce  „pero".  Xápadno 
je  svojí  tíží.  Proto  tak  krásně  se  ohýbá.  Ani  pět  per  pštrosích  nevyváží 
jedno  „pero  režarovo".  Přihlédneme-li  blíže,  viděti,  že  jest  bílé,  ale 
.s  nádechem  popela vým.  ano,  je-li  kratší,  bývá  na  konci  hodně  tmavé. 
Aby  zbělelo,  potírá  se  bílou  barvou;  čím  péro  tmavší,  tím  vrstva  nátěru 
silnější,  odtud  ta  tíže  jeho.  Kdyby  nebylo  na  něm  natřeno  barvy,  ne- 
•ohýbalo  b)'  se  a  neneslo  by  se  hezky  za  kloboukem.  Péro,  jež  pravé 
po  ruce  mám.  je  40  cm  dlouhé,  chmýří  má  6 — 8  cm  dlouhé,  jednoduchéj 


1)  V  Ohéralově   »Týdenníku«   1848. 

2)  »Kniha  pro  každélm  Moravana;:   str.   .")7.   (1863.) 

3)  Yienac  1887,   XIX.,  str.   140;   152  —  153.  Zagreb. 


278  Písemnictví  a  uméní: 


jako  je  na  pérech  kolioutícli  nebo  husích;  na  koncích  jen  nepatrně  so 
kroužkuje.  Stálo  2  zl.;  delší  bývají  dražší  a  bělejší.  Toto  péro.  a  ne 
jiné,  nosí  se  od  nepaměti.  Liší  se  od  pštrosího.  Péro  pštrosí  je  čistě 
bílé.  mnohem  hustší  a  kadeřavější,  má  chmýří  silnější  a  daleko  delší, 
vláknaté,  jen  u  prostředně  dlouhého  péra  až  12  cm  dlouhé,  od  kořene 
péra  až  k  vrcholu  pěkně  se  kroužkující  a  ohýbá  se  vlastní  tíží  dlouhých, 
jemným  chmýřím  porostlých  vláken.  Vše  to  schází  péru  našemu.  Jména 
ptáka,  z  něhož  pochází,  nebylo  dlouho  možno  se  doptati  a  dopátrati. 
Ani  hlohovečtí  poslováčtělí  Hrváti  nemohli  si  na  ně  vzpomněti.  Teprve 
po  čase  psal  mi  ,,junak"  hlohovecký  Štěpánek,  že  je  to  péro  z  „troba'". 
Rázem  oživlo  toto  zapomenuté  slovo  v  paměti  našich  Hrvátuv  a  kde  kdo 
přitakoval,  že  to  je  to  jméno,  na  něž  nemohl  si  vzpomenouti.  Je  to 
tedy  péro  ne  ze  pštrosa,  ale  z  dropa  (otis  tarda),  péro  dropi;  kupuje  se 
z  Uher,  kde  na  rovinách  drop  velký  žije.  Péra  z  jeho  křídel  (snad 
i  ocasu?  barvou  natřená!)  toť  kosírkv  Slovákům  i  Hrvátum  oblíbené!  — 

xJ 

„Na  krku  uvazují  si  muži  lehký  hedbávný  šátek,  hoši  jen  lehoučkou, 
nad  levým  ramenem  zavázanou  mašli"  (17).  Ne!  Jak  muži  tak  hoši 
i  hošíci  nosí  na  krku  hedbávný,  černv  šátek,  červenvmi  pruhy  lemovaný, 
a  kromě  šátku  mají  nejen  jednu  mašli  na  rameni,  nýbrž  mašle  dvě: 
pod  bradou  jednu  a  na  pravém  rameni  jednu  buď  ze  tkanic  bílo- 
červených  nebo  hedbávných,  bílých.  Ale  mašle  ty  nejsou  zvlášť  na  krk 
a  rameno  uvazovány,  nýbrž  tkanice  nebo  pentle  přišity  jsou  ke  košili, 
jimiž  pod  krkem  a  na  pravém  rameni  místo  aby  zapínala  se  na 
knoflíček,  zavazuje  se,  a  z  visících  konců  tkanic  nebo  pentlí  se  udělá 
mašle.  Hrvátská  košile  totiž  jinak  je  šita  než  košile  naše.  Levá  prsní 
strana  její  je  širší  než  pravá,  překládá  se  přes  pravou,  aby  prsa  pěkně 
krvla  a  vyšívání  na  ní  tím  více  vyniklo  a  krásněli  se  neslo,  a  isouc 
pod  krkem  podstřižena,  vybíhá  cípem  až  k  rameni  pravému,  kdež 
s  pentlí  na  košili  přišitou  se  zavazuje,  a  z  konců  visících  se  udělá 
mašle.  Odtud  ty  dvě  mašle:  jedna  pod  bradou  a  druhá  na  rameni. 
Proto  také  nepravda,  co  píše  pan  spisovatel  dále:  „Košile  .  .  pod 
krkem  zapíná  se  přilehlým  límcem  červeně  nebo  modře  lemovaným" 
(17).  Límec  u  krku  má  košile  jen  uzounký  a  vždy  bílý!  Je  „bělostná 
nad  míru",  „má  rukávy  otevřené,  volné",  ale  p.  spisovatel  nepřipomíná, 
co  diiležito  jest,  že  u  junáků  sváteční  košile  mívá  z  pravidla  u  pěstí 
skvostné,  na  píď  široké  A^yšívání !  Naprosto  však  nepravda,  že  „na 
ramenou  pyšní  se  smělé  vyšívání"  (17),  nfhvi  junáčská  košile  má  jen 
dvoje  vyšívání:  na  rukávech  u  pěstí  a  na  prsou.i)  „Kordulka  mužská 
je  stejné  skvostně  vyšívaná  jako  ženská"  (17).  Není  vyšívána  ani  tato, 
ani  ona!  Sluje  „lajbl",  a  látka  na  něj  kupuje  se  protkaná  květy, 
kytičkami,  lístky  ...  a  nikdy  se  nev^^šívá.  „Nohavice  jejich,  kterým 
říkají  lače,  jsou  z  červeně-íialového  sukna  a  mají  modré  šňůry  po  švu." 
Nejmenují  jich  lače,  nýbrž  ..hlače",  při  čemž  h  dobře  slyšeti,  a  nejsou 
pořízeny  z  červeně-íialového  sukna,  ale  hoši  mají  je  zhotoveny  výhradné 
ze  sukna  červeného,  a  muži  jen  ze  sukna  fialového.    Pravda,   že  „při- 


')  Viz  fotografii  v  sfcskóm  Lidu«   Vil.,   1898,  s.  4.  str.  273. 


Tři  cliorvátské  osadv  na  Moravě.  279 


léhají  k  tělu"  a  že  „také  na  nicli  hývk  cifrování  čili  vyšívání"  (17). 
„Obav  ip.  spisovatel  měl  dodati:  sváteční)  lehounká,  pravidelné  čižmy 
nebo  kordovankv;  p.  spisovatel  výslovné  měl  připomenouti,  že  také 
ženské,  svobodné  i  vdané,  nosí  boty,  lehké,  pěkné  „faldo vačky"; 
,,s  holínek  visí"  (hochům  v  předu  li  „také  střapce''  (červené,  hedvábné) 
„a  na  opatcích  přibity  drobné  ocelové  podkňvky,  sekavičky".  k  čemuž 
připomínám,  že  slovo  toto  Hrvátum  jest  neznámo.  Pro  lepší  přehled 
měl  p.  spisovatel  části  kroje  junáčského  vy  počisti:  čižmy,  „hlače" 
(„cimazinki"  1,  košile  se  širokými  rukávy  u  pěstí  a  na  prsou  vyšívaná, 
fácnov.i)  .Jajbl",  za  chladna  místo  .,lajbla'"  „řekl"  podobný  našemu 
špenzru,  a  klobouček  s  dropím  pérem.  —  „Muži  starší"  (nejen  starší, 
nýbrž  muži  všichni!)  „jako  všude  na  světě  kroj  svůj  zjednodušili." 
„Nechodí  .bez  obleku'  (vvraz  u  nás  neznámvl)  to  iest  v  kordule  a 
V  košile,  nýbrž  oblékají  si  modravý  kabát."  Pan  spisovatel  neuvadl 
jména  jeho  „mentije",  nepopisuje  ho,  že  má  stojatý  u  krku  límec, 
dlouhé  šosy,  úzké  rukáv^^  na  prsou  podšívku  z  červeného  sukna; 
v^-slovně  tu  podotýkám,  že  se  nese  velmi  elegantně  a  každému  muži 
že  pěkné  sluší.  — ■  „Hlava  ženská,  zvláště  dívčí,  jest"  (bývala!)  „upra- 
vena velmi  vkusně  "  Před  časem  „divičice  sluobodne",  jak  nám  pravili, 
„imale  su  glave  drug-ačije  (jinak)  spravené  (zapletené)  nek  žene"  (17). 
Výraz  ., spravené"  neznamená  zapletené,  nýbrž  upravené!  Nosily  totiž 
„slovénku",  jak  ji  dosud  nosí  hlohovecká  děvčata,  kdežto  ženy  nosily 
„ákoíiju'*  čili  „portu."  „Slovenka"  jest  lepenkový  pás  asi  15  rm  širokv 
a  o5  cm  dlouhý.  Kryje  témě  hlavy  splývaje  po  stranách  do  polou  uší. 
Položen  jest  hedvábným  šátkem  a  na  hlavě  v  zadu,  kde  bývá  závit 
z  vlasů,  udělána  jest  velká  mašle  z  červených  a  bíRch  pentlí.  jejichž 
konce  vlají  přes  šíji  na  záda.  „Škofija"  podobala  se  burse  ke  mši 
svaté;  mohla  se  rozevříti  až  na  pravý  uhel.  Byla  z  lepenky  a  uvnitř 
ze  všech  stran  jemným,  bílým  plátnem  pošita.  by  všechny  vlasy  při- 
kryla. Čtyřmi  tkanicemi  bílvmi,  na  plátno  přišitými,  uvazovala  se  na 
hlavu.  Zevně  bjda  zadní  strana  potažena  bilým,  tenkým  plátnem,  přední 
trojími  portami:  hedvábn}-mi.  žlutými  a  strakatými  itureckýmij  a  zlatou 
portou.  Tato  šla  po  šířce  strany  středem  jejím,  turecké  po  stranách 
jejích,  jsouce  oddělenv  od  ní  a  okrajů  portami  žlutými.  Xa  hlavu 
kladla  se  tak,  že  strana  zadní  krvla  témě  hlavv.  strana  přední,  vy- 
zdobená,  pak  splývala  v  zadu  na  hlavě  ke  krku  dolu.  Nevyzdobena 
strana  pokiýv\ila  se  ♦pěkným,  hedvábným  šátkem,  jenž  složen  jsa  na 
délku.  t.  j.  dvěma  cípy  do  vnitř,  v  zadu  na  krku  pod  škoíijí  se  za- 
vazoval a  škofiji  těsně  k  čelu  přitahoval.  Strana  portová  byla  nad  to 
velmi  bohatě  vyšňořena,  obzvláště  nepravém  zlatým  třepením  pokryta 
tak,  že  celá  jen  jen  se  leskla  a  třpytila.  Škofija  byla  pravdou  pýchou 
ženy;  škoda,  že  z  kroje  se  vytratila;  nyní  jen  na  Preravě  ji  berou 
k  čepeni  nevěsty.  U  'děvčat  i  žen  „ted  obecně  viděti  na  hlavě  hedvábný 
lehký  ťacno"  (17).  Nejen  jeden  šátek,  nýbrž  na  hlavu  vážou  se  šátky 
dva:    spodní,    obyčejný,   jímž    vlas  v  ze  všech  stran  se  obvážou,    čemuž 


*)   sfacnov  :  =  šátek   (na  krk). 


280  Píf^eiiinictví  a  uiuění: 


říkají  „hanačka".  a  svrchní,  obyčejné  hedvábný.  Pan  spisovatel  si 
i  mate  jednotlivé  části  kroje.  „Též  hedvábné,  ač  jiné  barv}*  bývá 
oplete  (kordulkai  a  rukávce  bohaté  i  draze  vv.šívřinv"  (11 1.  1.  ..Opljece'^ 
není  kordulka.  nvbrž  ženská  košile  s  baňatvmi  rukávv  na  ramenou 
a  v  nadloktí  na  okraji  bohatě  a  vkusné  vyšívaná,  a  2.  co  p.  spisovatel 
nazývá  kordulkou.  to  jest  ..lajbl",  jejž  také  dévčata  jako  hoši  nosí 
na  prsou,  ovšem  ne  volný,  ale  sešněrovaný,  ne  vyšívaný,  ale  kvéty, 
lístečky  atd.  protkaný;  konečně  3.  rukávce  p.  spisovatelem  uváděné, 
to  jsou  ony  baňaté  rukávy  .,opljeca'"I  ..Okolo  krku  ženy"  i nejen  ženy, 
i  děvčata!)  „bez  rozdílu  zapínají  si  kuolarin.  jenž  kryje  šíji  a  přes 
nějž  padnou  ručeje  vlasů"  (17).  Pan  spisovatel  ničím  nezmiňuje  se 
o  skvostném  jeho  vyšívání;  ani  ..opljece".  ani  mužská  košile,  ba  ani 
ne  fěrtoch  nebývá  tak  nádherně  vyšíván,  jako  ..kuolarin".  P.  spisovateli 
přihodilo  se.  co  všem.  kdož  psali  o  kroji  hrvátském:  Kuolarin  ostal 
jim  méné  povšimnut,  než  jak  zasluhuje  svojí  uměleckou  cenou.  „Na 
pestré  kartounce  neb  z  jiné  látky  sukni  těžký  firtuch  (zástěrka)  sám 
ohnivý  květ.  drahými  krajkami  lemovaný."  Fěrtoch  býval  za  staro- 
dávna obyčejně  vvšív<'in;  vyšívaly  se  i  fěrtochv  modré  a  černé,  nj^ní, 
kdv  továrnv  zaplavují  svět  látkami  rozmanitými.  Hrvátkv  rády  si 
kupují  květované  fěrtochy  a  vyšívají  jen  fěrtochv  bílé.  Části  kroje 
ženského  isou  tedv  tvto:  faldovačkv.  krátké  sukně,  svrchní  tibetová, 
hedvábná  nebo  atlasová,  barvy  bílé.  červené  nebo  modré,  fěrtoch  květo- 
vaný nebo  vyšívaný,  červená  nebo  modrá  pentle  kolem  pasu.  opljece, 
laji)],  kuolarin  pod  bradou,  mašlí  sešpendlený  a  na  hlavě  hanačka  a 
svrchní  šátek,  obyčejně  hedváljný.  Za  chladna  místo  lajblu  obléká  se 
„řekl",  jako  u  mužských.  .,V  zimě  muži"  i  nejen  muži  ale  i  chlapci 
velcí  i  malíli  .,nosí  kožichv"  i  ien  bíléli  „a  ženv  lehčí"  (krátké,  na 
rezavo  barvené)  .,kožíškY.  rasňákv  zvané." 

Vyšívány  jsou:  „Kuolarin",  „opljece",  ..fjertoh"  a  ..řekl."  To  jest 
kroj  sváteční,  parádní!  Na  všední  den  mají  mužští  v  zimě  obnošené 
kusy  oděvu  svátečního,  v  letě  široké  plátěné  gaté  a  košili;  ženské 
v  zimě  teplé  sukně  živých  barev,  kacabajky  nebo  kožíšek,  v  letě 
lehké  sukně  červené  nebo  ..šare"ii  a  opljece.  „Jiná  otázka  jest.  čí 
tento  kroj  byl  původně?  Všichni,  kdož  o  Chorvátech  našich  psali, 
jsou  za  jedno  v  tom.  že  kroj  uvedený  je  původu  chorvátského"  (18/. 
Je-li  skutečně,  a  jak  liší  se  od  kroje  slováckého,  ukážeme  jindy  ve 
zvláštní  stati. 


')   »šar«,  -a,   -o  ^  pestrý,  strakatý. 


Srbskv  car  Lazar  v  národních   písních  srbs-kvch. 


281 


Srbský  car  Lazar  v  národních  písních  srbských. 

Podává    B.    Poi'ELKA.    (ř.  <].) 


Kad   se,  slugo,   napijeruo  vina. 
Staée  jcka  polja  širokoLia, 
Hoée  naljec'   stari  Jnji-Bogilane 
A  za  njime  devot  Jiigovica, 
Jugovici  silni  i  bijesni, 
Sve  liz   polje  konje  priječaju. 
2siz  bedrice  pokaziiju  CH>rde, 
INa  prsima  toke  pozvekuju, 
Svaki  niomak  fesic  nakrivio.   ^- 
Ja  čil   na  te  okom  naniignuti. 
A  ti  ceš  se  Jiitar  dogoditi, 
Otiéi  eeš  ii  polje  široko, 
Uhvaticeš  konja  pod  Bog-danom, 
Ovako  češ  njeimi  bcsjediti : 
»Zlatua  brado,  stari  Jug-Bogdauel 
Pozdrav  ti  je  slavná  car-Séepana, 
Da  s'   iivratiš  na   bijelu  kulu 
í?ii  tvojijeli  devět  Jugovica, 
Da  se  hladnog  najjijete  vina 
A  stari   ce.  tebe  ijoslušati. 
Povedl  ga  do  eareva  dvora. 
Kad  uvedeš   II   mcnner-avlijii. 
Uzmi  njega  za  bijele   riike. 
í^kini  njega  sa  konja  golema, 
Povedi  ga  uz  bijelu   kulu 
A  za   njime   do  vet   Jugovica, 
Dovedl  ga  ineni  u  odaju, 
Sjedi   njega  uz   moje  koljeno, 
Slugo  moja,   uz  desno  koljeno, 
A  do  njega  devět  ,Jug"ovica, 
Sve  mladjega  niže  starijega, 
Pa  donesi  vina  i  rakije, 
Obredi  nas  jednom   i   dvai>uta. 
Kada  trecoj   čaši  reda  dodje. 
Ti  poturi  času  i  maštrafu. 
Pak  otidji  u  novu  odaju 
Te  donesL  zhltnu  kuj)u  vina, 
Kaja  drži  četrdeset  oka, 
jCamedjenu  i  zašecerenu, 
Pak  je  podaj  staroin  .lug-Bogdanii. 
A  stari  ce   nikom  prihvatiti. 
Ovako  ée  stari  besjediti  : 
»Vidite  li,   moja  djeco  draga, 
Sto  nie  sada  sluga  darovao, 
<'arska  slut:a  Xeojanié  Lazare? 
■ťime  cu  ja  njega  darovati. 
Što  bi  bilo  prenia  ovom  daru? 
Da  mu  dámo  nebrojeno  blago, 
A  u   cara  ima  dosta    blaga  ; 
Da  mu  dámo  čohu   ]u>deranu. 


')   To  jest  dal  si   fez  na  stranu, 
*)  Pohár. 

^)  Oka,    míra   i   válui    velikosti 
■*)   Coha,    vlastnč   sukno;   potom 


Když  se.   sluho,   napijeme   vína. 
vřava  vznikne  (  d   pole  šírého 
.lug-Bogdan   se  přiiirnc  sem  starý 
a  za   nim   všech  devět  Jugovica. 
Bujní  Jugovičové  i  běsní, 
po  všem   poli  koně   řeliotají, 
j)0(l  kyčlemi  ukazuji  šavle 
na  prsou  brnění    pobřinkuje, 
každý  chlapík  nakřivil  si   fezik. ') 
Já  dám  tobě  okem   pokynuti 
a  ty  rychle  budeš  mi   po   ruce, 
pak  odejdeš  na  pole  široké, 
]iod   Bogdaneni  uchvátíš  hnědáka, 
takto  k  němu  budeš  jmunluuvati : 
»Zlatá  brado,   starý  Jug-Bogdane, 
pozdravuje  té  slavný  car  Štěpán, 
bys  obrátil  se  do  bílé  kuly 
i  s  devíti  tvými   Jugovici, 
studenélio  naj)íti   se   vína.< 
A   starý  tě,   slulio,   uposlechne, 
])ak  jej  zaved  do  carova  dvora, 
když  uvedeš  na  dvíir  mramorový, 
za  bílé  ho,   sluho,    vezmi   ruce 
a  sesaíF  jej   s  koně  ohromného, 
ke  mně  doved  ho  na   l)ílou   kulu 
a   za   nim   všech   devět   Jagoviěú, 
dovediž  jej   ke   mně  do  komnaty, 
vedle  mého  jej   posaď  kolena, 
vedle  ))ravého,   sluho,   kidena. 
<i   po  něm   všech  devět   Jugovičů, 
mladšilio  vždy   niže  než  staršího, 
potom  dones  vína   i   rakije. 
pořadem  jednou   i  dvakrát   ))odej, 
když   na  třetí   číši   řada   dojde, 
ty   mi   zahod  číši   i  maštrafu,-) 
jiak  odejdi  do  nové  komnaty 
a  dones  nám  zlatý  pohár  vína, 
který   drží  do  čtyřiciti   ok,'^) 
omedovaný  i  ocukřený, 
pak  jej  podej  starému  Bogdanu, 
a  stařec  se   ho   rukou   uchojjí, 
takto  bude  stařec  promlouvati: 
vViditeli,   moje  děti  drahé, 
co  mi  nyní  podaroval   sluha, 
císařský  sluha,   Nemanič  Lazar ! 
(ím  pak  já  ho  zase  obdaruji, 
co  by  bylo  podle  tolio  daru? 
Dáti  jemu  nečítaný  poklad   — 
však  u  cara  je  dosti  pokladu  ; 
dáti  jemu  čohu*)   netrhaiiou   — 


měnlivě.    Yuk    udává    2\\    libry    (asi    starý    máz), 
také  svrchní   roucho  na  způsob  kabátu. 


282 


PíserunictTÍ  a   iniiřiii: 


A  ti  cara  vise  čohe  inia : 

Da  mu  (lan)o  konje  ne  jahane, 

A  u  cara  vise  inia  koiijaI« 

Kad  to  reče  stari  Jug-Bomlane, 

Zgledace  se  devět  Jiigoviéa, 

Zgledace  se  jedan  na  drugoga 

A  zastidjeť  je<lan   od   drugoga. 

Ondar  cii  ja  njima  besjediti: 

"Zlatna  brado,  stari  Jug-Bogdane, 

Ako  cete  cara  poslušati, 

Ja  cil  vaske  za  to  svjetovati, 

Cime  cete  njega  darovati. 

Xedajte  mu  nc))r<>ieno  blago, 

Jer  u  nicne  dosta  iuia  blaga, 

Da  ga  troši,  potrošit  iiemore, 

A  da  zoblje,   pozobat  iiemore; 

A  iiedajte  čoliu  nederanu 

A  nedajte  konja  ncjehana, 

No  ču  li ')  me,   moja  zlatna  brado, 

Podajte  mu  Milieu  djevojku, 

Tvoju  šcercu  za  vijernu   Ijubu, 

Ti   češ  njega  tijem  darovati 

A  ja  óu  ga  krunom  darovati, 

Da  caruje  i  da  gospoduje, 

I  na  njemu  hoče  ustannti 

Zlatna  kruna  srpskosr  car-Ščepana 

Kail  to   ěiije  stari  Jug-Bogdane, 

<  »n   ée  svoju  djecu  i)0gledati, 

A  oni   su  Ijuti  i   uporni, 

Od  zemljice  na  n<ige  skočice. 

Od  bedrice  sablje  povaditi, 

Pak  ée  na  te  juriš  učiniti 

Ti  pobjegni   u  novu  odajn, 

Pak  pritvori  na  odaji  viata 

I  prevuei  čelikli  mandale, 

A  zatvori  brave  dubrovačke, 

Do  vrata  ée  br;;éa  dolaziti 

I  u  vrati  nogom   udariti, 

Tvrdá  vrata  salomiti  nece, 

Ondá  če  se   na  me  povratiti 

Jugovici  silni  i  bijesni, 

Na  cara  ce  sablju  okrenuti, 

Ja  éu  moliť  starog  Jug-Bogdana: 

-Zlatna  brado,   stari  Jug-Bogdane, 

Ti  uzapti  do  devět  sinová, 

Da  vam  dadem  knjige  carostavne, 

Da  vidite,  što  vam  knjige  kážu. 

Aki(  naše  knjige  ne  kazuju, 

Da  Milica  nije  za  Lazara, 

I  da  Lazo  carovati  nece, 

Pogubite   i  mene  i  njega, 

Pak  carujte,  kóji  vania  drago.« 

On  óe  ondá  djecu  uzaptiti, 

Daču  njemu  knjige  carostavne. 

Kada  vidi,  što  nam  knjige  i>išu. 

Dače-)  tebi  Miliiu  djevojku. 


')  Zde  je  patrná  tisková   chyba; 
?)   V  originále  srl>skóni   chvbno  • 


však   u   cara   takuvych   čoli   více ; 
•láti  jemu   koně  neoVjjeté  — 
však   u  cara  takových  je  vícel'< 
Když  to  pověděl  starý  Jug-Bogdan, 
vzhledne  na  se  devět  Jugovičii, 
vzhlfdncí  na  se,  jeden   na  druhého, 
ziisitydí  se  jeden  jako  druhý. 
Tehdy  budu  já  k  nim  promlouvati . 

>  Zlatá  brado,   starý  Jug-Bogdane, 
jest-li   chcete  cara   vysledinouti, 
já   vám  o  tom   niíníni   poraditi, 
čím  byste  jej  mohli  obdarovat. 
Nedávejte  nečítaný  poklad, 
neboť  u  mne  je   pokladů  <losti, 
byť  je  mrhal,   rozmrhat   nemůže, 
byť  je  zobal,  pozobat  nemaže; 
nedávejte  čohu  netrhanou 
nedávejte  koně  neol>jeté, 

než  poslyš  mne,  moje   zlatá   Ijrado : 

>  Milici  mu  dívku  podarujte, 
tvoji  dcerku   za  věrnou  manželku. 
Ty  jej,   starý,   tímto  obdaruješ, 

já   zas  korunou  jej   obdaruji, 

bv  caroval  i  aby  byl  ]iánem, 

by  na  jeho  spočinula  hlavě 

zlatá  koruna  cara  Stějiáiia. 

Když  to  zaslechne  starý  Jug-Bogdan, 

rozhledné  se,  starý,   po  svých  dětech, 

a  oni  jsou  liti   a  vzpurnělí, 

id  země  hned  na  nohy   vyskočí, 

od  beder  budou  tasiti  šavle. 

])ak   útokem  na  tebe   poženou. 

Ty   však  utec  <lo  nové  komnaty, 

potom  zavři  od  komnaty  dvéře, 

zatáhni  závoru  ocelovou 

a  zavři  na  zámky  dubrovecké. 

K  ílveřím   bratři   bui^ou  docházeti 

a  do  dveří  nohama  ko2)ati, 

ale  pevných  dveří    nevypáčí. 

Tehdy   zase  ke  mně  se  navrátí 

bujní  Jugovičové  a  běsní, 

na  cara  svého  napřáhnou  šavli, 

já  po))rosím  starce  .lug-Bogdana : 

iZlatá  brado,  starý  Jug-Bogdane, 

ty  mi  ukroť  devět  Jugoviču, 

abych   váni   předložil  knihy  car.ské, 

ať   viilíte,   co  vám  knihy  j)raví. 

.Testliže  nepraví   naše   knihy, 

že  Milice  není  pro  Lazara, 

a  že  Lazo  carovat  nebude: 

zahubte  si  i   mě   i   Lazara, 

a  carujte,  komu   z   vás  je  vule.« 

Tehdy  Jug-Bogdan   ukrotí  děti, 

a  já   mu  předložím   knihy  carské. 

Když   uvi<]í,   co  nám  kniliy  júší, 

podaruje  tě   Milicí  dívkou, 

dle  smyslu  má   zníti:    -no  čaj   ti   mc. 
la  če  místo  dače. 


Mbskv  car  Lazar  v  nármlníc-h   iiísních  srbskvch. 


283 


Pa   ée  posjesť  jedan   do  driiyoga. 
Ondá  ccš  ti  otvoriti   vrata 
Pa  ceš  svakom  poljubiti  ruku. 
Ponajprije  svoij  cara  Sčepana, 
Pa  češ  ondá  starog  Jiig-Bogdana 
Pa  sve  redom   devět  Jugoviéa, 
Sví  cemo  ti  hlagoslov  činiti  « 
Kad  je  tako  slugu  svjetovao, 
Sluga  se  je  snijerno  poklouio, 
Te  carevu   poljubio   niku, 
Od  Oťiju  suze  protot-io. 
Ovako  je  eani  govorio: 
'Hvala  tebi,  naša  kruno  zlatna. 
Ja  éu  tebe  dobro  poslušati.  : 


]iak  usednou   zas  druh   vedle  drului. 
Ty   tehdy   otevřeš,   slulio.   dvéře, 
a  každému  z   nás  políbíš  ruku; 
nejdřív  svémti  caru   Štěpánovi, 
potom  starci  Jusu-Bogdanovi 
a  po  něm   devíti  .lugoviěuni. 
Všichni  tobě  dáme  požehnání.: 
Když  takovou  .sluliovi  dal  radu, 
sluha   pokorně  mu  se  uklonil 
potom  carovu  políbil   ruku, 
z  očí  po  líci  vycedil  slzy, 
takto  jal  se  k  caru  promlouvati : 

iMky  ti,   naše  koruno  zlatá, 
já  tě  budu  dobře  i)oslouchati.      — 


Co  .,car  Stepán"  předpovídal,  všecko  se  právě  tak  zbělilo.  Starv 
Jug-Bogdan  i  svnové  jeho  si  dali  říci.  Lazar  s  ]\rilicí  zasnouben  a  obdařen 
korunou  carskou,  již  nosil  až  do  bitvy  na  Kosově.  Zajímavo  je.  kterak 
pěvec  zakončuje  piseň.  Vytýká  výslovně,  že  car  za  života  Lazarovi  korunu 
daroval,  aby  mu  jí  nemohl  nikdo  upírati. 

Jak  řečeno,  lidový  pěvec  tu  mluví  o  _caru  Stěpánu".  Kteréha 
_cara  >Štěpána"  měl  na  mysli,  nelze  určitě  říci.  Lidový  srbský  pěvec 
(guslar)  nestudoval  dějin  svého  národu,  opěvuje,  či  lépe  řečeno,  opakuje, 
čemu  se  naučil  od  předchůdců. 

V  rodjně  Nemaňů  bylo  jméno  Štěpán  obecné;  říkalo  se  Štěpin 
L"roš  jako  Štěpán  Dušan.  Poněvadž  však  pěvec  výslovně  praví,  že  car 
„nemá  od  srdce  zrozence",  a  poněvadž  z  celé  písně  vyznívá  jemná 
mvsl.  iakou  vvnikal  Dušanův  svn  Uros.  bezdětnv.  a  konečně  uvážíme-li. 
že  skuteční  carové  srbští  byli  jenom  dva.  Dušan  a  Uros.  možno  za  to 
míti.  že  skladateli  této  rapsodie  tanul  na  mvsli  Uros  Dušanovič.  Před- 
chůdce Lazarův.  Vukašin.  kterv  sám  zavraždil  nebo  dal  zavražditi 
Uroše  Dušanoviče,  nejmenoval  se  íStěpán. 

V  písni  se  praví,  že  Lazar  _po  zemanu",  t.  j.  až  nadejde  určitý 
čas.  stane  se  vládcem,  nemusil  tedy  následovati  hned  po  „caru  Štěpánovi'' 
na  trůně,  a  tím  si  vvsvětlíme  i  anachronismus  v  písni  zřejmv. 

Správněji  a  historickv  věrněji  líčí.  jak  se  Lazar  Grbljanovic  stal 
panovníkem  srbským,  píseň  druhá.  Dle  ní  dostal  se  Lazar  na  trůn 
volbou  sněmovní.  Aby  se  však  věci  dobře  rozumělo,  nebude  od  místa 
zmíniti  se  o  tehdejším  sněmu  čili  národní  skupštiné  (sabor  čili  narodna 
skupština)  aspoň  stručnvmi  slov^'. 

Car  Dušan  sám  se  nazval  „samodržcem'-  ( samovládcem ).  ale  ve 
skutečnosti,  ač  silnou  rukou  vládl,  byl  přece  podle  starého  zvyku, 
kotvícího  v  zádružním  zřízení  slovanském  vůbec  a  srbském  zvlášť, 
jisttju  měrou  závislým  na  radě  (nikoliv  usnesení)  sněmu. 

Sněmv  či  nčirodní  hromadv  nacházíme  už  za  časů  Štěpána  Xemaně. 
zakladatele  panovnického  i  královského  a  potom  carského  čili  císařského) 
rodu  Xemaňovškého  (r.  1165.).  Na  jednom  sněme  přičiněním  Nemaňovým 
schváleno,  aby  pronásledováni  byli ..  Bohomilci "  tak  zvaní,  kteréžto  sektářství 
tehdy  právě  bujelo  na  Balkáně,  na  jiném  sněme  pak  (r.  1195.  j  se  Xemaňa 
zřekl  prestolu  na  prospěch  svého  prvorozence  Štěpána.  V  tu  dobu  však 


■28-1  Píseranictví  a  umění: 


« 


sněm  nebyl  nežli  shromážděním  či  sborem  (=  sabor)  poradním,  svolá- 
vaným za  tím  účelem,  aby  vyslechlo  vůli  vládcovu  a  ji  ..jménem 
národa"  tak  říkajíc  schválilo.  Panovníkovi  sněm  předpisovati  nemohl. 
Uasem  však  sněm  nabyl  větších,  určitých  práv.  Za  doby  Nemaňovy 
chodili  na  sněmy  mimo  světské  vj^šší  i  nižši  jianstvo  (veliká  i  malá 
vlastela),  vojvody  (hodnost,  později  i  titul)  a  válečníky  také  vvsocí 
hodnostáři  církevní,  za  časů  pozdějších,  zdá  se.  docházeli  na  sněmy 
i  lidé  nepožívající  výsad  stavu  panského  a  duchovního,  jak  ^ňdno 
z  jednoho  ustanoveni  zákonníka  Dušanova,  že  ..sebar".  t.  j.  člověk  bez 
panských  privilegií,  nesmí  choditi  na  sněmv. 

Za  Dušana  chodili  na  sněm:  panovník  sám,  synové  jeho.  pa- 
novníkova manželka,  vyšší  kněžstvo  (nižší  nejspíše  vysílalo  zá- 
tupcej  a  šlechta  čili  světské  panstvo  (vlastela  ^  i.^  Šlechty  v  našem  smyslu 
čili  šlechty  titulové  v  Srbsku  tehdy  nebylo.  Šlechtu  západoevropskou 
(titulovou)  představovali  „zemští  páni"  (zemaljska  gospoda),  t.  j.  větší 
i  menší  statkáři,  asi  iako  za  starvch  dob  u  nás  „leši"  a  ..Adadvkové" 
či   ..páni"   a    ..zemane". 

Obor  působnosti  sněmů  není  nám  přesně  znám,  ježto  se  přímých 
psaných  svědectví  o  tom  na  dobu  naši  nezachovalo,  zdá  se  však,  že 
předmětem  jich  porad  bývaly  nejdůležitější  státní  záležitosti.  Tak  se  na 
sněmích  řešívaly  (ale  ne  vždycky)  otázky  míru  a  války  se  týkající, 
na  nich  konána  korunovace  králů  (později  carů),  sněmové  rokovali 
i  o  záležitostech  církevních  (církve  pravo-slavné ;.  sněm  později  volíval 
i  „vladyky"  (biskupy)  a  konečně  i  patriarchy.  Krom  toho.  zdá  se,  že 
i  královské  nadace  klášterům  a  jmenování  některých  vyšších  úředníku 
musily  býti  potvrzovány  od  národní  skupštiny.^i  Právo  sněmy  svolávati 
<•!  místo  (ročiště),  kde  se  měly  sejíti,  ustanovovati  bylo  právem  panovníku. 

Vedle  těchto  skupštin  omezoval  však  královskou  moc  ještě  i  jiný. 
užší  sbor  poradní,  jejž  panovníci  svolávali  za  důležitých  okolností 
a  v  čas  náhlého  nebezpečí.  Zvali  na  tyto  užší  porady  velmože,  kterým 
bezpodmínečně  důvěřovali.  Byl  to  jakýsi  druh  ..státní  rady",  s  jakou 
se  přibližně  shledáváme  nvni  na  Rusi.  Ale  zákonodárné  čili  abych  tak 
řekl  imperativní  moci  ani  tento  sbor  neměl,  ačkoliv  se  panovníci  srbští 
na  úřady  jeho  častěji  odvolávají,  ba  i  zodpovědnost  se  sebe  na  něj 
svalují.  Tak  na  př.  král  Milutin  dal  syna  svého  Uroše  (jako  panovník 
se  jmenoval  Štěpán  Uros  III.  Slepý),  když  se  proti  němu  vzbouřil  a 
jej  o  trůn  připraviti  chtěl,  zbaviti  zraku  na  základě  usnesení  této 
„státní  rady",  a  car  Dušan  sám  z  usnesení  rady  té  připustil,  aby  otec 
jeho,  příhšně  pro  Eeky  horlící,  byl  zabit.   — 

Když  usurpator  Vukašin  přišel  o  život,  bvlo  potřeba  postarati  se 
o  nového  panovníka.  Dle  písně  níže  uvedené  panstvo  srbské  se  tedy 
sešlo  na  sněme  v  Resavě^)  (=  Rasa,  nynější  Kovi  Pazar  čili  také 
-,Staré  Srbsko"),  aby  vykonalo  volbu.  Volba  padla  na  Lazara. 


)    E.  Ka.iajir,    IUTO|iiija  ci)ncKora  iiaii(i,va,    stl".   102. 

2)  Tamtéž,  str.  101." 

^)   Středištěm   říše  či   hlavním  niěstem  byl  tehdy   Prizren. 


Enskú  litei-iitura  v  roce  1898.  285 

Ruská  literatura  v  roce  1898. 

Podává  A.  Vrzal.  \C.  .1.) 

V  prosinci  minulého  roku  bj^lo  tomu  25  let,  co  K.  S.  Barancevio 
("  1851)  vystoupil  na  jeviště  literární  s  divadelním  kusem  ..Opričina" 
a  od  té  doby  neustále  oboliacuje  ruskou  literaturu  obrázky  všedního 
života  středních  i  nižších  vrstev  petrohradských.  iA.utor  hledá  ustavičné 
lidskou  osobnost  v  jejích  lepších  snahách  u  ponížených  a  uraženvch. 
Zvláštnost  nadání  jeho  záleží  v  podání  nálad:  on  neshání  se  po  složitých 
ířibulách,  jeho  úlohou  je  přinutit  čtenáře,  aby  prožil  a  pocítil,  co  prožila 
ta  neb  ona  osoba  jednající.  Xejraději  kreslí  nálady  truchlivé  v  četných 
povídkách,  sebraných  vil  sbírkách,  i  v  románech  i  „Cužak".  ..Raba-'. 
„Dvě  ženy",  „Borc}^").  V  nejnovější  sbírce  ,,Skazk i  žizni''  polo- 
vice povídek  podává  episody  ze  života  dítek  a  mladičkých  studentův. 
Autora  patrně  zajímá  otázka  o  výchovu  dětí.  ..V  nečas'",  tak  nade- 
psána jedna  z  povídek,  nešťastná  v  manželství  žena  otvírá  duši  bývalému 
známému,  jejž  milovala,  a  stěžuje  si  na  to,  že  mezi  iií  a  dětmi  roste 
širší  a  širší  propast  nepochopení  vzájemného,  nespokojenosti  a  odcizení, 
ač  ona  celý  život  věnovala  dětem  a  pro  ně  zničila  v  sobě  požadavky 
vlastního  štěstí.  V  povídce  „Gusik"  v  podobném  postavení  octl  se  otec, 
který  celý  život  pracoval  pro  děti.  jež  nyní  žijí  bohatě,  ale  otci  od- 
cizily se,  a  on  nemá  kam  bv  se  uch  vlil,  leč  do  chudobince:  otec  sám 
viní  sebe,  že  v  dítkách  vypěstoval  instinkty  samolibosti,  sobectví.  Ostatně 
nejsou  vždy  rodiče  vinni,  že  děti  se  pokazí.  Xákaza  nosí  se  ve  vzduchu, 
děti  kazí  se  ve  společnosti,  jak  viděti  z  povídek  ..Den  Vaši"  a 
„Vesna  studence  štva". 

P.  P.  (irnédič  {"  1855)  v  rímianě  ,,Xoša  mira  sego"  předvádí 
řadu  obrazu  z  ruského  života,  spojených  jen  vnějším  způsobem,  v  nichž 
dobře  zachytil  současnou  náladu  společnosti,  nespokojenost  skutečností, 
hledání  nových  ideálů,  nových  dojmů,  nových  forem  života,  nové  víry. 
Autor  vede  hrdinu  svého,  spisovatele  Makšanova,  jako  pozorovatele  clo 
„Včelího  koutu-',  osady  nových  křesťanů,  ruských  vzdělanců,  již  opu- 
stivše město,  usadili  se  na  vsi.  vidouce  v  rolnictví,  vzdělávání  půdv 
první  stupeň  k  sebezdokonalení,  sebeočištění.  spojujíce  křesťanství 
s  rolnictvím  v  jediný  pojem.  Nespokojeni  životem,  utvořili  si  abstraktní 
ideál  a  jménem  jeho  chtěli  předělati  i  sebe  i  život,  obroditi  lidstvo,  ale 
neměli  dostatečné  přípravy  k  postavení  intellig-entuích  dělníků.  Makšanov 
vidí  všude  vnitřní  odpory,  různice  i  bez  lítosti  opustí  zklamán  osadu, 
vzav  odtud  příbuznou  duši,  Natašu,  s  níž  octne  se  v  Petrohradě,  kde 
blouznivá  idealistka  hraběnka  Velkotová  chce  obnovit  lidstvo  pomocí 
dětských  útulen,  kdežto  Nataša,  již  hrdina  chtěl  již  již  opustit  k  vůli 
kněžně,  věnuje  se  blahodárné  drobné  práci  ve  škole,  jež  je  přípravou 
k  obrození  lidstva.  Makšanov  konečně  pozná,  že  práce  Natašina  jest 
jediné  prospěšná,  i  vrátí  se  k  ní.  Živě  nakresleny  typy  blouznivé  kněžny 
i  milionáře  Zotova,  jenž  hledaje  pravdu,  oprostil  se  a  zaopatřoval 
Včelí  kout  vším  })otřebnvm.  Jsou  to  charakteristické  zjevy  současnosti. 


■28G  Písemnictví  a  umíní: 


V  novelle  ,,Slěp5'ši".  uveřejněné  v  „íSév.  Véstn.''.  nakreslil  Cxnědič 
tvp  mvstika.  mladíka  Nikodima.  zastávajícího  se  šílené,  chorobné  dívky 
proti  „slepcům'",  proti  milence  jejího  zemřelého  otce  i  jejímu  manželu. 
Po  smrti  šílené  dívky  mystická  nálada  přivede  Nikodima  k  smíření  se 
s  nepřáteli  a  vstoupení  do  kláštera,  aby  se  tam  modlil  za  ,, slepce '•. 
lidi,  již  se  zavřenýma  očima  tápají  v  tomto  s^^ětě.  Autor  nešetřil  temnvcli 
barev,  maluje   „slepce''. 

Postup  duševního  rozvoje  za  posledních  oO  let  v  Rusku  lze  vyjádřit 
takto:  od  idealistického  národnictvi  skrz  dekadentství  k  marxismu, 
t.  j.  jinými  slovy:  od  vášnivé  láskv  k  lidu  i  vroucí  víry  v  lid  ■ —  skrz 
lhostejnost  k  témuž  lidu  —  k  úplnému  zavržení  historické  osobnosti 
lidu.  k  opovržení  jeh(j  idealv.  formami  jeho  života.  Kdežtíj  idealističtí 
národníci  let  sedmdesátých  viděli  v  mužíku  ideálně  krásného  člověka, 
jenž  dávno  našel  a  uskutečnil  ideální  formy  života,  dekadenti,  zaujati 
hledáním  nové  krásv  a  nových  forem  umění,  mužíka  si  nevšímali, 
marxisté  devadesátých  let  opovržlivě  pohlížejí  na  lid  ruský,  jemuž 
radí,  aby  opustil  své  hospodář.ství,  historické  ..sloupy'"  života  svého 
a  změnil  se  v  továrního  dělníka.  Aby  prý  lid  došel  do  ráje  sí"obodného 
a  šťastného  života,  není  mu  třeba  školy,  ale  továrny,  kdež  v  kotle 
vyvaří  se  na  způsob  západoevropský  a  dojde  blahobytu  —  svýma 
rukama.  Tak  hlásají  marxisté,  a  lid  ruský  žene  se  do  továren,  stává  se 
•otrokem  kapitalistňv. 

O  této  krisi.  již  prožívá  ruský  mužik,  octnuv  se  mezi  zemí  a 
továrnou,  jež  obě  ho  k  sobě  táhnou,  zajímavě  vypravuje  P.  I>.  Bohoryhin 
{^  18))G)  v  románě  „Tága",  kde  v  belletristicko-dialektické  formě 
jnluví  o  processu  mezi  vsí  a  továrnou,  o  rozkladu  vsi  a  prohnilých 
sloupův  a  vlečení  obyvatelstva  venkovského  do  továren.  Dvě  protivné 
nálady  současného  selsko-továrnického  obyvatelstva  vtělil  Boborykin  ve 
dvou  osobnostech  dělníků,  v  kreslicí  Meňšovu,  jenž  docela  odtrhl  se  od 
země  a  přilnul  k  továrně,  a  v  mírném  pro-íressistu,  tkalci  Spiridonovu, 
v  němž  dosud  „sedí  muzické  zakvašení",  jenž  vlastně  zastupuje  jaksi 
opačné  vlečení,  z  továrny  do  vsi.  k  jejím  sloupům.  V  Meňšovu,  zástupci 
pracujícího  lidu,  jenž  docela  odtrhl  se  od  vsi.  vtělena  zuřivá  nenávist 
ke  vsi  a  závist  i  zlost  na  vyšší.  V  něm  zachytil  autor  negativní  proudy 
v  současném  životě  továrnickém;  je  to  poloviční  anarchista,  otřásající 
základy  manželství,  jejž  nevázaný  život  přivedl  do  nemocnice,  kde  si 
sáhne  na  život.  Spiridonov,  přející  nenáhlým  reformám  ve  smyslu 
liberálním,  byl  výborným  dělníkem,  ale  byl  nešfasten  v  životě  manželském 
i  oddal  se  pití.  Bez  úmyslu  zabiv  těhotnou  zlou  ženu,  již  chytli  jako 
zlodějku,  oddal  se  náruživému  pití  lihovin,  přišel  do  nemocnice,  kdež 
stal  se  s  ním  duševní  ]H'evrat.  Obrodiv  se  duševně  a  na  vsi  vyléčiv  se 
tělesně,  vstoupil  znova  do  továrny,  založil  tu  továrnický  spolek  střídmosti, 
snaže  se  při  tom  o  vlastní  sebezdokonalování,  a  konečně  vstoupil  v  sňatek 
s  vážnou  dělnicí,  aby  si  založil  nové  štěstí  rodinné.  Spiridonov  je  před- 
stavitelem opačného  vlečení  do  vsi,  positivním  hrdinou  a  vyjadřuje 
Boborykinovy  sociologické  názory.  Přeživ  duševní  krisi,  Spiridonov  na- 
dobro obrátil  se  ke  vsi,   ale    neodtrhl  se  docela    od  továrny,    poněvadž 


Paiská  literatura  v  roce  1808.  287 

^a  dčinvcli  okolaostí  nemůže  od  továrny  docela  se  odvrátit.  On  chce 
Jen  oddechnutí  a  pokoj  pro  pracující  lid  v  obnovené  vsi,  která  není 
nepřátelská  továrně,  jakožto  podpoře  vesnice,  nýbrž  spojena  s  ní. 
Boborykin  je  bystry  pozorovatel,  jenž  vybírá  ze  života  prvky  důležité 
pro  budoucí  rozvoj  života,  z  prvků  těch  skládá  čistě  schematické  postavy, 
nemaje  talentu,  abv  vnikl  v  složit}'  duševní  život  člověka,  aby  vtělil 
společenské  nálady  v  určité  typy.  A  tak  Spiridonov  a  Meňšov  nejsou 
tvpv,  ani  živé  osob  v.  nýbrž  akstrakce  bez  těla  i  krve,  jež  hýbou  se 
íi  mluví  po  vůli  autorově.  Ale  přes  to,  že  osoby  jeho  jsou  strojeny 
-a  jednotlivé  výjevy  nejsou  spojeny,  každá  z  nich  překvapuje  svou 
reálností  a  pravdivostí.  Ale  reálnost  ta  není  vyjádřena  v  pravdě  vnitř- 
ního života  osob:  je  to  čistě  vnější  reálnost,  pravdivost  spíše  situací, 
než  duševního  života.  Boborvkin  svědomitě  a  věrně  líčí  vybranou  třídu 
-a  hrdiny  ve  všech  všedních  podrobnostech,  ale  příliš  soustřeďuje  se  na 
vnějšku  a  rozplývá  se  v  podrobnostech  episodických;  odtud  rozplývavost 
thematu  i  obsahu.  S  čistě  esthetického  stanoviska  má  román  Boborvkiniiv 
nepatrný  význam,  ale  společenský  význam  jeho  uznávají  všichni  kritikové 
ruští.  Boborvkin  ukázal  tu  na  sociologický  vvznam  továrny  ve  spo- 
lečenské evoluci,  na  vystoupení  nové  společenské  třídy,  proletářů  vý- 
robníků na  jeviště  dějin,  což  je  výsledkem  rozkladu  zchudlé  vesnice, 
zničení  samostatného  selského  hospodářství,  ukázal  na  osvětově-kulturní 
činnost  vzdělaných  raznučincu,  Meňšova  i  Spiridonova.  na  pracovny 
lid  továrnický. 

Nové  kvašení  ve  vsi.  narození  „mladé  vsi",  lidi  s  rozvitým  citem 
lidské  důstojnosti,  toužících  po  vědomostech,  snaží  se  charakterisovati 
A.  M.  PrÍ-koi\  jenž  pod  pseudonymem  M.  (rorlcij  vydal  1.  sv.  „Káčrtkův 
a  povídek".  Autor  líčí  novou  vrstvu  společenskou,  předvádí  nové  typy, 
jichž  literatura  před  ním  si  nevšimla,  typy  lidí,  již  vyskytli  se  v  třídě 
pracujících  lidí,  již  začali  cítiti  nespokojenost  postavením  svým  a  touží 
po  novém  zařízení  života.  Pod  vlivem  dosti  povrchního  vzdělání,  čtení 
knih  a  práce  vlastní  mysli  lidé  ti  poznali,  že  ,,tak  žíti  nelze^.  že  nutno 
změnit  něco,  ale  co.  to  nevědí.  Hledají  cosi  nového,  znají  svoji  sílu 
a  schopnosti,  ale  ned(jvedou  jich  užit,  přihjžit  je  k  něčemu  prospěšnému, 
i  trápí  se  v  duchu,  Intelligence,  lidé  s  privilegovaným  postayeníni  ne- 
všímají si  jejich  požadavkův  od  života,  nezmění  své  nevšímavosti  k  nim 
v  duševní,  přátelský,  bratrský  poměr,  nechtějí  je  povznésti  k  sobě,  aby 
nehnili  v  nevědomosti,  roztrpčenosti  na  všecko.  Myšlenky  ty  vyjadřuje 
nejsměleji  sazeč  (jrvozdev,  jejž  z  práce  propustil  redaktor,  s  nímž  rostl 
sazeč,  chodil  do  školy  (Ozornik).  Neméně  žiy\-  je  typ  roztesknělého 
mlynáře  (Toska),  jenž  poznal  nesprávnost  života  svého  tím,  že  náhodou 
uslyšel  řeč  nad  hrobem  chudého  literáta,  ale  nemoha  vyznat  se  ve  svých 
myšlenkách,  zabijí  tesknotu  v  hospodě.  V  ..Manželech  Orlových" 
podal  výbornou  illustraci  mravně  ohrožujícího  vlivu  práce.  Orlov  byl 
pijan,  bil  ženu,  ač  poznával  hnusnost  svého  života  a  dobře  vysvětloval 
jednání  své  těžkým  životem.  A  tu  v  době  cholery  dostal  se  do  služby 
v  barák  k  hodným  lidem  i  pracoval  s  podivuhodnou  energií,  obrodil  se 
rozumnou  prací  i  jasně  poznal,  že  práce,  má-li  mravně  povznésti  dělníka. 


288  Písemnictví  a  umění: 


musí  se  mu  jeviti  Božím,  dobrým  dílem,  směřujícím  k  prospěchu  spo- 
lečnosti, dělník  musí  b\'ti  pokládán  za  potřebného  při  díle  tom;  takc 
třeba,  aby  práce  nebyla  jen  mechanickou,  nesmyslnou,  nýbrž  rozumnou, 
k  níž  třeba  rozumu.  Neodpovídá-li  práce  požadavkům  našeho  rozumu 
i  svědomí,  nejde-li  k  obecnému  dobru,  není-li  dělník  pokládán  za  po- 
třebného člověka,  nastupuje  odpor  k  práci,  nuda,  nespokojenost  životem 
a  snaha  utopit  bol  srdce  v  opilství  nebo  prostopášnosti.  Talent  G-orkého 
je  silnv.  mužný,  energický,  mohutný,  ale  ne  vždycky  svmpčithický. 
Píše-li  např.  pro  časopis  ruských  symbolistuv  a  dekadentň,  „  Sě v.  Věstník -^^ 
snaží  se  dokázati,  že  dekadence  pronikla  ve  všecky  vrstvy  ruské  spo- 
lečnosti, i  bere  své  dekadentské  hrdiny  z  vrstev  nedotknutých  kulturou. 
Kultury  a  jejích  ^"vmožeností  Gorkij  vůbec  nenávidí,  vida  ve  vzdélaných 
lidech  zvadlé  srdce,  nedostatek  upřímného  citu.  sil;  fanaticky  věře 
v  mohutnost,  pravdu  i  krásu  přírodv  a  sil  jejích,  posmívá  se  slabo- 
charakterním  intelligentům,  příliš  spoléhajícím  na  rozum,  pohrdajícím 
citem.mocí  instinktu,  jemuž  podléhají.  Tak  vnovelle  „Vareňka  Olesova" 
(je  to  vlastně  píseň  vítězné  láskv  pohlavní  nad  mdlým  srdcem  vzdělance) 
velebí  přirozenou  sílu  insTÍnktu,  jenž  popadl  do  své  moci  a  do  bláta 
uvrhl  privátního  docenta  Polkanova,  jakmile  uzřel  krásné  tělo  sviidné 
krasavice,  jež  podráždilo  jeho  smyslnost  a  změnilo  jej  v  smyslné  zvíře. 
Takové  necudné  a  chorobně  smyslné  obrazy,  jako  je  Malva  a  nena- 
pravitelně zkažená  Vareňka  Olesova,  necharakterisují  nového  hnutí  ve 
vsi.  V  takové  pornografii  marno  hledati  symboly. 

Podobně  chorobnou  smyslnost  nalézáme  v  některých  povídkách 
druhé  sbírky  paní  Merežkovfkiú  píšící  pod  pseudonymem  Z.  N.  Gippius. 
V  pí.  Merežkovské  jsou  dvě  osobnosti  spisovatelské:  jedna  hledá  jakousi 
novou  krásu,  píše  umělkovaným  slohem,  podivným  jazykem  a  předvádí 
ne  zdravé,  morální  lidi.  nýbrž  šílené  a  pološílené  podivíny;  druhá  píše 
prostě,  kreslí  malé  obrázky  ze  života  inaK-ch  lidí,  zvláště  z  nešťastné 
třídv  prostého  služebnictva  v  Petrohradě,  a  jest  upřímná,  pravdivá, 
srdečná,  cítí  s  radostmi  a  utrpením  lidi.  Taková  tklivá,  prostá  povídka 
je  ..Rodina"^,  kde  spisovatelka  předviklí  živou,  typickou  postavu  starého 
vrátného  v  Petrohradě,  jenž  stále  sní  o  tom.  až  nahromadí  si  tolik 
peněz,  aby  mohl  vrátit  se  do  domova,  kdež  by  zařídil  si  domek  a 
hospodářství  a  v  tichosti  idvllické  dožil  věk  svůj.  K  když  najednou 
pán  jeho  nabídne  mu  za  věrnou  službu  taký  obnos,  tiby  hned  mohl 
uskutečniti  sen  svůj,  jest  uražen  a  nemůže  si  ani  představit,  jak  by  žil 
beze  služby.  Podobna  jest  povídka  „V  rodnuju  semju".  V  jiných 
povídkách  pozorovati  mystické,  dekadentské  prvk}'.  Tak  v  povídce 
„Zerkala^  ( Zrcadla  i  vtěhla  autorka  krásnou,  čistou  duši  ve  zvrhhka, 
jakoby  čistá  duše  bvla  známkou  zvrhnutí.  Bytový  kolorit  a  obrazy 
jsou  bledý;  je  to  jakási  nejasná  fantasmagorie.  Vnovelle  „Zlatocvěť' 
slyšíme  jakési  nudné  rozmluvy  sličné  dívky  s  dvěma  mladými  učenci, 
jež  ona  tu  miluje,  tu  zase  nemiluje.  V  povídce  „Uprostřed  mrtvých" 
vvpravuje  se  o  chorobné  lásce  citlivé  Xěmky.  dcery  dohlížitele  hřbitov- 
ního, k  jakémusi  dávno  zemřelému  a  jí  neznámému  Albertovi;  když 
dívka  ta  bvla  otcem  nucena  vdáti  se  za  řezníka,  prchla  na  hrob  svélio 


z   ruské  literatury  v  roce   1898.  289 

zamilovaného  nebožtíka  a  tam  spojila  se  s  ním  šťastně  pod  sněhovým 
pokrovem.  t.  j.  prostě  zmrzla.  Takový  nejasný  mvsticismus  a  chorobnou 
smvslnost  pozorovati  též  v  povídkách  ..Živí  a  mrtví"  a  ..Luna". 
Zcela  bezcenný  jsou  básně,  jež  spisovatelka  připojila  ke  sbírce  své. 

Ve  svém  románě  -Světlvj  luč"  veleplodný  Ljíidc  Potapenho 
últjhu  „světlého  paprsku"  v  říši  tmy  přidal  Šílenému  doktoru  Barvinskému, 
jenž  yQ  chvíle,  kdy  je  zdráv,  pije  a  jezdí  k  cikánkám,  onemocní-li. 
obírá  se  lidumilností  pomocí  své  bohaté  manželky,  rozdává  peníze 
žebrákům,  hledá  je,  volá  do  svého  bytu.  Když  ho  odvezli  do  psychiatrické 
nemocnice,  žena  koupí  dům  pro  chudé  a  zabezpečí  jim  šťastný  život. 
Je  to  psychiatrická  anekdota,  nemožná  ve  skutečnosti.  Slabší  ještě  jsou 
milostné  román  v   „Dva  s  č  a  s  ť  j  a  "  a   _  C  e  r  e  z  1  j  u  b  o  v  " . 

Typv  alkoholika  i  prostitutky  se  známkami  duševního  zvrhnutí 
podal  též  2Iamín-Hi7nrJak  v  novelle  .,U  teplého  moře".  Hrdinou 
no  velí  v  je  doktor,  jejž  opustila  hluboko  jím  milovaná  žena,  a  jenž 
oddal  se  náruživému  pití  lihovin.  Doktor  s  několika  druhy,  bosáky, 
odebral  se  pro  teplo  na  Krvm,  kde  setká  se  s  manželkou,  jež  chce  ho 
vyléčit  z  alkoholismu.  Ale  žena  jeho  je  herečkou,  obklopenou  četnými 
ctiteli,  a  kdvž  doktor  zví.  že  ..před  ženou  jeho  patentované  koketky 
jsou  hloup5'mi  dětmi",  změní  se  znova  v  alkoholika.  Bosáci  Maminovi 
jsou  živé  osoby,  vzaté  přímo  ze  života,  kdežto  bosáci  Gorkého  jsou 
postaA^'  vvminečné.  1)U(T  hrdinové,  nelj  osobv,  vzaté  v  hrdinský  moment 
života.  Gorkij  nemiluje  obyčejnvch  zjevu  života,  vyhledává  něco  ne- 
obyčejného, kdežto  IMamin  umělecky  tvoří  typy,  každému  pochopitelné. 
Vysoce  umělecké  jsou  ..Legend v",  v  nichž  Mamin-Sibirjak  uměleckv 
zpracoval  sibiřské  pověsti,  zachovav  ducha  i  ton  Kiríiizň.  již  je  složili. 
a  přiděv  je  krásnou  literární  ťurmou.  Výmysl  lidové  fantasie  těsně 
proplétá  se  v  nich  s  původním  historickým  podáním.  Živě,  jasně  na- 
kreslen život,  mravv  i  obyčeje  původního  oljvvatelstva  sibiřského  před 
příchodem  Rusů  na  Sibiř,  kterýžto  příchod  mistrovsky  vylíčen  v  ,,Po- 
věsti  o  sibiřském  chánu,  starém  Kučjumovi".  L^méleckým 
půvabem  vyniká  typicky  východní  novella  ..Sléz v  caricv".  Žde 
i  v  ostatních  legendách  nakreslen  v  uměleckých  obrazích  středověký 
život  zvláštního  asijského  rytířství  a  mocných  chánů  s  jejich  podivnými 
příhodami  a  tragickými  romány.  Méně  významný  jsou  jeho  sbírky 
novell,    po^^dek    a   náčrtků,    nadepsané:    ..V    gluši"   a  ..V    dorogě''. 

Plodem  škodlivého  násilí  nad  fantasií,  nezdravvch,  dekadentskýcli 
výmyslů  jsou  povídky  ^4Zf.rffH(/ra  (S/nťZorrř  ve  sbírce:  ..Asket  i  drugijo 
razskazy^.  Autor  předvádí  nám  tu  abnormálního  a  fysickv  chorobného 
hocha,  jenž  upadl  v  náboženské  blouznění,  hvstericky  se  modlí,  bičuje  .-c 
a  s  divokým  vzkřekem  A'rhá  se  na  mladv  párek  za  to.  že  se  políbili 
v  parku  („Asket").  tu  šílenou  matku,  jež  zařeže  nožem  ženu  synovu 
za  to,  že  jí  odňala  lásku  jeho  („Mať"),  tu  chorobnou  lásku  žárlivélio 
muže,  bez  příčiny  trápícího  nevinnou  ženu  („Přízraky"),  tu  odpo;ii<' 
výjevy  ze  „Hřbitova  samovrahův",  urážející  ultrarealistickýiiii 
podrobnostmi  esthetický  cit.  (<^- ]■ 


Hlídka,  19 


290  Písemnictví  a  umění: 


Nová  díla. 

Tajemství  života  "S'^'světlenoI  Professor  iJr.  Oskar  Lnu-  ve  knize  své 
právě  v  Mnichově  (E.  "VVolff;  vydané  „Die  c  la  e  m  i  s  c  li  e  E  n  e  r  g"  i  e  der 
lebenden  Zellen"  domnívá  se.  že  rozřešil  starý  spor  mezi  vitalisty 
a  mechanisty  ve  smyslu  těchto.  Keni  žádné  zvláštní  životní  síly.  jež  by 
život  orijanický  budila  a  udržovala,  ale  život  tento  jest  výsledkem 
chemických  sil  v  buňce  působících.  Biochemickou  práci  v  buňkách 
probírá  tu  na  základě  četných  pozorování  a  přichází  konečně  k  tomu 
výsledku,  že  jím  objevený  změnlivý  protoprotein  čili  změnlivá  prvotní 
jakási  bílkovina,  jež  chemickou  energií  cytoplasmy  a  viibec  energidů 
buňky  se  tvoří,  jest  nositelem  životní  energie.  Právě  tato  labilita, 
změnlivost  těchto  protoplasmových  proteinů  to  jest.  jež  sluneční  energii 
chemickou  cestou  mění  v  činnost  životní.  Ona  prý  je  to.  jež  je  zá- 
kladem oné  hlavni  vlastnosti  živé  hmotv.  irritabilitv.  vznétlivosti.  — 
Tento  nový  a  jak  se  zdá  pozoruhodný  ..výzkum"  monismu  zasluhoval 
by  odborného  a  důkladněj.šího  rozboru  s  našeho  stanoviska. 

J/.  O.MeuSikor:  O  Ijubvi.  Petrohrad  1897. 

Meňšikov  po  příkladu  Lva  Tolstého  ostře  ^-ystupuje  proti  hříšnosti 
a  zhoubnosti  pohlavní  lásky  a  hlásá  „bratrskou  lásku"  mezi  mužem 
a  ženou,  úplnou,  bezpodmíněnou  čistotu.  ..B^^^tr  i  sestra",  praví,  -tof 
nejjasnější,  nejnevinnější,  nejpůvabnější  svazek,  jaký  je  možný  mezi 
lidmi  různého  pohlaví.  Z  toho  ideálu  nelze  ustoupit  ani  ioty.'^  ..Jediným 
prostředkem  sňatku  manželského  má  býti  upřímná  svrapathie  duší, 
jediným  účelem  — -  vzájemné  spolupracovnictví."  Zastávaje  se  tak  bez- 
výminečné  čistoty  a  odsuzuje  pohlavní  sbhžení  byť  i  jen  na  okamžik 
jako  zradu  Boha,  snaží  se  Meňšikov  naučit  nás  ještě  jakési  ..svaté 
lásce",  neprotivit  se  zlu  (opět  podle  Tolstého).  „Svatá  láska",  dí, 
stejně  miluje  i  dítě.  i  loupežníka,  který  vypíchne  mu  oči.  Pro  svatou 
lásku  není  ani  dobi'a  ani  zla,  ani  mravní  povinnosti  bojovat  proti  zlu." 
Je-li  \-^'píchnutí  dítku  oka  od  loupežníka  dobrem,  není-li  to  hříchem, 
není  hříchu  vůbec,  netřeba  bojovat  proti  hříchu  a  hříšnosti  manžel- 
ského obcování,  jak  to  činí  autor,  tak  často  sobě  odporující.  Málo  lidu- 
milnosti je  v  knize  jeho,  jež  chce  mít  ještě  čistější  ideál  lásky,  než 
jakv  ukázal  Kristus. 

N.  Kotljarccskij:    iNIirovaja    skorb  v  konce    prošlago    i  v  načalě 
našego  veka.  Petrohrad  1898. 

Kotljarevskij  drží  se  prosté  methody,  jednaje  o  svě tobolu  konce 
minulého  a  začátku  našeho  století:  vybral  si  několik  jasných  poetických 
obrazů  z  oné  doby  a  beze  všech  důkazů  představuje  je  jako  nejtypičtější 
pro  onu  dobu,  a  duševní  evoluci,  již  prožilo  několik  světových  typův 
evropské  literatury,  stotožňuje  s  vnitřní  historií  idealismu  doby  oné. 
Podav  charakteristiku  ethických  názorů  Rousseauových,  podává  psycho- 
loo-ickou  analvsu  některých  tvpů  Goetheovvch.  Schillerovvch  a  hlavně 
Byronových,  jehož  poesie  byla  nejúplnějším  vtělením  světobolu,  ukazuje 


Nová  díla.'  291 


na  zaovuzrození  optimismu,  kterak  totiž  světobol  v  jeho  protisoeialní 
formě  bvl  chorobou  věku.  a  protilidské  idey  jeho  ustoupily  něžnějším 
i\  měkčím.  Vadou  knihy  je.  že  autor  její  nevšiml  si  poesie  italské. 

■Cli.  Ha/ipoporř:  Filo^oí\]n  istoriji  v  jeja  glavnějšich  tečeni]  ach. 
Petrohrad   1S99. 

V  první  části  knihy  podává  autor  rozbor  všeobecných  otázek 
filosofie  dějin,  v  druhé  podává  názory  Marxovy.  Xeurčiv  dobře,  co 
rozumí  filosofií  dějin,  spisovatel  obrací  se  proti  těm.  kteří  pokládají  vědu 
tuto.  filosofii  dějin,  za  nemožnu.  ale  nepřesvědčí  čtenáře  o  možnosti 
její.  Sloh  knihy  je  těžký. 

£.  Brandf :  J  i  n  o  s  t  r  a  n  n  y  j  e  kapitál  y.  Jejicli  vliv  na  ekonomický  rozvoj 
země.   Část  první.  Theoretické  zásady.  Peti-obrad   1898. 

Autor  jedná  v  první  části  knihy  sv»'  o  příčinách  stěhování  se 
kapitálů  z  jedněch  zemí  do  druhých,  ze  starých,  ekonomicky  vyvinutých 
zemí  do  mladvch  zemí.  ekonomicky  nevyvinutých.  Tato  část  knihy  má 
charakter  kompilativní;  více  zajímavosti  slibuje  díl  druhý,  věnovaný 
studiu  vlivu  cizozemských  kapitálů  na  ekonomický  rozvoj  Ruska. 

A.  S.  Xevzorov :  R  u  s  s  k  i  j  a  b  i  r  ž  i.   1898. 

Autor  jedná  o  ruských  bursách,  jež  vznikly  za  Petra  Velikého 
r.  1723..  o  jejich  rozvoji,  o  jejich  vlivu  na  obchod  a  průmysl. 

1))-.  T.  (}.  Masanih:  Otázka  sociální.  Základy  marxismu  .-oeiologické  a 
filosofické.  Laichteruv  ,,Vvl)or  nejlepších  spisů  poučných"  kniha  VIL 
V  Praze  1898.  (XIII.,  str]  701.)  Cena  4  zl.  32  kr. 

Svazek  7.  Laichterova  „Výboru-  podává  Masarykovu  ..Otázku 
sociální".  Nápis  praví  příliš  mnoho,  obsahu  neodpovídá.  Lépe  vystihuje 
obsah  záhlaví  druhé:  Základy  marxismu  sociolosfické  a  filosofické  či 
spíše  naopak:  filosofické  a  socioloo-ické;  nebof  o  zásadách  filosofických 
jedná  autor  napřed,  a  také  povahou  předcházejí  sociologickým.  Ted}' 
krátce:  kritika  marxismu. 

Dr.  Masaryk  podává  kritiku  tu  v  šesti  částech.  Krátký  úvod  (I )  označuje  socialismus 
jako  otázku  po  výtce  filosofickou  a  vulává  pomůcky  ke  studiu  sociologie  (ne  pouze 
marxismu!)  (str.  1.  — 18.)  MhoIio  tvrdi  spisovatel,  dí-li,  že  »v  poměrech  našich  socialismus 
je  hlavně  marxismem. «  Sám  dokazuje,  že  naši  socialisté  nemají  z  marxismu  již  téměř  nic 
Si  tedy  jen  per  ncfas  se  -  marxisty «  zovou.  (Srv.  str.  695.)  Y  pomůckách  nevidíme  » Sociále 
Frage  heleuchtet  durch  die  Stimnieu  aus  Maria-Laach«  (posud  S  svazku)  a  Neuschlovy 
»Sociologie«.  Oást  druhá  (19 — 259)  liledí  filosofické  podklady  marxismu  uvésti  na  jich 
prameny.  Z  Feuerbacha  má  ilarx  svůj  protikřesťanský  a  protináboženský  naturalismus, 
z  Hegela  dialektickou  methodu;  od  obou  positivismus,  který  sesilil  Comtem,  Saint- 
Simonem  a  positivismem  anglickým.  Autor  podává  rozmanité  socialistické  defiuice  histo- 
rického naturalismu  a  rozebírá  materialismus  ekonomický.  Právem  muže  činiti  důsledek: 
»ilaterialismus  je  vědecky  nemožný.  ^  Je  nemožný  psychologicky  a  neeticky . .  .,  také 
metafysicky«  (144).  »Důkaz  pro  materialismus  ekonomický  Marxem  nepodán,  je  vůbec 
nemožnýc  (150).  Specielně  uvažuje  theorii  o  /třídním  boji-,  poměr  massy  a  individua 
v  marxismu,  historické  zákony  a  theorii  vývoje  vůbec.  Zajímavá  jest  otázka :  Bude  ve 
společnosti  socialistické  ještě  vývoj?  Bude  dokonce  i  pokrok  a  v  čem?  (238.) 


202  Písemnictví  a  umění : 


Část  třetí  (258  —  451)  zabývá  se  zásadami  Marxovými  h  ospoil  á  řs  kými. 
Podává  jelio  tlieorii  liodnostní,  kiitisuje  ji,  mluví  o  kommunir^imi  prvotním,  vývoji  rodinv 
dle  Knirelsa  (vlastně  ^lorgana),  o  otázce  ženské.  Soulilasíme  úplně  s  tíní,  eo  tu  praví 
spisovatel  o  »fetišismu  pohlavnosti«,  zvláště  kde  vybízí  zbaviti  se  »dekadentního,  Iži- 
vědeckého  předsudku,  že  pud  pohlavní  je  centrem  životním,  a  že  se  mu  musí  pod  ztrátou 
zdraví  fysického  a  duševního  hovět  co  nejdříve  a  eo  nejvíce.  Třebas  to  říkají  tak  mnohé 
autority  medicinské,  je  to  lež«   (44tí). 

Část  čtvrtá  (452 — 611)  uvažuje  prvky  ideologické  dle  marxismu:  jeho  poměr 
ke  právu  a  státu,  národnosti,  náboženství,  ethicc,  umění. 

Část  pátá  (61 2— 694)  ukazuje  nemožnost  a  odpor  hlavního  požadavku  ^larxovy 
politiky :   revoluce  a  vztah  socialismu   k  parlamentarismu. 

("ást  šestá  (695 — 701)  dovozuje  jako  výsledek  celé  práce,  že  marxismus  skuteřně 
jest  ve  stadiu  krise,  či  jak  l)ychom  lépe  řekli,  že  marxismus  dnešní  již  marxismem  není 
a  nechce  l)ýti. 

Kritika  marxismu  je  dnes  všude  na  denním  pořádku.  Nám  posud 
chyběla.  Nedostatku  tomu  chce  odpomoci  „Vzdělávací  ])ibliotheka" 
překladem  Cathreinova  Socialismu,  Laichterův  Výbor  tímto  dílem. 
Mvšlenka  tedy  šťastná.  Jaké  její  provedení? 

Masaryk  operuje  s  diikladnou  znalostí  literatury  marxistické  a 
sociolog-ické  A^ttbec.  Vhodně  postavil  celé  pojednání  na  základ  širší 
než  bývá  obyčejem.  Uvažuje  marxismus  v  jeho  celku  jako  světový- 
názor.  Sociolooové  na  to  sice  ukazovali  íiž  dříve  (z  katolickvch 
na  př.  Pesch  ve  ..Stimmen  aus  Maria -Laach";  Cathrein  v  Socialismu 
kritisuje  také  napřed  materialismus  historický  a  vyvozuje  Marxovy 
filosofické  zásadv  z  He2,ela  a  Feuerbacha  i.  ale  Masarvk  tak  učinil 
plněji,  dokonaleji.  Všimněte  si  na  př.,  jak  z  Marxova  materialismu 
a  extremního  objektivismu  vvvozuje  jeho  theorii  hodnotní  str.  95.  a- 
str.  294.  sqq.). 

Kritiku,  pokud  zůstává  na  poli  nei^-ati  vn  í  m  — ■  pokud  ukazuje 
odpor  a  nemožnost  marxismu,  nutno  nazvati  zdařilou. 

Povrchnost  íilosoíieká,  jež  přijímá  methodu  svým  základním  zá- 
sadám úplně  protivnou  dialektickou,  neshoda  marxismu  s  přijatým 
darwinismem,  vědecká  nemožnost  materialismu,  nesprávnost  tvrzení^ 
že  jedinou  „ženoucí  silou"  historie  je  boj  třídní,  špatné  pojetí  poměru 
individua  k  množství,  úplná  pochyljnost  theorie  nadhodnotné,  ne- 
pravdivost snů  Mor,2anových  o  vzniku  rodiny,  kmenu,  státu  kaleido- 
skopickv  se  nám  předvádějí.  Kritické  poznámky  —  zvlášť  některé  — 
o  poměru  Marxově,  vlastně  marxismu,  k  prvkům  ideoloo-ickým  jsou 
trefné.  Jen  zdá  se  mi  nutno  podotknouti:  Vývod  v  Masarykovv,  v  nichž 
hlavní  vliv  na  Marxa  připisuje  Heo"elovi  a  Marxa  Hegelovcem  na- 
zývá, zdají  se  mi  upřílišeny.  zvláště,  když  Masaryk  sám  naznačuje,, 
že  soustava  filosofická  u  ^íarxa  úplně  je  protivná  Heg-elově  (extremní 
materialismus,  extremní  idealismusi.  Pouhé  přijetí  methody  k  onomu 
tvrzení  nestačí.  Potom  kritika  theorie  nadhodnotní  str.  278  sqq.  i  je 
nedostatečná.  Pravda,  že  odpor,  jaký  se  jeví  mezi  I.  a  III.  knihou 
Marxova  Kapitálu,  ukazuje,  že  autor  sám  theorii  svou  opustil,  ale  její 
objektivní  nesprávnost  tím  dokázána  není.  Masaryk  ji  pouze  několika 
vhozenvmi  větami  naznačil.  A  přece  by  přesné,  soustavné,  logické  a 
hospodářské  vvvrácení  bylo  u  tohoto  základního  hospodářsk('ho  čLinku 


Nová  díla.  293 


tlieorie  Marxovv  velmi  na  místě.  DuvocU'  B()lim - Bawerkovy  (Kapitál 
imd  Kapitalzins.  Imisbruck  1884.  str.  418 — 446)  a  AntoinovA'  (Cours 
ďéconomic  sociále.  Paris  1896.  str.  258 — 262)  jsou  klassické.  —  Také 
princip  rozdělení  výtěžku  práce  ve  společnosti  socialistické  neprojednán 
líplně  I  str.  372;  srv.  Catlirein  „Socialismus"   158 — 174i. 

Ale  ostatně  —  pravíme  —  kritika  je  věcně  důkladná. 

Jinak  však  tomu.  kde  kritik  se  stává  sám  theoretikem  socio- 
logickým, kde  —  třeba  ne  systematicky  (není  to  ani  jeho  povinností) 
—  podává  názory  svoje. 

Realistické  stanovisko  Masarykovo  a  determinismus  jeho  jsou 
s  dostatek  známy.  Také  zde  vystupují  v  popředí.  Chce  býti  theistou. 
Klade  důraz  na  náboženství,  na  tvořícího  Boha.  který  v  duši  sídlí 
(659  sq.).  žádá  mravnost,  čistotu  (449).  podřizuje  politiku  i250)  a  eko- 
nomiku (297 — 301;  ethice.  Ale  —  j^^ký  to  bude  Bůh  v  téhle  soustavě"? 
Co  je  to  ..theistický  determinismus,  který  je  Masarykovi  svnerg-ismeni 
nejen  sociálním,  ale  právě  i  metafysickým"  (258)  V 

Mimo  to  je  Masaryk  úplně  na  půdě  protestantské.  Nepravím 
v  táboře.  Xení  ani  protestantem,  ale  má  prou  záhbu.  vynáší  jej  kde 
může.  Věty  jako:  „lidé  s  reformací  počínají  samostatně  myslit  a  mvslit 
na  vlastní  odpovědnost.  Hus  osvobodil  svědomí",  nebo  ..protestantismus 
zázračnost  restringuje  (I )  a  hlavně  odstranil  víru  v  transsubstantiaci 
a  s  ní  moc  člověka  nad  samým  Bohem'-  se  stanoviska  protestantského 
chápeme,  ale  praví-li,  že  .,k  čistotě  také  směřuje  vývoj  zahájený 
reformací,  zrušivší  materialistickou  d)  askesi..."  jest  to  věru  i  od 
protestanta  mnoho.  Reformace  že  začala  vývoj  k  čistotě!  —  Co  píše 
Masaryk  o  vztahu  katolictví  a  protestantství  k  socialiií  otázce,  revoluci, 
parlamentarismu  (str.  548  sqq.  a  zase  662  sq.).  jest  tím  stanoviskem 
iiplně  ovládáno.  Lidé  objektivní  —  ne  pouze  katolíci,  jako  Dr.  Neuschl, 
nýbrž  i  socialisté  a  protestanti  sami  soudí  jinak.  Ale  pravda:  Masaryk 
kritisuje  „realisticky"  I  —  Církev  katolická  tu  ovšem  přichází  zkrátka. M 
Ani  .,raffinovaný  jesuitismus"  neschází  (to  prý  je  ..katolická  dekadence^ 
448 1.  a  „potridentskv  katolicismus  se  označuje  podstatně  jako  jesui- 
tismus" vůbec.  —  Paradoxní  je.  co  dí  autor  o  „recepci  židovství" 
reformací  (533 !.  urážlivé,  když  praví,  že  „národ  židovský  charaktcrisují 
ne  pouze  čachráři.  ale  také  Jeremiášové.  Jobové  (I),  Spinozové  a  — 
Kristus".  —  Důkladnou  znalost  Starého  Zákona  ukazuje  nazývaje 
Rousseauovo  učení,  že  člověk  je  od  přírody  dobrý,  starozákonným  (365). 

Ještě  něco  o  formě.  Kniha  vznikla  z  přednášek  universitních. 
Cítíte  to  všude,  a  autor  vám  to  sám  praví.  Odtud  také  její  velkv 
objem.  Člověk  abv  zrovna  s  hrůzou  bral  do  ruky  ty  „přednáškové 
knihy".  (Vzpomínám  Dr.  L.  Steina,  Die  sociále  Frage,  Stuttgart  1897: 
na  800  straní)  A  odezírám-li  od  objemu,  trpí  tím  také  obsah.  V  před- 
náškách   se    ovšem    nelze    vyhnouti    opakování,    upozornění,    že    o    tom 

1)  Tak  píše:  sHistorie  církve  je  liistoiií  sporu  o  pravomoc  koncilu,  jakožto  církev- 
ního parlamentu,  s  i)apežem-.  (215);  dovoleno  historii  sněmu  Kostnického  a  Basilejského 
generalisovati?  » Protestantismem  katolicismus  se  rozpadl  na  církve  menší;;  (215j  —  co 
se  rozpadávalo,  nebyl  již  katolicismus,  nýbrž  odštěpeny  protestantismus. 


294  Písemnictví  a  umění : 


neb  onom  bylo  již  mluveno,  mnohé  statě  suché,  bezbarvé  dostanou 
zase  živým  slovem  vláhy  a  barvy  —  na  papíře  nedostatky  zůstanou,, 
předností  se  nedosáhne.  Tak  i  zde  časté  opakování  (stať  „Filosofie: 
marxismus"  599 — (illt,  unavující  zrovna  upozorňování,  že  o  věci  již 
bvla  řeč  (srv.  na  př.  str.  'M'^2 — 868).  mnohdy  nedostatek  logického 
sečlenění.  jakési  ..lose  Blatter".  ísietzscheovská  mluva  aforistická  (z  části 
snad  je  následkem  osvojené  mluvy  Feuerbachovy  a  Marxovy)  se  nám 
také  nechce  líbiti.  Populární  zajisté  není  a  vědecká  také  ne. 

IJvlo  bv  si  přáti,  abv  universitní  professoři.  podávajíce  přednášky 
svoje  širší  veřejnosti,  neobtěžovali  si  je  k  tomu  cíli  přiměřeně  zpracovati. 

V  řeči  by  neškodilo  trochu  více  českého  ducha.  Aspoň  zbytečných 
vv^razu  latinských  (restringuje,  eliminuje  a  p.  i  by  nebvlo  třeba. 

Do  textu  vloudilo  se  několik  chyb.  Srv.  72 :  východiskem  a  bádání,  poznatky  se 
liší;  74:  ani  lu.  asi;  5U4:  nespočívá  ni.  spočívá ;  rebusovitá  věta:  » vedle  Hegela  největší 
vliv  je  Feuerl)achuv  ale  více  liegelovské  víibec<  (47).  —  Přehled  na  konci  je  velmi  ne- 
přehledný; speciální  rejstřík  věcný  a  osobní  úplně  schází.   V  knize  takové  nejjochopitelnol 

Myslíme,  že  sociologickému  studiu  v  našich  vlastech  kniha 
Masarykova  prospěje.  j)i;.  .t.  sedlák. 

A.  X.  Xecajev:  P  o  e  z  i  j  a  A.  X.  M  a  j  k  o  v  a.  Kritická  studie.  Petrohrad  1898. 
—  M.Cermkov:  A.  X.Majko  v.  Literární  náčrtek.  Titlis   18ÍJ7. 

Obě  knihy  založeny  na  osobních,  subjektivních  dojmech,  jež  zpiV 
sobenv  jednotlivými  místy  básní,  a  nikoli  na  spojení  životopisných  dat, 
zvláštností  dobv.  na  všech  dílech  básníkových,  a  tím  konečné  vvvody 
obou  atttori\v  o  Majkovu  velmi  se  rozcházejí  a   jsou    často    nesprávný. 

A.  I  ^jazii/ťn :  O  č  e  r  k  i  i  z  i  s  t  o  r  i  j  i  p  a  p  s  t  v  a  v  XI.  v  ě  k  ě.  ( ( iildebrand 
i  papstvo  do  smerti  Genricha  III.)  Petrohrad   1898. 

Vjazigin  je  znám  jako  horlivý  badatel  v  dějinách  11.  století.  Jeho 
práce  o  „Řehoři  VIL"',  q  ..Petru  Damiani"  získaly  mu  dobré  jméno 
mezi  dějepisci  ruskými.  Práce  jeho  snaží  se  vyvrátiti  některá  tvrzení 
německého  historika  W.  Martensa  (Gregor  VIL,  sein  Leben  und  Wirken^ 
na  př.  že  prý  Hildebrand  nebyl  mnichem.  Práce  Vjaziginova  není  prosta 
některých  vážných  nedostatkuv,  ale  celkem  je  záslužná. 

Z  přírody.  Xapsal  lu:  Hromádko^  emeritní  professor  v  Praze,  a  věnoval 
j)anu  dvornímu  radovi  Dru.  F.  J.  Studničkovi,  c.  k.  univ.  proťessoru. 
223  stran  (19x  L3  cm.).  Xákladem  Jos.  Pt.  Vilíndía  v  Praze.  Cena  1  zl.  2U  kr. 

Autor  pojednává  v  šestnácti  kapitolách  stručně,  způsobem  poutavým 
a  srozumitelnvm  o  důležitvch  částech  z  přírodních  věd.  zvláště  z  fvsikv. 
1.  Vzduch,  z  čeho  se  skládá,  nový  prvek  v  něm.  argon  zvaný,  tlak 
vzduchu,  vzduchoplavba,  výška  jeho  a  měření  výšek  hor  tlakem  vzduchu, 
jeho  teplota  v  riizných  výškách.  2.  V  čem  záleží  zdravý  vzduch  a  jak 
se  obnovuje  v  přírodě.  3.  Jak  povětrnost  pťisobí  na  člověka.  L  Jak 
působí  na  lidstvo  podnebí  rtizných  pásem  naší  země.  5.  Lčinky  tíže. 
spojitosti,  chemické  příbuznosti.  6.  Poloha  zemské  osy  k  ekliptice  jest 
co  nejpříznivější  životu  organickému  na  zeměkouli.   7.  Vysvětluje  kola. 


Xová  díla.  295 


kruhv  kolem  měsíce  a  slunce.  8.  Bouře  či  její  účinky.  í).  Krupobití. 
10.  Sníh.  11.  Podzemní  mocnosti:  sopky,  vřídla,  zemětřesení.  12.  řo- 
větroně.  co  jsou.  jak.  kdv  a  kde  zvláště  se  objevily.  13.  Ledy.  — - 
Nejnovější  vynálezy  a  vV^zkumy  z  oboru  fysiky,  jako:  14.  Telegrafování 
bez  drátů.  15.  Živé  fotogi^aíie  (kinematoskopy;.  16.  RontgenovA'  paprsky 
a  Teslovo  světlo. 

O  věci  vždy  pověděno  tolik,  abv  čtoucí  mohl  si  učiniti  správné 
ponětí;  doví  se  z  knih  v  té  i  o  mnoh}-ch  věcech  nových;  zajímati  bude 
jej  všechno,  zvláště  kapitolv  první  a  v  kapitole  11.  o  výbuchu  sopky 
Krakotva  r.  1S83.  Mathematickými  formulemi  se  nepočítá;  jest  to  stručný 
přírodovědecký  sborník.  Obsah  jest  dobře  sečlánkován;  řeč  jest  jadrná 
a  správná. 

Pisateli  příroda  jest  dílem  bytosti  nanejvýš  rozumné  a  duch  lidský 
něco  vyššího  než  hmota  a  její  vlastnosti  (sílyi.  —  Str.  69.  „Stálé  vždy 
a  všude  stejné  i  spolehlivé  působení  přírodních  sil  čili  jejich  zákony 
jsou  přesvědčivým  důkazem,  že  původce  jejich  —  jest  bytost  nanejvýš 
rozumná,  ku  které  myslí  i  duchem  radostně  se  povznášíme".  Na  str.  79. 
^. . .  Kdo  si  dovede  mysliti  rozumové  dílo  bez  rozumného  původce  ?"•  — - 
„Poznáváním  zákonů  přírodních  povznášíme  se  k  Bohu,  který  nejen 
naši  zemi,  nýbrž  i  veškerá  nebeská  tělesa  v  nekonečných  prostorách 
všehomíra  stvořil,  je  řídí  a  zachovává". 

Kniha  jest  dobrá  a  může  býti  doporučena.  Dr.  Fk.  X.íBftLKK. 

(Ostatní  zprávy  o  nových  kniliádi   pro  nedostatek  aiísta  odloženy  do  příštího  ěísla.) 


lltti.-rfHhill'^-.-.l^riJít,..,../V.;h:i,.!„.ia.JI ;,.■'.    .   .'li.. -'..... ''.mHi..       ■'•■■illlli,,.  .rilM 'U\t. J^itltl,      n'''''- :'|l  ,  '   ■     .■     i'>..         ■     ^.  ■      .   ''.'    '-,.-    ']■■<   'fu.       li^.iHhi,,.,   .' J.>ťli..,..n!?  '     'ili^JK       l''^.lttr.,...„'JlLiliil ri|..m..-:Llini 


.^.■^.■..^.^^■^^^^>^l,/\^^^i^,^^/  ^ 


BSSS^SBPSP  SMĚS.  SSSSSSBBS^ 


úsudek  o  Auju;.  Smetanovi.  Vo  stati:  ,.Dť.  Ignác  Hanuš  a  Dr. 
Jan  Helcelet''  napsáno  ni.  j.  (o.  č.  Hlídky  na  str.  174.)  o  Smetanovi: 
„Činnost  jeho  v  oboru  filosofie  vylíčil  a  ocenil  Dr.  J.  Dastich  v  „Kroku"  1865. 

Posudek  Dastichův  o  díle  Smetanově  „Der  Geist,  sein  Entstehen 
und  Vergehen."  Philosophische  Encyklopadie  von  Dr.  Aug.  Smetana. 
Prag.  Steinhauser.  ISGó.  uveřejněn  jest  v  Kroku  r.  ISGó.  na  str.  r>2. — 57. 
a  lil). — 117.;  v  prvé  části  dí  D.  mezi  jiným  o  požadavku  filosofování  na- 
rážeje na  S.:  „Seznavše  totiž  zásadu  naprosto  pravdivou,  že  při  filo- 
sofování vycházeti  se  musí  od  zkušenosti  co  podkladu,  pouštíváme  se 
často  do  filosofování  na  základě  kusých  vědomostí  empirických,  zapo- 
mínajíce, že  filosofováním  domoci  se  máme  pravé  vnitřní  jednoty 
v  poznání  našem,  jíž  však  domoci  se  lze  jediné  za  bedlivých  srovnávacích 
zřetelů  ku  veškeré  obsáhlé  empirické  rozmanitosti."  Po  té  podává 
rozvrh  knihy  S.,  jeho  poměr  ku  Schellingovi,  Heglovi  a  Herbartovi  a  jeha 
systém  boz  poznámek. 


296 ^Sm  ěs 

Ve  druhé  části  svého  posudku,  přihlíží  k  jednotlivým  bodům  práce  S., 
ch-že  se  postupu  S — a.    Píše    o    práci  Smetauově    na  str.   110. — 111.  takto: 

„Důkladnost,  svědomitost  a  obsáhlou  známost  pokroků  o  stavu  věci, 
jichž  mu  se  dovolávati  nutno,  čímž  se  vesměs  na  př.  přírod nicko-filosofické 
spi.sy  Kantovy  chvalně  vyznačují  (nikoli  ve  všem,  pozn.  pisat.i,  marně  bys 
hledal  ve  spisu  S.  Naproti  tomu  najdeš  v  hojné  míře  kusých  vědomostí 
přírodnických,  pojatých  obyčejně  porůznu,  bez  patřičné  vnitřní  souvislostí 
se  všemi  sourodnými.  Za  to  tím  více  libovolných  výkladů,  dělané  souvislosti, 
neodůvodněných  tvrzení,  mezi  nimi  i  takových,  které  se  přímo  příčí  vý- 
sledkům Ixv.prostřední  zkušenosti,  která  prý  jest  mylná,  —  jelikož  se  nehodí 
do  soustavních  přihrádek  S.  —  a  budoucí  zkušeností  ve  smyslu  S.  náhledii 
dojde  prý  opravení.  Nejspíše  se  taktéž  budoucím  bádáním  veškeré  hypo- 
thetické  náhledy  astronomické  a  jiné,  které  vědy  tyto,  když  podmínky 
k  ťisudkům  nevystačují,  velmi  obezřetně  toliko  za  méně  více  možné  a  pravdě- 
podobné vynášejí,  jež  však  S.  bud"  nezměněné,  bud"  poněkud  soustavě  své 
přizpůsobené  co  nutně  pravdivé  a  nemylné  do  svého  názoru  všehomíra  uvedl, 
dle  úplného  svého  znění  potvrdí,  aby  nebylo  třeba  bourati  a  opravovati 
umělou  stavbu  jeho  tak  zvané  filosofie !  Na  místo  nepředpojaté  důslednosti 
přináší  s  sebou  S.  přistupuje  k  věci,  hotový  rámec,  do  něhož  chtěj  ne- 
chtěj stěsnati  se  musí  obraz  všehomíra,  byť  by  se  při  tom  třeba  zhola  zkři\'iti 
měl;  na  místo  rozborných  úvali  a  synthesí  nutných,  jelikož  na  bytných  a 
jasně  seznaných  podmínkách  založených,  staví  S.  dialektický  proces, 
jenž  opětovně  znovu  a  znovu,  na  vyšších  a  vyšších  stupních  dle  momentů 
konečného,  nekonečného  a  jejich  přechodní  rovnováhy  se  do- 
konává. Vizmež  na  doklad  povšechných  těchto  .slov  sled  i  povahu  fasí  pro- 
cesu toho. 

Nejprvnější  ze  všech  je  proces  astronomický,  ,.der  Schauplatz 
des  Naturlebens",  o  němž  se  ve  spisu  S.  dočísti  lze  mnoliem  hojnějších, 
ovšem  i  mnohem  podivnějších  věcí,  než  byly  známy  Kantovi,  Laplace'©^, 
Littrovu  a  j.,  podaných  vesměs  s  tak  odvážnou  rozhodností,  že  liy  u  po- 
rovnání s  ní  i  proslulá  „méchanique  céleste"  co  záhadná  a  neustálená  jeviti 
se  musela,  kdyby  jen  spolu  ihned  nebylo  patrní >,  že  základem  této  hojnosti 
a  rozhodné  určitosti  jest  povrchnost  vědění,  a  pohyblivá  obraznost,  a  vě- 
decká nedůkladnost,  jež  dle  předpojatého  názoru  jednotlivé  snoubí  a  dělí, 
neznajíc  obtížné  sice  než  jediné  spolehlivé  cesty  vědy  opravdové,  cesty  to 
nutných  úsudků,  spoléhajících  na  zevrubných,  skutečných  známostech,  od- 
kudž obecnějších  názorů  krok  za  krokem  se  domáhá.  Ovšem,  že  jest  způsob 
ten  pohodlnější,  letmo  povznésti  se  k  abstrakcím  nejvyšším  a  v  nepřístupné 
výši  budovati  soustavy;  jen  ať  pak  soustava  taková  nevydává  se  za  nic 
jiného,  nsž  čím  opravdu  jest,  totiž  za  dialektické  exercitium,  při  čemž  obraz- 
nost zaujala  místo  povážlivého  rozumu  a  které  právě  proto  nikdy  podati 
nemůže  věrný  názor  všehomíra,  za  nějž  však  chce  býti  považováno.  Tak 
ale  bohužel  činil  S.,  ovšem  že  ve  svých  dobách  za  příkladem  nnioha  ji- 
ných..." Na  str.  112.  píše  D. :  „....pro  nás'  totiž  lidi  na  zemi  nejdůležitější 
jest  seznati  osudy  soustavy  našeho  slunce  a  musí  se  vyznati,  že  S.  zvědavost 
naši  hleděl  úplně  ukojiti."  Jak  to  S.  činí,  podává  Dastich  opět  ukázku. 
Stojí  to  za  četbu. 


Směs.  297 

Po  řlunci  dochází  lui  planety:  str.  112. — 113.  „Emancipovaná  pla- 
neta .  .  .  vyhazuje  ze  sebe  měsíce,  které  ovšem  jednou  opět  s  ní  musí  na 
novo  se  spojiti.  Měsíc  nedochází  samostatnosti  planety,  jeho  poměr  k  ní  zů- 
stává stále  tentýž :  proto  také  není  s  to,  nová  těla  ze  sebe  vypouštěti,  aniž 
se  hodí  za  bydliště  ústrojných  ts-orů,  jichž  také  na  kometách  není  —  stručná 
to  odpověď  k  otázce,  zdali  měsíc  náš  obydlen  jest  čili  nic ;  jen  že  as  astro- 
nomové a  íysikáři  jejímu  odůvodnění  se  zasmějí.  —  Neméně  či  vlastně 
ještě  více    podivné    jsou  názory  spis.  o  o-eolocických  a  lučebných   úkonech. - 

Dastich  podává  toho  ukázku  a  pokračuje  na  str.  113.:  „V  takovémto 
směru  mluví  spis.  dále  o  boji  vody  a  ohně  při  tvoření  se  planet,  o  vrst- 
^"éní  země  a  p.,  uváděje  sice  větším  dílem  všechny  terminy  geologické,  avšak 
ve  spojení,  nad  nímž  by  střízlivý  geolog  sobě  zoufati  mohl.  Po  té  netřeba 
áini  zřejmě  dokládati,  jakého  výkladu  ve  spisu  S.  se  dostalo  fy  sika  lni  m 
úkonům   světla  i   tepla,  magnetisnui  a  elektřiny  .   .   ." 

Podobné  nešťastné  ukázky  práce  S.  podává  I),  i  z  organického 
■iivota,   z   pojmutí  a  výkladu  fy  s  iologick  ých  úkonů. 

Ku  konci  svého  posudku  na  str.    11  (i. — 117.   praví  toto: 

Litujém  upřímně,  že  spis  ten  byl  vydán,  památce  S.,  jejž  uvykli  jsme 
'Ctíti  co  muže  přesvědčení,  kterýž  za  ně  ni  veřejného  boje  s  autoritou 
se  neštítil,  neposlouženo  jím  valně:  přávámeť  si,  aby,  když  se  vede  boj 
o  mínění,  mínění  nové  Ijylo  rozumnější  starého  (o  přesvědčení  to 
neplatí?  Pozn.  pisat.) ;  kde  toho  není,  tu  litujem  převrácenost  mysli,  třeba 
Toychom  upírati  nechtěli  úctu  vytrvalosti  při  vlastním  přesvědčení.  (I  my 
litujeme  převrácené  mysli  a  přesvědčení  nešťastného  S.  Pozn.  pisat.) 
Však  ve  filosofii  co  vědě  nevystačuje  vlastní  toliko  přesvědčení,  i)ři 
němž  v  životě  mužně  kdo  stojí,  jdeť  o  to,  aby  bylo  založené  též  na 
yravdě  a  i  jiné  přesvědčovalo,  (v  náboženství  tato  zásada  neplatí  ?  Pozn. 
pisat.),  k  S.  názorům  nel)ude  ale  se  chtít  znáti  ni  empirik  ni  filosof.  Přírodo- 
zpytec  věru  nebude  spokojen,  poví-li  se  mu,  že  ,.die  wunderbaren  Vbergánge 
<ler  verschiedenen  Familien  und  Ordnungen  der  Thierwelt"  nejsou  nic  jiného 
„als  Hinweisungen  auf  die  stetige  Entwiklung  im   wahren  Yorthierreich"    — 

2  Darvinovců  aspoň  nezíská  S.  četných  přívrženců  —  :  tak  i  psycho- 
logu se  nevyhoví,  odkazuje-li  se  při  v  v  kladu  jednotlivých  vyšších  úkonů 
<luševních  k  nezaručeným  přechochun  ve  „Vor-  a  Nachleben"  a  co  se 
konečně  §§  týká,  jež  nám  předmluva  zvláště  odporučuje,  o  praktické 
stránce  člověka,  p(  chybujeme,  že  u.spokojí  svým  obsahem  etlúku  a  vě- 
deckou úpravou  logiku.  Ctenieť  tu,  že  je  „Gewissen  eine  Ahnung,  ein  dunkles 
■Oefiíhl;  deutlich  gemacht  Wahrheit",  že  se  rodí  „die  freie  Handlung  aus 
2wei  nothwendigen  Faktoren,  sowie  in  der  Pflanze  das  Unendliche  ge- 
Aveckt  wird  durch  zwei  Avirkliche  Pole:"    pak    „was  (der   ^Nlensch)  w  i  r  d,   das 

3  o  11  er"  atd.  Posléz  liycliom  mohli  opepřiti  konec  rozpravy  své  pikantními 
^ikázkanii   o   „geschlechtliches  Wesen  des  ]\Ienschen",  jež  klade  8.  mezi  jeho 

„theoretisches  a  praktisches  Wesen ;"  dověděli  bychom  se,  že  jest  muž  „das 
<endliche  Unendliche",  žena  „das  unendliche  Endliche"',  že  je  ^interes.sant, 
<lass  die  Sprachen  durch  das  AVort  Erkennen  auch  das  sich  Begatten 
ausdrůeken"  a  p.  avšak  nezdá  se  nám  dňstojno  vědecké  rozpravy  užívati 
takových    prostředků.    —    Jediná   věc,  jež   nás    po  přečtení  S.  spisu  těší,  je 


298  Směs. 

ta,  že  bohudík  spisy  podobné  za  iiašicli  dnu  přece  již  řídkým  jsou  zjevem, 
že  zdravější  rozumování  zjednalo  si  platnost,  že  proti  jelio  určitéjším  a  spo- 
lehlivějším ponětím,  názory  spisů  oněch  mlhavými  se  jeví  stvůrami,  jež  z:i 
jasnějšího  světla  dne  v  niveč  rozplývají  se.  Ze  ale  tento  spis  za  dob  jiiiéha 
kvašení  filosofického  vznikl,  bylo  povinností  vydavatele  rozvážiti  si  svědo- 
mitě, jak  dalece  by  1)  y  1  sobě  a  s  z  v  ě  č  n  é  1  ý  s  p  i  s  o  v  a  t  e  1  s  á  ni 
p  ř  á  1  ;i  p  ř  á  t  i  m  o  li  1,  ;d)y  za  nynějšího  stavu  vědy  „encyklopedie"  jeho- 
vydala  se.-' 

A  tolik  liluku  o  Smetanu!  Jan  Zítek. 

Velehrad  baštou  něniectvíV  Člověk  by  neíekl,  ale  stojí  to  v  ě.  ?>'>'). 
vídeňského  .,Vaterlandu='  25.  prosince  189S  (jak  i  „HhMka"  1899  str.  211. 
uvádí),  že  biskupem  Olomouckým  Robertem  byl  na  Velehradě  zřízen  první 
klášter  cisterciácký  na  Moravě,  kterýž  na  moravsko-uherských  hranicích 
měl  býti  a  skutečně  byl  baštou  němectví  (,,und  eine  Grundfeste  des- 
D  eu  t  s  ch  t  hum  s  an  der  máhrisch-ungarisclien  Grenze  sein  solíte  und 
auch  thatsáchlich  war").  Člověk  by  nevěřil,  co  všecko  jSTěmci  dovedou 
Slovanům  vpraviti  do  dějepisu  i  také  do  mysli  nyní  žijícílio  hdu.  S  Velehradem 
pojí  se  vždycky  vzpomínky  na  nejslavnější  doby  říše  velkomoravské.  Královský 
Velehrad  Rostislavův  a  Svatoplukův  i  Velehrad  cyrillo-methodějský  jsou  pro^ 
nás  v  nynějším  Velehradě.  A  tak  i  za  dřívějšícli  časů  tytéž  vzpomínky  l)yly 
na  Velehradě  panujícími  a  z  Velehradu  rozšiřovány  slovem  i  tiskem.  Zcle 
některé  důkazy: 

1.  Tisktm  bylo  vydáno  r.  IGGS.  v  Praze  zvláštní  věnování  chvalořeči 
o  sv.  Cyrillu  a  ]\Iethoději,  apoštolech  slovanských,  se  třemi  památnými  obrazy 
velehradskými,  obrazy  starými,  na  nicliž  kostkovaná  orlice  moravská  jest 
označena  i  názvem:  „Insigne  Regum  A\"elehradenz.''  (Znak  králů  velehradských.) 
Chvalořeč  o  sv.  Cyrillu  a  Methoději  véncn^ána  moravskému  vrchníhiu  hejtmana 
zemskému,  hraběti  Františku  Karlovi  Lie])šteinskému  z  Kolovrat,  velikémii 
příznivci  Velehradu,  a  ve  věnování  tom  výslovně  stojí  o  Velehradě  tehdejší 
mínění  a  přesvědčení:  „\\'ellelira<l  namtjue  Apostohcae  et  Metropolitanae 
Ecclesiae  nostrae  Slavonicae  Petra  ac  multorum  Caput  populorum  ..." 
(Velehrad  zajisté  apoštolské  a  m  e  t  r  o  p  o  1  i  t  n  í  církve  naší 
slovanské  skála  i  mnohýcli  národů  hlaváč). 

2.  Ve  chvalořeči  samé  cisterciák  velehradský,  P.  Christian  Hiršchmentzel 
(*  7.  ledna  1(J38  ve  Frýdku,  ý  2G.  února  1703  na  Velehradě),  mluvil  po- 
skončených  vyšších  studiích  theologických  v  Praze  před  svými  představenými, 
učiteli  a  vzácnými  hostmi  velmi  nadšeně  o  sv.  Cyrillu  a  ]Methodéji  jakožto- 
o  ..nejzasloužilejších  patronech  našich,  té  nejvzácnější 
pocty  nejhodnějších,  kteříž  první  daleko  široko  v  krajiny 
slovanské  z  Velehradu  plynoucí  toky  vody  vy  trysku  jící  do- 
živ o  t  a  věčného  v  á  ž  i  1  i  ..."  2) 

3.  Týž  cisterciák  velehradský,  P.  Christian,  byv  na  kněze  vysvěcen 
r.   lG7t).  dostal  se    do  Bolatic  ve  Slezsku,    a  tu    snažil   se,    abv    slavnost 


')  lltikopism'  (lilo  v  físaří^ki'  bibliothece  v  Olomouci  vFeriae  Christiano-Baci-liaiialo:^ 
item  Fei-iae  IV.  Cineruui  Ptr;.«  s  vložen vm  otiskem  ěhvalořeěi,  věnování  i  staryeli  3  ol)ra/.ii 
velehradskýeh.  péčí  a  horlivostí  P.  Christiana  Hirschnientzela  /.achovan\\-h. 

-)  Celou   chvalořeť-   viz   Shorník   Velehradský  II.   p.   50. 


Směs.  299 

apoštolů  slovaiiřkvcb,  sv.  Cyrilla  a  Method€'je,  i  ve  Slezsku  slavně 
konána  byla  všmle,  a  vymohl  za  tím  účelem  r.  167G.  přísný  rozkaz 
biskupa  Olomouckého  Karla  II.  hraběte  Liechtensteina  (1GG4  —  1G95).  Hle, 
ducha  velehradského,  cyriilo-methodějského,  kterak  přenesl  do  Slezska  !i) 

4.  2va  Velehradě  až  do  dneška  stojí  velkolepý  chrám  Xanebevzetí 
bl.  Panny  Marie,  v  němž  netoliko  sv.  Cyrill  a  Methoděj  mají  své  kaplice 
s  oltáři,  nýbrž  i  jiní  popřcilní  slovanští  světcové  a  světice  liyli  zde  od  pra- 
<lávna  uctíváni  ve  svých  kaplicích  s  oltáři.  Toť  úkaz  velmi,  velmi  výmluvný, 
že  svatyně  velehradská  od  pradávna  —  nejméně  od  posvěcení  kostela 
r.  122S.   —   byla  i  je  svatyní   sltjvanskou.   Více  o  tom  řečeno  jinde. 2), 

.').  Slovanský  duch  na  Velehradě  jeví  se  i  v  tomto  případě.  Za  preláta 
velehradského  Josefa  ^Malého,  rodáka  z  Vyzovic  (1724  — 1748),  hlásil  se  do- 
řádu  r.  1735.  Martin  Zuri  z  Vídně.  Nebyl  přijat.  Proč?  Poněvadž  prý  jako 
rodilý  Vídeňák  nezná  jazyka  č  e  s  k  é  h  o,  b  e  z  j  e  li  o  ž  t  o  znalosti  žádný 
do  kláštera  přijat  býti  nemůže.  Tak  vyslovil  se  prelát  Malý.  Víme, 
že  ]\Iartin  Zuri  studoval  v  Kroměříži  a  že  česky  uměl.  A  přece  mu  bylo 
jíti  ještě  znova  do  Kroměříže.  Když  po  roce  přišel  opět  a  osvědčil 
dokonalou  znalost  jazyka  českého,  velehradského,  byl  přijat  do  kláštera 
velehradského,  stal  se  pak  i  opatem  a  prelátem  velehradským  pod  klášterním 
i  svým  jménem:  Filip  ]Martin  Zuri.  Byl  opatem  posledním  od  r.  17G3.  až 
do  zrušení  kláštera  r.    17S4.    Umřel  ve   Vyškově   29.  března   1800.*) 

G.  V  seznamech  klášterníkú  velehradských  vž<lycky  se  vyskytují 
řeholníci  —  P.  Cyrill,  P.  Met  hod.  Jest-li  tedy  klášterními  jmény  na 
Velehradě  byla  jména  Cyrill  a  ]Methoděj,  a  <Uívána-li  stále  tato  jména 
klášterníkům,  tak  že  Cyril  lem  nazván  novic,  jakmile  zemřel  P.  Cyrill,. 
a  Met  hod  cm,  jakmile  zemřel  P.  Methoděj,  patrno  z  toho,  že  i  památka  na 
sv.  Cyrilla  a  Methoděje  zachovávána  byla  na  Velehradě.  A  nejen  v  klášteře, 
ale  i  mezi  lidem  obyčejná  byla  jména  Cyrill  nebo  Crha, 
]\Iethoděj   nebo  Strach  o  ta,  jak  obšírněji  dokázal  jsem  jinde.^) 

7.  Ani  na  Velehradě  ani  v  okolí  velehradském  není  pražácbié  stopy 
o  němectví  pěstovaném  a  vypěstovaném.  Velehrad  i  s  okolím  svým  jest 
a  bude  vždy  slovanským.  Xěmectví  žádné  se  zde  neudrží.  I  panští 
úře<hiíci  Němci  poddali  se  musí  duchu  českému,  ať  by  si  říkali  třebas  hodné 
troufale:  ,, ^^'i^  miissen  das  Deutschthum  wahren"  (Paniersky,  Schmied). 
Faktum  z  novější  doliy. 

^Iczi  lidem  obrat  ještě  rozhodnější  bývá.  Příklad :  Do  Tupes  u  Vele- 
hradu nastěhoval  se  Němec  (rottwaM  a  lidé  mu  říkají:  Kotvara;  je  Slovanem 
již   úplné. 

Cistei-ciák  P.  Christian  Hirschnieiitzel  a  P.  Fiiirelbert  Hermann  a  jiní 
přišli  na  Velehrad  s  německými  jmény  a  s  duchem  zajisté  z  rodiště  svého 
nebo  ze  svých  stu<lií,  ale  na  Velehradě  vssáli  do  sebe  ducha  velehradského, 
cyriilo-methodějského,  slovanského.  A  ejlile,  kterak  v  duchu  tomto  prospívali 
mnoho    posv.  Velehradu!    Díla    jejich    pozůstalá    vydávají    o    tom    svědectví, 

')  Obzor  18R1   p.  270.   —   StřcJovský,  Saera  Moiaviae  liistoria  p.  453. 

2)   Sborník  Velehradský  II.   p.   47.   —   Obzor   1882  p.   66—70. 

^)  Památky  archeoloi;.  V.  j).  306.  —   Sborník  Velehradský  II.  p.  52  a  VI.  p.  183  lu 

■í^   Obzor  1887   p.    180.   ťrha  a   Straciiola. 


300 Smžs. 

třebas  že  iiáni,  l)ohužel,  nejsou  dosti  známa,  ležíce  klidně  v  zaprášených 
rukopisccli  sem  tam  po  světě.  Na  denní  světlo  s  nimi,  ať  lid  nás  pozná 
úplné  svůj  Velehrad  slovansky,  a  Němec  ať  ustane  z  našeho  Velehradu 
<'inid   baštu  němectva! 

S.  Pilný  Středovský  (1()71»  — 17  li))  zachoval  nám  o  Velehradě  toto 
Tzácné  svědectví  do  své  doln*  a  o  své  době :  ,.0  velehradském  u  nás 
klášteře  cisterciáckém  celé  Moravě  známo,  že  zcela  j  e s  t 
oddán  úctě  našich  apoštolův,  ji  pěstuje,  pro  ni  horlí,  ji 
rozmnožuje,  ji  zachovává  a  z  vděčnosti  zvláště  9.  března 
uctívá  i  oslavuje  své,  té  nejlepší  pocty  li  o  d  n  é,  kdysi  a  r  c  i  - 
past  ý  ř  e,  nyní  vydatné  u  »S  -s'  r  c  h  o  v  a  n  é  h  o  p  a  t  r  o  n  y,  C  y  r  i  1 1  a 
íi  Meth  oděje."  M 

Velehi'ad   zajisté  byl.  jest  a  bude  baštou  Slovanstva! 

.IAN    VVClKiDII.. 

..Slavica  noii  leífiintur".  Pod  tento  nářek  „Českého  Lidu"  možno 
•zařaditi  podobnou  stížnost  —  „Slovanského  Přehledu".  Jen  že  tato  se  týká 
zpříma  nás,  „Český  Lid"  však  tehdy  u  příležitosti  podobného  výroku  něm. 
anthropologa  poukazoval  hlavně  na  cizinu.  V  poznámce  redakční  stěžuje  si 
totiž  ..Slovanský  P  ř  e  h  1  e  d " ,  že  v  celé  Praze  jen  čtyry  veřejné  místnosti 
jej  odebírají.  Celkem  pak  že  má .  odběratelstva  tak  málo,  že  sám  o  své  další 
existenci  pochybuj^í.  —  A  přece  „Slovanský  Přehled"  tak  sestoupil  obsahem 
-svým  k  širokým  vrstvám  a  proudům  v  národě  I  A  to  je  v  roce  či  po  roce 
všeslovanského  nadšení!  —  V  2.  čísle  „Den  nice",  slovenského  měsíčníku 
ženského  pí.  Terezie  Yansové,  promlouvá  „Borovoháj<ký"  o  svém  návrlui 
sestavit  rodinnou  čítanku.  Návrh  učiněn  jest  zvláště  pro  Slovensko, 
kdež  čítankou  má  se  nalii-adit  rodinám  a  širokým  vrstvám  lidu  všeobecné 
vzdělání  na  základě  mateřského  jazyka  a  v  duchu  slovenském.  Hovoře 
o  obsahu  čítanky,  praví,  že  by  niusila  obsahovati  žía'  obraz  o  všech 
národech  slovanských  se  záživným  popisem  a  statistiko  i,  vše  co  nynější 
člověk  slovanský  o  svých  bratřích  věděti  chce  a  má.  Vzpomíná  doby  před 
50  lety,  kly  na  šcolách  tehdy  slovenských  učili  se  zvláště  k  tomu  cíli 
sestavený  „Slovanský  Národopis"  a  každý  skoro  tehdy  znal  a  věděl  nej- 
nutnější o  Slovanstvu.  A  dnes?!  • —  Hořekuje  tak  Slovák!  To  je  pochopitelno 
při  politické  situaci  na  Slovensku.  Co  však  máme  my  říkat  ?  My  u  nás 
s  tolika  školami,  po  našemu  vedenými  a  od  našich  lidí!  A  jaká  je  známost 
o  Slovanech  vůbec  nedím  v  lidu,  ale  aspoň  v  intelligenci '?  Taková,  že 
intellio-ent  absolvovavší  .střední  školu  nerozeznává  Slovenku  a  Slovinku  a 
<:>  Bulharech  neví,  jsou-li  vůbec  Slované !  Fakt  zaručen !  —  Jako  na  zavolání 
tudíž  přichází  návrh  prof.  Dra.  Nábělka  ve  „Věstníku  českých  professorů", 
aby  se  na  středních  školách  zavedla  chr es tomathie  slovanská,  jež 
by  se  četla  a  vysvětlovala  tak,  jako  se  čtou  v  němčině  na  př.  ukázky 
staroněmecké  a  z  různých  nářečí  německých.  —  Návrh  velmi  rozumný  a 
vhodný  a  dávno  na  čase.  Divíme  se  vůbec,  že  pokus  Erbenův  se  „Slovan- 
skou čítankou"  l(tO  pohádek  a  pověstí  nenašel  následovatelů !  Tať  přece 
nebyla  tak  sbírkou  folkloristickou,  jako  čítankou  řečí  slovanských  —  ovsem 


')  Středovský,  Sacra  Moraviae  bistoria  p.  451. 


Směs.  301. 

poněkud  těžkou,  ježto  bez  dostatečného  iiávodu  a  systému.  A  dnes  s  lepší 
methodou  sestavená  podobná  chre  s  torna  thie  lidová,  jež  by  zároveň 
i  nejnutnější  národopisné  vědomosti  obsahovati  mohla  —  by  snad  nebvla 
na  místě?  —  A  naše  no  viny  I?  Ty  se  věty  slovanské  zrovna  bojí! 
Sem  tam  ještě  slovenský  citát  se  propustí  jak  je  —  a  to  činí  častěji  jediné- 
„Xái'odní  Listy'',  ale  ani  to  ne  zásadně.  Uvádění  „původního  znění"  ovšem 
nejčastěji  neděje  se  proto,  že  v  redakci  vůbec  ze  slovanských  listů  se  nic 
„neuvádí".!)  Nejčastěji  se  ještě  potkáš  s  nějakým  zpotvořeným  i)0  němečku 
—  i  po  anuiicku  I  —  jménem  slovanským.  —  Řekne  se,  u  jinýcli  slovanských 
národů  jest  to  ještě  horší.  —  Ano,  je!  Ale  my  se  stavíme  vždy  ve  hnutí 
.slovanském   za   vůdce!   Tož   hle,  jakými  jsme  —  vů<lci  I 

Nový  veliký  obrázkový  časopis  počne  vycházeti  ve  lhůtách  čtrnácti- 
denních na  podzim  tohoto  roku  v  Praze.  Bude  to  list,  jenž  po  stránce  literární 
i  illustrační  státi  má  na  výši  doby,  jelikož  čestně  representovati 
chce  literami  a  umělecký  ruch  doma  i  v  cizině.  V  té  příčině  bude- 
mu  vzorem  zejména  nádherná  revue  „Catholicum",  jakož  i  výborně  redigovaný 
list  -Le  mois  littéraire  et  pittores([ue".  ^[ezi  jiným  položil  sobě  nový  náš- 
časopis  za  úkol  povznésti  původní,  morálně  bezvadnou  produkci 
v  oboru  umění  výtvarných  u  nás.  Bude  to  však  zároveň  také- 
konservati  vn  í  obrázkový  list  rodinný,  jakéliož  dosud  v  literatuře 
naší  nemáme,  ačkoliv  na  př.  hteratm-a  německá  honosí  se  dvěma  takovými 
časopisy  („Alte  und  Neue  AVelt"  a  .Deutscher  Hausschatz  in  Wort  und 
Bild").  Ze  velikého  illustrovaného  listu  naznačeného  směru  nanejvýše  jest 
nám  třeba,  o  tom  zajisté  nenuiže  býti  pochybnosti.  Veliký  obrázkový  čtrnácti- 
denník  vyžailuje  ovšem  ohromného  nákladu,  jest  však  přece  naděje,  že  novv 
rodinný  list  nalezne  dosti  přízně,  aby  se  mohl  nejen  udržeti,  nýbrž  i  vzkvétati. 
Nový  list  redigovati  a  vlastním  svým  nákladem  vydávati  bude  Dr.  Antonín 
Podlaha,  jenž  veškeré  dotazy  ochotně  zodpoví  (adressa:  Praha,  128-III.). 
Věci  administrační  bude  obstarávati  Cyrillo-Methodějská  knihtiskárna  v  Praze, 
200-11.  —  Ze  podnik  tento,  za  jehožto  vnitřní  cenu  ručí  jméno  Podlahovo, 
upřímně  vítáme,  rozumí   se   samo  sebou.  Jen   aliy  byl  hojně  podporován! 

Boj     ])roti     plakátům.    Pařížský     „Journal    des    Débats"     oznamuje 
z  Londýna,    že    více    než    800    architektů    tohoto    veleměsta    podalo    veřejné 


')  Aby  se  uáiii  s  tou  citací  roziiiuěJnI  Xťcliceiiif,  al)\'  to  bylo  nčjak  ztřeštěné,, 
iipřílišené,  zase  nt^jaké  líorování  po  zinis()l)ii  známého  listu  moravského,  který  se  zneehueuje- 
svým  jjlazeníni  jiřed  carem  bafuškou  atd.  Xejniéně  nápadně  by  se  to  mohlo  státi  tak,  že- 
by  se  uvedlo  v  ])iivodním  znění  sem  tam  in'jaké  >peruté  slovo  ,  žert,  slova  vvzííamná 
té  ěi  oné  znamenité  osoby,  zrnko  takové  ze  spisu,  řeěi,  básně,  u  významných  slavnosti 
příležitostné  básně  ílepšiho  drním),  v  jiamátný  den  toho  či  onoho  muže,  spisovatele  zvláště,, 
iiryvek  nějaký,  pěkně  vybraný  s  doprovázející  jej  přípailnou  ledakění  poznámkou  atd. 
Každá  redakce  najde  takových  jiřílcžitostí  do  roka  na  tisíce,  kde  nepozorovaně  muže 
vtrousit  do  slonpcu  listu  svého  velikou  řadu  slovanských  myšlenek  v  původním  rouše.  — 
A  co  s  azbukon  ])raToslavných  Slovanů?  namítne  mnohý.  Věru  zlá  bylino,  ;;cos  po- 
Slovan.stvn  dosud  ty  psoty  natropila«;  hořekoval  ní.  Celakovský  ve  svých  epigramech  na 
ty  divné  a  nizné  abecedy  slovanské,  když  každý  národ  má  svou!  Tn  je  dvojí  možné  I 
přepisovat  vše  li  polštinu  a  snad  i  eharvatštinul)  českou  abecedou,  bez  ohledu  na  přízvuk 
a  ])řízvukeni  pozměněnou  výslovnost  slova  (jak  se  to  při  ruštině  a  bulliarštině  obyčejně 
i  dělává),  anebo  pňvodní  abecedy  ponechati  a  za  to  dodati  více  vysvětlivek.  Pr\iií  je  ])r(> 
^•tcnářstvo  pohodlnější,  ale  třeba  u  redaktoru  větší  známosti  jazyka,  než  ju"i  dndu'm  zpuso))u.. 


302  Směs. 

protest  proti  zniáliajícíniu  se  neSvaru  plakátů,  jimiž  celé  zdi  a  okna  domu 
jsou  polepena.  Tak  prv  veliký  čtverec  domů  Totteiihameourt  Road  a  Oxfoi'd 
Street  je  v  celém  svém  průčelí  úplně  plakáty  polepen,  ani  okna  nevyjímaje, 
tak  že  ve  vnitřních  místnostech  panuje  po  celý  den  temno.  Proti  protestu 
agitují  majitelé  domů,  kteří  častokrát  z  nájmu  zdí  pro  plakáty  mají  vetší 
výtěžek,   než   z  pronajatých  místností.  Alois  Svojsík. 

O  Husově  průvodním  listě  do  Kostnice  píše  K.  ^lidler  ve  zvlá.štním 
rozboru  (Deutsche  Vierteljahrschnťt  III.  1.)  v  tento  smysl:  nikoliv  list  sám, 
jenž  byl  pouhou  formalitou,  nýbrž  ústní  přípověd  Zikmundova  přiměla  Husa 
k  cestě  do  Kostnice,  zaručujíc  nui  ochranu  od  pravidelného  proeessu  inkvi- 
sičního.  Zikmund  pokládal  z  počátku  Husa  za  pravověrného  a  stál  mu 
v  slově  potud,  že  zjednal  mu  výslech  před  celým  sněmem,  což  se  nesrovnávalo 
s  právním  řádem  co  do  kacířů.  Když  se  však  Zikmund  přesvědčil,  že  Hus 
skutečně  kacířem  jest,  nemohl  ho  ovšem  déle  chrániti.  Pohnutka  církevjíímu 
sněm.u  podkládaná,  jakoby  kacíři  nebylo  třeba  státi  v  slově,  je.st  dle 
K.  Mťdlera  holý   výmysl. 

Zena  v  Církvi  a  kostele  měla  l)y  dle  sv.  Pavla,  jak  známo,  mlčeti ; 
mulieres  in  ecclesiis  taceant,  non  enim  permittitur  eis  loqui  sed  subditas  es.se, 
sicut  et  lex  dicit.  Si  quid  autem  volunt  discere,  domi  viros  suos  interrogenr. 
Turpe  est  enim  mulieri  loqui  in  ecclesia.  (1.  Kor.  14,  34.  35.)  Apoštol 
mluví  o  t.  ř.  charismatě  proroctví  a  hlásání  vnuknutého  slova  Božílio.  Z  vý- 
roku toho  učiněny  právní  důsledky  co  do  úřadu  učitelského  v  Církvi,  z  něhož 
jakož  vůbec  ze  stupňů  hierarchických  ženy  zákonem  vyloučeny,  ač  bohužel 
do  záležitostí  církevních  ,. mluví"  kolikrát  až  příliš  mnoho,  dole  i  navrchu. 
„Ženský  svět"  chce  však  ještě  více:  aby  totiž  i  zde  ženy  postaveny  byly 
na  roven  mužům.  K  tomu  podotýká  dopisovatelka  M.  M.  v  čísle  6.  1.  r. 
„Pavel  rozumí  slovem  ,muži'  Syny  Boží  a  slovem  ,ženy'  Syny  Přírody. 
Synové  Boží  jsou  lidé  žijící  v  Lásce,  Pravdě  a  Moudrosti  Boží,  schopní 
řečniti,  ať  jest  to  dle  těla  žena  neb  muž.  Synové  přírody  jsou  lidé  žijící  ve 
smyslnostech  tělesných  na  cestě  zla  a  tudíž  neschopni  řečniti,  ať  jest  to 
muž  aneb  žena.  Písmo  sv.  je.st  zahaleno  v  symbolech,  které  nemáme  jasně 
vysvětleny."  Takové  professorky  exegese  —  když  bychom  jim  ostatních 
funkcí  dopřáh  —  by  vědě  biblické  a  náboženské  vůbec  mnoho  neprospěly, 
Nový  doklad  pro  zákon:    „mulieres  in  ecclesiis  taceant"  I 

New-Yorkská  revue  „Appleton's  Popular  Science  ^Nlonthly''  přináší 
ve  (12.)  prosincovém  čísle  (1898)  instruktivní  článek  z  •péra  professora 
sociologie  na  technologickém  ťistavu  v  Massachusetts,  Viléma  Ripleye,  nade- 
psaný: „Židé  v  Evropě."  Nejprve  ptá  se  spisovatel,  jaká  jest  příčina  toho 
zvláštního  fakta,  že  Židé  zachovávají  po  věky  svou  existenci,  ač  jim  scházejí 
ty  hlavní  podmínky  života  národů:  Vlastní  určité  territorium,  mateřská  řeč 
a  pohtická  souvislost.  Všecky  tyto  scházející  podmínky  nahrazují  Židům 
dle  autora  jednota  víry  a  tradice  s  mocnou  páskou  společné  racy. 

Dle  nejnovějších  sčítání  je  v  celém  světě  8 — 8  milhonů  židů,  z  nichž 
6  —  7  bydlí  v  Evropě,    zbytek    roztroušen    po   všech    ostatních   dílech   světa. 

V  Evropě  nejvíce  obšťastněno  jest  potomky  Jakubovými  Rusko  (as 
4 — ")  millionů),  pak  Rakousko  -  Uhersko  as  2  milí.,  ninohem  méně  ostatní 
státy,  Německo  as  COO  tisíc,  Rmnunsko   700  tisíc,  Britsko  kolem   100  tisíc, 


Směs. 303 

:z  nichž  většina  sídlí  v  Londýně,  Holandsko  také  100  tisír  —  ]>olovina 
v  samotném  Ghettu  Amsterodamském,  Francie  80  tisíc,  Itálie  50  tisíc. 
V  í>kan<iinavii  je  Žid  velmi  řídký,  a  ve  Španělsku,  ač  tak  často  se  mluví 
o  španélskycli  Židech,  není  vůbec  téměř  Židů.  A"  Americe  není  také  mnoho 
Židů,  nejvíce  ve  Spojených  Státech,  as  500  tisíc. 

Na  to  poukazuje  spisovatel  na  fakta  nám  Evropanům  z  ča.stějšího 
styku  se  Židy  dávno  ziuímá,  že  Židé  štítí  se  vesměs  prací  tělesných, 
hledajíce    a    také    vždy    nalézajíce    vydatný    pramen    své    výživy   v  obchodu. 

Z  fysických  zvláštností  Židů  zasluhuje  zmínky  předně  jejich  poměrně 
nialv  tělesný  vzrůst.  Průměrná  výška  jejich  jest  1  metr  G.3  centimetiai. 
]Malv  vzrůst  nahrazuje  však  jim  dostatečně  vysoký  věk,  jehož  dosahují. 
Jet"  úmrtnost  Židů,  jak  autor  hlavně  pomocí  statistik  různých  pojišťovacích 
vistavu  pro  případ  únutí  v  Americe  dokazuje,  o  mnoho  nižší,  než  křesťanů 
za  tvchž  podmínek  ostatních.  Zvláště  nápadné  jest,  že  Židé  vykazují  nej- 
menší procento  mezi  zemřelými  na  plicní  neduhy  a  tuberkulosu.  Mr.  Ripley 
vysvětluje  to  jednak  velikou  gtřídmostí  Židů  zvlášť  v  příčině  požívání 
nápojů  alkoholických,  mimo  to  čistotou  (?)  a  jmenovitě  přísným  výběrem 
požívaného  nia.-a.  Jak  opatrní  jsou  Židé  v  té  příčině,  dokazuje  autor  ukázkou 
z  Londýna,  kde  Židé  třetinu  ma^a,  jež  do  prodeje  přijde,  odmítají  jako 
k   požívání  nezpůsobilého. 

Za  to  však,  jak  dokazuje  Lombroso,  propadají  Židé,  asj^oň  prý  italští, 
mnohem  více  šílenství  než  křesťané  (v  poměru   1  :  4).  Alois  Svojsík. 

AV.  T.  Stead.  Dnes  nejpopulárnější  žurnalista  anglický  slaví  letos  své 
padesátileté  narozeniny.  I  dá-li  se  konference  míru,  bude  i  on  míti  na  tom 
veliký  díl  zásluhy  —  aspoň  pro  země  anglicky  mluvící.  Od  prvopočátku 
návrhu  carem  učiněného '  postavil  se  Stead  v  čelo  hnutí.  Ye  své  ..Review 
oť  Eeviews"  měsíc  co  měsíc  sbíral,  vše  nejdůležitější,  co  se  v  tisku  anglickém 
o  návrhu  na  odzbrojení  vyskytlo.  Vloni  v  září  vydal  se  na  cestu  Evropou, 
interviewovat  nejznamenitější  muže  Evropy  ve  všech  státech  o  otázce  míru. 
'Od  nového  roku  pak  začal  vydávati  týdenník  jen  tomuto  cíli  věno- 
vaný „^^'ar  against  \var"  (válka  proti  válce),  spolu  zařídiv  tak  zvanou 
„křížovou  výpravu"  („cmsade")  proti  válce.  Členové  této  armády  míru 
■čítají  už  dnes  do  niilioiui.  Alají  povinnost  bojovati  slovem  i  písmem 
TŠude,  kde  se  jim  udá  za  myšlenku  míru,  zvláště  tam,  kde  by  se 
dalo  tím  docíliti  projevu  veřejného.  Spolu  sbírá  podpisy  na  adressu  pro  cara, 
a  podpisů  má  se  docíliti  nejinéně  milion.  —  AV.  T.  Stead  patří  k  těm 
žurnalistům,  kteří  od  počátku  své  činnosti  celí  se  postavili  ve  službu  citů 
nejšlechetnějších.  Stead,  jako  tak  mnoho  anghckých  výtečníků,  jest  „samoukem '^ 
z  nuzných  poměrů  vlastní  silou  se  vyšinuvších.  Jako  syn  chudého  severo- 
anglického  pastora  do  14  let  ztrávil  v  domě  otcovském,  vzděláván  a  vyučován 
od  svého  otce,  jenž  neměl  na  to,  aby  syna  dal  do  škol.  Po  14.  roce  šel  si 
v}'dělávat  sám  chleba  svého  do  světa.  V  New-Castle  stal  se  poslíkem 
v  jakémsi  obchodním  domě.  Co  mu  času  zbývalo  mimo  jeho  službu  vše 
věnoval  na  své  další  vzdělání  a  zdokonalení.  Už  tehdy  jako  mladíček  pustil 
se  do  spisování,  mahnkých  statí  a  zpráv  a  zasílal  je  do  místních  hstů.  Tyto 
prácičky,  jež  svědčily  o  velkém  nadání  pisatelově,  obrátily  pozornost 
^vydavatele  listu   „Northern  Echo"    na  mladého   „běhače".    Vydavatel  nabídl 


304  Směs. 

Steadovi  místo  při  listu  a  tento  jako  22letv  vstoupil  <lo  redakce    „Northefii 
Echa-'.    Prvního    věhlasu    doI)vl    si    v  celém    světě  anglickém   svými   články 
\í  letecli    1S77.   a   1878.,    kdež    plamennými    slovy  a  pi-esvědčivé  p.sal    protr 
Turecku  a  vybízel   na    pomoc    balkánským  Slovanům.    Politika  Anjrlie    Inda 
tehdy  právě  opačná.  Leč  liberální  strana  a  její  vůdce  Gladstone  rovněž  vší 
.«ilou    zasazovali    se    o    svobodu    balkánských    Slovanův.    Články    Steadov}'" 
v  Northern  Echu  upozornily  Gladstona  na  ndadého  žurnalistu ;  pi-ostřednictvín>. 
Gladstonovým   seznámil    se    Stead    s  pí.   Xovikovou,    v  jejíž    sahniech    tehdy 
nejlep.ší  rusofilská   společnost  anglická  se  scházela.    Přičiněním    pí.  Novikové- 
obdržel  AV.  T.  Stead  později  audienci  u  cara  Alexandra  III.  a  stal  se  od  té 
doby  propagátorem  ještě  větším  smím  a  přátelství  Anglie  s  Ruskem.  V  roce 
1880.   přišel  ilo  Londýna  do  redakce  listu    „Pall-Mall  Gazette",   kterýžto  list 
po  dvou  letech  ])řijal  místo  Johna  Morleye  úplně  ve  své  vedení.   (J)d  té  doby 
počíná  jeho  vedoucí  a  reťormator.ská  činnost   v  žurnalistice  anglické.    Zavedl, 
illustrace  do  svého  denníku  a  udomácnil  v  Anglii  americký  zvyk  .intervieMu" 
to  jest    „putazování"    osob  znamenitých  o  té  či  oné  aktuelní    otázce.    V  roce- 
1884.   uveřejniv  své  roznduvy  s  generálem   Gordonem,   byl  příčinou  pozdější 
anglické    výpravy    v    Chartum.     kdež    generál    Gordon    zahynul    a    výprava, 
zmařena.    Touž   dobou  svýini   články  odkrýval  nemilosrdně  šlendrián  a  chyby 
ve  válečném  námořnictví  anglickém  a  jeho  zásluhou  počaly  opravy  v  lodstvu. 
válečném,   které  lodstvo  to  dovedly  dnes  k  jeho  nepřemožitelnosti.   V  r.  1885. 
velmi   prudkými   články  jal  se  odhalovati  neřesti  velikého  světa  londýnského- 
na    dívkách    a    dětech    spáchané    a    nemilosrdně    sešlehal    všecky    ty    hříchy 
moderního  Ba])ylonu.  Tyto  stati  však  vynesly  nui  leda  několik  měsíců  žaláře. 
Tento  rok  života    svého    klade    však  Stead    mezi    nejskvělejší,    neboť    tu    za. 
ctnost  a  pravdu  trpěl.  R.  ISfjO.  -s-^-stoupil  z  redakce  listu   „Pall-^Iall  Gazette* 
a   založil    svou    měsíční    „revie^v   oť  reviews",    jež   získala  si   ohronniélio    roz- 
šíření po  celém  světě  a   našla  následování  i  v  jiných  zemích  a  u  jiných  ná- 
rodův.     ^lyšlenkou    Tohoto    časopisu    bylo    býti    odleskem    všeho    duševního- 
snažení  v  anglickém   světě;  k  tomu  cíli  přináší    „review  oť  revie\vs''    přehledy 
hlasů   ze  všech  revuí  anglosaských  o  aktuelních  otázkách  a  ve  svých  vlastních 
článcích  přináší  pokyny  a  dává  iniciativu    v  tom   či   onom  směru  duševníha 
života    a    ideálního    snažení    národa.    V    časopi.se    svém    zavedl    tak    zvanou 
mezinárodní  korrespondenci.  Sprotředkoval  totiž  listovní   spojení  mezi   osobami 
cizích  národův  a  národa  svého ;   listy  ve  vlastním  jazyku   svém   psanými   vy- 
měňovali  navzájem  náhled}^  své.  Dnes  k  tomu  konci  zřízena  v  Paříži  zvláštní 
kancelář,  jež   podobnou    korrespondenci    sprostředkuje.    V  r.    189.5.  .podjal  se 
myšlenky  sprostředkovati  v  Anglii   adoptování  chudých  dítek.    Rodiče,    kteří 
chtěli    dítek    svých    pro    chudobu    se    zříci,    přiváděli    mu    je,    a  on   s   druhé 
sti'any  staral  se  o  to,    aby  v  hodných    rodinách   zámožných,    ale  bezdětných 
našly  dítky  t\'to    nový    domov    a    lepší    vychování    než    ve    starém.    S  dosti 
velikým  úspěchem   dílo  toto  prováděno,    konec  konců  však  zůstalo  Steadovi 
několik  dítek,  pro  něž  neměl  už  adoptivních    ro'ličův.    Y  r:   1893.  navštívil 
Chicago  a  tu  cestu  a  dojem    svůj    popsal    v    duchaplném    spisku    „Iť  Christ 
came  to  Chicago"    ( —  ,., kdyby  Kristus  přišel  do  Cikaga"),  jenž   nadělal  tehdy 
mnoho    rozruchu.    —    Poslední    jeho    znamenitý    čin    žurnali.-tický    jest    ona 
„International   crusade  of  peace",    mezinárodní    křížová    výprava  míru.    Vloni. 


Směs.  305 

v  říjnu  přijat  carem  Mikulášem  11.  v  au<lieiici  v  Livadii,  tu  car  ve  velmi 
.srdečném  rozhovoru  vyložil  mu  zámysly  návrhu  svého  a  zámysly  své  smírné 
zahraniční  politiky  vůbec.  Popis  tohoto)  carského  interviewu  uveřejnil  Stead 
v  prosincovém  čísle  své   „Review  oť  Re\ne\vs"   (1898.  Nr.   108.) 

Čínská  a  antická  kiiltura.  Náhodou  sešly  se  před  námi  dva  překvapu- 
jící a  shodné  názory.  Rusky  cestovatel  professor  A.  Krasnov  v  druhé  Knižce 
^Neděle"  přirovnává  jihoitalskou  a  starou  římskou  kulturu  s  čínskou.  >Sat, 
dům,  způsob  života  staro  římského  a  dnešního  italského  nebo  kteréhokoliv 
eATopského  moderního  národa.  A  Krasnov  shodnost  tuto  přičítá  stejnosti 
podnebí  a  přirozených  potřel)  dávného  člověka.  Pravíť:  Dům  starého  Římana 
a  dům  Kytajcův  vytvořeny  skoro  týmiž  podnebnými  podmínkami ;  což  tudíž 
divnélio,  že  stavěn  jest  obojí  dle  téhož  plánu.  Zvláště  tato  shoda  ve  stavbě 
domu,  jak  on  praví,  jest  překvapující,  jmenoN-itě  přirovnáváme-li  dům  Římana 
prostého  bez  přístavkův  a  zvláštnícli  okras  a  nádhery,  s  prostou  „ťanzou" 
čínského  měšťana.  —  A  německý  kulturní  historik  professor  Fr.  Wickhofť 
v  malém  pojednání  do  pamětnílio  spisu  na  oslavu  sedmdesátin  M.  Biidingra 
uloženém  tvrdí  skoro  totéž  s  jiného  ovšem  hlediska.  Professor  Fr.  Wickhoff 
dokazuje,  že  starořecká  kultura  měla  zřejmý  a  znatelný  vliv  na  čínskou. 
Hlavní  důvod  shledává  v  arcliitektonickém  tvaru  , meandr"  zvaném,  jenž 
vyskytuje  se  i  na  stavliách  staročínských.  Leč  čínský  „meandr"  není  pouhým 
převzetím  řeckélio,  nýbrž  přetvořením  a  zpracováním  vlnité  čáry  meandrové 
v  nové  tvary  čínské.  Z  vyskytování  se  „meandru",  tohoto  hlavního  znaku 
.starořecké  architektury  a  ornamentiky,  i  v  jiných  krajícli  a  v  jinakém 
upotřebení,  usuzuje  AVickhofť  na  jeden  pramen  veškeré  kultury  lidské.  Vývoj 
veškerého  umění  jest,  dle  nělio,  v  historii  lidstva  jednotný,  jednotnélio 
základu  a  původu.  —  Zajímavo  jest,  že  smělá  tato  novota  současně  téměř 
ze  dvou  tak  pozoruhodných  stran   pronesena! 

Obyvatelstvo  Éíiiia.  Dne  1.  ledna  1899  napočítáno  v  Římě  500.028 
<luší.  Od  roku  ISTti.,  kdy  se  Rím  stal  lilavníni  městem  „spojené"  Itálie, 
obyvatelstvo  se  zdvojnásobilo.  Tehdy  čítal  Rím  22(3.022  duší.  Řím  za  doby 
císařů  římských  byl  milionovým  městem  a  dle  cenění  Vossiusova  tak  velikým, 
že  ho  dosud  žádné  město  neilosáhlo.  Cítalť  prý  tehdy  8  až  14  milionů 
obyvatelstva  silně  fluktujícího ;  dle  jinýcli  však  měl  prý  nejvíc  2Y^  milionů 
duší.  —  Nejmenší  počet  obyvatelstva  měl  Řím  po  zajetí  avignonskéni  (roku 
1377.),  kdy  čítal  sotva  17.00U  duší.  Za  Karla  V.,  když  tento  Říma  dobyl 
r.  1527.,  čítalo  město  :!:].oiH)  obyvatel.  Ještě  počátkem  tohoto  století,  po 
vjiádu  Napoleonově  Řím  neměl  víc  než  47.882  duší.  V  této  změnnosti  a 
kolísavosti   populace   íJíma   zračí   se   i   kus   historie  jeho. 

Úspěch  léčby  .sérem  Behrin^ovýni.  V  Nothnagelově  veliké  encyklo- 
paedii  pathologie  a  therapie  vyšla  právě  obšírná  monografie  professora 
Ad.  Baginského  o  iliťterii.  —  Kniha  tato  jest  prvým  celkovým  dílem  o 
difterii  od  zavedení  Behringovy  serotherapie.  Baginski,  jenž  hned  od  počátku 
byl  horlivým  zastancem  B.  sera,  jest  střízlivý  pozorovatel  a  vládne  na  poli 
dětského  lékařství  ohromnou  zkušeností.  Úsudek  jeho,  naprosto  přesvědčivý 
a  vždy  dokonale  odůvodněný,  vyznívá  rozhodně  ve  prospěch  léčby  B.  sérem. 
Tvrdí,  že  „není  již  té  bývalé  diťterie.  Vlivem  sera  utváří  .se  obraz  diťterie 
vskutku  jinak,    než    jaký    býval  dříve  pozorován;    ba   stává  se  již   nyní,    že 

Hlúlka.  20 


506 


Smřs. 


Rozhled. 


mládež  lékařská  po  těch  několika  letech  od  zavedení  serotherapie  jen  telidy 
nabývá  pravého  pojmu  o  diťterii,  dostane-li  se  jí  do  rukou  případu  zaned- 
baného nebo  sérem  neléčeného.  To  jest  mou  zkušeností,  získanou  zvláštním 
pozorováním  1500  připadli.  Přesvědčením  mým  jest,  že  hřícliem  pro  lékaře 
neodpustitelným  by  bylo  limyslné  odepření  léčby  difterie  sérem  Behringovým." 
Výmluvné  je  procento  úmrtnosti;  sníženo  sérem  z  41  Yo  "^  8  —  9°/o-  s^- 


.^JffL- 


■  i««»«*»»m>*m««>»i>* 


fi«»<«t»»>mnn»n>llimniimii»»>»»tt 


***************** 

*****************     ,, 
******************  -^ 


****«****:t::t:3r4: 

ic:i:;k3i:^3i:A:*3:*»:tc* 


!BB»IC»B»ff»SďlB»B»BiďK 


***************** 
****************** 


>>*>>K>>>»»»>t»»«i»>»i>>»>t<<i»»»*m»>t»'nimtn«»>i»f«<><*m 


■  <imt>iiiinii 


W^ 


V  B  r  11  ě,   25.  března   1899. 


Církevní  zprávy.  Odsouzení  spisu  Sehellovýcb  a  odsouzeni 
„amerikáni  srnu "  koncem  února  a  počátkem  března  dalo  podnět 
k  četným  debattám  v  listech  všech  stran.  Rozruch  obojím  odsouzením 
vyvolaný  jest  pochopitelný.  Jméno  Schellovo  a  heslo  „amerikanismu" 
byloť  tak  říkajíc  „modernou"  na  theolog-ickém  poli.  A  „moderna"  dnes 
všude  stává  se  směrem.  Xa  poli  theologickém  tedy  tato  ..moderna'^ 
pochována.  Označení  .,moderna"  jest  míněno  jen  jako  slovní  hříčka  — 
nemať  zajisté  moderna  umělecká  se  zásadami  a  naukami,  jež  tu  od- 
souzeny, nic  společného,  leda  novátorství  a  ten  individualismus,  jaký 
z  moderny  činí  namnoze  umění  nezáživné,  bezužitečné.  čili  jak  tomu 
jinak  lépe  říkají  aristokratické.  Individualismus  theologický  v  „Hecke- 
rismu"  a  ve  spisech  Schellových,  pokud  se  i  tu  jevil,  nemohl  by  se 
nazvati    však   nijak    aristokratismem    —    spíše    opačné    známky    jevil. 

V  katolických  kruzích  nastalo  odsouzením  skutečně  utišení,  jako 
když  oleje  na  rozbouřené  vlny  naleje.  Odsouzení  se  vesměs  podrobili. 
Podrobil  se  Schell,  na  něhož  voláno  se  stran  liberálních  proticírkevních, 
i  s  řad  jeho  nepředložených  ctitelů,  aby  vytrval,  aby  se  nepodroboval. 
Schell  však  se  podrobil.  Skutečně  pěknými  slovy  naznačil  činnost 
katolického  učence,  jež  ovšem  by  měla  zdobit  učence  všecky:  za 
poctivost  svého  bádání  stojím,  za  výsledek  ručit  nemohu.  Mužové  pak, 
kteří  jako  vůdcové  „amerikanismu"  byli  rozkřičeni,  rovněž  bez  výhrady 
se  podrobili:  učinili  to  listem  sv.  Otci  biskup  Ireland.  mons.  Keane. 
bývalý  rektor  university  katol.  ve  Washing*toně,  a  učinili  to  takže 
i  Paulisté,  představený  jejich  P.  George  Deshon.  —  Také  pařížský 
abbé  Klein,  překladatel  „života  P.  Heckera",  v  přípise  kard.  pařížskému 
Richardovi  zaslaném  se  podrobil. 

Tato  světlá  ukázka  církevní  discipliny  jest  při  tom  krásným  a 
potěšitelným  svědectvím  pro  církevně  náboženský  život  náš:  z  toho, 
že    poslušnost    projevena    bezvýjimečně,    souditi    můžeme    na   upřímnou 


Eozhled.  307 


a  poctivou  snaliu  všech  těch  mužů  ryze  katolickou.  Xebvli  to  tedy 
pyšní  novotáři.  kteří  za  osobním  zájmem,  ze  strannictví  seli  koukol 
mezi  pšenicí.  Jest  to  příjemný  a  těšivv  dojem,  jaký  z  celé  záležitosti 
máme:  muži.  kteří  ve  snaze  své  pro  povznesení  církve  novvmi  cestami 
a  směry,  od  nepřátel  církve  pravé  stavěni  v  odpor  a  protivu  proti  ní, 
ukázali  se  jako  silné  mravné  charaktery.  Xeboť  nemyslíme,  že  větší 
síla  spočívá  v  umíněnosti  než  v  sebepokoření  a  sebeobětovnosti.  Nemile 
se  nás  dotklo,  že  i  některé  dobře  katolické  listy  zahraničné  nemohly 
potlačiti  projev  jakési  radosti  nad  tím.  že  jejich  směr  má  vrch  a 
protivník  že  pokořen.  Jest  to  sice  lidské,  takový  pocit,  a  bvl  by 
i  šlechetný,  kdyby  byl  výsledkem  jen  té  vítězící  pravdy,  ale  "přece 
při  odsouzení  samém  ještě  žádný  svědomitý  katolík  nemohl  bvti  upo- 
kojen. Následovalo  trapné  čekání:  co  tomu  řeknou  ti.  ktervch'  se  roz- 
sudek týká.  Proto  vážné  listy  činily  si  reservu  do  té  doby  a  zachovávaly 
pokud  možno  mlčení  a  klid.  Až  Schell  a  Ireland  své  projevy  oddanosti 
a  poslušenství  učinili,  nastalo  teprv  pravé  ulevení. 

U  nás  sice.  jako  bližší  nám  zjev,  za  důležitější  považuje  se 
usmíření  Schellovského  sporu.  Ale  pro  život  celé  církve  jest  důležitějším 
rozuzlení  sporu  o  tak  zvaném  „amerikanismu".  Schellův  pokrokový 
katholicismus  byl  beztoho  jen  odrůdou  onoho.  Německé  listy  beztoho 
Schellovi  nemohly  odpustit  ne  jeho  theologické  bludy,  ale  jeho  stranění 
směru  Irelandovu,  nativismu  irskoamerickému.  kterv  v  první 
řadě  obracel  a  obrací  se  proti  Němcům  v  Americe.  „Amerikanismus" 
čili  v  užším  slova  ^Heckerismus"  už  byl  celým  směrem,  celou  školou, 
který  v  Americe  a  ve  Francii  už  rozdvojil  církev  a  hrozil  ji  teď  roz- 
dvojiti i  v  Německu.    Ted"   rozsudkem  liíma    sporné    body    odstraněny. 

Zásady  bludné,  jež  v  třik  zvaném  ..amerikanismu"  odsouzení 
došly,  jsou  dle  papežského  listu  ke  kard.  Gibbonsovi  z  části  Heckerismem 
rozšířeny,  z  části  i  jinak  liberalismem  vůbec  vneseny  do  ki-uhů  cír- 
kevních. List  praví  tedy,  že  není  dovoleno:  na  získání  jinověrců  ne- 
podávati jim  zprvu  celé  pravdy,  zvláště  ne  ty  nauky,  které  je  snad 
nejvíc  odpuzují;  tyto  pravdy  katolické  bud"  podati  zahaleně  nebo  až 
později.  Tedy  tato  ,.pia  fraus",  uskok  tento  odsouzen.  Přij)ustiti  se 
může  ovšem  zmírnění  discipliny  církevní  pro  takové  nově  obrácené, 
ale  nikdy  nesmí  se  zatajit  nebo  zjinačit  k  vůli  nim  pravdy  věroučné 
nebo  mravoučné  církve  katolické.  Není  dále  přípustno,  aby  k  vůli 
úctě  svobody  zaváděn  byl  subjektivismus  do  církve,  dle  něhož  by 
dovoleno  bylo  jednotlivci  bez  ohledu  na  disciplinu  a  nauku  církve 
sledovati  své  osobní  popudy  a  pohnutky  jednání.  Protož  zavržení  hodná 
jest  také  zásada,  že  v  duchovním  životě  veškeré  vedení  jest  zbytečno, 
ba  škodlivo:  ve  snaze  po  dokonalosti  že  každý  dle  svých  vnitřních 
popudů  dospěje  nejdále,  veškeré  zevnější  duchovní  vedení  že  jest  jen 
na  škodu.  Nesprávná  jest  rovněž  snaha,  vše  jen  připisovati  přirozenvm 
ctnostem  a  přirozeným  silám  člověka;  jakoby  působení  nadpřirozené 
bylo  bývalo  potřebné  jen  v  prvních  dobách  církve  a  dnes  jen  v  ne- 
oÍ3yčejných  případech;  jinak  že  by  však  mravně  náboženský  a  duchovní 
život  člověka  nadpřirozených  pohnutek  a  pomůcek  nepotřeboval.  Odtud 

20* 


308  Eozhled. 


vyplývající  rozlišováni  ctností  na  aktivní  a  passivní  rovněž  jest  ne- 
přípustné; passivnícli  ctností  vůbec  mravouka  křesťanská  nezná.  Z  tohoto 
mylného  rozrňznění  ctností  a  znevážení  ctností  evangelických  vyplvnulo 
i  znevážení  života  řeholního;  že  by  dnes  už  řeholní  život  neměl  místa 
v  životě  církve,  že  by  hodil  se  jen  jako  pomůcka  pro  slabé  duše, 
silným  však  a  činným  duším  že  by  se  protivil;  že  by  řeholní  život 
dnes  církvi  nijak  neprospíval  anebo  jen  velmi  málo.  Toto  mínění 
sv.  Otec  vyvrací  i  poukazem  na  dnešní  činnost  řádů,  zvláště  v  missiích 
a  v  charitativním  hnutí. 

Leč  po  „amerikanismu"  v  Americe  onen  nativismus  asi  zůstane 
a  potrvá  dále  na  zlost  a  úkor  Němců  katolíků.  Poslední  rok  vynašli  si 
v  Americe  pro  německou  rozpínavost  nový  název  —  .,Cahenslysmus'^ 
— -  dle  předsedy  něm.  spolku  vystěhovalou  pod  ochranou  sv.  Rafaela, 
jenž  zažádal  u  sv.  Stolice  —  prý  —  za  národní  rozhi'aničení  církve 
v  Severní  Americe.  Nejen  pro  Němce  katolíky,  ale  i  pro  Italy  a  pro 
Slovany,  hlavně  Poláky.  Nativisté  američtí  proti  těmto  národnostním 
snahám  získali  vydavatele  ťranc.  .,  Revue  des  deux  Mondes"  Bruneti «'*rea, 
jenž  ve  svých  dojmech  z  Amerikv  učinil  též  ostrou  zmínku  o  národ- 
nostní rozpínavosti  a  nesnášelivosti  německých  katolíků  v  Americe. 
Cahenslv.  o  jehož  žádost  za  rozdělení  církve  dle  národností  tu  šlo, 
poslal  minulý  měsíc  opravu  do  „Revue  des  deux  Mondes".  Leč  ta  ji 
odmítla  a  tak  přinesla  ji  „Vérité".  Cahensly  tu  popírá,  že  by  Němci 
byli  původcové  žádosti  za  národnostní  rozdělení  církve  katol.  v  Americe. 
Je  prý  to  pvivodně  požadavek  italský,  jejž  v  roce  1890.  na  sjezdu 
v  Lucerně  přijali  pak  i  jiní  národové,  kteří  své  příslušníky  v  Americe 
mají.  On  pak  ovšem  jej  podal  v  adresse  Rafaelova  spolku  v  r.  1892. 
svatému  Otci  zaslané.  —  Cahenslv  tedv  prohlašuje  požadavek  jen  za 
všeobecnv  v  národnostech  katolíků  neanglosaskvch  v  Americe.  Jinak 
požadavku  toho  však  nepopirá.  že  by  nebyl  býval  postaven,  nebo  že 
by  dnes  se  ho  Němci  nedomáhali. 

Národnostní  ohraničení  diecesí  navrhl  ostatně  nedávno 
v  solnohradském  „Kirchenzcitunii-u'^  i  nějaký  kněz  německý  severních 
Cech.  Pro  severní  území  německé  přeje  si  dvě  čisté  národní  německé 
diecese.  očištěnou  litoměřickou  a  nějakou  novou  ještě  na  západě,  snad 
chebskou.  Pro  německé  diecése  pak  měl  bv  být  společný  ústav  theo- 
logický při  německé  universitě  v  Praze.  Lstav  ten  ovšem  by  nebyl 
„seminářem",  nýbrž  volnou  universitní  fakultou  pro  bohosloví.  Kdyžby 
prý  pak  biskupové  chtěli  k  vůli  ascetickému  zdokonalení  kněží  ještě 
seminářský  výchov,  mohl  ]jy  prý  při  každém  (německém)  biskupství 
zřízen  býti  čtvrtý  ročník,  kde  bv  absolvovaní  posluchači  theologie 
věnovali  se  pak  ještě  rok  před  vysvěcením  ascetickému  životu  a  snad 
doplnění  studia  i-item  atd. 

Propukla  v  německých  krajích  Rakouska  agitace  pod  heslem 
„los  von  Rom"  začíná  opravdové  obavy  a  nepokoj  vzbuzovati 
v  knězích  německých.  Zvláště  v  našich  sudetských  zemích,  kde 
německý  lid  prožrán  byl  už  dříve  liberalismem  a  socialismem,  při- 
vinulost  k  nál^ožonství  není  asi  veliká. 


Rozhled.  309 


V  pruském  sněmu  německém  byla  počátkem  března  malá  kul- 
turní debat  ta.  Jednalo  se  o  to.  aby  se  starokatolické  církvi 
přidalo  ze  státní  pokladny  k  dosavadní  podpoře  ještě  6000  marek. 
Dosud  dostávala  starokatolická  církev  na  svůj  kněžský  seminář  podpory 
48.000.  Po  ostré  debattě  na  sněmu  ponechána  tato  stará  položka  a 
přídavek  škrtnut  133  proti  128  hlasiím.  Vláda  ovšem  přídavek  bájila 
jako  potřebnv  a  slušný.  Katolický  střed  A'šak  v  přídavku  tom  musil 
spatřovat  osten  proti  církvi  katolické.  Starokatolicismus  se  nijak  ne- 
rozšířil, zůstává  stále  tím  nepatrným  hnutím,  které  vůcihledě  klesá 
a  upadá.  Dávat  takovému  společenstvu  církevnímu  za  to  tím  větší 
podporu,  značí  tedy  uměle  je  vvdržovat.  A  protestante  se  přiznali. 
Starokatolicismus  byl  vítaným  bojovníkem  proti  ultramontanismu  při 
vzniku  svém.  teď  už  ovšem  většina  veň  nadějí  neskládá,  ale  přece  ještě 
jsou  vrstvy  protestantské,  které  by  rády  tohoto  vlka  na  katolickém 
stromě  dále  uměle  udržovaly  a  pěstovaly,  že  by  snad  přece  ještě 
zmohutněl  a  soku  ubíral.  Ministr  Bosse  sám  toto  zklamání  vyslovil 
a  na  oko  ovšem  i  popřel,  že  b}'  vláda  v  nové  vzpružení  tohoto  hnutí 
douíala.  Společnost  církevní  však  prý  už  je  teď  tu  a  jako  taková 
uznána  a  má  prý  tudíž  právo  na  podporu.  Dnes  sic  jen  15.000  vy- 
znavačů v  Prusku  se  ke  starokatolictví  hlásí,  ale  proto  není  tato  spo- 
lečnost nepatrnou.  Hnutí  starokatolické  prý  však  upadá  následkem 
nedostatku  kněží.  Proto  prv  není  možno,  aby  vláda  uznávajíc  společnost 
tuto,  odpírala  jí  prostředk}^  k  další  její  existenci.  Jenom  z  tohoto  důvodu 
slušnosti  prý  vláda  podporu  nedostatečnou  z^^'šuje.  —  Poslanci  katol. 
poukazovali  právem  na  bojovnv  ráz  tohoto  přídavku.  I  teď  prý  činí 
stát  dosti  pro  starokatolíky.  vA'uakládá-li  na  každého  theolog"a  staro- 
katolického 1000  marek. 

Dne  1.  března  v  říšském  německém  sněmu  posl.  Lingens  (kat.  stř.) 
A^yvolal  svým  dotazem  ke  zdravotnímu  úřadu  odpověď  na  otázku,  zda 
pohřbiv  á  n  [  m  r  t  v  o  1  shledáno  v  pokusech  úřadu  toho  zdraví  ne- 
bezpečným. Keditel  úřadu  zdravotního  popřel  na  základě  výzkumu, 
jež  úřad  z  uložení  sněmu  konal,  že  by  pohřbívání  mrtvol  obyčejným 
způsobem  a  na  odlehlém  místě  bylo  zdraví  nebezpečným.  Zárodky 
všech  nemocí,  jimiž  osoba  pohřbívaná  byla  postižena,  v  krátkém  čase 
zhynou  v  mrtvole  samé.  tím  více  při  rozkladu  mrtvoly  v  zemi.  Při 
dosavadním  způsobu  pohřbívání  vyloučena  prý  tudíž  možnost  jakékoliv 
nákazy  z  toho  důvodu. 

Spalování  mrtvol  zůstává  ostatně  i  na  dále  ,,sportem  posmrtnvm" 
a  dosud  sportem  velmi  drahým  a  proto  i  neobyčejným.  V  roce  1898. 
spáleno  ve  všech  čtyřech  německých  spalovacích  ústavech  (Gotha, 
Hamburk,  Heidelberg  a  Jena)  jen  423  osob.  Rok  před  tím  spáleno 
ve  třech  Vistavech  373  osob.  Nejvíce  mrtvol  dosud  spaluje  se  v  Gothě 
(188—179). 

Ritualistické  hnutí  v  Anglii  se  asi  přiostří  ještě  víc  než 
dosud  tomu  bylo.  Ritualisté  ..církevní  jednoty".  ,,Church-Unionu",  po- 
sledního února  měli  v  Londýně  svou  slavnostní  schůzi,  na  níž  přijato 
memorandum,    které    v    zájmu    jejich    věci    má     se    podat    královně, 


310  Eozhled. 


Liskupům.  sněmovnám  a  ministrům.  Memorandum  obsahuje  důvody 
pro  oprávněnost  ritualismu  v  církvi  an;:-likanské  a  slavnostně  prohlašuje 
své  právo  na  svobodu  vvkonu  obřadních,  právo  svobody  proti  biskupům 
i  proti  sněmovně,  kdyby  se  z  těch  činitelů  odvážil  některý  vynášet 
ortel  nad  ritualisty.  Oprávněnost  obřadňv  katohckých  v  protestantské 
cirkvi  ancrlikanské  podpírají  ritualisté  těmito  zvláštními  důvody:  „Mužové, 
kteří  v  XVI.  století  Anglii  spravovali,  neměli  společenství  s  reformátory 
jiných  zemí,  nenásledovali  jich,  ač  mohli.  Jednohlasně  odmítali  mvšlenku 
odloučiti  se  od  katolické  církve  a  přerušiti  spojení  s  církvemi  tehdejšími 
ve  P'rancii,  Itálii,  Xěmecku  a  Španělsku.  Jen  v  některých  bodech  od- 
ch vlili  se  od  těchto  církví,  kdež  onv  samy  už  neshodovaly  se  s  prvotní 
praksí  církve.  Důvod,  že  tyto  obřady  církve  šestnáctého  století  vyšly 
ze  zvyku  v  církvi  ..katol."  v  Anglii,  neplatí;  právo,  které  by  si  tu 
koruna,  parlament  nebo  biskupi  osobovati  chtěli  v  ustanovováni 
obřadů  církve,  se  neuznává..."  Ježto  Church- Union  má  ve  svých 
řadách  množství  kněžstva  a  i  biskupy  církve  anglikánské,  jest  tento 
projev  ritualismu  jednomyslně  přijatý  na  pováženou  pro  trvání  jednoty 
v  církvi  anglikánské. 


Věda  a  uiuéní.  Dne  20.  února  zemřel  v  Praze  proť.  českoslov, 
obch.  akademie  Ph.  Dr.  Karel  Plischke.  mladý  ještě  ("  1862  ^s/n) 
učenec  v  oboru  geografie,  ethnogratíe  a  anthropologie.  Specialitou  jeho. 
v  níž  dobyl  si  věhlasu  i  v  cizině,  byly  země  a  osady  nizozemské 
n  iižní  Asie  s  obvvatel.stvem  svvm.  —  Dne  21.  února  zemřel  Fr. 
Gobi- Kop  id  lánský,  redaktor  ,.Xár.  Listů"  (*  1829).  Sepsal  řadu 
povídek  a  románů.  —  Dne  1.  března  zemřel  Bedřich  Havránek, 
pražský  malíř-krajinář  (*  "/^   1821). 

Dne  10.  března  slavil  Fr.  Ad.  Šubert,  ředitel  Xár.  Divadla 
své  óOleté  narozeninv.  —  Dne  11.  března  oslavena  ve  Vídni  25letá 
akademická    činnost   pi*of^  chir.    na    vídenské    universitě    E.  Alberta. 

Ke  stému  výročí  Celakovského  uspořádiína  výstavka  ruko- 
pisův  a  knih  jeho  v  Museu  král.  českého,  podobná  jako  u  příležitosti 
jubilea  Kollárova.  Komenského  a  Palackého.  —  V  městském  museu 
uspořádána  od  1 5.  března  posmrtní  v  v  stávka  prací  M  á  r  o  1- 
dovvch.  Vvtěžek  vvstavky  věnován  na  vychování  synka  Mároldova. 
Z  piety  k  zesnulému  umělci,  jakož  uměleckou  cenou  vystavených  prací 
přivábeno  nejen  mnoho  návštěvníkův,  ale  i  kupců  na  obrazy.  —  Tento 
měsíc  pořádána  mimo  to  ještě  jedna  výstavka  obrazů,  jež  i  po  finanční 
stránce  měla  skvěK'  úspěch  —  v  odporu  s  obyčejným  fiaskem  výstavek 
takovvch.  Bvla  to  vvstavka  malíře -kraiináře  Václava  Radimského- 
v  salonu  Topičově.  Umělec  a  moderní  umělec  každým  coulem,  ale 
přece  díla  jeho  pro  vnitřní  cenu  jich  šla  rychle  na  odbyt.  Už  první 
týden  hned  prodáno  za  6000  zl.  obrazů  jeho. 

Jiný  český  umělec  pořádá  výstavku  soubornou  prací  svých  ve 
Vídni  —  Hanuš  Schwaiger.  Umělec,  jemuž  uznání  moderních 
umělců    vídeňských    a    hlavně    listu    jejich    „Ver    sacrura-'     pomohlo 


Rozhled.  311 


k  opravdovému  uznání  i  v  širokých  kruzích  mimo  národ  česky.  Jen 
že  po  vídeňské  v\-stavce  své  Hanuš  Schwaigcr  nebude  už  patřit  nám, 
ale  Němcům.  Xěmci  ho  reklamovali  při  výstavce  s  ceK'ra  jeho  uměním 
pro  sebe.  Kotví  v  německé  pudě  i  manýrou  i  náměty  svými.  Tak 
jsme  zas  chudší.  A  ne  o  muže  ceny  nepatrné!  Ovšem  je  zcela  pravda, 
že  jen  rodem  bvl  náš  —  do  nedávná.  Duše  jeho  tvorby  kotvila 
v  dřevně  německém  světě.  Ted"  teprv  poslední  léta  Valašsko  a  Slovensko 
začíná  nám  jej  získávati.  —  Kritikové  vídeňští  jako  předchůdce 
Schwaigrovy  v  německém  umění  označují  Luku  Cranacha  (jehož  vý- 
stavka letos  bude  se  pořádat  v  Dráždanechi.  staršího  Petra  Breughela 
a  Hieronyma  Bosche.  Z  přítomných  srovnávají  jej  se  svým  berlínským 
malířem  Jos.  Sattlerem,  jenž  však  se  více  —  formou  —  blíží  starým 
rvtcum.  především  Diirerovi.  Schwaiger  ale  ve  své  zálibě  sáhl  ještě 
dále  k  primitivním  dřevořezbám. 

Nástupcem  MockerovVm  při  stavbě  chrámu  svatovítského 
neustanoven  zatím  nikdo  —  zastávati  jen  ho  má  dosavadní  zástupce 
jeho  architekt  Živný,  který  pracovati  bude  dle  plánů  Mockerem  samým 
zhotovených  dále.  Tyto  vystačí  ještě  na  půl  druha  roku. 

Městská  rada  pražská,  aby  se  vyhnula  stálým  výtkám  o  nešetření 
památných  budov  Prahy,  dala  si  zhotoviti  od  stavitele  Polívky  m  oděl 
celého  staroměstského  náměstí  v  souladném  stylu,  jak  bylo 
před  bouráním,  a  kde  třeba,  umělecky  doplněném.  Model  tento  bude 
jí  pak  vzorem  —  shledá-li  jej   za  vhodnv  totiž  I 

Křesťanská  akademie  v  Praze  uspořádala  v  zimě  cyklus 
přednášek  o  umění  církevním  a  o  umění  vůbec.  Přednášky,  jež  byly 
každou  sobotu,  skončeny  pro  toto  období  18.  března. 

Porotou,  jež  měla  rozhodnouti  o  ceně  Nár.  divadla  pro  nejlepší 
operu  českou,  uznáni  28.  února  za  nejlepší  operu  Kovařovicovi 
„Psohl  a  vci'',  přes  veškeru  kontreminu.  jaká  se  proti  této  opeře 
ve  vlivuplných  divadelních  kruzích  pražských  provozuje.  Obecenstvo 
saniíj  je  operou  nadšeno  a  pokud  na  obecenstvu  bylo,  byl  úsudek 
ustálen  už  před  hlasem  poroty.  „Psohlavci"'  od  Smetanových  oper 
mají  se  za  nejpozoruhodnější  dílo  české  skladby  operní. 

Druhé  české  divadlo  dále  rozdmvchává  neshody  a  sváry 
mezi  soudným  obecenstvem  a  družstvem  dnešního  .^Národního  divadla''. 
Na  schůzi,  již  15.  března  uspořádali  příznivci  mvšlenky  nového  samo- 
statného divadla,  přijata  v  tom  smyslu  i  resoluce.  Leč  zazněla  na  schůzi 
i  pohrůžka,  již  výbor  Nár.  divadla  vyslovil  už  v  dotazníku  svém 
na  redakce  a  spolky  o  téže  otázce  zaslaném  (koncem  úmra):  že  by 
totiž  družstvo  Nár.  divadla  v  případe  oposice  z  obecenstva  musilo 
požádati  zemský  výbor,  aby  na  základe  privileje  (stavovským)  divadlům 
pražským  za  Marie  Terezie  udělené  hájil  výlučnou  privilej  zemských 
divadel  pražských  proti  novým  soupeřům  a  na  nové  divadlo  koncesse 
neuděloval.  Družstvo  i  správa  Nár.  divadla  nvnějšího  pracuje  všemi 
silami  —  i  takovými!  — ktomu,  aby  zabránila  vzniku  nového  divadla 
samostatného,  od  správy  nynějšího  Národního  nezávislého. 


312  Eozhled. 


Ka  Károdním  divadle  zaveden  vedle  činoherního  dramaturg-a  nyní 
také  dramaturg-  opem  i.  Představen  26.  línora  obecenstvu  v  osobé 
hudebního  skladatele  Zdeňka  Fibicha.  Operní  dramaturg  má  pravomoc 
velikou,  on  je  vlastním  ředitelem  veškerého  operního  repertoiru  divadelního. 

Návrh  na  zřízení  literární  společnosti  podal  nedávno  prof. 
Jakubec.  Společnost  měla  by  se  zanášeti  kritickým  rozljorem  a  vy- 
dáváním  sprá\mvm  spisů  z  novočeské  literatury,  hlavně  z  doby  pro- 
))uzení  našeho. 

Spolek  rak.-uherských  knihkupců  na  své  poslední  schůzi  ve  Vídni 
usnesl  se  v^•dávati  rakouskou  bibliografii.  Předně  má  vyjíti 
bibliografie  německá,  tedy  popsání  všech  děl.  sešitů,  časopisů  atd.,  jež 
v  německém  iazvku  v  Rakousku  kdv  vvdánv  bvlv.  Za  německou 
))ibliogTafií  pak  mají  následovati  ]jil)liografie  i  národů  jiných.  Ale  i  tu 
omezena  zůstane  hranicemi  mocnářství. 

Návrh  vid.  vládního  redaktora  Jindř.  Adlera  v  umělecké  radě 
podaný  a  přijatý,  aby  se  zřizovala  u  nás  maloměstská  musea  a 
galerie  umělecké  budí  na  mnohých  stranách  už  obavy.  K  pro- 
vedení jest  ovšem  ještě  daleko,  také  jest  nemyslitelno,  že  počet  těchto 
maloměstských  museí,  jichž  náklad  páčí  se  na  6  až  8  tisíc  zlatých, 
byl  by  v  dohledné  době  veliký.  vSolnohradský  ,,Kirchcn-Zeitung- 
však  už  ohrazuje  se,  aby  nějaká  hyperumělecká  komisse  ve  Vídni 
rozhodovala  pak  o  obsahu  těchto  maloměstských  obrazáren  a  pašovala 
na  venkov  nějaké  klassické  nebo  moderní  nahotinv.  neljo  umělecké 
blasfemie.  jakých  v  moderním  umění  dosti  nalezneme.  —  Takovéto 
obrazárny,  poněvadž  samy  sebou  bv  neměly  toho  umělecky  vzdělávacího 
účinku,  provázeny  by  byly  kočovnými  přednáškami  vvnikajících  umělců 
a  kritiků,  kteří  by  obraz  živým  slovem  doplňovali.  I  takovéto  přednášky 
zmíněný  list  podezřívá,  že  zavdají  asi  mnohdy  příčinu  k  protestům 
z  náboženského  stanoviska.  —  Zatím  větší  obavu  mohou  míti  sami 
navrhovatelé,  že  z  věci  nic  nebude,  než  ti,  kteří  se  bojí  liberální  a 
ne-li  nemravné  tedy  mravně  indiíterentní  propagandy. 

liíšská  ústřední  komisse  pro  zachování  uměleckých 
památek  jednala  v  posledních  schůzích  svých  také  několikrát 
o  moravských  a  českých  památkách.  Povolena  ještě  dodatečná 
podpora  pro  dokončení  stavbv  a  výzdobv  chrámu  s  v.  Barbory 
v  Kutné  Hoře;  za  to  však  zamýšlené  zřízení  malé  vížky  na 
kostele  P.  Marie  v  S  e  d  1  e  c i  odstaveno,  ježto  ministerstvo  zatím 
podporu  odřeklo.  —  Centrální  komisse  zasadila  se  u  b  r  n  ě  n  s  k  é 
městské  rady  o  to.  abv  při  assanaci  města  jesuitský  kostel, 
který  buď  celý  nebo  jeho  kaple  vyčnívající  dle  návrhů  městských 
měl  s  okolím  svým  padnouti,  byl  zachován,  jakožto  jedna  z  nej- 
krásnějších renaissančních  staveb  Moravy.  —  Pro  úpravu  kostela 
v  Králově  Poli  zasadila  se  komisse  o  to,  aby  zatřené  nástěnné  malby 
se  opravily  v  původní  podobě,  jakož  i  štukový  mramor  se  vyleštil 
a  oltáře  pozlatily. 

Kostel  Pálavský,  zajímavá  to  stavba  z  r.  1660.,  má  dle  ná- 
vrhu komisse  dostati  novou   malbu  uvnitř,  oltáře  mají  býti  renovovány 


Rozhled.  Sťí 


a  hlavní  oltář  dostati  novy  obraz.  Také  zevně  má  býti  chrám  upraven. 
Pro  kostel  sv.  Mikuláše  ve  Znojmě  vypracoval  stavitel  Wiiehtler 
podobný  plán  na  celkovou  rekonstrukci,  jejž  komisse  přijala.  —  Mi- 
nisterstvo vyučování  a  kultu  jakož  i  centr,  komisse  schválila  dohotovené 
nyní  už  skoro  zcela  opravy  chrámu  P.  sv.  Michala  v  Olomouci, 
také  pro  zbytek  oprav  ještě  nutných  dala  schválení.  Obavy  její  dříve 
proti  návrhům  opravy  a  přestavby  vyslovené  se  nesplnily  ;  zvláště  aku- 
stika kostela  dvěma  zástavbami  předsevzatými  neutrpěla,  ale  za  to 
aesthetický  vzhled  chrámu  získal.  —  Na  podnět  daný  prof.  konservá- 
torem Klvaňou,  usnesla  se  komisse  dáti  vyšetřiti  starobylý  zvon 
v  Petrově  z  bývalé  tamní  modlitebny  českých  bratří  pocházející, 
jakož  i  přesvědčiti  se  o  de.solátním  stavu  chrámu  P.  IVIarie  ve  Zdaru, 
pěknými  freskami  po  vnějšku  ozdobeného,  a  co  třeba  k  nápravě  pod- 
niknouti. 

Spolek  m  a  ď  a  r  s  k  ý  c  h  malí  ř  ů ,  kterýž  zreorganiso  val  se 
T  poslední  době  a  přijal  mezi  sebe  sochaře,  podal  nedávno  k  mini- 
nisterstva  protest  proti  uměleckému  senátu  zemskému.  Při 
letoší  zimní  výstavě  umělecké  v  Budapešti  zakoupila  totiž  vláda  a  krčil 
uherský  za  27.400  zlatých  51  obrazů  (vůbec  prodáno  obrazů  1G8 
v  ceně  41.700  zlatých'.  Umělci  však  nebyli  s  touto  koupí  spokojeni. 
Státní  koupě  jest  zajisté  též  přisouzením  jakési  prémie  umělci,  a  tu 
prý  státní  koupě  nevztahovaly  se  vůbec  na  obrazy  ceny  té  hodné. 
Ježto  návrh  dává  senát  zemský,  obracejí  se  umělci  proti  tomuto  a  žá- 
dají, aby  místo  svého  dosavadního  zcsla  laického  složení  měl  l)udoucnč 
tři  čtvrtiny  umělců  a  jen  jednou  čtvrtinu  laiků.  Tak  by  se  pak  od- 
borný úsudek  v  l)udoucnosti  pojistil.  —  Jako  zajímavost,  jak  Madaři- 
umělei  jsou  maďarští,  podáváme  tu  výbor  tohoto  reorganisovaného 
spolku  výtvarných  umělců  maďarských;  předsednictvo  a  výbor  tvoří: 
Basch.  Kocián  (Kacziánv).  Karlo vský,  Žala  a  Sulek.  To  jsou  všichni, 
i\  dle  jména  ani  jeden  čistokrevný  Maďar  ne,  za  to  samí  Slované  až 
snad  na  Basche  —  dle  jména  soudíc. 

V  ..Rakouském  ^luseu"  má  b>'ti  letos  uspořádána  od  května  do  září 
výstavka    tisku    a    maleb    na  tkaninách    starých    i   moderních. 

Vdova  po  Dostojevském  darovala  moskevskému  museu  historickému 
sbírku  památek  a  rukopisů  po  slavném  spisovateli-muži  svém.  Vedle 
poprsí,  fotografií,  odlitku  tváře  z  mrtvoly  Dostojevského,  jsou  tu  všecky 
spisy  jeho,  rukopisy  spisu,  pokud  jsou  uchovány,  mnohé  rukopisy  do- 
sud netištěné,  nábytek  pracovnv,  péro  a  jiné  maličkosti  k  osobě  Dosto- 
jevského se  vztahující.  Památkv  tyto  budou  tvořiti  v  museu  síň 
D  o  s  t  o  j  e  v  sk  é  h  o. 

Zemřeli  minulý  měsíc:  A.  A.  Chovanskij.  red.  „FilologickV-ch 
zápisku."  ruskv  filolog,  spisov..  slovutný  historik  a  znatel  městských 
starožitností  ruských;  M.  J.  Pyljaev  (..Starý  Petrohrad",  „Stará  Moskva", 
„Zabytoje  okrestnostej  Peterl)urga"  zapomenutá  minulost  okolí  Petrohr. 
a  jiné.);  Vladimír  Osipovič  ]\Iíchnovič,  jeden  z  předních  ruských  no- 
vinářů (z  ,.Novo.stí".  kdež  podpisoval  se  pseudonvniem  ..Kolomenský 
Kandid");  —  spisovatel  polský  Henryk  Lisicki. 


!14  Rozhled. 


V  Anglii  zemřel  zakladatel  telegrafické  zpravodajské  kanceláře, 
baron  de  Reuter  (25.  ún.i  rodem  Israelita;  tamté-í  zakladatel  mezinárodní 
cestovateiské  kanceláře  Cook,  jenž  pro  svou  znalost  světa  a  zemí  skoro 
všech  často  i  vládami  na  poradu  přil)írán.  —  Ve  >štyr.  Hradci  zemřel 
8.  břez.  prof.  J.  B.  Weiss.  slovutný  historik  v  duchu  katolickém. 

V  Xémecku  mají  divnou  uměleckou  atféru.  Stavitel  říšské  sně- 
movní budov}"  Pavel  Wall  o  t  měl  svěřeno  ještě  i  další  vnitřní 
vyzdobení  budovy.  Xástropní  malbu  jednu  zadal  malíři  a  prof.  mni- 
chovskému Frant.  S  tučko  v  i.  Tento  na  návrh  obrazu  už  bral  silné 
závdavky,  když  pak  návrh  bvl  hotov,  sněm  se  všeobecně  vyslovil  od- 
mítavě o  takové  výzdobě.  Xclibosf  byla  téměř  všeobecná  bez  rozdílu 
stran.  Příkrým  projádřením  kritiky  pánů  poslancův  uražen  prof.  Stuck, 
stavitel  Wallot  i  celý  sbor  mnichovských  umělců.  Tito  pozdvihli  pro- 
test proti  takovému  chování  se  vůči  umělci  prvého  řádu.  jakým  je 
Stuck.  a  poslali  své  vyjádření  předsednictvu  sněmu.  Wallot  se  vzdal 
svého  úřadu,  a  Stuck  prohlásil,  že  on  návrh  obrazu  svého  nijak  měnit 
a  předělávat  nebude.  —  Obraz  byl  určen  pro  stropní  malbu  předsed- 
nického  sálu.  Fr.  Stuck  vymaloval  pro  ten  účel  „honbu  za  štěstím-. 
Poslanci  vytýkali,  že  už  námět  je  nevhodný,  tím  více  však  provedení. 
Honorář  za  obraz  určen  byl  30.000  marek. 

Spor  mezi  umělci  a  to  velmi  vášnivý  propukl  v  Itálii.  V  Benátkách 
utvořil  se  nedávno  spolek  největších  umělců  italských  pod  jménem 
„Cooperazi  one  dei  pit  tor  i  e  degli  s  cul  tor  i."  Leč  stanovA" 
této  kooperace,  jež  jinak  je  dobrou  svépomocnou  a  stavovskou  orga- 
nisací.  mají  tu  chybu,  že  obmezují  počet  členstva  na  40.  Ve  spolku 
tom  vznikla  tedy  pro  italské  umění  výtvarné  jakási  samozvaná  aka- 
demie čtyřiceti.  —  Členové  se  doplňují  volbou.  Hned  první  výběr 
způsobil  mnoho  nespokojenců.  Neboť  mnozí  opravdoví  znamenití  umělci 
zůstali  mimo  počet  40.  Nespokojení  založili  tudíž  nov^^  spolek  proti 
kooperaci  a  sice  „Associazione  dei  pittori..."  jejíž  příslušenství 
je  volnější;  nevázané  počtem.  ]\Ialíř  Corcos  podal  pak  jménem  tohoto 
spolku  protest  a  zároveň  žádost  k  ministrovi  vyučování,  aby  pomohl 
Associaci  proti  Kooperaci,  sic  že  ostatní  umělci  italští,  mimo  benátský- 
spolek  stojící,  budou  zničeni  na  vždy.  ^lezi  lepší  vyloučené  z  Kooperace 
italské  umělce  patří  mezi  jinými:  Bianca,  Corcos,  Grosso,  Joris,  Lance- 
rotto,  Oca,  Passini,  Vannutelli.  Vighi  a  j. 

Brusselská  demokratická  universita  zavřena.  V  r. 
1894..  když  liberální  universita  brusselská  nepřipustila  přednášky  pařiž. 
geografa  a  anarchisty  Eliséea  Reclusa,  odštěpili  se  socialističtí  a  radi- 
kální studující  od  university  brusselské  a  založili  si  svou  demokratickou 
universitu  spolu  jako  ústav  pro  „svobodné  vvsoké  vědy''.  V  radik. 
a  sociál,  kruzích  myšlenka  došla  i  hojné  peněžní  podpory.  Učenci  po- 
voláni z  celého  téměř  světa,  a  to  bez  výběru  kvality  a  přesvědčení. 
Když  universita  stávala  se  čím  dále  bezohlednějším  pařeništěm  všech 
podvratných  učení,  počali  liberálové  i  konservativci  a  i  vláda  dělat 
nové  universitě  obtíže.  Vláda  konečné  odepřela  universitě  právo  udě- 
lovat   doktorské    diplomy    a    senáty    belgických    universit    posluchačův 


Kozhled.  315 


Z  demokratické  university  ke  zkoužkám  k  doktorátu  nepřipouštěly. 
Mimo  to  i  pramenv  finanční  vyschly  a  tak  v  polovici  března  rektor 
universitv  Greef  ohlásil  professorům  i  studentům,  že  universita  musí 
se  z  těchto  příčin  uzavříti.  Studenti  i  professoři  protestovali  —  ale 
správní  rada  přece  jen  své  usnesení  vykonala. 

Xový  obraz  Rembrandtňv  našel  náhodou  v  pohostinském 
dvorním  pokoji  carského  paláce  v  Carském  Selu  A.  Somov.  Pochází 
z  r.  1659.;  námět  jeho  jest  Kristus  a  Samaritánka.  Obraz  byl  přelíčen 
a  přemalován  několikrát,  takže  nebyl  na  první  pohled  k  poznání,  jako 
dílo  mistra  Rembrandta.  Ted"  kdv  původní  malba  po  očištění  vynikla, 
zastal  rovněž  ještě  příliš  nezřetelnv.  Obraz  uložen  v  carském  museu 
Erémitaue.  kdež  přibyl  jako  42tý  Rembrandt. 

Vicomte  Melchior  de  Vogité  dobývá  si  teď  slávy  i  na  poli 
románovém.  Ale  ne  uměleckou  krásou,  leč  zajímaA^ou  časovostí.  Jeho 
„les  Morts  qui  parlent^'  v  „Eevue  des  deux  Modnes"  uveřejňovaní 
způsobili  mnoho  hluku  svými  narážkami  na  skutečné  osoljy  a  poměry 
a  ostrým  lícním  tábora,  k  němuž  Vogilé  stojí  v  oposici:  protestantismu, 
judaismu,  a  Dreyfusistň.  Zvláště  způsobilo  zlou  krev,  že  prý  zatáhl  do 
nepěkné  scény  jméno  b}'valého  ředitele  ženského  paedag'ogia  Félixa 
Pécauta,  protestanta,  jehož  si  však  učený  svět  vysoce  vážil,  jako  šle- 
chetného vvchovatele. 

Podle  příkladu  vídeňské  dvorní  knihovnv  vvdává  nvní  přičiněním 
praefekta  P.  Frant.  Ehrleho  i  vatikánská  knihovna  své  nejstarší 
a  nejcennější  rukopisy  tiskem  pro  veřejnost  vědeckou. 
Rukopisy  jsou  reprodukovány  cestou  ťotochemickou  a  co  do  formy  a 
tvaru  velmi  věrně  napodobeny.  Každý  rukopis  provázen  bude  vědeckým 
výkladem.  První  taková  publikace  obsahuje  rukopis  Virgila  s  vysvětliv- 
kami P.  XoUiaca.  Jako  druhé  číslo  vyjde  „Josua".  Takovýmto  způ- 
sobem stanou  se  vědecké  pokladv  vatikánské  knihovny  co  nejšíře 
přístupnv  každému  učenci. 

Od  11.  do  14.  dubna. konati  se  bude  v  Karlových  Varech  v  Cechách 
XVII.  sjed  pro  vnitřní  medicínu — lékařů  německých.  Referáty 
převzali  nejlepší  specialisté  mezi    lékaři    německými. 

Letoší  XII.  mezinárodní  sjezd  o  r  i  e  n  t  a  1  i  s  t  ů  má  se  konati 
v  Rimě  počátkem  září.  —  Tutéž  k(mati  se  má  mezinárodní  sjezd 
žurnalistů,  jenž  však  pro  vnitřní  zápletky  italské,  zvláště  pro  ne- 
povolenou amnestii  žurnalistům  v  lonskvch  milánských  bouřích  od- 
souzeným, bude  asi  musit  bvti  bud  přeložen,  buď  zcela  odkázán.  — 
V  Budapešti  má  se  konati  mezinárodní  sjezd  a  vvstavka 
a  čety  lenového  osvětlení  i  od  '20.  do  24.  května).  Poslední  po- 
dobná výstavka  byla  v  Berlíně.  Acetylen  tímto  způsobem  nejvíc  přátel 
a  ctitelů  dobývá.  —  Ve  dnech  4.  až  9.  dubna  koná  se  sjezd  mezi- 
národní proti  alkoholismu  v  Paříži.  V  referátech  jednati  se 
bude  především  o  vhodném  způsobu,  jak  všemi  druhy  škol  působiti 
proti  alkoholismu;  a  jak  vzděláním  a  poučováním  vůbec.  Důležitou 
bude  otázka  o  zřízení  mezinárodní  jednotv  všech  států  na  ochranu 
domorodých    plemen    v    nekulturních    zemích    mimoevropských    proti 


!16  Rozhled. 


íilkoholi.smu.  Leč  docíli-li  jen  takové  akademické  jednání  jakého  účinku  ve 
.skutečnosti  1  Rovnéž  alkoholismus  a  otázka  sociální  bude  předmětem  rozprav. 

Na  počest  objevu  článku  Voltová  bude  od  15.  května  do  15.  října 
mezinárodní  elektrotechnická  výstavka  v  Komu  v  Itálii 
spolu  s  mezinárodním  sjezdem  učeného  světa  elektrotechnického. 
Výstavka  dle  přihlášeného  účastenství  bude  asi  velmi  úplná  a  rozsáhlá, 
aspoň  pokud  Evropy  se  týče.  —  Xa  počest  výročí  památky  Guttenberg-ovy 
pořádati  se  má  velkolepá  slavnost  Guttenbergova  v  Mohu  či 
od  23.  do  26.  června.  Spolupořadatelé  slavnosti  jsou  nejslovutnější 
osoby  v  oboru  knihovnictví:  ředitel  ..British -Musea  "^  v  Londýně 
M.  Thompson,  ředitel  národní  knihovny  pařížské  L.  Delisle  a  ředitel 
vatikánské  knihovny  P.  Fr.  Ehrle.  —  Mezi  tím  co  tak  slavně  budou 
v  Mohuči  slavit  památku  kutnohorského  jmenovce,  vynálezce  knihtisku, 
připadne  u  nás  rovněž  výroční  třistaletá  památka  úmrtí  prvního  slavného 
českého  knihtiskaře  D.  Adama  z  Veleslavína. 

V  Anglii  chystají  sbírku  nejstarších  právních  památek  církve 
západní  pod  jménem  .. E  c  c  1  e  s  i  a  e  o  c  c  i  d  e  n  t  a  1  i  s  m  o  n  u  m  e n  t  a  j  u  r i s 
a  n  t  i  q  u  i  s  s  i  m  a'\  jež  kritickým  výběrem  připravuje  historik  C.  H.  Turner. 
Vedle  dekretů  papežských,  svnod  a  sněmů  církevních  jsou  to  i  jiné  pra- 
men v  sahající  od  nejpr vnějších  časů  církve  až  po  rok  511.  Od  této  doby 
už  sbírka  ona  obsažena  v  monumentálním  díle:  „Monumenta  Germaniae 
historica". 

Mezinárodní  společnost  pro  zkoumáni  vrchních  vrstev  vzduchových 
koncem  března  na  osmi  místech  Evropy  vypustila  balony  ku 
vědeckému  zkoumání,  osazené  i  neosazené  a  samočinné.  Místa, 
odkud  balony  se  vznesly,  jsou:  Vídeň.  Mnichov,  Berlín.  Petrohrad, 
íštrassburg,  Limoges,  Trappes  a  Paříž.  Balony  opatřeny  byly  poučením 
pro  obecenstvo,  jak  zacházeti  s  kleslým  balonem  a  komu  o  něm  zprávu 
podati.  Samočinným  způsobem  měly  neosazené  balony  trousiti  lístky, 
jež  nálezce  měl  vyplniti  —  udáním  času  a  místa  a  poslati  poštou  ústřední 
komissi.  —  Takové  vědecké  výzkumy  meteorologické  pomocí  balonů 
konají  se  pravidelně  od  r.  1893.  Ka  zkoumání  vrchních  vrstev  vzduchových 
klade  meteorologie  veliký  důraz.  Velmi  vhodného  způsobu  k  tomu  cíli 
hodlá  použiti  meteorologická  stanice  pruská  (Tegelské  hvozdyj.  V  roz- 
počtu letoším  povoleno  50.000  marek  na  zřízení  stálé  stanice 
balonové.  Balon  bv  byl  upevněn  a  stále  by  se  A-znášel  v  různých 
polohách  vrchního  vzduchu  samočinně  registruje  meteorologické  záznamy. 
Balon  k  tomu  cíli  určený,  či  spíše  dva  stále  se  doplňující,  spočívají  na 
spojení  balonu  s  drakem  opatřeným  samočinnými  nástroji.  Možno  tím 
dosáhnouti  výše  3000  až  4000  metru.  Používání  draků  ke  zkoumání 
meteorologickému  dosud  bylo  možno  jen  na  pobřeží,  při  silných  větrech 
pobřežních,  uvnitř  země  při  mírných  větrech  bvlo  toto  zkoumání  ne- 
možno. Poutaný  balon  sám  pak  pro  zkoumání  ve  vyšších  vrstvách  se 
nehodil,  ježto  každý  silnější  náraz  větru  jej  srážel  k  zemi.  Spojením 
obou  má  se  docíliti  jistého  stoupání  za  každého  stavu  povětrnosti. 

Rok  co  rok  vysílá  carská  ruská  zeměpisná  společnost  v  Petrohradě 
výzkumné  vědecké  v  v  p  r  a  v  y  d  o  s  t  ř  e  d  n  í  A  s  i  e  a  jiných  končin 


Rozhled.  3 1 T 


iisijské  Rusi  i  přilehlých  krajin.  Výpravy  mnohdy  rozděleny  i  na  více 
okrsků.  Výpravy  podporuje  stát,  car,  i  jini  zčímožní  soukromnici.  Ve 
zprávách  zeměpisné  společnosti  petrohradské  hromadi  se  tak  nejcennější 
materiál  ku  poznání  země  a  lidí  celé  ohromné  severní  polo\áce  Asie. 
Letos  nadána  zvláště  prostředky  má  l)ýti  poslána  ze  společnosti  země- 
pisné výprava,  již  určen  čas  dvou  let  ku  vědeckým  výzkumům.  Jako 
loňská  výprava  pod  vedením  Komárova  cílem  měla  Mandžursko.  tak  i 
tato  pod  vedením  poručíka  Kozlova  vydá  se  s  prvním  rozbřeskem 
teplejších  dnu  do  západního  Mong-olska.  do  stepi  Gobi.  pohoří  Mandžu. 
aby  podél  jezera  Kukuncn*  pronikla  až  ku  pramenům  ..Žluté"  řekv  ve 
středu  Cínv.  Uzemí  toto.  jež  tvoří  sféru  ruského  vlivu  v  (Jíně.  postup- 
nými výpravami  vědeckými  nabývá  pro  Rusko  stále  většího  významu, 
odhalujíc  svá  netušená  bohatství. 

Sa  loňském  geogratickém  mezinárodním  sjezdu  přijalo  Rusko  se 
Švédskem  úkol  podníti  se  nového  měření  stupňového  ve  vzdá- 
lenějších od  rovníku  Šířkách  zeměkoule.  Výprava  vvdá  se  letos  na 
cestu.  Oba  státy  přispějí  značnými  peněžními  podporami,  Rusko  mimo 
to  poskytne  dvě  lodi  pro  výpravu.  Výprava  vydá  se  ze  severního 
pobřeží    rusko-švédského    na   Špicberky.    kdež    se    na    celé   léto    zařídí. 

Hlubomořská  výprava  německá  do  jižního  oceánu 
vedle  jiných  zajímavých  výsledků  přinesla  i  vyvrácení  dosavadní  do- 
mněnky, že  v  protivě  k  severnímu  ledovému  moři  jižní  vykazuje  jen 
malé  hloubky,  že  tu  dno  mořské  počínajíc  od  jižních  pevnin  ba  už 
od  samého  rovníku  stále  stoupá.  Domněnka  tato  novým  měřením 
zvrácena  :  shledáno  totiž,  že  jižní  polární  moře  až  k  zemi 
Enderbyho  jižně  od  Afriky  na  již.  polárním  kruhu  ležící)  vykazuje^ 
hloubku  .')000  až  óTOO  metrů. 

V  r.  1897.  a  1898.  podniknuto  opětně  rozsáhlé  pátrání  a  kopání 
v  bývalém  táboře  vojenském  z  dobv  římské  u  Dunaje  ve  starém 
Carnuntum  (na  hranici  uhersko-rakouské  na  jižním  břehu  Dunaje). 
Odkopána  stará  silnice  s  hrobv  vojenskými  po  stranách  v  délce  ŠoO 
metrů,  táhnoucí  se  k  římskému  ležení.  V  hrobech  nalezeny  spálené  i 
nespálené  ostatky  mrtvol  vojínů  XV.  legie,  u  mnohých  hrobů  byly 
nápisy.  Dále  pracováno  na  odkopání  všech  čtyř  silnic,  jež  z  ležení 
vedly  na  všecky  strany.  Jedna  ze  silnic  opevněna  byla  dvěma  věžemi 
ve  vzdálenosti  1200  metrů  v  od  sebe.  Druhá  táhla  se  až  k  amfiteátru  na 
břehu  dunajském;  tato  jde  dnes  až  do  prostřed  městečka  Hain burku.  Při 
kopání  v  leženi  samém  přišlo  se  na  východní  straně  na  massivní  věž, 
z  níž  jen  přízemí  a  základy  uchovány.  Přízemí  rozděleno  na  tři  místnosti. 

Na  „Pfatfenbergu"  přišlo  se  na  základy  chrámu  pohanského; 
chrám  opatřen  byl  předsíní,  za  niž  následovaly  tři  síně  chrámové.  Dle 
mramorových  lilomků  nalezených  dá  se  souditi  na  překrásnou  vnitřní 
výzdobu  chrámu.  Vedle  tohoto  chrámu  nalezeny  zbytky  ještě  jinéha 
chrámu,  jenž  byl  trojlodní  a  mohutným  „portikem"  obklíčen;  nalezena 
i  místnost,  odkudž  chrám  se  vytápěl.  Průčelí  obou  chrámu  obrácena 
bylo  k  ležení.  Mezi  oběma  chrámy  nalezeno  asi  12  základů  obětniště 
bohatě  zdobenvch. 


318  Rozhled. 


Při  regulačních  pracích  na  Tibeře  nalezen  mosaikový  plán 
antického  Kíma  '22.  února),  po  némž  dosud  marně  se  bylo  pátralo. 
Plán  ten  byl  ve  starém  Ilímé  výzdobou  chrámu  Antonínova  Plán  asi 
dal  na  ono  místo  odnésti  papež  Pavel  III.,  neboť  nalezen  byl  blízko 
místa,  kde  stával  palác  Farnese,  z  kteréhož  rodu  papež  pocházel.  Tam 
se  asi  plán  zatím  uložil  a  pak  se  naň  zapomnělo  Kalezeno  při  kopání 
a  pátrání  nejdřív  347  úlomků,  později  ještě  asi  150.  takže  nyní  z  plánu 
celého  by  bylo  na  500  kusů ;  plán  není  celý,  i  zamý.šlí  se  kopati  dále 
poblíž  kostela  sv.  Kosmy  a  Damiána,  kdež  jak  se  za  to  má,  ještě  i 
ostatek  plánu  někde  uložen  ])ude.  Plán  tento  má  pro  histoni  Eíma 
velikou  důležitost.   Osvětlit  mnohé  místopisné  záhady  starého  Říma. 

Minulou  zimu  pracováno  velmi  pečlivě  na  upravení  všech  nálezů 
v  basilice  a  katakombovém  pohřebišti  Domitilly  v  Římě. 
Úlomky  sarkofágů,  nápisy  a  jiné  nalezené  už  dříre  fragmenty,  upev- 
něny kol  zdí  basiliky  a  doplněny  dle  formv  úlomků.  Také  kolem 
apsidy  choru  umístěny  fragmenty,  takže  basilika  proměněna  nyní 
v  pravé  bohaté  museum  archeologické  velmi  pečlií^ě  upravené. 

Francouzský  archeologický  ústav  (se  sídlem  v  Kímě)  od  nějakého 
•času  podnikal  kopání  a  výzkumy  na  místě  starého  afrického 
města  Lambaesis;  na  severu  města  objevena  křesťanská  basilika 
20  metrů  dlouhá  a  12  metru  široká.  Půdu  kostela  tvoří  samy  hroby 
mučenické  z  3.  století.  —  Ve  Spartě  nalezen  nedávno  velmi  pěkně 
zachovalý,  skvostný  obraz  mosaikový  představující  Achillea 
v  ženském  oděvu  mezi  dcerami  krále  Lvkomeda,  kdež  skrýván  byl, 
aby  do  války  trojské  nemusil.  Provedení  obrazu  jest  velmi  živé  a 
umělecké.  Obraz  má  hojné  arabeskové  a  květinové  obroubení. 

Anglická  komisse  výzkumná  v  Egyptě  poslala  nový  nález  do 
britského  „Ashmo'ean  Museum";  jsou  to  kamenné  úlomky  hiero- 
glyfické z  času  prvních  tři  dynastií.  Nalezen  v  byly  v  Hierakon- 
poli.  Úlomky  pocházejí  ze  sochy  neznámého  dosud  krále  Beš.  Jest 
to  jediná  královská  socha,  jež  doposud  z  oné  dřevní  periody  egyptské 
historie  nalezena.  Hlava  sochy  je  velmi  pěkně  a  zdařile  v  ušlechtilém 
typu  provedena;  u  nohou  postavy  leží  pobití  nepřátelé,  jichž  počet 
udán  na  47.02Í).  Žezlo  krále  Beše  ukazuje  podobu  jiného  krále  jménem 
Nar-Mer,  spolu  i  dobyté  prapory,  stáda  a  otroky.  Úlomek  jiného  žezla 
reliéfně  představuje  jiného  krále  nejstarší  dynastie,  jak  prováděti  dává 
práce  zavodňovací.  Ještě  jiné  věci,  nůž  pazourkový,  hlava  ze  sošky 
dívky  nějaké  a  pod.  věci  nalezeny,  všecko  to  dle  úsudku  učeného 
archeologa  anglického  Evanse  pochází  z  doby  4000  let  před  Kr.  — 
V  Den  dere  nalezeny  zase  z  doby  jedenácté  dynastie:  socha 
krále  Mentuhokepa  s  manželkou  Nefermezut  a  úlomky  alabastrových 
váz  a  pod. 

Ruská  archeologická  společnost  zabývala  se  několik  let  už  kopáním 
na  Krymu.  Konečně  dopátrala  se  velikého  objevu.  Několik  mil  od 
Sebastopolu  objeveno  celé  antické  město  pod  zemí.  Jest  to  asi 
řecká  osada  na  onom  místě  kolem  r.  550  př.  Kr.  založená.  Nad  za- 
sypanou osadou  stojí  nyní  mužský  pravoslavný  klášter  s  kostelem  na 


Rozhled.  319 


památku  pokřesťanění  Chazarů  ku  cti  sv.  Cyrilla  a  Methoda  r.  1888. 
vystavěným.  - —  V  antickém  městě  vše  je  velmi  dobře  uchováno;  domy 
s  celým  vnitřním   zařízením,    výzdobou  a  známkami  života  tehdejšího. 

V  Hag'enově  v  Mecklenbursku  nalezena  při  kopání  půl  metru 
vysoká  nádoba  s  víkem.  Obsah  její  záležel  s  velkého  počtu  různých 
předmětů  kovových  (zlatých,  střibiných  a  bronzovýchi  ozdobných  věcí 
i  nástrojů.  Dle  archeologa  dra  Beltze  nalezena  tu  výbava  pohřební 
starého  vendického  knížete,  jehož  hrob  v  těch  místech  ležel. 
Věci  odneseny  do  Schwerinského  musea. 

Pařížský  professor  Gustave  Lebon  po  několikaletých  pokusech 
dospěl  k  potvrzení  svého  objevu,  jemuž  před  třemi  lety  při  vstupu 
Rijntgenova  objevu  do  vědeckého  světa,  nechtěli  dáti  víry.  Nazval 
objev  svůj  tehdy  „černým  světlem",  jež  vyzařují  prý  předměty 
i  neosvětlené,  světlo  to  znatelno  jest  když  i  ne  pouhému  oku  přece 
na  plotně  fotografické.  Nyní  zjevu  tomu  prohloubenému  a  prozpyto- 
vanému  přiložil  Lebon  název  „luminescence  invisibie",  ne- 
viditelné světélkování.  Toto  světélkování  spočívá  v  tom :  předměty 
nějaký  čas  osvětlení  slunečnímu  vystavené  jakoby  se  nasytily  paprsky 
světelnými ;  i  ve  tmě  pak  ješté  paprsky  tyto  vssáté  vysílají  a  působí 
tak  na  plotně  ftografické  obraz  svůj,  paprsky  před  časem  vssátými. 
Tak  sádrová  soška  Venuše  milosské  vvstavena  byla  světlu  slunečnímu 
několik  sekund ;  na  to  uschována  v  tmavé  komoře.  Po  4  dnech 
v  úplném  temnu  postavena  před  fotografický  aparát  a  po  tom  čase 
zjevil  se  na  plotně  zcela  ostrý  obraz  sošky.  Obraz  jevil  se  velmi  přesně 
v  tomtéž  osvětlení  na  plotně,  s  tímtéž  rozdělením  stínů,  v  iakém  soška 
na  slunci  stála.  Dle  pokusů  Lebonových  dává  toto  světélkování  ješté 
znatelné  stopy  na  plotně:  po  15  dnech  při  12hodinném  vystavení 
plotny ;  po  25  dnech  při  oOhod.  vystavení ;  po  šesti  měsících  při 
40hod.  vystavení;  a  konečně  ještě  po  půl  druhém  roce  při  60 hod. 
vystavení.  Tedy  půl  druhého  roku  potřebovalo  světlo  v  sádrové  desce, 
jíž  k  pokusu  použil,  nahromaděné  během  několika  sekund,  než  se 
úplně  rozptýlilo  a  vysálalo  z  ní  ven. 

Ve  fotografické  společnosti  londýnské  přednášel  F.  H.  Glew  v  po- 
slední únorové  schůzi  o  svém  vlastním  pokusu  pomocí  zvláště  za- 
řízené roury  vnímající  elektrické  vlny,  f  otograí  o  váti  elektrické 
výboje  bouřky  ještě  velmi  vzdálené.  Eoury  jsou  podobně  zařízeny 
(kovovými  úlomky  vyplněny\  jak  jich  užívá  telegrafie  bez  drátu, 
na  vnímání  vln  elektrických.  —  Roni  genový  paprsky  dosud  téměř 
lékařství  posloužily  a  zas  nejnověji  na  tomto  poli  k  důležitému  objevu 
přivedly.  Jest  to  diagnosa  tu  berkulosy  plic  pomoci  x -paprsků. 
Objev  zakládá  se  na  pozorování  prof.  Eschericha  z  hradecké  univer- 
sity, že  suché  předměty  dávají  Runtgenovými  paprsky  prozářeny  světlý 
obraz  na  plotně,  vlhké  předměty  však  zanechávají  na  obraze  lehké 
stíny,  jež  jsou  tím  temnější,  čím  více  vlhkosti  předmět  obsahoval.  Dle 
toho  soudí  se  i  na  ložiska  tuberkulosní  nákazy  plicní  podle  těchto  stínů, 
jaké  na  celkovém  obraze  plic  povstávají.  Tímto  způsobem  možno  nejen 
tuberkulosu  zjistiti,  ale  i  vývoj  a  rozšíření  její  každý  okamžik  stopovati. 


320 


Rozhled. 


Nové  planet  Oldy  objevil  v  tomto  roce  první  čtyry)  fotograíickou 
cestou  prof.  Max  Wolf  v  Heidelberce  (jsou  p  značeny  značkami  1899 
EF,  eg,  EH,  EJ).  Jsou  to  první  v  tomto  roce.  Jsou  to  většinou 
hvězdy  11  velikosti  dle  světlosti  své)  a  podařilo  se  je  též  přímým 
pozorováním  ve  hvězdárnách  vypátrati. 

Telegrafická  centrální  stanice  pro  objevy  komet  v  Kielu  sdělila 
v  březnu  dva  nové  rychle  za  sebou  jdoucí  objevy  vlasatic.  Dne 
o.  března  sdělil  hvězdář  Swift  v  Rochestru  v  sev.  Amer.,  že  objevil 
vlasatici  v  souhvězdí  Eridanus,  nad  jižní  polokoulí,  pro  nás  pod  obzorem; 
ježto  však  kometa  na  dráze  své  stoupá  k  severu  a  prostým  okem 
je  viditelná,  bude  ji  možno  i  na  našem  nebi  pozorovati.  —  Dne 
5.  března  pak  prof.  Wolt  v  Heidelberku  fotografickou  cestou  objevil 
vlasatici  v  souhvězdí  Andromedy.  Tato  prý  bude  totožná  s  kometou 
Tuttleovou,  jejíž  návrat  se  letos  očekává  (1790  od  Méchaina  pozoro- 
vána, ztratila  se.  až  v  roce  1858.  opět  Tuttle  v  Cambrigdi  ji  objevil, 
načež  i  po  něm  nazvána.)  Oběh  její  vrací  se  vždy  v  13^/^  letech. 
Komety  obdržely  značku:  1899a,   1899b. 

Z  téže  stanice  ústřední  v  Kielu  sdělen  18.  března  objev  nového 
Saturnova  měsíce.  Dosud  známo  bylo  8  měsíců  této  planety,  jež 
jest  v  naší  soustavě  z  nejokrášlenějších  a  nejbohatších,  a  po  Jupiterovi 
jest  i  největší.  Měsíc  devátý  nalezen  Williaraem  Pickeringem,  hvě- 
zdářem na  hvězdárně  Harwardské  (při  Harwardské  universitě)  v  Bo- 
stonu. Dle  výpočtů  Pickeringových,  jenž  našel  měsíc  ten  cestou  foto- 
grafickou, jest  to  měsíc  nejvzdálenější  od  Saturna,  skoro  čtyřikrát 
tak  vzdálený  jako  osmý  měsíc,  spolu  však  nejmenší  ze  všech  měsíců 
Saturnov}'ch.  Dle  vzdálenosti  ímezi  tímto  nově  objeveným  a  osmým 
měsícem,  zdá  se,  že  9.  msíc  není  poslední  a  že  v  mezeře  oné  snad 
ještě  jiní  souputníci  Saturnovi  obíhají.  Objev  těchto  devíti  měsíců 
Saturnových  rozprostřen  jest  v  době  244  let.  První  objev  Saturnova 
měsíce  stal  se  25.  bř.  1655.  (Huygens).  Byl  to  měsíc  pořadím  šestý 
a  nejjasnější  i  největší.  Nejposléze  objeven  sedmý  měsíc  (v  pořadí  od 
Saturna)  19.  září  1848  od  Lassella  v  Liverpoolu.  Tento  dosud  byl 
nejmenší.  Všech  předešlých  osm  měsíců  má  jména  mythická,  devátý 
dosud  nepojmenován,  či  nesděleno  aspoň  dosud  jméno  jeho.  Pořadí  a 
prvky  dráhy  i  velikost    těchto    9  měsíců  Saturnových  jest    takováto : 


Doba  objevu  a  jméno 
oljjevitele 

1789  (W.  Herschel) 
,  1789  (W.  Herschel) 
,j   ltJ84  (D.  Cassini) 

2   ir372  (1).  Cii.^sini) 
.     1655   (Huygens) 
1848  (Lasšell) 
1671  (D.  Ca.«í*ini) 
1899   iW.   Pickering). 

')   Vzdálenost  udána  dle  dvojílio  pramene:  Miillerovy    -Photometrie  der  Gestirne« 
z  Grussova  díla    >Z   říše  hvězd<.  tíru.ssova  čísla   udána   v   závorkách. 


1. 

Miuias 

Vzdálenost  od 

Saturna  v  polo- 

mřreeh  Saturn. 

(polomřr  S.  ^ 

.■ifl.OKO  km  1) 

.3-01    (.3-1) 

Doba  obřhii 
Rol  Saturna 
ídny) 
0-91 

Velikost 

niřsfcft  či 

prftniér 

jejich  (hm.) 

470 

17/ 

2. 

Enceladus 

3-87  (4  0) 

137 

594 

2s' 

o 

O. 

Thetis 

4-79  (4-9) 

1  89 

916 

'i- 

4. 

Dione 

6-14  (6  3) 

2-74 

871 

5. 

Rhea 

8-57  (8  8) 

4  52 

1197 

•23  ' 

1 

6. 

Titíin 

19-87  (20-5) 

15  95 

22.J9 

27., 

7. 

Hy  perlou 

24  08  (24-8) 

21-28 

310 

19'" 

8. 
9. 

Japetus 

Nově  objevený 

57  91   (596) 
201-5 

79-33 
.015-00 

783 
170 

13 

Rozhled.  321 


Při  té  hojnosti  soudružnic  a  při  svých  čtyřech  prstencích,  jakož 
i  své  malé  hutnosti,  nejmenší  to  hutnosti  v  celé  naší  soustavě,  jeví  se 
Saturn  jako  hotová  tříšť,  jako  shluk  planetoidů  na  jednom  místě  po- 
měrně nevelikém,  podobných  planetoidů,  jaké  na  vnitřní  straně  dráhy 
souseda  Saturnova  Jupitera  v  ohromné  rozloze  a  rozmanitosti  drah  i 
vzdáleností  kol  slunce  putují.  Přec  však  tato  nejlehčí  planeta  oku  se 
jeví  nejrozmanitější  a  nejpodivnější  v  naší  rodině  sluneční. 


Národní  hospodářství.  „Otázkou  dne"  jest  nyní  u  nás  snažení 
za  zvýšením  vývozu  zboží  do  ciziny.  Teď  se  snah  těch  chytá 
účinně  i  stát  sám  — ■  kdežto  dosavad  bylo  to  jen  svépomocné  soukromé 
spolky  průmyslníků  vývozců,  jež  přímo  o  zvelebení  vývozu  se  staraly. 
Ovšem  stát  od  dávna  už  pro  své  zastoupení  obchodní  v  cizině  měl 
konsuly,  kteří  hlavní  péčí  měli  nejen  zájmy  stávající  už  zastávati, 
ale  i  zájmy  ty  šířiti  podáváním  zpráv,  radami,  navazováním  nových 
styků.  Nebývaly  řídké  ty  stížnosti,  jimiž  kladeno  za  vinu  konsulům 
těmto,  že  málo  starají  se  o  zvelebení  našeho  vývozu,  proto  že  vývoz 
tento  vázne.  Ale  teď,  kdy  otázka  lépe  prohloubena,  hlavní  vina  se 
shledává  jinde,  ne  v  konsulech  našich.  Ovšem  i  tu  je  možná  náprava, 
zlepšení  organisace,  zlepšení  způsobu  v  podávání  zpráv  a  celé  činnosti. 
Vždyť  na  zlepšení  konsulské  působnosti  pomýšlí  i  Anglie,  která  přece 
v  tom  ohledu  byla  výtečně  dosud  zaopatřena.  A  vloni  právě  zreorgani- 
sovaly  své  zastoupení  obchodní  v  cizině  i  mocně  se  vzmáhající  Spojené 
Státy  Severo-Americké. 

U  nás  zatím  náprava  se  hledá  na  jiném  potřebnějším  místě. 
Jak  referent  o  vývozní  otázce  rada  Hallwich  13.  ledna  vyvozoval: 
schází  nám  kupecký  stav,  dobře  vyškolený  kupecký  stav  doma 
a  takový  též  v  cizině.  Vedle  toho  ovšem  ještě  více  jest  těch  nedostatků 
— ■  ale  tento  označen  za  hlavní.  Tedy  nejdříve  tohoto  se  domáhati. 
Obrácen  proto  zřetel  na  pole  vydělávací.  Vloni  zřízena  ve  Vídni 
„vývozní  akademie",  jež  má  býti  dovršením  obchodního  vzdělání 
hlavně  směrem  ven,  pro  vývozní  potřeby  říše.  Akademie  vloni  zahájivši 
první  ročník  s  přípravkami,  jest  ústavem  soukromým  vídeňského 
vývozního  spolku  rakouských  průmyslníků.  V  nedávno  vydaném  pro- 
volání svém  správní  rada  akademie  vyzývá  k  podpoře  ústavu  hlavně 
též  z  onoho  diivodu,  že  nutno  našemu  vývozu  získati  nejdřív  obchod- 
níky praktické  a  vzdělané,  kteří  by  byli  ochotni  vyjíti  ven  do  ciziny, 
tu  se  usaditi  a  šířiti  tu  naše  zboží. 

Ministerstvo  obchodu  po  projednání  otázky  o  zvelebení  vývozu 
v  průmyslové  radě  (13.  ledna)  přiložilo  ihned  ruku  ku  sestavení  po- 
drobného plánu,  jakým  způsobem  se  věci  ujati  hodlá.  Plán  mini- 
sterstva předložen  anketě  znalců  8.  března.  Sezvaných  šest  do- 
savadních hlavních  pracovníkův  o  zvelebení  vývozu  a  znalcův  otázek 
průmyslových,  částečně  sami  jsouce  velkoprůmyslníky,  vyslovilo  se 
vesměs  příznivě  o  návrzích  ministerstva  obchodu.  Návrhy  tyto  směřují 
k  tomu    1.  podporami  státními  postarati    se    o    to,    aby    na    příhodných 

Hlídka.  21 


322  Rozhled. 


tržištích  V  cizině  usadili  se  dobří  obchodníci  naši;  2.  spojení  obchodníků 
těchto  s  domácími  našimi  firmami  přivoditi  buď  přímou  jejich  obchodní 
praksí  nebo  pomocí  vývozních  spolků,  jež  by  se  zařídily  bud  pro 
jednotlivé  kraje,  buď  pro  jednotlivé  průmyslové  odbory;  3.  pro  tyto 
vývozní  spolky  postarati  se  o  snadný  úvěr  založením  exportní  banky; 
4.  třeba  však  mimo  to  též  vnitřního  zvelebení  průmyslu  samého,  aby 
uzpůsoben  byl  tím  více  pro  vývoz;  neboť  dnes  našemu  průmyslu 
namnoze  možnost  úspěšného  vývozu  vůbec  není  dána  pro  úpravu  a 
zařízení  jeho  pro  domácí  spotřebu.  Pro  vývoz  radí  se  zvláště  k  nej- 
větší specialisaci  průmyslu.  Tím,  že  se  průmyslník  obmezí  jen  na  jistý 
druh  zboží,  a  jen  ten  bude  vyráběti,  bude  moci  tím  snáze  s  cizími 
průmyslníky  na  světovém  tržišti  konkurrovati;  zmenšit  tak  předně 
sám  náklad  výrobní  a  také  zdokonalí  lépe  a  snadněji  i  výrobek  svůj. 
Závody  v  cizině  pro  \'ývoz  pracující  právě  touto  co  největší  specialisaci 
dosahují  svého  úspěchu. 

O  těchto  záměrech  svých  pro  povznesení  vývozu  učinilo  mini- 
sterstvo obchodu  sdělení  obchodním  a  živnostenským  komo- 
rám celé  říše  ve  zvláštním  pamětním  spise.  Pamětní  spis  i  připiš 
je]  provázející  rozvádějí  šíře  jen  ony  zásady  svrchu  zmíněné  anketě 
znalcův  předložené.  Z  plánu,  jaký  v  pamětním  spise  podrobněji  se 
rozvinuje,  uvádíme  jen  návrh  státní  podpory  oněm  kupcům  do  ciziny 
vysílaným.  Stát  neručí,  jak  se  samo  sebou  rozumí,  za  jednání  kupcovo; 
nejsou  to  jeho  úřední  zástupci.  První  rok  platí  mu  podpory  5  až  8  tisíc 
zlatých,  podle  místa,  na  němž  se  chce  zaříditi.  Vyslaný  obchodník  má 
povinnost  studovati  poměry  tržní  místa  a  kraje,  kde  se  usídUl,  pro 
zboží,  jež  jest  jeho  odborem,  má  tu  hleděti  získati  odbyt  rakouskému 
průmyslu  a  podávati  zprávy  do  Rakouska  o  stavu  a  podmínkách 
tržiště.  Od  vývozníkii  dostane  v}'slaný  kupec  provisi  dle  smlouvy 
s  jednothvým  vývozníkem  umluvenou.  Nepracuje  tudíž  jen  za  podporu 
státní!  Ovšem  provise,  jak  se  předpokládá  právem,  první  rok  nebudou 
příhš  četný  ještě.  Druhý  rok  však  už  provise  z  prodaného  zboží  musí 
činiti  hlavní  jeho  příjem.  Přes  to  i  druhý  rok  dostane  ještě  podpory 
státní  3  až  4  tisíce  zlatých.  Takový  vyslaný  státem  obchodník  musí 
se  zvláštní  smlouvou  zavázati,  že  bude  podporovati  jen  rakouský  prů- 
mysl, že  bude  ve  svém  obchodě  jen  domácí  rakouské  síly  zaměstnávati, 
jakož  i  jiné  ještě  nutné  a  příhodné  podmínky  s  ním  umluví. 

Naskýtá  se  tu  proto  obchodnictvu  nová  velmi  skvělá  vyhlídka. 
Bylo  by  velmi  výhodno,  aby  zvláště  absolventi  našich  akademií 
obchodních  na  rychlo  hleděli  zaměstnáním  praktickým  v  tom  či 
onom  druhu  zboží  se  zdokonaliti  a  k  takovéto  obchodní  missii  rakouské 
se  vycvičiti.  Absolventi  těchto  akademií  potloukají  se  teď  beztoho  po 
prekerních  místech  všelijakých  závodů  německých  i  neněmeckých, 
bez  vyhlídky  na  nějakou  samostatnost  v  budoucnosti.  Jest  to  také 
naší  povinností  zaujati  i  v  tomto  oboru  patřičné  místo,  aby  ta  celá 
vývozní  missie  nevypadala  zas,  jako  by  byla  z  Berlína  vyslána!  A 
jedná  se  tu  o  celou  řadu  skvělých  mnohoslibných  míst,  jež  intelhgenci 
s  zdatnosti    obchodně-kupecké    tu    kynou.    Ne   kramářský    uskok,  ale 


Rozhled.  323 


široký  hospodářský  rozhled  a  znalost  toho  kterého  druhu  zboží  jest 
tu  hlavním  požadavkem.  Pro  případ  úmyslného  odstrkování  našich 
lidí  poslanci  naši  už  zajisté  dovedou  slovo  též  promluvit.  Bude  jen 
na  nás  vina,  zůstaneme-li  za  pecí,  v  kancelářích  a  na 
služebnických  místech  v  době,  kdy  ve  světě  kynou  pravé 
zlatodoly. 

V  této  všeobecné  snaze  po  zvelebení  vývozu  našeho  setkává  se 
dílo  ministra  obchodu  s  jedné  strany  s  nepřízní.  Jisté  kruhy  speku- 
lantův už  zakládaly  o  své  u^jmě  na  honem  banku  vývozní  Ale  komisse 
koncessní  jim  jí  nepovolila.  Ze  se  vztek  jejich  obrací  nyní  proti 
ministerstvu,  které  asi  akce  už  z  ruky  nepustí,  jest  samozřejmo.  Ne- 
bylo by  nic  divného,  kdyby  i  tu  proti  intencím  ministerstva  utvořily 
se  oposiční  kliky  v  průmyslnictvu,  jako  se  tvoří  vždy  proti  jeho  zá- 
měrům sociálně  opravným. 

Při  pokusu  Itálie  poslední  dobu  učiněném  usaditi  se  v  Číně  po- 
dobně jako  to  učinily  už  jiné  čtyři  velmoci  evropské,  zabráním  či 
najatím  si  kusu  území  se  sférou  vlivu  vlastního,  vyskytly  se  návrhy 
a  zjevná  byla  jakási  chuť  i  u  nás  v  Rakousku  zmocniti  se  též  části 
nějakého  území  v  té  rozsápané  Číně.  Udržovaly  se  v  jižních  listech, 
hlavně  charvatských  pověsti  přes  všecko  vyvracení  úřední,  že  vypraví 
se  i  rakouské  lodi  válečné  k  Číně.  Oznámili  jsme  asi  vloni, 
že  vybrala  se  v  zimě  k  břehům  čínským  skutečně  rakouská  locí 
vojenská,  ale  jen  za  vědeckou  výpravou  výzkumnou,  jak  tehdy  se 
jistilo  a  právem.  Zamýšlené  rozmnožování  loďstva  válečného  možná 
souvisí  též  s  dalekým  nějakým  takovým  úmyslem.  V  této  chvíli  sotva 
rozhodující  kruhy  takový  úmysl  budou  chovati.  Dnes  jest  Rakousko 
až  příliš  nehotovo  a  nepřipraveno.  A  zabrání  nějakého  území  v  Číně 
dnes  jest  pro  nás  úplně  bezvýznamné,  poněvadž  styky  naše  obchodní 
s  Čínou  nejsou  tak  rozvětveny,  a  náhlého  povznesení  ani  umělou 
cestou,  ani  násilnou  okkupací  by  se  nedočkaly.  Zase  pro  vnitřní  des- 
organisaci  našeho  vývozu!  Zámořskou  cestou  bralo  se  z  našeho 
vývozu  v  r.  1896.  zboží  za  97  mil.  zlatých.  Z  toho  na  Čínu  — 
a  tam  jistě  suchozemím  nevyvážíme  —  připadá  845.118  zlatých  — 
to  jest  OSI^Iq,  a  z  celé  summy  vývozu  tehdejšího  (774  mil.  zl.)  činí 
to  pouze  O^lO^/o  —  jednu  jedinou  tisícinu !  Ovšem  třeba  doufati,  že 
vývoz  do  Číny  bude  se  tak  stále  vzmáhati,  jako  se  dosud  vzmáhal. 
V  roce  1894.  vy^veženo  tam  zboží  jen  za  70.023  zl.,  v  r.  1895.  už  za 
342.437  zlatých  (oba  roky  byly  proto  mimořádně  malé,  že  byly  válečné), 
a  opět  rok  na  to,  1896.,  už  za  845.118  zlatých.  Vývoz  náš  do  činy 
i  v  roce  1897.  a  1898.  stoupal  a  dosáhnul  asi  ještě  značnější  výše. 
Mezitím  co  vývoz  náš  do  činy  jest  tak  nepatrný,  jest  dovoz  z  činy 
mnohem  značnější.  Ve  zmíněných  letech  však  tak  jak  vývoz  stoupal, 
dovoz  klesal:  z  2-97  mil.  zl.  r.  1894.,  na  2*46  mil.  zl.  r.  1895.  a  na 
2'13  mil.  zl.  r.  1896.  Přirovnáme-li  náš  tržební  styk  s  Čínou  s  celým 
tržebním  stavem  čínského  obchodu  dovozního  i  vývozního,  tu  shledáme, 
že  činí  rok  co^  rok  tak  asi  O-ď^/q  —  půl  jediného  procenta.  Anglie 
na  celé  tržbě  činy  jest  súčastněna  80%'-    Kdež  jsme  od  ní  my!    Pro 

21* 


324  Rozhled. 


Anglii  UŽ  má  to  smysl  i  nějaký  ten  milion  liber  vyhodit  na  pojištění 
si  této  své  tržní  nadvlády  v  Číně  —  pro  nás  by  to  byl  pokus  načisto 
bezvýsledný  —  my  zatím  nemáme  co  v  Číně  pojišťovat. 

Měříme-li  účasť  obchodní  ještě  dle  průkopníků  tržby  toho  kterého 
státu,  tu  vyplyne  nám  opět  tatáž  opozděnost  Rakouska  při  tržbě  čínské. 
Veškerých  evropských  příslušníků  (mezi  nimiž  ovšem  jsou  i  missionáři, 
tedy  lidé,  kteří  s  obchodem  nemají  co  činit!)  bylo  v  Číně  r.  1897. 
11.667  osob.  Z  tohoto  počtu  osob  valnou  většinou  obchodem  a  obchodem 
s  tím,  kterým  státem  Evropy  se  zabývajících  náleželo  Anglii  4929, 
čili  celá  polovice  téměř.  Spojeným  Státům  1564  (v  tomto  počtu  jest 
velká  část  neobchodníků!),  Japonsku  1106,  Německu  950,  Francii  698,. . . 
a  konečně  na  konci  téměř  celé  řady  Itálii  120  a  Rakousku  106  osob; 
odpočítáme-li  od  toho  osoby  na  vyslanectví,  v  konsulátech  a  v  missích 
zaměstnané,  zbude  nám  pro  vlastní  obchodníky  velmi  malá  část.  Ne- 
chybíme, řekneme-li,  že  z  těchto  106  osob  jen  70  zaměstnává  se  jich 
tržbou  mezi  Rakouskem  a  Čínou. 

Ze  zámořských  mimoevropských  zemí  pro  vývoz  náš 
největší  důležitost  mají  dnes  Egypt  a  Indie  asijská.  Vývoz 
do  těchto  dvou  končin  obnášel  v  r.  1896.  15o/o  veškerého  vývozu, 
jenž  šel  z  říše  po  moři,  2*'/o  z  veškerého  vývozu  vůbec.  Z  mimo- 
evropských zemí  obě  jmenované  končiny  v  tržbě  naší  mají  podíl  nej- 
větší. A  obě  jsou  schopny  velkého  dalšího  vývoje  obapolných  styků 
obchodních. 

Také  jednotlivé  obchodní  komory  všímají  si  teď  už  více  vý- 
vozních zájmů.  Tak  v  plzeňské  komoře  zřízeno  letos,  jak  před- 
seda J.  Houdek  ve  schůzi  z  23.  ún.  oznámil,  vývozní  oddělení, 
které  hodlá  vývozcům  v  obvodu  svém  dodávati  potřebné  rady,  pokyny 
a  zprávy  pro  zdokonalení  a  usnadnění  jejich  vývozu;  zvláště  hodlá 
zpravovati  vývozce  o  zahraničních  spolehlivých  firmách,  o  způsobu  ob- 
chodování v  cizině,  o  změnách  v  zákonech  na  tržbu  cizích  zemí  se 
vztahujících;  o  změnách  celních,  o  vypsaných  dodávkách  a  pod. 
Rovněž  zamýšlí  pořizovati  a  sprostředkovati  vývozcům  spojení  s  cizinou, 
se  zahraničními  importeury  a  exporteury  a  komissionáři,  vyhledávat 
vhodné  zástupce  mezi  cizími  kupci  a  dobré  prameny  surovin  a  vůbec 
všemožným  způsobem  podnikavost  a  odbyt  závodů  pro  vývoz  pracujících 
podporovati. 

Uveřeiněnv  předběžnv  vvkaz  naší  zahraniční  tržby  za 
první  dva  měsíce  vykazuje  proti  loňskému  passivnímu  roku  značné 
zlepšení.  Dovezeno  celkem  v  lednu  a  únoru  za  128*2  mil.  zl.  zboží, 
vyvezeno  však  za  130"3  mil.  zl.  Při  tomto  malém  přebytku  vystupuje 
už  zas  obyčejná  tvářnost  naší  tržby.  Zvětšil  se  náš  vývoz  surovin, 
hlavně  výrobků  zemědělství,  ale  zvětšil  se  i  vývoz  výrobků  průmy- 
slových, tento  značně  ji  ještě  než  onen.  Zato  dovoz  zemědělských  vý- 
robků k  nám  se  zmenšil.  V  loni  o  té  době  už  měl  rok  svůj  příznak 
roku  hladového  a  dovoz  výživných  výrobků  zemědělských  nadobyčejně 
vstoupal.  Leden  a  únor,  jakož  i  další  měsíce  do  žní  bývají  vůbec  toho 
rázu,   že   tržba    naše    v  nich   nabývá   vzhledu    tržby   státu    silně   prů- 


Rozhled.  325 


myslového:  poměrně  silný  dovoz  surovin,  silný  vývoz  hotového  zboží. 
Vloni  u  surovin  činilo  plus  dovozu:  34'4  mil.  zl.  čili  43*'/o  všeho  do- 
vozu surovin,  letos  jen  20*8  mil.  zl.  čili  28 ^/o  všeho  dovozu,  u  hoto- 
vých výrobků  plus  vývozu  činilo  12'2  mil.  zl.  čili  26**/o  všeho  vývozu 
výrobků  hotových,  letos  však  20' 1  mil.  zl.  čili  35^0  téhož. 

„Pracovní  rada"  ve  své  schůzi  dne  20.  března  usnesla  se  vy- 
praviti do  revíru  ostravsko-karvínského  komissi  k  vy- 
šetření poměrů  v  hornictvu  tamnějším  vedle  této  hornické 
místní  ankety,  jak  jsme  se  už  minule  zmínili,  chystá  též  anketu 
o  podomácké  práci  odborově  i  místně  omezenou:  na  oděvní  kon- 
fekce vídeňské.  —  V  ministerstvu  obchodu  konána  mimo  to  anketa, 
v  níž  zabývali  se  otázkou  jak  spomoci  bídě  mezi  venkovskými 
rukodělnými  tkalci,  hlavně  v  Dol.  Rak.,  na  Moravě  a  v  Cechách 
už  několikrát  s  takovou  ostrostí  vystoupivší.  Zamýšlí  se  státními  pod- 
niky v  postižených  krajích  zjednati  lidu  výdělek.  To  je  odpomoc  zase 
jen  na  rok  na  dvě  léta,  po  dokončení  prací  těch  bída  objeví  se  asi 
s  celou  svou  živelní  mocí  znova. 

Česká  lékařská  komora  byla  dosud  s  nemocenskými  pokladnami 
dělnickými  v  (Jechách  na  křížkách.  Zakázala  předloni  lékařům  vstupo- 
vati do  služeb  pokladen  na  paušál.  Leč  lékaři  na  mnoha  místech 
porušili  její  zákaz.  Letos  ve  své  nedávné  schůzi  navrhla  anketu 
nemocenským  pokladnám  pro  urovnání  otázky  pokladních 
lékařů.  Zdá  se,  že  povolí  ve  věci  té  ona. 

Organisace  odborová  (sdružování  dělnictva  podle  stejných 
nebo  příbuzných  druhů  práce)  jež  pro  Cechy.  Moravu  a  Slezsko  česky 
mluvící  ustavila  se  před  několika  lety  samostatně,  a  tudíž  na  rozdíl 
od  centrální  vídeňské  nazvána  českoslovanská  vykazuje  ve 
své  zprávě  za  minulý  rok  počet  členstva  18.318.  Z  toho  je  v  ústřed- 
ních spolcích  v  Brně  nebo  Praze  sídlo  majících  13.103.  ve  skupinách 
odborových  po  venkově  5.215  členů.  Finanční  rozpočet  spolků  těch 
vykazoval  68.349  zl.  příjmů  a  59.116  zl  vydání.  Rozruch  odborového 
hnutí  jde  sice  zatím  značně  do  šířky,  ale  nikoliv  do  hloubky.  Orga- 
nisací  přibývá,  ale  jsou  bez  života,  chudý  a  sláby.  Loni  přibyly 
k  odborové  sdružavě  nově  se  skupivší  organisace  kočí,  kominíkův  a 
uhhřů.  Ze  stávajících  odborů  přistoupily  k  ústřední  jednotě  tři :  uzenářů, 
sladovníkův  a  pomocníků  knihtiskařských. 

Odborovému  hnutí  ani  socialisté  dosud  nevěnovali  té  pozornosti, 
jaké  zasluhuje,  tím  méně  ostatní  strany  politické.  A  přece  odborové 
sdružování  jest  základem  budoucího  vývoje  otázky  dělnické.  Odborové 
sdružení  jest  nejpevnějším  regulativem  politických  přehmatů  sociálně- 
demokratických. Odborové  organisace  učí  nejlépe  dělnictvo  přemýšleti 
a  počítati  s  možností  a  okolnostmi  danými  a  nespoléhati  na  vysněné 
možné  i  nemožné  plány  s  budoucnosti.  Mezi  tím  co  v  Německu  a 
Francii  sociální  demokracie  jen  a  jen  na  zásadách  pohtických  organiso- 
vala  dělnictvo  (a  podle  toho  či  onoho  vzoru  šlo  to  všude  i  v  soused- 
ních zemích  evropské  pevniny),  vypracovali  si  dělníci  v  Anglii  mohutné 
organisace  dělnictva.  Kdežto  však  sociální  demokracie  brzy  se  chopila 


326  Rozhled. 


i  odborových  sdružení,  stávající  převedla  na  svou  stranu  a  nové  stále 
zakládá  pomocí  svých  lidí  —  ostatní  strany  drží  se  toho,  co  na  první 
namátku  chytly:  politiky.  Už  proto  nemůže  jejich  úsilí  mnoho  pro- 
spěti, poněvadž  politika  a  politické  sdružování  —  dělnictvu  nic  nedá. 
Třídní  politický  boj  jest  sice  vděčným  polem  pro  „vůdce",  ale  pokrok 
mass  jím  se  neurychluje  ani  v  morálním  ohledu  tím  méně  v  materielním. 
Z  politického  vedení  a  seskupení  hledí  se  dnes  vymaniti  i  rolnictvo 
i  živnostnictvo  a  organisovati  se  na  stavovském  základě,  u  dělnictva 
rozpor  onen  nevyniká  však  tak  ostře,  ježto  oboji  sdružování  současně 
se  rozvíjí  a  politická  organisace  dělnická,  zvláště  socialně-demokratická, 
mnoho  ohledu  bére  na  hnutí  odborové  a  stavovské  požadavky  děl- 
nické. Přes  to  povstávají  tu  často  neshody,  ne-li  u  nás,  tož  častěji 
a  zřetelněji  v  sousedním  Německu,  kde  odborové  sdružování  tak  po- 
kročilo, že  čas  od  času  setřásá  se  sebe  už  jho  poručníkování  strany 
politické. 

Eíšský  svaz  odborový  měl  roku  1898.  všech  členů  105.855. 
Příjem  jeho  byl  15.794  zl.,  vydání  15.337  zL,  různé  odbory  zemské 
a  místní  ústřednímu  svazu  poplatné  odvedly  7431  zl.  Dle  ústředí 
tohoto  nesmí  se  souditi  na  celkové  odborové  sdružování  v  říši.  Ústředí 
má  vyhrazeno  jen  nejvyšší  společné  záležitosti,  jest  více  formálním 
úřadem,  než  dovršením  organisací  a  nutným  článkem  jejich. 


y 

Školství.  Naznačili  jsme  v  těchto  listech,  jak  v  učitelstvu  se  rodí 
nové  směry,  se  stanoviska  našeho  ne  právě  potěšitelné.  Již  před  lety, 
když  české  učitelstvo  téměř  všechno  vrhlo  se  do  proudů  liberaHstických, 
prozíraví  přátelé  rozumného  a  přirozeného  rozvoje  školství  českého 
varovali.  Než  v  učitelstvu  nebylo  porozumění.  Ani  ne  tak  z  důvodů 
zásadních,  jako  více  z  příčin  finančních,  pro  zdánlivý  prospěch,  z  úzko- 
prsého  sobectví  stavovského  prohlášeno  bylo  za  příkaz  solidarity  všem 
příslušníkům  stavu  učitelského  slovem  i  skutkem  důrazně  podporovati 
směr  liberalistický  a  exponovati  se  pro  osobnosti,  které  tento  proud 
představovaly.  Kdo  z  učitelů  slepě  neposlechl,  kdo  se  odvážil  pochybovati 
o  tom,  že  jedině  v  táboře  tak  zvaných  svobodomyslníků  jsou  skuteční 
přátelé  školství,  že  jenom  liberální  kruhy  přejí  učitelstvu,  bezohledně 
byl  prohlášen  za  škůdce  svého  stavu  a  potupně  vyobcován,  nectně 
vyloučen  ze  spolkův  učitelských.  Ani  10  let  neminulo  a  události  do- 
kázaly, že  neměli  správný  úsudek  ti,  již  v  mělkém  svobodářství  hledali 
a  viděli  spásu,  nýbrž  že  byl  zcela  oprávněn  názor  oněch,  kteří  před 
domnělými  příznivci  varovali  a  radili  k  moudré  opatrnosti.  Dnes  je 
zcela  jasno,  že  Mladočeši  buď  nechtějí  anebo  nemohou  splniti  daných 
slibův,  a  proto  v  učitelstvu  nastal  opět  ve  smýšlení  převrat  dalekosáhlý. 
Pryč  od  IVIladočechů !  hlásá  dnes  učitelský  tisk,  pokud  tlumočí  názory 
mladších,  a  proud  ten  mohutní,  strhuje  opět  téměř  všechno  učitelstvo 
do  nedávná  mladočeské.  Pryč  od  Mladočechů!  se  všech  stran  se  rozléhá 
povel,  ale  kam  zamířiti,  nikdo  jasně  a  určitě  si  netroufá  říci  proto,  že 
se  i  nejráznější   z   těch  „nejmladších"  přece  jenom    ostýchají   veřejně 


Rozhled.  327 


prohlásiti,  že  zříkají  se  dosavadníeb  tradic  národních  a  přicházejí  do 
táboru  mezinárodní  sociální  demokracie.  Dnes  ještě  mnozí  zapírají,  že 
tam  míří.  ano  rozhodně  odmítají  podezření,  že  by  snad  vedli  učitelstvo 
tímto  směrem.  Ale  taková  upejpání  na  věci  nezmění  ani  vlásku.  Jisto 
je,  že  učitelstvo  z  velké  části  již  fakticky,  byť  i  formálně  ještě  trvalo 
ve  svazu  dosavadní  strany  svobodomyslné,  přísluší  smýšlením  a  konáním 
do  táboru  mezinárodní  demokracie  sociální,  a  není  doba  daleká,  kdy 
bude  bezobalu  prohlášeno  dogma  stavovské,  že  každý  učitel  musí  pod- 
porovati snahy  této  strany;  učitelstvo  veřejně  přejde  do  táboru  sociální 
demokracie,  jak  již  dávno  učinilo  v  duchu  svobodářskem  odchované 
mladší  učitelstvo  německé.  Vždyť  již  i  učitelské  listy  vážně  rozebírají 
tyto  zásadní  rozpory  a  dokazují,  že  je  sklon  k  sociální  demokracii 
odůvodněn.  Tak  na  př.  „Národ  a  Škola"  zcela  vážně  tvrdí,  že  prý 
v  učitelstvu  proto  jeví  se  nálada  socialismu  příznivá,  poněvadž  sociální 
demokracie  má  školní  otázku  propracovanou  a  rozvinutou  dle  potřeb 
současného  života.  Program  socialistů  v  otázce  školské  prý  nejlépe 
odpovídá  tužbám  učitelstva  —  rozumí  se  onoho  duchem  svobodářským 
odchovaného  —  neboť  žádajíť  úplné  odloučení  od  církve,  zrušení 
školného,  bezplatné  udílení  školních  potřeb  všem  žákům,  snížení  počtu 
žáků  ve  třídě  na  30  (!?).  Sociální  demokracie  chce  prý  rozmnožit  řádně 
placené  učitelstvo  nezávislé,  uvědomělé.  Naproti  tomu  prý  poselstvo 
české  usiluje  o  přivtělení  a  podřízení  školy  církvi;  školní  plat  mají 
odváděti  právě  ti  nejchudobnější;  chtějí  rozmnožit  počet  žáků  ve  třídě 
hlavně  zredukováním  škol  2třídnýeh  na  Itřídné;  snížit  chtějí  úroveň  vzdě- 
lání lidu  navrhováním  polodenního  \'^'učování  a  zrušením  osmileté  školní 
povinnosti;  zvětšují  počet  žáků  na  třídu,  aby  školy  se  nemusely  roz- 
šiřovati i  usilují,  aby  učitelstvo  bylo  závislo  na  autoritách  politických 
a  jiných,  a  svou  nsvšímavostí  dohánějí  učitelstvo  pod  klobouk  byrokratismu 
a  klerikalismu.  —  Tak  se  učitelstvu  v  listech  domněle  seriosních  plané 
frase  z  ledajakých  letáků  socialistických,  určených  pro  nemyslící  davy 
hlupcň,  předkládají  zcela  vážně  jako  pravdy  nepochybné,  a  v  učitelstvu 
se  tomu  všemu  věří.  Také  příspěvek  k  pathologii  naší  doby.  —  Ukazuje 
se  tedy  zcela  zřejmě,  že  byl  správný  úsudek  těch,  kteří  již  před  lety 
prohlásili,  že  budou  jenom  dvě  strany  možné  v  učitelstvu:  stoupenci 
Krista  a  přívrženci  sociální  demokracie  protikřesťanské  a  protinárodní. 

S  tímto  rozvojem  souvisí  také  zajímav}'  úkaz,  že  v  době,  kdy 
učitelstvo  je  slepým  nástrojem  byrokratického  aparátu,  ujala  se  a 
zahnízdila  frase  o  svobodné  škole  moderní,  že  se  liché  této  lži  soudobé 
zcela  vážně  věří,  o  ní  jako  vážné  skutečné  jedná,  ba  že  tato  íikce  se  hájí 
a  brání  proti  vybájeným  nepřátelům  a  zapomíná  se  zcela,  že  frase  o 
svobodné  škole  moderní  je  výsledek  liberalistické  chytristiky,  jíž 
vypočítaví  liberali  chtěli  do  svých  sítí  lapit  nemyslící  lidi. 

Pamětní  spis  německého  učitelstva  odevzdán  byl  minulý  měsíc 
ministru  vyučování  zvláštní  deputací.  Žádá  se  v  něm  zařadění  učitelstva 
do  nejnižších  tří  skupin  státních  úředníků  se  všemi  důsledky  z  toho 
plynoucími  a  dokázáno,  že  nejmenší  služné  dosavadní  nestačí  nikde 
na  život  takový,  aby  učitel  prost  starostí  o  vezdejší  chléb  plně  se  mohl 


328  '  Rozhled. 


věnovati  svému  povolání.  Tak  zejména  v  Ty  rolích  prý  v  létě  se  musí 
učitelé  živit  jako  pastevci  dobytka  na  salaších  alpských  anebo  odcházejí 
do  Svvcar  nádeničiti  k  hospodářům.  V  Haliči  dokonce  zmírají  tyfem 
z  hladu  a  v  Horních  Rakousích  nejlepší  učitelé  opouštějí  škjlství  a 
obracejí  se  k  povolání  jinému. 

>Spor  mezi  učitelstvem  liberalistickým  a  sedláky  dolnorakouskj^mi 
se  velmi  phostřuje.  Proti  požadavku  rolnictva,  aby  povinnost  školní 
trvala  jenom  7  let,  žádá  učitelstvo  ono  nejen  Sletou  návštěvu,  ale  chce, 
aby  ťilevy  úplně  byly  odstraněny  a  povinné  běhy  pokračovací  aby 
všude  byly  zavedeny.  Rozpory  stavovské  v  této  zemi  nabývají  rázu 
velmi  nepěkného. 

Rovněž  ve  Vídni  rozpor  mezi  vládnoucí  stranou  antisemitskou 
a  učitelstvem  z  táboru  Schonererova  i  demokraty  je  povážlivý.  Starosta 
Dr.  Lueger  odpověděl  na  velkolepou  manifestaci  učitelstva  onoho 
prohlášením,  že  ve  Vídni  ani  demokraté  sociální  ani  vlastizrádní 
Schítnererovci  nebudou  ustanovováni  neb  povyšováni  v  úřadě  učitelském. 

Velmi  pozoruhodný  návrh  učinila  komisse  pro  správu  ži^^losten- 
ského  a  řemeslnického  školství  v  Baden.  Žádala  prostřednictvím  zemské 
školní  rady  místodržitelství,  aby  učňům  l)ezpodmínečně  návštěva  hospod 
byla  zakázána.  Což  teprve  u  nás  je  naléhavě  třeba  podobného  zákazu. 

Pěkný  doklad,  jak  církev  je  všude  ochrankyní  národnosti,  ozna- 
mujeme z  pruské  části  diecese  olomoucké.  Kněžstvo  v  tak  zvaných 
„moravských"  osadách  duchovní  správu  řídící  podalo  vládě  pruské 
žádost,  aby  se  děti  „moravské"  ve  školách  učily  čísti  a  psáti  v  ma- 
teřské své  řeči.  Podobnou  žádost  ve  prospěch  polské  řeči  podalo  kněž- 
stvo diecese  Vratislavské. 

Také  z  Opavy  šíří  se  potěšitelná  zpi'áva,  že  na  tamnějším  dosud 
úplně  německém  ústavě  —  kterýž  odchovává  české  učitelstvo  pro 
slezské  školy!!  —  budou  zřízeny  české  pobočky,  kdežto  v  Těšíně  zase 
polské^  paralelky  mají  b}'ti  pro  učitelstvo  polské. 

Školu  hospodyňskou  zřizují  železářské  závody  vítkovské 
pro  dívky  z  dělnických  rodin  tam  zaměstnaných.  Rádné  vedení  do- 
mácnosti má  bV^ti  hlavním  předmětem.  Takové  dívčí  školy  nevyhnutelně 
potřebný  jsou  všude,  kde  průmysl  úplně  absorbuje  veškeré  síly  nejen 
otců,  ale  i  matek,  takže  výchov  dítek,  zvláště  však  dívek  pro  život 
praktický  je  zcela  nedostatečný  a  pochybný. 

Neméně  pěknou  myšlenku  v  Praze  uvedli  ve  skutek.  Zřídili  tam 
útulny  pro  mládež  školu  navštěvující,  jež  v  době  volné  je  odkázána 
sama  na  sebe.  V  takové  útulně  je  hrou  anebo  jinak  zaměstnáno  až 
230  dívek  pod  dozorem  obětavé  a  lidumilné  paní,  jež  dobrovolně  pře- 
vzala čestný  úkol  matky.  Ze  takovými  útulky  zvláště  dívky  budou 
chráněny  před  mravní  nákazou,  netřeba  dokazovati. 


Ročník  IV.  (XVI.)  Číslo  5. 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jax  Oliva. 

B)  Výklad  textu. 

I.  Kdo  pozorněji  přečte  uvedené  3  kapitoly,  shledá  brzy,  že  možno 
v  nich  dle  povahy  jazykové  zcela  přesně  rozeznávati  několik  skupin, 
oddilů.  Tak  1,  1 — 2,  3  celou  svou  stavbou  slohovou  (ovšem  v  originálu, 
což  se  předpokládá  i  v  dalších  oddílech)  tvoři  pro  sebe  jeden  takový 
oddíl,  jednu  samostatnou  skupinu.  Z  kapitoly  2.  zase  zcela  jasně  od 
ostatního  se  různí  verše  10 — 14,  v  nichž  se  udává  poloha  ráje.  H.  103. 
Tím  kapitola  druhá  jeví  se  nám  složenou  ze  4  vrstev  (verše  1 — 3 
patří  věcně  ke  kapitole  I.,  verše  10 — 14  tvoří  pro  sebe  skupinu  a 
následovně  dle  toho  verše  4 — 10  a  15 — 25  tvoří  další  dvě  skupiny). 
Kapitola  m.  tvoří  jeden  celek. 

Eozdělení  zde  podané  je  přijato  všeobecně  jak  od  nekatolických, 
tak  od  katolických  exegetů.  Proto  jmen  neuvádím.  —  Sporným  je 
toliko  4.  verš  11.  kapitoly.  KS.  polovinu  jeho  první  přidávají  ke  sku- 
pině 1,  1—2,  3.  Právě  tak  DB  2,  1035  de  G-ryse  (H  91)  a  jiní. 
Naproti  tomu  jiní  považují  polovinu  tu  jako  nápis  následujících  veršů; 
jmenuji  z  nich  H  9,  40,  117.  V.  Přidávám  se  k  tomuto  mínění,  protože 
je  pro  ně  analogie  ostatních  podobných  zpráv  v  Genesi,  a  to  5,  1; 
6,  9;  10,  1;  11,  10.  27;  25,  12.  19;  36,  1;  37,  2  KL  9,  1785. 

Z  vedené  kontroverse,  kam  vlastně  nápis  verše  4.  patří,  usuzuji, 
že  se  pociťuje  nedostatek  nějakého  nápisu  na  počátku  prvé  kapitoly. 
Bohužel,  že  chybí;  co  by  tu  práce  bylo  učencům  uspořeno! 

22 


330  Jan  Oliva: 


n.  Jde  nyní  o  to,  jak  seřaditi  k  sobě  naznačené  skupiny.  V  Písmě 
sv.  jsou  sice  již  seřaděny,  ale  netřeba  dlouhého  diikazu,  aby  se  každý 
přesvědčil,  že  seřaděni  to  není  podáno  dle  původního  rozvoje,  nýbrž 
že  bylo  učiněno  později.  H  3.  Písmo  sv.  zajisté  dáno  bylo  hned  od 
prvopočátku  lidem,  musili  tudíž  lidé  již  býti.  První  kapitola  však 
začíná  dějinami  všehomíra  a  země,  kdy  lidí  ještě  nebylo,  a  proto 
vzhledem  k  dějinám  lidí  nemůže  se  takto  začínati  vypisování  událostí 
týkajících  se  popředně  lidí.  Posta víme-li  se  pak  na  stanovisko  dějin 
všehomíra,  zase  tu  vadí  druhá  kapitola,  v  níž  vypisuje  se  vznik  lidí, 
ačkoli  již  v  prvé  kapitole  o  něm  bylo  zmíněno. 

Z  podaného  krátkého  rozboru  vysvítá,  že  seřaděni  naznačených 
skupin  možno  provésti  dvojím  způsobem:  pokud  se  týká  dějin  lidstva, 
a  pokud  se  týká  dějin  celého  světa.  V  prvé  podobě  seřaděné  tyto 
skupiny  ukazují  nám  člověka  a  jeho  rozvoj  na  zemi,  v  druhé  podobě 
seřaděné  ukazují  nám  vznik  a  rozvoj  všeho  viditelného  ze  země. 
Teprve  obojím  způsobem  provedené  seřaděni  a  řádně  vyložené  ukáže 
nám  v  pravém  světle  ony  3  kapitoly,  způsob  prvý  doplněn  bude  lépe 
druhým  a  naopak. 

a)  Výklad  dle  dějin  prvého  člověka. 

Seřaděni  naznačených  skupin  dle  dějin  prvního  člověka  můžeme 
si  lehce  naznačiti,  vmyslíme-li  se  v  okamžik  vzniku  jeho  života.  Tu 
musí  vycházeti  všechno  naše  uvažování  od  té  chvíle,  kdy  si  byl 
vědom  svého  života,  kdy  přemýšlel,  chtěl,  cítil  atd.  To  nás  vede 
k  verši  15.  kapitoly  druhé.  Kdo  verš  ten  dobře  přečte,  buď  si  i  oby- 
čejný člověk,  snadno  pochopí,  že  tímto  veršem  počíná  se  vypravovati, 
co  prvý  člověk  sám  viděl,  slyšel  atd.,  zkrátka  počíná  se  vypravovati 
jeho  zkušenost. 

Když  Všemohoucí  prvého  člověka  do  ráje  postavil,  zajisté  jej 
při  tom  poučil  o  tom,  co  tam  má  dělat  (jak  výslovně  ve  verši  tom 
udáno),  ale  také  o  tom,  že  mu  to  připravil  z  lásky,  a  aby  tu  lásku 
Boží  lépe  poznal,  vylíčil  mu  stav  té  země,  na  níž  ráj  stál,  před  vznikem 
ráje.  Toto  dvojí  poučení  Boží  (o  stavu  země  před  rájem  a  o  vzniku 
ráje)  obsaženo  je  ve  verších  4 — 10.  Držím  se  v  té  věci  náhledu  Hh  46. 
Jinak  vykládá  dobu  vzniků  těchto  veršů  H  24 — 25.  Náhledů  je  tu 
možno  ovšem  více,  na  př.  i  tento:  uvedené  verše  mohou  býti  volný 
výklad  poučení  Bohem  daného,  tedy  jakýsi  druh  tradice.  Myslím  však, 
že  výklad  hořejší  je  pravděpodobm-,  alespoň  každý,  kdo  dostává  nový 


První  tři  kapitoly  Písma.  331 


ťiřad,  musí  býti  dostatečně  o  něm  poučen,  tím  více  Adam  potřeboval 
poučení  takovébo  jsa  prvým  člověkem  na  zemi. 

Další  seřadění  je  snadné;  následují  verše  druhé  kapitoly  od 
16  do  25.  V  nich  vypisuje  se  rozvoj  Adama  za  vedení  Božího  uprostřed 
přírody  a  uzpůsobení  jemu  pomocnice. 

Myslím,  že  je  zcela  přirozeno,  když  nyní  poukáži  k  tomu,  že 
zajisté    Adam    o    tom,    co    sám    již    věděl,    poučoval    svou    pomocnici. 

v 

Ukazují  na  to  zcela  jasně  slova  3,  2.  3.  Zena  tu  zcela  jasně  praví, 
že  oba  znají  přikázaní  o  stromu  a  že  oba  vzdělávají  ráj.  Obsahem 
poučení  Adamova,  jak  podotknuto,  bylo  to,  co  Adam  sám  zakusil 
a  o  čem  byl  poučen  od  Boha. 

Avšak  poučení  Boží  týkalo  se  více  méně  jen  ráje  a  prvých  dvou 
lidí.  Bylo  však  třeba,  aby  byli  poučeni  i  o  celé  zemi,  o  všem  tom, 
co  všem  jejich  potomkiim  jak  dle  těla  tak  dle  duše  je  na  výsost 
důležité.  A  tu  mám  za  to,  že  jim  Všemohoucí  toto  poučení  udělil 
ve  způsobe  dochovaném  nám  v  1,1 — 2,3,  které  tudíž  kladu  jakožto 
dovršení  vychovatelského  působení  Božího  v  prvé  lidi.  Poněvadž  je  to 
náhled  odchylný  od  dosavadních,  uvádím  jako  důkaz  na  jeho  postavení 
na  tomto  místě  toto:  1.  Všeobecně  se  uznává,  že  1,1 — 2,3  tvoří  celek, 
skupinu,  pevně  sestavenou.  V  ní  děje  se  zmínka  o  požehnání  Adamovi 
a  ženě  jeho,  a  to  slovy  přímými,  musili  tudíž  již  oba  býti  na  světě. 
Tomuto  předpokladu  vyhovuji  svým  umístěním.  Není  tedy  možno,  jak 
činí  H  123,1)  klásti  skupinu  tu  před  stvoření  ženy.  H  98  sám  praví: 
„Der  Text  gibt  uns  ganz  unzweideutig  zu  verstehen,  dass  Adam  um 
den  Schopfungsbericht  gewusst  hat.  Er  vernahm  aus  Gottes  Munde 
die  Worte  Gen.  1,  28 — 30,  welche  das  Gen.  1,  Erziihlte  zur  Voraus- 
setzung  haben  etc."  —  2.  Svatý  Jan  apoštol  píše  (I.,  2,  15 — 17):  „Ne- 
milujte světa,  ani  těch  věcí,  kteréž  na  světě  jsou.  Miluj e-liť  kdo  svět, 
není  lásky  Otcovy  v  něm.  Nebo  všecko,  což  jest  na  světě,  jest  žádost 
těla  a  žádost  očí  a  pýcha  života,  kteráž  není  z  Otce,  ale  jest  ze  světa. 
A  svět  pomíjí  i  žádost  jeho:  ale  kdo  činí  vůli  Boží,  zůstává  na  věky." 
Nedá  se  mysHti,  aby  velice  zkušený  apoštol  mluvil  tu  jen  tak  bez 
rozvahy.  Naopak.  Kdo  pozorněji  slova  ta  přečte,  pozná  v  nich  hluboký 
názor  na  svět,  pravdu  všeobecnou.  Avšak  pravda  všeobecná  bude  se 
asi  týkati  i  prvých  Hdi.  Z  toho  soudím,  že  Bůh  při  svém  poučování 
prvých  lidí  měl  na  zřeteli,  aby  je  obrnil  proti  těm  třem  nepřátelům 
všeho  lidstva,  proti  žádosti  těla,  žádosti  očí  a  pýše  života.  A  zajisté 
v  udaném   pořádku    při   svém   poučování    pokračoval,   vždyť  je   úplně 

*)  Ovsem   neklade   tam   skupinu   celou,    jen   to,    co   předchází   stvoření   Adamovo. 

22* 


332  Jax  Olh-a: 


psychologický.  A  hle.  pořádek  ten  zachován  umístěním  mým.  Vizme! 
Kapitola  2.,  verš  25.  zcela  jasně  mluví  o  tom,  že  nebylo  z  dobrotivosti 
Boží  v  prvých  lidech  žádosti  těla.  Aby  v  nich  nebylo  ani  žádosti  očí, 
o  to  se  postaral  dobrotivý  Bůh  tím,  že  jim  pověděl  pravý  význam 
všech  věcí,  které  mohli  viděti,  jak  to  je  naznačeno  1,  1—31.  Následuje 
tu  tedy  zcela  přirozeně,  beze  všeho  skoku,  v^'pravování  biblické  dle 
mého  umístění  za  sebou.  Proti  pýše  života  namířeno  jest  to,  co  stojí 
psáno  2,  3.  To  však  dle  dřívějších  vývodů  tvoří  s  1,  1 — 31  a  2,  1 — 2 
jeden  celek.  Zase  tedy  beze  všeho  skoku  dá  se  vypravování  biblické 
harmonicky  za  sebou  srovnati.  —  Myslím,  že  jsem  odůvodnil  náhled 
svůj  o  postavení  vypravování  biblického  1,  1 — 2,  3  v  životě  prvých 
Hdi.  Dodatkem  jen  připomínám,  že  třeba  si  tu  uvědomiti  ještě,  jak  se 
mají  k  sobě  toto  poučení  Bohem  prvých  lidí  a  poučení  ženy  Adamem, 
o  kterém  jsem  se  zmínil  výše.  Následovala  po  sobě,  anebo  současně? 
Myslím,  a  dále  uvedu  důkazy,  že  současně,  ačkoli  dopodrobna  celý 
způsob  již  naznačiti  nemůžeme. 

Nyní  v  životě  prvých  lidí  následuje  jakožto  význačná  událost  to, 
co  podáno  v  kapitole  3. 

Mvslím,  že  uvedené  seřadění  zpráv  biblických  ze  života  prvých 
lidi,  hledíme-li  k  uvědomění  si  těchto  věcí  lidmi,  nejlépe  odpovídá 
skutečnosti.  Chci  tuto  na  potvrzení  celkového  svého  pojetí  uvésti  ještě 
toto:  1.  Uvedené  seřadění  při  bližším  ohledání  postupuje  od  konkrétného 
k  abstraktnímu  a  tím  vyhovuje  všeobecně  platnému  zákonu  lidského 
myšlení  a  jednání.  Dá  se  a  priori  soudit,  že  Bůh  při  vedení  prvých 
lidí  zákonu  tomu  plnou  měrou  vyhověl.  —  2.  Uvádím  jako  analogii 
zprávu  Písma  sv.  na  jiném  místě.  Je  to  kniha  Sirachova  (Ecclesiasticus) 
kapitola  17.  Nejlépe  to  vysvitne  ze  srovnání: 

Gen.  Sir. 

(2,     7 17,  1.) 

2,  15—17;  2,  4—10     .     .  17,  3. 

2,  19—20 17^  4. 

2,  21—25 17,  5—6. 

1,     1—31 17,  7—8.  \ 

.2,     1—3 17,  9—11./ 

Schéma  toto  ukazuje,  že  seřadění  mnou  podané  není  zcela  libo- 
volné, ale  při  nejmenším  že  má  pro  sebe  analogii  v  samém  Písmě  sv. 
Při  tom  nic  nevadí,  chce-H  někdo  12.  a  13.  verš  Siracha  vztahovati 
ještě  na  prvé  lidi;  třetí  verš  11.  kapitoly  Genese  i  tento  obsah  docela 
dobře  může  pojmouti. 


{; 


První  tři  kapitoly  Písma. 


Nyní  přistupuji  k  podrobnému  vykladu  seřaděn}'ch  skupin 
biblických.  Tu  držím  se  pravidla  samozřejmého:  nesmí  se  do  textu 
nic  vnášeti,  aneb  nějakou  kroucenou  exeg-esí  z  něho  vyvozovati  důsledky. 
Text  sám  musí  rozhodovati,  měřítkem  k  jeho  výkladu  musí  býti  rozum 
člověka  zdravě  myslícího  a  potom  poměry  lidské  všeobecně  platné. 
To,  co  za  poměrů  všeobecně  platných  vždycky  se  osvědčilo  a  osvědčuje, 
může  se  zajisté  bez  váhání  upotřebiti  k  výkladu  o  poměrech  prvých 
lidí,  třebas  text  výslovně  toho  neudával.  Tím  ještě  se  do  textu  nevnáší 
nic  cizího,  nýbrž  jen  vysvětluje,  co  text  jako  všeobecně  platné  před- 
pokládal a  proto  vynechal. 

2,  15.  Zde  počíná,  jak  již  vzpomenuto,  vypravování  o  tom,  ca 
prvý  člověk  zažil,  co  v  paměti  jeho  jako  zažité  na  vždy  utkvělo. 
Je  tu  tedy  začátek  života  lidského  na  zemi  vůbec. i)  —  „Člověk 
postaven  byl  do  zahrady  Edenské'',  těmi  slovy  naznačuje  Písmo  krátce, 
ale  dostatečně  to,  co  nyní  vědecky  sluje  „prostředí",  „milieu",  a  tak 
udává  nám  zeměpisné  podmínky  dalšího  rozvoje  lidského.  Zvláště  pak 
můžeme  usuzovati  ze  zprávy  biblické,  jakého  di'uhu  pojmy  nejdříve 
vnímal  prvý  člověk;  bylo  to  všechno  to,  co  až  posud  v  každé  veliké 
zahradě  (parku)  sami  pocítiti  můžeme.  Tím  naznačeno,  že  poznávání 
člověka  týkalo  se  věcí  viditelných,  přírody. 

Avšak  poznání  naše  věcí  v  přírodě,  kdyby  se  omezovalo  na 
pouhé  nazírání,  bylo  by  neúplným,  povrchním.  To  předešel  Bůh, 
když  Adamovi  přikázal,  „aby  zahradu  Edenskou  vzdělával",  v  ní 
pracoval  a  tak  vědomosti  své  vždy  novými  zkušenostmi  obohacoval. 
Tím  zároveň  z  práce  Adamovy  měly  povstávati  věci  nové,  v  přírodě 
posud  nebývalé,  ale  látkou  svou  z  přírody  vzaté,  měly  vznikati  vý- 
tvory dovednosti  lidské  v  oboru  přírodním,  tedy  to,  čemu  nyní  říkáme 
technologie  v  nejširším  smyslu.  Tak  nám  slovíčko  „vzdělával"  udává 
prv}"  cíl  Adamova  přebývání  v  zahradě  Edenské,  vznik  a  rozvoj 
kultury  hmotné. 

O  krok  dále  vede  nás  výraz  „ostříhal"  =  bránil,  chránil,  hájil 
a  p.  Proti  komu  měl  člověk  ráj  brániti?  Proti  Bohu  ne,  proti  člověku 


1)  Přesněji  řečeno,  jak  i  v  oddílu  c)  bude  ukázáno,  začátek  vědomého  života 
člověka  (Adama)  j^očíná  se  již  veršem  8.  této  kapitoly,  kdy  dostal  Adam  od  Bplia 
dar  nadpřirozený  pro  duši,  milost  Boží,  tak  že  v  okamžiku  svého  vstoupení  do  ráje 
měl  tuto  milost.  Poněvadž  však  verš  8.  věcně  souvisí  s  tímto  veršem  15.  a  milost 
Boží  se  viditelně  jaksi  ukázala  darj'  mimopřirozenými,  bude  výklad  o  tom  podán 
v  souvislosti  při  tomto  verši  15. 


334  Jan  Oliva: 


také  ne,  poněvadž  jicli  posud  nebylo  aniž  v  budoucnosti  proti  nim  ráj 
třeba  bylo  hájiti,  jelikož  všichni  lidé  v  ráji  měli  býti;  ani  proti 
zvířatům  nebylo  třeba  ráj  hájiti,  protože  zvířata  člověku  úplně  byla 
poddána.  Proto  nezbývá  než  říci  se  sv.  Tomášem  (Sum.  theol.  I.  qu. 
102.  a  3.):  „Custodia  etiam  illa  non  esset  contra  invasorem;  sed  esset 
ad  hoc  quod  homo  sibi  paradisum  custodiret,  ne  ipsum  peccando 
amitteret."  Tu  se  dá  mysliti,  že  Bůh  Adama  poučil,  co  a  kdo  svádí, 
pi*ivádí  člověka  k  hříchu,  tak  že  bychom  tu  nepřímo  měli  naznačeno 
zmínku  o  ďáblovi,  hlavním  původci  zlého,  hříchu.  Poněvadž  však 
všichni  andělé  nehřešili,  mnozí  zůstah  dobrými,  zajisté  i  o  těchto 
dobrých  andělech  poučil  Bůh  Adama,  an  by  jinak  známosti  takové 
neměl  (viz  Lenz  309),  tím  by  však  nebyl  poznal  jedno  z  nejlepších 
děl  Božích,  následkem  čehož  by  vědomosti  jeho  byly  bývaly  neúplné 
a  tún  i  příčiny  ku  chválení  Boha  menší.  Jako  analogii  můžeme  tu 
uvésti  slova  Siracha  (17,  6):  „dobré  i  zlé  věci  ukázal  jim."  Z  toho 
soudím,  že  zde  je  nejvhodnější  místo  pro  takové  poučení,  které  bylo 
Adamovi  v  jeho  úřadu  jakožto  ochránce  ráje  potřebné. 

Tím  však  pojem  slova  toho  „ostříhal"  není  vyčerpán.  Slovo  to 
předpokládá  pojem  vlastnictví,  majetku  v  nejširším  smyslu.  Kde  však 
majetek,  vlastnictví,  tam  vždy  také  pojem  práva,  zákona  a  p.,  ať  si 
již  pojem  ten  hned  tu  jest,  nebo  teprve  časem  se  vyvine;  základ  pro 
něj  vždy  tu  jest,  jest  dán  jednoduše  věcí,  majetkem.  Tak  nám  slovo 
„ostříhal"  otevírá  perspektivu  k  druhému,  obsáhlému  cíH  veškerého 
života  lidského,  ku  vzniku  a  rozvoji  kultury  právně-socialní,  to  jest 
ku  všemu  tomu,  co  nyní  nazýváme  poměry  společenskými,  sociálními, 
čili  krátce  sociologií.  —  Poměry  společenské  nutně  vyžadují  svobodu 
viile.  A  i  tato  okolnost  tu  je  dána.  Neboť  kdo  něčeho  ostříhá,  činí  tak 
buď  že  sám  chce,  nebo  jiného  v  tom  poslouchá,  ale  vždycky  na  něm 
záleží,  bude-li  ostříhati  té  oné  věci  čili  nic.  Tuto  svobodu  vůle  lidské 
mimo  to  ukazují  další  dva  verše,  16.,  17.,  to  přikázaní,  které  Bůh 
Adamovi  dal.  Toto  přikázaní,  srovnáno  s  veršem  15.  právě  vyloženým, 
ukazuje  nám  při  dobrém  výkladu  veliký  obsah.  Především  vidíme 
z  něho  počátek  života  mravního  v  lidstvu.  Kruťme  si  pojmy  jako  jsou 

v 

mravnost,  ctnost  a  p.,  jakkoli,  ze  světa  jich  nesprovodíme.  Žádnou 
sebe  obratnější  disputací  a  sofistikou  nedokážeme,  že  by  společnost 
lidská,  poměry  sociální,  mohly  obstáti  bez  mravnosti.  IMravnost  však 
čili  spořádané  poměry  lidské  společnosti  nemohou  obstáti  bez  dvou  věcí: 
pokory  (poslušnosti)  a  umírněnosti  v  požívání.  A  každý  jednotUvec  bez 
výminky  musí  je  zachovati,  má-li  společnost  lidská  prospívati.  Věci  ty 


První  tři  kapitoly  Písma.  335 


SVOU  nejvnitrnější  povahou  jsou  individuální.  Nyní  již  vidíme,  jak 
hluboký  smysl  má  do  sebe  přikázaní  Boží  dané  Adamovi  a  v  něm 
ovšem  všem  jeho  potomkům.  Přikázaní  to  tvoří  základ  zdravé  společ- 
nosti lidské,  základ  spořádaných  poměrů  sociálních.  V  něm  zajisté 
Bohem  samým  přikázána  člověku  pokora  (poslušnost),  co  se  týká  jeho 
duše,  a  umírněnost  v  požívání,  co  se  týká  těla.  Jinak  řečeno,  člověk 
měl  si  zvyknouti  přemáhati  sebe,  zapírati  sebe,  měl  se  učiti  odříkání. 
Kdož  nevidí,  jak  dalekosáhlý  význam  tím  od  Boha  byl  naznačen! 
Všechny  veliké  skutky  kdykoliv  od  jednotlivců  pro  společnost  vykonané 
mají  svůj  nejhlubší  základ  vždy  v  odříkání,  sebezapření,  obětavosti 
sebe  samého.  Z  toho  velice  pěkně  vysvítá,  že  toto  přikázaní  je  podáno 
v  Písrně  sv.  zcela  na  svém  pravém  místě.  Jako  z  jadérka  měly  z  něho 
pro  celou  společnost  lidskou  vyrůsti  nejkrásnější  ctnosti  společenské. 
—  Tím  podán  posud  jen  počátek  života  mravního.  Vizme  celý  rozsah 
tohoto  přikázaní,  abychom  poznali  jeho  další  vliv  na  poměry  společenské. 
Především  v  něm  naznačena  autorita,  a  to  autorita  nejvyšší,  z  které 
všechny  ostatní  plynou,  autorita  Boží.  Bůh  tu  vystupuje  jako  nejvj^šší 
pán  a  žádá  poslušnosti  od  celého  lidstva.  Srovnejme  nyní,  co  praví 
Ottův  slovník  naučný  II.  1084:  „Obyčejně  se  míní,  že  mezi  autoritou 
a  osobní  samostatností  stává  nutně  spor,  což  jest  omyl.  Samostatná 
mysl,  rozum  zralý  a  osvícený  pochopuje  autoritu,  její  nezbj^tnost  ve 
společnosti  i  ps^^chologický  podklad  její  v  člověku,  a  že  jednotlivý 
věhlas  neobejde  se  bez  autority  na  žádném  poli,  ani  na  vědeckém. 
Jako  úcta  z  prsou  lidských  tak  i  autorita  ze  světa  je  nevyhladitelna; 
bez  ní  by  nebylo  možným  ani  v^'chování,  ani  vedení  plemene,  aniž 
rodina  a  státní  život.  x4.utorita  a  samostatnost  nejsou  pojmy  sporné, 
které  se  na  vzájem  uničují.  nýbrž  pojmy  různé,  na  něčem  třetím 
sjednatelné ...  ne  výlučně  jedno  nebo  druhé  (aut  —  aut),  nýbrž  sou- 
borně jedno  i  druhé  (et  —  et)  a  vždy  dle  pravé  míry;  člověk  obojího 
jest  potřeben";  vzpomeňme,  co  výše  pověděno  o  svobodě  vůle  u  Adama, 
a  musíme  se  věru  podiviti,  jak  zpráva  biblická  odpovídá  až  na  písmenko 
nejnovějšímu  názoru  vědeckému  o  potřebě  autority  a  svobody  vůle!  — 
Autorita  projevuje  se  hlavně  zákonem  (příkazem).  Proto  jsme  ze  zákona 
daného  Bohem  přišli  k  výkladu  autority.  Autorita  však  může  býti  jedna, 
ale  zákony  od  ní  vydané  mohou  býti  mnohé.  Třeba  tedy  nyní  zkoumati 
blíže  povahu  daného  přikázaní,  není-li  tu  snad  více  zákonů  daných 
autoritou  Boží.  Tu  pak  všeobecně  se  uznává  dané  přikázaní  za  zákon 
Boží  a  to  kladný  (lex  positiva  divina)  KL  5,  544  Scheicher  27. 
H  131.    O  vhodnosti   a   výbornosti  tohoto  zákona   pro   prvého  člověka 


336  Vincenc  Vávka: 


a  pro  všechny  jeho  potomky  podává  nám  důkaz  opět  nejnovější  věda. 
Vřešfáli)  str.  27.  pozn.  1.  praví:  „Lex  positiva  divina  occupatur 
moralitate  utraque",  po  česku:  Zákon  Bohem  daný  spojoval  v  sobě 
úkony  života  lidského  vnitřní  i  zevnější,  jinak  řečeno,  řídil,  vedl 
myšlenky,  řeči  i  skutky  člověka  a  tak  doplnil  vhodně  zákon  přirozený, 
při  stvoření  člověku  vštípený,  neboť  tento  „lex  naturalis  respicit  solam 
intrinsecam  moralitatem,  quam  vero  non  plene  exhaurit"  (ib.). 


Dr.  Ignáe  Hanuš  a  Dr.  Jan  Heleelet. 

Příspěvek  životopisný.  Podává  ViNC.  Vávka. 

XVI. 

Hanuš  psal  Helceletovi  na  rok  1856.  do  „Koledy"  dva  články 
jazykozpytné,  výsledek  to  dosavadních  svých  studií  sanskritských,  totiž 
„Něco  o  příbuznosti  a  živobytí  řečí  indoevropských"  a  „Procházky  po 
oboře  mluvozpytu  a  starožitností  slovanských".  Těchto  dvou  článků 
týká  se  dopis  Hanušův,  poslaný  Helceletovi  r.  1855.,  krátce  asi  po 
vydání  „Babičky"  B.  Němcové. 

„Tak  málo  jsem  věru  málokterému  z  Tvých  listů  vyrozuměl,  jako 
předešlému  a  slovům  jeho,  ,že  pokhdné  objektivní  stání  nad  národními 
stranami  bylo  by  článkům  i  ceny  i  lepoty  přidalo'  až  podnes  naskrz 
nerozumím.  Neboť  jest-li  kdysi,  tak  stojí  nynější  slovozpyt  nade  všemi 
stranami,  ukazuje,  že  to,  co  dříve  se  zdálo  býti  jměním  jednoho  jen 
národa,  že  to  pospolitou  je  všech  věcí.  Pravíš  ovšem  rozumně,  že  bez 
takových,  jak  tam  se  uvádějí,  pospolitých  věcí  málokterý,  byť  si 
i  skrovnější  národ  nemohl  obstáti:  ale  tušiti  něco  takového  a  fakticky 
to  dokázati,  ba  dokázati  to  ze  slov,  která  byla  dříve  jako  zašpiněným 
zrcadlem,  nyní  pak  slovozpytem  skvělým  sklem,  to  je  zcela  něco  jiného. 
Mně  se  nyní  zdá,  že  národ  ve  svých  slovech  jako  nových  očí  našel, 
kterými  on  do  sebe  samého  nahlížeti  může,  až  se  vytříbí  více  ještě 
takových   skel,   že   lépe  nahlédne   a  více   též    spatří   v  sobě    než  nyní. 

Co  se  týče  čtenářstva,  tuším,  že  povinnost  to  knihy,  jakou  je 
„Koleda",  podávati  lidem  úkazy  nového  hledění  na  věci,  a  že  po- 
rovnávací mluvozpyt  novou  je  věcí,  to  přece  patrno.  Co  se  jednomu 
nevytrvalému  nelíbí,  líbiti  se  bude  druhému,  méně  plachému.  A  nerad 

*)  v  přednáškách  z  morálky   1898. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  337 

bych  byl,  aby  jeden  článek  bez  druhého  otištěn  byl,  poněvadž  oba  se 
k  sobě  mají  jako  theorie  a  practica,  a  jedna  bez  druhé  velmi  na  ceně  tratí. 
Co  se  abstrusností  týče.  to  je  věc  relativní,  a  b^do  v  „Koledě" 
abstrusnějších  věcí  mnohem  více.  Co  do  tenkosti  „Koledy^',  tu  lehce 
možná  pomoci:  vyhoďte  ty  počty  o  východu  a  západu  slunce  a  měsíce 
a  dejte  na  místě  těch  slovanských  jmen,  která  skutečně  jako  dětinsky 
stojí  mezi  jmény  skutečnými,  výtah  z  těch  počtů,  a  bude  lépe.  Do  celé 
té  astronomické  části  nemám  žádné  důvěry,  ale  zhrozil  jsem  se,  že  juž 
po  několik  let  neznámý  mně  spisovatel  kalendářský,  tak  letos  ještě 
(str.  22.)  jen  17  oběžnic  čítá,  kdežto  jich  teď  už  znají  na  40!  Považ, 
jaký  skandál  to  po  mnohá  léta!  i)  Co  mne  ale  nejvíce  mrzí,  je,  že's 
se  nedal  v  listě  do  trochu  zevrubného  rozjímání;  neb  to  jisto,  že  na 
takové  slovozpytné  sklouzačce  člověk  někdy  se  zvrtne,  ač  málokterý 
výklad  bys  tam  našel,  který  by  se  nějakou  autoritou  nedal  hájiti.  Proč 
jsi  ku  př.  nenapsal,  že  se  nekloníš  a  proč  mým  náhledům  o  pluhu? 2) 
Prosím  Tě,  učiň  to  a  podobné,  neboť  jedná  se  mi  o  něco  a  ne  o  můj 
snad  vrtoch,  a  prosím  dále,  polož  sám  nebo  jiný,  kdo  tomu  roznmí, 
pod  čáru  jiné  své  mínění  redaktorské  o  té  věci:  získalo  by  to  rozmani- 
tostí, poněvadž  bv  lid  viděl,  jak  jinV'  jinak  na  tu  věc  hledí.  Ostatně 
scvrknou  se  ty  články  v  tisku  tak,  že  nebudou  obtěžovati  ani  ouzkou 
„Koledu".  Až  podnes  našlo  se  vždy  lidí,  kterým  se  mé  články  líbily, 
alespoň  tak  to  praví.  Bylo-li  by  ale  cosi.  co  by  se  Vám  tuze  příčilo, 
piš  a  shledáš  mne  povolným. 4  Rád  bych  byl,  kdyby  kratší  článek 
předcházel  větší  s  těmi  výrobky  starožitnými,  ač  v  tom  větším  konec, 
kde  se  ty  knihy  uvádějí,  vymazati  byste  mohli*);  stojí  to  tam  tuze 
pedanti cky,  jak  se  mi  nyní  zdá.  A  tak  vidíš,  milý  Hundtl-skope 
letnický,^)  jak  se  mohou  i  dva  rozcházeti,  kteří  se  i  v  těle  i  v  duchu 
tak  dobře  poznali,  ba  poznávají  ještě. 

Imineiliin   kann  ich  es  leiden, 
wenn  du  schreiest  und  ^venn  du  tobst, 
doch  lass  ich  micli  gleicli  von  dir  scheiden, 
wenn   dn   nieine  Verse  nicht  loljst. 

Kdybych  byl  věděl,  že  Tobě  a  Hundtlovi  nepřijdu  v  nepohodlí, 
byl  bych  přijel  někam  na  blízku  hřebcům.'^)  (Dále  několik  řádků  skoro 

')  Důtka  Hanušova  pomolila:  v   »Koledě«   r.   1856.  počítáno  již  oběžnic  43! 

'^)  V  »Koledě«  r.  1856.  Haniiš  praví:  »K  této  potřebě  (totiž  rozryvání  půdy) 
ploužili  Slované  pehačem  či  radlem  po  roli,  jmenujíce  jej  podle  toho  ploužeuí  pluhem, 
což  vidouce  sousední  národové,  snad  kopáním  jen  namáhajícím  zemi  či  kopaninu  páchající, 
zalíbili  si  i  pluh  slovanský,  jmenujíce  jej  až  podnes  slovanským  jménem  Pflug,  a 
plužení  to  pfliigen.« 

*)  Oba  článk}^  vyšly  dle  přání  Hanušova. 

*)  Stalo  se. 

ó)  ? 

®)  K  tomuto  místu  jiodává  Y>an  Dr.  Ctibor  Helcelet  toto  vysvětlení:  »V  letech 
padesátých  velel  stanici  hřebčářu  v  Brně  major  rytíř  Platzer,  kovaný  Němec  korutanský, 
jenž  jako  mimořádný  posluchač  navštěvoval  hospodářské  přednášky  mého  otce  na  technice 
brněnské  a  tak  si  ho  zamiloval,  že  potom,  když  jezdil  na  inspekci  hřebč.  stanic,  bral 
otce  s  sebou,  zejména  i  do  Šibic  u  Těšína,  kde  byl  státní  hřebčinec;  tam  s  ním  otec 
delší  dobu  pobyl.  Tento  major  velice  si  oblíbil  psy,  jichž  měl  několik,  a  říkal  jim 
,Hundtr,  o  čemž  Hanuš  věděl.  Major  Platzer  zemřel  v  Celovci.« 


338  Vincenc  Vávra: 


úplně  vy  tržený  cli;  týkají  se  Hanušovy  cesty  do  Vídně.)  Kdy  to  asi 
bude,  nevím;  neb  jak  dlouho  Wehlové  ^)  v  Praze  setrvají,  setrvám  i  já 
v  příčině  prázdné  kaps3^  Cestu  pak  do  Vídně  2)  mi  Sinjs)  zaplatí. 
Heindl^)  byl  dlouhý  čas  churav,  ba  je  ještě  chorý  a  pojede  snad 
někam  do  lázní ... 

Co  říkáš  „Babičce"?  Částečně  se  mi  zdá  výbornou,  ale  geniální 
není,  hlavně  rozmluvy'  jsou  nemotorné.^) 

Laura  musí  pro  svůj  kašel  nyní  Gleichenbergské  vody  užívati, 
ještě  delší  čas  i  lichen  islandicum  dle  Tvého  nařízení.  Kašle  skutečně 
i  méně  a  dobře  dosti  při  takových  starostech  vypadá. 

Vladža")  je  skutečně  přijat  k  vojsku,^)  ale  za  plat  150  rýnských 
ročně  asi  na  4  léta. 

Co  Ty  míníš  letos  o  prázdninách  dělati?  Pospíšila  jsem  konečně 
zaplatil,  ale  u  Tebe  vězím  ještě  a  nevidím  ani.  kdy  od  Tebe  odpadnu. 
Zde  Ti  posílám,  jako  na  podmazání,  abys  oba  články  přijmouti  ráčil, 
5  zl.,  ale  ne  mých,  nýbrž  pana  Vávry,  posluchače  techniky  pražské,^) 
pro  „Koledu".  Životopis  můj  Celakovského  bude  tisknouti  společnost 
učená,  ale  bylo  hrozných  rozbrojů  s  Vocelem,  jenž  to  sice  chválil,  ale 
přece  ponoukal,  aby  to  netiskla  vspolečnost!  Škoda,  že  jsi  nepřijel  trochu 
do  Prahy,  rád  bych  byl  býval,  kdybys  to  četl  a  sem  tam  snad  opravil. 

Franta  se  dal  nyní  do  Hattaly  veřejně,  a  ten  ho  chce  vymydlit 
notně.  Smál  bys  se,  kdybys  viděl,  jak  pobožně  poslouchám  a  píšu 
sanskrit.  Budu  snad  ještě  Buddhú.  Já  H." 

V  listech  Hanušových  nastává  opět  mezera  až  do  konce  r.  1860., 
čehož  tím  více  je  želeti,  že  z  oné  doby  od  r.  1756.  do  1860.  není  listů 
B.  Němcové.  Hanuš  zajisté  Helceletovi  podával  další  důležité  zprávy 
o  Němcové. 

Hanuš  ze  sanskritu  přešel  k  studiu  jazj^ka  staroslovanského,  jehož 
výsledkem  byly  spisy:  „Svatý  Kyrii  nepsal  kyrilsky  než  hlaholsky", 
„Der  bulgarische  Munch  Chrabr";  vedle  toho  redigoval  Kobrem  vy- 
dávané „Kritische  Blatter",  jež  zanikly  však  již  r.  1859.  Stále  bedlivě 
a  horlivě  věnoval  se  bájesloví  slovanskému  a  starožitnému  hvězdářství, 
o  němž  dal  Helceletovi  poutavý  článek  do  „Koledy"  na  rok  1857. 
s  názvem:  „Procházky  po  oboru  starožitného  hvězdářství  a  kalendářství". 
Jak  rozmanitá  byla  činnost  Hanušova,  o  tom  svědčí  též  jeho  stať 
v  „Koledě"  r.  1857.:  „Stručný  přehled  národů  Rakouského  mocnářství". 


*)   Patrně  v  té   rodině  líanuš  soukromě  vyučoval. 

^)  k  ministerstvu  vyučování,  jak  z  útržku  viděti. 

^)  švakrová  Hanušova. 

*)  notář  v  Jičíně  v  Cechách. 

^)  S  úsudkem  Hanušovým  Helcelet  naprosto  se  nesrovnával.  '- 

*)  Vladislav,  nejstarší  syn  Hanušův,  jenž  zemřel  jako  zahradník  v  Bulharsku. 

'•)  t.  do  vojenské  školy. 

**)  Vojtěch,  jenž  byl  také  zakladatelem  Národní  jednoty  v  Brně. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  339 

Roku  1858.  Hanuš  má  v  „Koledě"  obšírný  článek  „O  vynalezeni  písma 
vůbec  a  slovanského  zvláště",  dále  stáf  „Jak  rozličným  způsobem  lidé 
se  dívají  na  svět  a  na  působení  v  něm",  kterou  zakončuje  charakteri- 
stickými zajisté  slovy:  „Jaký  duch  bude  as  pohybovati  dějinstvem 
budoucím?  Odpověd"  na  tu  otázku  jde  nad  síly  lidské.  Budsi  v  bu- 
doucnosti jak  bud":  my  však  věřme  vřele  v  mocnost  ducha,  doufejmež 
na  vyšší  moc,  jež  řídí  osudy  člověčenstva  a  přivádí  ve  skutek  někdy 
to,  proti  čemuž  bojovalo  se  v  dějinstvě  všemožně;  předně  ale  milujmež 
se  láskou  neuhasitelnou  pravého  člověčenství,  neboť  .bude  co  bude, 
a  bude.  co  Bůh  dá'." 

Z  předešlého  studia  svého  o  příslovnictví  podává  ukázky  přísloví 
a  pořekadel  Bělorusů,  Bulharův  a  Lužičanů.  Vrcholem  pak  bájeslovného 
jeho  studia  byl  „Bájeslovný  kalendář  slovanský",  jenž  vyšel  tiskem 
roku  1860.;  menší  toho  druhu  práce  jsou  „Děva,  zlatovlasá  bohyně" 
a  „Tři  zlaté  vlasy  Děda-Vševěda". 

Toho  roku  odebral  se  P.  J.  Šafařík  jako  bibliothekář  universitní 
knihovny  na  odpočinek,  a  nástupcem  jeho  stal  se  Hanuš.  Tím  činnost 
jeho  dala  se  opět  novým  směrem. 

Helcelet  r.  1857.  vzdal  se  místa  předsednického  v  Matici  Moravské, 
ale  setrval  v.  ředitelstvě  jejím.  Předsedou  Matice  zvolen  pak  Dr.  Josef 
Chytil,  zemský  archivář.  Poněvadž  „Koleda"  neměla  pro  slabou  organisaci 
v  příčině  rozprodeje  dosti  odběratelův  a  že  také  Matice  brala  se  poněkud 
již  jiným  směrem  než  bývalá  Károdní  jednota,  vzdal  se  Helcelet  r.  1858. 
také  redaktorství,  a  „Koleda"  —  zašla.  Články  Hanušovy,  Helceletovy 
a  přátel  jejich,  uložené  v   „Koledě",  mají  cenu  trvalou. 

xsěmcová  dokončivši  „Babičku",  odebrala  se  potřetí  do  uherského 
Slovenska  a  sbírala  tam  pilně  pohádky.  Do  „Koledy"  r.  1857.  z  nich 
podala  Helceletovi  pohádku  „O  Vífarkovi"  a  „O  Kovladu".  Zvláště 
cenným  příspěvkem  jejím  pro  „Koledu"  byla  ovšem  její  výtečná  po- 
vídka „V  zámku  a  podzámčí".  Již  od  roku  1855.  sbírala  a  překládala 
Němcová  pohádky  i  jiných  národů  slovanských,  zvláště  srbského.  Z  těch 
podala  do  „Koledy"  roku  1858.  pět  srbských,  a  to:  „Proč  není  u  lidí 
tlapa  rovná",  „Kopání  pokladu",  „Cár  Trojan  má  kozí  uši",  „Eemeslo 
má  zlaté  dno"  a  „Usud"  (nejzajímavější  z  nich).  Od  r.  1858.  Kěmcové 
ubývalo  sil,  nicméně  horlivě  dosud  pracovala,  zvláště  ve  svých  statích 
o  uherském  Slovensku;  jsou  to  zejména  „Uherské  město"  (Darmaty), 
„Kraje  a  lesy  na  Slovensku"   a  „Obrazy  ze  života  slovenského". 

Již  roku  1858.  nastal  v  Cechách  zase  čilejší  ruch  v  literatuře. 
Na  kolbiště  literární  vystoupili  V.  Hálek,  J.  Neruda,    K.  Světlá,    Zofie 


340  Vincenc  Vávra: 


Podlipská;  vůbec  pozorovati  b3"lo  novy  život,  nové  proudy.  Nešťastná 
válka  r.  1859.  zlomila  i  ponta  tuhélio  absolutismu,  jež  všecky  národy 
říše  naší  svírala,  a  zdálo  se,  že  též  národu  našemu  nastává  nový  život . , . 

xvn. 

Tento  list,  psaný  dne  2.  února  1861.  týká  se  téměř  celý  rukopisu 
Kralovédvorskélio.  Roku  předešlého  Julius  Fejfalik  vydal  proti  RK. 
spis  ,,Uber  die  Koenig-inhofer  Handschrift",  jenž  po  bojích  Hankových 
proti  D.  Kubovi  v  „Tagesbote  aus  Bí»limen"  znova  roz vášnil  obě  strany, 
přívržence  i  odpůrce  RK.  Hanuš  dílo  Fejfalikovo  bod  za  bodem  podrobuje 
poutavé  a  ostré  kritice. 

Tak  tedy  Tebe,  milý  Jene  Jeníčku,  pohnula  ta  marná  Morana^) 
k  dopisu,  kdežto  já  Tobě  dlužen  jsem  byl  ještě  odpověď.  Čiň  ale  jen 
tak  i  dále,  máš  k  dopisování  více  chvíle  než-li  já,  bídák.  Dnes  na 
„Očišťování''  jsem  odpoledne  prvnikráte  prost  hodin,  a  to  jen  náhodou, 
poněvadž  Adélka, ^j  které  jsem  měl  dáti  hodinu  z  Kulturgeschichte, 
dnes  jde  do  nějakého  bálu.  Xeb  i  v  neděli  dávám  nyní  dvě  hodiny, 
a  naznáš,  jak  jsem  zaměstnán.  Skládám  Ti  především  díky  za  Tvou 
přátelskou  ochotnost  a  korrigování  a  přál  bych  si  vůbec  Ti  to  říci 
ústně,  poněvadž  kdežto  nikdy,  nyní  hlavně  prací  nepostačí  zůstati 
duševně  pohromadě.  Vidím  to  hlavně  na  různosti  domnění  našeho 
o  RK.3)  Tebou  hnul  F.,*)  mne  naopak  upevnil  co  možná.  Těšil  jsem 
se  velice  slyše,  že  F.  se  dává  do  zničující  kritiky,  neb  i  já  bych  rád 
jako  Ty  svrhl  se  sebe  lež  sladkou,  kdyby  jí  vůbec  bylo.  ViděFs  to- 
z  kritických  listů  ^);  viděVs  tam.  jak  nedůvěřivě  se  mám  k  Cechům, 
k  Museum,  k  Hankovi . . .  Podezření  mé  bylo  veliké,  hlavně  po  odkrytí 
padělanosti  písně  milostné  Václavovy.  Ale  zaradoval  jsem  se  nad  po- 
vrchností spisu  Fejf.,  ať  nedím  nad  špatností  jeho,  jako  jsem  se 
předešlého  týdne  humoristickv  na  to  díval,  jak  tíž  páni  musejníci  na- 
fouknutou mrtvolou  Hankovou  strašili  Němce  v  Praze  a  skutečně 
i  ustrašili,  neb  i  ten  malv  po\"vk  bvl  a  iest  ien  demonstrací  a  k  tomu 
ještě  hloupou,  netrvanlivou,  to  víš  tak  dobře  Ty  jako  já!  Z  Fejfalika 
měl  jsem  ale  skutečně  radost,  neboť  vidím  teď  slabost  odhalenou  všech 
důvodů  proti  RK. 

Při  této  věci  jednalo  by  se  předně  dokázat  paleogr aficky 
podvod.  Viděl  jsem  sám,  jak  častokrát  Fejf.  koukal  se  a  díval  i  lupou 
na  RK.,  aby  nějakv^  důvod  padělanosti  shledal  na  něm,  ale  mlčel 
i  tenkrát,  iak  byl  v  Praze,  a  mlčí  i  nvní,  neb  tv  drobnůstky,  které 
pouští  na  konci  své  knížky,   jsou   jen  směšné.    Nenašel  ničeho,    a  sám 

')  Xevím,   čeho  se  týká. 

^)  dcera  notáře  Heindla  z  Jičíua. 

*)  Paikopise  Královédvorském. 

*)  Julius  Fejfalik. 

'")  Kobrovy     Kritische  Bliitter*. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  341 


Němec  prof.  Hotler,i)  zběhl}-  v  rukopisech,  jako  snad  nižádný  jiný,  an 
býval  archivářem  bamberským,  vj^jádřil  se  i  přede  mnou,  že  jestliže  je 
RK.  padělaný,  nestává  více  žádných  znaků  diplomatických,  kterými 
by  se,  co  je  pravé,  rozeznávalo  od  padělaného.  Kdo  by  byl  uměl  u  nás 
r.  1816.,  1817.  padělati  tak  mistrně,  kdežto  později  tak  hloupě  někdo 
byl  padělal  píseň  Václavovu?  Toť  rozdíl,  jako  mezi  nebem  a  zemí.  Vše 
je  tu  v  pořádku,  a  hlavně  svědčí  malá  a  drobná  písmenka  o  původnosti, 
neb  drobně  psáti  chová  více  obtížností  do  sebe,  nežli  hrubě,  a  plagiátor 
nebyl  by  si  ještě  dělal  nějakých  nesnází  nenutných.  Mohl  psáti  tak 
hrubě,  jako  je  psán  „Libušin  súd",  a  bylo  by  bývalo  též  dobře.  Padělat 
bídně,  když  bylo  odkryto  juž  něco  dobrého,  to  bylo  snadné,  ale  padělat 
prvníkrát  a  v  také  hojnosti,  to  nejde.  Prosím  Tebe,  kdo  by  se  byl 
odvážil  tolik  básní  najednou  padělati  při  té  nesmírné  obtížnosti.  Byla 
by  stačila  i  jedna  jen  neb  druhá  báseň,  nikoliv  ale  soubor  jich.  a  byl  by 
se  jistě  padělal  epos  celý,  aby  se  postavil  proti  nenáviděnému  Kibelungen- 
hed,  nikoliv  ale  sbor  nesouvislých  a  tak  různých  básní. 

Za  druhé  neví  ničeho  namítati  Fejf.  proti  filologickému  tvoření 
slov  a  vět.  Takový  mudrc  a  nepříznivec  Cechů,  jako  je  Miklosich, 
váhá  vždy  jen  v  úsudku  svém  o  RK..  v  jednom  spisu  cituje  jej  jako 
autentický,  v  druhém  pochybuje.  Takové  pochybování  je  důkazem,  že 
formy  mluvnické  jsou  dobré,  neb  bylo-li  by  naopak,  vzrostla  b}^  po- 
chybnost v  jistotu.  Fejf.  ale  neví  ničeho  proti  starému  jazyku  v  RK., 
a  to.  co  opět  na  konci  jen  tlachá,  jest  důkaz  proti  němu,  důkaz,  že 
pochybuje  o  tom,  co  v^^řkl.  Prosím  Tebe,  vem  si  všechny  pomůck3^  co 
máme  jich  nyní,  vem  si  všecku  svou  zběhlost  v  básních  slovutných 
jiných  národů,  a  posad  se  a  napiš  jen  jednu  staročeskou  píseň,  a 
uvidíš,  jak  uvázneš.  Známost  jednotlivých  slov,  jednotlivých  forem 
nestačí  napsati  dobré  věty,  napsati  básně  tak  rozličným  duchem 
a  slohem  skvoucí.  Stloukla  by  se  snad  jedna  báseň,  jako  opět  je 
Václavova,  ale  více  nic.  Špatnost  její  a  snad  i  Vyšehradské  je  důkazem 
původnosti  RK..  neboť  byl- li  by  ten  padělán,  bylo  by  se  padělalo  dále 
a  padělalo  dobře,  ale  po  padělání  jedné  bídné  básně  nebásnilo  se  více, 
než  opsal  se  Jelen  z  RK..  aby  jmi  se  ukryla  slabost  písně  Václavovy. 
Plagiátor  této  byl  tudíž  sám  přesvědčen  o  původnosti  RK.,  a  jeho 
plagiát  je  tedy  i  doklad  pro  a  ne  proti  RK.^  a  proč  se  nepadělalo 
dále,  když  to  tak  dobře  šlo?  Poněvadž  to  nešlo!  Rozvaž,  kdo  by  se 
byl  odvážil  napsat  zkráceninv  Cmír  místo  Čestmír  a  p.?  Plagiátor 
byl  by  se  držel  obyčejného  lineálii  grammatikalního  a  nebyl  by  dělal 
tak  odvážUvých  skoků.  Je-li  ale  ohled  palaeografický  a  linguistický 
číst,  musí  vše  jiné  umlknouti,  když  není  protiv  patrných,  makavých, 
jakýchž  není,  neb  protivy  FejfalikovA"  jsou  jen  dělány  a  tudíž  od- 
stranitelný. Základ  celého  eposu  je  makavý  omyl  či  lépe  klam.  Rejdí 
Fejf  totiž  vždy  až  k  hnusnosti  na  zásadě,  že  jsou  básně  RK.  básně 
národní,  prostonárodní,  což  je  nesmysl,  jak  jej  mohl  tvrditi  jen 
b  —  Hanka.   Myshš  Ty,   že  tomu  Fejf  věří,  jenž    dobře  ví,   že   větší 

*)  Dr.  Konstantin  Hořler,  pvof.  univ.  v  Praze,    známý  odpůrce  Palackého. 


342  ViNCEXC  Vávra:  Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet. 

Část  jich  je  druhu  uměleckého?  Fejf.  se  jen  uchopil  rozšířeného  po 
Hankovi  domnění,  aby  jím  jako  rukovětí  mohl  tepati  Cechy  před 
Kémci  —  o  to  mu  jediné  šlo,  a  ti  uvěří,  poněvadž  původnímu  jazyku 
KK.  nerozumějí.  Padne-li  prostonárodnost  předpoložená,  padá  celý  spis 
Fejf.,  neboť  dokazuje  nemožnost  nemožností  a  nic  více,  a  to  není  těžká 
věc.  Druhého  prostředku  se  dále  zmocnil  tím,  že  nad  míru  hrubě  a 
bídně  překládá  před  Němci,  aby  v  kotrbě  jejich  utvořil  hrubý  obraz 
o  RK.  ,,Junoše  mi  vzechu"  překládá  „den  burschen  haben  sie  mir 
genommen"!  O  Spiegelberg,  ich  kenne  dir,  neb  jsem  kousek  psychologa. 
5lěl-li  bych  jen  trochu  kdy,  nebo  kdyby  byly  Elritische  Blátter  ještě 
na  živě,  povstala  by  kritika  milá,  kritika,  která  by  nešla  jen  do  srdce 
jeho,  ale  i  v  střeva,  ba  ani  chlupu  by  nezůstalo  na  něm  celého.  Věřím 
nyní,  co  jsem  posud  nevěřil,  že  jde  Němcům  jen  o  snižování  Cechů 
prostředky  kterýmikoliv.  Vím,  že  mnoho  podivného  je  v  EK.,  ale  to 
tak  bývá  ve  starých  spisech  a  musí  býti  —  takových  podivností 
byl  by  se  opět  plagiátor  zdržoval,  aby  právě  podezření  nevzbudil. 
Když  kradeš,  nebudeš  křičet  a  bouřit!  Jsi-li  ale  poctivec,  jdeš  cestou 
svou,  jako  my  dva  sonderlingi,  jichž  pochopit  nemůže  svět  pro 
podivnosti  naše,  a  přece  jsme  skuteční,  a  nikoli  padělaní." 


Ze  života  pro  život.  34E 


Ze  života  pro  život. 

K  poznámkám  o  učitelstvu  středních  škol  minule  uve- 
řejněným došly  projevy  souhlasu  i  odporu.  Tento  týkal  se  hlavně 
otázkv,  mají-li  se  takové  věci  projednávati  v  časopisectvů,  které 
i  studentům  jest  přístupno;  jest  prý  se  obávati,  ab}"  netrpěla  tím 
vážnost  professorň  mezi  žactvem.  Je  to  jako  s  tím  pruským  šul- 
majstrem.  který  nesmekl  čepičky  ani  když  hodnostář  jakýsi,  dle 
některých  sám  král  vstoupil  mu  do  třídy.  Kdyby  —  vece  na  omluvu  — 
kluci  spatřili,  že  je  ještě  větší  pán  nade  mne,  neobstál  bych  s  nimi.  Tak 
prý  ani  tu  není  záhodno  odstraňovati  nimbus  s  osobnosti  professorovy. 

Je  pravda,  že  by  bylo  lépe,  kdyby  nebylo  třeba  tak  psáti  veřejně. 
Ale  není-li  jiné  pomoci,  nutno  upozorniti  i  širší  vrstvy  na  to.  jak  se 
s  výkvětem  jeho  intelligence  nakládá,  aby  se  ho  po  případě  zastalo, 
jindy  pak  zase  mu  nezazhvalo  věcí,  za  které  nemůže.  Veřejnost  naše 
stíhá  často  výtkami  osoby  a  stavy,  které  za  nic  nemohou,  kdežto  na 
pravou  adressu  si  netroufá  neb  nedbá. 

Mezi  těmi,  kteří  s  mými  poznámkami  souhlasih,  pra\n  někteří: 
professoři  jsou  nedůstojnými  poměry  svými  sami  vinni;  „mně  se  takového 
něco  dosud  nestalo  a  ani  by  nesmělo  státi",  píše  ten  a  onen.  Mnoho  pravdy 
v  tom  asi  jest,  že  chování  jednotlivcův,  a  snad  většiny  jich  tím  vinno. 
Ale  právě  o  ten  následek  běží,  že  tím  trpí  celý  stav,  tedy  o  systém 
jakýsi,  kterému  sice  ten  neb  onen  jednotlivec  dovede  se  opříti,  ale 
sotva  kdy  beze  škody!  A  škodu  tu  odnese  nejen  jednothvec  sám,  nýbrž 
jeho  rodina  a  často  jeho  žáci. 

Roztodivné  jsou  zajisté  příčiny,  proč  se  v  našich  školách  decimovalo. 
Jednoho  inspektora  neb  ředitele  poslalo  zrovna  ministerstvo,  aby  od 
návalu  do  českých  škol  trochu  pomohli,  jiný  se  tak  mstí  na  —  učiteli, 
dávaje  jeho  žákům  bez  příčiny  propadnouti.  I  to  se  stává! 

Nic  plátno!  Poměry  takové  by  českou  veřejností  trpěny  býti 
neměly,  pokud  vHv  její  sahá.  A  sahal  by  dosti  daleko,  kdyby  jen  byla 
v}'trvalá  a  důsledná  a  uměla  si  zvoliti  jak  se  patří  zástupce. 

Nápadno  jest,  že  učitelé  středních  škol  tak  málo  se  objevují  ve 
sborech  zákonodárných,  o  jiných  veřejných  ústavech,  kde  přece  též 
nezištné  intelHgence  potřebí,  nemluvíc.  Myslím,  že  to  vše  souvisí. 

Akademické  vzdělání  učitelstvu!  Nikdo  vlastně  neví,  co  s  tím,  co 
vlastně   to    má    býti,   jak  se  má  zaříditi,  ale   křičí    se    dál.    S  podivem 


344  Ze  života  yjio  život. 


opravdu  jest,  že  se  na  to  akademické  vzdělání  vůbec  trochu  bedlivěji 
nedoblédne,  co  vlastně  ono  jest  a  čím  by  býti  mělo  a  mohlo. 

KemysKm  soustavu  a  praxi  universitního  studia  a  života  vůbec, 
ač  by  ani  zde  neškodilo  trochu  provětrati.  Známoť,  že  tam  nepoměrný 
počet  mladíků  zabředne  a  utone.  Nevěra  pak,  jenž  se  i  na  našem 
českém  učení  roztahuje,  jest  pečetí  toho. 

Zmíním  se  pouze  o  negativní  stránce  akademického  vzdělání, 
pokud  se  týká  působení  učitelského.  Kdežto  s  jedné  strany  domáhají 
se  vzdělání  pro  školu  obecnou  nepotřebného,  zanedbává  se  s  druhé 
strany  v  akademickém  vzdělávání  budoucích  učitelů  mládeže  mezi 
10. — 20.  rokem  stránka  didaktická  a  pedagogická.  Všeučeliště  ovšem 
věnováno  v  theorii  hlavně  úkolům  ryze  vědeckým;  ale  kdo  by  se  tomu 
v  praxi  nezasmál?  Zvláště  ten  ubohý  „kantor"  (bez  urážky  řečeno!), 
který  v  nižších  třídách  má  naloženo  maximum  hodin  a  s  tím  hodně 
korrektur,  ten  zajisté  spláče  nad  vědou,  o  níž  kdysi  blouznil!  Ale 
didaktická  průprava  k  učitelskému  úřadu  jest  rozhodně  nedostatečná; 
universita  stará  se  sice  s  dostatek  o  to,  čemu  má  posluchač  kdysi  učiti, 
ale  velice  málo  o  to,  jak  má  tomu  učiti.  Na  toto  mají  snad  stačiti 
rozličné  statuty  a  předpisy  vládní,  a  hlavně  asi  „pokyny"  v  konferencích. 
Ze  to  praktické  a  soustavné  průpravy  nenahradí,  je  samozřejmo.  Je  to 
zase  jen  kus  byrokratismu  od  zeleného  stolu,  nic  víc  a  nic  méně.  Cun 
jiní  učitelé  jsou  trápeni  až  přes  příliš,  to  se  při  učitelích  střední  školy 
a  jiných  jí  obdobných  zanedbává  téměř  docela.  Nedostatek  ten,  jemuž 
se  od  nedávná  hledí  pomoci  zvláštním,  ne  velice  šťastným  prostředkem, 
totiž  obcováním  při  vyučování  jiných  professorů,  je  tím  citelnější,  že 
nejmladší  učitelé  a  začátečníci  bývají  ustanovováni  v  nižších  třídách, 
kde  zajisté  nejde  tak  o  vědu  jako  o  methodu  vyučovací.  Toť  rozhodně 
mezera  akademického  studia.  v. 


Politický  ideál  náš  soustřeďuje  se  v  autonomii.  Slovo  obsahuje 
vlastně  rozpor,  neboť  sám  sobě  zákonodárcem  a  zákonem  nikdo  býti 
nemůže,  an  zákon  znamená  jakousi  autoritu  a  svrchovanost.  Ale  zvykli 
jsme  si  na  slovo  to,  a  rozumíme  si,  co  jím  chceme  říci,  ačkoli  české 
slovo  „samospráva"  jest  poněkud  případnější  a  srozumitelnější.  Rozumíme 
tím  jakousi  svéprávnost  a  samostatnost  na  př.  obcí  a  okresů,  posléze 
pak  také  t.  ř.  státní  právo  zemí  koruny  svatováclavské;  i  Církev  konečně 
by  měla  v  té  věci  leckteré  zbožné  přání,  na  př.  aby  se  jí  aspoň  do 
správy  vrátily  fondy,  které  jí  byly  —  doslovně  —  ukradeny,  atd. 


Ze  života  pro  život.  345 


O  pojmu  a  rozsahu  možné  a  dožadované  autonomie  neboli  samo- 
správy není  tu  proč  se  šířiti.  Jenom  několik  poznámek  o  principu 
samém  a  jeho  provedení,  ovšem  u  nás. 

Netěšme  se.  že  se  nám  autonomie  brzy  dostane  aspoň  v  rozsahu, 
jenž  by  za  řeč  stál.  Ale  přes  to  můžeme  si  pohovořiti,  jak  by  asi 
n  nás  dopadla.  Vždyť  ukázky  z  ní  máme  v  obcích,  v  městech,  v  vista  věch 
a  úřadech  některých  atd.  Jsou  to  drobty  ien.  ale  kdo  v  mále  nalezen 
věrným,  zaslouží  postaven  býti  nade  mnohým,  jak  Písmo  dí.  A  ukázky 
ty  nemluví  v  náš  prospěch  .  . .  Ani  nahoře  ani  dole. 

Začneme-li  zdola:  naše  obce  jsou  vzorem  nepořádku,  tak  že  kdyby 
dozorčí  organy  přísně  vykonávaly  povinnost,  bylo  by  potřebí  celé  legie 
komisaři!,  kteří  by  „prozatímně"  správu  obcí  vedh.  Volby  jakéhokoli 
druhu  (obecní,  do  sněmu)  liší  se  od  maďarských  jenom  tím,  že  obyčejně 
není  při  nich  vojska.  Uplatnost  a  protekcionářství  (nepotismus  má  u  nás 
své  jméno  od  „strýčka"!),  které  se  tu  provádí,  má  ovšem  ještě  hrubou 
formu;  čím  výše,  tím  jest  uhlazenější  a  raffinovanější,  a  tím  také  ne- 
bezpečnější. Protekce,  jež  ovšem  bude  prováděna  co  svět  světem  a  lidé 
lidmi  budou,  je  z  pravidla  nespravedlivou,  neboť  velice  zindka  pomáhá 
hodnému  aspoň  vedle  stejných,  neřku-li  hodnějšímu,  jak  by  vlastně 
mělo  býti,  aby  druhým  nekřivdila.  Protekce  křiklavě  nespravedlivé  je 
všude  na  světě  dosť.  U  nás  bývá  však  mrzuté,  když  odpůrci  naši  nebo 
vláda  nucena  mezi  námi  rozvaděnými  bratry  rozhodovati  a  nespra- 
vedlivosti příliš  křiklavé  odčiňovati.  Povídají,  že  Rukopis  Zelenohorský 
je  nepravý,  avšak  ten  verš,  že  nechvalno  nám  v  Němcích  dobývati  si 
práva,  zdá  se  mi  klassickým,  hodným,  aby  byl  napsán  v  čelo  historie  české. 

Jest  přirozeno,  že  v  užším  kroužku  protekcionářství  také  více 
kvete  neb  jest  aspoň  nápadnější;  kde  je  více  místa,  více  se  jich  přiživí. 
Ale  také  jisto  jest,  že  nepotismem  a  protekcionářstvím  nejenom  nečestné, 
nýbrž  i  na  výsost  škodlivé  poměry  povstávají.  A  čím  menší  společnost, 
na  sebe  odkázaná,  tím  škodUvější,  jehkož  na  každé  posici  a  na  každém 
muži  mnoho  záleží.  A  že  b^^chom  si  předáky  a  zástupce  své  ve  všem 
uměli  vybírati,  nelze  právě  říci,  ať  se  podíváme  do  pohtiky  neb  do 
vědy  a  umění  f.td.;  a  běda.  kdyby  i  do  církevních  věcí  našich  měla 
taková  zásada  se  vetříti!  Utlačovati  neb  odstrkovati  nadané  a  přičinhvé 
lidi  k  vůli  protěžovaným  jest  veliká  křivda  na  národě  spáchaná,  které 
později  vyrovnati  nikterak  nelze.  Nedivme  se  tedy,  že  ve  mnohém 
ostáváme  pozadu  neb  aspoň  nepokračujeme  tak,  jak  bychom  mohli 
a  měli.  Mnoho  našich  nadaných  a  přičinlivých  krajanův  obohacuje 
cizinu  všemi  směry  práce,  protože  nenalezli  doma  půdy!  Dosti  jest,  že 
Hlídka.  23 


546  Ze  života  pro  život. 


se  strany  úřední  se  odstrkuje  každý  jíříliš  „prononcovaný"  —  v  národě 
upřímný  vlastenec  jakožto  pansláv,  v  Církvi  upřímný  katolík  jakožto 
nesmířlivý  fanatik;  když  ještě  pak  vlastní  strana  stejné  jedná  a  pro- 
střednost  podporuje,  tu  ovšem  těžko  se  sousedy  závoditi. 

Co  řečeno  o  protěžovaných  osobách,  týká  se  i  věcí.  Jak  korniutlivé 
a  zahanbující  jest  pro  každého  našince  na  př.  to.  že  starobylé  památky 
pražské  má  nám  zachrániti  vláda;  a  proti  komu . . .'?  Jak  zahanbující 
jest  pro  nás  před  proti^^líky  našimi  na  př.  to.  že  hlavní  překážkou 
novostavby  české  školy  místo  dosavadní  lidomorny  jest  —  její  ředitel, 
a  to  z  důvodů  zcela  osobních!  O  kdybychom  znali  zákulisí  všech  našich 
neúspěchů,  kterak  bychom  se  mnohdy  podivili,  jaká  to  žába  na  prameni 
seděla.  —  ať  užijeme  prostého  pořekadla! 

Postoupíme-li  pak  do  nejvyšších  vrstev  naší  organisace  národní, 
které  by  v  autonomii  ovšem  musely  zaujati  vůdčí  místo,  nebylo  by 
právě  velice  snadnou  věcí  nahledati  dost  potřebných  Aristidů  a  podobných 
mužů  se  zastaralými  názory  o  nezištnosti,  poctivosti  atd.  Jest  až  stydno 
člověku  slyšeti  o  předácích  národu  věci,  které  pokoutnímu  advokátu 
neb  lazebníkovi  nejsou  ke  cti.  Je  to  sice  velkosvětské  neb  velkoměstské, 
nyní  se  na  to  tak  přísně  nehledí.  Ale  kdvbv  v  tom  aspoň  bvlo  něco 
kavalírského,  co  by  velkosvět  připomínalo.  Nebylo  by  to  ovšem  proto  lepší, 
avšak  některým  lidem  aspoň  to  by  imponovalo.  Takto  se  však  prozrazuje, 
že  přece  jenom  jsme  národem  žebráků.  A  není  toho  třeba!  .r. 


Nepomůže  zavírati  očí  před  tím,  že  s  osvětou  a  vzděláním  našeho 
lidu  mravnost  nepokračuje.  Míním  mravnost  nejelementárnější,  na  př.  co 
se  týká  7.  přikázaní  Božího.  Nepoctivost  se  vzmáhá  měrou  úžasnou. 
Myslím,  že  se  ve  vychovatelství  na  tuto  hlízu  národní  málo  hledí.  Jsme 
antisemity,  ale  právě  v  této  praktické  věci  požidovštělí.  Lid,  zvláště 
kolem  velkých  panství,  ať  světských  ať  duchovních,  velice  málo  rozeznává 
mezi  mým  a  tvým.  V  obchodování  počíná  si  náš  rolník  a  živnostník 
hůře  nebo  vlastně  nešikovněji  nežli  žid:  špatné  zboží  hledí  draho  odbýti, 
maje  za  to,  že  bůhví  jak  dobrý  obchod  udělal,  an  druhého  napálil. 
Nepočítá,  že  to  byl  snad  již  také  poslední  obchod  s  oním  zákazníkem. 
NesoKdnost,  nereelnost  jest  mezi  našimi  lidmi  velmi  rozšířena.  Je  sice 
pravda,  že  proti  nim  panuje  často  jakási  předpojatost  a  přísnost,  jíž 
se  proti  cizincům  neozbrojujeme.  U  domácího  člověka  každé  nedopatření 
se  velice  přísně  odsuzuje,  kdežto  ku  kšeftařům  cizím  býváme  shovíva- 
vější. Ale  přes  to  hořejší  výtky  ostávají  platný.  Našinci  umějí  se  snad 


Ze  života  pro  život.  347 


více  dříti,  ale  neumějí  dovedností  závoditi  s  cizinci,  neumějí  těžiti 
z  mála  mnoho  v  poctivosti  a  vytrvalosti.  Proto  náš  národní  majetek, 
ať  soukromý  ať  veřejný,  tak  málo  roste. 

Příklady  z  lepších  vrstev  nejsou  tuze  vzorné.  Peněžní  ústavy 
naše  nedávno  stiženy  defraudacemi.  které  by  ani  v  Uhrách  nebyly 
k  necti.  Kdyby  pak  A^šechno.  co  se  s  různými  sbírkami,  podpůrnými 
družstvy  a  fondy  děje,  vyšlo  na  jevo,  o  kolik  peněz  naše  školství 
a  umění  bylo  dohromady  okradeno,  bjda  by  z  toho  slušná  řada 
panamiček.  Jest  podivno,  jak  obratně  umějí  se  takoví  a  podobní 
darmošlapové  všude  vetříti  za  pokladníky  neb  vůbec  za  takové  funkcio- 
náře, kteří  mají  co  činiti  s  penězi,  kde  tedy  kyne  nějaký  výděleček 
na  útraty  národa.  Ten  lid,  který  krvavý  groš  na  národní  podniky 
skládá,  by  nemálo  užasl,  kdyby  mohl  spatřiti,  nač  to  vlastně  sbírali! 
A  nejhorší  jest,  že  lidé  již  usvědčení  opět  a  opět  k  takovým  funkcím 
bráni  bývají  pro  domnělou  agilnost.  Ovšem!  Ale  i  šetrnost  veřejnosti 
má  meze;  i  nebylo  by  kolikrát  na  škodu  prozraditi  veřejně  osoby 
takové  i  ty,  kteří  je  podporují.  Naše  národní  oběti  jsou  již  ohromné. 
Tím  trestuhodnější  jest  nesvědomitost,  jak  se  s  nimi  nakládá.  j. 


23" 


348  Dk.  Alois  Musil: 


Církevní  věci  v  Sýrii. 

Dr.  Alois  Musil.*) 

Ve  skutečnou  přítomnost  Krista  Pána  v  nejsv.  Svátosti  oltářní 
věří  veškeré  církve  východní,  tudíž  též  Jakobité.  Jasně  to  dokázal  na 
eucbaristickém  sjezde  v  Jerusalemě  maronitský  arcibiskup  v  Bajrutě, 
Mgr.  Josef  Debs,^)  a  že  mají  též  o  ostatních  svátostech  názory 
katoUcké,  zřejmo  i  z  bohoslovných  i  z  obřadných  knih.  Stůjž  zde 
obsah  rituále  a  pontifikále,  taksé  dtešmšato,  který  upraven  byl  na 
rozkaz  patriarchv  Michala  (f  kolem  r.  1190.^),  dle  syrského  jeho  rukopisu 
z  Vatikánské  knihovny  (Codices  Syriaci  CCCIV.  A.  47,  48). 

V  I.  díle: 

1.  Svěcení  sv.  křižma  (miron). 

2.  Svěcení  sv.  oleje  před  kii:em  užívaného  a  svěcení  oleje  ne- 
mocných, které  koná  biskup  s  kněžími. 

3.  Svěcení  oleje  nemocných,  kterého  možno  užívati,  kdykoliv  třeba. 

4.  Svěcení  chrámu. 

5.  Rekonciliace  oltáře  a  kostela  znesvěceného. 

6.  Svěcení  oltáře. 

7. — 9.  Napomenutí  svěcencům  na  kněžství  nebo  jáhenství  před 
jejich  ručiteli,  a  to  před  i  po  svěcení. 

10.  Zpěv>'    při  jednotlivých  svěceních. 

11.  Zpě\y  při  svěcení  psaltist^-,  lektora  a  podjáhna. 

12.  Čtení  při  nižších  svěceních. 

13.  Svěcení  psaltisty  (mzamrono). 

14.  Svěcení  lektora  (korújo). 

15.  Svěcení  podjáhna  (pelgut  mšamšono.  Toto  patří  ještě  k  nižším 
svěcením  a  koná  se  před  zábradlím  oddělujícím  loď  od  oltáře.) 

16.  Svěcení  jáhna  (mšamšono). 

17.  Svěcení  kněze  (kašišo  nebo  kohno). 

18.  Volba  arcijáhna. 


»)  Jest  velká  obtíž  s  iňzuými  tečkami  a  čárkami  uad  a  jJoJ  jednotlivými  písmeny, 
jimiž  se  přepisují  semitské  jazyky;  při  největší  pozornosti  vynechá  se  nebo  přestaví 
některá  značka  a  zaviní  tak  nepravý  smysl.  Laskavý  čtenář  ví,  že  má  býti  v  syrském 
texte  předešlého  čísla  str.  273.  bnúh-rok  (nikoli  bnuh-ro^),  at-hů  niih-ró  ěa-rii-jó  (nikoli 
det-hů  niih-ró  šariró).  Na  str.  274.  sgůdw  místo  sjudw  a  mad-blieh,  nikoli  mad-bheZ;. 

2)  Srv.  Júsef  Debs,  Hutbaton  fi  itábati  wugůdi  gasadi-l-mnhallisi . . .  Bajrut  1893. 

^)  Viz  Assemani,  1.  o.  p.  154 — 156. 


Církevní  věci  v  Svrii.  349 


19.  Volba  chorepiskopa  nebo  opata. 

20.  Svěcení  jálienky.  jak  bývalo. 

21.  Stručné  poučení  Jakuba  Edessenského  o  jáhenkách. 

22.  Přijímání  bludařů  nestorianských  čili  chalcedonskvch.  julian- 
ských  a  ostatních. 

23.  Svěcení  patriarchy  (patrijarko),  metropolity  a  biskupa. 

24.  Výňatek  z  listu  Jakuba  Edessenského  k  Janu  Stylitovi  o  zavření 
kostela  při  svěceních. 

25.  Eád  nastolení  biskupa,  metropolity  nebo  patriarchy. 

26.  Dionys.  metropolita  Amidský.  zvaný  též  Jakťib  Bar-Slíbi.  velebí 
Michala  Velkého  (patriarchu). 

27.  Výklad  tajemství  obsažených  ve  svěceních. 
II.  díl  zahrnuje: 

1.  Obřady  sv.  křtu. 

2.  Jiné  kratší  modlitby  sv.  křtu.  vypracované  od  patriarchy  Severa. 
o.  Nejkratší  v  nebezpečí  smrti. 

4.  Oblékání  a  postřižiny  mnichů. 

5.  Výklad  oněch  obřaduv  —  od  Mojžíše,  biskupa  arménského, 
zvaného  Bar-Kífó. 

6.  Postřižiny  mnišek. 

7.  Výklad  obřadů  při  svěcení  vody  v  noci  Zjevení  Páně. 

8.  Opravené  obřady  svěcení  vody  na  Zjevení  Páně  dle  Jakuba 
Edessenského  a  kláštera  Bar  Sawmova. 

9.  Žehnání  oliv. 

10.  Průvod  ku  přístavu  v  noci  na  poslední  úterek  (před  Velikonocí). 

11.  Obřady  při  mytí  nohou  v  Tajemný  Čtvrtek. 

12.  Památka  na  ukřižování  či  klanění  se  sv.  kříži  na  Velký  pátek 
o  9.  hod.  (o.  po  pol.). 

13.  Eád  rekonciliace  a  rozhřešení  v  sobotu  Zvěstování  (Bílá  sobota). 

14.  Eád  pozdr.".vení  v  neděli  Nedělí  po  matutinu. 

15.  Jak  se  kleká  v  neděli  sv.  Ducha. 

16.  Přijímání  odpadlíka  a  bludaře. 

17.  Jak  se  přijímají  veřejní  hříšníci. 

18.  Eád  zpovědní,  či  jak  se  rozhřešují  hřešící  přistupující  ku 
sv.  pokání. 

19.  Eozhřešení  různých  hříchův  a  modlitby  při  různých  svízelích 
a  nemocech:  1. — 2.  člověka  trápeného  od  zlých  duchů.  3.  energumena, 
4.  křivopřísežníka.  5.  kdo  sebe  neb  jiného  proklnul.  6.  kdo  slovo  Boží 
nebo  klatbu  poruší,    7.  při  křivé  přísaze,   lžích  a  podvodech,    8.  za  'ty. 


350  Dr.  Alois  MrsiL: 


kdo  přestupují  klatbu  od  kněze  pronesenou.  9.  za  ty.  kdo  přestupují 
přísahu,  10.  jiná  za  toho,  kdo  sebe  sám  aneb  jiného  proklnul,  11.  šestnáct 
modliteb  za  smilníky,  cizoložníky  a  vrahy,  12.  čtyři  modlitby  za  ty,  kdo 
se  kají  z  kteréhokoliv  hříchu  nebo  bludu,  13.  za  ty,  kdo  jedí  nebo 
pijí  něco  nečistého,  14.  za  kteroukoliv  potřebu,  15.  kterou  říká  kněz 
za  sebe  pro  nějaké  pokušení,  16.  za  rozhněvané,  chtějící  se  smířiti, 
17.  za  smír  nepřátel.  18.  za  ty,  kdo  oblékají  nový  šat.  19.  Modlitba 
při    sňatku.    20.    Žehnání    semen.    21.    Žehnání    kteréhokoliv    člověka. 

v  v 

22.  Žehnání  domu.  23.  Žehnání  hochů,  které  obětují  rodiče.  24.  Modlitba 
za  cestovatele.  25.  Za  toho,  kdo  jest  v  nebezpečí  smrti.  26.  Žehnání 
vody,  v  níž  se  někdo  utopil.  27.  Modlitba  na  konci  všech  proseb  od- 
pustkových.  28.  Žehnání  znečištěného  vína.  29.  Žehnání  znečištěného 
oleje.  30.  Obřady  při  odívání  mnichů  dle  řádu  koptického.  31.  Žehnání 
oltářních  nádob.  32.  Žehnání  oleje  zdraví.  33.  Žehnání  vody  léčivé. 
34.  Žehnání  sv.  obrazu.  ^) 

V  uvedeném  obsahu  obřadních  knih  jakobitských  shledáváme 
množství  modliteb  užívaných  při  svátosti  pokání,  jejíž  hlavní  část  tvoří 
zpověď  soukromá  čili  ušní.  Tato  byla  u  všech  církví  východních 
od  pradávna.  Jakobité  jí  jistě,  při  své  urputné  setrvalosti  při  odkazu 
otcův,  odjinud  nepřijali.  Dionys  Bar  Slibi  vypisuje  její  obřady  v  Tekso 
ďal  ajlén  dtojbin  wohofkin  men  htohajhňn  —  Nařízení 
o  těch,  kdož  se  probírají  a  kají  z  hříchů  svých. 2) 

Nebude  nezajímavým  zvěděti,  jak  Jakobité  zpovídají.  Kněz 
nesmí  nic  prozraditi,  ani  kajicníkem  opovrhovati,  ani  odměny  bráti.  Sedí 
blízko  vchodu  do  kostela,  kajicník  poklekne  na  pravé  koleno  s  rukama 
na  prsou  zkříženýma  a  dívaje  se  na  zem,  vyznává  se  upřímně.  Pokud 
se  zpovídá,  nemá  naň  kněz  pohlížeti.  Když  se  byl  vyznal,  dává  mu 
naučení.  Potom  zanotí  nad  kajicníkem  na  obou  kolenou  klečícím: 
„Sláva  Bohu"  atd.  Kajicník  odpoví:  .,Amen".  ..Odvrať  se,  Hospodine, 
pro  milosrdenství  své  od  zlých  skutků  našich"  atd.  a  říká  jednotlivé 
verše  žalmu:  „Smiluj  se  nade  mnou.  Bože",  a  po  každém  odpovídá 
kajicník:    .,Zhřešil   jsem  proti  tobě.   jenž  se  nad  hříšníky  smilováváš." 

Po  dalších  modlitbách  se  čte  z  listu  sv.  Pavla  k  Efesským  (4,  17  n.): 
„Bratří,  toto  pravím  vám  a  osvědčuji  v  Pánu,  abyste  již  nechodili 
jako  pohané  chodí  v  marnosti  smyslu  svého"   atd.  Hallclujá. 

Když  bylo  dočteno,  říká  kajicník:  „O  dej  mi  slyšeti  radostnou 
útěchu  a  neodjímej  ode  mne  svatého  Ducha  svého!"  (Žalm  51, 10a,  13b.) 

')  Maio,  Scriptorum  Veterum  Nov.  Colleetio,  V.  p.   18  —  20. 
*)  Assemani,  1.  c.  p,   171  — 174. 


Církevní  věci  v  Sýrii.  351 


Potom  Čte  kněz  evangelium:  ^Co  se  vám  zdá"?  Má-li  kdo  sto 
ovec .  .  .■'  a  říká  modlitbu  za  kajicníka.  vloživ  ruku  na  jeho  hlavu, 
jakož  i  krátké  modlitby  za  jednotlivé  hříchy. 

Na  to  dýchne  na  jeho  tvář  třikrát  pravě:  .,Af  zmizí  tento  hřích 
z  duše  i  těla  tvého  ve  jménu  Otce.  Amen.  Budiž  posvěcen  a  od  něho 
očištěn  ve  jménu  Syna.  Amen.  Budiž  ti  odpuštěn  (tethassc)  a  prominut 
ve  jménu  Ducha  svatého.  Amen." 

Na  to  zpívají  zkroušeným  nápěvem  hymnu  sv.  Jakuba:  „Pojď, 
ubožáku,  a  přines  slzy  kajícné"  atd.  A  Otčenášem  končí  veškeré 
tyto  obřady. 

Obsah  pontifikále  jakobitského,  které  je  totožno  s  maronitským, 
jasně  ukazuje  různé  stupně   při  svátosti    svěcení   kněžstva. 

Bylo  již  dříve  řečeno,  že  podjáhenství  patří  k  nižším  svěcením 
a  uděluje  se  obyčejně  po  liturgii  v  lodi  před  kněžištěm.  Tam  též  se 
konávalo  svěcení  iáhenkv. 

Jáhenka  čistí  za  nepřítomnosti  knězovy  a  jčihno vy  oltář,  rozžíhá 
lampy,  přisluhuje  při  křtu  žen  dospělejších,  znamenajíc  je  na  rozkaz 
kněze  sv.  olejem  a  může  podávati  dětem  do  pátého  roku  a  mniškám 
nejsv.  Svátost,  nalézá-li  se  tato  ve  svatostánkiT.  který  bývá  ve  zdi 
mimo  oltář,  kdežto  s  oltáře  jí  bráti  nesmí.  U  jáhenky  bylo  předepsáno 
stáří  40  let  a  zakázány  jí  vdavky,  kdežto  jáhen  se  smí  oženiti.  Při 
svěcení  se  jí  vložila  na  ramena  široká,  našemu  palliu  podobná  štola, 
urorG,  odznak  duchovní  moci  a  částka  národního  kroje  syrského.  Dosti 
dlouho  zůstaly  jáhenky  v  církvi  jakobitské,  konečně  však  splynula 
jejich  hodnost  s  důstojností  abatyše  ženských  klášterů.^) 

Otcem  všech  klášterů  syrských  se  jmenuje  sv.  Abůn,^) 
jehož  žáci  rozmnoženi  učenníky  sv.  Hilariona  za  krátko  oživili  veškeré 
opuštěné  končiny  od  Sinaje  až  po  Ural.  K  poustevníkům  a  mnichům 
známým  z  ostatních  k>čijin  druží  se  v  Sýrii  ještě  stylitě,  estůnoro, 
estunojO,  a  zazdění.  Na  vysoké  skále,  na  umělém  pilíři,  na  věži  žili 
mnozí  zbožní  a  učení  stvlité  syrští  až  do  15.  století,^)  kdežto  mniši 
zazděni  udrželi  se  opodál  slavnějších  klášteniv  až  dosud. 

Mnichem  se  nemůže  státi  nikdo,  pokud  si  neodbyl  zkušebního 
roku  a  neslíbil,  že  chce  zachovávati  coelibat,  poslušnost  a  všecky 
stanovy  řádové. 

Život   klášterní    byl  velmi    přísný.    Měli   mnoho  modlení    a  práce 

')   Srv.  Assemnni,  Bibl.   Orient.   II.  Dissertatit?  ile  Monophysit?s,   X. 
^)  Sozomeni  Ilistoria  ecclesiastica,  lib.  YI.  cap.  33. 
^)  Assemani,   Bibliotheca  Orientali;^   TI.   p.   462. 


352  Dr.  Alois  Mísil: 


jak  duševní  tak  tělesné,  odívali  se  v  hrubý,  černý  šat  vlněný,  oholenou 
hlavu  přikrývali  černou  kapuci,  spávali  na  holé  půdě  a  zachovávali 
přísné  posty.  Masa  nejedli  a  nejedí  nikd}^ 

Ve  čtyřicetidenní  půst.  který  počíná  již  v  pondělí  po  naší 
neděli  Quinquagesima.  nesmějí  Jakobité  a  Maronité  požívati  před  třetí 
hodinou  odpolední  nic.  a  potom  jsou  zakázána  veškerá  jídla,  v  nichž 
jest  máslo,  mléko,  sýr,  vejce,  ryby,  víno,  ba  též  olej. 

V  soboty  a  neděle  tohoto  „velkého  postu",  ve  které  dny  se  slouží 
liturgie,  jest  dovoleno  jísti,  vyjma  pokrmy  uvedené,  již  v  poledne.  Ve 
středy  a  pátky  celého  roku  a  v  ostatní  posty  se  jí  již  v  poledne  a  jest 
dovoleno  víno  i  ryb 3^.  Velký  půst  so  končí  sv.  přijímáním,  a  proto 
kdo  nemůže  přijímati  v  neděli  velkonoční,  nesmí  jiostu  přerušiti. 1) 

Kromě  velkého  postu  (sajmo  rabbo)  mají  Jakobité  jak  Xestoriani 
ještě  apoštolský  půst  (dašlíhě).  který  počíná  v  neděli  svatodušní 
a  končí  ve  vlastní  Sýrii  a  u  Maronitů  28.  června,  kdežto  u  Jakobitů 
mesopotamských  trvá  podobně  jako  u  Nestorianů  po  50  dní.  Podobně 
i  ninivský  půst  trvá  u  Jakobitův  i  Maronitův  až  do  soboty,  kdežto 
ostatní  posty  jsou  jako  u  Nestorianů.  Jedinou  zvláštnost  mají  Maronité, 
že  totiž  nezachovávají,  žádného  postu,  ba  i  maso  jedí  ve  středy  a  pátky 
od  Velkonoc  do  Nanebevstoupení  Páně. 

Veškeré  uvedené  posty  jsou  závazný  pro  všechny,  kdož  překročili 
20.  rok  svého  věku,  a  obzvláště  přísně  jsou  zachovány  v  klášteřích. 
A  přece  byla  celá  Sýrie  kláštery  poseta,  a  v  nich  se  pěstovaly  vědy. 
umění,  v  nich  se  uchovaly  památky  bohaté  literatury  národní. 

Trpěly  sice  mnoho  jak  od  řeckých  tak  od  muslimských  fanatiků, 
často  se  v  pevném  klášteře  místo  vypuzených  mnichův  usadily  mocné 
rodiny,  ale  v  příhodné  chvíli  podařilo  se  neúnavným  biskupům,  jimž 
jsou  veškeré  kláštery  podřízeny,  vetřelce  vypuditi  a  život  klášterní 
obnoviti.  Tak  učinil  ve  12.  století  šlechetný  biskup  Mardinský,  Mar 
Jňhanon  (ý  1165),  v  proslavených  končinách  tur  abdinských.  Opravoval 
kláštery,  shledával,  sbíral  a  kupoval  rozebrané  rukopisy,  zakládal 
knihovny,  vybízel  mnichy  ku  práci;  za  la'átko  zářila  z  nich  opět 
křesťanská  osvěta  syrská.-) 

V  klášterních  školách  se  připravovali  též  jinoši  ku  stavu  du- 
chovnímu. Na  knězích  světsk}xh  se  mnoho  nežádalo,  nebyloť  ani  na 
stáří  příliš  dbáno.    Nalézáme  často  10 — 121eté  jáhny   a  201eté  biskupy, 

')  Srv.  Nomocanon  Bar  Hebreúv.  Maio.  1.  c.  X.  str.  25  n. 

^)  Uhdonó  w'elat  'emurjó  awkit  liúdotó  dclajrotě  dalimar  'it  .  dmar  Júhanon 
v  Assemani,   Bibl.  Orientalis  II.  217  —  230. 


Církevní  věci  v   Sýrii.  353 


dle  vlivu  rodiny,  z  niž  pocházeli.  —  Jáhnové  a  kněží  si  mohou  vzíti 
pannu,  nikoli  však  vdovu  za  manželku,  ale  podruhé  se  již  oženili 
nesmějí.  Jsou  po^nnni  říkati  sedmkrát  za  den  hodinky  z  knihy  a  na 
cestě  z  paměti  kratší  modlitby  (bet  gázo). 

Zenatv  kněz  světský  nemůže  býti  zvolen  za  biskupa,  neboť 
jest  ve  všech  církvích  východních  prastarým  požadavkem,  aby  byl 
biskup  svoboden.  Bývají  tudíž  ^^dnráni  od  zástupců  věřících  a  kněžstva 
obyčejně  mniši,  patriarcha  pak  je  potvrzuje  i  světí  s  pří  sluhou  dvou 
nebo  tří  biskupů. 

Svěcenec  naj)íše  před  liturgií  vyznání  víry,  které  předčítá  na  levé 
straně  oltáře  po  evangeliu,  které  čte  patriarcha  z  knihy  položené  na 
jeho  hlavě.  Vkládají  mu  ruce  na  hlavu,  a  patriarcha  jej  žehná  křížem 
na  čele  řka:  „V  církvi  svaté  Boží  se  posvěcuje  K  za  biskupa  církve 
svaté  N".  Oblékají  mu  biskupské  odznaky,  černou,  kapuci  podobnou 
čapku  k  ri  k  1  ú  n  ó,  lepě  vN^šívaný  šat  m  a  s  n  a  f  1 6,  řásný  plášť  f  a  j  n  o 
a  kolem  krku  mu  omotají  známý  odznak  kněžské  moci,  široké,  na 
prsa  spadající  ňroro.  Když  byl  oblečen,  čte  na  trůně  evangelium 
a  patriarcha  s  biskupy  mu  podává  hado vitou  hůl  biskupskou,  i) 

Postavení  biskupa  bylo  a  jest  velmi  těžké,  neboť  podléhali  často 
násilnému  vlivu  mocných  rodů  jakobitských  i  muslimských,  a  jsouce 
po  většině  odkázáni  na  desátky,  byli  tím  závislejší. 

Biskupové  vvchodní,  sídlící  po  pravém  břehu  středního  a  dolního 
Eufratu  a  na  jakobitských  ostrůvcích  v  Mesopotamii,  Persii  a  částečně 
v  Arménii,  nebyli  přímo  podřízeni  patriarchovi,  nýbrž  jakobitskému 
nástupci  dřívějšího  katolického  zástupce  patriarchy  antiochenského 
v  těchto  dalekých  krajích. 

Známo,  že  tam  měh  převážnou  většinu  Kestoriani,  kteří  prohlásili 
katholika  ze  Seleucie-Ktesifontu  samostatným,  ale  zůstaly  přece  ojedinělé 
osady  pravověrné,  zvláště  v  území  podřízeném  křesťanským  králům 
arabským  z  Híry.  Tyto  osady  se  svými  biskupy  uznávaly  v  biskupovi 
tagritském  zástupce  patriarchy  antiochenského  a  svého  primasa, 
mafrjana,  jímž  byl  ještě  r.  629.  pravověrný  Mar  Maruto  s  dvanácti 
diecesemi.-)  Později  se  přidaly  i  tyto  diecese  k  Jakobitům,  ale  primas- 
mafrjan  zůstal.  Když  byl  r.  1089.  Tagrit  rozbořen,  usadil  se  při  kostele 
Mar  Zajno  v  Mosulu  a  od  r.  1155.  sídlí  v  klášteře  Mar  Mattaj.^) 

Mafrjan    měl  původně  ve  svém  území  moc  skoro  neomezenou. 

')  Assemani.  Bibliotlioca  Orientalií^  II.   Pissertatio  de  Monophysitis  IX. 

^)  Assemani,  Bibl.  1.  c.  YIII. 

^)  Assemani,  Bililiotlieca   Orientaliř  i>.  448  a  3(J"2. 


354  Dr.  Alois  Musil: 


Časem  jí  ovšem  pozbyl,  ale  má  velik>^  vliv  na  volbu  patriarchy,  nebof 
bez  něho  není  možná  ani  volba  ani  ordinace  tohoto.^) 

Až  clo  r.  1234.  bylo  u  Jakobitu  zvvkem  nevoliti  žádného  biskupa 
za  patriarchu.  Býval  to  obyčejné  zbožný  a  učený  klášterník  af 
bratr,  ať  kněz.  kterému  se  pak  udělila  pořadem  veškerá  svěcení,  nebof 
ordinatio  per  saltům  jest  na  V\^ chodě  neznáma.  Od  uvedené  doby  bývá 
zvolen  obyčejně  mafrjan. 

Má  býti  zvolen  za  souhlasu  všech  biskupů,  kteří  se  shromáždí 
na  synodě.  Předsedá  biskup  edesský,  jenž  také  má  právo  sloužiti 
liturgii,  při  níž  je  zvolenec  za  patriarchu  posvěcen. 

Tento  napíše  a  po  evangeliu  jako  biskup  přečte  své  vyznání 
víry,  kde  přijímá  tři  všeobecné  sněmy  církevní,  sv.  Otce  a  učitele 
a  zavrhuje  sněm  Chalcedonský  s  listem  papeže  Lva.  Toto  vyznání 
odevzdá  předsedovi  synody,  který  je  v  archive  uschová.  Při  vzývání 
Ducha  sv.  vkládá  mu  na  hlavu  ruce  mafrjan  zároveň  s  ostatními 
biskupy.  Když  byl  posvěcen,  podávají  mu  berlu  fmuronitO),  kterou 
drží  všichni  biskupové  zároveň  jednou  rukou,  druhou  pak  zvedají 
pravici  zvoleného,  až  uchopí  nad  rukama  všech  vrchol  berle.  Tím  se 
mu  podřídili,  má  plnou  pravomoc  (méstamlG).  Ted"  posadí  patriarchu 
na  trůn.  obličejem  k  západu,  a  všichni  biskupové  po  třiki'át  ho  zvednou 
a  po  třikrát  provolá  předseda:  >Šowé  wzodék  „jest  hoden  a  spravedliv"y 
po  něm  to  opakují  biskupové,  a  s  východním  nadšením  pronáší  shro- 
mážděný lid. 

Od  r.  878.  počali  si  patriarchové  zaměňovati  jména,  a  od  r.  1293. 
zavládl  zvyk,  že  každý  patriarcha  přijímá  jméno  sv.  Ignáce. 

Moc  patriarchova  byla  velmi  značná.  Bylť  nejen  ná- 
boženskou, ale  jsa  od  sultána  potvrzen,  též  světskou  hlavou  své  církve 
či  národnosti,  kteréž  pojmy  se  na  Východě  kryjí.  Jemu  v}'hradně 
přísluší  světiti  biskupy  a  svaté  křižmo,  on  jest  nejvyšším  zákonodárcem 
a  soudcem.  Byl  však  značně  omezen  synodou,  a  neměl-li  vlády  na  své 
straně,  mohl  býti  i  sesazen  a  zavřen,  což  se  mu  jistě  stalo,  dopustil-li 
se  bludu  nebo  hrubého  poklesku  proti  církevnímu  řádu.'-*) 

Pokud  byla  Sýrie  v  rukou  řeckých,  skrývali  se  patriarchové  po 
různých  klášteřích,  nebo  se  utíkali  ku  svým  velikým  příznivcům, 
knížatům  rassanovským.  Když  pak  se  stali  Muhammedani  pány  v  Sýrii, 
vrátili  se  do  Antiochie,  ale  brzy  byli  pletichami  řeckých  císařů  vypuzeni 
i  usadili  se  v  Amide  a  od  r.  1166.  v  klášteře  Zastaránu  blíže  Mardinu. 

*)  Srv.  co  píše  Bar  Hebieus.  Assemani,  Bibl.  Orient.  421. 

2)  Srv.  Assemani,   Bibl.  Orient.  If.  Dissertatio  de  Monophysitis  Vil.  (nikoliv  VIII.). 


Církevní   věci  v  Svrii.  355 


Veliký  patriarcha  Ignác  XI.  (Jan  bar  Silu,  1484)  opravil  klášter,  založil 
velké  zahrady,  a  od  té  doby  je  tam  sídlo  patriarchy  jakobitského, 
ač  je  vlastně  biskupem  v  diecesi  diarbekírské,  kde  mé  svého  zástupce. 

Jsa  hlavou  všech  Jakobitň  v  Sýrii,  Mesopotamii,  Kurdistanu  i  v  Indii, 
od  nichž  dostává  podporu  na  živobytí,  nazývá  se  úředně:  Ignác, 
patriarcha  města  Božího,  Antiochie^)  a  celého  VV^chodu: 
Patrijarko  damdinat  alóho  Antijfikijá  Avadkulěh  madho. 

Na  konec  nebude  nezajímavo  zvěděti,  jaký  byl  koncem  středověku 
poměr  Jakobitů  k  ostatním  církvím  východním. 

Z  počátku  jsme  slyšeli,  že  byli  nakloněni  pouze  svým  severním 
sousedům,  Arménům,  kdežto  ostatních  nenáviděli.  Ale  čas,  společná 
utrpení,  společná  liturgie  a  konečně  společný  obcovací  jazyk  arabský 
mnohý  odpor  vyhladil;  nastal  přátelský  styk  Jakobitň  s  Maronity, 
o  čemž  později  více.  a  ponenáhlu  se  rovnaly  též  cesty  spojující  je 
s  Franky,  Heky  i  Nestoriany. 

Přední  učenci  nahlíželi,  že  jest  jádro  všech  církví  úplně  stejné, 
že  pouze  zevně,  mezi  různými  názory  jsou  rozdíly,  že  rozumným,  pře- 
svědčivým jednáním  bude  sjednocení  nejen  možné,  ale  i  snadné.  Tyto 
zásady  hlásal  ve  svých  dílech  učený  Bar  Hebreus  a  nalézal  ohlasu 
u  veškerých  křesťanů  východních,  čehož  nám  jasnv-  důkaz  podává 
Bar  Hebreův  bratr  Bar  Sawmo  ve  zprávě  o  jeho  smrti  a  pohřbu. 

Roku  1286.  navštěvoval  zbožný,  bedlivý  a  učený  Mafrjan  Bar 
Hebreus  ostrůvky  jakobitské,  roztroušené  po  Persii,  kdež  byl  v  městě 
Maraga  v  sobotu  dne  27.  července  zachvácen  prudkou  zimnicí,  která 
za  dva  dny  měla  zničiti  jeho  činný  a  blahodárný  život. 

V  pondělí  odpoledne  loučil  se  s  učenníky  svými  řka:  „Milujte  se 
a  neodlučujte  se  od  sebe,  neboť  kdekoliv  se  shromáždíte  v  lásce,  též 
já  budu  mezi  vámi." 

Oni  pak  chudáci  roztrhli  svůj  oděv,  posypali  prachem  své  hlavy, 
naříkajíce  až  do  třetí  hodiny  noční,  kdežto  on  neustále  hovořil  s  tváří 
rozjasnělou  a  spanilou,  a  zhasnul  jako  svíce,  ba  jako  svítilna  slavná 
a  zářící,  jako  veliký  sloup  nepatrného  a  ubohého  národa  ja'kúbského. 
Odešel  k  Pánu  v  noci  na  úterek  30.  července  1286. 

Poněvadž  b^^l  Mar  Jaballoho.  velebný  katúlik  nestorianský,  tehda 
A'  témž  městě  Maraga,  zakázal  jíti  na  trh  neb  otevříti  obchod,  a  dav 
udeřiti  na  zvon,  kázal,  aby  se  veškerý  lid  shromáždil  v  obydlí  mafrjanově. 
kamž  poslal  své  biskupy  a  mnoho  velkých  svěc. 

')  Císař  Justinian  jjiý  změnil  jméno  Antiochie  v  0so7ioXig.  Srv.  Neale,  A  History 
of  tlie   Holv  Eastern   Church.   The   Patriiuchate  of  Antioch,   ed.   AVillianis,    1873,   str.  165. 


356  Dk.  Alois  Musil:  Církevní  věci  v  Sýrii. 

Celá  církev  arménská  a  řecká,  z  našich  pak  (jakobitskych) 
pouze  čtyři  kněží  se  slavnosti  súčastnili.  Když  se  bylo  na  200  mužů 
shromáždilo,  modlili  se  od  rána  do  9.  hodinv. 

O  běda  dni  ztráty  a  ránu  nemilosrdnému!  Béda  dni  zlověstnému 
a  noci  smrti  nešťastné,  která  sklíčila  bratra  tohoto  světce,  jenž,  k  andělům 
přidružen,  zanechal  nás  ubohé  bolu,  žalu,  pláči,  nářku  a  lkáni. 

v 

Když  Nestoriani,  Eekové  a  Arméni  své  hodinky  jak 
se  sluší  vykonali  a  v  pohřebních  obřadech  pokračovali, 
pochovali  jeho  tělo  při  malém  oltáři,  při  němž  se  modlíval,  na  němž 
obětovával,  kdykoliv  zavítal  do  Marágy. 

Kdo  by  nezaplakal  nad  proslaveným  národem  Jakobitů.  vida  je 
zbaveny  tohoto  vynikajícího  muže,  věhlasného  učence!  Vždyť  není  teď 
mezi  nimi  jedinký,  jenž  by  poučil  příslušníky  jiné  církve  o  některé 
otázce  církevní  nebo  světské,  byť  byla  nesnadná  nebo  zřejmá.  Není 
jedinkého,  jenž  by  psal  listy  tak  promyšlené,  jasné  a  bohaté,  jako 
tento  muž  \^' zdobený  od  Boha  znalostí  veškerých  věd  domácích  a 
cizích,  jenž  od  20.  roku  nikdy  neustal  studovati  a  spisovati. i) 


*)  Viz  zprávu  Bar  Sawiuovu,  Assemani,   Bibl.  Orient.  TI.  p.  20()  — 2(57. 


F.   Baktoš:   Několik  slov  o  literární  vzájemnosti  slovansko.  357 

Několik  slov  o  literami  vzájemnosti  slovanské. 

Podává  F.  Bartoš. 

y 

O  slavnostní  hostině,  konané  dne  18.  června  1898  na  Zófíně  na 
oslavu  stých  narozenin  Palackého,  když  slovanští  hosté  pronášeli 
slavnostní  řeči,  soused  můj  Pražan  netajil  se  svým  potěšením,  že  řečníku 
Slovinci  rozuměl  všemu.  Xebylo  to  ovšem  nic  namáhavého  ani  nesnad- 
ného, protože  Slovinec  mluvil  jadrně  a  plynně  —  po  česku,  illuví-li 
však  Slovinec  nebo  jiný  Slovan  svým  jazykem,  nelze  rodilému  Čechu 
bez  předchozích  studií  jazykových  rozuměti  mu  náležitě.  Než  přes  to 
má  asi  Blahoslav  pravdu,  pokládaje  ve  své  Gramatice  řeči  slovanské 
za  dialekty  a  ne  za  samostatné  jazyky.  Není  zajisté  mezi  řečmi  slo- 
vanskými takového  rozdílu,  jako  mezi  jazyky  germánskými  a  román- 
skými, spíše  mají  se  k  sobě  navzájem  asi  tak,  jako  nářečí  německá 
mezi  sebou.  Kdybv  se  tak  sešli  krajané  Frice  Reutra,  Elsasané,  Bavoři 
a  třebas  i  krajané  našeho  Kravařska  a  mluvili  každý  svým  nářečím, 
myslím,  že  by  si  právě  tak  rozuměli,  jako  Cech  s  Polákem,  Rusem  a 
Jihoslovanem. 

Lidová  řeč  všech  kmenů  slovanských  je  si  dosti  blízká;  pohádkám 
a  písním  lidovým  Cech  porozumí  bez  velkého  namáhání,  a  slovenský 
obchodník  nevidí  v  ruštině  než  „zkaženou  slovenštinu",  jíž  se  brzy  a 
snadno  naučí.  Ale  slovanské  jazyky  literární  se  od  sebe  značně  odchý- 
lily hlavně  tím,  že  dalv  v  sebe  působiti  vlivům  cizím,  a  to  každý  jinak 
a  jinou  měrou.  Chceme-li  je  poznati,  nezbývá  než  učiti  se  jim  jako 
jiným  jazykům  cizím,  ač  se  to  díti  bude  s  prací  a  námahou  nepoměrně 
menší.  A  malá  tato  práce  vyplatí  se  nám  všem  bohatě.  Jde  tu  nejen 
o  poznání  bohatých  literatur,  zvláště  polské  a  ruské,  nýbrž  i  o  za- 
chování slovanského  rázu  našeho  vlastního  jazyka. 

Literární  vzájemnost  slovanskou  pěstovati  můžeme  zpiisobeni 
kolikerým. 

1.  Nejdůležitějším  místem,  kde  by  se  literární  vzájemnost  ta  pěsto- 
vati mohla  a  měla,  je  škola.  Sám  úřední  „Entwurť  der  Organisation  der 
Gymnasien  und  Realschulen  in  Osterreich"  z  r.  1849.  poukazuje  k  tomu 
takto  na  str.  150.:  „Ob  es  fůr  eine  umfassende  Kenntnis  der  bohmischen 
Sprache  und  Literatur,  soweit  dieselbe  durch  den  Gymnasial-Unterricht 
gegeben  werden  kann,  passend  ist,  einiges  aus  der  altslavischen  Sprache 
hinzuzunehmen,  oder  lieber  einige  mustergiltige  Proben  der  verwandten 
polnischen  Sprache,  muss  erst  Versuch  und  Erfahrung  lehren."    Pokus 


358  F.  Bartoš: 


takový  se  posud  nestal  a  ted}-  nenabylo  se  také  žádné  zkušenosti;  čile 
měl  by  se  konečně  přece  jen  státi,  ne  však  se  staroslovanštinou. 

Stará  slovanština  pro  bohatost  a  starožitnost  svých  tvarů  je  jazyk 
dosti  nesnadný,  a  mládež  naše,  namáhavši  se  s  mluvnicí  jazyka  mrtvého, 
jaký  by  z  toho  měla  užitek?  Praktický  žádný,  neboť  literaturou,  jež 
by  mladou  mysl  jímala,  povznášela  a  šlechtila,  jazyk  ten  vykázati  se 
nemůže.  Začíti  by  se  mělo  polštinou,  a  to  v  V.  třídě  tak,  aby  se  aspoň 
některá  díla  klasická,  jež  se  jmenují  z  polštiny  při  jednotlivých  druzích 
básnických,  na  př.  Věslav,  Pan  Tadeáš,  četla  v  originálu.  Přechod  od 
češtiny  k  polštině  nebyl  by  mnohem  nesnadnější  než-li  jest  od 
Xenofonta  k  Homeru  v  téže  třídě.  Za  přípravu  stačilo  by  probrati 
asi  v  14  dnech  prvních  40  stránek  z  praktické  knížečky  Vymazalovy 
„Polsky  snadno  a  rychle"  a  přečísti  napřed  některou  pohádku  polskou, 
třeba  dle  sbírky  Erljenovy. 

Aby  žáci  co  nejpohodlněji  a  co  nejrychleji  —  ovšem  i  soukromě 
—  čísti  mohli,  měla  by  se  jim  upraviti  vydání  polských  spisů  s  vý- 
kladem a  diíFerencialními  slovníčky,  na  způsob  „Velhagen  &  IQasings 
Sammluno-    franz.   und   engl.  Schulausgaben".   ovšem   také   tak   lacino! 

Později,  snad  až  ve  třídě  nejvyšší,  mohla  by  se  jim  dáti  do  rukou 
chrestomathie  z  ostatních  iazyků  slovanských,  hlavně  z  ruštiny.  I  tu  bv 
se  předeslal  stručný  přehled  hláskoví  a  tvarosloví.  Vzhledem  k  ruštině 
mohly  by  se  do  chrestomathie  pojmouti  napřed  některé  kousky 
z  ruského  překladu  „Babičky",  z  „Labyrinthu"  a  z  Nového  Zákona, 
několik  pohádek  a  pak  teprve  výňatky  z  ruských  spisovatelů. 

Rozumí  se  samo  sebou,  že  by  pak  i  kandidátům  češtiny  na 
universitě  pilně  bylo  pěstovati  řeči  a  literatury  slovanské,  aspoň  tou 
měrou,  jak  se  děje  na  universitách  ruských.  Z  toho  pak  zase  vy- 
plývá, že  by  obor  tak  rozsáhlý  stačiti  musil  sám  za  předmět  zkušební 
a,  nemohl  se  spřáhati  s  němčinou  nebo  jiným  jazykem  moderním. 

2.  Jakou  takou  známost  jiných  jazyků  slovanských  mohly  by 
také  šířiti  naše  rodiny  a  časopisy.  Tak  na  př.  adresy  podané  slovan- 
skými vyslanci  o  slavnosti  Palackého  a  slavnostní  řeči  na  Zofíně  měly 
se  v  našich  novinách  uveřejniti  v  původním  znění  bud"  s  překlady 
nebo  s  výklady  slov  neznámých.  Listy  belletristické  mohly  by  občas 
přinášeti  ukázky  nových,  pozoruhodných  plodů  literárních  jihoslovan- 
ských  v  původním  znění  s  výklady  atd.  Ci  nemohl  by  se  na  to  založiti 
nějaký  zvláštní  měsíčník   na   způsob  německých  „Interpreteurů"  a  p.? 

3.  Z  map  a  zeměpisů  slovanských  měly  by  se  vymýtiti  nestvůry 
německé   a  nahraditi  původními  jmény  slovanskými.   Čísti  na  ruských 


Několik  slov  <>  literární  vzájemnosti  slovaní^ké.  359 

i 

mapácli  a  v  ruskveli  knihách  i  novinách:  Brjim.  Ohnjuc.  Pilzen, 
Oděrberg,  Avstěrlitz.  Kremnic.  Troppau  atd.  atd.  je  pravou  ostudou 
slovanskou. 

4.  Potřebujíce  nových  slov  a  výrazů,  netvořme  jich  hned  zby- 
tečně a  špatně  ze  svého,  nýbrž  poohlédněme  se  napřed  po  jazycích 
slovanskvch,  přebírejme  z  nich  potřebná  a  důležitá  slova,  obnovujme 
jimi  svůj  slovník,  přibližujíce  se  i  tak  svým  bratrům  slovanským. 

Z  polštiny  převzali  jsme  už  kolik  slov.  jež  se  všecka  ujala  a 
vůbec  rozšířila,  na  př.:  jakost,  ruch.  selanka,  výraz  (slovo),  záměr, 
zásada,  pomník,  slovník,  nudný,  skromný  (dříve  bylo  jen  skrovný), 
vzájemný,  baviti  se,  zábava  (dříve  vyrážeti  se,  -vyražení),  vyničlhati 
(požadovati)  a  j.  (Vymazal  str.  3.) 

Méně  jsme  jich  vzali  z  ruštinv.  na  př.:  korma.  kormidlo,  kormi- 
delník,  mluno  (elektřina;  dle  molnija:  blesk.,  mražené,  příbor,  příroda, 
vkus.  věrojatnv.  Z  těch  zevšeobecněla  pouze:  příroda,  vkus.  příbor. 
Kormidlo  a  kormidelníka  sice  jsme  si  ponechali,  ač  i  tu  mudrováno, 
že  by  se  vlastně  po  česku  říkati  mělo  ,,krmidlo-  (I),  ale  kormu  jsme 
nahradili  ..zádí",  snad  proto,  že  z  ní  přece  jaksi  vycítiti  německý 
„Hintertheil".  O  mluně  učili  jsme  se  už  před  50  lety  ve  škole  národní 
z  II.  čítanky,  poznali  jsme  také  „mlunné  mraky"  a  „mlunidlo  (mluno- 
stroj)".  Pěkná  tato  slova  již  vůbec  ujatá  masila  časem  uhnouti  ne- 
pěkné elektřině  atd.  Za  krásné  a  jedině  správné  mražené  zavedli  jsme 
si  německou  šeredu.  zmrzlinu. 

5.  Nesmírně  bychom  naší  vzájemnosti  literární  posloužili  a  čtení 
vědeck}'ch  spisův  usnadnili,  kdybychom  se  dohodli  o  společnou  termino- 
logii a  fraseologii  vědeckou.  Tuto  vděčnou  a  předůležitou  úlohu  měly 
by  na  se  vzíti  naše  akademie. 

v  Rakousku  měli  by  všichni  Slované  společně  překládati  říšské 
zákony,  úřední  nařízení,  vyhlášky  a  p.  a  dohodovati  se  o  stejný  překlad 
nových  slov  a  terminův  odtud  plynoucích.  i\.bych  se  jen  o  maličkosti 
zmínil,  slovinská  dopisnica  a  naše  zálepka  mohly  a  měly  se  přijmouti  vůbec- 

6.  Překládajíce  z  cizích  jazyků,  přihlížejme  k  vykonaným  už 
překladům  jinoslovanským,  zvUiště  polským  a  ruským,  a  spravujme 
se  jimi.  Tím  si  nejen  usnadníme  českV*  překlad,  nýbrž  učiníme  jej 
i  správnějším  a  slovanštějším  a  budeme  i  takto  slovanské  jazyky 
k  sobě  více  sbližovati. 

7.  Avšak  i  překlady  ze  slovanskvch  jazyků  jazyk  náš  by  se 
platně  obohacoval  a  zdokonaloval.  Ale  překladatel  af  pozná  napřed 
důkladně    skladbu    a    fraseologii    svého    jazyka,    aby    se    nedal    másti 


3fi0 F.  Bartoč  : 

novějšími  g-ermanismy  v  češtině  jakkoli  rozšířenými,  aby  správných 
vazeb  všeslovanských,  a  tedy  i  českýcli,  co  nejvíce  šetřil,  přirozeného, 
v  pravdě  slovanského  pořádku  slov  ve  větách  zbytečně  neměnil, 
a  pokud  možná,  jenom  mutatis  mutandis  překládal  do  slova.  Jen 
z  takového  překladu  vycítíme  a  oceníme  originál.  Ze  se  u  nás  vždy 
tak  nepřekládá,  ukážu  aspoň  několika  příklady  z  prvních  30  stránek 
Tolstého  „Dětstva". 

Čeština  má  právě  tak  záporný  genitiv  jako  ruština.  Proč  tedy 
český  překlad  každý  záporný  genitiv  mění  v  akkusativ?  Ja  raspor- 
jaženij  svoich  ně  pereměnu  (str.  18.)  —  rozhodnutí  svá  nezměním 
(str.  13.).  —  Klassov  ně  budět  (19)  —  nebudeme  míti  školu  (13,  =  školy 
nebude).  —  Pi-ikazal  Jakobu  ně  kormiť  sobak  (20)  —  aby  nakrmili 
psy  (14).  —  Ach  ně  govori  etogo  (27)  —  ach  nemluv  to  (20).  — 
Sobak  ně  izvoltě  razdaviť  (31)  —  nepošlapte  psy  (23).  —  V  náhradu 
za  to  akkusativ  chybně  přeložen  genitivem:  Kak  vozstano\áť  meždu 
nimi  sog;lasije  (23)  —  jak  bych  mohl  mezi  nimi  zjednati  souhlasu  (16). 
—  Také  genitiv  přirovnávací,  ve  starší  řeči  zcela  obyčejný,  zná  posud 
náš  jazyk  spisovný.  Proč  se  tedy  neponechá,  nýbrž  opisuje:  Voloďa 
starše  meňa.  a  ja  menše  všech  (6)  —  Vláďa  je  starší  než  já,  a  já 
jsem  nejmladší  ze  všech  (3). 

Solnyško  veselo  světilo  v  okna  (7)  —  slunečko  vesele  svítilo 
do  oken  (5,  proč  ne:  v  okna?).  — ■  Německaja  brošura  ob  unavoži- 
vanii  ogorodov  pod  kapustu  (8)  —  vyhnojování  zahrad  ke  kapustě 
(5,  naši  sedláci  hnojí  také  pod  zemáky,  pod  žito  atd.).  —  Zagovoril 
on  potom  drožaščim  ot  slez  golosom  (25)  —  promluvil  pak  hlasem 
v  slzách  se  třesoucím  (18).  —  Vyjechav  za  vorota,  papá  velel  ochotnikom 
(33)  —  když  jsme  vyjeli  z  e  vrat,  poručil  otec  myslivcům  (24,  pořádek 
slov!).  —  I  ješče  so  ščetkoj  v  rukě  javilsja  na  jego  zov  (8)  — 
drže  ještě  kartáček  v  rukou  objevil  se  na  jeho  zavolání  (5,  nač  ty 
změny?).  —  Uděržaťsja  ot  směcha  (6)  —  aby  udržel  smích  (4).  — 
Ja  vysunul  nos  i  z -pod  odělaja  (5)  — -  vystrčil  jsem  nos  pod  pokrývkou 
(3,  složeninu  zpod  zná  čeština  též). 

Kogda  došlo  dělo  do  čistopisanija  (21)  —  když  přišlo  na 
krasopisy  (14).  —  Izrědka  chožival  k  babuškě  (25)  —  zřídka  kdy 
zašel  k  babičce  (18,  =  chodíval,  docházel).  —  Za  kotorym  ili  končajetsja 
svět,  ili  načinajutsja  něobitajemyja  sti'any  (33)  —  za  nimiž  buď  svět 
končí  aneb  počínají  neobydlené  kraje  (24;  naše  začínati  se,  končiti  se 
jsou  právě  tak  slovesa  zvratná  jako  ruská).  —  Poslal  nas  učif  sja  (20)  — 
abychom  se  šli  učit  (14;  proč  ne  stručně  jako  v  ruštině:  poslal  nás  učit  se?). 


Několik  slov  o  literai"uí  vzájemnosti  slovanské.  361 

Oblekl  frak,  jenž  krčil  a  sbíral  se  mu  na  prsou  (8)  —  v  ruském 
]e  tu:  na  plěcacli  (12).  —  Útoby  zaščiščať  svoi  slabyje  glaza  ot 
jarkago  světla  (9)  —  aby  chránil  svůj  slabý  zrak  proti  ostrému 
světlu  (6).  —  Vsě  na  odin  pokroj  (28)  —  jeden  je  jako  druhý  (20; 
proč  ne  též  obrazně:  všeci  na  jedno  brdo?)  —  Celověk  s  ryževatoju 
borodkoj  (24)  —  s  ryšavou  bradou  (17;  bradka  má  zde  svůj  význam!) 
—  Užasno  byť  v  jego  položenii  (10)  —  jest  to  hrozné  vmysliti  se 
v  jeho  postavení  (6).  —  Voloďa  pokrasněl  (19)  —  Vláďa  se  třásl 
(13;  =  zapýřil  se,  zapálil  se,  zčervenal).  —  Ja  rěšitelno  ničego  né 
mog  dělať  (20)  —  nebyl  jsem  s  to  něco  udělati  (14).  —  On 
veUčestvenno  spustilsja  v  svoje  křeslo  (23)  —  usedl  majestátně  do 
svého  křesla  (16;  „spustil  se"  je  tu  významno!)  —  Potom  zadal  nam 
úrok  (23)  pak  nám  uložil  úlohu  (15).  —  On  zadával  novyje  úroky 
(23)  —  dával  nové  úkoly  (14;  do  nedávná  se  v  našich  školách  také 
vůbec  „zadávalo").  —  No  Karl  Ivanovic  i  ně  dumal  o  tom  (23)  — 
Karlu  Iv.  ani  nenapadlo  (11  =  ani  na  to  nepomyslil).  —  Maman  s  utra 
byla  razstrojena  (27)  —  Mama  od  rána  nebyla  při  dobré  mysli  (19  = 
byla  rozladěna).  —  Uslyšav,  čto  rěč  idet  o  něm  (27)  —  slyše,  že  se 
o  něm  mluví  (19  =  že  je  řeč  o  něm).  —  Matuška  něchotěla  sporiť 
(28)  —  nechtěla  odporovati  (20  =  příti  se,  vzpírati  se).  —  Volodina 
lošaď  chromala  (29)  —  Vláďův  koník  kulhal  (21;  proč  ne:   chromal?). 

(P.  d.) 


Hlídka.  24 


362 


Písemnictví  a  umění: 


AiAl.AiiAiiAiAiAiAAAJ.illlAlAlAÁÁÁÁÁAiÁÁÁilliAAAAAAAiiAAAiiAAAiiAAiiillÁilJlAAAAAAAiÁiliiLAAiAiAi»A»lll 

II     1     II     1     1     II     1     II     1     1     1     1     1     1     1     1     1     II     1     1     1     1     I     1     1     1     1     1     I      1     1     1     1      1     1     t      1     1     1     1     1     1     1     1     1     II 

f^ ^    ^^ — -^      r^ -^    ^^: ^       ~. ■'^ 

Písemn  ctví  a  umění. 

'^■W^^W^ 

iiniiiiii|<  II  iiiiiihii  li  1  1  II  ■  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  1  i  ;•  1  1  1  i 

TTTTTTTTTTTTTTTTTTTttTTTTTTTTTTTTTTrTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT 

České  proudy  hudební. 

Píše  Leoš  JaxáCek. 

Psohlavci.  Opera  Karla  Kovařovice.  Dle  Jiráskova  románu  slova  napsal 
Karel  Šípek.  —  Perosi,  Vzkříšení  Lazara.  —  Josef  Foerster,  Missa  iubilaei 
solemnis  Franc.  Joseph  I.  Nakl.  Fr.  A.  Urbánek  v  Praze.  Cena  part.  a  hl.  6  k  40  h. 

Sérem  stínů  předsudků,  přes  kluzké  a  hluché  frase  klestí  si  svůj 
chodníček  myšlenky  skladatele.  Zprotivilo  by  se  mu  do  duše,  kdvby 
každá  jeho  myšlenka  nezanechala  vlastní  své  stopy!  Druzí  ji  jen 
rozšlapují  v  širokou  cestu,  po  které  mnohdy  plna  lesku  a  třp^i:ivé 
nádhery  prostá  dovednost  jede  s  triumfem! 

Skladatel  „Psohlavců"  dovede  s  lehkostí  si  zahrát  hned  na 
počátku  s  národní  písničkou  „Zelení  hájové,  bejvaly  ste  moje."  Dovede 
výtečně  napodobit  lidové  časování  popěvku  dudáckého: 


'éJt. 


^--a—žS-^ 


-+'■ 


■  •-;- 


-#-•= 


^^5| 


Tu  do  délky  předvětí  tři  takty  k  třem  taktům  se  vážou;  dále  časováním 
dvou  taktů  k  dvěma  taktům,  j  j 

a  jednotlivých  taktů  k  sobě,  "  ~ 

drobí  se  myšlenka   na  sou- 
zvuku m.  stupně,   až    zase 
v  široké   lahodě   vyzní   po- 
čátek,  ovšem   v  této   plnosti  až  na  konci  opery,   když   již  zlopověstný 
Laminger  k  tomu  mluví: 

Mes  dames, 

jste  v  kraji  dudáků   — 
píšfala,  skřipky,  vzduty  měcli. 
za  to  můj  rob  dá  slední  dech. 

Ale  nanejvýš  obdivuhodná  je  dovednost  skladatelova,  s  kterou 
odpozoroval  logiku  harmonických  osnov.  Velká  sečtělost  chvalně 
známého  kapelníka  otevřela  mu  zdroje  celé  hudební  literatury  světové. 

Jsme-li  již  na  hladině  určité  tóniny  a  pohlédneme-li  zpět,  najdeme 
zajisté  na  dobře  odhadnuté  době  takový  souzvuk,  takovou  vlnku, 
s  jejíhož  vrcholku  jistě  svezli  jsme  se  v  tišinu  oné  určité  tóniny. 
Na  př.  na  jasné  G  tvrdé  tónině  vyznívají  slova  Kozinova: 


české  proudy  hudební. 


363 


Vždyť  i    ve 


mně        tužba       pomsty 


zrá  -  la. 


Ale  v  před- 
cházející osnově 
sovizvukův  a  ob- 
zvláště na  sou- 
zvuku II.  stupně 
a  na  době,  ve 
které  tento  sou- 
zvuk II.  stupně 
vyznívá,  t.  j.  na 

výtečném   časování   kratičké    osnovy,    leží   logiky    celá  váha,    kterou 

ne  jinam  než  v  C  tvrdé  dopadáme! 


i^z 

ziři-^: 

^    1 — \ — ^^ 

1 

í^-- 

-0 — 0- 

• 

5^ 

1 — ■ ^ J 

^  li      i-     ■   I   ^    ,,    I      I      U  -F-       1^^ 

mmmmB 


-Sí 


í*=^ 


íí 


u,Z  -0-  ■*-■*-      ■*- 


^^ 


§3ESěĚ5í=Sif^ 


1^- 


^5 


?«^ 


^ 


-sí- 


?0- 


-2*. 


^^S5 


=i=iť 


I 


t^II 


Podobných  přikladli  rozvážného  časování,  pravdivého  v}XÍťování 
rázii  spojů  souzvukových  a  seřadování  jich  se  zřetelem  na  tento  jejich 
ráz,  t.  j.  podobných  příkladů  logického  myšleni  harmonického, 
jež  za  jistých  okolností  jsou  oním  t.  z  v.  „eífektním"  zakončováním,  jak 
se  obyčejně  praví,  je  tu  řada  velká.  Je  pojímá,  což  přírozeno,  každý 
snadně,  lehce.  Jim  přičítám  úspěch  opery.  Aby  zřejmo  bylo,  jak  se 
kryje  příklad  s  příkladem  svou  osnovou,  uvádím  ještě  tato  místa. 
Kozina:  „Jak  by  žití  cíl,  souzený  mi,  jimi  vyřčen  byl." 


Áit 


-m 


II.  stupeň. 


gl 


w^- 


-=S=i=^ 


24* 


J64 


Písemnictví  a  umění: 


V  polovici  formy  zase  se  dostupuje  vrcholku  souzvukem  II.  stupně; 
odtud  sváži  se  osnova  vlastni  tíhou  k  souzvuku  I.  stupně  v  C  tónině 
tvrdé.  Skladatel  jest  v  té  věci  jako  pevná  povaha,  o  které  možno  před- 
povědět, jak  v  kritickém  okamžiku  bude  jednat.  Na  př.  Brychta  zpívá: 


Ted"  vyzní  souzvukem 


Když  jsme  se    lou  -  či  -  li,     kte-rak  jsme  tnich-li  -  li 

^  tu  již  pravděpodobně 
možno  tvrditi  o  skla- 
dateli, že  ukončí  v  to- 


Stiíáá 


prou 


(lem   nám       nině 


ě  a 


Sbor  opakuje  totéž; 
ve  význačném  okamžiku 
vyzní  však: 


i- 


— — *— ^#—3         Dle  tohoto  souzvuku 

0     ^     ^^  po    pravdě    bude,    když 

'       ^     ^       napovíme   tóninu  E^   ve 

,,  i-0-    ■*-    ^       které  skladatel  zakončí. 


^^' 


prou-dem  nám 
Ať   s    námi    zatočí    tóninami  Fis,  fis,  A,  a,  C,  A,    přece,   jakmile 
vyzní  ve  význačném  okamžiku 


'í: 


-*T- 


^#: 


I  ^ 


■-%&!^ 


H©- 


-i5>^ 


víme  již  předem,  že  v  té  a  v  té  době  zakončí  tóninou  Fis.   A  tak  je 
tomu    skutečně   v   něžném  nápěvu  Hanči,   tak   lkavém,   tak   smutném! 


Í^^^SěS^ 


-íř- 
Líp  má, 


kdo    se    stra  -  ní     těch    různic. 


Co  z  nich 


VV 


'i-=^ 


#— ř— * 


^^5 


U    ú    ř- 


•^»    1  7 


Ť=tí 


W^ 


-^ — 0- 


^^ 


i 


můž'  do-bré-ho      hft! 


Radž  v  mí-ni       žít.       Radš  v  mí-ru       žít. 


'4, 


iĚEte 


fr^=Ž^S 


-C^ 


Vždy  vrch 


bu  -  dou    mít      pá 


ni ! 


^& 


=#^g^ 


-©'^ 


české  pioudy  liudeljní. 


365 


Lahoda  a  formová  vyspělost  nápěvů  vábí  v  celé  opeře.  Tak  zpěv 
Kozinňv  na  počátku  prvého  jednání:  „Vždyť  i  ve  mně  tužba  pomsty 
zrála"  vyrůstá  ve  shodě  s  dramatičností  ve  velkou  délku  ronda.  Podobně 
i  vytčený  zpěv  Hanči:  ..Lip  má,  kdo  se  straní  těch  různic"  rozvinuje 
se  ve  dvojzpěvu  s  Kozinou  na  tutéž  obsažnou  délku  ronda.  Ba  úvod 
k  této  formě  i    .^    ,  í:*      ±       | 


-^ 


-&-- 


Hanči:   »Ó,    ne  -  choď,       Je   -   ne  I 


9 


se  ještě  rozšiřuje  na  konci  v  pěkný  připěv  variovaný  posměšnými  slovy 
staré  Kozinové:  I  ,  u   j  . 

-    r  - 


I 


w 


í 


-•— >u 


w- 


^i=^ 


>   'V     /     í^     p     ^ 

Tak   se    jen,    sy  -  ná  -  čku,    ijo  -  iiia  -  zli 


^^'^ 


9t 


Jak    složitá   forma    a    přece    není    na    ujmu    výrazu:  ne  vtírá    se 
sama  sebou.  Nadšený  je  zpěv  Kozinův  při  slovech: 
Maestoso. 

=h-  ,     0^^0  0~:-^  -g- 


i 


r^ 


í^ 


^^EEg^ 


'-^ 


V- 


-"/- 


Však  z  té     kr  -  ve      ot  -  cn,       kte  -  rá     te  -  kla        za     ty     per  -  ga  -  mé 


nr 


i-ir^p^-^ 

1 

— U — n — h — F^— h— 

F^'=^^-^ 

— h — ^ — * — 2 ' — i IV- 

i 

éHr-'-^ 

-^- 

~ — U— U— ^ — ^>- 

\-^-^j-^-^M 

^-^£-g-'^ 

=^= 

sta-le-té,  květ  vol-no-sti  zno-va     vy-kve-te.  květ  vol-no-sti  zno-va    vy-kve-te; 

Všechen  tento  půvab  nápěvný  není  však  orig-inelním.   Nebylo  by 
nám  na  čest,    spíše  na  potupu,   když  by  práce  našich  skladatelů    byly 
jen  pěnivým    i  když   všemi   barvami    hrajícím    šumem    cizích    proudu. 
Stopy  vlivů  domácích  lze  postřehnouti  v  přípěvu  staré  Kozinové: 
Tu        ví  -  ru  mám,  že    jistě  tak  se    stane 


fr:=g" 

^=^ 

"~*^ líiř"'Ťi^~^"" 

r-1 

p-s- 

^^^ 

1 

.   j^ 

9- — 

p  ^\  ^' 

0     f\.0      ^        '^ 

0    0    ! — ^ 

^      0     0\^ -^^ ^ 

366 


Písemnictví  a  umění: 


V  „Hubičce"  Smetanově  na  slova  Tomše  „Tu  víru  měj"  daleko 
více  se  prohlubuje  tatáž  myšlenka. 

Vtipné  je  časování  zpěvu  Hančína  na  slova  „Lip  je,  bát  se  — " 
Když  bychom  nápěv  ten  vtěsnali  v  pravidelnou  délku  formy,  zněl  by  takto: 


-f^0  ^  m  P 


J — I- 


f=^ 


■•-•-f-ř-^ 


0-rir«- 


Iz^. 


Je    to    ohlas  písně  „Zasviť  mi  ty,    slunko  zlaté"   (slova  Villaniho, 
nápěv  A.  Jelenův).  Hanči  zpívá  však  takto: 


Lip    je,    bát    se,    má-uio,    než  -  li       li  -  to  -  vat, 

--__     i)]y  rit. 


než  -  li       li  -  to  -  vat, 


t 


it: 


t- 


^ 


:Í=Í= 


az 


po  -  zdě    bu  -  de    snad,  až      po  -  zdě    bu  -  de    snad. 

Prvotnou  tíhou  vyniknou  nyní  slova  „nežli  litovat"  proti  zředěnému 
obsahu   počátku  a  konce.    Zajímavý  pohled    do  pracovny  skladatelovy. 

K  reálnému  podkladu  nápěvů  dramatických  přikloňuje  se  toliko 
zpěv  staré  Kozinové:  „Těm  dnes  se  stala  čest"  a  Dorly:  „Muži! 
Jiskro!  Ěehoři!" 

Sborové  části  opery  jsou  jako  perličky  ve  skořápce;  možno  je 
snadno  vyloupnout  a  jsou  i  pak  pěkné. 

Celá  opera  hraje  živými  a  možno  říci  i  novými  barvami  orchestru. 

Při  představení  lid  pláče,  když  se  Kozina  s  rodinou  loučí.  Je  to 
společnou  zásluhou  libretisty  a  skladatele. 


Tane  mi  na  mysli  Gallusovo  „Ecce  quomodo  moritur  — " 
Přikloňuji  míru  časovou  k  prvnímu  odstavci  a  uvažuji  hutnost 
tónovou  jednotlivých  dílků,  taktů.  Stejným  klassickým  klidem,  který 
dopřává  času,  aby  psychologický  účin  každého  tonu  rozložil  se  v  celé 
šířce  po  duši,  plyne  skladba.  Dramatickým  výrazem  stlačena  vlna 
nápěvná  až  na  nejjednodušší  nárys,  citlivý  však  a  lahodný,  obzvláště 
při  konci  skladby,  v  každém  ohledu. 

A  zdali  jsou  celé  osnovy  spojů  harmonických  logicky  spořádané? 
Zajisté.  Na  př.  těchto  několik  taktů  ze  zakončení: 


Et 


nt 

1 


pa  -  ce     me  -  mo  -  n 


lUS. 


T~T 


-» 
-•&) — •— ^- 


4.'  1 

mj 


I        I 


5:-7p- 


^ 
^ 


T-\p- 


-f^- 


II.  stupeň 


i 


české  proudy  liudební. 


367 


Celá  věta  vyvinuje  se  v  délce  čtyř  taktů  zhuštěním  tónového 
obsahu  na  dvojitou  miru,  na  t.  zv.  délku  předvětí.  V  Es  tvrdé 
tónině  se  zakončuje;  třeba,  aby  vyzněl  na  význačné  době  často  v;y tknutý 
již  souzvuk  II.  stupně,  který  psychologicky  umožňuje  účinné  zakončení 
v  Es  tvrdé  tónině. 

S  jakou  milou  opatrností,  hned  na  počátku  skladby,  dotkne  se 
skladatel  v  téže  význačné  době  zase  souzvuků  11.  stupně  následné 
tóniny,  aby  v  ní  (v  Hes  tvrdé  tónině)  zakončiti  mohl  celý  tento  oddíl: 


Grave.        Ec    -    ce 


quo 


mo-do     mo 


n  -  tur 


stus 


fc:2EB: 


-§~i 


PF 


-0- 
-m- 

I        > 


is=ři: 


=í: 


T  Ť     f' 


-0- 
-0- 


P   ■» 


s- 


■  —0- 


4 


—s>- 


^— ^ 


v— •- 


^t 


A^é' 


-&- 


II.  stupeň 

Logické  myšlení  hudební,  ovšem  skladatelem  jen  vycítěné. 

A  jaký  účin  logické  osnovy  při  slovech  „Responde  mihi"  a  zá- 
věrečného „Miserere"  Vittoriova  „Popule  mens"!  A  velebný 
Palestrinuv  hymnus  „Vexilla  regis"!  S  jakým  klassickvm  klidem 
spočine  se  na  konci  prvého  odstavce  v  C  tónině  logicky  přivedené 
souzvukem  II.  stupně  v  šestém  takte! 

Ani  staré  skladby  církevní  nebrání  modernímu  my- 
šlení hudebnímu:  možno  a  třeba  je  studovat,  obzvláště  pro 
jejich  dramatický  výklad  textů:  ten  jest  historický  a 
může  býti  historicky  věrným. 

Zde  bylo  třeba  v  našem  století  reformy  církevní  hudby.  A  takový 
měl  býti  programm  i  vůdců  českých  reformátorů  církevní  hudby. 
Xemuseli  choditi  do  Kěmec  pro  suchý  varhanní  sloh,  vždyť  umřel 
v  Praze  J.  Gallus  (1591)! 

Význam  Perosiho  pro  církevní  hudbu  bude  snad  ted"  jasný. 
Nevšímá  si  hluché,  povrchní  reakce  Fr.  Wittova  směru, 
avšak  mocen  všech  výrazů  moderní  hudby,  učí  se  drama- 
tickému výkladu  textu  na  starobylé  literatuře  církevní 
hudby.  Proto  ta  nevraživost  v  Němcích. 

J.  Foerstera  op.  36  „Missa  lubilaei  solemnis"  je  čistá  práce 
slohu  Wittova,  jehož  dva  příznaky,  tvrdost  a  konvulsivní  výbuchy 
v  harmonisaci,  budou  teď  srozumitelný. 

Co  probíhá  v  čase,  podléhá  neúprosně  účinu  jeho  článkování.  Jak 
možno  tudíž  opomíjeti  nejjednodušší  vztahy  dob,  průzračné  tak  zvané 
článkování  periodické,  i  v  církevních  skladbách? 

Toto  opomíjení  osudným  se  stalo  obzvláště  proto,  že  skladatelé 
toho  směru  navykli  si  lpěti  na  okamžiku,  který  právě  tonem 
probíhá.  Ujde  skladatelům  z  mysli  toho  směru  ona  zář,  která  řine  se 
z  předchozího  na  to.  co  pravé  zní. 


368  Písemnictví  a  umění: 


Či  by  se  propadlo  beze  stopy,  co  před  několika  vteřinami  nás 
dojalo  až  k  zatajeni  dechu,  až  k  slzám;  co  vehnalo  nám  krve  ve  tvář, 
že  naběhla  a  oči  zrosila? 

Tím.  že  skladatel  nesrovnává  delší  doby  probíhající  a  co  v  nich 
zní,  přiliodí  se  mu  zhusta,  že  na  př.  obrat  harmonický,  který  teď  zní, 
jest  o  sobě  lahodný,  správný,  logický:  ale  totéž  lahodné,  logické 
ve  vztahu  ku  předcházejícímu,  kterémuž  vztahu  se  už  neubráníme 
fysiologicky.  může  býti  největší  tvrdostí!  A  tak  je  tomu  ve 
skladbách  směru  Wittova. 

A  na  př.  v  „Kyrie"  Foerstrovy  mše  zarazí  nás  z  téhož  důvodu 
souzvuky  (a-cis-ej  v  10.  takte  od  počátku  a  (es-j-hes)  v  14.  takte  od  konce. 

Prostý,  klidný  spoj  souzvukový  nevzbouří  mysl;  „žabkou"  když 
házíme  po  hladině,  nerozvlníme  jezero. 

Potřebný  rozruch  hudební,  k  němuž  nutkají  mnohdy  nanejvýš 
pohnuté  texty  církevní,  má  vyrůsti  z  celých  táhlých  osnov:  a  tu  třeba 
věru  dobře  uvažovati  čas.  Bouře  se  seje,  praví  přísloví.  Proto,  Ipíme-li 
toliko  na  kratičké  době,  nevzmůžeme  se  leda  křiklavým  souzvukem 
k  většímu  vzruchu.  Příkladů  takových  konvulsivních  vvbuchů  jest 
hojnost  obzvláště  v  „Te  Deum"  Wittově. 

České  nadání  hudební  mírní  podobné  křiklavosti  a  možno  právem 
říci.  že  směr  Wittův  vyspěl  pěkným  květem  právě  v  Cechách  — 
zásluhou  J.  F  o  e  r  s  t  r  o  v  o  u. 


O  theorii  spánku  a  hypnosy. 

z  knihy:   L'h3-pnotisme  franc,  par  le  R.  P.  Coconnier,  doniinicain,  profes.^eur 
de  dognift  a  Tuniversité  de  Fribourg  (Suisse)   1897, 

l)odává  .Josef  Filipi. 

I. 

Překvapujícím  je  skrovný  pokrok,  který  učinila  věda  od  Aristotela 
v  příčině  znalosti  povahy  spánku.  Zde  résumé  náhledu  velikého  filosofa. 

Když  smyslové  člověka  vykonávají  svou  činnost,  pravíme,  že  bdí, 
když  jejich  činnost  je  přerušena,  pravíme,  že  spí.  Spánek  je  tedy  aífekt 
citlivosti:  není  to  tedy  stav,  který  náleží  pouze  tělu,  je  to  vlastnost 
bytosti  složené.^)  Avšak  bytost  složená  a  citlivost  sama  jsou  věci  velice 
komplexní;  kde  je  sídlo  spánku?  Poněvadž  spánek  zadržuje  činnost 
smyslu  nejen  jednotlivého,  ale  všech  najednou,  musí  míti  určitě  sídlo 
své  v  té  mohutnosti,  která  je  pramenem  nebo  schránkou  citlivosti. 
Nuže  tato  mohutnost  je  ,,sensorium  commune":  proto  jest  pochopitelno, 

1)  riEPi  )"n>or.  a. 


o  theorii  .spánku  a  hyjjuo.sy.  369 


jestli  ona  spoutána  a  uvedena  v  nečinnost,  že  tim  se  zastavuje  i  všechna 
činnost  v  každém  našem  smyslu. 

Je  třeba  ted}-  v  ní  hledati  pravé  sídlo  spánku: 'J  a  spánek  podle 
toho  bude  se  moci  definovati:  immobilisování  nebo  spíše  —  právníci 
mi  to  odpustí  a  nebudou  se  mýliti  málo  užívaným  významem,  který 
právě  dávám  slovu  —  zabavení  sensoria  kommuního  —  „Tou  Ttpwxou 
aíod-Yi-rjpícj  v.o(.Td\r/l)'.c.  r.pbc.  to  [xr^  cúvaooí-ai  EVEpysiv ",''')  immobilitas  sensus 
et  quasi  vinculum.^) 

Způsobiti  je  mohou  příčiny  různé:  únava,  nemoc,  stáří;  ale  vlastní, 
obyčejná  příčina  spánku  jsou  výpary,  jež  rodí  přijaté  pokrmy  a  žaludkem 
a  játrami  zpracované;  výpary  ty  stoupají  k  mozku,  zhušťují  se  tam. 
vracejí  se  zpět  a  vzbuzujíce  obstrukci  v  žilách,  zahánějí  teplotu  a 
rozkládají  životní  podstatu*)  nutnou  k  činnosti  org-anické,  čímž  immobili- 
sují  sensorium   commune.-'') 

Cíl  spánku  přírodou  určený  jest:  obroditi  síh"  organismu  a  bdění 
učiniti  činnějším:  „neboť  bdění  není  prostředkem,  ale  cílem.  Keboť 
vskutku  co  jest  obdařeno  cítěním  a  myšlením  či  schopností  cítiti  a 
m3"sliti,  je  to  nejlepší,  a  co  je.st  nejlepší,  je  cílem;  jSéX-^ata  yap  -aOra 
xb  ok  TZAoq  jjéXxiaiov." ")  Tak  smýšlel  a  soudil  Aristoteles  o  povaze 
spánku  a  o  jeho  příčinách. 

Ze  cíl,  který  mu  připisuje,  je  týž,  jejž  diktuje  přirozenost,  tomu 
moderní  fysiologové  nebudou  odporovati.^)  Nebude  však  týž.  pokud  se 
týká  jeho  příčiny  produktivní.  Ovšem  připouští  se  ještě  vliv  potravy 
na  spánek,  ale  vysvětluje  se  způsobem,  jenž,  jak  se  zdá.  jest  ne- 
srovnatelným s  výkladem  Aristotelovým.  Zdá  se  vskutku,  že  Aristoteles 
svou  theorii  musí  býti  počítán  mezi  ty  fysiologv,  kteří  jako  Bouchard, 
Pfliiger,  Herzen.  Sergějev  atd.  vykládají  původ  spánku  nehybností 
a  kongescí  mozkovou:  než  tento  výklad  pozbyl  již  své  platnosti.^) 
Vzpomínáme  si  na  zajímavý  pokus  Durhamův,  který  trepanoval  lebku 
psa  a  na  místo  odstranění  vrchní  kosti  dal  hodinové  sklo.  a  pozoroval 
tak  přímo  mozek  a  viděl,  jak  bledne  a  ssedá  se,  kdykoliv  pes  usínal, 
nabýval  však  zase  svého  objemu  i  zabarvení,  jakmile  se  pes  probudil. 
Tento  pokus  velice  pozorně  opakovali  Claude  Bernard,  Taršanov  atd. 
a  vždy  s  týmž  výsledkem.  Odtud  se  zdálo,  že  příčina  spánku  je  spíše 
anemie  než  kongesce.^)  A  tím  by  se  také  vysvětlil  správně  fakt,  že 
požití  určitého  množství  pokrmu  podporuje  spánek.  Když  přímé  výzkumy 
fysiologů  skutečně  dokázaly,   že  každé  přijetí  potravy  způsolnije  nával 


*)  Sv.  Tomáš,  Comnientar.  dc  Sonino  et  Vie:ilia  Icct    3. 

8)  HEPi  rn>or,  7. 

')   Sv.  Tomáš,   Commcntar.  de   Sorano  et   yigilia   Icft.   2. 

•*)  V.  Albert  Velikv,  de  Somno  et  Vigilia  lib.   T.  tiact.  I.  c-ap.  YU. 

í)  iiEPi  rnxov,  y. 

«)  Ibid.  p. 

")  A.  Maury,  J^e  Sommeil  et  les  Réves  p.  6,  4"  edit. 

")  M.  Dural,  Cours  de  physiologic,  p.  119. 

^)  sTj^to  dvě  theorie,  anemie  mozku  a  kongesce  mozku,  nejsou  nesrovnatelné;  krev 
nifiže  býti  nestejně  rozdělena:  nahromaděná  v  středisku  mozkovém  způsobuje  kongesci, 
zředěná  na  periferii   přivádí  anemii.'    Schneider,   Hypnotismus,   p.   112. 


170  Písemnictví  a  umění: 


krve  do  sliznice  žaludeční.  myslilo  se,  že  se  může  z  toho  konkludovati 
zároveň  na  anemii  mozku,  a  že  tedy  potrava  vzbuzuje  spánek  nebo 
alespoň  k  němu  nakloňuje.  Co  se  týče  tvrzení  vztahujícího  se  hlavně 
k  tomu,  co  jsem  si  dovolil  pojmenovati  „zabavení  sensoria  kommuního", 
tedy  je  to  these  důmyslná,  a  můžeme  říci,  na  rozumu  se  zakládající, 
ale  nijak  nedokázaná. 

Je  pravda,  že  naši  moderní  učenci  nemohou  jí,  pokud  vím,  ničím 
lepším  nahraditi.  Poslední,  trochu  neúplné  dílo  o  spánku  napsala  žena.^) 
Ježto  tato  okolnost  u  autora  snad  by  sváděla  k  nespravedlnosti,  musím 
doznati,  že  práce  je  vážná,  bohatá  na  pozorováni,  dobře  provedena  a 
a  všímající  si  vždy  v  literatuře  všeho,  co  se  týče  předmětu.  Ale  závoj, 
který  zastírá  nám  povahu  spánku,  nebyl  odhalen  úplně.  M.  de  Manacéine 
vyvi"ací  snadno  a  dobrými  důvody  většinu  theorií  o  spánku,  jež  před 
sebou  měla:  theorie  lokalisující,  theorie  chemické,  theorie  o  čivech  cévo- 
hybných;  potom  hledí  dokázati,  že  spánek  ve  své  podstatě  jest  „od- 
počinkem vě  domí",^)  ale  i  kdybychom  to  celé  přijali  jako  dokázané, 
že  člověk  ve  spánku  nemá  vědomí  a  dokonalé  vlády  nad  sebou, 
nenahlížím,  a  spisovatelka  také  nepřesvědčuje  tak,  jak  by  bylo  potřebí, 
aby  i  její  definice  byla  bezvadná  i  reciprocita  pravdivá.  Aristoteles 
říkal:  „Spánek  jest  přerušení  činnosti  smyslové;  ale  každé  přerušení 
činnosti  smyslové  není  spánek;  neboť  taková  nečitelnost  se  pozoruje 
také  v  deliriu,  v  mdlobě,  v  závrati. "3)  Já  bych  řekl  o  tom:  spánek  se 
charakterisuje  ztrátou  nebo  odpočinkem  vědomí,  ale  každá  ztráta  nebo 
odpočinek  vědomí  není  spánek;  ani  tato  definice  nevystihuje  jeho  vlastní 
a  specifickou  povahu. 

Pravdou  je,  že  dosud  ještě  žádný  nebyl  s  to,  aby  nám  podal 
pojem  přiměřený  a  přesný  o  spánku.  Štěstí,  že  my  jsme  lépe  poučeni 
o  existenci  přemnohých  zjevů,  vlastností  či  podmínek,  jimiž  jest  pro- 
vázen, a  z  nichž  některé  pro  řešení  našeho  problému  mají  zvláštní 
důležitost. 

Především  musíme  připomenouti,  že  jestliže  spánek  omezuje  naši 
činnost,  nepotlačuje  jí  naprosto.  „Při  spánku",  praví  sv.  Tomáš,  „naše 
smysly  zůstávají  nečinný,  ale  práce  u  našich  orgánů  nutritivních  jest 
tím  intensivnější,  est  tamen  magis  labor  virtutum  naturalium:  et  šunt 
virtutes  naturales,  quae  operantur  digestiones. "  *) 

Bylo  by  tedy  správným  tvrzení,  že  spánek  spoutá  smysly  zevnější 
až  k  úplné  nečinnosti? 

Nikoliv,  a  Aristoteles  nám  první  praví,  že  „někdy  spící  slyší 
hřmot,  —  ku  příkladu:  kokrhání  kohouta,  štěkot  psů  —  vidí  světlo, 
okoušejí  nápoje,  cítí  dotek,  ale  slabě,  a  jako  z  dálky,  áadevr/Mc.  {jlévtoc 
-/,a!  ciov  -óppwii-ev."'^)  Ano  přihází  se,  že  slyší  otázky,  jež  se  jim  kladou 


')  Marie  de  Manacéine,    Le    Sonimeil,    tiers    de    notre    vie :    phy.siologie,    hygieno, 
psychologie :  traduit  du  russe  i^ar  Ernest  .laiibert. 
2)"  P.  68,   69. 

s)  niipi  rnNor,  -f. 

*)  Comment.  de  Somno  et  Vigilia  lect.  4. 

5)  nEPi  rpxiíiN.  7. 


o  theorii  spánku  a  hypnosy.  371 


a  že  na  ně  odpovídají.  ..'řno'.  ck  xa:  á-oy.p'!vovTa'.  spwTWjJtevou"!)  Toto 
pozorování  jest  dnes  stejně  pravdivé,  jako  za  ěasii  Aristotelových, 
a  fysiologie  je  svým  způsobem  potvrzuje;  dále  pokusy  Clauda  Bernarda, 
Mossa  a  Tarzanova  nám  ukazují,  že  mozek  člověka  spícího  se  za- 
barvuje  a  vzrůstá  při  každém  podráždění  vzbuzeném  v  organech 
periferických:  což  předpokládá,  že  smysly  ze%Tiější  zachovávají  si 
dosti  činnosti  ke  sbírání  dojmů  smyslových,  světelných,  hmatových 
a  k  přenášení  jich  do  vnitřních  ústrojí  mozkových.  Avšak  vzhledem 
k  této  činnosti  smvslů  u  osob  spících  jest  dúležito  poukázati  na  fakt, 
že  jejich  dojmv  jsou.  jak  se  říká  „vybrané^',  to  jest  determinovány 
na  jisté  kategorie  předmětů  s  vyloučením  všech  ostatních. 2) 

„Jistý  kněz  ve  spaní  pročítával  si  své  řeči,  opravoval  je,  nebo 
k  nim  poznámky  činil.  Viděl  potřebné  předměty,  neviděl  však  pří- 
tomných osob.  Podložil-li  se  mu  kus  čistého  papíru  téhož  rozměru, 
na  jakém  před  tím  psal,  neměl  o  tom  ani  potuchy,  a  opravoval 
a  poznámky  dělal  na  tomto  novém  listu   jako    to    dělal    na  druhém."^) 

Toť  případ  „vidění  ^^ybraného".  Zjev  analogický  povstává  často 
i  při  dojmech  sluchových.  Z  každodenní  zkušenosti  víme,  že  ošetřovatelka 
nemocných  slyší  ve  spaní  odbíti  hodinu,  určenou  k  podání  nápoje 
nemocnému,  ale  zůstává  necitelná  vůči  chození  i  křiku  na  ulici.  — 
matka  probouzí  se  při  nejmenším  pohybu  svého  dítěte,  kdežto  hřmot 
jakýkoliv  ze  spánku  jí  nevytrhne.*) 

Zbytečno  by  bylo  při  tom  déle  se  zdržovati,  fakty  jsou  dosti 
četné  a  všem  známé.  Zjev  „dojmu  vybraného"  velmi  zajímavého  a 
důležitébo  v  somnambulismu  ^)  lze  konstatovati  i  ve  spánku  obyčejném; 
a  jest  naprosto  dokázáno,  že  jisté  osoby  spící  netoliko  vidí  a  slyší, 
ale  vidí  a  slj^ši  pouze  určité  věci  a  určité  osoby.") 

Zbývá  mi  pouze  říci,  že  rovněž  imaginace,  pamět  smyslová, 
dráždivost  nezůstávají  nečinnými  za  spánku:  naše  sny.  můry  noční 
a  hrůzy,  o  nichž  si  vypravujeme  v  jistých  případech  nás  o  tom  dosti 
poučuji.  Nač  však  musím  upozorniti,  jest  intensita,  která  často  označuje 
u  spícího  činnost  smyslů  vnitřních.  ,,Nejsou-li  dojmy  ve  dne  povstavši 
výminečně  hluboké  a  silné,  jsou  vyhlazenv  silnějšími,  které  bděni 
zrodilo;  ale  právě  naopak  jest  tomu  ve  spánku:  tu  vskutku  nejmenší 
podráždění  zdají  se  býti  velmi  silnými.  Tak  zkušenost  nás  poučuje, 
že  když  hluk  sotva  slyšitelný  začíná  dorážeti  k  uchu  spícího,  bude 
mysliti  na  blesk  a  hromobití;  malý  výtok  hlenu  bude  se  mu  zdáti 
jako  mléko  nebo  nějaký  chutný  likér;  vvvinutí  tepla  na  té  či  oné 
části  těla  jeho  utvoří  mu  představu,  že  běží  přes  řeřavé  uhlí  a  že  hoří." 
Tak  mluvil  Aristoteles.')    U  našich  nejslavnějších  fvsiologů   jsem    četl: 


')  Il.id. 

*)  Grasset.   Lecons  de  Cliniqiie  luédicale,   p.   51. 

■■')  Ibid. 

■*)  ^I.  de  Mauaeéine.  Le  Sorumeil  p.   36. 

')  Grasset  loe.   citát. 

")   A.   MaiHv.   Le  Sommeil  et  les  rěvcs  ]).   20.5   et  suir. 

')  nEPI  THZ  K.\0'  rnxoN  MANTIKHI.  a. 


3  72  Písemnictví  a  umění: 


Dojmy  způsobené  (ve  spánku)  nejsou  tak  přesné  a  nejsou  v  poměru 
k  intensitě  dráždidla.  Silné  podráždění  nezbudí  zajisté  žádný  účinek, 
kdežto  naopak  podráždění  slabé  probudí  v  jistýcíi  smyslech  hrozné 
obrazy,  a  následkem  kontinguity  středisek  a  vzájemné  irradiace  zrodí 
se  celá  řada  představ  více  méně  nesouvislých:  dáme  svíčku  k  vičkám 
osoby  spící  a  ta  sní  o  požáru  neb  blýskání,  hromu,  bouři;  otvíráme 
u  jeho  nozder  láhev  voňavky,  a  při  svém  probuzení  vypravuje,  že 
se  mu  zdálo  o  smrtelné  mdlobě,  otrávení,  smrduté  vůni  a  nebo  opačně 
o  vůni  příjemné,  kadidle,  voňavce  a  o  scénách  orientálních. i;  Tento 
ňkaz  zveličování  zvláště  rád  se  dostavuje,  když  spící  člověk  ovládán 
jest  nějakou  vášní,  ku  př.  bázní  nebo  láskou.  „Nejjemnější  tah  po- 
dobnosti'', praví  Aristoteles,  „činí  v  bázlivci  illusi,  že  stojí  tváří  v  tvář 
nepříteli,  a  v  zamilovaném,  že  vidí  milovaný  předmět.  Hněv  a  ostatní 
vášně  rovněž  více  méně  klamou,  dle  jejich  větší  nebo  menší  intensit^'."-) 
Ale  přepínání  činnosti  smyslové  prozrazuje  se  způsobem  zvláště  pře- 
kvapujícím v  rapidnosti,  s  jakou  se  rozvinují  scén}'  před  imaginací 
snílka.  Bylo  dokázáno,  že  asi  ve  dvou  minutách  může  viděti  úplně 
jasně  a  do  nejmenších  podrobností  události,  které  vyžadovaly  nebo  vy- 
žadoval}^ by  několik  hodin  ke  svému  uskutečnění.  3)  Jest  tedy  naprosto 
dokázáno,  že  smysly  vnitřní  jako  smysly  ze^^nější  mohou  býti  v  činnosti 
i  za  spánku  s  intensitou  překvapující.  (P.  d.) 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě. 

Popisuje  Jan  Herben  v  »Časop.  Matice  Moravské*  r.  1882.  —  »Rozgleda«  Al.  Malec. 

Podobnost  hrvátského  kroje  se  slováky  zavedla  p.  spis.  na  řeč 
o  Slovácích  Dolnorakouských  blíže  Břeclavy,  jimiž  na  str.  18.  hlavu 
síláme,  co  vlastně  jsou:  Slováci  či  Hrváti?  V  odstavci  prvém  strany  18. 
píše,  že  jsou  to  Slováci.  „Tato  podobnost . . .  sváděla  i  svádí  některé 
spisovatele  (ovšem  německé),  že  nazývají  také  lid  na  panství  Lednickém, 
v  Rakousích  u  Válčíc  a  v  Hlohovci  (Bischofswart)  Chorváty,  ačkoliv 
jsou  v  pravdě  Slováci".  —  a  tři  řádky  níže:  „kteřížto  Slováci  jen 
mylně  pokládají  se  ,za  Charvát3%  časem  pošlo venčilé'."  „Tomu  názoru 
opírá  se  také  A.  V.  Sembera,  jelikož  prý  jména  rodinná  přes  některé 
chorvátské  výminky  jsou  naskrze  slovenská.  Při  mnohých  pak  jménech 
prý  slovensk}'  jich  původ  je  na  jevě  i  tím.  že  rodové  ti  teprve  před 
nemnohými  lety  z  uherského  Slovenska  do  Rakous  se  přistěhovali, 
jako  Berkovičové,  Vinko^áčové,  iSimkovičové  a  Koporičové  v  Cahnov^ě." 
—  V  odstavci  druhém  však  zdá  se  p.  spis.,  že  „ono  mínění  není  mylné. 

1)  Matbias  Duval,  Cours  dc  pbysiologie,   p.    120. 

*)    7lSp\    ÍV'J7:VÍ03V,    ^. 

•')  Taine,  De  l'Intelligence,   I.  notě  III. 


Tři   chorvátské  osadv   u;i  Moravě.  373 


Domnívám  se.  že  osad  chorvátských,  které  z  Kakous  do  Moravy  pře- 
cházejí, byl  někdy  hojnější  počet  nežH  nyní  a  že  vnikaly  až  k  Břeclavě 
nebo  Podivínu.  Mínění  to  možná  předně  opírati  o  rodová  jména  a  za 
druhé  o  tradici."  Ani  na  důvod  velevážný,  na  řeč,  nezapomíná  a  píše 
tři  řádky  doleji:  ..Taková  slovenčina,  jakou  se  pod  Břeclavou  mluví, 
mohla  vzniknouti  jen  smíšením  dvou  jazyků.  Ze  ten  druh}'  jazyk  byla 
chorvátština,  viděti  z  výslovnosti  a  ze  slov,  jako:  venac,  mladenac, 
dyvičica;  infinitiv:  otevřici.  rožnúci,  propuščaci;  imperativ:  drzí,  pusci 
(pusť)  atd.'*  „Konečně",  na  důkaz  své  domněnky  nejpádnější,  ptá  se: 
„i  kd^^by  vše  předchozí  mohlo  se  vysvětliti  jinak,  jak  se  vysvětlí  úkaz, 
že  rodinná  jména  chorvátská  rozšířila  se  tak  hojně  a  tak  daleko?" 
Co  tedy  jsou,  p.  spis.  přímo  nepověděl;  kloní  se  k  názoru,  že  jsou  to 
poslováčtělí  Hrváti,  snaží  se  to  odůvodniti,  ale  důkazy  své  nemá  jaksi 
za  dosti  jisté,  přesvědčivé,  —  a  ostavuje  věc  na  sporu.  Čtoucí  jest 
neuspokojen;  kdybj^  nepátral  sám  dále,  nevěděl  by,  na  čem  jest,  jako 
nevěděl  p.  spis.,  a  kdyby  spoléhal  na  důvod  p.  spis.  z  řeči  uvedený: 
„infinitiv:  otevřici,  rožnúci,  propuščaci;  imperativ:  drzi,  pusci  (pusť)  atd." 
zapadl  by  do  tmv  černější,  než  v  jaké  tápal  tu  sám  p.  spis.! 

Jest  tu  skutečně  tak  veliká  potíž  o  světlo'?  Nemožno  tu  skutečné 
pronésti  slova  jisté  pravdy,  konstatovati  ji  a  všestťanně  odůvodniti? 
Jak  by  bylo,  kdyžtě  ji  pronesl  již  sám  Šembera?  Třeba  jen  jeho  se 
nespouštěti.  Arci  opírá  se  Šembera  názoru,  že  osady  ty  bývaly  ven 
a  ven  hrvátské,  dovozuje,  že  i  mnohá  rodinná  jména  na  ič  jsou 
slovenská,  ale  tím  nepupirá  všeho  hrvátského  živlu  v  nich  naobrat, 
právě  o  těch  osadách,  o  něž  nám  tu  jde:  „Hlohovec,  Poštornovi  a 
Chorvátskou  Novou  Ves'",  Šembera  byl  v  jasných,  právě  o  té  domněnce, 
kterou  p.  spis.  netroufale  pronáší:  „že  chorvátské  osady  vnikaly  až 
k  Břeclavě",  Šembera  již  jako  o  staré  pravdě  přesvědčen  byl.  Napsalť: 
„K  usazení  se  Chorvátů  v  Hlohovci  a  snad  i  Nové  Vsi  na  Valticku 
dal  nejspíše  příčinu  mor  roku  1582..  po  němž  i  Krištof  z  Teulíenbachu, 
generál  v  Chorvatsku  a  Slavonsku  a  držitel  panství  Drnoholského, 
do  blízkých  pustých  dědin  Nového  Přerova,  Dobrého  Pole  a  Frelavic 
(Frelešdorfu)  Chorváty  povolal", ^i  —  a  dále  na  str.  168.  „Toliko 
Chorváti  Hlohovečtí  od  soukmenovců  svých  odtrženi  a  se  Slováky 
smíšení,  prodlouženým  časem  mnohé  slovo  chorvátské  potrativše  slo- 
venské místo  něho  přijali,  tak  že  se  mluva  jejich  takměř  směsici 
z  chorvátštiny  a  slovenčiny  podobá."  Šembera  uvádí  osady  v  Dolních 
Rakousích,  v  nichž  Hrváti  usazeni  jsou,  výslovně  jmenuje:  Hlohovec 
a  Novou  Ves,  mluví  o  Poštorné,  Ranšpurku.  Cahnově,  Pernitálu,  že 
tam  nosí  týž  kroj  jako  moravští  Hrváti,  zvlášť  připomíná,  že  v  Ranš- 
purku žijí  Slováci  a  mezi  nimi  jednotliví  rodové  hrvátští,  —  slovem: 
ukazuje,  jak  živel  hrvátský  prostupuje  osadami  rakouskými  až  ku 
Břeclavě  (Chorv.  Nová  Ves  je  malé  půl  hodiny  od  Břeclavy),  a  co 
Šembera  na  jisto  postavil,  místy  číslicemi  dokázal,  to  p.  spis.  teprve 
zdá  se  býti,  o  tom  teprve  domněnky  pronáší!  Ze  Šembery  mohl  a  měl 


*)  Časopis  českého  Musea  r.  1845.  Šembera,   »0  Slovanech  v  D.  Eakousích'<  str.  16G. 


374  Písemnictví  a  umění: 


p.  spis.  poznati  nejen  pravdu,  že  Hrváti  dotýkali  se  z  Rakous  samé 
Břeclavy.  —  z  něho  mohl  poznati  i  řeč  Hlohovčanův  a  učiniti  z  ní 
úsudek,  jak  pohlížeti  jest  na  Hlohovčany  okem  historickým,  a  jak 
v  přítomnosti!  Keboť  kdj^by  jen  zběžně  si  byl  přečetl  příklad  mluvy 
hlohoveeké,  jak  Sembera  ji  podává  na  str.  171.:  „Lučení . . .",  „Moravski 
sedláku",  „Loza  a  šunce"  a  byl  jen  poněkud  znalý  hrvátštiny,  nehjl  by 
mohl  ostati  v  pochybnostech  o  Hlohovčanech  a  také  ne  ani  o  Slovanech 
ostatních  pod  Břeclavou! 

Než  nečiňme  p.  spis.  křivdj^;  on  má  se  za  znalce  hrvátštiny, 
ano,  právě  na  znalosti  té  staví  svou  domněnku  svrchu  řečenou  a  ne- 
váhá rozborem  mluvy  v  prvky  ojasniti  její  složení.  „Pohledněme  na 
řeč  těchto  Slováků!  Taková  slovenčina,  jakou  se  pod  Břeclavou  mluví, 
mohla  vzniknouti  jen  smíšením  dvou  jazyků.  Ze  ten  druhý  jazyk 
byla  chorvátština,  viděti  z  výslovnosti  a  ze  slov,  jako:  venac,  mladenac. 
dyvičica;  infinitiv:  otevřici,  rožnúci,  propuščaci;  imperativ:  drzi,  pusci 
(pusť)  atd."  Kdo  se  odvažuje  na  třídění  dvou  příbuzných  jazyků  psáti 
o  výslovnosti  v  řeči  a  soud  pronášeti  o  prvcích  jejích,  musí  znatelem 
býti  živých  těch  jazyků  dobrým,  ať  již  nedím  důkladným!  Kdyby  jím 
nebyl  a  přece  znalost  tu  si  osoboval,  stavěl  by  se  u  vědění  svém 
nemoudře  vysoko  a  snadno  by  se  na  něm  mohlo  osvědčiti  přísloví: 
„Kdo  v^^soko  létá;  nízko  sedá."  Jest  znatelem  takovým  p.  spisovatel? 
alespoň  dobrým?  Mluví  o  výslovnosti!  Zná  ji?  Zná-li.  proč  ji  ničím 
neoznačil  u  tří  slov  skutečně  hrvátských:  „venac.  mladenac,  dyvičica"? 
Proč  neoznačil  délku  slabik,  proč  ne  přízvuk?  Proč  jedno  slovo  napsal 
špatně:  „venac"  místo  vjenac?  Proč  neoznačil  přízvuku  zvláště  při 
posledním,  čtyřslabičném  slově  „dyvičica",  přízvuk  to  tak  důležitý  a 
ustálený?  Vyslovuje  se:  „vjenac,  mladenac,  divíčica",  —  jaký  to  veliký 
rozdíl  ve  přízvuku?  —  p.  spis.  ani  z  daleka  se  o  něm  nezmiňuje! 
Jazykový  živel  hrvátský  ve  slovenčině  podbřeclavské  ukázati  mají 
p.  spis.  nejen  tato  tři  slova,  ale  i  následující  „infinitivy:  otevřici,  rožnúci, 
propuščaci;  imperativy:  drzi,  pusci  fpusť)  atd."  Cituje  p.  spis.  slova  ta 
ze  Sušilových  písní,i)  kde  nalézáme  infinitivy:  otevřici,  rožnúci;  imper. 
pusci   v   písni   z    Cáhnova   v   24.   na   str.   796:   Fialka  s  rozmarýnem: 

Dzi  mu  (šuhaju)  dcerko  otevřici 
ja  půjdu  světlo  rožuiici, 
pusci  si  ho  do  síně 
daj  mu  slovo  uprimné, 

„propuščaci"  v  písni  18.  na  str.  794:  „Mlynář  a  zeman":  „počal  zeman 
vodu  propuščaci".  imperativu  citovaného  „drzi"  a  jména  „dyvičica" 
jsem  nenašel;  třeba  jsem  se  přehlédl;  hledal  jsem  však  dvakráte!  — 
Nuže,  co  jsou  to  za  slova?  Mají  ukazovati  živel  hrvátský  ve  slovenčině 
podbřeclavské,  zatím:  1.  dvě  z  nich  ani  hrvátská  nejsou  a  2.  všechna 
znějí  nehrvátsky  tvarem  i  výslovností!  1.  Nehrvátská  jsou:  „otevřici", 
^rožnúci";  žádný  Hrvát  Cakavac^)  ve  své  mateřštině  neřekne  „otevřici", 


*)  Moravské  Národní  písně.   1859. 

2)  Hrváti  dolnorakouští  jsou  jako  moravští :  Čakavei. 


Srbský  car  Lazar  y  národních  písních  srbských. 


375 


nýbrž  jedině  „otprit",  —  opak:  „zaprit".  zaklopit":  „ani  nisam  mogla 
od  tug-e  zaprit  vrat"  („Hlídka"  1878,  č.  12.,  str.  897),  žádný  nikdy 
neřekne  „rožnúci",  ale  vždy  jen  bud"  „važgnut"  nebo  „podpálit."  — 
2.  Kečakavský  jest  tu  infinitiv  na  i.  který  u  všech  sloves  tu  uvedených 


tedy  tato  slova  prostoupení  slovenčiny  hrvátštinou.  ale  dokazuji  ne- 
znalost čakavštiny  u  p.  spis.  Jak  daleký  jest  čakavštiny  svrchu  uvedený 
verš  Sušilňv,  poznati  z  překladu  doslovného: 


poj   mu  kcír  otprit, 
ja  íii  svitlo  važgnut, 
pust  si  ga  va  vježu 
daj  mu  rič  iskrenu. 


P.  spis.  postavil  tedy  svoji  domněnku  po  stránce  jazykové  na  písku! 


Srbský  ear  Lazar  v  národních  písních  srbských. 

Podává  B.  Popelka.  (Č.  d.) 

V  písni  právě  jmenované  zajímavý  jsou  tři  momenty,  a  to: 
1.  způsob,  jakým  královna  Jevrosima  (manželka  Vukašinova)  vypravuje 
(„sprema")  na  sněm  syna  svého  Marka  („kraleviče  Marka")  a  jak  za 
nevěrnost  stihl  trest  Boží  celou  rodinu  Vukašinovu,  2.  výpočet  pánů, 
kteří  se  na  sněm  sjeli,  a  3.  průběh  volby. 

Píseň  samai)  zní: 


Sprema  májka  kraljevica  Marka 
U  Eesavii  na  zboř  medj  gospodu, 
Na  pohodu  stará   progovara: 
»0  moj  Marko,  moj  jediní  sine, 
Moja  diko,  moje  pouzdanje, 
I  obrano,  što  je  vise  nemá, 
Neka  bih  te  neželjela,  sine, 
No  te  volím  i  ožalit  tužná, 
Nego  za  te  ružna  čuti  glasa. 
Mojom  hranom   zaklinjem  te,   Marko, 
I  mojijem  njegovanjem,  sine, 
Hodí  právo,  tako  bio  zdravo. 
Ne  šali  se,  srcem  neišt€ti, 
Drž'  se  Bož'je  istine  i  pravdě. 
Ne  gub  duše,  srece  neubijaj, 
Muka  nije  probita6na  tudja. 
Ugledaj  se  na  nesretna  baba. 


Sílá  matka  kraleviče  Marka 

do  Resavy  na  sněm  mezi  pány. 

Než  odcházel,  stará  promlouvala: 

»Ó  muj  Marko,  muj  jediný  synu, 

moje  cliloubo,  mé  uspolehnutí, 

i  obrano,  jaké  více  není, 

kéž  bych  tebe  neplakala,  synu ! 

Než  radš  bych  tě  oplakala  smutná 

nežli  zlý  o  tobě  hlas  slyšela. 

Svojí  krmí^)  zaklínám  tě,  Marko, 

i  svou  láskou,  můj   jediný  synu: 

Chodiž  přímo,  tak  ti  služiž  zdraví, 

nežertuj  mí,  srdce  v  škodu  nevod, 

drž  se  Boží  piavdy,  drž  se  práva, 

nehub  duše,  štěstí  neubíjej, 

cizí  muka  (starost  o  cizí)  nebývá  prospěšná, 

příklad  si  vem  z  nešťastného  otce. 


1)  .^aaapnqe  n.iH  AorotajH  3a  BpeiueHa  KHSsa  .laaapa,  h3  CpncTBa  JoKCHJia  HoBiiha  OTOianH^a. 
y  HoBOMe  Ca^y  1NS2. 

')  Mateřským  mlékem. 


376 


Písemnictví  a  uměni: 


Xa  stričeve,  na  rodbinu  tvoju, 
Kako  ih  je  Gospod  jjokarao 
Kad  nevjere,  za  uničnii  nepravdu! 
Tel)e   vole  mali   i   veliki, 
A  boje  se  silné  gospoštine 
Zbog  junaštva  i  pogodne  čudi, 
Te  moiru  te   ponuditi,   sine, 
Da  se  primiě  srjjska  prijestola, 
Silná  carstva  krune  Nemanjiéa. 
No  ti  velju,  ne  piimaj  se,  Marko, 
Ne  njimaj  tudje  muke  na  se, 
Tudja  muka  gotovo  rasulo, 
Svoja   muka   kuée  neobara. 
Neka  traže  zemaljska  gospoda, 
Nek'   obere  kruni  i  državi 
Doličnoga  pravog  gospodara. 
Ni  je  lasno  danas  kmetovati, 
Na  kog  spadá  po  pravici   vláda. 
Van   Eožije  tu   presude  nije, 
Kol'ko  Ijudi,  toliko  i  čudi, 
A  jjo  čudi  svako  razgovara, 
Ištuc'  neku  sla\'u  i  zahvalu, 
Neko   vajdu  u  drugom   računu. 
Zato  ničeg  ne  lacaj   se,    sine, 
No  za  národ,  jadnu  sirotinju, 
Pobrini  se,  po  nju  razgovaraj. 
Čedo  Marko,  bráni  glavoni  dragom 
Krásnu  pravdu,  istinu  Božiju, 
Prav  i^ogini  bolje  no  křiv  živi!« 
Sluša  Marko  Jevrosinm  májku, 
Bijelu  joj   poljubio  ruku, 
I  ovako  reče  svojoj  majci: 
2>Hvala,  májko,  na  tom  razgovoru, 
Uvijek  sam  i  sani  kail  bio, 
Stoj'  ugodno  Bogu  i  svijetu  : 
Krivo  necu,  ma  me  stalo  glave, 
A  tako  me  očima  vidjela.« 
Tako  reče  na  pohodu  Marko, 
I  što   reče  junák,   ne  poreče. 


ze  strýcův  i  z  vlastní  rodiny  tvé, 

kterak  Hospodin  Buh  je  potrestal 

za  nevěrnost,  za  těžké  příkoří. 

Tebe  mají   rádi   inalí  i  velicí, 

ale  bojí  se   tě  l>ujní   páni 

pro  junáetví  tvé  i  jemnou  mysl, 

i  mohou   ti   nabídnouti,   synu, 

bys  se  chytil   srbského  prestolu, 

carstva  Nemaničovy  koruny. 

Leč  pravím  ti,  nechytej  se,  Marko, 

neljer  na  se  cizí  muku,  synu, 

cizí  muka  (starost  o  cizí)  jistotná  je  zkáza, 

vlastní  muka  domu  nebořívá. 

Nechať  vyhledává  zemské  panstvo, 

nechí  vybere  koruně  i   fnši 

vhodného,  pravého  hospodáře. 

Není  snadno  dnes  rozhodovati, 

komu  po  právu  přísluší  vláda, 

vedle  Boží  zde  ťírady  není,') 

kolik  lidí,  tolik  je  i  mysli, 

a  podle  své  mysli  každý  mluví, 

někdo  hledá  slávy  a  vděčnosti, 

někdo  jjrosjjěchu  z  cizího  počtu. 

Ničeho  se   nechájjej,   mňj   synu, 

leč  o  národ,  bídného  sirotka, 

starej   se  a  pro  národ  promlouvej. 

Dítě  Marko,  haj  vždy  hlavou  milou 

práva  krásného,  haj  pravdy  Boží; 

lépe  zhynout  nežli  žíti  s  křivdou.* 

Výslech  Marko  .Tevrosimu  matku, 

běloučkou  jí  on  políbil  ruku, 

takto  jal  se  k  matce  promlouvati : 

»Díky,  matko,  za  tuto  promlu\Ti, 

vždy  jsem  i  sám  k  tomu  hotov  b}'val, 

co  je  Bohu  příjemno  i  světu, 

křivdě  nechci,  byť  mě  .stálo  hlavu, 

takého  mě  nechť  okem  uvidíš. «*) 

Tak  pověděl  odcházeje  Marko, 

a  oo   řekl  junák,   neodřekl. 


Z  literatury  srbské  a  eharvatské. 


„Matica  Hrvatska"  vydala  pro  své  členy  letos  9  knih.  z  nichž 
některé  zasluhují  zvláštní  pozornosti.  Jsou  to  tyto  knihy:  1.  Hoié, 
Slike  iz  obcega  zemljopisa  (Rusija).  Peta  knjiga.  (^Obrazy  z  obecného 
zeměpisu.  Rusko).  Pátá  kniha.  399  str.  —  2.  Rahar,  Povij est  najno- 
vijega  vremena  od  g.  1815  do  g.  1878.  (Dějiny  nejnovější  doby  od 
r.  1815.  do  r.  1878).  527  str.  —  3.  Lohmayer,  Covjek  i  njegovo  zdravlje. 

')  T.  j.  jiné  ťirady  nežli   Boží  tu  není  čili  stane  se,  co  Bůh  bude  chtíti. 
*)  Vlastníma  očima  uvidíš,  že  jakým  jsem,  i  takovým  budu. 


z  literatury  srbské  a  charvatské.  377 

(Člověk  a  jeho  zdraví).  190  str.  —  4.  Nemčié,  Izabrana  djela.  Uredio 
i  uvqd  napisao  Milivoj  Šrepel.  (Vybrané  spisy-  Upravil  a  úvod  napsal 
Mil.  Šrepel  I.  404  str.  —  5.  Sienkieuňcz,  Pripoviesti.  Preveo  Ivan  Grostiša. 
(Povídky.  Přeložil  Ivan  Gostiša).  248  str.  —  6.  Kranjčevic,  Izabrane 
pjesme.  (Vybrané  básně).  244  str.  —  7.  -/.  E.  Tomió,  Zmaj  od  Bosně. 
Pripoviest.  Drugo  izdanje.  (Drak  Bosenský.  Povídka).  Druhé  vydání. 
196  str.  —  8.  Mulahdič,  Zeleno  busenje.  Pripoviest.  (Zelený  trávník. 
Povídka).  244  str.  —  9.  Lesková r,  Sjene  Ijubavi.  Pripoviest.  (Stíny 
láskv.  Povídka).  124  str.  Za  čtení  stoií  —  ač  všeckv  ostatní  —  zvláště 
knihy  uvedené  číslicí  1.  a  2.  —  Mimo  to  Matica  vydala  a  svým  členům 
za  sníženou  cenu  prodává:  Xenofon,  Izabrani  spisi.  Dio  prvi  (Kiropedija). 
Preveo  i  uvodom  popratio  Stj.  Levc.  (Vybrané  spisy).  Díl  první.  (Kyro- 
paedie).  Přeložil  a  úvodem  doprovodil . . .  255  str.  Pro  členy  za  1  zl. 
—  Srepel,  Římska  književnost  i  latinski  jezik.  (Eímská  literatura  a 
latinský  jazyk).  147  str.  Pro  členy  60  kr.  —  Prvních  devět  knih 
dostane  člen  za  roční  příspěvek  3  zl.    Zakládající   členové  platí   10  zl. 

Slovinské  katol.  studentstvo  ve  Vídni  vydalo  1.  sešit  V.  ročníku 
svého  věstníku  „Zora^'.  Z  obsahu  (40  str.)  vytýkáme  zvláště  pěkné 
články  „Materijalistiška  vzgoja"  ^Vychování)  od  J.  A.  a  Fosforičovu 
kauserii  „Teorija  suhih  vaj"  (Theorie  suchých  větví).  „Zora"  stojí  ročně 
1  zl..  pro  studenty  60  kr.  Našince  upozorňujeme  na  časopis  ten,  aby  — 
třeba  hned  nerozuměli  slovinsky  —  nepatrným  příspěvkem  1  zl.  ročně 
slovinskou  katolickou  mládež  vídeňskou  v  díle  záslužném  podporovali. 
Peníze    přijímá    Bogumil    Remec,    Vídeň,    XVIII.,    Theresiengasse   38. 

Ze  srbské  literatury  uvádíme  tyto  novinky :  lípo aot  y  cpncKOM 
npeBOAy  (Herodot  v  srbském  překlade)  vydáno  od  St.  H.  Popoviče 
v  Kragujevci.  —  IIpiiMopcKa  oó.nraja  (Přímořské  typy).  Nové  vyprá- 
věnky S.  Matavulja.  Vydala  srbská  tiskárna  Bratří  M.  Popovičů  v  Novém 
Sadě  (v  Baňatě).  Cena  60  kr.  Matavulj  slavil  letos  25.  ročnici  svého 
spisovatelství.  Srbská  kritika  spisy  jeho  chválí.  V  „Přímořských  typech" 
je  vyloženo  7  obrazů.  —  Pěkná  vzdělávací  povídka  je  CeocKa  yqnTe.iirn;a 
(Vesnická  učitelka)  od  Svetolika  P.  Rankoviče.  professora  na  pravo- 
slavném bohosloveckém  ústavu  v  Bělehradě.  Za  povídku  tu  dostal  autor 
od  Srbské  Matice  odměnu  100  zl.  Rankovič  je  mladý  ještě  člověk, 
narodil  se  r.  1863.  v  Kragujevské  Jasenici  a  Srbové  si  od  něho  ještě 
mnoho  slibují.  —  IIponacT  Janiinapa  3.  jyna  1826  (Záhuba  Janičárů 
3.  června  1826).  napsal  Ceda  IMijatovič.  vydalo  knihkupectví  Svět. 
Djordjeviče  v  Bělehradě.  Str.  67,  cena  35  kr.  Spisek  zbudován  jest 
na  historických  pramenech   a   tak  je   psán,   že   se   čte  jako   povídka. 

B.    P. 


Hlídka-  25 


378  Písemnictví  a  umění ; 


Nová  díla. 

Dr.  K.  Krogh-Tonning :  De  gratia  Christi  et  de  libero  arbitři  o. 
Kristiaiiia   1898.  Sti'.  87.  Cena  240  m. 

Probrána  tu  stručně  nauka  Tomáše  Aqu.  a  srovnána  s  názory 
protestantskými,  které  brzy  od  dob  Lutherových  nápadně  se  zase 
sklánějí  ke  katolickým.  Hlas  přírody  tu  zvítězil,  neboť  nazývati  nauku 
o  svobodné  vůli  a  zásluze  dobrých  skutků  pelagianským  arci- 
kacířstvem,  jak  Luther  činil,  je  přece  trochu  silný  nesmysl.  Spisovatel 
uvedeného  díla  je  protestant  a  hájí  katol.  církev  proti  protestantským 
nepravdám  v  této  věci.  Pojednání  jeho  předloženo  a  uveřejněno  ve  — 
vědecké  akademii  kristianijské. 

Vynikající  právník  professor  Dr.  L.  Oppenheim  v  Basileji  vydal 
spisek  Ďas  Gewissen  (str.  50),  v  němžto  líčí  vznik  tohoto  důležitého 
činitele  mravnosti,  zodpovědnost  a  poměr  k  rozumu.  Rozbory  jeho 
bKží  se  značně  —  ač  s  jiného  konce  —  k  názorům  mravouky  naší. 
Rozprava  je  důležitá  pro  nauku  o  trestním  právě. 

Dr.  M.  Lazarus:  Ethik  des  Judentbums.  I.  Frankfurt  a.  ]M.  1898. 

Slavný  se  Steinthalem  volkerpsycholog,  jemuž  ze  všech  vyznání 
nejvíce  zamlouvá  se  židovské,  podává  tu  ve  volných  rozpravách  hlavní 
zásady  židovské  mravouky,  hlavně  dle  S.  Z.  Proti  ustavičnému  hanobení 
zákonodárství  starobiblického  působí  dílo  toto,  důkladné  a  znalecké, 
velmi  příznivě,  ač  ovšem  vzhledem  ku  křesťanství  není  prosto  všech 
nedorozumění. 

Dr.  Běda  Ad/hoch :  R  e  s  s  c  h  o  1  a  s  t  i  c  a  e  apud  Benedictinos  in  S.  Anselmi 
de  Urbe  Collegio  actae.  I,  Praefationes  ad  artis  scholasticae  inter  occidentales 
fáta.  Brno  1896.  Cena  2  zl. 

Bývalý  professor  benediktinského  lycea  na  Aventinu  podává  tu 
jakýsi  úvod  ke  svým  přednáškám  a  do  filosofie  vůbec,  jednaje  o  dějinách 
filosofie,  zvláště  scholastiky,  již  zevrubně  oceňuje  a  obhajuje.  Zajímati 
snad  budou  principy,  na  kterých  dle  p.  spisovatele  scholastika  spočívá: 
I.  Principium  organicum:  Fides  quaerit  intellectum.  11.  P.  iuridicum: 
Philosophia  est  ancilla  fidei.  III.  P.  criticum:  Kemo  sit  nimis  suspiciosus. 
IV.  P.  systematicum :  Probate  omnia,  meliora  tenete.  V.  P.  methodicum: 
Sua  cuique  disciphnae  methodus  apte  applicetur.  VI.  P.  didacticum: 
Sapere  ad  sobrietatem. 

Stručný,  ale  obsažný  spis  poučuje  o  hlavních  otázkách  schola- 
stiky se  týkajících  velmi  zdařile.  P.  spisovatel  vládne  velikou  znalostí 
filosofické  literatury,  starší  i  nové,  bystrým  úsudkem  a  jadrným  po- 
dáním myšlenek.  Obrana  jeho  jest  vážná  a  smířlivá;  i  když  nedostatky 
některých  scholastikův  omlouvá,  není  slepý  k  pokroku  modernímu.  Kdyby 
se  spis  více  rozšířil,  přispěl  by  zajisté  k  odstranění  mnohého  předsudku. 


Nová  díla.  379 


P.  Kapterev:    Nova  j  a    russkaja    pedagogika,    jeja    glavnějšija 
ideji,  napravleni  j  a  i  dějateli.  Petrohrad   1899. 

Mezi  knihami,  věnovanými  otázkám  vzdělání,  za  poslední  dobu 
pozornosti  největší  zasluhuje  kniha  známého  paedagoga  Kaptereva.  Je 
to  historicko-kritická  studie  důležitějších  paedagogických  směrňv  a 
ideí  ode  dne  jich  vzniku  až  do  našich  dnů.  Poukázav,  že  před  osvo- 
bozením selského  lidu  v  Rusku  nebylo  škol,  paedagogův  ani  paedagogiky, 
autor  vysvětluje  význam  doby  osvobození  na  školu  a  vzdělání  lidu. 
V  „Mořském  Sborníku"  1856  paedagogické  ideály,  postavené  Girogovem, 
Bemem,  Davydovem,  měly  charakter  všelidský,  poněkud  knihový  a 
nejasný,  a  byly  vypůjčeny  hlavně  od  Němců.  Jako  reakce  proti  vše- 
lidským ideálům,  přineseným  z  ciziny,  vznikl  v  Rusku  národní  směr 
v  paedagogice,  jehož  zástupci  byli  Ušinskij  a  V.  Stojunin.  Ušinskému 
nepodařilo  se  načrtnout  jasně  tvářnost  čistě  ruské  školy,  ale  on  rozvil 
důkladně  jeden  tah  národní  škol)-,  význam  mateřského  jazyka  pro 
vzdělání  lidu.  V.  Stojunin  uznal  základy  vychování  a  vzdělání  za  vše- 
lidské, jimž  národnost  dodává  doplňujících  tahů.  Hlavními  úkoly  ruské 
školy  národní  Stojunin  uznal:  rozvoj  citu  zákonnosti  v  Ruších  a  vážení 
si  osobnosti,  probuzení  lásky  k  vědám,  přiučení  k  logickému  myšlení, 
přiučení  k  práci.  Tyto  úkoly  odvozuje  z  nedostatků,  vlastních  lidem 
ruským.  Probíraje  další  autory,  — -  Korfa  Račinského  —  Kapterev  dí, 
že  otázka  o  národním  vzdělávacím  ideálu  je  dosud  málo  propracována. 
Na  to  dotýká  se  Kapterev  učení  o  „svobodném  vzdělávání",  jehož 
zástupci  jsou:  hr.  Leo  Tolstoj  ve  své  „Jasné  Poljaně",  Skvorcov  i 
Gisarev.  Theorie  ta  hájila  dětí  proti  úkladům  dospělých  na  neporušenost 
jejich  tělesné  i  duševní  osobnosti.  Zvláštní  hlava  věnována  otázce  o 
poměru  mezi  státem  a  obecenstvem  v  zařízení  národního  vzděláni,  a 
autor  naříká  na  výlučně  státní  charakter  ruského  vzdělání  a  nepatrné 
účastenství  obecenstva  ve  vyučování.  Kapterev  ohnivě  zastává  se  myšlenky 
o  těsném  svazku  mezi  rozumovým  a  mravním  rozvojem. 

v.  Iv.  Senroh:    Učeničeskije    gody     Gogolja.     Životopisný     nástin. 
Moskva  1898. 

Šenrok  je  nejlepší  znalec  Gogola.  V  přítomné  knize  mluví  nejen 
o  školních  letech  velikého  romanopisce,  nýbrž  i  o  jeho  předcích, 
rodičích,  o  jeho  prvních  literárních  pracích,  o  národních  jeho  sympathiích. 

K  jubileu  Celakovského  vydáno  několik  rozprav  časopiseckých, 
ale  nic  závažněišího.  Ze  známé  fabrikv  na  životopisné  slátaniny  vydána 
také  knížka  Fr.  L.  Celakovský  (Modré  Knihovny  Dra.  Václava  Řezníčka 
č.  46.  Str.  164).  Dovídáme  se  tam  m.  j.,  že  Celakovský  již  roku  1822. 
„náhle  stanul  na  výši  literární  vyspělosti."  O  slohu  Řezníčkově  napsal 
„čas"  nedávno  při  sporu  s  p.  prof.  Vincencem  Vávrou  o  knihu  „Božena 
Němcová":  „Byť  i  v  knize  Vávrově  byl  vyhledal  drobnohledem  nějaké 
topografické  chybičky,  pravda  je,  že  kniha  Vávrova  zůstane  pěknou, 
milou  a  mládeži  vhodnou.  Něco  podobného  dr.  Řezníček  by  nesvedl, 
kdyby   ho  ozlatil.   Pan  dr.  Řezníček  sebevědomě  praví,    že   celá  česká 

25* 


380  Písemnictví  a  umění : 


veřejnost  smí  žádati  na  něm,  aby  jako  krajan  Němcové  znal  místa 
života  jejího,  aby  znal  spisy  její  a  literaturu  o  ní  a  Bůh  ^^,  co  všecko. 
Požadavek  české  veřejnosti  k  dru  Řezníčkovi  je  mnohem 
menší,  aby  si  totiž  koupil  nejlacinější  českou  mluvnici; 
aby  nepsal  boty  á  la  .zavázala  to  do  z  truhly  vytaženého 
šátku'."  Mutatis  mutandis  lze  opakovati  i  jindy  i  tentokrát. 

Jan  Šafránek:    Za    českon    osvětou.    Nakl.    J.  Otto    v   Praze.    Str.  267. 
Cena'  1  zl.  20  kr. 

Vydáno  na  pamět  501etého  panování  J.  V.  Františka  Josefa  L, 
císaře  rakouského.  V  prvních  dvou  ..knihách"  podává  spisovatel  obrázky 
z  dějin  školství  středního  z  doby  staré  a  naší  a  třetí  knihu  věnuje 
letopisům  školskj-m  z  Cech,  Moravy  a  Slezska.  Kniha  vA^zdobena  jest 
na  příhodných  místech  celkem  24  illustracemi  gymnasií  a  realek.  hlavně 
pak  mužů  o  školy  střední  zasloužilých  a  p.  Spis  tento,  první  to  pokus 
soustavného  v^'psání  dějin  českého  školství  středního  vůbec,  druží  se 
čestně  k  dřívějším  spisům  Šafránko v}'m  v  oboru  školském  vydaným. 
(O  obecném  a  měšťanském  školství,  vývoj  soustavy  obecného  školství 
od  r.  1769 — 1895  a  j.)  Bez  dlouhé,  lichotivé  a  mnohoslibné  předmluvy 
a  „slova  spisovatelova"  postupuje  spisek  tento  tak  krásně  objektivně, 
že  čtenáře  nejen  svou  věcností  upokojuje,  ale  skutečně  nadchne. 
Každému  jest  v  něm  měřeno  měrou  spravedlivou  a  uznány  zásluhy 
těch,  kteří  je  skutečně  měli.  Zvláště  povšimnouti  by  si  mohl  leckdo 
zmínky  o  bouřích  husitských  pro  vývoj  školství  středního  a  na  obrat 
zásluh  řádů,  zvláště  jesuitského  o  školství  střední  ve  století  16.  a  17. 
Statistika  o  školství  středním  v  letech  1849 — 1898  nejen  velmi  případně 
připojena,  ale  velezajímavou  a  významnou  jest  pro  každého,  kdo  chce 
proniknouti  aspoň  poněkud  cestou  školství  středního.  Neméně  důležitou 
jest  i  „matrika"  škol  středních  v  zemích  koruny  české.  Dílo  celé 
venkoncem  přesně  objektivně  psané  zaslouží  bedlivé  pozornosti  zvláště 
dnes,  kdy  bojujeme  za  školy  vysoké  na  Moravě.  k. 

P.  Viktor  Cathrein  T.  J.:  Socialismus.  Které  jsou  jeho  základy  a  Ize-h  je 
provésti.  Autorisovaný  překlad  sedmého  \'}'dání  z  r.  1898.  „Vzdělávací 
knihovny  katolické"    svazek   11.  V  Praze   1899.  Cena   1  zl.  50  kr. 

Boj  proti  sociální  demokracii  není  pouhým  bojem  agitačním,  není 
zrozen  jen  řevnivostí,  jež  tak  často  je  matkou  politických  půtek.  Je  to 
boj  zásadní.  Chceme  zrovna  tak  zlepšiti  poměry  společenské,  pomoci 
stavům  trpícím  jako  sociální  demokracie  dělnictvu,  ale  nemůžeme 
s  nimi  souhlasiti  v  methodě.  v  celém  systému  nauky.  Proč?  Protože 
je  falešná,  protože  je  to  blud,  který  k  cíli  jmenovanému  nevede, 
který  naopak  dosažení  toho  cíle  činí  nemožným. 

To  dokazuje  Cathrein  tak  jasně,  že  mysHcímu  člověku,  přečte-li 
jeho  knihu  (je  to  vlastně  část  jeho  Moralphilosophie,  jejíž  HI.  vydání 
právě  vyšlo),  nezůstane  o  pravdivosti  našeho  tvrzení  ni  nejmenší 
pochybnost. 


Nová  dUa.  381 


Díl  I.  (1 — 54)  obsahuje  pojem  a  dějiny  socialismu.  Krátce,  ale  velmi  jasné 
podány  vědecké  základy  marxismu:  filosofský  =  materialistické  pojímání  dějin 
(z  Hegela  a  Feuerbacha!)    a  ekonomicky  =   učení  o  hodnotě  a  nadhodnotě  (18 — 32). 

Díl  II.  (55 — 104)  podrobuje  tyto  základy  marxismu  zdrcující  kritice. 

Chybno  je  materialistické  pojímání  dějin.  Bludem  jest  materiali- 
stický monismus;  nepravdou  stálý  vývoj;  nezávisí  vývoj  ten  jen  od  hospodářských 
poměrů,  nýbrž  daleko  větší  význam  měly  vždy  ideje  náboženské  a  mravní; 
o  třídních  protivách    a    třídném    boji    jako  jediné  ženoucí  síle  historie  dějiny  nevědí. 

Chybnou  je  nauka  o  hodnotě  a  nadhodnotě.  Práce  není  jediným  zdrojem 
hodnoty;  soustřeďování  závodův  a  kapitálu  a  proletarisování  v  tom  smyslu,  jak 
mu  chce  Marx,  neexistuje.  Ani  nauka  o  krisích  a  reservním  vojsku  dělnickém 
není  správná. 

Díl  III.  (105 — 146)  rozebírá  ostatní  základy  soustavy  Marxovy.  Rovnoprávnost 
všech  lidí  je  frase,  železný  zákon  mzdy  je  ekonomicky  neodavodněn.  Autor  uka- 
zuje dále  poměr  marxismu  k  náboženství  a  zkoumá  kořen  socialismu:    liberalismus. 

Díl  IV.  ukazuje  nemožnost  praktického  provedení  marxismu.  Organi- 
sace  výroby,  jak  ji  míní  stoupěbci  Marxovi,  je  nemožná.  Obtížno  stanovení 
potřeb!  NemožiiO  rozdělení  pracovních  sil!  Rozdělení  práce  v  povolání! 
Anarchie  nebo  otroctví! 

V  dalším  pojednává  Cathrein  o  výnosnosti  práce  v  tomto  systému,  o  po- 
kroku, o  principu  rozdělení  výrobku;  uvažuje  vztah  socialismu  dem.  k  rodině 
a  výchovu  a  N-yvrací  námitku  činěnou    z   obdoby   společného   majetku,    jak  se  jeví  jinde. 

Podávám  obsah  důkladněji,  abych  naznačil  aspoň  bohatost  knihy. 

Dílo  Cathreinovo  je  opravdu  klassické.  Není  posud  lepšího  (spolu 
objektivně  psaného)  vyvrácení  vědeckého  i  praktického  marxismu 
než  spis  tento.  Věcně  i  formálně.  Chválím  zvlášf  anatomicky  přesné 
rozčlenění  základních  zásad,  logickou  správnost  a  úplnost  důkazů, 
zrovna  populární  jasnost  mluvy. 

Vzdělávací  knihovna  učinila  tedy  překladem  Cathreinova  Socia- 
lismu šťastný  krok.  Proč  se  jen  překladatel  nepodepsal?  Či  není 
překlad  prací?  Zajisté  jest;  překlad  dobrého  díla  —  práce  zá- 
služná, dobrý  překlad  —  práce    obtížná.    A  tento  je    dobrý. 

Jen  tu  a  tam  —  výjimkou  —  zachován  příliš  sloh  německý,  nám  těžkopádný. 
Vzhledem  k  správnosti  řeči  bylo  by  si  přáti,  aby  při  superlativech  nestvůmé  »ti,  ty« 
(na  př.  117,   130,   165)  a  německý  podmět   »on,  oni,  ony«  byl  vynechán. 

Budiž  kniha  tato  čítankou  našich  spolků  dělnických,  dostaň  se 
—  toho  bychom  si  zvláště  přáli  —  do  rukou  četných  —  myslících  — 
sociálních  demokratů!  Dr.  Jan  Sedl.ík. 

JiH  Karásek:  Hořící  duše.  Tragedie.  Knihovna  „Moderní  Revue"  v  Praze. 
Str.  92.  Cena  50  kr. 

Vzala  si  muže,  totiž  prý  jeho  tělo  jen,  duchem  náležejíc  jeho 
bratru.  Tento  nyní  pozván  zachrániti  klesající  statek  jejich,  a  v  „hořící 
duši"  Jiřiny  rozpoutá  se  znova  vášeň  k  němu;  Jiřina  jest  (podle  fraseologie 
autorovy)  „hysterická.  Bodnuté  pohlaví."    Ona  sama  a  autor  dělá  z  ní 


382  Písemnictví  a  umění : 


VÍC  než  je.  Úvahy,  poéliyby,  vzpomínky,  rozmluvy  její  nesou  se  jako 
štaíFáž  místo  toho,  čeho  tu  není:  ducha.  Vilnost,  praobyčejná,  sprostá, 
je  začátek  a  konec,  nic  víc;  ostatní  jenom  navěšeno. 

O  díle,  jež  na  jevišti  propadlo  a  značně  přepracováno  vyšlo  do 
světa  ve  300  výtisků,  dohotovených  17.  února  1899,  jak  svědomitě 
udáno,  rozpředla  se  ostrá  polemika  mezi  bývalými  přáteli  —  modernisty, 
kteří  výtky  ignorance,  impotence,  mělkosti  atd.  jak  se  všechny  ty  krásné 
tituly  jmenují,  jimiž  každého  nemodernistu  stíhali,  obracejí  ted  proti 
sobě  navzájem.  Veselá  to  vojna,  ze  které  jinak  literatura  nemá  nic 
řeč  to,  že  ti  pánové  aspoň  sami  si  řeknou  pravdu,  jíž  od  jiných  ne- 
přijali, totiž  že  umění  českému  práA^ě  oni  nejméně  schopni  jsou  na 
nohy  pomoci.  Vítězoslavně  vytáhli,  schlípeně  se  vracejí,  jeden  jaká 
druhý,  celá  ta  rozmilá  moderna.  Škoda  těch  talentiiv  a  té  práce! 

Bervdc  Heller:  Finiia  Stocký  a  spol.  Nakl.  J.  K.  Vilímek  v  Praze.  Str.  218. 

Děj  díla  Hellerova,  románem  nazvaného,  hraje  za  chabrusu. 
Nehodami  klesající  firma  a  chef  její  Stocký  nechce  prodati  statku 
německým  volicími  a  uvede  tím  nejen  hmotnou  existenci,  nýbrž  i  vý- 
hodný sňatek  s  dcerou  boháče  Wertheimera  v  nebezpečí.  Elegantní 
pobuda  Choborský  dovede  se  mezi  tím  vlouditi  do  rodiny  boháčovy  a 
spekuluje  na  zasnoubení  a  odloudění  dcery  jeho.  V  rozhodné  chvíli 
prozradí  Stocký  boháči  úmysl  Choborského  i  uskuteční  tím  rodinný  a 
obchodní  svazek  Stockého  s  Wertheimerem. 

Osnova  díla  jest  velice  jednoduchá  a  v  hlavním  bodě  pravdě 
nepodobná;  tak  starý  peněžník  nepřijímá  cizí  papíry,  tentokrát  padě- 
lané, lecjakého  zcela  neznámého  elegána,  byť  s  jistotou  sebe  větší 
vystupoval.  Již  také  nedorozumění  mezi  Stockým  a  Hermínou  musí 
spisovatel  velice  tutlati,  aby  se  neprozradilo^  a  celý  děj  se  nerozsj^al. 
Panská  herna  v  Praze  a  život  na  Příkopech  líčen  plasticky,  nevím 
však,  zdali  pravdivě,  jest-li  totiž  Praha  i  v  tomto  lumpačení  tak  velko- 
městská, jak  ji  Heller  líČí.  Jinak  jest  obsah  knihy  nezávadný,  ba  jistým 
směrem,  v  postavách  Stockého  i  Hermíny  ideální. 

A.  Skramovd:  Konstancie  Ringová.  Přel.  H.  Kosterka.  Nakl.  J.  R.  Vilímek. 
Str.  406.  Cena  1  zl.  90  kr. 

Mladá,  krásná  provdala  se  šťastně,  totiž  do  blahobytu,  nic  víc. 
Byla  příliš  svou,  nepřilnuli  k  sobě.  Byla  mu  věrnou,  ale  dlouhá  nechuť^ 
jeho  nevěrnost  a  svádění  přece  ji  přemohlo;  vdala  se  podruhé,  opět 
zakusila  jeho  nevěrnost,  z  níž  hledala  útočiště  u  jiného,  opět  záletného. 

Spisovatelka  nemilosrdně  trhá  předsudky  o  mužské  volnosti  a 
maličkostech;  ale  ač  budí  soustrast  s  uštvanou  bytostí,  nestraní  jí.  Jsou 
to  společenské  poměry,  kterými  ovšem  jsou  vinni  mužové  i  ženy,  neboť 
i. tyto  se  s  nimi  smiřují;  Konstancie  Ringová  jest  protestem. 

Jedna  otázka  člověku  zvlášť  napadá  při  té  celé  pornografii,  kterou 
nám  ted"  tak  hojně  předkládají  z  Itálie  (ďAnnunzio),  z  Francie  i  z  přísného 
a  cudného  prý  severu:  je  divné,  že  náš  demokratický  a  pracovní  národ 
nalézá  tolik  zalíbení  v  té  lenošící  a  proto  stále  smilnící  společnosti. 


Xová  díla.  38c 


G.  Prěissovd  nedávno  vydala  dvě  sbírky:  Povídkj'-  (v  „Knihovně 
našeho  lidu",  Brno,  str.  182,  cena  45  kr.)  a  Mládí  a  jiné  novelly  (J.  Otto, 
str.  305,  cenal  zl.  80  kr.).  Jsou  to  staří  a  dobří  známí,  z  české  vlasti,  ze 
Slovenska,  z  Korutan,  ze  života  prostého  i  městského  i  uměleckého.  Jedna 
z  „Povídek"  je  trochu  protiobrázkem  k  Eaisovu  Pantátu  Bezouškovi. 
Jsou  celkem  pěkné,  ale  některá  stránka  již  nudí  a  unavuje. 

Bažena  Svobodová:  Zamotaná  vlákna.  Nakl.  F.  Simáček  v  Praze  1899. 
Str.  308.  Cena  GO  kr. 

Dvě  chovanky  setkají  se  později  jako  paní,  jedna  klidná,  vy- 
rovnaná, druhá  bujná  a  výstřední.  Jako  kdysi,  chce  ona  tuto  napomínati, 
napravovati,  ale  marně;  vlezl  do  toho  umělec,  malíř,  rodinný  rozvrat 
skončí  se  smutně.  Zamotaná  vlákna. 

Hlavní  děj  hraje  se  v  alpských  lázních.  Pravděpodobnost  všech 
podrobností  není  právě  největší,  na  př.  pobyt  Heleny,  vdané  za  venkov- 
ského statkáře.  Ideální  Steinicová  kde  se  vzala  tu  se  vzala. 

Knihy  paní  Svobodové  nebývají  povrchní  ani  banální.  I  zde  snaží 
se  proniknouti  k  jádru,  jež  bv  dojalo.  Ale  je  toho  příliš  mnoho.  Ne- 
pravdivé osvětlení,  nepřiměřené  stínování.  Malichernosti  se  nehorázně 
zveličují,  a  to  falšuje  náladu  a  přecpává  obsah. 

Na  -str.  189.  hájí  Helena  ruskou,  „barbarskou"  literaturu  proti 
schillerské : 

„Nezasluhujeme  krásnou  literaturu  [čti:  krásné  literatury],  když 
ošklivě  a  nízce  žijeme.  Ano,  volají  pořád  po  krásné  lži  ti,  kteří  žijou 
mnoho  ošklivé  pravdy,  ale  v  tom  vězí  vztah  reálné  a  smutné  práce 
k  nám,  že  volá:  Žijte  ušlechtile,  a  i  umění  bude  pak  laskavým  zrcadlem 
naší  duševní  krásv." 

Svěží  praménky.  Povídky  pro  mládež.  Napsal  A.  B.  ňťastný.  První  mo- 
ravská knihovna  č.  21  —  22  r.  IX.  Stran  127.  Cena  28  kr.  Nákladem 
Saska  a  Frgala  ve  Vel.  Meziříčí. 

Takměř  všechny  spisy  pro  mládež  psány  jsou  tendenčně.  Ne- 
podivíme se  tedy,  že  i  knížečka  tato  hovíc  tomuto  směru  z  velké  části 
je  tendenční.  Láska  k  vlasti  a  ^člověčenstvu  (viz  povídka:  Den  alchy- 
misty^) jest  vedoucím  motivem.  Škoda,  že  některé  z  nich,  nejúčinnějších, 
jako  „Pro  Matici"  neb  „Z  lásky  k  rodnému  jazyku"  místy  mají  ráz 
skoro  polemický,  až  šovinistický  a  proto  se  méně  doporučují.  Jinak 
svižný  sloh  a  plynné,  živé  vypravování  se  zamlouvá. 

V  proudech  života.  Sbírka  po\ndek  pro  mládež.  Napsal  Karel  J.  Zdkoucký. 

První    mor.    knihovna    č.  23—24.    Stran    103.    Cena    28    ki-.    Nákladem 

Šaška  a  Frgala  ve  Vel.  Meziříčí. 

Sbírka  obrážečku  ze  života  dítek  za  cílem  ušlechtilým  lehounkou 
formou  psaná.  Pobaví  a  zajisté  i  poučí  mladistvé  čtenáře.  Místy  by 
trochu  autokritiky  nebylo  na  škodu.  Není  vždy  to  nejlepší,  co  ve  spěchu 
z  péra  vy^skočí.  Obrázky  šablonovité  nás  nijak  neuspokojují.  S  takovými 
„illustracemi"  by  se  již  mělo  přestat. 


384 Směs^ 

Dr.  Fr.  Doubrava:  Čítanka  dospívajícího  jinocha.  2.  vyd.  v  Praze  1899. 
Str.  266.  Cena  50  kr. 

Obsah  prakticky  sestavené  knížky  je  velmi,  snad  až  příliš  pestrý. 
Kromě  poučných  statí  o  rodinných  povinnostech,  práci  a  vzdělání, 
o  nejdůležitějších  dobách  dějin  našich,  konečně  pak  o  slušnosti,  jsou 
tu  zároveň  i  modlitby  a  náboženská  naučení.  Vybíráno  celkem  vhodně 
a  prospěšně;  sloh  je  srozumitelný,  co  do  správnosti  bude  jej  však  tu 
a  tam  poopraviti.  O  podrobnostech  netřeba  snad  se  zmiňovati;  mohou 
tu  úsudky  býti  různé.  Zvláště  kapitola  o  slušnosti  může  ještě  býti 
doplněna  a  poopravena.  Tak  na  př.  (str.  257.):  „nůž  jest  toliko  ku 
krájení,  nikoliv  k  jedení"  (!!).  Tamtéž:  „nedotýkejme  se  pokrmů  prsty 
Bvými";  ale  jsou  přece  časté  výjimky,  při  nichž  hůře  poraditi,  co  si 
má  mladík  počíti  se  zamaštěnými  prsty!  Předpis,  že  se  nemá  chléb 
krájeti,  nýbrž  lámati,  není  vždy  praktický.  Jinak  zaslouží  spisek  býti 
co  nejlépe  doporučen. 


První  tři  kapitoly  Písma  od  Jana  Olivy.  (Hlídka,  IV.  [XV.], 
str.  241).  Pan  pisatel  mně  ve  zlé  nepoloží  následující  poznámku  k  pn'ému 
odstavci  svého  článku.  Praví  dle  v.  Hummelauera  „Nochmals  der  biblische 
Schopřungsbericht"  1898,  sti-,  77.  a  násl.:  (P.  Lagrange)  rozeznává  v  oněch 
kapitolách  události  a  jich  písemné  podání.  Události  jsou  skutečné,  historické, 
po  případě  Bohem  zjevené,  podání  čili  forma,  písemné  proslovení  je  čisté 
lidské,  do  kterého  snadno  mohly  se  vlouditi  leckteré  omyly,  forma  mohla 
se  časem  měniti  a  p.  Bližší,  obšírnější  rozčlenění  a  ocenění  celého  tohoto 
názoru  podáno  bude  níže. 

Byl  jsem  po  16  měsíců  žákem  P.  Lagrangea,  poslouchal  jeho  názory, 
čítal  a  čítám  jeho  články,  nejednou  jsem  se  s  ním  přel,  ale  názoru,  jaké 
se  mu  uvedenými  slovy  přičítají,  jsem  nikdy  neslyšel.  Tak  P.  Lagrange 
o  prvých  třech  kapitolách  Písma  sv.  mkdy  nesoudil  a  dosud  nesoudí. 
U  něho  není  zmínky  o  historičnosti  oněch  kapitol  a  trpce  si  stěžuje  na 
v,  Hummelauera  v  kritice  spisku:  „Nochmals  der  biblische  Schopfungsbericht" , 
kdež  praví:  „II  est  douloureux  de  constater  qu'un  exégéte  de  la  valeur  du 
P,  Hununelauer  s'est  mépris  sur  ce  systéme  au  point  de  lui  faire  dire  que 
le  récit  de  la  création,  indemne  ďerreurs  dans  ses  origines,  n'en  est  pas 
exempt  dans  le  texte  biblique.  Cest  précisément  le  contraire  qui  semhle 
résulter  des  exphcations  du  P.  Lagrange.  Faut-il  donc  répéter  encore 
qďautre  chose  est  enseigner  Terreur,  autre  chose  employer 
une  formě  allégorique    qui    n'exprime   pas    des    objets    réels? 


Směs. 385 

—  Un  récit  populaire  a  été  corrigé,  amélioré  souš  Tinfluence 
•de  la  Ré vélation.^) 

Protisknutá  místa  ukazují  zároveň  pravý  názor  P.  Lagrangeův,  o  němž 
se  možno  více  dočísti  v  „Revue  Biblique",  V.,  stx.  381  a  n.,  1.  c.  VI.,  stx.  341 
(srovnej  též  1.  c.  V.,   str.   199,   485).  Dr.  Alois  Musil. 

Fylogenese,  ontogenese  a  —  bláznovství.  V  „Životě",  vydávaném 
„Rozhledy"  píše  Jos.  Černý:  „Aeschylos  (!)  a  Sophokles  (rozumí  se  ve  věcně 
správných  překladech),  některé  dialogy  platónské,  Hesiod,  Ovid,  Horác, 
SaUust,  Caesar,  Tacitus,  Plutarch  atd.  hodí  se  vesměs  pro  tuto  dobu 
před  pubertou  mnohem  lépe  než  pro  dobu,  kdy  nyní  se  čtou  a  jíž  jsou 
vzdálenější . . .  Demokritická  atomistika  jen  tak  mimochodem.  Se  zřetelem 
k  Aristotelovi . .  .  mohla  by  se  též  c^^čiti  systematická  vloha  tohoto  stáří." 
Člověk  by  myshl,  že  má  před  sebou  nějakou  persifláži  vyučování  antického, 
spis,  však  míní  zcela  doopravdy  s  Haeckelem:  Vývoj  jedince  (ontogenese) 
rekapituluje  vývoj  člověčenstva  (fylogenesi)  a  jako  lidé  kdysi  lezli  po  čtyřech 
a  požírali  žaludy,  pak  se  po  něčem  civilisovali,  tak  také  jednotlivec  par  force 
proběhne  těmito  oddíly  života.  Doba  asi  od  desíti  let  až  do  pubert)^  je  dle 
p.  J.  Černého  obdobná  klassickému  starověku,  a  proto  má  mládež  toho  věku 
čísti  ony  klassiky.  Mimochodem  řečeno,  zavrhuje  p.  Černý  také  vyučování 
náboženství  v  prvních  letech  obecné  školy,  mluví  o  „círke\Tií  potměšilosti", 
která  prý  vykřičela  „tato  léta  krásna  mladistvé  síly  [od  desíti  let  k  pubertě] 
jako  cosi  zcela  nevázaného"  [co  je  to,  prosím  vás?]  a  pod.  Dle  všeho  p.  Černý 
k  této  periodě  ještě  ani  nedospěl,  neboť  kdyby  byl  aspoň  některé  z  oněch 
filosofův  antických  s  prospěchem  četl,  nemohl  by  takových  nesmyslů  napsati. 

Na  učitelském  sjezde  v  Praze  „jako  zlatá  sprcha  dopadla  mezi 
shromážděné  vážná,  opravdová  ^)  slova  p.  prof.  Masaryka.  To  mluvil  muž, 
jenž  cítí  bolest  hlodající  ten  důležitý  úd  tělesa  národního,  jenž  přemýšlel 
o  nápravě,  jenž  zná  příčiny  choroby  a  jenž  jest  přítelem  trpícímu. 
Co  slovo,  to  perla  pro  posluchače,  jichž  uši  zvyklé  byly  dosud  pouze 
mámivým  slovům  falešných  proroků,  falešných  přátel."  Hrůza!  A  to  vše 
napsal"  V.  B.  v   „Čase"  *(č.   16.). 

Zádruhový  komniunisraus  slovanský  odmítá  a  popírá  Jan  Peisker 
v  zajímavém  článku:  „Východiska  Meitzenova  líčení  agrárních 
dějin  germánských  a  slovanských"  (Český  Časopis  Historický, 
ročník  IV.  1898,  stran  26  —  59).  Praví,  že  vypučel  jen  z  Rukopisu  Zeleno- 
horského a  proto  prý  requiescat  in  páce!  Dle  něho  společenská  minulost 
národu  českého  utvořila  se  u  nás  tak,  jako  jinde  všude  tam,  kde  obyvatelstvo 
bylo  z  kočovnictví  do  zemědělství  na  přechodu,  I  u  nás  bylo  tedy  hospo- 
dářst\'i  ždárové,  které  takto  se  popisuje:  Les  nebo  křoví  se  ^'y klučí,  klestí, 
větve  neb  i  kmeny  se  rozloží,  když  vyschly,  zapálí,  popel  rovnoměrně  rozdělí, 
půda  rukou  lidskou  skope,  jednou  nebo  dvakráte  žitem  neb  ovsem  oseje  a 
pak  na  tak  dlouho  ladem  za  pastvu  slouží,  až  křoví  nebo  les  vzroste,  že 
pastvu  znemožní.  Chov  dobytka  převládal  nad  zemědělstvím;  pastýři  t%'ořili 
šlechtu  pastýřskou  a  jest  pravděpodobno,  ježto  jednotlivý  člen  této  šlechty 

1)   Revue  Biblique,  VII.  str.   479. 
*)  To  třeba  konstatovati? 


386 Směs. 

župan  slul,  že  župou  původně  rozuměna  byla  tato  šlechta  pastýřská  jednoho 
revíru  pastevného,  jakožto  celek,  a  v  druhé  řadě  pastevný  revír  sám  —  aneb 
naopak!  Zchudl-li  župan,  ztrativ  dobytek,  pak  nezbytím  sáhl  k  motj^ce  nebo 
rádlu,  přestal  býti  nejen  podílníkem  na  revíru  pastevném,  tudíž  na  župě, 
nýbrž  i  vystoupil  ze  svazku  pokrevenského ;  přestal  býti  šlechticem  a  stal 
se  poplatným  nikoh  županu  jednotlivci,  nýbrž  župě  celé  —  stal  se  chlapem, 
který  směl  síti  jen  tam,  kde  mu  župa  dovolila.  Postupným  chudnutím  jedno- 
tlivých županíi  neb  i  celých  skupin  přibývalo  stále  sedláků  poplatnýcli  a 
stejně  menšil  se  počet  županův  a  tak  rostl  číselný  nepoměr  mezi  županstvem 
a  sedláctvem  (chlapstvem).  Pohlavár  županů,  řídící  pravidelný,  nerušený 
průběh  zdaru,  slul  snad  vlády ka;  bděl  ovšem  v  první  řadě  nad  zájmy 
županstva  a  nad  zájmy  chlapstva  jen  potud,  pokud  bylo  i  županstAii  na 
l^rospéch.  Ale  i  chlapstvo  mělo  zájmy  své  a  tu,  pokud  zájmy  chlapstva  zájmů 
županských  se  netýkaly,  stálo  chlapstvo  župní  jako  celek  s  určitou  autonomií: 
společně  bylo  zdařeno  ohněm,  jitřeno  motykou,  obůřeno  plotem.  To  vše  říchl 
přední  z  chlapstva  —  zvaný  asi  kmet,  —  který  župě  odpovídal  za  obec 
chlapskou.  Chlapský  ždár  slul  asi  země  a  k  tomu  pojmu  druží  se  pak 
pojem  zeman,  t.  j.  —  původně  : —  každý  příslušník  obce  chlapské.  Měli 
bychom  tedy  dvě  vrstvy:  šlechtu  pastýřskou,  župany,  a  nesvobodné  zemědělce, 
chlapy,  kteří  sami  sebe  nazývali  zemany,  a  tyto  dvě  vrstvy  nebyly  nad  sebou, 
nýbrž  —  aspoň  původně  —  podle  sebe,  territorialně  a  v  souvislosti  od  sebe 
odděleny.  Zemanů  množením  přirozeným  a  přírůstkem  zchudlých  županů 
přibývalo  však  tak,  že  ždaí"ení  propadal  rok  za  rokem  větší  kus  divočiny; 
čas,  po  který  ponecháván  zdar  ladem,  tedy:  turiuis  hospodářský,  stále  se 
ki'átil;  došlo  k  devastaci  lesů,  kterým  nepopřáno  dorůsti.  Blížila  se  nezbytnost 
síti  v  údolích  a  týž  ždár  osévati  po  více  než  po  jeden  rok.  Ale  tím  ohrožo- 
vány byly  zájmy  šlechty  pastýřské,  kteréž  se  zabírala  píce  z  údolí  a  tučná 
pastva  na  žďáru  hned  po  první  sklizni.  Konflikt  mezi  nezbytnostmi  živutními 
u  pastýřské  šlecht}^  i  u  chlapů  stále  se  přiostřoval,  až  okamžitá  krajní  nouze 
přivolala  násilí.  I  stala  se  kdesi  v  severozápadě  Čech  událost 
p  ř  e  p  a  m  á  t  n  á,  že  v  starosti  o  chléb  z  e  m  a  n  é  -  c  h  1  a  p  i  svým  žu- 
panům se  vzepřeli,  zvítězivše  je  vyhladili  nebo  vypudili  a 
selský  stát  zřídili.  Důkazem  toho  nezvratným  je  selský  původ  dynastie 
Přemyslovců:  po  vítězné  revoluci  zemědělců  proti  šlechtě  pastýřské  dosedl 
jeden  ze  sedláků  na  trůn  český.  Vlna  vzpoury  selské  valila  se  ze  župy  do 
župy,  tu  vše  srážejíc,  tam  sama  jsouc  oíhážena,  tak  že  státečky  selské  byly 
mezi  županskými  promíšeny.  Mezi  státečky  obou  kategorií  byl  stálý  rozstrk:- 
proti  novotvaru  selskému  povstávaly  zajisté  celé  koahce  států  županských. 
Ale  též  naopak  v  mnohých  krajinách  župane  mohli  jen  tím  uhájiti  panství 
svého,  že  se  poddah  osobě  knížete  .selského,  čímž  nastala  unie  pravzláštní: 
Jeden  a  týž  kníže  vládl  pak  v  jedné  krajině  po  demokraticku  selskému  lidu 
svobodnému,  zemanstvu,  v  druhé  pak  krajině  po  aristokraticku  šlechtě  pastýř- 
ské, která  i  na  dále  panovala  nevolnému  chlapstvu:  kníže  selský  stal  se 
zároveň  knížetem  županským.  Následkem  takové  ligatury  bylo  sesílení  moci 
knížecí,  a  to  v  rodě  již  jen  jednom,  kdežto  totiž  dříve  důstojenství  knížecí 
nebylo  dědično,  stalo  se  ted  dědičným.  Kníže  mohl  však  i  použiti  sedláků 
proti    županům    a  županů    proti  sedlákům,    a  bylo    oběma    nevolno.    Župane 


38^ 


krajišť  županskych  jako  vrstva  národa  vytopeni  byli  v  proudech  A^lastní 
kn-e,  které  třísní  první  listy  psané  české  historie.  Jeden  po  druhém  z  té 
oné  župy  pro  nějaké  to  erimen  uražení  chlapského  veličenstva  položili  hlavu 
na  špalek  neb  podlehli  vrahům  úkladnym,  a  kníže  selský  stal  se  dědicem 
jich  práv  a  zvůle.  Avšak  ani  u  chlapů  všeobecná  volnost,  jež  zasvitla  po 
zániku  županstva  vítěznou  revolucí  chlapů,  neměla  trvání;  nastala  bouHivá, 
neúměrná  okkupace  půdy,  pánů  prosté,  a  zezpod  lidu  svobodného  vznikal 
ponenáhlu  nesvobodný  podrost,  který  snad  byl  ještě  upoutanější,  nežH  bylo 
chlapstvo  v  službách  županskych.  A  během  času  kníže  selský  nedopřál  chlapům 
toho,  čeho  dosáhli  pro  sebe  a  soudruhy  v  zápase  vítězném  vlastní  jeho  chlapští 
předkové;  naopak,  on  jim  ještě  přitížil  do  nesnesitelná,  oloupiv  je  o  největší 
část  půdy  rodné.  Měli  totiž  chlapi  právo  soustavného  zdaření,  jímž 
knížecí  vlastnictví  omezeno  bylo  na  půdu  nezdařenou  nebo  zvolně  zdařenou, 
ale  proti  tomuto  chlapskému  právu  obyčejovému  postavil  chlapský  kníže 
český  zvůli  svou  a  vlastnickým  právem  svým  omezoval,  omezil,  až  zdusil 
chlapské  právo  soustavného  zdaření  vůbec  a  uvalil  tím  na  široký  dav  národa 
pohromu  ze  všech,  které  jej  stihly,  nejhroznější.  Kníže,  ač  sám  původu 
chlapského  usvu-poval  sobě  nebo  těm,  kterým  to  povolil,  ponenáhlu  a 
snad  po  celých  Cechách  neobmezené  právo  vlastnické  na  půdu  té  chvíle 
nezdělanou  i  jal  se  brániti,  aby  jí  nezdělávali  občasně  ti,  kteří  k  tomu  dříve 
měli  právo  nepokryté.  Hromadně  zabírali  knížata  čeští  půdu  chlapskou  a 
tudíž  řádili  mezi  těmi,  z  nichž  sami  pošh,  jako  v  zemi  nepřátelské,  jakoby 
v  zemi  jimi  samými  osobně  a  pro  sebe  samy  vybojované.  Kde  průkazně 
neměl  neb  si  neosvojil  kníže  práva,  chlapa  prostě  s  půdy  sehnati,  tam  zemi, 
kterou  chlap  měl  právě  pod  radlem,  jemu  sice  ponechal  na  trvalo,  ale  dále 
do  lesa  s  pochodní  vkročiti  (zdařiti)  mu  zabránil.  Kníže  se  tedy  s  lidem 
selským  o  půdu,  de  facto  a  na  trvalo,  násilně  „rozdělil".  Tak,  v  takové 
plastičnosti  vystupuje  tedy  temný  pravěk  národa  českého.  (Srv.  též  obšírnou 
rozpravu  J.  Peiskera  v  Károdopisném  Sborníku  1899:  „Slovo  o  zádruze* 
a  opačného  směru  spis  Dra.  K.  Kadlce:  „Rodinný  nedíl  čili  zádruha  v  právu 
slovanském."    Praha   1898.)  t. 

Cím  více  pozorují  se  jednotlivé  jevy  v  lidstvu,  tím  více  je  obyčejem 
poukazovati  na  rozdíly  mezi  plemeny.  Naproti  tomu  Dr.  Koeppen  v  „Cor- 
respondenzblattu  fur  Anthropologie  und  Ethnologie"  1897,  42  ukazuje 
k  podobnostem.  Základem  mu  je  jen  to,  co  je  vrozeno,  zděděno  a  vše 
nabyté  nechává  mimo.  Tři  různosti,  nejvíce  se  lišící:  severozápadní  Evropan, 
čistý  Mongol  a  Sudanský  černoch  ukazují  celou  řadu  vlastností,  jež 
možno  shledati  v  rozmanitém  křížení,  sesílení  a  seslabení  i  u  ostatních 
plemen,  aniž  však  proto  tyto  vlastnosti  u  těchto  plemen  podstatně 
nabyly  obohacení  nebo  povznesení.  Je  tedy  možno  charakterisovati  všechna 
plemena  dle  větší  nebo  menší  shody  s  jedním  plemenem  výše  jmenovaným. 
Koeppen  to  provádí  dle  14  znaků  na  45  různých  skupinách  národních 
a  řadou  příkladů  vysvětluje  svou  methodu.  10  znaků  náleží  kůži  a  vlasům, 
4  ostatní  týkají  se  podoby  obličeje  a  lebky.  Tím  dostává  3  velké  oddíly 
lidstva  výše  jmenované,  v  každém  z  nichž  převládá  jeden  základní  typ; 
vedle  toho  je  oddíl  čt\Ttý,  neutrální,  kde  jednotlivé  vlastnosti  jsou  v  rovno- 
váze.  V  tomto  čtvrtém  oddílu  za    europeoidní    počítá:    Hindy,  Dravidy, 


38R  Směs. 

Turkestany;  za  mpngoloidní:  Ainy,  Amerikány,  Malaje;  za  negroidní: 
severní  Afričany,  Araby,  Polynesany,  Australce.  Příčinou  toho  je  bud  ne- 
dostatek .differencování  na  počátku  nebo  pozdější  míšení. 

Obyčejně  se  říká,  že  Rusko  je  nejrozsáhlejší  državou  na  zemi. 
Proti  tomu  Gorlov  ukazuje,  že  to  není  pravda.  Vyměřuje  se  rozloha  Ruska 
na  22,429.998  čtverečních  kilometrů.  V  tom  však  je  obsaženo  též  more 
Kaspické  o  438.687  km.,  Aralské  o  67.769  km.  a  Azorské  o  .37.605  km. 
Mimo  to  tři  čtvrti  Sibiře  jsou  ledoviny,  na  vždy  neobývatelné;  z  12^8  ínil- 
čtverečních  km.  toliko  3  mil.  možno  počítat.  Polo\nna  ruského  Turkestanu 
pokryta  stepí  beze  vší  budoucností  a  na  severu  Ruska  tundry  též  nemožno 
obývati.  Zůstane  tedy  asi  9^2  mil.  čtverečních  mil.  Anglie  má  naproti  tomu 
28,318.000  čtverečních  mil  prostory  a  to  půdy  celkem  úrodné  a  bohaté 
na  přírodniny. 

Nejstarší  „Hlídka"  (revue)  světa  (dle  článku  P.  ďEnjoy  v  „Revue 
Scientifique"  25.  Mars.)  Obyčejně  považují  se  za  počátek  časopisectva 
„Acta  diurna",  „Acta  publica"  a  „Tabulae  publicae"  starého  Říma.  Zárodek 
pak  žurnalistiky  v  nynější  její  podobě  klade  se  pravidelně  do  Benátek 
v  16.  stol. 

Než  děje  se  tak  neprávem.  Čína,  jež  předešla  Evropu  u  vynalezení 
prachu,  kompasu,  porcelánu,  barvení  látek  a  j.,  uhájí  svou^  prioritu  i  ve 
vynalezení  časopisů,  takže  ne  Evropané  16.  století,  nýbrž  Číňané  již  ve 
4.  století  stvořili  nynější  velmoc-žurnalistiku. 

V  této  době,  kdy  E\Topa  rozrušena  divokými  boji  a  v  intellektuelním 
ohledu  spala  ještě  panenský  spánek,  vycházel  v  Pekingu  „Tsing-Rao" 
(Hlídka,  revue),  tisknutý  pomocí  dřevěných  liter.  List  ten  doznal  hned 
z  počátku  veliké  obliby  a  udržel  se  až  dodnes. 

Téměř  současně  s  ,Tsing-Rao"  povstal  nový  periodický  list  „Kin-Pan" 
(annaly),  důležitý  hlavně  tím,  že  nepočítal  jako  předešlý  jen  na  čtenáře 
vzdělané,  nýbrž  i  na  širší,  méně  vzdělané  publikum.  I  tento  časopis  existuje 
podnes.  Nejprv  byl  měsíčníkem,  později,  v  16.  století  stal  se  týdenníkem, 
v  1830  denníkem,  a  konečně  počal  vycházeti  a  dosud  vychází  třikrát  denně 
v    různých    barvách:    ranní    vydání    jest    žluté,    polední    bílé,    večerní    šedé. 

Z  počátku  nebyl  „  Kin  -  Pan "  časopisem  politickým  v  našem  smyslu 
slova.  Referoval  prostě  o  událostech  ze  všech  stran  Cíny,  Japanu,  Annamu, 
Koree  a  Tibetu  mu  zasílaných,  aniž  k  nim  přidával  vlastní  svou  kritiku 
neb  kommentáře.  V  každém  čísle  mimo  tyto  zprávy  o  různých  slavnostech, 
obřadech,  shromážděních  atd.  uveřejňoval  též  povídky,  novelly  a  básně 
vyhlášených  básníků.  Teprv  později  provázel  zprá\'}'  politické  svými  kom- 
mentáři  a  stal  se  tak  časopisem  politickým;  to  vždy  činil  se  vzorným  taktem 
a  opatrností,  tak  že  „Kin-Pan"  i  „Tsing-Rao"  za  celou  staletou  dobu  svého 
vycházení  nikdy  nedostaly  se  do  konfliktu  s  úřady,  ani  na  cbuhé  straně 
neztratily  obliby  čtenářstva.  Alois  Svojsík. 

„Russká  Mysl"  podává  životopis  indické  romanopisky  jménem  Kriipa- 
baja  Satianadgan.  Pochází  z  rodiny  o  14  dětech;  byla  13.  Narodila  se 
r.  1802.  v  Amednagaré.  Rodiče  její,  byla  z  prvních  v  kastě  brahmanské 
v  okolí  Bombaje,  jež  se  dah  pokřtíti,  načež  otec  se  věnoval  missijnímu 
životu.    R.   1867.    vláda    připustila   dívky    do  lékařských  škol.    Satianadgan 


Směs.  389 

byla  z  prvních  přihlášených.  Poslouchala  lékařství  2  léta,  načež  výborně 
složila  zkoušky.  R.  1884.,  již  provdaná,  napsala  román  Kamala,  způsobem 
čistě  indickým.  Před  námi  je  město  Šivagunga  s  chrámy  a  proudy.  ísa 
kopci  čeká  dívka  návrat  otce  askety.  Nezůstane  dívka  dlouho  u  otce,  provdá 
se  a  odejde  s  mužem  na  nové  působiště.  Další  je  líčení  života  domácího 
se  všemi  radostmi  i  žalostmi,  povinnosti  náboženské  atd.  Roman  dopsán  byl 
v  Nilžirísu  v  Kanoru,  kam  spisovatelka  se  uchýlila  hledat  zdraví.  Naděje 
její  však  nebyla  splněna,  zemřela  r.   1894. 

Oděv  lidský.  Ze  všeho  lidstva  jest  oblečeno  .500  millionu  lidí, 
250  millionu  žijí  nazí  a  700  millionu  pokrývá  jen  některé  části  svého  těla. 
500  millionu  lidí  žije  v  domech,  700  millionu  ve  stanech  neb  jeskyních 
a  as  250  millionu  lidí  žije  vůbec  bez  přístřeší.  Alois  Svojsík. 

Něco  z  naší  pošty.  Nynější  poštovní  ředitel  v  Brně,  p.  dv.  rada  Lier 
obnovil  nařízení,  aby  všechny  poštovní  úřady  měly  a  vydávaly  tiskopisy 
dvojjazyčné,  leč  by  kdo  německých  výslovně  žádal.  Jak  strana  promluví, 
jak  adressa  napsána,  tak  se  má  též  úřadovati,  slovem  i  písmem  (dodací 
lístky  a  pod.).  Na  obecenstvu  jest,  aby  se  dle  toho  chovalo.  České  obecenstvo 
jest  proti  trafikantům  a  jiným  prodavačům  úředních  tiskopisů  příliš  shovívavé, 
zvláště  když  jim   „právě  zásoba  došla." 

—  Mnolio  se  láteří  na  německá  poštovní  razítka  a  dává  se  jediná 
vina  poštmistiami.  Ti  sice  obyčejně  nějakou  vinu  mají,  ale  ne  vždy  a  ne 
vždy  celou.  Kdo  chce  poštovní  razítko  změniti,  tomu  jest  o  to  zažádati 
c.  k.  poštovním  ředitelstvím  té  které  země  až  ve  Vídni,  kde  mají  otisky 
všech  razítek.  Co  tu  všecko  rozhoduje,  jakénui  nebezpečí  se  kolikrát  pošt- 
mistr  vydává,  je  samozřejmo. 

I  v  těchto  drobtech  \ňděti  nedostatek  uvědomění  a  ráznosti  dole, 
avšak  také  nečinnost  nahoře,  aby  ten,  kdo  po  právu  žádá  a  jedná,  pro 
právo  neti"pěl. 


390 


Eozhlcd. 


****************** 
***************** 

aBagagagagagagagaiB! 

***************** 
****************** 


****************** 
***************** 

iBKa«gBi!B«g«BIBg«glBᎠ

***************** 
****************** 


'  i#i* ' 


V  Biuě,  25.  dubna  1899. 


Církevní  zprávy.  Poslední  dobu  cbodilo  „zasláno"  za  „zaslaném" 
v  pražském  sporu  „mladých"  a  „starých".  Boj  tento  víc  osobní 
než  věcný,  už  z  počátku  hned,  přešel  konečné  na  zcela  osobní  pole. 
Nejednalo  se  už  konečně  o  to,  zda  samostatná  či  nesamostatná  křesť.- 
soeialní  strana!  Osobní  od  věcného  se  sic  v  žádné  straně  a  v  žádném 
téměř  lidském  sporu  přísně  odloučiti  nedá,  ale  malichernost  našich 
poměrů  přece  to  velmi  okatě  dosvědčuje,  že  se  tak  všude  jen  chumelí 
samými  osobními  jmény.  Nejen  v  tom  případě  a  tu,  ale  skoro  vždy  a 
všude,  kde  k  nějakému  sporu  dochází.  —  Moravská  křest. -sociální  strana, 
jež  ve  velikonoční  úterý  ve  Vj^škově  pořádala  svůj  organisační  sjezd, 
nabídla  se  oběma  stranám  za  rozhodčího  soudce.  Návrh  tohoto  soudu 
přijat  vlastně  po  přání  našich  moravských  „mladých",  a  „mladí"  z  Cech 
s  radostí  s  ním  souhlasili.  Z  této  ochoty,  s  jakou  po  tomto  prostředku 
sáhli,  zdálo  by  se,  že  jsou  oni  tou  slabou  utiskovanou  stranou,  která 
vyšla  hledat  svého  Spytihněva  Spravedlivého.  Kdy  tato  druhá  „konference 
míru"  bude  zasedati,  a  bude-li  vůbec  zasedati,  nevíme. 

Organisace  křesf.-socialní  mora vsko-slezské  strany, 
tak  jak  na  konferenci  přijata,  má  podobu  s  organisací  sociálně- 
demokratickou. Totiž  poměry  donutily  obě  strany  postaviti  se  na  totéž 
stanovisko.  Poměry  ty  utvořeny  volebními  kuriemi  nového  volebního 
řádu  říšského.  Dle  toho  i  strana  křesťansko-socialní  bude  míti  hlavních 
organisací  na  Moravě  sedm,  dle  sedmi  volebních  okresů  páté  kurie. 
Tato  organisační  kostra  kuriatní  má  tvořit  pevný  střed  nahoru  i  dolů. 
Nahoru  připojí  se  zemský  Tčlenný  výbor  spojivší  organisace  kuriatní, 
dolů  pak  budou  se  z  moci  kuriatní  organisace  tvořiti  podřadné  orga- 
nisace okresní,  třeba-li  dle  okresních  měst,  nebo  je-li  jinaká  povaha 
kraje,  dle  jiných  středisk  místních.  Nejmenší  jednotkou  organisační 
zůstává  spolek  křesf.-socialní.  Počet  spolků  přibližně  udán  na  120. 
Nejbližším  praktickým  úkolem  strany  má  býti:  domáhati  se  starobního 
pojišťování,  po  případě  je  svépomocně  zaváděti.  Z  Cech  naléháno  na 
svolání  všeobecného  českoslovanského  sjezdu  strany,  z  jedné  části 
Moravy  na  svolání  zemského  sjezdu  moravsko-slezského  především. 
Konečně  usneseno  tento  konati  v  srpnu  na  Velehradě  a  všeobecný, 
dojde-li  k  němu  tentýž  rok  ještě,  v  září.  Program  základní  a  všeobecný 
jest  jediný  dosud,  totiž  ze  sjezdu  litomyšlského.  Česká  organisace  zemská 
zatím  na  dvou  sjezdech  svých  program  tento  dále  ^^víjela  a  doplňovala, 
leč  doplňky  tyto  nebyly  všeobecně  i  pro  Moravu  a  Slezsko  závaznými. 

Proti  návrhu,  minule  sdělenému,  rozděliti  diecece  na  ně- 
mecké  a  české  a  utvořiti  pro  německé  theology   společný   seminář. 


Rozhled.  391 


vystupuje  v  téniže  listě  „Katholische  Kirchenzeitung'^  (7.  dubna)  jiný 
německý  kněz  z  Cech.  Tento  hlas  dobře  praví,  že  stálým  popouštěním 
národnostnímu  hnutí,  stálým  uhýbáním  se,  ba  plutím  s  tímto  proudem 
německý  klérus  jen  dnešní  protiřímské  hnutí  pomáhal  vyvolávat.  Jest 
to  boj  ne  proti  vlažnosti  kléru,  ale  proti  kléru  právě,  a  čím  víc  tento 
klérus  bude  své  němectví  \'y^strkovati,  tím  toho  hnutí  bude  zacházeti 
na  další  a  příkřejší  scestí.  O  dvojích  seminářích  dle  národnosti  praví: 
„jsou-li  dnes  v  seminářích  třenice  mezi  alumny  obou  národností,  pak 
prý  je  to  znamením,  že  není  v  semináři  jednotného  vychování,  nebo 
že  v^^chovatel  nemá  schopnosti  k  úřadu  svému.  Jak  pak  se  mají  snášeti 
národnosti  ve  světě,  když  se  snésti  nemohou  sami  kandidáti  kněžství, 
kteří  jednou  tyto  národy  vésti  mají!  Také  učiněn  návrh  na  zřízení 
německých  diecesí.  Tenť  je  právě  nepochopitelný  v  době.  kd}'  výluční 
národnostní  princip  s  takovou  prudkostí  všude  je  zastáván,  v  té  době 
se  kladou  z  kněžské  strany  požadavky,  jež  právě  tomuto  výlučnému 
principu  hoví!  —  Žijeme  v  době,  v  níž  na  zevnitřní,  na  vedlejší,  na 
nahodilejší,  klade  se  hlavní  váha.  a  to.  co  ^e  vnitřní,  prvotní,  jediné 
nezbytné,  to  se  opomíjí.  Klérus  by  tomuto  duchu  neměl  holdovat!  Čím 
méně  národy  pěstují  zásady,  na  nichž  veškeren  život  lidský  spočívá, 
a  za  to  pachtí  se  jen  za  cíli  čistě  hmotnými,  nebo  honí  se  za  přemrštěně 
ideálními  přeludy,  měl  by  klérus  svůj  zrak  nezkaleně  a  nepohnutě 
míti  upřen  jen  a  jen  na  onv  neotřesné  základy,  jež  mohou  jedině  řád 
světový  založiti,  na  zásady  náboženství  křesťanskéhp.'^ 

O  hnutí  „tří  o",  jak  je  kterýsi  čtverák  přezval  dle  allitterace 
slov  německých:  „los  von  Rom"  —  stále  se  píše  víc  a  víc.  Pro  i 
proti.  Ale  také  se  teď  už  soudí  střízlivěji  o  prapa^-andě  té.  která  zpo- 
čátku pozorována  byla  „velikýma  očima"  na  obou  stranách.  Rozplizá 
se,  a  protestante  sami.  jimž  měla  přispěti  k  rozmnožení  řad  jejich, 
bojí  se  jí.  Zcela  zprávně  psychologicky  vystihuje  následky  hnutí  toho 
evangelický  farář  vídeňský  Dr.  Johanny.  v  listu  zaslaném  mnichovskému 
„Allg.  Zeitungu".  Praví,  že  hnutí  to  vzbudí  v  katolických  kruzích  tím 
silnější  hnutí  obranné,  vzpruží  ducha  katolického,  vytříbí  život  katolický, 
a  tak  konečně  prospěch  z  něho  bude  míti  jen  katolicismus.  Protestantismus 
pak,  který  odpatky  katolicismu  v  sebe  přijme,  neztráví  jich,  tyto  budou 
mu  jen  na  obtíž  a  mimo  to  uvalí  na  sebe  nenávist  politickou  i  nábo- 
ženskou většinv  rakouského  obvvatelstva.  —  Konečně  uznati  musí 
každý  nepředpojatý,  že  takoví  apoštolé,  jací  s  heslem  „los  von  Rom'' 
po  kraji  chodí,  rozsáhlého  hnutí  náboženského  vyvolati  nezdolají,  kdyby 
sebe  víc  jmi  pomáhaly  peníze  a  brošury  z  evangelických  kruhů  v  „říši"'. 

Tento  měsíc  opět  sešly  se  oba  výbory  pro  uherskou  samo- 
správu katolíků:  devítičlenný  i  sedmadvacetičlenný.  Užší  výbor 
předložil  širšímu  své  návrhy;  zatím  vše  ještě  uchováno  v  tajnosti.  Ze 
však  z  té  samosprávy  mnoho  nebude  přes  všecky  ty  porady,  možno 
souditi  z  toho  vyjádření,  jež  předseda  užšího  výboru  učinil  širšímu: 
při  sdělá  vání  autonomie  nesmí  se  nic  ubírati:  z  práv  biskupům  náleže- 
jících, z  práv  hierarchie  vůbec;  nic  z  práv  královských,  nic  proti 
zákonům   státním   a   nic   z   práv   státu.    I   táže   se   uherský   zpravodaj 


392  Rozhled. 


y,Germanie",  odkud  má  tedy  ta  samospráva  bráti  vůbec  obsah,  když 
dosavadní  držitelé  práv,  co  v  církvi  rozhoduji,  ani  nejmenšího  z  nich 
vzdáti  se  nechtéjí!  —  Širší  výbor  však  přece  usnesl  se  z  toho  mála, 
co  užší  výbor  předložil,  vypracovati  něco.  Úzce  obmezený  kruh  samo- 
správy bude  tedy  přece  dle  možnosti  rozšířen  snad  proti  vůli  i  vlády 
i  —  episkopatu. 

Uherské  kruhy  episkopatu  právě  proto  na  několik  stran  jsou 
roztříštěny:  mnozí  asi  bojí  se  zlých  příkladů  autonomie  církevní  v  pravo- 
slavné srbské  a  rumunské  církvi.  Leč  právě  lid  srbský  bez  této  své 
široké  autonomie  církevní,  o  niž  tak  houževnatý  spor  vede  po  několik 
let  s  vládou  i  s  biskupy  svými,  dávno  by  se  nábožensky  ani  politicky 
nebvl  tak  silným  udržel.  Vydati  práva  svá  episkopatu.  jemuž  má  všecku 
příčinu  nedůvěřovat,  jako  nástroji  korrupční  vlády,  ani  tuhá  opatření, 
jež  rovnají  se  zastavení  veškeré  této  samospráv)>  nemohou  jej  donutiti. 
Episkopat  srb sko-pr a vo slavný  při  své  konferenci  tento  měsíc 
konané,  se  rovněž  rozdvojil:  a  příčinu  zavdala  velmi  smutná  okolnost: 
nepiástojnosti,  jakých  ve  správě  církevního  jmění  dle  výtek  biskupa 
Zmejano\nče  dopustil  se  patriarcha  Brankovié.  Tak  po  zmařeném  sněmu 
srbsko-církevním  zmařeny  i  synody  biskupské,  neboť  za  takých  okolností 
poslední  byla  jen  formální. 

V  boji,  jež  vedou  za  svou  samosprávu  církevní  některé 
pravoslavné  obce  bosenské,  přidali  se  čeští  návštěvníci  Bosny  tři 
poslanci  mladočešti  (Dr.  Dyk,  Kíinig,  Hájek)  ve  spisku  o  cestě  své 
nedávno  vydaném,  na  stranu  biskupů  a  vlády.  Právě  se  svobodo- 
myslných kruhů  českých  toho  nečekáno.  Ale  poslanci  oni  odůvodňují 
to  velmi  dobře  rozumnými  náhledy,  jaké  mají  jako  katolíci  a  jako 
západníci  o  pořádku  církve  a  v  církvi.  Výpady,  jichž  se  jim  proto 
dostává  od  protektorů  pravoslaví  a  velkosrbské  propagandy  —  hlavně 
N.  Listů  —  odmítají  též  velmi  ostře.  —  Ze  stěžovatelé  bosenští  ani 
v  patriarchátu  v  Cařihradě  nepochodili,  zmínili  jsme  se  minule. 

Biskupové  bavorští  (arcibiskupové :  mnichovský,  bamberský, 
biskupové:  řezenský.  eichstattský,  pasovský,  špýrský,  augsburský  a 
wiirzburský)  vydali  společný  list,  jenž  jako  dozvukem  rozhovořuje  se 
ještě  o  případě  Schellově.  Vystupují,  jak  praví,  listem  svým 
proti  onomu  jistému  proudu,  který  poslední  dobu  nejen  ve  vědeckých 
spisech,  ale  i  v  tisku  denním  se  proti  církvi  a  jejím  zařízením  obrátil. 
I  dávají  tyto  pokyny  kněžím  svým  a  věřícím:  „Jen  církev  a  učící  úřad 
v  ní  ustanovený  rozhodují  o  pravdách  náboženských  a  ne  jediný 
kterýkoliv  učenec.  —  Všichni  katolíci  a  zvláště  knězi  jsou  povinni 
plnou  a  naprostou  poslušností  rozhodnutím  církve.  — 
Církev  nezavrhuje  svobodné  bádání,  ale  bezuzdné  hloubání, 
zvláště  když  by  pod  záminkou  „pokroku"  mělo  by  vésti  ku  znetvoření 
a  převrácení  nauk  církevních.  —  Pravda,  již  církev  katol.  hlásá,  jest 
všeobecná;  jest  proto  pošetilostí  dávati  katol.  vědě  národní 
výlučný  ráz.  —  Biskupi  bavorští  se  vší  rozhodností  prohlašují,  že 
vychovávati  budoucí  kněze  v  seminářích  přísluší  jen  a  jedině 
církvi.   Tisku  nenáleží   o  těchto  církevních  záležitostech 


Eozhled.  393 


pražádný  úsudek,  tím  méně  může  mu  přiznán  býti  jaký  vliv  při 
plnění  těchto  vrchnopastýřských  povinností.  —  Není  ovšem  nikomu 
bráněno,  aby  upozorňoval  strážce  viry  a  mravů  na  nezbytné 
potřeby  časové,  ale  musí  se  to  díti  s  příslušnou  skromností 
a  pravým  způsobem.  Politické  listy  a  zvláště  protináboženské  nejsou 
jistě  místem  pro  to  . . ." 

Zřejmě  sice  není  Schell  a  hnutí  jím  vyvozené  jmenováno,  leda 
že  slovo  „Fortschritt"  vzato  je  z  jeho  „školy''  —  ale  celý  tenor  listu 
vztahuje  se  na  směr  Schellem  vyvolaný.  Také  první  pokyn  se  vztahuje 
cele  jen  na  jeho  případ  a  osobu.  List  tento,  k  němuž  biskupové 
bavorští  nejen  právo  ale  i  povinnost  měli  po  vyslovení  rozsudku 
římského,  nejen  liberálním  listům  novou  příčinu  útoků,  ale  i  roz- 
jitřeným  dosud  ránám  sražených  učenců  zbloudilých  důvod  nového 
roztrpčení  dodal.  Stručná  apodiktická  forma  jeho  sic  prospěla  jasnosti 
pokynů  pastvřských,  ale  ubrala  pastýřské  opatrnosti  a  pečlivosti. 
Ostatně  nepatřičné  a  ostré  útoky  v  minulosti  se  strany  odsouzené 
dostaly  tak  jen  slabou  odvetu. 

Protektorát  nad  východní  církví  dosud  nedá  spáti  vlaste- 
neckým borcům  z  té  i  oné  strany  Rýnu.  Tentokrát  zavdán  podnět 
ke  vzbouření  sporu  z  Itálie.  Prof.  de  Gubernatis  cestovavší  po  Palestině 
uveřejňoval  nepříznivé  úsudky  o  protektorátu  francouzském  ve  sv.  zemi. 
Nechtěl  sice  těmito  inkriminacemi  pomoci  Němcům,  ale  Itálii  samé, 
tvrdě,  že  „custodia^'  františkánská  a  i  jiní  italští  mniši  jsou  francouzskou 
ochranou  zanedbáváni.  Když  „Civiltá  Cattolica"  tyto  výtky  prof. 
de  Gubernatis  vyvi'átila,  přiskočil  mu  někdo  jiný  na  základě  článků 
jeho  v  „Rassegna  Nazionale"  na  pomoc  novými  útoky  a  výčtem 
událostí,  jež  svědčí  o  nešetrnosti  francouzské  k  zájmům  katolíků 
a  zvláště  v  poslední  době  o  zaprodávání  zájmů  katolických  řecko- 
východní  církvi  za  úsměv  ruského  spojence  Francie.  Následkem  těchto 
útoků,  jež  namířeny  byly  na  tak  zvaný  „frankofiHsmus''  papežské 
kurie,  poslal  patriarchát  jerusalemský  a  spolu  i  „custodia"  sv.  země 
osvědčení,  plné  uznání  a  vděčnosti  vůči  Francii,  jež  francouzské  listy 
otiskovaly  ovšem  s  velkým  zadostučiněním.  Leč  tu  italské  i  německé 
katolické  listy  prohlásily  osvědčení  toto  podvrženým,  nepocházejícím 
od  patriarchy  Piaviho  samého,  nýbrž  od  sekretáře  jeho  Francouze 
mons.  LegTanda.  Ať  už  zmíněné  osvědčení  je  pravé  či  nikohv,  totiž 
od  patriarchy  samého  a  z  jeho  podnětu  vydané,  Francie  při  téže 
příležitosti  doznala  jiné  velmi  čestné  obhajby  v  prvním  dubnovém 
čísle  římsko  vatikánské  revue  „Civiltá  Cattolica." 

Autoritativní  tato  revue  s  velikou  vřelostí  ujímá  se  francouzského 
protektorátu  ve  svaté  zemi  proti  zmíněným  útokům  italským.  Její 
obhájení  jest  neméně  skvělým  osvědčením  pro  Francii. 

„Civiltá  Cattolica"  proti  výtce,  že  protektorát  nad  církví  katol. 
na  východě  vede  dnes  vláda  vysloveně  „massonico-repubblicana",  praví, 
že  největší  nepřítel  církve  katol.  doma  ve  Francii  pres.  Gambetta, 
když  k  němu  přišel  franc.  missionář  z  Palestiny  (1877)  o  podporu, 
dal  mu  obnos,  jakého  se  nenadal,  s  ujištěním,  aby  jen  vždy  se  na  vládu 

Hlídka.  26 


394  Rozhled. 


obrátil,  že  vláda  pro  katolíky  učiní  vždy  vše,  co  bude  moci.  Také 
nefrancouzské  mnichy  a  tedy  zvláště  františkány  italské  podporuje 
francouzská  „massonico-repubblikanská"  vláda  víc  než  na  př.  vláda 
italská;  ta,  když  vláda  italská  jim  jejich  pense  pobrala,  vykázala  jim 
ročních  6000  franků. 

Ježto  „Rassegna  Naz."  uvedla  čtrnácte  případů,  kde  francouzští 
zástupci  nečinili  svou  povinnost,  a  jak  praví  všecky  vzala  z  posledních 
14  let,  tu  „Civiltá  Cattolica"  vyvrací  všecky  ty  případy  jeden  za  druhým^ 
usvědčujíc  pisatele  z  překrucování  a  neznalosti  ani  dějin  ani  poměrů. 
Všecky  výtky  sbíhají  v  jedno  „ceterum  autem":  Francie  ustupuje 
k  vůli  Rusku  před  útoky  církve  řeckovýchodní.  Výtka,  že  dali  kato- 
líkům odňat  místo  narození  Páně  v  jeskyni  betlémské  stříbrnou  hvězdou 
označené,  padá  sama  sebou,  ježto  kaple  v  jeskyni  betlémské  odňata 
byla  katolíkům  už  v  r.  1757.  Zůstala  tam  na  znamení  M^valého  držení 
františkánského  jen  ta  stříbrná  hvězda  s  latinským  nápisem.  Řekové 
i  tuto  v  r.  1847.  odstranili,  ale  zakročením  Napoleona  111.  musili  ji 
r.  1852.  opět  na  její  místo  upevniti.  Františkáni  mají  právo  mimo  to 
v  lodi  chrámu  před  jeskyní  na  oltář  a  čtyři  lampy,  jež  rozsvěcují. 
V  bouři  krvavé,  již  jíeci  26.  dubna  1873  v  jeskyni  betlémské  způsobili^ 
rozbity  a  zničeny  všecky  věci  latinské:  obrazy,  koberce,  lampy  i  v  sou- 
sedních latinských  kaplích  třech  králů.  Francie  donutila  Reky  k  úplné 
náhradě  a  nápravě.  Od  té  doby  také  vyžádala  tureckou  vojenskou 
stráž  do  betlémského  chrámu  Narození  Páně.  Hvězdu  tehdy  Rekové 
nevy trhli  neboť  nemohli.  Ale  od  té  doby  snaží  se,  kde  a  jak  jen  možno 
odstraniti  ji  kousek  po  kousku.  S  velikou  horlivostí  ji  stále  utírají 
a  leští,  při  tom  ji  hledí  sedříti  a  otříti  co  nejvíc,  hned  tu  hned  tam 
nějaký  hřebíček  vytáhnou,  kousek  stříbrného  plátku  ulomí.  Jest  to 
zásluhou  franc.  konsula,  že  každé  poškození  ihned  na  místě  reklamuje 
a  donutí  Reky  k  restituci.  Nerozhodnut  je  dnes  jen  ten  sporný  bod 
utírání  a  leštění  hvězdy.  Do  roku  1886.  měli  to  právo  i  Františkáni, 
ale  toho  roku  Rekové  je  od  něho  odpudili  a  spor  vleče  se  dosud; 
právo  hvězdu  v  čistotě  uchovávat  osobují  si  zplna  dosud  Rekové. 
Zástupce  francouzský  stále  musí  nové  a  nové  zlozvyky  a  usurpace 
řecké  napravovat  a  zakazovat.  To  při  řecké  umíněnosti  a  vášnivé 
nenávisti  je  Sisyfova  práce,  kterou  třeba  stále  znovu  a  znovu  podnikat. 
Nevyřízeny  jsou,  co  se  kaple  betlémské  týče,  jen  dva  požadavky  dnes: 
ono  umývání  hvězdy  a  pak  zákaz  rozdávání  chleba  v  jeskyni,  což 
Rekové  přes  zákaz  dosud  činí.  Ostatně  stará  i  nově  nabytá  práva 
latiníků  na  tom  místě  jsou  neporušena. 

Výtka,  že  vinou  Francie  ztraceno  právo  na  jeskyni  pastýřův  u 
Betléma,  padá  rovněž,  neboť  právo  to  ztraceno  již  r.  1757.  —  Výtka^ 
že  Rekové  usurpovali  si  právo  majetku  na  svatyni:  „Muži  galilejští" 
na  hoře  Olivetské,  rovněž  není  případná.  Rekové  právo  to  vždy  měli  — 
bylo  to  pouhé  otevřené  místo  dřív,  jež  si  před  25  lety  ohradili  a  od 
té  doby  mnohdy  zakazují  vstup  františkánskému  processí.  Spor  není 
akutní,  místo  není  tak  důležité,  ale  pře  čeká  na  zakročení  Francie  svého 
rozhodnutí. 


Rozhled.  395 


Uvádějíc  fakta  vyvrací  „Civ.  Catt."'  nařknutí,  že  Rekové  stálými 
usurpacemi,  ve  svatyních  Božího  Hrobu  a  Božího  Narození,  éím  dál 
více  ubírají  půdy  a  volnosti  katolíkům,  a  naopak  tvrdí,  že  právě  pů- 
sobením Francie  postavení  Kustodie  a  katolíků  na  těch  svatých  místech, 
jež  vlastní  Řekové,  jest  mnohem  lepší  než  bylo  dříve  zvláště  před 
rokem  1852.  Ze  ,Eekové  se  sice  dále  nových  pokusů  dopouštějí,  aby 
latiníky  vytlačili,  toho  nepopírá  nikdo.  Ale  každý  takový  pokus  je  vždy 
zakročením  zmařen.  Tak  už  před  50  lety  psal  jistý  konsul  francouzský 
o  této  politice  řecké:  „Napřed  někam  zarazí  jen  hřebík;  pak  za  nějaký 
čas  na  ten  hřebík  pověsí  obraz;  potom  rozprostřou  koberec  před  tím, 
dále  zavěsí  jednu,  potom  druhou  lampu;  to  vše  nenápadně  v  dlouhých 
mezerách  časových,  ale  s  tou  politikou,  aby  mohli  jednou  říci,  hle  to 
vše  je  naše,  my  na  to  máme  právo.  Jmou  se  najednou  s  velkou  horlivostí 
čistiti  a  zametati  v  kostele,  nebo  ve  svatyni,  vše  to  zevnější  známky 
vlastnictví.  Když  se  vše  jim  nechá  a  nikdo  na  stráži,  najednou,  přijdou 
a  na  základě  toho  všeho  si  osobují,  že  jim  patří  to  svaté  místo.  Ale 
ani  tu  nepřicházejí  s  brutalností.  Velmi  úlisně  a  s  velikými  výhodami 
pro  latiníky  začínají  toto  své  usurpované  vlastnictví.  Dovolí  latiníkům 
přístup.  Konečně,  když  už  se  myslí  v  jistotě,  poštvou  proti  latiníkům 
arabské  nebo  řecké  poutníky.  Začnou  bitky  holí,  dýkami  a  zbraní.  Tak 
konečně  krok  za  krokem  původní  majitelé  vystrčeni,  když  byli  ne- 
opatrní, když  si  uskoků  řeckých  nevšímali.  Teď  ovšem  latiníci  začnou 
se  svého  práva  dožadovati.  Věc  se  přednese  toniu  kterému  pašovi  tu- 
reckému: tento  je  buď  nevědomý  a  neznalý  pravého  stavu  věcí,  dá  se 
svésti  nepravým  dokumentem,  dá  se  podplatiti,  a  ztráta  tak  zaviněná 
těžko  se  pak  dá  už  nahraditi." 

Tak  uskoky  řecké  a  boje  s  nimi  před  50  lety  popsal  bývalý 
konsul  francouzský  Famin  ve  svém  spise  „Histoire  du  Protectorat  des 
Eglises  Chrétiennes  en  Orient".  —  A  Ěekové  od  té  doby  se  nezměnili 
o  nic.  Je  proto  nemístné  tyto  řecké  uskoky  stále  se  opětující  dávati 
za  vinu  lhostejnosti  „massonico  republikánské"  Francie.  Francouzští 
zástupcové  i  „Kustodia"  sv.  Země  jsou  všude  stále  na  stráži  a  brání 
se  proti  takovým  usurpacím.  Dosud  se  jim  to  vždy  podařilo  práv 
katolíkův  uhájiti.  Ze  někdy  nedají  násilí  odmítati  násilím,  jako  v  jednom 
případu  „Rassegna  N."  má  jim  za  zlé,  toť  jen  rozumné,  když  cestou 
stížnosti  věc  se  též  napraví. 

Tyto  -dni  byl  professor  a  poslanec  katolického  středu  německého 
Hertling  v  Římě  a  měl  prý  dlouhou  rozmluvu  se  sekretářem  Rampollou^ 
jež  měla  se  týkati  otázky  protektorátu  na  Východě. 

Táž  „Civiltá  Cattolica"  svým  číslem  z  1.  dubna  vstoupila 
do  padesátého  roku  svého  trvání.  Sešit  zmíněný  přináší  žehnající 
a  povzbuzující  připiš  svatého  Otce  a  spolu  historii  uplynulých  49  let. 
Podnět  k  vydávání  listu  daly  bouře  a  politicko-náboženské  zámišky 
roku  1848.  a  1849.  v  Římě  a  v  celé  Evropě.  Papež  Pius  IX.  dlel  ve 
vyhnanství  v  Portici  vypuzen  z  Říma.  V  prosinci  roku  1849.  předložen 
mu  návrh  vydávati  takovou  obrannou  nábožensko-politickou  revui  a 
generál   Jesuitů   nabídl   se,   že    dá   k   podniku   tomu   své   vhodné   lidi, 

26* 


396  Kozhled. 


kteří  by  časopis  vedli.  A  tak,  po  skončených  přípravách  vyšlo  první 
číslo  v  dubnu  1850.  Myšlenka  uvítána  po  celé  Itálii  s  nadšením  a 
„Civiltá  Gatt."  začala  svou  pouť  z  Neapole  po  všech  státech  a  panstvích 
italského  poloostrova.  Obtíže  dopravy  a  censury  překonávala  veliké. 
Přes  to  však  počet  odběratelů  rostl.  Za  tři  měsíce  už  měla  6307,  koncem 
roku  prvého  7433  až  konečně  po  několika  letech  počet  ten  vyrostl  na 
11.807  odběratelů.  V  Neapoli  list  zůstal  však  jen  tři  měsíce.  Zpátečnická 
policejní  vláda  neapolská,  ač  král  Ferdinand  ze  srdce  listu  přál,  činila 
stále  obtíže,  takže  redakce  a  tiskárna  se  vším  činem  se  koncem  června 
stěhovala  do  Říma.  Z  Říma  nejdříve  měla  zápletky  s  vládou  Sardinskou, 
kde  ostřejší  zmínka  o  politice  vlády  vyvolávala  co  chvíle  zákazy  dovozu. 
Agenti  a  zastupitelé  časopisu  sdělovali  zavčas  redakci  censorský  zákaz 
a  list  pak  pro  dotyčný  kraj  se  tiskl  ve  změněném  vydání.  Leč  nej- 
ostřejší byla  srážka  s  neapolskou  vládou  r.  1853.  a  1854.  Tato  nechtěla 
trpěti  vůbec  žádnou  zmínku  o  vládních  akcích,  o  povinnostech  panovníka 
k  lidu  a  k  církvi,  a  o  právech  lidu  a  církve.  Redakce  co  chvíle  po- 
řádala nové  vydání  pro  Neapolsko,  ale  konečně  ani  všecko  to  vyjednávání 
a  ustupování  nepomohlo:  od  r.  1854.  „Civilta  Cattolica"  do  Neapolská 
měla  vstup  zakázán.  Ubylo  jí  tím  na  3000  odběratelů. 

Papež  Pius  IX.  roku  1866.  uznávaje  prospěšné  působení  revue, 
založil  pro  ni  zvláštní  Collegium.  jež  od  papeže  Lva  XIII.  znovu  potvrzeno 
a  rozšířeny  výsady  jeho.  Po  vzetí  Říma  v  roku  1871.  odstěhovala  se 
„Civiltá  Cattolica"  do  Florencie,  kdež  vycházela  po  16  let  až  do  konce 
r.'  1887.  Od  počátku  r.'  1888.  vychází  pak  opět  v  Římě.  List  zmiňuje 
se  také  stručně  o  svých  zásluhách  při  prohlášení  dogmat  Neposkvrněného 
Početí  Panny  Marie  a  o  neomylnosti  papežské,  jakož  i  o  přípravy  ke 
sněmu  Vatikánskému. 

Vůdčím  zdrojem  a  vědeckou  studnicí  křesťanskou  byly  listu  vždy 
spisy  sv.  Tomáše  Akvinského.  Tohoto  filosofa  katolického  sám  dobro- 
volně si  vybral;  brevem  sv.  Otce  Lva  XIII.  ze  dne  8.  července  1890 
nově  zřízenému  a  nadanému  kollegiu  redakčnímu  filosofie  sv.  Tomáše 
Akvinského  výslovně  doporučena. 

Ve  dnech  18.  až  21.  dubna  konán  16.  kouí^res  italskvch 
katolíků  ve  Ferraře.  —  Mezi  italským  ministrem  kultu  Baccellim 
a  kardinálem  Koppem  z  Vratislavi  vyvinul  se  spor  o  kapli  svaté 
Konstancie.  Kaple  náležela  jako  stavební  památka  sic  ve  vlastnictví 
a  pod  dozor  státu;  jurisdikčně  však  spojena  byla  s  přiléhající  basilikou 
sv.  Anežky,  jejímž  titularem  je  kardinál  biskup  Vratislavský.  Ministr 
Baccelli  kapli  přikázal  jako  domácí  svatyni  ku  bohoslužebnému  používání 
ústavu  pro  výchov  chudých  dítek.  Když  kardinál  své  jurisdikční 
právo  reklamoval,  ministr  Baccelli  své  usnesení  zvrátil;  ale  na  ponuknutí 
z  kruhů  liberálních  poslanců  znovu  právo  to  usurpoval  a  kapli  znovu 
k  ústavu  přidělil.  Kardinál  Kopp  dovolal  se  tu  konečně  zastání  ně- 
meckého vy^slance,  který  učinil  vládě  italské  rozklad  a  vymohl  na  ní 
restituci  práva  kardinálova.  Vláda  musila  povoliti.  Ministr  Baccelli  musí 
znovu  couvnout,  dáno  mu  jen  času,  aby  se  ctí  mohl  ustoupiti.  — - 
K  vůli  nedorozumění  podotýkáme,  že  tím  se  snad  ústavu  onomu  neod- 


Rozhled.  397 


píra  možnost  bohoslužby  v  pohodlné  a  blízké  svat^Tii,  jen  se  brání 
pravomoc  církevní  na  svatyni  tu,  která  nařízením  ministrovým,  jež  bez 
svolení  církve  učiněno,  by  byla  přešla  úplně  v  moc  státu. 

V  posledním  zasedání  italské  sněmovny  přijat  zákon,  jímž  se 
kong-rua  kněžská  upravuje :  navrženo  plat  duchovních  správců 
zvýšiti  na  900  Hr,  po  případě  na  1000  lir,  až  vláda  uvidí  možnost 
a  příhodnou  chvíli.  Dosud  příjem  farních  kněží  v  Itálii  obnášel  800  lir 
a  nad  800  lir  mělo  2236  farářů,  pod  800  lir  lasi  350  zl)  však  9245  farářů. 
Toto  zlepšení  duchovenských  platů,  k  němuž  vláda  byla  povinna,  ježto 
duchovní  a  klášterní  statky  byla  dříve  konfiskovala,  považuje  se  v  ohledu 
politickém  jako  prostředek  k  získání  kněžstva  nižšího  pro  vládu.  Je  to 
tedy  zjev  toho  boje  mezi  „bílou"  a  „černou"  mocí  v  Itálii. 

Kardinálu  Mezzofantimu  zasazena  pamětní  deska  na 
paláci  Valentiniho.  v  němž  zemřel  15.  března  1849.  O  zvěčnění  památky 
toho  nevyrovnatelného  znatele  jazvků  jednáno  od  r.  1885.,  teprv  po 
14  letech  návrh  dochází  uskutečnění  z  moci  a  prostředků  státních.    . 

„Amerikanismus  druhého  stupně"  došel  rozhodnutí  slovem 
kurie  římské  po  uspořádání  sporu  Schellova  a  Heckerova.  Odsouzena 
totiž  kniha  francouzské  sestry  Marie  du  Sacré-Coeur  o  výchově 
učitelských  sil  řádových  v  ženských  klášteřích  a  kongregacích  („Les 
rehgieuses  enseignantes").  Sestra  Marie  navrhovala  tu  zřízení  normál- 
ního pedagogia  ženského  na  modernějších  zásadách  založeného,  než 
jsou  dnešní  řádové  školy  k  výchovu  sil  učitelských.  Podrobné  návrhy 
nového  moderního  pedagogia  ženských  řádů  zaujaly  pro  sebe  5  biskupů 
francouzských  cele,  17  jim  bylo  nakloněno,  60  jim  odporovalo.  These 
předložené  kongregaci  o  biskupských  a  řádov5'ch  záležitostech  zněly: 
sluší-li  zříditi  normální  ženské  řádové  pedagogium  dle  návrhů  sestry 
Marie,  a  není-li  toho  třeba,  má- li  se  dosavadní  výchov  sil  učitelských 
opraviti.  Otázka  první  popřena,  na  druhou  odpověděno,  že  všeobecné 
reorganisace  není  třeba,  od  případu  k  případu  však  ať  potřebné  opravy 
zavede  každý  biskup  sám.  Po  t.jmto  rozhodnutí  podrobili  se  postižení 
horlitelé  moderní  školv  ve  Francii  tak  ochotně,  jako  v  případě  „Amerika- 
nismu"  i  Schellově.  Biskup  A"\agnonský,  nejhorlivější  šiřitel  myšlenky 
sestry  Marie,  i  abbé  Xaudet,  redaktor  katolického  listu  „Monde",  jejž 
pokoušel  se  též  v  duchu  moderního  hnutí  vésti,  přípisy  plnými  ochoty 
a  pokory  se  podrobili. 

Odmítnuté  dne  11.  března  v  pruské  sněmovně  zvýšení  dotace  na 
starokatolický  seminář  bohoslovecký  o  6000  marek  posuzují  vážné  listy 
německo-protestantské  jako  konec  hnutí  starokatolického.  V  debattě 
totiž  vládě  i  stranám  ji  podporujícím  vyklouzlo  přiznání,  že  starokatoliky 
nemožno  počítati  k  církvi  katolické,  jak  to  dosud  činil  zákon  o  staro- 
katolících  v  Prusku.  Zákon  tento,  jenž  starokatoliky  přisuzoval  jako 
plnoprávné  členy  církvi  katolické,  byl  velmi  na  ruku  hnutí  staro- 
katolickému. Podle  něho  musili  katolíci  postupovati  kostely  starokatolíkům 
a  děliti  se  s  nimi  o  iistavy  své.  Tito  tedy  byli  zaopatřováni  na  úkor 
katolíků.  Doznání  ministra  i  řečníků,  že  starokatolicismus  přece  jen 
jest  novým,  zcela  jiným  vyznáním  zvrací  úplně  zásady  a  podklad  onoho 


398  Rozhled. 


zákona.  Po  tomto  přiznání  nebude  prý  vláda  moci  katolickému  středu 
odříci  jeho  zrušení,  až  je  opět  co  nejdřív  navrhne.  Vláda  také  doznala, 
že  protestante  byli  zklamáni  v  nadějích  sv}'ch,  jaké  do  hnutí  toho 
kladli.  A  přestane-li  toto  přiživnictví,  přestane  i  hlavní  podpora  staro- 
katolicismu. 

Ritualistické  hnutí  po  projevu  předsedy  Church-Unionu, 
lorda  Halifaxa,  nazývá  se  nyní  zřejmou  vzpourou  proti  církvi  episkopalní: 
proti  státní  i  biskupské  moci  etablishmentu.  Upřeli  ve  svém  memorandu 
světské  moci  a  parlamentu  hlavně  právo  předpisovati  jim,  jaké  ná- 
boženské úkony  smějí  konat  a  jaké  ne,  a  biskupům  odepřena  poslušnost 
v  tom  případě,  že  by  se  stavěli  proti  ritualismu.  Dokud  půjdou  s  ním 
a  budou  ho  trpět,  dotud  jen  chtějí  jim  ritualisté  poslušnost  zachovávat. 
Proti  ritualistům  bojují  jako  proti  „pořímštěným"  —  „Romanisers"  — 
nejen  liberalové  církve  státní,  ale  i  všecky  ty  různé  sekty  od  církve 
státní  oddělené  a  protestantštější  jak  ona.  Nonkonformist  Dr.  Guinness 
Eogers  porovnává  v  březnovém  „Nineteenth  Century"  hnutí  „romani- 
stické"  (ritualistické)  s  francouzským  hnutím  protidreyfusovským.  s  hnutím 
pro  všemohoucnost  a  nedotknutelnost  štábu.  Takový  nedotknutelný, 
v  ničem  nezodpovědný  solidami  stav  chce  zavésti  kněžstvo  ritualistické, 
bojující  proti  každé  jakékoliv  moci,  jež  by  se  snahám  jeho  napříč 
chtěla  stavěti.  Má  se  zříditi  „Iderikalní  nedotknutelný  štáb",  jenž  veškeru 
pravomoc  ve  věcech  církevních  strhuje  na  sebe,  odnímaje  ji  od  lidu 
a  státu.  —  V  dubnové  „  Contemporary  Review"  Rev.  Canon  Grore  podle 
zmíněného  projevu  Church-Unionu  vyvíjí  hlavní  cíle  a  zásady  hnutí 
ritualistiekého.  Klade  předně  důraz  na  známku  „viditelnosti"  církve, 
na  její  moc  od  Krista  obdrženou,  svazovati  a  rozvazovati.  Biskupové 
jsou  zástupci  církve  viditelné  a  božské  její  moci,  ale  i  její  učitelé 
(representativní  a  konstitutivní  úřadové).  Ve  svém  duchovním  poslání 
církev  musí  míti  právo  sama  říditi  vše  dle  svého.  Proto  ideál  ritualistů 
jest:  „Církev  svobodná  ve  svobodném  státě."  Stát  ať  se  do  věcí  círke^niích 
nijak  nemíchá.  Svobodu  církev  musí  míti  ve  věcech  svých  soudních 
(disciplinární)  i  ve  věcech  legislativních  (dogmatickou).  Tím  ritualismus 
stává  se  zároveň  bojovníkem  za  osvobození  církve  z  područí  státu,  do 
něhož  všecky  protestantské  církve  ( schismatické  rovněž)  upadly. 


Věda  a  umění.  Zemřeli:  19.  března  Vilém  Bukovský.  prot. 
pražské  techniky,  inženýrský  a  stavitelský  spisovatel;  13.  dubna 
Dr.  Bohdan  iS  e  u  r  e  u  1 1  e  r,  prof.  pražské  university,  zakladatel  ústavu 
nemocničního  pro  děti  v  Praze,  slovutný  lékař  dětský  a  spisovatel 
medicinský. 

Dne  21.  dubna  slavil  prof.  Dr.  Frant.  Laurin,  prof  církevního 
práva  na  vídeňské  fakultě  bohoslovecké,  své  70.  narozenin  v. 

Z  katolických  kruhů  pražských  ponwšlí  se  od  nového  školního 
roku  na  vydávání  cenného  listu  umělecko-zábavného  s  tendencí 
ušlechtile  náboženskou.  Za  vzor  listu  tomu  mají  býti  nejlepší  obrázkové 


Rozhled.  399 


zábavné  listy  katolíků  německýeb,  francouzských  a  anglických.  Myšlenku 
podpisuje  svým  jménem  Dr.  Antonín  Podlaha,  osvědčený  znalec  jak 
literární  tak  umělecký. 

V  v  stava  Maroldova  skončivší  16.  dubna  se  skvělým  úspěchem 
materielním  má  býti  přenesena  do  Plzně.  —  V  Rudolfinu  zahájila 
16.  dubna  krasoumná  jednota  svou  výstavu  roční  českých 
i  cizích  prací  malířsko-sochařských.  —  Socialně-demokratická  dělnická 
iikademie  hodlá  pořádati  hromadné  návštěvy  do  výstavy,  při 
čemž  postará  se  o  živé  slovo  doprovázející  a  vysvětlující.  Pr\Tií  návštěva 
má  být  30.  dubna  —  před  „svátkem  dělnickým.''  Tentýž  den  večer 
zadáno  Károdní  divadlo  opět  ku  svátečnímu  dělnickému  před- 
stavení. Bude  to  asi  letos  bez  těch  dozvukův  i  předzvěstí,  jaké 
podobné  představení  mělo  vloni.  Neboť  doposud  vše  je  ticho. 

Ve  schůzi  městské  rady  pražské  dne  23.  března  jednáno  o  do- 
tazníku Národního  divadla  rozeslaném  v  záležitosti  nového 
(druhého)  českého  divadla  v  Praze.  Městská  rada  nezaujala 
stanovisko,  rozhodnutí  si  ponechávajíc  na  dobu  pozdější,  až  jak  věc 
se  rozvine.  —  Táž  rada  městská  dne  28.  března  přijala  resignaci 
umělecké  komisse  s  tím  odůvodněním,  že  o  hájení  uměleckých 
zájmů  při  úpravě  starých  čtvrtí  pražských  dostatečně  jest  postaráno 
zřízením  podobného  poradního  sboru,  jenž  do  stavebního  řádu  samého 
položen  (zemským  sněmem  projednáván). 

Pro  zachování  starého  rázu  Prahy  pořádána  16.  dubna 
schůze  veřejná  v  Praze  v  sále  žofínském,  jež  však  byla  velmi  slabě 
navštívena.  Mluvili  architekt  Štěrba,  Dr.  L.  Jeřábek,  spisovatel  Vilém 
Mrštík,  stud.  Brabec  a  školní  rada  Tonner.  Resoluce  přijatá  jednohlasně 
v  9  bodech  vyslovuje  požadavky  přátel  o  starožitný  ráz  Prahy  starost- 
liy)"ch.  Obecnímu  zastupitelství  se  vyslovuje  nedůvěra,  proti  jeho  dosa- 
vadnímu regulování  Prahy  se  protestuje,  a  nový  stavební  řád  se  vítá 
jako  příhodný;  než  zákon  však  nabude  platnosti,  ať  se  zvolí  zvláštní 
komisse,  jež  by  ve  smyslu  jeho  cenné  starožitné  stavby  hájila.  Rád 
stavební  ať  se  rozšíří  na  všecka  česká  města.  Sněmu  má  se  podat 
v  tom  smyslu  pamětní  spis.  Pro  budoucí  volby  má  se  ve  hnutí  hesel 
pro  starou  Prahu  zorganisovat  volební  boj    do   obecní  a  městské  rady. 

Po  vzoru  vídeňském  a  odjinud  zavedeny  v  Praze  29.  března, 
4.  dubna  a  12.  dubna  poprvé  recitační  večery  pohádkové  pro 
dítk3^  Recitovala  pí.  Hana  Kvapilová,  obhbená  umělkyně  Národního 
divadla.  Jen  že  bylo  to  jen  pro  bohaté  děti,  určenoť  vstupné  pro  dítě 
50  kr.  Přes  zdařilý  úspěch  a  mohutný  dojem,  jaký  recitace  do  pohád- 
kové nálady  upravená  vyvolala,  přece  jen  bylo  prý  pi-íliš  přihlíženo 
ke  vzorům  cizím  a  přizpůsobení  se  české  duši  dětské  bylo  by  u  větší 
míře  ještě  žádoucno.  Ve  Vídni  podobné  večery  uspořádal  už  dříve 
herec  Mitterwurzer. 

Brněnské  Národní  divadlo  rozvířilo  veřejné  hlasy  poslední 
dobou:  uspořádána  o  něm,  jeho  bytí,  cíli  a  nutných  opravách  anketa 
v  „Moravské  Revui^'  našich  mor.  pokrokový'ch.  A  16.  dubna  svolána 
veřejná  schůze  do  místností  Vesniných  v  téže  otázce.  Už  dříve  (17.  března) 


400  Rozhled. 


svolána  byla  k  tomu  cíli  schůze  do  Prahy.  Jedná  se  opět  o  podpůrnou; 
peněžní  akci,  k  níž  už  vydáno  provolání.  Z  podobné  loňské  akce, 
v  níž  rozesláno  1200  sběracích  listin  po  vlastech  českých,  mnoho  toho 
nevyplynulo.    Vrátilo  se  na  200  listin,   mnohé   bez  sbírky  a  bez  peněz 

—  1000  celý  zůstal  nezodpověděn  a  dle  všeho  i  pohozen.  —  Páni  už 
na  tuto  „národní  věc"  vypiplali  hromadu  peněz  a  chtějí  i  budoucně 
asi  vynaložit  ještě  víc  na  zábavní  místnost  tuto,  jež  v  Brně  dosud 
v  té  formě,  v  jaké  by  ji  rádi  měU,  místa  nemá.  Čím  výš  a  moderněji  ji 
staví  —  dle  svého  domnění  —  tím  ji  mají  prázdnější! 

Na  výroční  valné  hromadě  herecké  ústřední  jednoty 
v  Praze  31.  března  usneseno  zvýšiti  přístupné,  aby  se  do  jednoty  ne- 
nahrnul  herecký  proletariat,  který  by  chtěl  snad  využitkovati  fondů 
v  ní  snesených.  I  tu  už  tedy  v  poměru  k  dřívějším  nuzným  stavům 
jsme  o  tolik  napřed,  že  nastalo  nutně  třídění!? 

Dne  5.  dubna  započaly  lidové  universitní  kursy  v  Praž e^ 
jichž  během  dubna,  května  a  června  má  se  uspořádati  sedm.  Vstupné 
do  jednoho  kursu  o  šesti  přednáškách  stojí  korunu.  Ráz  a  předmět 
kursův  udávají  tato  themata:  „vývoj  evropské  společnosti  v  19  století** 
(professor  Dr.  T.  Masaryk);  „světlo  a  teplo  z  elektřiny"  (professor 
Dr.  C.  Strouhal);  „věda  biblická  a  křesťanská  apologie"  (professor 
Dr.  J.  Sýkora);  „o  všeobecnosti  původu  náboženství"  (professor  Dr.  Eug. 
Kadeřávek);  „o  nálezech  a  životě  v  Palestýně"  (professor  Dr.  J.  Sedláček) 

—  tyto  tři  náboženské  předměty  tvoří  jeden  kurs;  —  „o  některých 
příčinách  nemocí  infekčních"  (professor  Dr.  Jar.  Hlava);  „František: 
Palacký  a  náš  národní  rozvoj  v  tomto  století"  (Dr.  J.  Pekař);  „o  vzduchu, 
vodě  a  uhlí"  (professor  Dr.  B.  Raýman);  „o  skladbě  a  ^^živě  těla"^ 
(Dr.  Em.  Formánek).  —  Proti  bohoslovným  přednáškám  třetího  kursu 
socialisté  protestovah.  Co  prý  tato  themata  mají  co  dělat  mezi  „vědeckými" 
kursy!?  —  Socialisté  z  počátku  zahájili  proti  kursům  tichý  boykott,. 
ač  oni  po  nich  nejvíc  volali.  Učinili  tak  proto,  že  denník  jejich  při 
všech  vyhláškách  kursů  se  týkajících  byl  opomenut. 

Česká  Matice  technická  měla  25.  března  svou  výroční  valnou 
schůzi,  čtvrtou  od  založení  svého.  Matice  jest  sdružením  nakladatelským 
pro  vydávání  českých  odbornětechnických  spisů.  Čítá  na  900  členů 
(59  -\-  823).  V  minulém  třetím  roce  trvání  vydány  tři  spisy  (Miiller: 
Výkonné  měřictví;  Novotný:  Stavitelství  mostní;  Fialka:  Vnitřní  výstavba 
budov.)  Dosud  vydáno  za  ta  tři  léta  na  knihy  11.446  zl.  Na  tenta 
rok  rozpočteno  7500  zl.,  tak  možná  bude  v^-dati  dvojnásobný  počet 
knih,  než  jako  léta  předešlá. 

Velmi  nepatrný  počet  členstva  má  společnost  česká  pro  veřejné 
zdravotnictví  —  pouze  139,  jak  ve  své  valné  hromadě  dne  9.  dubna 
sděleno,  ač  otázky  jí  zastávané  jsou  dnes  z  nejmodernějších  a  nejpo- 
pulárnějších. Nám  ostatně  jest  x-ysvětlitelno,  proč  tento  spolek  skomírá: 
jest  zcela  v  proudu  kruhů  liberalisujících!  Odstrašuje  svými  plány  a 
návrhy,  z  nichž  jeden  z  posledních  jest:  utvoření  spolku  a  závodu  pro 
spalování  mrtvol.  Jeť  předsedou  spolku  posl.  a  městsky-  fysik 
Dr.  Zahoř,  známý  svými  spalovacími  návrhy  z  českého  sněmu. 


EozMed.  401 


Ústřední  komisse  pro  zachování  uměleckých  památek  v  říši  ve 
svých  minulých  schiizích  jednala  mezi  jiným  i  o  památkách  moravských 
a  českých.  Konservatoř  professor  Klvaňa  slibuje,  že  v  nejblíže  příští 
době,  přesvědčí  se  o  cennosti  umělecké  kostela  tlumačovského. 
jenž  se  má  bořiti,  abv  pak  podal  návrhy  bude-li  třeba.  Konservatoř 
Radnický  a  Sterz,  podávají  zprávu  o  obnově  chrámové  v  Jaroměřicích: 
nepodařené  ve  farním  chrámu  Páně,  a  prováděné  v  zámeckém.  Konservatoř 
Rosmaěl  navrhuje  státní  subvenci  400  zl.  na  opravu  dřevěného  kostelíka 
ve  Velké  Hrabové,  a  komisse  se  k  návrhu  přidává.  —  Komissi  předložen 
spis  Šlechty-Křivoklatského  o  české  mmalíři  16.  století:  mistru 
Matěji  Hutském  a  synovci  jeho  Šimonu.  —  Konservatoř  stavitel 
Wiehl  sděluje,  že  v  sousedství  kostelíku  sv.  Václava  v  Praze  má  býti 
zřízena  škola,  tak  že  pro  zachování  cenné  této  památky  jest  tím  více 
naděje.  —  Konservatoř  professor  Schmoranz  sděluje,  že  děkanský 
kostel  v  Hořicích,  stavba  to  Dinzenhofero va,  dle  plánův 
komisse  správně  restaurován.  —  Konservatoř  stavitel  Boža  Dvořák, 
podává  zprávu  o  činnosti  archeologické  komisse  v  Pardubi cích, 
jež  pečuje  velmi  účinně  o  zachování  starých  památek  v  městě  a  už 
mnoho  jich  před  zničením  zachránila.  Hrad  na  Kunětické  hoře 
trpí  velice  tamními  lomy  kamennými  a  komisse  zasazuje  se  o  to,  aby 
další  trvání  památky  této  bylo  zajištěno.  —  Pro  další  úpravu  chrámu 
Panny  Marie  v  Sedleci  povoleno  3600  zlatých.  —  Dopisující  člen 
ředitel  Dr.  Jan  Hraše  zkoumal  v  předhistorických  nalezištích  u  Dobřan 
v  letech  minulých  a  objevil  tu  stopy  sídla  kmene  původu  neznámého. 
Nalezené  věci  jsou  kamenné  nástroje  a  střepiny  nádob.  —  Ve 
Strm  i  lově  nalezeno  hojně  mincí  z  13.  století,  jak  konservatoř 
professor  Kovák  oznámil;  nález  jest  veliké  důležitosti  pro  poznání 
obchodních  styků  a  poměrův  oné  doby.  Ústřední  komisse  žádá,  aby  jí 
nalezené  mince  zaslány  byly.  Konservatoř  J.  Richlý  sděluje,  že  v  Dolní 
Cerekvi  nalezena  žulová  soška  Zižky  s  letopočtem  1476.,  jež  odne- 
sena do  Mirešovic. 

Z  výroční  zprávv  za  rok  1898.  téže  ústřední  komisse  vyjímáme 
tyto  údaje:  Předsedou  jest  Jeho  Exc.  Dr.  J.  AI.  svobodný  pan  Helfert; 
členů  jest  15,  vyjma  jediného  radu  J.  Hlávku,  všichni  z  Vídně.  Ko- 
misse dělí  se  na  tři  sekce:  praehistorickou  a  antickou;  architektonických 
a  jiných  památek  středověku  až  po  naše  doby;  a  archivalní.  — 
Konservátorů  jest  v  Cechách  40,  na  Moravě  14  (z  nich  6  Cechů),  ve 
Slezsku  4.  Dopisovatelů  jest  v  Cechách  45,  na  Moravě  26  (6  Cechů), 
ve  Slezsku  žádný.  —  Celkem  jest  konservátorů  v  celé  říši  165,  z  nichž 
první  sekci  náleží  50,  druhé  82.  třetí  33. 

„Vídeňské  umění"  illustruje  znamenitě  referát  z  umělecké 
letošní  výstavy  jistého  vídeňského  listu,  kdež  se  vypočítávají  jména 
lepších  krajinkářů:  „Ribař  jde  po  cestách  Jettelových,  jen  ráznějším 
krokem...  na  to  jmenováni  Zoff,  Ameseder,  Wilt...  dále  se  dí:  „Také 
Tomec  se  pěkně  rozvinuje.  Brzy  budeme  míti  mladou  školu  krajinářskou 
ve  Vídni:  Grmela,  Holub,  Kasparides,  Supančié  k  ní  též 
patří.  Vésti  bude  Konopa...  Konopa  už  má  svou  školu  a  své  žáky"  atd. 


402  Rozhled. 


Takhle  tedy  vypadá  ta  vídeňská  umělecká  obec!  To  se  ví.  že  je  to 
umění  ryze  německé! 

Takový  též  ryze  německy  umělec  vídeňský  —  dle  referátů  vídeň- 
skýcli  listů  —  pořádal  po  Velkonoci  svou  speciální  výstavku,  totiž 
Antonín  Hlaváček.  Tento  není  německým  umělcem  ode  dneška; 
už  o  výstavě  r.  1873.  psáno  o  něm:  „Mezi  staršími  umělci,  kteří  ve 
svém  německém  pojetí  a  německé  technice  vytrvávají,  zaujímají  v^'- 
nikající  místa:  Hansch,  Halouska.  Seelos,  Hlaváček..."  Ovšem  Hlaváček 
celou  svou  uměleckou  produkcí  kotví  ve  Vídni,  v  německých  Alpách 
a  v  středoněmecké  hornatině.  Kejvídeňštější  dílo  jeho  jest:  „Pohled 
na  císařské  město  s  Kahlenbergu. " 

Letoší  sjezd  slovanských  žurnalistů  krakovským  pří- 
pravným výborem  určen  na  23. — 25.  září. 

Polské  listy  a  spolky  začínají  už  letos  opět  slavit  501etou  pamět 
úmrtí  velikého  pěvce  polského  Julia  Stowackého. 

Známý  charvatský  básník,  plukovník  Ivan  rytíř  Trnski,  slaví 
1.  května  osmdesáté  narozeniny  svoje.  Družstvo  charvatských  umělcův 
a  spisovatelů  mu  uchystalo  slavnostní  ovace. 

Záhřebský  odbor  pro  oslavu  501eté  spisovatelské  činnosti  J.  J.  Zmaja 
vypsal  soutěž  na  Z  m  a  j  o  v  u  srbskou  hymnu. 

Zemřeli:  ruská  malířka  N.  V.  Makšejová;  věhlasný  ruský  umělecký 
kiňtik  V.  V.  Cujko.  vydavatel  „Bibliotheky  evropských  spisovatelů"; 
srbský  povídkář  a  redaktor  „Děla"  Ilja  Vukiševic  Ika;  německý  stavitel 
ulmského  „míinsteru"  Dr.  Beyer;  známý  německý  kartograf  starého 
světa  a  zvláště  Svaté  země,  Jindřich  Kiepert;  v  Paříži  člen  akademie 
francouzské,  věhlasný  spisovatel  dramatický  Ed.  Pailleron,  jako  pravý 
muž  křesfanský.  ve  stínu  kříže,  s  myslí  zbožnou. 

Zahájeny  výstavy  umělecké  mezinárodní  v  Drážďanech,  spojená 
s  výstavkou  staroněmeckého  malíře  Luky  Cranacha,  jež  plní  14  světnic, 
a  umělecká  vvstava  v  Benátkách.  —  Pařížský  Salon  už  výstavku 
ukončil;  specialitou  v  něm  byl  letos  obraz  ISletého  malíře. 

Pořádány  sjezdy  mezi n á rodní  proti  alkoholismu  v  Paříži, 
celní  v  Brusselu,  novinářský  v  Eímě.  —  V  Karlových  Varech  konán 
letos  sjezd  lékařů  německých.  Naše  vláda  jako  vláda  „kulturního  státu" 
ani  nepomyslila  asi  na  odvetu  za  Poznaň. 

U  Ley  děnu  ve  vsi  Rysenburgu  otevřen  21.  března  Spinozovi 
věnovaný  dům  za  příslušné  oslavy.  Spinoza  tu  žil  v^^puzen  byv  z  Amstero- 
damu. Domek  starý  ve  své  celé  podobě  zachován  a  restaurován  zvláštním 
spolkem  k  tomu  cíli  zří  zen  vm. 

V  červnu  slaví  Španělové  oOOletou  památku  narození  svého  slavného 
malíře  Die  2:  a  Sil  vy  de  Velasquez.  Středem  slavnosti  bude  odhalení 
pomníku  Velasquezova  v  Madridě  v  nádherné  čtvrti  Pradomusea.  — 
V  Německu  letos  budou  oslavovat  1501eté  narozeniny  Goetheovy.  — 
Dne  21.  dubna  připadla  2001etá  paměť  narození  znamenitého  dramatika 
franc.  Jeana  Racinea.  —  V  dubnu  též  připadlo  300.  výročí  narození 
angl.  státníka  01.  Cromwella. 


Kozhled.  403 


Literami  události  francouzsko-angliekou  byl  Sardouův  Rob  espierr  e. 
Drama  to  dáváno  nejdříve  v  anglickém  překlade  v  Londýně  16.  dubna, 
kdež  způsobilo  ohromnou  sensaci.  ač  dle  všeho  nebude  ničim  nad 
jiné  práce  znamenitého  dramatika  francouzského.  Námětem  práce  jest 
událost  ze  života  Robespierreova,  kdy  vlastní  syn  jeho  odsouzen  jest 
pod  guillotinu  pro  odpor  proti  otcově  hrňzovládě,  a  otec  poznav,  že  syn 
má  býti  na  smrt  veden,  chce  jej  osvoboditi,  ale  nemůže  již. 

Křesťanský  spolek  německých  umělců  hodlá  letos  vystoupiti  samo- 
statnou výstavkou  svého  křesťanského  umění,  aby  dokázal 
životnost  náboženských  námětův  a  uměleckého  (náboženského  ovšem) 
jejich  zpracováni.  Přidruží  se  k  výstavě  mnichovské,  kdež  mu  vykázán 
speciální  oddíl. 

Drážďanští  umělci  dříve  než  přikročili  k  letošní  výstavě, 
vypořádali  mezi  sebou  dávný  spor  mezi  starými  a  mladými, 
z .  něhož  hrozila  i  v  Drážďanech  \'y"puknouti  secesse.  jako  ji  mají 
Vídeň,  Mnichov,  Berlín,  Paříž  i  Praha.  Spor  urovnán  závaznou  smlouvou 
mezi  třemi  uměleckými  spolky  drážďanskými:  před  1.  květnem  vždy 
se  sejde  komisse,  která  rozhodne,  má-li  se  pořádat  výstava.  Usnese-li  se 
o  výstavě,  zvolí  se  nová  komisse,  jež  bude  rozhodovat  o  připuštění 
k  výstavě.  Umělec,  který  chce  býti  připuštěn,  musí  se  vykázat  jednou 
z  těchto  podmínek:  že  v  posledních  čtyřech  letech  vystavoval  někde 
v  cizině,  že  má  nabídku  k  nějaké  umělecké  monumentální  práci,  že 
dostal    v  posledních  10  letech    na  německé    nebo  cizí  výstavě  medaili. 

Z  Anglie,  Ameriky  a  Francie  přešla  i  do  Německa  móda  či 
pedagogický  prostředek  dětských  samovolných  kreslířských 
prací.  Výstavou  takových  bezděčných  pokusů  „malířské'*  schopnosti 
dětské  má  se  pomoci  dětské  psychologii  k  novým  poznatkům  o  vlohách 
a  snahách  dětské  duše.  V  Německu  uspořádána  první  taková  výstavka 
v  Hamburku.  Z  hamburské  výstavky  vyplynulo  toto  poznání:  Dítě 
kreslí  a  maluje  nejvíce  a  nejraději  postavy  lidské  (Iú^/q).  velmi  zřídka 
ornamentální  a  geometrické  figury  (2°/^  —  v  pracích  dítek  pod  10  letí. 
Vše  co  maluje,  pn  svém  personifikuje  a  oživuje.  Dítě  nekreslí  dle 
předmětu,  ale  z  paměti,  tak  jak  se  mu  předmět  do  mysli  vryl.  a  to 
i  tehdy,  když  předmět  je  na  bhzku  nebo  před  očima  jeho.  Kreslí 
v  obrysech,  popisuje  lineárně  to,  co  ví.  Vše  bez  proporce,  bez  perspek- 
tivy a  velmi  často  vše  průhledné.  V  domě  viděti  stoly  i  skrze  zdi, 
vlasy  viděti  na  hlavě  i  když  klobouk  ještě  na  nich  přikreslen.  Vedle 
očí.  nosu  a  úst  a  mnohdy  vlasů  nebývá  na  hlavě  už  nic  jiného  zřetelně 
vyznačeno.  Kdo  stopuje  tuto  umělost  dětskou  zpozoruje  i  patrný  rozvoj 
v  ní.  Dítě  přechází  od  kreslení  postavy  en  face  ku  kreslení  jejímu 
v  profilu.  Zvíře  kresleno  vždy  nejprv  po  délce  těla,  později  i  z  boku 
a  z  předu.  Zprvu  se  dítě  obmezuje  na  jednotlivé  předměty,  později 
kreslí  je  ve  vztahu  vzájemném,    kreslí  celé  děje.   celé  pohnuté  obrazy. 


404  Rozhled. 


Národní  hospodářství.  Poslední  dobou  propukající  mocný  ruch 
stávkový  —  u  nás  skoro  vesměs  v  Cechách  —  jest  jakýmsi 
hnutím  živelním  nepřipraven}'m,  neboť  nestávkují  zorganisovaní  dělníci, 
a  stávková  komisse  socialistická  marně  zrazovala,  marně  zakřikovala. 
Stávky  takové  bývají  zpravidla  bouřlivé  —  lid  bez  vůdců  obezřelých 
a  počítajících  s  okolnostmi  končívá  své  boje  obyčejně  zoufale.  A  obe- 
zřelými vůdci  stávkového  hnutí  naučili  se  u  nás  býti  už  i  sociální 
demokraté.  Je  to  tudíž  zase  velmi  palčivé  napomenutí  pro  všecky 
činitele  jak  společnosti  tak  státu,  uchopiti  se  organisace  těch  rozbitých 
roztroušených  dosud  vrstev,  jež  ani  pro  sociální  demokracii  jak  se  zdá 
nejsou  ještě  zralé  a  přičiniti  něco  k  povznesení  jejich.  Po  takové  ať 
zdařené  nebo  nezdařené  stávce  obyčejně  příroste  řadám  sociální  demo- 
kracie, neboť  ta  jediná  v  době  boje  jest  tu  s  pomocí  svou.  Ostatní 
vrstvy  společenské  na  svou  největší  vlastní  škodu  buď  se  vzdalují, 
nebo  dokonce  zatracují  boj  ten  jako  projev  třídního  záští.  Jsme  už 
všeci  ztheoretisovaní  a  kde  bychom  měli  vstoupit  do  života,  křičíme 
o  vidinách  a  bráníme  se  theoriím. 

Svolaná  na  17.  května  do  Haagu  konference  míru,  jak 
zvláště  v  Německu  soudí,  jest  otázkou  ne  politickou,  ne  vojenskou, 
ale  kulturně  hospodářskou.  Významno  jest  prý,  že  volání  po  odzbrojení 
vyšlo  z  Ruska,  hospodářsky  nevyspělého.  Toto  leká  se  těch  obnosů, 
jež  musí  vydávat  na  vojsko,  kterého  pro  sviij  postup  ve  svém  rozvoji 
na  venek  skoro  ani  nepotřebuje.  Rusku  stačí  to,  co  má  dnes,  aby  na 
základě  dnešního  svého  území  stalo  se  první  mocí  budoucnosti.  Nic 
nepotřebuje  dále  zabírat,  jen  hospodářsky  a  kulturně  rozvíjet  to,  co  už 
má.  Jediné,  co  mvi  ještě  schází,  jest  volný  přístup  k  jižnímu  moři 
nějakému,  a  toho  doufá  dosíci  rovněž  cestou  smluvnou  v  perském 
zálivu.  Persie  jest  dnes  zemí  v  Asii  ruským  vlivem  nejobleženější,  ač 
i  tu  AngHe  jest  siln>^m  soupeřem,  který  hospodářsky  v  Číně  už  se 
zakotvil  tak,  že  se  Persie  už  také  z  vlivu  Anglie  nevymaní. 

Ruská  myšlenka  proto  dochází  na  západě  tak  málo  ohlasu:  zvláště 
u  Německa,  Francie  a  Anglie.  Tyto  státv  snížiti  svou  ozbrojenou  moc 
nikterak  nemyslí,  neboť  další  jejich  rozvoj  mocenský  směřuje  a  směřovati 
mťiže  jen  na  venek.  Doma  už  dostoupily  vrcholu  možného  vývoje 
hospodářského  a  kulturního,  doma  už  tedy  práce  téměř  dokončena, 
a  pro  rozvoj  na  venek  potřebuji  vojska  a  hlavně  loďstva.  Toto  dnes 
tvoří  vlastně  údy  těchto  státních  těles,  údy,  jimiž  se  ony  na  venek 
pohybují.  Dnes  pak  směr  opanoval,  že  obchodní  dobývačnost,  nevědecká 
a  kapitálová  expanse  nestačí,  nestačí  zvláště  na  osazení  země  a  udržení 
její.  V  tom  musí  jí  pomáhat  vojenská  síla.  Onino  pak  činitelé  obchodu, 
kapitálu  a  vědy  (zvláště  techniky;  to,  co  vojenská  moc  dobyla  a  drží, 
dovedou  tím  lépe  exploitovat. 

Jsou  to  tudíž  rozcházející  se  hospodářské  zájmy  a  žádné  difference 
politické,  třebas  by  se  i  s  různých  stran  tyto  předstíraly,  jež  zabrání 
zdárnému  výsledku  konference  míru.  Má  se  tudíž  za  to,  že  nejpravdě- 
podobnějším koncem  konference  bude  nějaké  zregulování  mezinárodního 
válečného  práva,  zvláště  námořního,  a  v  nejlepším  případě  nějaký  snad 


Rozhled.  405 


rozběh  k  utvoření  smiřovaciho  mezinárodního  soudu.  Po  stránce  od- 
zbrojení zmenšení  sil  vojenských,  ba  i  jen  zastavení  dalšího  zbrojení 
bude  asi  konference  bezvýsledná. 

V  tomto  postavení  je  položení  Ruska  opravdu  nepříznivé.  Ne- 
dosáhne toho  asi  od  západní  Evropy,  aby  smělo  víc  kapitálu  obracet 
na  své  hospodářsko-kulturní  zvelebení  na  ujmu  zbrojení.  V  Německu 
vidí  v  tomto  právě  největší  úspěch  politiky  západních  států  nad  Ruskem, 
že  západ  Rusku  nedovolí  tak  rychle,  jak  ono  by  chtělo,  hospodářsky 
vzrůsti.  Rusko  dnes  už  hla^^lí  kulturní  svůj  úkol  ani  v  evropském 
svém  území  nevidí,  ale  v  asijských  svých  krajích.  Nechávajíc  evropskou 
Rus  už  pi^irozenému  vývoji,  mocí  a  všemi  umělými  prostředky  při- 
čiňuje  se  o  větší  polovici  svou  v  Asii. 

(část  »Národního  hospodářství*   pro  nedostatek   místa  odložena    do   příštího  čísla.) 


Školství.  Otázka  školská  vedle  otázky  jazykové  stojí  nyní 
v  popředí  a  hvbe  nejen  veškerým  učitelstvem,  ale  i  politickým  stranám 
způsobuje  mnohé  těžké  chvíle,  ba  na  Moravě  debata  o  věcech  školských 
stala  se  lucavkou,  jíž  z  nenadání  roztříděni  duchové  bez  ohledu  na 
příslušnost  kmenovou.  Při  úpravě  služného,  jež  jednomyslným  usnesením 
sněmu  alespoň  z  části  provedeno  a  tak  splněny  naděje  mnohých,  nej- 
důstojnější pan  biskup  Brněnský  významnou  řečí  odůvodnil  následující 
resoluci:  Slavná  vláda  se  vyzývá:  1.  aby  plnou  pozornost  věnovala 
snahám  jisté  části  učitelstva,  která  směřuje  k  tomu,  aby  vyučování 
náboženství,  náboženská  cvičení  a  mravně-náboženský  výchov  z  obzoru 
národního  školství  byly  vyloučeny.  2.  Aby  učitelstvu  na  živou  pamět 
přivedla,  že  školy  zřízeny  jsou  k  tomu,  aby  dítky  také  se  mravnosti 
a  náboženství  vyučovaly.  3.  Aby  se  postarala  o  takové  záruky  a  učinila 
taková  opatření,  kterými  by  rodičům  mravní  a  náboženský  výchov 
jejich  dítek  ve  škole  a  skrze  školu  plnou  měrou  byl  zajištěn. 

Resoluce  tato  hlasy  německých  a  českých  liberalů  zamítnuta  proti 
hlasům  poslanců  katolické  strany  národní,  středu  a  liberálních  velko- 
statkářů. Strana  „národní"  před  hlasováním  odešla.  Neočekávaným 
tímto  výsledkem  hlasování,  jímž  znamenitě  objasněno  stanovisko  všech 
liberalů,  byla  překvapena  veškerá  veřejnost  a  není  pochyby,  že  zásadní 
odpor  Hberalních  poslanců  proti  nejmenší  míře  požadavků  církve  o 
otázce  školské  bude  míti  nepříjemné  důsledky,  jak  patrno  z  projevů 
náboženství  zděděnému  dosud  oddaného  lidu  moravského. 

Správné  stanovisko  ve  věci  té  zaujal  katolický  spolek  českého 
učitelstva  na  Moravě,  jenž  ve  schůzi  dne  26.  března  v  Brně  konané 
vyslovil  plný  souhlas  s  resoluci  a  ujistil  ndp.  velepastýře.  že  bude  dle 
zásad  v  resoluci  uvedených  působiti  k  tomu,  aby  smutné  proudy,  jaké 
na  siezdě  německého  učitelstva  nabyly  vrchu,  také  v  českém  učitelstvu 
se  nezakořenily. 

V  téže  schůzi  učiněno  důtežité  usnesení  o  pokračo vacích  školách 
hospodářských,  jichž  zřizování  má  býti  všemožně  podporováno. 


406  Rozhled. 


Neméně  pozoruhodné  je  usnesení  katolického  spolku  učitelského, 
že  letos  o  prázdninách  pořádány  býti  mají  hudební  exercicie  Cyrillské 
v  Brně.  — 

Také  v  ostatních  zemích  h\-be  otázka  školská  myslemi  všech. 
V  Haliči  pilně  jednáno  o  revisi  školství  a  tu  pozoruhodný  jsou  vývody 
poslance  Kramarczyka,  jenž  odůvodňuje  návrh  na  zřízení  klášterních 
paedagogií  pro  venkovské  školy  prohlásil,  že  návrh  takový  proto  učinil, 
aby  zamezeno  bylo  znemravňování  venkova  učiteli  v  městech  vycho- 
vaných. Výrok  zajisté  povážlivý'. 

Poměry  industriaíních  učitelek  rovněž  pečlivě  projednány  ve 
sněmích  zemských.  V  Cechách  se  navrhuje,  aby  industrialní  učitelky, 
vyučují-li  nejméně  16  hodin  t}'dně,  měly  nároky  na  výslužné.  Služné 
oněch  učitelek,  které  \^'učují  20  hodin  týdně  má  obnášeti  na  měšťan- 
ských školách  500  zl.,  na  vícetřídních  obecních  školách  v  platební 
třídě  I.— IV.  450  zl,  v  V.  třídě  400  zl.  Učitelky  platí  do  pensijního 
fondu  přiměřený  příspěvek  a  dostanou  po  lOleté  službě  34 "/o  platu  pak 
za  každý  rok  2*2^  o  a  po  40  letech  plné  služné  jako  pensi.  Sňatek 
znamená  tolik  jako  dobrovolné  se  zřeknutí  služby,  ale  vdaná  učitelka 
může  opět  býti  ustanovena  za  jistou  remuneraci  bez  práva  na  pensi. 
Učitelky  s  8 — 15  hodinami  týdenními  mají  jakožto  indefinitivní  roční 
remuneraci  160 — 360  zl.  a  nárok  na  podporu  ve  stáří,  a  to  po  10  letech 
300/0,  za  každý  další  rok  2Vo  a  po  40  letech  90Vo  služného.  Odbytné 
po  5leté  službě  obnáší  Va  remunerace  roční.  Podobný  návrh  předložen 
ve  sněme  dolno-rakouském. 

Služné  učitelů  v  Haliči  upraveno  v  ten  smysl,"  že  zřízeny  čtyři 
platební  třídy.  Veškeré  vesnice  zařaděny  do  IV.  třídy.  Z  vesnických 
uěitelu  dostane  Vé  óOO  zl.  \/^  učitelů  450  zl.  a  Ví  jenom  400  zlatých. 
Zatímní  podučitel  dostane  nejméně  250  zlatých.  To  jsou  u  nás  pacholci 
jinačí  páni.  Dostane  150 — 200  zl.  a  veškeré  zaopatření.  V  Dalmácii 
zvýšeno  služné  učitelům  měšťanských  škol  na  700 — 800  zl. 

S  úpravou  služného  není  učitelstvo  nikde  spokojeno.  Domáhá  se 
důsledně  toho,  aby  bylo  postaveno  na  stupeň  státního  úřednictva  nej- 
nižších tří  dietních  tříd. 

Pozoruhodný  návrh  poslance  Dra.  Perka,  aby  na  vyšší  zahradnické 
škole  v  Lednici  umožněno  bylo  studium  také  českým  posluchačům, 
českými  a  velkostatkářskými  hlasy  proti  německé  Hberalni  straně 
schválen.  Podobně  návrh  poslance  Standa,  aby  na  moravském  Slovácku 
zřízena  byla  škola  keramická,  přijat  dosti  příznivě. 

Ovocnářský  a  zelinářský  kurs  pořádán  pro  učitele  v  Led- 
nici na  tamnější  zahradnické  škole.  Kurs  trval  od  13.  do  18.  března, 
a  byl  obmezen  na  určitý  počet  učitelů 

Konvikt  spojený  s  internátem  zřízen  v  Králové  ECradci 
s  tamnějším  Albertinem  pro  syny  učitelů  v  katohckém  spolku  učitelském 
soustředěných.  Celkem  je  od  počátku  příštího  školního  roku  asi  20  míst 
volných.  Snad  časem  i  na  Moravě  ujme  se  podobná  myšlenka. 

'Konference   zemských   školdozorců   konána   v   ministerstvu 
vyučování   ve  Vídni  zatím  účelem,   aby   stalo    se   dohodnutí  o  reformě 


Rozhled.  407 


učitelskýcli  ústavu  a  škol  střednicli.  V  jakém  směru  bude  reorganisace 
provedena,  dosud  není  prohlášeno.  Podle  všeho  asi  bude  studium  na 
školách  těch  opět  prodlouženo,  čímž  by  chudobnějším  žákům  přístup 
k  užšímu  studiu  byl  ještě  více  stí  žen,  ne-li  znemožněn. 

O  jednání  okresních  školních  rad  se  u  nás  nedozví 
nikdo.  Jinak  v  Dolních  Rakousích.  kdež  úřední  Hsty  uveřejňují  zápisy 
o  schůzích  okresních  školních  rad. 

Měšťanské  školy  v  Cechách  měly  koncem  r.  1897.  celkem 
58.934  žáků  a  žákyň,  a  to  36.637  českého  a  22.283  německého  původu. 

V  českém  učitelstvu  jeví  se  mohutný  proud  pro  jednotu  všeho 
učitelstva  bez  ohledu  na  řeč  a  původ,  arciť  jenom  v  otázkácli  stavovských. 
Tento  směr  velmi  důrazně  zastává  radikální  listy  učitelské,  zvláště 
,.P.  z  B.''  Snad  blízké  styky  takové  zmírní  alespoň  v  učitelstvu  národní 
proti^-y,  zhladí  krajní  výstřelky  šovinismu  nacionalního  a  umožní  klidné 
rokování  také  o  jiných  otázkách,  zvláště  však  bude  tím  umožněno 
sblížení  katolického  učitelstva  ze  všech  zemí. 

Potěšitelným  zjevem  je  také  klidný  a  věcný  referát  Nár.  Školy 
o  brněnské  schůzi  katolického  spolku  učitelského.  Těcným  projednáním 
otázek  třebas  i  sporných  bez  nízkých  nájezdů  osobních  zajisté  více  se 
prospěje  škole  i  učitelstvu  než  sebe  prudšími  a  drsnějšími  polemikami, 
jež  nikoho  nepřesvědčí  ani  nezískají,    ale    zbytečně    roztrpčí   a   odpudí. 

Z  učitelstva  pražského  zvolen  byl  výbor  ku  prozkoumání  spisů 
pro  mládež,  jenž  určil  si  následující  normy  směrodatné:  1.  Spisy  pro 
mládež  po  stránce  esthetické  mají  se  úplně  v^^rovnati  spisům  jiným; 
totéž  platí  o  stránce  ethické.  2.  Spisy  pro  dospělé  původně  napsané 
se  nemají  „upravovati"  pro  mládež.  3.  Z  cizích  literatur  jenom  díla 
zvláště  cenná  se  mají  převáděti  na  jazyk  český.  4.  Spisy  z  dějepisu, 
zeměpisu  a  přírodních  věd  mají  býti  psánv  na  základě  vlastního  názoru 
neb  knih  vědecky  bezvadných.  5.  Každý  spis  nechť  vyniká  zevnější 
úpravou,  zřetelným  tiskem,  hladkým  jasným  papírem,  úhledným  formátem 
a  obrazy  dokonalými.  6.  Spisy,  jimiž  mládež  ani  srdce  nezušlechtí,  ani 
povahy  nevzdělá  a  rozumu  nezbystří,  se  nemají  schváliti. 

Zajímavým  zjevem  byly  společné  schůze  veškerého  učitelstva 
v  Opavě  dne  4.  dubna  konané,  jakož  i  současná  schůze  českého  a 
německého  učitelstva  v  Praze,  kdež  české  učitelstvo  zcela  otevřeně 
vA^stoupilo  ze  strany  mladočeské  —  bude  prý  nyní  od  všech  stran 
neodvislé   —    německé   učitelstvo   prohlásilo   se   pro   Wolfa    a    Adlera. 

Spolek  učitelského  domu  ve  Vídni  pořádá  o  prázninách  společné 
cesty.  R.  1895.  do  Tater  si  vyjeli  němečtí  učitelé,  r.  1898.  byli  v  Bosně 
a  Dalmácii,  r.  1900.  pojedou  do  Paříže  na  výstavu.  Celkem  budou 
18  dní  na  cestách,  z  těch  7  na  výstavě,  a  veškeré  výlohy  obnášejí 
jenom  200  zl.  Myšlenku  podobnou  pronesl  předseda  katol.  spolku 
moravských  učitelů  Kadičák,  ale  zatím  nedošlo  k  provedení.  Snad 
časem  i  u  nás  více  přízně  věnováno  bude  podobným  praktickým 
návrhům. 

Katolických  spolků  učitelsky^ ch  je  v  Německu  celkem  374,  v  nichž 
je  soustředěno  přes  10.000  členů. 


40S  Eozhled. 


Pojišťování  studentů  proti  úrazu  ve  studiích  zavedeno  na  vysokých 
školách  vídeňských.  Akademický  senát  a  sbor  professorský  učinil 
smlouvu  s  jistou  pojišťovnou,  že  za  semestrální  poplatek  2  zí.  53  kr. 
každý  studující  medicíny,  chemie  a  fysiky  obdrží  3  zl.  denní  podpory, 
když  se  mu  přihodí  nějaký  úraz  v  budově  školní  při  studiích,  při 
odborných  vycházkách  a  pokusech,  a  kdyby  následkem  úrazu  navždy 
stal  se  ku  práci  neschopným,  vyplatí  mu  pojišťovna  12.000  zl. 

Nižší  známku  z  mravů  může  dostati  žák,  kterýž  zanedbává 
povinnosti  svého  náboženského  A^^znání.  Tak  rozhodla  zemská  školní 
rada  česká  vvnosem  ze  dne  16.  ledna  1899.  č.  43.029. 

Na  německých  školách  středních  nabývá  protirakouský  směr 
ve  smýšlení  studujících  povážlivých  rozměrů.  Nemine  semestr,  aby. 
z  různých  ústavů  nepronikly  zprávy  o  vyšetřování,  a  na  mnohých 
místech  chopila  se  školní  správa  státní  nejkrajnějšího  prostředku 
k  zamezení  nebezpečného  hnutí  pangermanského,  jenž  dosud  velmi 
pečlivě  se  uměl  tajit  v  pěstování  německého  nacionalismu  wolfianského. 
Tak  nedávno  v  Kremži  bjdo  vyloučeno  několik  žáků  proto,  že  v  hospodě 
zpívali  veřejně  „nacionalní",  t.  j.  vlastizrádné  písně. 

Dle  zpráv  vojenských  statistiků  ze  100  nováčků  pětina  neumí 
čísti  ani  psáti  a  v  celku  je  v  Rakousku  SOYo  analfabetů,  kdežto 
v  Německu,  kde  dosud  mají  školu  konfessionalní,  analfabetů  takměř 
není.  Zajímavý  je  také  úkaz,  že  v  Tyrolích  a  Vorarlberku,  kde  dosud 
nemají  „svobodné"  školy  a  školství  je  prý  úplně  v  rukou  „klerikalů", 
analfabet  je  vzácným  zjevem. 

V  Uhrách  nařídil  ministr  Vlassics,  aby  přes  neděle  a  svátky  nebyh" 
dávány  úkoly  a  vůbec  domácí  úlohy  žáků  obmezeny  na  míru  nejmenší. 

Zpráva  o  navrácení  vyznamenání  učitelem  Bieleekým  prohlašuje 
se  za  výmysl  socialistických  listů  učitelských  ve  Vídni  vycházejících. 
Tak  alespoň  tvrdí  „Fr.  Šchulztg." 

Pro  neobmezenou  volnost  studijní  vyslovil  se  dvorní  rada  Dr.  Max 
Burkhardt  v  řeči  „Die  Bildungswege  von  Mann  und  Frau",  konané 
ve  vídeňské  akademii  žen  a  dokazoval,  «že  na  základě  platných  zákonů 
základních  (zvláště  §  2.  před  zákonem  všichni  občané  jsou  rovni  a  §  3. 
veřejné  úřady  všem  státním  občanům  jsou  stejně  přístupny)  mohou 
ženy  domáhati  se  plné  rovnoprávnosti  s  muži  i  pokud  se  týká  při- 
puštění ke  studiu  akademickému  a  vůbec  vyššímu. 

Spolek  pro  výchov  úřednic  v  Berlíně  vzdělává  ve  svých  ústavech 
dívky  tak,  aby  mohly  konati  kancelářskou  službu  v  písárnách  advokátů, 
notářů,  u  společenstev,  v  obchodech  a  p.  V  kursech  těch  se  vyučuje 
těsnopisu,  manipulaci  s  psacím  strojem,  pracím  kancelářským,  všeobecné 
praktické  nauce  právní  a  matematice.  Nejmenší  služné  absolventky 
takového  kursu  smí  býti  75  marek   —   za   méně   nesmí  místa*' přijati. 


Ročník  IV.  (XVI.)  Číslo  6. 


Několik  slov  o  literární  vzájemnosti  slovanské. 

Podává  F.  Bartoš.') 

8.  K  poslovanění  našeho  slohu  a  tím  i  k  očištění  ho  z  hojných 
nesprávností  syntaktických  a  barbarismů  íVastických  velice  by  mohly 
přispívati  překlady  některých  děl  našich  spisovatelů  na  jiné  jazyky 
slovanské,  zvláště  polský  a  ruský.  Naši  spisovatelé,  srovnávajíce  pak 
svůj  přívodní  spis  s  takovým  překladem,  nejsnáze  a  nejmakavěji  by 
poznah,  jak  měli  správně  po  česku  psáti. 

V  tom  vzhlede  velmi  poučný  jest  překlad  „Babičky'-  Boženy 
Němcové,  pořízený  paní  Petrovskou.^) 

B.  Němcová  počítá  se  vším  právem  mezi  naše  nejpřednější  spi- 
sovatele; ale  sloh  její  je  přece  jen  nebroušený  diamant.  Kdyby  se 
A'ybrousil  a  vyleštil  dle  tohoto  ruského  překladu,  zazářil  by  teprve 
svým  pravým  leskem.  Poněvadž  chyby  a  nedostatky  vyskytující  se 
ve  vazbách  a  v  úslovích  „Babičky-'  společný  jsou  i  mnohým  jiným 
spisovatelům  našim,  nebude  snad  srovnání  originálu  s  překladem  bez 
důležitosti  a  bez  užitku. 

1.  Našeho  novověkého  „čočka"  ruština  nezná,  majíc  zaň  původní 
vazby  slovanské,  t.  j.  i  staročeské:  instrumental  srovnávací  anebo  spojku 

1)  Do  první  části  této  rozpravy  vloudilo  se  několik  rušivých  chyb  tiskových. 
IStr.  .357.  ř.  13.  zdola  čísti  jest  věru  m.  všem,  str.  358.  ř.  9.  zdola  noviny  m.  rodiny, 
<tr.  359.  ř.  2.  shora  Kremsir  m.  Kremnic,  str.  359.  ř.  6.  sh,  obohacujme  m. 
obnovujme,  str.  360.  ř.   12.  shora  nekrmili  m.  nakrmili. 

^)  Babuška,  razskaz  Boženy  Němcovoj.  Iz  češskago  perevela  E.  T.  Petrovskaja. 
v  Praze   1871.  —  Český  originál  cituji  dle  pátého  vydání  Kobrova. 

27 


410  F.  Bartoš: 


kak  (jako):  Viděla  ji  vždycky  před  sebou  co  veselé  selské  děvče  (8)  — 
ona  viděla  jeje  vsegda  veseloju  selskoju  děvuškoj  {(V).  Jiří  přišel  za  rok 
domů  se  podívat  co  vyučený  tkadlec  (220)  — -  čerez  god  Jiržik  prišél 
víže  tkáčem  pogostif  doma  (247).  Jiří  ho  měl  co  vlastního  otce  (221)  — 
on  ščital  jego  rodným  otcem  (248).  Barunka  co  nejstarší  vždy  nesla 
raošinku  (32)  —  Barunka  kak  samaja  sturšaja  vsegda  nesla  sumku  (34). 
Jakoužto  barvu  pan  otec  co  ml^-nář  miloval  (33)  —  katoryj  pan-otěc 
uvažal  kak  mehiik  (35).  —  Tak  vždy,  na  př.:  32—34,  89—93,  94—104, 
158—187. 

2.  Němcová,  jakož  i  jiní  naši  spisovatelé,  užívá  často  po  způsobu 
německém  jednotného  čísla  podstatných  oko,  ruka,  noha,  pata, 
kde  oba  ty  údy  těla  lidského  jsou  stejně  účastný  děje.  Toho  v  ruském 
překlade  nikde  není:  Pan  Beyer  měl  veliké,  jasné  oko  (30;  —  u  něgo 
byli  bolšije  světlyje  glaza  (31).  Srna  svým  modrým  okem  mile  na 
děvčátko  hleděla  (56)  —  serna  svoimi  golubymi  glazami  mílo  posmotrěla 
na  něje  (61).  Na  plotě  seděla  kočka,  dívajíc  se  chutiplným  okem  na 
vrabce  (88)  —  na  zaborě  siděla  koška,  žádnými  glazami  nabljudaja  za 
vorobljami  (97).  Oko  jí  zvlhlo  (272)  —  glaza  jeja  dělalis  vlažnými  (306). 
To  jste  neměla,  osobo,  jaktěživa  klokočový  růženec  v  ruce  (159)  — 
tak  vy  věrno  vo  vsju  svoju  žizň  ně  iměli  fistačkovych  četok  v  rukach 
(177).  Děti,  vidouce  na  zmrzlém  sněhu  krvavou  stopu  její  nohy.  běžely 
za  ní  (19)  —  děti,  u^áďav  na  sněgu  krvavyje  sledy  jeja  nog,  běžali 
za  něj  (19).  Když  vidím  ten  Boží  svět  pod  nohou  (31)  —  kokda  že 
vizu  mír  Božij  u  sebja  pod  nogami  ('33).  Ka  noze  měla  nové  černé 
pantoflíčky  (32)  — •  na  nogach  u  něja  byh  novyja  černyja  tufli  (34). 
Prohlížely  si  ji  od  hlav}'  do  paty  (6)  —  ogladyvali  s  golovy  do  nog  (4). 
Popsal  dceru  od  hlavy  do  paty  (81)  —  opisival  doč  s  gólový-  do  nog  (89).  — 
Podobně:  zcuchaný  vlas  (274)  —  razstrepannyje  volosy  (308). 

3.  Genitivu  ruský  překlad  užívá  z  pravidla  zcela  správně,  jako  stará 
čeština  a  zachovalá  nářečí  východomoravská,  nikoli  však  český  originál. 

a)  Grcnitiv  záporný:  I  vždyť  není  žádný  hastrman  (19)  —  da  věd" 
voďanago  sovsěm  nět  (19).  Tenkráte  ještě  ten  kostelíček  tu  nebyl  (50)  — 
togda  ješče  nebylo  etoj  cerkvi  (53).  Ale  ona  nebyla  ani  ve  světnici  ani 
ve  dvoře  (78)  —  no  jeje  ně  skazalos  ni  v  světlice  ni  na  dvore  (88). 
Takové  zvíře  není  (148)  —  Takogo  zvěra  nět  (164).  Není  kapličky,  by 
nebylo  jednou  do  roka  kázaníčko  (151)  věd  nět  i  časovenky,  v  kotoroj 
by  ně  bylo  propovědí  choť  odin  raz  v  god  (167).  Nebyla  ještě  řeč  o  tom 
mezi  námi  (156)  ješčé  ob  etom  meždu  námi  ně  bylo  i  rěči  (173).  To 
prý  za  jejich  let  nebývalo  (157)  —  etogo,    govorjat.   v  ich  vremja  ně 


NěkoliK  slov  o  literární   vzájemnosti  slovanské.  411 

bývalo  (175).  Celý  den  neb}-!  pokoj  (218)  —  celyj  clěu  ně  bylo  pokoja 
(237).  Ostatně  tam  nebyl  nikdo  (228)  —  bolše  nikogo  ně  bylo  (256). 
Divno  je  mi.  že  tu  ještě  pan  myslivec  není  (236)  - —  meňa  udivljajet 
to,  čto  do  sich  por  ješče  nět  ochotníka  (265).  Kebyla  tu  ještě  paní 
kněžna  (261)  —  kňagini  ješče  ně  bylo  (294). 

Takovou  babičku  ony  ještě  neviděly  (6)  — •  takoj  babušky  ony 
ješče  ně  vidali  (4).  Éekla  matce,  aby  takovým  paním  chléb  nepřed- 
kládala (29)  —  zkazala  matěri,  čtob  ona  takim  gospožam  ně  podávala 
chleba  (30).  Kdo  u  mne  nepřijme  chléb  a  sůl  (29)  —  kto  u  meňa  ně 
prinimajet  chlěba-soH  (30).  Rizenburský  nenosil  tak  vysoké  těžké  boty 
(30)  —  Rizenburskij  ně  nosil  taželych  sapog  (31).  Ka  dětech  nebylo 
vidět  jakou  nouzi  (36)  —  Na  děfach  ně  bylo  zamětno  nuždy  (38). 
Nemohla  jsem  ani  oči  pozdvihnout  (44)  —  ja  ně  mogla  glaz  podňať  (47). 
Dlouho  už  šla  a  ještě  bílý  dvůr  neviděla  (50)  —  Dolgo  šla  ona  a  chutora 
ješče  ně  vidat  (54).  Jak  matce  umře  dítě,  nejí  jahody  (54)  —  to  ona 
nejesť  nikakych  jagod  (58).  Jen  když  nebral  jméno  Boží  nadarmo  (57)  — 
tolko  on  ně  směl  poraňať  imeni  Božiago  vsuje  (61).  Nemají  žádných 
dětí  (108)  —  Dětěj  u  něja  nět  (120).  Ruku  políbit  si  nedala  (114)j  — 
ruki  pocělovať  jej  ně  dala  (126).  On  společnost  nemiloval  (130)  —  on 
ně  Ijubil  obšestva  (144).  Aby  žádnou  škodu  mi  netropili  (149)  —  čtoby 
oni  ně  udělali  bolšago  vreda  (165).  Proto  si  hlavu  nelam  (157j  — -  Nad 
etim  ně  lamaj  golovy  (174).  Víno  vám  nedáme  (100)  —  Vina  vam 
ně  dam  (212).  Ty  zase  neuděláš  takový  klobouček  (196;  —  i  ty  vot 
ně  sdělaješ  takoj  šljapki  (219).  Děti  neměly  školu  (212)  —  v  etot  děň 
školy  ně  bylo  (238).  Tři  dni  neprohlížela  Barunka  svoje  panny  (213)  — 
tri  dňa  Barunka  ně  vidala  svoich  kukol  (238).  Já  bych  nemohla  žádné 
zvíře  zastřelit  (234)  —  ja  by  ně  mogla  ni  odnoj  zastřelit  (264).  My 
nezařezujem  drůbež  (235)  —  my  ně  režem  ptic  (264).  Babička  ne- 
opustila malé  údolíčko  (292)  —  babuška  ně  pokinula  dolinki  (328). 

b)  Genitiv  při  slovesech  pomnění,  přání  a  p.:  Naděj  u  se,  že  na 
babiččina  slova  pamatovat  budete  (168)  —  ja  nadějus,  čto  vy  ně  zabudětě 
slov  babuški  (187).  Pamatuj  na  mne  (224)  —  pomni  meňa  (251).  Chlapci 
nezapomněli  papírové  draky  (164)  —  malčiki  nezabývali  svoich  bumažnych 
změj  (183).  Nezapomenu  já  nikdy  na  lidi,  kteří  mi  jsou  milí  (260)  — 
ja  nikogda  nězabudu  Ijuděj  (272).  Prošková  ničeho  si  nepřála  u  toho 
stavení  než  úl  1^190)  —  ničego  tak  ně  želala  v  etom  domě  kak  ulja  (213). 
Každý  jí  smrt  přál  (271)  —  želal  jej  smerti  (305).  Žádáš  moje  svolení 
(280)  —  ždeš  mojego  soglasija  (315).  Přejme  jí  věčný  pokoj  (269)  — 
poželajem  že  jej  věčnago  pokoja  (303).  Děti  poslechly  babičku  (7)  — 

27* 


412  F.  Baktoš: 


děti  poslušalis  babuški  (5).  Poslechněte  Barunku  (206)  —  šlušajtěs 
Barunki  (230).  Zvířata  hledala  stín  (264)  —  životnyja  iskali  těni  (297). 
Mančinka  již  na  ně  čekala  (207)  —  Mančinka  ich  zdala  (231). 

c)  Genitiv  celkový:  My  ti  nasbíráme  zase  jahody  (114)  —  My 
vam  opjať  naber em  jagod  (126).  Matka  přinesla  mu  červená  jablka 
(160)  —  mať  přinesla  jalych  jablok  (178).  Po  večeři  vzala  babička 
ode  všeho  po  kousku  (181)  —  babuška  vzjala  po  kusku  vsěgo  (202).  — 
Nesprávný  genitiv  přeložen  správným  akkusativem:  Dobré  slovo  najde 
dobrého  místa  (150)  - —  dobroje  slovo  najdiit  dobroje  serdce  (167). 

4.  Za  pády  předložkové  (pro,  na)  má  ruský  překlad  původně jší 
a  správnější  dativ  slovanský:  Trefí  se  pro  jiného  (119)  —  prigodit  sja 
drugim  (131).  Pro  koho  to  všecko  chystáte?  (155)  —  komu  gotovitě  vse  eto 
(172).  Děti  těšily  se  na  vánočky  (180)  —  Děti  radovalis  vánočkám  (201). 

5.  Slovanského  instrumentalu  ruský  překlad  více  šetří  než 
česk}^  originál. 

a)  Instrumental  výrokový:  Ale  ona  byla  tenkráte  mladá,  svěží 
holčina  (138)  —  No  togda  ona  byla  molodoju,  svěžeju  děvuškoj  (153). 
Byla  jsem  děvčice  vyrostlá  již  (217)  —  ja  byla  uže  vzrosloju  děvuškoj 
(244).  Paní  Liduška  byla  starosvata,  Lhotský  byl  mládkem,  jeho 
sestra  družice  (228j  —  Liduška  byla  svachoju,  Lehotskij  družkoju. 
sestra  jego  družičkoju  (256).  Tolar  teprv  se  jim  stal  znamenitý  (46)  — 
těper  on  stal  dla  nich  zaměčatělnym  (50).  Nemohla  chtít,  aby  se  její 
dítě  cítilo  nešťastné  (221)  —  čtob  ono  čustvovalo  sebja  něščastnym  (248). 

h)  Instrumental  srovnávací  je  v  ruštině  vůbec  častější  než  v  našem 
jazyce:  Vletěl  mezi  ně  jako  jestřáb  (134)  —  jastrebom  vletěl  v  ich 
tolpu  (148).  Jak  šípka  letěla  po  stráni  dolu  (192)  —  strěloj  poněslas 
vniz  po  kosorogu  (215).  Tu  mi  padl  jiný  kámen  na  srdce  (103)  — 
novoje  gore  lěglo  mně  kamnem  na  serdce  (114j. 

c)  České  pády  předložkové  překlákají  se  původnějším  a  správnějším 
instrumentalem  způsobovým,  místním,  vztahovým  a  látkovým:  Kavky, 
vrány,  vlaštovice  letí  ve  velikých  hejnech  (168)  —  g^lky,  vorony, 
lastočky  lětajut  bolšimi  stadami  (187).  Drůbež  stavěla  se  v  hromádky 
(264)  —  ptica  kučkami  stojala  (298).  Po  cestě  ptal  se  všude  (81)  — 
dorogoj  vezdě  sprašival  (89).  Mnoho  jsem  zakusila  po  cestě  (102)  — 
mnogo  ispytala  ja  dorogoj  (113).  Děti  povídaly  si  po  cestě  (170)  —  děti 
govorili  dorogoj  (189).  Nev^^vádějte  na  cestě  (206)  —  ně  šalitě  dorogoj  (230). 
Jan  nedal  mi  pokoje  na  cestě  (129)  —  Jan  ně  dával  mně  pokojů  dorogoj 
(142).  Děti  nemálo  se  na  svoji  samostatnost  pyšnily  (212)  —  oni  ně  málo 
gordilis  svojeju  samostojatelnostiju  (238).  On  je  na  ni  tuze  pyšný  (216)  — 


Kěkolik  slov  o  literární  vzájemnosti  slovanské.  413 


on  jeju  očeň  gorditsja  (242).  Ka  nohy  jsem  také  dost  čerstva  (280)  — 
i  nogami  ja  ješče  do  volno  krěpka  (315).  Žila  jen  od  chleba  a  vody 
(155)  —  ona  pitalas  tolko  chlěbom  s  vodoj  (172). 

6.  I  pády  předložkové  mají  v  ruském  překlade  pňvodnější  ráz 
slovanský:  Psi  lehli  do  slunce  (124)  —  sobaki  ulěg-lis  na  solniškě  (137). 
Když  babička  chovala  malou  Adlinku.  ráda  sedla  ke  klavíru  (11)  — 
ňaňča  malenkuju  Adélku  babužka  ochotno  sadilas  za  fortepiano  (10; 
srovn.:  sedl  za  stav  [tkalcovský],  dělá  za  stavem).  Lehotský  nám  přišel 
k  pomoci  (101)  —  Leg-otskij  přišel  nam  na  pomošč  (112).  Ku  příkladu 
(177)  —  na  priměr  (197).  Že  má  přece  jakési  právo  k  němu  (220)  — 
čto  imějet  že  na  něgo  kakoje-nibud"  právo  (246).  Ti  povědí  všecko  od 
slova  k  slovu  (104)  —  ot  slova  do  slova  (115;  česky  lépe:  slovo  od 
slova).  Mezi  dnem  přišli  všickni  z  myslivny  (201)  —  dnem  přišli  vsě 
i  z  ochotničjago  doma  (201).  Mezi  tímto  napomenutím  došel  učitel  se 
školními  dětmi  (125)  —  v  eto  vremja  podošel  učitel  (139).  Důvěra, 
kterou  na  osudný  věneček  kladla,  nesklamala  ji  (139)  —  věra  v  suženyj 
věnok  ně  obmanula  jeje  (153).  Tatínek  na  nás  německy  mluví  (210)  — 
ťatěňka  govorit  s  námi  poněmecki  (235;  tak  i  na  Moravě;  „mluviti  na 
někoho"  znamená  tu  někoho  pomlouvati).  Nač  ostatní  nevěřili  (295)  — 
vo  čto  drugije  ně  verjat  (331;  srovn.  „věi-ím  v  Boha").  Okolo  stavení 
vedly  dvě  cesty  (22)  —  mimo  doma  prolěgali  dvě  dorogi  (20).  Pan 
myslivec  šel  právě  kolem  (25)  —  v  eto  \Temja  šel  mimo  ochotník  (25). 
Jak  šla  babička  okolo,  sáhla  do  kapsáře  (93)  —  babuška,  pochoďa  mimo, 
bralas  za  karman  (103).  Jeli  okolo  zámku  (133)  —  tělěžka  projezžala 
mimo  zamka  (147).  V  tom  šel  kolem  pan  mlynář  (197)  —  v  eto  vremja 
pochodil  mimo  melnik  (220).  V  tom  zaskřípělo  ostří  po  kůře  (240)  — 
v  etu  minutu  zaskřípěla  pěla  o  koru  (270).  Řepíček  pro  bolení  krku 
(17)  —  repejnik  ot  bolí  v  gorlě  (17j.  Pro  celý  svět  nebyla  by  se  od 
něho  odloučila  (132j  —  ni  za  čto  na  světě  ně  ušla  by  ot  něgo  (145). 
Orel  celý  den  lítá  po  skalách  y  dešti  i  větru  (247)  —  v  dožď  i  větěr 
(272;  akk.  správnější!).  Zpráva  roznesla  se  rychle  v  celém  údolíčku 
(271)  —  izvěstije  bystro  razněslos  po  vsej  dolině  (305).  —  Podílné 
předložk}^  po  originál  skoro  ani  nezná;  překlad  ji  má  pravidelně:  Každý 
rok  dostaly  děti  od  baby  kornout  čemerky  (18)  —  každyj  god  děti 
polučali  od  staruchy  po  kartuziku  čemericy  (17).  Myslete  si,  že  mám 
77  kapes  a  v  každé  mám  jednu  pohádku  (176)  —  představte  sebe.  čto 
u  meňa  77  karmanov  a  v  každom  karmaně  po  zkazce  (196).  Já  udělám 
40  čárek  na  dvéře  a  vždy.  když  ráno  vstanu,  jednu  smažu  (198)  — 
i  kak  vstanu,  budu  stírat  po  odnoj  (221).  Když  byla  tříkrálovou  křídou 


414  F.  Bartoš: 


na  všecky  dvéře  tři  křížky  udělala  (202)  —  sdělav  po  tri  kresta  na 
každoj  dveri  [221).  Každý  uchvátil  nasmolené  koště  (203)  —  každyj 
schvatil  po  nasmolěnnomu  věniku  (227).  Tu  máte  každý  kudličku 
(205)  —  vot  vam  po  nožů  (230). 

7.  Náměstky  a  číslovky:  No,  já  moje  vojáky  nechám  také  doma 
(244)  —  nu,  tak  i  ja  svoich  sojčat  ostavlju  doma  (275).  Milá  nechce 
ode  mne  čehož  přijmout  (216)  —  Milá  ničego  ně  chočet  priňat  ot 
meňa  (243).  Nebyli  bychom  ani  my  oba  dva  s  ní  čeho  pořídili  (86)  — 
v  dvojem  my  ničego  ně  mogli  by  s  něj  sdělat  (96).  Byl  jeden  král 
(176)  —  žil  byl  korol  (196).  Šlo  více  známých  (225)  —  šlo  mnogo 
znakomych  (252). 

8.  Sloveso,  a)  Originál  český  má  po  způsobu  německém  chybné 
tvary  trvací  za  správné  končící :  Jen  se  posadte.  já  tu  j  s  e  m  hned 
(225)  —  ja  sejčas  budu  zděs  (252).  A  já  j  du  s  vámi  až  k  mostu  (87)  - — 
a  ja  pojdu  s  vámi  do  mosta  (97).  Já  jdu  také  (134)  — ■  i  ja  tože 
pojdu  (149).  Já  jdu  nyní  rychle  domů  (198)^ —  toropljus  domoj  (222). 
Budete  vidět  v  okamžení  (116)  —  i  vy  sejčas  uvidíte  (129).  Až 
jen  budu  veliký,  budu  ho  také  vidět  (116)  —  kogda  ja  budu  bolšoj, 
tak  tože  jego  uvižu  (129). 

b)  Děj  opětovaný  český  originál  vyjadřuje  často  chybně  slovesy 
končícími  a  trvacímí:  Panímáma  s  Mančinkou  vyprovodili  letního 
času  babičku  až  k  hospodě.  Byla-li  tam  právě  muzika,  zastavily  se 
trochu  u  plotu  (47)  —  lětom  panímáma  s  Mančinkoj  provožali  babušku 
do  gostinicy.  Jeslí  v  eto  vremja  tam  byla  muzyka,  to  oni  ně  nadolgo 
vstanavlivalis  u  plětňa  (50).  Dceruška  kolikráte  byla  ve  dvorci,  ale 
to  jela  vždy  s  otcem  (50)  —  doč  mnogo  raz  bývala  na  chutorě,  no 
vsěgda  jezdila  tuda  s  otcem  (54\  Její  matka,  když  v  strachu  a  úzkosti 
je,  vždy  do  své  komůrky  jde  (51)  —  kogda  jeja  matěri  byvajet  žutko 
i  strošno,  to  ona  vsegda  nehodit  v  svoju  komnatu  (55).  Však  já  se 
postarám,  aby  k  vám  nešel  (141)  —  ja  pozabočus  o  tom,  čtob  on  ně 
chodil  k  vam  (156).  Ona  stokrát  raději  pěšky  šla  než  se  vezla  (135)  — 
ona  vo  sto  raz  ochotněje  chodila  pěškom  něželi  jezdila  (149).  Děti  se 
sotva  dočkat  mohly  matky,  neboť  jim  vždy  přinesla  nějakou  hračku 
(172)  —  děti  jedva  mogli  doždaťsja  matěri,  potoniu  čto  ona  im  vsegda 
přinosila  kakija-nibuď  igruški  (192).  Chlapci  se  od  něho  nehnuli 
(178)  —  malčiki  ně  otchodili  ot  něgo  (199).  Komtessa  neodpověděla 
(261)  —  Gortensia  ně  otvěčala  (293). 

c)  Originál  český  užívá  nesprávně  sloves  prostých  za  slovesa 
předponová:  Babičko,  jen  se  dívejte,  černá  tu  hrabe  (214) —  babuška, 


Několik  slov  o  literární  vzájemnosti  slovanské.  415 

posmotritě-ka  (240).  Poslední  ránu  střelil  jsem  po  káněti  (233)  — 
ja  poslědnij  zarjad  vystřelil  v  koršuna  (262).  Na  lidi  jazyk  plazi  (243)  — 
vysobyvajet  jazyk  (273). 

d)  Za  substantiva  českého  originálu  ruský  překlad  užívá  správněj- 
šího slovanského  infinitivu  a  přechodníku  nebo  vět:  Můj  nebožtík  znal  se 
i  v  písmě  (107)  —  moj  pokojnik  uměl  i  pisať  (118).  Vorša  zvyklá  jsouc 
na  ustavičné  šukání,  mytí  a  smejčení.  dala  se  do  poklízení  prázdných 
ehlívků  (200)  —  Vorša,  privykšaja  postojanno  čto-nibud  dělať,  myt  ili 
mésti,  načala  pribirať  pustyja  chiěva  (223).  Přinést  něco  teplého  k  jídlu 
(201)  —  přinésti  pojesť  čto-nibuď  (225).  Jiří  dostal  dovolení  k  ženění 
(208)  —  Iržik  polučil  pozvolěnije  ženifsja  (233).  ViKm  měl  na  dveřích 
jen  několik  čárek  ještě  k  zmazání  (213)  —  Vilímu  ostavalos  smazať 
s  dveri  něskolko  čertoček  (239).  Jiřík  učil  se  tkalcovství  (246)  — 
vyučilsja  tkať  (247).  Babička  utírala  fěrtochem  čistou  lavičku,  dříve 
než  by  slečnu  k  posazení  zvala  (257)  —  priglašaja  děvušku  sěsť  (290). 
Hortensie  chystá  se  k  malování  (269)  —  sobirajetsja  risovaf  (303).  Když 
se  k  stláni  postele  sešly  (291)  —  kogda  sošlis  stlať  postel  (327).  S  na- 
pomenutím zase  odešla  (140)  —  nehodila  snová  napominaja  (154).  Po- 
kračovala Kristla  s  usmáním  (142)  —  prodolžala,  ulybajas  Kristla  (157). 
No,  nevím,  doložil  p.  Prosek  s  nedůvěřivým  povrtěním  hlavy  (253)  — • 
nedověrčivo  kačaja  g-olovoj  (284).  Děti  pustily  se  do  takového  pláče, 
že  sotva  k  uspokojení  byly  (201)  —  děti  tak  rozplakalis,  čto  ich  jedva 
mogli  uspokoiť  (225). 

9.  Germanismy  odlučných  předpon  nev^^skytují  se  v  ruském  pře- 
klade: Já  šla  s  sebou  (mít)  i  s  dětmi  (100)  — ja  pošla  tože  (=  č.  též) 
i  s  dětmi  (110).  Poutníci  odešli;  strV-c  jim  dal  s  sebou  list  (228)  — 
bogomolcy  sobralis  domoj,  i  dada  poslal  s  nimi  (=  č.  po  nich)  písmo  (256). 
V  tom  přišla  babička  nazpět  (215) —  v  eto  vremja  povorotilas  babuška 
(241).  Strýc  poslal  Jiříka  ven  (227)  —  Ďaďa  vyslal  Iržika  (255).  Chlapci 
vyběhli  radostně  s  Orlem  ven  (233) — Malčiki  veselo  vyběžali  s  Orlikom  (262). 

(P.  (1.) 


416  Jax  Oliva: 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jax  Oliva.  (Č.  d.) 
Lex  positiva  divina  vhodně  nás  přivádí  ku  třetímu  cíli,  pro  kteiý 

v 

člověk  postaven  byl  do  zahrady  Edenské.  Život  lidský  kulturou  hmotnou 
a  civilisací  čili  kulturou  právně-socialní  není  vyčerpán.  Je  tu  ještě 
veliký  obor  kultury  tak  zvané  ideální.  l\Iá-li  zpráva  biblická  býti 
skutečně  historická,  musí  i  o  této  kultuře  při  počátku  činnosti  lidské 
býti  řeč.  A  tak  tomu  skutečně  je  a  velice  pěkně  zpráva  ta  je  podána. 
Kultura  ideální  a  kultura  právně-socialní  jsou  mnohem  více  spojeny, 
zasahují  více  jedna  do  druhé,  než  tomu  je  při  kultuře  hmotné.  A  tomuto 
stanovisku  v^^hověno  ve  zprávě  biblické  výtečně  tím,  že  zpráva  o  vzniku 
kultury  ideální  vložena  do  zprávy  o  vzniku  kultury  právně-socialní, 
tím  totiž,  že  v  přikázaní  daném  člověku  výslovně  se  děje  zmínka 
o  stromu  „vědění  dobrého  a  zlého."  Dobré  a  zlé  jsou  pojmy  odtažité. 
vyjadřují  abstraktní  vlastnosti  věcí,  tedy  to,  čeho  nevidíme,  o  čem  máme 
pouze  ponětí  v  duši,  ale  ponětí  takové,  že  buď  po  předmětu  o  takové 
vlastnosti  toužíme,  nebo  od  něho  se  odvracíme,  tedy  ideál  a  opak  jeho, 
a  souhrn  takových  snah  jmenujeme  kulturou  ideální.  Ke  kultuře 
ideální  náleží  vědy,  krásná  umění,  vůbec  vše,  čím  dobro  a  opak  jeho 
si  uvědomujeme  a  prociťujeme.  Cesta  k  osvojení  si  pojmů,  obsažených 
v  oborech  kultury  ideální,  je  dvojí:  cesta  samostatného  bádání  a  cesta 
poučování  od  jiného,  jenž  obory  ty  již  sám  zná.  První  cestou  byl  by 
Adam  dospěl  sám  svými  vlohami  a  schopnostmi  k  osvojení  si  přiměřené 
kultury  ideální,  ale  b^do  bj'  to  šlo  přece  jen  zdlouhavě,  jako  se  děje 
až  posud  každému  samouku.  Mnohem  rychlejší  a  také  jistější  je  cesta 
poučováni  od  jiného.  A  z  dobroty  Boží  byla  Adamovi  popřána  hlavně 
(vedle  prvé)  tato  druhá  cesta.  Není  pochyby,  že  byl  Adam  poučen  od 
Boha  důkladně  o  významu  dobra  a  zla  a  tak  v  něm  položen  základ 
vzniku  a  rozvoje  kultury  ideální.  Alespoň  důkaz  pro  to  máme  v  dalším 
jednání  Adamově,  kdež  se  všude  jeví  jako  dospělý,  přiměřenou 
vědomostí  opatřený  muž,  jakž  v  dalším  výkladě  na  svém  místě  bude 
ukázáno. 

Zbývá  povšimnouti  sobě  v  přikázaní  Božím  slov  „jakmile  z  něho 
jísti  budeš,  staneš  se  smrtelným."  Dokud  by  tedy  nejedl,  měl  býti 
stále  nesmrtelným.  To  byla  jaksi  negati\aií  stránka  jeho  nesmrtelnosti. 
Positivní  stránkou  bylo,  že  Pán  Bůh  dal  Adamovi  též  zvláštní  viditelný 
předmět,    kterým  měl  přímo  udržovati  tělo  své   ve  stavu  nesmrtelnosti 


První  tři  kapitoly  Písma.  417 


a  neporušenosti;  tímto  viditelným  prostředkem  k  nesmrtelnosti  byl 
strom  života.  I  obyčejný  čtenář  a  posluchač  ze  slov  těch  snadno 
uhodne,  že  tim  Pán  Bůh  dal  Adamovi  něco  zvláštního  pro  tělo,  co 
jinak  k  němu  nepatřilo.  A  tím  nás  text  biblický  přivádí  k  novému 
oddílu  v  životě  Adamově,  k  darům  Božím  člověku  podle  jeho  přiroze- 
nosti nepřináležejíeím,  nýbrž  dobrovolně  mu  uděleným,  uděleným  proto, 
aby  vynikl  hned,  a  ne  teprv  po  delší  době,  jak  jeho  přirozené  síly 
by  ho  k  tomu  byl}^  přivedly,  aby  tedy  vynikl  hned  nad  svou  přirozenost, 
abj'  mohl  hned  v  celém  rozsahu  rozvinouti  celou  kulturní  svou  úlohu. 
Těmto  zvláštním  darům  (neboť,  jak  uvidíme,  dostal  Adam  ještě  jiné 
podobné  dary  mimo  nesmrtelnost)  říkáme  dary  mimopřirozené. 
Jejich  vlasním  podnětem,  kořenem  je  milost  posvěcující,  kterou 
Adam  již  měl  (viz  verš  8.);  dary  tyto  mimopřirozené  nevyplývají 
ovšem  přímo  z  milosti  posvěcující,  ale  přece  bez  ní,  jak  nyní  po  výtce 
stí  drží,  by  nebyly  bývaly  dány  člověku.  Milost  posvěcující  ukazující 
se  viditelně  mimo  jiné  i  těmito  mimopřirozenými  dary  dává  základ 
ke  kultuře  náboženské.  Jako  předešlé  oddíly  kultury  vzájemně 
na  sebe  vplývají,  tak  i  kultura  náboženská  má  vzájemné  styky  s  ostat- 
ními. Je  sice  nejvyšším  druhem  kultury,  dává  všem  ostatním  stupním 
kultury  ráz  a  pečeť  hlavní,  ale  musí  se  stále  o  ně  opírati,  musí  o  všechny 
pečovati  stejnou  měrou,  neboť  je  jakoby  kvasem,  který  všechny  ostatní 
proniká  a  k  činnosti  vede.  To  všechno  je  velice  pěkně  naznačeno 
zprávou  biblickou.  Slova  „staneš  se  smrtelným"  ukazují,  jakožto  po- 
slední členové  věty,  na  největší  důležitost  toho.  co  jest  jich  obsahem 
(milost  Boží),  ale  poukazují  zároveň  ku  všemu  předcházejícímu  (ke 
kultuře  hmotné,  právně-socialní  a  ideální)  jakožto  svému  základu  a 
podkladu,  a  tak  velmi  pěkně  ukazují  na  všestrannou  činnost  a  důle- 
žitost kultury  náboženské,  kultury  „milosti  Boží."  —  A  v  tomto  svém 
celkovém  pojetí  ukazuje  se  nám  zpráva  biblická  o  milosti  Boží  ještě 
v  jiném  pěkném  světle.  Jako  jsme  výše  poznali,  že  kultura  právně- 
socialní,  jakožto  velice  důležitá  pro  společnost  lidskou,  je  ve  zprávě 
biblické  více  označena  než  kultura  hmotná  (liospodářská)  a  ideální, 
právě  tak  pro  svou  důležitost  je  více  označena  i  kultura  náboženská, 
je  označena  co  do  svých  pramenů  milosti  Boží  v  jejím  rozdělení. 
Tu  pak  známo,  že  milost  Boží  dělí  se  na  zevní  (externa)  a  vnitřní 
(interna).  Zevní  milost  Boží  naznačena  pro  člověka  rájem,  přikázáním 
a  poučováním  od  Boha  samého.  Vnitřní  milost  je  opět  dvojí:  darem 
daná  (gratis  data)  člověku  v  duši,  aby  prospíval  tím  svým  bližním, 
a  milost  milým  činící  (gratum  faciens),  která  směřuje  výhradně  k  tomu, 


418  Jax  Oliva: 


kdo  ji  dostává,  aby  se  Bohu  líbil.  Milost  darem  daná  nemohla  se 
posud  v  člověku  projeviti,  protože  byl  dosud  sám,  a  proto  bude  o  ní 
zmínka  dále.  Milost  milým  činící  tu  ovšem  již  naznačena,  jak  toho 
povaha  věci  žádá.  Jest  pak  opět  dvojí:  stavová,  posvěcující  (habitualis) 
a  skutková,  účinná,  ůčinlivá  (actualis).  Prvá  znamená  stav  duše,  pro 
který  se  člověk  Bohu  líbí  a  k  němu  do  nebe  přijíti  může,  druhá  je 
pomxickou  člověku  ku  konání  jednotlivých  dobrých  skutku.  Ze  Adam 
milost  stavovou  v  té  době,  o  níž  píšeme,  na  počátku  v  ráji  měl,, 
usuzuji  takto:  1.  Milost  ta  jinak  sluje  „svatost  a  spravedlnost."  „Tu 
pak  učení,  že  člověk  v  ráji  byl  postaven  do  stavu  a  spravedlnosti 
nadpřirozené  podle  duše ...  jde  i  z  té  okolnosti,  že  člověk  v  ráji  ani 
podle  těla  nebyl  ve  stavu  přirozeném,  ale  že  byl  nesmrtelný  ,beneficio 
conditoris',  a  proto  není  možné  přijmouti,  aby  mimořádnému  stavu, 
v  němž  se  nacházelo  tělo,  neodpovídal  mimořádný,  zde  nadpřirozený 
stav  duše  Adamovy."  Lenz:  xlnthropologie  276.  —  2.  K  témuž  závěrku 
dojdeme  rozborem  slova  Eden  =  místo  rozkoše,  život  blažený  a  p.  — 
Milosti  skutkové  Adam  tolik  nepotřeboval  jako  my  nyní.  Proto  o  ní 
výslovná  zmínka  není.  Zdá  se  mi  však,  že  alespoň  nepřímo  je  naznačena 
ve  slovech  „jakmile  z  něho  jísti  budeš,  staneš  se  smrtelným",  neboť 
tím  dáno  bylo  Adamovi  na  srozuměnou,  aby  byl  opatrný  a  nestal  se 
smrtelným;  znaje  však  dobře  síly  své,  věděl,  že  k  v^^plnění  toho 
náležitému  potřebuje  pomoci  Boží  a  že  musí  za  ni  Boha  prositi.  Této 
pomoci  Boží  (auxilium  Dei)  říkáme  nyní  milost  ůčinlivá.  —  Podaným 
vysvětlením  ukazuje  se,  že  ze  zprávy  o  milosti  Boží  (kultuře  náboženské) 
osvětluje  se  i  stručná  zpráva  výše  podaná  o  kultuře  ideální.  Jeť 
náboženství  ideálem  nejlepším,  ideálem,  který  teprve  k  vrcholu  přivádí 
ostatní  ideály  duše  lidské,  a  z  toho  poznáme,  jak  hluboce  promyšlená 
je  zpráva  biblická,  jak  několika  řádky  podává  obsah  všeho  toho,  co- 
ie  základem,  hvbadlem  a  cílem  všeho  snažení  lidského. 


Tak  poznal  Adam  poučením  Božím  velikou  lásku,  jakou  Bůh 
k  němu  jeví,  tak  byl,  jak  říkáme,  zasvěcen  do  svého  povolání,  poznaly 
proč  na  světě  a  zvláště  v  ráji  je,  poznal,  co  Bůh  v  budoucnosti  s  ním 
zamýšlí.  Pán  Bůh  však  nepřestal  na  tomto  poučení,  které  se  týkalo 
přítomnosti  a  budoucnosti,  On  doplnil  poučení  Adama  ještě  tím,  co  se 
týkalo  minulosti  ráje  a  jeho  samého.  Toto  poučení,  jak  se  domnívám ^ 
zachováno  je  2,  4 — 10;  proto  nyní  je  vyložím.  Připomínám  jen  ještě, 
že  i  tu  viděti  možno,  jak   výtečná  je   zpráva   biblická   dle  požadavků 


První   tři   kapitolv   Písma.  419 


vědv  nejnovější.  Praví-li  Masaryk  (Konkrétní  logika  str.  90.  dole): 
„Všeliký  předmět  studován  býti  musí  ze  stanoviska  statického  i  dyna- 
mického. Studium  statické  bez  dynamického  a  dynamické  beze  statického 
logicky  je  nedostatečné",  pak  myslím,  že  plnou  měrou  tomu  vyhověno 
ve  zprávách  biblických,  jak  zde  jsou  seřaděny.  Co  posud  vyloženo,  je 
stanovisko  statické,  vyložením  2,  4 — 10  získáme  stanovisko  dynamické. 

2,  4.  5.  6.  Krátce,  ale  význačně  popisuje  tu  text  biblický,  jak 
v  jedné  uplynulé  době  vypadalo  místo  (a  s  ním  i  ostatní  země),  na 
kterém  nyní  prvý  člověk  viděl  takovou  krásnou,  pěknou  zahradu,  ráj. 
Tím  zároveň  názorně  byl  poučen,  že  vše  to,  co  nyní  vidí,  je  dílem 
Boha  přelaskavého,  který  to  právě  pro  člověka  připravil.  Kdy  doba  ta 
začala,  jak  dlouho  trvala,  jak  mnoho  času  uplynulo  od  ní  do  stvořeni 
člověka,  to  se  zde  blíže  neudává,  ale  přece  poněkud  se  doba  ta  označuje 
tím,  že  nebylo  posud  organismů  na  zemi.  jen  mlha  (pára)  vystupovala 
ze  země  a  svlažovala  celý  její  povrch.  Dle  celého  rázu  této  zprávy 
můžeme  říci,  že  se  tu  označuje  doba,  o  které  píše  také  kapitola  I. 
mezi  veršem  10.  a  11.,  tedy  buď  konec  dne  druhého  nebo  začátek 
třetího.  H.  24.  25.  Ze  pak  o  jiných  organismech  mimo  rostliny  zmínky 
tu  se  neděje,  dá  se  velmi  snadno  pochopiti.  Adam  posud  ani  zvířat 
zemských,  ani  ptáků,  ani  ryb  neviděl,  on  viděl  toliko  nebe  a  zemi, 
vegetaci  rajskou  a  sebe  ve  společnosti  Boha,  který  dle  všeho  v  podobě 
lidské  se  mu  jevil,  proto  nepotřeboval  k  docelení  svých  známostí 
přírodních  prozatím  nic  více,  než  poučení  o  tom,  jak  nebe  a  země 
a  ty  rostliny,  které  vidí,  vznikly,  a  jak  vznikl  on  sám.  O  nebi  a  zemi, 
a  to  o  zemi,  než  na  ní  vznikly  rostliny,  byl  poučen  tím,  co  stručně, 
programmovitě  je  naznačeno  ve  verších  4.,  5.  a  6.  O  vzniku  pak 
sebe  samého  poučen  byl  opět  Bohem,  a  jistě  mnohem  obšírněji,  než 
my  nyní  v  textu  biblickém,  zase  jen  jako  programmovitě,  máme 
naznačeno  v 

2,  7.  Obsah  tohoto  verše  všem  je  až  příliš  znám,  než  abychom 
musili  dlouho  se  o  něm  rozepisovati.  Jen  vzhledem  k  účelu  této  práce 
považuji  za  nutné  upozorniti  na  jednu  okolnost.  Je  vyjádřena  slovy 
„vdechl  v  tvář  jeho  dchnutí  života  a  učiněn  je  člověk  v  duši  živou.'' 
Tu  vyznačen  je  charakteristický  znak  člověka.  Všechny  ostatní  duše 
živé,  jak  ukazuje  kapitola  L,  povstaly  ze  země  a  p..  ale  zde  „duši 
živou""  Buh  sám  bezprostředně  vdychuje  člověku.  Tím  zřejmě  je 
označen  člověk  jako  zvláštní,  vynikající  dílo  Boží  podle  své  duše. 
RE  1.  159*5.  Všechny  přednosti,  kterými  duše  lidská  je  označena, 
mají  svůj  nejprvnější  pramen,    svůj    nejhlubší    základ    ve    verši  tomto; 


420  Jan  Oliva: 


V  něm  ote\árá  se  nám  daleká  perspektiva  k  poznání  ceny,   důstojnosti 
a  vznešenosti  duše  lidské.  Jako  jsme  viděli  při  jiných  slovech  Písma  sv., 
tak  i  zde  je  opět:   při  vší  stručnosti  přece  jsou  úplné  podány  všechny 
základní,    prvotní   stav3%    mohutnosti  a  schopnosti  člověka,    jak  na  těle 
tak   na    duši.    položen   je    základ,    z    něhož    dají   se   vysvětliti   všeliké 
pozdější    útvary    působení    a    přemýšlení    lidského.    Je    tu    ted}^    ^.Ý^oj? 
ale  vývoj  logicky  dostatečně  odůvodněný,  vyvíjí  se  v  dalších  dějinách 
jen  to,  co  podstatou  svou  vloženo  bvlo  již  do  prvního  člověka;  vývojem 
nebylo  stvořeno  nic  nového,    nebývalého,    nýbrž   jen    rozvinuto,    co    od 
Boha  hned  prvému  člověku  bylo  dáno.  Jak  lehce  viděti,  je  tento  vývoj 
velice    rozdílný    od    vývoje,   jímž    darwinisté    provádějí    člověka    učíce, 
že  teprv  dlouhými  věky    ze    zvířete    vyvinul    se    k    nynější    lidské  své 
podobě.  Text  biblický  naopak  ukazuje  nám.  že  člověk  již  tehdy,  když 
j  e  d  i  n  ý^  byl  na  světě,    měl  všechny  podstatné  mohutnosti  a  schopnosti 
lidské.  A  na  tuto  okolnost  třeba  ukázati  důrazně.    „Jest  věc  nad  míru 
důležitá  a  významná,  že  člověk  stvořen  byl  jako  jedinec  na  rozdíl  nd 
druhového  života  zvířat;    neboť  tak  stojí  tu  Bůh    a    člověk  jako  osoba 
naproti  osobě,  absolutní  a  stvořená  osobnost  v  osobním  poměru,  což  je 
základním    jevem    (základem)    celých    dějin    spásy."    RE    1,    159 '''"•'''*. 
Zbývalo,   poučiti  Adama  o  původu  ráje,   v   němž   se  nalézal.    To 
se  stalo  způsobem,  jehož  ohlas  máme   ve  verších  8.  9.  10'\    Text  sám 
sebou  úplně  srozumitelný,    proto   netřeba   výkladu.    Poukazuji  jen  zase 
na  význačné  momenty.  Ráj  především  byl  dán  Adamovi  pro  jeho  tělo, 
jak  všeobecně  známo.    Avšak  Bůh    by  jednal  neúplně,   kdyby  byl  ne- 
postaral   se    stejně    přiměřeně    k    tělu    o  duši  AdamoTU.    Proto  musíme 
zcela  logicky  souditi,  že  jako  pro  tělo  dal  Bůh  Adamovi  ráj  jako  dar 
mimořádný,    k    tělu    lidskému    nutně    nenáležící,   že    podobně    pro    duši 
dal  Adamovi  nějaký  mimořádný,  k  duši  jeho  nenáležící  dar,  aby  byla 
harmonie  mezi  oběma,  neboť  Dei  opera  šunt  perfecta.  Tento  mimořádný 
dar  nazýváme,   jak   již    výše  vzpomenuto,    milostí  Boží.    Tak  přirozené 
vede  nás  viditelný  dar,    ráj,    k   neviditelnému    daru,    milosti  Boží.    Jest 
tu  tedy  zmínka   o  milosti  Boží  jen    nepřímá,    ale   logicky   snadno    po- 
znatelná  dle  tohoto  úsudku:   Bůh    miloval    Adama    a   výraz  této  lásky 
je    dvojí:    zevnější,    pro    tělo:    ráj,    a    vnitřní,    pro    duši:    milost   famor 
aífectivus  —  amor  eftectivus).  Filosofické  odůvodnění  viz  KL  5,  721 — 2, 
724.   Jako   ráj    byl   stavem   blaženosti   pro    tělo.   tak   byla   milost  Boží 
stavem  povýšenosti  pro  duši;    duše  Adamova  Bohu   byla    milá   tak,   že 
Adam  byl  přítelem  Božím  a  Bůh  s  ním  jako  s  přítelem,  kterému  přál 
všeho  nejlepšího,    dle  zprávy  biblické   dále   poznamenané    také   jednal. 


První  tři  kapitoly  Písma.  421 


Tím  bvl  Adam  povýšen  do  stavu  nadpřirozeného,  povýšen  z  pouhé 
dobroty  a  lásky  Boží,  jak  snadno  z  celého  poučení  od  Boha  sobě 
daného  poznati  mohl.  Mohl  zajisté  poznati,  že  milost  Boží.  kterou 
v  duši  své  býti  poznával,  udělena  mu  byla  v  době  předcházející.  Jako 
nebe  a  země  a  ráj  vždy  nebyly,  nýbrž  od  Boha  jsou,  tak  ani  on  sám 
podle  těla  a  duše  vždy  nebyl,  nýbrž  od  Boha  tělo  i  duši  i  její  nad- 
přirozený stav  milosti  obdržel.  Tím  poučení  Adama  jako  osoby  lidské, 
jako  jedince  spásy  schopného,  bylo  v  podstatě  a  v  dostatečné  úplnosti 
ukončeno.  Na  základě  tohoto  poučení  byl  by  mohl  snadno  a  dobře 
jednati  jako  dospělý,  úkonů  svých  v  celém  rozsahu  dobře  si  vědomý 
člověk;  byl  by  mohl  také  začíti  alespoň  některé  oddíly  kulturního 
života.  Krátce  řečeno:  Adam  byl  takovým,  jakým  ho  Bůh  jako  jedince 
míti  chtěl.  RE  1,  1601 


Avšak  Adam  neměl  tu  býti  na  světě  sám,  nýbrž  mél  tu  míti 
bytosti  sobě  souřadné,  měl  býti  prvním  článkem,  praotcem  celého 
pokolení  lidského.  RE  1,  160'~".  To  bylo  zřejmou  vůlí  Boží.  jak  jasné 
naznačuje  verš  18.,  který  nás  převádí  slovy  samého  Boha  k  poznání 
toho.  jak  si  Bůh  Adama  připravil  za  praotce  celého  pokolení.  Byl  sice 
Adam  již  dospělý  a  k  samostatnému  jednání  způsobilý,  nemohl  však 
věděti  sám  od  sebe,  jaké  úmysly  Bůh  s  ním  má  v  budoucnosti, 
potřeboval  proto  v  této  příčině  ještě  dalšího  vedení  Božího.  A  Bůh 
skutečně  ho  názorným  způsobem  vedl  dále,  aby  poznal  a  uvážil  v  mysli 
své  úmysl}^,  jaké  Bůh  s  ním  má,  by  i  v  této  příčině  byl  si  vědom 
dalšího  potom  svého  jednání.  Jak  ze  zpráv}"  biblické  zcela  zřejmě 
vysvítá,  dával  Bůh  Adamovi  v  určitém  pořádku  rozmanité  podněty 
k  činnosti.  KL  1,  204.  O  tom  jednají  verše  18 — 25,  jež  třeba  nvní 
vyložiti. 

Verš  18.  naznačuje  nám,  jaký  úmysl  vedl  Boha  při  všem,  co 
následuje  až  do  verše  25.  Ať  už  slova  ta  zaznamenaná  hned  řekl 
Adamovi  nebo  teprv  později  mu  je  oznámil,  na  věci  samé  mnoho  ne- 
mění. Neboť  co  dále  Bůh  Adamovi  skutkem  činí,  jest  jen  provedením 
naznačeného  úmyslu,  a  proto  Adam  dostatečně  i  bez  zřejmého  oznámení 
Božího  mohl  snadno  poznati,  kam  cílí,  směřuje  to,  co  Bůh  názorně 
mu  ukazuje.  A  cíl  ten  byl,  ukázati  Adamovi  nutnost  a  výbornost 
života  sociálního.  Slyšeli  jsme  ovšem  výše,  že  nutnost  života  právně- 
socialního  již  oznámena  byla  Adamovi  daným  přikázáním  a  výbornost 
jeho  měla  se  ukázati  v  nesmrtelnosti  těla,   přes  to  však  verš  18.  není 


422  .Tax  Oliva:   První  tři  kapitoly  Písma. 

zbytečný,  neboť  výše  vzpomenuté  týká  se  člověka  více  v  jeho  samo- 
statnosti, svéráznosti,  osobnosti,  jakou  měl  ve  společnosti  ukazovati, 
zde  však  jde  hlavně  o  jeho  postavení,  pokud  se  týká  jednak  doplnění, 
jakoby  ucelení  jeho  osobnosti,  jednak  a  hlavně  pokud  se  týká  po- 
kračování v  celkovém  jeho  díle,  v  udržování,  v  kontinuitě  a  zdokonalo- 
vání všeho  toho,  co  by  bylo  výsledkem  jeho  činnosti.  Měl  pak  to 
udržovati  a  zdokonalovati  skrze  své  potomky,  a  proto,  co  zde  následuje, 
týká  se  hlavně  rózplozování  potomků  Adamových  a  utváření  jejich 
vzájemných,  společenských  poměrů.  V  tomto  smyslu  zpráva  zde  podaná 
vhodně  doplňuje  zprávu  2,  15. — 17.  Tato  týká  se  člověka,  pokud  je 
samostatným  individuem,  ona  pak  týká  se  člověka,  pokud  je  udržovatelem 
a  rozmnožovatelem  lidské  společnosti.  Keni  tedy  ani  jedna,  ani  druhá 
zpráva  zbytečnou,  naopak  vzájemně  se  doplňujíce  ukazují  nám  v  pravém 
světle,  pokud  je  pro  člověka  potřebná  individuahiost  a  pokud  je  mu 
potřebná  socialnost.  A  poněvadž  slova  Boží  o  potřebě  společnosti  pro- 
slovená byla  k  prvnímu  člověku  jakožto  praotci  lidského  pokolení, 
platí  stejnou  měrou  o  všech  lidech,  potřeba  společnosti  jest  všeobecným, 
přirozeným  zákonem.  Pěkné  to  projádřil  Dr.  Ant.  Brychta  ^)  těmito 
slovy:  „Potřebu  společ.  života  vložil  sám  Tvůrce  v  přirozenost  lidskou 
slovy:  ,Kení  doljře  člověku  býti  samotnému,  učiňmež  mu  pomocnici 
podobnou  jemu*." 

Jako  pak  Adam  mimo  kulturu  právně-socialní  měl  pěstovati  již 
jako  jedinec  samostatný  i  kulturu  hospodářskou,  ideální  a  náboženskou, 
právě  tak  společnost  lidská  měla  vždy  míti  podobné  povinnosti,  jak 
jasně  vysvítá  ze  slov  „chci  mu  učiniti  fučiňrae  mu)  pomoc,  která  by 
byla  jako  jeho  protějšek  (pendantj.''  O  tom  není  třeba  dále  mluviti, 
věc  je  sama  sebou  jasná.  Jen  tolik  podotýkám,  že  jako  v  životě  jedince, 
právě  tak  v  životě  celé  společnosti  měla  se  vžd}-  ukazovati  postupná  řada, 
kterouž  měla  společnost  docházeti  cíle  sobě  ^Ttkllutého.  A  konečným 
tím  cílem  nemohla  býti  ani  kultura  hospodářská,  ani  socialně-právní, 
nýbrž  ideální,  obě  předcházející  měly  býti  jen  prostředkem  k  cíli. 
To  zcela  jasně  vysvitne  při  výkladu  dalším.  (P.  d.) 


^)  Právo  církevní,   1883  (lithograf.),  str.  67. 


VixcENC  Vávra:  Dr.  Ignác  Hanuš  a  Pr.  Jan  Helcelet.  423 

Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet. 

Příspěvek  životopisný.  Podává  Yixc.  Vávea.*) 

XVIII. 

Politicky  ruch.  jenž  u  nás  zavládl  po  pádě  absolutismu  a  zvláště 
pak  po  vydání  říjnového  diplomu  r.  1860.,  málo  vyrušoval  Hanuše 
2  klidné  práce  vědecké;  za  to  Dr.  Helcelet  účastnil  se  ho  čile  a  živě, 
tak  že  byl  z  jara  r.  1861.  tehdejšimi  volebními  okres)-  venkovských 
obcí  okresů  Dačického,  Teleckého  a  Jemnického  zvolen  poslancem  do 
sněmu  a  sněmem  do  říšské  rady,  na  kteréž  setrval  až  do  r.  1864., 
kdy  čeští  a  moravští  poslanci  říšskou  radu  opustili.  Pak  byl  v  týchž 
okresech  opětně  volen  do  sněmu  až  do  r.  1872.  Sněm  do  té  doby 
několikrát  byl  rozpuštěn  a  volby  se  opětoval}'.  Roku  1868.  Helcelet 
podepsal  deklaraci,  po  které  naši  poslanci  ze  sněmu  vystoupili  a  se  ho 
vzdalovali  až  do  1871.  Když  se  moravští  poslanci  odhodlali  opustiti 
dráhu  passivného  odporu  a  vrátili  se  do  sněmu  i  do  říšské  rady, 
Helcelet  se  vzdal  další  kandidatury  pro  chatrné  zdraví. 

Hanuš  věnoval  se  mimo  literární  svou  činnost  cele  reorganisaci 
a,  uspořádání  knihovny. 

Dne  3.  března  1861  psal  Helceletovi: 

„Milý  Jenel  Tuto  Ti  posílám  6  Děv  zlatovlasých,-)  abys  je  rozdal 
do  harémů,  kam  jen  libo;  toliko  to  prosím,  abys  na  p.  ďElverta  ^)  a 
na  sekcí  historickou  nezapomněl,  jakož  i  na  sebe.  Můžes-li  nějaké 
oznámení  učiniti,  budiž  to  kdekoliv,  učiň  to.  Z  opožděného  vydání 
a  zasílání  shledáš,  jak  v  Praze  v  tiskárnách  vše  zaplaveno  politikou, 
ba  už  hrůza  člověka  obchází  vidoucího,  že  těch  bídných  5  archů 
tištěno  od  listopadu  do  března!  Obálku  samu  nemohl  jsem  v^-moci 
po  14  dnech. 

Zaměstnán  jsem  až  hanba;  viz.  že  jsem  nemohl  ani  k  tomu  při- 
kročiti ještě,  podívati  se,  co  jsi  druhdv  vvlepšoval  ve  druhém  mém 
pojednání.*)  Musí  to  čekati  až  na  svátky.  Ťoť  je  přece  pressura  magna. 
V  bibliotéce  daří  se  mi  alespoň  na  zdání  dobře;  působeno  a  organiso- 
váno  juž  mnoho . . .  Šafařík  juž  téměř  od  r.  1856.  neúřadoval,  ba 
i  dříve  se  veskrz  dával  říditi  kustodem  Dambkem.  jemuž  na  úzkostlivě 
vedeném  protokolu  více  záleží   než   na  dobrých  knihách  a  katalogech. 

>)  Na  str.  338.  ř.  12.  zdola  má  býti  1856  m.  1756;  na  str.  339.  i:  12.  zdola 
O  Vítazkovi  m.  Yítazkovi  a  ř.  4.  zdola  Ďarmoty  m.  Ďarmaty. 

'')  Studie  Hanušova  ze  slovanského  bájesloví. 

*)  Christian,  předseda  vlast,  hosiiodářské  společnosti  v  Bině  a  známý  historik 
tendence  Čechům  rozhodně  nepřátelské. 

*)  »Tři  zlaté  vlasy  Děda-Vševěda«,  kterážto  studie  Hanušova  vyšla  r.  1862. 


424  Vi>X'EXC  Vávka: 


Tři  nejlepší  ještě,  t.  j.  vzdělanější  lidi,  t.  Dambka,  Glasera  ^)  a  Zeidlera  ^) 
vzal  jsem  nyní  k  novému  popisování  inkunabuli.  jichž  máme  asi  4000. 
Kdy  to  bude  hotovo,  nevím.  To  půjde  na  léta,  neb  pracuje  se  to  sam(j 
sebou  těžce  a  mimo  Zeidlera  pohrávají  si  tito  pánové  více  nežliby 
pracovali . .  .  Mám  pak  jen  dva  praktikanty  a  3  sluhy  (ale  nestudované: 
jeden  bývalý  feldwebel,  druhý  kaprál,  třetí  sluha  při  uměleckém  ústavě). 
Psal  jsem  tudíž  i  vládě,  vyzývající  mne  juž  po  dvou  měsících,  abych 
podal  své  „Bemerkungen."  —  Drei  Invaliden,  zwei  Rekruten  und  ein 
(oft  verdriesslicher)  Soldát,  das  ist  meine  ganze  Mannschaft. 

Onehdy  (předevčírem),  když  jsem  odtrhnouti  dal  truhlářem  jedno 
nepotřebné  zapažení,  abych  z  místnosti  udělal  skřínku,  nalezl  v  prachu 
mnoholetém  truhlář  kus  staré  kroniky  české  v  rukopise  schválně  po- 
trhaném a  zahozeném,  na  jehožto  uspořádání  juž  dva  dny  pracuju. 
Chová  67  listů  (osudný  to  počet)  4**  a  jde  od  r.  1409  do  1480  (osudný 
to  čas).  Nebude  to  bezpochyby  jediná  zahozená  věc,  jichž  nám  tak 
mnoho  schází.  Podobá  se  nejvíce,  ba  někdy  doslovně  rukopisťim  G  a  H, 
o  nichž  Palacký  v  Scriptores  rerum  boh.  tom.  III.  v  předmluvě  jedná. 
Mám  již  tušení  téměř  jisté,  že  to  a  kdo  to  pohodil  mezi  léty  1814 — 30. 
Chytila  -)  chudáka  chytilo  to  juž,  lituju  ho,  neb  domnívám  se,  že  dosti 
šťastně  b^-l  žil.  Kéž  bys  Ty  jen  mohl  přijíti  do  Prahy  na  polytechnikum, 
měl  bys  se  hlasití  jaksi  u  nového  ministra;  snad  by  tu  i  Helfert  po- 
mohl. V  Brně,  obávám  se,  nebude  i  budoucně  pro  Slovanstvo  půda 
příznivá,  ale  v  Praze  snad  ano,  a  to  hlavně,  že  strany  nyní  mnohem 
mírnější  jsou,  než  byly  roku  1848.  Kéž  by  jednou  svorný  rozum 
probleskl  jim  v  hlavách." 


XIX. 

V  létě  1860  Němcová  byla  na  zotavenou  u  rodiny  Josefa  Danka, 
sládka  v  Chlumci  nad  Cidlinou,  ale  vrátila  se  do  Prahy  churava.  V  té 
době  vyjednával  s  ní  A.  Augusta,  nakladatel  v  Litomyšli,  o  souborné 
vydání  všech  spisů  jejích.  Přes  vše  varování  manželovo  Němcová 
uzavřela  s  Augustou  smlouvu  a  v  létě  roku  následujícího  odjela  do 
Litomyšle,  aby  vydávání  sama  řídila.  Tam  pracovala  nad  své  síly  za 
ohromnéh(»  nedostatku,  ježto  jí  Augusta  téměř  ničeho  neposkytoval,  ač  se 
k  tomu  zavázal.  Od  Němcové  do  Prahy  nedocházelo  vůbec  zpráv. 
Manžel  její  tehdy,  netuše  nic  dobrého,  odjel  před  svátky  vánočními 
do  Litomyšle,  kde  nalezl  choť  svou  nemocnou,  sešlou  a  zešedivělou,  ač 
jí  nebylo  než  41  let.  Byla  odvezena  do  Prahy  do  nového  opět  bytu 
u  „Tří  lip^'  na  Příkopě,  kde  rodina  její  bydlela  ve  dvou  skrovných 
pokojích  do  dvora.    Za  těžké  nemoci  velmi  často  navštěvovala  ji  paní 


')  Kustodové  universitní  knihovny. 
2)  Zemský  archivář  v  Brně. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  425 

Hanušova  i  Hanuš  sám.  Konečně  v  pondělí  dne  20.  ledna  1862  do- 
konala, dobojovala .  . . 

V  listecli  Hanušových  od  r.  1861.  již  není  nikde  zmínky  o  Němcové, 
jednak  že  Němcová  nebydlíc  v  Praze,  neposkytovala  mu  látky  ku  zmínce, 
jednak  že  knihovnou  příliš  byl  zaměstnán  věnuje  jí  všude  své  myšlení. 

Ze  Hanuš  od  XVI.  listu  nedotýká  se  ani  slovem  Klácela,  není 
divu.  Klácel  „cím  dále  více  se  vzdaloval  společenského  života,  tak  že 
ani  s  vlasteneckými  kruhy  neobcoval  a  národních  snah  si  nevšímal,  "i) 

Z  listu,  psaného  dne  26.  září  1861,  vyjímám: 

„Sláva  Janovi,  že  dvakrát  psal.  Obraz  druhý  nás  velmi  těší.  je 
poveden;  až  bude  světlej  i  v  přírodě  i  v  mysli  mé,  dám  i  já  se  ,abreissen' 
a  pošlu  pak  kůži  svou  Tobě.  Prázdnin  jsem,  jak  víš,  neměl  téměř 
žádných;  teprve  na  začátku  září,  když  přišly  .staubferien'  i  na  čítárnu, 
poslední  to  chlév,  odjel  jsem  na  dva  dny  do  Veltrus,  pak  do  Litoměřic, 
Teplic  a  Roudnice,  to  na  tři  dni  —  to  bylo  vše!  Místo  Alp  vylezl  jsem 
na  Ěíp,  kde  bylo  viděti  brambor  dosti  dole,  vrchův  ale  dalších  nikoliv 
vor  Uberfluss  an  Mangel  průhledného  vzduchu.  V  dešti  jsem  přijel  juž 
domů,  a  od  toho  času  nepřestalo  téměř  pršeti.  Jakého  tedy  divu,  že  se 
i  můj  krk  opět  přihlásil  k  dešti,  a  nevím,  bude-li  kdy  v  něm  opět 
jasno.  Měl  bych  na  rok  někam  do  lázní  snad  studených,  jak  radí 
Arthur,2)  ovšem  že  na  delší  čas,  ale  kde  brát  peníze,  když  jsem  v  kapse 
letos  více  než  na  prázdno  vyschl.  Žádal  jsem  nyní  vládu,  aby  mi  buď 
vyšší  můj  plat  professprský,  jehož  bych  teď  už  požíval,  dala,  nebo  aspoň 
příplatek,  jako  měl  Šafařík  a  iŠpirk;  je  to  ve  Vídni  snad  u  Helferta, 
nebo  kdo  to  teď  má,  a  jsem  žádostiv,  pobudu-li  popelkou  na  vždy. 

Doma  nic  nového...  Pro  sebe  nepracuju  od  večera  do  rána  a 
z  rána  do  večera;  pářu  se  s  bibliotékařstvím,  abych  alespoň  poněkud 
vybředl  z  té  zmateniny  dvou  předešlých  bibliotékářů.  Radikální  pomoci 
není,  než  ze  začátku  počíti,  a  poněvadž  to  není  možná,  nutno  vždy 
jen  flikovati  a  flikovati.  Jsem  již  hezky  u  předu,  ale  konce  nevidím 
nikde.  Pracuju  nyní  pilně  na  vědeckém  všeobecném  a  speciálně  astrono- 
mickém katalogu.  O  jednom  ani  o  druhém  není  ještě  tušení  u  nás 
v  mém  žaláři . . . 

Jestli  pak  někdy  vidíš  Vojtěcha  Safaříka?  Pozdrav  ho,  když 
tomu  tak.  Věci  všecky,  co  ponechal  u  nás,  jsou  v  nejlepším  pořádku 
a  čekají  na  něho,  až  jednou  přijde  do  Prahy.  Skoda,  že  jsi  ještě  jednou 
nepřijel  do  Prahy,  kdež  bys  býval  celý  můj;  tak  rozdroben,  jak  jsi 
byl  tehdáž,  nevedlo^  k  cíli.  Bratránka  čekali  zde,  nezdá  se  však,  že  by 
byl  býval  letos  v  Cechách. 

A  tak  jsem  se  vyzpo\'ídal  Tobě  —  a  prosím  Tě,  když  jsi  v  čistějším 
a  šťastnějším  povětří  ve  Vídni,  než  já  zde  v  Praze,  abys  nezapomněl 
na  nás  tu  v  očistci.  Buď  zdráv  a  vesel.  Vždy  Tvůj  H." 

*)  Vine.  Brandl  v  Ottově  »Nau5ném  sloTníku«  pod  heslem   »Klácel«. 
2)  Dr.  Arthur  Willigh,  lékař. 

Hlídka.  28 


426  Vincenc  Vávra: 


XX. 

Po  přestávce  téměř  celého  roku,  dne  6.  srpna  18^2  Hanuš  psal 
Helceletovi : 

„Těším  se  velmi  z  Tvého  plánu,  přijeti  s  rodinou  do  Prahy,  jen 
že  hostince  příhodného  nebude  na  blízku,  jelikož  vše,  co  Platnýřská 
neb  Poštovská  ulice  v  tom  ohledu  chová,  je  velmi  bídné,  a  „zlatý 
anděl"  ^)  by  byl  nejbližším  hostincem.  Škoda,  že  bída,  jež  mne  pro- 
následuje juž  od  r.  1852.,  ba  i  dříve,  nedopouští,  bych  Vás  přivítal 
v  domácnosti  své;  neb  nemám  ani  postelí,  ni  peřin,  ni  jiného  nářadí 
dostatečného,  poněvadž  vše  u  nás  je  v  nejskrovnějším  počtu. 

Do  konce  srpna  odbudu  velkou  svou  cestu,  t.  j.  as  na  tři  dni 
zajeti  do  Podmoklí  a  okolí,  neb  do  Plzně;  na  delší  čas  nemohu  se  ni 
pro  nedostatek  peněz,  ni  pro  úřad  vzdáliti.  Bez  dovolení  nemohu  totiž 
na  více  než  na  8  dní  odjeti.  Přijeď  tedy,  kdy  jen  chceš,  čím  dříve,^ 
tím  lépe.  Těším  se  velmi  na  Tebe  a  doufám,  že  i  dětem  Tvým  Praha 
líbiti  se  bude.  Marie,  co  máme  jako  stravnici  juž  po  dvě  léta  ze- 
Sternberka  moravského  u  sebe,  působila  nám  letos  horečkou,  která  ji 
trápí  celé  léto  téměř,  mnoho  nesnází;  ona  odjede  budoucí  týden.  I  mé 
děti  měly  letos  malé  typhoidy,  a  to  po  povodni,  která  velkou  část 
pražské  vody  byla  pokazila  a  též  až  do  Klementina  se  byla  prodrala. 
Zadíval  jsem  se  po  loďce  do  Klementina  několikráte. 

Vždy  Tvůj  Hš." 

XXI. 

V  listopadu  1862  Hanuš  psal: 

„Milý  Jene!  Činím  tu  Ti  své  poklony  a  vzdávám  Ti  své  díky 
za  Tvé  dobrotivé  korrigování,  které  konečně  dospělo  ku  konci  žádanému. 
Jednou  ale,  tuším,  musil  jsi  notně  dopláceti,  i  na  mne  vlezli  jednou 
z  pošty  chtějíce  18  kr.  doplatku;  já  jsem  však  psaní  nepřijal  a  napsal, 
že  dobře  markováno,  jelikož  to  pouhá  křížová  zásylka,  a  ejhle!  druhý 
den  přikvapil  listonoš,  že  takto  dobře. 

Kéž  by  i  rozumná  kritika  řekla,  že  takto  dobře,  ale  nastane  opět 
boj,  neb  Erben  prv-,  jak  se  samo  sebou  rozumí,  durdí  se  na  mne^ 
chystaje  se  na  porážku. 2)  Dychtiv  jsem,  jakou  formou  to  dopadne^ 
a  není  mi  nemilý  nějaký  opět  boj,  když  tak  dlouho  panovala  mrtvá 
tichost.  Vederemo. 

Ty  tudíž  brzo  do  pohodlného  poklidu  odebereš  se  do  Brna,^)  ač 
nikoli  na  dlouhý  čas.  Tam  najdeš  Bratránka,  jenž  dostal  dovolenou  na 
piil  léta,  aby  se  od  šrůtky  polské  zotavil.  Psal  mi  dnes,  posýlaje  mi 
či    vlastně    mé    polo\ačce    manželské    nejnovější    svůj    spis    „Srovnání 

1)  Hotel  v  Celetné  ulici. 

2)  Týká  se  asi  spisu  Hanušova:  O  methodickém  vykladu  i^ověstí  slovanských  vůbec 
a  o  výkladu  pověsti:   »Tři  zlaté  vlasy  Děda-VĚevěda«   zvlášť,  jenž  vyšel  r.  1862. 

*)  Z  říšské  rady. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  427 

Egmonta  s  Wallensteineni".  Divím  se,  jak  na  takovou  otřepanou  cestu 
vstupuje;  mně  se  hnusí  takové  stokrát  juž  protříbené  věci  —  já  vv- 
hledávám  si  rád.  jsa  juž  jednou  podivínem,  stezky  neznámé.  Psal  mi 
zároveň,  že  hodlá  o  vánocích  se  vydati  na  cest}^,  a  první  město  návštěvy 
že  bude  Praha.  Nuže,  nebude  to  příliš  příjemné,  an  tak  horlivě  při- 
družuje se  k  Němcům,  a  v  Praze  obě  strany  co  den  příkřeji  proti 
sobě  povstávají,  že  myslím,  že  to  bez  nějaké  srážky  nemilé  neostane.^) 
Kdo  konečně  a  na  jak  dlouho  zvítězí,  to  se  však  nerozhodne  v  Praze, 
než  bezpochyby  ve  Vídni.  Já,  co  se  mne  týče,  žiji  celý  den  jako  pavouk 
pracuje  a  jen  na  večer,  když  t.  rheuma  tomu  dovoluje,  jdu  na  lov, 
t.  j.  na  skleničku  nějakého  piva,  jež  je  však  v  ten  čas  v  Praze  velmi 
nelahodné.  tak  že  jsem  sám  několikráte  večer  —  div  se  tomu  —  pil 
juž  víno.  Se  Ctiborem'-)  jde  vše,  jak  se  zdá,  v  pořádku;  u  nás  mají 
ho  všechny  rády  a  žijeme  veseleji  či  vlastně  hřmotněji,  jako  juž  léta 
nebj^lo.  On  zachovává  nenucené  formy  vnější,  je  přívětivým  a  úslužným, 
a  co  se  Lauře  nejvíce  líbí,  velmi  pořádným.  Pokojík  jeho  je  číst  vždy 
a  uspořádán  jako  salon,  kdežto  dva  ostatní  páni  studenti  jako  v  m... 
žijí.  To  pohnulo  hlavně  Lauru,  vyměniti  mu  staré  nářadí  za  nové, 
tak  že  skutečně  pokojík  ten  malý  a  bídný  vj^padá  jako  proměněný. 
Píše  si  pilně  explikace,  tak  že  málo  mu  času  zbývá  k  jinému  čtení, 
jak  se  mi  aspoň  zdá.  Slovanské  literatury  všímá  si  vůbec  více,  než 
světové,  čemu  se  tím  více  divím,  an  mnoho  znaků  na  sobě  má  do- 
kazujících, že  vzdělanější  je  mnohem,  než  bývá  absolvovaný  gymnasista, 
a  patrně  vidno  působení  Tvé  na  něm  a  v  něm  . . . 

Bud"  tak  hodný,  lístek,  jenž  tuto  přiložen,  dodati  Jos.  Jirečkovi 
cestou,  kterou  chceš,  bud"  přímě  nebo  nepřímě.  Odporuč  nás  všecky 
rodině  Tvé  a  piš,  když  máš  k  tomu  jen  nějaké  chuti,  zase  brzo  Tvému 

Hšovi." 

XXII. 

Dr.  Ignác  Hanuš  stav  se  ředitelem  universitní  knihovny  nespokojil 
se  pouze  prací  vykonávanou  v  úřadě  svém,  nýbrž  i  jako  spisovatel 
věnoval  se  novému  svému  směru,  t.  literamě-historickému.  Již  r.  1863. 
vydal  „Die  lateinischen  Osterspiele",  dále  „Malý  výbor  ze  staročeské 
literatury"  a  pomocí  vídeňské  akademie  „Zusatze  zu  Hansliks  ^)  Gre- 
schichte  der  k.  k.  Prager  Universitatsbibliothek". 

List  jeho  ze  dne  25.  května  1863  u  výtahu  zní: 

„Milý  Jene!  Poslední  mé  psaní  nebylo  ani  dokončeno,  jelikož 
Ctibor  o  den  dříve  odjel,  nežli  bylo  prve  ustanoveno.  Chtěl  jsem  mnoho 

*)  Roku  1861.  konečně  Čechové  dobyli  většiny  v  obecním  zastupitelstvě  pražském, 
což  ovšem  rozčililo  stranu  německo-židovskou. 

^)  Syn  Dra.  Jana  Helceleta,  nyní  doktor  práva  a  advokát  ve  Vyškově,  jako  právník 
bydlel  u  Hanuše. 

^)  Josef  Hanslik,  skriptor  universitní  knihovny  pražské  (zemřel  r.  1859.),  vydal 
r.  1852.  »Die  Geschichte  und  Beschreibung  der  Prager  Universitatsbibliothek*. 

28* 


428  Vincenc  Vávra: 


ještě  psáti,  co  sobě  ponechám,  až  se  shledáme.  To  se  však  nestane 
na  letnice,  a  to  za  dvojí  příčinou.  První,  že  ve  Vídni  nic  není  ještě 
ustáleno  co' do  ministerstva  vyučování;  vše  se  teprva  vaří,  a  já  čekám 
tudíž,  až  bude  uvařeno  či  aspoň  lépe  připraveno.  Druhá  příčina  je,  že 
jsem  byl  předešlý  t}'den  v  Jičíně  . .  . 

Zítra  chci  asi  2 — 3  míle  kdesi  od  Prahy  do  hor,  bych  tam  ztrávil 
tři  dni  nevydávaje  mnoho  a  přece  se  zdravým  vzduchem  zotavuje. 
Potřebuju  změny  poměrů  více  pro  duši  než  pro  tělo,  jsa  na  mysli 
dosti  utrmácen  pro  nejednu  příhodu  i  rodiny  i  knihovny.  Nevěříš,  jaké 
břímě  knihovna  je,  když  starý  a  váhavý  vůz  má  přijíti  do  jakéhosi 
vrchu,  a  koně  jsou  jen  staří  a  vůz  rozvrzaný.  Chápáni  nyní  veskrz 
quietismus  Šafaříkův  co  do  knihovny,  neb  pán  Kristus  byl  juž  pověděl, 
že  se  nemá  nové  víno  do  starých  vaků  líti,  co  jsem  přece  učinil, 
a  nyní  to  všude  vytéká  a  se  trhá. 

Jestliže  sám  nepřijedeš  do  Prahy,  pobude  vše  neurčito,  kdy  se 
shledáme,  neboť  nevím,  zdaž  budu  moci  jeti  v  prázdninách  do  Vídně. 
Kád  bych  si  přece  jednou  zajel  do  Mnichova,  a  to  netoliko  pro  umě- 
lecké věci,  než  i  pro  tamější  knihovnu  vzorně  prý  uspořádanou.  Ale 
všude  vadí  přebytek  nedostatků  peněžitých. 

Za  Tvé  výčitky  chyb  děkuju  slušně,  i  Jireček  mi  o  několika  jich 
psal;  seberu  je  jednou  všechny  a  vylepším  se  ve  veřejné  přednášce 
v  učené  společnosti." 

xxin. 

Dne  21.  července  1863  Hanuš  poslal  dlouhý  list  Helceletovi, 
z  něhož  lze  podati  jen  malou  část. 

„Milý  batjuško!  Litoval  jsem  Tebe  velmi  slyše,  že's  byl  nemocen. 
Ze's  však  odjel  do  Luhačovic,  mám  více  za  potřebu  dcery  Tvé  než 
Tebe  samého,  a  doufám,  že  tam  budeš  míti  hodnou  dlouhou  chvíli; 
než  ta  prý  je  právě  zdráva.  Dnes  ráno  odjel  též  juž  Ctibor  do  Brna. 
Kdo  ví,  jak  to  bude  na  rok,  či  vlastně  snad  juž  po  prázdninách.  Neb 
slyš!  Je  tomu  as  měsíc,  přišel  jednou  večer  Brauner  a  Braunerová 
k  nám,  jestli  bychom  vzali  Zdenku  i)  k  nám  do  vyučení  a  vychování. 
Švagr  (vlastně  strýc)  její  J . . .  upadl  do  velkých  dluhů,  praví  se 
o  80.000 ...  Je  to  můj  spolužák  a  velmi  rozumný  člověk  a  měšťan, 
pokrývač,  jenž  míval  střechy  veškerých  drah  pod  sebou.  Bylť  v  městě 
té  vážnosti,  že  byl  tajným  spolukandidátem  pro  měšťanostství,  jak  se 
prve  volil  Pštros,'^)  a  propadl  jen  proto,  že  juž  tehdáž  dluhy  se  počaly 
množit.  Teď  mu  soud  odňal  poručnictví,  tak  pra\ňl  Brauner,  jenž  se 
stal  poručníkem,  nechtě,  by  Zdenka  dále  pobývala  u  J . . .  Můžeš  si 
pomysliti,  jak  mi  bylo.  Důvěra  ovšem  těšila  mne,  a  vidíš,  že  se  vy^- 
plnilo.  čeho  jsem  si  přál,  že  přicházejí  opět  ke  mně  a  ne  já  k  nim. 
Neodřekl  jsem   tudíž,   než  pravil,   nebude-li  toho,   bude  mi  milejší,   že 

1)  Jedinou  dceru  Karla  Havlíčka;  Havlířek  i  jeho  choť  Julie  zemřeli  r.   1856. 
'^)  První  český  starosta  v  Praze  po  zpětném  dobytí  města  r.   1861. 


Dť.  lírnáe  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  429 


jsem  ale  ochoten  pokusiti  se  dostáti  důvěře  i  jeho  i  národa.  Tak  to 
bylo  as  14  dní.  Přišla  pak  ona,  zvěstujíc,  že  J . . .  nechce  se  vzdáti 
poručnictví,  že  bude  protestovati  u  soudu,  že  jeho  peněžité  stránky 
nejsou  jeho  rodinné  stránky,  že  Zdenka,  majíc  svého  vlastního  jmění, 
jen  rodinné  stránky  jeho  se  týká,  a  že  i  Zdenka  sama  s  tím  nejen 
souhlasí,  než  že  si  přeje  zůstati,  kde  je,  ač  ni  on  ni  ona  neměli  ničehož 
co  namítati  proti  domu  mému.  J  . . .  protestoval  hlavně  proti  poručnictví 
Braunerovu,  žádaje,  že  když  by  mu  juž  vůbec  mělo  b}^ti  vzato,  aby 
mně  dáno  bylo,  pak  že  by  i  proti  odstěhování  se  Zdenky  ke  mně 
ničeho  nenamítal.  Já  ale  bránil  jsem  se  proti  poručnictví  zuby  nehty, 
jak  zajisté  uhodneš.  Brauner  však  stojí  na  svém,  a  sbor,  jenž  vládne 
až  do  plnoletí  s  jměním  Zdenčiným,  je  veskrz  s  ním  srozuměn.  Brauner 
doufá,  že  soud  vrchní  zajisté  odmrští  J  ...  a  že  to  pobude  při  návrhu 
jeho.  Nyní  zvou  Braunerovic  rodinu  mou  někdy  do  lože  v  divadle, 
co  snad  má  býti  před  publikem  jako  důkaz  smíření  domů  národních 
s  mým.  Při  chladné  mysli  divím  se  věru,  jak  připadli  rychle  a  tak 
úsečně  jen  na  mne.  Uvidím,  co  z  toho  ještě  vyleze!  Co  tomu  říkáš 
as  Ty?  batjuško  můj  milý,  jenž  se  tam  koupáš  v  běloskvoucí  žinčici. 
Br!  jde  až  mráz  po  mně ...  já  živořím  ve  svém  potištěném  žaláři, 
jak  posud.  Ze  nepojedeš  se  mnou  do  Mnichova,  dotklo  se  mne  hořce, 
doufajícího  v  to  pevně  a  přejícího  si  toho,  jako  ráje.  Vidím,  že  nás 
poměry  vždy  víc  a  více  vzdalují,  a  mělo  by,  aspoň  dle  mého  přání, 
opak  býti.  Než  nejsem  pánem,  ale  bohužel!  otrokem  svých  poměrů. 
Co  udělám,  ještě  nevím,  nechce  se  mi  samému  jaksi  tam,  ač  se  skoro 
juž  stydím  neučiniti  toho.  Mám  však  ještě  téměř  celý  měsíc  na  pře- 
mýšlenou. Z  úředníků  mých  žádali  a  dostali  též  juž  tři  dovolenou; 
než  se  aspoň  dva  navrátí  zpět,  není  naděje,  bych  mohl  odjeti.  Vrátí 
se  však  před  póloví čným  srpnem.  A  nyní  budiž  konec." 


XXVI. 

Jako  zakončení  sv^-ch  bájeslovných  studií  Hanuš  vydal  r.  1864. 
„Nástin  bájeslovných  bytostí  Báby  a  Děda";  k  předmětu  tomu  již  se 
nevrátil.    Téhož  roku   samostatně  vydal  „Nástin  slohovědv"  a  Erasima 

J  Ti  t> 

Roterdamského  Encomium  moriae,  čih  chvála  bláznovství,  s  překladem 
E.  Hrubého  z  Jelení. 

V  listech  Helceletových  jest  ještě  jeden  kratičký  dopis  Hanušův 
ze  dne  27.  července  1865,  jenž  zní: 

v 

„Posýlám  Ti  krátké  pozdravení  s  prosbou,  bys  ten  sešit  „Živy" 
i  s  přílohami  Bratránkovi  odevzdati  dal.  Šestého  neb  sedmého  srpna 
odjedu  —  dostal  jsem  dovolenou  na  měsíc  —  někam  do  hor,  kam, 
ještě  s  jistotou  nevím,  bude  to  však  asi  Šumava. 

Přítomné  přednášky  podrž  pro  sebe.  Buď  zdráv  a  vesel!    Hš." 


430  Vincenc  Vávka: 


Hanuš  byl  ještě  stále  literárně  neobyčejně  čilým  a  pilným,  ač 
sil  tělesných  mu  ubývalo.  Roku  1868.  vydal  „Quellenkunde  und 
BibHographie  der  bohm.-slav.  Literaturgeschichte",  „Literární  působení 
Josefa  Dobrovského";  roku  1869.  „Sulamitba  či  píseň  písní  v  domnělé 
aesthetické  její  podobě  staré"  a  j.  Podrobný  seznam  Hanušových  prací 
od  P.  T.  Nováka  nalézáme  ve  „Věstníku  bibliografickém",  r.  IV. i) 

Záslužný  a  české  vědě  věnovaný  život  svůj  Hanuš  skončil  v  Praze 
dne  19.  května  1869  v  57.  roce  věku  svého. 

Jak  ze  zajímavých  těchto  listů  patrno,  byl}^  vědomosti  Hanušovy 
neobyčejně  rozsáhlé  a  důkladné.  Kritický  bj^strý  jeho  duch  stále  jen 
hloubal  a  pátral  po  věcech  ve  vědě  dosud  záhadných  a  neobjasněných. 
Věci  povrchní  a  na  snadě  jsoucí  byly  mu  vždy  proti  mysli.  Co  Hanuš 
v^^konal  jako  zakladatel  české  vědy  filosofické,  jako  důmyslný  kritik, 
jako  folklorista  a  mytholog  slovanský,  jako  pilný  literární  historik 
a  grammatik  —  to  vše  má  cenu  trvalou.  Bohužel,  literární  činnost 
jeho  až  do  dnešní  doby  není  oceněna  řádně  a  plně,  jak  toho  zasluhuje 
muž,  jenž  v  dobách  těžkých  celý  svůj  život  zasvětil  národu,  trpě 
a  strádaje  stále  .  . . 

Dopisy  jeho  Helceletovi  živě  charakterisují  jeho  povahu  i  Helceletovu 
a  jasný  nám  podávají  obraz  doby,  ve  které  tito  dva  vynikající  mužové 
národa  našeho  žili,  po  stránce  společenské,  snah  vědeckých  i  národních. 
Věrná  družka  života  Hanušova,  ušlechtilá  a  vy^soce  vzdělaná  Laara, 
zvláště  v  listech  těchto  vyniká  jako  vždy  oběti vá,  nezištná  přítelkjTiě 
nešťastné  B.  Němcové,  jako  pečlivá,  vše  obětující  matka  svých  dítek, 
jako  milá  choť,  jíž  jde  blaho  rodiny  nade  vše,  jemuž  věnuje  všecky 
síly  ducha  i  těla . . .  Jsouc  vždy  přítelkyní  a  podporovatelkou  chudiny, 
lidumilkou  v  nejkrásnějším  smyslu  slova,  skončila  blahodárný  život 
svůj  u  vzácném  věku  75  let  dne  9.  července  1892  v  Čeňkově  v  Cechách. 

Trpký  bol  cítíme  z  nešťastného  osudu  vysoce  nadaného  přítele 
naší  dvojice,  Hanuše  a  Helceleta,  vlastní  vinou  a  neblahými  poměry 
pronásledovaného  a  uštvaného  Matouše  Klácela.  Co  by  za  přirozených 
poměrů  v  Brně  vykonati  mohl  muž  tak  neob3'čejně  nadaný  a  vzdělaný, 
rázný  a  nadšený  pro  národnost  naši  a  vědu,  dá  se  jenom  tušiti.  Takto 
jsa  nespokojen,  rozerván,  poháněn  s  místa  na  místo,  zhynul  v  daleké 
Americe  zapomenut . . . 

Jestliže  dopis)'  právě  uveřejněné  oživí  památku  všech  těchto  osob. 
zvláště  obou  přátel  vůdcův  a  buditelů  českých,  je  to  především  zásluhou 


')  Viz  též  Karoliny  Světlé  »Z  literárního  soukroraí«,  Ženské  Listy,   1880. 


Dr.  Ignác  Hanuš  a  Dr.  Jan  Helcelet.  431 

pana  Dra.  Ctibora  Helceleta,  jenž  nejen  že  ocliotně  svolil  k  uveřejnění 
listů  Hanušových,  ale  i  opatřil  je  poznámkami,  bez  nicbž  by  na  mnohých 
místech  zůstaly  temny,  neobjasněný. 

Přítel  Hanušův,  jediný  cele  oddaný  a  upřímný.  Dr.  Helcelet,  po 
záslužné  práci  učitelské,  vědecké,  buditelské  a  politické  zbvtek  svého 
neúnavně  činného  života  klidně  trávil  v  Brně  v  kruhu  drahé  své 
rodiny,  vážen  jsa  pro  milou  a  klidnou  svou  povahu  od  každého,  kdo 
ho  znal.  Zemřel  v  Brně  dne  19.  února  1876  u  věku  64  let  a  pochován 
na  městském  hřbitově.  Tělesné  jeho  pozůstatky  s  nádherným  pomníkem, 
jejž  mu  postavila  rodina  jeho,  převezeny  po  zrušení  městského  hřbitova 
na  hřbitov  ústřední,  kde  odpočívá  na  význačném  místě  vedle  svého 
staršího  přítele  a  spolupracovníka,  Františka  Sušila. 

Právem  hlásá  epitaf  jeho: 

Dokonal   život  svůj 
národu  svému  zasvěceny. 

Pokoj  i^opelu  jeho! 


t^G^CxVřl  VÚlMtí\'lí^<iĎ  'cA^ 


432  Písemnictví  a  umění: 


I   I   11   I   I   I   I   I   I  I  I   I  I   lili   I   I  I   I   I   I   I  I   I  I  I   I  I  I   I   I   I   I   I   I   I   I    I  I   I  I  I   I   I  I  tŤff 


Písemnictví  a  umění.    M®/M'@)p 


^ovv 


niiiiiimnii!iiii  lil  imi  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  jiTiT 

TTTTTTTTTTTTTrTTTTTTTTTTtTtTfTVTTTTTTTTTTTTTTTTttTTtTTTTTTTTTTTTTTTTTtyfVTyTTTTTTTTTrTTTTVtTTTTTTTVT 


Alexander  Sergej  evič  Puškin. 

Jeho    život    a    literární    činnost. 

K  stoleté  výroční  památce  narození  napsal 
A.  Vrzal. 

Největší  národ  slovanský,  stomilionový  národ  rusky,  činí  rozsáhlé 
přípravy  k  oslavě  stoleté  výroční  památky  narození  největšího  básníka 
svého.  AI.  S.  Pitškina.  Vědecké  i  učebné  ústavy,  učené  i  literami  spo- 
lečnosti, zemské  výbory  i  městské  rady  šlechetně  závodí,  jak  by  co 
nejokázaleji  uctil}^  památku  velikého  básníka.  Je  to  v  Rusku  první 
příklad  tak  širokého  uznání  a  velebení  národního  genia.  Nejrozšířenější 
formou  oslavy  budou  slavnostní  schůze  universitní,  přednášky  o  Puškinovi 
na  gymnasiích  i  školách  národních,  podělování  žáků  vybranými  spisy 
oslavencovými,  zakládání  stipendií  pro  studující.  Zvláštní  výbor  při 
akademii  věd  v  Petrohradě  vypracoval  jubilejní  progTam,  podle  něhož 
oslava  začne  zádušními  mšemi  za  AI.  Puškina  v  Petrohradě  i  v  Moskvě; 
v  akademii  věd  bude  pak  slavnostní  schůze  s  přednáškami  a  slavnostní 
kantátou  a  výstava  věcí,  jež  kdysi  náležely  Puškinovi;  v  carských 
divadlech  budou  se  hráti  kusy  oslavencovy.  Dále  má  být  podána  žádost 
k  carovi,  aby  ražen  byl  peníz  na  památku  jubilea,  dále  aby  vláda  po- 
starala se  o  důstojný  pomník  oslavenci,  zakoupila  statek  Puškinův 
v  Michajlovském  a  zřídila  tam  útulnu  pro  chudobné,  staré  spisovatele; 
konečně  akademie  věd  vydá  k  jubileu  prvý  svazek  klassického  vydání 
spisů  Puškinových.  Kníže  A.  Urusov  zamýšlí  vydat  „puškinský  slovník"^ 
jenž  by  byl  slovníkem  ruského  umělecko-literarního  jazyka.  Dům 
v  Petrohradě,  kde  zemřel  Puškin,  má  být  změněn  v  Puškinovo  museum^ 
v  němž  by  uschovala  se  knihovna  i  věci  Puškinovy. 

Tak  oslaví  Rus  století  narozenin  svého  básníka.  Ale  také  ostatní 
národové  slovanští  chystají  se  k  oslavě,  k  níž  chce  přispět  i  tento 
nástin  života  i  literární  činnosti  oslavencovy. 

*  * 

* 

Alexander  Sergějevič  Puškin  narodil  se  v  Moskvě  26.  května 
(podle  našeho  kalendáře  7.  června)  1799.  Se  strany  otcovy  náležel 
k  starému  šlechtickému  rodu,  o  němž  zmiňují  se  letopisové  od  dob 
Ivana  IV.  Matka  pak  Pu  skinova  byla  vnučkou  Ibragima  Petro viče 
Hannibala.  křtěnce  Petra  V.,  jejž  básník  opoetisoval  v  povídce  „Arab 
Petra  Vel."  Otec  básníkův,  Sergej  Lvovič  Puškin,  i  strýc,  známý 
básník   Vasilij  L.  Puškin,   byli   lidé    vzdělaní    po    způsobu    své    doby, 


Alexander  Sergějevič   Puškin.  433 

t.  j.  vzdělání  jejich  bylo  čistě  velkosvětské.  Otec  blýskal  se  vtipem  ve 
vznešeném  světě,  nemiloval  života  rodinného  i  odevzdal  hospodářství 
a  péči  o  výchov  dítek  manželce,  jež  ovšem  příliš  nestarala  se  o  děti, 
unesena  veselostmi  téhož  vznešeného  světa.  Ostatně  matka  nemilovala 
ostvchavého  i  nehybného  Alexandra  i  dávala  přednost  dceři  a  druhému 
synovi.  A  tak  Alexander  strávil  dětství  pod  dozorem  babičky,  Marie 
Hannibalové,  jež  naučila  ho  číst  a  psát,  i  staré  chůvy  Ariny  Rodionovny, 
jíž  nejvíce  básník  byl  zavázán  za  poetické  prvky  své.  „Rodionovna", 
praví  o  ní  životopisec  Puškinův  P.  V.  Annenkov,  „náležela  k  typickým 
a  nejšlechetnějším  osobám  ruského  světa.  Spojení  dobrosrdečnosti  a 
bručivosti,  něžné  náklonnosti  k  mládí  s  líčenou  přísností,  zanechalo 
v  srdci  Puškinově  nevyhladitelnou  vzpomínku.  Puškin  miloval  ji  ne- 
změnitelnou láskou  a  v  letech  mužnosti  a  slávy  rozmlouval  s  ní  po 
celé  hodinv.  To  vysvětluje  se  ještě  také  jinou  důležitou  předností  Ariny 
Rodionovny:  veškeren  pohádkový  svět  ruský  byl  jí  znám  co  nejlépe, 
ona  pak  podávala  jej  neobyčejně  originálně.  Pořekadla,  přísloví  ne- 
scházela jí  s  jazyka.  Většinu  národních  byhn  a  písní,  jichž  Puškin 
mnoho  znal,  slyšel  od  Ariny  Rodionovny." 

O  sedmi  letech  stala  se  s  Alexandrem  neočekávaná  změna:  z  ne- 
hybného a  ostýchavého  dítěte  stal  se  bujný,  dovádivý  a  odvážný  hoch. 
Za  vvchovatele  bráni  byli  cizozemci,  hlavně  Francouzi,  od  nichž  Puškin 
tak  důkladně  naučil  se  mluvit  francouzsky,  že  vládl  tím  jazykem  jako 
mateřským,  ba  napsal  ja-.ykem  tím  i  první  pokusy  básnické.  Tak 
v  12.  roce  věku  svého  napsal  divadelní  kus  „Escamoteur"  podle 
Mohérea,  podle  Lafontainea  psal  bajky  a  podle  Voltaireovy  „Henriady" 
napsal  hrdinskou  báseň   „La  Tolyade". 

Roku  1811.  Puškin  byl  přijat  do  nově  zřízeného  carskoselského 
lycea,  jež  mělo  být  vzorným  ústavem;  ale  brzy  zavládla  tu  nekázeň. 
Professoři  po  smrti  prvního  ředitele  hádali  se  mezi  sebou,  nepřipravovali 
se  na  přednášky,  ba  dovolovali  studentům  tajné  pitky  v  posluchárnách 
lycea.  Žáci  málo  dbali  učení,  toulali  se  po  lycejském  sadě  a  začali  záhy 
milostné  pletky  se  služkami  a  herečkami,  jimž  Puškin  psal  i  milostné 
verše.  Již  v  té  době  jevila  se  u  Puškina  osudná  náklonnost  k  jizlivým 
posměškům,  pročež  mnozí  spolužáci  počali  se  ho  vzdalovat.  V  ruko- 
pisném časopise,  vydávaném  v  literárním  kroužku  lycea,  mezi  básněmi 
P.  byla  hojnost  takových  štiplavých  epigramů  v  a  erotických  veršů, 
psaných  pod  vlivem  anakreontských  básníků  francouzských,  Chéniera, 
Gresseta,  Grécourta.  Chapellea,  Parnya  a  j.,  od  nichž  Puškin  přijal 
i  onen  lehkomyslný  názor  světový,  vyznačující  jeho  první  básnické  pokusy, 
„lycejské  básně".  Naštěstí  škodlivý  vliv  tento  aspoň  částečně  byl 
seslaben  ušlechíujícím  vlivem  čisté,  ušlechtilé  poesie  ruského  romantika 
Zukovského,  jenž  kromě  Karamzina  i  Baťuškova  byl  hlavním  učitelem 
jeho  ve  skladbě  ruského  verše. 

První  tištěnou  básní  P.  bylo  poslání  „Příteli  básníku",  jež 
VA^šlo  1814  ve  „Věstníku  Evropy".  Od  r.  Í815.,  kdy  P.  při  veřejné 
zkoušce  předčítal  báseň  „Vospominanij  a  v  Carskom  Sele",  jíž 
nadchl   i  přítomného   starého    básníka  Děržavina,   rozšířila   se   literami 


434  Písemnictví  a  umění: 


sláva  jeho  také  mimo  13'ceum.  R.  1817.  Puškin  ukončil  studia  v  lyceu 
ne  právě  skvěle  a  byl  přijat  do  literárního  spolku   Arzamasu,    kdež 
shromážděni  byli  mladí  spisovatelé  romantického  směru,    bojující  proti 
zastaralému  Ižiklassicismu   a  jeho  zástupcům    v    Besedě    Ijubitělej 
russkago  slova,  i  dostalo  se  mu  tu  názvu  „cvrček"  (byloť  obyčejem 
Arzamasu  dávat  členům  žertovná  jména).    Ale    iirzamas    na   neštěstí 
Puškinovo    záhy    rozešel  se.    Zatím  Puškin   seznámil  se    s  Zukovským, 
jenž  měl  velikou  radost  z  literárních  úspěchů  mladého  básníka  a  zůstal 
po    celý    život    jeho    ochráncem,    dále    s    historiografem    Karamzinem, 
s  básníky  Baťuškovem  a  Dmitri jevem  i  znamenitým  znalcem  evropských 
literatur  Katěninem.  kteří  veliké  naděje  skládali  v  geniálního  mladíka 
a  s  tím  větší  bolestí  pozorovali,  že  náruživý  Puškin  upadá  v  nevázanost 
a  prostopášnost   ve   společnosti    dňstojnických   přátelův   a  velkosvětské 
mládeže.    Puškin   totiž    zdědil   po   otci   ješitnost,    snahu   blýskat   se   ve 
vznešeném  světě,    oddával  se  vášnivě  velkosvětským  zábavám,   a  když 
vznešený  svět    ho  omrzel,    vrhl  se  do  polosvěta    a  vstoupil   v  orgickou 
společnost    Zelené    lampy,    společnost    mravních    mrzáků,    záletníků, 
pijanův  a  karbaníkův.    Ale  Puškin    nestýkal  se  pouze    s  hýřily  velko- 
světskými,    nýbrž  i  s  mladými  civilními  i  vojenskými  přáteli,    liberaly 
dvacátých  let,  unesenými  společenskými  otázkami  doby  té  a  blouznícími 
o    politických    převratech,   jako    byli    Iv.  Puščin,    Caadajev,   M.  Orlov. 
A.  N.  Rajevskij,  Rylějev,  A.  Bestužev,  Pestel  a  j.,  kteří  téměř  všichni 
stali  se  později  „dekabristy".  Unesen  oním  kvašením,  jež  bylo  pozorovat 
v  ruské  společnosti  po  válkách  napoleonských  a  nalezlo  výraz  v  množství 
tajných  spolků  v   a  politických   jednot,   Puškin   poddal  se  vHvu   těchto 
politických  kroužku  v  a  ač  nebyl  zasvěcen  do  plánů  jejich,  přece  chtěje 
zaujat    v^   nich    samostatné   postavení,    počal    v  liberálním    nadšení   psát 
satiry  s  politickým  zbarvením,  politické  pamflety   a  epigramy, 
chtěje  buď   jak  buď   státi  se  politickým  mučeníkem  za  ideu,    touže  po 
Sibiři.    Pamtietické  verše  Puškino\^^  nalézaly  u  mnohých  oblibu,  šířily 
se  v  obecenstvu,  a  tu  skutečně  vláda  pomýšlela  poslat  jej  do  vyhnanstvi. 
Ale  na  přímluvu  Engelhardta,  ředitele  lycea,  Karamzina  a  generálního 
gubernatora   hr.  Miloradoviče   byl    Puškin    z   Petrohradu,   kdež   sloužil 
v  ministerstvu    vnějších  záležitostí,    pouze   přesazen    do  Jekatěrinoslavu 
do  kanceláře  generála  Inzova,  prokurátora  osadníků  jižní  Rusi. 

Ačkoliv  tyto  satiry,  pamflety  s  politickým  nátěrem  a  lehké  epigramy, 
namířené  na  zájem  minuty,  získaly  Puškinovi  dosti  ctitelů,  přece  hlavním 
tahem  jeho  geniálního  talentu  byla  umělecká  tvorba.  Puškin  byl 
přede  vším  umělcem,  básníkem,  jenž  obecenstvo  okouzloval  hned  po 
svém  vystoupení  na  pole  literární  půvabem  veršův,  elegancí,  krásou 
a  lehkostí  jazyka.  Puškin-politik,  jakým  ho  chtěH  míti,  je  neskonale 
níže  básníka-umělce,  jehož  básně  okouzlovaly  nikoli  politickou  narážkou, 
nýbrž  básnickou  krásou.  Tak  první  delší  dílo  jeho.  „Ruslan  i  Ljudmila", 
jež  r.  1820.  způsobilo  velikou  sensaci,  je  lehká  fantasticko-romantická 
báseň  na  sujet  národní  pohádky  bez  všelikých  společenských  a  poli- 
tických narážek.  Neobyčejný  úspěch  její  byl  úspěch  čisté  poesie,  půvabu 
verše  a  kouzla  jednotlivostí.  Báseň  zrovna  ohromila:  nebylo  tu  již  onoho 


Alexander  Sergějevič  Puškin.  435 


nadutého  tonu  Ižiklassikňv,  ani  plačtivé  citlivosti  a  nejasné  blouzni vosti 
romantiků,  nýbrž  hojnost  vtipu,  žertovné  pohlížení  na  svět  pohádkový, 
zdrav}^  a  živý  realismus,  prohlédající  skrze  zázraky,  a  prosté  vypravování. 
Kdežto  romantikové  vynášeli  báseň  do  nebe,  klassikové  vrhli  se  na  ni 
se  zběsilým  vztekem.  Žukovskij,  uslyšev  konec  překrásné,  okouzlující 
básně,  daroval  Puškinovi  svou  podobku  s  nápisem:  „Žáku  od  pře- 
moženého učitele." 

Sotva  v  květnu  1820  přijel  do  Jekatěrinoslavu,  Puškin  onemocněl, 
i  pobyv  tam  pouze  dvě  neděle,  odjel  s  rodinou  N.  N.  Rajevského  na 
Kavkaz  léčit  se.  Z  Jekatěrinoslavu  zachoval  si  v  poetické  paměti  obraz 
dvou  loupežníků,  již  prchli  z  pevnosti  tamější  a  v  okovech  plavali  přes 
Dněpr.  Příběh  ten  byl  thematem  „Bratří  loupežníku".  Kavkazská 
příi-oda  i  lázně  blahodárně  účinkovaly  na  tělo  i  ducha,  fantasii  i  tvorbu 
Puškina.  jenž  pod  živými  dojmy  divokých  krás  kraje  toho  pojal 
plán  k  básni  „Kavkazskij  plěnnik"  (zajatec),  v  níž  vyhčil  život 
tamějších  horalů.  S  Rajevskými  po  dvou  měsících  odejel  na  Krym  do 
Jurzufa,  kdež  nadšen  klassickými  vzpomínkami,  spojenými  s  Krymem, 
napsal  několik  anthologických  básní  a  známou  elegii:  „Pogaslo 
dněvnoje  světilo".  Prohlídka  chanského  paláce  v  Bachčisaraji 
přiměla  ho  napsat  půvabný  „B  a  c  h  č  i  s  a  r  a  j  s  k  i  j  fontán".  Na  Krymu 
Puškin  kochal  se  rozkošnou  přírodou  a  ožil  duchem  uprostřed  milé 
rodiny  Rajevských,  s  níž  důvěrně  se  seznámil.  Tu  strávil  nejšťastnější 
dni  života  svého,  tu  seznámil  se  též  s  Bvronem.  ienž  měl  mocný  vHv 
na  básnickou  tvorbu,  život  a  idey  jeho.  Společenské  idey  Puškinovy, 
v  nichž  ieví  se  občanský  význam  ieho,  bylv  vychovány  v  kruhu  liberalů 
dvacátých  let:  je  to  snaha  po  společenské  samočinnosti  a  uznaní  osobni 
důstojnosti,  po  osvobození  nevolnického  lidu,  po  rozšíření  osvěty,  po 
svobodě  ducha  i  poetické  tvorby.  Na  jihu  Puškin  stýkal  se  s  lidmi 
téhož  liberálního  kruhu,  z  nichž  mnozí  byli  proniknuti  též  byronismem, 
který  upevnil  v  Puškinovi  vědomí  osobni  důstojnosti  a  básnické  svobody, 
hrdé  opovržení  starými  tradicemi,  zvyky,  obyčeji  a  touhu  po  nevázané 
svobodě  osobnosti  v  projevu  silných  vášní.  Ale  politicko-filosofická  stránka 
byronismu,  jeho  hluboký  pessimismus  a  rozčarování,  popírání  zastaly 
mu  cizí.  Této  nové  byronské  náladě  P.  (xlpovídalo  také  okolí,  do 
něhož  se  dostal.  Zatím  totiž  představený  jeho  Inzov  přesazen  byl  do 
Kišiněva,  kamž  odebral  se  i  Puškin  a  dojížděl  odtud  na  statek  Rajevských 
do  Kamenky.  Obyvatelstvo  kišiněvské,  pestrá  směs  „plemen,  nářečí  a 
stavův",  eviopské  vzdělanosti  a  asijského  barbarství,  žilo  velmi  nevázaně, 
a  život  takový  byl  P.  právě  po  chuti.  Vmísiv  se  do  společnosti,  P.  vedl  život 
plný  zábav,  hlučných  pitek.  záletů,  svárů,  soubojů  v  a  všelikých  dobro- 
družství; chodil  neučesaný,  neumytý,  v  pestrém  obleku  východním  a  ne- 
pořádností svou  přiváděl  v  úžas  vážnější  obyvatele.  Nemilosrdná  po- 
směvačnost  a  záliba  ve  rvačkách  i  skandálech  způsobila,  že  od  jakéhosi 
vtipkaře  dostalo  se  mu  názvu  „běs  arabský".  Dobrosrdečný  Inzov  otcovsky 
napomínal  ho  a  konečně  za  trest  j^oslal  ho  do  Izmaila.  Ulůraje  se  tam, 
P.  setkal  se  s  cikánským  táborem  i  kočoval  s  cikány.  Vzpomínky  na  toto 
kočování    po   bessarabských    stepích   zachovaly    se    v  básni  „Cikáni". 


436  Písemnictví  a  umění : 


Pobyv  V  Kišiněvě  asi  tři  léta,  P.  přestěhoval  se  do  Oděssy 
v  kancelář  generálního  gubernatora  hr.  M.  Voroncova,  přísného  byro- 
krata, jenž  i  na  podřízených  žádal  byrokratickou  „pořádnost",  vnější 
slušnost  života  i  oddanost  ve  službě,  kterýmž  požadavkům  P.  nedovedl 
vyhovět.  Jeho  samolibost  byla  uražena  tím,  že  Voroncov  neviděl  v  něm 
proslulého  básníka,  nýbrž  jen  úředníka,  začež  P.  zasypával  svého  před- 
staveného spoustou  veršovaných  i  prosaických  sarkasmň  v  oděsské 
společnosti.  Voroncov  obrátil  se  ke  správci  ministerstva  vnějších  zále- 
žitostí se  žádostí,  by  Puškina  odvolali  z  Oděssy.  Zatím  do  rukou 
policie  dostal  se  dopis  P.  k  příteli,  jemuž  píše,  že  „bere  hodiny 
čistého  atheismu"  u  jakéhosi  Angličana,  který  prý  „zničil  slabé  důkazy 
o  nesmrtelnosti  duše."  Car  kázal  za  trest  P.  propustit  ze  služby  a 
vypovědět  ho  do  Michajlovského,  což  se  stalo  v  červenci  1824. 

Při  tomto  dobrodružném  životě  P.  napsal  díla  vysoké  ceny 
básnické.  V  něm  podle  vlastního  přiznání  žily  dvě  různé  od  sebe 
bytosti:  nadšený  žrec  Apollina  a  nejnicotnější  z  dítek  světa,  plodný 
básník,  překvapující  bohatstvím  duševní  činnosti,  a  nadutý,  domýšlivý 
hejsek,  svárlivý  rváč,  karbaník  a  záletník.  Na  jihu  P.  pilně  vzdělával 
se,  přečetl  massu  knih,  sbíral  legendy,  národní  písně,  zaváděl  rozmluvy 
o  zajímajících  ho  věcech.  Tvorba  jeho  v  době  té  byla  velmi  plodná. 
Napsalť  lyricko-epické  básně  v  bvronském  slohu:  r.  1821.  „Kav- 
kaz ský  jatec"  a  „Bratři  loupežníci",  r.  1822.  „Bachči- 
sarajský  fontán",  r.  1824.  „Cikáni"  a  r.  1823.  první  dva  zpěvy 
„Jevgenije  Oněgina."  Mimo  ^  to  napsal  množství  básní  lyrických 
(na  př.  „Musa",  „Napoleon",  „Caadajevu",  „Démon",  „Ptáče", 
„Rozsévač".  „Píseň  o  divo mocném  Olegu.")  V  zápalu  byron- 
ského  Uberalismu  začal  psát  politickou  tragedii  „Vadim"  v  duchu 
mužných  tragedií  Alfieriho  a  pod  čtením  Voltairea  báseň,  pro  kterou 
u  pravoslavného  duchovenstva  upadl  v  nemilost. 

Jakkoli  v  básních  těchto  znamenat  ohlas}'  bvronské  nespokoje- 
nosti, přece  básně  ty  neokouzlují  bezbarvými,  abstraktními  charaktery 
hrdinů,  nakreslenými  pod  dojmem  typů  Byronových,  nýbrž  živými, 
malebnými  obrazy  ruské  přírody  a  života.  Puškin  měl  hluboký  smysl 
reální,  a  od  počátku  tvořil  hlavně  pod  bezprostředním  vlivem  dojmů 
života:  básně  jeho  byly  spíše  ohlasy  dojmů  životních  než  dojmů 
literárních,  dojmů  z  četby.  Pozoruj eme-li  život  P.  ve  spojení  jeho 
s  tvorbou  básnickou,  vidíme,  jak  život  bezprostředně  vnukal  mu  díla 
jeho  básnická.  P.  stavěli  stále  ještě  v  čelo  romantikův,  ale  romantismus 
nebyl  hlavní  silou  a  předností  nových  děl  jeho  genia,  nýbrž  bez- 
prostřední svazek  s  obklopujícím  ho  životem  skutečným,  realismus. 
Z  P.  stával  se  pomalu  samostatný,  národní  ruský  umělec,  jenž  sbližoval 
poesii  s  ruským  životem.  V  Evženu  Oněginovi  již  rázněji  vstoupil 
na  půdu  reální,  půdu  ruského  života  se  všemi  jeho  zvláštnostmi. 

Rozloučiv  se  s  jihem,  P.  rozloučil  se  také  s  tehdejšími  ideály, 
s  byronským  liberalismem  i  lehkomyslným  životem.  Pro  nevěrectví 
pronásledován,  P.  byl  v  rodině  své  v  Michajlovském  přijat  s  hrůzou 
a  obavou,  aby  pro  jeho  bezbožectví  nebyh  trestáni  také  ostatní  členové 


Alexander  Sergějevič  Puškin.  437 


rodinv.  Otec  přijal  na  sebe  dohlídku  nad  synem,  ale  brzy  vznikly  mezi 
nimi  nemilé  výstupy,  a  tu  otec  ujel  s  rodinou  do  Petrohradu  i  vzdal 
se  dohlídky  nad  P.,  jenž  od  té  doby  žil  v  Michajlovském  sám  pod 
dohlídkou  maršálka  šlechty  Peščurova.  Náboženský  návod  dával  mu 
dobrosrdečný  převor  blízkého  kláštera.  V  nevolné  samotě  Puškin  pře- 
mítal o  svých  dřívějších  společenských  názorech  a  ideách  i  našel 
nové  zájmy,  jimž  dříve  nevěnoval  toUk  pozornosti.  Byly  to  zájmy 
dějin  a  národnosti.  Zimní  večery  trávíval  v  rozmluvách  se  starou 
chůvou,  od  níž  slyšel  ony  krásné  pohádky,  které  zpracoval  ve  verších. 
,,Arina  Rodionovna".  praví  o  ní  Annenkov,  „byla  prostřednicí  ve  stycích 
Puškinových  s  ruským  světem  pohádkovým,  průvodkyní  jeho  v  poznání 
pověr,  obyčejův  a  způsobů  lidu,  s  nimiž  lid  přistupuje  k  výmyslu  a 
poesii.  Puškin  ■^'y-slovoval  se  o  chůvě  jak  o  posledním  svém  učiteli  a 
říkával,  že  tomuto  učiteli  je  velice  zavázán  za  nápravu  nedostatkii 
svého  prvního  francouzského  ^-ycho vání. "  Hlavně  pod  jejím  vlivem  P. 
začal  duševně  se  ohrožovat  a  sbližovat  s  prostým  lidem,  sbírat  národní 
písně,  přísloví  a  vnikat  v  podstatu  poesie  národní.  Ka'omě  samoty 
k  uklidnění  vášnivé  povahy  jeho  přispíval  též  přátelský  svazek  s  tichou, 
šlechetnou  rodinou  sousední  statkářky,  P.  A.  Osipové.  jejíž  dvě  starší 
dcery  tvořily  mezi  sebou  právě  takový  kontrast,  jaký  vidíme  mezi 
Taťjanou  a  Olgou  v  Evž.  Oněginovi.  jehož  3. — 6.  zpěv  byl  napsán 
v  Michajlovském.  Tu  zbavil  se  P.  pout  bvronismu  na  dobro,  byl  unesen 
olympsky  klidným  Goethem  a  hla^^lě  Shakespearem,  pod  jehož  vlivem 
uvědoměle  vstoupil  na  půdu  realismu,  prostého,  skutečného  života, 
i  byl  proniknut  oním  historicko-objektivním  názorem  na  život,  který 
nalézáme  v  dílech  poslední  doby  činnosti  jeho.  Prvním  pak  výsledkem 
tohoto  nového  směru  jeho  ducha  i  poesie  byla  vysoce  poetická  „Ko- 
medija  o  care  Borise",  jíž  konečně  se  rozloučil  se  starými  směrv 
a  začal  novou  dobu  své  činnosti.  V  Michajlovském  napsal  ještě  rozkošný 
žert  „Hrabě  Nulin",  veršovanou  část  „Egyptských  nocí",  vy- 
nikající básnickou  barvitostí  a  východní  ohnivostí,  a  množství  lyrických 
básní,  jako  jsou:  „Prorok",  „Zimní  cesta",  „Vzpomínám  na 
čarokrásný  okamžik." 

Ale  jednotvárný  život  venkovský  počal  konečně  Puškina  nudit, 
i  pomýšlel  na  útěk  do  ciziny.  V  tom  přišel  14.  prosinec  r.  1825.. 
památný  spiknutím  tak  zv.  „dekabristů."  Puškin  zvěděv  o  nezdaru 
spiknutí,  spálil  vlastní  autobiografii  a  mnoho  dopisův  od  přátel,  které 
by  ho  mohly  uvésti  v  podezření  ze  styku  s  dekabristy,  s  jejichž 
nerozumnými,  fantastickými  plány  ostatně  nesouhlasil.  P.  zatím  byl 
zvážněl,  liberální  rozjařenost  jeho  ustoupila  střízlivému  rozumu.  Pohyb- 
livá povaha  jeho  hledala  nyní  vS-chod  z  neurčitého  postavení,  v  němž 
se  nalézal,  hleděla  nalézti  novou  činnost  ve  změněných  poměrech; 
z  potřeby  činnosti  snažil  přizpůsobit  se  nepřekonatelným  okolnostem, 
stal  se  opportunistou.  Zůstav  věren  svému  přesvědčení  o  ne- 
vyhnutelnosti osvěty  a  osobní  nezávislosti  i  básnické  svobody,  v  květnu 
1826  obrátil  se  s  žádostí  k  novému  caru  Mikuláši,  chtěje  s  ním  „úplně 
a  upřímně  se  smířit",    lituje  své  lehkomyslnosti  v  úsudku  o  atheismu, 


438  Písemnictví  a  uměni: 


slibuje,  že  nechce  náležet  k  žádnému  tajnému  spolku.  V  srpnu  1826 
dostalo  se  mu  dovolení,  by  se  přestěhoval  do  Moskvy,  kdež  jej  car 
velmi  vlídně  přijal,  ale  též  napomenul  k  rozšafnosti  a  ustanovil,  by 
posílal  příště  jemu  své  spisy,  že  on  (car)  bude  jeho  censorem.  Zpráva 
o  osvobození  Puškinově  a  milostivé  audienci  rychle  se  rozšířila  po 
Moskvě  a  s  nadšením  byla  přijata  vzdělanou  i  literární  společností. 
V  salonech  vznešeného  světa  i  v  literárních  spolcích  P.  byl  přijat 
s  okázalými  ovacemi.  Veliké  nadšení  vyvolal  „Boris  G  o  dun  o  v", 
jejž  básník  předčítal  ve  schůzích  u  S.  Sobolevského  a  Veněvitinova. 
Ale  radostná  nálada  Puškinova  pod  prvním  dojmem  nabyté  svobody 
netrvala  dlouho.  Neučinilť  návštěvy  mocnému  tehdy  náčelníku  četnictva 
hr.  AI.  Benkendorfu,  jenž  od  té  doby  mstil  se  básníkovi  za  tuto  ne- 
pozornost k  němu.  Puškin  měl  všecko,  co  napsal,  dříve  než  to  někde 
předčítal  nebo  uveřejnil,  předběžně  předložit  k  censuře  bud"  přímo 
carovi  nebo  prostřednictvím  Benkendorfa.  A  poněvadž  předčítal  „Borise 
Go dunová"  bez  předběžného  svolení  carova,  dostalo  se  mu  důtky 
od  Benkendorfa.  P.  poznal,  že  více  závisí  na  Benkendorfovi  než  na 
carovi.  Aby  tedy  mohl  dáti  dílo  své  do  tisku,  poslal  je  i  s  některými 
básněmi  prostřednictvím  Benkendorfovým  k  censuře  carovi,  jenž  přál 
si,  by  básník  předělal  drama  v  historický  román,  což  ovšem  P.  neučinil. 
Teprve  když  název  „komedie"  zaměněn  b}'!  v  „drama",  některá 
triviální  místa,  prostonárodní  výrazy  a  slova  odstraněna,  dovoleno 
„Borise  G  o  dunová"  dáti  do  tisku  r.  1831. 

Koncem  roku  1826.  Puškin  předložil  Benkendorfovi  objednanou 
„Zápisku  o  narodnom  vospitanij  i",  kde  odráží  se  tehdejší 
duševní  stav  básníkův,  snaha  podrobit  se  názorům  Benkendorfovým 
a  zároveň  provést  vlastní  tendenci.  Ale  práce  ta  nezalíbila  se  carovi: 
v  Puškinovi  dosud  viděli  nebezpečného  liberala.  Když  pak  v  době  té 
začaly  šířit  se  v  opisech  censurou  zakázané  verše  z  básně  „André 
Chénier",  napsané  1825  a  vydané  v  první  sbírce  básní  P.  1826, 
básník  byl  v  sezení  státní  rady  29.  srpna  1828  odsouzen  k  tajné 
policejní  dohlídce.  Tyto  nepříjemnosti  s  censurou  účinkovaly  na  jeho 
duševní  rozpoložení:  Puškin  počal  trudnomyslnět.  vzpomínk}^  na  lehko- 
myslné mládí  počaly  ho  trápit.  Vyšší  bytost,  jeho  poetický  genius 
rychle  rostl  v  lehkomyslném  mladíku  a  začal  tísnit  „nicotné  dítě  světa". 
Puškin  sám  charakterisuje  lehkomyslnou  tvorbu  svého  mládí  jako 
„rozmazlené  zvuky  šílenství,  lenosti  a  vášní".  K  třiceti  letům  určitě 
pozorovat  u  Puškina  „nejasný  pud  po  čemsi  toužící  duše",  nespokojenost 
hrou  temných  vášní  a  jejími  světlými  odrazy  v  lehkých  obrazech  i 
něžných  zvucích.  Puškin  ve  zralém  věku  „poznal  hlas  jiných  toužení, 
poznal  nový  zármutek",  poznal,  že  „sloužení  musám  nesnese  marnivosti", 
že  „krásné  má  být  vznešené",  t.  j.  že  krása  spíše  má  být  důstojná 
než  příjemná,  že  krása  jest  jen  cítitelná  forma  dobra  i  pravdy.  A  tento 
rozlad  mezi  poetickým  idealismem  a  životní  skutečností  unavoval  duši 
jeho,  i  zatoužil  po  činnosti  tělesné  a  nevyžádav  si  ani  dovolení,  odejel 
v  březnu  1829  na  Kavkaz,  kdež  pobyl  v  ruském  táboře  u  Erzeruma. 
Plodem   cesty  té  bylo  „Putěšestvije   v   Erzerum"  a  řada  básní, 


Alexander  Sergeje viě  Puškin.  439 


ježto  lze  nazvat  perlami  popisného  básnictví,  jako  jsou:  „Kavkaz", 
„Kazbek",  „Don".  „Klášter",  „Sněžná  strž".  Na  Kavkaze  byla 
napsána  též  teplá  elegie  „V  zadumání"  (Brožů  li  ja  v  dol  ulic 
šumn^^ch)  a  vlastenecká  báseň  „01  eg  o  v  ščit".  Vrátiv  se  do  Petro- 
hradu, napsal  úryvek  „Gralub",  v^^nikající  zbožnou  náladou,  označující 
i  jiné  básně  doby  té,    a  žertovnou    povídku    „Domik  v  Kolomně". 

Unaven  toulavým  životem,  P.  počal  vážně  pomýšlet  na  tichý  život 
rodinný.  V  březnu  1830  odjel  z  Petrohradu  do  Moskvy,  kdež  byl  právě 
carský  dvůr,  a  v  dubnu  zasnoubil  se  se  sličnou  Natálií  Nikol.  Gronča- 
rovou.  Odtud  přes  Petrohrad  odebral  se  do  vsi  Boldina,  již  obdržel 
dědictvím  po  otci.  Tu  strávil  asi  tři  měsíce  ve  velmi  plodné  činnosti 
básnické:  napsalť  tu  dva  poslední  zpěvy  Oněgina,  vysoce  umělecké 
dramatické  scény:  „Lakomý  rytíř".  „Mozart  a  Silieri",  „Don 
Juan",  „Kamennyj  g-osf"  i  „Pir  vo  vremja  čumv",  asi 
třicet  drobných  básní  („Hrdina",  „Básníku".  „Běsí",  „Podzim", 
„ĎÍlených  let  zhaslé  veselí"),  dále  prosou  „Letopis  vsi 
Grorochina"  i  „Pověsti  Bělkina".  Vrátiv  se  odtud  do  Moskvy, 
připravoval  se  k  ženitbě.  Oddavky  slavily  se  18.  února  1831.  V  plodech 
jeho  básnických  z  doby  té  pozorovat,  že  onen  realismus,  na  jehož  půdu 
vstoupil  v  Michajlovském,  přivedl  ho  konečně  k  pokusům  v  oné  formě, 
která  nejvíce  odpovídá  tomuto  literárnímu  směru,  totiž  k  formě  povídky 
a  románu  prosou.  Tak  1827  Puškin  napsal  historickou  povídku  „Arab 
Petra  V.",  v  níž  podal  vzor  ruské  umělecké  prosy,  dětsky  prosté,  bez 
dlouhvch.  ruskému  iazvku  nevlastních  souvětí,  bez  hledaných  metafor 
a  jiných  rétorických  ozdob,  průzračné,  stručné  a  zároveň  obrazné. 
Týmž  uměleckým  slohem  psány  „Pověsti  Bělkina".  Studium  doby 
Petra  V.  přivedlo  ho  na  myšlenku,  by  oslavil  tohoto  miláčka  svého 
i  v  epické  básni,  i  napsal  asi  za  13  dní  1828  svou  nejlepší  epickou 
báseň  „Poltavu",  jejíž  stručný,  velebný  verš  však  nelíbil  se  tak, 
jako  skvělé,  ohnivé  verše   „Bachčisarajského  fontanvi". 

Po  sňatku  usadil  se  P.  v  Carském  Sele,  kde  právě  žil  i  Zukovskij, 
a  oddal  se  rodinným  radostem.  Zde  pod  vlivem  Zukovského  i  vše- 
obecného stavu  věcí,  unaven  pronásledováním  censury,  vstoupil  na  piidu 
úředního  vlastenectví,  jež  zavinilo,  že  ruská  společnost  ochladla  k  jeho 
dílům.  Tak  napsal  vlastenecké  básně  „Utrhačům  Ruska"  a  „Boro- 
dinská  výroční  památka"  i  národní  pohádky:  „O  care  Saltaně", 
„O  kupce  Ostolopě",  „O  Mertvoj  carevně"  a  „O  zolotom 
pětuškě".  Vlastenecké  básně  způsobily,  že  Puškin  byl  přijat  do  služby 
státní  s  ročním  platem  5000  rublův,  a  dovolen  mu  přístup  do  státních 
archivů  ke  sbírání  materiálů  k  dějinám  Petra  Velikého.  Puškin  pře- 
stěhoval se  do  Petrohradu,  horlivě  navštěvoval  archiv^^  Tu  dostalo  se 
mu  náhodou  do  rukou  několik  listin,  týkajících  se  povstání  Pugačevova, 
jež  daly  mu  látku  ke  „Kapitánově  dceři".  Studuje  Pugačevské 
povstání,  navštívil  1833  Kazaň  a  Orenburg.  Odtud  navrátil  se  do  Boldina. 
Zatím  napsal  pohádku  „O  rybáři  a  rybce",  povídku  „Dubrovský", 
báseň  „Měděný  jezdec",  „Písně  západních  Slovanů",  román 
„Kapitánova  dcera"  a  dramatickou  scénu  „Rusalka",  jejíž  námět 


440  Písemnictví  a  umění: 


vzat  ze  starého  života  ruského,  a  jež  uměleckou  propracovaností  a 
podivuhodnou  věrností  národního  kok)ritu  staví  se  po  bok  nejlepším 
dílům  Pu skinovým. 

Přestěhovav  se  do  Petrohradu,  v  prosinci  1833  předložil  censuře 
„Dějiny  Pugačevského  vzbouření",  i  obdržel  půjčkou  20.000  rublů 
na  vydání  dějin  těch  a  jmenován  komorním  panošem.  Vyznamenání 
toto,  jež  otevřelo  mu  přístup  do  vyšších  kruhů  dvorních,  lichotilo  cti- 
žádosti, samolibosti  a  ješitnosti  básníkově,  ale  zvětšilo  zároveň  jeho 
peněžité  nesnáze.  Život  při  dvoře  vyžadoval  takových  vydání,  jež  byla 
nad  jeho  prostředky.  Smutné  peněžní  poměry  odrazily  se  také  na  tvorbě 
jeho  i  stavu  duševním.  V  duchu  jeho  i  citu  srazily  se  protivné  snahv. 
Před  zrakem  jeho  s  jedné  strany  vznášel  se  vznešený  ideál  svobodného 
básníka-proroka,  ideálně  smýšlejícího  o  důstojnosti  literatury  a  povinnosti 
spisovatele,  sloužícího  osvětě,  dobru  i  pravdě,  a  s  druhé  strany  v  praxi 
literární  činnost  jeho  zůstávala  za  ideály,  přijala  charakter  spekulace, 
jak  by  co  nejvíc  vydělal  literární  činností.  Snaha  ta,  dobyt  co  nejvíce 
peněz,  přiměla  ho  chopit  se  historických  prací,  nevlastních  jeho  geniu, 
prací  velmi  slabých,  suchoparných.  V  téže  snaze  chtěl  státi  se  úředním 
publicistou  v  duchu  osvíceného  konservatismu  tehdejšího,  a  když  ne- 
dostalo se  mu  dovolení  vydávat  noviny,  počal  v  posledním  roce  života 
vydávat  měsíčník  „So vremennik".  Ale  tím  hmotné  postavení  jeho 
nezlepšilo  se. 

Zatím  v  literatuře  nastalo  zřejmé  ochladnutí  pro  Puškina,  jenž 
znova  ztrudnomyslněl  a  uražen  v  samolibosti,  počal  jizlivými  epigramy 
pronásledovat  nepříznivé  osobnosti  ve  světě  literárním  i  velkosvětském. 
Epigramy  vůbec  byly  jeho  velikým  neštěstím.  Mezi  nimi  jsou  sice  zlaté 
jiskry  dobrosrdečné  hravosti  a  veselého  vtipu,  ale  mnohé  jsou  nedůstojný 
poetického  talentu  P.,  jsou  zneužíváním  poesie,  nedůstojnými  urážkami 
osobními,  výlevy  hněvu  osobního.  Takovým  hrubým  osobním  utrháním 
na  cti  tehdejšímu  ministru  národní  osvěty,  Uvarovu,  byla  báseň  „Na 
vy  zdoro  vlenij  e  Lukulla",  jež  vA'šla  r.  1835.  v  zářijovém  sešité 
„Moskevského  Nabljudatele"  a  ve  dvorních  kruzích  způsobila  velikou 
sensaci,  Puškinovi  mnoho  nepříjemností,  a  byla  příčinou  katastrofy 
r.  1837.  Osobní  charakter  Uvarova  nebyl  sice  s^^nnpathický,  však  ve 
veřejné  činnosti  Uvarov  měl  veliké  zásluhy.  K  vážné  satiře,  vnuknuté 
společenským  zájmem,  nezavdal  tedy  Uvarov  podnětu,  osobní  pak  ne- 
dostatky nejsou  úkolem  poesie,  a  právě  tyto  tepe  Puškin  v  hanopisné 
básni.  Od  té  doby  Uvarov  a  Benkendorf  stali  se  tajnými  podněcovateli 
osob,  uražených  básníkem,  podněcovateli  spiknutí  pomluv,  pletich  a 
klepů,  jimiž  dráždili  samolibost  básníkovu,  aby  přivedli  ho  ke  skutkům, 
jimiž  postavení  jeho  ve  společnosti  stalo  by  se  nemožným.  Puškin  víc 
a  více  oddával  se  vášni  uražené  samolibosti  a  mstivosti.  Po  prvním 
vyzvání  na  souboj  barona  Heeckerena,  jenž  dvořil  se  poněkud  lehko- 
myslné, sličné  manželce  básníkově,  Puškin  dal  slovo  caru  Mikuláši,  že 
pro  případ  nové  neshody  napřed  uvědomí  o  tom  cara.  Omylem  uvěřiv, 
že  anonymní  hanopis,  týkající  se  cti  jeho  rodinné,  pochází  od  téhož 
Heeckerena,   urážlivým   dopisem   vyzval   ho  znova  na  souboj,   v  němž 


Alexander  Sergějevič  Piiškin.  441 

Puškin  byl  smrtelně  raněn  27.  ledna  1837.  ale  opřev  se  o  levou  ruku. 
v  bouři  hněvu  ještě  vj^střelil  na  soka  a  lehce  ho  poranil.  Třídenní 
smrtelná  nemoc,  jež  roztrhla  svazek  se  zlobou  a  marnivostí  životní, 
osvobodila  duševní  síly  jeho  z  moci  zlé  vášně,  duševně  jej  povznesla, 
očistila,  mra\Tiě  obrodila.  Puškin  odpustil  svému  soku,  smířil  se  s  Bohem 
i  světem,  vyzpovídal  se  i  přijal  tělo  Páně  a  zemřel  29.  ledna  jako 
pravý  křesťan.  Ze  v  Puškinovi  v  posledních  dnech  života  skutečně 
nastalo  mravní  obrození,  o  tom  svědčí  ti,  kdo  byli  při  něm  v  poslední 
době  života  jeho.  Tak  Zukovskij  píše:  „Zvláště  pozoruhodno  to,  že 
v  těchto  posledních  hodinách  života  (Puškin)  jakoby  stal  se  jiným: 
"bouře,  která  před  několika  hodinami  duši  jeho  rozčilovala  nepřemo- 
žitelnou vášní,  zmizela  beze  stopy;  ani  slovem  nezmínil  se  o  tom.  co 
stalo  se."  A  líče  první  okamžiky  po  smrti  Puškinově.  dí  o  něm:  -.Když 
všichni  odešli,  sedl  jsem  si  před  ním  a  dlouho  sám  hleděl  jsem  mu 
do  obličeje.  Nikdy  na  tom  obličeji  neviděl  jsem  ničeho  podobného  tomu, 
■co  bvlo  na  něm  v  tuto  první  chválí  po  smrti ...  Co  odráželo  se  na  jeho 
obličeji,  neumím  říci  slo%'y.  Obličej  ten  byl  tak  nový  a  zároveň  tak 
známv...  Jakási  vážná,  zvláštní  myšlenka  rozlévala  se  na  něm,  cosi 
podobného  vidění,  jakémusi  úplnému,  hluboko  uspokojujícímu  vidění..." 
Taková  byla  smrt  „velikého  básníka  země  ruské"",  jenž  nebyl  sice  bez 
nedostatkův  osobního  charakteru,  neudržel  se  vždy  na  výši,  na  niž 
postavilo  ho  vědomí  vlastní  genialnosti  i  vědomí  náboženské,  jenž  však 
litoval  ve  zralém  věku  lehkomyslných  kroků  mládí  svého  a  zemřel 
očištěn  a  duševně  obrozen. 


V  rozvoji  ruské  literatury  Puškin  stál  na  hranicích  mezi  starou, 
přípravní  dobou  ruské  literatury,  a  dobou  novou:  Puškin  zakončil  dobu, 
kdy  literatura  ruská  osvojovala  si  pod  vlivy  západoevropsk<Tni  nové 
básnické  formy  s  oním  obsahem,  který  podávala  evropská  vzdělanost, 
a  otevřel  novou  dobu  samostatné  činnosti,  kdy  poesie  ruská  stala  se 
samostatným  vvrazem  ruského  života,  ovládla  bohatství  národního  iazvka 
i  začala  kreslit  orig-inalní  obrazy  reálního  života  ruského.  Bezprostředně 
připojuje  se  k  předchůdcům  svým,  Karamzinu,  Zukovskému  i  Baťuškovu, 
kteří  na  místo  dokonávajícího  pseudoklassicismu  uváděli  do  poesie  ruské 
nové  proudy  sentimentalismu  i  romantismu  a  začali  reformu  básnického 
jazyka.  U  Puškina  pouze  v  prvních  básnických  pokusech  vidět  ohlasy 
cizí  poesie,  ale  ve  zralém  věku  \ndíme  samostatnou  tvorbu.  Literami 
romantismus  přenesl  na  půdu  ruskou  v  různých  formách  onu  poesii, 
jež  hledala  potravu  ve  starém  národním  podání  a  dějinách,  a  Puškin 
uplatnil  tuto  poetickou  restauraci  starobylosti  báječné,  hrdinské  i  histo- 
rické. Před  ním  ruští  básníci  ve  verších  svých  blouznili  o  thematech 
z  cizího  života,  Puškin  počal  uvádět  poesii  na  ruskou  půdu.  Tak  již 
v  básni  „Ruslan  a  Ludmila",  jejíž  obsah  vzat  ze  světa  pohádek, 
jednající  osoby  jeví  se  živými  lidmi,  a  nikoliv  přízraky.  V  básních 
byronského  směru  romantismus  smíšen  s  realismem,  se  současnou 
skutečností.  V  „Evženu  Oněginovi"  P.  líčí  už  všední  život  ruské 

HUdka.  29 


442  Pisemnictví  a  umění: 


společnosti.  Konečně  v  -Pověstech  Bělkinovvcli".  ..Dubrovském"- 
a  „Kapitánově  dceři"  není  už  stopy  po  romantismu.  Puškin,  po- 
slední romantik,  stal  se  prvním  reálním,  národním  básníkem,  ne  sice 
v  tom  vvznamu.  iako  ie  Koleov  básníkem  národním,  ale  v  tom.  že 
začal  obsah  děl  svých  čerpat  z  okolního  života,  byť  i  života  neveliké 
části  ruského  národu.  Puškin  otevřel  před  současníky  nový.  nevy- 
čerpatelný pramen  živé  a  kouzelné  poesie  v  ruském  životě  skutečném.- 
Proniknut  sám  duchem  národním,  hledal  ducha  toho  nejen  v  životé^ 
současném,  nýbrž  i  v  historické  minulosti  vlasti,  vybíraje  si  z  dějin< 
nejsilnější  okamžiky  vysokých  projevu  ducha  národního,  jako  jsoa 
doby  samozvanců.  Steňky  Razina,  Petra  Vel.,  Pugačeva,  ba  hledal 
ducha  toho  i  v  oboru  národního  eposu.  —  Bohatý  jazyk  jeho  poesie 
uzákonil  právo  živé  řeči  lidu  v  literárním  jazyku.  Puškin  přivedl  rusk}^ 
verš  na  vrchol  dokonalosti,  dodal  mu  oné  živosti,  lehkosti,  plynnosti. 
a  prostoty,  jíž  před  tím  neměl,  a  jíž  dosud  nikdo  ho  nepředstihl. 

Hlavní  význam  Puškinův  pro  současnou  i  pozdější  dobu  je  význam 
jeho  jako  básníka-umělce  a  nikoliv  jako  společenského  theoretika. 
Základním  tahem  geniálního  talentu  jeho  byla  umělecká  tvorba.  Puškin 
vždy  vysoko  stavěl  význam  umění,  jež  jevilo  se  mu  nezávislou  svo- 
bodnou činností,  posvátnou  žertvou.  Ale  poesie  jeho  nesloužila  pouze 
čistému  umění,  nezůstávala  pouze  v  čistém  oboru  fantasie,  nadšení^ 
a  ani  sladké  zvuky  jeho  nebyly  bezobsažný.  V  předsmrtné  téměř  básni 
..Pomník"  (1836)  Puškin  sám  vysvětluje,  v  čem  záleží  cil  poesie 
a  čím  postavil  si  pomník,  an  dí: 

A  dlouho  národu  má  pamět  bude  milá, 
že  dobrýcli  citu  vznět  má  lyra  probudila, 
že  v  krutém  věku  .svém  jsem  volnost  uctíval 
a  milost  k  padlým  vyzýval.') 

Puškin  bvl  přesvědčen,  že  sloužil  poesií  lidstvu,  prospíval  vnitřnímu 
rozvoji  společnosti  uměleckým  „půvabem  veršů",  vzbuzoval  dobré  city 
lidskosti.  V  tomto  smyslu  byl  Puškin  básníkem-občanem,  že  totiž  verše  jeho 
vyznačují  se  zvláštním  lidumilným  citem,  právě  tak  jako  básníkem 
občanským  bývá  každý  pravý  básník  umělecké  a  lidumilné  nálady.  To 
stačí  k  jeho  slávě,  a  marně  bjdo  by  hledat  pro  Puškina  slávu  básníka- 
občana  ve  smyslu  básníka  sociálního,  básníka-publicisty  a  politika. 

Nejlepším  výrazem  vlivu  Puškinova  na  ruskou  literaturu  byla 
činnost  romanopisce  Gogola  i  spisovatelů  čtyřicátých  let,  Turgeněva, 
Grigoroviče.  Gončarova,  hr.  Lva  Tolstého.  Dostojevského,  Xěkrasova  a  j.j. 
která  byla  jen  dalším  a  uvědomělejším  rozvojem  onoho  národně  reálního 
směru,  na  který  uvedl  ruské  písemnictví  Puškin. 

')  Cituji  podle  překladu  El.  Krásnohorské,  jež  ve  »Sboraíku  světové  poesie«  vydala 
»Výbor  menších  básní<:  a  sNěkteré  básně  rozpravné*  AI.  Puškina.  Tamtéž 
vyšel  překlad  .>Evžena  Oněgina*  od  V.  Junga.  Užito  pramenů  v:  A.  G.  Stíná  -Historie: 
literatury  ruské«;  P.  V.  Annenkova  »A.  S.  Puškin-  (materiály  dlja  biografiji), 
»A.  S.  Puškin  v  Aleksandro vsku ju  epochu«  a  »Obščestvennyje  ideály 
A.  S.  Puškina*;  AI.  Skabičevského  ;>A.  S.  Puškin«;  AI.  X.  Pypina  »Charakteristiki- 
literaturnych  mněnij«,  Vlád.  Solovjeva  »Suďba  Puškina<<. 


Srliský  cai'  Lazar  v  národních  písních  srbských. 


443 


Srbský  ear  Lazar  v  národních  písních  srbských. 

Podává  B.  Popelka.  (Č.  d.) 

Stihnuv  do  Resaw  královic  Marko  zastal  tam  shromážděno  už 
všecko  ostatní  srbské  panstvo.  Píseň  jich  valnou  část  uvádí  jménem. 
Jsou  to:  z  Prokopl] e  starý  Jug  Bogdan  s  devíti  sjny,  Banovič  Strahinja 
z  Báňské,  (.milého  „zetě"  — -  chybně  místo  švakra  —  devíti  Jugovičír), 
tři  Voj  novicové  (Petrašin,  Vukašin  a  Miloš)  z  „bílého"  města 
Vučitrna.  Leká  kapitán  z  Dukadjina,  Vasoj  Momčilovič  z  Drobňáka 
v  Hercegovině,  voj  voda  Vuk  Brankoví  č,  zeť  Lazarův,  vojvoda 
Altomanovič  z  Maglaje,  vojvoda  Jablonovič  z  Vysokého  nad 
řekou  Bosnou,  Zlopogledja  Srdja  (Zlohledník  Hněv)  z  Kov.  Pazaru, 
Miloš  Obilič  z  Pocerje,  Kosančič  Ivan  z  Kosajnice,  Toplica 
Ivan  z  Toplice  (také  z  „Toplika"),  serdar  Ognjan  z  Budníka,  vojvoda 
Lazar  Grbljanovič  z  Debrce,  Jakša  Sretenoviě  z  Bělehradu, 
Bijelič  a  Zlatokosič  („Zlatovlasý")  z  Bránice va,  vojvoda  stařec 
Vladislav  („Vladisav")  z  města  Vidina  a  ostatní  srbští  náčelníci, 

:>Što  ih  danas  kazať  ne  umí  jem 
Po  imenu  ni  po  prezimenii, 
Po  riječi  ni  po   pripovjetci.« 

Panstvo  schválně  ^)  čekalo,  až  dojede  Marko,  z  čehož  jde  na  jevo, 
že  už  tehdy  požíval  veliké  vážnosti  mezi  velmoži  srbskými.  Hned  po 
příchodu  počala  rada.    Píseň  líčí  poradu  takto: 


kterých  dnes  neumím  vyjmenovat 
ani  jménem  ba  ani  příjmením, 
ani  slovem  anebo  povídkoii. 


U  naokrug  sjede  starješine, 
Da  začelje  ne  gradi  prvenstva, 
Da  ne  podje  riječ  po  hatara, 
Xo  da  zboiů,  kako  kojí  misii. 
Xajpreča  je  sboru  riječ  bila, 
Kome  vládu  da  u  ruke  dadu 
I  za  cara  koga  da  priznadu. 
Xeki  hoce  stará  Jug-Bogdana, 
Jeste  Bogdan  sója  starodávna 
Od  župana  i  Srjiskih  ki"aljeva. 
Xo  mudro  se  Bogdan  izgovara: 
>U  zemlji  sam  vise  neg'  na  zemlji, 
Moja  starost  tome  nepogodna 
A  u  mene  devět  silnih  siná, 
Nije  puta  u  njih  turať  kavge, 
A  po  meni  porad  kraljevanja. 
Zemlji  vlada  třeba  danas  stalna, 
Dugovječna,   a  bez  mučne  kavge. 
Jer  promjene  zemlju  potresaju. 
Ne  pažite  sója  ni  bogatstva, 
Veé  gledajte,  ko  je  za  potřebě, 
Prema  zemlji  i  prema  zemanu 
Dajte  kralja,  dajte  gospodara.« 
Tad  istekar  opět  vijecaše. 


do  kola  si  sedli  stařešini, 
aby  nikdo  nemoh'  býti  prvním,^) 
by  slovo  nebylo   zkracováno, 
aby  mluvil  každý,  jak  si  myslí. 
Nejpilnější  sněmu  ta  řeč  byla, 
komu  vládu  by  do  rukoii  dali 
a  koho  by  za  cara  uznali. 
Někteří  chtí  starce  Jug-Bogdana, 
starodávného  jeť  Bogdan  rodu 
od  županův*)  i  od  srbských  králův. 
Ale  Bogdan  moudře  se  vymlouvá : 
»Pod  zemí  jsem  víc  už  než  na  zemi, 
moje  stáří  k  tomu  nepříhodné, 
a  u  mne  je  devět  bujných  synů, 
není  třeba  u  nich  sváru  bixdit, 
kdo  by  po  mně  z  nich  měl  kralovati. 
Zemi  je  dnes  třeba  vlády  stálé, 
dlouhověké,  bez  trapného  sváru, 
neb  j^roměny  zemí  otřásají. 
Nehleďte  na  hodnost  ni  bohatství, 
než  hledejte,  kdo  je  pro  potřebu, 
pro  zemi  i  pro  nynější  časy 
dejte  krále,  dejte  hospodáře. « 
Tehdy  znovu  raditi  se  jali. 


i)  Sto  skupština  na  njeg  i  čekala  —  na  něhož  sněm  čekal. 

2)  Vlastně :  aby  si  z  předsednictví  (začelje)  nemohl  nikdo  osobití  právo  prvenstva. 
^)  Nežli  Srbové  byli  sloučeni  ve  stát  (království),  rozděleni  byli  na  rody  (ijlemena) 
neEávislé,  v  jichž  čele  stáli  župani. 


444 


Písemnictví  a  umění; 


Mínění  byla  různá.  Kandidátův  na  trůn  královský  bylo  mnoho, 
poněvadž  bylo  mnoho  stran,  z  kterých  by  každá  ráda  byla  prorazila 
se  svým  mužem,  a  kromě  toho  i  ctižádostiví  jednotlivci  měli  zálusk  na 
korunu  míníce,  že  za  nesvornosti  stran  a  jich  vyhlédnutých  kandidátův 
mohou  býti  zvoleni.  Píseň  líčí  další  postup  porady  takto: 


Neki  hoce  děli  Strahinj-bana, 
Neki  hoce  kraljeviéa  Marka 
(To  su  bili  sve  glavni  junaci), 
Neki  hoce  Grbljanovič'   Laza 
(Sve  popovi  i  sve  kaludjeri.) 
Ne  ce  njima  Strahinja  riječi, 
Češtit  junák  'vako  govoraše: 
» Brado  moja,  mene  nejjačajte. 
Da  sam  za  to,  opět  nije  za  me, 
E  poroda  u  me   muškog  nije, 
Kome  krunu  na  kom  da  ostavím, 
Za  ženskinje  nije  carovanje, 
Te  zetovi  sinoví  su  tudji, 
Te  bi  bilo  po  zemanu  kavge, 
I  po  zemlji  jada  svakojaka. 
Starješinu  valja  nama  naci, 
kako  řece  stari  Jug-Bogdane.« 
I  Marko  se  junák  izgovara : 
»Hvala  varna,  moja  braéo  di-aga, 
Ja  vam,  braco,  carovat  nemogu, 
Po  nekad  sam  samovoljne  éudi, 
Te  se  mogu  silan  jjrevariti, 
S  vece  vlasti  žešče  ištetití. 
Bez  nevolje  steci  ime  grdno. 
Kogodj  ište  sjeta  i  pomoci 
Gdje  mu  drago,  u  mene  ce  naci, 
Kome  dodje  do  nevolje  Ijute 
I  dogusti,  nek  potraži  Marka, 
Badava  se  nece  potruditi. 
Gdje  se  tiče  boja  i  mejdana, 
Hoču  vazda  biti  medj  prvijem, 
A  u  míru  neka  me  na  miru: 
Poslušajte   riječ  Bogdanovu.« 
Ilotijaše  Grbljanovič  Lazo, 
Da  se  i  on  kako  izgovori, 
No  ne  dadu  šure  Jugovici, 
I  ne  dadu  mnoge  surodice, 
Navaljiše  s  riječi  na  Laza. 
Da  se  prími  silná  carovanja. 
E  sojevic  i  Lazar  je  bio, 
Pak  zazora  nikako  ne   bješe. 
No  Bošnjaci  silni  Hercegovci 
Zavikaše,  vole  Brankovica. 
Opět  riječ  progovori  Marko, 
Milija  mu  od  očiju  pravda: 
» Braco  moja,  to  nije  za  Laza, 
Jer  je  Lazo  odveé  cudi  blage 
Te  nemože  nikog  okariti, 
Pa  ko  óe  se  njega  pobojati? 
Da  su  dobři  pojednako  Ijudi, 
Neb'  trebalo  njima  starješine. 


Někteří  chtí  reka  Strachyů-bána, 

někteří  chtí  kraleviče  Marka 

(toí  byli  samí  hlavní  junácil, 

někteří  chtí  Grbljanovič-Laza 

(samí  popové   a  samí  mniši) 

Nechce  jim  Strachyňa  vyhověti, 

čestný  junák  k  nim  promlouval  takto: 

»Bratři  moji,  na  mne  nemyslete, 

bychť  byl  pra  to,  však  to  pro  mne  není, 

vždyť  rozence  mužského  já  nemám, 

jemuž  moll'  bych  zůstavit  korunu, 

ženským  se  nehodí  carovati, 

vždyť  zeťové  jsou  synové  cizí, 

a  bylo  by  časem  mnoho  sváru 

a  po  zemi  hoře  všelijaké. 

Stařešinu  nutno  nám  nalézti, 

jakož  řekl  už  stařec  Jug-Bogdan.« 

I  Marko  se  hrdina  vymlouval: 

»Dík  budiž  vám,    moji  bratři  drazí, 

já  vám,  bratři,  carovat  nemohu. 

Někdy  bývám  umíněné  mysli, 

mohl  bych  se  silně   omýliti, 

větší  mocí  více  uškoditi, 

bezděky  si  dobyt  jména  zlého. 

Nechť  si  hledá  rady  a  pomoci 

kdo  chce  kde  chce,  u  mne  vždycky  najde 

kdo  se  dostane  do  tísně  kruté, 

do  nesnází,  nechť  vyhledá  Marka, 

marně  se  nebude  namáhati. 

Kde  se  týká  boje  a  zájjasu, 

budu  vždycky  já  mezi   prvními, 

ale  v  míru  i  já  chci  mít  jjokoj. 

Poslechněte  slova   Bogdanova.t 

Zamýšlel  i  Grbljanovič-Lazo, 

by  se  jim  také  nějak  vymluvil, 

než  nedali  švakři  Jugovici, 

a  nedali  mnozí  z  příbuzenstva, 

řečí  na  Lazara  útočili, 

by  se  uchopil  mocného  cai^ství. 

I  Lazar  byl  hodnosti  nemalé, 

nebylo  naň   žádné  urputnosti. 

Však  Bosíiáci,  bujní  Hďcegovci 

vykřikli,  že  chtějí  Brankoviče. 

Opět  jal  se  promlouvati  Marko. 

Vlídných  očí  milejší  mu  právo. 

» Bratři  moji,  to  není    pro  Laza, 

neb  je  Lazo  mysli   přilíš  jemné, 

nemůže  nikoho  pokárati, 

kdo  pak  se  ho  bude  potom  báti? 

Kdyby  všichni  lidé  dobi-í  byli, 

ncbvlo  bv  ti-eba  stařešinv. 


Srbský  car  Lazar  v  národních  písních  srbských. 


445 


No  po  zenilji  ima  svakojakih, 
Te  državi  valja  starješina, 
Da  od  zlijeh  dobré  Ijude  bráni, 
I  na  Lazu  to  se  i  ne  vidi. 
E  car  valja  da  je  i  zapčija. 
Xikom  bolje  nije    pristanulo, 
Da  caruje,  nego  Brankovicu, 
Na  junaštvo  ka'  i  na  mudrinu 
Málo  brata  biče  mu  prilika. 
Svakojako  jeste  valjan  Vuče, 
A  i  on  je  sója  Nemanjiéa.<^ 
Kad  to  čuše  srpski  poglavari, 
Evo  jedni  po  Marku  se  vodě, 
Drugi  za  to  ni  da  znadu  ne  ce, 
Treéi  misie  i  tamo  i  amo, 
Čega  bi  se,  ne  znadu,  držali, 
No  da  vidíš  stará  Jug-Bogdana 
Málo  prije,  što  mudrijeg  nije, 
Kako  pamet  iznevjeri  starca. 
Voli  zetu,  voli  šéeri  svojoj, 
Nego  zemlji,   svojoj   postojbini, 
Nego  svojoj  krasnoj   carevini. 
Na  Marka  se  mučno  osiječe: 
>Jazuk  varna,  Srpske  poglavice, 
Što  za  Markom  pristajete  ludo! 
Gdje  je  pamet  i  pametovanje, 
Málo  r  muke,  málo  1'  jada  bješe 
Sa  baba  mu  kralja  nevjenorga? 
On  je  sinak  od  njega  otpao, 
Iver  nece  daleko  od   panja, 
Isto  Marko  babovim  ce  tragom. 
Može  1'  vjeru  roditi  nevjera? 
Nevidíte  1',  kud  naginje  Marko? 
Otpira  se,  ka  da  krune  ne  ce, 
A  namece  Brankovica  Vuka, 
U  zanj  misii  ono  nčíniti, 
Što  mu  babu  za  rukom  ne  dojde. « 
Kad  to  zač-u  od  Prilipa  Marko, 
Da  mu  zrele  ne  bješe  paměti. 
Plemenitá  srca  u  njedrima, 
Bi  planuo  junák,    ištetio; 
No  Marko  je,  što  ga  vise  nemá, 
Od  svaěega  jači  od  svačega, 
Tek  morade  'vako  progovoriť : 
>Grdnu  bruku  čuste,  braco  draga, 
Gdje  me  Bogdan  nevjerom  naziva. 
A  tako  me  ne  rodila  májka 
Jevrosima,  sestra  Momčilova, 
Da  ko  drugi  taku  riječ  reče. 
Ne  bih  njemu  lasno  oprostio 
Bez  mejdana  il'  bez  muke  kakve, 
Ali  starců  kidisati  necu. 
Ne  bojím  se  njegovih  sinová. 
Ni  njegovih  silnih  surodica. 
Po  njima  bih  stopio  Bogdana, 
No  mi  britka  sablja  o  pojasu, 
Nije  vična  staré  sjeci  glave. 
Kako  znáte,  braco,  slušajte  se, 
Za  to  kavge  zadjesti  ne  mojte, 


leč  v  zemi  jsou  lidé  všelijací, 
proto  říši  třeba  stařešiny, 
aby  od  zlých  dobré  lidi  bránil ; 
na  Lazu  však  toho   neviděti, 
a  car  mtisí  vše  v  kázni  udržet. 
Nikomu  se  lépe  neshodilo, 
by  carem  byl,  nežli  Brankoviči. 
Co  do  moudrosti  i  do  junáctví, 
málo  bratří  bude  jemu  roveú. 
Ať  je,  jak  je.  Vak  se  k  tomu  hodí, 
vždyť  i  on  je  z  přízně.  Nemaničů.« 
Vyslechše  to  srbští  pohlaváři 
ajiile  jedni  Markem  se  řídili, 
druzí  o  tom  ni  slyšet   nechtěli, 
třetí  myslili  tak  nebo  onak; 
čeho  by  se  drželi,  nevědí. 
Ale  viz  starého  Jug-Bogdana, 
před  chvílí  nebylo  moudřejšího, 
kterak  rozum  opustil  stařečka! 
Eaději  má  zetě,   raděj   dceru 
nežli  zemi,  svoji  domovinu, 
nežli  svoji  krásnou  carovinu. 

Do  Marka  se  Bogdan  trapně  pustil: 

»Běda  vám,  srbští  pohlavárové, 

bláhově  že  s  Markem  souhlasíte! 

Kde  váš  rozum,  kde  je  paměť  vaše? 

Málo  bylo  tnuiu,  málo  strázně 

s  jeho  tatínkem,  králem  nevěrným? 

On  synáček  od  něho  vzal  původ, 

tříska  od  pně  daleko  nepadne, 

tatínkovou  věru  piijde  drahou. 

Může  věrnost  zroditi  prorada? 

Nevidíte,  kam  se  kloní  (co  zamýšlí)  Marko? 

Dělá  se,  jako  by  carství  nechtěl, 

nastrkuje  Brankoviče  Vuka, 

vedle  něho  myslí,  že  učiní, 

co  se  tatínkovi  nezdařilo.- 

Když  to  slyšel  od  Prilipa  Marko, 

kdyby  zralý  nebyl  míval  rozum, 

srdce  šlechetné  v  junáckýcli  ňadrech, 

byl  by  vzplanul  junák,   byl  by  hubil. 

Leč  Marko  je,  jakého  už  není, 

nad  vše  silnější,  nad  vše  silnější, 

takto  musí  Marko  promlouvati: 
»Ošklivou  jste  pohanu  slyšeli, 

kdy  mě  Bogdan  zrádcem    pojmenoval, 

ale  ať  mě  nezrodila  matka 

Jevrosima,  sestra  Momčilova: 

kdyby  slovo  také  jiný  byl  promluvil, 

tomu  bych  tak  snadno  neodpustil, 

bez  souboje  neb  bez  hádanice, 

na  starce  však  ruku  svou  nevložím ! 

Nebojím  se  jeho  bujných  synů, 

ani  jeho  bujných  přátel  kre^^lých, 
přes  ně  všecky  zničil  bych  Bogdana,. 
ale  břitká  šavle  má  za  pasem 
není  zvyklá  staré  seci  hlavy. 
Jak  umíte,  bratři,  snášejte  se, 
proto  sváru  nezačínejte. 


446 


Písemnictví  a  umění: 


A  ja  odoh  ii  Prilipa  moga, 

Ví  carujte,  u  me  nedirajte, 

Vrata  su  vam  moja  otvorena; 

Kome  bratu  do  nevolje  dodje, 

Nek  potraži  od  Prilipa  Marka; 

Voli  braci  nego   sebi  Marko. « 

Zbori  Marko,  diže  se  otale, 

Te  ostaví  zbora  u  zbornici. 

Ostadoše  Srpske  poglavice 

U  zabuni,  u  sjeti  golemoj. 

Mnogi  hoče  uz  Marka  da  podje, 

Ne  da  ilarko,  sve  ih  obustavi, 

Neka  brace  u  skupu  i  slozi. 

Sa  Strahinjom  tek  se  poljubio 

I  sa  mladim  Miloš  Obilicem, 

A  drugijem   »s  Bogom  ostaje   viknu. 

Kad  gospoda  ispratila  Marka, 

Uzmuči  se  Altomanovicu, 

Osorljiv  je,  pak  se  pridruuo. 

Od  pojasa  potrgao  noža, 

S  oštrim  gvoždjem  dogoni  Lazai'a 

Po  zlu  mjestu,  i^osrcd  ložičica, 

I  ugrabi  od  zbornice  vrata. , 

Gospoda  se  pobunila  bila, 

Jugovici  ua  dvoř  ispadoše, 

Da  kidišu  Lazovu  krvniku. 

Ali  Bošnjo  hitar  junák  bješe, 

Dostigao  ki'aljevica  Marka, 

Te  odjezdi  nápor edo  š  njime. 

Ali  ]\Iarku  ne  smije  da  káže, 

Da  j'  i^rolio  u  zbomiei  krvcu, 

E  pravedan,  pa  ga  s'  boji,  Marko. 

Prepali  se  tome  Jugovici, 

Gdje  im  krvnik  sa  Markom  otide, 

Jera  s  •)  Markom  ne  bocahu  kavge, 

I  tako  se  povratiše  tužni. 

No  Lazaru  dobra  sreca  bješe, 

Lakorano  g'  udariše  Bošnjo, 

Te  na  brzo  izvida  se  Lazo. 

Srbi  Lazu  daše   starješinstvo. 

No  Lazo  se  carem  ne  poživa, 

A  kněz  bješe  od  postanka  svoga, 

Od  sve  Mačve  i  ravna  Srijema, 

Te  se  knezom  carujuči  zvao, 

I  tako  se  i  danas  poživa. 


Já  odejdu  db  Prilipa  mého, 

vy  carujte,  mne  se  netýkejte. 

Dvéře  jsou  vám  moje  otevřeny, 

kdo  se  z  bratří  ocitne  v  nesnázích, 

nechť  ^^hledá  od  Prilipa  Marka, 

radš  má  bratry  nežli  sebe  Marko. « 

To  promluviv  zdvihl  se  odtamtud 

a  opustil  sněm  ve  sněmovnici. 

Zůstali  tu  srbští  pohlaváři 

zaražení,  ve  zmatku  ohi'omném. 

Mnozí  chtějí  Marka  následovat. 

Nedal  Marko,  všecky  je  zastavil, 

by  zůstali  pospolu  a  svorní. 

Se  Strachyňou  jenom  se  políbil 

a  s  mladým  Milošem  Obilicem, 

na  druhé  jen   »s  Bohem  bucrte<    vzkřikl. 

Když  páni  vyj^rovodili  Marka, 

znepokojil  se  Altomanovič, 

vzkypěl  hrdina  a  se  rozběsnil, 

z  póza  pasu  vjtrhl  nůž  břitký, 

ostrým  železem  vrazil  ua  Laza, 

na  zlé  místo,  přímo  do  hrudníku, 

i  vyrazil  dvéře  od  sněmovny  (utekl). 

Páni   se  tím  všeci   pobouřili, 

Jugovici  na  dvůr  vyrazili, 

by  ztrestali  Lazarova  vraha. 

Ale  Bosůák,  ten  byl  lychlý  junák, 

dohonil  vám  kraleviče  Marka, 

odjechal  s  ním  po  boku  mu  jeda, 

Markovi  však  pověděti  nesměl, 

že  ti  krev  proléval  ve  sněmovně ; 

je  spravedliv  Marko,  bojí  se  ho. 

Ulekli  se  toho  Jugovici, 

že  jim  vx-ah  odešel  spolu  s  Markem, 

neboť  s  Markem  znesvářit  se  nechtí, 

proto  zpět  se  navrátili  smutní. 

Leč  Lazaru  dobré  bylo  štěstí, 

jenom  lehce  poranil  jej  Bosňák, 

a  rychle  se  uzdravil  zas  Lazo. 

Srbi  Lazu  dali  stařešinství, 

leč  Lazar  se  carem  nenazýval. 

Knížetem  byl  od  původu  svého 

v  celé  Mačvě  i  na  i'ovuém  Sremsku, 

tož  knížetem,  ač  carem  byl,  zval  se, 

a  knížetem  podnes  se  nazývá. 


^)  Spatně  místo  Jer  sa. 


Tři  chorvátské  osady  na  Moravě.  44  7 

Tři  chorvátské  osady  na  Moravě. 

-Popisuje  Jan  Heiben  v  »Časop.  Matice  Moravské«  r.  1882.  —  »Eozgleda«  Al.  Malec. 

Jak  obezřeleji  a  přesvědčivěji  počínal  si  tu  Sembera!  Přečtěme 
jen  jeho  článeček')  „Loza  a  šunce",  a  nemůžeme  pronášeti  již  domněnek 
žádných,  z  něho  nabýváme  nezvratného  přesvědčení,  že  slovenčina  tato 
vskutku  je  prostoupena  hrvátštinou,  čili  jak  p.  spis.  sám  praví,  ale 
nedokázal,  že  „taková  slovenčina  mohla  vzniknouti  jen  smíšením  dvou 
jazyků."  Článeček  ten  zní:  „Loza-)  a  šunce.  Hořekovali  su  si  stromi 
lozí  jednuč^)  na  šunce  a  su  si  velili*):  ti  svitiš  na  mjesta  a  i  pole, 
neh^)  lozu  zuostavaš  v  smutné  škurini.'';  Oprosti,')  velí  šunce,  niste  vi 
«ami  tomu  příčina,  že  širuokimi  haluzami  a  gustim  listuom  štráfoni 
mim  branite  pristupitV  Tako^)  i  Ijudi  samí  stojiju  v  cesti  svojej  srici'') 
Ji  govoriju  ^"j  proti  přikázán ju  božjemu.~ 

Xeméně  než  deset  slov  je  tu  čakavskych  (po  případě  v  naší 
>čakavštině  obvyklých),  ohýbání  slov  tu  čakavské,  ba  co  více:  my  tu 
vycifujeme  hrvátštinu  přibírající  v  sebe  živel  český,  vyciťujeme  vnikání 
češtiny  v  hrvátštinu:  poslováčtění.  Vypravujícímu  vypadlo  již  z  paměti 
.„stugóvat"  a  užil  českého  „hořekovali",  „škurina"  do  nedávná  ještě 
„tužná"  nebo  „žalostná"  stala  se  mu  jako  Cechům  již  smutnou,  dříve 
pátral  po  „uzroki",  zde  již  spřátelil  se  s  českou  „příčinou",  stromy 
mívaly  mu  ode  dávna  „kite",  tu  již  mají  české  haluze,  Cakavcům  ne- 
rozumní mluvili  proti  „zapovidim  Božím",  zde  již  mluví  proti  „prí- 
kazanju  božjemu". 

Jistější  má  p.  spis.  půdu  pod  nohama  dovolávaje  se  při  „domněnce" 
«vé  „hojného  rozšíření  rodinných  jmen  chorvátských  s  koncovkou  na 
■it  nebo  ic  a  /č,  jako:  Garšič,  Rabušic,  Zenkavič,  Fabičovic,  Eadkovic, 
Orbavčic"  atd.;  nositelé  jích  nade  vši  pochybnost  byli  Hrváti.  neboť 
některá  z  nich  přicházejí  i  mezi  moravskými  Hrváty,  jako:  Fabičovic, 
Eadkovic  a  Grbavčic. 

Z  pověděného  a  ze  spolehlivých  zpráv  Šemberových  patrno,  zač 
jest  míti  obyvatele  osad  Hlohovce,  Poštorné  a  chorvatské  Nové  Vsi 
u  Břeclav^-;  tu  netřeba  domněnek  žádných,  jako  je  měl  p.  spis.,  jenž 
pravdu  tušil,  ale  nepoznal.  V  osadách  těch  usazeni  byli  Hrváti  se 
Slováky;  v  Poštorné  a  Nové  Vsi  Hrváti  podlehli  již  dávno  živlu  slo- 
váckému, tak  že  tam  nyní  již  nikdo  ani  nepamatuje,  že  by  se  tam 
kdy  bylo  mluvilo  hrvátsky,  v  Hlohovci  zbytky  posledních  Hrvátů  právě 
vymírají.  Xyní  jsou  chorvátská  Xová  Ves.  Poštorná  a  Hlohovec  osady 
slovácké,  v  nichž  Hrváti  se  poslováčtili.  O  bývalých  Hrvátech  v  Nové 
Vsi  a  Poštorné  svědčí  nyní  pouze  zachovalá  příjmení.  Tento  soud  svůj 
o  těchto  osadách  mohu  opříti  také  o  slova  znalce  nad  jiné  povolaného, 
věhlasného  professora  Milčetice  na  gymnasiu  varaždýnském.  jenž  r.  1898. 
osady  tyto  shlédl  a  jehož  zpráva  o  nich  mne  dochází  právě,  an  řádky 

')  »0  Slovanech  v  Dolních  Eakousích<:.  Časojjis  Č.  M.  1845  str.  171.  —  '^)  réva.  — 
^)  jednou.  —  ■•)  pravili.  —  5)  jen.  —  '^)  tma.  —  ')  odpusť.  —  *)  tak.  —  9)  sriéa  = 
átěstí.  —   10)  mluví. 


448  Písemnictví  a  umění: 


tyto  dopisuji.')  Uvádí  jména  osadníků  Nové  Vsi  a  Poštomé:  MitriCy 
Jankovic.  jMlatinic.  Kopanic,  Slunjski,  Bartolčic.  Miknlic.  Sitek,  Vlaši c^ 
Malinkovic  (str.  73.).  jména,  s  nimiž  opět  s  většinou  potkáváme  se 
i  mezi  Hrváty  moravskými,  a  píše  na  str.  74.:  .,U  kuci^)  Vymyslickoga 
nadjoh  i  starca  Malinkovica,  keji  je  prevalio  72.  godinu.^)  Zapitam  ga^ 
jesu-li  za  njegove  mladosti  govorili  Ijudi  u  Poštornji  i  u  Novoj  Vesi 
hrvatski?  On  me  pogleda  začudjeno,*)  kao  da  i  ne  razumije.  što  ga 
pitam.  Eekoh  mu:  ta  vi  ste  starinom  Hrvati.  i  vaše  je  prezime  Malinko vié 
hrvatsko . . .  On  mi,  zabezeknut,^)  odvrati:  mi  govorimo  od  vajkada 
u  Poštornji  i  u  Novoj  Vesi  moravski.  Dakle  ovdje  nije  sačuvana  ni 
tradicija  o  podři jetlu  hrvatskom,  pa  prema  tomu  sudim,  da  su  se  sela 
Poštornja  i  Isoxsi  Ves  več  prošloga  vijeka  sasvim  poslovačila."  — - 
O  Vlašicu  pak  hlokovském  píše  na  str.  66.:  ,.Na  njegovu  grobu  mogao 
bi  se  postaviti  napiš:  Ovdje  počiva  posljednji  Hrvat  hloliovački." 

Pan  spis.  činí  ,,některá  připomenutí"  ke  každé  osadě  zvláště 
(19 — ^2oj.  Jak  věcná  a  spolehlivá  jsou  ta  připomenutí,  poznáváme  hned 
z  prvních  řádků,  kde  sděluje,  že  v  Gutfjeldě  „farářuje  páter  HaaSy 
mladý,  bohužel  churavý  kněz.  Chorvátsky  posud  neumí.  ^  Pan  spis. 
nedal  si  ani  té  práce,  aby  dobře  slyšel  a  zaznamenal  jméno  jeho;  ne- 
jmenoval se  Haas,  nýbrž  Hons;  hrvátsky  že  neuměl,  nikdo  by  se  nedivily 
kdyby  p.  spis.  byl  připomenul,  že  v  Gutfjeldě  byl  v  den  15.  srpna  1881, 
když  p.  spis.  tam  zavítal,  teprve  čtvrtý  měsíc  investován  byv  na  tuto 
faru  dne  7.  dubna  1881.  Byl  vlastencem  ryzím,  jemuž  těžké  bylo  pod- 
stupovati boje  na  ochranu  Hrvátů  proti  slepému  násilí  a  zavilé  zášti 
jejich  nepřátel.  —  Ka  cestě  z  Preravy  do  Frjelištorfa  potkali  se  s  dívčinou, 
s  níž  dali  se  do  hovoru  (20).  „Děvuška  nám  poví,  jak  daleko  máme  do 
FroUersdorfu."  Děvče  se  zardělo  jako  pivoňka,  z  očí  však  jí  vykukovalo 
čtveráctví.  „Do  Fríjllersdorfu",  opakujeme.  „Ja,  jak  daleko",  zazvonila 
slovenštinou,  „kúsek.  co  bv  kamenem  dohodil  a  ostatek  doběhl."  A 
srdečně  se  nám  zasmávši,  hopkovala  do  Preravy. 

Když  naši  Hrváti  četli,  co  p.  spis.  napsal  o  nich,  nad  všeličím 
se  pozastavovali,  když  však  přišli  k  tomuto  místu,  posluchač  jeden, 
slyše  to,  nemohl  se  zdržeti  a  pravil  si:  „To  ni'  jistina."")  Tak  by  jim 
také  žádné  hrvátské  děvče  nebvlo  odpovědělo!  Překvapena  z  cista  jasná 
otázkou,  kde  by  byla  nabrala  najednou  tolik  řízného  vtipu,  tak  vy- 
broušené, sobě  cizí  slovenčiny?  Kde  se  vzalo  v  ústech  jejích  „co"  místo 
denního  „ča",  kde  slovenský  „kúsek"  místo  známého  „kusič",  věru 
nepochopujeme;  a  kdyby  nakrásně  slov  těch  byla  užila  nade  všechno 
naše  očekávání,  naprosto  neznámo  jí  bylo  slovo  „ostatek".  Tak  slovensky 
nezná  ani  nejčeštější,  dospělý,  světa  zběhlý  Hrvát,  tím  méně  prostá, 
doma.  v  mateřštině  jedině  vychovaná  „děvuška",  jež  češtinu  slyší  jen 
v  kostele!  Právě  tato  věta  je  to,  která  slovo  za  slovem  jinak  by  zněla 
z  ůst   naší   divičice,   než,  jak   tuto   podána.    Zněla  by:    „Kusič,    ca   bis 

')  »0  hrvalskim  naseobinama  ii  Moravskej,  Donjej  Austriji...«  Napisao  Ivan 
Milčetic.  U  Zagrebu  1899.  —  ^)  kuéa  =  čakavskomu:  hiža  =  dtim.  —  ^)  godina  = 
rok;  v  naší  čakavštině  znamená  godina:  déšť.  —  )  začudjeno  =  udiveně;  čudnovat  = 
podivný;  čuditi  se  =  diriti  se;  čůda  =  mnoho.  —    '")  zaražen.  —   ')  to  není  pravda. 


Tři  chorvátské  osadv  na  Moravě.  449 


kámekom  dohitiv  a  tr  drugo  dobižav."  Srovnejme  to  s  odpovědí,  jakou 
napsal  p.  spis.,  a  nepodivíme  se,  že  Hrvát  si  řekl  o  větě  té:  „To  ni' 
jistina."  Také  o  jiné  větě,  kterou  jinde  p.  spis.  klade  do  úst  Siéovi: 
,,Majú  silu  za  kočku,  neměl  bych  dvú  na  malíšek  dost"  (21),  nemysli 
nikdo,  že  to  hrvátština  našich  Hrvátů;  řekl-li  Sic  slova  ta,  mluvil  je 
snaže  se  mluviti  česky  a  panu  spisovateli  srozumitelně;  hrvátštinou  naši 
zněla  bv  takto:  ..Jáki  su  kot  máčka;  dvih  bi  nimav  dost  na  prst 
najmanji!"  Celé  to  rčení:  .,Majú  silu  za  kočku"  ^)  je  snad  obvyklo  ve 
slováčštině.  ale  načisto  neznámo  v  hrvátštině.  Xaši  Hrváti.  mluví-li 
o  síle  tělesné,  nezapomněli  ještě  na  gajduše;  ti  hrajíce,  lichotili  zpěvem 
nejednomu   junáku  našemu,    že   ..unese  Maďara    i  s  koněm    na  hlavě." 

Za  humny  Frjelištorfskými  (20)  neteče  ani  rameno  Dyje,  ani 
potok,  ale  zlá  Jevišovka. 

O  Frjelištorfě  píše,  že  tam  nejvíce  Němců  (str.  21.).  Není;  nejvíce 
jich  v  Gutfjeldě:  čtvrtina,  ve  Frjelištorfě  jich  není  ani  šestina.  Píše, 
že  „Frullersdorfu  hrozí  největší  nebezpečí  (poněmčení)  ze  všech  tří 
chorvátských  osad."  Jak  vidno,  není  tomu  tak;  tu  jest  nepřítel  ještě 
za  hranicemi,  ale  v  Grutfjeldě  jest  již  ,.Hannibal  ante  portas";  tu  na 
výsost  třeba,  aby  Hrváti  vynikli  mravní  silou  a  zámožností  nad  sousedy 
své.  aby  pohromy  nevzal  jejich  bj-t  národní. 

Nadšeným  doslovem  končí  p.  spis.  stať  o  našich  Hrvátech  (23 — 25). 
Vhodně  připomíná,  že  „tyto  tři  osady  chorvátské  jsou  takořka  miniaturním 
obrazem  sídla  i  bytu  českého  národa  v  Cechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku." 
Nemůžeme  také  než  s  p.  spis.  zplna  srdce  si  přáti,  aby  kde  který  „český 
umělec  dbal  již  českosti  svých  výtvorů"  tak,  jako  Hrvátice  naše  nechodí 
za  hranice  pro  vzorky  na  vyšívání  nádherných,  ven  a  ven  „svých" 
kuolarinův,  aby  „za  hudbou  v  pravdě  českou  šlo  již  kde  které  péro 
i  štětec",  jako  Hrvátice  naše  malováním  svým  v^^kouzlují  na  zdích 
krásu  svéráznou,  aby  „český  průmvsl  zjednával  české  ruce  čest  za 
hranicemi",  jako  ji  zjednává  našim  Hrvátům  jejich  národní  kroj 
v  rozmanitých  museích  na  odiv  ^^7stavenv  a  obdivovanv. 

Ale  zakončení  p.  spisovatelovo  sebe  vzletnější  nezakryje  nepravd 
a  chyb  v  rozpravě  měrou  tak  hojnou  nakupených. 

'j  Kočka  sluje  hrvátsky  »máčka«;  hrvátské  ^kočka     jest  naše    >kvočna<'. 


450  Písemnictví  a  umění: 


O  theorii  spánku  a  hypnosy. 

Podává  Josef  Filipi.  (Č.  d.) 

Ner\n,'  motorické  a  svaly  vůle  nejsou  také  spoutány  a  k  nečinnosti 
odsouzeny.  Každý  zajisté  viděl  některého  spíciho  člověka,  jak  pohřížen 
jsa  stále  ve  spánek,  mění  tísnivou  posici  v  posici  pohodlnější,  jak  od- 
strkuje rukou  pokrývku,  která  mu  překáží  v  oddychování,  mouchu, 
která  mu  leze  po  obličeji!  Ano,  vykonáváme  někdy  ve  spaní  činy  nebo 
podržujeme  své  z\"yky,  které  předpokládají  hru  svalů  stejně  velice 
energickou  jako  ^^^cvičenou.  —  Jednoho  dne,  když  jsme  jeli  pouští 
Sin,  usnul  jsem  za  nesnesitelného  vedra  na  svém  velbloudu.  Najednou 
slyším  hlas  našeho  starého  šejka  Solimana,  který  na  mne  křičel:  „Abuna 
daud!"  Probudil  jsem  se.  Po  čas  svého  spánku,  který  trval  jen  asi 
pět  minut,  stále  jsem  seděl  pevně  v  sedle,  aniž  jsem  upustil  knihu, 
kterou  jsem  v  ruce  držel.  A  za  několik  okamžiků  sám  SoHman  usnul 
před  mýma  očima,  a  zachovával  na  svém  soumaru  khdně  rovnováhu.  — 
Ještě  podivnější  případ  jsem  slyšel  vypravovati  od  jednoho  ctihodného 
kanovníka  při  kathedrale.  Když  byl  tento  duchovní  ještě  mladým  knězem, 
chtěl  se  jednoho  dne  odebrati  do  sousední  farnosti,  aby  tam  při  jakémsi 
obřadě  náboženském  assistoval.  Vzdálenost,  kterou  měl  přejíti,  nebyla 
větší  6  kilometrův,  a  proto  šel  pěšky.  Ale  na  cestě  usnul;  ale  následkem 
okolnosti,  které  si  nikdy  nemohl  vysvětliti,  otočil  se  a  přišel  zase  na 
místo,  odkud  vyšel,  a  velice  byl  překvapen,  jak  se  dá  mysliti,  když 
se  probudil  a  viděl,  kde  se  nachází.  — -  Mohl  bych  uvésti  ještě  za  příklad 
vojáky,  kteří  podléhajíce  únavě  po  dlouhém  pochode,  na  stráži  usnou 
a  přece  stále  drží  svou  pušku  a  jdou  obyčejným  krokem  v  předepsané 
prostoře  jako  ve  stadiu  naprostého  bdění. i)  A  co  mám  říci  o  zázracích, 
jež  v}^konávají  svými  pohvbv  praví  somnambulové?  Z  té  příčiny  chci 
citovati  pouze  zajímavou  stránku  Alberta  Velkého.  V  kapitole  jedné 
z  jeho  děl,  nadepsané:  „O  těch.  kteří  ve  spánku  vykonávají  činy 
bdících",  čteme:  „Jest  nutno  věděti,  oportet  scire,  že,  ačkoliv  spánek 
spoutá vá  smysly  a  mohutnost  hýbací,  jsou  přece  lidé,  kteří  ve  spaní 
se  pohybují  a  vykonávají  mnoho  činů,  jež  jsou  vlastní  stavu  bdění, 
na  př.  procházejí  se,  sedají  na  koně.  hledají  a  pronásledují  své  ne- 
přátele, zavraždí  je,  naskytne-li  se  příležitost  a  navracejí  se  zase  na  své 
lůžko,  aniž  byli  přestali  spáti.  A  já  sám  jsem  ^^děl  a  slyšel  kohosi, 
jenž  tak  jednal,  et  vidi  ego  et  audivi  quemdam  hoc  facientem.  Otázán 
hjY  jednoho  dne.  když  spal.  zd^^hl  se.  odpověděl  na  dané  mu  otázky 
respondit  ad  interrogata.  pak  nestaraje  se  o  ty,  kdo  se  ho  tázali,  zase 
si  lehl,  et  reposuit  se,  illis  dimissis.  Po  celou  tu  dobu  neustále  spal, 
et  continue    dormi%'it,   dum   hoc   faceret.^)   Mám   mluviti   ještě  ^)  a  vy- 

1)  Dr.  O.  Vogt,   »Zeitschrift  fúr  Hypnotismus«,  Band  IV.,  Heft   1.,  p.  45. 

2)  De  Somno   et  Vigilia  lib.  I.,  tract.  II.  cap.  V. :    De  liis,    qui  faciunt   in  somno 
opera  vigilantium. 

^)  V.  Grasset,  Lecons  de  clinique  médicale,  p.  4  u.  —  Dr.  Engelbert  Lorenz  Fischer, 
Der  sogenannte  Lebensmagnetismiis  oder  Hypnotismus,  }).  14  u. 


o  theorii  spánku  a  hypiiosy.  451 


pravovati  o  putování  tak  neobyčejném  u  osob  stížených  nemocí,  na- 
zvanou „automatismus  ambulatorní"  ?  ^j  Postačí  mi  konstatovati,  že  i  ve 
spánku  obyčejném  je  daleko  do  toho,  aby  nervy  motorické  a  svaly 
ztrácely  úplně  svou  aktivní  mohutnost. 

A  co  děje  se  po  tuto  dobu  s  naším  rozumem  a  naší  svobodou? 
Užívání  rozumu,  praví  svatý  Tomáš,  závisí  v  jisté  míře  na  činnosti 
mohutností  sensitivních:  protože  člověk  nemá  dokonalého  užívání  rozumu, 
a  když  sensorium  commune  jest  upoutáno  a  různé  smysly  jsou  ve  své 
činnosti  omezeny,  unde  ligato  sensu  et  impeditis  inferioribus  viribus 
sensitivis,  homo  perfectum  usům  rationis  non  habet.^)  A  proto  také, 
praví  ještě  svatý  Doktor,  co  se  přihodí  člověku  ve  spánku  nelze  mu 
imputovati;  poněvadž  nemá  takového  užívání  rozumu,  jakého  jest  třeba, 
aby  některý  čin  byl  v  pravdě  lidský:  id  quod  accidit  in  somno  non 
imputatur  homini,  quia  non  habet  usům  rationis,  qui  est  proprius 
hominis  actus.^^) 

Jest  tím  řečeno,  že  zůstává  rozum  u  spících  vždy  a  úplně  ne- 
činným ?  Nikoliv !  Jestliže  rozum  není  činným,  není  to  snad  proto,  že 
by  byl  stižen  impotencí,  ale  poněvadž  smysly,  na  nichž  do  jisté  míry 
rozum  závisí,  jak  právě  nám  to  řekl  sv.  Tomáš,  nevykonávají  svých 
funkcí.  Avšak  smysly  nejsou  vždv  stejně  spánkem  inlluovány;  a  dle 
toho,  do  jaké  míry  jsou  prosty  jeho  vlivu,  může  i  rozum  zase  uchopiti 
se  své  práce.  Poslechněme  ještě  svatého  Tomáše.  Místo,  které  ihned 
přeložím,  i  kdyby  fysiologická  theorie  Aristotelova,  která  jest  tam 
vyjádřena,  měla  pouze  platnost  relativní,  ukáže  úplně  přesně  se  sta- 
noviska psychologického  pozorování,  že:  Smysly  na  spánku  nejsou  u 
každého  stejně  spoutány.  Když  výpary  se  valí  hojně  do  mozku,  nejenom 
sensorium  commune,  ale  i  sama  imaginace  jest  svázána,  takže  žádný 
obraz  se  neobjeví;  a  to  se  obzvláště  stává,  když  někdo  usíná  po  tučném 
obědě  a  nemírné  pitce.  Je-li  ná\  al  výparů  o  něco  slabší,  objeví  se 
některé  obrazy,  avšak  nesouvislé  a  bez  pořádku,  jako  v  horečce, 
apparent  phantasmata,  sed  distorta  et  inordinata.  Je-li  nával  ještě  menší, 
obrazy  objeví  se  spořádané,  jak  to  pozorujeme  oljzvláště  ku  konci 
spánku,  a  u  lidí,  kteří  jsou  velice  střídmí,  a  mají  zároveň  silnou 
imaginaci.  Je-li  však  pohyb  výparů  slabý,  tedv  není  svobodna  pouze 
imaginace,  nýbrž  i  samo  sensorium  commune  částečně  jest  uvolněno, 
ipse  sensus  communis  ex  parte  solvitur;  takže  někdy  člověk  ve  spaní 
soudí,  že  to,  co  vidí,  jsou  pouze  přízraky,  a  zdá  se  mu,  že  rozeznává 
mezi  věcmi  a  známkami  věcí,  quasi  diiudicans  inter  res  et  rerum 
similitudines.  Nicméně  sensorium  commune  zůstává  částečně  upoutáno; 
a  proto,  byť  i  rozeznalo  některé  zjevy  a  předměty  skutečné,  přece  se 
vždy  u  některých  klame,  et  ideo,  licet  aliquas  similitudines  discernat 
a  rébus,  tamen  semper  in  aliquibus  deeipitur.  Z  toho  následuje,  — 
ježto  rozum  jest  svobodný  ve  svém  jednání  stejnou  měrou  jako  smysly 
samy,  —  že  ve    spánku    svobodný  úsudek  stojí    v  poměru    k  uvolnění 

*)  Citers,   Leeons  clinique  sur  1'hysteťie  et  riiypnotisme,   t.   II.   p.  26S  -  282. 

2)  Swiuma  theolog.  I.,  q.   101,  a.   2. 

3)  Siimma  theolog.  I.,  q.  94,  a.  4,  ad  4. 


452  Písemnictví  a  umění: 


sensoria  a  imaginace,  rozumí  se  částečně,  ne  úplně,  non  tamen  ex  toto. 
Proto  ti,  kteří  dělají  ve  spaní  závěrky,  poznají  vždy,  po  probuzení,  že 
se  v  něčem  zmýlili,  unde  illi,  qui  dormiendo  syllogisant,  cum  excitantur, 
semper  recognoscunt  se  in  aliquo  defecisse.') 

Z  tohoto  místa  i  mnohýcii  jinvch,  která  bych  mohl  citovati,  jest 
patrno,  že  rozum  za  spánku  jest  schopný  každého  činu.  Ba,  jest  nutno 
dodati,  chcete-li  míti  myšlenku  svatého  Tomáše  úplně  vysvětlenou,  že 
rozum,  když  celá  citlivost  usnula,  jest  eo  ipso  schopnějším  pro  pojmy 
nejabstraktnější,  tanto  intelligibilium  abstractorum  fit  capacior.  A  proto 
tedy  praví,  že  ve  spánku  a  ve  vytržení  božská  zjevení  jasněji  lze 
pozorovati,  unde  in  somniis  et  in  alienationibus  a  sensibus  corporis 
magis  divinae  revelationes  percipiuntur.^) 

Přidám  pouze  jedno  pozorování  o  spánku:  a  to  se  týká  zajímavé 
mohutnosti,  kterou  mají  někteří  z  nás,  že  se  totiž  zcela  o  své  vůli 
probudí  v  hodinu,  kterou  si  před  spaním  určili.  „Mnozí  z  nás,  praví  M. 
de  Manacéine,  měli  příležitost  poznati,  že  si  usínajíce  můžeme  dáti 
takřka  rozkaz  probuditi  se  v  tu  a  v  tu  hodinu,  a  že  tento  rozkaz  se 
naplní."  3)  Případ  tento  pozorujeme  často,  obzvláště  u  osob,  které  oše- 
třují nemocné,  u  matek,  které  chovají  své  děti,  vojáků,  úředníků  na 
dráze.  Pickli  bychom,  že  když  určuje  se  trvání  spánku  akcí  mozku  i 
vůle.  že  citlivost  takých  osob  jest  komplikována  jako  systém  díla 
hodinářského,  a  že  v  určitou  hodinu  se  vzbudí  zvláštní  druh  samo- 
volného životního  pohybu,  který  přivede  probuzení. 

U  jiných  zase  vyskytuje  se  věc  ještě  podivnější,  že  totiž  v  plném 
spánku  sledují  a  dávají  pozor  na  hodiny.  —  Broussais  vypravuje,  že 
jakýsi  Chevalier  měl  tuto  schopnost  velice  vyvinutou:  mohli  ho  pro- 
buditi v  kteroukoliv  hodinu  noční,  a  zeptati  se  ho,  kolik  jest  hodin: 
odpovídal  na  otázku,  aniž  byl  pohlédl  na  své  hodinky,  a  nikdy  se 
nezmýlil.*)  Jiný  z  těchto  privilegovaných  spáčů,  věda,  že  jeho  nástěnné 
hodiny  se  předcházejí  o  půl  hodiny,  rozhodl  se,  že  se  probudí,  ne  až 
budou  bíti  osm  hodin,  nýbrž  až  ručička  bude  ukazovati  půl  deváté. 
V  miiíutě  usnul.  Ráno  náhle  se  probudí,  s  obavou,  že  jest  již  pozdé, ... 
ale  nikoliv;  stále  spal,  i  když  hodiny  odbíjely  osm  hodin,  byl  však 
zcela  přesně  vzhůru  v  okamžiku,  kdv  ručička  přišla  tiše  k  půli.*^) 

Zkrátka:  spánek,  ať  jest  jeho  povaha  specifická  a  pravá  příčina 
jakákoliv,  jest  jistě  výsledkem  nebo  podmínkou  porušeného  stavu 
citlivého.  Když  nastává,  buď  smysly,  jak  vnější  tak  vnitřní,  přestávají 
úplné  pracovati,  bud"  jedny  pracují,  a  druhé  zůstávají  v  nečinnosti;  a 
mezi  těmi,  které  pracují,  jedny  to  činí  slabě,  pod  vlivem  násilného 
dráždění,  druhé  odpovídají  na  slabé  podráždění  výbuchem  činnosti 
intensivní;  některé  projevují  docela  i  činnost  „vybranou"  a  jaksi 
strannicky.  V  tom  smyslu  docela  správně  praví  M.  Matěj  Duval:   „Co 

')  Summa  theolog.  I.,  q.   84,  a.   8,  ad  2. 

2)  Summa  theolog.  I.,  q.   12,  a.   11. 

^)  Le  Sommeil  p.  35. 

•*)  De  Manacéine,  Le  Sommeil,  p.  36. 

í)  Ibid.  p.  37. 


o  tbeorii  spánku  a  hypnosy.  —   Z  písemnictví  polského.  453 

jest  v  podstatě  vyloučeno  za  spánku,  jest  i  pravidelný  výkon,  který 
váže  dojmy  zevnější  s  prací  mozkovou,  a  tuto  s  reakcemi  vůle.  i 
normální  coordinace  funkcí  relativních." ')  —  Tato  exekuce  smyslů, 
která  zastavuje  jejich  činnost  nebo  ji  pobuřuje,  má  za  výsledek 
immobilisování  rozumu  nebo  uvedení  nepořádku  do  jeho  činnosti: 
svobodný  čin  není  již  možný,  plné  vědomí,  moc  a  panství  nad  sebou 
zmizelv.  To  tedy  jsem  pokládal  za  prospěšné  říci  o  spánku.  Nyní  mů- 
žeme přikročiti  k  výkladu  úkazů  hypnotických.  (P.  d.) 


Z  písemnictví  polského. 

Referuje  dle  luznych  pramenuv  Alois  KoroELKA. 

Pomíjím  slavností  za  příčinou  stoleté  ročnice  největšího  básníka 
Polsky.  Adama  Mickiewicze,  jakož  i  ztrát,  které  literatura  polská 
v  posledním  roce  utrpěla  —  byloť  o  všem  tom  ve  „Hlídce"  referováno  — 
a  přistupuji  hned  k  živoucím  autorům. 

Největším  romanopiscem  (žijícím)  polským,  ano,  jediným,  jenž 
znám  a  čten  jest  i  za  hranicemi  své  vlasti,  jest  Henrjík  Sienhieu-icz. 
Před  25  lety  vystoupil  na  veřejnost  s  několika  drobný^mi  realistickými 
povídkami,  z  nichž  některé  dýchaly  takovou  hloubkou  a  svěžestí  citu, 
takovou  samostatností  a  energií  ducha,  že  se  dalo  tušiti,  že  se  Polsko 
dočká  v  něm  prvního  mistra  povídky.  Kromě  nadání  uveřejnil  nejprve 
mohutnou  historickou  trilogii  ze  17.  století  („Ohněm  a  mečem",  „Potopa", 
„Pan  Wolodyjowski"),  jež  rázem  proslavila  jméno  jeho.  J.  Brandes  ve 
své  poslední  knize  odbývá  Sienkiewicze  názvem  napodobitele  Dumasova 
a  vyčítá  mu  psavost,  ale  tu  p.  Brandes  ukázal,  že  buď  polské  literatury 
nezná  nebo  úmyslně  tupí.  Naopak  od  dob  G.  Sandové  nemůže  se  žádný 
romanopisec  vykázati  takovou  plastičností  a  živostí  postav,  tak  bohatou 
a  čistou  obrazotvorností  a  takovým  kouzlem  líčení  a  řeči  a  takovou 
vroucí  láskou  k  vlasti,  což  se  vlastně  rozumí  u  něho  jako  u  Poláka 
samo  sebou;  slintati  po  lásce  k  vlasti,  prohlašovati  za  macechu  zlou  — 
domovinu,  to  V3'hraženo  pouze  u  nás  jistým  velikánům!  Úspěch  oné 
trilogie  byl  neobyčejn}-.  Na  to  vydal  ve  stylu  Bourgetova  „Žáka"  psaný 
psj^chologický  román  „Bez  dogmatu".  Pak  přišel  na  řadu  román  ,,Quo 
vadis",  o  němž  se  zmínila,  a  to  zcela  správně  „Hlídka",  že  bj-  snad 
nebylo  na  ujmu  bývalo  Hčení  bezuzdného  a  prostopášného  života 
Neronova  dvoru  —  ač  úmyslné  smyslnosti  hledati  v  tom  naprosto 
nelze  —  trochu  obmeziti,  potom  bylo  by  bývalo  možno  román  ten  — 
a  zasluhuje  to  —  každému,  i  prostému  čtenáři  do  ruk}'  dáti.  Poslední 
pak  román  jeho  „Křižáci",  v^^cházející  v  „Tygodniku  il.",  líčí  sytj-mi 

*)  Cours  d€  physiologie,  p.   118. 


404  Písemnictví  a  umění: 


barvami  krvavé  boje  Polska  s  německým  řádem  křižáků.  Český  překlad 
vychází  v  Beaufortově  knihovně. 

Se  Sienkiewiczem  často  srovnávají  jiného  spisovatele,  Boleslava 
Prusa  (vlastní  jméno:  Alexander  Glowacki),  ale  neprávem,  neboť  jsou 
si  z  míry  nepodobni.  U  onoho  drží  vrch  cit  a  fantasie,  kdežto  Prus 
je  střízlivější  a  jaksi  zabíhá  v  statistiku.  Jeho  humor  nemá  nic  z  humoru 
Sienkiewiczova,  jenž  je  prostý  vší  blaseovanosti,  pravý  to  humor  polský, 
druhdy  až  hrubý;  Prus  je  spíše  vtipně  kousavý  a  kloní  se  ke  karrikování. 
Jeho  pozorovací  talent  jest  neobyčejné  jistý  a  ostrý,  ale  skladba  jeho 
románů  tu  a  tam  rozervaná.  Spočívá-h  hlavní  síla  Sienkiwiczova 
v  historické  povídce,  tož  volí  Prus  hlavně  náměty  své  z  víru  obklopují- 
cího jej  života.  Jeho  povídky  a  romány  jsou  bud"  humoreskami  nebo 
karrikaturami  nebo  sledují  sociální  tendenci.  Tak  v  „Píacówce"  líčí 
zápas  domorodých  sedláků  polských  s  německými  kolonisty,  ve  „Fiatce" 
staví  aristokratickou  společnost  proti  řádným,  výše  se  nesoucím  kruhům 
obchodním;  v  „Emancypantkách"  předvádí  čtenářům  ráznou  a  odvážnou 
dívku,  ode  všech  zneuznanou,  v  krutém  boji  o  existenci.  Poslední  jeho 
román  „Pharao"  pojednává  velkolepým  způsobem  o  episodě  z  odvěkého 
zápasu  mezi  církví  a  světskou  vládou.  Dějištěm  jest  Egypt.  Doba 
egyptského  faraóna  Ramsesa  11.  Český  překlad  vychází  v  románové 
příloze  „Světozora". 

Z  dalších  historických  povídkářů  dlužno  uvésti  A.  Kreclioioieckého 
„Pokoj".  Pokojem  či  klidem  tím  míní  autor  morální  klid,  jenž  v  podobě 
slabé  vůle,  chabého  charakteru  a  zastaralých  předsudků  přivozuje  osudný 
zmatek  a  sražení  se  jednajících  osob  v  povídce.  —  Dále  jmenuji 
Th.  Jeske-Choinského,  jenž  jsa  dříve  znám  jako  duchaplný  essayista, 
proslavil  se  též  svými  romány  svědčícími  o  hlubokém  studiu  římského 
života.  Roman  „Hasnoucí  slunce"  odehrává  se  v  době  úpadku  římské 
říše,  jejížto  podobnost  s  našimi  poměry  fin  de  siécle  pokusil  se  autor 
už  v  jiné  povídce  („Na  konci  věku")  jak  ostrovtipně  tak  i  přesvědčivě 
dokázati.  „Poslední  Římané"  rovnéž  vynikají  pravdivostí  a  jistotou  jak 
jednajících  osob  tak  i  podáním  místa  a  času.  „Hasnoucí  slunce"  líčí 
poměry  za  Marka  Aurelia,  tento  román  pak  spadá  v  dobu  císaře 
Theodosia,  v^^hubitele  pohanstva.  Nyní  pracuje  Choiúski  o  románě 
„Tiara  a  koruna",  jenž^  líčí  dobu  německého  císaře  Jindřicha  TSl.  a 
jeho  srážku  s  papežem  Řehořem  VH. 

Zvláštní  druh  psychologie,  totiž  zvířecí,  vypěstoval  v  četných  svých 
povídkách  všestranný  Ad.  Dygasinski.  Poslední  práce  jeho  „Vesnická 
dramata",  „Zničený  život"  a  „Bída  života"  líčí  tklivě  a  pravdivě  klopotný 
a  trudný  život  nejnižší  třídy  společenské  a  lidu  na  venkově. 

E.  Orzeskovd  líčí  ve  své  sbírce  desíti  povídek  „Jiskry",  kterak 
jiskra  vzpomínky,  třebas  se  zdála  už  vyhaslou  v  prsou  člověka  mnoho 
let  z  otčiny  vzdáleného  a  jí  řečí  a  mravy  odcizeného,  přece  jenom  tam 
stále  tlí  a  náhle  —  při  dané  příležitosti  —  v  plamen  vyšlehuje,  jenž 
srdce  očišťuje  a  od  zlého  chrání.  —  Maria  Konopiichd  hči  ve  své  poslední 
sbírce  povídek  jako  ve  svých  básních  se  zálibou  stinné  stránky  spo- 
lečenských  zásad.    Z    desíti   povídek   věnovány  jsou   tři   soudnictví    a 


z  písemnictví  polského.  —  Z  italského  písemnictví.  455 


vězeňskému  řádu.  V  jedné  z  nich  používá  vězeň  náhodou  otevřených 
vrat  k  útěku.  Je  však  dohnán  a  od  svých  soudruhů  na  smrt  sbit.  Tu 
teprve  vychází  na  jevo,  že  si  už  dávno  trest  odseděl  a  jen  z  nedopatření 
nebyl  propuštěn.  Žalářník  pak  je  stále  zasypáván  otázkami  vězňů,  jak 
dlouho  jest  jim  seděti  „dle  zápisníku".  I  druhé  dvě  povídky  nesou  se 
tím  šerým  ovzduším,  ale  upřímná  soustrast  autorčina  s  potlačenými 
propůjčuje  jim  neobyčejného  kouzla.  „Lidé  a  věci"  obsahuje  drobné, 
jen  zlehka  souvislé  zeměpisné  charakterní  skizzy.  Většinou  jsou  to 
cestopisné  črty  z  okolí  Benátek  a  jiných  měst  italských.  —  Také  básník 
V  Gomulicki  podal  několik  obrázků  z  Benátek,  hlavně  vzatých  ze  čtvrti 
chudých,  ve  svých  „Benátských  obrázcích",  kdežto  jeho  román  „Zá- 
zračné dítě"  náleží  historickému  druhu.  Předvádí  v  něm  varšavskou 
dcerku  patricijskou  ze  17.  století,  jež  čítala  in  originali  Petrarkovy 
milostné  sonetv;  ale  posléze  se  stává  modluší  a  od  Petrarky  k  bl.  Tomáši 
z  Kempis  se  obrací.  Dovedně  nakresleny  jsou  zejména  některé  vedlejší 
postavy.  —  M  Eodzíewiczova  napsala  povídku  „Klenot",  Deotipna  „Panna 
z  okna"  a  G.  Zapolská  „Předtanečník".  —  M.  Jasienczyk  vypravuje 
„W  Wielgiem"  reahstickv  a  umělecky  o  nešťastném  manželství,  jež 
uzavřel  venkovan  poněkud  už  letitější  s  koketou,  jež  se  domýšlí  pro 
něco  lepšího  stvořena  býti.  —  K.  ■Laskoirški  líčí  v  „Kulturtrag-eru"  zápas 
polského  dělníka  s  německými  dozorci  v  továrně  na  pomezí  prusko- 
polském.  —  Z  mladších  zasluhuje  zmínky  1.  Dqhrowshi,  jenž  svou  prvinou 
„Smrt",  denníkem  to  mladého  souchotináře,  nemalou  sensaci  způsobil. 
Je  však  na  práci  té  patrný  vliv  Hamsunova  „Hladu".  Za  to  však  druhou 
prací  svou,  „Felka",  denníkem  to  chudé  šičky,  jež  v  lásce  své  je 
zklamána,  přílišným  holdováním  realistické  drobnokresbě  valně  na 
sympathiích  ztratil.  —  Za  to  rozhodným  talentem  je  W.  Sirko- Sieroszewsid, 
jehož  obrázkv  ze  Sibiře  („W  matni")  kresleny  jsou  s  uchvacující  silou 
realistickou.  Lze  je  přirovnati  k  proslulým  sibiřským  obrázkiím  Ad. 
Szymanského.  —  Mistrem  slohu  jest  mladý  básník  S.  Zuromski,  jehož 
drobné  povídky  obestřeny  jsou  mlhou  nejhlubšího  pessimismu  („Utwory 
powiešciowe").  (O.  p.) 


Z  italského  písemnictví. 

Referuje  Alois  Koudelka. 

Ze  v  posledním  roce  nic  zvláštního  a  pro  širší  vrstvy  významného 
se  neobjevilo  na  knižním  trhu  italském,  toho  nejlepším  důkazem,  že 
v  loňském  „Athenaeu"  ani  referátu  o  italském  písemnictví  nebylo. 
Inu,  nebylo  o  čem  referovati.  Co  pozoruhodného,  o  tom  stala  se  už 
dříve  zmínka,  totiž  r.  1897.  Nicméně  chci  tu  vytknouti  přece  některé 
práce,  třebas  neznamenaly  nových  etap  u  vývoje  toho  kterého  spiso- 
vatele.   Na   prvním    místě   uvádím  nejslavnějšího  teď  italského  básníka 


456  Písemnictví  a  umění: 


Gabriela  ď Annunzio.  Pod  titulem  „I  sogni  delle  Stagioni"  (Sny  ročních 
počasí)  hodlá  tento  revolucionář  a  reformátor  vlašské  poesie  vydati 
čtyry  dramata,  jež  arci  pro  jeviště  nezdají  se  psána,  ale  jež  jsou 
básnickými  plody  překypujícími  opojnou  hudebností  a  vzrušujícími 
vášněmi.  D'Annunzio  by  rád  povznesl  vkus  obecenstva  ze  rmutu  oplzlostí 
a  z  apparatu  výpravné  pantomimy  k  antickému  klassickému  divadlu. 
Po  „Sogno  ďun  mattino  di  primavera"  (Sen  jarního  jitra)  vydal  „Sogno 
ďun  tramonto  ďautunno"  (Sen  podzimního  soumraku),  tragickou  báseň, 
jak  on  ji  nazval,  ač  psána  prosou.  Tu  krátký  obsah  té  tragedie. 
Gradeniga,  vdova  po  dožeti,  živoří  ve  svém  nádherném  paláci  nad 
Brentou.  Jako  tigřice  v  kleci  lomcuje  mřížemi  parkovní  brány,  zmítaná 
vášní  a  žárlivostí.  Dogaressa  miluje  totiž  sličného  mladíka,  který  jí 
svou  první  lásku  věnoval  a  jehož  láska  byla  tak  veliká,  že  přivedl 
ze  Schiavony  čarodějku,  jejíž  čary  sprovodil}^  starého  dožete  se  světa. 
Potom  však,  nasytiv  se  asi  jejích  podzimních  vnad,  opustil  Gradenigu 
k  vůli  Panteji.  Dogaressa  dovídá  se  od  komorné,  co  se  děje  na  řece 
v  bárce,  Bucentoru,  v  níž  Pantea  svého  milence  odvádí  v  četném 
průvodu  benátského  lidu  a  šlechty  a  před  zraky  všech  tančí  v  úboru  — 
Evině.  (To  nepochybně  má  znamenati  návrat  k  antickému  klassickému 
umění!)  Dogaressa  ustanovuje  v  duchu  smrt  Pantejinu.  Ještě  jednou 
musí  vypomoci  čarodějnice  ze  Schiavony.  Zatím  co  služebné,  jež  na 
zvědy  vyslala,  vypravují,  co  byly  viděly,  čarodějnice  uhnětá  z  vosku 
postavu  (hetery)  a  mumlá  při  ohni  svá  zaklínání.  Pantea  musí  zemříti. 
Pojednou  donikne  z  Brenty  divý  řev.  viděti  vyšlehovati  plameny. 
Triumfální  loď  kurtisany  podobá  se  hořícímu  moři.  hořící  mrtvoly  po- 
krývají ji.  „Bleskotají  meče  —  tisíce  mečů  —  oheň  a  krev!"  Zrak 
dogaresčin  s  hrůzou  a  bolem  utkvívá  strnule  na  tom  divadle.  A  na 
jejím  bledém,  zoufalém  obličeji,  jenž  plane  v  odrazu  krve,  zrcadlí  se 
celá  velikost  a  celá  krása  tragického  vidění. 

Edmonda  de  Amicis  poslední  román,  jenž  napřed  vycházel  v  „Kuova 
Antol.",  zove  se  „Carrozza  di  tutti"  (po  česku  asi:  Na  tramvaji).  Keni 
to  jednolitý  román,  nýbrž  spíše  řada  studií  odpozorovaných  ze  skuteč- 
ného života.  Vypravuje  se,  že  Amicis  po  celý  rok  1896.  jezdíval  v  Turině 
po  tramvaji  konaje  studia  ona,  jichž  ovocem  svrchu  dotčený  román. 
Kdo  zná  Amicisův  elegantní  sloh,  jenž  při  vší  dokonalosti  formy  přece 
prostý,  ba  populární  zůstává,  a  přimyslí  si  sytost  jak  místního  koloritu 
tak  i  různých  dob  — -  autor  líčí  osoby  v  jednotHvých  měsících  tramvají 
jezdící  —  dovede  si  představiti  požitek,  který  četba  knihy  té  čtenáři 
působí. 

Lnigi  Capuana,  jehož  hlavní  mistrovství  spočívá  v  krátkých 
povídkách,  —  dokladem  toho  sbírka  „Fumando",  ztrácí  jaksi  pevnost 
půdy  pod  nohama  v  románě.  Totéž  platí  při  vší  až  v  zámezí  ubíhající 
dokonalosti  technické  o  poslední  jeho  větší  novele  „La  Sfinge".  Dra- 
matický básník  Giorgio  zamiluje  se  do  sličné  a  mladé  vdovy,  Fulvie, 
jež  lásku  jeho  opětuje.  Nelíbí  se  však  Giorgio vi  důvěrnost  domácího 
přítele  jejího  Dr.  Giulia.  Přes  podané  vysvětlení  nemůže  se  Giorgio 
zhostiti  červa  žehravosti.   Nová  vysvětlení  —  nový  smír.    Ale  i  Fulvia 


z  italského  písemnictví.  457 


začínčí  cítiti,  že  štěstí  její  nebude  míti  dlouhého  trvání.  A  co  Giorgio? 
Aby  se  snad  nedožil  skutečného  sklamání  v  lásce,  bere  si  život.  Fulvia 
dovídá  se  o  smrti  jeho  zjevením  se  jí  ducha  Giorgiova.  Toť  celý 
román!  — 

Ze  spisovatelů  druhého  řádu  uvádím  Orazia  Grandilio  „Novele" 
a  román  „Nube".  Na  povídkách  Grrandiho  chválí  kritika  malbu  či  líčení 
náladové,  bohužel,  že  děj  skoro  žádný,  a  náměty  hodně  kluzké,  což 
zejména  platí  o  románu.  Dobře  poznamenal  Dr.  W.  Porte,  referuje  o 
„Mrazu";  že  „předmětem  poesie  jest  přece  jenom  člověk,  a  ne  — 
hovado!"  — 

Více  v  „rukavičkách"  a  jaksi  zajímávej  i  vede  si  Mat.  Serao 
v  románu  „L'indifferente".  I  tu  arci  nevěrnost  manželská  činí  osu,  kolem 
které  se  vše  točí,  jenom  že  lhostejnost,  se  kterou  p.  manžel  přijímá 
jednání  své  „životní  družky",    přivádí    nevěrnou    zase  do  jeho  náruče. 

„Anima  sóla"  zove  se  povídka  spisovatelky  Anny  Rádiusové, 
známé  všeobecně  pode  jménen  „Neera".  Jsou  to  memoiry  herečky, 
řada  variací  Horácova:  „Odi  profanum  vulgus  et  arceo"  a  jak  spisovatelka 
ujišťuje,  neurčené  pro  veřejnost.  A  věru  k  porozumění  těchto  vzpomínek 
třeba  bylo  by  trochu  více  znáti  ze  života  spisovatelčina,  než  z  narážek 
lze  vytušiti.  Proto  toto  nakouknutí  do  duše  ženy  neupokoje  čtenáře. 

Technicky  jako  povídka  nad  „Anima  sóla"  vyniká  Em\  Gastelnuova 
„II  fallo  ďuna  donna  onesta".  (Klesnutí  počestné  ženy),  za  to  však 
daleko  za  onou  prací  zůstává  co  do  líčení  nuancí  a  jemných  odstínů 
citovvch. 

Chorobným  a  naprosto  nezdravým  plodem  jest  Luciana  ZuccoUho 
„Roberta";  jest  to  historie  nemocné  dívky,  jež  touží  po  užívání  světa 
a  jež  při  prvním  do  něho  vkročení  podléhá  chrlení  krve.  Vedle  snahy 
až  do  titěrností  vésti  si  realisticky  upadá  autor,  —  snad  právě  ná- 
sledkem toho.  —  do  nepravděpodobností  a  směšností. 

Za  to  příjemnou  četbou  jsou  „Lettere  ďun  Maritto  alla  mog-he 
morta".  (Dopisy  manžela  mrtvé  choti)  Antonia  Caccianiga.  Není  to  vlastně 
žádný  román,  ale  je  to  cenná  kniha,  v  níž  hojně  roztroušeno  zajímavých 
a  pozoruhodných  úvah  o  náboženství,  nesmrtelnosti,  dějinách  a  politice. 
Z  každé  stránky  patrno,  že  jednotlivá  slova  tryskají  spisovateli  ze  srdce. 
Kniha  nutká  k  přemýšlení. 

Konečně  zmínky  zasluhují  G.  Baffica  dvě  větší  novely,  a  to: 
„n  capolavoro  di  Don  Domenico"  a  „Faseino  arcano".  V  oné  ukázal 
B.  v  postavě  spustlého,  stále  opilého  a  za  genia  se  pokládajícího  anti- 
kváře, že  vládne  pravým  humorem,  mnohem  opravdovějším  než  Salvátore 
Farina,  jejž  mnozí  prohlašovali  za  italského  Dickensa.  Problémem  druhé 
lze  označiti  touhu  seveřana  po  slunci,  po  jihu. 


Hlídka.  30 


458  Písemnictví  a  umění; 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fr.  Snopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

Professor  kroměřížského  c.  k.  gymnasia  německého  p.  Dr.  Karel 
Lechner  podjal  se  práce  zajisté  velmi  potřebné,  ale  také  rovněž  záslužné 
jako  namáhavé  a  nevděčné,  opraviti  náš  moravský  diplomatář 
podle  listin,  které  se  chovají  v  kn.  arcib.  archive  kromě- 
řížském.i)  Byl  jsem  svědkem  jeho  neúmorné  píle  a  neobyčejné 
vytrvalosti,  i  byl  bych  jemu  již  proto  byl  přál,  aby  úkol,  jejž  na  se 
vzal,  provedl  co  nejdůkladněji  a  co  nejvíce  spolehlivě.  Než  bohužel 
přesvědčil  jsem  se,  že  nikterak  není  zby tečno  přehlédnouti  jeho  opravy 
a  doplniti  je. 

Vím  předobře,  že  mnohé  neurčitosti  a  omyly  připsati  dlužno  šotku 
sazeči,-)  který,  tím  jsem  jist,  mnohdy  divně  sobě  zahrál  i  s  nebožtíkem 
Bočkem,  a  mohl  bych  toho  uvésti  příklady.  Nejednou  vadila  ct.  panu 
autorovi  neznalost  naší  mateřské  mluvy,  také  snad  přece  pracoval 
trochu  kvapně. 

Uznal  jsem  za  svou  povinnost  v  práci  této  pokračovati,  na 
mnohých  místech  ji  opraviti,  doplniti  a  takto  maličko  přispěti 
k   porozumění   listinným   památkám,   mé  péči  nyní  svěřeným. 

Úmysl  můj  byl,  badatele  uchovati  nových  omylů  a  také  poněkud 
ujati  se  muže  o  naše  dějiny  nemálo  zasloužilého.  Neomlouvám  jeho 
chyb,  ale  nezdá  se  mi  pravdě  podobným,  že  by  Boček  sám  jediný  byl 
pořizoval  sobě  opisy  listin  pro  tisk  diplomatáře,  a  jestli  tomu  tak,  pak 
mohu  říci,  že  i  jiní  mužové  ve  čtení  listin  chybovali. 

Zásadou  jest  mi,  že  listiny  mají  se  opisovati  diplomaticky  věrně 
a  též  takový  má  býti  jejich  otisk.  Nedůslednosti  ve  psaní  substantiv 
počátečnou  literou  velikou  (mimo  jména  vlastní)  se  v^^hýbám;  rozdílu 
mezi  i  a  /  na  počátku  a  na  konci  slov  nečiním,  poněvadž  listiny 
v  prostředku  slov  znají  jediné  i. 

Samo  sebou  se  rozumí,  že  neopakuji,  co  opravil  Dr.  Lechner. 
Kopiářů  užívám  jenom  kde  podle  nich  i  nejmenší  úchylky  byly 
uváděny,  jinde  jenom  pro  potvrzení  svého  čtení  a  kde  kopiářem  lze 
opraviti  čtení  diplomatáře. 

V  čele  každé  opravené  listiny  jest  číslo  dle  diplomatáře,  vy- 
stavovatel, datum  a  pak  dosavadní  signatura  zdejšího  archivu  nebo 
určení,  kde  se  jinde  nalézá. 


^)  Beitriige  zur  Frage  der  Verliisslichkeit  des  Codex  diplomaticiis  Moraviae. 
Zeitschrift  des  Vereines  fiir  die  Geschiehte  Miíhrens  iind  Schlesiens.  Redigirt  von 
Dr.  Karl  Schober.  II.  III.  Jahrgang.  Brilnn   1898.   1899. 

2)  Ovšem  přál  bych  si,  by  sazeč  v  této  práci  byl  svědomitým,  by  mi  snad  někdo 
nepřipomněl  Mat.  7,  5.  Eiice  a  Luk.  4,  23.  Medice. 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  459 

Codex  diplomatieus.  Tom.  I. 

I. 

231.  Biskup  Zdík.  E.  1131.  —  Kopídr  I.  fol.  C.  I.  r. 

Dle  kopiáře  I.  uvádí  Dr.  Lechner  seznam  statkův  jednotlivých 
kostelňv,  ovšem  v  pravopise  jmen  jsou  úchylky.  „Mancher  Name 
wird  erklarlich.  wenn  man  die  Ortsbestimmung  „na"  vor  derselben 
beachtet,  z.  B.  Nachorini  =  na  Chorin,  Nabelowe  =  na  Bielow  etc. 
resp.  den  Umstand,  dass  die  Namen  im  Local  stehen."  (1.  c.  11.  pg.  127.) 
Mohlo  právem  zůstati  v  péře,  neboť  zní  tak,  jako  kdyby  někdo  napsal 
latině:  ad  Vienna  nebo  circa  Parisi  i. 

Přepis  dle  kopiáře  není  zcela  správný.  Rozdělena  jest  část  listiny 
otištěná  ve  12  odstavců  v,  podle  toho  budu  citovati. 

Odst.  1.  ř.  2.  3.  Vduba  tota  wlla;  kopiář:  Vduba  teta  zíilla; 

ř.  3.  Tuczapy  tota;  „        Tucapy  tota,    z   vepsáno  po- 

zději jinou  rukou  a  jiným  inkoustem 
nad  řádek  mezi  písmena  c  o.  a. 
i.  4.  Nemilan  třeba    připomenouti,    že    z   zde   i   při 

Yirouaz    jest    vlasovou  čárou    pře- 
trženo ; 
kopiář  m  y  1  n  ě  :  Xzeuestonicih  ; 
^elci  dole; 

^yratine  . .  Roscucicih ; 
.Ž^mersicih ; 
Medl^; 
Dobrat7/n ; 

Goleso^nci,  z  G  čárkou  dolů  učiněno  H; 
jest    v   kopiáři    podtrženo  inkoustem, 

jakým  psáno  z  nad  Tucapy; 
Samitesicich  (nad  e  napsáno  a); 
při  počátečném  G  učiněn  háček  dolů, 
by  bylo  z  něho  H,  též  při  (rnoici  ř.  1 0 ; 
Varhosti    původně    bylo    Var^osci,    pozdější    rukou    g    přepsáno    v    h;    při 

Ogrosimi  napsáno  h  nad  g; 
Pre?/aslawici  kopiář:  Preiaslawici ; 

Ř.  předposl.  před   „et  alia  etc."   vynecháno:  Vgricicich,  při  čemž  g  přepsáno 

později  v  h; 
odst.  4.  ř,  2.  Namesa  kopiář:  Namesc^; 

odst.   5.  ř.   2,  DylAonici  tota  V  kopiáři  bylo  pati-ně  docela  Dyl^onici, 

g  přepsáno  v  h; 

ci 

ř.  3.  Vgezdy  tota  Y  kopiáři  Vgezdi  tota; 

ř.  4.  Pecotulíen  (sic!)  „  Pecetulcen; 


ř. 

9.  /zeuestonicih  i) 

ř. 

10.  Sald  dole  2) 

v 

r. 

IG.  /Syratine  . .  Roccucicih 

v 

X. 

18.  (str.  127  ř.  6.)  >Smersicih 

odst. 

2.  ř.  3.  MedK 

ř. 

6.  Dobrat  ňi 

odst. 

3.  ř.  2.  Golesoiáci 

ř. 

4.  Droznowicih 

r. 

G.  a  7.  Semitesicich 

v 

r. 

9.  Gnewotine 

*)  Zde  čtena  značka  za  I,  jindy  táž  značka  za  L  (iýncaz,  -Lusici,  Xutotine, 
ioucicich). 

-)  Písmeno  jedno  Dru,  Lechnerovi  bylo  při  Selei,  Syratine,  Smersicih,  Sanouici 
za  S,  jindy  za  Z  (viz  10.  1.  Zelidedici,   11.  6.  Zatcane,   12.  2  Zouolusci). 

30* 


460 


Písemnictví  a  umění: 


r.    o. 


Za/moso^^^ch 


ř.   10.  Glupcicich 
odst.  6.  ř.  8.  Xesici  tota 

ř.   8. 


dále  ř.  8.  Dil/<onici 
ř.   9.  Nemit?/ 
ř.   10. 


není  ad  marginem; 


odst.  č.  o 

odst.  9.  ř.   1.  bis/vupici 

ř.  3.  biskupici 

ř.  6.  D^uocech 

ř.   7.  OgžTiscowicich 

odst.   12.  ř.  2.  Bž'scupici 

ř.  4.  jSanoiiici 

ř.  G.  Cerwninoue 


V  kopiáři  bylo  původně :  Zať/nosowch, 
ale  z  g  uděláno  později  h; 

Glupcicich,   G  upraveno  později  v  IT 
jak  i  při   „ó^lubocaz"; 

kopiář  patrně :  Cesici  tota,  snad  Těšice 
u  Kelče  (jako  osada  následující, 
Leclmerem  vypuštěná  Zamrisc  tota, 
Zámrsky  a  brzo  po  tom  Milotice),  také 

„Nemcei  tota"  vynecháno  a  s  tím 
bezpochyby  celý  řádek;  následuješ 
v  kopiáři  i  ve  faksimile  u  Richtera: 
Í\Iilotici  tota.  Bycouici  tota. 
Meliči  tota; 

bylo :  Dil^onici,  ř/ přeměněno  později  v  h ; 

iS^emitcř*; 

nad  Opočen  či  Opacen  jest  =  známka 
zkratku ; 
kreczkořťicz,  nýbrž  kreczkořdcz; 

biscupici ; 

biscupici ; 

Dj/uocech ; 

Og?uscowicich ; 

Byscupici ; 

.í^anouici ; 

Cermnoue. 


n. 

233.  Biskup  Zdík.  1132.  —  Kopiář  I.  fol.  G.  III.  N.  16. 

Pravopis  změněn,  nic  jiného:  místo  u  se  na  počátku  zde  v  kopiáři 
píše  vesměs  v  jako  fite,  t-acuus,  ťolui,  t;os,  vq\  nestře,  sestro,  folente^ 
?;tilitati,  ^jiriliter,  veritatis,  faleatis,  ftiKtatem. 

Rovněž  máme  v  tom  případě  v  kopiáři  zřejmě:  oblacionibus, 
deuocionis,  sciencie,  sapiencie.  iusticia.  iudicio. 

Místo  aliquatenus  u  Bočka  str.  209.  ř.  18.  jest  aliquatřnus;  místo 
impetrare  na  téže  str.  ř.  6.  iíipetrare.  a  konečně  ř.  14.  místo  si  vestro 
fuerint  máme  „Zi  vestro  fuerint". 


m. 

247.  str.  225.  kníže   Vladislav.  1144.  —  G.  I.  a  1. 

Nejstarší  záznam:  Priuilegium  Wladisla?/  ducis  Boe morům 
super  castro  in  Podwin.  XVI.  Velká  pečeť  byla  kdysi  přelomena 
(jest  nyní  slepena,  neznámo  čím)  a  jako  menší  biskupa  Zdika  při- 
pečetěna  před  nedávném  k  listině.  Nápis  pečeti  menší  ze  spodu  listině 
kdysi  připevněné:  f  HENRICVS. 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 


461 


Za  chrismon.  jenž  v  kopiáři  I.  schází,  v  originále  není  kříže  (f). 
Str.  225.  ř.  3.  má  býti  tištěno:  quae,i)  ř.  4.  aecclesiarum  5.  quae  .  . 
aequitatis  8.  gloriae  suae  aecclesiis  . .  nostrae  11.  iusticiae  ř.  12.  aecclesiam, 
17.  diuinae  iusticiae  19.  aecclesiae  20.  aecclesiae  22.  aecclesiae  23.  dvakrát 
aecclesiae  24.  antiquae  27.  praedictae  olomucensi  ecclesiae  Str.  226. 
ř.  1.  aetatis  2.  Conradi  3.  Moraviae  5.  caeterž^que  huiusmodi  exactionibus 
grauari  debeant  (místo  Bočkova  neopraveného:  ce  teror  um  que)  6.  terrae 
7.  quae  .  .  .  reaedificatione  9.  quae  10.  inpresentiárum  12.  nostrae 
15.  caeterorumque  20.  aecclesiae  21.  odalricus  24.  Conradus. 

IV. 

248.  Knize   Vladislav.  1144.  Kopiář  I.  fol.  B.  III. 

Pravopis  pozměněn  v  našem  kopiáři.  Poznamenati  dlužno  str.  227* 
ř.  6.  i/obezlaus  ř.  19.  OzzIsliok  a  str.  228.  ř.  -9.  čtení:  ducis  Worywoy- 
Také  str.  227.  ř.  5.  kopiář  má  neobyčejný  slovosled:  episcopi  Henrici 
Olomucensis. 

V. 

249.  Konrád  král  1144.  Kop.  I.  fol.  B.  II. 

Pravopis  pozměněn,  str.  228.  ř.  1.  chrismon  a  f  schází.  Značnější 
úchylky  ještě:  ř.  1.  In  nomine  .^ancte  etc.  3.  co?žpetit  str.  229.  ř.  4. 
Eapropter  5.  i?imaculate . . .  tamquam  12.  ^ane  17.  apuí/  (2krát)  21.  Larislaus 
ř.  25.  perpetue  et  quiete  (místo  Bočkova  čtení  perpetue  in  quiete  28.) 
benmolenciam;  ř.  29.  čte  kopiář  špatně:  iit  quis  dux  ř.  32.  sew  scripticii 
str.  230.  ř.  1.  vynechal  písař  v  kopiáři:  successorum  ř.  5.  centům  co?iponat 
ř.  11.  Wormatí/ensis . .  iTyfridus  Spiriensis  ř.  12.  Babenb?a'gensis  ř.  15. 
a  16.  BradenburA:.  Conradus  marchio  de  Witin  (místo  Bočkova:  de  Misin) 
ř.  16.  Dj/epoldus.  Ke  má  kopiář  více  podpisu  králova:  Signum 
domini  Cuonradi  etc.  aniž  co  potom  následuje. 

VI. 

310.   Oldřich  knize.  Olomouc,  1174.  Kopiáf  I.  fol.  D.  I.  v. 


Codex  dipl. 

Kopiář. 

str. 

287.  ř.   1.  ííirtutis 

virtutis ; 

v 

r. 

2.  ?<ersabatur  .  .  uoluntatem 

versabatur  .  .  voluntatem; 

r. 

3.  ííiiiuersis 

t/iiiuersis ; 

ř. 

6.  willam 

^•illam ; 

ř. 

9.  ?íelit 

felit; 

ř. 

12.    Mt 

vt; 

ř. 

15.  wenerabili 

?;enerabili ; 

Y. 

18.  Grad/censis 

Gradycensis ; 

v 

r. 

18.  Trebecs                  L.  Trebets 

Trebetss  (dvojí  dlouhé  s); 

v 

r. 

19.  archidiaconus 

archid^yaconus; 

*)  Kde  sazeč  klade  ae,  jest  v  originále  značka  asi  jako  j^olské  e. 


462  Písemnictví  a  uméní: 


Codex  dipl.  Kopiář. 

ř.  19.  Preuoi  L.  Prewouis  Prewoius; 

ř.  20.  archidřaconus  Dřbnisius  archid?/aconus  D^onisius; 

ř.  21.  archid/aconus  archidj/aconus ; 

ř.  22.  Hwalco  C/»í;alco; 

ř.  23.  tiero  vevo; 

ř.  24.  Slauebor         L.  Slawebor?/s  Slawebomřs; 

ř.  25.  Jaross  L.  Jarossio  larossio; 

ř.  27.  Jai-oss  L.  Jarosslus  larossius; 

ř.  28.  Tuirdsa  L.  Tturdsa  Třtrdsa. 

vn. 

318.  Soběslav  hiiže.  1176.  Kopiář  I.  fol.  D.    V.  v. 

Další  úchylky  jsou:  str.  292.  ř.  2.  t;iuentibus5  ř.  3.  anathematř/zante; 
str.  293.  ř.  1.  wolens  ř.  4.  venerabilis  Detlebr^  ř.  5.  vt  ř.  6.  vevo  ř.  8. 
fillam  ř.  9.  ve\  ř.  11.  ?;ocatiir  ř.  12.  Koj/ata  ř.  15.  ipsa  (Codex  dipl. 
má:  ista).  (P.  d.) 


Ruská  literatura  v  roee  1898. 

Podává  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Velice  milý,  zábavný,  ale  zároveň  zlomyslný  žert  o  ruských 
dekadentech  napsal  VI.  Tichonov  s  názvem:  „O  tom,  kak  ja  b.yl 
dekadentom".  Hrdina  této  humoristické  povídky  hned  na  universitě 
určil  svou  životní  karrieru:  předně  chtěl  bohatství,  potom  vysoké 
administrativní  postavení  a  konečně  slávu.  Po  důkladné  úvaze  rozhodl, 
že  cestou  slávy  nejspíše  dojde  bohatství  a  moci.  Nejlehčí  cestou  ke 
slávě  zdála  se  mu  literatura.  Aby  se  stal  spisovatelem,  hrdina  poznal, 
že  není  třeba  talentu,  nýbrž  prospěšných  známostí.  I  seznámil  se  s  ře- 
ditelem kanceláře  velkého  periodického  listu,  kdež  uveřejnil  pod  pseud. 
„Kerri"  novellky,  jichž  nikdo  si  nevšiml.  Tu  zamyslil  se  o  tajemství 
úspěchu,  poznal,  že  nejlépe  státi  se  symbolistou  a  dekadentem.  Pozoruje, 
o  čem  mluvilo  se  v  domech  a  společnostech,  jež  navštěvoval,  uzřel 
zajímavý  zjev:  všude  mluvilo  se  o  Nietzscheovi  a  Maeterlinckovi. 
„Možno",  rozumuje  hrdina,  „že  Nietzsche  jest  i  duchaplný,  možno,  že 
Maeterlinck  jest  i  nadaný,  ale  děl  jejich  nečtou  a  nerozumějí  jim. 
Za  to  všichni  mluví  o  nich . . .  Zatím  pak  s  jistotou  bylo  možno  říci, 
že  o  prvním  vědí  pouze  to,  že  vytvořil  jakéhosi  nadčlověka,  o  druhém 
pak,  že  neobyčejně  drze  opakuje  jedny  a  tytéž  kratičké  frase..." 
Z  tohoto  pozorování  hrdina  usoudil,  že  nutno  dosíci  toho,  ne  aby  ho 
četli,  nýbrž  aby  o  něm  mluvili,  aby  nadělal  hodně  hluku.  I  napsal  pod 
pseud.  Avenir-Gedonik  „Vzdech  čajové  růže".  Časopisy  vrhly  se 
na   nesmyslnou   hatlaninu,    ale   časopis,    kde   vyšla,   odpověděl,   že  jen 


Ruská  literatura  v  roce  1898.  463 


„tupohlaví  a  tlustokoží  hroši  nemohou  pochopiti  všeho  půvabu,  jemnosti 
a  hloubky"  nového  talentu.  Hrdina  byl  vyzván  redaktorem,  aby  napsal 
podobnou  hatlaninu,  ^že  sice  „Čajová  růže  je  vrcholem  nesmyslu, 
ale  že  to  dělá  skandál  a  zvětšuje  předplatné . . .  Dělejte  hluk  —  to  je 
hlavní,  čeho  třeba  v  literatuře."  I  napsal  hrdina:  „JÉ^řik  lby  ková 
jeřába",  „Slzy  zelené  žáby",  „Třepetající  se  konvalinka". 
„I  našli  se  kritikové",  praví  hrdina,  „kteří  v  nejasných  obrazech  mých 
uzřeli  jasné  symboly",  v  „Křiku"  viděli  arménskou  otázku,  v  „Slzách" 
pamílet  na  meliorační  úvěr,  v  „Třepetající  se  konvalince"  viděli 
jedni  článek  o  poplachu  na  burse,  druzí  hlásání  buddhismu.  Dále  vydal 
knížku  studií,  nadepsanou:  „Lením etry",  a  kniha  šla  na  dračku. 
Nikdo  nechápal,  co  .mači  slovo  „Lenimetry",  ani  autor  sám,  ale  nikdo 
neptal  se  po  jeho  významu,  a  každý  dělal,  jakoby  mu  rozuměl:  dámy 
myslely,  že  je  to  bursovní  výraz,  pohlaváři  považovali,  že  je  to  z  Konfucia. 
A  tak  došel  hrdina  slávy;  zbývalo  dosíci  moci  a  bohatství.  Aby  jich 
dosáhl,  napsal  stať  „Přeletaví  slavíci",  v  nichž  viděli  symbol 
rodícího  se  departementu,  a  autor  dostal  se  do  jistého  ústředního 
ústavu,  kdež  všichni  s  úctou  a  bázní  naň  pohlíželi,  pak  stal  se  ředitelem 
akciové  společnosti.  Naposled  napsal  dva  články,  v  nichž  nebylo  nic 
dekadentského.  Hrdina  přestal  býti  dekadentem,  ale  jméno  „Avenir- 
Gedonik"  je  velice  populární,  slavné,  a  hrdina  rychle  kráčí  k  dvěma 
určeným  cílům...  V  povídce  je  mnoho  svěžesti  a  pravdy,  upřímného 
smíchu  a  srdečného  humoru. 

Velice  milé  a  sympathické  svojí  prostotou  a  vyjádřenými  v  nich 
dobrými  city  autora,  milujícího  lidi,  hudbu  a  přírodu,  jsou  „Náčrtky 
a  povídky"  V.  Veresajeva,  jenž  vystoupil  nedávno  na  jeviště  literární. 
Náčrtek  „Zagadka"  Ííčí  dojmy,  jaké  na  výpravo vatele  v  letní  noci 
způsobila  improvisace  neviditelného  hudebníka  na  houslích.  V  povídce 
„Póry v"  autor  kreslí  rodinný  výjev,  jenž  přivedl  smutnou  rozepři 
mezi  otcem  a  synem,  jenž  neposlechl  otce  a  ve  šlechetném  zápalu  šel 
hájit  cizí  mlýn  při  záplavě.  V  novelle  „Bez  cesty"  předvádí  spisovatel 
vzdělance,  kteří  odtrhli  se  od  lidu,  jdou  „bez  cesty",  nevědouce  kam 
a  proč,  honíce  se  za  osobním  pohodlím,  bezstarostným  životem.  V  době 
cholery  šli  mnozí  vzdělaní  páni,  oduševnění  dobrými  snahami,  pomáhat 
zatemnělému  lidu,  ale  lid  vítá  je  s  nedůvěrou,  nepřátelsky,  v  sebe- 
obětavých lékařích  vidí  traviče.  Hrdina  novelly  naší  po  dlouhé  námaze 
získá  důvěru  některých  osob  z  lidu,  ale  i  jej  lid  ubil. 

V.  SěroSevsky  (Sirko)  vydal  novellu  „V  sěťach".  Sěroševskij 
vládne  stejně  dobře  jazykem  ruským  i  polským  a  v  uměleckých  dílech 
svých  líčí  život  vyhnanců  ruských  v  Sibiři  uprostřed  Jakutů.  Povídky 
jeho  vynikají  prostotou,  nenuceností.  živostí  a  pravdivostí.  Již  v  první 
povídce  „Chajlach"  projevil  tvůrčí  sílu  v  kresbě  Jakutky,  proná- 
sledované osadníkem.  V  novelle  „Na  kraji  lesů"  nakreslil  s  podivu- 
hodnou objektivností  všelidské  typy  uprostřed  zvláštní,  nám  neznámé 
třídy,  divokých  obyvatelů  jakutských.  Tvůrčí  síla  jeho  projevila  se  tu 
tím,  že  uživ  prostých  prostředků,  dosáhl  uměleckých  cílů,  vysoce 
uměleck^^ch  eíFektů.  Není  to  prostý  ethnograf,  nýbrž  umělec,  jenž  umí 


464  Písemnictví  a  umění ; 


individualisovat  typy.  umělecky  vnikat  v  duSi  hrdinů.  V  novelle 
^V  si  tich"  živě,  prostě  a  bez  sentimentalnosti  hčí  se  těžký  osud 
ruského  vyhnán ce  uprostřed  polodivochů  jakutskych. 

V.  Lysák  napsal  sbírku  27  povideček  s  názvem  „Podorožnik", 
jež  čtou  se  velmi  příjemně.  Je  to  talent  svěží,  originální.  Lysák  líčí 
živě  a  lidumilně  skromný  život  malých  lidí.  Místy  kazí  dojem  zbytečná 
sentimentalnost,  místy  strojenost  a  přihrublost,  jak  znamenati  v  po- 
vídkách „Melancholik"  a  „Arbuz  i  dyňa".  (P- d.) 


Nová  díla. 


Mar.  Couailhac:  La  liberté  et  la  conser vation  ďénergie.  Par.  1898. 

Svobodná  vůle  dává  nové  popudy  dějstvu,  kdežto  mechanika  učí 
zákonu  o  stálosti  a  stejnosti  světové  energie.  Spisovatel  uvedeného  díla, 
jesuita,  pokouší  se  vysvětliti  a  odkliditi  zdánlivý  spor  mezi  oběma 
zákony,  nechtě  ublížiti  žádnému.  Základem  jest  mu  skutek,  že  pohyb 
a  dění  nevzchází  pouze  z  pohybu  (hmotného),  tedy  z  pouhé  kolikosti, 
quantity,  nýbrž  také  z  jakosti,  z  quality,  která  na  příklad  udává  směr, 
quantitou  samou  nikterak  ještě  nevytčený.  Myšlenka  tedy  a  úkon  vůle 
jsou  tedy  jakostnými  součiniteH  v  dějstvu  přírodním,  jehož  pouhou 
kinetikou.  pouhou  mechanikou  vysvětliti  nelze. 

Dr.  M.   Kronenherg:  Moderně  Philosophen.  Mnnchen   1899. 

Kniha  podává  hlavní  myšlenky  pěti  filosofů,  spolu  souvislých  a 
v  moderním  proudě  významných.  Jsou  to  Lotze,  F.  A.  Lange,  Cousin, 
L.  Feuerbach  a  —  Max  Stirner.  Spisovatel  referuje  dobře;  ovšem  třeba 
býti  v  kritice  poněkud  obeznalým,  aby  četba  knihy  byla  s  prospěchem. 

JUDr.  František  Herman :  Ženská  otázka,  sociální  význam  její  a  způsoby 
jejího  řešení.  V  Praze   1899.  Stran   109.  Cena  50  kr. 

Herman  hledí  na  otázku  ženskou  okem  křesťana.  Správně  soudí: 
Úkolem  ženy.  přírodou  samou  stanoveným,  je  mateřství,  jež  však 
jediné  ve  spořádané,  pevné  rodině  může  prospívati.  Proto  třeba  ženě 
vzdělání,  výchovu  pro  život  rodinný,  ovšem  spolu  i  pro  možné  povo- 
lání jiné,  jež  však  rodinného  nesmí  vylučovati  a  proto  od  něho  nesmí 
příhš  odbočovati  (str.  64  n  n.)  Žádá  u  ženy  znalost  zásad  hospodářských, 
všeobecného  zdravotnictví,  výchovu  dětí.  Ženské  studium  (85 — 95),  po- 
litická práva  ženv  (95  n  n.)  posuzuje  s  téhož  hlediska.  Předesílá  historické 
poznámky  o  manželství  a  rodině  (trochu  příliš  morganovské),  mluví  o 
rodině  a  postavení  ženy  v  přítomnosti  (1 — 34)  a  staví  správně  program 
strany  křesťansko-socialní  a  Beblňv  socialně-demokratickv  proti  sobě 
(39—62).  — 

Knížka  nečiní  nároků  na  jméno  vědecké,  chce  jen  „objasniti 
pí-avý  podklad  ženské  otázky  těm,  kterým  přístupna  je  látka  tato  pouze 


Nová  díla.  465 


Z  doslechu.'^  Tím  si  vysvětlíte  úplný  nedostatek  literatury,  právě  o  tomto 
předmětu  tak  bohaté.  Však  tím  nepochopitelnějším  vám  bude,  že  spi- 
sovatel zcela  opomenul  vnějšího  přehledného  rozčlánkování  a  leckdy  i 
vnitřního  loo-ického  sečlenění.  Některé  vvrazy  cizí  lze  snadno  nahraditi 
našimi  (práva  agnatská,  morbihta,  program  basirující,  gynakokracie). 
Účelu  svému  spisek  vyhoví.  Dr.  J.  Sedlák. 

Dr.  Karel  BucJier:   Hospodářské  úkoly  moderního  města.  Přeložil  Jan 
Náhlovský.  Knihovna  Rozhledů  XXV.  Stran  38.  Cena  24  kr. 

Spisovatel  podává  napřed  historický  vývoj  městských  obcí 
se  stanoviska  hospodářského.  Zde  v  miniatuře  viděti  celého  mistra 
Bilchera.  Potom  si  klade  otázku  :  ..Jak  vdechnouti  pospolitý  život  nový" 
v  moderní  města  ?  Přiznává,  že  cesta  k  tomu  neleží  výlučně  na  hospo- 
dářském ^poli  istr.  16).  ale  hospodářské  poměry  k  tomu  mohou  velmi 
přispěti.  Činí  příslušné  návrhy.  Věc  sama  je  časová,  myšlenky  Biicherovy 
jsou  velmi  případné  (viz:  o  provádění  staveb,  přetvoro  vání  města,  o 
bytech,  obecno-hospodářských  podnicích,  zvlášť  o  péči  o  pracující  lid 
a  účastenství  obyvatelstva  v  obecních  záležitostech),  a  návrhy  praktické. 
Překlad  je  slušný.  Dr.  J.  Sedlák. 

M.  A.  Simdček:    V  novém  živote.    Kabinetní   knihovny  č.   98.    Str,  258. 
Cena    80  kr. 

Z  dusnoty  světničky  podzemní  (či  jak  p.  spis.  píše  souterrainní), 
z  chudoby  a  ústrkň  života  ve  služebnosti  zrozeného  octla  se  na  venkově 
jakožto  učitelka.  První  kroky  na  této  půdě,  styky  s  přírodou  a  venkov- 
skou společností,  vzpomínky  na  boje  a  strádání,  na  rodinu  a  umírajícího 
bratra,  vzpomínky  to,  jež  bytost  tak  těžce  zkoušenou  plní  ne  soucitem, 
nýbrž  odporem  a  bázní  o  nynější  štěstí  —  toť  obsah  velmi  pěkné  po- 
vídky. Šimáček  ze  zvyku  akcentuje  soucit  s  utlačovanými  poněkud 
ostře  a  jednostranně,  ne  zcela  spravedlivě.  Omamující  ovzduší  nového 
života  vystiženo  znamenitě,  ba  slohové  přítěže  je  místy  až  příliš  mnoho. 
Boj  přirozeně  vyrostlého  sobectví,  uniknouti  všem  sť^'kům  s  ubohou 
rodinou,  aby  novv  život  byl  úplnv.  úplně  novv,  taktéž  pravdivě  a 
účinně  proveden. 

Julius  Diniz:  Svěřenky  páně  farářovy.    Přel.  O.  S.  Vetti.  Ottovy  laciné 
knihovny  národní  č.   165.  Str.   404.    Cena   1   zl. 

V  Portugalsku  přivítán  tento  „vesnický  román'"  velice  příznivě, 
a  zasloužil  toho.  Xěkteré  obraty-  zdají  se  nám  sice  nyní  již  staromodními 
a  nepňsobivými,  ale  jinak  máme  tu  znamenitou  barvitost  osob  i  příběhů, 
upřímné  líčení  a  charakteristiku.  Tklivý  to  příběh  dvou  bratří  a  dvou 
osiřelých  sester;  těchto  se  ujal  místní  farář  a  přes  mnohá  úskalí  podařilo 
se  je  převésti.  Vesnická  šlechta  —  ducha  i  peněz  —  líčena  znamenitě. 
Děj  sice  není  nejbohatší,  ale  celkem  zajímavý.  Spisovatel  (vlastním 
jménem  Joaquim  Quilherme  Gr.  Coelho.  1839 — 1871)  na  nejednom  místě 
prozrazuje,  že  byl  professorem  chirurgické  školy. 


466  Směs. 

Stanislav    Jarkovsxý :    Idyllky    pana    adjunkta.    Ottovy    laciné    knihovny 
národní  č.   167.  >Str.   198. 

Stárnoucí  mládenec,  soudní  adjunkt,  .s  matkou  a  starou  služkou 
v  rodinném  domě  malého  města,  celá  ta  prostota  a  houževnatost  domácnosti 
takové,  přerušení  jednotvárnosti  bezvýslednou  jízdou  na  námluvy, 
návštěvou  z  Vídně  a  zvláště  dárkem,  psíkem  Platonem,  jehožto  ctnosti 
a  nectnosti  až  příliš  podrobně  popsány  —  idyllky  opravdu  prosté,  ne- 
patrné, tak  že  p.  spisovatel  v\^omáhá  si  někdy  i  méné  jadrným  neb 
otřelým  vtipem,  po  soudu  mém  zcela  zbvtečně,  neboť  i  jinak  obrázky 
jeho  jsou  dosti  zajímavé  a  pěkně  se  čtou.  I  bez  upozornění  výslovného 
vycítil  by  čtenář  tu  milou  vůni  soběstačného,  klidného  života,  jehož 
úryvky  tu  podány  a  cenný  jsou  zvláště  mravním  významem  rodinné 
příchylnosti,  byť  i  jinak  nebyly  ideálem  vzdělaného  muže  veřejnosti.  — 
Dle  str.  11.  a  14.  mohla  by  povstati  topografická  skrupule,  jak  daleko 
vlastně  jel  p  adjunkt  za  nevěstou:  bylo  to  na  protivném  konci  Cech 
či  nebylo? 


*^^^'^'^i^'i*'i*^i^'^'i*'^^''<^*^'f^t'<-^^^'*i»^i^^fi^i^>^^*0ii0m^i^i^ift^i^^ 


Babylonská  trojice.  Znatel  ass}TŠtiny,  professor  Zimmern  v  Lipsku, 
vydal  r.  1896.  spisek:  „Vater,  Sohn  und  Fursprecher  in  der  Babylonischen 
Gottesvorstellung",  jímž  měl  býti  dokázán  babylonský  původ  katolického 
učení  o  Xejsvětější  Trojici. 

Nejlepší  znatel  babylonského  náboženství,  professor  Jastrow,  odepíral 
již  v  „The  American  Journal  of  Theology"  veškerý  hlubší  význam  oné 
babylonské  trojici  a  vykládá  i  ve  své  obsáhlé  knize  „The  Religion  of  Babylonia 
and  Assyria"  (Boston  1898,  str.  XIII  a  780,  8^)  politicky  její  vývoj  od 
r.  4000. — .539.  před  Kristem. 

Ve  starém  Babylonsku  byla  nejmocnější  města  Xippňr  a  Eridu,  a  tu 
ovšem  dle  semitského  názoru  měli  jejich  bozi,  nippurský  Bel  a  eridské  Éa 
přednost  před  ostatními.  Obou  se  zmocnil  v  23.  (21.)  století  arabský  dobyvatel 
Hammurabi  a  učinil  hlavním  městem  své  veleříše  Babylon  (Babilu  =^  brána 
Boží).  Tím  vzrostla  vážnost  tamnějšího  boha  Mardůka,  jemuž  ubohý  nippurský 
Bel  chtěj  nechtěj  odevzdal  nejen  veškeré  své  vlastnosti,  nýbrž  i  své  jméno 
Bel,  t.  j.  Pán,  ba  i  svého  posla  k  lidem,  Gibil-Xusku. 

Nejstarší  a  nejlepší  bůh  eridský  Éa  byl  tak  hluboko  v  srdcích  Hdu, 
že  zůstal  na  svém  místě,  ale  neuděluje  již  dobrodiní  bezprostředně,  nýbrž 
prostřednictvím  svého  syna,  babylonského  Mardiika,  a  činí  jej  takto  účastným 
své  moci  a  vážno.sti.  Původně  byl  ]Mardúk  povinen  přijíti  sájn  pro  každé 
dobrodiní  k  Eaovi,    ale  když  se  trochu  zmohl,    opovážil  se    k  němu    poslati 


Směs. 467 

svého  sluhu,  Gibil-Nusku,  a  ubohý  Éa  nechtěje  si  rozhněvati  vládnoucího 
Marclúka,  vyslechl  Gibil-Nuskuovo  poselství  a  splnil  Mardúkovu  žádost.  A  od 
té  doby  byl  Gibil-Nusku  prostředníkem  mezi  nejstarším  eiidským  otcem 
bohův  Éaou  a  babylonským  Mardukem,  těmito  nejdůležitějšími  bohy  vele- 
říše  babylonské.  Dk.  Alois  :MrsiL. 

Éa  stvořitelem  lidí.  Dr.  Scheil  našel  babylonskou  tabulku,  která 
vvpravuje,  jak  bůh  Éa  či  Éa-nunu  udělal  prvního  krále,  zvaného  Arad-Ea. 
Dal  mu  bystrý  důvtip,  aby  mohl  dáti  zákony  zemi,  dal  mu  rozum,  ale 
věčného  života  mu  neudělil.  Po  něm  ustanovil  správcem  hdstva  prince  Mai-- 
Umduga,  který  se  později  nazýval  Adapa.  Tato  zpráva  souhlasí  s  vypravo- 
váním známého  Berosa  o  mythických  vladařích  chaldejskýcli.  Dle  něho 
ustanovil  Oannes  (nás  Éa-nunu)  prvním  králem  Arodosa  (Arad-Éa),  po  němž 
následoval  Adaparos,  jenž   není  leč  pořečtěný  Adapa.  Dr.  Alois  Musil. 

Listy  a  zprávy  z  let  3800,  před  Kristem.  Vláda  francouzská  má 
vyhrazeny  kopaniny  v  Telloh,  ktei-é  řídí  učený  assyriolog  de  Sarzec.  Tento 
zaslal  pařížské  akademii  množství  na  tabulkách  psaných  smluv  a  zpráv 
zahraničního  úřadu  akkadského  krále  Sargůna  a  jeho  syna  Narám-Sina,  jenž 
vládl  kolem  r.  3800.  před  Kristem.  Sargůn  byl  ještě  před  nedávném  od 
hyper-kritické  školy  prohlašován  za  osobu  mythickou  a  jeho  letopisy  za 
padělek  doby  pozdější,  podobně  jako  Abraliam  a  jeho  dějiny,  ale  nové 
a  nové  nálezy  osvětlovaly  dávnou  jeho  dobu,  až  teď  již  není  pochyby.  Pro 
palestinologa  jsou  velmi  důležitý  jeho  zprávy  o  různých  městech,  „země 
Amorejských",  jak  se  tehda  KanaMn  úředně  jmenoval.  Sarguna  si  již 
kolem  r.  3000.  celou  zemi  kananejskou  podrobil,  domácí  králíky  v  jednotHvých 
městech  ponechal,  ale  ustanovil  \Tchního  vladaře,  hazannu,  jenž  měl  podávati 
zahraničnímu  úřadu  zprávu  o  smýšlení  a  záměrech  poplatných  knížat.  Uru-]Malik, 
vladař  Amorejských,  měl  všudy  zaváděti  školy  s  babylonským  písmem  a  řečí, 
bvla  tedy  již  v  této  době  ass\TŠtina  úřední  řečí  přední  Asie  na  úkor  jazyků 
domácích,    z  nichž  mnohé,    jako  hittitština,    měly   již    své  písmo  i  literaturu. 

Dr.  Alois  Musil. 
Nejstarší  památky  vzdělanosti  egyptské  jsou  původu  babylon- 
ského. Do  nedávná  s^,  tvrdilo,  že  přišla  veškerá  vzdělanost  z  Egypta,  což 
odporovalo  Písmu  sv.,  které  činí  často  narážky  na  umění  mesopotamské. 
Pravdivost  Písma  sv.  i  zde  dokázána  posledními  objev}'  v  kopaninách  egyptských. 
Amélineau,  který  řídí  práce  v  Abydu,  našel  hroby  dvou  prvních  dynastií 
spojené  říše,  kdežto  de  Morgan  vykopal  v  Negadě,  severně  od  Theb  hrob, 
který  se  přičítá  předchůdcům  prvního  historického  krále  Měny.  Pokud  přečteny 
zachované  nápisy,  patří  jedna  z  mumií  nalezených  v  Abydu  Usafaesovi,  pátému 
králi  prvé  dynastie,  a  jiné  prvému  králi  druhé  dynastie.  Nápisy  se  nalézají 
na  malých  hliněných  kuželích,  které  mají  známky  původu  babylonského. 
Písmo  jest  již  hieroglyfické,  ale  značkou  zbožnění  zesnulého  není  pozdější 
sekera,  nýbrž  babylonská  hvězda. 

Zbytky  nalezených  ozdob  v  Negadě    svědčí  o  vysokém  stupni    umění 

této  předhistorické    doby  egyptské,    neboť  vzbuzují  obdiv    jemné  řezané  věci 

ze  slonoviny  a  nádoby  z  obsidianu,  který  si  již  tehda  přiváželi  ze  Santorinu. 

Nejnověji  se  mnoho  mluví  o  nálezech  Quibellových,  které  však  anglická 

vláda  dosud  bedlivé  tají.  Pokud  známo,  kopal  Quibell  na  účet  anglické  vlády 


468 ■ Smřs. 

V  horním  Egyptě  ve  zbořenisku  Kom-el-ahmar,  starém  to  městě  Nehen  či 
Hierakonpolis.  Za  řecké  doby  bylo  bez  významu,  ale  4000-0000  let  před 
Kristem  bylo  hlavním  městem  kraje,  což  dosvědčeno  nálezy.  Nejprve  vykopal 
starý  chrám,  jehož  nápis  praví,  že  byl  obnoven  od  krále  Pepyho  ze  šesté 
dynastie,  a  sice  proto,  že  již  tehda  toho  vyžadovala  jeho  starobylost.  A  v  tomto 
chrámě  byly  celé  poklady  předhistorických  památek.  Na  sta  sošek  různých 
posvátných  zvířat  a  bohův,  a  mezi  těmito  jedna  bronzová  obložená  tepaným 
zlatem,  které  samo  váží  více  než  80  sovereignů.  Dle  všeho  byl  chrám  rozbořen 
a  zasypán  již  za  králů  dvanácté  dynastie  asi  před  2000  lety  před  Kristem, 
a  tak  se  nám  zachovaly  známky  vzdělanosti  nejstarších  dob.  Na  mnohých 
soškách  jsou  nápisy  zvláštního  tvaru  hieroglyfického,  který  prý  se  blíží 
klínovému  písmu  babylonskému.  Přesné  zprávy  nám  podá  učený  spisovatel 
a  professor  oxfordské  university,  A.  H.  Sayce  LL.  D.,  který  mně  právě  píše 
z  Luxoru  v  Egyptě,  a  bude  vše  na  místě  zkoumati.  Dr.  Alois  Musil. 

Los  von  Roni.  „Gazeta  Košcielna",  týdenník  pro  zájmy  duchovenstva 
polského  v}'cházející  ve  Lvově,  mluví  v  17.  čísle  ze  dne  27.  dubna  t.  r, 
o  časovém  thematě,  o  hluku  způsobeném  heslem  „Los  von  Rom"  a  o  pří- 
činách, jež  zavinily  odpadání  německých  katolíků  v  Cechách  k  protestantismu. 

Považujeme  za  svou  povinnost  upozorniti  na  článek  tento  a  odpověděti 
jménem  duchovenstva  v  Cechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku  na  příkré  výtky, 
jež  mu  neznámý  anonymus  v  „Gazetě  Koscielnej"  v  tvář  vmetl.  Jsme 
nuceni  učiniti  tak  zvláště  proto,  že  časopis  ten  má  veliký  kruh  čtenářstva, 
a  kněžstvo  polské  bralo  by  za  bernou  minci  to,  co  patrně  špatně  infornjovaný 
referent  časopisu  podává. 

Uvedu  '  pokud  možno  doslovný  překlad  dotj^čného  místa:  „Těžké  a 
dlouhotrvající  byly  hříchy  nedbalosti  se  sti-any  kléru  i  v  čele  mu  stojícího 
episkopatu  v  některých  provinciích  této  monarchie.  Kde  po  delší  dobu 
vládl  biskup  pracovitý,  horlivý,  daleký  josefinismu  a  slabosti,  tam  se  setba 
protestantsko-radikalní  neujímá.  Tak  v  Tyrolsku,  kde  Riccabona  a  Haller 
v  Tridentu,  Gassner  pak  v  Brixenu  zůstavili  na  dlouhá  léta  výsledky  své 
neohrožené  činnosti  v  obraně  práv  církve.  Podobně  v  Linci,  kde  svatou 
jest  dosud  památka  velikého  Rudigiera,  a  ve  kŠtyrském  Hradci,  kde  znamenitý 
Zwerger  vychovav  si  kněžstvo,  dovedl  tím  vytvořiti  ochrannou  hráz  proti 
návalu  liberalismu.  Za  to  v  Cechách,  na  Moravě,  ve  Slezsku  a  v  Korutanech 
šíří  se  ruch  antikatolický,  ježto  nebylo  v  čas  postaráno  o  náboženské  uvě- 
domění a  odpor  proti  akci  u  lidu.  Stačí  ostatně  nahlédnouti  v  statistická 
data  týkající  se  severozápadních  diecesí  mocnářství,  bychom  si  vysvětlili 
úspěchy  pana  Schonerera.  Arcidiecese  pražská  má  2  miliony  věřících,  olo- 
moucká 1,700.000,  litoměřická  a  královéhradecká  po  půldruhém  mihonu, 
budyšínská  (?)  a  brněnská  každá  více  než  milion.  Připadá  tudíž  průměrně 
jeden  kněz  na  l.")00  duší,  ale  počítáme-li  pouze  duchovenstvo  duchovní 
správy,  poměr  ten  ještě  se  zhorší,  tak  že  jeden  kněz  připadá  na  2500  duší. 
Řeholí,  zvláště  dobrých  a  horlivých  také  není  mnoho.  V  jediné  arcidiecesi 
Ivovské  jest  více  řeholnic  než  v  celých  Cechách,  a  3  mihony  latinských 
katolíků  v  Haliči  mají  desetkrát  tolik  činných  klášterů,  než  6  milionu  duší 
v  Cechách . . .  k  tomu  připočísti  třeba  josefinismus  bující  v  plné  síle  od 
shora  dolů,  a  národní  šovinismus  vítězící  nad  uvědoměním  kněžským,  ducho- 


Směs.  469 

venstvo  v  kněžském  svém  působení  (v  kostele)  ospale,  v  životě  veřejném 
vlivu  pozbavené:  jak  potom  na  takové  půdě  nemá  bujeti  sedba  starokatolicismu 
a  lutheránství  ?" 

Uvedli  jsme  schválně  skoro  celý  článek,  aby  naše  duchovenstvo  vidělo, 
jak  o  něm  smýšlí  organ  duchovenstva  polského.  Všecky  listy,  i  liberální, 
uznávají,  že  pramen  letošní  apostasie  jest  dalek  všech  důvodů  náboženských, 
a  tu  přichází  hst  katohcký,  organ  kněžstva,  a  svaluje  vinu  všeho  na  ducho- 
venstvo a  episkopat.  Vytýkati  těmto  „těžké  a  dlouhotrvající  hříchy  nedba- 
losti", že  „nebylo  postaráno  o  náboženské  uvědomění  u  lidu",  napsati  jen 
tak  beze  všech  důkazů,  že  mezi  klérem  „bují  josefinismus  od  shora  dolů", 
a  že  „ duchoven sfrv^o  v  kněžském  působení  svém  jest  ospalé"  —  takové 
pomluvy  o  duchovenstvu  našich  diecesí  šířiti  mezi  klérem  polským  jest 
nejmírněji  řečeno  nespravedlivé  a  nekřesťanské.  Polský  list  křivdí  tu  nejen 
celému  kněžstvu  českoslovanskému,  jehož  ze  svých  těžkých  výtek  nevyjímá, 
ale  i  velké  části  řádného  kněžstva  německého. 

Nepodceňujeme  nikterak  kvalifikace  kněžstva  polského  —  rádi  bychom 
však  viděli,  zda  by  bylo  s  to  s  větší  horlivostí,  přesvědčením  a  obětavostí 
na  místech  právě  nejokroženějších  konati  své  povinnosti  tak,  jak  je  naše 
duchovenst\'o  koná  a  vždycky  konalo.  A  že  na  stolcích  biskupských  v  našich 
diecesích  seděli  a  dosud  sedí  mužové  stejně  horhví  a  povinností  vysokého 
ilřadu  svého  stejně  dbalí  jako  episkopat  polský,  netřeba  dokládati.  Spíše 
záplava  hberalismu  v  našich  zemích  žádala  vždy  jak  od  episkopatu  tak  od 
kněží  zdvojeného  úsilí  a  dvojnásobné  námahy  než  v  diecesích  polských, 
zhoubnými  naukami  liberalismu  dosud  více  méně  ušetřených. 

Nechceme  hledati  původ  přítomného  článku  „Gazety  Košcielnej" 
v  nějakém  snad  nepřátelství,  jehož  bychom  si  od  bratrského  národa  polského 
nejméně  zasloužih.  Prosíme  však,  by  zmíněný  list  katolický  podruhé  lépe 
se  napřed  informoval,  než  tak  těžké  žaloby  proti  katolickému  duchovenstvu 
zemí  sousedních  vysloví,  a  očekáváme  s  důvěrou,  že  loyalně  opraví,  v  čem 
referentem  svým  byl  mystifikován.  Aois  Svojsík. 

Ze  slovanských  divadel.  Na  novém  zemském  divadle  v  Lublani 
v  sedmém  období  od  20.  září  1898  do  20.  března  1899  uspořádáno 
74  představení,  při  nichž  provedeno  19  novinek  a  to  15  činoher,  .8  opery 
a  1  opereta.  Původních  novmek  bylo  G :  Medvědova  jubilejní  jednoaktovka 
„César  Fiňderik  III.  na  Malém  gradu  o  Kamniku",  Ganglovo  rodhiné 
čtyraktové  drama  „Sin"  (Syn),  Jurčiče,  Krsnika  a  Govekara,  národní  hra 
se  zpěvy  „Rokovnjači"  (Pobudové),  Stritara  „Prešernov  god  v  Ehzeju" 
(Prešerno\y  jmeniny  v  Ehseu)  a  Aškercova  cbamatická  scéna  „Prešern 
v  gostilni  pri  zlatem  grozdu"  (Prešeru  v  hostinci  u  zlatého  hroznu)  a  opera 
„Stará  pesem"  od  Viktora  Parmy.  Z  cizích  děl  předvedeno  14  německých, 
6  francouzských,  2  chorvatská,  jedno  české  a  jedno  anglické.  O  císařských 
slavnostech  pořádáno  jedno  bezplatné  představení  pro  lublaňské  školy, 
pěvecké  a  dělnické  spolky. 

Hmotná  stránka  duševní  práce.  Pensijní  fond  spolku  žurnalistův 
a  spisovatelů  „Concordia"  ve  Vídni  vyplatil  v  roce  1898.  spisovatelům  a 
vdovám  po  nich  65.177  zl.  a  za  všech  27  let  svého  trvání  807.015  zl.  — 
Spolek  [spisovatelek    a    umělkyň  ve    Vídni    r.    1898/9    měl    75    řádných    a 


470 Směs. 

257  přispívajících  členů,  kteří  zaplatili  1378  zl.  příspěvkíi.  Pensijní  fond 
spolku  obnáší  42.130  zl.  —  Společnost  dramatických  autorů  v  Paříži 
v  období  189S/9  přijala  za  autorská  práva  tantiém:  v  Paříži  2,128.123  franků 
64  ct.,  v  předměstích  Paříže  89.275'75  fr.,  z  koncertů  v  kavárnách 
209.299-70  fr.,  v  kraji  950.203-33  fi-.,  v  cizině  288.3 lG-58  fr.,  úhrnem 
3,671.219  fr.  Pensí  r.   1898/9  vyplatila   125.750  franků. 

Veřejné  knihovny  v  Americe.  Dle  sdělení  časopisu  „Journal  des 
Débats"  počítá  se  ve  Sj^ojených  Státech  severní  Ameriky  na  2000  veřejných 
knihoven,  ve  kterých  ročně  se  půjčí  asi  300  milionů  svazků.  Velká  veřejná 
knihovna  v  Chicagu  umístěna  je  ve  vlastním  paláci,  který  postaven  byl  za 
8  milionů  dolarů.  Ještě  nádhernější  palác  má  knihovna  v  Bostone.  Stál 
10  mil.  dolarů.    Knihovna  bostonská    má  700.000  svazků  a  250  úředníků. 

Ondřej  Carnegie  (rodem  Skot,  jenž  jako  zcela  chudý  mladík  přeplavil 
se  do  Spojených  Států  a  dnes  je  mnohonásobným  milionářem)  věnoval  již 
plných  30  milionů  fi-anků  na  zřizování  bezplatných  knihoven  a  čítáren 
pro  lid  ve  Skotsku  a  Spojených  Státech.  K  témuž  účelu  zamýšlí  věnovati 
ještě  10  milionů  franků.  Carnegie  vypravuje  často  s  pohnutím,  jak  jsa 
chudičkým  dělníkem  na  dráze  v  Pensilvanii,  neměl  většího  potěšení  nežli 
vypůjčovati  si  z  veřejných  knihoven  různé  spisy  a  knihy  na  čtení.  A  právě 
tomuto  sebevzdělání  z  vypůjčených  zadarmo  knih  přičítá  největší  zásluhu 
na  svém  neobyčejném  zbohatnutí.  Alois  Svojsík. 

Jediným  svého  druhu  jest  jistě  nedávný  sjezd  dělnictva  v  Luzernu 
ve  Sv}'carsku,  jehož  se  súčastnilo  320  delegátů  různých  spolků  dělnických 
majících  dohromady  160  tisíc  členů.  Zajímavým  byl  sjezd  tím,  že  účastenství 
na  něm  měla  nejen  četnější  strana  socialně-demokratická,  ale  i  strana  kře- 
sťanských sociálů.  Jinde  tak  příkře  proti  sobě  stojící  strany  spojily  se  tu 
k  svorné  působnosti  na  2:)oli  čistě  sociálním,  a  výsledek  dopadl  j^ro  obé  strany 
nade  vše  očekávání.  Mluvili  nejlepší  řečníci  obou  stran;  ze  sociálních  demo- 
kratů vůdce  jejich  ve  Švycai-sku  Grenlich,  který  mezi  jiným  prudce  útočil 
na  nesnášlivost  protestantův  a  odsoudil  dosavadní  občasné  zjevy  „Kiútur- 
kampfu"  ve  Švýcarsku,  z  katolíků  řečnili  vůdce  křesťansko-socialní  advokát 
Feigelwinter  z  Basileje,  professor  Frýburské  university  kněz  Dr.  Beck,  a 
znamenitý  sociolog  Decourtins.  Porady  točily  se  hlavně  kolem  dávného  přání 
dělnictva  šv}'carského,  aby  veškeré  dělnictvo  organisovalo  se  v  jediné  pouze 
organisaci,  z  níž  by  \yloučeny  byly  úplně  veškeré  otázky  politické  a  nábo- 
ženské, tak  aby  spojenými  silami  tím  spíše  obrácen  mohl  býti  celý  zřetel  na 
pole  čistě  sociální.  —  Kéž  by  i  u  nás  v  Cechách  dělnictvo  prohlédlo  a 
seskupilo  se  svorně  v  jediný  mocný  šik  pracující  o  blaho  dělnictva  na  základě 
jedině  pravém  —  křesťanství!  Alois  Svojsík. 

Při  zápasech  s  býky  ve  Španělsku  utraceno  bývá  rok  co  rok  více 
než   5000  koní  a  1000—1200  býků. 

Podivná  novinka  divadelní  zavedena  byla  v  těchto  dnech  v  Bnisselu 
v  „Théátre  de  la  Répubhque".  Po  desáté  hodině  večerní,  as  od  polo^^ce  před- 
stavení, snížen  jest  na  polo\ňci  vstuj^  pro  zbylá  místa  v  hledišti.     Al.  Sv. 

Ve  Spartě  nalezena  byla  nedávno  veliká  antická  mosaika  před- 
stavující palác  krále  Nikomeda  s}Tského.  Ač  není  mosaika  úplná,  má 
přece  přes  O  m-.  Al.  Sv. 


Směs.  471 

Nové  pěkné  použití  Roentgeiiovýcli  paprsků  oznamují  z  Rezna. 
Y  tamnější  pinakothece  nalézá  se  obraz  žehnajícího  Krista,  dílo  to,  jež 
kritika  téměř  jednolilasně  připisovala  velikému  Diwerovi.  Ježto  obraz  malo- 
vaný na  hedvábí  a  připevněný  na  dubovou  podložku  byl  velice  temný, 
tak  že  nikde  nebylo  lze  jména  malíře  nalézti,  dán  byl  obraz  před  přístroj 
a  pomocí  paprsků  X  objeven  v  rohu  zřetelný,  malý  podpis  Albrechta  Diirera. 
Zároveň  ale  poznána  chyba,  jíž  se  dopustili  znalci  čtouce  letopočet  malby 
chybně  1521  místo  1524.  Jsme  přesvědčeni,  že  podařený  tento  pokus  ne- 
zůstane ojedinělým  a  že  tímto  snadným  způsobem  bez  nejmenšího  poškození 
uměleckých  výtvorů  rozluštěny  budou  mnohé  záhadné  problémy  historie 
umění  malířského.  Alois  Svojsík. 

Do  galerie  v  Louvrů  nepřijímá  se  žádný  obraz,  jehož  malíř  není 
již  aspoň   10  let  mrtev. 

Vědecké  observatoře  v  missiích  jesuitských.  Katoličtí  missionáři 
bez  výjimky  všichni  s  pravým  náboženstvím  rozšiřovali  vždy  též  křesťanskou 
kulturu  a  civilisaci,  aby  tak  tím  spíše  náboženství  saino  upevnili.  V  ná- 
sledujících řádcích  chceme  speciálně  to  dokázati  o  řádu  jesuitském.  V  dobré 
je  paměti,  jak  návštěvou  pruského  prince  Jindřicha  obrácena  byla  pozornost 
vědeckého  světa  na  ústav  a  observatoř  v  Zi-ka-Avei  v  Číně.  Stavba  observatoře 
je  provedena  dle  nejnovějších  požadavků  vědy  a  opatřena  kupolí  pro  pozorování 
a  nástroji  výbornými,  vše  v  Paříži  zhotoveno. 

Tato  observatoř  není  jediná.  Téměř  ve  všech  nejdůležitějších  stanicích 
missijních  mají  Jesuité  podobné.  Nejdůležitějším  toho  diaihu  ústavem,  ba 
„jedním  z  prvých  v  celém  světě  pro  dokonalost  svého  zařízení  a  pro  důle- 
žitost vědeckou  i  praktickou  svých  pozorování"  (Civilta  Cattolica,  ser.  XVI. 
vol.  VII.  fasc.  1108  pag.  462)  je  observatoř  v  Manile  na^  Fihppinách. 
Plocha  jeho  celková  pro  stavení  a  zahrady  obnáší  54.000  m^.  Ustav  založen 
r.  18G5.  Z  počátku  byla  observatoř  spojena  s  gjannasiem  městským  (Ateneo 
municipal),  jenž  rovněž  náleží  Jesuitům;  PP.  Federigo  Faura  a  Colinos 
začali  první  pozorovati,  zatím  co  P.  Juan  Ricart  horlivě  hotovil  násti-oje. 
R.  1880.  byl  Fam-a  znova  ředitelem.  Za  něho  byly  násti-oje  jednak  zlepšeny, 
jednak  rozmnoženy.  Předpovědmi  svými  o  blížení  se  taifunů,  větrů  to,  jež 
přečasto  přicházejí  a  hi'ozné  škody  působí,  proslul  jak  v  Manile,  tak  na 
celém  archipelagu.  V  uznání  vykonaných  věcí  byl  ústav  královským  na- 
řízením ze  dne  24.  dubna  1884  povýšen  na  stupeň  officielních  ústavů  a 
dostal  název:  meteorologická  observatoř  v  Manile.  To  dalo  počátek  k  jeho 
slávě.  Vždy  četněji  vstupovaly  s  ním  ve  spojení  jiné  ústavy  podobné,  což 
ovšem  rozšiřovalo  i  práci.  Brzy  dosavadní  místnosti  nepostačovaly.  Z  toho, 
jak  i  z  důvodů  vědeckých,  aby  nástroje  nebyly  ničím  rušeny  ve  svých 
výkonech,  byla  observatoř  přeložena  r.  188G.  za  město  do  skvostné  normální 
školy,  načež  vláda  zařídila  telefonní  a  telegrafní  spojení  s  městem.  Nynější 
observatoř  skládá  se  ze  4  oddělení:  meteorologického,  seismologického,  magne- 
tického a  astronomického.  Každé  oddělení  má  ředitele,  celý  ústav  pak  jednoho 
vrchního  ředitele.  —  Oddělení  meteorologické  má  nejlepší  nástroje  a  je  také 
nejdůležitější,  poněvadž  je  praktické  důležitosti  pro  plavbu.  Má  takovou 
pověst,  že  jeden  muž  výhradně  je  ustanoven  pro  vja-izování  depeší  s  jinými 
ústav}\    Oznámení,    psaní,    zprávy    atd.    posílá    tam    přes    100    observatoří 


472  Směs. 

všech  zemí.  Jsouc  ve  spojem  zároveň  se  stanicemi  po  celém  ostrově  oznamuje 
oddělení  meteorologické  změnu  počasí  mnohem  dříve  než  ústavy  v  Japonsku, 
Číně,  Tongkingu  a  Cochinchině.  Dvakrát  denně  dostává  ústav  zprávu  od 
pozorovatelen  meteorologických  v  Nagasaki,  Tokio,  Kabe,  Šanghai,  Amoy, 
Hongkong,  Haifong,  z  ostrova  Formosy.  Jaké  vážnosti  požívá  ústav  na  př. 
v  Číně,  jde  z  toho,  že  císař  čínsky  před  někohka  lety  nařídil,  aby  týdně 
posílány  byly  do  ^Slanily  zpráv}'  o  pozorováních  učiněných  v  celnicích, 
majácích  a  observatořích  v  celé  Číně.  Bylo  to  vděčným  uznáním  za  důležité 
služby,  jaké  ústav  prokázal  svými  předpovědmi  počasí  plavbě  v  čínském 
moři.  Duší  celého  oddělení  byl  ředitel  P.  Faura.  Mnohé  nástroje  jsou  vlastním 
jeho  vynálezem.  On  první  vj^zkoumal  zákony,  dle  nichž  se  taiťuny  objevují. 
On  je  též  vynálezcem  zvláštního  bř^rometru,  dle  něhož  každý  plavec,  byť 
z  meteorologie  nerozuměl  ničemu,  pozná  blížící  se  bouři  a  dle  toho  v  čas 
může  učiniti  potřebná  opatření.  Faura  požíval  i  v  Evropě  velkého  jména. 
Znaven  neustálou  vědeckou  činností  zemřel  v  lednu  1897  v  57.  roce  věku. 
—  Seismologické  oddělení,  zabývající  se  pozorováním  zemětřesení,  je  veliké 
důležitosti  v  archipelu  filippinském,  přečasto  zemětřesením  navštíveném. 
Nástroje  má  též  výborné;  mnohé  jsou  od  P.  Faury.  Dlouholetý  ředitel 
P.  Miguel  Saden-a  Maso  je  velice  schopný.  Zná  důkladně  geologii  ostrovu, 
magnetismus  a  p.  R.  1895.  vydal  v  Manile  dílo:  La  Seismología  en  Filipinas, 
které  na  základě  desítiletého  pozorování  vykládá  původ,  povahu  a  pravidelnost 
zemětřesení  na  ostrově  a  vše  vysvětluje  názorně  přehledy  a  mapanii.  R.  1895. 
vykonal  tento  učenec  k  rozkazu  vlády  španělské  výzkumnou  cestu  po  Číně 
a  Japanu  za  příčinou  přesného  zmapování  magnetických  výjevů.  —  Oddělení 
magnetické  má  zvláštní  pevný,  elegantně  zařízený  paviUon  a  má  výborné 
nástroje.  Pavillon  je  vzdálen  hlavní  budovy  100  metrů,  tak  že  násti'OJe 
nejsou  rušeny  ve  svých  výkonech.  Vzorným  ředitelem  tohoto  oddělení  je 
P.  Cirera,  proslavený  dílem:  El  Magnetismo  terrestre  en  Filipinas.  Dílo  to 
staví  ho  mezi  první  vědce  tohoto  odboru.  Observatoř  byla  zastoupena  na 
světové  výstavě  v  Chicagu  P.  José  Alguém  a  P.  Faurou  a  navázala  při 
tom  nové  styky  s  mnohými  učenci  jiných  zemí.  P.  Algué  r.  1895.  v}'dal 
větší  dílo:  Bagnios  ó  Tiťones  de  1894  (orkány  a  taifuny  v  roku  1894). 
P.  Algiié  je  též  v^ynálezcem  zvláštního  přístroje  cyklonoskopu.  Týž  učenec 
píše  zajímavá  data  o  příhodách  za  poslechli  války  v  Manile,  pokud  se  týkají 
observatoře.  V  červnu,  červenci  a  srpnu  miniilého  roku  byl  ústav  velice 
ohi-ožován  povstalci.  Však  škody  neutrpěl,  ba  ještě  mu  přibylo  významu. 
Především  mile  se  všech  dotklo,  že  Jesuité  neopustili  ústavu,  nýbrž  bedlivě 
vše  vedli  jako  dříve.  To  zvláště  bylo  neocenitelno  pro  válečné  lodě  před 
Manilou.  Časté  návštěvy  cizích  námořníků  a  úředníků,  neustálé  poptávky 
po  počasí  nastávajícím,  regulování  chronometrů,  vše  to  a  podobné  věci  daly 
hodně  práce  P.  Alguému  a  P.  Doyleovi.  Při  tom  konali  i  duchovní  správu 
v  jedné  farnosti.  Často  při  zpovědi  kule  lítaly  až  k  nim.  Avšak  díky 
Prozřetelnosti  z  1500  kajicníků  jen  2  byli  raněni.  Když  nebezpečenství  stále 
rostlo,  celý  ústav  až  na  7  osob  se  přestěhoval  do  města.  Tímto  hrdinstvím 
byla  observatoř  zachráněna,  kdežto  jiné  ústavy  všechny  zničeny,  na  př.  nová 
hospodářská  škola.  Ani  povstalci  ani  Američané  ústavu  neublížili.  Admirálové 
německý,    francouzský    a    japanský,    kteří    často    i    za    obležení    do    ústavu 


Směs.  473 

chodili,  důtklivě  domlouvali  americkému  admirálu  Deweyovi,  aby  observatoř 
všemožně  chránil.  Dewey  tak  učinil.  Když  se  Američané  zmocnili  města, 
prosili  o  zprávy  o  počasí  a  o  blížení  se  taifunů.  Zřídili  si  též  v  ústavě 
telegrafní  stanici,  což  vše  svědčí  o  přízni  a  náklonnosti  k  ústavu.      (O.  p.) 

Cena  výrobků  jednotlivých  průmyslových  států.  Departement  of 
Labour  ve  Washingtone  podal  nedávno  ocenění  výrobků  průmyslovycli 
v  nejhlavnějších  zemích.  Dle  tohoto  pramene  obnáší  cena  výrobků  v  dollarech 
(udáno  vždy  po  milionech):  Spojené  Stát)"  7000,  Anglie  4100,  Německo 
2915,  Francie  224.5,  Rusko  1815,  Rakousko  1625,  Itálie  605,  Belgie  510, 
í^panělsko  425,  Švýcarsko  160.  Příčinu  největšího  výnosu  Ameriky  vidí 
zpráva  v  lacinosti  materiálu,  ve  větším  upotřebení  strojů  a  ve  větší  dělnosti 
amerického  dělníka.  Dle  téhož  pramene  obnáší  roční  výdělek  dělníkův  ve 
Spojených  Státech  348  dollarů  čili  18*4^0  ceny  vyrobeného  zboží.  Pro  ostatní 
země  je  poměr:  Anglie  204  dollar}-,  20'6'^/o,  Francie  175  :  29*6,  Belgie 
165  :  27-9,  Německo  155  :  26-2,  Švýcarsko  150  :  34-6,  Rakousko  150  :  34*6, 
Španělsko  120  :  31*5,  Rusko  120  :  31'5.  Jak  vzpomenuto,  hlavní  výhody 
poskytují  Spojeným  Státům  stroje.  Poněvadž  nerozhoduje  číslo  strojů,  ale  jich 
pracovní  síla,  je  i  na  tuto  okolnost  ve  zprávě  pamatováno  a  síla  strojů  udána 
v  síle  koňské.  Dle  toho  disponují  Spojené  Stát}-  18  mihony  koňských  sil, 
Anglicko  12  miliony,  Německo  9,  Francie  5,  Rakousko  2'^/^,  Rusko  2Vj, 
Belgie  1.  Byť  čísla  podána  byla  jen  okroulile,  podávají  přece  dosti  přesný 
názor  o  provozovacích  prostředcích   jednotlivých  států. 

Statistické  údaje  o  Japanskii.  Rozvoj  průmyslu  měl  i  v  Japansku 
přírůstek  obyvatelstva  v  zápětí.  1885  bylo  ho  38  milionů,  1895  již  42,270.620. 
Povrh  země  obnáší  38,232.348  ka^  přijde  tedy  na  čtverečný  kilometr  111 
obyvatel  (v  Belgii  211).  Sňatků  bylo  1895  365.633,  z  nichž  rozvedeno  pak 
110.838.  Jistě  laodně  moderně !  Obchod  roste  vůčihledě.  R.  1885.  byl  v}S'oz 
148  mil.  marek,  přívoz  130^,  °^^1-!  1894  vývoz  453  mil.,  přívoz  486 Yj 
mil.  Bylo  dovezeno  z  Anglie  za  168,  ze  Spojených  Států  za  43,  z  Německa 
za  31  a  z  Francie  za  17  mil.  marek.  Příjmy  statuí  v  1893 — 4  vynesly 
356  mil.,  vydání  338^/2  mil.  marek.  Dluhy  státní  obnášejí  Í316  mil.  marek, 
hlavně  následkem  rozšíření  drah.  Z  4500  km  drah  je  privátních  3225  km, 
státních  1275  km.  Nej\-íce  staví  tu  Angličané.  Počet  odvodem  povinných 
byl  r.  1895.  385.342  mužů,  stálého  vojska  bylo  257.217  mužů,  nepočítaje 
císařkou  gardu.  Truhlář  si  v}^dělá  průměrně  denně  1  marku  40  feniků, 
krejčí  1  m.  24  f.,  horník  1  m.  36  f.,  tiskař  1  m.  12  f.,  dělník  hospodářský 
ročně  80  marek.  Skol  obecných  bylo  24.046  a  v  nich  3,501.081  dětí 
(2/3  chlapců)  vyučovaných  od  63.035  učitelů.  Lékařů  se  čítalo  43.196;  o 
každém  úmrtí  musí  podati  úřadům  zprávu.  Japansko  ^'ykazuje  nyní  nej- 
větší produkci  literární.  Ročně  25.000  marku.  Téměř  dvakráte  tolik 
co  Anglie  nebo  Francie.  Mají  ovšem  poměrně  málo  časopisů  (800),  ale 
denně  jich  přibývá.  Po  Japansku  přijde  hned  Německo  a  pak  Francie. 


Hlídka.  31 


4  74 

Eozhled. 

•t-, 

****************** 
***************** 

♦   ♦ 

ROZHLED. 

«  * 

***************** 

aeaeaBneaieBeaeiBenB! 

SiBQSB!BS»B»BaBiBIB»B»B 

***************** 
****************** 

****************ic 
****************:«:» 

l»>l  ^ 


v  Biuě,   25.  června   1899. 


Církevní  zprávy.  Haagská  konference  míru  přinesla,  či  vlastně 
vynesla  na  celý  svět  znovu  malichernou  žárlivost  italské  vlády  na 
suverenitu  papežovu,  na  suverenitu,  již  ostatně  sama  stvrdila  garančním 
zákonem.  Ahj  dobrá  věc  „odzbrojení"  netrpěla,  strpěli  svolavatelé 
konference  proti  svému  přesvědčení  raději  pominouti  papežskou  Stolici, 
než  dočkati  se  abstinence  Itálie,  jedné  z  šesti  vojenských  velmocí 
evropských.  Sv.  Stolice  protestovala  odvoláním  svého  zástupce  z  jSizo- 
zemí  na  čas  konference.  Je  to  pro  konferenci  samu  zlé  omen,  že  začala 
nešetřením  mezinárodně  zaručených  práv. 

Ve  vatikánské  revui  „Civilta  Cattolica"  ze  6.  května  odpo^ndají 
na  inkriminace  týdenníku  vládního  a  sněmovní  rivisty  „Roma^.  jež  tu 
někdo  z  „Montecitoria"  vyčítal  kurii  římské.  Příčinu  zavdal  domnělý 
či  skutečný  interview  dopisovatele  .,Figarova"  u  jednoho  z  kardinálů 
římských.  Tento  prý  se  vyjádřil  o  budoucím  rozřešení  otázkv  suverenity 
a  panství  papežova  takto:  „Otázka  římská  může  se  rozřešiti  jedině 
v  budoucím  republikánském  federativním  státě  italském,  v  němž  jedno- . 
tlivé  kraje  dostanou  opět  svou  samosprávu  a  svá  stará  práva,  jež  žádný 
z  nich  dosud  neztratil.  Za  této  hegemonie  všech  osvobozených  měst 
a  krajů,  jež  rozumný  federalismus  bude  pojiti  v  jeden  národní  státní 
celek,  také  papež  dobude  svého  nehynoucího  léna  („feudo")  s  nedotknu- 
telným Římem,  jenž  bude  městem  representuj ícím  národní  pokrok 
v  míře  vyšší  a  nezcizitelné,  právě  pro  ten  jeho  princip  spiritualit}'^, 
na  němž  přednost  jeho  založena."  —  Politik  z  iMontecítoria  (návrší^ 
na  němž  stojí  sněmovna;  se  diví  této  troufalosti  kurie,  která  prý  má 
dnes  spíše  příčinu  k  veliké  pokoře  a  poníženosti.  Zastaralý  církevní 
organismus  dnes  prý  má  vše,  co  moderně  cítí  a  myslí,  proti  sobě.  Tuto 
troufalost  prý  Vatikán  čerpá  z  chyb  dnešní  liberální  politiky  italské. 
Tyto  chyby  italské  vlády  a  všech  italských  vlád  politik  z  Montecitoria 
vypočítává  a  praví,  z  toho  všeho  že  není  nemožno,  aby  ve  Vatikáne 
kuli  plány  pro  budoucí  státní  převrat  v  Itálii.  —  „Civilta  Cattolica" 
na  to  odpovídá  též:  Což  by  v  tom  bylo  divného,  kdyby  některý 
z  kardinálů  pozoruje  běh  politiky  v  Itálii,  a  vida  tu  stále  se  hromadící 
nespokojenost,  postavil  hypothesi.  že  spojená  Itálie  přirozenou  cestou 
se  rozpojí  a  že  přirozeně  nastane  pak  příznivá  doba  k  opětnému  do- 
bytí práv  a  samostatnosti  římského  papeže.  Jsou-li  premissy  správné, 
a  že  jsou  správný,  potvrzuje  sám  politik  z  Montecitoria,  proč  by  měl 
býti  divný  či   docela    zločinný   hypothetický    závěr    z  nich  odvozený!? 

Odtud  prý  i  to  pochází.  —  vypravuje  římský  dopisovatel  Timesň, 
W.  J.  Stillman   v  Kational  Eeview  (May),   že  Vatikán    se  zaujímá  pro 


Eozhled.  475 


Francii  a  clvojspolek.  Tíhne  přirozeně  prý  v  opačnou  stranu,  než  kudy 
se  ubírá  politika  přítomné  vlády  italské. 

Jeden  z  posledních  projevů  sv.  Otce  pro  Francii  učiněný  jsou 
slova,  jež  za  příležitosti  návštěvy  francouzských  poutníkii.  pronesl 
k  redaktorovi  ..Matinu".  Henrymu  des  Houx:  „Francii  vymínil  jsem 
nejprvnéjší  místo  ve  své  lásky  plné  péči.  Nelitoval  jsem  žádného  namá- 
hání, jen  abvch  jí  připomněl  slavnou  její  minulost  u  věrnosti  k  víře. 
Uznal  jsem,  že  repubhka  jest  dnes  tou  vládní  formou,  jíž  většina 
občanstva  jest  oddána.  Církev  proti  této  vládní  formě  ničeho  nenamítá, 
nestojíť  tato  forma  v  žádném  odporu  k  naukám  a  zákonimi  jejím.  Ba 
nebylo  by  vůbec  nic  krásnějšího  než  taková  v  pravdě  křesťanská  re- 
publika, kdež  lidé  ne  z  musu  ale  dobrovolně  zákonům  společenským  a 
rodinným  se  podvolují  a  svobodu  svědomí  a  svobodu  církve  uznávají. 
Chtěl  bych,  aby  katolíci  přestali  jmíni  býti  za  nepřátele  státu  a  ústavy, 
ať  jsou  věrní  služebníci  a  obhájci  zákonů  od  národa  přijatých.  Jen  tak 
dobudou  si  patřičného  vlivu  na  státní  záležitosti.  Poslední  volb}"  fran- 
couzské mě  však  zklamaly."  —  Neúspěch  připisuje  sv.  Otec  nejednotě 
katolíků.  Připisuje  mnoho  zlého  zednářsk\-m  ložím,  jež  si  Francii  osedlaly 
a  na  konec  praví:  „Francouzští  katolíci  musejí  za  svou  vlast  a  církev 
proti  nim  bojovati,  zvláště  za  tu  církev,  jež  byla  vždy  dobrotitelkou 
tohoto  přede  všemi  šlechetného  a  slavného  národa." 

Protektorát  francouzský  dobyl  úspěchu  na  Východě  a  to  v  Cíne. 
Jak  lyonské  „Missions  Catholiques"  sdělily  počátkem  května  na  zakro- 
čení vyslance  francouzského,  uznáno  katolické  náboženské  za  náboženství 
v  Cíne  svobodné  a  císařem  chráněné,  biskupi  postaveni  na  roven 
s  místodržícími,  všichni  missionáři  povýšeni  do  řad  učencův  a  úředníků 
nižší  (III.)  třídy;  papež  pak  nadán  titulem  „Kiao-huang"  („císař  nauky"), 
jenž  jej  staví  na  roven  císaři  čínskému.  —  Tento  úspěch  ať  skutečný 
ať  zdánlivý  zavdal  zase  příčinu  ku  škorpení  německo-francouzskému. 
Silná  missie  německých  katohků  zanesla  do  Cíny  i  známé  německé 
„uvědomění"  národní,  a  biskup  Anzer  zjevně  vystupuje  jako  poHtický 
pracovník  pro  Německo.  Dle  sdělení  německého  katolického  missionáře 
Piepera,  „Germanii"  berlínské  zaslaného,  úspěch  francouzského  pro- 
tektorátu v  Číně  s  německé  strany  se  podceňuje,  ba  za  zcela  bez- 
významný prohlašuje;  to  vše  prý  už,  ta  práva  a  výsady  přiznány 
katolíkům  i  dříve,  ale  přes  to  nic  jim  to  neprospělo.  —  Biskup  Anzer 
ve  své  výroční  missijní  zprávě  za  rok  1898.  nedávno  vydané  také 
tvrdí,  že  smýšlení  a  chování  vůči  katolíkům  změnilo  se  značně  teprv 
od  té  doby,  co  německá^  moc  dala  se  Číně  pocítiti  zabráním  „Kiaočou". 
Před  německou  mocí  Číňané  prý  teď  jediné  mají  úctu,  Francie  pro 
její  liknavost  se  vůbec  nebojíce. 

V  záležitosti  Schellově  vydány  další  podrobnosti  stran  odsouzení 
knih  Schellových.  Vytčena  místa  a  nauky,  pro  něž  Schell  odsouzen. 
Hnutí  Schellein  vzbuzené  doutná  v  Německu  ostatně  pod  povrchem  i 
zřejmě  plápolá  dále.  Poslední  dobu  proskakovaly  též  pověsti,  že  professor 
Schell  z  bohoslovecké  fakult}^  wiirzburské  hodlá  přestoupiti  na  filoso- 
fickou, aby  byl  volnější.  —  Pověsti  ty  však  ihned  v  zápětí  vyvráceny. 


476  Rozhled. 


Ve  Francii  hnuti  „schellismu"  a  „amerikanismu"  podobné  hárá 
dále.  Hnutí  ovšem  vede  se  víc  mimo  církev  než  v  ní.  Působit  směrem 
reformním  „abbés  évadés"  —  „vyklouzlí  knězi*,  jak  jim  říkají.  Jeden 
takový  „abbé  évadé".  Bourrier  v  květnové  „Contemporary  Review"^ 
popisuje  toto  „evangelické  hnutí  mezi  kněžstvem  francouzským".  Fran- 
couzské kněžstvo  dnes  prý  se  dělí  na  tři  velké  skupiny:  1.  fanatikové 
ve  všem  pravověrní;  2.  jen  zevně  s  církví  jdoucí  pro  materielní  vý- 
hody, v  srdci  však  víře  odcizení;  .3.  značnou  část  ne  však  větším 
počtem,  ač  většinu  svou  váhou  (prý  dle  Bourriera)  tvoří  ti  kněží,  zvláště 
z  mladších  se  rekrutující,  kteří  se  snaží  o  reformu  katolicismu  francouz- 
ského. Žádají  omlazení  církve  zásadami  a  disciplinou  prvních  věků 
křesťanských,  stavějíce  hlavně  na  evangeliu  a  odmítajíce  z  části  pozdější 
tradici.  Tato  třetí  skupina  dělí  se  na  dva  oddíly:  jeden  oddíl  takových, 
kteří  v  církvi  zůstávají,  a  druhý  oddíl  těch,  kteří  z  ní  vystupují.  Ti. 
kteří  vystupují  —  prozrazuje  abbé  Bourrier  —  vedeni  jsou  z  valné 
části  ke  kroku  tomu  příkazem  celibátu.  Vystupují  však  také  proto,  že 
konkordatem  kněžstvo  vydáno  úplně  na  milost  a  nemilost  biskupův, 
a  pro  všecky  ty  nesvobody,  jež  tito  na  ně  uvalují,  stává  se  stav  jejich 
nesnesitelným.  —  Zprvu  na  vyklouzlých,  „abbés  évadés",  spočívalo  sic 
velké  odium,  ale  toto  poslední  léta  pomíjí  a  dnes  „abbés  évadés"  jsou 
od  lidu  váženější,  než  kněžstvo  církevní.  Abbé  Bourrier  soudí  to  podle 
toho,  že  na  řeči  a  konference  jejich  se  lidé  houfně  sbíhají.  Třeba  by 
ovšem  bylo  uvážiti,  jací  lidé  se  tu  sbíhají  a  proč.  „Abbés  évadés"  mají 
též  svůj  organ  od  října  r.  1897.  vycházející  „Le  Chrétien  Francais" 
(Křesťan  francouzský)  a  v  Sévres  si  zřídili  zvláštní  útulnu  pro  ty  kněze 
od  církve  odloučené,  kteří  zatím  hledají  místo  příhodné,  a  kněžími 
zůstati  chtějí  i  mimo  církev.  Kdvž  se  jim  místo  naskytne,  vykonávají 
svůj  úřad  kněžský  dále,  ale  hlásají  místo  ,.  římských  dogmat  a  pověr" 
jen  čisté  evangelium!  V  Paříži  zamýšlejí  zříditi  si  ústav,  kollej  ku  vy- 
cvičení odpadlých  kněží  pro  úřad  missionářský,  pro  hlásání  budoucí 
reformy  evangelické.  Toto  hlásání  čistého  evangelia  nemá  býti  snad 
nějakou  novou  protestantskou  reformací.  Ale  daleko  od  ní  nejsou. 
Jejich  hnutí  vyjádřil  prý  zcela  správně  jistý  vlivuplný  protestant,  jak 
svědčí  abbé  Bourrier,  tím,  že  nazval  budoucnost  tohoto  hnutí  „triumfem 
protestantských  zásad  v  katolických  formách". 

Na  základě  příznaků  tohoto  hnutí  těší  se  ,,Evangelischer  Bund" 
německý,  že  jde  celou  Evropou  dnes  vánek,  který  vzbudí  v  uspalých 
od  Říma  národech  obvod  reformační.  V  Rakousku  jest  Bundu  tímto 
vánkem  ^Yolfova  a  Schunererova  agitace.  Evangelíci  z  i-íše  vysílají 
pastory  co  chvíle  jako  emissary  do  Rakouska,  několik  už  jich  vláda 
vykázala.  Ve  Francii,  ježto  Němci  by  tu  špatně  byli  přivítáni,  ujímají 
se  hnutí  reformního  pastoři  angličtí. 


Věda  a  umění.  Dne  26.  dubna  dávána  poprvé  Lošťákqva  opera 
„Selská  bouře",  jejíž  libretto  upraveno  p.  Jar.  Kvapilem  z  Subertova 
„Jana  Výra  vy".  Ludvík  Lošfák  patří  k  mladé  generaci  hudební  a  bylo 


Rozhled.  477 


tudíž  obecenstvo  zvědavo,  jak  se  mladá  ta  generace  ve  velkém  představí 
na  jevišti  s  vůdcem  svvm.  O  hudební  stránce  díla  praví  kritik  jistého 
pražského  listu:  „hudba  nevyniká  sic  zvláštní  originálností,  ale  za  to 
svědčí  o  velké  neznalosti,  něhoto vosti  a  povrchnosti.  Je  to  nálada,  které 
dává  skladatel  především  přednost.  Orkestru  svěřen  hlavní  úkol.  Znám 
málo  tak  povidavych  průvodův  operních.  Při  tom  všem  tolik  prázdnoty, 
tolik  neumělosti,  že  se  divíte,  jak  práce  tato  připuštěna  mohla  býti  na 
naše  jeviště,  kde  již  před  30  a  více  lety  provozovány  byly  opery 
Smetanovy.  .  .  O  polyfonii  se  p.  Lošfák  nestará.  Hřeší  proti  všem  pra- 
vidlům a  zásadám.  Ničí  a  boří  vše,  co  dosud  v  komposici  za  vzor 
stávalo,  ale  při  tom  nového  nic  mu  nenapadá,  nic  lepšího  nenalézá.  .  . 
Hudba  je  velmi  melodická,  mascagnovská  intermezza  jen  se  tu  hemží, 
ale  svou  rozvleklostí  a  bezmyšlenkovitostí  uráží  ucho  posluchačovo"^  atd. 
—  Kritik  jiného  listu  pra\a%šak:  „Lošfák  přináší  do  české  produkce 
operní  něco  nového:  odpor  proti  vládnoucí  učené,  málo  melodické, 
odbornické  hudbě  školy  Fibichovy  a  snahu  po  návrate  k  hudbě  svěží 
vvrazné  a  zpěvné,  jejímž  vzorem  zůstane  navždy  Smetana.  Selská  bouře 
je  skládána  dle  tohoto  programu,  jemuž  neupře  nikdo  správnosti,  kdo 
poznal  trvzeň,  jakou  připravuje  nezkaženému  sluchu  většina  tak  zvané 
moderní  "hudby.  Hudba  „Selské  bouře"  je  veskrze  prostá  a  průhledná, 
plná  zpěvných  sladkostí  a  prokládaná  momenty  silného  dramatického 
vzruchu  .  .  '  Umí  bavit  ucho,  neunavuje  ho  rozvláčnostmi  (leda  v  přede- 
hrách) a  dovede  počítat  s  efekty.  Výraz  jeho  je  plastický  .  .  .  Vytkne  se 
mu  snad,  že  themat  nerozvíjí,  nýbrž  ponejvíce  je  toliko  opakuje,  že 
příliš  ignoruje  potřebu  mnohohlasého  slohu,  ve  vedení  hlasů  že  je  až 
příliš  jednoduchým  a  thematickou  práci  že  zredukoval  na  mininum, 
že  jeví  silné  reminiscence  na  Smetanu  a  Mascagniho,  ale  mladý  autor . . . 
prý...  tyto  vady  později  přemůže  a  odstraní." 

Úspěch  opery  jedni  prohlašují  za  „slabý",  druzí  za  „silný". 

Ve  svém  pražském  dopise  přináší  organ  německých  mladých 
Gesellschaft  (druhý  březnový  sešit)  tuto  kritiku  české  hudební 
produkce:  ..Smetana  a  Dvořák,  Dvořák  a  Smetana,  za  tento  očarovaný 
kruh  se  české  kruhy  hudební  nedostanou.  Oba  mistři  jsou  a  zůstanou 
bohy,  jimž  i  mladá  generace  se  klaní  a  za  nimi  slepě  jde.  Tak  to  chce 
počestná  kritika,  tak  to  chce  i  hudební  správa  oper^^  v  „Nár.  divadle", 
a  skladateli  nezbývá,  chee-li  přijíti  ke  slovu,  než  se  poddati  a  v  pokoře 
jíti  vyšlapanou  stezkou.  Jako  dříve  tak  i  teď  žádá  české  obecenstvo 
„národní"  hudbu;  zapomíná  však,  že  národní  hudba  jen  tehdy  se  může 
udržeti  a  prospívati,  značí-li  pokrok."  —  Dopisovatel  mluvě  o  skladbách 
Horákově:  „Na  večer  bílé  soboty"  a  Rozkošného  .,Satanelle".  onomu 
prorokuje  při  jeho  silném  talentu  budoucnost,  o  Rozkošném  praví:  ..Jeho 
poloviční  talent  stále  zřetelněji  se  prozrazuje;  mž  dávno  si  tolik  zadal, 
že  nikdo  už  jeho  posy  vážně  nebere." 

Sbor  pro  zřízení  druhého  če  ského  divadla  v  Praze  konal 
schůzi  dne  18.  dubna,  na  níž  podávána  zpráva  o  krocích  jeho.  Vyslal 
deputaci  k  ministerstvu,  aby  vyřízení  záležitosti  uspíšeno  bylo.  Zdravotní 
rada  činila  totiž  námitky  proti  stavbě  v  městském  parku,  že  tím  sadův 


478  Rozhled. 


ubude.  Obec  pražská  má  tudíž  vykázati,  kde  za  ubyly  sad  zřídí  nový 
sad  podobné  rozlohy,  aby  „plíce"  města  tou  stavbou  neutrpěly.  Sbor  obrátil 
se  tedy  na  městskou  radu,  aby  se  brzy  vyslovila  a  jednání  nezdržovala. 
Usnesl  se  vypsati  soutěž  na  zhotovení  nákresů  pro  losy  divadelní  loterie, 
a  jinou  soutěž  na  plakáty  pro  tuto  loterii.  Soutěž  se  povede  pod 
patronancí  „Mánesa"   —  tedy  „mladého"  českého  malířstva. 

Porota  ku  posouzení  návrhů  na  pomník  Bol.  Jablonského 
přiřkla  první  cenu  Frant.  Ronzovi,  druhou  J.  Kvasničkovi.  Pomník 
Bol.  Jablonského  státi  bude  v  Krakově  na  hrobě  básníkové. 

Z  nadace  kněze  Filipa  Čermáka  Tuchoměřického  rozděleno 
letos  opět  6  cen^  (27.  dubna).  Cenami  vyznamenány  „Modlitby  k  Nezná- 
mému" (Svat.  Cech:  200  zl.),  „Skvrny  na  slunci"  (Jaroslav  Vrchlický: 
200  zl.),  „Radúz  a  Mahulena"  (Julius  Zeyer:  200  zl.),  „Staropražské 
novelly"  (Z.  Winter:  150  zl.),  „Mádí  a  jiné  povídky"  (G.  Preissová: 
150  zl.),  „Světla  a  bludičky"  (Jan  Rokyta:  100  zlat}^ch.)  —  V  poslední 
schůzi  „Svatobora"  udělil  podporovací  spolek  tento  cestovních 
podpor  1300  zl.  a  sice  11  spisovatelům:  M.  A.  Šimáčkovi,  K.  Maškovi, 
Dru.  ^  K.  Kadlcovi,  J.  Laichterovi,  Vilému  Mrštíkovi,  J.  Merhautovi, 
Fr.  Řehořovi,  Dru.  D.  Panýrkovi,  F.  H.  Žundálkovi,  F.  K.  Hejdovi  a 
Jiř.  Sumínovi  (pí.  A.  Vrbové). 

Národopisná  společnost  českoslo  vanská  měla  14.  května 
svou  valnou  hromadu,  na  níž  vykonány  nové  volby  a  v^'řízeny  běžné 
záležitosti.  Dopisujícími  členy  společnosti  nově  jmenováni  sla visté: 
professer  K.  Th.  Sumcov  (z  chark.  univ.),  Dr.  J.  Sišmanov  (ve  Srědci) 
a  Dr.  Ante  Řadič  (Záhřeb).  Předsedou  zvolen  professor  Dr.  J.  Zubatý. 

Proti  žofínské  resoluci  přátel  staré  Prahv  oz vála  se  městská 
rada  pražská,  jako  proti  zhanobení  pověsti  své  a  úmyslů  svých.  Starosta 
sám  vystoupil  proti  resoluci  a  zvolena  komisse  tříčlenná,  která  se  měla 
uradit  o  podolmém  manifestačníra  velkolepém  projevu!  Prozatím  s  velko- 
leposti i  s  projevu  veřejného  sešlo. 

V  ústřední  říšské  komissi  pro  zachování  uměleckých 
památek  jednáno  v  posledních  jejích  schůzích  opětně  o  některých 
památkách  moravských  a  českých:  Na  opravu  kostela  v  Jasené 
povoleno  200  zl.,  konservatoř  má  však  dohlížet  na  opravu;  Konice 
zažádala  o  opravu  maleb  a  štuk  na  kostele,  komisse  vyslala  konservátora 
na  prohlídku.  Konsei*vator  V.  Dvořák  do  Zdaru  na  prohlídku  vyslaný 
sděluje,  že  ani  fresky  na  venkovní  zdi  nejsou  ohroženy,  ani  kostel  není 
v  desolatním  stavu  a  trhliny  nejsou  nebezpečny.  Komisse  usnesla  se 
prozkoumati  blíže  mince  z  nálezu  ve  Veselí;  objevené  nedávno  zbytky 
starožitných  zdí  u  Znojma  a  Suchohrdlí  uznány  za  zcela  obyčejné 
vinařské  terassy.  Z  Cech  předložila  obecní  rada  nymburská  plány  na 
opravu  kostela,  jež  komisse  schválila  jako  zdařilé.  Ministerstvo  povoluje 
Dominikánům  pražským  půjčku  na  další  opravu  kostela  svatého  Jilji. 
Konservatoř  Boža  Dvořák  sděluje  o  potřebě  opravj^  starého  románského 
kostelíka  sv.  Václava  (z  11.  století)  ve  Vracově.  Místodržitelství  české 
vyzváno  z  ministerstva,  aby  dohodlo  se  s  komissi  o  ustanovení  vhodného 
dozorčího  orgánu,   jenž  by  vedl   další  opravu   na  památném  kostelíku 


Rozhled.  479 


sv.  Jiří  na  Hradčanecli.  Plány  na  opravu  fresk  v  památném  kostele 
v  Kuněticíeli  ministerstvem  i  komissí  schváleny.  jSíaporučeno  mini- 
sterstvem ihned  se  uchopiti  opravy  kostela  svatého  Víta  v  Krumlově  a 
ještě  v  r.  1899.  ji  skončiti.  j\Ialíř  Bohumil  Melichar  sděluje  o  sv}xh 
pracích  nástěnných  v  kostele  sv.  Jana  v  Jindřichově  Hradci.  Obnoveny 
většinou  staré  fresky  na  stěnách  a  stropě  se  nacházející.  Komissí 
nčiněno  též  sdělení  o  stavu  a  hojnosti,  jakož  i  spořádanosti  městského 
musea  Jindřichohradeckého. 

Rakouský  umělecko-v ýtvarný  spolek  měl  svou  valnou 
hromadu  ve  Vídni  13.  května.  Spolek  jest  sice  rázu  i  ducha  celkově 
německého,  přece  však  i  českých  a  jiných  slovanských  umělců  jest 
v  něm  velká  řada.  Dá  se  to  odůvodniti  velmi  dobrým  finančním 
iispěchem  toho  uměleckého  združení.  Předsedou  jest  Josef  Engelhart. 
Ve  výboru  čteme  též  české  jméno  Novákovo. 

Na  nepřípadný,  nevyvinutý  způsob  našich  zábav,  při  nichž  se 
nebavíme,  zvláště  na  prázdnotu  a  jalovost,  nejčastěji  však  hrubost  a 
sprostotu  tak  zvaných  lidových  zábav,  poukazv\je  v  socialistické 
českoněmecké  revui  pražské  „Akademie"  (z  dubna)  Vítězslav  Stein. 
Lidu  k  zábavám  nevychováváme,  o  zábavy  se  vůbec  nestaráme,  myslíce 
si,  ty  že  nepotřebují  zvláštní  práce  nebo  studia.  V  Německu,  Francii 
a  j.  pořádají  prý  ankety  o  tom.  jak  dodati  zábavám  lidovým  živné, 
zdravé  a  ušlechtilé  stravy,  u  nás  nic.  Vítězslav  řStein  ostatně  sám  nic 
nenavrhuje,  jen  kritisuje.  Ze  by  se  však  u  nás  nic  nepřemýšlelo  o  tom. 
jak  se  baviti,  zvláště  při  našem  tak  silně  rozvinutém  spolkovém  životě, 
není  pravda.  Třeba  nebylo  veřejných  anket,  ale  předsedové,  jednatelé 
a  výboři  razných  těch  spolků  všech  stran,  mohli  by  zajisté  vykládati 
o  tom,  co  se  nasmýšlejí  a  nahloubaji  mnohdy,  co  zas  a  jak  zas.  Většina 
spolků  baví  se  ovšem  stále  velmi  primitivním  způsobem:  tancem,  kartami, 
pivem,  výlety,  deklamacemi,  zpěvem.  T}^  tři  poslední  věci  patří  konečně 
mezi  ušlechtilejší  zábavu,  ale  také  mezi  nudnější  věci.  Chuti  něco 
nového  pro  zábavu  provésti  by  nechybělo,  ale  chybí  vůbec  duchů 
nadaných  a  vynalézavých,  kteří  bv  se  společenskými  zábavami  pro 
naše  kraje  a  naši  dobu  zabývali.  Chybí  toho  tím  více,  že  hry  na 
zdravém  vzduchu  přišly  v  lidu  našem  zcela  z  mody,  a  mezi  panstvem 
se  po  způsobu  anglickém  zavádějí  fádné  a  nákladné  hry  anglické. 
Život  společenský  nám  utíká  stále  víc  do  hospod  a  tu  je  těžko 
reformovat  zábavy  ve  smyslu  ušlechtilém  a  povznášejícím,  zvláště, 
když  větší  díl  se  ponechává  soukromému  a  výdělkovému  počinu. 
Ostatně  heslo  římských  povalečů:  „panem  et  circenses"  přestává  vy- 
plňovat celý  den  moderního  člověka.  Modernímu  člověku  dnes  je  nej- 
milejší zábavou  různý  druh  práce,  Ijádání  a  zkoumání,  studií  v  tom 
a  v  onom  —  dnes  se  většina  právě  těch  ušlechtilejších  lidí,  kteří  se 
bavit  dovedou,  honí  mimo  denní  úkol  svůj  ne  za  hrami  cirku,  ale 
za  příležitostí  k  nabývání  nových  poznatků.  Mnoho  se  dovědět,  mnoho 
zkusit  a  mnoho  poznat  jest  dnes  heslem  bavícího  se  moderního  člověka. 
Ušlechtilejší  zábavy  berou  se  také  tímto  směrem.  Chyba  podobných 
zábav  jest,  že  se  skýtají  jednostranně:  obecenstvu  se  příležitost  k  novým 


480  Rozhled. 


(zajímavým)  poznatkům  poskytne  od  pořadatele  či  pořadatelů,  pak  se 
však  obecenstvo  ponechá  samo  sobě,  nedá  se  mu  času,  aby  dle  vlastní 
individuality  zastavilo  se,  rokovalo,  vnikalo,  přemítalo,  vracelo  se  k  za- 
jímavostem. Obecenstvo  odchází  z  takové  zábavy  s  tužbou  neukojené 
sdílnosti  a  s  pocitem  nezpracovanosti  dojmů,  jimiž  je  zahrnuli.  Tu  pak 
nutně  jde  se  na  sklínku  piva.  kdež  se  obecenstvo  po  svém  pak  vymluví. 

To  je  chybou  všech  ušlechtilých  našich  zábav:  špatná  vzájemnost 
mezi  bavícím  a  baveným.  Také  Vít.  Stein  volá  po  větší  „koUektivnosti" 
zábav  lidových. 

Národní  akademie  remešská  hodlá  vydati  slavnou  památku 
slovansko  -  francouzskou,  známý  onen  evangeliář  hlaholský,  na  nějž 
králové  francouzští  přísahali-.  Vydáni  bude  dvojí,  fototypické  a  poly- 
chromní.  V  čele  stojí  známý  francouzský  slavista  prof.  Louis  Leger. 
Cena  subskripčni  jest  100,  150  a  300  fr. 

Jedna  z  takových  těch  pomocných  knih,  každému  vzdělanci 
potřebných,  na  jejichž  nedostatek  nedávno  na  tom  místě  jsme  poukázali, 
má  v  brzku  vyplnit  mezeru:  totiž  velký  příruční  atlas  zeměpisný^ 
jejž  hodlá  vydati  knihkupectví  J.  Otty  v  Praze.  Jsme  věru  zvědavi, 
jak  to  dopadne  a  také  na  cenu  jeho.  Meyerův  německý  příruční  atlas 
o  112  mapách  a  hojné  textové  části  stojí  vázaný  13  m.  50  pf.  čiH  8  zl. 

Koncem  dubna  učiněn  znamenitý  objev  ve  Svobodných  Dvorech 
u  Hradce  Králové.  Dělníci  v  hliništi  přišli  tu  na  kostru  mamutí, 
která  také  celá  vykopána  a  neporušena  uchována.  Jest  to  v  té  celist- 
vosti druhý  objev  toho  druhu.  První  celý  mamut,  uchovaný  i  se  srstí 
a  s  masem  nalezen  v  naplavenině  ledové  na  severním  pobřeží  Sibiře 
(r.  1799.).  Leč  do  rukou  vědeckého  světa  dostala  se  i  z  tohoto  celého 
zamrzlého  mamuta  jen  kostra  jeho  ír.  1806.);  maso  (po  tisících  let!) 
zkrmili  Jakuti  svým  psům.  Kostra  mamutí  u  Svobodných  Dvorů  ležela 
2^2  metrů  pod  zemí  napia vénou,  ložisko  kostra'  mělo  v  objemu  na 
10  čtverečných  metrů.  Už  před  někohka  lety  na  tomtéž  místě  jednotlivé 
hnáty  a  kosti  mamutí  byly  nalezeny.  Důležito  jest,  že  při  kostře 
mamutí  nalezeny  též  kamenné  nástroje  rukou  lidskou  zhotovené, 
z  čehož  opětně,  jak  už  i  dříve  z  moravských  nálezů  vysvítá,  že  mamut 
a  člověk  žili  už  či  ještě  v  jedné  době  pospolu,  tedy  že  člověk  žil  už 
na  zemi  v  době  třetihorní.  [?  Pozn.  red.] 

Nový  román  hrab.  L.  N.  Tolstého  „Vzkříšení"  (Voskresenije), 
jenž  tolik  hluku  nadělal  (v  Rusku  samém  vychází  censurou  „opravený"), 
rozdmychal  na  Rusi  afferu  nakladatelskou.  Tolstý  prodal  právo  prvního 
vydání  židovi  Marxovi,  majetníku  „Xivy",  za  12.000  rublů,  jež  Tolstý 
věnoval  na  přesídlení  wpuzených  duchoborců  do  Kanady.  Ježto  však 
Tolstý  už  dříve  byl  se  vzdal  veškerého  práva  autorského  na  své  práce 
minulé  i  budoucí,  jaly  se  ruské  listy  beze  všeho  román  z  „Xivy"  spolu 
otiskovati.  Ale  Marx  začal  se  ohrazovat,  že  on  má  vj-lučné  právo  vy- 
davatelské. Listy  ruské  s  rozhořčením  tuto  špinavost  káraly,  právo 
prvního  vydání  měl  už  Marx  beztoho  zajištěno  tím,  že  jeho  list  „Vzkříšeni" 
vždy  první  přinášel.  Xabídl  se  proto  „Ruský  Trud"  Tolstému,  že  on 
těch  12.000  rublů   též  věnuje,   a  to   beze    vší   výhrady   prvenství,  jen. 


Rozhled.  481 


aby  Tolsty  rukopis  Marxovi  zadaný  odňal.  Konečně  se  rozhodla  věc 
tak,  že  ruské  listy  po  uplynutí  jisté  lhůty  budou  „Vzkříšení"  dle  „Nivy" 
otiskovati.  „Niva"  následkem  uveřejňování  práce  Tolstého  rozšiřuje  se 
v  400 — 500  tisících  výtiscích.  Roman  mimo  to  vychází  současně  v  Anglii 
v  ruském  necensurovaném  vydání  a  překládá  se  současně  do  všech 
literatur  světových. 

V  Petrohradě  otevřeno  nové  divadlo,  totiž  pro  operetty  — 
„Ulympia". 

Z  jurjevské.  ruské  university,  jež  před  několika  lety 
carským  rozhodnutím  z  německé  dorpatské  počala  přetvořovati  se, 
odešel  poslední  německý  professor,  Dr.  Volk,  minulý  měsíc.  Dnes  ted}^ 
jurjevská  universita  je  docela  poruštěna.  k  velikému  bolu  a  vzteku 
Němců  pobaltických  i  v  říši. 

Srbové  vydali  nedávno  první  úplný  katalog  bibliografický 
své  knižné  literatury.  Sestavil  jej  Miti  Štajié.  Katalog  bude  rok  co  rok 
doplňován  dodatky  nové  literatury. 

Vloni  oznámená  historická  mapa  všech  charvatských 
zemí  professora  AI.  Klaice  vyšla  minulý  měsíc.  Pracována  v  měřítku 
1  :  400.000.  Pracována  je  ve  třech  barvách:  červená  barva  značí  období 
nejstarší  až  do  r.  500.,  zelená  od  r.  500.  do  1500.  a  černá  období  nej- 
novější. V  obvod  hranic  charvatské  historie  vzaty:  Charvatsko  se 
Slavonskem,  Bosna,  Hercegovina,  Černá  Hora,  Noví  Pazar.  západní 
Srbsko,  jižní  a  západní  Uhry  až  po  Blatno.  Istrie,  Krajina,  Hradišťsko 
a  Goricko,  jižní  Štýrsko  a  jižní  Korutany.  Mapa  je  tudíž  zároveň 
historickou  mapou  národa  slovinského  a  značné  části  větve  srbské. 
Vše  na  mapě  jest  původu  a  rázu  národně-charvatského. 

Matice  polská  ve  Lvově,  jejímž  předsedou  je  zemský 
maršálek  hrabě  Badeni.  v  r.  1898.  dle  jednatelské  zprávy,  podané  při 
valné  hromadě  dne  10.  května  t.  r..  prodala  60.000  knížek  vydaných 
Maticí.  Strženo  za  ně  asi  10.000  zl.  Mezi  lid  v  tomto  Mickiewiczově 
jubilejním  roce  rozdáno  80.000  výtisků  „Pana  Tadeusza",  z  ostatních 
děl  Mickiewiczových  15.000  výtiskův  a  brošur  o  životě  a  pracích 
Mickiewiczových  rovněž  15.000.  Prostonárodní  encyklopedie  vydaná 
Maticí  rozešla  se  též  v  několika  tisících  výtiscích  a  chystá  se  její 
nové  vydání.  Číslice  tyto,  srovnáme-li  je  s  výkazem,  který  podává 
„Moravská  Revue"  o  odebírání  českých  děl  na  Moravě,  nutí  k  přem}'šlení. 

Úmrtí.  V  Krakově  25.  ledna  zemřel  Anatol  Lewicki,  profesor 
rakouských  dějin  na  jagelonské  universitě,  ve  věku  59  let.  Hlavním 
dílem  jeho  jest  obšírná  monografie  „O  povstání  ŠwidrygieHy",  vydaná 
nákladem  Krakovské  akademie.  Lewicki  byl  z  nejlepších  znalců  dějin 
15.  věku.  Vydal  „Index  actorum  saeculi  XV.",  z  nejlepších  dějepisných 
pramenů  té  doby.  V  německém  „Archiv  flir  usterreichische  Geschichte" 
uveřejnil  práci  „Pohled  na  politiku  krále  Zikmunda  Lucemburského 
za  dob  válek  husitských  hledíc  k  Polsku".  Dále  napsal  „Krátké  dějiny 
polské"  pro  lid"  a  „Z  nejdávnějších  dějů  města  Přemyslu".  Lewicki 
věnoval  se  v^^hradně  vědecké  práci.  Byl  dopisujícím  členem  Krakovské 
akademie.  —   Dne  15.  dubna   (3.  dle  stár.  kal.)   zemřel   v   Petrohradě 


482  Rozhled. 


akademik,  ředitel  carské  veřejné  knihovny  A  fa  našij  Feodorovič 
Byčkov.  jeden  z  předních  pracovníků  v  literárním,  historickém  a 
bibliografickém  oboru.  —  V  Německu  zemřel  darmštadtský  professor, 
známý  darwinista  Dr.  Ludvík  Biichner  (1.  května),  jehož  spisy 
(zvláště  pověstný  „Kraft  und  StoflF''  z  r.  1855.)  vynikaly  víc  fanatismem 
strany  než  objektivní  přesvědčivostí.  Přes  vědeckost  knih  Biichnerových 
věda  dávno  přešla  k  dennímu  pořádku,  v  nevědeckých  hlavách  však 
dnsud  ještě  síla  jeho  slova  získávala  stoupence.  —  Literární  Francie 
utrpěla  opět  dvě  ztráty  ze  svých  nejlepších.  Zemřel  tu  12.  května 
Henri  Becque  (*  1837),  dramatický  spisovatel,  jehož  jednoaktovka 
„Navette"  a  drama  mravů  pařížských  „Parisienne"  zůstanou  vzory 
dramatu  francouzského  z  druhé  polovice  století.  Pro  ostrou  a  břitkou 
satiru  svého  mravnostního  líčení  měl  H.  Becque  až  do  poslední  hodinky 
velmi  mnoho  nepříznivců.  —  Dne  16.  května  zemřel  „král  kritiky" 
francouzské  Francisque  Sarcey,  nedělní  kritik  „Tempsu"  od  r.  1867. 

Letoší  rok  jest  obzvláště  hojně  rokem  jubilejním:  staří  i  mladší 
mistři,  v  umění  i  ve  vědě  a  téměř  všichni  národové  jsou  súčastněni. 
Rusi  mají  své  století  Puškinovo  (26.  května/8,  června),  Srbi  své  Zmajovo, 
Poláci  Slowackého,  my  svého  Celakovského,  Němci  1501eté  narozeniny 
Goetheox'}-,  Francouzi  lOOleté  naroz.  Balzacovy  (20.  května),  2001eté  naroz. 
Racineovy;  Hollanďané  měli  své  Dyckovo  a  Spinozovo;  Španělé  slaví 
5.  června  3001eté  jubilejní  narozeniny  svého  největšího  malíře  Velasqueza. 
Italové  v  Komu  slaví  lOOleté  jubileum  prvního  Voltová  článku  atd.  atd. 

Město  Kolín  nad  Rýnem  pořádalo  letos  (7.  května)  po  způsobu 
starých  trubadurských  turnajů,  jež  dochovala  novověku  Barcelona 
v  závodech  svých  katalonských  pěvců,  růžový  turnaj  krásného 
umění  písemného.  Královna  rumunská  jako  spisov.  Carmen  Sylva 
byla  královnou  turnaje,  protektorkou  pak  jmenováno  město  Barcelona, 
podle  jehož  vzoru  vše  zařízeno.  Svým  obchodním  bohatstvím  pověstný 
Kolín  dokázal,  že  krásné  umění  jako  zábava  dobře  situovaných  lidí 
nejlépe  je  zabezpečeno.  Bezstarostné  veselí  jest  půdou  umění  nejpři- 
měřenější. Na  růžovém  turnaji  kolínském  zastoupeny  b^-ly  tyto  druhy 
krásného  písemnictví:  milostné  básně  (korunovány  2,  vyznamenána 
pochvalou  1),  nábožné  písně  (korunovány  2,  vyznamenány  pochvalou  4), 
vlastenecké  zpěvy  (korunován  1),  novelly  a  krátké  povídky  (korun.  1), 
humoresky  (žádná  za  hodnou  neuznána!),  mimo  to  ballada  z  historie 
města  Kolína  a  poetický  refiektivní  monolog,  ona  dle  programu,  tento 
mimo  program  turnaje  vyznamenány  a  odměněny.  —  Vyplývá-li.  kromě 
ušlechtilého  závodění  a  ušlechtilé  zábavy,  z  takového  růžového  turnaje 
poetického  též  nějaký  úspěch  pro  literaturu,  pochybují  i  v  Kolíně  samém. 

Do  polovice  května  vystaveno  v  Berlíně  zvláštní  dílo  umělecké: 
Sixtinská  Madonna,  vyšitá  hedvábím  od  slečny  Kláry  Ripbergrovy. 
Způsob  vyšívání,  jehož  Klára  Ripbergrova  použila,  je  zcela  nový,  od- 
chylný od  dosavadního  způsobu  v^^šívání  barevného.  Je  to  jakýsi 
impressionismus  ve  výšivkách.  Barv}'  tu  nanášeny  jehlou  co  nejživěji, 
jako  asi  barvy  na  Úprkových  obrazech,  aby  zdaleka  vznikl  dojem 
syté  barvitosti  a  živého  barevného  zjevu. 


Rozhled.  483 


V  Londýně  pořádá  se  letos  v  Niagara-Hallu  veliká  výstava 
plakátová,  či  spíše  výstava  pro  celý  vývoj  reklamy,  od  nej- 
jednodušší formy  její  v  oznámení  až  do  uměleekýcli  plakátů  moderníeh. 
Mezi  tvůrci  tohoto  uměleckého  plakátu  zaujímá  i  náš  Mucha  vedle 
Chéreta  a  Willettea  své  význačné  místo.  —  V  Brusselu  otevřena  pra- 
zvláštní výstavka  umění  soudcovského.  —  Mezi  velikými  umě- 
leckými výstavami  letošími  Berlín  dožívá  velmi  špatného  zvuku,  ne 
tak  ani  pro  hodnost  vystavených  prací,  jako  pro  nedbalost  uspořádání, 
v  kteréžto  nedbalosti  ani  žádné  moderní  schválnosti  viděti  nelze.  — 
V  Remeši  provedena  nedávno  premiéra  hymny  papežské,  již  Svatý 
Otec  složil  k  loňskému  14001etému  jubileu  pokřestění  Franků. 
Na  slova  ta  hudbu  složil  remešský  skladatel  Theodore  Dubois.  Hvmna 
proměněna  velmi  zdařilou  skladbou  ve  způsobu  vážného  oratoria  ve 
skvostnou  a  velkolepou,  ač  jednoduchou  církevní  skladbu. 


Z  národního   hospodářství    Ve  vyrovnání    r a k.- u h e r s k é m 

nastala  nová  horká  chvíle.  Nový  president  uher.ské  vlády  přinesl  si 
i  novou  formuli  pro  vvrovnání.  S  Bánífym  byla  smluvena  v  Išlu  zatím 
tak  zvaná  „formule  išelská'",  ministrpředseda  Széll  zaměnil  ji  svou 
Széllovou  formulí.  Odtud  nové  vyjednávání,  nové  rozmrzení,  nové  bo- 
jovné posy  na  obou  stranách.  Formule  Bánffyho  byla  jednoduchá: 
prodloužiti  zatím  vvrovnání  do  roku  1903.  (místo  1907),  Széll  navrlil 
prodloužiti  celní  smlouvu  do  r.  1903..  ale  bankovní  až  do  roku  1910. 
Ježto  banka  společná  je  velikou  výhodou  jen  pro  Uhry,  nastalo  z  tako- 
vého ná\'Thu  rozhořčení  na  rakouské  straně.  Széll  ostatně  není  proti 
tomu,  aby  zatímní  vyrovnání  platilo  ve  všech  částech  jen  do  1903, 
ale  žádá  i  pro  toto  zatímní  vyrovnání  na  4  léta.  aby  banka  rakousko- 
uberská  ustavila  se  na  ten  čas  dle  dohodnutí  mezi  minulými  vládami 
po  novém  svém  statutě.  To  však  nechce  banka  ani  rakouská  vláda. 
Diíference  v  těchto  bodech  vyhlazovány  vzájemnými  poradami  obou 
vlád  v  poslední  době. 

Kd^^ž  vloni  koncem  srpna  ustavující  schůze  hospodářsko- 
báňské  rady  (oddělení  zemědělské  z  celé  průmyslovo-hospodářské 
rady)  pro  odpor  německých  zástupců  z  Cech  dopadla  tak  rozladěně, 
vyhověla  vláda  letos  počátkeiji  roku  přání  německých  rolnických  zá- 
stupů z  Cech  a  rozmnožila  zástupce  zemědělských  společností. i)  Tak 
hospodářsko- lesnické  oddělení  vzrostlo  na  75  členů,  z  dřívějších  (31. 
Nově  zřízená  rada  má  nyní  schůzi  svou  koncem  května.  Průmyslová 
rada  mezi  tím  už  rok  pracovala  a  radila  se,  hospodářská  teď  teprv 
začne,  bude-li  sestavení  její  nynější  k  všeobecné  spokojenosti.  Instituce 
tato  zůstane  i  tak  velkoagrarním  po  výtce  německým  sborem  s  nádechem 
silné  agrární  výlučnosti,  ale  při  tom  \  šem  malého  ^•ýznamu  a  malé 
moci.  Jest  to  vlastně  doplnění  parlamentu  ve  směru  odborném,  ale  bez 
práv  a  svobod  parlamentarních. 

')   Nespokojené  Čechy  dostaly   G   nových   zástupců   z  těch   14. 


484  Eozhled. 


Počátkem  května  konána  anketa  ve  Vídni  z  podnětu  a  pod 
vedením  „pracovní  rady"  a  ministerstvu  obchodu  o  „sprostředkování 
práce".  Voláni  zástupci  dosavadních  ústavů  a  spolkův  práci  opatřujících 
a  to  jak  dobrovolných  a  odborových,  tak  výdělkových  a  i  komunálních, 
pokud    už    i    takové    v  Rakousku    na  několika    málo    místech    zřízeny. 

Tak  se  bude  asi  od  počátku  už  hromaditi  v  pracovní  radě  hojný 
materiál  k  budoucím  reformním  úkolům  sociálním,  jež  vláda  společné 
s  parlamentem  míní  prováděti.  Jen  aby  materiál  nezůstal  mrtv^-m 
materiálem.  Co  se  zprostředkování  práce  týče,  naše  ústavy  a  spolky 
práci  opatřující  nemohou  podati  .širokého  základu  statistického,  že  sem 
tam  cennou  nějakou  zkušenost  už  mají.  —  V  Brně  zprostředkováním 
práce  vedle  výdělkových  kanceláři  a  odborových  společenstev  zabývala 
se  filiálka  říšského  práci  opatřujícího  spolku,  na  moderních  zásadách 
této  instituce  sociální  založeného.  O  výsledcích  tohoto  opatřování  práce 
za  minulých  deset  let  podává  statistické  údaje  některé  zpráva  brněnské 
obchodní  komory  za  minulý  rok  1898. 

U  spolku  pro  zaopatřování  práce  ucházelo  se  vloni  1269 
o  zprostředkování  místa.  Bylo  však  možná  místo  zaopatřiti  jen  796. 
Hlavní  obvody,  kam  obyčejně  doporučí  spolek  práci  hledajícího,  jsou: 
Brno  samo  s  okolím.  Dolní  Eakousy.  Morava,  Cechy.  Štýrsko,  Uhry, 
Balkánské  země.  Umístiltě  spolek  ten  od  r.  1890.  celkem  8190  práci 
hledajících;  a  z  toho  v  Brně  a  v  okolí  7528  čili  91  02"/^;  jinde  662 
čili  8'08'^/„.  Z  oněch  662  připadá  na  Dolní  Rakousy  227.  na  Moravu 
(bez  Brna)  200,  na  Čechy  111.  Štýrsko  29,  Slezsko  22,  Uhr}^  18, 
Řecko  11,  Hor.  Rakousy  10,  Srbsko  10,  Halič  8,  Rumunsko  a  Německo 
po  4,  Buko\nna  3,  Dánsko,  2,  Tyrolsko,  Bulharsko,  Švédsko  po  1.  — 
Tato  řada  zemí  není  nahodilou,  nýbrž  přesně  vyznačuje  příležitost 
práce,  a  zároveň  styk  dělnický  mezi  Moravou  a  okolím  jejím.  —  Tatáž 
zpráva  mluví  též  o  činnosti  jiných  dvou  sociálních  důležitých  institucí 
brněnských:  totiž  o  živnostenských  soudech:  textilním  a  kovodělnickém. 

U  živnostenských  soudů  vloni  podáno  55  žalob  u  textilního 
a  10  u  kovodělnického.  Celkem  65  žalob,  z  nichž  polovice  31  podáno 
pro  spor  o  náhradu  za  propuštění  z  práce.  Pro  spor  o  mzdu  podáno 
15  žalob,  pro  spor  o  nedodržení  smlouvy  pracovní  nebo  mezdné  19  žalob. 
Většina  rozepří  urovnána  mimosoudně  '43  případů),  soudním  narovnáním 
5  případů  skončeno,  ve  2  případech  bvlo  třeba  přikročiti  k  závaznému 
rozsudku,  když  snaha  o  narovnání  bylá  marná;  v  15  případech  před 
započetím  jednání  žaloba  vzata  zpět.  Zaměstnávalo  tedy  soud  živnostenský 
vlastně  jen:  42  případů  textilní  soud,  8  případů  kovodělný-  soud.  Při 
soudě  textilním  jest  to  nejmenší  číslo  za  celé  desítileté  trvání  těchto 
soudů.  Vyřizovali  tento  soud  od  r.  1889.  postupem  let:  106,  96,  8'.'. 
122,  57,  92,  93,  69,  49,  42  případů.  Také  počet  případů  u  kovodělnického 
soudu  je  minimální:  tu  vyřízeno  soudně  od  r.  1889.:  7.  11,  14,  33,  45. 
7.  22,  8.  12,  8  případů.  Onde  činí  průměr  82.  tu  17  případů  soudně 
vyřizovaných.  Poměr  mezi  rázem  a  povahou  vyřizovaných  sporův  jest 
skoro  týž  jako  poslední  rok.  Nejvíc  sporů  bylo  třeba  projednávati 
stran  náhrady  za  zrušení    pracovního    poměru    (roční  průměr  34  čili 


Rozhled.  485 


410/0):  stran  zrušení  pracovní  smlouvy  a  stran  mzdy  byly  případy  skoro 
stejně  četný  během  desítiletí,  totiž  onde  byl  roční  průměr  skoro  23, 
tu  přes  23.  —  Při  kovodělnickém  průmyslu  vyřizován  nejčastěji  spor 
o  mzdu  (průměrem  ročně  v  8  případech  =  ĎO^/o). 

Největší  část  své  zvláštní  zprávy  věnovala  obchodní  komora  mezi 
jednotlivv-mi  odvětvími  průmyslu  brněnskému  vinařství,  průmyslu  to, 
jenž  kdysi  slávu  Brna  založil,  dnes  však  s  těží  se  udržuje  na  své  výši 
pro  špatný  odbvt  vlněného  zboží,  zvláště  na  trzích  mimorakouských, 
kde  dříve  vlněné  výrobky  brněnské  bývaly  hledány.  Částečnou  příčinu 
úpadku  toho  v  posledních  letech  shledává  komora  v  politických  po- 
měrech říše,  jež  nejsou  jistotě  a  stálosti  ani  v  průmyslu  ani  v  obchodě 
příznivý.  Vlnařský  průmysl  zaměstnával  v  roce  1895.  v  brněnském 
komorním  obvodě  ještě  17.933  dělníku,  kteří  dle  úrazového  výkazu 
mzdy  obdrželi  téhož  roku  5,210.558  zl.  mzdy,  což  činí  průměrem  na 
jednoho  dělníka  290  zl.  ročně.  V  roce  1897.  však  už  počet  dělníků 
sklesl  na  16.220  a  mzda  na  4,638.657  zl.,  čili  na  jednoho  dělníka 
připadlo  už  jen  286  zl.  roční  mzdy. 

Při  zprávě  o  dolování  kamenného  uhlí  v  rosickém  revíru  uvádí  se 
obyčejně  výhodnost  krátké  šichty  pro  horníka  i  pro  majetníka 
dolů  na  základě  zvýšené  těžby.  Tak  i  tentokrát  zpráva  uvádí  o  tom 
tyto  zajímavé  doklady.  Na  dolech  rosické  těžařské  společnosti  obnášela 
těžba  v  tříletém  průměru  při  šichtě  llV2liodinné  roku  1882. — 1884. 
2,188.853  metr.  centů,  čili  \n;^kon  jednoho  havíře  v  jedné  šichtě  byl 
20"83  q  uhlí  a  roční  průměr  na  dělníka  vůbec  připadající  1683*7  q 
uhlí.  V  následujícím  tříletí  průměr  ten  stále  ještě  při  llY,bodinné 
šichtě  byl  2,155.814  q  veškerá  těžba  uhlí;  šichtovní  výkon  havíře  21-11  q, 
průměrná  těžba  jednoho  horníka  za  rok  1594*1  q. 

Zajímavo  jest,  jak  čísla  tato  vstoupla  po  zavedení  šichty  9hodinné, 
při  níž  půl  hodiny  třeba  čítati  na  vjezd  a  výjezd,  tak  že  skutečná 
práce  důlní  snížena  proti  dřívějšku  o  2^2  půlhodiny,  čili  o  celou 
pětinu  (22o/o).  Tržba  celková  průměrem  tříletí  1891—1893  vstoupla 
na  2,800.562  q  uhlí,  výkon  havíře  za  jednu  šichtu  vstoupl  na  22*72  q 
(dříve  byl  20- — 21  q\)  a.  roční  průměrná  těžba  na  jednu  hornickou  duši 
rozpočítána  byla;  1892*2  q  (dříve  1684 — 1596  ql).  Tedy  roční  průměrná 
těžba  na  osobu  vstoupla  o  200 — 300  metrických  centův  uhlí. 

V  tříletí  následujícím  (1894 — 1896)  byl  průměr  a  výsledek  celkový 
ještě  příznivější:  celková  těžba  vstoupla  na  3,150.367  q  a  šichtovní 
výkon  ha\nře  na  24.8  q  uhlí,  roční  průměr  na  osobu  vůbec  2178  qV.l 
Tedy  tu  roční  těžba  na  osobu  připadající  byla  už  o  500—600  metráků 
vyšší.  Tedy,  ač  pracovní  doba  snížena  o  pětinu,  přece  těžba  se  zvýšila 
o  třetinu!   Je  to  pravé  paradoxon!   Ale  přece  skutečnost  je  potvrzuje. 

Také  dvě  minulá  léta  potvrzují  číslicemi  svými  tentýž  zjev: 
zkrácení  nemírné  pracovní  doby  přináší  zvýšení  a  zdokonalení  práce 
dělníkov3^  Bylať  celková  výroba  r.  1897.  3,344000  q  a  r.  1898.  3,400.000  <?, 
šichtovní  výkon  havířův  r.  1897.  22*10  q  a,  r.  1898.  21*45  q.  průměrný 
roční  výkon  na  jednu  osobu  připadající  r.  1897.  1985  ^  a  r.  1898. 
1986  q.  Tedy  opět  roční  průměrný  výkon  o  300 — 400  q  vyšší. 


486  Rozhled. 


Zároveň  však  zkrácením  doby  pracovní  vzrostla  nejen  výkonnost 'i 
horníkova,  ale  i  jeho  mzda.  Průměrná  mzda  havířova  obnášela  r.  1882. 
až  1884.  121  kr..  r.  1886.— 1888.  120'/2  kr..  r.  1891.— 1893.  147  kr., 
r.  1894.-1896.  146  ki-.,  r.  1897.  146  kr.  a  konečně  r.  1898.  už  150  kr. 
Tedy  mzda  havíře  vstoupla  při  tom  o  30  kr.  denně,  vstoupla  o  25%, 
o  čtvrtinu  mzdy  bvvalé.  Vedle  havířů  zaměstnáni  isou  ovšem  i  iiní 
dělníci  v  dolech,  kteří  uhlí  nakopané  vyvážejí  z  dolů:  běhači  nebo 
voziči.  a  kteří  je  venku  nad  dolem  čistí:  čističi.  Také  mzda  těchto 
vstoupla,  ale  méně:  u  běhačů  ze  87  kr.  na  99  kr.  (r.  1891.).  na  100  kr. 
(r.  1894),  na  96  kr.  (r.  1897.)  a  konečně  na  90V  2  kr.  (r.'  1898.).  Tu 
v  posledních  letech  mzda  opět  klesá,  ježto  závisí  od  množství  vyvezeného 
uhlí  za  osobu.  Souvisí  to  tedy  s  jinými  poměry  a  okolnostmi.  Přece 
však  i  r.  1898.  je  stále  ještě  vyšší  než  r.  1882. — -1884.  Mzda  čističů 
vstoupala  obdobně  se  mzdou  vozičů:  ze  60'8  kr.  na  74-3  kr.  (r.  1891.), 
na  70  kr.  (r.  1894.),  na  63-7  kr.  (r.  1897.)  a  na  62-8  kr.  (r.  1898.). 
Zvýšila  se  tedy  vzhledem  k  posledním  letům  jen  o  3  nebo  2  kr..  ale 
přece  se  zvýšila. 

Moravská  úrazová  pojišťovna  v  poslední  své  výroční 
zprávě  (za  r.  1897.)  přináší  stále  ještě  potěšitelnou  zvěst,  že  nemá 
schodku,  jako  sousední  ústavy  český  a  dolnorakouský.  Zpráva  založena 
na  nově  uspořádané  statistice.  Vloni  totiž  vláda  dosavadní  úpravu  zpráv 
a  statistiky  úrazoven  pozměnila.  Krátký  obrys  své  působnosti  mají 
podávat  úrazovny  co  nejdříve  po  skončeném  roce;  podrobnější  statistiku 
však  až  později.  V  této  statistice  změněno  hlavně  to,  že  mnohé  údaje 
široce  specialisovaný,  jiné  úplně  vypuštěny.  Změna  přivodila  lepší 
přehled  a  nová  některá  hlediska,  jež  jsou  pro  posouzení  úrazového 
pojišťování  důležitá.  Změnou  tou  hodlá  vláda  více  světla  vnésti  do 
otázky,  jak  upravit  úrazové  nebezpečenství  u  jednotlivých  odborů 
průmyslových  a  jak  tedy  zvýšit  též  úrazový  příspěvek.  Některé  odbory 
dosud  v  poměru  k  četnosti  úrazů  a  k  tíží  jejich  platí  příspěvek  malý, 
jiné  zase  veliký.  Na  příspěvkovou  svou  výši  obřemeňují  úrazovnu  tyto 
odbory  hlavně:  mlýny,  hutě,  lomy  a  jámy  i  zpracování  kamene  a  zemin; 
lučební  průmysl,  otápění  a  osvětlování,  papírny,  koželužny  a  gumové 
továrm^  dřevěná  výroba,  to  jest  ze  17  skupin  odborových  7  jich  platí 
v  příspěvcích  méně  než  by  mělo.  —  Pojišťovna  úrazová  pro  Moravu 
a  Slezsko  za  dobu  své  působnosti  uložila  do  konce  r.  1897.  uhražova- 
ciho  kapitálu  2,886.396  zl,  z  jehož  úroků  vyplácela  koncem  roku 
3.952  ročních  důchodů.  Z  těchto  důchodů  patřilo  invalidním  dělníkům 
samým  2.603,  ostatní  pozůstalým  po  dělnících  při  úrazu  zabitých  a  sice 
452  vdovám,  820  sirotkům  a  77  ascendentům  (rodičům  a  jinakým  pří- 
buzným). Veškeré  ty  důchody  vyžadovaly  roční  částky  241.525  kr. 
Průměrný  důchod  u  vdov  byl:  57  zl.  57  ki\,  u  sirotků  39  zl.  40  kr., 
u  ascendentň  50  zl.  56  kr.  Důchod  invalidů  jest  dle  míry  neschopnosti 
různý  od  5^0  mzdy  do  60%  mzdy  —  tento  poslední  při  naprosté 
neschopnosti  k  práci.  Za  rok  1897.  přibylé  důchody  pro  582  invalidů 
toho  roku  kolísají  průměrně  dle  míry  neschopnosti  k  práci  od  35  zl. 
do    179    zl.    ročně.    Dvě   třetiny   všech   invalidů   toho   roku   přibylých 


Rozhled.  487 


postiženy  jen  onou  nejmenší  mírou  invalidity,  pročež  průměrný  důchod 
35  zl.  vykázán  875  z  nich.  Zcela  neschopnými  k  práci  stalo  se  28 
úrazem "  postižených.  Smrtí  skončilo  154  úrazů  —  číslo  dosud  na  Moravě 
ze  všech  let  předešlých  nejv^^šší.  Po  těchto  154  zabitých  jest  285  po- 
zůstalých, jejichž  průměrný  důchod  vykázán  93  vdovám  57  zl.  66  kr., 
181  sirotkům  35  zl.  S2  kr.  a  11  ascendentům  61  zl.  22  kr.  —  Urazův 
ohlášeno  vůbec  10.662,  z  nichž  však  jen  2829  vyžadovalo  akci  úrazovny. 
Počet  podniků  pojištěných  obnášel  58.881,  z  těch  bylo  průmyslových 
podniku  10.743,  hospodářských  48.131. 

Podle  příkladu  statistických  úřadův  práce  ve  Francii.^  Anglii 
a  Belgii  bude  i  náš  pracovní  úřad  vydávati  měsíční  přehled 
statisticko-socialní.  Bezpochyby  od  října  začne,  ne-li  už  od 
druhé  polovice  roku.  Program  sdělán  pro  tuto  „Sociále  Rundschau^' 
dle  vzoru  anglické  „Labour  Gazette"  (vychází  sedmý  rok  už)  a  fran- 
couzského „Bulletinu  de  Toffice  du  Travail"  (%'ychází  šestý  rok)  a 
podobného  belgického  „Bulletinu"  {vychkzi  čtvrtý  rok).  Má  proto 
obsahovati  zprávv  z  trhu  pracovního  („Arbeitsmarkt"  —  franc.  „Revue 
du  Travail"  — angl.  „State  of  employment"  a  různé  odborné  „reports"; 
v  tomto  oddílu  podávati  se  bude  za  každý  ukončený  měsíc  předešlý 
přehled  příležitosti  ku  práci,  zaměstnanosti,  obchodního  chodu  atcl. 
Statistický  úřad  navrhuje  zprávy  ty  řadit  dle  průmyslových  okresů 
a  dle  odborů,  po  případě  dle  smíšené  sousta V3^  Francouzský  „Bulletin" 
podává  zprá^n,'  dle  departementů,  třídí  je  dle  původu  zasílatele.  Anglická 
„Labour  Gazette"  shrnuje  svou  zprávu  v  krátký  všeobecný  přehled 
a  důležitější  odbory  projednává  zvláště. 

V  obsah  listu  zabrány  budou  déle  zprávy:  o  sprostředkování 
práce,  o  změně  mzdy  a  pracovní  doby,  jak  udává  měsíčně  „Labour 
Gazette"  a  belo:ickv  „Bulletin".  Francouzskv  tohoto  oddílu  nemá,  ač  ie 
velmi  důležitý.  Dále  zprávy  o  stávkách  a  v\-povědích.  Zprávy  o  právních 
případech  ze  sociálního  zákonodárství;  široce  vzatou  sociální  politiku, 
týkající  se  hlavně  všech  druhů  spolčování  a  sdružování  sociálního;  dále 
záznamy  sociálního  zákonodárství  a  sděleni  z  úřadu  práce  samého. 

Anglická  „Labour  Gazette"  stojí  číslo  1  penny,  ročník  o  12  číslech 
1  šilink  (60  kr.);  francouzský  „Bulletin"  stojí  číslo  20  centimů,  ročník 
o  12  sešitech  2  fr.  50  cent.  (1  zl.  20  kr.),  náš  rakouský  časopis  úřadu 
práce  má  státi  o  12  číslech  ročně  1  zl.,  číslo  po  10  kr.  Ze  bude  vy- 
cházet jen  v  řeči  německé,  rozumí  se  u  nás  samo  sebou.  Nedávno 
„Hlas"  plaidoval  též  pro  české  vydání  z  toho  důvodu,  že  velká  většina 
dělnictva  rakouského  je  česká,  a  ne-li  česká,  jistě  slovanská.  Bude 
snad  tedy  i  český  národ  zajímat  tak  jako  německý  statistika  pra- 
covních poměrů.  —  Ve  Francii  i  v  Anglii  organy  úřadu  práce  jsou 
zároveň  organem  průmyslové  výroby,  nemožno  ani  oba  zájmy  oddělit. 
U  nás  na  velmi  mnohých  místech  v^^^znam  velikv  dosud  má  i  země- 
dělská  práce.  Zprávy  o  sociálních  poměrech  v  tomto  odboru  práce 
byly  by  neméně  zajímavý  a  snad  i  poučný.  „Úřad  práce"  jest  ovšem  částí 
ministerstva  obchodu  a  nemůže  zasahovat  do  kompetence  ministerstva 
orby.    Ale    to   je    právě    chybou,   jež    vložena    úřadu    práce    zrovna   do 


488  Rozhled. 


kolébky.  Samostatný,  na  všecky  strany  voln}-  a  kompetentní  úřad 
práce  lépe  by  svému  úkolu  vyhovoval.  Zatím  ho  nemáme  a  musíme 
se  pro  začátek  spokojit  s  polovicí  sociálního  obrazu  společnosti  naši, 
jaký  nám  bude  organ  „úřadu  práce"  přinášet. 

Mezinárodní  ochrana  dělnická  jest  myšlenkou  od  berlínské 
konference  roku  1891.  císařem  Vilémem  svolané,  stále  víc  a  více  se 
ujímající.  Horlitelé  z  roku  1891.  sice  ochabh,  ale  povstali  za  to  jiní. 
Mezinárodní  sjezdy  na  ochranu  dělnictva  sice  mnoho  dosud  nevyřídily, 
byly  vždy  jen  akademickou  schůzí,  ale  může  brzy  přijít  doba,  že  budou 
aspoň  sborem  jakési  ankety  pro  evropské  státy.  V  Německu  spolek 
pro  mezinárodní  ochranu  dělnictva,  mající  v  čele  bývalého  ministra 
obchodu  Berlepsche,  věhlasného  sociálního  politika,  na  poslední  schůzi 
své  usnesl  se  připojiti  se  k  výboru  minulým  mezinárodním  sjezdem 
brusselským  ustanovenému  a  působnost  výboru  toho  všemožně  pod- 
porovat. Tak  dostává  se  mezinárodnímu  brusselskému  výboru  na  ochranu 
dělnictva  první  široké  podpory  sdružených  cílevědomých  vrstev  celé 
jedné  říše.  Po  mezinárodní  konferenci  míru,  na  níž  nic-li  jiného,  aspoň 
další  vývoj  ustanovení  ženevské  konvence  je  zabezpečen,  nebylo  by 
nemyslitelno,  že  by  se  mezinárodně  přistoupilo  i  na  zmírnění  osudu 
těch  bojovníků,  kteří  sice  ne  děly,  puškami  a  bodáky  bojují,  nýbrž 
různými  nástroji  pracovními,  proto  však  jsou  armádou  mnohem  důleži- 
tější a  cennější,  než  všecky  ty  šavličkové  armády  celého  světa  a  všech 
věků  pospolu,  kdy  byly  a  budou. 

(Rozhled  školský  odložen  pro  nedostatek  místa.) 


Ročník  IV.  (XVI.)  Číslo  7. 


HLlDKA 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil  BfiETiSLAV  Skalský. 

Předkládaje  laskavj^m  čtenářům  znamenité  dílo  věhlasného  arci- 
Ijiskupa  metropolity  Varšavského  Zikmunda  Szczesného  Feliúského,  po- 
važuji za  svou  povinnost  předeslati  stručně  i  životopis  slavného  autora.^) 

Arcibiskup  Zikmund  Szczesny  Feliúski  narodil  se  1.  listopadu  1822 
ve  Vojutyně  na  Volyni.  Roku  1833.  zemřel  jeho  otec  a  zanechal  tři 
syny  a  tři  dcery;  o  tuto  četnou  rodinu  pečovala  potom  matka  Eva. 
Víru  a  ctnosti  křesťanské,  které  potom  v  duších  všech  se  rozvinuly 
a  vykvetly,  sluší  přičísti  jejímu  vlivu.  S  dorůstajícími  dětmi  odebrala  se 
Eva  Feliúská  do  Křemence,  aby  snáze  mohly  býti  vzdělány.  Sotva 
však  se  usadila,  byla  obviněna,  že  poskytla  jednomu  vystěhovalci 
přístřeší,  a  uvězněna  v  Kyjevě.  Dne  11.  března  1839  odvezena  na  Sibiř 
do  Beresova,  odkud  po  několika  letech  převezena  do  Saratova.  Teprve 
r.  1844.  vrátila  se  do  Wojutyna  a  tam  dne  20.  prosince  1859  zemřela. 

Péče  o  osiřelou  rodinu  spadla  úplně  na  ITletou  dceru  Paulinu, 
dívku  slabého  organismu  tělesného,  ale  silnou  duchem  lásky  a  za- 
svěcení se.  Teprve  později  ujali  se  sirotků  jiní  dobročinní  lidé. 

Szczesny  studoval  gymnasium  v  Klewani.  Potom  odebral  se  na 
universitu  moskevskou,  aby  studoval  mathematiku.  Po  ukončeném  studiu 
byl  nějaký  čas  vychovatelem  dítek  svého  pěstouna  a  odebral  se  konečně 
do  Paříže  navštěvovati  Sorbonnu  a  francouzské  kollegium  na  výklady 
filosofické  a  historické.  V  Paříži  seznámil  se  s  Juliem  Stowackim, 
slavným  básníkem  polským;  mezi  oběma  ustálil  se  velice  přátelský  poměr. 

O  Szczesném  dí  se:  ...  Polák  horoucně  milující  vlast  a  minulost 
naši . . .  hluboké  nábožnosti . . .  charakter  milý. . .  přísných  mravů,  sáhajících 

')  Dle  spisu  P.  Dra.  Winc.  Sinoczyáského :  »Ksiadz  Zygmunt  Szczesny  Felinski, 
arcybiskup  metroiiolita  Warszawski«. 

32 


490  Felinski 


až  do  askese . . .  Bylo  v  něm  znáti  pečlivý  výchov  domácí,  daný  mu 
od  matky,  o  níž  mluvil  vždy  s  velkou  synovskou  láskou.')  Účastnil 
se  poznaňských  událostí  roku  1848.  spolu  se  Síowackim,  Fredrem  a 
Czarnowskim.  Utrpěv  těžkou  ránu  do  hlavy,  vrátil  se  do  Paříže, 
kdež,  získav  si  prodloužení  průvodního  listu,  oslavil  poslední  chvíle 
velkého  básníka  Julia  Stowackého,  jenž  zemřel  3.  dubna  1849. 

V  té  době  rozhodl  se  Szczesny  věnovati  se  stavu  duchovnímu 
a  odešel  proto  na  Volyň,  aby  prosil  o  přijetí  do  semináře  v  Zitomíři. 
Byv  přijat,  byl  poslán  r.  1852.  na  akademii  katolickou  do  Petrohradu. 
Metropolita  Hoíowiůski  zkrátil  mu  pobyt  v  akademii  ze  4  na  3  léta 
a  dne  8.  září  1855  vysvětil  ho  ve  své  kapli  na  kněze,  ačkoli  sám  byl 
nemocen,  a  ustanovil  ho  při  kostele  sv.  Kateřiny.  Po  čtyřletém  pobytu 
svém  při  tomto  kostele  byl  povolán  Felinski  za  professora  filosofie  na 
akademii  a  ustanoven  i  duchovním  jejím  vůdcem. 

V  tom  čase  založil  v  Petrohradě  světskou  společnost  „Mariina 
rodina",  jež  pomáhala  kněžím  v  pracích  duchovních.  Shromáždění  bvlo 
potom  přeneseno  do  Varšavy  a  přineslo  hojné  ovoce. 

Dne  6.  ledna  1862  byl  prohlášen  v  Římě  za  arcibiskupa  Varšavského 
a  dne  26.  ledna  obdržel  v  Petrohradě  biskupské  svěcení  u  přítomnosti 
mnohých  vynikajících  osob.  Od  cara  dostal  prsten  a  berlu  biskupskou. 
Brzo  po  posvěcení  odjel  do  Varšavy  přes  Poznaň;  ale  doba  jeho  arci- 
biskupství, trvající  do  14.  června  1863,  byla  pro  něho  bolestnou  trnovou 
korunou.  Od  věřících  přijat  s  nedůvěrou,  protože  přijel  z  Petrohradu. 
s  druhé  strany  tísněn  od  moskevské  vlády,  ničeho  se  nestydící  a  ne- 
uznávající žádných  zákonův  a  práv.  Aby  nedůvěra  věřících  byla  od- 
straněna, nepomohla  ani  bulla  papežská  ani  pastýřský  list  arcibiskupův, 
psaný  s  horoucí  láskou  k  církvi  a  vlasti.  Nepomohlo  nic,  že  ve  svém 
listě  děl:  „...Polákem  jsem,  Polákem  chci  umřít,  neboť  tak  žádá  božský 
a  lidský  zákon.  Náš  jazyk,  naše  děje,  naše  národní  obyčeje  považuji 
za  drahé  dědictví  po  otcích,  které  povinni  jsme  zachovati  svým  ná- 
stupcům, rozmnožíce  pokladnici  národní  výtěžkem  těžké  práce . . .  Chci 
z  celé  duše  jíti  s  celým  národem . .  .  Sjednoťme  se  tedy  všichni  ve 
společné  lásce  k  církvi  a  vlasti!" 

Dne  12.  června  bylo  mu  oznámeno,  že  jest  vyzván  od  cara  do 
Petrohradu.  Odjel  tedy  po  mši  sv.  dne  14.  června  do  Peti-ohradu,  ale 
byl  na  cestě  zadržen  tajemníkem  pro  království  Polské,  Píatonowem, 
jenž  ho  vyzval,  aby  se  ospravedlnil  z  nařknutí.  Složil  tedy  zde  Felinski 
několikaarchovou  obranu,  k  níž  přidal  i  lívahu  o  postupu  moskevské 
vlády  v  Polsku.  Pro  tento  svůj  list  byl  v)'povězen  do  Jaroslavě  nad 
Volhou.  Vyhnanství  to  trvalo  celých  20  let;  ani  v  něm  však  nezahálel 
výtečný  arcibiskup.  Otevřel  kapličku,  kterou  směli  navštěvovat  jen 
katolíci,  opatřeni  vstupenkou  od  politického  komisaře.  Jak  si  ho  vážili 
i  pravoslavní,  plyne  z  toho,  že  k  němu  přicházeli  a  prosili  o  požehnání. 
I  po  jeho  odjezde  mnozí,  jdouce  kolem  domu,  v  němž  bydlil,  odkrývali 
hlavu  se  slovy:   „Zde  bydlil  svatý  člověk!" 

')  Historya  dwócli  lat,   1861  —  1862,  IV. 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdara  společnosti.  491 

Po  smrti  Alexandra  11.  byl  Felinski  propuštěn  za  hranice  s  tou 
podmínkou,  že  se  zříká  Varšavského  arcibiskupství.  Místo  něho  obdržel 
od  sv.  Otce  Lva  XIII.  titul  biskupa  z  Tarsu.  Roku  1883.  opustil 
Jaroslav  a  přijel  do  Haliče,  kdež  se  usadil  v  Džwiniaczce  u  Chocinia. 
Třikráte  navštívil  z  Haliče  Řím;  potřetí  r.  1888.  při  jubileu  501etého 
kněžství  Lva  XHI. 

Za  svého  pobytu  v  Džwiniaczce,  ačkoli  měl  právo  na  odpočinek, 
přece  zpovídal  tak  rád  a  mnoho,  že  bylo  nařízeno  sloužícím,  aby  všechny 
lidi  ohlásili,  kteří  hledali  útěchy. 

Celý  život  jeho  byla  neustálá  práce.  Napsal  mnoho  kratších 
článků,  Listův  a  vydal  větší  díla:  „Wiedza  chrzešcijanska  i  bezbožná 
wobec  zadaů  spolecznych",  „Wiara  i  niewiara  w  stosunku  do  szczescia 
spolecznego",  jehož  překlad  tuto  podáváme,  a  „Pod  wodza  Opatrznosci". 

Po  celý  život  nesl  těžký  kříž  tíše,  pokorně.  Peněz  nehromadil, 
tak  že  náklad  na  rakev  a  pohřební  potřeby  musil  hraditi  kníže-biskup 
Krakovský.  Byl  opravdu  ideálním  biskupem .  . . 

Silné  jeho  ústrojí  tělesné,  jež  dlouho  vzdorovalo  těžkým  zkouškám, 
konečně  podlehlo.  Kohy  jeho  opuchly  a  jaro  působilo  na  něho  hůře 
než  zima.  V  květnu  a  červnu  trochu  se  pozdravil,  ale  na  krátko.  Na 
začátku  září.  pozoruje,  že  stav  jeho  se  horší,  odjel  do  Karlových  Varů. 
Vody  však  počaly  naň  zle  působiti,  pročež  obrátil  se  zpět  do  Haliče. 
Dojel  však  jen  do  Krakova  do  hotelu  Pollerova,  odkud  byl  převezen 
do  paláce  biskupského. 

Na  poslední  cestu  obdržel  apoštolské  požehnání  od  sv.  Otce. 
Pozoroval,  že  se  blíží  konec  pozemské  jeho  pouti.  S  velikou  trpělivostí 
snášel  bolesti,  vydávaje  jen  časem  tlumené  vzdechy. 

Dne  17.  září  1895  o  Yg^-  hodině  ráno  skonal  ten  veliký  vy- 
znavač, okrasa  polské  společnosti  a  ozdoba  církve  katoHcké.  Za  velké 
líčasti  kněží  latinských  i  ruských  byl  pohřben  v  Džwiniaczce. 

Za  života  jsa  vzorem  pro  lidi,  jak  se  má  sloužiti  Bohu  a  Hdem, 
pro  kněze  pak  jsa  vzorem  svatého  a  ctihodného  života,  žije  po  smrti 
v  srdcích  svého  národu.  » 

Úvod. 

V  žádné  epoše  dějinného  rozvoje  lidstva  nepanoval  tak  velký 
chaos  v  zásadách  společenských  jako  v  přítomné  době,  a  to  ne  v  tom 
neb  onom  kraji,  ne  v  názorech  o  té  neb  oné  ojedinělé  otázce,  nýbrž 
v  celém  světě  civilisovaném  a  ve  všech  odvětvích  veřejného  života, 
počínaje  od  pojmuv  elementárních,  na  nichž  založen  společenský  řád 
po  dlouhou  řadu  let. 

Jaký  jest  počátek,  jaký  cíl  společnosti?  Které  jsou  nutné  pod- 
mínky k  její  existenci  a  rozvoji?  Vše  to  jsou  otázky,  na  něž  dnes 
často  i  nejvzdělanější  lidé  úplně  opačné  dají  odpovědi! 

32* 


492  Felixski  : 


O  kolik  však  existence  té  roztržky  jest  nepochybná,  o  tolik 
nejasněji  jeví  se  její  příčiny;  neboť  každý  dle  vlastního  názoru  o  věci 
snaží  se  tu  hroznou  roztržku  v^^^světliti.  Když  na  př.  stoupenci  lidovlády 
usilují  svaliti  celou  vinu  na  panující  lidi,  kteří  prý  spravujíce  se 
s  pokolení  na  pokolení  jen  osobní  nebo  dynastickou  ctižádostí,  pod- 
statné zájmy  poddaných  národů  zanedbávali,  často  s  úplným  vědomím 
je  obětujíce  vlastním  výhodám  a  prohlubujíce  tím  ustavičně  propast, 
jež  dělí  trůn  od  národa,  naopak  obránci  monarchistického  absolutismu, 
kteří  v  silné  a  neodvislé  vládě  vidí  nejen  nezbytnou  podmínku  veřejného 
pořádku,  nýbrž  i  jedinou  kotvu  spásy  uprostřed  bouří  společenských, 
neváhají  tvrditi,  že  přítomný  antagonismus  mezi  vládou  a  poddanými 
byl  způsoben  šílenými  výstřelky  nerozumných  škorpilů,  kteří  toužíce 
ze  zásady  po  převratech  ve  všech  říších,  nepřestávají  vystupovati  ne- 
návistně proti  živlům  zachovávajícím  ani  tehdy^  když  vládnoucí  všemožně 
se  starají,  aby  štěstí  národa  zajistili.  Tatáž  protiva  v  náhledech  dá  se 
postřehnouti  i  v  oboru  morálních  pravd,  neboť  zatím  co  hlasatelé  ne- 
omezené svobody  myšlenky  a  víry  vidí  v  panujícím  dnes  chaosu 
filosofických  a  morálních  pojmů  následky  příliš  dlouhé  nevolnosti 
rozumu,  jež  tak  dalece  odnaučila  rozum  samostatné  činnosti,  že  získav 
konečně  náležitou  neodvislost.  nemůže  přijíti  do  rovnováhy  a  ztrácí 
někdy  žádoucí  střízlivost,  kterou  jen  stálá  spekulace  mu  může  vrátiti; 
tehdy  rutinovaní  politikové,  kteří  užívají  náboženství  spíše  za  nástroj 
udržeti  na  uzdě  vášně  národa,  než  za  mistra  ctnosti  a  cestu  ku  spasení, 
rádi  by  vložili  na  její  členy  jařmo  povinností,  doufajíce,  že  tak  ukrotí 
nejlépe  samovůli  lidu.  Proto  málo  se  starajíce  o  vnitřní  podstatu  a  nad- 
přirozenou sílu,  o  to  především  usilují,  aby  říše  měla  svoje  panující 
náboženství  jako  má  svou  dynastii,  a  aby  moc  vládní  skýtajíc  vše- 
možnou péči  panujícímu  v^'znání,  pracovala  spolu  s  jeho  sluhy  k  tomu, 
aby  všichni  obyvatelé  byli  přivedeni  k  jednotnosti  víry,  třebas  že  čistě 
materielními  prostředky.  Všechny  ty  názory,  jak  vidíme,  nevnikají 
v  samu  podstatu  otázky,  jistou  jen  se  obírajíce  stránkou;  různíce  se 
úplně  od  sebe,  to  mají  jedině  společné,  že  příčinu  zmatku  ^ádí  ve  zlé 
vůli  jisté  části  společnosti,  působení  pak  proti  tomu  zneužívání  a 
omezování  svobody  vinníků  považují  za  jediný  prostředek  zlému  zabrániti. 

Nepopírajíce  nikterak  zhoubný  vliv"  zlé  vůle  individuelní  na  veřejné 
záležitosti,  soudíme  přece,  že  i  po  odstranění  toho  činitele,  kdyby  to 
bylo  možno,  zůstalo  by  ještě  velké  zřídlo  třenic  a  nedorozumění,  jehož 
ani  lísilí  jednotlivců,  ba  ani  společné  nemohlo  by  zameziti,  ježto  tryská 
ze  samé  přirozenosti  Hdské  povahy.   Zřídlem  tím  jest  vrozená  našemu 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zJarii  společnosti.  493 

rozumu  jednostrannost,  kterou  zlá  vůle  nesmírně  podporuje,  ale  netvoří 
jí  nikterak,  ježto  i  před  pádem  b}^  člověk  schopen  jednostranných, 
lisudků,  jak  to  dosvědčuje  chování  se  Evy,  která,  opanována  žádostí 
vše  věděti,  pouští  se  zřetele  následky  své  neposlušnosti  a  vrhá  se  ne- 
rozumně v  propast.  Výminečné  stanovisko  člověka  v  hierarchickém 
žebříku  bytostí  z  ničeho  stvořených  jest  přirozenou  příčinou  toho 
psychického  zjevu.  Jako  slabý  obraz  svého  Tvůrce,  člověk  rozněcuje  se 
krásou,  dobrem  a  pravdou,  kteréžto  věci  vidí  buď  ve  vidomém  nebo 
v  duchovním  světě;  avšak  jako  bytost  omezená,  obklopená  hranicemi 
času  a  prostoru  není  s  to,  aby  obsahoval  celek  nejen  Tvůrce,  nýbrž 
ani  stvoření,  tak  že  překvapen  jednotlivými  dokonalostmi  Boha  nebo 
vlastnostmi  Jeho  děl  ano  jakoby  oslněn  jimi  obrací  svou  chválu 
k  jednomu  bodu,  ztráceje  z  vědomí  celek  a  oslabuje  tím  harmonii 
svých  pojmuv  a  soudů.  Ke  proto  tedy  úplně  bloudí,  že  popírá  pravdu 
nebo  že  dobrovolně  zrak  od  ní  odvrací,  nýbrž  že  pohlížeje  s  jedné 
strany  na  předmět  pozorovaný,  jinou  činí  jeho  přirozenost,  soudě  o  něm 
dle  existujících  skutečně,  ale  jen  dle  pozorovaných  vlastností.  Ježto  však 
každý  pozorovatel  tutéž  otázku  s  jiného  stanoviska  pozoruje,  proto  ve 
světě  rozumovém  se  stává  totéž,  co  se  děje  ve  světě  fysickém,  kolikrát- 
koliv  několik  divákův,  umístěných  na  různých  místech,  dává  zprávu 
o  dojmech  doznaných:  každý  zrak  vidí  něco  jiného,  třebas  že  byly 
všechny  oči  obráceny  na  jeden  předmět.  Hledí-li  na  př.  na  tlupu 
složenou  z  lidí  a  zvířat,  jeden  vidí  a  nejdůkladněji  popisuje  nejbližšího 
sobě  člověka,  zatím  co  druhý  s  nejhlubším  přesvědčením  dokazuje,  že 
lidé  tam  nejsou,  ježto  stojící  před  jeho  očima  velbloud  obrovským 
tělem  svým  vše  ostatní  před  jeho  zrakem  zakrývá;  pokud  odporující 
neprohlédne  těch  okolností,  spor  může  trvati  do  nekonečna. 

Poslouchejme  rozmluvu  i  nejučenějších  mužův  a  postřehneme, 
že  při  celé  různorodosti  a  někdy  i  protivnosti  hlásaných  náhledů 
v  každém  zdání  jest  jistá  dávka  pravdy,  ale  pochopené  zvláštním 
způsobem,  jenž  nebere  zřetele  na  jiné  její  základní  části,  a  proto  ve 
svém  pochopení  je  zmrzačená  a  někdy  konečně  v  praktickém  použití 
zhoubná.  Všeobecná  náklonnost  lidského  rozumu  k  jednostrannosti 
objasní  také  onen  zjev  v  životě  veřejném,  na  nějž  hledíme  denně  a 
zejména  že  i  nejzdravější  a  až  do  nitra  láskou  k  vlasti  proniknuté 
společnosti  rozpadávají  se  na  politické  stranv.  z  nichž  každá  stojí  na 
obranu  nějaké  polovičaté  pravdy  a  válčí  o  ni  často  s  nejlepší  věrou 
proto,  že  nepostřehuje  výlučnosti  svých  náhledů.  Jakmile  však  tomu 
tak  jest,    kdož   nepřisvědčí,    že  zlá  vůle  a  trvání    nesmyslné  při  bludu 


494  Felixski  ; 


nebo  nespravedlnosti  není  jediným  zřídlem  hádek  a  nedorozumění, 
ježto  neméně  hojně  plynou  ony  z  oné  schopnosti  společné  dohru  i  zlu, 
kterou  jsme  nazvali  jednostranností  názorů. 

Jest  ještě  jedna  známka  společenského  ducha  velké  důležitosti, 
kterou  sluší  míti  na  zřeteli,  ježto  má  ona  taktéž  velký  vliv  na  civilisační 
pochod  lidstva;  známkou  tou  jest  náklonnost  mass  k  následování.  Kdyby 
všechny  schopnosti  byly  obdařeny  stejnou  silou  samostatnosti,  tu  pro 
jednostrannost  náhledů  srazilo  by  se  na  veřejném  kolbišti  tolik  různo- 
rodých náhledů,  s  kolika  stanovisk  možno  se  dívati  na  rozbíraný 
předmět;  ježto  však  jsou  tak  rozloženy,  že  sotva  excellentní  vlohy 
bývají  obdařeny  neodvislostí  soudu,  ohromná  však  většina  na  slepo 
nejednou  postupuje  za  cizím  úsudkem,  proto  v  oboru  duchovním  tvoří 
se  jakoby  souhvězdí  a  spíše  planetní  soustavy,  kde  světlo  a  síla  jednoho 
slunce  rozumového  celým  tlupám  vévodí,  táhnouc  k  sobě  houfy  a  uvádějíc 
je  na  jinou  cestu;  kohkrátkoli  na  rozumovém  obzoru  jasnější  vynoří  se 
talent,  hned  vstupují  v  jeho  stopu  zástupy  a  vyhlášenou  od  něho  nějakou 
částečnou  pravdu  nebo  objevenou  částečku  krásy  přijímají  za  bojovné 
hesla  a  stává  se  jím  nejednou  pro  několik  pokolení,  potud  s  fanatickým 
zápalem  v  ústech  všech  hřmíc,  pokud  nový  talent,  na  tentýž  předmět 
s  jiného  stanoviska  pohlížeje,  nehne  da^^}"  v  úplně  opačný  směr. 
Periodické  přílivy,  abych  tak  řekl.  a  odlivy  zálib  a  odporů  lidstva 
k  nějakému  druhu  předmětů,  k  nimž  se  odnáší,  zovou  se  módou, 
školou,  veřejným  míněním  nebo  duchem  času;  komu  však  neznámo, 
jak  sobecky,  ba  i  tyransky  rozkazuje  každé  z  těchto  božstev,  stejně 
plné  vrtochů  jako  nestálé?  Uprostřed  takových  podmínek  snadno 
můžeme  předvídat,  co  by  se  stalo  s  lodkou  společenskou,  vrženou  na 
šílené  vlny  lidských  choutek,  bez  osvědčené  ruky  u  kormidla  a  hvězdy 
směrodatné  na  nebi.  Stav  společností  předkřesťanských  a  více  ještě 
nynější  stav  říší,  jež  se  neřídí  jiným  kompasem  než  veřejným  míněním, 
nepochybnou  dá  na  tu  otázku  odpověď. 

Proto  Otec  nebeský,  jemuž  na  srdci  leží  především  štěstí  lidstva, 
nenechal  společenskou  loďku  na  pospas  proměnlivého  ducha  času,  nýbrž 
rozsvítil  pro  ni  v  přístave  jasnou  svítilnu,  k  níž  má  směřovati,  a  dal  jí 
neomylného  kormidelníka,  aby  ji  bezpečně  uprostřed  skal  podmořských 
a  hrozných  virův  uvedl  do  toho  přístavu.  Ta  svítilna  je  Zjeveni,  tím 
kormidelníkem  je  církev.  Díky  té  nadpřirozené  pomoci  s  nebe,  nejeden 
již  nýbrž  dva  činitelé,  božský  a  lidský,  pracují  v  civilisačním  rozvoji, 
a  to  tak.  že  vůdcové  vynikající  vlohami  vyhlašují  vždy  nové  názory 
o  životní  otázce,  které  houfy  následovníků  nadchnou  a  jež  oni  za  své 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  495 


heslo  uznávají;  avšak  sotva  nějaká  populární  zásada  zahřmí  ústy  davu. 
hned  neomylný  strážce  zjevené  pravdy  ocení  morální  její  cenu  na  svém 
kameni  zkušebním,  tam  jen  pečet  stvrzení  klada,  kde  ne  lesknoucí  se 
pozlátko,  nvbrž  skutečné  zlato  svítí.  Jakkoli  velká  část  dějepisců  spo- 
lečenských blahý  onen  vliv  církve  na  civilisaci  zavrhuje,  přece  nemohou 
povahu  činů  změniti  a  každý  nestranný  pozorovatel  snadno  se  může 
o  tom  přesvědčit. 

Pokusíme  se  načrtnouti  v  hlavních  rysech  průběh  rozvoje  spo- 
lečností křesťanských,  ab^-chom  dokázali  působnost  současnou  obou 
zmíněných  činitelů  civilisačního  rozvoje,  t.  j.  jednostrannost  názorů  se 
strany  vůdčích  rozumův  a  neomylné  jejich  ocenění  se  strany  církve. 
Nebude  to  ani  vypsání  dějinných  událostí,  ani  vypočítávání  od  církve 
založených  vědeckých  a  dobročinných  ústavů,  pomocí  jichž  působilo 
křesťanství  na  osvětu  a  morální  vývin  národů,  nýbrž  prosté  ukázání 
hlavních  směrů  působnosti  církve  v  různých  epochách  dějinných. 

(P.  d.) 


Nová  zpráva  o  potopě. 

De.  Alois  Misil. 

Čtenářům  „Hlídky"  je  známa  chaldejská  pověst  o  potopě,  za- 
znamenaná v  době  Alexandra  Velkého  od  kněze  Berosa,  jakož  i  zpráva 
khnovým  písmem  na  12  tabulkách,  nalezená  roku  1872.  od  Georgea 
Smitha  v  knihovně  krále  Ašurbanipala  ze  7.  století  před  Kristem. 

K  těmto  přibyla  nová,  mnohem  důležitější,  neboť  pochází  z  doby 
Abrahamovy  a  jest  jinak  zpracována.  Nález  tento  vy-bízí  nás  opět, 
abychom  k  starožitnostem  assyrským  a  egyptským  co  nejvíce  přihlédaU, 
neboť  potvrzují  pravdu  Písma  sv.,  vyvracujíce  jak  přehnanou  kritiku 
moderních  směrů  rationalistických.  tak  ukvapenost  mnohých  exegetů 
katolických,  hledajících  v  Písmě  sv.,  co  v  něm  není. 

Význam  tento  pochopily  mnohé  university  a  přiměly  vlády,  aby 
daly  soustavně  zkoumati  končiny  zemřelých  národů.  Tak  mají  Američané 


496  De.  Alois  Musil: 


rozsáhlé  kopaniny  v  jSifíaru,  starém  Nippilru,  učený  de  Sarzec  přerývá 
pro  vládu  francouzskou  rozsáhlé  nánosy  pískové  při  Telloh  a  „jeho' 
vznešenost  pán  náš  sultán"  si  vyhradil  okolí  Babylonu,  svěřiv  veškeru 
práci  učenému  knězi  O.  P.  Dřu.  Scheilovi. 

Dr.  Scheil  našel  za  sedmého  pobytu  v  Babylonsku  zlomek  tabulky, 
obsahující  po  každé  straně  na  čtyřech  sloupcích  nové  vydání  babylonské 
pověsti  o  potopě.  Bohužel  jsou  sloupce  3.,  4.,  5.,  6.  úplně  odlomeny 
a  sloupce  1..  2.,  7.,  8.  zkomoleny,  tak  že  zbývá  z  původních  439  řádek 
na  prvém  sloupci  několiknáct  bezvýznamných  líryvků,  na  druhém 
pak  čteme: 

ať . . . 

ať  zkazí  ?  . . . 

ať  vyhubí,  ať  zničí . . . 

za  jitra  ať  deští  zkázu  ,  .  . 

ať  ji  prodlouží  za  noci ... 

ať  je  zaleje  povodní ... 

Pole  hrozně  zpustoší,  město  .  . .  (eklu  u-at-ta-ra  ki-tu-šu) 

Co  Ranimánu  vvkonal  v  městě  .  .  . 

Domluvil  a  vyrazil  s  jekem  (is-su-u  na-gi-gic) 

vyvýšil  křik  . .  . 

Oni  pak  se  nebáli  . . . 

Na  sedmém  sloupci: 

Éa  otevřel  ústa  svá  ... 

řka  mně  . . . 

Proč  pak  chceš  usmrtiti  lidi . . . 

Já  vztáhnu  ruku  svou  k  člověku  .  . . 

Potopa,  o  níž  se  zmiňuješ  . . .  [a-bú-bu  ša  ta-ka-ab-bu  . . .) 

ať  si  jest  jakákoliv,  já  . . . 

které  jsem  zplodil . .  . 

zpráva  jemu  bude  podána  (ši-pi-ir-šu  i-ba-aš-ši) 

aby  je  zachránil ... 

a  plodil  a  . . . 

aby  vešli  do  (korábu) 

ať  vezme  vesla  i  závory  (pi-ir-A;^?) 

ať  přijde  ... 

ať  přivede  [li-ir-té-di?) 

Z  osmého  sloupce  zachováno  dosti  mnoho: 

. .  .  dokonalý  ... 

...  co  učinil  lidem. 

Adram  hasis  otevřel  ústa  svá  a 

i_ 

děl  pánu  svému: 

(Xásleduje  podpis.) 


Nová  zpráva  o  potopě.  497 


Druhá  tabulka  pověsti: 

I-mi-ma  sal-lii  a-pi-luiii 

Zatím  co  odpočívalo  lidstvo 

60,  60,  60,   60 


r 


adku:     ^^   ca   ^a       10  i,  i,  i 

1,  1,  1 


60,  60,  60, 


Ellit-Aja,  mladý  písař. 


1,  1,  1 


:Měsíce  Sebata  den   10,   H)    1,  1,  1 

1,  1 
v  roce,  kdy  Ammi-zadíiga  král 

tvrz  Ammizadugovu 
při  ústí  Eufratu 
.  .  .  vystavěl  z  cihel. 

I  z  nesporých    těchto  zbytků  můžeme  přece    poznati    obsah  děje. 

Bůh  Ea  dopustil  spánek  na  Adram-hasisa  a  zjevuje  mu.  co  se 
v  nebi  přihodilo. 

Rammánu,  zlý  bůh  bouře  a  větru,  rozhorlil  se  na  lidi  a  chce  je 
vyhladiti.  Rozvodní  řeku,  otevře  tůně  vodní,  zaplaví  zemi  a  bude  se 
kochati  zoufalým  křikem  tonoucího  lidstva. 

Ea,  nejstarší  z  bohů.  jenž  prvého  člověka  stvořil  a  lidstvu  zákony 
udělil,  smiluje  se  nad  svým  dílem  a  brání  je  proti  rozhněvanému 
Rammánu.  Ať  si  zuří,  ať  rozpoutá  živly  sobě  poddané,  Ea  podá  mocnou 
ruku  svému  v^^volenci  Adram-hasisovi  a  zachrání  jej  i  s  jeho  rodinou. 
Radí  mu,   aby  si  udělal  loď,  vešel  do  ní  a  vzal  s  sebou  vše  potřebné. 

Zařízení  lodi  bylo  asi  důkladně  popsáno.  Adram-hasis  se  ještě 
dotazuje  na  jednotlivosti,  jimž  dobře  neporozuměl. 

Obsah  nám  připomíná  zmíněný  epos  Gilgamešův,  jenž  líčí  události 
potopy.  Ze  se  jedná  skutečně  o  známé  biblické  potopě,  je  zřejmo 
z  5.  řádku  7.  sloupce,  kde  čteme  slovo  a-bů-bu,  kteréhož  se  užívá 
pouze  o  velké  potopě. 

Týž  předmět  je  tudíž  obsahem  obou  pověstí,  ale  přirovnání  našeho 
zlomku  s  eposem  od  George  Smitha  nalezeným  ukazuje,  že  máme 
před  sebou  jiné  zpracování. 

Hlavní  osoba,  chaldejský  Noe,  sluje  v  eposu  Gilgamešově  Hisud, 
kdežto  v  našem  je  to  Adram-hasis.  Mimo  to  předpokládá  náš  zlomek, 
že  stvořitel  člověka,  Ea,  poučuje  svého  chráněnce  ve  snu,  kdežto  ve 
Smithově  pověsti  je  to  teprv  na  konci  podotknuto. 

Babyloňané  sami  rozlišovali  zprávu  naši  od  eposu  Gilgamešova, 
neboť  tento  byl  znám  a  uváděn  dle  počátečních  slov:  ..Viděli  tůně  vodní'',, 
kdežto  náš  zlomek  patří  k  pověsti  o  potopě:  „Zatím  co  lidstvo  odpočívalo." 


498  Dr.  Alois  Musil; 


Částkou  téže  pověsti  je  snad  malý  úlomek  tabulky,  kterou  přinesl 
z  Babylonská  učený  assyriolog  Hormuzal  Rassam,  neboť  i  na  ní  čteme 
jméno  Adram-hasis.  Jak  dlouhou  byla  celá  pověst,  nevíme,  ale  můžeme 
se  kojiti  nadějí,  že  se  najdou  časem  nové  ještě  zlomky,  z  nichž 
bude  možno  sestaviti  pověst  aspoň  z  větší  části,  tak  jak  se  podařilo 
důmyslnému  G-eorge  Smithovi  z  různých  kousků  slepiti  známý  epos 
o  babylonské  potopě. 

Tento  nebyl  prací  původní,  nýbrž  opisem  staršího  díla,  a  byl 
zhotoven  pro  knihovna  ninivskou  v  7.  století  před  Kristem.  Náš  zlomek 
též  není  prací  původní,  je  to  též  opis  starší  básně,  ale  má  již  i  náš 
opis  sám  stáří  ctihodné,  neboť  pochází  z  doby  krále  Ammízadňga, 
čtvrtého  nástupce  krále  Hammurabiho  (v  I.  knize  Mojž.  14^  psáno 
Amrafel),  vrstevníka  Abrahamova. 

Arabská  dynastie  Hammurabiho  nastoupila  v  Babylóně  vládu  — 
jak  se  ted"  uznává  —  v  polovici  23.  století  před  Kristem  (kolem 
r.  2232.).  Prvý  král  Sumu-abu  vládl  14  let,  Sumu-la-ilu  36  let,  Zabu 
14  let,  Apil-Sin  18  let,  Sin-Mubalit  20  let,  Hammurabi  43  let,  Šamšu- 
iluna  38  let,  Abišna  25  let,   Amni-satana  25  let,  Ammi-zaduga  22  let, 

v 

Samšu-satana  31  let. 

Dle  toho  vládl  Ammí-zadůga  počátkem  19.  století  před  Kristem. 

Údaje  tyto  jsou  historicky  odůvodněny,  neboť  jsou  potvrzeny 
nejen  zprávami  cizími  a  pozdějšími,  nýbrž  též  úředními  akty  sou- 
časnými. Máme  zprávy  zmíněného  Berosa,  jenž  psal  za  Alexandra 
Velkého,  máme  seznam  všech  králův,  úřední  to  kalendář  assyrský, 
máme  záznamy,  nápisy  a  dopisy  krále  Hammuraliho,  Ammizadůga 
i  jiných. 

Tak  zejména  nedávno  nalezen  a  ted"  od  správy'  British  Museum 
uveřejněn  seznam  předchůdcův  Ammizadugových,  vypracovaných  za 
jeho  vlády.  1)  Jména  v  něm  uvedená  souhlasí  úplně  se  záznamy  cizími, 
ba  i  doba  vlády  sedmi  předchůdcův  Ammizadugových  odpovídá  až 
na  menší  odch^^lky  údajům  odjinud  známým.  Tak  jest  věrohodnost 
starých  zpráv  babylonských  dosvědčena,  a  s  ní  též  pravdivost  sou- 
časných záznamů  biblických  dotvrzena. 

Počátkem  19.  století  před  Kristem  Pánem,  v  roce  stavby  tvrze 
při  ústí  Eufratu  —  a  můžeme  se  nadíti,  že  se  časem  i  tohoto  dopídíme  — 
dne  28.  Šebatu  dokončil  mladý  písař  EUit-Aja  (MuUil-Aja)  svůj  úkol. 
Jeho  jméno   je    složeno,    a    druhá  polovice    nám    praví,    že   se  dal   pod 


')  Cuneifoiin  Texts  from  Babylouian  Tablets,  VI.,  obr.  9,   10. 


Nová  zpráva  o  potopě.  499 


ochranu  mocné  bohyně  Aja,  jíž  byly  zasvěceny  školy  sipparské.  Byl 
tudíž  mladistvý  Ellit-Aja  žákem  některého  učeného  mistra  sipparského. 
kde  se  učil  čtení,  mluvnici,  pravopisu,  náboženství,  dějinám  a  později 
snad  též  právu,  diplomacii  a  astrologii. 

Odkud  to  víme?  Zachované  knihovny  školní  nám  ukazují  jak 
učivo  tak  methodický  postup.  Víme,  jakých  kde  užívali  slabikářů, 
jaké  měli  mluvnice,  známe  chyby  pravopisné  a  máme  tisíce  tabulek 
o  vyšším  umění. 

Náš  Ellit-Aja  byl  nadaný  a  pilný,  a  jeho  učitel  byl  muž  svědo- 
mitý, jenž  na  své  žáky  bedlivě  dohlížel.  Dosud  uveřejněné  spisy  z  oné 
doby  nevydávají  nejlepšího  svědectví  učitelům  a  spisovatelům,  neboť 
jest  v  nich  mnoho  chyb.  a  písmo  samo  jest  nejasno.^) 

Ellit-Aja  však  psal  bedlivě  a  pozorně  písmem  babylonským,  od- 
lišoval a  vyznačoval  i  nejjemnější  čárky  ostrých  klínů  v  a  držel  se 
věrně  starého  textu,  z  něhož  studoval.  Tabulka,  s  níž  naši  pověst 
o  potopě  opisoval,  byla  již  tehda  velmi  stará,  neboť  byla  některá  místa 
tvrdé  vypálené  hlíny  tak  setřelá,  že  jich  nemohl  Ellit-Aja  přečísti.  Vlastni 
domněnky  napsati  nesměl,  nebylo  jeho  úkolem  starou  tabulku  do- 
plňovati, nýbrž  věrně  opisovati,  i  zaznamenal  nečitelná  slova  užívaným 
rčením  ,.hibiš  =  smazáno",  jak  stojí  v  prvém  sloupci  našeho  zlomku. 

Každý  desátý  řádek  označil  číslem  10.  a  na  konci  napsal,  kolik 
řádek  má  celá  tabulka.  Vypočítal  to  starým  způsobem  babylonským 
na  kopy  šůšu.  Napsal  sedmkrát  vedle  a  nad  sebe  kopu  a  k  desítce 
devět  jedniček,  a  tak  víme,  že  měla  celá  tabulka  439  řádek,  a  že  byla 
tudíž  rozdělena  na  osm  sloupců,  z  nichžto  čtyry  odlomeny. 

Učitel  prohlédl  jeho  opis,  poopravil  sem  tam  ve  vlhké  hlíně 
některý  neurčitý  tah  a  shledav,  že  jest  opis  věrný  i  zřetelný,  iu'čil  ho 
pro  školní  knihovnu.  Za  tím  účelem  přidal  Ellit-Aja  letopočet,  nechal 
vlhkou  tabulku  v  peci  stvrdnouti,  zařadil  ji  do  knihovny,  a  dnes 
skoro  po  4000  letech  posuzujeme  jeho  rukopis  — •  rukopis  z  doby 
Abrahamovy  .  . . 

Co  bychom  za  to  dali,  kdybychom  měli  rukopis  z  doby  sv.  Cyrilla 
a  Methoda  nebo  sv.  Václava,  tedy  z  nepatrné  doby  tisíce  let.  Kdyby 
se  u  nás  bylo  psalo  na  hliněné,  potom  vypalované  tabulky  nebo  do 
kamene,  jasně  bv  před  námi  ležel  celý  vývoj  náboženský,  národní 
i  mluvnický :  nebylo  bv  tápání  v  historické  tmě.  nebylo  bv  hádek 
O  pravost  EZK,  o  původnosti  cyrillice  či  glagolice . .  . 

')  Srv.  L.  TV.  King,  The  Letters  aad  lusciiptions  of  Khammurabi,  Kiug  of 
Babylon.  1898. 


500  Dr.  Alois  MrsiL:  Xová  zpráva  o  potopě. 

Kolikrát  mně  prolétly  podobné  myšlenky  duckem,  když  jsem 
prohlížel  ohromná  musea  v  Kahýře,  když  jsem  stál  před  velechrámy 
nebo  hroby  egyptskými,  jejichžto  zdi  jsou  dějinn}-mi  a  národopisnými 
knihami  tohoto  velevzdělaného  národa.  A  co  byste  řekli  táhnouce  na 
hřbetě  jízdného  velblouda  ohromnou  svobodnou  pouští  a  vidouce  skalní 
stěn  v  uhlazeny  a  pokryty  nápisy  bohatých  Nabatejců  nebo  Palmy  řanů, 
těchto  podnikavých  Benátčanň  starověku. 

A  nebyly  to  pouze  události  světodějné,  které  zaznamenávali.  Též 
pouhé  pozdravy,  střelné  modlitby  k  nižným  bohům,  vzkaz  přátelům, 
zaklínači  rčení,  slovníky  cizích  řečí,  pokjaiy  pravopisné,  závěti,  různé 
odkazy,  lékařské  rady  —  vše  zaznamenáno.  Znalost  písma  byla  již  ve 
třetím  tisíciletí  veliká.  Psali  nejen  učenci  a  písaři  z  povolání,  ale 
i  obchodníci,  vojáci,  ba  i  obyčejný  lid  uměl  čísti  a  psáti.  Psalo  se 
všeobecně  písmem  klínovým,  neboť  byla  assyrština  úředním  jazykem 
celé  veleříše  babylonské,  ba  vytlačila  na  čas  i  egyptštinu  a  byla  řečí 
zahraničního  úřadu  Amenophise  III.  a  IV.  v  Egyptě,  jak  víme  z  listů 
Tell-el-amarnských,  o  nichž  se  čtenářové  v  některém  z  nejbližších 
čísel  „Hlídky"  dovědí  více. 

Xové  a  nové  nálezy  osvětlují  víc  a  více  nejstarší  dějiny,  o  nichž 
se  ještě  před  nedávném  nevědělo  leda  z  Bible,  a  jimž  se  proto  nevěřilo. 

Teď;  kd}"  máme  aspoň  ponětí  o  obrovské  vzdělanosti  a  literatuře 
eg-vptské,  kana'anské  a  babylonské  v  dobách  Mojžíšových,  Abrahamových 
i  starších,  zasmějeme  se  čtouce  Renana  a  jiné  kritiky  namítající,  že 
Mojžíš  nemoh>  psáti  Pentateuch,  poněvadž  bylo  tehda  písmo  neznámo. 

Psáno  v  březnu  1899. 


Jan  Oliva:   První  tři  kapitoly  Písma.  501 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jax  Oliva.  (Č.  d.) 

Když  jsme  takto  poznali  cíl  společnosti  lidské  Bohem  samým 
předepsaný,  poučuje  nás  dále  zpráva  biblická  o  tom.  jak  Bůh  Adama 
názorně,  prakticky,  skutkem  uzpůsobil  pro  tento  cil.  Především  hledí 
v  něm  vzbuditi  živou  touhu  po  nějakém  společníku,  aby  tak  dobro- 
volně, svou  svobodnou  vůlí  přál  si  společníka.  Za  tou  příčinou,  jak 
praví  text,  „způsobil,  že  přišla  zvířata  a  ptáci  po  párech  k  člověkovi." 
Tím  zrakem  poznal,  že  všechna  zvířata,  všichni  ptáci  jsou  živi  ve 
společnosti,  a  jen  on  že  je  sám  a  sám;  tu  přirozeně  vzniká  v  něm 
touha  po  společnici.  A  ta  touha  ještě  mocněji  se  v  něm  upevňuje  tím. 
že  dal  přivedeným  zvířatům  jména.  Poněvadž  šla  v  párech,  musil 
jmenovati  vždy  samce  i  samici,  což  jistě  trvalo  delší  dobu  a  tím  silně 
zakotvena  v  duši  jeho  touha  po  společnici  života.  Tato  touha  zřejmě 
k  nám  zaznívá  z  verše  20.  „pro  sebe  však  nenašel  žádného  pomocníka, 
jenž  by  se  jemu  vyrovnal."  Tato  poslední  slova  nejsou  bez  příčiny 
řečena,  naopak  v  nich  viděti,  jak  text  biblický  výtečně  je  sestaven. 
Měl  zajisté  Adam  již  pomocník}^,  měl  je  ve  zvířatech  a  ptácích,  jež 
jmenoval,  neboť  jmenováním  jich  ukazoval  zároveň  svou  duševní  pře- 
vahu, svou  moc  nad  nimi.  Jmenování  je  vždycky  výrazem  panování. 
Doklady,  jsou-li  potřebný,  najdou  se  u  H  17.  a  zvláště  u  sv.  Tomáše 
a  dle  něho  u  Dra.  C.  M.  Schneidra.i)  Moc  nad  zvířaty  neosobil  si  Adam 
sám  od  sebe,  nýbrž  dostal  ji  od  Boha.  „Bůh  předvedl  Adamovi  zvířata, 
aby  jim  jména  dával,  přenášeje  (tak)  na  něho  državu  všeho  toho,  nad 
čím  vládu  svěřil  jemu  a  dada  shromáždícímu  se  živočišstvu  jako 
vědomost  o  tom,  kdo  by  byl  pánem  jejich  a  komu  by  bylo  se  strany 
jejich  poslušnost  prokazovati."  Len  z  326.  Tím  panování  Adamovo  nad 
přírodou  podstatně  doplněno.  Uvedením  do  ráje  nabyl  panství  nad 
stromy  a  rostlinami,  předvedením  zvířat  pak  panství  nad  živočichy; 
panství  nad  nerosty  a  vodou  dostal  zároveň  s  panstvím  nad  rájem: 
měl  tedy  již  fakticky,  skutkem  vládu  nad  přírodou,  nastoupil,  uvázal 
se  v  obor  své  moci  na  světě.  Konkrétním  výrazem  této  vlády  Ada- 
movy nad  přírodou  byla  řeč,  jména,  jež  věcem  přírodním  dával. 
Soudě  dle  celkového  znění  textu  biblického,  byla  to  řeč  již  dokonalá 
ve  svém  způsobe  a  tím  ukázáno  zároveň,    že  Adam   na   duši  i  na  těle 

*)  v  »Jahrbucli  fúr  Philosoplaie  nud  spekulative  Theologie*  VIII.  ve  stati: 
»Die  Grundj^riiicipien  des  lil.  Thomas  und  der  moderně  Socialismus,  e 


502  Jan  Oliva: 


byl  úplně  dospělý.  O  věci  je  více  náhledů  mezi  theology.  Držím  se 
zde  náhledu  textem  nejvíce  opodstatněného,  jak  nejnověji  dokazuje 
i  Fr.  Schmid  v  „Zeitschrift  fiir  katholische  Theologie",  1899,  str.  23. 
a  násl.  Jiného  mínění  je  slavný  apologeta  Pavel  Schanz  v  „Tiibinger 
Quartalschrift"  a  ve  své  Apologii  (2.  vyd.  I.  304).  Dle  náhledu  mnou 
drženého  jeví  se  ieč  Adamova,  jsouc  dokonalou,  jako  zvláštní,  mimo- 
řádný dar  Boží.  Význam  toho  vysvětlen  výše. 

Tímto  faktickým,  skutečným  nastoupením  vlády  nad  přírodou 
začal  zároveň  první  obor  kulturního  života,  hospodaření.  Hospodaření 
zajisté  podmíněno  ovládnutím  půdy,  rostlin  a  zvířat  jako  pomocníků 
a  všechny  tyto  podmínky,  jak  ukázáno,  byly  Adamovi  již  dány. 

Ruku  v  ruce  s  počátkem  hospodaření  jde  počátek  vědy,  a  to 
vědy  jak  theoretické  tak  praktické.  Člověk  při  hospodaření  obohacuje 
stále  své  vědomosti  o  přírodě  a  pořádá  je  nutně  v  jakýsi  pořad,  a  tím 
vzniká  věda  přírodní,  experimentální.  Len  z  329.  U  Adama  však  byl 
rozdíl  ten,  že  on  vědy  té  nenabýval  jenom  svým  zkoumáním,  jako 
my,  njhrž  že  mu  byla  také  od  Boha  vlita,  vlita  proto,  že  jako  prvý 
člen  lidstva  potřeboval  hned  míti  ty  vědomosti,  jichž  je  ku  vládě 
nad  přírodou  potřebí. 

Když  takto  Adam  živě  pocítil  touhu  po  nějakém  sobě  podobném 
pomocníku  předvedením  před  sebe  zvířat  v  páru,  když  poznal,  že 
takového  pomocníka  potřebuje  k  lepšímu  a  úplnějšímu  ovládnutí  pří- 
rody a  k  vyměňování  svých  myšlenek  pomocí  řeči,  když  tedy  takto 
byl  dokonale  připraven,  aby  poznal  cenu  a  výhody  společenského 
života,  vyhověl  Bůh  touze  a  přání  jeho  a  dal  mu  takového  pomocníka 
způsobem  popsaným  v  texte  biblickém  ve  verších  21 — 25. 

„Pustil  tedy  Věčný  Všemohoucí  hluboký  spánek  na  člověka.'" 
Těmito  slovy  ukazuje  text,  že  tu  nejde  o  obyčejný  spánek,  nýbrž 
o  nějaký  zvláštní,  hluboký,  a  proto  všeobecně  se  vykládá  tento  spánek 
jako  vytržení  m^^sli,  extase.  A  náhled  ten  je  zcela  odůvodněn  dalšími 
verši.  Bůh  seslal  spánek  ten  na  Adama  jednak  proto,  aby  necítil 
bolesti  při  tom,  co  s  jeho  tělem  mělo  se  díti,  jednak  aby  poznal  dobře 
celý  toho  průběh  a  význam.  Hh  58.  A  že  Adam  to  poznal,  udávají 
hned  na  to  verše  23  a  24.  Jakmile  přivedl  k  němu  Bůh  stvořenou 
ženu,  poznává  v  ní  ihned  bytost  zcela  různou  od  těch,  které  posud 
viděl  na  zvířatech,  poznává  ji  jako  svou  Bohem  mu  danou  pomocnici 
a  proto  radostně  volá:  „Tato  jest  konečně  kost  z  kostí  mých  atd." 
Kde  však  jen  dva  lidé  jsou,  jsou  k  sobě  vždycky  v  jakémsi  právním 
postavení,  jeden  je  nevyhnutelně  podřaděn,   druhý  nadřaděn,   když  ne 


První  tři  kapitoly  Písma.  503 


jinak,  alespoň  vlohami,  schopnostmi.  A  tato  všeobecně  platná,  všelidská 
pravda  je  i  v  texte  biblickém  náležitě  projádřena.  Nový  to  důkaz,  že 
ten  text  není  jen  tak  ledabylo  sestaven.  Ačkoliv  Adamovi  byla  žena 
dána  jako  pomocnice  úplně  jemu  tělesně  rovná,  jakkoli  měl  z  ní 
velikou  radost,  přece  nezapomíná,  že  i  mezi  nimi  musí  býti  právně 
ustanoven  zákonitý  poměr,  aby  věděli,  jak  jeden  k  druhému  se  má 
chovati.  A  tomu  všemu  dán  v\-raz  tím,  že  Adam  dává  pomocnici  své, 
ženě,  jméno. 

Výše  jsme  pravili,  že  pojmenováním  zvířat  ukázal  svou  vládu, 
své  panství  nad  nimi.  proto  z  pojmenováni  ženy  zcela  důsledně  jde, 
že  i  nad  ní  dostal  od  Boha  moc,  vládu.  Neměla  tedy  býti  v  ráji 
anarchie,  nýbrž  spořádaná  vláda. 

Avšak  vláda  muže  nad  ženou  neměla  býti  krutá,  přísná,  měla  to 
býti  vláda  lásky,  aby  tak  byla  následovkyní  vlády  Boha  nad  světem, 
jež  jest  rovněž  vládou  lásky.  To  zřejmě  praví  verš  24.  Jsou  ovšem 
někteří,  kteří  verš  tento  mají  za  vysvětlivku  vloženou  později  do  textu. 
Ale  zajisté  správněji  činí,  kdo  verš  ten  považují  za  slova  Adamova. 
Celá  povaha  a  jednání  Adamovo  dosud  vysvětlené  pro  to  svědčí, 
a  výkladem  výše  na  začátku  tohoto  odstavce  podaným  ukázáno,  jak 
zcela  dobře  se  sem  hodí.  Kdo  zvláště  ve  verši  tom  všimne  si  výrazů 
„opustí  otce  i  matku"  a  „přidrží  se  ženy  své",  musí  hned  poznati, 
jaké  povahy  mělo  býti  to  společenství  Adama  a  ženy  jeho.  Adam  tu 
sice  mluví  o  budoucnosti,  kterou  ve  vidění  od  Boha  poznal,  ale  slova 
ta  platí  i  o  něm,  nebof  nedá  se  mysliti,  aby  on  jako  praotec  neplnil 
toho,  co  plniti  dle  jeho  předpovědi  budou  jeho  potomci. 

Slovy  „přidrží  se  ženy  své"  vyjádřena  slovy  praotce  Adama 
první  svatba  na  světě,  po  vyřknutí  těchto  slov  bylo  hotovo  první 
manželství,  Adam  a  žena  z  něho  stvořena  byli  manžel  a  manželka. 
Tím  verš  tento  podává  nám  zprávu  o  uzavření,  o  vzniku  nejstarší 
a  základní  společnosti  lidské,  o  manželství.  —  Poněvadž  pak  to  byla 
společnost  první  a  nejstarší,  musíme  ve  zprávě  o  ní  nevyhnutelně 
nalézti  všechny  podstatné  znaky  sňatku  manželského.  A  tak  tomu  je 
skutečně.  Sňatek  manželský  ie  základ,  z  něhož  má  časem  vA^růsti 
rodina;  sňatek  je  člen  jeden  a  to  samostatný,  rodina  je  člen  druhý, 
a  to  podružný.  A  tuto  okolnost  dvojí  velmi  pěkně  naznačuje  text, 
když  praví  nejdříve  „přidrží  se  ženy  své"  a  tak  naznačuje  společenství 
nejen  těla,  ale  hlavně  duší,  a  pak  teprve  praví  „a  tak  budou  dva 
k  jednomu  tělu  (jedno  tělo)",  totiž  dle  obecného  výkladu,  z  obou  po- 
vstane nové  tělo,  dítky  jejich.  Pěkně  obojí  tuto  věc  vyjádřil  Dr.  Ant. 


6  04  Jan  Olr-a: 


Brychta  1)  takto:  „Významně  užívá  arciotec  člověčenstva  dříve  slov: 
Přilne  k  manželce  své . .  .  načež  teprv  obcování  s  ní  podotýká."  Dle 
toho  „vlastní  a  pravý  základ  manželství  jest  unio  animarum  =  sloučení 
myslí  a  srdcí,  základ  hlavně  a  především  duchovní,  an  se  jeden 
snoubenec  druhému,  vstupuje  s  ním  v  manželství,  cele  a  nerozdílně 
věnuje  a  jemu  v  tomto  okamžiku  právo  na  sebe  odevzdává,  jehož  se 
ale  obě  strany  vzdáti  mohou,  zkrátka:  ,Matrimonium  non  facit  coitus, 
sed  voluntas.'  Pleťské  sbydlení  nemůže  tudíž  býti  ani  podstatou,  ani 
hlavním  účelem  manželství,  nýbrž  toliko  prostředkem  k  dosažení  účelu 
vyššího",  o  kterém  výše  více  pověděno.  —  Podstatným  znak  manželství 
jest  jeho  nerozlučnost.  A  i  tato  okolnost  je  naznačena  ve  verši  našem, 
alespoň  zavinuté,  jak  dokazuje  týž  Dr.  Brychta  takto:  „Přivinulost 
pohlaví  žádá  sobě  stále  míti  osobnost  vyvolenou,  a  proto  nemůže  býti 
pouze  dočasnou  a  chvilkovou";  „vzájemná,  samým  Tvůrcem  člověku 
vštípená  milostnost  pohlavní  úplné  a  trvalé  věnování  se  jednoho  snou- 
bence druhému  vymáhá.  Tím  rozeznává  se  společenství  manželské 
od  ob^-čejného  sloučení  pohlavního,  jež  na  tělesné  pouze  a  smyslné 
náklonnosti  spočívajíc  a  jsouc  prosto  všeho  vyššího  základu  a  pojidla, 
jest  spojení  čistě  zvířecí.  Společenství  již  tak  vznešené  a  iizké,  že  ze 
dvou  člověku  stává  se  jeden,  nemůže  býti  leč  1.  trvalé  a  naprosto 
nerozlučné  a  tím  samým  2.  pouze  dvoučlenné."  —  Obojí  pak  stránku, 
duchovní  i  tělesnou,  manželství  vystihuje  týž  autor  krátce  takto: 
„Fysicky  podmíněno  jest  manželství  přirozenou  rozdílností  a  přiměřeností 
pohlaví,  tak  že  se  obojí  pohlaví  nátura  duce  k  sobě  vine,  aby  se 
odstranila,  jak  učí  bohoslovci,  jakási  nedokonalost,  jenž  rozdvojením 
člověka  na  dvě  pohlaví  povstala.  Těsuým  svazkem  manželským,  jemuž 
i  ta  nejútlejší  a  nejpřirozenější  vazba,  spojení  totiž  dítek  s  rodiči,  ustupuje, 
doplňují  se  vzájemně  mohutnosti  tělesné  i  duševní  člověka,  ana  osobnost 
snoubence  jednoho  splyne  s  osobností  snoubence  druhého  téměř  v  jednu." 
Tak  poznali  jsme  na  základě  textu  biblického  počátek  manželství 
a  tím  počátek  společnosti  lidské,  jak  opět  pěkně  pronáší  Dr.  Brychta 
těmito  slovy:  „Tím  vzala  původ  společnost  prvotní  a  nejstarší,  společnost 
manželská,  jež  se  časem  vedle  vůle  Stvořitelovy,  majíc  rod  lidský  za- 
chovati a  rozmnožiti;  rozšířila  v  společnost  rodinnou,  z  kteréžto  se  opět 
během  času  vyvinula  ona  vehká  rodina  národů,  kterou  společností 
lidskou  nazýváme."  2) 

*)  Právo  manželské,    1883    (lithograf.),    str.   7.    Z  tohoto  spisu  vzaty  i  další  citáty 
o  manželství  (str.   7.   11.   10.  9. — 10.). 

2)  Dr.  A.  Brychta :  Právo  církevní  str.  67. 


První  tři  kapitoly  Písma.  505 


Jak  jsme  viděli,  povstala  tato  prvotní  a  nejstarší  společnost 
působením  dvou  činitelů,  Boha  a  člověka.  Dle  toho  zcela  správně 
můžeme  říci,  že  tu  má  platnost  dvojí  zákon,  dvojí  řád  právní,  božský, 
jevící  se  zákonem,  řádem  přirozeným  (touhou  po  společnici  a  přilnutí 
k  ní  dle  výše  vyloženého),  a  řád,  zákon  lidský,  jevící  se  v  pojmenování 
ženy,  což  je  prvním  projevem  zákona  tak  zvaného  lidského  a  speciálně 
občanského  (lex  civilis).  Scheicheri)  38.  Poněvadž  však  člověk 
povstal  a  udržuje  se  jenom  z  vůle  Boží,  následuje  z  toho,  že  zákon 
lidský  má  vždy  podřizovati  se  zákonu  božskému,  a  tomuto  stanovisku 
dán  výraz  ve  zprávě  biblické  tím,  že  Adam  byl  uzpůsoben,  aby  poprvé 
lidský  zákon  projevil.  Bohem  samým  ve  vidění,  v  extasi.  V  tomto 
sm^-slu  praví  zcela  dobře  KL  5,  554:  „Bůh  založil  první  rodinu 
(G-en.  2,  21 — 24)  a  dal  hlavě  její  obor  jistých  práv."  Tak  doplněn 
řád  právní  výše  vylíčený  při  nastoupení  vlády  Adamovy  nad  přírodou. 
Obojí  tento  řád  právní  týkal  se  jak  Adama  tak  ženy  jeho,  poněvadž 
„byla  mu  rovnou  pomocnicí."  Tak  fakticky  ve  společnosti  lidské  dostala 
první  vznik  kultura  právně-socialní. 

Dostala    však   fakticky   vznik   i   kultura    ideální.    Adam   jeví   se 
ve    zprávě   biblické    jako   učitel   ženy   své,    oznamuje  jí,   jak   vznikla 
z  těla  jeho.    A  mimo  to,   jak   ukazuje  3,  3.   znala   přikázaní  o  stromu" 
zapovězeném,  znala  je,  jak  všeobecně  se  vysvětluje,  poučením  od  Adama. 

Adam  známost  o  povstání  ženy  a  o  účelu  manželství  měl  však 
od  Boha.  poznal  vše  ve  vytržení  mysli,  v  extasi.  Tak  se  stal  účastným 
milosti  Boží  nazývané  „darem  daná"  (gratis  data),  poněvadž  mu  ji 
Bůh  udělil  do  duše  proto,  aby  tím  prospěl  lidem,  především  ženě  své 
(a  nepřímo  sobě),  když  jí  oznámil  původ  její,  a  potom  i  všem  lidem, 
poněvadž  znají  původ  své  pramatky.  Tím  přecházíme  ke  kultuře  po- 
sledního stupně,  kultuře  náboženské.  Text  biblický  výslovně  nepřipomíná 
žádné  stránky  života  náboženského.  Ale  ze  souvislosti  můžeme  vyčísti, 
že  Adam  i  žena  jeho,  skutkem  poznávajíce  výhody  manželského  svého 
žití,  měli  díky  vzdávati  tomu,  jenž  jim  k  tomu  dopomohl,  Bohu  samému. 
Poněvadž  pak  díky  jejich  hlavně  myšlenkami  a  slovy  čili  modlitbou 
jeviti  se  měly,  vidíme,  že  nepřímo  naznačuje  nám  text  původ,  příčinný 
vznik  bohoslužby  po  stránce  nad  jiné  významné,  co  se  týká  modliteb. 
A  také  skutečně  v  dějinách  vidíme,  že  všichni  opravdu  řádní  manželé, 
manželé  sobě  věrní  a  k  sobě  přilnulí,  byli  vždy  nábožnými,  pravými 
služebníky  Božími,  a  v  tom  poznati  můžeme  dalekosáhlý  význam  stavu 
manželského  i  po  stránce  náboženské. 

^)  Compendium  repetitorium  theologiae  moralis.   1890. 
Hlídka.  ■  33 


506  Jax  Oliva: 


Hluboký   a    obsáhlý   význam    mají   slova   posledníbo  verše,  jímž 
celý  tento  odstavec  se  končí,  dostávaje  takto  jakoby  svůj  vrchol,  svou 
korunu.  „Byli  pak  oba  nazí,  totižto  člověk  i  žena  jeho,  a  nestyděli  se." 
Těmito    slovy    naznačeno    zvláštní    dobrodiní  Bohem    prvním  lidem  po- 
skytnuté. Text  biblický  svým  zněním  a  souvislostí  dává  na  srozuměnou, 
že   tu  jde    o   věc   podivuhodnou.    Byli   zajisté    oba    dospělí,    za   plného 
světla  denního,  u  přítomnosti  Boží  a  přece  nebylo  v  nich  toho,  co  njni 
u  každého  člověka    by   se   v   podobném    postavení  jistě  jevilo,   nebylo 
v   nich   tělesné   žádostivosti.    Život  jejich   byl   tak   spořádán,    že   m5'^sl 
byla   čistá,   prázdná    všeho   nekalého    a   tato    čistota   mysli   odrážela  se 
skrze  oči  i  na  venek,   pohlížejíce   jeden   na   druhého   uznávali  v  sobě 
především  tvory  Bohem  k  svatosti  a  spravedlnosti  stvořené.  Jejich  duše 
poslouchala  líplně  Boha   a  duše  zase  úplně  poslouchalo  tělo.    A  tomuto 
stavu    jejich    říkáme    nyní    původní    spravedlivost    (originalis    iustitia) 
nebo    také    původní    neporušenost    (integritas).    Někteří    učenci    dávají 
uvedeným  názvům  širší  obor,   vyrozumívajíce  jimi  všechno  to.  co  Bůh  . 
Adamovi  udělil  od  jeho  postavení  do  ráje  až  do  této  posledně  uvedené 
okolnosti   (tedy   všechno   to,   co    se    vypravuje    v  2,  15 — 25).    Udělené 
tyto    všechny    dary    nazývají   též  mimopřirozenými,  praeternaturalními, 
rozeznávajíce  je  tak  od  darů  přirozených  (duše,  tělo)  a  nadpřirozených 
(milost   Boží    posvěcující    a   účinlivá.i)    Dary    mimopřirozené    obyčejně 
theologové  jakostně,  qualitativně,  nedělí.  Myslím  však,  že  jakýsi  rozdíl 
postřehnouti  se  dá.  Musíme  především  dobře  si  vymeziti  pojem  mmio- 
přirozeného.    „Praeternaturale   zovou   theologové   to,   což  k  přirozenosti 
věci    nezbytně    nenáleží,    také    z    ní   o   sobě   ne^^'plývá,    o    síle   její   a 
mohutnosti  její  z  ní  vyřinouti  nemůže,    což    ale,    ač  přirozenost  zdoko- 
naluje, jí  přece  nad  její  řád  nevyvyšuje,  alebrž  praeter  naturae  ordinem 
anebo  i  intra;  anoť  dobra  toho  nějaký  začátek  nebo  nějaká  praeformace 
v  přirozenosti  samé  a  v  jejích  silách  jest."  Lenz  242.  Máme-li  zřetel 
hlavně  k  poslední  větě    a   srovnáme-li  s  tím  co  řečeno  u  téhož  autora 
na  jiných   místech,   poznáme,   že   rozdíl   činiti   můžeme.    Slyšme   proto 
nejdříve  ta  místa.    Na  str.  297.  stojí  dle  svatého  Tomáše:    „Jakož  b}^ 
prvý  člověk   schopen   pohlavního    obcování  a  plození,   tak  byl  i  podle 
duše  dokonalý,   že  mohl  ihned  jiného  vyučovati  a  říditi.    Avšak  nikdo 
nemůže    jiného    vyučovati,    leč    by    měl    vědoucnost.    Proto    byl   prvý 
Člověk  od  Boha  tak  spořádán,  že  měl  vědomost  o  všech  věcech,  v  nichž 
člověk   zrozený   může   býti   vyučován.   Sem   se   řadí   všecky   věci,  jež 

^)    Dary    mimoiiřirozené    a    nadpřirozené    slují    dohromady    také    »dary    jiřidanéc 
(dona  superaddita)  Ottův  Slovník  7,  845. 


První  tři  kapitoly  Písma.  507 


jsou  .virtute-  obsaženy  v  principech  o  sobě  (per  se)  známých,  a  které 
tudíž  od  člověka  po  přirozeném  pořádku  (naturaHter)  neboli  přirozenvmi 
silami  poznány  býti  mohou."  K  tomu  dodáno  na  str.  305:  „Védoucnost 
Adamovi  přidělená  nebyla  .scientia  per  se  infusa'  neboli  nadpřirozená 
o  sobě,  alebrž  scientia  supranaturalis  infusa  per  accidens,  to  jest  ona 
byla  pouze  nadpřirozená  způsobem,  jakým  byla  dána,  a  nikoli  předmětem 
svým,  podstatou  svou,  specie  sua,  entitate  sua.  Podle  toho  nelišila  by 
se  vědoucnost  Adamova,  ku  věcem  směřujíc  stvořeným,  od  té,  již 
nabýváme  sil  svých  napínajíce."  A  na  str.  310:  „Prvý  člověk  obdržel 
od  Boha  ctnosti,  které  jmenujeme  vlitými  ctnostmi  mravnými,  ale 
vlitými  ,per  accidens',  nikoliv  ,per  se\  Vlitá  mravná  ctnost  ,per  accidens- 
jest  ctnost,  která  sice  ,specie  sua'  se  neliší  od  té.  jíž  jsme  byli  při- 
rozenou snahou  dosáhli,  ale  která  se  stala  majetkem  naším  .super- 
naturaliter.  neboli  .praeternaturaliter"  bezprostředným  působením  Božím . . 
Bůh  vlil  Adamovi  mravné  ctnosti  veškery,  jichž  může  člověk  přirozenou 
snahou  svou  poznenáhla  dosíci."  Srv.  též  str.  327.  Z  těchto  výroků 
soudím,  že  mezi  dary  prvního  člověka  praeternaturalními  možno  činiti 
jakostný  rozdíl.  K  některým  byl  by  došel  svými  přirozenými  silami 
a  pomocí  Boží  po  delší  době;  že  mu  byly  dány  hned,  bylo  „pro  zvláštní 
tu  okolnost  a  mimořádnou,  že  byl  Adam  prvý  člověk  a  praotec  lidského 
pokolení."  Len  z  308.  K  těmto  darům  počítám:  1.  vyšší  vědomosti 
rozumu  vlité,  zvláště  řeč,  2.  panství  nad  přírodou,  3.  ctnosti  mravné 
per  accidens  vlité.  K  ostatním  darům  nebyl  by  nikdy  mohl  dojíti 
svou  snahou,  svým  přičiněním,  bez  udělení  Božího  byl  by  vždycky 
bez  nich  zůstal,  protože  v  přirozenosti  lidské  jeví  se  spíše  opak  jejich. 
Dary  ty  jsou  vlastně,  významně  praeternaturalní.  K  nim  počítám: 
1.  soulad  dokonalý  mezi  silami  vyššími  a  nižšími,  tak  že  tyto  oněm 
byly  podřízeny  (originalis  iustitia  v  užším  smj^slu.  integritas),  2.  ne- 
smrtelnost těla  a  impassibilitu.  tak  že  tělo  jejich  nebylo  nemocem  a 
svízelům  podrobeno,  3.  ráj  s  celou  svou  blažeností  a  zvláště  strom 
života.  Výhody  tohoto  rozdělení  ukážou  se  nám  později  při  rozpravě 
-O  dědičném  hříchu.  (P.  d.) 


33* 


508  F.  Bartoš; 


Několik  slov  o  literapní  vzájemnosti  slovanské, 

Podává  F.  Bartoš. 

10.    Hledíc  k  fraseologii,  tu  hojné  germanismy  českého  originaliL 

ruskv  překlad  nahrazuje  vazbami  přesnými  a  slovanskými:  Kdo  ví.  pc> 

čem  děvče  bude  tlusté  (38)  —  kdo  znajet,  počemu  děvka  tolstějet  (40> 

Přece  ale  dal  si  říci  1 223)  —  odnakož  on  poslušalsja  meňa  (250,  poslechl 

mne).  Mnoho  práce  mi  dá,  než  ho  najdu  (2(39)  —  mnogo  on  mi  dělajet 

chlopot  (302,  mnoho  mi  dělá  starostí).  Nedá  se  vždy  utajit,  co  člověkem 

hýbe  (267)  —  nělza  vsegda  utajit  (301).    Ach,  babičko,  kdybych  vám 

já  to  mohla  vypovědí;  ale  to  se  nedá  (231)  —  prosto  v)'skazať  něvozmožno- 

(260).  Voda  je  zázračná,  jíž  moci  tisíce  lidu  za  zdraví  děkuje  (154)  — 

voda  ščitajetsja  čudotvornoju,  i  tysači  Ijuděj  obvjazani  jej   svoim  iscě- 

lenijem  (171).  Já  dělala  huně  (107)  —  ja  tkala  odějala  (118.  určitější!). 

Dělala  Milovi   kříž  (247)  —  ona  blagoslovila  Mílu  (278).    Vidíte  Milu,. 

jakého  dělá  pána  (1 28)  —  posmotritě  na  Milu,  kakogo  barina  razygryvajet 

(142).  V  létě  si  z  toho  nic  nedělali  (34)  —  lětom  eto  ničego  ně  značilo 

(36).  I  to  nic  nedělá  (54)  • —  eto  ničego  (59;  mor.  ,,o  to  nic").  Děvčata 

si  z  toho  nic  nedělaly  (185)  —  děvušk}^  ně  obraščali  na  eto  vnimanije 

(206;  č.  nedbaly  toho).  Už  si  z  toho  nic  nedělejte,  pane  Jiříku  (226)  — 

vy  na  eto  ně  smotritě  (253).  Z  té  já  si  mála  dělám  (230)  —  ja  o  něj 

málo  zabočus  (258).  Dělala  jsem  si  z  toho  hřích  (219)  —  to  ja  sčítala 

gréchom  (246).    Jen  se  nedělej,   jako  bys   to   ráda   neměla  (63)  —  ně 

pritvorajsja  (69;  nepřetvařuj  se).  Na  to  my  v  horách  držíme  (111)  — 

my  v  gorach    už    tak  přivykli  (123).    Hlad  nemáme  (105)  —  věd"   my 

ně  golodni  (116).    No.   Mančo,    nemáš   hlad?  (208)  —  Cto,   Manča.   ně 

golodna  ty?  (233).  Babička  hotova  jsouc  se  zalíváním  (213)  — ■  končiv 

polívku  (239).  Bratr  chtěl  mi  postoupiti  sedničku  (107)  —  brat  ustupal 

mně  komnatku  (118).  Už  viděla  kolik  švestek  chybí  (23)  —  už  viděla^ 

školko  nedostávalo  sliv  (23).  To  nejde  (177)  —  tak  nělza  (197  .  A  když 

to  nepůjde  (230)  —  a  jesli  i  eto  ně  udasťsja  (258).  Kekli.  že  to  nešlo 

(216)  —  Oťvečali,   čto   ně   bylo  vozmožnosti  (247).    Matné  oči  (85)  — 

mutnyje  glaza  (95).  Já  za  to  nemohu  (55)  ja  v  etom  ně  vinovata  (60). 

Psům  nemusela  být  ta  hudba  velmi  příjemná  (173j  —  sobakam  věrojatno 

ně  nravilas    eta  muzyka  (193).    Pan  Leopold  musil  dostat  rozkaz,    aby 

babičku  ku  kněžně  dovedl  (266)  —  polučil,  věrojatno,  prikazanije  (300). 

Napadla  mne  lítost  (241)  —  mně  stalo  žal  jeja  (274).  Mně  tak  napadlo,. 

kdvbych  viděla . . .  (45)  —  mně  přišlo  v  golovu  (48).  Hádejte,  děti.  kdo 


Několik  slov  o  literární  vzájemnosti  slovanské.  509 

ni  nás  je?  Dětem  nenapadlo  hned  (231)  —  Děti  ně  mogli  dogadafsja  (260). 
Což  ti  nemůže    napadnout,    že  to    byly    tři    měsíce"?  —  kak  že    eto  ty 
ně  možeš  dogadafsja,  čto  eto  byli  tri  měsjaca?  I  co  vás  napadá?  (176)  — 
čto  vy  eto!  (196).  Ti  chudáci  jsou  hůře  na  tom  (109) —  těm  bědňažkam 
bolše    dostanětsja  (223).    Tatík    jí    domlouval,    aby   Jiříka    nechala   jít 
(220)  —  moj  otec  sam  ugovorival  jejti  odpustit  Jiržika  (246).    No.    to 
by  si  nechal  Milá  líbit  (254  >  —  nu.  eto  by  ponravilos  i  Mile  (286,  to 
by  se  líbilo).   Nemyslete  si,    že  ji   nechal   pán  Bůh   schválně   pro   vás 
vyrůst  (47)  —  ně  dumajtě,  čto  Bog  vyrostli  jeje  dla  vas  (51).   Komu 
pak  asi  patří  ty  krásné  hvězdy?  (20)  —  či  že  eti  chorošeňkija  zvězdočki 
(20).    Pan  Prosek  rád  měl  skleničku    vína    v  domě    pro    hosta    milého, 
a  k  těm  pan  myslivec  patřil  (25)  —  U  pana  Proška  byl  vsegda  stakan 
vina  dla  milago  gosťa,  kakovym  byl  i  ochotník  (26).   Pokaždé  dostaly 
po  malém  bochánku,    švestkami    neb   jablky  plněném  (9)  —  každý  iz 
nich    polučal    po    pirogu    so    slívami    ili   jablokami    (8;  č.  nadívaném). 
Babička  nemohla  radost  svoji  přes  srdce  přenést  (112)  ^-  serdce  babušky 
bylo  perepolněno  radosťu  (124).  No,  i  to  jsme  přestáli  (108)  —  no,  my 
•etu  něvzdogu  perežili  (119).  Však  to  přišlo  i  s  námi  tak  daleko,  že... 
•odnakže   i  my  došli   do  togo.    čto...  (119).    Myslila   jsem    tenkráte,    že 
o  rozum  přijdu  (100)  —  ja  dumala  togda,  čto  sojdu  s  uma  (111).  Otec 
nemohl  přijít   k  odpovědi  (252)  —  ně  mog  jemu  ničego  otvětif  (283). 
Nesmí  za  těžko   mi  přijít  (268)  —  ně  dolžno   lěniťsja  (302;   nesmí   se 
mi  leniti).    Nač  se  člověk  z  daleka  dívá,  přijde  (::=:  kommt  vor)  jinak 
než  z  blízka  (268)  —  esli  čelověk  smotrit  na  vešč  izdali,  to  ona  jemu 
kažetsja  inoju  něželi  v  blizi  (301).  Mně  přichází  to  s  lidmi  jako  s  těmi 
Ijylinkami  (268)  —  mně  kažetsja,  čto  v  Ijuďach  jest  schodstvo  s  travkami 
(302).  Kdybych  neslyšela  tu  píseň,  ani  by  mi  Boží  hod  nepřicházel  tak 
veselý  (184)  —  eslib  ja  neslýchala  etoj  pěsenki.  to  prázdník  Božij  ně 
veselil  bj"  meňa  (205).  Vy  jste  tomu  kupci  zaplatila,  co  scházelo  (159)  — 
a  veď  vy  zaplatili  kupců  vse,  čego  ně  dostávalo  (177).  Ptala  se  jí,  jestK 
jí  něco  schází  (78)  —  sprosila  jeje,   čto  s  něj  dělajetsja  (86).   Já  vím, 
že  bych  tam  byla  dobře  schována  (=  gut  aufgehobenl  109)  —  znaju, 
■čto  obo  mně  by  tam  pozabotilis  (121;  že  by  se  o  mne  postarali).  S  tím 
hýly  panímámy  ovšem  srozuměny  (155)  —  pani-mama  vpolně  soglašalas 
(172).   Teta  je  srozuměna,  aby  si  ho  vzala  (250)  — ■  tetka  soglasna  na 
ich  brak  (282).  Mlynářovic  měh  také  dcerku,  v  stáří  Barunky  (34)  — 
u  melnika  byla  takže  dočká,  rovestnica  Barunkě  (37).  Chlapec  v  Barunčině 
stáří  (232)  —  malčik  Barunkinych  lět  (261).  Obrátila  se  na  druhou  stranu 
a   spala  (158)  —  povernulas   na    drugoj    bok   i   žasnula  (176).   No,    to 


510  F.  Bartoš: 


poslední  jsi,  matko,  trefila  (44)  —  poslědněje  —  to  vot  ty  —  matuška, 
ugadala  (48;  uhodlas).  Psi  čuměli  jim  do  tváře  (60)  —  sobaki  smotrěli 
im  prjamo  v  glaza  (66;  do  očí).  Jádra  tvořily  hvězdu  (182)  —  Semena 
sostavljali  zvězdočku  (202).    Dole  žene  se  potok   přes  skaliska   a  tvoři 
samé    vodopády  (239)  —  obrazuja   množestvo   vodopadov  (269).   Víš-li 
se   pamatovat.   Kašpare?  (183)  —   Pomníš,   Kašpar?  (204).    Ale  já   tu 
nemohu  déle  vydržet  (66)  —  no,  ja  uže  ně  mog-u  dolěje  vynosit  (72). 
Sotva  jsem  úzkostí  na  místě  vydržel  (84)  —  ja  ot  stracha  jedva  ustojal 
na  městě  (93).    Ale  člověk   mnoho  vydrží  (100)  —  no  čolověk  mnogo 
možet   vynésti  (111).    Vždyť   pak  ho  nemohla  vystát  (80)  —  věd   ona 
těrpěť  ně  moglo  etogo  soldáta  (88).  Proč  mu  neřekneš,  že  ho  nemůžeš 
vystát?  (66) —  počemu  ty  něskažeš  jemu,  čto  ty  němožeš  vynosit  jego? 
(73^).   Zamyslila  se,   ale  Barunka  vytrhla  ji  otázkou  (166)  —  ona  za- 
dumalas,  no  Barunka  prervala  jeja  razmyšlenija  voprosom  (184).  Proč 
si  nevezme  někdo  to  srdce   a  neřekne  jí?  (61)  —  počemu  ně  rěšitsja 
nikto  donésti  jej?  (67;  neodhodlá  se).  Poznenáhlu  začalo  jí  být  nevolno 
(8)  —  malo-pomalu  jej  dělalos  nělovko  (6).  Také  Mařenka  začala  povídat 
(80)  —  Mašenka  tože  razkazala  vse  (88).  Pes  začal  hrozně  výt  (84)  — 
sobaka  strašno  zavyla  (93).  Chasa  začala  vj^skat  (203)  —  Molodež  za- 
šuměla (227).  V  křoví  u  zahrádky  slavík  začal  zpívat  (205)  —  v  kustach 
u   ogoroda   zapěl   sólo  věj  (229).    Začala   mše   (126)  —  obědňa   načalas 
(139  =  začala  se).  Bouřka  se  zatáhla  (265  =  verzog  sich!)  —  groza 
prošla  (299).  Kdybyste  k  nám  nepřišla  jednu  neděli,  mně  by  se  neděle 
nezdála   být  (35)  —  jesliby    vy  nepřišli   v  voskresenije,    dla  meňa  by, 
kažetsja,  i  prázdník  ně  v  prázdník  (38;  mně  by,  zdá  se.  neděle  nebyla 
nedělí).  —  Shrnující  „zkrátka"  překládá  se  všudy  „slovem".  Kam  jdete, 
co  to  nesete  ?  ptal  se  a  zůstal  stát  (43)  —  kuda  idetě,  čto  něsetě,  sprosil 
on  ostáno vlivaj as  (46;  zastavuje  se).  Položil  tvář  do  dlaně  a  chvíli  zůstal 
sedět  (242)  —  i  s  minutu  posiděl  tak  (272). 

11.  Podstatně  a  venkoncem  ruský  překlad  liší  se  od  českého 
originálu  svým  slovanským  pořádkem  slov:  Jak  zaslechly  zpěv,  běžely 
děti  úprkem  matkám  vstříc.  Než  došlo  procesí  do  vesnice,  troubili 
si  už  chlapci  na  nové  trubky.  Po  modlení  v  kapličce  poděkovali 
poutníci  svému  vůdci  (162)  —  Zašly šav  pěnije.  děti  so  všech  nog 
brosilis  navstrěču  matěrjam.  Preždě  něželi  processia  došla  do  děrevni, 
malčikí  uže  igrali  na  nových  dudkach.  Pomolivšis  u  časovni,  bogo- 

')  »Vynosit«  v  tomto  smyslu  ovšem  po  6eskii  říci  nelze;  ale  za  něm.  aushalten, 
axisstehen  máme  také  svá  slovesa:  Člověk  mnoho  snese,  Xemohu  ho  cítit,  vidět.  Místo 
sjá  tu  nemohu  vydržet*  řeklo  by  se  na  Moravě  »vybyt«.  Mnoho  tam  vystál  =  zažil,  zkusil. 


Několik  slov  o  literární  rzájemnosti  slovanské.  511 

molcy  poblagodarili  svojeg-o  božaka  (180).  Když  tam  byli,  vzal 
Tomeš  paní  mlynářku  k  tanci  (185)  —  jedva  oně  voíli  v  kucbňu, 
Tomeš  prig-lasil  na  tanec  melničichu  (207).  Ráno  při  snídaní  kázala 
matka  dětem  (205)  —  Utrom  za  zavtrakom  mať  nastayjala  dětěj  (229). 
Jak  by  mohla  obstát  vaše  hračka  před  proudem  rozkaceného  živlu, 
který  stověké  stromy  a  pevné  domy  vyvracel  (202)  —  kak  že  mogia 
vaša  igruška  ustojať  protiv  bystroty  razsvirěněvšej  stichii,  kotoraja 
sokrušajet  stolětnija  děrevja  i  krěpkije  doma  (226).  Jan  si  přece 
jen  přál  být  již  v  tom  stáří,  kde  by  mohl  k  p.  Beyrovi  jít  (235)  — 
Jan  vsé-taki  želal  byť  poskorjěje  v  takom  vozrastě,  kogda  jemu  možno 
budět  id  ti  k  p.  Bejeru  (264).  Ráno,  než  se  děti  oblekly,  stál  již 
Orlík  na  vorách  (243)  —  utrom,  raňše  čěm  děti  odělis.  Orlík  byl 
uže  na  plotach  (275).  Poněvadž  tetě  hospodářství  i  hlídání  chorého 
nechat  nelaská vé  bv  bylo  (250)  —  potomu  čto  ně  chorošo  bylo  by 
ostavit  na  odnu  ťetku  i  chozajstvo  i  uchod  za  bolnvm  (282).  A  tak 
napořád:  podmět  před  slovesem,  ve  větách  vedlejších  sloveso  určité 
ne  na  samém  konci  atd.! 


Syntaktických  úchylek,  jimiž  se  ruština  liší  od  češtiny,  je  po- 
měrně velmi  málo.  Takové  jsou  na  př. : 

Xominativ  osobní  náměstky  i  bezdňrazový  vyjadřuje  se  při  slovese: 
Dávno  uže  prošlo  to  vremja,  kogda  ja  poslědnij  raz  Ijubovalas  milým 
lícem  mojej  babušky  —  co  jsem  posledně  se  dívala.  Jeslib  j  a  uměla  — 
kdybych  znala.    Xo  dlja  meňa    ona    ně  umerla  —  mně  ale  neumřela. 

Za  naše  přídavné  jméno  přisvojovací  ruština  užívá  genitivu:  glaďa 
kaštanovyje  volosy  Barunky  —  a  hladí  tmavohnědý  vlas  Barunčin. 

„U  meňa  dom.  u  meňa  nět  děněg"  za  naše:  mám  dům.  nemám 
peněz.  U  babuški  bylí  dvě  dočery  i  syn  —  babička  měla  syna  a  dvě 
dcery.  U  babuški  volosy  bělyje  kak  sněg  — •  babička  má  bílé  vlasy 
jako  sníh. 

Sloveso  přibývati  jest  osobné  a  pojí  se  s  nominativem:  Babuška 
zamětila,  čto  voda  přibyla  (222)  —  babička  viděla,  že  vody  přibylo  (198). 

Mimo  to  jsou  v  ruském  překlade  některé  úchylky  od  českého 
originálu,  jež  nejsou  asi  daleko  od  germanismu:  Ze  mu  dá  tolik  poživy, 
co  unese  (49)  —  školko  on  v  sostojanií  budět  unésti  (53  =  „im 
Stande").  Budem  moci  vrátit  se  do  Cech  (100)  —  My  buděm  togda 
v  sostojanií  vernuťsja  v  Cechvju  (111).  Teď  se  budou  moci  ošatit 
(112)  —  těper  oni  budut  v  sostojanií  prioděťsja  (124).  Ale  to  vše  nebylo 


512  Písemnictví  a  umění: 


tak  hrozné  jako  strach,  které  mělo  děvče  před  nocí  (51)  —  no  vsé  eto 
bylo  ničego  vsravněnii  so  strachom  (55  =  im  Vergleich).  —  Za 
praegnantní  sloveso  české  bývají  často  rozličné  opisy:  „Dám  vám 
vázaného  povříslo",  smála  se  Kristla  (129)  —  podaruju  močalku, 
otvěčala  so  směchom  Kristinka  (143).  „Ale  jen  poslouchej,  Fousková 
chrápe,  jak  když  kamení  sype",  smála  se  Anča  (156)  —  dobavila  ona 
so  směchom  (173).  „A  což  jste  jim  nikdy  nepsala?"  divila  se  kněžna 
(103)  —  Ot  čego  že  yj  nikogda  ně  pisali?  sprosila  s  udivlěnijem 
kňagiňa  (114).  „Pro  koho  to  všecko  chystáte?"  divila  se  panímáma 
(155)  —  sprašivala  s  udivlěnijem  panímáma  (172).  „To  si  nedávejte 
svou  maličkou  punčošku",  naváděla  Kristla  (177)  —  skazala 
šutlivo  (197).  (P.d.) 


llllllllHIIIIHIIHIIII!H!|lllHllllllÍMl!l|l||t!|lllilllll!l|i||i:|lll"|i  |.'l"l'Hii|"l''l'  I    II    l'r't    lil    I    |.  I    1. 1    |'|i|ii|l 


Písemnictví  a  uměni.  |^@^^M^^ 

IIIHHtlIilUHIHIMIHIHII  ■    »    ■    ^    •.  "«    »    j    I    »    «    r  I    I    »    I    I    I    I    I    I    I    I    l-l    |illMllliiiill~i    I    11    I'  I    rjijl 

TT».  r>»y  ř. ttY»f TTTT» t <  I  .T>f TT tTifTTíVVVÍTTVTyfTTfV  +  TtTTTifTTTTTTTTTríTTTTftTŤTTTTTTTTTiTTTTTTyyVrTTt 


Prvá  zmínka  egyptská  o  Israeliteeh. 

Dr.  Alois  Musil. 

Škola  Graf-Wellhausenova  jásala,  že  se  nenašlo  nejmenší  zmínky 
o  pobytu  Israelitů  v  Egyptě  v  bohaté  literatuře  soudobé. 

Před  třemi  lety  našel  professor  Flinders  Petrie  v  jednom  thebském 
chrámě  žulovou  stelu  (úzkou  kamennou  desku)  zbudovanou  od  krále 
Merenptaha  II.,  na  níž  se  opěvuji  vítězné  činy  tohoto  faraóna  Exodu. 
Mezi  množstvím  uvedených  vlastních  jmen  četl  Petrie  též  jméno  Israelitů, 
jak  psal  ve  své  zprávě  akademii  pařížské.  Exegeté  konservativní 
jásali,  hyperkritikové  popírali,  a  umírněná  škola  pokroku  čekala,  zda 
se  prvotní  čtení  skutečně  potvrdí.  Nejlepší  egyptolog,  E.  Kaville, 
studoval  nápis  bedlivě  a  výsledek  své  práce  uveřejnil  ve  zprávách 
o  činnosti  francouzských  egyptologň,  řízených  učeným  Maspérem.  Místo 
nejdůležitější  přeložil  následovně: 

Heta  jest  pokojný  a  Kanaan  je  S23  0után  všemi  ne- 
hodami. Aškelon  je  pokořen,  dobyt  od  Grezera.  Jamnie 
není  více.  Israelité  jsou  zničeni,  nic  z  nich  nezůstalo. 
Sýrie  se  podobá  vdovám  egyptským.  Veškeré  kraje 
jsou  bez  výminky  v  pokoji,  neboť  kdokoli  vzdoroval, 
Jbyl   pokořen    od   krále   Merenptaha. 


Prvá  zmínka  egyptská  o  Israeliteeli.  513 

Professor  Naville  stotožňuje  Heta  s  Hittity,  jejichž  veleříše  se  jak 
známo  prostírala  od  Orontu  až  do  Malé  Asie,  ale  dějiště  naše  neleží 
přece  tak  severně.  Veškerá  následující  místa  jsou  v  jižní  Palestině 
i  měli  bychom  logicky  i  Hetu  tam  dole  hledati.  A  Písmo  svaté 
(I.  Mojž.  23,  o  n.)  zná  bené-hět  při  HebrOnu,  mohl  tudíž  kmen  Hittitu, 
Heta  vládnouti  nad  pohořím  jižně  od  Jerusalema,  kdežto  Kanaďan 
znamenalo  Egypťanům  nížinu,  biblickou  Šefelu,  západně  při  pohoří 
Hebronském  ležící. 

Sem  nás  přivádí  Aškelon  i  severovýchodně  od  něho  ležící  Gezer 
(nyní  telí  gezár  západně  od  el-Atrůn)  a  v  Šefele  třeba  hledati  též 
Inuamma,  které  professor  Naville  správně  stotožňuje  s  Jamnií.  ač 
professor  Sayce  upozorňoval  na  Jinuamma.  město  známé  z  tabulek 
Tell-el-AmarnskA^ch  a  ležící  v  Coelesvrii. 

Eg3^pfanňni  známé  město  v  Šefele  Inuamma  upozorňuje  nás  na 
chvbu  Mas(3retického  čtení  hebreiské  bible  Jos.  15.  46.  Masoreté  četli 
zde  n!D''1  (wajámma  =  k  mořij,   což  nemá  pravého  smyslu,    kdežto  ve 

verši    11.    mají    v   těchže   místech   osadu    '^^j^''   (J^bu^^él).    LXX   má 

v  nejstarším  a  nejsamostatnějším  rukopise  B  (Vatikánském)  ve  verši  11. 
x\.s[iva  a  ve  verši  46.  Tz[iy7,,  což  nám  ukazuje  prvotní  čtení  Ičtava. 
Ismanie,  jak  se  toto  místo  ve  II.  Páral.  26,  6  a  jiných  jmenuje. 

Tam  kde  klade  professor  Naville  ,, Sýrie",  stojí  v  egyptském 
texte  Har.  Toto  slovo  značí  dle  souhlasu  předních  egyptologů  biblické 
Hority.  kteří  sídlili  původně  (I.  Mojž.  36,  20  a  j.)  jižně  od  Mrtvého  moře, 
v  pozdějším  Edomsku.  A  mně  jmenovali  domorodci  severní  hranice 
starého  území  edomského  el-hór  a  el-huwěr.  Pak  není  slovo  Har 
správně  a  úplně  přepsáno  Sýrií,  která  přece  v  nejstarších  dobách 
v  sobě  tyto  končiny  nezahrnovala,  nýbrž  mělo  by  býti  slovo  původní, 
Horité  ponecháno,  nebo  Edomskem  vysvětleno. 

Har  (Edomsko)  se  |)0(lobá  vdov.-íni  egyptským '?  Proč?  I  zde  nám 
pomáhá  Písmo  svaté.  Z  I.  Mojž.  36,  31  n.  lze  souditi,  že  vládli  v  Edomsku 
pouze  králové  volení,  při  čemž^se  asi  náčelníci  (allúfl  jednotlivých  kmenů 
tak  hned  nedohodli,  i  trvalo  po  smrti  králově  delší  čas  bezvládí.  Edomsko 
zbaveno  vrchního  pána.  lkalo  nad  svou  rozervanou  opuštěností  jako 
vdovy  egyptské,  a  politika  faraónů  se  dařila. 

Pozoruhodno,  že  chlubný  velebitel  faraónů  nikde  netvrdí,  že  by 
byly  zbraně  egyptské  tyto  končinv  porobily.  Pouze  domácí  rozbroje 
jsou  příčinou,  že  má  veleříše  egyptská,  vyslancové  krále  Merenptaha, 
vliv  na  záležitosti  kana'anské  a  edomské. 

Nával  Israelských  mohl  býti  nadvládě  egyptské  nebezpečným, 
ale  tito  místo  aby  se  dali  cestou  do  Kanaďanu,  zmizeli  v  poušti  sinajské, 
kde  se  potulují  jako  Sašu  —  beduíni  —  a  jsou  tudíž  pro  Egypťany 
bez  významu,  jsou  zničeni  a  nezůstalo    z  nich    ani    potomka. 

Ba  mohli  bychom  skoro  ještě  přesněji  určiti,  kdy  byli  Israelité 
pro  Egypťany  jako  zničeni. 


514  Písemnictví  a  umění: 


Pokud  byli  při  Sinaji,  blízko  egvptskýcli  dolů  v  Mafkat,  nebyli 
Egypťané  beze  strachu.  Když  pak  po  roce  vytáhli  k  severu  a  pouští 
paránstaranskou  se  blížili  hranicím  kana'ansk}'m,  byla  jistě  o  každém 
jejich  pohybu  podána  zahraničnímu  úřadu  egyptskému  spolehlivá  zpráva, 
a  egyptští  poslanci  na  různých  dvorech  kana'anských  nelenili  vybízeti 
města  jižní  Palestiny  k  obraně.  Proto  našli  vyzvědači  israelští  všechno 
k  válce  připraveno,  proto  byl  první  náraz  Israelských  od  krále  'Aradského 
tak  krvavě  odražen.  Teprv  po  zoufalém  útěku  poražen}-ch  Israelitů, 
kd^^ž  byl  Mojžíš  odtáhl  ještě  více  k  jihu,  a  na  smrt  odsouzení  dospělí 
potomkové  Jakobovi  se  toulali  v  roklích  el-tíhijje  a  el-' Araby,  mohli 
si  Egypťané  říci:  „Po  Israeliteeh  jest  veta!" 

Nález  tento  je  též  velmi  důležitým  pro  určení  faraóna  poroby 
a  Exodu. 

Známo,  že  někteří  tvrdili  a  dosud  tvrdí,  že  byl  faraónem  Exodu 
Amenophis  II.  (kolem  1461 — 1436  před  Kristem),  poněvadž  tato  doba 
lépe  odpovídá  letopočtu  biblickému.  Přijímá  se  totiž  všeobecně,  že 
nastoupil  Šalomoun  vládu  r.  962.  před  Kristem,  neboť  to  souhlasí  jak 
s  assyrskými  a  egyptskými  údaji  soudobými,  tak  s  řeckými  prameny 
určujícími  vládu  Hiramovu  od  r.  969. — 986.  A  od  čtvrtého  roku  vlády 
Šalomounovy  (958)  až  po  Exodus  se  čítalo  480  let,  tak  máme  rok  1438. 
před  Kristem,  který  padá  do  panování  Amenophise  II. 

Ale  vzhledem  k  tomu,  že  jsou  časové  údaje  biblické  neurčitý, 
poněvadž  hebrejský  způsob  psáti  čísla  pí  směnami  zavinil  při  opisování 
mnoho  omylů,  tak  že  má  LXX  jiné  letopočty  než  text  Masuretův 
(hebrejský),  zde  na  př.  ev  toj  Tsaaspyxo-jTw  xa:  Ts-paxoa^oTw  (440  záměna 
JJ2  s  2),  nemůžeme  jich  příliš  dbáti.  Vznikly  by  nám  totiž  nové  obtíže 
při  vysvětlování  1.  hlavy  II.  Mojž..  neboť  byla  právě  dynastie  Amenophisova 
téhož  původu  jako  Israelité  a  všudy  Semity  podporovala.  Dále  známe 
z  tabulek  tell-el-amarnských  podrobně  poměrv  egyptské  i  kana'anské 
za  pozdějších  faraónův,  a  o  Israeliteeh  v  Kanaanu  ani  zmínky. 

Až  když  byla  dynastie  Hyksii  vypuzena  a  domorodí  vládcové  ničili 
a  potírali  veškeré  její  stoupence,  nastalv  Israelitúm  doby  na  počátku 
II.  Mojž.  vj^líčené  a  Ramses  II.  (kolem  r.  1324.— 1258.  nebo  1348—1281) 
byl  faraónem  poroby  a  za  jeho  syna  a  nástupce  Merenptaha  II.  vyšli 
Israelité  z  Egypta.  Tento  dal  zmíněnou  stelu  do  chrámu  zasaditi  pátého 
roku  své  vládv,  z  čehož  plyne,  že  se  udal  exodus  brzy,  když  byl 
nastoupil  na  trůn,  což  opět  souhlasí  jak  s  návratem  Mojžíšovým,  tak 
e    snahou  domoci  se  lepšího  postavení  na  počátku  vlády  nového  krále. 


o  theorii  spánku  a  hypnosy.  SIS' 


O  theorii  spánku  a  hypnosy. 

Podává  Josef  Filipi.  (C.  d.) 

n. 

Poněvadž  imaginace  jest.  jak  jsme  viděli,  mohutnost  tak  úslužná 
nebo  aspoň  vždy  tak  horlivčí.  požádejte  ji  o  maličkou  službu:  aby  vám 
představila  p.  Bernbeima  v  ííancy  v  sále  nemocnice  Saint-Pierre.  kde 
VA'nikajicí  professor  chce  ukázati  skupině  studentu,  jak  se  bypnotisuje 
a  čeho  bypnosou  se  dosahuje.  Kalézají  se  zde  nemocni  čtyřicetiletí 
stižení  různými  neduhy,  kteří  skoro  všichni  byli  již  podrobeni  léčení 
hypnotickému.  Jakmile  vstoupil,  obrátil  professor  své  zraky  ku  třetímu 
lůžku  na  pravé  straně.  Lůžko  jest  prázdno;  ale  vidíme  téměř  u  samého 
lůžka  toho,  jenž  ho  obyčejně  zajímá:  jest  to  mladík  asi  dvacetiletý, 
souchotinář;  měl  špatnou  noc,  a  očekávaje  ranní  poradu,  podlehl  únavě 
a  usnul  tvrdě  na  své  pohovce.  Doktor  se  tiše  přiblížil,  a  obklopen 
studenty,  kteří  bez  hluku  přistoupili,  počíná  mluviti  k  nemocnému 
hlasem  velice  jemným,  trochu  zdlouhavým,  přerývaným  maličkými 
pausami:  „Spěte . . .  neprobouzejte  se . . .  spěte . . .  spánek  vám  prospěje . . . 
jest  třeba,  abyste  spal . . .  spíte  dobře . . .  máte  velice  dobrý  spánek . . . 
neprobudíte  se..."  Pak  uchopiv  opatrně  mladíkovu  ruku,  dodává: 
„Zdvíhám  vaši  pravou  ruku,  nedávejte  jí  dolů...  vaši  levici  rovněž... 
nedávejte  jí  už  dolů."  Obě  ruce  zůstávají  skutečně  ve  vzduchu.  Za 
několik  okamžiků  zase  je  sklonil  p.  Bernheim.  až  na  kolena  nemocného, 
a  obraceje  se  k  žákům  svým,  praví:  „Vidíte,  že  jsem  ho  uspal  bez 
obtíží:  přetvořil  jsem  prostě  jeho  spánek.  Není  to  tak  nesnadné:  nicméně 
jsem  nucen  vás  upozorniti,  že  se  to  u  každého  nepodaří:  jest  potřebí 
bud"  předchozí  přípravy  buď  zvláštní  náchylnosti  a  vždycky  s  úplným 
porozuměním  velice  jemně  postupovati.  Nyní  uvidíte,  jak  bude  poslušným!" 

Obraceje  se  tu  znovu  k  nemocnému,  praví  obyčejným  kon- 
versačním  tonem:  „Aj,  vy  máte  ve  své  pravé  ruce  krásnou  kytici 
růží...  můžete  čichati  její  vůni...  velice  krásně  voní."  Na  rtech  mla- 
díkových kreslí  se  spokojený  úsměv;  zdvíhá  ruku,  aby  pohodlně  mohl 
přivoněti  si  k  imaginerní  kytici,  a  vdechovati  dychtivě  její  vůni.  Pan 
Bernheim  pokračuje:  „Není  tu  už  kytice,  kytice  zmizela:  avšak,  zde, 
na  ukazováčku  vaší  levé  ruky  sedí  krásný  pták . . .  pěnkava . . .  pohladte 
ji!"  Mladík  obrací  zraky  své  na  svou  levou  ruku:  víčka  jsou  lehce 
polootevřena;  fysiognomie  dává  na  jevo  radost  spojenou  s  jistým 
překvapením:  dělá  pohyb,  jakoby  hladil  ptáčka,  který  se  posadil  na 
levou  jeho  ruku.  To  trvá  několik  okamžiků;  potom  ruce  se  uvolnily  a 
sklesly:  vidění  asi  bezpochybv  zmizelo.  „Slvšte,  začíná  opět  M.  Bernheim, 
slyšte . . .  buben . . .  trubky . . .  pluk  defilující . . .  Podívejte  se  na  to  z  předu 
oknem."  Nemocný  nedává  se  dvakráte  pobízeti,  zdvihne  se  rychle  a 
jde  k  oknu:  neotvírá  ho,  ale  dívá  se  se  živým  zájmem  a  dupaje  oběma 
nohama  na  parkety,  označuje  rázně  krok.  dávaje  tak  tím  ještě  lépe 
uchu    slyšeti  bubny.    Postava    nabývá    trochu  barvy  i  života,   pronáší  i. 


516  Písemnictví  a  uméní : 


několik  slov  nedokonale  artikulovaných,  která  nám  unikla.  „Pozor!" 
praví  mu  tu  p.  Bernheim,  „vy  jste  vojákem,  ovšem,  jste  vojákem  . .  . 
Pozoruji  i  z  vašich  port,  jež  máte  na  ramenou,  že  jste  četařem,  .  .  . 
četařem...  ano,  vy  jste  četařem."  V  tom  okamžiku  děje  se  malá  zají- 
mavá scéna;  mladík  se  úplně  přeměňuje;  vzpřimuje  se;  začíná  choditi 
a  přecházeti  pevným  krokem,  s  pyšnou  chůzí,  kroutě  si  a  toče  kníry, 
které  soudíme-li  dle  pohybu  měly  by  býti  značně  dlouhé.  V  tom  se 
zastavuje,  oči  veliké  otevřené  a  upřené  na  zeď:  „Pozor I...  do  řady!... 
Vizte  tento  druh  karíiolu!"  Učinil  krok  v  před  s  hrozivým  obličejem. 
„Nabijte!...  klíči  zbraň!...  palte!"  Při  horlivosti,  kterou  četař  ukazuje, 
nemohlo  by  se  asi  cvičení  tak  hned  skončiti,  proto  mu  p.  Bernheim 
pošeptal,  že  vojáci  se  vrátili  do  kasáren,  a  že  má  jíti  zpět  ke  své 
pohovce,  kdež  skutečně  se  posadil  tak  klidně,  jako  kdyby  se  nic  ne- 
bylo stalo.  A  tu  zručný  operatér  podávaje  mu  kotlík  čaje,  který 
obj^čejně  píval,  praví:  „Vy  jste  se  při  velení  trochu  uhřál:  zde  sklenička 
kořalky,  která  vám  udělá  dobře...  pijte."  —  Pij®-  —  ^Už  dost,  jest 
poněkud  silná."  —  Ošklíbá  se  a  kašle.  „Nyní  budete  spáti  ještě  dvě 
hodiny, . . .  úplně  klidně . . .  budete  dobře  spáti . . .  Až  se  po  dvou  hodinách 
probudíte,  budete  cítiti  úplnou  volnost,  budete  v  dobré  náladě,  a  maso, 
jež  vám  přinesou,  shledáte  velice  chutným." 

Vizme,  bude-li  nám  nesnadno  toto  vše  vyložiti.    Především  vzpo- 
meňme si,  že  mladík  spí.    On  spí:  tedy  dle  zákonů  psychologických  o 
spánku,    jež   jsme    konstatovali,    buď   jeho    smysly    nebudou    pracovati, 
buď  jejich  činnost  nebude    normální    a  uspořádaná  —  tedy,    po  druhé 
jeho  rozum  více  méně  nevolný,  nebude  již  vykonávati  ani  své  kontroly 
ani  svého  povinného  vedení.  —  Po  tomto  prvním  všeobecném  pozorování 
pozorujme  události    v  tom  pořádku,   jak  jsme  je  právě  viděli  vyvíjeti. 
P.  Bernheim  mluví:  mladík  se  ne})robouzí,  a  slyší.  Neprobouzí  se  proto, 
por.ěvadž  p.  Bernheim  mluvil  velice  tiše.  a  tak,  aby  nezpůsobil  otřesení 
a  překvapení  nervů,  což  by  mohlo  míti  za  následek  přerušení  spánku; 
slyší,  jako  jsme  viděli,  že  mnoho  jiných  spících  slyší.  Avšak  pozorujme 
moment,    kdy  p.  Bernheim  mu  tvrdí,    že  má    v  ruce  kytici  růží,    nebo 
na  prstě  ptáka  a  on  čichá  ke  kytici  a  hladí  ptáka.  To  jest  zcela  jasné. 
Když    slyší    imaginace    mladíkova    tato    dvě    slova:     „kytice    růží"    a 
„pěnkava",  představí  si  tyto  dva  předměty  úplně  tak  jako  naše  imaginace 
si    je    více    méně    představí,    když    čtete    na    této    stránce    dvě    slova: 
„kytice    růží"...   „pěnkava".    Pouze    proto,    že   jste    probuzeni;    že   náš 
rozum    v    plné    činnosti    vás    ujišťuje    svědectvím    zraku    a    hmatu,    a 
rozličn}^mi    reflexemi,    že    kytici    a    })táku    vaší    imaginace    neodpovídá 
v    přítomnosti   žádný    předmět,    nic    vás    nenutká.    abyste    čichali    nebo 
hladili.    Naopak  zase,    poněvadž  rozum  našeho    nemocného  nemůže  pro 
spánek  tak  uvažovati    a  podrobiti    kontrole    smyslů    obrazy,   které  jsou 
mu  předloženy,    nic    v  něm  neodporuje   těmto    obrazům    a   považuje  je 
podle  zákona  o   „obrazech  neodporujících"  za  skutečné,  cum  oíFeruntur 
imaginariae  similitudines,  inhaeretur  eis  quasi  rébus  ipsis,  nisi  contradicat 
sensus    aut    ratio.    Když    tomu    tak  jest,    není    nesnadno  uhodnouti,    co 
nastane.    Jakmile  imaginace  jest  probuzena,  jest  úplně   místno  souditi, 


o  theorii  spánku  a  hypnosy.  5 1  7 


Že  ani  její  sousedkyně,  emotivita,  nespí.  — -  ]Služe  viděli  jsme,  když  naše 
emotivita  nebo  vvile  cítící  se  nachází  před  předmětem,  považovaným 
za  skutečný,  a  zároveň  půvabný,  okouzlující,  z  jakékoliv  příčiny  žá- 
doucný,  že  sympatie,  příchylnost,  snaha  zmocniti  se  skutečné  předmětu 
a  s  ním  si  hráti  rodí  se  sama  sebou,  a  tato  mohutnost  nemá  klidu  a 
nepřenechává  toho  jiným,  dokud  jejím  žádostem  nebylo  dosti  učiněno; 
dokud  nervy  motorické  a  svaly  od  ní  závislé  a  vedené  imaginací  ne- 
vykonávají nutné  pohyby  k  dosažení  toho,  co  ji  okouzluje,  a  připuštění 
jejích  zábavných  důkazů.  Tak  pohlédněte,  co  se  děje  v  našem  mladíku: 
on  vidí  v  ruce  pravou  kytici,  na  prstě  skutečného  ptáka:  a  ježto  mi- 
luje růže  i  ptáky,  a  ježto  je  zvyklý  těšiti  se  květinami  tím,  že  vdechuje 
jejich  vůni,  a  s  ptáky  tím,  že  je  hladí,  proto  vidíte,  jak  pozdvihuje 
kytici,  aby  k  ní  přivoněl  a  jak  usmívaje  se  vztahuje  ruku  na  ptáka, 
aby  ho  pohladil,  a  tak  když  je  známa  existence  a  výkony  různých 
našich  mohutností,  všechno  se  lehce  vysvětlí:  a  račte  si  toho  dobře 
povšimnouti,  všechno  se  lehce  vysvětlí,  aniž  by  bylo  třeba  v  nejmenším 
utéci  se  k  nějaké  přímé  akci  vůle  p.  Bernheimovy  na  tohoto  mladíka. 
P.  Rernheim  nepůsobil  na  jeho  vůli.  Nemohl  ani:  protože  žádný,  ať 
jest  vyvýšen  jakkoliv,  nemůže  působiti  přímo  na  vůli  lidskou,  ba  ani 
jí  vtisknouti  nejmenší  náklonnosti:  to  může  jediný  Bůh.  poněvadž  jedinv.- 
jakožto  stvořitel  vůle,  má  na  ni  vliv  dosti  hluboký,  aby  v  ní  vzbudil 
nebo  v  ní  změnil  náklonnost,  jaká  se  mu  líbí,  non  potest  ulla  creatura 
directe  agere  in  voluntatem,  ut  eam  immutet  necessario  vel 
qualitercumqu  e  inclinet,  quod  Deus  potest.i)  Žádná  vůle  stvořená, 
andělská,  ďábelská,  nebo  lidská,  nemůže  působiti  na  vůli  cizí,  na  vůli 
mou  nebo  vaši,  jiným  způsobem,  než  pouze  tím,  že  jí  předkládá  předmět, 
který  ji  bude  s  větším  nebo  menším  úspěchem  drážditi  přemlouváním: 
„  . . .  potest  ex  trinsecus  aliquid  proponendo  voluntati  eam  aliqualiter  in- 
ducere,  non  tamen  immutare".'')  Hvpnotisér  působí  na  vůli  své  osob  v 
pouze  jako  rozum,  který,  jak  to  krásně  řekl  svatý  Tomáš,  „neřídí 
vůli  tím,  že  ji  nakloňuje  k  cíli,  ale  tím,  že  jí  ukazuje  na  cíl,  non  quasi 
inclinans  eam  in  id,  ad  (juod  tendit,  sed  sicut  ostendens  ei  quo  tendere 
debeat."3) 

Tak  to  činil  p.  Bernheim.  Tím,  že  jasně  pronášel  a  opakoval 
mnohokráte  ona  slova:  „kytice  růží  ve  vaší  ruce  —  pták  na  vašem 
prstě",  snažil  se,  dodati  vyniknutí  a  barvy  obrazům:  a  skutečně,  po- 
dařilo se  mu  působiti  na  imaginaci,  a  ostatní  následovalo  a  muselo 
následovati. 


')  Svaty  Tomáš,  Qiiaest.  Pisput.  De  Veritate  q.   XXII.  a.   9. 

2)  Ibid." 

3)  Ibid.  art.  II. 


518  Písemnictví  a  umění: 


Z  písemnictví  polského. 

Referuje  dle   ruznýeh   iH-ameniiv  ALOIS  KOUDELKA.   (O.) 

Nejvíce  však  nadání  ze  všech  mlaclýcli  zdá  se  míti  W.  Reymont. 
Před  několika  lety  uveřejnil  řadu  povídek  a  novellek,  jež  prozrazovaly 
b^^strébo  ducha  postřehujícího,  mladistvou  energii  a  neostýchavost 
rozhodný  realismus  a  zálibu  v  dramatických  situacích.  Už  v  těch  dro- 
botinách  ukazoval  co  nejživější  zájem  o  divadlo,  o  život  kočujících 
lidí,  společností  divadelních.  Z  tohoto  prostředí  vzal  látku  k  svému 
prvnímu  většímu  románu  „Komedyantka".  Jako  centrem,  kolem  něhož 
se  celá  povídka  točí,  strmí  tu  Jánka,  mladá  dívka  neobyčejné  duševní 
samostatnosti,  povaha,  jež  nesnese  nižádných  pout,  jež  ani  nechce  sná- 
šeti vlády  otcovy,  jež  v  noci  svou  rodinu  opouští  a  ke  kočující  spo- 
lečnosti herců  se  dává,  jež  okouší  všech  trpkostí  toho  života  hereckého, 
až  konečně  vidouc  se  zklamanou  ve  svých  tužbách  po  svobodě  a 
lásce,  pokouší  se  o  sebevraždu.  V  druhém  však  románě  „Fermenty" 
téhož  autora  setkáváme  se  s  Jánkou  zachráněnou  a  zase  v  domě  přísného 
otce  jejího.  Spisovatel  líčí,  jak  se  o  její  ruku  uchází  šlechetný,  ale 
prostý  člověk,  jenž  je  však  Janče  proti  mysli;  jak  se  Jánka  vzpírá 
podati  mu  ruky,  jak  ji  opět  třpyt  jeviště  svede,  až  konečně  přece  po- 
voluje a  stává  se  chotí  věrného  uchazeče  o  její  ruku.  V  prvním  díle 
poutá  povahokresba  Jančina  a  podání  bouřlivě  náruživého  otce  jejího; 
v  druhém  však  díle  pozorovati  zejména  ke  konci  tu  a  tam  mezery  a 
nedůslednosti  v  provedení.  Reymont  uveřejňuje  teď  nový  román 
„Zaslíbená  země"  ze  života  polsko-ruského  města  Lodži,  polského  to 
Manchestru. 

K.  Tetmajer  napsal  povídku  „Anděl  smrti".  Sochař  zamilovaný 
jest  od  své  milé  zamítnut.  Když  se  pak  doví,  že  se  jeho  bývalá  mi- 
lenka provdati  chce  za  jistého  boháče,  aby  za  jeho  zády  mohla  se 
milkovati,  popadne  ho  vztek,  i  mstí  se  tím,  že  zrobí  mramorové  sousoší, 
jež  představuje  nevěstku,  jež  má  podobu  jeho  nevěrné  Marie.  Socha 
má  býti  právě  v  den  jejího  sňatku  veřejně  vystavena,  ale  tu  přichází 
do  umělcova  atelieru  mladá  dívka,  jež  sochaře  sama  beznadějně  miluje, 
aby  jeho  podlý  plán.  pomsty  zmařila.  Na  její  prosby  rozbije  sochař 
skupinu,  ale  sám  hned  na  to  klesá  mrtev  k  zemi.  —  Roman  trpí  pří- 
lišnou povídavostí  hrdiny  a  vylíčení  společenského  prostředí  je  dosť 
chabé.  Nový  důkaz,  že  člověk  může  býti  výtečným  lyrikem,  o  čemž 
svědčí  téhož  spisovatele  třetí  svazek  „Básní",  ale  špatným  epikem.  — 
Jinou  knihou,  jež  rovněž  jako  „Aniot  smierci"  velikou  sensaci  způsobila, 
jest  „Zywot  i  mysli  Zykmunta  Podfilipskiego"  od  Jos.  Weyssenliofa. 
Není  to  v  pravém  slova  významu  román,  poněvadž  nemá  jednotného, 
organicky  se  rozvíjejícího  děje;  obsahuje  spíše  memoary  muže,  jenž 
považuje  se  za  nositele  západní  kultury  s  patra  shlíží  na  polské  barbarství, 
kuchařovi  lekce  udílí  v  připravování  omáček;  všem  svými  krasovědeckými 
přednáškami  imponovati  chce,    ale  v  jádře  vzato  ani  křenu  ani  dřenu 


z  písemnictví  polského.  519 


nemá,  o  mravním  fonde  jeho  ani  nemluvě.  Je  to  zkrátka  v^^tečně  psaná 
satira  na  šarlatána;  Francouzi  bj  řekli  „cabotina''. 

Z  cestopisů  zasluliují  především  zmínky  práce  Si.  Běhy.  Z  po- 
sledních prací  jmenuji:  ,,V  sídle  padišahově"  (1898)  a  „Ka  březích 
Bosny  a  Karenty''  (1899).  Všecky  Beízovy  cestopisy  vyznačují  se  kromě 
vědeckého  materiálu  živostí  líčení  a  správným  nazíráním  na  lidi  a 
kraj.  —  Kníže  Pavel  Sapieha  navštívil  r.  1888.  onu  zemi,  ku  které  se 
dnes  obracejí  zraky  všech  cizí  kůstky  chtivých  diplomatův  evropských, 
totiž  Cínu.  a  dojmy  z  ^  cesty  té  uložil  v  knize  „Cesta  do  východní 
Asie"  r.  1899.  vydané.  Úsudek,  který  podává  o  Číňanech,  není  nikterak 
těmto  lichotivý.  „Podvodnost  a  zlodějství  toho  lidu  přesahují  všecky 
meze.  Věru  naprosto  nemožno  jest  ubrániti  se  zlodějům  jako  vlci  na 
vás  číhajícím.  Peněz  zrovna  nekradou,  ty  můžete  nechati  na  stole 
ležet,  ale  pokrmy  a  vůbec  co  jim  do  rukou  padne.  Ukrutnost  Číňanů 
nemá  sobě  rovné.  Má-li  býti  nějaký  zločinec  popraven,  putují  houfně 
a  zdaleka,  by  se  popásli  na  mukách  nešťastníkových.  Jak  takové  exekuce 
V3"padají,  toho  dokladem  stůj  tento  případ.  Jistá  dvacetiletá  žena.  ne- 
mohouc už  déle  snášeti  týrání  svého  tchána,  probodla  jej  nožem.  Trestem 
za  te  byla  na  kousky  rozřezána.  S  operací  začato  u  prstii  na  noze, 
potom  uřezány  jí  byly  články  prstů  na  rukou,  potom  ruce  a  noh)^ 
v  kloubech,  atd." 

Z  memoarň  vzpomenuto  budiž  Kl.  Kofuczkowshého  vzpomínek  na 
tažení  Kapoleona  do  Ruska.  Kolaczkowsky  súčastnil  se  toho  tažení 
osobně,  proto  také  v  jeho  vzpomínkách  naleznete  denní  záznamy  o 
pohybech  velké  armády  francouzské  do  Moskvy  a  zpět.  „Památník" 
Z.  Kaczkotoského  (r.  1899.)  podává  zajímavé  zprávy  o  poměrech  v  Haliči 
v  letech  1833. — 1843.  Zajímavým  příspěvkem  k  poznání  doby 
Napoleono^"y  jest  Fr.  Paszkoivského  monografie  „Kníže  Jos.  Poniatowski, 
jeho  život  a  jeho  činnost"  (1895).  Pozoruhodné  srovnání  Siowackého 
se  Shelleym  a  Mickiewicze  s  Byronem  podává  J.  Matuszewski  ve  svých 
essa^-ích  pod  titulem  „O  domácích  a  cizích"  (literátech).  O  Mickiewiczovi 
dí,  že  od  „Wallenroda"  bral  se  dále  původní  cestou  a  vytvořil,  do- 
stoupiv vrcholu  své  tvorby  „Pana  Tadeusza",  jenž  dýchá  zcela  jiným 
duchem,  než  nejzralejší  a  nejdokonalejší  výplod  B.  Musy  „Don  Juan". 
Obě  básně  stojí  na  reální  půdě,  v  obou  obráží  se  „pravé  jádro  lidí", 
obě  rovnají  se  sobě  co  do  umělecké  ceny  a  provedení,  ale  co  do  ideje 
z  míry  se  liší.  „Don  Juan"  je  kosmopolitickou  básní,  kdežto  „Pan 
Tadeusz"  národním  eposem;  v  oné  zvučí  vášeň,  zuří  hněv,  ironie  a 
posměch,  kdežto  „Pan  Tadeusz"  hárá  jasným  a  teplým  žárem,  mo- 
hutným, ale  pokojným  pathosem.  —  J.  Kcdlenhadia  dvousvazkové  dílo 
.,Adam  Mickiewicz"  není  tak  životopisem,  jako  spíše  ps^xhologickou  a 
esthetickou  studií  básníkovvch  děl. 

Na  jevišti  největšího  úspěchu  docílila  G.  Zapohkd  svým  dramatem 
ze  židovského  života,  „Málka  Schwarzenkopf",  a  pak  kusem  „On".  — 
Pro  úplnost  zmiňuji  se  ještě  o  K.  Glťnske'ko  tragedii  „Almansor",  jež 
přes  mnohé  krásné  episody  nečiní  tragického  dojmu  pro  nedostatečné 
motivování.  —  Méně  šťastným  také  byl  K.  Zcdewski  v  podání  choule- 


520  Písemnictví  a  umění: 


stiv^ého  a  nebezpečného  problému,  který  si  obral  za  předmět  svvcli 
„Pout".  Hrdinkou  „Pout"  je  choť  a  matka,  jež  z  lásky  k  svému  dítěti 
opouští  dráhu  hanby  a  vrací  se  kající  Magdalenou  do  domu  svého 
chotě.  —  A  ku  konci  zmiňuji  se  o  knížečce  Aíitoriína  Chotonieicshého 
„Nesmrtelní",  v  níž  si  obral  za  terč  své  více  méně  zdařilé  satiry, 
neboť  tepe  i  zevnější  zjev  jejich,  literáty  Ivovské,  a  to  počtem  47, 
a  sbírky  básní  J.  Kasp-oidcze  „Planý  keř  růžový",  jenž  opěvá  lidskou 
bídu,  ale  s  nadějí  v  lepší  budoucnost. 


Z  francouzské  literatury. 

Referuje  Alois  Koudelka. 

Francouzská  literatura  utrpěla  v  r.  1898.  dvě  těžké  rány;  odebraliť 
se  k  otcům  Daudet  a  F.  Fabre;  p.  Zola  práskl  po  svém  hrdinském  za- 
stání se  žida  Dreyfusa  do  bot  a  na  ťitěku  —  bezpochyby  —  ztratil  péro 
své.  neboť  od  té  dobv  nic  od  něho  nev^'šlo.  Zkrátka  řečeno,  zašla 
V  r.  1898.  třpytná  hvězda  francouzského  písemnictví;  než  nezašla,  jenom 
se  schovala  na  čas.  aby  se  jich  pak  tím  více  nových  a  ještě  třpytnějších 
vyrojilo  na  obzoru.  Třpyt  jedné  rozlil  se  už  po  všem  světě,  i  u  nás 
nedávno  zasvitla.  Míním  tím  Edmonda  Bostanda.  Sotva  které  dílo  bylo 
v  tak  krátké  době  do  všech  světových  řečí  přeloženo,  jako  jeho  „Comédie 
hérnique:  Cyrano  de  Bergerac".  Autor  její  docílil  už  r.  1897.  pěkného 
úspěchu  v  „Théátre  de  la  Renaissance"  svou  „Samaritánkou".  Chotí 
jeho  je  spisovatelka  svazku  básní  „Les  pipeaux".  Sám  Rostand  vystoupil 
poprvé  na  kolbiště  literami  svazkem  lyrických  básní.  Roku  1894.  vyšel 
jeho  první  divadelní  kus  „Les  Romanesques".  O  místě  děje  napsal  pod 
seznam  hrajících  osob:  „La  scéně  se  passe  ou  Ton  voudra,  pourvu  que 
les  costumes  soient  jolies"  (t.  j.  děj  se  odehrává  kdekoliv,  jen  když 
kostýmy  jsou  pěkné).  Ačkoliv  už  kus  tento  bohat  byl  na  humoristické 
nápady  a  jakkoliv  mile  vykresleny  obě  postavy  milujících  —  neboť 
„Romanesques"  jest  romantikou  věrné  lásky  —  přece  právě  neurčitost 
místa  odnímá  kusu  tomu  hodně  ze  svěžesti  životní.  Po  roce  však  učinil 
už  Rostand  potřebný  krok  do  skutečného  světa.  Jeho  „Princezna 
Loitaine"  vystupuje  ve  12.  století  a  předpokládá  doby  křižákův  a 
trubadurů.  Hluboká  a  dojemná  symbolika  kotví  v  postavě  hrdiny 
Joffrova  Rudela.  jenž  puzen  touhou  po  vzdálené,  nikdy  nespatřené,  ale 
básnickým  srdcem  tušené  princezně,  vydá  se  do  světa,  aby  v  jejím 
objetí  ducha  v\'pustil.  V  tom  kuse  ukázal  už  také  Rostand  svou  budoucí 
dovednost  dramatické  techniky.  Poukazuji  zvláště  na  IH.  děj.  Loď, 
s  kterou  Joffroy  pluje,  zakotví  po  dlouhém  bloudění  u  Tripolisu.  Joffroy 
však  na  smrt  nemocen  nemůže  sám  na  pevninu,  i  posílá  svého  přítele 
Bertranda  k  princezně  Melissindě    s  prosbou,   aby  k  němu  přišla,   aby 


z  francouzské  literatury.  521 


ji  aspoň,  dřív  než  umře.  shlédl.  Bertrand  musí  si  cestu  k  princezně 
proklestiti  s  mečem  v  ruce.  Melissinda  pokládá  sličného  a  hrdinského 
Franka  za  Joífro^^a  Rudela.  jehož  písně  srdce  jejího  dohady.  Když  se 
omyl  T^'světlí.  jest  už  pozdě;  ]\Ielissinda  miluje  živého  Bertranda  a  ne 
skonávajícího  trubadura  na  lodi.  Také  Bertrand  počíná  podléhati  kouzlu, 
tu  pohled  otevřeným,  na  moře  hledícím  oknem  pamatuje  ho  na  přítele. 
Ještě  vlaje  se  stožáru  bílá  vlajka,  ale  každou  chvíli  může  nahrazena 
bvti  černou  —  tof  ujednané  znamení,  že  smrt  vyžádala  si  oběti  své. 
j\Ielissinda  zavře  okenici;  nevidouce  lodi,  snaží  se  na  ni  také  zapomenouti. 
Zavanuti  větru  od  moře  otevře  zase  okenici.  „Zavři  ji!''  praví  Melissinda. 
Ale  Bertrand  necítí  k  tomu  odvahv.  musil  by  ven  v^^hlédnouti.  Melissinda 
chce  býti  statečnější,  ale  v  piili  cesty  se  obrátí.  Plaše  choulí  se  do 
koutku,  odkudž  nemohou  moře  zříti.  Ale  vanutí  větru  od  moře.  jež 
nad  hlavami  jejich  táhne,  nedá  svědomí  jejich  usnouti.  Tu  zazní  venku 
hlasy  hovořící  o  lodi  s  černou  plachtou.  Pozdě!  Následuje  úchvatně 
pravdivé  vyHčení,  jak  zpráva  ta  působí  na  mysli  obou,  i  poznávají, 
že  by  spolu  nikdy  šťastni  nebyli,  i  cítí  místo  lásky  nenávist  k  sobě. 
Nový  křik.  Mellisinda  přistupuje  k  oknu,  a  nastojte!  na  Joftroyově  lodi 
dosud  věje  bílá  plachta,  co  zatím  v  dáli  mizí  cizí  loď  s  černou  plachtou. 
Tedy  přece  ne  pozdě!  Příznivá  náhoda  uchránila  je  hříchu,  i  mohou 
ještě  své  povinnosti  dostáti.  —  A  opět  pokrokem  v  před  jest  poslední 
kus  Rostándův.  Cyrano  de  Bergerac  jest  historická  osoba  ze  17.  století, 
pověstná  nesčetnými  souboji,  svým  neuvěřitelně  velikým  nosem  a  tím, 
že  v  jistém  smyslu  byl  Moliéreovým  předchůdcem,  ježto  tento  z  jedné 
z  Cyranových  komedií  několik  scén  si  vypůjčil.  Rostand  podržel  tyto 
rysy,  prohloubením  pak  a  zušlechtěním  toho  duchaplného  a  vtipného 
charakteru  vytvořil  psychologický  proljlem  veliké  přítažhvosti.  Při  vší 
duchaplnosti  zdá  se,  jakoby  Cyrano  pro  sviij  nos  propadl  směšnosti. 
Arci  břitkost  jeho  vtipu  a  meče  zjednají  mu  ..respekt".  Ale  což 
zachvátí-li  duši  takového  muže  veliká  vášeň,  rozhoří-li  se  srdce  jeho 
prudkou  láskou  k  drahé  vlasti,  bude-li  moci  se  nadíti,  že  láska  jeho 
bude  opětována?  A  to  právě  přihodí  se  Cyranovi.  Miluje  svou  sličnou 
příbuznou  Roxanu  a  ona  se  mu  V3'znává  ze  své  lásky  k  panensky 
krásnému  Christianovi  z  Neuvilletteu.  jejž  až  dosud  toliko  od  daleka 
vídala.  Na  její  žádost  seznámí  se  Cyrano  s  Christianem  a  shledá  v  něm 
uskutečnění  Roxanina  ideálu.  Třeba  jen  ponechati  volného  průchodu 
stavu  věcí,  ale  Cyrano  míní  jinou  cestou  spíše  cíle  dosíci.  Nabídne 
Christianovi  svého  ducha,  píše  mu  napřed  milostná  psaníčka,  pak  to 
ale  jde  dále.  Roxana  dá  Christianovi  dostaveníčko  pod  balkonem  svého 
domu.  tof  se  ví.  že  večer.  Romeo  a  Julie,  ale  v  iakém  vvdání!  Dokud 
je  Christian  sám,  tož  stále  cukruje  jedno  a  totéž:  „Miluji  tě".  Tu  se 
vplouží  Cyrano  pod  balkon  a  začne  napovídati.  Roxana  rozrušená  na- 
slouchá, až  Cyrano  přemožen  svou  náruživostí  Christiana  odstrčí  a  sám 
začne  cukrovati.  Roxana  neznamená  klamu.  Christian  odtáhne  do  boje, 
v  němž  padne.  Tím  vzata  Cyranovi  všeliká  možnost,  aby  Roxaně  otevřel 
oči.  Roxana  vstoupí  do  kláštera.  Cvrano  zůstane  jí  na  blízku  a  pomáhá 
jí  truchliti.  Jak  ho  to  sladkohořce  jímá,  když  Roxana  čítá  listy,  které 

Hlídka.  34 


522  Písemnictví  a  umění: 


O  n  jí  psal,  a  když  věčnou  lásku  a  věrnost  přísahá  tomu,  jehož  srdce 
v  těchto  listech  mluví!  Teprve  jeho  hodinka  poslední  přináší  vysvětlení. 
Poslední  list  Christianův,  jejž  sama  mrtvému  z  kapsy  vzala  a  jehož 
nikdo  jiný  nemůže  znáti  než  ten,  kdo  jej  psal,  má  Roxana  za  ňadry. 
Cyrano  praví  jí,  aby  mu  psaní  to  ukázala,  i  jme  se  je  předčítati. 
Překvapena  vroucností,  která  vjí^znívá  z  úst  ducha  beroucího,  vzlédne^ 
a  tu  vidí,  že  psaní  dávno  Cyranovi  z  ruky  vypadlo:  poprvé  mluví 
Cyrano  svým  jménem  k  Roxaně.  —  Neméně  zajímavé  jest  líčení  doby. 
První  děj  líčí  představení  v  hotelu  de  Bourgogne,  jenž  předveden  se 
všemi  svými  zvláštnostmi  z  té  doby.  Ač  veliký  počet  osob  tu  vystupuje,, 
přece  vše  se  pohybuje  velice  hladce  a  obratně.  Skvostným  žánrovým 
obrázkem  jest  II.  jednání:  La  Rotisserie  des  poétes.  Nesmí  býti  pře- 
hlédnuto, že  se  Rostandovi  opravdu  podařilo  představiti  muže.  jenž  vtipem 
a  duchaplností  srší.  Co  však  zvláště  vytýkám,  že  v  kuse  tom  dosazen 
opět  na  prestol  idealismus  místo  oškutné  nevěrnosti  manželské,  jež  se 
zdá  býti  jediným  zamilovaným  thematem  dramaturgů  francouzských. 
Ano,  krása  opět  slaví  své  triumfy,  ono  umění,  jehož  úkolem  jest  (jak 
dí  Goethe)  podávati  zdáním  klam  vyšší  (ušlechtilejší)  skutečnosti. 
Lichou  a  zavržitelnou  však  snahou  je  zdání  tak  dlouho  realisovat,  až 
zbude  pouze  sprostá  skutečnost. 

Od  Rostanda  k  Pierre  Louysovi  po  stránce  ethické  jest  asi  skok 
přímo  krkolomný,  a  přece  i  on  horuje  o  obnovení  klassického  ducha^ 
ovšem  že  v  době  jeho  úpadku.  Poslední  práce  jeho  zovou  se  „La  femme 
et  le  Pantin"  a  „Leda".  Ať  se  na  nich  chválí  sebe  YÍQ,e  s,ty\  a  technika,, 
tolik  jest  a  zůstane  pravdou,  že  to  lektyra  enervující,  a  jest  věru 
smutným  úkazem,  že  takové  věci,  ve  kterých  by  lecjakýs  pérem 
vládnoucí  bordelový  pacholek  hravě  pahnu  slávy  dobýti  si  mohl,  o  překot 
čtou  dámy!  Toť,  prostě  řečeno,  „sviňologie"  a  čtenáři  toho....!  — 
O  nic  lepším  není  Marcel  Prévost,  jehož  „Demi  vierges"  také  honem 
do  češtiny  přeloženy,  jakoby  se  náš  národ  bez  takového  rafíinovaného 
neřádu  neobešel.  Týmž  duchem  prodchnuty  jsou  jeho  „Lettres  de& 
femmes"   a  jiné  práce. 

Taktéž  nezdravým  četivem  jest  „LTmpasse"  od  P.  Bonnetaina  při 
veškeré  skvěle  psané  a  dojemné  studii  psychické.  Učenec,  Surěne^ 
ožení  se  s  Lucií,  bytostí  roztomilou,  ale  politování  hodnou,  jejížto  ne- 
vinnost zaprodala  její  teta  hře  oddaná  zpustlému  světákovi.  Surěne  ví 
o  tom,  i  snaží  se  napraviti,  co  surovost  a  nelidskost  byly  zkazily. 
Rozumí  se,  že  bez  líspěchu;  neboť  co  by  byly  potom  mravné  zákony, 
kdyby  je  lidé  mohli  hned  nohama  šlapati  a  hned  zase  s  malou  námahou 
rehabilitovati  bez  zůstavení  stop?  Pomíjejíce  kluzkosti  následujícího, 
podotýkáme,  že  Lucie  měla  dítě  se  svým  zhanobitelem.  Dítě  to,  Marta, 
vychováno  v  nevědomosti  svého  původu  dospívá  v  pravou  kopii  Lucie, 
třebas  že  ne  duševně  zvrhlou,  ale  tím,  že  dohání  k  smrti  Surěna,  svého 
domnělého  otce,  jenž  se  do  ní  zamiluje  po  smrti  Lucie,  ale  ve  své 
šlechetnosti  (sic!),  aby  zachoval  čistotu  Martiny  duše,  bere  si  život. 

(O.p.) 


z  literatur  jihoslovanskveh.  523 


Z  literatur  jihoslovanskýeh. 

Lublaňští    bohuslovci    vydali  9.  svazek    své  ročnice   „Po  ml  a  dni 


to 


glasi"  (Jarní  hlasy)  za  redakce  A.  Rataj ce.  Moravany  zajímá  rozprava 
nadepsaná  „Blaženi  Klemen  Marija  Dvorjak",  líčící  čtrnácti  obrázky 
život  našeho  krajana  Klementa  Dvořáka  čili  Hofbauera.  Krom  toho 
kniha  obsahuje  několik  povídek  a  básní  a  zábavnou  rozpravu  o  včelách. 
Slovinská  kritika  doporoučí  vřele  knihu  mládeži  pravíc  o  ní,  že  má 
„ušlechtilý  obsah  v  ušlechtilém  rouše.''  —  Nákladem  L.  Schwentnera 
v  Lublani  vydána  kniha  „Kranjska  v  slikach  in  spisih"  (Kraňsko 
slovem  i  obraženi).  Je  to  sbírka  obrazit  ritznvch  míst  kraíiských.  jež 
vzaty  z  díla  „(Jsterreich  in  Wort  und  Bild"  a  opatřeny  slo\nnskými 
vysvětlivkami.  Kniha  stoji  90  kr.  —  V  Celji  počali  v  květnu  vyndávati 
nový  odborný  časopis  právnický,  jemuž  dáno  jméno  „Slovenska 
pisarna".  Vydává  jej  čtvrtletně  spolek  slovinských  úředníkův 
advokátních  a  notářských.  Stojí  člena  75  kr.,  nečlena  1  zl.  ročně.  — 
Ve  „Sbírce  povídek,  básní  a  národních  báchorek",  jež  v  Celji  pod 
jménem  „Naš  dom"  vydává  a  rediguje  Dragutin  Hribar,  obsaženy 
jsou  v  3.  svazku  dvě  povídky,  obě  však  přeložené.  Fantastická  povídka 
„Vojna  léta"  přeložena  je  z  ruštiny  (A.  Borům)  a  povídka  „Doma 
in  na  tujem"  (Doma  a  v  cizině)  z  polštiny  (Felician  Pintowski).  kSvazek 
stoji  20  kr.  —  Z  hudební  literatury  slovinské  možno  vytknouti  „Album 
slovenskih  napevov",  50  slovinských  hudebních  nápěvů,  jež  pro 
klavír  upravil  Fran  Gerbic.  Album  vydáno  nákladem  Schwentnerovým 
v  Lublani  a  stojí  1  zl.  50  kr.  Nápěvy  uvedeny  beze  změny,  klavírní 
doprovod  je  snadný'  —  Svetolik  P.  Rankovió  napsal  román  CeocKa 
yHiixe.Mma  (Vesnická  učitelka),  jejž  Matice  srbská  poctila  cenou  100  zl. 
Eoman  vydán  v  Bělehradě.  —  Zajímavou  historickou  rozpravu  vydal 
J.  N.  Tomié  pod  názvem  IIoKpeT  Cpoa  y  oKoairaii  Kaiíca  1603  ro^. 
(Ruch  mezi  Srby  v  okolí  Klisu  r.  1603.)  Je  to  otisk  z  .,Glasa  Srpske 
Kraljevske  Akademije"  LV.  —  V  Mostaru  vydala  tamní  nakladatelská 
firma  Pacher  &  Kisič  sbírku  cestopisných  črt  Marka  Cara  H113  po^iio 
rEpnMopje  (Podél  rodného  Přímoří).  Marko  Car  je  Přímořan,  a  to,  co 
napsal,  zná  dobře  z  vlastního  názoru.  Líčení  je  živé.  Vypravování 
o  starém  a  novém  Dubrovniku,  o  Lokrumu,  Hvaru,  Hercegu  Novém  atd. 
se  čte  velmi  pěkně.  —  Touž  firmou    vydána  sbírka    drobnějších  prací 

A.  G.  Matoše  pod  jménem  „Iverje,  Skice  i  Sličice".  Dr.  A.  Tresic- 
Pavičic,  redaktor  „Novoga  Vieka",  jehož  je  Matoš  spolupracovníkem, 
praví  o  něm  toto:  „A.  G.  Matoš  je  nejlepší  dnešní  charvatský  humorista. 
Sloh  jeho  je  kořeněn  nejveselejším  šprýmem,  ale  bohužel  někdy  také 
příliš  palčivou  kopřivou  satiry.  Neodpouští  nikomu:  kouše,  trhá,  seká, 
štulcuje,  píchá,  bodá  jako  pes,  had,  luňák,  sršeň,  vosa,  komár  a  blecha. 
Není  tak  vysoké  hlavy,  které  by  se  nedotkl,  ani  tak  vznešeného  nosu, 
na  nějž  by  mušky  jeho  nedoletěly."  „Iverje"  atd.  uveřejňovalo  původně 
„EpaiiKOBo  Ko.io"  v  Srb.  Karlovcích.  —  Srbská  kritika  chválí  knížečku 

B.  Stankovice  II3  cTapora  jeBaiihe.ta  (Ze  starého  evangelia),  obsahující 

34* 


524  Písemnictví  a  umění: 


na  90  stranách  5  obrazů  (Djurdjev  dan.  Prvá  suza  [slza],  U  noci, 
Stanoja,  Uvela  [zvadlá]  ruža).  Knížka  vydána  v  Bělehradě  a  stojí  1  frank. 

Přátele  starých  památek  jihoslovanských  zajímati  hude  spisek 
stene vského  faráře  L.  Ivančana  „Kapela  sv.  Martina  u  Podsusedu^'. 
Účelem  spisku  jest,  aby  zachráněna  a  zachována  byla  jedna  z  nej- 
starších památek  charvatských.  —  Pozornosti  zasluhuje  „Zbornik  za 
narodni  život  i  običaje  južnih  Slavena",  jejž  vydává  Jiho- 
slovanská  akademie  věd  a  umění.  Redaktorem  „Zborniku"  je  Dr.  Ant. 
Hadic.  Poslední  svazek  obsahuje  rozpravu  „Narodna  glazbena  (hudební) 
umjetnost  u  Dalmaciji"  a  různé  materiály,  jež  týkají  se  víry,  pojímání 
světa  a  různých  obyčejů  lidových. 

Tolstého  „Vzkříšení"  uveřejňuje  v  srbském  překlade  „BpaHKOBO 
Ko^io"^  v  Srb.  Karlovcích. 

Časopisecká  odborná  literatura  srbská  rozmnožena  dvěma  novými 
časopisy.  Jsou  to  „IIoaopiLMHn  raacHUK"  (Divadelní  věstnikj  a  „Cpónn 
SaHaxaiija"  (Srbský  řemeslník).  p. 


Ruská  literatura  v  roee  1898. 

Podává  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Sbírka  dvaceti  povídek  V.  V.  Umcnova-Koplunovshého,  nadepsaná 
„Nezamětnyj  a  dramy",  činí  dojem  spisovatele  nadaného,  ale  časem 
uneseného  nuceností,  hledaností  výmyslu.  Živá  a  zajímavá  je  novellka 
„Vášeň",  líčící  plamennou  lásku  chudého  umělce  k  bohaté  kněžně, 
milující  ho  po  svém,  srdcem  i  rozumem,  povzneseným  citem,  nedo- 
pouštějícím nic  hrubého,  nízkého  v  lásce.  Jindy  líčí  spisovatel  sobecké 
spisovatele,  bezsrdečně  hubící  ženy,  jež  se  jim  oddaly,  aby  nepřekážely 
spisovatelské  jejich  karrieře;  jindy  předvádí  dělce  a  úředníky,  po- 
zbývající ve  víru  života  pojmu  o  smyslu  života;  jindy  kreslí  lidi  na 
posledním  stupni  mravního  pádu.  Isejslabší  jsou  „dětské  povídky" 
a  „pohádky". 

N.  TeleSov  v  „maličkém  románě"  „Děti"  fotog-raficky  věrně  kreslí 
nemoc  dětí.  diftherii  i  smrt  jejich;  román  působí  na  čtenáře  těžký 
dojem,  ale  neposkytuje  uměleckého  požitku. 

V.  M.  Gnbovsldj (Grideft)  ve  svých  „Studentských  povídkách" 
staví  proti  sobě  život  studentů  petrohradské  university,  blouznivců, 
theoretiků,  milovníkův  abstraktních  otázek  a  život  studentů  v  pařížské 
Latinské  čtvrti,  praktických  mladíků,  již  vědí  už  napřed,  co  chtějí. 
Povídkv  o  studentech  francouzskvch  i  sou  zábavnv,  ač  ne  vždy  dosti 
slušný;  vážnější  a  obsažnější  jsou  novelly:  ..Jedinenije",  „Ispjtanije" 
a  „Tetuška".  V  nich  autor  líčí,  co  sám  zažil  a  viděl,  bez  příkras, 
bez  tendence.  A.  N.  Kljunhm  v^-dal  sbírku  11  povídek  („Zloby  žízni"), 
napsaných   pěkným   literárním   jazykem,    ale   málo   poutavých,    kromě 


Paiská  literatura  v  roce   1898.  525 

vážné  povídky  „Opozdili  se".  V  manželství  nešťastný  muž  měl  dítě 
s  o-uvernantkou.  již  měl  k  tomu.  by  dítě  vychovala  sama.  slibitje  jí 
náležitou  podporu.  Ale  dívka  dala  dítě  do  selské  bezdětné  rodiny,  kde 
dítě  měli  rádi.  Když  muž  ovdoví,  vrátí  se  milované  dívce,  a  jako 
poctivý  a  upřímný  člověk  vezme  sedmileté  dítě  své  k  sobě;  ale  praví 
rodiče  jsou  dítku  cizí,  nejsou  pro  ně  otcem  a  matkou,  nýbrž  pánv. 
Oba  rodiče  udělali,  co  mohli,  aby  zahladili  minulý  hřích,  ale  nemohou, 
opozdili  se,  neměli  dítka  svěřovat  cizím  rukám.  A.  Kuprin  ve  svých 
povídkách  i  náčrtkách  („Miniatury")  poddžil  se  opojnému  vlivu 
pařížských  titěrných,  feuilletoniekých  povídek  o  jezdkyních  v  cirku, 
o  cizoložnících,  o  ženskvch  se  zkaženými  vkusv,  jaké  předvádí  v  po- 
vídkách: „Allez",  „Oknem",  „Konec  pohádky"  a  „líatalja 
Dmitrijevna".  Kde  však  autor  vede  si  samostatně,  pozorovati 
sympathický  talent,  pěkný  sloh,  jako  v  náčrtcích:  „Bregett",  „Kocleh", 
„Obraz",  „Přátelství".  —  Viktor  Bijihov  vydal  novellu  „ V  p a ut i n ě" 
a  sbírku  tří  náčrtku  ..Na  bolničnych  kojkach".  V  novelle  líčí  se 
pokus  mladého,  vzdělaného,  ale  naivního  pána,  iMečtajeva  (=  Blouznivce), 
jejž  marně  varoval  starý  přítel,  pokus  odejíti  z  hlavního  města,  usaditi 
se  na  vsi  a  přinášeti  vsi  užitek  dle  sil.  Mečtajev  usadil  se  na  vsi, 
uvízl  v  „pavučině",  z  níž  sotva  se  vyškrabal,  zanechav  tam  pavouku 
svých  1.0  tisíc.  Je  to  poučná  historie  pro  mladou  intellig-enci,  chtějící 
žíti  idyllicky  na  Kině  přírody.  V  náčrtkách,  nadepsaných  latinskými 
názvy  nemocí:  „S3'Cosis",  „Gangraena  manus"  a  „Lupus" 
cítiti  autora-lékaře,  jenž  podrobně  líčí  nemoce  tělesné,  ale  při  tom  všímá 
si  hlavně  duševního  stavu  nemocných.  V  první  povídce  předvádí  se 
chudý  herec,  jenž  v  době  velikého  postu,  kdv  v  Rusku  nesmí  se  hráti, 
aby  nezhynul  hladem,  musí  se  tvářiti  nemocným,  musí  lháti,  klamati, 
ač  jinak  je  to  hodný  člověk.  V  náčrtku  „Lupus"  vidíme  mladíka, 
stíženého  hroznou  nemocí,  jenž  17  let  stráví  v  klinice  jako  zajímavý 
předmět  k  dokázání  nezhojitelné  formv  této  nemoci. 

„Xovelly  a  povídky"  N.  G.  TaranovskéJio  napsány  suchoparným, 
protokolárním  tonem,  jenž  nehodí  se  k  „vánočním  pohádkám",  ve  sbírce 
uveřejněným.  Za  to  v  „povídce  soudního  vvšetřovatele",  nadepsané 
„Vrah-um  ělec"  ton  vypravování  odpovídá  charakteru  vypravujícího 
i  předmětu  vvpravování. 

Současný  úřednický,  byrokratický  svět  živě  nakreslen  v  humori- 
stických scénách,  nadepsaných  „Otstavka  inaznačenije"  od  veterána 
ruské  literatury  D.  V.  Grigoroviče  (nar.  1822).  Scény  ty  připomínají 
v  mnohém  Gfogolovy  scenv  téhož  druhu.  AI.  Lugovoj  (pravým  jménem 
AI.  Ttchonoc)  uveřejnil  ve  Věstn.  Evropy  novellu  „Vzjatka", 
v  níž  klade  otázku  o  nevj-hnutelnosti  t.  zv.  kompromissitv,  ospravedlňování 
úplatku.  Hrdina,  znamenitý  petrohradský  úředník  Požarskij,  je  muž 
hrdý  svou  bezúhonnou,  nepodplatnou  čestností  a  věrným  sloužením 
úřední  povinnosti,  ale  protestovat  proti  úplatnosti  druhých  nemůže,  i 
smiřuje  se  s  nevyhnutelným  zlem,  hledí  na  úplatné  úředníkv  skrz 
prsty,  nazývá  je  excellencemi.  cítí,  že  je  obklopen  atmosférou  úplatku, 
že    atmosféra    ta  ho  dusí.    tlačí,    že    „těžkým    břemenem"    ie    zachovati 


526  Písemnictví  a  umění: 


dobrou  reputaci,  zůstati  poctivým  uprostřed  všeobecné  úplatnosti.  Je  to 
smutný  obraz  hniloby  VA'ššího  byrokratického  světa. 

Tak  zvaný  vznešený  svět  líčí  konservativní  spisovatel  Konat.  Fed. 
Golovin  v  novelle  „Baloveň  sčasfja".  v  níž  kreslí  šlechetného 
mazlíčka  štěstí,  člověka,  jenž  obdařen  vším.  ale  na  každém  kroku 
setkává  se  s  nezdarem  a  zklamáním  následkem  hnusnosti  obklopujícího 
kruhu  lidí  ničemných.  Ve  „Věstníku  Evropy"  vyšla  jeho  povídka 
„Políček",  v  níž  snaží  se  dokázati  nemožnost  názorů  na  čest  a  souboj, 
panujících  ve  vznešeném  světě.  Názor  autorův  na  otázky  ty  není 
originální,  a  poutají  pouze  některé  bytové  tahy  v  povídce,  jež  daleko 
zůstala  za  dřívější  novellou  „Andrej  Molo  gin",  líčící  mravní  pád 
člověka,  jemuž  nezištné  snahy  z  let  universitních  nestačily  na  dlouho, 
tak  že  první  pokušení  svedla  ho  s  cestj^  přímé,  první  nehody  odňaly 
mu  chuť  k  práci,  a  zůstalo  v  něm  jenom  netrpělivé  očekávání  ne- 
zaslouženého štěstí.  —  Vas.  Gr.  Avsějenko  (nar.  1842).  jenž  psával  do 
Rusského  Věstníku,  napodobuje  B.  Markeviče.  uveřejnil  ve  Věstníku 
Evropy  novellu  ,,Molodo-zeleno",  v  níž  napodobuje  Boborvkina  i 
v  kresbě  osob  i  ve  flirtování  hrdinův  i  v  lehkých  rozmluvách  o  ideách 
Tolstého  a  inženýrské  karrieře.  Poněkud  originální  je  mladý  inženýr 
Lachov,  jejž  autor  uznává  za  positivního  hrdinu  naší  doby.  Týž  zamiloval 
se  do  manželky  petrohradského  délce,  s  nímž  měl  míti  souboj,  ale  pak 
zapudil  ze  srdce  mladistvé  okouzlení,  všeliký  neporušený  cit,  všecko, 
co  „mlado-zeleno"  a  zůstal  věren  slepé,  bezdušné  modle  průmyslu.  — 
F.  E.  Romer  vydal  sbírku  novell,  povídek  a  článků  s  názvem  ..Skazki 
i  pravda".  V  „Prázdném  srdci"  nakreslil  bohatou  slečnu,  typickou 
sobkyni,  rozmazlenou  vychováním,  nečinností  statkářskéko  života,  láskou 
slabého  otce  a  zbožňováním  četných  ctitelů.  Z  nudy  baví  slečna  „prázdné 
srdce"  tím,  že  pohrává  si  se  svými  ctiteli,  nepomýšlejíc  na  následky 
hry  té.  Romer  vypravuje  živě,  zajímavě,  kreslí  typické  postavy.  V  stati 
„O  úlohách  kritiky"  odsuzuje  t.  zv.  kritiku  publicistickou.  Jeho 
román  „Pod  raznými  ugolkami"  v  konservativním  Rusském 
Obozrěniji  předA-edl  konservativního  zemce.  Thematem  románu  je 
řešení  otázky  o  tom.  proč  u  otců,  hluboko  poctivých  a  čistých  idealistů, 
děti  jsou  suchoparní  a  zatvrzelí  sobci,  toužící  jen  po  požitcích,  bohatství. 
Uměleckých  předností  román  nemá. 

Ze  spisovatelek  žen  kromě  paní  Merežkovské  napsaly  v  posledním 
roce  práce  do  časopisův  Avilova.  ÍJlga  iŠapirova  a  Mikuličova.  Arilova 
v  novelle  „N  a  si  ě  d  n  i  k  i"  líčí  t^^py  zatvrzelých,  bezdušných,  bezsrdečných 
lidí.  otce  a  ještě  tvrdšího  syna.  Garušin.  drobný  statkář,  chce  pomstiti 
se  zchudlému  knížeti  Baratyncevu.  jemu  dluhujícímu,  za  ponížení,  jež 
snášel  v  domě  jeho  on  i  otec.  Otec  chtěl  nabýti  vážnosti  a  pocty  po- 
mocí milovaného  syna.  jejž  chce  oženiti  s  nehezkou,  ale  hodnou  dcerou 
Barat^^lceva.  Ale  syn,  kterv  nemá  k  otci  žádné  lásky,  chce  prodati 
otci  svůj  souhlas  k  sňatku  jen  za  polovici  statku  otcova,  a  Garušin- 
otec  pozdě  poznává,  že  jediný  člověk,  jemuž  k  vvili  s  jmými  se  zne- 
přátelil, nechápe  ho,  je  mu  cizí.  OIgn  Snpirovd  v  novelle  „Xe  pověřili" 
činí  hrdinkou  a  obhajkyní  práv  ženských  hysterickou,  dosti  zkaženou, 


Paiská  literatura  v  roce  1898.  527 


zlou  a  lenivou  dívku,  která  by  chtěla  jen  poletovat  s  kvítka  na  kvítko 
jako  motýlek  a  mužským  nadává  „hanebníkň"  za  to,  že  nevěří  upřímné 
snaze  její  nabýti  poctivé  samostatnosti.  Omrzelo  se  jí  postavení  vydržo- 
A'anébo  děvčete  a  chce  tedy^  vstoupit  k  opeře,  ale  má  k  tomu  jen. 
liezké  oči,  však  žádný  hlas.  Spatné  hájení  práv  ženy!  Pí.  Mikulicovd, 
jež  proslavila  se  svou  „Mimočkou",  uveřejnila  v  Sěv.  Věstníku 
povídku  „Střeních a",  skládající  se  z  dvou  spolu  málo  souvislých 
částí,  jejichž  themata  i  nálady  se  liší.  První  část  je  historie  čisté  lásky 
poeticky  naladěné  dívky  Máši  k  mladému  doktoru  na  klinice  v  Kijevě, 
kamž  dívka  přijela  za  nemocnou  tetkou,  a  kdež  pozná  ony  stránky 
života,  jež  před  ní  dosud  skrývali.  Zde  pozná  stinné  stránky  ženské 
otázky,  seznámivši  se  s  tak  zvanými  ženskými  nemocemi.  Vzpomínkou 
na  čistou  lásku  zůstane  jí  pouze  v  sadu  kliniky  utržená  ratolest  růžové 
střemchy.  S  odjezdem  Mašiným  do  Petrohradu  nastal  divný  duševní 
převrat,  Mášu  pojala  náboženská  ekstase.  Ona  celé  dni  stráví  v  kostele, 
modlí  se,  postí  se.  spává  na  podlaze,  dává  almužny.  Příbuzní  chtějí  ji 
v^déčiti  z  této  chorobné  nálady  i  provdají  ji  za  bezsrdečného,  zatvrze- 
lého čtyřicetilého  muže,  od  něhož  Máša  všecko  snáší  s  pokorou  a 
trpělivostí.  Spisovatelka  neseznámila  nás  s  duševním  procesem,  jímž 
z  poeticky  naladěné,  rozkvétající  hodné  dívky  stala  se  exaltovaná  žena, 
mravní  stránku  láskv  a  manželství  nakreslila  bledými  tahy.  Zdá  se,  že 
spisovatelka  více  milovala  hezkou,  ale  prázdnou  hlavičku  Mimočky,  než 
hrdinku  Střemchy,  ač  tato  zasluhuje  více  lásky.  Tklivý  zármutek, 
melancholická  nálada  vane  na  čtenáře  z  povídky  o  čisté  duši. 

Historické  novellistice  v  Rusku  nedaří  se.  V  posledním  roce  vvdali 
pouze  M.  M.  Filippov  a  V.  V.  Michéjev  historické  novelly.  Onen  ve 
svazku  „Historických  novell"  uveřejnil  dvě  práce.  První  z  nich, 
y,D  vor  janská  j  a  česť",  z  dob  carevny  Kateřiny  II.,  má  obsah, 
čerpaný  ze  starých  listin,  ale  je  napsána  nudně,  rozvláčně,  není  v  ní 
barev,  charakterisujícich  druhou  polovici  18.  století.  Barvitější  je  krátká 
povídka  ze  života  staro-řeckéhó.  —  Ještě  slabší  je  „uglieká  pověst" 
Míchej evova  „  O  t  r  o  k  -  m  u  č  e  n  i  k"  ze  života  uglického  koželuha  i  jeho 
rodiny  v  17.  století.  (O.  p.) 


528  Písemnictví  a  umění: 


Codex  dipl. 

str.  5.  ř.   1.  indiuidue 

ř.   2.  Christiane 

ř.   5.  conclicionis  humane  .  . 

.  mee 

ř.   6.  eterne 

ř.   10.  Golasizch 

ř.   11.  tečky:  .... 

K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fe.  Snopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

Codex  diplomatieus  II. 

VIII. 

4.  Přemysl  I.  hrál.  Červenec  1201.  —  G.  I.  a  1. 

Originál  zde,  se  signaturou  G.  I.  a.  1,  popsaný  Drem.  Lechnerem 
na  uv.  místě  str.  133.  (otisku  str.  11.).  Neuvádí  tam  jenom,  že  na  rubě 
nejstarší  obsah:  Datum  super  deci  mam  episcopalem  in  pro- 
iiincia  Golassehicz,  novější  rukou  pak  dodáno:  et  donatio 
ville  Drisycz.  Pod  tím  číslice  IIIL,  pod  jiným  obsahem  číslice  XXIX.. 

Originál, 
indiuidue; 
Christiane; 

condiřionis  humane  .  . .  mee ; 
eterne; 
Gola.s.^izch ; 

třeba  vynechati,  nebo  po  slovech  de 
a  r  a  t  r  o    jest    v    originále    místo 
prázdné  až  do  konce  řádku; 
ř.   11.  ecclesiastice  ecclesiastice; 

ř.   17.  diuine  .  . .  approbant  diuine  . .  .  aJprobant  (sic); 

str.  G.  ř.   1.  ecclesie  ecclesie; 

ř.   5.  a  G.  dominice  incarnationis         dominice  incarnacionis    —    vedle:  in- 

chcťione. 

IX. 

31.  Přemysl  I.  hrál.   Olomouc,  1207.  —  C.  I.  a  3. 

Originál  zde,  má  signaturu  C.  I.  a  3.  Nejstarší  poznámka  na  rubě 
listiny  jest:  (Priui)legium  Přemi  si  re  gis  Boemie  tercii  super 
libertatibus  ecclesie  Olomucensis,  novější  rukou  připsáno: 
et  Cremsir.  (sic).  Listina  měla  tam  prve  díru,  která  jest  podlepena 
pergamenem  a  na  líci  přepsána  snad  v  předešlém  věku. 

Codex  dipl.  Originál  nemá  f  po  chrism.   »C«. 

str.   38.  ř.   1.  Premj/ssl  Premžssl; 

ř.  4.  feneratur  Meneratur; 

ř.   10.  exaccionum  .  .  decreuimus  exacřionum;    ale   výrok  věty  decre- 

uimus  ve  zdejším  originále  schází. 
V  rekognici  potvrzovací  listiny  Inno- 
centia  III.,  kterou  učinil  Matěj  arci- 
biskup Mohučský  13.  června  132G 
zde  v  originále  nalezené,  ale  neza- 
řaděné,  po  „renouantes  priuilegia" 
následuje  teprve  výrok  věty:  de- 
creuimus. 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 


529 


str, 


ř. 

11.  edificacione  et  reedificacione 

ř. 

13.  Jus 

ř. 

2.  po   „remaneant" 

39.  ř.  2.  a  3.  rero 

v 

v. 

4.  iudicio 

r. 

5.  vel . . .  t-tilitatiš  sed  apur/ 

v. 

G.  satisfaccio 

v 

r. 

7.  vt 

ř. 

9.  condiciones 

ř. 

11.  precedencium 

ř. 

18.  rendicabantur 

ř. 

24.  nec  aliquis  ea  audeat 

ř. 

25.  rendicare 

ř. 

30.  spectat 

str. 


31.   rtilitatem  .  .  pertinencium 
33.  quidem  principe.s 
40.  r.  4.   renerit 
8.  brecizlauensis 
13.  Sdi.3lao 


V  kopiáíů  I.  lio  není,  jakož  ani 
„spéct ať',  o  němž  bude  níže  řeč; 
v  listině  z  9.  října  roku  1523., 
kterou  král  Ludvík  potvrzuje  svo- 
bodv  kostela  olomuekého,  i  ve  vidi- 
movaném  opise  jejím  z  roku  1044., 
máme :  decernimus. 

edificaťione  et  reedificařione; 

/us; 

doplňuje  kopiář  I.  snad  podle  druhého 
originálu:  ecclesie; 

uero ; 

iudirio ; 

uel .  . .   ířtilitatis  sed  apuí; 

satisfacfio; 

ut; 

conditíones; 

precedeníium ; 

?<endicabantur; 

kop.  I.  snad  dle  druhého  exempláře: 
ut  nu  Hus  hec  audeat.. 

ííendicare; 

V^-rok  věty  spectat  schází  v  originále 
zdejším,  v  opise  bully  Innocentia  III. 
z  roku  1207.,  v  rekognici  Matěje 
arcibiskupa  z  r.  132G.,  v  kopiáři  I. 
i  v  přepise  listiny  z  roku  1G44.  Jest 
v  obnovených  Ludvíkem  králem 
privilegiích  a  v  přepise  jich  vidi- 
movaném  z  roku   1G44. 

?<tilitatem  pertinentium ; 

quidffm   princi  pes ; 

?<enerit; 

brecizlau/ensis; 

Sďisslao. 


X. 

33.  Konjirmace  listiny  č.  31.  Tanocentiem  III.  z  !J.  ledna  1207. 

Udává  již  Dr.  Lechner,  že  originál  dle  poznámky  Bočkovy  kusý 
jest  v  kapitolníra  archive  Olomuckém,  sign.  A.  I.  a  6.  Zde  jen  rekognice 
Matěje  arcibiskupa  Mohučského  z  13.  června  1326  (originál  má  pouze 
datum  Aschaffenburg  Idus  I  unii),  mimo  kopie  pozdější.  Rekognice 
psána  jest  na  pergamene  tenkém  prostředně  velikém  s  pečetí  z  bílého 
vosku  visutou  na  pergamenovém  proužku  poškozenou  velmi;  zbylať 
z  ní  pouze  část  spodní,  představující  postavu  arcibiskupa  od  kolen  dolů 
v  oděve  církevním    s    palliem.    Ostatní    ulomeno.    Nejstarší   záznam   na 


530  Pisemnictví  a  umění: 


rubě:  littera  confirmacionis  priuilegiorum  ecclesie  olo- 
mucensis  sec un dum  recognicionem  episcopi  maguntini 
per  papám  Innocentium  tercium;  k  tomu  přidáno  rumělkou 
číslo  V.  E.  A  tužkou  připsáno  rukou  snad  Dra.  Branowitzera :  Sieh 
Bocžek  No.  XXXIII. 

Rekognice  zni:  Nos  Mathias  dei  í^racia  sancte  Mo2:untine  sedis 
arcbiepiscopus,  sacri  imperii  per  Germaniam  archicancellarius.  Ad  vni- 
uersorum  noticiam  presentibus  cupimus  peruenire  nos  vidisse  legisse, 
ac  manibus  tenuisse  litteras  sanctissimi  patris  et  domini  domini  pape 
Innocencii  tercii  vera  ipsius  bulla  signatas,  quarum  tenor  per  omnia 
dinoscitur  fere  talis.  [Listiny  u  Bočka  č.  33.  a  31.  II.  str.  41.  a  38.  sled.] 
Končí:  Verum  quia  eedem  littere  per  minus  diligentem  ipsarum  con- 
seruacionem  in  quibusdam  verbis  in  eis  contentis  fuerunt  laniate  ac 
vetustate  consumpte,  Nos  indempnitati  ecclesie  Olomocensis,  prout  ad 
nostrum  spectat  officium,  et  quantum  nobis  est  possibile,  prouidere 
cupientes,  predictas  litteras  ad  peticionem  honorabilium  -snrorum  Yenczonis 
decani  et  Sboronis  prepositi  ac  capituli  Olomocensis  sub  nostro  sigillo 
duximus  transcribendas.  ratum  et  gratum  habentes,  quantum  ad  nos 
pertinet  et  nobis  a  iure  communi  priuilegio  seu  statuto  conceditur, 
quidquit  in  eisdem  litteris  continetur.  In  cuius  rei  testimonium  presentes 
damus  litteras,  sigilli  nostri  appensione  communitas.  Datum  Ascbaífen- 
burg  Idus  lunii    anno    domini   millesimo    trecentesimo    vicesimo    sexto. 

V  rekognici  Matějově  pozměněn  dle  jeho  věku  latinsk}^  pravopis. 
Na  jednu  hrubou  chybu  diplomatáře  třeba  upozorniti.  Nazývá  tam  na 
str.  41.  ř.  5.  sám  papež  olomuckého  biskupa  Roberta  „venerabilis 
in  Christo  pater",  což  jest  zhola  nemožno  dle  zvyku  kurie. 
Však  také  i  rekognice  Matěje  arcibiskupa  i  kopiář  I. 
na  uvedené  Dr.  Lechnerem  straně  i  dotčená  jím  copia  simplex 
listiny  s  dosavadní  signaturou  C.  III.  a.  4-  mají,  jak  se  dá  před- 
položiti,  zcela  správně  „venerabilis  in  Christo  frater." 


XI. 

45.  Krcíl  Přemysl  I.  KroměHž  1209.  Kopiář  I.  fol.  B.    VIL 

Kopiář  I.  zaměňuje  dle  zvyku  své  doby  u  na  počátku  slov 
hláskou  v.  jenom  na  jednom  místě  (ř.  o.  str.  52.  u  Bočka)  ponechává 
vedle  sebe:  ^'tilitati . . .  vt  in  eadem  ?álla;  jméno  královo  píše  Premizl 
(u  Bočka  str.  51.  ř.  2.  Premuzil)  ř.  4.  má  Wratyzlai,  ř.  10.  exaccionum, 
ř.  13.  místo  tištěného  „statuentes"  čte:  sanccientes.  Str.  52.  ř.  2.  a  3. 
má  „curialibusque  vel  inbeneficiatis"  (bez  quoque).  R.  11.  má:  Hen- 
ricus,  ř.  14.  Zewise,  Semizlaus,  15.  S^/lizlaus,  16.  Thizeli//ius  abbas  de 
Welegrad. 

XII. 

47.  Innocentius  III.  Lateran  0.  duhna  1210.  —  A.  I.  o  1. 

Dr.  Lechner  sice  vytýká:  die  Urkunde  ist  jedoch  falsch  ein- 
getragen,  da  sie  mít  Rilcksicht  auf  das  Monatsdatum  ins  Jahr  1211  zu 
setzen  ist;  ale  papež  Innocentius  byl  posvěcen  a  korunován  u  sv.  Petra 


K  ojjravám  diplomatáre  moravského. 


531 


Codex  dipl. 
str.   1G3.  ř.   2.  seruiencium 
ř.  4.  eciam 
ř.  5.  nos  Wladizlaus 


22.  února  1198,  třináctv  rok  jeho  papežství  počíná  22.  února  1210 
a  končí  21.  února  1211.  (De  Mas  Latrie,  Tresor  de  chronologie  ďhistoire 
et  de  g-éographie.  Paris  1889  col.  1114.)  Tedy  9.  duben  třináctého 
roku  papežování  Innocentiova  jest  skutečně  9.  duben  1210  a  ne  roku  1211. 

XIII.. 

//.  143.  Král  Přemysl.  Brno,  2.  hfezna  1223.  M.  I.  o.  1. 
Codex  dipl.  Originál, 

str.   146.  r.  4.  terřio  tercio; 

ř.  G.  BoruíA  L.  Boruí«      cozaíínásleduje,  jest  setřeno;  podle  zby- 

lých známek  může  býti  jenom :  Boruí^/i. 

Pečet  rozdrobená  na  modrých  nitích  zašitá  v  plátně. 

XIV. 

162.    Vladislav  markrahe.  Kralice,  11.  května  1225. 

Originál, 
seruiencium; 
eíiam ; 

ego  Wladizlaus;  zde  bylo  poznamenati, 
že  věta,  jejíž  podmět  jest  v  singulare, 
končí  výrokem  v  plurále,  a  Boček  že 
k  vůli  výroku  zm  ěnil  konstrukci  věty ; 
ř.   6.  participes    esse    cupientes    L. 
správné  dle  originálu:  Particeps 
esse  cupiens 
•oracionum 
ř.   7.  Petři  et  Pauli 
ř.  8.  in  ťilla 
ř.   10.  ac  retribucionem 
ř.  11.  ťiUe 
ř.   12. 

grácie  nostre  l)eniuoleneiam 

ř.  13.  iamdicta  rilla . . .  inquietacione 
ř.   14.  infestacione 
str.   1G4.  ř.   1.  edificacione 
ř.  2.  t?iolencia 
ř.  3.  eciam 
ř.  5.  rilla ...    in    custodia/^    curie 

principis 
ř.   6.  t-iUe 

ř.   7.  vt .  .  .  roluntate.  Si  t'ero 
ř.  9.  in  rilla  .  .  .  riolentam 
ř.   11.  dgilantibus 


oraíionum ; 

Petři  atque  Pauli; 

in  ?řilla; 

retrilju/ionem; 

?ňlle ; 

při  slově  concedimus  jest  korrekturu 
pozorovati ; 

beniuoleníiam,  tedy  ř.  ó.  zkr.  gre  roz- 
vésti třeba  grařie; 

iam  dieta  ?nlla  .  .  .  inquiefatione ; 

infestarione; 

edificarione; 

žťiolenria; 

eriam ; 

inlla  .  .  .  in  custodia  curie  principis; 

?nlle ; 

ut . .  .  ?řoluntate.  Si  ?/ero; 

in  uiUa  . .  .  láolentam; 

?ngilantibus; 


532  Písemnictví  a  umění: 


ř.   13.  subscripeione  subícriptione; 

Audreas  Agazo  Andreas  agazo; 

ř.   17.  Rudolplius  Rudolťus; 

ř.  18.incarnatíonis..IndiccioneXIII.      incarnaíionis . .  indicřionis  tereio  decimo 

(sic). 

Pečet  utržena,  zbyly  však  ztvřelé  dvě  niti  čemohedvábné.  Záznam 
nejstarší  na  rubě:  Snper  Mostko wicz,  ut  bona  non  impediantur  nec 
aliquas  contribuciones  faciant.  Pozdější  český:  Swody  wsy  mostkowicz. 

XV. 

255.  Markrabě  Přemysl.  1234.  C.  I.  a.  o. 

Str.  136.  (14)  píše  Dr.  Lechner:  fol.  IV  folgende,  Nr.  2  kommt 
im  Copiar  die  Urkunde  2,  285  sqq.  deren  Originál  hier  liegt,  signiert 
C.  I.  a  5.  Zatím  jesti  zde  originál  pouze  onoho  přepisu  v  kopiáři  I. 
na  uvedeném  místě,  kdež  listina,  již  uveřejnil  Boček  II.  285  si.  jest 
potvrzena  a  rozšířena  královým  synem  taktéž  Přemyslem  markrabím 
moravským,  jak  dokazuje  poškozená  jeho  pečet  na  nitích  žlutého 
hedvábí,'  na  níŽ  čísti  lze  f  PREMIiZL  DjEI  GRAťlA  MAECHIO 
MORAVIE.  Písmena  El  GR  jsou  na  odlomku  pečeti,  kterýž  se  však 
drží  na  nitích  dotčených.  Když  jsem  pečet  dosti  málo  očistil,  ukázala 
se  písmena  ACIA  zcela  zřejmě.  Na  pečeti  jezdec  na  koni  uhánějícím, 
v  levici  drže  štít  s  orlicí,  která  má  křídla  v  letu  roztažená,  v  pravici 
kopí  s  praporcem  vlajícím. 

Záznam  na  rubě  psaný  příčky  od  spodu  navrch:  Priuilegium 
Primisel  marchionis  Morauie  super  libertatibus  ecclesie 
Olomucensis  (pozdější  rukou):  et  Cremsirensis  —  super 
multis  villis,  que  in  hac  ex  no  mine  ponuntur.  Pod  „super 
multis"  dodáno  sotva  čitelné  et  super  Rathay.  Stranou  nad  tím:  II. 
Xad  záznamem  opět  č.  II.  a  pod  číslem:  Ratay. 

Počátek  zní:  In  nomine  sancte  trinitatis  et  indiuidue  vnitatis. 
Ego  Premizl  dei  gracia  marchio  Morauie  Roberto  dei  gracia  Olomu- 
censi  episcopo  et  eius  successoribus  ac  ecclesie  Olomucensi  in  perpe- 
tuum.  Cum  sít  honestum  et  iustum  cuilibet  iura  sua  conseruare  tamen 
uidetur  esse  conuenientius  et  iusticie  magis  consonum  sacrosancte 
ecclesie  cuius  proles  sumus  generosa  eiusque  sacramentis  regerierata 
ipsius  iura  illibata  custodire  et  ut  integra  et  inconcussa  permaneant 
prudenter  et  mature  prouidere.  Decreuit  itaque  nostre  prudencie  prouida 
sagacitas  ad  peticionem  uenerabilis  patris  nostri  Olomucensis  episcopi 
Roberti  qui  in,  presenciarum  est  ecclesie  Olomucensis  priuilegia  ab 
illustris  memorie  rege  Boemorum  patře  nostro  Othacaro  nomine  qui 
lingua  boemica  Premizl  uocabatur  eidem  ecclesie  Olomucensi  concessa 
et  a  predecessoribus  suis  principibus  ac  ducibus  Boemie  et  Morauie 
plenarie  ac  lucidius  renouare  et  quicquid  a  tanta  regis  clementia  est 
indultum  totahter  coníirmare.  Ut  autem  liberalitas  nostra  ubique  clareat 
profusius,  etiam  quedam  beneficia  libertatis  sancte  ecclesie  Olomucensi 
profutura    superaddidimus    quatinus    ex   nostris  adauctis  beneficiis  beati 


K  opravám  diploiiiatáře  moravského.  533 

iipostoli  Petrus  et  Pauliis  et  gloriosus  martir  sanctiis  Wencezlaus  de 
cuius  sanguine  traximus  originem  nobis  sint  aput  denm  propieii  ac 
pro  nostra  salute  et  remedio  animarum  predecessorum  nostrorum  et 
precipue  inclite  memorie  patris  nostri  intercessores  existant  assidui. 
Priuilegiuni  autem  patris  nostri  tale  est  sicut  in  subsequentibus  apparet 
in  quo  priuilegio  etiam  quedam  libertates  continentur  quas  exeellentis 
memorie  AA^ladizlaus  auus  noster  secundus  rex  Boemorum  ecclesie 
Olomucensi  concessit  et  coneessas  confirmauit  et  sui  appensione  sigilli 
ne  in  posterům  uiolarentur  roborauit.  C  In  nemine  sancte  et  indiuidue 
trinitatis.  Eg-o  Premizl  dei  e-racia  rex  Boemorum  tercius  etc. 

Boček  udal  na  str.  287..  že  listina,  jak  ji  otiskl,  ex  originali 
arcbivi  Cremsiriensis  pochází.  To  však  se  nezakládá  na  pravdě:  neb 
jak  dotčeno,  v  archive  zdejším  jest  originál  konfirmace  listiny  Přemysla 
krále  z  roku  1207..  potvrzené  papežem  Innocentiem;  z  této  listiny  vzato 
vše  až  po  slova  „irritetur,  prohibemus"  (Boček  II.  38  a  285).  Vše.  co 
následuje  na  str.  285.  sL  náleží  jak  i  počátek  této  listin)^  morav- 
skému markrabímu  Přemyslovi.  Isebo  jako  jenom  bezprostředný 
poddaný  kostela  olomuckého  mohl  nazvati  biskupa 
olomuckého  svým  duchovním  otcem  (patris  nostri  Roberti, 
králové  čeští  píšou  o  biskupu  Olomuckém  vezdy  venerabilis  in 
Christo  pater),  tak  mohl  také  jenom  příslušník  biskupství 
Olomuckého  psáti:  Vt  autem  ex  nostre  deuotionis  aífectu  quem 
erga  deum  habemus  letetur  semper  mater  nostra  sancta  Olomucensis 
ecclesia  et  ampliori  beneficiorum  honoře  gaudeat  se  esse  excelsam. 
ex  nostra  mera  liberalitate  hanc  eidem  graciam  conferimus  quod 
quasumque  posses-siones  episcopi  emunt  uel  canonici  nomine  ecclesie. 
prescripta  gaudeant  libertate,  etc. 

Markrabí  Přemysl  rozmnožuje  a  rozšiřuje  zde  svobody  kostela 
olomuckého,  jakož  bvl  předem  nařkl  slovy:  Ut  autem  liberalitas  nostra 
ubique  clareat  profusius.  etiam  quedam  b  e  n  e  f  i  c  i  a  1  i  b  e  r  t  a  t  i  s 
sancte  ecclesie  Olomucensi  profutura  superaddidimus  etc. 

Nechci  pronésti  zde  soud,  zdali  jest  listina,  které  schází  obvyklý 
konec,  na  níž  také  svědci  nejsou  uvedeni,  která  není  datována,  jest 
původní  čili  nic,  ale  tolik  podotýkám,  že  uvedená  výše  slova  patris 
nostri  Roberti,  v  proměně  přiměřené  roku  1256.  patři  nosťro  Brunoni 
a  Vt  omnia  autem  niatri  nostre  sancte  Olomucensi  ecclesie 
v  listině  Přemysla  II.  krále,  jak  ji  má  kopiář  pergamenový  z  14.  věku 
(Boček  III.  č.  234  str.  214),  jejíž  znění  se  svědky  zcela  jinými  týž 
kopiář  i  transsumpt  z  roku  1417.  připisují  markrabímu  Přemyslovi, 
nenasvědčují  původnosti  listiny  z  roku  1256. 

XVI. 

219.  Přemysl  marhrahé.  Znojrao  v  listopade  1l3'2. 
Codex  dipl.  Kopiář  I.  fol.  F.  II.  v. 

sti-.   240.  ř.   1.  Premisl  Premizl; 

ř.  4.  fideli  capellano  nosti'0  Gregorio      fideh  nostro  capellano  Gregorio 
ř.   G.  in  ipsius  villa  in  ipsius  uilla; 


534 


Písemnictví  a  umění : 


ř.  8.  precepta  eicungelu  attendentes 

ř.    11.   ií>iportunam 
str.   241.  ř.   2.    Priborius  iudex  Olo- 

muceusis 
ř.  3.  ^laříata .  .WoJcko  subcamerarius 
r.   ~j.  filius  Prothiřřeii 
ř.   ().   /Sudoniirus  filius   ^Sudoniiri 
Pabianus.  Woiiia  filii  Luder  L.  Pa- 

bianus  ef  Woina  filii  Luderi 
ř.   7.  filius  Weli.3 
Zbislauš.  PredZior  filii  Milo.siai 
ř.   7.  a  8.    Ratiboř.    Twoiimir  filii 

Budizlai 
Cod.  dipl.  a  L.  ř.  8.  filii  Prž*borii 
ř.   9.  Bo.9e  . .  .  Neplah  filii  Neplah 


správně:    precepta    euangelica    atten- 
dentes; 
i^portunain ; 
Preborius  iudex  Oloniucensis ; 

^la/í;ata  .  .  .  Wocco  subcamerarius; 
filius  Prothiwen; 
^udomirus  filius  .^udomiri; 
Pabj/anus  et  MVoijim  filii  Luderi; 

filius  Weli.s-; 

Zbi.srlaus  et  Prediyor  filii  ]\Iilo:e;lai; 

Ratiboři ?ís  et  Tworimiržís  filii  Budizlai;: 

filii  Preborii; 

Bo^e  . . .  Neplah  (v  kopiári  vynecháno:: 
filii  Xeplah); 


ř. 

9.  a  10. .  .  Gilye  filii  Jankonis . . . 
Ratmirii 

. .  Gylie  filii  laiíconis  . 

. .  .  Ratymiri ; 

ř. 

10.  Jacssa  . .  .   *Scripen 

lacssa  .  .  .  ^cripen ; 

v 

r. 

11.  Datum    iii    Znoym  .  . .  Bar- 
tholomei 

Datum  in  Znoyma  .  .  . 

Bartolomei ; 

v 

r. 

12. 

rok  vypsán  literami; 

v 

r. 

18.  mense  Nouembri.s- 

mense  Nouembr^. 

XVII. 
277.  Král   Václav  I.  1236.  —  Kopidř  I.  fol.  F.  III. 

Kopiář  I. 


Codex  dipl. 
sti-.  310.  ř.  3.  Olomuc 

ř.  4.  super  libertatibus  suis 

ř.   7.  cum  fuimus  in  Mora  via 

ř.   8.  presumptwo.§e 

ř.   8.  contra  omnem  nostrum  man- 
dátům 

ř.   11.  optentu  .  .  .  uobis 

ř.   12.  })rešumptione  ablata  quauto- 
cicius 

ř.   15.  uolumus  L.  uolumus 

ř.   16.  uobis 


Olomuc^; 

super  suis  libertatibus; 
quando  fuimus  in  Morawia; 
presumpto;v'e ; 

nesprávné  grammaticky  „omnem"  vy- 
puštěno v  kopiáři; 
ož^tentu  . . .  y-obis; 
presumpci one  ablata  quantociií.s; 

folumus ; 
fobis. 


xvm. 

301.  Král  Vdcslav  I.  1.  prosince  1238.  Kopiář  I.  fol.  I).   VIL 

str.  350.  ř.  3.  inperpetuum  in  perpetuum; 

opertet  oportet; 


ř.  5.  ea  litteranim 
ř.  8.    siU-am  ...    in    Loden«cá;    L. 
Lodinec^ 


ea  et  litterarum; 
silříam  ...  in  Jjodnicz; 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  —  Dětské  časopisy  v  Eusku.  535' 


r.   12.  ericlens  e?ňdens; 

ř.   15.  Kathiboriu.*  . .  Ratyborius; 

/^zemezlaus  L.  >S'czenie;3laus  Zc.>;eme5laus    nebo   snad   raději  ZezQ- 

meslaus; 

str.  351.  ř.   1.  ;S'daniniirus  Zdanimims; 

ř.  2.   al•clud^aconus  .  .  .    Nřc/řolaus  archidyaconus  .  .  .  Xicolaus  archid^a- 
archidžaconus  conus. 


Dětské  časopisy  v  Rusku. 

Podává  A.  Vrzal. 

Úkolem  dětských  časopisů  jest,  by  účinně  podporovaly  rodinu  i 
školu  ve  vychovávání  a  vzděláváni  dětí,  poskytujíce  dětem  záživnou, 
srozumitelnou  a  vzdělávací  četbu.  Co  v  té  věci  podávají  současné  ruské 
časopisy  pro  děti? 

Nejstarším  ruským  časopisem  pro  děti  je  illustrovaný  měsíčník 
Dětskoje  čtenije,  vycházející  v  Mo.*kvě,  kdež  také  založen  byl 
1785  Nik.  Iv.  Novikovem.  Zaniknuv  1789,  byl  časopis  tento  častěji 
otiskován  před  r.  1819.  tu  v  Moskvě,  tu  ve  Vladimíru,  což  svědčilo 
o  potřebě  časopisů  pro  děti.  Teprve  koncem  let  třicátých  a  počátkem 
let  čtyřicátých  počala  rozvíjeti  se  dětská  literatura,  vydávány  dětské 
almanachy  a  knihy  pro  děti.  Pod  vlivem  článků  N.  Pirogova  (1810 — 81) 
v  Mořském  Sborníku  1856  začalo  ono  pedagogické  hnutí,  které 
v  oné  době  neméně  zajímalo  rusku  společnost  než  reforma  selská  a 
jiné  reformy.  Zakládány  školy,  vydány  nové  učebnice  K.  D.  Ušinského 
(1824-1870),  barona  N.  A.  Korfa  (1834—1883),  Vodovozova  a  jiné, 
konečně  1869  znova  založen  v  Petrohradě  A.  N.  Ostrogorským  časopis 
Dětskoje  čtenije  směru  populárně  vědeckého.  Časopis  ten,  do 
něhož  kromě  redaktora  přispívali  V.  P.  Ostrogorskij,  V.  A.  Viskovatov 
i  A.  Jak.  Gerd,  získal  záhy  dobrou  reputaci.  R.  1877.  převzal  redakci 
časopisu  toho  V.  P.  Ostrogorskij,  jenž  prvotní  popularně-vědecký  směr 
změnil  v  umělecko-iiterarní,  a  zavedl  přílohu  „Pedagogičeskij  listok", 
věnovanou  otázkám  domácího  vychování,  prvopočátečného  vyučování 
a  školy.  Kolem  časopisu  toho  skupil  se  kroužek  pedagogův  a  spisovatelů 
pro  děti;  v  redakčních  schůzích  posuzovaly  se  články,  jež  měly  přijíti 
do  tisku,  i  otázky  o  směru  dětské  literatury  a  vychování  vůbec.  Za 
prvních  patnáct  let  svého  trvání  časopis  přinesl  celou  řadu  povídek^ 
básní  a  populárně- vědeckých  článků,  z  nichž  vznikly  sbírky,  které 
dcsud  mají  důležitý  význam  v  literatuře  pedagogické  a  dětské,  na  př. 
„Ruští  spisovatelé  jako  vychovávací  a  vzdělávací  materiál 
pro  zaměstnání  sdětmi",  „Dobří  lidé",  „Ze  světa  velikých 
podání"  od  V.P.  Ostrogorského:  „Uprostřed  přírody",  „U  dělníků", 
„Ve  svém  kruhu",    „Po  Boží  m  s  v  ětě"    oá  A.  N.   Osťrogorshého ; 


536  Písemnictví  a  umění: 


„První  povídky  z  přírodopisu"  V.  A.  Vishovatova;  ^Zaduševnyje 
razskazy"  (2  sv.)  a  „Byvalščina  i  skazki"  G.  V.  Zasodimslcého; 
„Povésti,  skazki  i  razskazy"  (4  sv.)  N.  P.  Vágnera  (Kot .-  Murlyha) : 
„Napám  i  ať  starago  roda"  i  „Kak  poživě  š,  taki  proslyveš" 
Zofie  Pavl.  Sobolevé  ( F.  Samojlovič^  f  1881);  „Ruští  bohatýři", 
„Pohádkový  svět"  O.  Šmidt-Moskvitinové  (Rogové) ;  „Podsněžnik" 
AI.  N.  PleSčejeva ;  „Dětské  povídky"  P.  Nezvanova  (P.  JV.  Tice, 
f  1885)  a  j.  Ale  po  r.  1884.  reputace  Dětského  čtení  klesla,  až 
r.  1888.  převzal  redakci  D.  D.  Semenov,  jenž  časopis  ten  opět  povznesl. 
R.  1801.  převzal  vydání  Dětského  Čtení  Jak.  V.  Borisov  a  redakci 
P  V.  Goljachovsldj,  kteři  k  účastenství  pozvali  staré  spolupracovníky 
(A.  N.  i  V.  P.  Ostrog-orské,  P.  Zasodimského,  V.  V.  Ogarkova,  N.  Bori-iova, 
A  Valujeva-Munía)  a  přilákali  nové  síly  k  spoluj-jracovnictví.  Když 
pak  v  ii-tO|'adu  r.  1894.  časopis  Dětskoje  čte:iije  přenesen  byl 
do  Muskvy,  kdež  vydavatelkou  jeho  stala  se  E  N.  Tichomirova  a  redakci 
jeho  převzal  D.  J.  Tichomirov,  Dětskoje  čtenije  vstoupilo  na  novou 
dráhu  v  dětské  literatuře,  v  těsný  svazek  s  literaturou  pro  dospělé, 
přibravši  za  spolupracovníky  tak  zv.  „velké"  spisovatele,  kteří  mají 
„jméno"  v  literatuře  ruské.  Dříve  totiž  do  dětských  časopisů  psávali 
spisovatelé  „dětští",  neumělečtí,  jimž  nedostatek  literární  uměleckosti 
nedovoloval   přístupu  do   „tlustých"   časopisů  pro  dospělé 

Spisovatelé  ti  psali  „dětsky",  t.  j.  neumělecky,  jednotvárně. 
U  všech  těchto  spisovatelů  bylo  pozorovati  tytéž  hlavni  vlastnosti: 
psali  stále  poučně,  citlivě,  mnohomluvně,  strojeně,  vypůjčovali  si  za- 
motané sujety  druh  u  druha,  odchylovali  se  od  vy  chová  vací  pravdy 
skutečného  života  a  vymýšleli  si  látky  k  dílům  literárním.  Ale  nyní 
přibráni  za  spolupracovníky  Dětského  čt.  skuteční  spisovatelé,  kteří 
vnesli  v  dětskou  .literaturu,  do  té  doby  monotónní  a  neuměleckou, 
svěžest,  oživení,  větší  obsažnost  a  rozmanitost,  literární  uměleckost. 
Atak  vydávané  Dětsk.  čtenije  mělo  veliký  vliv  na  dětskou  litera- 
turu jak  ve  výboru,  tak  ve  zpracování  látky  pro  děti.  V  belletristickém 
oddílu  D.  č  t.  vyskytují  se  jména  předních  spisovatelů  ruských:  Ant. 
Čechova,  K.  Baranceviče,  D.  Mamina -Sibirjaka,  Vas  Nemiroviče- 
Dančenky,  P.  Zasodimského,  M.  Albova,  G.  Mačteta,  Ign.  Potapenky, 
K.  Staňukoviče,  P.  A.  Sergějenky,  N.  P.  Vagaera  (Kot-Murlyka), 
V.  S.  Lichačeva,  D.  Mordovceva,  Kruglova,  Pozňakova,  Solovjeva- 
Nesmělo^a  a  j.  Z  básníků  píší  tam:  V.  L.  Veličkc.  L.  Medvědev, 
V.  Ladyženskij,  Fedorov  -  Davydov,  P.  Tulb,  N.  Novic,  Lebedev  a  j. 
Nelze  nám  pro  nedostatek  místa  vypočítávati  všecky  cenné  básně, 
novelly,  povídky,  pohádky,  uveřejněné  v  časopise  tomto  za  poslední 
léta,  i  obmezime  se  poukázáním  na  lepší  práce  r.  1898.  Tak  Ign.- 
Potajjenko  uveřejnil  tu  pěknou  novellu  „Dva  talenty",  v  níž  živě, 
pravdivě,  umělecky  nakreslil  dva  zástupce  talentu  hudebního,  skromného 
dělníka  s  prostředním  talentem  (Němce)  a  Rusa,  obdařeného  vehkým 
nadáním,  spoléhajíciho  jen  na  talent,  kterého  nezdokonaluje  prací,  jako 
jeho  společník.  D.  Mamin-Sibii-jak  v  pohádkách  „Světljački"  na- 
kreslil poetické  obrázky  přírody  v  noci,   v  lese  i  na  jezeře,  a  zobrazil 


Dětské  časopisy  v  E,usku.  —  Nová  díla.  537 

t 

V  nich  vtipně  život  dvou  světlušek.  Úchvatně  a  živě  nakreslil  tu  také 
obrazy,  vzaté  z  ruských  pověr:  lesního  ducha,  vodníka  i  rusalek,  jež 
seznamují  nás  názorně  s  tím,  jak  vznikly  pověry  tj  a  kolik  je  v  nich 
půvabu  i  reální  pravdy.  Mamin  -  Sibirjak  jako  spisovatel  pohádek  a 
báchorek  může  býti  nazván  originálním  mistrem  v  oboru  umělé  pohádky 
a  báchorky,  jak  o  tom  svědčí  jeho  sbírky  pohádek  pro  děti:  „Ale- 
nuškiny  skazki",  „Razskazy  i  skazki"  (2  sv.),  „Zarnicy". 
Prostě,  srdečně,  tklivě  napsána  povídka  P.  Sergéjenky  „Milosrdná 
sestra".  Upřímnou  pravdivostí  a  tklivostí  vyznačují  se  povídečky 
K.  D.  Nosilova:  „Nešťastná  příhoda",  „První  hanba",  „Dě- 
douškovi jeřábi"  a  „Biskupův  příjezd",  kde  zvláště  dojemně 
nakreslen  starý  kněz,  vychovávající  své  vnuky,  budící  v  nich  lásku 
k  lidem  i  přírodě.  Dobrosrdečným  humorem  dýše  povídka  K.  S.  Baran- 
ceviče  „Obnovitel  rodinné  slávy".  „Vánoční  stromek  dě- 
dečka Mitriče"  a  „Domů"  jsou  dojemné  obrázky  ze  života  dětí 
vystěhovalců.  Teplotou  dýše  vypravování  kostelního  hlídače  o  dalekém 
dětství  v  povídce  V.  M.  Michéjeva  „Večer  na  školním  noclehu". 
Zmínky  zasluhují  ještě  povídka  ze  selského  života  „D  r  u  h  o  v  é" 
od    samouka    S.    T.    Semenova    a    obsažný    náčrtek    P.    Levickeho    -Na 


n' 


vzějzžej".  (O.  p.) 


Nová  díla. 

Dr.   G.    Wolff:   Beitriige    zur   Kritik   der   Darwin'scheu    Leh  re. 
Leipzig  1898.  Cena  2  m. 

„Es  bricht  sich  zweifellos  allmahlich  die  Erkenntnis  Bahn,  dass 
es  mít  dem  Darwinismus  eine  arge  Tauschung  gewesen  ist,  und  man 
sucht  ihn  míjglichst  anstandig  wieder  loszuveerden. "  Tím  ovšem  nelze 
rozuměti  veškery  Darwinovy  práce,  která  bez  odporu  byla  veleplodná, 
ale  hlavní  zásady  jeho,  mechanický  názor  přírodní.  Spisovatel  pádně  a 
znalecky  hájí  rozpravami  svými  zásadu  původní  účelnosti  v  pří- 
rodě ústroj né.  Podstatu  organismu  klade  totiž  v  „účelnou  přizpůsobivost 
k  zevnějšku",  která  právě  jen  bytostem  organickým  dána,  a  to  prvotně; 
danvinismus,  který  tajemství  to  chce  vysvětliti,  mlčky  nějaký  život 
již  předpokládá  a  dodatečně  účelnost  do  mechanické  soustavy  své  opět 
zavádí.  Spisek  jest  velmi  cenný. 

JUDr.   Kamil  Henner:    Různění   překážek   manželských    na   veřejné 
a  soukromé  není  kanonické.  V  Praze  1899.  Sti-.  155. 

Velezajímavá  monografie  zabývá  se  známým  rozlišováním  mezi 
překážkami  manželskými  veřejného  a  soukromého  práva.  Lišení  toto 
v  našich  učebnicích  téměř  zobecnělé  není  původu  kanonického,  nýbrž 
pochází  z  proslaveného  díla  Boehmerova  „Jus  ecclesiasticum  Protestan- 

Hlídka.  35 


538  Písemnictví  a  umění ; 


tium"  Z  roku  1731.  Odtud  přijato  jest  nejen  do  pruského  obecného 
Landrechtu  a  zákonodárství  rakouského,  ale  také  od  valné  většiny 
novějších  kanonistů.  P.  spisovatel  větu  svou  provedl  tak  bohatými 
doklady  od  nejstarší  literatury  kanonistické  počínaje,  zároveň  s  přesností 
tak  vědeckou,  že  nelze  nepřisvědčiti  jeho  vývodům.  V  církevní  praksi 
ovšem  rozdíl  zůstává  mezi  překážkami,  pro  které  žalobu  proti  manželství 
podati  může  každý  věřící  a  soud  zakročuje  z  moci  úřadu,  a  mezi 
překážkami,  pro  které  právo  to  zůstaveno  jest  toliko  manželu,  jehož 
právo  bylo  porušeno.  Ale  ve  vědeckém  díle  rozvrh  výše  vyznačený 
již  místa  míti  nemá.  Kdo  přečetl  rozpravu  tak  důkladnou,  zajisté 
jediné  má  přání,  aby  z  péra  tohoto  dostalo  se  nám  úplného  zpracování 
práva  kanonického  v  jazyku  českém.  Dílo  tímto  duchem  psané,  úctou 
k  zákonodárství  církevnímu  provanuté  bylo  by  ozdobou  literatury  české 
a  splátkou  dluhu,  který  u  českých  kanonistů  zde  dosud  ještě  se 
pohledává.  Db.  J.  Hodr. 

J.  Munzar:   Výroba   zvířecí   a  zemědělsko-pmmyslová.    Nakl.  J.  Otto 
v  Praze  1899.  Str.  138. 

Autor,  ředitel  hospodářské  školy  ve  Slaném,  nazval  obsažný 
spis  svůj  příspěvkem  k  ocenění  vlivu  výroby  zvířecí  a  zemědělsko- 
průmy šlové  na  výrobu  rostlinnou.  Jest  však  způsob  jeho  založen  šíře, 
vystihuje  v}-robu  zemědělskou  ve  všech  dnešních  moderních  zjevech 
jejích.  Spisovatel  uchyluje  se  od  německého  počítání  stejně,  jako  professor 
Lambl  navrhuje  a  zastává  odchylnou  taxaci  od  dosavadní  německé. 
Dělí  se  totiž  v  Munzarově  spisku  pravé  výrobky  od  odpadků,  čímž 
hospodářství  či  hospodářské  počítání  a  cenění  klade  se  na  přirozenější 
základ.  Spisek  není  proto  snad  jen  theoretickým  a  nepřestává  jen 
vytčením  zásad.  Po  stránce  praktické  obsahuje  vše,  co  hospodářsko- 
výrobní  správo  věda  obsahovati  musí.  Hospodářům,  zvláště  vzdělanějším 
poskytne  dobrý  základ  pro  ocenění  jejich  vlastní  těžby  hospodářské 
a  poukáže  po  případě  na  chyby  a  omyly,  jichž  se  při  dosavadním 
svém  plánu  dopouštěli.  Je  to  jedna  z  knih,  jež  od  hesel,  jaké  často 
v  hospodářských  časopisech  a  populárních  knihách  se  vydávají,  odvádí 
hospodáře  na  půdu  rozumného  počítání  a  ocenění  vzájemného  vztahu 
nejhlavnějších  odvětví  jeho  hospodářství. 

A.  Haraon:  Duševní  povaha  anarchisty.  Přel.  Jaroslav  Jiroušek.  Knihovna 
Rozhledů  XXIV.  V  Praze  1898.  Stran  154.  Cena  90  kr. 

Spisovatel  si  vyžádal  od  čeLnějšich  anarchistů  všech  téměř  národ- 
ností a  různého  zaměstnání  obšírné  udání  důvodů,  jež  k  anarchismu  je 
vedly.  Tedy  jakási  anketa  písemní.  A  předpokládaje  úplnost  a  pravdivost 
odpovědí  jejich  hledí  z  nich,  jakož  i  ze  spisů  anarchisti ckých  indukčně 
„určiti  ideální  duševní  typ  anarchisty"  (str.  22.)  čili  „nalézti 
filosofického  ducha  nauky  anarchisticko-sociahstické."  I  shledává 
v  něm  tyto  prvky:  buřičství,  lásku  ke  svobodě,  individualismus,  lásku 
k  bližnímu,  cit  pro  spravedlnost,  smysl  pro  logiku  (I),  dychtivost  po 
poznání,  proselytismus. 


Nová  díla.  539 


Odpovědi,  anatomicky  rozkouskované  a  jednotvárně  vedle  sebe 
kladené,  unavují  a  budí  odpor.  Většinou  logické,  socialně-ekonomické 
a  psychologické  kotrmelce  neb  cynické  přiznání  skutků  nemravnvcli! 
U  čtenářstva  duševně  nevyspělého  mohly  by  však  také  působiti  svůdně, 
zvláště  když  spisovatel  anarchistu  kreslí  s  láskou,  opravdu  ideálně.  — 
Zásadní  stanovisko,  s  něhož  autor  psychologii  anarchistovu  sestavuje, 
je  chybné.  Přiznává  se  bez  obalu  k  determinismu.  „Jako  determi- 
nista  myslím,  že  člověk  je  nezodpověděn  za  svoje  myšlenky  a  svoje 
skutky . . .  Není  to  ani  zásluhou  ani  proviněním,  že  má  tyto  mvšlenky, 
že  koná  tyto  skutk}^."  (str.  4.)  Ta  zásada  nemůže  ovšem  nemíti  vlivu 
i  na  vývody  spisovatelovy.  —  Překládati  by  se  měla  jen  díla  nejlepší 
a  nejpotřebnější.  A  z  takových  spisek  tento  není.i)        dr.  Jan  Sedlák. 

Norbert  Heermann's  Eosenberg'sclie  Chronik.  Herausgegeben  von  Dr. 
Mattháus  Khmesch.  Prag  1897.  Verlag  der  konigl.  bohmischen  Gesellschaft 
der  Wissenschaften.  Str.  299. 

Kronika  „Heermannova"  (nepravý  autor  byl  třeboňským  proboštem 
v  1.  1663 — -1699),  pečlivě  prof.  dr.  Klimeschem  vydaná  ve  spisich  král. 
společ.  naukové  v  Praze,  má  původní  název  v  rukopise  „Rossenbergische 
Cronika"  a  mimo  dějiny  rodu  Eožmberského  má  mnoho  vzácných  a 
důležitých  zpráv  z  dějepisného  místopisu,  z  dějin  kulturních,  církevních, 
říšských  i  vojenských,  týkajících  se  království  Českého,  ano  jest  hlavním 
pramenem  dějin  jihočeských  za  druhou  polovici  15.  a  za  prvou  polovici 
16.  století.  Ačkoli  obsažná  kronika  tato  byla  známa  Dudíkovi,  Marešovi, 
Proschkovi  a  Pangerlovi,  přece  o  ní  obšírněji  nebylo  pojednáno,  ostala 
rukopisem.  Prof.  Klimesch,  pilný  německý  pracovník  o  dějinách  českých, 
sebral  všecky  zprávy  o  proboštovi  Heermannovi,  rozeném  v  Magdeburce, 
a  v  předmluvě  promlouvá  o  vzniku  a  ceně  kroniky,  kterou  podal  tisku, 
jak  toho  již  dávno  zasluhovala.  Opisů  kroniky  této  zachovalo  se  dosti. 
Vydavatel  domnívá  se  neprávem,  že  autorem  „Ros.  kr."  jest  Heermann. 

Text  kroniky  této  jest  vlastně  zpracování,  ano  překlad  Rožmberské 
historie,  pilně  sepsané  posledním  archivářem  Rosenberským  Václavem 
Březanem,  dobrým  českým  historikem,  ale  první  tři  díly  Březanovy 
historie  byly  r.  1753.  půjčeny  rajhradskému  dějepisci  P.  Bonav.  Pitrovi, 
nebyly  vráceny  a  ztratily  se.  Překlad  a  zpracování  i  vzdělání  Heer- 
mannovi připisované  jest  za  originál  jejich  český  německou  náhradou. 
Prof.  Klimesch  nezvratnými  důvody  dokazuje,  že  „Rossenbergische 
Cronika"  jest  v  jádru  svém  původně  dílem  Březanovým  a  hlavním 
pramenem  jejím  jest  práce  mravenčího  archiváře  nejbohatšího  soukro- 
mého archivu  českého,  o  čemž  svědčí  i  zachovaný  Březanůy  krátký 
výňatek  z  Rožm.  kroniky  v  Jindř.  Hradci,  otištěný  v  Čas.  C.  Musea 
r.  1828.  Cena  Rožm.  kroniky  leží  hlavně  v  opisech  původních  listinných 
památek  a  pramenův,  které  Břežan  vybral  z  Rožm.  archiválii  třeboň- 
ských, z  archivů  cisterc.  ve  Vyšším  Brodě  a  v  Zlaté  Koruně,  klariss. 
v  C.  Ejfumlově,  august.  v  Třeboni,  kapit.  pražského,  kruml.  městského  atd. 

*)  Při  této  příležitosti  upozorňujeme  na  důkladné  články  Dunina-Borkovského  S.  J, 
o  anarchismu  v  letoším  ročníku  »Stimmen  aus  Maria-Laach«  seš.  1.,  2.,  4.,  5. 

35* 


540  Písemnictví  a  umění: 


Vydání  Klimeschovo  pořízeno  jest  dle  rukopisu,  chovaného  v  zá- 
meckém archive  Buquoyském  v  Nových  Hradech  v  Cechách.  Napřed 
jest  ^otištěna  „Epištola  dedicatoria",  věnovaná  Adolfovi  Vratislavovi 
hr.  Šternberkovi,  rytíři  řádu  zlat.  rouna,  nejv.  purkraběti  pražskému, 
datovaná  Heermannem  v  Třeboni  19.  listop.  1694.  Heermann  podepsal 
se  tam  „obseruantissimus  sacellanus  Norbertus  Heermann,  abbatiae 
Trebonensis  can.  regul.  s.  Augustini  praelatus  et  praepositus".  Dedikace 
tato  jest  mnohem  pozdější,  nežli  kronika  sama. 

V  Rosenberské  kronice,  jako  v  originálním  letopise  Březanově, 
dán  jest  nepravý  ovšem  a  nehistorický  původ  rodu  Rožmberského  do 
Itálie  (Ursini,  Orsini).  Jednotlivé  odstavce  větší,  po  případě  rozdělené 
do  menších  kapitol,  jsou  označeny  nápisy  dle  jednotlivých  náčelníkův 
a  vladařů  rodu  Rožmljerského.  První  odstavec  zní:  „Von  dem  Witko 
Vršino,  wie  er  anfenglich  in  diese  Gegend  hindter  die  Donau  zue  dem 
Behmerlandt  kommen  sei",  a  kronika  končí  se  odstavcem  „Von  dem 
hinkenden  Herrn  Peter."    Poslední  událost  zapsána  jest   k  roku  1542. 

Vydavatel  kroniky,  jak  píše  „Heermannovy",  velmi  pilně  opsal 
text.  přičinil  pod  čarou  velmi  mnoho  poznámek  a  vysvětlivek  a  ukázal, 
že  bedlivě  ovládá  nejen  látku,  ale  i  různé  prameny  tištěné  i  netištěné. 
Kniha  jest  právě  tím  velmi  cenným  a  jistým  příspěvkem  k  dějinám 
rodu  Rožmberského  i  k  dějinám  českým. 

V  poznámkách  a  vysvětleních  pod  čarou  přáli  bychom  si  důsled- 
nějšího psaní  vlastních  jmen  osob  a  míst  českých.  Vj^davatel  na  př. 
píše  pod  čarou  správně   Céč,  Sokolčí,  Ústí,  Kozíhřbet,  Křeč,  Poděbrad, 

Újezd,  Špulíř,  Mezné  atd.,  ale  jinde  a  častěji  Zawisch  (Závis),  Oususchi 
(Usuší),  Peter  Wyschně,  Rendel  von  Ouschawa,  Retschitz,  Ratzek 
Chlewetz  von  Malschin,  Seltschan,  Kromeschin,  anebo  Kotzléřow,  Týřow, 
"Wlček,  Wodůan,  Zajíc,  Přibik,  ano  i  Strschibrschecz  (Stříbřec)!  Také 
korrektura  není  bezvadná,  na  př.  na  str.  4.  Urherer  (správně  Urheber), 
na  str.  7.  demsellben  (demselben),  na  téže  straně  verwatete  (verwaltete), 
na  str.  22.  nrkundlich  (urkundlich),  na  str.  24.  Roscnberg  (Rosenberg), 
na  str.  27.  nerrant  (narrant),  na  str.  téže  Resenbergern  (Rosenbergern), 
na  str.  68.  gedrukt  (gedruckt),  na  str.  102.  von  Swejschin  (Svojšín), 
na  str.  130.  Aetritge  (Betrage),  na  str.  211.  Awt  (Amt),  na  str.  255. 
ewahnten  (erwahnten)  atd- 

Na  konci  vydání  jest  velmi  pečlivý  seznam  místní,  osobní  a  věcný, 
při  čemž  nezjištěné  události  historické  jsou  právem  v  závorkách.  Dle 
tohoto  výborného  a  spolehlivého  seznamu  lze  Klimeschova  vydání 
„Heermannov}^"  Rosenberské  kroniky  vehni  dobře  užiti  i  ku  genealogii 
různých  rodů  i  k  místopisům  čelných  míst  našich. 

K  seznamu  jest  přidána  rektifikovaná  genealogická  tabulka  rodu 
Rosenberského,  jehož  skutečným  praotcem  byl  Vítek  I.  z  Prčic,  stolnik 
český  a  kastellan  kladský  a  prácheňský  (1169 — 1194),  a  posledním 
jest  Petr  Vok  (1539 — 1611,  zemřel  6.  listop.  a  byl  manželem  moravské 
šlechtičny  Kateřiny  z  Ludanic,  horlivé  vyzná  vačky  víry  bratrské; 
zesnula  r.  1601.);  poslední  Rožmberkovnou  byla  Eva,  sestra  Petra  Voka 
a  choť  slavného  hrdiny  Mikuláše  Šubiče  Zrinského. 


Nová  díla.  541 


Vydání  cenné  kroniky  jest  prčlee  záslužná  a  svědomitá,  ale  vy- 
davatel má  mylné  mínění  o  původci  Rosenb.  kroniky.  Bylať  kronika 
dle  soudu  arch.  Frant.  Mareše  (CeSký  Čas.  Hist.,  V.,  2.)  zpracována 
dříve  nežli  v  Třeboni  působil  probošt  Heerman  (tak  ho  jmenuje 
Mareš),  jenž  ani  česky  neuměl  a  z  Březanových  pamětí  tudíž  nemohl 
překládati.  Rukopis  Novohradský,  jejž  prof.  Klimesch  otiskuje,  není 
tedy  psán  vlastní  rukou  Heermanovou,  a  Heerman  není  vůbec  ani 
historickým  spisovatelem.  Proto  by  měl  zníti  nápis  kroniky  této: 
„Die  sogenannte  Norbert  Heermann's  Rosenberg'sche  Chronik", 
jako  mluvíme  o  kronice  řečené  Dalimilově.  Fkaxt.  .1.  Eypáček. 

Vas.  Némirovič-Dancenko:  Starý  diim.  Z  ruského  přeložil  Jan  Unzeitig. 
Ottovy  laciné  knihovny  národní  sv.  1G8.  V  Praze  1899.  Nakl.  J.  Otto. 
Hrdinou  románu  je  spisovatel  Gorkin-Stěpiíak,  jenž  po  dvou 
úspěších  v  literatuře  náhle  přestal  psát,  ustavičně  připravuje  se,  že 
vystoupí  s  velikým  dílem,  které  by  upevnilo  slávu  jeho.  By  takové 
dílo  vytvořil,  usadil  se  na  léto  v  lázeňském  městě  L.,  kdež  seznámil  se 
s  dvěma  sestrami,  Naděždou  a  Lizavetou.  Stavrokovskými,  dcerami 
kdvsi  bohatého  statkáře,  jenž  zchudl  a  skončil  samovraždou.  Starší  je 
typ  „polopanny".  Naděžda  zahrává  i  se  spisovatelem  a  dává  mu  naději, 
že  si  jej  vezme,  až  on  dokončí  svůj  román.  Ale  Gorkin-Stěpňak  přichází 
k  smutnému  vědomí,  že  se  „vypsal",  a  nikdy  již  nic  nenapíše.  Charakter 
spisovatele  tohoto  není  dosti  jasný,  propracovaný,  nejsou  vyjasněny 
příčiny  smutné  ztráty  tvorby,  talentu.  Postava  hrdinčina  není  právě 
originální,  ač  je  zdařileji  nakreslena.  Oba  končí  zároveň  samovraždou, 
nedosti  motivovanou.  Některé  scény  napsány  živě,  ale  zajímavé  postavy 
současné  nejsou  dokresleny. 

Víggo  Stuckenherg :  Shince.  Přeložil  H.  Kosterka.  Syniporíion,   č.  5.  Str.  96. 
Cena  5U  kr. 

Je  malířem,  takto  i  natěračem.  Ovšem  malířem!  Do  večera  u  přítele 
pije.  na  noc  jde  ke  svému  „slunci"  (má  vlastně  dvě  takové  „slunečnice", 
jednu  již  dosaženou,  druhou  jen  v^^touženou),  od  rána  do  poledne  vy- 
spává, pak  jde  k  příteli  a  da  čapo.  Ale  v  této  prostotě  poskytuje  knížka 
tolik  duchaplností  a  bonmotů,  že  se  z  ní  několik  dekadentu  poděliti 
a  nasytiti  může;  jen  jest  se  obávati,  aby  nám  toho  naši  dekadenti  ne- 
předkládali po  porcích  znova  a  znova  ohřívaných.  „Ty  lásky  pse", 
odkopává  hrdina  na  konci  Margrethu.  Je  to  silné,  ale  zdravé. 

V  téže  sbírce  „Symposion"  (č.  6.)  uveřejňuje  Jan  z  Wojkowicz  svou 
„sbírku  pros"  Jlj^steria  amorosa.  Str.  137.  Cena  70  kr. 

Jako  jedna  jeho  postava  i  on  až  příliš  „mluví  k  nervům"  (str.  137.), 
ale  to  přeludně,  mocně  a  vrývavě,  lépe  než  věc  zaslouží.  Jakost  její 
vysvítá  z  titulu:  mystéria  lásky;  spisovatel  míní  zvláště  lásku  mladou, 
vznikající.  Snad  mimo  úmysl  stává  se  líčení  jeho  častěji  bez  potřeby 
kluzkým.    Omamující   jest    venkoncem.    Některé    partie    jsou    skvostně 


542  Písemnictví  a  umění:  Nová  díla. 

liumoristické,  protože  úmyslně  vážné;  jiné  zase  hluboce  citlivé.  Psycho- 
logické nadání  p.  spisovatele  jest  bez  odporu  hluboké.  Doufejme,  že 
najde  také  vděčnější,  sebe  důstojné  předměty. 

Gxiy  cle  Maupassant:    Svědomí    vrahovo.    Přeložil    Pavel    Projsa.    Nakl. 
J.  E.  Vilímek  v  Praze.  Str.  253. 

„Svědomí  vrahovo"  nadepsána  vlastně  jen  jedna  povídka  ze  všech 
těch  šestnácti,  z  nichžto  některé  ani  zdaleka  nemají  nic  tak  strašného 
do  sebe,  ale  nadpis  ten  postaven  v  čelo  celé  knihy  bezpochyby  pro 
větší  přitažlivost. 

Zovou  Maupassanta  mistrem  drobnokresby.  A  jest  jím  opravdu, 
i  když  drobotina  taková  kolikrát  jinak  za  mnoho  nestojí.  Charakteristikou 
na  př.  rozkošný  ve  svém  druhu  jest  dopis  přítelkyně  o  významu  „Knírů". 
Maupassant  je  rád  kriminalistou  a  při  zvířecí  stránce  člověka  nad  potřebu 
rád  j)rodlévá. 

Leoi  Janáček :  Xávod  pro  vyučování  zpěvu.  Nakladatel  A.  Píša  v  Brně. 

Sti-an  57.  Cena   1  zl.   GO  kr. 

Návod  tento  zajisté  na  první  pohled  nemálo  překvapí.  Žádného 
téměř  textu,  žádných  pravidel  ani  pouček,  samá  nota  a  značka.  Výklady 
ponechány  výhradně  učiteli,  který  v  četných,  zcela  případných  vzorcích 
notových  má  bezpečnou  oporu  vyučování  a  dokladů.  Řeď.  Janáčkovi 
jde  nejen  o  to,  aby  žák  zpěvu  rozuměl,  nýbrž  aby  také  zpívati 
uměl,  a  odtud  ta  rozmanitost  příkladů,  velmi  pečlivě,  s  pravou  znalostí 
věci  i  potřeby  žákovy  vybraných.  Pozoruhodno  jest,  že  p.  spisovatel 
káže  správnou  intonaci  říditi  průvodem  klavírním,  který  také  všude 
podán.  Dílo  toto  objemem  skrovné,  obsahem  však  těžké  a  vydatné  co 
nejlépe  doporučujeme. 

Leob  Janáček:  Ukvalská  lidová  poesie  v  písních.  Nakl.  A.  Píša  v  Brně 

1899.  Cena  80  kr. 

Komponují  se  písně  v  nárcdním  tonu  s  „nenárodním  průvodem" 
a  různé  jiné,  ale  naše  krásné  písně  národní  jsou  zapomínány  stále 
víc  a  více  od  skladatelův  i  zpěváků. 

Veden  snahou  národní  písně  na  Ukvalsku  zpívané  pro  vždy 
uchovati  sebral  a  klavírním  průvodem  opatřil  ředitel  Janáček  třináct 
krásných  písní  pod  názvem  svrchu  uvedeným.  Ve  většině  sbírek  takových 
jednu  velikou  vadu  nacházíme,  a  to  pochybený  průvod  klavírní. 
Buďto  je  to  obyčejné  harmonisování  písně,  a  to  často  ještě  i  s  ne- 
pochopením tóniny,    aneb   je  to  obvyklý    šablonovitý    průvod   klavírní. 

Průvod  písní  ředitele  Janáčka  jest  jiný.  Je  to  rázovitý  průvod 
cimbálový  takřka  pro  klavír  upravený,  ovšem  nutno  jej  pochopiti  a 
s  porozuměním  přednášeti.  V  průvodu  tomto  písně  moravské  národní 
jak  náleží  vyniknou.  Jest  si  přáti,  aby  tyto  krásné  písně  hodně  mnoho 
našly  odběratelův  a  aby  tento  sešit  nezůstal  osamotnělým,  nýbrž  aby  ho 
následovalo  více  podobných.  A.  —a. 


Směs. 

543 

íUfc—ltH**-.--*   -JÍ-'^-^'**-~'-^*""--"^-il'-   ■■   ■     ':'.^-    ■■'*     •     •     ■^'■'■-    .     ■!>-'■'-      ■■'      " 

,   '.1***      *-■  . j             ■■  -■"" 

^.-^,^-„-^^^.-.-^^^---      -.•^,-V-,_^^..^-^w^-.'v_^ 

'^^^^■^■^^■.•^'^^^^■^■•^^'^/^^Sf^ái^^''*!^^^ 

WVWSiWvW^NfWSi^.SAi^i^WtrS^ 

^s^^s^ms 

SMĚS. 

Črty  z  psychologie  Slovanů.  Pod  tímto  názvem  podává  slavný  ruský 
psychiatr  professor  Sikorský  jiokus  ku  sestrojení  psychologie  Slovanů.  Věc 
je  i  pro  nás  zajímavá,  ač  spisovatel  přihlížel  téměř  výhi^achiě  jen  k  národu 
ruskému.  Následující  řádky  citovány  dle  referátu  v  Časopise  českých  lékařů: 
Anthropologickými  výzkumy  byla  odkryta  řada  zajímavých  fakt,  týkajících 
se  určité  stálosti  fysických  vlastností  plemen  a  ras.  Tyto  fysické  vlastnosti 
nemění  se  ani  během  dlouhých  dob.  Podobnou  stálostí  vyznačují  se  i 
duchovní  vlastnosti  plemen  a  ras.  Orty  národní  povahy,  její  přednosti  a 
nedostatky  přenášejí  se  na  nová  pokolení:  po  tisíci  letech  u  určité  rasy 
potkáváme  se  s  týmiž  vlastnostmi  národní  povahy. 

Vlastnosti  slovanské  jiovahy  projevují  se  zřejmě  v  nejdůležitějším  zjevu 
života:  v  akte  sebezáchova  ní.  Ruský  národ  platí  velikou  daň  smrti 
v  boji  s  fysickou  přírodou  :  úmrtnost  následkem  nemocí  v  Rusku  převyšuje 
podobnou  ťmu-tnost  u  všech  ostatních  národů  E\Topy.  Tím  více  překvapuje, 
že  Slované,  zejména  pak  Rusové,  projevují  velikou  sílu  v  díle  mravního 
sebezachování,  hlavně  v  střežení  se  takých  zel,  jako  je  sebevražda  a  zločin. 
Statistika  ukazuje,  že  u  Slovanů,  zejména  u  Rusů  připadá  na  1  milion 
obyvatel  samovražd  30,  u  Němců  311,  u  Francouzů  219,  Angličanů  C6 
—  tedy  Slované  zajímají  místo  poslední.'  Vražd  spácháno  bylo  na  jeden 
milion  obyvatel  v  Itálii  9C,  v  Španělsku  55,  v  Rakousku  22,  ve  Francii 
15,  v  Rusku  10.  Pro  zločiny  proti  mravnosti  odsouzeno  z  1  milionu 
obyvatel  ve  Francii  21'7,  v  Itálii  7-4,  v  Rusku  3-7.  V  takových  rozměrech 
se  tedy  jeví  mravní  sebezachování  u  Slovanů  vzlúedem  na  hlavní  formy 
zločinů.  Je  zřejmo,  že  i  toto  mravní  sebezachování  nepodává  se  samo  sebou, 
ale  že  \yžaduje  mnohé  ztráty  sil,  že  j^otřebuje  mnoho  zvláštní  napínavé 
práce:  fysické  i  mravní,  což  snadno  přivádí  k  únavě  ducha.  Ze  Slované 
nepodlehli  této  únavě  duševní,  vysvětluje  to  autor  pro  Rusy  častým 
odpočinkem,  vzorným  svěcením  svátečních  dnů,  které  mají  tudíž  význam 
mravní  i  f}-siologický. 

Nejtypičtější  rysy  národního  charakteru  slovanského  jsou  dle  Sikorského 
zármutek,  trpění  a  po  vznešenost  ducha  v  neštěstí.  Charakte- 
rizuje Tiu'geněva,  jako  národního  spisovatele,  jak  Brandes  dí,  „že  v  dílech 
Turgeněva  jest  mnoho  citu  a  tento  cit  vždycky  vyznívá  zármutkem  charakte- 
ristickým, hlubokým  zármutkem,  je  to  tatáž  nota,  která  zní  ve  všech  slo- 
vanských písních."  Význačným  jest,  že  tento  slovanský  zármutek  je  daleký 
všeho  pessimismu  a  že  nevede  ni  k  zoufání,  ni  k  sebevraždě,  naopak  to  je 
ten  zármutek,  o  němž  praví  Renan,  „že  vede  za  sebou  veliké  následky". 
U  ruského  člověka  jeví  se  tento  cit  jako  stálý  a  přirozený  východ  z  těžkého 
vnitřního  napjetí,  které  by  se  jinače  mohlo  projeviti  nějakým  zhoubným 
duševním  rozčilením,  na  př.  hněvem,  sti'achem,  úpadkem  ducha,  zoufáním  a 
pod.    V  neštěstí,    v  okamžicích  nebezpečí  života  vyniká  snad  někdy  u  Slo- 


Směs. 


víina  hněv  a  podráždění,  leč  daleko  ěastěji  z  á  r  m  útek,  spojený  s  odevzdá- 
ním se  osudu  a  vžitím  se  do  událostí. 

Jiný  zvláštní  rys  je  trpělivost.  S  psychologického  stano\áska,  dle 
mínění  autora,  představuje  trpělivost  napjetí  vůle,  směřující  k  potlačení  fy- 
sické neb  mravní  bolesti ;  neupadání  do  sentimentalnosti,  stoické  podrobení 
se  osudu  a  hotovost  snášeti  bolesti  —  je-li  to  ne%^'hnutelno  —  tvoří  cha- 
rakteristickou tvářnost  ruského  trpění.  Nejdůležitějším  plodem  tohoto  ruského 
trpění  jeví  se  ovládání  sebe  samého,  způsobilost  potlačovati  v  sobě 
rozčilení  a  vnášeti  pokoj  do  vlastní  duše.  Tuto  zvláštní  črtu  ruské  národní 
povahy  krásně  zobrazil  Tolstoj  ve  své  pověsti:  „Sluha  a  pán."  Způsobilost 
proměňovati  všecka  silná  pohnutí  duše  v  tichý  cit  zármutku,  činí  Slovany 
velikými  v  neštěstí  a  poskytuje  jim  možnosti,  aby  zachovali  klid  a  sebeovládání 
ve  vážných  chvílích  života. 

Nejpůvabnější  vlastností  slovanského  plemene  je  —  jeho  ideál  ismus, 
vytékající  z  jeho  jemného  citu.  Slovanská  melancholie,  praví  Daudet,  žalostná 
jako  sama  slovanská  píseň,  zvučí  v  hloubce  literárních  děl  slovanských 
spisovatelů.  To  je  ten  lidský  vzdech,  o  němž  se  mluví  v  kreolské  písni,  ten 
příklop,  který  nedovoluje,  aby  se  svět  udusil:  „Kdyby  svět  nemohl  vzdychati, 
udusil  by  se!"    Tento  vzdech   všude  slyšíš    v  pracích    slovanských  básníků. 

K  počtu  zvláštních  vlastností  slovanské  duše  náleží  —  nerozhodnost, 
či  slabost  povahy.  Příkladem  budiž  Turgeněvův  „Rudin".  Touto  vlastností 
vynikali  zvláště  „lidé  čtyřicátých  let"  ;  vlastnost  tuto  nazvali  kritikové 
reflexí,  zadržující  činnost.  Žurnalisté  ukazují,  jako  na  vynikající  příklad 
slovanské  nerozhodnosti,  na  ten  fakt,  že  ruská  armáda  v  r.  1878.  zastavila 
se  u  bran  Cařihradu  a  nevešla  dovnitř.  Jedni  praví,  že  je  to  slabost,  leč 
jiní  vidí  v  této  nerozhodnosti  —  důstojné  jednání. 

Podstata  této  váhavosti  záleží  zajisté  v  obavě  vyřknouti  slovo  neb 
vykonati  čin,  který  nepřipouští  opakování  se.  Je  to  ostražitost,  která  často 
překročí  meze.  Tento  duševní  rys  těsně  souvisí  s  jemně  rozvinutým  citem 
Slovanův  a  je  následkem  převahy  citu  v  jich  duševní  organisaci.  Na  vytčených 
základech  konstruuje  Sikorski  ideál  slovanské  povahy.  Jak  dalece  od  tohoto 
ideálu  odchýlil  se  náš  lid,  český  čtenář  dobře  \^xítí.  Sv. 

Světové  osady.  ^)  Třetina  obyvatelů  této  zeměkoule  žije  pod  vládou 
jiné  třetiny  lidstva,  jež  od  svých  poddaných  vzdáleno  jest  tisíce  a  tisíce 
kilometrů,  v  osadách.  Obyvatelstva  kolonií  a  zemí  stojících  pod  protektorátem 
aneb  odvislostí  od  říší  cizích,  páčí  se  v  okrouhlém  počtu  asi  na  531  mihonů; 
říše  pak,  jež  nad  oněmi  vládnou,  mají  celkem  851  milion ův  obyvatelů. 

Téměř  polovice  oněch  52  milionů  čtverečních  mil,  jež  měří  povrch 
pevnin  na  této  zeměkouli,  jsou  kraje  nazývané  zeměpisci  a  politiky  různými, 
více  méně  eufemistickými  názvy,  jako  osada,  protektorát,  odvislost,  kraj  pod 
vlivem,  kraj  zájmů  atd.  Tři  procenta  půdy  v  Evropě  a  jižní  Americe,  2  7  "/o 
v  Asii,  43Y0  v  severní  Americe,  SC/o  v  Africe  a  90"/o  v  Austrálii  jsou 
osadami.  Dle  populace  jest  lo/o  v  Evropě  a  v  jižní  Americe,  IQf^/o  v  severní 
Americe,  35o/o  v  Asii,  8  O  "/o  v  Africe  a  90°  I  o  v  Austrálii  usazeno  v  koloniích. 

Zajímavé  jest,  že  ^j^  těchto  osad  nachází  se  v  pásu  a  krajích  horkých, 


')  Dle   článku    O.  P.    Austina   v  americké  revue   »The  Forum«    (květnové   číslo). 


Směs. 


545 


kdežto    všecky    říše    vládnoucí    nad  osadami  leží    v  krajích    mírného  pásu 
.severního.  Tak  rozřešen  byl  boj:    „Sever  proti  Jihu". 

V  následující    tabulce   sestaven    jest    graficky   poměr   jednotlivých  říší 
tak  zvaných  mateřských  (někdy  ovšem  macešských)  ku  svým  koloniím. 


Říše 


o 
o 


Rozsah 

(v  čtverečních  mílích) 


mateřská 
zemč> 


osady 


Populace 


mateřská 
země 


osady 


Belgie    .  .  .  ,  - 

1 

5 

6 

23 

7 

2 

8 

6 
2 
2 
4 
4 
5 
52 

11.373 

1,336.841 

15.289 

204.092 

12.648 

110.646 

208.830 

36.038 

240.922 

8,516.139 

3,557.000 

197.670 

1,115.067 

120.979 

869.260 

2,923.800 

87.124 

.8,304.419 

629.922 

188.500 

l,n25.460 

799.770 

19.733 

114.320 

167.736 

248.588 

855.277 

11,187.572 

6,495.885 
386,000.000 

2,185.235 
38,517.975 

4,928.658 
31,290.490 
52,279.915 

5,049.729 
41,231.342 
126,683.312 
75,194.000 
17,565.632 
24,128.690 
39,824.563 

30,000.000 

Čína   .... 

14,500.000 

Dánsko     .  . 
Francie .  .  . 
Hollandsko 
Itahe  .... 

129.554 
50,372.013 
31,717.099 

850.000 

Německo  .  . 
Portugalsko 
Rak.-Uhersko 
Rusko    .  .  . 

11,536.100 
7,908.654 
1,568.092 
3,200.000 

Spojené  Státy  . 
►Španělsko   .  .  . 
Turecko    .... 
Velká  Britanie  . 

10,217.415 

540. 700 

12,393.477 

356,781.196 

Úhrnem  , 

127 

15,683.534 

22,421.791 

851,375.427 

531,714.301 

Jak  patrno,  jest  Velká  Britanie  největší  velmocí  osadní,  ježto  má  po- 
lovinu všech  osad  na  světě  co  do  rozsahu  a  2/3  co  do  populace.  Po  ní  přijde 
Francie,  pak  Německo  a  Hollandsko. 

Rakousko-Uhersko,  Rusko,  Turecko,  Čína  a  Belgie  mají  nad  některými 
z  krajin  nahoře  uvedených  jen  protektorát.  V  Americe  a  v  Asii  téměř  všecky 
osady  náležejí  Anglii.  Afrika  jest  v  pravém  slova  smyslu  rozdělena  mezi 
jednotlivé  národy  evropské,  hlavně  Anglie  má  20  kolonií  v  rozsahu  3  milionu 
mil  a  více  než  55  milionii  obyvatelstva,  Francie  17  kolonií  (3,300.000  mil, 
50  milionů  obyvatel).  V  Austrálii  patří  3,250.000  čtver.  mil  Anghčanům, 
kteří  zde  mají  na  5,250.000  poddaných. 

Co  se  tkne  způsobu,  jakým  osady  tyto  od  mateřských  krajů  jsou 
ovládány,  nejlepším  příkladem  jest  zde  Velká  Britanie.  Rozděluje  veškeré 
své  osady  na  3  druhy.  První  třídu  tvoří  tak  zvané  „osady  koruny",  jako 
jsou  Trinidad,  Hong-kong,  Gibraltar  a  jiné.  Tam  vedou  vládu  zákonodárnou 
sbory,  jejichž  členy  jmenuje  z  části  koruna  (neb  její  zástupcové  v  kolonii), 
z  části  komoiy  obchodní,  soudní  atd.  Do  druhé  třídy  náležejí  osady,  jež 
spravuje  jakýsi  sněm  zástupců  lidu,  avšak  pod  vrchním  vedením  koruny. 
Sem  patří  na  př.  Bernuidy,  Barbados,   Bahama  atd.    Konečně    v  třetí  třídě 


546  Směs. 

jsou  kraje  svobodné,  jež  mají  svou  vlastní  vládu  a  jimž  koruna  jmenuje 
pouze  svého  gubernatora.  Takové  jsou  na  př.  Kanada,  různé  osady  austoalské, 
Kovy  Zéland,  Tasmánie,   Kapsko  a  Natal. 

Velká  Britanie  ponechává  tudíž  svým  osadám  dle  poměrů  větší  neb 
menší  volnost  a  samosprávu.  Francie  naproti  tomu  vládne  i  v  osadách  dle 
zákonů  země  mateřské.  Tři  senátoři  a  G  poslanců  hájí  v  Paříži  zájmy  Alžíru, 
a  podobně  i  ostatní  osady  posílají  své  zástupce  do  senatv;  a  parlamentu. 
Pouze  Madagaskar  jest  podroben  přímo  a  úplně  ústřední  vládě. 

Dnes  ovšem  mají  a  čím  dál  tím  více  nabývají  osady  důležitějšího 
významu  pro  země  mateřské,  než  druhdy  mívaly.  Dříve  byl  častější  styk 
země  mateřské  s  kolonií  téměř  nemožný;  jediné,  co  kolonisatoři  obyčejně 
v  osadě  dovedli,  bylo,  že  zemi  co  možná  nejvíce  okradli,  lid  proti  každému 
cizinci,  a  tím  i  proti  kidtuře  evropské  co  možná  nejvíce  znepřátelili  a  poštvali, 
a  pak  odjeli,  aby  lupu  svého  doma  v  bezpečí  mohli  užíti.  V  době  dnešní 
umožňují  však  dopravní  prostředky  mnohem  bližší  styk  říše  mateřské  s  osa- 
dami a  vliv  oněch,  hlavně  v  příčině  civilisace  na  domorodce  jest  rok  od  roku 
znatelnější  a  blahodárnější. 

]Mimo  to  i  v  příčině  obchodní  jest  blahodárný  vliv  zemí  mateřských 
na  kolonie  nepopiratelný.  Tak  jedině  ze  tří  osad  britských  vyvezeno  bylo 
r.  1897.  zboží  za  26C,4G3.000  liber  šterlingů,  kdežto  r.  1857.  nedostoupil 
export  ani  na  74  milionů  lib.  šterlingů.  Alois  Svojsík. 

Sultán  turecký  jest  nesmírně  chtivý  věděti  vše,  co  se  kde  o  něm 
píše.  Každodenně  předkládají  se  mu  výtahy  ze  všech  hlavních  časopisů 
světa  v  překladech  a  tyto  čte  velmi  pozorně.  jNIimo  jiné  jest  jeho  Veličenstvo 
vehni  netrpělivé  a  nesnese  nejmenší  bolesti  fysické.  Jednoho  dne  bolel  jej 
vehce  zub.  a  na  radu  lékařovu  měl  si  jej  dáti  vytrhnouti ;  než  ne  a  ne  se 
k  bolestné  operaci  odliodlati.  Zavolám  otroci  a  osmi  z  nich  vytrhal  lékař 
zdravé  zuby,  aby  sultán  viděl  na  vlastní  oči,  že  to  není  tak  strašné.  Na 
konec  prohlásil  přece  sultán,  že  raději  nechá  zuby  bolet,  než  by  podobné 
tortuře  se  podrobil. 

Rád  čestné  legie  francouzské  není  jen  pouhým  titulem,  nýbrž  při- 
náší svému  nositeli  i  hmotné  výhody.  Nejnižší  stupeň,  obyčejný  rytíř  čestné 
legie,  bere  doživotně  roční  plat  300  franků  ze  státní  pokladny.  Důstojník 
řádu  dostává  500  fr.,  konmiandér  1000  franků.  Vrchní  důstojník  2000  fr., 
majitel  velkokříže  3000  franků  ročně.  Nyní  jest  celkem  30.305  členů  řádu 
čestné  legie  francouzské  z  nichž  většina  jsou  pouzí  rytíři  (25.322).  Velko- 
křížů  jest  35,  vrchních  důstojníků  172.  Celá  instituce  tato  stojí  Francii 
kolem   10   milionů  franků  ročně.  Al.  Sv. 

Vědecké  observatoře  v  missiícli  jesuitských.  (O.)  Na  Kubě  při 
jesuitské  kolleji  v  Bělenu  (Reál  Colegio  de  Bělen),  kde  je  i  tiskárna,  nalézá 
se  též  observatoř,  jež  za  vedení  P.  Benito  Viuesa  (f  22.  července  1893) 
dosáhla  zvučného  jména.  Zásluli  jejích  vzpomíná  W.  F.  R.  Phillips,  ředitel 
kUmatologického  oddělení  ve  AVashingtoně  ve  spisu  svém :  Climat  of  Čuba  1898 
takto:  „Je  škoda,  že  z  dřívější  doby  je  pramálo  pozorování  meteorologických 
jevů  na  osti'ově.  Tohko  na  jedné  stanici  jsou  pozorování  systematická  a  po 
delší  dobu,  totiž  observatoře  kolleje  belenské  v  Havaně.  Začaly  roku  1859. 


Směs.  547 

a  trvají  dodnes."  Také  skutečně  práce  Phillipsova  spočívá  hlavně  na 
Observaciones  meteorológicas  otců,  vydaných  v  několika  svazcích  a  opatřených 
mnohými  přehledy  a  mapami.  Nástroje  observatoře  jsou  nejnovějšího  druhu. 
Ustav  Ayměňuje  své  zj^rávy  s  mnohými  jinými  ústavy  všech  zemí.  P.  Viůes 
je  autorem  slavného  vědeckého  díla:  Apuntes  relativa s  a  los  huracanes  de 
las  Antillas  (Poznámky  o  orkanech  na  Antillách).  ]Mimo  toto  dílo  4  krátě 
ročně  vycházejí:  Observaciones  magnéticas  y  meteorológicas  hechas  en  el 
Observatorio  del  Reál  Oolegio  de  Bělen  de  la  Conipaňía  de  Jesús,  en  la 
Habana;  nyní  je  řídí  nástupce  Vinesův  P.  Lorenzo  Gangsiti.  Roku  1895. 
vydána  v  Havaně  brochura  zemřelého  P.  Vifiesa:  Investigaciones  relativas 
a  la  circulación  y  traslación  ciclónica  en  los  huracanes  de  las  Antillas 
(Zkoumání  o  bouřných  vírech  podobných  cyklonům  na  Antillách)  s  předmluvou, 
v  níž  je  vylíčen  vědecký  význam  autora.  Sj^isy  jeho  přmesly  mu  mnohá 
čestná  ^'yznamenání.  Byl  členem  vědecké  společnosti  v  Brusselu  a  členem 
mnohých  společností  v  ís  ěmecku  a  ve  Francii,  obdržel  čestný  diplom,  stříbrnou 
a  zlatou  medaillii  na  výstavách  ve  Filadelfii  1878,  v  Barceloně  1888,  čestné 
uznání  meteorologické  sekce  na  výstavě  v  Chicagu  a  častokráte  byl  tázán 
o  radu  v  otázce  cyklonů  vládou  Spojených  Států.  Své  pozorování  vydával 
i  pro  plavce  v  rouše  populárním  a  spisky  tyto  jsou  plavcům  v  moři  antillském 
nezbytný.  — 

Na  ^Madagaskaru  je  meteorologicko-asti-onomická  observatoř  v  Ambohi- 
demponě  u  Tananariva.  Jakožto  vlstav  astronomický  je  observatoř  tato  nejvyšší 
na  celé  zemi  (1400  m  nad  hladinou,  kdežto  iSIount  Hamilton  v  Kalifornii 
jen  1300  m),  jako  meteorologický  ústav  je  dle  výšky  šestou.  Observatoř  tato 
byla  založena  roku  1887.  Již  dříve  však  byla  tu  malá  meteorologická  sta- 
nice. Vědecké  práce  v  observatoři  se  účastní  hlavně  P.  Colin,  žák  známého 
P.  Perryho  S.  J.  a  P.  Roblet.  Tento  dostal  cenu  od  pařížské  zeměpisné 
společnosti  za  krásné  topografické  studie  o  Imerině  a  kraji  Betsileů.  Cena 
tato,  největší  jakou  společnost  má,  z  nadání  Herberta  Foiu-neta,  záleží  ve 
zlatém  pamětním  penízi  a  v  olínosu  6000  franků.  Zpravodaj  o  ceně  p.  Alfred 
Grandidier,  pravil:  „v  celém  dějepisu  cestovatelů  není  druhého  příkladu  takové 
obsáhlé  a  důkladné  práce  jako  je  P.  Robletova".  Samojediný,  v  krajině 
téměř  úplně  divoké,  za  ohromných  překážek  a  nezřídka  s  nebezpečenstvím 
života,  zhotovil  Roblet  v  roce  1872.  až  1884.  mapu  vzpomenutou.  Za  tou 
příčinou  musil  změřiti  32.000  čtverečn)''ch  kilometrů,  vystoupiti  na  3000  hor 
a  více  než  1500  nástinů  na  stolku  provésti.  K  tomu  ještě  přišlo  triangulování 
země  Betsileů.  Od  r.  1888.  byl  mu  pomocníkem  P.  Colin,  zakladatel  jmeno- 
vané observatoře,  první  to  francouzské  na  jižní  polokouli.  P.  Colin  dostal 
cenu  Jérome  Pontiho.  Jiný  jesuita  obdržel  cenu  za  svá  studia  zvířeny  a 
květeny  madagaskarské.  Observatoř  má  podobu  rpi  a  sestává  ze  4  okrouhlých 
pavillonů,  každý  o  zvláštní  kupoli.  Tři  pavillony  v  průčelí  leží  v  čáře  po- 
ledníkové. Ve  vzdálenosti  je  ústav  meteorologický,  opatřený  všemi  moderními 
násti'oji.  ]\Iimo  hlavní  stanici  u  Tananariva  jsou  zřízeny  ještě  stanice  poboční 
v  Arivonimamě,  Fianarantsoi  a  Tamatavě  v  r.  1882.  Observatoř  má  spojení 
s  mnohými  jinými  ústavy  ve  všech  zemích.  Za  své  zá.sluhy  Ind  P.  Colin 
jmenován  Officier  ďAcadémie,  a  za  3  léta  potom  do.stal  stejné  vyznamenání 
s  P.  Robletem,  totiž  název:  Officier  de  ITnstruction  publique. 


548  Směs. 

V  Přední  Indii  s  několika  vyššími  ústavy  jsou  spojeny  menší  observatoře. 
Nejznamenitější  observatoř  je  při  koUeji  sv.  Františka  Xav.  v  Kalkuttě. 
Původcem  jejím  je  P.  Lafont  a  dostává  státní  podporu.  Za  své  práce  obdržel 
P.  Lafont  r.  1880.  řád  Indián  Star.  Zvláště  si  lio  vážil  mai'kýz  Dufferin, 
bývalý  místokrál  indický  a  později  velevyslanec  v  Paříži.  Na  jeho  podnět 
byl  P.  Lafont  vládou  francouzskou  jmenován  Officier  ďAcadémie.  Byl  též 
Fellow  university  v  Kalkuttě  a  roku  1896.  stal  se  syndikem  university. 
Nynějším  ředitelem  observatoře  je  P.  Eduard  Francotte. 

I  mezi  černochy  na  dolním  Zambezi  zřízena  observatoř.  Původcem 
jejím  je  P.  Ladislav  Menyharth  (ý  1897)  rodem  Madar.  Potřebné  násti'OJe 
daroval  kardinál  Haynald.  Tato  observatoř  je  první  ve  vnitru  Afriky  co  do 
hojnosti  a  důkladnosti  zpráv.  Zprávy  nyní  uveřejňuje  Lissabonská  zeměpisná 
společnost.  (Katholische  Missionen   1898 — 99  čís.   1.   2.  a  7.) 

Na  ochranu  řeckých  starožitností.  Vyhledávání  a  prodej  starožitností 
v  Athénách  a  ostatních  památných  místech  Řecka  provozuje  se  od  let  po 
živnostensku  od  organisovaných  obchodních  společností.  Obchod  tento  kvete 
zejména  v  poslední  době,  tak  že  mnoho  cenných  památek  starého  umění 
řeckého  zapadá  do  ciziny  k  pohaně  Řecka.  Na  zakročení  protektora  řecké 
archeologické  společnosti,  korunního  prince  Konstantina,  vypracoval  ministr 
osvěty  Estaxias  osnovu  zákona,  kterým  učiní  se  přítrž  tomuto  nedůstojnému 
obchodování.  Osnova  prohlašuje  všecky  v  Řecku  nalezené  starožitnosti  ať 
mo\ňtého  či  nemovitého  rázu  za  majetek  řeckého  národu.  Právo  majetkové, 
jakož  i  péče  o  nalézání,  udržování  a  uschování  památek  připadá  výhradně 
státu.  Vykopávky  k  archeologickým  účelům  podniknouti  lze  toliko  s  před- 
chozím dovolením  ministra  osvěty.  Přestupky  proti  tomu  trestají  se  vězením 
od  1  měsíce  do  2  let,  též  ztrátou  čestných  občanských  práv  do  5  let. 
Najdou-li  se  staré  stavby  nebo  památky  rázu  nemovitého,  pozemek,  kde  byly 
nalezeny,  přechází  hned  do  majetku  státního  a  soukromý  majetník  obdrží 
náhradu  dle  platných  vyvlastňovacích  předpisů.  Movité  umělecké  předměty 
jest  do  5  dní  po  nalezení  ohlásiti  generálnímu  foru  starožitností  nebo  nej- 
bližšímu místnímu  úřadu  odevzdati.  Přestupek  trestá  se  vězením  od  14  dní 
do  2  let  a  peněžitou  pokutou  od  200  až  do  10.000  drachem.  Majetník 
pozemku,  kde  umělecké  dílo  nalezeno,  dostane  na  odškodnou  polovici  ceny 
díla,  kterou  stanoví  zvláštní  komisse.  Nálezy,  které  do  pěti  dní  se  neodevzdají, 
budou  státem  zabaveny  bez  jakéhokoliv  odškodného.  Kdo  by  tajně  kopal 
na  cizích  pozemcích,  aby  našel  starožitnosti,  potrestán  bude  vězením  od 
6  měsíců  do  3  let.  Předloha  tato  bude  předložena  sněmovně  a  vyřídí  se 
ještě  v  tomto  zasedání.  —  U  nás  jinače!  o. 

Pod  protektorátem  vévody  a  vévodkyně  Janovské  ustavil  se  komitét, 
jenž  pořádati  chce  v  Turíně  mezinárodní  výstavu  a  konkurs  obrazův  a 
soch  představujících  hlavu  božského  Mistra,  Krista  Ježíše.  První  cena 
v  obnosu  3000  lir  udělena  bude  porotou  onomu  uměleckému  výtvoru,  jenž 
bude  absolutně  nejlepší  „nejen  uměleckým  provedením,  ale  i  vnitřním,  nábo- 
ženským pochopením,"  Al.  Sv. 

Není  právě  největším  potěšením  býti  manželkou  presidenta  republiky. 
Tak  paní  ]\Iac  Kinleyová,  clioť  presidenta  Spojených  Států,  dostává  denně 
přes  200  dopisů,  na  něž  většinou  sama  odpovídá. 


Směs.  549 

Universita  Stanford  v  Kalifornii,  nazvaná  dle  svého  mecenáše, 
dostala  od  tohoto  na  darech  úhrnem  100  milionů  franků.  INIilionář  Stanford 
chtěl  tak  uctíti  památku  svého  předčasně  zemřelého  syna.  Universita 
Stanford  jest  nejbohatším  ústavem  toho  dridiu  v  Americe  a  snad  vůbec 
na  světě.  Al.  Sv. 

Na  ostrovech  Fidži  užívá  se  jako  peněz  zubů  tuleních  ve  dvou 
barvácli,  bílé  a  červené.  Zuby  obarvené  na  červeno  platí  asi  2 Okřát  tolik  jako 
bílé.  i\Iísto  v  peněžence  nosí  tamní  domorodci  jmění  své  na  krku  zavěšené; 
Inlé  a  červené  zuby  tulení  činí  vehni  pěkný  konsti-ast  na  černé  jejich  pleti. 

Dejte  hádati  někomu,  kolik  asi  váží  dospělý  lev  a  u^-idíte,  že  jistě 
neuhádne.  Obyčejně  se  hádá  150 — 175  kilogramů.  Než  lev  váží  250  kilogramů 
i  více.  Hlavně  jeho  kosti  jsou  massivní  a  těžké  jako  slonovina.  I  tigr  ne- 
váží o  mnoho  méně  než  lev.  Před  dvěma  lety  zastřelená  tigřice  v  Bengálu 
vážila  260  kilogramů. 

Literární  soutěž.  Dr.  A.  Podlaha  vypisuje  na  původní  román 
nebo  povídku  pro  svou  illustro vanou  revui  tyto  tři  ceny:  L  300  zl., 
II.  200  zl.,  III.  100  zl.  Thema  libovolné;  kromě  zdařilosti  obsahu  i  formy 
vyžaduje  se  nu-avní  nezávadnost.  Práce  označené  heslem,  jímž  opatřena 
budiž  i  uzavřená  obálka,  v  níž  nacházejž  se  pbié  jméno  autorovo,  zaslány 
buďtež  nejdéle  do  15.  srpna  t.  r.  Dru.  A.  Podlahoví  v  Praze  128.-III. 
Každý  konkurrující  autor  sám  navrhnouti  může  tři  osvědčené  literáty  do 
jury;  jména  jejich  budtež  napsána  pod  heslem  zevně  na  obálce.  Práce 
cenou  poctěné  budou  ovšem  i  mimo  to  ještě  honorovány. 

Z  německé  etymologie.  V  čítance  pro  slezské  školy  je  prý  v  článku 
o  Osoblaze  (Hotzenplotz)  též  etymologie  jména.  Slavný  zakladatel  měst. 
Olomoucký  biskup  Bruno,  žádán,  aby  také  v  oné  krajině  zřídil  město, 
tázal  prý  se  žadatelů:  Jo,  hobťs  denn  Plotz?  (habťs  denn  Platz?),  a  odtud 
vzniklo  jméno  Hotzenplotz.  —  Podobně  v  Brně  odvozují  Wranau  od 
Frauenau,  Rečkovice  chtějí,  překládati  Reckendorf  atd. 

Knihy  v  Americe.  Podle  odborného  časopisu  „The  publishers  weekly" 
vydáno  bylo  r.  1898.  ve  sjednocených  Státech  Severní  Ameriky  4886  děl 
samostatných.  Y  r.  1897.  vyšlo  4928  děl,  byla  tedy  produkce  o  142  větší. 

Lidové  universitní  běhy.  Nedávno  ukončeny  byly  lidové  universitní 
běhy  tohoto  škobíího  roku  ve  Vídni.  Celkem  bylo  ve  4  sériích  71  běhů, 
které  navštíveny  byly  od  7148  osob,  o  mnoho  četněji  než  loňské.  Nejčetnější 
návštěvu  \^'kazují  běhy  o  hvězdářství,  pitvě  a  nejstarších  dějinách. 
K  ním  počtem  návštěvníků  druží  se  běhy  filosofické.  Avšak  nejen  ve  Vídni, 
lidové  universitní  běhy  zavádějí  se  i  po  venkovských  městech  Dol.  Rakous. 
První  běh  pořádaný  v  Novém  Městě  za  Vídní,  navštíven  byl  od  826  osob, 
druhý  v  témže  městě  a  v  městech  Liesingu  a  Kremži,  vykázaly  spolu 
1246  účastníků,  což  jest  účast  celkem  očekávaná.  Většinu  účastníků  i  letos 
dodal  dělnický  stav.  Dodati  dlužno,  že  za  příkladem  vídeňské  university 
pi-vní  šla  česká  universita  v  Praze,  university  v  Krakově,  Št.  Hradci  a 
Inomostí,  jakož  i  vysoká  technická  škola  v  Brně. 


=-^(i^^<T\'^iS^'H^<Ž)'a^ 


550 


Rozhled. 


•1* 

, 

ROZHLED,  ' 

•♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦ 

***************** 

SHsaeaieaeasasaeiaeaifi 

»e!9lff9BSIB»B»B»B;!5IB»B 

♦     ♦♦•♦♦♦♦♦♦♦*♦♦♦♦♦♦ 

V  Biu  ě,   25.  června  1899. 

Církevní  zprávy.  Ze  služeb  „biskupa"  švýcarských  starokatolíkň 
Dra.  Herzoga  propuštěný  (pro  špatnou  odsluhu)  Dr.  Iška  jal  se  vydávati 
v  Praze  „Národního  katolíka".  Hodlá  se  tedy  už  asi  trvale  usaditi 
v  českých  zemích  a  svou  „záslužnou"  činnost  věnovati  jen  svým 
rodákům.  Bude  pracovati  ve  jménu  národnosti  pro  svou  církev.  Není 
pochyby,  že  z  Ruska  dostane  se  mu  podpory.  Starokatolíci  sic  nepřijati, 
tak  jak  jsou,  v  „jednotu  a  společenství"  církví  východních,  ale  jak 
nedávno  jsme  ruskými  hlasy  dovodili,  jsou  církvi  pravoslavné  milejší 
než  „papisté".  Je-li  Dr.  Iška  k  čemu,  může  proto  u  nás  povstat  brzy 
pořádná  církevně-národní  mela.  Nám  však  zdá  se,  že  Dr.  Iška  není 
„tanti",  aby  se  stal  Husem  20.  století. 

Mezitím  co  v  Rakousku  akce  „los  von  Rom"  stala  se  už  dávno 
jen  politickonevěreckou  kocovinou,  protestante  němečtí  rozplameňují  se 
pro  ni  stále  více.  Zvláště  výbojný  „d.  Evangelische  Bund"  podniká 
nové  sbírky,  tiskne  stále  nové  brožurky  a  pořádá  plamenné  schůze 
na  podnícení. 

Maďaři  na  rok  budou  slaviti  9001etou  památku  pokřesťanění 
svého.  Ze  opět  k  této  své  národní  slavnosti  donutí  i  ostatní  národnosti 
uherské,  jest  po  příkladu  nedávného  lOOOletí  usídlení  v  Uhrách  ne- 
pochybno.  Katoličtí  žurnalisté  za  té  příležitosti  chystají  sjezd  svůj.  — 
Katohcká  autonomie  projednaná  v  27 členném  výboru  čeká  už  jen 
na  projednání  v  plném  církevním  kongressu.  —  Hnutí  za  národní 
m  a  dar  skon  liturgii  mezi  sjednocenými  Maďary  z  podnětu  agitač- 
ního^  zemského  výboru  pro  tu  věc  ustaveného,  bude  vrcholiti  v  pouti 
do  Říma,  jež  podniknuta  má  býti  v  říjnu.  Jak  hnutí  toto  jest  mezi 
lidem  samým  živé,  vidět  z  toho,  že  zemský  výbor  musí  účastníky 
z  lidu  do  deputace  verbovat  a  zvláště  platit. 

Otázka  protektorátu  rozvíjí  se  dále.  Vedle  žárlivosti  německé 
přicházejí  i  starší  už  italské  choutky  k  řeči.  —  Rakousko  má  též 
svůj  protektorát  —  nad  koptickou  církví  v  Egyptě;  vydobylo  si  jej 
speciální  štědrostí  panovníka  svého  pro  missie  v  prastaré  církvi  kop- 
tické.  —  Italský  protektorát  přetřásá  prof.  Nocentini  v  půlměsíční 
revui  římské  „Nuova  Antologia"  z  1.  června.  Italská  vláda  missionářům 
v  Číně,  když  před  několika  lety  nechtěli  mocí  se  dáti  pod  protek- 
torát italský,  podporu  odřekla  a  pense  missionářům  ze  zrušených 
italských  klášterů  pochodícím  zadržela.  A  v  Číně  přece  z  39  missijních 
biskupství  (vikariatů  a  prefektur)  14  jest  jich  spravováno  Italy.  Missio- 
náři  italští  zprvu,  ač  na  pasy  francouzským  vyslancem  vydané  vysílaní, 
obraceli  se  sami  s  důvěrou  na  vyslance  italského,   ale   nikdy   od  něho 


Rozhled.  551 


zastání  nedošli,  až  když  se  před  5  lety  jednalo  o  zřízení  nunciatury 
v  Číně  a  Francie  je.  žárlivá  na  svůj  vliv,  překazila,  tu  italská  vláda 
k  jedné  nesnázi  sv.  Stolice  přičinila  ihned  novou,  žádajíc  tehdy,  aby 
italští  missionáři  podrobili  se  jejímu  protektorátu.  Když  se  odvolali  na 
pokyny  sv.  Stolice,  následoval  onen  trest  od  vlády  italské.  Pomoci  a 
podpory  tedy  italská  vláda  se  nechopila,  ale  při  první  příležitosti  jala 
se  nutit,  hrozit  a  trestat.  Prof.  Nocentini  tudíž  dává  vládě  italské  na 
uváženou,  nebylo-li  by  záhodno  vymknouti  italské  missionáře  v  Číně 
zpod  protektorátu  francouzského  tím,  že  by  je  vláda  i  lid  účinné  pod- 
poroval, přispíval  na  missie  jejich  a  zastával  se  jich.  Za  dnešního  stavu 
věcí  má  a  měla  Francie  na  svůj  protektorát  nad  nimi  i  přirozené 
právo:  ona  je  vydržovala. 

Ústupky  a  ujednání  smluvené  mezi  francouzským  vyslancem  a 
čínskou  vládou  vedly  ve  franc.  a  něm.  časopisectvu  k  del^attě  o  tom, 
rozšířen-li  tím  francouzský  protektorát  i  na  německou  missii  v  jižním 
Šantunu,  či  tato-li  zůstala  vyňata.  Znění  noty  čínsko  francouzské  opravňo- 
valo by  k  prvnímu.  Pravit  se  v  ni,  že  katol.  biskupi,  kd^-ž  ve  sporu 
s  místní  správou  po  dobrém  se  neshodnou,  mohou  v^-jednávat  s  vládní 
radou  čínskou  jen  prostřednictvím  francouzského  vyslance.  Leč  stávající 
už  teď  omezení,  a  to  je  právě  vyjmutí  německé  missie  zpod  vlivu 
francouzského  (r.  1887.  a  1888.),  zůstává  tím  netknuto  — ■  jak  praví 
vatikánský  dopisovatel  vídeňskému  listu  zahranič,  minist.  „Polit.  Corr." 

V  konsistoriu  slavném  konaném  19.  června  jmenováno  11  nových 
kardinálů,  z  nichž  jeden  z  Rakouska  (knížeb.  gor.  Missia)  a  jeden 
z  Francie,  ostatní  jsou  italští  biskupi  a  hodnostáři  kurie,  nebo  aspoň 
italskými  příslušníky  a  rodáky  (patriarcha  cařihradský  a  antioch.). 
Mimo  to  jmenoval  papež  ještě  2  jiné  kardinály  in  petto.  Collegium 
kardinalii  tím  ovšem  ještě  zcela  doplněno  není.  S  nově  jmenovanými 
11^  jest  teď  64  kardinálů.  Z  těch  jest  37  Italů,  7  Francouzů,  6  z  Eak.-Uh., 
5  Španělů,  2  Němci,  po  jednom  z  Belgie,  Anglie,  Irska,  Polska,  Portugal, 
Se  v.  Ameriky  a  Austrálie.  Sv.  Otec  Lev  XIII.  za  svého  panování 
jmenoval  už  128  kardinálů  (69  z  nich  už  zemřelo). 

Kongregace  ritů  v  květnové  jedné  schůzi  ohlásila  zahájení 
processu  o  blahoslavení  i  kanonisaci  sluhy  Božího  Mich.  Garicoitze, 
zakladatele  kongregace  kněží  Nejsvětějšího  Srdce  Páně.  —  K  vzbuzení 
processu  kanonisace  patrona  a  rodáka  diecese  brněnské,  bl.  Klementa 
Marie  Hofbauera  dějí  se  rovněž  přípravy. 

Dne  28.  května  zahájen  synod  jihoamerických  biskupů 
z  tak  zvané  latinské  Ameriky,  totiž  z  území  od  Ohnivé  země  až 
po  severní  hranici  Mexika.  Dostavilo  se  53  biskupů  a  arcibiskupů 
(40  -[-  13)  ze  všech  států  jiho-  a  středoamerických.  Z  jednání  samého, 
jež  je  tajné,  nepronikne  sic  mnoho  na  veřejnost,  ale  že  veliké  jedno- 
myslnosti není,  vidno  už  ze  sporů  při  volbě  předsedy  a  z  jiných 
neshod  etiketních. 

S  velkým  očekáváním  hleděno  vstříc  letošímu  sjezdu  kato- 
líkův italských  ve  Ferraře.  Je  to  pochopitelno  po  loňských 
drakonických  opatřeních  Rudiniho  proti  katolíkům.  Liberální  listy  pro- 


552  Rozhled. 


rokovaly  malé  účastenství,  viděly  na  sjezdu  samém  zamlklost,  bojácnost. 
Libovaly  si,  jak  „klerikalové"  po  jediném  ostrém  klepnuti  ..krotnou". 
Vždyť  prý  najednou  prohlášeno,  že  katolíci  jsou  poslušní  světské  vlády 
a  zákonů  jejích  a  ctí  je.  Také  mezi  horlivějšími  účastníky  sjezdu 
žehráno  na  přílišnou  „krotkost"  projevů.  Leč  sjezd  třebas  nebyl  tak 
velkolepý  jako  poslední  dva  sjezdy,  zvláště  ne  jako  milánský  (r.  1897.), 
mnoho  jim  nezadal,  vše  šlo  obyčejnou  mírou.  Činěny  i  předsedajícím 
i  řečníky  často  zmínky  o  nespravedlivém  útisku  se  strany  vlády,  ale 
jinak  práce  a  porady  zabývaly  se  positivními  návrhy  liospodářsko- 
socialními,  jako  by  se  nebylo  nic  stalo.  Může  se  říci,  že  v  plném  roz- 
sahu potvrdila  se  slova  předsedova,  když  navazuje  na  známé  Dupuyovo 
slovo  při  attentatu  Vaillantově:  v  sezení  se  pokračuje  —  pravil:  Přes 
to  že  vláda  vrhla  nám  bombu  svých  nařízení,  v  ruchu  katolickém 
se  pokračuje  („dopo  la  bomba  dell'  anno  scorso,  per  lazione  cattolica 
italiana  la  seduta  continua").  —  Sjezd  ferrarský  byl  šestnáctým.  Prvý 
konán  v  Benátkách  1874.  První  čtpy  konány  rok  po  roce.  Mezi 
pátým  a  šestým  nastala  čtyřletá  přestávka,  podobně  mezi  šestým  a 
sedmým  a  tříletá  mezi  sedmým  a  osmým.  Tak  mezi  rokem  1877.  až 
1890.  konány  jen  čtj^ry  sjezdy:  1879,  Í883,  1887,  1890.  Na  to  konány 
zase  sjezd}^  rok  co  rok,  až  loňský  rok  činí  opět  přestávku  z  pocho- 
pitelné příčiny. 

Vloni  v  dubnu  biskupové  pavijský  a  padovský  podali  návrh, 
aby  se  zřídila  katolická  vědecká  společnost  v  Itálii,  jež  by 
si  obrala  za  úkol  positivně  i  polemicky  a  apologeticky  pěstovati  hlavní 
obory  moderní  vědy  v  souhlase  s  vírou,  a  udávala  tím  jaksi  ton  kato- 
lické vědě  mezinárodni.  Tento  účel  ne v^- sloven  sic,  ale  cítiti  jej  v  celém 
pojetí.  Keni  to  konečně  nic  zvláštního  —  vycházejíť  z  Říma  vždy 
směrodatné  pokrmy;  leč  věda  katolická  jako  věda  neměla  vždy  své 
sídlo  v  Itálii  a  Ěímě.  Tak  na  př.  vezmeme-li  hned  nejmodernější  vědu 
sociologii,  před  Ěímem  a  Itálií  už  sociologie  katolická  vyvinuta  v  Anglii 
a  v  Německu  jako  systém  vědy  katolické  a  dosud  obě  země  spolu 
s  Francií  dominují  nad  Římem  a  Itálií.  Stejně  možno  říci  o  přírodních 
vědách,  jež  v  Německu  na  katolickém  stanovisku  dočekaly  se  ne- 
tušeného rozvoje,  ač  i  Itálie  má  svého  Secchiho.  Ale  přece  i  tu  bude 
dohánět. 

Dle  prozatímního  statutu  „vědecká  společnost  generální  pro  kato- 
Kky  italské"  bude  se  dělit  na  tři  sekce:  1.  studií  náboženských,  apolo- 
getických a  filosofických;  2.  studií  sociálních,  národohospodářských, 
právnických,  politických  a  dějepisných;  3.  vědy  fysické,  přírodnické 
a  matematické.  —  Druhá  sekce  už  je  utvořena  pod  názvem  „jednoty 
katoHcké  pro  studium  sociální".  Tato  jednota  se  tedy  jen  připojí 
ve  smyslu  nových  stanov  a  podřadí  k  celé  společnosti.  Jednota  tato 
vydává  už  na  sedmý  rok  svůj  organ:  „Rivista  internazionale  di  scienze 
sociali  e  disciplině  ausiliarie".  —  Také  druhé  dvě  nově  zakládané 
sekce  budou  dle  příkladu  své  starší  družky  vydávat  své  věstníky: 
ri viste  internazionali.  jedna  „di  scienze  religiose,  apologetiche  et  filo- 
sofiche"    —    druhá    „di   scienze  fisiche,   naturali  e  matematiche",   nebo 


Eozhled.  553 


jakkoliv  jinak  nazvané.  —  Účel  společnosti  bude  1.  podporovati  rozvoj 
věd  v  souhlase  s  věrou:  2.  sjednotiti  katolíky  italské  ve  vzájemný  styk 
při  studiu  věd  všeho  druhu;  o.  navázati  a  udržovati  spojení  s  jinými 
vědeckými  společnostmi  italskými  a  zahraničními;  4.  všemožným  způ- 
sobem šířiti  pravou  kulturu.  —  Předsedou  (čestným)  společnosti  bude 
některv  biskup  italský;  skutečný  předseda  bude  míti  titul  předsedy 
generálního.  —  Zatímním  předsedou  do  ustavení  se  celé  společnosti 
jmenován  pisanský  professor  Gius.  Toniolo.  jenž  už  jest  presidentem 
„jednot}-  sociální"-.  Správcem  první  sekce  zatím  jmenován  mons.  Feder. 
Sála  v  Miláně  a  sekce  třetí  prof.  P.  Mafii  v  Pavii. 

V  poslední  době.  při  urputnějších  bojích  politických  a  při  ne- 
snadné posici  francouzských  katolíků,  poslal  Sv.  Otec  dvojí  napomínku 
s.  pokyny  katolíkům  francouzským.  Jedny  uloženy  v  listě  k  arcibiskupu 
z  Bourges.  druhé  v  listě  ke  kardinálu  pařížskému  Richardovi.  V  onom 
Jistě  podotýká  papež,  že  nic  se  nenaskytlo,  proč  by  pokyny'  dané 
franc.  katolíkům  v  r.  1892.  a  v  encyklice  ..rerum  novarum" 
měnil.  Vylučuje  každou  změnu  mínění,  praví  Sv.  Otec:  „Ještě  jednou 
tedy  a  s  veškerou  vážností  napomínáme  katohky  francouzské,  říditi  se 
dle  našich  svrchu  zmíněných  pokynů  v  největší  svornosti".  —  V  listě 
ke  kardinálu  pařížskému  zmiňuje  se  papež  o  úspěchu  spolků  kato- 
lických dosud  docíleném.  A  mluvě  o  chování  katolíku  francouzských 
v  politice,  praví:  ..Nechať  se  rozhodně  'postaví  na  půdu  stávajících 
zařízení  francouzských,  a  jen  na  této  půdě  ať  se  snaží  o  společné  dobro 
náboženství  a  vlasti  své  v  jednotě  a  svornosti,  jež  každého  katolíka 
prcduševňovati  má.  Toť  bylo  vždy  pravou  rolí  věrných  synů  církve 
a  zůstane  jí  snad  všude  i  v  budoucnosti"   —  dodává  Sv.  Otec. 

Američtí  němečtí  katolíci  nemohouce  zapomenouti  ústrku, 
jakého  se  jim  dostalo  od  „ amerikán ské''  strany  vypuzením  professora 
Schrodera  z  katolické  university  washingtonské,  teď  když  ten  domnělý 
„amerikanismus"  v  psaní  sv.  Otce  ke  kardinálu  Gibbonsovi  byl  odsouzen, 
ozvali  se  též.  Jeden  z  četných  svatodušních  sjezdů  katolíků  německých 
v  Americe  (v  Kentucky)  přijal  totiž  resoluci,  v  níž  praví:  „Významu- 
plné  psaní  sv.  Otce  o  převráceném  amerikanismu  naplňuje  nás  velikým 
zadostučiněním  s  ohledem  na  jistého  katolického  učence  německého. 
Vždyť  jest  list  ten  také  potvrzením  a  ospravedlněním  jeho  neúnavné 
činnosti  a  jeho  marného  boje  proti  naukám  a  názorům  nyní  od  samého 
náměstka  Kristova  odsouzeným..." 

Biskup  sv.-pavelský  mons.  I  r  e  1  a  n  d.  za  hlavního  zástupce 
odsouzeného  směru  považovaný,  dokončil  svou  cestu  evropskou  staviv 
se    a    řečniv    mezi   katolíky   belgickými,    francouzskými    a  anglickými. 

Známý  professor  frvburský  Dr.  Kraus,  jenž  pod  jménem  Spectator 
po  tři  léta  psával  své  církevní  dopisv  v  liljeralnim  duchu  do  mnichovského 
„Allgemeine  Zeitung",  v  posledním  listě  (červnovém)  sděluje,  že  se 
vzdává  kriticko-politické  činnosti  na  poli  náboženském  a  církevním. 
Na  rozloučenou  ještě  dává  vedoucím  kruhům  církevním,  hovoře  o 
odstředivém  a  reformačním  duchu  na  všech  stranách  církve,  toto  naučení; 

Hlídka,  36 


554  Rozhlmi. 


„Organismus  takové  ohromné  společnosti  církevně- náboženské^ 
jak  je  katolictvo,  může  trvati  na  dále  jen  tehdv,  když  mezi  ústředím 
a  mezi  periferií  zavládá  zdravý  na  vzájemné  důvěře  založený  poměr. 
Poruší-li  se  tento  poměr  z  té  či  oné  strany,  nastává  ochuravění,  jež 
může  míti  sic  časem  jen  ráz  místní,  ale  vzrůsti  může  též  přec  na 
nemoc  celé  těleso  společnosti  zachvacující  a  rozkládající.  Od  několika 
desítiletí  jsme  svědky  stále  se  množící  nedůtklivosti  ústřední  moci 
církve  a  rovněž  neustálých  pokusů  určitých  církevních  směrů  a  stran^ 
aby  tuto  ústřední  moc  svým  vlivům  a  zájmům  naklonily.  A  s  druhé 
strany  jsme  od  několika  desítiletí  svědky  poznenáhlého  processu  odpa- 
dání na  obvodě  církve.  Starokatolictví  bylo  prvním  vážným  příznakem 
toho  druhu.  Xynější  doba  přináší  nové  zjevy,  jež  ovšem  jen  hnus  a 
odpor  vzbuditi  mohou.  Všestranně  zarmucující  hnutí  „los  von  Rom" 
v  Rakousku  ('?),  odpadnutí  kněží  „évadés"  ve  Francii  sem  náležejí.  Ale 
i  když  odezíráme  od  těchto  proticírkevních  směrů,  spozorujeme  v.šude^ 
v  Evropě  i  v  Americe,  počátky  duševního  hnutí,  jež  sic  dosud  drží  se 
dogmatu,  ale  nechce  se  nijak  spokojiti  se  starodávnou  školastickou 
formou.  Musil  by  člověk  býti  hluchý  a  slepý,  aby  se  nedal  přesvědčiti, 
že  nadešla  pro  církev  vážná  hodinka  a  že  církev  miiže  zle  dopadnouti, 
podaří-li  se  jisté  straně  přivésti  kurii  římskou  v  protiklad  se  zákony 
kritického  a  historického  pátrání,  jež  se  dnes  všem  vzdělancům  stávají 
nezbytnou  denní  potřebou,  fak  jako  v  r.  1633.  se  postavila  na  odpor 
všem  přírodním  vědám  odsouzením  Koperníkovy  světové  soustavy. 
Duševní  rozpoložení  přítomnosti  rovná  se  úplně  tomu,  jež  vedlo  k  r.  1517. 
A  taková  situace,  toto  napjetí  mezi  ústředím  a  periferií,  kdyby  potrvalo, 
musilo  by  podle  zákona  dějinného  vývoje  vésti  k  roztržce." 

Obyčejně  se  mluví  nyní  všude  o  návratech  ke  katolictví,  konverse 
duchů  hlubších  jsou  na  denním  pořádku.  Jak  vidět,  jsou  však  také  lidé^ 
kteří  vidí  a  hlásají  opak,  kteří  nevidí  mohutnění,  ale  prorokují  rozpadání. 

Anglická  katolická  církev  hodlá  budoucí  rok  jako  jubileum 
501etého  znovuzřízení  katolické  hierarchie  v  Anglii  loO.  září  1850)  za- 
světiti  vysvěcením   velikolepé   kathedraly   westminsterské   v  Londýně^ 

Katoličtí  biskupové  zamítli  nový  zákon  o  sňatku,  jenž  vydán  na 
podnět  nonconformistů  ( rozkolníkň)  anglických.  Dle  dosavadního 
zákona  manželského  pouze  u  sňatku  uzavřeného  před  knězem 
státní  církve  anglikánské  nemusil  býti  úředník  jako  svědek  státní 
přítomen,  nebof  anglikánský  kněz  je  zároveň  státním  organem.  Ke 
sňatkům  uzavíraným  před  knězem  dissidentským  nebo  katolickým  musil 
býti  volán  též  komissař  státní  jako  svědek  platnosti  manželství  před 
státem.  Xyní  zákonem  nedávno  přijatým  propůjčen  i  kněžím  vyznání 
od  státní  církve  odtržených  i  kněžím  katolickým  charakter  orgánů 
státních  při  žehnání  sňatku.  Biskupové  katoličtí  (provincie  anglické)  na 
své  synodě  povelikonoční  pro  svou  církev  tento  zákon  zamítli.  Větší 
jsou  prý  nevýhody,  jež  z  takovéhoto  postátnění  pro  církev  katolickou 
plynou,  než  výhody. 

Po  prohlášení  vlády,  jímž  tato  odrazila  útok  liberální  strany  v  dolní 
sněmovně  proti  autoritě  biskupské,  budou  biskupi  anglikánští  konečně  nu- 


Rozhled.  555 


ceni  vyslovit  se  zásadně  o  sporu  v  církvi  své  a  říci  rázné  slovo.  Na  synodě 
své  v  říjnu  letošího  roku  konati  se  majícím  položeno  do  denního 
pořádku  i  rokování  o  otázce  ritualistické.  Slyšeny  mají  b}'-ti 
obě  strany.  A  má  se  navázat  smíření  na  vše  strany!  Nejen  ritualistňm 
předepsat,  kam  až  dle  ducha  církve  jíti  smějí  ve  svém  obřadomilství, 
ale  i  s  nonconformisty  se  má  navázat  srdečnější  spojení  než  bylo  dosud. 
Kdo  však  konečně  spor  ten  rozhodne,  vyličuje  presbyteriánský  pastor 
John  Watson  pod  pseudonymem  .,Jan  Maclaren''  v  „North- American 
Review"  (květen)  v  článku  „Náboženská  situace  v  Anglii".  Ukončení 
toho  sporu  je  prý  otázkou  celého  ano-losaského  plemene.  Neboť  církev 
anglikánská  svázána  je  s  národem  anglickým  přemnohými  pouťs'.  jež 
dotýkají  se  podstaty  národu.  Povede-li  ritualistieký  ruch  k  nové  roztržce, 
značí  to  zpříma  vydávání  církve  anglikánské  Římu;  a  tu  prý  svobodu 
na  obě  strany  chtějí  laikové,  vysoká  církev  však  chce  vše  znova 
skližovat  v  jednotu.  (Církev  anglikánská  episkopalní  dělí  se  obyčejně 
na  „vysokou^.  ..nízkou'"  a  ..širokou"  jako  církevně-politické  strany  — 
biskupi,  klérus  a  laikové).  Leč  spásu  vidí  J.  Watson  v  tom,  že  mnoho 
Angličanů  nepatří  ani  k  „vysoké"  ani  k  „nízké"  ani  k  „široké"  církvi. 
Nestarají  se  ani  o  otázky  dogmatické  ani  o  otázky  rituální.  Nad  učenou 
theologickou  diskussi  jest  jim  zdravá,  cituplná,  praktická  řeč  (kázaní); 
mají  rádi  v  kostele  pěknou  hudbu  a  zpěv;  ctí  svého  faráře,  koná-li 
svou  povinnost  u  nemocných  a  umírajících,  u  chudých  a  u  dítek  během 
týdne,  a  nestarají  se  o  to  a  neposuzují  to  nijak,  obleče- li  si  pak  v  neděli 
ornát  (dle  ritualistů)  či  ne.  Když  se  mu  to  líbí  a  dokud  křivdy  ne- 
působí, nečiní  mu  v  tom  opposici ...  Je  to  strana  hdí  mírných,  ale 
nicméně  ne  lhostejných  ke  svému  náboženství,  přísně  se  držících  víry 
otcův,  a  za  nic  by  se  nedala  přivésti  nazpět  k  Eímu.  Když  pak  uvidí, 
že  anglikánská  církev  je  v  nebezpečí,  učiní  s  těmi  několika  horhvci 
krátký  process.  A  její  zasáhnutí  je  to,  jež  otázky  dnešní  trvale  rozluští... 
ne  ve  prospěch  ritualistů  však.  myslí  Jan  Maclaren.  —  S  ohledem  na 
bezmocnost  vysoké  církve  vůči  celému  hnutí  a  stále  se  množící  boje 
mezi  rituahsty  a  protiritualisty  tento  výsledek  prorokují  i  jiní:  lid  se 
sám  chopí  nápravy,  ale  nebude  to  pak  reformace,  nýbrž  revoluce. 

Podobně  jako  minulé  vlády  po  válce  řecko-turecké,  tak  i  dnešní 
Theotokisova  má  v  úmyslu  reformovati  církev  řeckou,  jež 
přispívá  nejvíc  k  neutěšenému  stavu  společenského  života  a  mravů. 
Každý  nový  ministr  kultu  přichází  ovšem  s  novými  plány.  A  ježto 
řecká  ministerstva  nemají  dlouhého  trvání,  zůstávají  plány  toho  kterého 
ministra  jen  na  papíře  nebo  v  jeho  hlavě.  Ostatně  sdělili  jsme  už  dříve, 
že  metropolita  athénský  sám  začal  reformovat.  Leč  nynější  ministr 
vyučování  a  kultu  má  zvláštní  reformy  na  mysli:  zreformovat  biskupy, 
kněze  i  mnichy.  Biskupy  zbavit  vlivu  protestantských  universit  německých 
a  mnichy  zbavit  jejich  jmění,  jež  pokládá  za  hlavní  překážku  jejich 
pokroku  v  dokonalosti.  To  se  ví,  že  jmění  klášterní  by  státu  ne- 
překáželo na  cestě  k  dokonalosti.  Ostatně  stát  by  učinil  z  mnichů 
státní  pensisty,  státní  úředníky  a  svěřil  by  jim  pěstování  theologických 
věd  v  řecké  církvi. 

36* 


556  Rozhled. 


Mezi  řeckou  a  ruskou  církví  či  spíše  politieko-církevní 
sférou  patriarchy  řeckélio  a  politickou  sférou  ruské  vlády  nastal  tichý  boj 
řevnivosti.  Ěecká  vláda  dosud  všeckv  patriarcháty  východní  církve  v  Asii 
obsazovala  svými  lidmi.  Ted"  vlivem  ruským  stalo  se.  že  na  patriarchát 
antiochenský  zvolen  ne  chráněnec  patriarchy  řeckého  v  Cařihradě,  ale 
chránénee  ruský,  a  sice  ani  ne  rodem  Řek.  ale  domorodý  Syřan.  Turecká 
vláda,  která  s  jedné  strany  (řecké)  dostala  protest  proti  volbě,  s  druhé 
strany  však  vj^zvání.  aby  ji  neprodleně  potvrdila,  byla  v  úzkých  a 
nechala  věc  nerozhodnutou.  Nepovolila-li  už,  není  pochybno,  že  povolí 
vlivu  ruskému.  Leč  zámysl  ruský  při  tomto  sporu  není  prý  jen  politický, 
ale  vvhradně  církevní.  Mluví  se  totiž  o  tom.  že  svatý  synod  ruský 
hodlá  dáti  návrh  na  svolání  ekumenického  sněmu  církevního  všech 
církví  východních.  Proto  pomalu  hledá  nabýti  vlivu  nad  jednotlivými 
autokefalními  církvemi  východními,  a  hledí  tudíž  jednotlivé  z  nich 
vymaniti  z  vlivu  řeckého,  v  němž  dosud  výhradně  se  nacházely.  Xeníf 
si  pravoslavné  Eusko  jisto,  že  by  Rekové,  ač  dosud  dosti  povolni 
a  poslušní,  nedělali  opposici  v  otázkách,  kde  by  se  jednalo  o  moc 
jejich.  A  takovou  otázkou  jest  urovnání  schismatu  řecko-bulharského. 
Patriarcha  cařihradský  exkomunikaci  nad  církví  Ijulharskou  vynesenou 
sotva  by  byl  ochoten  sníti  a  exarchu  bulharského  opět  ve  společenství 
a  jednotu  přijati,  kdyby  viděl  většinu  církví  východních  na  své  straně. 
Ostatně  dohady  tji:o  jsou  pro  svou  dalekosáhlost  příliš  nepravděpodobné. 
Nejjednodušším  jest,  že  ruská  vláda  hledá  usazením  sobě  oddaného 
patriarchy  získati  vliv  politický  v  Asii,  jakož  se  jí  o  to  jedná  na  celé 
čáře  asijské  od  Indu  do  Bosporu. 


Věda  a  umění.  Malé  slavnosti  národní  slaveny  bylv  a  budou:  o 
svatodušní  pondělí  zasazena  Karlu  Jar.  Erbenovi  pamětní  deska 
na  rodném  domku  jeho  v  Miletíně  pod  Zvičínem.  Řečnil  při  tom  rodák 
jeho  K.  V.  Rais.  Podnětem  k  této  oslavě  našeho  nedoceněného  Erbena 
nebylo  žádné  jubileum  časové  (narodil  tě  se  7.  listopadu  1811,  zemřel 
21.  listopadu  1870;,  nýbrž  pouhá  pieta  k  jeho  dílu  a  jménu.  —  Dne 
17.  července  v  den  narozenin  (126tých)  J.  Jungmanno  vých  má  se 
konati  v  Hudlicích  slavnost  převzetí  domku  jeho  v  majetnictví  národní. 
Obec  vinohradská  totiž  rodný  domek  Jungmannuv  vykoupila.  Je  to 
jaksi  dozvuk  loňské  1251eté  památky  narozenin  jeho.  —  Ježto  letos 
v  prosinci  připadne  251etá  památka  úmrtí  Arnošta  FOrchtgotta- 
Tovačovského  (narozen  28.  prosince  1825,  zemřel  18.  prosince  1874) 
oslaví  rodné  jeho  město  Tovačov  památku  svého  oblíbeného  rodáka 
skladatele  národní  pěveckou  slavností  v  druhé  polovici  července  {22.  a 
23.)  —  Na  paměť  óOleté  památky  smrti  Chopinovy  (f  28.  října  1849) 
hodlá  město  Varšava  zříditi  museum  Chopinovo  na  způsob  musea 
Mozartova  v  Solnohrade  nebo  musea  Matějkova  v  Krakově.  Ruský 
„Svět"  Komárova  navrhl  za  té  příležitosti  v  odvděk  Polákům  za 
důstojnou  oslavu  Puškinovu  postaviti  Chopinovi  v  některém  z  hlavních 


Rozhled.  557 


měst  riiskvcli  pomník.  —  Oslava  Piiškinova  7.,  8.,  10.,  11.  a  12. 
června  slavená  tedy  minula  už.  Z  cizích  závažných  projevňv  utkvěly 
Kusům  nejlíp  projevy  francouzské;  o  těch  v  tisku  nejdéle  mluveno. 
Ze  slovanských  projevů  nejzávažnější  byly  pozdra\'y  dvou  odstavených 
politiku:  našeho  stařičkého  Riegra  a  neméně  stařičkého  srbského  Rističe. 
U  nás  zvykli  jsme  na  lidové  nadšení,  nám  slavnosti  bez  lidového 
hřmotu  nejsou  ničím  —  úřady  naše  s  námi  národních  svátků  neslaví. 
Euská  oslava  však  byla  ven  a  ven  úřední.  Rozdíl  také  spočívá  v  tom: 
naše  slavnosti  začínají  nějakou  večerní  maškarádou  aserenádou.  Puškinská 
slavnost  začala  mší  svatou  za  duši  zemřelého  slouženou  samým  metropolitou 
petrohradským  Antoniem.  Také  v  domě.  kde  Puškin  skonal:  ,,po  Mojké 
čís.  12.",  nyní  knížeti  Volkonskému  patřícím  konána  panichida.  Městská 
rada  k  této  panichidě  zapůjčila  svůj  památný  obraz  knížete  sv.  Alexandra 
Něvského.  —  Střed  slavnosti  spočíval  v  sezení  Akademie  nauk.  Slavnost- 
ního sezení  súčastnili  se  nejvzácnější  hosté.  Zahájil  je  velkokníže 
Konstantin  Konstantinovič.  car  zaslal  teleo-ram.  ísa  to  řečněno  o  vvznamu 
Puškina  jako  národního  básníka  (professor  A.  N.  Veselovský),  o  mravních 
a  společenských  ideálech  Puškinových  (senátor  a  professor  A.  Th.  Koni.) 
Po  skončení  řečí  čteny  přípisy:  knížete  Mikuláše  černohorského,  od 
ruské  delegace  v  Haagu  na  konferenci  míru,  od  královské  srbské 
akademie,  od  spolčených  literárních  jednot  ve  Výmaru,  od  české  ná- 
rodní akademie  císaře  Františka  Josefa,  a  od  spolku  pěstitelů  ruské 
slovesnosti  (Rusínú),  na  to  od  ruských  ústavů,  universit,  akademií  a 
spftlku  všeho  druhu. 

Pozdravy  od  ostatních  slovanských  a  mezi  nimi  i  českých  osob 
a  spolků  čteny  na  bankete  Puškinově  uspořádaném  petrohradským 
tiskem  týž  den  7.  večer.  Tu  mluvili  též  cizí  hosté  (mezi  nimi  ředitel 
národního  divadla  pražského  Fr.  A.  ftubert).  —  Pokud  se  účastenství 
lidu  samého  a  všeobecného  slavnostního  nadšení  týče,  tu  praví  ruské 
listy,  Moskva  vvnikla  nad  Petrohrad. 

Umrtl  V  Celovci  6.  června  zemřel  probošt  na  domě  Dr.  Valentin 
M  ti  Her  ve  věku  80  let.  Od  r.  1860.  byl  ředitelem  kněžského  semináře, 
pak  studijním  ředitelem  a  vrchním  diecesanním  dozorcem  škol.  V  roce 
1876.  odmítl  volbu  za  knížete-biskupa  v  Lublani.  Zesnulý  byl  vždy 
věrným  synem  slovinského  národa  a  horlivým  podporovatelem  jeho 
osvětových  snah.  Go  celou  řadu  let  byl  předsedou  spolku  „.Družba 
sv.  Mohora",  založeného  biskupem  Slomškem  Za  vedení  Mullerova 
spolek  tento  dosáhl  znamenitého  počtu  členstva,  r.  1898.  čítal  77.131 
členů.  Téhož  roku  rozšířil  mezi  slovinskv  lid  462.786  knih.  Mezi  buditeli 
slovinského  lidu  Dr.  Muller  bude  míti  vždy  čestné  místo.  —  Dne 
7.  června  zemřel  spisovatel  český  Jan  Antoš  (narozen  1.  ledna  1860). 
Koncem  května  a  počátkem  června  zemřeli  v  Rusku:  první  doktorka 
práv  do  státní  služby  v  Rusku  přijatá  F.  M.  Kaufmannová,  bojovnice 
a  spisovatelka  emancipační  a  první  ruská  (z  ruské  lékařské  akademie 
v^^šlá)  lékařka  MUDr.  V.  K  a  š  e  v  a  r  o  v  a  -  R  u  d  n  ě  v  a.  Věda  ruská 
ztratila  dva  z  pilných  pracovníku:  byzantinistu  professora  a  akademika 
V.    D.    V  a  s  i  i  j  e  v  s  k  é  h  o     a    professora    N.    J.    G  r  o  t  a,    spisovatele 


658  Rozhled. 


fiilosolického.  Ve  Vídni  zemřel  2.  června  „král  valčíku"  Jan  Strauss, 
známv  skladatel  operett  a  lehké  liudby  vídeňské.  —  V  Paříži  zemřela 
slavná  malířka,  nejvýtečnější  snad  z  malířek.  Rosa  Bonheur 
(26.  května). 

„Nový  Život"  ohlašuje  na  srpen  na  Velehradě  svůj  poradní 
sjezd.  —  Dne  4.  června  konal  spolek  svatého  Lukáše  v  Praze, 
spolek  to  výtvarných  umělců  a  přátel  umění  svou  výroční  schůzi. 
Spolek  jest  jednotou  podpůrnou,  v  r.  1898.  vyplácel  6  pensí  starobních 
a  9  vdovskvch.  v  obnosu  celkovém  3079  zl.  —  Jmění  spolkové  činí 
úhrnem  84.373  zl.  Členů  všech  třech  druhů  jest  194  (zakládajících  74, 
přispívajících  76,  činných  44).  —  Jednání  sjezdu  žofínského, 
uspořádaného  přáteli  staré  Prahy  vydáno  jako  brožurka.  Městská  rada 
posud  slíbeného  velkolepého  projevu  pro  svou  starožitnicko-uměleckou 
politiku  neprovedla. 

Ač  letos  přibyl  literarně-umělecký  měsíčník  směru  tak  zvaného 
realistického,  hodlá  nový  literární  časopis  vydávati  p.  F.  X.  *Salda, 
a  to  hned  týdenník  svého  směru  kritického.  —  V  3.  čísle  „Literárního 
Obzoru"  p.  spisovatel  V.  Stech  nabádá  k  myšlence  založiti  ústředí 
pro  knihovníky,  jež  by  jim  bylo  radou  a  podporou  při  vedení 
knihoven.  Ústředí^  toto  mělo  hj  býti  jednotou  se  svým  „věstníkem" 
dle  myšlenky  p.  >Stechovy. 

Národní  divadlo  pražské  hodlá  na  podzim  uspořádati  cyklus 
Smetanův.  —  Nová  hudba  p.  Lošťákova  proti  vlivuplnvm 
„starým"  prohrála.  Jeho  opera  odstavena.  -^  Dne  17.  června  vystoupila 
v  opeře  „Dinoře"  mladá  zpěvačka  Cecilie  Šmídova,  jež  dle  jednomysl- 
ného úsudku  pražských  listů  slibuje  býti  jednou  z  budoucích  „div"  — 
pro  tak  zvaný  koloraturní  obor  operní. 

Vedle  velikého  příručního  atlasu  u  Otty  oznamuje  se  jiná  no- 
vinka: lirma  nakladatelská  Buršík  a  Kohout  chystá  vydávání  vše- 
obecného velikého  zeměpisu.  Chce  počíti  Afrikou,  bezpochyby 
pro  lepší  reklamu,  neboť  dnes  zájem  k  tomuto  dílu  světa  se  pojící  jest 
největší.  Leč  ani  politický,  ani  hospodářský  vývoj  Afriky  není  ještě 
ukončený,  tento  zvláště  teprv  začíná,  že  zachycený  obraz  nebude 
už  po  vydání  díla  pravdivý  v  těchto  dvou  směrech.  Bylo  by  tudíž 
lépe  začíti  ustálenějším  kontinentem. 

Úřední  vládní  list  (Wiener  Zeitung)  přinesl  16.  června  nařízení 
ministra  vyučování,  jímž  se  upravuje  ustanovování  učitelů  na 
universitách,  hlavně  pro  odbor  živých  řečí.  umění  a  umělecké 
dovednosti.  Postavení  jejich  je  závislo  na  svolení  kollegia  a  professorů 
iilosofické  fakulty  a  na  kolejném. 

Nařízením  téhož  ministra  vyučování  oznamuje  se  změna  učeb- 
ního plánu  v  reáliích  na  gymnasiích,  hlavně  pro  matematiku 
a  fysiku  a  přírodní  vědy.  Ježto  pokus  se  změnou  učebního  plánu 
v  těchto  vědách  přírodních  už  dříve  učiněn  a  osvědčil  se.  má  se  jen 
rozšířiti  na  všecky  ústavy.  Změna  učebního  plánu  v  matematice  a  fysice 
předložena  po  důkladném  prý  šetření  a  vytazování  znalců.  Změna  má 
záležeti  ve  zjednodušení  látky. 


Eozhled.  559 


V  květnovýcli  scliňzích  ústřední  umělecké  komisse  pro  zaeliování 
památek  přišly  na  řadu  tyto  věci  moravské  a  české.  iMorava:  Podána 
-zpráva  o  městském  starožitnickém  museu  v  Telči,  jež  jak  ústřední 
komisse  do  stanov  jeho  vložiti  dala.  v  případě  zrušení  nesmí  býti 
rozprodáno  ani  rozděleno,  ale  v  celku  svém  přeneseno  do  zemského 
mor.  musea  nebo  jiného  většího  musea.  • —  Ka  památné  mausoleum 
v  Krakovci  (u  Konice),  jež  trpí  deštěm  a  nepohodou  počasí,  usneseno 
zříditi  ochrannou  střechu.  —  Na  opravě  velehradských  věží 
schválila  komisse  návrh  prof.  Ferd.  Hracha  s  podmínkou,  aby  dnešní 
vyvršení  bání  bylo  zachováno,  totiž  s  plechovými  sochami  svatých 
Cyrilla  a  Methoděje.  —  Pro  opravu  kaplí  v  kostele  konickém  a  oljrazu 
v  nich  povolena  státní  podpora.  — -  Kostel  v  Jasené  shledán  jako 
budova  beze  vší  umělecké  ceny,  a  proto  oprava  jeho  vypuštěna  z  péče 
a  dohledu  komisse.  —  Komisse  upozorněna  na  zajímavou  stavbu  pavlán- 
ského kláštera  v  Mořicích,  jenž  dnes  jest  hospodářskou  budovou 
a  na  památnou  barokní  kapli  při  něm. 

Cechy:  Státní  dráha  dodala  komissi  dvě  popelnice  s  ornamentem 
hádko  vitým  u  Zátce  nalezené  a  ze  7.  až  12.  století  pocházející.  — 
Ministerstvo  povolilo  2000  zl.  na  opravu  skříní  a  maleb  freskových 
v  „Mozartově  sále"  knihovny  universitní  v  Praze.  —  Na  opravu 
chrámu  s v.  Ba r bory  v  Kutné  Hoře  povolilo  ministerstvo  25.000  zl. 
s  podmínkou,  aby  to,  co  ještě  schází,  jinak  uhrazeno  bylo.  -^  Upo- 
zorněno na  oltářní  obraz  v  Usobí,  jenž  bezpochyby  od  mistra  Škréty 
pochází.  —  Památný  románský  kostel  freskami  zdobený  v  Týnci 
má  býti  opraven;  náklad  4000  zl.  schválen.  —  Umělecko-historicky 
zajímavá  budova  děkanství  v  Sušici,  jež  se  má  opravovat,  aby 
opravou  znesvářena  nebyla,  komisse  vymínila,  aby  jen  nejnutnější 
změny  při  opravě  se  dovolily.  —  Upozorněno  (prof.  Branišem)  na 
kostelík  hřbitovní  v  letech  1820.  až  1330.  postavený  na  Horách 
Kašperských.  —  Památný  oltář  sv.  Rocha  z  kostela  Všech 
Svatých  v  Litoměřicích,  jenž  po  odstranění  pohozen,  vzat  komissi 
v  ochranu  a  o  zachování  jeho  je  postaráno.  —  Kaplička  od 
Dienzenhofera  postavená  v  lese  u  Motol  shledána  v  bezpečném 
a  neporušeném  stavu,  přes  zprávy  poplašné. 

Z  m  a  j  J.  o  v  a  n  J  o  v  a  n  o  v  i  č,  nej sla vněj  ší  lyrický  básník  srbský, 
slavil  dne  25.  června  v  Záhřebe,  kde  nyní  žije,  padesátileté  jubileum 
své  literární  práce.  Jovan  Jovanovič  se  narodil  24.  listopadu  r.  1833. 
v  Novém  Sadě. 

Ruský  spisovatel  Ant.  Čechov,  jenž  nachází  se  na  léčení  svého 
plicního  neduhu  na  Krymu,  prodal  majetníku  „Nivy''  Marcksovi  právo 
na  své  práce  dosavadní  za  75.000  rublů.  Za  budoucí  práce  TVIarcks 
s  ním  učinil  smlouvu  na  500  rublu  za  arch. 

Tolstého  „Vzkříšení"  vyzvalo  nejen  v  Rusku  nakladatelskou 
afféru,  ale  i  v  Německu.  Majitel  ..Vossische  Zeitungu"  F.  Fontáne 
dal  totiž  z  pravého  necensurovaného  originálu  překládat  „Vzkříšení" 
a  odporučoval  je  ovšem  z  toho  důvodu,  že  je  to  vydání  necensurované. 
Marcks  se  proti  tomu  ohradil,  že  právo  prvotisku  má  jen  on  a  nikdo 


560  Eozhled. 


jiný,  Že  oliromným  prý  honorářem  (40.000  rublu  prý  obnášel)  koupil 
je  výslovně  od  hrab.  Tolstého.  jenž  s  žádným  jiným  vydáváním  sou- 
časn}'m  nebo  předčasným  nesouhlasí.  Leč  zajímavo  na  tom  sporu  je  to,, 
že  Marcks  dokázal  nakladatelské  firmě  F.  Fontáne  &  Co.,  že  její  ne- 
censurovaný  překlad  ve  „Vossisehe  Zeitung-"  je  víc  zkomolený  a  více 
v  něm  schází,  než  v  ruském  censurovaném  originále.  F.  Fontáne 
doznal,  že  měl  za  hodno  v  překladu  některá  závadná  místa  vynechat, 
protože  do  veřejných  novin  je  považoval  za  příliš  silná!  Censura  ruská 
ve  „Vzkříšení"  škrtla  totiž  v  28  prvních  kapitolách  jen  210  řádku 
(z  4351),  F.  Fontáne  škrtnouti  dal  však  přes  500  řádků!  Celé  dílo- 
má  90  kapitol.  Euská  censura  škrtla  dosud  jen  něco,  co  se  týkalo 
ruské  pravosla^Tié  církve  a  pak  něco  z  pojednání  o  „veřejných  domech".. 
F.  Fontáne  dal  škrtati  to.  co  by  zvláště  čtenářky  „Voss.  Zeitungu"" 
mohlo  urážeti,  a  slíbil,  že  až  ve  knihové  formě  vydá  „Vzkříšení"  ne- 
zkrácené. —  Hr.  Tolstý  prý  těmito  neustáljmii  spory  o  své  nejnovější 
dílo  jest  velmi  rozmrzen. 

Mladá  generace  ruskvch  spisovatelů  chvstá  To  1  stému  na 
počest  jeho  práce  almanach  dle  po.sledního  díla  jeho  pojmenovaný 
„Vzkříšení". 

O  Glěbu  Iv  a  novici  Uspenském.  jenž  nalézá  se  jako  choro- 
myslný  už  dlouhou  dobu  v  ošetřování  v  privátním  ústavě  Dra.  Sináni 
v  Xovgorodě,  přinesly  „Novosti"  nedávno  zpráv^ičku:  Schází  stále  a 
stav  jeho  jest  stále  beznadějný.  Duševní  tma  už  se  nerozprchne  nikdy. 
Mučí  jej  dle  všeho  stále  obrazy  žurnalistické  a  spisovatelské  jeho 
činnosti  dřívější:  tak  ony  dny  stále  se  dožadoval,  aby  ho  zavedli 
k  „černorabočim"  (dělníci  hrubé  práce).  Jinak  ke  všemu  a  zvláště 
k  cizím  je  lhostejný. 

Charvatsko-slovinští  studující,  kteří  napojeni  moderními  socialně- 
pokrokovými  ideami  začali  před  třemi  lety  vydávat  svou  revui  „Hrvatska 
Mysl"    —    a   předloni   ji   změnili    na    ,,Ňovo  Doba",    zase  i  s  touto  po 

Fvním  ročníku  bvli  hotovi.  Obě  onv  revue  vvcbázelv  v  Praze.  Teď 
v  květnu  jali  se  pokračovat  ve  Vídni.  Vydali,  na  týchže  zásadách 
1.  číslo  revue  nazvané  „Glas",  jež  zatím  se  slibuje  už  jen  na  půl  roku. 
„Slovanský  Přehled"  se  odevzdává  „v  ruce  odběratelů". 
Kemohl  by  druhý  rok  v^-cházet,  kdyby  dosavadní  odběratelé  se  i  pro 
druhý  rok  nezavázali  a  nové  aspoň  každý  jednoho  nepřihlásili!  Nevíme, 
komu  to  smutné  vysvědčení  vlastně  platí:  zda  naklad,  firmě  >Šimáčkově 
či  apathické  veřejnosti,  zvláště  mládeži.  Snad  obojím.  Ale  způsob  ode- 
vzdávat časopis  v  ruce  odběratelstva  jest  rozhodně  velmi  pohodlnou 
reklamou ! 

Koncem  května  pořádán  sjezd  o  tuberkulose  v  Berlíně. 
Sjezd  byl  quasi  mezinárodní.  Cílem  a  výsledkem  sjezdu  bylo  důkladné 
osvětlení  —  pokud  dnes  je  to  na  základě  vědeckém  možno  —  všech 
sem  spadajících  otázek.  Hlavně  tři  skupiny:  příčina,  rozšiřování,  léčení 
projednávány.  Jako  příčina  souhlasně  v^'hlášen  tak  zvaný  Kochův 
bacillus  tuberkulosní.  Popřeno,  že  by  tuberkulosa  byla  dědičná,  ale 
disposice  připuštěna.    Šíření  nákazy  děje  se    člověkem  nemocným  (vy- 


Rozhled.  561 


bozenými  při  kašli  zároclky\  nebo  nakaženým  dobytkem,  nejčastěji 
mlékem  krav  perlovkou  stiženýcb.  zřídka  masem  hovězím  nebo  vepřovým. 
Ač  veškeré  třídy  společnosti  tiiberkulose  podléhají,  přece  pařeništěm 
nákazy  jsou  chudé,  nezdravé,  těsné  byty,  lidé  slabě  živení,  přepracovaní 
a  špatné  bydlící.  Léčení  je  možno  za  dosavadního  stavu  vědv  jen 
pomocné.  Jako  takové  nejúčelnější  jsou  dnes  léčebné  ústavy,  sanatoria, 
léčící  vzduchem  a  dietou.  Pomocným  lékem  jest  hlavně  kreosot.  — 
Některá  ,  data  sdělená  na  sjezde  jsou  zajímavá.  Tuberkulosa.  hlavně 
tuberkulosa  plicní  jest  nemocí  všech  pásem.  Jako  široko  rozvětvená 
epidemie  vyskytuje  se  teprv  od  druhé  polovice  17.  století.  Čísla  rozšíření 
pro  Německo  udána  tato:  nemocno  jest  v  té  chvíli  na  225.000  lidí 
tuberkulosou  všeho  druhu,  spíše  více  než  méně,  to  je  tedy  přes  40  osob 
z  každého  10.000  obyvatel.  Ročně  umírá  nemocí  tou  (v  Německu)  z  lidí 
od  15.  do  60.  roku  88.000.  Z  ročních  případův  invalidity  při  invalidním 
pojišťování  11"  o  jich  připadá  na  tuljerkulosu  (z  151.000  rnčních  prů- 
měrem případů  16.800).  Nejvíce  trpí  léta  27.  až  30.  věku  lidského. 
V  ostatních  letech  věku  nevystupuje  tak  zhoubně.  Úmrtnost  povšechná 
lidí  od  15.  do  60.  roku  jest  v  Německa  9'1  promille,  z  toho  na  tuber- 
kulosu  2"957o-  Třetina!  Národnímu  bohatství  by  ročně  přibylo  7  mil. 
marek,  kdyby  se  podařilo  tuberkulosa  na  rok  zastaviti.  V  různých 
společenských  třídách  dle  majetku  rozdělených  přichází  tuberkulosa 
v  razném  stupni  četnosti:  z  1000  lidí  majících  příjem  pres  3500  marek, 
umírá  tuberkulosou  průměrné  1.  z  1000  lidí  s  2000 — 3500  marek 
umírají  2,  s  1200 — 2000mark.  příjmem  2  5,  s  900 — 1200mark.  příjmem 
4  a  pod  900markový  příjem  5. 

Z  jin}'ch  sjezdu  zaznamenáváme:  sjezd  elektrotechniků  ve 
Vídni  (14. — 16.  června),  na  němž  projednány  některé  důležitější  otázky 
technicko-právní,  jako:  tele^-rafie  bez  drátu,  inspektorát  elektrotechnický 
(k  dohledu  na  závody  elektrotechnickéi.  Nerůstová  žárovka,  právní 
ustanovení  o  odcizení  síly  elektrické  z  vedení  proudu,  benzinový  p^hon. 
statistika  elektrická  a  pod.  Budapešť  zastoupena  byla  účinněji  než 
Cechy  a  zvláště  než  Praha.  —  Ve  Stokholmě  zasedá  od  polovice  června 
sjezd  hydrografický,  hlavně  některými  evropskými  pomořskými  státy 
obeslaný;   předmětem  porad  jeho  jsou  jioměry  severoevropských    moří. 

V  Londýně  konán  s  j  e  /.  d  knihkupcův  evropských  (od  2. 
do  9.  června).  Otázky  jej  zaměstnávavší  odnášelv  se  hlavně  k  bibliografii, 
ochrana  novinek  na  trhu  knihkupeckém  taková,  jaká  se  novotám  modellů 
vůbec  poskytuje,  úprava  styků  mezi  nakladateli  a  spisovateli  cizo- 
zemskými a  pod. 

Akademie  pro  vzdělání  žurnalistů  zařizuje  se  v  Paříži. 
Není  to  ve  Francii  první  pokus  a  první  ústav.  Při  katolické  universitě 
v  Lilie  podobná  akademie  utvořena  už  dříve,  třebas  měla  zatím  jen 
název  socialně-právního  kursu  pro  vzdělání  mužů  veřejnému  životu  se 
věnujících.  V  program  tohoto  tříletého  ústavu  spadaly  skoro  všecky 
věci  žurnalistovi  potřebné.  Také  v  Paříži  má  se  žurnalistická  škola 
spojiti  s  „volnými  kursy  sociologickými".  Škola  pařížská  má  býti 
specielněji  zřízena.  Žurnalistické  kolleje  v  Americe  jsou  už  ode  dávna 


5G2  Eozhled. 


domovem.  Stávají  dodnes  při  čtyřecli  universitách.  Jest  ovšem  otázkou, 
zda  žurnalismu  se  dá  naučit  ve  škole.  Ale  tolik  jest  jisto,  že  mnohdy 
a  zvláště  u  nás  a  v  menších  národech  a  stísněnějších  poměrech  vůbec 
žurnalistům  do  všestranných  vědomostí,  aspoň  těch,  jakých  je  při 
každých  novinách  potřeba,  scházívá  mnoho. 

Pařížská  Akademie  zvolila  na  místo  zemřelého  člena  žurnalisty 
Ed.  Hervéa  dne  17.  května  po  opětované  volbě  Pavla  Deschanela, 
nynějšího  předsedu  sněmovny.  Literárně  jest  Paul  Deschanel  znám 
jako  národohospodářský  a  politický  spisovatel;  jeho  díla  týkají  se 
otázek  osadních,  hospodářských  a  sociálních.  Jinak  však  není  z  vy- 
nikajících. Jest  už  třetím  členem  z  politické  arény  do  Akademie 
vzatým,  ostatní  dva  téhož  rázu  jsou  konservativní  katolík  hrabě  de  ]\Iun 
a  bývalý  ministr  Hanotaux. 

Jako  Francie  má  pro  vzdělání  svých  umělců  tak  zvčinou  cenu 
římskou  (stipendium  pro  vzdělání  umělecké  v  Eímě),  tak  severo- 
americké Spojené  Státy  založily  si  nyní  cenu  pařížskou,  jako 
podporu  a  stipendium  pro  mladé  nadané  umělce  i  spisovatele,  aby  se 
dále  vzdělávali  v  Paříži. 

Turecký  generální  štáb  dohotovil  podle  vzoru  map  generálních 
štábů  rakouského  a  německého  zeměpisné  popsáni  poloostrova  balkán- 
ského, pokud  jest  pod  panstvím  tureckým.  Mapa  evropského  Turecka 
v  tomto  zpracování  generálního  štábu  jest  první  obšírnou  mapou  zemí 
těch;  obsažena  jest  na  60  listech  v  měřítku  1  :  210.000. 

Novinku  divadelní  zavedl  balet  francouzský  v  Alexandrii:  před- 
stavování uměleckých  obrazů  jednotlivých  mistrů.  Tedv  mistrové 
malířství  v  živých  obrazích.  Pokus  učiněn  s  Milletovým 
„Angelus".  Kdyby  se  taková  slavná  díla  malířská  v  pečlivé  ovšem 
reprodukci  tímto  živým  materiálem  (pokud  možno  i  po  stránce  duševně 
pohnuté)  s  jeviště  podávala,  bylo  by  to  konečně  lepší  použití  jeviště, 
než  jak  se  ho  zneužívalo  dosud  duchaprázdným  celkem  baletem. 

Eecký  ministr  yyučování  Petridis  před  několika  lety  obrátil  se 
na  evropské  vlády  a  hlavně  německou  s  otázkou,  zda  by  nebyla  ochotna 
přistoupiti  na  nejnovější  řecké  důkazy,  že  výslovnost  novořečtiny  a 
starořečtiny  se  shodují,  aby  zavedla  na  svých  gymnasiích  výslovnost 
novořeckou.  Vlády  odpověděly  ochotně,  aby  vláda  řecká  připravila 
vědecký  podklad  pro  anketu  o  této  otázce,  a  že  jsou  volny  dle  výsledku 
ankety  třebas  změnit  nynější  výslovnost  řečtiny,  tak  zv.  „Erasmovu" 
v  „Reuchlinovu".  Teď  asi  po  pěti  letech  přichází  nynější  řecký  ministr 
vyučování  Estaxias  se  sdělením,  že  professor  Papadimitrakopulos  určený 
podklad  k  anketě  připravil,  a  že  jej  v  brzku  přeložen  do  důležitějších 
evropských  jazyků  rozešle.  Anketa.^  ukáže-li  se  nezbytnou,  konala  by 
se  v  Athénách.  —  Nejvíc  záleží  Eecku  na  získání  Německa,  jehož 
filologové  školy  Erasmovy  nynější  způsob  výslovnosti  řecké  nejlepšími 
důvody  podepřeli  a  rozšířili  do  všech  evropských  států.  Návrh  liecka 
nevychází  ovšem  z  nějaké  vědecké  povýšenosti  jeho  v  tom  oboru,  ale 
z  národní  ješitnosti  řecké.  Reky  mrzí.  že  na  evropských  gymnasiích 
učí  se  jiné  řečtině,    než   jakou    oni   mluví.    S  týmiž  důvody    mohli    by 


Rozhled.  563 


Italové  a  Francouzi  přijít,  abyelicjm  četli  latinu  po  jejich.  Otázka 
vědecky"  je  už  ted}'  napřed  skoro  rozhodnuta,  neboť  není  niyslitelno, 
že  by  řecké  dvojhlásky  byly  zněly  staženě,  jak  je  Eekové  nynější 
A^'slovují.  Jakož  vůbec  jest  nonsens  tvrdit,  že  nějaká  řeč  po  2000  let 
je  též  všemi  sv}-mi  zvuky  a  svou  v}'slovností.  jaká  byla  před  2000  lety; 
zvláště  pováží-li  se  náplyv  cizí  krve  a  cizích  národů,  jakému  od  dob 
Alexandra  Velikého  podléhal  řecký  živel. 

Starosti  Řecka  jsou  ohledem  na  jeho  starožitnost  i  ještě  jiného 
druhu.  Jeho  vlastní  lidé  po  živnostensku  rozprodávají  staro- 
žitnosti, nalezené  po  různých  krajích  Kecka,  do  ciziny.-  V  Mnichově 
objeveno  nedávno  celé  takové  ústředí,  kde  se  věci  z  Ěecka  k  prodeji 
určené  kupily;  bylo  to  už  malé  museum  o  (iOO  číslech  asi,  různých 
sošek  starořeckých  a  jiných  památek.  Vláda  dahi  rozkaz  vyslanci 
v  Německu  a  snad  i  v  jiných  státech,  aby  rozprodané  poslední  dobu 
starožitnosti  hleděl  zase  zkqupiti.  Zatím  však.  podotýká  k  tomu  ,,Voss. 
Zeitung",  jež  zprávu  tu  z  Kecka  přinesla,  starožitnosti  řecké  jsou  lépe 
uschovány  v  museích  evropských  než  doma.  Neboť  v  Kecku  zacházejí 
se  svými  památkami  zrovna  vandalsky.  Vláda  sic  nad  důležitými 
nalezišti  a  vykopanými  už  budovami  ustanovuje  hlídače  —  ale  ti. 
ježto  jsou  bídně  placeni,  nejen  že  nehlídají.  ale  ničit  a  roznášet 
památky  sobě  svěřené  pomáhají. 

Letoší  kopací  práce  v  místech  starožitných  v  Kecku  před  na- 
stávajícím úpalem  letním  skončeny.  Ustav  anolický  objevil  poblíž 
starého  Korinta  památný  onen  pramen  „peiréné";  jest  to  starý  ko- 
rintský velikolepo  založený  vodovod  uvnitř  skály,  na  níž  dle  mythu 
nevěsta  Jasonova,  dcera  korintského  krále,  Glauké  zahynula.  Ve  skále 
vytesáno  pět  nádržek  spolu  spojených,  z  nichž  voda  odváděna  dolními 
kanály  do  města.  Jeskyně,  v  níž  bassinv  se  nacházely,  ozdobena  z  předu 
portalovitým  sloupovím.  Nalezeny  tu  též  úlomky  několika  soch  ženských, 
iDezpochyby  bohyně  pramenu  a  královské  dcery  samé,  jakož  i  jiných. 
—  V  ukončeném  nedávno  prvním  ročníku  „Jahreshefte  des  (■)sterr. 
íirchaolog.  Instituts"  popsány  zevrubně  už  dříve  na  tomto  místě  dotčené 
vy  kopaniny  rak.  ústavu  v  Efesu.  —  V  berlínské  společnosti 
pro  anthropolog-ii,  ethnologii  a  archeologii  podány  minule  zajímavé 
zprávy  došlé  od  výprav  starožitnických,  dlících  v  Asii,  v  Arménii  a 
v  Babjdoně.  Z  arménské  výpravy  sdělili  Dr.  Belck  a  Lehmann  o  ná- 
lezech u  T opsaný:  Nalezen  klínový  nápis  o  Tiglatpilezerově  vítězství, 
jímž  celou  Chaldei  podrobil  Assyrům.  U  Mossulu  a  Ninive  nalezeno 
několik  nápisů.  Z  jedné  tabulky  vyčetl  Dr.  Lehmann,  že  Assyrové 
a  Babyloňané  počítali  své  měsíce  od  nového,  tedy  neviditelného  měsíce. 
Výprava  zabývala  se  zvláště  sbíráním  vědomostí  o  staré  Chaldei  a 
památkách  řeči  i  staveb  k  ní  se  vztahujících.  —  Babylonská  výprava 
T)ra.  Koldeweye  dorazila  nedávno  na  místo  a  počala  v  květnu,  vyko- 
pávati na  pahrbku  Kasr,  zakrývajícím  ruiny  paláce  Nebukadnezarova. 
Po  víc  než  2000  let  vstává  tudíž  mohutná  tato  stavba  opět  z  hrobu. 
Odkopána  ona  mohutná  zeď  hradební,  jež  město  a  palác  obkličovala. 
Staří  dějepiscové  řečtí   sdělují   o  ni.    že    několik    vozů    pohodlné    vedle 


564  Rozhled. 


sebe  na  ní  jeti  mohlo.  Rozměry  této  odkopané  hradební  zdi  líčí 
Dr.  Koldewey  takto:  Hradím  tato  sestává  z  vnější  zdi  stavěné  z  cihel 
pálených  se  známkou  krále  Nebukadnezara;  tato  vnější  zeď  má  šiřka 
7^/t  metru.  Za  ní  jest  nasypaný  z  písku  a  štěrku  násep  široký 
21 V2  metru;  vnitřní  zeď  stavěná  tak  jako  vnější,  má  šířky  13 '/iq  metrů. 
Celá  zeď  tedy  jest  tlustá  41*85  metrů!  Xalezeno  několik  úlomků. 
z  nápisů  monumentálních.  Důležitý  jest  nález  poléván}' ch  cihel  s  reliéfy, 
jimiž  palác  a  zajisté  i  hradební  zeď  po  vnitřní  straně  na  mnohých 
místech  byla  ozdobena.  Cihly  polévané  a  hlazené  měly  barvy,  pokud 
se  jeví  z  nálezu,  zelenou  nebo  modrou,  reliéfy  představují  části  těla 
lidského,  lvů  a  jiných  zvířat,  rosetty  a  pod.  Dne  15.  května  dokopáno- 
se  k  vnitřní  zdi  nějaké  budovy  za  hradbou  ležící,  bezpochyby  prý  zdi 
samého  paláce.  (Výprava  babylonská,  jíž  německá  věda  archeologická 
hodlá  se  postaviti  v  čelo  prací  ostatních  národů,  stojí  ročního  nákladu 
100.000  marek.) 

V  téže  berlínské  společnosti  v  květnovém  sezení  přednášel 
Dr.  Brunnhofer  o  původu  ariň  sanskritských.  Zastává  se  ná- 
hledu, jejž  doložil  hojnými  nálezy,  že  i  ii.dičtí  Áriové  do  svých  sídel 
nynějších  došli  z  prasídel  Ariů  z  Médie  a  Persie.  Kdy  se  vystěhovah,. 
nedá  se  určit.  Xěco  bližšího  však  vychází  z  té  okolnosti,  že  zpěv 
o  Asvině,  která  jako  hvězda  jitřenka  jarního  ekvinoctia  jest  opěvána 
v  staroindických  zpěvech,  mohla  jen  kolem  r.  6000.  před  Kristem  býti 
viděna  ve  výši  polární  42 — 45°  čtvrt  hodiny  před  v^^chodem  slunce. 
A  tato  výše  ukazuje  na  sídla  v  Medii  a  Persii. 

Anglický  archeolog  Gowland  zabývající  se  starožitností  východo- 
asijských národů,  hlavně  Japanců,  přichází  k  tomu  náhledu,  že  nynější 
Japanci  na  souostroví  přijíti  musili  z  dalekého  západu.  Původní 
obyvatelé  Japanska,  Ajnové.  dosud  na  severu  sídlící,  byli  od  nich  vy- 
tlačeni. Hroby  kamenné  od  nejstarších  přistěhovalců  japanských  po- 
cházející nemají  však  podobu  s  hroby  žádného  národa  východoasijského 
a  zvláště  ne  se  staročínskými  hroby.  Hrobv  ty  nacházejí  svou  obdobu 
pouze  v  hrobech  západní  Asie  u  Kaspického  jezera  nalezených,  v  tak 
zvaných  „dolmenech".  Hroby  tyto  vyskytují  se  v  době  od  200  let  před 
Kristem  do  600 — 700  let  po  Kristu.  Tedy  2 — 3  století  před  Kristem 
může  se  bráti  za  onu  mez  časovou,  od  níž  v  Japansku  usídlil  se  nynější 
národ  na  území  dříve  ajnoském,  národ  přišlý  cdtud,  odkud  zdá  se, 
že  vyšly  všecky  národy,  ze  střední  Asie,  od  jezera  Kaspického. 

Dr.  Eduard  Glaser  v  příloze  „Allgem.  Ztg."  mnichovského  rozvíjí 
s  novou  vehemencí  dávnou  svou  hypothesu,  jež  však  se  skoro  vše- 
obecně zamítá,  že  staří  Feničané  přišli  do  svých  syrských  sídel 
z  jižní  Arábie,  z  tak  zvané  „země  kadidla",  osazené  „habašity", 
nazývané  na  památnících  staroegyptských  slovem  „pvnt",  jež  se  může 
čísti  „pún",  „poenat",  „púnit"  a  pod.  Země.  vlastně  kraje  na  východním 
pobřeží  Afriky,  na  sokotorském  souostroví  a  jihozápadním  pobřeží 
Arábie,  bylo  osazeno  tímto  kmenem  „púnat".  jenž  sprostředkoval 
obchodní  styky  nejstaršího  lidstva  v  jižní  Asii  a  v  Africe  usedlého. 
Kmen  „pún"  b^d  mohutným  kulturním  kmenem,  od  něhož  se  v  dávné 


Eozhled.  565 


•době  UŽ  oddělila  jedna  část  a  přeila  na  druhou  stranu  přešivku  suez- 
ského  a  počala  tu  tentýž  oljchodni  sprostředkovací  úkol.  jaký  původní 
vlasti  zastávala.  Theorie  tato  jest  velmi  zámluvná  sice.  jen  že  dosud 
málo  důvody  podepřená.  Ale  důvody  (tak  na  př.  samo  jméno,  podobu 
nái'ecí)  autor  její  přece  udává,  nedovedeme  však  posoudit,  na  pokud 
jsou  jen  zdánlivé  a  vratké.  —  Hakouská  expedice,  jež  letos  v  zimě 
vydala  se  do  jižní  Arábie  a  prošla  Hadramaut  a  Sokotoru,  kdybv  byla 
bývala  lépe  řízena,  mohla  ne  sice  plné  světlo,  ale  aspoň  nový  doklad 
na  tu  neb  onu  stranu  otázkv  přinésti.  Země  onv  isou  v  ohledu  staro- 
žitnickém  i  v  ohledu  národopisném  slabo  prozkoumány. 

Theorie  professora  české  techniky  K.  V.  Zen^-era  o  elektro- 
magnetickém vlivu  slunce  íjinak  už  hodně  stará)  zase  letos  přišla 
k  řeči  po  vydání  jeho  spisku:  „Die  Meteorologie  der  Sonne 
und  das  Wetter  im  Jahre  1889,  zugleich  Wetterf)rognose  fiir  das 
Jahr  1899."  Škoda,  že  myšlenka  českého  učence  zavdává  podnět  k  tak 
prudkým.  Či  spíše  posměšným  posudkům!  Kladou  to  na  roven  s  Falbovými 
prognosemi.  Myšlenka  sama,  že  slunce  „je  mohutný  otáčející  se  elektro- 
magnet,  jenž  tímto  svým  pohybem  i  planety  v  oběh  uvádí  a  v  něm 
udržuje",  není  konečně  tak  abstrusni,  ale  další  důsledkv,  jež  odtud 
pan  professor  vyvozuje  pro  vzdálenosti  a  dobu  oběhu ')  jednotlivvch 
planet,  pro  poruchy  atmosférické  i  psychické  (!)  na  zemi  naší,  zabíhají 
do  „astrologie"  a  četné  jsou  i  svévolnosti  v  počítání  a  schválnosti 
v  pozorování,  jež  se  vyvracejí  jako  chybné  nebo  nepřesné  a  libovolné. 
Konečně  však  vidno  z  prognosi  p.  proíéssorových,  že  se  dosti  shodují 
se  skutečností;  epochy  sluneční  že  se  opětují  s  pravidelností  svého 
vlivu  na  zemi.  Takových  epoch  v  roce  jest,  kolik  rotací,  vlastně  polo- 
rotací  slunečních,  29.  Leč  periody  slunečních  skvrn,  jež  souvisí  s  prognosi 
p.  professorovou.  udávají  se  ne  lOleté,  ale  delší. 

Uhry,  ač  už  mají  mezi  planetoidy  od  loňska  i  svou  jmenovkyni, 
(„Hungaria"  od  Witta  objevená),  ač  vloni  v  Pešti  pořádal  se  mezi- 
národní astronomický  sjezd,  neměly  dosud  státní  hvězdárny  své. 
Má  se  jim  jí  dostati  ne  péčí  vlády,  ale  soukromým  věnováním.  Sou- 
kromá hvězdárna  u  Komárna  v  0-Dalle  darována  majetníkem  jejím 
Dr.  Konkolyem,  ředitelem  meteorologického  státního  ústavu,  státu.  Tak 
Uhry  mají  teď  jednu  státní  a  dvě  soukromé  hvězdářův,  z  nichž  jedna 
jest  otců  Jesuitů  v  Kaloče,  druhá  v  Kamenci.  (Rakousko  má  5  státních 
a  3  soukromé  hvězdářův.) 

Vídeňská  akademie  věd  podnikla  šetření,  nepůsobí-li  v  hloub  c  e 
zemské  zvýšení  teploty  též  na  tíži  zemskou.  Šetření  konal 
plukovník  R.  Sterneck  v  několika  dolech  různé  hloubky  (od  272  do 
1100  metrů)  na  svých  vlastních  k  tomu  konci  zhotovenvch  přístrojích 
Šetření  nevedlo  zatím  ke  spolehlivému  výsledku;  bude  prv  třeba  ještě 
na  více  místech  v  hloubce  zemské  pokusy  konati,  aby  se  vedlejší  zjev}^ 
od  zákonitvch  odloučiti  mohlv. 

')  Doba  oběhu  planety  rovná  se  násobku  nějakému  polorotace  sluneční.  Tato 
polorotaee  sluneřní  jest  12-5935  dní.  Oběh  Merkuia  kolem  slunce  rovná  se  Tnásobnému,. 
Venuše  18-,  země  29-,  planetoidu  DQ  Slnásobnému  poetu  dní  jedné  polorotace. 


566  Rozhled. 


V  sezení  královské  akademie  anglické  („Royal  Institution")  na 
památku  stoletého  trváni  jejího  7.  června  konané,  ve  své  slavnostní 
řeči  proťessor  Dewar  předložil  svůj  nejnovější  vynález:  zkapalnění 
vodíku.  Vodík  tekutý  jest  velmi  prchavý,  proto  professor  Dewar  při 
svých  pokusech  obkládal  zkapalněný  vodík  zkapalněným  vzduchem^ 
aby  zabránil  vypařování  se  vodíku.  Ovšem  experimenty  byly  velmi 
skoupé:  mohl  ukázat  jen  křivuli,  v  níž  zkapalněný  vodík  byl.  obložen 
bílou  hmotou  ztuhlého  (tekutého)  vzduchu.  Zkapalněním  vodíku  docílí 
se  naprostého  vakua,  tak  že  rtuť  destilluje  dovrchu.  Temperatura 
zkapalněného  vodíku  obnáší  225  stupňů  Celsia  pod  bodem  mrazu. 


Z  národního  hospodářství.  Konečně  ustanoven  modus  vyrovnání 
mezi  oběma  vládami  po  velmi  tvrdé  houževnatosti,  s  níž  obě  vlády 
stály  na  svém:  rakouská  na  ujednání  s  Bánfiým  v  Išlu,  uherská  na 
ujednání  vlády  Széllovy  s  opposicí  (n.  b.  proti  vyjádření  naší  vlády). 
Maďaři  svou  politikou  dosáhli  toho,  že  chtíce  nemožné,  dostali  zas  o 
kousek  víc  toho  možného  na  iitraty  naše.  —  Rozdíl  obojího  ujednání, 
tak  zvané  „formule  išelské"  a  „formule  Széllovy"  spočíval  v  tom: 
vláda  Thunova  ujednala  s  Bántiym  toto:  prozatímní  vyrovnání  bude 
platit  do  r.  1903.,  načež  spolu  s  obchodními  smlouvami  cizími  uzavře 
se  mezi  oběma  vládami  nové  vyrovnání  na  obyčejnou  dobu  smluvní. 
Bankovní  smlouva  však  dle  smluveného  nového  statutu  bude  platit  do- 
1910.  —  Vláda  Bánífvho  vyšla  vládě  rakouské  vstříc  tím,  že  dopustila 
do  r.  1903.  vyrovnání  i  bez  parlamentu  rakouského,  jen  §  14tým  vyhlášené. 
Rakouská  vláda  souhlasila  zase  s  přáním  uherské  vlády,  spojit  vyrovná- 
vání s  Uhrv  s  obchodními  smlouvami  s  cizími  stát}^.  K  vůli  bance 
samé  zase  obě  vlády  usnesly  se  přes  termín  vyrovnací  prodloužiti 
privilepvmi  bankovní  do  1910.  Uherská  měla  výhodu  v  dlouhém 
zajištění  už  napřed  nejtučnějšího  právě  sousta  z  celého  vyrovnání; 
rakouská  se  dala  k  tomu  pohnout  zajištěním  nového  vyrovnání  v  roku 
1903.  Pro  Rakousko  tedy  jednalo  se  o  odvrácení  rozluky  hospodářské 
mezi  oběma  polovinami  říše. 

Po  pádě  Báníiýho  však  k  vůli  opposici  stran  neodvislosti  nový 
ministerskv  předseda  Széll  vypustil  z  išelského  ujednání  to,  co  rakouská 
vláda  nejvíc  cenila:  totiž,  že  r.  1903.  vyrovnání  bude  znovu  uzavřeno. 
Tak  Uhry  z  išelské  formule  ponechaly  vše,  co  bylo  výhodným  pra 
ně.  jedinou  kompensaci  pro  nás,  totiž  „perennitu"  vyrovnání  škrtly. 
Vláda  uherská  oznámila  rakouské  25.  ledna  t.  r..  že  v  kompromissu 
s  opposicí  formule  išelská  změněna  v  tom  smyslu,  že  klausule  perennity 
vynechána.  Rakouská  vláda  ihned  odpověděla,  že  s  tím  nemůže  souhlasiti. 
Leč  na  to  v  Uhrách  nehleděno  a  perennita  z  išelské  formule  škrtnuta. 

Následkem  toho  se  mohlo  státi,  že  v  r.  1903.  celní  jednota  by 
byla  přestala  a  bankovní  zůstala.  Bankovní  jednota  naše  s  Uhrami 
však  neznamená  nic  jiného,  než  ponenáhlé  nasycování  kapitálu  lačných 
Uher  lacinými  penězi  z  Rakouska.  Zasycuje-li  se  země  nějaká  kapitálem^ 


Eozhled.  5G7 


mohutní  její  průmysl,  neboť  kapitál  v  hospodářském  životě  národa 
k  jinému  není  potřeben,  než  aby  průmyslu  za  základ  a  podnět  sloužil. 
Celní  jednota  značí  zase,  že  Rakousko  má  v  Uhrách  proti  veškeré  cizině 
chráněné  přístupné  tržiště  pro  své  průmyslové  výrobky.  Jakmile  toto 
tržiště  by  nebylo  chráněno,  rakouský  průmysl  sotva  by  přes  svůj 
snadný  přístup  obstál  v  soutěži  s  cizinou  hlavně  s  Německem.  Uhry 
jsou  však  tržištěm  našeho  a  i  cizího  průmyslu  po  tak  dlouho,  pokud 
samy  průmyslu  vyvinutého  nemají.  Nastoupí-li  u  nich  doba,  že  domácí 
průmysl  bude  stačit  hraditi  veškerou  potřebu,  přestává  výhoda  celní 
jednoty  pro  nás  sama  sebou.  Nuže  a  tato  doba  není  daleká.  Uherská 
vláda  snaží  se  soustavně  a^  úsilně  průmysl  uherský  podporovati  a 
zrovna  ze  země  vydupávat.  Šlo-li  to  dosud  těžko,  šlo  to  jen  proto  tíž,, 
že  bankovní  obchody  rakousko-uherské  banky  byly  vůči  Uhrám  vázány 
nějakým  kontrolním  regulátorem  proud  mírnícím.  Novou  smlouvou 
bankovní  nastává  však  „parita"  obou  polovin  říšských  v  bance.  Eeditelství 
pešfské  jest  v  půjčování  úplně  neodvislé  od  společného  vrchního 
organu,  a  vláda  může  každý  protest  vrchní  správní  rady,  nebo  g-eneralního 
direktora  zmařit  protiprotestem  svého  komissaře. 

Nastalo  tedv  odstraněním  klausule  perennity  choulostivé  stanovisko 
pro -nás:  celní  jednota,  dosud  snad  přece  cenná  pro  nás,  může  r.  1903. 
přestat,  ale  napájení  uherské  půdy  průmyslové  naším  kapitálem  bude 
trvati  dále  proti  nám  a  na  úkor  náš  až  do  r.  1910.  Vláda  rakouská 
tohoto  stavu  nemohla  dopustiti.  Vláda  uherská  vymlouvala  se,  že 
s  ohledem  na  opposici  nesmí  ustoupiti.  Tak  konečně,  po  dlouhém 
domlouvání  a  z  nátlaku  vlivuplných  kruhů  na  obě  strany,  učiněn 
kompromiss. 

Bankovní  smlouva  a  celé  vyrovnání  se  prodlužuje  do  roku  1907. 
Do  r.  1903.  platí  vyrovnání  prozatímně  (tedy  i  §  14).  Do  té  doby  obě 
vlády  se  smluví  o  sazbě  pro  nastávající  obchodní  smlouvy  s  cizinou 
a  o  definitivní  vyrovnání  další  až  do  r.  1913.  Kdyby  k  definitivnímu 
vyrovnání  (u  nás  parlamentně  přijatému)  nedošlo,  zavrou  se  obchodní 
smlouvy  s  cizinou  též  jen  na  4  léta,  do  r.  1907.,  a  pak  znovu  o  oboje 
se  bude  jednati  na  základě  autonomního  tarifu,  to  jest  nastane  smlouvání 
ne  o  jednotu  celní,  ale  o  samostatnou  smlouvu  obchodní,  která  ovšem 
může  s  celní  jednotou  také  býti  totožná.  Bankovní  smlouva  s  novvm 
statutem  platí  tak  dlouho,  jak  dlouho  trvá  vůbec  vyrovnání  a  celní 
jednota  mezi  oběma  stčíty.  Zruší-li  se  však  bankovní  jednota  a  to 
každý  rok  z  těch  třech  nedodržených  (dle  išelské  i  Széllovy  formule) 
akcionářům  náhrada  11  zl.  na  jednu  akcii.  Akcií  dle  nového  statutu 
je  150.000  (po  700  zl.)  Roční  náhrada  tedy  by  činila  1,650.000  zl.  a 
za  léta  1908.  až  1910.:  4,950.000  zlatých.  Co  se  kvóty  týká,  sejdou 
se  ještě  kvótové  deputace  a  budou  znovu  jednati  o  dohodnutí 
vzájemném. 

Místo  jednoduchých  „formulí"  předešlých  tedy  tento  novv  kompro- 
miss je  hodně  zakličkovaný,  s  ústupky  na  obě  strany.  Rakouská  vláda 
dosáhla  toho,  oč  se  celý  spor  točil  a  čeho  u  nás  se  hrozili:  bez  jednoty 
celní  není  ani  jednoty  bankovní.  Uherská  vláda  pak  dostala  zase  ústupek 


568  Rozhled. 


pro  SVOU  opposici  cenný,  že  samostatné  určování  a  smlouvání,  tedy 
hospodářská  rozluka  je  v  kompromissu  už  výslovně  určena,  sice  jen  jako 
možná  za  těch  a  těch  podmínek,  ale  přece  jen  už  vyslovena. 

V  Uhrách  proti  kompromissu  tomu  hlasu  nepozvednuto.  Pro 
Uhry  se  konečně  věc  zhoršit  ani  tuze  nemohla.  Hůře  je  u  nás.  Xémecká 
opposice,  která  čekala  už  už  na  pád  vlády,  je  velmi  s  kompromissem 
nespokojena.  Třeba  se  naň  dívat  s  dvojího  hlediska:  značí  zhor.Šení 
proti  išelské  formuli,  značí  však  odvrácení  nebezpečí  ze  Széllovy 
formule  plynoucí.  Ostatně  tento  ..modus'^  už  špatnosti  či  dobrotě  \y- 
rovnání  mnoho  přidati  nemohl.  Jakost  vyrovnávání  spočívá  ve  věcných 
ujednáních  různých  těch  předloh  vyrovnacích,  a  ne  v  tom,  vyslovena-li, 
či  nevyslovena  možnost  rozluky.  V  Uhrách  tuto  možnost  rozluky  pro- 
zatím na  dohlednou  dobu  odmítají,  vyjma  obě  stranv  neodvislosti. 

.leden  politický  úspěch  ještě  Uhrům  z  kompromissu  vyplynul: 
nenáviděné  jméno  „Rakousko'"  strčili  poprvé  v  úřední  listině  naší  polovici 
říšské,  jež  dosud  měla  jméno  ..království  a  země  na  radě  říšské  zastoupené". 

Koncem  května  svolána  po  své  reorganisaci  hospodářská 
rada.  Zemědělská  sekce  její  zabývala  se  některými  poslední  dobu 
akutními  otázkami  agrárními  a  zaujala  zvláštní  stanovisko  k  otázce 
družstev  rolnických.  Tato  dle  resoluce  professorem  Bráfem  navržené 
jsou  žádoucna,  ale  mají  z  říšského  zákona  o  združstvech  těch  v^'loučena 
býti  ustanovení,  jež  jim  (dle  předlohy  Ledeburovy)  určovala  i  cíle 
výdělkové  hospodářské.  Tedy  mají  zůstati  jen  družstvy  stavovskými. 
Pro  myšlenku,  jež  jako  hospodářská  svépomoc  hlavně  na  mysli  tanula 
všem,  znamená  to  celé  zhoršení. 

Také  tak  zvaná  „pracovní  rada"  doplněna  novými  členy. 
Počet  členů  zvýšen  o  dva  ve  skupinách  zástupců  zaměstnavatelských, 
i  dělnických  i  odborných  znalců.  Český  živel  posilněn  tím  o  jednoho 
člena  (zástupce  dělnictva)  Budoucně  tedy  pracovní  rada  skládati  se 
bude  ne  ze  32,  ale  ze  40  členů:  z  10  zástupcův  ústředních  úřadů, 
z  10  zástupců  zaměstnavatelských,  z  10  zástupců  dělnických  a  10 
odborných  znalců.  Geští  členové  isou:  mezi  továrníkv  1.  mezi  dělníkv  3, 
mezi  odborníky  1.  Z  jiných  národů  slovanských  mají  své  příslušníky  jen 
Poláci,  mezi  odborníky  totiž  2  své.  Zástupce  úřadů  počítáme  za  nelišné. 

Nařízením  ze  dne  30.  května  zavádějí  se  tak  zv.  instruktorové 
živnostenských  společenstev.  Úkol  jejich  bude  pohádati,  a 
radou  býti  společenstvům  živnostenským  k  účinnější  práci  společen- 
stevní,  zvláště  na  poli  hospodářské  svépomoci  jejich,  jež  jim  novellou 
k  zákonu  živnostenskému  r.  1897.  umožněna.  Mají  tedy  býti  asi  tím, 
či  něčím  více  než  učitelé  kočovní  pro  rolnictvo.  Xebudouf  jen  poučovat, 
ale  mají  moc  i  nápravu  zjednávat,  kde  nápravy  bude  třeba.  Jest 
záhodno  vyčkati,  zda  instituce  tato  ospalosti  mezi  živnostnictvem  odpo- 
může. Zřízení  instruktorů  bylo  též  jako  přání  z  kruhů  přátel  živno- 
stenských vyslovováno.  Tomu  přání  tedy  se  vyhovělo. 

Po  loňském  tržebním  deficitu  našem  letoší  obchodní  stati- 
stika značí  zase  návrat  k  dřívějšímu  stavu.  Předežňová  bilance  končívala 
skoro  vždy    nedorosteni  vývozu,    anebo  jen   slabým  přebytkem  vývozu 


Rozhled.  569 


nad  dovoz.  Letoší  rok,  prvních  pět  měsíců  po  loňské  silné  obilní 
konsumpci  naší,  zase  nás  prozrazuje  jako  říši  obilní  a  hojností  surovin 
vládnoucí.  Statistika  tržby  naší  podává  totiž  čísla:  vyvezeno  za  357 
milionů  zl,  dovezeno  za  336'9  mil.  zl.  Tedy  plus  tržební  jest  20  mil. 
zlatých;  vloni  v  prvních  pěti  měsících  měli  jsme  však  minus  tržební 
58'8  mil.  zl.  (dovoz  3624  mil.  zl..  vývoz  303-6  mil.  zlatých).  Zvláště 
pokud' se  týče  zemědělských  produktů  tu  dovoz  letos  klesl  o  34  mil.  zl., 
A'^ývoz  vstoupl  o  16'/2  mil.  zlatých.  Také  vývoz  průmyslov}-ch  výrobků 
všeho  druhu  se  zvětšil  (o  35  milionů  zlatých),  kdežto  dovoz  zůstal 
skoro  stejný. 

Vydaná  právě  zpráva  továrních  inspektorů  za  rok  1898. 
nehlásá  proti  r.  1897.  nijakého  pokroku  na  poli  sociálním.  Přirozeně 
sociální  poměry  následkem  loňské  nouze  předežňové  musily  se  vše- 
obecně zhoršiti.  Tím  se  dá  vysvětliti  snad  i  některý  zjev,  jenž  zdá  se 
úpadkem  sociálního  smyslu.  Ač  ve  zprávách  živnostenských  inspektorů 
rok  s  rokem  srovnávati  se  přesně  nedá  už  proto,  že  zpráva  vztahuje 
se  vždy  na  jiné  závody  a  tudíž  přináší  něco  jiného  zase  a  tedy  ne- 
mluví o  vývoji  téhož  prostředí.  Dotkneme  se^  jen  údajů,  jež  jsou  bud 
úplné  nebo  možno  je  pokládati  za  průměrné.  Úrazů  stalo  se  v  závodech 
celého  Rakouska  57.000,  z  toho  smrtelných  bylo  482.  —  Osob  zákonem 
chráněných  protizákonně  používáno  při  práci:  v  řemeslech  448,  v  to- 
várnách 878.  A  z  toho  dítek  pod  12  let  v  řemesle  95,  v  továrnách  89, 
od  12  do  14  let  v  řemesle  118,  v  továrnách  393.  Poměrně  mnoho  dítek 
shledáno  zaměstnaných  v  řemesle  oděvnickém  a  ži\mosti  stavební  a 
v  továrnách  textilních,  v  závodech  zeminy  dobývajících  nebo  obrábě- 
jících (cihelnách  asi)  a  v  továrnách  oděvnických.  —  Doba  pracovní 
udána  ze  4723  závodů  (továrních).  Z  těchto  všech  mělo  llhodinnou 
(normální)  dobu  pracovní  1974,  lOhodinnou  1017,  lOYghodinnou  787, 
llVžhodinnou  4.56,  9hodinnou  202,  9Vohodinnou  183,  12hodinnóu  90,' 
8hodinnou  8  a  8Y.2hodinnou  6  závodů.  Pod  normální  pracovní  dobou 
tedy  shledáno  menší  polovičku  závodů,  s  normální  a  nadnormální 
dobou  pracovní  byla  větší  polovina  závodů  (Y,,).  Ze  závodů  v  tomto 
počtu  uvedených  tvoří  textilní  celou  čtvrtinu  (1015)  a  z  těchto  doba 
pracovní  byla  llhodinná  v  731,  lOYshodinná  ve  156,  lOhodinná  ve 
109;  osmihodinnou  pracovní  dobu  měly  jen  2  závody,  9hodinnou  jen 
5  závodů,  9Y2hodinnou  10  závodů.  Za  to  také  ještě  12hodinnou  měly 
2  závody.  Ze  všech  odborů  průmyslových  v  tomto  výčtu  udaných 
textilní  odbor  co  se  týče  pracovní  doby  nejhůře  si  stojí,  vyjma  závody 
potravinné  (cukrovary,  sladovny,  pivovary,  mlýny  a  pod.),  kde  přes 
polovičku  závodů  mělo  dokonce  llY.,hodinnou  dobu  pracovní  a  271 
llhodinnou  (ze  752  všech  těch  závodů).  Leč  toto  jsou  závody  pracující 
většinou  nepřetržitě,  ve  dne  v  noci.  Ale  ze  závodů  pouhé  denní  práce 
pokud  se  týká  doby  pracovní  nejhůře  postaveny  jsou  textilní  závody. 
Letoší  boje  textilních  dělníků  jsou  tudíž  zjevem  skutečností  ospravedl- 
něným. Dělnictvo  dohání  bojem  svým  postavení  aspoň  takové,  jakého 
soudruzi  jeho  v  jiných  odborech  už  sobě  byli  výzdoby  li  dříve. 

* 
Hlídka.  37 


5?d  tlozhleď^_ ^ 

Školství.  Třicátou  ročnici  vydání  nových  zákonů  školských  liberální 
veřejnost  rakouská  neslavila  tak  hlučné  a  okázale,  jako  slaveno  čtvrt- 
století. Sem  tam  některý  „Lehrerbund"  na  rychlo  v  poslední  chvíli 
zbubnoval  „slavnostní"  schůzi,  ale  o  nějakém  rozruchu  a  všeobecné 
účasti  nebylo  ani  stopy.  Nejvíce  ještě  hluku  nadělali  vídeňští  liberali. 
ne  však  z  přesvědčení,  že  školství,  jak  bylo  uspořádáno  zákonem  ze 
dne  14.  května  1869,  jest  vzorem  dokonalosti  a  nepotřebuje  oprav, 
nýbrž  více  proto,  aby  poškádlili  stoupence  výchovu  křesťanského, 
olDhájce  školy  náboženské.  Nešetrná  vyzývavost  a  domy  šli  vá  agitace 
židovsko-liberalní  a  židovsko-socialní  strany,  jež  za  každou  cenu  chtěli 
pro  své  prý  nejlepší  dílo  způsobit  mohutné  projevy  uznání  a  souhlasu, 
způsobily  zdravou  reakci.  Na  mnohých  místech  dokonce  lid  rozhodné 
se  ozval  proti  školské  soutavé  liberalistické  a  důrazně  reklamuje  školu 
náboženskou,  jež  není  ,,premoženým  stanoviskem",  jak  ústy  vůdce  svého 
Dr.  Fuxe  prohlásili  nedávno  liberali,  nýbrž  stává  se  otázkou  akkutní. 
Reorganisace,  nebo  třebas  reformace  škole  soustavy  na  základě  kře- 
sťanském není  již  nedostižným  snem,  vidinou  v  mlhavé  dálce,  nýbrž 
jeví  se  na  obzoru  nedaleké  budoucnosti  jako  vážný  předmět  porad  ne 
bezúčelnvch.  Obhájců  náboženské  školy,  vlastně  křesťanského  výchovu 
přibývá  nepopiratelně  a  nebude-li  z  táboru  nadšených  ctitelů  konfessionelní 
soustavy  školské  přestřelováno,  není  doba  daleká,  kdy  tato  soustava 
vystřídá  směr  liberalistický,  jenž  30  let  vládl,  ale  neosvědčil  se. 

Tyto  vývody  plynou  z  projevů,  jaké  letos  byly  učiněny  o  sněmech 
zemských,  v  nichž  částečně  již  referováno,  částečně  dnes  je  zazname- 
náváme. 

Tak  sněm  solnohradský  jednomyslně  i  hlasy  liberálními  schválil 
předlohy  zákona,  aby  školní  návštěva  povinná  snížila  se  na  7  let, 
úlevy  jakékoliv  aby  přestaly  a  místo  nich  zavedlo  se  dvouleté  povinné 
vyučování  opakovači,  jež  by  se  konalo  v  neděli. 

Český  sněm  schválil  zákon  o  školách  minoritních,  dle  něhož 
nákladem  země  zříditi  se  mají  minoritní  školy  všude  tam,  kde  napočtou 
40  dětí  jiného  jazyka  než  ve  škole  místní  jest  vyučovacím,  nejméně 
tři  léta,  když  rodičové  v  obci  takové  jsou  usedh.  Tím  vzkříšena  část 
staročeských  punktací.  Také  oprava  řádu  disciplinárního. 

Veškeré  sněmy  zemské  letos  velmi  podrobně  jednaly  o  věcech 
školských,  a  to  nejen  o  nákladu,  nýbrž  i  o  vnitřní  organisaci,  o  časové 
opravě  škol  vůbec  a  výchovu  zvláště.  Téměř  na  všech  sněmích  zá- 
stupcové venkovských  obcí  dožadovali  se  snížení  školní  povinnosti  na 
7  let  s  následujícím  dopliiovacím  vyučováním  ve  školách  pokračovacích. 
Ba  v  Cechách  poslanec  Řfastný,  mluvčí  agrárníků,  vážně  navrhl  polo- 
denní  vyučování  na  venkovských  školách  při  7leté  návštěvě  povinné 
a  obmezení  měšťanských.  Týž  poslanec  žádá  stejné  školy  pro  město 
i  venkov  a  odsuzuje  měšťanské  školy,  v  nichž  prý  si  učitelé  se  žáky 
jen  hrají  a  ničemu  kloudnému  je  nenaučí.  Žák  měšťanské  školy  prý 
neumí  ani  vypočítati,  zač  je  vejce  neb  obilí.  Posudek  celkem  zajisté 
nesprávný  a  neodůvodněný.  Stížnosti  na  školskou  soustavu  naši  však 
tou  měrou  se  množí  a  se  všech  stran  se  ozývají,  že  správa  vyučováni 


Rozhled.  571 


konečně  bude  nucena  k  refcjrmě  vážné,  a  sice  žádoucna  jest  nejen 
reforma  obecného,  ale  i  školství  vyššího.  Nám  by  se  nejvíce  zamlouvala 
reforma  školství  v  duchu  americkém  tak,  aby  na  základech  nábožensko- 
mravního  výchovu  již  ve  škole  obecné  žák  nabyl  oněch  vědomostí,  jež 
uzpůsobují  ho  k  praktické  činnosti  v  životě  veřejném  již  v  mladém 
věku.  U  nás  ani  absolvent  střední  školy  ještě  vlastně  ničím  není  a  jen 
tak  z  nouze  bývá  přijat  za  úředníka  podřízeného  rázu.  Teprv  akademické 
vzdělání  universitní  doplňuje  vědomosti  a  uzpůsobují  náležitě  k  praktickému 
životu  ve  všech  oborech  lidské  činnosti.  Zcela  jinak  v  Americe.  Tam 
i  nejvyšší  úřady  jsou  dostupný  bez  akademického  vzdělání.  Vždyť  i  před- 
sedové Unie  byli  mužové  s  obyčejným  vzděláním,  jakého  poskytuje 
americká  škola  obecná,  a  mnozí  velmi  mladí  lidé  vykazují  zcela  za- 
okrouhlené vzdělání  proto,  že  tam  nejsou  nižší  školy  přípravkami  pro 
vyšší  studium,  nýbrž  dávají  celkové  vzdělání  jistého  stupně.  Veškeré 
školy  jsou  roztříděny  ve  čtyry  skupiny:  školy  obecné  í public  school), 
školy  vyšší  (high  school),  koUegia  (college)  a  university.  Každá  poskytuje 
úplný  okruh  jisté  vzdělanosti.  Pro  určitá  povolání  jsou  pak  zvláštní 
odborné  kursy  večerní  na  universitách,  letní  kursy  prázdninové,  veřejné 
přednášky  odborníků,  vzorné  knihovnv  každému  přístupné.  Po  škole 
obecné  vstupují  žáci  bud"  do  vyšší  školy  nebo  navštěvují  jistý  kurs, 
zvaný  „manual-trainings-school"  anebo  „businesscolleg-e",  kde  se  učí 
účetnictví,  těsnopisu,  obchodní  korrespondenci,  psaní  strojem  a  p.,  načež 
ihned  mladí  lidé  vstupují  do  pisáren,  obchodův  atd.  Vzdělávají  se  a 
postupují  pak  vlastní  pílí  soukromou.  Takovým  způsobem  nepotřebují 
dlouhých  a  nákladných  studií  a  žáci  nejsou  přetíženi,  protože  věcem 
pro  praktický  život  bezcenným  se  nevyučuje. 

Na  zrušení  maturit  nelze  ani  mysliti.  Ministr  prohlásil,  že 
maturita  je  nezbytným  důsledkem  svobodného  učení  universitního,  jež 
předpokládá  důkladnou  přípravu  a  průpravu  předběžnou  a  jistý  stupeň 
smyslu  pro  vědu,  a  o  tom  všem  jenom  důkladná  maturita  vydává  svědectví. 

Přes  to  však  pozoruje  se  jistý  úpadek  vysokého  učení.  Tak 
na  př,  v  „Neue  Fr.  Presse"  dokazuje  K.  Kraus  z  vlastních  zkušeností 
úpadek  vídeňské  university.  Studoval  poměry  alma  mater  Vindobonensis 
a  našel,  že  tam  zavládl  bezpříkladný  nepotismus.  Uvádí  16  dokladu 
z  fakulty  medicínské,  kde  syn  po  otci  nebo  bratrovec  po  strýci  dědil 
stolici.  Kromě  toho  jsou  prý  professoři  v  úzkém  spojení  s  maj etniky 
sanatorií  udržujíce  s  nimi  nejintimnější  styky.  Ze  takový  nepotismus 
universitní  studium  a  vědecké  práce  nezvelebuje  a  nepovznáši,  je  zřejmo, 
neboť  synové  nedědí  vždy  vlohy  a  nadání  otců. 

U  nás  učiní  se  pokus  s  vyučováním  trestanců.  Nedávno 
vydal  ministr  spravedlnosti  výnos  ke  všem  příslušným  úřadům,  v  němž 
nařizuje,  že  se  mají  trestanci  vyučovati.  Učitelé  trestancův  obdrží 
20 — 30  kr.  za  hodinu  vyučování,  roční  náklad  však  nesmí  u  jednoho 
úřadu  přesahovati  50  zl.   Za  málo  peněz  moc  muziky  ani  zde  nebude. 

Obchodování  dětí  v  hostinských  místnostech  zakázala  zemská 
školní  rada  česká  z  mravních  příčin.  Zákaz  plně  jest  odůvodněn  a  byl 
by  i  u  nás  na  místě. 

37* 


572  Rozhled. 


Česká  universita  na  Moravě  —  dle  ujištěni  zá3tupců  naší 
politiky  —  nemá  na  vrchu  valných  nadějí;  proto  (!)  také  akce  lidová 
usnula.  Ve  Vídni  za  to  sbírají  adressy,  aby  nám  sem  dali  universitu 
německou.  To  ještě  také!  Proč  nejdou  moravští  židé  a  položidé  do 
Černovic,  pomoci  taraější  německé  universitě?  V  boji  proti  „klerikalní" 
škole,  t.  j.  škole  proniknuté  duchem  náboženství  a  mravnosti,  našli 
se,  jak  obyčejně,  roztodivní  kamarádi ;  dojemná  je  zvláště  shoda  realistii 
pražských  s  moravským  počestným  Dr.  Fuchsem,  jehožto  lživou  řeč, 
v  „Hlase"  authenticky  vyvrácenou,  o  škole  samčanské,  onino  bez  ostychu 
opakovali.  Calumniare  audacter... 

Pozoruhodnou  detinici  —  až  hrůza  „klerikalní"  —  čteme  v  7.  sešitě 
letošních  „Ped.  Rozhledů",  jež  hájí  důrazně  nutnost  obmezení  „svobody", 
o  níž  ještě  nedávno  mívaly  tytéž  kruhy  mínění  zcela  jiné.  Učitelstvo 
na  Roudnicku  prohlásilo,  že  nesouhlasí  s  útoky,  jaké  učinili  někteří 
řečníci  na  poslance  ve  schůzích.  Tento  projev  jediný  list  učitelský  uznal 
za  oprávněný  proto,  že  každý  má  zcela  svobodné  své  mínění  projevovati. 
Ostatní  všechny  zle  zcuchaly  „hrobaře"  roudnické  a  při  této  příležitosti 
takto  mentorují  české  učitelstvo  liberální:  „Nic  na  světě  není  absolutního 
a  že  zejména  to  nejvzácnější,  z  čeho  se  můíe  kdo  radovati,  má  a 
musí  míti  dle  okolností  svoje  meze.  Svoboda  mínění  jest  arci  žádoucí 
v  míře  nejhojnější;  jí,  užívá-li  se  jí  opravdově  a  ne  strannieky,  věci 
dobré  může  se  znamenitě  sloužiti.  Něco  jiného  však  jest  svoboda  činu. 
Tu  jest  i  při  nejlepším  mínění  klásti  si  meze  co  nejužší.  Kdyby  dle 
mínění  onoho  časopisu  měla  pro  každého  platiti  volnost  a  svoboda  na 
celé  čáře,  zvláště  při  činu,  k  čemu  potom  byla  by  organisace?  V  pojmu 
organisace  zajisté  především  zahrnut  je  pojem  a  dobrovolně  uložena 
povinnost  omezovati  se,  podrobovati  se  celku."  —  Ku  podivu,  když 
autorita  církve  totéž  hlásá  a  žádá,  je  to  snaha  po  neomezené  nadvládě. 
Projev  tento  vážným  zjevem  psychologickým  a  zároveň  dokladem,  že 
liberali  doHberalovali  a  chytají  se  břehu  v  podobě  po  dlouhá  léta 
kaceřované  —  auktority,  jíž  dávají  jméno:  organisace. 

Jiným  směrem  v  učitelstvu  zbankrotěl  ve  Vídni  liberalismus 
německý  a  utopil  svým  pádem  i  vychvalovanou  humanitu.  Mladší 
učitelstvo  zcela  nepokrytě  pracuje  ve  službách  sociální  demokracie  a 
toto  učitelstvo  soustředěné  v  liberálním  spolku  rozhodně  žádá,  aby 
soukromá  škola  Komenského  na  dále  ve  Vídni  nebyla  trpěna.  Zase 
důkaz,  kam  člověk  dospěje,  zhostí-li  se  křesťanské  mravouky. 

České  učitelky  rozhodně  odsuzují  volnou  konkurenci  odůvod- 
ňujíce odpor  tím,  že  učitelé  nemyslí  pod  heslem  tím  skutečnou  volnou 
konkurenci  na  všech  školách  a  ve  všech  poměrech,  nj^brž  že  chtějí 
vlastně  učitelky  znenáhla  vytlačiti  z  dívčích  škol,  alespoň  pokud  se 
jedná  o  místa  řídících. 

Schodek  povážlivý  vykazuje  školský  spolek  „Komenský", 
kterýž  nese  celé  břemeno  českého  školství  ve  Vídni.  Na  uhrazení  nej- 
nutnějších potřeb  schází  2789  zl.  Také  doklad,  jak  nynější  „naroď" 
vlastenčí.  Prošla vnostku jeme,  promanifestujeme  tisíce,  ale  o  zachování 
českého  dorostu  ve  Vídni  se  nestaráme,  na  to  není  peněz. 


Rozhled.  573 


Důležitý  pokrok  učiněn  v  Čechách  tím,  že  všeobecné  školy  ře- 
meslnické, jichž  je  dosud  8.  převzaty  budou  do  zprávy  zemské  a  tím 
toto  odvětví  odborného  školství  bude  trvale  zajištěno  a  také  rozmnoženo. 
Všeobecné  školy  řemeslnické  dobře  se  osvědčily,  znamenitě  prospívají, 
mají  hojnost  žákií  a  jsou  velmi  oblíbeny.  V  letoším  zasedání  českého 
sněmu  podána  o  nich  velmi  příznivá  zpráva  a  schválen  návrh,  aby 
převzaty  byly  na  účet  země,  když  stát  povolí  přiměřenou  podporu 
trvalou.  Dosud  připlácela  říše  5000  zl.  ročně  na  trojtřídné  školy  ta- 
kové: v  Mladé  Boleslavi,  Kolíně,  Kutné  Hoře  a  Litomyšli;  na  dvoj- 
třídnou  ve  Volyni  dával  subvenci  4000  zl.  Celkem  stálo  těchto  5  škol 
ročně  64.000  zl.  a  sice  připlácela  země  16.000  zl.,  stát  dal  15.700  zl.. 
spolky  a  obce  31.700  zl.,  takže  školství  tak  potřebné  dosud  bvlo  od- 
kázáno na  dobročinnost  těch,  kteří  bez  toho  již  reptají  na  přílišná 
břemena. 

Smutným"  příznakem  rozrušenosti  všeobecné  jsou  dosti  četné 
samo  vraždy  učitelův,  úkaz  jindy  nevídaný.  Ponejvíce  páchají 
učitelé  samovraždy  následkem  předrážděnosti  v  domnění,  že  jsou  pro- 
následováni. Kápadno  je  při  tom,  že  venkov  súčastněn  je  větším  procentem 
než  města. 

Včelařský  kurs  pořádá  včelařský  spolek  v  Kolci  u  Slaného 
od  24.  do  27.  července.  Tím  naskytuje  se  učitelům  příležitost,  aby  se 
v  ušlechtilém  tom  hospodářském  odboru  důkladně  zdokonalili. 

Jak  se  lidé  a  s  nimi  také  názory  mění.  Do  nedávná  prohlašován 
byl  každý  za  ukrutného  škůdce  učitelstva,  kdo  se  opovážil  říci,  že 
také  v  učitelstvu  nejsou  sami  andělé.  Dnes  hlavní  organ  těch  nej- 
pokrokovitějších  P.  z  B.  ve  článku  „Hrobaříci"  —  namířeny  arcif  proti 
„klerikalům"  —  píše  takto:  „Namane  se  otázka,  zdaliž  odkrvváním 
našich  bolestin  stavu  našemu  více  škody  než  užitku  nezpůsobujeme  V 
Rozhodně  ne!  Nesdílíme  náhledu,  že  by  slabosti  a  špatnosti  na  tělese 
učitelském  měly  se  ukrývati.  Cím  více  nedostatky  a  chyby  své  budeme 
skrývati,  tím  více  tajně  porostou  a  na  celém  jako  rez  na  železe  svou 
proceduru  zkázonosnou  prováděti  budou.'"  —  Zcela  souhlasíme  a  doufáme, 
že  nyní  bude  i  stoupencům  neradikalních  směrů  dovolena  věcná  a 
střízlivá  kritika  nepopiratelných  vad  a  nedostatků  panující  soustavy 
školské.  Ku  článku  dodáváme  však,  že  hrobaříci  vyskytují  se  vždy 
jen  tam.  kde  nepěkně  zavání  mršina,  a  že  konají  službu  zdravotní 
policie.  Jsou-li  tedy  učitelé  neliberali,  neradikali  a  nesocialisté  hrobaříky, 
pak  je  to.  proti  čemuž  se  oni  vzpírají,  mršinou,  jež  musí  býti  odstraněna 
z  ohledů  zdravotně  pedagogických. 

Referujíce  o  časopisech,  v^^slovili  jsme  se  uznale  o  „Škole  našeho 
venkova",  jež  považovali  jsme  za  list  seriosní.  Dnes  máme  mínění 
jiné.  Časopis  tento  klesl  na  niveau  ostatních  štváčských  plátku,  s  nimiž 
klidný  rozbor  sporných  otázek  vůbec  není  možný. 

Katolický  spolek  slezských  učitelů  (pruských)  měl  dne 
23.  května  valnou  hromadu  v  Hlohově,  jíž  svíčastnilo  se  300  členů. 
Minulého  roku  přijal  1899  marek.  Svaz  ten  soustřeďuje  104  místní 
spolky,  jež  mají  úhrnem  3033  členův.  A  u  nás?! 


574  Rozhled. 


Případ  Mi  rval  clu  v  jest  ostatně  výmluvným  komentářem,  kam 
jsme  u  nás  dospěli.  Učitel  Mirvald  z  Ciháně  u  Klatov  uprostřed  škol- 
ního roku  byl  povolán  ku  cvičení.  Při  jakési  příležitosti  v  roztržitosti 
jsa  vyvolán,  ozval  se  slovem  „zde".  Sikovatel  se  hrubě  obořil  na  četaře 
]\Iirvalda,  který  byl  postaven  před  vojensk}^  soud  a  odsouzen  na  tři 
měsíce  do  žaláře.  Komentáře  k  této  události  nečiníme. 

Zajímavě,  skoro  bychom  řekli  typické  jsou  dvě  školy  rakouské, 
kteréž  okatě  dosvědčují,  že  starý  duch  byrokraticko-f^ermanisační  dosud 
ovládá  školskou  soustavu  lakouskou  a  proto  Němci  tolik  hájí  a  bráni 
tu  svou  „Neuschulu"  dobře  vědouce,  že  školy  konfessionelní  brzy  by 
odzvonily  takovým  snahám.  Jest  v  Bukovině,  zemi  slovansko-rumunské, 
kde  kromě  úředníka  snad  zněmčeného  marně  bychom  hledali  čisto- 
krevných Teutonů,  jediný  ústav  učitelský  —  německý.  K  vidi  rovno- 
právnosti také  na  jihu  v  zemi  Slovinců,  jediná  reální  škola  v  Lublani 
je  —  také  německá,  proto  prý,  že  světovou  „Vermittlungssprache"  je 
němčina  a  slovinští  realisto  po  slovinsky  by  nedovedli  konati  technická 
studia  na  proslavené  technice  v  Praze  a  nenaučili  by  se  stavět  stroje 
a  mosty. 

Zajímavé  jest  školství  korutanské,  až  na  dvě  vesměs  německé, 
nebo  německo- slovinské,  ač  celé  východní  Kraňsko  jest  čistě  slovinským 
územím.  Všichni  tamnější  učitele  jsou  členy  šulferajnu  a  hlavní  po- 
němčovatelé  slovinského  lidu.  Napsalť  jistý  kraňský  časopis  německý, 
že  v  Rožné  Dolině  —  území  slovinském:  „Ist  der  Lehrer  der  Wachter 
des  Deutschthums  an  den  Sprachgrenzen  und  hat  das  deutsche  Banner 
auf  den  Zinnen  der  Karawanken  aufgepíianzt."  Jak  z  toho  patrno, 
všude  nese  liberální  „Neuschule"  stejné  ovoce.  Veškerý  náklad  na 
kraňské  školství  činil  roku  1872.  celkem  205.468  zl;  roku  1882.  již 
315.458  zl.  a  r.  1892.  celkem  457.126  zl.,  letos  591.500  zl. 

Korutanskému  sněmu  předložila  vláda  osnovu  zákona,  jímž  se 
zavádí  náboženství  do  škol  reálných.  Sněm  vládní  předlohu  zamítl  a 
tak  i  na  dále  v  Korutanech  páni  realisté  ziistanou  bez  náboženství. 
Proto  však  —  dle  mínění  liberalů  —  náboženství  nijak  prý  není 
ohroženo. 

časový  návrh  propagují  vídeňské  listy  učitelské,  žádajíce  opravu 
přijímacích  zkoušek  pro  střední  školy.  Místo  zkoušek  má  býti  zřízena 
přípravka,  čímž  by  arciť  prodlouženo  bylo  studium  na  9  let.  Suplenti 
mladí  nemají  býti  zaradováni  do  nižších  tříd,  n}'brž  mají  vyučovati 
ve  vyšších  ročnících,  kdežto  v  nižších  zkušení^  učitelé  starší  by  měli 
vyučovati.  Zároveň  žádají  vídeňští  páni  reformu  škol  měšťanských 
v  ten  smysl,  aby  rozšířena  byla  na  4  úplně  od  školy  obecné  odloučené 
třídy.  A  ku  podivu:  pro  tyto  školy  žádají  zvláštní  přijímací  zkoušku, 
rozšíření  učiva  o  algebru  a  těsnopis.  Učitelstvo  by  mělo  skládati  zkoušky 
na  vysokých  školách  a  metodického  výcviku  by  kandidát  měl  nabýti 
jednoročním  hospito váním  ve  škole  měšťanské.  Již  nechybí  než  doktorát, 
akademický  senát  a  rektor  magnificus. 

Ve  Vídni  zase  kápli  na  chytrý  nápad,  jak  by  za  peníze  království 
a,  zemí   opatřili   sobě   velkolepé  školské  museum.    Zatím   chtějí   říšské 


ftozlileá. S?6 

museum,  jehož  zřízení  a  vedení  by  obstarávala  zvláštní  společnost  — 
arcif  za  „pomoci"  říše.  Zároveň  zříditi  se  má  centrální  knihovna 
veškeré  veřejnosti  přístupná.  Museum  má  znázorňovati  školské  a  vy- 
chovatelské  poměry  v  jednotlivých  zemích  a  jeho  vývoj  od  nejstarších 
dob  až  podnes.  Také  musí  upozorniti  na  nejlepší  zřízení  školská  v  cizině. 
Permatnentní  výstavou  nejlepších  pomůcek  a  nářadí  rodičům  a  všem 
interesentům  usnadní  se  porozumění  a  pochopení  věcí  školských. 
Museum  chce  usnadniti  a  umožniti  výrobcům  a  v^málezcům  odbyt, 
jakož  i  vzácné  drahocenné  pomůcky  jednotlivým  školám  nedostupné 
opatřiti  a  učitelstvo  s  nimi  seznámiti.  Kíšské  museum  dávati  má  popudy 
k  novým  myšlenkám  a  podporovati  rozvoj  školství  a  výchovu  umožněním 
hlubšího  vzdělání  učitelstva  důkladným  archivem,  přednáškami  odbor- 
nými, a  šířiti  tím  i  v  lidu  znalost  výchovu  a  školství. 

Akademii  železniční  zřizuje  klub  rakouských  úředníků  železničních 
ve  Vídni.  Nový  tento  druh  škol  má  odchovati  zdatné  úředníky  střední 
kategorie.  Akademie  železniční  bude  míti  4  ročníky  a  za  přípravu  se 
žádá  střední  škola,  což  rozhodně  je  požadavek  přemrštěný. 

O  školství  bulharském  vyslovil  se  tyto  dni  jist}'  znalec  velmi 
nechvalně.  Nerozumná,  potřebám  země  neodpovídající  soustava  zle  se 
mstí.  Nazřizovali  si  tam  samých  gymnasií;  na  školy  odborné  úplně  za- 
pomenuli. Gymnasistům  poskytovali  stipendií,  aby  mohli  do  ciziny  na 
university  a  tak  si  odchovali  celé  zástupy  študovaných  darmošlapů, 
celým  světem  nespokojených,  ale  o  řemeslník}^  vzdělané  je  nouze. 
Práce  tělesné  se  každý,  kdo  o  školu  zavadí,  štítí  jako  morové  rány 
a  vyhledává  lehké  zaměstnání,  aby  plně  hověti  mohl  bezuzdnému 
požitkářství. 

Velmi  rozumný  zákaz  vydala  školní  rada  v  Sasku:  zakázala 
žačkám  šněrovačku  a  předepsala  jim  volný,  řasnatý  šat.  Z  důvodů 
nejen  zdravotních,  ale  i  mravních  se  doporučuje  podobné  nařízení  i 
pro  naše  žačky. 

Za  to  v  Berlíně  kocourkuje  městská  rada  socialisticko-židovská. 
Správkyně  sirotčince,  areit  katolická  řeholnice.  dala  nepolepšitelného 
darebáčka  tělesně  potrestati.  Rozkaz  provedl  posluhovač  rákoskou  i 
u  nás  dosud  obvyklým  způsobem,  jenž  v  Prusku  jest  dovolen.  Sestru 
obžalovali,  ale  soud  úplně  ji  osvobodil.  Než  to  nic  nepomohlo.  Nezna- 
b(jzi  v  berlínské  radě  vládnoucí  chtějí  prosadit,  aby  řeholnicím  sirotkové 
Ijyli  odňati  a  dáni  do  městské  vychovatelny,  a  to  přes  vůli  císařovny 
německé  —  protestantky  —  kteráž  se  ujala  katolických  řeholnic. 
V  Poznaňské  vesnici  Pudliszki  protestantský  učitel  zbil  Sletého  hocha 
za  to,  že  polsky  mluvil,  a  hoch  následkem  bití  zemřel,  a  učitel  nebyl 
tak  pronásledován.  V  Šeneburku  učitel  bil  žáka  proto,  že  neuměl,  a 
když  noviny  ho  za  to  káraly,  byly  obžalovány. 

Ve  všem  praktičtí  Japončíci  hned  od  nejútlejšího  věku  vedou 
děti  k  tomu,  aby  obou  paží  při  práci  stejnoměrně  užívali  a  také  psáti 
je  učí  hned  od  počátku  pravicí  i  levicí,  tak  že  tam  ,není  ani  praváků, 
ani  leváků,  nýbrž  sami  dvoupažáci. 


5?é  ilozhleď. 


Proti  studiu  žen,  pokud  se  věnují  medicíně,  rozhodně  se  vyslovila 
klinika  v  Dobrosoli  (Halle)  z  důvodů  vědeckých  i  mravních.  Klinika 
ta  současně  vyzvala  ostatní  kliniky  německé  k  projevům  podobným, 
neboť  při  společném  studiu  obého  pohlaví  zahnízJuje  se  mezi  student- 
kami cynismus  místo  vážných  snah  vědeckých.  Emancipace  žen  stala  se 
kalamitou  a  s  mravností  se  octla  v  konfliktu,  praví  se  v  onom  projevu. 

Dopolední  vyučování,  jaké  na  pokus  zavedeno  bylo  roku  minulého 
v  Hale  n/S.,  není  novinkou.  Ve  Lvově  dávno  na  všech  školách  mají 
je  zavedeno  a  chválí  si  je  rodičové  i  učitelé.  Naši  venkované  zajisté 
by  radostně  souhlasili,  kdyby  na  vesnických  školách  tatáž  soustava 
byla  možná,  jen  že  by  se  muselo  vyučovati  místo  od  8.  do  1.,  od 
9.  neb  10.  do  2.  Za  uvážení  zajisté  tento  způsob  vyučovací  stojí. 

Hiy  školní  vyhlašují  se  za  velkou  v^mioženost  a  znamenitý 
prostředek  vychovávací.  V  Angiii  však  soudí  o  nich  jinak.  Hlídka 
„The  Kew  Review"  líčí  účinky  školních  her  na  mládež  takto:  Dříve 
bavívali  se  žáci  hrou  v  době  mimoškolní.  N3mí  chápají  se  místo  palestr} 
a  míče  knihy  poch^-bné  ceny  a  cigaretty.  Časté  hry  omrzely  je  právo 
tak  jako  řečtina  a  latina. 


Ročník  IV.  (XVL)  Číslo  8. 


HLÍDKA 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil  BŘETISLAV  Skalský.  (Č.  d.) 

V  prvních  třech  stoletích  své  existence  církev  především  o  víru 
bojovala,  o  níž  dávala  nejvýmlu vnější  svědectví  krví  svých  mučenníků; 
v  ohledu  na  zásady  společenské  však  bořila,  jen  pohanské  pojmy  o  vládě, 
jejím  poměru  k  poddaným.  Hlásajíc  zásadu,  že  Bůh  jest  nejvyšším 
Pánem,  zemští  vládcové  pak  že  jsou  jen  jeho  náměstkové,  církev  dávala 
již  tím  úplně  nový  základ  vládní  moci,  stavíc  vůli  Boží  za  nutný  základ 
všeho  zákonodárství  a  uvolňujíc  poddané  od  poslušnosti,  kolikrátkoli 
rozkaz  vlády  protiví  se  zákonu  Božímu.  Když  dodáme  k  tomu  zásadu 
křesťanského  bratrství,  jež  zakládá  důstojnost  člověka  na  synovství 
Božím  a  srovnává  tím  před  obličejem  Tvůrce  rozdíly  i  mezi  nevolníkem 
a  císařem,  snadno  pochopíme,  jak  hluboký  musil  nastati  převrat  v  myslích 
křesťanů  proti  společenským  pojmům  dříve  ještě,  než  nějaká  říše  stala  se 
křesťanskou.  Obrácení  Konstantina  Velikého  a  jím  i  celé  říše  římské 
otvírá  novou  epochu  působnosti  církve  jak  pomocí  bezprostředního 
poměru  k  nejvyšší  moci,  tak  i  pomocí  působení  křesťanství  na  římské 
zákonodárství;  přizpůsobení  však  zásadních  jeho  pojmů  k  životu  spo- 
lečenskému počíná  se  na  širší  základně  teprve  po  přijetí  vůdcovství 
křesťanského  náboženství  od  vehtelů  zvítězivších  hord  barbarskvch, 
které  obdržely  po  poražených  Ěímanech  dědictví.  Bylo  třeba  především 
ten  bohatý,  ale  nezpracovaný  společenský  materiál  duchem  křesťanství 
napojiti  vštěpováním  nejpřednějších  ctností  křesťanských  v  jednotlivá 
srdce.  Avšak  i  v  té  elementární  práci,  vzdělati  totiž  morálně  ty  hordy 

38 


578  Felixski  : 


nevzdělané,  vidíme  onen  všeobecný  civilisační  zákon,  že  postup  neděje  se 
současně  ve  všech  směrech,  nýbrž  vystupuje  vždy  jedna  ctnost  nad 
jiné,  jež  jest  praktikována  od  mužů  velké  svatosti,  kteří  svým  pří- 
kladem a  horoucností  ducha  zástupy  strhují  do  svých  šlépějí,  dávajíce 
tak  hlavní  charakter  celé  epoše.  Ovšem  volba  ctnosti,  jež  se  má  prakticky 
prováděti,  záleží  více  na  nutných  potřebách  než  na  osobní  zálibě  vůdců; 
to  však  nezmění  nikterak  zásady  historického  rozvoje  mravnosti.  Jako 
v  kolébce  církve,  když  násilná  moc  ki'vavým  pronásledováním  nutila 
k  odpadlictví  ukrývající  se  ještě  vyznavače  kříže,  a  když  sama  povaha 
věci  domáhala  se  od  věřících  hlavně  ochoty  k  mučení,  křesťanů  během 
tří  století  šlj  tisíce  na  smrt  mučenickou  pod  vůdcovstvím  nejdříve 
apoštolů,  potom  takových  neoblomných  vyznavačů,  jako  Ignáce,  Vavřince, 
Sebastiana  a  toHka  jiných  svatých  obojího  pohlaví;  tak  později,  když 
kříž  triumfující  zatřpytil  se  již  na  koruně  císařské  a  vyznavačům  jeho 
ne  již  meč  katův,  nýbrž  bohatství,  rozkoše  a  vyznamenání  kynulo, 
tak  že  krocení  vášní  a  pohrdání  světskými  žádostmi  stávaly  se  ctnostmi 
nejpotřebnějšími,  příklad  Antonínů,  Benediktův  a  podobných  jim  svatých 
kajicníků  zaUdní  nejprve  jeskyně  a  podzemní  skrýše  Thebaidy  a  potom 
tisíce  klášterů,  kvetoucích  zbožností  a  heroickým  umrtvováním.  Když 
pak  války  s  barbary  počaly  uváděti  v  hanebné  poddanství  vždy  větší 
zástupy  věrných,  jimž  horší  než  smrt  hrozila  záhuba,  totiž  věčná,  našly  se 
vybrané  duše  v  lůně  církve,  jež  neváhaly  pro  osvobození  těch  nevolníků 
zoufalých  obětovati  nejen  jmění,  nýbrž  i  vlastní  svobodu,  přijímajíce 
okovy  za  ty,  které  nebyli  s  to  již  vykoupiti.  Onen  duch  obětavosti 
neuhasí  a  nevyčerpal  se  v  církvi  nikdy,  tak  že  každá  nová  potřeba 
věřících  hned  z  jejího  lůna  vyváděla  nové  bohatýry  milosrdenství, 
kteří  zasvěcujíce  se  bez  výhrady  pro  dobro  bližních,  celé  zástupy  ná- 
sledovníků nacházeH.  I  boj  s  heretiky  vyvolává  celou  armádu  apologetův 
a  exegetň,  kteří  nejen  přijímají  ve  svá  díla  celou  tradici  prvotní  církve, 
nýbrž  dávají  pevné  základy  vědeckému  výkladu  víry;  aby  usnadnila 
věřícím  přijetí  křesťanské  osvěty,  církev  vždy  prostřednictvím  svých 
sluhů  zakládá  školy  a  akademie,  tak  že  vedle  kostela,  jenž  zachovává 
duši  a  zákony  milosrdenství,  jež  pečují  o  tělo,  stávaly  i  příbytky  věd 
ku  vzdělání  rozumu.  Keni  tedy  divu,  že  národové  křesťanští  doznavše 
od  církve  skutečně  mateřskou  péči,  obraceU  se  se  synovskou  důvěrou 
na  náměstka  Kristova  poddávajíce  se  jeho  vedení  nejen  v  náboženských, 
nýbrž  i  společenských  otázkách. 

Sotva  však    církev   učinila  barbary   mravnějšími   a  ustáHla   mezi 
nimi  svou   morální  moc,   když  tu  nával   mohammedanského    fanatismu 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  579 

hrozil  celé  křesťanské  společnosti,  usiluje  vedrati  se  do  srdce  Evropy 
současně  se  strany  Bosporu  i  Gibraltaru.  Na  štěstí  vira  horoucí  oživila 
zároveň  všechny  křesťanské  národy,  všeobecná  pak  důvěra  náměstkovi 
Krista  umožnila  společnou  obranu.  Opanování  Svaté  země  od  Saracenů 
takovou  bolest  a  takové  pobouření  probudilo  v  srdcích  věřících,  že 
dostačilo  pozdvihnouti  prapor  kříže  s  heslem  vysvobození  hrobu  Kristova 
z  rukou  nevěřících,  aby  se  shromáždilo  pod  tu  korouhev  tisíce  ozbro- 
jených ramen.  V  oné  bohatýrské  epoše  válek  křížových  vidíme  opět 
takové  obry  víry  a  oběti,  jako  Petr  poustevník,  Bernard  a  král  Ludvík, 
kteří  vzavše  s  sebou  nesčetné  zástupy  ocelových  rytířů  takto  ne  již 
ochranný,  nýbrž  výbojný  boj  s  proměnným  štěstím  vedli  přes  dvě 
století  s  půlměsícem.  A  ač  s  konečným  účelem  materielním  výpravy 
se  minulý,  přece  nával  mohammedanů  byl  zadržen  a  ničivost  jeho 
z  valné^ásti  zlomena.  Po  celý  čas  trvání  válek  křížových  rytířská 
šlechetnost  a  odvaha  chrabrá  jsou  hlavním  znakem  ducha  času. 

Dosud,  jak  vidíme,  všeliká  iniciativa  vycházela  z  lůna  církve, 
věřící  pak  a  důvěřující  společnosti  křesťanské  s  větší  nebo  menší  ochotou 
odpovídají  na  vyzvání  společného  vůdce.  Po  výpravách  křížových  duch 
náboženský  počíná  pomalu  stydnouti,  dočasné  pak  zájmy  vždy  více 
vycházejí  do  popředí  a  stanou  se  ponenáhlu  hlavním  účelem  výpadů, 
jak  vládců  tak  i  poddaných  jim  národů.  Dřívější  rytířská  nezištnost, 
jež  se  zasvěcovala  službám  víry,  ustupuje  duchu  lupičstva  a  nájezdů, 
jenž  ani  zločinu  se  nevyhýbá,  jen  aby  vzrostlo  v  zámožnosti  a  síle. 
I  náboženský  ústroj  společnosti  a  zákonodárství  založené  na  hluboké 
víře  sloužilo  knížatům  chtivým  lupu  a  panování  za  nástroj  k  dosažení 
jejich  cíle.  Kořistíce  z  toho,  že  tehdejší  kodex  trestní  počítal  přestupky 
proti  náboženství  za  největší  zločin,  panovníci  počali  stíhati  odpadlíky 
a  kacíře  pro  svou  poHtiku  nebo  chtivost,  odsuzujíce  je  k  smrti  nebo 
do  vyhnanství  a  obohacujíce  svůj  majetek  jejich  jměním.  Nejhůře 
bylo  tam,  kde  vášně  silněji  s  obou  stran  byly  povzbuzeny  dlouhou 
a  tvrdošíjnou  válkou  plemennou,  jako  ve  Spanělích  po  pokoření  Maurů. 
Ne  církev,  nýbrž  vláda  měla  účast  v  těch  krvavých'  pronásledováních; 
ježto  však  ustanovená  od  duchovní  moci  inkvisice  podávala  úsudek 
o  velikosti  a  povaze  viny,  k  němuž  rámě  světské  přidávalo  trest,  přede- 
psaný zemským  zákonníkem,  proto  v  pozdějších  dobách  hleděli  svrhnouti 
celou  ohyzdnost  trýzněni  na  církev  i  přes  to,  že  papežové  nejednou 
napomínali  panovníky,  aby  zanechali  nekřesťanské  přísnosti.  Abychom 
pochopili,  čím  byla  inkvisice  v  mysli  církve,  stačí  popatřiti  na  to,  že 
v  Eímě  existuje  dosud  a  zabývá  se  oceňováním  nové  nauky  v  ohledu 

38* 


580  Felixski  : 


nové  nauky  a  mravův,  aby  zachránila  věřící  před  falší;  a  koho  dnes 
pohoršuje  ta  inkvisice?  Pro  pozorovatele  dobré  víry  jest  i  ten  argument 
neméně  přesvědčivým,  že  jedním  z  nejpřednějších  ink^ásitorň  byl  svatý 
Dominik,  ten  nedostižný  athleta  zbožnosti  a  umrtvování,  který  vytáhl 
na  potlačení  Albigenských  ne  s  kohortou  pochopův  a  apparatem  na 
kruté  trýznění,  nýbrž  pěšky,  sám  a  bez  všeliké  zbraně,  kromě  apoštolské 
horlivosti  a  pokory.  Církev  učila  vždy  a  učí  i  dne^,  že  lež  nesmí  se 
klásti  na  úroveň  pravdě;  že  všeHká  vláda,  jež  obdržela  moc  na  zemi 
z  ruky  neomylného  Boha,  jest  povinna  věnovati  péči  jen  zjevené  od 
něho  pravdě,  vystřihajíc  naopak  své  poddané  od  osidel  falší  jim  na- 
stavených; oddělujíc  však  vinu  od  vinníka,  církev  hřích  zavrhuje  bez- 
podmínečně, kajícímu  však  a  litujícímu  hříšníkovi  ráda  a  úplně  odpouští; 
i  vůči  zatvrzelým  jedině  takových  užívá  prostředků,  které  by  mohly 
sloužiti  jen  k  vlastnímu  jejich  dobru.  To  však,  že  i  násilníci  nosili 
někdv  mitru  nebo  purpur,  jen  dokazuje,  že  ani  nejsvětější  povolání 
není  prosto  lidských  křehkostí,  že  i  v  ovčinci  Kristově  vedle  věrných 
a  dobrých  pasty-řů  bývají  také  nájemníci  nebo  i  vlci  v  rouše  beránčím; 
takovým  však  platí  bolestná  slova  Spasitelova:  Nevíte,  čího  ducha  jste. 
Syn  člověka  nepřišel  duší  zatratit,  ale  spasit.  (Luk.  9,  55.) 

I  v  oné  periodě  shodného  spolupracování  vlády  s  církví  nebyl 
nedostatek  ani  krvavých  zápletek  mezi  světskou  a  duchovní  mocí; 
příčinou  však  těch  hádek  byly  jedině  osobní  bludy  a  vykročení  buď 
duchovních  nebo  světských  předáků,  v  zásadách  však  panovala  úplná 
jednota.  Proto  po  rozřešení  skutečného  sporu  hned  dávné  vracelo  se 
dorozumění,  nezňstavujíc  ani  stínu  nedůvěry.  Teprve  podstatná  a  trvalá 
nebo  z  různosti  zásad  plynoucí  nedorozumění  mezi  duchovní  a  světskou 
mocí  počínají  se  od  tak  zvaného  obrození  vědy,  když  po  konečném 
úpadku  císařství  východního  byzantští  učenci,  utíkajíce  na  západ,  přinesli 
s  sebou  neznámé  tam  nebo  zapomenuté  staré  řecké  spisovatele,  budící 
v  myslích  touhu  po  pohanské  filosofii.  V  poměru  k  stydnutí  víry  a  lásky 
křesťanské  ono  tak  sladké  nedávno  jařmo  Kristovo  vždy  více  počíná 
tížiti  rozum  vzdělán}-  řeckými  mistry. 

Současně  objeví  se  touha  ve  dvou  směrech  po  vybavení  se 
z  mateřské  péče  církve;  učenci  pracují  na  v^dDOJování  úplné  svobody 
myšlenky,  politikové  pak  nezávislosti  politiky.  Ani  jeden  však,  ani 
druhý  obor  nesměl  vystoupiti  hned  proti  křesťanství,  které  příliš  hluboko 
zapustilo  kořeny  v  srdcích  národu,  než  aby  mohlo  tak  snadno  býti 
vyrváno.  Proto  nedotkli  se  nejprve  povahy  Zjevení,  nýbrž  protestovali 
proti  výhradnému  právu  církve,  k  vykládání  pravého  významu  Božích 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaní  společnosti.  581 

přikázaní,  popírajíce  též  nejvyššímu  pastýři  věřících  právo  kontrolovati 
vládní  věci.  Tak  politika  neméně  než  filosofie  podavše  si  ruce,  společně 
počaly  pracovati  na  odstranění  vlivu  církve  na  rozvoj  křesťanské  spo- 
lečnosti, hlasitě  však  dosvědčujíce,  že  nejen  neútočí  na  náboženství, 
nýbrž  že  chtějí  navrátiti  mu  prvotní  čistotu,  odstraníce  uvedené  do 
něho  od  Říma  novoty  a  ohraničujíce  vtírání  se  Stolice  apoštolské  do 
politických  záležitostí. 

Úplné  odtržení  se  několika  říší  protestantských  od  církve  bylo 
prvním  ovocem  oné  touhj^  po  civilisačním  proudu  vymaniti  se  z  kontroly 
náboženské;  avšak  i  země,  jež  zůstaly  ve  svazku  s  náměstkem  Kristovým, 
nezbavily  se  docela  ducha  nedůvěry  a  odporu;  učenci  pak  a  politikové 
ani  na  chvíli  nepřestali  pracovati  na  oslabení  svazků  spojujících  spo- 
lečnost ještě  s  církví,  s  tím  jedině  rozdílem,  že  kdežto  protestantská 
reformace  pracovala  více  na  základě  dogmatickém,  nahrazujíc  dávnou 
viru  novou,  hotovící  se  převrat  na  základě  katolickém  přibral  charakter 
čistě  filosofický,  jenž  směřoval  k  zbořeni  všeliké  víry.  Než  však  směr 
ten  celou  Evropu  pronikl,  jeho  původcové  musili  počítati  s  převážným 
vlivem  duchovenstva,  a  proto  mnoho  jim  šlo  o  to,  aby  vyvolali  rozdvojení 
i  ve  středu  samých  pastýřů;  vycvičeným  diplomatům  nebylo  těžko 
vrhnouti  kost  neshody.  Jednota  církve  žádá  nejen  neomylný  tribunál 
v  otázkách  víry  a  mravů,  nýbrž  i  nejv^^šší  moc  rozřešující  neodvolatelně 
otázky  pořádku.  Odtud  papežovi  přísluší  právo  jmenovati  na  nejdůležitější 
místa  církevní  hodnostáře;  jakkoli  však  Stolice  apoštolská  bere  ráda 
ohled  na  přání  kapitol  a  panovníka,  přece  žádný-  biskupský  stolec 
nemůže  bvti  kanonickv  obsazen  bez  dekretu  hlavy  církve.  Snadno 
můžeme  pochopiti,  jak  mnoho  šlo  vládám  toužícím  po  úplné  neodvislosti, 
o  získání  si  práva  ustanovovati  věřícím  pastýře;  známý  v  dějinách  boj 
o  investituru  jest  nejlepším  toho  důkazem.  Nelíbilo  se  však  panovníkům, 
aby  se  přiznali  před  národem  k  sobecké  ctižádosti^  zvláště  když  bylo 
tak  lehko  zakrýti  skutečné  pohnutky  zdánlivým  dobrem  veřejným. 
Tedy  kořistíce  ze  všeobecné  touhy  po  neodvislosti,  válčící  vlády  se 
Stolicí  apoštolskou  počaly  namlouvati  duchovenstvu,  že  závislost  jeho 
od  Eíma  je  škodlivým  zneužitím  moci,  kterému  dlužno  učiniti  konec 
obsazováním  všech  duchovních  míst  bez  odvolávání  se  na  Stolici 
apoštolskou  a  rovněž  neuznáváním  žádného  ustanovení  papežského  za 
závazné,  pokud  parlament  ho  za  takové  neuzná.  Nový  ten  řád,  známý 
ve  Francii  pode  jménem  svobod  galské  církve,  dvojím  způsobem  sloužil 
záměrům  vlády:  neboť  oslabuje  s  jedné  strany  vliv  Eíma,  podroboval 
s    druhé    strany    zemské    duchovenstvo    v    úplnou    odvislost    od    moci 


582  Felinski  : 


světské,  bez  práva  konečně  odvolati  se  na  papeže.  Později,  prošedši 
školou  zkušenosti,  duchovenstvo  nazvalo  stav  ten  otroctvím  galským; 
nejprve  však  tak  velký  byl  půvab  nabízených  svobod,  že  značná  část 
kléru  nechala  se  do  těch  osidel  chytiti.  Svoboda  stávala  se  vždy  více 
heslem  ducha  času,  tak  že  od  té  doby  postupující  zřícenina  křesťanských 
institucí  ve  společnosti  odbývá  se  vždy  jménem  svobody,  i  tehdy  konečně, 
když  dokonaný  čin  je  zjevným  a  pobuřujícím  jejím  znásilněním.  Svoboda 
stává  se  druhem  božstva,  jež  zaujímá  část  modloslužby,  veřejné  mínění 
však  kamenuje  každého,  kdo  osmělí  se  neklekat  před  ním  na  koleno. 
Zhoubná  ta  zásada,  jež  hrozí  společnosti  zkázou,  jestli  nebude  rovnováha 
navrácena  v  pravý  čas,  nejjasněji  ukazuje  pravdivost  našeho  tvrzení, 
že  jednostrannost  názorů  neméně  hrozným  nebezpečím  je  pro  společnost, 
než  úplná  protiva;  neboť  kdo  neuzná,  že  svoboda  dobře  pochopená 
a  přijatá  do  domácností  jest  nejen  žádoucí,  nýbrž  i  nutnou  podmínkou 
štěstí?  Avšak  postavená  za  poslední  cíl,  jemuž  vše  jiné  se  má  obětovati, 
stává  se  nejmocnějším  činitelem  rozkladu.  Bez  jasného  pochopení  a 
mocného  určení  konečného  našeho  cíle  nemožno  jest  oceniti  prostředky 
k  tomu  vedoucí  dle  pravé  jejich  hodnoty;  proto  třeba  především  na  to 
přistoupiti,  že  jediným  konečným  cílem,  důstojným  pro  člověka,  jest 
Bůh.  k  němuž  jak  individua  tak  i  společnosti  z  hrůzy  před  vlastní 
záhubou  nutně  mají  utíkati.  Přijmouce  tu  zásadní  pravdu,  snadno  mocí 
zdravé  logiky,  snadno  odhadneme  cenu  každé  pomůcky,  ježto  každá 
tolik  zasluhuje  uznání,  jak  nás  přiblíží  k  touženému  cíli. 

Oceňujíce  svobodu  s  tohoho  stanoviska  poznáváme  s  jedné  strany 
její  nesmírnou  důležitost  jakožto  daru  vnitřního,  který  jest  jeden 
z  nejdůležitějších  rysů  naší  podobnosti  s  Bohem,  neboť  bez  svobodné 
volby  neměli  bychom  ani  zásluhy  ani  práva  k  odměně;  s  druhé  pak 
vidíme  hrozící  nám  nebezpečí  ze  zneužívání  svobody,  neboť  učinivše 
špatnou  volbu,  odvracíme  se  od  konečného  cíle  a  ztrácíme  tím  jediné 
skutečné  štěstí.  Tak  svoboda  objeví  se  nám  ne  jako  bezohledné  dobro, 
žádoucí  samo  sebou,  nýbrž  jako  podmínečné,  potud  užitečné,  pokud 
bude  dobře  užito  a  k  hlavnímu  cíli  uzpůsobeno.  Proto  pokud  křesťané 
na  to  pamatovali,  svoboda  nikdy  nebyla  přeceňována  i  přes  to,  že  ji 
každý  považoval  za  neocenitelný  poklad;  míra  však  její  důležitosti 
byla  velmi  jednoduchá,  dokonalá,  když  se  úplně  shodovala  s  vůlí  Boží, 
nespravedlivá  a  záhubná,  jakmile  stála  proti  Tvůrci.  Proto  první  pod- 
mínka křesťanské  svobody  byla  úcta  k  zákonu  Božímu,  před  m'mž 
všechny  choutky  lidského  sobectví  dobrovolně  se  kořily.  Teprve  když 
křesťané  počali  si  málo  vážiti  zákona  Božího,  i  pojmy  volnosti  počaly  se 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaní  společnosti.  583 

bortiti,  tak  že  svobodná  touha  po  vlastní  zálibě  a  vlastním  zisku  na- 
zvána jménem  svobody.  Jakkoli  jednotlivé  výstřelky  v  tom  směru  pro 
zkaženost  lidské  přirozenosti  vždy  v  křesfanské  společnosti  existovaly, 
přece  v  zásadě  byly  odsuzovány  po  dlouhé  věky  i  od  těch  konečně,  kteří 
se  jich  dopouštěli  svou  křehkostí,  ježto  bázeň  Boží  měla  vrch  nad 
zkázou.  Teprve  ctižádost  panovníků  po  neomezené  moci,  která  se 
neuměla  krotiti,  vyjednala  těm  pojmiim  právo  existovati  ve  společnosti 
křesťanské,  konečně  i  na  příkoří  církvi,  stojící  při  zákonu  Božím. 
Politický  rozum  nesměje  ještě  vrhnouti  se  zjevně  na  zásady  mravnosti 
osobní,  uvedl  onu  theorii  sobecké  svobody  do  veřejných  záležitostí  a 
vybaven  z  úzkostlivostí  náboženských  vynalezl  onu  prostřední  cestu, 
jež  neodtrhujíc  se  ještě  otevřeně  od  vymáhání  víry.  přece  zájmy  vládní 
úplně  zbavila  jejího  vHvu.  Byly  odděleny  povinnosti  politika  od  po- 
vinností křesťana  a  ponechány  ty  ostatní  ještě  pod  kontrolou  církevní, 
první  pak  z  ní  úplně  vyloučeny.  Postavivše  zisk  vlády  za  jediný  účel 
politiky,  počali  otevřeně  hlásati,  že  vláda  nejen  k  žádným  obětem  jménem 
úmluv  přísahou  potvrzených  není  zavázána,  nýbrž  že  náleží  jí  právo 
kořistiti  z  každé  možnosti,  svrhnouti  se  sebe  těžké  břímě  a  získati  si 
výhodnější  podmínky  bud"  vnitřní  nebo  vnější.  Podle  té  zásady  všechny 
konstituce  a  smlouvy  mezinárodní  mohou  býti  bez  hříchu  zničeny, 
jakmile  zdar  říše  toho  žádá,  vládcové  pak  za  to  jedině  jsou  odpovědni, 
zda  v  pravou  chvíli  a  poctivé  prostředky  si  obrali  k  dosažení  cíle 
vytknutého.  Proto  odtud  každá  zajištěná  a  výhodná  správa  pro  říši, 
třebas  že  morálně  nejohyzdnější,  všeobecnou  chválu  získala  poUtikovi, 
který  ji  zavésti  dovedl.  Tak  dvojí  se  utvořilo  svědomí  vládců:  veřejné 
a  privátní;  tentýž  panovník  nebo  všemohoucí  jeho  ministr,  který  za 
přivlastnění  si  cizího  majetku  nosil  by  na  čele  hanebné  znamení  zlo- 
čince, pokrývá  se  pomíjející  slávou  za  kraj  násilím  dobytý,  jejž  vy- 
dobyl pro  svého  pána  na  slabším  sousedu.  (P.  d.) 


584  Jan  Olr-a: 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jan  Oliva.  (Č.  d.) 

Povážíme-li,  že  žena  byla  dána  Adamovi  za  účastnici  jeho  života 
rajského  (2,  18),  povážíme-li  dále,  že  Adam  mluví  (2,  24)  o  otci  a  matce 
a  budoucích  sňatcích,  tedy  o  budoucnosti,  tak,  že  předpokládá,  že  budou 
v  tom  stavu,  v  jakém  on  a  jeho  žena  tehdy  byli,  vidíme,  že  zde  máme 
naznačeno  nepřímo,  že  všechny  vlastnosti  duše  i  těla,  jaké  Adam  a  žena 
jeho  měli,  měly  plozením  se  přenášeti  co  do  podstaty  na  všechny  jeho 
potomky.  Jakousi  záruku  toho  poskytovalo  stvoření  E\'y,  bylof  zajisté 
zvláštním  druhem  lidského  zrození.  Bychom  dobře  postihli  význam  toho, 
co  všechno  potomci  Adamovi  od  Adama  plozením  dosáhnouti  měli,  třeba 
vylíčiti  přehledně  všechny  dary,  které  od  Boha  dle  dosavadního  našeho 
výkladu  obdržel.  Srv.  o  tom  Lenz  341...  Ottův  Slovník  1,  161, 
Vidmar,  Compendium  repetitorium  theologiae  dogmaticae  273,  Egger, 
Enchiridion  theologiae  dogmaticae  specialis  235. 

Dary  přirozené:  Duše  a  tělo  se  všemi  mohutnostmi  a  vlast- 

nostmi vrozenými. 

Darv  mimopřirozené  nižší:  Vyšší  vědomosti  rozumu  vlité;  řeč;   panství 

nad  přírodou    úplné;    manželství;    ctnosti 
mravné  per  accidens  vlité.    . 

Dary  mimopřirozené  vyšší:  Původní  spravedlnost  v  užším  smyslu,  ne- 
smrtelnost těla;  impassibilita,  ráj;  strom 
života. 

Dary  nadpřirozené:  Milost  B.  vnější  (přikázaní,  poučování  Bohem), 

Milost  B.  vnitřní:  darem  daná  (vytržení  mysli 
Adama).  Bohumilým  činící  (posvěcující  se 
svým  průvodem;  účinlivá). 

V  tomto  schématu  je  též  řeč  o  manželství.  Spisovatelé  obyčejně 
úplně  je  ignorují  při  darech  mimopřirozených.  To  jest  jistě  nesprávné. 
Někam  se  musí  dáti,  protože  tak  zřejmě  ve  zprávě  biblické  se  uvádí. 
Kam  je  zařadit?  Slyšme  nejdříve,  co  věda  o  tom  praví.  KL.  4.  142: 
„Ehe  ist  zuniichst  im  naturrechtlichen  Sin  ne  die  Verbindung 
eines  Mannes  und  eines  Weibes  zu  ungetheilter  (geistig-leiblicher)  und 
Tinaufluslicher  Lebensgemeinschaft.  Durch  die  ErschaíFung  des  ersten 
Menschenpaares  hat  Gott  selbst  die  Ehe  als  eine  natílrliche  sociále 
Institution  (officium  naturae)  begrúndet  und  fíir  alle  Zeiten  angeordnet, 
indem  er  zugleich  als  deren  Zweck  die  Erhaltung  und  Fortpílanzung 


První  tři  kapitoly  Písma.  585 


des  Menscbengesehleclites  bezeichnet.  (Gen.  1,27;  2, 18.23.24...)  Ebenso 
wurden  durch  den  genannten  gíjttlichen  SchOpfung-sact,  wie  dies  aueh 
der  Stammvater  des  Greschleclites  kraft  guttlicher  Inspiration  erkannte 
und  aussprach  (Gen. 2, 23. 24),  die  beiden  wesentlicben  Eigenschaften 
klar  angedeutet.  welche  die  eheliche  Verbindung  dem  von  Gott  p-e- 
wollten  Zwecke  entsprecliend  besitzen  solíte:  die  Einheit  oder  der 
monogamische  Charakter  und  die  Unaufloslicbkeit."  Dle  toho,  a  podobně 
se  vyjadf-ují,  pokud  mi  známo,  všichni  ostatní,  náleželo  by  manželství 
do  darů  přirozených.  A  přece  myslím,  že  to  není  ve  všem  správně 
řečeno.  Autoři  nečiní  rozdíl,  že  v  2.  kapitole  Genese  je  řeč  o  něčem 
jiném  než  v  1.;  obě  ty  zprávy  spojovati  bez  rozdílu  k  sobě,  nejde. 
Pohleďme  na  původní  text!  V  1,  27.  stojí:  „Ploditele  i  ploditelku  =  samce 
i  samici  stvořil  je",  a  v  2,  23.  a  24.  stojí  výslovně  „muž  a  žena."  Tento 
muž  a  tato  žena  jsou  ovšem  tytéž  osoby,  jako  v  1,  27.,  ale  nemají  t^-též 
dary  a  týž  účel!  Vždyť  Adam  do  ráje  postavený  a  panstvím  obdařený 
byl  osobou  týž  Adam,  jenž  mimo  ráj  byl  stvořen,  a  přece  jaký  rozdíl 
v  jeho'  vlastnostech!  Manželství,  o  kterém  Adam  v  1,  23.  24.  mluví, 
nezakládá  se,  jak  víme,  v  prvé  řadě  na  plození  (vždyť  i  u  zvířat  je 
plození  potomků  z  jednoho  samce  a  jedné  samice),  nýbrž  na  přilnulosti, 
přivinulosti  pohlaví  ne  chvilkovém,  ale  doživotním,  ve  vzájemném  vy- 
měňování schopností  a  dokonalostí  duše.  na  vzájemném  vyměňování 
všeho  toho,  co  Adam  a  žena  jeho  v  ráji  na  darech  mimopřirozených 
dostali.  Z  toho  pronáším  jako  svůj  náhled,  že  manželství  v  té  podobě, 
v  jaké  se  nám  jeví  v  2,  23.  24.,  patří  k  mimopřirozeným  darům.  To, 
co  podáno  v  1,  27..  směřuje  k  darům  pouze  přirozeným.  Vnitřní  důvod 
pro  to  uvidíme  ještě  dále.  Jen  tolik  připomínám,  že  uvažování  skutečného 
života  lidského  v  ohledu  pohlavním,  jaké  se  nám  po  všechen  čas 
v  dějinách  jeví,  podporuje  tento  náhled,  dávající  manželství  ve  smyslu 
2,  23.  24.  uzavřené  a  zachovávané  na  vyšší  stupeň,  než  pouhé,  třebas 
dlouholeté  a  svorné  spolubydlení  a  pohlavní  obcování  mužského  a  ženské 
ve  smyslu  1,  27.  n.,  neboť  zde  schází  vyšší  schválení,  schválení  a  milost 
potřebná  Boha  samého,  jaké  dány  bj^ly  v  ráji.  Nikdo  také  neupře,  že 
manželství  zachovávané  podle  2,  23.  24.  bylo  za  všech  časův  opravdovým 
a  zvláštním  dobrodiním  pro  lidstvo,  dobrodiním  souřadn}'m  k  řeči, 
k  mravním  ctnostem  a  p.  Dle  toho  kladu  manželství,  vylíčené  v  2,  23.  24., 
k  mimopřirozeným  darům  nižším,  jelikož  by  byli  lidé  přirozeně  dospěli 
k  němu.  ale  v  ráji  na  poprvé  dáno  hj\o  „praeternaturaliter".  Tím 
logicky  spojena  dvojí  okolnost  v  citatě  výše  položeném  vyznačená,  že  jest 
manželství  jednak  řádu  přirozeného,  jednak  Bohem  bylo  výslovně  založeno. 


586  Jan  Oliva: 


Nyní  již  můžeme  plně  odpověděti  k  otázce  svrchu  uvedené, 
v  jakém  rozměru  by  byli  potomci  Adamovi  dědili  po  Adamovi  a  ženě 
jeho  udělené  jim  Bohem  dary.  O  darech  přirozených  se  to  rozumí 
samo  sebou.  Z  darů  mimopřirozených  by  byli  dědili:  nesmrtelnost  těla 
a  impassibilitu,  původní  spravedlnost  a  ráj  se  stromem  života,  tedy 
právě  ty  dary,  které  jsme  nazvali  mimopřirozenými  vyššími.  Za  to  by 
se  byli  musili  učit  vědomostem  o  věcech  přírodních,  řeči,  a  ovládání 
přírody  po  způsobu  dětí  nynějších,  ovšem  že  mnohem  snadněji  a  rychleji. 
Totéž  platí  o  osvojení  si  ctností  mravných.  A  že  by  manželství  byli 
mohli  teprve  uzavírati,  až  by  dospěli,  netřeba  dokazovat.  Vyjmenované 
tuto  dary  jsme  nazvali  mimopřirozenými  nižšími.  Ze  jsme  dříve  dobře 
dělili,  zde  vidíme  a  ještě  později  uvidíme.  Dary  nadpřirozené  byli  by 
dědili  všechny,  ač  ovšem  ne  všechny  v  stejném  rozsahvi.  což  hlavně 
platí  o  milostech  darem  daných. 


Způsobem  posud  vylíčeným  seznali  jsme  stav,  v  jakém  byli  Adam 
a  žena  jeho  v  ráji,  a  v  jakém  měli  býti  všichni  jejich  potomci.  Krátce 
můžeme  ten  stav  naznačiti  tak,  že  lidé  byli  Bohem  uzpůsobeni,  aby 
plně  a  náležitě  mohli  zde  na  světě  vytvořiti  kulturu,  civilisaci  bohumilou. 
Znali  svou  přítomnost,  nahlédli  částečně  i  do  budoucnosti.  Byli  tedy. 
abychom  tak  řekli,  poučeni  po  stránce  statické.  Bylo  však  třeba,  aby 
poučeni  byli  i  po  stránce  dynamické,  bylo  třeba  oběma  ukázati,  jaký 
vlastně  by  býval  jejich  stav,  kdyby  byli  neobdržeH  od  Boha  darů 
mimopřirozených  a  nadpřirozených,  kdyby  byli  zůstaH  ve  stavu  pouhé 
lidskosti.  Poučení  takové,  dle  důvodů  výše  podaných,  logicky  jest  nutné 
a  užitečné.  Nutné,  poněvadž  bez  něho  vědomosti  lidské  by  byly  zůstaly 
na  delší  dobu  neúplné,  zajisté  se  škodou  pro  ně,  a  užitečné  proto, 
poněvadž  lépe,  názorněji  mohli  poznati  lásku  a  dobrotu  Boží,  která 
z  nízkého  stavu  je  povznesla.  „Dobrota,  krása  a  účelnost  atd.  stvořeného 
světa  září  v  úplném  jasu  teprv  tenkráte,  když  se  neuvažují  jednotlivé 
bytosti  o  sobě  a  pro  sebe,  nýbrž  když  se  na  svět  patří  jako  na 
celek;  v  němž  teprv  užitečnost,  důležitost  a  nutnost  jeho  jednotlivých 
částí  v  pravém  světle  svém  se  jeví."  i)  A  poučení  takové  dynamické, 
čili  jednající  o  minulosti  všeho  toho,  nad  čímž  vládnouti  měh,  skutečně 
obdrželi  prví  lidé  od  Boha  poučením  a  zanechali  je  potomkům  svým 
v  úpravě,  podané  v  1,  1 — 1.  31. 


1)  Dr.  J.  Pospíšil,  Filosofie  atd.  II.   811. 


Pivuí  tři  kapitoly  Písma.  587 


Tím  přicházíme  k  zprávě  biblické,  proslavené  pod  jménem 
hexaemeron  (šestičlenní).  Literaturu  o  těchto  několika  verších  nemožno 
ani  spočísti  a  posud  není  docíleno  nijaké  shody  v  jejich  výkladě.  Proto 
nemohu  zde  zabývati  se  věcí  příliš,  jen  potud,  pokud  vyžaduje  účel 
přítomné  práce.  Připomínám  výslovně,  že  církev  nechává  tu  učencům 
vohiou  ruku.  Zprávy  zde  položené  jsou  hlavně  z  H.  a  Pospíšila, 
Filosofie  podle  zásad  sv.  Tomáše  Akvinského.  Část  11.  Kosmologie.  1897. 

Nejdříve  podám  stav  této  otázky  v  přítomnosti,  načež  připojím 
náhledy  své. 

Jsou  to  hlavně  dvě  věci,  které  tu  činí  nemalou  potíž:  pořad 
stvoření  jednotlivých  věcí  a  mezi  tím  činěné  zmínky  o  šesti  dnech. 
Jak  tyto  dvě  věci  spojiti,  aby  se  vyhovělo  vědě  a  víře,  o  to  jde.  Za 
tímto  účelem  podniknuto  mnoho  pokusův,  ale  žádný  posud  nedošel 
všeobecné  úchvaly. 

Pokusy  ty  v  hlavních  rysech  jsou  takto  seřaděny: 

1.  Jedni  odkazují  šestidenní  před  periody  geologické,  vědou 
žádané  —  theorie  potopy  (jinak  literární); 

2.  druzí  po  periodách  geologických  —  restitutionismus; 

3.  jiní  mezi  periody  —  interperiodismus; 

4.  opět  jiní  v  periody  —  periodismus  (jinak  concordismus); 

5.  mnozí  staví  šestidenní  nad  periody,  a  to: 

o)  jako  řečnickou  figuru  nad  věc  —  allegorismus; 

b)  jako  poesii  nad  prosou  —  poetismus; 

c)  jako  oratorickou  dovednost  nad  skutečný  stav  —  idealismus; 

6.  jiní  rozeznávají  mezi  podstatou  zprávy  a  jejím  vyzdobením  — 
opravený  mythismus; 

7.  někteří  popírají,  že  by  v  texte  byla  řeč  o  práci  šesti  dní  — 
liturgismus; 

8.  theorie  „mystického  allegorismu"; 

9.  theorie   „vidění". 

Jednotlivě  nyní  probereme  udané  pokusy. 

1.  „Theorie  potopy"  klade  oněch  šest  dní,  o  nichž  ve  zprávě 
biblické  je  zmínka,  před  utváření  vrstev  geologických,  pravíc,  že  všechny 
tyto  vrstvy  později,  hlavně  potopou,  povstaly.  Poněvadž  však  nemožno 
srovnati  dlouhé  geologické  doby  s  časem,  uplynulým  od  počátku  lidstva, 
snaží  se  přívrženci  této  theorie  důvody  geologickými  dokázati,  že  utváření 
vrstev  mohlo  se  státi  v  několika  málo  tisíciletích.  Dni  ve  zprávě  zmíněné 
považuje  se  za  naše  dni  o  24  minutách.  Cílem  zprávy  je  dokázati,  že 
týden  tvůrčí  je  typem  tého  dne  pozemského. 


58  8  Jan  Oliva: 


Naproti  tomu  činí  H.  námitku,  že  tím  opouštějí  své  vlastní  pole. 
theologii,  a  zabíhají  na  cizí  a  tak  jsou  vydáni  mnohým  nesnázím,  od- 
kázáni na  milost  geologů,  tak  že  konečně  jim  nezbýt  á  než  jen  registrovati, 
co  který  geolog  příznivého  pro  ně  pronesl,  ale  areopag  vědecký  celkem 
vzatý  je  proti  nim.  Ano  přírodověda  k  žádné  jiné  theorii  nestojí  tak 
příkře,  jako  k  této.  Doba,  theorii  touto  stanovená  pro  zkameněliny  (od 
stvoření  lidí),  nedá  se  ani  zdaleka  přirovnati  k  oněm  ohromně  dlouhým 
dobám,  jichž  geologové  a  palaeontologové  vesměs  žádají  k  utvoření 
jednotlivých  vrstev  zemských  a  zkamenělin  v  nich  uložených. 

2.  „Theorie  restituční"  klade  šest  stvořitelskj-ch  dní  po 
utvoření  se  vrstev  zemských.  V  nesmírných  dobách  dospěla  země 
k  rozkvětu,-  tu  však  zvláštní  katastrofou  přišla  do  stavu  thohuvabohu 
(1,  2),  z  něhož  ji  Bůh  v  šesti  dnech  o  24  hodinách  přivedl  do  stavu 
rajského.  Vrstvy  zemské  pocházejí  z  doby  před  a  při  katastrofě.  Nemůže 
tedy  býti  sporu  mezi  Písmem  a  vědou,  protože  jednají  o  věcech 
docela  různých. 

Exegese  nemůže  ani  proti  ani  pro  tuto  theorii  mluviti.  Tu  jediné 
přírodověda  může  vysloviti  svůj  souhlas  nebo  odpor.  Geologie  však  je 
proti  ní,  protože  není  prokázáno,  že  by  jednotlivé  periody  geologické 
končily  vždy  katastrofou,  spíše  přecházely  klidně  jedna  v  druhou. 
Mimo  to  podle  této  nauky  je  prasvětové  ústrojenstvo  dle  zcela  jiného 
planu  zřízeno,  než  naše  organická  říše  dne  3.,  5.  a  6.  stvořená,  a  proto 
není  také  mezi  tímto  dvojím  ústrojenstvím  nic  společného.  Než  tento 
názor,  s  nímž  theorie  restituční  stojí  a  padá,  v  této  všeobecnosti  se 
nikterak  na  pravdě  nezakládá.  Mnohé  organické  druhy  objevují  se 
zároveň  ve  květeně  a  zvířeně  jak  prasvětové  tak  i  nynější;  ústrojenstvo 
fossilní  a  nynější  jest  jediným  těsně  souvislým  celkem,  v  němž  není 
žádné  mezery  a  propasti,  ano  ani  žádné  přesně  vyznačené  meze;  všude 
jeví  se  nenáhlý  a  nepřetržitý  postup  od  tvarů  méně  dokonalých  ku 
tvarům  dokonalejším. 

3.  Mezi  první  a  druhou  výše  uvedenou  theorii,  které  můžeme 
vhodně  též  zváti  anteperiodismus  a  postperiodismus,  stojí  jako  třetí 
„interperiodismus".  Dle  ní  jsou  dni  stvoření  pravé  o  24  hodinách, 
ale  nenásledují  nepřetržitě  za  sebou,  nýbrž  mezi  dvěma  dnoma  leží 
vždy  celá  perioda  geologická. 

Naproti  tomu  namítá  se  právem,  že  pak  by  se  nemohlo  mluviti,  že 
v  šesti  dnech  stvořil  Bůh  svět.  t.  j.  jen  v  šesti  dnech,  neboť  jenom 
tak  možno  mluviti  o  sedmém  dni  odpočinku.  Šest  dní  dlouhými  periodami 
od  sebe    oddělených    bylo  by  špatným    obrazem    nepřetržitého  téhodne. 


První  tři  kapitoly  Písma.  589 


4.  „Pe  riodismus"  opouští  od  výkladu  slova  jum  o  24  hodinách 
a  vysvětluje  je  o  neurčitých,  libovolně  dlouhých  dobčích.  I  kdvby  se 
mu  to  exegeticky  podařilo,  zbývá  mu  dokázati,  že  geologický  rozvoj 
země  dá  se  pohodlně  rozděliti  na  šest  období  a  že  ta  období  svým 
obsahem  se  shodují  se  zprávou  biblickou  o  jednotlivých  dnech.  Dříve 
pro  překvapující  podobnosti  velice  rozšířený  upadá  nyní  tento  systém. 
Neboť  výkladu  jeho  o  slově  jom  vadí,  že  se  děje  všude  zmínka  o  večeru 
a  ránu,  což  předpokládá  den  o  24  hodinách;  totéž  plyne  z  postavení  noci 
a  dne  ve  verši  5.  A  o  shodě  s  výsledky  nové  védv  také  není  možno 
veskrz  mluviti.  H.  probírá  článek  Cosmogonie  mosaique  v  DB.  a  praví 
dle  něho,  že  věda  dělí  dějiny  ve  dvě  hlavní  periody:  před  vznikem 
života  a  po  něm.  První  perioda  opírající  se  o  astronomii  a  fysiku,  jest 
„eminent  conjecturell";  druhá,  jistější,  spočívá  na  geologii.  Tu  pak 
praví  H.,  že  většina  oné  tak  vychvalované  shody  jest  „eminent  con- 
jecturell". Tu  se  ukazuje  periodismus  v  pravém  světle;  je  závislý  od 
stavu  védy  v  tom  kterém  čase.  Periodisté  na  počátku  století  ^ňděli 
frappantní  shody  mezi  biblí  a  vědou  ve  věcech,  vědecky  nyní  za- 
vržených, a  podobně  se  stane  nynějším  periodistňm  a  po  nich  budoucím. 
Konají  práci  Sis^^fovu.  Slova  svá  potvrzuje  názorně  H.  tímto  schématem: 
DB.  Bible: 

o)  Dle  Laplaceo^y  theorie  byl  svět  o)  Thohuvabohu,  v  němž  země  líyla 

z  počátku  plynovou  koulí;  o  ta-      vespod    a    nad    ní    vody,    není    jistě 
kove  kouli  možno  správně  vykládati      žádnou  plynovou  koulí, 
slova   Gen.    1,   2. 

h)  V  dalším  výkladu  Lapí.  theorie  b)  Bible  líčí  v  pravém  denním  díle 

se  přijímá,  že  páiy  oné  plynové  koitle      jen  ustavení  praxňdelného  střídání  dne 
pro  svou  hustotu  nepropouštěl)'  přímé,      a  noci. 
nýbrž   jen  rozptýlené  světlo;    hvězdy 
bylo  možno  viděti  teprve  později. 

c)  Plyny  přešly  částečně    ve  stav  c)  Vody  přešly  částečně  ve  stav 
kapalný.                                                    podobný  plynovému  (2.  den). 

d)  Vystoupily  pevniny   a   ukázala  cl)   Země  vystoupUa    a   ukázala  se 
se    bujná    vegetace    doby    uhelné.      úplné  dokonaná  vegetace  quaterní. 

e)  Hvězdy  staly  se  viditelnými.  e)  Bůh  učinil  hvězdy. 

f)  Ukázali    se    četní    obojživelníci,  f)  Ukázali    se    quaterní    létavci 
uěkohk   létavcův    a  ryb    v    útvarech      a  vodní  zvířata  i  ryby. 
triasovém,  jurském  a  křídovém. 

O  rybách  ostatně  Gen.  1,20  není  řeči. 

g)  UkázaU  se  ssavci  a  člověk.  g)  Ukázali  se  ssavci  a  člověk. 
h)  To  vše  dělo  se    v    dobách   ne-  h)  b  až  g  ■=  šestkrát  24  hodin. 


stejné  délky,  a  a  b  dohromady  byly 
„délky  nezměrné";  e  trvalo  kratčeji 
než  ostatní  periody. 


590  Ze  života  pro  život. 


Na  základě  toho  H.  volá:  o  frappantní  shodě  není  možno  mluvit. 
Mimo  to  potvrzeni  dvou  prvních  dnů  jest  mimo  obor  geologie.  Ze  celá 
země  z  počátku  byla  pokryta  vodou,  geologie  jistě  nepot^^:dila  a 
Laplaceově  theorii  je  to  přímo  odporné.  I  se  čtvrtým  dnem  nemůže  se 
věda  světská  spřáteliti.  Jen  vzhledem  k  organismům  jest  jakási  podoba, 
ale  nikoliv  úplná  shoda.  Ve  zkamenělinách  vystupují  rostliny  i  zvířata 
současně;  také  vývoj  jednoho  období  není  úplným  při  začátku 
druhého,  nýbrž  flora  a  fauna  vyvinují  se  stejnoměrně  od  nejnižších 
tvarů  k  nejvyšším.  O  celém  periodismu  možno  říci  s  Bruckerem:  „Na 
neštěstí  nemají  všechny  pokusy  periodistů  nijakého  podkladu  v  texte 
Genese.  Chceme-li  všelijaké  subtilnosti  ze  slov  Mojžíšových  vyčísti, 
musíme  nejdříve  zapomenouti,  co  Mojžíš  psal."  Proto  se  musíme  diviti, 
že  ještě  mnozí  od  periodismu  spásu  čekají.  (P.  a.) 


Ze  života  pro  život. 

Autonomie  doslovně  značí  své  zákonnost.  Zákonnost  jest  pozoru- 
hodným prvkem  v  ní,  upozorňujíc  na  mnohé  vlastnosti,  jakých  řádná 
a  zdárná  autonomie  vymáhá.  Nám  obyčejně  tane  na  mysli  jen  část 
slova  autonomie,  značící  samostatnost,  neodvislost,  svobodné  sebeurčování. 
Je  to  arciť  věc  veliká,  člověka  důstojná,  toho  člověka,  který  má  svo- 
bodnou vůli  a  tedy  fysicky  sám  se  determinuje,  mravně  pak  sám 
v  sobě,  ve  svém  rozumu,  ve  své  rozumové  přh^ozenosti  pravidlo  života 
nosí,  byť  ani  nebyl  jeho  původcem  a  tedy  ani  rozhodčím  o  něm.  „Býti 
svým  pánem"  je  tak  hezké,  tak  lákavé!  A  snaha  po  tom  jest  konečně, 
jak  právě  zmíněno,  zcela  oprávněná,  protože  přirozená.  Jen  že  opět 
nesmí  se  klásti  hlavní  a  jediný  důraz  na  to  „sám  svým  pánem", 
nýbrž  také  na  slovo  poslední,  svým  pánem. 

Esthetické  ceněni  autonomie,  ono  právě,  které  pohlíží  hlavně 
a  skoro  výhradně  na  svůdnou  stránku  samostatnosti,  nesmí  nás  do  té 
míry  zaujati,  abychom  neprohlédah  k  jádru  věci  a  zanedbávali  cenění 
věcné,  ethické,  teleologické,  takové  totiž,  které  uvažuje  také  životní 
význam    a    účelnost,    prospěšnost    nebo    škodlivost    věci.    Praví-li    pak 


Ze  života  pro  život.  591 


pořekadlo,  že  člověk  nemůže  si  najíti  horšího  pána  než  je  sám,  tedy 
dává  nám  na  uváženou  též  rub  autonomie,  ať  osobní,  ať  společenské. 
Stává-li  se  totiž  bezuzdnou  libovůlí  a  bezzákonností,  má  sice  pořád 
ještě  onen  esthetický  vzhled  svobody  a  nezávislosti,  který  mnohé  tak 
oslňuje,  ale  je  proto  přece  jenom  něčím,  co  býti  nemá  a  trvale  býti 
nemůže.  Tu,  jak  známo,  i  přívrženci  takové  svobody  bývají  rádi,  když 
proti  jiným  uživatelům  svobody  takové  jsou  nějakým  třebas  otrokářem 
i  zotročencem  chráněni.  I  autonomie  tedy  předpokládá  nějakou  pod- 
danost, jehkož  předpokládá  pořádek  a  proto  též  pravidla  a  zákony 
jeho.  A  s  tím  vrací  se  veškera  ta  tolik  nenáviděná  přítěž  autority 
a  poslušnosti,  kázně  a  svornosti  atd.,  jak  se  všechny  ty  průvodkyně 
zákona  a  vlády  jmenují. 

Nebudu  tak  nemoderním  a  zpátečnickým,  abych  jim  tu  snad 
dělal  obhájce.  Ne  sice  proto,  že  bych  se  bál  plouti  proti  proudu  a  říci 
slovo  proti  obecné  horečce  svobodářské,  ale  proto,  že  se  u  nás,  v  našem 
milém  národě  i  jinak  již  dost  uhněteném  a  zotročeném,  obojího,  po- 
slušnosti i  svobody,  tak  tuze  nadužívá.  Potácíme  se  odjakživa  z  krajnosti 
do  krajnosti  (viz  toho  radikála,  který  líbá  ruku!),  a  v  obojí  nás  umějí 
nepřátelé  naši  dobře  postihnouti  a  využitkovati.  Zvláště  svobodářské 
záchvaty  a  výstřednosti  byly  u  nás  ode  dávna  příležitosti,  aby  mocnosti 
nám  nepřejné  mohly  zakročiti.  Často  bylo  to  skutečně  potřebno,  neboť 
byly  a  bývají  chvíle,  že  by  svobodáři  ze  samé  lásky  k  svobodě  —  ale 
to  jen  k  své  vlastní  nevázanosti!  —  druh  druha  poškrtili;  řádění 
pražských  realistů-humanistů  na  př.  proti  věcem  a  osobám  katolickým 
stává  se  již  tak  šíleným,  že  s  lidskostí  má  velmi  málo  společného  a 
věcné,  realistické,  je  tím  méně.  Při  tom  lichotí  a  podkuřuje  se  živlům 
pouličním,  ovšem  zatím  docela  pohodlně,  neboť  až  ovoce  z  takového 
semene  dozraje,  nebudou  to  zajisté  oni  novináři,  kteří  společnost  uklidní 
a  spořádají.  Budouť  oni  pak  sami  rádi,  když  někdo  jiný  jejich  čest 
neb  život  proti  odchovancům  jejich  zachrání.  Tak  to  aspoň  bývalo 
a  bezpochyby  zase  bude. 

Jest  na  bíledni,  že  právě  autonomie  předpokládá  u  širšího  obecenstva 
mnohem  více  než  jakákohv  jiná  organisace  společenská.  Býti  vůdcem 
a  vedeným  zároveň,  tedy  dvojí  úkol,  vyžaduje  zajisté  více  než  pouze 
jeden  z  nich,  než  pouhé  poddanství  a  poslušenství.  Býti  řádně  svým 
pánem  jest  už  v  soukromí  dosti  nesnadné,  nad  to  pak,  jde-li  o  společnost, 
jež  celá  má  vésti  a  býti  vedena. 

Minule  bylo  tu  podotčeno,  jak  málo  se  osvědčuje  naše  národní 
autonomie,    ač  jí  dosud  tak  poskrovnu,   jen  tak  na  ukázku.    Není  sice 


592  Ze  života  pro  život. 


ani  v  těch  drobných  ukázkách  provedena  venkoncem,  aby  totiž  celá 
tělesa  měla  stejné  účastenství  jako  v  poslouchání  tak  i  řízení,  neboť 
odezírajíc  od  nějakých  omezení,  sesmekne  se  moc  takořka  vždycky 
na  jisté  osoby,  jež  nezastupují  právě  celku.  Ale  kus  samostatného  sebe- 
určování  je  tu  přece,  tak  že  by  to  stačilo  na  provedení  důkazu,  co 
v  té  věci  dovedeme.  ííezdaru  jest.  jak  řečeno,  mnohem  více  nežli  zdaru, 
a  skorém  by  člověk  byl  rád,  že  nikoli  všecko,  co  by  naše  auronomie 
ráda  provedla,  také  skutečně  provésti  se  podaří. 

Kde  jsou  příčiny  toho  nezdaru?  Jest  jich  asi  mnoho,  ale  jistojistě 
není  mezi  nimi  ta,  která  se  davům  obyčejně  za  vnadidlo  vyhazuje,  nedo- 
statek prý  všeobecného  hlasovacího  práva;  všeobecným  hlasováním  ovšem 
třeba  tu  rozuměti  vůbec  všechny  způsoby,  jakými  obecenstvo  svá  roz- 
hodnutí může  uplatniti.  Ani  ti,  kteří  všeobecné  hlasovací  právo  hlásají, 
nevěří  mu  poctivě,  leda  by  svých  lidí  a  sebe  samých  neznali.  Není  tu 
řeč  o  budoucnosti,  ač  ovšem  i  takto  jistě  velice  daleké  ještě,  ale  jak  nyní 
věcí  jsou,  bylo  by  ono  holým  neštěstím  a  zlo  by  se  jím  jen  zvětšilo. 
Chce-K  kdo  příklad,  ať  se  podívá  do  autonomních  organisací  sociálně- 
demokratického dělnictva.  co  tu  neplech,  co  tu  zlotřilosti  —  arciť  hodné 
těch  vůdců,  které  si  dělnictvo  povolává  v  čelo.  A  „uvědomělosti"  se  tu 
přece  nenedostává,  ba  naopak,  lidé  ti  vědí  mnohem  víc  než  je  pravda. i) 

Jednoho  však  si  hned  zde,  když  o  socialistech  mluvíme,  můžeme 
všimnouti,  a  to  po  případě  snad  i  k  následování,  tuhé  totiž  organisace 
mass,  nad  niž  tužší  mají  snad  jen  zednáři.  Je  prý  tu  volnost,  rovnost 
a  bratrství,  tedy  svoboda  v  nejširším  rozsahu,  ale  jen  taková,  jakou 
organisace  připouští,  totiž  právě  v  názorech  a  projevech  společenských, 
jako  v  náboženství,  v  politice  atd.  —  žádná,  v  nemravnosti  a  nevázanosti 
osobní  ovšem  úplná.  Pro  nás  je  tu  zatím  hlavní  stránka  prvá,  vzorná 
kázeň  a  zákonnost  v  organisací,  vzorná  ovšem  ve  svém  způsobu,  jehož 
každý  nesnese;  zbožňovatelé  socialistův  —  ať  upřímní  neb  falešní  — 
kteří  pořád  stydlavě  zapírají,  že  socialisté  jsou  vědomky  či  nevědomky 
židovskými  pochopy  a  pacholky,  zeptej  tež  se  dnes,  po  brněnské  stávce, 
dělníků  samých  na  to!  Je  tu  sice  jakási  vnitřní  volnost  slova,  lidé 
mohou  se  vymluviti  do  sytá,  pokud  to  vůdcům  není  nepříjemno,  ale 
to  je  také  všechno.  Pak  nastane  kázeň  a  poslušnost,  ne  k  vůli  krásnému 
pořádku  a  ctnosti,  nýbrž  k  vůli  výsledku,  jenž  pro  někoho  bývá  vždy 
dobrý,  buďto  pro  všechny  aneb  aspoň  pro  vedoucí  židy  a  jich  náhončí. 

')  » Kniho vua  Dělnické  Akademie «  na  př.  dle  »Času«  » učinila  pro  své  obecenstvo 
zdařilý  počátek«  vzdělávání,  vydavši  spisek  »0- vývoji  tvorstva  dle  Danvina«.  Darwina  — 
dnes  předkládati  I  —  a  dělníkíím.   To,  prosím,  není  zpozdilost  a  zpátečnictví. 


Ze  života  pro  život.  593 


Tu  máme  jakýsi  vzorek  autonomie  se  stránkami  světlými  i  stinnými, 
Jak  jich  také  jinde  dosť  a  dosť.  Především  jedno  jest  jisto,  nač  již  na 
začátku  upozorněno:  autonomie  má  posuzována  býti  jen  podle  vvsledkň, 
k  jakým  vede,  tedy  prakticky.  Všechno  blouznění  o  slávě  a  kráse  její 
jest  nemístné,  není-li  opatřena  tak,  aby  celku  i  částem  všemožně  prospí- 
vala; samým  zpíváním,  že  „ještě  naše  slovanská  řeč  žije"  a  že  „jeszcze 
Polska  niezginela",  lze  to  dotáhnouti  tak  daleko,  zeji  musí  zachrániti  — 
někdo  jiný  než  národ  sám.  A  není  dobře  opatřena  předně,  není-li  v  ní 
přísné  zákonnosti.  Zákonodárce  jinak  není  podroben  zákonu,  zde  však, 
an  zákonodárce  a  poddaný  jest  jedno,  třeba  každému,  od  prvního  do 
posledního,  co  nejpřesněji  šetřiti  samodaného  zákona.  Takovou  svobodu, 
která  jest  osobní  libovůlí,  naprosto  třeba  vyloučiti;  jest-li  zajisté  každá 
výsada  ranou  zákona,  tím  více  jest  jí  libovůle  v  autonomii,  jelikož 
i  výsadv  řídívají  se  jistými  pravidly,  libovůle  nikoli. 

Důsledky  takového  libovolného  jednání  mohli  bychom  stopovati 
v  autonomii  naší  církevní,  národně-kulturní,  politické  a  jest-li  ještě 
jaký  obor  možný.  Zlý  příklad  přicházívá  svrchu  a  ruší  nejen  dobrý  řád, 
nýbrž  budí  i  nedůvěru  a  podkopává  předpoklady  autonomie,  z  nichžto 
sebevláda  a  kázeň  jsou  nejpřednější.  Přehmatem  poškození  odeizují  se 
tomu  kterému  společenstvu,  pozbývajíce  důvěry  ve  své  stoupence  a 
ve  svou  věc.  Tak  se  nikomu  neimponuje  a  nikdo  se  nezíská,  zvláště, 
když  kromě  ůstrků  ve  vlastní  straně  žádají  se  ještě  oběti  vůči  ne- 
přátelům. 

Tedy  zákonnost  a  kázeň!  Ale  kam  se  poděla  svoboda?  Tkví 
právě  v  sebeurčování  a  v  poslušnosti  k  vlastním  zákonům.  Naopak 
nevázanost  jest  otročení  nerozumu  a  rozpoutané  vášni,  jež  ve  spole- 
čenském životě  nabývá  rozmanitých  podob,  na  příklad  strannictví, 
nespravedlivosti,  šplhavosti  atd. 

V  zákonnosti  předpokládá  se  zákon,  jenž  je  dílem  rozmyslu  a 
dobré  vůle.  A  tu  jsme  u  druhého  podstatného  požadavku  autonomie, 
dobrého  zákona,  věrného  výrazu  svědomité  rozvahy  toho  kterého 
společenstva.  Co  všechno  v  tom  vězí,  čeho.  všeho  k  tomu  potřebí!  Jaké 
znalosti,  jaké  svědomitosti!  Hledejme  to  všechno  na  př.  v  našem  národě, 
jakožto  zákonodárném  celku,  a  představme  si  určitě,  jak  by  autonomie 
naše  dopadla!  Hedejme  nějaké  středisko,  ve  kterém  by  se  všechny 
strany  sešly!  Hledejme  na  př.  jen  špetku  snášelivosti  a  uznalosti  u  stran, 
jež  nepatrný  jsouce  významem  všechno  chtí  terrorisovati.  Myslím,  že 
cena  sebe  větší  na  tuto  otázku  zůstala  by  dlouho  vypsána,  tak  dlouho, 
dokud  se  poměry  zúplna  nezmění,  čehož  arciť  pražádné  známky  se  nejeví. 
Hlídka.  39 


594  Ze  života   pro  život. 


O  tuto  nesnáz,  jak  totiž  dobrého  zákonodárství  a  jeho  zachovávání 
dbsíci,  rozbijí  se  všechny  ostatní,  byť  sebe  lepší  snahy  jednotlivců. 
Mluví  se  o  výchově  lidu.  V  této  věci  bude  přední  starostí,  vychovati 
lid  v  kázni,  bez  níž  není  řádu.  A  řekněme  hned.  že  bez  kázně  není 
autonomie.  Tato  zajisté  předpokládá  donucovací  prostředky  co  nej- 
skrovnější —  vlastně  by  nemělo  tu  býti  žádných  —  ale  bez  výchovu 
k  sebekázni  nebude  ani  řádu   a  zákonnosti. 

Avšak  pohleďme,  jak  se  lid  vychovává.  Předně  kdo  je  ve  věcech 
těchto  vychovává.  Náboženství  a  škola,  iež  učí  také  ctnostem  občanským, 
má  tak  málo  vlivu,  že  zmůže  jej  kdekterý  pisálek  novinářský.  Hlavní 
tedy  úkol  připadá  novinám  a  vůbec  tisku,  pak  činnosti  spolkové.  Jací  lidé 
u  nás  z  pravidla  noviny  obstarávají,  jest  vůbec  známo.  Zvláště  vůdčí  noviny 
české  jsou  notorickým  příkladem  bezhlavosti  a  bezcharakternosti,  a  tím 
hůře,  že  intelligence  naše  —  prý  i  kněží  v  Cechách  —  na  „Xár.  Listy" 
přísahají;    ,,Lidové    Noviny"    na    Moravě   jakoby   jim    z    oka    vypadly. 

Kázeň  není  ve  skutečnosti  možná  bez  jakési  autority,  a  nejen 
tyto  jmenované  a  četné  krajinské  listy  veškeru  autoritu  kromě  své 
vlastní  zásadně  podkopávají,  tak  že  nějakého  výchovu  od  nich  nikdy 
se  nelze  nadíti.  Ale  i  ti  samozvaní  vůdcové,  kteří  hrozně  mravně  a 
humanitně  se  tváří,  mají  na  mysli  jen  sebe,  rozsévajíce  jen  rozkol  a 
pustý  svár;  nejpevnější  hradbou  proti  choutkám  jejich  jest  náboženství 
českého  národu,  a  protož  potřebí  napřed  to  zhanobiti  a  zhnusiti  — 
ostatní  poddá  se  již  snadno.  Je  to  zase  hledání  pravdy,  ale  jen  takové. 
která  se  jim  líbí,  a  v  tom  je  každý  prostředek  dobrý,  každý  pomocník, 
ať  se  jmenuje  Luther  nebo  Knox,  Hutten  nebo  Hus,  vítaný,  jen  když 
pomůže  „staré  modly",  jak  oni  říkají,  káceti. 

Nuže  ano,  jsou  autority  neoprávněné  vedle  oprávněných,  a  sotva 
nalezne  se  jaká,  se  kterou  by  ve  všem  souhlasila  celá  společnost,  jež 
za  ní  stojí.  Každý  z  nás  zajisté  si  přeje  autority  populární,  demokratické, 
jež  by  zastupovala  věrně  smýšlení  a  potřeby  svých  stoupencův.  Ale 
s  druhé  strany  žádáme  též  po  autoritách,  aby  své  stoupence  vedly,  je 
poučovaly  a  řídily.  Potřebí  zajisté  vzájemného  styku  a  domluvy,  každý 
člen  té  které  společnosti  má  právo  přispěti  k  němu  volným  projevem 
přesvědčení  svého,  ale  není  rozumným  způsobem  možno,  aby  každý 
přesvědčením  svým  prorazil.  A  čím  více  týká  se  věc  společných  zájmů. 
tím  spíše  třeba  jakési  kázni  se  podit)biti,  neboť  jen  společným  úsilím 
může  společnost  ke  zdaru  vedena  býti. 

Nazvěme  si  to  konečně,  jak  chceme,  třebas  organisací  neb  jednotou 
neb  svorností  neb  solidaritou  neb  jakkoliv  jinak,  tajemství  úspěchu  jest 


Zr  života  pro  život.  595 


jediné  v  ní.  Ale  ovšem  ne  tak,  jak  si  je  představují  aiitoritáři,  aby 
každý  slepě  jich  poslouchal,  ani  ne  tak,  jak  si  je  představují  věční 
štváči,  aby  každý  poslouchal  jich.  nýbrž  dorozuměním  všech  činitelů. 
Možno-li  i  k  tomu  vychovávati,  aby  obojí  strana,  autoritářův 
i  nespokojenců,  zůstala  si  vědoma  své  omylnosti  a  tedy  s  jakousi 
skromností  si  počínala,  nevím.  Po  dobrém  málokde  se  vyrovnávají, 
všude  boj  a  osobní  rýpání,  špatné  to  ukázky  autonomních  schopností 
a  příprav.  Na  jedné  straně  —  i  mezi  námi!  —  zásada  velice  pohodlná, 
ale  nebezpečná,  že  komu  dal  Pán  Bůh  iiřad,  dal  také  rozum,  a  to  na 
všecko,  na  druhé  zase  bezohlednost  a  bezuzdnost,  ať  stojí  co  chce  — 
Bůh  to  naprav!  Povede  to  asi  jen  ke  zmatkům  a  k»seslabení,  mnozí 
v  tom  snad  zcela  zahynou  a  věc  aspoň  bude  značně  poškozena.  Nedivil 
bych  se  nikomu,  kdyby  z  omrzení  takové  „veřejné"  činnosti  vůbec 
nechal  a  na  úzký  kruh  svých  prací  se  omezil.  Nemůže  to  arciť  u  všech 
býti,  mnozí  vůbec  soukromě  ani  nic  dělati  neumějí,  leč  jen  veřejně 
bouřiti  a  agitovati,  ale  i  skutečných  vůdců  ve  veřejnosti  jest  potřebí, 
jen  že  dobrých  bude  asi  čím  dále  tím  méně.  A  toť  opět  zlým  znamením 
pro  snahy  autonomní,  ať  v  náboženství,  ať  v  politice  neb  hospodářství. 


Naznačeny  tu  některé  ukázky  autonomního  hospodářství  našeho, 
které  nevydávají  nám  právě  vysvědčení  zralosti.  Není  snad  všechno 
pravda  neb  aspoň  ne  tak  tuze  pravda,  co  se  vytýká  samosprávě 
v  Českém  Museu  (některé  akvisice),  v  Národních  divadlech  pražském 
i  brněnském,  ve  věcech  školských  a  j.  Žádné  dílo  lidské  není  ven- 
koncem dokonalé,  a  všem  vyhověti  nelze.  Není  ani  jisto,  že  by  kritikové 
těch  zlořádů  byli  lepší,  kdyby  oni  měli  rozhodovati.  Ale  stává-li  se 
chyb  mnoho,  a  to  takořka  soustavně,  pak  je  věc  už  na  pováženou. 
Buďto  je  chyba  jen  v  lidech  anebo  ve  věci  anebo  v  obou  zároveň. 
Toto  bývá  pravidlem,  tak  že  universálního  léku  předepsati  nelze.  Dobré 
zákony  a  přísné  jich  šetření  —  to  sice  zní  jako  takový  recept,  avšak 
i  v  užších  i  v  širších  společenstvech  najdou  se  cestičky,  kterými  nejlepší 
zákony  a  největší  bedlivost  obejíti  lze.  Buďto  jsou  si  osobnosti  příliš 
blízko,  aby  jedna  druhé  pomáhaly,  anebo  příliš  daleko,  aby  o  sobě  nevěděly! 

To  vše  platí  o  autonomismu  v  naší  domácnosti,  mezi  námi  na- 
vzájem. Jest  si  ho  —  theoreticky  — -  přáti  co  nejvíc,  ale  prakticky 
nevím  jak  včasný  a  šťastný  by  byl.  V  širších  vrstvách  roste  sice 
intellektuelní  schopnost  proň,  ale  za  to  mravní  způsobilosti  a  ctnosti 
proň  potřebné  nahoře  i  dole  ubývá;  Aristidův  nepřibývá  mezi  předáky. 

39* 


596  Ze  života  pro  život. 


Zavilejší  ještě  stává  se  otázka  autonomismu  ve  spolužití  se  sousedy 
třebas  nepřátelskými.  Pohleďme  na  klasický  příklad  českých  obecných 
škol  v  Brně  a  ve  Vídni.  Obecné  školství,  jak  známo,  náleží  do  samo- 
správy zemské  a  obecní.  Jaké  byly  tajné  pohnutk}"  tohoto  zákona, 
který  se  co  možná  vždycky  proti  nám  obracel,  ať  už  odpíráním  škol 
českých,  af  vynucováním  škol  německvch  v  českvch  obcích,  není  mi 
známo;  ideální  láska  k  věci  a  k  národům  to  jistě  nebyla,  neboť  je  to 
zákon  hasnerský,  liberální.  V  Brně  tedv  urvali  jsme  již  některou  tu 
školu,  protože  zákonné  podmínky  naplněny  ne  jednoduše,  nýbrž 
několikerou  snad  mocninou,  a  dále  proto,  že  —  státní  úřadové  nebrali 
vždycky  a  napořád  (často  ano!)  v  ochranu  autonomní  vzpíirnosti  brněnské, 
a  protesty  bvlv  nebezpečné. 

Ve  Vídni  je  trochu  jinak.  Utočí  se  na  vládu,  že  nevynutí  škole 
české  práva  veřeinosti  a  novveh  škol  českvch.  Možná,  že  by  vláda 
s  dobrou  vůlí  něco  pořídila,  ale  možná  také,  ba  pravděpodobno,  že 
nikoli,  neboť  Vídeň  není  Praha,  a  takové  zasahování  do  autonomie 
vídeňské  ve  prospěch  náš  by  se  asi  hladce  neodbvlo  jak  u  nás.  Bj^lo  by 
snad  dobře,  kdyby  vláda  i  s  nebezpečím  porážky  od  vy^šších  instancí 
tento  pokus  podnikla,  aby  podala  důkaz  dobré  vůle  k  nám  a  starostli- 
vosti o  plnění  zákona,  zároveň  pak  aby  skutkem  přibila  na  stěnu 
sveřepou  bezzákonnost  opposiční  strany,  ale  to,  myslím,  není  diplomatické; 
my  pak  máme  málo  síly,  abychom  k  tomu  donutili,  po  případě  záda 
vlády  krýti  dovedli.  Zákon  je  veliká  moc,  ale  musí  býti  dobře  ozbrojen. 

To  tak  namátkou  příkladeček.  V  církevních  věcech  ostatně  není 
tam  ve  Vídni  lépe.  Autonomie  vídeňské  konsistoře,  vlastně  jednoho 
nebo  dvou  členů  jejích,  je  právě  tak  nespravedlivá,  a  je  snad  ještě 
horší,  jelikož  není  už  dokonce  žádné  instance,  která  by  tu  nápravu 
učinila.  Protestante  vymohli  si  (dle  doslechu)  české  učení  ve  Vídni, 
katolíci  nemohou  dosíci  ani  českých  bohoslužeb.  Odsuzujeme-li  ne- 
spravedlivé jednání  úřadů  světských,  tedy  je  nespravedlivost  úřadu 
duchovního  tím  křiklavější,  jelikož  spravedlivost  je  základní  a  stěžejnou 
ctností  křesťanskou;  ovšem  ti  praví  podaření  byrokrati  rakouští  jsou 
všude  stejní,  ať  nosí  kabát  takovv  či  onaký.  p.  v. 


Písemnictví  a  umění:  Ruská  literatura  v  roce   1898.  59? 


II  I  I  I  I  i  i  t  I  I  j  I  i"  I  i  I  i  8  6  3  i  a  I  !  I  I  I  I  I  t  I  I  i  I  8  I  I  i  t  I  I  I  I  I  I  I  i  e  t  r 


\W'^Ě    Písemnictví  a  umění.    ^#,^®,®^ 


I   r  I   I   I   18   I   II    a    >    c        S    S    J    §    •:    5    3    i    t    I    I    I    I    1    I    I    t    i    I    I    I   I   I    I    I    i"  a    I  jTe    8   I    I   I    iT 

VTTyTrrTTTTTTTTTTTTTrTTTTrTTTyTrTTTTTTT-rrrTTTTTTTTTTTTVTTTTTTVTTTTTTTTTTTTŤTTTTTTTTTTTTTTTrTTTTTTTTT 


Ruská  literatura  v  roce  1898. 

Podává  A.  Vezal.  (O.) 

Své  sebrané  spisy  vydal  vloni  básník,  myslitel,  novellista  i 
cestopisec  Konstantin  Konst.  Slučershíj  (narozen  roku  1837.)  Dosáhnuv 
v  Heidelbergu  hodnosti  doktora  filosofie,  sloužil  v  ministerstvu  vnitra 
a  pak  v  ministerstvu  cisaňských  statků.  První  básné  jeho  v^^šly 
v  Obščezanimatelnéni  Věstníku  1857;  později,  r.  1860.  vyšlo 
vSovremenniku  13  jeho  básní,  z  nichž  některé,  na  př.  ballady 
Státu  i  a.  Vestalka  vvznačovalv  se  bánickvmi  přednostmi.  Brzv 
po  tom  však  SI.  docela  umlkl.  Jsa  básníkem,  u  něhož  otázky  umění 
stály  na  prvním  místě,  viděl,  že  v  tehdejším  společenském  hnutí,  kdy 
umění  pokládalo  se  za  zbytečnou  rozkoš,  bez  níž  zatím  možno  obejíti 
se,  není  místa  pro  básníka  čistého  umění.  Teprve  později  vystoupil 
znovu  na  jeviště  literární,  napsal  celou  řadu  básní,  romaniiv,  novell 
i  povídek,  jež  1898  vyšly  v  6  svazcích  pod  názvem  „Sočinenija". 

Slučevskij  není  básníkem  společenských  nálad,  nepěl  nikdy  o 
tom,  čím  žila  společnost  ruská  v  tu  dobu;  jeho  poesie  jest  úzce 
individuální,  poesie  vně  hnutí  života,  žijící  zvláštním  světem.  Mimo  to 
i  vnější  vlastnosti  jeho  zvučného,  krásného  verše,  ale  naplněného 
neobyčejnými,  podivnými  obratv,  vadily  jeho  populárnosti.  SI.  zřídka 
obrací  se  bezprostředné  k  citu:  jestiť  básníkem  hlubokých,  originálních 
myšlenek,  umělcem-myslitelem.  Jasných  obrazův  u  něho  není;  hra 
polotónů,  polostínů  neokouzlí  obvčejných  čtenářů.  Poesie  jeho  nelíbila 
se  v  šedesátých  letech,  kdv  společenské  sympathie  byly  na  straně 
materialismu  a  žádaly,  by  každý  obíral  se  reálními,  vezdejšími  potře- 
bami života,  kdežto  poesie  SI.  založena  na  víře  v  existenci  zvláštního 
nadsmyslného  světa,  důležitějšího  než  je  viditelný  svět  tento.  Nespokojen 
těžkými  okolnostmi  života.  81.  ve  své  mystické  náladě  unesen  tímto 
nadsmyslným  světem,  v  který  pevně  věří.  Kromě  prvních  ballad, 
v  nichž  jeví  se  vliv  francouzské  školv  Parnassu,  poesie  SI.  je  výrazem 
této  jeho  filosofie,  čistě  ruského  světového  názoru,  víry  v  existenci 
dvou  světů.  Nejvýraznější  básně  jeho  vyznačují  se  mystickým  před- 
vídáním druhého  světa.  Tento  světovv  názor  jeho  je  zřetelný  v  erotických 
básních:  autor  je  prost  v^-buchů  tělesné  vášně,  v  lásce  váží  si  oné 
způsobilosti  okřidlovati  člověka,  jež  člověka  přenáší  do  druhého  světa. 
Jeho  milostné  písně  jsou  plnv  nadšení  před  duší  její,  před  jejím  světem 
blouznění  a  snů,  který  básník  zří  v  jejím  obličeji,  zvuku  řeči,  kroku. 
Takové  jsou:  „Jako  bílé  labutě^,  „Jsi  něžnější  bělokřídlé 
holubičky",   „Pozoruji-li  v  půlnoc'',    „Po  šepotu  hlubokéha 


598  Písemnictví  a  umění: 


ticha"  a  j.  Jiným  motivem  lyriky  SI.  je  příroda;  i  tento  motiv  je 
proniknut  vědomím  nadsmyslnélio  světa.  Většina  popisů  jeho  věnována 
jednotvárné,  nudné  severoruské  přírodě,  ale  jeho  pronikavý  básnický 
zrak  dodává  zvláštního  smyslu  a  nové  krásy  těmto  na  oko  nudným 
obrázkům  přírody,  jak  o  tom  svědčí  oddíly  básní:  „I z  černozemnoj 
po  losy",  „Murmonskije  otgoloski".  A  v  této  nudné  severní 
přírodě  autor  líčí  i  lidi,  umí  v  nich  nalézti  zvláštní  poesii,  jež  závisí 
na  duševním  skladu,  odrážejícím  se  v  jednání  jejich.  Takový  je  hrdina 
nejlepší  jeho  tklivé  ballady  „Djaček".  prostý  stařec,  jejž  syn,  vážná 
osoba  ducho\Tií,  marně  zve  se  severního  zákoutí  do  Kijeva,  by  zde 
žil  v  pokoji  a  vážnosti;  takový  je  hrdina  nejlepší  lyricko-epické  básně 
„V  sněgach",  tichý,  neotesaný  Mord  vín.  plný  nezištné,  teplé  víry 
v  Boha.  Málo  sympathické  jsou  básně,  proniknuté  zvláštní  ironií, 
pocházející  ze  styku  vážného  s  nicotným,  poetického  s  hnusným, 
poetických  zjevů  neviditelného  světa  s  prosaickými  zjevy  viditelného 
světa.  Úmyslná  trivialnost  výrazů,  nesrozumitelný  humor  je  známkou 
těchto  básní,  jež  najdeme  i  v  oddíle  ,,Iz  oernožemnoj  polos}'" 
i  v  oddíle   „Pěsni  i  z  ugolka". 

Básník  takového  světového  názoru  není  přítelem  skutečného  života, 
z  něhož  b}''  rád  uprchl.  SI.  nežil  s  ruskou  společností,  neozýval  se  na 
hnutí  společenské.  Mluví-li  o  vnějším  životě  jako  pozorovatel,  cítiti 
trpké  noty  odzizenosti,  opovržení  k  nedokonalosti  světa;  mluAň-li  o 
sobě.  poesie  jeho  dýše  pocitem  nekonečné  unavenosti  životem  a  touhou 
po  klidu,  jak  viděti  v  „Písních  z  koutu'',  plodu  stařecké  musy, 
v  nichž  není  sice  zpěvnosti,  jako  v  prvních  básních  jeho,  ale  pozorovati 
bodrost  ducha.  U  SI.  nepozorujeme  malomocného  strachu  před  smrtí, 
jako  u  Apuchtina.  on  jaksi  pomalu  umírá  a  hledí  na  umírání  to 
s  klidnou  lhostejností.  S  řídkým  sebeovládáním  předsta^mje  si  SI.  obraz 
vlastní  smrti,  pozoruje,  jak  ztrácí  paměť,  lituje  sice,  že  smrt  je  na 
blízku,  ale  klidně  hledí  smrti  do  očí:  bodrý  dojem  činí  pozdní  jeho 
,.Písně  z  koutku". 

Lyricko-epické  básně  jeho.  vlastně  povídky  ve  verších  nejsou 
bez  ^^soko  poetických  míst  a  obrazův,  ale  netěší  se  veliké  sympathii 
čtenářův.  SI.  nevěnoval  jim  dosti  času,  aby  propracoval  jednotlivosti, 
neměl  trpělivosti,  by  jasně  nakreslil  všecky  obrazy.  Je  v  nich  pozorovati 
nepropracovanost  sujetů,  mnoho  mezer,  nejasnost  a  neurčitost  obrazů. 
V  delší  filosolicko-mystické  básni  „El  o  a"  unáší  nás  v  nadoblačné 
kraje,  filosolícky  osvětluje  věčný  světový  boj  mezi  dobrem  a  zlem, 
mezi  božským  milosrdenstvím  a  hrdostí  ducha  odporu.  V  této  čistě 
náboženské  básni  pochodní  lidumilnosti  je  Kristus,  z  jehož  božské  slzy 
zrodila  se  Eloa,  čistý  duch.  nesoucí  na  svět  požehnání  Boží.  Týž  motiv, 
V3'zvání  k  lásce,  milosrdenství  a  odpuštění  zní  v  básni  ,.Kacíř": 
fanatický  mnich,  pronásleduje  kacíře,  sám  stal  se  kacířem,  ale  před 
smrtí  kaje  se  a  napomíná  spolubratry  k  milosrdenství.  V  básni 
„Přízrak"  jsou  nejasné  vzpomínky  na  sektantské  hnuti  za  Alexandra  I., 
jež  mělo  vliv  na  hrdinku  básně;  ale  učení  sektantu  není  charakterisováno. 
Keurčitý  dojem  působí  báseň   „Tři  ženštin}-":  autor  chtěl  ukázati  na 


Paiská  literatura  v  roce  1898.  599 


dnešní  svazek  mezi  těmito  ženami  a  na  vliv  jejich  na  hrdinku,  ale 
nevyjádřil  toho  ve  verších.  Isejasny  dojem  působí  také  veršované  povídky: 
..Larcik".  ..Byvšij  kňaz".  ..Bez  imeni'",  „Tože  nravstvennosf-', 
kde  výborné  zachyceny  mravy  pitvorného  aristokratického  světa 
v  Londýně,  a  „Pop  Elisej",  kde  zachycen  boj  selského  popa  s  vášní 
jeho  k  sousedce,  a  tklivě  vylíčena  smrt  jeho.  V  básni  „V  sně g ach" 
jsou  pěkná  místa,  na  př.  popis  života  strážníka  v  zákoutí  uralském, 
<ibraz  12  měsíců,  sedících  kolem  hranice;  ale  historie  krvesmilné  lásky 
nemanželské  dcery  statkářovy  k  jeho  nevlastnímu  bratru  je  málo 
poetická.  Věrností  tonu  a  koloritu  vynikají  historické  básně:  ,,Bunt", 
..Zemětřesení"  a  „V  katolickém  klášteře".  Z  humoristických 
básní  zasluhuje  zmínky   ..Zabajkalskaja  vdova"   a  „Viťaz". 

Pro  myslitele,   jíikým   je  Slučevskij,   je  těsný    obor    čisté    poesie. 
V  poesii    nemá    dosti    místa    rozum.    ^Širší   prostor   abstraktní    myšlence 
otvírá   se   v  umělecké    prose,   v  belletristických    dílech,    kde  m^-šlenka 
nezápasí    s  formou,    a  lehce    obléká  se    v  tento  druh  umělecké  tvorby. 
Proto  tento  umělec-mvslitel  tak  často  své  myšlenky  oblékal  v  uměleckou 
[irosu.    že  mezi   6  svazky    jeho    spisů    tři  zaujímají    romány,    novelly  a 
j^ovidky.  Svůj  úplný  filosofický  názor  rozvil  SI.  v  novele  „Professor 
nesmrtelnosti".    Lékař  Abatulov,    muž    neobyčejného    ducha    a  ob- 
šírného vzdělání,  smělý  myslitel,    usadil  se  s  mladou  hezkou  ženou  na 
odlehlém  statečku,  léčí  lidi  zadarmo  a  dokazuje  na  základě  positivních 
věd.    že  duše    lidská   je  nesmrtelná,    ale   do  kostela    nechodí,    zavrhuje 
vnější  obřady  při  hluboké  své  vnitřní  víře.  Abatulov  je  zajímavý  mystik 
a  básník  na  základě  přírodozpytce,  jakýsi  mystický  racionalista,  jehož 
íibstraktní    vědomosti    neuspokojí,    i    obrací    se    k    víře.    Myšlenka,   již 
vložil  autor  v  dílo  své.    souhlasí  s  hlavními  ideami  hrdinovými.   Tutéž 
myšlenku     o    individuální    nesmrtelnosti    duše    autor    častěji    nastínil 
v    lyrických    básních.    V  obšírném    románě    „Virtuózy"    převedl    SI. 
ruskou     společnost     opletenou     „výtečníky",     neuznávajícími    žádných 
zákonů  kromě  svých  nenasytných  chtíčů.  V  novelle   „Z  astrělščiki" 
vystupují    před  nás  různí   ..harcovníci",    štěpovatelé  osvěty  a  průmyslu 
na  Urale  i  v  Baškyrii.  kde  drze  obírají  obyvatelstvo  závodův  i  naivní 
Baškyry.  Živě  nakreslena  postava  poctivého  doktora,  jenž  provádí  revisi 
y  závodě  sympathické  kněžny  Birské,  by  pomohl  nešťastným.  V  „po- 
h  á  d  k  á  c  h "    a    ..poví  d  k  á  c  h  "    vážné    filosofické    myšlenky    oblečeny 
v    uměleckou    formu.    Prostotou    a    tklivostí    uchvacují    „historické 
povídky"    z  prvních  dob  křesťanských;    „Murmanské  povídk^^" 
živě  líčí    obyvatele   ruského   severu,   kam  autor    provázel  velkoknížete 
Vladimíra  Alexandroviče. 

Kromě  Sluče vského  ze  starších  básníků  se  sbírkou  ..Básní" 
vystoupil  P.  J.,  básník  tak  zvané  přechodné  doby  let  osmdesátých, 
vrstevník  Xadsona,  jemuž  ustupuje  v  básnickém  nadání,  hudbě  verše, 
sile  a  kráse  obrazů.  Kepatrné  básnické  nadání  jeho  daleko  není  při- 
měřeno jeho  enthusiasmu.  ohnivé  víře  v  ideální  stránku  života, 
v  konečné  vítězství  dobra.  Kdežto  ideál  Nadsonův  je  čistě  individuální, 
ideál    J.   je    společenský:    je    to    básník-publicista,   jenž    mj-šlenky    své 


600  Písemnictví  a  uměni: 


vtěsnává  v  nepocldajnou  formu  verše,  a  nedovede  ohně  svého  enthusiasmu 
vliti  čtenářům. 

Z  mladší  básnické  generace  nejlepší  sbírku  básní  na  trh  literární 
dodal  Á'.  D.  Balmont.  „Tišina"  (tak  slově  sbírka  jeho)  jest  už  třetí 
sbírkou  původních  básní  tohoto  překladatele  Shelleye,  jehož  vliv  na 
básníka  patrný.  Shelley  byl  pantheistou,  splýval  s  přírodou  a  oduševňoval 
ji.  miloval  svobodu,  vlastně  nevázanost,  byl  nepokojný  a  hrdý,  ale 
optimisticky  pohlížel  na  svět.  Balmont  je  pessimista,  ale  také  rád  splývá 
s  přírodou,  stotožňuje  se  s  ní,  osazuje  přírodu  vlastní  fantasií  vytvoře- 
nvmi  duchy.  V  té  věci  pozoruhodný  jeho  básně  .,Odmodnevka", 
„Prekrasen  lik  zvězdy",  „Ja  volnyj  v ěter".  Zamilovanou  jeho 
přírodou  je  severní  příroda,  jíž  je  věren.  Vliv  Nietzschův  na  Balmonta 
jeví  se  v  opovržení  člověčenstvem  slabým,  zavrhování  soustrasti, 
touze  po  samotě,  sympathii  k  silným,  již  nepodobají  se  jiným,  oby- 
čejným lidem.  Ale  odezvami  na  motivy  Shelleye  a  Nietzschea  nevyčerpává 
se  poesie  Balmontova.  Samostatně  napsány  četné  krásné  básně  této 
sbírky,  na  př.  „Mertvyje  koráb  li'',  apotheosa  smělým  severním 
mořeplavcům,  .,Morskaja  pěsňa",  „Oto  slyšmo  nagorach"aj. 
Z  milostných  básní  vyniká  .,Iz  dalnich  morej"  a  „Do  poslědňago 
dňa".  Umělecky  a  originálně  nakresleny  obrazy  přírody:  „Tišina", 
„Anglijskij  pejzaž*^  a  „V  O  ks  forde".  Verš  Balmontův  je  zvučný, 
melodickv. 

Afj.  Korinf ski)'  vydal  sbírku  básní,  nadepsanou  podle  první  básně: 
„Gimn  krasotě".  Ale  právě  tento  „Hymnus  kráse"  je  nezdařilé 
napodobení  dekadentů,  hledajících  novou  krásu,  nové  formy  umění. 
Je  tu  mnoho  neupřímnosti,  strojenosti:  básník  nutil  se  býti  módním. 
Kdykoli  však  K.  je  věren  sobě,  pronáší  své  zdravé,  mravní  a  společenské 
názory,  opěvá  krásu,  dobro  i  pravdu,  píše  krásné  verše.  K.  ozývá  se 
předně  na  zlobu  dne,  na  současné  bedlivé  všímání  si  metafysiky,  otázek 
o  víře.  o  původu  světa.  Velmi  prosté  jsou  jeho  kresby  přírody, 
na  př.  „Xakanuně  lěta"  a  „Pod  sěňju  sosen".  Popisuje  přírodu, 
básník  rád  a  vhodně  užívá  slov  z  ruských  bylin,  aby  naznačil,  že  líčí 
přírodu  ruskou.  Z  ballad,  jež  autoru  tak  se  daří,  ve  sbírce  je  pouze 
jedna:  „Dva  brata",  a  ta  nezdařilá.  Objemná  sbírka  obsahuje  mnoho 
nezdařilých  čísel;  básníku  třeba  více  autokritiky. 

Paní  J/.  A.  Lockvícka,  jejíž  první  sbírka  ., Básní"  byla  poctěna 
cenou  akademie  věd.  vydala  n^mí  druhou  sbírku  básní,  psaných  zvučným 
veršem,  bohatých  zdařilými  srovnáními,  ale  ještě  jednotvárnějších  než 
básně  sbírky  prvé.  V  té  opěvala  stále  týž  cit.  lásku  tělesnou,  lásku 
nevěsty  k  ženichu,  ženy  k  muži.  nyní  pak  výhradně  pěje  o  smyslné 
rozkoši. 


Dětské  časojiisy  v  Paiskii.  601 


Dětské  časopisy  v  Rusku. 

Podává  A.  Vrzal.  (O.) 

Celkem  jsou  to  zajímavé  obrazy  pravdivého  života,  působící 
uměleckou  pravdivostí  na  děti.  —  Dětskoje  čte  ni  je  přineslo  v  mi- 
nulém roce  hojnost  dobrých  veršů.  Eedaktor  jeho  dobře  ví,  že  děti 
mají  rády  zvučnou  formu  v  jazyku,  dobré  rýmy,  vzdělávající  umělecký 
vkus  dětí,  a  proto  popřál  hojné  místa  básním  dobrého  obsahu,  jako 
jsou:  „Vstalo  slunce^'  a  Zimní  cesta"  od  P.  Tidbn,  „Požár" 
od  V.  P.  Lehedeva,  „Cí  vzdechy  slyšeti  v  tmavém  boří"  od 
Novice,  „Hromničná"  od  Fedoroco-Divydova  a  j.  Druhý,  tak  zvaný 
„naučný"  oddíl  Dětského  čtení  je  rovněí  tak  bohatý  a  rozmanitý 
obsahem,  jako  belletristický.  V  něm  převládají  články  dějepisné,  životo- 
pisné, národopisné,  zeměpisné  a  přírodopisné.  Z  dějepisných  náčrtků 
třeba  zaznamenati  novellu  z  doby  Lžidimitrije  prvního  „Nakanuně 
licholéťja"  od  paní  Sizovť,  historické  povídkv  D.  Solodoniikova 
( V  o  1  o  s  t  n  o  j  e  gore)  a  K  Lehedeva  (Z  e  1 1  o  v  o  d  s  k  a  j  a  o  b  i  t  e  1). 
Obsažný  je  náčrtek  B.  Glin^kého  o  Alexandru  II.  a  jeho  vychovateli, 
básníku  Zukovském;  znalec  Ukrajiny  D  EvaiviicUj  líčí  živě  „Vánoce 
v  Malorusku"  a  „Dobrého  pastj^ře".  Iv.  Ivanov  napsal  pěkný 
životopis  Alexandra  II.  Z  národopisných  náčrtků  zaznamenáme  staf  V.  M. 
„Cechija  i  čechi".  Obsažný  je  zeměpisný  článek  D.  A.  Koroprevfikého 
„Pojasa  žemli"  a  téhož  kulturně-historick}'  článek  „Dětská  léta 
W.  Shakespearea".  Jetu  také  stručný,  ale  pěkný  článek  o  Palackém 
od  V.  Gr.  Přírodopis  zastoupen  je  články  VI.  xi.  Vágnera  („Otcové  a 
děti",  „Kam  poděli  se  naši  letni  zpěvaví  ptáci?"),  A.  Meče 
(„Všude  život".)  V  oddílu  „Po  belu  světu",  věnovaném  sou- 
časnému života,  živě  vede  se  korrespondence  dvou  přátel,  cestujících 
po  Evropě  i  Eusku.  Obsažně  shrnuty  drobné  zprávy  o  různých  věcech 
v  oddílu  „Iz  knio-  i  žurnalov".  Dále  následují  žertv.  hádankv  a 
jiné  drobnosti.  V  uměleckém  oddílu  nalézáme  hojnost  dobrých  kreseb, 
illustrujících  text,  od  V.  Andrejeva,  Iv.  Crugunova.  P.  Litvinenky, 
V.  Maksimova,  K.  Oičag-ova,  A.  Stepanova  a  jiných.  Příloha  Dětského 
čtení,  „Pedagogičeski j  listok",  vychází  čtyřikrát  za  rok  a 
věnována  otázkám  domácího  vychování,  elementárního  v^-učování  i 
národní  školy.  V  „Pedag.  lístku"  tiskne  se  „kritický  ukazatel 
pedagogické  i  dětské  literatury",')  obsahující  krátký  popis  i 
rozbor  nových  knih  pro  děti  a  mládež,  všech  učebnic,  pomůcek  pro 
rodiče,  vychovatele  i  učitele.  Do  Pedag.  lístku  píší:  V.  A.  Golcev, 
A.  Skabičevskij,  I.  Ivanov,  Obolenskij,  D.Koropčevskij,  D.  Tichomirov  a  j. 


')  Kdo  by  chtěl  seznámiti  si'  se  st;uši  dětskou  literaturou  v  Paisku,  tomu  poslouží 
ukazatel  F  Tolla  :>Xaša  détskaja  literatura*  (1862),  nebo  pnručni  knihy  o  dětské 
literatuře  od  M.  V.  Soboleva :  »Biblioteka  izbrannveh  soéinenij  dlja  dětej«  a 
»K  jelkě'<   (1890). 


(302  Písemnictví  a  umění: 


Z  přehledu  tohoto  patrno.  žeDětskoje  čtenije  přináší  novelly, 
povídky,  pohádky  a  básně  od  nejlepších  spisovatelů  současných,  sezna- 
muje ciéti  s  dějinami  vlasti  i  s  událostmi  života  současného  (v  oddílech 
„Po  bélu  světu"  a  „I z  kni<í  i  žurnalov"),  s  činností  vj-nikajících 
mužů.  podává  užitečné  vědomosti  z  různých  oborů  přírodních  věd  a 
snaží  se  důsledně  dávat  odpovědi  na  živé  potřeby  současné  doby.  býti 
časopisem,  a  ne  měsíční  sbírkou  nahodilých  statí,  almanachem  pro 
děti.  D.  čt.  chce  děti  seznámiti  s  tím,  co  hýbe  současností,  v  podobě 
přístupných,  umělecky  a  živě  psaných  článků.  Na  „Dětsko je  čtenije" 
předplácí  se  do  ciziny  8  rublů.  Je  to  nejlepší  dětský  časopis  v  Rusku. 

Totéž  předplatné  je  na  dva  jiné  illustrované  dětské  časopisy, 
z  nichž  „ D  ě  t  s  k  i  j  o  t  d  y  c  h "  založen  1881  v  Moskvě,  „ R  o  d  n  i  k" 
pak  1882  v  Petrohradě.  S  Dětským  čtením  mají  oba  tyto  časopisy 
mnoho  společného  podle  programu;  ve  všech  třech  jsou  tytéž  skoro 
oddíly:  povídk}'.  pohádky,  básně,  historické  články,  životopisy  vynika- 
jících lidi,  vědeeko-popularní  statě,  obeznamující  s  přírodou  i  člověkem, 
cestopisy,  žerty  a  hádanky.  Kdežto  však  R  o  d  n  i  k  má  také  pedago- 
gickou přílohu  „Vos  pit  ani  je  i  ob  učen  i  je",  Dětskij  otdvch 
nemá  žádné  pedag.  přílohy,  nýbrž  jenom  na  konci  každého  sešitu  po- 
dává krátké  zprávy  o  nových  knihách  pro  děti. 

Rod  nik,  časopis  „pro  mládež  a  sebevzdělání",  vydává  K.  K.  Morev 
a  rediguje  AI  Nik.  Ahnedingen  (dříve  redigoval  jej  s  E.  A.  Svsojevou). 
V  dřívějších  letech  byl  časopis  tento  živější,  obsažnější,  a  zvláště 
popularně-vědecké  stati  jeho  z  péra  redaktora  samého,  pakD.  Kajgorodova, 
A.  Xikolského,  N.  Kuznecova,  dále  zajímavé  životopisy  od  V.  P.  Avenariusa 
(na  př.  životopis  básníka  Surikova,  „Otročeskije  gody  Puškina", 
„J  u  nose  ski  j  e  gody  Puškina",  „Zizň  i  priklj  učenij  a  Grogolja 
studenta"),  cestopisy  Převalského  —  zajišťovaly  časopisu  přední 
místo  v  dětském  časopisectvu.  V  posledních  letech  reputace  jeho  klesla. 
Roku  1898.  v  belletristickém  oddílu  Rod  nika  uveřejněna  povídka 
Mamina- Sihirjaha  „Drahokam",  v  níž  autor  mistrně  kreslí  život 
sibiřských  hledatelů  drahokamův.  Ale  nahromadění  negativních  typů 
taškářů  v  povídce,  v  níž  není  světlého  paprsku,  nepůsobí  dobře  na 
citlivou  mysl  dětskou,  odnímá  jim  chut  k  životu,  energii.  K.  Sfaňukovič^ 
známý  spisovatel  povídek  ze  života  námořního  pro  dospělé  i  děti 
( „ S  r  e  d  i  m  o  r  j  a  k  o  v"),  napsal  podivnou  pohádku  pro  děti  „  M  a  1  č  i  k 
i  želtogrudka",  v  níž  vypravuje  o  chlapci,  jenž  ze  žárlivosti  uškrtil 
ptáčka  a  pak  jej  oplakával.  Ve  vzpomínkách  hraběte  L.  L  ToJstého 
(„Jaša  Po  Ij  ano  v")  je  mnoho  teploty,  npřímnosti.  ale  zůstávají  daleko 
za  svým  vzorem :  ..Dětství,  c  h  1  a  p  e  c  t  v  í  a  jinošství"  hraběte 
Lva  N.  Tolstého.  Nejlepší  belletristickou  prací  Rod  nika  je  povídka 
IV.  Tichonova  „Michr  j  utká",  zajímavé  vypravování  o  „psu  věštím", 
jenž  ve  válce  turecké  přebíhal  od  oddílu  k  oddílu  a  kamkoliv  přišel, 
oddíl  ten  byl  naznačen  k  boji.  Osudy  jeho  živě  líčí  autor.  Prostě, 
dojemně  napsány  povídky  K.  XosUova  „Vor  on  a"  i  „Pascha  sredi 
samoědov".  Slabá  je  historická  povídka  z  dob  zápasu  Novgoroda 
s  Moskvou,  nadepsaná  „Klad",  od  K.  Teplovn.  Tím  vyčerpána  nebohatá 


Dětské  ěasojňřy   v   ];ll^ku.  60c 


belletrie  Rod  nika.  jehož  básnický  oddíl  je  bezcenný.  Vědecký 
oddíl  Rod  nika  zaujímá  dvě  třetiny  celku.  Zajímavá  však  je  pouze 
staf  redaktorova  ..Vanil'"  a  článek  A.  Paramonova  „Ochranitelnaja 
okraska  životných".  K  vědeckému  oddílu  třeba  počítati  oddíl 
„Dělo  i  o t dych",  kde  A  P.  Nečajev  podává  pěkně  článečky  z  ne- 
rostopisu.  Zivotopisv  Bělinského.  Gaaza,  Archimeda  a  Gladstona  od 
Ic  Ivanova  psány  dosti  suchopárně.  Dějinám  vlasteneckým  věnuje  se 
málo  místa,  ač  děti  rády  čtou  dějepisný  povídky  a  náčrtk3\  Současných 
otázek  v  oddílu  ,,Iz  sovremennoj  žizni"  redakce  málo  si  všímá. 
Vůbec  Rodnik  v  posledním  roce  činí  dojeni  nikoli  časopisu,  který 
dotýká  se  těch  neb  oněch  současných  zájmů,  nýbrž  sbírky  nahodilých 
článků.  ^'A'cházejících  měsíčně,  ale  nespojených  nijak  se  současností. 
Redakce  pedagogické  příloh}-  Rodnika,  „Vospitanije  i  obučenije", 
věnované  ..otázkám  rodinného  vychování,  domácího  vyučování  a 
dětského  čtení"  (obzoru  knih  pro  děti),  účastní  se  P.  Kapterev, 
V.  Gorinevskij  a  P.  Litvinskij. 

Charakter  pravého  časopisu  spíše  než  Rodnik  má  v  poslední 
době  měsíčník  Dětskij  otdych,  který  1881  v  Moskvě  začaly  vy- 
dávat a  redigovati  Jelena  Vlád.  Soračeva  a  Jevg.  Vikt.  Xapalkova. 
Byl}-  to  tehdy  jakési  sbírkv  literárních  prací  pro  děti,  jež  vycházely 
měsíčně.  Pěstována  tu  hlavně  část  zábavná.  Tu  vyšly  obšírné  romány 
Vos.  Xemiroviče-Dančerth/  „K  a  krajů  g  i  b  e  1  i",  A.  V  Krucjlova 
„Kotofej  Kotofejevič",  Eu(j.  Turon'  ,,Sergěj  Bor-Ramenskij" 
a  jiné.  Koncem  roku  1894.  převzal  vvdání  Dětského  otdycha 
Anat.  Iv.  Mamontov,  redakce  jeho  pak  ujal  se  P.  R.  Freiberg  a  1895 
Jak.  L.  Barskov.  za  něhož  obsah  časopisu  stále  se  zlepšuje.  Přispívají 
tam  skoro  tíž  spisovatelé,  jež  vidíme  v  Dětském  čtení.  Belletristický 
oddíl  Dětského  otdycha  1898  je  velmi  bohatý.  Zvláště  živě  napsána 
novella  P.  Xevěžinf-  „Po  střelen  ok",  vvpravující  o  nezbedném  synu 
venkovského  učitele,  nazvaném  „větroplach",  jenž  pod  živým  dojmem 
napomenutí  umírajícího  otce  mění  se  v  pilného  hocha,  který  svou 
energií  přemůže  překážky,  jež  stavějí  se  mu  v  cestě  ke  vzdělání. 
Podobné  thema  má  slabší  povídka  Kloudie  Lukaíevičové  ,.První 
kroky".  Dojemně,  pravdivě  a  upřímně  napsány  povídky  V.  Si/s-ojeva 
,,Na  popeliščě"  a  „Maleňkoje  carstvo",  P.  Zasodiiuského 
..V  lese".  A.  Sminiova  ,,Ka  plotu"  a  E.  Cebi/í-ov!'-Dmítn)'evore  ^A.vtu.^ha 
Béglyj".  Básní  je  v  Dětském  ot dychu  málo;  nalézáme  tu  báseň 
L.  Umance  „Saul",  krvmskou  veršovanou  pohádku  ,,Dva  kamna" 
od  M  D.  Jazyková  a  několik  Ivrickveh  básni  od  téhož.  Vědeckv  oddíl 
je  dosti  slabý  a  chudý.  Nejlepší  ještě  jsou  rostlinopisné  články  V.  Frtiherga 
(^C  h  1  o  p a  t  č  i  k)  a  Andreje  Osíjjova  cestopisné  náčrtky  ,, P  (j  nové 
zemi".  Citelnv  ie  nedostatek  historického  oddílu,  ienž  dodal  by  živosti 
časopisu.  Živě  napsán  životopisný  nástin  „V  e  1  i  k  i  j  s  k  a  z  o  č  n  i  k" 
(Andersen)  od  Alfajeva.  Mnoho  krátkých  a  zajímavých  zpráv  ze 
současnosti  nalézáme  v  oddílu  ..Otgoloski".  Viděti  snahu  redakce, 
by  z  Dětského  otdycha,  jenž  měl  charakter  periodického  sborníku, 
učinila  pravý  časopis,  odpovídající  na  otázky  současnosti. 


604  Písemnictví  a  uméní : 


0(1  roku  1896.  vydává  Alexandra  Ark.  Davydova  v  Petrohradě 
dvakrát  za  měsíc  časopis  Vschody.  Ve  dvanácti  sešitech,  vycházejících 
15.  dne  každého  měsíce,  nalézáme  překlady  povídek  a  korapiUice  vě- 
decké; dvanáct  pak  tenkých  sešitů,  vycházejících  1.  dne  každého 
měsíce,  přináší  maličké  původní  povídky,  kompilace  přírodopisné,  v  oddílu 
„Dlja  mladších  bratjev  i  sester'*  povídečky  pro  děti  útlého 
věku.  a  konečně  stručné  zprávy  o  nových  knihách  pro  děti.  Současnému 
životu  Vschody  nevěnují  pozornosti  a  mají  spíše  charakter  sbírky 
než  časopisu  dětského.  Z  původních  povídek  posledního  roku  vyniká 
„Matrosík"  od  K.  Staímkoviče,  náčrtek  plný  životní  pravdy,  činící 
hluboký  dojem.  „Maličký  tyran''  od  Ign.  Potapenkij  líčí  rozmazle- 
ného hocha,  jenž  dělá  nepěkné  kouskv.  vodí  za  nos  rodiče  i  doktora 
a  na  konci  náhle  se  změní.  Kompilativní  jsou  články  A.  P.  Xeěejeva 
„Ararat"  a  V.  Hadice  „Zaporožskaja  stár  i  na".  Slabá  je  histo- 
rická povídka  „Kňaz  Vjačko"  od  Sizove. 

V  Petrohradě  od  r.  1888.  vvchází  dvakrát  za  měsíc  Citalňa 
narodnoj  školy,  časopis  X.  X.  Moreva.  určený  pro  žáky  škol 
selských.  Každé  číslo  tohoto  časopisu  skládá  se  z  2 — 5  oddělených 
sešitků,  vložených  do  společné  obálky.  Každý  sešitek  obsahuje  ukon- 
čenou povídku,  náčrtek  historický  nebo  životopisný.  Současných  událostí 
časopis  téměř  si  nevšímá.  —  Od  r.  1877.  v  Petrohradě  M.  Volf  vydává 
a  X.  Ch.  Vessel  rediguje  týdenník  ,,Zaduše  vnoj  e  slovo";  založen 
byl  S.  M.  Makarovou.  Je  to  vlastně  dvojí  časopis,  jeden  pro  děti  od 
5  do  10.  druhý  od  10  do  14  let.  vycházející  pod  společn}'m  názvem. 
Ale  časopis  ten  neodpovídá  požadavkům  dětské  literaturv,  předvádí 
hrubé  vvievv,  ošklivé  násilí  nad  lidmi,  kreslí  samé  nejíativní  tvpv. 
což  nehodí  se  pro  něžný  věk  dětí.  Přiluha  časopisu  toho  je  Pedago- 
gičeskij  li  stok. —  Pro  malé  děti  hodí  se  pěkně  illustrovanv  časopis 
„Ig-ru  sečka",  který  1880  založila  T.  P.  Passekovd  (1810  —  18871; 
po  smrti  její  rediguje  jej  A.  X.  Peškova-Tolivěrovn.  která  1894  přidala 
k  časopisu  přílohu  ..Na  pomošč  mater  jam",  kdež  jsou  rady  pro 
matky,  jak  vychovávati  a  vyučovati  děti  před  školním  věkem.  Do 
Igrušečky  píší  titéž  spi-sovatelé.  kteří  nabyli  ..jména"  v  literatuře 
pro  dospělé.  V  oddílu  ..Dlja  maljutok"  j.-^ou  povídečkv  pro  děti 
do  8  let. 

„Maljutka"  je  moskevský  časopisek  pro  děti  nejmenší  a  obsa- 
huje ročně  12  sešitků  s  12  prémiemi  hraček. 

Celkem  třeba  vyznati,  že  ruské  časopisv  pro  děti  nemají  dosud 
charakteru  pravých  časopisů,  bázlivě  vzdalují  se  pravé  cesty  časopisecké, 
cesty  živého  života,  živých  zájmů.  Nejúspěšněji  na  cestu  tu  nastupuje 
v  poslední  době  Dětskoje  čtenije. 


z  francouzské  literatuiT-  605 


Z  francouzské  literatury. 

Eeferuje  ALOIS  KOUDELKA.   (O.) 

Daniel  Lesueur,  pod  kterýmžto  jménem  prý  se  kryje  žena.  podává 
v  románě  „Lěvres  closes"  vysvětlení,  co  vlastně  hledají  Francouzky 
v  manželství.  Není  to  spojení  du.ší,  nýbrž  jediné  a  výhradně  tělesnost. 
Jenom  tělo  a  pochoť  tělesná,  toť  parola;  ctnost,  čest,  věrnost,  vlast  a  po- 
vinnost —  eh,  hloupé  cancel  A  potom  se  divte,  že  na  stolci  francouzských 
dívek  a  matinek  ditto  skví  se  ve  skvostných  vazbách:  P.  Louys,  Zola, 
Prévost  e  tutti  quantil  Tím  máte  také  vysvětleno  vše,  co  tam  zhnilého. 
Kež  vraťme  se  k  „Lěvres  closes".  Obsah  jejich,  t.  j.  ,. Zavřených 
(mlčících)  rtů",  je  tento:  Marcienne  de  Gélys  podvádí  svého  chotě, 
advokáta,  s  mladým  hejskem  Philippem  ďOrlhae.  Svatova  její  doví  se 
náhodou  o  její  zpronevěře.  Tato  svatova  jest  věrná  manželka  a  milující 
matka  jakož  i  hodná  sestra.  Lze  si  představiti,  jak  na  takovou  duši 
ono  objevení  působí.  Bratr-advokat  marně  se  dotazuje  po  příčině  její 
změny,  konečně,  třebas  sestra  úst  neotevře,  vytuší,  že  má  jeho  choť 
v  podezření  z  nevěry.  Ale  —  nastojte!  —  v  hněvu  svém  obrací  se  proti 
sestře,  jež  tím  upadá  v  těžkou  nemoc.  Na  smrtelné  posteli  žádá  od 
Marcienny  slib.  že  upustí  od  Filipa,  což  se  také  stane.  Toť  kostra, 
masem  na  ní  jsou  reflexe  francouzské  ženy  o  světě  a  lásce.  Jak  ty 
vypadají,  naznačeno  svrchu. 

A.  Charpentier  napsal  o  tomtéž  thematě  román  „LTnitiateur",  jemuž 
připojil  dopis  od  Alf.  Daudeta,  jenž  vlastně  jest  odsouzením  —  arci 
maskovaným  a  ironickým  —  románu  toho.  Zcela  upřímně  a  jasně  vy- 
jádřen zněl  by  asi  takto:  „Milý  p.  kolego!  Tvůj  Stephane  (tak  se  zove 
hrdina  románu,  hrdinství  jeho  záleží  v  podvádění  ženy,  maitres,  jež 
jsou  však  všecky  tak  hodné,  že  tomu  ,magovi  pochoti  tělesné'  tvoří 
harém)  je  pr...,  tvůj  řád  (to  mají  býti  ty  dámičky)i  .Štěpánek'  je 
hroznvm  nesmyslem  chorobné  fřmtasie.  a  zavlékání  svatvch  imen  a  věcí 
do  toho  jest  hanebnou  blasfemií."  Pravím,  tak  by  upřímně  a  bez  obalu 
pověděn  zněl  soud  Daudetův  o  románě  tom.  Škoda  jen,  že  to  tak 
jasně  nepověděl. 

Za  to  doporučiti  lze  román  V.  Cherhidieza  „Jacquine  Vanesse". 
Hrdinkou  románu  toho  jest  mladá  dívka,  která  vychována  jest  v  takovém 
okolí  —  a  bohužel  prý  tohle  prostředí  ve  vyšších  kruzích  francouzských 
obecné!  —  že  se  jí  zhnusí  živobytí.  Není  divu,  že  hledá  v  pokusu  sebe- 
vražedném východu  z  toho  pekla.  Pokus  se  však  nezdaří.  A  tu  náslpduje 
vlastní  řešení  problému,  který  si  spis.  vytkl:  kterak  a  čím  vyléčiti 
tu  chorou  a  života  omrzelou  duši?  Předně:  odstraněním  z  dosavadního 
prostředí  a  vyměřením  praktického  účelu  jejímu  životu,  a  po  druhé: 
všelékem  lásky. 

Paul  Bourget.  jehož  slávu  vlastně  upevnily  veliké  romány,  jako 
,.Mensonges".  „Disciple'"  a  ..Notre  Coeur"-,  v  poslední  době  je  šťastnějším 
v  drobnějších  věcech.  Tak  rozhodně  přednosti  zasluhují  povídky  ze  sbírky 


60G  Písemnictví  a  umění : 


„Complications  sentimentales"  před  jelio  románem  „La  cluchesse  blue". 
V  románech  stává  se  unavujícím  svou  rozvleklou  analysí,  kdežto 
v  povídce  krátké  vede  si  živěji.  První  z  povídek  v  uvedeném  svazku 
sluje  „Uécran"  (t.  j.  španělská  stěnaj.  Touto  „stěnou"  (zábarkou)  jest 
vikomtovi  Bertrandu  ďAydie  líčená  láska  k  Alyettě  de  Lautrec  místo 
pravé  lásky  k  sličné  a  lehkomyslné  Emmelině  de  Sarliére.  Konec  tohoto 
hraní  si  na  schovávanou  je  ten,  že  se  opravdu  zamiluje,  ovšem  bez- 
nadějně, do  Alyetty.  V  druhé  povídce  ,,L'inutile  science"  líčí  Bourget 
politickou  bezcharakternost  tak,  jakoby  to  ve  Francii  pokládáno  bylo' 
za  zcela  neviňoučkou  a  zcela  přirozenou  věc.  Špatný  to  kompliment 
francouzským  politikům!  Nejjemnější  a  nejlepší  je  třetí  povídka 
„Sauvetage".  Tu  předvádí  se  čtenáři  dva  zástupci  starší  generace,  pan 
Bassigny  a  paní  Janeonová,  z  jejichžto  nedovoleného  poměru  vzejde 
dceruška,  Nicole.  Když  Nicole  netušíc,  na  jakém  srázu  se  to  ocitá, 
začne  popřávati  sluchu  svůdným  řečem  zpustlíka  z  řemesla,  tu  spojí  se 
oba  staří  hříšníci,  aby  ji  zachránili.  Zachránění  se  podaří.  —  Míní-li 
však  Bourget  takovým  způsobem  pracovat  o  mravním  obrození  své 
generace,  tož  dává  se  chybnou  cestou. 

Známá  spisovatelka  Gypová  klesá  čím  dál  tím  více  se  stupínka 
umělkyně  na  řemeslnici.  Toho  dokladem  její  poslední  román  „Luně  de 
Miel".  A  není  divu,  napsala  v  nepříliš  dlouhé  době  přes  46  svazků.  — 
Za  to  obrátila  na  sebe  pozornost  Mme.  Jean  Bertheroyocd  povídkou  ve 
starověku  hrající  „La  Danseuse  de  Pompéi".  —  Pěkné  jsou  také  povídky 
Jeanne  Schultzové  pod  titulem  „La  Main  de  Sainte  Modestine",  z  nichž 
co  nejdříve  nějakou  ukázku  podáme. 

V  loňské  „Hlídce"  referoval  jsem  obšírně  o  Fr.  Coppéeově  knize 
„La  bonne  souífrance",  jehož  utrpení  přivedlo  k  Bohu,  a  tutéž  touhu 
po  útěše  náboženství,  totéž  vítězství  křesťanského  utrpení,  jímž  se  člověk 
teprve  pánem  přírody  stává,  nalézáme  vyjádřenu,  třebas  jiným  způsobem, 
v  povídce  Andrea  Gladesa  „La  Résistance".  Hrdinkou  povídky  té  je 
Christina,  jež  ode  všech  odstrčena  opustí  rodiče,  bratr}"  a  příbuzné,  aby 
následovala  jako  milenka  bohatého  opilce  Lionela  do  Paříže.  Její  snaha 
přivésti  ho  na  lepší  cestu,  zůstává  marná,  a  tak  jest  ji  bojovati  proti 
všem.  Na  štěstí  vštípila  ji  dobrotivá  Prozřetelnost  náklonnost  ke  studiu. 
I  navštěvuje  medicínské  přednášky  přítele  svého  otce.  Její  surový  milán 
stluče  ji  proto.  V  zoufalství  běží  se  utopit,  ale  je  zachráněna.  V  ne- 
mocnici shledává  se  s  otcem,  s  nímž  se  vrací  do  domova.  Ale  ani  tam 
nenalézá  útrpné  duše.  I  obrací  se  znova  ke  studiu,  aby  v  něm  hledala 
útěchy  v  utrpení  a  chleba  pro  sebe  a  dítě  a  snad  i  —  štěstí.  Skutečně 
zamiluje  se  do  ní  mladý  medik,  u  smrtelného  lůžka  dítka  sblíží  se  a 
vezmou  se.  Konečně  usměje  se  na  Christinu  hvězda  —  po  mnohém  utrpení. 

Eughie  de  la  Gueijssie  dokazuje  v  prvním  díle  svých  „Confessions", 
jenž  nese  titul  „Les  bonnes  gens",  že  pravé  štěstí  nekvete  ve  víru  světa, 
ale  v  tichém  koutku  rodinného  života.  Jak  tato  práce,  tak  i  romány 
a  povídky  George  Beaumesocy  velebí  požehnání,  jež  přináší  poctivá 
práce,  zejména  blahodatná  vláda  počestné  ženy  v  rodině.  Místem,  kde 
děj  povídek  Beaumesových  se  odehrává,  je  slunná  jižní  Francie.  Poslední 


z   francouzské   literatury.  60'i 


román  jeho  sluje  „Les  Guissera".  Dokladem  pak  tvrzení,  že  bez  smyslu 
pro  život  rodinný  není  štěstí,  jest  povídka  ..Sommations  respectueuses" 
ze  sbírky  novellek  Ma.^íson-Forestiera  „Angoisses  de  jnge".  —  Ve  svět 
budoucnosti  vede  své  čtenáře  J.  H.  Rosnij  svou  sbírkou  povídek  „Un 
autre  monde". 

Hugues  de  Roux  napsal  už  haldu  románu,  z  nichž  některé,  jako 
„Marins  et  soldats"  a  „O  mon  passé"  lze  nazvati  ,,honetními";  poslední 
jeho  práce  „Gens  de  poudre"  jest  románem  skutečně  romantickým. 
Dějištěm  Alžírsko,  ale  postrádá  žhavých  barev  jižních.  Hrdinky  Sonia. 
žena,  jež  všude  jenom  hanbu  a  smrt.  kamkoli  vkročí,  seje;  opakem 
jejím  jest  Ourida  (Eůžička),  postava  jakoby  vyklouzlá  z  P.  Lotiho 
románů.  Vše  protkáno  a  opatřeno  pásmem  dobrodružství  všeho  druhu. 
Poněvadž  vše  tu  podává  autor  jen  jaksi  letem,  jakoby  kinematograíickv. 
lze  i  tuto  práci  zařaditi  mezi  knihy  neškodné. 

Paul  Benaudin  vydal  u  Perrina  řadu  črt  a  studií  ze  života  paříž- 
ského dělnictva  „Silhouettes  ďhumbles''.  Je  to  kniha,  z  níž  vyznívá 
upřímná  soustrast  s  chudinou,  plná  nadšení  a  víry.  a  což  hlavní,  spis. 
je  také  umělcem,  umí  se  ovládati. 

Bene  Bažin  náleží  také  ke  skupině  spisovatelů  katolickvch.  a 
můžeme  říci,  že  zaujímá  mezi  nimi  jedno  z  předních  míst.  Vždvť 
i  odpůrci  rádi  jej  srovnávají  se  George  Sandem  co  do  způsobu  psaní. 
Poslední  práce  jeho  slově:  „Terre  qui  meurt".  Je  to  historie  bažinatého 
kraje  vendéesského  a  jeho  obyvatelstva,  jež  ponenáhlu  opouští  krtij 
ten,  odtud  název  „Vymírající  země". 

A.  Theuriet  napsal  ve  svém  stylu  „Villa  Tranquille".  Je  to  historie 
něžné  lásky  mezi  Robertem  de  Bellesvaux  a  Lazarinou  de  la  Bannerie, 
nota  bene  chotí  druhého.  Obavy,  aby  láska  jejich  nebyla  prozrazena, 
a  konečné  hladké  všeho  rozuzlení  v  rámci  mistrného  líčení  přírodv. 
činí  děj   románu  onoho. 

Melchior  de  Vogib-  obral  si  za  předmět  svého  románu  „Les  morts 
qui  parlent"  několik  otázek  sociálních,  jež  zmítají  dnes  myslemi  oby- 
vatelstva francouzského. 

Historickým  románem,  vynikajícím  výtečnou  znalostí  doby  a  osob 
konsulatu  a  císařství,  jest  P.  Adama  „La  Force".  kdežto  Estauniého 
^Le  Fermenť'  jest  opět  románem  sociálním.  Míní  pak  „kvasem"  ne- 
pokojnou, horující  intelligenci  synů  dělníkův  a  rolníků,  kteří  se  příliš 
mnohému  naučili  a  teJ  dychtí  a  touží  po  věcech,  o  nichž  otcům  jejich 
se  ani  nezdálo.  —  .,L'Anneau  ďAméthyste",  třetí  to  svazek  „Histoire 
Contemporaine"  Anatola  France^  dotýká  se  taktéž  sociálních  a  politických 
otázek,  jakož  vůbec  celá  jeho  „historie"  není  ničím  jiným  nežli  satirou, 
druhdy  fraškou,  ale  z  velké  také  části  blasfemií,  stávajících  poměrů 
společenských.  —  Jean  Aicard  napadá  zase  v  „L'ame  ďun  Enfant" 
výchov,  který  skýtají  university  mládeži.  —  Jean  Borel  studuje  v  „Devant 
le  Bonheur"  zvláštní  povahu,  za  našich  dob  zhusta  se  v\'skytující,  totiž 
mladíka  pozorujícího  a  posuzujícího  celkem  správně,  ale  nečinného.  — 
Z  ostatních   pozoruhodnějších    uvádíme  H.  Févrea  „Les  lieus  factises". 


cos  Písemnictví   a  umění : 


naturalisticky    psaný    román.    L.  Daudeta  satiru   „Sebastian  Grouvés"  a 
Ernesta  La  Jeanette  a  liéiie  Boijlesre. 

Z  básníků  dlužno  předem  vytknouti  A.  Le  Braza  „La  Chanson 
de  la  Bretao-ne".  z  kteréžto  básně  dvše  duch  mladosti,  síla  zdravého 
realismu,  prostého  všeho  nadsazování,  aflFektace  nebo  brutality.  Sálá 
z  ní  vroucí  láska  k  Bretaňsku. 

M.  Leheya  „Les  Poemes  de  l'Amour  et  de  la  Mort"  vyznačují 
se  neobyčejnou  průzračností  a  prostností  slohu,  jakož  i  hověním  trudno- 
myslnosti, indické   „nirváně". 

Jean  Bacit  Sisley  podává  ve  své  sbírce  „Artisté  et  Poete"  dojmy, 
jaké  v  duši  jeho  vyvolaly  umělecká  některá  díla  (obrazy  a  sochy), 
jež  byl  viděl.  —  Montiera  „LIdeále  Jeunesse"  nese  se  směrem  křesfansko- 
didaktickvm,  podávaje  dojmy  z  mladých  let,  snaží  se  jimi  zušlechtiti  a 
temperovati  snahy  a  tužby  mládeže. 

Maurice  Bollinat  opěvá  ve  svy-ch  „Paysages  et  paysans"  půvaby 
venkova  a  obvčeie.  iakož  i  mravv  obvvatelů  venkovskvch.  Jenom  že 
si  libuje  po  Poeovsku  v  líčení  hrůzných  a  výstředních  scén. 

Jean  Vaudon  jest  básníkem  katolickým,  vedle  však  námětů  čistě 
náboženskvch,  jako  básní  na  P.  Marii  a  Ježíše  Krista,  převládá  ve  sbírce 
jeho  poslední  „Pluie  et  soleil"  struna  krajináře,  proto  také  předmluvu 
ke  sbírce  té  napsal  A.  Theuriet. 

Jako  v  románě  a  povídce  patrná  snaha  po  kritisování  vad  a 
chyb  nynějších  společenských  poměrů,  tak  jest  tomu  i  u  dramatických 
spisovatelů.  Aspoň  práce,  jež  větší  a  širší  zájem  vzbudil}-,  nesou  se  tím 
směrem.  Vytvkáme  M.  de  Curela  „Nouvelle  Idole".  V  dramatě,  jež  lze 
nazvati  dramatem  idejí,  předvádí  autor  dva  hlavní  živly  duše  lidské: 
mohutnost  poznávací  a  cítící  (rozum  tedy  a  vůli)  v  konfliktu.  Ne- 
vyvozuje  sice  sám  přímo  žádných  důsledkův  a  naučení,  ale  ze  zpracování 
vvchází  na  ievo.  že  rozum  sám  nemůže  nikdv  bvti  sobě  stačícím  vůdcem 
nikomu  na  cestě  tímto  životem. 

Nemenší  sensaci  způsobil  Brieux  svým  kusem  „Berceau"  (Kolébka). 
Je  to  vlastně  útok  na  zákon  francouzský  o  rozvodech  manželsk}'ch. 
Odezírajíce  od  našeho  stanoviska  náboženského,  jež  v  dramatě  nikterak 
v  úvahu  nevzato,  nemůžeme  uznání  odepříti  spisovateli  přes  přepínání 
a  sofisování  za  krok,   který  učinil  ve  prospěch  rodinného  života. 

Satirickými  kusy  jsou  H.  Lavedana  „Le  vieux  marcheur",  v  němž 
mrská  záletnost  starých  vyžilcův,  a  Maur.  Donnaya.  Z  historických  kusů 
nejvíce  vj-niká  Em.  Bergerata  „Plus  que  Reine",  jehožto  hrdinkou  jest 
první  žena  Napoleonova,  císařovna  Josefina. 


Das  spraehliche  und  sprachlich-nationale  Reeht.  609 


Dr.  "Wenzel  Frind: 

Das  spraehliehe  und  spraehlieh-nationale  Reeht 

in    polyglotten    Staaten    uiid    Lándern    mit    besonderer    Rúcksichtuahme    auf 
Ósten-eich  und  Bohmen  vom   sittlichen  Standpunkte  aus  beleuchtet. 

Wien   1899.  Str,  392.  Cena  2  zl. 

Pověst,  jež  předcházela  knihu,  nežli  jsem  ji  dostal  vypůjčiti,  bvla 
s  to.  abv  v  kritikovi  kannibalské  choutkv  ien  roznítila.  Kanovník  na 
Hradčanech,  bývalý  professor  moralkv.  osobnost,  jež  miiže  snad  v  době 
nejbližší  zaujati  místo  ještě  mnohem  rozhodnější  —  ta  obsáhlým  spisem  čistě 
vědecky  se  nesoucím  připojuje  se  k  bohopustým  protestům  proti  jazykovým 
nařízením,  která  byť  nebyla  ve  všem  šťastná  a  proveditelná,  přece  značí 
pokus  o  nápravu  učiněných  křivd  a  o  jakousi  rakouskou  spravedlnost. 
Právě  proti  nespravedlnosti  jejich  však  namířen  prý  jest  spis.  Člověk 
mimovolně  táže  se,  nemá-li  tu  před  sebou  zase  jednu  známou  zvláštnost 
našich  německých  krajanů,  zvláště  kněží,  kteří  přes  veškeru  ryzost 
povahy,  svědomitost  a  učenost  domnívají  se  aneb  aspoň  počínají  si, 
jakoby  i  ten  milý  Pán  Bůh  tam  na  nebi  česky  sice  také  •  rozuměl,  ale 
obcovací  řeč  měl  německou.  To  rozčilí  člověka,  zvláště  našince,  který 
jest   si  vědom  tolikých    a    tolikerých    bezpráví    proti    nám    spáchaných. 

Avšak  úvodní  úvahy  spisu  p.  Dra.  Frinda  i  nejzuřivějšího  útočníka 
odzbrojí  svou  věcností,  klidem  a  citem  pro  spravedlnost.  Bohužel  netrvá 
to  dlouho,  právě  jen  tak  dlouho,  jak  dlouhý  jest  úvod.  Jakmile  se  dojde 
na  praktické  otázky  určité,  dojem  spisu  Frindova,  takto  tedy  důklad- 
ného a  pro  samou  učenost  až  rozvláčného  a  těžkopádného,  jest  nevlídně 
byrokraticko-centralistický,  němčourský.  Cítíte,  že  tento  přítel  jednotného 
a  mocného  Rakouska  (staatserhaltende  Partei!!  kdo  by  se  tu  nezasmál?) 
by  vás  tu  raději  ani  neviděl,  ať  jste  Cech  nebo  Polák  nebo  Slovinec. 
Proto  se  zálibou  cituje  slova  joselinského  reskriptu  z  května  1784,  Avelcher 
ísutzen  daraus  filr  das  ganze  Reich  erwachsen  wiirde,  wenn  in  demselben 
nur  in  einer  Sprache  gesprochen  Avird!  Riiznost  řečí  Bohem  dopuštěná 
má  také  dobré  stránkv.  ien  kdyby  ta  neněmecká  většina  tady  v  Rakousku 
Kěmcňm  nezavazela  aneb  dokonce  nežádala,  že  i  pohodlní  Xěmci  k  vůli 
ní  za  její  krvavé  daně  mají  úřadovati  její  řečí;  toť  přespříliš  mnoho 
žádáno,  takového  něco  je  dle  p.  autora  unsittlich. 

Inu  ano.  Moralisten  —  schlechte  Christen,  říkává  se  ode  dávna. 
Panu  autorovi,  jehož  učenost  tu  zazářila  v  nejlepším  světle,  přihodilo 
se  totéž,  co  celým  pokolením.  Xejvyšší  zásady  mravnosti 
předložil  a  objasnil  velice  pěkně  : —  ty  zevrubné  escursy  iustitia 
commutativa,  legalis  a  distributiva  (směnná,  zákonná,  podílná)  jsou  ná- 
ramně hezké.  Ale  nevedou  k  hezkým  koncům,  protože  applikace 
jejich  je  zhusta  nesprávná,  m n o h d y  i  s o f i s t i c k á.  Již  Pascal 
řekl,  že  lidé  i  mathematické,  tedy  evidentní,  poučky  dovedou  překroutiti, 
protiví-li  se  jejich  zájmům.  Kdež  pak  tedy  kasuistika! 

Hlídka.  40 


610  Písemnictví  a  umění: 


Kdyby  pan  autor  vedle  učenosti  a  vědomostí  moralisty  byl  bral 
více  na  potaz  také  svědomí  moralisty.  nelj3'l  by  vydal  knihy  této.  jež 
nejenom  jest  nevčasná  a  dráždivá,  ale  namnoze  zhola  nesprávná,  a  tím 
urážlivější  pro  nás,  že  napsána  jménem  katolické  mravouky. 

Již  ve  výkladech  o  iustitia  legalis  a  distributiva  počíná  si  p.  autor 
zcela  ve  smvslu  metternichovském,  iakobv  němečtí  hoíráti  a  sectionsšéfi 
ve  Vídni  (=  stát.  létat  cest  moi;  byli  samými  nebesy  ustanoveni  a 
všichni  národové  Rakouska  byli  tu  jen  k  vůli  nim.  aby  jim  dělali 
štafáž  a  odváděli  na  ně  daň  peněžní  i  krvavou.  Xázorum  p.  autorovým 
o  všesvrchovanosti  jeho  (=  vídeňskocentralistického)  státu  divím  se 
tím  více.  an  tak  snadno  a  velice  nedůsledně  a  nebezpečně  smiřuje  se 
po  způsobu  moderním  s  faits  accomplis.  zvláště  jsou-li  proti  Cechům 
namířena.  Vždyť  nikde  není  psáno,  že  by  stát  musel  právě  býti  tak 
zřízen,  jak  si  jej  pan  autor  představuje,  a  tím  také  odpadá  mnoho 
z  leg-alnich  požadavkův  a  z  obav  jeho.  pokud  se  týkají  jednoty  a  sily 
státu  našeho.  O  Madarech,  jejichžto  jednáni  ovšem  jest  nejen  odstředivé, 
nýbrž  i  státoborné,  opatrně  mlčí,  ač  příklad  jejich  asi  má  na  mysli, 
když  nepřímo  tolik  bojuje  proti  decentralisaci  a  federalismu.  Avšak, 
o  tom  mohu  zajisté  ubezpečiti,  ten  národ,  jenž  po  tolikerých  a  tolikých 
ústrcích  ukázal  se  až  dosud  vždv  skutkem  „staatserhaltend"  íjak 
německý  vyhejčkaný  si  říká),  ten  není  a  na  dlouho  nebude  schopen 
skutků  státozrádnvch.  Ale  konečně  kdvbv  i  politika  žádala  takové 
státní  omnipotence,  jakou  p.  spis.  hájí.  jménem  mravouky  nelze 
ukládati  poddaným  tolik,  co  jim  po  spis.  ukládá  prý  dle  iustitia 
legalis,  a  státu  vindikovati  tolik,  co  mu  vindikuje  týž  p.  autor  prý  dle 
iustitia  distributiva.  Nikoli,  stát  má  více  povinností  a  poddaní 
více  práv,  než  myslí  p.  autor,  který  příliš  mnoho  se  stará  o  uniformitu 
státu  a  pohodlí  několika  byrokratů  a  příliš  málo  o  spokojenost  a  při- 
rozený vývoj  státních  občanů.  „Stát  fa  úředník)  je  k  vůli  občanům  a 
ne  občané  k  vůli  státu."  Pan  spis.  sice  tento  výrok  uvádí  na  jistou 
míru.  a  v  tom  úplné  souhlasím,  že  výrok  nemá  platnosti  naprosté 
a  tak  výlučné,  jak  zní.  avšak  má  více  platnosti,  než  p.  spis.  uznává. 
Slovem  se  bojí  p.  spis.  o  Rakousko  v  ů  b  e  c,  duchem  však  o  Rakousko 
německé.  Tím  řečeno  všechno. 

Zevrubně  probrati  bohatý  obsah  knihy  vedlo  by  příliš  daleko; 
pan  spis.  také  se  často  opakuje  a  jádro  věci  rekapitulacemi  zastírá. 
Jest  obětí  knihu  dočísti.  Myšlenkový  chod  jest  asi  tento: 

Řeč  především  je  prostředkem  dorozumívacím  a  vlastností,  dobrem 
jedince  i  národu,  který  jedině  je  právním  podmětem,  nikoli  řeč  sama. 
Objektivní  (dorozumívací)  cena  řečí  jest  nestejná,  subjektivní  (Afťectsvert) 
jest  ovšem  stejná :  přirozeně  každý  svou  mateřštinu  nej^ic  miluje,  ale  ne 
s  každou  řečí  se  stejně  daleko  dojde.  Mravně  tedy  zavázán  je  člověk 
hledati  prostředk}',  jak  by  se  nejlépe  dorozuměl;  vla-tenecké  právo  mateř- 
štinou mluviti  obmezeno  jest  po\'iniiostí  touto,  jejíž  ioz.sah  řídí  se  právě 
tím.  jakou  měrou  ta  iieli  ona  řeč  v  těchto  okolnostech  jest  prostředkem 
dorozumívacím.    Není    rovnojirávností,    dáti    každému    stejný    díl,    nýlirž  dáti 


Das  sprachliche  iind  siirachlicb-nationale  Recht.  611 

každému,  co  mu  náleží.  Stát  má  povinnost  chrániti  řeči  každého  jakožto 
dobra  osolmího,  ve  vzájemných  stycích  však  práva  a  povinnosti  řečí,  vlastně 
jejich  uživatelů,  rozdělovati  dle  jejich  ceny  dorozumívací,  nejlépe  percentuálně. 
Ye  svém  zájmu  potřebuje  mnohojazyčný  stát  jedné  řeči  úřední;  ne  státní 
řeči,  jakoby  to  byla  řeč  státu,  nýbrž  jen  v  tom  smyslu,  že  je  to  mezi- 
národní prostředek  dorozumívací  v  tomto  státě.  Tou  dle  relativní  ceny 
a  dle  dějin  je  v  Rakousku  němčina. 

Naučení  z  fabule  jest: 

Uzavřené  území  (na  př.  97^0  proti  S^o)  jf-^t  mravně  oprávněno. 
^Iravně  neoprávněno  jest  žádati,  aby  všichni  úředníci  v  Cechách  (i  v  uza- 
vřeném území)  uměli  česky,  neboť  tam  není  čeština  všude  prostředkem 
dorozumívacím  a  tedy  neprávem  povoluje  se  cizí  řeči  právo  řeči  obv)'klé 
a  domácím  ukládá  se  neoprávněné  břemeno.  Armáda  a  státní  úřady  mějte 
němčinu  za  řeč  úřední,  samosprávné  úřady  mějte  aspoň  ústřední  místo 
tlumočnické.  Aby  se  jazykové  spory  předešly,  budiž  kodifikována  jak 
tato  jednotná  řeč,  tak  také  řeč  obvodů  nesmíšených  a  smíšených  a  všechny 
pokusy  výbojné  neb  revindikační  potlačovány.  V  úřadech  administrativní 
cestou  může  se  snad  více  učiniti  pro  sti-any  úředního  jazyka  neznalé,  ale 
písemnosti  ať  se  řídí  zákonem. 

Jak  podotčeno,  podle  §§  bylo  by  to  všechno  hezké.  Ale  summum 
ius  summa  iniuria.  Němcům,  kteří  sedí  u  plné  mísv.  snadno  se  mluví; 
oni  snadno  snesou  i  zákony,  které  by  dle  písmeny  byly  stejně  jim 
nepříznivé  jako  nám,  na  př.  o  uzavřeném  území.  Ale  oni  vědí,  že 
proti  nim  se  ostři  jejich  nikdy  neobrátí,  jim  se  ted}^  snadno  filosofuje. 
P.  spis.  ačkoli  chce  analysovati  všeobecně,  zaznamenává  přece  jen 
přehmaty  a  nároky  naše;  rozumíť  se  samo  sebou,  že  utlačovaný  se  brání, 
a  pak  ovšem  snadno  se  stane  beránkem  vodu  kalícím.  Není  sice  pravda, 
že  spis  p.  Dra.  Frinda  je  mommsenovský,i)  ale  svým  povzneseným 
formalismem  stává  se  snad  bezděkv  skoro  stejně  příkrým. 

Hlavní  vady  spisu  jednotlivě  jsou  t^-to: 

Správná  věta,  že  řeč  společensky  nabývá  mravní  ceny  hlavně  jako 
prostředek  dorozumívací,  provedena  po  mém  soudě  příliš  mechanicky  a 
jednostranně  bez  dostatečného  ohledu  na  kulturní  význam  její,  o  který 
přece  také  státu  jest  se  starati.  Sám  p.  spis.  na  str.  121.  uznává,  že 
i  z  důvodu  pouze  vlasteneckého  (nikoli  dorozumívacího),  který  jinak  na 
dorozumívacím  závisí,  lze  trvati  při  mateřštině  v  obcování,  kdyby  ji  druhá 
strana  schválně  odstrkovala.  V  této  situaci  jsme  my  drahé  národnosti 
v  Rakousku  napořád,  neboť  veškero  snažení  panujícího  idiomu  k  tomu 
směřuje,  aby  náš  byl  odstrčen  a  potlačen.  A  bráníme  se  nikoli  z  nacio- 
nalismu sobeckého  a  bezohledného,  jejž  každý  odsouditi  musí,  nýbrž  z  dů- 
vodů přirozených,  že  každý  člověk  i  národ  má  zásadně  právo  zachovati 
a  pěstovati  vrozené  vlastnosti,  tedy  také  na  př.  vzdělávati  se,  pokud  možno, 

^)    Slova    o    vyhynutí    menších    národu    míní    p.  Dr.    Frind    historicky,    že    totiž 

mohou    vyhynouti,    což    ovšem    jest    2^i'<'ivda.    Pravdou  také    jest,    co    jsme    často    proti 

ohauvinistura  opakovali,  že  řeč  a  národnost  nemá  ceny  absolutní,  nýbrž  jen  jako  dobro 
k  dobrému  cíli,  k  blahu  časnému  i  věčnému. 

40* 


612  Písemnictví  a  umění: 


mateřštinou,  a  stát,  jenž  od  nás  vymáhá  tolik  povinností,  má  zas  povinnost, 
onen  přirozený  vývoj  umožniti.  Nepravím,  co  p.  spis.  právem  vyvrací,  že  by 
každý  povolán  byl  k  rozvoji  absolutně  největšímu,  neboť  stát  nemůže  v  tom 
napravovati  přírody  a  nemožnosti.  Avšak  tolik  smíme  zajisté  přirozeně  žádati, 
aby  národové  zde  usedlí  byli  na  roven  postaveni  co  do  možnosti  kulturního 
vývoje  na  základě  vlastní  národnosti,  zvláště  když  ne  nějakým  válečným 
právem  neb  otroctvím,  nýbrž  dobrovolnými  úmluvami  ke  státu  přivtěleni. 
Tento  jDoměr  postaven  v  knize  vzhůru  nohama.  Cech  neosvojí-li  si 
důkladně  němčiny,  nemůže  nikde  postoupiti,  ani  ve  vojsku  ani  v  úřadě. i) 
Ba  znám  úředníky,  kteří  nemohli  postoupiti,  jelikož  uměli  dobře  česky 
i  německy,  byli  „daher  hierorts  unentbehrlich",  kdežto  jejich  kollegové 
lenošní  Němci,  protože  neuměli  než  německy,  postupovali  výš  a  výše  do 
ústředních  úřadů.  Dle  p.  autora  je  zcela  přirozeno,  že  Cech  má  dvojí  práci, 
učiti  se  též  cizí  řečí  vládnouti,  a  Němec  jen  svou  mateřštinou,  aby  tento 
nejsa  schopen  všude  úřadovati  byl  za  svou  lenost,  neschopnost  anebo  zpupnost 
proti  českému  idiomu  strkán  za  naše  peníze  na  vyšší  místa,  onen  pak  uvázl 
na  nižších.  To  je  tak  zcela  dle  známého:  Und  ist  er  schon  gar  zu  dumm, 
so  kommt  er  ins  Ministerium  —  sit  venia  verbo !  To  by  bylo  snad  dle 
psané  morálky  p.  autora,    ale    mravné    by    to    nebylo    a    přirozené  teprv  ne. 

(O.  p.) 


O  theorii  spánku  a  hypnosy. 

Podává  Josef  Filipi.  (C.  d.) 

Druhá  scéna,  jíž  jsme  byli  přítomni,  nepotřebuje  výkladu  po  tom. 
co  jsem  řekl  o  první:  ,,Aj!  buben...  trubka  .  . .  pluk  jdoucí  kolem  .  .  . 
Vyhlédněte  z  okna."  Buben,  trubka,  pluk,  staly  se  skutečnými  z  téhož 
důvodu,  jako  právě  kytice  a  pták.  Pouze  sympathie  mladíkova  probuzena 
těmito  obrazy,  byla  jinak  činnou.  Pomyslete  si  přece,  pluk!...  Ti  krásní 
důstojníci  se  zlatými  epoletami,  s  mečem  blýskavým . . .,  ti  krásní  vojáci 
vždy  tak  uchvacující,  chrabrého  vzezření ...  ti,  kteří  chrání  Nancy  a 
brány  Francie!...  Sh^šeti,  že  jde  kolem  pluk.  a  běžeti  se  na  něho  po- 
dívat, jsou  dva  akty,  z  nichž  přirozeně  jeden  žádá  druhého,  a  jež 
zvyk  ještě  úžeji  spojil. 

Avšak  jest  zde  ještě  jiná  věc:  v  téže  chvíli  myslí,  že  jest  vojákem, 
četařem,  a  dává  rozkazy  při  cvičení!  —  Scéna  jest  trochu  složitější 
než  předcházející;  avšak  i  ona  má  tytéž  příčiny  a  dá  se  vyložiti  úpliiě 
stejně!  „Vy  jste  vojákem,  vy  jste  četařem,  máte  porty."  Tato  slova 
vzbudí  příslušný  obraz  v  mozku;  on  se  vidí  v  obleku  vojenském  jako 
pěkně  vyšňořený   četař.   Jeho   rozum  neříká  mu,   že  to   je  absurdní,  a 

^)  Před  nedávném  nemohl  bez  němčiny  ani  akademického  vzdělání  nabýti. 
A  takové  parijství  pěstoval  by  kulturní  stát?!  A  to  za  všechny  ty  oběti  peněz  a  krve?  I 
A  to  »vom  sittlichen  Standpunktc  ? 


o  theorii  spánku  a  hypnosy.  G1! 


proto  myslí,  že  jest  skutečností  to,  co  se  mu  zdá,  jako  stařec  ve  snu 
se  považuje  za  mladíka,')  galejník  za  předsedu  soudního  dvoru,  kuchtík 
za  velikého  pána.  Ale  tento  obraz  četaře  budí  v  něm  celou  spoustu 
jinvch  obrazů  a  vzpomínek.  Achl  četaři,  vídával  je.  když  jako  prosty 
hošík  chodíval  do  školy,  a  později  jako  mladý  učeník  do  dílny,  schválně 
si  zacházíval,  aby  se  mohl  projíti  na  Champ-de-Mars.  Viděl  je  tu  veleti 
četám,  hrdé,  vysokomyslné,  nervosní,  bručivé,  jak  každý  před  nimi 
ustupuje,  každý  jích  slepě  poslouchá;  jak  na  pouhé  jejich  slovo  pěšáci 
se  zdvíhají,  sklánějí,  útočí  na  sebe.  chrání  se,  odcházejí.  Četaři,  ach, 
jací  to  lidé!  Umínil  si  pevně,  že,  až  jedenkráte  bude  sloužiti,  za  každou 
cenu  bude  se  snažiti  dostoupiti  tohoto  stupně.  A  všechny  t^í^to  obrazy, 
všechny  tyto  vzpomínky,  všechny  tyto  touhy  dávno  již  nahromaděné 
v  naivní  duši.  b^dy  zase  vyvolány  v  citlivosti  mladíkově,*  když  p.  Bernheim 
mu  řekl:  „Vy  jste  četařem.''  Vzhledem  k  tomuto  obrazu  nachází  se  ne 
ve  stavu  indifterentním.  ale  v  stavu  prudce  vášnivém.  Tu  velmi  ochotná 
imaginace  postaví  do  plného  světla  všechny  ty  obrazy,  jež  doprovázejí 
obyčejně  obraz  četaře,  totiž  obrazy  pohybu,  pochodu,  fysiognomie,  řeči, 
čety  vojínu  atd.:  a  poněvadž  nic  neodporuje,  považují  se  za  uskutečněné; 
a  náš  jinoch  ani  nepochybuje,  zdali  je  pravým  četařem,  a  unavuje  se, 
mluví  a  velí  jako  skutečný  četař. 

Bylo  by  zbytečno  opakovati  všechny  tyto  výklady,  aby  bjdo 
patrno,  jak  mu  p.  Bernheim  suggeroval  obraz  návratu  k  pohovce, 
pohyb  to.  který  ze  zvyku  stal  se  mu  tak  snadným,  a  jejž  v3'konal  bez 
váhání,  nebo  jak  při  pití  kašlal  proto,  že  doktor  mu  potom  tvrdil,  že 
podávaný  čaj  jest  sklenička  silné  kořalky.  Vhodnější  snad  bude  při- 
pamatovatí  čtenáře  na  to,  že  dle  pozorování  podaného  v  první  části 
této  kapitoly  člověk  v  somnambulismu  ať  přirozeném,  ať  umělém,  jest 
necitelným  pro  předměty  související  s  jeho  předsudky.  Četař  a  čaj  jsou 
dva  obrazy,  které  v  mozku  našeho  člověka  netvoří  dvojici;  avšak 
119  příklad  četař  a  sklenička  kořalky,  to  jest  jiná  věci  a  proto  tedy 
věří,  že  to  jest  kořalka  a  nepoznává  čaje. 

III. 

Avšak  nezdržujme  se  již  déle  u  příliš  snadného  výkladu  těchto 
zjevův;  a  to  tím  spíše,  poněvadž  p.  Bernheim  nám  reservuje  ještě  zají- 
mavější. Mezi  tím,  co  jsme  dissertovali,  hypnotisoval  jiného  nemocného, 
čtyřicetiletého  úředníka  od  dráhy,  který  málem  byl  by  se  otrávil  požitím 
rozdělaného  vápna,  a  jehož  nervový  systém  od  této  nehody  byl  snad 
více  poškozen  než  žaludek.  „Ne,  nikoliv",  praví  mu,  „vy  nemůžete 
choditi...,  nemůžete  už  udělati  ani  krok...  nemůžete  již  ani  pronésti 
mého  jména...  vy  to  nemůžete  už...  jest  vám  to  nemožno...  pokuste 
se,  neučiníte  to . . .  nemůžete  to  učiniti. "'  A  skutečně,  ubožák  vzdor 
žádosti,  aby  sebou  pohnul  a  pronesl  jméno  p.  Bernheima.  zůstává  na 
místě  jako  přibitý  a  nepodaří  se  mu  pronésti  jméno  doktorovo,  který 
pokračuje:    „Bude  to    hned   ještě    zajímavější:    odjedu    na    dvě   minuty 

')  A.  Maur}-,  Le  Sommeil  et  les  Réves,  }).   92. 


614  Písemnictví  a  umění: 


a  když  zase  přijedu,  N. ..  mne  nebude  viděti,  bude  mu  absolutně  nemožno 
mne  viděti."  Tyto  dvě  minuty  velice  dobře  se  nám  hodí  k  vyložení  této 
nehybnosti  a  oněmění,  jež  jsme  právě  viděli  tak  podivným  způsobem 
povstati.  Než  kdo  ví,  zdali  se  nám  to  podaří?  Zkusme  to  přece! 

Eekl  jsem,  že  osoba  byla  ponořena  v  spánek  hypnotický.  Musíme 
tedy  počítati  s  tím,  co  již  stanoveno  bylo:  1.  že  jeho  smysly  nejeví 
činnost  uspořádanou,  ale  více  méně  nesouvislou;  2.  že  jeho  rozum 
nevykonává  již  pravidelného  dozoru.  Avšak  tato  poznámka,  jakkoliv 
pravdivá  a  důležitá,  nám  málo  pomohla.  Nám  jest  zapotřebí  seznati 
psychologické  podmínky,  nutné  k  tomu,  aby  člověk  mohl  pronésti 
slovo,  nebo  vykonati  nějaký  vědomý  pohyb.  Když  tyto  podmínky 
poznáme,  najdeme  snad,  co  schází  při  jednom  i  druhém  panu  N.,  a 
pochopíme  už,  proč  zůstává  nehybný  a  zvláště  němý. 

Podivuhodně  jemné  a  přesné  analyse  Aristotelovy,  Alberta  Vel. 
a  sv.  Tomáše  nám  dovolují  stanoviti  tyto  podmínky. 

„Při  vědomých  pohybech,  které  vykonáme",  praví  sv.  Tomáš, 
„první  impuls  dává  skutečné,  žádané  dobro,  jež  buď  rozum,  buď 
imaginace  představuje".  „In  motu  animalis  movens,  quod  non  movetur, 
est  bonům  actuale  appetitum,  prout  est  intellectum  vel  imaginatum."  ') 
Dle  tohoto  textu,  který  zahrnuje  v  sobě  celou  theorii,  vyžadují  se  tři 
podmínky,  aby  nastal  pohyb-  vědomý:  pr\mí,  aby  pohyb,  jenž  se  má 
vykonati,  byl  představen  imaginací:  jest  patrno  zajisté,  že  nebudeme 
chtíti  pohyb,  který  si  nedovedeme  představiti.  Druhá  jest,  že  imaginace 
nám  ten  pohyb  ukazuje  jako  dobro  buď  prospěšné,  buď  příjemné: 
když  předmětem  vůle  jest  dobro,  my  můžeme  chtíti  pouze  dobré,  ať 
se  jeví  a  hodí  tak  či  onak.  Praví  se  tu  opět,  že  obraz  pouze  s  dobro- 
diním rozumového  a  oceňovaného  soudu  jest  pravým  motorem,  který 
považuje  pohyb,  jejž  představuje,  za  žádoucný.  Třetí  podmínka  jest 
pro  nás  nejdůležitější:  vyžaduje  totiž,  aby  obraz  představoval  dobro 
skutečné  „bonům  actuale",  to  jest  dobro  uskutečněné  nebo 
uskutečnitelné.  Viděli  jsme  zajisté,^)  že  může  vůH  podlehnouti  ne  dobro 
astraktní  nebo  čistě  chimérické,  nýbrž  dobro  naprosto  uskutečněné,  neb 
aspoň  takové,  které  se  jím  může  státi.  Jestliže  tedy  imaginace  ukazovala 
vůli  pouze  dobro  neuskutečnitelné,  ačkoliv  jinak  žádané,  nepokusila  se 
tato  ani  v  nejmenším  a  uvedla  v  činnost  údy  a  způsobila  pohyb. 

Jest  samozřejmo,  že  tyto  tři  podmínky,  které  applikujeme  na 
pohyby  přenosné  a  chápavé,  musí  býti  rovněž  znalé  pohybů,  o  nichž 
zkušenost  nás  poučila,  že  jsou  nutný  k  vydání  hlasu  pronesení  slova. 
Tak  svatý  Tomáš  na  jednom  místě,  kterému  se  zcela  jistě  podiví  naši 
fysiologové,  kteří  pojednávají  o  řeči  a-afasii^)  praví  výslovně:  „Slovo 
nebo  řeč,  jedná-li  se  o  člověka  může  znamenati  vlastně  tři  věci.  verbum 
tripliciter  in  nobis  proprie  dicitur:  poprs^é  znamená  slovo  artikulovaný 
hlas,  slovo  ústy  pronesené  verbum,  quod  ore  profertur;  po  druhé  slovo 

*)  Commentar.  De  Anima,  lib.  III.,  lect.  XV. 

^)  Albert  Veliký,  De  motibus  aniinalium,  lib.  II.,  tract.  II.,  cap.  V. 
*)  Grasset,    Legons   de  clinique  médicale,    lecon  I.    De    diverses    variétés   cliniques 
ďaphasie. 


o  theorii  spánku  a  hypnosy.  615 


znamená  myšlenku  duchem  pojatou,  intellectu  conceptum;  konečně 
po  třetí  značí  obraz,  který  představuje  slovo  pronášené,  od  něhož  i  vy- 
chází, ipsa  imaginatio  vocis...  a  qua  procedit. "i)  Z  toho  tedy,  co  řečeno 
bylo  všeobecně  o  pohybech,  concludujme  na  pronášení  slova:  vůle  ne- 
pokusí se,  aby  bylo  proneseno  organy  dotud,  pokud  imaginace  neukáže 
jeho  obraz  a  pokud  mohutnost  rozumová  nestanoví,  že  akt,  pronésti 
slovo  jest  vhodn\'  a  možný. 

Vraťme  se  nyní  k  našemu  hypnotisovanému  a  vizme,  naplnil-li 
naznačené  tři  podmínky.  Předně,  on  o  tom  nemohl  pochybovati:  slova 
p.  Bernheimova  zrodila  v  jeho  mozku  obraz  vykonati  pohyb  a  pronésti 
slovo.  Zároveň  jest  třeba  připustiti,  že  vykonání  těchto  aktů  zdálo  se 
mu  žádoucným  a  dobrým.  První  dvě  podmínky  jsou  tedy  naplněny. 
Avšak  třetí  není.  Náš  člověk  nevidí  tyto  akty  jako  „dobro  uskutečnitelné, 
bonům  actuale":  naopak  on  je  považuje  za  nemožné.  Vždyf  p.  Bernheim 
mu  řekl  a  důrazně  opakoval:  „Vy  se  nemůžete  hnouti  s  místa  .  .  . 
nemůžete  pronésti  moje  jméno....  nemůžete...  jest  vám  to  nemožno." 
Věří  tomu,  poněvadž  to  slyší.  Kdyby  byl  jeho  rozum  svobodný,  opravil 
by  tento  soud;  vysmál  by  se  tvrzením  doktorovým,  ale  ovšem  poněvadž 
jest  ve  spánku  hypnotickém,  jest  jeho  rozum  vázán  a  ztratil  svou  moc 
dozorčí.  Jeho  vůle  nerozhodne  se  pro  akt  potřebný  k  uvedení  orgánů 
v  činnost;  všechno  se  omezí  u  něho  na  marné  a  bezmocné  žádosti; 
nehne  se  tedy  z  místa  a  nepronese  jméno  p.  Bernheima.  Případ  tento 
pokračuje  tak.  jak  toho  žádá  theorie. 

Kdvž  p.  Bernheim,  jak  již  řečeno,  za  několik  okamžiků  se  vrátil 
do  sálu.  našel  N...  na  témže  místě,  na  němž  ho  zanechal.  „Nuže.  vv 
jste  nevstal,  já  jsem  vám  to  řekl.  Pokuste  se  o  to,  libo-li:  nepodaří  se 
vám  to."  Mezitím,  co  p.  Bernheim  na  něho  takto  mluví,  N. ..  pohlíží 
roztržitě  a  indiíferentně  kolem  sebe.  „Ale  pohleďte  přece  na  mne.  jsem 
před  vámi . . .  mluvím  k  vám . . .  Vidíte,  pánové,  že  pro  něho  neexistuji : 
mohu  mu  dělati,  co  chci,  a  všechno  bude,  jako  kdyby  se  nestalo.^'  Po 
těchto  slovech  p.  Bernheim  uchopí  N. ..  za  rameno  a  prudce  jím  třese, 
pak  bere  špendlík  a  píchá  ho  do  ruky,  do  konečku  prstů,  do  nozder, 
přibližuje  špičku  k  vyvalen\^m  očím,  propichuje  mezi  ukazováčkem 
a  palcem  levé  oční  víčko,  obrací  je  a  opře  nahoře  lehce  špendlík.  Za 
celou  til  dobu  N. . .  jevil  stále  úplnou  lhostejnost:  neodtrhl  rukou,  ne- 
odvrátil  obličeje,  nezavřel  očí  aniž  dal  na  jevo  známky  údivu  nebo 
bolesti.  Jest  vidno,  že  to,  co  my  jsme  viděli,  pro  něho  vůbec  neexistovalo. 

Nebudu  se  zdržovati  v^^kladem,  že  totiž  mohl  N...  zcela  přirozeně 
v  onom  stavu  nepozorovati  p.  Bernheima  a  že  naprosto  necítil  píchání 
jeho,  protože  s  jedné  strany  jest  notoricky  a  vědecky  dokázáno,  že 
u  somnambulů  stává  se  sítnice  necitelnou  často  i  k  světlu  nejostřejší  mu,  2) 
a  že  s  druhé  strany  může  člověk  býti,  aniž  by  se  k  zázraku  utíkal, 
necitelným  k  bodnutí  špendlíkem,  když  tak  mnozí  byli  necitelní  k  bodnutí 
mečem;  tak  vypravuje  se  na  př.,  že  jistý  vojín  křičel  po  nepřátelském 

')  Sumnia  theolog.  I.,  q.  34,  a.   1. 

*)  Maury,  Le  Somnieil  et  les  Rěves,  p.  207. 


616  Písemnictví  a  umění: 


hromadném  výstřelu:  „Nic  se  nestalo,  vše  v  pořádku"  právě  v  tom 
okamžiku,  kdy  koule  mu  roztříštila  rámě.  Zajimavo  bylo  by  a  rád 
b^^ch  o  tom  mluvil,  poznati  stav  nebo  stavy  psychologické,  odpovídající 
této  nečitelnosti.  Ka  neštěstí  osoby  po  pokusu  zapomínají,  co  se  s  nimi 
dalo;  potom,  ježto  zřídka  nacházíme  i  u  lidí  vzdělaných  umění  a  zvyk 
analysovati  svůj  psychický  život  a  z  něho  počet  klásti,  jak  můžeme 
toho  očekávati  od  duchů  nevypěstěných  a  neschopných  každé  reflexe, 
byť  jen  trochu  subtilnější  a  prohloubenější?  Poněvadž  ted^^  nemůžeme 
čekati  od  našeho  nemocného,  abv  nám  vvpravoval.  co  se  v  něm  dělo, 
pokusme  se  trochu  sami  to  vysvětliti  s  pomocí  všeobecných  poznatků 
psychologických,  jež  jsme  vyložili. 

Princip,  který  snad  úplně  dominuje  i  v  případě  tomto  i  v  jiných 
případech  analogických,  sv.  Tomáš  formuloval  na  místě  krátkém  sice, 
ale  velice  důležitém  takto:  „Nikdy  mohutnost  poznávací  nepoznává 
něco  skutečně,  nemá-li  toho  úmyslu,  vis  cognoscitiva  non  cognoscit 
aliquid  actu,  nisi  adsit  intentio.  Proto  někdy  imaginace  poznává  obrazy 
pouze  tím,  že  je  podržuje  ve  svém  organu,  t.  j.  že  intence  neodnáší  se 
k  nim,  quia  intentio  non  refertur  ad  ea.  U  bytostí  obdařených  vůlí  je  to 
ovšem  věcí  vůle.  pohnouti  ostatní  mohutnosti  k  činnosti,  ale  vždycky 
tak  nečiní,  appetitus  enim  alias  potentias  in  actum  movet."  i)  Předmět 
tedy  může  působiti  na  některý  náš  smysl  a  vtisknouti  do  něho  svůj 
obraz,  než  ačkoliv  jest  obraz  v  duši.  in  org-ano  conservata,  nemá  ne- 
vyhnutelně za  následek  dojem.  Tak  že  z  toho,  že  obraz  p.  Bernheima 
je  přijat  do  oka  pacientova,  z  toho,  že  jeho  špendlík  propichuje  mu 
kůži,  neplyne  nutně,  že  pacient  skutečně  vidí  p.  Bernheima  nebo  cítí 
píchání.  Bude  míti  tento  dvojí  pocit,  zrakový  a  hmatový,  pouze  tehdy, 
bude-li  zrak  i  hmat  k  němu  pozoren  a  pohnut.  Nejsou  však  takovými. 
Proto  tedy  zajisté  vůle  nesměla,  nemohla  jich  pohnouti  a  učiniti  pozornými. 
Vůle,  jak  jsme  před  chvilkou  viděli,  netouží  a  nesnaží  se  o  to,  co 
mohutnost  rozumová  nebo  estimativní  uzná  nemožným.  Nuže  N. . .  jest 
pevně  přesvědčen,  že  jest  nemožno,  aby  viděl  p.  Bernheima.  Tento  jej 
o  tom  úplně  přesvědčil.  Jeho  vůle  ani  v  nejmenším  se  nesnaží,  aby 
přišla  k  tomuto  výsledku,  a  následovně  nepohne  ani  zrak  ani  jiný  smysl 
k  dosaženi  něčeho,  co  se  vztahuje  k  přítomnému  p.  Beruheimovi. 

Ale,  řekne  snad  někdo,  proč  ho  nevidí,  kdvž  ho  slyší?  Odpověď 
je  snadná.  Nevidí  ho  z  důvodu  již  uvedeného.  Slyší  jej.  poněvadž  od 
té  chvíle,  kdy  p.  Bernheim  začal  jej  hypnotisovati.  jest  v  úzkém  vztahu 
s  ním,  poněvadž  jeho  pozornost  je  soustředěna  na  mluvicího  p.  Bernheima. 
Mluvením  p.  Bernheim  zajal  pozornost  N. . .  intentionem  animae.  A  to 
jistě  nám  vysvětlí,  proč  je  tak  bezmocný,  aby  se  naklonil,  t.  j.  pohnul 
své  mohutnosti  k  něčemu  jinému  než  k  tomu,  co  mu  suggeruje  vy- 
nikající oparatér. 

Ale  jest  absurdní  a  nelogické  tvrditi,  že  někdo  slyší  člověka 
hovořiti  a  nepozoruje  jeho  přítomnosti.  Ovšem,  avšak  vy  zapomínáte, 
že  jednáte  s  člověkem,  který  jest  ponořen  do  hvpnotického  spánku,  a  že 

*)   Summa   cont.   Gent.  lib.   I.,   cap.   LV. 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 


617 


vlastní  známka  činnosti  lidské  za  spánku  jest  nesouvislost,  kontradikce, 
nelog-ičnost.  Vzpomeňte  si  na  své  sny!  Jest  patrno,  že  nečitelnost,  kterou 
jeví  K. ...  je  prostě  případ  ..citlivosti  vybrané",  který  jest  dosti  častý 
ve  spánku  obyčejném  a  zcela  obvčejný  v  somnambulismu.  Něco  zázračného 
zde  naprosto  není.  Rozum  sám  vysvětluje  si  v  dosti  hojné  míře,  jak 
tento  zjev  mohl  povstati. 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fe.  ŠXOPEK,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

Codex  diplomaticus  III. 

XIX. 

128.    Václav  I.  h-dl  Brno,  11.  proí^ime  1248.  —  C.  I. 

Boček. 
1.  gra^ia 
1.  rite 


a.    7. 


str.   95.  ř 

str.   9G.  ř 
ř.  3.  diuiíiis 

4.   5.    t?/tulis    insigniti;    quia 
fehcirius  .  . .  ?;irtute 
9.  noh'\s   nrom\tút   L. 


r. 


r. 


1' 


kop.  I. 


piy 

premmil 

ř. 

10. 

?nroš 

ř. 

11. 

ueluí 

v 

r. 

18. 

vt 

ř. 

19. 

Honora  Deitm 

v 

r. 

21. 

rniversa 

ř. 

28. 

alienam 

ř.  31.   ^řobis  .  . .   ?'»žperpetuuni 
str.  97.  ř.  3.  quořiescu»ique  L.  quořiens 
cuTique 
ř.   8.  diuřius  .  . .  detine»t 


Originál, 
gracia ; 
láte; 
diuiciis; 
třtulis  insigniti.   Quia  .  .  .  felicicius  .  .  . 

?ňrtute; 
orig.  zřetelně  beze  zkratku:  nos  'per- 

mittit,  kopiář  I.  správně:  nos  'pro- 

mittit  omylem ; 
nros ; 

orig.  i   s  kop.   I.  ueku/; 
lit; 
orig.  i  s  kop.  dle  Prov.  3,  9.  Honora 

Dominům  (dnm); 
?íniversa ; 
alů/enam; 

i-obis  . . .   in  perpetuum; 
quocienscunque; 


ř.   9.  10.  uestre  deuotionis  seruiřiis, 

que 
ř.   12.  líxte  ?ťestre 
ř.   17.  Dyonisž' 
ř.   18.  Anno  domini  !MCC 

Obsah    na   rubě 


diucius  . . .  detineř,  neboť  podmět  vět}' 

jest  consuefudo; 
ue-stre  deuocionis  seruieiis,  quam  (devo- 

tionem  ete.)  exhibetis; 
ťite   řřestre; 
DyonisžV; 
millesimo  ducentesimo  (vypsáno). 

P  r  i  u  i  1  e  o-  i  u  m    super    o  m  n  i  1)  u  s    d  e  c  i  m  i  s 


per    t  o  t  a  m    d  y  o  c  e  s  i  m    0 1  o  m  u  c  e  n  s  e  m    (nověj ší  rukou  nad  tím): 


618  Písemnictví  a  uměni; 


Wenceslai  re  gis.  Č.  XVIII.  shoduje  se  s  kopiářem  I.  Pečet  na 
hedbávných  nitích  žlutých  a  modrých,  zachovalá,  z  bílého  vosku. 
dvojitá,  zašita  jest  v  plátno.  Na  jedné  straně  jest  na  trůně  sv.  Václav 
s  nimbem,  v  pravici  drží  praporec  na  kopí  vlající,  v  levici  štít  s  orlicí 
u  noh,  kolem  jest  nápis:  j  SANCTVS  WENCEZLAVS  BOEMORVM 
DVX;  na  straně  druhé  král  v  oděve  královském  s  korunou  na  hlavě 
sedí  na  trůně  drže  v  pravici  žezlo,  v  levici  pak  říšské  jablko  s  křížem; 
kolem  jest  nápis:  f  PAX  REGIS  WEXCEZLAI  IN  MANV  SANCTI 
WENCEZLAI. 

XX. 

129.    Týz  král.  Brno  11.  prosince  1246'.  —  C.  1.  a.  6. 

Str.   97.  ř.  4.  munificenria  yendicat  orig.  munificencia  uendicat; 

str.   98.  ř.   1.  i>/iperia  orig.  impéria; 

ř.   3.   ťiris  orig.   ?ťiris; 

Y.  5.    voa    et    alios  viros  litteratos,  ?<os    et    alios    uiros    nobiles    litteratos 

nobiles  et  discretos  et  discretos; 

ř.   12.  01om?řcensi  olom?í?icensi  (olomucensi); 

ř.  21.  b«rerauio    de   StarA;enberch.  bwcravio  de  Starc/íenberch,  Bor.^cone.. 

Bor.<řc/žone 

ř.   22.  H2ígone  Hrgone. 

Obsah  na  rubě :  Priuilegium  super  iure  patronatus  in 
Rařgrad.  Později  připsáno  k  tomu:  et  omnis  iurisdiccíonis  temporalis 
ipsius  episcopi  et  ecclesie  Olomucensis  per  Wenceslaum  regem  Boemorum. 
Pečet  dvojitá  zachovalá  na  nitích  hedbáví  žlutého  a  červeného  (ovšem 
značně  v^-bledlého),  jako  při  čísle  128. 

XXI. 

131.    Václav  I.  král.  Brno,  11.  prosince  1248.  —  D.  I.   a  1. 

Str.   100.  ř.   12.  marsalco  nostro  marschíilco  nostro. 

Pečet,  která  visela  na  hedbávnvch  nitích  červených  a  žlutých, 
ztracena  úplně.  Záznamu  starého  na  rubě  není. 

XXII. 

756*.  Bruno  biskup,  22.  února  1249.  —  S.  I.  a  1. 

Záznam  na  rubě:  Super  Chotun  et  prethoca  in  boemia  (novější 
rukou):  iure  (emphiteotico  přetrženo)  concessionis  feodalis.  Dále  číslo 
„XVI.  k"  rumělkou.  Pečet  poškozená  na  červených  nitích  hed- 
bávných má  nápis:  [f  B]RVXO  DI  GRA  0L[0MV]CÉŇ  EPISCOPVS. 

xxm. 

163.  Přemysl  inarhrabi,  15.  června  1251.  —  Kop.  I.  fol.  D.  VI.  v. 

Str.  137.  ř.  1.  In  nomine  sancte  trini-     Cop.    In    nomine   saucte  et  indiuidue 
tatis  et  indiuidue  vnitatis.  L.  In  tňnitatis.  Amen; 

nomine    sancte    et   indiuidue   tri- 
natis.  Amen. 


K   opravám  diplomatáře  moravského. 


619 


Preniizl 

ř.   3.  Í7?řperpetuuni 
ř.   G.  se  II 

ř.    11.   Grachcensium 
ř.   12.   ruicrariter 
ř.   13.  domini   .Zčlii-lai 
str.   138.  ř.  4.  In  nomine  etx;.  L.  In 

nomine  sancte  et  indiuidue  trini- 

tatis  et  cetera 
ř.  5.  Gradř'censiuin 
ř.   G.  prout  in  nostri . . . 
ř.   9.  i»2perfectuum 
ř.   11.   /Sp/tata 

ř.   13.  >S'udomirus  filius  Sudomiri 
ř.    13.  Brecy.slauensis 
ř.   14.  BelA;ouice 
ř.  15.  Pardus  filius  Fabiáni.  Lasco. 

/Sulizlaus  filius  Pvotiueu 
ř.    IG.  in  Znoim 


Prem^zl ; 
iwperpetuuni; 
sev; 

Grad?/censium; 
řťjlgariter ; 
domini   /S'dyzlai; 

In  nomine  indiuidue  sancte  et  indiuidue 
trinitatis  et  cetera; 

Gradí/censium; 

prout  nostri  (omylem  vynecháno  in); 

iwperpetuum ; 

.Zpy  tata ; 

.2'udomirus  ťilius  Sudomiri; 

Brecřy.slauiensis ; 

Belcowice; 

Pardus    filius    Fabyani.    Lascho.    Zn- 

lizlaus  filius  Frothiue; 
in  Znoim«  (rok  vypsán  literami). 


XXIV. 

166.  Bruno  biskup.   Osohlaha,  1.  srpna  1251.  - 

Originál  zde  znám  jenom  jeden. 
Starý    záznam    na    rubě:     ^uper    Hirsiez 
feodum  Brunonis  episcopi.  O.  xli. 


R  IV.  d.  1. 


(později    dopsáno): 


Codex  dipl. 

Str. 
str. 

140.  ř.   2.  inperpetuum 

141.  ř.   13.  sicut  permissum 
gaudeant 

est. 

v 

r. 

15. 

ser?/ient6 

ř. 

18. 

perpetue 

L. 

perpetuo 

i*.  23.  L?ťdwicus 

ř.  24.  Hoze/ipla,  A//bertuš 

ř.  25.  Bartolomeus 

ř.  28.  eridenciam 


Originál. 

in  perpetuum; 

sicut  premišsum,  gaudeant  (bez  est); 
kopiář  také:    sicut   premissum  est; 

serriente; 

třeba  dle  Wattenbachova  návodu  čísti 
perpetue,  jinak  by  i  ř.  2 1 .  bylo 
čísti:  adorant,  což  by  byl  čirý 
nesmysl,  kopiář  zřejmě:  perpetue 
firmitatis ; 

Lřťdwicus; 

Hoze??řpla,  jako  níže  vypsáno  jest 
Hocemploz,  A/bertus ; 

BartAolomeus ; 

eřddendam. 


XXV. 

222.   Týz  hishup.   Olomouc,   7.  listopadu  1255. 

Dr.  Lechner  o  této  listině  píše:   Nach  Boczek  waren  hier  2  Ori- 
ginále,  jetzt  ist  nur  eines  hier,  signiert:   Lehen  Rosswald  R.  III.  c.  1 
Die    Einschnitte    fiir    die 


in    der   Urkunde    indicierten    Siegel    sind 


620 


Písemnictví  a  umění; 


vorhanden,  die  Siegel  felilen.  Die  alteste  Aufscbťift  lautet:  Litera 
brunonis  episcopi  super  wllensteyn.  Ixv.i)  Gedruckt  nach 
dem  feblenden  Originál,  falls  nicbt  wegen  des  Zeugen  Mjc  dasselbe 
erdicbtet  ist,  was  Avegen  der  Uebereinstimmimg  der  Nummern  mebr 
als  wabrsebeinlicb  sein  duj*fte.  Cituji  jej:  exemplář  pryy. 

Poslední  ,, kritické"  poznámce  rozuměj  a  věř  si,  kdo  cbceš; 
kdo  by  byl  podvrhl  druhý  exemplář  listiny  Brunovy"?  A  proč'? 
a  nač?  Snad  pro  jediného  svědka  Mjc?  Ci  není  lze  „Mjc"  objasniti 
pouhým  omylem  tiskovým?  Ano,  a  skutečně  není -to  nic  více  než  omvl 
tiskový,  neboť  i  druhý  exemplář  zde  jest  a  sice  ve  schráně  manství 
Slavkovského,   má  signaturu  R.  IV.  b.  1.    Cituji  jej:    exemplář  druhý. 

Pečet  kapitolní  jest  utržena.  Pečet  biskupova  (f  BRVNO  DI 
OŘA  OLOMVCĚŇ  EPISCOPVS,  obraz  v  prostředku:  biskup  s  mitrou, 
v  levici  berlu  držící,  pravicí  žehnající)  zachovaná  až  na  okraj  na  dvou 
místech  ulomený,  pečeti  Herbordovy  vršek  ulomen,  ve  středu  jeho  znak: 
tři  meče  křížem  přeložené,  z  nápisu  snadno  přečteš  ještě:  RBORDI 
DAPIFERI.  obě  na  nitích  červenohedbávných.  Nejstarší  obsah  na  rubě: 
super  Rodoluesualt  et  Godouridestrop,  novější  rukou  při- 
psáno: e  t  f  w  1  s  t  a  v  n,  jinou :  f  e  o  d  u  m  brunonis  episcopi,  ru- 
mělkou  XIIII.  k. 


Boček  str.   198.  ř 
ř.  4.  eřiam  li^íerarum 
ř.   G.   i(ú\e 
ř.   12.  obserratuni 


1.  gracia 


r. 


?0.  pl 


ura  conscia 


ni/nlominus 

ř.   23.  efmn 

i:   25.  moleiidinis 

str.   199.  ř.  G.  pennisserat 

r.   8.  per  liřeras  ...    et    con^;entus 

eusdem  .  .  . 

11.  tamen  medietatem 

15.   IG.   rite  ef  rationabihter  .  .  . 

firmě  et  stabiles 

17.  et  capitulo  nostro 

1 9.  dubiet«..9  seu  f riuole  questionis 

22.  Anno  Millesinio 

24.  Jlfc  preposito 

2G.  Willelmo  L    lalschlich  Wi- 

lemmo,  Cop.  "Wilhelmo 
Ludowico  de  Mede?řiz 
ř.  28.  Theodorico 


Or.   grařia; 
„     obojí  ex.  eciam  liííerarum; 
„     exempl.  prvý   rtile,    druhý    uúle; 
„     oba  ex.  obser^nUum; 
„     oba  ex.    nekrácené :    ])lena    con- 
scientia ; 
Or.  oba  ex.  nic/žilominus; 
ex.  prvý  eriam,  druhý  eciam; 
prvý  mylně:   molandinis,   druhý:   mo- 

lendinis; 
oba  ex.:  promiserat,  prvý  beze  zkratku; 
littevsLS  et  (druhý:  ac)  coužíentus  ems- 

dem; 
obojí  ex.:  tantinn  medietatem; 
obojí  ex.:  rite  ac  rationabiliter. . .  firmě 

ac  stabiles; 
obojí  ex.:  ac  capitulo  nostro; 
„         „      dubietorts  seu  etc; 
„        „      anno  domini  Millesimo; 
„         „      X//colao  preposito; 
„        „      ^yillenwio; 

„         „      Ludowico  de  Mede»iz; 
obojí  zkr.  Theodico,    t.  j.  Theoderico. 


*)  Vlastně    nejstarší    záznam:    Zuper    wllen  s  t  ey  n.    později    nad    to    napsáno: 
littera  brunonis  episcopi. 


K   opravám  diplomatáře  moravského. 


621 


XXVI. 

226.  Přemysl  Otakar.  Brno,  1.   ledna   1256. 


A.  I. 


a.  2. 


Str.  203.  ř.   1.        L.  /n  nomine  etc. 
Inserovaná  listina  ze  17.  prosince  1.255 

u  Bočka  č.  223. 
III.    Str.  200.    ř.   1.    Botscho    comes 

Bernensis  et 
ř.   11.  fundacioni 
ř.   15.  uillas  et  medietatem  uille 
ř.   17.  Helhuta  cum  Pan-ochia 
ř.  18.  cum  iudicio  eciam  . . .  et  atti- 

nenciis 
ř.   1 9.  Item  apud  .  .  .  uillam   HtVe- 

lawiz  et  in  ea  curiam  cum  duabus 

cultis  cum  ...    L.  duabus  cultis 

aratis 
Y.  21.  attenticiis 
str.   200.  ř.  3.  C?<onradu3 

ř.  4.    Zniil  et  Cono    fratres    Both- 

schonis 
v.   6.  de  Luczh 
ř. 


/  počátečné  v  originále  schází; 


v   listině    Přemyslově    schází:    comes 

Bernensis  et; 
fundacioni; 

ville  et  medietatem  ville; 
Helhuta  cum  ^arrochia; 
cum   iuili^^o  eciam...  et  attinenCiis; 

Item  aput . . .  villam  H.?relawiz  et  curiam 
cum  duabus  cultis  a)Tfí?řris  cum  etc. ; 


attentiťiis; 
Cťnradus ; 
Zmil  et  Cono    fratres    (schází:    Both- 

schoniš); 
de  Lvzh; 
7.  Prňnetiz  Premetiz. 

Pečet  poškozená  na  nitích  hedbáví  zeleného  a  žlutého. 

XXVII. 
232.  Bishiip  Bruno.    Olomouc,  2.  června  1256.   —  B.   VI.  h.  1. 

Xejstarší  záznam:  Super  qiiibusdam  bonis  in  prouineia 
Zlawizin  (připsáno  něco  později):  et  tenetnr  soluere  possessor 
d  i  m  i  d  i  a  m  m  a  r  c  a  m  a  u  r  i  domino  e  p  i  s  c  o  p  o  o  1  o  m  u  c  e  n  s  i  e  t 
dimidiam  marcam  auri  capitulo  ecclesie  olomucensis. 
Xovější:  Littera  brunonis  episcopi  super  1  marcam  auri 
inre  feodi.  Ixiiii.,  souhlasí  s  kopiářem  I.,  jako  1  tak  i  poslední 
číslice  j  jest  otřena,  ale  ještě  zcela  patrná.  Pečeti  utrženy,  zbyly  niti 
íijalového  hedbáví. 


str.  209.  ř. 


Codex  dipl. 
3.  persuadet 


str.   210.  ř.   9.  ?nllarum 
ř.   13.  petifioni 
ř.   19.  ?ťille 
str.  211.  ř.  6.  municionem 
ř,  8.  cortřputari 

ř.  9.  labores  jest  opravováno,  do- 
kazuje černý  zcela  inkoust  a  zbylá 
čárka  nad  textem  .svědčí,  že  zde 
bylo  labori; 


Originál, 
náleží  k  textu,  bylo  vynecháno,   jest 

psáno  nad  řádkem; 
rillarum ; 
peticioni ; 
nlle; 

munirionem ; 
co/zputari; 


022 


Písemnictví  a  uiuění : 


ř.   lU. 


erpensas 


ř.   17.  iurispatroiiatus 
ř.  21.   ?/enatioiie 
sU\  212.  ř.  H.  Heydolpho 


bylo     původně     i//ipensas,     přepsáno 

rukou  původní  v  e.rpensas; 
iuri.-i  patronntu>: 
renatioiie; 
Hť/dolfo. 


XXVIII. 
262.  Bruno  hi><hq>,  3.  ledna  1258.  —  Koplář  I.  fol.  H.    VIL  v. 

Str.  251.  ř.  10.  kop.  má  v  texte  quadragiuta  sex  mansos,  in  margine  Ixvi.; 
str.  253.  ř.   2.  schází  v  kopiáři:  nostros; 

ř.  H,  čte  kopiář:  presentes  esse  ete.; 

ř.  15.  schází  dle  kopiáře  na  konec:  et  alíin  qiiam  j_)lurilnis  fidedignis. 
Datum   loco  et  dle  prefatis. 

XXIX. 

264.  Alexander  IV.  papež.  Viterho,  13.  línora  1258.  —  Kopiář  I.  fol.  J.  I. 

v.   10.  místo  partibus  minima  sint  contenti  má  kopiář  správně:  partibus 

viinimis  sint  contenti. 

XXX. 

323.  Přemysl  IL   Otakar,  21.  května  12GL  —  I.  I  a.  L 


str. 


str. 


ťodex  dipl. 

311.  ř.   1.  Othacarus 
.   2.  Styrie 

312.  ř.   11.  iamdiu 

ř.   10.  Hulyn  . .  .  Hulyn  L.  Hulin 

ř.  21.  et  ecclesie 

ř.  24.  ualeat 

ř.  33.  Luhtenburch 

str.  313.  ř.  3.  Jaenzo 


Originál. 
Otacharus ; 
řStirie ; 

rozděleno:  iani  diu; 
orig.:    Hub/n    cum    ipsa  forensi  nlla 

Hulal ; 
et  etiam  ecclesie; 
valeat; 
Lichtenburch ; 

Jenzo. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  Priuilegium  de  hulin [ensi  con- 
cejssione,  slabiky  v  závorkách  nejsou  docela  patrný;  novější  rukou 
připsáno  výše:  littera  premussel,  pod  tím:  praAvcziz  nemcziz 
e  t  a  1  d  e  n  d  o  r  f.  č.  VIII.  Na  nitích  hedbávných  žlutých  visí  pečet 
uražená  vosková  dvojitá,  na  obou  stranách  jezdec  na  koni  uhánějícím, 
v  pravici  kopí  s  praporcem  vlajícím  nesoucí,  v  levici  štít.  Na  štítě  jest 
v  averse  český  lev  dvojocasý  a  kolem  nápis:  f  PREMIZL  DEI  GrR[ACIA 
IVVENjIS  ŘEX  BOEMOR.  Na  reverse  štít  s  bře\Tiem  příčným  s  ná- 
pisem: OTACHARVS  DEI  [  GRACIA  DVX  AVS]TRIE  ET*  STIRIE. 

XXXI. 

324.  Srnil  kastellan  hrumovský.   Olomouc,  21.  srpjua  1261.  —  F.  I.  a.  2. 

Nejstarší  obsah:  Hoc  priuilegium  est  dominorum  monasterii  de 
vSmylheym  que  mihi  data  est  ad  seruandum.  Nápis  ten  svědčí,  že  ne- 
pochází z  doby,  kdy  mniši  na  statcích  klášterních  vládli,  nýbrž  světští 


K  ypravám  diijlomatáře  moravského.  623 


páni:  jeden  z  nich  napsal  tento  záznam.  Nesprávno  tedy  jest, 
co  píše  o  něm  Dr.  Lechner:  . . .  dass  dies  Priuilegium  dem  Kloster 
S m  i  1  h e i m  g e h í)  r t e  und  dort  auf bewahrt  wurde.  Jiný :  Littera 
fundacionis  de  Strieiis  (?). 

Také  českv:  Jest  tomu  listu  jak  psán  jest,  tři  sta  a  dvanáste  leth; 
svědčí  na  klášter  Smilheym  v  Vizovic  jsoucí.  Memoriále  1573  factum. 

ťodcx  (li],)!.  Origiual. 

str.  31H.  ř-  2.  de  Striel^z  de  Strielcz; 

stc  3l4t.  ř.   ].  abba^iani  abbariani; 

r.   0.  consen^ientť  eoiiřeiícieiite. 

ř,    12.  di.-itinguunt       L.  di.stingunt      dif^tingunat  (distinght). 

XXXII. 

^-)o(}.  Kapitola  oloinuchd  Uloiiiouc, prosince  1'2(J2. —  Kopiář  I.  fol.  K.  VII.  v. 

Str.   846.  ř.    1.  Lupí'//!)  kopiář:   Lupí/cm; 

ř.  6.  Olomur-  kopiář:    OlomuCi,    jinač   se  to  jméno 

nepíše. 

XXXIII. 

353.  Bruno  hishiip.   Olomouc,  29.  března  1263. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  Datum  super  Chorin,  později 
nad  něj  připsáno:  .,In  feudum",  a  za  něj:  y,circa  Gelcz  feodum"^ 
jinou  rukou:  ,,et  in  Mylo  ti  cz  brunonis  epi." 

Codex  dipl.  ( )ťiginal. 

str.  849.  ř.   18.  feodali  ťe?alali; 

ř.   14.  silns  sibns; 

str.   250.  ř.   2(1.  iufeodationem  infe?ídationem. 

XXXIV. 

363.  Bruno  biskup.   Olomouc,  29.  dubna  1264.  S.  I.  a.  2. 

Xejstarši  záznam:  super  Bycowicz.  později  před  to  napsáno: 
Infeudacio  a  za  ta  slova:  brunonis  epi. 

Codex  dijil.  Originál. 

Str.  3G2.  ř.   2.  vt  ut; 

str.   3G3.  ř.   0.   pertineiir-iis  pertineiiřiis; 

ř.   11.  communiri   L.   správně  dle      kop.   I.:  communiri; 
originálu :  roborari 
str.  864.  ř.   7.  predicta  originál  i  kop.  I.  správně:  premřs.s'«. 

XXXV. 

364.  Tf/z  biskup.   Olomouc,  29.  dubna  1264.  —  S.  I.  a.  3. 

Originál  jest  zde,  signatura  jeho  vVše  udána.  Pečeti  na  hedbávných 
nitích  zelených  a  červených,  biskupova  poškozená,  kapitolní  se  známým 
obrazem  biskupa  Zdika  dosti  zachovalá.  Nápis  na  rubě:  Super 
Zewicz  (později  připsáno):  feudum  (nad  ta  slova  rukou  známou): 
littera  brunonis  episcopi. 


624  Písemnictví  a  umění: 


Číslo  Iviii.  souhlasí  s  kopiářem.  Listina  jest  na  třech  místech 
až  do  textu  poškozena  na  straně,  kde  končí  řádky. 

Str.  3G5.  ř.   2.  heredibus  originál:  heredibus  szíís;  kopiář  n  e  má 

suis; 

ř.   7.  seruiciis  oi'iginal:  í^eruiíiis; 

ř.    10.  t-el  „          říel; 

ř.   23.  t'ult  „          ?mlt; 

r.   25.  tabernas    dua.s    molendinuni  ,,         tabernas  duas  et  molendinuni 

vnum  super  Albiam  (dle  kop.  I.)  vnum  super  Albeam,    však    nad  e 

jest  čárka  jako  nad  i  bývá; 

str.  360.  ř.   1.  ?íilla  originál:   /.-illa,  v  kopiáři  schází; 

ř.   27.   ecclesie    nostre    necessariam  „         ecclesie  nostre  vtilem  neces- 

et  honestam  (tak  i  kopiář  I.)  sariam  et  honestam; 

ř.  33.  Olomucensis  archidiaconus  originál:  Olomucensis    archideaconus ; 

str.  367.  ř.  4.    pro    nobis    et    nostris  „         pro  nobis  et  nostris    succes- 

successoribus  nostris  (tak  i  kop.  I.)  soribus  etc. 

Tím  zároveň  podán  důkaz,  že  kopie  pro  tisk  pořízena 
dle  kopiář e  I.  a  při  kollationování  s  originálem  vepsáno  uilla 
(str.  366.  ř.  1.) 

XXXVI. 

369.  Přemysl  II.  hrdl.  Praha,  S.  února  1265.  —  Kopiář  I.  fol.  D.  11.  v., 
ne  pak,  jak  udává  Boček  D.  III.,   aniž  jak  jej  opravuje  Dr.  Lechner 

D.  Vir. 

Str.  371.  ř.   1.  má  kopiář  I.  Austrie  dux...,    ř.   9.  dj/ocesis,  ř.   12.  rel. 
Str.  372.  ř.   2.  čte  kopiář  správně:  j^ia  et  libera/ž.§  donacio,  ř.  3.   dlatenus, 

r.  4.  inmutari,    ř.  0.    rok    vypsán    písmeny,    ř.   7.    et   domino  Brunone, 

Babenbiírgensis  . . . 

XXXVII. 

377.  Biskup  Bruno.  Modřice,  1.  ledna  1266.  —  Kopiář  I.  fol.  K.  VII.  v. 

V  našem  kopiáři  jest  zachována  listina  pravopisem  starším.  Znač- 
nější úchylka  od  tištěného  textu  str.  380.  ř.  20.  Grizcone  canonico 
(místo  custode  canonico). 

XXXVIII. 

380.   Týž  biskup.   Olomouc,  2.  června  1266.  —  Kopiář  I.  fol.  P.  III. 

V  opravách  Lechnerovjch  str.  147.  čisti  třeba  predictorum  XIL 
laneorum,  ne:  predicto  cum  XII.  laneorum. 

U  Bočka  III.  str.  383.  ř.  2^.  schází  v  kopiáři  Et  před:  ego  Beneda. 
V  kopiáři  jest:  Actum  in  Olomunch,  ne:  Olomuch,  jak  dle  ř.  16.  čte 
Dr.  Lechner. 

Odchylky  pravopisné  u  jmen  jsem  pominul. 


Nová  díla.  625 


Nová  díla. 

Prokop  Procházka:  Xauka  o  doinácíin  hospodářství.  Druhé  vydání  upravil 
Josef  Rosický.  Nakl.  Fr.  A.  Urbánek  v  Praze.  Str.  192.  Cena  1  zl.  GO  kr. 

Jakožto  14.  svazek  své  „Bibliotheky  pedagogické"  vydal  nakladatel 
Urbánek  sbírku  velmi  vhodných  rad  a  pokynů  pro  nastávající  hospodyně. 
Obsahuj eť  kniha  lehce  psané  statě  o  lidském  obydlí,  o  topení  a  topivu, 
osvětlení,  domácím  nářadí  a  nábj^tku.  o  výživě  těla  a  potravinách 
i  nápojích,  o  proměně  živin  úpravou  kuchyňskou,  různé  přísady  a  jich 
význam,  důkladné  poučení  o  tkanivech  a  látkách  oděvných,  ozdůbky, 
domácí  zdravotnictví,  nejdůležitější  věci  z  lučebnictví  a  případné  poučení 
o  všech  surovinách  a  jich  zpracování.  Některé  slohové  nesprávnosti 
kazí  dobrý  dojem.  Ka  př.  neustálé  „má  býti"  několikráte  po  sobě  ná- 
sledující nesvědčí  o  velké  péči  a  zručnosti  stylistické.  Jinak  však  jest 
kniha  dobrá,  obsahuje  množství  výborných  pouček  i  návodů  v  a  vyhoví 
každému,  kdož  chce  se  poučiti  o  věcech  domácnosti  se  týkajících.       k. 

Český  rolník.  Poučná  kniha  pro  mladé  hospodáře.  Na  základě  vlastních 
fUouholetých  zkušeností  sepsal  J.  A.  ProkŤipek,  rolník.  Nakl.  J.  Otto 
v  Praze  'l899. 

Prokůpek  jest  netoliko  starý  praktik,  ale  i  po  mnohá  léta  činný 
a  plodný  spisovatel  hospodářský.  Očekáváme  tudíž  práci  ne  tuctovou, 
cennou,  a  nemýlíme  se.  Srozumitelně,  bez  učeného  balastu  zbytečného 
plynně  vypravuje  spisovatel  o  půdách  a  živinách,  o  nástrojích  a  nářadí 
zemědělském,  o  věcech  hnojařkých  a  osevním  postupu;  probírá  správně 
chov  dobytka,  lukařství,  meliorace  půdy  a  končí  zajímavé  úvahy  věcně 
i  formálně  dobré  povšechnou  rozpravou  o  hospodářských  poměrech  naší 
doby  a  významu  rolnictva.  Kniha  jest  výsledkem  četby  obsáhlé  a  více 
než  401eté  vlastní  zkušenosti,  tudíž  vzácným  pramenem  správných  rad 
a  pokynů  pro  život  praktický  vhodných,  a  to  nejen  pro  mladé  rolníky, 
nýbrž  pro  každého,  kdež  se  zemědělstvím  zabývá.  Kniha  Prokůpkova 
patří  ke  spisům  dobrého  zrna.  k. 

Věstník  královské  České  společnosti  nauk.  Třída  íilosoficko- 
h  i  s  t  o  r  i  c  k  o  -  j  a  z  y  k  o  z  p  y  t  n  á.   1898. 

Z  českých  článků  ve  „Věstníku"  podává  F.  Marat  podle  rukopisu 
křižovnického  archivu  k  tisku  upravený  „Soupis  poplatnictva 
14  krajův  království  Českého  z  r.  1603.",  důležitý  to  pramen 
pro  statistiku,  místopis  a  rodokmeny  české  slechy  z  počátku  stol.  XVII. 
Vydání  je  pečlivé,  vydavatelem  doplněné  a  na  konec  summarně  uspo- 
řádané; celkem  20  císařských  panství,  81  měst  a  1825  osob  (stavu 
panského,  rytířského,  městského,  duchovních  a  svobodníků)  přiznávají 
27  svobodných  manu.  23  rychtářův  a  dvorů  svobodných,  12  nápravníků, 
464\/o  Chodův  a  podsedků,  144.831  y.,  poddaných  usedlých  lidí  (gruntů), 
12.548  šosovních  a  sousedů,  669  městských.  132  předměstských  lidí, 
32.426  komínů,  I3O8V2  far  a  kollatur.  1018  mistrův  a  1750  pacholkův 

riIMka.  41 


626  Písemnictví  a  umění : 


ovčáckých,  8 174 1/2  kol  moučnýcli  a  sladových.  246  domů  židovských, 
tak  že  viděti  zřetelný  obraz  o  počtu  obyvatelstva  a  jeho  majetku  té 
doby.  —  Václav  Schulz  uveřejňuje  z  panské  registratury  v  Litomyšli 
„Drobné  zprávy  o  Albrechtu  z  Valdstejna  z  let  1626 — 1633"; 
nejsou  tu  v  43  listech  sice  ž4dné  nové  objevy,  ale  přece  objasňuji  se 
hrozné  útrapy  časů  války  třicetileté.  —  Od  Václava  Novotného  je  článek; 
„Listy  Husovy";  poznámky  kritické  a  chronologické,  v  nichž  hledí 
hlavně  98  listů  Husových  přesně  co  do  času  zařaditi,  při  čemž  se 
mnohdy  z  důvodných  příčin  odchyluje  od  mínění  posud  běžného,  ač 
ovšem  ani  tu  všech  nesnází  a  pochybností  řešiti  nemůže.  —  Zajímavý 
příspěvek  k  dějinám  stavu  selského  v  Cechách  podává  Dr.  V.  J.  Nováček 
článkem:  „Šetějovice,  vesnice  škol  kutnohorských,  1600 — 1622," 
v  němž  je  plno  drobností  o  životě  na  vesnici.  —  Hynek  Gross  uvádí 
ve  známost  Václava  Březana  „Paměti  o  vladykách  Olbramích 
ze  Š tě  kře",  kratičké  to  pojednání  rodopisné.  —  Od  Dr.  Hermenegilda 
Jirečka  ^Qow:  „Životopisy  některých  právníků  českomoravských 
ze  XIH.  a  XIV.  věku";  životopis  mistra  Jana  z  Gelnheusenu  nutno 
však  již  doplniti  a  opraviti  dle  článku  Jaromíra  Gelakovského  v  Časopisu 
Musea  kr.  Č.  1898  str.  494 — 501.  —  O  původu  a  významu  jmen 
„Rujana,  Wittow,  Arkona"  píše  Fr.  Ad.  Hubert  a  dovozuje,  že 
Rujana  má  kmen  ru  od  slovesa  routi  (=  tahati,  trhati,  dráti,  rváti), 
prvotvar  jména  byl  Ruja,  druhotvar  Rujana.  Rujan,  třetitvar  Rujana 
a  Run,  obyvatelé  byli  Slované  a  zvali  se  Rujané  nebo  Ruji,  zkráceně 
Rané;  Wittow  žě  jest  od  slova  Vit,  Svantovit  a  že  znamená  poloostrov 
Svantovitův,  ostrov  Pána  svatyně.  Boží  ostrov;  Arkona  že  jest  od 
slova  Jarku  n  (koncovka  on  je  latinská),  a  že  znamená  „červený 
svatohrad".  —  Vavřinec  Josef  DuSek  popisuje  „Archiv  královského 
města  Loun",  který  sám  pořádal,  a  naznačuje  bohatství  a  důležitost 
jeho.  —  „Francouzský  rukopis  o  cestě  císaře  Karla  IV. 
do  Francie  v  letech  1377 — 1378."  podává  V.  Tille  a  uveřejňuje 
obsah  česky,  íx.  Jan  F.  ^V«9ra7i;  otiskuje  „Studijní  řád  kathedralní 
školy  Olomucké"  biskupem  Markem  asi  r.  1563.  škole  daný,  o  němž 
sice  pochybno,  zdali  vůbec  platnosti  nabyl,  přes  to  však  přece  jest 
zajímavým  příspěvkem  k  dějinám  středověkého  školství. 

Dr.  Fr.  Náhélek,  e.  k.  professor  v  Kroměříži,  vydal  právě  svým 
nákladem  a  přispěním  České  Akademie  Františka  Josefa  velkou  mapu 
nebe  v  zemích  našich  viditelného  pod  názvem:  Nástěnná  mapa  severního 
hvězdného  nebe  až  po  40^*  jižuí  deklinace.  Kreslena  jest  v  projekci 
stereograíické,  hvězdy  prvních  tří  velikostí,  pak  hvězdy  velikosti  čtvrté 
a  některé  —  málo  —  velikosti  páté.  jimiž  souhvězdí  se  vyznačuje,  jako 
Malý  Vůz,  Koruna . . .  jsou  označeny  hvězdicemi  bílými,  ostatní,  až  šesté 
velikosti,  označeny  jsou  hvězdicemi  bledomodrými.  pozadí  jest  modré. 
Rozdělení  mapy  jest  v  souřadnicích  rovníkových  a  ekliptikalních.  Před- 
měty viditelné  jen  dalekohledy,  jako:  hvězdy  podvojné,  potrojné . .  . 
shluky  hvězd,  mlhaviny,  —  pak  hvězdy  zmizelé  označeny  jsou  barvou 
tmavočervenou.    Barvotiskem    docíleno,    že    mapa   i   při    obsahu    velice 


Nová  díla.  027 


bohatém  přece  jest  přehlednou.  Text  k  mapě  jest  na  okraji.  Též  jest 
na  ní  znázorněn  poměr  velikosti  slunce  k  hlavním  oběžnicím  a  poměr 
vzdáleností  oběžnic  od  slunce,  pak  tabulka  vzdáleností  některých  stálic, 
aby  bylo  možno  učiniti  si  ponětí  o  velikosti  prostoru.  Mapa  nástěnná 
posouzena  byla  c.  k.  hvězdárnou  ve  Vídni  a  doporučena  středním  školám 
c.  k.  ministerstvem  kultu  a  vAničování  vynes,  ze  dne  13.  května  1899  č.  9833. 
Mapa  190X185  %i  velká  na  plátně  s  lištami  stojí  13  zl.  50  kr.  Autor  posílá 
je  frankované  —  příjemce  hradí  porto  —  a  platí  se  na  složní  lístek, 
tedy  bez  útraty  poštovného. 

Od  téhož  autora  vydány  byly  nákladem  vlastním  mapky  příruční, 
a  sice:  „Hvězdné  nebe  severní  až  po  40^  jižní  deklinace."  Celkové 
uspořádání  jako  na  velké  mapě.  Velikost  52X50  %i,  cena  50  kr..  na 
plátně  v  kapesním  formáte  70  kr.  Pak  otáčecí  mapa:  „Obzor  hvězdný", 
52X50  %,,  cena  1  zl.  50  kr.  K  mapám  přidány  jsou  malé  brošurky, 
I  tyto  mapy  doporučeny  bvlv  školám  vys.  c.  k.  ministerstvem  vynes,  ze 
dne  20.  června  1898  č.  14588. 

Z  kanonického  práva  oznamujeme  tyto  římské  novinky: 

Garolus  Lomhardi:  luris  c  ano  nic  i  privati  ins  ti  tu  ti  o  nes,  quas  in 
scholis  Pontificii  Seminarii  Romani  tx'adi(lit.  Vol.  I.  II.  Romae  1898. 

Mích.  Lega:  Praelectiones  in  textiun  iuris  canonici  de  iudiciis  e  cele  si  as  ti  cis, 
in  schohs  Pont.  Sem.  Rom.  habitae.  Lib.  I.  Vol.  I.  „de  iudiciis  eccles. 
civilibus  in  genere"  str.  709.  —  Lib.  I.  Vol.  II.  „de  iudiciis  ecclesiasticis 
civilibus  in  specie  et  in  primis  de  ordinatione  Curiae  Romanae"  sti\  564. 
Romae.  Typis  Vaticanis  (1898). 

Giiilelmus  8ehastianelU :  Praelectiones  Iuris  Canonici  quas  in  scholis  Pont. 
Sem.  Romani  tradebat.  L.  I.  De  personis  str.  506.  (1896).  L.  II.  De 
rébus  str.  444.  Romae.  Typis  Vaticanis  (1897). 

Fakulta  církevního  práva  u  sv.  Apollináře  v  Římě  má  věhlas 
světový.  Znamenití  kanonisté  De  Angelis,  De  Cavagnis,  Santi  jej  založili 
a  nynější  professoři  jej  šíří  dále  slovem  i  písmem.  Zdravá  nauka,  řídká 
znalost  práva  jak  církevního  tak  římského,  neúmorná  píle  a  praxe 
v  kongregacích,  cíl:  prospěch  posluchačův  a  šíření  pravých  zásad,  jsou 
vynikajícími  jejich  vlastnostmi.  Od  svých  předchiidcň  různí  se  tím,  že 
probírají  a  vysvětlují  text  církevního  práva  ne  ,,ordine  legali",  nýbrž 
„ordine  logico".  Nikdo  nepopře,  že  tato  methoda  jest  vědečtější. 
Professor  Lega  o  ní  zvláště  jedná  v  předmluvě. 

Těžko  říci,  kterému  z  děl  svrchu  uvedených  dáti  přednost. 
Lomhardiho  „Institutiones"  jsou  průpravou  k  zevrubnějšímu  studiu 
práva  církevního  (k  textu).  Instituce  pojednávají  o  celém  právu  vše- 
obecně, filosoficky.  Zdá  mi  se  býti  líkolem  velmi  nesnadným  k  studiu 
práva  církevního  klásti  základ,  o  celé  ústavě  církevní  jasně  jednati 
a  při  tom  nezabíhati  k  jednotlivostem.  A  Lombardi  svému  úkolu  dostál 
ku  podivu.  Jasně,  pěknou  latinou,  a  pokud  úkol  jeho  mu  dovoluje, 
i  zevrubně  jedná  v  I.  svazku  o  podstatě  církevního  práva  a  jeho 
pramenech;    o    osobách    (kléru,   řeholnících,   laicích);   v  11.  svazku  pak 

41* 


628  Písemnictví  a  umění: 


O  kultu.    O    svátostech   a    svátostinách.    o    beneíicícli    a    statcích    církve 
vezdejších.  Ostatek  podá  ve  svazku  III. 

Kdo  sleduje  knihu  Legocu  snad  se  pozastaví  nad  ob.šírností.  s  kterou 
projednává  „polegomena  in  iudicia  ecclesiastica".  Zaujímají  přes  půl 
knihv.  Ale  právem.  Jsout  základem  soudů.  Kdo  je  promyslí,  hravé 
studuje  statě  následující,  probírající  soud  sám  jak  civilní  tak  kriminální. 
V  proleg-omenech  přední  místo  přičítám  pojednání  o  držení  (possessio), 
jeho  právech,  jeho  ochraně.  „Possessio"  jest  jednou  z  nejnesnadnějších 
a  přece  nejdůležitějších  odvětví  právnických.  Zbudována  jsouc  na  právu 
římském.  \^žaduje  znalost  pojmu  držení  a  jeho  ochrany  dle  onoho 
práva.  Právo  kanonické  však  pojem  držení,  jenž  u  Ěimanů  se  vztahoval 
ien  na  věci  hmotné  a  na  serviturv.  rozšířilo  také  na  záležitosti  duchovní 
(beneficia,  manželství  atd.)  Kanonista  tedy  musí  pojem  držení  věcí 
hmotných  applikovati  na  záležitosti  duchovní.  Ze  právě  tato  applikace 
není  tak  snadná,  dokazuje  cap.  ult.  De  rest.  in  6.  (11,  5),  kterou  hlavu 
i  největší  kanonisté  klamně  vA'světlovali  interdiktem  „recuperandae". 
kdežto  se  tam  jedná  o  interdikt  „retinendae  possessionis".  Lega  uvedl 
výklad  do  pravých  kolejí,  a  usnadnil  tak  a  zjednodušil  applikaci.  škrtl 
výjimky,  odstranil  obtíže,  kterými  si  A^ykladači  Dekretálek  lámali  hlavy. 

Vůbec,  a  to  jest  první  předností  knih.  snaží  se  Lega.  nechávaje 
kasuistiku  stranou,  postaviti  všeobecná  pravidla,  dle  nichž  pak  jednotlivé 
případy  samv  se  řeší.  Ze  tímto  projednáváním  práva  celá  spousta  vý- 
jimek a  odboček,  vyšlapaných  kasuisty,  padá,  jest  na  bíledni. 

Sloh  Legův  jest  sloh  starých  římských  právníků. 

Totéž  dlužno  říci  o  knihách  Sehasfianelliho.  Legu  předčí  stručnosti 
a  průhlednosti. 

Zvláštní  chvály  zasluhuje  láska,  jaká  se  u  všech  tří  učenců  jeví 
k  jejich  posluchačům.  Hk. 

Jan  Patrní'/:    Pí*ině   nihulí.    Pniba   18!)9.  Nakladatel  F.  Šimáček.  Str.   74. 

Lesklá  směs  je  módních  zjevíi. 
2)okk)n,  frasí,  lživých  směvfi 
bez  liloubky  a  ideálu   — 

Divívám  se  té  nevděčnosti  mnohých  básníků,  že  si  tak  stěžují 
do  té  prázdnoty  života;  vždyť  nebýti  jí,  neměli  by  o  čem  zpívat,  jako 
na  př.  nadaný  a  obratný  veršovec  náš.  „Chceme  si  zpívat,  chceme  se 
bít'",  to  takl  Na  štěstí  zapomíná  básník  tu  a  tam  na  onu  marottu  a 
básní  od  srdce  o  blahu  mládí  a  lásk^-.  ..bez  hloubkv  a  ideálu"  sice, 
ale  přece  upřímně  a  vroucně.  Jen  by  neměl  té  nenáviděné  „Morálky" 
stíhati  porokem  „pokrytského  studu",  neboť  to  není  právě  nic  jiného 
než  nač  on  sám  naříká,  že 

dav  pustých  soudruha  mu  (Ideálu)  s  hlučným  smíchem  spílá 
a  bláto  na  křídla  mu  hází  sněhobílá. 


A  pak  pozor  před  frasovitostí 


Nová  díla.  629 


K.  Dostdl-Lutinov:  Království  Boží  na  zemi.  Xovy  Jičín  1899.  Str.  88. 
Cena   7')  kr. 

Co  do  formy  zevnější  vykazuje  se  sbírka  tato  veškerým  apparatem 
veršovniotví  „moderního"  v  onom  určitém  smyslu  hledané  duchaplnosti, 
bizzarníeh  nápadů,  neurovnalosti  a  prosaičnosti.  Jsou  tu  i  „básně  v  prose''. 
ještě  však  lepší,  než  ver.še  jako  na  př.: 

Do  Bonnu   —  je  tomu  as  třicet  let  — 
přišel  na  kliniku  rolník,  na  jazyku  vřetl. 

Professor  prohled  jej  —  čelo  mu  přelétly  stíny, 
svolal  kol  sebe  studenty  medicíny. 

Tu  Aesculapova  bujná  mlátí 

se  hlučně  vhrnula,  kol  zůstala  stať  —  atd. 

Mluva  jest  velmi  často  až  povážlivě  nebásnická,  nesug-gestivní. 
Někdy  ovšem  velikolepé  náměty  básní  samy  za  autora,  ale  tak  daleko 
se  tím  přece  umění  nenahrazuje,  aby  stačilo  vystřihnouti  lokálku  z  novin 
o  zahj-nutí  tří  kněží  na  lodi  (str.  47.  i.  Nechutenstvím  jest  „Bonapart 
nepokojný."  Vedle  pěkného  překladu  velebné  hymny  „Caelestis  urbs 
Jerusalem"  je  tu  naopak  zase  původní  latinský  hymnus  o  sv.  Tomáši 
Aqu.  kromě  jednotlivých  veršů  latinských;  jak  jsem  již  u  jiný-ch  takých 
básní  podotkl,  máme  snad  té  latiny  jinde  tak  právě  až  dost  Ve  jmeno- 
vané hymně  „Caelestis..."  sloha  čtvrtá  „Tu  hřmějí  dláta..."  zřetelněji 
by  měla  vyjádřiti  původní  smysl,  totiž  tajemství  utrpení  v  životě 
křesťanském,  jež  se  tam  srovnává  s  úpravou  zdiva.  Odkazuje  ostatně 
k  některým  pěkným  básním,  podotýkám  stran  modliteb  do  sbírky 
vřaděných,  že  minou  se  zde  úplné  s  cílem,  neboť  modlitba,  na  př. 
„Ježíši,  Synu  Davidův,  smiluj  se  nade  mnoul"  jest  hluboce  reální  a 
praktická,  nemajíc  tu  patřičné  půdy  ani  pozadí. 

NB.  Nepolilížím  na  sbírku  pod  úhlem  ,.modernosti"  (jakožto  hesla) 
neb  nemodernosti,  neboť  básně  p.  K.  Dostála-Lutinova  k  tomu  nikterak 
nevybízejí.  nemajíce  pranic  „moderního"  do  sebe  (ani  v  „Sedmikrásách" 
ani  tentokrát),  a  pro  mne  otázka  o  „moderně"  v  určitých  případech 
je  docela  vedlejší;  hlavní  jest  mi  pokaždé:  jsou  to  básně  či  ne?  Též 
u  jiných  jest   „modernost"   často  jen  sebeklamem. 

Z  Německa  oznamuje  se  s  neobmezenou  chválou  dramatická 
trilogie  „Weltenniorgen",  složil  Eduard  Hlatkij  (u  Herdera  ve  Fryburku, 
str.  322,  cena  4-20  m.) 

Látka  udána  těmito  hesly:  Im  Himmel:  Der  Sturz  der  Engel. 
Im  Paradiese:  Der  Sundenfall.  Auf  der  Erde:  Das  erste  Opfer.  — 
Náboženským  thematňm  potřebí  skutečných  umělců;  dilettantské  a  ne- 
schopné ruce  je  jen  snižují  a  v  opovržení  uvádějí. 

Fr.  X.  Svoboda:  Pestré  povídky.  Ottova  Lac.  knih.  nár.  č.  1G6.  Str.  .358. 

Některé  práce  Svobodovy  rád  čítávám,  protože  je  v  nich  něco. 
Bývají  sice  trochu  poví  dave.  někdy  chtí  býti  příliš  duchaplné  a  nejsou, 
ale  CO.SÍ  vážného  a  příbuzného  z  nich  mluvívá.  Tato  sbírka  je  skutečně 


630  Písemnictví  a  umění:  Nová  díla. 

až  příliš  pestrá,  některé  povídky  mohly  směle  zůstati  doma;  „Krato- 
chvíle se  (sic)  dřevěnými  hračkami"  jsem,  přiznám  se,  ani  nedočetl. 
Více  vvběru! 

V  „Knihovně  našeho  lidu"  (Brno,  r.  III.  č.  1.  a  2.)  vydána  povídka 
F.  K.  Javorníka  Bludičky  a  cestopisný  náčrtek  M.  Weinbergra  Vzpo- 
mínky z  cest.  Str.  264  a  100.  Cena  64  kr.  a  25  kr.  Ročně  předplácejí 
se  na  „Knihovnu  našeho  lidu"  2  zl. 

„Bludičky"  p.  V.  K.  Javorníka,  v  němž  vítáme  nového  nadaného 
belletristu,  pohybují  se  v  ovzduší  šulfrajnské  školy.  Dvě  dítky  obuvníka 
Kadeřávka,  které  jí  obětovány,  minou  se  se  slibovaným  blahobytem,  syn 
upadne  mezi  anarchisty,  dcera  uzavře  nešťastný  sňatek  s  pokřtěným 
židem,  oba  pak  brzy  stihne  smrt.  Hlavní  vadou  pěkné  jinak  povídky 
jest,  že  následky  nerozumného  vyučování  cizím  jazykem,  životní  ne- 
hody, nedosti  přirozeně  se  svou  příčinou  souvisejí  a  jenom  násilnou 
tendencí  s  ní  spjaty.  Jinak  neblahý  vliv  továrních  židů  a  Němců  na 
náš  lid  vylíčen  zdařile. 

Vzpomínky  z  cest  týkají  se  výletu  na  Slovensko  a  do  Pešti; 
jsou  svěže  psány  a  leckterému  výletníku  také  snad  prakticky  poslouží. 

Bohumil  Brodský :  Vesnické  obrázky.  Část  II.  Praha  1899.  Nákl.  Cvrillo- 
Meth.  knihkupectví.  Str.  301.  Cena   1   zl. 

Ráz  povídek  ostal  si  celkem  stejný.  Milostné  poměry  a  manželský 
život  na  venkově  jsou  jim  opět  hlavní  látkou.  Spis.  propracovává  se 
k  povídkám  většího  slohu,  ale  zdá  se  mi,  že  cestou  příliš  vyjetou, 
nesvou.  Kniha  hodí  se  jen  dospělým  čtenářům. 

Otakar  Bystřina:  Hanácké  figurky.  Druhé,  rozmnožené  vvdání.  Kakladatel 
A.  Píša  v  Brně   1899.  Stran   184.  Cena   1  zl.  20  kr. 

Pan  spis.  předvádí  několik  hanáckých  typů  v  hospodě  a  u  soudu, 
přidávaje  pak  ještě  některé  různé  náčrtky  opět  bud"  za  účelem  povaho- 
ličným  nebo  více  dialektologickým.  Rozumí  se  tedy  samo  sebou,  že 
nemáme  tu  úplného  obrazu  života  hanáckého,  který  by  takto  nebyl 
právě  nejutěšenější;  jsou  to  takhle  jen  výlupkové  ze  života  toho,  skutečně 
podařené  íig-urky. 

Místy  jest  vtip  a  humor  neodolatelný.  To  dělá  nehledaná  a  ne- 
nucená upřímnost,  jakou  se  ti  lidé  podávají  a  v  jaké  je  p.  spisovatel 
vystihl,  některé  obraty-  jsou  přímo  skvostné,  jež  budí  jen  lítost,  že 
p.  spisovatel  tuto  cestu  činnosti  opustil.  Mnohé  rysy  hanácké  povahy, 
především  vadné,   jako  schlubnost  a  neústupnost,    vystiženy  znamenitě. 

Kdo  dovede  hanáčtinu  čisti  a  jí  rozuměti,  bude  míti  požitek  dvoj- 
násobný, tam  totiž,  kde  mluví  osoby  samy;  v  ústech  p.  spisovatelových 
(náčrtek  ,,0  dovičem"  na  př.)  už  se  to  tak  pěkně  neposlouchá,  je  to 
nepřirozené.  Ze  psané  hanáčtiny  ovšem  čtenář  nehanák  mnoho  míti 
.nebude. 


Směs.  631 


^SS^SSBSS^    SMĚS.  SSSSS^^^SS 


■v<^   f-W^^*-    •>r*'-'»  -ř-       .^     -•♦ 


O  kultu  Buddliově  v  Evropě  zmínil  :íe  při  své  zahajovací  řeči 
nástupce  iiidologa  Búhlera  na  vídeňské  universitě  Dr.  L.  v.  Schroeder. 
Vykládaje  vliv  indické  kultury  na  život  nás  evropský  popřel  předně  veškeren 
vliv  morálky  indické  na  učení  křesťanské  a  zvláště  to,  že  by  Kristus  byl 
býval  učení  své  přejal  anebo  jen  napodobil  z  filosofie  Indův.  O  kultu 
Buddhově  pak  pravil  doslova  toto:  „Žádné  indické  jméno  nedosáhlo  tak 
rozšířené  známosti  mimo  hranice  Indie  jako  jméno  „Gáutama  Buddha",  onoho 
lva  z  pokolení  Cákja.  O  jeho  osobě  a  učení  každý  něco  ví,  nebo  si  myslí, 
že  něco  ví.  Během  nynějšího  století  povstala  v  Evropě  samé  mohutná 
literatura  o  tomto  muži,  jež  vedle  celé  řady  přísně  vědeckých  děl,  zvláště 
veliké  množství  populárních  spiskuv  obsahuje.  Každý  časopis  musí  míti  ně- 
jaký článek  o  Buddhovi,  každý  spolek  chce  o  něm  slyšeti  nějakou  přednášku.^) 
Muž,  jenž  před  půl  třetím  tisícem  let  v  Indii  kázal,  stal  se  dnes  v  Evropě 
veličinou  významu  aktuellního.  A  když  nedávno  AVaddel  a  Fůhrer  objevili 
rodné  jeho  místo  Kapilavastu,  bylo  to  událostí  prvního  řádu  a  záležitostí 
celého  lidstva.  Ano  studium  buddhismu  stalo  se  dnes  mnohým  záležitostí 
„srdeční",  citovou. 

A  Buddha  zasluhuje  si  zájmu  pro  svůj  lidský  a  svůj  historický 
význam;  zasluhuje  ho  pro  svou  šlechetnou,  velikou,  mravně-  vyspělou,  du- 
chovně významnou  a  působivou  osobnost.  Jeho  morálka  jest  velmi  dokonalá 
a  mohli  bychom  se  lecčemu  od  něho  přiučiti,  zvláště  snášelivosti  k  těm, 
kdož  jsou  jiné  víry  a  jiného  mínění.  Leč  tím  nechci  hájiti  snad  těch,  kdož 
staví  buddhismus  proti  křesťanství  anebo  jako  Th.  Schulze  a  K.  E.  Neumann 
sní  a  bájí  o  vítězství  idejí  indických  nad  křesťanskými  v  budoucnosti.  Počet 
těch,  kteří  toto  „učení"  bezmyšlenkovitě  opakují,  není  malý.  A  dnes  už 
i  v  křesťanských  kruzích  se  znepokojují  nad  tím,  vidíce  v  tom  vážné  nebez- 
pečí pro  křesťanství.  Já  se  však  na  celý  ten  ruch  dívám  klidněji.  Vážným 
nebezpečím  se  buddhismus  pro  křesťanství  státi  už  proto  nemůže,  jak  já  za 
to  mám,  že  schází  k  tomu  všecky  podmínky.  Vykoupení,  jež  Buddha  hlásá, 
jest  vykoupením  od  stěhování  duše.  Kde  však  není  víry  ve  stěhování  duší, 
tam  jest  i  toto  vykoupení  zcela  bez  významu.  A  vykoupení  jest  přece  cílem 
každého  náboženství.  Proto  může  se  člověk  zajímati  o  osobnost  Buddhovu 
a  buddhismus,  o  jeho  čistou  morálku,  l)a  může  pro  to  vše  horovati,  s  nadše- 
ním to  studovati,  ale  přece  neuvěří-li  ve  stěhování  duší,  nemá  příčiny,  proč 
by  se  stal  buddhistou.  A  že  by  ^^ra  ve  stěhování  duší  někdy  v  Evropě 
vrchu  nabyla,  nebo  vůbec  se  nějak  značněji  rozšířila,  tomu  snad  nikdo  dnes 
nevěří.  Také  ono  balamucení,  jež  Jacolliotovou  knihou  „la  Bible  dans  Tlnde'^ 
mezi  lidmi  se  sem  tam  uchytilo,  jakož  i  švindl  od  některých  nesvědomitých  zisku- 


^)  Kult  Buddhy    rozšířil  se  hlavně    z  Anglie  přes  Francii  do  ostatní  Evropy.    Tu 
však  nikde  nezapustil  takovyoh  kořenu,  jako  právě  v  oněch  dvou  zemích. 


632 


buies. 


chtivých  lidí  provozovaný  s  indickým  „okkultismeni"  a  .tajným  buddhi^mem", 
nechová  v  sobě  valného  nebezpečí.  Pod  světlem  vědy  se  tyto  strašidelné 
mátohy  samy  sebou  rozplynou . . . 

Jest  to  cosi  jako  renaissance,  tu  renaissance  indická,  jež  teď  přišla 
do  mody  v  Evropě.  Ale  přece  vliv  této  renaissance  není  dnes  a  nebude  ani 
takový,  jaký  měla  na  život  Evropy  renaissance  klassického  pohanství  .  .  . 
Nuže  čeho  se  máme  nadáti  v  budoucím  století  od  Indie  a  jejích  duševních 
pokladů?  To  jediné  se  může  s  jistotou  říci:  budoucí  století  přinese  mohutný 
pokrok  v  exaktním  indologickém  bádání  ve  všech  oborech  vědění.  Teče  už 
dnes  širokým  klidným  proudem  a  proud  ten  v  budoucnosti  zúrodní  široké 
lány  vědy  naší.  Mnohé  jest  ještě  v  začátcích.  Tak  na  příklad,  ať  jen  jeden 
uvedu,  důkladné  studium  indické  filosofie  počalo  teprv  nedávno  (Deussen, 
Garbe).  Jakmile  studium  toto  s  dostatek  pokročí,  bude  třeba  začátek  dějin 
filosofických  jinam  pošinouti.  Dějiny  filosofie  nemohou  už  pak  počínati 
Thalesem,  ale  indickou  filosofií.  A  také  srovnávací  vědy  budou  míti  z  indo- 
logie  užitek  a  dostane  se  jim  podnětu  k  novému  rozvoji,  pokročí  se  pak 
hodně  dále  k  oné  mohutné  stavbě  všeobecné  srovnávací  ethnologie. 

To  by  byl  příspěvek  Indie  vědě  evropské.  Ale  i  esthetický  a  ethický 
význam  Indie  pro  Evropu  zmohutní.  Snad  přijde  doba,  snad  se  jí  ještě 
dožijeme,  že  synthesí  ducha  Gotheova  a  Schillerova  s  tím,  co  romantika  nej- 
lepšího vytvořila,  dnešní  „moderna"  bude  poražena.  Pak  se  obrátí  oči  všech 
zase  na  ony  věčně  krásné  básnické  plody  indické,  pak  se  i  u  nás  do  nich 
zahloubají  a  lépe  jim  porozumí.  A  až  v  budoucím  století  bude  se  bojovati 
onen  veliký  boj  mezi  individualismem  a  socialismem,  mezi  egoismem  a 
altruismem,  pak  indické  „tat  tvam  asi"  i)  najdeme  jakožto  mohutného  spo- 
jence po  boku  křesťanství,  v  boji  proti  brutálně  egoistické  morálce  ,,pánů", 
proti  kultu  „plavé  bestie"  a  proti  kultu  zločince,  k  něnuiž  onen  zcela 
nezarathustrovský  moderní  Zarathustra  byl  vyzval.  Neboť  věcně  táž  mravouka, 
již  nám  Písmo  svaté  hlásá  jako  slovo  Boží,  nalézá  se  i  u  Indů  filosoficky 
vyvinutá  na  oné  zásadě  „tat  tvam  asi"  —  mnohem  dokonalejší,  mnohem 
šlechetnější  mravouka,  než  jest  ona   „panská  morálka",  tolik  dnes  slavená." 

Čelný  spiritista,  známý  i  u  nás  svými  „inspirovanými"  hvězdářskými 
spisy  Camille  Flammarion,  stal  se  odpadlíkem  či  lépe  reformátorem  spiritismu. 
Učitel  Flammarionův  Allan  Kardec  sepsal  totiž  svého  času  knihu  „la 
Genese"  („Genesis"  —  „stvoření"  dle  první  knihy  Mojžíšovy)  nazvanou. 
V  této  byla  také  část  astronomická.  Tuto  část  diktovalo  mu  medium  Camille 
Flammarion  a  mediem  mluvil  sám  duch  Galileiho  —  tak  aspoň  Allan  Kardec 
světu  objevil.  V  „Genesi"  vecUe  jiného  stálo  též,  že  Saturn  má  osm  měsíců. 
Leč  letos  v  březnu  objeven  hvězdářem  Pickeringem  devátý  měsíc  Saturnův. 
A  tu  Flammarion  poznal,  že  duch  Galileiho  přece  jen  nic  nevěděl,  když 
jeho  ústy  mluvil.  Či  lépe  řečeno,  že  to  Galilei  nebyl,  ale  p.  Flammaiion 
sám,  který  mluvil  —  a  ten  ovšem  nevěděl  o  tom,  co  dosud  objeveno  ne- 
bylo. Camille  Flammarion  popírá  tedy  vůbec  sdělování  duchů  zemřelých,  a 
celou  spiritistickou  nauku  k  tomu  se  vztahující.  Místo  mluvení  a  sdělení 
ducha    zemřelého    prostřednictvím    media   postavil  CamiUe  Flammarion  větu: 

')   3>Tat  tvam  asi«  věe-jedno  božské,  jest  základem  pantheistické  filosofie  buddhismu. 


Směs. 633 

že  medium  sděluje  vše  ze  svého  tak  zvanou  „exteriorišací"  svého  vlastního 
ducha.  Proto  také  žádné  medium  nemůže  sděliti  ničeho  nad  dosavadní 
poznatkv  své,  nebo  poznatky  některého  člena  ze  společnosti.  Tedy  strašidelné 
duchy  umrlých  popřel,  ale  něco  přece  té  strašidelnosti  spiritismu  ponechal: 
„exteriorisaci",  vystupování  duše  z  těla  a  nazírání  její  přímé  na  —  cizí 
vědomosti!  Velmistr  a  učený  vykladatel  spiritismu  Allan  Kardec  prý  ostatně 
na  reformu  Flanunarionovu  přistoupil  a  vydají  spolu  „Genesi"  opravenou,  bez 
spolupůsobení  Galileiho,  pouhou  „exteriorisací'"  ducha  Flammarionova  splozenou. 

Zvláštní  příspěvek  pro  psychologii  vzdělanců  podává  „Chronik  der 
christlichen  Welt"  ve  svém  27.  čísle  t.  r.  pod  názveni  „Bílá  mše  v  Paříži." 
Zprávu  svou  uveřejňuje  doslovně  dle  francouzského  časopisu  „Matin"  ze 
dne  21.  června   1899.  Zprávu  tuto  zde  uvádím  doslovně. 

Před  nějakou  dobou  vyprávěl  zpravodaj  „]\Iatinu"  o  „černé  mši", 
při  níž  byl,  a  kteráž  je  vzrušující  bohoslužbou  „ctitelů  satanových"  (nesmí 
se  tato  věc  nikterak  stotožňovati  s  mystifikacemi  Leona  Taxila  a  Miss  Diany 
Vaughan).  Hned  po  tom  obdržela  redakce  „Matinu"  přenmoho  dotazu  a 
žádostí  od  těch,  kteří  chtěli  si  zjednati  přístup  k  tomuto  zvláštnímu  kultu, 
avšak  též  vysvětlení  spolupracovníků,  kteří  správnost  dotyčných  sdělení 
popírali,  tak  že  byla  přinucena,  znova  prohlásiti  úplnou  hodnověrnost  po- 
daných zpráv  —  redakce  jen  poněkud  zahalila  příběh  „gázou"  (jemnou 
tkaninou)  —  a  zároveň  dodati,  že  nemůže  nikomu  přístup  vymoci,  poněvadž 
hranice,  které  oddělují  kult  satana  uctívaného  v  podobě  kozla  od  obyčejné 
erotické  oi'gie,  jsou  příliš  nejistý,  aby  tomuto  kultu  věřící  získávala.  Vedle 
této  „černé  mše"  týž  dopisovatel,  Serge  Basset,  podává  zprávu  o  bílé  mši, 
k  níž  byl  pozván  od  gno.etiků.  Essay  psán  je  pravým  pařížským  espritem 
a  podává  tolik  zajímavého  a  pro  znavenost  náboženskou  ve  velkých  městech 
panující   význačného,   že  jí  nesmíme  čtenářům  zatajiti. 

V  Paříži  jsou  gnostikové,  přívrženci  Valentina,  Simona,  Montana,') 
a  tito  gnostikové  tvrdí,  že  jejich  mystérie  nikdy  neumlkly  v  stínech  tajemných 
chrámů.  Tradice  jejich  se  udržovala  s  pokolení  na  pokolení  a  nebylo  století, 
aby  krev  jejich  mučenníků  netekla.  Xení  ovšem  nebezpečí,  míní  Basset,  že 
by  perfecti  a  perťectae,  již  slaví  uprostřed  Paříže  jemné  a  vonné  obřady 
svého  náboženství  lásky,  šli  vstříc  krutým  pronásledováním,  za  to  je  tím 
větší  vytržení  těch,  jimž  je  popřáno  býti  přítomnu. 

Patriarch  moderních  gnostiků,  Synesius,  —  pod  tímto  pseudonymem 
kr}'je  se  jeden  z  nejznámějších  současných  básníků  —  pozval  Basseta, 
aby  se  účastnil  jejich  bohoslužby,  aby  poznala  se  jejich  církev  a  nebyla 
zaměňována  s  kultem  satanovým. 

V  síni  bíle  upravené  nalezl  Basset  asi  30  osob.  Xa  jedné  straně 
mužové  v  černém  obleku  společenském  se  širokou  bílou  stuhou,  na  di'uhé 
dámy  v  černých  šatech  rovněž  s  bílou  stuhou  Černá  opona  dělí  předsíň 
od  choru,  v  němž  je  oltář.  Na  oponě  modrým  hedvábím  jsou  vyšita  slova: 
„Pojdte  sem  všichni,  již  toužíte  po  pravé  lásce.  Bůh  je  láska."  S  přívětivým 
pousmáním  zavedla  kostelnice  —    ,elle  est  trěs  bien,   cette  petite  sacristine" 


*)  Vpočtení  Montana  ku  gnostikům  třeba  přičísti  na  vrub  moderním  gnostikům.  — 
O  nových  těchto  gnosticích  se  stanoviska  náboženského  krátce  zmíněno  v  »Hlidce«  II.  810. 


034 . Smžs. 

—  Basseta  na  vykázané  místo  a  dala  mu  rituál,  aby  mohl  bohoslužbu 
sledovati.  Bohoslužba  počíná  slavným  zpěvem  chórovým  v  antické  melodii 
a  padání  tonu  za  oponou: 

Lucerna   Plcroinatis 
lucet  mei  semitis; 
Inclinavi  cor  ineuin, 
ad  tuuui   eloquiuiu. 

(Světlo  vší  plnosti  svítí  na  mou  cestu;    srdce    mé    naslouchá   slovům  tvým.) 

Najednou  opona  se  rozhrne,  lze  vidět  oltář  ve  skvělé  bělosti,  zlatem 
ozdobený,  v  jednom  moři  světel.  Patriarcha  slouží  mši.  Je  to  muž  prostřední 
velikosti,  šedého  vlasu  a  majestátního  milého  pohledu.  ]Má  černý  oděv  katarů, 
v  prostřed  stažený  zeleným  „knosti",  ozdobený  33  páskami  a  sytě  fialovou 
orientální  mitru.  Přisluhují  mu  2  biskupové  se  štolou  a  Antonským  křížem. 
Za  nimi  paní  zářící  krásy  —  je  to  „vrchní  diakonissa"  —  pozdvihuje  ruce 
nad  chorem  panen,  oděných  vesměs  tunikou  a  „peplonem"  starých.  Plné 
světlo  padá  na  jejich  bílé  šaty  a  nahá  ramena,  na  klidný  jich  obličej, 
postavy  to  ze  živého  mramoru.  Patriai*cha  žehná  množství,  jež  se  uctivé 
kloní,  pak  jde  k  diakonisse  a  praví:  „Accipe  osculum  pacis",  načež  se 
obejmou  a  políbí  na  to  jdou  biskupové  k  pannám  a  vzájemně  se  objímají 
a  líbají  jako  dokonalí  věřící  bratři  a  sestry. 

Na  toto  přijímání  duší  následuje  ^Credo",  které  přednáší  diakonissa 
za  enthusiastických  pohybů:  „A^ěřím  v  Boha  všehomíru,  jediného  otce,  jehož 
myšlenka,  svatá  Ennoia,  kdysi  od  věčnosti  zároveň  s  ním  hierarchii  svatých 
aeonů  zplodila .  . .  Věřím,  že  poslední  svatých  aeonů,  Sofia,  láskou  k  otci 
naplněná,  násilím  se  chtěla  k  němu  dostati,  avšak  tíhou  své  touhy  vržena 
byla  do  prostor  nižších .  .  .  Věřím,  že  z  této  touhy  zrozena  byla  Sofia 
Achamoth,  která  zplodila  nedokonalého  demiurga,  pořadatele  hmoty,  stvořitele 
nebe  a  všehomíra  .  .  .  Věřím,  že  aeon  Christus,  plod  svaté  Pleromy,  když 
liyl  obnovil  harmonii  Pleromy,  zrušenou  touhou  Sofie,  v  Ježíši  vstoupil  na 
zemi,  že  oba  mu  inspirací  vnukli  učení  evangelia  a  že  ho  tepn^e  v  momentu 
jeho  utrpení  opustili.   Věřím  ve  vykoupení  všehomíra  v  lásce  a  skrze  lásku." 

Po  tomto  Credo  diakonissa  odstoupila  a  patriarch  udělil  požehnání: 
„Perfecti  a  perfectae  a  vy,  hylikové,i)  svatí  aeonové  budte  s  vámi!" 

Nyní  teprve  počalo  svaté  officium,  podobné  římsko-katolické  mši,  avšak 
s  podstatnými  odchylkami.  Slavně  bylo  recitováno  řecky  místo  z  evangelia 
sv.  Jana  ^)  a  pak  unášející  vidění  z  jiné  doby.  Za  officia  a  konsekrace 
prováděl  choř  panen  za  vedení  diakonissy  mezi  oltářem  a  oponou  posvátné 
tance,  jichž  pohyby  a  skupiny  měly  to  vyjadřovati,  co  slova  nemohou  vy- 
jádřiti, nejvyšší  symboly  náboženství  Valentinova. 

Přijímání:  Pohyby  svatých  panen  jsou  živější,  náruživější,  prudší, 
život  proudí  l)ílými  mramorovými  postavami,  oči  se  blyští,  těla  chvéjou, 
linie  a  kruhy  mystické  l)ásně  před  oltářem  objímají  patriarchu,  jenž  před 
oltářem  Deus  propator    čistou    hostii    (v  podobě    kříže  Antonského)    přináší: 

*)  Hylik  je  člověk  posud  hmotně,  zemsky  smýšlející,  neproniknuvši  posud 
k  dokonalosti  gnose. 

^)  K  tomu  dodává  redakce  »Chronik«  :  »Pro  známost  bible  mezi  vzdělanými  Paří- 
žauy  je  toto  místo  charakteristické.  Co  všechno  si  Basset  představuje  evangeliem  sv.  Jana?« 


Směs.  635 

„Bůh  je  láska",  volá  a  všichni  vpadají :  „Bůh  je  láska!  Milujme  se  vespolek, 
dokonalí  mužové  a  ženy",  načež  sleduje  modlitba:  „Beati  vos  Aeones  vera 
vita  vividi  —  vos,  emanationes  —  pleromatis  lueidi  —  adeste,  visiones  — 
stolis  albis  candidi!" 

Xyní  byla  podávána  večeře  Páně  pod  obojí  způšol)ou  a  políbení 
pokoje  znovu  spojovalo  bratři  a  sestry,  Basseta  nevyjímaje.  Požehnání  Pleromy 
„svatého  Ducha  gnostiků"  ukončila  vlastní  mši,  na  niž  následovala  nyní 
zvláštní  scéna.  Objeví  se  sv.  Magdalena.  Je  to  žena  v  bílém  závoji,  pochodeň 
v  ruce,  a  blíží  se  za  vzlykotu  k  oltáři.  Náplň  bolesti  a  bídy  zříti  jí  na 
t\'án.  Zaražen  jejím  pohledem  délí  se  choř  svatých.  Děvčata  utíkají  na  právo, 
zatím  co  krásná  kajicnice  kleká  před  patriarchou.  Jeden  z  biskupů  přistoupí 
a  těší  ji.  Zpovídá  se  a  patriarcha  dává  jí  rozřešení  a  požehnání:  „Helena 
Ennoia  Hedone  Sofia  stůjtež  při  tobě,  přijmi  políbení  pokoje!"  Dva  jemné 
milosrdné  polibky  vzpřímí  zoufalou,  oči  jí  září  radostí,  jde  k  diakonisse 
a  obejme  ji.  A  opět  nekonečně  sladký  a  cudný  polibek  pojí  všechny  věřící. 
Patriarcha  směje  se  u  vytržení  a  praví:    „Bůh  je  láska." 

Bouřlivě  začnou  tanečnice  svůj  rej.  Je  to  pohled  i  skeptika  omamující. 
Jsou  to  snad  dcery  Řecka  na  zlatých  polích  Jonie  velebící  Apollina  ^lusageta 
a  Minervu  Purificatrix  ? 

Ite  missa  est...  zvláštnímu  kultu,  neboť  následujícímu  ,.Consolamentum" 
nesmí  žádný  hylik  býti  přítomen.  Jeden  věřící  vstává  a  žádá  se  vší  zdvořilostí, 
aby  pan  Basset  odešel. 

Předcluidce  Rontgjenův  byl  v  první  polovici  tohoto  století  řecký 
Dr.  Eseltia.  Tento  v  roku  1840.  na  podzim  zaslal  londýnskému  Athenaeu 
zprávu  o  vynálezu  svého  „anthroposkopu",  jímž  prostředkem  elektrických 
paprsků  mohl  viděti  vnitřnosti  těla  lidského.  Pravil,  že  může  pozorovati  oběh 
krve,  zažívací  process,  položení  vnitřností,  zauzlení  a  pohyb  nervů.  Leč 
Dr.  Eseltia  .se  svým  nálezem  zapomněn,  svět  si  ho  bud  nevšimnul,  nebo 
on  sám  neměl  té  obratnosti  ani  té  vytrvalosti,  aby  nález  svůj  učinil  přijatelným. 
Po  50  let  lidstvo  mu.silo  znovu  čekati,  než  nová  náhoda  s  lidským  dů- 
myslem spojená  důležitý  ten   vynález  učinily. 

Několik  zajímavých  číslic  z  vítleůskýcli  nemocnic.  Ve  všech 
veřejných  nemocnicích  vídeňských  ošetřováno  bylo  r.  1896.  celkem  79.898  osob, 
z  toho  počtu  58-767o  mužů,  41-247o  žen.  Úmrtnost  byla  9-857o-  Ze  zá- 
važných operací  vykonáno:  otevření  dutiny  břišní  a  operace  na  organech 
břišních  427,  z  nich  vyléčeno  26."),  zemřelo  120;  velkých  operací  na  kostech 
a  kloubech  207,  z  těch  zemřelo  11;  otevření  dutiny  lebeční  16,  z  těch 
vyléčeno  12;  amputací  255,  z  těch  zemřelo  25.  >"zhledem  ku  příslušnosti 
ošetřovaných  bylo  405 7 ^o  nemocných  příslušníky  zemí  koruny  české. 
Největší  počet  ošetřovaných  vykazují  měsíce  zimní  a  jarní,  nejmenší  srpen 
a  září.   Největší  úmrtnost  připadá  na  březen   až   květen.  Dr.  .7.  S. 

Půjčovny  knih.  Jistý  vídeňský  denník  rozebral  nedávno  dobré  i  stinné 
stránky  zápůjčných  knihoven  čih  půjčoven  knih.  Pozorování  pisatele  pana 
Sosnoského  nejsou  bez  zajímavosti.  V  úvodě  praví,  že  německé  obecenstvo 
nekupuje  knih,  nýbrž  svou  hterarní  potřebu  uhrazuje  vypůjčováním  knih. 
Tato  soustava  škodí  sice  nakladatelům  i  spisovatelům,  ale  je  konečně  přece 
menším    zlem,    když  a.spoň    z  půjčoven    jdou    literární  plody    do  obecenstva, 


636  Směs. 

poněvadž  není  nijak  zamčeno,  že  by  více  knihy  byly  kupovány,  kdyby 
půjčoven  nebylo.  Půjčovny  knih  naopak  mají  velký  význam  pro  přítele 
literatury,  který  lacino  a  r^-chle  seznamuje  se  s  nejnovějšími  })lody,  často 
i  pro  spisovatele,  který  stává  se  ctěným,  známým  a  od  nakladatelů  hledaným. 
Význam  tento  mají  jen  velké  půjčovny  knih,  jako  jsou  ve  Vídni  Ehrenbergova 
a  Lastova,  která  vedle  Nikolaiovy  v  Berlíně  jest  největší  na  pevnině.  Kdyljy 
vedena  byla  statistika  o  půjčování,  dal  by  se  sestrojiti  zajímavý  obrázek 
o  literární  ťysiognomii  a  psychologii  obecenstva.  Statistika  taková  se  nevede, 
ale  pisatel  ukazuje  přece  k  některým  zajímavým  zjevům.  Před  10 — l.ó  lety 
ovládal  historický  román.  Tehdy  v  Lastově  půjčovně  byl  Ecksteinův  román 
jClaudier"  v  obrovském  počtu  340  výtisků.  Nyní  četba  romanův  ustoupila 
dramatům  Ibsenovým,  Sudermannovým  a  Hauptmannovým,  a  co  se  z  oboru 
povídek  a  románů  čte,  nejsou  to  citlivé  plody  ]\Iarlittové,  nýbrž  věci  moderní. 
U  německého  čtoucího  obecenstva  převládá  přízeň  k  autorům  cizím.  Realisté 
Tolstoj  a  Dostojevský,  mystik  Knut  Hamsun,  Kipling  jsou  dnes  velmi  hledáni. 
Z  francouzských  spisovatelů  čtou  se  nejvíc  erotikové  Zola,  Guy  de  Maupassant, 
Pierre  Louys,  Marcel  Prévost.  Spisy  Zolovy  méně  erotické  už  tak  netáhnou. 
Otázka  uměleckosti  u  obecenstva  nerozhoduje,  spíše  móda.  A  tu  se  žalem 
pisatel  vyznává,  že  ženy  a  dívky  německé  zuřivé  hltajíce  nejkluzší  věci,  už 
se  velmi  odcizily  starým  dobrým   německým  mravům.  o. 

Trochu  cifer.  Literární  spolek  Slovenska  ]\Iatica  v  Lublani  měla 
r.  1898.  členů  přes  13.000.  —  Družstvo  Vlast  v  Praze  má  asi  2100  členů 
(„Vlast"  r.  XV.  sír.  911).  —  V  Německu  jest  letos  7083  knihkupectví 
a  přibylo  jich  za  posledních  pět  let  8C4.  —  H  i  s  tor  i  cký  spolek  v  Praze 
r.  1898.  měl  117  členův  a  za  rok  příjmů  324  zl.,  vydání  68  zl  (!)  Předsedou 
je.st  V.  V.  Tomek.  —  Máti  ca  hrvatska  v  Záhřebe  roku  1898.  měla 
11.008   členův  a  42.413  zl   54  kr.  řádných  důchodů. 

Krakovský  spolek  osvěty  lidové  r.  1898.  přijal  5250  zl.  GG  kr., 
vydal  5244  zl.  22  kr.  Záložní  fond  obnáší  8500  zl,  fond  na  vydávání  knih 
13.352  zl.  11  kr.  Spolek  v  témž  roce  založil  nebo  doplnil  knihovny  v  3G  okresích. 
Knihovnám  rozesláno  11.G23  knih  v  ceně  4700  zl.  45  kr.  Členů  měl  spolek  990. 

Časopisy  na  Islandě.  Ostrov  Island  má  pouze  něco  přes  70.000  duší, 
pro  které  se  vydává  21  časopisů,  z  nichž  jsou  dva  ženské  a  dva  časopisy 
pro  děti.  Nejstarší  jest  politický  časopis  „Skjódólfur",  který  vychází  od 
5.  listopadu  1848.  Založen  byl  jako  list  vládě  opposiční  a  mnohdy  nepohodlný. 
Celkem  založeno  bylo  za  posledních  50  let  na  Islandě  09  ča.sopisů.  Duševní 
stravu  pro  lid  obstarává  celá  řada  básníků,  spisovatelův  a  žurnalistův.  Islandané 
vůbec  jsou  dovední  stylisté  a  obratní  polemikové.  Téměř  každý  sedlák  dovede 
sestaviti  zprávu  do  novin.  Z  obrázkových  časopisů  je  nejčelnější  „Eisnreidin" 
(Lokomotiva). 

Pohlednice  (pohlední  lístek)  či  „rozhlednice-,  jak  Slovinci  a  Charváte 
ještě    lépe    říkají  (razglednica),    tvoří    nejen    nevinný    a    poměrně    ušlechtilý 

ba  i  vzdělávací  sport,  ale  též  hojný  pramen  výdělku  tiskařům  a poště. 

Náš  průmysl  zmocnil  se  odvětví  toho  dosti  zdárně,  ač  trochu  pozdě;  bylo 
by  dobře,  kdyby  naše  krajinky  i  jiné  výjevy  od  nás  dostaly  se  do  širého 
světa.  I  vídeňská  jedna  firma  (Karel  Schwidernoch  II.  Pillersdorfgasse  4) 
opatřila  si  četné  obrazy  z  našich  měst  a  krajin    a  vkusně  je  reprodukovala; 


Směsí.  637 

jak  sama  ohlašuje,  vydala  přes  10.000  různých  vzorků.  ^Iluví  se  už  dokonce 
i  o  mezinárodním  sjezdu  těchto  výrobců  pohlednic.  Co  se  úpravy  a  krásy 
týká,  vynikli  tu  zvláště  Němci,  kdežto  Ana-ličaué  v  tomto  oboru  umění  zů- 
stávají velmi  pozadu.  Mezinárodní  sjezd  proto  by  se  přičinil  o  povznesení 
čistoty  a  krásy  jak  ve  vybírání  tak  v  reprodukování  pohledů. 

Románská  a  norská  (germánská)  psychologie.  Španělská  spisovatelka 
Eniilia  Pardo-Bazanová  v  Revui  des  Revues  odrážela  nedávno  útoky  evropské 
kritiky  na  drama  španělské,  kteří  prohlásili,  že  jeviště  Calderonovo  nemá 
dnes  žádných  důstojných  nástupců,  že  drama  španělské  je  dnes  velmi  plytké 
a  bezcenné  Spisovatelka  španělská  hájí  drama  španělské,  že  i  ono  má  svou 
psychologii,  že  i  ono  dbá  na  hlouku  ducha  normálního.  Psychologie  latinského 
kmene  je  však  jiná,  než  psychologie  Noru:  jest  to  psychologie  vášně  zdra- 
vého člověka,  ne  však  psychologie  nenormálních  stavu  duševních,  psychologie 
nervosy,  pomatenosti  —  není  pathologická.  V  severních  germanskýcli  lite- 
raturácli  hlavní  psychologický  moment  jest  moment  šílenosti,  v  jižních, 
latinských  literaturách  však  moment  vášně.  jNIezi  těmato  dvěma  stanovnsky 
leží  ovšem  ohromná  propast.  Severní  kritikové  nerozumějí  našim  dramatům, 
my  nechápeme  jejich.  —  Poněkud  snad  má  pí.  Emilia  Pardo-Bazanová 
pravdu,  ve  všem  však  sotva.  Norská  psychologie  pomatenosti  a  nenormalnosti 
jest  právě  jen  módou  a  ne  národní  psychologií  Seveřanů  vůbec.  Italský 
verismus  a   škola  ďAnnunziova  jest  přece  z  latinské  racy. 

Důležitá  statistika.  Organisátor  Článkový  university  americké,  vášnivý 
statistik  Dr.  Halí,  podjal  se  zvláštní  statistiky:  „o  loutkách"  a  dětské  povaze 
při  hře  s  loutkami.  Dle  „Revue  des  Revues"  uvádíme  z  této  statistiky  ně- 
která čísla.  Při  trestání  loutek  počínalo  si  z  dítek,  jež  Dr.  Halí  dal  zkoumati: 
41  posílalo  loutky  spát,  34  je  bilo,  32  jim  našlehalo,  25'  je  vyplísnilo, 
20  je  zavřelo  do  almary,  13  jim  uložilo  domácí  vězení,  12  je  zavřelo  na 
klíč,  17  je  posadilo  do  kouta,  11  jimi  třepalo.  7  je  pohlavkovalo,  7  dítek 
jim  vehni  přísně  vyhubovalo.  Jak  své  loutky  jmenují:  199  dítek  dle  svých 
kamarádů,  87  dle  význačných  vlastností  loutky,  54  fantasticky  a  zcela  va'- 
myšleně,  35  dle  historie  loutky,  33  dle  dárce,  26  je  zkrátka  nazývají  „doUy", 
t.  j.  „děcko",  „loutka",  „panenka",  21  dává  jim  co  chvíle  jiné  jméno.  Čím  je 
krmí:  88  dítek  mlékem,  75  chlebem,  02  koláčem,  45  vodou,  33  cukro- 
vinkami,  27   suchary,    19  l)rambory,  8  mraženým,    3  lirozny,    3  ořechy  atd. 

Psí  hřbitov  nedávno  v  Paříži  zařízený  pojal  ted  počátkem  července 
prvního  „drahého  nebožtíka"  v  půdu  svou.  Francouzké  listy  se  smějí  útlo- 
citným majitelům  a  majitelkám  psíků,  že  hřbitov  sice  zařídili,  ale  o  službu 
ohledávání  „mrtvol"  a  o  umrlčí  komoru  se  nepostarali.  Hrůza!  stane-li  se 
které  to  neštěstí,  že   „pochová"   svého  psíka  jen  zdánlivě   „zesnulého". 


638 


Rozhled. 


i»^ 


***************** 


***************** 
****************** 


ROZHLED, 


re 


*****««*********«:|í 
***************** 


"^J^ 


V  Brně,   25.  července   1899. 


Církevní  zprávy.  Náhlá  smrt  kardinála  kniže-arcibiskupa  praž- 
ského Fr.  Schonborna  vyvolala  opět  onen  smutný  zjev,  jakého  při 
obsazování  vysokých  míst  církevních  vždy  znovu  a  znovu  svědky  bvti 
musíme.  Možné  i  nemožné  kandidatury  „urozených"  lidí  se  shora 
přemílají  bez  ohledu  na  potřeby  a  přání  věřících,  jimž  má  budoucí 
hodnostář  býti  vrchním  správcem  duševním.  Mezi  urozenými  kandidáty 
jmenován  i  princ  Max  saský ;  jistý  uherský  list  přinesl  z  Vatikánu 
(prý)  zprávu,  že  uvažují  tam  o  něm  zcela  vážně.  Kepokládajíť  prý  ho 
za  cizince  v  Rakousku  pro  spřízněnost  s  mnohými  šlechtickými 
rodinami  rakouskými.  Ostatně  on  sám  odřekl  i  rodina  jeho. 

Tentýž  madarský  list  přinesl  zprávu,  že  v  budoucím  listopadovém 
konsistoriu  jmenován  bude  mezi  jinými  Olomoucký  kníže-arcibiskup 
Theodor  kardinálem. 

Ao-itace  německo-nacionalní  „los  von  Rom"  zdá  se.  že  už  zcela 
se  rozplynula  v  nic;  ztratila  už  svou  zábavnost  i  pro  samy  původce 
své.  Snad  už  přestala  být  i  výnosnou,  čímž  hlavní  její  přitažlivost 
pominula.  —  V  Tyrolsku  nacionálové  obrátili  celou  svou  akci  proti 
biskupu  Brixefnskému,  čímž  vyzvali  zase  s  druhé  strany  vřelé  projevy 
katolíku. 

Budoucí  měsíc  má  se  konati  v  Pešti  konference  uherských 
biskupů,  aby  zaujal  episkopát  konečně  určité  stanovisko  k  církevní 
autonomii,  jak  27členný  výbor  kongressu  ji  v^-pracoval.  Rovněž  zahájí 
se  tu  přípravy  pro  oslavu  9001etého  pokřesťanění  Uher  na  budoucí  rok 
připadající.  —  Dne  20.  až  23.  srpna  koná  se  sjezd  uherských  kato- 
lických spolků  tovaryšských  a  současně  sjezd  katolických  učitelův 
uherských. 

Sbor  kardinálů  pro  záležitosti  obřadní  (Congregatio  rituum)  pro- 
jednal 9.  května  apošt.  process,  týkající  se  úcty  blah.  Raymunda 
z  Kapuy  (1318 — 1399).  XXIII.  generála  řádu  dominikánského.  Letos 
v  říjnu  připadá  právě  5001etá  památka  smrti  jeho.  Dne  27.  června 
konáno  sezení  v  záležitosti  blahoslavené  služebnice  Boží  Rity  z  Kascie. 
sestry  z  řádu  poustevnického  sv.  Augustina ;  na  schůzi  počato  jednání 
o  4  zázracích,  jež  pro  blahoslavení  její  předneseny.  —  Dne  2.  července 
slavnostním  dekretem  papežským  prohlášeno  před  shromážděnou 
kongregací  rituum  v  papežských  pokojích,  že  se  přikročí  s  jistotou 
ku  prohlášení  za  svatého  blah.  Jana  Křtitele  de  la  Salle,  zakladatele 
školních  bratří,  jakož  i  ku  blahoslavení  několika  missionářů  umučených 
při  hlásání  slova  Božího  v  Číně,  Tonkinu  a  Kočinčíně,  jakož  i  ku 
blahoslavení   ctih.   Luzzaga,    občana   z   Brescie.  —  Dekret    týkající  se 


Rozhled.  fi:i9 


kanonisace  blah.  Jana  Křtitele  cle  la  Salle  vyličuje  zásluhy  světcovy, 
dotvrzuje  zásluhv  pro  jeho  kanonisaei  přednesené  a  kongregací  rituum 
prozkoumané  i  stvrzené.  Process  kanonisačai  započal  20.  července  1897 
a  skončen  slavnostním  sezením  kongregace  u  přítomnosti  Svatého  Otce 
21.  února  1899.  —  Dne  11.  července  v  sezení  kongregace  rituum 
usneseno:  rozšíření  mše  sv.  Bědy  Ctihodného  jako  učitele  církevního 
na  celou  církev;  stvrzení  úctv  blah.  Marka  Criado.  kněze  z  ráda 
nejsv.  Trojice  pro  vvkupování  zajatců;  schválení  officia  a  mše  sv.  ku 
poctě  blah.  Eaymunda  z  Capuy.  Přehlíženy  a  zkoumány  spisy  si.  Bož. 
Jeanu  Jacques  Clierovi  připisované. 

Dr.  Josef  Miiller  vydal  druhý  díl  svého  ,, pokrokového"  spisku 
ve  íŠvýcařích.  Oba  díly  jsou  spojeny,  tak  že  prvý  díl:  ..Die  wissen- 
schaítlichen  Reťormen-  vvchází  tu  vlastně  ve  druhém  vvdání  s  do- 
datkeni  ,,die  praktischen  Reformen".  Prozatím  poznamenáváme,  že 
druhý  tento  díl  ostře  tepe  některé  vady  „in  regimine"  diecesí  bavorských 
především  a  útočí  jako  hnutí  reformní  vůbec  na  jesuity. 

Velké  reformně-demokratieké  hnutí,  iež  venku  za  hranicemi  vvsoké 
vlny  vzdouvá,  u  nás  v  českém  zátiší  odráží  se  jako  ve  vypouklém 
zrcadle:  máme  na  mysli  batrachomyomachii  Vlasti  a  Nového  Života 
o  ., topiče"  a  ..brzdaře"  v  církvi.  K  tomu  ještě  ve  Vlasti  si  ty  brzdaře 
a  topiče  z  Nového  Života  načisto  pomátli. 

Vatikánská  .,Civiltá  Cattolica"  ve  svých  posledních  se-^^itech 
zaujímá  stanovisko  k  dozvukům  o  Amerikanismu,  jak  v  různých 
listech  se  vyskytly.  Zaznamenává  s  uspokojením  list  arcibiskupa 
z  Milwaukee  mons.  Bedřicha  Katzera  a  list  biskupa  Saint-Cloudského 
(Minnesota)  mons.  Jakoba  Trobeca.  List  tohoto  jest  krátký  a  stručně 
se  jím  vyslovuje  souhlas  a  radost  nad  poučením  sv.  Otce.  Arcibiskup 
Bedřich  Katzer  poslal  sv.  Otci  list  delší.  Ježto  věřící  jeho  jsou  většinou 
němečtí  katolíci  a  on  sám  je^t  Xěmec,  jest  tenor  listu  jeho  vysvětlitelný 
ze  samého  německého  stanoviska,  jež  katolíci  němečtí  vůči  amerika- 
nismu zaujali.  Arcibiskup  Katzer  praví  mezi  jiným:  ..Mezi  našimi 
krajany  (Američany)  jsou  velmi  mnozí  a  zvláště  žurnalisté  katoličtí, 
kteří  sice  tvrdí  o  sobě.  že  ony  odsouzené  bludy  amerikanismu  odsuzují 
a  zavrhiijí,  ale  znovu  a  znovu  jako  druhdy  Jansenisté  prohlašují, 
že  žádný  Američan  nikdy  tyto  bludv  nevyznával  a  svatá  Stolice  že 
byla  v  omyl  uvedena  falešnými  zprávami  a  že  vedle  uhodila  a  proti 
smyšlenkám  bojovala.  —  Jak  tento  způsob  jednání  uráží  sv.  Stolici  a 
jest  právo  věrného  katolíka  nehodný,  to  všichni  katolíci  němečtí  nazná- 
vají;  vždyť  zřejmě  jsou  přesvědčeni  o  tom,  že  ony  bludné  nauky 
i  slovem  i  písmem,  třebas  ne  vždy  otevřeně  a  zřetelně,  mezi  námi 
hlásány  byly.  a  toho  nikdo,  kdož  katolicky  cítí.  zapříti  nemůže,  že 
učitelský  úřad  církve  nejen  se  vztahuje  na  pravdy  zjevené,  ale  i  na 
fakta  s  dogmatem  ve  spojení  jsoucí  a  jest  mu  tudíž  vlastní  neomj-lnvm 
úsudkem  usuzovati  nejen  o  objektivním  smyslu  nějaké  nauky,  ale 
i  o  skutečnosti,  o  existenci  bludných  nauk  samých.  —  Mimo  to  velice 
litujeme  způsobu  psaní  a  mluvení  některých  i  katolíků,  kteří  z  ne- 
vlastenectví  amerického  viní  ty,  kdož  dosvědčovali,  že  bludy  amerika- 


6i0  Rozhled. 


nismu  u  nás  bují.  i  ty.  kdož  nad  listem  Svatosti  Tvé  radost  a  dík 
projevili .  . ."  Arcibiskup  na  to  sám  schvaluje  odsouzení  amerikanismu 
a  děkuje  sv.  Otci  za  ně. 

List  arcibiskupa  Katzera  spolu  podepsali  dva  biskupové  Jakob 
Schwebach.  řSebast.  Messner  a  apošt.  vikář  Bedřicb  Eis.  Datován  je 
z  hodu  božího  Svatodušního,  list  druh  v  21.  června. 

„The  Catholie  World",  měsíčník  otců  Paulánů,  následníku 
Heckerových,  přinesl  v  květnovém  sešité  „listy  Ganganelliho'^.  potom- 
ního papeže  Klementa  XIV..  v  nichž  františkánský  ^frater  Gang-anelli" 
zastává  zásady  amerikanismu  velice  podobné.  Ježto  listy  tyto  mají  se 
právem  za  podvržené.  špatně  jimi  amerikanismu  poslouženo. 

V  červencové  .,Contemporary  Review"  Theol.  Dr.  Barry  píše 
o  církevním  hnutí  dnešním.  Jest  prý  to  demokracie,  jež  vlivem 
anglického  kmene  dere  se  do  církve  katolické.  Zárodky  a  základy 
veškerého  „regimen"  v  církvi  jsou  prý  tak  demokratické  jak  nikde 
v  žádné  jiné  společnosti.  Leč  během  doby  a  hlavně  vlivem  španělským 
(vlivem  řádu  jesuitského)  koncem  16.  století  demokratický  systém 
poněkud  ustoupil  španělskému  absolutismu.  Ted  po  300  letech  proti 
tomu  španělskému  systému  počíná  vlivem  anglosaské  racy  odboj. 
Šťastnou  budoucnost  lidstva  vidi  Dr.  Barry  ve  sloučení  těchto  dvou 
činitelů:  církevně-katolického  a  politicky-anglického.  Katolické  vyznání 
jest  jedině  konkrétním  náboženstvím,  jedině  ono  jest  historickým 
křesťanstvím.  Naproti  tomu  anglická  svobodomyslnost  jest  nejvA'šším 
vrcholkem  civilisace  se  zřetelem  na  moment  politický  a  správní.  Tyto 
dva  dary  božské  Prozřetelnosti  přejeme  si  viděti  sloučeny  v  jedno 
ku  blahu  veškerého  lidstva.  Dá  Bůh,  že  všichni  národové  vrátí  se  ku 
katolictví  a  že  všickni  katolíci  vysvobozeni  budou  z  mrtvé  ruky 
caesarismu. 

Se  zřetelem  na  opětované  výtky,  že  katolíci  němečtí  stojí,  jak 
statistikou  dokázáno,  pozadu  za  protestanty,  pokud  se  týká  dorostu 
vědeckého  a  vysokých  studií  vůbec,  založen  ve  Frýburku  (im  Breisgau) 
katolický  spolek  studijní,  jenž  si  obral  za  úkol  z  nasbíraného  fondu 
podporovati  nemajetaé  katolické  studující,  dávati  přičinlivé  a  nadané 
hochy  katolické  na  studie  a  tak  přispívati  k  rozmnožení  studovaného 
dorostu  katolického. 

Velmi  častv  jsou  stesky  a  výtky  zahraničných  časopisů,  že 
Rakousko  přispívá  materielně  velmi  málo  k  podporám  velikých 
katolických  ústavů.  Zvláště  pro  spolek  _, rozšíření  víry"  jsou  příspěvky 
jeho  menší  než  nejmenších  katolických  států  a  zemí  evropských.  Tak 
ve  výkazu  příspěvků  za  rok  1898  „spolek  rozšíření  víry",  ústřední 
to  ústav  pro  podporu  katolických  missií.  VA^bral  z  celého  katolického 
světa  2.680.369  zlatých.  (Protestante  angličtí  a  američtí  sebrali  na 
podporu  svých  missií  přes  20  mil.  zlatých).  V  onom  obnosu  2V2  mil. 
zlatých  nejsilnějším  dílem  zastoupena  jako  vždy  Francie.  ^  Rakousko 
stojí  s  poulaými  27.291  zlatými  v  zadu  za  Belgií.  Itálií,  Španělskem 
Anglií  (nekatoHckou  ve  své  většině),  za  Irskem  (!),  Švýcary  (!j.  ba 
i    Nizozemím   —   teprv    na    jedenáctém    místě.     Jest    to    vlastně    celá 


Kozhled.  641 


monarchie  rakousko-uherská.  jež  těch  27.000  zlatých  do  těch  2'/,  mil- 
přispěla  a  sice  Rakousko  samo  25.156  zl.  a  Uhry  2135  zlatých.  Je  to 
ovšem  divná  věc.  když  ooV/.^  milionu  katolíků  neobětuje  ani  tolik,  co 
1  milion  katolíků  .švýcarských  nebo  3  miliony  chudých  katolíků 
irských.  Pohled  na  řady  naší  šlechty  ovšem  to  vysvětlí  — •  mimo  to 
celé  to  politické  rozvrstvení  Rakouska  i  Uher  je  takové,  že  nemožno 
ani  jiného  očekávati.  Cizina  ostatně  nechápe  a  neví,  nač  na  všecko  musí 
chudí  slovanští  národové  rakouští  hlavně  katol.  cítící  sbírati;  panující 
národové  jsou  právě  v  nejbohatších  vrstvách  svých  prožráni  liberalismem 
od  hlavv  do  patv.  Konečně  ten  1^',  milion  židů  také  má  iistv  vliv. 
zvláště  pokud  slouží  jako  houba  ssající  bohatství  z  celé  říše.  Takové 
cizí  absorbce  svého  jmění  nemá  žádná  katolická  země,  jako  právě 
Rakousko-Uhersko ! 

Synod  jihoamerických  biskupů  skončil  9.  července  přijetím 
slavnostním  u  sv.  Otce.  Sjezd  přijal  a  schválil  na  1000  dekretů, 
týkajících  se  poměrů  života  katolického  v  Americe  latinské.  —  Ve 
Francii  začínají  radikálové  a  socialisté  útok  proti  Jesuitům;  podán 
návrh  na  jejich  vypovězení  z  Francie.  —  Divnou  historku  proti- 
jesuitskou  sdělují  listy  z  východní  Asie.  Tu  Jesuité  na  své  hvězdářské 
observatoři  v  Manille  vydávali  zprávy  meteorologické,  zvláště  pro 
východoasijská  moře  velmi  důležité,  neboť  byly  spolehlivými  pro 
zvěstování  bouří  mořských.  Zprávy  tyto  rozesílali  zdarma  telegraficky 
z  Manilly  do  Hongkongu,  Šanghaje  a  Singaporu.  Když  ted"  vrchní 
velitel  vojska  amerického  generál  Otis  v  Manille  zavedl  svou  vojenskou 
správu,  požádal  ředitel  hongkongské  meteorologické  stanice  Dr.  Doberck. 
aby  Jesuitům  toto  rozesílání  zpráv  meteorologických  bylo  zakázáno. 
A  americký  vojenský  úřad  ovšem  ve  své  lásce  k  vědě  a  své  „svobodo- 
myslnosti" nemeškal  a  učinil  po  vůli  p.  ředitele  Dobercka.  Tento 
žádost  svou  prý  přednesl  z  řevnivosti.  Meteorologické  zprávy  Jesuitů 
totiž  velmi  často  a  správně  zvěstovaly  opak  toho,  než  co  zvěstovaly 
zprávy  hongkongské  stanice. 

Sv.  Stolice  zanáší  prý  se  myšlenkou  zrušit  své  „non  expedit". 
jímžto  zdržovala  dosud  katolíky  italské  bráti  činnou  účast  v  politice 
státní  v  Itálii.  V  „Xuova  Antologia"  ze  dne  16.  června  poslanec 
benátský  (z  mírných)  Molmenti  vyzýval  katolíky  k  opuštění  passivity 
pohtické;  dnes  prý  beztoho  jen  s  nechutí  většina  katolíků  toho  hesla 
poslouchá  a  mnozí  už  se  odštěpili.  Po  odstranění  hesla  toho  tito 
dnešní  odštěpenci  vrátí  se  do  řad  katolických,  které  vzrostou  tak,  že 
na  Montecitorio  (ve  sněmovně)  budou  stranou  rozhodující.  Dnes  prý 
„cattolico"  v  Itálii  je  souznačným  s  „antinazionale",  což  mnohé 
věrné  národovce  odráží.  —  ísa  tato  a  jiná  vábná  slova  odpověděly 
však  katolické  listy  italské  rozhodným  „ne".  Dnes  liberálové  volají 
katolíky  na  pomoc  jen  proto,  aby  jim  pomohli  zahnat  zlé  duchy 
rcpublikanismu,  socialismu  a  anarchie,  jež  oni  sami  svým  proti- 
náboženským vystupováním  vyvolali.  Přes  to  však  by  liberálové  ne- 
přestali na  katolickou  stranu  pohlížet  jako  na  protivníky  své.  Spolu- 
účastenství    katolíků    jest     možné     jen   jako    následek    náboženského 

Hlídka.  4  2 


642  Kozhled. 


smíření  státu  s  církví,  nikdy  však  nedají  se  svésti  katolíci  k  (j|)urtunismu 
a  zvláště  ne  takovému,  jenž  by  pomáhal  jen  liberalňm.  ill  cittadiu" 
29.  června). 

Katolický  arménsky  patriarcha  mél  býti  volen  v  Cařihradě 
koncem  července.  Za  zemřelého  msgr.  Azariana,  jenž  nežil  v  míru 
s  patriarchou  východní  církve  arménské  'zajisté  z  důvodu,  za  něž 
nemohli,  čekali  i  východně  arménský  patriarcha  i  turecká  vláda 
konciliantní  osobu  —  zvláště  dosavadního  zástupce  patr.  kat.  Avedisa 
Arpiariana.  Volba  však  nepadla  na  něho.  nýbrž  na  biskupa  Caesarej- 
ského.  Volba  patriarchy  arménských  katolíků  koná  se  na  základe 
ujednání  papeže  Pia  IX.  s  cařihradskou  vládou.  Xotčíblové  arménští 
po  poradě  s  biskupy  sestaví  kandidátní  listinu  a  tuto  předloží  portě. 
Porta  nemilé  kandidáty  z  ní  vvloučí  a  ze  zbylvch  volí  pak  sbor 
biskupů  arménských  nového  patriarchu,  na  nějž  přenese  pak  turecká 
vláda  i  civilní  moc  vrchního  politického  správce  ..národa"  katol. 
arménského.  Pro  toto  udílení  patriarchovi  vrchní  politické  moci 
sv.  Stolice  usoudila  za  vhodno,  předkládati  turecké  vládě  listinu 
kandidatiiv  a  proto  také  přibírati  k  sestavování  listiny  této  velmože 
arménské  jako  zástupce  lidu. 


Věda  a  umění.  Od  té  doby,  co  se  může  počítat  v  korunách, 
vypadají  u  nás  literární  konkursy  nějak  velikolepě!  Hemží  se  to  sa- 
mými stovkami.  Nedávno  jistý  zemský  ústav  vypsal  na  sepsání  celé 
vědecké  knihy  cenu  —  100  korun.  Cenu  50  zl.  by  byl  sotva  kdy 
vypisoval.  Ale  100  K.  to  se  už  dá  napsat  a  i  říci!  Koho  taková  cena 
má  pobídnout  k  vážné,  předmět  (a  tu  ještě  zcela  specialm')  vyčerpávající 
práci,  to  nevíme.  Jedná-li  se  o  nějakou  drobotinu.  pak  zajisté  ty  stov- 
kové (hor.)  ceny  budou  dostatečný.  —  Družstvo  brněnského  divadla 
zase  vypisuje  cenu  na  činohru  z  moravského  života  a  na  libretto 
k  moravské  opeře.  To  nechápeme,  proč  ta  „moravština"  má  býti 
příznakem  nějaké  krásy  slovesné,  o  niž  se  přece  v  obou  případech 
jedná.  Proč  ne  drama  a  libretto  vůbec?  Ci  mají  to  býti  kusy  folkloristické, 
nebo  topografické?  Je  nějaký  ten  kroj  nezbytný?  Jak  to  zasahá  do 
dějů  lidských  a  do  života  lidského  nějak  zvláště  —  snad  jinak  než 
v  sousedním  Slezsku,  nebo  v  přilehlých  Cechách?!  Mají  to  býti  sociální 
a  hospodářské  poměry?  Ty  jsou  na  samé  Moravě  několikerého  stupně 
a  obdobný  sociálním  poměrům  všech  zemí  sousedních.  Je  náš  moravský 
život  tak  význačný,  že  ta  marka  jeho  na  tom  librettu  či  dramatě  ne- 
bude schválná?  Má-li  se  to  odbyt  kostýmem,  pak 'to  mohou  obstarat 
až  v  g-arderobě.  Vezměme  si  na  příklad  význačný  kus  moravský: 
Mrštíkovu  „Maryšu".  Xemyslíme,  že  by  byla  tak  typicky  moravská, 
že  by  se  nedala  na  příklad  bez  ujmy  své  výraznosti  převléci  úplné 
v  roucho  chodské!  Zvláště  při  pracích  dramatických,  kde  se  jedná 
spisovateli  jen  a  jen  o  vnitřní  děj  lidský  a  osoby  jeho,  neboť  vše  čím 
na  oko  se  působí,  on  už  v  moci  nemá,  jest  takový  ráz  místní  vždy 
jen  něco  strojeného.  Ka  to  je  pak  na  divadle  režisér.  A  jak  často  i  tu 


Rozhled.  643 


se  stává,  že  autor  ,,moravštinu"  nebo  „slováčtinu"  v  kuse  předepíše  a 
režisér  to  přece  pak  spackál  Xej přirozenější  místní  značka  díla  je  vždy 
autor  jeho  sám.  Je-li  vskutku  umělec,  pak  od  něho  bez  toho  nic  jiného 
nedostanete,  nežli  duši  toho  lidu,  v  němž  sám  žije.  Proto  by  takový 
konkurs  účelněji  zněl:  jen  moravští  spisovatelé  se  smějí  ucházet.  A  byl  by 
též  jako  konkurs  brněnského  divadla  tak  v  pořádku.  Ač  taková  místní 
výlučnost  zase  není  nic  chvályhodného  v  národě  už  beztoho  nepatrném. 

Socialisté  si  chtějí  sestavit  svou  zvláštní  čítanku  pro  děti  —  ovšem 
čítanku,  které  sotva  se  bude  ve  školách  užívati.  Vypisuje  na  články 
do  čítanky  té  konkurs  tiskové  družstvo  strany.  Čítanka  má  býti  pro 
dítky  od  10  do  14  let  a  má  vštěpovati  dítkám  1.  mravní  názory  třídy 
proletářské  proti  morálce  kapitalistické,  tedy  jiné  názory  o  práci,  chu- 
době, bídě,  almužně,  dobročinnosti,  poměru  k  boháčům  a  prácedárcům, 
než  jaké  dosud  propagovány  nynějšími  čítankami;  2.  emancipační  ideje 
socialistické  o  rovnosti  a  stejných  právech  všech  lidí;  3.  politické  a 
praktické  státní  vědomosti  (o  mezinárodnosti.  pravém  vlastenectví, 
o  válce  a  její  zločinnosti,  o  proletářských  názorech  na  dějiny  dynasticko- 
militaristické);  4.  moderní  idey  přírodovědné  (!)  odstraněním  mytholo- 
gických pojmuv  o  určení  člověka,  o  životě  posmrtném  (!)  atd.;  5.  obrazy 
ze  skutečného  života  dítěte  proletářského  v  přírodě,  v  rodině,  ve  škole. 

Konkurs  je  trochu  krátký  —  do  31.  srpna,  tak  že  se  bojíme,  že 
po  tomto  sdělení  se  naši  čtenáři  nebudou  nž  moci  ani  súčastnit! 

Výbor  prvního  sjezdu  slovanských  novinářů  vydal  šťastně  už  teď 
zprávu  sjezdovou.  Bylo  b}"  to  divné  v}'svědčení  novinářské  pověstné 
hbitosti,  kdyby  v  tom  asi  neležela  vypočítavost  na  oživený  zájem  pro 
sjezd  první  v  té  nynější  blízkosti  sjezdu  druhého.  Ci  snad  ne? 

Jednota  pro  dostavění  chrámu  sv.  Víta  v  Praze  měla  10.  července 
svou  výroční  valnou  hromadu,  při  níž  sděleno,  že  jednota  má  18  zakla- 
datelů, 3  příznivce,  577  skutečných,  218  přispívajících  a  1263  méně 
než  5zlatových  členů.  Příjmy  roku  minulého  obnášely:  6<)00  od  Jeho 
Velič.,  10.000  od  hr.  Thuna,  předsedy  ministerstva,  5000  zl.  od  prob. 
mons.  Hor\\  50.000  zl.  zemské  a  20.000  zl.  státní  subvence,  příspěvky 
členů  26.647  zl.,  dary  5368  zl.,  odkazy  1830  zl.  Celé  jmění  obnáší 
167.367  zlatých.  Z  toho  vloni  vydáno  129.432  zlatých.  —  Volen  ve 
schůzi  té  zároveň  nástupce  zemřelého  stavitele  prof.  Mockera.  Zvolen 
jím  mladý  (301etý),  ale  už  s  dostatek  osvědčený  a  umělecky  vyškolený 
architekt  Kamill  Hilbert,  rodák  lounský. 

Křesťanská  akademie  v  Praze  na  své  výroční  valné  hromadě 
23.  června)  sdělila  tuto  zprávu  o  stavu  a  působnosti  v  roce  minulém: 
Členů  čestných  má  2,  zakládajících  43,  činných  51,  přispívajících  382, 
úhrnem  478  členů.  Příjmů  bylo  2627  zlatých,  vydání  2081  zl.  (zbývá 
547  zl.)  Přednášek  o  církevním  ujnění  konáno  10;  uspořádaný  zase 
cyrillské  (už  desáté)  exercicie  (pro  zpěv  a  hudbu  chrámovou).  Při 
akademii  působí  odbory:  vědecký,  cyrillský  (hudební)  a  umělecký 
i  archaeologický. 

V  Ustřediií  vídeňské  komissi  pro  umělecké  památky  ve  schůzi 
23.   června   vyslovena   radost   nad   předloženým    ocT   zemského   výboru 

42* 


644  Rozhled. 


království  českého  novým  řádem  stavebním  [)ro  města  Praliii.  Plzeň, 
Budéjovir-e.  Kovy  tento  stavební  řád  vyhovuje  požadavkům  moderno 
uměleckým  i  přáním  přátel  starých  památek.  Zemský  výbor  sám  učiní 
soupis  památných  budov,  pomníků,  studní  atd.  a  jiných  uměleckých 
památek,  jež  nesmí  nikde  ze  žádných  důvodů  zničeny  býti. 

Pražská  Umělecká  Beseda  pořádá  letos  výstavky  oljrazň  ve  ven- 
kovských městech  v  Jindřichově  Hradci,  Soběslavi  a  Pardubicích.  — 
Vláda  zakoupila  z  pozůstalosti  Mároldovy  pro  obrazárnu  akademie 
vídeňské  obraz  „A  la  mairie"  za  800  zl.  —  Krajan  náš-  malíř  v  Paříži 
dlící  Alfons  Mucha  zvolen  od  vlády  za  ředitele  dekorací  rakouského 
oddělení  výstavního  na  výstavě  1900  a  za  dekoratéra  oddělení  bosensko- 
hereegovského.  —  Jako  jiné  ústavy  umělecké  v  Eakousku  bude  míti 
i  umělecko-průmyslová  škola  pražská  na  pařížské  výstavě  vykázanou 
plochu    pro    svou    specielní    výstavku    (v   rámci    oddělení    rakouského). 

Výbor  pro  zřízení  druhého  divadla  pražského  rozhodl  se.  když 
jinak  to  nejde  .  nijak  ku  předu,  najati  místnosti  divadla  Varieté 
k  činoherním  představením  —  pouze  na  část  roku  ovšem.  —  Drama- 
tický skladatel  Vítězslav  Novák  skládá  prý  operu  na  libretto  jistého 
moravského  spisovatele;  jakož  už  spíše  byl  napsal  ouverturu  k  ]\Irštíkově 
„Maryši.^ 

Národní  pražské  a  krakovské  divadlo  umlu\dly  spolu,  že  na  jaře 
příštího  roku  uspořádají  na  vzájem  výměnu  činoherního  ensemblů: 
pražský  půjde  na  čtp-i  hry  do  Krakova,  krakovský  do  Prahy. 

U  Českého  Brodu  počali  pátrati  po  hrobě  Prokopa  Velikého 
u  Lipan  padlého.  Šlo  se  po  tradici  lidové  a  počato  kopati  ve  špýcharu 
p.  Straky  u  „Milnerova  zámečku.'^  Po  několikadenním  kopání  přišlo  se 
na  zasypanou  studánku,  snad  onu,  u  níž  dle  tradice  Prokop  Veliký 
byl  pochován.  Kopáno  hlouběji  a  přišlo  se  na  kosti,  jež  zatím  dány 
znalcům  ku  prohlédnutí. 

Museum  království  českého  dle  zpráv}'  výboru  obohaceno  letos 
těmito  dary:  bibliothekou  spis.  Josefa  Svatka  o  2000  svazků,  sbírkami 
cestovatele  Jos.  Kořenského.  v  nichž  nalézá  se  vzácný  úlomek  meteoritu 
u  Bandonga  10.  prosince  1871  spadlého;  dále  ze  sbírky  Šáryho  po- 
věstný „nejkrásnější  trilobiť^  Ilaenus  Bouchardi. 

Poslední  dobu  utvořil  se  v  Praze  spolek  za  podpory  městské 
rady  pražské  ku  stavbě  sanatorií  pro  tuberkulosní.  —  Konečně  také 
i  u  Učís  něco! 

Polský  týdenník  ., Moderny",  samým  Przybyszewskim  zaštípený, 
dlouho  se  neudržel.  Oznamují  jeho  zánik.  —  Zdá  se,  že  také  staronová 
„Moravská  Revue'"  půjde  touže  cestou  všeho  pomíjejícího.  Největší 
překážkou  takovým  moderním  pokusům  jsou  totiž  pro  nic  „nenadšení" 
nakladatelé  a  tiskaři.  —  Spisovatelé  polští  sdružili  se  nedávno  po 
způsobe  našeho  „Máje''  ve  spolek  ,,Kasa  literacka",  spolek  podpůrný 
pro  spisovatele  i  jejich  rodiny.  —  V  polském  národním  pantheonu 
zahraničním  —  na  zámku  Rapperswylu  ve  Švycařích  má  se  zřídit 
na  pamět  louského  jubilea  museum  Mickiewiczovo.  Museum  Mickiewi- 
czovo    dnes    nachází    se    v    Paříži;    v    6    světnicích    nashromážděny    tu 


Rozhled.  645 


památkv  k  životu  a  práci  básníkově  se  odnášející.  Museum  toto  má  byt 
zakoupeno  z  přebytku  sbírky  na  pomník  varšavský  vloni  uspořádané. 
Zbytek  teu  činí  80.000  franků.  V  Rapperswylu  nachází  se  už  museum 
Košciuszkovo.  —  O  divadlo  krakovské  a  povznesení  jeho  zasloužilý 
ředitel  Tadeusz  Pawlikowski  po  6leté  činnosti  odstoupil  a  správu  po 
něm  přejímá  Josef  Kotarbiúski.  sám  herec  a  kritik  divadelní.  Scéna 
krakovská  má  pověst  nejlepšího  polského  divadla.  —  Xa  sjezde  slo- 
vanských žurnalistu  v  Krakově  odpadnou  letos  referáty  o  tisku  jedno- 
tlivých slovanských  národů.  Eeči  budou  věnovány  tudíž  praktickým 
otázkám  o  orofanisaci  tisku  slovanského.  Referatv  zatím  rozděleny  mezi 
Cechy  a  Poláky:  „O  založení  svazu  slovanské  korresp.  kanceláře'' 
(Prokop  Grrégr);  „O  založení  slovanského  spolku  žurnalistického  v  Ra- 
kousku" (Hovorka);  „Úkoly  a  cíle  slovanského  tisku '^  (Dr.  Beaupré); 
„Založení  denníku  franc.  nebo  něm.  výhradně  slovanským  zájmům 
věnovaného"  (Dr.  Sokolowski);  „Způsob  informování  zahraničního  tisku 
o  slovanských  věcech"  (P.  Ledócho^vski). 

Materielní  výsledek  slavností  Puškinských  páčí  se  „Synem  Ote- 
čestva"  na  350.00(1  r..  „S.  Peterburgskými  Vědomostmi"  však  přes 
milion  rublů,  jež  vydány  na  různé  osvětové  a  dobročinné  cíle.  — 
V  Paříži  založena  „Société  des  études  russes"  pod  čestným  předsed- 
nictvím Leona  Bourgeoise,  jenž  jako  ministr  přičinil  se  o  zavedení 
ruštiny  na  francouzská  lycea  (vyšší  gymnasia).  Společnost  bude  pod- 
porovati všemožným  způsobem  studium  jazyka  ruského.  Střediskem 
prací  i  hlasatelem  působnosti  její  jest  organ  „Revue  des  études  russes", 
jejíž  první  sešit  nedávno  vyšel.  Přes  své  spojení  politické  s  Ruskem 
a  přes  nadšení  pro  Rusko  přece  Francouzi  stále  více  vědí  o  Anglii. 
Německu,  Itálii,  a  jim  též  stále  víc  pozornosti  věnují,  i  jazykům 
národů  těch  se  učí.  Přirozeně  ovšem,  jsouť  to  sousedé  a  styky  s  nimi 
trvají  už  po  tisicletí. 

Slovinská  „moderní"  mládež  brána  dosud  pod  křídla  charvatské 
moderny  a  tu  odchovávána  (Novo  Doba,  Glas.  Mladost  jsou  dvojjazyčné 
a  „trojnárodní").  Slovinská  universitní  mládež  má  však  svůj  organ 
pouze  v  katolické  „Zoře",  jež  ve  Vídni  na  pátý  rok  ^n^chází.  Moder- 
nisté slovinští  však  ohlásili  se  už  pochybnými  výplody  knihovými. 
Cankarova  „Erotica"  zkoupena  hned  po  yyjití  v  celém  ntikladu  od 
lublaňského  biskupa  Dra.  Jegliče  a  spálena.  Jiný  modernista  Otto 
Zupančič  vydal  nyní  sbírku  básní  „Caša  opojnosti",  jež  aspoň  není  tak 
scabresní  jako  Cankarova  sbírka.  Vyznamenává  se  za  to  moderní 
mlhavostí. 

Velkou  gramatiku  charvatského  a  srbského  jazyka  vydal  professor 
záhřebské  university  Dr.  Tomáš  Maretič  („Gramatika  i  stilistika 
hrvatskoga  ili  srpskoga  književnog  jezika").  Spisovatel  přidržel  se 
hlavně  dvou  pramenů  jakožto  tvůrců  řeči  spisovné,  Vuka  Karadžiče 
a  Djury  Daničiče.  kteří  čerpali  z  národu  samého. 

Při  oslavě  Zmaja  Jovana  Jovanoviée  ^"^'puklo  staré  nepřátelství 
mezi  Srby  a  Charváty  v  pouliční  bitky.  Vinu  svádějí  jedni  na  druhé. 
Srbi  nazvali  si  Maďarův  a  Madaronů  a  Charváty  nepozvali,  totiž  pozvali.. 


646  Rozhled. 


ale  urážlivým  prý  způsobem.  Leč  Charváti  slavíce  před  tím  právě 
jubileum  svébo  Trnskébo  nepozvali  zase  Srby.  ba  ani  starého  přítele 
jeho  Jovana  Jovanoviée  samého.  Srbi  tudíž  opláceli.  Mládež  universitní 
v  Záhřebe  pak  za  to  vymstila  se  účastníkům  Zmajovy  slavnosti  sprostým 
útokem,  iaké  známe  u  nás  ze  slavností  našich  ve  zněmčených  městech. 

V  Bulharsku  nejčilejší  literárně  jsou  dnes,  možno  říci,  socialisté. 
Vzalif  původ  z  intelligence  za  hranicemi  vlasti,  na  západě,  vzdělané  a 
novými  naukami  nasáklé.  Advokáti,  professoři,  technikové  a  zvláště 
mnoho  učitelstva  čítá  se  k  sociální  demokracii.  Mezi  tímto  jest  socialistů 
tolik,  že  vláda  sama  pomýšlela  už  na  repressalie.  a  učitelé  socialisté, 
kteří  chtěli  organisovat  se  samostatně  odloučeně  od  jiných  učitelů. 
z  toho  ohledu  od  toho  upustili.  —  Tak  na  příklad  l^ulharští  socialisté 
mají  dříve  svůj  vědecky-politický  organ,  než  naši.  hojnější  překladovou 
literaturu  a  knihovny  lidové.  Nedávno  počala  ve  Varné  vycházeti  nová 
lidová  knihovna  socialistická  „Karodno  četivo"  u  Stefana  Georgieva. 
sešitky  za  nestejnou  cenu.  ale  laciné,  populárně  psané.  —  Euská  vláda 
za  to  jediný  vědecký  organ  Marxistův  „Kačalo"  (zásada)  úplně  zasta- 
vila a  zakázala. 

Od  nového  roku  vychází  v  Pešti  redakcí  slavisty  něm.-maď. 
Adolfa  Strausza  revue  „Die  Donaulander",  jež  svým  červencovým 
sešitem  zakončila  svůj  první  svazek  —  všímá  si  podunajských  zemí 
a  národů  slovanských,  maďarského  i  rumunského.  Část  článková  je 
výlučně  národopisná  a  jazykozpytná,  hospodářský  moment  zemí  podunaj- 
ských nachází  však  povšimnutí  v  části  zpráv  a  přehledu.  Leč  třeba 
že  tu  byly  sem  tam  cenné  příspěvky  k  poznání  hospodářského  života, 
přece  většinou  tato  část  nečiní  dojmu  bezprostředního  a  soustavného 
úsudku;  jest  výstřižková  a  útržková  většinou.  Zajímá vo  však  je.  že 
tento  soustředěný  zájem  našel  si  místo  v  Uhrách,  v  madarsko-německém 
ovzduší. 

Počátkem  r.  1896.  vstoupil  v  Eímě  v  život  nový  spolek  (hlavně 
německv)  „Eímskv  uměleckv  spolek",  ienž  si  obral  za  účel 
býti  středem  všech  umělců  přicházejících  do  Eíma.  tak  aby  ve  spolku 
tomto  nalezli  přívětivého  uvítání,  poučení  a  vzájemnou  výměnou 
mvšlenek  mohli  vyjasniti  a  doplniti  své  umělecké  názory.  Tomuto 
úkolu  hledí  spolek  dostáti  jednak  vědeckými  přednáškami,  jednak 
praktickým  cvičením.  Vědecké  přednášky  mají  mladé  umělce  seznámiti 
s  obsahem  víry.  s  předpisy  liturgickými  o  umění,  s  dějinami  uměni, 
církví  a  států,  s  uměním  křesťanského  starověku,  zkrátka  se  všemi 
otázkami  vědy  a  veřejného  života,  pokud  se  týkají  umělce.  Praktická 
cvičení  dějí  se  pravidelnými  schůzemi,  společnou  návštěvou  výstav 
uměleckých,  vvlety  za  příčinou  umění,  konečně  i  dopisy  s  venkov- 
skými čieny,  vynikajícími  umělci  a  přáteli  umění.  Z  přednášek  sluší 
jmenovati  z  posledních  let  tyto:  sochař  AVeirich :  „vnitřní  obsah 
plastiky";  msgr.  de  Waal:  „modlitby  a  apokryfní  evangelia  vzhledem 
k  svaté  rodině";  P.  Gregor  Gasser :  „usnesení  koncilů,  týkající  se 
umění  a  zobrazování  apoštolů";  prof.  Seitz:  „nutnost  jednoho  slohu, 
jakožto    jednotícího    prostředku  v  umění";    malíř   Hieronymi:    ^vztahy 


Rozhled,  647 


školy  nazarenů  k  Frankfurtu  n.  ^l.^:  msgT.  Dr.  Wilpert:  ^teclinická 
a  umělecká  cena  maleb  v  katakombách'*;  malíř  Scbumacher:  „mezi- 
národní umělecká  výstava  v  Mnicbově  ve  sklenném  paláci  v  zimě 
1897  se  zvláštním  zřetelem  k  nejnovějšímu  směru  uměleckému"; 
prof.  H.  Scbroers:  „fresky  frá  Angelika  v  klášteře  San-Marco  ve 
Florencii,  vysvětlené  pomocí  psaní  svaté  Kateřiny  Sienské".  Z  prak- 
tických cvičení  zvláště  vynikla  společná  návštěva  musea  Campo  santo 
a  Appartiinenti  Borgia  ve  Vatikáne  Nynější  představenstvo  „Romische 
Kiinstlerzunft"  je  složeno  takto:  msgr.  Dr.  Nagl.  I.  předseda  professor 
Seitz.  II.  předseda  prof.  Rhoden.  jednatel  malíř  Scbumacher  a  pokladník 
sochař  Weiricb. 

Dne  5.  července  zemřel  v  Krakově  Dr.  Jo  sef  Ma  j  er.  bývalý  professor 
při  lékařské  fakultě  Jagelonské  university.  Narodil  se  r.  1808.,  diplomu 
doktora  lékařství  nabyl  r.  1831.  a  po  polském  povstání,  jehož  se  súčastnil 
jako  lékař  sboru  dělostřeleckého,  byl  roku  1833.  jmenován  professorem 
farmako-dynamiky  na  universitě  v  Krakově,  rok  na  to  professorem 
chirurgie,  později  měl  stolici  fysiologie  a  anthropologie.  Za  nového 
rozmachu  germanisace  po  r.  1849.  byl  prof.  Majer  jedním  z  nemnohých, 
kterým  dovoleno  přednášeti  po  polsku.  Professorem  zůstal  do  r.  1877. 
R.  1860.  stal  se  před.sedou  Společnosti  nauk.  kterou  přeměnil  v  Akademii 
věd  a  umění,  a  byl  jejím  předsedou  do  r.  1889.  Dr.  Majer  napsal  řadu 
odborných  děl.  Jmenujeme  „Fysiologie  sousta^^  nervové"  (roku  1854.), 
„Fysiologie  smyslů"  (1857).  „Vliv  povětří  na  organismus",  s  professorem 
t  vSkoblem  vydával  po  řadu  let  ..Roczniki  AVydzialu  lekarskiego".  slovník 
anatomický  a  německo-polský  slovník  názvů  lékařských,  r.  1862.  vydal 
bibliografii  přírodnickvch  děl  polských.  „Literatura  ťisyograíií  ziemi 
polskiej".  spisky  „Dlouhé  žití  člověka"  a  „Poměr}'  anthropologičné". 
Vedle  povolání  lékaf'ského  věnoval  se  i  veřejnému  životu,  byl  členem 
obecního  zastupitelstva  krakovského,  okresní  školní  rady.  zemským 
poslancem  po  celou  řadu  období  sněmovních,  konečně  povolán  i  do 
panské  sněmovny  a  jmenován  tajným  radou.  Zemřel  po  krátké  chorobě 
v  92.  roce  věku,  zanechav  po  sobě  památku  jednoho  z  nejzasloužilejších 
professorův  a  učenců  krakovské  university.  —  Dne  22.  června  (dle 
ruského  kalend.)  zemřel  znamenitý  ruský  orientalista.  zasloužilý  professor 
petrohradské  university  A.  Th.  Golstunskij.  Vydal  zvláště  „Kalmycko- 
ruský  slovník"  a  přehlédl  a  opravil  překlad  l)ible  do  mongolštiny,  po- 
řízenv  Nilem.  —  Ztrátou  citelnou  pro  Rusko  byla  smrt  A.  Th.  Byčkova. 
patriarchy  ruské  a  světové  bibliografie.  Jsa  představeným  největší  ruské 
knihovny,  byl  živou  encyklopedií  všeho  druhu  vědomostí  a  upřímným 
rádcem  všech  vědeckých  pracovníků,  tak  že  právem  bvl  nazván  professorem 
Golubinským  nejlepším  bibliothekářem  na  zemi.  Proto  památka  jeho 
vděčně  se  ctí  i  u  cizích  učenců,  jak  \nděti  z  knihy  nedávno  vj^dané 
Angličanem  Croninem  o  purpurovém  kodexu  evangelia  v  carské  veřejné 
knihovně.  Kdokoli  přišel,  byl  u  něho  stejně  vážen  a  ochotně  ukázáno 
mu  všechno,  co  již  o  otázce,  kterou  se  chtěl  zabývati,  bylo  napsáno. 
Často  se  stalo,  že  mladý  učenec  se  velice  zarazil  vida,  jaký  materiál  bude 
muset  prostudovati.  Tím  způsobem  stal  se  Byčkov  původcem  mnohého 


648  Rozhled. 


důkladného  díla.  Nikdy  však  nehledal  osobní  slávy.  Zemřel  2.  dubna 
(dle  starého  kalendáře).  —  V  cizině  zemřeli:  Orientalista  Dr.  Albert 
Socin  z  lipské  university  (27.  června);  nejstarší  žurnalista  německy.  951etý- 
chefredaktor  ..Fremdenblattu",  Leopold  v.  Blumencron  (29. června); 
francouzský  romanopisec  a  člen  francouzské  akademie  V.  Cherbuliez 
(2.  července);  slavný  orientalista  belg•ick}^  professor  katolické  university 
lovauské,  mons.  Dr.  de  Harlez  (17.  července). 

Ka  mnichovských  divadlech  zavedla  vláda  daň  z  lístků.  —  „Théátre 
francais"  odmítlo  postaviti  ve  svém  schodišti  poprsí  kritika  divadelního, 
nedávno  zemřelého  Francisquea  Sarceye,  jenž  je  divadlu  tomu  odkázal. 
Rozhodnutí  to  roztrpčilo  veřejnost  literární,  zvláště  z  toho  důvodu,  že 
Sarceye  odmítli  jen  proto,  že  byl  pouhým  kritikem! 

Podobné  lidovému  divadlu  v  Oberammergau  v  Bavořích  a  v  Hořicích 
v  jižních  Cechách  jsou  hry  francouzského  lidu  v  Menil-Jeanne  ďArc  ve 
francouzských  Vogesách.  Na  140  hercův  a  hereček  z  lidu  dává  každý 
čtvrtek  veliké  představení  v  „Grand  théátre  populaire  abrité"  ve  zcela 
věrném  historickém  provedení  veliké  mystérium  ^Jeanne  ďArc''. 

Nově  objevena  podobizna  od  Raffaela  pochozí  z  malé  rodinné 
obrazárny  italské.  Považována  dosud  za  práci  italského  malíře  Ridolfo 
Ghirlandojo.  Má  se  za  to,  že  podobizna  představuje  bratra  Angela 
Doniho,  jehož  podobizna  i  podobizna  paní  jeho  Maddaleny  Doni  dávno 
známy  byly  a  jako  skvosty  umělecké  chovají  se  v  Palazzo  Pitti  v  Rímé.  — 
O  drážďanské  Raífaelově  „Madonně  Sixtinské"  od  několika  let  snaží  se 
hyperkritik  Dr.  Ludvík  Jelínek  dokázat,  že  není  pravá.  Shrnul  nedávno 
všecky  důvody  své  v  celém  spise.  Tvrdí,  že  drážďanský  obraz  jest 
pouze  bezvýznamnou  kopií  původního  obrazu,  jenž  nebyl  na  plátně 
malován,  ale  na  dřevěné  desce.  Liší  se  už  také  na  první  pohled  prý 
od  ostatních  Madon  Raffaelových.  Byl  prý  zřejmě  malován  ve  způsobe 
emailové  techniky.  Opírá  tento  svůj  nejhlavnější  důvod  o  jediný  pramen, 
Vasariho,  jenž  dosvědčuje,  že  Raífael  pro  „černé  mnichy"  u  San  Sista 
v  Piacenze  maloval  tabuli  pro  hlavní  oltář,  na  níž  zobrazena  Panna 
Maria  se  Sixtem  a  sv.  Barborou,  zvláštní  prý  to  a  řídký  obraz.  Ve  světě 
umělecko-védeckém  těmto  pochybnostem  Dra.  Jelínka  ceny  nepřikládají. 

Brussel  dokončuje  opravu  své  historicky  památné  a  umělecké 
radnice  z  15.  století.  Práce  na  obnově  trvají  už  30  let;  náklad  byl 
veliký.  Dnes  však  až  na  výplň  soškových  výklenků  jedné  strany  celá 
radnice  září  už  v  historické  kráse  své  1.5.  věku. 

V  Anglii  stává  společnost  na  ochranu  historických  a  malebných 
krajinek.  Xa  poslední  schůzi  výroční  oznámeno,  že  společnost  chvstá  se 
zakoupiti  a  zachovati  národu  jezera  Killarnevská  v  L'sku.  Jsou  krásou 
svou  proslulá  jako  jezera  skotská.  Teď  však  měla  přijíti  s  panstvím 
Muckross  do  rukou  bohatých  Američanů,  kteří  tu  chtěli  zříditi  soukromý 
park  a  tak  nejkrásnější  partii  Irska  učiniti  obecenstvu  nepřístupnou. 
Společnost  obrátila  se  na  stát,  aby  panství  Muckross  zakoupil  a  tak 
v  ruce  státu  převedl  krásná  jezera  Killarneyská.  Ale  vláda  odmítla. 
Společnost  obrací  se  proto  k  celé  veřejnosti  anglické  s  prosbou  o  podporu 
a  příspěvky,  aby  jezera  mohla  býti  vykoupena  a  zřízen  tu  národní  park 


Rozhled.  649 


přístupný  všemu  národu.  Společnost  v  minulé  své  působnosti  už  uchránila 
tak  velmi  mnoho  skvostů  přírodních  před  zhoubou  a  před  odcizením.  — 
Bože.  taková  společnost  by  u  nás  v  Cechách  a  na  Moravě  měla  práce! 
Naše  krásná  příroda  skoro  výlučně  patří  židům  a  Němcům,  sem  tam 
nespolehlivému    šlechtici  českému.    Lidu  a  národu    samému    skoro  nic! 

Ze  sjezdů  budoucích  zajímavější  budou:  mezinárodní  na  ochranu 
dítek  v  Pešti  (v  záři);  mezinárodní  sjezd  ofthalmologň  (očních  lékařů) 
v  Utrechtě  od  14. — 18.  srpna,  na  nějž  přihlášeno  na  200  účastníkův 
a  100  řečníků.  Na  podzim  má  býti  do  Wiesbadenu  svolán  sjezd  všech 
německých  akademií,  ale  spolu  mají  býti  pozvány  i  akademie  vědecké 
jiných  zemí  a  národův.  abv  tu  spojily  se  v  jeden  ^mezinárodní  akade- 
mickv  svaz".  Věhlasná  ano-lická  akademie  Eoval  Societv.  iež  od  několika 
let  má  svěřeny  průpravné  práce  a  té>:  budoucí  vedení  mezinárodní  vědecké 
biblioo-rafie,  je  tohoto  interakademického  sjezdu  spolusvolavatelkou. 

Bádání  napoleonistické  nabvlo  takových  rozmění,  že  pěstovatelé 
toho  odboru  vědeckého  hodlají  se  budoucího  roku  sejíti  v  Paříži  ku 
zvláštnímu  kongressu  v  den  památné  bitvy  u  Marenga  (14.  června  1800). 
Podnět  vyšel  z  Itálie.  Tu  v  Alessandrii  utvořil  se  už  mezinárodní  výbor 
pro  kongress  a  svaz  napoleonistů  všech  zemí  a  národů. 

Počátkem  července  zemřela  ..mére  Adéle^,  matka  Adela,  jež 
jako  dívka  181etá  byla  Milletovi  modelem  jeho  slavného  obrazu  ^Angelus" 
(„Anděl  Páně"  —  na  poli  rolník  a  žena  ustanou  od  práce  a  modlí  se). 
Zajímavo  je  při  tom,  že  proslavený  a  v  celém  uměleckém  světě  známý 
model  Milletův  je  původu  českého.  Její  děd  přistěhoval  se  do  Francie 
z  Cech  —  slul  Mochener  (Mošna?  Možný"?),  byl  tkalcem.  Mladá  vnučka 
jeho  šla  sloužit  v  rodině  Milletově  a  tu  jako  služku  venkovskou 
zobrazil  ji  Millet  na  svém  obraze  —  model  tedy  ke  slavnému  tomuto 
obrazu  „stál"  zdarma.  l\Iillet  sám  za  obraz  obdržel  2500  franku.  Po- 
slední cena,   jež  za  obraz   vyplacena,    obnášela  (1889)    553.000  franků. 

V  c.  k.  akademii  umění  ve  Vídni  rozdělovánv  21.  července  usta- 
novené prémie  40  různým  umělcům  výtvarným  z  Rakouska.  Ze  40  cen 
těch  dostalo  se  vídeňským  umělcům  17.  českým  4,  moravským  rovněž 
4,  Styrsku,  Uhrám  a  Důlním  Rakousům  bez  Vídně  po  3,  5  jiným 
rakouško-uherským  zemím  (Slezsku,  Bukovině,  Tvrolům.  Přímoří, 
Chorvatsku)  a  Německu  po  jedné. 

Na  oslavu  50leté  památky  úmrtí  Petofiho  (31.  července  1849), 
národního  básníka  madarského.  hodlá  společnost  jeho  jména  zakoupiti 
v  Pešti  dům  na  jeho  jméno  a  zaříditi  v  něm  Petuíiho  museum,  podle 
vzoru  podobných  museí  odjinud. 

Svého  druhu  jediná  jest  společnost  zeměpisná  v  Uhrách  pro 
zkoumání  přírodnické  jezera  blatenského.  Důkladné,  obšírné  práce  spo- 
lečnosti této  vydávány  periodicky.  Bádání  dotvrdilo.  že  jezero  jest 
zbytkem  moře  odteklého  z  nížin  uherských.  Voda  jezera  blatenského 
obsahuje  velké  množství  chloridu  'solí),  tak  že  solnatostí  svou  převy- 
šuje veškerá  jezera  středo-evropská.  Poslední  publikace  zabývají  se 
zkoumáním  flory  jezerní. 


<350  RozlUť.l. 

Skvělé  příklady  hlubomořskvcli  posletlníeb  vyprav  německé  a 
belgické,  jež  byla  zároveň  antarktiokuu  výpravou,  nové  a  nové  vyvo- 
lávají podobné  podniky.  Anglická  antarktieká  výprava  se  připravuje. 
Spojené  Státy  pak  už  s  přípravou  lodi  -Albatross'",  jež  má  zkoumati 
jižní  část  Ticbébo  oceánu,  jsou  hotovy.  Také  výprava  rusko-š védská, 
pnnékud  zdržená,  vedle  měření  stupiiového  a  zkoumání  souše  na  Spic- 
berkácli  má  se  věnovati  též  zkoumání  poměrů  mořských  v  okolí. 

Měření  stupňové  velikého  rozsahu  chystá  se  z  anglické  strany 
v  Africe.  IMěření  to  má  se  podniknouti  na  přič  celou  Afrikou  podle 
stupně  oU  vých.  délky  (od  Grreenwichu  i.  Délka  tohoto  měření  obsáhla 
by  tudíž  66  stupňů,  čili  na  1000  mil  délky.  Před  70  lety  vykonané 
měření  stupňové  v  Rusku  '\'.  Struvem).  spolu  s  měřením  africkým  by 
zaujalo  1U5  stupňů  téže  skoro  délky  poledníkové  —  od  34 Yj"  jižní 
šířky  až  k  10-/ ^^  severní  šířky. 


Z  národního  hospodářství.  Kejnenáviděnější  část  vyrovnání,  totiž 
zvýšení  potravních  daní  a  cla  na  petrolej  provedeno  mocí  nařizovací 
(§  14.  zákl.  z.)  ze  dne  17.  července.  Tím  tedv  VA'rovnání  z  prozatímnosti 
vstupuje  v  delinitivní  úpravu  dle  nových  úmluv  —  aspoň  jedna  jeho 
část.  Lhůta,  v  níž  nařízení  nabudou  platnosti,  určena  pro  zvýšení  daně 
cukerní  a  úpravu  poměrů  s  tím  spojenou,  od  1.  srpna  t.  r..  pro  daň 
z  líhu  a  piva    od    1.  září,    zvýšené    clo    petrolejové    od    1.  ledna   1900. 

Se  zvýšením  daně  cukerní  z  13  na  19  kr.  na  kilo  (či  vlastně 
13  kr.  daň  spotřební  a  6  kr.  daň  prodejní)  vstoupí  zároveň  v  platnost 
ustanovení,  jež  nutno  zavésti  pro  případ  přechodu  cukru  z  jedné 
říšské  polovice  do  druhé.  Nynějším  vyrovnáním,  jak  už  jsme  dříve  se 
zmínili,  každá  říšská  polovice  vybírá  nepřímou  spotřební  daň  z  cukru, 
piva  a  líhu  pro  sebe.  Platí  to  dosud  hlavně  pro  pivo  a  cukr,  jenž  se 
od  nás  vozí  do  Uher  a  tu  spotřebuje.  Celá  daň  spotřební  per  19  zl. 
z  q  cukru  a  17  kr.  z  litru  lOstupňového  piva  se  musí  té  polovici 
říšské  platiti  po  případě  nahraditi,  v  níž  se  konsumuje.  Pro  cukr  proto 
už  od  1.  srpna  vydávají  se  zvláštní  pi'ů vodní  lístky  pro  zásilky  víc 
než  2kilové  z  Rakouska  do  Uher  nebo  naopak,  nebo  z  Bosny  do 
některého  ze  států  smluvních  a  naopak. 

Spolu  se  zvýšením  daní  těchto  (pivní  zvýšena  z  16"7  kr.  z  1  1. 
lOstupňového  piva  na  17  kr..  z  líhu  zůstala  daň  nezměněna  35  a  45  zl. 
z  hl.  100".)  zavedeny  v  život  tak  zvané  sociální  slevy.  Při  pivě  slevy 
na  dani  malým  pivovarům  do  2000.  do  500')  a  15.000  hl.  roční  výroby 
obnášejí  15%,  10%  a  5%  daně.  Při  lihu  siexx  poskytují  se  tak 
zvaným  lihovarům  hospodářskvm.  jejichž  ráz  v  nařízení  zvláště  vytčen. 
Sociální  ustanoveni  při  výrobě  cukerní  nastupuje  při  restituci  přes- 
početné  prémie  vvvozní.  Prémie  vvvozní  totiž  obnáší  úhrnem  9  mil.  zl. 
Ježto  však  cukrovary  vyberou  po  1*60  zl.  a  2*30  zl.  za  vyvezený  1  q 
cukru  více  než  9  mil.  zl..  musí  pak  přebytečnou  vybranou  část  resti- 
tuovati.   A  tu   restituce    tato    postihuje    hlavně    veliké    cukrovary,   jimž 


Rozhled.  651 


se  tak  prémie  zkracuje,  kdežto  malým  cukrovarům  se  ukládá  v  míře 
nejmenší  od  25.000  q  vývozu  počínajíc  1  kr.  per  q).  Jiná  sociální 
ustanovení,  jež  přispějí  k  sesíleni  vývozu  u  piva  a  lihu.  stanoví  tak 
•zvané  vývozní  bonifikace,  vrácení  totiž  daně  spotřební,  jež  se  byla 
dříve  zaplatila  a  vvhodu  vývozní  prémie  u  líhu  10  zlatých  na  1  hl. 
a  u  likérek  1'75  zlatého  na  25  1. 

Zvláště  ve  zlé  vvkládá  se  vládě  zvýšení  daně  cukerní  o  6  kr. 
na  1  kilo.  Tu  pořádá  se  od  socialistů  schůze  za  schuzí.  Jest  to  po- 
chopitelno.  Z  cenv  cukru  dostává  teď  už  stát  větší  polovici,  z  té  druhé 
menši  polovice  část  zisku  raffinérek  jde  na  udržování  kartellu  čistíren 
a  suro váren,  takže  v  jednom  kilu  cukru  platí  konsument  velkou 
polovici  ne  za  cukr,  ale  na  daně  a  jiné  poplatky  státní  i  nestátní. 
Při  dnešní  všeobecné  potřebě  cukru  je  taková  daň  odiosní,  více  než 
při  pivu  a  líhu.  ježto  tyto  dva  předmět}'  konsumu  jsou  přec  jaksi 
.schválnější  a  zbytečnější  než  cukr.  který  se  počítá  k  živinám  moderní 
fysiologii,  tak  jako  mouka  a  tuk  a  podobné. 

Vláda  se  vymlouvá,  že  přicházejí  nové  po/adavky  a  že  jim  nutno 
vvbověti  novvm  zvvšením  pramenů.  Vídeiískv  „Arbeiter-Zeituno-- 
předložil  vládě  zbvtky  rozpočtové  posledních  10  let  a  tu  zbytky  tyto 
od  r.  1894.  tvoří  vždv  na  30  i  přes  30  milionu  zlatých,  jež  by  úplně 
tedy  stačily  na  úhradu  zvýšené  potřeby.  I  když  se  o  30  či  36  jak  vláda 
vypočítává,  milionů  zlatvch  rozpočet  zvýší,  přece  právě  na  to  vystačí 
ten  přebytek  roční,  jenž  by  jinak  zůstal  mrtvě  ležeti  ve  státním  pokladu. 
Vládní  „Wiener  Abendpost"  na  to  slabě  odvětil  jen.  že  třeba  míti 
nějakou  hotovost  režijní  v  pokladnách  vždy.  že  tudíž  nejde  to  na 
krejcar  pokladny  ty  vyprázdniti.  Leč  na  tu  režijní  zálohu  stačily  by 
saad  už  tv  miliony  ve  státních  pokladnách  od  minulých  let  nahromaděné, 
nebylo  by  potřeba  rok  co  rok  k  nim  zbytečně  vylákaným  přebytkem 
až  30  milionovým  přispívati. 

Za  minulý  půlrok  podržela  naše  zahraniční  tržba  zase  svou  minulou 
plusovou  tvářnost.  Podržela-li  ji  přede  žněmi,  je  to  znamením,  že  v  tomtéž 
směru  teprve  zmohutní  po  žních.  Jsmeť  stále  ještě  ve  spolku  s  Uhrami 
mohutným  zemědělským  státem  exportním.  Proti  loňskému  prvému 
hladovému  pololetí  jeví  letoší  tržba  zvýšení  bilance  v  náš  prospěch 
o  98'4  milionu  zlatých.  Vloni  za  první  půlrok  měli  jsme  passivum 
o  675  mil.  zl..  letos  máme  aktivum  o  308  mil.  zl.  í4304  mil.  zl.  vývoz, 
399  5  mil.  zl.  dovoz).  O  zvýšení  aktivní  bilance  přičinily  se  však  nejen 
dobré  loňské  žně,  tak  že  nebylo  třeba  obilí  přede  žnémi  dovážet,  a  na- 
opak více  mohlo  se  i  vyvážet,  ale  též  zvýšený  vývoz  pólo-  i  celotovarů. 
Toto  náhlé  kolísáni  tržní  bilance  dává  na  rozum,  že  tak  krátký  čas 
jako  jest  půlrok  a  celý  rok,  pro  posuzování  a  porovnávání  její  není 
přiměřený.  Hospodářský  živ(jt  národů  vyrovnává  se  a  kráčí  určitými 
kroky,  jež  dlužno  měřit  na  delší  periody  než  jednoho  roku. 

V  pracovní  radě  skončena  od  26.  června  do  6.  července  anketa 
o  domácké  práci  v  konfekčním  průmyslu.  V  sezení  pracovní  rady 
z  10.  července  podána  zpráva  o  anketě  té.  jejíž  průběh  byl  širší  ve- 
řejnosti nepřístupný.  Leč  protokollv  o  anketě  budou  veřejnosti  podány. 


652  Kozhled. 


Ovšem  ty  už  nedojdou  tak  širokého  povšimnutí,  jakého  by  bylv  došly 
současné,  mnohdy  zajisté  sensačně  přibarvené  zprávy  v  listech  dennícli. 
Za  tuto  ochotu  konfekcionářům  prokčizanou  shrnula  se  na  ministra 
obchodu  ve  schůzi  pracovní  rady  dosti  ostrá  řečnická  opposice.  Vt-dle 
krátké  zprávy  o  anketě  domácké  práce  podána  též  zpráva  n  provedené 
anketě  v  revíru  ostravsko-karvínském  o  poměrech  v  hornictvu,  jakož 
i  o  provedené  anketě  o  úpravě  ve  s]irostředkování  práce. 

Brněnská  stávka,  již  dlužno  pokládati  za  jednu  z  největších  a 
nejurputnějších  v  Rakousku,  skončila  po  dlouhém  vyjednávání  polo- 
vičním splněním  požadavku  dělnického.  Doba  pracovní  zkrácena  celkem 
na  60 '/^  hodiny  týdně  v  létě  a  60 '/2  hodiny  t}"dně  v  zimě.  Tak  sama 
pracovní  doba  byla  by  asi  lOhodinná.  Vybojovány  tedy  2  hodiny  týdně. 

Velký  nevídaný  boj  sociální  rozzuřil  se  počátkem  června  v  Dánsku 
a  dosud  neskončen.  Jedná  se  ne  o  stávku,  nýbrž  o  tak  zv.  „lock-out", 
vypovězení  či  výluku  veškerého  dělnictva  z  práce  na  tak  dlouho,  pokud 
se  podmínkám  od  zaměstnavatelů  položeným  nepodrobí.  Je  to  tudíž 
opak  stávky.  Stávkou  postižena  celá  třetina  průmyslového  dánského 
dělnictva  vůbec.  Zaměstnavatelé  (hlavně  odboru  strojnického  a  stolař- 
ského) chtějí  zkusiti  touto  výlukou,  dá-li  se  bujné  dělnictvo  zkrotiti. 
"Nejedná  se  ani  tak  o  splnění  těch  požadavku,  jež  oni  postavili,  jako 
o  zkoušku:  kdo  je  silnější,  o  podrobení  dělnictva  vj-hladověním  a 
rozbití  organisaci  dělnických.  Pro  solidaritu  získáni  zaměstnavatelé 
němečtí  a  švédští,  aby  nepřijímali  žádného  z  vyloučených  dánských 
dělníků.  Dělnictvo  za  to  doma  podporováno  jest  nejširšími  vrstvami 
lidu.  hlavně  rolnického  a  městského  řemeslného.  Boj  proto  zabírá  skoro 
celý  beztoho  nečetný  národ  dánský  í2'  ;;  mil.  (luš'i  a  má  už  citelný 
vliv  na  celé  hospodá.\ské  postaveni  jeho. 


v 

Skol.ství.  Na  čvtných  schů/ích  a  sjezdech  přetř/isají  se  ot,'zkv  rázu 
povšechně  stavovské] d  a  tak  ani  v  době  prázdnin,  kdy  jindy  skutečně 
si  hovělo  učitelstvo  v  naindstém  klidu  a  nové  sbíralo  s  ly.  svěže.-t  tělesnou 
i  duševní  oživovalo,  posijfiov.do.  nvni  klidu  si  nciířcje.  neoddechne  si 
k  nemalé  své  i  výchovu  škodě.  To  věčné  napínán:  ducha  i  těla,  ta 
nepřetržitá  práce  moří  mladé  učitelstvo,  činí  mrz/iky  z  nás  pi'-ečetné  a 
předčasem  řady  naše  prořidí  p  A'á>:]ivě.  Xebý\  alá  úmrtnost  poměrně 
mladých  učitelů,  nebývalá  chorobnnst  ve  stavu  učitelském  a  pak  themata 
porad  a  sjezdů  učitelstva,  jež  skoro  liv.  vvniinky  všude  jednají  hlavně 
o  hmotných  a  právních  požadavcích  učitelstva  nejlépe  illustrují.  kam 
dospělo  učitelstvo  za  30  let  neobmezené  vlády  ,,svobodné"  soustavy 
školské  na  čirém  materialismu  nešťastně  zinulované.  Divíme  se  opravdu, 
že  dosud  nikdo  nesrovnal  „starou"  školu  s  „novou"  po  této  stránce. 
Objevily  by  se  zajisté  překvapující  výsledky. 

Pěkným  příspěvkem  k  těmto  studiím  bylo  by  vídeňské  zřízení 
školské,  jež  trpí  na  300  náležitou  kvalitikací  vyzbrojených  „substitutů", 
kteří  z  většiny  na  prázdniny  se  propouštějí  a  na  počátku  školního 
roku    zase  jako    čeledíny   je    najímají    za    1-40 — 1'60  zl.    denní   mzdy. 


Rozhled.  653 


Tento  nešvar  hlavního  města  říše  a  úřadu  vychovatelského  ne- 
důstojný pokládáme  za  hlavní,  byť  i  ne  jedinou  příčinu  onoho  koketováni 
„mladých^'   s  mezinárodní  demokracií  sociální. 

Jisty  rozpor  mezi  „starými''  a  „mladými"  se  ostatně  všude  jeví. 
Jest  to  odpor  proti  autoritě  zjevem  všeobecným  a  nezůstalo  tudíž  ani 
učitelstvo  nedotknuto  prudkým  vlněním,  jak  čeří  veškerý  soudobý 
život  společenský.  U  nás  tyto  proudy  dosti  dlouho  na  venek  dávaly 
si  nátěr  velmi  lákavv.  Nazýván  bojem  za  volnost  a  svobodu  proti 
reakci  a  zpátečnictví,  jenž  méně  chápavým  hlavám  znázorňován  a 
vštěpován  p  'd  heslem  „boj  proti  klerikalismu".  K  nemalému  a  ne- 
příjemnému překvapeni  vlastních  tvůrců  tohoto  hnutí  konečné  i  u  nás 
dospělo  tam.  kam  dospělo  všude  jinde:  k  boji  proti  autoritě,  již  jakž 
takž  dosud  representují  „staří".  Útoky  dosti  hrubozrné  na  dosavadního 
vrchního  velitele  svobodářského  učitelstva  moravského  „umírněného 
mladocha".  iSlaměuika,  který  první  dal  povel  k  boykotu  učitelstva 
katolického,  jest  výmluvným  dokladem  k  našim  vývodům.  Jest  však 
zároveň  dokladem,  že  mezi  katolicismem  a  liberalismem  ani  ve  škole 
kompromiss  trvalý  není  možným:  buď  křesťanský  výchov  —  anebo 
socialistická  pedagogika  se  všemi  důsledky.  Cesty  střední  v  životě  a 
rozvoji^  národů  není. 

Česká  technika  v  Brně  má  býti  otevřena  již  letos.  Hledá 
se  teď  vhodná  budova,  když  jakýsi  p.  Jellinek,  v  jehož  domě  část 
německé  techniky  umístěna,  najednou  vypověděl  smlouvu,  uslyšev,  že 
dům  jeho  vládou  teď  zamluvený  má  býti  propůjčen  české  technice. 
Z  pražské  techniky  účastní  se  jednání  p.  rektor  magn.  Dr.  Slavík, 
od  místodržitelství  moravského  hlavně  p.  místodržitelský  rada  Navrátil. 
Jeho  Excellence  pan  místodržitel  Spens-Booden  ovšem  —  nikoli,  leč 
snad  jen  negativně. 

Dalekosáhlá  novota  zavedena  ministrem  vyučování  na  gymnasiích. 
Vydal  nařízení,  jímž  katecheti  jmenováni  členy  komissí  maturitních 
s  právem  hlasovacím,  jedná-li  se  o  žáky  katolické.  Zároveň  s  ostatními 
členy  musí  býti  nyní  také  katecheta  nepřetržitě  přítomen  ústní  zkoušce 
maturitní  a  podpisuje  též  vysvědčení  maturitní.  Svobodomyslné  a  ne- 
katolické listy  se  pro  toto  nařízení  durdí  a  hrozí  odporem  —  však 
jen  papírovým. 

Zároveň  vj^dán  k  ředitelům  středních  škol  výnos,  jímž  se  v3''slovuje 
přání,  aby  se  s  velikonoční  svatou  zpovědí  spojily  třídenní  duchovní 
exercicie,  a  to  z  pravidla  nedělí  květnou  počínaje  do  středy  v  týdní 
velikonočním.  Katecheti  mohou  přibrati  na  vvpomoc  i  cizí  kněze 
v  dorozumění  se  zemským  školním  úřadem  a  prostřednictvím  ředitelství. 

Třetím  výnosem  změněn  na  vyšších  gymnasiích  učebny  rozvrh 
pro  mathematiku  a  fysiku,  čímž  se  vyučování  zjednodušilo  a  žákům 
ulehčilo,  aniž  utrpí  celek  prohloubenosti  po  stránce  vědecké.  Nový 
učebny  plán,  jímž  také  zavádějí  se  jisté  změny  v  přírodopisu,  nabude 
platnosti  ve  školním  roce  1899. — 1890.  Následkem  změn  mají  se 
veškeré  učebnice  přepracovati,  tak  že  v  budoucím  roce  budou  zase 
nové   učebnice. 


54  Rozhled. 


Zajímavou  novinku  zaznamenáváme  také  na  učitelských  ústavech. 
Otčenáš  zaveden  tam  opět  do  ročníků  veškerých.  Jen  že  se  zatím  ještě 
nemodlí  všichni  čekatelé  hlasitě,  nýbrž  jenom  jeden,  kdežto  ostatní 
konají  tichou  modlitbu.  A  svět  se  proto  nezbořil  —  a  nezboří  se  ani, 
až  zase  všichni  nastávající  učitelé  se  budou  příkladně  modlit  a  vzorně 
konat  veškerá  náboženská  cvičení  svého  v}'znání. 

Úsudky  nelichotivé  o  platné  nyní  soustavě  školské  pronášejí  se 
již  i  z  kruhů  svobodářských.  Tak  na  př.  gvranasialní  vzdělání  ostře 
bičuje  a  odsuzuje  Dr.  Burckhard.  bývalý  úředník  v  ministerstvu  vy- 
učování a  posledně  ředitel  divadla.  JPřípadně  poukazuje  na  divnou  ne- 
srovnalost: učiva  stále  se  ubírá  a  nářků  na  přetěžování  žáků  pribvvá. 
Hlavní  příčinu  všeho  nezdaru  vidí  v  tom,  že  u  nás  do  škol  bvl  vnucen 
německý  (recte  pruský)  způsob  učebny,  který  v  žáku  i  učiteli  udusí 
individualitu,  ničí  chuť  ku  práci  a  všechno  vtěsnává  v  šablonu.  Pro 
samou  methodiku  zapomíná  se,  oč  vlastně  běží.  Nedbá  se  čemu  se  na- 
učí, nýbrž  jak  se  učí.  Methodismus  zabil  u  nás  vyučování.  Učiteli  se 
předpisuje  učebny  postup  v  nejpodrobnějších  instrukcích,  nakazuje  se 
mu,  co  napřed  a  co  potom  má  činiti  a  jak  to  i  ono  říci  třeba.  Kritik, 
jenž  velmi  pochvalně  se  zmínil  o  bývalé  soustavě  vyučovací  a  velebil 
výsledky  učby  i  výchovu  za  dob  starších,  úsudek  nelichotivý  uveřejnil 
v  „Xeue  Fr.  Presse"  a  brněnský  „Učitel"  ji  v  č.  4. — 8.  v  překladu 
podal  české  veřejnosti.  Neplatí  úsudek  také  o  školách  ostatních'?  Vida, 
jak  ten  kaceřovaný  „starý"  systém  vychovatelský  a  vyučovatelský, 
ta  stará  škola  „klerikalní"  —  bylaf  v  době  minulé  gymnasia  právě 
tak  duchem  katolickým  řízena  iako  školství  ostatní,  tedy  ..klerikalní^ 
—  přece  jenom  nebyla  tak  zlá  a  nedostatečná,  jak  se  neprávem  z  ne- 
znalosti věci  domnívají  lidé  zaslepení  frasemi  liberalistickými. 

Studijní  stipendia  cestovní  udělena  ministrem  kultu  pro  letní 
semestry  1899  a  1900  na  cesty  do  Itálie  a  Eecka  prof.  pražské  realky 
Dr.  Lud.  Singerovi.  prof.  Jihlavského  něm.  gymnasia  Juliu  Heben- 
steinovi,  prof.  mor.-třebovského  něrn.  gymnasia  Janu  Grallinovi  a  prof. 
českého  gymnasia  v  Brně,  Tom.  Šílenému.  Nepochybujeme,  že  roz- 
hodovala zde  jenom  skutečná  potřeba  vědecká  a  ne  ohledy  jiné,  přece 
však  nelze  utlumiti  údiv,  že  z  Cechů  vyslán  jediný  professor  z  tak 
velkého  počtu  středních  škol. 

Také  vlastní  program  politický  chystá  české  učitelstvo,  zatím 
ještě  jednotný  pro  všechny.  Později  snad  dojde  na  speciální  programy 
pro  různé  kategorie  stavovské. 

Literaturu  dětskou  velmi  nepříznivě  posuzují  ,,Ped.  Rozhledy" 
a  naznačují  požadavky  doby  vzhledem  k  četbě  mládeže.  Mnohé  výtky 
a  tužby  tam  projevené  i  my  bychom  podepsali. 

Na  základě  jisté  stížnosti  rozhodl  správní  soudní  dvůr,  že  škola 
měšťanská  není  školou  povinnou  a  tudíž  nemůže  býti  nikdo  nucen 
k  návštěvě  školy  měšťanské. 

Německý  psycholog  Dr.  Rehnke,  nyní  rektor  university  v  G-reis- 
Avaldě,  dokazuje,  že  ve  škole  obecné  nelze  s  prospěchem  patřičným 
učiti  v  jedné  třídě  více  než  30  žáků. 


Kozhled.  >]ř>ř> 


Petice  kateelietů.  V  české  sněmovní  komissi  školské  podával 
poslanec  kanovník  Dr.  Krásí  zprávu  o  petici  katechetů  za  zlepšení 
služného.  Xavrženo,  abv  vzhledem  k  lepším  a  namáhá véjším  i  náklad- 
nějším studiím  katechetů  přiřčeno  jim  bylo  větší  služné  než  světským 
učitelům  obecných  škol.  Ve  příčině  vyučovacích  hodin  navrhuje  komisse 
školská,  abv  povinnost  wučovati  25  hodin  bvla  obmezena  na  22  hodin. 
ve  všech  případech,  kdy  musí  katecheta  vyučovati  v  rozličn}"ch  budovách, 
aby  exhorta  se  včítala  do  počtu  vyučovacích  hodin  jako  o  hodinv.  dále 
abv  podmínky,  pensionování  zvláštních  učitelů  náboženství  bvlv  přízni- 
věji upraveny  nežli  dosud,  zvláště  však  se  nejbližším  příbuznvm  po 
zemřelém  katechetovi  dostalo  ze  zemského  fondu  odbytného.  Žádosti, 
aby  katechetům  přiřčeno  bylo  právo,  by  mohli  býti  jmenováni  správci 
škol.  mohlo  bv  se  vvhověti.  kdvž  bude  míti  katecheta  vvsvédčeni 
učitelské  způsobilosti. 

v, Česká  Škola  Měšť.-'.  organ  moravských  učitelů  odborných,  při- 
mlouvá se  za  ustanovení  zvláštních  zemských  školdozorců  pro  školv 
měšťanské,  a  sice  pro  jednotlivé  odbory  různé  inspektory.  Již  nechybí 
než  doktorát  a  rektor  mag-niíicus. 

Ministr  vyučování  hodlá  některé  učitele  průmvslových  škol  yy- 
slati  na  studijní  cest}-  do  Paříže,  a  .  sice  v  době  výstavv.  Vídeňští 
učitelé  domáhají  se  toho,  aby  také  ze  škol  obecných  a  měšťanskvch 
byli  v^-.^íláni  učitelé  do  Francie.  U  nás  arciť  takových  snů  dosud  nemáme. 

..Osterr.  Schulzeitung-"  zle  naříká  na  dolnorakouské  inspektory, 
že  prý  se  úplně  přizpůsobují  „klerikalní"  soustavě  vládnoucí  —  také 
z  přečetných  planých  frasí  jedna  z  nejlživějších  —  že  prv  nejsou  členy 
okresních  spolků  učitelských  a  nepodporují  spolkový  život  tak.  jak 
bývalo  před  10  lety.  kdy  při  každé  schůzi  býval  školdozorce  a  účinně 
súčastňoval  se  jednání.  Za  to  velmi  chválí  německé  inspektory  v  Cechách; 
ti  že  jsou  dosud  hodní  a  „klerikaHsmem^  neporušeni.  Proto  asi  v  Cechách 
mezi  německým  učitelstvem  bují  duch  tak  eminentně  rakouský? 

Období  sjezdové  je  v  plném  květu.  Jako  jindy,  vedení  v  tom 
směru  má  i  letos  učitelstvo  německé,  jež  chystá^  velké  sjezdy  svobodo- 
myslného učitelstva  v  Liberci,  Světlé  (Zwettl).  Zitavě  i^Zittau)  a  Hradci. 
Ketřeba  snad  zvlášť  dokazovati,  že  se  bude  pokračovati  v  duchu 
„brněnském". 

Pěkných  výsledků  dopracovali  se  Školní  bratři  ve  Vorarlberku. 
Ze  semináře  učitelského  vyslali  již  137  učitelů,  a  sice  vyučuje  z  nich 
80  ve  Vorarlberku,  22  v  T^^rolích,  17  v  Dol.  Rakousích,  ostatní  v  zemích 
jiných  různých  působí.  Letos  má  ústav  Školních  bratří  145  chovanců, 
mezi  nimiž  je  5  z  Moravv  a  9  z  Cech. 

Zmínili  jsme  se  již  kdysi,  jak  školy  dívčí  v  cizině  směrem  více 
praktickým  se  vedou.  V  tomto  směru  vyniká  zejména  dívčí  školství 
švédské.  Tamnější  školy  mají  velmi  prakticky  zařízené  dílny  školní, 
z  nichž  však  veškeré  práce  ozdobné  jsou  vyloučené  a  jenom  ruční 
práce  pro  domácí  potřebu  denní  se  pěstují.  V  nejvyšších  třídách  obec- 
ných škol  je  šití  domácích  úborů  prostých  všeobecně  zavedeno  tak, 
aby  každá  žačka  zcela  samostatně  poříditi  dovedla  sobě  a  svým  rnilvm 


<i56  Rozhled. 


prosté  oděvy  domácí.  Ve  školní  kucliyni  vzorně  zařízené,  učí  se  dívky 
nejvyššího  ročníku  vařiti  chutná  a  živná  jídla,  cvičí  se  v  odhadování 
hodnot}'  a  ceny  potravin,  navádějí  je  k  pracovitosti  a  čistotě.  Samy 
všechno  umývají  a  pokhzejí.  poznávají  zařízení  krbů.  učí  se  ceniti  a 
šetřiti  paliva,  provětrávání  kuchyně  a  vůbec  všem  výkonům  praktickým. 
Jak  daleko  jsme  u  nás  od  takových  škol  dívčích. 

O  ženském  studiu  na  universitách  v  Prusku  přinesl 
„Korddeutsche  Allgemeine  Zeitung"  statistická  data  za  posledních  pět 
let  (od  školního  roku  v  7  semestrech  1895).  Z  10  universit  pruských 
jen  na  jedné  do  dnes  ženy  nestudují,  v  Miinsteru.  Pokud  se  návštěvy 
(hospitace)  na  ostatních  universitách  týká.  tu  nejsilněji  v  posledním 
zimním  semestru  byla  navštěvována  universita  berhnská:  238  ženskými 
hospitantkami.  Je  to  počet  větší  než  na  všech  ostatních  universitách 
pruských  dohromady.  Návštěva  na  nich  sahala  totiž  od  10  do  33 
hospitantek.  A  tu  měly  královecká  universita  33  hospitantek,  vratislav- 
ská 32.  bonnská  a  gottingská  po  26.  greifswaldská  a  kielská  po  17, 
hallská  15  a  mariborská  10  hospitantek.  Letoší  zimní  semestr  vykazuje 
zvláště  veliké  zv}'šení  počtu  hospitantek.  V  Berlíně  v  letním  semestru 
minulém  bylo  169  hospitantek,  v  letoším  zimním  až  238,  v  minulém 
zimním  188.  Semestry  před  tím  měly  116  (letní  1897),  95  (zimní  1896/7), 
40  (letní  1896)  a  66  (zimní  1895/6).  Návštěva  upadá  na  universitě 
fi-ottinuské.  kolísá  na  vratislavské,  hallské  a  kielské,  roste  na  bonnské 
a  královecké.  Celkem  na  všech  universitách  vzrůstal  počet  hospitantek 
v  minulých  sedmi  semestrech:  117,  105;  223,  230;  347,  308;  a  414. 
Co  se  předmětů,  jež  navštěvovány,  dotýká,  věnovalo  se  nejvíc  hospi- 
tantek vždy  nové  filologii  a  literatuře  (vstoupající  příslušné  číslice 
semestrů  jsou:  46,  53;  94.  94;  125,  107;  a  146),  dále  filosofii  (22.  15; 
35.  46;  93,  69,  100),  dějepisu  (22,  14;  15,  39;  66,  58  a  71),  umění  a 
dějinám  jeho  (21.  16;  40.  32;  44,  54  a  66),  filologii  vůbec  a  archeologii 
(13,  15;  39,  45;  60,  48  a  55).  Lékařství  studovalo  2,  2;  8,  13;  11,  15 
a  16  hospitantek,  zubní  lékařství  teprv  minulý  rok  1,  letoší  rok 
3  hospitantk}'.  Mathematika,  zeměpis,  pedagogika,  právní  věd}-,  theologie 
a  stará  filologie  poslouchány  nejřídčeji.  Dosti  silně  zastoupeny  jsou 
však  hospitantky  v  přírodopisu  a  státních  vědách  hlavně  národo- 
hospodářství  (od  10  do  40). 


Ročník  IV.  (XVI.)  Číslo  9. 


HLlDKA 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil  Břetislav  Skalský.  (Č.  d.) 

Není  nic  divného,  že  zbavivše  vládu  povinnosti  křesťanské  mravnosti, 
nedostupní  jsouce  bázlivcům  z  lidu,  politikové  dovolili  si  útočiti  na  vše, 
co  dle  jejich  minění  mohlo  by  býti  výhodným  pro  moc  a  neodvislost 
říše.  Ježto  však  církev  jako  stráž  jak  veřejné  tak  i  soukromé  mravnosti 
nemohla  přistoupiti  na  tak  samovolné  dělení  povinností,  žádajíc  všude, 
aby  tytéž  nezměnitelné  zásady  spravedlnosti  ode  všech  byly  zachovávány, 
tu  obránci  absolutní  neodvislosti  vládj"  nazvali  onu  kontrolu  církve 
ctižádostivým  vkládáním  se  v  práva  moci  světské  a  jménem  svobody 
počali  válčiti  se  Stolicí  apoštolskou,  bráníce  prý  se  před  zamýšlenou 
usurpací.  Ponenáhlu  však  ony  sobecké  zásady,  z  počátku  jen  do  vlády 
zavedené,  počaly  vnikati  v  srdce  národů  křesťanských,  stavíce  na  místo 
výroků  bohabojného  svědomí  ohledy  a  výhody  dočasné,  tak  že  v  životě 
společenském  vždy  všeobecnější  se  stávala  zásada,  že  jen  to  možno 
nazvati  nespravedlivým,  co  na  úkor  zákona  Božího  pro  osobní  zisk 
bude  vykonáno;  co  však  činí  z  lásky  k  vlasti,  k  přátelům,  k  rodině, 
to  nemá  býti  počítáno  za  hřích.  Důkazy,  jakými  se  oháněli  politikové, 
sloužily  jejich  nástupcům,  rámě  však  duchovní  moci  nemohlo  jich 
dosáhnouti,  ježto  je  vláda  jakožto  svoje  spojence  ve  válce  s  církvi 
zakrývala  svým  pláštěm. 

Rušíc  tak  vždy  zjevněji  moralnost  křesťanskou  a  vybavujíc  se 
z  odvislosti  i  od  učení  církve,  společnost  křesťanská  počala  se  stávati 
vždy   více    vášnivou   po  absolutní  svobodě   jak  v  oboru  myšlenek   tak 

43 


(358  Felinski 


i  činňv.  a  tu  teprve  vlády  porozuměly  zhoubn\^ni  následkům  bludň. 
Bvlo  však,  bohužel,  již  pozdě!  Vlády  samy  již  ztratily  důvěru  národťu 
tak  že  jen  dvě  cesty  měly  na  výběr:  bud"  se  dáti  nésti  revolučnímu 
proudu,  vztýčíc  prapor  absolutní  svobody  pro  demokracii,  nebo  počíti 
smrtelnou  válku  o  panování  nad  emancipovaným  národem,  jenž  nechtěl 
nésti  udidla.  Vlády  válčily  s  proměnným  štěstím  mocí  spíše  síly  než 
morální  nějaké  zásady,  ježto  přetrhavše  samy  svazky  se  zřídlem  pravdy 
a  dobra,  jen  praktické  prostředky  mohly  stavěti  proti  revoluci.  Některé 
vlády  až  dosud  musí  válčiti  s  hroznou  silou  převratu;  jiné  zanechaly 
války  chtějíce  se  podrobiti  násilí,  aby  stavše  se  povolným  nástrojem 
revoluce,  mohl  v  zachovati  aspoň  dynastické  a  finanční  svoje  zájmy; 
byly  však  i  takové,  které  poraženy  v  boji,  úplně  byly  vyvráceny 
zůstavujíce  vládu  v  rukou   zvítězivšího  lidu. 

Zvítězivší  vládv  však  nezměnily  svého  názoru  o  povinnostech 
svvch  a  právech:  vždy  považují  říši  za  existující  samu  sebou  a  mající 
plnost  moci  bez  jakékoli  kontroly  s  jiné  strany.  Ani  ve  jménu  Božím 
ani  ve  jménu  národu  nikdo  nemá  právo  vkládati  se  v  konání  vlády, 
ani  jí  ukazovati  meze  dovolené.  Každý  podobný  pokus  vláda  počítá  za 
vtírání  se  do  moci  vládní  a  dává  hned  pocítiti  svou  převahu  zdvojením 
sily  represse.  Vlády  pochlebující  revoluci  uznavše  vice  méně  zřejmé 
zásady  lidovlády,  usilují  své  stanovisko  zachovati  podskokem;  nebof 
kořistíce  ze  své  chvtrosti  a  nabyté  zkušenosti,  tak  hledí  se  říditi 
složenou  machinerií  všeobecného  hlasování,  aby  konečný  resultat  od- 
povídal vždy  jejich  tajným  přáním.  Proto  v  ohledu  mravním  možno, 
že  stojí  takové  vlády  nejníže,  ježto  jsou  založeny  na  bludu,  bez  všeliké 
jiné  zásady  kromě  osobního  zisku,  a  i  ten  zisk  je  tak  klamný,  že 
chvilková  výhoda  často  přichází  nahradit  nenadálou  ztrátu.  Politikové, 
kteří  společenskou  lodku  tou  cestou  vedou,  jsou  podobni  provazolezcům, 
kteří,  aby  vvloudili  od  zvědavého  obecenstva  groš  na  denní  chléb, 
každou  chvíli  život  nasazují;  neboť  jediný  špatný  krok  rozbije  jejich  těla. 

Avšak  co  nejdivnější  se  zdá  naproti  počaté  válce  mezi  dávnou  vládou 
a  revolucí,  je  ta  okolnost,  že  representanti  národa  zvítězivšího  nechali 
na  zemském  praporu  totéž  politické  heslo,  které  napsala  naň  absolutní 
monarchie,  a  sice:  sekularisování  říše.  Jako  někdy  králové  po  zrušení 
přátelského  poměru  s  církví  o  tom  stále  pracovah,  aby  vybavili  vládu 
ze  všeliké  duchovní  moci,  tak  i  dnešní  revoluční  vlády  nemají  jiné 
starosti,  než  aby  ze  společnosti  vyvrhly  poslední  náboženské  vlivy, 
které  v  ní  dosud  zůstaly.  Celý  rozdíl  záleží  v  tom,  že,  kdežto  politikové 
válčící  v  zájmu  všech  panovníkův  obraceli  svůj  meč  proti  náměstkovi 


Víra  a   nevěra   vzliledein   ku   zdaru   společnosti.  659 

Boha  na  zemi,  apoštolově  lidovlády  obracejí  své  střely  proti  samému 
nebi  a  Přinu  země;  v  praktickém  provedení  končí  obojí  vypuzením 
náboženství  ze  všech  odvětví  veřejného  života.  A  i  zřídlo  oné  sekularisaění 
horečky  v  obou  případech  je  stejné;  je  to  světovládná  pýcha,  hledící 
panovati  bez  kontroly  a  mezi.  Známé  rčení  Ludvíka  XIV.:  ,,L'état 
c'est  moi!''  neméně  modlářskou  myšlenkou  dýchá  než  dnešní  heslo: 
„Demokracie!^'  neboť  jako  zde.  tak  i  tam  je  zavržena  vláda  Boží. 
O  co  kdy,  ptá  se  asi  čtenář,  šlo  ve  válce  absolutismu  s  revolucí?  Tu 
odpovídáme:  kdo  bude  dědicem  vyděděného  ze  svých  práv  Tvůrce. 
Panovníci,  zaslepení  bezbožnou  ctižádosti,  hleděli  svrhnouti  Krále  králů 
s  trůnu,  aby  mohli  si  bez  překážky  přivlastniti  udělenou  moc  náměstnou; 
avšak  ne  oni  zasedli  na  uprázdněném  trůně,  nýbrž  ti.  nad  nimiž  chtěli 
panovati,  a  to  jménem  téhož  Boha.  jehož  vrchní  moc  nad  sebou  zavrhli. 
Ovšem  že  onen  nový  vládce  směleji  a  jasněji  míří  k  svému  cíli 
v  sekularisační  práci,  než  i  sám  nejzarytější  odpůrce  církevní  moci; 
bezohledněji  také  mají  se  oni  k  dílu,  než  sami  pohané;  neboť  jakkoli 
vláda  pohanských  panovníků  dýchala  často  ukrutenstvím  a  tyranii, 
přece  idea  Boha  jako  Pána  a  vládce  světa  nikdy  nebyla  úplně  ze 
života  veřejného  vymýtěna.  Pokud  dovolují  nám  historické  památky 
sáhnouti  v  minulost,  nenajdeme  ani  jednoho  národu,  jehož  zákonodárství 
nebralo  v  ochranu  úcty  k  Bohu  a  nepřikazovalo  poslouchati  jeho  vůle; 
a  třebas  že  pojmy  jak  o  povaze  božstva  tak  i  o  jeho  působnosti  byly 
více  méně  bludné,  přece  zásada,  že  táž  všemohoucnost,  jež  nás  povolala 
k  životu,  že  má  právo  nás  říditi,  nikdy  ve  starověku  nebyla  úplně 
zavržena.  Avšak,  ptá  se  jistě  čtenář,  co  činí  tehdy  církev"?  Činí  to.  co 
činila  vždy,  ježto  jako  neomylná  nemůže  změniti  svůj  postup  a  k  duchu 
času  nechce  se  přizpůsobiti,  a  také  ani  nemůže.  I  dnes  jako  v  prvních 
stoletích  svého  mučennického  bytí  hlásá  pravdivé  zásady  a  tupí  a  za- 
vrhuje falešné;  i  dnes  vysílá  na  všechny  strany-  zástupy  horlivých 
apoštolů,  kteří  slovem  a  příkladem  a  nejednou  i  krví  dávají  bez  bázně 
svědectví  té  nauce,  jež  tolikrát  již  dokázala,  že  ona  jediná  má  kouzelnou 
moc  léčiti  jak  individuelní  nemoci  tak  i  společenské;  i  dnes  konečně 
s  nevyčerpatelnou  trpělivostí  a  obětavostí  buduje  znova  sřícenou  budovu 
společenskou,  třebas  že  s  největší  námahou  a  nasazováním.  Ovšem  že 
dosud  žádná  vláda  opravdu  se  k  ní  neobrátila  s  důvěrou,  obětujíc  jí 
své  spolupůsobení  v  práci  křesťanského  obrození  lidstva,  ale  v  lůně 
samé  společnosti  návrat  ku  pravdivým  tradicím  katolickým  jest  vždy 
patrnější.  Nejen  galikanismus,  josefinismus,  i  tak  zvaný  katolický 
liberalismus  zanikají  na  obzoru  beze  stopy,  nýbrž  i  uprostřed  jinověrců 

43* 


660  Feli.vski  : 


YŽdy  více  duší  se  navrací  k  opuštěné  matce,  tím  lioroucnější  oplácejíce 
láskou,  čím  déle  trvalo  rozloučení.  Velký  zástup  věřícícli  na  počet 
i  obětavost  skupil  se  v  hustých  řadách  kolem  oné  skály,  které  nikdy 
pekelné  brány  nepřemohou,  a  stavíce  proti  demokracii  a  bezohledné 
svobodě  zákon  Boží  a  poslušnost  k  jeho  církvi,  obkličují  náměstka 
Kristova  tak  horoucí  láskou  a  bezmeznou  důvěrou,  že  ctnost,  jež  má 
dnes  vrch  ve  světě  katolickém,  jest  bez  odporu  věrnost  k  apoštolské 
Stolici,  k  všeliké  oběti  hotová. 

Nejmocnější  toho  uzpůsobení  je  příčinou  se  strany  papeže  ohlášené 
dogma  o  neomylnosti  papežově  na  koncilu  Vatikánském,  se  strany 
věřících  pak  jediný  svého  druhu  a  úcty  náboženské  zjev  u  příležitosti 
j  Libilea  Lva  XIII.  od  milionů  poutníkův  a  milionů  darů  světu  ukázaný. 
Oba  válčící  tábory  stojí  pod  svými  prapory,  k  boji  připraveny,  avšak 
stává  se  vždy  patrnějším,  že  materielní  moc  té  války  neukončí.  Pravda 
a  blud  mají  ve  své  podstatě  tu  nevyhnutelnou  nutnost,  že  musí  přinésti 
svým  časem  ovoce  přiměřené  své  povaze;  jakkoli  tedy  předsudky  a 
vášně  zaslepují  rozum,  přece  většina  lidstva  má  ještě  tolik  úsudku 
a  dobré  víry,  že  když  uzří  následky  bludu,  tak  se  nad  nimi  zarazí, 
že  couvá  bez  váhání  a  vrací  se  na  cestu  pravdy.  Přítomná  epocha  jest 
právě  určena  prohlížeti  ovoce  bezuzdné  a  bezbožné  svobody.  Poslední 
triumf  lidovlády  v  jednom  nejcivilisovanějším  a  nejmocnějším  národě 
musí  k  úplné  zralosti  dovésti  onen  zakázaný  plod  vědomí  dobrého 
i  zlého,  a  jakmile  lidstvo  ho  ochutná,  hned  otevrou  se  mu  oči  a  poznavši 
svou  nahotu  počne  se  studem  hanebný  svůj  úpadek  oplakávati,  s  touhou 
a  vděčností  čekajíc  na  slíbeného  Spasitele. 

Z  toho,  jakkoli  zběžného  přehledu  působení  církve  na  společenský 
ústroj  vidíme,  že  dobročinný  vliv  ten  nejetá  se  v  dějinném  rozvoji 
událostí  jako  pochod  zvítězivší  na  celé  bojovné  linii,  nýbrž  jest  po- 
dobnější spíše  k  heroické  válce,  jež  brání  město  v  záloze;  ta  buď  odráží 
mocný  útok  nepřátel,  buď  sama  vysílá  proti  nim  vždy  nové  houfy, 
z  nichž  každý  pod  jinou  bojuje  korouhví;  hned  po  zahnání  nepřítele 
skrývá  se  za  hradbami  tvrze  a  skládá  u  stupni  oltáře  trofej  svého 
vítězství.  Jakkoli  však  při  každém  novém  útoku  jen  jeden  oddíl  na 
bojiště  vj-stoupí,  přece  kořist  na  nepříteli  dobvtá  jest  majetkem  celé 
zálohy.  Tou  kořistí  pak,  složenou  pod  stráží  církve  v  její  pokladnici, 
jsou  ochráněné  a  objasněné  pravdy,  které  obdrževše  neomylnou  sankci, 
činí  dogmatické  bohatství  víry  katolické,  tak  že  i  zloba  protivníkův 
obrací  se  v  zisk  věřících.  Udělené  církvi  od  božského  zakladatele 
privilegium    neomylnosti    dává   jí  tu  nesmírnou   převahu    nad  světskou 


A'íra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  6(31 

Společností,  že  cokoli  Duch  svatý  v  ní  b3'dlicí  za  pravdu  uzná,  to  na 
věky  již  zůstane  pravdou  a  nikdy  nemůže  býti  vv^loučeno  ze  skladu 
učení  katolického;  na  čem  však  světská  umělost  zůstává,  duch  času 
vyvrací  stále  ta  slabá  lešení,  která  sám  nedávno  uměle  vystavěl.  Kolik 
bv  možno  bvlo  ukázati  tvrzení  vědeckvch.  iak  zničenvch  ideí  ve  světě 
tak  i  praktického  jejich  provedení,  které  byvše  svým  časem  uznány 
za  základ  pravdy,  dnes  za  dětinské  a  konečně  i  za  nejapnou  smyšlenku 
jsou  považovány.  Proto  onen  tak  velebený  od  racionalistů  civilisační 
rozvoj  není  nikterak  trvalým  rozvojem  téhož  pásma  pravdy,  nýbrž 
spíše  stálým  trháním  staré  příze,  aby  z  nového  materiálu  bj-la  utkána; 
při  tom  nezřídka  se  stane,  že  b^^vá  přetržena  nit  zlatá  proto,  aby  ji 
zastoupila  slabá  pavučina. 

Jestli  ted}'-  ona  náruživost  k  novotářství  jest  pro  rozvoj  theoretických 
nauk  škodlivá,  co  můžeme  říci  o  zdokonalení  institucí  veřejných  a  života 
společenského.  Tu  jednostrannost  názorův  a  stálé  vrhání  se  z  jedné 
nutnosti  do  druhé  již  neopozdí,  nýbrž  učiní  nemožným  všeliký  postup. 
Abychom  se  však  skutečně  o  tom  přesvědčili,  pokusíme  se  představiti 
nejpřednější  prvky  společenského  ústrojí  jak  ve  světle  zjevené  víry, 
tak  i  ve  světle  rozumu  z  jejího  vlivu  vytrženého,  aby  sám  čtenář  mohl 
souditi  o  poměrné  ceně  jak  jednoho  tak  i  druhého  základu. 

I. 

Hodlajíce  vypsati  podmínky  štěstí  společenského,  musíme  nejprve 
zodpověděti  otázku:  Co  to  je  společnost?  Zvláště  však,  jaký  jest  její 
počátek  a  účel?  Co  se  toho  týče,  tuf  v  táboře  věřících  a  pochybovačů 
jsou  úplně  protivná  mínění.  Racionalisté  minulého  století  a  první  polovice 
nynějšího  století  zbavivše  Boha  všelikého  vlivu  na  osudy  lidské,  spatřují 
v  společnosti  pouze  výsledek  lidské  vůle,  jež  vyzkoumavši  nesmírné 
výhody  společenského  života,  povzbudila  lidi  spojiti  se  z  příčiny  dříve 
vytknuté.  Dle  jejich  mínění  je  vláda  výsledkem  dobrovolné  úmluvy, 
ujednané  moci  obyvateli  jistého  kraje,  aby  si  zabezpečili  vzájemnou 
pomoc  a  dosáhli  co  možná  největšího  užitku  ze  společné  práce.  Dle 
toho  náhledu  společnost  jest  věc  dobrovolná,  jež  nastala  v  jistém  období 
civilisačního  vývoje  lidstva,  ale  mohla  by  nastoupiti  dříve  nebo  později, 
nebo  vůbec  ani  nenastati. 

Opírajíce  se  tedy  pouze  o  vlastnosti  lidské  přirozenosti  a  objev3% 
jež  snadno  odůvodňují  její  činnost,  nedovolávajíce  se  Zjevení,  pokusíme 
se  dovoditi,  že  společnost  je  tak  bezprostředním  dílem  Božím  jako  řízení 


C62 Felixski  : 

viditelného  světa;  že  nezáleželo  toliko  na  člověku,  aby  žil  samotářskv 
nebo  hromadně,  nýbrž  že  spočívají  v  naší  povaze  zvláštní  živly  spo- 
lečenského života,  tak  že  i  forma  prvotní  společnosti  byla  nutným 
výsledkem  nezměnitelných  zákonů  přírodních;  že  jakkoli  původní  ta 
forma  vyvíjela  se  během  času,  přizpůsobujíc  se  časovým  a  místním 
okolnostem,  že  přece  hlavní  činitelové,  jež  dodávají  organismu  s})0- 
lečenskému  sílu  životní  a  trvání,  musí  zůstati  titéž,  neboť  odstranění 
třebas  jen  jediného  hrozí  nevyhnutelnou  zkázou  celé  společnosti;  že 
elementární  ti  činitelové  nalézají  se  i  za  našich  dob  v  každé  vzorné 
rodině;  tam  je  tedy  po  nich  pátrati  a  je  rozbírati.  Ukážeme  konečně, 
že  zabezpečení  života  a  jmění  spoluobčanův  a  rozmnožení  zisku  z  jejich 
námahy  náležitým  uspořádáním  práce  společné  stanoví  materielní  účel 
života  společenského,  že  však  má  tento  život  společenský  i  účel  morální, 
samým  Tvůrcem  mu  naznačený  a  k  poslednímu  cíli  člověka  přizpůsobený, 
jehož  poznání  zbavilo  by  společnost  nejdůležitější  části  vznešeného 
poslání  jejího.  Přistupujeme  k  odůvodnění  svrchu  uvedených  vět, 
počnouce  od  nutnosti  utvoření  se  lidské  společnosti. 

Ze  člověk  stvořen  je  k  společenskému  životu,  je  zřejmo  z  toho, 
že  jest  jedinou  bytostí  na  zemi,  jež  může  dorozuměti  se  pomocí  slov 
s  bytostmi  sobě  podobnými.  Jest  nemožno,  aby  bytost  obdařená  darem 
mluvy  byla  ustanovena  k  samotářskému  životu.  Avšak  i  fysická  při- 
rozenost lidská  vyžaduje  společnosti.  Zvíře  pokryté  srstí  nachází  pokrm 
za  každým  skoro  krokem  a  požívá  ho  v  stavu  přirozeném  bez  jakékoliv 
umělé  přípravy;  může  se  ukrýti  v  ledajaký  brloh  nebo  v  jeskyni,  má 
buď  sílu  nebo  chytrost  nutnou  k  tomu,  aby  nástrahu  odkrylo  nebo  jí 
uniklo,  nepotřebuje  konečně  starati  se  dlouho  o  své  potomstvo,  neboť 
toto  skoro  hned  po  narozeni  chodí  a  po  krátkém  poměrně  živení  matkou 
samo  se  živí  a  život  svůj  chrání;  zvíře,  všeobecně  mluveno,  nemusí 
znáti  společenský  život  a  přece  zachovati  může  i  individuelní  i  plemennou 
povahu,  v  čemž  záleží  celé  jeho  určení.  Ale  člověk,  bytost  poměrně 
slabá  a  útlá,  nemůže  snésti  náhlých  změn  temperatury.  potřebuje  nejen 
získati  si  pokrm,  nýbrž  přiměřeně  ho  též  připraviti;  bytost  neschopná 
aby  se  bránila  před  divokými  zvířaty  bez  přiměřené  zbraně  a  bez 
spolčení  se  většího  počtu  bratrských  paží;  bytost  konečně,  která  musí 
se  starati  o  své  potomstvo  po  několik  let,  jež  neobejde  se  bez  oděvu, 
bez  ohně  a  rozmanitého  nářadí,  zdaž  by  sama  dovedla  vyhověti  všem 
těm  podmínkám  tak  různorodým  a  těžko  vyplnitelným,  avšak  k  za- 
chování života  nezbytným?  Postavme  i  nejsilnějšího  a  nejodvážnějšího 
muže  do  divoké  pustiny,  zbavme  ho  všeho,  co  nás  v  civilisované  spo- 


Víra  í\  nevěra  vzhledem   ku  zdaru  společnosti.  663 

lečnosti  obkličuje,  a  ten  olbřím  sám  sobě  nedá  rady.  jsa  nucen  mysliti 
stále  na  to,  jak  by  získal  výživu,  oděv,  byt  a  zbraň  proti  dravým 
.šelmám,  jež  naň  kolem  číhají.  Čítáváme  o  trosečnících  vržených  na 
nezalidněnou  výspu,  a  srdce  se  nám  svírá  pod  dojmem  tragických 
scén,  které  z  podobné  situace  nezbytně  vznikají;  neboť  boj  jediného 
člověka  se  živly  k  jeho  zkáze  sjednocenými  musí  dříve  nebo  později 
skončiti  pádem  člověka. 

Táž  nutnost  ještě  plyne  i  z  toho,  že  všichni  lidé  neobdrželi  jedněch 
a  týchže  schopností,  nýbrž  skoro  každý  jednotlivec  vyniká  v  jistých 
pracích,  v  jiných  však  jest  pozadu.  Nemluvíme  tu  o  schopnostech 
odborných,  jež  jsou  výsledkem  zvláštního  vzdělání,  nýbrž  o  přirozené 
schopnosti  k  tomu  neb  onomu  zaměstnání,  bez  níž  i  nejusilovnější  práce 
zůstane  jalovou  prací.  Zvířata,  ptáci,  hmyzové  udržují  vesměs  od  pří- 
rody schopnosti  plemenné,  společné  celému  houfu  jistých  organických 
bytostí;  že  však  ty  schopnosti  odpovídají  potřebám  jistého  druhu,  stačí 
proto  k  nezávislému  uchování  jak  individuelního  tak  i  společného  bytí 
bez  utíkání  se  k  vedlejší  pomoci.  Jinak  věc  se  má  s  člověkem,  který 
jedině  ve  společnosti  je  s  to,  aby  všech  svých  potřeb  si  dobyl;  neboť 
nejen  nedostává  se  mu  sil,  nýbrž  ani  přiměřených  schopností.  V  témže 
kraji,  ba  v  téže  rodině  a  při  témže  prvním  výchově  skoro  každé 
individuum  jinými  jest  obdařeno  schopnostmi,  tak  že  sama  přirozenost 
činí  způsobilým  rod  lidský  k  práci.  Vidíme  též,  že  na  celé  zeměkouli, 
a  to  od  nejdávnějších  časů  každý  člen  velké  rodiny  lidské  oddává  se 
specielnímu  zaměstnání,  k  němuž  má  větší  chuť  a  větší  schopnosti;  to 
mu  poskytuje  možnost,  aby  ukojil  potřeby  nejen  vlastní,  nýbrž  i  svých 
bližních,  začež  dostává  se  mu  navzájem  pomoci  bratrské  v  jiných  zase 
oborech.  Postup  civilisace  množí  počet  specielních  zaměstnání  ve  spo- 
lečnosti, ale  touha  po  účasti  v  práci  vzniká  z  lidské  přirozenosti,  jež 
vedouc  lidi  instinktivně  k  vzájemné  podpoře,  nutí  je  sama,  aby  se  spolčili. 

(P.  d.) 


664  Alois  Malec 


Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu? 

Odpovídá  Alois  Malec. 

Záhadou,  dosud  nerozřešenou,  jest  zajímavá  otázka,  odkud  Križtof 
z  TeuíFenbachu,  pán  na  Drnoholci,  povolal  na  Moravu  Hrváty  do  osad 
Frjelištorfu,  G-utfjeldu  a  Nové  Prera^vy.  Dějepiscové  a  spisovatelé  vůbec, 
pokud  známo,  přestávali  v  té  příčině  na  odpovědi  jen  všeobecné. 
Poukazovali  přirozeně  na  království  hrvatsko-slavonské.  Volnj-  ve  své 
církevní  topografii  diecese  brněnské  z  r.  1858.  ve  II.  svazku  na  str.  67. 
píše,  udávaje  za  pramen  svj^ch  slov  Schwoyovu  topografii  Moravy, 
svazek  II.  str.  119.:  „Nicht  nur  vor  unci  um  1510,  sondern  auch  im 
weiteren  Verlauf  des  16.  Jahrh.  waren  die  D.  Fríjllersdorf,  Guttenfeld 
und  Neu-Prerau  veríklet,  und  erst  um  1584  wurden  sie  von  dem 
Gutsberrn  Kristof  v.  Teuflfenbach  mit  aus  Croatien  genommenen  An- 
siedlern  besetzt ..."  Tato  zpráva  Volného,  vlastně  Schwoyova,  pramenem 
byla  ďElvertovi  v  genealogickém  jeho  článku  v  „Notizenblattn  mor.- 
slezské  sekce"  na  rok  1876.,  z  něhož  opět  Herben  r.  1882.  čerpal  své 
zprávy  v  rozpravě:  „Tři  chorvátské  osady  na  Moravě"  v  časopisu 
„Matice    Moravské"    1882,    v    níž    na    str.    5.    zmíniv    se,    že    Krištof 


z  Teuffenbachu  koupil  od  Hartmanna  z  Lichtenšteina  zámek  a  městečko 
Drnoholec,  píše:  „Kup  stal  se  r.  1583. . . .  Rok  na  to,  tedy  1584  při- 
vedl do  jmenovaných  už  vesnic  Gutenfeldu,  Přerova  a  FrOllersdorfu 
osadníky  z  chorvátsko-slavonského  pomezí,  kteří  stále  ohj"ožováni  byli 
nebezpečím  od  Turkův."  Na  tyto  zprávy  Herbenovy  odvolává  se  více 
spisovatelů  pozdějších.  Volný  (Schwoy)  učinil  udání  nejvšeobecnější, 
Herben  jde  dále,  vytýká  určitě  za  starou  vlast  moravskvch  Hrvátů 
„chorvátsko-slavonské  pomezí",  ano  udává  i  příčinu,  co  přimělo  je, 
že  opustili  svou  vlast  a  vystěhovali  se  na  Moravu.  —  že  „byli  totiž 
stále  ohrožováni  nebezpečím  od  Turků."  Poslední  tuto  příčinu  přejal 
od  Šembery,  jenž  v  „Týdenníku"  Oheralově  z  r.  1848.  č.  1.  str.  2. 
praví,  že  KJrištof  z  Teuffenbachu  je  povolal  „z  nynějšího  tureckého 
Chorvátská,  kteří  učiněné  k  nim  pozvání  tím  raději  přijali,  čím  Ance 
tehda  ve  své  vlasti  od  Turka  byli  skličováni."  Naproti  těmto  zprávám 
spisovatelů  českých  a  německých  spisovatelé  hrvátští  sunou  starou  vlast 
moravských  Hrvátů  v  království  hrvátském  více  na  západ:  Janko  Barlě 
bezmála  až  k  moři  pravě,  že  povoláni  byli  „negdje  iz  senjske  biskupije,"^) 


»)   »Prosvjeta.«    1898.  6.  str.   196.  Zagreb. 


Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachii  Hrváty  na  Moravu?  665 


a  slovutný  Ivan  Milčetié  k  řece  Slunj,  an  píše:i)  „Našu  pazlivost  bude 
riječi  njemačke,  české  i  talijanske  (v  řeči  moravských  Hrvčítů).  Po- 
sljednje  nas  upucuje  na  blizinu  primorja.  gdje  se  sastaje  kajkavština 
sa  čakavštinom  primajuči  riječi  talijanske  i  njemačke.  Iz  taková 
kraja  potječu  moravski  Hrvati,  a  ja  bib  tražio  taj  kraj  ispod  Karlovca, 
istočno  od  Og-ulina.  U  one  straně  vodě  i  njibova  obiteljska  imena, 
naročito  vrlo  rašireno  ime  „Slunjski."  Hrvátští  spisovatelé  tedy  označují 
poněkud  blíže  kraj  Hrvátska,  z  něhož  asi  pocházejí  moravští  Hrváti, 
spisovatelé  čeští  a  němečtí  za  vděk  vzali  s  udáním  povšechným, 
v  příčině  jistého  místa  v  rozsáhlé  vlasti  Hrvátů  velmi  neurčitým.  Neměli 
z  čeho  na  jistý  kraj  usuzovati;  zdá  se,  že  jedině  postavení  Teuffen- 
bachovo:  „císařský  generál  chorvátsko-slavonské  hranice"  (Herben  2)  je 
zavedlo  na  „chorvátsko-slavonské  pomezí." 

Listin  povolání  Hrvátů  v  na  Moravu  se  týkajících  asi  nebylo 
a  není!  Nejednalo  se  tu  ani  o  statky,  ani  o  peníze,  —  nebyl  to  kup 
ani  prodej,  —  nebyla  to  smlouva  nějaká  svatební  nebo  nájemní;  — 
šlo  tu  jen  o  robotěze.  nevolníky,  —  a  kdo  tehdy  pro  pária  vzal  péro 
do  ruky,  —  komu  stál  za  to,  aby  o  něm  něco  napsal,  poznamenal? 
Arci  praví  se,  že  „Hrváti  byli  vyměněni  za  sto  volů"  (Herben  str.  6.*), 
ale  i  kdyby  to  pravda  bylo,  nebylo  přece  proto  naléhavě  třeba  něco 
psáti;  výměna  se  vykonala,  a  psaní  nějaké,  s  kým  se  vy^konala,  což 
na  výsost  bv  bvlo  pro  naši  otázku  důležito,  že  by  vedlo  na  panství 
nějakého  velmože  a  tím  i  na  starou  domovinu  Hrvátů,   bylo  zbytečno. 

Podání  lidu  mluví  tu  v  některém  vzhlede  dosti  určitě,  jak  níže 
uslyšíme,  ale  samo  nemůže  se  bráti  za  pramen  historickv  spolehlivý; 
nabývá  ceny,  když  také  jiné  známky  a  zprávy  jemu  nejen  neodporují, 
ale  s  ním  ven  a  ven  souhlasí.  —  Tak  na  zodpovědění  dané  otázky, 
ze  kterého  místa  jejich  staré  vlasti  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu 
Hrváty  na  Moravu,  nemáme  po  ruce  žádného  pramene  přímého.  — 
jsme  odkázáni  opět  jen  na  lid  ten  sám  a  jeho  pána,  Krištoťa  z  Teuften- 
bachu!  Ale  to  nám  také  úplně  postačí.  Z  okolností,  za  jakých  je  Krištof 
z  Teuffenbachu  povolal,    z   účelu,    za  jakým  se  to  stalo,    ze  života  lidu 


')   »0  hrvatskim  naseobinama  u  Moravsko]  .  .  .«   Zagreb   1899,  str.   56. 

^)   »Oasopis  Matice  moravské«    1882.  6. 

'•^)  sPodivuhodno  je,  že  Chorváti  sami  nemají  ústního  podání  o  svém  příchodu 
na  Moravu.  Od  jednoho  známého  faráře,  rodem  Chorváta  odtud  slj-šel  jsem,  že  prý 
osadníci  byli  vyměněni  za  sto  volu.  Tu  a  tam  kolují  ještě  jiné  povídačky,  které  nemají 
nejmenší  pravděpodobnosti.*  ^íat.  Mor.  1882,  str.  6.  —  Ústní  podání  o  svém  příchodu,  jak 
níže  uslyšíme,  mají,  a  není  asi  ani  tato  zpráva  o  výměně  za  voly  bez  historického  podkladu. 


<>'''■>  Alois  Malec: 


duševního  i  hmotného  srovnáním  možno  určitě  usouditi  na  starou  jejich 
užší  vlast,  kraj,  místo,  z  něhož  na  Moravu  vzati  byli.  Známky  odtud 
nabyté  a  závěry  přirozeně  se  vnucující  jinde  vlast  tu  ukazují,  než 
naznačil  Schwoy.  Volný,  ďElvert,  Šembera  a  Herben. 

Pátrejme  po  ní  hledíce  napřed  k  osobě  Teuííenbachově. 

1.  Krištof  z  Teuffenbachu  byl  věhlasným  vojevůdcem.  V  celé 
řadě  bitev  porazil  Turky  na  hlavu. *)  Ale  Moravě  nenáleží  jako  velitel 
vojska,  nýbrž  jako  hospodář,  velkostatkář!  Koupil  r.  1583.  panství 
Drnoholecké  se  spustlými  na  něm  osadami.  Hledě  tedy  ku  hrvátské 
kolonii  na  Moravě  jím  založené,  jest  odezírati  od  něho  jako  generála 
a  držeti  se  ho  jen  jako  hospodáře.  Ne  jako  vůdce  vojsk,  ale  jako 
majitel  statku,  na  němž  neměl  dělného  lidu.  robotězů,  přivedl  do  pustých 
vesnic  osadníky.  A  tato  myšlenka  na  Teuílenbacha  jako  hospodáře, 
jemuž  nešlo  o  vojíny  válkami  vyškolené,  ale  o  lid  dělný  pro  panství, 
odnímá  jej  v  naší  otázce  chorvátsko-slavonskému  pomezí,  kde  měl  pod 
sebou  rekovné  vojíny,  a  klade  v  příčině  přivedení  Hrvátů  na  Moravu 
jinam,  odkud  voziti  mohl  tiché,  dělné  rodiny  k  zalidnění  zakoupeného, 
liduprázdného  panství.  Vlastní  jeho  hmotný  prospěch  žádal,  aby  vy- 
hlédl a  vzal  si  lid.  jejž  znal  ne  tak  z  bouřlivvch  let  válečných,  jako 
z  let  míru  a  z  dob  plodné  práce.  Takové  rodiny  hospodářské  a  pracovné 
snaze  mu  bylo  najíti  jinde,  než  na  chorvátsko-slavonském  pomezí,  kde 
všechna  činnost  jeho  byla  výhradně  zasvěcena  vojenství:  se  zdarem 
čeliti  věrolomné,  sveřepé  výboj nosti  turecké. 

2.  Toto  povolání  osadníků  hrvátských  na  Moravu  „z  chorvátsko- 
slavonského  pomezí",  jež  dle  Herbena  stalo  se  r.  1584.-),  jest  v  příčině 
naší  otázky  tím  pravdě  nepodobnější,  že  r.  1584.  Krištofa  ani  nezříme 
činná  na  pomezí  chorvátsko-slavonském;  byltě  toho  roku  městským 
velitelem  vídeňským.^)  Ba  ani  ne  v  roce  1583.,  kdy  kup  se  stal,  není 
na  jihu;  vidíme  jej  zaměstnána  stavbou  zámku  Drnoholeckého.^ i 

3.  Krištof  z  Teuffenbachu  pocházel  ze  zámožné,  šlechtické  rodiny 
ve  Styrsku.  Děd  jeho  Bernhard  nakoupil  tam  velikých  statků,  jež  otec 
Ondřej  ještě  rozmnožoval.'^)  Krištoť  jako  syn  byl  dědicem  části  jich. 
Když  pak  koupil  nové,  pusté  panství  na  Moravě,  nepřipadá  tu  takměř 


')  Brandl,   ^>Urkundenbuch  der  Familie  Teuťfeubacli.«  Vorwort  XV.  Briinn  1867. — 

ďElvert,  »Notizenblatt  der  historisch-statistischen  Section.«    1876.  Nr.  10 

*)  »Časopis  Matice  Moravské «    1882,  str.  5.  (Ve  skutečnosti  stalo  se  jiného  roku.) 

»)  ďElvert,   »NotizenbIatt<:  1876,  Nr.  10,  str.  74.  (Hormayer  II.,  3.  Bd   S.  52.) 

*)  Tamtéž. 

'")  Brandl,   »Urkundenbuoh  der  Familie  Teuffenbach.«   Jednotlivé  listiny. 


Odkud  povolal  Krištoť  z  Teuffenbachu  Hťváty  na  ^loravii?  66  i 

samo  sebou  na  mysl,  že  někde  a)  bud"  z  panství  oteckého,  nebo  h) 
z  okolí  ze  statků  svých  příbuzných  vzal  osadníky  jako  lid  dělný, 
chudý,  jemuž  vhod  bylo  nab}'ti  pozemků  na  pustém,  liduprázdném 
panství  moravském?  Měl-li  tam  lid  hrvátský,  nebvlo  mu  snáze  tu  jej 
vzíti,  než  z  dalekého  „pomezi  chorvátsko-slavonského'?''  K  čemu  hledati 
v  cizině,  co  měl  doma  nebo  v  okolí?  Nač  s  většími  obtížemi  a  výlohami 
stěhovati  lid  z  daleka,  měl-li  jej   doma  nebo  na  blízku"? 

4.  Skutečně,  lid  ten  tam  žil  v  bezprostředním  sousedstvu  se  statky 
Teuffenbašskými,  a  ne  neprávem  domnívati  se  můžeme,  že  i  na  některých 
statcích  těch  samých.  Píšeť  Brandl  v  „Knize  pro  každého  Moravana" 
1863  na  str.  ó7.:  „Možno  ovšem,  že  rodina  Teuffenbachská,  pocházející 
ze  Štýrska,  i  chorvátské  osady  ve  íštyrsku  založila."  Buď  si  již  jak 
buď,  poloha  statků  rodinných  Hrváty  mu  odsud,  ne  z  chorvátsko- 
slavonského  pomezí,  nabízela.  Statky  ty  dotýkaly  se  hrvátských  osad 
v  Uhrách,  rozložených  po  obou  březích  Pinky,  přítoku  Rábu,  a  rozpro- 
střených k  severu  podél  Neziderského  jezera  až  k  Prešpurku.^)  Do- 
kazuje- to  Brandlovo  dílo:  „Urkundenbuch  der  Familie  Teuftenbach". 
Brno  1867.  Dle  ní  rozkládaly  se  statky  Teuftenbašské  ponejvíce  východně 
od  vtoku  Marice  do  Múry.  v  severovvchodním  Stvrsku  až  k  samým 
hranicím  uhersko-štyrským,  tedy  směrem  k  hrvátským  osadám  v  Uhrách, 
až  přecházely  v  bezprostřední  jich  so  usedst  ví.  Listina  349. 
ze  dne  16.  dubna  1512  na  str.  273.  obsahuje  smlouvu,  dle  níž  Bernhard 
Herzenkraft  podává  svému  švakru  Bernhardu  z  Teuftenbachu  vinohrad  na 
Lafnici  u  Neidavy.  „Neidau"  na  Lafnici  ve  Štyrsku  sousedí  s  hrvátskými 
osadami:  „Sentalek  (Stegersbach.  Szent-Elek)  a  Štinjaki'^)  (Stinacz)" 
v  Uhrách,  západně  od  středního  asi  toku  Pinky  položenými.  V  sousedství 
těchto  hrvátských  osad  nejbližším  koupil  také  Bernhard  z  Teuftenbacliu 
od  Matouše,  biskupa  Solnohradského.  desátek  v  dědičný  majetek,  jak 
dí  jiná  listina:  358  od  14.  dubna  1530  str.  278.  doslovně:  „...auf  dem 
hernachbenannten  guetern  Nemblich  in  Safentall  in  Wagenpach,  zu 
Geyf^ldorf  zu  Mayrhofen,  gannzen  Zehendt  zu  Oberlimpach,  zu  Walters- 
dorf,  an  der  Miill  under  Waltersdorf,  zu  Leytersdorf,  Schwarzmannshofen. 
Spelprunn,  Stainpach  und  Plawmaw  alle  gelegen  in  Waltersdorffer 
pfarr..."  Všechny  tyto  osady:  Geiselsdorf,  Ober-Limpach.  Waltersdorf. 
Leitersdorf,  Speilbrunn,  Steinbach,  Blumau  (Plawmaw)  leží  jednak  při 
potoku    zvaném  „Safen".   jednak    mezi   ním    a  říčkou  Lafnici,    přítoku 

')   Pouze  tyto  Hrváty  mám  na   mysli,   když  v  dalším   jmenuji  je  krátce:    »Hrváti 
uherští «. 

s)   Kurelac,   »Ja6ke«,  Zagreb  1871   (str.  III.  v  seznamu  jmen). 


668  Alois  Malec: 


Feistrice,  nějakou  hodinu  na  západ  od  svrchu  řečených  hrvátsk}^ch  osad 
v  Uhrách:  Sentálku  a  Stinjaků,  položených  nedaleko  středního  toku 
Lafnice,  na  levém  jejím  břehu.  Tam  měl  Bernhard  z  Teufienbachu  také 
statkv  lenní,  iež  mu  dal  císař  Maxmilián  I.  dle  listinv  356.  ze  dne 
13.  prosince  1516  str.  277.:  „...Item  sechs  hOf  in  Marchpach,  Item  ein 
hof  im  Grremslag,  Item  ein  hof  und  ein  hofstat  zu  Chundorff,  Item  ein 
Paumgarten  am  Winssenperg-,  Item  das  dorf  Speyelprun.  Item  zu 
Sebersdorff  zwen  hOf  drithalb  huben  . . ..    Item  zu  Limpach . . .,   Item  zu 


Rorbach  vier  hr)ff"  sechs  hofstats  gestifts . . .,  Item  zu  Geyseldoríf  zwo 
huben,  Item  in  der  Nurning  ain  hof,  Item  zu  Ebersdoríí'  ain  hofstat, 
Item  in  dem  Sephental  drevzehn  Eimer...  Wein."  Dle  listiny  jiné:  369 
ze  dne  1.  března  1542  str.  286.  prodal  Ulrich  Altenburger,  farář  ve 
Friedbergu,  bratřím  Ondřeji  a  Baltazaru  z  Tiefenbachu  dva  vinohrady, 
jeden  jmenovaný  „im  Gesenge",  druhý  „am  Kaltenprunnperg",  a  dle 
listiny  370  ze  dne  1.  května  1546  str.  286.  prodal  Joachim  Tretter. 
měšťan  v  Ašpangu,  Baltazaru  z  Tiefenbachu  roční  nájemné  52  fenvkň 
_auf  der  Lagell-Miihle  zu  Stosser".  Friedberg  leží  v  severovvchodním 
koutě  Štýrska  vybočujícím  do  Rakous  a  Uher,  Ašpang  v  Rakousích 
při  samých  hranicích  štýrských;  i  tvto  listiny  s  mnohými  jinými  ukazují, 
jak  statky  Teuffenbašské  rozkládaly  se  v  blízkém  nebo  bezprostředním 
sousedství  hrvátských  osad  uherských.*)  Bylo  tedy  třeba  Teuífenbachu 
bráti  Hrváty  z  dalekého  jihu,  když  je  měl  na  blízku  v  Uhrách,  v  samém 
sousedství  statků  rodinných  nebo  dokonce  na  nich  samých?  Praví  se, 
že  Hrváti  moravští  vyměněni  byli  za  sto  volů;  není  to  věc  nemožná; 
nebylo  tehda  řídkým  zjevem  lidi  kupovati;  dle  listiny  374.  ze  dne 
21.  září  1555  str.  289.  Sebastian  z  Windischgnitzu,  svobodný  pán 
v  „Thalu",  prodává  svému  švagru  Servaci  z  Tiefenbachu  více  statkňv 
a  lidi;  nedala  se  tedy  tato  výměna  pohodlněji  a  snáze  na  statcích 
blízkých,  než  na  vzdáleném  jihu? 

Poloha  rodinnvch  statků  Teuífenbašskvch  ve  Štyrsku  činí  tedv 
velmi  pravdě  podobným,  že  Hrváti  moravští  vzati  byli  ne  z  Přímoří, 
ani  „z  chorvátsko- slavonského  pomezí^,  nýbrž  ze  středu  Hrvátňv 
uherskvch.  bud  z  Uher  nebo  ze  statků  Teuffenbašskvch  samvch.  A  co 


')  Ve  .století  16.  bylo  tam  více  osad  hrvátských,  než  nyní  tam  nalézáme;  neboť 
Kurelac  i^íše  v  předmluvě  svého  díla  :>Jačke«  na  str.  XVI.:  »...za  vremena,  kad  Jurišic 
Niko  Kisek  bránic  (1532)  a  branio  ga  Hrvatskom  silom  i  svojim  Hrvatskim  junačtvom, 
moglo  je  našega  národa,  ne  velju  da  ga  je  bilo  vece,  er  se  ipak  razplodio,  nu  je  bio 
dalje  i  gušce  razsadjen  i  nastanjen ;  a  tomu  zalibože  svědoče  tolika  sela,  někad  Hrvatska, 
danas  poněmčena  ili  pomagjarena.«   (»Jačke«.  Zagreb  1871.) 


Odkud  povolal  Krištoť  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu?  669 

tato  poloha  einí  pravdě  podobným,  lid  náš  hrvátský  na  Moravě  po 
stránce  své  duševní,  tělesné  i  hospodářské  atd.  činí  nepochybným, 
jistým.  Srovnání  duševního  i  tělesného  a.  vůbec  všeho  života  našich 
Hrvátů  se  životem  Hrvátňv  uherských  dokazuje  to  nade  vši  pochybnost. 
Dokazuje  to: 

1.  řec  jim  společná,  ven  a  ven  jednaká:  nářečí  čakavské,  čili 
ještě  přesněji  řečeno:  čakavsko-ikavské.  Než  vejdeme  v  podrobné 
důkazy,  vizme  vzor  jí  vůbec: 

P  o  š  t  o  v  a  n  i    s  u  s  e  d    r  i  h  t  e  r ! 

Prosím  zapovijte  vašim  susedom  Jivi  Krizmanicu  pak  Máti  Sekulinu. 
ki  sti  va  našoj  loži  drv  kupili,  da  oni  ov  tajedau  dojdu  vsakojački  ona  platit 
i  déle  onako  'zčistit  kot  su  obecali.  Šram  bi  je  moralo  bit  kot  poštene  muže, 
da  on  nj'eve  čvrsto  obecane  riči  ne  držů.  Naša  gmajna  je  njiin  prodala  kot 
vrlim  i  poštenim  mužem,  ali  morám  reé:  nisu  vrli,  ar  ne  držii  riči,  kot  se 
dostoji.  Ne  znadu  onoga,  da  su  se  naši  Ijudi  bili  ur  zagovorili  vašim  Ijudem 
ča  prodat,  ar  jako  špotuo  činů;  ali  'zopet  se  je  ono  ur  bilo  zabilo,  a  sad 
se  pak  'zopet  ponavlja.  Zato,  prosim,  povijte  jim,  da  oni  ove  dneve  os  drva 
platů,  i  do  osám  dan  da  budu  čisti  naši  děli;  ar  ako  ne,  tako  morete  povídat 
vsim  vašim  Ijudem,  da  se  neka  ne  nadije  iiédam  veé  kada  va  Gerištofski 
lozí  ča  kupit.  Ar  to  je  mrazno:  kupit,  pak  va  pol  letí  ne  platit.  Z  ovim  vas 
pozdravljam  vse  dobro  želeéi  Martin  Burani  c, 

Y  Gerištofi  dan   19oga  febr.   1839.  rihter.*) 

Každý  Hrvát  moravský  slyše  to,  řekne:  „To  je  naša  rič",  „tako 
mi  govorime."  Slyšme  řeč  tu  i  v  písních  z  osad  svrchu  uvedených: 
„Sentalku"  a  „Stinjaku". 

Sentale  k. 

Sirota  'e  ptičica,  ká  nima  perjica, 
tako  je  divojka,  ká  nima  miloga. 
Ptičica  h'  letila,  da  b'  kreljut  imala, 
divojka  b'  Ijubila,  da  b'  koga  imala. 

S  t  i  n  j  a  k  i. 

Nict  mi  to  ne  básni,  ča  mi  se  kdo  klanja,  Xikdor  ne  govori,  da  bi  pirovali. 

Eavno  mi  se  vidi  kako  nocna  sanja.  Kigod  me  kušuju,  kada  sam  va  tanci, 

Druga  sa  veseli  i  va  tancib  skáče,  A  bog  najbolje  zna,  ča  je  komu  v  srdci. 

A  meni  se  srdce  od  žalosti  pláče.  Čagod  je  na  svitu,  vse  cu  zapustiti, 

Vnogi  ml  govori  od  lipe  Ijubavi,  Kad  me  dragi  mili  káni  ostaviti. 


«)  Kurelac,   »Jačke«.  Zagreb  1871.  XXVII. 


070  Jax  Oliva: 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jax  Oliva.  (Č.  d.) 

Zcela  jiného  náhledu  je  Pospíšil  790 — 816  a  843 — 850  opíraje 
se  o  jiná  vědecká  díla.  Obhajuje  především  slovo  jom  ve  významu 
dlouhé  doby  a  dodává,  že  tomu  ani  nevadí  slova  „večer  a  ráno". 
.,Tvůrčí  týden  jest  příčinou  a  vzorem  našeho  lidského  téhodne,  jenž 
jest  jeho  obrazem,  odleskem,  ektypem.  A  proto  chronologický  základní 
pojem,  z  něhož  nám  tu  vycházeti  jest,  není  den,  nýbrž  týden.  Zdali 
však  tento  týden  čítá  sedm  dní  o  24  hodinách,  aneb  sedm  století,  aneb 
tisíciletí,  anebo  sedmerý  počet  ještě  delších  period,  na  tom  v  otázce 
týkající  se  ustanovení  téhodne  pranic  nezáleží."  „Sestero  tvůrčích  koňů 
jsou  dogmatickým  podkladem  našeho  téhodne  se  šesti  dny  pro  práci 
a  sedmým  dnem  pro  odpočinek  a  službu  Boží  určeným."  Tím  dokazuje 
autor,  že  není  rozporu  mezi  biblí  a  vědou  co  do  počtu  period.  „Než 
theorie  konkordistická  hledí  také  veškeren  postup  tvůrčích  děl  na 
jednotlivé  dni.  pokud  se  týče,  na  jednotlivé  periody  připadajících  v  úplný' 
souhlas  uvésti  s  resultaty  geologie  a  palaeontologie."  A  když  obšírně 
to  probral,  praví:  „Nedá  se  upříti,  že  tato  theorie  ze  mnohých  důvodů 
se  zamlouvá. . .  Nicméně  činí  stoupenci  ostatních  theorií  proti  parallelismu 
mezi  mosaickým  šestidenním  a  resultaty  geologickými  mnohé  námitky. . . 
Ačkoli  mezi  díly  jednotlivých  tvůrčích  dnův  a  mezi  naukou  přírodo- 
vědeckou o  vývoji  země  naší  a  jejího  organického  života  ve  mnohé 
příčině  vládne  obdoba,  ano  do  jistého  stupně  i  shoda,  přece  tato 
shoda  není  úplná."  Proto  se  autor  rozhoduje  sice  pro  tuto  theorii,  ale 
modiíikovanou  Giittlerem.  O  té  praví,  že  „snad  jest  pravdě  nej- 
"podobnější  a  to  z  těchto  důvodů.  Theorie  tato  doporučuje  se  jednak 
se  stanoviska  biblické  exegese,  jednak  také  se  stanoviska  resultatů 
moderní  přírodovědy.  Hlavní  přednost  její  v  tom  záleží,  že  hájí 
historického  postupu  jednotlivých  tvůrčích  děl  a  dokazuje,  že 
tento  postup  v  hlavní  věci  úplně  souhlasí  s  onou  posloupností, 
ve  které  podle  moderní  přírodovědy  celý  vesmír  vůbec  a  země  naše 
zvlášť  s  veškerým  svým  organickým  životem  ze  svého  původního 
mlhového  stavu  se  vyvíjela,  až  dosáhla  stupně  dokonalosti,  na  kterém 
nyní  stojí.  Jest  sice  pravda,  že  zcela  jinak  znějí  slova,  kterými  líčí 
Mojžíš  tvůrčí  šestidenní,  a  jinak  také  slova,  kterými  moderní  přírodo- 
zpytci  své  kosmogonické  a  geogonické  soustavy  osnují.  Ale  ačkoli  Mojžíš 
valně    se    liší    od    moderních    přírodozpytců    co    do    formy    líčení    a 


První  tři  kapitoly   Písma. 


67t 


mluvnického  v\'razu.  přece  co  do  věci  není  mezi  jeho  dějepravou  a 
mezi  výsledky  nynější  kosmogonie  a  geogenie  žádného  podstatného 
ruzdílu.  Všechen  rozdíl  mezi  Genesí  a  přírodní  vědou  je  předně  pod- 
míněn různým  stanoviskem,  se  kteréhož  Mojžíš  jakožto  zákono- 
dčirce  starozákonný  vznik  všech  věcí  líčí.  a  se  kterého  přírodozpytci 
vývoj  všehomíru  a  naší  země  pojímají.  Druhý  rozdíl  záleží  v  tom,  že 
přírodovědecké  kosmogonie  buď  vývoj  celého  všehomíru  aneb  aspoň 
naší  sluneční  soustavy  vysvětlují,  kdežto  Mojžíš  o  všemmíru  toliko 
v  prvém  verši  Genese  poznamenává:  „Na  počátku  stvořil  Bůh  nebe  a 
zemi",  a  ihned  nato  přechází  klíčeni  vývoje  naší  země  a  jejího  života. 
Ačkoli  Mojžíš  a  přírodověda  stojí  zcela  na  různém  stanovisku,  není 
přece  mezi  Genesí  a  resultaty  jednotlivých  věd  ve  hlavních  věcech 
sporů  pražádných.  K  vůli  jasnějšímu  přehledu  nebude  od  místa  hlavni 
body  harmonie  Písma  sv.  a  přírodovědy  v  této  příčině  vedle  sebe  postaviti. 


Pnrodověda  učí : 

1.  Na  počátku  byla  beztvárná  ve 
veškerém  světovéni  prostoru  rozptýlená 
l.niota,  z  níž  ř^e  celý  ve.^^mír  (vřccka 
téle.-ia  nebe.~ká  i  .-  naší  zemí)   vytvořil. 

2.  Země  naše  byla  žhavou  koulí, 
jež  byla  pro.<ta  všeho  organického 
života  a  byla 


Písmo  sv.   praví : 
1.  Na  počátku    .^tvořil    Buh    neb( 
i   zemi. 


2.  Země  pak  byla  pustá  a  prázdná. 


3.  se  všech  stran  obklíčena  hustým  8.   a  tma  byla   nad   propastí, 


mrakem   vodních    a    různých  minerál- 
ních par, 

4.  které  ochlazením  zhustly,  v  ka- 
palnou tekutinu  se  proměnily  a  na 
povrchu  zemském  se  soustředily. 

5.  Tím,  že  ony  mraky  zhustly  a 
na  povrch  země  sprclily,  zřídla  hustota 
parokruhu  naši  zemi  obkličujícího  a 
světlo  sluneční  počalo  osvětlovati  samo- 
statné těleso  naší  země. 

G.  Než  různými  látkami,  které  kapalná 
tekutina  povrch  naší  země  tvořící  ze 
sebe  ^ypařovala,  zhustl  zase  parokruh 
naší  země  tou  měrou,  že  nemohlo  jím 
světlo  pronikati,  a  tak  se  poznovu 
naše  země  zahalila  v  temnou  noc,  až 
konečné  světlo  nade  tmou  zvítězilo  a 

7.  od  té  doby  pravidelně  jednu 
nebo  druhou  polovici  naší  zeměkoule 
osvětlovalo. 


4.  a   Duch    Boží    vznášel    se    nad 
vodami. 

5.  I  řekl  Bůh:  Buď  světlo.  A  uči- 
něno jest  světlo. 


6.  A  oddělil  Bůh  světlo  od  temnosti 


í .  A  nazval  .světlo  dnem  a  tmu  nocí. 


672 


Jax  Oliva: 


8.  Z  jedné  části  plynových  a  parních 
látek,  z  nichž  se  parokruh  skládal, 
utvořil  se  náš  vzduch,  kdežto  část 
druhá  v  kapalnou  limotu  se  proměnila 
a  na  povrch   země   naší   spadla. 

9.  Utvoření  azoických  prahor  zpiiso- 
bilo  rozdíl  mezi  pevnou  zemí  a  mořem, 
kterýžto  rozdíl  byl  příčinou  dalšího 
vývoje  a  výtvaru  jednotlivých  geo- 
logických period. 

10.  Na  pevné  zemi  vznikla  nejnižší 
vegetace. 


11.  Mezitím  očistil  se  vzduch  dosud 
ještě  mnohými  parami  prosycený  tou 
měrou,  že  slunce,  měsíc  a  hvězdy 
ve  vší  své  stkvoucí  záři  naší  zemi 
se  objevily. 

12.  Vegetace  a  pravidelné  střídání 
dne  a  noci  jakož  i  jednotlivých  ročních 
počasí  poskytly  možnost  vzniku  života 
animalního,  jenž  současně  s  vyššími 
druhy  rostlinnými  v  jistém  postupu 
a  pořadu  se  vyvíjel. 


8.  I  učinil  Bůh  oblohu  a  oddělil 
vody,  kteréž  byly  pod  oblohou,  od 
těch,   kteréž   Indv   nad  oblohou. 


9.  Řekl  pak  Bňh:  Shromážděte  se 
vody,  kteréž  pod  nebem  jsou,  v  místo 
jedno,  a  ukaž  se  sucho.  I  nazval  Bůh 
sucho  zemí  a  shromáždění  vod  nazval 
mořem. 

10.  I  řekl:  Zplod  země  bylinu  ze- 
lenou a  vydávající  símě,  a  stromoví 
plodné  nesoucí  ovoce  podle  pokolení 
svého,  v  němž  by  bylo  símě  jeho 
na  zemi.  I  stalo  se  tak. 

11.  A  učinil  Bůh  dvě  světla  veliká; 
světlo  větší,  aby  panovalo  nade  dnem, 
a  světlo  menší,  aby  panovalo  nad 
nocí;  i  hvězdy. 

12.  I  stvořil  Bůh  velryby  veliké, 
a  všelikou  duši  živou  a  hýbající  se, 
kterouž  vydaly  vody  ve  tvárnostech 
jejich,  a  všeliké  létavé  podle  pokolení 
jeho.  —  A  učinil  Bůh  zvířata  zemská 
podle  tvárností  jejich,  i  hovada  i  vše- 
liký   zeměplaz    podle    pokolení    jeho. 


Vývoj  říše  rostlinné  i  živočišné  podle  Genese  a  věd  přírodních 
v  tomto  asi  pořádku  postupoval: 

Podle  přírodovědy:  Podle  Genese: 

1.  Rostlinstvo  bezděložné  —  zvířata  1.  Byliny  zelené  —  zvířata  vodní, 
vodní, 

2.  rostlinstvo  jednoděložné  —  plazy  2.  byliny  vyndávající  sémě  —  plaz 
a  ptact\'o,  duše  živé  a  létavé, 

3.  rostlinst\'0  dvouděložné  —  zvířata  3.  stromoví  plodné,  nesoucí  ovoce  — 
zemská.  hovada,    zeměplazi   i    zvířata   zemská. 

Z  toho  přehledu  vidíme,  že  Mojžíšova  dějeprava,  ačkoli  neužívá 
vědecké  terminolog-ie  nynější  přírodověd}-,  přece  s  jejími  resultaty  ve 
hlavní  věci  úplně  souhlasí.  Při  tom  ovšem  nechceme  zapírati,  že 
jsou  dosud  přemnohé  otázky  mezi  1.  hl.  Grenese  a  moderní  přírodo- 
vědou ještě  sporný.  Než  tyto  spory  nedají  se  jen  tenkráte  nikterak 
urovnati,  když  přírodověda  stůj  co  stůj  chce  s  „G-enesí  se  příti." 


První  tři  kapitoly  Písma.  673 


P e r i  O d i s m u s  objevil  se  v  posledních  letech  v  zlepšeném 
vydání  jako  kosmická  theorie.  P.  Bourdais  vysvětluje  dni  Genese 
jako  kosmické  dni.  Babyloňané  znali  kosmický  rok.  v  němž  365^,2 
obyčejných  dní  činí  jednu  vteřinu.  60  astronomických  let  tvoří  jednu 
kosmickou  minutu,  soss.  60  sossň  =  3600  obvč.  roků  tvoří  kosmickou 
hodinu  nebo  saros.  12  těchto  sarosů  =  43.200  obyč.  let  tvoří  kosmický 
den.  Bourdais  počítá  hexaemeron  6  X  43.200  =  259.200  let.  K  tomu 
přijde  neurčitá  doba  od  prastvoření  až  k  prvnímu  dni. 

Exegeticky  nedá  se  proti  tomu  nic  namítati.  Ale  hlavní  závadou 
je.  že  uvedený  systém  počítání  je  pouhou  hypothesou. 

5.  a)  „Allegorismus"  upírá  dním  v  Genesi  skutečnost  a 
přičítá  je  pouze  na  vrub  slohu  Mojžíšova.  Co  Mojžíš  v  1.  1.  podává 
syntheticky.  to  v  následujících  verších  rozvádí  analyticky.  „A  proto 
jest  sice  doslovné  znění  dějepravy  mosaické  podržeti,  avšak  tomuto 
doslovnému  znění  jest  jiný.  allegorický  význam  podložiti."  P.  834. 

Třeba  však  podotknouti,  že  allegorie  musí  hned  býti  znatelná. 
Avšak  o  allegorii  v  hexaemeronu  nemůže  býti  řeči.  A  mimo  to  bv 
i  'odpočinutí  Boží  7.  dne  musila  býti  allegorie  a  tak  podobně  mnohé 
jiné  věci  v  prvých  3  kapitolách.  „Ačkoli  Písmo  sv.  má  na  prvém  místě 
za  účel,  hlásati  člověčenstvu  pravdy  nábožensko-mravní  k  jeho  nad- 
přirozenému životu  se  odnášející,  přece  nemůže  úplně  od  pravd  přiro- 
zených odezírati.  Eád  nadpřirozený  je  zbudován  na  řádu  přirozeném. 
A  proto  jsou  přemnohé  přirozené  děje  a  pravdy,  ve  kterých  se  obojí  tento 
řád  stýká.  Stvoř il-li  Bůh  nebi  a  zemi,  jak  Genese  výslovně  praví 
a  i  rozum  dokazuje,  mohl  je  jen  jistým  a  určitým  způsobem  stvořiti. 
Způsob,  jakým  svět  vůbec  a  země  naše  se  všemi  svými  bytostmi  zvlášť 
vznikla,  jest  též  předmětem  zkumu  přírodovědeckého.  A  proto  musí  se 
Genese  s  přírodovědou  zcela  přirozeně  v  této  otázce  stýkati.  Poněvadž 
však  je  nemožno,  aby  mezi  Písmem  sv.  a  výzkamv  přírodovědeckými 
vzniknul  opravdový  a  skutečný  spor.  jest  nezbytno  hledati  theorie, 
která  by  se  jednak  srovnávala  s  biblickou  exegesí  hexaemera,  jednak 
však  také  byla  práva  výzkumům  přírodovědeckým.  A  proto  theorie 
allegorická,  která  od  řešení  této  shody  mezi  hexaemerem  a  přírodo- 
vědou úplně  odezírá,  nestojí  na  stanovisku,  na  kterém  bil^lická  exegese 
naproti  přírodním  vědám  státi  musí."  P.  837. 

h.  h)  „Poetismus"  vykládá  hexaemeron  za  báseň,  hvmnus  bez 
historického   základu.    Tím    nejvíce    se    přibližuje    výkladu   ideálnímu. 

Poetickou  řeč  i  formu  skutečně  možno  tu  pozorovati.  Avšak  také 
historické  události.  Alespoň  vždycky  se  zpráva  biblická  považovala 
Hlídka.  44 


G74  Jan  Oliva: 


jako  historická;  neclitěl-li  Duch  svatý  úmyslDě  lidi  másti,  byl  by  musil 
néjak  označiti,  že  se  to  nemá  historicky  vykládati.  Zcela  přirozené 
mohla  by  se  podobně  poeticky  vykládati  zpráva  o  pádu,  a  tím  bychom 
zabředli  až  k  úplnému  odmítnutí  zpráv  biblických. 

5.  (•)  „Idealismus"  má  nyní  dosti  přívrženců.  Idealismus  ne- 
pokládá oněch  6  dní  za  6  dob  nutně  po  sobě  jdoucích,  nýbrž  jako 
.šest  logicky^  rozeznatelných  oddílů  (momentů)  tvůrčí  činnosti  Boží,  jako 
()  Božích  ideí  stvořením  uskutečněných.  Místo:  prvního  dne  stvořil  Bůh 
říká:  za  prvé  stvořil  Bůh.  za  druhé...  Dle  toho  chce  zpráva  biblická 
především  nám  oznámiti,  že  Bůh  všechno  stvořil,  a  tato  náboženská, 
dogmatická  pravda  je  při  výkladu  hlavní  věcí;  v  jakém  čase  a  v  jakém 
pořádku  to  stvořil,  to  je  nábožensky  lhostejné.  Ze  pak  se  činí  zmínka 
o  6  dnech,  je  proto,  abv  vznikl  sedmý  den,  neboť  o  ten  >lo;  v.-^e  ostatní 
je  opět  nábožensky  lhostejné.  Theorie  tato  vedena  je  tedy  účelem,  jak}* 
Bůh  (po  případě  pisatel  zprávy)  měl  při  sestavování  zprávy.  „Vzdává 
se  slovného  znění  dějepravy  mosaické  o  tvůrčím  šestidenni  a  ^"ysvětluje 
toto  šestidenni  jen  v  my^stickém  smyslu.  Bůh  nestvořil  světa  a  jeho 
iednotlivých  bytostí  v  šesti  po  sobě  následujících  dnech,  nýbrž  najednou. 
Co  Bůh  najednou  stvořil,  to  Mojžíš  v  jednotlivé  části  rozvrhl  a  rozvedl, 
aby  jasnější  přehled  a  živější  obraz  Božského  tvůrčího  díla  před  oči 
představil  nevzdělanému  lidu  israelskému."   P.  816,  819. 

Proti  tomu  třeba  uvésti,  že  smysl  doslovný  tak  dlouho  tieba  při- 
jímati, dokud  bv  z  toho  nevznikl  nesmysl.  A  to  při  hexaemeru  doslovné 
pojatém  není  možno  tvrdit.  Mimo  to,  „není-li  možno  s  nynějšími  vý- 
zkumy^ geologickými  a  palaeontologickými  srovnati  liter alní  theorie^ 
podle  které  Bůh  vytvořil  v  šestkráte  24  hodinách  naši  zemi  z  chaotické 
massy  tak,  jak  se  nám  nyní  jeví.  tím  méně  lze  vzhledem  ku  přírodo- 
vědám připustiti,  že  Bůh  v  jediném  okamžiku  stvořil  naši  zemi 
tak,  jak  nvní  jest."  P.  819.  Proto  byla  tato  theorie  zmodiíikována 
v  novější  době  hlavně  Schiiferem  takto: 

„Bůh  chtěje  Adama,  jakožto  prvního  otce  a  učitele  lidského  po- 
kolení o  původu  všech  věcí  poučiti,  předvedl  před  jeho  duchový  zrak 
veškeren  postup  svého  tvůrčího  díla  v  (3  obrazech  či  viděních. 
V  těchto  obrazech  nezjevil  mu  však  jednotlivých  stvořených  bytostí 
ye  všech  jejich  individuálních  podrobnostech,  nýbrž  představil  mu  jen 
hlavní  úkony  či  momenty  tvůrčí  činnosti  a  vytvoření  nebe  a  země,  a 
to  jen  v  nejzazších  jejich  obrysech.  Postup  a  pořad  těchto  6  obrazil 
Jest  ideální  a  značí  vnitřní  souvislost,  v  níž  jednotlivá  tvůrčí  díla 
v  božské    světové    idei    k  sobě    se  pojí    a  vespol    se   podmiňují.    Tento 


Pivní  tři  kapitoly   Písma.  675 


ideální  postup  či  plán,  podle  kterého  Mojžíš  tvůrčí  dílo  líčí,  nakreslil  již 
sv.  Tomáš  Akv.  ve  své  Summ.  tlieol.  I.  qu.  70.  art.  1.  Učitel  Andělský 
rozeznává  ve  tvůrčí  činnosti  trojí  kon  a)  opus  creationis.  b)  opus  distinctionis, 
c)  opus  ornatus.  Ve  tvůrčím  šestidenní  máme  dva  od  sebe  sice  odlišné, 
ale  přece  těsně  souvislé  ternáry  čili  dvoje  trojdenní.  Tyto  dva  ternáry 
nenásledují  po  sobě.  nýbrž  běží  současně,  tak  že  čtvrtý  den  s  prvním, 
pátý   s  druhým   a  šestý   s  třetím  se  zcela  přirozeně   pojí.'*    P.  822 — 3. 

Přírodověda  shoduje  se  s  touto  theorií  úplně,  jelikož  theorie  tato 
odezírá  od  časového  postupu  zemských  útvarův  a  vzniku  jednotlivých 
organických  říší.  Ale  námitky  jsou  z  exegese.  „Theorie  tato  opouští 
bez  dostatečných  důvodů  dosavadní  církevní  exegetickou  tradici,  která 
až  na  některé  výminky  dějepravu  mosaickou  o  tvůrčím  šestidenní  vždy 
více  méně  ve  vlastním  smyslu  vykládala.  Dějeprava  mosaická  činí  na 
každého  nepředpojatého  čtenáře  dojem,  že  Bůh  jednotlivá  tato  díla 
po  sobě  stvořil,  a  to  v  6  po  sobě  neprostředně  následujících  dnech, 
pokud  se  týče,  periodách.  Jest  sice  pravda,  že  Písmo  sv.  má  na  prvém 
místě  za  účel,  aby  nás  poučovalo  o  pravdách  nábožensko-mravních 
Bohem  zjevených.  Ze  by  však  nikdy  člověčenstva  nechtělo  poučovati 
o  pravdách  profáních.  jmenovitě  přírodovědeckých,  toho  nelze  připustiti. 
Již  tím,  že  Adam  na  rozkaz  Boží  dal  každému  zvířeti  zvláštní,  jeho 
přirozenosti  přiměřené  jméno,  podán  důkaz,  že  náš  praotec  ze  Zjevení 
Božího  také  vědomosti  profání  čerpal.  —  Mimo  to  jest  také  na  paměti 
míti,  že  náš  lidský  týden  mnohem  přirozeněji  se  vysvětluje  Božským 
týdnem  historicky  projatým,  než  pouhými  6  obrazy  či  ideálními 
hledišti  v  jedné  a  téže  tvůrčí  činnosti  Božské.  Proto  mluví  i  parallelní 
místo  Ex.  2(),  11.  Ano,  poněvadž  den  o.  5.  a  6.  zahrnuje  v  sobě  po 
dvojím  díle.  není  logických  momentů  čili  hledisk  ve  tvůrčí  činnosti 
jen  šest,  nýbrž  vlastně  devět,  totiž:  1.  světlo.  2.  obloha,  o.  pevnina, 
■1.  rostlinstvo,  5.  slunce,  měsíc,  hvězdy,  6.  ryby,  7.  ptactvo,  S.  čtvernohá 
zvířata  a  9.  člověk.-'  P.  828—830. 

Aby  se  odstranily  vady  tyto,  připadli  někteří  na  myšlenku, 
theorii  ideální  spojiti  s  periodismem  v  theorii  zvanou:  „idealisovaná 
konkordace".  Hlavně  tak  činí  K.  Giittler.  Dle  něho  „může  se  sice 
podržeti  chronologický  postup  stvoření  rostlinstva . . .  jak  Genese  jej  líčí, 
ale  tak,  že  dokončení  díla  dne  předchozího  s  počátkem  díla  dne  násle- 
dujícího v  jednu  dobu  spadá,  jak  ukazuje  tento  vzorec: 


44- 


676  Jan  Oliva:   První  tři  kapitoly  Písma. 

A  poněvadž  díla  dní  předchozích  částečně  spadají  v  dobu  děl 
dní  následných,  musily  se  na  povrchu  zemském  současně  objeviti 
vyšší  a  dokonalejší  druhy  říše  rostlinné  s  nižšími  a  méně 
dokonalými  druhy  říše  živočišné.  Tato  theorie  má  tu  výhodu,  že  od 
chronologického  postupu  neustupuje  a  při  tom  přece  větší  zřetel  k  resultatům 
přírodovědeckým  bére,  než  theorie  přesně  konkordická."  P.  831. 

Než  ani  tato  theorie  mnohým  theologům  a  přírodozpytcům  nedo- 
stačuje. Největší  obtíže  činí  stvoření  slunce  dne  čtvrtého.  Viz  o  tom 
Vychodil,  Apologie  I.  str.  190  n. 

Proto  učinil  P.  Lagrange  O.  Pr.  nový  pokus,  jejž  H.  nazývá 
„opraveným  mythismem".  Mythický  mu  znamená:  populární  =■ 
metaforický  =  allegorický  =  ideální.  Rozeznává  v  hexaemeru  události 
od  formy.  Událostmi  je  mu  stvoření  na  rozkaz  B..  výbornost  stvoře- 
ného, uspořádání  a  požehnání  stvoření,  postavení  člověka  a  ustavení 
téhodne.  To  všechno  třeba  vykládati  doslovně.  Naproti  tomu  6  dní 
práce  B.  je  allegorií,  je  to  vzor  pro  lidskou  práci.  6  dní  je  jakýmsi 
rámcem;  oděj meme-li  jej,  máme  pořad  ne  reální,  ale  log'ický  stvořených 
věcí.  Události  jsou'  od  Boha  zjeveny,  forma  je  původu  lidského.  Pů- 
vodní podání  mohlo  býti  zatemněno,  ale  potom  Mojžíšem  nebo  před 
ním  očištěno.  Přes  to  mohly  některé  strusky  polytheistických.  materia- 
listických a  přírodních  názorů  prvého  lidstva  na  zprávě  uváznouti  a 
také  uvázly.  Tak  země  je  pevná,  nepohnutá,  obloha  jako  pevná  massa 
a  podobně  jiné.  Podle  toho  pořad  ve  zprávě  neodpovídá  skutečnému 
stvoření. 

Proti  tomu  se  musí  namítnouti,  že  Bůh  a  církev  podávají  nám 
jako  inspirované  nejen  ony  události  bez  rámce  6  dní,  nýbrž  celé 
hexaemeron,  obsah  i  rámec  zároveň.  Nejen  zjevení,  i  kniha,  v  níž  je 
obsaženo,  musí  býti  bez  bludů.  Zatemnění  původního  poučení  Bohem 
během  času  není  nikterak  dokázáno.  Šestidenní  musí  již  proto  býti 
správné,  poněvadž  Bůh  na  něm  založil  výsadu  dne  sedmého.  Rozdělo- 
vání obsahu  a  formy  není  nikterak  opodstatněno  textem.  Jako  další 
námitka  přijde  sem,  co  uvedeno  již  v  úvodě  k  této  práci. 

(P.  d.) 


Ze  života  pro  život.  67  7 


Ze  života  pro  život. 

Zemřel  arcibiskup  Pražský,  kardinál  církve  katolické,  český 
šlechtic,  ušlechtilého  srdce  muž,  svědomitý  v  úřadě  svém,  zemřel  vy- 
konávaje posvátné  povoláni  své  a  za  okolností,  jež  mohou  vzbuditi  jen 
soucit  a  soustrast,  aspoň  u  člověka  normálního,  ať  jest  jinak  smýšlení 
jakéhokoliv.  Nebožtík  nedovolá vá  se  ani  tak  útrpného:  de  mortuis  nil 
nisi  bene,  jako  pouhé  spravedlivosti  a  slušnosti. 

Vzpomínku  věnoval  mu  ovšem  kde  který  list,  každý  sebe 
důstojnou.  A  tu  vynikly  zvláště  listy  „humanitně"- realistické.  Celá 
vzpomínka  jejich  záležela  asi  v  tom.  že  osáply  se  na  „církev"  za  to, 
že  nebožtíkovi  vystrojen  slavný  pohřeb,  že  se  při  tom  splašil  kůň,  že 
se  zlomil  řebřík  a  že  kdosi  přišel  k  úrazu.  Z  čehož  jasně  jim  vysvitlo, 
jak  spravována  je  církev  vůbec  a  jaká  jest  památka  nebožtíkova. 

Nemá  prý  se  na  světě  nic  nazývati  bezpříkladným,  ale  tahle 
surovost  snad  nemá  mnoho  příkladňv  u  lidí  vzdělaných.  To  by  snad 
i  K.  HavHček  přes  veškero  své  proticírkevní  bramarbasovství  za  své 
žáky  tentokrát  se  zastyděl.  Neboť  tak  daleko  to  v  humanitě,  pokud 
vím,  přece  nedotáhl,  abv  psal  o  mrtvém  knězi  nebo  biskupovi  jen  proto, 
že  to  kněz,  po  případě  biskup,  takovýmto  způsobem. 

Tvtéž  listv  náramně  se  horšilv  nad  tím,  že  některé  obrázkové 
časopisy  uveřejnily  též  podobizny  nebo  výjevy  ze  života  a  pohřbu 
arcibiskupova.  Kdy  obrázkové  časopisy  zvěčňují  teď  kde  koho,  tak  že 
by  mohla  někdy  nastati  otázka,  komu  se  tím  vlastně  více  cti  prokazuje^ 
zdali  časopisu  či  oslavenci,  jest  tato  vzteklost  nad  onou  oslavou  zvěčnělého 
arcibiskupa  až  příliš  směšná,  ale  za  přibití  stojí;  mohlať  by  se  časem 
státi  neuvěřitelnou,  zvláště  u  těch,  již  bedlivě  a  záslužně  —  ale  poněkud 
jednostranně  a  samochlubně  — ■  pěstují  naši  národní  pathologii.  Chápu, 
že  se  člověk  při  tom  stálém  pitvání  stává  otrlým  a  iDezcitným  k  bolestem 
těch  ubohých  obětí,  ale  právě  proto  měli  by  oni  anatomové  sami  o  se- 
surovění  národu,  intelligence  a  žurnalistiky  psáti  s  náležitým  sebe- 
poznáním  a  sebeceněním.  Ci  snad  vůči  ..klerikalům"  není  žádná  surovost 
dosti  veliká  a  každá  jest  ještě  humanitou?  Nezapomínejme  ani  na 
pravidlo:  dnes  mně,  zítra  tobě,  ani  —  a  to  ještě  méně  —  na  to,  že 
ušlechtilost  mravů  jest  vlastnost  osobní  a  absolutní,  která  se  viplatňuje 
vždy  a  všude,  vůči  každému,  a  neřídí  se  dle  knoíiíků.  Učiníte-li  mládež 
surovou  proti  klerikalům,  v  našem  případě  nad  to  ještě  i  mrtvým  (!), 
bude  surovou  vůbec.  A  toho  snad  přece  nechcete? 


678  Ze  života  pro  život. 


Nápadno  bylo  a  jest  zajisté  mnohému  z  nás.  proč  se  protivníci 
o  naše  věci,  na  jicližto  zdaru  jim  přece  nezáleží,  tolik  starají  a  jak  by 
měly  neb  neměly  býti.  rozumují.  Vlastenecký  řečník,  jenž  už  zapomněl, 
že  o  Božím  Těle  neslouží  se  při  průvodě  u  čtyř  oltářů  mše  svaté,  horuje 
docela  vážně  o  to,  abychom  věrně  s  husitskými  předky  drželi  se  kalicha. 
ošemetností  římskou  nám  odňatého.  Novinář,  jenž  na  náboženství  ne- 
vzpomene, leč  aby  je  potupil,  horlivě  zasazuje  se  o  to,  abychom  všichni, 
a  on  ovšem  též,  místo  cizáckého  katolictví  přijali  slovanské  pravoslaví. 
Feuilletonista,  kterému  modlitba  a  pobožnosti  vůbec  jsou  modlářstvím, 
pohoršuje  se  nad  nedůstojnou  formou  katolických  pobožností,  jak  se 
tu  a  tam  konají.  Má  snad  pravdu,  vždyť  ani  našinec  nemůže  tu  se  vším 
býti  spokojen,  ale  divno  jest,  že  stará  se  o  důstojnou  formu  někdo, 
komu  věc  sama  vůbec  není  ničím.  Vždyf  s  věcí  odpadá  i  forma,  a  má-li 
věc  padnouti,  lépe  zajisté,  neodívati  jí  formou  důstojnou,  která  jí  může 
jen  prospěti  a  život  prodloužiti. 

Vůbec  tedy,  co  znamená  to  ustavičné  pytlačení  cizích  lidí  v  našich 
oborách?  Oni  zajisté  chtějí  žíti  po  svém.  Nuže  proč  nám  se  nemá 
stejného  údělu  dostati?  Chtějí  nás  snad  míti  lepšími"?  Ale  v  čem? 
Kdybychom  zanedbávali  vlastenecké  povinnosti,  na  př.  v  podpoře  ná- 
rodních zájmů,  pak  dobrá,  zasloužíme  výtkv.  ačkoliv  by  se  z  nás 
i  tehda  mnohý  bránil  proti  takovým  karatelum,  kteří  by  napřed  měli 
začíti  u  sebe.  Ale  tuto  jde  o  věc  nám  vlastní  a  zvláštní,  o  věc  ná- 
boženskou, o  jejíž  prospěch  oni  zajisté  nestojí.  Chtějí  nás  snad  míti 
zbožnějšími  a  světějšími?  To  sotva,  leč  by  snad  měli  na  mysli  svatost 
podle  jejich  evangelia,  abychom  totiž  svoje  přesvědčení  nechali  pěkně 
doma  a  život  svůj  zařizovali  dle  jejich  příjemnosti  a  pohodlí,  práva 
jim,  povinnosti  sobě  přenechávajíce.  Vždyť  proto  nám  tak  důtklivě 
doporučovali  evangelický  výrok  o  nastavení  druhé  skráně  k  poličku, 
jakoby  to  bylo  celé  a  doslovné  evangelium,  a  ovšem  také  hned  ochotně 
nabízeli  nám  své  služby,  napřahujíce  ruku  k  dobrodějnému  poličku 
tomu  .  . .  (Pro  ně  evangelium  vůbec  neplatí,  oni  znají  jen  sotistickou 
applikaci  pro  nás.) 

Prospěch  a  rozšířeni  čistého  náboženství,  jaký  předstírají,  není 
tedy  a  nemůže  býti  upřímným  záměrem  jejich,  neboť  by  pak  sami 
také  nějaké  náboženství  pěstovati  se  snažili  sami  u  sebe.  Nemůže  však 
to  býti  záměrem  jejich  už  také  z  té  jednoduché  příčiny,  že  kdybychom 
my  skutečně  všichni  své  náboženství  čisté  chovali  a  jím  se  řídili,  byli 
bychom  skutečně  činitelem  nedostupným  a  nepřemožitelným,  proti  němuž 
by  útoky  jejich  působily  jako  šípy  chlapecké,  jak  dí  Písmo.   A  právě 


Ze  života  pro  život.  G7  9 


tuho  oni  chtíti  nemohou,  neboť  by  se  tím  sami  přiváděli  ad  absurdum 
a  oprávněnost  svou  bv  tím  popírali.  Opravdová,  všestranná  a  pronikavá 
obnova  naše  v  duchu  a  pravdě  náboženství  našeho  by  záměry  jejich 
právě  ničila.  Proto  potírají  a  v  posměch  uvádějí  i  všechna  zřízení, 
která  k  nápravě  mravů  našich  směrují  a  k  ní  také,  když  jen  poněkud 
zdárně  se  provádějí,  skutečně  vedou.  Kdyby  se  nic  dobrého  nedalo, 
bude  zle:  děje-li  se  něco,  je  také  zle.  Proto  jsou  v  táboře  jejich  tak 
příjemné  různé  osobnosti  z  nás,  jež  mají  oprav  a  náprav  plné  huby 
jako  oni,  ale  srdcem  a  skutkem  daleko  jsou  od  toho.  Náboženství  jest 
vinno  tím,  že  intelligence  podle  něho  nežije,  ovšem;  člověk  sobě  neřád 
vinu  dává.  Ale  horlitelé  takoví,  kteří  v  životě  církve  vidí  jenom  stíny 
a  na  ni  všechnu  vinu  náboženského  úpadku  svádějí,  by  přece  měli 
předcházeti  dobrým  příkladem  a  ukázati  druhým,  jak  se  to  dělá,  kdyžtě 
<iírkev  a  její  organy  podle  nich  jen  odpuzují  a  náboženství  nenáviděným 
neb  aspoň  nevšímaným  činí. 

Slovem,  proč  napravovatelé  sami  nezitstanou  na  půdě.  kterou 
vzdělávati  hodlají,  proč  utíkají  ze  zahrady,  kterou  meliorovati  chtějí, 
a  jen  zdaleka  házejí  do  ní  kamením'?  Rozumí  se  samo  sebou,  že  tím 
není  řečeno,  jakoby  na  naší  straně  bylo  všechno  v  nejlepším  pořádku, 
to  ne,  naopak  nápravy  stálé  je  všude  potřebí,  nahoře  i  dole,  a  nikdo 
si  jí  více  nepřeje  než  každý  věrný  syn  církve  katolické:  avšak  většina 
výtek,  jež  se  jí  činí,  pochází  rozhodně  z  pramenů  nečistých,  z  po- 
hnutek nekalých. 

Často  bývá  to  špatné  svědomí.  Náboženství  buďto  vniternou  silou 
aneb  aspoň  z  jakéhosi  zv^^ku  přece  poněkud  se  hlásí  ke  svvm  právům 
u  člověka  a  upomíná  jej  na  jeho  povinnosti.  Tyto  však  jsou  nepohodlné, 
často  již  přestoupené  a  přestupované  —  život  podle  náboženství  již 
dlouho  nespravován.  Jak  snadno  se  svalí  vina  na  druhé,  na  odiosní  věc 
a  na  odiosní  zástupce  její.  zvláště  když  oni  tu  a  tam  ještě  skutečně 
vadami  svými  k  tomu  příležitosti  poskytují!  Pánové,  ruku  na  srdce, 
jak  se  říkává,  buďte  k  sobě  upřímní!  Pravda,  že  ta  naše  společnost, 
naše  strana  totiž,  přece  jenom  není  tak  nejhorší,  jak  by  se  dle  Vašich 
mijezdů  zdálo,  a  že  by  pro  Vás  ještě  vždycky  nebylo  tak  velikou 
nectí,  mezi  nás  náležeti.  A  dejme  tomu  krásně,  že  zůstanete  již,  kde 
jste,  mimo  nás  a  proti  nám,  nemáte-liž  prádla  dosti  sami  mezi  sebou? 
Každý  konečně  odpovídá  napřed  sám  za  sebe  —  nezdá  se  Vám  však, 
že  to  stálé  ostouzení  naší  věci  a  našich  osob  pochází  odjinud  nežli 
z  lásky  k  dobré  věci.  že  pochází  ze  vzteku  a  záští  proti  věci  proradně 
opuštěné,    která  by  poctivým  spolupůsobením    mohla  býti  podporována, 


680  Ze  života  pro  život. 


takto  však  jest  jen  diskreditována  a  poškozována?  Obyčejná  mluva 
říká  tomu  špatné  svědomí,  a  není  snad  daleko  od  pravdy. 

Vytýká  se  nám,  že  vystupujeme  stroze  jménem  absolutní  pravdy, 
kterou  si  osobujeme,  ačkoli  lze  prý  tu  mluviti  jen  o  relativní  oprávně- 
nosti toho  neb  onoho  názoru.  Na  jiném  místě  poznamenáno  tu  již 
jedenkráte,  že  ve  skutečnosti  ani  tato  relativní  oprávněnost  našim  rxk- 
zorňm  se  nepřipouští,  ba  že  kdejaký  pisálek  novinářský  názoru  svému 
výhradnou  platnost  proti  našemu  osobuje.  Je  tedy  naše  rozhodnost  a 
domnělá  neústupnost  dráždí,  nám  však  jejich  roztříštěné,  bezzásadné 
zásady  mají  imponovati.  Všimněme  si  jen  jejich  kladné  práce,  zač  asi 
stojí!  Budiž  tomu  tak.  že  naše  strana  neučinila  všeho,  co  učiniti  mohla 
a  měla,  ale  zajisté  učinila  tolik,  že  protivníci  její  z  toho,  a  bez  mála 
jen  z  toho,  žijí  a  tyjí.  Zde  je  také  jedna  příčina,  proč  je  naše  vniterné 
záležitosti  tolik  zajímají;  existence  i  činnost  jejich  jest  více  negativní, 
a  proto  jest  možná  jen  v  odporu  a  „kritice"  něčeho  positivního.  Eíká 
se  sice,  že  napřed  potřebí  odkliditi  rum  zakořenělých  předsudkův  a 
nešvarův,  ale  je  přece  jenom  divné,  že  tolik  a  tak  zdatných  pracovníku 
jejich  jen  tím  se  obírá,  aby  druhým  překáželi,  nepamatujíce  na  to,  že 
z  toho  lidstvo  živo  b}^ti  nemůže.  Ale  potřebují  toho  štvaní,  aby  aspoň, 
nějak  vynikli. 

Skoda  skutečně;  že  i  nadaní  a  lepších  věcí  schopnější  lidé  naši 
síly  své  na  toto  bezúčelné,  ba  škodlivé  štvaní  vyplýtvají.  Sami  sebou 
se  málo  obírají,  o  sebe  a  své  povinnosti  si  starostí  nepřipouštějí,  ale 
cizí  hlava  je  pořád  bolí.  Zvláště  my  máme  takových  přátel  až  přiliš 
mnoho,  kteří  nemajíce  doma  co  dělati,  lámou  si  nad  námi  často  pra- 
zbytečně  hlavu  a  když  nechceme  jednati  po  jejich  vůli.  nedůstojnými 
prostředky  nás  buď  zastrašiti  nebo  zničiti  usilují.  íškoda  opravdu,  že 
tím  jednak  mnoho  dobré  činnosti  s  naší  strany  skutečně  se  zmaří, 
jednak  tolik  práce  jinde  potřebné  se  zbytečně  vynaloží.  Od  zlovolných 
nepřátel  možno  se  sice  tu  a  tam  něčemu  přiučiti,  ale  nechati  se  jimi 
vésti,  není  možno,  nechceme-Ii  se  sami  úplně  zapříti.  A  tak  muže 
neustálé  štvaní,  vedené  úmyslem,  jen  aby  se  štvalo,  někoho  sice  unaviti, 
někoho  však  také  posilniti,  aby  útoky  ignoroval  a  šel  svou  cestou  dále, 
na  pouliční  pokřik  se  neohlížeje.  V  druhém  případě  je  sice  nebezpečí, 
že  přeslechne  i  mnohou  oprávněnou  poznámku  —  a  to  se  na  naší  straně 
bohužel  někdy  stává,  že  u  vědomí  své  dobré  věci  stáváme  se  k  vlastním 
chybám  slepými  —  ale  má-li  se  voliti  mezi  dvojím  zmíněným  způsobem, 
tedy  zajisté  lze  schváliti  jen  tento  druhý:  neúnavné  zlomyslné  útočení 
pobádejž  k  neúnavné  činnosti.  Korrektivu  bude  ovšem  vždy  třeba,  ale 


Ze  života  pro  život.  681 


takto  bude  nám  ho  hledati  ne  v  kritice  zlovolných  nepřátel,  nýbrž 
v  nás  samvch.  v  daném  základě  a  ve  vůdčí  oprávněné  antoritě,  v  této 
tou  měrou,  jakou  je  k  čemu  autorisována.  v. 

Velice  pozoruhodná  jsou  slova  arcibiskupa  Varšavského,  Zikmunda 
Feliůského,  v  č.  7.  ,,Hlídky"  podaná  p.  B.  Skalským.  Týkají  se  onoho 
„velkého  zřídla  třenic  a  nedorozumění,  jehož  ani  úsilí  jednotlivců,  ba 
ani  společné  nemohlo  by  zameziti,  ježto  tryská  ze  samé  přirozenosti 
lidské  povahy.  Zřídlem  tím  je  vrozená  našemu  rozumu  jednostrannost, 
kterou  zlá  vůle  nesmírně  podporuje,  ale  netvoří  jí  nikterak,  ježto  i  před 
pádem  byl  člověk  schopen  jednostranných  úsudků,  jak  to  dosvědčuje 
chování  se  Evv,  která,  opanována  žádostí  vše  věděti,  pouští  se  zřetele 
následky  své  neposlušnosti  a  vrhá  se  nerozumně  v  propast."  Slova 
právě  uvedená  a  co  ještě  za  nimi  v  odstavci  tom  na  str.  4V33.  následuje, 
měl  bv  dobře  vštípiti  si  do  mysli  každý,  kdo  uvažuje  ať  si  ústně  nebo 
písemně  o  kterékoli  době  v  dějinách,  kdo  posuzuje  jednání  a  myšlenky 
dob  minulých.  Avšak  i  posuzovatelé  dob  přítomných  vysvětlí  si  právě 
udanou  povahou  lidské  přirozenosti  mnohé  a  mnohé  současné  události 
a  projevy  ať  si  ve  světě  myšlenek  nebo  ve  světě  skutků,  jednání. 
Důkazem  v  prvém  oboru  jest  mimo  jiné  právě  vydaný  spis  Dra.  Josefa 
Miillera:  Der  Reformkatholicismus  (II.  Theil:  Die  praktischen  Reformen), 
o  kterém  jistě  s  povolané  strany  ve  ,, Hlídce"  bude  promluveno.  Já  zde 
omezuji  se  proto  jen  na  upozornění,  že  tento  v  mnohém  ohledu  dobrý 
a  záslužný  spis  na  konci  svém,  ve  stati  o  jesuitech,  jest  jistě  jedno- 
stranný. ( )  tom  pozorný  čtenář  snadno  se  přesvědčí.  —  Důkazem  v  oboru 
druhém,  v  jednostrannosti  v  konání,  jsou  mnohé  naše  nvnější  katolické 
spolky.  Jako  dříve,  asi  před  čtvrt  stoletím,  všechno  se  hnalo  za  heslem 
přírodověda,  tak  nyní  se  všechno  žene  za  heslem  sociologie,  zakládají 
se  o  překot  spolkv  a  hlásá  se  beze  všeho,  v  tom  jedině  že  je  záchrana 
a  spása  katolického  života  vi  nás.  Kdo  však  blíže  přihlédne  k  životu, 
k  výsledkům  cenným,  jaké  skutečně  z  toho  plynou,  nemůže  přisvědčiti 
těm  hlučným  fanfárám,  jaké  se  o  každé  takové  schůzi  do  světa  hlásají. 
Výsledek  mnohých  je  roven  nule.  Pociťuje  se  to  nejen  u  nás,  ale 
i  v  Německu,  v  tom  Německu,  v  němž  spolkový  život  katolický  jest 
mnohem  dále  než  u  nás.  Na  potvrzení  svých  slov  uvedu  tu  doslovně 
řeč  nejd.  biskupa  Rottenburgského,  Dra.  Pavla  v.  Kepplera,  již  měl 
dne  10.  dubna  1899  ve  Stuttgarte,  a  již  přinesl  tamní  list  .,Deutsches 
Volksblatt"  11.  dubna  v  č.  81.  Eeč  tu  měl  nejd.  biskup  večer,  v  míst- 
nostech katolického  spolku.  Mluvil  následovně: 


682  Ze  života  pro  život. 


„Důstojní  a  vzácni  pánové!  Zajisté  jste  v  právu  zvěděti,  co  děje 
se  v  duši  vašeho  Ijiskupa  v  tento  večer,  v  tento  den.  kdv  biskup  váš 
p(3prvé  zavítal  do  největší  obce  své  diecese  a  posvětil  první  kostel 
v  tomto  městě,  co  asi  hýbe  duší  jeho  ve  středu  velkolepého  shromáždění 
katolických  mužii,  pod  dojmem  velice  přívětivých  slov  uvítání  a  pře- 
krásných hudebních  výkonúv.  Ano.  vy  jakožto  katoličtí  mužové  musíte 
cítiti  touhu,  dnešního  dne  slyšeti  z  úst  vašeho  biskupa  slova  povzbuzení, 
a  biskup  váš  má  plné  právo  při  této  příležitosti  i  vážná,  důtklivá  slova 
k  vám  pronésti,  i  taková,  jaká  obyčejný  člověk  snad  nerad  slyší  a 
která  mu  nelichotí,  která  však  muž  katolický  rád  od  svého  biskupa 
přijme  a  k  spáse  své  použije. 

Této  touze  jdu  milerád  vstříc  a  otvírám  vám  srdce  své. 

Nejprve  dám  vám  pocítiti  radost  tohoto  svého  srdce.  Castěji 
jsem  dnes  vzpomněl  si  slov,  jež  napsal  můj  svatý  patron  ve  svém  listě 
k  Římanům,  k  největší  to  obci  křesťanské,  a  ve  slovech  těch  vyznává, 
že  děkuje  Bohu,  kdykoli  si  vzpomene  na  Římany  a  jejich  víru,  jež  je 
rozhlášena  mezi  všemi  bratřími.  kdykoli  vzpomene  na  jejich  poslušnost, 
kterou  se  stali  příkladem  všem  ostatním.  Právě  tak  myslím  a  myslil 
jsem  v  těchto  dnech.  Rozvoj  katolické  obce  ve  Stuttgarte  jde  tak  dobře, 
že  máme  všechnu  příčinu  býti  spokojeni.  Katolická  obec  stuttgartská 
se  zmohla  tak,  jak  ani  veliký  sanguinik  neodvážil  se  doufati.  Není 
tomu  dávno,  mluvilo  se  toliko  o  StíJckašské  kapli;  dnes  byl  posvěcen 
StíJckašský  kostel,  kolem  něho  utvořila  se  veliká  obec  a  má  svého 
duchovního  pastýře.  Další  záruky  tohoto  rozvoje  vidíme  v  blízké 
budoucnosti.  Ještě  před  dvěma  lety  mnohý  pochyboval,  je-li  třeba 
čtvrtého  katolického  kostela;  před  10  nebo  15  lety  neopovážil  se  nikdo 
na  něco  podobného  jen  pomysliti.  A  dnes  doufám,  půjde-li  vše  dobře, 
že  v  několika  týdnech  bude  se  moci  začíti  vyhazovati  základy.  Počet 
duchovních  správců  vzrostl;  děkujeme  za  to  jakož  i  za  podporu  stavby 
nových  kostelů  věrné  pomoci  král.  katolické  církevní  rady  a  s  její 
pomocí  doufám,  že  za  nedlouho  budu  vám  moci  poslati  dva  nové  kněze 
pro  duchovní  správu.  To  jsou  jistě  dobré  záruky,  že  zdejší  katolická 
obec  nejen  početně  roste,  ale  i  organicky  mohutní,  a  další  záruku  vidím 
v  tomto  shromáždění  katolických  mužů  přečetně  zde  shromážděných, 
ačkoliv  je  to  ve  všední  den  a  v  hodinu  ne  právě  nejpříhodnější.  Díky 
věčnému  Bohu    a  všem,    kteří  spolupůsobili    na  rozkvětu   katol.  života. 

Avšak  tak  je  to  již  na  světě:  každá  radost  má  přimíchanou 
žalost;  každá  naděje  skrývá  ve  svém  kalíšku  krůpěj  starosti,  každou 
důvěrou  zachvívá  myšlenka  bázně  a  úzkosti.  Organický  rozvoj  katolické 


Ze  života   pro  život.  6iS3 


obce,  zvláště  ve  velkém  městě,  kdež  obec  ta  je  v  menšině,  je  vždy 
dítkem  těžkých  starosti  a  úzkosti;  vždyť  velká  města  jsou  dnes  beztoho 
předmětem  všeobecné  starosti.  Oasy  jsou  ty  tam.  kdy  lidé  měli  téměř 
dětinskou  radost,  mohlo-li  se  po  sčítání  říci,  která  města  opět  o  20.000 
vzrostla.  Nyní  hledí  se  na  vzrůstání  obyvatelstva  městského  s  obavou 
a  hledí  se  nezdravv  příliv  do  nich  omeziti.  Víme  to  a  statistika  sucho- 
parnými, ale  strašlivými  číslicemi  to  dokázala:  velká  města  jsou  nejen 
střediska  obchodu.  dopraA^^^  průmyslu  a  snad  i  umění,  vzdělání  a  vědy; 
ona  jsou  i  středisky  všeho  zlého,  úhrnné  výstaviště  celé  miserie  pří- 
tomnosti: pauperismu.  protiv  a  nenávistí  třídních,  hnízda  sociální 
demokracie  —  a  do  toho  vmysleme  si  postavenu  malou  katolickou 
osadu  —  jaké  to  nebezpečí  pro  její  víru,  pro  katolickou  kázeň  a  životl 

Nepoddáváme  se  žádným  illusím,  nechceme  toho  zapírati,  že  ]u-ese 
vše  to,  co  dobrého  o  rozvoji  katolické  obce  ve  zdejší  osadě  možno  říci. 
ukazuje  se  mnoho  kormutlivého.  Roční  výkaz  naší  ztráty  je  veliký. 
Co  útlých  dětských  srdcí  smíšenvmi  sňatky  naší  církvi  je  ztraceno,  to 
jsou  úžasné  číslice  a  jsou  snad  ještě  větší,  než  víme.  Tisíce  jdou  do 
kostela,  ale  není  mnohem  více  tisíc,  jež  už  do  kostela  nechodí?  Sta 
mužů  je  zde  dnes  shromážděno  kolem  svého  biskupa;  ale  nejsou  tisíce 
tam  venku  plni  nenávisti  proti  kněžím   a  biskupovi! 

To  je  to,  co  duši  naši  tísní,  i  duši  biskupovu.  Rád  by  to  změnil: 
ale  sám  nemůže,  ba  ani  s  pomocí  kněží  toho  nedokáže;  tu  je  nevyhnutelně 
třeba,  aby  i  laikové  účinně  pomáhali.  To  jste  vy  též  poznali  a  proto 
spolky  si  zarazili.  Naše  doba  je  po  výtce  doba  spolčování,  spolků; 
všechno  je  sociálně  naladěno.  Ani  nám  nezbývá  než  využitkovati  tento 
proud  časový  a  sociálně  b}-ti  činnými.  To  jste  poznali,  to  chcete  a 
z  části  jste  již  svými  spolky  dosáhli,  a  to  těší  vašeho  biskupa.  Těší  ho- 
že  katolické  spolky  utvořilv  si  v  tomto  spolkovém  domě  pěkné  stře- 
disko. Zvláště  pak  velkolepé  je,  co  děje  se  v  oboru  charity.  Těší  to 
vašeho  biskupa,  že  tolik  mužů  z  nejrůznějších  povolání,  i  z  vysokých 
státních  míst.  věnovalo  se  službě  láskv  k  bližnímu,  těší  ho.  že  katolická 
věc  je  veřejně  zastávána  v  parlamentě,  ve  spolcích,  v  novinách,  a  přeje 
si,  aby  osvědčování  katolického  smýšlení  ve  všech  směrech  co  nejvíce 
do  budoucnosti   pokračovalo. 

Nepotřebuji  též  varovati  před  jedním  nebezpečím,  jež  spojeno 
bývá  s  vystupováním  ve  veřejnosti,  před  zpovrchněním  katolického 
ducha,  nemusím  snad  varovati  před  parádním  katolicismem,  před 
katolicismem  v  hostincích,  před  katolicismem  zábav  a  vyražení,  před 
katolicismem  tanečním  (catholicismus  saltatorius),  jak  to  kdosi  již  nazval. 


684  Ze  života  pro  život. 


Takovémuto  zpovrchňo  vání  vnitřní  ho  života  nemůžeme 
se  oddati.  Mám  pevnou  důvěru  k  vám,  že  nikdy  nezapo- 
menete, že  prvním  a  nejpřednějším  místem  spolkovým, 
kde  katolick}'  muž  má  zastupovati  katolické  zájmy,  je 
kostel,  dům  Boží,  že  první  a  nejpřednější  shromáždění, 
ve  kterém  má  býti,  jsou  nedělní  a  sváteční  služby  Boží, 
že  první  a  nejpřednější  řečí,  kterou  má  konati,  je  řeč 
k  Bohu.  denní  to  ranní  a  večerní  modlitba.  Toho  nikdy  ne- 
zapomínejte  a  pokud  toho  nezapomenete,  není  nebezpečí. 
že  vnitřek  utrpí  škodu  projevováním  se  na  venek. 

Mluvil  jsem  otevřeně  a  musím  se  skoro  omluviti  jako  se  svatý 
Pavel  ve  svém  listě  k  Eímanům  omlouvá,  že  k  nim  trochu  sraěleji 
mluvil,  ačkoli  s  nimi  ještě  dlouho  nepobyl.  I  já  jsem  dnes  poprvé 
k  vám  se  přiblížil;  ale  chtěl  jsem  otevřeně  mluviti,  jelikož  nevím, 
budu-li  moci  v  tomto  století  ještě  k  vám  mluviti. 

Je  to  zvláštní  doba,  v  níž  žijeme.  Tepna  její  bije  rychle;  vše  je 
jaksi  v  rozechvění.  Nevíme,  co  přijde;  jsou  to  poslední  steny  století  a 
porodní  bolesti  nového  století.  Nejsem  pessimistou:  nejsou  to  jen  zá- 
pachy z  hniloby,  jsou  to  též  vonné  jarní  vánky,  jež  letí  naší  dobou. 
Nemáme  vůbec  příčiny  zoufati  a  malomyslněti.  Je  nám  jako  chlapci 
na  lodi  v  nebezpečí,  o  němž  pěje  básník.  Když  vše  ztrácelo  mysl. 
patřil  on  vesele  v  nepohodu  a  když  se  ho  po  přestálém  nebezpečí  tá- 
zali, co  mu  dodalo  takové  důvěry  a  odhodlanosti,  pěkně  odpověděl: 
nemusil  jsem  se  báti,  neboť  můj  otec  byl  u  vesla.  Ani  my  se  nemusíme 
báti:  náš  Pán  a  Spasitel  je  u  vesla  a  jeho  viditelný  zástupce  na  zemi 
řídí  loď  a  na  stožáru  je  nápis:  Non  praevalebunt.  Avšak  tato  křesfansk/i 
důvěra  není  proto,  abychom  ruce  složili  v  klín  a  mvslili,  že  nemusíme 
pracovati,  ale  proto,  aby  nás  pohádala,  abvchom  napjali  všechny  síly 
a  věnovali  se  úplně  dobré  věci.  Naše  doba  potřebuje  celých  mužů, 
kteří  vnitř  jsou  zdravého  jádra,  a  na  venek  projevují  toto  své  zdravé 
duševní  jádro  přirozeným  účinným  způsobem.  V  počtech  je  zásada,  že 
40  půlek  je  20  celých;  v  duševním  hnutí  naší  dobv  platí  zásada  opačná, 
že  10  celých  je  více  než  100  půlek  a  1000  s  Bohem  je  většinou, 
i  kdyby  proti  ní  stálo  10.000  bez  Boha. 

Proto  s  nejlepšími  nadějemi  hledíme  v  budoucnost.  Doufáme,  že 
je  ještě  tolik  celých  katolických  mužů  ve  velkém  městě,  a  i  v  tomto 
městě  že  věc  katolická  nebude  couvati,  nýbrž  pokračovati. 

Vyslovuj eme-li  takové  naděje,  potkáváme  se  ovšem  na  mnohých 
místech  s  velkým  podezřením:   myslí  se,  že  toužíme  po  panování  a  že 


Zp  života   )>ro  život.  685 


máme  cílem,  snažiti  se  za  dobrem  církve  na  úkor  státu  a  říše.  O  jak 
málo  znají  ti,  kdož  tak  podezírají,  co  nás  oduševňuje!  Tu  nemůže  býti 
kollise:  hledáme-li  dobra  církve,  pracujeme  tím  zároveň  o  dobro  lidu 
a  vlasti,  namaháme-li  se  o  spásu  duší.  přispíváme  tím  vydatně  k  blahu 
lidu.  ( J  jak  málo  znají  ti.  kdož  toho  neuznávají,  jak  čistě  a  mocně  plá- 
polá v  srdcích  našich  láska  k  vlasti!  ^Nedáme  se  nikým  předstihnouti 
v  lásce  a  příchylnosti  k  své  vlasti."  o. 


I    I    I    I    tlil    6"  a    I    I    t    i    g    i    i    I    I    I    I    8    I    I    I    !    I    I    I    I    I    8    i    I    i    I    I    I    I    I    II    I 


^@Í|#@|'  Pisemnictvi  a  uměni.  |W#@@@ 


III   I   I   8   I   I   II    i)!*   t    a    e    ^    r-        I    i    5    i    i    I    I   I    I    5    B    I    I    I    i    i    I    I   i    i    I    I    i    I    I    č    I   I   I   I. 

TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTfTTTTTTTTTTTTTTTTTTVTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTŤTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT 

Z  maďarské  literatury. 

Podává')  Alois  Koudelka. 

,,Tempora  mutantur. . ,!"  s  takovou  zahajuje  Leopold  Katscher 
svůj  referát  o  maďarském  písemnictví  za  poslední  rok  (počítaný  od 
července  do  téhož  měsíce)  v  letoším  anglickém  „Athenaeu",  chtěje 
upozorniti  celý  svět  na  to,  že  v  Uhrách  počali  si  také  všímati  výtvar- 
ných umění,  pro  něž  až  do  té  doby  nejevili  hrubě  smyslu.  V  čele  stojí 
dílo  Alb  Berzeviczylío  ..Itálie''.  Devatenáct  kapitol  pojednává  o  oněch 
místech,  na  kterých  slavila  italská  renaissance  své  největší  triumfy. 
Referent  chválí  bystrost  a  originálnost  nazírání  a  postřehování  u  spisovatele 
jakož  i  poetické  líčení  krajin  a  míst.  Spisovatel  býval  kdysi  místo- 
předsedou uherské  sněmovny  a  státním  tajemníkem  v  ministerstvě 
vyučování.  Jánoš  Hoch  seznamuje  zase  výstavkami  v  četnějších  městech 
pořádanými  širší  vrstvy  obecenstva  s  uměním.  Své  ideje  o  praktickém 
vychování  národa  pro  umění  uložil  v  zajímavém  svazku  nadepsaném 
„Reforma  umění".  Předseda  národního  musea  uměleckého  E.  cle  Ěadisics 
pojednává  ve  dvousvazkovém  díle  ,,Poklady  maďarského  umění" 
o  sbírkách  skvostů  (maďarského  umění)  ve  Vídni  a  Budapešti  chovaných. 
Tamás  Szana  vydal  jako  třetí  svazek  své  řadv  biografií  umělců:  „Život 
a  díla  Jánoše  Janko",    nejpopulárnějšího    to  maďarského   karikaturisty. 

Z  historických  děl  na  prvním  místě  dlužno  uvésti  VI.  svazek 
posmrtných  děl  revolucionáře  L.  Kosvta.  jenž  obsahuje  jeho  „dějepisné 
studie"  a  v  dodatku  část  jeho  politické  korrespondence  s  knilem 
Viktorem  Emanuelem,  Jeromem  Xapoleonem  a  jinými.   Gyula  Schvarcz 

*)  Dle  č.  3740.  londýnského  »Athenaea«  a  jiných  pramenti.  Co  se  »Athenaea': 
týče,  schází  v  něm  letos  referát  o  českém  jiísemnietví ;  celkem  i  o  ostatních  literaturách 
dopadly  zprávy  hubeně,  nepochybně  děkovati  dlužno  za  to  blahodárnému  působení 
dekadentismu  a  symbolismu  na  ty  které  literatury.  Soudím  tak  z  našich  poměrů. 


6Í6  Písemnictví  a  umění: 


vydal  čtvrtý  díl  své  „Historie  demokracie".  V  díle  tomto  obírá  se 
římskou  republikou  až  po  r.  275.  před  Kristem.  Schvarez  ve  sv}^ch 
názorech  velice  se  rozchází  od  Mommsena  a  jiných  jeho  stoupenců. 
Stálo  by  tedy  za  to,  by  si  ho  naši  hist(jrikové  trochu  všimli.  Ohromné 
dílo  j  Sdíidora  Szildgijiho  „Dějiny  maďarského  národu"  ukončeno  ko- 
nečně desátým  svazkem,  jejž  napsali  Sdndor  Marki  a  Gusztdv  Beksics 
a  jenž  obsahuje  dějiny  posledních  padesáti  let.  Dějiny  světové  roz- 
počtené na  12  svazků  jal  se  vydávati  za  přispění  prvních  odborníků 
H.  Morczalt.  První  dva  svazky  s  četnými  a  nádhernými  illustracemi 
o  700  str.  už  vyšly. 

Co  se  týká  krásné  prosy,  jako  jiná  léta,  tak  i  v  roce  právě 
uplvnulém  v  čele  stojí  se  svými  pracemi  Herczeg  Ferencz  a  Bi-ikli/ 
Sdndor.  Onen  vyniká  zvláště  svým  bystrým  pozorovacím  talentem  a 
jemným  sarkasmem.  Sloh  i  řeč  jeho  jsou  plynné  a  průhledné,  je  zname- 
nitým dialektikem  a  umí  šťastně,  třebas  ne  vždy  prohloubeně,  karakte 
risovati  své  osoby,  liada  povídek  a  no  velí  jeho  jest  už  velmi  značná; 
poslední  povídka  jeho  nese  název  „Historie  mladé  dívky".  Bnklyho  lze 
označiti  krátce  jako  náruživého,  náladám  podrobeného  básníka.  Až  do 
poslední  práce  holdoval  do  jisté  aspoň  míry  naturalismu,  poslední  však 
svou  prací,  jež  se  všeobecně  pokládá  za  jeho  chef  ďoeuvre,  „Stříbrnou 
kozou"  osvědčil  se  býti  výtečným  reahstou.  Čtyři  studenti,  praví  to 
bobémové.  tvoři  střed,  kolem  něhož  se  celé  jednání  točí.  Jsou  to  živé 
postavy  jak  co  do  dobrých  tak  i  zlých  vlastností.  Jejich  příhody  poskytují 
básníkovi  příležitost  posvítiti  si  na  rozličné  společenské  kruhy  a  jejich 
postavení  k  palčivým  otázkám  přítomné  doby.  Směsice  humoru  s  vážností, 
iakou  B.  vynaložil  na  vymalování  svých  bohémů,  staví  ho  po  bok 
Murgerovi,  jehož  dokonce  velikostí  své  koncepce  předčí.  Nechybí  tu 
ani  život  symbolický.  „Stříbrná  koza"  hraje  tu  roli  symbolickou; 
„stříbrná  koza"  není  nic  jiného  než  hlavice  hůlky,  jež  musí  putovati 
do  zastavárny,  o  niž  se  však  potom  padlý  vzchopí  k  novému  životu. 
Dodatkem  připomínám,  že  kniha  vypravena  s  největší  nádherou,  jsouc 
illustrována  od  prvních  maďarských  umělců. 

István  Szomahdzy,  jenž  dosud  psával  duchaplné  a  elegantní  poví- 
dečky, vynikající  bohatostí  invence  a  námětů,  pokusil  se  o  delší  práci 
v  tom  žánru  „Lichými  středami".  Debut  jeho  v  tom  směru  potkal  se 
dle  úsudku  maďarských  kritiků  se  skvělým  úspěchem.  Zvláště  šťastným 
pr}^  jest  v  podáni  protiv  mezi  štěstím  rodinného  života  a  jalové  kon- 
venčnosti  společenské. 

Zvláště  však  na  poli  krátké  povídky  vynikl  Arpád  Berczik  sbírkou 
svou  „Podzimní  léče".  Arpád  Berczik  patří  už  k  veteránům  a  nejlepším 
dramatickvm  spiso\^atelům  maďarským.  B.  jest  humorista  a  satirik  první 
třídy.  Heslem,  kterým  se  řídí  při  spisování,  jest  Horacovo:  „Eidendo 
dicere  verum."  Zvláště  šťastným  jest  v  politické  satiře. 

Též  Amhrus  Zoltdn  vynikl  sbírkou  povídek  „Slečinka  Pavučinka". 
Je  to  vlastně  spřádání  snů  se  životem  skutečným  a  naopak  zasahování 
tohoto  v  říši  oněch,  co  tvoří  obsah  oněch  povídek.  Dojem  povídek  různý 
dle  nálady,  kterou  provanuty. 


z   inadarské   litcraturv.  687 


Na  poli  dramatické  poesie  stojí  opět  v  popředí  A.  Berczik  se  svou 
veselohrou  „HimíVbo  hymny."  Hrdinou  jejím  jest  S.  Kisfaliidi/,  nej- 
větší to  maďarský  básník  vedle  Petfiíího.  J/.  Jókaí  napsal  dvě  dramata 
„Černá  krev"  a  „Levente".  jež  však  přes  všecku  popularitu  starého 
autora  na  prknech  nedocílila  valného  úspěchu.  Také  Herczeg  Ferencv 
valně  nepochodil  se  svým  dramatem  „První  bouře",  kdežto  veselohra 
jeho  „G^Hirkovicsovv  holky",  zpracovaná  na  základě  stejnojmenné  jeho 
rozkolné  povídky,  přijata  velmi  příznivě.  Jos.  Bayer  dostal  od  akademie 
věd  první  cenu  za  své  monumentální  dílo  „Dějiny  maďarské  literatury 
dramatické"  k  r.  1867.  Cennou  knihou  jest  Dénes  Sziiryho  „Dramatické 
dojmy",  v  nichž  se  rozepisuje  o  Eleonoře  Duseové,  o  Sardouovi. 
Dumasu  ml.  a  j.,  hlavně  však  o  Shakespeareovi.  -/.  Lenkei  napsal 
dramat,  báseň  „Kainova  smrt."  Báseň  ta  na  jedné  straně  přijata  — 
od  mladých  totiž  —  s  velikým  jásotem,  na  druhé  však  straně  — 
u  starých  —  s  naprostým  odsouzením.  Z  té  příčiny  budiž  tu  podán 
iejí  obsah  poněkud  obšírněji,  aby  si  čtenář  mohl  sám  jakýs  takýs 
úsudek  utvořiti.  Výčitkami  svědomí  pronásledován  uhání  Kain  pralesenij 
iipovídaje  vzdorovitými  slovy  válku  Bohu.  Ale  hrožení  to  je  pouhou 
komedií,  snahou  pouze  oklamati  sama  sebe  a  druhé.  Proti  své  ženě. 
Adě.  jež  přes  bratrovra/.du  věrné  k  němu  lne,  staví  se  nervosním, 
nechtěje  připustiti,  že  by  byl  obětí  hryzotu  svědomí.  Proti  Bohu  staví 
se  nadčlověkem.  Aby  pak  Adě  dokázal,  že  všemohoucnost  Boží  ne- 
ochromila jeho  bratrovražedné  páže.  chce  zavraždit  i  svého  mladšího 
bratra  Setba.  Darmo  snaží  se  ho  Ada  od  toho  odvrátit,  darmo  za  ním 
]:)řed  ní  prchajícím  pádí.  až  vysílena  k  zemi  klesne.  Tu  vystoupí  Seth, 
duše  prostná  a  dobrá,  nalézá  Adu;  usmívá  se  jejím  výstrahám  ujišťuje, 
že  Kaina  láskou  vyléčí.  I  strojí  se  k  děkoslovné  oběti.  Při  tom  jej 
zastihne  Kain.  Rozpřede  se  hovor  mezi  oběma  bratry,  v  kterém  Seth 
jako  u  visi  léčí  Kaina  jako  praotce  dobyvatelů  světa  a  rozbíječů 
otrockých  okovů,  jako  arciotce  všeho  vzdoru  a  odboje,  jako  nepřítele 
všeho  krásného,  dobrého  atd.;  kdežto  ze  semene  svého  —  opovídá  — 
vzniknutí  Samaritů.  kteří  budou  ránv  léčit,  zarmoucené  těšit  atd.. 
slovem:  sebe  prohlašuje  za  praotce  lásky  k  bližnímu,  za  arciotce  všech 
lidumilů.  Proroctví  to  ještě  více  podráždí  Kaina,  jenž  odstrčiv  Adu, 
jež  se  mezi  něho  a  Setha  postaví,  a  vytrhnuv  kůl  z  obětního  oltáře 
bratrova,  rozpřahuje  se,  aby  jej  jako  kdys  Ábela  skolil.  Tu  však  za- 
sáhne ho  do  srdce  šíp  vlastního  syna  Lamecha,  jenž  se  právě  nalézá 
na  stopování  zvěře  a  otce  za  drahovaný  lup  pokládá.  Seth  uzamyká 
jeho  hasnoucí  oči.  když  jej  k  lítosti  byl  pohnul,  bratrským  polibkem.  — 
Jak  z  toho  vidno,  ozývají  se  v  Lenkeiově  práci  ohlasy  z  Bvrona  a 
Madáche,  ač  zpracování  jinak  zcela  nové  a  samostatné. 

Z  jiných  básnických  produkci  buďtež  uvedeny  Velszi  Bdrda 
(pseudon.)  „Borie"  (Mráčk}^);  tenký  to  svazeček  básní  věnovaných 
matce.  Sbírku  lze  označiti  jako  lyrický  denník  idealisty.  Básně  ne- 
podávají sice  nic  nového  ani  v  oči  bijícího  formou  a  látkou,  a  přece 
lze  z  nich  vytušiti  rodící  se  individualitu  básnickou,  v  jejížto  žilách 
koluje  kanoutka  krve  těch,    kteří  věřili  u  vítězství  dobra  a  již  v  boji 


688  Písemnictví  a  umění ; 


za  dobro  padli.  —  A.  Benedeha  „Moje  závět"  je  zvláštní  báseň.  Otec 
sděluje  v  dopisech  dítkám  svým  své  životni  zkušenosti  a  názory.  Je  to 
kus  životní  pedaoogiky.  Ale  jak  to  vše  podáno!  Věru  knížečka,  jež  stojí 
za  přeloženi.  Kěmci  si  aspoň  pospíšili  s  překladem  jejím.  Překladatel: 
Dr.  Schonwald. 

Dezso  Amhrozovicsovijch  „Básní"  tenor  jest  jemně  zádumčivý  a 
Aveltsclimerzlicli.  Hoři  svému  nad  zkažeností  světa  ulevuje  ve  verších. 
Užívá  dvou  toliko  barev,  hnědé  a  černé,  než  přece  se  nestává  jedno- 
tvárným. Ayital  Rada.  jenž  pro  svou  neobyčejnou  znalost  četných  řečí 
a  překladů  z  nich  všeobecně  maďarským  Mezzofantim  se  zove,  vydal 
sbírku  básní  „Zpěvy  a  děje",  jež  náramně  vlídně  přijata  právě  pro  svou 
umírnénost  jak  co  do  pathosu,  tak  i  ironie  a  sarkasmu.  Emil  Marai 
vydal  sbírku  básní  pod  titulem  „Nové  básně".  Tu  a  tam  je  hodně 
„moderní",  v  celku  však  nesou  se  jeho  verše  tenorem  něžné  elegičnosti. 

Z  ostatních  odvětví  zasluhuje  ještě  zmínky  prof.  Gadla  „System 
politické  ekonomie"  a  Gyula  Mandeila  I.  svazek  jeho  „Encyklopedie 
ekonomistů". 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fe.  Snopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

XXXIX. 

385.   Týž  Mshujj.  FidUýn,  1.  listopadu  1266.   —   Kopiář  I.  fol.  L.   VI. 

Str.   387.  ř.   1.  kopiář  Theodmco; 

Str.  388.  ř.  15.  kopiář  Otto  de  Ly?ř07Ůa,  ne  jak  Dr.  Lechner  opravuje:  Lynauia. 

XL. 

401.  Přemysl  Otakar.  Brno,  15.  listopadu  1267.  —  A.  I.  a.  3. 

Str.  401.  ř.   2.  morauie  Moi-avie. 

Pečet  dvojitá  na  hedbáví  opleteném  stříbrným  drátem  velmi 
poškozená. 

XLI. 

402.  Bruno  hisknp.   Osohlalia,  29.  listopadu  1267.  —  C.  I.  a.  9. 

Pečeti  tři  byly  na  nitích  hedbáví  červeného;  první  biskupova 
jest  poškozena,  z  prostřední  Přemyslovy'  nezbyly  leč  niti  (poslední  kousek 
vosku  se  odloupil  od  hedbáví),  třetí  kapitolní  jest  jakž  takž  zachována. 
Na  rubě  nejstarší  obsah:  Testamentům  et  ordinacio  Brunonis 
episcopi  de  bonis  in  Hoczenplocz  (novější  rukou  přidáno): 
et  in  Starzicz. 


K  opravám  iliplomatáře  moravského. 


68!) 


Codex  dipl. 
?tr.   4').")    ř.   o.   Olomuc 
ř.   -4.   Witrřiiiz 


ř.   l(j.  archidíacoiiatus 

str.  406.  ř.   2G.  m  Olmiiz 

str.  407.  ř.   11.  eíiam 

ř.  o 2.  archidmconum 


Originál. 

Olomuř'^ ; 

čísti  třeba  AVitoniz  z  uvedené  výše  pií^ 
činy.  S  t  ř  e  d  n  í  k  (;)  povi ano  vypustiti 
nebo  Vitonico  blíže  jsou  určeny 
dodatkem  „circa  Kreliz",  u  Kralic; 

archidfaeonatus; 

m  Olomuz; 

eciam ; 

archidř?aconuin  (zkratek   d  a  e). 


■j. 


XLII. 

400'.    Ti/ž  biskup.   Kroměříž,   13.  prosince   1267.   —   F.  I.  a. 

Na  rubě  rumélkou  číslo:  1  C,  při  čemž  podotknouti  třeba,  že  1 
přepsána  jest  inkoustem  černým,  a  před  to  v  novější  době  napsáno  N. 
Též  jest  listina  inkoustem  černým    něco    níže    poznačena   písmenem  A. 

Codex  diplomaticus  IV. 

XLIII. 

9.  Biskup  BiniHO.  Olomouc,  ve svatvečer  velikonoční,  7.  dubna  1268.  —  aS.  /.  a.  4. 

Pečet  Brunova  dobře  zachovalá,  kapitolní  rozdrobená  zašita  jest 
v  černé  sukno,  obě  na  hedbávných  nitích  červených  a  žlutých.  Nápis 
na  rubě:  I  tem  super  Chotun  in  Boemia,  později  připsáno: 
brunonis  episcopi  feodum  a  rumělkou  XVIII.  k. 


str.    10.   ř. 


Codex   dipl. 

14.  abstrictuš 


Originál, 
astrictus,  ale  mělo  by  býti  astricti, 
nebo  verbvmi  věty  jest  si  tis;  řeč 
jest  o  přijímatelích  manství  Havlu  z 
Lowenberka  a  jeho  bratřích.  Rovněž 
i  v  další  větě  mělo  by  býti  vos... 
prompíos  sensimus  (ne  prompížím) 
a  studiose?  (ne  studiosžMn). 

XLIV. 

11.   Tp  biskup.   Olomouc,  17.  dubna  1268.  —  D.  I.  a.  2.  C.  48.^) 

Na  rubě  záznam :  Super  quosdam  laneos  in  Czezans  et  in 
Modricz  (později  připsáno):  feodum  brunonis  episcopi.    xlviii. 

Bylo  přidati  k  opravě  extimacione  (místo  tištěného  existimacione) 
že  třeba  čísti :  estimacione. 

XLV. 

20.  Přemijsl  II.  Praha,   10.  dubna  1269.  —  P.  I  a.  2. 

K  str.  25.  ř.  3.  bylo  dodati,  že  za  pedicauit  čísti  třeba:  predicauit. 
Pečet   na   hedbávných   nitích   žlutých   a   červených,    avšak    není 

')  Správně  udáno  č.  48.,  jenom  že  značka,  kterou  udává  Dr.  Lechner  za  rovnou  4, 
znamená  5  a  ne  4,  za  to  zvláštní  značka,  jakou  nalezl  v  kopiáři,  ovšem  znamená  4. 


Hlídka. 


45 


690 


Písemnictví  a  umění: 


pouhý  ..Reitersiegel"  nýbrž  pečet  dvojitá,  Přemysl  jako  český  král 
sedí  na  trůně,  na  druhé  straně  jakožto  voj  voda  rakouský  na  koni 
uhánějícím  se  štítem  v  levici,  přes  nějž  na  přič  břevno . . . 

Jenom  prostředni  část  pečeti  jest  zachována. 

Isej starší  záznam  narube:  Datum  super  libertate  quorun- 
dam  honor  um  circa  lutomisl  přetržen  až  na  Datum,  protože 
jest  nesprávný;  novější  zní  správně:  Recognicio  regis  Otackari 
super  questione  cuiusdam  silue  et  ratificacio  componens 
(originál  ratifica  »,  tedy  ne:  ratificacionem.  jak  čte  Dr.  Lechner). 

XLVI. 

28.  Bishiq>  Bnino.  Kefř.  6.  pi-osince  1269.  —  E.  I.  a.  I. 
Pečet   na   pergamenovém    proužku,   zbvla    z  ní  pouze  zadní  část. 

Codex  (li])l.  (>nginal. 

ř.  2.  immortalitate  L.  in  moitalitate      inmortalitate;  i) 
str.  33.  ř.  4.  Olomžícensis  ecclesie  OloniM/icensis  ecclesie; 

taktéž ; 
.^p.  sřlicet; 
in  remuneracione; 
inperpetuum; 
maccellas ; 
láWo. ; 

šp.  siWcei  (dvakrát,  a  ř.  11.  jednou); 
šp.  ciuitati  iiie; 
správně :  astiterunt. 


ř.  5.  taktéž 

ř.  6.  .<?cilicet 

ř.  9.  in  remuneracionewi 

ř.  14.  in  perpetuum 
str.  34.  ř.   2.  niacellas 

ř.  8.  ^ňlla 

ř.  10.  ^cilicet 

ř.  19.  ciuitati  niee 

ř.  28.  assisterunt 


XLvn. 

35.  Bruno  hishup,  Bruiperh,  24.  února  1270.  —  Kopidř  I.  fol.  I. 
Pravopis  našeho  kopiáře  jest  částečně  jiný. 
Codex  dipl. 


str.  43.  ř.   1.  Heijnúco  iuchci  de    L. 
j  udici  in 

ř.   2.  iyiperpetuuni 
str.  44.  ř.   G.  a  násl. 

ř.  28.  29.  Platee  vero  ville  memorate 
de  fryczendorf  protendeutes 

ř.   32.  Datum  iu  Bro^nisperg 

ř.  33.  S.  Tí^álpurgis 


kopiář  zřejmě:  He/?nco  iudici  de;  a  tak 

vždy  v  listině  He?mcus; 
kopi  ář :  i  m  perpetuum ; 
číslice  jsou  vypsány  až  na  datum; 
kopiář:    platee    vero    memorate    ville 

de  friczendorf  protendentřV ; 
Datum  in  Bivaasperg; 
S.  Falpm'gis. 


XLvm. 

36.  Bruno  hiskup.  Olomouc,  o  veliké  noci,  13.  dubna  12  70.  —  Kop.  I.  fol.  M.  VI.  r. 

Kopiář  čte  správně  que  nolns  in  ecclesie  . . .  (místo  tištěného  str.  45. 
ř.  6.:  .,que  in  ecclesie").  ř.  7.  A^ertus  15  circa  ciuitatem  Kelcz  (Boček:  circa 
Gelcz)  str.  46.  ř.  11.  nostrum  consensum  13.  die  sancto  Pasche.  Ostatní  od- 
chvlky  jsou  pouze  pravopisné,  z  nichž  všimnouti  si  lze  místo  Paczcotluch 
nesprávné  Pcrstotluch.  a  místo  Voyslaus  (str.  46.  ř.  10.)  —  Boizlaus. 

*)  že  futř/ris  u  Lecbnera  str.   150.  jest  omvl  tiskový   místo  fnturis,   jest    očividno. 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  691 

XLIX. 

37.  Bruno  hisJaip.   Olomouc,  o  veliké  noci,  13.  dubna  1270.  —  L.  I.  a.  1. 

Připomenouti  sluší,  že  číslo  XVIII.  k  psáno  jest  rumělkou. 

Codex  dij)!.  Originál, 

fitr.  46.  r.  4.  feruenřius  feruencius; 

ř.   9.  iudicio  iudiřio; 

ř.   11.  raeione  rařione; 

ř.   18.  vasallorum  vassallorum; 

f.   21.  eorundem  omylem:  eavundem. 

L. 

63.  Bruno  hishuj).   Olomouc,  25.  hvětna  1272.  —  L.  I.  a.  2. 

Kápis  na  rubě:  super  Zepj'  per  mutaci  o  (později  připsáno): 
Brunonis  littera  Ixn. 

Codex  dipl.  Originál, 

str.   94.  ř.   11.  aput  Ghelcz  apu</  Ghelz, 

str.   95.  ř.   2.  po   „Zepy"    nemá  býti 
středníku  (;). 

LI. 
64.   Týž  hiskuj).   Olomouc,  26.  května  1272.  —  R.  X.  h.  1. 

Zápis  na  rubě  nejstarší:  Z  uper  villa  Bela  (později)  feodum 
(jinou  rukou):  Brunonis  episeopi.  Pečeti  na  hedbáynycb  nitích 
červených,  biskupova  poškozena  velmi,  kapitolní  dosti  zachovalá. 

Codex  dipl.  Originál. 

str.   96.  ř.   G.  et  quod  fidelitas  et  fidehtas; 

ř.  29.  30.  bonis  compai-atis,  vt  bouis  que  comparabitis  ut,    má 

i  kop.  I.; 
ř.  32.  emticia  em^yřicia; 

str.   97.  ř.   12.  inferdationem  infe^dationem; 

ř.  26.  datmn  \ypsáno  literami:    millesimo  ducente- 

simo  septuagesimo  secundo. 

LIL 

71.   Týž  hiskuj).   Olomouc,  15.  května  1273.  —  S.  I.  a.  5. 

Xápis  na  rubě:  Zuper  krachowicz  (později  připsáno):  feodum 
(jinou  rukou):  et  allodium  in  Mossan.  Nad  tím  zase  jinou  rukou: 
littera  Brunonis  episeopi.  Číslo  xlv.,  1.  jest  sice  otřelé,  ale  ještě 
patrné. 

Pečeti  na  hedbávných  nitích  zelených,  biskupova  poškozena, 
kapitolní  dosti  zachovalá. 

Str.  103.  ř.  13.  slovo  annis  v  originále  jest  opravováno  inkoustem 
černějším,  ale  se  nezdá,  že  by  původně  jinač  bylo  psáno. 
Str.   104.  ř.  3.  Idu?  Maii  Idibus  INIaii  (v  originále  zkratek):  pís- 

mena   Id    šikmou  čarou    přetržena 
od  pravé  strany  k  levé. 

4.5* 


692  Písemnictví  a  umění: 


LIII. 

76.   Tffl  biskup.  Ketf,  6.  prosince  1273.  —  Kopiáf  I.  fol.  L.  V.  /v 

Str.  108.ř.  2.  Vrolenwezensi  L.  Vrolen-      kop.  I.  de  Vrolenwezen; 

Avezen 
str.   Iu9.   ř.   1.   2.  4.  Fullenstein  „      „    FuLue/istein. 

LIV. 

78.  Přemysl   Otakar.  Fraha,  8.   ledna  J274.  —    T.  I.   a.   1. 

Dr.  Lechner  originálu  nepoznal.  Pečet  na  hedbávnVch  nitích 
žlutvcb  a  červených  dvojitá:  na  jedné  straně  Přemysl  král  na  trůně, 
na  druhé  na  koni  jako  častěji  připomenuto;  necelá,  zachován  jenoiii 
prostředek.  Kejstarši  záznam  na  rubě:  Consensus  regis  Ottokari 
infeudacionis  honoru m  in  Hullyn  per  episcopum  Bruno- 
nem    et    cap  i  tul  um    eius.    Číslo    Ixxvii.    shoduje    se    s  kopiářem  L 

Otisk  zcela  správný;  v  originále  jsou  patrný  korrektury:  /•  v  pré- 
mium (tisku  str.  111.  ř.  5.)  dále  t  v  tam  (str.  táž  ř.  10.)  a  ř.  11, 
person«r?(7n  pericuYíS,. 

LV. 

80.  Bruno  hiskup.  Kroměříž,  11.  února  1274.  —   *S'.  /.  a.   6. 

Nejstarší  záznam:  Zuper  Muricz  (později):  ťeodum  (jinoi> 
rukou):  brunonis  episcopi.  Pečeti  na  hedbávných  nitích  zelených 
a  červených  biskupova  i  kapitolní  poškozeny  velmi. 

Codex  (lipl.  Originál. 

ř.  19.  Datum  Cremser  L.  Cremesň"      Cremeíer 

ř.  20.  za  „cantatur"    ,  L.  Steht  im      V  oriírinale  koníma   7   mm  dlouhé. 

Oritrinal    nach    cantatur    keine 

InterpuDCtion 

LVI. 

81.  Bruno  hiskup.    Olomouc,    7.  hřezna  1274.  —  Kopidř  I.  fol.  K.  I.   r. 

Codex  dipl.  Kopiář  I. 

Str.   114.  ř.   2.  noticionem  nociouem; 

ř.  ?,.  Cozelq-we  Cozlowe; 

ř.   7.  ministerii  jistě  nesprávně:  monasterii; 

ř.  8.  a  9.  in  tendentibus  hac  médi-      správně:    intendentibus  hac  mediante 
ante  peccunia  pro  disponendis  etc.  pecunia  hona  comparare  et  nohis 

eciam  necessitatem  habentihus  de 
pecunia  pro  disponendis  etc. 

LVU. 

83.    Týž  biskup.  Kroměříž,  23.   února  1274.  —   Q.  I.  c.  1. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  Super  Bielowicz  et  Bisscupicz 
(později  připsáno):  ffeodum  (jinou  rukou):  Brunonis.  Číslo  ru- 
mělkou  XV.  k.  Pečet  biskupova  porouchaná  na  hedbávných  nitích  žlutých 
a  zelených;   kapitolní   též   poškozená    na    hedbávných   nitích    zelených. 


K  opravám  diploniatáře  moravského. 


693 


Codex  dipl. 
str.   IIG.  ř.  8.  impendisti 

ř.   9.  IfCTOsum 

ř.    10.   qiil 
■sXx.   118.  ř.   2.  piscaeionibus 

ř.  3.  Zřel 

ř.  5.  du/ntaxat 

ř.   12.    ř-a.sallorum    L.    ?/;a.salloruin 
nostronua 

X.   13.  es-timařione     L.  ea:-timacione 


Originiil. 

ií^pendisti; 

Ižřcrosum; 

v  orig.  opravováno; 

piscařiouibus ; 

rel; 

du/řtaxat; 

zra.svsallorum  nostrorum ; 


e.rtimatíone,    ovšem    rozuměti    dlužno 
e  s  t  i  m  a  t  i  o  n  e. 

LVIII. 

84.    Týž  Mshup.  Kroměříž,  4.  března  1274.  —   T.  I.  a.  4. 
Nejstarší  záznam  na  rubě:  Super  B3'serticz  (nad  tím  později 
připsáno):    littera    Brunonis    episcopi;    pod   tím    číslo  Ix.    Pečeti 
na  liedbávnvch  nitích  červených,  žlutých  a  bílých. 

Str.  118.  ř.  5.  silris.  ř.  8.  íais.sallorum,  ř.  17.  originál  Hoburgh, 
tedy  Ho??iburgh.  ne  Ho«burg. 

LIX. 

So.   Tfz  Uskup.  KroméHž,  11.  hřezna  1274.  —  Q.  X.  d.  1. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  Z  uper  Mosnicz,  Rychowicz  et 
Stolbach.  Později  připsáno:  feodum  (jinou  rukou):  Brunonis 
episcopi.  O.  xliii. 

Pečeti  na  hedbávných  nitích  fiialovvch.  zelených,  žlutých  a  bílých: 
biskupova  poškozena,  kapitulní  velice  porouchána. 

Transsumpt  na  jednom  místě  v  texte  prožrán,  pečet  úřadu  biskup- 
ského   v   bílém    vosku    na    pergamenové    pásce    má    obraz    Spasitelův. 


Str. 

119. 

.  ř.   10.  earundem 

v  orig.  korrektura; 

ř. 

12. 

stežťris 

stí/rís ; 

v 

r. 

15. 

vasallorum 

ií^as-sallorum ; 

ř. 

18. 

recoonieioneii) 

recogniáonem; 

v 

r. 

21. 

rasallorum 

^^a6^•íallorul^ ; 

ř. 

25. 

tytulo 

título; 

v 

r. 

29. 

ožitineant 

o^vtineant. 

LX. 

86.   Tfz  biskup.  Kroměříž,  11.  hřezna  1274. 


—  0.  X. 


Str.   120.  ř.   2.  suisque 
in  perpetuum 

ř.   18.  ius  wa^allorum 

str.  121.  ř.  3.  wassallorum  L.  wasal- 
lorum  hať  das  Originál 
ř.   10.  verum  eciam 


v  originále   již   původně  opravováno; 

inperpetuum; 

iuí  Ava.s,<?alloruni,  jako  níže  permi.^sum, 

dvojí  s: 
Originál :  wa.ssallorum ; 

y.  verumeciani,  jedno  slovo. 

K  ř.  16.  násl.    opravil  Dr.  Lechner,   ale    originál    nemá   žádného 
videlicet  před:  ego  Allexius  (tak  se  tam  píše  jméno  děkana  kapitulního). 


694 


Písemnictví  a  umění: 


Bočkův  pramen  nebylo  nesnadno  udati,  bylof  jenom  nahlédnouti 
do  kopiáře  L,  tam  čteme  fol.  L.  V.  r.  Datum  i  n  Chremsir  (v  originále 
Datum  Cremser).  ale  hned  v  předu  jak  u  Bočka  ř.  1tí.  nos  Olomucense 
capitulum  super  premissis  omnibus  consensum  nostrum  adhibentes- 
videlicet  etc. 

LXI. 

87.   Tfz  hiskup.  Modfice,  21.  března  1274.  —   Q.    VIII.  b.  1. 

Nejstarší  záznam:    Z  uper   Zeleticz   et    Costelecz,   nad  tím 
jinou    rukou:    data    in    feodum,    před    „Zuper    Zeleticz"    připsáno 
později:  littera  Brunonis.  Číslo:  xliiir.  souhlasí  s  kopiářem. 
Str.   122.  ř.   10.:  X.  v  originále:  decem; 

v.   33.  Dabitis  „  původně  již  opravováno;. 


str.  123.  ř.  11.  dabitis  a  ř.  12.  vestre . .  rovněž; 
v  e  s  t  r  o  r  u  m 

ř.   3.  a   7.  pecunia  originál:  peccunia; 
ř.   21.  apuíf  Modricz  „         apuí  Modrícz. 

LXIL 

89.   Týz  biskup.  Kromem,  31.  března  1274.  —  P.  I.  a.  3. 

Pečet  biskupova  porouchaná  na  nitích  bílých  se  drží,  černé 
styřely,  jsou  jenom  nepatrné  zbytky  z  nich.  Kapitolni  upadla  zcela. 
Záznam:  Super  Cochow  (později  připsáno):  feodum  (jinou  rukou): 
Brunonis  episcopi. 

LXIII. 
93.  Přemysl  Otakar  král.  Praha,  5.  července  1274.  —  Kopidř  I.foL  B.  VI. 

Str.  129.  ř.  8.  má  kopiář:    vel    quomodolibet   de  ipsa  disponendi, 

LXIV. 

106.    Týž  biskup.   Olomouc,  30.  didma  1275.  —  Kopiář  I.  fol.  L.  V. 

Str.   149.  ř.   9.   Gotíridisdorí  kopiář  I.  správně:  Gcdfiidesdorf; 

ř.   14.  dimidia  esset  nestra  „        „    dimidia  nestra  esset; 

ř.  19.  20.  in  opide  nestře  Heczem-  „        „    in  ep^^ido  nestře  Hoczen- 


plocz 
ř.  22.  23.  in  Fullenstein  quam  in 

Heczenplecz 
str.  150.  ř.  5.  et  prefectum  et  utilitatem 
ř.   7.  castri  nestři  in  fullenstein 

15.  gwerrannn 

18.  Ita  cum  predictum  .  .  . 


p  1  a ; 
kopiář  L:  in  Fulmijn  quam  in  Hoczm- 

pla; 
kopiář  I. :  et  prefectum  ac  utilitatem ; 

„        „    castri  nestři  in  f ulb/ienstein ; 


r. 
ř. 


3    g?<errarum ; 

„    správně:     Ita    tamen    pre- 


ř.  29.  nen  pessitis 
ř.  32.  in  epide  nestře  Heczenplecz 
str.  151.  ř.  5.  G.  cenfirmacienem  huius 

donacienis  . .  .  facte  L.  richtiger: 

fact«»^ 


dictum,  věta  jest  hlavní; 
kepiář  I.  omylem:  wos  pessitis; 
„        „    in  oppido  nestře  Heczmpla; 
,,        3    jistě  nesprávně:  ceníirma- 
cionem  huius  donacienis   factani, 
neboť  může  se  vztahovati  pouze  na 


K  opiaváiii  (liploiiiatáře  moi-avskébo.  695 


d  O  11  a  c  i  O,  pročež  správná  konjek- 
tura  nebo   čtení:   factř; 
ř.    12.   Modelicz  kopiářl.:   Medlicz; 

ř.    13.  alii  quam  plures  :,        „    omylem:   alii-y  quam  plures; 

ř.    IT).   anno  domini  -        „    anno  salutis. 

LXV. 
108.  Přeimjsl  Otakar  Jrrdl  Praha,  2.  června  1275.  —  Kopidr  I.fol.  L.  V.  v. 
Str.   152.  ř.  4,  a  .5.  Fullenstein  kopiář:  Fiill//ienstein ; 

str.   153.  ř.   1.  de  consilio  .,         správně:  de  consensu; 

Y.   2.  literis  j,        \\tter\^; 

\:   3.  ratificacionis  „         ratihabicionis; 

ř.   5.   sigilli  .  .  .  communiri  ,,         správné:  ^igilii.s. ..  communiri. 

LXVI. 

116.  Biskup  Bruno.  Kroměm,  22.  září  1275.  —  I>.  I.  a.  3. 
Záznamy  staré  na  rubě  vyškrabány,  na  místě  jejich  napsal  r.  1807. 
svůj  dlouhv  baron  Buol.  Počátečné  B  ke  jménu  Bruno  v  listině  schází. 
Str.   162.  ř.   17.  wasalloruni  originál:    was.^íallorum,    srovn.    řádek 

v  hstině  násl. :  i)remi.s',9mn ; 
str.    1G3.  ř.   3.   vvlmenstein  originál:   ^rlmenstein; 

ř.   0.  Cremsirii  L.  Cremsá"  ,.  Cremst-r. 

LXVII. 

126.  Přemijsl  Otakar.  Znojmo,  27.  května  1276.   —   Kopidr  I.  fol.  B.  VIL 
Str.   175.  ř.   1.  prefulgentis  kopiář  omylem:  pref ulgentes ; 

ř.   6.  totis  .;       nemá:  totis; 

ř.   11.  pacifice  ac  quiete  ,,       pacifice  et  (|uiete. 

Lxvni. 

135.  Kapitula   Olomuckd.   Olomouc,  1276.  —  Kpidr  I.  fol.  P.  IV. 
Str.   1S6.  ř.   (3.  v    opravě    Lechnerově    čísti    dlužno: 

laneum  li  ber  um  (ne:  hbrum); 
ř.    10.  pertinebunt  kop.  mylné:  pertineb/V  (podmét:  cetera 

yero  omnia); 
ř.   20.   21.    Item    in  Pascha    L.   et      kopiář:  et  in  pasca. 
in  pascha 

LXIX. 
7.56".  Bruno  biskup.  Kromeríi,  3.  ledna  1277.  —   Kopiář  I.  fol.  L.  I. 
Str.    1S7.   ř.   4.  ordinationes,   que  kopiář  mylné:   ordinacionžs,  qu^*; 

ř.   8.  Theodoricum  .       Theoderieum; 

ř.    15.   Yolentes  ergo  .,       Yolentes  igitur; 

ř.   18.   19.    auctoritate  ordinaria  in  ^       auctoritate  ordinariaj^"ý-mižer  in 

mandatis  mandatis; 

ř.  19.  a  str.  188.  ř.  1.  preposito  suo      kopiář:  preposito  suo  ác  .suis  succes- 
et  suis  successoribus  aute  festům  soribus  semper  ante  festům. 


696  Písemnictví  a  umění: 


Dr.  Wenzel  Frind: 

Das  spraehliehe  und  spraehlich-nationale  Reeht. 

(O.)  P.  Dr.  Friiul  opírá  tedy  právo  jednotné  úřední  řeči  ve  státě  a 
uzavřených  území,  jakož  i  právo  německých  úředníků,  že  nepotřebují  se 
druhé  řeči  učiti,  o  tyto  předpokhidy:  práva  řečí  třeba  zaříditi  dle  jejich  ceny 
dorozumívací  a  obcovací;  kdyby  se  i  po  německých  čekatelích  žádala  znalost 
druhé  řeči,  tedy  by  oni  byli  „in  eine  uugiinstigere  Position  als  die  Aspiranten 
aňderer  Zun  gen  versetzt,  welche  letztere  ki'aft  der  sociálen  Verháltnisse  und  auch 
in  Rúcksicht  auf  die  Einheitsprache  —  also  kraft  eines  anderen  Titels* —  mehr- 
sprachig  sind  und  ausser  ihrer  Muttersprache  zumeist  die  deutsche  beherrschen." 

V  těchto  větách  jest  pokud  možno  stručně  zahrnuto  jádro  knihy; 
v  nich  také  vrcholí  nepěkná  a  urážlivá  sofistika  její,  čelící  k  tomu, 
aby  německá  Einheitsprache  stůj  co  stůj  byla  obhájena  a  německému 
živlu  pohodK  s  nadvládou  bylo  pojištěno. 

Jak  již  poznamenáno,  počítá  p.  spis.  velice  nedůsledně  a  nebezpečně 
až  příliš  s  danými  fakty,  jež  sama  v  sobě  a  proto  i  v  důsledcích  mohou 
býti  zcela  nemravná.  Pan  spis.  přeceňuje  němčinu  jakožto  řeč  obcovací, 
zapomínaje  jednak,  že  tak  dlouho  násilím  u  nás  germanisováao,  tedy 
utvořeno  faktum  nemravně,  jednak  že  i  přes  to  odpírá  se  tisícům  našinců 
právo  udati  za  řeč  obcovací  řeč  mateřskou  a  vskutku  obcovací,  tedy 
že  i  skutečné  faktum  se  překrucuje  a  na  základě  toho  se  práva  stanoví. 
Dejme  tomu,  že  bychom  nechtěli  —  jak  po  právu  nesmíme  —  násilím 
neb  vůbec  uměle  čechisovati  krajanův  již  úplně  poněmčených:  zajisté 
smíme  a  máme  zastavovati  germanisační  pochod,  byť  i  z  polovice  již 
vykonaný,  jako  na  př.  v  městech  moravských,  kde  tolik  Cechů,  ne  ještě 
poněmčených,  ale  právě  poněmčovaných  odbývá  za  Němce.  Co  tomuto 
„faktu''  řekne  p.  spisovatel?  Jest  odrodilství,  tedy  faktum  toto,  mravné? 
A  vizme,  jakými  prostředky  se  faktum  toto  uskutečňuje.  Ničím  jiným 
než  násilím  a  křivdou,  že  totiž  německému  živlu  se  všude  shora  na- 
držuje a  český  odstrkuje,  tak  že  třeba  nemalého  hrdinství,  aby  se  člověk 
na  vše  stran^^  nahoře  závislý  při  národnosti  své  udržel.  A  při  těchto 
břemenech,  jež  uvalují  se  na  celé  národy  v  Rakousku,  opovažuje  se 
p.  spis.  mluviti  o  břemeni,  jež  by  prý  stihlo  několik  těch  úředníků 
německých,  kdyby  jim  bylo  učiti  se  druhému  zemskému  jazyku!  Kdyby 
se  jen  dalo  30 — 50  let  násilnictví  německého  z  minulosti  škrtnouti, 
uviděl  by  p.  spis.,  jak  by  jeho  nadcenná  němčina  v  Rakousku  vypadala 
v  percentech  obyvatelstva!  A  dnes  ještě!  Kdyby  německý  tlak  shůry 
přestal,  užasl  by  za  krátko,  v  jakých  koncích  by  se  „mravovědné" 
zásady  jeho  octly. 

Vývody  p.  spis.  slouží  jen  —  snad  nevědomky-  —  známé  německé 
chytristice:  my  dobj^li  jsme  a  udržujeme  nadvládu  v  Rakousku  — 
jakým  způsobem,  na  tom  nesejde  —  nyní  však  se  nám  to  začíná  hatit, 
tedy  sem  se  zákonem,  který  by  stanovil,  že  ta  nadvláda  je  nu'avná 
a  že  se  musí  udržeti.  Pro  nemravný  status  quo  hledají  se  teď  mravné 


Das  sprachliche  und  sprachlich-nationale  Recht.  697 

důvody.  Co  již  přestává  býti.  jakmile  trocha  spravedlivosti  zavedena. 
má  honem  novou  nespravedlivostí  býti  podepřeno.  Nepřirozeným  po- 
měrům má  touhle  ,,mravovědou"  a  zákonem  dle  ní  sdělaným  býti 
pomoženo.  Vnucená  Einheitsprache  právě  protože  jí  není.  má  býti 
znova  dekretována. 

Ale  zájem  státu?  Není  v  této  věci  pražádný:  ba  proti  Německu 
by  bylo  Rakousku  zajisté  mnohem  lépe.  kdyby  bylo  i  úředně  více 
slovanským.  Centralisace  vídeňská  není  potřebná,  nýbrž  naopak  škodlivá 
ve  všem  všudy.  Pan  spis.  neopatrně  dotkl  se  kdesi  také  vídenského 
parlamentu,  jak  prý  se  tam  dorozuměti"?  Dobrá.  Ale  jak  pak  tedy  se 
má  —  dle  percent  obyvatelstva  —  mluviti  na  českém  neb  moravském 
sněme,  v  jaké  Einheitsprache'?!  A  co  vůbec  překáží  federativnímu 
zřízení  Rakouska"?  Zákon  mravní  přece  ne! 

Znamenitý  přímo  jest  předpoklad,  že  neněmečtí  čekatelé  kraft 
der  sociálen  Verhaltnisse  und  auch  in  Riicksicht  auf  die  Einheitsprache 
mehrsprachig  sind  und  ausser  ihrer  Muttersprache  zumeist  die  deutsche 
beherrschen.  (245.)  Tj-  „sociále  Verhiiltnisse"  [rozuměj:  politische 
Massregeln]  se  povedly!  Logické  schéma  je  tu  ostatně  totéž,  jako  dříve: 
„Bojem  o  život"  byla  našim  lidem  němčina  vnucena,  a  i  v  českých 
školách  z  různých  kalých  i  nekalých  příčin  horlivě  pěstována,  kdežto 
čeština  v  německých  pohlavkována,  a  proto  ať  to  zůstane  tak  i  dále. 
Avšak  ono  ani  to  faktum  není  správné,  neboť  od  hezké  řady  let  není 
již  pravda,  že  našinci  umějí  „zumeist"  také  německy,  totiž  tak  dokonale, 
aby  německým  přednostům  vyhovovali.  Nic  plátno,  tenhle  dvojí  loket, 
že  se  po  neněmci  žádá  dvojí  práce,  po  Němci  ne,  je  neomluvitelný. 
Ostatně  podotýkám  důrazně,  že  nežádáme,  aby  Němci  byli^  nuceni 
učiti  se  česky,  nikterak.  Jen  proti  tomu  protestujeme,  aby  Cech  jen 
proto,  že  neumí  důkladně  německy,  byl  odstrkován,  a  Němec  jen  proto, 
že  neumí  a  nechce  uměti  česky,  byl  nahoru  postrkován. 

Dotknu  se  ještě.  ab3'chom  tu  ne  právě  příjemnou  rozprávku 
ukončili,  percentuálního  počítání  a  cenění  řečí.  Pan  spis.  právem  po- 
ukazuje na  to,  jakou  mravní  moc  mají  Němci  za  sebou,  kolik  milionů 
lidí  po  světě  německy  mluví;  čeština  proti  tomu  skoro  mizí.  Avšak 
věc  má  znatelný  háček.  Předně  nejde  o  Němce  a  Cechy  vůbec,  nýbrž 
o  Němce  a  Cechy  v  Rakousku;  oněch  je  tu  36°/o5  těchto  2o-3%,  a  dle 
spravedlivé  statistiky  je  těchto  zajisté  mnohem  více.  Jsou  práva  a  po- 
vinnosti, jak  je  p.  spis.  jednotlivým  řečem  přisuzuje,  dle  tohoto  percenta"? 
Jinými  slovy:  zasluhují  Němci  percentuálně  těch  praerogativ,  jaké  jim 
pan  spisovatel  vjmiáhá?  Tento  nepoměr  vzrůstá,  vezmeme-li  v  úvahu 
intellektuelní  činnost  těchto  Němcův  a  naši.  Rakouští  Němci 
přes  veškeru  protekci  státní,  přes  tolik  škol  a  peněz  státních,  až  do 
nedávná  byli  ve  vědecké  a  umělecké  iiráci  takořka  sterilní,  a  v  některých 
oborech  umění  nemohou  se  dosud  s  námi  měřiti.  Nejsou  to  výroky 
chauvinismu,  to  jsou  pouhá  fakta.  Pan  spis.  ovšem  na  takové  věci  se 
neohlíží,  on  jen  počítá  a  vyměřuje.  Dle  jeho  nároků  by  za  chvíli  naše 
vyšší  školství  bylo  zbytečné,  neboť  má-li  vyšší  státní  služba  býti  jenom 
německá,    pak    české    Školy    v   karrieře   jen    vadí.    Rakousko-německý 


698  Písemnictví  a  umění: 


systém  ovšem  snese  i  takové  absin'dity,  jako  jest  jediná  říšská  německá 
Hoclischule  tur  Bodeneultur,  která  snad  má  býti  pro  zvelebení  solno- 
hradských  a  tirolských  hor?!  A  takových  důsledků  ze  zásad  páně 
spisovatelových  nahledaly  by  se  celé  kopy.  Zmiňuje  se  také  o  Severních 
Státech,  jak  prý  tam  vládne  jediná  angličina  u  veřejnosti.  Dobrá,  ať  si 
vládne,  ale  není  tím  přece  řečeno,  že  je  to  mravní  požadavek  nebo 
státní  nutnost,  která  by  nemohla  zítra  se  změniti!  Panu  spisovateli  je 
přirozeno  (str.  297.),  že  v  Karlovarech  jsou  u  pošty  úředníci  znalí 
angličiny,  frančiny  atd.,  ale  abv  prý  úředníci  nějaké  spojovací  dráhy 
museli  uměti  anglicky,  když  právě  Angličané  projíždějí,  toho  nelze 
žádati.  Ovšem  že  ne,  ale  srovnávati  to  s  Cecheyi  jedoucím  v  uzavřeném 
území  je  zase  solistika,  jehkož  Angličan  není  Rakušan,  nemá  zde  žádných 
povinností,  je  vzdálený  cizinec  a  dobrovolně  tu  cestuje,  kdežto  Cech 
v  Cechách  a  na  Moravě  je  doma  a  velmi  často  asi  bude  nucen  v  uza- 
vřeném území  úředně  jednati,  neřku-li  jezditi. 

Kniha  p.  Di'a.  Frinda  na  oko  chtějíc  smiřovati,  jest  naopak  s  to,, 
aby  rozeštvala,  poněvadž  podněcuje  německou  zpupnost  a  snižuje 
ostatní  národy,  místo  co  by  Němcům  poradila  a  za  přirozenou  nutnOř?t 
vytkla,  dorozuměti  se  s  ostatními  rakouskými  příslušníky, 
vstoupiti  s  nimi  v  těsnější  kulturní  styky  (v  literatuře, 
umění,  hospodářství  atd.),  z  nichž  by  měly  obě  strany  prospěch,  a  proto 
učiti  se  pilně  druhým  zemským  jazykům.  To  by  bylo  morální  a  — 
rakouské,  v  díle  p.  Frindově  není  provedeno  ani  jedno  ani  druhé^ 
je  to  celkem  kniha  urážlivá  a  vyzývavá,  nevěcná  a  nespravedlivá. 
To  osměluji  se  tvrditi  po  nejlepším  vědomí  a  svědomí.  —  — 

Dodatek  mluví  o  poměru  Církve  k  národnostem.  Pěkná  slova, 
ale  z  úst  p.  Dra.  Frinda  jim  už  nevěřím.  Xeníť  ani  možno,  aby  mládež 
podle  exclusivních  zásad  jeho  vzdělaná  byla  spravedlivá.  Já  aspoň  a 
myslím  že  každý  poněkud  jen  rozumný  česk}'  kněz  by  si  pokládal 
za  radost,  posloužiti  i  nějakému  Hottentotu.  kdyby  se  na  Moravě  octl, 
kdežto  četní  němečtí  kněží  toho  ani  Cechům  učiniti  nechtí.  ač  snadno 
mohouce.  Vzdělá-li  se  pak  mládež  podle  strohých  a  odpudivých  zásad 
páně  spisovatelových  na  školách  středních  (a  snad  i  v  bohosloví),  tu 
by  bylo  zrovna  zázrakem,  aby  kněží  stali  se  najednou  jiu^^mi.  Je-li 
p.  spisovatel,  muž  tak  učený  a  zkušený,  naplněn  tolikými  předsudky, 
což  pak  lze  očekávati  jinde?  r.  Vy(  tionir.. 


XoTá  díla.  699 


Nová  díla. 

W  e  t  z  e  r  iind  AV  e  1 1  e's  K  i  r  c  h  e  n  1  e  x  i  k  o  n  oder  Encyklopádie  der  kathol. 
Theologie  und  ihrer  Hilfsnissenschaften.  Zweite  Auflage,  in  neuer  Be- 
arbeitung,  unter  ]Mit\virkung  vieler  katholischen  Gelehrten,  begonnen  von 
Josef  Cardinal  Hh-geufotheVy  fortgesetzt  von  Dr.  Franz  Kaiden,  Haus- 
prálaten  Sr.  Heiligkeit  des  Papstes,  Prof.  der  Theologie  zu  Bonn.  I. — -XI.  Band. 
1880 — 1899.  Freiburg  im  Breisgau.  Hei'der'sche  Verlagshandlvmg. 

Realenc  yklopádie  ťúr  pro  těsta  ii  ti  sche  Theologie  und  Kirche. 
Begriindet  von  J.  J.  Herzog.  In  dritter  verbesserter  und  vermelirter  Auflage 
unter  MitAvirkung  vieler  Theologen  und  anderer  Gelehrten  herausgegeben 
von  D.  Albert  Hauch,  Professor  in  Leipzig.  L— Ví.  Band.  1S9G  — 1899. 
Leipzig,  J.  C.   Hinrichs'sche  Buchhandlung. 

Srovnáni  obou  právě  naznačených  dél  v  mnohém  ohledu  je  velice 
poučné.  Nelze  upí-íti,  že  nyni  v  Německu  jak  katolická  tak  protestantská 
theologie  rozsahem  i  obsahem  převyšuje  theologická  studia  u  jiných 
kulturních  národu.  Jakýsi  summarní  přehled,  co  na  obou  stranách  posud 
vykonáno,  mají  podati  díla  výše  jmenovaná.  Při  napjatosti  a  pozornosti, 
jakou  jedna  strana  druhé  věnuje,  možno  již  napřed  očekávati,  že  redakce 
obou  děl  přijímá  mezi  své  spolupracovníkv  toliko  osvědčené  síly,  které 
by  mohly  dolDře  obstáti  v  konkurenčním  závodění.  A  tak  tomu  skutečně 
je.  Přehlížíme-li  řady  spolupracovníků  obou  encyklopedií,  setkáme  se 
se  jmény,  jež  ve  světě  vědeckém  mají  velice  dobr\"  zvuk.  Zvláště  tu 
třeba  chváliti  Dra.  Kaulena,  jenž  milerád  speciální  články  o  některých 
osobách  nebo  zemích  dává  zpracovati  učencům  tam  usedlým.  Tak 
na  př.  stať  Bíthmen  napsal  Dr.  Borový,  stať  o  Sušilovi  Dr.  P.  Vychodil. 
Bohatostí  a  důkladností  svou  obě  encyklopedie  nahradí  snadno  celou 
knihovnu  speciálních  knih  theologických  a  údaji  literárními  zároveii 
dávají  dobrý  návod  tomu.  kdo  bv  v  té  neb  oné  věci  chtěl  se  blíže 
poučiti  v  odborných  knihách.  Z  příčin  tuto  stručně  načrtnutých  lze 
snadno  poznati,  že  obě  díla  theologům  té  které  strany  a  učencům  vůbec 
jsou  velice  potřebná,  ano  nutná. 

Po  této  všeobecné  charakteristice  podám  podrobnější  srovnání. 
Encyklopedie  katolická  je  originální  v  tom  smyslu,  že  první  její  vy- 
dání bylo  podnětem,  že  i  na  straně  protestantské  pomýšleli  na  něco 
podobného.  Po  tom  však  evangelíci  postupovali  rvchleji.  Kdežto  kato- 
lická encyklopedie  má  vydání  druhé,  má  protestantská  již  třetí.  Také 
tempo  vydávání  je  u  katolické  encyklopedie  volnější.  Protestantská 
je  rozpočtena  na  18  svazků  po  800  stránkách,  na  stránce  60  řádků, 
a  bude  hotova,  soudě  dle  dosavadního  průběhu,  v  7  nebo  nanejvýš 
v  8  letech.  Katolická  bude  míti  asi  lo  svazků  o  2110  sloupcích 
(z  nichž  2  tvoří  stránku),  sloupec  o  61  řádcích,  bude  však  celkem 
vycházeti  asi  21  let.  Tím  některé  články  prvních  svazku  ukazují  ne- 
souměrnost s  články  posledních  svazků.  Věci  této  nedá  se  ovšem  j)ři 
díle  encyklopedickém  naprosto  va- varovati,  ale  rychlejší  tempo  \ňi 
vydávání     jistě     mnohé    předejde.    Než    chyba    tato   je    celkem    přece 


700  Písemnictví  a  umění: 


jenom  nepatrná  a  vjvkží  se  jinou  předností  katolické  encyklopedie 
úplně.  Přednost  tato  záleží  ve  stanovisku,  jaké  je  zaujato  v  otázkách 
věroučných.  Encyklopedie  katolická  katolického  přesvědčení  věro- 
učně nikde  neukrývá.  nezabaluje  v  obojetná  slova,  přímo  a  otevřeně 
podává  učení  víry  a  mravů.  Zcela  jinak  vede  si  encyklopedie  prote- 
stantská. Mezi  řádky  čtenář  pozoruje,  jaké  namáhání  to  činí  pisateli, 
aby  na  oko  psal  dogmaticky,  kdežto  smýšlení  jeho  velí  mu  psáti  ne- 
věrecky.  Proto  velice  často  věci  věroučné,  dogmatické  jednoduše  jsou 
vynechány  (viz  na  př.  článek  o  Adamovi,  jenž  má  všeho  všudy 
105  řádků  tak  sestavených,  že  čtenář  o  významu  jeho  v  životě  nad- 
přirozeném dozví  se  pramálo,  skoro  nic)  nebo  omezeny  toliko  na  dějiny, 
jak  to  které  učení  pokračovalo.  Tak  na  př.  o  milosti  ani  slova  o  tom, 
kolikerá  je  milost,  jak  se  jeví  v  životě  a  p.  Zřejměji,  bez  ostýchání 
vystupuje  nevěrecký  směr  ve  článcích  týkajících  se  knih  zvláště 
starozákonních  a  jejich  exegese.  O  inspiraci  jejich  jsou  tu  prapodivné 
náhledy.  V  této  obojí  věci  katolická  encyklopedie  rozhodně  předčí, 
ano  právě  v  systematickém  podávání  katolické  dogmatiky  musí  se 
uznati  hlavní  její  přednost.  Tím  již  napověděno,  kde  třeba  hledati 
váhu  a  cenu  encyklopedie  protestantské.  Je  to  obor  historický,  kritický. 
A  není  jinak  možno,  nebof  hlavní  theologická  škola  nynějšího  prote- 
stantismu, z  níž  jsou  vvbráni  přispívatelé,  je  ve  znamení  historie, 
evoluce,  kritiky.  Tu  pak  třeba  přiznati,  že  i  katolický  theolog  a  učenec 
viibec  mnohému  se  může  přiučiti.  V  tomto  smyslu  se  obě  encyklopedie 
vzájemně  doplňují.  Tím  není  řečeno,  že  by  snad  katolická  encyklopedie 
článků  historicko-kritických  neměla.  Má.  ale  ne  všechny  v  tom  roz- 
sahu a  hloubce,  jako  má  protestantská.  Tak  na  př.  článek  o  svátostech 
je  velice  pěkně  zpracován  systematickv,  ale  nedostává  se  mu  podkladu 
historicko-dogmatického.  Za  to  má  katolická  encyklopedie  články 
historické,  které  marně  hledáme  v  protestantské. 

I  na  stanovisko,  jaké  zaujímá  jedna  strana  oproti  druhé,  třeba 
ukázati.  Samo  sebou  se  rozumí,  že  každá  strana  považuje  náhledy  své 
za  jedině  správné.  Proti  tomu  se  nedá  nic  namítat.  Něco  jiného  však 
je.  když  ve  vědeckém  díle  najednou  vj-buchne  v  příkrých  slovech 
kritika  druhé  strany  o  věci,  o  níž  autor  je  špatné  poučen.  V  tomto 
ohledu  třetí  vydání  encyklopedie  protestantské  je  mnohem  opatrnější 
než  dřívější,  ale  někde  přece  jsou  věty,  jež  diktovala  do  péra  toliko  zášť. 
Poukazuji  na  článek  Aberglaube,  Ethik  (str.  551.),  Droste-Vischering, 
Freimaurer  a  p. 

Co  do  literárních  údajů  je  protestantská  encyklopedie  celkem 
bohatší.  Přiznávaje  to  rád.  nemohu  však  zamlčeti,  že  o  katolických 
spisech  leckdy  nezaslouženě  se  mlčí,  tak  že  protestant,  neznaje  kato- 
lické literatury  bohoslovecké  odjinud,  musí  dostati  o  produkci  theologů 
katolických  velice  nepříznivé  ponětí.  Tak  na  příklad  ve  článku 
,,Christenverfolgungen'*  od  A.  Harnacka  není  uvedeno  epochální  dílo 
francouzského  učence  Paula  Allarda:  Histoire  des  persécutions.  O  kri- 
tickém velice  nákladném  vydání  děl  sv.  Bonaventury,  jež  vydávají 
františkáni    v  Quaracchi   v  Itálii,   autor  stati  „Bonaventura'^  nemá  dle 


Xová  díla.  701 


všeho  známusti  patřičné.  Tyto  poznámky  dají  se  snadno  rozmnožiti 
poukázčíním  na  literami  údaje  ve  článku  Einleitung-  in  das  alte  Testament. 
Ethik  atd. 

Aby  se  však  nezdálo,  že  jednostranně  vytýkám  jen  encyklopedii 
protestantské,  poukážu  též  na  nedopatření  encyklopedie  katholické. 
Některé  biografie  a  popsáni  některých  biskupství  je  obšírnější  než 
třeba.  Někde  by  bylo  lépe  k  vůli  průzračnosti  přidržeti  se  cesty  historicko- 
dogmatické  (na  příklad  v  článku  Rechtfertigung).  Ve  článku  o  synodě 
Pistojské  je  kritika  příliš  jednostranná  a  proto  nespravedlivá.  Jinde 
opět  bv  bvlo  dobře  užiti  přísnější  a  přímější  kritiky  (na  př.  ve  článku 
bulla  sabbatina  v  10.  svazku;  článek  sám  je  opravením  článku  ze 
svazku  I.  str.  110.,  ale  oprava  měla  býti  ještě  hlubší).  Na  všeobecnější 
stanovisko  měl  se  postaviti  autor  článku  Sakularisation.  Biskupové  tím 
ovšem  přišli  o  mnohé  příjmy,  ale  přece  to  nebylo  tak  hrozné  neštěstí. 
jak  slovník  udává,  neboť  tehdejší  nuntius  německý  Pacca  pravil  při 
tom  vvznamná  a  poučná  ímvslím  hlavně  na  budoucí  osudy  biskupství 
v  Uhrách)  slova:  „Německo  bude  míti  sice  chudší,  ale  za  to  tím 
zbožnější  episkopat."  V  článku  rituále  románům  pohřešuje  se  pojednání 
o  tom.  kde  a  jak  dalece  zavazuje  rituál  ten;  Scházejí  některá  osobní 
jména  ze  starého  zákona  a  pod. 

Oběma  dílům  třeba  vvtknouti  jistou  nestejnoměrnost  v  některých 
článcích.  Tak  na  př.  encyklopedie  protestantská  známému  církevnímu 
otci  sv.  Efremu  syrskému  věnuje  3'  .3  stránky  a  pensiovanému  Barmen- 
skému  missijnimu  inspektoru  Fabrimu,  zemřelému  r.  1891..  jednou 
tolik.  O  katol.  encyklopedii  pověděno  o  této  věci  v  odstavci  předešlém. 
—  Obě  díla  neuA-ádějí  současných  theologů  ve  zvláštních  biografiích, 
nechtějíce  jich  za  živa  kritisovati.  Má  to  něco  pro  sebe,  ale  myslím, 
že  by  bylo  lépe  uváděti  jejich  vědeckou  činnost,  nebof  je  to  jedna 
z  hlavních  součástí  života  církevního.  Když  tedy  slovník  jich  neuvádí, 
nepředvádí  nám  plně  život  církve  až  do  nynější  doby  a  tím  se  stává 
nestejnoměrným.  Alespoň  divně  na  čtenáře  působí,  chce-li  zvěděti 
některá  data  o  nynějším  Lvu  XIII.  a  otevra  slovník  najde  tam 
o  jeho  papežské  činnosti,  že  20.  února  1878  byl  zvolen  za  papeže 
a  k  tomu  poznámku:  Ad  multos  annos! 

Konečně  třeba  se  zmíniti  o  úpravě  tiskové.  Úprava  protestantské 
encyklopedie  od  4.  svazku  je  lepší  než  dříve,  ale  i  tu  zůstává  za 
katolickou,  která  na  oko  působí  mnohem  příznivěji,  nenamáhá  ho  tak 
jako  protestantská.  Mimo  to  encyklopedie  Kaulenova  má  stránky  roz- 
půlené, čehož  u  Hauckovy  není.  Ono  zařízení  je  jistě  praktičtější  než 
toto.  Za  to  má  encyklopedie  Hauckova  tenší  a  tím  pohodlnější  svazky, 
mimo  to  na  konci  každého  svazku  seznam  hesel  v  něm  probraných 
a  po  stranách  číslicemi  (vždy  po  5)  označený  postup  řádek,  což  je 
pro  citování  velice  pohodlné    a    čehož    u    encyklopedie   katolické    není. 

Dalo  by  se  jistě  mnoho  ještě  napsati  o  dílech  tak  obsáhlých, 
ale  co  podáno,  postačí,  abychom  si  učinili  úsudek  o  významu  obou. 
Význam  ten  možno  označiti  krátce  v  ten  rozum,  že  theolog  aneb 
učenec  jednající  o  věcech  theologických  ať  si  z  té  neb  oné  strany  bez 


702  Písemnictví  a  uniéní: 


této  své  encyklopedie  se  nyní  neobejde.  Kdo  pak  má  obě  a  pozorně 
stopuje  přednosti  i  vady  obou  prakticky,  zjedná  si  návod  potřebný  za 
naší  doby  k  úspěšné  práci  v  oboru  vědy  tbeologické,  která  prese  vši 
nepřízeň  doby  přece  jen  je  a  zůstane  hlavním  studiem  společnosti  lidské. 

o. 
Džanasvili  M.  G.:  Istorija  gruzinskoj  cerkvi.  Sv.  1. 

Dějiny  Gruzie  jsou  „nepřetržitým  martyrolog-iem",  historií  muče- 
nického  utrpení  za  víru  Kristovu,  a  tak  dějiny  Gruzie  úzce  spojeny 
s  dějinami  církve  křesťanské.  Takové  dějiny  píše  právě  znamenitý 
Gruzinolog  Džanašvili,  jehož  práce  určena  hlavně  pro  školu.  V  prvním 
svazku  zvláště  poutavě  vylíčeno  působení  sv.  Niny  v  Gruzii. 

Věda  a  učenci  katoličtí.  Napsal  J.  A.  Zalim  C.  S.  C,  professor  fysiky  na 
universitě  Notre-Damské  v  Americe.  Dle  druhého  anglického  vydání  ?  do- 
volením spisovatelovým  přeložil  ThC.  Václav  Hazuka.  V  Praze  1899. 
Vzdělávací  knihovna  katohcká.  Str.  14G.  Cena   75  kr. 

Nynější  přírodověda  dostoupila  stupně  rozvoje  a  pokroku,  jenž 
Tiaší  době  vtiskuje  zvláštní  ráz.  Duch  lidský  vniká  hlouběji  a  hlouběji 
<lo  tajův  a  záhad  přírodního  života  a  nutí  jej.  aby  potřebám  lidským 
sloužil  způsobem  velerozmanitým  a  podivuhodným.  Duch  lidský  jako 
obrovský  titan  krotí  síly  přírodní  a  slaví  nad  nimi  vítězství  za  vítězstvím. 
Tímto  znamenitým  pokrokem  plní  člověčenstvo  rozkaz  Boží:  „Rosťtež 
a  množte  se.  a  naplňte  zemi  a  podmaňte  ji  sobě."  (I.  Mojž.  1,  28.) 
Tímto  znamenitým  pokrokem  nezvratně  dokázáno,  že  člověk  je  skutečně 
tím,  čím  jej  prohlašuje  Písmo  sv..  bytostí  k  obrazu  a  podobenství  Božímu 
stvořenou,  od  Boha  samého  k  tomu  určenou,  aby  jeho  jméno,  jeho 
panství  a  vládu,  jeho  čest    a  slávu  representovala  vůči  vnější   přírodě. 

Proto  vítá  křesťanská  filosofie  s  radostí  a  vděčností  každý  nový 
vynález,  každý  nový  pokrok  přírodovědecký.  Jestiť  všeliký  ten  pokrok 
makavým  důkazem  povýšenosti  lidské  duše  nad  hmotu,  po- 
výšenosti nad  ostatní  tvorstvo  viditelné,  v  němž  se  setkáváme  všude 
a  všude  jenom  s  jednostejností  a  totožností  úkonů,  se  stálostí  a  strnulostí, 
tak  že  na  př.  kdo  pozoroval  úkony  jednoho  chrousta,  jedné  včely, 
je  to  tolikéž,  jakoby  pozoroval  úkony  tisíce,  milionu,  ba  miliardy 
chroustů,  včel  —  jsouť  u  všech  stejný. 

Obor  vědy  vůbec  a  přírodovědy  zvláště  jest  veliký,  velmi  veliký, 
ohromný;  i  podaří-li  se  komu,  aby  stručně  a  přece  obsažně  provedl 
nás  tím  ohromným  oborem,  provedl  a  ukázal,  kterak  nejzdárnější  synové 
církve  svaté  a  vůbec  poctiví  křesťané,  lidé  živé  víry  a  ušlechtilých 
mravů  ve  všech  dobách  byli  nejhorlivějšími  a  nejšťastnějšími  pěstiteli 
vědy,  předními  průkopníky  pokroku,  mocnými  sloupy  vzdělanosti  — 
podaří-li  se  komu  takováto  obchůzka,  vykonal  zajisté  práci  znamenitou, 
podal  dílo  velezáslužné.  Šťastným  takovýmto  poutníkem  a  zároveň 
vůdcem  je  slovutný  professor  J.  A.  Zahm.  V  díle  svrchu  uvedeném 
předvádí  nám  majestátní  řadu  přeslavných  učenců  křesťanských  z  dob 
minulých  i  z  doby  přítomné;  doličuje  mistrným  způsobem,  kterak  není 
nižádného    rozporu    mezi   pravou   vědou    a    učením    církve.    Pravíme 


Nová  díla.  703 


s  důrazem:  pravou  vědou;  neboť  co  namnoze  vědou  se  prohlašovalo 
a  prohlašuje,  jsou  pouhé  hypothesy.  domněnky,  jež  dnes  platí,  zítra 
jsou  povaleny,  protože  nebyly  logicky  učiněny,  nýbrž  v  přenáhlenosti, 
jen  aby  mohli  jejich  hlasatelé  jako  rozpustilí  chlapci  církev  a  její 
nauku  potupiti. 

Zdaž  pomni,  kdož  se  za  našich  časů  vychloubají  methodou 
zkušebnou  a  induktivní  ve  studiu  věd  přírodních  a  fysických. 
že  jsme  za  ni  díky  povinni  zvláště  dvěma  řeholníkům  ze  13.  století, 
dominikánu  xllbertovi  Velikému,  vznešenému  oeniovi  věku  toho, 
a  ieho  velikému  souvěkovci.  františkánu  Rogeru  Baconovi?  Píšef 
Albert  Veliký  v  jednom  díle:  „Vše,  co  zde  zaznamenáno,  jest  výsledek 
mé  zkušenosti,  nebo  vzato  jest  od  autorův,  o  kterých  víme.  že 
napsali,  co  jejich  osobní  zkušenost  potvrzovala;  neboť  v  takových 
věcech  zkušenost  jediné  může  poskytovati  jistoty.'-  A  Rog-er  Bacon 
vyznává  ve  spise  ..Opus  majus":  „Věda  zkušebná,  jediná  učitelka  věd 
spekulativních,  má  tři  veliké  přednosti  před  ostatními  částmi  věděni: 
předně  zkouší  pokusem  nejvznešenější  vývody  všech  jiných  věd;  za 
druhé  odhaluje  velkolepé  pravdy,  ku  kterým  by  jiné  vědy  samy  sebou 
nemohlv  žádným  způsobem  dospěti.  přihlížejíc  k  pojmům,  s  kterými 
jiné  vědy  pracují;  její  třetí  důstojnost  záleží  v  její  vlastní  moci,  že 
bez  ohledu  na  jiné  vědy  zkoumá  tajemství  přírody'"   (str  38,  39). 

Výtečná    jest    methoda    induktivní;     studujíce    přírodu    podle 
jejích  principů,  dodělali  se  učenci  katoličtí  od  Galilea  a  Pascala  až 
po  naše  časy  tolikého  zdaru  ve  svých  bádáních  a  byH  schopni  podati 
tolik  původních  děl  v  každém  oboru  vědy.  Kež  ač  uznávali  v  induktivní 
filosofii    mocnou    pomocnici    při    studiu    přírody    a    při   seřaďování 
nesčetných    událostí    a   zjevů,   jež    se   jim    naskytovaly    při   jejich    vý- 
zkumech,   byli    sobě    přece    tito    osvícení  synoA^é    církve    svaté    dobře 
vědomi,    kam  až  sahá  její  užitečnost,  jakožto    pomůcky    výzkumné; 
vždy  byli  sobě  vědomi,  že  obor  jejího  použití  jest  ohraničen  a  omezen 
pouze  ťakť^'  a  zjevy  bezpečně  pozorovanými    a  roztříděnými,    a 
důsledky  z  takovýchto  událostí  a  zjevů  správně  odvozenými;  oni  uzná- 
vali   všichni    isoucnost    dvou  vvššich   a  důvěrv  hodných 
vůdců   —    křesťanské    metafysiky    a    božského    Zjevení; 
těmto    byla    jejich    induktivní    filosofie    podrobena;    vedle    poznatku 
o  faktech  a  indukce    z  nich  podrželi  vždy  vědu    o   principech,  jež 
posílena  jsouc  a  doplněna  pravdami  zjevenými,  chránila  jich  od  bludu. 
Zcela  jinak  vedou  si  ti.  kdož  neznají  zásad  metaf y  sických  a 
zavrhují  nauk)'  Zjevení  Božího;  místo  aby  pokládali  methodu  induktivní 
za  to,  čím  skutečně  jest,  totiž  za  jedno  z  odvětví  filosofických,  které 
se    má  spokojiti    oborem    empirickým,    užívají   indukce    výlučně,   za- 
vrhujíce všeckv  ostatní  pomůcky  a  methody;  zkrátka:  popírají  Zjevení 
Boží,  neznají  metafysiky.  Toť  moderní  učenci  a  pokročilí  myslitelé 
(str.  78);  nechtějí  viděti,  co  jest.  a  vymýšlejí,  co  není  —  praví  už  slavný 
Tertullian;  práce  jejich  nekončí,  leč  sporem  a  nejistotou,  jak  už  řečeno 
o  sofistice  Eeků:  „Není  ani  vinicí,  ani  zahradou  olivovou,  nýbrž  nepro- 
niknutelnvm  lesem  hloží  a  bodláčí,  z  něhož,  kdož  se  tam  odváží,  přinášejí 


r04  Písemnictví  a  umění ; 


sobě  sice  mnoho  mudřin.  ale  žádné  potravy^';  platí  o  nich,  co  řekl 
Ruskin  o  Darwinovi:  „Poutá  toliko  pozornost  osob  marnivě  zvědavých^ 
pošetilých  a  skeptických,  a  strhuje  za  sebou  všecku  nestoudnou  po- 
šetilost evropskou,  podobaje  se  bledé  kometě,  jež  provléká  svůj  ne- 
užitečný ohon  pevnými  hvězdami"   (str.  49). 

Neměli  bychom  této  moderní  vědy,  nebylo  by  materialismu, 
pantheismu,agnosticismu, rationalismu,atheismu,  kdyby  nebyl  předešel 
protestantismus.  Němečtí  reformátoři  zavrhli  církeA^  a  podrželi  bibli, 
angličtí  deisté  zavrhli  bibli  a  spokojili  se  s  Bohem,  francouzští  encyklo- 
pedisté  zavrhli  Boha  a  uznali  jenom  hmotu;  Luther  brojil  proti  katolictví, 
Voltaire  bojoval  proti  křesťanství,  moderní  materialismus  opřel  se  ná- 
l)oženství  jakémukoliv.  Pantheisté  minulého  století  tvrdili,  že  všichni 
lidé  jsou  bohové;  materialisté  našeho  věku  hlásají,  že  jsme  všichni 
zvířata;  jednou  zamítnou  .,učenci"  s  Lalandem  víru  ve  jsoucnost 
Boží,  poněvadž  prý  ho  neviděli  svými  teleskopy,  podruhé  pějí  ve 
svorném  choru  nadšené  chvalozpěvy  na  počest  „bahna",  našeho  prý 
otce  a  všemocného  tvůrce  (str.  102). 

Zaslouženým  způsobem  pokárán  Luther  za  to,  jak  soudil  o  ne- 
smrtelném Aristotelovi,  o  universitách  a  školách  vůbec;  prohlásilf,  že 
studium  Aristotela  je  zcela  zbytečným,  je  prý  Aristoteles  vtělený 
ďábel,  hrozný  rouhač,  bezbožný  pochlebník,  kníže  temnosti,  skutečný 
Apollyon,  zhovadilec,  nejhroznější  podvodník  lidstva,  veřejný  a  límyslný 
lhář,  kozel,  úplný  rozkošník.  člověk  dvojnásob  prokletý;  učenci  jsou 
vůbec  u  Luthra  „kobylky,  housenky,  žáby  a  vši";  university  jsou 
„brlohy  lupičů,  chrámy  Molochovy,  synagogy  zkázy;  měly  by  všecky 
býti  povaleny;  nad  ně  nic  pekelnějšího  nebo  dábelštějšího  nepřišlo  na 
zemi,  aniž  kdy  přijde;  je  prý  to  dílo  ďáblovo,  jenž  za  vlády  papežovy 
rozestřel  sítě,  aby  chytal  duše  lidské  zřízením  škol  a  klášterů"  (str.  110). 

Však  se  také  brzy  ukázalo  ovoce  tohoto  zběsilého  počínání 
Luthrova  a  stoupenců  jeho;  roku  1521.  bylo  na  universitě  erfurtské 
311  posluchačů,  roku  1522.  už  jen  120,  roku  1523.  72,  roku  1524. 
pouze  34;  podobně  se  dalo  na  jiných  universitách. 

Dolíčeno  dále,  kterak  zuřiví  protestante  stříleli  a  vyhnanstvím 
trestali  své  souvěrce,  kteří  přece  byli  vynikli  v  některém  oboru  vědy, 
jakými  byli  na  př.  Tycho  Brahe,  Kepler;  kterak  umlčován  v  Anglii 
markýz  z  Worcesteru,  jenž  dávno  před  Wathem  byl  vynalezl  parní 
stroj  —  umlčován,  protože  byl  poctivým  katolíkem;  kterak  pošetile 
vzdorovali  a  nepřijali  po  dlouhou  dobu  opravy  kalendáře,  protože  vy^- 
cházela  z  Říma  od  papeže  Řehoře  XIII. 

Dolíčeno  důkazv  nezvratnými,  kterak  církev  katolická  po  všecky 
časv  mateřsky  se  starala  a  stará  se  o  vědu,  pokrok  a  vzdělanost; 
právem  zasloužila  si  chvály  nejpřednějších  celebrit.  Velik\^  státník 
anglický  a  učenec  Glad stone  vyznal  a  nezapřel:  „Od  prvních  tří 
století  pronásledování  kráčela  římská  katoHcká  církev  po  patnácte  století 
v  čele  lidské  vzdělanosti  a  řídila  hlavní  duševní  i  hmotné  síly  světa, 
jež  jako  oři  byly  zapraženy  do  jejího  vítězného  vozu.  Její  umění 
stalo  se  uměním  celého  světa,  její  genius  geniem  světa;  její   velikost, 


Xová  díla.  705 


sláva,  velkolepost  a  vznešenost  byla  nejpřednější,  ne-li  jedinou 
chloubou  celého  vzdělaného  světa"  ístr.  71).  Takovýchto  slavnvch  svě- 
dectví jest  mnoho,  velmi  mnoho  v  knize  uvedeno.  Fr.  Janovský. 

Drevnosti.  Trudy  slavjanskoj  kommissiji  Imper.  Mosk.  Archeol.  Obščestva. 
Sv.  II.  Moskva  i 8 98. 

Slovanský  výbor  při  moskevské  archeologické  společnosti,  založený 
před  několika  let^'.  energicky  jeví  činnost  svoji  a  v  krátkém  čase 
vydává  již  druhý  svazek  ^svých  práci.  Třetinu  II.  svazku  zaujímá 
vědecké  ocenění  činnosti  Šafaříkovy  od  Lavrova  i  Brandta.  Obsah 
„Starožitností'"  je  vůbec  rozmanitý . 

Turajev  B.:  B  o  g  T  o  t.  Pokus  studie  z  oboru  staroegyptské  vzdělanosti. 
Lipsko   1898. 

Soukromý  docent  petrohradské  university  podává  tu  zajímavý 
příspěvek  k  egyptologii.  studii  bohu  ..Tot"  a  ženských  doplňcích  Totovvch. 
Jako  srovnávací  mythologové  a  badatelé  v  historii  náboženství,  tak  i  ti, 
kdo  studují  dějiny  umění,  najdou  v  knize  bohatý  materiál.  Kniha  psána 
velice  zajímavě. 

Lichva  a  iirok  ye  světle  mravouky  katolické.  Napsal  Dr.  Ant.  Vřešťdl. 
Vzdělávací  knihovny  katohcké  svazek  XIII.  V  Praze  1899.  Stran  135. 
Cena   75  kr. 

Nauka  o  úroku  a  lichvě  měla  a  má  značnou  důležitost.  Měla  ji 
v  minulosti,  jak  tomu  nasvědčují  přísné  zákony  kanonického  práva  a 
obšírná  pojednání  moralistů;  má  ji  i  v  přítomnosti.  Sám  A.  M.  Weiss 
praví  —  snad  trochu  přehnaně  —  ,,die  Zinsfrage  ist  die  eigentliche 
sociále  Frage".  Dr.  Scheicher  a  strana  jeho  (sdružená  dříve  v  časopisu 
..Monatschrift  fiir  christliche  Social-Reform",  jenž  nyní  slouží  škole 
Friburské)  označuje  zrovna  nezbytnou  podmínkou  zdárného  rozřešení 
sociální  otázky  úplnou  zápověď  úroku  ze  zápůjčky.  Proti  nim  Lehmkuhl 
a  většina  moralistů  hájí  mírnější  stanovisko,  jež  i  autor  tohoto  spisku 
předkládá:  iirok  ze  zápůjčky  jtiko  takové  je  přirozeným  zákonem  ne- 
dovolen, ale  v  jistých  okolnostech  a  zvláště  kde  peníze  nepřímo  jsou 
plodný,  jako  v  době  přítomné,  dovolen.  Liberální  oekonomové 
zas  útočí  na  nauku  katolickou  o  nedovolenosti  úroku  ze  zápujčkv  jako 
takové  a  viní  ji,  že  překážkou  byla  pokroku.  Tak  Wilh.  Endemann 
ve  svých  jinak  opravdu  poučných  spisech:  ,,Die  national-oekonomischen 
Grundsatze  der  canonistischen  Lehre",  Berlin  1863  a  „Studien  in  der 
romanisch-canonistichen  AYirthschafts-  und  Rechtslehre",  Berlin  I.  sv. 
1874,  II.  sv.  1883,  tak  i  nověji  Dr.  Eug.  v.  Bohm-Bawerk  v  „Kapitál 
und   Kapitalzins'-    Innsbruck   L    sv.    188-1   (str.  29—65),   11.    sv.   1889. 

Již  z  toho  patrno,  jak  důležito  je  státi  tu  na  pevné  půdě,  nauce 
dosti  obtížné  rozuměti.  Má  to,  jak  spisovatel  upozorňuje,  cenu  nejen 
sociologickou,   nýbrž  i  apologetickou. 

Spis  tento  chce  v  té  obtížné  otázce  býti  vůdcem  a  učitelem. 
Hlídka.  46 


706  Písemnictví  a  umřní ; 


Podav  otj-mologickv  vyklad  slov  iiiok,  liclivn,  íížera  (I.)  pojednává  sijisovatcí 
o  úroku  historicky:  z  písma  sv.,  sv.  Otcii,  kanonického  a  světského  práva.  Ukazuje^ 
jak  se  změnou  poměrů  vyvinulo  dovolení  úroku.  (II.) 

Po  té  uvažuje  úrok  se  stanoviska  zákona  přirozeného.  Kozlišuje  smlouvu 
zápůjčky  od  ostatních  podobných  a  označuje  ji  jako  »směnu  práva  ve  věci  s  právem  na 
věc«.  Zákon  přirozený  zapovídá  z  věci  spotřchní  žádati  zvláštní  odměnu  za  užití  věci. 
Peníze  jsou  věc  spotřební,  proto  nelze  z  nich  žádati  zvláštního  užitku  (úroku).  Obě  ná- 
věsti olijasněny,  a  námitky  proti  prvé  vyvráceny.  Ale  mohou  ovšem  přistoupiti  okolno.sti 
vnější,  které  činí  úrok  dovoleným  (tituly),  a  pak:  v  době  naší  návěst  dolní  ve  své 
všeobecnosti  neplatí.  Peníze  nejsou  neplodný,  nýl)rž  nepřímo  plodný,  mohou  se- 
plodnými  státi,   anyť  zastupují  statky   veškeré.   (III.) 

Tato  věta  v  části  IV.  vysvětleaa,  a  dovozcna  moudrost,  s  jakou  postupuje  církev 
v   zákonodárství. 

Na  konec  mluví  spisovatel  o  významu  slova  »lieliva'<  u  liolioslovci'.  jirávnika  a 
lidu  a  pojednává  o  výši  úroku.  {Y.) 

Zpracování  věcné  je  důkladné  a  všestranné,  v  částech  sporných 
hladké,  postup  přísně  logický,  forma  elegantní,  řeč  správná.  Jen 
bychom  si  přáli,  aby  četné  výrazy  a  větv  latinské  v  textu  byly  vyne- 
chány a  dány  pod  čáru,  a  aby  dílko,  jež  přece  jest  opravdu  vědecké, 
třeba  spolu  populární,  bylo  opatřeno  literaturou,  o  této  otázce  tak  hojnou, 
a  rejstříkem  věcným.  Dk.  J.  Sedlák. 

BUocli  J. :    B  u  d  u  š  č  a  j  a  vojna   v  t  e  e  h  ii  i  č  e  s  k  o  m,    e  k  o  u  o  ni  i  č  e  s  k  o  nt 
i   poli  tičeií  kom   ot  n  o  s  eni  j  ach.  Petrohrad.   G   .sv. 

Účelem    díla    Bliochoya    je    posoudit    příští    válku    se    stanoviska 
technického,  národohospodářského  a  politického.  První  tři  svazky  věno- 
vány   technice    války.    Autor    tu    mluví    o    zdokonalení    a    vynálezecK 
v  oboru  střelných  zbraní,  o  rychlých  úspěších  dělostřelectví  a  přichází 
k   úsudku,    že    dělu   a   ručnici   náleží   nyní    hlavní   význam    ve   válce. 
S  úspěchy  techniky    množí    se   jen    zhoubné  účinky  války.    Dále  obírá 
se  spisovatel  otázkou  o  evropských  armádách,  jejich  složení,  číselnosti. 
jakosti  a  velení,  i  dokazuje,  že  následkem  veliké  číselnosti  současných 
vojsk   již    přípravy    k    válce    budou    požadovat   neobj^čejných    výdajů., 
neobyčejného  napjetí  sil  národu  i  energie  vojevůdců.  Vojska  trojspolku 
(Kěmecka,  Rakouska  a  Itálie)  vyrovnají  se  přibližně  vojskům  dvojspolku 
(Ruska  i  Francie).    V  nejlepším  stavu  je  vojsko  německé,    pak  ruské, 
rakouské,   francouzské    a    konečně  italské.    Příští  válka  rozvine  takové 
krvavé    a    hrozné    obrazy    před    očima    bojujících,    že    bude    třeba   ne- 
obyčejné chladnokrevnosti  vojevůdcův  i  vojínů  ve  válce.  Společensko- 
hospodářské    vlivy    války    budou    tak   hrozné,    že  většina  států  nesnese 
napjetí    ani   rok.    Zhoubnější   ještě    budou    války    na    moři:    výdaje    na 
stavbu  lodí  jsou  ohromné,  technika  vynalézá  rychle  zhoubná  zdokonalení. 
Ve    čtvrtém    svazku    autor    posuzuje    ekonomickou    záhubu    v    případě 
války.  Většina  oněch  lidí,  jimiž  poh^-buje  se  ekonomický  mechanismus 
státu,    zanechá  práce,    půjde  bojovat  a  mnozí  nevrátí  se;    ztráty  budou 
tím  větší,  čím  vyvinutější  je  průmysl  a  obchod.  Obchodní  svazky  budou 


Xová  díla.  707 


silně  otřeseny.  Ve  linančním  světě  nastane  veliká  krise.  silnv  úpadek 
kursů.  Pro  Xěmecko.  kdež  silně  rozvit  obchod  a  průmysl,  obtíže 
války  budou  velmi  citelný:  ani  vláda,  ani  obecenstvo  nebude  s  to,  by 
zmenšilo  neštěstí  války.  V  Itálii,  kde  beztoho  obyvatelstvo  je  nesmírně 
zchudlé,  válka  bude  mít  velezhoubné  účinky;  špatný  stav  finanční 
nesnese  ani  slabého  otřesení.  Národnostní  boje  přivedou  Rakousko 
v  příští  válce  do  postavení  hrozného:  ztráty  budou  ohromné  a  Rakousko 
bude  blízko  rozkladu.  I  Ang-lií.  kde  průmysl  je  tak  bohatý,  otřese 
silně  příští  válka,  ikni  Francie  nemá  úspor  pro  příští  válku,  obyva- 
telstvo téměř  všecko  bude  povoláno  do  zbraně.  Finanční  krise  v  Rusku 
bude  nevyhnutelná  při  malých  prostředcích  hotových  a  nedostatku 
národních  úspor.  Dále  jedná  autor  o  budoucích  válečných  potřebách 
a  výdajích,  o  zaopatření  vojsk  prOvStředky  nevyhnutelnými,  o  ztrátách 
v  národním  hospodářství  různých  zemí.  i  přichází  k  úsudku,  že  v  pří- 
padě války  v  nejhorším  postavení  octne  se  Anglie,  v  lepším  poněkud 
Xěmecko.  Itálie,  pak  Francie  a  Rakousko,  v  nejlepším  Rusko.  Výdaje 
na  příští  válku  budou  tak  ohromné,  že  nebudou  hrazeny  nikterak  novvmi 
daněmi,  jež  lid  přivedou  k  žebrotě.  V  pátéjn  svazku  autor  ukazuje, 
že  vlády  pro  případ  války  musejí  počítati  nejen  s  ekonomickým  stavem 
lidu.  nýbrž  i  s  náladou  lidu,  jež  není  ve  prospěch  militarismu,  všude 
rozvíjí  se  idea  míru.  Blioch  podává  historický  nástin  rozvoje  idey  míru, 
zvláště  obšírně  líčí  činnost  jednotlivých  jejích  hlasatelův  i  kongressů 
v  19.  století,  rozvoj  socialismu  i  anarchismu  (učení  antimilitaristickvch). 
V  šestém  svazku  krátce  opakuje  obsah  svazků  předešlých  a  přidává 
některé  poznámky.  Obrazy,  které  Blioch  předvádí,  sesílí  antimilitaristickou 
náladu  v  lidu  a  přinutí  hledat  nové  cesty,  nové  způsoby  k  rozřešení 
mezinárodních  sporů. 

Krjukov  A.  N. :    D  a  n  i  j  a.    Sel.skoje  chozjajstvo  v  Dauiji   v  svjazi    s  obščim 
razvitijeni  strany.  Petrohrad   1899. 

V  Dánsku  v  tomto  století  nastal  převrat  v  selském  hospodářství: 
dříve  Danové  pěstovali  obilí  a  když  ceny  obilí  klesly,  přizpňscjbili  se 
novým  okolnostem:  hlavním  úkolem  sedláků  je  dobyt  co  nejvíce  mléka 
i  masa.  Proto  polní  hospodářství  še  změnilo:  zrnité  obilí  pozbývá  svého 
významu  a  na  místo  obilí  vstupuje  píce.  Kniha  Krjukova  zasluhuje 
pozornosti  našich  hospodářů. 

FlormshiJ  T.:   L e k  c  i  j  i  po  s  1  a  v  j  a  n  s  k  o  ni u  j  a  z y  k  o  z  n a  n  i  j  u.    Díl  II, 
Kijev  1898. 

Druhý  díl  pozoruhodného  spisu  Florinského  věnován  severo- 
západním jazykům  slovanským:  českému,  slováckému,  polskému,  kašub- 
skému,  srbsko-lužickému  a  polabskému.  Autor  podává  historické  zprávy 
o  studiu  slovanského  jazyka,  ukazuje  jeho  rozprostraněnost  a  historické 
osudy,  jeho  zvláštnosti  atd. 

Důkladně  podána  charakteristika  nářečí.  Je  to  práce  mnoholetá 
a  svědomitá. 

46* 


708  Písemnictví   a   uinění: 


Ivrijmsldj  A.:  Musulnian  st  vo  i  jego  bud  uS  čiio  sť.  ^Moskva   1899. 

Autor  snaží  se  populárně  vyložit  dějiny  islámu  i  současné  postavení 
musulmanskj-ch  národu,  jejich  duševní  schopnosti  i  poměr  k  evropské 
civilisaci.  Spisovatel  líčí  postavení  islámu  i  jeho  schopnost  k  osvojení 
si  evropské  vzdělanosti  růžovými  barvami. 

Archangelsldj  A.   S.:    I  z    lekcij    po    is  tor  i  ji    ru.-ííkoj    literatury. 
Per  vy  je  trudy  po  izučeniju  jazyka.  Kazaň   1898. 

Je  to  pokus  historie  ruského  jazykoznalství,  ale  nedosti  uspokojivý. 
Autor  zúžil  svou  úlohu.  Povrchně  charakterisuje  filosoficko-grammatické 
proudy,  stručně  vykládá  o  iilolog-ických  pracích  Vostokova,  Buslajeva. 
mnohé  věci  připomíná  jen  mimochodem,  na  přiklad  filologické  práce 
Aksakova.  Pozorovat  nesouměrnost,  nesystematičnost  v  celé  knize. 

Sozonovič :    K  v  o  p  r  o  s  u    o  z  a  p  a  d  n  o  ni    v  1  i  j  a  n  i  j  i    na  s  1  a  v  j  a  n  s  k  u  j  u 
i  r  US  skuj  u  poeziju.  Varšava  1898. 

Sozonovič  po  třetí  vrací  se  k  oblíbenému  thematu  —  o  ženichu 
a  mrtvém  bratru  a  stále  mění  své  názorv.  Nvní  soudí,  že  ruské  bá- 
chorky  o  mrtvém  ženichovi  jsou  odrazem  západo-evropského  proudu, 
jenž  přešel  na  ruskou  půdu  skrz  prostředí  západo-slovanské.  Půda.  na 
níž  stojí  autor,  je  vratká. 

AI.  Jiráska  Sebrané  spisy.  Díl  XXVI.  F.  L.  Věk.  Obraz  z  dob  našeho 
našeho  národního  probuzení.  Část  III.  Str  493.  Nakl.  J.  Otto  v  Praze  1899. 

Třetí  část  „obrazu  z  dob  našeho  národního  probuzení",  nadepsa- 
ného „F.  L.  Věk",  líčí  další  činnost  tohoto  buditele  národního  vědomí 
v  D  . . . .  šce,  snažícího  se  v  tomto  venkovském  zátiší  ,,o  zvelebení  ja- 
zyka přirozeného",  jazyka  českého.  Jirásek  vypravuje  velice  zajímavě 
o  jeho  životě  manželském,  o  radostech  rodinných,  o  vychování  dětí. 
na  kterých  marně  snažil  se  užit  vychovatelských  zásad  Rousseauových, 
o  jeho  náklonnosti  k  francouzským  spisovatelům  ..jakobínským",  pro 
kterouž  měl  i  opletačky^  s  úřady,  o  jeho  lásce  k  Rusům,  kteří  v  tu 
dobu  častěji  octli  se  v  Cechách  za  válek  napoleonsk}-ch,  o  jeho  blaho- 
bytu i  zhoubě  jeho  značného  jmění  požárem,  který  zničil  celé  město. 
V  toto  vypravování  vplétá  spisovatel  zajímavé  zprávy  o  válkách 
s  Xapoleonem,  o  počátcích  české  literatury  a  divadelního  ruchu, 
o  V.  Thamovi,  jeho  manželce  Pavle,  jež  zamilovala  se  do  lehkomysl- 
ného herce  stavovského  divadla  Amlinga.  o  tom,  jak  Tham  je  nespokojen 
domácností,  v  níž  mnoho  nepříjemnosti  působí  mu  tchýně,  pí.  Butteauova, 
i  švakrová  Betty,  jak  Tham  žárlí  na  manželku  a  oddává  se  pití,  méně 
a  méně  spisuje,  jak  propuštěn  od  divadelního  ředitele  v  Praze,  musí 
hledat  výživu  u  kočující  společnosti.  Kromě^  Thama  z  tehdejších  bu- 
ditelů předvedeni:  proíessor  Vydra,  „srdnatý  Cech",  hájící  práva  jazyka 
českého,  s  odevzdaností  do  vůle  Boží  snášející  oslepnutí:  dále  nadšený 
vlastenec,  šedovlasý  optimista  P.  Vrba.  roznášející  české  knihy  po 
vlastech;   Jan  Nejedlý,   professor  české   literaturv   na  universitě;    abíjé 


Xová  (lila.  709 

Dobrovský.  mlacH  Ziegler  a  j.  Vůbec  třetí  část  ,,F.  L.  Veka"  důstojně 
řadí  se  k  dvěma  předešlým  částem  a  tvoří  s  nimi  velezajímav}-  obraz 
počátků  našeho  národního  probuzení. 

Bosenský  mohammedan  Edhem  Mulabdió,  učitel  na  škole  dar-ul- 
mualhminské  v  Sarajevu,  napsal  román  „Zeleno  bušen  je",  který 
nedávno  v  charvatském  jazyku  vydala  „Matica  Hrvatska"  v  Záhřebu. 
Mulabdió  je  prvvm  moderním  mobammedanským  spisovatelem  v  Bosně 
a  „Zeleno  busenje"  prvým  románem  z  doby  okupace.  Roman  chválí 
se  jako  dílo  dobré  charakteristiky,  napínavého  děje  a  plné  citu.  Mulabdió 
psal  už  od  delší  doby  a  s  pěkným  úspěchem  do  charvatského  zábavného 
časopisu  „Nadá"  v  Sarajevě.  Roman  „Zeleno  busenje"  vychází  právě 
ve  volném  německém  překlade  v  časopise  „Bosnische  Post"  pod 
názvem   „Unterni  grlinen  Rašen". 


,|i», j!liilllli.„.jt,.Jl llIlulH Iliift. Il.il>.. •!'„„.  ■^,.'' -llTl" iHiJt AU !>:* li.  i.\ 'ř.  ■".....  fi....;.     lli.lIV      ...llt.JIl il.li    '.         'il. .'lulj. .J..18 Ihlll 'ť..ft l|l..|y »|..!|l. illll 


^isgggggaa  SMĚS,  isggggggggs 

in^ ii!i"iii''' rT ii"iii "i^"!!!!' >iíiiti^"'*'""i(Miii \n "'tii'  'ii» '.1.'  iť .'ii^n nj.  ii.i ■'"■ ' !'"■ .v^i" .iiniii" ("M' ii'iii ii''ii "'ii'"'! w-^^ iii'|iiii' iií'hiii' iiiiiii|ii'"."«iiii'ítíi''"-'.Niip 


Zhoubný  vliv  zkoušek  na  zdraví  lidské.  Na  sjezde  pro  medicínu 
a  vědy  přírodní  v  Kyjevě  mluvil  Dr.  Ignatěv  o  vlivu  roéuích  zkoušek  na 
zih'aví  žáku.  Zkoušky  jedné  skupiny  žáku,  jež  podrobil  svojí  prohlídce, 
trvaly  22  dní.  Pro.střední  ztráta  váhy  obnášela  kolem  2000  gr.  Proto  mluví 
Dr.  Ignatěv  o  tyfu  zkouškou  způsobeném,  jemuž  připisuje  podobné  účinky 
jako  tyfové  zimnici.  V  Moskvě  byly  zkoušky  na  3  léta  odstraněny  a  žáci 
budou  ustanovováni  na  různá  místa  podle  ročních  známek. 

3Iezinárotlní  kongress  pro  vy.soké  školy  r.  1900.  Výbor  Société 
(.renseignement  supérieur  ustanovil  v  sezení  dne  12.  června  m.  r.,  že  započne 
s  přípravami  pro  mezinárodní  kongress  vysokého  školství.  Předběžný  program 
je.st  již  určen,  muže  však  ještě  býti  pozměněn.  Porady  budou  odbývány 
o  tom,  jaká  zařízení  měla  by  se  státi  ve  prospěch  studentstva,  jaký  rozsah 
má  míti  vyučování  universitní,  dále  bude  rokováno  o  vzdělání  učitelstva 
pro  školy  obecné,  střední  a  vysoké. 

Dr.  P.  Kirsch,  kněz  diece.se  Mohučské  a  úd  Collegia  Sapientiae  ve 
Frýburku  v  B.,  jenž  již  po  celý  rok  shledává  v  Římě  nmterial  k  životo- 
])isu  Benedikta  XIV.,  učinil  v  archivu  Vatikánském  cenný  nález.  Objevil 
Tam  totiž  několik  objenmých  nevydaných  prací  učeného  papeže.  Jedna  z  nich 
jedná  ,.De  sacramentis^' ,  druhá  ..De  festis  apostoloruni."  Obě  díla  jsou 
sepsaná  v  řeči  italské  a  to  pravděpodobně  kolem  r.  1757.  Registr  k  celku 
jest  z  části  vlastní  rukou  od  Benedikta  samého  napsán.  Rovněž  nalezl 
Dr.  Kirsch  traktát  „De  Graecorum  hbris  et  ritibus"  v  řeči  italské,  což  za- 
vdává podnět  k  domněnce,    že    díla    v    řeči    italské    byla    pouze    konceptem 


710  Směs^ 

a  že  přeložena  býti  měla  do  latiny.  Díla  tato  nepochybně  pocházejí  z  po- 
slední doby  papeže  (f  1758),  každým  způsobem  z  doby  po  dokončení 
BuUaria,  jak  vysvítá  z  rozličných  citací.  Jednotlivé  traktáty  nalezl  na  roz- 
ličných místech  rozptýlené.  Mimo  to  našel  také  4  svazky  korrespondenc(* 
mezi  Benediktem  a  kardinalem-arcibiskupem  Lyonským,  de  Teucin.  Týž, 
dříve  v  Římě,  od  r.  1742.  státní  ministr  ve  Francii,  byl  nejdůvěrnějším 
přítelem  papeže,  jemuž  tento  všechna  tajemství  srdce  svého  zjevoval  a  jehožto 
se  ve  všech  důležitých  politických  a  náboženských  záležitostech  o  radu 
tázával.  Celá  korrespondence  čítá  40uO  stran  a  vrhá  zcela  nové  světlo  na 
mnohou  událost  oné  tak  pohnuté  doby.  Listů  těch  jest  asi  800  v  italské 
řeči.  Jak  ze  článku  rektora  university  toidonské,  Batiffola  v  „Revue  du 
Clergé  francais"  (1896)  vysvítá,  nalézají  se  kopie  600  listů  v  řeči  francouzské 
v  ministerstvu  zaliraničním  v  Paříži.  Dr.  Josef  Samsovr. 

Španělský  rozpočet  a  ducíiovenstvo.  Pod  dojmem  úžasných  porážek 
španělských  osnují  se  mnohé  úvahy,  správné  i  nesprávné.  Správno  jest,  že 
tam  mnoho  zanedbáno,  že  v  domo\nně  i  v  osadách  je  mnoho  nepořádků, 
nesprávno  však  jest,  sváděti  to  na  katolictví  (klerikalismus),  neboť  kdo  všude 
rozvratně  a  ničivě  působí,  jest  právě  hberalismus  a  zednářství,  které  si  právě 
katolické  země  vybralo  za  rejdiště.  Správno  jest,  že  osady  španělské  byly 
vyssávány  a  přece  zanedbávány,  nesprávno  však  jest,  blahopřáti  jim  k  ví- 
tězství americkému,  jakožto  vítězství  prý  svobody  a  blahobytu.  Španělé  prese 
vše  ukrutnosti  nevyhubili  domoi'odců,  jako  hubí  Ameríčané  Indiány.  Vítězství 
americké  není  než  vítězstsn  vydřidušství  a  násilnosti  nad  právem,  je  to  vlastně 
porážka  Evropy.  Přetřásá  se  také  španělský  rozpočet,  v  němž  na  školstsú 
prý  věnováno  13  mil.  peset,  „na  potřeby  církve"  41^^  a  vede  se  nářek 
na  to,  že  osvěta  se  tak  zanedbává.  To  je  jako  kdyby  se  %'ytklo  státu,  že 
nedbá  o  dopravnictAn,  poněvadž  věnuje  více  na  stavbu  železnic  než  na  podporu 
fiakrů.  Vždyť  duchovenstvo  španělské  hlavně  vyučováním  se  zabývá,  co  tedy 
se  věnuje  „na  potřeby  církve",  připadá  —  ki'oniě  jiných  lidumilných  podniků  — 
také  na  školství! 

Prasídla  slovanská  v  nynějších  Cechách  dovozuje  v  „Zeměpisném 
Sborníku"  (čís.  8.)  Dr.  J.  L.  Barvíř  z  Ptolemaeovy  Geografie  a  jeho  jména 
Bainochaimoi.  Dle  Ptolemaea  bydleli  po  obou  březích  Labe.  Ač  Tacitus  prý 
neznal  toku  Labe  v  Cechách  a  ve  své  Germanii  nechává  Labe  téci  z  Krkonoš 
ihned  na  sever,  přece  prý  zdá  se,  že  Ptolemaeovi  tok  Labe  Čechami  byl  znám. 
Národ  na  horním  Labi  po  obou  sti-anách  usazený  Bainochaimoi  jsou  pravdě- 
podobně Bojohemi,  Boihemi,  Boehemi,  kterýmžto  názvem  staroněmecké  rukopisy 
jedině  a  výlučně  označují  už  slovanský  kmen  v  Cechách  usedlý.  (Xěmecký 
zeměpisec  K.  Múller  rovněž  Ptolemaeovy  Bainochaimy  stotožňoval  s  Bojohemy, 
maje  je  však  za  \ypuzené  od  Markomanů  předchůdce  markomanské.  Boje,  kteří 
se  pak  usadili  níže  na  Labi,  když  ^Markomané  celé  Cechy  a  ]Moravu  osadili.) 

Lidové  knihovny  množí  se  i  u  nás  a  už  tím  uznává  se  jejich  důležitost. 
Avšak  pochopení  pro  ně  postrádáme  právě  tam,  kde  bylo  by  první  poAnnností 
je  podporovati  mravně  i  hmotně:  v  kruzích  vládních.  Jesti  jejich  zařizování 
i  udi-žování  odkázáno  na  soukromou  dobročinnost,  ve  státě  neprobudil  se 
posud  cit  povinnosti  zaujati  k  důležité  akci  pro  vzdělání  lidu  určité,  ovšem 
přátelské  stanovisko  a  se  své  strany  po  příkladě  jinýcli  států  věnovati  jistý 


Směs.  711 

roční  obnos  na  soustavnou  práci  v  tomto  směru.  Vizme  na  pí.  malé  Sasko. 
Tam  už  od  r.  1878.  dostávají  lidové  a  dělnické  knihovny  podpory  od  státu. 
Vydáno  na  ně  doposud  ze  státních  peněz  304.000  marek,  roku  1898/99. 
stanovena  roční  podpora  na  20.000  marek.  Podpory  byly  různé  a  obnášely 
<lle  potřebv  10  —  900  marek  pro  jednu  knihovnu.  V  roce  1894.  obdrželo 
podporu  429,  r.  1895.  400  knihoven.  Tak  i  v  Rakousku  by  měl  dobrým 
příkladem  předcházeti  stát;  země,  okresy  a  obce,  hlavně  města,  zajisté  by 
pak  se  svými  příspěvky  nelenily.  Přestalo  by  známé  vytloukání  knih,  které 
činí  mnohdy  cenu  knihovny  velmi  pochybnou,  i  dovolávání  příspěvkův 
u  jednotlivců,  mimořádnou  národní  daní  už  beztoho  přetížených.  Státními, 
zemskými  atd.  podporami  dala  by  se  zavésti  do  celé  akce  i  řádná  soustava 
a  knihovny  by  nesly  užitek,  jaký  si  od  nich  i  nynější  zakladatelé  při  všech 
nedostatcích  slibují.  o. 

Světová  řeč.  Na  Leibnitzův  den  konala  berlínská  akademie  véiI 
slavnostní  schůzi,  na  níž  professor  Dr.  Diels  pojednal  o  Leibnitzově  problenui 
„všeobecné  vědy"  a  „všeobecné  mezinárodní  řeči",  již  Leibnitz  chtěl  sesta- 
viti po  způsobu  a  příkladu  značek  mathematickf  ch.  Lidstvo  v  různých  epochách 
liistorie  mělo  různé  řeči  světové,  vědecké,  mezinárodní,  dorozumívací,  diplo- 
matické, či  jak  bychom  je  nazvali.  Až  do  druhého  století  před  Kristem  byla 
assyrština  diplomatickou  řečí  od  Eufratu  až  po  Nil.  Od  Alexandra  Velikého 
až  do  Augusta  byla  zase  řečtina  řečí  vzdělanců,  řečí  mezinárodní  po  celém 
okolí  Středozemního  moře.  Od  Augusta  vedle  řečtiny  zaujímá  místo  světové 
řeči  latina.  A  ta  udržela  se  jako  vědecká  mezinái'odní  řeč  až  do  nedalekých 
<lob.  Francouzský  státník  Richelieu  pokusil  se  frančinu  povznésti  na  jazyk 
mezinárodní  vědecký  a  diplomatický  a  až  do  konce  minulého  století  ťrančina 
jí  skutečně  byla.  A  dosud  přes  zmohutněné  vědomí  národní  jest  diplomatickou 
řečí  mezinárodní.  Proti  frančině  zmáhá  se  nyní  angličina  víc  a  víc,  jež 
■dnes  možno  říci  stala  se  už  obchodní  řečí  mezinárodní,  když  nic  víc.  Pokusy 
velmi  četné  z  posledních  let  sesta\'iti  uměle  nějakou  řeč  mezinárodní,  snadnou, 
krátkou  a  stručnou  a  co  největšímu  množství  kulturních  lidí  přístupnou, 
■dokazují,  že  potřeba  takové  všeobecné  mezinárodní  řeči  pociťuje  se  víc  než 
před  tím.  Angličina  pak  dnes  všemi  vlastnostmi  svými  zdá  se  pro  takovou 
řeč  mezinárodní  stvořena.')  Jest  už  nesmírně  po  celém  světě  rozšířena;  jest 
snadnější  než  ostatní  řeči,  odházela  už  téměř  všecky  mluvnické  změny 
slovní,  jest  řečí  ponejvíce  jednoslabičnou,  kmenovou;  jest  smíchána  z  prvků 
germánských,    románských    a  řeckých  —  tedy    z  nejstarších  kulturních  řečí 


')  V  červencové  »Peiirson's  Magazíne  Levin  Carnac  dokazuje  dnešní  rozšířeností 
angličiny  její  světovou  budoucnost.  Srovnává  množství  lidí  různými  jazyky  mluvicích 
ve  třech  dobách  světových:  Koncem  15.  stol.  mluvily  anglicky  4  miliony  lidí  Počátkem 
tohoto  století  mluvilo  už  anglicky  21  milionů  lidí.  Toutéž  dobou  frančina  rozmnožila  se 
z  lO  milionů  (15.  stol.)  na  31  milionu  lidí.  Španělština  vzrostla  z  8'/._,  milionů  na  2tj, 
italština  z  9^/^  na  15  milionů  lidí  jí  mluvících;  němčina  zmohla  se  z  10  na  30  milionů, 
ruština  z  3  na  30  milionů  lidí.  Dnes  jednotlivé  tyto  řeči  nestejně  se  zmohly.  Angličina 
zaujala  první  místo:  jí  mluví  116  milionů  lidí,  rusky  mluví  85  milionů  lidí,  německy 
80  mil.,  francouzsky  52  mil.,  šjjanělsky  44,  italsky  34  milionů  lidí.  Koncem  tohoto  tisíc- 
letí,  tedy  za  sto  let,  bude  prý  pak  poměr  řečí  evropských  takovýto:  Anglicky  bude  mluvit 
642  mil.  lidí,  rusky  233  mil.,  německy  210  mil.  lidí.  Ostatní  řeči  za  těmito  třemi  zů- 
stanou u  veliké  vzdálenosti  pozadu. 


712  Směs. 

evropských.  Vypadá  ííice  právě  pro  tu  iieškloiino^ír  a  ztuhlost  rivou  a  pro 
tu  svou  proniíchanost  nepěkná,  pro  nejasnost  svých  samohlásek  nezvučná  a 
nezpěvná,  ale  za  to  jest  praktická,  pohodlná  —  což  pro  mezinárodní  do- 
rozumívací řeč  jest  hlavní.  —  Malým  národům  dnes  skutečně  nic  jiného 
nezbývá,  než  clitějídi  se  uplatniti  na  vědeckém  a  kulturním  zápasišti  lulrodů, 
přemoci  svou  národní  samolibost  a  chopiti  se  pro  své  vědecké  a  kulturní 
práce  tohoto  všesvétového  jazyka.  Vždyť  konečně  snad  dojde  všeobecného 
uznání  Goethův  výrok,  že  věda  a  umění  není  národní  a  výlučně  vlastenecké, 
ale  jako  věda  a  jako  umění  vždy  ^všelidské.  Bylo-li  19.  století  stoletím 
národního  probuzení  a  sjednocení,  bude  snad  20.  stoletím  mezinárodního 
sdružování.  Dr.  Diels  přes  to,  že  budoucnost  světové  řeči  přiřknul  analičiné, 
hájil  toho,  aby  učenci  přijali  zatím  jako  mezinárodní  vědeckou  řeč  latinu,  jako 
jí  byla  ještě  pro  velké  učence  17.  a  18.  století:  Keplera,  Leibnitze,  Linnéa  a  j. 

Poměrná  váha  člověka.  Xěmecký  lékař  ]\Iie3  zabývá  se  po  delší 
dobu  hydrostatickým  vážením  lidí.  Na  hychostatické  váze  m'čí  se  totiž  hned 
poměr  váhy  k  objemu  těla.  Z  této  poměrné  váhy  těla  lidského,  jež  není 
u  všech  lidí  stejná,  dalo  by  se  snad  všelicos  u.suzovat,  Dr.  ]\Iies  to  jen 
zatím  konstatuje.  Vážil  tři  druhy  lidí:  normální  dospělé  lidi,  zločince  a  děti. 
Poměrná  váha  čili  hutnost  člověka  normálního  jest  poněkud  větší  než  po- 
měrná váha  nedospělélio  hocha,  ale  menší  než  poměrná  váha  zločince.  Hutnost 
člověka  obnáší  1-0.3  až   1-10.  Dle  toho  zločinci  jsou    „nejjadrnější". 

Zajímavý  převrat  děje  se  v  duších  dnešních-  Francouzů  s  ohledem 
na  Isémecko.  Východní  soupeř  Francie  byl  do  nedávná  zneuznáván.  ne- 
náviděn je  dosud,  ač  už  ne  tou  měrou,  jako  léta  bezprostřední  po  válce  1871, 
ale  dnes  se  už  učí  Francouzi  pohlížeti  na  Xěmce  očima  praktickýma.  Pro- 
hlížejí si  jejich  průmyslový  vývoj  a  oceňují  jej,  všímají  si  třebas  že  s  trpkou 
rev2iivostí  vědeckého  jejich  pokroku  a  co  hlavní  jest,  učí  se  v  nebývalé  míře 
německy.  Studium  jazyka  německého  jest  dnes  ve  Francii  na  středních  a 
vyšších  školách  nejoblíbenějším  a  nejsilnějším  studiem  linguistickým.  Angličina, 
jejíž  užitečnost  se  tolik  hlásá  v  celém  světě,  a  jež  skutečně  téměř  ve  čtyřech 
dílech  světa  jest  řečí  dorozumívací,  daleko  zůstává  pozadu  za  němčinou  na 
školách  francouzských.  Tak  na  lyceu  Condorcetově  učí  se  143  žáků  něm., 
.34  anglicky,  a  v  nižší  třídě  150  něm.,  38  anglicky.  Na  lyceu  Janson-de-Sailly 
němčině  se  učí  89  a  9U  žákův,  angličině  27  a  30.  Y  kvartě  téhož  ústavu 
jsou  tři  oddělení  němčiny,  pro  angličinu  se  nesehnal  dostatečný  počet  žáků 
na  jediné  oddělení.  Na  lyceu  ^Nlontaigneově  učí  se  50 G  žáků  německy, 
188  anglicky.  Na  gymnasiu  (école)  Fénelonově  v  Paříži  učí  se  německy 
120  žákův,  anglicky  11.  Ani  na  venku  mimo  Paříž  není  tomu  jinak: 
v  Lilie  v  rhetorice  učí  se  německv  47  žákův,  anglickv  21:  na  uTmnasiu 
v  ^Marseilli,  jež  vzdělává  mládež  hlavně  pro  službu  námořní,  v  níž  zdálo 
by  se  především  třeba  angličiny,  učí  se  dvě  třetiny  žáků  němčině,  třetina 
pouze  angličině.  Na  pařížské  obchodní  akademii  učí  se  ve  třech  ročnících 
němčině  43,  77,  74  žákův,  angličině  pak  31,  70  a  70  žáků.  Na  škole 
budoucích  chplomatu:  „école  des  Sciences  politiques"  jest  počet  žáků  něm- 
čině se  učících  pětkrát  tak  veliký  jako  těch,  kdož  se  učí  angličině.  — 
Pováží-li  se  veliký  počet  lidí  mezi  Slovany  a  vůbec  na  východě  Evropy, 
německy    se  učících,    uvážídi    se   německá    emigrace    do  severní  Ameriky,  a 


Směs.  713 

teď  ta  vzrůstající  obliba  řeči  německé  ve  všech  říších  s  Kěmeckem  souse- 
dících: Francii,  Itálii,  iŠpanělsku,  Belgii,  Nizozemsku  atJ.  ntd.,  možno  říci, 
že  němčina  nastupuje  dědictví  frančiny,  jako  jazyk  vzdělaného  světa  evrop- 
ského, kdežto  angličina  se  vedle  ní  vzmáhá  na  mezinárodní  jazyk  oljchodní. 
Nemá  dnes  žádný  jiný  jazyk  v  Evropě  takové  rozšířenosti  u  c  i  z  i  n  c  ú, 
jako  němčina  mezi  Neněmci. 

Fraktura  a  antiqiia  v  Německu.  Pověstné  německé  gotické  písmo, 
na  něž  jsou  Němci  hrdi  jako  na  své  národní  písmo,  a  jehož  zvláště  radi- 
kálové němečtí  dnes  hájí,  přece  stále  mizí  víc  a  více  z  německého  tisku. 
I  německý  tisk  chytá  se  stále  více  antiquy  jakožto  písma  čitelnějšího  a 
i  úhlednějšího.  Hlavně  jest  to  hteratura  vědecká,  která  čím  dále  více  se  od 
gothiky  v  písmě  odvrací.  Německý  měsíčník  „Reform"  spočítal  a  odměřil 
obojí  tisk  v  dílech  německých  mezi  lety  18G0  a  1898  vyšlých.  A  tu  poměr 
obojího  písma  byl  takový:  Roku  18G0.  zabírala  latinka  21-7G<'/o,  r.  1870. 
25-34''/o>  i"-  18fe'0-  ^iž  34-92%,  r.  1890.  38-.56o/o  a  r.  1898.  dokonce  už 
40'-10^/'(,  vešker)'ch  knihových  tisků.  Různé  obory  vědecké  a  literární  v  tomto 
užívání  latinky  různou  měrou  jsou  súčastněny.  Nejvíce  latinky  užívají  pří- 
rodní vědy  a  mathematika  (90-1 8%),  lékařské  vědy  (82-OGo/o),  inženýrství  a 
stavitelství  (77-2.5'^/o),  zeměpis  (75'45Yo)'  obchod  a  průmysl  (G3-59''/fl),  umění 
a  divadlo  (G3-14o/(,),  filosofie  (Gl-807o),  jazykozpyt  a  archeologie  (60-44Vo)- 
Nejčetněji  užívá  se  ještě  fraktury  v  belletrii,  theologii  (Hdově-náboženských 
dílech)  a  pedagogice,  totiž  tímže  pořadím  jen  v  7gO°/o»  ^  IG-Oó^o  '^  ^  22-34"  q. 
Celkem  vytisklo  se  r.  1898.  7003  díla  antiquou  a  10.329  děl  frakturou. 
Noviny  zvláště  politické  skoro  výlučně  se  ještě  tisknou  frakturou,  ač  právě 
tu  by  měl  býti  tisk  nejzřetelnější. 

Žalovaný  kritik.  Herec  londýnský  Sadlers  žaloval  divadelního  kritika 
listu  „The  Star'',  že  svou  odmítavou  a  ostrou  kritikou  poškodil  jeho  pověst 
a  žádal  náhradou  5000  liber  šterhnků.  Když  došla  rozepře  k  přelíčení 
porotnímu,  namítnuto,  že  žádný  z  porotců  Sadlersa  hráti  dosud  neviděl,  a 
nemohou  proto  posouditi  „Staro vy"  kritiky  o  něm.  Přelíčení  tudíž  odročeno 
a  porotci  na  soudní  útraty  odebrali  se  při  prvním  vystoupení  ui'aženého 
herce  do  divadla.  Nebyli  asi  příliš  uneseni  jeho  hrou,  protože  Sadlers  proti  tomu 
protestoval,  aby  vynášeli  o  vině  či  nevině  obžalovaného,  když  ho  neviděli 
v  témže  kuse  a  v  téže  rolli,  v  jaké  ho  ztrhal  kritik  „The  Stáru".  Leč  soud 
už  i  na  základě  toho  vynesl  rozsudek  a  odsoudil  kritika  k  zaplacení  od- 
škodného herci  obnosem  - —  2  farthingů,  to  jest  dvou  nejmenších  mincí 
anglických   (naše  2   krejcary). 

Čeští  studenti  na  Slovinsku  zažili  všelijakých  příhod,  na  něž  mohou 
vzjwmínati  s  hrdostí,  ale  také  někohk,  jež  jim  nejsou  ke  cti.  Velice  za- 
hanbováni byli  od  slovinských  co  do  zpěv  u.  Vítáni  byli  od  nich  hymnami 
a  zpěvy  českými,  oni  však  neuměli  nejen  slovinských,  nýbrž  ani  českých, 
a  odpovídali  tedy  buď  křikem  nebo  mlčením.  Inu  ovšem,  vždyť  naše  jaré 
studentstvo  má  důležitější  věci  na  starosti  než  takové  naivity,  jako  je  zpěv. 
Musíť  reformovati  národ,  šířiti  Husovy  „myšlenky",  dělati  při  pivě  líolitiku 
a  ještě  jiné  věci.  —  Dle  „Času"  potěšil  prý  jeden  z  pořadatelů-stutlentů 
našich  Dra.  Senice,    náměstka    zemského    hejtmana,    v   Lublani    po  piipitku 


714  Směs. 

slovy:  ^ Buďte  ujištěn,  pane  doktore,  pod])orou  českého  —  studentstva"  a 
poklepal  mu  při  tom  blahosklonně  na  rameno.  Přičtěme  to  třebas  na  vrub 
rozjaření,  docela  vysvětliti  toho  nelze,  než  neustálým  podkuřováním  a  zne- 
užíváním studentstva  k  agitacím  jemu  nepříslušným,  místo  co  by  mělo  býti 
odkázáno  do  svých  mezí,  ke  knihám. 

Talenty  v  papežských  knihtiskárnách.  Dle  „České  Stiáže"  (č.  32.) 
jíravil  prý  kdosi  na  velehradském  sjezde  „Nového  Života"  mezi  jiným: 
„Talentů  máme  dosti,  ale  nesmějí  se  hledati  pouze  v  kaplankách  nebo 
v  papežských  a  biskui^ských  knihtiskárnách,  nýbrž  i  mezi  laiky."  Před- 
pokládaje, že  výrok  správně  podán,  nemohu  ho  mlčením  pominouti,  jelikož 
titul  „papežská  knihtiskárna-  má,  j^okud  vím,  jenom  naše,  a  tedy  slova  ona 
jenom  na  ni  se  vztahovati  mohou.  Přihází  se  modernistům  často,  že  nevědí, 
co  mluví,  ale  takového  nesmyslu,  jako  je  tenhle  o  hledání  talentů  v  knih- 
tiskárnách, jsem  už  dávno  nečetl.  V  knihtiskárně  se  mohou  hledati  dobří 
sazeči,  tiskaři  atd.,  ale  kdo  tam  kdy  hledal  spisovatelské  talenty,  není  známo. 
Neupírám,  že  by  na  př.  z  mého  personálu  leckdo  aspoň  takové  verše  usmolil, 
jako  jistí  modernisté,  ale  to  by  bylo  jen  vedlejší  zaměstnání.  Kromě  personálu 
pak  zbývám  tu  v  papežské  knihtiskárně  jenom  já  podepsaný.  Týká-li  se  tedy 
onen  kompliment  o  „talentu"  mne,  pak  se  panu  řečníkovi  z  něho  zdvořile 
děkuji,    aby  si  ho    pěkně    nechal,    neboť    od  něho  o  něj    naprosto    nestojím. 

P.  Vychodil. 


Rozhled. 


"Iň 


♦     Jj:****************-'- 
*****************       -'- 

ROZHLED, 

•  • 

♦  • 

****************** 
***************** 

BRoeaiBaEiaeaeiaeaeaB! 

SIB»fi»BÍSS»G9«BB»BaB 

*****************           v 

******************  '-^j 

***************** 
****************** 

V  Bruě,  25.  srpna   1899. 

Církevní  zprávy.  Dne  20.  a  21.  srpna  konán  krajinský  sjezd 
katolický  pro  českou  část  litoměřické  diecese  v  Turnově.  Po  velkých 
sjezdecli  brněnském  a  pražském,  jež  byly  konstitutivními  pro  celou 
českou  církev,  takové  sjezdy  i  ráz  i  význam  mohou  míti  místni. 
Keměly  by  proto  ani  resolucí,  jež  dotýkají  se  všeobecných  otázek, 
navrhovati  a  přijímati  —  leda  že  by  z  všeobecného  sjezdu  nějakou 
část  přejaly  a  pro  místní  potřebu  znovu  resolvovaly.  Stěžejní  otázky 
beztoho  nedají  se  tuze  ani  projednat  důkladně,  ani  nic  nového  o  nich 
povědět  se  nedá  a  nepřísluší  ani  nového  co  usnášet,  než  co  v  Praze 
a  v  Brně  bylo  ustanoveno.  Ostatně  resoluce  turnovské  jsou  většinou 
rázu  jen  povzbuzujícího,  dotvrzujícího  všeobecně  katolické  stanovisko, 
neustalujíce  nových  pravd  a  zásad. 

Nacionalní  a  spolu  protináboženské  proudy  německé  stále  po- 
vzbuzují k  návrhům  na  rozloučení  národnosti  v  Cechách  i  v  ohledu 
církevním.  „Obrana",  redigovaná  dp.  J.  Šimonem,  přinesla  návrh  českého 
kněze  na  zřízení  biskupství  v  Chebu,  jež  by  bylo  výlučně  německé, 
ívěmecký  alumnát  pražský  mohl  by  se  do  Chebu  převésti.  Snad  by 
čistě  německé  biskupství  dovedlo  si  vychovat  i  své  německé  kněze.  — 
Pokus  o  národní  spolužití  českých  i  německých  žáků  chce  učiniti  též 
dp.  P.  Kopal  ve  svém  konvikte  sv.  Václava  v  Praze.  U  nás  na  Moravě, 
pokud  chovanci  obou  národností  v  biskupských  seminářích  (pacholeckých) 
se  stýkají,  objevují  se  dobré  výsledky  toho  styku.  Němečtí  studenti 
přicházejí  obyčejně  s  velkými  předsudky  a  s  velkou  záští  národní 
zprvu,  ale  pomalu  obcováním  s  českými  druhy  se  umírňují  a  nabývají 
spravedlivějších  náhledů.  Jedni  od  druhých  přiučují  se  druhému  jazyku, 
a  navy  kají  si  v  těch  letech  pacholeckých  lip  na  sebe,  než  později. 
V  alumnátech  už  mnohdv  na  vyrovnávání  protiv  bývá  pozdě. 

Trpké  lekce  z  arcibiskupské  kanceláře  v  tisku  politicko-konserva- 
tivním  dostává  německý  člen  zemského  výboru  a  náměstek  předsedy 
zemského  výboru  Dr.  Fux  za  své  proticírkevní  a  liberální  výlevy 
v  posledním  zasedání  sněmovním.  Už  dříve  velmi  důkladně  byly  vy- 
vráceay  jeho  útoky  proti  škole  na  Samčance,  t.  zv.  „arcibiskupské", 
již  uvedl  jako  důvod  a  odstrašující  příklad  proti  klerikalní  škole  — 
posledně  ozvaly  se  některé  list^'  okružním  článkem  proti  jeho  podezřívání 
katol.  duchovenstva. 

Spor  křesťansko-socialní  strany  české  došel  už  až  k  naprosté 
roztržce.  Každá  část  pořádá  svůj  sjezd  zemský  —  strana  ..mladých" 
už  jej  13.  a  14.  srpna  pořádala,  strana  „starých"  —  snad  těchto  pří- 
vlastků,   ač    se    snad    zcela    nehodí,    dle    obecného    zvyku   jich    užívání 


716  Eozhled. 


můžeme  použiti  —  sjezd  svůj  teprv  uspořádati  míní.  Těžko  je  dnes 
oceniti,  která  má  za  sebou  více  stoupenců.  Každá  tvrdí,  že  ona;  strana 
„starých"'  ovšem  prohlašuje,  že  ona  zůstala  na  dřívějším  stanovisku 
a  tudíž  že  celý  katol.-politický  tábor  a  tím  i  křesťansko-socialní  jest 
při  ní.  Za  to  strana  „mladých"  praví,  že  má  za  sebou  valnou  část 
tábora  křesťansko-socialního.  Leč  už  to  rozlišování  katolíků  na  dva 
stupně  jest  nevhodno  a  škodlivo  hnutí,  jež  beztoho  v  Cechách  pevných 
širokých  základů  dosud  nemá.  —  Ale  pravili  jsme  už  dříve,  že  k  tomuto 
rozlišení  musilo  dojít  dříve  později,  v  důsledcích  zásad  jednou  pro- 
hlášených. Zatím  to  byly  víc  osobní  věci,  jež  jednolitý  tábor  roztříštilv, 
ale  rozdělené  části  nespojí-li  se  co  nejdřív  brzy,  zcela  zřejmě  budou 
g-ravitovat  i  ke  dvěma  různým  cílům.  Zajímavo  bude  sledovat  tento 
dvojí  směr  už  snad  hned  letos  z  resolucí  obou  sjezdů,  ač-li  k  druhému 
dojde  a  dojde-li  i  na  něm  k  rozvinutí  proo-ramu. 

Křesf.-socialní  sjezd  zemský  z  Moravy  má  se  konati  3.  a  4.  září 
na  Velehradě. 

Budoucí  rok.  jenž  jako  jubilejní  milostné  léto  zasvěcen  Srdci  Páně 
a  Vykupiteli  vůbec,  vzbudí  asi  svou  zvláštní  literaturu.  Jednotlivá  díla 
už  se  ohlašují  nebo  v}'cházejí  teď.  Vedle  množství  malých  spisků  roz- 
jímavého  a  poučného  obsahu  budou  to  zajisté  i  velká  díla  přerůzného 
obsahu.  Z  Německa  zvěstují  první  takové  jubilejní  dílo  větší  a  vážnější: 
Dra.  Mikuláše  Heima  „Unser  Herr  Jesus  von  Kazareth.  der  Menschen- 
sohn.^'  —  Život  Ježíšův  vvpsán  tu  ze  stanoviska  historicko-lidského, 
vlastně  celé  přirozené  okolí  a  období  Ježíše  z  Nazareta  —  ovšem 
v  duchu  zbožného  křesfana-ka tolika. 

Vloni  založený  zemský  svaz  uherských  katolických  tovaryšských 
spolků  (na  sjezde  v  Kosici)  letos  po  slavnosti  sv.  Štěpána  (20.  srpna) 
měl  první  svou  zemskou  schůzi  ve  Stoličním  Bělehradě.  Sešli  se,  jak 
u  spolků  těchto  samozřejmO;  předsedové  kněží  spolků  těchto  a  pojedná- 
váno o  nejbližších  úkolech  organisace  a  hnutí  spolkového. 

Xárodní  ohraničování  diecesí  jest  nejen  heslem  v  Cechách  a  na 
Těšínsku.  ale  i  v  Uhrách  prohlášeno  vzhledem  k  Mezimuři.  to  jest 
cípu  Uher  charvatským  obyvatelstvem  osedlému  a  náležejícímu  k  arci- 
diecesi  záhřebské.  Otázku  odtrhnouti  toto  Mezím uří  od  záhřebské  diecese 
a  připojiti  je  k  některé  z  jiho-uherských  diecesí,  rozvinouti  chtějí  ná- 
rodně radikální  živly  na  příštím  kono-ressu  pro  katolickou  autonomii. 
Nejedná  se  jim  ovšem  o  církevní  hranice,  ale  těžce  nesou,  že  charvat- 
skému  obyvatelstvu  Mezimuří  dostává  se  charvatskvch  kněží  a  tím 
madarisace  se  zdržuje. 

„KrJnische  Volkszeitung"  v  jednom  z  posledních  čísel  (748.)  po- 
dotýká, že  vláda  pruská  svou  protipolskou  poHtikou  dochází  výsledků, 
jakých  si  jisté  nepřála.  Lid  polský  a  katolický  z  domů  vytlačen  hrne 
se  do  západních  krajů  průmyslovkách.  Ponémčuje  se  sic.  ale  za  to 
v  krajích  dříve  čistě  protestantských  povstává  silná  katolická  diaspora. 
Ve  východních  krajích  vláda  pruská  uměle  a  násilně  hledí  vtrousiti 
do  katolických  krajů  polských  protestantské  a  německé  osadv,  leč 
zároveň  přirozeným  během  věcí  opačný  zjev  pozorovati  lze  na  západě: 


Rozhled.  717 


vládní  násilná  protestantisace  a  germanisace  na  vycboclě  působí  katolisaei 
a  polonisaci  na  západě.  V  ohledu  národním  není  lze  mysliti,  že  se 
polský  lid  déle  udrží,  ale  v  ohledu  náboženském  už  to  asi  tak  zůstane. 
Vypuzení  z  domova  katoličtí  dělníci  trvale  zakládají  katolické  osady 
v  protestantských  krajích  Vestfálska  a  Hannoverská. 

Ve  studiu  theologickém  na  katolické  straně  německé  zvěstuje 
statistika  o  potěšitelném  rozvoji,  na  straně  evangelické  o  rapidním 
úpadku.  R.  1886.  bylo  evangelickvch  theologů  v  říši  německé:  4492. 
roku  1891.  už  3826  a  r.  1895.  dokonce  ]en  2861.  Za  to  katohckvch 
theologů  v  r.  1886.  bylo  jen  llfDT.  v  r.  \s91.  už  1280  a  v  r.  1895. 
bylo  jich  už  1469.  Dle  poměru  obyvatelstva  ovšem  teprv  v  r.  1895. 
nastal  přibližně  správný  poměr. 

„Civilta  Cattolica^'  přináší  další  projevy  amerických  biskupů 
souhlasící  s  listem  sv.  Otce  proti  amerikanismu  a  doličujících,  že  ta- 
kové hnutí  bludné  skutečně  trvalo  a  bujelo,  tedy  že  nejen  zásady,  ale 
i  fakt  v  listu  uvedený  jest  správný.  Číslo  z  5.  srpna  uveřejňuje  list 
biskupů  z  Cincinnati,  Louisville,  Grrand-Rapids.  Covingtonu,  Detroitu 
a  Clevelandu.  Biskup  Clevelandský  mons.  Ign.  Fred.  Horstmann  výslovně 
praví,  že  bludy  listem  papežským  stížené  obsaženy  bez  odmluvy  v  díle 
Elliotové:  Life  of  Father  Hecker  („O  životě  P.  Heckera"). 

Biskup  Rochesterský  mons.  Mac  Quaid  rovněž  v  jedné  z  řečí 
svých  posledních  odsoudil  vytáčku  amerikanistů,  že  žádný  amerikanismus 
neexistoval  a  ze  spisů  jejich,  z  řečí  a  chování  jejich  doličuje  jim  bludy 
jejich  právě  takové,  jaké  sv.  Otec  v  listé  svém  odsoudil.  Hnutí  proti- 
amerikanistické  roste  tedv  shora  do  hloubi.  ísěmeckv  živel  mezi 
americkými  katolíky  v  tomto  usvědčovacím  ruchu  vede  hlavní  slovo 
už  ze  svého  protivného  stanoviska  proti  americko-irské  výlučnosti 
anglosaské.  Leč  i  většina  pravých  anglických  katolíků  počíná  upřímně 
odmítat  hnutí,  jemuž  dříve  snad  přáli,  když  mu  i  nenáleželi.  Za  to 
však  ani  druhá  strana  nelení.  Boj  za  ni  vedou  nyní  —  liberalové,  jako 
všude,  kde  se  o  rozdmýchání  sporů  v  církvi  jedná. 

Zmíněné  číslo  přináší  některé  historické  vysvětlivky  o  postavení 
Jesuitů  ke  sporům  a  ke  spisům  Savonarolovým,  hájí  zvláště  P.  Laineza 
S.  J.  proti  professoru  Dru.  Krausovi  (z  Allg.  Zeitung),  že  by  P.  Lainez 
byl  proti  Savonarolovi  štval  a  jej  pomáhal  odsuzovat  a  pak  se  z  toho 
vymlouval.  Z  původní  korrespodence  členů  řádu  dovozuje  Civ.  Catt, 
že  Jesuité  tehdy  ve  sporu  tom  zaujali  stanovisko  úplně  nelišné,  P.  Lainez 
jen  z  poslušnosti  ke  sv.  Stolici  převzal  kritiku  spisů  Savonarolových. 
Sv.  Ignác  sic  kázal  spisy  Savonarolovy  z  knihoven  řádu  odstranit,  ale 
přes  ten  zákaz  jeho  udržely  se  spisy  ty  přece  v  některých  knihovnách. 

Jedna  z  proslulých  knih  „amerikanismu"  přičítaných,  professora 
Zahma  „Evolution  and  Dogma"  v  r.  1896.  přeložena  do  italštiny.  Po 
odsouzení  spisu  professor  Zahm  úplně  se  podrobil.  A  sám  poprosil  teď 
v  květnu  překladatele  italského,  aby  překlad  díla  jeho  vzal  z  trhu 
knihkupeckého.  Také  překladatel  veřejným  listem  prohlásil  pak  úplnou 
poslušnost  rozsudku  sv.  Stolice. 


718  Rozhled. 


Od  7.  do  11.  konán  v  Lourdech  sjezd  eucharistický,  jenž  sice 
zprvu  zamýšlen  byl  jako  místní,  ale  vyvinul  se  na  mezinárodní 
hojným  účastenstvím  kněží  a  biskupů  ze  Španěl,  Belgňe.  Itálie.  Anglie, 
kŠvycar,  Německa  atd.  Jednáno  také  o  mezinárodní  organisaci  nočních 
adorací,  o  zřízení  bratrstva  Nejsv.  Svátosti  a  věčného  klanění.  Jednáno 
o  vlivu  eucharist.  hnutí  na  obrození  náboženské,  na  mravy  národů; 
sděleno  o  zahájení  processu  blahoslavení  P.  Eymarda.  zakladatele  kon- 
gregace Eucharistinů.  O  eucharist.  hnutí  v  Lourdech  sam}-ch  sděleno: 
ročně  6  milionů  komunikantů  přistupuje  v  Lourdech  ke  stolu  Páně; 
při  eucharistických  průvodech  bývá  60  až  100  uzdravení  zázračných. 
S  eucharistickými  přednáškami  a  pobožnostmi  spojeny  též  pobožnosti 
a  manifestace  k  poctě  božského  Srdce  Páně. 

Anglický  ritualismus  počátkem  srpna  vstoupil  do  rozhodného 
okamžiku.  Arcibiskup  (anglikánský)  canterburyský  Dr.  Temple  poslal 
svým  ritualistickým  farářům  —  v  Londýně  hlavně  —  list  pastýřský, 
jímž  zakazuje  užívání  kadidla  a  světel,  jakož  i  veškeré  „romanistické 
zvyky".  Bylo  to  první  rozhodné  slovo  od  církevního  vrchního  hodno- 
stáře vyslovené,  jímž  se  ritualistické  obřady  zakazují.  Dřív  jen  byly 
diskusse,  domněnky,  napomínání.  Cekáno  tedy  s  napjetím,  co  se  stane 
po  přímém  a  výslovném  zákazu.  Bylo  jen  dvojí  možno:  poslechnouti 
nebo  se  vzepříti.  Eitualističtí  faráři  nastoupili  tuto  druhou  cestu.  Jakoby 
zákaz  ani  nebyl  býval  vydán,  v  ritualistických  farách  konány  obřady 
a  bohoslužby  v  neděli  po  zákazu  6.  srpna  s  kadidlem,  světlem,  v  ornátech, 
zcela  po  římském  způsobu  jako  dřív.  Všech  38  kostelů,  jež  ritualisté 
v  Londýně  obsazeny  mají,  ritualistickými  zůstalv.  V  řečech,  jež  ritua- 
lističtí  kněží  v  kostelích  měli,  prohlášen  zákaz  primasův  jako  nespra- 
vedlivý a  nesprávný,  odřeknuta  mu  poslušnost  a  prohlášeno,  že  po 
tomto  listě  ritualistům  nezbývá  nic,  ledíi  od  církve  anglikánské  se 
odloučit.  —  Zač  třeba  zvláště  bojovat,  pravil  jeden  z  nich,  není  ani 
tak  používání  kadidla,  světel  a  podobné  zvyky  obřadní,  jako  úplná 
svoboda  církve  vůči  parlamentu,  vůči  moci  státní.  Život  církve  vnitřní 
staví  se  prý  pod  diktát  politických  událostí  16.  století,  církev  se  stává 
otrokyní  světské  moci  a  stává  se  z  ní  pravá  „státní  církev"  se  svá- 
zanýma rukama.  A  než  v  takové  církvi,  to  raději  ven  z  ní! 

Také  mnohé  z  mírnějších  ritualistův  urazila  forma  zákazu  pri- 
masova. Kdvbv  bvl  přišel  s  prosbami  a  omluvami,  snad  by  si  bvli  dali 
říci,  ale  on  nejen  s  tím  nepřišel,  ale  za  základ  svého  zákazu  položil 
i  státní  akty,  a  to  je,  hajitele  církevní  svobody,  teprv  urazilo.  —  Na 
druhé  straně  opposice  a  zvláště  liberální  strana  hájící  vrchní  moc 
státu  a  parlamentu  nad  církví  i  vnitřním  jejím  životem,  vystupuje 
stále  bezohledněji. 

R.  1843.  oddělila  se  od  episkopalní  církve  církev  skotská,  teď 
se  oddělují  od  ní  ritualisté  —  as  nimi  půjdou  asi  i  mnozí  takoví, 
kteří  nesouhlasí  s  poručníkováním  státu,  třebas  obřadomilci  nebyli. 

Třebas  byl  řecký  patriarcha  cařihradský,  k  němuž  se  byli  stěžovatelé 
srbské  pravoslavné  církve  nehodili  letos  na  jaře,  na  stížnosti  jejich 
odpověděl  listem  pastýřským,  jímž  vyzýval  obyvatelstvo   k  poslušnosti 


Rozhled.  7 1 9 


biskupů,  přece  zůstali  stěžovatelé  v  Cařihradě  snažíce  se  closíci  toho. 
aby  patriarcha  nařídil  aspoň  vyšetření  celé  záležitosti.  Konečně  vida, 
že  po  dobrém  se  jich  nezbude,  patriarcha  příkře  je  odmítl  a  kázal 
vrátit  se  domů,  podrobiti  se  církevní  vrchnosti  a  ustati  ode  všech 
žalob.  —  Teď  jedna  i  druhá  strana  podezřívá  se  z  úplatnosti.  Stěžovatelé 
už  dávno  podezříváni,  že  sejí  sváry  za  ruské  peníze,  patriarcha  zase 
teď  podezříván,  že  vynesl  rozsudek  ne  po  svědomí  a  přesvědčení,  ale 
za  peníze  bosenské  vlády. 

Po  mnoha  letech  konečně  svolán  zase  církevní  pravoslavný  kongress 
rumunskv  do  Sibině.  Vedle  jiného  zab}'val  se  otázkou  k(mgruy.  Sjezd 
bvl  bouřlivý,  srazily  se  strany  vládní  a  protivládní,  jež  ostatně  byla 
ve  veliké  většině,  a  k  níž  i  všichni  tří  církevní  hodnostáři  náleželi. 
Konečně  příplatek  vládní  nesoucí  jméno  kongruy  přijat  38  proti  28 
hlasům.  Opposice  před  otázkou  touto  jak  vidět  se  roztříštila,,  bez  ohledu 
na  nebezpečí  vládního  příplatku  mnozí  ho  přece  přijali,  ale  mnoho 
dobrého  si  z  něho  neslibují,  stálé  konflikty  s  vládou  předvídajíce. 

Položka    na    vj^držování    pravoslavného    chrámu    při    ruském   vy- 
slanectví   ve  Vídni    zvýšena    ze   3750  rublu    na    fiOOO  rublů    počátkem 
příštího  roku.  —  Žádo.st  vyslance  francouzského  k  dumě  petrohradské 
o  povolení    místa    na    něvském    prospektu    (nejlepší    část  města)    k  vy- 
stavění nového  chrámu    katolického    pobouřila    ruský    konservatní  tisk. 
Zvláště   „Svět"   Komárova    vyčítal    dumě    (městské  radě),    že  povolnost 
tak  daleko  sahající  je  nemístná.  Ruské  pravoslavné  chrámy  že  v  cizině 
se    musí    krčit    v  ústraní,    v    úzkých    neúhledných    uličkách    zastrčeny, 
jako  na  př.  v  samé  Paříži.  Pařížská  městská  rada  a  vláda  francouzská, 
když  žádáno    v  r.   1850.  o  místo    na  boule vardu  St.  Martin   pro  ruský 
kostel,  nedovolily  toho  a  zastrčily  pravoslavný  chrám  do  uličky  Darue. 
Ve  Vídni    pr}^  rovněž    vůbec  nechtěli    dlouho  povoliti   vystavěti  cnram 
pravoslavný,    a  nynější   chrám    ruský  vystavěn    při  vyslanectví    a  také 
jen  tak  umožněn,   že  stojí  skoro  na  dvoře  vyslanecké  budovy  víc  než 
na  ulici.  Ani  v  Praze  prý  nechtěli  dovolit  stavbu  pravoslavného  chrámu, 
až  konečně  městská    rada    dala  starý  opuštěný    klášterní    chrám  ruské 
církvi    k  používání.    V  Berlíně    sice    stoliční    biskupský    chrám    pravo- 
slavný nedožil  se  tolika  obtíží,    ale  „Pod  lipami"  prý  by  ho  též  sotva 
byli  dali  postavit.  Ostatně  prý  katolíci  petrohradští  mají  dosti  těch  pěti 
dosavadních  svých  kostelů,  nepotřebují  šestého  a  na  něvském  teprv  ne. 
Otázka,  co  se  židy  ruskými,  často    přetřásá  se  i  s  náboženského 
stanoviska    v    rusko-pravoslavných    kruzích.    V    červencovém    svazku 
„Nabljudatele"  (Pozorovatel)    vysloven    náhled,   že  assimilace  židovstva 
ruského    pouhým     pokřesfaněním     je    nemožná.     Židé    sic    přestupují 
v    houfech    ke    křesťanství,    ale    i    pak    zůstávají   zarytými    talmudisty. 
používajíce    křtu  jen    za  zástěru   svobodnějších    piklů    proti  křesťanství 
ve    prospěch    židovství.    „Xabljudatel"    myslí,   že    není    třeba   ani    židů 
převádět  ku  křesťanství,  pokud  se  to  děje  tak  neupřímně.  Nebezpečím 
pro   kraj,    a   to    nebezpečím    hospodářským    i  mravním    nejsou    všichni 
židé,  n}'brž  jen  talmudisté.   „Karajmové",  kteří  zavrhují  talmud  a  vy- 
znávají pouze  pentateuch  (patero  knih  Mojžíšových)  za  svůj  náboženský 


7  20  Eozhled. 


zákonník.  jsf'U  už  zcela  jiní  lidé.  Pracovití,  mraATií.  prostí,  rolnictvím 
se  živící,  lidumilní  a  snášeliví.  Nemají  té  nenávisti  k  lidem  jiné  víry, 
jakou  vyznačují  se  talmudisté.  jimž  talmud  ji  zrovna  poroučí.  Stačilo 
by  tudíž  převedení  talmudistů  v  sektu  karajmů.  „Nabljudatel"  myslí,  že 
by  to  bylo  možno  tím,  kdyby  občanská  práva  udělila  se  pouze  karajmům 
a  talmudisté  z  nich  vyloučili.  Od  karajmů  jest  pak  i  snadnější  i  opravdo- 
vější přechod  ku  křesťanství  možný. 

Cernigovský  korrespondent  „Cerkovného  Věstníku"  v  téže  zále- 
žitosti židovské  píše,  jak  zázraky  u  hrobu  sv.  Theodosia  působí  na 
židv.  Zázračná  uzdravení  od  tří  let  se  tu  opakující  způsobily  prý 
v  tamních  židech,  jichž  je  tam  na  oOYo,  veliký  převrat.  Dříve  roz- 
hodní nepřátelé  křesťanství,  zprvu  zůstali  zaraženi  pochybujíce,  teď 
však  se  s  křesťanstvím  zpřátelili  jako  s  náboženstvím  vyšším  od  Boha 
milostmi  nadaným  a  třeba  nepřestoupili  zřejmě  ku  křesťanství,  svou 
náklonností  se  k  němu  netají,  do  kostelů  chodí,  zvláště  obrazy  svatého 
Theodosia  kupují,  k  němu  se  modlí,  na  dary  na  jeho  hrob  se  skládají 
spolu  s  křesťany,  nechtějíce  se  dáti  při  sbírkách  vyloučiti.  Jest  to  v  nich 
upřímný  cit,  jaký  na  jevo  dávají,  vždyť  jsou  to  lidé  prostí,  chudí 
většinou,  kteří  uneseni  zjevnou  zázračností  mnohých  zjevů,  zakolísali 
se  ve  svém  přesvědčení,  A^ypadli  z  rovnováhy  a  na  novém  něčem  se 
dosud  neustálili. 

Ruská  missie  v  Pennsylvanii  se  chlubí  svým  úspěchem,  o  němž 
sděleno  na  nedávném  sjezde  pravoslavného  duchovenstva  východních 
států  severoamerických  v  Pittsburgu.  Missie,  zvláště  v  Pittsburg-u  a 
v  okolí,  silno  se  zakotvila,  a  to  jmenovitě  mezi  haličským  lidem  sjedno- 
ceným, jenž  přišed  do  Ameriky  za  výdělkem  váben  jest  pod  záminkou 
staroslovanské  bohoslužby  do  pravoslavných  chrámů  a  od  jednoty 
s  katolickou  církví  pomalu  tak  jest  odtrhován  a  „přina vracován" 
k  pravoslaví.  Sjednocení  haličtí  a  uherští  Rusíni  tvoří  také  větší  část 
východoamerických  missií.  Ka  katolické  straně  jest  to  nedostatek 
kněžstva  slovanského  ritu.  jímž  zavinuje  se  tento  úkaz.  Rusův  samých 
je  velmi  málo,  ostatní  příslušníci  ruských  pravoslavných  obcí  jsou  totiž 
Srbové  a  Bulhaři  i  katolíci  z  charvatských  diecesí  se  slovanskou  liturgií. 
V  pittsburgské  missií  založeno  pro  celý  široký  okruh  družstvo  k  udržo- 
vání missie.  jež  počalo  vydávati  svůj  list  „Svět"  („Světlo")  a  rozšiřuje 
kalendáře  i  brožury  k  uvědomění  a  utvrzení  nově  získaných  u  víře 
pravoslavné. 

V  Basileji  konán  letos  opět  sjezd  (třetí)  „Sionistů"  (15.  až  18.  srpna), 
židovské  nábožensko-politické  strany,  která  se  snaží  o  národní  znovu- 
zrození a  znovushromáždění  lidu  židovského  na  půdě  palestinské. 
Přítomno  bylo  velmi  mnoho  stoupenců  (300  delegátů),  zvláště  z  Haliče, 
Rumunska  a  Ruska.  Všichni  tito  židé  z  Haliče,  Rumunska  a  Rusi 
stěžovali  si  na  své  zoufalé  postavení  —  odtud  také  asi  Sionismus. 
jako  ideál  blahé  budoucnosti,  zapustil  u  nich  kořeny.  Z  Vídně  a  z  Uher 
bvlo  sic  též  mnoho  židů  přítomno,  ale  ti  už  nejsou  tak  horlivými  a 
nedočkavými.  Vůdcem  Sionistů  však  přes  to  je  vídeňský  žid  Dr.  Herzl. 
Prudké  spory   v^^volány    delegátem  berlínským    a    pak  několika  Rusy, 


Eozhled.  721 


kteří  začali  útočit  na  komitét  banky  palestinské  —  a  sice  rusky, 
kdežto  řečí  jednací  určena  frančina.  Konečně  direktorům  banky  i  vý- 
boru strany  vyslovena  neobmezená  důvěra.  Dr.  Herzl,  předseda  výboru 
jednacilio  celé  strany  a  též  sjezdu,  prohlásil  za  hlučného  souhlasu,  že 
..sionismus"  není  hnutím  náboženským,  ale  jen  a  jen  národním.  Ze 
přijímá  tudíž  členy  všech  sekt  židovských  a  všech  stran  politických 
a  ze  všech  zemí!  —  Divný  národ,  jenž  mluvil  všemi  jazyky,  jen  ne 
svou  vlastní  řečí! 


Věda  a  uniení.  S  installováním  české  techniky  v  Brně  započato. 
Obchodní  komora  pražská  žádá  za  zřízeni  vyšší  české  textilní  školy 
bud"  v  Praze  samé  nebo  v  Ústí  nad  Orlici.  Má  tím  býti  udržena  rovno- 
váha národní  s  německou  vyšší  školou  textilní,  již  brněnská  oljchodní 
komora  za  podpory  státu  zříditi  má.  —  Na  sjezde  východočeského 
rolnictva  v  Chrudimi  (20.  srpna)  jakož  i  dříve  už  peticí  ze  „sdružení 
zemědělců  českvch"  žádáno  za  zřízení  vvšší  zemědělské  školy  v  Praze 
a  zároveň  za  zřízení  íkoly  zvěrolékařské.  —  Všecko  to  ústavy  k  od- 
chování úředních  a  praktickvch  sil  odljorného  vyššího  vzdělání.  Ústavy 
tyto  všecky  už  dostatečně  jsou  podepřeny  odbornými  příslušnými  školami 
nižšími  a  odborné  vzdělání  nižší  všech  těch  druhii  značně  už  rozšířeno, 
ba  zvláště  hospodářské  víc  rozšířeno  ve  vrstvách  lidu  našeho  než  v  lidu 
německém. 

Novinářský  sjezd  krakovský  zkalen  už  napřed  nesvorností  slo- 
vanskou, rozumí  se  v  tomto  případě  rusko-polskou.  Vina  leží  na  obou 
stranách.  Eusíni  prohlašují  se  uraženými  piloto,  že  přístup  na  sjezd 
byl  vyhrazen  jen  žurnalistům,  jimž  krakovský  výbor  dal  svolení. 
Zvláště  rusinský  „Ha-lyčanyn"  se  zle  na  sjezd  vyřítil  tvrdě,  že  na  něm 
budou  jen  polští  šovinisté  a  čeští  „židé"!  Zajímavo  jest  věru.  že  k  nám 
do  Cech  sem  se  z  východní  Haliče  posílá  výtka  „židovství"!  Rusíni 
prý  půjdou  až  na  pravý  všeslovanský  sjezd  novinářský,  jenž  bude 
na  rok  v  Paříži ! 

V  Ústřední  komissi  pro  zachování  uměleckých  památek  jednáno 
v  posledních  schůzích  o  některých  česko-moravských  význačných  pa- 
mátkách. V  sezení  dne  9.  července  podala  komisse  ministerstvu  zprávu 
o  umělecké  ceně  kostela  sv.  Mikuláše  ve  Znojmě.  Ministerstvo  totiž 
žádalo  o  úsudek  za  příležitosti  značnější  opravy  kostela  pro  poskytnutí 
potřebné  podpory.  Komisse  prohlašuje  chrám  ten  za  jednu  z  nejkrásnějších 
stavitelských  památek  Moravy,  za  imposantní  stavbu  kostela  sloupového 
pozdní  gothiky.  Zvláště  štít  průčelí  a  vnitřek  osmi  štíhlými  sloupy  nesený, 
s  velmi  bohatě  zdobenou  přední  stěnou  choru  činí  dojem  nevyrovnatelně 
umělecký.  V  sezení  ze  dne  24.  července  sděleno  z  Cech  o  objevu 
(u  Viklic  u  Ústí  n/L.)  starodávné  hrnčířské  pece  z  doby  předhistorické. 
Pec  zařízena  už  je  sopouchovitě,  tedy  náleží  už  druhému  stupni  umění 
hrnčířského,  kdy  hliněné  nádoby  vypalovaly  se  na  tvrdost  „zvonivou"; 
na  prvním  stupni  se  pálily  na  tuho  v  pecích  milířovitých. 

Hlídka.  47 


722  Rozhled. 


U  Znojma  objeveny  hroby  předbistorické  se  skrčenými  kostrami 
a  s  ozdňbkami.  jež  prý  svědči  o  původu  keltiekém. 

Vedle  vzájemné  návštěvy  činoher  pražské  a  krakovské  chvstá 
Národní  divadlo  v  Praze  hromadnou  návštěvu  opery  do  Petrohradu. 
Má  se  tím  konečně  prolomit  onen  led  znevažování,  jímž  zamrzl  každv 
pokus  dosavadní  udomácnit  některé  opery  Smetanovy  na  petrohradskvch 
jevištích.  Dle  nálady  petrohradských  hudebních  kruhů  se  však  předvídá, 
že  by  i  takový  pokus  zůstal  bezvýsledným.  Ruskou  operu  za  to  oblibuje 
si  v  posledním  čase  Berlín,  vlastně  císař  Vilém;  na  jeho  přání  studují  se 
Glinkovy  -opery. 

V  Pulji  se  chystá  3.  září  oslava  251eté  památky  na  rakouskou 
výpravu  k  severní  točně,  na  níž  tehdv  země  Františka  Josefa  objevena 
a  pro  naši  říši  „okkupováua". 

Ve  dnech  14.  a  15.  srpna  uspořádán  v  Antverpách  slavnostní  den 
van  Dyckův,  jehož  3001eté  narozeniny  město  slaví  výstavou  obrazů 
mistrových.  Uspořádán  ty  dny  průvod  historický,  zobrazující  dobu 
van  Dyckovu  a  jeho  samého.  Pozvány  ke  slavnosti  všecky  zahraničně 
ústavy  vědecké  a  umělecké,  jichž  většina  se  súčastnila.  Královský  dvůr 
anolickv,  na  němž  van  Dvck  většinu  života  svého  strázni,  vvslal  svého 
zástupce  ke  slaATiosti. 

Dne  28.  srpna  připadá  lóOleté  jubileum  narozenin  Goetheovýeh. 
jež  literární  veřejností  německou  použito  k  novým  (jádáním  a  výkladům 
děl  i  života  básníkova.  Redakce  časopisu  „Das  litterarische  Echo"^ 
uspořádala  anketa  o  vlivu  Goetheově  na  nynější  generaci,  postavivši 
nejznámějším  a  nejznamenitějším  „duchům"  nynějším  tyto  dvě  otázkv: 
1.  Které  dílo  Goetheovo  na  Vás  nejsilněji  působilo  a  dosud  jest  Vám 
nejmilejším?  2.  Působil  Goethe  nějak  na  Váš  vnitřní  vývoj  a  světový 
názor  a  jak  v  tom  ohledu  působil"?  Velká  část  nejvážnějších  právě 
jmen  odepřela  odpověď.  .,Litt.  Ecjio"  uveřejňuje  však  přece  na  50  od- 
povědí. Vůdce  mladých.  Richard  Dehmel.  ve  své  bohorovnosti  na  př. 
odpověděl:  „Nenašel  jsem  v  Goetheovi  nic.  čeho  bych  nebyl  tušil;  snad 
je  to  právě  jeho  největší  význam,  že  sebe  samy  v  něm  stále  znova 
a  znova  nalézáme."  —  Jiný  .,mladý",  L.  Jacobovrski  však  G-oethea 
zbožňuje:  „Veliký  AVolfgang*  je  částí  světové  duše.  je  dechem  Božím. 
Tu  skláním  svou  hlavu,  tu  zbožně  vzývám."  —  Spis.  A.  Baunigartner 
praví:  1.  Goethe  nepůsobí  jednotlivým  svým  dílem,  ale  celou  rozsáhlou 
mnohostranností  ducha  svého.  2.  Na  můj  vnitřní  vývoj  a  můj  názor 
světový  Goethe  vůbec  nijak  nepůsobil.  Katolický  výchov  učinil  katolickou 
víru  základem  mého  přesvědčení  a  názoru  světového,  a  ten  mi  dosud 
plně  a  beze  změny  dostačoval . . .  Goethe  sám  má  nejvíc  krásy,  pravdy 
a  jasnosti,  kde  se  katolickému  názoru  života  blíží..." 

Na  letošním  sjezde  „Gurresovv  společnosti"  v  Ravensburgu  pro- 
nesl biskup  Rottenburský.  Dr.  šl.  Keppler.  řeč  směřující  proti  vyvyšování 
moderny  a  poklonkování  moderním  směrům,  a  odsuzování  katolického 
])roto.  že  těmiže  cestami  nejde.  Bylo  to  odpovědí  zároveň  na  známé 
sebeusvědčující  heslo,  že  „nemáme  literatury  katolické",  že  katolíci  jsou 
inferiornější  a  pod.  Nejd.  p.  řečník  nezavrhl  moderny  sice  jako  naprosto 


Eozhled.  723 


nepřípustného  směru,  ale  postavil  tuto  zásadu:  ^Xemuže  o  to  běžeti, 
aby  moderním  ideám  a  kulturním  moderním  zjevům  se  dávalo  plné 
právo  a  panství  v  církvi  a  v  církevních  védách,  nýbrž  ony  se  musí 
učiniti  církvi  služebnými  a  podrobenými;  nejde  tedy  křesťanství  moderni- 
suvati,  ale  naopak  moderna  se  musí  pokřesfaniti . . .  Nemůže  se  jednati 
přece  o  to,  abychom  vypůjčovali  si  u  moderního  ducha  prostředku, 
jimiž  bychom  zabránili  nějakému  duševnímu  bankrotu  církvel  Kaopak 
jest  pouze  myslitelno,  že  my  kulturu  dohasínajícího  19.  a  počínajícího 
20.  století  propůjčením  statků  ze  svého  nevyčerpatelného  fondu  ná- 
boženství křesťanského  před  bankrotem  zachráníme  a  tak  lidstvo  od 
nepopsatelné  bídy  a  škody  uchováme..." 

Německá  národnostní  nedutklivost  a  přemrštěnost  nejen  ve  styku 
s  námi  Slovany,  ale  i  na  světovém  mezinárodním  vědeckém  kolbišti 
se  objevuje.  Do  Amsterodamu  svolán  byl  letos  mezinárodni  sjezd 
o-ynaekologů  (lékařů  ženských  nemocí).  Němečtí  lékaři  zprvu  převzali 
referáty  i  účastenství  slíbili.  Najednou  však  počala  mezi  nimi  agitace, 
že  předsedou  sjezdu  jmenován  vyhlášený  nepřítel  Němců,  professor 
Dr.  H.  Treub,  a  oni  že  to  považují  za  urážku  a  sjezdu  se-  tedy  súčastniti 
nemohou.  A  také  většina  přihlášených  odřekla  a  dostavilo  se  jen  několik, 
kteří  přes  veškeren  nacionalní  terror  vvtrvali  dovozujíce,  že  sjezd  jest 
vědecký  a  ne  národně-politický.  Zástupcové  ang-ličtí.  francouzští  a 
američtí  prohlásili,  že  malicherné  jednání  německých  kollegů  považují 
za  svou  vlastní  urážku,  tedy  za  urážku  mezinárodnímu  vědeckému 
snažení  učiněnou. 

Jiná  charakteristická  známka  německé  .,vědymilovnosti"  jest 
opětovné  marné  vyzvání  učence  významu  Dra.  Virchova  ke  sbírce  na 
výpravu  německou  do  arménské  Asie.  Na  výpravu  tuto.  jež  už  se 
vlastně  blíží  ku  konci,  třeba  bylo  15.000  marek,  jež  měly  se  sehnat 
dobrovolnou  .sbírkou.  Leč  přes  nejtklivější  vyhláškv  vědecké  společnosti 
berlínské  a  Dra.  Virchova  sešlo  se  jen  na  6U0()  marek,  tak  že  výprava 
před  koncem  svým  jest  ohrožena. 

Na  nevšímavost  k  vědeckým  cílům  a  podnikům  u  anglické  vlády 
a  parlamentu  (!)  stěžují  si  skotští  učenci.  Na  nejvyš.ší  hoře  Velké  Britanie, 
Ben  Nevis,  zřízena  totiž  před  několika  lety  (1883)  horská  meteorologická 
stanice  (ve  výši  1343  metrů).  Stanici  vvdržovalv  zprvu  samy  učené 
kruhv  skotské  dobrovolnvmi  sbírkami.  Leč  úkol  a  rozsah  stanice  se 
stále  zvětšoval,  význam  její  rostl,  tak  že  učenci  skotští  nemohouce  už 
tolik  sehnati  mezi  sebou  a  vidouce  stanici  v  jejím  trvání  dobrovolnými 
sbírkami  vůbec  ohroženu,  obrátili  se  k  parlamentu  anglickému  o  podporu 
1000  liber  na  dvě  léta  zatím.  Leč  sněm  žádost  přes  výmluvné  důkazy 
a  důvody  zamítl.  Tak  jediná  vysoká  meteorologická  stanice  anglická 
jest  na  zániku  v  době,  kdy  na  všech  stranách  právě  těmto  vysokým 
stanicím  největší  význam  pro  budoucnost  vědy  meteorologické  se  při- 
suzuje a  ony  v  jiných  krajích  se  hojně  zřizují. 

Pokus  nové  mezinárodní  řeči  vydal  zase  v  Paříži  nějaký  L.  Bolák, 
dle  všeho  původu  slovanského.  Aby  pokus  modernímu  duchu  se  lépe 
zamlouval,  nazval  svou  řeč   „la  langue  bleue".  řečí   ..modrou"! 


r24  Rozhled. 


Kongressy  v  září  a  v  říjnu  mají  se  konati  vědeckého  mezi- 
národního rázu.  zvláště  některé  zajímavé:  4.  září  mezinárodní  meteoro- 
logický v  Petrohradě,  jenž  jest  vlastně  jen  výroční  schůzkou  meteorologů, 
jimž  pra^ňdelňá  mezinárodní  pozorování  meteorologická  svěřena.  Bude 
tudíž  jen  na  úzký  kroužek  učenců  obmezen.  Cizina  vyšle  jen  16  zá- 
stupců. — -  Od  4.  do  8.  září  konati  se  bude  v  Brusselu  sjezd  lékařů 
dermatologů,  hlavně  o  prostředcích  proti  syfilitické  nákaze  se  radících. 
—  V  Eímě  5.  až  15.  sejde  se  veliký  mezinárodní  sjezd  orientalistů, 
jenž  dle  všeho  bude  velmi  četně  obeslán  a  práce  jeho  rozděleny  budou 
na  mnoho  pododdílů  jednotlivým  jazykům  a  národům  východním 
(asijským)  věnovaných. 

Během  srpna  zemřeli:  5.  německý  filosof  Karl  du  Přel,  16.  srpna 
chemik  vynikajícího  světového  jména  Kob.  Vilém  Bunsen,  16.  srpna 
jiný  vynikající  chemik  (angl.),  druh  Farradayův  Dr.  Edw.  Frankland. 


Z  národního  hospodářství.  Nenáviděn}-  §  14.  začíná  býti  kouzelným 
proutkem.  Proto  asi  však  od  německé  opposice  .  bude  tím  více  nená- 
viděným. Koncem  července  ohlášeno  a  počátkem  srpna  zavedeno  jím 
sice  zvýšení  daně  cukerní,  daně  pivní  a  upravení  daně  z  líhu.  zvýšeno 
clo  na  petrolej,  tedy  jedno  rozhodné  břímě  uvaleno  na  poplatnictvo, 
tři  ostatní  věci  celkem  bez  velkého  přímého  obtížení  by  se  mohly 
minouti.  Koncem  srpna  však  tentýž  paragraf  začal  rozdávat  a  ulevovat: 
přidáno  státním  sluhům  od  1.  září  do  31.  prosince,  ale  dle  všeho  nařízení 
není  jen  zatímním  přídavkem,  nýbrž  od  1.  ledna  budoucího  roku  stane 
se  stálou  a  trvalou  úpravou  platů;  zvýšen  roční  příspěvek  melioračníh(j 
fondu  na  1  milion  zlatých,  mimo  to  tak  zvaná  dotace  fondu  na  900.000  zl. 
Tím  fondu,  z  něhož  plynou  státní  příspěvky  na  tak  potřebnou  u  nás 
úpravu  řek,  přidáno  přes  půl  milionu  zlatých.  Dále  upraveny  a  sníženy 
značně  nařízením  císařským  poplatky  z  převodu  jmění,  z  převodu  pak 
usedlostí  zemědělských  do  2500  zl.,  a  domků  téže  ceny  úplně  zrušeny 
veškeré  poplatky;  podmínkou  ovšem  jest,  ab}^  takovéto  jmění  rodině 
k  obživě  nebo  k  obydlí  sloužící  převádělo  se  v  prvním  stupni  (či 
v  prvním  a  druhém  stupni)  příbuzenství:  mezi  manžely  a  mezi  rodiči 
a  dětmi.  Převádí-li  se  tímto  způsobem  podobný  majetek  v  ceně  od 
2500 — 5000  zl.,  platí  se  z  něho  nejmenší  míra  poplatku  ^iJ'o  (tedy 
13  zl.  50  kr.  až  25  zl.,  dosud  však  38  zl.  50  kr.  až  75  zl,  a  to  bez  přirážky 
ještě!).  Poplatku  nepodrobené  „minimum"  dosud  obnášelo  500  zl.  (v  rodině). 
Mimo  to  ještě  i  v  různých  jiných  případech  převodů  zvláště  pro  venkovský 
lid  poskytnuty"  úlevy.  Tak  na  př.  při  stanovení  poplatku  z  výměnku 
bere  se  za  podklad  cena,  jež  počítá  se  jako  5násobný  (místo  dosavadního 
lOnásobného)  roční  obnos.  Ale  veškerý  převod  jmění  vůbec  stižen 
menším  poplatkem  než  dosud.  I  nejvyšší  třídy  jsou  zdaněny  níže  než 
dosud  byly,  aspoň  při  převodví  úplatném  (koupí,  výměnou  a  pod.; 
i  nejvyšší  sazba  jest  nižší  (4%  místo  4'4<'/o),  čímž  plynulosti  a  pře- 
nosnosti jmění  dosti  značné  pobídky  se  dostalo. 


Rozhled.  725 


Nařízením  upraveny  dále  třídy  nebezpečnostni  v  úrazovém  po- 
jišfování;  dosavadní  rozdělení  ve  mnohém  bylo  učiněno  dříve  jen 
pokusmo  a  ted  už  skutečnosti  neodpovídalo,  třebas  r.  1894.  částečné 
opravy  se  byly  staly,  voláno  proto  už  dlouho  z  různýcli  kruhů  prů- 
myslových, aby  roztříděni  nebezpečnostni  stalo  se  znova,  podle  zkušenosti 
nabytých  spravedlivější.  —  Leč  mimo  to  ohlášena  celá  řada  nových 
nařízeni  přidávajících,  rozdávajících  a  ulevujícich. 

Pokud  se  nových  oněch  daní  týká,  cukerní  už  ve  zvýšené  míře 
od  1.  srpna  jeví  se  stoupnutím  cen  cukru  ve  velkém  i  drobném  prodeji. 
Zvýšení  při  průměrné  spotřebě  cukru  na  osobu  a  tedy  v  rodinách 
chudšího  lidu  (20 — 4U  kilogramů  ročně)  činí  ročně  1  zl.  20  kr.  až  2  zl.  40  kr. 
Jako  daň  jest  ovšem  i  tento  obnos  odiosní,  třebas  jinak  pro  materielní 
postavení  rodiny  nebyl  rozhodujícím.  Po  minulém  zvýšení  daně  cukerní 
o  2  kr.  na  kilo  (z  11  kr.  na  13)  nenastalo  klesnutí  konsumu  cukerního. 
íinanční  ministerstvo  tudíž  doufá,  že  poplatnictvo  i  toto  zvýšení  o  6  kr. 
na  kilo  beze  všeho  zakolísání  snese.  Obnášelť  totiž  loňský  konsum 
-3,439.000  q  cukru,  tak  že  za  pět  let  stoupla  spotřeba  cukru  o  půl 
milionu  q  skoro.  A  to  přes  to,  že  v  pětiletí  to  padlo  zvýšení  daně 
cukerní  z  11  na  13  kr.  na  kilo. 

Daň  pivní  jen  zarovnána:  zvýšena  totiž  ze  16"7  kr.  z  jednoho 
hektolitru  o  jednom  stupni  na  17  kr.  Tak  že  při  1  hl.  obyčejného 
českého  lOstupňového  piva  daň  se  zvyšuje  ze  1*67  zl.  na  1*70  zl.,  tedy 
o  3  kr.  Za  to  sládci  dostávají  víc  než  hojnou  náhradu  tím,  že  nezda- 
něná převářka  stanoví  se  na  S^/o  hektolitrov}'ch  stupňů  (dle  množství 
i  dle  síly),  kdežto  dříve  obnášela  jen  ^j^^  jednoho  stupně,  tedy  jen  na 
hustotu  piva  se  vztahovala.  Dřívějšího  způsobu  převářky  mohli  sládci 
využitkovati  jen  tak,  že  vařili  dvojí  pivo,  na  př.  lO^o-  a  ll^/oStupňové 
platíce  daň  jednou  jen  za  10-,  podruhé  za  11  stupňové  pouze  a  pro- 
dávajíce jinak  pak  pivo  llstupňové.  Převářka  dle  množství  podléhala 
prosté  dani  do  5°  o,  přes  5^0  však  už  uvalena  na  ni  pokuta.  Oněch 
volných  několik  desetinek  stupně  ne  každý  sládek  stačil  plně  využitkovat, 
tak  že  ne  každý  použil  slevy  daně  zákonem  dovolené,  Leč  jak  úřední 
-„W.  Abendpost"  v  polemice  s  „Deutsches  Volksblattem"  dovozuje, 
nezdaněná  mladinka  dle  minulého  ustanovení  činila  jen  ID/a  niilionů 
hektolitru  stupňů,  dle  nového  ustanovení  však  bude  množství  to  obnášet 
jen  10'4  mil.  hl.  stupňů.  Tedy  i  využití  té  slevy  daňové  bude  menší 
o  198.158  zlatých  (při  stejném  množství  piva  jako  1898  uvařeného). 
^Deutsches  Volksbatt"  však  cenil  zvýšení  volného  kvanta  hl.  st.  jako 
present  sládkům  daný  obnosem  2  až  2^.,  mil.  zl.  Sládkům  nové  čítání 
bude  rozhodně  milejším,  vidno  z  toho,  že  přece  tedy  bude  v  celku 
pro  ně  i  výhodnějším.  Hlavní  výhoda  však  neleží  v  ď^^/q  převářce, 
nýbrž  v  povoleném  2^0  skontu  při  placení  daně. 

Resoluce,  jež  na  sjezdu  části  křest,  sociálů  českých  přijaty,  u  po- 
rovnání s  předešlými  sjezdy  mají  několik  nových  momentů:  kladou 
důraz  na  odborné  sdružování;  rozeznávají  mezi  příjmy  bez  práce  a  příjmy 
z  práce  a  navrhují  různé  zdanění;  prohlašují  „právo  na  práci'';  po- 
žadují bezplatné  léčení  pro  nižší  třídy;  omezení  možnosti  stahovati  statky 


'26  Rozhled. 


a  jmění  do  jedněch  rukou;  omezení  vojenských  břemen.  Přidáno  mimo 
to  novum:  ženská  otázka,  poměr  k  intelligenci  a  sociální  program  obcí. 
Určování  poměru  k  intelHgenci  značí,  že  tato  část  dělnictva  křesťansko- 
socialního  klade  důraz  na  svůj  proletářský  stav.  a  jest  si  ho  vědoma. 
V  ženské  otázce  usneseny,  odchylně  od  dosavadních  resolucí  na  sjezdech 
sociálních  i  všeobecně  katolických  u  nás  pořádaných,  tyto  věci:  ženu  sic 
určují  hlavně  pro  rodinu,  ale  pokud  musí  z  rodiny  ven,  žádá  se  pro 
ni  vzdělání  odborné  a  vzdělání  vyšší  svobodně  přístupné;  otevření 
nových  pracovních  a  výdělkových  oborů.  Stejný  postup  s  muži  v  těch 
oborech,  kde  pracují  společně;  žádá  se  organisace  žen;  a  politická 
práva  těm  ženám,  jež  odborově  sdruženy  a  v  životě  mimo  rodinu 
činně  zaměstnánv  jsou.  —  Sociální  ůkolv  obcí  vypočítány  jak  v  oboru 
chudinství,  tak  policie  zdravotní  i  mravní,  tak  v  oboru  zadávání  prací 
obecních,  tak  v  oboru  působnosti  obce  veřejné  a  na  poli  humanitním  — 
četné  a  hojné  —  celkem  nejširší  a  nejdalekosáhlejší  část  programu^ 
spolu  i  nej praktičtější  a  až  na  některá  ustanovení  nejzdařilejší. 

Program  tento  sám  o  sobě  jako  program  jedné  frakce  nemá 
ovšem  v}'znamu  velikého,  ale  zmiňujeme  se  o  něm  proto,  že  jest  vý- 
razem proudu  křesfansko-socialního,  jenž  radikálním  se  považuje  sám 
i  prohlašován  jinými.  Radikalismus  tento,  jak  vidět  dle  toho,  není  zlý, 
leda  v  něčem  neustálenv  a  neiistv  a  nehotovv. 

Sociální  demokracie  chystá  se  letos  ku  svému  velikému  rakou- 
skému sjezdu  do  Brna.  Připravuje  vedle  jiných  věcí  zvláště  široce 
debattu  o  národnostní  otázce  v  Rakousku.  Neshody,  nastanou-li  jaké, 
nastanou  asi  mezi  stanoviskem  jedné  části  soc.^  demokracie  české  a 
ostatními  českvmi  a  iinorakouskvmi  delegatv-  Česká  soc.  demokracie 
sama  není  ještě  ustálena,  co  a  jak  má  vlastně  chtít.  Mnozí  z  ní  ne- 
mají daleko  k  požadavku  po  samostatnosti  zemí  českých.  Všeobecně 
navrženo  ústředním  rak.  vedením  zřízení  národnostních  svéprávnvch 
skupin,  vedle  toho  pečlivá  ochrana  menšin.  Leč  to  české  soc.  demokracii 
zdá  se  nestačí.  Xení  pro  trhání  zemí  na  svéprávné  národnostní  skupiny. 
Dle  všeho  kloní  se  k  tomu,  aby  věci  za  dnešní  politické  rozčleněnosti 
Rakouska  \'^^tvářely  se  dále  ve  smyslu  naprosté  rovnoprávnosti  a  pokud 
možno  největší  autonomie.  Tedy  celkem  program  nedaleký  od  programu 
dnešní  pravice.  Pro  národní  svéprávné  skupinv  budou  dle  všeho  zvláště 
jihoslovanští,  rusínští  a  němečtí  delegáti.  —  Xa  letoším  sjezdu  německé 
soc.  demokracie  v  Hannoveru  má  se  přetřásati  opět  názor  Bernsteinův, 
jenž  už  vloni  vedl  k  velikým  a  prudkým  srážkám  mezi  evolučními 
a  revolučními  živlv  v  soc.  demokracii  německé.  Dr.  Bernstein,  nvní 
v  Anglii  žijící,  jeden  z  hlavních  —  vědeckých  aspoň  —  činitelů  soc. 
demokracie  německé,  ode  dvou  tří  let  rozvinuje  s  velkým  důvtipem 
na  základě  hospodářské  a  sociální  statistiky  názor,  že  Marx  ve  svých 
spisech,  prorokující  jednou  náhlý  krach  starých  hospodářských  forem 
a  vzniknutí  nového  světa  a  nového  státu  budoucnosti  na  troskách 
převratu  —  se  zmýlil.  Střední  vrstvy  nejdou  vstříc  proletarísaci  a 
dělnické  vrstvy  pomalu  sic  ale  zřejmě  se  povznášejí,  tedy  i  ony  pomalu 
vycházejí  z  pojmu  proletářstva.  Tedy  evolucí,  povlovným  emancipováním 


Rozhled.  727 


a  nabýváním  vlivu  tříd  dělnických  nastává  ten  budoucí  „lepší  pořádek^' 
společBQský.  Leč  protivníci  (vědecky  apologii  marxismu  vede  Kautský) 
hájí  zásada,  že  všeobecnou  proletarisací  a  tedy  konečně  jen  náhlým 
převratem  a  novou  reorganisací  společnosti  dospěje  se  budoucích  cílů: 
Marxův  předpoklad  o  stálém  a  dalším  chudnutí  středních  vrstev  a 
o  rozmnožování  řad  proletářstva  že  jest  správný,  třebas  i  všeobecná 
úroveň  životní  se  při  tom  o  něco  zvyšovala  nastalou  sociální  péčí  státu 
a  společnosti.  —  Ovšem  k  rozluštění  podobných  otázek  jest  sjezd 
místem  nejméně  vhodným.  S  otázkou  tou  souvisí  ostatně  v  německé 
soc.  demokracii  i  mnohé  jiné  politické  otázky. 

Americké  Spojené  Státy  zamýšlely  letos  uspořádati  velkolepý 
sjezd  obchodní  ve  Filadelfii,  kdež  od  pěti  let  zřízeno  ohromné  obchodní 
museum,  při  němž  zaveden  i  úřad  zpravodajský  o  všemožných  obchod- 
ních záležitostech.  Věc  bvla  zamvšlena  a  založena  tak,  abv  Amerika 
a  Filadelfie  tedy  staly  se  ohniskem  světového  obchodu  —  aspoň 
v  theorii,  aspoň  po  stránce  akademicko-obchodní.  Netušený  rozmach 
síly,  vlivu  a  bohatství,  jakým  povzneseny  veškery  mohutnosti  veliké  říše 
severoamerické,  myšlence  té  odňal  známku  přemrštěnosti  a  schválnosti. 

Správa  musea  a  výbor  výstavy  (kteráž  spolu  se  sjezdem  spojena, 
výstava  obchodní  a  průmyslová  ve  velkolepém  měřítku!)  pozval  k  sjezdu 
tomu  na  září  všecky  obchodní  komory,  spolky  i  jednotlivce  příslušného 
odboru  v  Evropě,  Asii,  Americe.  Africe  i  Austrálii,  aby  vyslaly  své 
zástupce  a  sjezdu  se  súčastnily,  rovněž  jako  zpravodajský  ústav  vyzval 
všecky  průmyslníky  světa,  aby  s  ním  ve  stj^k  vstoupili.  Pozvání  všude 
hladce  přijato  a  kde  toho  viděli  potřebu,  zvolili  už  své  zástupce  pro 
budoucí  obchodní  sjezd.  V  Německu  však  navykli  si  od  nějakého  času 
ze  všeho  dělat  velkou  událost.  Německý  chauvinismus  ani  tu  se  ne- 
zapřel. Obchodní  komory  tázaly  se  ministra  obchodu,  mají-li  a  smějí-li 
se  sjezdu  súčastniti.  Ministr  obchodu  dal  jim  odpověď,  že  mohou  jednati 
dle  svého  uznání.  Ale  dal  cítit  v  listě  svém,  že  sjezd  vysoko  necení. 
Z  nejdůležitějších  obchodních  kruhův  odesláno  aspoň  do  Filadelfie 
odmítnutí,  že  za  takového  stavu  věcí,  jak  americké  Spojené  Státy 
nakládají  s  vývozem  německým  a  za  té  všeobecné  napjatosti  st^-kň 
německo- amerických  že  nemožno  jest  německým  kruhům  se  súčastniti 
obchodního  sjezdu. 

Rakouské  obchodní  komory  zastoupeny  budou,  ač  přede  dvěma 
roky  právě  z  rakouských  delegací  zavzněl  ministrův  hlas  k  celé  Evropě, 
aby  sdružila  se  proti  mohutnému  hospodářskému  soku  svému.  Rakouští 
zástupci  půjdou  na  sjezd,  ač  Spojené  Státy  poslední  dobu  právě  za- 
chovaly se  vůči  Rakousku  tak  urážlivě,  odmítnuvše  veškeré  jednání 
a  vyšetřování  v  záležitosti  Hazletonské,  kdež  před  třemi  roky  rakousko- 
uherští  občané  na  veřejné  silnici  (ve  stávce)  byli  od  amerického  soudního 
úředníka  bez  všelikého  důvodu  postříleni!  Amerika  tak  příkře  odepřela 
veškeré  narovnání,  ba  i  pouhou  žádost  svěřiti  věc  rozhodčímu  soudu, 
že  slušnější  listy  americké  samy  se  nad  tím  pozastavily.  Konečně  jest 
i  to  správná  zásada,  že  se  s  oljchodně-kulturní  záležitostí  nemíchá 
politika,   že  zástupci  obchodních  komor  rakouských  jdou  na  sjezd,    ač 


i  28  Rozhled. 


právě  rakousk}'  vývoz  tarifem  zprvu  Kinleyovým  a  teď  Dingleyovým 
tak  byl  poškozen,  že  mnohá  odvětví  průmyslová  (rukavičkářské, 
perleťářské)  jimi  skoro  zničena. 

V  době  v.šemožných  odborných  škol  a  akademii  přichází  linecká 
komora  s  návrhem  zříditi  školu  pro  železniční  službu.  Železniční  a 
dopravní  úřady  už  s  jedné  strany  jsou  tak  samostatný  a  rozvětven3^ 
s  druhé  strany  požadavky  na  úřady  ony  kladené  tak  hojny,  theoretické 
vědomosti  pro  úřady  ony  potřebné  už  tak  hromadný,  že  myšlenka 
zvláštní  škol)'^  železniční  a  dopravní  jest  zcela  na  čase.  Divno,  že  právě 
Linec  myšlenku  onu  má  první  uskutečnit,  kdež  přece  železniční  doprava 
nemá  velikého  střediska,  ústí  do  Lince  pouze  dvě  větší  tratě  (pražsko- 
budějovická  a  vídeňsko-mnichovskáj! 

Příprava  obchodních  smluv  dospěla  tak  dalece,  že  dle  předložené 
od  obchodních  komor  osnovy  otázek,  rozesílají  se  oběžníky  jednotlivým 
firmám  průmyslovým,  aby  zaznamenaly  svá  přání  ohledně  cla  a  jiných 
obchodně  politických  ustanovení,  v  nichž  by  si  přály  budoucně  změnu 
na  povznesení  odvětví  vlastního,  pokud  vyváží  do  ciziny,  nebo  pokud 
dovozem  z  ciziny  jest  dotčeno. 


Školství.  Co  jsme  několikráte  v  těchto  listech  tvrdili  a  dokazovali, 
to  konečně  potvrzuje  také  Slamění kův  „Komenský".  Pravit  v  odpovědi 
„Českému  učiteli",  který  odůvodňuje  přechod  učitelstva  českého  k  sociální 
demokracii,  toto:  „Chce-li  organ  učitelstva  v  království  dosíci  opravdu 
vydatné  nápravy  ve  hmotném  postavení  učitelstva,  ať  zanechá  podobných 
poznámek  a  nastoupí  cestu  právě  opačnou.  Vnikne-Ii  jednou  v  řady 
naše  podvratný  socialismus,  připravíme  se  o  všecky  přátele,  kteří  nám 
pomoci  mohou,  a  bude  na  nás  zrovna  tak  pohlíženo,  jako  na  učitelstvo 
vídeňské;  neboť  z  Vídně  šíří  se  ten  zhoubný  jed,  a  učitelstvo,  zejména 
mladší,  mu  podlehne,  nenabudou-li  organy  učitelské  rozumu.  Nemícháme 
se  ze  zásady  do  záležitostí  učitelských  v  království  a  nevšimli  bychom 
si  toho  ani  dnes,  ale  listy  vaše  čtou  se  též  na  Moravě  a  kazí  nám 
naše  mladší  učitelstvo,  které  nyní  —  po  úpravě  —  jest  ještě  ne- 
spokojenější než  před  ní.  Proto  slyšte  varovný  hlas  moravský:  Učitelstvo 
české  musí  býti  venkoncem  vlastenecké,  musí  jíti  ruku  v  ruce  s  národem 
a  jeho  vůdci,  chce-li,  aby  práce  jeho  byla  uznávána  a  aby  za  ni  bylo 
též  přiměřeně  odměněno.  Podvratný  socialismus  však  zná  jen  žaludek, 
vlastenectví  jest  mu  pouhým  chauvinismem  a  ,překonaným  stanoviskem.' 
Zahnízdí-li  se  socialismus  v  učitelstvu,  přijde  konfessionelní  škola  se 
všemi  svými  důsledky  a  dočkáme  se,  že  pro  ni  na  konec  budou 
hlasovati  i  poslanci  svobodomyslní.  Proto  voláme:  Obraťte,  dokud  je  čas! 
Jinak  pracujete  do  rukou  jen  zpátečníkňm  a  tmářům." 

Zde  tedy  máme  potvrzeno,  co  dávno  věděl  nepředpojatý  pozoro- 
vatel denních  proudů,  že  mladí  z  většin}^  již  bez  obalu  hlásí  se  k  mezi- 
národní demokracii  sociální,  kdežto  starší  nevědí  kudy  kam.  Zatím 
ještě  si  hrají  s  ošuntělým,  přežitími  pseudoliberalismem,  ale  není  doba 
daleká,  kdy  v  učitelstvu  budou  jenom  dva  tábory:  katolický  a  socialistický. 


Rozhled.  729 


Chtěli  jsme  v  dnešním  rozhledu  zase  poohlédnouti  se  po  listech 
učitelských.  Ale  posudek  „Komenského"  zde  doslova  uvedený  zbavuje 
nás  této  věru  ne  právě  příjemné  povinnosti.  Mx  k  tomu  jenom  do- 
dáváme: české  učitelstvo  musí  zůstati  nejen  vlastenecké,  ale  i  zbožné, 
chce-li,  abj  lid  mu  svěřoval  výchov  svých  dítek. 

A  teď  k  jinému  zjevu  více  než  smutnému.  V  „Komenském" 
čteme  zprávu  o  úřední  konferenci  učitelstva  okresu  hustopečského, 
v  níž,  podle  „Kom.",  předák  liberálního  učitelstva,  předseda  okresní 
jednoty  učitelské  a  člen  okr.  školní  rady,  p.  Schenk.  řekl  toto:  „Včera 
dne  5.  července  konala  katol.-politická  jednota  v  Zidlochovicích  veřejnou 
schůzi,  při  které  mluvil  p.  J.  Kalvoda,  nadučitel  v  němčících,  o  thematě: 
Máme-li  příčiny  oslavovati  SOleté  jubileum  školních  zákonů.  Pan  řečník 
mluvě  se  stanoviska  nepřátelského,  odsoudil  nové  zákony  školní  a  pro- 
hlásil, že  nepřinesly  lidu  požehnání,  nýbrž  záhubu.  Z  toho  lid  odnesl  si 
vědomí,  že  zákony  školní  jsou  škodlivý,  když  i  učitel  takto  je  odsuzuje. 
Pan  Kalvoda  měl  mluviti  za  svou  osobu  a  nikoli  za  učitelstvo.  Táži  se 
jménem  učitelstva,  smí-li  na  veřejné  schůzi  lidu  učitel  takto  mluviti?" 

Nechceme  tento  projev  liberálního  učitele  po  zásluze  kvalifikovati. 
To  si  zajisté  napadený  vjn-ídí  sám  a  katolické  učitelstvo  také  asi  od- 
poví na  „liberální  kollegialnost",  jež  tak  ošklivě  zapáchá  nejsprostším 
denunciantstvím. 

Aby  však  česká  veřejnost  poznala,  jaký  chaos  zavládl  v  libe- 
rálních hlavách  u  věcech  školských  a  zároveň  dostala  důkaz,  že  ten 
kaceřovaný  „nepřítel"  školy,  p.  Kalvoda,  mluvil  vlastně  z  duše  učitelstva 
českého  bez  ohledu  na  smýšlení  politické;  že  mluvil  pravdu  věcnou, 
uvádíme  zde  doslovný  citát  z  10.  seš.  letošních  „Pedag-.  Rozhledů"  vy- 
dávaných „Dědictvím  Komenského",  redakcí  J.  Mrazíka.  tedy  nejméně 
tak  povolaných  strážců  „moderní"  škol}',  jakým  je  p.  Schenk.  Píšiť 
„Pedag-.  Rozhled};"  o  třicetiletí  školských  zákonu  takto:  Xěmecké 
učitelstvo  v  Rakousku  oslavovalo  před  pěti  léty  čtvrtstoleté  trvání 
„nových"  školských  zákonův  a  nyní  opět  se  nutí  k  oslavování  jubilea 
třicetiletého.  Pravíme  schválně,  že  se  nutí  k  oslavě,  neboť  doba  a 
poměry,  jaké  právě  trvají  ve  školství  obecném  a  učitelstva  samého, 
naprosto  nejsou  způsobily  vyvolati  právě  u  učitelstva  ani  jediný  stupeň 
slavnostní  nálady.  Němečtí  učitelé  ale  přece  oslavují.  Činí  tak.  protože 
původci  těchto  zákonů  byli  liberální  Němci.  Při  tom  pořád  se  mnoho 
mluví  o  tom,  jakých  zásluh  o  obecný  pokrok  si  získali  Němci  právě 
těmito  zákony.  Nelze  ovšem  upříti,  že  školství  na  půdě  nových  zákonů 
učinilo  pokroky  veliké,  netušené,  že  se  rozvilo  a  zdokonalilo.  Avšak 
nutno  se  tázati,  zdali  se  najde  nějaká  větev  na  stromě  kultury  lidské, 
která  by  za  posledních  třicet  let  nebyla  se  rozvila,  nebyla  rozkvetla 
a  se  zdokonalila?  Není.  pravíme,  jediného  oboru  kulturního,  kterýž  by 
nebyl  v  poslední  době  značně  pokročil.  Jestliže  tedy  dime.  že  školství 
se  rozvilo  za  dobu  trvání  školský cb  zákonů,  tož  byl  to  také  výsledek 
poměrů  doby  a  poměry  ty  důrazně  žádaly  rozvoj  školství.  Byl  tedy 
rozvoj  a  zdokonaleni  školství  nutným  požadavkem  doby,  jejž  by  byla 
musila  splniti  každá  vláda  bez  výjimky. 


730  Eozhlcd. 


Mluvíme-li  však  o  rozvoji  a  zdokonalení  našeho  školství,  nesmíme 
se  domnívati,  že  toto  zdokonalení  jest  dokonalost  sama.  Je-li  něco 
shnilého  ve  státě  dánském,  jest  možná,  že  se  najde  hniloby  trochu 
také  i  někde  jinde,  a  není-li  všechno  zlato,  co  se  leskne,  máme  mnoho 
příčin  skepticky  pohlížeti  na  lesk  našeho  školství.  Jaké  pak  jsou  to 
liberální  a  pokrokové  zákony,  když  se  může  díti  se  školou  a  učitelstvem 
to,  co  se  právě  děje?  Potřebujeme  rozevřít  jen  kterýkoli  časopis  učitelský 
a  dočteme  se  o  událostech,  ukazujících  na  poměry,  jež  jsou  ve  přímém 
kontrastu  se  svobodomyslností  a  pokrokovostí.  Zákon,  který  nedal 
povinnost  svou  konajícímu  učiteli  ani  stébla  práva,  zákon,  který  vy- 
dává učitele  na  milost  a  nemilost  veličinám  obecním  a  okresním,  úřadu 
politickému  a  laskavosti  duchovenstva,  tedv  všem  a  každému,  zákon, 
jenž  proti  možné  nespravedlnosti  a  nejrozmanitějším  křivdám  nedovoluje 
učiteli  se  brániti  a  práva  svého  hledati,  takový  zákon  věru  velice 
liberálním  není  a  učitelé  nejméně  mají  podnětů  takovýto  zákon  oslavovati. 
Ostatně  tvůrcové  jeho,  liberální  Němci,  jací  pak  to  byli  a  jsou  v  praxi 
liberalové"?  Oni  jsou  liberaly,  ale  to  především  vždycky  pro  sebe. 

Sjezdův^  a  schůzí  učitelských  bylo  letos  hojně.  Valná  schůze 
delegátův  a  Ústředního  spolku  jednot  učitelských  na  Moravě  konána 
7.  srpna  v  K^-jově.  O  vnitřních  záležitostech  nebudeme  zde  šířiti  slov  — 
sděluji  denní  listy  obšírně.  Jenom  resoluci  zaznamenáváme  k  vůli 
informaci  našeho  čtenářstva.  Usneseno  mezi  jiným  toto: 

„Učitelstvo  moravské  chce  pracovati  se  všemi  kompetentními 
organy  pro  povznesení  národní  ekonomie.  Proto  žádá  pro  své  další 
vzdělání  národohospodářskou  společnost,  by  občas  konala  bezplatné 
národohospodářské  kursy,  jichž  by  učitelstvo  súčastňovati  se  mohlo  a 
aby  sprostředkovala,  by  učitelstvu  dostalo  se  laciných  knih  a  časopisů 
národohospodářských.  Zároveň  žádáme  i  zemědělskou  radu  moravskou 
za  mravní  i  hmotnou  podporu  v  tom  směru,  zejména,  aby  se  dostávalo 
každé  správě  školy  zdarma  po  výtisku   „Mor.  Hospodáře'*. 

Jakožto  vůdčí  zásady  moravského  učitelstva  zdraženého  v  Ústřed- 
ním spolku  prohlášeny:  1.  Láska  k  Bohu,  vlasti  a  národu,  k  práci, 
ideálům,  pravdě  a  kráse  budiž  i  na  dále  heslem  našim.  2.  Všichni 
vystupovati  budeme  proti  nepřátelům  školy  novodobé.  3.  Domáhati  se 
budeme  práv  a  svobod  nám  náležejících,  vyššího  vzdělání  stavu  učitel- 
ského, řádného  platu  za  práci  svědomitě  konanou.  4.  Hlasatelů  hesel 
podvratných  a  tím  i  rozkolu  v  učitelstvu  a  v  národě  budeme  se  varovati. 

V  tutéž  dobu  konalo  české  učitelstvo  valný  sjezd  v  Praze,  kterýž 
měl  ráz  zcela  radikální.  Mladočeským  poslancům  dostalo  se  ostrých 
výtek  a  zároveň  byla  veřejně  proklamována  odluka  od  strany  mlado- 
české.  Mezi  požadavky  stavovské  zařaděny:  příprava  na  jednotné  střední 
škole  a  dvě  léta  odborné  studium  na  iilosotické  fakultě.  Dosavadní 
učitelské  ústavy  ať  se  zruší,  přiměřené  služné  tomuto  studiu  a  práci 
vychovatelské  odpovídající  se  dá.  Veškerých  požadavků  má  se  učitelstvo 
české  domáhati  solidárně  s  učitelstvem  slovanským  i  německým. 

Sjezd  učitelů  německých  ve  Svitavách  kunaný,  řízen  byl  v  duchu 
loňského  sjezdu  brněnského  a  přijal  tatáž  usnesení. 


Rozhled. 


Sjezd  německých  učitelů  v  Liberci  konaný  byl  velmi  bouřlivý. 
Napřed  socialisté  znemožnili  jednání  „starým",  načež  nacionalisté  rozbili 
schůzi   „mladým". 

Kemilé  překvapení  způsobil  učitelstvu  správce  zimní  hospodářské 
školy  chrudimské,  p.  Karel  řSafránek.  svými  spisy  o  hospodářských 
poměrech  českvch  okresů:  chrudimském,  čáslavském,  ledečském  a 
vvsokomvtském.  tedv  nejbohatších  krajích  českých.  Dokazuje,  že  ze 
100  obyvatelů  26  neumí  ani  čísti  ani  psáti.  Posuzujíc  tento  ve  školství 
českém  netušený  zjev.  píší  ..Selské  Koviny''  v  č.  22.:  ..Dejme  tomu. 
že  je  tomu  tak  v  okresu  ledečském.  Ale  to  vše  přece  neplatí  ani  o  okresu 
čáslavském  ani  o  okresu  vysokomýtském :  a  přece  ten  rozdíl  v  počtu 
analfabetistů  není  v  okresech  těch  tak  veliký,  neboť  tam  jest  jich  227o 
a  tu  26°/o-  Přece  v  bohatých  těchto  okresech  nejsou  dítky  bohatých 
sedláků  nuceny  při  hospodářství  pracovat,  aniž  v  okresech  těch  je  škol 
pořídku,  aniž  jsou  tam  cesty  neschůdné.  Proč  tedy  i  tu  tak  mnoho  lidí 
dnes.  kteří  neumí  ani  čísti  ani  psáti  V  Celá  čtvrtina  dítek  se  nenaučila 
za  osm  let  návštěvy  ani  čísti  ani  psáti!  A  za  to  zaplatíme  ročně  více 
než  10.000.000  zl.!  Ať  leží  vina  kdekoliv,  ale  tolik  jest  jisto,  že  leží 
ve  školství,  a  školství  neřídí  lid.  To  to  ta  moderní  škola  daleko  ne- 
přivedla a  podle  všeho  nepřivede!  Uřadní  výkazy  zemské  školní  rady 
o  této  krásné  stránce  našeho  školství  v  Cechách  nemluví!  Ovšem;  mlčet 
také  mnohdy  znamená  mluvit.  Až  se  sejdou  poslanci  na  sněmu,  bude 
třeba  se  optati,  kde  toho  vina.  že  v  Cechách  celá  čtvrtina  dítek  za 
osmileté  návštěvy  se  nenaučí  ani  čísti  ani  psáti.  Jsme  žádostiví  na  tu 
odpověď.  Za  dvě  léta  se  musí  přece  naučit  každé  dítě  čísti  a  psáti, 
chodí-li  náležitě  do  školv  a  učí-li  se  tam  náležitě.  Patrně  tedy  dítky 
ani  dvě  léta  do  školy  nechodí,  anebo  se  číst  a  psát  náležitě  nevyučují. 
Jedno  nebo  druhé.  Kedávno  nám  řekl  k  našemu  úžasu  učitel  z  nejbližší 
nám  školy,  že  prv  nelze  na  škole  obecné  vůbec  děti  naučit  číst  a  psát. 
Ka  otázku  naši,  jak  to  přijde,  odpověděl,  že  proto  ne,  protože  nemá 
prý  na  to  učitel  času,  jsa  zaměstnán  předměty  jinými.  Děkujeme  za 
takovou  školu  obecnou,  která  dítky  nenaučí  ani  tak  zv.  trivium,  číst. 
psát  a  počítat.  Ze  je  nenaučí  počítat,  to  se  ví  všeobecně;  ale  že  by 
naše  moderní  škola  je  nenaučila  ani  číst  a  psát,  to  jest  ovšem  něco 
úplně  nového,  dosud  neslýchaného.  Neboť  všude  jinde  se  píše,  že  prý 
analfabetů  v  Cechách  není.  A  přece  nyní  p.  Šafránek  úředně  dokazuje 
pravý  opak.  Přičítáme  mu  to  za  velikou  zásluhu,  že  nám  odkryl  pravdu, 
kterou  oficielní  výkazy  úřední  naschvál  zamlčují!  J\Iy  jsme  jen  zvědavi, 
na  koho  se  teď  bude  strkat  vina  tohoto,  může  se  říci.  hrozného  úkazu." 

Školní  zprávy  středních  škol  obsahují  letos  téměř  bez  výjimky 
slavnostní  řeči  k  vladařskému  jubileu  a  historické  články  o  panovnické 
době  císaře  pána. 

Výtečnou  myšlenku  uskutečňují  katoličtí  kněží  v  Praze.  Aby 
poněkud  alespoň  studující  mládež  středních  škol  byla  chráněna  před 
mravní  nákazou,  založili  tam  „Svatováclavský  konvikt  pro  studující 
středních  škol  v  Praze".  Kdy  asi  dojde  na  konvikty  Cyrillo-Methodějské 
v  Brně.  Olomouci.  Přerově.  Kroměříži  atd.V 


Eozhled. 


Kam  až  národní  šovinismus  pronikl,  lze  posouditi  ze  zprávy 
„Politik^',  že  v  Jihlavě  měli  žáci  tamějši  německé  realky  za  písemní 
práci:  vvlíčiti  velkoněraeckou  slavnost  tamějši,  a  podle  nadšení  vše- 
německého.  jaké  v  práci  se  jevilo,  měla  býti  posuzována  jakost  úkolu. 
Tím  se  vysvětluje  onen  duch  barbarský,  jaký  zahnizduje  se  mezi 
dorostem  německým. 

Ministerstvo  vyučování  prohlásilo,  že  se  posluchačům  vojenských 
realek  za  jistých  podmínek  usnadní  přechod  na  realku  civilní  nebo  na 
školy  technické,  což  pro  žáky  vojenských  realek  má  význam  dalekosáhlý. 

„Slovenski  Národ"  vyzývá  slovinské  abiturienty,  aby  vyhýbali  se 
hradecké  universitě  a  studia  konali  na  universitě  české  v  Praze.  Po 
událostech  celjských  zajisté  výzev  pochopitelný. 

Dle  zprávy  dolnorakouské  zemské  školní  rady  bylo  v  Dolních 
Rakousíeh  ve  školním  roce  1887/88  celkem  '149  škol  měšťanských 
(74  chlapeckých,  75  dívčích)  a  1563  škol  národních  (189  chl,  184  d., 
1190  smíšených).  Celodenní  vyučování  b3do  v  1399  školách.  Vyučovací 
řečí  byla  v  1533  němčina,  v  10  němčina  a  čeština.  A  pak  prý  tam 
není  čeština  „landestiblich".  Škol  bylo  jednotřídních  378.  dvoutř.  352, 
třítř.  230,  čtvřtř.  104.  pětitř.  452.  šestitř.  39.  Soukromých  škol  bylo  109. 
Všech  žáků  411,104(204.434  chl,  206.670  d.).  Ústavů  pro  hluchoněmé 
byly  4.  pro  slepce  3,  pro  zanedbané  6  a  pro  slabomyslné  1.  Celkovv 
náklad  obnášel  bez  Vídně  3,590.843  zl.,  Vídeň  sama  4,792.240  zl. 

Jak  mohutní  katolické  spolky  učitelské,  patrno  z  těchto  číslic. 
Celkem  jest  nyní  v  Rýnské  provincii  38  spolků  (1439  členů),  ve 
Vestfálsku  54  (1200),  ve  Wiesbadenu  27  (434),  v  diecesi  Fuldské  19 
(368),  v  provincii  Šaské  15  (256),  v  diecesi  Hildesheimské  2  (135). 
v  diecesi  Osnabriické  15  (320),  v  Braniborsku  1  (21),  v  záp.  Prusku  44 
1 899),  v  diecesi  Ermelandské  8  (134),  v  Poznaňsku  32  (560),  v  Bavorsku  5 
(260X  ve  Falcku  12  (445),  v  království  Saskem  5  (138),  v  Elsasku- 
Lotrinsku  1  (250).  Všecky  tyto  spolky  jsou  sdruženy  ve  velkou  jednotu. 
Mimo  to  jest  v  kraji  Trevírském  15  spolků  (300),  v  Hessensku  7  (764), 
ve  Slezsku  80  (2100),  ve  Wurtembersku  1  (4000),  t.  j.  374  spolků 
s  10.000  členy.  Kdy  asi  dospěje  k  podobné  organisaci  katol.  učitelstvo 
v  katolickém  Rakousku? 


Ročník  IV.  (XVI.) 


Číslo  10. 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil   BfíETlsi.AV  Skalský.   (Č.  <!.) 

Avščík  jestliže  nedal  by  se  materielní  život  člověka  zabezpečiti  bez 
vzájemné  pomoci,  tím  spíše  morální  jebo  potřeby  nemobly  by  nalézti 
ukojení  bez  společnosti.  Časem  zastavujíce  se  někde  nad  rozvojem 
různých  odvětví  vědy,  viděli  jsme,  že  obcování  s  lidmi,  zvláště  však 
stýkání  se  s  civilisovaným  světem,  jest  nezbytnou  podmínkou  normálního 
rozvoje  našich  duševních  sil,  jako  zase  stýkati  se  se  světem  viditelným 
jest  nutnou  podmínkou  pravidelné  činnosti  smyslňv;  od  společnosti 
učíme  se  mluviti,  od  ní  přisvojili  jsme  si  nahromaděné  během  věků 
výzkumy  ve  vědách  a  průmyslu;  jejím  prostřednictvím  vnikají  do 
našich  srdcí  náboženské  pravdy  a  zásady  mravní,  tak  že  s  celou  jistotou 
může  se  tvrditi,  že  člověk  oddělen}'  od  společnosti  nebyl  by  s  to,  aby 
se  přiměřeně  vyvinul  jak  v  ohledu  duševním  tak  morálním.  Poklady 
uložené  Tvůrcem  v  hloubi  lidského  ducha  ležely  by  mrtvé  a  dřímaly  by 
neprobuzené  v  té  bohaté  pokladnici  ín  státu  potentiae  spíše  než  in  státu 
actus,  kdyby  poměry  lidské  společnosti  je  neobjevily  a  nepřinutily 
k  vlastní  činnosti.  Síly  ty  se  rozvíjejí  a  sílí  v  jednoduchém  poměru 
nejen  k  účasti,  jakou  určité  individuum  má  v  civilisačním  rozvoji 
vlastního  okolí,  ale  též  k  účasti,  jakou  má  toto  okolí  v  civilisačním 
rozvoji  celého  lidstva.  Čím  větší  kruh  zaujímají  vědecké,  hospodářské 
a  vládní  poměry  nějakého  národu,  tím  vzdělanější  budou  jeho  obyvatelé 
všestranně,  neboť  každý  ojedinělý  duch  nachází  tam  prostředky  k  zá- 
věrům v  oboru  vědy,  kam  až  jeho  schopnosti  sahají,  zatím  co  v  krajinách 
odloučených  a  pozadu  jsoucích  i  nevšední  talenty  hynou,  poněvadž  jsou 

48 


734  FEriNSKi: 


zbaveny  podmínek  k  dalšímu  vzděláni  nezbytných.  Konečně  člověk 
jakožto  bytost  rozumná  prací,  pokusv  svými  a  duševním  i  mravním 
vzděláním  zdokonalil  nejen  nitro  vlastního  ducha,  nýbrž  i  svoje  bytí 
morální,  tak  že  každou  chvíli  dobV^vá  nové  jakési  buď  individuelní, 
buď  společenské  výhody,  již  potom  potomstvu  svému  zůstavuje.  Tím 
způsobem  každé  nové  pokolení  ukojuje  své  potřeb}-  vždy  bohatší 
zásobou  prostředků  v.  Aby  však  ony  nabyté  výhody  a  statky  nemohly 
býti  od  chtivých  lupičův  ohroženy,  jest  péčí  práva  a  starostí  stráže 
spravedlnosti;  neboť  individuelní  síly  nebyly  by  s  to,  aby  zničily  nástrahy 
bezuzdnvch  zločincův,  již  chtějí  raději  ovoce  cizí  dovednosti  si  při- 
vlastniti, než  lopotnou  prací  starati  se  o  svou  vlastní  výživu.  A  v  tomto 
ohledu  jeví  se  společenská  organisace  lidstvu  velice  nutnou. 

Kdvž  se  uváží  ta  okolnost,  že  člověk  jako  bytost  svobodná  a 
rozumná  vědomě  a  z  vlastního  popudu  zv^^kl  směřovati  k  cíli.  jehož 
užitečnost  jest  proň  nepochvbnou,  mohlo  by  se  tvrdit,  že  výše  položené 
pohnutky  dostatečnou  jsou  pobídkou,  aby  lidstvo  ve  společnost  se  spojilo. 
Avšak  moudrost  Stvořitelova  příliš  velikou  důležitost  společnosti  lidské 
udělila,  než  abv  ienom  totiž  na  VA^kázané  vvhodě  přestala,  neboť  samovůle 
zřejmě  tu  výhodu  mohla  by  poznati,  maříc  prozřetelné  záměry  Boží 
svou  bezohledností.  Proto  Tvůrci  zlíbilo  se.  aby  toto  předešel,  tak 
uzpůsobiti  lidskou  přirozenost,  že  magnetickou,  abych  tak  řekl.  silou 
náklonnosti  jest  puzena  k  spojem  svých  zájmů  s  jinými  lidmi,  a  tak 
je  přinucena  utvořiti  s  nimi  společnost,  nepřekonatelnou  však  onou 
silou,  jež  je  zároveň  i  nejmocnějším  podnětem  k  spolčení  i  nejtrvalejším 
cementem  společenské  budo^^,  je  přirozená  láska,  jež  k  sobě  poutá 
lidi  bezvvminečně  a  někdy  i  proti  jejich  vůli,  pouze  instinktivní  silou 
jejich  sympathií.  Muž,  jenž  zamiluje  si  nevěstu  přirozeným  pudem, 
touží  stále  s  ní  své  osudy  spojiti;  ten  svazek  vydá  ovoce  v  dětech; 
táž  přirozená  síla  lásky,  jež  sjednotila  svou  instinktní  silou  rodiče, 
obklíčí  konečně  i  celé  jejich  potomstvo,  spojujíc  v  jeden,  solidárně 
spojenv  celek,  všechnv  členy  téže  rodiny.  Eodiče  přirozeně  milují  své 
dítky,  dříve  ještě  než  se  v  nich  objeví  zlé  nebo  dobré  vlastnosti;  děti 
též  navzájem  dříve  ještě  než  přijdou  k  rozumu,  již  milují  otce  i  matku, 
sbližujíce  se  též  navzájem,  tak  že  každý  z  členů  rodiny  život  společný 
považuje  za  první  podmínku  štěstí  a  trpí  skutečnou  bolest  při  každém 
rozloučení.  Obojetnost  a  tím  více  nechuť  v  rodině  považována  jest 
povšechně  i  v  přirozeném  řádě  za  stav  výjimečného  zkažení,  tak  že 
i  pohané  děti,  které  nemilují  svx-ch  rodičů  nebo  vespolek  se  nenávidí, 
zovou  zvrhlvmi. 


Víra  a  nevěra  vzliledem  ku  zdaru  společnosti.  735 

Poměr  ten.  že  láska  přirozená  působí  nezávisle  od  rozumu  a  vůle, 
majíc  vliv  na  lidi  a  spojujíc  je  v  rodinu  ne  jako  výsledek  vymyšleného 
ustanovení,  aby  přesvědčili  se  o  výhodách  odtud  plynoucích,  nýbrž 
především  mocí  instinktivní  sympathie.  jež  rozum  jen  zatvrdí  nebo 
svádí;  poměr  ten,  pravíme,  jest  nesmírné  důležitosti  v  otázce  lidské 
společnosti,  neboť  nejen  ukazuje,  že  utvoření  se  společnosti  není  vv- 
sledkem  dobrovolné  smlouvy,  uvádějíc  též  do  organismu  společenského 
sílu  oddělenou  docela  od  rozumu  a  vůle.  nýbrž  i  nutí  nestranné  badatele, 
íiby  počítali  s  tímto  činitelem  při  řešení  otázek  společenských.  Obraťme 
při  tom  pozornost  k  tomu,  že  ta  láska  přirozená,  o  níž  mluvíme,  velice 
se  riizní  od  oné  krátkotrvalé  náklonnosti,  jež  dokazuje,  že  i  divoká 
zvířata  se  navzájem  a  v  jistý  čas  zabývají  svým  potomstvem;  neboť 
pomíjející  ta  náklonnost  není  s  to.  aby  prvotní  zárodek  společnosti 
utvořila,  jakmile  nejdéle  po  několika  měsících  upevněné  jí  svazky  se 
trhají  a  ničí  úplně.  Láskou  přirozenou,  která  pojí  lidi  ve  společnost 
rodinnou,  rozumíme  ten  pocit,  toliko  člověku  vlastní,  více  nebo  méně 
silný,  trvalý  a  nezištný,  jenž  jakkoli  počíná  nezávisle  od  rozumu  a  vůle, 
-ve  vznešenějších  svých  objevech  jest  nejen  zbaven  lehkomyslnosti  a 
samolibosti,  nýbrž  až  do  hrobu  trvaje  ani  před  heroickým  obětováním  se 
necouvá.  Jestliže  rodina  sama  silou  přirozeného  rozvoje  promění  se 
laěhem  času  v  stát,  tedy  organické  živlv,  v  prvotné  formě  ji  tvořící, 
musejí  se  nalézati  ve  společnosti  z  ní  povstalé;  že  však  láska,  jak 
jsme  viděli,  stanoví  v  rodině  onu  slučovací  sílu,  jež  ojedinělá  individua 
slučuje  a  úplně  spojuje  v  jeden  organický  celek,  stát  zbaven  té  sílv 
bude  náchylný  k  rozpadnutí  se  na  základní  prvkv.  kolikrát  poutající 
moc  vlády  třebas  jen  na  chvíli  ochabne.  Komu  při  tom  nepovědomo, 
že  láska  rodinná  tím  je  slabší,  čím  vzdálenější  stupeň  pokrevenství, 
spojuje  spřízněné  osoby,  tak  že  v  pátém,  šestém  koleně  příbuznost  ta 
skoro  docela  vyhasíná?  Při  takovém  však  uzpůsobení  lidského  srdce 
snadno  lze  předvídat,  co  by  se  stalo  s  onou  spojující  silou  ve  společnosti, 
třebas  jednoho  plemene,  jež  by  čítala  již  několik  desítek  pokolení  od 
společného  praotce.  Rozpadla  by  se  na  ojedinělé  rodiny,  co  nejmenší 
kmeny,  bez  vzájemné  lásky,  a  právě  tím  ani  morálního  cementu 
spojujícího  všechny  v  jedno  by  se  nedostávalo.  Proto  ve  společnostech 
založených  samým  Tvůrcem,  t.  j.  v  národech.  Prozřetelnost  vlévá  v  srdce 
spoluobčanů  neméně  silný  pocit  než  je  láska  rodinná,  jenž  jest  rovněž 
tak  vrozený  jako  ona  láska  k  vlasti,  jež  oživujíc  všechna  srdce  samo- 
láskou  dosud  nezkažená,  tak  je  upravuje  k  obětem  pro  vlast,  že  jsou 
hotova  zasvětiti  nejen  osobní.  ný])rž  i  rodinné  zájrav  pro  dobro  vlasti, 

4S* 


736  Felixski  : 


Onen  pocit  lásky  k  vlasti,  jenž  ani  zapříti  ani  uměle  vytvořiti  se  nedá^ 
novým  jest  důkazem,  že  národové  nejsou  dílem  lidským,  že  jich  nevy- 
tvořily ani  dobrovolné  ňmluv3^  založené  na  společných  zájmech,  ani 
vlivy  časových  a  místních  okolností,  nýbrž  že  je  povolala  k  životu  táž 
všemohoucí  Moudrost,  jež  i  srdce  lidská  vykrystalisovala;  žádný  zajisté 
spolek  obchodní,  byť  i  věky  trval,  není  s  to,  aby  roznítil  v  prsou  svých 
členů  novou  lásku,  neboť  to  jest  privilegium  samého  Boha. 

^  Úloha,  kterou  hraje  ve  společnosti  láska  k  vlasti,  jest  nezměrné 
vážná  a  odpovídá  úplně  působení  lásky  rodinné  v  životě  rodinném: 
je  to,  směle"  můžeme  říci.  motor  vše  v  pohyb  uvádějící  a  cement  vše 
v  jediný  organický  celek  slučující. 

Nemalou  důležitost  toho  činitele  a  mocný  vliv  jeho  na  zdar  říše 
znali  již  staří  národové  a  jemu  připisovali  zasvěcení  se  bohatýrů,  nej- 
slavnější své  triumfy.  Stačí  přečísti  si,  co  praví  dějiny  řecké  a  římské 
o  Leonidovi,  Curtiovi  nebo  Regulovi,  abychom  pochopili,  jak  vysoko 
cenili  pohané  lásku  k  vlasti.  Moc  a  vnitřní  zdar  každé  říše  na  tom 
především  záleží,  v  jakém  jsou  poměru  srdce  obyvatelů  k  vlasti,  tak  že 
bez  nadsázky  jest  možno  říci,  že  nejjistějším  barometrem  zdraví  a  sílv 
životní  jakéhokoli  národu  je  stupeň  jeho  lásky  k  vlasti.  Vyhasnutí  toho 
svatého  ohně  na  krbu  národním  bývá  vždy  nepochybnou  předzvěstí 
konečného  jeho  pádu.  Totéž  jest  nesmírně  smutným  zjevem  společenské 
civilisace,  což  doznává  většina  publicistů  pravíce,  že  tak  důležitý  činitel 
nemůže  býti  nikterak  nahrazen  ani  ohledem  na  zájmy  vlády  ani,  a  to 
tím  méně,  ohledem  na  vlastní  zájmy.  Spatná  je  též  zásada,  že  pro 
upevnění  vnitřního  zdaru  vlasti  stačí  založiti  zákonodárství  na  pouhé 
spravedlnosti  a  ustanoviti  poctivé  vykonavatele  práva;  pouhá  spra- 
vedlnost zajisté  neuspokojí  potřeby  životní  jednotlivých  lidí,  když 
samojediná  láska  má  tu  kouzelnou  moc. 

Abychom  se  o  tom  přesvědčili,  srovnejme  zásady,  jimiž  se  řídi 
milující  se  rodina  při  rozdělování  práce  a  v^^těženého  z  ní  zisku  se  vše- 
obecnými dnes  v  té  otázce  zásadami,  přijatými  politickým  hospodářstvím. 
Pod  rozumným  vedením  otce  a  matky,  jež  bere  zřetel  na  sílu  a  schopnosti 
každého  člena  rodiny,  každé  dítě  účastní  se  denních  prací  opravdu 
upřímně  a  ochotně,  ale  jedině  v  poměru  ke  svým  schopnostem,  tak  že 
jedni  nepoměrně  více  se  přičiňují  k  společnému  dobru  než  druzí;  avšak 
když  se  dělí  ovoce  práce,  každý  z  členů  rodiny  má  z  něho  podíl  ne 
v  poměru  ke  své  práci,  nýbrž  jedině  v  poměru  ke  své  vlastní  potřebě. 
Rodiče  majíce  důvěru  u  svých  dětí,  všechny  stejně  milují  a  jsouce  od 
nich  navzájem  milováni,    mohou   směle  se  starati    o  blaho  celé  rodiny. 


Víra  a  nevěra  vzhledem  kii  zilaru  ^poleěnosti.  737 

nepouštějíce  s  očí  jak  schopnosti  tak  ani  potřeb}^  každého  jednotlivého 
člena.  Proto  na  silnější  a  ku  práci  lépe  vycvičené  vkládají  nepoměrně 
větší  břemena  než  na  slabé  nebo  neschopné,  avšak  při  rozdílení  výtěžku 
ze  společné  námahy  ti  poslední  často  nejštědřeji  bývají  obdarováni. 
Malé  na  př.  děti  a  nemocní  třebas  nic  nepracují,  většími  výhodami 
<jplývají  než  zdraví  a  dorostlí.  Když  však  věk  nebo  nemoc  nějaká 
rodiče  učiní  k  práci  neschopnými,  hned  ustálí  se  jiný  poměr  v  rodině: 
děti  hlavně  podporují  a  zastupují  rodiče,  na  ně  i  na  sebe  pracujíce. 
Tak  vždy  je  přerušena  zásada  solidarnosti,  jež  káže  pamatovati  na 
potřeby  všech  členii  rodiny  bez  rozdílu,  a  zásada  bezohledné  svědo- 
mitosti,  jež  nutí  každého  pracovati  dle  sil  a  schopnosti  bez  ohledu  na 
osobní  zisk  z  práce.  Láska  vzájemná  tu  působí,  že  útěcha  plynoucí 
z  ukojení  potřeb  svých  milých  nebo  z  oslazení  jejich  osudu  jest  mnohem 
větší  náhradou  za  podstoupenou  pro  ně  práci.  Jenom  hlava  plná  předsudku 
nepřizná,  že  láska  jest  nejlepším  mistrem  vzorného  rodinného  života, 
neboť  bez  jejího  dobročinného  vlivu  slabší  a  od  přírody  zanedbaní 
nikdv  by  své  potřeby  nemohli  ukojiti. 

Jak  jinak  objeví  se  otázka  kořistění  z  ovoce  společné  práce  ve 
společnostech  založených  ne  na  lásce,  nýbrž  na  zásadě  pouhé  spra-"*' 
vedlnosti.  jež  žádá,  aby  každý  obdržel  přiměřenou  náhradu  ze  zisku. 
Ka  př.  spolky  řemeslnické,  jež  dělí  zisk  v  poměru  k  ceně  práce.  Ze 
dvou  dělníku,  z  nichž  jeden  obdařen  je  četnými,  ale  k  těžké  práci 
neschopnými  dětmi,  druhý  však  samojediný  a  k  tomu  mladší  a  silnější, 
poslední  obdrží  nepoměrně  více  než  potřebuje  k  své  výživě,  zatím  co 
první  není  s  to,  aby  výdělkem  sv}'m  ukojil  nutné  potřeby  své  rodiny 
při  nejpilnější  třebas  práci.  A  co  říci  o  případu,  když  oslepne  nebo 
ochuraví  hlava  rodiny,  jež  dle  té  zásad}^  nemá  práva  ani  na  kousek 
chleba,  poněvadž  nemůže  si  naň  vydělati?  Jestli  milosrdenství  nezachrání 
těch  ubožáků,  čeká  je  beze  vší  pochyby  smrt  hladem.  A  možno,  ptám  se, 
zásadu  podobnou  nazvat  slušnou  nebo  společnosti  prospěšnou?  Není 
stokráte  lépe  založiti  společenské  ústrojí  na  téže  zásadě  lásky,  na  níž 
založena  každá  šťastná  rodina?  Některé  vlády  postrašeny  hrůzným 
rozvojem  sociálních  otázek,  aby  unikly  převratu  připravovanému  od 
zoufalých  dělníků,  vešly  již  na  dráhu  smírčího  kompromisu,  a  hledíce 
na  kritické  postavení  proletariatu,  vymýšlejí  ústav}'  pomocné,  schopné 
v  případě  neštěstí  zachrániti  rodiny  umrlých  nebo  zmrzačených  před 
smrtí  hladem.  Jakkoli  snaha  ta  jest  chvalitebná,  přece  těžko  jest  se 
nadíti,  že  by  docela  vyhověly  účelu,  jsouce  založeny  na  zásadě  zájmů 
vlády,   jež  kdyby  se  necítila  ohroženou    sociální  naukou,    nestarala  by 


738  Felixski  : 

se  nikterak  o  osud  dělníkův.  Aby  reformy  společenské  v  tom  oboru 
učiněné  skutečně  blahé  vydaly  ovoce,  nutno  opříti  se  o  zřejmou, 
pravdivou  a  dobročinnou  zásadu.  Zásadu  tu  lze  lehko  pochopiti,  když 
každý  zná  vnitřní  uspořádání  rodiny:  jest  i  pravdivou  i  slušnou,  neboť 
rodina,  zrnko  budoucího  společenského  života,  zůstane  vždy  pravzorem 
společnosti  vedle  vždy  složitějšího  mechanismu  vládního  přes  to,  že 
zásadní  živly  společnosti:  vláda,  právo  a  povinnost  nacházejí  s& 
i  v  organismu  rodiny  i  v  organismu  vlády;  morální  však  význam 
jejich  jasněji  a  pravdivěji  jeví  se  v  prvním  než  v  posledním.  Bližší 
poznání  a  náležité  ocenění  podmínek  morálního  zdraví  a  zdaru  rodiny 
jest  nezměrným  požadavkem  nejen  proto,  že  podmínky  ty  ukáží  nám 
dráhu  vedoucí  k  obrození  churavé  společnosti,  nýbrž  i  pro  důležitost 
téže  rodiny,  jež,  jakkoli  poznána  a  novotáři  zlehčována,  nepřestala  býti 
pilířem  držícím  stavbu  vládní.  Úzký  svazek,  jenž  spojuje  vládu  s  rodinou, 
tak  je  přirozený  a  zřejmý,  že  zákonodárci  všech  národů  minulých  věků 
neustálou  péčí  ochraňovali  domácí  krb,  aby  ho  obránili  před  všelikou 
škodou,  jsouce  přesvědčeni,  že  s  rozuzlením  svazků  rodinných  povolily 
by  nepochybně  i  všechny  jiné  uzly,  jež  tvoří  vnitřní  spojení  mezi 
společností.  I  v  pohanském  Éímě,  když  zlořád  a  nevázanost  dosáhly 
toho  stupně,  že  hrozily  zkázou  i  rodině,  dekrety  císařů  postavily  se  na 
obranu  rodinného  krbu;  otcové  rodin  obdařeni  velkými  privilegiemi, 
a  to  nikoli  z  nějakých  náboženských  nebo  ethických  pobídek,  nýbrž 
jenom  pro  zachování  vlády;  dobře  zajisté  postřehli  císařové,  že  rodina 
jest  poslední  hrází  společenského  pořádku.  Rovněž  pominuvše  i  ne- 
vázanosti mravů,  jéž  následuje  za  zlehčováním  manželství,  nemůžeme 
upříti,  že  pracovitost,  pořádnost,  ochotná  poslušnost  představených  a 
vážení  si  ctnosti  jsou  hlavním  nervem  života  společenského;  všechny 
tyto  ctnosti  mají  původ  sviij  v  rodině.  Kdož  nepřizná,  že  člověk  při- 
rozeně se  stará  o  zabezpečení  živobytí  nejen  vlastního,  nýbrž  i  osob, 
jichž  osud  jest  mu  nejbližším;  ona  starost  o  jejich  potřeby,  jež  pohádá 
ho  s  jedné  strany  k  horlivější  práci,  zdržuje  ho  na  druhé  straně  od 
lehkomyslné  marnotratnosti  připomínajíc  mu,  že  musí  pamatovat  také 
na  zítřek.  Povinnosti  otcovské  povznášejí  vědomí  vlastní  důstojnosti 
v  duši  rodičů,  kteří  snažíce  se  dáti  dětem  dobrý  příklad,  pilněji  se 
vy.stříhají  pohoršlivých  výstupů,  než  by  to  učinili  bez  té  pobídky. 
Kolikrát  lze  viděti,  že  ohled  na  vysoké  důstojenství  otce  a  manžela 
z  lehkomyslného  větroplacha  udělal  statečného  a  následování  hodného 
muže.  Naučiv  se  svědomitě  starati  se  o  rodinné  záležitosti,  každý  pří- 
kladný otec    stává    se    též   nepoměrně    rozvážnějším,    kdykoli    má    míti 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  739 

Účast  ve  veřejné  správě;  neboť  jasně  pochopuje,  že  s  poškozením 
společenské  lodi  i  soukromé  zájni}^  jsou  poškozovány.  Touha  zůstaviti 
po  sobě  dětem  dědictví,  jest  nejjistější  zárukou  úcty  k  té  ctnosti;  jen 
ten  zajisté  může  odkázati  to,  co  má,  svým  dědicům,  kdo  sám  stál  na 
stráži  práva  dědičného.  Děti  též  se  své  strany  střízlivou  a  pečlivou 
starostí  rodičů  již  od  kolébky  zahrnuté,  navykají  si  viděti  v  před- 
staven}'ch  nejen  kárající  ruku  za  poklesky,  nýbrž  i  pečlivou  správu; 
a  jsouce  zvyklé  rodičů  nejen  poslouchati,  nýbrž  i  úctu  jim  prokazovati, 
přenášejí  úctu  tu  později  na  své  představené,  důvěrou  svou  a  ná- 
klonností usnadňujíce  jim  těžké  jejich  poslání. 

Ježto  však  tolik  tak  důležitých  společenských  živlův  o  rodinu 
se  opírá,  kdo  může  ty  škody  spočítati,  jež  působí  veřejné  správě  každá 
rána,  jež  poraňujíc  životní  organ,  hrozí  celému  společenskému  organismu 
rozkladem?  O  zajisté!  Nemluvíme-li  ani  o  úpadku  nejpřednějších  ctností 
morálních,  jež  kvetou  jen  v  příkladné  domácnosti,  kolik  škod  nenadálýc 
by  padlo  na  lidstvo  poškozením  rodiny!  Práce  tratí  svůj  účel  a  půvab; 
láska  neposvěcená  a  zbavená  povinnosti  stává  se  hračkou  náhody;  ctnost 
vydána  jest  na  pospas  vrtochům,  šalbě  nebo  násilí;  půvab  vlády  docela 
zrušen  a  vliv  její  založen  jen  na  moci;  zákonodárství  zlehčováno, 
protože  nezabezpečuje  domácího  štěstí.  Co  však  hroznějšího  nade  vše, 
děti  zbavené  péče  rodičův  a  vyňaté  z  rodiny,  od  kolébky  vržené  na 
pospas  osudu  nebo  svěřené  najaté  péči,  jež  neznamenají  ani  trocha 
něžnosti  nebo  lásky,  již  Prozřetelnost  vložila  v  srdce  mateřské,  vzrůstají 
neznajíce  jiných  žádostí  mimo  žádosti  svobodného  užívání,  ani  jiných 
zásad  kromě  přesvědčení  o  právu  k  tomu  užívání.  Rovněž  dostačí  nám 
představiti  si  společnost,  kdyby  zlořád  se  rozhostil  pod  každým  krovem, 
kd^^by  všechny  děti  vychovány  byly  v  nalezincích,  abychom  pochopili, 
co  by  se  stalo  s  lidstvem  po  konečném  zrušení  rodiny.  A  kdo,  ptám  se, 
nezachvěje  se  před  tím  hrozným  divadlem?  A  kdo  neuzná,  že  poslední 
kotvou  záchrannou  uprostřed  bouře  zmítající  lodičkou  společnosti  jest 
rodinný  krb,  o  jehož  rozbití  nevěra  dnes  tak  usilovně  pracuje?  Ze 
však  máme  starati  se  o  zachování  společnosti  křesťanské  a  tím  rodiny, 
aby  mohla  odpovídati  tak  vysokému  poslání,  musí  býti  sama  rodina 
křesťanská,  t.  j.  má  povinnost  starati  se  nejen  o  časné,  nýbrž  i  o  věčné 
potřeby  svých  členův;  jinak  zajisté  nestane  se  ani  úhelným  kamenem 
ani  prototypem  křesťanské  společnosti.  Ani  nejpříkladnější  rodina  jenom 
přirozenou  náklonností  oživená  a  nezaložená  na  lásce  nepovznese  se 
nikdy  nad  přirozené  ctnosti,  a  to  ani  v  těsném  kruhu  časných  rodinných 
zájmů.    Pokud   jde    o    zabezpečení    materielního    trvání    a    svědomitého 


740  Felixski:   Víra  a   novřra  vzhledem   ku  zdaru   siKdcčnosti. 

postavení  jak  rodičův  tak  i  dětí,  prostého  závrati  a  hotového  obětovati  se, 
stačí  k  tomu,  aby  spojenými  silami  dobyli  pro  každého  člena  rodiny 
co  nejvýhodnějších  podmínek;  v  poměru  však  k  životnímu  štěstí,  jehož 
získání  nemůže  se  obejíti  bez  četných  a  těžkých  obětí  časných  statků, 
láska  přirozená  nejen  nestačí,  nvbrž  často  jest  na  závadu.  Kdož  neví 
z  vlastní  zkušenosti,  že  nejednou  lidská  náklonnost  usiluje  nás  obrátiti 
od  tvrdých  skutečně,  ale  nutně  křesťanských  povinností"?  Kolikrát  jich 
plnění  stává  se  příčinou  smutku  nebo  utrpení?  Jen  víra  v  život  záhrobní 
a  láska  k  nejvyššímu  Dobru  jsou  s  to.  aby  dostatečnou  odvahou  nás 
nadchly,  abychom  proti  přirozeným  náklonnostem  obětovali  zisk  buď 
vlastní  nebo  svých  milých.  Jestliže  však  svazek  rodinný  má  býti 
vzpruhou  duchovního  obrození  a  prospívání  ve  ctnostech  všem  jejím 
členům,  tu  kromě  vzájemných  svazků  všichni  členové  rodiny  musí  býti 
oživeni  láskou  křesťanskou,  jež  učíc  nás  s  jedné  strany,  jak  máme 
milovati  sebe  i  bližní,  udílí  nám  s  druhé  stran}-  nezbytnou  sílu  k  plnění 
předkládané  nauky. 

Jen  taková  láska  zachrání  jak  rodiče  tak  děti  od  zaslepenosti 
vlastní  přirozené  náklonnosti,  jež  zavírá  oči  nad  všelikou  obětí  vy- 
máhanou povinností,  aby  si  zpříjemnila  přítomnou  chvíli.  Nutnost  oné 
lásky  křesťanské  tím  více  vynikne,  jestliže  od  vnitřních  svazku  domácích 
přejdeme  k  poměrům  sousedním,  kam  rodinné  náklonnosti  nesáhají. 
Tu  se  egoismu  otvírá  docela  volné  pole.  jenom  že  ne  v  podstatě 
individuelního  sobectví,  nýbrž  sobeckého  zájmu  rodinného.  Tentýž  otec 
v  pracích  a  spořivosti  otužilý,  jenž  necouvne  ani  před  nejtěžší  obětí 
pro  vlastní  děti,  hotov  jest  ukřivditi  sousedu  nebo  zahubiti  ho,  aby 
zlepšil  osud  drahé  rodiny.  Na  stráži  však  zájmů  zcela  cizích,  ba  i  ne- 
přátelských stojí  jediná  láska  křesťanská,  jež  přikázavši  milovati  bližního 
jako  sebe  sama,  počítá  všechny  lidi  bez  v<-jimky  mezi  bližní.  Láska 
křesťanská  předpisujíc  milovati  Boha  nade  vše,  mírní  všechny  ná- 
klonnosti k  pozemským  věcem,  činíc  je  podrobenými  neskončené  lásce 
Tvůrcově.  Účinek  té  závislosti  jest,  že  nejen  samolásku,  nýbrž  i  lásku 
rodinnou  a  lásku  k  vlasti  staví  v  srdci  křesťana  na  nižší  stupeň,  tak  že 
zájmy  království  Božího  stojí  výše  než  zájmy  rodiny.  Tedy  ne  každá, 
nýbrž  jen  křesťanská  rodina  může  sloužit  za  pravzor  společnosti  a  státi  se 
oním  životodárným  zrnem,  z  něhož  strom  veřejného  zdaru  vyrůstá.  Táž 
povaha  věci  nás  nutí,  abychom  se  blíže  seznámili  s  organisací  křesťanské 
rodiny,  k  čemuž  také  v  druhém  díle  přejdeme.  (P.  d.) 


Alois  Malec:   Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu?  741 

Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu? 

odpovídá  ALOiř^  :Malec.   (Č.  d.) 

Reč  tato  má  nejen  totéž  ohýbání  slov,  ale  i: 
a)  tutéž  výslovnost.^)  Skupiny  ř/v  a  H  vyslovují  jako  .š/.-  a  st: 
iiimški  ^2  "^-^  místo  nimčki  (=  spisovnému:  njemaěki),  prostat  ^-^  ^^  místo 
pročtat.  Ze  skupiny  .sr  a  zv,  vz  vypouštějí  v  ve  slovech:  sav,  vas  (všechen), 
svaki  (každý)  a  složeninách  jeho,  a  při  časování  slovesa  zjeti  (uzeti, 
vzíti).  Vyslovují  tedy:  séga,  šému,  sém,  sim,  si,  sih,  simi  místo  svega, 
svému  atd.  (všeho,  všemu  atd.);  sAki,  sAkoga,  sAkomu,  sakom,  sAkim, 
sákih  (každého,  každému  atd.);  sAkojački  (všelijak).  Sada  saki  zna 
nimški  ^^.  Zam'  si  (vezmi  si).  Samohláska  o  vyslovuje  se  namnoze  jako  uo: 
glas  o  postaje  redovno  ko  i'^^:  Prříoderštov  '*^,  z  buogom  ■'^^  kuošici  ■■*^, 
muost  '^*,  Buog  platí  *'\  škuolnik  ***,  kuolariií  'J'\  guodina  i"",  ruoža  "", 
kuokoš  ^0''  atd.  Samohláska  e  se  velmi  často  změkčuje:  žjep  ^"*,  zjet  ^<"', 
susjed  ^0".  desjet  i**",  vjenac  ^"o  atd.  Začátečnému  i  předsoavá  se  /; 
jíme  "1,  Jívě  ^"^  jigla  i<*i  atd.  „Veé  sam  rekao'",  praví  sám  Milčetié, 
„da  naši  (uherští)  Hrvati  govore  od  prilike  jednako,  kako  i  njihova 
brača  u  Moravskoj.  To  je  čakavsko-ikavsko  narjcčje"  ^'"'. 

h)  Tytéž  idiot  ismy,  provincialismy.-)  Pluoc  "'^'',  mrvu  ^-^ 
(trochu),  hip  1'*.  hipac  -'^^  (chvíle),  jačit  ^'^  čuda  ^^^  (mnoho),  lapat  -"^i- 
(pole),  gospuodin  *^''i  (kněz,  farář),  svietohištvo  ^'^^'  (svieto  hižstvo,  ženitba, 
řítav  manželský),  pominka  "'"^  pominat  *'-^  (rozmlouvati),  divíčica  ^''^  '-'^^ 
<děvče),  kot  3i«  3«"  (jako),  pratež  i*^  (oděv),  žitak  "*  (život,  obilí),  hititi  '-^"^ 
'(hoditi),  kAča  *^-^  (káčina  =  had),  jarac  ^'^  (ječmen),  zaman  ^fis  (darmo), 
\zpahtati  *«•*  (nacpati),  peteh  -^o"  (kohout),  velím  ^is  (pravím,  povídám), 
vreda  ^^^  (vrijéda  =  brzo),  rubí  *''^  (kusy  oděvu),  Ježuš  Kristus  ■''i*, 
ubadat  ^is  (spatřiti,  zočiti)  atd.  —  Dále  a)  tytéž  názvy  krojové: 
lilače  ^''  292  r,i5_  hlače  karmazinke,  čižmě  kordovanske  253^  škofija  -*'•, 
porta  *^^,  pero  ^^'^^  šuba-šubica -'^3,  hale  ^°  i*«.  [j)  Tytéž  názvy  jídel: 
vrtanj  <'34  (koláč  svatební),  fanjak  •^i^  (knedla),  nuki  ^,  žganac  ^''^  (noky), 
ťizanci  na  mhki  '*  (nudle):  u  moravských  Hrvátň  podobné  rčení:  hrjen 
na  mliki  (křenová  omáčka),  krhke  pogačice,  u  mor.  Hrv.  jméno  trávy. 

')  Výslovnost  Hrvátú  moravských  znám  z  osmileté  zkušenosti;  výslovnost  Hrvátnv 
"uherských  podává  Ivan  ^lilčetic,  prufessor  na  gymnasiu  varaždínském,  ve  svém  spisku : 
»0  hrvatskim  nascobinama  u  Moravskoj,  Donjoj  Austrii  i  Zapadnoj  rurskoj.  Zagreb  1S09.« 
í^  každého  slova  označuji  číslem  stránku  tohoto  dila. 

2)  Kurelac^   ».Tačke«.  Zagreb   1871.  Číslicemi  označeny  jsou    »jačke«. 


74- 


Alois  Malec: 


Y)  Tatáž  jména  travin,  věcí  a  předmětů  hospoda řskýchy, 
částí  stavení:  pogaěice  ^^'>.  klinčaci  ^ai^  bažolak  'i,  skadanj  ^"^  ^^^ 
(stodola),  žitak  J9«  ^os  (obilí),  parma  ^os  (párník),  lapat  ^°^  (pole),  križic  ^o 
CIO  snopů  složených),  kladnjica  ""3  (20  snopů  srovnaných,  mandel),, 
buoča  ^®^  (dýně),  jarac  *^^  (ječmen),  vježa  ^"^  (síň),  hiža  (dům,  světnice), 
2)  Tatáž  křestní  jména,  většinou  sv.  apoštolův  obvyklá;  každému 
bezmála  Hrvátu  říká  se  buď  Jive,  Šime,  Máte,  Jákov,  nebo  Pjetar, 
Pavav,  Tóma,  Jandre.  Bártol,  pak  Jure  *'',  Miho  ^^^  a  Lovre  ^  20. 
ženské:  Anka,  Manda.  Minka,  Kača,  Bára.  Ba  i  stejná  příjmení 
lze  pozorovati:  Vlašic  ***,  Babic  ^^^  Galovic  ^^^  (=  asi  rozšířenému 
u  moravských  Hrvátů  Halavic),  Jankovic,  Gašic,  Dragšic  (Milčetié,. 
„O  hrvatskim  naseobinama"  str.  87.  n.),  Sušic  (str.  88.  tamtéž). 

cj  Ta  t  á ž  úsloví.  Zavezat  se:  i  s  drugim  junakom  srče  zavezala  ^'''^, 
dan  se  načina  ^*"*  (rozednívá  se),  suze  točit  ^*^,  ^^''  (slze  prolévati),  jiliš- 
piliš  *''^  fjídlo-pití)  atd.  (Kurelac,  „Jačke".) 

2.  Národní  písně.  V  jedněch  týž  obsah;  uherští  Hr  váti  zpívají:. 


Koza  jesam,  loža,  doklje  niiiiaoi  muža, 
kad  destanem  niuža,  spade  s  mene  lOža. 


Moravští: 


Koza  sani  ja,   lOŽa, 
dokle  nimam  iiiuža. 


Lipa  jesam,  lipa,  dok  ni  v  iiieni  lulika, 
kad  dostáném  mlíka,  spade  s  mene  dika. 
(Kurelac,   »Jačke«.   153.   Petrovo  Selo.)- 

kad  muža  dostáném, 
roža  neostanem. 

(»Hlídka«    1898,  str.  844.) 


pivo 


Velmi  zajímavo  srovnati  i  známou:  „Vince,  vince..."  (česká:  „Pivo^ 
.."i:  uherskvm  Hrvátům  zní: 


Oj   vinee,   vince,   vince  črljeno ! 
kdo  te  bizde,   vince,  piti, 
kad  ja  budem   v  zemlji  gnjiti? 
Oj  tráva,  tráva,  tráva  zelena! 
kdo  te  bude,  tráva,  kosit, 

Moravským : 

Vince,   vince,   vince  čedleno! 
do  ce  tjebe,  vince,  piti, 
kad  ja  morám  v  grobi  gniti, 
vince,  vince,  vince  čedleno! 
Luka,  luka,  luka  zelena! 
do  ce  tjebe,  luka,  kosit, 


kad  ja  budem  sablju  nosit? 
Oj   roža,  roža,  roža  rumena! 
kdo  te  bude,   roža,   trgat, 
kad  ja  budem  mašírovat? 

(Kurelac,    >.Jačke« 


320.> 


kad  ja  morám  palaš  nosit, 
luka,  luka,  luka  zelena! 
(iora,  gora,  gora  visoka! 
do  ée  tjebe,  gora,  čuvat, 
kad  ja  morám  mašírovat, 
gora,  gora,  gora  visoka ! 

(»Hlídka<  1898,  str.  845.  pod  řárou.> 

U    jiných    písni    jsou    celé    verše   stejné,    nebo    stejný    počáteký 
v  Uhrách: 


Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu   Hrváty  na  Moravu?  74S 

Kliněac  moj,  klinčac  moj  s  černimi  očima,       Va  Dunaj  skočila,  va  sredinu  morja, 
a  ja  bi  za  tobum   va  Dunaj  skočila.  to  bi  učinila  věrna  Ijabav  tvoja. 

(692  Pulja.  Kurelac,   »Jačke«.) 

Xa  Moravě: 

Kad  bi  te.   moj  Ijubi,  kad  bi  te  sbatrila,  Va  Dunaj,  va  Dunaj,  va  široko  more, 

věru  by  za  tobum   va  Dunaj  skočila.  kad  bi  te  sbatrila,  drago  srče  moje. 

(»Hlídka<-.    1898,  str.  897.) 

V  Uhrách: 

Drugim  kape  kupiš,  nieni  glavu  biješ, 

drnge  Ijubiš  na  kojirivi,  mene  neceš  na  blazini. 

(243  Hrvatske  r?ice.  Kurelac,    >Jačke^<.} 

Na  Moravě: 

(a  sani  ja  pas,  s  manum  njeceš. 

da  mene  njeceš,  S  dnigimi  ligaš  po  koprivah 

s  drugimi  ligaš,  a  s  manum  njeceš  po  blazinah. 

I  Kuten,   :>"Vienae«    1887,  str.  91.) 

V  Uhrách: 

Svět  je  i  svět   i   presvet  je 
."^inak   božji,   sin  Marije. 

(489  Veliká  Narda.  Kurelac,  »Jačke«.) 

Na  Moravě: 

Sviet  je,   sviet  je,   sviet  je,  .ícžuš  Kristus   vek   vekom 

sviet  je,  i   presviei  je  u  otajstvu  oltarskom.*) 

(»Molitve  i  pjesme.s  Brno  1895,  str.  150.) 

V  Uhrách: 

("a  mora   to  biti,   jur  dan   se  čini?  Pastiri  pri  čredah   v.«i  glave  vzdvižu, 

jur  dan   se   načina,   još  polnoci  ni?  i  jedan   drugomu  vse  tako  kriču . . . 

(493  Pandorf.  Kurelac,  »Jaóke«.) 


Na  Moravě: 


Ča  mora  to  biti,   iir  dan   se  čini?  lipa  j'  svitlost,  lipa  j'  svitlost, 

l'r  dan   se  načina,   oš  pol   noci  ni:  zviezdie  se  lašcu,   veliká  j'   radost... 

(»Molitve  i  pjesme«,  str.  120.) 

Jiné  písně  nesou  se  ku  známým  místům  v  Uhrách,  na  př. :  Zelezno 

(Eisenstadt.    poutní    místo),    Horeštan    u    Soproně   ((jdenburg).    Moravští 

Hrváti  zpívají: 

Kad  bili  ja  jimala  željezansko  pole, 

zasijala  bi  si  bazalovo  sime...  (>>Hlídka<   1898,  str.  898.) 

líoroštan  je  vrlo  selo,  Mnoga   žena   v  šenkaus  hodi. 

Ale  jako  nepoštjeno,  A  divojka  dicu   rodi.^) 

(Kuten,  »Vienac«  1887,  str.  91.) 


')  Původně  zi)ívali:  »...  vekom  pod  svietim  krušnim  kipoin  .  což  jest  ovšem 
dogmaticky  nesprávno. 

')  Není  to  zachovaný  zlomek  ^jačke  od  sel' ,  jak  ji  Kurelac  podává  ve  své  sbírce 
pod  číslem    557.? 


744 


Ai.ois  Mam-:c: 


Kde  vzala  se  ta  jména  míst  uherských  v  mysli  Hrváta  na  Moravě? 
Zdaž  nejsou  to  písně,  jež  Hrváti  naši  s  sebou  vzali  z  Uher  na  Moravu 
a  dosud  nezapomněli?  Neukazuji  tyto  písně  jasně,  kde  jejich  bývalá, 
stará  vlast?  Některé  písně  mají  moravští  i  uherští  Hrváti  stejné,  od 
slova  k  slovu.  Podávám  jednu  v  plném  znění,  jak  ji  zpívají  Hrváti 
uherští  a  jak  ji  každoročně  „jačiju"  Hrváti  moravští,  a  ji  napsanou 
má  vůdce  jejich  do  Železná.  Jive  Suparic  z  Gutfjelda.  Je  to  píseň 
duchovní,  poutnička.  V  Uhrách  (623  Kolnof  |K('»pház]  Kurelac,  „Jačke"): 


Spravljiijte  se  kršceniki, 
Ki   ste   ilaric   putniki, 
Spravljajte  se  niladi,  stáři, 
Družina   i  gospodari. 
Hodte  simo,   sestro,   l)rati, 
Siromalii  i  bogati, 
Potriidite  se  iias  sprohodit, 
Na-í  dalek  prit  naiii  slalikotit 
A  uii  srno  se  odpravili 
Před  našu  mat  čuduu  v  Celji. 
Ježuš  Ulili,    ti  nas  peljaj, 
K   niajki   tvojej   iias  zapeljaj. 
Daj   naiii   putiiika   angfla, 
Kafaela  arkangcla, 
Kot   si  ga  dal  Tobiašii 
Za  putiiika  v  staroiii  ěasu: 
Kí  ne  njcga  sricno  peljal, 
Doklen  ga  'e  domoiu  zapeljal. 
Peljaj  i  nas,  ar  si  čuvar 
Od   l)oga   postáván   vsakdar. 
Zato  hodnio,    ne  štentajnio 
K  Jlarii  Celjskoj  Setujmo. 
Ne   hojnio  se  ])nta  težin 
Nit  triska,    vrinien   ni  godin. 
Vse  ce  Maria  slahkotit, 
Vse  trude  naše  naplatit, 
ilarie  ljul>av  i  sinka 
Peljaj   vsakoga  putnika. 
I  da  lii   nam   hilo   unirit, 


Oh   sríéau   Marie  putnik! 

Put   ée  naui   iiiati   pokazat, 

I  k  Jezusu  nas  zapeljat. 

S   bogom   ada  jur  vsa  braca 

Ostanite  vi  doniacal 

S  kratkuin  niolitvuni   'zručarao. 

I  Ijubežljivo  prosiuio, 

í)glejte  se   zadnjič  simo. 

Ako  se  još  ki  srdite, 

Poglcjte  Marie  dite. 

Ča  'e  ono  za  nas  trpilo. 

Kad  je   na  križu  visilo! 

Jezus,   velini,   otea  pro.si, 

Da  nepr'ételjem  oprosti: 

Oprostite  i  vi  vsi  naui, 

Ali  s'   pr'ételj   nej)r'ételj   k   naiii. 

S  bogom  ada,  vsa  rodbina, 

Ditca  i  druga  tujina. 

Naše  djelo  i  skrb  ce  bit 

Vas   vse  Marii   iznič-it. 

Da  svojega  sinka  prosi, 

Kóga  A-a  naručju  nosi: 

Da  se  zlo  od  nas  odvrne, 

K   nam   svoje  liee  obrně; 

Kuge,  glada,   vojské   braní, 

Ká  nas  plaši  iz  vsih  stráni. 

Hodino  s  bogom,   čas  se  krati, 

Bog  co   nam    blatjoslav  dáti. 


Tuto  i  její  dojista  velmi  starý  nápěv  u  Hrvátii  moravských 


& — «- 


Spra- vljaj  -  te         se      kr  -  šce  -  ni    -    ki, 


Íi=:Í5: 


=t:=tn 


-^— #- 


T \ 


ki      ste    ^la 


ri     -     e 


-i ^ 


^1 


-0 P- 


V=^ 


:P=.=Í 


±—É- 


S 


spra  -  vljaj  -  te  se      mla  -  di,    sta 


n. 


pg^^-Ěf^iĚf: 


dru  -  ži  -  na 


1       gos 


po     -     da 


<)(!kml   ])ovolal  Kiištol   z  Tciiffcnbachu  Hrváty  na  Moravu?  745 

Píseň  tato  makavým  jest  důkazem,  že  moravští  Hrváti  pocházejí 
z  Hrvátův  uherských,  a)  Není  to  píseň,  již  by  moravští  Hrváti  snad 
později,  docházejíce  z  Moravy  do  Železná  do  Uher  si  byli  osvojili  od 
Hrvátuv  uhersk}^ch;  vždyť  potřeba  zpívati  ji  byla  spíše,  než  na  pouti 
do  Uher  (nebo  Maria  Cel)  došli;  napřed  bylo  doma  v  kostele  ji  za- 
zpívati a  pak  teprv  na  pout  se  vvdati.  h)  Když  na  pouti  již  byli, 
potřeba  nenaléhala  pořizovati  si  pracně  opis  písně,  které  u  cíle  pouti 
se  nepotf-ebovalo;  nýbrž  snad  zase  až  po  čase;  a  na  pouti  samé,  kdy 
pro  mnohé  pobožnosti  lid  od  časného  rána  do  pozdního  večera  jest 
na  nohou,  nebylo  skoro  ani  kdy  ani  příležitosti,  ba  ani  ne  možnosti 
dlouhou  celkem  píseň  upisovati,  c)  Píseň  tuto  mají  moravští  Hrváti 
psanou  mezi  jinými  hrvátskými  písněmi  poutními.  Kdyby  nakrásně 
byli  pořídili  si  na  pouti  opis  jedné  písně,  nebylo  tam  přece  možno 
opsati  všechny;  na  to  bvlo  třeba  více  času,  neboť  prostý  venkovan, 
psaní  nezvyklý,  nepíše  obyčejně  ani  rychle,  ani  ne  mnoho  najednou. 
d)  Xad  to,  kde  vzal  se  původní  nápěv  k  písni  té,  svérázným  nápěvům 
jiných  písní  přesně  odpovídající?  Arci  mohl  jej  na  pouti  slyšeti  moravský 
Hrvát  od  některého  „staršího  bratra"  z  Uher,  ale  není  to  pravdě- 
podobno.  U  cíle  pouti  není  již  takové  nálady,  jako  před  odchodem 
na  pout,  aby  „starší  bratr"  ji  byl  zaníceně  a  se  zápalem  zazpíval,  ve 
druhu  zálibu  způsobil,  a  tím  mu  ji  odevzdal,  e)  Také  řeč  v  písni  té  ve 
všech  i  nejmenších  podrobnostech  harmonuje  překvapujícím  zpiisobem 
s  řečí  našich  Hrvátů.  Slovem:  Hrváti  moravští  vzali  tuto  píseň  s  sebou 
z  Uher  na  Moravu  opsanou  s  jinými  hojnými  svými  písněmi  poutnickými,. 
psanými,  jež  nepochybně  také  mezi  uherskými  Hrváty  až  dosud  dobře 
známy  jsou,  jichž  Kurelac  všech  neslyšel  a  tudíž  ve  sbírce  neuvádí; 
a  že  napsanou  ji  měli,  nepodlehla  změnám  takovým,  s  jak}'mi  se 
potkáváme  v  písních  světských,  svrchu  uvedených,  pouze  v  paměti 
zachovaných.  Píseň  tato  pojí  moravské  Hrváty  nej  úžeji  s  Hrváty 
uherskými,  ukazuje  v  Uhrách  jejich  bratry,  ukazuje  tam  starou  jejicK 
domovinu.  (O.  p.) 


746  Jan  Oliva: 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jax  Oi.iva.  (C.  d.) 

7.  ,,L  iturn' ismus"  popírá,  že  by  dni  hexaemeru  bvli  dnové 
tvůrci,  Boha,  nýbrž  považuje  je  za  naše  obyčejné  dny  téhodne. 

a)  První  stupeň  této  theorie  je  poeticko-liturgická  theorie. 
Hexaemeron  je  hymnem,  volně  souvisícím  s  ostatní  Genesí.  Předmětem 
hymnu  není  stvoření  světa,  nýbrž  ustaveni  dní  téhodne;  každý  den  je 
věnován  památce  některé  tvůrčího  úkonu;  tyto  úkony  rozeznávají  se 
logicky,  nikoli  historicky.  Bůh  stvořil  světlo  —  vzpomínkou  na  to  je 
první  den,  neděle  atd. 

Proti  tomu  třeba  říci.  že  zpráva  biblická  je  zprávou  o  stvoření 
a  ne  zprávou  o  zasvěcení.  IMimo  to  výklad  tento  pomíjí  důležitá  slova 
„stal  se  večer  a  ráno". 

b)  Z  poeticko- liturgické  povstala  historicko-liturgická  theorie. 
6  dní  jsou  dny  o  24  hodinách,  nejsou  to  však  dnv  tvůrčí,  nýbrž  naše 
obyčejné  dny  téhodne. 

Tu  však  třeba  namítnouti,  že  mimo  dny  v  1.  5.  8.  13.  19.  23.  31. 
a  2.  3.,  které  dle  theorie  jsou  dny  téhodne.  je  v  2.  2.  druhý  sedmý 
den;  je  to  den  odpočinku  Božího,  v  němž  Bůh  udělil  7.  dni  téhodne 
stálé  posvěcení.  Tomuto  sedmému  dni  v  2,  2.  musí  předcházeti  jiných 
6  dni,  o  nichž  však  v  texte  není  zmínky,  leda  bychom  četli  se  Septuagintou 
a  textem  syrským  a  samaritánským  „den  šestý"  v  2.  2.  Mimo  to  židovská 
tradice  nikdv  lituro-ickv  text  nevykládala.  Tak  přívrženci  této  theorie 
přicházejí  k  tomu.  že  v  texte  7  dnům  téhodne  odpovídá  7  dní  tvůrčích. 
Dle  toho  pak,  jak  tyto  dny  tvůrčí  vysvětlují,  povstávají  theorie: 
idealně-liturgická  a  periodicko-liturgická. 

c)  Hlavním  pěstitelem  theorie  idealně-liturgické  je  E.  de  G-ryse. 
Dny  v  1.  kap.  jsou  mu  obyčejné  dny  téhodne  o  24  hodinách.  Bůh 
stvořil  světlo  a  vzpomínkou  na  to  je  první  den,  neděle  atd.  Ve  zprávě 
jsou  dva  oddíly:  vypravující,  jenž  líčí  Boha  jako  tvůrce,  a  zákono- 
dárný, jenž  oznamuje  zřízení  6  dni  práce  a  sedmého  dne  odpočinku. 
Tak  je  tu  dvojí  řada  o  7  dnech.  Éada  7  dnů  tvůrčích  a  řada  7  dnů 
téhodne  na  památku  oněch  tvůrčích  dnů.  Text  poučuje  nás  výslovně 
o  řadě  dnů  téhodne  obyčejného,  z  dnů  tvůrčích  zmiňuje  se  jen  o  sobotě 
Boží.  Text  poučuje  nás  o  pořadí  dní  téhodne,  nepraví  však,  že  v  tomtéž 
pořádku  byly  věci  skutečně  stvořeny.  Slunce  nemusilo  tedv  býti  stvořeno 
až  4.  dne,  ačkoli  4.  den  věnován  jeho  památce. 


První  tři  kapitoly  Písma.  747 


Nejslabší  stránkou  je  zmínka  o  oddílu  zákonodárném.  Že  nesvě- 
•cením  soboty  uráží  se  Bůh,  vždyck}^  se  vědělo,  ale  nikdo  posud  ne- 
slyšel, že  by  leností  ve  všední  den  hřešil  někdo  proti  kladnému  zákonu 
Božímu  v  1.  kap.  prohlášenému. 

d)  Ch.  Robert  pořadí  šestidenní  bere  ve  smyslu  přísně  historickém 
atak  háji  theorii  period ieko-li tur gickou.  jež  je  úplně  shodná 
s  výsledky  vědy.  „Rozdělení  dnů  je  beze  všeho  vztahu  k  věcem  stvořeným: 
jsou  to  dny  našeho  téhodne,  z  nichž  každý  je  posvěcen  památce  jednoho 
nebo  dvou  děl." 

8.  Th.  Lempl  v  Linzer  Quartalschrift  1898,  9  n.  odporoučí  pro 
vj-klad  šestidenní  ..mystický  all  ego  r  ismus".  Neznámá  dlouhá 
■doba  metaforicky  je  nazvána  dnem;  tato  metafora  se  pak  malíř.<ky 
rozvádí,  ježto  konec  doby  jako  večer,  začátek  jako  ráno  se  označuje, 
a  tato  trojí  metafora  se  udržuje  po  celý  odstavec.  Je  tu  však  rozdíl, 
že  allegorie  obyčejná  a  řečnická  se  hned  pozná,  kdežto  zde  je  allegorie 
zakryta,  odtud  název  mystický  allegorismus.  Šestidenní  je  ovšem  histo- 
rické potud,  že  nám  sděluje  události  minulé,  ale  větším  právem  musí 
se  označiti  jako  prorocká  část  knihy  Genese,  jelikož  minulé  události, 
jež  se  tu  sdělují,  ne  jinak  než  nadpřirozeným  zjevením  Božím  dostaly 
se  k  vědomosti  toho,  jenž  je  první  jiným  sdělil.  Mimo  to  však  obsahuje 
odstavec  ten  i  proroctví  o  budoucnosti,  totiž  o  svěcení  dne  sedmého 
ode  všech  národů.  Projádření  proroctví  je  vždycky  poetické,  také 
hexaemeron  je  hymnus,  báseň.  Dle  prorocké  povahy  šestidenní  musíme 
posuzovati  věcný  jeho  obsah.  Šestidenní  nepodává  podrobný  dějepis 
vývoje  a  ozdobení  země  a  jmenovitě  vzniku  rostlin  a  zvířat;  jen  hlavní 
věci  z  toho  jsou  tu,  několik  velkých,  summarních  údajů,  z  nichž  něco 
je  jasné,  druhé  méně  jasné. 

Zvláštních  námitek  tu  není  třeba  uváděti,  poněvadž  vše  přichází 
k  řeči  při  jiných  systémech  (theoriích). 

9.  Nyní  přichází  sám  H.  se  svou  ..theorii  vidění".  Bůh  prvému 
člověku,  Adamovi,  u  vidění  symbolem  šesti  dnů  zjevil,  jak  svět  byl 
stvořen.  Připustíme-li,  že  tvoření  bylo  zjeveno  člověku  nikoli  slovem, 
nýbrž  u  vidění,  tož  pochopíme  popis  o  stvoření  jako  bezprostřední  a 
přesný  vj^raz  toho  vidění,  v  němž  symbol  a  skutečnost  splývají.  Roz- 
díly, kteréž  se  jeví  mezi  vypravováním  biblickým  a  vědou,  lze  tím 
srovnati,  že  véda  nám  předvádí  způsob  tvoření,  jak  se  skutečně  udal, 
kdežto  Písmo  sv.  nám  jej  líčí,  jak  vypadal  v  obrazu  vidoucího.  Populární 
mluva  převládá  v  biblickém  popise,  neboť  původce  jeho  sestupuje 
t    představám    člověka    přírodního.    Kosmogonie    nepodává    nám    ani 


748  Jan  (>j,iva: 

důsledky  geologických  a  paleontologickych  studií,  ani  íilosoíické  a 
básnické  výrony,  nýbrž  vyličuje  mluvou  lidovou  průběh  předlidských 
událostí.  Theorie  vidění  je  nejpříbuznější  idealismu. 

Zapletal')  praví  o  této  theorii,  že  se  mu  pranic  nelíbí.  Je  toha 
mínění,  že  všech  těch  úspěchů,  jichž  autor  dochází,  dojíti  lze  prosté 
tím.  že  celou  populárnost  prvé  hlavy  Genese  dobře  pochopíme.  Tím 
ovšem  nebude  možno  říci,  že  svět  povstal  v  6  dnech,  t.  j.  u  vidění^, 
podobně  jako  hrdinové  se  potýkají  na  prknech.  —  Až  do  tohoto  století 
biblické  kosmogonie  po  jeho  způsobu  nikdo  nevykládal. 

J.  Corluy  si  přeje,  aby  6  dnům  vidění  odpovídalo  ve  skutečnosti 
6  period  tvůrčích  a  aby  každá  z  těchto  period  vyznačovala  se  těmi 
tvory,  o  nichž  vidění  vypráví.  Podobně  Langevin,  Kern  a  j.  (H.  122)^ 

Nejnověji  zavrhuje  theorii  vidění,  byť  ne  úplně,  Schanz,^)  pravě, 
že  není  podstatného  rozdílu  mezi  touto  theorii  a  theorii  ideální,  jež 
předpokládá  inspirovaného  pisatele  zprávy  biblické. 

10.  Když  jsme  přehlédli  po  řadě  jednotlivé  pokusy  o  výklad 
šestidenní,  nebude  od  místa,  když  přehledně  si  sestavíme  výsledky, 
k  nimž  všechno  to  dlouhé  a  usilovné  bádání  až  posud  dospělo.  Yj- 
sledky  ty  jsou: 

Dni,  o  kterýchž  v  šestidenní  se  činí  zpráva,  exegeticky  musí  se 
VA-kládati  jediné  o  našich  obyčejných  dnech  o  24  hodinách.  Xejsou  to 
tedy  nikterak  dni  tvůrčí,  dni  Boží,  nýbrž  dni  lidské,  které  každý  ze 
svého  života  zná,  poněvadž  je  prožívá.'^)  Tyto  dny  nesouvisejí  příčinně^ 
nutně  s  obsahem  šestidenní.  můžeme  je  úplně  vynechati,  a  zpráva 
biblická  neutrpí  nejmenší  ujmy.  Následkem  toho  nejsou  ve  zprávě 
šestidenní  označeny  doby,  kterých  bylo  potřeba  pro  vznik  a  vývoj 
jednotlivých  říší  organických  i  předmětů  neorganických.  Doby  ty  jsou, 
soudíc  dle  nynější  vědy,  periody  blíže  neurčitelné,  které  zasahují  vzá- 
jemně do  sebe,  vzájemně  se  proplítají. 

Pořad  stvoření  celkem  musí  odpovídati  výsledkům  vědy,  a 
čím  více  věda  pokročí,  tím  větší  shoda  se  najde.  Velikou  závadou 
11  výkladě  až  posud  jsou  dvě  věci:  že  země  z  počátku  byla  tmavá,^ 
vodou  úplně  pokryta,  a  stvoření  slunce,    měsíce  a  hvězd  dne  čtvrtého, 

V  celé  zprávě  možno  pozorovati  dvojí  m  e  t  h  o  d  u  čili  dvojí 
způsob  referování  o  minulých  událostech:  methodu  historickou  a  schema- 


»)  časopis  katolického  duchovenstva  1898,  581  n.  (jeho  slov  užito  pro  charakteristiku 
této  theorie). 

*)  Theologische  (Juartalsr-hrift,  Tiibingen   1899,   306  n. 
3)  Viz  též  Literarisoher  Hanchveiser  1890,   74.   1892,  .592. 


První  tři  kapitoly  Písma.  749 


tickou.  Methoda  historická  je  zřejmá  při  vypisování  tvůrčích  výkonů 
po  sobě  v  jednotlivých  dnech,  methoda  schematická  přichází  k  platnosti 
při  vypisování  jednotlivých  věcí  stvořených  v  tom  kterém  dnu.  Obě 
methody  však  přesně  nejsou  odlišeny,  zasahují  do  sebe.  aniž  možno 
hned  určiti,  jak  daleko  která  jde.  To  platí  zejména  o  tom,  zdali  Bůh 
po  každé  zvlášť  stvořil  nové  bytosti,  anebo  zdali  vložil  jen  „rationes 
seminales"  ve  hmotu  a  nechal  účinkovati  „leges  secundarias~. 

V  šestidenní  nejde  jen  o  věci  minulé,  jsou  tu  též  odstavce 
budoucnosti  se  týkající,  jinak  řečeno:  základní  osnova  celé  zprávy 
je  historicko-prorocká. 

Dle  toho  je  tu  patrný  dvojí  účel,  pro  který  zpráva  vzata  do 
Písma  sv.:  jeden  je  přímý,  přítomný,  poučení  těch.  jimž  nejprve  byla 
dána,    druhý  nepřímý,   pro  budoucnost:    ustavení   téhodne    občanského. 

Sloh,  vypravování  po  stránce  formální,  jest  historický,  ale  se 
stálým  nádechem  poetickým.  Alleg-orie  ve  způsobe  a  podobě  anthropo- 
morfismu  má  též  svoje  místo. 

Theorie,  mající  míti  alespoň  jakýsi  nárok  na  vědeckou 
diskussi,  musí  zahrnovati  v  sobě  všechny  právě  uvedené 
momenty. 

Theorii  takovou  zde  předkládám.  Má-li  míti  jméno,  nazvu  ji 
synthetickou.  ještě  lépe  akkommodační  nebo-li  „pedagogickou". 
Vypadá  pak  takto: 

Ať  už  si  myslíme  prvním  přijímačem  zprávy  biblické  Mojžíše 
nebo  Adama,  vždy  původ  její  zůstane  nadpřirozený,  neboť  v  tehdejších 
dobách  věda  nebyla  schopna  ji  vytvořit.  Obsah  zprávy  však  nepře- 
sahuje vědomosti  lidské  přirozenými  schopnostmi,  byť  i  v  dlouhých 
dobách,  poznatelné,  dosažitelné.  Obsah  je  tedy  oboru  přirozeného,  původ 
oboru  nadpřirozeného,  a  takovým  věcem  dle  ^'ýkladu  výše  podaného  dáváme 
název  mimopřirozený.  Dobré  porozumění  tomuto  slovu  mnoho  prospěje. 

Z  důvodů  výše  položených,  které  ještě  dále  se  rozvinou,  soudím, 
že  prvním  přijímačem  této  zprávy  byl  Adam  a  žena  jeho.  Bůh  poučil 
první  lidi  po  způsobu  učitele  (an thr op omorf ismus)  jednak  o  mi- 
nulosti všeho  toho,  co  viděli  a  znali  již  od  dřívějška,  jednak  o  bu- 
doucnosti. Poučil  je  názorně,  ukazuje  jim  všechny  věci  viditelné  a  na 
základě  tohoto  jejich  názoru  vypravuje  jim  o  dobách  minulých.  Stanovisko 
tedy,  na  které  se  musíme  postaviti,  je  ráj,  z  kterého  pohlíželi  na  věci 
kolem  sebe  a  nad  sebou. 

Poučení  Boží  trvalo  celkem    7  dní,    6  dní   o  věcech   viditelných, 
7.  dne  o  neviditelných.  Dle  toho  soudím,   že  možno  určiti,  jak  dlouho 
Hlídka.  49 


750  Jan  Oliva  : 


trvali    první    lidé    v    ráji.    O    tom    je   mnoho    náhledů,    ten,    který    zde 
pronáším,  není  nový.    Len  z  výslovně  praví  (str.  430):   „Zdá    se  aspoň 
pravděpodobno,    že  první    rodičové    nezhřešili    v  ten  den,    v  němž  byli 
stvořeni,   a  že  tudíž  také  týž  den  nebyli  z  ráje  vypnzeni.    Více-li  dnů 
ještě   v  ráji  prodlévali,   nelze  na  jisto  pověděti.    Ovšem  že  ještě  jedna 
důmněnka   jest,    která   praví:    že    Adam    po    osm    dní    v   ráji    trval,    a 
spoléhá  na  dvou  příčinách,  a  sice:  a)  jest  prý  pravděpodobno.  že  Kristu* 
Pán  byl  počat  a  umučen    v  tentýž  den,  v  němž  Adam  zhřešil;    ^)  tím 
způsobem    prý  se  ve  shodu  uvede  učení  otců,   že  Adam    v  tentýž  den 
byl  zhřešil,  v  němž  byl  stvořen.    Kež,    ač    se  proti  této    důmněnce  zá- 
važné důvody  ozývají,    není  ona  na  jisto  křivá."   Škoda,  že  autor  ony 
otce  nejmenuje.  —  Na  důkaz  svého  mínění  prozatím  uvádím:  1.  Z  roz- 
mluvy ženy  s  hadem  vysvítá,    že   ona  i  Adam    jedli    se  stromův    a  že 
začali    vzdělávati    ráj,    což    vše  vyžaduje    delší    dobu  než  jednoho  dne, 
2.  Bylo  zajisté    vyměřeno,   aby  důkladněji    seznámeni   byli    se  životem 
blaženvm  v  ráji,  by  tak  názorněji  poznali  dobrotu  Boží  a  svou  lehko- 
vážnost. 3.  Pojmy,  které  v  hexaemeru  přicházejí,  jsou  z  věcí  konkrétných 
a  proto  zajisté  potřebovali  více  času,  aby  věci  ty  poznali  a  tak  názorem 
svým  pojmy   o  nich  si  získali.    Alespoii  nic    v  texte   neukazuje,    že  by 
jim    b}^!    Bůh    všechny    pojmy    nadpřirozeně    vlil,    jako    to    učinil    při 
jménech  zvířat.  —  Proto  myslím  si  pobyt  jejich  delší,  v  tomto  pořádku: 
Připustíme-li,    že    v  pátek  byli  stvořeni,   jak  většina    vykladačů   myslí, 
pak  v  sobotu  seznamovali  se  s  rájem,  oblohou,  sluncem  a  p..  zvláště  pak 
dostali  názor,  co  to  je  tma,  světlo,    den  a  noc,  tak  že  na  základě  tom 
v  neděli  počalo  pro  ně  zcela  vhodně  vyučování  Boží  dle  pojmů,  které 
již  názorem  získali,  o  tom,  co  stojí  psáno  ve  zprávě  pod  prvním  dnem.. 
Vyučování  Boží  nebylo  ovšem    tak  krátké,  jako  nyní  je    v  bibli,    kde 
máme  takřka  jen  souborné  opakování  v  několika  slovech  jistě  delšího, 
protože    názorného,   lidem    přiměřeného  poučování,    ale  také  jistě  příliš- 
dlouho  netrvalo.    Ostatní  čas  věnovali  jednak  seznamování  se  s  rájem^ 
jednak  jídlu    a  p.    Tak   to   pokračovalo   v  pondělí   až    do  pátku,   kdy 
poučení  o  věcech  viditelných  bylo  dokončeno.  Čím  dále,  tím  více  při- 
bývalo   látky,    ale  také    byli    oba   názorem    na  věci    připravenější,   aby 
mohli  sledovati   poučování  Boží.    Vykládám    si    to  tedy   po    způsobu 
psycholoo^ickém    na    základě    sil,    jaké    až    posud    v    duši    máme. 
A  tyto  síly   třebas   se   lišily   vnímatelností    od  našich,   přece   podstatně 
byly  týmiž. 

Od  zákonů  psychologických  přecházím  k  pedagogickým  soudě, 
že  poučování  Boží  co  do  rozsahu  podávané  látky  bvlo  přiměřeno  stavu: 


První  tři  kapitoly  Písma.  751 


prvních  lidí.  Oni  měli  již  mnohé  poznatky  z  jednotlivých  stupňů 
kultury;  tyto  poznatky  potřebovaly  přiměřeného  doplnění  a  ucelení,  a 
toho  jim  Bůh  velice  vhodně  posk^-tl  cestou  historického  vypravování.  Tu 
poznali  první  a  nejhlubší  základ  pro  kulturu  hospodářskou,  společenskou, 
ideální  i  náboženskou  a  tak  nabyli  úplného,  zaokrouhleného  světového 
názoru  o  věcech  viditelných  a  jich  příčině. 

Tento  světový  názor  podal  jim  Hospodin  dvojí  methodou,  vzá- 
jemně se  doplňující:  methodou  historickou  a  schematickou.  —  Methodou 
historickou  jim  znázornil  jednak,  kdy  která  věc  viditelná  jeho 
působením  (slovem)  začala,  jednak  kdy  dosáhla  té  podoby,  v  jaké  ji 
(první  lidé)  před  sebou  viděli.  Jinak  řečeno:  ve  zprávě  biblické  je 
přesně  udán  jak  začátek  tak  výslední  podoba  té  které  stvořené  věci. 
A  v  tomto  ohledu  je  šestidenní  přísně  historické.  Názor  svůj  tuto  pro- 
nesený opírám  o  tyto  důvody:  Kdo  pozorněji  čte  Písmo  svaté,  přijde 
snad  jako  já  k  poznání,  že  tam  máme  ve  věcech  celého  lidstva  se 
týkajících  obyčejně  jen  stručné  poznámky,  ale  přece  úplné,  úplné  v  tom, 
že  vždy  udává  se  té  které  věci  počátek  a  pak  výsledek,  čímž  jsou 
nám  dány  na  ruku  při  vědeckém  bádání  dva  velice  dobré  pokyny: 
odkud  musíme  Vycházeti  a  kam  až  jednou  bádání  vědecké,  lidské,  na- 
nejvýš dojde.  Mezi  těmito  dvěma  mezníky  je  necháno  pro  rozumování 
lidské  místa  hojně,  tak  že  si  nikdo  na  zkracování  nemůže  naříkati. 
A  pokyny  ty,  mezníky  ty  jsou  tím  pevnější  a  jistější,  že  jsou  to  fakta. 
Nechť  si  názory  vědecké  sebe  více  se  mění,  to  Písmu  neškodí;  fakta 
tam  stojí  a  státi  budou  stále,  a  jednou  přece  najde  se  výklad,  jenž 
vyhoví  zdánlivě  nyní  si  odporujícím  faktům.  Proto  musíme  při  výkladě 
stále  pohlížeti  na  fakta  Bohem  v  Písmě  zaznamenaná;  dokud  výklad 
náš  nevyhoví  ve  všem  správně  uvedeným  faktům,  dotud  není  správný, 
dotud  musíme  hledati  nový.  Bůh  zjevuje  fakta,  výklad  jich  podává 
jednak  církev,  jednak  věda.  Ale  ani  jeden  ani  druhý  výklad  nemůže 
ignorovati  fakta  zjevená,  jimi  je  vázán,  jeho  úkolem  toliko  je  objasňovati 
fakta  dle  potřeby  té  které  doby;  nad  fakta  výše  není  možno  jíti. 
A  proto  není  podstatného  rozdílu  mezi  věřícím  a  učencem;  oba  směřují 
a  jsou  vázáni  fakty,  toliko  výklad  jich  je  rozdílný,  ne  ovšem  qualitativně, 
ale  quantitativně:  výklad  vědce  je  obsáhlejší  subtilnější,  filosoíičtějš], 
výklad  věřícího  obyčejného  je  méně  filosofický,  ale  tím  jistější,  životnější. 
Oba  však  stále  směřují  k  faktům,  to  je  basis  jejich  snažení,  to  je  cíl 
jejich  práce.  V  tomto  ohledu  je  Písmu  zabezpečeno  trvání  pro  všechny 
doby.  Fakta  v  něm  uváděná  všeho  lidstva  se  týkající  budou  stále 
žádati  svého  výkladu,  budou  ducha  lidského  pohádati,  aby  bádal  o  duchu, 

49* 


752  Jan'  Oliva: 


jenž  ta  fakta  učinil.    Tímto  způsobem  krásně  se  ukazuje,    že  Písmo  je 
schopno  vždy  i  nejmodernější  methody  při  výkladě.  Známa  jest  snaha 
Dra.  H.  Schella  dodati  platnosti  duchu,  myšlence,  při  výkladě  katolického 
světového    názoru,    známo,    že    theorii    svou    zakládá    na   pojmu  ducha, 
myšlenky,  duchem,  myšlenkou  chce  všechno  obnoviti.  Tu  však  přichází 
jiný  věhlasný  učenec  a  apologeta.  Dr.  P.  Schanz^)  a  ukazuje  na  důležitost 
fakt  těmito  slovy:   Allen  Respekt   vor  der  Macht   des  GedankensI  leh 
hábe  dieselbe  neulich  selbst  entschieden  betont.  Welche  Gedankenarbeit 
liegt   z.    B.   in    der    Geschichte    der   Astronomie    und    der    gesammten 
Naturwissenschaft  vor!  Dennoch  hat  sich  hierin  o^ezeig^t.  dass  die  Macht 
der  Thatsachen  ebenso  gross,  in  den  Augen  des  sinnlichen  Menschen 
sogar  noch  gríisser  ist.  Das  koppernikanische  Weltsystem  ware  nie  zum 
Siege  gekommen,  wenn  es  nicht  durch  Thatsachen  in  der  Katur  seine 
volle    Bestatigung    und    seine    unwiderlegliche    Beweisfiihrung    erhalten 
hatte . . .    Gegen    die   rauhe  Wirklichkeit   der  Thatsachen   kampft  auch 
die    Macht   des    Gedankens    vergebens...    Po  delší    úvaze   pak   spojuje 
obě    a  praví:    „Man   muss    also    das  Studium    der  Thatsachen    mit   der 
Pflege  des  Gedankens  verbinden."  Toť  tedy  methoda  nejnovější,  a  hle, 
jak  uvidíme  již  v  první  kapitole  nejstarší  knihy  Genese,  je  jí  výtečně 
užito!  Tam  jsou  zjevena  fakta  a  dle  nich  každý  snadno  pozná,  jakými 
myšlenkami,  jakým  duchem  má  o  nich  uvažovati;   myšlenky  ty  podá- 
vají se  samy  sebou.   „Jsou  pak  tyto:  1.  Bůh  všecko  stvořil.  2.  Všecky 
věci;    které    Bůh    stvořil,    jsou    dobry.    Od    Boha    nepochází    nic    zlého. 
3.  Bůh  všecko  stvořil  ke  službě  člověka.  Člověk  'má  tohoto  daru  užívati 
vždy  jen  ke  cti  a  chvále  Boží.  4.  Bůh  dokonal  stvoření  světa  v  6  dnech 
a  odpočinul    dne  sedmého,    aby  i  člověk  6  dní  pracoval    a  sedmý  den 
službou  Boží   posvěcoval   a  všecka    dobrodiní   od  Boha  přijatá   vděčně 
si    na    paměť   uváděl.    Tyto    čtyři    dogmatické    pravdy  jsou   hlavním  a 
podstatným  obsahem  celého  hexaemera.  Vše  ostatní,  co  se  v  něm  mimo 
to  vypravuje,  otáčí  se  okolo  těchto  dogmatických  pravd  jakožto  okolo 
svého  středu  a  hlavního  obsahu."    P.   772-3.  —  Methody  schema- 
tické užil  Bůh  při  poučování  o  jednotlivých  oddílech  stvořených  věcí. 
Probírá  jednotlivé   tyto    oddíly    a  V3'světluje   je    prvním    lidem,    pokud 
znalost  o  tom  jim  byla  potřebná  a  užitečná.  Nejsou  tu  proto  vj^jmeno- 
vány  všechny  oddíly  zvířat,  rosthn,  jak  nyní  v  zoologii  a  botanice  se 
vypisují,  nýbrž  jen  tj,  které  znáti  pro  svůj  stav  potřebovali.  Tu  není 
zachován  přísný  pragmatismus,   nýbrž   rozhoduje    tu  účel,   pedagogika. 
Než   zdali    skutečně    názorem    mohli    všechny   ty   věci   poznati,    zvláště 
1)  Theologische  Quartalsclirift,  Tiibingen  1898,  str.   36  u. 


První  tři  kapitoly  Písma.  753 


velryby?  Mohli,  po  způsobu  viděni  Adamova.  Ale  nemusíme  miti  k  tomu 
ani  vidění,  třeba  jen  si  představiti  polohu  ráje.  „Armenien  war  vor  der 
letzten  Flut  eine  Insel  oder  Halbinsel,  welche  sieh  terrassenformig  aus 
jetzt  trocken  gelegten  Meeren  erhob,  und  deren  mildes  Seeklima  dem 
Menschen  alle  Beding-ungen  zu  einem  gliicklichen  Dasein  eríullte." 
K.  L.  9, 1461.  —  Srv.  k  prvé  methodě  P.  795,  Vychodil:  Apologie  1. 137. 
Na  základě  předešlého  tvrdím  dále,  že  shoda  mezi  vědou  a  vy- 
pravováním biblickým  musí  býti,  alespoň  co  se  týká  methody  historické. 
Eíkává  se  ovšem  všeobecně,  že  bible  není  učebnicí  přírodopisu.  To  je 
pravda,  ale  má-li  býti  slovem  Božím,  nesmí  míti  v  sobě  chyby  proti 
přírodopisu.  Neboť  by  každý  musil  říci:  nemohu-li  se  na  bibli  spolehnouti 
v  tom,  co  vidím,  jak  bych  mohl  na  ni  spoléhati  v  tom,  čeho  nevidím. 
Pak  bvchom  neměli  kriteria  pro  rozeznávání  zjevení  od  pouhých  mytho- 
logických kombinací.  Zdá-li  se  nám  chyba  proti  přírodopisu,  musíme  ji- 
hledati  ve  svém  výkladě,  faktum  zůstane,  ale  výklad  se  mění.  Považme 
dále,  že  odborník  ve  vědě  jedné  jest  dilettantem  v  druhé,  ale  o  Pánu 
Bohu  nemůžeme  toho  říci.  on  zajisté  jest  odborníkem  ve  všem,  a  proto 
co  zjeví,  musí  býti  pravda.  Ale  právě  třeba  dáti  dobrý  pozor  na  slova: 
co  Pán  Bůh  zjeví,  neboť  v  Písmě  jsou  mnohé  věci  z  přírodopisu, 
které  nejsou  prosloveny  jménem  Božím,  nýbrž  obsahují  jenom  náhledy 
a  v}^klady  lidské.  Svatý  Jeroným  výslovně  praví:  „Multa  in  Scripturis 
iuxta  opinionem  illius  temporis,  quo  gesta  referuntur,  et  non  iuxta  quod 
rei  veritas  continebat."  Zkrátka:  třeba  dbáti  při  výkladě  více  psychologie 
lidové!  Co  však  slavně  jménem  Božím  jako  zjevené  se  prohlašuje,  i  když 
věcí  přirozených  se  to  týká,  nemůže  býti  nějak  bludné.  Proto  přisvědčuji 
úplně  slovům  DB.  9,  1054:  „On  répéte  sans  cesse  que  la  Bible  ne  fait 
pas  de  science.  Cest  vrai;  mais  s'ensuit-il,  quelle  puisse  se  tromper 
sur  les  faits  qui  touchent  á  la  science?  On  noserait  sans  doute  le  soutenir." 
(Eíkává  se  stále,  že  bible  neučí  vědě.  To  je  pravda;  avšak  zdali  z  toho 
následuje,  že  se  může  mýliti  ve  faktech,  týkajících  se  vědy?  To  tvrditi 
jistě  se  nikdo  neodváží,)  (P.  d.) 


754  Ze  života  pr»  život. 


Ze  života  pro  život. 

čeho  jest  katolickým  spolkům  sociálním  třeba? 
Spolkový  život  katolický  se  utěšeně  vzmáhá.  Můžeme  si  spokojeně 
říci.  že  jsme  pochopili  potřebu  doby,  že  stojíme  na  její  v}"ši.  Má  o  to 
největší  zásluhu  „sociální  papež"  Lev  XIII..  má  o  to  zásluhu  náš 
episkopat,  má  o  to  zásluhu  vzdělaný  a  uvědomělý  náš  klérus,  má  však 
o  to  zásluhu  nemalou  i  náš  v  jádru  dobrý  lid.  Nechlubíme  se,  jen 
mluvíme  o  skutečnosti,  jíž  neupírají  a  nemohou  upříti  ani  naši  nepřátelé. 

Ale  tomu  spolkovému  životu  je  mnohého  třeba,  aby  trval  a  zkvétal. 

Aby  trval,  aby  zasluhoval  jména  života,  nutná  jest  nějaká  činnost 
vnitřní,  činnost  ve  spolku  samém.  Činnost  ta,  určená  stanovami,  musí 
se  vztahovati  na  zábavu  a  poučení  členstva.  Pomíjíme  zábav,  jež 
arci  nejsou  bez  důležitosti,  podotýkajíce  pouze,  že  musejí  býti  slušný. 
Mnohem  důležitější  je  činnost  druhá:  na  poučení  členstva. 

Poučení  se  má  dostávati  členům  dvojím  způsobem:  privátní 
četbou  a  přednáškami. 

Četba  členů  má  velký  význam,  ale  musí  býti  obratně  řízena. 
Tu  třeba  především  knihovny,  knihovny  třebas  ne  velké,  ale  spo- 
řádané, katalogem  opatřené,  řádně  spravované  a  účelně  rozmnožované. 
To  poslední  je  nejdůležitější,  ale  také  nejobtížnější.  Prostředků  bývá 
málo  a  co  dávají  dárcové,  jest  obyčejně  odpadek  knihovny  jejich.  Než 
hledě  k  důležitosti  četby  musí  katolický  spolek  aspoň  dle  možnosti 
účelně  knihovnu  svoji  rozmnožovati,  netoliko  v  literatuře  románové, 
nýbrž  i  ve  vědecké. 

Ěízení  četby  a  doplňování  nebo  nahrazování  jí  připadá  před- 
náškám. Jaké  mají  přednášky  býti,  naznačuje  již  samo  jméno  spolků: 
katolické  sociální.  Členové  mají  býti  uvědomělými  katolíky  a  zběhli 
v  otázce  sociální. 

K  prvému  třeba  přednášek  z  náboženství.  Neříkej  nikdo,  že 
kázaní  je  v  kostele.  Tam  koná  se  často  jen  rapsodicky,  bez  systému 
a  pak  nemůže  se  přizpůsobiti  tou  měrou  potřebám  katolických  mužů,  jaké 
žádá  doba  přítomná.  Zde  zvláštní  důraz  třeba  klásti  na  rozumnost 
zjevené  víry  katolické,  a  proto  hlavně  apologetické  části  probrati: 
předpoklady   víry,   zjevení,   nauku   o    církvi,    poměr  víry  a  vědy   atd. 

K  druhému  cíli,  aby  totiž  členové  katolických  spolků  byli  znalí 
otázky  sociální,  vedou  přednášky  ze  sociologie  a  ekonomie.  Tu 
třeba  práce   ve  směru  negativním   a  positivním.    Negativně:   vyvrácení 


Ze  života  pro  život.  755 


sociolog-ických  a  národohospodářských  bludů  táborů  protivných,  zvlášť 
liberalismu  a  sociální  demokracie.  Positivně:  objasnění  nauk  těch  se 
stanoviska  křesťanského,  katolického.  Vědecky  správně,  populárně,  ale 
také  —  a  toho  se  nejvíc  zapomíná  —  systematicky.  Sociální  demokracie 
—  o  tom  nelze  pochybovati  —  jest  agitační  nástroj  v  rukách  několika, 
a  na  konec  v  rukách  židovských.  Tu  stačí  ovšem  papouškování  nějakých 
^loci  communes^  z  jejich  listů.  V  našich  spolcích  by  tak  býti  nemělo. 
Tu  jde  o  opravdové  poučení  lidu,  aby  sám  dobře  vida.  sám  dobře  po- 
měrům rozuměje  pracovati  mohl  zákonnými  prostředky  o  svém  pro- 
spěchu, o  své  záchraně.  Proto  třeba  vhledu  v  otázku  sociální,  skutečného 
věcného  přesvědčení,  že  u  nás  je  pravda  a  na  protivné  straně  blud. 
A  takového  přesvědčení  nelze  dosíci  než  přednáškami  systematickými. 
Spisy  Paulyho,  Neuschlovy,  překlad  Cathreinova  „Socialismu'^  a  očeká- 
vaný překlad  Antoinova  „Cours  ďéconomie  sociále"  poskytnou  dosti 
pomůcek.  To  by  byla  část  více  theor etická.  Postupný  výklad  pro- 
o-ramu  našeho  tvoří  pro  nás  sociologii  a  ekonomii  praktickou. 

Do  sociologie  theoretické  možno  zařaditi  též  nejdůležitější  části 
věd  státních  a  výklad  nejpotřebnějších  zákonů. 

Jak  vidno,  látky  jest  mnoho.  Jen  velká  tu  vzniká  otázka,  kdo 
má  ty  přednášky  míti.  Patrno,  že  k  tomu  třeba  značného  stupně 
Tzdělání.  Jen  ti,  kdo  sami  se  vyznají  v  otázkách  oněch,  mohou  jiné 
o  nich  poučovati.  Pokud  se  naše  intelligence  katolických  spolků  straní 
a  pokud  si  spolky  sami  členů  tak  znalých  otázky  sociální  nevychovají, 
připadne  ta  úloha  knězi.  Obtížná  úloha  —  opravdová  obět,  ale  —  co 
plátno  —  je  to  moderní  úkol  knězův,  a  tam,  kde  takového  spolku 
třeba  —  knězova  povinnost.  Jen  musí  sám  býti  v  sociologii  a  národním 
hospodářství  doma.  A  tu  nelze  si  zapírati,  že  příprava  knězova  k  tomuto 
modernímu  jeho  úkolu  jest  nedostatečná,  že  se  většinou  přenechává 
privátní  práci  kandidátově,  jež  v  mnohém  ohledu  je  nepříjemná,  od- 
puzuje, že  tím  velmi  postavení  knězovo  v  životě  veřejném  se  ztěžuje 
a  pokrok  katoHcký  spolků  sociálních  zdržuje.  Jakž  jinak'?  Mladý  kněz 
nestojí  na  pevné  půdě,  sám  je  poněkud  dilettantem,  ke  každé  přednášce 
potřebuje  mnoho  přípravy,  pozbývá  chuti  —  omezí  se  na  nejnutnější: 
vnitřní  život  spolku  trpí.  Proto  bude  naše  catonovské  „Ceterum  autem 
oenseo"  stále  zníti:  Našim  katolickým  sociálním  spolkům  je 
třeba  systematických  přednášek  křesťanské  sociologie 
a  ekonomie  v  theologických  ústavech  a  zatím,  a  později  také, 
aby  na  místa,  kde  takové  spolky  jsou  potřebný  a  trvají,  byli  posíláni  kněží 
oborů  těch  znalí  a  práci  spolkové  přející.  To  ovšem  je  věcí  nejd.  episkopatu. 


756  Ze  života  pro  život. 


Aby  život  spolkový  zkvétal,  třeba  i  činnosti  na  venek.  Vnitřní 
činnost  je  té  činnosti  vnější  nutným  předpokladem,  nezbytnou  pod- 
mínkou, činnost  na  venek  činnosti  vnitřní  květem,  ovocem.  Spolek 
sociální  může  žíti  životem  vnitřním  a  na  venek  nevystupovati  —  snad 
mu  v  tom  brání  poměry,  snad  není  ještě  dosti  připraven,  ale  to  jen 
na  čas:  přirozené  ovoce  se  samo  dostaví;  spolek  může  však  také 
rozvíjeti  činnost  vnější  bez  přiměřené  práce  vnitřní,  ale  také  to  jen 
na  čas,  brzo  přestane,  protože  schází  základ,  scházejí  síly.  Jen  kde  se 
obojí  družně  pojí,  lze  mluviti  o  rozkvětu  spolku. 

Tou  činností  vnější  nemyslím  divadla,  koncerty,  výlety,  ač  i  ty 
jsou  vnější  známkou  života,  nemyslím  také  manifestační  schůze,  veřejné 
přednášky,  třebas  jsou  veledůležitý,  myslím  vliv,  působnost  spolku  na 
okolí,  jež  se  jeví  získáváním  nových  členů  neb  aspoň  jakýmsi  obrodem 
té  nové  společnosti  v  ohledu  katolicko-socialním,  vnikáním  správných 
zásad  v  širší  vrstvy,  ovládáním  veřejného  života.  Zvláštní  nějaké 
příhody,  potřeby  veřejnosti,  jakost  a  ráz  slavností,  především  volby 
jsou  toho  vlivu,  té  vnější  činnosti  zkušebním  kamenem. 

Jest  patrno,  že  podmínkou  této  činnosti  jest  vědění  členův, 
o  němž  již  byla  řeč,  jest  dále  bezúhonnost  života  jejich. 
Zásady  naše  jsou  pravdivý,  a  pravda  musí  zvítěziti.  Ale  hlasateli  té 
pravdy  jsou  lidé,  a  pravda  jest  proto  od  nich  odvislá.  Kde  není  život 
bezúhonný  u  členstva,  tam  činnost  na  venek  jest  nemožná.  Členové,  již 
slovy  pravdu  hájí,  skutky  potírají,  více  škodí  dobré  věci  než  prospívají. 
Proto  se  nesmí  v  katolických  spolcích  pěstovati  hej  řilství,  jež  jednotlivce 
i  rodiny  ničí.  Spolky  prý  vynašel  čert,  naše  ne.  Proto  nesmějí  členové 
dávati  pohoršení  nepočestnými  známostmi.  Volná  láska  jest  heslem 
sociálních  demokratů.  Proto  nutno  zachovávati  vespolek  svornost. 
To  jest  velmi  důležito.  Spatný  kozák,  který  nechce  býti  atamanem, 
praví  přísloví,  ale  zle  spolku,  kde  každý  chce  býti  atamanem,  každý 
chce  poroučeti,  nikdo  poslouchati.  Znám  spolky,  které  by  mohly  kvésti, 
ale  trpí  touhle  vadou.  Duch  poddajnosti,  sebezapření  je  ctností  kře- 
sťanskou, pýcha,  vypínavost  je  hříchem. 

Dále  je  k  činnosti  veřejné  třeba  zachovávati  řádný  způsob  ve 
vystupování,  říditi  se  vhodnou  methodou.  Příčinou  bludu  je  buď 
nevědomost  nebo  zlomyslnost.  V  prvém  případě  nutno  poučiti,  nemoc 
vyléčiti,  tu  třeba  mírnosti.  V  druhém  nutná  srdnatost,  však  i  ta 
spojená  s  křesťanskou  láskou.  Vždy  tu  dbáti  jest  zásady:  mírně  ve 
způsobu,  srdnatě  ve  věci.  Ostatně  s  tou  mírností,  láskou  křesťanskou 
se  tropí  často  neplecha,  užívá  se  těch  výrazů  poněkud  frasovitě.  žádá  se 


Ze  života  pro  život.  757 


jí  tam,  kde  jí  mravouka  nepředpisiije.  Láska  křesťanská  musí  býti 
spořádaná:  napřed  Boha,  jeho  církev  miluji,  pak  teprv  lidi.  Kde 
Bůh,  kde  církev  a  její  sluhové  jsou  uráženi,  kde  zásady  pravdivé 
zlomyslně  napadány,  tam  právě  křesťanská  láska  žádá  důrazného 
odporu.  Vždyť  i  Kristus  svůdné  fariseje  tepal,  chyby  jejich  odhaloval, 
na  ně  důrazně  útočil.  Ale  ne  nadávkami,  ne  spiláním;  to  neporazí,  nýbrž 
dráždí;  v  tom  naše  spolky  nesmějí  následovati  sociálně  demokratických. 
Vedle  osobního  bezúhonného  života  a  vědomostí  jednotlivcův 
a  řádné  methody  třeba  ještě  k  veřejné  činnosti  (a  ovšem  také  ke 
zdárné  vnitřní)  peněz  a  oro-anisace.  Však  o  tom  jindy.  s. 


..Konec  moderní  žen  v.  Laura  Marholmová.  autorka  .Knihv  žen'. 
i  do  češtiny  přeložené,  přestoupila  ke  katolictví.  Při  této  příležitosti 
byla  se  strany  církve  výslovně  doporučena  přízni  katolického  tisku  . . . 
Nevíme,  máme-li  co  činit  se  žalostnými  konci  vysíleného  ducha  anebo 
s  bezcharakterním  švindlem.  Ale  faktum  je,  že  od  nynějška  je  pí.  Laura 
Marholmová  literární  mrtvolou,  neboť  co  ještě  dále  napíše,  bude 
sloužit  jen  duševním  potřebám  svíčkových  bab." 

To  píše  „Česká  Stráž"  (směru  realisticko-nevěreckého).  O  redaktoru 
jejím  p.  Fr.  Khemlovi  a  snad  ani  o  pisateli  poznámky  není  známo, 
že  by  dosud  byl  něco  napsal,  co  by  sloužilo  aspoň  „potřebám  svíčko- 
vých bab."  Ale  to  je  konečně  vedlejší.  Hlavní  jest,  jakou  hloupostí, 
ba  stupidností  může  neznámý  realistický  pisatel  beze  studu  a  s  úspěchem 
bojovati  proti  cizímu  přesvědčení,  jest-li  to  přesvědčení  náhodou  kato- 
lické. Ani  my  nerozhodujeme  tu  o  otázce,  pochází-li  návrat  paní  Mar- 
holmové  ku  katolictví  z  „vysíleného  ducha"  či  z  „bezcharakterního 
švindlu",  právě  tak  jako  pisatel  toho  rozhodnouti  nemůže.  My  ovšem 
známe  ještě  třetí  možnost,  která  tu  asi  je  skutečnosti,  totiž  upřímné 
přesvědčení.  U  lidí  braku  pisatelova  je  tato  možnost  neznáma,  neboť 
již  dávno  asi  zapomněl,  že  člověk  může  také  nějaké  přesvědčení  míti. 
U  něho  jest  jen  alternativa:  „vysílený  duch"  anebo  „bezcharakterní 
švindl",  a  proto  těmito  na  výsost  surovými  přívlastk}^  častuje  najednou 
tak  kavalírsky  také  dámu,  nedávno  ještě  zbožňovanou,  dokud  za  pravdou 
jen   bloudila.    Nezná  pohnutek  jejích,    a  přece   ji  tak  neurvale  hanobí. 

Tomu  se  říká  snášelivost  a  úcta  k  cizímu  přesvědčení,  jíž  po  nás 
tolik  žádají,  sami  jí  za  mák  nemajíce.  To  je  jedna  stránka  věci. 

Druhá  je  ten  způsob  psaní,  osobně  na  výsost  urážlivý,  proti 
dámě,    jež    konečně    nikomu    neublížila    aniž    čeho   jiného  se  dopustila. 


"58  Ze  života  i)ro  život. 


nežli  Že  podle  vědomí  a  svědomí  svého  opustila  dřívější  názory,  po- 
učivši se  o  jiných,  lepších,  a  že  to  poctivě  vyznala.  Tak  alespoň 
z  projevu  jejího  v^-svítá,  a  dokud  nevíme  nic  jiného  o  pohnutkách 
jejích  —  pisatel  také  nic  neví  —  nemá  ani  protivník  nejmenšího 
práva,  házeti  po  ní  kamenem,  jak  učinil  tento  humanitně-realistickv 
vzdělanec.  Zmíněno  tu  minule,  že  se  takovým  způsobem  nezbytné  živí 
v  obecenstvu  nejen  fanatismus  protináboženský,  nýbrž  surovost  vůbec. 
Až  pánové  někdy  pro  změnu  themat  a  pro  balamucení  svých  čtenářů 
zase  jednou  spustí  oblíbenou  písničku  o  příčinách  rostoucí  nesnášelivosti 
a  surovosti,  ať  uvedou  mezi  nimi  na  předním  místě  svůj  způsob  psaní 
o  osobách  jiného  smýšleni.  Budou  tak  pravdě  nejblíže. 

Dále    zajímá   v  poznámce  známý  liberalistický  způsob,   jakvm  se 
posuzují  autority.    Dokud  Marholmová    psala    hodně   „moderně",  hodně 
divoce,  byla  autoritou.    Nyní    dělají    velebitelé  její   najednou,   jako  by 
všecko,  co  dříve  věděla  a  uměla,  byla  zapomněla.  Proto,  že  více  a  více 
studovala,  více  a  více  přemýšlela  a  zkoumala,  až  došla  k  názoru  kato- 
lickému, proto  a  jen  proto  vmetne  se  jí  ledajakým  pisálkem  nestoudná 
urážka    o    vysíleném    duchu    nebo    švindlu.    Ovšem,    státi    se    liberalem 
neb  realistou  smí  každý,    na    pohnutky    se   nehledí.    Katolíkem  se  státi 
nesmí    nikdo,    byť    pohnutky    byly    sebe    věcnější    a    sebe    čistší;    na  to 
se  takoví  posuzovatelé  neohlížejí.  Opustiti  liberalně-realistickou  mělkost 
a  nadutost  nesmí  nikdo,  neboť  to  je  bezcharakternost,  byť  to  i  následo- 
valo   po    nejsvědomitějším    pátrání    a    opravdovém    přesvědčení.    To   je 
ten    realistický    pokrok    v    poznávání   pravdy!    Opustiti  katolictví  za  to 
dovoleno    z   ledajakých  důvodů,    to   je    vždyckj^    zcela    charakterní,   je 
vždycky  pokrokové.    Nepravím,    že    by    každé   takové  další  bádání  a 
nové  přesvědčení  bylo    —    ať    na    té    či    na    oné    straně    —   v  každém 
případě  uvědomenými  správn^^mi  důvody  podepřeno,  tedy  že  by  vždycky 
tu  byl  pokrok  v  pravdě,    ale    hned    šmahem    zlehčiti   člověka,    kterého 
jsme  včera  vyvýšovali,  a  to  jen  proto,   že  se  stal  katolíkem,   to  svede 
jen  log-ika  liberalistická.  Neuznalost  tato  bije  do  očí  tím  více,  srovnáme-li, 
jak    našinci    se    chovají   k  odpadlíkům,    kteří    něco    platného    vykonali, 
a  jak  se  chovají  protivníci  naši    k  těm,    kteří   jim    dobré    služb}-    pro- 
kázali   ale    pak    lepšího   poučení  a  přesvědčení  nabyli,  a  proto  od  nich 
odstoupili.    Tak  zajisté  úplně  upříti  veškeru  schopnost,   veškero  nadání 
člověku,    který  je    tak    dokázal,   jako    zde    na    př.    pí.  Marholmová.   to 
dovedou   jen    snášeliví    liberaHsté.    My    zajisté,    ač    litujeme    odchodu 
schopných    svých    členů,    nevzchopíme    se    k    tomu.    abychom    šmahem 
na  nich  odsoudili  všecko,    ba  i  to,    co  ještě    budoucně   udělají,  — 


Ze  života  pro  život.  759 


ti)  dovede  jen  prorok  z  „České  Stráže'^  a  jemu  podobní.  Je  to  skutečně 
jednání,  jeliož  nelze  pravým  jménem  ani  pojmenovati. 

Souvisí  to  ovšem  s  předsudkem  o  inferioritě  katolictví  a  katolíků. 
Naproti  katolictví  umlkají  všechny  frase  o  osobní  svobodě,  snášelivosti. 
Člověk  se  bez  překážky  může  poturčiti,  požidovštiti  nebo  buddhistou 
státi  —  zaznamená  se  to  jakožto  osobní  libňstka  neb  jako  zajímavost, 
ba  dokonce  jakožto  výsledek  vážné  snahy  po  pravdě;  o  katolictví  nic 
takového  neplatí,  to  je  vždy  zpátečnictvím.  A  kdyby  aspoň  člověka 
v  tom  zpátečnictví,  které  jest  ryze  věcí  osobní,  nechali  na  pokojil 
Ale  nikoli.  Pravda  plodí  nenávist.  A  v  tom  je  značný  důkaz  pravdy 
pro  věc  naši,  že  právě  jen  ona  mezi  živly  tak  různorodými,  vespolek 
tak  málo  příbuznými,  takovou  zuřivou  nenávist  budí.  A  to  důkazem 
pravdy  vážné,  neboť  inferioritě  náležela  by  spíše  nevšímavost  a  pohrdání, 
jaké  skutečně  zakouší  činnost  naše  v  některých  odvětvích,  ve  kterých 
jsme  pozadu.  Ka  takové  spravedlivé  ocenění  však  se  tam  nepomýšlí. 
Těm  lidem  je  celá  věc  a  každý  zástupce  její  proti  mysli,  a  poněvadž 
prese  vše  útoky  nedaří  se  boj  dle  přání,  katohcká  pravda  nemizí, 
nýbrž  se  rozmáhá,  proto  ten  vztek.  Ale  poněvadž  není  snad  vzhledem 
k  hrdosti  lidské  působivější  zbraně  nad  porok  zpozdilosti  a  inferiority, 
proto  jím  býváme  tolik  častováni.  Mnozí  se  tím  zastraší,  u  mnohých 
vznikne  odtud  nevážnost  a  odpor.  V  tom  jsou  ti  lidé  dobrými  psychology. 
Jak  tu  již  podotčeno,  i  v  obyčejném  životě  zahaluje  se  duševna  nicota 
takovýmto  nimbem  povznešenosti.  Z  gvmnasijních  kollegů  na  př.  do- 
mnívá se  právník  neb  medik  svou  vědou  vysoko  býti  nad  bohoslovcem, 
třebas  jen  pomocí  tohoto  se  studiemi  protloukli  a  odborné  zkoušky  své 
po  dlouholetém  „studiu"  stěží  složili.  Ale  konečně  dobře  nám  tak. 
Nejenom  že  se  všude  nepričiůujeme,  jak  bychom  mohli  a  měli:  ale 
i  to,  co  skutečně  máme,  si  znevažujeme  a  znevažovati  necháváme. 
Protivníci  nám  stále  přednášejí  o  naší  inferioritě.  a  my  —  opakujeme 
t(j  po  nich  i  tam,  kde  to  není  pravda,  a  sami  tomu  pomalu  úvěrujeme. 

Vím,  že  to  naši  lidé  myslí  dobře.  Uznání  nedostatku  je  začátek 
polepšení.  Ale  věc  má  dvojí  háček.  Jednak  není  hezké,  na  inferioritu 
pořád  naříkati  a  sám  buďto  ničím  proti  ní  nepracovati  aneb  ji  bez- 
cennými spisy  neb  jiného  druhu  podniky  ještě  jen  dokumentovati. 
Nechci  ukazovati  prstem,  ale  příkladu  je  dosť,  a  známých.  Jednak, 
a  o  to  zde  hlavně  jde,  střely  takové  velmi  snadno  a  velmi  často  za- 
létají  jinam  než  kam  bylo  mířeno.  Osoby  jsou  míněny  a  věc  bita. 
U  protivníků  je  to  tak  vypočteno  —  ačkoliv  nikterak  neuznávám 
všech   těch    mučenníků    z    naší    strany,    kteří    domnívali    se    trpěti    za 


760  Ze  života  pro  život. 


svatou  věc  a  trpěli  přece  jenom  za  nedostatečná  díla  vlastni.  Xeni  to 
sice  logicky  správná  indukce,  ale  pochopitelná  a,  jak  pravím,  protiv- 
níky zamýšlená:  ta  a  ta  díla  jsou  špatná,  tedy  nic  kloudného  nesvedete, 
váš  princip  a  systém  je  neúrodný,  života  a  pokroku  neschopný  atd., 
na  vlas  tak,  jak  to  napsal  tam  ten  falešný  prorok  z  „České  Stráže". 
Jemu  zajisté  nezáleží  na  tom  jako  nám,  aby  na  př.  pani  Marholmová 
a  vůbec  naši  lidé  něco  dobrého  napsali,  naopak.  A  čeho  si  přeje,  to 
také  již  tvrdí  a  předpovídá.  Házeje  však  po  osobě,  chce  zasáhnouti 
věc.  Jest  mu  jakoby  samozřejmým  předpokladem,  že  katolictví  není 
schopno  zdárné  činnosti  literární,  ale  tím,  že  tuto  hloupost  znova  tvrdí, 
dělá  zároveň  náladu  pro  to,  by  se  na  činnost  katolickou  pohlíželo 
jako  na  bezcennou,  a  už  napřed  varuje  přátele  oblíbené  spisovatelky, 
aby  jim  snad  nenapadlo,  též  nové  její  projevy  vážně  přijímati.  Je  to 
zřejmý  výpočet  zákeřnictva.  ale  sluší  uvážiti,  že  by  i  sebe  lépe  míněné 
vvtkv  s  naší  stranv  mohlv  míti  týž  účinek,  kdvby  se  tak  stále  bez 
náležitého  rozlišování  a  hlavně  bez  platného  přičinění  o  nápravu  pronášely. 
Prokázal  jsem  tu  onomu  výlevu  neznámého  pisatele  v  „České 
Stráži"  příliš  mnoho  cti,  ale  nešlo  mi  tak  o  jednotlivce  jako  spíše  o  typ 
takového  zběsilce,  jejž  i  sebe  menší  úspěchy  věci  naší  připravují  o  veškeru 
rozvahu  a  slušnost.  Neboť  opisů  takovýchto  realistických  diktand  koluje 
v  novinách  našich  velice  mnoho,  a  jsou  velice  svůdné  i  nakažlivé. 
Bylo  tedy  záhodno.  vzorek  takový  pozorněji  si  prohlédnouti. 


Školy  zase  naplněny,  osvěta  theoretická  i  praktická  i  nepraktická, 
jasná  i  nejasná,  zase  rozlévá  se  plným  proudem  do  mládeže  naší.  Kéž 
jest  naději  vlasti  i  vlasti  samé  ku  zdaru!  Kéž  vzdělá  nám  dorost  vě- 
decky, avšak  i  prakticky  zdatný  I 

V  obojím  směru  však.  humanitním  i  reálném  a  prakticky  od- 
borném, při  veškeré  vyškolenosti  rozumu  a  zkušenosti,  hlavním  zůstává 
to  jedno  potřebné,  ryzost  povahy  a  bezúhonnost  mravní,  život  křesťanský. 
A  to  nezdá  se  býti  dosti  obstaráno  ve  výchovu  mládeže  studující, 
zvláště  ve  školách  odborných,  obchodních,  průmyslových  a  hospo- 
dářských. Již  v  poměru  škol  těchto  na  př.  ke  gymnasiu  jeví  se  veliké 
nedostatky,  ačkoliv  i  gymnasijní  výchov  zařízen  více  policejně  než 
vychovatelsky.  Zdá  se  vůbec,  jakobv  činitelé  ve  školství  rozhodující 
chtěli  stránku  ideální  tím  více  ze  škol  vzdáliti.  čím  materielnější  ráz  školy 
ty  již  mají.  Víme,  jak  nakládáno  s  vyučováním  náboženství  v  realkách; 
ve  vyšších  třídách  se  tam  až  dosud  všude  náboženství  nevyučuje. 


Ze  života  pro  život.  761 


Kepoměry  ty  jsou  velice  křiklavé.  Srovnejme  na  přiklad  žáka 
obchodni  školy  (neb  akademie,  vše  jedno)  s  gymnasistou.  Tento  zajisté 
v  dějepise  a  v  předmětech  filologických  nalézá  hojně  duševné  potravy, 
jíž  by  nejen  vědomosti  své  rozmnožil,  nýbrž  také  ducha  a  cit  zušlechtil. 
sebe  opravdu  „vzdělal",  aspoň  umí-li  učitel  jen  poněkud  předměty  ony 
účelně  pěstovati.  V  odborných  školách  se  předmětům  takovým  sice 
také  v}'učuje.  Ale  jednak  jsou  to  jen  drobty,  a  t}'  velice  suché,  co  se 
tam  podávají,  jednak  i  toto  vyučování  zařízeno  již  —  a  zcela  správně  — 
směrem  praktickým,  obchodním  nebo  průmyslovým.  Duše  odtud  odchází 
s  prázdnou,  a  přece  také  pro  sebe  něčeho  potřebuje  a  žádá.  Je  tedy 
víc  než  pochybné  ceny  chlouba,  že  obchodní  školy  neb  akademie  jsou 
emancipovány  od  vyučování  náboženství  a  dokonce  ode  všech  nábo- 
ženských výkonů.  Ze  žáci  sami  se  tím  na  př.  vůči  g-ymnasistům  pyšní, 
není  nic  divného.  Ale  staří,  ti,  kteří  školy  takové  zřizují  neb  vedou, 
ti  by  měli  míti  více  rozumu. 

Rozumí  se  samo  sebou,  že  v  těchto  výtkách  budou  hned  větřiti 
konfessionelní  školu,  klerikalismus  a  kdoví  co  jiného.  Ke,  mluvme  si 
jen  pravdu.  Mravnostní  poměry  mezi  žactvem  oněch  zmíněných  škol 
jsou  přímo  hrozné.  Odtud  pak  má  nám  vzrůsti  elita  stavu  obchodnického, 
peněžnického.  živnostnického.  Již  nyní  s  bolestí  pozorujeme  úžasné 
úkazy  nesvědomitosti,  nepoctivosti  a  zhýralosti  ve  stavě  tom.  Kebude-li 
záhy  postaráno  o  nápravu,  požidovští  se  nám  docela.  A  hlavním  lékem 
od  toho  může  hýú  jen  patřičné  pěstování  stránky  náboženské,  na  němž 
by  všem  činitelům  zde  rozhodujícím  mělo  záležeti.  Nic  nám  nepomůže, 
že  máme  a  budeme  míti  své  odborné  školy,  vlastenecky  a  důkladně 
řízené,  neodchová-li  se  nám  iimi  dorost  mravnv  a  svědomitv,  dbalý 
uvnitř  i  zevně  zákona  Božího.  Bez  tohoto  stane  se  veškera  dovednost 
jen  chytráctvím,  které  vede  ku  zpronevěrám  všeho  druhu  a  k  záhubě. 

Jakým  způsobem  a  jakou  měrou  by  se  tu  měla  náboženská 
stránka  pěstovati,  nelze  ovšem  několika  slovy  A^^^stihnouti.  Bylo  by 
snad  i  možno  diskutovati  otázku,  jest-li  naprosto  potřebí  vyučování 
školského  či  stačí-li  účastenství  při  bohoslužbách,  zahrnuje  v  to  ovšem 
také  kázaní  atd.  Xejdeť  jen  o  náboženské  vědomosti,  nýbrž  také  a 
hlavně  o  praxi.  Ale  něco  by  se  tu  rozhodně  státi  mělo,  a  co  nejdříve. 

Požadavek  tento  je  tím  naléhavější,  čím  méně  jinak  u  žactva 
tohoto  postaráno  o  kázeň  a  mravní  zvedenost  v  životě  soukromém. 
Člověk  věru  nechápe,  že  s  takou  lehkomyslností  ponechávají  se  hoši 
právě  v  nejnebezpečnějším  věku  14 — 18  let  docela  sobě  samým,  bez 
veškerého  takořka  dozoru,   beze  všeho  vedeni,   s  pouhým  spolehem  na 


762  Ze  života  pro  život,  —  Písemnictví  a  umění: 

„dobry  byt."  Víme.  jak  zhoubně  piisobí  ta  t.  ř.  svoboda  na  mládež 
akademickou.  Zde  jest  nebezpečí  mnohem  větší,  a  přece  tak  málo  se 
děje,  aby  se  předešlo.  Kázeň  ve  škole,  byť  byla  sebe  lepší,  samotná 
nestačí.  Dozor  má  sahati  i  do  života  mimoškolního,  zvláště  u  studujících 
odjinud  přišlých.  Cím  méně  studium  samo  pěstuje  citovou  a  mravní 
stránku  jejich,  tím  více  třeba  napomáhati  výchovem  náboženskvm  a 
kázní.  Jinak  pokazí  se  nám  důležitá  část  národního  dorostu,  v  jehož 
rukou  z  největší  části  spočívá  národní  majetek  a  tím  také  vliv  na 
soukromé  i  veřejné  poměry  národu. 


I  I  II  I  I  I  i  I  I  I  I  II  ťi  I  1  I  i  I  I  I  ri  I  t  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  I  i   I  I  M  I  I  I  I  lil 

WM'MM^M   Písemnictví  a  uměni.  |^^^#^ 

I    II  I    I    I    I    I    lil    H    I    »    i    S    t    I    t    »    I    I    8    I    I    I    I    I    I    I    I    I    I    I    I    1    t    I    I    I    I    i    t    I    I    I    1    I    <    I    ■■ 


±  'illJ-J    '    '    '  JJ*.    «    *    »    i    8    I    I    t    »»    I    8    I    I    I    I    I    i    I    »    I    I    I    i    1  T    I    I    I    i    i    t    i    I    I    I    I    i    I    I' 

K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fk.  Sxopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

LXX. 

141.  BudiS  a  Lupimis,  opati   Olomouc,  SI.  května  1277.  —  21.  I.  a.  3. 

Xejstarší  záznam  na  rubě:  Super  metas  AVisstrowanky, 
novější:  Super  metas  in  Wistrowan.  Pečeti  visely  na  pergame- 
nových proužcích,  kapitolní  schází,  pečeti  obou  opatů  ve  vosku  bílém 
velmi  porouchané. 

Dr.  L.:  Druck  correct.  (H.  pg.  157.) 

Str.   196.  ř.  4.  Cysterciensis  originál:  Cyster^-iensis; 

ř.   9.  komma  za  slovem  parte  „  ho  nemá; 

ř.   11.  (le  HorÁ'a  ^  de  Horca; 

ítr.   197.  ř.  ;").  inconutlsa  „  inconzolsa. 

LXXI. 
143.  Biskujj  Bruno.  Svitavy,  4.  záři  1277.  —    Q.  II.  h.  I. 

Pečet  biskupova  na  proužku  pergamenu  v  bílém  vosku  poškozená 
velmi,  sotva  znatelná.  Kapitolní  nebylo,  není  pro  ni  zářezu.  Záznam  na 
rubě:  feodum  in  Branekesdorf  et  ceteris  (rukou  pozdější): 
brunonis  episcopi.  Číslo  rumělkou:  i.  1. 

Str.   198.  ř.  2.  Stangoni    L.  Stagoni      Originál:  ^tagoni; 

ř.   6.  in  „  in,    bylo   však  původně  na 

tom  mí.=tě  et; 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 


7G^ 


ř.  7.  rébus  et  persona 

ř.  12.   oppidi 

ř.  14.  S^vencer  viginti 

ř,  10.   sturis 
str.   199.  ř.   G.  etiam 

ř.  8.  Sciendum 

ř.  1.3.   17.  sigilli 

ř.  1.5.  scholasticus 

ř.  18.  Switauia 

ř.  19.  sabbato 


Originál:  rébus  et  persona  (sic); 
„  oyjidi ; 

„  /Twencer  vigi/a*  (sic); 

.sturis ; 


eciam ; 
sciendum ; 


Zigilli; 
Zcholasticii.- 
ifwirauia; 
^abbato. 


Pustimir; 
.iteuris; 
ÍFlmensteyn; 
.iigilli. 


Připomněti  dlužno,  že  v  této  listině  není  leč  dlouhé  .s-.  jeho  místo 
zastupuje  písmeno,  které  i  podobou  i  způsobem  psaní  není  než  z\  na  konci 
slov  až  na  některé  případy,  kde  jest  dlouhé  ň,  výhradně  nalézáme  ono  z. 

LXXII. 

173.   Tfjz  híslaip.  Kelr,   '27.  března  1280.  —  F.  1.  a.  6. 

Str.   2.3G.   ř.   2.   in   perpetuum  Originál:   inperpetuum; 

ř.   8.  promptitudine  „  omylem:   propnititudine; 

ř.   9.  bonis  fidelibus  „  bonis  et  fidelibus; 

ř.  1 3.  Pustimir  L.  falschlich :  Pus-imir  „ 

ř.    15.  steuris  „ 

str.   237.  ř.   15.   Vvlmensteyn  „ 

i-.   18.  sigilli  „ 

LXXIII. 

175.   Tfjz  biskup.  Ketř,  10.  května  1280.  —  Kopidř  I.  fol.  K.  VIII. 

ř?tr.   239.   ř.    7.  dominus  Bohuss  kopiář  I.  dominus  Bohus^; 

ř.    14.  Epimachi  „        „    mylně:  Ephimachi. 

LXXIV. 

205.  MiholdS  hnize  opavsl-ff.   Opava,  27.  srpna  1282.  —  B.  I  b.  1. 

Nejstarší  záznam  na  rubě  listiny:  super  uilla  Scorothin 
(novější  rukou  jiným  inkoustem):  pro  recompensacione  damp- 
norum  Theoderico  episcopo  illatorum  (jinou  rukou  zběžněji 
psáno):  eidem  episcopo  et  successoribus  do  na  ti  (sic).  Známou 
rukou  jiným  inkoustem:  littera  brunonis  episcopi.  Číslo  rumělkou: 
VI.  k.  Jiné  záznamy  jsou  níže  v}'škrabány  a  psáno  tam  nově  baronem 
Buolem.  Tři  pečeti  na  hedbávných  nitích  žlutých  a  červených,  čtvrtá 
odpadla  zcela,  niti  však  jsou.  Pečet  Mikolášova  ve  vosku  bílém  poškozená 
má  uprostřed  rytíře  na  koni,  jehož  hledí  spuštěno,  s  kopím  v  pravici, 
na  kterém  vlaje  praporec,  se  štítem  v  levici,  drží  se  jenom  na  třech 
nitích  červených;  na  rubě  jest  v^•tlačen  sekret  knížecí:  uprostřed  poprsí 
rytíře  s  hledím  spuštěným,  legendu  zde  nečitelnou  přečetl  jsem  při 
listině  následující. 


Str.  271.  ř.   0.  vniuersis 


v  originále  bylo  „h"  napsáno,  přes  to 
učiněno  písmeno  r  k  slovu  vniuersi^: 


'64  Písemnictví  a  umění: 


ř.   14.  Prerouiensi,  quoad  originál:  Prerouensi,  quo  ad; 

str,  272.  ř.  9.  Schowenburg  L.  Scliaweii-  „         Schowenburg,  jako  při  listině 

burg  následující. 

LXXV. 

206.   Týl  kníže.   O^mva,  28.  srpia  1282.  —  C.  I.  a.  10. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  Super  willa  Bykow;  později  před 
to  napsáno:  littera  nicolai  ducis  oppaiiiensis,  a  na  týž  řádek 
co  prvotný  záznam  jest,  in  districtu  oppauiensi. 

Pečet  Mikolášova  jako  výše;  kolem  poprsí  rytířova  v  sekretu 
čísti  lze  dobře:  f  S.  KICOLAI.  DVCIS.  OPAVIE.  Z  třetí  a  čtvrté 
pečeti  zbylo  po  kousku  vosku  na  bedbávných  nitích  žlutých  a  červených. 
Str.   272.  ř.   15.  Theodrici  Originál:  Theoderici; 

str.   273.  ř.  3.  uel  ingenio  „  vq\  ingenio; 

ř.    12.   vtriusque  „  utriusque. 

LXXVI. 

227.  Bedřich  ze  Sclionbunju.  Brno,  29.  července  1285.  —  P.  I.  a.  4. 

Nejstarší  záznam  zní:  Compromissio  |  iurisdiccionis  inter 
Fridericum   de   Schonburg-  |  et  episcopum  Olomucensem. 
Slova  „iurisdiccionis  inter"   jsou  k  nepoznání  přetržena  a  k  „Compro- 
missio" připsáno  kursivou  latinskou  věku  asi  XVI.:  „compositionis  inter." 
Číslo  rumělkou:  v.  1. 

Sedmero    pečetí    dle    Bočka    neporušených     na     pergamenových 
proužcích  jest  více  méně  poškozeno,  ale  ani  jediná  bez  vady. 
Str.   297.  ř.  5.  Nouo  Sedliez  originál:  Nouosedlicz; 

ř.   15.  orig.    Flricum,  ř.   17.  Schonbi-rg,   ř.   21.  obser?<are,  ř.   26.  ftraque; 
ř.  20.  netřeba  s  Dr.  L.  čísti  super  demolicionem,  v  originále  jest  zkratek 

demolitoě,  což  jest  správně  d  e  ni  o  1  i  t  i  o  n  e ;  

str.  298.  ř.   10.  dominus  Johannes  de  Chepow,    v    originále    jest:    dns    pbs, 
věrojatno:  dominus  plebanus  de  Chepow; 

ř.  31.  wasalhs  originál:  was-^allis; 

str.   299.  ř.   14.  Ethlaw    L.  Ethlens      snad:  Etble?/s; 

ř.   15.  Hukenswald  originál:  Hrkenswald. 

LXXVII. 

229.   Václav  II.  král.  Hradec,  18.  listopadu  1283.  —  B.  IX.  h.  1. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  super  Vchechouicz  in  districtu 
opauiensi;  před  to  napsáno  později  inkoustem  jiným  a  jinou  rukou: 
priuilegivím  a  pod  to  tímž  inkoustem  a  touž  rukou:  Wenceslai 
re  gis.  —  Poznámka  Bočkova  tužkou:  descripsi  n-  839. 

Pečet  velice  porouchaná  není  pouhý  „Reitersiegel".  nýbrž  pečet 
dvojitá:  avers  představuje  Václava  jako  krále  českého  v  královském 
oděve  sedícího  na  trůně,  po  levici  majícího  štít  s  českým  lvem  dvoj- 
ocasým,  revers  jako  r]^i;íře  v  plné  zbroji. 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  765 


Str.   300.   ř.  4.  privilegii  Originál:   priuilegii; 

ř.  5.  nouerint  tam  presentis  „  uouerint  vmuersi   tam  pre- 

sentis  etc; 
str.  301.  ř.   10.  vniuersis  Originál:  uniuersis; 

ř.  25.  villa  »  uilla. 

Při  této  listině    i    nejmenší    úchylky    od    originálu   jsou    vytčeny 
Zdali  Boček  sám  vynechal  slova  Drem.  L.  poznačená  nebo  se  to  stalo 
při  tisku,    rozhodnouti   by   mohl   pouze,    kdo  by  nahlédl  do  jeho  ruko- 
pisův.    K   vytčenému    impeticionem   srovn.    výše    str.   150.    super 
demolitione. 

LXXVIII. 

240.  Václav  11.  král.  Brno,  11.  března  1286.  —  Kopiář  I.  fol.  D.  VIII.  v. 

Str.  314.  ř.  5.  má  kopiář  velur/;  ř.  20.  quat/nus:  ř.  23.  vel  ser- 
uitute  et  vexacione;  ř.  25.  riolare;  str.  215.  ř.  2.  Marc/. 

LXXIX. 

242.   Týž  hrál.  Brno,  21.  března  1286.  —  Koj)iář  I  fol.  D.  IV. 

Str.   31G.  ř,  1.  2.  Parcere  pai-entibus      kopiář  správně:  Parere  parentibus; 

ř.   2.  impendere  „       i«pendere; 

ř.   16.  eadem  „       mylně:  eadem,  t.  j.  eandem; 

ř.   21.  Specialiter  „       .Žjjecialiter. 

Ostatně  jenom  pravopis  částečně  jest  jiný  /  za  c.  v  za  ii  a  naopak. 

LXXX. 

260.   Václav  II  král.   Olomouc,  27.  září  1287.  —  Kopiář  I  fol.  D.  VIII 

Str.  338.  ř.  8.    kopiář    má    Henrico   ale    str.  339.   ř.  9.   He/nrico; 
str.  339.  ř.  17.  in  vig-ilia  beati  Wencezlai,  kopiář  dodává:  martiris. 

LXXXI. 

266.  DétřicJi,  JíiidřícJi  a  Erkembert  Stange.  Brusjjerk.  14.  dubna  1288.  — 

E.  I  a.  2. 

Nejstarší  záznam:  littera  super  omagio  ecclesie  et  bonis 
Vridberg,  Swensir  etc.  Číslo  rumělkou:  XIII.  k. 
Pečeti  pouze  tři  na  pergamenových  proužcích. 

LXXxil. 

268.  Dětřlch  biskuj).  Modříce,  14.  května  1288.  —  Kopiář  I  fol.  L.  I.  v. 

Str.  347.  ř.  2.  domino  preposito  kopiář:  domino...  preposito; 

ř.   7.  Pohorzelioz  „  Pohorzřelicz; 

ř.   10.  dyocesis  „  dřbeesis; 

ř.   19.  aput  ,,  apuf/. 

LXXXIII. 

283.  Václav  II  král.  Velehrad,  13.  září  1289.  —  Kopiář  I  fol.  X.  VIII  v. 

Listina  jest  inserována  v  konfirmaci  Karla  markrabího  z  26.  června 
1305  potvrzené  jím  jakožto  králem  českým  12.  dubna  1348.  jenom  že 
v  kopiáři  našem  má  datum  ,,in  Velegrad  anno  domini  M"  ducentesimo 
octuagesimo  quarto  Idus  Septembris." 

HUdka,  50 


766  Písemnictví  a  umění; 


Str.  300.  ř.  1.  rex  Boeniie  et  marchio      kopiáí-  vypouští  et; 
Morauie 


ř.  3.   martyria  „  niart/ris  (mris); 

ř.  9.  Wenceslai  martyris  pro                    „  AVenczeslai  martáis  per  etc.;i) 

ř.  12.  Wenceslai  ,,  Wencsesla?/; 

ř.  17.  exemtos  „  exeni^tos; 

ř.  24.  protonotarii  .,  prot//onotarii. 

LXXXIV. 

291.  DUHcli  biskup.  HulÁn,  19.  června  1290.  —   Kopiár  I.  fol.  L.  11 L 

V  kopiáři  se  píše  v  této  listině  v}'liradně  Chremsir.  Hvlin. 

Str.  307.  Í-.  4.  ut  eis  kopiár  správně:  et  eis; 

ř.   22.  Landsberg  „             „          Landesberg,   ale  vy- 
nechal: qui; 

str.   309.   ř.    1.  annuimus,  ut  kopiár  správně:  annuimus  eis,  ut; 

ř.   7.   8.  telonario,   telonium  „        thelonario,  theloniuni; 

ř.   15.  Vvgezd,  Moschuicz  „        Vgescd,  Mussnicz; 

ř.   10.  scilicet  Sulswicz  „        scilicet  Salz  Sulswicz. 

LXXXV. 

299.    Kapitola    olomuchd.    Olomouc,    21.  zcíří   1291.    —    Koncept   stanov 

hapitolnicli  z  doby  Stanislava  Pavlovského  biskupa  str.  65. 
Sti-.  279.  ř.  1.  Listina  počíná  v  stanovách:  Nos  Budislaus  decanus  Cyrus 
p)reposit,us    Fridericus    archidiaconus    totumque    Olomucensis    ecclesie 

capitidum,   Vniuersis  presentium  et(;. 
ř.   1.   2.  stanovy  správně:  affectii  moueri,  ne:  affectum  morům; 
ř.   2.  stanovy  správně:  prouidere  uidemur  dum,  ne:  uo len  tes  dum  etc. ; 
ř.  3.         ,,  „  fundatoris   ecclesie    nostre   regimi   etc,    ne:    fun- 

d  a  t  o  r  etc. ; 
ř.   0.  stanovy  správně:  misteriorum  cultum,  ne:  ministerioi'um; 
ř.   7.         „  3  pio  interuentu,  ne:  pio  intentu; 

ř.   8.         „        nesprávně:    in    eterne  felicitatis  gaudia  iocvuidentur,  místo- 

gaudiis; 
i.   9.    stanovy    omylem    vypouštějí    slova    Salutifero    až    animabus, 

salubriter  jest  v  poslední  slabice  opravováno; 
ř.   11.  stanovy  správně:  ordinamus,  ne:  ordinauimus; 
ř.   14.   stanovy  nesprávně:  pro  uiuis,  místo  proui  sis,  věrojatno  správně: 

sexagiuta  denariis,  za:  LXX.  denariis,  též  opis  stanov  z  minulého  století 

má  str.  38.  výslovně:  sexaginta  denariis; 
ř.   10.  stanovy  správně:  fundatoris  Olomucensis  ecclesie,  ne:  ťundatoribus, 

neb  zá\nsí  na   „agetur  memoría"    (ř.   18.); 
ř.   18.  stanovy  nesprávně:  agitur  memoria  et  orabitur  etc; 
ř.   19.         „        et  occasio  legitime  excusauerit ; 

ř.   22.         „        správně:  celebrabunt,  místo  tištěného:  celebrabit; 
ř.  23.         „        i  tisk  omylem:  quindecim  gradibus,  místo:  quindecim  gradu- 

alibus  (scil.  psalmis); 

*)   .Tak  vlastně    rozuměti    rčení:    per    uotino    eelcstis    braehii    auxiliante    subsidiuiii; 
a  jaká  zde  chyba,   okamžitě   pověděti  noumíui. 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  767 


ř.  30.  íítanovy  správně:  reuerenter  intendeat,  místo  tištěného:  intendunt; 
Str.   280.   ř.   1.  stanovy  správné:  Ad  hec  etc; 

ř.  2.    stanovy    správně:    et  porcioneta    <ie    carnibus,    místo    tištěného:    et 

eciam  de  carnibns; 
ř.  4.  stanovy  správně:  noa  excedaf,  opis  z  minulého  století:  non  excedet, 

ne:   non  extendit; 
ř.   0.  ,,         uarmisium  (sic); 

ř.    7.  „         správně:  adiecto  qiiod,  místo  quia; 

ř.   8.  „         nesprávně:   singulariter  seděn  tib  us,    nesprávně  také:   sin- 

gulas  habent  scutellas,    prvotné    bylo    tuším    správně    psáno:    habehunf: 

ř.   11.    12.   stanovy  správně:    in  eisdem   uini   australici   (sic)  media  urna  et 

ceruisie  ministi"abitur  quantum  fuerit  oppoHunum,  ne:  optimum; 
ř.   10.   stanovy  správně:  porcione  ferculorum   et  potuš  penitus  sit  priuatus 

(statut  omylem:   primatus); 

ř.   17.  stanovy  správně:  contigerlt  absentari,  ne:  liceat  absentari; 

Y.   21.         „  „  obediencie  trans  nemus  silis  (?)  per  obedienciarium 

etc;  co  by  silis  mělo  znamenati  posud  jsem  se  nedohledal;  novější  opis 

stanov  právě  před  odesláním  rukopisu  nalezeny  má:  trans  nemus  sitis; 

ř.   23.  stanovy  nesprávně:  commodo  et  ordine,  místo:  hoo  módo  et  ordine, 

jak  tištěno; 
ř.  27.  stano\'y  správně:  obediencie  de  Wsissae,  vlastně  Wsisce,  v  listinách: 
Wsische,  což  jest  lokál  od  „Vsisko",  kteroužto  vsí,  jak  svědčí  datovaná 
listina  21.  srpna  1261  Přemysla  II.,  jinač  Otakara  krále,  Pardusem 
komořím  olomuckým  skutečně  nadáno  jest  záduší  „pro  remedio  anime 
SUB  et  suorum  progenitorum  in  gremio  Olomucensis  ecclesie  quiescentium." 
Codex  diplomat.  Mora\'iae  III.  pag.  319; 
ř.  29.  statut  správně:  disposuimus  prouideri  Idem  etc,  ne:  disponimus 
prouideri.   1 1  e  m  ; 

ř.  3.  statut  správně:  tercio  die  post  festům  Trinitatis; 
statut  správně:  de  bonis  obediencie  in  Polko^\'ic,  ne  Pricass; 
„  licet  in  predictis,  ne:  et  licet  in  predictis; 

omylem:  non  tamen  místo:  Illorum  tamen; 
správně:  annotalos  ludjent  anniuersarios,  ne:  habeant; 

,,  nichilominus  celebrari; 

nesprávně:  et  ťái  a  sucessoribus,  místo:  et  ut  a  successoribus 
etc,  jak  tištěno; 
ř.   12.   13.  statut:  presentes  fieri  et  sigillo  capituli  nostri  ťecimus  communiri. 
Opis  stanov  kapitolních  ze  století  minulého  svědčí,    že  bezmála  všecky 
tyto  opravy  oprávněny  jsou. 

LXXXVI. 

308.   T,jz  hishup.  Hidin,  1.  záři  1292.  —  F.  I.  a.   7. 

Pečet  na  pergamenovém  proužku  porušená. 

Dr.  L.:  Druck  richtig.  Nalezl  jsem  přece  něco,  a  to: 

str.  391.  ř.  5.  perpetuo  originál:  perpetue. 


50^ 


Str. 

381 

ř. 

4.  1 

ř. 

0. 

v 

r. 

8. 

ř. 

9. 

ř. 

10. 

ř. 

11. 

768  Písemnictví  a  umění : 


Nebezpečenství  okkultismu. 

Dnes   materialismus    dodělává,   počínají  se  ho   vzdávati  i  největší 
jeho  zastanci.    ,,Akta  materialismu  jsou  ukončena  a  nejpřednější  stou- 
penci jeho  to  uznávají",  dí  Durdík  právem.  Tak  duch  lidsky  z  jednoho 
poblouzení  vyšel,   ale   k   pravdě    se    mu    nechce.    Upadl  do  poblouzení 
druhého.    To    mu    zase    lépe    vyhovuje    nežli    jasný,    přesný,    závazný 
spiritualismus  křesťanský,    on  raději  bere  něco  nejasného,  temného,   co 
lze  přizpůsobiti  jeho  zkažené  žádosti.    Dnes    možno    říci,    že   jest  spiri- 
tismus a  okkultismus    „un    péril    intellectuel    de   notre  époque".  jak  je 
nazývá  M.  Georges  Bois   v   knize  své  „Le  péril  occultiste",   kde  upo- 
zorňuje na  nově  mocně  se  ozývajícího  nepřítele.  O  okkultismu  již  dříve 
napsal:    „Věřím   pevně,   že    .objection   occultíste-   bude    mocnou    zbraní 
válečnou    řízenou    proti    církvi    v    století    následujícím,    jako    objekce 
rationabstická    a    vědecká    byla    v    století    tomto.''    V    nové    své    knize 
svrchu  uvedené   ale   korriguje   se   pravě,   že  nebezpečenství  očekávané 
a  předvídané  jest  již  tu.  V  předmluvě  své  pak  poohlédá  se  po  Francii, 
aby  dotvrdil  slova  svá  (V.  „Revue  du  Monde  invisible"  II.  č.  3..   kde 
předmluva  jest  uveřejněna).  Něco  z  ní  podáme  zde.  Idee  okkultistické 
mají  již  četné  své  obecenstvo,   pro   které    vydává   se  již  celá  kollekce 
periodických  časopisů;  existují  již  společnosti,  které  odborně  a  specielně 
probírají    a    studují    rozličná   odvětví  jako  medicínu  hermetickou,   ritus 
swedenborgianský.  alchymii  magickou  atd.  Vydávají  se  kalendáře  astro- 
logické   a    p.    K    časopisům    fr.    druží    se    četné    časopisy    cizojazyčné 
(všech  89),   neboť  okkultismus  svými  doktrínami  a  relacemi  jest  inter- 
nacionální. Kongress  chystaný  o  výstavě  budoucí  dokáže  na  novo.  jak 
mocně  se  rozšířil  okkultismus  od  kongressu  konaného  v  1.  1889..   kde 
spiritisté    a    okkultisté    různých    směrů    sešli    se.    aby    stanoveny    byly 
základy    společné.    Dnes    existuje    již    četná    bibliografie    okkultistická, 
které  chápou  se  mnohá  knihkupectví,  a  tak  mimo  tisk  přibyl  i  druh}- 
spojenec.    Obecenstvo    dychtivě    čte    věci    okkultistické    a    proto    různá 
díla  nová    rvchle  se  střídají,    stará  díla  znovu  otiskují  a  vyhledávají  i) 
a  draze  platí.    Autoři    dříve  pohrdaní  a  zneuznaní  dnes  na  podiv  anti- 
kvářů přicházejí  k  životu  a  slávě,   o  které  za  svého  života  se  jim  ani 
nezdálo.    A  „kdo  přijímá  tak  horlivě  a  přesně  (ubohý  Voltaire,  darmo 
tvoje  práce!)  zbytky  pověry,  které  nepřemohl  smích  století  skeptického 
a    pýcha    století    učeného'?    Kdo?    Čtenáři    vybraní,    lidé    intelligentní: 
společnosti  okkultistické  rekrutují  se  v  professích  liberálních.  Co  chtějí  V 
Vyvolávati  ďábla?   Oni  v  něho  nevěří,  neb  aspoň  nyní  v  něho  nevěří, 
a  tím  se  i  chlubí,  ale  ,věda-  opravňuje  a  ospravedlňuje  vše.  Kuriosita, 
toť    zdroj     véd    okkultistických.     Chtějí    viděti,    věděti,    zkoumati . . ." 
Organisace  okkultistická  postoupila  již  tak  daleko,  že  zřídila  pravidelné, 
methodické,  dle  způsobu  universitního  vedené  vyučování  svých  doktrín. 
„Existuje    nezávislá   Společnost    studií    esoterických  á  fakulta  věd  her- 
metických,   které    si    počínají  jako  školy  veřejné:  přijímají  žáky.  roz- 

1)  Viz  »E,evue  des  EeYues«  č.   16.:  Psychologie  et  Occultisme. 


Xebezpcčenstvi  okkultismu.  769 


dělují  a  udělují  stupně  hodnostní  dle  předepsaných  zkoušek  atd." 
Tím  nadějí  se  velikého  rozvoje  věd  okkultistiekych  a  myslí,  že  stanou 
se  a  přejdou  zde  přetřásané  zásady  a  doktríny  i  do  učení  officielního. 
Xej mocnější  a  nejdůležitější  okkultistickou  společností  jest  Martinismus^- 
(Martinisté  i).  kterv  jest  zorganisován  jako  Franc-Maconnerie.  Martinisté 
sice  separují  se  od  této  a  činí  tak  i  v  očích  publika,  ale  v  realitě  ne- 
zadají si  v  ničem.  Všechny  associace  okkultistické  připouštějí  realitu 
zjevů  světa  neviditelného  a  domnívají  se,  že  snaha  zjevy  ty  zkoumati 
jest  zcela  oprávněna  a  prospěšná.  Heslo,  které  vystavují  si  (ovšem 
zavání  banalitoui,  jest:  boj  proti  materialismu.  Prakse  však  ukazuje 
zcela  něco  jiného,  neboť  v  mnohých  bodech  stojí  naopak  docela  spo- 
lečně na  stanovisku  materialistickém.  Xelze  tedy  popříti,  že,  ač  dosud 
v  začátcích  jeví  se  nám  hnutí  toto.  že  přece  počíná  dobývati  si  půdy 
v  celém  světě.  Jest  nutno  proto  i  sem  zřetel  náš  obrátiti  a  hnutí  ono 
v  samých  počátcích  sledovati,  poznávati  a  moci  pravé  vědy  na  dobrou 
cestu  převáděti.  I  zde  naše  akce  musí  býti  preventivní  a  nikoK  ex  post, 
až  zase  bude  pozdě.  „Hlídka",  náš  nejseriosnější  časopis,  jest  první, 
kterv  má  na  nebezpečenství  toto  ukazovati.  Tím  snad  by  se  vzbudilo 
i  více  interessentň  o  věc.  která  v  příští  době  bude  snad  tak  důležitá. 
Tak  jest  to  i  s  jinými  odvětvími  moderní  vědy,  tak  spiritismus,  hypno- 
tismus  atd.  Jest  věru  správné,  co  dí  „Xatur  und  Glaube"  o  studiu 
spiritismu:  „Immerhin  ist  es  zu  bedauern,  dass  gerade  zu  Arbeiten 
auf  diesem  Gebiete  so  befahig-te  j\[;mner  sich  nicht  auch  von  der 
praktischen  Seite  mít  diesen  Erscheinungen  beschaftigen.  zumal,  ohne 
selbst  mitwirken  zu  miissen.  heutzutage  so  reichlich  Gelegenheit  geboten 
ware,  dies  zu  thun.^'  Tím  ukázáno  i  na  druhou  stránku,  že.  má-li 
práce  v  oborech  těchto  bvti  prospěšná  a  ovoce  nesoucí,  jest  třeba 
i  prakticky  zasáhnouti  a  všímati  si  zjevů  těch;  neboť  třeba  doznati, 
že  i  pracím  skutečně  cenným  nedostává  se  skutečného  podkladu. 
Vždyť  m}^  o  faktech  těch  ze  zkušenosti  nepíšeme  a  tak  mnohé  při- 
pisujeme všemu  (na  př.  démonům),  jen  ne  tomu  pravému!  ..Freilich 
beruht  dieser  Mangel.  der  iibrigens  fast  all  den  Arbeitern  in  dieser 
Richtung  auf  katholischer  Seite  anhaftet.  auf  dem  Mangel  an  praktischer 


')  Něco  na  př.  z  předměto  ke  zkouškám  licenciatfi:  1.  Historie  náboženská. 
2.  Exoseterismus  a  csoteiisiuus.  Kaiakteiy  hlavních  budoTatelu  jako  na  východě:  Zoro- 
astra,  Budhy  atd.  Kaiaktery  hlavních  budovatelů  na  západě:  Mojžíše,  Orfea,  Pythagoiy, 
Odina,  Mahometa.  3.  Učení  esoterismu  o  hlavních  principech  náboženských  dogmat: 
Unity,  Duality,  Trinity,  Troj-Unity.  Pfivod  a  applikace  těchto  rozdílii.  Pád,  Redempce, 
Reintegrace.  Učení  tradice.  4.  Symboly :  Vypočítati  hlavní  symboly  užívané  v  nábožen- 
stvích orientálních;  předměty,  obrazy  symbolické,  jich  charaktery,  jich  vztahy  s  eso- 
terismem.  Hlavní  symboly  u  Egyjjťanu.  Symbolismus  řecký,  latinský.  Chybné  koncepce 
mythologické.  Učení  esoterické  zanechané  v  mythech.  Zasvěcení  do  mystérií  a  líčení 
sestujui  do  pekel  dle  Homera,  Virgila,  Apuleia  etc.  Symbolismus  hebrejský  lEVE: 
Tetragramaton,  Thora,  Tarot,  objekty  symbolické  kultu  israelského.  Historie  symbolické 
Zoharu  a  Talmudu.  (Mythologie  hebrejská.)  Symbolismus  křesťanský.  Některé  detaily 
o  symbolismu,  který  řídil  konstrukci  kathedral.  Objekty  symbolického  kultu :  kříž,  kalich, 
berla,  hostie.  Vztahy  esoterické  a  lEYE.  Vztahy  mše  a  ceremonií  magických.  Historie 
o  původu  symbolismu  křesťanského.  Vztahy  se  slavením  starých  mystérií.  Zlatá  legenda. 
Dante.    La    Rose-Croix.    Symbolismus    moderních    společností.    S.  Martin    a   Martinismus.. 


770  Písemnictví  a  umění: 


Erfalirung  sowohl  in  rein  spiritistisclien  Dingen.  als  in  den  mit  cliesen 
venvandten  oder  sie  bilden  helfenden  Erscheinimgen.  Daher  sind  die 
Autoren  genothigt  liber  diese  Dinge  zu  schreiben,  wie  iiber  jene  Lander, 
die  man  nur  aus  Reisebescbreibímgen  kennt."  (Nátur  u.  Gl.  I.  str.  5.) 
Na  to  nesmí  se  zapomenout,  má-li  náš  boj  býti  účinným.  A  že  i  u  nás 
jest  i  třeba  dnes  opravdověji  se  zjevy  oněmi  se  rázně  zabývati,  neupře 
nikdo,  kdo  ohlédne  se  opatrněji  kolem  sebe.  U  nás  již  tiskem  hojně 
propagují  se  idee  spiritistické,  okkultistieké,  a  co  krajů,  kde  spiritismus  a  p. 
stává  se  takřka  novvm  náboženstvími  Proto  videant  consules.  l. 


Nová  díla. 


v.  V.Rozanov:  Religijai  kultura.  Téhož:  Sumerki  prosv  ě  š  čen  i  ja. 
Téhož:  Literát  urny  je  očerki.  Petrohrad   1890. 

Vas.  Rozanov,  bývalý  učitel  klassiekého  gymnasia,  vydal  najednou 
tři  sbírky  filosofických,  publicistických,  pedagogických  i  literarně- 
kritických  článků,  jež  byl  uveřejnil  v  časopisech  i  novinách  tak  zvaných 
konservativních.  Filosofem  jeví  se  Rozanov  v  knize  „Náboženství 
a  kultura",  kdež  nalézáme  řadu  statí  o  rozmanitých  předmětech, 
na  př.:  „O  studentských  nepořádcích".  „Francouzsko-ruské 
dojmy",  „Demokratisace  malířství",  „Rodina  a  život", 
„Něco  o  šedé  starobylosti",  — ale  definice  pojmů  náboženství  a 
kultury,  stanoviska,  s  něhož  autor  pohlíží  na  ty  věci  —  nenalézáme. 
V  knize  „Soumrak  osvěty"  stotožňuje  Rozanov  kulturu  s  nábo- 
ženstvím a  hlásá  myšlenky  slavjanofilské,  že  ruský  lid  pracuje,  namáhá 
se  téměř  jako  zvíře,  ale  žije  plností  vnitřního  života,  „myslí,  cítí,  umírá 
jako  křesťan,  t.  j.  jako  člověk,  stojící  na  nejv\'ššim  dostupném  stupni 
osvěty",  kdežto  člověk  tříd  vzdělaných  pracuje  sice  jako  člověk,  ale 
„rodí  se,  myslí,  cítí  a  konečně  umírá  téměř  jako  zvíře".  Jako  publicista 
a  pedagog  zastává  se  ohnivě  tělesných  trestův.  ale  jinak  z  praktické 
činnosti  nabyl  zdravých  pojmů  pedagogických.  Jako  literární  kritik 
Rozanov  nejeví  bj^strozraku  a  uměleckého  vkusu.  Celkem  knihy  jeho 
prozrazují  ducha  méně  než  prostředního. 

Fercl.   Tadra:   Soudní  akta  konsistoře  pražské.  C-Xr^i  V.  (14(»G-  1407). 
V  Praze   1S99. 

Způsob,  jakým  soudní  akta  vydána,  zůstal  v  tomto  díle  týmž, 
jako  v  předešlých.  Rovněž  i  obsah  je  podobný.  Zase  však  znamenati 
dlužno,  že  není  tu  jen  snůška  špatných  činu  duchovenstva  z  doby 
předhusitské:  kdo  tv  hledá,  bude  velice  sklamnn. 

Není  správná  u  soudních  akt  povšechná  frase,  kterou  Václav 
Novotný    (C.  Casop.  Histor.  roč.   V.  str.  17.)   je   odbývá:    ..Tyto  úřední 


Nová  díla.  771 


záznamy  suchou  formou  svojí  rýsují  obraz  života  souvěkélio  ducho- 
venstva markantněji,  než  by  se  to  sebe  výmlu vnějšímu  vypravování 
podařilo,  dokumentují  a  sesilují  žaloby,  jež  z  úst  kazatelů  slyšíme. 
Obraz  není  příliš  utěšený,  ale  za  to  tím  životnější."  ISeni  pravda,  že 
odtud  neprízniv\^  dojem  plyne,  že  viděti  „poklesnutí  mravní  úrovně 
duchovenstva. "1)  V  této  podobě  je  takový  soud  neodůvodněný,  ne- 
spravedlivý; diktovala  jej  jenom  předpojatost,  která  na  všech  stranách 
hledá  odůvodnění  pro  vystoupení  Husovo. 

íšepopíráme  nikterak,  že  by  nebyly  snad  povážlivé  zjevy  v  životě 
duchovenstva  tehdy,  ale  zajisté  byly  i  v  životě  společenském  vůbec. 
Příliš  časté  směny  obročí,  pronajímání  far,  exkommunikace,  kterou 
pro  nepatrnou  mnohdj^  příčinu  bylo  vyhrožováno  a  která  skutečně 
mnohd)'  pronášena,  neurovnané  poměry  patronatní,  tak  že  na  jednu 
faru  více  jich  bylo  presentováno,  spory  mezi  kláštery  a  faráři  o  pravo- 
moc, dosazování  (ač  málo  kdy  se  stávalo)  faráře,  jenž  neměl  svěcení, 
domáhání  se  někdy  fary  per  gratiam  papalem  —  zajisté  škodilo  ducho- 
venstvu. Ale  srovnáme-li  s  těmito  hříchy  tehdejší  doby  provinění 
jednotlivců,  shledáme,  že  toto  nikdy  a  nikterak  nedává  směr  době: 
hříchy  jednotlivců  v  soudních  aktech  zrovna  mizí  pod 
spoustou  z  á  p  i  s  ů  v  uveřejněných. 

Xení  také  pravda,  co  V.  Novotný  v  referáte  svém  dále  tvrdí: 
,,To  jest  charakteristické,  že  nešlo  o  zastavení  a  vykořenění  zla;  po- 
horšlivě  žijící  kněží,  ač  známi,  nebyli  vyhledáváni,  hierarchie  mnohé 
věci  mlčky  trpěla,  nesáhla  na  kořen  zla.  ponechávajíc  věc  spíše  náhodě." 
Takové  paušální  podezřívání  jest  velice  laciné,  ale  důkaz  by  byl  velice 
nesnadný.  Usvědčuje  tu  hned  V.  Novotného  díl  tento  akt  soudních  na 
kolika  místech,  ať  podívá  se  jen  na  př.  na  konec,  najde  hned  citaci 
proti  nepokojným  kněžím.  proti  kommendatorovi  v  Kladsku,  proč  ne- 
svolává  farářů  na  schůzku,  a  jinde  najde  také  podobné  citace.  Ostatně, 
kdyby  byla  i  konsistoř,  tak  jak  si  V.  Novotný  přeje,  \'3'hledáva]a 
pohoršlivě  žijící  kněze,  jisti  jsme,  že  zase  by  se  jí  v  tvář  vmetla 
inkvisice,  poroba  a  otroctví,  o  než  prý  hierarchie  usilovala,  a  jiné  ještě 
pěkné  věci,  jak  nyní  obyčejným  zjevem  a  zvykem  jest. 

Snaha  učiniti  Husa  nadčlověka  bez  bázně  a  hany  přivádí 
V.  Novotného  na  scestí,  ~že  vidí  jen  u  jiných  chyby  (srv.  na  př.  famosní 
vvrok:  „Jest  pravda,  že  tato  soudní  akta  jsou  jen  jakousi  „černou 
knihou",  se  zprávami  jen  o  špatných  činech  duchovenstva.")  Ale  příliš 
daleko  jest  to  od  pravdy.  Je  pravda,  máme  tu  před  sebou  doklady 
chyb  a  provinění,  na  př.  výslech  o  životě  kněze  Jaroslava  v  Benešové 
(str.  3i),  suspensi  veřejného  písaře  a  jiných  kněží  (str.  40,  118,  258), 
obvinění  sakristánovo  (74),  odcizení  některých  věcí  (267,  307,  328,  370, 
452  ,   spory  kněží    vzájemné  (110,  114,  135,  158,  335),   nedovolené  prý 

')  Liberalové  naši  jsou  jako  špačci.  Naučí  se  nějaké  frasi  a  pak  ji  opakují  bez 
ohledu,  jest-li  odůvodněna  či  ne  Od  soudních  akt  slibováno  si  hrozných  věcí,  poněvadž 
měla  jimi  dokázána  býti  frase  o  zvrhlosti  duchovenstva.  Soudní  akta  uveřejněna,  těch 
hrozných  věcí  tam  není,  ale  nic  naplat,  ona  ])řece  musejí  dokazovati  :>poklesnutí  mravní 
úrovně  duchovenstva*.  Tak  se  to  dělá. 


772  Písemnictví  a  umění: 


vpadnutí  do  děkanství  Vyšehradskélio  (376,  418),  nesprávné  oddavky 
(455)  a  pohoršlivv  život  faráře  ve  Volevčicícli  (455)  —  ale  na  druhé 
straně  máme  hojnost  dokladů,  jak  často  křivdilo  se  duchovenstvu 
(40.  63,  160,  185,  229,  283,  308.  335,  341.  367.  369,  455).  jak  často 
vpadala  drobná  šlechta  do  zboží  duchovenského,  jak  neradi  platili 
kněžím,  jak  násilnou  ruku  vztahovali  na  ně  atd.  Zlomyslnost,  páno- 
vitost  a  zpupné  násilí,  čímž  duchovenstvo  pronásledováno,  bylo  ovocem 
kazatelů  proti  duchovenstvu,  kteří  rozdmychovali  vášně,  vnukali  lidu 
nespokojenost  a  odboj  proti  autoritě  a  mnozí  chápali  se  příležitosti, 
kterou  jim  duch  času  podával,  aby  sami  užitku  nějakého  se  dobrali. 
S  vrchu  jim  od  moci  světské  překáženo  nebylo,  neboť  prchlý  král 
Václav  s  bujným  dvorem  svým  často  také  proti  řádu  se  postavil; 
nebylo  již  spořádaných  dob  Karla  IV. 

Můžeme  tedv  pozorovati,  jak  společnost  chová  se  proti  duchovenstvu 
a  tu  se  nám  naskytují  takovéto  případy:  Jan,  farář  ve  Struhách,  byl 
zraněn  (45),  mansionář  Klement  byl  zraněn  (152),  bývalý  farář  ve 
Vodňanech  Ryneš  stěžuje  si  a  dovozuje,  že  ho  nepřátelé  na  smrť  ne- 
návidí C69),  Hanek  z  Vratislavi,  druhdy  kancléř  královský,  byl  \  Hostouni 
od  Oldřicha  z  Hazenburka  zajat  a  vězněn  a  statek  mu  pobrán  (188  )y 
klerik  Rinold  ze  Zabrušan  bvl  od  Duchcovskvch  uvězněn  1 220).  Jakuby 
farář  v  Babicích,  bvl  zabit  (227).  klerik  bvl  od  Pavla  z  Boru  zraněn 
(311;,  panoše  Mikuláš  z  Xetvořic  pobral  faráři  Hrochovi  (313),  Závise, 
purkrabí  z  Humpolce,  pobral  břevnovskému  klášteru  a  poskvrnil  hřbitov 
v  Pertolticích  '316;,  farář  Bedřich  ve  Svádově  byl  oloupen  '337j,  rytíř 
Purkart  z  Roupova  a  jiní  vpadli  do  zboží  kláštera  kladrubského  (338, 
356).  ^likuláš  z  Borotína  odcizil  kostelu  v  Prčicích  les  (341),  Martin 
farář  v  Brazci,  byl  od  Diviše  z  Jimlína  hodně  zraněn  (350),  Hankovi 
faráři  v  Benešově,  byly  pobrány  od  Jindřicha  z  Humpolce  užitkv  Í381), 
týž  Jindřich  jal  Jana,  kanovníka  brněnského  (407  i.  Jan,  farář  z  Olešnice, 
vyžádal  si  dovolení,  aby  směl  se  na  rok  vzdáliti,  protože  se  bál  jakýchsi 
panošů  (455)  atd.  Z  ukázek  těchto  zajisté  poznati,  že  postavení  ducho- 
venstva bylo  velice  nesnadné,  a  že  proti  němu  prohřešovali  se  také 
se  všech  stran. 

Říkává  se  také,  že  duchovenstvo  bylo  tedy  živo  v  přepychu  a 
poukazuje  se  zejména  na  kláštery.  Jaký  to  byl  přepych,  osvětlují  také 
některé  zápisy:  klášter  křižovníků  u  sv.  Františka  musil  prodati  tvrz 
a  dvůr  Dolánkv  se  vším  příslušenstvím  Elšce,  vdově  po  Jindřichu 
vSkopkovi  z  Dube  (53t,  a  prodal  i  zboží  své  v  Kralupech  Janovi 
z  Weilburka  (412),  klášter  břevnovský  si  vypůjčil  100  kop  (326).  Jak 
skrovné  byly  důchody  farní,  vysvítá  z  četných  nájmů  far,  a  kolik  měli 
mnozí  peněz,  viděti  z  četných  dluhů. 

Potěšitelným  znamením  jest,  že  i  v  této  době  bylo  pečováno 
o  zvelebení  služeb  Božích  (13,  20,  22\  nové  oltáře  a  kaple  zřizovány 
(62,  77,  80,  123,  155,  238^,  že  úrok  k  vychování  střídníka  dáván  (105, 
164),  že  darování  se  stávala  klášterům  a  kostelům  (105.  111,  121,  145, 
317,  401,  411j,  že  přemnoho  sporů  se  urovnalo  v  dobrotě,  jakož  vůbec 
odkládaly  se  pře,  když  bvla  naděje  smíru,  že  souhlasilo  se,  aby  s  jiných 


7 


Nová  díla.  773 

bvla  exkommunikace  sňata  (206  .  Mile  zajisté  dojímá,  když  čteme,  že 
bratr  zavražděného  faráře  vrahovi  odpustil  (227),  že  farář  zavázal  se 
z  vděčnosti  platiti  svému  předehťidci  roční  plat  (396)  atd.  Neni  tu  tedy 
jen  tmavý  stín  a  černá  noc,  nýbrž  i  jasné  světlo  a  hřející  teplo. 

Různých  podrobností  na  osvětlenou  tehdejších  zvyku,  právních 
názorů,  společenských  poměrů  je  v  dílu  tomto  dosf  a  dosti  Přezajímavy 
jsou  soupisy  věcí  farních,  oltářních  a  kostelních.  Eovněž  i  místopis  a 
rodopis  hojnou  měrou  odtud  čerpati  bude.  Dosti  četné  zápisy  týkají 
se  Moravy. 

E.   K.:    Za.slugi    gruzinskago    nionašestva    i    monastýre]    dlja 
oteče st ven  11  oj  cerkvi  i  obsčestva.  Tiflis   1899. 

Spisovatel  knih}'  této  poukazuje  předně  na  mravní  silu  mnišstva 
vůbec  a  dále  dokazuje,  že  v  žádné  zemi  klášterní  život  neměl  takového 
historického  významu,  jako  v  Gruzii.  Veliké  zásluhy  jeho  ukázaly  se 
předně  v  rozšíření  křesťanství  nejen  v  Grruzii,  nýbrž  také  u  kavkaz- 
skvch  horalů;  kláštery  byly  dále  útulky  pro  nešťastné  a  pronásledované; 
sedláci  klášterní  těší  valí  se  větší  svobodě  než  nevolníci  knížat  a  šlechty; 
kláštery  bylv  středisky  vzdělanosti;  mniši  byli  dovednými  vychová vateli 
mládeže  a  překladateli  Písma.  Kniha  psána  objektivně,  ale  vřele. 

IhC.  Jan  Fanhj:    Populární  iivod  do  sociální  otázky.    V  Praze   1899. 
Stran    140.    Cena   .50   kr. 

A.  M.  Weiss  píše  v  lívodě  ke  své  sociologii:  „Jednati  o  otázce 
sociální  populárně  a  přec  tak.  aby  se  tím  věci  prospělo,  je  těžší  než 
psáti  práci  přísně  vědeckou.  Píši-li  učenou  rozpravu  pro  odborníky, 
mohu  na  tó  hřešiti,  že  ti.  pro  něž  píši,  sami  si  již  doplní,  čeho  já 
řádně  nepronikl.  Píši-li  však  pro  lid.  musím  sám  ve  všem  míti  úplné 
jasno  než  sáhnu  k  péru,  jinak  nesloužím  ani  pravdě  ani  světu.  Po- 
pulární spisovatel  musí  zrovna  tolik  věděti  jako  učenec, 
však  musí  v  látce  své  ještě  více  b^^ti  mistrem  než  pro- 
fessor  na  kathedře".  (Apologie  des  Christenthums  IV.  str.  VIL  -VIII.) 
Dobře  dí:  Psáti  o  vědeckých  otázkách  opravdu  populárně  jest  obtížno. 
Pauly  to  ve  spisku:  ..Populární  úvod''  dovedl.  Označiv  podstatu 
sociální  otázky  v  trojím  ramenu  jejím  (otázce  rolnické,  řemeslnické  a 
dělnické)  ukazuje,  jak  ji  řešiti  chce  sociální  demokracie  —  neplodně 
a  jak  ji  rozřeší  socialismus  křesťanský.  Vše  to  věcně  správně, 
slohem  prostým,  každému  přístupným  —  opravdu  populárně.  Vhodně 
připojeny  resoluce  sjezdu  pražského  a  litomyšlského.  dr.  .J.  Sedlák. 

V.  Danilevskij:   Narodnyj    dom    i   jego    obščestvenuo-vospitatelnoje 
značenije.  Charkov   189S. 

V  nynější  době,  kdv  potřeba  rozumnV-ch  a  ušlechtilých  zábav 
pro  lid  je  všem  patrná,  zařízeni  t.  zv.  ,.lidových  donnV  poutá  všecky 
lidumily.  Autor  ukazuje,  jak  by  se  lehce  daly  zřídit  domy  pro  lid 
nejen  v  městech,  nýbrž  i  ve  vsích. 


774:  Písemnictví  a  umění; 


D.  Žhanov  i  VI.  Jakooenko:  T  ě  1  e  s  n  y  j  a  ii  a  k  a  z  a  n  i  j  a  v  R  o  s  s  i  j  i  v  n  a  - 
stojaščeje  vi-emja.   1899. 

Sjezd  ruských  lékařů  v  Kijevě  roku  1896.  vyvolil  si  zvláštní 
v_ýbor.  kterv  by  sebral  látku,  vztahující  se  k  otázce  o  télesnvch  trestech. 
V  sebraných  materiálech  zajímavý  hlavně  on5%  jež  dotýkajíce  se 
zhoubného   vlivu  tělesných  trestu    na  tělesné  i  duševní  zdraví  člověka. 

Jan  Opolshf/:  Svět  .snuitnýcli.  Nakladatel  J.  Pelcl  v  Praze  1899.  Revue 
Rozhledy.   Cena  40   kr. 

Knížka  veršů,  jež  nemohla  býti  případněji  nadepsána.  Ka  titulní 
kresbě  vidíte  mladistvou  hlavu,  milou,  ale  vkleslou  ve  dlaň  pravice  a 
tak  smutnou,  smutnou;  a  stránku  za  stránkou  ctěte  ten  smutek  otrávené 
duše  a  jest  vám  tak  teskno,  až  úzko.  —  Jest  vám  líto  té  mladé  duše. 
jak  svoje  krásné,  veliké  nadání  —  o  to  tuším  sporu  nebude  —  nese 
smutně  v  obět  molochu  dekadenční  —  řekněme  —  poetiky.  Vrchlický 
napsal  ve  „Twardowském''  pochybný  axiom:  ^Já  musím  hřešiti,  neb 
musím  jísti...";  básník,  který  chce  dnes  obstáti  před  jistým  literárním 
tribunálem,  aby  si  větu  onu  zaměnil  v  heslo:  „Já  musím  hřešiti,  neboť 
chci  psáti."  —  „Mówil  juž  dla  oklasku  nie  dla  apostolst^va,  špiewaí 
nie  uczucie  ale  próžnošé  SAvoja'",  řekl  by  znovu  nebožtík  Kraszewski. 
Jak  dlouho  ještě  bude  trvati,  než  svědomí  doby  dodá  si  odvahy  a  poví 
mužně:  „Zašli  jsme  na  scestí.  Chybiti  jest  lidské.  Ale  až  potud  a  nic 
dále!"  Kejde  o  choutky  ani  o  kapřice  ani  o  podniky,  ale  o  to  by  mělo 
jíti,  aby  talentům,  jako  jest  J.  Opolského,  mohlo  zasvitnouti  kus  hřejné 
záře  v  nešťastný  onen   „svět  smutnvch" — -  ds  — 

Henrik  Ibsen:  Básně.  Přeložil  Karel  Kučera.  Sborník  světové  poesie.  Vydává 
Česká  akademie  císaře  Františka  Josefa  prc  vědu,  slovesnost  a  umění. 
C.   02.  Nakladatel  Alois  AViesner  v  Praze. 

3Ioderní  dramata  Henrika  Ibsena.  Rosmersholm.  Činohra  o  čtyřech 
děj.>tvích.  Přeložil  Karel  Kučera.  Nakladatel  F.  Simáček  v  Praze  1899. 
Cena  70  kr. 

Jsme  básníku  K.  Kučerovi  opravdově  povděčni.  že  se  (s  panem 
H.  Kosterkou)  chopil  překladu  děl  Ibsenových.  Dosti  pozdě,  ale  přece. 
Neposlední  zásluhou  práce  té  bude,  že  i  širší  veřejnost  naše  bude  si 
moci  z  vlastního  názoru  učiniti  o  Ibsenovi  úsudek  samostatnv.  nepři- 
sahajíc poslušně  do  slova  na  tirády,  jakými  zasypávají  slavného  dra- 
matika jisté  kritické  proudy.  Mv  svoje  křesťanské  a  slovanské  stanovisko 
vytkneme  svým  časem  ve  zvláštní  úvaze.  Tuto  jen  —  byť  pozdě  — 
několik  slov  o  Ibsenových  básních  drobných.  Sířiti  se  netřeba:  svědčit 
kde  která  stránka  knihy,  že  ani  h'rika  ani  epika  není  básníkovi  živlem 
vlastním.  Tím  nepravíme,  že  by  tu  vůbec  nebylo  čísel  pozoruhodných. 
Ano,  uvidíte  v  tom  kaleidoskopu  různorodých  námětů  čísla  přívětivě 
rozmarná  (,,Ptačí  písně",  „Zápletky"),  čísla,  jež  vás  dojmou  něžnosti 
a  hlubt)kým  citem  („Kajka",  „S  vodní  lilijí".  ..Ukolébavka".  ,.Agnes". 
„Burňák"",   „Mé  mladé  víno"),  čísla,  jež  vás  i  uchvátí  svou  mohutností 


Xová  díla.  775 


(„Vražda  Abrahama  Lincolna",  „Rýmovaný  list",  zvláště  pak  ..Terje 
Vigen".  jejž  považujeme  za  nejlepší  báseň  z  celé  sbírky).  Zaujme  vás 
i  kus  subjektivní  Ivriky.  v  niž  se  nám  autor  jeví  jakožto  muž  eruptivní 
vášně  („Básníkova  píseň".  „Příteli,  revolučnímu  řečníku*'  a  j.).  jakožto 
člověk  protříbený  trpkou  zkušeností  („Síla  vzpomínky"),  který  přes 
útěšný  jas.  jenž  jej  obklopuje  („Z  mé  domácnosti",  „Diky"),  má  dosud 
právem  proč  se  zacbmuřovati  („Stavební  plány".  „Pták  a  ptáčník", 
„Světloplachý"). 

Ale  z  toho  zapadnete  v  celou  řadu  veršů  bezvýznamných,  sujetů 
dávno  znechucených  (na  př.  „Na  horských  pláních")  a  přes  podrobnosti 
více  méně  duchaplné  těžko  ztravitelných  (..Balonový  Hst  švédské 
dámě"  a  jiné).  —  Ze  se  dočítáte  i  apotheosy  spojené  Itálie  (ta  ubohá!) 
a  čehos  o  „vatikánské  havěti  a  sani",  to  již  tak  patři  mezi  inventární 
svrškv  moderní  poesie. 

Jest  nám  upozorniti  ještě  na  jednu  okolnost,  která  tuším  činí 
básníka  mužem  úctvhodnvm  a  která  i  nám  dává  zalouženou  lekci: 
jest  to  IlDsenovo  horující  ryzí  vlastenectví.  Ze  mu  „polítisch"  Lied"  není 
totéž  co  „garsti"-'  Lied".  svědčí  dobrá  polovice  jeho  knihy.  —  Dejme 
tomu,  že  b}'  některý  náš  bá-ník  byl  ještě  tak  troufalým  a  —  verši 
o  nic  horšími;  než  Ibsen  —  opětoval  naši  minulost,  naše  přítomné 
snahy,  zápas}^  a  tužby  a  naší  budoucnosti  želal  toho,  co  své  vlasti 
svolává  hrdý  Seveřan:  jak  asi  ten  by  pochodil  u  naší  kritiky'?!  A  co 
by  asi  musil  dáti  některému  z  našich  přednějších  básníkův,  aby  napsal 
a  ve  sbírku  pojal  báseň,  jakou  ji'st  na  př.  Ibsenova  „Školní  budova. 
(Při  vv svěcení)""?! 

Překlad  p.  Kučerův  svědčí,   že  mu  Básně  dělaly  obtíže  náramné. 

Ať  žiti   jara   rušný   cval  V   tóch   luiách  lednycli   v  salaši 

vždy  í   uchy  ducha   vzcli.nzi    —  tak  krátký  život  tvíij; 

kleň  střechu,   zdí  jen   zdvihej   val  brž  v  sněhu  tuhém   rubáši 

co  štít,   však  ne  co  hrázi I«    (36.)  chyž  zmizí,   chlév  a  s'uj  <;    (27.) 

To  „Eosmei'sholm"  už  jinak  se  čte!  Než  nevytýkáme.  omlouváme. 
Četných  lapsň  tiskárny  však  omluviti  nelze.  ns 

Izdanija  obščcstva  ra  spro  st  ra  n  e  n  i  j  a   poleznycli   k  ni  a.  •>  >vazky. 
Petrohrad    1899. 

Větrech  dosud  v  vdaných  spisech  „spolku  šíření  užitečných 
knih""  sebráno  velmi  mnoho  cenné  látky.  Tak  první  svazek  obsahuje 
„vzpomínky  o  studentském  životě"  vynikajících  ruských  spisovatelův 
o  professorech  i  studentských  druzích.  Tak  V.  O.  Ključevskij  vypravuje 
velmi  zajímavě  o  svém  professoru.  dějepisci  Solovjevu,  jenž  velmi 
skromně  pohlížel  na  svou  osobnost,  na  své  práce  i  na  svůj  význam, 
svědomitě  připravoval  se  na  lekce  a  vůbec  přísný  byl  k  sobě  samu. 
P.  M.  Obninskij  seznamuje  nás  ve  svých  vzpomínkách  s  Granovským, 
Kudrjavcevem  a  Krylovem  a  pojednává  o  významu  studentských  jednot 
v  letech  čtyřicátých  a  padesátých.  D.  N.  Sverbejev  seznamuje  nás 
s    universitními    professory    roku    1813.,    Merzljakovem.   Kačenovským; 


776  Písemnictví  a  umění 


Buslajev  s  universitou  let  třicátých,  Kirpičnikov  mluví  o  roku  1861. 
a  Golcev  o  době  ještě  novější.  —  V  druhém  svazku  mluví  se 
o  universitách  anglických  a  studijních  letech  znamenitých 
mužů  v  Anglii.  Poukazuje  se  na  hlavní  zásadu  zařízení  universit 
anglických,  nezávislost,  určení,  tvořit  lidi,  a  ne  knihy,  vychovávat  bu- 
doucí občany.  Velmi  zajímavě  vylíčen  řád  v  universitách  těch.  Třetí 
svazek  obsahuj e  zprávy  o  universitách  německých  a  spolcích 
studující  mládeže  v  Německu.  Sloh  v  těchto  dvou  svazcích  je  trochu 
těžkopádný. 

J.  M.  Kadlřdk:  Z  haličských  potulek.  Dojmy  a  vzpomínky  z  cest.  Knihovna 
našeho  lidu,   roč.   III.   čís.   8. 

Známý  prostonárodní  spisovatel  předvádí  nám  v  přítomném  spise 
řadu  vzpomínek,  jež  zažil  v  různých  dobách  svého  pobytu  uprostřed 
našich  kmenových  bratří  v  Polsku.  Pěkně,  jednoduše  líčí  své  dojmy, 
ostře  rýsuje  kulturní  poměry  i  po  stránce  stinné,  srovnává  je  časovými 
úvahami  s  poměry  našimi  a  bezděčně  vytryskne  ze  vznětlivé  povahy 
zanícené  teskný  pocit  slovanské  nevšímavosti.  trestné  netečnosti.  Obrazy 
jsou  názorlivé.  údaje  skutečné  a  jisté  a  proto  dospíváme  ke  správnému 
úsudku  o  haličských  poměrech  vůbec.  íšlechta  mocná  a  hrdá.  která 
tisíce  věnuje  na  přepych  a  chvilkovému  obdivu  obětuje  blaho  své 
i  celé  vlasti,  nekoná  svých  povinností  pro  národ  a  je  tak  v  područí 
pejzatého  národa,  jako  ten  drobn}'  lid  selský,  pokleslý  již  v  té  míře,  že 
ani  své  bídy  nechápe  a  je  v  plném  jařmu  židovských  spekulantů. 
Teprve  nynější  dobou  s  jakýmsi  úspěchem  zakládáním  místních  spolků 
„Kolek  rolniczych"  pracuje  se  o  hospodářskou  obrodu  a  záchranu 
zuboženého  lidu.  Na  konec  těchto  zajímavých  a  poučných  cestopisných 
obrázkův  a  kulturních  črt  přidány  jsou  drobné  črty,  jež  formou  la- 
hodnou, žertovnou  plně  vystihují  život  polský  vůbec,  ať  již  spisovatel 
líčí  život  obecný  nebo  výjevv  z  ovzduší  vojenského.  Všude  ta  nejistota, 
naivnost  a  zrovna  tupost  zotročilá  jest  údělem  našich  pobratimu  v  Haliči 
a  zajisté  dlouho  ještě  potrvá,  než  z  této  strnulosti  vyváznou.  Knihu 
tuto  odporučujeme  vřele  nejen  našemu  lidu.  abv  jednou  prohlédl  a 
patřil  na  své  přátele,  než  i  vvšší  intelligenci.  abv  z  vlastního  názoru 
poznala  příbuzný  kraj  a  lid  slovanský  a  neblouznila  jen  po  krajích 
cizích,  nevlídných.  Případná  jsou  slova  spisovatelova:  Jděte  k  čertu 
s  tím  vaším  slovanstvím!  Vždvť  neznáte  ani  svého  vlastního  domova,  zlaté 
Moravěnky,  nevíte,  jak  to  vlastně  vypadá  v  nejbližší  Lhotě!  Fr.  St. 

Michal  Snihjan:  Obrázky  ze  Slovácka.  Nakl.  F.  Simáček  v  Praze  1899. 
Str.   159.  Cena  'M)  kr. 

Kresbičky  p.  Srubjanovy  jsou  zcela  charakteristické,  obsahem 
i  slohem,  zachycené  však  ienom  s  iedné  stránky,  řekl  bych  furiantské 
a  milostné;  hlavně  tato  převládá.  P.  spis.  píše  ovšem  i  o  vážny-ch 
věcech,  ale  také  jen  s  veselou  náladou,  která  ho  neopouští  ani  při 
věcech,  nad  nimiž  by  člověk  raději  zaplakal;  míním  na  př.  zálety, 
mnohdy  povážlivé,  nebo  ty  „presúze",  o  nichž  p.  spis.,  třebas  jen  žertem. 


Nová  díla.  777 


praví,  že  je  měl  odjakživa  rád.  že  se  mu  do  duše  vřezali.  Dle  toho 
také  příhody  vypravované  jsou  celkem  malicherné.  Do  vypravování 
vsunuto  hodně  pěkných  písní  slovenských.  Na  jednom  místě  pochutnávají 
si  o  Štědrém  večeru  na  klobásech;  to  snad  p.  spis.  je  protestant,  ač 
jinak  toho  v  knize  nepozorovati. 

Z  vírn  života.  Povídky  a  črty  od  ./.  Arbesa.  Ottovy  Laciné  knihovny  č.  1G9. 

Šestnáct  drobotin  rozmanitého  genru:  od  prakalendářní  anekdoty 
(^Zázračný  doktor")  —  až  po  skutečné  tragedie  života  (-Tys  mne 
srazila"  a  .,Mezi  prvním  a  třetím  zvoněním^),  od  pedagogické  drobo- 
tiny.  —  zákoutí  Arbesovi  oblíbené,  ale  nadobro  nesvědčící.  —  až  po 
bezohledná  životní  dramata  (zejména  j,Zdibek  popelu").  Cena  čísel 
jest  velice  nestejná.  Čím  méně  Arbes  rozřeďuje  své  barvy,  tím  účin- 
néj.ší  tvoří  obrázky.  Srovnejte  si  v  této  příčině  svižnou,  úměrnou  hu- 
moresku -Honba  na  přítele"  s  čísly  jinými,  na  př.  s  odpornou  črtou 
„O  první  kavalkadě"  a  hned  poznáte  onen  rozdíl.  Za  nynějších  poměrů 
naší  beletrie  dlužno  pochvalně  VA^tknouti  okolnost,  že  se  opar  feminismu 
vznáší  pouze  nad  prvními  čtyřmi  kresbami  této  knihy.  — ds— 

Jonáti  Lie:    Když  slunce    zapadne.    Roman.    Z  norského   přeložil  Václav 
Petrů.  Ottovy  Lacinné  knihovny  č.   170. 

Věděl,  že  žena  jest  mu  nevěrna,  ale  přece  jen  ještě  nedovíral;  na 
letním  sídle,  kam  kromě  něho  neměl  přístupu  žádný,  leč  ona,  otrávil 
zamilovaný  její  mls  a  čekal.  Ostane-li  živa  do  jara.  bude  on  nejšťast- 
nějším člověkem  na  světě.  Zneužije-li  letního  bytu  k  záletu,  sama  se 
odsoudí.  A  zneužila  a  zahynula  na  místě.  Zde  jest  morálka  románu, 
který  mimochodem  řečeno  psán  jest  skutečně  napínavě  a  aspoň  tolik 
má  taktu,  že  toho  jistého  kaliska  před  očima  čtenářů  nerozšlapává. 
Charakteristika  jest  určitá  a  jista.  Struktura  knihy  jest  taková,  že 
každý  obrázek  z  vlastního  děje  má  dvakrát  tak  široký  rámec  všeli- 
jakého povídání.  Může-li  se  kniha  dáti  do  rukou  směle,  ponecháváme 
po  tom,  co  stručně  udáváme,  za  věc  svědomí  a  okolností.  _  ds— 

R.  J.  Kronbauer:  Sjezd  a  jiné  novelly.  Ottovy  Laciné  knihovny  č.  1 7 1.  Str.  211. 

Pět  novell  (Sjezd,  Dělostřelec  od  Solferina.  Skvrna,  Věčnost, 
Souboj)  ceny  prostřední.  Nejdelší  „Sjezd"  chtěje  ^'A'kládati  o  jubilejním 
shledání  abiturientů  připne  se  na  jednoho,  schátralého  to  šlechtice; 
skladba  slabá,  roztříštěná.  Ostatní  snaží  se  působiti  ostřejším  dojmem, 
tu  bídy  a  bezvýsledného  zápasu,  tu  překvapivých  obratů.  Hrubvch 
barev,  jakým  jsme  u  Kronbauera  zvvkli,  naneseno  také  zde. 

(Jeorges  Uekhoud :    Kees  Doorik.    Přeložil    Arnošt  Procházka.    Nakladatel 
J.  PelcI  v  Praze   1899.  Cena  80  kr. 

Kdyby  snad  literatura  kmene  Nam  Nam  obohacena  byla  novinkou, 
kde  by  se  lidské  údy.  které  se  dosavade  kryji  šatem,  a  funkce,  které 
se  dosavade  štítí  světla,  nazývaly  a  líčily  způsobem  nejobhroublejším 
a  zejména,  kdyby  se  tam  muž  jmenoval  překrásným  jménem  ..samec" 


778 SmČs. 

a  žena  ušleclitilým  názvem  „samice":  jsme  jisti,  že  by  se  nám  novinky 
té  dostalo  překladu  neméně  pečlivého  a  neméně  vkusně  vypraveného, 
než  jest  knížka  svrchu  nadepsaná.  -  Pacholek  Kees  Doorik  bv  rád 
dostíil  ovdovělou  hospodyň,  a  ta  by  sama  nebyla  od  toho.  ale  intriky 
jejího  bratra  to  zamezí;  za  to  si  ji  okuje  pobuda  Jurgen,  jejž  Kees 
ze  vzteku  zabije.  —  Mezi  těmito  obsahovými  hraničníky  rozvinují  se 
před  čtenářem  scény,  popisy  a  reflexe,  kterým  se  z  většího  dílu  prosto- 
národně říká  —  odpusťte  —  svinské  věci.  My  nebozí  zatemnělci  divíme 
se,  nač  a  proč  se  takovéto  tovary  prodávají;  jest-li  g-enius  naší  literatury 
smýšlení  jiného,  není  nám  povědomo.  -  ds  - 


lfll!,„.,|l| ...-■■l.::^': l...r.-„-.'ltlllllB.,.. 


i^^WM^^M^MM  SMĚS.  ^BS^SSSSSS 


■'''^'iií''-  ■*#-«ir*  ^v  v  ■■  ■  vi"'"  "''1^'  w 'II'''*' "  ''^"w ■■i;i'"M'' r'-^'  ■- 


Počátky  sociální  demokracie  v  Rakousku  byly  Lassallovské. 
Roku  1867.  jicslal  Ferd.  Lassalle  svého  zástupce  Jindřicha  Oberwindera 
do  Rakouska,  aby  jeho  straně  zjednal  co  nejvíce  stoupenců.  V  prosinci  (15.) 
tohoto  roku  provedena  první  organisace  ve  Vídni.  Střediskem  („Centrále") 
byl  dělnický  vzdělávací  spolek  ve  vnitřním  městě  a  ve  všech 
okresích  a  předměstích  fihalky,  zvané  Lesezimmer.  Rok  na  to  zřízeno  již 
%ace  vzdělávacích  spolků  v  čelnějších  městech. 

Aby  se  dosáhlo  větší  moci  politické,  bylo  třeba  agitace  živno- 
stenské. I  počaly  se  zřizovati  t.  zv.  „Gewerk  schaf  ten",  jichž  cílem 
bylo  potírati  společenstva  řemeslnická  (Genossenschaften)  a  činiti 
propagandu  sociální  demokracie.  Heslem  stalo  se  odstranění  mez  dní  ho 
poměr  u. 

Ale  vůdce  strany  Oberwinder  hrál  dvojitou  úlohu.  Volal  děluictvo 
v  boj  proti  kapitalismu,  ale  současně  přijímal  podpory  od  hlavních  repre- 
sentantů kapitalismu,  od  Neue  Freie  Presse,  Scharfa,  Etienna  a  zvláště  od 
bankéře  Deutsche.  Jinak  řečeno:  vydal  již  tehdy  stranu  v  ruce  židovské. 

Zatím  však  rozmnožil  se  počet  přívrženců  Marxových.  Oberwinder 
ze  „strany  dělnické"  vyloučen  a  na  jeho  místo  nastoupil  nejhorlivější 
stoupenec  idejí  Marxových  v  Rakousku  K.arel  Kautsky,  jehož  matkou 
byla  manželka  vídeňského  malíře  při  dvorním  divadle,  filosofská  blouznilka 
a  sociální  spisovatelka. 

Kautsky,  inspirován  jsa  dílem  přímo  z  ^Londýna  od  ]\Iarxa  a  Engelsa, 
dílem  od  redaktora  časopisu  „Socialdemoki-at"  z  Ciuychu,  žida  Bernsteina, 
dílem  od  Liebknechta,  hleděl  sjednotiti  všecky  sti'any:  internationalní,  Ober- 
AYÍnderovu  a  radikální.  Ale  jeho  umírněná  pohtika  nelíbUa  se  mohutné  frakci 
radikální.  Nechtěli  býti  pouhou  fihalkou  socialistů  německých,  i  postavili  se 
na  vlastní  nohy.  Přítel  Kautského,  barvíř  Bar  d  or  ť  zl)aven  redakce  časopisu 


Směs.  779 

„Zukunťf',  Kautšky  iia  schůzi  v  Brně  r.  1SS2.  marně  proudu  radikálnímu 
se  opíral.  8ama  j)íízeň  židovská  naklonila  se  straně  mocnější:  radikální. 
Nastává  era  Peuckertova  (Most,  Xeve,  snahy  anarchistické). 

Žid  Dr.  Ellbogen,  kterýž  byl  právním  zástupcem  anarchistů  při 
processech,  hledí  od  r.  1887.  sjednotiti  hlavní  tři  strany:  socialně-demokratickou, 
radikální  a  anarchistickou    „vědeckými  přednáškami". 

Korrespondence  žida  Jindř.  Mandla  s  Kautskym  vyjasnila  poněkud 
spletené  poměry,  vůdčí  (či  platící)  duchové  židovští,  přestrašeni  byvše  anar- 
chismem,  naklonili  se  zas  ke  straně  umírněné:  socialn  é-<l  em  okrati  c  k  é, 
jež  ted  slaví  vítězství.  Žid  Dr.  Viktor  Adler,  přítel  Pernerstorferův,  vydavatel 
listu    „Gleichheit",   ujímá   se  reorganisace  strany. 

Program  hainťeldský  (31.  prosince  1888  a  1.  ledna  1889),  sjezd 
vídeňský  (28.  čer\'na  až  1.  července  1891)  a  návrli  organisační  na 
sjezdu  vídeňském  (5.  —  9  června  1892)  daly  základ  nové  straně  sociálně- 
demokratické. 

To  jsou  v  krátkosti  dějiny  počátků  sociální  demokracie  v  Rakousku. 
Vliv  semitský  je  v  nich   zcela  patrný.  s. 

K  ochraně  dělníků  proti  alkoholu  staví  generální  ředitelství  státních 
drah  badenských  u  nádraží  v  Heidelberku  kavárnu  7  ni  širokou  a  11  m 
dlouhou  spolu  s  jinými  k  tomu  potřebnými  hospodářskými  budovami.  Kavárna 
tato  má  býti  přístupna  jak  dělníkům  a  sluhům  při  dráze  zaměstnaným,  tak 
i  dělníkům  a  vozkům  ku  dráze  dojíždějícím.  Budou  se  v  ní  prodávati  káva, 
čaj,  mléko,  minerální  vody  a  jednoduché  zákusky.  Zároveň  má  býti  vystavěna 
místnost,  v  níž  by  mohli  dělníci  po  práci  odpočívati,  tak  že  by  nemajíce 
příležitosti  a  pokušení  k  mrhání  peněz  a  k  požívavosti  chráněni  byli  před 
návštěvou  hostincův.  Tím,  že  dělníci  nepožívají  alkoholu,  má  býti  zvýšena 
zároveň  také  bezpečnost  jízdy  po  dráze,  neboť  jak  známo,  alkohol  působí 
po  jisté  době  podrážděnosti  nervů  jakousi  ospalost  a  zmalátnělost. 

Živnostenský  soud  v  Treviru  doporučuje  prácedárcům,  aby  při  přijímání 
dělníku  dali  jim  vyplniti  fornuilář,  ve  kterém  mají  státi  tyto  věty:  kdo  přijde 
opilý  ku  práci,  kdo  v  době  práce  jest  opilý,  kdo  bez  předběžného  dovolení 
nebo  dostatečné  omluvy  do  práce  se  nedostaví,  může  býti  potrestán  pokutou 
až  do  výše  průměrné  denní  mzdy.  Použití  trestů  děje  se  ve  prospěch  dělníkův. 
Prácedárcům  se  dále  také  doporoučí,  aby  týdenní  mzdy  nevypláceli  v  sobotu, 
nýbrž  snad  nejlépe  ve  čtvrtek.  Navrhují  se  také  odměny  pro  střídmé  dělníky, 
o  kterých  ovšem  někteří  soudí,  že  by  dělníky  vychovávaly  k  podvodu  a 
pokrytectví.  Odporučovalo  by  se  též  u  nás.  (Monatsschrift  Gesundheitspflege 
Č.  7.  1899.)  '  -vJ 

Působení  průvanu  na  člověka.  Proťessor  Dr.  K.  Chodounský  podrobil 
-e  v  řadě  pokusů  vlivu  průvanu  za  rozličných  podmínek.  Tak  na  př.  při 
teplotě  -|-3°;  když  po  delším  rychlém  chodu  pot  na  celém  těle  vystoupil, 
svlékl  se  rychle  a  zůstal  nahý  klidně  po  45  minut  v  nejostřejším  průvanu; 
při  temperatuře  — i**  C.  nahý  po  teplém  umytí  těla  bez  osušení;  při  -[-5° 
temperatury  po  30  minut  pouze  ve  vlněné  košili,  která  před  pokusem  do 
ledové  vody  byla  dána  a  nevyždímanou  zůstala. 

Pokusy  ukázaly:  1.  Oblečený  člověk  neztrácí  a  nezíská  tělesné  teploty 
ani    v  ledovém   průvanu.    2.  Působí-li    ledový  průvan    na   nahé  tělo,    stoupá 


780 Směs. 

temperatura  tělesná  od  minuty  k  minutě  až  l-S"  C.  nad  normál  v  době  půl 
hodiny.  Po  pokusu  klesá  temperatura  v  20  minutách  až  o  03 — 0'4''  C.  pod 
normál;  v  několika  málo  Jiiinutáeh  se  však  zase  vyrov^ná.  3.  Pňsobí-li  ledový 
průvan  na  zahřáté  a  potící  se  tělo  s  rozšířenými  kožními  krevními  cévami, 
následuje  ihned  stažení  jejich  a  tělesná  temperatura  počíná  stoupati.  4.  Puls 
zůstává  ve  všech  případech  nezměněn.  5.  Průvan  nezpůsobil  nejmenšího 
zachlazení  a  zdraví  zůstalo  trvale  neporušeno. 

Z  těchto  výsledků ,  jest  č.  5.  v  nápadném  odporu  se  všeobecnými 
zkušenostmi.  (Naturwissenschaťtliche  Rundschau  č.  22.  1899.)  — r. 

Rozvody  manželské  ve  Francii.  Dne  21.  července  r.  1884.  přijat 
byl  francouzským  parlamentem  návrh  zednářů,  jímž  stanoven  byl  bezpodmíněný 
rozvod  manželství.  Žid  Naquet  mohl  se  chlubiti  svým  vítězstvím.  Dlouho 
trval  boj,  stálo  to  mnoho  namáhání,  než  přijat  byl  tento  bezbožný  zákon. 
Než  tak  důležito  bylo  vítězství,  jeho  následky  měly  býti  tak  překvapujícími, 
že  otec  tohoto  zákona  mohl  se  pokládati  za  bohatě  odměněna.  Dvanáctileté 
používání  zákona  poučuje  nás  o  tom  dostatečně.  Před  zákonem  z  r.  1884. 
bylo  i  ve  Francii  rozvedení  od  stolu  a  lože,  kteréž  vedle  nového  zákona 
potrvalo  dále.  Od  r.  1872. — 1875.  dosáhly  návrhy  na  rozvedení  od  stolu  a 
lože  průměrně  počtu  2647.  Tento  počet  byl  každým  rokem  větší,  což  při 
stále  jDrudším  boji  proti  náboženství  a  mravnosti  nemůže  býti  s  podivem. 
V  následujících  čtyřech  letech  dosáhly  roční  návrhy  průměrně  počtu  3264;  a 
v  letech  1880. — 89.  výše  3648.  Smutná  to,  avšak  jistá  známka  pro  úpadek 
Francie!  Po  zavedení  nového  zákona  je  však  stoupání  ještě  větší.  Statistické 
údaje   „Journal  officiel"    udávají  nám  tato  čísla: 

1S85    1886     1887    1888    1889    1890    1891    1892 

návrhy  na  rozvod  .  4040  4581  6605  6247  7075  7415  7398  8015 
návrhy  na  odloučení 

od  stolu  a  lože     .     2910    3017    2549    2107     2194    2041     1926     IQsi 

Celkový  počet  .      7550    7598    9154    8417    9269    9497    9324    9996 

Seznamy  z  následujících  roků  nebyly  ještě  uveřejněny.  Z  částečných 
však  šetření,  jež  podávají  zprávu  o  jednotlivých  departementech,  v^-svítá,  že 
návrhy  na  rozvod  jsou  stále  četnějšími.  Beze  vší  přeháňky  můžeme  tvrditi, 
že  za  posledních  12  roků,  tedy  po  novém  zákoně,  počet  ná\Thíí  se  více  než 
ztrojnásobil.  Jak  s  tím  souhlasí  krásný  slib  obhájců  rozvodu,  kteří  shbovali, 
že  rozvod  jen  v  řídkých  asi  případech  navržen  bude?  Zmenšení  ná^Thů  na 
rozvedení  od  stolu  a  lože  lze  snadno  vysvětliti.  Při  rozvodu  dostávají  totiž 
rozvedení  úplnou  nezávislost,  kdežto  při  rozvedení  od  stolu  a  lože  trvá 
manželství  i  dle  zákona  dále.  Než  nevysvětlují  snad  četnější  sňatky  příbytku 
rozvodů?  Naprosto  nikoli.  Naopak,  počet  sňatků  se  ponenáhlu  zmenšoval. 
Kdežto  v  roce  1885.  bylo  ještě  283  170  manželství  uzavřeno,  klesl  7  roků 
později  počet  sňatků  na  269.332.  Obyvatelstva,  sňatků,  manželských  porodu 
ubývá,  rozvodů  naproti  tomu  přibývá!  Kde  setkáváme  se  s  největším  počtem 
rozvodův?  Jak  bylo  lze  očekávati,  jsou  případy  rozvodů  řídký  v  obyvatelstvu 
venkovském,  kde  ještě  víra  a  dobré  mravy  vládnou,  kde  ještě  náboženství 
a  jeho  sluhové  méně  svého  vlivu  a  vážnosti  pozbyli.  Naopak  ve  velkých 
městech  jsou  rozvody  na  denním  pořádku.  V  departementu  Seinském  samém 


Směs. 


byl  0(1  francoiiZí^kych  .--oudů  čtvrtý  díl  rozvodu  prohlášeni  Více  než  polovina 
[irocerisu  na  rozvod  byla  počatu  od  dělníku  továrních.  Právě  tedy  ona  část 
obyvatelstva,  ve  které  nevěra  tak  mnoho  přívrženců  získala,  stojí  v  popředí. 
Ještě  na  jinou  zajímavou  okolnost  olirací  statistika  naši  pozornost.  Málo 
iiávrliu  na  rozvod  bylo  učiněno  od  manželův,  kteří  méně  než  pět  let  žili 
spolu  v  manželství.  Zdaž  nemusí  nás  to  podivem  plniti,  že  nemožnost  spo- 
lečného života  nebyla  dříve  od  jednoho  nebo  druhého  z  manželů  poznána? 
<Ji  povstává  tato  nemožnost  teprve  tehdy,  až  vášeň  ochladla,  až  povinnosti, 
často  obtížné  povinnosti,  při  malém  požitku  větší  a  těžší  oběti  ukládají? 
Pak  nebyl  by  rozvod  ničím  jiným,  než  zákonným  uznáním  a  schválením 
konkubinatu.  Tento  vzrůst  rozvodův  uspokojil  vsak  jen  částečně  zednáře, 
kteří  v  nešťastné  Francii  zákony  dávají.  Týž  žid  Xaquet,  jehož  přičiněním 
zákon  z  roku  1884.  byl  schválen,  navrhl  po  2  letech,  aby  každé  rozvedení 
od  stolu  a  lože  tři  léta  po  rozsudku  soudu  platilo  jako  úplný  a  nepodmíněný 
rozvod,  když  by  toho  jedna  strana,  třebas  i  vinná,  žádala.  Tento  návrh, 
jenž  od  senátu  Ijyl  zavržen,  byl  v  sezení  komory  dne  11.  července  1893 
znova  přijat.  Lože  jest  pevně  odhodlána  neustoupiti,  dokud  se  jí  nepodaří 
manželství   a  rodinu,   základy  společnosti,   podkopati.  — r. 

Vědecká  nepredpojatost,  o  níž  tak  často  v  učených  kruzích  se  hovoří, 
ve  skutečnosti  čas*^  divně  se  ukazuje,  proměňujíc  se  v  pravý  opak.  Důkazem 
toho  je  fakt,  o  němž  podává  zprávu  J.  Happel  v  „Zeitsehr.  fůr  Mis-sionskunde 
u.  Religionswissenschaft"  v  II.  r.  na  str.  240.  Týká  se  recense  knihy  Chantepie 
de  la  Saussaye  „Lelirbuch  der  Religionsgeschichte".  První  vydání  této  knihy 
J.  Happel  přísně  zkritisoval,  a  následek  toho  Ind,  že  autor  její,  Ch.  de  la  S., 
u  (h-uhého  vydání  nakladateli  svému,  J.  C.  B.  Mohrovi,  zakázal,  aliy  se  ne- 
opovažoval redakci  jmenovaného  časopisu  za.slati  redakčního  výtisku.  To  však 
nevadilo  jmenovanému  kritikovi,  objednal  si  knihu  za  své  a  kritisuje  v  udaném 
ročníku.  Chantepieova  kniha  požívá  ve  vědeckém  světě  veliké  autority,  z  ní 
většinou  v  Německu  (a  i  u  nás)  studují  se  dějiny  náboženství  jednotlivých, 
tedy  základy  tak  zvané  srovnávací  vědy  náboženské,  a  proto  nebude  bez 
užitku  poslechnouti  kritiku  Happelovu.  Kritik  píše:  Může  to  právem  platiti 
jako  znamení  o  nutnosti  učelinice  dějin  náboženských  u  nás,  že  „druhé,  zcela 
přepracované  vydání-  knihy  veleobsáhlé  bylo  umožněno  v  l(.i  letech,  a  že 
kniha  tato  přes  pochybený  svůj  rozvrh,  nedostatečnou  nábožensko-filosofickou 
prohloubenost  považuje  se  za  „naši"  učebnici  dějin  nál)oženských.  Označení 
,.druhé,  zcela  přepracované  vydání"  týká  se  podstatně  obsahu  knihy.  Vše- 
obecný, možno-li  říci,  nábožensko-filosofický  a  ethnologicko-geografický  oddíl 
vynechán,  jistě  ku  prospěchu  knihy,  tak  že  tato  představuje  se  nyní  úplně 
v  rouše  nábožensko-dějepisném.  Ještě  podstatnější  změnou  je,  že  Chantepie 
de  la  Saussaye  přil)ral  si  pro  jednotlivá  náboženství  zvláštní  spolupracovníky, 
což  však  musí  se  uznati  za  pokrok  ceny  velice  pochyliné.  Právě  nejlepší, 
nejvýznačnější  stránka,  jež  má  lišiti  učel)nici  dějin  náboženských  od  jiných 
nástinů,  pojednávajících  týž  předmět,  jako  jsou  na  př.  nástiny  dějin  světových, 
že  totiž  jednotlivá  nál)OŽenství  národní  jsou  projednána  se  stanoviska  celkového, 
ztrácí  se  úplně  encyklopedickým  takovým  zpracováním.  Strakatý  vzhled,  jenž 
takto  knize  jest  dán,  ukazuje  se  zvláště  tím,  že  někteří  spolupracovníci,  jako 
na  př.  redaktor  sám,  jsou  přívTženci  theorie  vývojové,  jiní  nikoli;  ten  neb  onen 

Hlídka,  51 


782 Směs. 

odstavec  ukazuje  opravdu  hlul)5í  zájem  o  věc,  kdežto  jiní  mají  náboženství 
jen  za  jakési  symptomatické  onemocnění  lidského  ducha  a  považují  za  jeho 
vnitřní  jádro  hrul)ě  realistické  a  massivní  projevy  velkých  davů;  jiní  opět 
považují  dějiny  náboženství  za  dějiny  theologickýcli  a  sektařských  hádek. 
Za  nejzdařilejší  považuji  odstavec  o  náboženstvích  severních  Semitův  o<l 
Dra.  F.  Jeremiáše  a  odstavec  o  náboženství  Peršanův  od  Dra.  Lehmanna, 
jenž  i  průl)ěh  jeho  jakož  i  průběh  náboženských  dějin  indických  dobře  vystihl. 
V  nástinu  islanm  od  prof.  Houtsmy  činí  velice  příznivý  dojem  posouzení 
Mohammeda;  naproti  tomu  počátek  islámu  ze  staroarabského  náboženství  není 
dostatečně  naznačen,  a  celý  popis  velice  připomíná  bezbarvý  sektařský  dějepis. 
Nejvlastnější  práce  redaktorova,  náboženství  Řeků,  Římanův  a  Germanů,  má, 
známé  přednosti  i  nedostatky  jeho  studií  dějepisně-náboženských:  obsáhlou 
vědomost  věcí  a  dovedné  jich  podání,  nedostatek  hlubšího  pojnuití  předmětu. 
Kdežto  druhé  vydání  jeho  díla  znamená  pokrok  alesi)OĎ  v  tom  smyslu,  že 
se  vylíčení  dějinné  částečně  vymanulo  z  pout  moderní  theorie  vývojové  a 
přihrádky  „animismus,  ťetišismus"  atd.  skoro  již  odhodilo  do  starého  haraburdí, 
v  dějinách  řeckých  popřál  jim  bohužel  sám  redaktor  předního  místa,  a  ná- 
sledkem toho  nemá  ani  ponětí  o  hlulioce  nábožném  ikichu,  provívajícím  básně 
Homerovy.  Odstavec  o  nál)oženství  egyptském  od  Langeho  charakterisuje  se 
sám  těmito  větami:  „Důkladný  nástin  náboženské  víry  není  tu  možno 
podati."  „Staré  formy  náboženských  představ  a  kult  byly  podstatnými 
známkami  náboženství...  obraz,  jejž  dle  px'amenův  o  egyptském  náboženství 
můžeme  podati,  je  nutně  neúplný,  jednostranný  a  nejistý."  Ze  pan 
Lange  <lle  toho  se  držel,  dosvědčujeme  mu,  ale  mnohem  raději  liychom  byli 
\nděli  zde  Bmgschův  nástin  egyptského  nál)0Ženství,  ačkoli  dle  p.  Langeho 
„celkem  je  to  ^•}'líčení  tlieologického  zpracování  náljoženství,  jak  se  vytvořilo 
v  Heliopoli."  O  nálíoženství  israelském  psal  p.  Valentin  jun.  Dle  něho  je 
náboženství  israelské  jahvismus,  a  „jahvismus  l)yl  původně  jen  rámcem,  joiž 
znenáhla  se  doplňoval..."  „Neurčitost  zevnějších  forem  umožnila  jahvismu, 
aby  se  mohl  dle  potřeby  vžíti  v  rozličné  okolnosti,  nebo  lépe  řečeno  (!),  tyto 
(okolnosti  v  sebe  pojati,  aniž  by  tím  utrpěl  na  svém  charakteru,"  Sapienti  sat! 
Náboženské  dějiny  Japanu,  práce  to  p.  Buckleye  z  Chicaga,  nechť  tu  je 
přikryta  závojem  zapomenutí.  (Kritika  tato  podána  na  str.  238 — 240.  jmeno- 
vanélio  z  počátku  časopisu.)  Prosím ! 

Železnice  od  Nilu  do  Vang-tse.  Mezinárothn'  závodění  má  své  dobré 
stránky.  Rusko  snaží  se  usilovně  předstihnouti  ostatní  státy  stavbou  želebnic. 
Sibiřská  dráha  slibuje  časem  státi  se  hluliokou  brázdou,  po  níž  pokrok  bu<le 
postupovati  do  ostatních  zemí  kolem  severních  končin  asijských,  jimiž  prolííhá. 
To  popohnalo  C.  A.  Moreinga,  že  v  „Nineteenth  Century"  dokazuje  potřebu 
„všebritické  železnice  do  Cíny."  Případ  je  mu  velice  jednoducliý.  Jeti  z  Londýna 
do  Sanghaje  přes  Brindisi  a  P.  O.  dráhou  vyžaduje  8o  dní  a  stojí  v  první 
tříilě  8il  liber,  sibiřskou  dráhou  do  VlaiHvostoku  a  lodí  do  Sanghaje  vyžaduje 
l.ó  dní  a  stojí  40  liber.  Proč  liy  nebylo  možno  pojistiti  obchod,  jenž  by  jimik 
nevj^hnutelně  přešel  do  mkou  ruských,  Angličanům  I''  Moreing  je  tak  laskavý, 
že  podává  hned  k  svému  návrhu  mapu  a  rozpočítává  jednotlivé  o<ldíly  dráhy, 
již  l)y  tak  rád  viděl:  z  Alexandrie  do  zálivu  Akabah  v  Egyptě  250  mil, 
z  Akabu  do  Bussory  a  Ko^v('itu  (v  Turecku  a  neodvislém  státě)   1000  mil. 


Siut's.  783 

z  Koweitu  na  pomezí  Biiluuh  (v  Persii)  700  mil,  z  Persie  Jo  Kurracliec 
v  Indii  520  mil,  z  Kurrachee  do  Kunloiigu  v  Indii  2800  mil,  z  Kunloniíii 
tlo  .Sanghaje  v  (Jiné  1000  mil,  celkem  <J»J70  mil,  z  čehož  již  2000  mil  je 
porítaveno.  ilimo  to  třeba  uvážiti,  že  okolnosti  pro  .stavbu  této  dráhv  jsou 
mnohem  jjí-íznivější  než  byly  pro  Rusko  při  stavbě  sibiřské  dráhy.  Autor 
podotýká,  že  Amir  Jebelu  iŠomer,  skutečný  panovník  střední  Arábie,  úplné 
•^(•liválil  návrh  železnice  skrze  své  území,  a  výliody,  jež  by  přinesla  drália 
poutníkům  moliammedanským  na  svatá  místa,  získaly  Iiy  pro  tento  návrh 
vydatnou  pomoc  mohammedanského  svéta.  Mimo  to  je  dobře  míti  na  paméti, 
že  jakmile  navržená  ilráha  by  <losáhla  Indie,  převrátí  úplné  námořní  cestu 
a  obchod  s  Austrálií.  Jest  asi  ';i'}^)0  mil  z  ]\Iadrasu  do  Pertliu,  hlavního 
města  západní  Austrálie,  a  poněvadž  se  pomýšlí  na  spojení  australských 
kolonií,  bude  co  nevidět  Perth  spojen  dráhou  se  Sydneyí.  Tak  bude  možno 
lostati  poštu  a  cestující  do  Perthu  místo  dosavadních  24  za  18  dní  a  odtu<l 
do  Sydneye  ve  4  dnech.  Je  patrno,  že  název  ,všebritická  železnice"  musí 
býti  vyklá<ián  volné,  poněvadž  přes  polovičku  zemí,  kterými  má  drália  jíti, 
není  Anglii  poddaných.  Avšak  autor  praví,  že  „Velká  Britanie  jest  uvyklá 
l)ovažovati  své  postave' í  a  vliv  v  Indickém  oceánu  jako  nejvyšší";  než  „ačkoli 
Velká  Britanie  má  dohled  a  taktické  panství  nad  zálivem  perským  a  ačkoli 
})odél  břehúv  arabských  a  uvnitř  Aralňe  její  vliv  je  převládající,  neilostává  se 
jí  mocné  podpory  pro  upevnění  moci,  jakou  by  jí  jistě  drália  přin(>sla." 
Obchofbií  a  vojenské  výhoily  takové  dráhy  jsou   nepochybný, 

James  Sully,  známý  i  u  nás  svou  psychologií  pro  účely  vychovatelské, 
nn'in',  že  základem  vychovatelství  musí  ln'ti  experimentální  psychologie. 
Dobré  vědecké  pozorování  jediné  dle  něho  je  s  to,  a])y  nás  dovedlo  k  bezpečným, 
ve  vychovatelství  zužitkovatelným  výsledkům.  Naproti  tonui  Múnsterberg, 
jeden  z  nejpřecbiéjších  filosofů  v  Americe,  proťessor  na  Harvard  University, 
v  přei hlášce  své  konané  r.  1895.  před  klu|)em  učitelů  z  ^Massachusetts,  při 
vší  úctě  a  vážnosti  k  experimentální  psychologii  jako  vědě,  pro  pokrok 
v  pe<lagogice  odpírá  jí  všechen  význam.  „Tact,  sympathie,  interes"  učitele 
jsou  prý  mnohem  cennější  než  všech  oněch  27  psychologických  laboratoří 
ve  Spojených  Státech!  Kdo  má  asi  pravdu? 

V  posledním  výročním  sezení  spolku,  který  má  za  účel  <iohle<I  a 
udržování  domu  Shakespearova  v  Stratfordon  -  Avon,  konstatováno,  že 
v  minulém  roce  vydáno  liylo  84.000  placených  vstupenek  k  návštěvě 
tohoto  domu ;  návštěvníci  tito  byli  příslušníky  ;)5  různých  národností. 
Více  než  lO.OOO  osob  navštívilo  též  dům  Anny  Hathawayovy,  manželky 
Shakespearovy.  A.  S. 

()bě  půlky  lidského  obličeje  nejsou  téjněř  nikdy  absolutně  stejné. 
Ve  dvou  mezi  pěti  případy  nejsou  obě  oči  ve  stejné  přímce ;  -/s  li^^í  vidí  na 
jedno  oko  lépe  než  na  druhé;  pravé  ucho  bývá  oliyčejné  něco  výše  než  levé. 


^^® 


51 


784 

Rozhled. 

nr- 

***************** 

ROZHLED, 

;.-****************#» 
^                 ***************** 

af6«eaeaE»B»BaEaE!a» 

9B!B«B«BIBďlCiKďKďlB»B 

«»*»»*«****«***** 
»*»*»*»***«»»»»«*« 

p^       ***************** 

>_».     **********)i-**-l:Sr*** 

Y   B  m  ě,   25.  září   1899. 

Církevní  zprávy.  O  I)  s  a  z  e  ii  í  m  pražského  arcibiskupství 
vyřízena  zase  jedna  trapná  záležit«jst  v  české  provincii  církevní.  Ndp. 
Leo  bar.  Skrbenský  nar.  r.  1863.  M.  l.I  —  Novv  metropolita  sjedno- 
cené církve  ruské  v  Haliči,  arcibiskup  KuiJov.ški.  přijat  při  svém 
nastolení  počátkem  měsíce  příznivě  ode  všech  stran  jak  od  mlado- 
národovců  Romaňčukovych  tak  i  od  starvch  kol  org-anu  ,,Ha}yčanyn" 
se  kupících.  Tito  jen  v  „Hal."  kladli  novému  metropolitovi  na  srdce, 
aby  co  nejbedlivěji  střežil  staroslovanského  obřadu  rusinské 
sjednocené  církve,  o  nějž  prý  mnoho  nepovolaných  lidí  usiluje.  — 
Starorusíni  (pro  Rusko  a  jednotu  s  ním  horující  i  obviňují  totiž  stále 
Poláky  a  zvláště  Jesuity,  že  smýšlejí  o  obřad  staroslovanský  a  chtějí 
Eusíny  zlatinisovat. 

Pravoslavní  bukovinští  Rusíni  stěžují  si  na  útisk  z  dvojí 
strany:  národní  se  strany  rumunské  a  národně-církevní  se  strany 
Polákův.  Ač  prý  ze  500  farností  pravoslavných  v  Bukovině  je  jich 
rusínských  na  350.  přece  prý  ohromná  většina  kněžstva  je  rumunská, 
jež  se  o  stádce  své  nestará  a  nechá  prý  si  je  svobodně  rozchvacovat 
od  latiníků  a  unitu.  Biskup  pravoslavný  zaderský  na  to  musil  přijít, 
aby  místního  řeeko-prav oslavného  metropolitu  v  Oernovicích  na  to 
upozornil,  že  v  jeho  vlastním  metropolitním  kostele  mají  obřadní  knihy 
unitské  místo  pravoslavných. 

Na  konferenci  uherských  biskupu,  na  níž  přijat  návrh 
církevní  autonomie  tak.  iak  sestaven  bvl  27člennvm  vvborem.  došlo 
ke  srážce  s  rumunskými  biskupy,  kteří  se  opírali  tomu.  abv  budoucí 
autonomní  statut  platil  také  pro  rumunské  sjednocené.  Žádali, 
aby  jim  jejich  dosavadní  autonomie  církevní  byla  ponechána  jako 
církvi  samostatné.  Bojíť  se,  že  s  novou  autonomií  vtrhne  též  madarisace 
k  nim.  Bylo  jim  namítnuto,  že  císařský  dekret  sjezd  církevní  svolavší, 
nečinil  rozdílu  mezi  katolíkv  maďarskými  a  rumunskými.  Ze  tedy 
musejí    se    svvni    návrhem    obrátit    na    vvšší    místo,    ani    konference 

t-'  k  ,;  / 

biskuj)ská  ani  sjezd  sám  o  tom  nemůže  rozhodovat. 

V  posledním  čase  z  rozhodnutí  ekumenického  patriarchátu  cařihrad- 
ského zřízena  v  Bosně  nová  pravoslavná  eparchie  —  čtvrtá.  Biskupství 
totiž  Dabro-Bosenské  jako  velmi  rozsáhlé  rozděleno:  část  přidána  epai'chii 
Zvornické  (kraj  „Maglaj")  a  v  severozápadním  koutě  Bosny  zřízena 
nová  eparchie  Banjalucko-Bihačská.  Pravoslavná  Bosna  od  té  doby 
rozdělena  na  diecese:  Dabro-Bosna,  Zahum  (Hercegxivina).  Zvornik  a 
Banjaluka-Bihač. 


Rozhled.  785 


Částečně  eparchie  pravoslavné  v  Bo.sně  dobyly  si  na  cařihradském 
patriarcháte  nového  práva,  totiž  práva  zříditi  si  appelační  soud.  Dosud 
právo  appelace  bvlo  v  Cařihradé.  Patriarchát  teď  toto  právo  povolil 
eparchiím  bosenským  pro  jejich  politickou  samostatnost,  vlastně  dovolil 
jim  zřídit  jen  meziinstanci.  které  dřív  nebývalo.  Nejvyšší  appelační 
právo  však  i  nadále  si  ponechal. 

Ruská  církev  žárlivě  pohlíží  na  katolické  úspěchy  mezi 
Slovany  na  Balkáně,  zvláště  v  Macedonii.  Nedávno  zpravodaj 
„S.  Peterburg-ských  Vědomostí"  žaloval  na  to,  jak  katohci  dobyli  pevné 
posice  ve  Skoplji.  Kladou  tam  základní  kámen  k  novému  katol.  chrámu 
Páně.  Zpravodaj  s  žalem  vyličuje,  jak  Rakousko  tu  fedruje  katolictví. 
Vlivu  rakouskému  podařilo  se  vymoci  na  turecké  vládě,  že  katolíci 
používají  ve  Skoplji  zvonu  na  věži  chrámové,  čehož  pravoslavným 
Bulharům  a  Srbům  nedovoleno,  ač  katolíků  je  tu  25  rodin,  pravo- 
slavných 14.000  d.  Pravoslavné  kostely  musejí  používat  klepadel  místo 
zvonů,  totiž  dvou  desek,  jedné  kovové,  druhé  dřevěné,  mezi  nimiž 
zvoník  dřevěnou  pr.lickou  spíše  bubnuje  než  zvoní!  Pravoslavný  lid 
na  celém  Kosovu  poli  a  kolem  jest  téměř  nucen  zříkat  se  své  pravo- 
slavné víry,  aby  unikl  před  násilnostmi  albánskými.  Přestupuje  proto 
k  moslemství  a  pak  má  pokoj,  nebo  ke  katolictví  a  pak  jej  chrání 
mocným  svým  vlivem  Rakousko.  O  ruském  zastání  ani  potuch}-.  Rusko 
v  celém  tom  kraji  kromě  skopeljského  konsula  jiného  zástupce  nemá. 
—  Pravoslavná  církev  macedonská  jak  řecká  tak  srbská 
i  bulharská  užívá  dosud  obřadných  zpěvu  byzantských,  jež  jsou  žalostně 
se.šlé:  .,není  to  ani  vvtí  ani  huhňání".  praví  zpravodaj.  Proto  církve  stydí 
se  za  takový  zpěv.  objednávají  si  choralní  zpěvy  z  Rakouska  a  z  Němec. 
Tak  se  do  církevního  zpěvu  pravoslavného  v  Macedonii  vkrádá  „švábská 
muzika"'.  —  Rusko  prv  musí  vystavět  tu  ve  větších  městech  své 
chrám  v  a  poslati  sem  své  duchovenstvo,  aby  toto  čistvmi  obřad  v 
a  krásnými  zpěvy  pravoslavné  církve  ruské  pomáhalo  církve  východní 
v  Macedonii  vymaniti  z  pod  škodného  vlivu  propagandy  rakousko-latinské. 

Rakouští  „losvonro miste"  nalézají  stále  ještě  v  protestantech 
říšsko-německých  horlivé  podporovatele.  Žádné  poukazování  na  nečistý 
pramen  této  ag-itace  nedovedlo  říšsko-německé  protestanty  rozčarovat 
a  ochladit  jejich  horlivost.  Protestantští  pastoři  chodí  z  Němec  do  .se- 
verních Cech  na  missie,  pokud  nejsou  vládou  naší  v  úkolu  svém  zdrženi. 
Nedávno  jednota  e  v  a  n  fj  e  1  i  c  k  ý  c  h  f  a  r  n  í  c  h  s  p  o  1  k  u  na  své  schůzi 
ve  Stendalu  (7.  září)  jednohlasně  přijala  tuto  resoluci:  „Shromáždění 
zástupců  evang-elických  farních  spolků  prosí  srdečně  všecky  evang. 
duchovní  ve  svých  církvích  buditi  účast  a  sbírky  konati  pro  nově  se 
tvořící  obce  církve  evangelické  v  Rakousku.  Prohlašuje,  že  mu  to  bude 
velikVmi  potěšením,  najdou-li  se  mladí  horliví  duchovní,  kteří  by  byli 
ochotni  sloužiti  Pánu  v  nově  zalomených  obcích.  Prosí,  aby  každý  člen 
farního  spolku  složil  zvláštní  příspěvek,  aby  se  přestupujícím 
katolickým  k  n  ě  ž  í  m  mohl  poskytnouti  pro  první  čas  útulek,  a  prosí 
též  předsedy  farních  spolků,  aby  se  poptali,  kde  by  ve  faře  evangelické 
ochotni  byli  takovým    nově    k  protestantismu    přestouplým    katolickým 


786  R)zhled. 


kněžím  popřáti  na  zatini  přivstřeší."  —  Předloni  protestante  strhli  neho- 
rázný křik,  že  sjezd  katolíku  německých  v  Landshutě  v  Bavořích  se 
usnesl  o  tom.  aby  se  založil  fond.  z  něhož  by  ku  katolictvn  se  vrátivší 
pastoři  první  čas  podporováni  byli!  A  ukázalo  se.  že  katolíky  německé 
na  prázdno  podezřívali.  Jejich  vlastní  agitace  a  honba  za  katolíky 
prodávajícími  se  je  ted"  usvědčená  v  celé  své  nemravnosti  a  podloudnosti. 
Přes  to  oni  budou  stále  křičet  o  katolické  rozpínavosti! 

Sjezd  katolíků  německých  v  Nise  (XLVI.)  byl  čtvrtým 
sjezdem  katolíku  na  slezské  půdě  (1849,  1872  a  1886).  Ježto  Nisa  a 
zvláště  hornické  okolí  jest  silně  polsky  promíchané  a  celé  krajinné  a 
lidové  pozadí  na  východ  jest  polské,  dožadovali  se  Poláci  toho,  aby 
i  polštině  na  sjezde  dopřáno  bylo  místa.  Představenstvo  sjezdové 
odmítlo  úplné  provedení  utrakvističnosti  na  sjezde,  ale  slíbilo,  že  pro 
polské  účastníky  a  pro  polský  lid  zvláště  jest  ochotno,  nějakou  ze  schůzí 
úplně  věnovat,  a  mimo  to.  pokud  bude  třeba  i  tiskopisy  pečovat  pro 
vyrozuměni  polského  lidu  o  jednání  sjezdu.  Polsky  tábor  —  beztoho 
už  dlouho  nejednotný  —  rozdvojil  se  tudíž:  radikálnější  a  zároveň 
liberalové  stáli  na  úplné  utrakvističnosti,  konservativní  spokojili  se 
s  nabízeným  způsobem.  —  Sjezd  sám  co  se  manifestační  i  věcné  stránky 
týká,  nebyl  za  minulými  velkolepými  sjezdy.  Význam  a  ráz  sjezdů 
katolických  vynikl  v  malém  24tisícovém  městečku  teprve  značněji,  než 
dosud  ve  městech  lidnatých.  Dokázáno,  že  i  tu  se  mohl  rozvinouti 
v  celé  své  zvyklé  okázalosti.  A  celé  město  spolupůsobilo.  —  Listy  všech 
barev  bez  rozdílu  tuto  manifestační  velkolepou  stránku  sjezdů  katolických 
doznati  musejí.  Též  politick3\  sociálně,  kulturně  a  vědecky  stojí  ně- 
mecké katolické  sjezd}'  na  výši.  jaké  ani  po  těchto  stránkách  sjezdy 
v  jiných  zemích  a  sjezdy  jiných  stran  nedosahují.  Přes  výtky  ,,refor- 
mistů"  (na  př.  výrok  IMiillera  samého),  že  sjezdy  katolicko-německé  jsou 
„paskvilem"  na  sjezdy  katolické,  jaké  bývaly  v  dobách  dřívějších 
zvláště  za  „kulturního  boje",  sám  tisk  protestantský  a  liberální  i  když 
úštěpkuje  a  haní,  svědčí  o  jiném. 

Známý  liberální  národohospodář  Karel  Jentsch  v  Ha  r  děno  v  ě 
„Zukunft"  (č.  51.)  ke  sjezdu  připíná  tyto  všeobecné  poznámky,  jež 
vyplynuly  z  dojmu,  jaký  naň  sjezd  učinil:  „Ze  by  pokrok  ve  vědách 
mohl  kdy  náboženství  podvrátiti,  nikdy  jsem  nevěřil  ani  se  neobával... 
Svatost  náboženství  nemá  se  od  pokroku  věd  ani  filosofie  čeho  obávati... 
Ne,  náboženství  nepominulo,  jak  se  zkostnatělí  liberalové  dosud  domní- 
vají —  ale  v  Německu  pominul  jen  kulturní  boj.  a  vše.  co  s  ním 
souvisí,  pominulo  ..."  „Katolická  církev  je  starší  a  větší  a  koření 
hlouběji  v  potřebách  lidí.  než  kterýkoliv  moderní  stát  s  celou  svou 
armádou."  Na  konec  praví  spisovatel:  ..Před  25  lety  jsem  se  súčastnil 
velkých  oněch  schůzí  plných  alkoholického  i  ideálního  nadšení,  na 
nichž  zaznívalo  volání:  „Jíím  musí  padnouti.  Pím  padne!'"  Ale  všichni 
ti  tehdejší  nadšení  bojovníci  nezatřásli  tou  budovou  starodávné  církve 
právě  tak.  jako  hoši  neotřesou  základy  starobylého  domu,  když  nožíky 
svými  poškrabou  jeden  z  balvanů  na  jehc'  pilířích." 


Eozhled.  787 


Literami  otázka,  která  posledni  dobou  dosti  rozvířila  literární 
i  novinářskou  společnost,  vyzněla  v  ten  smysl  na  sjezdu,  aby  katolíci 
starali  se  účinně  podporovat  zatím  to,  co  mají:  vj-dávat  i  upravovat 
staré  ze  starověku  a  středověku,  podporovat  novodobé  své  spisovatele  — 
a  to  ostatní  už  přijde  samo  sebou.  Materielně  zajištěná  literatura  roz- 
vine se  sama. 

Budoucího  roku  na  ukončení  století  hodlají  němečtí  katolíci  svolati 
mezinárodní  kongress  katolický  do  Mnichova.  Jest  ovšem 
otázkou,  zda  bv  se  pro  mezinárodní  sjezd  našla  také  příhodná  látka 
ku  projednání,  kdyžby  sjezd  měl  býti  něco  nového,  jiného  než  dosavadní 
mezinárodní  vědecké  sjezdy  katolické. 

Prof.  Ruhland  v  ,,Mag-deburger  Zeitung-"  uveřejnil  opravu  proti 
útokům  protest,  listu  toho  na  frýburskou  katol.  universitu 
ve  Švýcařích.  a  sděluje  v  opravě  toto:  „Není  pravda,  že  všichni 
professoí-i  na  frýburské  universitě  jsou  katolíci,  já  na  př.  hned  jsem 
protestant.  Keni  pravda,  že  velká  část  professorů  zdejší  university  jsou 
duchovní.  Z  58  docentů  na  universitě  působících  mimo  bohoslovnou 
fakultu  jest  pouze  jeden  knězem.  Keni  pravda,  že  by  o  volnosti  bádání 
na  universitě  ani  řeči  býti  nesmělo.  Já  jsem  ve  svém  bádání  a  vyučování 
úplně  svoboden,  ani  v  nejmenším  překážky  se  mi  nekladou."  — 
A  přece  celá  německá  veřejnost  i  katolická  postavila  se  vloni  na 
stanovisko  8  professorů  proti  universitě  frýburské  brojících.  Či  by  jich 
krokem  byla  bývala  zjednána  náprava? 

„Osservatore  Romano",  jenž  se  pokládá  za  list  kurie  římské 
a  přinášivá  také  autentická  ohlášení  její,  dostal  tyto  dni  od  katolických 
německých  listů  velmi  ostré  napomenutí,  aby  psal  podruhé  s  rozumem 
a  mírnil  se.  —  List  ten  totiž  po  svátku  křestném  Sv.  Otce  (20.  srpna) 
přinesl  zprávu  o  tom.  co  Sv.  Otec  pravil  přijímaje  gratulanty.  ]\Iluvil 
prý  k  nim  o  p  r  o  p  a  g  a  n  d  ě  protestantismu  v  Itálii.  „Oss.  Rom. " 
dle  všeho  se  zprávou  o  řeči  Sv.  Otce  spojil  i  svou  úvahu,  neboť  tak, 
jakými  obrazy  a  slovy  on  propagandu  protestantskou  vyličuje,  nechtějí 
listy  ani  protestantské  věřit,  že  by  Sv.  Otec  byl  mluvil  (mluví  se  stále 
o  drzosti  protestantské,  propaganda  a  ústavy  její  se  přidobňují  k  ne- 
věstkám na  ulici  v  kočáře  se  roztahujícím  atd.).  Když  listy  a  ba 
i  sjezdy  protestantské  v  Kěmecku  věci  té  použily  k  nov}"m  útokům 
na  papeže  a  na  celou  katolickou  věc,  tu  katol.  listy  německé  zvláště 
„Kíilnische  Volkszeitung"  uznaly  za  vhodno  věc  nevymlouvat.  ale  na 
list  kurie  římské  se  obrátit  s  rozhodným  napomenutím,  aby  byl  slušnější 
i  tam,  kde  sám  ze  sebe  mluví. 

Koncem  srpna,  kdy  konán  katol.  sjezd  německý,  konán  též  sjezd 
katolíkův  anglických  ve  Stockportě.  Počátkem  září  konán  s  dy chtivostí 
očekávaný  sjezd  katolíků  španělských  v  Burgos,  otázkou  dyna- 
stickou na  dva  tábory  rozdělených.  Sjezd,  od  něhož  čekáno,  že  roz- 
vedené tábory  smíří,  tím  spíše  snad,  že  Sv.  Otec  rozhodně  listem  svým 
nejen  ke  svornosti,  ale  i  ku  věrnosti  k  nynější  dynastii  napomenul, 
sjezd  přece  nesjednotil  a  nespojil.  Ba  naopak  ukázal  se  vlastně  sjezdem 
většinou  svou  karlistickým.  jenž    proti   vládě  a  dynastii  i  proti  papež- 


788  Rozhled. 


skému  napomenutí  ohlásil  oposici.  Biskupové  přítomni  byli  téměř  jediní 
s  druhé  koruně  věrné  strany  a  několik  laiku.  Kněžstvo  téměř  všechno 
bylo  karlistické.  Leč  vystupování  většiny  této  nebylo  přece  tak  drsné 
a  nesmiřitelné  jako  doposud.  Naopak  přijata  i  resoluce  navržená  biskupem 
oviedským,  aby  katolíci  španělští  spojili  a  sloučili  se  v  jednu  mohutnou 
stranu  na  tomto  základě:  „spojiti  se  pod  autoritcju  Sv.  Otce;  dáti 
episkopatu,  aby  vypracoval  program  společný;  utvoření  národního  kato- 
lického spolku,  tvoření  diecesních  a  farních  sp(jlkú;  podpora  těch 
kandidátů  při  volbách,  kteří  budou  od  biskupů  přijati;  zřízení  sociálních 
stolic  na  biskupských  seminářích;  rozšířené  a  zmocněné  vyučování 
katechismu  v  dělnických  kruzích."  —  Mimo  to  sjezd  žádal,  aby  §  29. 
ústavy  šp.  byl  změněn  tak.  aby  kněží  byli  volitelní  v  kortesy  (sněm); 
dále,  abv  kněží  byli  osvobozeni  od  daně  spotřební  (ne  tuze  sociální 
požadavek!),  aby  byli  vyjmuti  z  pravomoci  občanských  soudů  v  jistých 
případech.  —  Po  stránce  sociální  a  hospodářské  sjezd  mnoho  čerpal 
z  prakse  katolíků  německV-ch,  jakož  viibec  německé  sjezdy  katolické 
stal  v  se  vzorem  všech  podobných  sjezdu  v  jiných  zemích.  Tak  zvláště 
drobná  hospodářská  práce  mezi  selským  lidem  má  býti  prováděna 
dle  vzorův  u  nás  zdomácněl^^ch. 

Nepřestávaje  na  napomenutích  poslanV^ch  katolíkům  francouzským 
ústy  biskupů,  již  u  něho  byli  v  audienci  přijati,  Svatý  Otec  poslal 
nej nověji  biskupům  francouzským  encykliku,  jež  však  ne- 
dotýká se  ani  tak  politického  postavení  dnešního  jako  vnitřních  záležitostí 
katolickvch  ve  Francii.  Encyklika  jest  rozuzlením  otázky  francouzského 
„amerikanismu",  jak  pod  různými  zjevy  se  poslední  léta  v  životě 
církevním  ve  Franci  ohlásil.  Otázku  seminářů  a  opravy  škol  katolických 
skládá  sv.  Otec  v  ruce  biskupův  a  jejich  rozhledu  ji  svěřuje.  Kněze 
napomíná  k  poslušnosti  vůči  biskupům,  k  horlivosti  ve  službě  a  péči 
o  věřící. 

Keckv  „fanar"  nedobojoval  dosud  boj  o  patriarchát  antio- 
chejský,  jenž  mu  b^d  vlivem  ruským  a  probuzením  kněžstva  i  lidu 
syrského  konečně  vvrván  a  už  zas  osiřel  nový  řeckových(jdní  stolec 
patriarší:  dne  5.  září  zemřel  lOlletý  alexandrijský  patriarcha 
Sofronios  Mejdancoglu.  rozený  Kek  z  Cařihradu.  jenž  byl  i  patriarchou 
řeckým  v  Cařihradě  r.  1863.  až  1866.  V  r.  1870.  přijal  pak  (721etý) 
stolec  v  Alexandrii,  kdy  ještě  slovo  řecké  bylo  mocné  při  obsazování 
nejvyšších  míst  církve  východní. 

Církevní  svépomoc  jest  u  nás  méně  známa  a  rozšířena  než 
na  Rusi  v  pravoslavné  církvi.  Tam  snad  pro  její  vyšší  obřadnost  a 
širší  členitost  snaha  po  takové  svépomoci  dosáhla  už  na  mnoha  místech 
cíle  a  konečně  i  úspěchu.  Potřeb  při  obřadech  je  víc  a  tudíž  ležela  na 
snadě  myšlenka,  aby  církev  sama  si  závody  zřídila,  jež  by  potřeby 
ony  opatřovaly.  Nejčastější  jsou  závody  svíčkářské,  jež  pro  celou 
diecesi  se  zřizují.  Takový  závod  v  podolské  eparchii  na  př.  měl  roku 
minulého  57.o()2  ruble  čistého  výtěžku.  Konečně  výtěžek  není  u  mnohých 
hlavni  věcí  —  ač  výtěžek  ten  není  nijak  bezužitečným:  opatřují f  se 
z  něho  zase  jen  jiné   potřeby  církevní.    Stává-li  kde  takového   závodu, 


Rozhled.  780 


pak  ovšem  nastává  přirozeně  sh(jra  n/itlak,  aby  se  potřeby  v  něm  a 
výhradně  v  něm  opatřovaly.  Tak  eparchialný  orlovský  sjezd  zavázal 
k  tomu  nejen  správce  farnosti,  ale  odporučil  též  blahočinnym  (děkanům), 
abv  při  volbách  kostelních  starostu  (z  laiků  v  obci)  zavazovali  nově 
zvulené  starosty  písemně,  že  budou  odbírati  svíce  jen  z  diecesního 
závodu.  Starosty  ze  závodů  diecesních  svic  neberoucí,  ať  by  jinak  byli 
jakkoliv  dokonalvmi.  nenavrhovat  na  vyznamenání.  Podobně  duchovní 
správcové,  kteří  o  to  nepečují,  aby  starosta  kostelní  vše  z  diecesních 
závodů  odebíral,  nemohou  nikdy  uznání  biskupského  doufati.  —  V  tam- 
bovské  eparchii  vedle  svíčkářského  závodu  diecesního  založili  si  vinn}^ 
sklep  diecesní,  chtějíce  pro  bohoslužbu  tím  způsobem  zaopatřovat  nejen 
laciné,   ale  i  dobré  a  poctivé  víno. 

Na  mnohých  místech  šli  konečně  i  iinvm  směrem.  Při  zmíněnvch 
závodech  nebyl  zajisté  hlavním  diivodem  zisk  z  obchodu  kostelními 
věcmi,  ale  hlavně  záruka  čistoty,  jaká  se  vyžaduje  pro  bohoslužbu. 
Biskupa  minského  přiměla  obava  před  katolickou  nákazou,  aby  zavedl 
na  svém  pacholeckém  semeništi  vyučování  „ikonopisectví"  — 
malbě  ruskvch  obrazů.  Závodv  s  ikonami,  jež  nezbytný  jsou  v  každém 
nejchudším  příbytku,  nejsou  ještě  pojaty  jinde  v  diecesní  církevní 
svépomoc,  ikonopiscové  provozují  své  umění  na  zakázku  jako  umění 
polořemeslné  a  svobodné. 

V  podolském  eparchialném  věstníku  velmi  ostře  odsuzují  vy- 
bíravost  kněžstva  pravoslavného  v  místech.  „Uprázdněná 
místa  v  bcjhatvch  a  vvhodných  farnostech  velmi  rychle  nacházejí 
kandidáty.  Ale  t.  zv.  „bědné  příchody"  (fornosti),  jež  mají  obyvatelstva 
od  (300  do  700  duší  a  pozemno.stí  snad  jen  30  až  40  desetin  (1  des.  ;>  1  ha), 
nenacházejí  dlouho  a  dlouho  žádného  žadatele.  Dalo  by  se  konečně 
vysvětliti,  že  o  taková  místa  se  neucházejí  knčží  s  velkou  rodinf>u  a 
mnoha  dětmi;  ale  divné  je,  že  taková  místa  se  pomíjejí  i  mladými, 
sotva  ze  semináře  vvšlvmi  duchovními,  kteří  ještě  životních  běd  ve 
službě  církve  nezkusili,  a  u  nichž  ještě,  jak  by  se  zdálo,  ideální  ná- 
zory nevyvětraly.  A  což  pak  fara  s  7(10  obyvateli  a  s  33  desetinami 
íarní  země  jest  už  tak  ub(jhou,  že  musí  měsíce  čekat,  než  nějaký  ta- 
kový ten  ,.idealista"  se  přihlásí,  jsa  ochoten  blaho  své  „pastvy"  svému 
předpočísti.  Ve  velikorusských  eparchiích  (diecesích)  takové  fary  neplatí 
za  bědné,  ale  za  lepší,  třeba  že  země  tam  nebyla  tak  dobrá,  jak  tu 
u  nás  a  platu  duchovenstvo  tam  nemá.  A  ba  i  v  sousední  chersonské 
eparchii  nemusí  takové  farnosti  tak  dlouho  čekat  na  kandidáta  jako 
u  nás..."  žaluje  dále  bezpochyby  sám  „preosvjaščenný"  na  vybíravost 
a  zpovykanost  kněžstva  ve  své  bohaté  a  úrodné  diecesi. 

Vloni  jedna  část  perských  N  e  s  t  o  r  i  a  n  ů.  vlastně  biskup  jejich 
Jan  vstoupili  do  lůna  církve  pravoslavné  a  odřekli  se  bludů  Nestoriovych. 
Leč  lid  asi  15.000  věřících  musejí  teď  pravoslavní  ruští  missionáři  poučovati 
a  k  pravoslaví  převáděti.  Ale  přece  asi  3000  duší  nechce  teď  ani  slyšeti 
o  nové  víře,  zůstávajíc  věrno  staré  víře  otců  svých.  Euští  missionáři 
za  to  však  vyvrátili  všecky  úspěchy,  jichž  si  tu  dosud  mezi  Nestoriany 
byli  dobyli  němečtí  a  anglikánští  protestante  (^hlavně  z  Ameriky). 


7hO  Rozhled. 


Nespokojenost  z  opozdilostí  duchovenských  kruhu  pravo- 
slavných v  oboru  literatury  a  krásných  uměn  projádřena  v  mi- 
nulém čísle  petrohradské  revue  „Strannika".  „tStrannik'^  poukazuje  na 
důležitost  a  význam  literatur}^  a  umění  v  životě  moderního  člověka, 
zvláště  v  městech  v  životě  takměř  každého  občana.  Oboje  stává  se 
silnou  mocí.  a  oboje  však  také  jde  svou  cestou  od  církve;  síla  ta  tak 
najednou  širokého  práva  nabvvší  táhne  zástupy  od  církve.  Duchovenstvo 
tudíž  nesmí  jíti  kolem  těchto  nových  proudů  literatury  a  uměni  nevšímavě. 
Zvláště  duchovní  žurnály  ruské,  jichž  je  valná  řada.  nesmějí 
prý  nadále  literaturu  ignorovat.  A  třeba  nejdřív  přistoupiti  s  kritickým 
rozborem,  nespoléhati  na  úsudkv  slavných  kritiků,  i  ti  mnohdy  nehle- 
děli na  zájmy  náboženské.  Duchovenstvo  musí  literaturu  roztříditi  samo 
na  plevy  a  zrno.  —  Tak  tedy  už  ani  státní  censura  není  pro  ruskou 
církev  jistou  zárukou.  Její  ústavy,  zařízení  a  zákony  sic  chrání  před 
útoky  —  chrání  autoritu  státní  pravoslavné  církve,  ale  duší  věřících 
nechrání.  A  tu  má  přispěti  duchovní  tisk  sám. 

Ruští  rabíni  židovští  sešli  se  na  sjezde  ve  Vilně,  osm  největších 
„gaonů"  z  nich  usneslo  se  tu  na  resoluei  proti  sionismu.  jež 
rozeslána  po  obcích  židovských,  sionismem  zvláště  nakažených.  Resoluce 
praví:  „Jsme  proti  založení  říše  čistě  židovské,  neboť  naše  právo 
(Talmudu)  jí  nedovoluje  ('.?).  Jsme  proti  šíření  kultury  (IVi  židovské  a 
proti  (jsazení  židů  v  Palestině  a  Sýrii,  pokud  se  to  vše  nebude  díti  pod 
dozurem  a  ochranou  rabínů,  kteřížto  mají  povinnost  chrániti  a  udržovati 
v  čistotě  náboženství  židovské." 

Vražda  Anežky  Hrůzové  v  Polné  za  tak  zvláštních  okolností 
spáchaná  vzbudila  zájem  celého  světa  evropského,  ba  křesťanského 
vůbec.  Ovšem  tisk.  jenž  není  zřejmě  antisemitský,  u  nás  i  za  hranicemi 
odmítá  rozhorleně  možnost  vraždy  tak  zvané  r  i  t  u  e  1  n  i.  Za- 
jimavo  jest,  že  katolický  tisk  cizí.  zvláště  německý,  stejně  odmítá 
zvěsti  o  vraždě  rituelní.  jako  náš  tisk  liberalně-židovský.  Tak  na  příklad 
„Kíjln.  Volksztg."  dovozuje  podle  dekretu  papežských  od  Innocence  IV. 
počínajíc,  že  vraždy  tak  zvané  rituelní  není  a  že  církev  takové  pode- 
zřívání židův  odsuzuje.  Konečně  vzdálenému  tisku  katolickému  je  těžko 
nabvti  pravého  názoru  o  případě.  Zmíněný  list  hájí  vždy  střízlivé  vy- 
stupování katolíků,  maje  už  trpké  zkušenosti,  jichž  katolíci  z  lehkověrnosti 
své  (Taxil.  Diana  Vaughan)  draze  koupili.  Poslední  dny  veškeré  korporace 
českých  židů:  spolek  če.ských  rabínů,  židovská  obec  pražská,  spolek 
židovských  obci  českvch.  obecní  rabinat  pražský,  ústřední  spolek  ku 
pěstování  židovskvch  záležitostí  v  Cechách  odvolávají  se  k  veřejnosti, 
zapřísahají  se.  že  židovská  víra  nezná  obřadu,  z  něhož  je  podezřívána, 
a  zaklínají  obyvatelstvo,  aby  nedalo  sluchu  fanatickým  našeptávačům. 
Provolání  ta  vesměs  vydána  po  přiznání  odsouzencově! 


A'étla  a  uniénř.  Z  druhé  české  techniky  v  Brně  zaveden  bude 
od  1.  listopadu  zatím  jen  oddíl  inženýrsk}^  tři  ostatní  prý  zřizovány 
budou  postupně.    Professoři    zatím   jmenováni  čtyři:   Dr.  K.  Zahradník 


Rozhled.  791 


(prof.  V  Záhřebe),  prof.  Jan  Sobotka  (na  vid.  tecbn.).  Jaroslav  Jabn 
(ass.  vid.  geolog,  ústavu)  a  akad.  maliř  Hanuš  Scbwaiger. 

Dne  29.  srpna  potvrzeno  císařským  dekretem  nové.  vlastně  obnovené 
na  tři  léta  předsednictvo  jednotlivých  třid  „české  akademie 
Františka  Josefa  pro  vědy.  literaturu  a  umění",  a  sice  potvrzen  dvorní 
rada  Dr.  Ant.  rvtíř  Randa  za  presid.  I.  třídy,  dvorní  rada  Dr.  Karel  rytíř 
Knristka  pro  lí.  třídu,  professor  Fr.  Kott  za  presid.  III.  třídy,  a  vrchní 
st.  rada  Josef  Hlávka  za  pres.  IV.  třídy  a  prof  Dr.  Bohuslav  Raýman 
za  sekretáře  akademie. 

Ponuknuto  letoším  jarním  provedením  cyklu  Wagnerova  na 
německém  divadle  v  Praze,  odhodlalo  se  Národní  divadlo  koncem  září 
uspořádat  cvklus  Smetanův.  Připravované  k  tomu  cíli  „Čertova 
stěna"  a  „Dvě  vdovy"  octly  se  opět  jednou  na  prvním  českém  jevišti, 
na  němž  zvláště  „Čertova  stěna"  od  r.  1898.  nebyla  hrána  a  před  tím 
sotva  do  tuctu  repris  čítala. 

Starobylý  ráz  Prahy  stal  se  opět  příčinou  sporu  návrhem  rady 
městské  na  rozšíření  Husovy  ulice,  tak  aby  se  stala  spojovací  drahou 
mezi  Starým  Městem  a  jeho  malým  i  velkým  náměstím  a  Novým 
Městem  a  částmi  k  němu  na  jih  přilehajícími.  Za  příčinou  lepšího 
spojení  bude  se  musit  ovšem  něco  obětovat,  ta  či  ona  ulice.  Ba  ani 
samé  Husovy  ulice  nebude  na  to  asi  dosti.  Také  Václavské  náměstí 
potřebovati  bude  prodloužení  a  širšího  spojení  se  Staroměstským  velkým 
náměstím,    než    jaké    dnes    skytá    řada    uliček    z    té    strany    ústicích. 

Druh^'  sjezd  slovanských  no  vinařů  v  Krakově,  po- 
řádán v  přes  dobrovolné  i  nucené  neúčastenství  poloviny  národů  slovan- 
ských z  naší  monarchie,  bvl  přece  opětně  zjevem  pozoruhodným.  Vtjlen 
ší^astně  právě  Krakov,  snad  jiné  město  by  letos  ani  nebjdo  sjezdu 
vidělo.  Dobrovolně  se  neúčastnili  sjezdu  Rusíni  a  Srbové,  nuceně.  totiž 
ze  zákazu  museli  se  ho  vzdalovati  Slováci  a  uherští  Charváte.  Možno 
říci  zkrátka,  že  sjezdu  af  už  zplna  či  zpola  účastnili  se  jen  latinští 
Slované  —  Slované  latinkou  píšící. Vi  C3'rillika  scházela.  Pro  slovinský 
tisk.  jenž  nemá  skvělého  postaveni,  bylo  místo  sjezdové  příliš  daleko, 
proto  asi  účastenství  Slovinců  bylo  též  menší  než  vloni  v  Praze,  sotva 
pro  co  jiného.  Jsouf  Slovinci  skoro  nejhorlivější  hlasatelé  vzájemnosti 
n  styků  slovanských. 

Přes  onu  trpnou  abstinenci  a  přes  zákaz  nad  uherskými  žurnalisty 
vynesený,  sjezd  měl  průběh  vážný,  cílevědomý  a  vroucný.  Pokud  se 
zmíněnfi  o  nerozhodnutých  dosud  otázkách  mezi  slovanskvmi  kmeny, 
byla  to  hlavně  rusko-polská  otázka.  I  sami  Poláci  jí  dotýkali  častěji 
i  čeští  řečníci  ]\  v  řečech  svvch  protřásali.  zvláště  když  red.  Samo- 
statnosti pražské  pokáral  přílišný,  bezmyšlenkový  rusofilismus  mnohých 
našich  listů.  Leč  to  vše  bylo  jako  mimotní,  ač  dosti  času  i  slov  zabralo. 
A  což  hlavní,  nerozladilo  nikoho. 


*)  Dle  seznunni  íióastníkfi  před  sjezdem  vydaného  přihlášeno  a  súčastnilo  se  : 
5:>  ]iolských,  29  českých,  3  slovinští,  2  rakouští  chorvatští  žurnalisté  (4  Slováci  a 
■j  uher.  Charváti). 


792  Rnzhlcíl. 


Pěkné  o  vzájemnosti  slovanské  na  banketu  v  neděli  promluvil 
slovutný  kritik  polský,  professor  Maryan  Zdziecbowski: 

Poukázav  na  mysl  v  básni  cbarvatskébo  učence  a  básníka  professora 
Mitroviče  ..Andjeo  íjlavjanstva"  vyslovenou,  že  věčným  loseui  Slovanu 
jsou  bratrské  spory  jejich,  ale  nad  těmito  spory  vznáší  se  přece  anděl 
lásky  vzájemné,  v  poesii  aspoň.  A  tuto  lásku  a  vzájemnost  našimi 
literárními  předáky  hlásanou  dovozuje  příklady:  Slovák  Kollar  napsal 
česky  svou  „Slávy  doeru^';  v  líbezných  písních  Stanka  Vraza  vtělila 
se  pospolitost  Slovincuv  a  Charvátů;  srbský  básník,  sám  slavn}'  Jovan 
Jovanovič  (Zmaj)  pravil,  že  Charváti  i  Srbové  dnes  mají  jeden  spo- 
lečný pramen  krásna  v  poesii,  největšího  svého  společného  básníka 
Preradovice.  ^lalorus  Ševčenko,  v  životě  svém  svázán  byl  četnými 
přátelskými  svazky  s  Poláky  a  tak  prakticky  prováděl  to  zapomnění 
vzájemných  křivd  a  urážek,  jež  mnohdy  nadchly  a  oživily  jeho  písně. 
Konečně  hold  složený  nedávno  Mickěvičovi  v  Petrohradě  a  Moskvě 
od  literátů  ruských  a  naopak  Puškinovi  od  literátů  polských  v  Krakově 
živo  svědčí,  že  spolná  úcta  velikých  ideálů  vytváří  harmonii  mezi 
společností  polskou  a  nejlepšími  synv  Rusi.  —  Professor  Zdziechowski 
pravil  dále.  že  Poláci  už  nezasluhují  v}tkv  lhostejnosti  k  věcem  slo- 
vanským. Naopak  sami  žádají  soucit  a  bratrské  rozsudí  mezi  bratry 
slovanskými.  Žádá,  aby  mezi  nesúčastněnými  Slovany  aspoň  tak  soudili 
o  sporu  polsko-ruském.  jak  o  něm  soudí  sami  vvnikající  duchové  ruští 
a  zvláště:  L.  N.  Tolstoj,  Sólově  v,  Pypin,  Oičerin. 

Co  se  resolucí  a  návrhů  na  sjezde  přijatých  týče,  vy- 
jímáme z  nich  tato  věcná  ustanoveni:  1.  Tisk  slovanský  jest  povinen 
směřovati  ke  vzbuzení  a  udržení  citu  vzájemnosti  mezi  slovanskvmi 
národy,  aby  národní  ráz  každého  kmene  na  podstavě  společnv-ch  kul- 
turních zájmii  bvl  zachován:  Povinností  tisku  slov.  jest  tudíž  bránit  a 
podporovat  každý  slovanský  kmen  v  boji  za  politický  národní  byt  se 
nacházející.  Ve  sporech  mezi  slovanskými  kmeny  samými  nesúčastněný 
tisk  slovanský  nechať  zaujímá  nestranné  a  věcné  stanovisko,  uzná- 
vaje právo  každého  kmene  na  samostatný  rozvoj,  na  užívání  jeh(j 
vlastního  jazyka  v  kraji  jím  osazeném.  —  2.  Vzájemnost  slovanského 
tisku  jest  provozovati  prakticky:  výměnou  tiskopisů;  každý-  větší  slo- 
vanský list  nechať  dostává  výměnou  všeckv  hlavnější  slovanské  časopisy; 
má  se  prováděti  doporučováním  slovanskvch  listů  majetnějším  rodákům, 
aby  tím  jak  vzájemné  poznání  tak  i  hmotná  zabezpečenost  tisku  se 
šířila;  utvořením  cestovního  fondu  pro  mladé  žurnalisty;  zařízením 
stálého  dopisování  mezi  redakcemi  listův.  —  Vzájemnost  nechať  se 
provádí  též  způsobem  duševním:  nechať  vzájemnost  vzniká  z  idei 
plemenné  a  osvětové  vespolnosti  kmenů  slovanských;  nechať  se  jeví 
vzájemnou  přízní  a  láskou;  každá  jednotlivá  literatura  slovanská  má 
se  všeobecně  šířiti  a  popularisuvati.  —  o.  Co  se  tý^ká  kanceláře 
korrespondenční  pro  slovanské  zájmy,  tu  věc  odkázána  k  další  pří- 
pravě, aby  už  však  pro  třetí  sjezd  byla  hotova.  Zatím  má  stálý  výbor 
přípravv  vésti,  v  jednotlivých  kmenech  mají  se  vybírati  zpravodajové. 
—  Leč  hned  ohlásil  se  člen  redakce  krakovského   „Oasu",  Josef  Hopcas. 


Kozhled.  793 


že  on  zanivšlí  zřídit  takovou  tiskovou  kancelář  zatím  soukromě  pro 
zpravodajství  ze  světa  slovanského  |Dro  Poláky  a  zároveň  o  Polácích 
a  Slovácích  pro  ostatní  slovanský  svět.  Vyžádal  si  z  krakovských 
novinářů  trojčlenný  kontrolní  výbor  nad  svou  zpravodajskou  kanceláří. 
♦Sjezd  návrh  přijal. 

Tím  částečně  myšlenka  splněna.  Budoucí  zpravodajská  slovanská 
kancelář  má  vsak  býti  ve  Vídni  a  zpravovati  o  světě  slovanském  nejen 
v.šechen  tisk  slovanský,  ale  i  tisk  cizí.  —  Žádáno  rovněž  za  telefonické 
spojení  Krakova  s  Prahou  ma  dobu  sjezdu  bylo  toto  spojení  povoleno 
s  poplatkem  3  zl.  za  minutui. 

Vedle  zpravodajské  kanceláře  žádáno  za  vydávání  listu  společného. 
Tu  však  se  náhledy  rozešly  a  i  srazily.  Kavrhovatel  sám  žádal  list 
německy  psaný  a  pro  Slovany  samy  informační  v  oborech  politiky, 
literatury  a  umění  a  kulturv  vůbec.  Professor  M.  Zdziechowski  poukázal 
na  to.  že  takovv  list  už  máme  ve  „Slovanském  Přehlede"  pražském, 
jenž  je  o  to  lepší,  že  není  německy,  ale  slovanským  jazykem  psán. 
Konečně  na  vrchu  zůstal  návrh  založit  list  politický  pro  informaci  ci- 
ziny cizím  jazvkem  psanv  a  literárně  uměleckou  revue  psanou  všemi 
jazyky  slovanskými.  —  Jednotné  mysli  z  toho  nevyniklo. 

O  společném  spolku  novinářů  slovanských  usneseno,  aby  se  zvolil 
výbor  k  vypracování  stanov  tohoto  spolku.  Hotové  stanovy  ať  se 
předloží  ku  schválení  vládám  a  slov^anští  novináři  pak  ať  se  vyzvou 
ku  přistupování.  —  Polští  žurnalisté  žádali  od  českých,  aby  přistHjupili 
i  oni  k  mezinárodnímu  spolku  žurnalistů,  jak  Poláci  už  to  byli  učinili. 
Nebo  budoucí  spolek  slovanských  novinářů  že  může  k  mezinárodnímu 
spolku  žurnalistů   přistoupit   jako    spolek    rakousko-uhersko    slovanský. 

Ka  úhradu  výloh  s  přípravou  třetího  sjezdu  spojených  (určen  na  rok 
v  Záhřebe)  navrženo  vydati  sborník  v  duchu  slovanského  almanachu 
s  pracemi  poučnými  O  životě  a  bytě  jednotlivých  kmenu  slovanských. 
O  rozšíření  knihy  mají  pečovat  všecky  listy,  a  z  čistého  výnosu  jejího 
nechať  se  hradí  rok  od  rokvi  přípravy  se  sjezdem  spojené. 

Jako  po  pražském  sjezde  zůstal  pražský  přípravný  výbor,  tak 
teď  zůstává  polský  v  permanenci,  až  do  budoucího  léta,  kdy  odevzdá 
práce  přípravnému  výboru  charvatskému. 

Ze  sjezdů  slovanských  vynikl,  jako  vždy,  svou  hojnou  účastí 
všech  slovanských  kmenů,  a  r  ch e  o  lo  s' i  c k  v  s  i  e  z  d  k  i  i  e  v  s  k  v.  Siezdv 
ruské  archeologické  společnosti  bývají  jindy  skoro  mezinárodní,  býváť 
hojná  účast  i  z  Kěmeeka  a  Francie.  Tentokrát  však  pouze  Francie  z  ne- 
slo vanských  národů  byla  súčastněna.  Z  Kěmců  říšských  přítomen  nebyl 
nikdo,  ale.  jak  tito  praví,  bezúmyslně.  náhodou  se  to  stalo.  Referáty 
týkaly  se  hlavně  dřevně  ruské  a  polské  starožitnosti,  Poláci  tentokrát 
společně  referovali  s  ruskými  učenými,  totiž  poprvé  referováno  i  v  ja- 
zyku polském.  Dr.  Kopera  z  akademie  krakovské  svůj  referát  ,,o  za- 
Ijytkach  (památkách)  polskich  w  zbiorach  rosyjskich",  počal  také  takto: 
„Tu  v  tom  sále,  z  toho  místa  promlouváno  už  po  francouzsku,  po  ně- 
mečku, dovolte  mi  tedy,  vzácné  paní  i  vzácní  pánové,  předložit  svůj 
referát    v  jazyku  bratrského    národa    —    v  jazyku    polském  ..."    Jiný 


794  Rozhled. 


referent  polský  předložil  sjezdu  tyto  návrhy:  aby  ve  Varšavě  utvořeno 
bylo  „Tovaryšstvo  archeologické",  jež  by  vydávalo  své  práce  v  jazyku 
p()lském;  anebo  aby  se  tam  zatím  ustavil  odbor  carské  moskevskť' 
společnosti  archeologické,  aby  se  ve  Varšavě  zřídilo  historické  museum 
polské.  —  jSávrhy  tyto  přijaty  tid  sjezdu  s  pochvalou.  Sjezdu  předsedala 
jako  vždy  hraběnka  Uvarová. 

Z  jiných  sjezdů  slovanských  jmenujeme  jen:  v  srpnu  sjezd  žen 
polsk}"ch  v  Zakopaném  a  sjezd  polských  techniku  v  první 
polovici  září  v  Krakově. 

Dne  20.  srpna  oslaveno  251eté  trvání  „Družstva  jména 
Kačko vského",  kulturně-literarního  to  spolku  rusínského.  Družstvo 
založené  Naumovičem  r.  1874.  zůstalo  dosud  věrno  prvotnímu  účelu 
svému:  chránit  Rusíny  před  vlivem  polonismu  a  latinismu  a  bojovat 
za  kulturní  jednotu  s  Ruskem.  Za  těch  25  let  vydalo  družstvo  přes 
dva  miliony  exemplářů  knih  a  spisků  všelikého  obsahu. 

Fond  na  zřízení  rusínského  divadla  ve  Lvově  dosáhl  vvěe 
36.096  zlatých. 

Ruské  úřední  kruhy  varšavské  zamýšlejí  zřídit  tu  lidové 
divadlo  ruské  (!).  Sebráno  a  upsáno  už  k  t(jmu  cíli  přes  sto  tisíc 
rublů.  —  Na  polském  divadle  varšavském  dávána  nedávno  novinka 
Luciana  Rydla,  pětiaktová  báseň  „Začarované  kolo"',  jež  vyniká 
svou  poetičností  a  řadí  se  prý  dle  souhlasu  kritiků  k  nejlepším  poetickým 
dramatickým  výtvorům  polským. 

Juliovi  Síowackému  na  oslavu  óOletého  úmrti  postaven 
pomník  i  na  půdě  poznaňské;  aby  však  vláda  pruská  pomník  někdy 
neskoníiskovala  nebo  vůbec  už  proti  zřízení  jeho  nic  namítati  nemohla, 
postaven  na  soukromém  pozemku  v  Miloslavi  na  statku  hr.  Košcielského. 

Znám}'  ch valně  })olský  kritik  Piotr  Chmielowski  vydal 
historicko-literarní  studii  „Nasza  literatura  dramaty czna". 

Známý  obhájce  národu  českého  proti  Mommsenovi,  professor 
Dr.  O.  Balzer,  nedčivno  jmenovaný  členem  akademie  pražské,  vydal 
„Dějiny  Rakouska",  jež  prohlášeny  i  se  strany  německé  (dv.  r. 
Helfertem)  za  nejlepší  dějiny  pro  potřebu  universitní  určené. 

Dne  2.  září  připadla  1501etá  památka  narození  prvního  možno 
říci  žurnalisty  ruského  A.  N.  Radiševa.  —  Mladí  přátelé  literatury 
založili  v  Petrohradě  „Biblio logický  spolek"  a  hodlají  na  svůj 
vlastní  náklad  a  svou  vlastní  pílí  vydávat  bibliogratický  věstník  a  práce 
různé  toho  druhu,  jakož  i  zříditi  ústřední  kancelář  bibliografickou, 
jež  by  všechny  dotazy  ruské  „kniževnosti"  se  týkající  zodpovídala. 
Stanovy  spolku  vládou  schváleny.  Spolek  přijde  zajisté  velmi  vhod 
i  všem  jinoslovansk^mi  přátelům  literatury  ruské,  neboť  při  dnešním 
spojeni  s  Ruskem  a  při  těch  poměrech,  jaké  na  ruském  trhu  knih- 
kupeckém vládnou,   bylo  to  velkou  věcí  něčeho  potřebného  se  dopídit. 

Bývalý  finanční  ministr  bulharský  Iv.  Sv.  Gešov  (za  Stojlova 
1894 — 1897)  vydal  nedávno  spis  „Dumi  i  děla,  finansovi  i  ekono- 
mičeski  studii"',  v  níž  podjal  se  zvláštního  úkolu.  Uvádí  řeči  a  pojednání 
svá  před  dobou  svého  ministerstva,  a  ukazuje  tak  na  „dumi",  myšlenky 


Rozhled.  795 


své.  Na  to  uvádí  zákony  a  návrhy  zákunňv,  ankety  a  pod.  a  vybízí 
k  rozsudku,  pokud  jimi  zadost  učinil  dřívějším  „dumám"  svým.  „Děla" 
ta  skutečné  odpovídají  „dumám",  jakž  konečně  u  prvního  Učlrodo- 
hospodáře  bulharského  jest  pochopitelno.  Ivan  Gešov  jest  pokrokový 
sice  už,  ale  přece  jen  liberální  národohospodář,  jenž  vzor  svůj  hledá 
ve  francouzském  spisovateli  Leroy-Beaulieu.  Leč  svým  ochranářstvím 
patří  už  zase  do  jiné.  školy.  Jeho  „děla"  neodpovídají  jen  tam  „dumám'' 
jeho.  kde  sily  jeho  byly  slabé  na  jich  provedení.  V  knize  vyslovuje 
I.  Gešov  požadavek,  aby  každý  finanční  ministr  po  svém  odstoupení 
vydal  podobný  počet  ze  svého  úřadování:  vyložil  své  myšlenky  před 
iiřadem  a  ukázal  na  skutky  v  úřadě  svém,  jimiž  své  myšlenky  snažil 
se  provádět.  To  jest  ovšem  žádost,  které  by  se  nechtěli  podvolit  ministři 
ani  v  jiných  pokročilejších  státech  než  je  Bulharsko.  Tak  náš  právě 
odstouplý  finanční  ministr  Dr.  Kaizl  těžko  by  „dumy"  své  se  svými 
„děly''  srovnával.  Už  proto,  že  ministr  není  na  to,  aby  prováděl  svou. 
ale  musí  se  obyčejně  podrobit  proudům,  směrům  a  vůlím  —  „dumám", 
za  něž  nemůže. 

V  našem  a  ostatním  slovanském  světě  zaznamenáváme  tato  vímrtí: 
1.  září  zemřel  redaktor  listu  „Politik"  Ignác  Schick,  nejstarší  ze 
žurnalistů  českých.  —  7.  září  skonala  spisovatelka  Karolina  Světlá, 
poslední  léta  života  svého  oslepla.  —  15.  srpna  zemřel  rusk}'  moskevský 
professor  Dr.  Viktor  Legonin,  nejstarší  z  professorův  university 
moskevské.  Osvědčil  se  na  poli  soudního  lékařství  praxí  i  pérem.  — 
4.  září  zemřel  Jo  van  Ristič,  státník  srbský.  —  19.  září  skonal 
Vladimír  hrabě  Dzieduszy cki,  vynikající  státník  polský,  činný 
na  poli  národohospodářském  skutkem  i  pérem. 

V  Paříži  zemřel  30.  srpna  slavný  assyriolog  francouzský  Joachim 
Menaut. 

Srpen  a  září  jak  obyčejně  bohatými  byly  na  sjezdy  všeho  druhu. 
Kromě  uvedených  bližších  jmenujeme  tyto  mezinárodní:  na  ochranu 
dítek  a  kriminalistický  (14. — 1(5.  září),  oba  v  Pešti;  sedmý 
statistický  v  Christianii,  kdež  před  tím  konán  i  mezinárodní  inter- 
parlamentarní  sjezd  míru:  poslední  dny  v  září  konaly  se  pak  sjezdy 
mezinárodní  pro  literaturu  a  umění  v  Heidelberce  (23.  září); 
pojišťovacích  lékařů  (hlavně  z  dělnických  pojišťoven)  v  Brussellu 
(25. — 28.  září)  hlavně  na  podnět  z  Francie  jako  prvý  toho  druhu 
uspořádaný. 

Počátkem  nastávajícího  měsíce  konají  se:  mezinár.  zeměpisný 
sjezd  v  Berlíně  (od  30.  září  do  4.  října)  a  mezinárodní  sjezd 
orientalistů  v  Campidoglio  v  Itálii  (4. — 10.  října). 

Dne  1.  září  otevřeno  nově  zřízené  národní  divadlo  norské 
v  Christianii  za  hojného  účastenství  dramatických  představitelů  všech 
téměř  nái"odu  evropských.  —  Tak  záhy  proslulý  po  všem  hudebním 
světě  abbé  Perosi  složil  nové  oratorium:  „II  Natale  del  Redentore" 
(Narození  Vykupitele).  —  Zvláštní  výstava  se  soutěží  o  cenu  uspořádána 
v  Turíně.  Na  podnět  „společnosti  podporující  rozkvět  krásných  uměn" 
(„societa    promotrice    de    belle  arti")    a    za    protekce    královské    rodiny 


(9G  Rozliled 


otevřena  tu  10.  září  výstava  obrazu  Kristových.  Jen  zobrazení 
Kristova  štětcem  i  dlátem  k  výstavě,  jež  byla  soutěží  zároveň,  připu- 
štěna. Zastoupeno  několik  set  jmen  uměleckých.  Výstavu  tuto  nazval 
jeden  z  předních  italských  uměl.  kritiku  —  profanaci.  Bez  výběru 
vystavujíc  vše,  co  zasláno,  společnost  výstavu  pořádající  krásným 
uměnám  náboženským  tedy  mnoho  neposloužila.  Z  množství  zaslaných 
a  vystavených  věcí  jen  dva  obrazy  (ř'ontana  a  Reu^ianini)  a  dvě 
sochařské  práce  (Canonica,  Pochinii  zasluhují  prý  povšimnutí. 

Nedávno  nalezeny  dva  dosud  neznámé  obrazy  hollandskvch  mistrů 
Van  Dyckův:  „muěenická  smrť  sv.  Klimenta",  velký  oltářní  obraz 
ve  veském  kostelíčku  v  Minderhout  v  Belgii,  kdež  bratr  malíře  Van 
Dycka,  premonstrat  P.  Valdmannus  byl  farářem.  —  V  Amsterodame 
nalezen  zase  neznámý  dosud  obraz  Rembrandtňv  v  kostele  na 
Koningspleině.  Polský  historik  Jiří  Mycielski  pátraje  po  obrazech  malíře 
Krištofa  Lubienieckého  (ze  17.  a  18.  století)  objevil  s  Dr.  Bredtiem, 
učencem  hollandským  nejen  několik  děl  Lubienieckého,  ale  náhodou 
i  nového  Rembrandta.  Obraz  R.  představuje  podobiznu  mládence 
v  černém  šatě.  Obraz  zdá  se  býti   z  tvůrčí  periody  R.  kol  roku  16;í2. 

„Lvova  společnosť^,  učený  katolický  německý  spolek  rakouský 
vydává  od  září  dvouměsíčník  literarně-umělecko-časový  pod  názvem 
„Die  Kultur''.  Proč  k  tomu  volil  nešikovnou  formu  svazků  za  dva 
měsíce  vycházejících!?  —  „Závodní  divadlo  dělnické!"  První 
toho  druhu  ústav  v  Rakousku  věnován  tyto  dni  na  počest  jubilea 
císařského  svému  účelu.  Císař  sám  byl  otevření  jubilejního  divadla 
v  Berndorfu  přítomen.  Divadlo  vystavěl  velkotovárník  niklového  zboží 
Ar.  Krupp,  spřízněný  s  „králem  dělovým''  v  Essenách  —  rodem  Prus 
a  protestant. 

Cedadská  (Cividale)  slavnost  hist(jrika  Lombardie  Paula  Diákona 
od  3.  do  10.  září  konaná  nevypadla  dle  v5'znamu  oslavené  osoby. 
Maličkost  a  malichernost  výpravy  snad  také  zavinila  mnoho  z  toho, 
že  nesešli  se  tu  vybraní  učenci  historičtí,  ale  že  vše  mělo  ráz  silně 
smíšené  společnosti.  Sjezd  historiku  při  té  příležitosti  pořádaný  byl 
více  sjezdem  liberálních  politiků.  Paulus  Warnefried  kol  roku  730.  ve 
Foro-julii,  dnešní  Cedad,  narozený,  jáhen  (diakonus)  akvilejské  církve, 
vstoupivší  později  do  řádu  benediktinského  na  Montecassino  byl  jedním 
z  nejučenějších  mužů  věku  svého:  básník,  pedagog-,  znalec  jazyků, 
spisovatel,  kazatel,  vykladatel  Písma  a  nejvíce  historik.  Milý  všem, 
vážen  od  knížat  a  králů;  sám  císař  Karel  Veliký  pozvav  jej  na  dvůr 
svůj  pro  učenost  jeho  už  nepustil.  Z  historických  jeho  prací  jest  zvláště 
vedle  dějin  římských  a  dějin  diecese  metské  ceněna  nejvýš  historie 
království  longobardského.  —  Dle  počátečních  slabik  hymnu  od  Pavla 
Diákona  na  počest  sv.  Jana  Křtitele  složeného  —  odvozena  v  hudbě 
tak  zvaná  „solmisace",  totiž  názvy  jednotlivých  not  prvotní  stupnice: 
ut  —  re  —  mi  —  ía  —  sol  —  la  —  si  (ř7  queant  lasis  —  iiesonare 
íibris  —  J//ra  gestorům  —  ivanuli  tuorum  —  SoIyq,  pollutis  —  Zř/bii 
reatum  —  >S.  ioannes).  Hymnus  ten  čte  a  zpívá  se  dosud  v  hodinkách 
církevních  na  den  sv.  Jana  Křtitele. 


Kozhle.L  797 


Na  mezinárodních  sjezdech,  pukud  se  nekunaly  v  Rusku  samém, 
byla  ruština  vždy  dosud  z  jednání  vyloučena,  připuštěny  pouze  ani>;ličina, 
frančina.  italština  a  němOina  jako  „vědecké  řeči".  I  italština  musila  si 
někdy  svého  pnlva  dobývati  a  ani  všude  si  ho  nedobyla.  Leč  potřebu 
znalosti  ruštiny  jako  vědeckého  jazyka,  jako  řeči,  s  níž  nutno  se  se- 
známit, jako  cestou,  jež  otvírá  přístup  k  hojným  pramenům,  počínají 
už  uznávat.  Uznání  toto  ovšem  mnohdy  zračí  se  podivným  přáním,  proč 
že  Rusové,  když  píšou  o  důležitých  vědeckých  věcech,  píšou  rusky 
a  ne  raději  německy  nebo  ťrancijuzsky !  Důležitost  znalosti  ruštiny 
zvláště  pro  poznání  asijského  světa  za  nezbytnou  prohlašuje  prof. 
Dr.  Berthold  v  publikaci  .,orientalníh()  semináře"  berlínského  „Ostasiatische 
Studien".  Rusové  dle  jeho  slov  mají  tak  cenné  a  hojné  příspěvky  a 
prameny  ve  své  literatuře  ku  poznání  ., východu",  jako  žádný  jiný  národ. 

V  západních  Uhrách  u  Šoproné  učiněn  nedávno  paleontologický 
nález,  jejž  proť.  Bella  na  místo  přivolaný  prohlásil  za  „unikum".  Je  to 
kostra  předpotopního  zvířete  prý,  jaké  dosud  nikde  neobjeveno,  a  ve 
vrstvě,  že  dlužno  ji  pokládati  za  nejstarší  asi  objevený  exemplář  před- 
potopních ještěrů.  Jen  jestli  to  není  madarsky  zveličeno! 

V  nějaké  jeskyni  v  Kalifornii  nalezena  mumie  ženy 
s  dítkem,  zvláštního  typu  plemenného,  jenž  i  už  dříve  byl  z  některých 
pozůstatkův  a  objevů  znám  a  má  se  za  původní  obyvatele  západního 
pobřeží  severoamerického.  Tvp  ten  se  vyznamenává  neobyčejnou  výškou 
a  mohutností  těla  a  zvláště  velikými  chodidly,  na  nichž  prsty  končí 
rovnou  čarou,  tak  že  noha  vpředu  je  pravidelně  zakončena.  Dle  zkou- 
mání francouzského  paleografa  Le  Plongeona  o  vymřelých  předhistorických 
kmenech  Mavův  a  (^uichů.  dlužno  prý  nález  nyní  v  museu  v  městě 
kansaském  Topeka  chovaný    klásti  do  doby  11.5')0  let   před  námi  i^IV). 

O  záhadném  hvězdářům  povrchu  Maršově  nové  objevy  a 
domněnky  pronesl  anglický  astrofvsik  Johnstone  Stoney.  Ze  studia 
o  expansi  plynů  vyvozuje,  že  planety  různé  velikosti  a  hutnosti  mohou 
na  povrchu  svém  udržet  plyny  poměrně  ke  své  hmotě  větší  či  menší 
expanse.  Xaše  země  neudržela  plynův  o  větší  expansi,  než  je  rozpínavost 
vzduchu.  Proto  vodíkové  páry,  jichž  na  naší  zemi  při  takovém  množství 
vody  by  dosti  bylo  musilo  zbýti,  se  od  ní  rozprchly,  poněvadž  expanse 
jejich  větší  bvla  než  zemská  přitažlivost.  O  takových  lehkých  plynech 
dovídáme  se  však  z  vidma  atmosféry  sluneční,  které  při  své  ohromné 
hmotě  i  lehké  či  rozpínavé  plyny  dovedlo  si  udržeti.  Čím  méně  hmotná 
planeta,  tím  méně  plvnů  dovedla  si  udržeti.  Tak  měsíc  SOkrát  lehčí 
naší  země  neudržel  ani  vzduchu  ani  vodních  par  ani  jiných  plynu 
z  našeho  ovzduší  známvch.  Podobně  Mars  mnohem  lehčí  než  naše  země 
nemůže  míti  ani  vzduchu  ani  vodních  par  nemůže  udržeti.  Nemá  tudíž 
ovzduší,  a  nemá  ani  vody  na  povrchu  svém,  poněvadž  páry  její  nedovedl 
udržet.  Je  tedy  mylnou  domněnkou,  že  by  poměry  na  Marsu  byly 
podobny  našim.  Mračen  a  oblaků,  jež  hvězdáři  se  viděti  domýšleli,  tam 
není.  Bílé  jako  výpary  nebo  sníh  a  led  kolem  točen  má  Stone}^  za 
sraženou  kyselinu  uhličitou,  jež  pro  svou  malou  rozpínavost  a  snad 
i  ve  velkém  množství  udržela  se  jako  „ovzduší",  obal  Marsův. 

Hlídka.  í")-? 


793  EozhleH. 


Z  národního  hospodářství.  Cestou  nařízení  (§  14.)  provedena 
21.  záři  konečně  i  zbývající  po  prohlá.šení  dané  z  prodeje  cukru  a  úpravě 
ostatních  daní  spotřebních  část  rakousko-uherského  vyrovnání.  Tato  část 
vyrovnání  skládá  se  z  těchto  zákonů:  1.  „Ht>spodářské  poměry  obou 
polovin  říše"  a  tyto  poměrv  upravuji  se  vzhledem  k  celní  a  obchudní 
jednotě,  vzhledem  k  vývozním  bonifikacím  a  restitucím  dané  při  vývozu; 
vzhledem  k  patentní  ochraně  a  k  ochraně  známek  a  vzorků  výrobních; 
vzhledem  k  dobytčímu  trhu,  vzhledem  k  pojišťovacím  společnostem; 
zavádí  se  statistika  tržní  při  vzájemné  výměně  zboží  mezi  Rakouskem 
a  Uhry  (dosud  statistiku  takovou  vedly  jen  Uhry.  ne  však  Rakousko). 
2.  Zákony  bankovní,  jež  zahrnují  v  sobě  zákon  o  úplném  stažení 
státovek  z  oběhu  (z  nichž  dosud  zvláště  pětky  v  neztenčené  téměř 
míře  v  oběhu  zůstávaly).  Zákon  o  ražení  stříbrných  pětikorun  (nápis 
jako  na  zlatníku  stříbrném  bude  latinský)  o  váze  24  grammů,  velikosti 
36  millimetrů  v  průměru  (z  kilogT.  stříbra  vyrazí  se  4:1-/^  pětikorun). 
Kových  těch  mincí,  v  nichž  bude  stříbra  asi  za  1  zlatv.  vyraženo  bude 
za  64  milionů  korun.  Dále  zákon  o  vydávání  lOkorunových  bankovek 
z  říšské  rakousko-uherské  banky;  bankovek  těchto  smí  se  vydati  nejvíc 
za  180  milionů  korun  pro  obě  polovice  říše.  Bankovky  tyto  jako 
náhrada  za  stažené  státovky  budou  kryty  160  miliony  korun  ve  zlatě, 
jež  obě  vlády  v  bance  uloží.  —  Dalším  zákonem  ku  měně  a  bance 
se  vztahujícím  jest  zákon  o  vydání  zlata  ze  státních  pokladen  státní 
bance,  o  dluhu  SOmilionovém.  Jiný  zákon  zavádí  obligatorní  přičítání 
v  korunách  při  všech  úřadech  od  1.  ledna  1900.  Konečně  prodloužení 
privileje  státní  rakousko-uherské  banky,  změna  stanov  jejích,  zajištění 
státního  podílu  na  zisku  bankovním,  účast  ve  správě  a  pod.  3.  Třetí 
řadu  zákonů  datovaných  jako  nařízení  z  22.  září  tvoří :  nařízení  o  zrušení 
mlecího  řízení  od  1.  ledna  1900;  nařízení  o  železničním  spojení  a  do- 
pravní vzájemnosti  mezi  Rakouskem  a  Uhrami;  nařízení  o  veterinární 
službě  při  obchodu  s  dobytkem  mezi  Uhrami  a  Rakouskem. 

Zákony,  dosud  vlastně  nařízeni  vyrovnávací,  uvedeny  v  život 
v  té  formě,  v  jaké  liěhem  čtyřletého  vzájemného  domlouvání  sestaveny. 
Zbývá  ještě  kvóta,  pro  jejíž  určení  mají  se  znovu  voliti  tak  zv.  kvótové 
deputace  od  říšské  rady  rakouské  i  uherské.  Vláda  Thunova.  či  Thun- 
Kaizlova,  jak  ji  obyčejně  jmenovali,  vydavši  nařízení  vyrovnávací  od- 
stoupila. Vzala  na  sebe  odium  tohoto  vyrovnání,  odium  takové,  jaké 
asi  dosud  na  žádné  vládě  nelpělo.  Nev^-dávala  ovšem  takováto  nařízení 
pro  své  petěšení,  ale  ze  státní  nutnosti.  Finanční  ministr  Dr.  Kaizl 
byl  asi  poslední,  který  by  podobné  zákony  a  nařízení  byl  schvaloval. 
Obět  své  minulosti  přinesl  ve  službách  národa.  Neboť  nebylo  lhostejno, 
kdo  v  době  té  na  vládních  křeslech  sedí,  třebas  ministři  měli  vývojem 
věcí  posledních  let  ruce  úplně  svázány.  Tak  zvýšení  spotřebních  daní 
a  \yrovnání  v  této  formě  bylo  už  věcí  nezměnitelnou  od  roku  1895. 
Vláda  odstupující  kde  mohla  neblahé  poměry  zmirňovala.  Přes  to  odium, 
jehož  nezavinila,  ale  na  sebe  vzala,  nechává  po  sobě  tolik  světlých  zákono- 
dárných stop  jako  málokterá  z  vlád  před  ní.  a  vlády  do  roku  1897. 
neměly    tak    obtížných   poměrů!    —    Jednou   z   posledních   záslužných 


Rozhled.  799 


prací  a  činem  státní  štědrosti  byly  dva  zákony  cestou  nařízení  vydané 
bezprostředné  před  zákony  vyrovnacími:  jeden  se  týká  úpravy  akciového 
práva,  druh}"  zvýšení  a  úpravy  platvi  finančním  úřadům  a  strážím. 
Činorodý  parlament  sotva  by  byl  provedl  více  a  sotva  lépe  za  půl- 
druhého roku. 

Dle  dříve  sděleného  nařízení  ministerstva  obchodu  o  společen- 
stevních  instruktorech  jmenovííni  instruktoři  takoví  pro  české 
země  tři:  v  Cechách  pro  česká  společenstva  jeden  a  pro  německá 
jeden,  na  Moravě  se  Slezskem  pro  obojí  jeden.  Instruktoři  pro  německo- 
alpské  země  jmenováni  dva:  pro  Dolní  a  Horní  Rakousy  jeden  (se 
dvěma  pomocníky),  pro  ostatní  alpské  země  rovněž  jeden  (též  se  dvěma 
pomocníky);  pro  slovinské  kraje  Štýrska  a  Krajinu  s  Goricí  jmenována 
jen  pomocná  sila.  přidělená  alpskému  instruktorovi.  Instruktoři  vzati 
skoro  všichni  z  konceptniho  politického  úřednictva.  Na  počátek  snad 
jich  bude  dosti,  ale  na  další  vývoj  společenstevní,  zvláště  když  jejich 
piisobnost  jej  má  vzmocniti,  bude  jich  málo.  Přirozeně  aspoň  pro  každý 
obvod  komorní  jeden  instruktor  by  nezbytně  byl  potřebný. 

Obchodním  komorám  doručen  ministerstvem  obchodu  návrh 
na  zamezení  nekalé  soutěže  v  obchodě  a  výrobě.  Obchodní 
komory  mají  o  podaném  návrhu  podat  dobrozdání.  Návrh  budoucího 
zákona  zamvšlí  zamezit  hlavně  tyto  zlořádv:  označování  zboží  cizím 
jménem,  cizím  původem;  označování  vyšší  jakosti,  většího  množství ; 
vyhlašování  padělků  za  pravé  zboží;  předstírání  láce  a  snížených  cen 
z  různých  pravých  nebo  dělaných  příčin  a  j. 

Pro  uschopnění  parlamentu  k  opětné  činorodé  práci  vy- 
stoupili průmyslníci  z  obvodu  obchodní  komory  pražské, 
obrátivšc  se  pamětním  spisem  na  poslanec  české  i  německé.  Nepřijat 
ovšem  appel  jejich  ani  z  té  ani  z  oné  strany  příznivě. 

Pro  „pracovní  radu"  uchystán  už  jako  výsledek  nedávné  ankety 
návrh  zákona,  jímž  by  se  zavedlo  státní  a  všeobecné  sprostřed- 
k ování  práce.  Ústavy  státem  k  tomu  účelu  zřizovaly  by  se  pokud 
třeba  aspoň  v  každém  soudním  okresu.  Místní  obce  bv  byly  sběrnami 
poptávek  a  přihlášek,  jež  by  pak  okresním  ústavům  sdělovaly.  Tyto 
ústavy  by  ostatně  nejvíce  samy  přímo  přijímaly  a  vyřizovaly  poptávky 
a  nabídky  práce.  Ustav  takový  řízen  by  byl  sprtívním  výborem  z  po- 
lovice ze  zaměstnavatelů,  z  polovice  z  dělníků  voleným,  jehož  předseda 
by  byl  jmenován  (minist.)  a  žádné  z  oněch  obou  stran  nenáležel.  Tedy 
správa  by  byla  na  zásadě  sociální  rovnosti.  Tvto  vlastní  ústavy  práci 
opatřující  byly  by  spojeny  v  ústřední  zemské  komissi,  která  by  pře- 
bytky poptávek  a  nabídek  mezi  nimi  sprostředkovala  a  vyrovnávala. 
Hlavní  ústředí  celého  opatřování  práce  bv  bylo  při  ministerstvě  obchodu. 
Bylo  by  to  ústředí  konstitutivní,  dozorčí  a  vedoucí  V  něm  by  se 
zpracovávala  statistika  a  vedl  rozhled  po  hospodářských  poměrech  a 
tak  rozumné  náplyv  nezaměstnaných  sil  odváděl  v  odbory,  jež  snesou 
rozmnožení  výroby.  —  Sprostředkování  práce  bv  bylo  bezplatné  pro 
strany,  a  třebas  všeobecné,  t<jtiž  na  všecky  jakékoliv  obory  práce  a 
služby  rozšířené,  přece  jak  pro    zaměstnavatele   tak    pro    dělníky    svo- 


800  Rozhled. 


biKlné.  Vedle  ústavu  státních  ponechány  by  byly  i  v-seeky  dosavadní 
druh)' poptaváren:  spolkové,  společenstevní.  obecní  i  soukromé.  8polkové 
i  společenstevní  a  obecní  ústavy  k  zaopatřování  ])ráee  přizpiisobíee  se 
novému  zákonu  dostaly  by  státní  i)ravomoc  a  podporu,  podržely  však 
svou  autonomii.  Soukromé  ústavy  ))y  se  obmezily  přísnějším  podmiňo- 
váním koncesse. 

Nejchoulostivější  otázku,  jak  se  státní  ústavy  práci  zaopatřující 
mají  zachovat  v  čas  stávky,  luští  návrh  tak.  že  to  ponechává  svf<- 
bodnému  rozhodnutí  správního  výboru  toho  kterého  ústavu,  chce  li 
sprostředkovat  práci  dále  i  pro  závod  stávkou  stížený  či  nechce.  Že 
by  to  bylo  rozluštěním  úplně  vyhovujícím,  nemožno  říci.  Toto  ustano- 
vení mohlo  by  vésti  k  rozvášnění  ve  výborech  samých  a  k  nepřátelství 
mezi  jednotlivými  ústavy,  když  by  při  stávce  v  odboru,  jenž  do  -sace 
okresů  zasahuje,  jeden  výbor  správní  rozhodl  tak  a  druhý  onak.  — 
Ostatně  od  návrhu  ke  skutečnosti  jest  ještě  daleko^  Ale  návrh  sám 
a  už  i  myšlenka  zavésti  všeobecné  státní  zaopatřování  práce  jest  ve- 
likým sociálně -reformním  činem.  Státních  ústavu  k  zaopatřování  práce 
v  evropských  státech  v  žádném  dosud  nestává. 

Počátkem  září  (3.  a  4.)  konal  se  na  Velehradě  sjezd  zemský 
k  ř  e  s  ť  a  n  s  k  o  -  s  o  c  i  a  1  n  í  o  r  g-  a  n  i  s  a  c  e  m  o  r  a  v  s  k  o  -  s  1  e  z  s  k  é.  Po 
svatodušním  organisačním  sjezdu  vyškovském  byl  to  první  programový 
sjezd  stranj'  na  Moravě.  Už  ve  Vyškově  projevena  veliká  čilost  a 
horlivost  k  práci  na  všech  stranách.  Na  Velehradě,  kdež  deleg-atu 
spolkových  bylo  více  a  zastoupeny  byl)"  nejen  dělnické,  ale  i  rolnické 
a  řemeslnické  křesfansko-socialní  spolky,  práce  byla  ještě  čilejší,  ži- 
vější a  širší.  Prog-ram  velmi  obsáhlý  a  na  poprvé  na  sjezdu  samém 
pro  krátkost  času  ani  dobře  neprohraný,  leč  přece  zásadně  celistvý  a 
jednotný  jest  nejširším  z  našich  křesťansko-socialních  programů,  kdy 
kde  v  našich  českých  zemích  přijatý.  Sjezd  vyznamenával  se  velkou 
pohotovostí  a  hladkostí  jednání  a  v  každé  mnohdy  hodně  široké  debatě 
skoro  naprostou  jednomyslností.  Mnoho  z  těchto  potěšitelných  známek 
prvního  sjezdu  vděčí  se  pečlivé  přípravě  svolavatele  a  celého  příprav- 
ného výboru. 

Pokud  se  zásad  v  programu  vyslovených  týče,  tu  dlužno  doznati: 
sjezd  velehradský  šel  nejdál,  jak  daleko  dosud  nešla  žádná  resoluční 
schůze,  žádný  dosavadní  sjezd  křesfansko-socialní  v  českých  zemích  a 
vůbec  v  Rakousku.  A  to  vše  bez  tření  mezi  „starými"  a  „mladými", 
bez  „radikálů"  a  „zpátečníků",  na  jeden  ráz  a  jedním  dechem  za 
společné  práce  a  souhlasu  všech. 

Program  velehradský  zdá  se  na  první  pohled  postrádati  dvou 
nejdůležitějších  bodů  každého  dělnického  programu:  totiž  usnesení 
o  mzdě  a  o  pracovní  době.  dvou  to  činitelích,  jež  v  životě  dělnickém 
a  hospodářském  vůbec  jsou  nejdůležitější.  Leč  tu  povážiti  dlužno,  že 
sjezd  velehradský  připojil  už  práci  svou  k  programu  křesf.-socialnímu 
v  Litomyšli  S.  a  9.  září  1894  přijatému  celou  českoslovanskou  organisací 
křesfansko-socialní.  K  bodům  těm  v  programu  litomyšlském  nedá  se 
zatím    nic  připojiti,    což  by  valně  stanovisko  strany   osvětliti    nebo  po- 


Eozhled.  801 


změniti  mohlo.  Prog-ram  veleliradskv  má  ov^iem  jen  zatímní  jlatnost, 
než.  nějakým  budoucím  vžeobecnvm  siezdem  českoslovanskvm  buď 
schválen,  buď  poopraven  bude. 

( ibsah  a  zásady  programu,  o  němž  se  udá  někdy  příležitost  šíře 
promluviti,  jsou  tyto:  1.  V  ,,dělnickém  pojišťováni"  postavil  se  sjezd 
na  stanovisko  potřebných  oprav  v  dosavadním  pojišťování  a  doplnění 
pojišťování  pojištěním,  invalidním  a  starobním  pro  všecky  vrstvv  lidu 
pracujícího.  Pokud  oprav  dosavadního  pojišťování  se  týče.  sjezd  přijal 
za  své  požadavky  dělnictva  vůbec,  na  anketách  iirazové  a  nemocenské 
přednesené,  a  to  i  přes  to,  že  na  anketách  za  dělnictvo  mluvili  skoro 
samí  sociální  demokraté.  Zatím  vybízí  sjezd  k  široké  svépomoci  ve 
spolcích,  dokud  nebude  závazně  a  všeobecně  státem  věc  rozluštěna. 
2.  Sjezd  žádá  za  odborové  (v  Litomyšli  žádáno  „zájmové")  sdružování 
p(id  ochranou  zákona,  na  odborovém  spolčování  pak  chce  založiti  hlavní 
zjevy  sociální  svépomoci  a  sociální  správy.  3.  Pominuv  „ženskou  otázku" 
v  její  triviální  už  skoro  způsobe,  žádá  sjezd  soustavnou  a  účelnou 
ochranu  a  organisaci  všech  žen  bez  rozdílu.  4.  Co  se  týká  dobročinných 
a  jiných  sociálních  a  humanitních  opatření,  tu  sjezd  tentokrát  vyslovil 
se  pro  trojí:  pro  útulny  pro  dělnice  i  dělníky,  pro  stavbu  rodinných 
domku  dělnických,  pro  právní  ochranu  či  tak  zvané  lidové  kanceláře. 
5.  Z  otázky  rolnické  a  řemeslnické  vvbránv  hlavně  úkolv.  iež  luštiti 
má  sdružování  u  rolnictva  dosud  jen  dobrovolné,  u  řemeslnictva  povinná 
společenstva.  Svépomocná  činnost,  hybnost  za  pokrokem  a  vývojem 
doby  jest  úsilím  a  radou  všech  bodů  dřívějších  i  těchto  resolucí.  Jako 
zvláštní  odbor  svépomoci  pro  všecky  kruhv  a  vrstvy  pracovnéhft  lidu 
vhodné  odporučeny  Raiffeisenky,  a  vytknuty  jim  i  jednotě  rozsáhlé 
oíle  sociální  a  hospodářské  ve  straně. 

Co  nejvíce  ze  všech  vlastností  resolucí  těch  ceníme,  je  t(j,  že  na 
všech  z  nich  a  všude  znáti,  že  podány  takřka  v  nejmodernější  formě 
hospodářského  a  sociálního  myšlení  ze  zásad  křesťanských  vyvinutého, 
ísejsou  proto,  aby  byly.  nenavazují  na  přežilé  formy  a  doktríny,  ale 
nejsou  také  prudké  ani  přepjaté.  ulahozeny  jsouce  ve  všech  požadavcích 
svých  zřeteli  pravé  křesťanské  humanity. 

Ve  dnech  24.  září  a  následujících  sešel  se  v  Brně  sjezd  soci- 
ální demokracie  rakouské.  Celorakouské  sjezdy  soc.  dem.  konají 
se  teď  po  dvou  letech  vždy.  Poslední  byl  1897  ve  Vídni.  iSa  sjezdu 
tom  organisace  strany  změněna  v  ten  způsob,  že  celá  říše  rozdělena 
na  šest  národnostních  samostatně  sdružených  skupin.  Dle  síly  své  na 
prvním  místě  stojí  skupina  německá  (1327  spolku.  114.056  členů 
a  4807  členek;  ň)\  listů  politických,  z  nich  1  denník.  23  odborových 
časopisů);  po  německé  jest  če  skosí  o  van  ská  skupina,  od  r.  Ib93. 
vlastně  už  samostatně  sorganisovaná  (úhrnem  má  ^4(i  spolku  se  48.683 
členy  a  členkami;  listů  má  19  politických,  z  nich  1  denník.  14  odbo- 
rových, 5  jinakých');  ostatní  skupiny  jsou  ještě  příliš  labilní  v  síle  své; 
skládají    se    po    výtce  jen    z    živlův    agitačních.    vlastního    vojska   jest 

')  v  r.  1893.  všech  těelito  časopisu  bylo  25  a  rozešly  se  v  1, "(•6.200  vytiseích 
ročně,  r.   1898.  bylo  listu  38  a  tisklo  se  jich  "ročně  8,2S7.00Ó  čísel. 


802  Rozhled. 


ještě  málo,  a  co  ho  jest,  to  jsou  ještě  jen  nejistí  dobrovolníci.  Mezí 
těmito  ještě  daleko  nejsilnější  jest  skupina  polská  (má  7  listu);  skupina 
italská  jest  už  z  těch  tří,  které  jsou  spíš  pomyslné  než  skutečné 
(má  1  list  týd.),  skupina  slovinská,  dříve  ještě  dosti  silná,  založením 
křesfansko-socialní  organisace  slovinské  upadla  docela;  měla  jeden  list 
dřív,  i  ten  zašel;  hlavní  kádr  její,  dříve  železniční  dělníci,  jsou  většinou 
teď  křesť.  sociály,  s  vlastním  křesfansko-socialním  železničním  listem 
vSvým;  skupina  rusínská  teprv  se  právě  tvoři,  odlučujíc  se  od  radikálu, 
s  nimiž  dřív  byla  za  jedno;  čítá  dosud  ponejvíce  na  židovský  prole- 
tariat,  ten  se  od  rolnické  radikální  strany  rusínské  teď  odloučil  a 
ustavuje  si  svou  socialně-demokratickou  organisaci.  pro  niž  se  chystá 
i  list  politický. 

Dle  toho  možno  cenit  rakouskou  sociální  demokracii  ve  všech 
těch  šesti  národních  skupinách  sdruženou  asi  na  180  až  200  tisíc,  to 
už  i  s  členy  přechodný^mi. 

Sjezdu  brněnského  sůčastnilo  se  116  delegátu,  z  nichž  bylo  jich 
64  německých,  38  českých,  10  polských,  2  slovinští,  1  rusinský  a 
1  italský.  Z  Německa  přítomen  byl  posl.  Frohme,  z  Itálie  Cabrini, 
z  Uher  Baron  iako  hosté  z  cizinv  stranou  socialně-demokratickou  vy- 
slaní.  Nejživější  debatty  na  sjezde  týkaly  se  taktiky  strany  a  národ- 
nostní (jtázkv.  Sociální  demokracie  usnesla  se  totiž  zasáhnouti  svvm 
letoším  sjezdem  do  národního  boje  v  Rakousku  a  ukázati  na  jednotném 
programu  socialistickém  všemi  národnostními  skupinami  přijatém,  jak 
se  národní  otázka  muže  jedině  rozluštit.  Leč  na  sjezde  nescházelo 
v\'čitek,  jež  zvláště  čeští  delegáti  metali  německým.  Z  resolucí  národ- 
nostních pak  narazila  na  sebe  dvě  mínění,  jež  musila  býti  uměle 
rozpředena  a  urovnána  ve  zvláštní  komissi.  Národnostní  otázku  chtějí 
socialisté  shodně  luštit  dle  národních  samosprávných  celků  (samo- 
správných v  kulturních  svých  potřebách)  v  demokratickém  lidově 
spravovaném  Rakousku;  všude  naprostá  rovnoprávnost,  menšiny  chrání 
se  zvláštním  zákonem.  ..Dorozumívací  řečí  je  řeč  zatím  německá", 
navrhl  společný  celorakouský  výbor;  „jest  řeč  od  případu  k  případu 
národy  samými  volená'',  navrhli  čeští  soudruzi;  „každý  jednotlivec 
stará  se  sám,  aby  porozuměl  jazyku  svých  jinojazyčných  spoluobčanů", 
navrhli  jihoslované.  Výsady  zákonem  uznané  pro  nějakou  státní  řeč 
nechtějí  ani  ti  ani  oni.  V  tom  se  shodují.  Ale  jedni  vycházejí  z  prak.se 
(jim  pohodlné),  druzí  z  idey.  Ke  konečným  usnesením  sjezdu  se  ještě 
vrátíme  budoucně. 

Počátkem  září  sešly  se  anglické  spolky  odborové  —  t  r  a  d  e 
unions  —  ke  svému  výročnímu  sjezdu  do  Plymouthu.  Letoší  sjezd 
neměl  toho  lesku  a  té  důležitosti  v  jednání  svém  jako  minulé.  Už  ne- 
svornost napořád  propukující.  politické  otázky,  valná  část  se  vzdalující 
a  vyloučená  (strojnický  odbor)  a  i  sám  program  neaktuelní  nedovedly 
jednání  lesku  přidati.  Letoší  sjezd  nad  to  zvrátil  usnesení  loňského 
sjezdu  ')  navázání  užší  solidarity  s  jinonárodními  odborovými  orga- 
nisacemi  zasíláním  zpráv  a  vyměňováním  důležitých  situačních  sdělení- 
jakož  i  pořádáním  společných  mezinárodních  sjezdů. 


Rozhled.  803 


Skolíítví.  Xdvou  org-anisaci  školství  chystají  v  Němcicli  na 
základě  změněných  učebných  plánu  upravených  tak.  že  se  rozsah  učiva 
zmenší,  abv  větší  procento  žactva  postoupilo  do  vyšších  tříd.  než  jak 
dosud  bylo  dosaženo.  K  tomu  navrhuje  školní  rada  Dr.  Sickinger 
z  Mannheimu,  aby  kromě  zjednodušení  učiva  zavedeny  bylv  zvláštní 
třidv  pro  žáky  nechápavé.  Do  první  třídy  chodili  by  všechnv  děti 
společné,  pro  žáky  pak.  kteří  ani  po  dvouleté  návštěvě  této  třidv  ne- 
dosáhnou cíle  vytknutého  osnovou  učebnou,  zřídí  se  oddělení  zvláštní, 
tak  že  by  bylo  jedno  oddělení  pro  velmi  nadané,  jedno  pro  méně  nadané 
a  jedno  pro  neschopné.  Do  takové  třídy  pomocné  by  se  vřadili  také 
oni  žáci,  kteří  nevyhoví  v  II.  třídě  ani  když  ji  opakovali  a  tak  by 
i  dále  nadaní  žáci  vřaděni  byli  do  třídy  s  rozšířeným  učivem,  žáci 
neschopní  by  pak  pozvolna  postupovali  v  třídách  pomocných.  Xávrh 
podobnv  se  vyskvtl  také  ve  Vídni. 

Ka  velehradském  sjezde  kťesťansko-socialní  org-anisace  vysloven 
požadavek,  aby  školní  povinnost  nucená  trvala  do  13.  roku. 
načež  by  do  16.  roku  měla  nastati  povinná  návštěva  hospodářských 
škol  pokračovacích.  Zároveň  žádá  se  rozšíření  a  prohloubení  školství 
hospodářského,  jež  má  býti  vydržováno  zemí  a  státem. 

Ve  valné  hromadě  katol.  spolku  českého  učitelstva  na  Velehradě 
konané  pojednal  nadučitel  Josef  Apetaur  o  reformě  zpěvu  a  hudbv 
chrámové  a  nadučitel  Kadlčák  probral  sociální  úkol  učitelstva.  V  téže 
schůzi  usneseno  zříditi  učitelskou  zádruhu.  pořádati  cecilianské  exereitie 
a  založiti  fond  cestovní. 

Kovy  ústav  ku  vzdělání  učitelek  byl  letos  zřízen 
v  Kepčíné  u  ( )lomouce  českým  řádem  dominikánek,  čímž  našim  dívkám 
opět  nov}'  zdroj  vyššího  vzdělání  byl  otevřen.  Ustav  obdržel  nedávno 
právo  veřejnosti. 

První  internát  pro  studující  realky  zřízen  letos  v  Jevíčku 
v  budově,  v  níž  byla  prozatímně  umístněna  realka.  Internát  zřízen  pro 
40  studujících.  Jsme  přesvědčeni,  že  přikladu  následovati  budou  také 
jinde  a  že  brzo  při  každé  střední  škole  bude  zřízen  internát,  kterýž 
svědomitým  správcům  svěřen  a  rozumně  řízen  bude  rodičům  zárukou, 
že  dítě  do  ciziny  vyslané  neoctne  se  na  zcestí. 

Svépomoc  utěšeně  se  ujímá  v  učitelstvu  německém  v  Cechách 
a  ve  Vídni.  Zemský  učitelský  spolek  německý  v  Cechách  zřídil  záložní 
spolek  spořitelny,  v  němž  425  členil  má  na  podílech  22.000  zlatých  a 
a  70.000  zl.  uděleno  půjček.  Pojištění  studijní  má  kapitál  34.645  zl. 
a  počítá  36  pojištěnců.  Studentským  útulnám  uděleno  1875  zl.  podpory 
na  11  místech.  Podpůrná  nadace  císaře  Františka  Josefa  má  35.000  zl., 
nadace  Disterwegova  3577  zl. 

Školství  v  Bukovině.  V  roku  1 897. — 98.  bylo  tam  celkem 
349  obecných  škol  s  829  třídami,  a  to  137  jedno-.  102  dvoj-,  40  troj-, 
39  čtyř-,  2()  pěti-,  a  2  šestitřídek.  Vyučováno  celý  den  na  101,  polo- 
denně  na  162,  částečně  celo  a  z  části  polodenně  ve  84  školách.  Zhusta 
vyučuje  ve  2  třídách  1  učitel  a  chybí  560  tříd,  aby  provedena  byla 
povinná  všeobecná  návštěva  školy. 


804  Rozhled. 


Znamenit\'oh  úspěchů  docílenu  h  u  s  p  o  d  a  ř  s  k  o  u  u  r  <^  a  n  i  s  a  c  í 
učitelstva  německého  ve  Vídni,  soustředěného  ve  spolku  „Lehrer- 
hausverein",  kterýž  dne  27.  května  t.  r.  konal  13  valnou  hromadu 
výroční.  Spolek  ten  má  7674  členů  (za  rok  přibylo  1278!!)  Oddělení 
hospodářské  vykazuje  obrat  peněz  (3(87.359  zl.,  kromě  sníženého  jízdného 
na  dráhách,  vstupného  do  různých  vV^stav,  koncertu  atd.,  sníženého 
předplatného,  čímž  členové  získali  3().000  zl.  Roční  výtěžek  obnášel. 
57.(í82  zl.  Nvní  uzavřena  smlouva  s  hudebním  nakladatelem  knih- 
kupcem,  kterýž  členům  poskytne  různých  výhod  a  spolku  nad  to  ještě 
dá  provisi  z  každého  účtu.  Spořitelna  spolková  má  1144  členů  331.173  zl. 
vkladů  a  17.000  zl.  zisku;  zaručovací  jistina  obnáší  15.4()9  zl.  Kromě 
toho  má  spolek  starobní  pojišťování,  dva  domy  spolkové  slouží  výhradné 
účelům  spolkovým,  má  své  vlastní  nakladatelství  a  cestovní  oddělení, 
jež  o  prázdninách  vypravuje  společné  cestv.  Clenv  a  místní  skupiny 
má  v  celé  říší;  r.  1898.  bylo  7()74  členů,  9884  zl.  příspěvků,  146.252  zl. 
příjmu,  136.187  zl.  vydání,  142.832  zl.  jmění,  15.605  zl.  zisku,  z  oddě- 
lení hospodářského  37.682  zl.  příjmů  z  provise,  7.455  zl.  výtěžku  z  na- 
kladatelství a  247  zL  darů.  Letos  uzavřena  smlouva  s  hotely  „spolkovými", 
kteréž  členům  poskytnou  slevy  a  pokladně  provisi.  Říšský  podporovací 
ťond  právě  založený  poskytuje  nejen  podpor,  ale  soustřeďuje  morálně 
veškeré  učitelstvo.  Působí  jako  zapsaná  pokladna  výpomocná.  Spolek 
obstarává  členům  veškeré  potřeby  a  výrobky  v  nejlepší  jakosti  za  mírné 
ceny  a  těží   z  toho  ještě  vydatně  pro  spolkovou  pokladnu. 

R  o  z  u  m  n  5'  spolek.  V  Berlíně  zřídili  spolek  rodičů,  kteří  budou 
si  děti  vyměňovati  v  ten  způsob,  že  rodiny  městské  o  prázdninách,  ve 
svátkv  atd.  své  děti  pošlou  na  venkov,  kdežto  venkované  zase  vyšlou 
děti  do  měst,  aby  poznaly  život  městský  a  prohloubily  všeobecné 
vzdělání  oněmi  vzdělávacími  prostředky,  jakých  jenom  města  poskytují, 
jako  jsou  různé  sbírky  atd.  Aby  se  děti  naučily  hravě  cizím  řečem 
bez  nákladu  citelného,  chce  spolek  navázati  styky  s  cizozemskem  a 
prostředkovati  výměnu  dětí  riizných  národností.  Myšlenka  zajisté  dobrá 
a  chvályhodná. 

Reprobace  při  státních  zkouškách  podle  výnosu  ministra  kultu 
a  vyučování  ze  dne  4.  července  t.  r.  může  býti  vyslovena  i  na  čtyři 
měsíce  při  judicielní  a  státovědecké  zkoušce  výminečně  v  případech 
zvláštních  ohledů  zasluhujících. 

Návštěva  divadel  bez  průvodu  a  dozoru  v  Americe  dovolena 
je  teprve  16letým  mladíkům.  Jistý'  151etý  mladík  potrestán  byl  šesti- 
měsíčním vězením  za  to,  že  bez  dozoru  byl  v  New- Yorku  v  divadle. 
A  u  nás'/ 


Ročník  IV.  (XVI.)  Čislo  11. 


HLÍDKA 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil  Břetislav  Skalský.  (Č.  d.) 

n. 

Podmínky  rozvoje,  trvání  a  zdaru  rodiny. 

Proti  chaotické  směsi  pojmů,  jež  nastala  ve  všech  táborech 
organisujících  se  po  příkladě  církve  jak  v  náboženských  tak  i  spo- 
lečenských otázkách,  pletouc  tak  jednoduchý  předmět  jako  organisace 
rodiny,  nemožno  píšícímu  spolehnouti  se  na  jakékoli  všeobecně  uznané 
zásady,  nýbrž  je  začíti,  abych  tak  řekl,  od  abecedy,  ba  i  samozřejmé 
zásady  dokázati  praktickými  důkazy.  Proto  předkládajíce  věřícím  výroky 
písma  sv.,  nepřestaneme  na  tom,  nýbrž  budeme  hleděti  každé  svoje 
tvrzení  dokázati  důvody  čerpanými  z  přesvědčení,  aby  je  každý  snadno 
mohl  pochopiti. 

Vzhledem  k  tomu,  že  základem  rodiny  jest  manželství,  začneme 
studii  svou  od  otázky  uším  křesťanským  neobyčejné:  od  monogamie 
a  polygamie,  kterou  evangelium  tak  dobře  řeší. 

Abychom  prakticky  seznali,  že  jen  svazek  jednoho  muže  s  jednou 
ženou  je  s  to  býti  bezpečným  základem  rodinného  života,  k  tomu  dostačí 
nám  pohled  na  východní  harémy;  neboť  pohled  ten  přesvědčí  každého 
badatele  dobré  vůle,  že  mnohoženství  ponižujíc  ženu  a  činíc  z  družky 
mužovy  ne  již  služebnici,  nýbrž  jeho  vlastnictví,  bezduchou  hračku, 
vzhledem  k  dětem  však  pouze  jejich  kojnou  a  pěstounku  bez  jakéhokoli 
vlivu  na  mravní  výchov  jejich,  pohled,  pravím,  na  toto  duchovní  snížení 
ženy  v  harému  nedovoluje  pochybovati,  že  mnohoženství  nejhůře  za- 
bezpečuje rodinné  zájmy.  Jestli  tedy  u  mohammedanů,  kde  vlivem  víry 

53 


806  Feli.n-SKI  : 


a  dávných  zvyků  muž  cítí  se  povinen  na  své  útraty  živiti  všechny  své 
ženy  až  do  smrti,  žena  však  nechává  se  bez  odporu  zamykat  neprotestujíc 
proti  takovému  stavu  věcí,  jenž  se  zdá  býti  přirozeným;  jtístli  tedy 
u  mohammedanň,  pravím,  polygamie  má  tak  smutné  následky,  oč 
škodlivěji  působila  by  na  společnost  přetvořenou  v  modlu  bez  vyznání, 
kde  zásada  rovnoprávnosti  obojího  pohlaví  a  emancipace  žen  snímá 
s  muže  poněkud  starosti  o  rodinu,  ženě  však  zůstavuje  právo  vyba^-iti 
se  každé  chvíle  ze  závislosti  na  muži.  Jistě  haremv  nevěren,  kdvbv 
někdy  dle  vzoru  Mormonů  se  utvořily,  naplnily  by  se  vždy  novými 
obětmi  vášně,  vrhajíce  na  ulici  bez  lítosti  všechny  ideály  strhané  s  oltáře 
srdce.  A  což  máme  říci  o  politování  hodném  potomstvu,  jež  jest  od- 
kázáno od  kolébky  nejednou  na  vyhození  z  domu  otcovského  do  veřejných 
ústavů,  když  ne  na  smetiště  pouliční?  Avšak  ani  monogamie  nebude 
s  to,  aby  zabezpečila  osud  rodiny,  a  nestane  se  jejím  sloupem,  chce-li 
zákonodárství  vedle  ní  uplatniti  rozvody;  jen  tehdy  zajisté  oba  manželé 
bez  váhání  mohou  k  vedení  společného  bydla  vložiti  všechny  svoje  jak 
morální  tak  materiální  zásoby,  nemají-li  obavy  před  rozerváním  manžel- 
ského svazku.  Vždyť  již  právem  přirozeným  vymáhá  svazek  manželský 
nejen  společný  život  a  jmění,  nýbrž  i  jednotu  citův  a  přesvědčení,  bez 
čehož  hlavní  účel  manželství,  t.  j.  výchov  dítek  byl  by  pochybný;  zdaž 
možná  jest,  ptám  se,  tak  dokonalá  pospolitost  při  rozvížitelnosti  toho 
svazku?  Přece  nemůže  býti  řeči  o  sjednocení  dokonalém  bez  obapolné 
oběti,  ba  nejednou  i  bez  dlouhé  a  tvrdošíjné  války;  kdo  však  sílu 
podobnou  chce  si  zachovati,  věda,  že  než  nad  sebou  konečného  vítězství 
dobude,  účel  předsevzatého  boje  bude  zmařen  zrušením  manželství? 

Každý,  komu  není  lhostejná  morální  stránka  manželství,  neváhá 
přiznati,  že  jen  naprostá  nerozvížitelnost  může  zabezpečiti  i  obezřelost 
potřebnou  před  sňatkem  i  shovívavost  po  jeho  uzavření.  A  zajisté: 
který,  ptám  se,  mladík  nepřiklekl  by  k  oltáři  s  první  dívčinou,  jež 
ho  dovedla  rozehřáti,  bez  váhání,  kdyby  věděl,  že  volno  mu  bude 
opustiti  nevěstu?  Všeliké  ohledy  nutící  dnes  k  rozvaze  vůči  pobouřené 
vášni  by  neodolaly,  neboť  měl  by  mladík  právo  odpověděti  na  každou 
námitku:  „Jestli  s  ní  nebudu  šťasten,  opustím  ji  bez  váhání." 

Po  uzavřeném  sňatku  první  nedorozumění,  první  prudká  scéna, 
ba  i  první  prudší  úder  srdce,  vyvolaný  záletným  pohledem  jiné  ženy, 
stačil  by  opustiti  ženu;  totéž  nastati  by  musilo  i  se  strany  ženiny. 
A  jaký  osud  čekal  by  děti  takových  manželů,  není  těžko  uhodnouti, 
když  vedle  otřesení  majetkem  povstala  by  potom  ona  roztržka  citů 
mezi  otcem  a  matkou.  Dnes  v  nejednom  kraji  je  zákonitě  uznán  rozvod; 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  807 

že  smutné  následky  jeho  se  nejeví  v  celé  hrůze,  to  jest  jen  proto,  že 
mínění  -všeobecné  jest  ještě  proti  němu  a  tím  jsou  rozvody  omezeny 
a  s  obtížemi  spojeny.  Ale  to  mínění  je  výtvorem  a  následkem  křesťanské 
nauky  o  nerozvížitelnosti  manželství;  kdyby  té  nebylo,  co  by  chránilo 
rodinu  před  záhubou? 

Možná,  že  nám  někdo  namítne,  že  Starý  Zákon,  ačkoli  působením 
Božím  byl  napsán,  přece  rozvody  dovoloval.  ísež  na  tu  námitku  sám 
Spasitel  odpověděl,  dosvědčuje,  že  Mojžíš  jedině  pro  tvrdost  srdce  židů 
dovoloval  ženu  opustiti.  Aby  však  stran  věčných  ustanovení  Stvořitelových 
nezůstavil  žádné  pochybnosti,  Syn  Boží  dodává:  „Což  jste  nečetli,  že 
ten,  jenž  učinil  člověka  z  počátku,  mužem  a  ženou  učinil  je?  a  řekl: 
Protož  opustí  člověk  otce  i  matku,  a  přidrží  se  manželky  své,  i  budou 
dva  v  jednom  těle.  A  tak  již  nejsou  dva,  ale  jedno  tělo.  A  protož 
co  Bůh  spojil,  člověk  nerozlučuji"  (Mat.  19,  4 — 7.)  Hřích  prvotní  tak 
zkazil  lidskou  povahu,  že  povinnosti  muže  a  otce  při  doživotním  žití 
s  jednou  ženou  převýšily  by  často  lidské  síly;  proto  Bůh  trpěl  dříve 
jak  dvojženství  tak  i  mnnhoženství  a  rozvody,  nechtěje  na  člověku  žádati 
více,  než  tehdy  mohl  vyplniti.  Jakmile  však  Vykupitel  přišel  a  ne- 
smírnou láskou  dal  nám  lék  schopný  vydéčiti  nás  od  hříšné  zkázy 
a  prvotní  síly  navrátiti  duchu,  tehdy  i  prvotní  povinnosti  uložil  v  man- 
želství, povznášeje  ten  svazek  k  hodnosti  svátosti  a  milostmi  zvláštními 
ho  obdarovav,  jichž  pomocí  stalo  se  opět  možným  to,  co  dříve  patriarchům 
se  zdálo  tvrdvm.  Jestliže  Kristus  manželství  u  křesťanův  ustanovil  za 
svátost,  plyne  z  toho,  že  u  křesťanů  jen  svátostné  manželství  je  skutečné, 
a  kde  není  svátosti,  tam  nemá  manželství  takového  půvabu  života,  tam 
nastává  divoký  život,  konkubinat,  stav  horší  než  u  pohanů,  kde  přece, 
ač  bez  svátosti,  jest  opravdové  manželství.  (Syllabus  73.)  Jakmile  však 
tomu  tak  jest,  kdož  z  věřících  ne\ňdí,  jak  nenahraditelnou  škodu  působí 
křesťanské  rodině  ti  bezohlední  publicisté,  kteří,  aby  upevnili  vládu, 
chtějí  nahraditi  slib  svátostný  civilním  pseudo-shbem.  Kdyby  však  právo 
civilní  monogamii  a  nerozvížitelnost  manželství  učinilo  nutnou,  přece 
bez  milosti  svátostné  nemůže  dáti  manželům  síly  k  plnění  jejich  po- 
vinností, tak  že  zákonný  stav  rodiny  neshodne  se  nikterak  s  jejím 
skutečným  stavem.  Ovšem  že  i  svátostná  manželství  nejsou  vždy  vzorná, 
ale  mohou  býti  a  při  dcbré  vůli  bývají  vzorná,  zatím  co  zbavena  lásky 
dříve  nebo  později  nutně  musí  vzíti  škodu  buď  vzhledem  k  vzájemnému 
životu  manželů  nebo  k  výchovu  dítek. 

Kdo  může  říci,  že  vzájemná  po^nnnost  je  dostatečným  rukojmím 
manželského  štěstí,  že  není  třeba  ani  pomoci  z  nebe  ani  žádných  strážců 

53* 


808  Felixski  : 


věrnosti  tam,  kde  pravá  láska  má  stráž  nad  srdcem?  Nepopíráme.  že 
vzájemná  povinnost  nesmírně  usnadní  dobrý  rodinný  život,  oslazujic 
soužení  a  zdvojujíc  útěchu;  ale  kdož  neví,  že  cit,  založen  jedině  na 
přirozené  vzájemné  sympathii,  zřídka  počítá  svoje  trvání  na  léta,  neboť 
základem  té  lásky  vedle  čistě  smyslného  pudu  jsou  předměty  smyšlené: 
tedy  když  bělmo  spadne  s  očí,  hned  s  rozuzlením  přichází  i  ledový 
chlad.  Každou  chvíli  slyšeti  lze  vzájemný  nářek  manželů,  z  nichž 
každá  strana  připisuje  doznané  sklamání  straně  druhé  viníc  ji,  že  nemá 
těch  vlastností,  jež  se  zdála  míti  před  sňatkem.  Jestliže  tedy  uznání 
povinnosti  založené  na  uznání  vůle  Boží  neukojí  rozjitření,  stoupnou 
vášně  do  té  výše,  že  společný  život  stane  se  konečně  mučírnou.  Je- li 
v  nynější  společnosti  jistý  počet  šťastných  manželství,  kde  muž  a  žena 
na  sklonku  života  vespolek  se  blahoslaví,  tu  ničemu  jinému  neděkují 
za  tu  jasnou  shodu  v  domácnosti  než  náboženství.  Neboť  náboženství 
posilnivši  srdce  k  tvrdému  boji  životnímu,  časem  staví  před  oči  manželům 
jak  těžké  povinnosti  spojené  s  tím  stavem,  tak  i  velkou  zodpovědnost 
za  neplnění  jich  a  káže  jim  čekat  odplatu  za  námahy  v  podobě  úplného 
štěstí  až  za  hrobem. 

Tímto  způsobem  jsa  připraven,  vstupuje  křesťan  rozvážně  a  bez 
klamu  do  stavu  manželského  ne  proto,  že  jenom  v  něm  doufá  nalézti 
útěchy,  nýbrž  proto,  že  cítí  se  do  něho  povolaným  a  očekává,  že  pomocí 
milosti  Boží  snáze  než  na  jiné  dráze  zaslouží  si  spasení.  Věda  dále,  že 
při  zkaženosti  lidské  povahy  nikdo  není  prost  vad  a  křehkostí,  neklame 
se,  že  ve  své  snoubence  nalezne  samé  dokonalosti  životní;  proto  třeba& 
také  nejeden  nedostatek  odhalil,  neznechutí  si  jí  ani  nenaříká  na  svůj 
osud,  nýbrž  s  pravou  pokorou  pracuje  na  zdokonalení  své  ženy  dobře 
jsa  si  vědom,  že  i  on  má  mnoho  vad,  jichž  se  má  zprostiti,  v  čemž 
mu  bohabojná  manželka  pomáhá.  Tak  čas  a  bližší  obapolné  poznání 
místo  aby  prvotní  lásku  oslabilo,  očistí  ji  jen  a  posvětí  udělujíc  jí 
nadpřirozený  charakter  a  tak  ze  srdce  do  svědomí  sjednocenost  při- 
nášejíc. Avšak  stane-li  se,  že  bohabojný  manžel  nenalezne  v  družce 
své  stejně  hlubokých  zásad  náboženských,  na  nichž  by  snahu  dokonalého 
pozorumění  mohl  opříti,  tu  ani  ta  rána,  ač  bolestná,  nezlomí  ho  ani 
nesvede  s  dráhy,  na  niž  nastoupil;  pamatuj e-li  na  převzaté  povinnosti 
více  než  na  očekávanou  útěchu,  přemýšlí  především,  aby  vyhověl 
svým  povinnostem.  Víra  v  nerozvížitelnost  manželství  tak  hluboko 
tkví  v  jeho  svědomí,  že  opustiti  manželku  zdá  se  mu  býti  hříchem 
jako  opuštění  otce  nebo  matky;  neboť  jako  povinnosti  syna  ne  osobní 
úctou  rodičů,  nýbrž  jich  vysokou  důstojností  jsou  vázány,  tak  i  povinnosti 


Víra  a  nevěra  vzhledem  k\i  zdaru  společnosti.  809 


muže.  nezávislé  na  vlastnostech  ženy.  pouze  pro  důležitost  přísahy 
svátostné,  musí  býti  v^^plněny.  Totéž  týká  se  i  ženy,  již  náboženství 
tímtéž  způsobem  zavazuje  v  hloubi  svědomí,  neodvisle  od  chování  se 
doživotního  jejího  soudruha.  Ale  pravidelný  rozvoj  rodiny  opírá  se 
nejenom  o  nerozvížitelnost  manželství,  nýbrž  ještě  o  dva  jiné  rovněž 
na  vůli  Boží  založené  sloupy,  jež  jsou:  závislost  ženy  od  muže  a  dětí 
od  rodičů.  Naznačiv  trest  prarodičům  našim,  když  zhřešili,  řekl  uražený 
Tvůrce  ženě:  „V  bolesti  roditi  budeš  děti  a  pod  mocí  muže  budeš, 
a  on  panovati  bude  nad  tebou."  (Gen.  HI.  16.)  Ze  náš  výrok  nebyl 
zrušen  ani  po  dokonaném  vykoupení,  jasně  jest  viděti  ze  slov  apoštola 
národů,  jenž  po  nanebevstoupení  Páně  pravil:  „Ženy  mužům  svým 
poddány'  buďte  jako  Pánu;  neboť  muž  je  hlava  ženy,  jako  Kristus 
hlava  církve...  Ale  jako  církev  poddána  je  Kristu,  tak  i  ženy  mužům 
svým  ve  všem."  (Efes.  5,  22.)  Ze  však  to  nemá  býti  nevolnické  pod- 
danství, nýbrž  poddanství  plynoucí  z  víry  a  lásky  k  vůli  Boží,  patrno 
z  toho,  co  praví  týž  apoštol  mužům:  „Muži,  milujte  manželky  své, 
jakož  i  Kristus  miloval  církev  a  vydal  sebe  samého  za  ni."  (Efes.  5,  25.) 
Evangelium  tedy  žádá  ne  libovolné  panování,  nýbrž  laskavé  vůdcovství 
od  mužů  sahající  třebas  až  k  obětování  se.  Totéž  možno  říci  o  poměru 
rodičů  k  dětem,  jak  vysvítá  ze  slov  sv.  Pavla:  „Synové,  poslouchejte 
rodičů  svých,  neboť  to  je  spravedlivé"  (Efes.  6,  1.);  tedy  ne  z  bázně 
lidské,  nýbrž  pro  Boha,  t.  j.  s  ohledem  na  vůli  Boží  skrze  milost  nad- 
přirozenou. K  rodičům  však  dí:  „A  v}^,  -otcové,  nepopouzejte  k  hněvu 
synů  svých,  ale  vychovávejte  je  v  kázni  a  trestání  Páně"  (Efes.  6,  4), 
t.  j.  v  bázni  Boží  a  nikoli  v  obavě  před  hněvem  a  tresty  lidskými. 
Proto  rodiče  nemají  bráti  za  normu  svého  chování  se  k  dětem  svůj 
chvilkovv  rozmar,  nvbrž  sami  řídíce  se  ve  všem  zálibou  v  Pánu.  maií 
býti  k  nim  v  poměru  tlumočníků  vůle  Boží.  Zatím  co  vědomí  zodpo- 
vědnosti za  vládu  nad  dětmi  od  Boha  obdrženou  pobízí  rodiče,  aby 
nepovolovali  zlým  návykům  jejich,  láska  přirozená,  povznesená  na  roven 
ctnosti  křesťanské  podněcuje  jejich  horlivost  v  morálním  výchovu, 
v  čemž  příklad  nestejně  působí  s  napomenutím  nebo  s  povzbuzením. 
Ono  hledání  nejprve  království  Božího  a  jeho  spravedlnosti  usnadní 
rodičům  péči  o  budoucí  zájmy  svých  potomků,  neboť  bez  ohledu  na 
hlas  krve  a  těla,  jenž  rád  by  se  těšil  z  přítomnosti  milovaných  bytostí 
až  do  smrti,  a  bez  ohledu  na  ješitnost  rodičů,  jež  touží  po  světovém 
vyznamenání  a  bohatství  pro  ně;  bohabojní  rodičové  snaží  se  nejprve 
poznati  vůli  Boží  vzhledem  ke  každému  svému  dítku,  aby  nezávisle  od 
svých  zájmů  nebo  libovůle  mohli  je  vésti  k  jejich  povolání.  Připojíme-li 


810  Felixski: 


k  tomu,  co  jsme  řekli  vvše  o  rozdělení  práce  a  zisku  z  práce  nabytého, 
utvoříme  si  dosti  věrný  vzor  křesťanské  rodiny,  jejímž  nejlepším  zna- 
mením jest  ono  společné  přesvědčení,  že  z  vůle  Boží  existujíc  a  snažíc 
se  dosíci  vykázaného  od  ní  cíle,  skládá  onen  solidární  celek,  z  něhož 
žádného  člena  ani  vyloučiti  ani  učiniti  poslednějším  nedovolí  vzájemná 
láska.  Společná  snaha  rodičův  i  dětí  působí,  že  nikdo  libovolně  o  vlastních 
zájmech  nepřemýšlí,  nýbrž  v  každé  práci  všichni  mají  účast  společnou 
na  účelu,  a  to  nejenom  materielní  ani  ne  výhradně  dočasnou,  nýbrž, 
a  to  především,  věčnou,  jež  stanoví  poslední  cíl  člověka.  Vzhledem 
k  tomu,  že  rodina  jest  i  materiálem,  z  něhož  ohromná  budova  spo- 
lečnosti se  buduje,  i  vzorem  té  budovy,  musí  nám  čtenář  odpustiti 
podrobný  rozbor  křesťanské  rodiny,  neboť  on  nám  usnadní  později 
ocenění  důležitosti  společenského  organismu.  Dříve  však  budiž  nám  do- 
voleno pohlédnouti  na  ono  přetvoření,  jež  nevěra  dokonává  v  lůně  rodiny. 
Viděli  jsme,  že  hlavními  články  rodinného  svazku  vedle  záměru 
Božího  jsou:  nerozvížitelnost  manželství  uzavřeného  mezi  jedním  mužem 
a  jednou  ženou,  závislost  ženy  od  muže  a  dětí  od  rodičův  a  solidarnost 
celé  rodiny  založená  na  společných  povinnostech,  a  konečné  milost 
svátostná.  posvěcující  a  posilňující  svazek  manželský.  Pohleďme,  co  se 
děje  s  těmi  živly  rodinného  života  ve  společnosti,  jež  se  vymanila 
vlivům  náboženským.  Co  se  prvního  týká,  komu  jest  neznámo,  že  od 
té  chvíle,  co  sňatek  civilní  získal  si  právo  existovati  v  kodexech 
konstitučních  vlád,  usnadnění  rozvodu  stalo  se  heslem  všech  protivníků 
svátostného  manželství.  Kdekoli  se  dostala  vláda  do  rukou  tak  zvané 
liberální  strany,  hned  ozvaly  se  ve  sněmovně  návrhy  na  usnadnění 
rozvodu,  a  to  tolik  aspoň,  na  kolik  lze  to  učiniti  vůči  silné  opposici 
katolické.  Oportunismus  tedy  jen  zadržuje  dosud  ruku  nevěrcův  od 
dokonalého  zrušení  manželství  pomocí  zákonu;  neomeškají  však  to 
učiniti,  až  přijde  pravá  doba,  t.  j.  jakmile  budou  se  cítiti  dosti  silnými. 
Abychom  se  o  tom  přesvědčili,  dostačí  nám  přečísti  si  theorie  hlásané 
od  těch  publicistů,  kteří  tvrdí  bez  obalu,  že  svazek  manželský  je  týrání 
tísnící  srdce  a  vůli  dvojice  lidí,  kteří  mají  míti  právo  rozejíti  se, 
jakmile  třebas  jen  jeden  z  nich  nenalezne  v  manželství  štěstí.  Viděli 
jsme  již  dříve,  že  takový  nejapný  požadavek  zruší  manželství  a  tím 
též  i  rodinu  a  děti  ponechá  bez  péče.  Theorie  nevěrců  vymyslily  však 
také  lék  na  žalostné  následky  svobody  manželství.  Oni  vkládají  zejména 
na  vládu  povinnou  starost  o  výchov  dítek  již  od  kolébky.  Ale  zdaž 
ono  konečné  rozloučení  rodiny  a  obrácení  společnosti  v  houf  nalezenců 
nestaví   již    samo  ony  theorie    na  pranýř  pohany    u  všech    šlechetných 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zilani  společnosti.  811 

srdci,  jež  nechtějí  pohrdati  hodností  člověka?  Čeho  však  možno  se 
nadíti  od  oné  g-enerace,  jež  nemůže  ukázati  na  své  rodiče  a  nezná 
ani  péče  mateřské  ani  starosti  otcovy?  Od  generace,  jejíhož  srdce  ne- 
ohřálo teplo  rodinné  ani  neposilnily  tradice  rodinných  ctností?  Jestli 
nad  to  pohlédneme  na  tu  vážnou  okolnost,  že  vlivy  náboženské  bývají 
co  nejvíce  odstrkovány  od  nevěren  z  veřejného  výchovu,  snadno  po- 
chopíme, v  jakou  bezednou  zkázu  morální  upadla  by  mládež  ubohá, 
zbavená  najednou  i  péče  mateřské  i  církevní,  těch  dvou  rodiček,  jež 
obdařivše  nás  nebem  i  zemí,  mlékem  rodinné  a  křesťanské  lásky  nás  živí. 
Proti  takto  postavené  otázce  o  domácím  krbu  co  říci  jest  o  po- 
slušnosti ženy  k  muži  nebo  dětí  k  rodičům?  Oni  hlásajíce  zásadu 
rovnosti  přirozené  nejen  již  práv,  nýbrž  i  schopností  všech  lidí,  domáhají 
se  jménem  té  zásady  úplné  rovnosti  s  mužem  pro  ženu  ve  všech  oddílech 
práce  jak  domácí  tak  i  veřejné.  Apoštolové  emancipace,  nazvavše  stano- 
visko "ženy  ve  společnosti  křesťanské  zpátečnickým,  žádají  s  jedné 
strany  zákonné  vymanění  ženy  z  područí  mužova,  s  druhé  připuštění 
jí  ku  všem  zaměstnáním,  k  nimž  muž  je  připuštěn.  Mají  býti  slabšímu 
pohlaví  otevřeny  všechny  vědecké  odbory,  všechny  úřady  jak  veřejné 
tak  i  soukromé  bez  ohledu  na  přání  mužiiv  a  otců.  Znajíce  zkaženost 
lidské  povahy,  nemůžeme  se  diviti,  že  podobné  theorie  nalézají  nemálo 
přívrženců  mezi  svobodomyslnějšími  ženami  a  mezi  ženami  libovůli 
milujícími.  Jestli  však  ve  výminečných  případech  v  praxi  uvedená 
emancipace  může  se  zdáti  výhodnou  pro  určitou  ženu,  ve  smutném 
stavu  octlo  by  se  slabší  pohlaví,  kdyby  otcové  a  mužové,  přiznavše 
dcerkám  svým  a  ženám  právo  výdělku  na  každém  poli,  přestali  po- 
važovati za  svou  povinnost  starati  se  o  ně  a  o  výživu  celé  rodiny. 
Každodenní  zkušenost  nás  učí,  že  práce  ženy  ve  všech  oborech  méně 
vynáší  než  mužova.  Pohlédneme-li  na  čas,  jejž  žena  mateřstvím  ztrácí, 
tu  by  nerovnost  produkce  byla  tak  křiklavá,  že  by  po  zrušení  spolku 
vypadla  rozhodně  v  ohromný  neprospěch  žen.  Avšak  materielní  ne- 
dostatek jest  jistě  nejméně  zlým  následkem  emancipace;  nepoměrně 
tižeji  dotkly  by  se  rodiny  nedostatky  mravní.  Touha  po  emancipaci  může 
povstati  jen  z  existujícího  již  antagonismu  zájmův.  Avšak  antagonismus 
v  rodině  jest  nepochybnou  známkou  slábnoucí  rodinné  vzájemnosti. 
Vezměme  vřele  milující  se  rodinu  a  přikažme  jejím  členům,  aby  zrušíce 
společné  zájmy,  tak  se  nezávisle  zařídili,  aby  si  každý  sám  postačil 
nestaraje  se  o  to,  co  jiní  činí.  Všichni  jednohlasně  zamítli  by  s  rozhořčením 
ono  libovolné  dělení,  jež  zbavuje  celou  rodinu  těch  srdečných  útěch, 
plynoucích    ze    vzájemného  si  vypomáhání.    Dělení  zájmů   již  povahou 


812  Felixski: 


věci  vede  k  rozloučení  osob,  jež  pracujíce  samy  o  sobě.  nemají  pří- 
ležitosti často  se  vídat;  v  mnohých  však  případech  se  stává  oddělené 
bydlení  příčinou  zdaru.  V  manželství  však  emancipace  je  prvním  krokem 
k  rozchodu  manželů;  totéž  pochopují  i  nevěrci,  kteří  snaží  se  použiti 
jí  za  klín  k  rozštípnutí  patriarchálního  kmene  rodiny. 

Ale  emancipace  má  ještě  jednu  negativní  stránku;  že  tato  dosud 
s  celou  jasností  nevystoupila,  stalo  se  proto,  že  jsouc  ještě  ve  stadiu 
vývinu,  není  každému  oku  viditelnou;  stránka  ta  jest  vliv  její  na 
výchov  dítek.  Kdož  neuzná,  že  v  rodině,  v  níž  žena  domáhá  se  rovných 
práv  s  mužem  a  nechce  se  podrobiti  jeho  vládě,  také  děti  nemajíce 
před  očima  příkladu  poslušnosti,  musí  naplniti  se  duchem  zpupnosti 
a  neposlechnou  ani  otce  ani  matky.  Vzdorovitost  ta  nedá  se  zlomiti 
dosud  užívanými  prostředky  morálními,  jež  působí  na  svědomí  a  rozum, 
ježto  emancipační  theorie  odňaly  jim  hlavní  jejich  základ,  t.  j.  úplné 
přesvědčení  o  jejich  obapolné  slušnosti.  Co  mohou  říci  rodiče  dobře 
emancipovaní  dítěti  k  odporu  náchylnému,  aby  je  přinutili  k  poslušnosti? 
Mohou  se  odvolati  na  Boží  přikázaní  o  cti  rodičů?  Zdaž  týž  Bůh  ne- 
ukládá i  ženě  poslouchati  muže?  Co  děje  se,  jestliže  vůle  lidem  zjevená 
od  Tvůrce  ztratila  svou  vážnost  v  jednom  i  v  druhém  případě?  Čerpané 
důkazy  z  rozumu  vůči  zásadě  rovnoprávnosti  přijaté  od  rodičů  ztrácejí 
svou  důležitost,  neboť  děcko  také  je  člověkem  a  tedy  nesmí  býti  od- 
strčeno. Jestli  žena  proti  skutečnosti  myslí,  že  má  všechny  podmínk}^ 
samostatného  života  a  že  nepotřebuje  průvodu  mužova,  proč  neměli 
by  se  toho  domýšleti  i  synové,  kteří  třebas  že  nedosáhli  mládeneckého 
věku,  přece  silou  a  odvahou  předstihují  v  ne  jednom  ohledu  matku? 
Není  třeba  býti  prorokem,  abychom  řekli,  že  nezmění-li  rozvoj  idejí 
sociálních  tohoto  směru,  staneme  tváří  v  tvář  tak  zformulované  otázce 
emancipace  dětí,  jak  je  dnes  zformulovaná  emancipace  žen.  Proti- 
náboženské zákonodárství  v  mnohých  krajích  upi^avilo  cestu  v  tom 
ohledu,  přikazujíc  posílati  děti  obého  pohlaví  do  bezkonfessionelních 
škol.  Jakmile  však  vláda  odejme  rodičům  jedno  z  největších  práv 
Bohem  jim  ndělenj^ch,  t.  j.  právo  na  výchov  svého  potomstva  dle  svého 
svědomí,  proč  by  neměly  děti  někdy  toutéž  cestou  pomocí  zákonů  býti 
rodičům  odňaty,  aby  zůstávaly  již  od  kolébky  pod  v}'hradní  péčí  vlády? 
Není  to  též  jedině  otázka  času?  Zvláště  tehdy,  uvážíme-li  ten  smutný 
zjev  v  nevěreckých  kruzích,  že  ješitnost  a  domýšlivost  mládeže  vzrůstá 
v  témž  hrozném  poměru,  v  jakém  láska  rodinná  a  ochota  k  obětem 
vzájemným  klesá.  Kdyby  však  ten  sociální  převrat  konečně  se  splnil, 
kdyby  rodiče  skutečně  nastoupili  roli  podnikatelů,  kteří  dodávají  státu 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  z(lai'u  společnosti.  813 

jisty  počet  lilav  do  škol.  školní  materiál,  nemajíce  na  jicli  výchov  vlivu, 
zdaž  potřebujeme  mluviti  o  tom,  več  by  se  obrátila  zásada  životodárná 
solidarnosti  rodinné,  vytryskující  ze  vzájemné  povinnosti,  jež  práci 
v  poměru  ku  schopnosti,  avšak  ovoce  společné  práce  v  poměru  k  po- 
třebám jednoho  každého  rozdílí?  Běda  tehdy  dětem  slabým,  churavým 
nebo  jakkoliv  od  přírody  odstrčenými  Budou  zbytečným  břemenem 
vlády,  pohrdané  a  odstrkované,  jež  jako  vřed  společnosti  k  záporným 
silám  v  boji  o  existenci  se  počítá.  A  nemohli  bychom  se  diviti,  kdyby 
vláda,  jež  nezná  mateřského  milosrdenství,  chtěla  se  dle  vzoru  Číňanů 
zbaviti  oněch  nepotřebných  jedlíků  společnosti.  Stačí  pohlédnouti  na  to, 
co  se  již  dnes  děje  v  mnohých  továrnách,  kde  pracuje  nezletilá  mládež, 
abychom  pochopili,  s  jakou  bezohledností  nelidská  správa  toliko  ziska 
chtivá  vykořisťuje  nedozralé  síly  dělníku,  nemajíc  žádného  slitování 
s  jejich  potřebami. 

O  svátostné  konečně  podpoře,  kterou  manželství  křesťanské  boha- 
bojnému vedení  rodiny  udílí,  nelze  mluviti  tam,  kde  toliko  sňatek 
civilní  za  závazný  jest  ustanoven,  aby  vypudil  církevní  sňatek;  po 
zavedení  toho  bude  i  on  uložen  do  musea  neuskutečněných  předsudků. 
Ve  společnosti  nevěrců  jsou  manželé  ponecháni  v  každém  případě 
jenom  samým  přirozeným  vlivům;  ježto  však  pro  lidskou  křehkost 
jak  vnitřní  žádosti  tak  i  vnější  podněty  spojuji  se  k  tomu,  aby  pro- 
budily v  srdci  sobectví  a  zničily  ducha  obětavosti,  proto  není  divu,  že 
vyrostla  na  takovém  základě  rodina,  jež  zatím,  co  zákonitě  jest  ničena, 
nemůže  již  žíti  pospolu,  nemajíc  ani  vniterného  cementu  křesťanské 
lásky  ani  vnějšího  společného  cíle  svých  záměrů. 

Takové  jsou  vlivy  víry  a  nevěry  na  vnitřní  ústroj  rodiny,  odkud 
snadno  lze  souditi  o  důležitosti  každého  z  těch  dvou  prvků.  Přejděme 
nyní  k  ocenění  těch  vlivů  na  společnost.  (P.  d.) 


814  Alois  Malec 


Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffenbachu  Hrváty  na  Moravu? 

Odpovídá  Alois  Malec.  (O.) 

o.    Národní   kroj,  jenž  býval  u  Hrvátuv  uherských  týž.  jako 

u  moravských.    Parádní  kroj    moravských  Hrvátů   má    u  junáků   tyto 

části:    „čižmě",    „hlače",    „košulju"    (vyšívanou),    „lajbl"    nebo    „řekl", 

„svivan  facuov",  „klobuk  s  perom";  u  děvčat:  „čižmě",  krátké  sukně, 

pestrý  nebo  vyšívaný  fěrtoch,  „opljece"  (košile  vyšívaná),  „lajbl"  nebo 

„řekl",  „kuolarin",  na  hlavu  za  stará:  „slovénku",  u  vdaných:  „škofiju" 

nebo  „portu".  Ženatí  nosili  „hale"  (halinu).  Bezmála  všechny  tyto  kusy 

připomínají  národní  písně  Hrvátův  uherských.  Jednotlivé  kusy  v^-šívány 

jako    u   Hrvátů    moravských.  —    Vyšívaná    „košulja"    junákova    vábí 

oko  dívčino: 

M  a  r  o  v.') 
Ništ  mi  se  ne  vidi  na  mladom  junáku,  ků  mu  ni  šivala  máti  ni  sestriea, 

neg  tanka  košulja  svilom  našívaná,  neg  mu  ju  'e  šivala  njega  milá,  draga. 

Muž  vzpomíná  mladých  let,  kdy  nosil  „pero"  za  kloboukem: 

Veliká    Narda.') 
Dokli  sam  junák  bil,  tri  2>eri  sam  nosil.  Žena  moja.  žena,  kamo  s'  perje  dila? 

kad  sam  se  oženil,  žena  mi  je  vzela.  Trim  mladim  junakom  sam  je  podilila. 

K  mladoženji  zpívá  se: 

Vulka  Proderštof.i) 
Ti  si  mores  'zněti  perja  s  krljačice, 
ter  mores  pozabit  junačke  pravice. 

Jinde  zpívá  si  junák: 

;M  u  č  i  n  d  r  o  1.  *) 
Ako  sam  neka  sam  uboge  majke  sin,  za  skrljačum  pelin  i  ždraljevo  pevo, 

još  se  ufam  nosit  za  skrljačum  pelin,  i  ždraljevo  pero  ter  škrljak  na  hero. 

.  Stlnj  aki.») 
Plati,  milá,  plati  moje  tesne  hlače, 
ke  sam  ja  razderal  hodec  vsenek  k  tebi, 
hodec  vsenek  k  tebi,  premladoj  rožici. 

Hrvatske    Šice.') 
Nikdar  nisam  k  tebi  došal,  Prvič  gjungje,  drugič  čižmě, 

da  ti  ne  bi  ča  donesal?  a  to  čižmě  gordovanjske. 

v 

O  „Zeleznom"   „jači  se": 

P  u  1  j  a.í) 
Muži  ino  žene  lípo  mi  se  nosů, 
mládenci  i  divojke  s  čižmicami  hodu. 


')  KurelaCj   »Jačke«.  Zagreb   1871. 


Odkud  povolal  Kiištof  z  Teiiťfenbaclui  Hrváty  na  Moravu?  815 

Jaké  oblibě  těšila  se  „porta"? 

Petrovo    Selo.*) 

Porta,  nioja  porta,  ti  lipa  koruna, 
lipi  moj   prví  dar  od  moje   luatere . .  . 

Za  to  O  Janclrofu  a  Greci ')  vtipné  zpívají: 

Jačka  od    sel. 
Jandrofa  se  -dobro  čuvaj  nikdor  neureče. 

takajše  i  Gece,  Poznat  je  'zdaleka  sela 

da  te  sbog  strašnih  škufijov  sbog  duhe  lana  i  ulja. 

()  Štikaproni. 
V  Štikaproni  voda  snirdi,  on  se  vas  uplaši. 

ké  se  vsaki  straši,  Ljudstvo  onde  oholi  se, 

ki  neg  k  selu  blizu  dojde,  v  belih  haljah  hvalu  išce. 

Zbytky  tohoto  kroje  národního,  jenž  u  moravských  Hrvátů  v  plné 
kráse  se  zachoval,  na.šel  u  Hrvátuv  uherských  ještě  r.  1898.  professor 
^lilcetié;  jsou  to:  „hauba"  a  „lajbl",  „upljecak"  a  „rikl".  „Sve  žene 
nošahu  nekacla  haubu  i  lajbl.  Glavno  bijaše  u  ,lajbla'  onaj  tlio,  sto 
pokrivaše  pleci;  na  prsima  bijaše  vezan  tracima  i  zakopčan  sa  pet 
srebrnih  gumba.  Na  plecíma  se  vicljahu  dva  .zlatna*  luka.  Jezgra 
,haube'  bijaše  od  papira,  povrh  ovoga  malá  kapica  bizarno  izvezana. 
Přičinilo  mi  se,  kao  da  to  i  ne  bijaše  domaca  radnja.  Na  .haubi' 
(nošahu  je  mladé  žene)  se  isticahu  boje:  zlatna,  crvena,  zelena,  crna 
i  smedja.  Upljecak  nošahu  samo  djevojke.  Načinjen  bijaše  od  baršuna 
sa  svijetlecim  Ijuskama  i  trepetljikama,  a  tijesan  preko  ramena.  Na 
prsima  bijahu  zlatni  rinčaci  (kao  neke  toke)  i  žužnje  (svilne  vrpce). 
Rikl:  kratka  ženská  haljica  od  ověje  koze,  obrubena  izvana  vunom,  sa 
vrlo  širokim  ,kraglom'  (u  Temjerju...  u  željeznej  županiji  kážu  kuolarin). 
-Rikl'  ne  pokrivaše  prsa,  a  zakapčaše  se  sprijeda  sa  6  gumba  (u  množini 
gumbe) . . .  ^'^.  U  koliko  sam  mogao  suditi  po  vidjenijim  dijelovima  starog 
odijela  ovdješnjih  Hrvata,  ono  bijaše  u  jezgri  jednako  nošnji 
moravskih  Hrvata"  ^^.  —  Všechny  tyto  kusy  kroje,  celkem  jen 
nepatrně  pozměněné,  mají  moravští  Hrváti.  „Lajbl"  již  svrchu  uveden; 
„hauba"  tof  dle  popisu  naše  „porta",  „upljecak"  svrchu  řečené  „opljece", 
„rikl"  kožíšek  našich  žen,  „kuolarin"  nejkrásněji  v^^šívaný  kus  z  kroje 
moravských  Hrvátů. 

4.  Národní  zvyky  a  obyčeje.  Život  Hrvátů  moravských 
a  uherských  jeví  se  na  venek  jednakými  téměř  zvyky  a  obyčeji;  zase 
důkaz,  že  Hrváti  moravští  jsou  větví,  vzatou  ze  kmene  Hrvátů  v  uherských 

1)  Kurelac,   »Jačke«.  Zagreb   1871. 


816 


Alois  Malec  : 


a  zasazenou  na  půdu  moravskou.  Zwk}'^  tyto  jsou  tmelem,  jenž  slučuje 
moravské  Hrváty  v  jednotný  celek  s  Hrváty  uherskými.  Jen  několik 
dokladňv.  O  svatbě  u  moravských  Hrvátů  nevěsta  přišedši  ode  zdavek 
k  zahradě  před  oteckou  ,,hižu",  hází  dětem  svatební  koláč  „vrtanj" 
(vrt  =  zahrada);  koláč  ten  dobře  je  znám  Hrvátům  uherským,  jak 
svědčí  píseň  634.  ve  sbírce  Kurelcově. 

Frakanava. 


Y  ugrskoj   krajini  je  još  jedna  máti, 
ka  ini  siua  hráni,  oženit  <ia  káni. 


Ona  ga  ne  hráni  s  vrhnjom  nit  s  vrtanji 
nesro  mi  sra  hráni  s  mudrimi  riěami. 


Jméno   „vrtanj"   zárukou  téhož  u  nich  o  svatbách  zvyku. 

O  moravských  Hrvátech  napsal  kdesi  Volný,  že  jejich  dívky  se 
líčí.  (Viz  o  tom  „Hlídku"  1899,  2.  str.  108.)  Uherská  Hrvátka  želíc  své 
bývalé  krásy,  zpívá,  si: 


J  a  n  d  r  o  f. 


Ja  sam  cvala  i  procvala 

kot  črljena  roža, 

sad  odhajam  tr  prohajam 

kot  jutrnja  rosa. 

Bela  lica  odpadaju, 

starost  zlameuuju. 


S  črljenimi  sad  žužnjami 

sede  vlasi  kinčim ; 

ino  s  črljenum  kredieum 

bledá  lica  ličim ; 

ali  čelo  me  vkanuje, 

starost  osvajnje. 


Jak  nápadná  to  shoda  ve  zvycích! 

Na  křtu  sv.  dávají  se  hochům  nejčastěji  jména  sv.  apoštolův 
a  jména:  Jure,  ]\Iiho  a  Lovre;  tak  na  Moravě,  tak  i  v  Uhrách.  V  jedné 
jediné  písni  (koledě),  v  níž  pastýři  jmenují  se  křestními  jmény,  kromě 
Vida  a  »Stefa  jsou  ostatní  jména  výhradně  sv.  apoštolův:  Jive.  8ime, 
Toma,    Mate,  Jakov,  André,   a  ovšem  i  hořejší:   Jure,  Miho  a  Lovre.^) 

*)  Zajímavou  tu  koledu  neváhám  tu  podati.  {Kurelac,  »Jačke«.) 

P  a  n  d  r  o  f. 


Ca  mora  to   l)iti,  jur  se  dan  čioi? 
Jur  se  dan  načinja,  još  polnoéi  ni? 
Pastiri  pri  čredah  vsi  glave  vzdvižu. 
I  jedan  drugomu  vse  takto  kričů: 
»Jure,  Vide,  Šime,  gori  se  vstaňte, 
Tcr  tu  lipu  svitlost  málo  si  poglejte.<: 
Jiire  ter  i  Šime  gori  se  vstaju, 
Xa  Ivu  ter  Vida  tako  kričiju: 
sPostole  obujte,   halje  si  vzamte, 
Surlice,  torbice  ne  pozabite.« 
Ive  uut  si  vzame  svoju  torbicu, 
Ter  si  ju  natakne  na  batičicu. 
Vid  za  njim  poskoci,  krljak  pozabi, 
Va  hitroci  mu  je  ostal  na  klinci. 
Šime  i  oni  drugi  njim  se  neg  smiju, 
Da  im  Se  bradice  vsenek  stresaju. 


Andraš  i  Matijaš  i>ri  ognju  ležú, 

Ter  si  pri  njem  svoje  trbuhe  teplu. 

Kad  i  Toma  vidi,  da  su  pri  ognji. 

Na  polji  pri  čredah  tako  im  govori: 

»0d  ognja  se  vstaňte,   nut  vePke  svitlosti! 

Stoprv  je  nastala,  još  dvanajsta  ni. 

A  ti,  Štefe,  vzami  iz  te  torbice. 

Ke  su  ti  va  nutri,  lipe  dudice. 

Polož  na  ramena,  na  nje  zaigraj, 

Onu   Betlehemsku  lipo  zaduda}.« 

Štefe  ih  položi,  počne  dudati, 

A  stari  pak  Mate  poskakivati. 

Kad  pastiri  čuli  o  uovom  kralji, 

Da  se  je  narodil  v  Betlemskoj  stali: 

Počeli  se  jesu  skup  spominati, 

Vsaki  ga  o  sebi  čim  darivati. 


Odkud    povolal  Krištot   z  Tcuffeubachu  Hrváty  na  Moravu? 


Si: 


Při  odchodu  dává  se  u  jedněch  i  druhých:  „Z  Buogom"  (Milčetic. 
str.  8*  ^•'^);^)  děkuje-li  se  zač,  děkuje  se  ustálenými  slovy:  „Buog-  plati'^ 
(Milčetic,  str.  ^s).!) 

ísa  polích  skládá  se  obilí  v  „križice"  a  v  ^kladnjice". 

Do  nedávná  u  moravských  Hrvátův  o  pohřbech  zpívali  píseň 
pohřební  všichni,  kdož  na  pohřeb  se  sešli.  Písně  ty  jsou  i  mezi  Hrváty 
uherskými  rozšířeny,  jak  dokazuje  zmíněná  sbírka  Kurelcova."^)  Dojista 
měli  naši  Hrváti  tento  zvvk  ze  své  staré  vlasti  uherské.  —  Shoda  ve 
zvycích  a  obyčejích  tak  rozmanitých  nemůže  býti  nahodilá,  ale  svědkem 
jest  výmluvným  dřívějšího  pospolitého  života  Hrvátň  moravských 
s  Hrváty  uherskými. 

Významnými  pro  vypátrání  bývalé  vlasti  moravských  Hrvátň  jsou 
poutě,  jež  do  let  sedmdesátých  konali  do  Železná  (Eisenstadt)  v  Uhrách 
(západně  od  Neziderského  jezera).  Kde  vzal  se  u  nich  ten  obyčej  putovati 
právě  tam,  do  Železná  v  Uhrách?  Nechodí  tam  Slováci  z  Moravy,  a  jsou 
místu  tomu  poměrně  bližší  než  Hrváti,  nechodí  tam  Němci,  —  jen  Hrváti  1 
Proč  právě  jediní  Hrváti  ze  všeho  obyvatelstva  Moravy?  Poutních  míst, 
na  něž  lid  z  Moravy  rád  putuje,  jest,  jak  známo,  mnoho:  Maria  Cell, 
Vambeřice,  Šaštín  (v  Uhrách),  „ke  třem  dubům",  ale  Zelezno  známo 
a  oblíbeno  na  Moravě  jedině  Hrvátům!  Vědí  také  o  zmíněných  těchto 


Lovre  on  mi  nosi  belu  ovčicii, 
A  Mate  pak  muke  punu  vricicu. 
Jakob  on  mu  nosi  lipu  gajbicu, 
A  va  gajbi  kosa,  milu  ptičicu. 
Stefe  on  mi  nosi  svoje  dudice, 
A  Iva  črljene  si  jabučice. 


Miha  on  mi  nosi  mehká  perjica, 

Da  s'  ditetu  spravi  zimska  dulinjica. 

Angeli  počeli  lipo  spivati, 

I  mladomu  kralju  hvalu  dávati: 

»Hvala  budi  bogu,  ki  je  na  nebi. 

A  mir  dobrim  Ijudem,  ki  su  na  zemlji.; 

1)    »0  hi"vatskim  naseobinama*.  Zagreb  1899. 

')  Petrovo  Selo.  (Pojiivka  od  smrti.) 

Oh  smrt  strašná,  oh  smrt  huda,  Ráni  jako  srdce  moje. 

Kulika  li  činiš  čuda!  Kígoder  tvoj  čemer  kuša, 

Spominanje  žubko  tvoje  'Z  njega  pojti  mora  duša  .  .  . 

Nápčv  moravských  Hrvátň : 


^t-0- 


-4 


t; 


Oh     smrt 
spo  -  mi 


stra-šna, 
na  -  nje 


oh     smrt    hu  -  da,  ku    -    li     -     ka        li 

žuh  -  ko      tvo  -  je  ra    -    ni         ja    -    ko 


n  ^ 

^ 

-y-Bj.     , 

1 

j 

■3r-^< 

/ 

fP           P 

'-^ 

tm  ^     J        J 

i     .  ■: 

.^         é 

^         "1  1 

m — é — * — j_j 

'    sJ        — -'d 

L ^_|_J 

L_J \ — 1 

L — 1- 1 

é 


či    -    niš       ču    -    da; 
srd  -  ce       mo    -    je. 


Ki 


go 


der      tvoj        če  -  mer       ku    -   ša. 


m=^ 


^^ 


'z  nje  -  ga 


po] 


mo    -    ra 


du 


ša. 


818  Alois  Malec: 


veliký  cil  místech  poutních,  ch(xlívají  i  tam  někdy,  ale  do  Železná 
chodilo  se  nejraději!  Jak  jest  vysvětliti  zjev  ten?  Velmi  snadno.  Zelezno 
jest  největší  poutní  místo  uherských  Hrvátíi.  je  téměř  ohniskem  ná- 
boženského jejich  života,  zápalu  a  nadšení,  střediskem  všech  Hrvátii. 
již  po  západních  hranicích  Uher  jsou  rozptýleni  a  živlem  maďarským 
i  německým  hojně  prostoupeni.  Zelezno  jim  bylo  ode  dávna  duchovním 
pojítkem,  jež  blahodárně  také  působilo  na  život  jejich  národní.  Tu  se 
poznávali  navzájem,  že  jednoho  jsou  jazyka,  jednoho  kroje;  tu  pro- 
bouzelo se  poznání  vzájemnosti  náboženské  i  jazykové:  klíčilo  sebe- 
vědomí národní,  vzklíčené  pak  sílilo  poutěmi  každého  roku  konanými, 
rostlo  a  mohutnělo!  Poutě  ty  staly  se  duchovní  i  společenskou  potřebou, 
znárodněly!  Bez  nich  lid  téměř  ani  nemohl  žíti!  Tak  hluboce  v  život 
lidu  zakořeněny  zříme  tyto  poutě  i  u  Hrvátů  moravských;  od  nepaměti 
konaly  se  s  velikým  zápalem  a  nadšením;  a  z  toho  soudíme  po  právur 
že  obyčej  tento  pojí  je  lízce  s  Hrváty  uhersk}'mi,  že  moravští  Hrváti 
donesli  si  tento  zvyk  na  Moravu  ze  své  staré  vlasti,  a  že  tedy  z  těchto 
Hrvátův  uherských  pocházejí,  z  nich  na  Moravu  vzati  byli.  V  soudě 
tom  utvrzuje  nás  milá  vzpomínka  na  poutě  tyto  u  moravských  HrvátU 
zachovaná.  Když  totiž  na  pouti  své  došli  do  hrvátských  osad  kolem 
Železná,  tamní  Hrváti  chodívali  jim  v  zástupech  v  ústrety,  vítali  je 
s  nadšenou  radostí  jako  své  staré,  milé  přátele  s  pýchou  o  nich  říkajíce: 

5.  „To  su  naši  rodjáki."i)  Slova  tato  v  živé  paměti  starých 
Hrvátů  moravských  uchovaná  jsou  vzácným  dokladem  starou  vlast 
jejich  zjišťujícím.  „Rodják"  je  krevní  přítel,  a  slova:  „To  su  naši 
rodjáki"  neomylně  dokazují,  že  moravští  Hrváti  krví  jsou  spřízněni 
s  těmito  Hrváty  uherskými,  že  tam  hledati  jest  jejich  předky,  jejich 
dřívější  domovinu. 

Těchto  Hrvátův  uherských  „kóji  su  ostavili  stáru  postojbinu  svoju. 
straně  primorske  i  Bosanske  i  nutrnje  Hrvatske,  te  zamakli  i  otišli  pak 
se  nastanili  po  Ugrskih  stranah,  oko  Dunajské  vodě  i  Pinke  vodice,  oko 
jezera  Novoselskog-a,  oko  Šopruna  i  Požuna,  oko  Kiseka  i  Rohunca  itd."-) 
značný  jest  počet.  Samo  úřední  (maďarské)  sčítání  udává  jej  na  58.000,') 

')  o    litaniích    ke    Všem    Svatým    modlí    se: 

i  dobročiniteluov  našili  od  vječne  propasti  izbaviš.« 

2)  Kurelac,   »Jačke«.  Zagreb   1871.  V. 

')  Brockhaus'  Conversations-Lexicon.   1895. 
Komitat  Maďaři 

Pressburg  (Pozsony) 119.899 

Wieselburg  (Mosony)      ....        20.787 

Ódenburg  (Šoproů)" 122.334 

Eiseuburg 197.389 


»Da   du 

še 

naše,    bratuov, 

rodjaku 

B.  XVI. 

S. 

74. 

Němci 

Slováci 

Hrváti 

55.903 

149.741 

1.524 

54.729 

493 

8.424 

105. 04S 

349 

30.160 

125.526 

226 

18.197, 

Odkud  povolal  Krištof  z  Teuffeubachu  Hrváty  na  Moravu?  819 

Xurelac  v  letech  padesátých  jich  napočítal  jednou  tolik.  „Danas",  píše. 
„toga  národa  doseljenika,  po  onom  čto  sam  ga  ja  pobrojiti  mogao,  bez 
onih  dakako,  čto  sn  starosědioci  oko  Dravé,  niože  biti  do  svojih  sto 
dvadeset  tisiic."')  8embera  rozděluje  jejich  osady  na  jednotlivé  stolice 
takto:  Železnou  64,  Šoproňskou  (Odenburg)  30,  Mošoiáskou  (Wieselburg) 
11,  PreŠpurkskou  7,  Rabskou  1.  Rozloženy  jsou  od  ústí  Pinky  do  Rabu 
směrem  severním  k  Xeziderskému  jezeru,  po  západní  a  severní  jeho 
straně  až  k  Dunaji.  Kurelac  ve  své  sbírce  „Jačke"  jmenuje  jich  přes 
šedesát.  Ze  kterých  tedy  těchto  osad  vzati  byli  moravští  Hrváti?  Osad 
těch  výslovně  jmenovati  nelze.  Nedá  se  tu  téměř  z  ničeho  na  určité 
osady  usuzovati.  Keboť  „vsi  su  oni  tamo  iste  krvi,  istoga  plemena, 
istoga  govora,  vsi  čakavci;  osim  ono  několiko  sel,  čto  je  oko  Bandola 
i  Parapatic  Briga,  od  prilike  devět  ih  na  čislu,  čto  ih  zovu  Vlahia, 
te  kojí.  bez  ikakve  sumuje,  plemenom  su  Srblji,  iz  Bosně  odkuda-li 
tamo  se  naselili.. ."'-)  Snad  by  osady  ty  najíti  se  daly  na  základě 
matrik,  když  by  v  nich  přišlo  se  na  táž  příjmení,  jako  mají  nejstarší 
rodové  Hrvátu  moravských,^)  ale  kde  psaly  se  matriky  v  16.  století, 
kde  psané  zachovaly  se?  A  kdyby  i  tato  jména  se  našla,  kde  by  se 
z  matrik  nabylo  záruky,  že  soujmenovci  a  pokrevenci  vystěhovali  se 
na  Moravu"?  Jen  přibližně  možno  udati,  se  které  strany  těchto  Hrvátů 
pocházejí  Hrváti  moravští.  Kurelac  dělí  je  na  Hrváty  horní  (gornjake) 
a  dolní  (dolnjake)  a  nalézá  nepatrné  mezi  nimi  rozdíly.  „Čto  je  možebit 
razlike  u  govoru  i  običaju,  u  nošnji  itd.,  to  oni  bližje  Sopruna  (gornjaki) 
zavlače,  kad  govore,  čím  oni  čto  su  nižje,  krhko  izgovaraju.  Gornjaci... 
i  věci  su  književnici,  nego  dolnjaci,...  u  njih  ženski  spol  svoje  pěsme 
piše  i  přepisuje...  I  srdce  je  u  gornjakov  raekše  i  u  pěsmah  Ně- 
mačkomu  sentimentalismu  je  podpalo,  čím  su  dolnjaci  staré  goš  cudi... 
Ob  odělu  to  jednih,  to  drugih,  to  gornjakov,  to  dolnjakov,  samo  to 
jedno  još  sam  zapametio,  da  je  gornjakov  odělo  bogatije,  u  mužkoga 
i  ženskoga,  nego  u  dolnjakov;  i  da  gornjački  junaci  (momci)  pero 
pětelsko  za  klobukom  nose."*)  Popis  „gornjakov"  velmi  dobře  hodí  se 
na  Hrváty  moravské;  majíť  i  oni  „pero"  za  kloboukem,  v  řeči  „zavláčejí", 
kroj  jejich  bohat,  jsou  „književnici",  a  dle  toho  dalo  by  se  souditi,  že 
pocházejí  z  uherských  Hrvčítů  horních,  osedlých  nedaleko  Xeziderského 
jezera.  Tomu  nasvědčuje  i 

')  Kurelac,   »Jačke«.  XVI. 

»)  Tamtéž. 

^)  Jak  je  ukazuje  zlomek  matrik  fijelištorfských  z  let   168G-1G88. 

")  Kurelac,   »Jačke«.  XVII.— XVIII. 


8?0  Jan  Oliva: 


6.  podání  mezi  Hrváty  moravskými  dosti  temně  zacliované,  dle 
něhož  přiišli  od  Železná  (Eisenstadt).  Vypravuje  se,  že  přišlo  28  rodin: 
do  í''rjelištoríu  12,  do  Gutfjeldu  9  a  do  Preravy  7.  Dojista  nebyly 
rodiny  ty  vzaty  z  osady  jedné,  ale  z  více  osad  od  sebe  snad  dosti 
daleko  vzdálených. 

Svědkové  tak  rozmanití  a  tak  přesvědčivě  mluvící  nemohou 
mýliti;  taková  shoda  vniterného  i  zevního  života  Hrvátň  moravských 
a  uherských  nezvratně  dokazuje  jejich  pokrevenství.  Moravští  Hrváti 
vzati  byli  na  Moravu  z  krajin  Hrvátňv  uherských;  tam  stará  vlast 
jejich;  pravlast  pak  dle  Kurelca,  Milčetiéa,  Barleho  a  Kutena  někde 
v   „senjske  biskupiji"   při  moři  Jaderském. 


První  tři  kapitoly  Písma. 

Jan  Oliva.  (Č.  d.) 

Z  téže  příčiny  nemohu  přisvědčiti  hlasům,  že  bible  je  ve  věcech 
přírodopisných  v  prvých  3  kapitolách  populární,  populární  ve  smyslu 
nevyvinutých,  nepřesných  názorů,  asi  v  tom  stadiu,  v  jakém  si  před- 
stavují nynější  učenci  člověka  t.  zv.  přírodního  (Naturmensch).  Ta 
bychom  bez  příčiny  snižovali  schopnosti  prvého  člověka  a  pak  bychom 
si  málo  vážili  poučení  Božího,  neboť  by  každý  mohl  říci:  něco  podob- 
ného nebylo  třeba  zjevovati,  to  by  byl  člověk  také  sám  si  skombinoval. 
Mnohé  ovšem  plete  snadná  forma,  sloh,  ale  já  myslím^ 
že  právě  jasná,  všem  srozumitelná  dikce  je  nejlepším 
odporučením  pravého  vědce,  kdo  věc  dobře  zná,  sroz- 
umitelně čili  populárně  ji  podá.  —  Naopak  zase  mnohým 
vadí,  že  nelze  ve  všem  zjednati  souhlas  mezi  šestidenním  a  nynější 
vědou  a  odtud,  aby  zakryli  své  rozpaky,  říkají:  bible  je  populární  a 
proto  se  nesrovnává  s  vědou.  Jak  viděti,  cítí  tito  vědci,  že  srovnávají 
dvě  věci  k  sobě  nějak  nepatřící  a  nechtíce  ublížiti  sobě,  ubližují  bibli, 
viníce  ji  z  disharmonie.  Já  však  myslím,  že  vina  bude  právě  na  opačné 
straně,  při  vědě  a  ne  při  bibli.  Představme  si  dobře  situaci.  Šestidenní 
je   zjevené,    nejen   pro  Adama   a   ženu  jeho,   ale   pro  všechno    lidstvo. 


První  tři  kapitoly  Písma.  821 


zůstane  ve  stejné  platnosti  od  počátku  lidstva  až  do  konce  lidstva, 
neboť  zjevení  B.  nemiiže  si  odporovati.  Je  to  také  tak  s  vědou?  Nemění 
se  naopak  stále?  Dosáhla  již  svého  vrcholu,  řekla  poslední  slovo?  Každý 
vidí,  že  srovnáváním  zjevení  a  vědy  za  nynějďí  doby  srovnáváme  dvě 
nestejnořadé  veličiny,  veličinu  stálou  a  veličinu  stále  se  měnící.  Tu 
ovšem  nemůže  dojíti  uspokojujícího  výsledku.  Ale  vina  není  na  zjevení, 
nýbrž  na  nehotovosti,  nevyspělosti  vědy.  Cím  více  bude  věda  dospívat, 
tím  více  shod  mezi  ní  a  šestidennim  bude  přibývat,  až  jednou  se  na- 
lezne úplná  shoda.  A  to  bude  nejlepší  důkaz  pro  pravdivost  bible. 
Pamatuji  se,  že  Gebauer  kdesi  napsal,  že  čím  více  některý  rukopis  se 
blíží  výsledkům  postupující  vědy,  že  tím  je  větší  důkaz  jeho  pravosti, 
a  podobně  bude  zde.  Za  nynějšího  stadia  vědy  pomýšleti  na  úplnou 
shodu  šestidenní  a  vědy  není  možno,  jisté  rozdíly  tu  jsou  a  ty  rozdíly 
třeba  vytknouti  beze  všeho  vytáčení.  Rozdílů  těch  však,  jak  řečeno, 
bude  ubývati.  Ovšem  ne  tím,  že  bychom  z  děl  vědeckých  vybírali  si 
věci  vhodné,  odporujících  nedbali.  Chceme-li  upřímně  srovnávati,  musíme 
na  jedné  straně  do  slova  položiti  názory  díla  vědeckého  všeobecně 
uznaného  a  vedle  slova  bible,  a  pak  srovnávati.  —  Harmonie  potřebné 
nezjednáme  ani  tím,  že  bychom  slova  biblická  v  šestidenní  vykládali 
pozdějším  textem  biblickým,  neboť  tu  bychom  opět  srovnávali  dvě 
veličiny  nestejnorodé.  Vnímavost  a  tvoření  pojmů  před  pádem  byly 
jistě  poněkud  jiné  než  po  pádu,  proto  pojmy,  jaké  měl  Adam  při  po- 
učování Bohem,  v  něčem  alespoň  lišily  se  od  pojmů,  jaké  máme  my 
po  pádu. 

Tof  asi  theorie  má,  čili  duch,  s  kterým  přistupuji  nyní  k  výkladu 
fakt  hexaemeru.  Jako  úvod  představme  si  situaci.  Hospodin  asi  řekl: 
Co  kolem  sebe  v  nejkrásnějším  pořádku,  uspořádání  vidíte,  nad  čím 
pány  a  vládci  jsem  vás  ustanovil,  nebylo  vždy  takovým,  nýbrž  stalo 
se,  dospělo  nynějšího  stavu  tímto  způsobem: 

Verš  1.  předvádí  nám  krátce  první,  nejstarší  fasi  celého  vesmíru 
a  tím  ovšem  i  země.  Vesmír  jeví  se  tu  na  počátku  svého  vý- 
voje, zvláště  pak  onen  vesmír,  v  němž  nalézá  se  slunce  se  všemi 
svými  oběžnicemi  a  se  všemi  svými  sousedy  hvězdnými.  Byly  tu  tedy 
již  všechny  podstatné  hvězdy,  které  až  posud  vidíme,  bylo  tu  i  naše 
slunce,  ale  ani  slunce  ani  hvězdy  nebyly  ještě  v  té  podobě,  jako  jsou 
nyní,  byly  na  počátku  svého  života  (rozvoje)  Braun^)  302.  297.  H.  6. 
Pěkně  to  pověděl  sv.  Augustin  slovy:  „Slova  písma  sv.:  Na  počátku 
stvořil  Bůh  nebe  a  zemi,  znamenají,  že  Bůh  símě  nebes  a  země  učinil, 

')  Uber  Kosmogonie  vom  Standpunkt  christlicher  Wissenschaft,  2.vyd.  Miinster  1895. 
Hlídka.  54 


822  Jax  Ovlia: 


tak  že  všecky  věci,  jež  na  nebi  a  na  zemi  jsou,  ze  hmoty  nutně  vj^jíti 
nebo  vyvinouti  se  musily."  C.  k.  cl.  1888,  220.  Všechno  jest  ještě  ne- 
hotové, v  počátku  svého  vývoje.  Jinak  můžeme  to  též  označiti,  že  byla 
stvořena  světová  hmota,  nebo  ještě  lépe  materiál  pro  vytvoření  světa, 
a  že  byl  již  proveden  základní  plán  nesmírné  budovy  světové,  oddělena 
od  sebe  jednotlivá  tělesa  nebeská.  DB.  2.  1045. 

Tím  zároveň  nastal  prostor  a  čas,  základní  to  podmínka  pro 
všechny  bytosti  jakkoli  s  hmotou  spojené.  Tím  ukazuje  se  nám  zpráva 
biblická  jako  nejmodernější  úvaha  o  vzniku  hmoty,  prostoru  a  času, 
a  tím  velice  filosofická,  alespoň  každá  filosofie  na  tyto  tři  věci  musí 
dáti  největší  pozor. 

Když  zpráva  biblická  seznámila  nás  s  počátkem  všehomíra 
i  země,  obrací  se  ve  verši  2.  k  zemi.  Co  asi  nám  o  ní  poví?  Dle  mé 
theorie  musí  pověděti  výsledek  o  zemi,  výsledek  o  zemi  té,  jaká 
nám  byla  představena  ve  verši  1.  tedy  o  zemi,  jako  části  všehomíra. 
A  tak  tomu  je  skutečně.  Země  ve  své  podstatě  jako  část  všehomíra 
čili  vědecky  řečeno  země  po  stránce  geolog-ické  jeví  se  nám  tu  již 
jako  pevně  pod  povrchem  svým  usazena,  mořem  (?)  obklíčena,  ale  posud 
beze  všeho  tvorstva,  byla  pustá  a  prázdná,  tmou  (?)  zahalena  nad 
oceánem  (?).  Jistoty  ve  výkladu  všude  není,  poněvadž  neznáme  přesný 
význam  původních  slov  a  proto  jsem,  kde  potřeba,  dal  znamení  tázací.  — 
Ani  úplné  jistoty  není  v  překlade  „pustá  a  prázdná",  neboť  Septuaginta 
má  Áópazoc,  xac  áx.aTaaT£ÚaaTO$  =  neviditelná  a  bez  tuhosti  (pevnosti) 
totiž  na  povrchu  svém.  Druhý  výraz  může  se  však  přeložiti  též  „bez 
trvání,  bez  stání"  tedy  v  pohybu;  jaký  pohyb  se  tím  myslí,  zdali  na 
povrchu  zemském,  čili  země  kolem  slunce,  není  zřejmo,  ale  výklad 
obojí  obstojí.  Kdyby  se  potvrdil  výklad  posledně  jmenovaný,  měli 
bychom  tu  zmínku  o  otáčení  se  země  kolem  slunce!  —  Tolik  však  je 
jisto,  že  se  nám  tu  země  představuje  ve  své  výslední  podobě  jakožto 
část  všehomíra,  kostra  její,  to,  co  jí  dodává  na  vždy  podoby  země,  tu 
již  bylo.  Věda  to  nazývá  prahorami. 

Země  však  není  jen  tělesem  světovým,  je  též  bydlištěm  organismů 
všeho  druhu.  Má-li  se  osvědčiti  theorie  moje,  musí  býti  ve  zprávě 
biblické  zřejmě  označen  počátek  organického  života  na  zemi  a  má-li 
věda  pravdu,  musí  počátek  organismů  jak  rostlinných  tak  živočišných 
spadati  v  dobu  jednu,  neboť  „ve  zkameněfinách  nevystupuje  zvířena 
po  květeně,  nýbrž  obě  téměř  současně  začínají  nejnižšími  formami" 
H.  63.,  musí  se  též  ukázati,  že  první  organismy  vznikly  ve  vodě,  neboť 
„vědou  zjištěno  jest,   že   ve  vodách  život  vůbec  se  započal  a  mnohem 


První  tři  kapitoly  Píí^ma.  823 


dříve  se  rozvinul  na  př.  v  moři  silurském  než  na  suché  zemi"  Č.  k.  d. 
1S88, 141.  Tomu  všemu  měrou  plnou  vyhověno,  když  po  zmínce  o  utvr- 
zení kostry  zemské  text  biblický  ihned  se  zmiňuje  o  duchu  Všemohoucího, 
jenž  tvořivě  vznášel  se  nad  vodami.  Stvořoval  jistě  organismy,  ale 
organismy  ještě  ne  příliš  rozrůzněné,  poněvadž  se  toliko  všeobecně 
jmenují.  Byl  to  tedy  počátek  života  organického,  Bohem  samým 
způsobeného. 

Větší  obtíže  působí  pro  výklad  verše  3 — 5,  v  nichž  děje  se 
zmínka  o  vzniku  světla  na  naší  zemi.  Jaké  to  bylo  světlo?  Obyčejně 
se  odpovídá:  diffusivní  DB.  2,  1046.  Avšak  text  sám  udává  přesně,  že 
to  je  světlo  sluneční,  činící  den  a  noc.  Mimo  to  vzhledem  k  další 
zmínce  o  obloze  (ve  verši  6.  a  7.)  musí  to  býti  světlo  sluneční.  Důvody 
viz  Ottův  Slovník  naučný  7,  521.  a  2,  980.  A  proč  by  to  nemohlo 
býti  světlo  na  př.  země  samé,  vždyť  země  své  světlo  měla!  V  tomto 
smyslu  je  to  také  vysvětleno  v  DB.  2,  1046.  Ale  neprávem.  Země 
měla  své  světlo,  ale  dávno  před  tím  stavem,  v  jakém  nám  ji  předvádí 
text  biblický,  jak  jsme  poznali  při  verši  2.  V  tomto  verši  je  ve  stavu, 
kdy  svého  světla  již  dávno  neměla  (Braun  297),  je  ve  stavu  tmavém. 
Proto  světlo,  o  kterém  ve  verších  3.  až  5.  se  děje  zmínka,  je  světlo 
sluneční.  A  srovnává  se  to  s  mou  theorií?  Co  pak  nemělo  slunce  světlo 
své  již  od  počátku  svého?  Jistě  mělo,  ale  země  ho  od  něho  neměla, 
ve  zprávě  naší  je  počátek  osvěcování  naší  země  od  slunce, 
počátek  střídání  se  dne  a  noci  a  tím  vše  odpovídá  mé  theorií.  Slunce 
jeví  se  nám  tu  vyvinutější  než  ve  verši  1.  a  to  snad  vadí  theorií? 
Nevadí,  neboť  zmínka  o  slunci  neděje  se  k  vůli  slunci,  nýbrž  k  vůli  zemi. 

Verše  6.  až  8.  naznačují  naši  nynější  atmosféru.  Je  výsledkem 
dlouhého  processu,  ve  kterém  vzájemně  na  sebe  působily  země  a  slunce. 
Počátek  tohoto  processu  udán  je  ve  verši  2.  posledními  slovy.  Věcné 
je  tedy  úplně  na  svém  místě.  Jak  však  třeba  rozuměti  oněm  vodám 
nad  oblohou?  To  je  často  kamenem  úrazu  pro  exegety  a  nemohouce 
jinak,  pomáhají  si  odkazováním  k  tomu,  že  Mojžíš  musil  se  přizpů- 
sobiti názorům  svých  nevzdělaných  rodáků,  kteří  si  myslili,  že  voda 
nahoře  se  drží  nad  oblohou  v  nějakých  nádržkách  pevných,  odkudž 
čas  po  čase  se  vypouští  jako  déšť,  rosa  a  p.  Viz  o  tom  DB.  2,  751. 
Braun  296,  H.  21.  a  j.  A  přece  výklad  špatný,  podporující  neprávem 
evolutionismus  přírodního  člověka  v  člověka  vyššího.  Vždyť  přece  znali 
ti  dávní  lidé  mraky  a  také  něco  věděli  o  rose  (neboť  v^'pařování  vody 
a  usazování  se  jí  na  věcech  studených  znali).  A  třebas  by  podobná 
slova   měli   a  podobné   rčení,  jak  onino    exegeté  píší,   přece  každý  ví, 

54* 


824  Jax  Oliva: 


Že  to  je  metafora,  jako  my  jich  máme  dosf,  a  jako  jsem  před  chvilkou 
tuto  sám  napsal:  kámen  úrazu.  Celá  věc  je  prostá.  Vody  nad  oblohou 
jsou  zkrátka  řečeno:  ether.  Výraz  tu  nesmí  másti.  Vždyf  i  slovo 
nebe  má  dvojí  význam,  jiný  ve  verši  1.  a  jiný  ve  verši  8.  Ze  ether 
světový  je  pro  naši  atmosféru  nevyhnutelný  a  ve  vlastnostech  svých 
dá  se  s  vodou  a  ještě  lépe  se  vzduchem  (který  ve  výrazu  „vody"  je 
též  zahrnut)  porovnati,  o  tom  viz  Ottův  Slovník  1,  302  a  2,  979.  A 
jestliže  by  se  i  připustilo,  že  první  čtenáři  všemu  tomu  tak  nerozuměli, 
jako  my,  na  tom  nezáleží,  vzpomeneme-li  si  na  to,  co  jsem  výše  pověděl 
o  významu  fakt  a  o  tom,  že  zjevení  to  dáno  pro  všechno  lidstvo,  tedy 
i  pro  nynější  vědomosti,  jako  je  dáno  i  pro  všechny  další  pokroky  vědy. 

Výklad  veršů  9.  a  10.  v  souvislosti  zde  podávané  nečiní  obtíží. 
Je  v  nich  naznačen  výslední  stav,  k  jakému  dospěl  povrch  zemský 
tím.  že  se  vytvořily  co  do  podstaty  nynější  souše  a  nynější  moře. 
Počátek  tohoto  tvoření  označen  byl  ve  verši  2.,  zvláště  máme-li  zřeni 
k  textu,  jaký  podává  Septuaginta  slovy  „země  byla  bez  tuhosti  (pevnosti)", 
tedy  ve  stavu  neustáleném,  který  však  stále  se  upevňoval,  až  dosáhl 
podoby  verši  9.  a  10.  naznačené.  Zajisté  že  velice  k  tomu  přispělo 
utvoření  se  atmosféry  s  naší  soupodstatné,  neboť  tím  slunce  mohlo 
rychleji  vysoušeti  místa  jen  mělce  vodou  pokrytá.  Jsou  tedy  verše 
oba  věcně  úplně  na  svém  místě. 

Dle  povahy  půdy  podmíněna  jest  vegetace,  rosthnstvo,  a  proto 
zcela  přiměřeně  po  zprávě  o  zemi  a  mořích  činí  se  zmínka  o  rostlinách. 
První  pohled  na  zprávu  biblickou  ve  verších  11.  a  12.  poučuje  nás. 
že  jsou  tu  schematicky  naznačeny  rostliny,  jaké  posud  máme  na  zemi. 
Je  zde  tedy  podán  výslední  stav  onoho  dlouhého  processu,  jaký  za- 
kusily organismy  rostlinné  od  svého  počátku,  ve  verši  2.  oznámeného, 
až  do  vyvinutí  v  podstatě  těch  druhů,  jež  nyní  máme.  Zpráva  dle 
obecnějšího  překladu  rozeznává  tři  říše  rostlinné  a  tak  se  shoduje  s  vědou, 
jež  rozeznává  rostliny  bezděložné,  jednoděložné  a  dvouděložné. 

Nejvíce  obtíží  při  každém  výkladu  činily  verše  14.  až  18.,  nebof 
podle  výsledků  vědy  nebylo  lze  zprávu  biblickou  a  vědu  srovnati 
v  uspokojující  výklad.  Zkusme  to  methodou  zde  užívanou.  Poněvadž 
o  počátku  slunce,  měsíce  i  hvězd  jsme  slyšeli  v  prvém  verši,  musí  zde 
dle  theorie  býti  zmínka  o  výsledním  stavu,  k  jakému  slunce,  měsíc  a 
hvězdy  dospěly,  a  poněvadž  dle  slunce  hlavně  se  ostatní  řídí,  třeba  na 
ně  přede  vším  pamatovati.  Proto  nejdříve  o  tom,  zdali  výslední  stav 
slunce,  jaké  nyní  máme,  shoduje  se  s  postavením,  jaké  zaujímá  zpráva 
biblická  o  něm,  uprostřed  mezi  květenou  a  zvířenou.  Tímto  postavením 


První  tři  kapitoly  Písma.  825 


by  text  dle  našeho  mínění  naznačoval,  že  slunce  dosáhlo  své  nynější 
podoby  po  té  době,  kdy  již  nynější  rostlinstvo  v  podstatě  bylo  hotovo, 
ale  ještě  před  tou  dobou,  než  dospěla  k  výslednému  svému  stavu 
zvířena.  A  vzhledem  k  zemi  šlo  by  z  toho,  že  slunce  je  mladší  v  ny- 
nější své  podobě,  než  naše  země  v  nynější  své  podobě.  A  tak  tomu 
je  skutečně.  Pro  důkaz  odkazuji  na  Brauna  str.  300 — 303  a  131 — 133, 
249  —  252.  Jen  pro  úsporu  místa  slov  jeho  neuvádím.  Hh.  XEH.  pak 
praví:  „Nach  ihrer  (vědeckého  bádání)  eigenen  Theorie  ging  die  erste 
grosse  Pllanzenentwickelung  unter  dem  fast  ausschliesslichen  Einfluss 
der  Erdwarme  vor  sich,  namlich  vor  und  in  der  sogen.  Steinkohlenperiode, 
und  erst  nach  dieser  gewann  die  Sonne  mehr  und  mehr  den  entscheidenden 
Einfluss  auf  das  Pflanzenleben. . .  Endlich  hatten  erst  dann  luftathmende 
Wesen  auf  Erden  gedeihen  kíJnnen,  nachdem  die  ungeheuren  Wiilder 
der  Steinkohlenperiode  ihren  Dienst  als  riesige  Reinigungsapparate  der 
Luft  versehen  und  die  dem  Pflanzenleben  so  fOrderliche,  dem  Thierleben 
aber  so  verderbliche  Kohlensaure  in  sich  aufgenommen  und  im  Schosse 
der  Erde  (in  den  Steinkohlen)  geborgen  hatten."  Srovnej  Zeitschrift 
fiir  kathol.  Theologie  1890,  945  n.,  kde  se  dokazuje,  že  k  podobným 
výsledkům  dospěli  scholastičtí  exegetové  dávno  před  Laplaceem. 

ísa  výslední  stav  slunce  ukazují  také  slova,  jimiž  v  těchto  verších 
stanoví  se  úkol  slunce.  Úkol  ten  je  jistě  stanoven  vzhledem  k  člověku; 
slunce,  měsíc  a  hvězdy  jaksi  se  tím  dávají  do  služby  lidské,  mají  býti 
člověku  k  užitku.  O  organismech  se  to  nepravilo  posud,  ale  přijde  to 
ve  verších  28  až  30,  neboť  o  těchto  organismech  co  do  v^^voje  bude 
se  ještě  dále  jednati,  kdežto  tělesa  nebeská  dále  se  nepřipomínají. 
Jejich  vývoj  v  podstatě  je  ukončen  pro  člověka.  Toto  poznání  poslouží 
jistě  k  lepšímu  pochopení  theorie  pedagogické  užité  zde  pro  výklad 
šestidenní. 

Kdybychom  chtěli,  mohli  bychom  zde  použiti  snadno  i  té  okolnosti, 
že  „až  do  té  doby  po  vší  zemi  stejná  byla  temperatura.  Ukaž  tento 
přírodozpytci  vysvětlují  tím,  že  za  starších  dob  osa  naši  země  kolmo 
stála  na  rovině  ekliptiky,  tak  že  slunce  každodenně  celou  zemi  od  pólu 
ka  pólu  ozařovalo."  C.  k.  d.  147.  Srovnej  P.  Schanz^)  str.  72.  l\Iěli 
bychom  tu  tedy  opět  výsledek  ve  stavu,  k  jakému  posud  dospěla  zemé 
ve  svém  otáčení  kolem  slunce. 

Vše,  co  následuje,  nečiní  při  výkladu  již  nijakých  obtíží. 

Verše  20.  až  22.  líčí  nám  výslední  stav,  k  jakémuž  dospěly 
ryby,  ptáci  a  vůbec  vše,  co  se  hemží  ve  vodě  a  ve  vzduchu.   Není  to 

')  Das  Alter  des  Menschengeschlechtes.  Freiburg  1896. 


826  Jan  Oliva; 


vypočítáno  po  jednotlivV-ch  řádech  a  oddílech,  n\'brž  jen  souhrnně. 
U  zvířat  vodních  jmenují  se  nejdříve  největší  a  po  tom  menší.  Důvod 
toho  může  býti  riiznv.  H.  34.  Snad  tu  velikými  zvířatv  vodními 
mohou  se  rozuměti  vyhynulé  nyní  netrory  mořské  a  ostatními  ryby  a 
vůbec  živočichové  vodní  až  posud  žijící,  nebo  tu  schematicky  pokračo- 
váno jako  při  hvězdách,  od  většího  k  menšímu  způsobem  názorným, 
psychologickým. 

Poslední  stupeň  organismů  živočišných  je  naznačen  ve  verších 
24.  a  25.  Opět  tu  převládá  methoda  schematická,,  založená  na  užitku, 
jaký  zvířata  člověku  přinášejí.  Nejvíce  se  ho  dotýkají  zvířata  žijící 
ve  .stádech  jak  viděti  i  z  toho,  že  k  Adamovi  Biih  zvířata  nejdříve 
ve  stádech  přive.dl  a  ukázal,  a  proto  jsou  dána  tuto  na  první  místo. 
Následují  zvířata,  která  sice  nenáleží  k  domácně  chovaným,  ale  přece 
obyčejně  v  domech  a  ve  dvorech  se  zdržují.  Na  třetím  místě  jsou 
zvířata  divoká.  Ve  verši  25.  je  pořádek  poněkud  jiný,  buďto  náhodou 
nebo  ordine  dignitatis.  H.  35. — 36.  Také  bychom  mohli  říci,  že  se  tu 
mohou  rozuměti  zvířata,  žijící  jako  eizopasníci  v  jiných,  předpokládají 
tudíž  zvířata,  na  prvém  a  druhém  místě  uvedená  a  v  tomto  ohledu  by 
byl  pořádek  dosti  naznačen.  Ovšem  že  zase  opačně  je  to  ve  verši  24., 
ale  tu  by  se  řeklo,  že  zvířata,  žijící  v  obou  ostatních  říších  položena 
do  prostřed.  A  ještě  jiné  výklady  jsou  možné. 

Zpráva  biblická  podává  nám  v  nejhrubších  obrysech  postup  zvířat 
nyní  žijících:  zvířata  vodní,  zvířata  ve  vzduchu,  zvířata  pozemní. 
„Geologie  rovněž  dosvědčuje,  co  bible  praví  o  postupu  ftiuny.  Vodní 
žiyočišstvo,  plazi,  letouni  a  konečně  ssavci  obývající  souš,  toť  hlavní 
rysy  obrazu,  jejž  nám  geologie  o  rozvoji  zvířeny  předkládá.  Okoln(.)st, 
že  bible  před  více  než  třemi  tisíci  roky  pronesla  pravdu,  již  moderní 
věda  za  svůj  nejvzácnější  poznatek  pokládá,  jest  důkazem  jejího 
vyššího  původu."  d  k.  d.  1888,  216. 

Verše  26.  a  27.  podávají  nám,  jak  za  tománi,  přirozený  výklad 
o  tom,  jaké  jsou  přirozené  mohutnosti  a  vlastnosti  člověka,  jakožto 
posledního  článku  v  řetěze  organismů  na  zemi.  Liší  se  však  od  veršů 
předcházejících  tím,  že  podávají  nám  počátek  lidstva,  kdežto  verše 
předcházející  líčí  konečný,  výslední  stav  dlouhého  processu,  v  jakém 
byly  organismy.  —  Verš  26.  nejprve  nám  líčí  úradek  Boží,  jakoby 
plán,  dle  kterého  člověka  chtěl  stvořiti.  Tu  pak  mám  za  to,  že  v  těchto 
slovech  je  naznačena  nejsv.  Trojice,  tak  že  by  člověk  svou  přirozenou 
povahou  byl  obrazem  Trojice  Boží.  V  texte  stojí  „ve  svém  obraze", 
míní  se  tedy  obraz  Boží,  a  tu  každý  ví  hned,    že  druhá  božská  osoba 


První  tři  kapitoly  Písma.  827 


se  nazývá  „obraz  Boži".  (Litanie  k  Pánu  Ježíši  má:  „Odlesku  Boha 
Otce",  a  ku  Kolossenským  1,  15  napsal  o  Pánu  Ježíši  svatý  Pavel: 
„Kterýžto    jest  obraz  Boba  neviditelného,    prvorozený   všeho  stvoření", 

v 

a  k  Zidimi  1,  3  jej  nazývá:  „Oblesk  slávy  a  obraz  podstaty  jeho".) 
Tu  pak  m/im  za  to,  že  obrazem,  dle  kterého  se  mini  prvni  člověk 
stvořený,  nerozumí  se  toliko  podoba  duševní,  nýbrž  i  tělesná,  tak  že 
by  člověk  dle  svého  těla  byl  stvořen  podle  druhé  božské  osoby,  ovšem 
ne  co  do  jejího  božství,  nýbrž  co  do  podoby,  jakou  chtěla  tato  druhá 
osoba  jednou  na  světě  na  sebe  vzíti.  Aniž  se  smi  namítati,  že  první 
čtenáři  tomu  takto  nerozuměli.  Adam  osvícený  Bohem  a  jiní  praotci 
tomu  takto  jistě  rozuměli,  a  ostatní  v  podstatě  také,  neboť  lidé  vždycky 
si  vykládali,  že  člověk  i  co  do  svého  těla  jest  podoben  bohu  (bohům). 
Mimo  to  víme,  že  písmo  zjevené  není  jen  pro  některou  dobu,  nýbrž 
pro  všecky,  a  že  čím  lidstvo  bude  více  pokračovati,  že  bude  míti 
relativně  vzato  lepší  porozumění  pro  výrazy  biblické.  Věc  tuto  cítili 
jiní,  jen  že  ji  zahaleně  jaksi  pronášeli.  Viz  o  tom  LR.  2.  poznámku, 
kde  se  praví,  že  duše  lidská  je  stvořena  podle  obrazu  Loga  a  doslovně 
pak  se  dí:  „Deswegen  ist  das  Urbild  in  dem  fleischgewordenen  Worte 
sichtbar  der  gefallenen  Menschheit  erschienen,  dass  es  wiedererneuere 
das  Abbild  und  zur  GleichfOrmigkeit  mít  sich  erhebe."  Další  důkazy 
podám  za  krátko.  Zde  jen  jako  k  analogii  ukazuji  k  verši  Genese  5,  3. 
(DB.  1,  171.)  Slovy  textu:  „dle  naší  rovnosti"  pak  rozumím  třetí  božskou 
osobu.  Ducha  svatého,  dle  něhož  bj^chom  měli  své  přirozené  mohutnosti 
abstraktní.  Jako  důkaz  ukazuji  na  učení  o  Duchu  svatém  v  každé 
katolické  dogmatice,  dále  na  slova  v  symbolu  sv.  Athanáše:  „Qualis 
Pater,  talis  Filius,  talis  Spiritus  sanctus",  a  konečně  na  píseň 
při  růženci  obvyklou:  „Sestoupil  s  nebe  Utěšitel:  —  seslaný  od  Krista 
to  svatý  Duch,  —  Bohu  Otci  i  Synu  rovný  Bůh." 

Uvedenými  slovy  hodlám  dokázati,  že  člověk  každý  celou  svou 
přirozenosti  jest  nevyhladitelným  znamením  nejsvětější  Trojice  Boží. 
Bůh  Otec  účastní  se  při  něm  látkou,  z  něhož  jeho  tělo  je  stvořeno, 
a  pak  duší.  Bůh  Syn  svým  vtělením  od  věčnosti  pojatým  dává  každému 
podobu,  formu  duše  i  těla,  a  Duch  svatý  dává  impuls  pohybu  a  zvláště 
schopnosti  rozumové  a  volní.  Srv.  KL.  5,  211.  (P.  d.) 


828  Fr.  J.  IIypáCek: 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenský  a  Morava. 

Ku  stým  nai"ozeninám   »panenského,  milého  pěvce«  načrtl  Fr.  J.  Rypáček. 

Dne  7.  srpna  roku  1900.  bude  sto  let,  co  narodil  se  v  Bavorově 
nad  Blanicí  v  Cechácli  Josef  Krasoslav  Clirnelenský.  Mějž  ušlechtilý, 
y,panenský,  milý  pěvec"  krátkou  vzpomínku  v  jubilejním  roce  Fr.  L. 
Celakovského. 

Fr.  L.  Celakovský  psal  z  Prahy  (28.  listopadu  1838)  příteli  faráři 
Karlu  AI.  Vinařickému  na  Kovaň  o  těžké  smrtelné  nemoci  Dra.  Jos. 
Krasoslava  Chmelenského,  jenž  17.  listopadu  r.  1838.  přijel  z  Moravy: 
„Pro  mne  pak  nic  není  v  světě,  co  by  mi  ztrátu  tohoto  přítele  na- 
hraditi mohlo.  Jaký  šlechetný  muž  jest  Chmelenský,  jaké 
srdce  jeho,  poznal  já  nejlépe  za  těchto  posledních  let;  neboť  čím  více 
neštěstí  mé  všecky  jiné  aspoň  zde  v  Praze  žijící  přátely  buď  zapudilo 
ode  mne,  aneb  hrubě  ochladilo,  ano  čím  větší  nehody  mne  potkávaly, 
tím  větší  láskou  ke  mně  se  družil  a  tužil,  a  bez  něho  sám  nevím, 
jak  bych  byl  tato  léta  přetrvati  mohl,  nepřijda  u  těžší  ještě  pády  . . ." 

Riegrňv  Slovník  Naučný  v  díle  III.  na  str.  1091.  praví  (Jak. 
Bud.  Malý): 

„Vlast  v  něm  ztratila  jednoho  z  nejvřelejších  horlivcň  pro  národní 
věc,  literatura  česká  vzdělavatele  a  podpůrce,  stát  výtečného  a  spolehli- 
vého úředníka,  přátelé  jeho  nezapomenutelného,  obětovného  druha  a 
člověčenstvo  vůbec  muže,  jemuž  v  pravé  šlechetnosti 
ducha  málokdo  se  vyrovná." 

Ottňv  Slovník  Naučný  (v  díle  XII.  na  str.  262.)  píše:  „Všecky 
práce  Chmelenského  zdobí  zvláštní  spanilomyslnost. 
něha  a  šlechetnost,  která  byla  i  povaze  jeho  vlastní 
(„panenský  Chmelenský").  Pro  vlast,  nade  vše  drahou,  a  pro 
přátele  byl  schopen  každé  oběti;  komu  mohl  přispěti  pomocnou  rukou, 
tomu  ji  podal.  Celakovského  hlavně  on  zachránil  v  letech  nejkrutějšího 
nedostatku,  jakkoliv  měl  veliké  starosti  vlastní."  (Fr.  Bílý.) 

Ant.  Truhlář  ve  „Výbore  z  literatury  české"  (v  díle  III.,  str.  216.):' 

„Byl  muž  povahy  nad  obyčej  ušlechtilé  a  spanilé, 
bystrý  posuzovatel,  po  Kamarýtovi  nejlepší  a  nejoběto vnější  přítel 
Celakovského." 

Proč  na  počátek  svého  lístku  jubilejního  podáváme  tyto  vvroky? 
Proto,  abychom  ukázali,  že  „panenský,  milý  pěvec",  jak  Celakovský 
nazval  svého  Chmelenského,   zaslouží   vzpomínky   především   jako  šle- 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chnielenský  a  Moravka.  829 


chetný  člověk,  pak  jako  ušlechtilý  spisovatel  a  konečně  jako  o  p  ě- 
vatel  země  Moravské. 

Dr.  Jos.  K.  Climelenský,  od  r.  1835.  místosudi  dvorsky  a  úředník 
králové  České  v  Praze,  básník  veršů  „vynikajících  něžností  citu, 
lahodou  slohu  a  r^-thraickou  hudebností",  z  nichž  některé  znárodněly, 
divadelní  i  literární  kritik,  spisovatel  původních  librett  (Dráteník, 
Oldřich  a  Božena.  Libušin  sňatek)  a  překladatel  librett  cizích,  upravo- 
vatel zpěvných  textů  původních  i  přeložených,  autor  dramatické  básně 
„Lásky  Čechovy",  epigrammatik,  překladatel  i  z  polštiny  (Mickiewicz) 
i  z  vlaštiny  (Vittorelli)  a  vědecký  i  esthetický  badatel  (Slovo  o  kritice, 
Manství  česká,  Karlšteinské  manské  právo,  a  chystal  veliké  dílo  vědecké 
a  historické:  „Kniha  manského  práva  českého"),  přispěvatel  do  tehdejších 
almanahů  (Novoročenka,  Dennice)  a  časopisů  (Čechoslav,  Poutník,  Květy, 
Vlastimil  a  zvláště  Časop.  Českého  Musea  a  Česká  Včela),  pořadatel 
almanahů  „Věnce"  a  „Kytky",  nejšlechetnější  z  ušlechtilé  trojice  přá- 
telské (Josef  Vlastimil  Kamarýt,  Frant.  Ladisl.  Čelakovský  a  Josef  K. 
Chmelenský)  atd.,  úředním  výnosem  ze  dne  8.  listopadu  r.  1836.  dostal 
nařízení  jako  lenní  úředník,  aby  příštího  roku  učinil  soupis  všeho 
příslušného  majetku  arcibiskupství  olomouckého  (tehdy  smrtí  výtečného 
arcibiskupa  hr.  Ferd.  Marie  Chotka  [1831 — 1836]).  uprázdněného  léna 
koruny  České  i  také  lenních  panství  Liechtenšteinských  na  Moravě 
i  ve  Slezsku. 

Na  Moravě  a  ve  Slezsku  pobyl  Chmelenský  s  přestávkami  od 
května  r.  1837.  do  listopadu  1838.  Pobyt  Chmelenského  na  Moravě  za 
těžkou  úřední  prací  a  zprávy  i  básně  jeho  jsou  důležitým  dokladem 
ku  vzájemnosti  česko-moravské.  Dojmy  moravské  svěřoval  pan  místo- 
sudi svému  „drahému  Čelakovskému",  svému  příteli,  slavnému  dějepisci 
Frant.  Palackému,  tehdy  redaktoru  „Čas.  čes.  Musea",  a  svým  rozto- 
milj-m  veršům.  Dle  „F.  L.  Čelakovského  Sebraných  listů"  (nového 
laciného  vydání  v  Praze  1869),  dle  listu  psaného  Palackému  dne 
10.  prosince  1837  (v  „Č.  Č.  Musea"  1838  s  názvem  „Zprávy  z  Moravy", 
roč.  XII.,  sv.  I.,  str.  84. — 101.)  a  z  básní  skládaných  r.  1837.  a  1838. 
chceme  složiti  prostý  obrázek  jako  milou  a  vděčnou  vzpomínku  na 
Chmelenského,  doufajíce,  že  šlechetných,  obětovných,  vlasteneckých  a 
zbožných  mužů.  jako  byl  Chmelenský,  nebude  zapomenuto. i) 

Hned  v  prvém  listě  psaném  Čelakovskému  z  Kroměříže  (26.  července) 
1837  píše  Krasoslav  Ladislavovi:  „Moravu  a  Slezsko  znám  teď  ve  všech 

')  Stručně    o  tom    psal    Frant.    Bílý   v  pamětním    listě   »Morava    svým    maticím« 
na  str.  3.  a  4. 


8^0  Fr.  J.  Rypáček; 


krajích,  a  všude  jsem  všemožně  ohledával  stránky,  zdali  by  se  z  nich 
květ  literatury  naší  vynutiti  dal.  Dlouho  jsem  váhal  svůj  soud  o  straně 
té  pronésti,  avšak  teď  pronáším  směle,  že  ani  za  pul  století  se 
žádného  ovoce  dočkati  nelze.^)  Lethargie  zde  vládnoucí 
je  strašná,  ano  tak  veliká,  že  se  ani  není  co  báti,  aby  se  cizí  chuť 
zde  usadila.  My  máme  zde  pravidlo  to:  Pastvy  a  pivo,  pivo  a  pastvy, 
to  živilo  naše  předky,  to  uživí  i  nás;  a  pak  dlnuhý-li  je  život  ten,  aby 
jsme  si  hlavy  trápili...  Duchovenstvo,  jako  u  nás,  i  zde  ještě 
nejvíce  by  české  řeči  pilné  bylo;  ale  i  to  za  českým  daleko 
kulhá.  Větší  díl  praví:  Co  pro  mou  osadu  potřebuji,  to  umím.  —  Tak 
to  zde  jest;  protož  se  nespoléhej  Cech  ani  na  Slováka,  ani 
na  Moravana,  a  jenom  přívalem  osvěty  z  Cech  se  vší 
mocí  přišlým,  zatopí  se  všecka  shnilost,  a  zbudí  se  činnost 
k  literatuře..."  List  končí  Chmelenskj  slovy  naléhavými  a  srdečnými, 
které  ukazují  opravdovou  starost  a  obětovnost  přátelskou:  „íseníť  možná, 
abyste  do  nesnází  nepřišel.  V  té  věci  mi  otevřeně  a  srdečně  pište.  Já 
mám  právo  na  důvěru  celou  vaši,  a  jistě  mne  shledáte  ve  všem,  že 
nejen  ústy  jsem  váš  ve  všech  nehodách  věrný  Chmelenský.^' 

A  již  dne  5.  srpna  t.  r.  odpovědí  na  děkovací  list  Celakovského 
píše  Chmelenský  opět  z  Kroměříže,  že  do  Prahy  se  vrátí  snad  až 
v  prosinci  a  v  únoru  r.  1838.  že  zase  musí  na  Moravu  a  že  musí 
o  nařízeném  soupise  pracovati  sám.  Píšef:  „.  .  .  já  samoten  mám  za 
ohromnou  tuto  práci  odpovědným  býti.  —  Bůh  mne  posilniž!"  A  stěžuje 
si,  že  jest  prací  všecek  utrmácen;  neboť  své  „nejkrásnější  hodiny  masí 
službě  královské  obětovati". 

Dne  24.  srpna  1837  z  Kroměříže  píše  Chmelenský  Celakovskému, 
že  se  tam  s  Palackjmi,   „ač  jen  na  krátký  čas,   avšak  předce  potěšil." 
A  již  2.  září  t.  r.  píše  Chmelenský  Celakovskému:  „Palacký  mi  pravil,      j 
že  se  prý,  jak  doslýchá,  v  brněnské  diecesi  pro  naši  literaturu  všelicos      9 
dobrého    stává.    Dejž  Bůh,    aby  to  pravda  bylo.    V  olomoucké    diecesi       "^ 
předešlé  mnohem  větší,    neděje  se  v  tomto  ohledu  nic.    Aspoň  já  jsem 
po  čas  celý  nikde  ničeho  nespatřil,  co  by  potěší tedlné  bylo,  a  jsem  teď 
pevně,  přepevně  přesvědčen,    že  nám  Moravané  —  aspoň 
na  mnoho  let  —  ničím    neprospějí    a  že  kdyby  Prahy  ne- 
bylo, i  české  literatury  by  nebylo..." 

Chmelenský  byl,  jak  píše,  v  aktech  zahrabán,  těšily  ho  výslechy 
s  Hanáky,  a  11.  září  opět  už  psal  Celakovskému  z  Kroměříže:  „Novin 
německých  zde  čtu  dosť,   o  češtině  zde  však   ani  zmínka,    v  této,   jak 

1)  Díky  Bohu,  že  se  nevyplnilo  proroctví  starostlivého  Chmelen ského! 


Dť.  Josef  Krasnslav  Chmelenský  a  Morava.  8H1 

ji  jmenujeme,  outlocité  Moravě.  Zdejší  lid  má  vzdělanosti  velmi  potřebí. 
Hanák  jest  svou  zámožností  aspoň  obstojný,  ale  Valach  a  Slovák  I  což 
tu  bídy!  Slovák  jest  příliš  otrocký.  Nerad  s  ním  ouředně  jednám. 
Nezastanu-li  já  ho,  on  se  sám  nezastane."  Píše  dále,  že  Buchlovem  a 
vyhlídkou  z  něho  byl  očarován  a  že  mluvil   „s  učeným  Berchtoldem".') 

Dne  15.  září  t.  r.  píše  Chmelenský  Celakovskému  z  Kroměříže: 
„Úřední  práce  mi  zde  roste  pod  rukama,  kdy  hotov  budu,  to  ví  Bůh, 
Kdo  tu  práci  sám  nepodnikal,  nemá  ani  ponětí  o  její  ohromnosti. 
Skončiti-li  mi  ji  Bůh  dá,  tedy  něco  jsem  vyvedl,  co  ještě  žádný  úředník 
nevykonal..."  Zalibuje  si  v  Kroměříži  a  píše:  „Můj  život  zdejší  — 
pakli  vzpomínání  na  mé  drahé  v  Praze  mi  trpké  není  —  v  skutku 
velmi  příjemný  jest,  a  já  tak  dobře  vyhlížím,  a  tak  veselý 
i  zdravý  jsem,  jak  jsem  ještě  nikdy  nebjd."  Také  dne  26.  září  t.  r.  si 
Chmelenský  v  listě  Celakovskému  libuje:  „Mně  zde  v  Moravě  velmi 
svědčí,  ale  teprve  nyní...  Výslechy  s  Hanáky  jsem  již  dokončil,  a 
jsem  rád;  nebo  již  bych  si  byl  pomalu  jich  nehezký  akcent  navykl. 
Česky  mluviti  zde  bez  toho  není  příležitosti,  nebo  zde 
všecko  vychování  i  nejmenších  dětí  jest  německy.  Kázaní 
jsou  zde  každý  svátek  dvě,  jedno  německé  a  jedno  české. 
Děkan  zdejší,  rodilý  Slezák,  muž  velmi  vzdělaný,  jest 
výborný  český  kazatel,  jehož  řeči  rád  poslouchám.  Sním 
večer  v  kasinu  denně  whist  hrávám.  Uvidím  rád,  jak  se  v  Chrlicích 
česky  mluví.  Vv  byste  se  byl  jistě  smál,  slyše  mne  hanácky  mluvit. 
To  mi  však  mnoho  lásky  u  Hanáků  získalo,  a  jen  té  veliké  důvěře 
jejich  má  kníže  co  děkovati,  že  jsem  tolik  pro  arcibiskupství  vydobyl 
a  do  pořádku  uvedl." 

Dne  19.  října  t.  r.  se  těší,  že  mu  „přemilý  Celakovský"  svým 
pilným  dopisováním  působí  mnoho  rozkoše  a  dokládá,  že  pobyt  na 
Moravě  jest  mu  milý  a  příjemný:  „Já  jsem  aspoň  v  Moravě  mnohem 
šťastnější,  než  jsem  se  býti  domníval,  a  to  snad  jen  proto,  že  zde 
o  literních  tretkách  a  pletkách  ničeho  neslyším.  Věřte  mi  a  uvidíte 
to,  že  Morava  na  mne  a  na  můj  budoucí  život  velice  pů- 
sobila; stal  jsem  se  praktičtějším,  a  to  v  nynějším  sobeckém  životě 
za  mnoho  stojí.  Vloudí  se  mi  arci  mnohá  slza  v  oči,  avšak  dá  Bůh,  že 
i  ta  vyprahne. .." 

Jsa  velmi  rozhořčen,  že  Celakovskému  intrikami  nedostává  se 
zasloužené  professury  na  universitě  Pražské,  píše  Chmelenský  31.  října 
z  Kroměříže:  „O  to  buďte  jist,  že  vždy  a  v  každé  i  v  té  nej- 

')  Bedřich  Všemír  lir.  Berchtold  z  Uherčic,  slavný  lidumil  a  učenec. 


832  Fr.  J,  Rypáček  : 


a 


nutnější   době    ve  mně    přítele    nezměněného    shledáte 
že  spíše  na  sesutí  světa  než  na  nevěru  mou  věřiti  můžete." 

Pobyv  ve  Vyškově  odebral  se  Chmelenský  do  Olomouce,  odkudž 
dne  13.  dubna  roku  1838.  psal  Celakovskému:  „Zde  jsem  opět  — 
Němcem,  ne  sice  podle  srdce,  jakž  by  to  se  poněmčiti  mohlo,  ale  podle 
jazvka.  Já  se  nyní  vždy  na  každou  velkou  hostinu  těším;  kdo  mne 
zná,  ví  jistě,  že  ne  pro  její  jídla  a  nápoje,  alebrž  proto,  že  toho  dne 
všecko,  co  zde  k  honoratiorům  se  počítá,  pozváno  jest,  a  pak  že  aspoň 
při  jednom  stole  —  k  němuž  si  obyčejně  samí  Cechové  sedají  — 
česky  se  hovoří.  Já  zde  čtu  moravský  časopis:  „Moravii",  která  aspoň 
dle  své  tendencí  jména  toho  více  hodná  jest,  nežli  „Bohemie".  V  13. 
čísle  počíná  artikul  o  moravských  Slovanech  jaksi  z  hlubokosti  mé 
těžkosti  —  jsem  dychtiv,  jak  věc  tu  pan  Maňák  provede  .  .  .  Mně  se 
zde  dobře  vede,  a  cesta  moje  náleží  k  oněm,  kde  jsem  velmi  pohodlně 
se  měl." 

Dne  5.  května  1838  píše  Chmelenský  Celakovskému  z  Olomouce, 
že  6.  t.  m.  již  pojede  do  Opavy  a  že  se  blíže  seznámil  s  p.  Mošnerem. 
„Jest  to  v  pravdě  výborný  muž,  pln  tichosti  a  mírnosti.  Na  Prahu  ne- 
může zapomenouti." 

Nemoc  Chmelenského  zavinila,  že  Celakovský  musil  přítele  upo- 
mínati  o  list.  Dověděv  se  o  nemoci  Krasoslavově,  psal  mu  Ladislav 
8.  července  t.  r.  velmi  důtklivě,  ano  vyčítavě  napomínal  k  opatrnosti 
a  k  šetření  zdravotnímu. 

Chmelenský  zdravějším  jsa,  již  dne  17.  července  píše  Celakovskému: 
„Můj  jediný  Celakovský!  Jsem  opět  zdráv,  a  za  to  tím  více  Bohu 
děkovati  musím,  jelikož  moje  nemoc  dosti  nebezpečna  byla .. .  Nejspíše 
mne  pošle  doktor  as  na  14  dní  do  Karlovy  studně  (Karlsbrunn)  .  .  ." 
Píše  pak  dále,  že  asi  za  tři  neděle  odstěhuje  se  do  Koldštýna  a  že 
měl  výlohy  s  nemocí,  ale  nezištně  nabízí  se  příteli  s  pomocí  další: 
„...Můj  neimilejší  kmotře!  ^j  Vy  musíte  býti  budoucně  otevřenější. 
Jste- li  v  nesnázích  —  pište:  potřebuji  tolik  a  tolik!  —  Budu-li  moci, 
pošlu  vám,  nebudu-li,  napíši:  můj  zlatý!  tolik  nemohu  —  ale  vem  to  — 
to  mne  nebolí.  —  Tak  to  musí  mezi  náma  býti;  a  myslete  sobě 
vždy,  že  já  vaším  bratrem  jsem  —  ano  miluji  vás  —  Bůh 
ví,  víc  než  bratr  bratra  ..."  Bál  se  půdy  slezské,  že  mu  uškodí,  a 
uškodila.  A  již  23.  července  (z  Krnova)  v  listě  Celakovskému  libuje 
si  Chmelenský,  že  jest  opět  cele  zdráv  a  že  toho  dne  pojede  do  lázní, 
aby    utužil   zdraví   a    že    dle    ujištění   Dra.   Malíka   nemoc   se   nevrátí. 

')  Chmelenský  byl  kmotrem  malého  Ladislava  čel.,  nyní  univ.  prof.  v  Praze. 


Dr.  Josef  Kiasoslav  Chiueleiiskv  a  Morava.  833 


Čelakovskv  z  ozdravění  přítelova  těšil  se  srdečně,  jak  projevil  listem 
ze  dne  25.  července:  „Můj  nejdražší  Chmelenský!...  List  váš  poslední 
(ze  dne  17.  července)  byl  opět  otisk  ducha  mého  přítele,  jak  s  ním 
v  duchu  a  srdci  se  nosím.  Nežehři  na  osud,  že  mi  nechce  nad  jednoho 
více  přátel  přáti,  neboť  mi  dopřál  celého.  Za  dnů  mladosti  býval 
Kamarvt  mvm  jediným  druhým,  ten  mi  odňat,  a  nahrazeno  mi  jiným 
v  plné  míře.  Umím  sobě  pokladu  toho  vážiti . . .  Potěšte  mne  brzy  opět 
svým  listem,  po  němž  po  každém  mé  srdce  okřeje  a  při  čtení  jeho  se 
rozhřeje.  Valetudinem  tuam  cura  diligenter!" 

Chmelenský  v  listě  z  Krnova  ze  dne  19.  srpna  raduje  se,  že 
pomohl  Celakovskému:  „Píšete,  že  jsem  vám  trn  z  nohy  vytrhl.  Zaplaf 
pan  Bůh  I"  A  vzpomíná  e  i  svých  nedostatků  v  a  svých  dítek,  nezoufá, 
ale  doufaje  v  Boha,  píše:  „Ale  nechme  toho;  však  on  nás  pan  Bůh 
neopustí.  Kde  nejtíže.  Bůh  nejblíže!...  S  velikou  radostí  jsem  četl 
zprávu  v  Moravii,  v  čísle  49.  od  16.  srpna  o  poctě,  která  se  Šafaříkovi 
v  Brně  stala  darováním  stříbrné  číše  a  briliantového  prstenu.  Zde  vám 
pro  něho  odesílám  jména  oněch  dědin  v  pruském  Slezsku,  kde  se  posud 
českopolsky  (wasserpolakisch)  mluví.  Kde  jsem  se  českého  jména  do- 
pídil, dal  jsem  je  do  závorky,  kde  ne,  musí  Saf  s  německým  za  vděk 
přijmouti . . ."  Jest  rád,  že  se  ze  Slezska  opět  odebere  na  Moravu, 
a  to  do  Koldštýna  a  dokládá:  „Zaplať  pán  Bůh!  nebo  v  Slezsku  jsem 
posud  žádného  štěstí  neměl ..." 

Dne  7.  září  z  Koldštýna  (Golšténa)  Chmelenský  Celakovskému 
projevuje  touhu  po  Praze  a  píše,  že  se  mu  zámek  líbí,  ale  dokládá: 
„Vůbec  zde  chudoba,  jako  všude  v  horách,  veliká,  jazyk  vůbec  německý, 
ač  zde  ve  všech  vesnicích  aspoň  české  názvy  vesnic  vidíme,  což  bychom 
nadarmo  tam  v  Slezsku  hledali,  kde  pouze  německá  řeč  se  mluví, 
ísěmčina  zdejší  jest  ale  hrozná.  Zde  jsem  aspoň  vrchního,  Čecha, 
rozeného  v  Černém  Kostelci,  napadl.  Navyknul  jsem  ale  tak  té  němčině, 
že  i  s  ním  německy  mluvím.  Není  to  prý  zdvořilé,  mluviti  česky,  kd3^ž 
každý  češtině  nerozumí,  třeba  bychom  v  Moravě  byli..."  Stěžuje  si, 
že  „Kytka"  nevychází  a  praví  dále:  „Na  zdraví  Šafaříkovo  se  v  Brně 
mnoho  Haší  vypilo  (on  že  nepil,  vím  jistě),  a  on?  On  se  doma  sotvv 
bramborami  obživí.  —  Zle  v  literatuře,  kde  její  koryfeové 
hladem  umírají."  O  den  později  Chmelenský  připsal:  „Také  vám 
musím  nějaká  curiosa  z  Golstena  psát.  Golsten,  jemuž  se  komphmentem 
město  říká,  jest  největší  curiosum.  Znáte  Kovaň?  —  Tedy  znáte  i  Golstén. 

1.  Na  ulicích  zde  i  v  jiných  místech  stojí  velikými  literami  psáno: 
Hier    besteht    die   Armenversorgung    (zde    jest    ustanoveno    zaopatření 


834  Fr.  J.  Rypáček: 


clmdýcli),  sly.šte  consequentiam :  daher  wird  der  einheimische  Rettler 
gesetzlich  abgestraft  und  der  fremde  abgesclioben  (protož  žebrák  domácí 
právně  potrestán,  a  cizí  šubem  odpraven  bude).  Laciný  to  způsob 
chudé  zaopatřiti. 

2.  Jeden  krejčí  chtěl  být  mistrem,  odmrštěn  jest  cechem  a  všemi 
ouřady,  až  konečně  císař  sám  povolil,  aby  byl  mistrem.  Ten  vzdor 
celému  cechu  dal  dělat  tabuli,  která  nad  jeho  krejčírnou  jest  vyvěšena. 
Vyhlíží  takto:  Nahoře  stojí:  Durch  Seině  Majestát  Mein  Meisterrecht 
besteht.  Pod  tím  nápisem  jsou  nůžky  krejčovské,  a  pod  těmi  jméno: 
Franz  Schieszler,  Schneidermeister. 

3.  Stal  se  ze  mne  veliký  piják:  nebo  denně  18  i  20  žejdlíkových 
sklenic  vody  vypiji.  Oujete  oučinky  Grrilffenberku,  jen  2  hodiny  odtud 
vzdáleného.  Proč  tu  vodu  piji?  —  Jen  proto,  že  mi  Priesnitz  pravil, 
že  mi  svědčit  bude:  a  ona  mi  v  skutku  svědčí.  Člověk  musí  jen 
Priesnice  a  Graífenberg  vidět,  a  pak  bezděky  k  němu  důvěrou  se 
poutána  cítí.  Není  nic  skromnějšího  nad  Priesnice.  Všecko  se  mi  tam 
líbilo,  jen  jídlo  ne  —  ach  tu  je  veliká  bída.  Po  mlíku  s  marcipánem 
ta  nechutně  připravená  jídla,  a  zas  mlíko  a  voda.  Byty  jsou  z  většího 
dílu  cikánské  skrýše  —  on  ale  divotvorec,  a  knížata  i  hrabata  jedí 
mlíko  s  marcipánem,  ostávají  v  hnízdech  pod  střechou  přepažených 
a  stanou  se  zdravými ..." 

Chmelenský  brzy  potom  navštívil  Prahu,  choť,  dítky  i  přítele 
Ladislava.  Vrátiv  se  na  Moravu,  psal  Celakovskému  naposledy  z  Rudy 
dne  30.  října  1838.  List  má  obsah  velmi  smutný  —  tušení  brzké  smrti. 
Píšeť  Chmelenský  na  konci:  „O  mém  zdraví  velmi  nerad  píši,  proto 
že  to  dnes  tak.  zítra  tak.  Od  19.  t.  m.  zas  doktoruji  —  medicínu  a 
prášky,  a  zdá  se  mi,  že  oboje  by  se  svého  účinku  chyběti  nemělo. 
Já  již  téměř  odvykl  doufati.  V  celku  bych  myslil,  že  je  mi  lip, 
ale  tělesná  síla  nepřichází .  .  .  Zatím  vás  vezmi  Bůk  v  svou  ochranu 
i  s  rodinou  vaší,  a  třeba  se  budoucně  slova  moje,  jako  posud,  ve  smíchu 
a  přívětivosti  neoblíkala,  buďte  jist.  že  i  můj  pošmourný  obličej  a  soužená 
prsa   to   samé    srdce   kryje   vašeho   nejstaršího  přítele  Chmelenského." 

Bohužel  nedlouho  již  potom  bilo  věrné  srdce  toto. 

Již  28.  listopadu  1838  píše  Celakovský  faráři  Karlovi  A.  Vina- 
řickému:  „Především  stav  našeho  Chmelenského  mne  nejvýš  nepokojí 
a  kormoutí.  Přijel  dne  17.  t.  m.  ach.  Bože!  v  jakém  způsobu  zdraví 
svého!  Byl-li  jsem  nad  ním  zaražen,  když  zde  byl  při  sv.  Václave; 
nyní  tím  více.  Z  pokoje  ubohý  nevychází  více  ...  Onf  sebe  v  horli- 
vosti úřední  ani  necítil,  a  ckovaje  přes  devět  neděl  neustále  v  těle 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenskv  a  Morava.  83.5 


svém  horečku,  snažil,  přemáhal  se  až  clo  oupadu;  až  dále 
nemohl,  tu  teprv  na  domov  a  stav  svůj  si  vzpomněl... 
Jsem  přesvědčen,  že  citite  se  mnou,  drahý  příteli,  v  jakém  sklíčení 
vám  tvto  řádkv  píši.  a  že  stejně  i  vy,  čehož  Nejvyšší  rač  odvrátiti, 
ztráty  této  se  lekáte.  Tolik  hodných  a  platných  mužův  nám 
zemřelo,  takové  nehody,  nepřátelství  a  nedorozumění 
vznikly,  taková  rozervanost  a  rozplašenost  na  všech 
stranách,  že  štěstí  b  v  b  v  1  o.  by  zlé  to  ještě  v  horší 
nesáhlo  a  nás  docela  nepoplenilo!  Od  některého  času 
nelze  mi  zhostiti  se  té  smutné  myšlénky,  žes  jazykem 
a  literaturou  naší  den  ke  dni  k  horšímu  se  schyluje, 
tak  jakoby  i  blízký  dokončení  svého  Jungm.  Slovník 
ne  základním,  ale  hrobovým  měl  býti  jeho  kamenem..." 

Hoře  přátelské,  blízký  skon  šlechetného  a  dobrotivého  Krasoslava 
tohk  dojaly  satirika  Čelakovského,  že,  jako  druhdy  Jungmann,  počínal 
zoufati  nad  budoucností  národní.  Rozšafný  a  pevný  Vinařický  listem 
ze  dne  9.  prosince  hleděl  utišiti  roztklivělou  mysl  Ladislavovu,  nabízí 
se,  aby  churavý  Chmelenský  dovezen  bvl  k  němu  na  faru  Kovaňskou 
a  tam  na  zdravém  vzduchu  a  dietou,  kozím  mlékem  byl  léčen,  rozpty- 
luje chmury  s  čela  přítelova  a  píše:  „V  nesnázi  jeví  se  muž.  Činiti 
sluší,  nikoli  naříkati.  Není  posavade  ztraceno  nic,  času  i  místa 
získáno  mnoho . . .  Nedostoupilo-li  se  všady  vrchu  dokonalosti,  není  se 
čemu  diviti.  Skokem  sama  příroda  ničeho  nevyvádí ...  I  doufám,  že 
národ  český  tak  brzy  nevymře,  a  s  ním  ani  jazyk  jeho.  Šedesát  let  řeže 
nám  normálka  jazyky:  a  přece  ještě  jsme  neoněměli...  Potřebí  našim 
literatorům  jen  ušlechtilé  chuti,  osvíceného  rozumu,  mírného 
ducha,  čistého  srdce  a  vůle,  která  méně  sobě  a  více  vlasti 
sloužiti  usiluje.  Pročež,  drahý  příteli,  jen  setrvejme  —  opuštěn 
jest,  kdo  sebe  samého  opouští  —  člověk  i  národ..." 

Dne  2.  ledna  1839  žádal  Čelakovský  Vinařického,  aby  přijel 
společného  přítele  Krasoslava  zaopatřit,  aby  b^-l  „posílen  na  cestu  z  této 
časnosti".  Ale  již  druhého  dne  poslal  Čelakovský  na  Kovaň  list  osudný: 
„Milovaný  příteli!  Našeho  Chmelenského  není  více.  Dnes  právě  v  půl- 
noci Bůh  ho  k  sobě  povolal.  Slo  to  s  ním  velmi  rychle.  Včera  od- 
poledne byl  ještě  při  sobě  a  zaopatřen  paterem  Havránkem.  Bůh  nám 
dej  posily  tyto  dni!..." 


* 


Na  dlouhý  a  obsažný  list  Frant.  Palackého,  poslaný  Chmelenskému 
dne  10.  října  1837  a  uveřejněný  v  „Časopise  Českého  Musea"  r.  1837. 


836  Fr.  J.  Rypáček  : 


(roč.  XI.,  svazek  IV..  str.  473.-479.),  svědčící  o  přátelských  stycích 
historiografových  s  Chmelenským,  odpověděl  Chmelenský  obšírným 
listem  ze  dne  10.  prosince  t.  r.  z  Olomouce.  List  s  titulem  „Zprávy 
z  Moravy"  byl  uveřejněn  v  „C.  C.  M."  1838  (ročník  XII.,  svazek  I., 
str.  84. — 101.)    List  ten  charakteristický    počíná  se,   jak  jest   vytištěn, 

y 

slovy:  „Šest  plných  měsíců  minulo,  co  jsem  naši  krásnou  Prahu  a  s  ní 
milou  svou  rodinu  a  své  drahé  přátely  opustil;  za  těch  šest  měsíců 
jsem  však  všecky  kraje  bratrské  Moravy  a  oba  kraje 
našeho  Slezska  více  méně  poznal,  ano  i  s  dílem  pruského 
Slezska  se  oznámil."  Píše  dále,  že  až  více  vypozoruje,  buď  Palackému, 
nebo  „svému  drahému  Celakovskému"  bude  podávati  obšírné  a  spo- 
lehlivé zprávy  o  věcech  moravských  a  dokládá:  „Soud  zkušeností 
opětnou  stvrzený  jest  tuším  nejjistější.  Jednáť  se  tu  o  zemi,  kterouž 
já  srdečně  miluji,  kteráž  by  mi  —  kdybych  sobě  kdy 
Moravu  bez  Cech  mysliti  mohl  —  tak  milá  byla,  jako 
kraje  povltavské  a  polabské."  Chmelenský  si  Moravu  tedy 
zamiloval.  Píše  dále:  „Dal-li  pak  ste  kdy  na  to  pozor,  co  Moravu  a 
Slezsko  zvláště  pamětihodnou  v  historii  nynějšího  věku  činí?  — 
Věc,  na  kterou  posud  snad  málo  kdo,  ano  beze  snadu  žádný  nevzpo- 
míná, ač  ji  mnohý  dobře  ví.  Chcete  ji  znáti?  —  Ta  v  tom  vězí,  že 
žádná  země  v  rozlehlém  mocnářství  rakouském,  ba  snad  i  v  Evropě, 
tak  široko  daleko  ouvazkem  len  ním  zatknuta  není,  jako  Morava  a 
Slezsko.  Jest  to  něco  zvláštního,  ježto  všude  ouvazkové  lenní  se  ruší, 
ano  i  v  Cechách  za  předešlých  let,    ba  i  nyní  volně    se  popouštějí..." 

Chmelenský  libuje  si  v  manských  svazcích  moravských  a  slezských 
hlavně  proto,  že  „nadřečená  ta  manství  —  manstvími  a  pod- 
manstvími  koruny  české  nazýváme",  potom  široce  se  rozpisuje 
o  největším  a  nejrozsáhlejším  manství  českém,  totiž  o  arcibiskupství 
olomouckém,  a  slibuje,  že  budoucí  listy  jeho  pojednají  bohdá  o  všech 
krajích  Moravy  a  Slezska  tím  způsobem,  že  do  každého  listu  aspoň 
zahrne  jeden  kraj,  a  zprávy  pak  o  celé  Moravě  a  celém  Slezsku  že 
podá  v  listě  posledním.  Píše  dále:  „Mně  jakožto  místosudímu  dvorskému 
království  českého,  jemužto  arcibiskupství  a  knížectví  olomoucké  lenním 
ouvazkem  připnuto  jest,  bylo  nejvíce  jen  o  to  činiti,  abych  se  dověděl, 
co  kdo  pro  arcibiskupství  olomoucké  v  ohledu  světském,  totiž  pro 
léno  české  koruny,  prospěšného  podnikl." 

Probíraje  se  pak  řadou  biskupův  a  arcibiskupův  olomouckých, 
připomíná  zásluh  jejich  o  rozšíření  statků  biskupských,  hlavně  Brunona, 
(1245 — 1281)  „knížete  církevního  i  jako  státníka  a  reka  pověstného". 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenskv  a  Morava.  837 


Karla  Lieclitensteina  (1664 — 1695),  který  „bude  se  po  věky  jako 
dobrodinec  největší  olomouckého  knížectví  skvíti".  chválí  práce  prvých 
arcibiskupův  a  vypisuje  domy,  panství  a  statky  komorní,  které  nále- 
žejí k  arcibiskupství  olomouckému  lénem  koruny  české,  a  to  na  Moravě 
v  krajích  Olomouckém,  Hradišťském.  Přerovském  (nyní  ovšem  Novo- 
jickém)  a  v  Brněnském,  pak  v  rakouském  Slezsku  a  v  pruském. 
Vypsav  všecko,  píše  dále:  „ zajisté  k  tomu  přisvědčíme,  že  arci- 
biskupství olomoucké  nejpěknějším  klenotem  v  bohaté 
koruně  české  vlasti  jmenováno  býti  musí,  a  že  i  podnes 
toto  knížectví,  ač  v  onné  slávě  za  časů  Brunových  je  nyní  změnou 
času  nenacházíme,  přece  láskou  a  štědrotou  pozdějších  knížat  olomouckých, 
kteří  jemu  všecko  své  jmění,  ano  i  svůj  život  v  oběť  podávali,  takové 
jasnosti  a  slávy  podrželo,  že  s  rozkoší  a  s  obdivem  i  posud  na  něm 
oko  pozorovatelovo  prodlí vá." 

Chmelenský  sebral  velmi  mnoho  historického  materiálu  o  lénech 
moravsko-slezských,  tak  že  by  z  něho  byl  mohl  napsati  knihu,  a  po- 
dává své  dojmy  z  Olomouce. 

„Olomouc",  píše,  „jak  vám  bez  toho  známo,  leží  na  dvou  kopcích; 
na  pravém  břehu  Moravy,  v  pěkné  a  úrodné  krajině.  Toto  město 
kněží  a  vojáků  líbí  se  mi  mnohem  více  nežli  Brno;  rozumí  se,  když 
vůkolí  brněnské,  vpravdě  krásné  a  rozkošné  vyjmu,  právem  je  městu 
nepočítaje  .  .  .  Zde  se  nachází  sídlo  arcibiskupa,  šlechtické  kapitoly, 
krajského  ouřadu,  moravské  university  se  třemi  jen  fakultami,  stavovské 
akademie,  g-}minasia  a  kadetské  i  hlavni  školy,  magistrátu  a  okresní 
zprávy  oupadkové  s  hlavní  celnicí.  Z  kostelů,  jichž  zde  13,  vyniká 
nade  všecky  arcibiskupský  hlavní  kostel  sv.  Václava  zvláště  překrásným, 
obšírným  a  velebnou  jednoduchostí  se  vyznamenávajícím  presbyterium, 
a  služby  Boží  v  něm  v  den  velkých  slavností  konané  mají  tolik 
majestatnosti  i  chrámem  tím  i  osobou  arcibiskupovou  a  tolikerých 
kanovníku  i  jich  co  nejslavněji  oděných  sluhů,  jaké  aspoň  já  posud 
nikde  neviděl  ...  Co  do  společenského  života  —  ten  zde  jest  na 
plném  rozkvétání.  Residencí  arcibiskupa  (tehdy  byl  arcibiskupem  hrabě 
Maxmil.  Josef  Somerau  Bekh),  jenž  svou  hostinností  každého  vítá  a 
všecko  dobré  a  krásné  co  nejštědřeji  podporuje,  jest  takořka  centrum 
všeho  vyššího  společenského  života,  jakož  já  toho  —  jsa  jeho  hostem 
a  v  residenci  olomoucké  arcibiskupské  bytem  —  svědkem  ustavičným 
bývám.  Život  ten  zde  podporuje  v^eHce  zdejší  divadlo  a  kasino." 
Divadlu  olomouckému  dává  Chmelenský  přednost  před  brněnským  a 
přechází  na  kasino.  „Kasino  zdejší  dosti  prostranné,  má  skoro  všecky 
Hlídka.  55 


838  Fe.  J.  Eypáček:  Dr.  Josef  Krasoslav  Climelenský  a  Morava. 

Žurnály  německé  u  nás  ku  čtení  dovolené,  ano  —  i  pražské  české 
Koviny  a  Českou  Včelu.  Z  toho  však  nesuďte  na  jakési  —  třeba 
jen  takové  jakové  zkvétání  české  literatury;  nečtef  tyto  české 
časopisy  žádný  jiný  téměř,  leda  purkmistr  Kopřiva,  prof.  Mošně r 
a  advokát  Čada,  všichni  tři  rodilí  Cechové.  Jakož  vůbec  v  Moravě, 
tak  tu  i  v  Olomouci  literní  život,  zvláště  co  se  literatury-  české 
týče,  u  velikém  dřímání  se  nachází;  neboť  zde  nejen  massy  mrtvé  jsou, 
ale  i  jednotlivcové,  jichž  jen  malá  hrstka,  málo  kde  živost  jeví. 
Literatura  německá  spíše  zde  nejen  ctitelů,  ale  i  podporovatelů  na- 
chází, ač  i  to  málo  vydává.  Nejvíce  v  ohledu  tom  působí  společnost 
moravská  pro  zvelebení  orby,  zvláštní  německý  časopis  mající. 
Zdejší  professor  hospodářství  p.  Xestler,  náleží  ku  spisovatelům  jeho, 
a  on  letošního  roku  v  obšírném  pojednání  zásluhy  Chotkovy  o  arci- 
biskupství olomoucké  tam  ocenil.  —  Zvláštního  podotknutí  zasluhují 
v  ohledu  tom  zdejší  professorové  a  doktorové  práv:  Helm,  Horák. 
Scari  z  Kronhofu  a  Pachmann,  slavně  známí  z  prací  svých 
i  o  sobě  vyšlých,  i  do  časopisu  juridického  ve  Vídni  podaných,  jakož 
i  advokátové  a  doktorové  Offner  a  Čada.  Offnerův  řád  soudní 
náleží  bez  odporu  mezi  nejlepší  práce  druhu  toho.  Ze  spisovatelů  česky 
píšících  zde  žijí:  již  výš  jmenovaný  Cech:  professor  Mošner,  a  Moravan: 
Boček,  učitel  české  řeči  na  akademii  stavovské.  Nejnovější  spis 
p.  prof.  Mošnerem  letos  vydaný  Vám  již  známý  jest;  pan  Boček 
však,  vždy  se  svým,  arci  předůležitým  diplomatářem  se  obíraje,  tak 
do  své  práce  této  zabrán  jest,  že  nám  posaváde.  bohužel!  ničeho  českého, 
ano,  ani  jediného  artikulu  v  časopise  nepodal.  Já  s  ním  i  v  Kroměříži, 
i  zde  několik  velmi  příjemných  hodin  ztrávil."  (O.  p.) 


Dr.  Jak  Sedlák:  Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská.  839 

Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská. 

Kultumě-patiistická  črta.  Podává  Dk.  Jax  Sedlák. 

1.  Když  nastoupilo  křesťanství  dráhu  životem,  byla  klassieká 
vzdělanost  ve  světové  říši  římské  v  květu. 

V  Řecku  ovšem  lesk  doby  Perikleovy  dávno  byl  již  zašel,  stálé 
pletichy  politické  a  strannické  boje  malých  státu  řeckých  nebyly  Musám 
a  studiím  filosofickým  a  literárním  mnoho  příznivý.  Nebylo  již  tragikii 
jména  Aischylova,  Sofokleova  neb  Euripidova,  komiků  vtipu  Aristofanova 
neb  Menandrova,  nebylo  řečníků  síly  Aischinovy,  Isokratovy  a 
Demosthenovy,  epika  dávno  neměla  pěstitele  význačnějšího,  a  i  lyra 
jakoby  již  neměla  strun.  A  filosofie?  Veleduchy  Sokratem,  Platonem 
a  Aristotelem  na  vrcholu  se  octnuvši  střemhlav  zrovna  klesala.  Co 
jsou  stoikové  proti  velkému  Stageiritovi '?  Co  nauka  Epikurova  a  skepse 
Arkesilaova  a  Karneadova?  Eklekticismus  posledních  dvou  století  před 
Kristem  neznamená  nic  jiného  než  neplodnost  filosofie. >) 

Než  třebas  nebylo  plodné  práce,  přece  žilo  vše  a  bujelo,  co  provedli 
věkové  dávní.  Eecko  žilo  v  době  poalexandrovské  jen  z  duchovního 
kapitálu,  nahromaděného  předky  —  ale  vzdělanost  národa,  z  těch  kořenů 
^'^-rostlá,  byla  přece  v  květu.  Patrně  byly  ony  kořeny  velmi  trvalé, 
velmi  dobré. 

Ba,  byly  takové,  že  nové  \')'kouzlily  květy  i  mimo  Helladu, 
v  Alexandrii  a  v  Ř  í  m  ě.  Duch  řecký,  silný  svou  minulostí  a  obsahem 
svým,  podmanil  si  hmotnou  sílu  barbarského  vítěze.  Národ  římský, 
triumfující  nad  Eeky  u  Pydny,  podlehl  převaze  řecké 
intelligence.  Jest  velezajímavo  sledovati  vliv  řecký  v  Římě  od 
prvých  počátkův  až  ke  „zlaté  době"  Augustově. 2)  Hellenismus  vždy 
více  se  vzmáhá  v  městě  Eomulově  a  říši,  jejíž  hlavou  jest  Eím.  Všichni 
velcí  mužové  římští  byli  oplodněni  duchem  řeckým.  A  i  když  latinismus 
z  područí  toho    se    hleděl   vyprostiti^)    a  na  vlastní    se    snažil    postaviti 

')  Srv.  /.  Dollinger,  Heidenthum  und  Judenthum.  Vorhalle  zur  Geschichte  des 
Christenthums.  Regensburg  1857.  S.  222 — 342:  Die  griechisclie  Philosojjhie  und  ihr 
Einfluss  auf  die  religiose  Sinnesweise  und  Haltung  des  Volkes. 

^)  Srv.  Theodor  Mommsen,  Eíimische  Gescbichte.  5  Bíicker.  III.  Aufl.  Berlin  1861 
(novější  vydání  —  již  osmé  1888—89  —  nebylo  mi  přístupno);  II.  Bucb  Cap.  9;  III.  B. 
€ap.  14;  V.  B.  Cap.  12.  (III.  Band  S.  565  ff.:  Die  griecbiscbe  Literatur  in  Rom ;  S.  581  ff.: 
Die  bellenische  Modepoesie.) 

3)  Viz  Mommsen  v  díle  jm.  11.  cc.  a  zvlášť  II.  Buch  Cap.  1 4.  Hellenisirende  Literatur  — 
nationale  Opposition.   (I.  Band  S.  932  —  940.) 

55* 


840  Dr.  Jan  Sedlák; 


noliy,  když  nastala  doba,  zvaná  klassickou,  kteráž  na  svém  základě 
svou  chtěla  budovati  stavbu,  stáli  i  tu  Latiníci  vlastně  na  cbůdácb. 
na  podstavci  cizím,  žulopevném  ovšem  a  lepotvárném,  ale  přece  cizím, 
jemuž  nad  to  stavba  sama  daleko  neodpovídala.  Ale  zase  ten  život 
duchovní  bujel,  ta  vzdělanost  římská,  z  řecké  vypěstěná,  kvetla 
tak,  že  právě  doba,  kdy  Spasitel  mládí  trávil  v  Nazarete,  právem  se 
nazývá  zlatou  dobou  literatury  a,  řekl  bych,  vzdělanosti  římské  vůbec. 
2.   A  věru,  jak  čilý   ruch   literární   a  filosoficko-vědecký 

v 

byl  ve  staré  ideální  Helladě  a  v  novém  praktickém  Eímě! 

Ač  neměl  starověk  organisovaného  školství,  přece  mládež  pečlivě 
vzdělávána  netoliko  cvičbami  tělesnými,  nýbrž  i  naukami  duchovními. 
Školy  gram  matiků  pilně  navštěvovány  —  školní  čítankou  byl  u  Reků 
Homer,  rovněž  Hesiod,  pak  i  Theognis,  Solon  a  tragikové,  u  E í m a nii 
napřed  latinská  Odyssea  Li  via  Andronika,  potom,  když  řecké  studium 
v  Eímě  zdomácnělo,  Homer,  později  teprv  Ennius,  Plautus  a  Teréne, 
konečně  v  době  Augustově  Virgil.i)  Při  takovém  literárním  vzdělání 
mládeže  nelze  se  arci  diviti  zájmu,  jaký  se  všude  pro  poesii  jevil. 
V  Eecku  k  tomu  nemálo  přispívaly  ještě  závody  eleusinské  jakož 
i  závodní  představování  her,  tragiky  sepsaných,  a  závodní  předčítání 
básní  vůbec.  V  Eímě  již  za  Caesara  a  tím  více  v  době  Augustově 
byla  účast  na  literárním  životě  v  lepších  kruzích  téměř  všeobecná. 
Každý  chtěl  býti  básníkem. 2)  Založeny  ústavy,  v  nichž  se  bylo  lze 
veršovnictví  naučiti,  zavedeny  večírky  s  předčítáním  plodů  duchovních. 
Byla  to  pravá  mánie,  již  tepou  satirikové  a  o  níž  Horac  píše: 

Lliostcjii}^  národ  ducha  svého  změnil,  plane  pouze 
touhou  verše  tvořit;  teď  chlapci  i  starci  ctiliodní 
ve  vlasy  sobě  pletou  břečtan,  čtou  básně  při  jídle. 
Teď  básníme  šmahem,  vzdělaní  spolu  s  nevzdělanými. 

(Ep.  II.  v.  108,  přel.  T.  Hrubý,  Ze  života  básníkův  ant.  43.s) 


')  Srv.  F.VeliŠský,  Život  Řekův  a  Římanů.  V  Praze  1876,  str.  228  n.,  243  n. — 
Dollinger  v  díle  jm.  str.   723  n. 

*)   Tim,  Hrulý,'  Ze  života  básníkův  antických.  Velké  Meziříčí   1888,  str.  41. 

3)  Srv.  Mommsen  v  díle  jm.  V.  B.  Cap.  12:  »Na  poli  latinského  spisovatelství 
nebylo  lze  si  stěžovati  (v  době  Caesarově)  do  nedostatku  čilosti.  V  Římě  bylo  nazbyt  knih 
a  letáků  všeho  druhu,  především  však  poesie.  Vše  hemžilo  se  básníky  jako  v  Tarsu  neb 
Alexandrii;  poetické  publikace  staly  se  stálými  »hříchy  mládí «  u  živějších  povah...  Kdo 
to  řemeslo  uměl,  napsal  jak  by  nic  500  hexametru,  na  nichž  žádný  mistr  nenašel  nic 
hany  hodného,  ale  ovšem  také  žádný  čtenář  nic  chvály  hodného.  I  ženy  súčastnily  se 
živě  na  ruchu  literárním  . .  .  Společná  poetická  cvičení  a  básně  o  závod  mezi  dobrými 
přáteli  byly  něco  obyčejného,  a  ke  konci  tohoto  století  byly  již  v  hlavním  městě  otevřeny 
ústavy,    v  nichž  se  méně    nadaní   latinští  pocti    mohli    naiiěiti  veršovnictví    za  jjeníze . . . 


Počátky  křesťanstva  a  vzdělanost  řecká  a  římská.  841 

Xež  ani  vážnější  pole  duchovního  oboru  nebyla  zanedbávána. 
Jest  známo,  jak  oblíbeny  byly  školy  retorň  řeckých,  a  to  netoliko 
v  květu  řeckého  řečnictví,  nýbrž  i  v  době  pozdější.  U  Římanů  již 
samo  státní  zřízení  vyžadovalo  nutně  vzdělání  řečnického,  ježto  každá 
záležitost  na  foru  se  projednávala,  a  skoro  všichni  měli  v  jednáni 
účast.  Spisovatelství  řečnické  dostoupilo  za  Cicerona  té  výše, 
že  téměř  každý  řečník  své  řeči  vydával,  že  hostitel  častoval  hosti 
i  svými  nejnovějšími  řečmi. 

A  s  jak  obecnou  účastí  zabýval  se  klassický  starověk  filosofií! 
Školy  jónská,  Pythagorova,  eleatská,  síně  sofisti ckých  filosofův,  akademie 
Platonova,  Aristotelovy'  rozpravy,  Zenonova  Stoa  a  vývody  Epikurovy 
jsou  toho  jasným  dokladem.  Eím  ovšem  filosofii  mnoho  nepřál,  a  též 
řecká  filosofie  má  v  době,  o  níž  jednáme,  v  době  vzniku  křesťanství, 
ráz  jakési  zemdlenosti,  ba  zoufalství  nad  správným  rozřešením  obtížných 
otázek,  jež  si  položila,  ale  přece  se  v  Kecku  i  v  Římě  otázky  ty  pro- 
jednávají, myšlenky  starých  filosofů  se  probírají  a  kritisují  —  „filosofové" 
jsou  v  stálých  sporech. 

Ruch  literární  a  filosoficko-vědecký  byl  v  době  prvého  veřejného 
vystoupení  zjeveného  náboženství  I-íristova  velmi  čilý  —  vzdělanost 
pohanská  byla  opravdu  v  květu. 

3.  A  nebyl  snad  ruch  ten  omezen  pouze  na  vrchních  deset  tisíců, 
jak  by  se  mohlo  z  přítomných  poměrů  na  minulost  souditi.  I  v  lid 
vnikal  a  měl  naň  velký  vliv.  To  lze  při  poesii  lehko  pochopiti 
z  náboženského  původu  a  rázu,  jaký  z  velké  části  měla,  a  ze  zvyku 
činiti  ji  majetkem  obecným  veřejným  předčítáním,  jakož  i  ze  způsobu 
výchovu,  při  filosofii  pak  vysvětluje  to  hloubavý  duch  řecký  — 
v  Římě  počíná  ten  vliv  mnohem  později,  za  to  tím  mocněji,  a  vysvětluje 
ho  dosti  touha    po  napodobování    a  přizpůsobování  se  vládnoucí    módě. 

Vznešenost  a  lepost  formy  básnické,  hloubka  myšlenek  filosofických 
šlechtily    rozum    i    srdce,    působily    blahodárně.^)    Než    měla    ta 


čtení  stalo  se  módou,  ba  mánií ;  jiři  tabuli  předčítalo  se  pravidelně,  pokud  nezahnízdil  se 
hrubší  nějaký  způsob  zábavy,  a  kdo  se  vydával  na  cestu,  nezapomněl  tak  snadno  vzíti 
s  sebou  nějakou  cestovní  bibliotheku.«   (Sv.  III.  str.  567.  n.) 

*)  Nadšeně  vychovatelskou  činnost  poesie  líčí  Horac  ve  zm.  listě  II.  v.  126. —  138. : 
» Básník  šlechtí  jinochy  odvraceje  je  od  smyslných  hovorů,  pravidla  jim  předkládá  správná, 
kára  jejich  zatvrzelost,  hněv,  závist,  vzory  jim  předvádí,  těší  zdravé  i  nemocné.  Modlitbou 
vláhu  vyprošuje,  nemoci  odvrací,  mír  zjednává  a  hojnou  přivodí  žeň.  Smiřuje  bohy  nebeské 
i  podzemské. «  Srv.  o  tom  vlivu  básníků  starých  na  kulturu  pohanskou  Tim.  Hrubý  v  díle 
z:u.  str.  1. — 3.  a  171.  n.  Působnost  její  na  vzdělanost  naši  rozebrána  dulíladně  v  tomto 
století    za    příležitosti    vystoupení    Gaumeova    {*    1802,    byl    professorem    theologie,    pak 


842  Dk.  Jan  Sedlák  :   Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská. 

„veřejná"  vzdělanost  i  špatnou  stránku.  Mythy  Hesiodovy  a  Homerovy 
o  bozích  byly  až  příliš  lidské:  všecky  nectnosti  lidské  bohům  přičítaly. 
Nemyslící  duch  byl  tím  sváděn  k  napodobování  bohův  i  v  nemravnostech, 
myslící  člověk  neměl  na  takových  bozích  záliby  —  klesal  v  atheismus 
a  tím  také  ponenáhlu  v  nemravnost.  V  obojím  tom  směru  poesie 
i    filosofie    řecká    a   římská   zavinily    velmi    mnoho.    Zvláště    v    li  í  m  ě. 

v 

Žasnouti  musí  věru.  kdo  čte  o  prostotě  římské  a  bezúhonnosti  mravu 
ještě  počátkem  století  druhého  a  o  zkaženosti  již  v  prvém  století  před 
Kristem  panující.  Kolik  viny  na  tom  nese  lehké  básnictví  řecké,  jež 
tehdy  do  Kíma  se  přenášelo  a  zvlášť  na  jevišti  hrozné  působilo  spousty! 
Mommsen  správně  píše:  Římskou  vládu  stíhá  tu  výtka  ne  že  pro  tuto 
poesii  tak  málo  činila,  nýbrž  že  ji  vůbec  trpěla.^)  V  Eecku  již  Platon 
stěžuje  si  do  toho  znemravňujíciho  vlivu  bájí  o  bozích  2)  a  žádá  v  Politei 
od  básníkův,  aby  věcí  ošklivých  o  bozích  nelíčili,  lidské  podoby  jim 
nepřičítali,  nebudili  strachu  před  smrtí,  nevypravovali  o  nemužném 
pláči  a  nářku  velkých  mužův  a  bohů,  nechválili  lži  a  lakoty,^)  na- 
značuje tak  zároveň,  čím  dle  jeho  mínění  básníci  chybovali. 

V  náboženském  a  mravním  ohledu  poesie  řecká  a  římská  mnoho 
kazila,  majíc  neblahý  ráz  polytheismu  a  atheismu  a  všech  důsledků 
z  nich  plynoucích.  Z  téhož  důvodu,  jakož  i  pro  nesouhlas  jednotlivých 
filosofů  v  otázkách  nejdůležitějších  a  pro  své  roztodivné  názory  světové  ne- 
vyhovovala svému  vznešenému  poslání  ani  filosofie.  Neznalost  pravého 
Boha  lpí  jako  Kainovo  znamení  na  vzdělanosti  řecko-římské.      (O.  p.) 

generálním  vikářem  v  Neversu  ve  Francii,  j  1879),  jenž  všeliké  klassické  vzdělání  na 
školách  našich  zavrhoval  tvrdě,  že  vede  k  modernímu  pohanství.  Tu  myšlenku  vyslovil 
nejprv  ve  slavném  díle  svém:  Ver  rongeur  des  sociétés  modernes  1851  a  pak  stále  hájil. 
Abbé  Landriot,  Martin,  především  pak  Jesuita  P.  Daniel  (Des  études  classiques  dans  la 
société  chrétienne.  Paris  1853)  dovodili  proti  němu  momenty  vychovávací  plodů  pohanských. 
Arcibiskup  Dupanloup  a  papež  Pius  IX.  postavili  se  na  stranu  jejich.  Srv.  o  tom  Historisch- 
politische  Blatter  34,  629  ff.  a  Herd.  Kirchen-Lex.  "V.   118  ff. 

1)  V  díle  jm.  sv.  I.  str.  905. 

*)  Báje  kretská  o  únosu  Ganymedově  Jovem  zhoubně  pňsoljila  na  mravy.  De  leg. 
I.  P.  636.  Mnohem  důrazněji  mluví  o  tom  sv.  Otcové.  Tak  Minucius  Felh-  v  Oktaviu 
hl.  22.,  Klimcnt  AI.  v  Protreptiku  a  po  nich  všichni  apologetové,  kteří  jich  užívali 
dokazujíce  nicotnost  bohů  pohanských  z  nemravných  skutků,  jež  o  nich  báje  vyprávějí, 
z  oplzlosti,  jimiž  pohané  bohy  uctívají,  a  znemravňujíciho  vlivti,  kterýž  báje  ty  na  život 
mají.  Zvlášť  Arnobius,  Adversus  gentes  11.  VII. 

3)  Polit.  II.  hl.   17.  n.  a  III.  hl.   1.— 10. 


Ze  života  pro  život.  843 


Ze  života  pro  život. 

Smutné  jest  sice,  má-li  se  člověk  nebo  národ  vlastními  chybami 
učiti;  a  čím  větší  chyby  jsou,  tím  hůře.  Xení-li  však  jinak  možno,  tedy 
je  zas  přece  lépe,  naučí-li  se  jimi  něčemu  než  kdyby  v  nich  zůstal. 
Chyb  takových  nalézáme  a  nalezneme  bohužel  asi  ještě  dosť.  Abychom 
však  i  odjinud  se  poučili,  obraťme  dnes  pozornost  do  ciziny,  ke  škole 
francouzské,  jež    i   našim    fantastům    zdá    se    žádoucím    eldoradem. 

Jak  známo,  bylo  roku  1882.  ve  Francii  vyučování  náboženství 
křesťanskému  ze  státních  škol  odstraněno  a  na  místě  něho  zavedena 
tak  zvaná  morálka  laiků  neboli  nezávislá  morálka.  Smutné  následky 
zákonů  těchto  ukazuje  nám  nejlépe  statistika  kriminální. 

Roku  1880.  vykazovala  statistika  ki'iminalní  jména  20.480  mladých 
mužů  ve  věku  16 — 21  let  a  2839  děvčat  stejného  stáří.  Úřední  zpráva 
sama  prohlašovala  výsledek  tento  za  smutný,  vyslovovala  však  naději, 
že  spojeným  snahám  k  povznesení  mravnosti  mezi  mládeží  podaří  se 
docíliti  lepšího  vV^sledku.  Snahy  tyto  vrchohly  ve  zmíněném  školním 
zákoně  z  r.  1882.  Splnily  však  naděje,  jež  v  ně  byly  kladeny"?  !Nikoli. 

Jeden  z  nejlepších  statistiků  francouzských,  Tarde,  vA'znáva 
v  „Revue  pédagogique"  ze  dne  15.  března  1897  veřejně,  že  naděje 
tyto  ukázaly  se  naprosto  mylnými.  „Až  do  r.  1894.  vzrostl  počet  ne- 
zletilých obžalovaných  zmíněného  stáří  na  28.701  u  mladých  mužii, 
na  3616  u  děvčat.  Počet  menších  přestupků,  mezi  nimi  zvláště  tuláctví 
a  krádeže  se  zvětšil.  Počet  vlastních  zločinů,  které  náležejí  před  porotu, 
jen  zdánlivě  se  zmenšil,  kdežto  počet  největších  zločinů  stoupl.  Tak 
bylo  v  letech  1856—1860  průměrně  20  16— 211etých  nedospělých  lidí 
obžalováno  pro  vraždu.  V  době  od  r.  1876. — 1880.  stouplo  číslo  toto 
na  30.  v  periodě  od  roku  1890. — 1894.  na  39,  tedy  téměř  o  polovici. 
Nejlepším  důkazem  pro  klesání  náboženských  a  mravních  názorů  je 
sebevražda,  jež  nejvíce .  ze  všech  zločincův  odporuje  zákonům  při- 
rozeným a  náboženským,  jež  také  nikterak  nemůže  býti  napravena, 
a  proto  bezednou  frivoLnost  a  mravní  dekadenci  předpokládá.  Sebevražda 
má  jediný  důvod  v  omrzelosti  života,  kterážto  obyčejně  se  dostavuje, 
když  člověk  ztratil  víru  a  nevěra  ovládla  nitro  jeho.  Zbožný  a  ctnostný 
člověk  nerozhodne  se  nikdv  k  tomu,  abv  samovraždou  životu  svému  konec 
učinil.  Největší  však  náboženskou  zvrhlost  ukazuje  sebevražda  lidí  ne- 
zletilých. Počet  takovýchto  nezletilých  sebe^n.'ahů  ve  Francii  neustále 
od  r.  1836.  roste.  Omezíme  se  pouze  na  údaj  čísel  od  r.  1870.  V  tomto 


844  Ze  života  pro  život. 


roce  byl  počet  sebevrahů,  kteří  ještě  nedosáhli  16  let,  31  a  stoupal 
pak  vždy  v  době  5  let  o  10,  až  r.  1894.  dostoupil  na  75.  U  nezletilých, 
kteří  již  přestoupili  stáří  16  let,  zvětšil  se  počet  sebevražd  způsobem 
úžasným  v  době  1870—1894,  totiž  ze  174—450.  Od  r.  1881.-1894. 
rozmnožily  se  sebevraždy  dospělých  o  153°/o5  ^^  nedospělých  však 
o  176%;  ačkoliv  již  u  dospělých  percento  bylo  tak  veliké,  přece 
i  zde  mládež  překonala  stáří." 

Francouzský  statistik  není  s  to,  aby  odhalil  pravý  pramen  tohoto 
stále  rostoucího  zdivočení,  totiž  školu,  z  níž  bylo  vyloučeno  náboženství 
křesťanské.  íSpíše  snaží  se  ji  hájiti  a  odmítnouti  výčitku,  která  se  jí 
činí.  Učitelé  náležejí  dle  něho  k  lidem  úplně  neúhonným,  nemůže  jim 
proto  b}^ti  dávána  vina  za  toto  klesání  mravnosti.  Pamětihodný  důvod. 
Učitel,  třebas  byl  osobně  sebe  neúhonnější,  nepůsobí  mravně  na  mládež, 
nemá-li  prostředků,  jimiž  by  v  ní  probouzel  cit  mravnosti.  Tento  pro- 
středek dává  mu  jediné  náboženství,  nikoli  však  neodvislá  morálka, 
která  jest  jen  produktem  rozumu  chladně  uvažujícího  prospěch  a  škodu, 
a  proto  snad  zralé  a  zkušené  muže  k  cílům  mravním  vésti  může, 
nikoli  však  dítky  a  mládež,  které  nikdy  rozum  neodvrátí  od  zlého, 
nýbrž  jen  cit  mravní,  náboženským  vyučováním  probuzený. 

Clen  „akademie  morálních  věd",  Alfred  Fouillé,  vyslovuje  se 
podobně  jako  Tarde  o  zločinech  lidí  nedospělých.  Praví:  „Dnes  pře- 
vyšuje počet  zločinů  mládeží  spáchaných  téměř  dvakráte  počet  zločinů 
spáchaných  od  dospělých.  A  přece  nedospělí  nečítají  ani  zcela  7  milionů, 
kdežto  plnoletí  převyšují  počet  37  milionů.  V  Paříži  jest  většina  zatčených 
osob  mladší  než  21  let  a  téměř  všechny  dopustil}^  se  těžkých  zločinů, 
v  jediném  roce  (1880)  na  př.  30  vražd,  39  zabití,  3  vražd  příbuzných, 
2  otrávení,  114  vražd  dítek,  4212  poranění,  25  žhářství,  233  provinění 
proti  mravnosti,  458  velkých,  11.862  menších  krádeží.  Krásná  to  bilance 
této  nadějné  mládeže!  Dnes  mají  se  věci  ještě  hůře.  Předčasná  dospělost, 
tak  praví  se,  jest  jednou  z  nejvýznačnějších  známek,  z  nejsmutnějších 
rysů  časových." 

Dle  A.  Guillota  (jiného  francouzského  kriminálního  statistika)  lze 
ve  skutcích  obžalované  mládeže  pozorovati  bezměrnou  zdivočelost,  ne- 
obyčejnou smyslnost,  vychloubání  se  nepravostí,  s  jakými  nesetkáváme 
se  při  zločinech  pokročilejšího  stáří.  Soudní  dvůr  seinský  v  Paříži 
konstatoval,  že  mezi  100  dítkami,  jichž  uvěznění  žádali  rodiče,  bylo 
89  odchovanců  beznáboženských  škol  státních. 

Proti  přehnaně  jednostrannému  duševnímu  vzdělání,  které  jest 
často  již  jen  pouhou  dressurou,  v^-slovuje  se  Fouillé,   ač  i  on  podobně 


Ze  života  pro  život.  845 


jako  Tarde  zastává  se  školy  francouzské,  takto:  „Kikoli  mluvnice, 
nikoli  pravopis,  ne  aritlimetika  nebo  počítání,  ne  dějiny  nebo  famosní 
o-eoo-rafie  zameziti  mohou  zločiny  dítek.  I  kdvž  dítko  zná  reo^ulu  de  tri, 
i  když  zná  předhoří  hollandská  a  jezera  americká,  jeho  vášně  se  tím 
nezmění.  I  když  pamět  naplněna  jest  příběhy,  jmény,  daty,  tím  nebyly 
v  duši  ještě  ony  ideje  probuzeny,  které  plodí  vznešené  smýšlení  a 
neřest  na  uzdě  drží.  Učitel  nemá  vzdělávati  pouze  paměti,  nýbrž  hlavně 
svědomí."  To  jsou  ovšem  krásná  slova,  avšak  problém  jest  v  nich  jen 
naznačen,  nikoli  však  rozluštěn;  neboť  je  právě  otázkou,  jak  by  se  mělo 
svědomí  vychovávati  a  náruživosti  krotiti  bez  křesťanství  a  bez  jistoty, 
jakou  ono  v  duši  dítěte  a  dospělého  plodí  o  dobrotě  a  spravedlnosti 
Boží,  o  nesmrtelnosti,  o  nebi  a  peklu. 

Zalaytě  musí  Fouillé  sám  připustiti,  že  důvěra  v  umravňující 
vliv  positivních  věd  je  vratká.  Francouzská  vláda  povolila  při  zákono- 
dárství školském  předsudkům  politickým  a  protináboženským,  jež 
v  rozhodujících  kruzích  zavládly,  a  za  to  klidí  nyní  smutné  ovoce 
těchto  předsudků.  Dokázala  tím  co  nejjasněji,  že  politika  nikdy  nesmí 
hráti  rozhodující  roli  v  otázkách  vyučovacích  a  Školních.  Takováto 
politika  zasazuje  tělu  národa  nejhlubší  rány.  A  kdo  má  v  rukou  tuto 
politiku,  kdo  vede  boj  proti  církvi  a  klerikalismu,  aby  je  ze  školy 
vytlačil  a  ji  úplně  státu  vydal?  Dle  doznání  Fouilléova,  kterému 
asi  velmi  těžkým  bylo:  „Duchové  omezení  a  hloupí,  u  nichž  svoboda 
myšlení  jen  negace  zplodila."  Fouillé  je  tak  poctivým,  aby  dodal,  že 
negacemi  nelze  žádného  národa  vychovati. 

„Ano,  ve  vášnivém  boji  proti  klerikalismu  jde  dnes  francouzská 
vláda  tak  daleko,  že  pro  samou  starost  o  svobodu  svědomí  zlodějův 
a  vrahu  duchovnímu  správci  nedovoluje  navštěvovati  vězně,  nedají-li 
jich  oni  zavolati."  Kež  nedostává  se  ani  v3'učování  v  morálce  laické 
vězňům,  nýbrž  jsou  ponecháni  úplně  sami  sobě  a  vlivům  života  vězeň- 
ského, který  jejich  pudy  zločinné  ještě  více  stupňuje." 

Následky  této  politiky  školní  obracejí  se  již  proti  vládě  samé. 
Touto  korrupcí,  kterou  v  lidu  a  vrstvách  vedoucích  svým  nepřátelstvím 
proti  církvi  způsobila,  zahyne.  Francie  stává  se  opět  bahnem,  jež  z  ní, 
jak  se  zdá,  atheistická  moudrost  státní  v  jisté  době  učiniti  musí. 
Panamský  a  Dreyfusův  process  jsou  jedovaté  bubliny,  jež  bahno  toto 
na  povrch  vyhání.  Dokazují,  v  jaké  míře  síly  zkázy  a  znemravnělosti 
ze  špatné,  Bohu  odcizené  školy  do  státu  a  společnosti  vnikly. 

Také  v  jiných  státech  bojuje  církev  katolická  boj  o  školu.  Její 
zástupci    v    parlamentě    jsou    názoru,    že    škola    není    pouhou    institucí 


846  Písemnictví  a  umění : 


státní,  nýbrž  že  jest  annexem  církve.  Odpůrci  jejich,  přívrženci  vše- 
mohoucnosti  státní,  nazývají  náhled  tento  středověkým,  zpátečnickýni. 
Z  vlastního  názoru  nepřijdou  tito  vším  ovocem  positivních  věd  živení 
protivníci  školy  křesťanské,  kteří  také  v  jiných  státech  se  domnívají, 
že  lze  vychovávati  lid  negacemi,  k  poznání  bludu  svého.  Ale  temné 
živly,  které  od  nich  mají  svůj  původ  a  rozvoj,  přivedou  je  dříve  nebo 
později  způsobem  nejbolestnějším  k  tomuto  poznání.  —  r. 


Písemnictví  a  umění. 


v:: 


lil  I  I  I  I  I  I  I  I  I   ■  I  j  a  B  I  >  »  «  »  I  I   1  I   I   I   I   I  I   I   i  I   I  I  lili  II  I  I  I  I  I  I  I  I  I  TT 

K  otázce  zjednodušení  českého  pravopisu.*) 

Napsal  Fr.  V.  Autrata. 

Minulého  roku  vyšel  v  Brně  nákladem  časopisu  „Naší  Moravy" 
spisek  Dra.  Ferd.  Jokla  „Zjednodušený  pravopis".  Povšiml  jsem  si 
několikastránkového  pojednání  toho,  pročetl  jeho  zajímavé  vývody,  a 
v  mysli  mé  uvázlo  odtud  hejno  myšlenek  příbuzných  těm,  jež  Dr.  Jokl 
ve  spisku  vyslovil.  Kávrhy  Dra.  Jokla,  jimiž  chce  reformovati  náš 
pravopis,  zalíbily  se  mi.  Mohu  je  všecky  podepsati  a  nelekám  se.  že 
za  svůj  podpis  budu  pykati  klatbou  té  kritiky,  která  vystoupila  proti 
Dru.  Joklovi. 

Ano,  stavě  se  na  stanovisko  autora  „Zjednodušeného  pravopisu", 
pokračuji  odtud,  kde  on  se  zastavil;  jdu  dále. 

Dr.  Jokl  chce,  aby  byl  puštěn  rozdíl  mezi  i  (í)  a.  y  (ý)\  chce,  aby 
se  psalo  bez  rozdílu  pouhé  i  s  výjimkou  tvrdých  slabik  cly,  ty,  ny  proti 
měkkým  cli,  ti,  ni.  Výjimku  tuto  připouští  „jenom  z  důvodu  grafické 
jednoduchosti,  aby  nebylo  potřebí  v  měkkých  slabikách  písmena  d,  t,  n 
měniti  v  ď,  t,  íi,  v  podobu  to,  která  je  stejně  protivná  a  nepohodlná 
i  píšícímu  i  čtenáři  i  sazeči"   (u  Jokla  str.  5.  ad  3). 

K  stanovení  této  výjimky  přiměl  Dra.  Jokla  někdejší  pád  pravo- 
pisného návrhu  L.  Štúra  na  Slovensku,  který  „neuživ...  jednoduchého 
prostředku  rozeznávati  slabik}^-  dy  a  di  ponecháním  ypsilonu  pro  tvrdé 
v  tomto  případě,  učil  psáti  ďi,  fd,  ťi,  které  psaní  bylo  ovšem  nepřijatné, 
jsouc  příčinou  nekonečného  skoro  užívání  obměkčovacího  znaménka..." 
(cituji  z  Joklova  spisku  str.  7.  ad  12.) 

Já  výmluvy  Joklovj  na  Štúra  neuznávám  a  tím  již  ani  stanovení 
navrhovatelovy  výjimky. 

^)  Dr.  Ferd.  Jokl:  Zjednodušeny  pravopis.  Brno  1898. 


K  otázce  zjednodušení  českého  pravopisu.  847 

1.  Myslím,  že  návrh  na  bez^výminečné  zavedení  i  nebyl  by 
nyní  tak  beznadějný  jako  za  vStúra.  Pňjmeme-li  zásadu  pomíjeti 
délková  ní  (viz  u  Jokla  str.  5.  ad  4.  1.),  ubude  se  stanoviska  grafického 
známkování  značnou  měrou.  Povážíme-li,  že  dle  přijatých  již  zásad 
Gebauerových  mluvnic  pomíjí  v  dlouhé  řadě  feminin  vzoru  kost 
označování  měkkosti  koncové  souhlásky,  můžeme  zaznamenati  zase  slušně 
veliký  líbytek  známkování.  Když  tedy  tolik  ulehčení  ve  známkování 
se  nám  naskytuje,  tu  snáze  již  lze  se  pouštěti  s  návrhem  d]  ť,  h.  Ze 
by  tato  podoba  byla  protivná  a  nepohodlná,  jak  Dr.  Jokl  soudí,  já 
subjektivně  nemyslím,  a  kterému  reformátorovi  pravopisu  by  se  přece 
příčila,  tomu  by  nezbývalo  než  navrhnouti,  aby  h,  ď,  t  vůbec  bylo 
odstraněno,  tedy  třebas  i  ve  slovech  zeď,  plášť,  skloň,  kraťounký, 
Vodňany,  ochraňovati  atd.  Ostatně  by  snad  protivnost  podoby 
ň,  ď,  t  dovedl  někdo  napraviti  a  litcům  písma  v  libější  podobě  dopo- 
ručiti; vždyť  nám  kolikrát  předkládají  písmena  s  podobou  od  neustálené 
tak  odlišnou  (moderní!),  že  je  lze  sotva  přečísti,  a  přece  myslejí  ještě, 
že  se  našim  očím  zalíbí. 

2.  Graticky  podivná  je  podoba  cli.  Pro  všecky  ostatní  hlásky  v  abe- 
cedě máme  písmena  jednoduchá,  jediné  ch  se  píše  a  tiskne  spřežkou. 
Ještě  kdyby  ta  spřežka  byla  v  souhlase  s  výslovností  aspoň  příbhžnou! 
Ale  ve  zvuku  ch  nikdo  neslyší  ani  nejmenší  podobnosti  c,  které  se  ve 
psané  spřežce  objevuje.  Mat.  Klácel  všiml  si  při  svých  jazykových 
studiích  podivnosti  písmene  cli  a  navrhoval  ve  svém  spise  „Počátky 
wědecké  mluwnictwj  českého"  (Brno  1843)  pro  ch  znaménko 
jednoduché,  třebas  prý  řecké  y^)  Po  více  než  50  letech  opakuji  návrh 
Klácelův  (nestojím  ovšem  právě  na  /)  věře,  že  tak  nepatrná  a  přece 
dosti  významná  reforma  jest  proveditelná  skoro  bez  obtíží. 

o.  Zmiňuji  se  nyní  o  /.  Podle  ustáleného  zvyku  píše  i  tiskne  se 
8  tečkou.  Mně  již  několikráte  připadlo,  k  čemu  ta  tečka  tu  je.  Tím 
častěji  shledávám  podivnost  tečkování  j.  čím  hustší  jsou  případy,  že  do 
ruky  se  mi  dostává  písmo,  kde  j  tečky  postrádá.  Mohl  bych  mysliti, 
že  písař  někde  na  tečku  zapomněl,  ale  v  některých  písmech  (v  písemních 
pracích  některých  žáků)  jeví  se  mi  vynechávání  tečky  nad  j  syste- 
matické; snad  provádí  je  leckde  učitel  na  obecných  školách.  I  myslím, 
když  psaní  /  bez  tečky  není  spojeno  se  škodou,  když  dále  patrno,  že 
vynecháváním  tečky  ubude  zase  trochu  onoho  známkování,  na  něž  se 
právem  naříká,  že  návrh  na  odstranění  tečky  s  j  není  nemístný  a 
bez  podstaty. 

4.  Navrhuji-li  dále,  aby  příklonné  podmínečné  -li  se  slovesem 
svým  se  spojovalo  a  aby  značka  dělivá  mezi  oběma  se  vypouštěla,  ne- 
činím tím  návrhu  o  věci  nové  a  neslýchané.  Někteří  spisovatelé  naši 
(Flajšhans,  J.  Vlček  2)  uznávajíce  zbytečnost  odtrhování  tohoto  -li,  upustili 
již  od  ní,    a  jest   tedy  mým  míněním,    že  by  bylo    třeba   vynechávání 

')  Viz  o  tom  na  str.  29.  v  mém  »Přehledu  iiísemnietví  českého  na  Moravě 
1830—1870*   (vyd.  v  Prostějově  1898). 

*)  »IIlídce  lit.«  bylo  to  kdysi  za  zlé  pokládáno.  »Osvěta«  ode  dávna  dělítko 
vynechává.  R. 


648  Písemnictví  a  umění : 


dělivého  znaménka  uzákoniti.  Zřetelnost  a  vzhled  vynecháváním  neutrpí, 
jak  přisvědčí,  kdo  četl  kus  textu,  v  němž  -li  se  neodděluje.  Ostatně 
novotu  b^xhom  mohli  snadno  srovnati  s  dávnjnn  zvykem  vlažtiny.  která 
ráda  krátké  náměstky  lepí  na  předcházející  slova  (slovesa)  bez  dělivého 
znaménka;  na  př.  datemilo  (=  dejte  mi  to),  chiamarsi  (=  jmenovati  se). 

5.  Zabývaje  se  zde  oprávněností  dělivé  značky,  připomínám  si 
jednu  podivnost  při  dělení  slov  na  konci  řádku.  Jsme  zvyklí  děliti 
roz- uměti  ana-uka  a  zakazujeme  děliti  rozu-měti,  nau-ka.  Za 
příčinu  dělení  prvnějšího  udáváme  si,  že  druhá  část  slov  těchto  (a  po- 
dobných) jsouc  samostatná  významem,  nesmí  svoji  první  samohlásku 
slabiku  tvořící  odtrhovati  na  prospěch  předpony.  Proti  zv^-klosti  této 
namítám,  že  nemá  býti  bráno  písaři  právo  v  tomto  zvláštním  případě 
z  malicherného  důvodu  děliti  tak,  aby  třebas  slabiky  roz-  a  -u-  na 
jednom  řádku,  -mé-  a  -ti  na  druhém  umístil.  Z  dílu  slova  rozu-  nikdo 
znalý  češtin}^  nebude  si  přece  tvořiti  slabiky  ro-zu-,  nýbrž  každý  roz-u-, 
a  myslím  tedy,  že  opatrnost,  která  takovéto  počínání  nevylučujíc  káže 
psáti  na  jeden  řádek  roz-,  na  druhý  -uměti,  je  zbytečná.  Slovo  lze  děliti 
tam,  kde  slabika  (kterákoliv  I)  přestává    a  nová  začíná,  toho  třeba  dbáti. 

6.  Několik  slov  věnuji  předložkám.  Kdo  všímá  si  pozorněji, 
jak  se  mluví,  dá  mi  za  pravdu,  když  tvrdím,  že  mluvící  předložek 
jednoslabičných  (vyjma  dle,  kol,  skrz.  krom)  neodděluje  od  jmen, 
k  nimž  patří,  nýbrž  vyslovuje  se  jmény  jako  jediný  celek.  Podle  toho 
také  žáci  ve  školách  spoléhajíce  se  na  mluvu  slyšenou,  zhusta  píší  slova 
s  předložkami  spojeně;  ba  cit  pro  úzkou  sounáležitost  předložek  se 
jmény  je  tak  mocný,  že  láká  mnohdy  ke  spojování  i  takového  žáka, 
který  chvbně  zdůrazňuje  první  slabiku  jmen  na  úkor  jejich  předložek. 
Spojování  toto  nezdálo  by  se  chybou,  naopak  bych  byl  pro  ně.  Mluvě, 
jak  jsem  podotkl,  to  vyhovuje;  mimo  to  je  již  leckde  provedeno,  zvláště 
při  příslovcích:  zvolna,  dokonce,  potom  atd.,  a  přibývá  příkladů 
stále.  Ostatně  nauka  o  přízvuku  nás  pohádá  k  tomu  nápadně.  Učimef 
se,  že  předložky  jednoslabičné  strhují  na  sebe  přízvuk  následujícího 
jména,  a  tím  tedy  splývají  s  ním. 

7.  Mohl  bych  tu  hned  dále  promluviti  o  zb^^tečnosti  čárek  od- 
dělujících z  obou  stran  vokativ  od  ostatních  slov  ve  větě,  přes  to,  že 
při  čtení  požadovaná  jistá  změna  hlasu  a  přestávka  při  čárce  působí  tu, 
sp)'ávně  dle  pravidla  školského  provedena,  velmi  komicky  a  nepřirozeně; 
mohl  bych  promluviti,  jak  nadbytečný  jsou  čárky  v  jistém  případě  před 
spojkou  a  a  před  spojkami  ze,  aby  atd.  u  vedlejších  vět,  kdyžtě  spojka 
sama  již  dostačí,  aby  se  poznalo  ukončení  jedné  a  začátek  jiné  věty, 
a  vlastně  již  to  určení  má,  připojovati  jednotlivé  věty  k  jiným;  mohl 
bych  promluviti  o  podivnosti,  která  káže  začátek  větného  celku  značiti 
velkým  počátečním  písmenem  prvního  slova,  ač  tečka  hlásající  dokončení 
předešlé  věW  stačí  k  upozornění,  že  po  snížení  hlasu  a  jisté  přestávce 
nastává  větný  celek  nový:  ale  již  pomlčím,  abych  se  vyhnul  výtce,  že 
převracím  na  ruby  veškera  pravidla  pravopisná  a  zavádím  libovůli. 

Oněch  šest  odstavců  svých  návrhů  doporoučím  úvaze  všech,  kdo 
reformě  pravopisu  našeho   přejí.    Při  té  příležitosti  pak  podotýkám,    že 


K  otázce  zjednodušení  českého  iiravoiňsu.  —  Jak  se  n  nás  překládá?  849 

nestačí  jen  reformy  navrhovati  a  kritisovati,  nýbrž  je  potřebí  starati 
se  také  o  to.  aby  se  pomýšlelo  na  praktické  jich  zavádění.  A  tu  ne- 
mohu zapříti,  že  bych  úplné  zavrhl  methodu  Dra.  Jokla,  přímo  nově 
navrhovaným  pravopisem  celé  pojednání  tisknouti.  Pro  intereasent}^ 
bylo  by  stačilo  podati  ukázku  na  několika  řádcích.  Tak  jak  spisek 
psán,  vynucuje  dojem,  jakoby  novoty  tu  zavedené  již  byly  bez  podmínkv 
diktovány.  Moje  mínění  skromné  je,  že  konečné  stanovení  změn 
pravopisných  náleží  naší  akademii  věd;  té  bych  to  přičti  za  povinnost^ 
aby  se  návrhy  na  změnv  pravopisu  zabývala.  Neděje-li  se  tak,  pak  je 
na  místě  způsob  francouzský  ve  spisku  Dra  Jokla  vzpomenutv:  budtež 
sestavovány  a  podávány  na  naši  akademii  hromadné  petice  jednotlivců 
i  spolků  (sborů),  kterých  pak  tato  instance  nebude  moci  tak  snadno 
ignorovati. 


Jak  se  u  nás  překládá? 

Ukazuje  Al.  Popovský. 

V  poslední  době  mnoho  se  překládá  u  nás,  a  dobře  tak.  Původní 
naše  básnictví  i  belle trie  poslední  doby  je  namnoze  velmi  chatrné  ceny. 
Bylo  by  tedy  prospěšno,  kdyby  se  překládaly  v  nedostatku  původních 
prací  dobrá  díla  cizích  básníkův  a  belletristův.  Ale  tu  právě  třeba 
doznati,  že  překládá  se  u  nás  často,  co  právě  padne  do  ruky,  bez 
ohledu,  má-li  to  jakou  cenu  uměleckou  nebo  literární  čili  nic.  A  pak, 
jak  se  překládá!  Bohužel,  třeba  říci,  že  často  velice  nedbale,  ledabylo. 
Mnohý  překladatel  nezná  ani  jazyka,  z  něhož  překládá,  ani  jazyka,  do 
kterého  překládá.  Ostatně  také  díla  vědecká  překládají  se  u  nás  všelijak. 
Mnohdy  přeloží  se  t.  z  v.  „vědecký"  spis,  bez  něhož  naše  literatura 
dobře  by  se  obešla,  jindy  zase  přeloží  se  dobrý  spis  velice  bídně. 

Nejmladší  škola  chlubí  se  právě  tím,  že  seznámila  literaturu  českou 
s  cizinou,  že  přeložila  tolik  zajímavých  spisů  proslavených  spisovatelův. 
Ale  právě  tato  škola  překládá  často  nedbale,  jak  na  př.  ukázal  svého 
času  V.  Flajšhans  v  „Osvětě"  na  překlade  Ňietzseheovy  knihy:  „Tak 
pravil  Z  ar  a  th  US  tra"  od  přísného  kritika  F.  V.  Krejčího,  vydaném 
v  ,.Knihbvně  Rozhledů",  vydávané  a  pořádané  Jos.  Pelclem.  V  též 
knihovně  vyšel  v  těchto  dnech  překlad  životopisného  nástinu  „L.jV.Tolstoj"^ 
od  E.  Solovjeva,  pořízený  K.  Kolilmanem.^  Originál  v^^šel  r.  1894. 
v  Petrohradě  v  bibliothece  F.  Pavleukova  „Zizň  zaměčatelnvch 
Ijudej".  Pokud  víme,  je  to  první  pokus  obšírnějšího  životopisu  hraběte 
Tolstého  a  nemá  zvláštních  předností.  Evg.  Solovjev  napsal  na  objednávku 
pro  Pavlenkova  celou  řadu  životopisiiv,  a  mezi  těmi  není  životopis 
Tolstého  nejzdařilejší.  Spisovatel  sestavil  jej  hlavně  na  základě  spisů 
Tolstého,  v  nichž  uloženo  mnoho  autobiografických  dokladů.  Solovjev 
všímá  si   hlavně  duševního    rozvoje   velikého   spisovatele   ruské   země. 


850  Písemnictví  a  umění: 


náhlých  změn  v  názorech  jeho,  ukazuje  na  odpory,  jaké  se  vyskytly 
časem  v  jeho  náhledech,  stopuje  krok  za  krokem  rozvoj  jeho  náklonnosti 
a  nadšení  prostým  lidem,  ukazuje  zárodky  pozdějšího  učení  již  v  prvních 
pracích  belletristických  a  probírá  hlavní  zásady  filosofie  i  mravouky 
hraběte  Tulstého.  Činnost  Tolstého  autor  spíše  jen  popisuje  a  omlouvá 
výstřednosti,  než  kritisuje.  Kde  nesouhlasí  s  Tolstým,  buď  prostě  to 
konstatuje,  nebo  vyvrací  praktickým  příkladem,  nebo  rozumovým 
důvodem,  který  bere  většinou  ze  spisovatelů,  již  psali  o  Tolstém,  jako 
jsou:  N.  Michajlovský,  S.  Andrejevský,  Cion  a  j.  Ze  by  autor  dobře 
vyznal  se  v  kritické  literatuře  učení  Tolstého,  toho  nepozorujeme. 
V  Rusku  spis  Evg.  Solovjeva  prošel  téměř  nepovšimnut.  Tam  činnost 
Tolstého  daleko  kritičtěji  posouzena  od  jiných.  U  nás,  kde  beze  vší 
kritiky  s  nadšením  přijímá  se  všecko,  co  Tolstoj  napíše,  má  překlad 
životopisu  jeho  své  místo.  Ale  překlad  p.  Kohlmana  nesvědčí,  že  by 
překladatel  svědomitě  prostudoval  Tolstého,  než  počal  překládat  jeho 
životopis.  Překladatel  zná  špatně  rusky,  překládal  ledabylo,  co  neuměl 
přeložiti,  pohodlně  vynechal,  místy  překládal  velice  volně  beze  vší 
potřeby  svévolně  výrazy  originálu  tu  mírnil,  tu  zveličoval;  jindy  překlad 
jeho  podává  pravý  opak  toho,  co  stojí  v  originále.  I  nelze  souhlasiti 
s  tvrzením  „Rozhledů"  (r.  IX.  č.  1.),  že  by  překlad  knihy  Solovjevovy 
od  K.  Kohlmana  přispěl  tolik  k  „poznání  a  pochopení^  činnosti  a 
učení  Tolstého.  když  ani  základní  věty  učení  jeho  nepodává  v  překlade 
správném,  ba  překladem  dokázal,  že  nemá  ani  pojmu  o  učení  Tolstého 
v  hlavních  jeho  rysech. 

Překladatel  vůbec  nezná  historických  jmen,  na  př.  Laplacea, 
Lavoisiera,  Lyella  (Rusi  přepisují  Laplasa,  Lavuazje,  Ljajelja  [121], 
překladatel  nevěda,  co  je  to,  na  str.  149.  vynechal  to  pohodlné),  Zabela 
(Rusi  přepisují  Cabel,  5),  L.  Bíjrnea  (Rusi  přepisují  Berne,  Kohlman 
vynechal  jméno  to),  sv.  Basilia  V.  (Vasilij  Velikij  je  překladateli 
Blažej  V.  na  str.  6.),  Djuring  (Dithring,  114)  je  mu  Durnig  (140), 
Sologuba  (překl.  píše  Sffllogub  podle  tiskového  omylu  v  orig.),  na 
str.  87.  vynechal  zmínku  originálu,  že  Tolstoj  v  Berlíně  navštěvoval 
přednášky  Droysena,  Du  Bois  Reymonda,  že  se  seznámil  s  FrObelem 
(v  orig.  str.  72.),  protože  nevěděl  si  rady  s  ruským  přepisováním  jmen 
těch,    píše   Fernay   místo    Ferney,    Koppe   místo    Coppet   (str.    5.)    atd. 

Srovnejme  jen  poněkud  originál  s  překladem,  abychom  viděli,  jak  p.  Kohlman 
překládá.  Tak  »blasťaščij«  (skvělý,  znamenitý)  Hugo  (str.  5  v  orig.)  je  mu  »velebný«  H. ; 
»vnizu«  (dole,  8),  přeložil  »v  něm«  (v  domě) ;  vv  uglu«  (v  koutě)  přel.  »v  rohu«  (6): 
»tolkovanija  Evangelija«  (8)  jsou  mu  »rozi)ravy<;  místo  »výklady«  evangelia  (H) ;  »na- 
zojlivosť«  (dotěrnost,  drzost,  str.  9.)  je  mu  »jizlivost«  (7);  na  str.  7.  po  slovech: 
»28.  srpna  1828. «  vynechány  dvě  řádky  z  orig.;  »nezamětno«  (neznatelně,  9)  přeložil 
»ani  dost  málo'  (7);  »vychodec«  (vystěhovalec,  9)  je  mu  »rodák«  (7);  slova  »v  Semi- 
bašennom  zamkě»  (v  Sedmivěžatém  zámku,  9)  vynechal  na  str.  7.;  »raznoěinnych 
eleraentovK  ínešlechtických  živlů,  10)  přeložil  »různorodých  živlů«  (8);  »bezmjatežno« 
(klidně,  12)  je  mu  »bez  zármutku»  (10);  »prekrasnyj  chozjajin«  (výborný  hospodář,  12) 
je  u  něho  »sličný  muž«  (10);  »razsuždenija«  (rozumování,  uvažování,  12)  přel.  »rozkazy« 
(11);  »neposredstvennaja  natura«  (bezprostřední,  přímá  povaha,  12)  je  mu  »nezištnáí; 
povaha  (11);  »bezpeónyj«  (bezstarostný,  14)  přel.  »klidný«  (14);  »nelovko«  (neobratně,  14) 
přel.   » nelítostně «   (14);    »neumělyj,  choťa  i    póry  visto    blagorodnyj«    (nedovedný,    byť 


Jak  se  u  nás  překládá?  851 


i  vášnivě  šlechetný,  16)  přel.  sprostý,  tu  a  tam  též  dobročinný«  (15);  »svjaz« 
(milostný  poměr,  16)  je  mu  »sňatek«  (16);  »tščatelno  razsmotrěnnyj«  (bedlivě  prohléd- 
nutý, 18)  je  mu  »pracně  sestavený*  (19);  »archi  j  ere  jam<.  (biskupům,  19)  přel. 
»b  a  d  a  t  e  1  ů  m  starožitností*  (19) ;  »Stri\šnyj  sud*  (Poslední  soud,  19)  je  mu 
»strašným  soudem « ;  »špaga  graždanskago  vědomstva«  (kord  občanského 
stavu,  19)  přel.  »trochu  té  znalosti  města*  (20);  »pikniky«  (společné  hostiny,  20) 
přel.  vvlety«  (21);  »neblagoobraznyje  seminaristy«  (neslušní  sem.,  21)  jsou  mu  snědosti 
dokonalí  semiuaristé«  ;  »kataňja«  (projižcTky,  21)  jsou  mu  »daremnosti«  (22);  »vot  na- 
kazanije«  (to  je  trest,  soužení  I)  přel.  »počkejte,  však  vy  dostanete ! «  (22);  »trebovatelnyj« 
(osobivý,  plný  nároku,  24)  je  mu  >vrtkavý«  (25);  »postupajut  po  vobražeženiju«  (jednají 
podle  obraznosti,  25)  přel.  spostujnijí  tam,  kam  je  představy  vedou*  (27):  »pijaniki« 
(perník,  26)  jsou  mu  »k  o  ř  e  n  ě  n  é  koláče*  (26);  »lovelas«  (záletník,  28)  přel. 
»tlachal<;  (32);  »vstrětil  zděs  něčto  novoobrazimoje*  (nalezl  zde  něco  hrozného,  čeho 
nelze  si  představit,  29)  přel.  »nenašel,  čeho  hledal*  (33);  »polučenije  kotorych  i  teper-to 
ne  predstavljajet  nikakich  osobennych  trudnostej  dlja  obezpečennago  čelověka«  (jejichž 
dosaženi  nepůsobí  ani  nyní  zvláštních  obtíží  člověku  zabezpečenému,  bohatému,  30) 
přel.  prostě:  »jichž  dosažení  ani  dnes  nebývá  vždy  důkazem  zvláštní  píle*  (34);  na 
str.  38  má  býti:  »Igor  byl  zabit  od  D  ř  e  v  1  j  a  n  íi  <  (těch  p.  překladatel  Dř.  neznal, 
i  vynechal  slovo  originálu  »drevljanami« ';  »v  krěpostničeskoj  obstanovkě*  (v  nevolnickém 
okolí,  36)  přel.  »na  vesnici*  (42);  »surovaja  škola  niščety«  (drsná  škola  nouze,  37)  je 
lim  »pnsnou«  šk.  n.  (37);  »vydajusčijsja«  (vynikající,  37)  je  mu  »nějaký« ;  »bezsozna- 
tťlnojc  silnoje  smuščenije*  (bezděčná  silná  rozpačitost,  37)  je  mu  »veliký  smutek*  (44); 
snevěžestvoK  (nevědomost,  sprostota,  39)  je  mu  »nevlidnost«  (46);  »niskolko  ne  smušča- 
jetsja,  kogda  Tolstoj  na  každom  šagu  vyvodit  jego  na  svěžuju  vodu*  (nikterak  nezarazí 
se,  když  T.  na  každém  kroku  ho  usvědčí,  41)  přel.  jednoduše;  »vývody  Tolstého  mnoho  ho 
nezajímají*  (49);  »produvnaja  bestija*  (prohnaný  surovec,  41)  přel.  xčlověk  hrubý* 
(49);  »sorvanec«  (šibeničník,  42)  přel.  ^neurvalý*  (50);  »trevolnenija«  (bouře,  nepří- 
jemnosti, protivenství,  43)  přel.  »stopy«  (51);  »pojěchali  vdol  Volgi*  (jeli  podél  Volhy, 
43)  přel.  sjeli  při  dolní  Volze*  (52);  »Čečenec«  překládá  stále  sCerkes*  ;  »čudnaja 
ochota<.  (překrásný  lov,  43)  přel.  »bohatý«  lov;  »inochodec«  (mimochodník,  klusák, 
kuú,  jenž  při  chůzi  současně  zdvihá  obě  nohy  po  téže  straně,  44)  přel.  »kůň  cizí  rasy  <  (53) ; 
»iz  čechlov*  (z  pouzder,  44)  přel.  »z  jiasů*  (53);  >uplatiť  t  srok  (zaplatit  v  určitou 
lhůtu,  44)  přel.  prostě  »splatit«  (53);  spreklonenije  bližních*  (zbožňování  bližních,  46) 
přel.  snáklonnost  k  bližním*  (56)  ;  »byf  podstrělennym  čečencem,  nepropěvši  daže  svojej 
lebedinoj  pěsni*  (být  postřelen  od  Čečenče  a  nezapět  ani  své  labutí  písně,  46)  přeložil: 
»jako  Čerkes,  jenž  před  smrtí  ani  labutí  písně  nezapěje*  (56);  »dětskij«  (47)  je  »dětský« 
a  nikoliv  sdětinský*  (=  rebjačeskij)  :  »ispolnennyj  glubočajšago  smysla  fatalizm* 
(plný  hlubokého  smyslu  fatalismus,  47)  přel.  v  skutku  se  osvědčivší,  vážný  f.'  (57); 
»voňučeje  vjučnoje  životnoje<  (smradlavý  soumar,  47)  přel.  »ošklivě  páchnoucí 
člověk  (57);  na  str.  65.  vynechal  překladatel  kuplet,  vložený  v  orig.  na  str.  54.;  »a  to 
ničego«  (jinak  to  nevadí,  56)  přel.  »ale  to  nic  není*  (67);  »Velikije  Kňazja*  (Velko- 
knížata,  56)  přel.  »mocní  knížata«  (68);  »nositsja  svojim  ja«  (má  v  hlavě  a  na  srdci 
své  já,  59)  přel.  »dává  se  unésti  svým  já«  (71);  »legkij«  (lehkomyslný,  6či)  přel. 
»volný«  (76);  čistá  j  a  krasota*  (čistá  krása,  64)  přel.  sprostá  krása*  (77)  a  po- 
dobně »čistoje  iskusstvo*  přel.  >ryzí  umění;  místo  »čisté<:  umění;  »Vzgljady  eti  po<l 
rasimščennosť  mojej  žizni  podstavili  teoriju*  (názory  tyto  bezuzdnost  života  mého  j)odepřely 
theorií,  64)  i>Ťe\.  »tento  názor  honosil  se  theorií*  (78);  »narodničestvo«  (láska  k  lidu,  65) 
přel.  >vlastenčení«  (79);  »sokrušaísja«  (rmoutit  se,  66)  přel.  »rozvažovat*  (80);  »gadko 
vspomniť«  (hnusno  vzpomínat,  67)  přel.  »nerad  vzpomínám  (81);  »o  těch,  vydajuščich 
sebja  gdlovoj*  (o  těch,  kteří  vydávají  se  za  náčelníky,  71)  přel.  krátce:  »o  těch  pravých <-  (86); 
na  str.  88.  vynecháno  z  originálu  (str.  72.),  že  Tolstoj  z  Dráždan  odebral  se  do  Kissingen«; 
»ja  izmučilsja  posredničestvom,  školami  i  žurnalom*  (unavil  jsem  se  smírným  soud- 
nictvím, školami  a  časopisem,  75)  přel.  nnuivil  jsem  se  řízením  škol  a  časopisu*  (91); 
spritvornoje  vyraženije*  (přetvářený,  strojený  výraz,  76)  přel.  »významný  výraz* 
(93);  ssiděla  u  světca*  (seděla  u  svícnu,  76)  přel.  »seděla  poblíž*  (93);  slova  »prožženyj 
jeryga  (vj-pálený  ochlasta,  76)  vynechal  na  str.  93.;  »karty,  sognutyje  dubkomc  (karty, 
ohnuté  na  způsob  kůry,  76)  přel.  »karty  obrácené*  (93);  slova  »s  vyrěznymi  ukázkami* 
(s  vyřezanými  ukazovadly)  a  pak  slova:  »Vo  glavě  .  .  .  premudrost«  (asi  5  řádek 
na  str.   77.)  nejjřeložena    na    str.    94.;    »peresmotr«    (prohlídka,    prozkoumání,   78)    přel. 


852  Písemnictví  a  umění : 


»pohrdati«  (95);  »raspuíčennyj«  (bezuzdny,  79)  je  mu  »volný«  (96);  skosvennymí 
])uťaini«  (oklikami,  křivými  cestami,  79)  iiřel.  »nesi)ravedlivé«  (97);  slova  »pěsňa  o  Vaňkě 
kljušničkě  (82)  nepřeložil;  »lubočnaja  kartina  loanna  N  ovgo  rodsícago  i  čorta 
v  kuvšině«  (jarmareční  obraz  Jana  Novg.  a  čerta  ve  džbáně,  82)  přel. 
»vyobrazení  Ivana  Novg.  jako  obraz  čerta  ve  džbáně;<  (100);  Venuše  >Milosskaja  není 
V.  Miletská,  nýbrž  Milosská  (100  a  101);  na  str.  lol.  odst.  3.  měl  být  věrněji  ])řeložen  : 
»8pisovatelské  drama  hr.  Tolstého  X.  K  ilichajlovský  vysvětluje  jeho  ,pravicí  a  1  c- 
vicí'  (tak  nadepsána  stať  Michajlovskélio),  čili  prostě  starošlechtickým  zakvašením  podle 
rodu,  vychování  a  podmínek  života  vedle  lidových,  demokratických  snah  .  .  «,  čímž  lépe 
by  byl  vystižen  originál,  než  je  to  v  překladu,  který  vynechal  i  výrazná  slova  ju-avice 
a  levice«  Tolstého ;  ;  okončatelnoje  objasnenije<'  (konečné  dorozumění  85)  přel.  »posledni 
rozmluva«  (104),  ač  nebyla  to  rozmluva,  nýbrž  dorozumění  »odněmi  načalnymi  buk- 
vami«  (pouze  začátečními  písmeny),  což  přeloženo:  zcela  obdobnč«  (tamtéž);  .,ja  jiišii 
istoriju  pěgago  merina,  Cholstoměr«  (píši  historiji  strakatého  valacha,  Ch.)  přel.  >-Píši 
Cholstoměr«  (tmt.) ;  >/i  vse  idet  ponemnožkii,  choťa  razumějetsja  jjlocho,  sravnitelno 
s  idealom*  (a  všecko  jde  pomaloučku,  ačkoliv  ovsem  špatně,  srovná-li  se 
to  s  ideálem)  přel.  ;>A  tak  pěkně  hospodaříme,  ovšem  v  malém,  jak  si  lze  jen 
představiti*  (104);  »to  o  pokupkě  penzenskago  iměnija,  to  o  pokupkě  samarskago 
iměnija,  to  o  zavedeniji  konnago  zavoda«  (tu  o  koupi  penzenského  statku,  tu  o  koupi 
samařského  statku,  tu  o  zařízení  hřebčince,  S8)  přeložil  »o  koui)i  toho  či  onoho 
statku,  o  nakoupení  koní«  (108);  .vdumčivyj<;  (hloubavý,  89)  přel.  ;>citlivý: 
(109) ;  »o  b  i  d  n  y  j«  (u  r  á  ž  1  i  v  ý,  na  str.  89)  přeložil  »b  í  d  n  ý«  (str.  109) ; 
uvlekafsja  (dáti  se  unášeti,  okouzlovati  se,  91),  přel.  ^^zabývati  se«  (112);  na  téže  str. 
vynechána  v  překlade  věta:  >No  eti  Ijudi  i  javljajutsja  světočami  mira<:  (Však  tito  lidé 
jsou  ijochodněmi  světa);  neprotivlenije  (neprotivení,  92)  přel.  > trpělivost  ;  obidnyja 
i  prestupnyja  protivorěčija  (urážlivé  a  zločinné  odpory)  přel.  ^odporné  časové 
rozpory<;  (112);  v  druhém  odstavci  na  str.  115.  nejiřeloženy  dvě  řádky  z  originálu; 
>^chorošo,  nedurno  po  krajnej  měrě<  (pěkně,  aspoň  ne  špatně,  94)  přel.  pěkně,  jen  samou 
chválu<  (115);  ponimajet  narodnyj  duch«  (rozumí  duchu  lidu,  94)  přel.  povznáší  lid 
(116);  instinkt  (pud,  96 1  přel.  »cit«  (118);  »iskal  s  razných  storon  etogo  uspokojenija, 
soglasija  s  samim  sobojíK  (hledal  s  různých  stran  tohoto  uspokojení,  souladu 
s  sebou  samým,  97)  přel.  hledal  v  různých  prostředcích  klidu,  spokojenosti  vlastní 
os  obout,  119);  odnorodnyja  vlečenija«  (stejnorodé  pudy,  náklonnosti,  98)  přel.  stejno- 
rodé osudy«  (120);  srastitelnaja  žizň«  (rostlinný,  vegetační  život,  99)  přel.  -při- 
rozený život«  (121);  vzaměčeno  kak-to«  (poznamenáno  kdesi,  99)  přel.  ^říká  se« ; 
;  gosudarstvennymi  dělami'  (státními  záležitostmi,  99)  přel.  panováním'  (122);  dekabrskij 
bunt«  (vzbouření  dekabristů,  102)  přel.  »poměry  spolku  (něm.  Bund)  Dekabristu« 
(125);  „osméjal  naznačenije  ministrom  gráfa  Kiseleva"  (vysmál  se  Jmenováni 
hrab.  Kiseleva  minist  em,  102)  přeložil  přímo  báječně:  „odvážil  se  navrhnouti  za 
ministra  hraběte  Kiseleva"  (125;  to  se  ijovedlo!!);  xprikovan  k  lačkě  navsegda 
(připoután  doživotně  k  vozíku,  103)  přel.  »odsouzen  k  doživotní  těžké  práci«  (126); 
»no  vdrug  L.  X.  razočarovalsja  i  v  etoj  epochě*  (ale  nenadále  L  N.  zklamal  se  i  v  této 
době  —  dekabristů,  103)  jířel.  :)Ale  také  v  této  době  L.  N.  vymanil  se  ze  svých 
illusí«  (126);  »Tolstoj  vyskazal  na  dobrovolčeskoje  dviženije  vzglad«  (T.  pronesl  názor 
na  hnutí  dobro  voln  ické,  103)  přel,  nesprávně  o  názorech  Tolstého  vidjec  (126); 
»pokupka  penzenskago  iměnija  razladilas«  (kouiiě  penzenského  statku  nepřišla  k  místu, 
104)  přel.  »koupě  pozemkového  statku  zase  odložena*  (127);  »rabota  toporom 
i  zastupom«  (jiráce  sekyrou  i  rýčem,  105)  přel.  »štípání  dříví  a  kopání"  (128): 
»ja  s  uti"a  do  večera  pjan«  (od  rána  do  večera  jsem  opilý  —  kumysem,  105)  přel.  »piji 
jej  (kumys)  od  rána  do  noci«  (129);  »svirěpstvovals  (zuřil,  105)  přel.  »panoval«  (129); 
»S  odnoj  storony  školn^-ja  děla,  s  drugoj  —  strašnoje  dělo  —  sužet  novago  pisanija, 
ovladěvšij  mnoju  imenno  v  samoje  ťaželoje  vremja  bolězni  1'ebenka,  i  samaja  eta  bolězfi 
i  smerí«  (S  jedné  strany  školní  zaměstnání,  s  druhé  —  hi*ozná  věc  —  sujet  nového 
spisu,  jenž  ovládl  mne  právě  v  nejtěžší  době  nemoci  dítka,  i  nemoc  tato  sama  a  smrt ! 
106)  přel.  »Zabývám  se  jednak  školou,  —  jednak  čímsi  strašlivým  —  dějem  no- 
A'ého  svého  spisu,  jenž  mně  tanul  na  mysli  v  nejkrutější  době  choroby  mého  děcka, 
choroby  —  smrti!«  (130);  »čudesnyj«  (čarokrásný,  106)  přel.  »strašlivý«  (130);  »eta 
lětnaja  žizň  dlja  meňa  točno  kak  son ;  koje-čto  ostajetsja  iz  mojej  realnoj  zimnej  žízni, 
no  bolše  kakija  to  viděnija«   (tento  letní  život  je  pro  mne  zrovna  jako  sen;  něco  zbývá 


Jak  se  u  nás  překládá?  853 


z  mého  lealnílio  života  v  zimě,  ale  většinou  jakási  vidění,  107)  přel.  »letní  takový  život 
sice  ještě  zcela  nevymizel,  většinou  však  žiji  ve  Tidění«  (131);  »falšivoje  sočiivstvije 
k  čemu  to  neopredělennomu  (nepravý  soucit  k  čemusi  neurčitému,  107)  přel.  »nepravj-, 
zcela  neurčitý  nějaký  pocit«  (131);  v  listě  Tolstého  ze  dne  6.  dubna  1878  nepřeloženy 
dvě  řádky  (132);  »gordo  zadirajet  orolovu«  (hrdě  nosí  hlavu  vzhiiru,  109)  přel. 
»hlavu  si  láme«  (l-"!4);  »krasovaťsja«  (chlubiti  se,  110)  přel.  »činiti  se  hezěím«^  (135); 
»ocliotnik  rekrut';  (dobrovolný  branec,  110)  jiřel.  člověk«  Í135);  konec  3.  odstavce  na 
str  137.  podán  kuse:  >čt()  tut  uže  odno  schodstvo  sostavljajet  goreč  i  čto  k  nim  ne 
přiměšivajetsja  zadnej  mysli  o  tom<  (že  tu  již  sama  shoda  působí  trpkost  a  že  k  nim 
nepřiměšuje  se  tajná  myšlenka,  112)  přel.  »ježto  si  tu  nelze  mysliti*  (137);  »stara- 
telnosfx  (pečlivost,  112)  je  podle  překladatele  »lítost«  (i37);  »prostiť«  (odpustit, 
112)  přel.  » vysvoboditi ;  (138);  »i)oniženije«  (ponížení,  113)  přel.  >:utrpení«  (113); 
»duiuajet  o  nových  porťankach  i  oderživajet  borodinskija  pobědj^í  (myslí  na  nové 
onuce  a  dobývá  rítězstí  u  Borodina,  ll.S)  ])řel.  »myslí  na  pěkné  šaty  a  přeje 
vítězství^  (139);  »probivajetsja  naružue  (proráží  na  venek,  115)  přel.  »přichází  k  jjlat- 
nosti«  (141);  »otricanije«  (117,  popírání)  přel.  szoufalství«  (143);  »eto  čuA'stvo  silněje 
vsego  vleklo  meňa«  (tento  cit  nejsilněji  vlekl  mně,  119)  přel.  . tento  nesmírně  mocný 
cit  hnal  .  .  .«  (147);  na  str.  147.  místo  »šťastný;<  má  být  mejšťa-stnější  ze  smrtelníků*; 
»vsego  silněje  bojalsja«  (nejvíce  bál  se,  120)  přel.  »bál  se  si)íše  především*  (148);  na 
str.  147.  a  148.  v  překladu  vypuštěny  četné  verše  z  orig. ;  ;>privjazannosť  k  žizni  — 
summa  vsěch  instinktov  žizni,  jich  ravnodějstvujuščaja,  eto  tajinstvennyj  eliksir 
alchimiji*  (příchylnost  k  životu  —  souhrn  všech  pudu  života,  jejich  výslednice, 
je  tajemný  životní  elixir  alchymie,  121)  přel.  »Lááka  k  životu  —  souhrn  všech  životních 
pudři,  jenž  toliko  snad  v  tajemném  životním  elixíru  alchymistu  měl  by  soupeře*  (148; 
to  se  povedlo!!;  »vse  že  doroga  jesť  daže  dlja  Tolstogo*  (jtřece  cesta  jest  i  pro  T.  121) 
přel.  »v  takovém  postavení  ocitl  se  též  T.«  (149);  »o  proischoždeniji  vidov  čelověka* 
(o  původu  druhův  i  člověka,  121)  zůstalo  nepřeloženo;  podobně  na  téže  stránce  149. 
nepřeložena  zmínka  o   »kitajskoj  grammatikě*    (čínské  g'r.). 

Že  překladatel  nerozumí  učení  Tolstého,  viděti  zřejmě  z  překladu  jeho.  Tak 
slova  jeho:  »žizň  čelověka  zavisit  ne  ot  odnogo  světa  razuma,  kotorym  on  možet  osvětiť 
satuuju  etu  žizři,  a  ot  obščich  zakonov*  (život  lidský  závisí  nikoliv  na  jediném  světle 
rozumu,  jímž  může  osvítit  sám  život,  nýbrž  na  všeobecných  zákonech,  124)  přel.  »život 
lidský  není  odvislý  toliko  od  světla  lidského  rozumu,  nýbrž  také  všeob.  zákonů*  153), 
což  odporuje  spojitosti;  druhý  bod  učení  Tolstého  Solovjej  naznačuje  takto:  »Religioznaja 
ideja  praktična,  t.  j.  vedet  čelověka  ne  k  sozercaniju,  a  k  dějatelnosti,  postupkam* 
(Idea  náb.  je  praktická,  t.  j.  vede  člověka  nikoliv  k  rozjímání,  nýbrž  k  činnosti, 
ke  skutkům,  126)  a  Kohlman  překládá:  »Idea  náboženská  je  praktickou:  vede  člověka 
nejen  ke  správnému  názoru  na  život,  nýl)rž  také  k  činnosti,  ke  skutkám'<  (155). 
Tak  se  ijřekládají  základní  věty  z  učení  Tolstého!  A  dále:  »otricajet«  (zavrhuje,  126) 
přel.  Kohlman  »odpovídá*  (155);  »ne  nužny*  (nepotřebný,  126)  přel.  »bezvýznamuy« 
(155);  »v  soveršenno  uběditehidj  formě*  (v  docela  přesvědčivé  formě,  127)  přel.  »v  málo 
přesvědčivé  formě*  (156);  »on  smuščen*  (byl  na  rozpacích,  127)  přel.  »zachmuřil  se* 
a  níže  »byl  zarmoucen*  (156);  »mučenik  (mučeník,  128)  je  mu  »následovník«  (157); 
»šliškom  sguščajet  kraski*  (příliš  zhušťuje  barvy,  129)  přel.  »trochu  2)řehání<  (159  ; 
»dějatelnosť  uma  i  voobraženija*  (činnost  nizumu  i  obraznosti,  135/  přel.  »činnost  du- 
ševního představování*  (166);  »nenavisť  k  učeniju  mira  v  o  imja  učenija  Christa* 
(nenávist  k  učení  světa  jménem  učení  Kr.  či  pro  [k  vůli]  učení  Kristovo,  136)  přel. 
»nenávist  ke  světskému  učení,  jež  se  hlásá  co  učení  Kristovo*  167);  na  str  109. 
opět  neví,  co  je  to  kitajskaja*  (čínská*  »nravstvennosť  ,  i  nenamáhá  se  s  překladem; 
»bluza«  (blůza,  halena,  145)  je  mu  ^^košile*  (178);  »kvas«  (domácí  pivo,  nakyslý  nájjoj 
ze  žitné  mouky  a  sladu,  146)  překládá  syrovátka  (179) ;  >izjaščestvo  jazyka<  (krása, 
elegance  jazyka,  140)  jjí-el.  >úchvatnost  v  řeči*  (181);  ;>pridatočnoje  predloženije<; 
(vedlejší,  podřadná  věta,  150)  je  u  něho  konečná  nebo  dodatečná  věta*  (182);  jjro- 
svěščennyj  turist*  (osvícený  turista,  151)  je  mu  turista,  »j  e  n  ž  k  němu  — 
k  stromu  —  zavítá*  (183;  překladatel  patrně  prosvěščať  —  osvícovat  —  zaměňuje 
slovem:  posěščať  —  navštěvovat);  »goreč«  (hořkost,  155)  přel.  ;>lítost<  (188);  -přibrat; 
(uklidit,  156)  přel.  ;>vyhlédnout  si'  (189  ;  nizvedenije*  (ponížení,  158)  přel.  »líčeníc 
(192);  místo  »Andrej  Goremyka'<  na  str.  193.  má  býti  »Anton  G.*  ;  »Chori  i  K  a- 
linyči«  jsou  ;>Tchoři  (to  překladatel  vynechal  na  str.  193)  a  Kalinyči*. 

Hlídka.  ■  56 


854  Písemnictví  a  umění: 


Ukázal  jsem  pouze  na  ony  nesprávnosti  překladu,  jež  ruší  smysl  a  bijí  do  očí. 
Jednotlivé  nesprávnosti,  jako  »přísný<  místo  »přím}'  i55  ,  ^neodvolatelný  místo  ne- 
odolatelný (145),  »3  ť.  1856.«  (str.  G.)  místo  >a  r.  1856.<:  a  j.  pokládám  za  chyby 
tiskové.  Dativ  od  Bezuchov,  Kutuzov  a  j.  je:  Bezuchovíí,  Kutuzovw,  nikoliv  -Bezuchovi, 
Kutuzovi« 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fr.  Snopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

Codex  diplomaticus  V. 
LXXXVII. 

1.  DHHch  hishnp.  Hulín,  1.   února  1294.  —  F.  I.  a.  6. 

Pečet  v  zeleném  vosku  na  podkladě  vosku  bílého  visí  na  perga- 
menovém proužku  z  polovice  zachovalá.  Obsah  na  rubě  nejstarší: 
Conventio  ecclesiarum  in  Hulin  (nověji  připsáno):  videlicet 
super  dimidiam  marcam  argenti  super  laneum  quem 
Vlricus  in  Hulin  tenuit. 

Codex  dijd.  Originál, 

str.   1.  ř.   2.  a  3.  inperpetuum  in  perpetuum; 

ř.   14.  in  restaurum  .  .  in  restaurum.   (neschází  nic); 

ř.  22.  Februarii  —  Februarii. 

LXXXVIII. 

5.    Tfz  Ushuj}.    Osohlaha,    21.  ledna  1204.    —   Kop.  I.  fol.  K.    VIII.  v. 

Kopiář. 
Theodericus; 
Wis.<?chow ; 

preheremus  assensum ; 
správně:  de  dieto  feodo  inuestiwmws 

(by lať  o  něm  řeč  výše  již); 
vel  lancea. 

LXXXIX. 

14.  Jindřich  z  Příbora.  Příbor,  8.  září  1294.  —  E.  I.  a.  18.  Kop.  G.  str.  27. 

str.  13.  ř.  8.  pro  silua  locanda  L.  pro      Nesprávná    poznámka,    neboť 
silva  locanda,   obwol  lociert  nur  Brandl  Glossarium  pg.  421.:  curiam 

Dorfer  wurden,  also  verlangt  der  desertam  locare    dvůr   osaditi,    den 

Sinn:  pro  villa  locanda  Hof  neu  aussetzen,    bebauen,   a  v 

kopiáři  fol.  K.  VIII.  v.  má  v  nápise ; 
listiny  Brunovy  z  r.  12G6:  super  j 
^^neas  locandas  aput  Cremsir;  v  li- 
stině pak  samé  se  mluví  o  zalo- 
žení a  pronájmu  vinohradův 
u  Kroměříže:  quod  aput  oppidum 
nostrum  de  Chremsir  v  i  n  e  a  s  lo- 
candas dedimus  et  plantandas. 


str. 
ř. 

3. 
3. 

ř.   1 

Codex  dipl. 
.  Theodoricus 
ischow 

str. 
-ř. 

4. 

7. 

ř.  .' 
de 

i.   faueremus   assensum 
feodo  inuestimus 

v 

r. 

9. 

et 

lancea 

K  opravám  diplomatářc  moravského.  855 


xc. 

25.   Ti/S  biskup.  Brno,  26.  února  1295.  —  S.  I.  a.    7. 

Dva  originály,  jak  připomíná  již  Ant.  Boček.  Jeden  má  na  rubě 
nejstarší  nápis:  Theodrici  episcopi  super  feodum  Bladowicz 
Newdorff  etc.  a  číslo  rumělkou  X.  k.  Toho  užil  Buček.  Jiný  nápis: 
feudum  in  Bladouicz  Xeundorf  Rietschz  Drobroflakota  (sic) 
e  t  K  r  a  c  o  w  i  c  z.  Druhý  exemplář  s  nápisem :  I  n  f  e  v  d  a  c  i  o  q  u  i  n  q  u  e 
vili  ar  um  Bladowicz,  Xewdorff  etc.  per  episcopum  O  lo- 
mu censem  Theodericum,  číslo  rumělkou.  jak  udáno  výše.  a  pečet 
dosti  zachovalou  na  hedbáví  červeném  a  zeleném,  a  rok  CCLXXXXV. 
Kdekoli  v  otisku  jest  pomlčka  ( — ),  býti  má  vlastně  komma  (,). 
Cotlex  dipl.  Originál. 

str.  25.  ř.  12.  Dobroílahota  L.  Dťbro-      Di;broyiahota    (sr.    níže    v    oriffinnle: 
slabota  yidelem,  /ásalluni).  Novější  záznam 

obou  originálu  věku  XVIII.  také 
čte,  ne  jak  Boček  Dobroslavova 
Ihota,  nýbrž  D  u  b  r  o  v  a  Ihota,  což 
také  opravňuje   čtení  moje. 

XCI. 

28.    Václav  h-áJ.  Brno,  10.  května  12.95.  —  P.  I.  a.  5. 

Xa  hedbávných  nitích  íijalových  a  zelených  pečet  dvojitá  po- 
škozená: líc  má  krále  na  trůně,  na  jeho  levici  štít  se  lvem  dvojocasým, 
na  rubě  rytíř  na  koni  s  praporem  na  kopí  v  pravici,  v  levici  štít  s  orlicí. 
Xápis  kolem  není  zachován.  Listina  pokálena  jakous  tekutinou. 

Codex  dipl.  Originál. 

str.  30.  ř.   7.  Philippus  Phi/ňppus. 

XCIL 

41.  Bernard  hisknj)  Míšeňský.  Cliotěhoř,  20.  ledna  1296.  —  A.  I.  a.  4. 

Pečet  porušená  na  pergamenovém  proužku. 

Codex  dipl.  Originál. 

str,  42.  ř.   7.  dioecesani  dyecesani. 

XCIII. 

58.  Dětřich  hiskuj).  Olomouc,  29.  ]jrosince  1296.  —  Koj).  I.  fol.  K.  IV.  v. 

Codex  dipl.  Kopiář. 

str,  57.  ř.  4.  capituli  nostri  Olomucensis  správně:    capituli  nostre  Olomucensis 
ecclesie  ecclesie; 

ř,   6,  Trebřcensi  Trebecensi; 

str.   58,  ř,  8.   Veruni  quod  Verum  quia; 

ř.   11,  preinformati  sumus  správně:  prefati  sumus; 

ř.  28,  ego  Petriíus        L,  Fetricus  správně:  ego  Petrocus,  jako  jinde  bez- 
mála všade  se  píše, 

XCIV. 

73.  Biskup  Dětřich.   Ostrava,  2.  srpma  1297.  —  E.  I.  a.  3. 

Nejstarší  záznam:  Datum  super  metas  inter  osstrauiam 
et   Teschyn    (později   připsáno):    littera    episcopi    Theodrici. 

5f.* 


856 


Písemnictví  a  umění: 


Číslo  rumělkou:  VIII.  k.  Pečet  biskupova  se  sekretem  na  reverse  po- 
rušena velice,  kapitolní  tolikéž  poškozena.  Obě  na  fijalovém  a  zeleném 
hedbáví. 


Codex  dipl. 
str.   72,  ř.  23.    J%essynensis,   co??ipo- 

suimus 
str.   73.  ř.   2.  mey/žbratim 


Originál. 
Jessynensis,  co7iposuinms ; 


me?ibratiui ; 
uel  siluis; 
co??iodum. 

xcv. 

74.  MěSek  kiiiže  těšínské.   Ostrava,  2.  srpna  1297. 


ř.   12.  vel  siluiš 
ř.   21.  comíreodum 


E.  I. 


a. 


Nejstarší  záznam  na  rubě:  super  discordia  ducis  Thessi- 
nensis  et  episcopi  Olomucensis  in  diuisione  limitům 
terrarum  thessinensis  et  episcopatus  et  eciam  riparum  (další  nelze 
přečísti).  Rumělkou:  VIL  k.  Obé  pečeti  na  pergamenových  proužcích 
dosti  zachovalé  mají  na  rubě  otisky  menších  pečetí  obou  knížecích  bratří. 

str.   74.  ř.  3.  notiíiam  noticiam; 

str.   75.  ř.  3.  in?řenit  inrenit; 

ř.   IG.  a  18.  in  posterům  inposteruin. 

XCVI. 

75.  Dětřich  biskup.  Kelc,  17  zdří  1297   —  Kopidř  I.  fot.  M.   VIII.  v. 

kopiář:  fluuium  Bezam; 

„        správně    v    plurále:    heredes, 

neb  i  výše  str.  77.  ř.  10.  a  27.  jest: 

heredibus  suis  a  ř.  13.  heredibiis 

einsdem; 

kopiář  správně :  alia  medietas  illorum 

omnium  bonorum ; 
kopiář:  quando  fuerat  acquisitum; 
^        iwmutare; 
„        správně:  ^9?'eřerea; 
C07n?«iserat. 


Str.   77.  ř.   13.  fluuium  Bozam 
ř.   14.  heres 


ř.  18.  alia  medietas  illorum  bonorum 


str.  78 
ř.   G, 


26.  27.  quando  fuer/t  acquisitum 
28.  immutare 
ř.   5.  propterea 


comiserat 


XCVII. 

89.  Kapitola  boleslavská.  Boleslav,  24.  dubna  1298.  —  C.  I.  a.  2. :  Kop)idř  I. 

fol.  F.  I 


AVratislai  ducis  Boe- 
-) 


Str.  89.  ř.   11 

morům 
str.   90.  ř.   1.  a  4.  pomlčky  ( 
ř.  21.  prescisum 
ř.  22.  Morauic/  ponderis,  quas  idem 

episcopus 
ř.  28.  cessavimus  et  resignauimus 


ř.  29.  sex  denmiomm 


transsumpt:  Bretislai  (sic)  ducis  Boemže, 

kop.  I.  Wratizlai  ducis  Boemie; 
nejsou  v  ti'anssumptě    ani  v  kopiáři; 
transs.    i    kop.  I.  správně:    precisum; 
oba:  Morauicfř/tó  ponderis,  quas  idem 

dominu s  episcopus  .  .  . 
oba  správně:  cessimus  et  resignaiůmus, 

jako  ř.  31.  „cessimus"  a  str.  91.  ř.  2. 

cessionem ; 
oba  správně:  sex  denario^; 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 


857 


ř.  31.  patři  et  Olomuceiisi  episcopo 
?tr.   91.  ř.   3.  resignacionem 
ř.   5.   negotio 
ř.  6.  remediuni 
ř.   7.   Moguntino 
ř.   9.  ad  sancta^n  dei  crucem,     L. 

eiiMwgGViam 
Y.   10.  in  ^ermissis  vel 
m  aliquo  j^ermissorum 
ř.   14.  ^^ermissa 
ř.  17.  conuerse  excepcionem  doli . . . 

ř.  21.  existant.  Constitucionem  etiam 
omnium  et  quarumlibet  excep- 
tionum 


oba:  patři  siio  et  Olomucensi  episcopo; 

transs. :  resignacionem  et  refutacionem', 

trss.  i  kop.:   ingenio; 

trss.:  vUum  remedium; 

oba:   ]Mrřguntino; 

trss.:  ad  sanctre  Dei  euangelťa,  kop.: 

ad  sancta  Dei  ewangelia; 
trss.  i  kop.  správně:  in  j^remissis  vel; 
in  aliquo  premissorum; 
^>remissa; 
conuerse,    excepcioni    doli    (dativ    ex- 

cepcioni  závisí  na  renunciantes); 
existant,  constitucionum  eciam  omnium 

et  quarumlibet  excepcionum  (genitivy 

constitucionum  .  .  .  excepcionum  .  .  . 

závislé  na  „beneficio  et  privilegio". 

Jméno  biskupa  olomuckého  psáno  v  kopiáři  správně  Theodericus, 
někdy  i  Theodricus. 

Str.  91.  ř.  29.  kopiář  piše:  Kicolai  Zcolastici  a  ř.  31.  conuelli  .dgillo. 

xcvni. 

91.  Řehoř  hishivp  Pražský.  Praho.,  8.  května  1298.  —  Kopiář  I.  fol  E.  VIL  v. 

Str.   93.  ř.   19.  iprescisicm  kop.:  precíVwm; 

str.   94.  ř.   11.  quam  quod  „       quam  quia; 

ř.   13.  officere  „       efficere; 

ř.  30.  ut  quod  ab  eis  in  hac  parte  „       vt  id  quod  ab  eis  in  hac  parte 

factum  fuerat,  confirmari  módo  premisso  factum  fuerat,  con- 

firmari    (schází    asi:    dignaremur); 
nemá  náš  kopiář; 
vypsán  literami  docela. 

XCIX. 

92.   Václav  král.  Praha,  17.  května  1298.  —  C.  I.  a.  12. 

Starý  obsah  na  rubě  listiny  až  na  nepatrné  zbytky  vyškrabán 
a  baronem  Buolem  nový  obsah  roku  1803.  napsán.  Pečet  na  žlutých 
a  íijalových  nitích  hedbávnj-ch  rozdrobená  zašita  v  plátno. 

C. 

112.  Dm-ich  Inship.    Olomouc,  29.  září  1299.   —   Koqyiář  I.  fol.  II.  IL 

Pravopis  v  našem  kopiáři  zdá  se  původnější  než  v  kodexe  olo- 
muckém,  odkud  listina  otištěna  v  diplomatáři. 

Str.   118.  i:   1.  Theodoricus  vlastně  Theodericus,  kop.:  Theodricus; 

str.   119.  ř.  3.  Petratus  správně:  Peti-acus,  jako  jinde  častěji.. 


ř.   31.  quoque 
str.   95.  ř.   8.  rok 


858  Píspinniotví  a  umění: 


Nová  díla. 

Louis  Křikava:  V  nocích  bezlivězdnýcli.  Nakl.  F.  »Simáček  v  Praze  1899. 

Jednou  dobrou  stránkou  se  pan  Louis  (?)  Křikava  liší  od  svých 
kollegů:  že  nevyvě.šuje  ve  své  výkladní  skříni  dojmuv  a  rozmarů 
pustých  orgií;  ba  vedou-li  nás  některé  příznaky  (věnování  rodičům, 
báseň  „Lítost"  a  j.)  po  pravé  stopě,  jest  duše  poesie  jeho  dobrá,  za- 
chovalá. Tím  více  překvapuje,  že  jeho  „poesie  hlubokých  očí.  až 
k  smrti  truchlivých",  zapadá  opět  a  opět  až  k  námětům  zoufalství. 
Jsou  tu  čísla,  jež  svědčí  o  pěkném  nadání,  na  př.  „Rozbitá  vása", 
„V}xitka",  po  formální  stránce  i  „Zoufalství".  Ale  co  po  všem,  když 
básníka  nic  netěšil  —  ds— 

Ilenrij  Greville:  Dosia.  Přeložil  Pavel  Projsa.  Ottovy  Laciné  knihovny  č.  172. 

Autorka  — -  (Henry  Greville  jest  pseudonym  paní  Alice  Marie 
Durandové)  —  tvoří  příliš  mnoho  a  příliš  chvatně,  čímž  její  díla 
sebe  sympatičtější  značně  trpí.  Třeba  tato  Dosia.  Myšlenka  pěkná, 
hodná  práce,  ale  provedení  po  mnohých  stránkách  tak  kusé.  ne- 
prohloubené. Místo  typů  vytvořila  řadu  podivínů  s  psychologickými 
zákony  věru  zvláštními.  Dosia  sama  byla  by  vvpadla  celkem  ještě 
nejlépe,  kdyby  jen  nebylo  až  tolik  přeháněno.  Děj  lokalisován  na  Rus, 
spisovatelce  nezapomenutelnou,  ale  specificky  ruského  jest  tu  tak  málo, 
že  by  děj  mutatis  mutandis  snadno  snesl  na  př.  ovzduší  portugalské. 
Chvályhodnou  předností  knihy  jest  zdravota,  která  z  ní  dýše.         — ds— 

Ferd.  Schuh:    Moje  nebožka.    Ottovy  Laciné  knihovny  č.   173.  Str.  231. 

V  povzdechu  „moje  nebožka!"  zahrnut  veškeren  stesk  prohlouplého 
vdovce,  který  prese  všechen  praktický  a  obchodnický  smysl  neznaje 
života  nechal  se  oženiti,  všechno  značné  jmění  nové  záletné  ženě  po- 
jistiti, až  na  konec  byl  sotva  živ  z  její  milosti.  Je  to  muž  skoro  ne- 
pochopitelný, tak  jako  ta  jeho  nebožka;  vůbec  p.  spis.  charakterisuje 
příliš  ostře,  jednostranně. 

Povídky  Schulzovy  z  pražských  domácností  čítávali  jsme  velmi 
rádi,  a  zasluhovaly  toho.  I  tato  přes  vadu  zmíněnou  má  mnohou 
pěknou  stránku.  Obsah  jest  úplně  nezávadný. 

Ant.  KIo.se:    Drobty.    S  kresbami  V.  Olivy.  Nakl.  J.  Otto  v  Praze   1809. 

Básník  sbírky  „Na  zemi"  podává  tu  osm  drobotin  prosou.  Jakás 
elegance  a  určitost  vane  tou  knížkou.  Autor  všude  ví,  co  chce  říci  a 
dovede  to  pověděti  i  pěkně.  Tím  nemileji  působí  každá  přiboudlost, 
jako  na  př.  věta:  „Lásku  vyjádřit  polibkem  ani  Ignác  z  Loyoly  ne- 
zakázal." —  Velmi  pěkná  jest  črta  „Na  památku":  starý  otec  si  nese 
z  města  šaty  po  jediném  sj^nu.  co  umřel  na  vojně.  —  Láska  nešťastná: 
„Zejtra  večer";  nedoceněná:  „Pravda";  vzkříšená:  „Cestou  k  oltáři"  a 
„Láska  či  věno"?";  a  láska  —  bez  obalu  řečeno  —  smyslná:  „Mějte 
rozum,  dětil".  Číslo  toto  jest  tak  vzorkem,  jak  lze  obscénnost  servírovat 


I 


Nová  díla.  859 


ve  způsobe  nevinných  bonbonů  v.  —  Ostatní  vypočtená  čísla  jsou  však 
tohoto  příměsku  prosta.  —  „Politické  přesvědčení''  jest  těžkopádné, 
jádro  však  má  zdravé.  Za  to  „Filosof,  jenž  se  chce  zastřelit"  —  a  neví, 
kam  namířit,  zda  na  hlavu  či  na  srdce,  mohl  tuze  směle  odpadnout. 
Sám  illustrator  patrně  nevěděl,  nač  připjati  svůj  obrázek.  A  přec  jinde 
provází  text  tak  příměrně.  Jen  ta  rozzubená  tvář,  obklopená  penízkv, 
z  nichž  některé  na  obálce  jsou  i  „pozlaceny",  ne,  to  není  Anežka, 
jak  ji  kreslí  pan  Klose.  —  Přejeme  autoru  zdaru  k  budoucí  prose; 
plevy  ať  jen  pozvypálá:  nepotřebuje  jich.  — ds  — 

J.  J.  Sfankovsh/ :  Hlilovský  reformátor.  ^laloměstská  povídka.  Druhé  vy- 
dání. Nakl.  F.  Simáček  v  Praze   1899.  Cena   70  kr. 

Podobizna  P.  Čackého  z  Vlčkova  „Zlata  v  ohni"  reprodukována 
tu  tylovským  apparatem  v  reformátora  městečka  Mílová.  1  podrobnosti 
sera  přešly  na  př.  ony  ženské  pletky,  hlavně  pak  farářovo  důvěrné 
přátelství  s  protestantskou  rodinou  Kokosovou.  V  tomto  vzhlede  — 
a  vůbec  —  byl  Stankovský  velikým  idealistou;  ani  po  stránce  umě- 
lecké tímto  živlem  svému  hrdinovi  valně  neposloužil.  Mnoho  romantiky 
dnes  už  přežilé.  Technika  též  už  zastaralá;  za  příklad  uvádíme  ne- 
zručnost,  s  jakou  autor  dobré  odměňuje,  zlé  pak  tresce  i  tím,  že  jejich 
postavy  nadobro  karikuje.  A  mnoho  mělkosti:  od  té  jesuitské  šiíupky 
až  po  znalost  prostého  obecního  řádu.  Přece  však  cti  druhého  vvdání 
přejeme  raději  knize  Stankovského,  jinak  přívětivé,  než  lecjakým 
moderním  duchaplnostem.  — ds  — 

Jan  Lier:  Klín  klínem.  Novela.  Nakl.  F.  Šimáček  v  Praze  1899.  Cena  30  kr. 

„Novela"  jest  nadepsáno,  ale  spletitých  konnexí  jest  tu  až  nad 
román.  Opravdu  až  to  vadí.  IŠkrtněte  třetinu  té  romantiky:  obětujte 
kus  pavillonu  a  celou  Zvol  a  nejlépe  i  všecek  Urbanův  zálet:  na 
trnovou  korunu  dostačí  jeho  ženě.  mučennici,  jiné  mužovy  vlastnosti; 
a  slevte  hodnou  trochu  s  počátečné  charakteristiky  Rajského:  beztak 
se  záhy  tříští;  a  odpusťte  Sýkorové  tu  frančinu  a  Noskovi  ty  nezáživné 
výstupy;  a  vypusťte  román  Drtinův  i  s  onou  tajemnou  krabicí  ze 
zřícenin;  a  zmírněte  po  případě  i  tu  katastrofu  na  kolejích  při  první 
jízdě:  —  a  přec  i  tak  zbude  dosti,  aby  intence  knihy  došly  k  platnosti 
— ^  a  to  umělecky,  a  by  novela  poutala  zájmem  nejživějším  —  a  to 
solidním.  Ve  příčině  poutavosti  má  Lier  opravdu  zručnost  hodnou 
všeho  podivu.  Upozorňujeme  též  na  jeho  nevšední  routinu  co  do 
popisu  scenerie.  Lze  předvídati,  že  bude  míti  kniha  mnoho  dychtivV-ch 
čtenářů.  —  DS  — 


860  Směs. 


^^^^--.^^ 


SSSS^^SBBS  SMĚS.  SSSSSSSOSS 


„Právo  Lidu"  —  a  průvodj^  dětí.  ^Smíchovské  Listy"  píší:  „Úře<lní 
příloha  ,Arbeiterzeitungu',  vycházející  k  hanbě  českého  jména  a  českého 
jazyka,  drala  se  zle  na  , Katolické  Listy',  že  hájily  účastenství  mládeže  při 
církevních  průvodech  a  jiných  příležitostech.  [,Smíchovské  Listy'  dodávají  se 
svého  stanoviska:  dobře,  proti  tomu  bychom  nebyli.  Xáš  názor  o  té  věci  je 
zřejmý.]  Ale  něco  ,Pr.  L.',  které  trpí  úžasnou  důsledností  a  pamětí,  musíme 
připamatovati.  Kdo  to  je,  který  při  demonstrativních  příležitostech  mobilisuje 
celou  svou  armádu  i  kojence  u  prsou  matčiných  pro  své  manifestace?  ,Pr.  L.' 
to  ví.  Sociální  demokraté  výslovně  nutí  i  ženy  a  děti,  kdykoli  něco  pořádají, 
ba  vlekou  i  děti  na  manifestace  na  Benátkách  do  ovzduší  džbánků  pivních 
a  podobně.  Proto  ,Pr.  L.'  nemá  žádné  legitimace  kárati  někoho  z  toho,  co 
jeho  strana  soustavně  páse  sama." 

Ze  zápisek  Hanušových.  Ke  článku  p.  ředitele  V.  Vávry  o  st3'cích 
J.  J.  Hanuše  s  Helceletem  zasílá  nám  redaktor  „  Sběratele  %  p.  V.  Kocura, 
zajímavý  příspěvek  životopisný.  Hanuš  ve  svých  zápiscích  z  r.   1S6G.  píše: 

6.  června  v  sobotu  prohlídla  vojenská  komissí  čítárny  a  knihovnu, 
aby  ustanoviti  mohla,  co  by  se  z  nich  hodilo  pro  ubytování  rakouského  vojska^ 
neurčivši  však  času,  kdy  by  mělo  přijíti.  8.  června  čtlo  čtenářstvo  jako 
druhdy  ve  velké  čítárně,  k  ubytování  vojska  určené.  Okolo  11.  hodiny 
oznámil  však  nějaký  šikovatel,  že  nejdéle  za  2  —  3  hodiny  vojsko  juž  sem 
přibude.  Jelikož  se  juž  na  dvoře  i  vojskem  i  vozotajstvem  jen  hemžilo, 
oznámil  jsem  asi  ó  ^f^^--  bod.  čtenářům,  by  kněh  svých  odvedli,  poněvadž 
se  knihovna  uzavře.  Dalo  se  ihned  celé  úřednictvo  a  služebnictvo  do  vy- 
klízení kněh  a  nářadí,  při  čemž  nám  4  podomci  pomáhali.  Truhlář  počal 
pak  zapažení  připravovati,  ale  nehotov  jsa  ještě,  dokončil  kolem  3.  hodiny 
mezi  davem  vojska  brigády  Ramingovy,  jenž  tu  poprvé  noclehoval.  19.  června, 
úřadovalo  se  v  místnostech  menších,  nám  zachovaných,  dále,  ač  východ  do 
čítárny  juž  byl  jen  volný  prostřed  vojska  malými  schůdkami,  okolo  sálu 
čís  V.  Mezi  20.—  28.  června  střídala  se  různá  oddělení  rakouského  vojska 
v  příchodu  a  odchodu  v  Klementinu.  —  29.  června  objevil  se  můj  úraz 
při  vystěhování  z  čítárny  utrpěný  poprvé  zjevně,  a  došel  jsem  proto  i  professora 
Blažiny  i  bandažisty  AViederkoma.  1.  července  vyplácelo  se  netoliko  služné 
za  měsíc  červenec,  a  to  ráno,  než  dala  se  každému  již  odpoledne  jedno- 
měsíční půjčka  napřed.  —  G.  července  oznamoval  hr.  Lažanský  na  rozích 
a  7.  července  v  novinách,  že  i  se  státními  kasami,  ba  s  celým  místodržitelstvím 
ustoupí  do  Plzně.  Téhož  dne  (7.  července)  úřadovalo  se  naposled  v  menších 
místnostech  bibliotečních,  poněvadž  příchod  Prusů  byl  juž  jist.  Odpoledne 
téhož  dne  jel  totiž  arcibiskup  a  méšťanosta  až  do  Chval  pruskému  veliteli 
vstříc,  by  vyjednávali  s  ním  i  co  do  ubytování  i  co  do  stravování  vojska 
8000  mužů  silného  v  Praze.  V  noci  o  11.  hod.  uzavřeno  na  radnici,  že  se 
položí    do  Klementina  2100  mužů.    —   8.  července  okolo  Va^--    ^"  poledne 


i 


Směs.  S'it 


přibylo  oněch  2100  mužů  vskutku,  z  nichž  na  počátku  200  mužů  clo  čítárny 
vtrhlo,  načež  pro  nemístnost  se  as  na  50  mužů  umh-nilo.  —  9.  července 
dal  jsem  veškeré  knihy  z  místností  čítáren  menších  na  jich  místo  v  knihovně 
uložiti,  a  to  sluhv  Le^erem  a  "Wiedemanem,  pak  Jintou  a  dozorcem  ]\Iavereni. 
Úředníkům  a  amanuensům  dána  týdenní  lhůta  k  odpočinutí,  jelikož  pro 
množství  vojska  pruského  ani  místa  nebylo  vejiti  volné  do  knihovny.  Téhož 
dne  zapažení,  včerejším  vtrhnutím  vojska  přerušené,  se  opět  opravilo.  Xápisy 
císařské  a  orly  pobyly  nedotčené.  —  11.  července  vytrácelo  se  vojsko  pozne- 
náhla z  čítárny  a  zůstaly  v  Klementinum  jen  zásoby  vojenské.  13.  července 
odpol.  po  3.  hod.  přišel  do  příliytku  mélio  pruský  officier,  jenž  pravil,  že 
má  „Auftrag,  die  versperrten  Ráume  im  Clementinum  zu  besehen",  abych 
nui  tudíž  knihovnu  otevřel.  Provedl  jsem  ho  tudíž  všudy,  a  dal  si  zvlášť 
otevříti  pokoje  zavřené  úřadnické.  Byl  vlídný  a  odešel,  poroučeje  se.  Do 
knihy  navštěvujících  knihovnu  zapsal  plné  své  jméno  a  stav.  15.  července 
časně  ráno  po  3.  hod.  opustily  bataliony^  prvního  Garde  Landwehrregimentu, 
jež  ležely  v  Klementinu,  stiivení  to,  načež  pobylo  několik  dní  prázdno  vojáků. 
16.  července  sešli  se  úředníci  a  sluhové  do  bibh'oteky,  a  rozdělili  mezi  sebou 
některé  práce,  by  je  vykonali  doma.  Téhož  dne  přibyli  dva  důstojníci  prusští, 
jichž  jméno  jimi  zaznamenáno  je  v  knize  knihovní,  a  žádali  nejnovější  a 
nejobšírnější  mapy  Moravy  a  Rakouska.  Jelikož  však  nejnovější  mapa  Moravy 
Semberova  totiž  je  česká,  nevzali  ničehož  s  sebou.  Rakouské  mapy  nové  a 
obšírné  nemáme  žádné.  17.  července  v  poledne  přibyli  opět  jiní  batalionové 
prusští  do  Klementinum,  a  to  hlavně  13.  Landwehrregimentu  (Westphalen) 
1.  batalion,  z  nichž  se  uhostilo  v  čítárně  29  mužův.  Dne  30.  srpna  pak 
dodává:    odjel   poslední    muž    pruský    s    taliákem    z    dvora    Klementinského. 

Hanuš  sám  veškeré  vzácné  rukopisy  a  tisky  v  bytě  svém  v  Klementinu 
ukryl,  a  neodcházeje  z  Prahy,  hlídal  invasi,  aby  kouřící  Prušáci  knihovny 
nezapálili.  Z  tohoto  stálého  rozrušení  a  obav  odnesl  si  vážnou  chorobu,  při 
níž  přetlčasně  sestárl,  až  r.  1869.  16.  května  při  představení  Tylova  „Jana 
Husa"  v  aréně  raněn  byv  mrtvicí,  dopraven  byl  do  hostince  u  „Kravína" 
a  odtud   do  Klementina,   aniž  už  vědomí  nabyl. 

Skelná  zrcadla  ve  starověku.  Berthelot  sdělil  nedávno  s  Akademií 
des  Sciences  výsledek  nových  bádání  o  skelných  zrcadlech  podložených  kovy 
ve  starověku.  Roku  1895.  na  březích  Hebrv,  deset  kilometrů  od  Tatar- 
Bazardžika,  nalezly  se  zbvtky  nymfeonu,  vesnického  to  chrámu,  zasvěceného 
od  Thraků  místním  nymfám.  Mimo  jiné  předměty  bylo  nalezeno  třináct 
zrcadélek  kulatých  ze  skla,  upevněných  na  podstavci,  vsazeném  do  kovového 
rámce.  Průměr  celkový,  totiž  zrcadélka  i  výzdoby  (garnitury),  je  47  mm.; 
celek  je  kulatý.  Konvexní  zrcadlo  skelné,  v  průměru  25  mm.,  je  uprostřed 
v  podobě  kulovaté  mističky.  Tato  je  zasazena  do  kovové  korunky  (věnečku) 
ploché,  široké  1 1  mm.  Zrcadlo  podobá  se  zrcadlům,  nalezeným  v  okolí 
Remeše.  Není  cínováno;  je  prostě  pokryto  olovem.  Není  tu  ani  stopy  po 
amalgamu,  cínu  nebo  rtuti.  —  Na  druhé  straně  známy  jsou  vykopaniny 
v  r.  1896. — 98.  v  zříceninách  egyptského  města  Antinoe.  Mimo  mnohé 
jiné  předměty  našla  se  tu  též  zrcadla  skelná  podložená  kovem.  Výroba 
skelných  zrcadel  podložených  kovem  byla  rozšířena  po  celé  říši  římské  od 
Francie    a    Thracie    až   do  Egypta;  zrcadélka  malých  rozměrů,  velice  tenká, 


862 


«mi'S. 


vystupující  ze  skelných  nafouknutých  balónku,  čímž  nabyla  konvexní  formy. 
Do  prohlubiny  nalila  se  tenká  vr.<tva  rozpuštěného  olova;  sklo  bylo  tak 
tenké,  že  nepukalo  dotykem  vřícího  olova;  potom  se  zrcadlo  upravilo  do 
kovové  výzdoby  (garnitury),  do  sádry  a  ostatních  okras  dřevěných.  Zrcadla 
takto  zhotovená  jsf)u  velice  jasná  a  dávají  obrazy  čisté,  jako  na  př.  zrcadlo 
z  Antinoe,  jsou  však  měnitelná  vlhkým  vzduchem.  Výroba  jejich  pokračovala 
ve  středním  věku,  jak  dosvědčují  texty  Vincence  z  Beauvais,  až  do  15.  věku, 
•dobv  to,  v  níž  vvnález  amal^amu  cínového  učinil  možnvm  natahovati  bez 
ohně  kov  na  plochy  rovné  a  dáti  tak  sklu  dostatečnou  pevnost,  jakož 
i  tlouštku  příhodnou,  aby  se  mohlo  náležitě  přihladiti,  v  době,  v  níž  zároveň 
započato  řezati  sklo  diamantem.  Takto  přispěl  Berthelot  k  historii  jednoho 
odvětví  průmyslu. 

Největší  klášter  na  světě.  V  srpnovém  čísle  j.Harmsworthu"  AV.  J. 
Wintle  praví,  že  největší  klášter  nenachází  se  v  některé  katolické  zemi, 
ale  v  protestantském  Anglicku.  Je  to  převorství  Kartusianů,  známé  pod 
jménem  St.  Hugh  v  Parkminsteru,  8  mil  od  Steyningu  v  Sussexu.  Čtverhran 
klášterní  zahrady  měří  000  stop  délky,  tedy  největší  to  zahrada  na  zemi. 
Kolem  této  quadratury  jsou  celly  pro  klášterníky.  Tyto  celly  nejsou,  jak 
bychom  dle  našeho  soudili,  jednotlivé  pokojíky,  nýbrž  je  to  celý  domek 
o  4  prostorách,  2  na  hoře  a  2  dole,  totiž  studovna,  ložnice  a  knihovna, 
dřevník,  kde  mnich  řeže  a  štípá  dříví,  a  tesařská  dílna,  kde  tuží  své  zdraví. 
Každý  žebrák  dostane  tu  kus  chleba  a  1  penny.  Dříve  dávali  mnohem 
více,  ale  nával  do  Parkminsteru  je  nyní  takový,  že  magistrát  byl  přinucen 
vyzvati  mnichy,  aby  omezili  svou  dobročinnost.  Značná  část  chudého  lidu 
v  okolí  je  živa  toliko  almužnou  z  kláštera,  jenž  má  GOO  akru  polí  a  více 
domů  v  městě.  Proti  jiným  klášterům  většinu  pobožností  konají  mnichové 
soukromě,  ve  svém  příl)ytku.  V  kostele  shromaždují  se  o  půlnoci  k  po- 
božnosti, trvající  2^2  hodiny.  Při  zpěvu  tížívají  zvláštního  nápěvu,  plačtivého 
a  o  půlnoci  více  vzlykají  než  zpívají.  Xení  to  nahodilé,  neboť  noční  zpěv 
je  nářek  nad  hříchy  světa.  Celkem  za  den  a  noc  věnují  modlitbě  lit  hodin. 
Jedl  pravda,  tak  končí  autor,  co  praví  Tennyson,  že  ,. mnohem  více  vy- 
konáno při  modlitbě,  než  svět  jen  tuší,"  pak  mnichové  Kartusiáni  v  Park- 
minsteru nejsou  poslední  přátelé  Anglicka.  o. 

Z  úředních  zpráv  lékařských.  Zdravotní  zpráva  pro  král. 
české  a  mar krab s tví  moravské  za  rok  1897.  obsahuje  mnoho  i  pro 
neodborné  krtthy  zajímavých  dat,  z  nichž  následující  uvádíme:  Sňatků 
bylo  v  Cechách  47.037,  na  Moravě  18.972.  Dětí  narodilo  se  v  Čechách 
223.059,  na  Moravě  88.385.  Úmrtí  bvlo  v  Čechách  150.161,  na  Moravě 
C  1.205.  Plus  živě  narozených  oproti  zemřelým  obnáší  v  Cechách  05.487, 
na  Moravě  24.774.  Nemanželských  dětí  bylo  v  Čechách  13-49<'/o 
všech  dětí,  na  Moravě  lO-l^o-  Zajímavo  vytknouti,  že  hlavně  německé 
okresy  vykazují  značné  procento  nemanželských  dětí.  —  V  Čechách  vykazují 
největší  mortalitu  okresy  Most  85-6o/oo'  Duchcov  33-2 Voo'  Broumov 
31-Go/oo.  KarloAy  Vary  28-19 Voo'  Trutnov  31o'oo,  nejmenší  Čáslav  17-80;oo, 
Rokycany  18-3"  ^q,  Tachov,  Královice,  Písek,  Přeštice,  Aš,  Milevsko  vesměs 
18  — 19Yoo-  ^'^  Moravě  mají  největší  úmrtnost  okresy:  Místek  34-20/00, 
Šternberk  30*2 Yoo'  Prostějov  30-OYoo'  nejmenší  Budějovice  21-4''/oo,  Krumlov 


Sraěs.  863 

21-G9/oo,  Bačice  21-so;oo'  Mikulov  22-8Voo-  —  Nejhlavnější  příčiny 
vimrtí  jsou:  vrozená  slabost:  Cechy  5%,  Morava  4-77o;  tuberkulosa: 
Čechy  1-5 °/o,  Morava  l'")^;  infekční  nemoci:  Cechy  ó-2'>/q,  Morava  7-5Vo; 
novotvary:  Čechy  S"/,,,  Morava  S^/o;  mrtvice  mosková:  Cechy  2-3"^  o'  Morava 
21o/o.  —  Návštěva  lázní  celkem  stoupá,  ač  jsou  tu  značné  rozdíly; 
hhivně  dlužno  poukázati  na  to,  že  lázně  v  rukou  českých  se  nalézající 
netěší  se  dosud  té  návštěvě,  jaké  by  zasluhovaly.  Ze  32  lázeňských  míst 
v  Cechách  je  v  rukou  německých  23!  Nemocnic  bylo  v  Cechách  73  veřej- 
ných a  90  soukromých,  na  ]\Ioravé  12  veřejných  a  GO  soukromých,  jeví  se  tu 
křiklavě  nedostatek  veřejných  okresních  nemocnic  na  Moravě.  Stl. 

—  V  seznamu  lékařských  „fušerů",  vydaném  nedávno  moravskou 
komorou,  nalézáme  různé  stavy,  též  několik  kněží  obou  diecesí.  Lékaři  si 
na  to  nemálo  stěžují  a  myslíme,  že  to  obapolné  dobré  vůli  valně  neprospívá. 
Orkev  ne  bez  příčiny  kněžím  jisté  druhy  lékaření  vůbec  zakázala;  i  ty  pak, 
jež  nejsou  zakázány,  jsou  vždy  choulostivé.  Nejsou-li  lékaři  vševědoucími, 
jsou  jimi  ochotníci  tím  méně,  a  odium  padá  na  stav,  jenž  beztoho  má  jinde 
práce  více  než  dost".  Ze  jest  místy  velmi  špatně  postaráno  o  pomoc  lékařskou, 
je  pravda,  a  duchovní  správce  má  zajisté  právo  i  povinnost,  hlavní  předpisy 
i  pomůcky  zdravotní  znáti,  aby  sobě  i  druhým  v  potřebě  uměl  poraditi. 
Ale  professionelně  provozovati  lékařství,  ať  homeopathicky  nebo  kneippovsky 
neb  jakkoliv  jinak,  se  duchovním  správcům  nehodí,  ať  si  říká  kdo-  chce 
<?o  chce.  I  Kneipp  byl  jenom  jeden  I  A  kolik,  zvláště  duchovních,  zaplatilo 
nerozumnou  applikaci   methody  jeho  životem ! 

Vzteklina  v  Cechách.  Dle  úředních  záznamů  přichází  každý  rok 
v  Cechách  více  případů  vztekhny  nežli  ve  všech  ostatních  korunních 
zemích  rakouských  d  o  h  r  o  m  a  d  y  !  A  protože  je  v  Cechách  nejvíce  případů 
vztekliny,  máme  v  rakouské  monarchii  Pasteurovy  ústavy  na  léčení 
vztekliny  —  v  Pešti,  Vídni  a  Krakově!  Bylo  by  to  směšné,  kdyby  to 
nebylo  smutné  .  .  .  Stl. 

Historické  prostředky  proti  padoucí  nemoci.  Trpící  lidstvo  v  boji 
proti  strašlivé  této  chorobě  neštítilo  se  prostředků  nejbizzarnějších.  Od  nej- 
starších dob  již  užívány  a  lehkověrnými  lidmi  doporučovány  na  př.  krtčí  prášek,, 
prášek  z  kostí  popravených,  prášek  z  kozího  zubu,  prášek  z  mosku  a  srdce 
zvířat,  zpráškovatělé  stolice  novorozených  a  pávů,  prášek  z  jater  lidských  a 
krokodila.   U  Římanů  bylo  zvykem  píti  krev  zabitých  zápasníků.  8tl. 

Reklamní  vascetle  uveřejňují  naše  noviny  zcela  bezmyšlenkovitě. 
Tuhle  čtu  obsah  19.  čísla  pražského  čtrnáctidenníku  a  v  něm  m.  j.  také 
rubriky:  Kritika.  Literatura.  Dívám  se  do  čísla  samého,  tam  po  kritice  a 
literatuře  sice  ani  stopy,  ale  v  obsahu  i  na  přidané  vašcetli  skutečně  oboje 
stojí.  Ale  konečně  ze  své  zkušenosti  soudíme,  že  jinak  věc  nejde.  Redaktoři 
nemají  ani  kdy  ani  chuti  zaslané  výtisky  prohlížeti,  tedy  jsou  rádi,  když 
se  jim  to  tištěné  pošle  i  s  doporučením.  Tu  a  tam  se  to  má  sice  za  zlé, 
ale  jinak  jest  nebezpečí  býti  úplně  ignorovánu,  jako  se  děje  časopisu 
našemu,  ačkoli  se  z  něho  jinak  i  doslovně  otiskuje. 

Literární  Listy  v  Brně  přestaly  vycházeti.  Dokud  nebudou  obnoveny 
neb  nahrazeny,  rádi  l)ychom  práci  jejich  co  do  údajů  literárních  převzali. 
Kdo  by  se  chtěl  súčastmti,   račiž   se  přihlásiti,  bude  vítán. 


864 


-mcs. 


O  původa  ssavců  praví  dle  „Živy"  (č.  7.)  O.  C.  Marsh, ')  proslulý 
paleontolog  americký  (1831 — 1899),  stavě  se  zejména  proti  domněnce, 
jakoby  mezi  dávnými  plazy  slušelo  hledati  předky  ssavcíii:  „Třída  ssavcu, 
jak  je  dnes  známe,  má  v  sobě  tak  rozdílné  skupiny,  že  se  tu  opravdu  vtírá 
úvaha,  mají-li  víibec  původ  jeden  a  jediný  . . .  Jest  více  než  pravdépodobiio, 
že  zvláštní  podobnost  zubu  ssavčícb  k  zubům  nižších  obratlovců  jest  jen 
výsledkem  vývoje  parallelního,  adaptace  podobným  směrem,  a  nikoli  známkou 
nějaké  genetické  příbuznosti."  Více  světla  než  dosud  máme  očekává  tu  M. 
od  embryologie  a  paleontologie,  od  srovnávání  koster  a  kostí.  U  obojživelníků 
pak  shledává  ještě  nejspíše  stopy  vztahů  k  plazům  i  ssavcům,  tak  že  by 
tam  snad   byl  klíč  k   rozřešení  otázky  o  původu  ssavců. 

Xávštěva  církevníoli  ústavů  v  Belgii  a  Francii.  Belgie  má  53  semi- 
nářův  učitelských,  z  nichž  však  jest  jen  13  státních,  2  městské  (Brussel) 
a  38,  které  náležejí  rozličným  kongregacím  řeholním.  V  r.  1898.  podrobilo 
se  zkoušce  na  odchodnou  1027  seminaristův  a  seminaristek.  Méně  než  Ysr 
totiž  205  byli  chovanci  ústavů  státních.  To  zajisté  nejlepší  důkaz,  jak  veliké 
oblibě  těší  se  v  Belgii  ústavy  církevní.  Ba  i  sami  státní  školdozorci  tak 
jsou  přesvědčeni  o  výbornosti  těchto  ústavů  církevních,  že  sami  posílají  do 
nich  své  dcery  ku  vzdělání.  Podobně  četně,  jak  známo,  jsou  navštěvovány 
ústavy  církevní  též  ve  Francii.  Aby  této  návštěvě  byla  učiněna  přítrž, 
navrhl  poslanec  Lampué  v  generální  radě  departementu  Seinského,  by  do 
vyšších  státních  škol  budoucně  jen  ti  byli  přijímáni,  kdož  navštěvovali 
státní  gymnasia;  zatím  vyzval  generální  radu,  by  v  departementu  Seinském 
pouze  ti  za  úředníky  byli  ustanovováni,  kdož  nabyli  předběžného  vzdělání 
na  školách  státních.  70  hlasy  proti  17  byl  návrh  přijat  a  mimo  to  i  pří- 
davek, dle  něhož  žádný  učitel  veřejné  školy  nesmí  zároveň  vyučovati  na 
škole  církevní.  Zdali  vláda  toto  ustanovení  generální  rady  Seinské  potvrdí, 
třeba  ještě  vyčkati.  _  k. 

Čistá  voda  jedem.  Chemicky  čistou  vodou  rozumíme  obyčejně  vodu 
destilovanou.  Účinky  její  jsou  známy.  Odnímá  tkanivu  těla  lidského  soli  a 
působí  prýštění  cev.  Isolované  živé  organismy,  buňky  hynou  v  destilované 
vodě,  poněvadž  přijetím  vody  počínají  prýštěti  a  tím  ztráceti  také  schopnost, 
by  podržely  soli  k  životu  potřebné  a  jiné  rozpustné  součástky.  Proto  jeví 
se  tím  voda  destilovaná  jako  jed  nebezpečný  protoplasmu.  Toto  působení 
škodlivé  objevuje  se  již  při  pití  destilované  vcdy.  Již  chuť  jeví  odpor  a 
protestuje  proti  pití  takové  vody;  napil-li  se  kdo  náhodou  takové  vody, 
vyplije  ji.  V  žaludku  má  za  následek  prýštění  vrchních  vrstev  epithelu, 
jakož  i  vylouhování,  tak  že  ponenáhlu  odumírají.  Toto  místní  otrávení  uka- 
zuje se  při  a  po  požití  destilované  vody  vrhnutím  a  může  míti  za  následek 
i  žaludeční  katarrh.  Že  toto  škodlivé  působení  neobjevilo  se  posud  nápadněji, 
lze  odtud  vysvětliti,  že  zřídka  se  užívá  vody  úplně  čisté,  neboť  již  čerstvě 
připravená  obyčejná  voda  destilovaná  není  úplně  čistá,  tím  méně  de?^tilovaná 
voda,  jež  přechovává  se  v  laboratořích  a  klinikách,  ježto  zde  k  ní  mají  volný 
přístup  rozličné  plyny.  Dále  píše  Koeppe:  Voda  z  roztátého  ledu  je  čistější 
než  destilovaná    voda.    A  tento    čistý  průhledný    led    podáváme    mnohdy  se 


'3  The  Origin  of  Maramals  v  Americ.  Journal  of  Science  (1898.   11). 


Směs.  —  Rozhled. 


865 


zálil)ou  pacientům.  Odtud  lze  vysvětliti  tak  mnohé  vrhnutí  při  polykání 
ledu,  tak  mnohv  slabv  žaludek,  tak  mnohv  žaludeění  katarrh.  Toto  vvsvětlení 
je  zvláště  piípadné  při  pacientech  se  žaludkem  úplně  zdravým,  kteří  když 
po  operaci  z  jakékoli  příčiny  led  polykati  museli,  potom  vrhnutím  reagovali 
a  žaludeění  katarrh  si  odnesli.  Tyto  škodlivé  účinky  polykání  ledu  jsou 
známy;  avšak  příčina  byla  hledána  v  bakteriovém  obsahu  ledu,  ovšem  že 
mylné,  neboť  led  sám  v  sobě  jest  bakterií  prostý.  Opatrní  klinikové  radí 
proto  užívati  ledu  umělého  z  vody  destilované.  Jest  ovšem  možno,  že  lze 
led  umělý  lépe  snésti  než  přírodní,  nelze  však  tvrditi,  že  je  čistější.  Proto 
právem  radí  knihy  cestovní,  aby  cestující  v  horách  nepožívali  sněhu  a  vody 
z  ledovců,  jakož  i  vody  z  čistých  horských  potoků.  Také  je  známo,  že  sníh 
a  led  neukájejí  žízně,  nýbrž  naopak,  že  požití  jich  působí  jakousi  nevoh. 
Odtud  s  největší  pravděpodobností  lze  za  to  míti,  že  voda  ze  sněhu  a  ledu 
Idíží  se  vo(lě  destilované,  ano  že,  co  se  týče  čistoty,  ji  převyšuje.  Proto  také 
jeví  se  podobné  účinky  jako  při  destilované  vodě.  Tvrzení,  že  studenost 
vody  působí  tyto  účinky,  nelze  přijati;  studenost  vody  je  spíše  příčinou,  že 
škodlivost  její  se  nepoznává,  poněvadž  podobně  jako  při  polykání  ledu  nerv 
chuťovv  ie  ochromen.  —  it. 

Dr.  Jan  Herben,  redaktor  „Času",  nedávno  přestoupil  formálně  na 
l^rotestantství,  vlastně  vystoupil  formálně  z  katolické  církve.  Zde  zpráva  ta 
překvapila,  neboť  již  dávno  dle  svého  psaní  proti  katolictví  pokládán  za 
protestanta. 


i»i» 


***************** 

♦  ♦ 
>-> 

ir  , 

•  « 

ROZHLED. 

♦    ♦ 

****************** 
***************** 

^ĚÍffSĚÍ0M0mPm0SĚgffSĚ!ffSĚÍ£fStíí 

!BK;!BB!BIB;;NS!Blfi;:Bia»S9fi»B 

***************** 
****************** 

***************** 
****************** 

Y  B  r  11  ě,   25.  října    1899. 

Církevní  zprávy.  K  budoucímu  jubileu  „konce  století",  jež  pří- 
štího roku  církev  oslaviti  hodlá  okázalejším  než  jiná  jubilea  (251etá) 
způsobem,  chystá  se  zvláště  mnoho  velikých  čistě  náboženských 
i  smíšených  sjezdů.  Každý  navrhovatel  sjezdu  představuje  si  jej 
mezinárodním.  A  každý  má  také  na  mysli  jiné  určité  místo.  O  sloučení 
všech  těchto  sjezdů  v  jedno  na  jednom  místě  a  snad  i  v  jeden  čas, 
nebude  pomyšlení.  Pro  věcnou  stránku  sjezdů  snad  b}^  to  bylo  výhodnější. 
Ale  má-li  každý  z  nich  býti  projevem  a  povzbuzením,  neboť  bude  se 
správněji  víc  „slavit"  než  „pracovat",  pak  účelnější  bude  jejich  rozma- 
nitost, rozhozenost,  ať  už  účast  bude  jen  národní  či  mezinárodní  a  snad 
i  jako  taková  slabší.  Poutě  jubilejní  do  Říma  počaly  už  v  tomto  létě. 
Pro  přijímání  poutníkův  u  sv.  Otce  vydán  zvláštní  řád,  ježto  nával 
poutníků  se  čeká  větší  než  jindy. 

Po  encyklice  k  francouzským  biskupům  chystá  sv.  Otec  encykliku 
k   biskupům   anglickým.   Má  se  za  to.  že   v  listě   tom   zmíní   se 


866  Rozhled. 


i  O  nynějších  ritualistických  zmatcích  ve  státní  církvi,  jež  se  jeví  jako 
touha  odpadlé  společnosti  po  návratu  ke  staré  církvi  katolické. 

Angličtí  ritualisté  po  výnosích,  zakazujících  užívati  kadidla 
a  svíček,  jakž  takž  se  upokojili  a  většinou  i  poslechli.  Předseda  „Church 
Unionu'-',  lord  Halifax,  nepřestává  sic  prohlašovati,  že  je  to  největší 
neštěstí,  jaké  kdy  církev  anglikánskou  postihlo;  on  jakož  i  jiní  stoupenci, 
a  zvláště  někteří  faráři  z  kazatelen  stále  opakují,  že  výnosy  arcibiskupů 
Canterburyského  a  Yorkského  jsou  nekanonické.  Ritualisté  však  zatím 
nic  nepodnikají.  Protivníci  jejich  překvapeni  náhlou  jich  poslušností 
snaží  se  teď  o  dokonalé  rozbití  církevní  jednoty  jejich  —  „Church 
Union'",  a  útočí  zvláště  na  předsedu  jejího.  —  LondV-nská  farnost 
u  sv.  Albana  (Holborn,  Londýn),    považována    dříve   za  tvrz  ritualismu 

—  podrobila  se  brzo  po  výnosech  biskupských.  Za  to  některé  venkovské 
farnosti  vvnosů  si  ani  nevšimlv. 

V  druhém  zářijovém  sešitě  „Civiltá  Cattolica"   zaujímá  stanovisko 
k  výtkám  o  „intransigenci",  nesmiřlivosti  a  neústupnosti  papežské,  jež 
zvláště  činí  Vatikánu  konservativní,  pololiberalní  katolíci  italští,  katolíci 
neklerikalní  jak  se  sami  nazývají.  Úvaha  vyvolána  asi  oslavou  „breccie", 
průlomu,    vpádu   bránou    „Pia"    do  Eíma  (20.  září    1870).    Tato  strana 
dovolává  se  vlastenectví  papežova,  podpory  pro  hynoucí  blahobyt  celého 
státu.    V    papežské    intransigenci   jest    prý    veliký    odpor    mezi    dvěma 
vznešenými  ideami,  jež  mají  dle  křesťanského  názoru  (jejich)  jíti  ruku 
v  ruce,  mezi  citem  vlasteneckým  a  náboženským.  A  na  smířlivosti  papežově 
prý  závisí  více  než  jen  povznesení  hmotného  blahobytu  Itálie,  víc  než 
smír  stran  a  živlů  pořádkumilovných  ve  státě,  závisí  prý  na  ní  i  mnoho 
náboženských  výhod.    Dnes  Itálie  hyne  nejen  politicky  a  hospodářsky, 
ale  i  mravně    a  nábožensky:    moc  světská  právě    pro  intransigenci  pa- 
pežovu činí  vše  na  přič  kurii  římské,  rozdvojuje  katolíky,  maří  nábo- 
ženské a  mravní  povznesení  lidu  podporujíc  a  nucena  jsouc  podporovati 
liberální  strany  a  snahy  jejich,  neboť  na  stranách  těch  závisí.  —  Známé 
tyto    výtky    konservativců    vládních    v    Itálii    revue   jesuitská    uvádí    a 
zároveň  je  vyvrací,  ne  však  dosti  zdařile,  bojujíc  jen  důvody   z  minu- 
losti,   citovými  námitkami    a  pod.    Hlavní    dva    body    rozepře  zůstávají 
na  obou  stranách  nerozebrány:  konservativci  oloupení  státu  papežského 
přecházejí  a  o  náhradě  nemluví,  suverennost  papežovu  slabo  vymezují. 
Na    druhé  straně   suverennita   papežova   stále    se   plete   se  suverénním 
územím,  jakož  viibec  neventiluje  se  ani    v  theorii  možnost  jiného  do- 
hodnutí,   než   jaké  sv.  Stolici  mělo  býti    vnuceno    zákonem  garančním, 
a  než  jaké  zdá  se  už  naprosto  nemožným:  plnou  rekonstrukcí  světského 
panství  papežského    v  Itálii.    Civ.  Catt.  připadá  tu  i  na  ten  důvod,    že 
většina   lidu  italského  netouží   ani   po  jednotě  státní,   i  dosud   prý  cítí 
lid  italský    krajinně   víc    než  říšsky:    neapolitan   je    pvšný   a  vědom  si 
svého  neapolitanství,  pro  italství  však  nehoří;  rovněž  severoital  se  zrovna 
příčí    spojení    s    ostatní    Itálií,    jak    často    v    Lombardsku    dosvědčuje 
odstředivé    hnutí    ve  výbuchy  propukající.    Jak  už  jsme   minule  sdělili 
jednou  výrok  jednoho  člena  kurie  k  francouzskému  zpravodaji  učiněný 

—  v  kurii  spoléhají  na  decentralisační  hnutí  v  Itálii,  spoléhají  na  živý 


Rozhled.  8U7 


closnd  regionalismus.  samou  přírodou  podporovaný  —  v  tu  chvili,  když 
spojená  Itálie  se  bude  znovu  rozpadat,  bude  vhodná  chvíle  k  znovu- 
zřízení  papežského  nezávislého  lízemí.  Leč  druhá  strana  na  brzké 
vyrovnání  náhlící  a  na  intransigenci  žehrající  namítá,  že  chvíle  ta  ne- 
nadejde  leda  snad  v  tom  smyslu,  že  by  spojená  monarchická  Itálie  se 
převrátila  ve  federativní  republiku,  v  níž  však  nároky  svaté  Stolice 
teprv  na  vždv  pohřbeny  budou,  neboť  v  čele  republiky  budou  státi 
nesmířlivější  lidé  než  jací  stojí  v  čele  monarchie.  Mimo  to  hrozí  se 
stále  větši  zkázy,  jíž  zatím  liberalismus  volně  ted"  hospodařící  natropí  — 
potrvá-li  dále  papežské  „non  possumus"   a  „non  expedit'\ 

Politický  spor  tento  objevil  se  i  při  posledním  sjezdu  orien- 
talistň;  předseda  sjezdu  Angelo  de  Gubernatis,  když  jistý  učenec 
katolický  své  účastenství  odvolal,  a  za  příčinu  udal  zákaz,  odebral  se 
k  prefektovi  propagandy  kard.  Ledóchowskému,  v  jehož  nepřítomnosti 
však  jej  přijal  kard.  Ciasca.  Na  žádost,  aby  dovoleno  bylo  knéžím 
s účastniti  se  sjezdu,  odvětil  mu  kardinál  —  všem  a  komukoliv 
hromadně  se  dovolení  dáti  nemůže.  Nechať  jedenkaždý  zvláště  zažádá 
o  dovolení.  Na  opětovné  prosby  předsedy  sjezdu  odvětil  pak  kardinál 
Ciasca:  ..Konejte  shromáždění  v  Arezzu,  nebo  kterémkoliv  jinéni  místě 
církevního  státu,  a  všemu  kněžstvu  bude  účast  dovolena,  jen  ne  vEímě!" 

Kongregace  S  a  c  r  i  O  f  f  i  c  i  i  na  dotaz  jistého  pařížského 
lékaře  podala  rozhodnutí,  na  pokud  smí  lékař  katolický  sáčastniti  se 
nebo  zaříditi  sám  hypnotické  pokusy.  Při  pokusech,  jejichž 
průběh  vědecky  už  znám  jest  jako  zcela  přirozený,  musí  lékař  dbáti 
toho.  aby  buď  pohoršení  pokusem  nedal,  nebo  nesvedl  k  pověře  ty, 
na  nichž  pokus  se  děje,  nebo  přísluhu  a  účastníky  při  pokusu.  Jinak 
při  takových  pokusech  není  žádné  překážky.  Jedná-li  se  však  o  po- 
kusy, jejichž  příčina  dosud  nezjištěna  jako  přirozená,  tedv  jest  pokusu 
rozhodně  zanechati.  Je-li  pochybnost  o  příčině  a  přirozenosti  pokusu, 
tedy  „tolerari  potest"  —  neuděluje  kongregace  ani  dovolení,  ale  ani 
zákazu  —  není-li  tím  dána  příčina  k  pohoršení. 

Všecky  kongregace  a  officia  kurie  římské  vyjma  propagandu, 
Sacr.  Officium,  Datarii  a  Otf.  Fabricae  S.  Petři  (úřad  kostelní  chrámu 
sv.  Petra)  přestěhují  se  tuto  zimu  do  veliké  budovy  „Cancellarie", 
jež  jest  exterritorialní  (italské  vládě  nepodřízené  území).  Zmíněné  svrchu 
tři  kongregace  mají  vlastní  veliké  budovy,  z  nichž  však  jediná  Dataria 
jest  též  exterritorialní. 

Rektorem  kolleje  „Germanicum"  v  Eímě  jmenován  věhlasný 
sociolog  P.  Biederlack  z  Tov.  Ježíšova,  v  rakouské  provincii  pňsobivší.. 
—  Nová  kollej  zřízena  pro  Portugalsko. 

Církevní  zákony  uherské  jeví  i  ve  statistických  suchých  číslech 
svůj  neblahý  účinek.  Dle  úředních  záznamův  o  civilních  sňatcích 
bylo  r.  1898.  uzavřeno  v  Uhrách  134.541  sňatků  vůbec.  Z  tohoto  počtu 
zůstalo  jích  9271  bez  církevního  požehnání  (=  T7o)-  Největší  díl  těchto 
sňatků  bez  církevního  přispění  připadlo  na  židovské  sňatky  (2982)  a  na 
katolické    sňatky  (3800,   u  katohkň  však  hlavně   na  smíšené  —  2800, 


8G8  Rozhled. 


II  židů  hlavně  na  čistě  židovské  sňatky  —  2643);  také  řecko-východní 
vyznání  má  mnoho  těch,  kdož  po  civilním  sňatku  o  kněze  už  nestáli 
(1343,  z  toho  1097  nesmíšených  sňatků).  Vyznání  protestantská  měla 
nežehnaných  sňatků  1103.  Dle  procenta  příslušníků  k  jednotlivvm 
vyznáním  bylo  tudíž  zanedbání  nejčastější  u  židů:  při  4*1  "/o  všeho 
obyvatelstva  vykazuje  židovstvo  pouze  civilních  sňatků  32%:  řecko- 
východní  tvoříce  16"/o  obyvatelstva,  sňatků  nežehnaných  měh  14"4''/o. 
protestante  při  203°  q  všeho  obyvatelstva  sňatků  nežehnaných  měli  12°/o 
katolíci  (římští  i  řečtí)  konečně  měli  při  60"47o  všeho  obyvatelstva 
sňatků  nežehnaných  jen  40a°/o-  Poměry  v  tom  ohledu  tudíž  u  katolíků 
jsou  ještě  nejpříznivější;  zvláště  vezmeme-li  v  úvahu  pouze  sňatky  čisté, 
nesmíšené.  Tu  z  čistých  sňatků  nežehnaných  na  katolíky  připadá  jen 
IT-ií"  o?  ^^  protestanty  19'3'/o,  na  řecko-východní  iTo^/o,  na  židy  464 '/o- 
Dle  toho  nejtíže  postižena  církev  řecko-východní,  když  odezíráme  od 
židovských  sňatků,    nemajících  beztoho   té  posvátnosti    co  u  křesťanův. 

Arcibiskup  Svato-Pavelský  ve  Spojených  Obcích  severní  Amerikv, 
mons.  Ireland,  ve  způsobe  dopisu  svému  příteli  dal  uveřejniti  jakýsi 
druh  obrany  katolického  demokratismu.  Dovozuje  totiž 
v  dopise  tom  takto:  „Mezi  katolíky  jsou  tři  vrstvy  duchem  se  různící: 
první  vrstva  majíc  před  očima  stále  velikou  minulost  církve  a  spo- 
lečnosti jí  ovládnuté,  chtěla  by  všecko  to  znova  vzkřísit  a  na  ideje 
a  snahy  dnes  vládnoucí  se  neohlíží  nebo  je  šmahem  zavrhuje;  druhá 
vrstva  je  těch,  kteří  jsou  ve  svém  snažení  upokojeni  úplně  klidným 
konáním  svých  náboženských  povinností  a  celý  cíl  svůj  i  církve  své 
vidí  ve  zbožnosti  a  dobročinnosti;  třetí  konečně  vrstvou  jsou  oni,  kteří 
stále  stopujíce  vývoj  doby,  snaží  se  činnost  církve  rozvinouti  a  vliv 
její  rozšířiti  tím  způsobem,  že  vynalézají  pro  tu  působnost  církve  pro- 
středky a  cesty  tomuto  panujícímu  směru  duchův  a  srdcí  přiměřené. 
První  vrstva  lidí  jest  v  církvi  rozhodnou  menšinou,  prozrazuje  ducha, 
jenž  dalek  jest  velkého  apoštola  Pavla  —  apoštola  Dobyvatele.  Jsou  to 
nehotoví  bohoslovové,  kteří  relativnost  za  absolutno  povyšují,  nebo  jedno 
s  druhým  pletou.  Obmezené  hlavy  chtějí  živou  společnost  formulkami 
vyjádřiti  a  vše  dle  jedné  míry  věčných  zákonů  přistřihnouti,  co  samo 
v  sobě  pomíjející  a  změnno  jest.  Jsou  to  malomocní  a  nebezpeční 
politikové,  kteří  horují  pro  přežilé  systémy  a  znova  staví  zvrácené 
sociální  instituce.  Sami  sobě  přenecháni  učinili  by  z  města  Božího  ne- 
dobytnou pevnost,  těsně  uzavřenou  s  tajným  východem  a  vchodem, 
aby  nikdo  nemohl  z  ní  a  do  ní. 

Druhá  vrstva  pozůstává  ze  širokých  zástupů  věřících.  Jsou  ze 
zvyku  konservativní,  klidni  z  pokory,  úzkostliví  vůči  všemu  hnutí, 
bez  něhož  však  není  života.  Ve  dnech  všeobecné  jednoty,  když  duše 
volně  žijí  pod  vládou  nerušeného  evangelia  a  tu  se  klidně  v^-víjejí, 
stačí  snad  tato  konservativní  defensiva.  Ale  roztrženo-li  pouto  poslušnosti 
a  jednoty",  h.djž  různost  víry  společnost  lidskou  rozdělila,  a  ba  i  členy 
téhož  národu  roztrhla,  tu  církev  povolána  jsouc  do  široké  arény  zápasů, 
sporů  v  a  bojů  v,  aby  tu  právům  Božím  opět  platnost  zjednala,  sotva  se 
bude  moci  spokojiti  s  takovýmito  bojovník}^  a  s  jejich  způsobem  boje. 


5 


Rozhled.  869 


Třetí  vrstva  jest  méně  četná  než  druhá,  je  stejně  menšinou  jako 
první  vrstva,  ba  ještě  slabší  obyčejně  než  tato.  Avšak  ona  nejvíc  pro 
církev  za  všech  časů  působí.  Její  zásadou  je  srdce  získáv^ati,  ducha 
pronikati,  svou  lásku  ku  Kristu  všude  nositi;  v  řeči  okolí  přiměřené 
a  cestou  podle  poměrův  upravenou  ducha  evangelia  v  život  jednotlivce 
i  celé  společnosti  vnášeti,  úsluhou  všestrannou  společnost  si  zavázati, 
ve  všech  oborech  ducha  lidského  —  politickém,  vědeckém,  filosofickém, 
literárním,  uměleckém  —  s  lidmi  ve  styk  vstoupiti,  ukázati  jim,  že 
církev  není  okovv  přikována  na  jeden  dějinný  okamžik,  na  jednu  fasi 
vědy,  že  naopak  normálně  živou  účast  jeví  se  vším  jednáním  a  myšlením 
lidstva,  že  církev  jako  zástupkyně  absolutismu  Božího  veškerý  lidský 
absolutismus  nutně  potírati  musí  a  už  dle  své  podstaty  a  dle  svého  povolání 
už  musí  býti  ochrankyní  svobodného  vývoje  každé  osobnosti,  vysvo- 
boditelkou  ze  všeho  otroctví,  hrází  proti  všemu  utiskování  .  . . 

Tím  směrem  pracuje  třetí  vrstva,  již  možno  nazvati  katolickým 
demokratismem,  a  středem  tohoto  vývoje  v  církvi  jest  sv.  Otec  Leo  XIII. 
Je  to  choulostivé  postavení,  neboť  jedná  se  o  vybudování  nových  řádií. 
Je  to  však  i  postavení  rozhodně  vítězné,  neboť  dříve  později  moc  okolností 
a  tok  dějin  sám  si  tuto  cestu  provalí,  a  provalit  si  ji  musí,  převnitem, 
nalezne-li  ji  zatarasenu,  poplyne  však  po  ní  klidně,  nalezne-Ii  ji  upravenu 
ponenáhlým  spádem  účelných,  cílevědomých  oprav..." 

Církevní  statistika  Německa  nedávno  farářem  Pieprem 
ve  Frýburku  (Breisgau)  vydaná  opětně  dosvědčuje  nevýhodu  katolíků 
proti  protestantům:  protestante  jako  většina  na  státní  moci  súčastněná 
šiří  se  nejen  přirozeně,  ale  i  uměle  u  větší  míře  než  katolíci  mohou. 
Tak  od  r.  1871.  do  1890.  vzrostl  počet  protestantů  o  21-297o,  katolíků 
jen  o  18-88°/o.  Z  tisíce  obyvatel  bylo  roku  1871.  protestantů  6230, 
katolíků  3621,  r.  1890.  protestantů  6277,  katolíků  3516.  Při  smíšených 
manželstvích  odnášejí  si  protestante  lví  podíl  z  přírůstku  dítek.  Církev 
katolická,  která  zavazuje  rodiče,  aby  všecky  své  dítky  vychovali  ve 
víře  katolické,  nedostává  z  dítek  pod  16  let  ani  polovici,  ba  ani  ne 
2  pětiny!  Tak  v  Prusku  samém  r.  189.5.  z  520.000  dítek  ze  smíšeného 
manželství  pochozích  do  16  let  měli  jich  protestante  připsáno  292.700, 
katolíci  jen  227.300.  Přibereme-li  ještě  Hessko  a  Badensko  a  malé 
státečky  německé,  mají  protestante  svůj  podíl  ve  vyznání  dítek  ze 
smíšeného  manželství  větší  dokonce  o  81.600  dítek. 

Dle  národnosti  jest  z  protestanti!  jen  4%  jiné  než  německé 
národnosti,  z  katolíků  však  jest  27  "/o  neněmecké  národnosti.  Mezi  Poláky 
samými  napočítáno  91%  katolíků  a  9%  evang-elíků  —  čili  z  každého 
tisíce  Poláků  908  katohků,  92  evangelíků. 

Z  menšího  poměrně  vzrůstu  katolíků  německých  jest  zřejmo,  na 
čí  straně  jest  větší  „propaganda". 

Z  P  e  r  s  i  e,  odkudž  mezitím  došla  zpráva  o  valném  přestupování  ku 
katolictví,  píše  „Civ.  Cattol."  missionář  perský  Dermuti  Em.  o  dobrých 
vyhlídkách  katolické  missie.  Neschází  ochoty  v  lidu,  ale  schází 
pracovníků.  Lid  touží  nejen  po  vyučování  náboženském,  ale  i  po  školách 
vůbec.    Ruští    missionáři    pravoslavní    probíhajíce  města  a  kraje,    hojné 

Hlídka.  57 


870  Rozhled. 


zásobeni  penězi,  aby  tned  kde  třeba  pomohli,  podporovali,  a  tak  nej- 
jednodušeji  vděčnost  a  příchylnost  získali  církvi  své.  Přes  to  leda, 
jak  jsme  sdělili,  jen  hrstka  Nestorianů  přešla  k  nim  a  ta  shora  byla 
převedena,  ne  však  ještě  sekta  ona  celá.  Arméni  jak  katoličtí  tak 
jiných  ritů  východních  rozhodně  však  zůstávají  hluši  k  pravoslavné 
propagandě.  Důvod  udal  jeden  východní  kněz  arménský  missionáři 
Dermutimu,  řka:  „Nikdy  se  nepřidáme  k  církvi  ruské,  ježto  náš  obřad 
a  náš  jazyk  by  byl  tak  vydán  nebezpečí  zániku  a  odstrčení;  obrátíme-li 
se  kdy  kam,  obrátíme  se  k  Eímu,  ježto  i  jistější  pravdu  najdeme, 
i  církev  římská,  tím  jsme  jisti,  nejen  ponechá  nám  náš  krásný  obřad 
a  jazyk,    ale    i    chrániti   jej    bude    před    zaniknutím    a    odstrkováním." 

Minule  zmíněný  námi  (dle  Halyčanina)  spor  pravoslavných 
Ku  sinů  s  pravoslavnou  konsistoří  rumunskou  (obou  diecesí 
Cernovců  i  Radovců)  blíže  popisuje  ruský  dopisovatel  krakovského 
„Czasu".  Stížnost  na  utiskování  vyšla  od  národní  strany,  z  laického 
živlu  složené,  která  v  memorandu  předloženém  pravoslavné  synodě 
domáhala  se  rozdělení  metropole  dle  národností,  podobně  národnostní 
rozdělení  konsistoře  metropolní  a  střídavé  obsazování  obou  stolců  metrop. 
v  Cernovicích  i  bisk.  v  Hadovcích  střídavě  jednou  Eumunem,  podruhé 
Rasínem.  Proti  tomuto  memorandu  podalo  však  rusínské  pravoslavné 
duchovenstvo  ke  konsistořím  a  vládě  svou  vlastní  žádost  od  přání 
národovců  odchylnou.  Duchovenstvo  pravoslavné  patří  totiž  ke  straně 
tak  zv.  staroruské,  nenávidící  všecky  novoty  a  všecko  odlučování  od 
tradicí  a  spolnosti  s  národem  ruským  v  Rusku.  Toto  tedy  bojíc  se, 
že  by  v  rozdělené  konsistoří  a  arcidiecesi  mohli  v  rusínské  části 
opanovati  jednou  mladorusínské  živly  národovců,  jež  podezřívá  ze  snah 
po  unii  (spojení  s  Římem),  v  memorandu  svém  odmítlo  rozhodně  roz- 
dělování metropolie  a  konsistoře  metrop.  dle  národnosti,  žádajíc  jen, 
aby  před  obsazování  konsistoří  dbalo  se  též  příslušníkii  rusínských 
a  do  obcí  rusínských,  ab}'  jen  dosazováni  byli  duchovní  rusínští. 
Deputace  s  memorandem  přijata  od  obou  biskupův  i  od  místodržitele 
příznivě  a  dva  nejzapřísáhlejší  Rumuni  ihned  v  konsistoří  černovické 
musili  učiniti  místo  Ru sinům.  Poslední  čas  i  v  občanském  životě  poli- 
tickém vyvolali  Rumuni  svou  panovačností  odpor  a  přivodili  tím  proti 
sobě  semknutí  všech  stran   a   národností   v   zemi  i  odpor   samé  vlády. 

Politickými  a  jazykovými  spory  zakahl  se  značně  i  církevní 
život  sjednocených  Rusínů  toto  léto  a  podzim  v  Haliči.  Ka- 
řízení  biskupů  řecko-katolických  o  užívání  jazyka  polského  ve  styku 
duchovní  správy  s  úřady  vzbudilo  zlou  krev  v  duchovenstvu  rusínském. 
jež  valnou  částí  svou  náleží  k  straně  radikální.  Známý  posl.  rad.  a  farář 
Daniel  Taňačkěvič  svolal  za  tím  účelem  schůzi  duchovenstva  rusínského, 
aby  porokovalo  o  záležitostech  politicko-národních  i  stavovsko-zájmových 
v  ruském  kléru  poslední  dobu  vyplynuvších  na  povrch.  Leč  schůze 
duchovní  vrchností  zakázána  —  měla  to  býti  opravdová  synoda,  jež 
by  byla  reformovala  všecky  obory  církevního  života  rusínského. 

„Cerkovnyj  Věstník"  petrohradský  hovoře  o  zavádění  polštiny 
jako  vyučovacího  jazyka   v   některých   předmětech   do   středních   škol 


Eozhled.  871 


v  království,  smiřuje  se  sic  s  vyučováním  polštině  po  polsku,  ale 
náboženství  chce  aby  se  vyučovalo  rusky.  Názory  jeho  o  té  věci  jsou 
zajímavý  pro  posouzení  ducha  pravoslavné  úřední  církve  a  jejího 
poměru  ke  katolictví.  „Zavedení  polského  jazyka  místo  ru- 
ského do  vyučování  náboženství  jest  zcela  neúčelným.  Jest 
pochopitelno,  proč  Poláci  chtějí,  aby  katolické  náboženství  podávalo  se 
po  polsku.  Ú  nich  katolictví  a  polština  spojeno  v  nerozlučnou  dvojici, 
služebníci  náboženští,  kněží  jsou  nejhoroucnějšími  a  nejvytrvalejšími 
stoupenci  a  obhájci  polského  v^-učování,  neboť  polské  vyučování  zákona 
Božího  jest  zároveň  propagandou  polských  idealův.  Za  to  vyučování 
náboženství  po  rusku  značilo  by  oslabení  toho  tradicionelního  sloučení 
mezi  polštinou  a  katolictvím.  Kněží  a  s  nimi  všichni  Poláci  všemožně 
usilují,  aby  zachránili  polský  jazyk  pro  náboženské  vyučování  a  skrýva- 
jíce pravou  toho  příčinu,  praví,  že  ruština  nemůže  správně  podati 
bohoslovných  katol.  výrazův.  Tato  výmluva  není  případná;  ruský  jazyk 
jest  neméně  ohebný  než  polský  a  jistě  svépomocnější;  svými  domácími 
výrazy  vyjadřuje  pravoslavné  bohoslovné  pojmy  a  názvy.  Neméně 
správně  by  tudíž  vyjadřoval  terminy  římsko-katolické  dogmatiky,  vy- 
pomáhaje  si  v  potřebách  tak  latinou  jako  polština.  Leč  nutno  i  s  tím 
počítati,  že  Poláci  nejsou  sami,  kdož  v^^znávají  katolické  náboženství 
v  přivislinském  kraji.  Mezi  katolíky  čítají  se  i  Zmudinci  a  Bělorusi, 
kteří  doma  polsky  nemluví  a  z  domu  polsky  neumějí.  Nač  ti  mají 
býti  nuceni  učiti  se  náboženství  svému  po  polsku?" 

Uniate,  kteří  po  dobrém  nedávají  se  započísti  mezi  pravoslavné, 
jak  vláda  a  ruská  církev  beze  všeho  v  zabraných  částech  bývalého 
královst\n  polského  (s  maloruským  obyvatelstvemj  určila,  tvoří  zvláštní 
vrstvu,  jíž  pravoslavná  církev  věnuje  usilovnou  péči  missionářskou. 
Jsou  to  „uporst  vu  j  uščí"  —  opírající  se  —  návratu  k  pravoslavné 
své  církvi,  od  níž  kdysi  „lstí  a  násilím  jesuitským"  odtrženi  byli. 
Konservativní  i  církevní  žurnály  ruské  proto  se  zadostučiněním  sdělují, 
když  některá  taková  osada  „úporná"  měkne  a  povoluje  konečně. 
V  „cholmsko-varšavském  diecesním  věstníku"  sděleno  na  př.  o  ttikovém 
kraji  —  v  Lesně.  Před  několika  lety,  kdy  v  Lesně  zřízen  pravoslavný 
ženský  klášter,  přijalo  lešenské  i  okolní  „úporné"  obyvatelstvo  jeptišky 
s  nenávistí.  Když  v  jedné  z  osad  u  Lesný  vypukl  požár  a  jeptišky 
přiběhly  na  pomoc  hasit  s  vědrj'-  a  ždbery,  tu  prý  obyvatelstvo  místo 
vděčnosti  za  pomoc,  nechalo  jeptišky  od  kluků  kamenovati.  Dnes  však 
víž  táž  osada  jeptiškám  veškeru  úctu  prokazuje.  V  okolí  Lesný  už 
i  slovo  „úpor"  zřídka  slýchati;  a  ti,  kteří  snad  i  dnes  ještě  bloudí  ve 
věcech  víry,  nečiní  to  ze  zásadního  úporu. 

Podobně  z  grubešovského  okresu  Ijublinské  diecese  pravoslavné, 
píše  témuž  listu  protojerej  Glinský  po  visitaci.  „Grubešovský  „Újezd" 
toť  pole,  na  němž  po  tři  věky  národ  bojoval  za  svou  existenci  —  není 
možno  leč  že  tu  z  toho  dlouhého  boje  pozůstalo  mnoho  raněných  — 
a  ti  těžce  ranění  toť  „uporst  vuj  uščie".  Leč  dnes  už  je  tu  přece 
jen  síla  zdravého  živého  od  bojů  se  zotavšího  ruského  lidu  pravoslav- 
ného .  .  .   Viděli  jsme  tu  křepkost   národa   v  těsné  jednotě   s  církví  a 

57* 


872  Rozhled 


knězem.  Farnosti  viditelně  se  povznášejí  a  upravují,  národní  uvědomění 
se  podnímá,  ruská  řeč  se  podporuje,  a  není  daleko  čas,  že  všecky  ty 
farnosti  grubešovského  okresu  ožijí  čistě  ruským  životem  po  ducha 
pravoslavné  církve." 

Některá  čísla  sdělují  se  z  poslední  visitace  biskupské  mezi  býva- 
lými uniaty  cholmsko-varšavské  diecese.  Tu  v  Sopocku  uvedeno  visita- 
torovi,  že  iisilím  G  duchovních  v  Sopocku  a  okolí  podařilo  se  už  obrátit 
nazpět  2400  duší  „úporných".  Leč  ne  vždy  a  všude  tak  zdařile  věc 
pokračuje,  v  sousední  jedné  farnosti  ze  2000  duší  přivedeno  prý  jich 
nazpět  sotva  70.  Biskup  sám  tedy  navštívil  tuto  zatvrzelou  farnost  a 
vyšed  z  kostela  pozýval  k  sobě  stojící  hloučky  úporných  na  ulici  a 
od  srdce  k  srdci  k  nim  mluvil,  tak  že  konečně  tito  si  dali  říci  a  celujíce 
vladykovi  ruku  přijali  od  něho  aspoň  brošurku  vyzývající  je,  aby  se 
navrátili  k  víře  předků  svých. 

Nejen  „úpornost"  uniatu,  ale  i  mravní  a  náboženskou  vlažnost 
pravoslavných  samých  připisují  pravoslavní  kněží  vlivu  katolíků. 
Tak  v  „Podolských  eparch.  Vědomostech"  z  kameneckého  okresu 
stěžují  si,  že  pravoslavní  vidouce  na  katolících,  že  nechodí  do  kostela,, 
že  nechodí  ke  zpovědi  ani  přijímání,  zanedbávají  úkony  a  svátosti  ty 
také.  Zvláště  ve  smíšených  manželstvích,  v  nichž  katolická  církev  osobí 
si  právo  na-  všecky  dítky  (pravoslavná  jak  vloni  z  výnosů  pro  kraje 
ruské  unie  bylo  zřejmo  též  tak  činí)  je  prý  vychování  dítek  nedostatečné. 
Zvláště  když  matka  je  katoličkou,  dítky  nechodí  ani  do  pravoslavnéha 
chrámu  a  s  pravoslavnými  se  nepřiúčastňují.  — ,  Ovšem  stejně  by  si  a 
spíše  vlastně  mohli  stěžovat  katolíci.  Neboť  nucení  dítek  ze  smíšenéha 
manželství  ku  pravoslaví  proti  vůli  rodičů,  nevolnost  přihlašovat  je 
ku  katolickým  bohoslužebným  úkonům  —  má  za  následek,  že  rodiče 
jednoho  náboženství  nesmějíce  dbáti  ani  druhého  nedbají. 

Má  i  církev  pravoslavná  své  Schelly  a  Míillery  —  ale  trochu 
menší.  Zatím  jen  jsou  na  výsost  nespokojeni  s  vychováváním 
v  seminářích.  Tak  v  „Rusském  Trudě"  kněz  T.  Čerkasský  bojuje 
proti  neúčelnosti  a  formalismu  studia  seminárního  velmi  rozhořčeně^ 
Tvrdí,  že  dnes  z  duchovních  seminářů  ruských  vychází  99"  o  všeho 
kněžstva  bez  povolání,  bez  přesvědčení  a  bez  lásky  ku  svému'  stavu. 
Ze  stížností  různých  „preosvjaščenných"  na  materiální  snažení  kněžstva^ 
vysvítá,  že  T.  Čerkasský  asi  nepřehání.  „Nehledě  na  to,  že  jsme  se 
museli  naučit,  vlastně  vydřít  celý  cyklus  bohoslovných  nauk,  nevy- 
cházíme ze  semináře  nábožnější  ani  mravnější,  než  nějací  gymnasisté 
nebo  realisté.  Týmže  právem  a  s  těmiže  vědomostmi  mohli  bv  povinnosti 
bohoslužebné  zastávati  vychovanci  světské  školy  právě  tak,  jako  my 
seminaristé . . .  Nedostávše  dobré  vědecké  přípravy  k  nastávající  službě^ 
cítíme  se  právě  tak  po  skončení  semináře  jak  „raci  na  mělčině".  A 
tak  potloukáme  se  skončivše  seminář  tu  a  tam,  hledajíce  napřed  svět- 
ského místa,  a  když  nenajdeme,  pak  teprv  se  skřípotem  zubův  oblé- 
káme se  v  řízu  kněžskou...  A  přijda  do  fary,  zprvu  pociťuješ  hrozně 
mučivé  postavení.  Zprvu  ještě  zamýšlíš  vnutiti  se  v  bohabojnou  náladu,, 
ale  když  to  špatně  jde,  máchneš  na  vše  rukou.  Na  farníky  hledíš  jeit 


Rozhled.  873 


jako  na  poplatníky  své.  Přijde-li  kdo  pohovořit  si  od  srdce  s  tebou, 
potěšit  se,  poučit  se.  odbýváš  ho.  mluvíš  suše,  jednoslabičně  —  hledě 
už  už,  aby  šel..."  Kemluví-li  T.  Cerkasský  jen  za  sebe,  pak  by  zbožný 
ruský  lid  byl  opravdu  k  politování. 

Pravoslavný  církevní  život  na  sporném  pomezí  šíří  se  hlavně 
pomocí  klášterů  pravoslavných  a  zvláště  klášterů  ženských.  „Varšavský 
Dnevnik"  nedávno  vylíčil  úspěch  takového  kláštera  ženského  ve  Viru 
a  okolí.  Virovské  jeptišky  získávají  si  prý  očividně  přízeň  a  lásku 
mezi  veškerým  obyvatelstvem  i  katolickým.  Dopisovatel  uvádí  výrok 
i  polského  jakéhos  kněze,  jehož  zvláště  dotknulo,  že  sestry,  když  tam 
přišel  do  jich  nemocnice  zaopatřovat  nemocného  katolíka,  čekaly  ho 
u  dveří  kláštera  a  nemocnice  s  rozžatými  svícemi  (právě  tak  jako  při 
zaopatřoviání  pravoslavných  činí)  a  šly  v  průvodu  modlíce  se  před 
ním  až  na  místo,  kde  ležel  nemocnv.  Polskv  katolickv  kněz.  ienž  se 
ovšem  takového  přijetí  od  ruských  pravoslavných  sester  nenadal,  byl 
dojat  a  vyjádřil  se  k  dopisovateli,  že  ať  už  o  missiích  pravoslavných 
mezi  katolíky  myslí  kdo  chce  jak  chce,  přece  že  přiznati  dlužno,  že 
radostný  jest  ten  zjev  v  životě,  že  pravoslaví  nechodí  už  (?)  v  průvodu 
vojáku  s  tresty,  žalářem  a  utiskováním,  dělat  si  proselyty  mezi  kato- 
líky, ale  s  láskou  a  milosrdenstvím  církevních  svých  sluhů  a  služebnic..." 

V  pobaltických  krajích  ruských  osazených  Esty  a  Laty ši, 
náboženství  z  většiny  protestantského,  vede  se  čím  dál  účinněji  boj 
proti  poněmčováni  chrámův  a  škol  od  německých  pastorů.  Vládá  ruská 
a  obyvatelstvo  ruské  brání  tu  Estův  a  Letův  samo  proti  „panské  nad- 
vládě německé  —  i  ve  svém  vlastním  zájmu.  Nedávno  v  Jurjevě  vy- 
daná brožura  Grencšteinova  „národní  či  panská  církev"?  obrací  se 
prudce  proti  němčení  v  estských  chrámech  od  pastoru.  Od  přijetí 
luteranství  byla  církevní  historie  kraje  pobaltického  historií  neustálé 
germanisace.  Ze  přes  to  Estové  a  jiné  příbuzné  národy  pobaltské  to 
přece  vydržel}'  a  dosud  žijí,  děkují  jen  tomu,  že  pastoři  byli  sami 
podporováni  leda  jen  nějakým  kupcem  a  statkářem  německým. 
Grencštein  popisuje  i  křižácké  války  německých  rytířův  a  zahrnuje 
celou  dobu  pokřesťanění  i  zluteranisování  Pobaltí  v  jediný  úsudek, 
celá  historie  Livonska  nezná  ani  jediného  případu,  kde  by  kněžstvo 
ať  katolické,  ať  protestantské  bylo  šlo  s  národem  proti  panské 
straně  (německé).  Grencštein  žádá  tudíž,  aby  církev  luteránská  rozdělila 
se  na  tři  větvě:  německou,  estonskou  a  latyšskou.  Každá  církev  ať 
má  svou  národní  bohoslovskou  akademii,  a  každá  obec  ať  si  vybírati 
smí  pastory  své  národnosti  a  ze  své  akademie.  Patronát  německých 
statkářů  ať  se  zruší  a  právo  potvrzovati  zvolené  pastory  ať  náleží  je- 
dině ruskému  —  ministru  vnitra. 

Na  posledním  sjezde  „spolku  Gustava  Adolfa",  politicky  církevního 
to  spolku  protestantů  německých,  oživeny  opět  snahy  a  přání  po  tom, 
aby  církve  protestantské  v  Německu  aspoň  zevně  nějaké 
spojení  navázaly.  Vyjádřeno  přání  to  resolucí,  jež  všech  těch 
29  protestantských  sekt  německých  vyzývá,  aby  aspoň  svým  přistou- 
pením ku  spolku  Gustava  Adolfa  svou  jednotu  osvědčily  proti  sloučeným 


•874  Rozhled. 


V  mohutný  šik  „ultramontanům".  Výzva  ovšem  jako  všecky  podobné 
dosavadní  aspirace  vyzni  na  piano.  Úřední  církev  protestantská  došla 
\xž  letos  bez  toho  velikého  sklamání,  kdy  za  příležitosti  jerusalemské 
pouti  Vilémovy  chtěla  veškerý  protestantský  svět  připjat  k  jeho 
triumfálnímu  vozu  —  a  nejzávažnější  církve  protestantské  ani  jí  na  její 
nevinné  vyzvání  neodpověděly.  Veliká  světová  jednota  protestantská  pod 
jednou  hlavou  —  německým  císařem  —  padla  mezi  nevyj evené  sny  — 
stejně  i  snahám  po  jednotě  aspoň  v  Německu  samém  se  zdaří.  Bojíť  se 
malé  sekty  protestantské  vpadnout   do  područí  oficielní  církve  zemské. 

Pan  Dr.  Frant.  Iška,  vydavatel  „Národního  Katolíka"  v  Praze, 
začal  boj  svůj  proti  hierarchii  a  klerikalismu  mimo  jiné  brožurkou 
proti  kněžskému  bezženství,  a  to  jménem  —  Husovým.  To  se  podařilo! 

Husovu  Postillu  začal  vydávati  J.  R.  Vilímek,  upravenou  od 
V.  Flajšhansa,  illustrovanou  od  L.  Nováka.  „Národní  Listy"  strašlivou 
fanfárou  to  ohlašují  na  truc  „ultramontanům".  Sami  jsme  toho  pře- 
svědčení, že  by  každému  stoupenci  jalových  zásad  a  „Národních  Listů" 
velice  prospělo,  kdyby  si  něco  z  Postilly  přečetl.  I  ten  obrázek,  kterak 
před  zpovědnicí  klečí  lidé  s  rozličným  zbožím  (snad  jakožto  výkupným), 
je  velice  případný,  zvláště  pro  nezištnou  officinu  p.  Vilímka;  a  panu 
illustratorovi  Novákovi  zajisté  může  býti  také  celá  ta  věc  lhostejná, 
neboť  jeho  zajisté  zpovědníci  mnoho  neobtěžují,  jinak  by  náboženského 
díla  takto  neozdoboval.  Sešli  se  tu  věru  ti  praví  křesťané  Flajšhans, 
Novák,  Vilímek  a  Národní  Listy.  Husova  Postilla  jest  jim  nejdůležitější 
proto,  že  se  varuje  germanismů  a  že  osvětluje  kulturní  poměry  tehdejší 
doby.  Tak  se  pohlíží  na  práci  Husovu,  na  dílo  náboženské,  křesťanské, 
na  „čisté  křesťanství"  Husovo,  jehožto  jménem  se  provádí  bohopustá, 
věru  málo  křesťanská  štvanice.  „Národní  Listy"  vyslovují  naději,  že 
„dílo  to  na  duševní  vývoj  lidu  českého  bude  působiti  vlivem  hlu- 
bokým". Na  spolupracovníky  „Národních  Listů"  sotva. 

«  « 

Věda  a  umění.  Z  české  obce  umělecké  a  literární  na  věčnost 
se  odebrali  tento  měsíc  František  Eehoř,  spisovatel,  zvláště  národo- 
pisný, znalec  života  našich  Rusínův  (f  6.  října,  *  16.  pros.  1857  ve  Stěžerách). 
Jako  malý  úředník  městské  knihovny  pražské  veškeré  své  jmění  a 
příjmy  věnoval  skupování  cenných  předmětů  v  národopisných  a  cestám 
po  haličské  Rusi.  Zanechal  sbírky  své  Museum  pražským:  Náprstkovu 
a  Národopisnému.  Svou  velikou  odbornou  knihovnu  pak  museu  národ- 
nímu v  Praze.  — Téhož  dne  6.  října  zemřel  prof.  Jan  Ev.  Hulakovský, 
spisovatel  a  hlavně  překladatel  bohoslovných  i  literárních  děl  fran- 
couzských (P.  Didonových  spisů).  Narodil  se  v  N.  Brodě  27.  prosince  1834. 
—  Dne  7.  října  zemřel  dlouholetý  hospodářský  zpravodaj  novin  pražských 
i  venkovských  D.  Milrad.  —  Dne  8.  října  zemřel  professor  malířské 
akademie  pražské  Ed.  Mařák  (narodil  se  29.  března  1835),  jeden 
z  předních  žijících  krajinářů,  vážený  nejen  doma,  ale  i  v  cizině  jako 
„básník  lesa".  Proslulé  jsou  jeho  křídové  lesní  skizzy.  Ještě  v  červenci 
věnovaly  mu  „Volné  Směry"  celé  číslo  —  jako  na  rozloučenou. 


Kozhled.  875 


Dne  26.  října  slaví  své  TOleté  narozeniny  professor  techniky 
pražské  Dr.  Vojtěch  fcjafařik,  syn  Pavla  Jos.  Šafařika. 

Dne  8.  října  konána  slavnost  odhalení  desky  zvěčnělému  Frant. 
Douchovi  na  Malé  Straně  v  Karmel.  ulici,  na  domě,  kdež  Doucha 
(spisovatel  bajek,  básniček  a  povídek  pro  mládež,  hlavně  však  překlady 
Shakespeara  prosluly)  se  narodil  31.  srpna  1810.  —  Na  počest  Karol. 
Světlé  Poštovská  ulice  v  Praze,  kdež  spisovatelka  se  narodila,  po- 
jmenována dle  usnesení  městské  rady  ze  dne  3.  října  ulicí  KaroL 
Světlé  (!)  —  Dne  1.  října  odhalen  na  břevnovském  hřbitově  pomník 
Petrovi  Fasterovi,  známému  neohroženému  vlastenci  a  vůdci 
pražského  hnutí  v  r.  1848.  Pomník  pořízen  „Hostimilem",  byltě  Faster 
hostinským  v  Praze. 

Ve  slovanském  světě  zemřeli:  bývalý  ministr,  Polák.  Edw.  Rittner^ 
spisovatel  právnický,  Vladimír  Josef  Plaskowski,  humorista  polský, 
redaktor  „Kur^^era  Švviateczného"  a  „Muchy";  Ludvik  Michaíowski, 
mecenáš  Ivovský,  jenž  z  nepatrny-ch  prostředků  nashromáždil  si  cennou 
sbírku  obrazů,  vždy  jsa  umělcům  polským  otcem  a  přítelem,  kteří  se 
též  kolem  něho  a  v  domě  jeho  shromaždovali  jako  v  pravém  uměleckém 
saloně.  —  V  Petrohradě  zemřel  Petr  Petrovič  Sokolov,  proslavený 
ruskv  malíř  krajin  a  genru.  —  V  Zemuni  zemřel  humorista  charvatský 
P.  Vilím  K  o  r  a  j  a  c. 

Dne  17.  října  oslavována  celou  trojdílnou  Polskou  i  za  hranicemi 
pamět  óOletého  úmrtí  největšího  polského  skladatele  a  virtuosa  (na  piano) 
Fryderyka  Chopina  (1.  března  1809  až  17.  října  1849).  Po  otci 
I  rancouz,  po  matce  (Krzyžanowské)  ^  Polák,  ve  Varšavě  vychovaný" 
učitelem  hudby  v  mládí  měl  Čecha  Živného.  Oslava  záležela  v  kon- 
certech Chopinových  výtvorů,  v  řečech  a  pod.  Slovanská  národní 
melancholická  hudba  v  něm  nalezla  sladkého  a  mocného  ohlasu. 

Národní  divadlo  pražské  uspořádalo  od  4.  do  19.  října  cyklus 
oper  Smet  a  nov  5' ch  —  první  takov}^'  cyklus  vůbec.  —  Smetanova 
„Prodaná  nevěsta"  dávána  1 8.  října  v  královské  opeře  d  r  á  ž  d"  a  n- 
ské  a  přijata  velikým  nadšením. 

Moravské  Museum  Františkovo  letoším  rokem  přešlo  do 
majetnictví  země  a  musejní  společnost  koncem  roku  má  se  přetvořiti 
v  novou  dle  nových  (rovnoprávných)  stanov. 

Jednota  „Výtvarných  umělců"  pražských  uspořádala  výstavu 
malířsko-sochařskou;  otevřena  14.  října.  Výstava,  pro  niž  upravena 
zvláštní  místnost,  má  býti  stálou. 

Pod  názvem  „České  umění"  má  v  Praze  býti  vydávána  nádherná 
sbírka  původních  českých  uměleckých  reprodukcí.  Zahájena  bude  stem 
Jansových  akvarellů  ze  staré  Prahy.  —  Podobnou  kollekci 
krásných  koutků  v  uměleckém  provedení  vydali  si  Poláci  před  lety 
z  města  Krakova  a  Vavelu  vzatých.  Originály  malovali  Kossak,  Tondos  a  j. 

Myšlenkou  vysokých  šlechtických  kruhů  rakouských  jest  uspořádati 
v  Petrohradě  vybranou  výstavku  rakouských  výtvarných  umělcův. 
Umění  rakouské  nepresentovalo  se  dosud  v  Rusku  hromadně,  tak  jako 
poslední  léta  často  činí  umění  francouzské.  Zastoupena  budou  jen  nejlepší 


876  Rozhled. 


jinéna  a  nejlepšími  pracemi.  Ze  250  vybraných  obrazů  má  jich  býti 
55  od  českých  mistrů. 

V  literárním  a  uměleckém  obzoru  navrhl  Jar.  Kvapil  (číslo  9.), 
aby  se  zavedl  buď  v  některém  časopise  nebo  samostatný  oznamovatel 
hotoven  v  c  h  a  připravovaných  překladů,  aby  se  tak  předešlo 
maření  sil.  tím.  že  mnohdy  tuže  věc  dva  i  více  překladatelů  překládá. 

V  čísle  10.  návrh  ten  rozšiřuje  prof.  B.  Prusík  též  na  vědecká  díla, 
zvláště  taková,  jež  vyžaduji  delšího  času,  a  jež  dvě  stejná  vedle  sebe 
těžko  se  snesou,    soutěžíc  jedno    s  druhým  (slovníky,    mluvnice  a  pod.) 

V  čísle  11.  počala  už  redakce  takový  oznamovatel  tisknouti. 

Na  pařížskou  výstavu  pozváno  české  novinářstvo,  abv  uspořádalo  tu 
svou  speciální  českou  novinářskou  výstavku,  poučující  o  vývoji 
a  rozsahu  i  celé  duševní  práci  českého  novinářství.  Kabidka  přijata, 
ale  ježto  podmínkou  její  byly  nutně  nějaké  peníze  na  zařízení,  a  ty 
se  subskripcí  k  tomu  konci  zavedenou  nesešly,  nabídka  zase  musela 
býti  vrácena.  —  V  „Nov.  Životě"  navrhuje  (v  čísle  10.)  redaktor  jeho 
Dostál  Lutinov  při  překládáni  básní  zachovati  nejen  rozměr,  ale 
i  rýmy  originálu.  Podává  ukázku  z  Dantovy  božské  komedie,  že 
to  jde.  Dobrá,  z  italštiny  jde  tak  překládat  —  ale  jak  pak  z  jiných 
řečí!'?  Vžd^^C  je  známo,  že  zvláště  germánské  řeči  a  pak  frančina  mají 
v  některých  tvarech  nenapodobitelné  zvukv  v  češtině  I  A  při  samých 
překladech  ze  slovanskvch  jazyků:  v  ruštině,  v  polštině,  v  jihoslovanských 
jazycích  máte  mnohdv  totéž  slovo,  jehož  se  užívá  v  češtině,  a  pí-e- 
kladatel  ho  nemůže  použit  v  rýmu,  protože  má  zcela  jiný  přízvuk 
v  těch  jazvcích  a  rýmuje  se  třebas  s  nějakým  zase  takovým  slovem! 
A  pak  není  snad  zvuk  důležitějším  umístění  pojmů  na  konci  verše 
a  v  rvmu'?!  Věc  má  ovšem  též  vábné  a  oprávněné  stránkv.  ale  že  bv 
práce  ta, byla  p.  Dostálovi  šla  tak  hravě,  ne.  tomu  nevěříme. 

V  posledních  sezeních  ústřední  komisse  pro  zachování 
uměleckých  památek  přišly  k  řeči  tyto  věci:  schválena  opatření 
konservátora  (Sterze).  jež  byl  učinil  před  opravou  chrámu  Páně 
v  Kralicích,  kdež  v  hrobce  a  v  nápisech  náhrobních  chovají  se  některé 
j:»k  umělecky  tak  památně  důležité  věci.  —  Konservatoř  Rosmael  stěžuje  si 
na  to,  že  přes  slib  jemu  daný  zbořili  dřevěný  kostelík  v  Kopřivnici, 
v  němž  zvláště  umělecky  památným  byl  hlavní  dřevěný  oltář.  Komisse 
učinila  potřebná  opatření.  Ovšem  hlavní  jest,  aby  na  zakročení  nenechala 
vždy  tak  dlouho  čekati,  jako  v  Kopřivnici,  kde  byla  v  čas  upozorněna 
a  nic  nepodnikla. —  Ze  Znojma  poslal  konservatoř  zprávu  o  před- 
historických  nálezech,  jež  učiněn}"  při  stavbě  domků  na  Novo- 
sadech  ve  Znojmě:  vykopánv  tu  předhistorické  hroby  se  skrčenými 
kostrami  a  bronzovými  ozdobami.  Věci  ty  uloženy  v  museu  městském 
ve  Znojmě.  —  V  Pardubicích  rovněž  přes  zakročení  konservátora 
zbořeno  celé  křídlo  děkanství:  některé  části  budovy  byly  umělecky 
památné.  Komisse  nad  případem  rovněž  vyslovila  svou  nelibost.  Hodlá 
zakročiti  u  ministerstva,  abv  bud"  jejím  konservátorům,  buď  na  jejich 
požádání  jiným  státním  úřadům  bvla  udělena  moc,  překaziti  rušení  a 
ničení    starých    památek    tam,    kde    uznaní    znalci    a    organy    ústřední 


Rozhled. 


Isomisse  se  přimlouvají  za  jejich  zachování.  —  Komissi  předložen 
návrh  oltáře,  jenž  má  se  v  Teplé  klášternímu  chrámu  postaviti 
ku  poctě  blahoslaveného  Hroznatý  z  řádu  sv.  Korberta  Oltář 
má  bvti  s  reliquiářem  —  návrh  schválen  jako  umělecky  a  slohu 
chrámu  vvhovující.  —  V  L  i  b  č  e  v  s  i  (u  Teplic)  starý  dosavadní 
kostelíček  obec  chce  zcela  ponechat  svému  osudu  a  vystavěti  nový 
větší,  potřebám  městyse  vvhovující.  Komisse  míní  se  tedy  ujati  kostelíčka 
a  přičiniti  se  o  jeho  zachování  za  příčinou  jeho  historicko-umělecké 
ceny.  —  Na  opravu  krásné  lorettské  kaple  v  kostele  minoritském 
v  Brně  povolena  záloha  zatímních  5000  zlatých.  Konservátorovi  pak 
A^ymíněu  dohled  a  moc  nad  opravami  počatými. 

Biskup  slovanské  diecese  na  Krku  (u  Istrie)  sdělil  komissi  o  svém 
vímyslu  zaříditi  v  Krku  die česní  museum,  aby  v  něm  ukládány 
bvly  památky  umělecké  porůznu  roztroušené  a  špatně  snad  opatřené 
v  různých  kostelích,  kaplích  a  klášteřích  diecese,  v  starých  opuštěných 
místech.  Zvláště  ihned  by  se  tam  přenesly  vykopaniny  a  památnosti 
z  rozebíraného  chrámu  P.  Marie  za  hradbami  v  městečku  Osoru 
(na  Cresu)  se  nacházejícího. 

Známý  slavista  polský,  docent  krakovské  university  B  a  u  d  o  u  i  n 
de  Courtenay  pro  svou  zápletku  s  uherskou  vládou  zbaven  místa 
svého  na  universitě  krakovské.  —  Xová  dramata  na  třech  polských 
divadlech  hrána  nebo  ohlášena  iako  novinkv:  ..Družba'"  od  Mích. 
Baíuckého,  ceny  prostřední,  a  moderních  spisovatelů  S.  Przyby- 
szewského:  Za  póžno  (Pozdě)  a  W  y  š  p  i  a  ii  s  k  é  h  o  Klatwa  (Kletba). 
—  Politicky  zajímavé  jest  drama  „Twarda  dola"  (Tvrdý  osud) 
v  rukopise  od  nejmenovaného  autora  zatím  šířené,  vyličující  těžké 
hospodářské  a  národní  boje  Poláků  pod  jhem  pruským.  —  Ka  opeře, 
k  níž  libretto  vzato  z  MalczcAvského  Marie,  pracuje  hudební  skladatel 
Vojtěch  Gawroiiski.  —  Ve  Vilně  odhalen  tiše  pomník  Ad.  Mickie- 
wiczovi,  jenž  tam  konal  universitní  studia  svá.  —  Nečastý  zjev 
v  Rakousku,  že  spisovatel  belletrista  na  křesle  ministerském  octl  se  v  ny- 
nějším polském  ministru  krajanovi  Kazimíru  Chledowském.  Činným 
byl  belletristicky  a  publicisticky,  zvláště  v  letech  1864.  až  IS.sO.  Jeho 
práce  zábavné  jsou  z  oboru  histor.  románů,  společenské  povídky  a  satiry. 
Nevynikají  ovšem  vlastnostmi  belletrie  prvního  řádu.  ale  přece  nejsou 
tuctové.  Nejvýraznější  pro  spisovatelskou  činnost  Chledowského  jest 
společenská  satira  „Zwierciadio  glupstwa"  napsaná  v  r.  1877.  V  y,Prze- 
gladu  Polském"  uveřejňoval  Kaz.  ChíedoAvski  Časté  své  články  národo- 
hospodářské a  cestopisné  črty  (1867  až  1880). 

Požadavek  rusínské  mládeže  v  létě  na  akademickém  sjezde  pro- 
nesený, ab}^  pro  Rusíny  zřízena  byla  zvláštní  universita, 
a  tím  utrakvistická  Ivovská  rozdělena  na  dvě  samostatné,  osvětlil 
nedávno  poslanec  Barviňský  několika  případnvmi  údaji  statistiky 
školské,  ale  v  tom  smyslu,  že  Rusíni  žádají  za  něco,  čeho  potřebu 
:zapomínají  prokázat.  Na  Ivovské  universitě  studuje  1300  Polákův  a  jen 
550  Rusínů,  z  nichž  ještě  230  hned  je  theologu  (vloni  1282  Poláků, 
524  Rusínů,  z  těch  228  bohoslovcňv  a  252  právníků.)  Na  ostatní  fakulty 


878  Rozhled. 


zbývá  tedy  něco  přes  200  posluchačů,  z  nichž  většina  zase  studuje 
práva;  filosofii  a  lékařství  však  20  až  HO  posluchačů.  Xa  černovické 
universitě  mezi  354  posluchači  bylo  Rusínů  pouze  27  (2  na  bohosloví), 
a  přece  Rusíni  tvoří  většinu  v  zemi.  Poláků,  kterých  je  roztroušená 
špetka  v  Bukovině,  bylo  na  černovické  universitě  33.  Tedy  žáci  se  musí 
ve  větším  počtu  na  university  hrnouti,  aby  prokázali  potřebu  university 
samostatné.  Také  professorů  Rusínu  je  málo.  Češi  prý  když  požádali 
o  svou  vlastní  universitu,  mohli  poukázat  na  celou  řadu  docentův 
a  professorů,  kteří  z  nedostatku  vlastního  učiliště  musí  se  rozptylovat 
po  celé  monarchii.  Rusíni  však  nemají  ani  dosti  professorů  pro  své 
dosavadní  střední  školy,  4  gymnasia  v  Haliči  a  1  v  Bukovině.  Na 
universitě  černovické  vůbec  ani  teď  dostatek  rusínských  professorův 
a  nástupců  (docentů)  rovněž  není.  Učí  tam  pět  professorů  Rusínův,  ale 
tři  z  nich  přednášejí  německy  a  pouze  dva  rusky;  jeden  v  bohosloví, 
druhý  na  filosofii  (literaturu  a  jazyk  rusínský).  Na  universitě  Ivovské, 
jak  vytýká  Barviňský,  rusínští  posluchači  ostatně  ani  do  dnešních 
rusínských  přednášek  (dvou)  se  zapisovat  nedávají.  Kdežto  síň,  v  níž 
přednáší  polský  professor  literaturu  polskou,  bývá  přecpána,  síň,  v  niž 
ruská  hteratura  se  přednáší,  zeje  pustotou!  —  Podobně  a  víc  ještě 
zůstávají  pozadu  Rusíni  na  poli  technickém.  Všech  žáků  rusínských 
na  realkách  a  reálných  gymnasiích  bylo  vloni  asi  136,  na  akademii 
obchodní  z  33  žáků  —  3  Rusíni.  Těmito  údaji  chce  poslanec  Barviňský 
podnítiti  mládež  k  tomu,  aby  sama  napřed  prováděla  důkaz,  že  samo- 
statná rusínská  universita  jest  možná  a  aspoň  duševně  zajištěna. 

Tolstý  hodlá  svůj  román  „Voskresenie"  rozšířiti  o  nových 
15  kapitol.  O.  námětu  se  praví,  že  vzal  jej  ze  skutečného  života  (jistý 
proces  před  trestním  moskevským  soudem).  Některé  osoby  románu 
jsou  živým  obrazem  jistých  žijících  osob.  Tak  v  jedné  osobě  (Toporov) 
vykreslen  prokurátor  sv.  synodu,  Pobědonoscev,  osoba  z  celého  Ruska 
dnes  asi  ve  světě  nejznámější,  ale  pro  cizinu  zrovna  strašidelná.  Mravní 
ničemnost  tohoto  činitele  ruského  znázornil  prý  Tolstý  v  Toporovu 
velmi  pravdivě.  „Voskresenie"  ostatně  na  Rusi  samé  v  konservativních 
kruzích  dělá  tutéž  zlou  krev  jako  „Kreutzcrova  sonáta"  a  konservativní 
časopisy  kladou  je  v  úpadkovou  dobu  ducha  Tolstého,  nečistvmi  popisy 
a  rozbory  chtějícího  dáti  —  poučení!  Schvalují  proto  zcela  jednání 
amerického  nakladatele  „Voskresenija",  jenž  nemravné  odstavce  vypustil 
a  na  protest  Tolstého  odvětil,  „že  redaktor  vydavatel  amerického  listu 
jest  nadán  vysokým  posláním  v  národě,  aby  šetřil  společenských  mravů  v 
a  zároveň  byl  proto  i  přísným  censorem  všech  prací  u  něho  tištěných." 
Tuto  censuru  amerického  nakladatele,  v  zemi  s  tiskem  nejsvobodnějším 
na  světě,  dlužno  prý  vystaviti  vzorem  i  evropským  a  zvláště  ruským 
nakladatelům. 

Ruští  operní  skladatelé  Rimski-Korsakov  a  Cui  zadali  nové  opery 
ku  provozování  carskému  divadlu  v  Petrohradě.  Rimského-Korsakova 
„Carská  nevěsta"  však  správou  divadla  zamítnuta  jako  slabá  (od 
jednoho  z  nejlepších  ruských  operních  skladatelů);  opera  Cuiho 
„Saracen"    (dle  AI.  Dumasova  Karla  VIL  v  texte    pořízená)   přijata. 


Rozhled.  879 


Y  Petrohradě  jak  vidět  vládne  starý  divný  duch  hudební  stále.  Skladatel 
Cui  jest  jak  známo  příčinou  neúspěchu  Smetanových  oper  v  Petrohradě, 
jeho  mocné  slovo  je  odstranilo.  —  Eedi tělem  carskvch  divadel 
v  Petrohradě  jmenován  kníže  Vol  koňský,  známý  spisovatel  a 
esthetik  ruský. 

V  Kazani  vydal  lovan  P.  Raganovič  knihu:  „Križanič  i  jeho 
filosofie  nacionalismu",  vyličuje  život  ideje,  snahy  a  neúspěch 
zneuznaného  prvního  panslavist)',  kněze  katolického  a  Charváta  Jurije 
Križaniče,  jehož  nepochopivše  car  ani  ruské  okolí  jeho,  poslali  na  — 
Sibiř.  Spisovatel  Raganovič  Rusům  představuje  svého  krajana,  jenž  ani 
ve  vyhnanství  pracovati  pro  Slovanstvo  nepřestal,  jako  předchůdce  Petra 
Velikého.  Križanič  stále  zůstává  nedoceněn,  ač  náhledy  a  úsudky  jeho 
jsou  vpravdě  prorocké  a  mnohé  z  nich  teprv  nyní,  jak  se  náleží, 
vynikají  svou  bystrotou  a  pravdivostí. 

Společnost  astronomická  v  Petrohradě,  jež  na  vyzvání  vlády 
utvořila  komissi  na  prozkoumání  otázky,  zda  příštím  rokem  možno  by 
bylo  ruský  kalendář  upravit  podle  západního  Gregorianského, 
skončila  své  porady  prohlásivši,  že  skládá  úkol  na  sebe  vložený,  protože 
nemůže  srovnati  církevní  reguli  svátků  pohyblivých  s  kalendářem 
západním.  Radí  tedy  zatím  jen  klásti  obojí  datum  vždy  vedle  sebe 
ve  všech  úředních  zprávách  a  listinách,  ale  starý  stil  podržeti.  Tyto 
těžkosti  ruskou  církví  činěné  zaviněny  špatným  výkladem  Kicejského 
ustanovení  o  svěcení  Velkonoce.  Konec  století  tedy  ještě  neuzrál  pro 
řešení  otázky  této,  století  dvacáté  zatím  povleče  s  sebou  absurditu 
starého  stilu  dále.  Ale  snad  už  bude  poslední.  Diference  od  28.  února 
budoucího  roku  mezi  starým  a  novým  stilem  bude  13  dní;  ruský  rok 
totiž  bude  přestupný. 

Mukačovský  biskup  východně-sjednocené  církve  v  Uhrách  kázal 
svým  kněžím  zkrátka  připraviti  věci  a  listiny  círke^mí  pro  přechod 
od  starého  k  novému  stilu,  jenž  zaveden  bude  v  uherské 
sjednocené  církvi  od  nového  roku. 

V  Moskvě  zasedala  komisse  zabývající  se  úpravou  ruského 
středního  školství.  Z  porad  jejich  vyplývá  částečné  sjednocení 
školy  střední  (gymnasia  a  realky).  Realisté  připuštěni  budou  stejně  na 
ruské  university  jako  gymnasisté.  Těmto  zůstane  jediné  pole  university 
vyhrazeno:  filologie,  jazykozpyt. 

Dne  15.  října  postaven  v  Križevci  v  Charvatsku  pomník  Ante 
Nemčicovi,  charvatskému  básníku  z  illyrské  doby.  — -  Tomkovy 
Dějiny  české  převedl  do  charvatštiny  Ivan  Nep.  Jemeršic,  jenž 
nedávno  vydal  i  historicky-statistickou  příruční  knihu  „Hr  vat  ski 
národ",  psanou  sic  co  nejpopularněji,  ale  důležitou  pro  informace 
o  charvatském  národě  vůbec.  —  „Slovanský  Přehled"  v  prvním  sešitě 
n.  svého  ročníku  přináší  stížnost  na  nejlepší  illustrovaný  list  srbsko- 
charvatský,  bosenskou  „Nadu",  že  v  illustrované  části  hospodaří  hrozně 
německý  illustrator  Arndt.  redaktor  části  obrázkové.  „Nadá"  přináší 
ze  slovanského  a  zvláště  bosenského  života  nedokonalé,  karrikované 
spíše  než  umělecké  skizzy.  umělců  a  umění  domácích  ani  slovanských 


880 


Rozhled. 


vůbec  si  nevšímá,  leda  až  už  musí,  za  to  propaguje  směry,  vlivy  a 
obrazy  německé.  —  Dodati  dlužno,  že  nejen  ty  výtky  jsou  oprávněny, 
ale  že  skvostně  a  velkým  nákladem  jinak  vypravená  „Nadá"  jest 
v  obrázkové  své  části  vůbec  velmi  slabá    i    když    od  směru  odzíráme. 

Statistiku  národní  slovinského  Přímoří  s  Istrií  při- 
nesl nedávno  „sborník  české  společnosti  zeměvědné",  otiskuje  ji  teď 
„Slovanský  Přehled".  Nutno  ji  ovšem  bráti  s  reservou,  neboť  je  to 
statistika  úřední.  A  víme,  jak  statistika  ta  pro  národnost  jest  spolehlivá 
u  nás;  horší  ještě  poměry  jsou  na  jihu.  Spisovatel  to  též  podotýká. 
Ale  úřední  statistika  sama  o  sobě  položená,  číslice  ty,  přece  vryjí  se 
v  pamět  jediné  a  restriktivní  poznámku  zatlačí.  Bylo  by  dobře  bucT 
po  pečlivém  ocenění  vydati  zvláštní  slovanskou  národnostní  statistiku 
rakousko- uherskou,  nejlépe  přibližnou,  nebo  vedle  úřední  vždy  hned 
udávat  opravu  ■ —  rovněž  přibližnou. 

Tak  na  př.  na  statistiku  Terstu  s  okolím  pronikavě  posvítil 
nedávno  jeden  řečník  na  lidové  schůzi  spolku  „Edinosti"  v  Tertu  ko- 
nané, hovoře  o  budoucím  sčítání  lidu  a  žádaje  od  vlády  lepší  dohled 
na  vlašské  úřady  městské  a  policejní.  V  městě  samém  načítáno  7301 
Slovinců,  správný  počet  je  nejméně  dvojnásobný.  Neboť  při  volbách 
v  V.  kurii  bylo  tu  slovinských  hlasů  3000.  Voličstvo  páté  kurie  se 
čítá  za  pětinu  veškerého  obyvatelstva  (což  však  je  nízko  vzato,  možno 
vzíti  až  desetinu!)  Tak  dle  počtu  těch  voličů  by  v  Terste  samém  bylo 
nejméně  15.000  vSlovincň.  V  okolí  napočítala  statistika  úřední  19.000 
Slovinců  ze  37.000  obyvatel.  Avšak  zase  z  volební  statistiky  vidno  něco 
jiného:  při  volbách  do  říšské  rady  bylo  voličů  v  okolí  na  2000  a 
z  těch  slovanský  kandidát  dostal  1461  hlasů,  italský  jen  524.  Při 
volbách  jistě  též  byl  nátlak  a  ani  volební  výsledek  není  správný,  ale 
přece  i  dle  něho  čítáno  (20  lidí  na  jednoho  voliče)  vypadne  na  Slovince 
aspoň  30.000  duší.  Terst  s  okolím  čítá  162.000  lidí,  z  nich  napočítali 
Slovinců  na  26.000  („Sborník"  udává  ze\Tubně  27.725  Slovinců).  Vlastně 
jest  v  Terstu  s  okolím  nejníže  vzato  na  45.000  Slovinců  —  tedy 
dobrá  čtvrtina.  Z  některých  úředně  konstatovaných  údajů  zřejmo,  jak 
na  mnohých  místech  sčítací  komisse  si  počínaly:  tak  v  obci  Rojanu 
u  Terstu  napočteno  70  Slovincňv  mezi  2395  obyvateli  —  ale  slovinských 
školních  dítek  je  tam  3001  Volitelův  slovinských  je  tam  200! 

Národnostní  statistiku  balkánského  poloostrova  zvláště  dů- 
ležité v  tom  ohledu  Macedonie  a  Bulharska  přináší  vídeňská 
„Geografische  Rundschau"  v  č.  10.  až  12.,  z  níž  budoucně  stručný  výtah 
pro  politickou  zajímavost  a  důležitost  přineseme. 

Úmrtí  v  cizím  literárním  a  uměleckém  světě  ohlášena:  Giovanni 
Segantini  (29.  září),  slavný  malíř  italských  Alp  (moderního  směru); 
PaulJanet  (4.  října),  politický  a  filosofický  spisovatel  francouzský 
(u  nás  přeloženy  jeho  dějiny  vědy  politické);  Oskar  Baumann 
(12.  října),  proslulý  cestovatel  a  znalec  východoafrický,  rakouský  konsul 
posledně  vZanzibaru;  předseda  italského  družstva  novinářského,  spisovatel 
a  žurnalista  senátor  Romualdo  Bonfadini  (14.  října).  —  Spisovatel 
bohoslovný,  německý  Jesuita,  Tillmann  Pesch  (18.  října). 


Rozhled.  881 


Školství.  Letošní  zápis  na  středaícli  školácli  českých  na- 
svědčuje, že  kulturně  sílíme.  Kdežto  r.  1889.  bylo  všech  žáku  17.019, 
přibylo  za  deset  let  28"/o  žáků;  škol  přibylo  40^0-  Celkem  letos 
zapsáno  21.937  žáku. 

České  školství  pokračovací  v  království  rovněž  se  utěšeně 
zmáhá.  V  minulém  školním  roce  měli  v  Cechách  358  pokračovacích 
škol,  z  nichž  českých  203,  německých  138,  a  to  živnostenských 
českých  179,  německých  113;  obchodních  22  českých,  20  německých; 
smíšených  2  české  a  2  německé;  loďařské  2  německé.  Dívčích  bylo  17, 
a  to  živnostenských  9  českých  a  4  německé;  obchodní  1  česká  a 
2  německé;  smíšené  1  česká.  I  zde  patrno,  že  národ  náš  dovede  vy- 
ráběti —  převaha  českých  škol  průmyslových,  ale  neumí  z  výrobků 
těžiti  —  převaha  německých  škol  kupeckých. 

Školství  české  výborně  doplňují  měšťanské  školy,  jichž  je 
v  království  378,  a  sice  je  127  českých  a  89  německých  pro  hochy, 
92  českých  a  70  německých  pro  dívky.  Měšťanských  škol  soukromých 
je  českých  3,  německých  5,  z  nichž  7  dívčích  (2  české,  3  německé) 
a  1  česká  chlapecká. 

Zajímavé  číslice  vykazují  letošní  zprávy  o  školství  v  Praze, 
kdež  je  238  trvalých  a  76  pobočných,  celkem  314  tříd  na  školách 
obecných  měšťanských.  Těchto  je  37.  Ve  školách  měšť.  je  1988  hochů 
a  2253  dívek,  celkem  4241.  V  obecnvch  školách  ie  6459  hochů. 
5933  děvčat,  úhrnem  11.392.  íSkolou  povinných  českých  dětí  je  19.142, 
a  sice  9782  hochů  a  9360  dívek.  Z  těch  do  německých  obecních  a 
středních  škol  chodí  593  českých  hochů  a  do  obecných  škol  německých 
655  dívek,  kdežto  německých  dítek  do  českých  škol  chodí  jen  100. 
Také  známka  doby. 

K  vůli  srovnání  uvádíme  vzrůst  obecného  školství  ve  Vídni. 
Tam  bylo  r.  1870.  jen  83  obecných  škol  se  646  učiteli,  což  vyžadovalo 
půl  milionu  zlatých.  Dítek  bylo  tenkráte  35.810  školou  povinných. 
Roku  1889.  již  bylo  ve  Vídni  394  obecných  škol  se  4806  učiteli  a 
176.734  žáky.  R.  1898.  vvžadovalo  školství  obecné  náklad  8'5  mil  zl. 

V  pokrokovém  učitelstvu  jeví  se  hnutí  podobné  onomu,  kteréž 
úplně  již  zavládlo  mezi  „mladými"  učiteli  německými.  Hnutí  to  lze 
shrnout  v  heslo:  pryč  s  náboženstvím  ze  školy  a  tudíž  důsledně 
i  pryč  s  knězem.  Některé  listy  ještě  stydlivě  zapírají  a  omlouvají,  že 
prý  se  jedná  toliko  o  stavovskou  volnost  učitelstva,  jiné  však  zcela 
upřímně  se  přiznávají  k  důsledkům  onoho  hnutí  a  nikterak  nezatajují, 
že  chtějí  výchov  a  školu  beznáboženskou   v   plném  toho  slova  smyslu. 

Výměnu  myšlenek  o  různých  sporných  otázkách  zahajují 
nyní  také  listy  peclag-ogické.  Brněnský  „Učitel"  na  př.  probírá  tím 
způsobem  otázku  vyššího  vzdělání  učitelstva.  Tento  způsob  rozboru  věcí 
sporných  by  se  doporučoval  také  jinde. 

Reorganisace  měšťanských  škol  dožaduje  se  také  mo- 
ravské učitelstvo  oněch  škol.  Na  letošní  valné  hromadě  Jednoty  učitelů 
českých  měšťanských  škol  na  Moravě  usneseno  domáhati  se  vyššího 
vzdělání  a  přísnějších  zkoušek   pro  úřad  učitelský   na  školách  měšťan- 


882  Rozhled. 


ských.  Vše  arcif  jenom  pro  nástupce.  Kynější  „odborní"  páni  již  se 
.asi  spokojí  s  nižším  svým  studiem  a  méně  přísnými  zkouškami.  Dále  se 
domáhají  rozšíření  měšťanské  školy,  více  péče  po  stránce  vychovatelské, 
více  volnosti  ve  škole  a  neodvislosti  učitele  od  školdozorce,  zjedno- 
dušení učby,  méně  úkolů  písemních,  zavedení  rýsování  a  vůbec  bedli- 
vějšího přihlížení  k  praktickým  potřebám,  což  jest  rozumno  a  potřebno 
Méně  zdaru  lze  očekávati  od  pokusů  s  novým  směrem  biologickým, 
jaký  zastávají  mladší  učitelé  a  jich  organy.  V  „Besedě  Učitelské"  tento 
nepravý  biologismus  nepěkně  zbičován  ve  článku:  Jak  se  vyučuje 
biologicky?  Je  zde  opět  důkaz  podán,  jak  se  u  nás  chytnou  každé 
novot}'  a  myšlenky  v  JSěmcích  pronesené,  ať  se  k  nám  hodí  nebo  ne, 
ať  je  zdravá  nebo  chorobná. 

Tuto  povrchnost  v  jednání  a  smýšlení  velmi  případně  zachycuje 
pražský  „Život"  v  17.  čís.  na  str.  404..  kdež  píše:  „Dnes  ve  veliké 
většině  jsme  sosáky,  neopravdovými  břidily,  kteří  nemají  nic  svého, 
nedobývají  pro  svou  hodnotu  ničeho,  ale  běhají  za  cizí  myšlenkou, 
iingují  buď  jalový  aristokracismus  „lesklé  bídy",  anebo  zastírají  hesly 
a  vnějšími  cetkami  mělkost  a  inferioritu  ducha.  A  máme-li  přece  ještě 
něco,  jsou  to  jen  slova,  fráze."  Ve  „Vychovateli"  pak  případně  (č.  19. 
str.  238.)  známý  satirik  doplňuje  obrázek  znamenitě  v  tato  slova:  „Ještě 
než  opustíš  učitelský  ústav,  v^^cvič  se  dobře  v  chameleonství,  čehož 
si  však  neosvojíš,  nebudeš-li  pravým  „liberalem".  Každému  dělej  poklony, 
od  něhož  můžeš  očekávati  prospěch.  Před  panem  hejtmanem  mluv 
horlivě  o  dynastických  citech,  v  hospodě  se  vynášej,  že  jsi  národní 
učitel,  a  každého  kněze  ujišťuj,  že  jsi  katolický  učitel.  Pravou  barvu 
ukaž  jen  ve  schůzích.  Tam  spílej  kněžstvu  a  obviňuj  je,  že  jest  ne- 
přítelem školství  a  vzdělanosti,  a  o  katolických  učitelích  nikdy^  ne- 
zapomeň říci,  že  se  zaprodali  za  niklák.  Tak  budeš  slaven  ve  „Škol. 
Obzoru"  a  budeš  se  míti  dobře,  neboť  nynější  školský  systém  jest  pro 
podobné  charaktery  právě  .passend'." 

Úsudky  tyto  bohužel  nejsou  upřílišeny  v  ničem,  jak  patrno 
z  časopisů,  v  nichž  zřídka  najdeme  článek,  kterýž  stojí  za  čtení,  za  to 
však  všude  plno  jizlivé  polemiky  a  nectných  útoků  na  věci  neb  osob}^ 
nemilé.  Ve  schůzích  málo  kdy  se  hovoří  o  věcech  opravdu  školských. 
v  listech  pořídku  článků  a  zpráv  věcných  a  opravdu  „odborných". 
Kic  než  polemika  nechutná  a  vášnivá  traktáty  formou  i  obsahem 
odporné. 

Pro  doklady  netřeba  choditi  daleko.  Tak  na  příklad  ve  „Škole  a 
Károdu"  jakýs  zakuklenec  „Záhořanský"  rouhavě  se  posmívá  jisté 
učitelce,  že  ona,  začátečnice  neprohrála  článek  čítankový  dle  ustáleného 
receptu  a  vyvozuje  z  toho,  že  příprava  na  ústavech  klášterních  nestačí 
k  povolání  učitelskému.  Pisálek  tropí  si  nehorázný  smích  z  toho,  že 
učitelka  ta  vzala  útočiště  k  sv.  Antonínu  a  za  vyslyšení  děkuje  ve 
„Šk.  B.  S.  P."  Neméně  „nóbl"  píše^  „Šk.  n.  v.",  která  se  již  tak  zdoko- 
nalila v  „odborné"  polemice,  že  „Šk.  Obz."  je  proti  ní  pravé  neviňátko. 
List  uvedený  píše:  „Když  na  ústav}^  učitelské  půjde  jen  ten  brak 
(klerikalní)  a  nejodvislejší  stvůry  propagandy  klerikalní,  pak  z  ústavů 


Rozhled.  883 


vycházeti  budou  duševní  tupci,  čímž  národ  ve  svém  kulturním  rozvoji 
nedozírných  škod  utrpí"  —  a  tím  brakem  míní  učitelky  vychované 
v  soukromých  ústavech  klášterních! 

Také  v  jednotách  učitelských  převládá  polemický  směr  a  věcných 
přednášek  čistě  školských  neb  výchovu  a  školy  se  dotýkajících  je 
dosti  skrovně. 

Moderní  vědeckost  pak  jeví  se  v  časopisectvu  hlavně  tím,  že 
měrou  nevídanou  hromadí  názvy  a  jména  cizácká  i  tam,  kde  zcela 
dobře  se  hodí  české  slovo.  Na  doklad  poukazujeme  ku  článku  Donáta 
„O  pedagogické  suggesci".  kde  ne  zcela  půldruhé  stránky  obsahuje 
91  cizích  slov.  („Život"  č.'  15.  str.  338.) 

O  rozdělení  zemské  školní  rady  moravské  dle  národností 
se  jedná  prý  zcela  vážně,  že  by  pak  tak  okresní  školní  rady  bylo 
třeba  rozděliti,  rozumí  se  samo  sebou. 

Zajímavou  statistiku  o  postupu  sestavila  hodonská  jednota 
učitelská  na  Moravě,  dle  níž  mladý  učitel  by  postoupil  za  skutečného 
učitele,  rok  1898.  bererne-li  za  podklad,  v  okresu  Uher.  Brod  a  Uh. 
Hradiště  (m.)  9  let,  pro  Šumberk  a  Brno  (venkov)  10  let,  pro  Krumlov, 
Valaš.  Meziříčí  a  Třebíč  11  let,  pro  Místek  12  let,  pro  Brno  (město), 
.lihlava  (v.),  Xové  Město  a  Olomouc  (v.)  13  let,  pro  Dačice,  Velké 
Meziříčí,  Boskovice  a  Holešov  14  let,  pro  Zábřeh,  Přerov,  Hranice  a 
Kovy  Jičín  15  let,  pro  Litovel,  Tišnov,  Jihlavu  (m.),  Znojmo  (v.)  IH  let, 
pro  Mor.  Třebovou,  Kroměříž  fv.),  Hustopeč  a  Uh.  Hradiště  (v.)  17  let, 
pro  řSternberk,  Prostějov  a  K^^jov  18  let,  pro  M.  Budějovice  a  Vyškov 
19  let,  pro  Hodonín  20  let,  pro  Kroměříž  (m.)  23  let  a  pro  Olomouc 
(m.)  28  let.  Tof  jsou  přeskvělé  vy^hlídkv  do  budoucnosti  pro  t^^to  mladé 
lidi!  Nejméně  jen  (!)  9  let,  nejvýše  jen  —  28  let! 

Na  konec  pak  zaznamenáváme  „Vůdčí  zásady  vlasteneckého 
nčitelstva"  na  sjezde  kyjovském  letos  delegáty  schválené.  Tam  prohlá- 
šeno: 1.  Láska  k  Bohu,  k  vlasti  a  k  národu,  láska  ku  práci,  k  ideálům, 
k  pravdě  a  kráse  budiž  i  na  dále  heslem  našim.  2.  Všickni  v  jednom 
šiku  vystupovati  budeme  proti  nepřátelům  školy  novodobé.  3.  Spojenými 
silami  domáhati  se  budeme:  a)  práv  a  svobod  nám  náležejících,  h)  vyš- 
šího vzdělání  stavu  učitelského,  c)  řádné  odměny  za  práci  svědomitě 
konanou.  4.  Všech,  kdož  hlásají  hesla  podvratná  a  tím  i  rozkol 
v  učitelstvu  a  v  národě,  budeme  se  varovati. 

Katolické  gymnasium  slovinské,  kteréž  zakládá  v  Lublani 
arcibiskup  Dr.  Jeglič,  má  býti  otevřeno  v  nedaleké  budoucnosti.  Vy- 
učovati budou  knězi,  kteří  již  nyní  konají  příslušná  studia  na  vídeňské 
universitě. 

Vesnické  útulny  pro  děti  nevyspělé  zřizují  v  Rusku.  Posledně 
zřídili  je  v  gubernii  Poltavské  nákladem  zemstva.  Výsledky  jsou  velmi 
dobré.  Ubylo  požárů  v  a  jiných  neštěstí. 

Bohoslovecký  ústav  kardinálem  Koppem  v  německé  Vidnavě 
za  tím  účelem  zřízený,  aby  odchoval  „německé"  kněze,  sotva  asi  splní 
naděje.  Do  I.  ročníku  přihlásilo  se  celkem  5  bohoslovcň  a  z  těch 
3  zcela  jistě  json  původu  slovanského. 


884  Rozhled. 


Pro  vyšší  studium  připravují  ženj^  3  gymnasia  v  říši  rak.-uherské. 
České  v  Praze,  nejstarší,  německé  ve  Vídni  a  maďarské  v  Budapešti. 
Toto  mělo  roku  1898. — 99.  v  3.  roku  svého  trvání  216  žákyň,  a  to 
75  katoliček,  25  luteránek  a  85  židovek. 

V  Uhrách  dosud  je  škola  celkem  náboženská.  I  tam,  kde  stát 
vede  rozhodující  slovo,  pečuje  se  o  náboženský  výchov  dítek  měrou 
náležitou.  Dokladem  je  nedávno  vydané  nařízení  ministra  \^-učováni, 
aby  všichni  učitelé  chodili  s  dítkami  do  kostela  a  tam  řádný  vykonávali 
dozor  příkladný. 

Hmotné  poměry  učitelstva  osvětluje  velmi  případně  srovná- 
vací přehled,  kterýž  uveřejňuje  „Szkolnictwo".  Podle  něho  obnáší  služné: 

Učitel 


Strážník  i sluha) 

st;)iší 

mladší 

I.   tř. 

840 

800 

500 

n.    . 

720 

700 

500 

IIL    „ 

600 

600 

]450 

IV.    „ 

480 

550 

v.    „ 

500 

400 

KJrorně  toho  dostává  strážník  (sluha)  oděv,  byt  a  každý  3.  rok 
přídavek,  a  sice  30,  60,  90,  120,  160,  200  a  250  zl. 

Za  to  v  americkém  Novém  Yorku  vyměřeno  nejmenší  služné 
učitele  na  900  doll.  čili  2250  zl.  a  služné  stoupá  až  na  7000  doll. 
Nov}"  York  sám  vvdává  ročně  okolo  30  mil.  zl.  na  školství. 

Co  platí  za  škodlivo  u  katolíků,  to  se  chválí  u  socialistů:  snaha  po 
vyšším  vzdělání  universitním.  V  neděli  dne  9.  října  otevřena  sociali- 
stická universita  v  Paříži,  a  tu  všechny  listy  svobodářské  s  uznáním 
zaznamenávají  tuto  událost.  Zároveň  však  všemožně  zastávají  se  po- 
žadavku zednářů,  aby  řádům  katolickým  vyučováni  a  vvchov  zcela 
byl  zakázán. 

Žákovské  úřady  pořádají  mnozí  professoři  amerických  škol 
za  tím  účelem,  aby  přímo  od  žáků  zvěděli,  kterým  předmětům  a  prvé 
nejraději  se  učí,  čímž  zajisté  nemálo  přispěje  se  k  objasnění  tak 
mnohých  záhad  vyučovatelských.  Takové  „ankety"  žákovské  také  u  nás 
by  nesly  dobré  ovoce. 

Ve  Francii  škola  vždy  víc  a  více  přichází  do  rukou  žen.  Již  nyní 
ie  na  státních  školách  a  Ivceích  54.000  učitelek  světských.  Rovněž 
i  ve  Svýcarech  vzrůstá  vliv  ženy  ve  školství  a  výchovu  veřejném. 
V  bernském  kantoně  předložila  vláda  návrh  zákona,  dle  něhož  také 
ženy  mají  zasedati  ve  školních  komissích  prvého  a  středního  stupně  za 
týchže  podmínek  jako  muži. 


Ročník  IV.  (XVI.) 


Číslo  12. 


HLÍDKA 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenský  a  IVlorava. 

Ku  stým  narozeninám  » panenského,  milého  pěvce«  načrtl  Fe.  J.  Hypáček.  (O.) 

Chmelenský.  odpovídaje  dále  na  list  Palackého,  v  němž  byla  zmínka 
o  chystaném  slovníku  encyklopedickém,  píše  na  konec:  „O  brzkém  vydání 
Slovníku  encyklopedického  pro  Čechy,  Moravany  a  Slováky 
mi  ještě  nějaký  čas  pochybovati  dovolíte;  když  z  celého  jeho  chystání 
několik  dobrých  článků  pro  časopisy  se  docílí,  to  bude  tuším  celý 
oučinek,  jestli  se  V}^  sám  v  čelo  pracovníků  pro  totO  obrovské  dílo 
nepostavíte.  Mně  tedy  nezůstává,  než  list  tento  Vašimi  vlastními  slovy 
končiti:  Zdař  to  sám  Bůh!" 

O  Chmelenském  čteme  (Truhlářův  Výbor  z  lit.  české,  doba  nová), 
že  složil  mnoho  básní  lyrických,  „vynikajících  něžností  citu,  lahodou 
slohu  a  rythmickou  hudebností.'"  Záhy  již  obracel  se  k  Moravě,  a 
když  ji  poznal,  počal  ji  opěvati  jako  milenec. 

V  almanachu  svém  „Kytce"  na  rok  1836.  v  básni  „Sestry  mé'" 
oslovuje  sestry  moravské: 


Dcery  pěkné  n\  Moravě, 

krasavice  májové! 

Vy  hledíte  usmívavě 

na  své  krásy  duhové. 

Sotva  v  důlku  svodném  tváří 


lehký  ijosméch  že  si  hrá : 

již  z   nich   »odpusť«   sladké  ráčí, 

duše  jemná,  citlivá. 

Vás  já  sestrami  smím  zváti, 

máti  má  —  je  vaše  máti. 


V  „Kytce"  na  rok  1838.  čteme  pak  velmi  známou  a  znárodnělou 
„Píseň  hanáckou"  s  počátečními  verši: 

Aj  což  na  světě  mi  schází 
v  krajů  Hany  bohatém?... 

58 


886  Fr.  J.  Rypáček  : 


V  „Poputnicich",  uveřejněných  v  „Kytkácli"  na  r.  1837.  a  1838. 
v  básních  „Pozvání^  a  v  „Opavě"  projevuje  poetický  poutník  prostými^ 
ale  srdečnými  verši  vzájemnost  národní  ve  všech  zemích  českých,  a 
příchylnost  a  sourodnost  Cech  s  Moravou  pěkně  vystihuje  báseň  „Dvě 
sestry",  končící  povzbudnými  verši: 

Vzejde-liž  vám  ])ředce  ráno?  V  Cechách-li  sto  Čech  schováno, 

Po  mlhácli  slunce  laskavě?  tisíc  Morav  v  Moravě. 

V  básni  „České  srdce"  pozoruje  básník  různé  řeči  a  nářečí  na 
Moravě,  an  píše: 

Zde  valašky,   tu  slovácky,  Morava  se  uzardívá, 

tamto  polština,  jako  janií  den. 

zde  se  němčina  oz>vá,  Důkaz,  dí,  to  mé  mladosti, 

tam  se  zdá,  že  Češka  zpívá,  hle,  vzdor  řeči  rozdílnosti, 

odtud  zní  to  podhorácky,  předce  v  těle  mém  přebývá 

tam  i  frančina.  české  srdce  jen. 

Nejvíce  veršů  „moravskj^ch"  čteme  v,, Kvítí  polním  z  Moravy 
a   ze  Slezska"  a  v  „Eůžích   planých   z  Moravy   a   ze  Slezska". 

„Kvítí"  obsahuje  31  epigrammů  klassickým  rozměrem  psaných 
a  charakterisujících  jednotlivá  města  a  místa,  ve  kterých  básník  prodlel. 
Chmelenský  prčíná  Olomoucí,  tehdy  ohrazenou,  kterou  oslovuje: 

Kněžstvu  ty  město  milé,  buď  zdrávo,  ty  město  vojínu! 
Ozdoba  tvých  knížat  —  žezlo  i  mitra  i  meč. 
Již  nekvěl,  že  osud  ti  do  šířek  nepřeje  růsti : 
Tím  se  ty  více  stkvíš  —  Tzhuru  se  mocně  nesouc. 

Po  charakteristice  Svitav  přechází  k  Prostějovu,  nyní  vrá- 
cenému své  české  původnosti,  tehdy  ovšem  zněmčenému: 

Město  ty  nejSirSí  jx)  hlavních,  jakž  tě  nazývat? 
Jsi  Moravan  čili  žid?  Ach,  ta  otázka  bolí! 

Tovačov  oslovuje  apostrofou: 

Hle  Tovačov!  což  řeknu  o  něm?  Kniha  jen  Tovačovská 
láká  právníka  —  kraj  podoben  stu  jiných. 

Dobře  jest  naznačeno  tovární  Brno: 

Město  veleslavené,  věru  nejsi  ty  jjanna  nevábná; 
vše,  co  ku  kráse  chybí,  šperk  nahradil  to  i  rám. 

Po  charakteristice  Komárova,  Chrlic  a  Cejče  líčí  Vyškov 
(básník  píše  Vyškov): 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelensky  a  Morava.  887 

Výškové!   přirozenou's  oborou,   kde  mladá  Hana  tančí, 
s  níž  v  lesních  lučinách  hrá  směle  laňka  plachá! 
Ač  z  tvé  někdejší   mnoho  nezbylo  slávy   potonikťim  — 
Troyer  a  Liechtenstein')   —   kdo  znova  vás  ]>robudí? 
Vítej,  neb  Kanaan  otvíráš  vlasti  překrásné, 
tvému  podobný  zpěv  zněl  při  kolébce  mi  již. 

StarobyR  Přerov,  tehdy  město  krajské,  pozdravuje  básník; 

Kraj,  Přerove  mně  milý,  již  dávno  po  tobě  je  nazván ! 
Jméno  ty  máš,  clo  i  plat  Hranice  sobě  drží. 
Sláva  tvá  zhynula,  kraje  pěknost  tobě  ji  nahraď: 
nad  zlato  krásu  slav,  té  se  i  sláva  koři. 

Krása  a  důležitost  města  Kroměříže,  kde  básník  trávil  dlouho, 
jak  víme  z  dopisů  Celakovskému,  jsou  vystiženy  nadšenými  slovy: 

Nevěsto  stálá  Olomuckých  knížat  a  pánův, 

])o  věky  mládnoucí  v  objemu  zahrad  a  luk. 

Rozkoše  měst  velkých  s  uměním  a  přírody  krásou 

čárně  si  ustrojily  v  tobě  celek  jediný. 

Vším  blahem  oplývej,  spanilý  ty  Děvíne  moravský, 

nejsladší  píseň  má  věnována  ti  buď. 

Jáť  zde  poprv  poznal,  Moravan  že  přát  Cechu  muže; 

Cech  že  Moravci  přeje,  známa  ta  pravda  u  nás, 

Hostýn,  posvátný  a  velebný,  pozdravuje  básník  stručně: 

Slavný  Hostýne!  vzdorovaPs  ty  i  zlobě  tatarské, 
zpíval  o  tobě  Lumír  —  kdož  pěti  ještě  l)y  směl? 

Přestavlky  a  zámek  jejich  nadchl  básníka  k  pozdravu  opravdu 
vzletnému: 

Tobě  to  pozdravení,  bohaté  Hany  zámku  milostný; 

pyšníš  ty  se  Hanou,  neb  Hana,  že's  ty  jejím  ? 

Strážce  mladý,  zvědavý!  —  Okem  orla  na  míle  do  dálky 

touláš  se  v  rovinách  kolkola  hustoklasých. 

Sad  z  Lilií  starodávného  kmene  tu  kvete  nově ; 

Grácie  pěstí  vrch  —  stav,  Moravo,  zde  Olymp. 

Chválí  ozvěnu  na  hřbitově  u  Lipníka,  pozdravuje  Hukvaldy 
a  velebí  při  tom  arcibiskupa  Chotka,  jenž  odhalil  je  světu. 

Královské  město  krajské,   Uherské   Hradiště,   oslovuje  básník 

vzpomínkami  historickými : 

Což  Morava,  tvoje  máť,  se  bojí  o  tě,  má  Přemyslavko, 
že  o  tě  lokty  své  kol  kolem  obvinula? 
Kdož  by  nebál  se!  Památníkem  jsi  ty  slávy  rekovské: 
Zde  dlel  náš  Otakar,  náš  Svatopluk  i  Jiří. 

*)  Karel  z  Liechtenšteina  a  Ferd.  Jul.  hr.  Troyer,  slavní  biskupové. 

58* 


888  Fr.  J.  Rypáček: 


O    svatyni   Velehradské    znějí    zbožná    slova    vzpomínkou    na 
svaté  naše  apoštoly  takto: 

Svat  Velehrad!   S  Moravou  zde  ty,  Čechle,  klekni  k  niodlitbě, 
z  tvých  oblak  Slovanům  slunce  vyblcsklo  nové. 
Dvé  livčzd  největších  zde  na  obzoru  vzešlo  křesťanstvu: 
Mám-li  je  pojmenovat:  Náš  to  Cyrill  a  Metud! 

Krásný  a  široký  rozhled  s  hradu  Buchlovského  popisuje 
básník  nadšenými  slovy: 

Buchlove!  kam  to  hledíš?  do  Uher,  do  Rakous,  lidomil  jsem; 

zde  stoje  výše  vrchu  věčně  slynouti  budu. 

Nad  ^loravoii  vládnu,  třeba  nechtěla  vládu  tu  uznat; 

S  Berchtoldem  čest  má  jjřešla  na  listy  dějin. 

Přešed  Polešovice  vzpomíná  bá sní k  Jihlavy: 

Jihlava  jest  to  Moravci,  Přelouč  co  u  nás  Čechu  bývá: 
a  v  městech  těch  obou  zdráv,  brachu,  vládne  rozum. 

Cestu  po  Moravě  končí  básník  apostrofou  královského  Znojma: 

Znojmo  romantické,  svížím  ověnčeno  révím!        Sláva  cizí  ti  není;  že  tu  knížata  trfuiila  slavná, 
Břeh  Dyje,  ač  žulový,  tvé  vnady  k  sobě  vine.       tamto  na  skále  hrad  ještě  potomku  jeví. 

Básník  přechází  do  Slezska,  počínaje  Těšínem: 

( >  mne  Těšín  potěšil,  jeho  kraj  jest  právě  útěšný ! 
Statný  tento  jinoch  sám  zve  manem  se  Čechův. 

Prošed  Jablunkovem  a  Velkou  Polomí,  krátce  jako  Těšín 
oslovuj  e  Opavu: 

Panno  velekrásná,  ctné  sídlo  knížat  Opavských, 
krásnější  než  ty  tvá  je   vyhlídka  —  do  Prus. 

Přešed  Rudoltice,  Jindřich  o  v,  Ratiboř  a  Tlustomost,  stane 
básník  u  Bavorova,  který  ho  upomíná-  na  rodný  Bavorov  nad  Blanicí 
v  Čechách,  kde  narodiv  se,  záhy  osiřel.  Elegicky  zní  oslovení  pruského 
Bavorova : 

Aj  Bavorov  jiruský!  nejmenší  nejsi  ty  město, 

a  větší  než  muj  nad  Blanicí  BavoroA'. 

Přede  bych  byl  tě  minul,  jméno  však  tvé  mi  posvátné; 

obsahujeť  vše,  co  mé  někdy  bohatstvo  bylo. 

S  pláčem  líbám  vás,   vy  popelnice  otce  i  matky, 

muj  ples  i  pláč  první  ty  jsi  poprv  uslyšel! 

Cesta  městy  slezskými  končí  se  Bohumínem: 

z  Prus  jdu;  převezte  honem  k  Bohumínu  co  mého  i)řes  Odru; 
my  cla  nedáme;  vezef  Čech  slzy  z  Pruska  jenom! 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenský  a  Morava. 


889 


V  ,,Růžícb  planých  z  Moravy  a  ze  Slezska",  jako 
v  „Kvítí"  měst  a  míst  moravských  a  slezských,  básnicky  vzpomíná 
řek  a  charakterísuje  Moravanky  z  různých  končin  moravských.  Svědčí 
o  tom  nápisy  básní:  „Morava",  „Odra",  „Hana",  „Visla"  a  pak  „Slovácká 
nevěsta",  „Hanácká  nevěsta",  „Valaška  nevěsta",  „Slovenka",  „Lišňanka", 
„Horalka",  „Cikánka". 

Ukázkou  buďte  jen  „Morava"  a  „Valaška  nevěsta". 


M  o  r  a  v  a. 


Táhnu  od  strauy  severní 

k  jihu  v  rovinu ; 

matka  dobrá,  moji  věrní, 

zná  svou  rodinu. 

Vlast  celou  pečlivě  hájím, 

pole,  louky,  sad ; 

stejnou  láskou  vše  napájím, 

poušť  i  vinohrad. 

I  ty  lesy  —    lesy  černé 

v  mé  zrcadlo  zří, 

i  ty  hrady  přenádherné, 

kde  jen  sova  dlí. 

Kde  stačit  nemůže  máti, 

dcer  vvsílá  šest ; 


v  službě  vlasti  mužně  státi 

blaho  jim  i  čest. 

Co  si  o  Vltavě  zpívá 

hlučně  Šumava, 

tak  to  též  z  mých  hvozdu  znívá; 

»Máť  jest  Morava! 

Máť  jest  ona  všech  milovná, 

plesu  —  nářeku; 

váha  její  přízně  rovna 

lásce  —  nevděku. 

Nediv  se,  že  stále  pláče; 

perly  —  její  znak ! 

I  když  srdce  slastí  skáče, 

mokne  někdv  zrak.« 


Pěknou  básničkou  a  zpěvnou  i  rozmarnou  (bývá  také  o  koncertech 
zpívána)  jest  „Valaška  nevěsta",  která  zní: 


Jede  ženich  miij !   —  hle,  sedlo 

od  koně  ho  nedělí ! 

On  a  kuň  jsou  tělo  jedno; 

jede  k  mému  veselí. 

Dva  provázky  vrancem  vládnou, 

valachu  té  uzdy  dosť! 

Proto  jeho  kuň  vždy  tančí, 

všeho  nucení  jsa  prost. 


Znám  dédinku  tvou  i  chyžku. 
všecko  mi  tam  vědomé; 
snadno  tvůj  vraník  utáhne 
tebe,  mne  i  věno  mé. 
Tys  muj  ples  a  já  tvá  rozkoš! 
Ten  se  párek  nose  sám ; 
a  že  věno  mé  netěžké, 
tím  i  lehké  srdce  mám! 


Tak  psal,  tak  smýšlel  o  Moravě  muž,  jehož  můžeme  zváti  nej- 
šlechetnějším ze  šlechetných,  nejoběto vnějším  z  obětovných,  nadšenec 
i  vlastenec,  horlitel  i  buditel,  jemuž  upřímně  a  přátelsky  byli  oddáni 
„otec  vlasti"  Frant.  Palacký  a  pěvec  „Ohlasův"  i  „Růže"  Frant.  Lad. 
Čelakovsk}^  jenž  o  pohřbu  (Chmelenský  skonal  2.  ledna  1839)  Chmelen- 
ského  dne  5.  ledna  1839  želí,  proč  věčná  vláda  z  prostřed  díla  od- 
volala pracovníka,  jenž  neúnavně  pracoval  v  dobrém  boji  a  v  blahém 
činu.  Právem  loučí  se  Celakovský  s  dobrodincem  svým  slovy: 


890  Fr.  J.  Rypáček; 


Odpočívej,  perlo  drahá,  až  do  jitra  hlazeného, 

na  dně  moře  hlubokého  kde  nás  opět  povolá 

—     —     —     —     —      —  k  jasným  dnům  hlas  anděla! 

A  V  roce  skonu  přítelova  pr-edmluvou  ze  dne  31.  října  1839, 
tudyž  krátce  před  památkou  všech  věrných  dušiček,  věnoval  Cela- 
kovský  svůj  „Ohlas  písní  českých"  věčné  paměti  svého  Vlastimila  a 
Krasoslava;  končit  předmluvu  slovy: 

„A  tak  ze  všech  dárkův,  jež  mi  kdy  Musa  propůjčila,  tento  mi 
nejmilejší  věnován  budiž  památce  mých  neocenitelných  a  příliš  brzce 
z  tohoto  života  vykročivších  přátel  —  Josefa  Vlastimila  Kama- 
rýta  a  Josefa  Krasoslava  Chmelenského  —  jménům,  jimižto 
že  vedle  jiných  národ  český  honositi  se  nepřestane,  jist  jsem." 

*  * 

* 

Ku  charakteristice  vzácného  vzdělání  esthetického,  vážného  smýšlení 
vlasteneckého  a  starostlivého  dychtění  literárního  vyberme  si  ještě 
některé  význačné  věty  z  výborné  vivahy  Chmelenského  s  názvem 
^Slovo  o  kritice",  uveřejněné  poprvé  v  „Časopise  C.  Musea"  1837 
(ročn.  XI.,  sv.  III.,  str.  263.-279.).  Když  už  před  tím  v  různých  časo- 
pisech již  od  let  jinošských,  a  zvláště  pak  v  Palackého  „Časopise 
Č.  Musea"  a  v  Čelakovského  „České  Včele"  po  mnoho  let  referoval 
o  divadle  a  o  nové  literatuře,  napsal  Chmelenský  znamenitou  a  dosud 
cennou  rozpravu  o  kritice.  Slyšme  myšlenky  jeho  z  r.  1837.1 

„Kritika  musí  v  každé  literatuře  své  místo  míti;  kde  té  není, 
tam    bychom    posaváde    i    nadarmo    vyššího    literního    života    hledali." 

„Slova  vlastenec  a  spisovatel  byla  synonyma,  kdo  se  kde 
svou  láskou  k  mateřskému  jazyku  projevil,  musil  chtě  nechtě  psáti, 
třeba  ke  spisování  ani  schopností  ani  povolání  neměl,  a  kdo  několik 
řádek  anebo  veršíkův  napsal,  jmenován  byl  vlastencem,  ano  často 
slovutným  vlastencem." 

„My  nepotřebujeme  mnoho  spisovatelův  ledajakých;  naše 
literatura,  právě  že  teprva  od  nedávná  ze  sna  dvěstěletého  procitla, 
může  jenom  rozumnými  a  dobrými  spisovateli  od  opětného  dřímání 
a  snad  věčného  spánku  zachráněna  býti,  jen  takoví  mohou  jí  opět 
vážnosti  u  sousedův,  ano  i  u  vlastencův  získati,  a  to  však  jen  tenkráte, 
když    se    špatnými    knihami   jejich    bez  toho    obtížné   snažení    nekazí." 

„Všemožná  dokonalost  v  dosažení  všeho,  cožkoliv  k  dobru  a 
ke  cti  českého  národa  a  české  vlasti  počínáme,  jest  hlavním  naším 
cílem,  cílem  každému  pravému  vlastenci  přesvatým,  cílem,  před  nímžto 


Dr.  Josef  Krasoslav  Chmelenský  a  Morava.  891 

všecko  sobectví  a  každý  nízký  chtíč  se  skrýti  musí,  a  protož  třeba 
zvolna  všecko  odstraňovati,  co  prostředního  jest.  co  však  špatného,  co 
nejrychleji  mejtiti  a  udušovati." 

Za  nejlepší  časopisy  tehdejší,  kam  měly  býti  psány  dobré  kritiky 
o  spisech  českých,  považoval  Chmelenský  „Časopis  0.  Musea"  a  „Časopis 
pro  katolické  duchovenstvo".  Zajímavo  jest,  co  Chmelenský,  sám  pilný 
přispěvatel  do  „Časopisu  Českého  Musea"  (již  v  I.  ročníku  ve  svazku 
druhém  r.  1827.  čteme  balladu  Chmelenského  „Věnec  a  prsten"),  píše 
o  Musejníku,  vlastně  o  svém  příteli  Frant.  Palackém,  redaktoru  jeho; 
ve  slovech  Chmelenského  vidíme  již  Palackého  celého.  Píšef  Chmelenský 
(Pčilacký  byl  tehdy  v  Kímě): 

„časopis  musejní  —  nejstarší  ze  všech  českých  —  má  to 
veliké  štěstí,  že  muž  všestranně  vzdělaný,  veleosvícený,  zkušený  i  hlu- 
bokým důmyslem  i  čistou  mravností  i  moudrou  povážlivostí  ku  každému 
vyššímu  liternímu  podnikání  zcela  schopný  redaktorem  jeho  jest.  Dary 
výborné,  jež  mu  matka  příroda  u  veliké  štědrotě  podala,  objevily  se 
nám  v  nejvyšší  skvělosti  v  jeho  historickém  a  krasovědném  zpytování. 
Pan  Palacký  má  vážnost  ve  veškerém  slovanském  literním  světě,  a 
dle  svého  dosavadního  studium,  zvláště  vědy  aesthetické,  jest  on  nejen 
v  stavu  každou  pro  časopis  musejní  podanou  kritiku  ouplně  oceniti  a 
posouditi,  alebrž  i  sám  nejdůkladnější  kritiky  pro  časopis  ten  psáti,  jak 
to  již  nejen  v  Musejníku.  ale  i  v  jiných  učených  spisech  často  dokázal." 

„Čas  jest,  aby  se  časopisy  již  o  domácí  půdu  rozdělily,  a  jen 
tím  způsobem,  že  pro  každý  časopis  dle  rozličností  předmětů  i  rozliční 
spisovatelé  pracovati  se  uvolí,  dá  se  očekávati  i  pěknější  květ,  vznik 
a  zdar  časopisectví  českého,  posud  ještě  mnohé  vady  i  na  čele  majícího." 

„Kdo  má  vlastně  kritiky  psáti?...  Slovem,  jen  mužové,  jako 
Oelakovský.  Palacký,  Šafařík,  Vinařický  a  těm  podobní,  se  s  kritikou 
zabývejte.  Nebo  což  jest  posuzovatel,  než  veřejný  soudce,  a  může  to 
kdo  jiný  býti,  leč  muž  všestranně  vzdělaný,  zkušený,  moudrý  a  osvícený?" 

„Mámeť  za  to,  že  každá  i  ta  nejpřísnější  kritika  z  jistého  ohledu 
ctí  jest,  protože  jen  o  takové  knize  se  soudně  psáti  dá,  a  dle  našich 
pravidel  jen  o  takových  kriticky  jednati  má,  kde  aspoň  něco  do- 
brého jest." 

„Každý  posuzovatel,  bera  kritické  péro  do  ruky,  měj  jako  děje- 
pisec pravidlo  před  očima:  Psáti  budu  sine  studio  et  sine  ira!" 

„Pravdivost  a  důkladnost  jsou  tedy  hlavní  potřeby  každé 
kritiky  ..." 


892  Fr.  J.  Rypáček: 


„I  nejpřísnější  kritika,  kdežto  káráni  převahu  mělo,  ještě  nikdy 
neuškodila;  naproti  tomu  nevčasné  chválení  marných  a  sobeckých 
mladíků  mnohého  z  nich  pokazilo..." 

Chmelenský.  jehož  výroky  velmi  dobře  hodí  se  poměrům  našim, 
končí:  „Pravda,  heslo  všech  dobře  smýšlejících,  buď  i  heslo  každého, 
kdož  se  k  spisování  kritik  odhodlává,  ano  jen  vědomi,  že  ta  jeho 
vůdkyní  při  spisování  byla,  jest  mu  pevnou  záštitou  proti  překypující 
zlobě,  uražené  marnosti  a  nenasycené  ctižádosti.  Kdo  v  sobě  dosti  síly 
aneb  povolání  necítíš  pravdu  pronésti,  nechej  kritiky,  protože  nikdy  jin}^, 
leč  fragmentární  a  nejistý  soud  vynésti  v  stavu  nebudeš.  Kdo  se  jednou 
věci  jakékoli  obětuješ,  obětuj  se  jí  s  celým  srdcem  —  polovičností 
nikde  a  nikdy  v  hod  nepřijdeme..." 

Josef  Krasoslav  Chmelenský  byl  z  poctivých  a  nadšených  buditelů 
vlasteneckých,  kteří  jedinci  jsouce  pracovali  za  deset,  vykonali  za  sta, 
cítili  za  tisíce,  doufali  za  miliony  a  oblažovali  miliony. 

Soubor  spisů  J.  K.  Chmelenského  byl  vydán  r.  1870.  v  „Xárodní 
bibliotéce",  v  díle  pátém,  s  názvem:  „Dr.  Jos.  K.  Chmelenského 
vybrané  spisy.  Svazek  první."  Patrně  chystán  byl  také  svazek 
druhý,  ale  nevydán.  K  prvému  svazku  jest  přidána  fotografie 
básníkova.  Ve  svazku  tomto  jest:  Díl  I.  Láska  Čechova,  drama- 
tická báseň  o  praotci  Čechovi,  díl  II.  Básně,  a  to  nejdříve  Výbor 
ze  sbírky  roku  1823.  vydané  (dle  vlastních  oprav  spisovatelových), 
drobné  básně  a  nápisy  (mezi  básněmi  „Ohlas  Zofii  Jandové",  znělky 
věnované  Zofii  Jandové,  aby  básník  zakryl  nevinn}'  klam  svůj;  napsal 
totiž  „panenský  pěvec"  roztomilé  básničky  a  podepsal  se  ..Zofie  Jandová"), 
pak  básně  z  „Novon  čeňky"  na  rok  1824.,  básně  z  almanachu  „Dennice" 
na  rok  1825.  (mezi  nimi  dojemné  „Elegie  na  břehu  Blaníce";  básník 
totiž,  syn  učitelův,  velmi  záhy  úplně  osiřeli  básně  z  „České  Včely" 
na  rok  1834.,  z  almanachu  „Kytky"  na  rok  1836.  (Panny  české,  Na 
nevinnost,  Růže  Tetínská,  Otčina,  Děvy  slovanské  atd.),  z  almanachu 
„Kytky"  na  rok  1837.,  z  almanachu  „Kytky"  na  rok  1838.  (Chodníček 
lásky,  Píseň  hanácká).  Poputnice  čili  písně  cestujícího  (^Pohled  na 
Prahu),  Kvítí  polní  z  Moravy  a  ze  Slezska,  výbor  básní  posud 
netištěných,  Růže  plané  z  Moravy  a  ze  Slezska.  V  dodatku  jest  známý 
Spytihněvňv  soud  (z  Musejníka  na  rok  1837.)  a  deset  ohlasů 
z  anakreontických  písní  Jakoba  Vittorelli  (z  Mus.  na  rok  1838.).  Díl  III. 
ftbsahuje  „Prosu",  a  to  divadelní  recense  z  „České  Včely"  1834, 
Kěco  o  divadle  ve  Lvově  a  o  překládání  z  cizích  jazykův  a  další  recense 
z  „České  Včely",   Slovo   k   českému  herectvu,    které    ani   penězi    není 


Dr.  Josef  Krasoslav  Cbmelenskv  a  Morava. 


893 


k  zaplacení  (z  „České  Včely"  1835),  o  česk^-ch  operách  (tamže),  o  Tylově 
„Čestmíru"  (tamže;  při  tom  se  dovídáme,  že  Chmelenský  chtěl  již  dříve 
než  Tyl  napsati  drama  o  Čestmírovi,  ale  přesvědčiv  se  o  nezpňsobilosti 
látky  k  truchlohře,  napsal  historický  obraz  o  šesti  zpěvích,  vlastně 
báseň  epickou  „Vlastislav  a  Neklaň"  a  uveřejnil  v  Musejniku  1829), 
Slovo  o  kritice,  Zprávy  z  Moravy  (výjimky  ze  psaní  k  panu  Františku 
Palackému),  Manství  česká  (z  Musejníka  na  rok  1832.)  a  konečně 
Karlšteinské  manské  právo  (z  Mus.  na  rok  1835.). 

Z  veršů  J.  K.  Chmelenského  znárodněly  některé  písně  milostné 
i  vlastenecké,  na  př.  Chodníček  lásky  (Pěkně  na  chodníček  svítil 
mi  měsíček,  když  jsem  šel  za  svou  milou),  Přemysl  (Doorávám, 
dokonávám,  moje  práce  skončena).  Píseň  hanácká  (Aj,  což  na  světě 
mi  schází  v  krajů  Hany  bohatém).  Růže  Tetínská  (Nad  Berounkou 
pod  Tetínem  růže  již  se  červená).  Píseň  Čecha  (Kde  můj  je  kraj, 
kde  má  je  vlast?  To  jméno  má  největší  slast!)  Velmi  často  byla  a  jest 
dosud  zpívána  Píseň  Moravana,  která  jakožto  výrazná  a  vlastenecká 
píseň  J.  K.  Chmelenského.  nechť  zakončuje  skromný  náš  jubilejní 
článeček  o  „panenském  a  vlasteneckém  pěvci". 

Píseň,  ovšem  dosti  známá,  zní: 


Přicházím  přímo  z  Moravy 

sem  k   vám   do  ('cskó  země, 

do   vlasti  síly,   oslavy, 

milé  její  mi  plémě! 

Milé  mi  jest,  a  Moravan 

od   Čecha  liývá   milován. 

Jednoho  těla  oudové 

od  dávné  jsme  památky: 

jsme  bratří,  jsouce  synové 

naří   slovanské  matky! 

Cech   Slávy  syn   i  Moravan, 

od  jedné  matky  pěstován ! 

Ano,   my  národ  jsme  jeden 

a  jedno  plémě  silné; 

jeden  kořen,  jeden  i  kmen  — 

vždy  větve  nerozdílné  ; 

ten  strom  slovanský  národ  jest, 

z  nás  každý   —  jeho   ratolest. 


Svatou  my  jednu  máme  řeč, 

jeden  jazyk  mluvíme; 

pro  něj  my  rádi  pujdem  v  seč, 

život  pro  něj   ztratíme ; 

nás  jedna  krásná   řeč  pojí, 

my  jsme  a  zustanem  svoji ! 

Kde  zápasil  kdy  český  lev 

pro  víru,  vlast  a  krále, 

moravská  vlála  korouhev, 

byli  jsme  s  vámi  stále ! 

Xám  král  jeden  a  jedna  vlast, 

a  stejný  bol  i  stejná  slast ! 

Kdy  zazněl  k  bitvě  Čechů   zpěv, 

i  nás  se  vojska  lekla, 

kde  Čech  za  vlast  vyléval  krev, 

i   krev  Moravce  tekla. 

»Milujme  se,  jsmeť  jedna  krev!« 

to  heslo  mé  a  můj   to   zpěv ! 


Kdo,  zpívaje  tuto  významně  národní  píseň,  vzpomene  si  poetického 
skladatele  jejího?  Pam.átka  Josefa  Krasoslava  Chmelenského  buď  po- 
žehnána v  národě  veškerém,  a  zvláště  na  Moravě! 


894  Felixski: 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

z  polštiny  přeložil  BftRTlSLAV  Skalskv.  (Č.  d.) 
III. 

Dějiny  společnosti  světa  předkřesťanského. 

Dříve  než  přistoupíme  k  theoretickému  rozboru  nezbytných  pod- 
mínek pro  dokonalou  společnost,  nebude  od  místa,  když  pohlédneme 
nejprve  aspoň  na  důležitější  zjevy  společenského  života  ve  světě 
dávném,  abychom  se  přesvědčili  o  nevyhnutelnosti  nápravy  lidského 
pokolení  nejen  individuelní.  nýbrž  i  společenské,  jež  stala  se  Vy- 
kupitelem. Doufáme,  že  se  čtenář  nebude  diviti,  když  mluvíce  o  prvot- 
ních dějinách  lidstva,  budeme  se  opírat  o  svědectví  Mojžíše,  jediného 
skutečného  dějepisce  předpotopní  epochy.  Bylo  by  spíše  divno,  kdy- 
bychom neuznávali  tuto  nejvěrohodnější  historickou  důležitost  proto  právě, 
že  věříme  o  těch  knihách,  že  byly  sepsány  z  vnuknutí  Ducha  sv. 
Kdo  se  proto  protiví  našim  důvodům,  že  je  opíráme  o  biblický  dějepis, 
ten  již  tím  prozrazuje,  že  ne  z  lásky  k  pravdě  to  činí,  nýbrž  že  jedině 
Zjevení  se  jeho  úsudkům  protiví.  Prohlížejíce  tedy  knihy  lidstva, 
vidíme  již  v  zárodku  lidské  společnosti,  v  lůně  nejprvnější  a  nečetné 
ještě  rodiny,  složené  z  vyhnancův  z  ráje  a  několika  jejich  dětí,  vidíme 
již  tehdy,  pravím,  blahodárné  a  budující  síly  vzájemné  lásky  mezi 
rodiči  a  dětmi,  otravnou  a  rozkládající  sílu  sobectví,  jež  nakazivši 
jedem  záští  srdce  Kainovo,  vede  ho  k  zločinu  bratrovraždy.  Přetrhané 
tím  svazky  rodinné  nikdy  již  nevracejí  se  k  prvotnímu  spojení,  a  když 
synové  Boží  a  synové  lidští  množíce  se  postupem  času  ve  dvě  oddělená 
společenstva  se  organisují,  manželské  svazky  mezi  potomky  Setovými 
a  Kainovými  založené  jenom  na  pouhé  žádosti  místo  štěstí  a  rozvoje 
působí  s  obou  stran  spíše  ztráty.  Bratrovražedné  plémě  zbavené  nezištné 
lásky  vetřevši  se  do  domácího  krbu  bohabojných  potomků  Setových, 
nakazilo  je  svou  nevěrou  a  svým  bezuzdným  sobectvím,  a  tou  vše- 
obecnou zkázou  vyvolaný  strašný  trest,  potopa,  činí  konec  dalšímu  rozvoji 
společnosti,  nutíc  lidské  pokolení,  aby  se  vyvíjelo  opět  z  jediné  rodiny. 

Pýcha  nedalekých  ještě  potomků  Noe,  kteří  věří  více  své  do- 
vednosti než  neomylnému  zaslíbení  Tvůrcovu,  přivádí  nový.  ač  již 
méně  krutý  trest  na  provinilce,  přinutivši  je  po  zmatení  jazyků  roze- 
jíti se  na  různé  strany  světové,  což  dá  počátek  četným  národům  a 
zalidnění  různých  stran  světových.  Avšak  i  jednojazyčné  kmeny  v  po- 
měru k  rozštěpování   se   vždy   na   nová  pokolení  ztrácejí  patriarchální 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti.  895 


jednotnost  a  rozpadají  se  na  drobné  jednotky  společenské,  z  nichž 
každá  skutečně  samovládee  svého  má,  avšak  má  tak  malý  rozměr  a 
tak  malou  lidnatost,  že  s  těží  může  býti  srovnána  s  přítomným  jich 
množstvím.  Jaké  byly  tehdejší  říše,  z  toho  možno  poznati,  že  patriarcha 
vyvoleného  národa,  sebrav  jenom  někohk  set  ozbrojenců  mohl  poraziti 
čt^^ry  spojené  krále,  vracející  se  od  porážky  jiných  pěti  králů  (Gen. 
XIV.  14.  15.).  Již  od  kolébky,  jak  vidíme,  společnosti  v  říše  sorganiso- 
vané.  ze  sobectví  zrozená  touha  po  rozšíření  svých  říší  a  sesílení  své 
moci  nutí  tv  malé  králíky,  aby  si  přivlastnili  cizí  majetek  a  aby  si 
podrobili  slabší  pod  svou  vládu.  Pod  zhoubným  vlivem  oné  vášnivé 
touhj-  po  vládě  starají  se  jen  o  sesílení  své  vážnosti  a  svého  bohatství 
na  venek  na  útraty  sousedů  a  uvnitř  na  útraty  vlastních  poddaných. 
Ti  poslední  zase  toutéž  odplácejíce  sobeckou  touhou,  k  tomu  především 
směřují,  abv  co  nejlépe  zabezpečili  vlastní  zájmy,  aby  co  nejméně 
veřejných  břemen  na  sebe  přijali.  Není  tedy  divu,  že  při  takovém 
kažení  normálního  rozvoje  společenského  života,  který  živí  se  a  mužní 
toliko  duchem  obětavosti,  plvnoucím  z  lásky,  musila  se  veřejná  správa 
zasvěcená  osobním  zájmům  konečně  státi  obětním  oltářem,  jak  pro 
vládce  tak  i  pro  poddané. 

Lépe  nemohly  se  utvořiti  poměry  mezi  nezávislými  od  sebe 
navzájem  říšemi,  kde  na  místě  lásky  k  Bohu  a  bližnímu  postavil  se 
v  mezinárodních  poměrech  plemenný  nebo  říšský  zájem,  což  se  děje 
rovněž  ze  sobeckých,  třeba  již  ne  osobních  pohnutek,  nýbrž  jen  pro 
vlast,  bohatství  a  zdar.  S  odstraněním  ideje  bratrství  mezi  všemi  kmeny 
velké  lidské  rodiny,  sporv  a  nedorozumění,  která  vznikla  mezi  sousedvj 
musila  býti  rozřešena  brannou  mocí;  každá  však  nová  válka  rozohnila 
vždy  více  dávnou  nenávist.  Po  bojích  několikráte  vzniklých  skončilo 
vše  tím,  že  po  dokonané  porážce  vítězové  vnutili  svoje  zákony  pře- 
moženým, odňali  vládu  jejich  náčelníkům  a  přivtělili  kraje  jejich 
k  vlastní  říši,  avšak  již  s  těžkými  podmínkami  podrobeného  lidu,  t.  j. 
buď  dělali  z  přemožených  pouze  nevolníky,  nebo  v  nejlepším  případě 
vkládali  na  ně  co  nejvíce  veřejných  povinností  a  co  nejméně  jim 
skýtali  z  výtěžků  společných  tak,  že  nejednou  všechna  privilegia  přešla 
časem  ke  stavu  dobyvatelů,  všechny  však  nejtěžší  povinnosti  dostaly 
se  za  úděl  ujařmeným.  Mocný  a  vždy  nejmocnější  dobyvatel  obklíčiv 
se  četnými  a  oddanými  sobě  rytíři,  kteří  stávajíce  se  vždy  bohatšími 
novým  lupem,  spolu  se  svým  vládcem  v  majetku  a  moci  rostli,  vždy 
dále  a  dále  rozšiřoval  své  výboje  na  vnějšek,  uvnitř  však  stával  se 
samo  vládcem  a  nejednou  i  ukrutným  tyranem,  zvláště  k  národům  po- 


806  Felixski 


droben\-m,  jimž  vnucoval  nesnesitelné  jho,  zaměňuje  mnohdy  licH 
v  dobytek.  Roznícená  pýcha  ponenáhlu  zabíjí  v  srdci  ctižádostivého  a 
vládychtivého  vládce  poslední  zbytky  víry  a  bázně  Boží,  staví  však 
na  místo  potlačeného  zákona  Tvůrcova  bezuzdnou  samovuli  tyranovu, 
jež  dostupuje  někdy  až  k  tomu  stupni  šílenství,  že  od  sv}'ch  poddaných 
vymáhá  pro  sebe  božskou  poctu,  jako  na  př.  činili:  ]Síabuchodonosor, 
Alexander  Makedonský  a  mnoho  římských  císařův.  A  to  jest  první 
skála,  o  niž  se  rozbíjí  zdar  společnosti,  vyhasnutí  totiž  lásky  k  Bohu 
a  k  bližnímu  v  srdcích  lidských  a  zvláště:  nadužívání  síly  a  otroctví, 
které  plyne  z  nadvlády.  Tam  však  lépe  se  nedaří,  kde  bezuzdné  davy 
lidu,  kořistíce  z  veřejného  nějakého  neštěstí,  nebo  z  neschopnosti 
vládce,  s  vrh  ují  s  trůnu  panovníka,  aby  místo  něho  ustanovily  lidovládu 
jako  nejlepší  lék  proti  despotismu.  Jestliže  v  srdci  většiny  národu 
zanikla  láska  k  ctnosti  a  s  ní  i  ochota  k  oběti  a  na  místě  jejím  se 
uhostí  špinavý  egoismus,  tedy  i  pod  republikánskou  formou  vlády, 
osoby  povolané  buď  k  zákonodárství  nebo  k  veslu  vládnímu,  místo 
aby  hleděly  na  obecné  dobro,  budou  hledati  jenom  svůj  vlastní  zisk, 
tolik  se  starajíce  o  skutečné  štěstí  lidu  jako  ten  nejkrutější  despota. 
Kořistíce  z  bludů  nadužívání  vlády,  ctižádostiví  a  neméně  sobečtí 
intrikáni,  pod  maskou  péče  o  lid  počínají  hromaditi  kolem  sebe  vždy 
četnější  zástup  pochlebníkův  a  získávajíce  je  pochlebováním  a  sliby, 
bouří  společnost,  podkopávají  vážnost  vlády  a  konečně  přivedou  říši 
k  takové  anarchii,  že  stane  se  bud"  lupem  chtivých  sousedů  nebo  upadne 
v  poddanství  některého  mocného  tribuna,  jenž  zničiv  zbraní  hydru 
bezvládí,  ujímá  se  železnou  rukou  otěží  vládních  a  zavádí  zcela  abso- 
lutní vládu.  Tak  říše  založená  na  sobeckých  tužbách,  kolísajíc  stále 
mezi  absolutismem  a  anarchií,  jako  mezi  Skyllou  a  Charybdou,  nemůže 
dosíci  nejen  ani  trvalého  zdaru,  n\'brž  ani  trvalého  pokoje,  neboť  ni- 
čemný egoismus,  vytlačiv  z  veřejných  poměrů  svědomitou  práci  a 
ochotu  k  obětem,  plodí  jenom  nesnáze  nebo  tíseň.  Jest  však  snad 
možnou  věcí  vymýtiti  ze  srdcí  ono  jedovaté  sobectví  s  pomocí  zdravé 
filosofie  nebo  jiných  čistě  lidských  prostředků?  Průběh  dějin  před- 
křesfanského  lidstva  určitě  tomu  odporuje,  ukazuje  na  dlouhé  řady 
fakt,  jež  dosvědčují,  že  i  ten  drobet  dobra,  s  nímž  se  setkáváme  ve 
starobylém  světě,  byl  zachován  pomocí  náboženství  a  tedy  božskou 
mocí  a  nikoli  lidským  přičiněním.  Ze  však  víra  na  celé  zeměkouli 
začavši  od  Jordánu,  k  nepoznání  přetvořená  utonula  v  nekonečném 
modlářství,  nebylo  jiného  prostředku  k  vyléčení  ze  sobectví,  než  onen 
lék  vtěleným  Slovem  s  nebe  snesený,  jenž  sluje  po  křesfansku  vykoupení. 


Víra  a  nevěra  vzhledem   ku   zdaru  společnosti. 


Maiíce  setkati  se  s  očekávanou  námitkou,  ptejme  se  raději  sami: 
kde  jsou  skutečné  důvody  onoho  obrozeni  společenského  křesťanstvím, 
o  němž  zde  řeč?  Hledíce  na  nynější  stav  větší  části  ki^esťanských  říší, 
zdaž  nevidíme  tj-též  základní  živly,  jež  ku  konečné  záhubě  přivedly 
pohanský  svět"?  Ovšem  že  ještě  dnes  kraje  dle  jména  řadí  se  pod 
korouhev  kříže;  to  však.  že  uznávají  církev  za  svou  duchovní  matku, 
působí  nejbolestnější  pocity  těm  zvláště,  kteří  věří  z  celé  duše 
v  ohrožující  sílu  křesťanství.  Máme  však  právo  onen  stav  bezvýslednosti 
připisovati  vykoupení,  když  tak  snadno  lze  ho  vlastním  naším  příkořím 
vysvětliti?  Křesťanství  nezměnilo  přece  lidskou  přirozenost,  ačkoli 
neomylné  podalo  prostředky  k  jejímu  vyléčení;  člověk  obdařený  svo- 
bodnou vůlí  může  proto  z  nich  kořistiti  nebo  jimi  opovrhovati.  Ježto 
však  hlas  vášně  má  snazší  přístup  do  srdce  než  hlas  evangelického 
sebezapírání,  není  divu.  že  ohromná  většina  lidstva  uši  si  zacpává  při 
volání  Vykupitelově.  A  i  uprostřed  těch,  kteří  poslouchali  Jeho  hlasu, 
kolik  přijalo  spíše  formu  než  ducha  Evangelia  tak,  že  i  při  zachovaných 
náboženských  obřadech  vnějších,  v  nejvážnějších  životních  otázkách 
čistě  pohanskými  zásadami  se  řídí.  Tvrdošíjné  zavrhování  křesťanství 
od  většiny  lidstva  jest  příčinou  neúčinnosti  jeho  v  díle  obrození  celé 
oné  niassy  pohanských  národů,  jež  dosud  žijí  tak,  jako  žily  před 
vykoupením;  zdánlivé  však  jenom  jeho  přijetí,  nebo  když  národové 
vodou  křtu  obrození  v  něm  trvají  jen  dle  jména,  jest  opět  jedinou 
příčinou  politování  hodného  stavu  společnosti. 

Filosofové  a  publicisté  křesťanství  skutečně  nepřízniví  tím  ob- 
jasňují obmezení  vlivu  jeho  na  společenské  instituce,  že  učení  mající 
za  účel  jedině  zajistiti  lidem  věčnou  blaženost  a  pohrdající  ze  zásady 
vším,  co  jest  časné,  nijak  nemůže  býti  povoláno,  aby  řídilo  organisaci 
říšskou,  jejíž  úlohou  jest  opět  zajistiti  národům  blahobyt  na  zemi. 
Jakkoli  se  zdá,  že  toto  tvrzení  má  jisté  známky  opravdovosti,  jest 
v  základech  docela  bludné.  Neboť  Spasitel  hlásaje  zásadu,  že  jen  ten. 
kdo  věrně  plní  v  životě  vůli  Boží,  může  dosáhnouti  království  nebeského 
po  smrti,  zakládá  mravnost  křesťanskou  na  pouhém  vykonávání  jak 
soukromých  tak  i  veřejných  povinností,  ježto  jak  jedny  tak  i  druhé 
jsou  obsaženy  ve  vůli  Boží  lidem  zjevené.  Ovšem,  že  Syn  Boží  přišed 
na  svět,  ani  sám  bezprostředně  nemíchal  se  do  zájmů  říší  ani  takového 
poslání  apoštolům  neudělil,  pravda  též,  že  nehlásal  lidu,  jaká  mu  nále- 
žejí práva,  ať  již  v  soukromém  nebo  veřejném  životě,  nýbrž  přestal 
na  tom,  že  každému  jeho  povinnosti  vymezil;  zašívaje  však  ve  všech 
srdcích  ono  plodné  zrno  povinnosti,  nejjistější  základ  kladl  jak  rodin- 


i  98  Felixski: 


nému  tak  i  eocialnimu  životu,  neboť  kdyby  každý  vyplnil  věrně  to, 
co  mu  náleží,  celá  společnost  byla  by  vzorně  spořádána.  Kdyby  tedy 
všechna  svědomí  jak  na  nižších,  tak  i  na  vyšších  stupních  společenského 
žebříku  osvícena  a  posílena  byla  v  duchu  nauky  Kristovy  tak,  že  by 
každý  ochotně  a  věrně  plnil  svou  povinnost,  nebylo  by  třeba  ani  trestních 
zákonů  v,  ani  vězení,  ani  strážců  veřejné  bezpečnosti,  neboť  bázeň  Boží 
a  stráž  vlastního  svědomí  podepřené  láskou  k  bližnímu  a  láskou  z  víry 
plynoucí  samy  by  postačily  nejen  k  udržení  vzorného  pořádku  ve 
společnosti,  nýbrž  i  k  zabezpečení  všech,  jak  soukrom}^ch,  tak  i  ve- 
řejných zájmů. 

V  témž  duchu  působil  náš  božský  Zákonodárce  za  svého  pobytu 
na  zemi,  seje  na  role  srdcí  lidských  ono  životodárné  zrno,  jež  padnouc 
na  půdu  náležitě  připravenou,  v  nebetyčný  strom  vzroste.  Maje  na 
mysli  Syn  Boží  věčné  naše  spasení,  nemohl  pustiti  s  mysli  tu  důležitou 
okolnost,  že  věčná  odměna  čeká  jedině  ty,  kteří  dobrovolně  a  z  lásky 
k  Bohu  vůli  Jeho  plní,  jsa  dalek  všeho  nucení,  jež  zbaví  veškeré  zá- 
sluhy, ty  jedině  přibíral,  kteří  z  vlastní  vůle  za  ním  šli,  z  lásky  přijímajíce 
na  sebe  jho  povinností  a  žádných  práv  se  nedomáhajíce  zde  na  zemi. 
Proto  shromáždil  kolem  sebe  nečetný  zástup,  ale  ta  první  křesťanská 
společnost  představuje  dokonalý  vzor  společenské  organisace,  opřené 
o  lásku,  o  úctu  k  povinnosti  a  o  vážnost  k  vládě.  Kdyby  všichni  lidé 
z  pokolení  na  pokolení  celým  srdcem  a  upřímnou  vůlí  se  stávali  syny 
církve,  řídíce  svoje  jak  soukromé,  tak  i  veřejné  poměry  v  duchu 
evangelia,  náprava  společnosti  byla  by  nastala  v  18  stoletích,  nic  nedbajíc 
na  všeobecné  proudy.  Jenom  zlost  lidská  na  škodu  byla  tomu  obrození, 
odvracujíc  větší  část  národův  od  vstoupení  do  církve  a  působíc  nesnáze, 
bouře  a  pohoršení  v  lůně  i  té  společnosti,  jež  představuje  království 
Boží  na  této  zemi.  Avšak  jakkoli  lidstvo  jest  daleko  od  toho  ideálu, 
jejž  církev  prvotní  představuje,  historie  učí,  že  každý  národ  vždy  se 
k  němu  co  nejvíce  blížil,  kdykoli  idea  křesťanství  nejvěrněji  se  jevila 
v  obyčejích,  zákonodárství  a  jeho  písemnictví  —  a  naopak:  v  poměru 
ke  klesání  ducha  křesťanského  upadal  vždy  národ  ve  zhoubnější 
zmatky.  Ani  délka  trvání  křesťanství  v  nějakém  kraji  ani  hojný  počet 
jeho  vyznavačů  ba  ani  péče,  s  jakou  se  stará  vláda  o  náboženské 
ústavy,  nemohou  býti  mírou  vlivu  dokonaného  vykoupení  na  společnost; 
neboť  ten  vliv  dá  se  měřiti  jedině  dle  stupně  přetvoření  lidí  a  ná- 
rodních institucí  v  duchu  evangelia.  Kejednou  nedávno  obrácené  kraje, 
přijímají-li  horoucím  srdcem  víru  a  upřímně  ji  usilují  prováděti  v  praksi, 
více   jsou   křesťanskými,    než  jiné,  jež  jsou    obráceny   před   mnohými 


Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaní  společnosti.  899 

věky;  nebof  mužná  horlivost  nových  synů  církve  směle  odstraňuje  vše, 
co  buď  v  zákonodárství  jejich  vlasti,  nebo  v  obyčejích  obyvatelů  jejích 
jest  proti  učení  Spasitelovu,  zatím  co  chladná  lhostejnost  nejstarších 
jejích  dětí  často  boří  to,  co  pobožnější  předkové  nákladem  nejednou 
nejtěžších  obětí  nashromáždili. 

Pokud  vláda  a  vážnější  část  národu  dobrodiní  vykoupení  náležitě 
oceňuje,  projevujíc  bezmeznou  důvěru  církvi;  pokud  obmyslná  a  sobecká 
civilisace  pohanská  odpor  a  pohrdání  v  nich  vzbuzuje,  pokud  zvláštní 
horoucí  láska  k  Bohu  a  bližnímu  hoří  ve  všech  srdcích,  potud  společnost 
rozvijí  se  jistě  v  duchu  křesťanském,  nezávisle  na  tom,  zda  dávno  byla 
obrácena.  Avšak  když  naopak  skepticismus  zapustí  v  národech  své 
kořeny  a  touha  po  požitku  obrátí  dychtivost  mass  k  materiálním  jediné 
požitkům,  zatím  co  zůstává  kleslé  křesťanské  společnosti  pouze  název, 
život  její  však  vrací  se  k  pohanské  cestě,  s  tímtéž  cynismem  sobectví 
jako  ve  světě  starobylém  a  s  tímtéž  periodickým  kolísáním  mezi 
despotismem  a  anarchií.  Kdož  neuzná,  že,  jestliže  se  v  katolické  říši 
objeví  rozklad,  bylo  by  nejméně  vhodno  přičítati  katolicismu  to,  co 
vlastně  jest  následkem  odstoupení  od  pravého  jeho  obsahu  a  co  on  tak 
důrazně  zavrhuje?  Církev  katolická  může  odpovídati  jedině  za  ty  spo- 
lečnosti, které  věrně  postupují  za  jejím  hlasem  a  nikoli  za  ty,  jež  s  ní 
válčí,  třeba  že  se  nazývají  jejími  dětmi.  Přítomný  stav  Evropy,  který 
v  některých  říších  někdy  vzorně  katolických  až  děsně  připomíná 
bezuzdný  a  nejednou  zdomácnělý  stav  pohanského  Eíma,  jest  nejlepším 
důkazem,  že  návrat  k  pohanským  ideím  musí  přivoditi  i  zjevy  pohan- 

v 

ského  života.  Ze  však  podstatu,  a  abych  tak  řekl,  duši  toho  života 
stanoví,  jak  jsme  viděli,  postavení  vlastního  já  za  jediný  účel  všech 
lidských  námah  se  zavržením  povinností  vůči  Bohu  a  bližnímu,  tento 
dnes  tím  sesilený  egoismus  jest  onou  zhoubnou  rakovinou,  jež  zžírá 
náš  společenský  organismus,  hrozíc  mu  zkázou  i  při  obrovském  stou- 
pání blahobytu  materiálního,  neboť  postup  ten  jest  tísněn  vždy  ještě 
větší  touhou   po  požitcích. 

I  dnes  jako  ve  světě  pohanském  se  zaniknutím  lásky  v  srdci, 
umřel  i  duch  oběti;  tam  však,  kde  každý  jen  o  sebe  sama  pečuje, 
neklada  hranice  svým  touhám,  není  divu,  že  vždy  méně  jest  upokojených, 
ale  vždy  více  nepřátel  proti  stávajícímu  pořádku.  Proč  v  opravdu 
křesťanské  rodině  bojí  se  členové  rozloučení  více  než  ostatních  neštěstí? 
Proč  ve  tvořící  se  společnosti  křesťanské  po  sestoupení  ohnivých  jazyků 
s  nebe  ve  večeřadle  nebyla  známa  závist  ani  touha  po  vyvyšování  se 
ba  ani  lhostejnost  k  utrápení  bližního?  Proto  že  v  rodině  nade  všechny 


í)00  Feli.vski  :  Víra  a  nevěra  vzhledem  ku  zdaru  společnosti. 

city    pozemské   jest    vzájemná   náklonnost;    v  prvotní    však    církvi    dle 
svědectví  Písma  sv.  množství  věřících  bylo  jedno  srdce    a  jedna  duše. 
V    lásce    tedy    spočívá    celé    tajemství    jak    vzájemné    shody    tak 
i  spokojenost    s  přítomným    stavem   věcí,    třebas    by    on    o   mnoho    byl 
pozadu  v  ohledu  na  materielní  život;    láska  opravdová  a  schopná  pře- 
trvat zkoušku  času,   může   býti    ovocem  jediné    lásky  s  nebe  udělené, 
neboť    přirozený    cit    sám    nestačí,    jak    vidíme    ve    světě    pohanském, 
a  ve  světě  zdánlivě   jen    dle   jména  křesťanském.    Ano  zajisté.   Milost, 
živou    vírou    dosažená,    rozlévajíc    v    srdcích    čistou    lásku    a    ohrožujíc 
duši    svatým    svým   plamenem,    klade    tím    úhelný    kámen,    kterýž  jest 
jedině  schopný,  aby  udržel  společenskou  budovu;  mluvíc  pak  jménem 
náboženských  povinností  k  duši.    nejopravdověji   pomáhá  při  stavbě  té 
velkolepé    budovy.    Nenadsazujeme    tvrdíce,    že    říše,    jejíž    obyvatelé 
všichni  byli  by  svati,   stala   by    se   vzorem   nejdokonalejší    společnosti, 
ježto   všechny    jak   veřejné    tak   i   soukromé    povinnosti    byly    by    co 
nejsvědomitěji  vyplněny,    bez    ohledu    na   jakoukoli   dočasnou  odměnu. 
Je- li    však   tomu    tak,    kdo    popře,    že  křesťanství,   jakkoli    se   nemíchá 
bezprostředně  do  vlády  světské,  jest  přece  mistrem  veřejného  pořádku 
tam,  kde  každé  individuum  poslouchá  rádo  jeho  rad. 

Po    tom    vysvětlení    stane    se    čtenáři    jasným,    že    mluvíce    buď 
o  křesťanské   nebo   nevěrecké   společnosti,   nemáme   na   zřeteli   tu   neb 
onu   skutečně    existující    říši,   ježto    na    celé    zeměkouli    nenajdeme  ani 
jeden  ani  druhý  takový  typ  v  plném  jeho  rozvoji.  V  přítomném  stavu 
civilisace,    když    různobarevné    idee    se    stejnou  lehkostí   jako  rychlostí 
probíhají  celým  světem,  všude  si  získávajíce  proselyty,  každá  jak  malá 
tak  i  velká  říše,   jest    vzhledem    k    různorodým   prvkům    zásad  agglc- 
meratu  s  tím  jedině  rozdílem,    že  v  jednom  tv,    v  druhém  jiné  prvky 
mají  převahu.  Analyse  existujících  společností  za  tím  účelem,  abychom 
ocenili  jejich  hodnotu,  neb  abychom  horoskop  jejich  přivedli  v  budouc- 
nosti na  jevo,    nepatří   nikterak    do    plánu  nynějších  studií.    Naším  zá- 
měrem jest   spíše    ukázati    na    základě    čistě   logických  důvodů,   jakou 
by   se   stala   společnost,    kd^^by    každý    její   člen   přizpůsobil   v   celém 
rozsahu  křesťanské  zásady  jak  k  vlastnímu  chování  se  tak  i  k  veřejným 
institucím  své  vlasti,  a  jak  by  se  opět  změnila,  kd^^by  v  ní  opanov-ily 
zásady  nevěrecké.    Jestli   úlohu   tu   náležitě   vyplníme,   nebude    čtenáři 
těžko  ocenit  důležitost  obou  ideálů. 


^•ř^^^^" 


Jan  Oliva:  První  tři  kapitoly  Písma.  901 

První  tři  kapitoly  Písma. 

Jan  Oliva.  (Č.  d.) 

Tímto  svým  uzpůsobením  má  a  může  člověk  již  ve  svém  při- 
rozeném stavu  následovati  nejsv.  Trojice  Boží  v  její  vládě  a  správě 
světa.  Jako  Ona  vládne  celým  vesmírem,  tak  má  člověk,  znamení 
Její.  podobně  vládnouti  zde  na  zemi.  A  tento  účel,  účel  přirozený, 
projádřen  ve  verši  26.  v  drubé  polovině.  Všecbny  třídy  zvířat 
má  člověk  ovládati:  od  vody  postupuje  jmenování  ke  vzducbu,  odtud 
k  zemi,  kdež  nejdříve  se  jmenují  zvířata  ve  stádecb  žijící,  potom 
divoká  a  konečně  malá  bavět,  všeobecná  to  říše,  obsabujíci  všecbny 
oro^anismv.  H.  39. 

Verš  27.  vypisuje  nám  krátce  stvoření  člověka,  jakožto  obrazu 
nejsvětější  Trojice,  ve  stavu  přirozeném.  O  tom  svědčí  i  slova: 
„Samce  a  samici  stvořil  je",  tedy  scbopné  k  rozplozování  potomků. 
O  manželství  pouze  jednobo  a  jedné  není  tu  řeči,  nýbrž  jen  o  scbopnosti 
ploditi  potomky  vůbec.  To  třeba  dobře  pocbopiti  pro  výklad  dějin 
lidstva  v  obledu  poblavním.  Manželství,  jak  se  2,  23.  24.  vy^pisuje,  je 
stavem  povýšenějším  než  tuto  se  předpokládá.  Ovšem  verš  27.  monogamie 
nevylučuje. 

Ve  veršícb  28.  až  30.  udává  zpráva  biblická,  kterak  lidé  první 
již  podle  svýcb  přirozenýcb  scbopnosti  jsou  od  Boba  postaveni  za  pány 
a  uživatele  všecb  věcí  na  zemi.  Tak  zcela  pěkně  pojí  se  tato  okolnost 
k  tomu,  co  jsem  napsal  výše  o  slunci.  Po  vylíčení  jebo  posledníbo 
stadia  naznačil  text  službu,  kterou  má  prokazovati  s  měsícem  a  bvězdami 
(a  zemí)  člověku.  Nyní  parallelně  k  tomu  po  ukončení  stvoření  a  vývoje 
organismů  naznačuje  se,  jak  i  ony  sloužiti  mají  člověku.  Tímto  způsobem 
ukázáno  úplně  logicky,  že  všecbno  na  zemi  i  ve  vzducbu  je  tu  pro 
člověka.  Z  tobo  mobli  první  lidé  snadno  poznati  lásku,  jakou  je  Bůb 
miluje  i  ve  stavu  jejicb  pouze  přirozeném.  Ale  nejen  první  lidé,  měli 
to  a  mají  nablížeti  všichni  lidé,  nebot  pro  všecbny  bez  výjimky  to 
dáno  od  Boba.  Svým  zrozením  nabývá  každý  na  to  práva.  To  výslovně 
je  naznačeno  ve  verši  28.  - —  A  jakou  službu  mají  organismy  pro- 
kazovati člověku,  v  čem  jich  může  užívati?  I  to  naznačeno  v  texte, 
právě  jako  to  bylo  naznačeno  výše  při  slunci.  Bytosti  živé,  pohybem 
obdařené,  měl  člověk  ovládati,  nad  nimi  panovati,  jak  výslovně 
udává  verš  28.  Výrazem  tohoto  panování  je,  že  jim  dává  jména. 
Rostlin  měl  požívati  (verš  29.)  a  zemi  naplniti  a  podmaniti  = 
Hlídka.  59 


902  Jan  Olfva: 


vzdělávati  (verš  28).  —  Nesmíme  si  ovšem  mysliti,  že  by  to  byl  nějaký 
nezměnitelný    zákon.    Toliko    všeobecně    naznačen    veršem    28.    poměr 
člověka  k  zvířatům,    a   veršem    29.  poměr   rostlin   k   bytostem    živým. 
Zajisté   že   člověk   hned   z   počátku    požíval   mléka  a  medu   a   naopak 
plody  stromů  a  obilí   jsou  potravou  mnohých  zvířat.    Zprávou  se  chce 
říci,   že  Bůh   pro    všechno   tvorstvo    připravuje   potravu:   obilí  a  ovoce 
je   hlavně   potravou   lidí,    zeleň   hlavně   potravou   zvířat,    obzvláště 
domácích.   Mohlo  by  se  také   úplně  dobře  říci,   že  tu  naznačeno,   jaké 
potravy  lidé  dle  svého  povolání  budou  jedenkráte  nejvíce  požívati; 
potravy  plynoucí  z  hospodářství  (chovu  dobytka  a  orby),  tak  že  bychom 
tu   poznovu   měli   naznačený    výslední    stav,   tentokráte  kultury  hospo- 
dářské, jaká  bude  výplodem  dějin  lidstva.  Můžeme  to  prosloviti  i  takto: 
První  lidé  a  jich  potomci   mají   od    Boha   právo    na   tyto    věci,   časem 
svým  mohou  toho  všeho  dosáhnouti,  sobě  všechno  podmaniti.    Všechny 
potřebné    síly    a    schopnosti    k   tomu    v   zárodku    dostali.    Je    tu   tedy 
program  budoucích  dějin  lidstva,  úmysl  Boží,  kam  má  směřovati  lidstvo 
veškerou  svou  činností  pozemskou.  Viz  Hh  57.  Krásně  potvrzuje  tento 
můj    názor   výrok   známého    učence   katolického.    Dra.  Hertlinga,   jenž 
píše  v  „Historisch-politische  Blatter"  svazku  120.  (1897)  str.  221.  takto: 
„Er  (Albertus  Magnus)    hatte   alsdann   weitergehen    und  auf  die  Stelle 
der  Genesis  (1,  28.)  verweisen  konnen,  wo  den  Stammeltern  von  Gott 
die    Unterwerfung    der    Erde    anbefohlen    wird.    Denn    íur    diese 
Unterwerfung  bildet  ja  die  Kenntnis  der  in  der  geschaífenen  Welt 
wirksamen  natllrlichen  Krafte,  also  jener  Mittelursachen,  die  unentbehr- 
liche  Voraussetzung.    Nur   dadurch,    dass   es   uns    gelingt,   die  Gesetze 
und  Bedingungen  ausfindig  zu  machen,   von    denen    im   regelmassigen 
Laufe  der  Begebenheiten  bestimmte  Wirkungen  abhangen,  konnen  wir 
die  Nátur   in    den    Dienst    des   Menschen   ziehen.    JenesWort   der 
Schrift   sanctioniert   somit  nicht  nur  die  grosse  Cultur- 
aufgabe  der  Menschheit,  sondern  auch  den  Wissenstrieb 
der    Forscher,     die    in    unermudlicher    Arbeit    bestrebt 
sind,     alle     einzelnen    Glieder     des     Naturmechanismus 
nach   Míjglichkeit   aufzuhellen."   —  A  Fr.  Reginald  Schultes, 
O.  Praed.,   v  Commer's  Jahrbuch    fiir  Philosophie  etc.  XHI.  208.  píše: 
^Die  Neuzeit  leistet  "Wunderdinge  mít  den  von  Gott  gehehenen  Kriiften 
der  Nátur,  mit  dem  Anschein,  als  hatte  sie  bald  den  Auftrag  des  Herm 
an  die  Stammeltern  (Gen.  I.  27.)  erfiillt." 

Co    posud    o   lidech   jsem    tu    z  přirozeného   jich    stavu   pověděl, 
chci    utvrditi    dvěma   citáty.    H  38  píše:    „Das  Ebenbild  Gottes,  sagen 


První  tři  kapitoly  Písma.  903 


uns  die  Kirchenvater,  liisst  sich  a  uch  im  Kíjrper  wahrnehmen;  vor 
allem  aber  finden  sie  dasselbe  in  der  geistigen.  imsterblichen  Seele, 
dem  Abglanz  Gottes,  des  reinen.  ewigen  Geistes.  im  Verstand  nnd 
Willen,  dem  Widersehein  gottlichen  Denkens  und  Wollens;  dann  in  der 
als  Nachbild  guttlicher  Vorsehung  dem  ]\Ienschen  iiber  die  sichtbare 
Sch()pfung  iibertrageneii  Herrschaft;  endlich  in  dem  diese  Herrschaft 
ausdriickenden  aufreehten  Gange,  in  der  Gedanken  und  Willen  kund- 
gebenden  Spracbe.  im  Blick.  in  den  Ziigen.  Das  ist  Gottes  natiirliches 
Ebenbild  im  Menschen;  von  diesem  allein  spricht  ausdrilcklich  der 
Schopfungsberieht,  aus  diesem  allein  leitet  er  des  Menschen  Herrschaft 
iiber  die  Thiere  her.  Doch  mag  man  sagen.  dass  im  natiirlichen  Eben- 
bild das  iibernatiirliche  versinnbildet  und  angedeutet  wird.  —  Wohl 
míjofen  wir  da  beo-reifen.  warum  Gott  mit  Bedacht  an  die  Hervor- 
bringung  dieses  Ebenbilds  herantritt.  Der  Mensch  steht  hoch  iiber  der 
vernunftlosen  Schijpfung,  dem  Leibe  nach  zwar  den  Thieren.  der  Seele 
nach  Gott  verwandt.  Gottes  híJchstes  Werk  und  die  Krone  aller  unter- 
geordneten  Schupfungen  ist  die  Hervorbringung  des  guttlichen  Eben- 
bildes."  —  A  Eohling  30  píše:  „Da  26  h)  das  dominium  terrae  als 
Folge  der  Ebenbildlichkeit  erscheint.  so  ist  klar,  dass  ihr  Wesen  im 
Geiste  wurzelt.  wodurch  eben  der  Mensch  zu  herrschen  geeignet  ist, 
obgleich  wahr  ist,  dass  im  Leiblichen  durch  Haltung,  Bewegung, 
Blick  und  Geberde  das  geistige  Gottesbild  auch  nach  Aussen  einen 
Ausdruck  findet." 

Výkladem  posud  podaným  znázorněno  jest,  kterak  Hospodin  po- 
učil první  lidi  o  původu  a  rozvoji  světa  a  hlavně  země.  Většina  toho 
je  dějepisná,  stala  se  před  jejich  stvořením,  část  ale  (verš  28. — 30.) 
stala  se  již  za  jejich  vědomí,  stýkala  se  s  jich  životem,  to  sami  prožili. 
Obojí  však  týká  se  vědomostí  potřebných  k  hospodaření  v  nejširším 
smyslu,  obojí  jest  látkou  pro  tak  zvané  vědy  hospodářské,  ekonomii 
v  řádu  přirozeném. 

Pravil  jsem  však  při  dřívějších  výkladech,  že  s  poměry  hospo- 
dářskými úzce  souvisí  poměry  socialně-právní ;  tomu-li  tak,  musí  v  šesti- 
denní  vedle  poučení  hospodářského  býti  též  poučení  socialně-právm', 
jinak  řečeno,  musí  tu  býti  označen  začátek  věd  socialně-právních,  nej- 
důležitější jich  pojmy  v  řádu  přirozeném.  Pojmy  tu  tedy  jsou  a  učenci 
vždy  je  tu  shledávali.  Poznali  jsme  je  při  výkladu  veršů  26.  až  30. 
Tento  text  slouží  za  podklad  k  úvahám  sv.  Tomáše  o  panování  člověka 
nad  zvířaty  a  o  užívání  rostlin  ve  stavu  rajském,  o  podmanění  země  a  j. 
Úvahy    ty   jsou   zpracovány   přiměřeně   naší    době   ve  výše   citovaném 

53* 


904  Jan  Oliva: 


článku  Dra.  C.  IVI.  Schneidra.  Panovati  nad  zvířaty  rozumem  svým 
(poroučeti  jim),  užívati  zvířat  k  svému  užitku,  požívati  rostlin  ku  své 
výživě,  na  všecky  tyto  věci  má  člověk  právo,  to  je  přirozené  jeho 
právo.  Přirozené  právo  člověka  však  zasahuje  též  v  obor  obcování 
pohlavního;  přirozená  povaha  obou  pohlaví  a  dobro  plodu  v\'žadují 
toho,  aby  tělesné  obcování  nedalo  se  nahodile,  nýbrž  mezi  osobami 
nějak  k  sobě  stále  připoutanými,  tedy  dle  řádu.  Isa  těchto  dvou  zá- 
kladních pojmech  (právo  na  věci  a  právo  obcování)  vybudována  celá 
budova  socialně-právní  přirozené  vědy. 

Také  počátek  věd  ideálních  tu  musíme  nalézti,  má-li  poučení 
prvních  lidí  býti  úplné.  A  je  tu.  Důkazem  verš  31.  Ukazuje  nám, 
jaká  účelná  spořádanost,  teleologie,  v  celém  vesmíru  vládne,  zvláště 
zde  na  zemi.  Jedno  prospívá  druhému,  jedno  podminuje  druhé,  žádný 
z  těch  nepočetných  tvorů  není  tu  nadarmo,  není  zbytečným.  „Vše  jest 
velmi  dobré."  Jest  ovšem  pravda,  že  text  verše  31.  především  platí 
o  člověku,  ve  srovnání  s  ostatními  tvory  „dobrými"  je  člověk  „velmi 
dobrý",  a  kdyby  on  nebyl  „velmi  dobrý",  nebylo  by  vše  „velmi  dobré", 
ale  přes  to  chvála  ta  neplatí  jenom  člověku,  poněvadž  člověk  není 
„všechno."  H  42.  Platí  to  tedy  o  všem  předcházejícím.  Pěkně  to  vy- 
jádřil P  811  takto:  „Když  Bůh  člověku  jeho  fysický  a  právní  poměr 
k  ostatnímu  tvorstvu  vytknul  a  na  pamět  uvedl,  přehlednul  takořka 
ještě  jednou  všecky  jednotlivé  bytosti,  které  od  prvního  až  do  šestého 
dne  stvořil,  a  shledal,  že  veškero  tvorstvo  jakožto  jednotný  celek  jest 
velmi  dobré,  kdežto  o  jednotlivých  částech,  z  nichžto  se  tento  celek 
skládal,  pravil  jen,  že  jsou  dobry.  Dobrota,  krása  a  účelnost  atd. 
stvořeného  světa  září  v  úplném  jasu  teprv  tenkráte,  když  se  neuvažují 
jednotlivé  bytosti  o  sobě  a  pro  sebe,  nýbrž  když  se  na  svět  patří 
jakožto  na  celek,  v  němž  teprv  užitečnost,  důležitost  a  nutnost  jeho 
jednotlivých  částí  ve  pravém  svém  světle  se  jeví."  Tak  dán  počátek 
k  vědeckému  uvažování  o  světě,  k  teleologii  a  esthetice  v  celém  roz- 
sahu, jakož  i  k  vědám,  na  nichž  tyto  spočívají.  Vědy  ty  jmenujeme 
ideální.  Jsou  zde  ideální  pojmy,  logicky  rozlišené?  Jsou.  „Dobrý"  a 
„velmi  dobrý"  jsou  jistě  jakosti,  z  věcí  abstrahované,  tedy  idee,  pojmy 
čistě  duchové.  Tak  vzniká  logika,  psychologie. 

A  což  věda  náboženská?  Dle  výkladu  při  kultuře  náboženské 
podaného  zasahuje  náboženství  jednak  do  všech  odvětví  kultury,  jednak 
je  jevem  samostatným.  Dle  toho  věda  náboženská  jednak  je  spojena 
s  vědami  jinými,  jednak  samostatná.  Je-li  náhled  tento  pravý,  musíme 
ohlas  jeho  nalézti  i  v  šestidenní.  A  nalézáme.  Vícekráte  tam  stojí  slovo 


První  tři  kapitoly  Písma.  905 


„požehnal"  (v.  22.  a  28.),  čímž  ukázáno,  kterak  milost,  požehnání  Boží 
zasahuje  i  v  přírodu,  v  přirozený  její  vývoj,  a  že  tudíž  nutno  i  při 
přírodovědě  k  tomu  přihlížeti,  má-li  býti  vědou  dokonalou.  —  Jako 
pak  samostatná  věda,  oddílná  od  jiných,  povýšena  nad  ně,  ale  do- 
plňující je  jeví  se  nám  věda  náboženská  ve  verších  2.  a  3.  kapitoly 
druhé.  Zde  je  dáno  poučení  Bohem  samým  o  životě  náboženském, 
což  je  počátkem  vědy  theologické.  Poučení  to  je  odděleno  od  ostatního 
šestidenní  přesně  veršem  1.,  jenž  vypravuje  o  ukončení  všeho  viditel- 
ného, je  však  formou  slovesnou  úzce  spojen  s  předcházejícím,  tak  že 
tím  postavení  vědy  theologické  velmi  pěkně  je  znázorněno.  Poučení 
to,  jak  za  to  mám,  dáno  bylo  přímo  prvním  Hdem,  v  něm  není  nic 
o  minulosti,  nýbrž  vše  směřuje  k  budoucnosti.  Vizme.  Text  výslovně 
praví,  že  „dokonána  jsou  nebesa  i  země  i  všechno  uspořádání  jejich", 
čímž  dává  na  jevo,  že  viditelné  věci  a  jejich  poměry,  zákony  byly 
doceleny.  To  stalo  se  v  době  6  dnů,  dle  naší  theorie  v  době  6  dnů 
poučování  Božího  prvních  lidí.  Byl  tedy  dle  našeho  počítání  pátek. 
Následovala  sobota,  den  ve  Starém  Zákoně  posvátný,  den  sedmý. 
O  tomto  dni  praví  text,  že  v  něm  „dokonal"  Bůh  svou  tvůrčí  práci 
a  odpočinul  ode  vší  své  tvůrčí  práce.  Jak  se  to  srovnává  se  dnem 
šestým,  výše  vzpomenutým?  H.  si  myslí  (str.  44),  že  tu  je  ch^^ba 
opisovačů  a  že  má  státi  „dokonal  šestého  dne  svou  tvůrčí  práci  a 
odpočinul  dne  sedmého"  a  dovolává  se  rukopisů  samaritánského, 
Septuaginty  a  Pešito.  Xení  však  naprosté  nutnosti  k  takovéto  změně, 
text  nynější  dá  se  velice  snadno  vyložiti,  čímž  odpadají  mnohé  ná- 
mitky, jež  H.  dle  své  recense  činí  výkladům  šestidenní.  —  Celou  věc 
představuji  si  takto:  Viditelný  svět  byl  již  dokonán,  koruna  všeho 
tvorstva,  člověk,  dle  duše  i  těla  vzal  počátek  a  postaven  za  vládce 
a  uživatele  celé  přírody.  Ale  dle  naší  theorie  musí  býti  naznačen 
i  výslední  stav  člověka  ve  zprávě  šestidenní,  jinak  by  nebyla 
parallela  k  ostatním  věcem,  u  nichž  vždy  je  udán  počátek  i  výslední 
stav.  A  tu  myshm,  že  právě  v  2.  a  3.  verši  je  podán  ten  výslední 
stav  člověka  a  že  byl  mu  oznámen  sedmého  dne,  tak  že  teprv  sedmého 
by  byl  Hospodin  úplně  „dokonal"  svou  tvůrčí  práci  a  odpočinul  od  ní. 
A  v  čem  ta  tvůrčí  práce  spočívala,  udává  nám  text  ve  verši  3.  slov}': 
„Požehnal  dni  sedmému  a  posvětil  ho."  Každý,  i  obyčejný  čtenář 
hned  uhodne,  co  se  tím  rozumí:  odpočívání  od  hmotné  práce  a  za- 
bývání se  službou  Boží.  A  tuto  věc,  jak  totiž  službu  Boží  mají  lidé 
konati,  Bůh  sám  lidem  pověděl,  poučil  je  o  ní.  A  tím,  třebas  „do- 
konal"  svou  tvůrčí  práci,  přece  nic  hmotného  nového  neučinil,  nýbrž 


906  Jan-  Oliva: 

pracoval  jen  o  duchu,  o  duši  lidské,  jako  až  posud  činíme  v  neděli 
a  ve  svátek  poučujíce  lid  a  konajíce  službu  Boží.  Ze  tím  nevkládám 
nic  do  textu,  je  zřejmo;^)  vysvětluji  jen  ze  stanoviska  všelidského 
text.  Každý  zajisté  ví.  že  posvěcení,  má-li  býti  s  výsledkem,  před- 
pokládá vždy  jakousi  vědomost  o  věci  u  toho,  pro  koho  se  to  světí. 
A  proto  i  Bůh,  když  člověku  nařizoval  svěcení  dne  sedmého,  poučil 
jej  zajisté  dostatečně  o  tom,  jak  vše  konati  má.  Toho  poučení  tu 
nemáme,  důkaz,  že  šestidenní  obsahuje  jen  nejstručnější  opakování 
mnohem  delšího  poučování  a  vysvětlování  Božího.  Ale.  že  také  poučení 
Bůh  lidem  dal.  to  určitě  jde  z  textu.  Důkazem  následující  citát  z  H. 
Je  sice  delší,  ale  proto  přece  jej  uvádím,  poněvadž  velmi  pěkně 
myšlenku  mou  podává.  „So  ist  denn  jeder  siebente  Tag  fortan  ge- 
heiligt.  d.  h.  dem  Dienste  Gottes  in  besonderer  Weise  zugeeignet. 
Vor  allem  gehurt  er  also  nicht  dem  Dienste  des  Menschen,  der  Be- 
stellung  seiner  Arbeit  und  seiner  Geschafte;  in  Hinsicht  auf  diese 
ist  er  nothwendig  ein  Tag  der  Euhe.  Aber  Ruhe  ist  noch  keine 
Heiligung,  sie  ist  deren  Vorbedingung  oder,  wenn  man  lieber  will. 
deren  negative  Seite.  Jedenfalls  muss  aber  die  Heihgung  auch  eine 
positive  Seite  haben.  Der  siebente  Tag  ward  eingesetzt  zum  Gedachtnis 
nicht  einfach  guttlicher  Ruhe,  sondern  der  Gottesruhe  nach  der 
Gottesarbeit  (V.  3.),  also  der  Arbeit  und  der  Ruhe,  zu  einem 
Gedachtnis  des  Schílpfungs-Heptaemerons;  und  zwar  zu  einem  der 
Menschheit  gemeinsamen,  ufíentlichen  Gediichtnis,  das  nicht  anders 
begangen  werden  konnte  als  durch  íjffentlichen  Cult.  Gegenstand 
dieses  Cultes  musste  vor  allem  Gottes  Lob  sein,  zu  dem  ja  das 
Hexaemeron  in  allen  seinen  Theilen  anleitet,  Dank  wegen  der 
empfangenen  Segnungen  der  Schr)pfung  und  Bitte  um  kíinftige  Zu- 
wendung  derselben,  Stihne,  wenn  nothwendig,  wegen  deren  Miss- 
brauches.  Bereits  an  der  Schwelle  des  Píiradieses  kennen  Kain  und 
Ábel  das  Opfer.  den  hr)chsten  Cultact.  welcher  diese  vier  Zwecke 
in  vollendeter  AVeise  vereinigt.  —  Der  siebente  Tag  ist  eigentlich 
nur  ein  Abschnitt  des  am  ersten  Schupfungstage  ins  Dasein  gerufenen 
regelmassigen  "Wechsels  von  Tag  und  Nacht.  Wie  jetzt  ein  Zeit- 
abschnitt  besondere  Segnung  und  Heiligung  empfangt,  so  Averden  spater 
besondere  Orte,  Personen,  ein  bestimmter  Theil  des  Erwerbes. 
der  Zehnte,  besonderer  Heiligung  theilhaftig  werden.  Der  ganze 
Cult  der  Urzeit   liegt    am    siebenten  Tagewerke    wie   in   der  Knospe 

í)    -Dokonala  může  se  rozuměti  též  =  přivedl  díla  svá  k  nejvyšší  dokonalosti  skrze 
povýšení  člověka  do  stavu  nadpřirozeného;  výsledek  je  stejný  jako  při  výkladu  hořejším. 


První  tri  kapitoly  Písma.  907 


enthalten.  Wie  im  Hexaemeron  iiberhaupt  Gottes  Vollkommenheiten 
und  Obmacht  sich  oífenbaren,  so  gibt  das  siebente  Tagewerk  den 
ersten  Anstoss  zu  Religion  und  offentlichen  Cult.  Ein  erster  Anstoss. 
sao-en  wir;  denn  das  eine  "Wort  .Heiligung'  ist  schliesslich  doch  nocb 
recht  vag,  und  diese  Heiligung,  soweit  uns  der  Text  zu  scbliessen 
erlaubt.  wird  dem  Menschen  eher  durch  Gottes  Vorgang  empřohlen, 
als  durch  positives  Gesetz  auferlegt . .  .1)  In  der  Heiligung  des  siebenten 
Tages  erfilhrt  die  Unterordnung  des  Menschen  unter  Gott  ihren  concreten 
Ausdruck,  der  „Herrschaft"  des  Menschen  werden  ihre 
Grenzen  o:ezog:en.  Gott  o^reift  in  die  sichtbare.  dem  Menschen 
untergebene  Sehopfung  ein;  was  er  fiir  sich  heiligt,  das  soli  der  Mensch 
heilig  achten.  Heiligt  sich  Gott  eine  Zeit,  so  soli  der  Mensch  wahrend 
derselben  feiern;  heiligt  er  sich  einen  Ort  oder  eine  Sache,  so  bleiben 
dieselben  menschlichem  Gebrauch  entzogen.  Gott  greift  aber  ein,  nicht 
geleo-entlich  blos.  sondern  in  o-ereo'elter.  fortdauernder  Weise:  er  erwartet 
somit  Yon  dem  Menschen  die  geregelte,  fortlaufende  Anerkennung 
seiner  Obmacht"  (str.  46. — 47.i.  Co  tu  stojí  o  oběti,  platí  též  o  modlitbě 
(KL.  5, 147)  a  poněvadž  modlitbou  hlavně  milosti  účinlivé  se  dosahuje, 
je  zde  tato  milost  též  nepřímo  naznačena.  Modlitba,  klanění  se  a  obět 
jsou  nejstarším  a  nejrozšířenějším  způsobem  bohocty.  (KL.  9,  878.) 

Co  jsem  posud  řekl  o  náboženství,  je  více  konkrétní  jeho  stránka. 
Je  tu  však  také  ideální  stránka,  příčina,  proč  Bůh  náboženství 
výslovně  ustanovil,  proč  nenechal  člověka  samotného  časem  k  němu 
dospěti.  Příčinou  tou  je  účel,  cíl,  ku  kterému  člověka  Bůh  ustanovil. 
Cíl  ten  je  věčný,  nadpřirozený,  měl  přijíti  k  Bohu  do  nebe.  A  právě 
náboženství  mělo  býti  prostředkem,  aby  člověk  spíše  cíle  toho  došel. 
Káboženství  však  v  podobě  zde  naznačené,  náboženství  nadpřirozené, 
Bohem  zjevené,  nutně  předpokládá  změnu  v  duši  člověka,  změnu, 
činící  duši  co  do  jakosti  zevnější  lepší,  a  tomu  říkáme  milost  Boží 
posvěcující.  Tak  nás  text  přivedl  k  nejvyšší  dokonalosti,  jaké  člověk 
může  dosáhnouti,  k  milosti  Boží  a  skrze  ni  k  životu  věčnému,  jakož 
i  k  vzájemnému  poměru  mezi  Bohem  a  člověkem,  k  náboženství  -) 
na  zjevení  založeném.  Máme  zde  tedy  výslední  stav  člověka, 
jehož  počátek  podán  1,  27.  Vidíme  zároveň,  jak  náboženství  doplňuje 
a  zdokonaluje  člověka  a  přírodu  ve  všech  směrech,  vidíme  zvláště 
ve  vymezení  moci  lidské  nad  přírodou  pod  vrchní  mocí  samého 
Boha    krásně    naznačeno    a    prakticky    rozřešeno    to,    co    nyní    sluje 

»)  R.  7  praví  však  výslovně,  že  tu  »prolilášení  zákona  Božího  o  svěcení  dne  sedmého. « 
»)  Dfikaz  KL.  10,   1004.  6. 


908  Jan  Oliva: 


otázkou  sociální.  To  všecko,  o  čem  zde  jsme  mluvili,  je  však 
vědění,  vědou,  zvláště  o  uctívání  Boha,  tak  že  vším  právem  můžeme 
říci,  že  zde  je  počátek  vědy  theologické  a  to  jak  věrouky 
tak  liturgiky.  A  to  jsou  právě  dva  základní  pilíře  každé  theologie.  — 
Ačkoli  však  ideální  stránka  takto  naznačena  v  náboženství,  přece 
i  obyčejný  čtenář  dobře  tomu  rozuměl,  neboť  každý  čtenář  ví,  k  čemu 
kult  směřuje,  k  tomu,  aby  se  člověk  Bohu  líbil  atd.,  což  vše  ukazuje 
k  vyššímu  nadpřirozenému  cíli  člověka.  Viz  též  Hh  38.  39.  —  Tento 
nadpřirozený  cíl  a  prostředky  k  němu  dal  Bůh  člověku  z  pouhé  lásky. 
„Podle  toho  rozeznává  sv.  Tomáš  dvojí  lásku  Boží,  prvou  všeobecnou, 
jížto  miluje  všecky  věci,  jež  byl  stvořil,  a  jimž  ,esse  naturale'  uštědřil; 
a  druhou  zvláštní  (dilectio  specialis),  jížto  přitahuje  tvorstvo  rozumové 
ku  příčasti  v  dobru  Božím"  a  jimž  uděluje  „esse  supernaturale."  Len  z  363. 

Památka  na  sedmý  den,  tak  zvláštním  způsobem  Bohu  zasvěcený, 
trvala  vždycky  v  lidstvu.  O  tom  níže  více  bude  řečeno. 

Na  základě  všeho  předeslaného  myslím,  že  theorie  tuto  zastávará 
pro  výklad  šestidenní  je  při  nejmenším  tolik  oprávněna  jako  výše 
uvedené  theorie.  Všude  jsme  dokázali,  že  udán  počátek  a  výslední 
stav  jakékoli  věci,  o  které  v  šestidenní  se  mluví.  Výsledním  stavem 
ovšem  nemíním,  že  by  pak  věc  ta  dále  vůbec  se  nevyvíjela,  nýbrž 
míním  tu  fasi,  ve  které  ta  která  věc  byla  v  době,  když  Hospodin 
poučoval  lidi.  A  to  jistě  jest  úplně  psychologicky  a  pedagogicky  jednáno. 
Než  i  budoucnost  tu  naznačena  tím,  že  udáno  stručně,  jaký  bude  výsledek 
přirozeného  rozmnožování  se  lidstva  a  pak  cíl  pro  jednoho  každého 
člověka  zvlášť,  pokud  se  týká  milosti  a  náboženství.  Tímto  způsobem 
jest  vyhověno  těm,  kteří  považují  šestidenní  za  historicko-prorocké. 

Je  tu  však  námitka.  S  výkladem  podaným  nezdají  se  shodovati 
slova  Exodu  20,  10.  11.:  „Sedmého  dne...  nebudeš  dělati  žádného  díla... 
neboť  v  šesti  dnech  učinil  Hospodin  nebe  i  zemi,  i  moře,  i  všecko, 
což  v  nich  jest,  a  odpočinul  v  den  sedmý..."  Odpovídám:  námitka 
v  podstatě  stejná  s  veršem  1.  druhé  kapitoly.  Vykladači  však,  jak 
jsme  viděli,  nad  tím  se  nepozastavují,  vykládajíce  buď  dny  o  dlouhých 
periodách,  nebo  o  vidění,  ve  kterém  Adam  byl  by  jako  přítomen 
tvoření  Božímu,  ačkoli  ve  skutečnosti  přítomen  nebyl  a  svět  v  6  dnech 
o  24  hodinách  dle  výsledků  vědy  povstati  nemohl.  Proto  ani  slova 
Exodu  nám  tu  nevadí  při  výkladě  pedagogickém,  neboť  způsob,  jakým 
Bůh  poučil  první  lidi,  necháváme  tu  stranou,  a  že  tu  přichází  slovo 
učinil,  možno  dobře  vysvětliti  s  H.  131 — 132  v  tento  smysl:  lidé 
v  době,  o  níž  Exodus  vypráví,  nelámali  si  hlavy  tím,    co  dni  v  šesti- 


První  tři  kapitoly  Písma.  P09 


denní  znamenají  a  jak  s  obsahem  souvisejí,  jako  se  nestarali  o  zdánlivý 
a  skutečný  pohyb  slunce.  Proto  jako  při  slunci  soudili  dle  očí,  tak  zde 
dle  sluchu,  považovali  dni  za  obyčejné  dni,  ale  tvůrčí,  a  dle  toho 
pravili  dětem  svým:  šest  dní  máte  pracovati,  sedmý  odpočívati,  neboť  atd. 
A  toto  znění  přijato  pak  do  zákona  v  Exodu.  Jako  neopravil  Bůh 
rčení  Josuova  o  stání  slunce,  tak  ani  neopravil  toho  rčení.  —  Zcela 
správně  možno  zde  též  užiti  slov  sv.  Tomáše,  že  v  jistém  smyslu  „res 
fiunt,  quando  innotescunt".  Dle  toho  pro  první  lidi  věci  ty  počaly, 
když  je  poučením  Božím  poznali,  a  ostatní  pak  je  jako  výše  u  H. 

Můžeme  tedy  zůstati  při  theorii  pedagogické.  Chci  jen  ještě 
k  lepšímu  jejímu  pochopení  poukázati  na  tyto  okolnosti  ve  zprávě 
biblické.  1.  Adam  měl  vzdělávati  ráj.  Aby  tedy  věděl,  jak  dlouho, 
kolik  dní  po  sobě  má  pracovati,  a  který  má  odpočívati,  poučil  jej 
o  tom  Hospodin  vypravováním  a  názorným  mu  ukazováním  věcí  stvo- 
řených v  šesti  dnech  a  odpočinutím  dne  sedmého.  Byl  to  tedy  svého 
způsobu  dar  praeternaturalní.  2.  Zprávou  biblickou  velmi  pěkně  se 
ukazuje,  jak  všechna  práce  tělesná  i  duševní  (svěcení  7.  dne)  má 
směřovati  k  Bohu;  ukazuje,  že  práce  tělesná  má  svůj  vrchol,  svůj  cíl 
v  práci  duševní  (svěcení  7.  dne),  čímž  opět  se  ukazuje,  že  všechno  od 
Boha  vychází  a  k  Bohu  směřuje.  3.  Podnět  k  veškeré  činnosti  lidské 
dává  cíl,  jaký  má  člověk  na  mysli.  Proto  velice  vhodně,  psychologicky 
i  logicky  úplně  správně  ukončuje  se  sedmého  dne  poučování  Adama 
a  ženy  jeho  ukázáním  na  jejich  cíl.  Tento  cíl  byl  normou,  pra- 
vidlem, podle  kterého  měli  uspořádati  všechno  své 
další  jednání. 

Tím  uvažování  naše  o  stavu  Adama  a  ženy  jeho  v  ráji  po  stránce 
positivní  jest  ukončeno.  K  vůli  lepšímu  pochopení  celého  jejich  stavu, 
jak  byl  posud  vylíčen,  podám  zde  přehlední  schéma. 

Schéma  toto  zakládám  na  rozdělení  věd.  O  rozdělování  věd  mnoho 
napsáno,  já  sám  mnoho  let  o  problému  pracuji,  aniž  by  výsledky  byly 
uspokojivý.  V  tomto  momentu  míním,  že  rozdělení  věd  musí  nám  podati 
celý  život  lidský  ve  všech  oborech,  a  to  jak  v  přítomnosti  tak  v  mi- 
nulosti, neboť  o  každé  činnosti  lidské  mohu  míti  vědu,  a  musí  nám 
podati  život  ten  methodou  historickou,  jak  totiž  vědy  od  svého  počátku 
až  na  naši  dobu  se  vyvíjely.  U  prvního  člověka  ovšem  je  proti  dětem 
a  dospívajícím  ten  rozdíl,  že  on  byl  hned  dospělý  stvořený  a  že  měl 
vědomosti  i  o  věcech  přirozených  nadpřirozeně  vlité  (dary  mimopřirozené). 
Základem  pro  uvažování  následující  kladu  rozdělení  věd  logické, 
podané  Bernardem  Bahlmannem  ve  „Philosophisches  Jahrbuch"  VIL  168. 


910  Ja.v  Oliva; 


Rozdělení  věd  1.  c.  správa  biblická 

,  v  našem  seradení 

U%'od.  Začátky  věd:  1.  Experimentální  vědomosti  (sbírání  látky  vědné)  |  y^,    ^    yjj^^    vědo- 

2.  »Summula«  dialektických  pravidel  (určení  formy  i  mosti  prvních  lidí 

vědné)  f  2,  8—10 

I.  Vědy  přirozené: 

1.  Theoretické:    1".  přírodověda 2..  15  —  19 

2**.  mathematika 2,  15—19 

3".  všeobecná  filosofie  těles 2,  15  — 19 

4".  filosofie  organismů 2,  20 


.9 


o 


c)  vzdělání  rozumu <         ' 

I        pí 


5".  filosofie  o  člověku 2,   23- 

6°.  všeobecná  metafvsika  (ontologie)        .       .        .        .  "í 

11—22 
7°.  speciální  metafysika  (theodicaea)       .       .        .        .  j     '  "'   " 

2.  Praktické:   1**.  rozumu:  oj  nabývání  ideí :  a)  samostatným  bádáním     2,   15 

QN         v      .   -'       j  ••   'u     í      2,   16—25;   1, 
P)  vyučováním  od  ]ineho  \  ^J_c)    3.  3   9_94 

h)  sdělování  ideí I     Ť-       vT         '  x 

(     r>vy  Adamem) 

co  předchází, 
pak  3,  4.  5 

2^  vůle:  a)  vlastní:  a)  rozhodnutí  vůle  .       .        .        .     3,  6  5' 

p)  vzdělání  vůle        ....     3  8  —  13 

h)  cizí:  a)  rozhodnutí  vůle         .        .        .        .     3,  6  6' 

?)  ethický  výchov  .        .        .        .        .     3,    14-24 

S^.i-ozumua vůle(esthetika):a_jposuzováníděluměleckých     3  G  f 

h)  tvoření  děl  uměleckých 

c)  rozdělení  uměn 

4**.  zevnějšího  provedení  (?  technika) : 

a)  vzhledem  k  člověku  (medicína,  gymnastika  atd.)        .... 

h)  na  věcech  stvořených  (ekonomika)     .        .       .     3,  6  6' 

c)  řemeslná  umění 3,   7 

3.  Dějinné:    1".  dějiny  jevu  přírodních 1,   1 — 25 

2*'.   dějiny  lidstva :  a)  zevnější 1,  26 — 31 

h)  kulturní 2,   15     25 

c)  ethické 3.   1      24 

3".  dějiny  božského  plánu  se  světem 3,   14  — 19 

II.  Nadpřirozené  vědy: 

1.  Nedokonalé:  víra 2,    3;    3,    20—21 

2.  Dokonalé:  patření  tváří  v  tvář 

Kdo  srovná  toto  schéma  s  textem  biblickým,  pozná  snadno,  jak 
se  schématu  má  rozuměti.  Nemíní  se  snad,  že  by  Adam  všechny  vědy 
zde  jmenované  byl  znal  tak,  jak  jednotlivé  z  nich  zná  nyní  odborník 
té  které  vědy,  aneb  jak  postupem  doby  známost  v  těchto  vědách  ještě 
pokročí,  nýbrž  to  se  chce  říci,  že  měl  Adam  návodem  Božím  pro  každou 
jmenovanou  vědu  v  životě  a  vědomí  svém  dostatečný'  základ,  na 
němž  pak  mohl    pohodlně  stavěti  dále.  jinak  řečeno,    Adam  měl  vědy 


První  tři  kapitoly  Písma.  911 


tyto  jakoby  in  nuce,  pokolení  jeho  mělo  je  přivésti  k  další  dokonalosti. 
Můžeme  též  říci:  Adam  měl  dobrou  znalost  (Bohem  proto,  že  byl  pra- 
otcem lidského  pokolení,  vlitou)  věd  formálních  jakož  i  methody,  jíž 
by  co  nejdříve  mohl  přijíti  k  úplnějšímu  a  obsažnějšímu  poznání 
vědeckému.  Poznání  to  bylo  by  se  šířilo  a  upevňovalo  nazíráním  na 
nové  předměty  a  logickým,  formálním  uvažováním  o  jich  vztahu. 

Byli  ovšem,  kdož  vědoucnost  Adamovu  o  věcech  přirozených 
i  nadpřirozených  přeháněli.  Tak  Lenz  308  píše:  „Vědoucnost  Adamova 
byla  vědoucnosti  lidské  ,specie  sua'  rovná,  ač  stupněm  vědoucnost  naši 
do  nesmírná  převyšovala.  Obsahovalať  do  sebe  zajisté  všechno,  což 
člověckou  silou  vůbec  poznati  lze.  Poznání  jeho  bylo  jisté,  bez  bludu, 
neboť  on  poznával  podstatu  věcí  ,per  species  infusas'.  Tou  měrou  se 
může  říci:  že  byl  Adam  největší  theolog,  největší  filosof,  největší 
mathematik,  největší  astronom,  největší  znalec  přírody,  největší  fysiolog." 
Mám  za  to,  že  je  to  nadsazeno,  třebas  se  autor  odvolával  na  sv.  Otce 
mnohé.  Keboť  předně  z  toho,  že  Adam  tak  výborně  znal  zvířata  v  ráji 
Bohem  mu  předvedená,  nejde  nutně,  že  znal  i  všechna  ostatní  mimo 
ráj  s  toutéž  důkladností,  tak  že  nemusil  býti  největší  zoolog;  totéž 
platí  o  botanice  a  p.  Za  druhé  z  toho,  že  Adam  nahlédl  z  milosti  Boží 
do  budoucnosti  pokolení  lidského  co  se  týká  rodiny  (2,  24),  nejde  ještě, 
že  také  znal  všechny  budoucí  státní  útvary  a  podobné  věci  veřejného 
života.  Právě  tak  možno  souditi  i  o  jiných  jeho  výše  uvedených  ná- 
zorech. Upozorňuji  tu  na  analogii,  jíž  se  dotýkají  „Stimmen  aus  Maria- 
Laach"  1892  11.547:  „Wenn  S.  187  (ve  spise  Dra.  Schmida:  „Christus 
als  Prophet")  gesagt  ist:  vor  der  Sitnde  befand  sich  die  Katur  in  einem 
Aveit  besseren  und  weit  harmonischeren  Zustande,  so  ist  das  wohl  auf 
das  Paradies  einzuschranken.  Anderweitig  diirfte  es  schwer  halten, 
diesen  Satz  in  seiner  Allgemeinheit  zu  beweisen."  A  Lenz  sám  doznává 
tamtéž:  „By lať  tedy  vědoucnost  Adamova  rozsahu  velikého  tak  sice, 
že  nemohl  Adam  co  do  počtu  toho,  což  věděl,  pokroku  činiti  nižádného; 
dobře  však  ohledem  na  způsob,  jak  napotom  poznával  věci  stvořené, 
anť  k  poznání  toho,  což  byl  vědoucnosti  vlitou  znal,  svou  vlastní  zku- 
šeností, svými  smysly  vlastními  dospíval...  Co  se  týká  věcí  stvo- 
řených, znal  sice  Adam  per  species  infusas  ,druhy' 
(species),  nikoli  však  všecky  členy  toho  neb  onoho  druhu, 
neboť  toho  nebylo  potřebí  ani  ku  vzdělání  rozumu,  aniž 
k  poučení  jiných."  — ■  Mimo  to  uvažme  trochu  pozorněji,  co  jest 
konečným  cílem  člověka  vůbec,  uvažme,  jak  mnozí  do  nebe  se  dostanou, 
kteří   nemají    žádných    zvláštních  vědeckých   poznatků   ve  věcech  při- 


912 


Jan  Oliva: 


rozených,  učiňme  z  toho  průměr,  neboť  v  něm  bude  se  nám  jeviti 
člověk  podstatou  svou  nejlépe,  a  poznáme,  že  nemusil  býti  Adam  nej- 
větším učencem,  nýbrž  že  mu  postačila  i  jakožto  praotci  celého  pokolení 
lidského  vědoucnost  lidská  průměrně  vzatá.  —  Analogicky  k  tomu 
soudím,  že  není  úplně  správno,  nazývati  Adama  největším  theologem. 
Byť  bych  v  celém  rozsahu  nepřijímal,  přece  jen  v  mnohém  musím 
přisvědčiti  slovům  Dra.  Schanze^)  na  str.  379.:  „Die  Erfahrung  zeigt, 
dass  mit  der  Entwickhmg  der  Kultur  der  Glaube  nicht  blos  an  Keinheit 
und  Lauterkeit,  sondern  auch  an  Intensitat  imd  Tiefe  gewonnen  hat 
und  zu  einer  gewaltigen  Macht  angeschwollen  ist."  Třebas  slova  tato 
týkala  se  po  výtce  stavu  mimorajského,  přece  můžeme  i  z  nich  souditi 
na  stupeň  náboženské  vědoucnosti  Adamovy,  a  to  na  základě  toho,  že 
hříchem  nebyla  snad  nějaká  úžasná  změna  s  Adamem  provedena  co 
do  vědoucnosti,  nýbrž  v  podstatě  mu  zachována.  Bližší  o  tom  viz 
v  oddílu  C)  2.  —  Podobně  praví  Fr.  Reg.  Schultes  O.  Praed.  1.  c.  209: 
„Die  Einrichtung  der  menschlichen  Nátur  weist  deutlich  auf  die  Berufung 
zum  Fortschritt  hin",  a -na  str.  215.  dodává:  „Der  Fortschritt  vom 
Unvollkommenen  zum  Vollkommenen  erscheint  als  eine  weise  Form 
der  guttlichen  AYeltregierung." 

Podané  schéma  má  hlavní  zřetel  na  stránku  vědeckou  v  životě 
prvních  lidí.  tedy  se  týká  po  výtce  činnosti  rozumové.  Avšak  v  životě 
člověka  velkou  roli  hraje  i  vůle.  Proto  třeba  podati  i  takové  schéma, 
jež  bere  hlavní  zřetel  k  činnosti  volní.  Vůlí  svou  člověk  jedná,  koná 
skutky,  a  proto  toto  schéma  obírati  se  bude  hlavně  disposicemi  člověka 
ke  skutkům  a  jich  následkům  v  duši,  čemuž  výrazem  technickým 
říkáme  habitus  nebo  virtus  (ctnost).  Vypadá  pak  toto  schéma,  líčící 
nám  vnitřní  stavy  člověka,  takto: 


Řád  přirozený: 
a)     1.  podstata  duše 

2.  ijiohutnosti  duše :  rozum  (v  něm  jsou 

vrozené  jisté  principy) 

3.  vůle  (v  ní  naturalis 
appetitus  boni) 

4.  disposice  těla  působící  na  rozum 

5.  a  na  vůli . 

6.  disposice    místa    (okolí,    společnosti) 

působící  na  rozum 

7.  a  na  vůli 7.  dary  Ducha  sv.  pro  vůli 


Řád   n  a  d  ])  ř  i  r  o  z  e  n  ý  : 

a)l.  posvěcující  milost 

2.  víra  vlitá  jako  habitus 

3.  naděje,  láska  jako  habitus 

4.  ctnosti   intellektualní 

5.  ctnosti  mravní 

6.  dary  Ducha   sv.    pro    rozum 


I 


55i 

-  t.  o 

X 

O   .. 

-2 

""i 

c: 


')  Dr.  P.  Schanz:  »tber  neue  Versuche  der  Apologetik  gegeniiber  dem  Naturalismus 
und  Spiritualismus.«   Regensburg  1897. 


První  tři  kapitoly   Písma. 


P13 


Pi  á  d  [)  ř  i  r  o  z  c  n  v 


10. 


p)     8.  nástroj,  návod,  přiklad         .        .        •    P)8. 

vykonání  skutku  ])řirozeného     . 
a)    9.  ^  rozum  (dostává  jakost,  ctnost  roz-    a)  9. 
umovou  přirozenou  vydobytou) 
vůli  (ctnost  mravní  přirozená  vy-       10. 

dobytá) 
tělo   a   nástroje    (hbitost    k    při-  hjl\. 

rozené  dobrému) 
okolí  (místo,  společnost)  [přiklad  cj\2. 
přirozeně  dobrý] 


h)  11 


■JI    t 


c)  12.  ;í 


Řád  nadpřirozený: 

milost  účinlivá 

vykonání  skutku  nadpřirozeného 

rozum  (ctnost  rozumová  nad-  \  r: 

přirozená)  ( 

vůli  (ctnost  mravní    nadi^ři-  j  5 
rozená)  )  o 

tělo  a  nástroje  (hbitost  k  nadpřirozeně 

dobrému) 
okolí  [příklad  nadpřirozeně  záslužný] 


•^00 


Vypsaným  způsobem  vzájemně  na  sebe  účinkují  duše  a  tělo 
člověka  s  jedné,  a  místo  a  společnost,  v  nicliž  se  člověk  nachází,  s  druhé 
strany.  ISikdy  neustávají,  stále  jsou  v  činnosti  a  dle  vzájemného,  ne- 
ustálého jich  se  proplétáni  utváří  se  život  lidský  ať  již  přirozeně  nebo 
nadpřirozeně  dobrý. 

Avšak  jak  tomu  asi  je,  když  člověk  hřeší  těžce?  Otázka  ta  se 
zodpovídá  dále,  zde  jen  pravím,  že  milost  posvěcující  a  všechny  s  ní 
spojené  habity  1)  ztrácí,  zůstává  mu  jen  milost  účinlivá,  s  kterou  když 
spolupůsobí,  dosáhnouti  může  opět  ztracené  milosti  posvěcující  způ- 
sobem ustanoveným  od  Boha. 

Zdali  pak  vypsané  stavy  jevily  se  v  životě  prvního  člověka? 
V  písmě  něco  podobného  není,  ovšem  máme-li  na  mysli  slova  tu  užitá, 
ale  je  tam  všechno,  přihlédneme-li  k  duchu  biblické  zprávy.  Důkazem 
toho  jest  mi  vše  to,  co  jsme  slyšeli  o  darech  mimopřirozených.  Dary 
mimopřirozené,  jak  víme,  mají  svůj  podklad  v  přirozenosti  lidské, 
tak  že  by  lidé  k  některým  byli  sami  dospěli,  kořenem  jejich,  příčinou 
jest  milost  posvěcující;  spojují  tedy  v  sobě  obojí  řád,  přirozený  i  nad- 
přirozený, a  dle  toho  musí  se  úplně  ve  svém  celku  srovnávati  se  schématem 
svrchu  uvedeným.  Tyto  dary  mimopřirozené  nahrazovaly  u  prvního 
člověka  scházející  mu  životní  zkušenost,  scházející  mu  nabyté  ctnosti 
přirozené,  jaké  by  si  byl  po  delší  době  svými  skutky  mohl  získati. 
Z  toho  všeho  tedy  usuzuji,  že  když  se  dá  dokázati,  že  člověk  měl 
tolik  mimopřirozených  darů,  kolik  je  skupin  v  uvedeném  schematě,  že 
pak  nutné  měl  i  přirozený  i  nadpřirozený  postup  ctností  čili  vnitřních 
duševních  (a  i  tělesných)  habitů  v.  A  to  se  dá  dokázati,  jak  ukazuje 
toto  schéma: 


*)  Vyjma  habitus  víry  a  naděje,  jež  se  ztrácejí  toliko  nevěrou  a  zoufalstvím. 


914 


Jan  Oliva:  První  tři  kapitoly  Písma. 


Rád    mimopřirozený. 

a)   1.  podstata  duše (milost  posvěcující) 

2.  mohutnosti  duše:    rozum    1 

3.  vůle       j 

4.  disposice  těla .  působící  na  rozum  ^ 

5.  a  na  vůli  / 


původní  spravedlnost  v  užším  smyslu 
nesmrtelnost  těla ;  impassibilita 


6.  disp.  okolí  (společn.)  působící  na  rozum  ) 

n  0  1.   <   ráj;  strom  života 

7.  a  na  vuli  ) 

p)    8.  nástroj,  návod,  i^říklad     ....     vj^chov  Bohem 

vykonání  skutku 
a)    9.  ctnosti  rozumové 

10.  ctnosti  mravní 
y  11.  následek  skutku  pro  tělo 
cj  12.  následek  skutku  pro  okolí 


vědoucnost  (přirozená)  vlitá;  řeč 
mravnost  (per  accidens  vlitá) 
monogamické  manželství 
panství  nad  jirírodou 


g  o 
č  '5 


o  ^:, 

a  o:2 


Mám  za  to,  že  podaný  důkaz  je  tak  evidentní,  že  musí  přesvědčiti 
každého.  Kdož  by  tu  však  se  nepodivil  opět,  jak  výborně  v  každém 
ohledu  je  sestavena  zpráva  biblická!  Zde  i  jasně  se  ukazuje,  že  to,  co 
jsem  napsal  při  výkladě  věcném  o  rozdílu  darů  mimopřirozených, 
bylo  správným. 


Dk.  Jax  Sedlák:  Počátky  křesťanst\T  a  vzdělanost  řecká  a  římská.  915 

Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská. 

Kultuině-patristická  črta.  Podává  Dk.  Jax  Sedlák.  (O.) 

4.  Kolébkou  křesťanství  jest  Palestina,  již  celá  ta  kultura 
řecko-římská  byla  téměř  ci  z  i.  Ovšem  Židé  v  koloniich  si  ji  osvojili,  Židé 
v  Alexandrii  jí  vynikali.  Židé  palestinští  nebyli  aspoň  řeckého  jazyka 
neznalí,  ale  od  kultury  mosaické  se  odchýliti  bylo  jim  zločinem.  Ná- 
klonnost k  modloslužbě  u  nich  vymizela,  byli  horliteli  zákona.  Proto 
asi  Kristus  nikde  v  Písmě  sv.  nemluví  o  poměru  své  božské  nauky 
a  církve  své,  již  zakládá,  ke  vzdělanosti  pohanské.  Přišelť,  jak  sám  dí, 
především  ke  ztraceným  ovcím  lidu  israelského.  (Mat.  15,  24;  Jan  10,  3). 
Ostatně  možná,  že  udal  ta  pravidla  apoštolům  v  době  svého  obcování 
s  nimi  po  z  mrtvých  vstání,  a  že  evandělisté  jich  nenapsali. 

5.  Ale  jakmile  se  začalo  křesťanství  po  obrácení  Korneli ově  šířiti 
mezi  Eeky,  jak  se  založila  v  osvětovém  středisku  východu,  v  Antiochii 
první  osada  z  pohano-křesťanňv,  odkud  nová  nauka  rychlým  krokem 
spěla  Malou  Asií  do  Hellady  a  do  Piíma,  musely  vznikati  pochybnosti 
u  věřících  samých,  bylo  nutno  dáti  jim  nějakou  normu,  jak  se  chovati 
k  tak  rozšířené  a  vlivuplné  vzdělanosti  pohanské.  Pravidlo  to  dal 
„apoštol  pohanů"  sv.  Pavel.  A  nemohlo  věru  býti  muže  k  tomu  po- 
volanějšího. Bylť  sám  klassicky  vzdělán  ve  škole  tarsenské,  první 
po  athénské  a  alexandrijské.  E.  Curtius,  který  v  době  nejnovější 
o  hellenské  vzdělanosti  a  literárním  významu  sv.  Pavla  psal,  dí  o  něm: 
„Pavel  nenaučil  se  řečtině  jako  missionář  řeči  domorodcův,  aby  se 
s  nimi  jakž  takž  dorozuměti  mohl.  Pavel  se  vůbec  té  řeči  neučil 
k  účelům  missijním.  on  v  ní  vyrostl . . .  Tarsus  byl  po  Alexandrii 
nejváženější  sídlo  vědy.  Tarsus  měl  tu  přednost,  že  to  bylo  staré  město, 
ležící  na  hranicích  Sýrie  a  Malé  Asie,  u  moře  a  na  řece,  prastaré 
ohnisko  v5"chodm  a  západní  civilisace.  Xebylo  to  město  „dělané"  jako 
Alexandrie,  kde  ve  dvorních  a  státních  ústavech  věda  uměle  se  pěstila, 
nýbrž  hellenismus  se  vžil  v  domácí  obyvatelstvo.  Strabo  výslovně 
podotýká,  že  to  množství  slavných  Tarsenských  ve  všech  oborech  vědy 
a  umění  byli  mužové  domácí.  Tarsus  byly  Athény  maloasijské.  Všeobecná 
touha  po  vědění  oduševňovala  občanstvo,  jakž  to  Strabo  vřelými  slovy 
uznává.  Tak  mohli  se  i  Židé,  kterých  tu  ovšem  na  velkém  světovém 
trhu  bylo  hojnost,  zde  nejlépe  hellenisovati ...  V  této  atmosféře 
vyrostl  apoštol . . .  Nalézáme  u  něho  živou  změnu  řečnického  tonu 
a  takovou  hojnou    zásobu    slov,   jaké  při  uměle  naučené  řeči  nelze 


91tí  Dr.  Jan  Sedlák: 


tak  snadno  dosíci.  Užívá  i  slov  řídkých,  která  dennímu  životu  byla 
cizí.  a  jeví  velmi  jemný  smysl  v  užívání  forem  verbálních.  Dovede 
vzbuditi  nejněžnější  city  a  jest  silný  v  dialektickém  postupu 
myšlenek  jakož  i  v  ostré  debatě  pro  i  proti,  jakž  se  jí  učilo  v  řeči 
soudní.  Užívá  básnických  obrazů,  jaké  se  nalézají  u  Pindara 
a  Aischyla."^) 

Listy  sv.  Pavla  a  řeči  uvedené  ve  Skutcích  apoštolských  ukazují 
opravdu  vkusným  sečleněním,  dialektickou  obratností  a  hloubkou 
myšlenek  spisovatele  filosofick}'^  vyškoleného.  A  že  básníky  řecké 
dobře  znal,  dosvědčují  citáty  z  nich.  Tak  v  řeči  své  na  Areopagu 
v  Athénách  výslovně  se  dovolává  „jednoho"  z  básníků  řeck^^ch,  který 
prý  praví:  „Jeho  (Boží)  zajisté  i  pokolení  jsme"  (Sk.  ap.  17,  28)  cituje 
tu  cihckého  básníka  Arata.'-^)  V^^stražná  slova  v  I.  Kor.  (15,  33): 
„Nedejte  se  svésti:  kazíť  dobré  mravy  rozmluvy  špatné"  jsou  z  komika 
Menandra",3)  triviální  poněkud  výrok  o  Krefanech  v  listě  k  Tit. 
(1,  12):  „Kreťané  vždy  lháři,  zlé  bestie,  břicha  líná"  z  Epimenida.*) 

6.  Svatý  Pavel  častěji  v  listech  mluví  o  světské  vzdělanosti  a 
moudrosti  a  doporučuje  věřícím  vždy  co  největší  skromnost  a  pokoru, 
poukazuje  na  moudrost  vyšší,  božskou,  jíž  se  jim  v  křesťanství  dostalo. 
Zvlášť  v  listě  k  Římanům  a  I.  ke  Korintským,^)  A  v  tomto  posledním 

•)  Sitzungsbeiichte  der  k.  preuss.  Akademie  der  Wissenschaften  zu  Berlin  1893. 
S.  934.  Citováno  z  Baumgarten,  Gescbichte  der  Weltliteratur.  Freiburg  1897.  2  Bde. 
I.  B.  S.    148  f. 

«)  Aratos  ze  Soli  v  Cilicii,  žák  grammatika  Menekrata  v  Efesu,  žil  od  r.  257. 
před  Kristem  na  dvoře  krále  macedonského  Antigona  Gonaty  a  na  jeho  přání  napsal 
nejslavnější  své  dílo  í>aovdp.sva,  jež  začíná  pěkným  vzýváním  Dia.  Ve  verši  5.  jsou  zmíněná 
slova  Pavlova.  {Munh-Volhmann,  Geschielite  der  griecbischen  Literatur.  III.  Aufl.  1880. 
B.  II.  S.  456  f.)  —  Jsou  však  také  v  Kleanthově  hymnu  na  Jupit.  5. 

^)  Harnack  v  nich  vidí  fragment  ze  ztracené  nějaké  tragedie  Euripidovy  a  dovolává 
se  Naucka  »Fragmenta  tragicorum  graecorum«  ^686.  Gesch.  der  altchr.  Lit.  I.,  2.  p.  876. 
Jest  však  ijodobnější  jiravdě,  že  jsou  Menandrova.  Bylť  básník  ten  velmi  oblíben,  a  výroky 
z  jeho  komedií  a  pravidla  životní  často  se  citovala.  Narodil  se  asi  r.  342.  před  Kristem 
v  Athénách,  oddal  se  filosofii  Epikurově,  byl  pozván  od  Ptolomea  Lagi  do  Egj-pta 
a  napsal  přes  100  komedií.  Některé  z  nich  zachoval  Teréne  dosti  obratnými  latinskými 
překlady.  (Srv.  G.  Bernhardy,  Grundriss  der  griecbischen  Literatur.  II.  Aufl.  Ilalle  1859. 
B.  II.  S.  612  ff.) 

*)   Srv.  K.-Lex.  IX.  col.   1662. 

*)  Srv.  Řím.  1,  22  o  pohanech:  »Pravíce,  že  jsou  moudří,  nemoudrými  se  stali.« 
Řím.  12,  3;  12,  16:  »non  alta  sapientes,  sed  humilibus  consentientes.  Nolite  esse 
prudentes  apud  vosmetipsos.«  I.Kor.  1,  22 — 25:  »Řekové  hledají  na  nás  moudrosti... 
my  pak  kážeme  Krista  ukřižo  váného... «  I.Kor.  2,  6:  »?'  udrost  mluvíme  mezi  dokonalými: 
však  ne  moudrost  tohoto  světa,...  nýbrž  moudrost     .oží.« 


Počátky  křesťanství  a  vzdělanost  řecká  a  římská.  917 

jest  i  jeho  norma.  Když  byl  totiž  na  počátku  listu  o  poměru  moudrosti 
božské  a  lidské  promluvil,  konči  v  bl.  3.  18  n.:  .,Zdá-li  se  kdo  mezi 
vámi  moudrým  v  tomto  světě,  nemoudrým  buď,  aby  byl  moudrým. 
Keboť  moudrost  tohoto  světa  jest  nemoudrostí  (hloupostí) 
před  B  o  h  e  m. "  1) 

Ostré  opravdu  slovo,  tím  ostřejší,  že  proneseno  mužem,  jenž  sám 
tou  moudrostí  světa  byl  napojen.  Ale  pochopíme  je,  pomníme-li.  že 
řád  nadpřirozený  Kristem  zjevený  nad  hladinu  řádu  přirozeného  ne- 
konečně vynikal,  a  uvědomíme-li  si,  že  neměla-li  nová  nauka 
pohanstvím  býti  nakažena  —  a  že  nebezpečí  to  bylo,  dokazuje 
gnosticismus  tak  záhy  počínající,  —  neměli-li  věřící  upadnouti 
v  modloslužbu  a  ne  mravnost,  k  nimž  ta  světská  vzdělanost, 
jak  nahoře  pověděno,  sváděla,  muselo  křesťanství  zaujati  k  ní 
aspoň  v  počátcích  stanovisko  odporu,  a  to  tím  více.  že 
křesťané  v  prvních  dobách  byli  většinou  lidé  prostí,  a  tudíž  nebezpečí 
ono  větší. 

7.  Literatura  z  doby  poapoštolské  z  velké  části  se  ztratila,  spisy 
pak,  jež  máme,  dávají  o  předmětu  našem  zprávy  velmi  skrovné.  Kež 
přece  jest  ze  spisů  sv.  Otcův  apoštolských  patrno,  že  pravidlo 
stanovené  sv.  Pavle  m  trvá. 

Tak  list  BarnabáŠův  častěji  s  velkým  důrazem  poukazuje  na 
vědění  nové,  novou  moudrost,  novou  yvwacc,  přinesenou  Kristem  (srv. 
hl.  6.  v.  9.  n.;  hl.  19.  v.  1.)  a  končí  přáním,  aby  Bůh  ve  věřících  tuto 
moudrost  rozmnožil,  pravě:  „Bůh  vám  dej  moudrost,  poznání,  vědění, 
yvwa:;,  ale  yvoja:-  své  spravedlnosti"  (hl.  21.  v.  5.-).  O  moudrosti 
světské  však  platí  i  jemu  slova  Písma:  „Běda  těm,  kdož  opatrní 
jsou  u  sebe  a  rozumní  v  očích  svých"  3)  (bl.  4.  v.  11.).  Soudí  tedy  stejně 
jako  sv.  Pavel. 

Sv.  Klíme nt  Éímský  obraceje  se  v  listech  na  Korinťany, 
u  nichž  nebezpečí  plynoucí  ze  styku  se  světovým  názorem  a  životem 
pohanským  nové  poučení  činilo  nutným,  kára  ostře  pýchu  a  napomíná 
k  pokoře  (hl.  13 — 20.),  poukazuje  na  to,  že  „Kristem  otevřen  zrak 
duše  naší,  a  nemoudrá  a  zatemnělá  mysl  naše  světlem  se  zaskvěla" 
(hl.  36.  v.  2.*),    a    s  rozhořčením    odmítá    posměch    pohanů,   kteří   nad 


')  Poměry  v  Korintě  jasně  líčí  a  vztah  sv.  Pavla  k  osadě  té  vystihuje  Dr.  Ignaz 
Rohr,  Paulus  und  die  Gemeinde  von  Korinth.  Bibl.  Studien  IV.  B.   4.  H. 

3)  Sr.  Sušil,  Spisy  sv.  Otcův  apoštolských.  III.  vyd.  V  Praze  1874,  s.  1G7. 
^)  Sušil  op.  c.  s.  148. 

4)  Srv.  Sušil  s.  38. 

Hlídka,  60 


918  Písemnictví  a  umění: 


učeníky  Kristovy  moudřejšími  se  býti  mní.  „Hloupí  jen  a  nemoudří", 
praví,  „blázni  a  nezkušení  smějí  se  nám  v  myšlenkách  se  vynášejíce'^ 
(hl.  39.  v.  1.1). 

Velký  biskup  antiocbenský  sv.  Ignác  zas  Efeské  o  této  otázce 
poučuje.  Podnět  k  tomu  dala  mu  vynášivost  pohanských  vzdělanců 
v  Efesu.  kteří  svou  učeností  se  chlubíce  na  křesťanství  s  hněvem  a 
rouháním  útočili  a  ke  svým  bludům  křesťany  hleděli  svésti.  Sv.  Ignae 
křesťanům  velí:  „Ke  hněvům  jejich  lahodně  se  mějte,  ke  chlubnosti 
jich  skromně,  k  rouháním  jejich  s  modlitbami,  ke  bludům  jejich 
ukazujte  stálost  u  víře."  (Ef.  lO.^)  Tedy  opět  pokora  a  stálost  proti 
naukám  pohanským. 

Didache,  autor  listu  k  Diognetovi,  Her  mas  v  Pastýři, 
sv.  Polykarp  v  listě  k  Filipským,  Papi  as  ve  zlomcích  nám  za- 
chovaných o  předmětu  tomto  nemluví.  Xehodil  se  asi  do  rámce,  ve 
kterém  se  vývody  jejich  pohybují,  a  nejspíše  nebylo  ani  třeba  o  něm 
mluviti.  Pravidlo  sv.  Pavlem  stanovené  bylo  křesťanům  až  do  polovice 
2.  století  směrodatným. 


lliill  I  'i    I    I    I    i    I    I  j    I    I    I     I    I    I    I    I    I    I    I    I    i    I    I    I    I    l'!lHl'  I:  I    I    I    I    i    I    I    I     I    I    I    lil    I  Ml  II 


Písemnictví  a  umění. 


I   li  I   i   I   I   I   I    a    i    »    g   <   «   >    I    t    I    8    »    >    !    t    8    I    I    i    1    i    i    1   i    I   I    i    I    i    I   I    i    i    I    I    I   i   I    i    I   I    1 1 

TrYTTTTTTyTTtVTiVVtVTTTTTTTTTTTTTTTTtVTTfVyf yTtTTTTTTTTTTTTTYTTTTTTTYTTTTfŤTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT^P 

Jak  se  u  nás  překládá? 

Ukazuje  Al.  Popovský. 

n. 

Letos,  kdy  na  Rusi  oslavovali  památku  stoletých  narozenin  nej- 
většího ruského  básníka  Al.  S.  Puškina,  o  jehož  životě  a  literární 
činnosti  bylo  v  ..Hlídce"  již  dříve  promluveno,  vyšlo  v  literatuře  české 
několik  překladů  prosou  psaných  spisů  Puškinových.  Tak  v  Ottově 
Ruské  knihovně,  redigované  Jar.  Hrubým,  vyšel  I.  sv.  „Spi sův 
Al.  S.  Puškina"  (Kapitánova  dcerka  a  ostatní  povídky 
prosou);  u  Vilímka  v  111  ustr ováných  románech  pro  lid  vyšla 
..Piková  dáma  a  ostatní  krásná  prosa"  Al.  S.  Puškina  v  pře- 
klade Jaroslava  Janečka,  s  illustracemi  V.  Černého  aj.;  v  Příteli 
domoviny   vyšly    „A.  S.  Puškina   některé   práce"    v  překlade 

1)  Srv.  Sušil  s.  40. 
■•')  Sušil  op.  c.  s.  69. 


Jak  se  u  nás  překládá?  919 


Ladislava  Maela áčka;  ve  Světové  knihovně  vyšel  „Dubrovský" 
v  překlade  X.  Mrštika.  Již  v  dřívějších  letech  přeložili  „Dceru  kapi- 
tán o  vuj  K.  tŠtefan,  Ant.  Pacák.  8t.  Beran- Libštatský;  Vil.  Mrštík 
1894  u  Šimáčka  vydal  překlad    „Pikové  dámy  a  jiných  novell". 

Dřívější  překlady  „Dcery  kapitánovy"  byly  více  méně  ne- 
zdařilé, i  bylo  na  místě  pořídit  překlad  nový.  správnější.  Také  ostatní 
povídky  prosou  bylo  žádoucno  podati  čtenářstvu  českému  v  dobrém 
překlade.  Ale  bylo-li  třeba  najednou  vydávati  tolik  různých  překladů 
týchž  povídek?  A  jsou-li  všecky  překlady  toho  hodný,  aby  byly 
uveřejněny?  Slouží-li  všecky  ty  letoší  překlady  k  oslavě  památky 
Puškinovy  u  nás? 

]^aše  kritika  pronáší  o  překladech  často  úsudky  velice  lehko- 
m^^slně.  Kritik  mnohdy  soudí  o  překladu,  aniž  sám  zná  ori_o-inal,  aniž 
srovnal  originál  s  překladem.  Tak  Vlčkův  „Obzor  literami  a 
umělecký"  v  č.  9.  t.  r.  přináší  posudek  překladů  L.  Macháčka  a 
N.  Mrštika,  kde  se  praví,  že  překlad  Macháčkův  je  doslovný,  ne- 
český, N.  Mrštíkův  pak  volnější  a  češtější.  Referent  jistě  neměl 
v  ruce  originálu,  jinak  by  toho  nemohl  říci.  Referent  přečetl  si,  co 
L.  Macháček  praví  ku  konci  svého  překladu:  „Při  překladu  zachoval 
jsem  zúmyslně,  pokud  bylo  možno,  formu  ruskou  ze  dvou  příčin:  aby 
poznány  byly  obraty,  jichž  mnohých  sami  můžeme  užiti,  a  pak,  aby 
zřejmo  bylo,  že  překlad  pořízen  byl  z  originálu"  —  a  hned  viní  pře- 
kladatele, že  překládal  příliš  doslovně,  vytýká  mu,  že  užívá  nečesky 
zájmena  „on",  „slavnyj"  že  překládá  „slavný"  a  dosti.  Ovšem  srovnávat 
překlad  s  originálem  je  práce  nevděčná;  ale  kdyby  referent  „Obzoru 
literárního  a  uměleckého"  byl  se  jí  podjal,  uviděl  by,  že 
L.  Macháček  překládá  příliš  volně  a  nesprávně.  Prosa  Puškinova 
vyznamenává  se  jasnosti,  prostotou  a  vísečností,  a  toho  právě  nevidíme 
v  překladu  L.  Macháčka,  jenž  překládá  nejasně  a  přidává  všelijaké 
zbytečné  hledané  obraty,  jichž  u  Puškina  nenajdete,  a  vůbec  neřídil  se 
tím,  co  praví  o  překladu.  Jak  ^^-padá  doslovný  překlad  Macháčkův, 
snadno  poznati  z  ukčizek.  Všech  nesprávností  překladu  nelze  uvádět, 
protože  není  na  to  místa  a  bylo  by  to  zbytečno. 

Tak  »vměstě«')  (zároveň,  spolu)  Macháček  přel.  »společensky«  (6);  »knigi,  jim 
zaíiatoj«  (knihy,  již  vyiDŮjčil)  přel.  aknihy,  která  ho  zajímala«  (6);  »o  skoroj  vakanciji« 
(o  blízkém  uprázdnění  místa)  přel.  >o  blížících  se  prázdninách «  (11 ;  podobně  nesprávně 
přeložil  slova  ta  V.  Mrštík  »o  brzkých  prázdninách«) ;  slova  »po  krajnej  měrě<:  (aspoň) 
překládá  »až  po  krajní  míru«  (9),  »s  největší  péčí«  (37),  »co  nejpřívětivěji*  (126),  »po 
krátké  době«  (44)  a  pod.;  zlorěčije  (pomluva,  utrhačství)  přel.  »zlořečení«  (9;  V.  Mrštík 
př.  »zlv  způsob  řeči«);  segodňa  (dnes)  přel.  »zítra<;  (10);  spokojno  ili  bezpokojno  (klidně 
nebo  neklidně)  2>ř.  ^spokojeně  ač  nepokojnv«  (13);  »i  on  bezo  vsjakago  sožalěnija  ot  meůa 
udalilsja'<  (a  on  beze  vší  lítosti  vzdálil  se  ode  mne)  přel.  a  on  bez  jakékoliv  lítosti 
vzdal  se  svého  timyslu«  (17;;  „i  žar  uže  naspěval"  (a  začínalo  již  horko)  přel. 
báječně:  „a  pták  Žár  (kasuar)  již  zazpíval"  (14);  hědnoj  (chudobný)  překl.  .>bídný«; 
opraviťsja  (vzpamatovati  se)  přel.  -vjíraviti  se  v  jich  okolí«(19);  »ja  nemog  vozderžaísja 
ot  vosklicanija  :  (nemohl  jsem  se  zdržet_  abych  nevykřikl)  přel.  -^  nemohl  jsem  se  ubránit 
sklí  če  nos  ti- ;    ázděvaťsja  nad  bědnoj  ženšéinoj-<  (posmívati  se  ubohé  ženě)  př.  »hleděti 

*)  Citujeme  podle  Suvorinova  vydání:  »Sočinenija  A.  S.  Puškina«  v  10,  sv. 
Povídky  prosou  jsou  ve  sv.  6. 

60* 


920  Písemnictví  a  umění: 


na  lib.  ž.«  (24);  »zasědatel«  (přísedící)  přel.  ^příťučí  (27);  »zadneje  krylco<'.  (zadní 
schodiště)  překládá  častěji  »zadní  křídlo«;  »naudaéu«  (nazdařbůh)  př.  is  nezdarem*  (31); 
>pominutno«  (každé  chvíle)  překládá  stále  -v  tu  chvíli«  (31,  32,  34,  37  a  j.);  »boroda<' 
(Ijrada,  vousy)  př.  »hlava«  (33);  slova:  »on  iměl  um  iiriličija  i  nal:)ljudenija«,  bezo  vsjakich 
priťazanij  i  bezpečno  nasměšlivyj«  (uměl  být  slušný  a  pozorný,  beze  všech  nárokúv 
a  bezstarostně  posměvačný)  přeložil  nesprávně  a  beze  smyslu  porušiv  interpunkci:  »znal 
umění...  ])řekonati  a  pozorovati  beze  všeho  doptávání  se  a  při  tom  byl  jistý  v  po- 
směchuc  (39);  »ona  ne  mogla  ne  soznavaťsja  v  tom,  čto...«  (nemohla  neijozorovat,  že...)  př. 
í>nemohla  se  srovnati  v  tom,  co...  (39);  ;zaměšatelstvo,  ot  kotorago  možno  bylo  izbaviťsja*- 
(zmatek,  jehož  bylo  možno  zbaviti  se...)  přel.  »pnležitost,  pomocí  které  bylo  možno 
vysvoboditi  se«  (40);  »predavajas  miloj  privyčkě«  (oddávaje  se  milému  zvyku)  přel. 
»vzdávaje  se  milé  příležitosti «;  »ja  ne  vyderžal-  (nevydržel  jsem)  přel.  »uež  vydržel 
Ísem«  (42);  »gdě  vyjězžali  na  dorogUK  (kde  vyjížděli  na  cestu)  přel.  »kudy  přijíždělo  se 
na  druhý  břeh«  (42);  »on  nachodilsja  v  otjězžem  p()lě«  (byl  daleko  na  honě)  přel.  -odešel 
pi"ahlédnouti  vzdálený  kterýsi  svůj  statek«  (45);  »ne  smotrja  na  značitelnoje  umeůšenije 
raschodov  dochody  ne  pribavljalis«  (přes  to,  že  výdaje  značně  se  zmenšily,  důchody 
nezvětšily  se)  přel.  »nebylo  viděti  zmenšení  v^-dajů,  ani  zvýšení  duchodů«  (46);  »kuda 
nam  po  anglijski  razoijaťsja«  (kde  jjak,  abychom  po  anglicku  ožebračovali  se)  př.  »kam 
pak  nám  po  anglicku  pustošitiI«  (47);  »zojil«  (kritik)  př.  »soused«  (4  7);  : vprikaščica<; 
(spi'ávcová)  př.  »starost()vá«  (50);  »vozražala  ona  samoj  sobě<  (namítala  sobě  samé) 
př.  »vyrážela  sama  sebe«  (57);  »on  govoril  jazykom  istinnoj  strasti«  (mluvil  jazykem 
pravé  vášně)  př.  slova  svá  pronášel  s  takovým  hořem*  (59);  -zauatija,  rozgovory* 
(zaměstnání,  rozmluvy)  př.  »zanícené  rozhovory*  (60);  »otec  načal  bylo';  (otec  chtěl 
už  začít)  př.  »nejprve  počal*  (65);  »vremja  vse  sladit*  (čas  vše  urovná)  př.  »čas  všecko 
oslazuje<  (71);  »nevěstachoť  kuda«  (nevěsta  jen  což,  hezká)  př.  »nevěsta  aspoň  k  něčemu 
(71);  :> pokojným  podjačim*  (někdejším  soudním  úředníkiim)  přel.  »diumistňm  ve  vý- 
službě* (75);  ssylajus  na  sověsť  čitatelej*  (odvolávám  se  na  svědomí  čtenářů) 
přel.  ^dovolávám  se  pro  ně  soucitu  čtenářů*  (75);  »kreščenskij«  (tříkrálový)  i^řel. 
»třeskutý<:  (62);  »skromn%'je  v  priíazani jach  na  počešti*  (skromní  v  nárocích  na 
pocty)  přel.  »skromní  v  dotazech,  ale  poctiví«  (77);  »ja  predpočitaju*  •  (dávám 
přednost)  př.  xzařadujic  (77);  »slědujuščago  po  kazennoj  nadobnosti*  (vyšetřujícího  z  potřeby 
státní)  př.  »povýšeného  dle  erarní  potřeby*  (77);  »razborčivyj  cholop  obnosil  meňa 
bljudom*  (vybíravý  sluha  pominul  mě,  roznášeje  jídlo)  přel.  »ostražitý  rab  podával 
mně  mísu*  (78);  >. bludnyj*  (marnotratný)  př.  »ztracený«  (78),  »zbloudilý*  (79);  »stol 
i  krovať*  (stůl  a  postel)  př.  »také  postel*  (80);  »už  jej  li  ne  bylo  žitje?*  (což  jí  něco 
scházelo?  což  nemohla  snad  vydržet?)  př.  zdaliž  ona  nebyla  můj  život?*  (82);  »sverkajuščie 
palcy*  (lesknoucí  se  prsty)  př.  »ohnuté  prsty*  (89);  :;ponevolě«  (bezděky)  př.  »při  nevůli* 
(89);  »za  vorot*  (za  límec)  př.  »za  vrata*  (90);  xkiivoj*  (jednooký)  př.  ;;hrbatý«  (92); 
»gostinaja«  (přijímací  pokoj,  salon)  přel.  ^přední  pokoj*  (95);  >> večerná*  (večerní  boho- 
služby) př.  xklekání*  (100;  rovněž  tak  př.  V.  Mrštík);  »čego  dobrago*  (to  by  tak  ještě 
scházelo)  př.  »Xeb  co  jest  dobrého?*  (102;  V.  Mrštík  př.  To  neznamená  nic  dobrého!*); 
»k  obědně*  (na  mši)  přel.  xpoledne*  (104);  »priměr  byl  zarazitelen*  (příklad  byl 
nakažlivý)  př.  »pnklad  byl  podán*  (108);  »semnadcati  lět*  (17  let)  př.  »dvacet  sedm 
let*  (109);  asoblazniteloyj*  (pohoršlivý)  př.  »poš"etilý <:  (110);  »priťazanija  samoljubija<: 
(nároky  na  samolibost)  př.  »vůle,  přisvojovati  si  sam.«  (110);  »Čto  ni  govori,  a  Ijubov 
bez  nadežd  i  trebovanij  trogajet  serdce  ženskoje  věrněje  vsěch  razsčetov  obolščenija- 
(Mluvte  si  co  mluvte,  ale  láska  bez  naděje  a  bez  nároků  dojímá  srdce  ženské  jistěji,  než 
všeliké  výpočty  svůdnosti)  přel.  -Netřeba  vždy  slov,  neboť  láska  bez  projevení  naděje 
a  žádostí  dosahuje  ženské  srdce  jistěji,  nežli  všechny  lstivé  výpočty*  (111);  s  postoronnij  * 
(cizinec)  př.  »pozorovatel  o  vítězstvím  (112);  »neprostitelnaja  neostorožnosť*  (neodpustitelná 
neopatrnost)  jiř.  snepromíjitelnost,  neoiiatrnost*  (112);  »umoljala  za  neje  ne  vstupaťsja* 
(prosila,  by  se  jí  nezastával)  jiř.  »ustanovila,  aby  všeho  toho  opomíjel*  (113);  »na  sčet* 
(na  účet)  př.  »na  čest*  (113);  »vse  bylo  istoščeno'  (všecko  bylo  vyčer^jáno)  jiřel. 
»vše  bylo  unavující*  (113);  .ja  uaslaždalsja  (užíval  jsem)  př.  »otužoval  jsem  se«  (117); 
„ty  dolžna  byla  meňa  razljubiť"  (musila  jsi  přestat  mre  milovati)  př.  „tys  byla 
nucena  mne  milovati"  (117);  svět  bezpoščadno  gonit  na  samom  děle  to,  čto 
dozvoljajet  v  teoiii*  (svět  nemilosrdně  pronásleduje  ve  skutečnosti  to,  co  dovoluje 
v  theorii)  př.  »svět  bezpočetně  pronásleduje  z  pravidla  to,  co...*  (117);  »otličalsja* 
(vynikal)  př.  »odpovídal*  (121);   »gdě  dvižutsja  odně  mašiny*  (kde  hýbou  se  samy  stroje) 


Jak  se  XI  nás  překládá?  921 


př.  »kde  jediným  strojem  vše  se  pohybuje*  (124):  alrugcj  sčastlivec«  (jiný  šťastnoušek) 
}>ř.  »on,  dřívější  šťastnoušek«  (124);  dělovými  bumagami«  (úředními  listinami)  př. 
spapíry,  svojí  pi-aeí«  (124);  »vjazali  svoj  čiilok*  (pletly  svou  punčochu)  přel. 
spřepletaly  své  copy«(129);  »po  jego  vyraženiju,  ne  terpěl;  fjak  se  vyjadřoval, 
netrpěl)  přel.  »při  svých  zábavách  nestrpěl«  (133);  „togo  i  gljadi,  čto  na  pjanago 
natolkne  sja,  al  i  samogo  na  sméch  pjanym  napojat"  (než  se  naděješ,  vrazíš 
na  opilého,  nebo  tebe  samého  na  posměch  na  mol  opiji)  i)řel.  nesmyslně: 
,, buďme  i  toho  pamétlivi,  že  zábavou  na  nich  má  nám  býti  pohled  na  opilého 
tlučhubu,  nebo  si  téhož  pro  smích  sami  opijeme"  (138);  na  ěelověka  pochodit  < 
(podobá  se  člověku)  př.  »i)iisobí  na  člověka«  (139);  »spěsivyj«  (vypínavý,  pyšný)  př. 
;>přezrálý«  (144).  —  Překlad  >Rxisalky«,')  jejíž  původní  text  je  v  II.  sv.  »Spisfl« 
Puškinových,  je  chatrný,  verš  pokulhává.  Tak  11.  — 13.  verš  zní  v  orig.  »ona  (česť)  — 
čto  slovo:  i-az  upustiš,  nevorotiš.  A  koli  nět  na  svaťbu  už  nadeždy,  to  vse-taki,  po  krajnej 
měrě,  možno... «  (čest  je  jako  s1oa'o:  ztratíš-li  ji,  zpět  jí  nedostaneš.  Není-li  pak  na  svatbu 
již  naděje,  přece  možno  aspoň ...)  přel.  porušiv  interpunkci:  >ona  —  jak  slovo:  , vypuštěné 
se  nevrací',  a  pak  již  na  svatbu  žádné  naděje.  A  j)okud  možno... «  (158);  »i  čto  vpered 
so  mnoj  ni  slučitsja,  gdě  by  ni  byl  ja...«  (ať  v  budoucnosti  se  stane  se  mnou  cokoliv,  ať 
jsem  kdekoliv...)  přel.  »a  jak  dál  u  mne  ani  být  nemůže,  kdekoliv  budu...<'  (162);  »ne 
věrju«  (nevěřím)  přel.  »ne,  věru«  (164);  »podmanivať  (svádět,  vábit)  př.  ;podmaiiovat« 
(165);  ;>počašče«  (častěji)  přel.  »po  čase«  ^167);  čudnyj  šlučaj«  (divná  příhoda)  přel. 
»vzácný,  poslyš«  (175).  Dále  přeložena  »Pohádka  o  caři  Saltanu«  z  I.  sv.,  báseň 
»Sestra  a  bratři<<  ze  IV.  sv.  a  »Anekdoty«  i  jiné  drobotiny  z  IX.  sv.  I  tu  jsou 
místa  šjiatně  přeložená.  Tak  »jego  osparival-<  (přel  se  s  ním)  j)ř.  ;  patřil  na  něho'   (211); 


*)  Nesprávná  je  poznámka  pana  Macháčka  o  dramatickém  zlomku  Rusalka«. 
M.  neuznává  »Il.«  za  fragment.  Však  »Pt.usalka«  jest  v  jiřítomné  podobě  své  jistě  zlomkem, 
nalezeným  po  smrti  básníkově  mezi  joho  papíry  a  uveřejněným  1837  v  Sovremenniku. 
Ukončení  6.  výjevu,  z  něhož  zachovalo  se  16  veršňv,  a  ještě  další  tři  výjevy,  jež  měly 
zakončit  drama,  pokládaly  se  za  ztraceny.  Tu  však  1897  uveřejnil  D.  P.  Zujev  v  Rusském 
Archive  ukončení  »Rusalky«,  tvrdě,  že  celou  »Rusalku«  předčítal  Puškin  1885 
u  E.  Gubera,  kdež  ji  Zujev  slyšel  a  poslední  výjevy  :vR.«,  které  ho  nejvíce  překvapily, 
si  zaznamenal.  Mnozí  pokládali  text  »Rusalky  ,  předložený  Zujevem,  za  padělek.  Ale 
Južakov  v  Rusském  Bogatstvě  zastává  se  zápisu  Zujevova,  v  němž  vedle  nepro- 
])racovaných,  zkomolených  veršů,  veréů  často  bez  rozměru  a  smyslu,  nalézáme  verše 
pozoruhodné  dokonalosti  technické.  Xyní  pak  »Izvěstija  otdělenija  russkago 
jazyka  i  slovesnosti  im  peratorskoj  akademiji  nauk  přinesla  důkladný  a  pře- 
svědčivý »Rozbor  otázky  o  původnosti  ukončení  Rusalky<  z  péra  F.  E.  Korše 
asi  na  350  stránkách.  F.  Korš  přichází  k  tomuto  závěru:  Námitky  kritiků  proti  původnosti 
zakončení  sRusalky  jsou  větším  dílem  nedostatečný  ve  svém  základě,  poněvadž  Puškin 
předně  nedosáhl  absolutní  dokonalosti,  zvláště  ne  v  jednotlivostech;  za  drulié,  Rusalka<< 
ani  v  dříve  napsaných  a  uveřejněnýcli  částech  nebyla  úplně  propracována  Puškinem, 
a  konec  její  mohl  být  ještě  méně  propracován,  jistě  však  ne  více ;  za  třetí,  nejpodezřelejší 
místa  v  zápisu  D.  Zujeva  obsahují  chyby  tím  méně  nápadné,  že  i  v  o])is  paj)írů  P.  pro 
tisk  jeho  spisu  vkradlo  se  mnoho  podolmýcli  chyb,  a  v  jeho  rukopisech  na  nečisto  (a  takým 
rukopisem  byl  asi  konec  »Rusalky<)  je  mnoho  nečitelného.  Ukončení  >R.  <  podle  zápisu 
Zujevova  odpovídá  programu  »R.« ,  nalezenému  mezi  papíiy  P.  Některá  opakování  z  první 
části  v  ukončení  R.:  lze  si  vysvětlil  tím,  že  druhá  část  —  jakožto  první  nástin  —  není 
propracována  na  čisto,  a  oj^akování  snadno  dala  by  se  odstranit  při  zpracování  konečném. 
Text  Zujevův  neobsahuje  ani  jediného  obratu  nebo  slova,  jichž  by  nebylo  v  nepopiratelných 
spisech  Puškinových.  Totéž  platí  o  rétorické  a  metrické  stránce  textu  tohoto.  Parallelní 
místa  k  jednotlivým  místům  ukončení  »R.  nalezneme  sice  též  u  jiných  ruských  básníkův, 
ale  úplný  materiál  pro  srovnání  s  textem  Zujevovým  jiodává  pouze  Puškin.  »A  skutečně*, 
končí  Korš  svou  studii:  »kde  jest  u  nás  takový  básník  a  zároveň  znalec  Puškina, 
který  mohl  by  napsat  to,  co  zachoval  od  zapomenutí  D.  P.  Zujev?  —  Je  tedy  pravdě 
podobno,  že  zápis  Zujevův  podává  původní  ukončení  »Rusalky«,  a  bylo  by  žádoucno, 
aby  příští  překladatel  jRusalkyt  přeložil  verše,  zachované  Zujevem,  a  obsahující  krásný 
sbor  rusalek  (»Tumannoj  rosoju  okrestnosť  polna«),  rozmluvu  lovců  v  lese  a  sen 
kněžnin,  místa,  jež  prý  Puškin   sám  tízoával  za  nejlepší   ve  svém  lyrickém  dramatě. 


922  Písemnictví  a  umění: 


»!i  Barkovu  tolko  togo  i  ehotělos«  (a  Barkovu  jen  toho  se  chtělo)  př.  »a  Barkovu  jenom 
toho  se  ucchtťlo«  (215);  »podslušav  tolki,  vyzvalsja.. .«  (zaslechiiuv  ty  řeči,  nabídl  se) 
př.  »znajo  jedině  povinnost,  rozhodl  se«  (219);  o  tom  pii  Petre  Vcl.«  (o  tom  za  Petra  V.) 
jiř.  »()  tom  Petru  Velikém^  (224);  ,,ne  polzujuščijsja  blistatelnoj  Slavoj'' (netéšicí  se 
skvélé  slávé)  přel.  báječně  „neplazici  se  před  blýskavou  slávou"  (224;  atd. 

Srovná-li  nyni  pan  referent  „Obzoru  literárního  a  umě- 
leckého" jen  těchto  několik  ukázek  překladu  páně  Macháčkova 
s  originálem,  jistě  neřekne.  že  překlad  lpi  příli.š  na  slově.  Naopak 
překlad  příliš  odchyluje  se  od  originálu,  kde  toho  není  třeba,  bez 
potřeb}^  mění  formu,  uvádí  libovolně  novou  punktaci  (na  př.  na  str.  9. 
překládá:  „zdá  se,  že  ho  to  rmoutilo  po  krajní  měru;  po  dvakráte 
jsem  zpozoroval...",  kdežto  v  originále  se  praví:  „eto  ogorčalo  jego; 
po  krajnej  měrě,  ja  zamětil  raza  dva..."  [toho  rmoutilo;  aspoň  zpozo- 
roval jsem  asi  dvakrát]:  na  str.  23.  v  překlade  je:  „Ach,  vaše  jasnosti", 
dodal  jsem,  „počíná  se  mně  svítati,  račte  prominouti...",  kdežto  podle 
originálu  mělo  by  býti:  „Ach,  vaše  jasnosti!"  pokračoval  jsem,  tuše 
pravdu:  „Račte  prominouti..."  a  j.)  Když  p.  překladatel  nedovede 
správně  přeložit  nejjednodušší  věci,  jako:  „na  samom  děle",  „pominutno", 
pak  není  divu,  že  ruská  přísloví:  „dolg  platežem  krásen"  (dluh 
zbytý,  hlava  zmyta),  „čin  čina  počitaj"  (komu  čest,  tomu  čest) 
překládá  nesprávně:  „půjčka  po  splátce  krásna"  (100),  „hodnost  ctí 
hodnost"  (78)  a  pod.  Takovému  překladateli  nelze  raditi  jiného,  než 
aby  dřív  naučil  se  rusky,  než  z  ruštiny  překládá. 

Ani  úsudek  o  N.  MrUíkové  překladu  „Dubro  vského"  nepovedl 
se  zmíněnému  p.  referentovi,  tvrdícímu,  že  překlad  M.  je  volnější, 
a  proto  mnohem  lepší,  než  Macháčkův.  !S\aopak,  N.  Mrštík  překládá 
věrněji,  drží  se  více  originálu  než  Macháček,  zná  poněkud  lépe 
rusky,  a  proto  jeho  překlad  je  o  něco  lepší.  Ovšem  i  jeho  překlad 
má  některé  vážné  nedostatky,  buď  že  překladatel  nepřekládal  doslovně, 
kde  mohl  a  měl,  buď  že  obratňv  a  přísloví  ruských  nenahradil  pří- 
padnými obraty  a  příslovími  českými,  nám  srozumitelnými. 

»Tak  razstrojennoje  sostojanije*  (rozháraný,  do  nepořádku  uvedený  statek)  jířel. 
»ztracené  jmění«  (5);  »otjězžeje  po]e«  (daleký  hon)  ])řel.  »odlehlé  pole«  (6);  »vreš« 
(žvaníš)  př.  »lžeš«  (11);  »trunil  nad  sověsťn«  (dobíral  si  svědomí)  př.  »triinil  vysoko 
nad  svěd.«  (13);  fevral  jest  únor,  ne  »duben«  (13);  ;iobognal«  {])ředhonili  př.  dohonilK 
(14);  »borzyja  sobaki«  (chrti)  př.  »štvaví  psi':  (15);  »zagovarivajetsja«  (žvaní  nesmysly) 
př.  »zapovídá  se«  (17);  »v  životě  i  smerti  Bog  volen«  (Bůh  pánem  života  i  smrti)  přel. 
»v  životě  i  smrti  viile  Boží  (17);  »choť  poěastu  on  sam  sebe  sudija«  (ač  často  byl  soudcem 
sám  sobě)  přel.  »ačkoli  by  často  potřeboval  soudce  sám<  (1 9);  »pleťju  obucha  ne 
perešibeš«  (hlavou  zdi  neprorazíš)  přel.  »bičem  sekem  ne})řešvihneš«  (19);  »i)onomar« 
(kostelník)  přel.  »kdosi«  (19);  »pozdravlenija«  (blahopřání)  př.  »pozdrav«  (23);  »smutilsja« 
(zarazil  se)  přel.  »zamračil  se«  (23);  »bolno  spěsiv«  (velice  hrdý)  přel.  »měl  velmi 
naspěch«  (27);  ->i  kojego  lico  prěd  s  ta  vl  j  ajet  zděs  Šabaškin«  (a  jehož  osobu  za- 
stupuje zde  Š.)  př.  nesprávně:  »každý,  jehož  jméno  tu  Š.  přečte«  (30);  »otrěšenije 
ot  vlasti*  (zbavení  moci)  i>ř.  »rozhodn  utí  iiřadů<  (30);  »])odjačij«  je  » soudní  tiředník, 
s.  sluha«,  nikoliv  »host«  i:^3)  a  »darmožrout«  (34);  »perei)iska«  (korrespondence)  přel. 
»zápisky«  (33);  »svojenravije«  (vrtošivost,  umíněnost  jířel.  »svfij  zvláštní  zp8sob«  (40); 
»daže  jeslí  otkažut  jemu  v  blagosklonnosti«  (i  když  odepřou  mu  jiřízeů;  př.  »i  když 
ho  blahosklonně  ])ropustí«  (42);  »podvody«  (povozy)  }>řel.  »podvody«  (50);  »ja 
obmerla«    (velice    jsem    se    lekla,    padla    do    mdlob)  i^řel.   »byla    jsem  celá    mrtvá«   (51); 


Jak  se  u  nás  překládá?  923 


»pozdravljaju«  (gratuluji)  př.  »buclte  zdráv;;  (54);  »etot  byl  ne  roziňa<' (nebyl  zevloun) 
vynechal  po  slovech:  » nedal  se  napálit «  na  str.  54.;  »sprjagaja  s  grěchom  popolam 
glagol  tušu«  (časuje  ne  zcela  správně  ruské  slovo  >tušu«)  přel.  »spřádaje  hříšně 
napolo ...«  (58; ;  »trus«  je  »zbabělec«,  nikoliv  vhluiiák<;  (72) ;  »placha«  (popraviště)  j)řel. 
»smrt«  (80);  »nagrada«  (odměna'  př.  »obět«  (82  ;  :>on  ne  v  silách  soglasifsja  na  svoj 
smertnyj  prigovor«  (není  sto,  by  svolil  k  svému  odsouzení  na  smrt)  př.  beze  smyslu: 
»není  s  to,  aby  k  tomu  svolil  na  smrtelný  svtij  slib«   (84)  a  pod. 

Ačkoliv  tedy  překlad  N.  Mrštíka  není  bezvadný,  přece  je  poněkud 
lepší,  věrnější  a  doslovnější  než  Macháčkův. 

V  lilu  str  ováných  románech  pro  lid  vyšly  v  překlade 
Jar.  Janečka  všecky  povídky  prosou,  obsažené  v  Ví.  sv.  „Sočinenij 
A.  S.  Puškina".  Nemůžeme  soudit  o  Janečkově  překladu  všech  po- 
vídek, majíce  po  ruce  pouze  1.  sešit  sbírky  „Illustro váných  ro- 
mánů", obsahující  počátek  „Pí kove  dámy".  Ale  soudíme-li  dle  této 
íásti  překladu  Janečkova,  třeba  říci,  že  ani  tento  překlad  není  bez 
vážnvch  nedostatkův. 

Tak  na  str.  1.  >nedobroželatelnosť«  překládá  »nenávists  místo:  »nepřízeii,  závist«; 
»děduškě«  (dědečkovi)  př.  »děvečce«,  ač  hned  další  slova  mohla  ho  upozornit  na  ne- 
správnost (4);  »nět,  da  i  tolkoI«  (ne,  a  dosti,  konec!)  př.  » ne,  atolik<:(4;  také  V.  Mrštík 
slova  ta  jiřeložil  nesprávně:  »když  ne,  tak  dobřeI«';  »s  neju  byl  korotko  znakom 
éelověk...«  (s  ní  byl  důvěrně  znám...)  př.  »měla  nedlouhou  známost  s  člověkem*  (4); 
»ne  smotrja  na  svoju  tajinstvennosť«  (při  své  tajemnosti)  př.  »při  svém  nadání« 
(5  ;  »zaťanulsja«  (zabafal,  vtáhl  kouř  do  sebe)  pí.  »protáhl  se«  (5);  »posěděť« 
(scšedivět)  př.  »váleti  se«  (10);  »razsčetlivyje  v  větrennom  svojem  tščeslaviji«  (vy- 
počítaví při  své  lehkomyslné  vypínavosti)  přel.  »zakládající  si  na  svém  tlachání*  (11); 
»gostinaja«  není  »hostina«  (11),  nýbrž  salon,  hostinný  pokoj;  »gremučij«  (řinčící)  přel. 
»vrzající«  (IB);  »ljudi«  (čeled)  př.  »lidé«  (20);  »tverdiť«  (opakovati)  př.  »tvrditi«  (59); 
»s  pečalnym  priličijem«  (s  tesklivou  slušností)  př.  »s  obvyklými  smutečnými  obřady*  (30); 
»atTinde-sIvc   (počkejte,  prosím!)  př.   spočkáte  si«   atd. 

Jak  viděti,  překladatel  prozrazuje  dosti  často,  že  není  vždy  mocen 
jazyka  ruského  i  dopouští  se  v  překladu  dosti  hrubých  chyb.  Ostatně 
zdá  se,  že  pan  Janeček  mohl  se  některým  chybám  snadno  vyhnouti, 
kdyby  bvl  věnoval  větší  péči  překladu  svému. 

Celkem  nejzdařilejší  je  překlad  Pnškinových  prací  prosou  v  „Ruské 
knihovně".  Jsou  sice  i  tu  některé  chyby  v  překladech,  ale  celkem 
překlad  V3"stihuje  originál.  Nemalou  zásluhu  o  to  má  p.  redaktor,  jenž 
mnohé  poklesky  překladatelův  opravil,  jak  bedlivý  čtenář  snadno  pozná. 

V  překlade  ;>Kapitanovy  dcery«  od  B.  Prusíka  nalézáme  několik  poklesků. 
Tak  »da  poťanet  ljamku«  (ať  koná  těžké  práce  služební)  př.  »ať  si  přitáhne  torbu«  (6); 
překladatel  nečiní  rozdílu  mezi:  tridcati  pjati  lět  (35  let)  a  »lět  tridcati  pjati«  (asi 
iJ5  let);  »krivoj«  není  »shrbený«  (22',  nýbrž  »jednooký«,  jak  později  správně  přeloženo; 
»darom  čto  ty  staiiicha*  (třebas  jsi  stará)  přel.  »darmo  že's  stařena*  (51);  »sovět« 
(svornost)  přel.  »rozvaha«  (56);  »vizg«  (vřískot)  přel.  »hvizd«  (56);  »salnymi  svěčami* 
(lojovými  svíčkami)  přel,  »špinavými  svíčkami«  (82);  »kistenem  (prakem)  přel. 
»palcátem«  (85);  xdolg  platežem  krásen*  (dluh  zbytý,  hlava  zmyta)  př.  »dluh  odplatou 
je  hezký*  (86);  »utro  večera  mudreněje*  (přes  noc  dobrá  rada)  přel.  »ráno  je  večera 
moudřejší*  (86);  »ja  vojuju  choť  kuda*  (bojuji  jen  což)  př.  »já  už  nějak  bojuji*  (88); 
»razbojem*  (loupežnictvím)  př.  »odbojem«  (89);  »on  smutilsja,  no  vskorě  opravilsja* 
(zarazil  se,  ale  brzy  vzi:)am  ato  val  se)  př.  » zamračil  se,  ale  brzy  obrátil  se*  (00); 
schoroš  gus«  (čistý  ptáček)  př.  »hodný  chlaijík!«  (94);  smajor  metal*  (major  měl  bank) 
př.  »major  házel  karty*   (98);    »tebě  ne  sdobrovať*  (dej  pozor,  ať  nepohoříš ;    ^neujdeš 


924  Písemnictví  a  umění: 


neštřstí< ,  jak  později  správně  přeloženo)  př.  ;>ty  se  nepolepšíš<  (101) ;  ;na  dosugě«  (v  prázdné 
chvíli)  př.  »do  syta«  (106);  »s  serdcem'<  (se  zlostí)  př.  »ohnivě«  ('U7j;  spokazanija 
jego  dolžny  byť  važny«  (výpovědi  jeho  jsou  asi  diiležity)  př.  »trest  (nakazanije)  jeho 
musí  být  těžký«  (l09);  »a  ne  v  oslušaniji«  (a  nikoli  z  neposlušnosti)  jiřel.  »a  z  ije- 
lioslušenství«   (111)  a  pod. 

V  ;>Pikové  dámě«  K.  Stěpdneh  přeložil  »lět  šesťdesjat  tomu  nazad*  (asi  před 
60  lety)  na  str.  260.:  »před  padesáti  lety«;  ;>karetnik«  (kočárník  přel.  »hráě  (260; 
V.  Mrštík  :>karetnik«  přeložil  rovněž  nesprávně  »karbaník«  =  kartežnik^ ;  »srjadu«  (po 
sobě)  př.   »najednoii«  (262);   »dvadcať«  je  20,  nikoliv   »dvanáct«  (272). 

O.  Kalasová  slušně  přeložila:  »Povídky  Bělkina«,  »Dubrovský«,  sKirdžali*, 
»Mouřenín  Petra  V.«,  »Kronika  vsi  (lorochina*,  »Roslavlev«  a  »Egyptské 
noci*.  Však  i  tu  nalézáme  některá  nedopatření.  Tak  »na  veršok«  (na  čtvrt  pídi)  přeložila 
»na  píď«  (131);  »bezprestannyj«  (ustavičný,  nepřetržitý)  př.  »bezvědomý«  (145);  »gostinaja« 
(salon,  hostinný  či  přijímací  pokoj)  překládá  často  >jídelna  (=  stolovaja^";  u  »Voznesenija". 
(u  chrámu  Nanebevstoiqjcní  Páně)  přel.  u  Voznesenského<:  (155);  »oderžat  slovo« 
(dostáti  slovu)  překládá  »zdržeti  slovo«  (177);  -šiianskija  muchi«  (španělské  mouchy, 
jnichýřníci  lékařští)  př.  »baňky'<  (197);  »kak  jdacha  (jako  popraviště)  vynechala  na 
str.  241.  po  slovech:  »sňatek  lekal  ji-;  :>vozraženije  (námitka)  př.  »představa«  (324  ; 
»oklady«  ^i-ámy)  př.  »pokrovy«  (325  ;  sbityj  čas  slušaješ*  (po  celou  hodinu  po- 
sloucháš) přel.  szabíjíš  čas  posloucháním«  (^326);  »poslě  Nibura«  (po  Xiebuhrovi) 
přel.   »podle  N.«  (343). 

Ruská  kniho vna  přinesla  ^Kapitánovu  dcerku  a  ostatní 
povídky  prosou"  jako  první  svazek  „Spi sův  A.  S.  Puškina". 
Nevíme,  míní-li  redakce  v  dalšícli  svazcích  podat  také  překlady  básní 
a  dramat,  dosud  nepřeložených,  či  chce  je  vyplniti  pouze  překladem 
veškeré  prosy  Puškinovy.  Máme  za  to,  že  b)'  stačilo  přeložit  z  Puškina 
pouze  výbor  z  básní,  z  nichž  některé  máme  již  ve  slušném  překlade 
El.  Krásnohorské  a  V.  Junga,  pak  výbor  z  dramat  i  prosaických  spisňv, 
a  že  by  bylo  zbytečné  překládat  tak  slabé  věci,  jako  jsou  „Istorija 
Pugačevskago  bunta",  „Materiály  dlja  i  stori  j  i  Petra  V.", 
„Kamčatskija  děla"  a  většina  článkňv,  uveřejněných  v  9.  svazku 
„Sočinenij",  odkudž  něco  vybral  p.  Macháček. 


K  opravám  diplomatáře  moravského. 

Píše  Fk.  Sxopek,  k.  a.  archivář  v  Kroměříži. 

CI. 

114.  DetrkJi  Mshup.   Olomouc,  21.  října  1299.  —  E.  I.  a.  o. 

Nejstarší  záznam:  Zuper  quandam  siluam  (jiným  inkoustem 
a  jinou  rukou):  videlicet  in  Friburch  quam  donauit  epis- 
copus  Theodricus  cuidam  Gerlaco  (později  připsáno):  in 
feodum.  —  xlix. 

Pečeti  na  pergamenových  proužcích  poškozeny  obě. 

Codex  dipl.  Originál. 

ř.   9.  sihie  -  do  textu  nepatří; 

ř.   11.  sicilicet  (omyl  tisku)  scilicet  ř.   12.  Ostrařňam, 

str.   118.  sciuerint,  vel  poterint . .  .  in  sciuerint  vel  potenmt  (sic) ...  in  feudum 
feodum 


K  opravám  diplomatáře  moravského.  925 

in  perpetuum  inperpetuum; 

str.   119.  ř.   18.  rok  v  originále  vypsán  zcela. 

CIL 

116.  Détřidi  biskup.  Pustiméř,  11.  ledna  1300.  —  A'.  I.  a.  1. 

Nejstarší  záznam  na  rubě  listiny  setřelý  až  k  nepoznáni:  Theo- 
cleriei  episcopi  permutacionis  (co  následovalo,  je  vyškrabáno, 
že  nelze  již  přečísti).  Rumělkou  XI.  k.  Novější  rukou:  priuileg-ium 
Theodrici  episcopi  super  permutacionem  ville  Paskow 
pro  libental  et  data  in  feodum. 

cm. 

118.  Détřich  Uskup.  Mohelnice,  27.  května  1302.  —  L.  I.  a.  3. 
Nejstarší   záznam:    feodum   in   willa    Czessicz    (nověji   při- 
psáno): episcopi  Theodrici.  Rumělkou:  XII.  k. 

Dle  listiny  měly  býti  přivěseny  pečeti  dvě.  jest  však  jenom  pro 
jednu  v  pergamene  učiněn  zářez,  podobně  biskupovu;  byla  na  perga- 
menovém proužku. 

CIV. 

177.  Jan  biskup.  Kroměříž,  27.  května  1305.  —  S.  I.  a.  8. 

Pečet  biskupova  na  pergamenovém  proužku  zachovalá  velmi  dobře. 
Obraz:  biskup  ve  slavnostním  oděve  s  mitrou  na  hlavě  v  levici  berlu 
drží,  pravici  maje  pozdviženu  k  žehnání.  Nápis:  f  JOHANNES.  DEI. 
GRA.  OLOMVCENSIS.  EPC.  Na  rubě  pečet  menší  mající  v  prostředku 
lva  ležícího,  kolem  jehož  hlavv  pozdvižené  proužek  s  literami  AVE. 
Kolem  nápis:  f  S.  SEC.  EPI.  'OLOMVCENSIS.  Kapitulní  a  městská 
olomucká  pečet  poškozeny  velmi. 

Str.  187.  ř.  2.  Cod.  dipl.  consensu  Dr.      Orig.  scitu,  čárka  nad  /tenounká  na- 
Lechner:  sciencia  křivlá  naskytuje  se  i  jinde; 

ř.    11.  Cod.  dipl.  nihilominus  Orig.   nic/nlominus; 

ř.    15.      „  „      requirantur  „      requir»ntur; 

ř.   17.      „  „      vel  „      ug\; 

str.   188.  ř.  4.  Cod.  dipl.  pecunie  „      peccunie; 

ř.  7.  Cod.  dipl.  capituli  Oloniucensis  „      patrně:  capituli  Olonířcensis,  ač 

hned  vedle  jest:  ac  ciuitatis  Olo- 
niucensis. Není  zde  při  vytčeném  i 
rasury,  aniž  jest  místo  nějak  otřelé. 

cv. 

179.    Václav  král.  Praha,  20.  června  1305.  —  M.  I.  a.  4. 

Nejstarší  záznam  na  rubě:  priuilegium  super  [Strzielna  et 
super]  B  u  d  y  s  s  o  w ;  později  nad  řádkem  napsáno :  W e  n  [cezlai  regis . . .] 
a  před  „"Wencezlai"  připsáno  později:  restitutum.  Pod  tím  přetržené 
č.  xli.,  pak  č.  Ixxiii.  Pro  hnědou  skvrnu  písmena  a  slova  v  závorce 
nelze  již  s  bezpečností  udati.  Královská  pečet  byla  na  šňůře  z  hed- 
bávných  nití  červených  a  žlutých  spletené.  Nyní  jí  není. 

Pergamen  jest,  kde  byla  listina  prve  složena,  na  několika  místech 
přelomen. 


926 


Písemnictví  a  umění: 


Codex  dipl. 
str.   189.  ř.   10.  ut 

ř.   13.  ut .  .  .  uidelicet 

ř.   17.  uidelicet 

ř.   18.  arcbidiaeonus 
str.   190.   ř.    1.  prouinciali 

ř.  5.  v  otisku  Bočkově  Dr.  L.  do- 
plňuje po  Eeclesie  z  originálu: 
esse  et  ad  eani  proprietatis  iure 
pertinere,  iuramento  prestito  fir- 
mauerunt.  Xos  bona  ipsa  eidem 
(res^tituimus,  et  ei)  poznamenav, 
že  v  závorce  obsažená  slova  jsou 
z  otisku  Bočkova,  nebo  prý  ori- 
ginál jest  na  tom  místě  pro  hnědou 
skvrnu  nečitelný. 
6.  ?íolumus,  ztt 
9.  piscaťionibus 
14.  Datum  Prasfe. 


Originál. 

vt; 

vt .  . .  ťidelicet; 

ťidelicet; 

arcbidyaconus; 

prouinciali ; 

Já  zcela  patrně  čtu  v  originále: 
esse  et  ad  eam  proprietatis 
iure  pertinere,  iuramento  pre- 
stito firmauerunt.  Nos  bona 
ipsa  eidem  Olomucensi  eeclesie 
restituimus  et  ei  atd.  Ote  vře  v 
kopiář  I.  shledal  jsem  fol. 
Iv.  II.  r.  že  i  o  p  i  s  o  v  a  t  e  1  v 
XIV.  věku  tak  četl; 


r. 

ř. 
ř. 


originále 


14.  a   15. 
quiuto 


anno   domini  MCCC 


ijolumus,  vt; 

piscacionibus ; 

po  slově    „Prage"    není    v 

tečky  (.); 
rok  vypsán  zcela  literami:  Anno  domini 

millesimo  trecentesimo  quínto. 

CVI. 
190.  Bishup  Jan.  Olomouc,  23.  miora  1306.  —  D.  I.  a.  4.  a  Kop.  I.  fol.  E.  IIII. 

Nejstarší  záznam:  Super  scolastriam  Olomucensem  in 
Lappanicz.  Novější:  Incorporacio  eeclesie  in  Lapanicz 
ad  scolastriam  Olomucensem,  později:  MCCCVI.  Dobře  za- 
chovány jsou  na  nitích  hedbáví  červeného  a  žlutého  pečeti  v  bílém 
vosku  kapitolní  i  biskupova  se  sekretem  na  reverse  ve  vosku  červeném. 
Našel  jsem  zde  i  jiný  exemplář  (značka  jeho  zde  v  citátech:  U.) 
s  nápisem  na  rubě:  Vnio  eeclesie  parrochialis  in  Slapanicz 
scolastrie  Olomucensis  eeclesie;  něco  níže :  Transsumpta 
est  etiam  alia  littera  MCCCVI.  Kapitolní  pečet  na  pergamenovém 
proužku.  Biskupská  odpadla  docela. 

Na  exempláři  I.  pečet  biskupova  a  kapitolní  ve  vosku  bílém  na 
nitích  hedbáví  žlutého  a  červeného,  biskupova,  jak  popsána  jest  výše 
s  menší  pečetí  ve  vosku  červeném,  kapitulní  s  biskupem  Zdikem. 
Originál  II.  má  biskupovu  pečet  na  pergamenovém  proužku  též  takovou, 
jako  I.,  jenom  jest  sekret  v  bílém  vosku.  Kapitulní  schází;  ovšem  jest 
pro  ni  zářez  v  listině. 
Str.   201.  ř.  5.  v  originále  II.  schází:  exilem; 

ř.   10.  Budislay  L.  správně  dle  I.:       „  „ 

Budy^lai 

ř.   11.  Ranciry  L.  správně  dle  I. :       „  „ 

Eancj/ri 


o. 


prouentus  predictos 


BudMai ; 
RancíV?'; 
predictos  prouentus ; 


K  opravám  diplomatáře  moravskí-ao.  —    Xová  díla. 


927 


str.   202.  ř.   2.  cum  vacat  (dle  I.) 
ř.  4.  iiel  L.  správně  dle  I.:  vel 
ř.  5.  vel 
ř.   G.  iura  parochie  ea^.yequatur 

ř.   9.  L.   spr.  dle  I.:   nulla  pro  eis 

questio 
ř.   12.  Bedricho^^icz  L.  spr.  dle  I.: 

Bedrichouicz 
ř.  13.  Lesclizen  . .  Slapanicz  L.  spr. 

dle  I.:  Lesczen 
ř.   15.  prout 
ř.   17.  ZeloAvicze 

ř.    18.    L.    spr.    dle  I.:   Welethicze 
Jurzikouiczye  L.  spr.  dle  I.:   Jurzi- 

kořcicze 
Poruethouicze  L.  Porzyechouicze 
■Cobolniczv 
ř.   19.  vei 

i".  20.  aut  temporalibus 
ř.   23.  L.  spr.  dle  I.:    ad  nostram 

collacionem 
ř.  28.  Budyslaus 

ř.  29.  predicti  nemá  I. 

ř.  30.  asssensu   jest    omvl  tiskovv 
ř.  32. 


v  originále  11.  cum  vacauerit; 
»  »  r    ^lel; 

„    uel: 
I.    II.    iura    parrochie    I.    e.requatur, 

II.  e.ť.'íecjuatur; 
v  originále  II.  taktéž; 

«  „  «    taktéž; 

,.  „  „    taktéž,    I.    Slapanj/cz; 

I.  proft; 

I.  i  II.  Zelouicze; 

II.  AVeleticze;  , 
II.  Jursicouicze; 

správně  oba:   Porzyetliouicze ; 
I.  Cobelniczj/,  II.  Cobelnicze; 

I.  vel,  II.  uel; 

II.  aut  in  temporalibus; 

ale  II.  ad  collacionem  nostram; 

I.  Budizlaus; 

ani  II.  ani  kopiář  I.; 

II.  CCCn^lo  a  ol)a:  ka//endas. 


Nová  díla. 


Sborník  Yelehrad.-^ký  po  delší  pi-estávce  zase  se  objevil  mezi  námi 
(r.  VI.  sv.  2.).  Trvalou  cenu  má  podrobnými  a  velezajimavými  zprávami 
z  dějin  Velehradu,  jebož  památek  nemůžeme  si  dosti  vážiti.  V  tomto 
sešitě  zvláště  zajímavý  a  pro  barbarství  neznabožské  osvěty  významný 
iest  článek  o  zrušení  Velehradského  kláštera  a  vandalském  řáděni 
s  jeho  památkami. 

Obrázková  Revue  Dra.  A.  Podlah)-  námi  již  dříve  ohlášená  pře- 
kvapila obecně  nádherou  uměleckou  a  bohatstvím  obsahu,  tak  že  za- 
sloužila také  nějakého  pěknějšího  jména,  zvláště  jakožto  velevhodný 
list  rodinný.  Přejeme  jí  i  dále  mnoho  zdaru. 

B.  Kočí  v  Praze  odhodlal  se  k  vehkému  podniku,  vydávati 
100  akvarelů  F,  Janst/  pod  názvem  Stará  Praha.  Dílo  jest  jak  památné, 
tak  skvostné,  i  zaslouží  všemožné  podpory.  Texty  píše  arch.  J.  Herain. 


928  Písemnictví  a  umění:  Xová  díla. 

Igndt  Hernnann:  Otec  Kondelík  a  ženich  Vejvara.  Drobné  příběhy  ze 
života  spořádané  pražské  rodiny.  Xakl.  F.  Topič  v  Praze  1S99.  Druhé 
vydání.  Str.  507. 

Ženich  Vejvara  jest  magistrátním  líředníkem  s  nadějí  na  povv-šení, 
otec  Kondelík  oblíbený  malíř  pokojů,  maj  etnik  domů  v  a  hodné  dcerušky, 
do  které  se  Vejvara  zamiluje.  Celý  průběh  tohoto  poměru,  všelijtiké 
dobrodružné  zápasy  trochu  nešikovného  a  trochu  nešťastného  ženicha 
o  nevěstu  líčí  překypujícím  humorem  znalý  biograf  pražského  měšťanstva. 

České  čtenářstvo  prý  přijalo  knihu  s  jásotem  jsouc  rádo,  že  prý 
se  zas  jednou  upřímně  může  zasmáti.  Souhlasíme  úplně,  ač  některý 
příběh  se  nám  zdá  poněkud  vynucený,  kalendářní,  vůbec  toho  dobrého 
trochu  mnoho.  Za  to  některé  drobnokresby  jsou  skvostné,  figura 
Kondelíkova  a  jeho  panímámy  rozkošná.  Méně  záliby  nacházíme  na 
ironii,  která  naznačena  již  v  nadpise  („spořádaná"  rodina)  a  prosvítá 
i  na  místech,  která  upřímný  přítel  zdravého  kmene  národního  by  měl 
raději  pojata,  jak  zasluhují,  vážně.  Snad  si  takové  hlubší  pojetí  spo- 
řádané (bez  ironie  řečeno)  pražské  rodiny  nechal  p.  spis.  na  jinou  dobu. 

„Slezská  Kronika"  vvdala  v  nově  tvto  knížkv:  K.  Křena  Pod 
hanáckým  nebem  (30  kr.),  J.  VyliUdala  Příhodj'  z  Vysoudilova  (40  kr.), 
Paměti  rytíře  Hanuše  ze  stol.  XVI.  (45  kr.i,  Dra.  F.  Slámy  Xebál  se 
ani  čerta  (10  kr.),  Podivín  hrabě  Hodic  (15  kr.).  Cena  velmi  nestejná. 

Tři  povídky.  Napsal  A.  B.  Šťastný.  Kakl.  Šašek  a  Frgal  ve  Velkém  ^Meziříčí. 

Str.  97.  Cena  28  kr. 

V  povídce  „Xáhlé  zbohatnutí"  líčí  spis.  osudy  zemanské  rodiny, 
kteráž  výhrou  zbohatla,  pak  se  octla  ve  zněmčelé  společnosti  panské 
a  hýřivostí,  z  části  nepoctivostí  úředníkův  opět  schudla.  Velmi  případně 
je  znázorněn  vliv  německého  ústavu  na  českou  dívku.  V  povídce  „Bratr 
a  sestra"  líčí  vliv  zlé  společnosti  na  vzdělaného  mladíka,  a  ve  „Schudlé 
tetě"  podán  obrázek  z  rodinného  života  za  doklad,  že  nemáme  milovati 
příbuzných  jenom  pro  bohatství.  Trochu  těžkopádný  sloh  místy  vadí. 
Knížečka  hodí  se  spíše  pro  knihovny  lidové.  k. 

Snj'  a  tužby.  Z  blízka  i  z  dáli.  Povídky  J.  Miloty.  Nakl.  Šašek  a  Frgal 
ve  Velkém  Meziříčí.  Str.  66.  Cena  28  kr. 

Spisovatel  odhaluje  zákulisí  rodinného  života  úřednického  a  kreslí 
sny  dívky  zbožné,  kteráž  místo  do  kláštera  konečně  se  dostane  pod 
čepec.  Motiv  hodně  starý.  Tendence,  že  v  mládí  učiněných  slibů  netřeba 
později  splniti,  naprosto  se  nám  nezamlouvá.  Ostatní  črty  jsou  romanovitě 
napínavé,  dráždivé.  Příliš  romantické  ovzduší  knihu  pro  mládež  valně 
nedoporučuje,  ač  některé  obrázky  jsou  velmi  pěkné.  „Matkou  zachráněn", 
„Oasu  dosť",  „Charpový  věnec"  zvláště  se  zamlouvají.  k. 


5měs.  929 


jltl>..-,alÉirflili^«M<li>llllii....<ilU>!l'<.. 'lMll',.„.,r-:!l.,i;!i ii-^itrf!:) ..ilHiiifa...  .iiiltu'!li.,  .  ..ilN-^lli. ^"'^  rll., f.'í>il!!.i„,.,„ill)ri^r,„-,..-,H;,'..'illio.  ...Tl".'.!!! ■.i'li.'llir. rllti.'J:i,^.,-.i|lrrl|i- |it»|i!||,.,.  „rlllijlll,.,  ■■,iil».:-ř1r„..^ii|lh.'JI: rfluhi,, ,  ,n!i.  fli ■'Il»ill>...._,[ffii 

SKSSBBBBSS  SMĚS.  SSS^SSSSKffl 


Kolik  stojí  Rusko  každý  absolvent  vysoké  školy?  Ze  zprávy 
ministeria  vyučování  vysvítá,  že  největšího  nákladu  vyžaduje  universita 
v  ]\Ioskvě,  totiž  945.000  rublu  ročně,  pak  následuje  medicínská  vojenská 
akademie  530.000  rublů,  petrohradská  universita  407.000  rublů,  kijevská 
380.000  rublů  atd.  Dělíme-li  sumy  ročně  vydané  počtem  ročních  absolventův, 
tu  připadá  na  jednoho  absolventa  petrohradské  university  930  niblň,  moskevské 
1442  r.,  medicínské  vojenské  akademie  1315  r.,  petrohradského  historicko- 
filologického  institutu  10.GG4  r.,  číslo,  které  by  nezasluhovalo  víry,  kdyby 
nebylo  známo,  že  v  roce  189G.  tento  ústav,  který  vyžaduje  117.307  rublů 
vydání,  jen   11   mladj^ch  lidí  vystudovalo.  _r. 

O  výdělkové  práci  mládeže  školou  povinné  promlouvá  O.  Janke 
(Das  Rothe  Kreuz,  č.  9,  1S99).  Dle  dosavadních  údajů  statistických  jest 
v  Německu  214.954,  t.  j.  10 — 15"/o  dítek  školou  povinných  výdělkově 
zaměstnáno  v  továrnách,  dílnách,  v  domácí  industrii  a  při  hospodářství, 
kteréžto  číslo  každým  způsobem  nízko  je  vzato,  poněvadž  velká  část  pracu- 
jících dítek  částečně  z  neznalosti,  částečně  úmyslně  při  statistických  vy- 
šetřováních nebývá  udávána.  Toto  číslo  obnáší  nejméně  kolem  500.000, 
tak  že  každé  8  dítko  konati  musí  práci  námezdní.  Výkony  pracovní  pře- 
vyšují namnoze  malou  sílu  dítěte,  a  to  spočívá  škoda  práce:  1.  v  příliš 
dlouhém  trvání  jejím,  ježto  tyto  dítky  pracují  G  —  8  hodin  denně  i  více; 
2.  v  nepříznivé  době,  ráno  od  4  nebo  5  hodin  nebo  od  10  — 12  hodin 
v  noci;  3.  v  tom,  že  dítky  i  častěji  za  dne  výdělkově  pracovati  musejí; 
4.  v  množství  žádaných  výkonův;  5.  v  tom,  že  žákům  volný  čas  je  odňat 
netoliko  ve  všední  dny,  nýbrž  také  i  ve  svátek;  6.  v  mladistvém  věku 
dítek  k  práci  přidržovaných,  z  nichž  v  mnohých  případech  i  takové  dítky, 
které  nedosáhly  6.  roku,  pracovati  musejí.  Hlavní  důvod  pro  výdělkové 
vedlejší  zaměstnání  dítek,  je  bídné  sociální  postavení  mnohých  rodičů,  mnohdy 
i  požívavost  a  touha  rodičů  po  lepším  životě,  jaký  při  výlučném  výdělku 
dospělých  není  možný.  Jen  zřídka  přihází  se  případ,  že  otec  nebo  matka 
oddávají  se  zahálce  a  dítky  za  sebe  pracovati  dávají.  Větší  dítky  přijímají 
práci,  aby  si  vydělaly  peníze  na  šaty  nebo  na  vstoupení  do  povolání,  často 
také,  aby  jich  použily  dle  své  libosti.  Další  příčinou,  proč  práce  dítek  byla 
zavedena,  jest  snaha  jednotlivých  prácedárcův,  aby  si  opatřili  laciné  síly 
pracovní.  Pracovati  mají  dítky,  neboť  práce  je  nejlepším  prostředkem,  aby 
byly  chráněny  před  zahalčivým  životem  a  jeho  nebezpečenstvími.  Tělesná 
práce  jest  nejlepší  protiváhou  proti  škodě,  jež  povstává  z  dlouhého  seděni 
a  z  téměř  výlučně  duševní  činnosti  při  školní  práci,  mimo  to  podporuje 
tělesný  rozvoj  a  praktický  smysl  dítěte.  Výdělková  práce  má  kromě  toho 
ještě  tu  přednost,  že  budí  smysl  pro  výdělek  a  šetrnost.  Proto  nelze  ji  samu 
v  sobě  zavrhnouti,  jen  když  děti  rozumně  k  ní  jsou  přidržovány.  Zavrhnouti 
se  však  musí  práce  dětí,    která  brání  duševnímu    a  tělesnému  rozvoji  dítek. 


930  Směs. 

je  od  návštěvy  školy  zdržuje  nebo  je  v  mravním  ohledu  ohrožuje.  K  ochraně 
dítek  proti  škodlivé  výdélkové  práci  musí  především  zákonodárství  přihlížeti. 
Cas  vedlejšího  zaměstnání  měl  by  trvati  v  nejvyšším  případě  3  —  4  hodiny; 
rovněž  by  muselo  býti  stanoveno,  že  práce  nesmějí  býti  konány  ráno  před 
započetím  školy  a  večer  po  8  hodině.  Dítky,  které  nedosáhly  10  .let  věku 
svého,  neměly  by  býti  vůbec  výdělkově  zaměstnávány.  Dále  mohly  by  býti 
také  ty  práce  zapovězeny,  které  pro  dětské  síly  jsou  příliš  těžké  anebo 
jinak  v  ohledu  zdravotním  nebo  mravním  škodlivý  jsou.  Hlavním  ovšem 
prostředkem  proti  přílišnému  přetěžování  dítek  prací  jest  a  bude  všestranná 
snaha  po  zlepšení  sociálních  poměrů  chudšího  obyvatelstva,  neboť  tyto  jsou 
nejčastější  a  nejhlavnější  příčinou  práce  dětské.  — e. 

Vynálezce  komory  temné  („Camera  obscura").  Až  posud  nebylo 
o  tom  shody,  komu  přičísti  vynalezení  temné  komory,  této  nejnutnější  pod- 
mínky pro  fotografii.  Ze  staré  doby  se  jen  vědělo,  že  Aristoteles  učinil 
pozorování,  že  světlo  sluneční,  když  prochází  čtyřhranými  otvory,  tvoří  nikoli 
přímočárné,  nýbi'ž  kiaUiovité  světlé  obrazy.  Tento  důležitý  fakt  zůstal  však 
úplně  nepovšimnut.  Teprve  15.  století  pokročilo  poněkud  blíže  k  objevení 
temné  komory,  a  jak  se  udává,  ^  byl  jejím  vynálezcem  florentinský  stavitel  a 
učenec  Leoně  Batt.  Alberti.  Údaj  tento  jest  však  mylný.  Nejmenovaný 
životopisec  podává  totiž  zprávu,  že  Alberti  v  malé  bedně  úzkým  otvorem 
ukazoval  vysoké  hory,  široké  louky  a  vzdálené  krajiny.  Z  toho  soudili  ně- 
kteří chronisté,  že  Alberti  vynalezl  temnou  komoni.  Avšak  ze  zaručeného 
podání  jde  na  jevo,  že  se  nejedná  o  přímé  obrazy  přirozených  předmětův, 
nýbrž  jen  o  obrazy,  které  po  způsobu  dioramatu  předvedeny  byly.  Později 
bylo  vynalezení  temné  komory  připisováno  jistému  Dom.  Papnuziovi,  portu- 
galskému mnichovi  benediktinskému.  Důkaz  však  pro  tento  j^ředpoklad  ne- 
může býti  podán.  ]\Inozí  zkoumatelé  prohlašovali  pak,  že  původcem  a  tvůrcem 
komory  temné  je  Ital  Giovanni  Battista  Porta  a  také  ještě  neprávem.  Vlastním 
otcem  jejím  není  nikdo  jiný,  než  geniální  Lionardo  da  Vinci.  Eugen  Můntz 
z  Institutu  de  France  podal  pro  to  přesvědčivý  důkaz  v  přípisu  na  pařížský 
časopis  „Revue  Scientifique".  „Potřebujeme  jen  čísti",  tak  praví  \  dopisu 
tom,  „velikého  malíře  a  architekta,  abychom  pravoplatné  důkazy  proto  nalezli, 
že  skutečně  znal  všechny  vlastnosti  temné  komory.  Lionardo  da  Vinci  věděl, 
že  osvětlené  předměty,  jež  nalézají  se  mimo  zatemněný  prostor,  svůj  obrácený 
obraz  malým  otvorem  do  něho  vrhají  a  jak  tento  obrácený  obraz  na  kusu 
papíiTi,  který  za  otvorem  držíme,  může  býti  učiněn  viditelným.  Hieronymus 
Cardanus  má  dle  vší  pravděpodobnosti  zásluhu,  že  otvor  temné  komory  po- 
prvé čočkou  opatřil.  I  Porta  má  přece  značný  podíl  na  tomto  důležitém 
přístroji  tím,  že  vynalezl  přenosnou  temnou  komoru.  Vlastní  však  objev 
temné  komory  musí  býti  uznán  jako  jedna  z  mnohých  zásluh  vehkého 
Leonarda  da  Vinci."  — e. 

Nejnižší  sazby  poštovní  z  celého  světa  jsou  v  Japonsku,  kde  oby- 
čejný dopis  po  celém  mocnářství  dopravuje  se  za  2  jeny  (3  kr.).  Láce  tato 
je  tím  nápadnější,  povážíme-li,  jak  obtížný  jest  teiTén  Japonska  a  jak  málo 
rozšířena  jest  tam  síť  železniční.  A.  S. 


Rozhled. 


931 


« 

(•i^ 

. 

****************** 
***************** 

♦    ♦ 

ROZHLED, 

***************** 

BeaeiaeaeaeaeaeaeaiE! 

!SS!SIB»S<ÍSIB;!SS;:S«BIBS»!SIB 

***************** 
****************** 

****************** 

'  wfw ' 


v  B  r  n  ě,   25.  listopadu   1899. 


Církevní  zprávy.  Z  Ěíma  dochází  zvěst  za  zvěstí,  jak  se  tam 
chystají  na  vítání  poutníků  v  budoucím  jubilejním  roce. 
Nejen  ve  Vatikáne  ale  i  město  a  vláda  činí  přípravy.  V  trůnní  řeči, 
jíž  sněmovna  tento  měsíc  zahájena  také  se  výslovně  činí  zmínka 
o  přípravách  na  veliké  slavnosti  katolického  světa,  jemuž  Itálie  půjde 
v  čele.  —  I  liberální  Itálie  cítí  teď  povinnost  stavěti  na  odiv  své 
katolictví,  neboť  nechce  poutníkův  odrážet  —  vnesouf  peníze  do  země. 
Mají  sic  různé  vrstvy  protiklerikalní  Itálie  chuť  i  v  budoucím  roce 
oslav  konati  své  zvláštní  proticírkevní  oslavy,  ale  úmysh^  ty  už  v  po- 
čátcích svých  jsou  zakřikovány.  Zvláště  všestudentský  liberální  sjezd, 
jejž  liga  studentská,  „20.  září"  otitulovaná,  svolati  míní,  z  vyšších 
pokvniiv  odpadne,  anebo  se  mu  položí  úzké  meze.  Také  lože  zednářů 
chtějí  pořádati  svůj  všeobecný  sjezd  —  ale  i  z  toho  asi  sejde. 

Liberalové  italští  spoléhají  na  to,  že  přes  jejich  rejdy  Vatikán 
přece  nepozbude  své  přitažlivosti  na  katolický  svět.  A  tak  i  oni  svým 
choutkám  protiklerikalním  budou  moci  hověti,  a  poutníci  své  peníze 
přece  do  Říma  zanesou. 

Chystají  se  i  v  lepším  smyslu:  dráhy  poutnickému  komitétu 
římskému  hodlají  poskytnouti  slevu  jízdného  70  až  75°/o5  ^^^  že  by 
dovážely  od  severních  hranic  až  do  Eíma  poutníky  jen  za  čtvrtinu 
obyčejného  jízdného.  Podobně  chtějí  italské  společnosti  vymoci  slevu 
na  společnostech  sousedních  států:  Rakouska,  ÍŠvycar  a  Francie.  Budou 
tedy  snížené  tarify  u  nás  bezpochyby  už  z  Vídně  až  do  Říma,  ne-li 
i  ze  vzdálenějších  míst.  Kejmenší  číslo  poutníků,  pro  něž  slevy  se 
povolí,  musí  však  býti  aspoň  čtvrt  milionu.  Pravděpodobně  však  čekají 
nával  poutníků  jen  170  až  200  tisíc.  Pro  ubytování  poutníků  zařizují 
se  už  všechny  rodiny  téměř  v  celém  Římě,  a  pro  chudé  poutníky 
zříditi  se  mají  zvláštní  hospice,  co  nejlacinší.  —  I  Řím  chce  míti  pro 
budoucí  rok  nějaké  „clou"  pro  nával  cizinců:  něco  velikolepého  jim 
poskytnouti.  Navrhuje  se  osvětlení  (elektrickým  světlem)  ohromné 
kopule  vatikánské  basilik}',  jež  by  bylo  nejpřiměřenější  a  poutníkům 
jistě  milejší,  než  nějaké  civilní   „clou"   v  městě  samém. 

Dne  27.  řijna  zemřel  v  Zadru  metropolita  dalmatský  Dr.  Jiří 
Rajčevic.  Zemřelý  při  provádění  loňského  srpnového  dekretu  kongregace 
ritů  o  slovanské  bohoslužbě  dostal  se  do  sporu  s  národem  a 
poslanci.  Nepřáltě  bohoslužbě  slovanské.  Nepřeje  jí  ani  dalmatská  vláda 
zemská.  Má  se  za  to,  že  audience  generála  šl.  Davida,  dalmatského 
místodržitele  u  sv.  Otce  s  touže  otázkou  souvisí,  a  že  v  p.  místodržícím 
nedostalo  se  asi  slovanské  bohoslužbě  na  Pomoří  vřelého  zpravodaje  a 


932  Rozhled. 


zastance.  Loňský  dekret  kongregace  zatím  vedle  -libovolného  proná- 
sledování v  některých  diecesíeh  iiprav}'  ani  pořádku  do  otázky  té 
nepřivodil. 

V  poslední  době  vydány  dva  politické  projevy  velepastýři 
našimi:  list  arcibiskupa  olomouckého  po  bouřích  protižidovských 
v  některých  východomoravských  městech,  napomínající  k  lásce  a  po- 
slušnosti zákonů;  arcibiskup  sjednocených  Rusínň  ve  Lvově  vydal  list 
ke  kněžstvu  svému  o  politické  činnosti  kněžstva,  zvláště  o  vedení  akce 
politické  knězi  samými,  před  čímž  dutklivě  varuje. 

Spory  círke  vně-nár  odnostní  v  Bukovině  se  ještě  přiostřilv 
po  sjezdu  rumunského  pravoslavného  duchovenstva  (30.  října),  na  němž 
protestováno  na  dvě  strany,  proti  rusínským  požadavkům  i  proti  vládě. 
Disciplinarkami,  jež  vláda  proti  účastníkům  sjezdu,  jako  vrchní  moc 
nad  nimi  majíc,  zahájila,  boj  se  zatím  svedl  na  jiné  pole,  na  kterém 
se  asi  roztříští. 

Menšina  27členného  výboru  pro  autonomii  katolíků  uher- 
ských ^'ydala  svůj  statut  proti  statutu  většiny.  Ve  smyslu  demokrati- 
sování  autonomie  jde  sic  dále,  ale  jde  též  dále  v  bezohlednosti  vůči 
dosavadním  právům  církví  samostatných:  „sedmihradského  státu",  a 
sjednocené  církve  rumunské.  V  onom  směru  žádá  návrh  menšiny,  aby 
veškeré  ústavy  vyučovací  byly  úplně  samosprávně  katolíkům  podřízeny, 
autonomně,  aspoň  z  části,  aby  se  obsazovala  i  vyšší  beneficia,  fundace 
katolické  aby  spravovaly  autonomní  organy;  volby  zástupců  katolické 
autonomie  ať  se  konají  přímo  a  všeobecnou  volbou  ať  se  volí  zástup- 
cové nejnižší,  tito  volí  vyšší  atd.  postupně. 

Výbor  pro  uspořádání  kongruy  kněžské  v  Uhrách 
dospěl  ve  svých  výpočtech  a  návrzích  tohoto  konce,  že  úhrnný  poža- 
davek na  úpravu  platů  800  zl.  nedosahujících  činil  by  1,150.000  zl. 
ročně,  i  s  těmi  100.000  zl.,  jež  dnes  už  asi  600  duchovním  přidány. 
Tento  doplatek  1,150.000  kongruy  mají  převzíti  na  sebe  vyšší  bohatě 
nadaná  beneficia,  jak  komisse  navrhuje.  A  sice  buď  roční  onen  poža- 
davek má  se  hraditi  ročními  příspěvky,  jež  platiti  budou  vysoká  beneficia 
poměrně  ke  svým  příjmům;  nebo  má  se  učiniti  výpůjčka,  a  obnos  ten 
kapitalisovati;  úroky  z  tohoto  kapitálu  by  se  kongrualní  požadavek  ročně 
vyplácel.  Tento  na  kongruu  uložený  kapitál  (asi  40  milionů  zlatých)  by 
pak  vyšší  beneficia  ročními  splátkami  v  jisté  době  let  umořila. 

Ka  katolickou  universitu  uherskou  věnoval  posledně 
též  biskup  Pětikostelský  Samuel  Hetyey  100.000  zl.  a  spolu  pastýrssJíým 
listem  vyzval  své  kněžstvo  a  věřící,  aby  podobně  sbírky  mezi  sebou 
zahájili.  Zároveň  dal  už  myšlence  konkrétnější  substrát,  navrhnuv,  aby 
katolická  universita  zřídila  se  v  Pětikostelí,  kdež  podobná  beztoho  od 
r.  1367.  do  1526.  stávala,  a  dnes  beztoho  dvě  fakulty,  bohoslovná  a 
právnická  v  Pětikostelí  už  existují.  Dříve  už  na  katolickoiT  universitu 
učinili  odkazy  Canadský  biskup  Alex.  Bonnáz  a  Vácovský  biskup 
Konst.  Schuster.  I  s  upsanými  v  pětikostelské  diecesi  sbírkou  penězi 
činí  základní  summa  na  universitu  katolickou  složená  na  půl  třetího 
sta  tisíc.  M^-šlenka  katolické  university  má  však  své  příznivce  jen  mezi 


Rozhled.  933 


horlivějšími,  členy  episkopátu  uherského.  A  těch  je  menšina!  Proto  asi 
též  na  minulých  biskupsk}'ch  konferencích  návrh,  aby  příští  slavnost 
tisíciletého  pokřesťanění  Uher  byla  zaznamenána  založením  katolické 
universit)^,  minul  se  s  účinkem  a  došel  chladného  přijetí. 

Zvláštní  druh  pastýřů  mají  katolíci  uherští,  zvláště  na  slováckém 
severu  Uher  v  těch  hodnostářích,  kteří  veškeren  zřetel  svůj  obracejí 
ne  na  upevnění  víry  v  srdcích  věřících  svých,  ale  na  upevnění 
maďař  i  sace.  Slovácké  listy  zvěstují  z  posledních  dnů  zase  o  dvou 
maďarisačních  fermanech,  pastýřským  listem  nazvat  se  to  přece  ne- 
může, biskupů  Spišského  (překazit  podpisování  slovácké  petice)  a 
Rožňavského,  (zakládat  spolky,  v  nichž  by  se  lid  učil  maďarskému 
církevnímu  zpěvu,  aby  v  kostele  konečně  už  všude  se  mohlo  ma- 
ďarsky zpívat!) 

Dne  9.  listopadu  slavil  hospic  německý  v  Eímě,  jeden  z  nej- 
starších a  nejslavnějších,  památku  óOOletého  založení  svého.  Nadán 
byl  dvěma  ílámskými  manžely  Petrem  a  Kateřinou  Dordrechtovými  a 
založen  papežem  Bonifácem  IX.  bullou  „Quanto  frequentius*'  9.  listop. 
1399.  Sluje  hospic  ten  krátce  též  „Anima".  Jméno  to  pochází  od 
obrazu,  jenž  umístěn  nad  portálem.  Obraz  znázorňuje  Pannu  Marii, 
u  jejíchž  nohou  klečí  dvě  věrné  duše  prosící  za  přímluvu  a  ochranu. 
Odtud  povstal  latinský  titul:  Beatae  Mariae  Animarum,  a  italský 
„Santa  ]\Iaria  dell'  Anima"  a  z  toho  zkráceno  „anima". 

Palestinský  spolek  německý  v  poslední  své  zprávě  na 
sjezdu  13.  listopadu  ve  Frankfurtě  podané  vykazuje  příjmů  z  dosa- 
vadních sbírek  421. OUO  marek,  z  nichž  Porýní  samo  sebralo  183.000  m. 
Zajímavý  jest  poměr,  jímž  která  země  přispěla:  připadat  na  jednu 
katolickou  duši  příspěvku  ve  Virtembersku  G^/o  pf.,  v  Porýní  5^2  pf-? 
Vestftdsku  3Yio  P^-j  Slezsku  3'/io  pf-j  Badensku  l^/g  pf.,  Elsasko  ^;\q  pf., 
Hesensko  ^  %  pf.  a  konečně  Bavorsko  Y^  pf.  Nápadný  jest  malý  pří- 
spěvek bavorský!  Bohaté  a  zcela  katolické  Bavorsko  přispívá  nejméně. 
Ostatně  na  malou  štědrost  a  horlivost  Ba"\T)rska  stěžováno  si  dosud 
vždy  a  při  všem! 

Francouzská  vláda  nynější  začíná  jako  vláda  loží  a  socialistů 
zdvihat  boj  proti  řádům  a  proti  církvi  vůbec.  Z  důvodů,  že 
snad  jest  jich  přes  počet  zákonně  dovolený  (20),  jala  se  nedávno  pro- 
hledávat policie  konventy  assumptionistů,  kteří  jako  činní  rozšiřovatelé 
tisku  katolického  zvláště  jsou  trnem  v  oku.  —  Leč  nejen  tento  bez- 
vý  -^^clný  pokus  vexace  jest  znakem  doby  ve  Francii.  Většina  výboru 
ro/;poctového  a  tu  ovšem  proti  vůli  ministra  kultu  škrtla  3,200.000  franků 
na  vydržování  v^-slance  ve  Vatikáne  a  z  příjmů  35  biskupů  a  7000 
farářů  francouzských.  Tím  ovšem  není  ještě  zajištěno,  že  také  sněmovna 
to  přijme.  Jiný  šleh  veden  proti  školám  katolickým,  soukromým.  Navrhuje 
se,  aby  na  soukromých  katolických  středních  školách  směli  z  ustanovení 
státu  brání  býti  jen  takoví  učitelé,  tteří  3  léta  účinkovali  na  světském 
některém   lyceu    a    od   inspekce    státní    dostali    blahovolné    vysvědčení! 

S  patrným  uspokojením  přinesl  „Bogoslovskij  Věstník''  duchovní 
akademie  moskevské  od  korrespondenta  svého  N.  Pisarevského  článek 

Hlídka.  61 


934  Rozhled. 


O  hnutí  ^reformním"  ve  Francii,  jehož  výsledkem  jsou  tak  zvaní 
^abbés  évadés",  kněží  odpadlí.  Pisarevský  praví,  že  těchto  asi 
50  kněží  odpadlíků  má  na  straně  své  veškery  šlechetné  a  intellifíentní 
živly  mezi  katolíky  francouzskými.  V  Paříži  zatím  vystavěny  pro  tyto 
odpadlíky  tři  asyly,  kdež  pro  první  čas  nalézají  ochrany  a  opatření. 
Všeliké  hnutí  proti  disciplině  a  vysoké  hierarchii  a  zvláště  proti  Eímu 
jest  ovšem  pravoslavné  církvi  příhodnou  příčinou  jásotu,  že  papismus 
už  dokonává! 

V  čem  spočívá  papežská  suverenita  a  čím  jest  její  ne- 
přetržité trváni  dodnes  založeno,  vykládá  učený  Jesuita  P.  Zocchi 
v  prvním  říjnovém  čísle  „Civiltá  Cattolica^.  Popírá,  že  by  byla  jen 
čestnou  svrchovaností,  jak  právník  Pierantoni  a  mnozí  jiní  z  učených 
právníkův  italských  jako  Brunialti,  Brusa,  Miraglia,  Orlando,  Palma, 
Scaduto  a  j.  tvrdí,  ale  přisuzuje  papeži  svrchovanost  vlastní,  totiž 
reální  a  eífektivní.  Vysvítá  to  z  celého  děje,  jímž  papež  v  r.  1870. 
a  1871.  o  území  římské  připraven.  Ne  proto,  že  neuznal  bezpráví 
spáchaného  a  dosud  nevzdal  se  nároků  svých,  ani  že  Itálie  spojená 
chtěla  mu  vnutiti  mír  zákonem  „o  zárukách",  a  v  zákoně  tom  mu 
dává  svrchovanost,  nýbrž  proto,  že  není  v  celém  pásmu  dějů  z  let 
1870.  a  1871.  ničeho,  čím  by  svrchovanost  papežova,  již  před  tím 
přece  měl  a  již  celý  svět  uznával,  byla  bývala  přerušena  a  zmařena. 
Papeži  zůstalo  i  potom  území,  na  něz  ruka  nepřátelská  nesáhla,  třebas 
Ěím  byl  býval  vojskem  papežským  vydán.  Žádnou  smlouvou  ani 
italskou  ani  mezinárodní  nebyla  prerogativa  svrchovanosti  papeži  pro 
ono  území,  jež  zbylo  mu  po  obsazení  Kíma,  odřeknuta  a  zmařena. 
Proto  jest  tu  dějinná  i  právní  kontinuita  toho  práva  papežského,  jež 
posledně  při  konferenci  v  Haagu  mu  italská  vláda  odpírala. 

Zaznamenávají  jako  význačnou  okolnost,  že  generál  řádu  jesuit- 
ského přesídlil  z  dosavadního  sídla  svého  Florencie  do  Eíma,  kdež 
od  zabrání  Eíma  nesídlil. 

Práce  přípravné  pro  pátý  mezinárodní  sjezd  katolických 
učenců  jsou  již  v  plném  proudu.  Sjezd  bude  se  konati  v  Mnichově 
od  24.  do  28.  září  budoucího  roku.  Přístupné  určeno  na  4  marky  pro 
katolické  učence;  učenci  katol.  z  řádů  budou  připuštěni  bez  vstupného. 
Nečleni  mezinárodního  spolku  učenců  katolických  mohou  býti  připuštěni 
na  sjezd  jen  za  vstupné  od  20  franků  výše,  tímto  příspěvkem  dobývají 
však  též  práv  příznivců  stanovami  spolku  vytčených.  Program,  sekce, 
řeč  jednací  a  jiné  podrobnosti  zatím  ještě  neurčeny. 

Ostré  polemiky  vzbudila  v  tisku  protestantském  s  katolickým  — 
hlavně  v  Německu' —  odpověď  kongregace  „Sacri  Officii"  na  dotaz 
jakési  představené  společnosti  sester  nemocné  ošetřujících.  Dotaz  zněl: 
smíli  ošetřovatelka  nekatolíků  v  katolické  nemocnici  na  přání 
jeho  zavolati  nekatolického  duchovního,  aby  mu  náboženské  útěchy 
poskytl.  Odpověď  zněla:  „passiv%,  se  halaeat."  Dekret  tento  vydán  sic 
už  vloni;  do  veřejnosti  pronikl  letos  na  jaře,  ale  protestantské  noviny 
se  ho  chopily  a  spustily  křik  teprve  teď.  Křik  povstal  ovšem  jen  pro 
nepochopení  stylu    ůředně-církevního,   a  pro  ty   subtilní    distinkce,   jež 


Eozhled.  935 


pro  „slabé''  duše  nejsou!  Vyloženo  si  dekret  tak,  že  katolická  oše- 
třovatelka nemá  na  přání  nekatolíkovo  vůbec  nijak  dbáti:  Kněze  ne- 
katolíka vůbec  tedy  nevolat.  Dodatečně  po  tom  křiku  přišly  pak  římské 
listy.  Osservatore  Rom.  i  Civilta  Catt.  s  vysvětlením:  Smysl  rozhodnutí 
prý  jest  ten,  že  nezavolá  nekatolíka  duchovního  k  udílení  svátosti,  ale 
na  rozmluvu  s  nekatolíkem  nemocným.  Ať  si  pak  spolu  ujednají,  co 
chtějí,  dále  jí  po  tom  nic  není.  Distinkce  tedy  leží  v  tom,  jak  vzkaz 
se  vyřídí.  Ze  tato  jemná  distinkce  pobouřila,  jest  vysvětlitelno.  Jest 
v  tom  dinsting-uování,  jež  s  ohledem  na  výsledek  jest  pouze  formální, 
jakási  schvální  tvrdost  k  živému  cizímu  přesvědčení,  jehož  citlivost 
zvyšuje  se  ještě  v  tom  případě  okolností  posledních  okamžiků  člověka. 

Zakročení  papežského  nuncia  v  Mnichově  vvzval  neurvalv  útok 
na  sv.  Otce,  či  spíše  na  ústav  a  hodnost  papežskou  učiněný  na  sjezdu 
evangelického  „Bundu"  v  Norimberce.  Pastor  Buch^vald  užil  tu  o  papeži 
slov  Lutherových:  „papež  je  hlavou  a  podporou  všech  zlodějů.'*  Takové 
citace  s  příslušným  vysvětlením  si  dovolují  protestante  v  zemi  čistě 
katolické!  A  pak  oni  jsou  to,  jimž  se  stále  ubližuje! 

M^-šlenka  sloučení  všech  církví  protestantských  v  Ně- 
mecku v  jednu  sebe  volnější  jednotu  nabyla  poslední  dny  tělesnější 
tvářnosti  aspoň  tím,  že  provinciální  synody  saská  a  braniborská  vyzvaly 
vrchní  církevní  radu,  aby  jednání  v  tom  smyslu  se  všemi  církvemi 
zahájila.  Poslední  podobné  pokusy  o  sloučení  všech  těch  rozštěpených 
církevních  obcí  daly  se  po  r.  1871.  v  roce  „jednocení  německého". 
Ale  V3''zněly  na  piano.  Pokus  nynější,  dojde-li  k  němu,  neskončí  asi 
lépe,  neboť  dnes  ani  té  nálady  k  tomu  není,  co  jí  bylo  v  letech  sedm- 
desátých. Leč  ted"  by  se  horlitelé  pro  jednotu  spokojili  třeba  tak  volnvm 
pojítkem,  jako  je  boj  proti  líímu,  jejž  ovšem  u  všech  církví  protestant- 
ských lze  nalézti.  V  tom  se  shodují  ještě  všecky  ty  církvičky.  Prote- 
stantské země  německé  čítají  dnes:  24  luteránských,  11  reformovanvch, 
7  sjednocených,  4  konfederované  zemské  církevní  sbory.  Tedv  46 
různých  církví,  s  různou  vrchností,  a  přerůznými  zásadami  víry! 

Také  protestantská  církev  má  svého  „Schella'',  který 
ovšem  při  protestantské  svobodě  dopadl  hůře  nežli  ten  katolický.  Jest 
to  pastor  Weingart  z  Osnabrilcku,  vůdce  tamních  pokrokových.  Zprvu 
mu  uloženo  podrobiti  se.  A  už  už  se  případ  urovnával,  konečně  však 
vrchní  církevní  rada  berlínská  přikročila  k  sesazení  pastora  Weingarta, 
ježto  nejen  toho,  co  mu  dovolila  neuznávat,  neuznával,  ale  ani  toho,  co  ještě 
jakž  takž  s  křesťanstvím  ho  slučovalo,  neuznal:  totiž  z  mrtvých  vstání 
Páně.  Pastor  Weingart  popřel  totiž  šmahem  vše  božské,  nadpřirozené 
a  zázračné  v  evangeliích.  Zbavil  Krista  i  jeho  božství  skutečného.  — 
Není  sice  pastor  "Weingart  jediný,  který  tak  daleko  ve  volném  výkladu 
evangelií  pokročil.  Jsouf  mezi  protestanty  luteránského  vyznání  dva 
směry  „konservativní",  „církevnický",  a  „moderní"  naprosto  racionální 
a,  svobodářský.  V  každé  téměř  větší  obci  protestantské  jsou  oba  za- 
stoupeny, a  zvláště  kněžstvo  protestantské  rozděleno  na  takové  dva 
tábory.  Moderní  směr  však  všude  téměř  jest  leda  trpěn,  v  nucené 
menšině,    a  zvítězí-li  kde.    většina  žaluje    a  pak    vrchní    církevní    rada 

61* 


936  Rozhled. 


volky  nevolky  zakročuje.  Postižený  pastor  Weingart  jest  proto  jeden^ 
který  z  mnohých  vybrán  a  na  pospas  rozbouřeným  vlnám  hozen.  Se- 
sazen na  jednom  místě,  leč  volnou  cestu  má  v  jiných  z  těch  46  církví^ 
a  snad  jinde  proto  bude  tím  váženější. 

Už  po  několik  let  a  předloni  i  vloni  zvláště  umlouvané  spojení 
nepapežských  církví  úplně  skončilo  nezdarem  —  ani  nejbližší 
sobě  protestantské  církve  za  tak  lákavých  okolností,  jako  byla  cesta 
císaře  Viléma  II.  do  Jerusalema  v  jednotu  nevstoupily.  Tím  méně 
jednota  nastala  mezi  protestanty  a  řeckovýchodními  církvemi.  Přece 
však  řecká  cařihradská  patriarchie  a  anglikánský  „establishment" 
vstoupili  v  jednotu,  jak  se  chlubí.  Jest  to  zatím  velmi  slabá  jednota; 
spočíváte  v  tom,  že  obě  vrchní  hlav\'  obou  církví  budou  mezi  sebou 
navzájem  vyměňovat  zprávy  o  církvích  svých.  Tedy  jakási  církevně- 
novinářská  bursa,  ale  ne  církevní  jednota!  ,,Cerkovn\'j  Věstník"  raduje 
se  nad  touto  zprávou  cařihradské  „Ekklesiastiké  Alétheia"  (Církevní 
Pravda),  ač  pravoslavná  církev  ruská  sama  loňské  námluvy  anglikánské 
chladně    odbyla,    třebas  byla    i  návštěvu   „hlavy"   církve  angl.  oplatila. 

Význačným  zjevem  církevního  lidového  života  ruského  v  době 
přítomné  jest  úcta  k  protojereji  (arcikněz)  kronštadtskému  Otci  Janovi. 
,.Otec  Jan"  Sergiev  Kronštadtský  jest  ctěn  jako  světec  od 
lidu  i  kněžstva,  nízkého  i  vysokého.  Lid  hrne  se  k  němu  tak,  jak 
jen  prostý  lid  celý  náboženstvím  žijící  osobu  svatostí  proslulou  zbožňo- 
vati může.  Listy  zvěstují  co  chvíle  o  uzdraveních  na  přímluvu  Otce 
Jana,  nebo  i  pouhým  dotekem  způsobených.  Otec  Jan  jest  zbožný 
prostý  muž,  vzorný  sluha  Páně.  jak  vypravují  listy  ruské  i  cizí 
návštěvníci,  kdož  jej  spatřili.  Výmluvný  přesvědčivý  řečník,  třebas 
mluvil  zcela  prostě,  uchvacuje  slovem  z  duše  mluveným,  pohledem 
mírnvm  a  čistvm  a  celvm  povznešenvm  zjevem  svým.  Odtud  také  ta 
jeho  veliká  moc  nad  lidem.  Znám  jest  nejvíc  ovšem  v  působišti  svém 
Petrohradě  s  Kronštadtem  (vojenský  přistav  petrohradský),  ale  i  po 
celé  pravoslavné  Rusi.  Dne  19.  (31.)  října  slavil  TOleté  narozeniny 
svoje  a  příležitosti  té  využito  k  veliké  oslavě.  Den  ten  bvl  dnem  ve- 
likých poutí  do  Kronštadtu,  deputací  a  ještě  více  blahopřejných  dopisův 
a  telegramů,  jichž  posláno  z  celé  Rusi  daleko  přes  2000.  —  Otec  Jan 
Sergiev  jest  zároveň  spisovatelem  ascetických  a  homiletských  spisů,, 
z  nichž  nejznámější  i  v  cizině  jest  pěkné  dílo  jeho:  „Moja  žizň  vo  Christe"' 
(„můj  život  v  Kristu"). 

Zvláštním  výrazem  ruské  svépomoci  jsou  „selské  milosrdné 
sestry".  Myšlenka  vznikla  a  provedena  na  poli  církevně-náboženském. 
Farář  novoladožský  Lorčenko  a  lékař  tamnější  nemocnice  Petro vský 
před  osmi  lety  připadli  na  myšlenku  připravovat  dítky,  zvláště  schop- 
nější děvčata  venkovská  k  obsluze  nemocných  a  k  zdravotním  opa- 
třením. Z  farní  školy  vybrány  nejdřív  tři  nejschopnější  dívky  a  poslány 
do  novoladožské  nemocnice  na  učení.  Když  se  vyučily,  rozešly  se  po 
svých  rodinách  a  hned  zase  poslány  druhé  místo  nich.  Tak  pomalu 
v  jedné,  později  v  di'uhé,  třetí  vsi  usazeny  osoby  obeznámené  s  nej- 
jednoduššími pravidly  zdravotními  a  lékařskými.  A  osvědčilo  se  zařízeni 


Eozhled.  937 


to.  Nakažlivé  nemoci  dřív  zavlečeny  do  rodiny  a  do  vesnice,  bujely  bez 
překážky.  Ted"  vyskytne-li  se  někde  nějaká,  nemocný  oddá  se  obsluze 
a  vedení  takové  „selské  milosrdné  sestry"  a  nemoc  se  dále  už  péčí 
její  nešíří.  Lid  prokazuje  selským  ošetřovatelkám  velikou  úctu  a  po- 
slušnost, a  ony  věnují  se  mnohdy  velmi  těžké  službě  své  s  obětovností 
a  láskou  příkladnou.  Příklad  ladožskélio  okresu  našel  i  jinde  následo- 
vání. Kněžstvo  se  toho  hlavně  ujímá,  kde  lékaři  nečiní  ze  sobeckých 
Zčíjmň  překážek.  Kněžstvo  zasazuje  se  na  konferencích  i  listech  svých 
také  o  zavedení  zdravotnického  výcviku  do  národních  farních 
škol.  V  eparchialních  vědomostech  poltavských  nějaký  duchovní  navr- 
huje však  zdravotní  a  lékařské  vycvičení  dcerek  kněžstva  pravoslav- 
ného, jež  se  obyčejně  zase  za  pravoslavné  duchovní  provdávají.  Pro 
dívky  z  rodin  duchovních  zřízeny  bývají  die česní  vyšší  dívčí 
školy,  na  těch  by  takový  výcvik  byl  možným  a  jest  i  žádoucím. 
Kebof  nesčetné  jsou  případ}^,  kdy  lid  v  nouzi  a  tísni  zdravotní,  k  ne- 
mocným, při  poranění  volá  nejen  ,,bafušku"  (=  „tatíček",  titul  faráře), 
ale  i  „matušku"  zvláště  při  nemocech  ženských.  Neboť  lékaře  dostati 
nemožno,  nebo  peněz  není,  a  do  nemocnice  daleko  a  snad  ani  nemoc 
ani  počasí  nedovoluje  i  kdyby  blízko  bylo. 

Seminaristé  ruští  postaveni  byli  vloni  výnosem  ministerstva 
vvučování  zakazujícím  jim  přístup  na  gymnasia  do  špatného  světla: 
jsou  prý  to  živly  podporující  všude  anarchismus,  socialismus  a  podobné 
proudy,  před  nimiž  třeba  ostatní  žactvo  uchrániti.  Toto  mínění  třebas 
ne  oficielně  v  celé  své  přísnosti  pronesené,  jest  ode  dávna  na  Rusi  dosti 
obvyklé.  Děti  duchovenstva  hlavně  nižšího  („dačkň"  a  „psalomščiků") 
tvoří  polointelligentní  proletariat,  jenž  všude  vnáší  podvratné  myšlenky. 
Pověstných  nihilistň  prý  nejvíc  bylo  z  tohoto  druhu  lidi.  Tak  semina- 
ristňm,  již  nejvíce  z  rodin  duchovenstva  pomocného  i  z  kněžských 
rodin  vycházejí  uzavřen  přístup  ke  státní  službě,  jejíž  podmínkou  je 
universita.  Seminarista  absolvovav  svých  šest  tříd  nedostane  se  nikam 
leda  zase  k  duchovnímu  nižšímu  stavu,  k  němuž  chodí  s  nechutí,  a 
přemnozí  teprve  z  donucení  a  bez  povolání,  jak  minule  jsme  citovali, 
anebo  uchytí  se  někde  v  podřízeném  postavení  u  úřadu,  v  praktickém 
povolání  a  pod.  Kdož  mají  prostředky  a  chuť  i  vlohy,  jdou  ovšem  výše, 
na  duchovní  akademie,  jež  přijímají  všechny,  jak  seminaristy  tak  oby- 
čejné studující.  Lépe  postavené  rodiny  kněžské  dětí  svých  ani  do 
seminářů  nedávají  pro  onu  špatnou  pověst  jejich  a  teď  tím  více  pro 
vyloučení  jích  z  řady  přípravných  ústavu  středních.  —  Při  nastávající 
reformě  středních  škol  státních  proto  dle  všeho  podrobí  se  také  semi- 
náře důkladné  reformě,  pokud  možno  —  neboť  dnes,  jak  si  stěžují 
-ani  na  život  duchovní  nepřipravují,  ani  vědomostí  všeobecných  gymna- 
sialních  nepodávají. 

V  moskevské  komissi  pro  boj  s  alkoholismem  podával  zprávu  též 
moskevskv  farář  D.  G.  Bulgakovskv.  v  níž  dotkl  se  zvláště  poměru 
duchovenstva  ruského  k  alkoholismu.  Činil  tu  venkovskému 
ruskému  duchovenstvu  ostré  výčitky:  nestará  se  o  to,  jsou-li  v  obci 
pijane,  rozrušují-li  svou  náruživosti  pořádek  rodinný  i  obecní;   nestará. 


938  Rozhled. 


se  O  to  bud"  z  pohodlnosti,  buď  proto,  že  před  bohat\^m  krčmářem  se 
ukrčuje;  leč  nejen  nestará  se  o  vykořenění  pijáctví,  samo  též  hoví 
často  náruživosti  oné  a  špatný  příklad  dává.  Proti  tomuto  paušálnímu 
obviňování  duchovenstva  venkovského  (nižšího  i  kněží)  uveřejněného 
v  „Ruských  Vědomostech"  (9./21.  října)  vystoupil  v  „Cerkovném  Věst- 
níku" (č.  43.)  N.  Pisarevský.  Uvádí  příklady  obětovné  a  usilovné  snahy 
kněží  vykořeniti  pijáctví  v  obcích  svých.  Leč  to  jsou  světlé  příklady 
a  zajisté  výjimky.  D.  G.  Bulgakovský  však  mluvil  o  široké  obecnosti 
a  o  té  jest  skoro  všude  tentýž  úsudek.  Leč  Pisarevský  poukazuje  též 
na  těžké  mnohdy  bezpomocné  postavení  kněze  venkovského:  ruce  mu 
svázány  shora  i  zdola,  úřady  samy  jsou  proti  němu;  jest  málo  zkušený, 
nemá  těch  vědomostí  a  ani  času  ani  příležitosti  k  nim  jako  kněz 
městský.  Ve  sněhu  a  mrazu  trmácí  se  mnohdy  hodiny  a  hodiny  cesty 
za  svou  povinností,  není  divu  tedy  a  „nesmí  se  mu  vyčítati,  že  vyhoví 
vyzvání  dobrých  lidí  a  napije  se  vodky  pro  zahřátí,  když  mu  podávají." 
Missie  ruské  pravoslavné  církve  v  Americe  pod- 
řízeny jedinému  pravoslavnému  biskupství,  biskup  sídlí  v  San  Francisko 
— -  preosv.  Tichon.  Jest  to  tudíž  diecese,  že  větší  na  světě  není. 
A  pravoslavní  roztroušeni  po  celé  severní  Americe.  Pravoslavným  při- 
padají velmi  často,  jak  už  jsme  se  zmínili,  sjednocení  Rusíni,  přilákáni 
byvše  slovanským  obřadem.  Pravoslavná  církev  proto  ted"  zřetel  obrací 
na  tuto  svou  propagandu.  Zřizuje  se  v  Novém  Yorku  veliký  chrám 
pravoslavný  a  obec  církevní  pravoslavná,  ab}"  tu  na  první  ráně  hned 
mohla  se  ujímati  vystěhovalců  haličských.  Podobně  zřízena  missie 
pravoslavná  v  Buenos  Ayres  v  Argentině,  kam  se  proud  vvstěhovalců 
rusínských  obrací  hlavně  poslední  léta.  A  sjednocení  Rusíni  ovšem 
i  tu  snadno  dávají  se  převésti  k  východní  církvi,  neboť  všude  kol 
vidí  jen  obřad  latinský,  jediná  pravoslavná  církev  je  zve  k  milému 
jim  obřadu  slovanskému.  A  obřad  ob^-čejnému  člověku  je  nade  vše. 
Tak  už  hned  první  začátky  pravoslavné  obce  argentinské  po  většině 
položeny  uniaty  a  ne  pravoslavnými. 


Věda  a  umění.  Čestnou  členkou  polského  národního  musea  na 
zámku  Rapperswyl  ve  Švy  carech  jmenována  Eliška  Krás  noh  o  r  ská, 
vedle  jiných  překladatelka  „Pana  Tadeáše"  Mickiewiczova.  —  Mickie- 
wiezovy  „Dziady"  („Zjevy  duší")  hudbou  Moniuszkovou  provázené 
dávány  dne  31.  října  poprvé  na  Národním  divadle  pražském  jako  hra 
dušičková.  —  Dne  24.  října  byla  prvina  kusu  „Vpád",  jejž  vypravili 
spisovatelé  K.  Leger  a  Fr.  Procházka.  Drama  „dvojdomé"  však  ne- 
získalo zvláštní  přízné.  Sociálně  mravní  pronikání  živlu  městského 
v  živel  selský  podáno  příliš  po  starosvětsku  a  selankovitě,  bez  moder- 
ního prohloubení  poměrů.  Ani  dramatická  stavba  kusu  nechválena.  — 
Letos  po  druhé  vystupuje  ruská  umělkyně  pohostinsku  na  Národním 
divadle  pražském:  po  pí.  Savině  pí.  Elisaveta  Nik.  Goreva  tragedka, 
jež  vystoupila  v  Marii  Stuartovně,  Domově  a  Majorce  (počátkem  listo- 
padu).   —    Pohostinsku    vystoupiti    měli    koncem    měsíce    na    českých 


Rozhled.  939 


jevištích  V  Brně  a  v  Plzni  srbští  manželé  Simicovi  od  bělehradského 
dvorního  divadla.  —  Dne  23.  listopadu  dávána  v  Praze  poprvé  nová 
Dvořákova  opera  na  slova  Ad.  Weniga  dle  národní  pohádky  Němcové: 
Čert  a  K  á  č  a.  Kritika  pražská  jako  dosvid  i  při  minulých  Dvořákov}'ch 
operách  souhlasí,  že  opera  není  pole  Musy  Dvořákovy. 

Ve  zprávě  za  minulý  divadelní  rok  (od  18.  listopadu  1898  do 
17.  listopadu  1^899)  vydané  rozepisuje  se  ředitel  Národního  divadla 
pražského  Fr.  Šubert  též  o  možnosti  pohostinného  vystupování  celého 
ensemblů  na  ruských  divadlech.  Možnost  snad  bude  záviset  od  toho, 
jak  letoší  zimu  přijmou  Smetanova  „Dalibora"  v  Petrohradě.  Pokud 
se  výletů  do  slov.  světa  týče,  praví  ředitel  „snad  dojde  příštího 
roku  k  prvnímu  kroku  v  tom  směru  několikadenní  výměnou  scén  a 
činoherních  umělců  pražských  s  krakovskými.  Zájezd  do  Moskvy  a 
Petrohradu  zůstává  dosud  v  mlhavější  dálce."  S  nedočkavějších  vrstev 
však  už  při  zmínce  výměny  krakovsko-pražské  navrhují  celé  slovanské 
stěhování  divadel:  Bělehrad,  Záhřeb,  Lublaň,  Praha,  Krakov,  Lvov, 
Varšava,  Moskva;  snad  si  i  na  carskou  operu  troufají  v  plánech  svých! 

Výstavka  pardubická  měla  i  ten  úspěch,  vedle  mravního 
úspěchu  výstavního,  že  47  děl  zakoupeno  městem  a  okolím.  Na  ven- 
kovské město  české  jest  to  dosti  značný  počet  koupí,  povážíme-li,  jak 
obecenstvo  naše  málo  ještě  jest  naučeno  ceniti  si  původní  práce  vý- 
tvarného umění.  Kdyby  podobného  hmotného  úspěchu  se  výstavky 
dodělávaly  i  jinde,  bylo  by  brzy  přece  jen  dosti  snesitelno  býti 
českým  umělcem.  —  Na  výstavce  u  Stajgrů  prodáno  za  výstavní 
období  jen  22  z  vystavených  děl.  Výstavka  ona  byla  jistým  druhem 
secesse  české,  ale  secesse  vybouřených.  polousedlých  už  živlů  i  uzna- 
ných už  mistrů  české  malířské  obce.  Byla  ne  tak  secesse  směru,  jako 
secesse  od  pořadatelstva  výstav  v  Rudolfinu.  Hmotného  úspěchu  jak 
vidět  nedožila  se  lepšího  než  secesse  skutečných  mladých  v  „Mánesu". 

Ruský  krajinář  Nikolaj  Jegorovič  Lund  uspořádá  na  14  dní 
výstavku  obrazů  svých,  jež  po  evropských  městech  od  dvou  let  cestuj í^ 
též  v  Praze. 

Universitní  lidové  kursy  pražské  vstupují  v  život  tento 
podzim  a  zimu  podruhé  od  letošího  jarního  pokusu.  Opět  i  bohoslovné 
védy  přibrány,  což  jest  zcela  v  právu,  ač  se  to  liberalům  a  socialistům 
nelíbí!  —  Universitní  komisse,  pro  šíření  myšlenky  a  pro  akci  za 
zřízením  university  a  techniky  na  Moravě  jdoucí  dne  12.  listopadu 
podávala  zprávu  o  dvouleté  své  působnosti.  —  Politické  demonstrace 
osobní  jsou  řídkým  zjevem  na  české  universitě.  Minulé  dny  uspořádaný 
však  v  nebývalé  dosud  ostrosti  proti  professoru  Masarykovi,  za  jeho 
brošurku,  v  níž  se  domáhá  revise  processu  o  vraždě  polenské.  — 
V  letošním  zimním  semestru  zapsáno  na  českou  universitu 
2888,  nejsilnější  číslo  posluchačstva  po  vídeňské  universitě,  jako  vždy, 
Z  těchto  studuje  bohosloví  133^  filosofii  620,  práva  1691  a  lékařství  444. 
Počet  posluchačů  lékařství  od  několika  let  ochabuje.  Lékaři  stěžují  si 
na  špatné  vyhlídky  (v  „Novém  Životě"  č.  10.  Dr.  Svítilův  plamenný 
výzev).  Už?  V  Německu,  Francii  a  Anglii  připadá  více  lékařů  na  po- 


910  Rozhled. 


měrný  počet  obj^vatel.  I  u  nás  v  tom  oboru  musí  nastati  ještě  další 
stoupání.  Vina  jest  asi  ne  v  nadbytku,  ale  v  neupravených  poměrech. 
—  Na  německé  universitě  zapsáno  1222  posluchačů  (39  bohosloví, 
236  filosofii,  590  práva,  329  lékařství,  23  lékárnictví). 

Německý  Palacký  vyrostl  Němcům  v  osobě  professora  německé 
university  pražské  Ad.  Bachmanna,  jenž  právě  V3^dal  svých  „Geschichte 
Bohmens"  první  svazek  jdoucí  až  do  r.  1400.  Palacký  —  takový 
asi  jako  náš  moravsky'  nynější  historiograf  Bretholz.  Němci  chtějí-li  už 
koho  nazývati  svým  Palackým,  mají  Lipperta,  jehož  dějepisné  práce 
z  historie  české  skutečně  něco  značí. 

Vypsán  konkurs  na  pomník  K.  J.  Erbenovi,  jenž  má  býti 
postaven  v  Miletíně.  rodišti  básníkově,  snad  v  paměť  SOletého  úmrtí 
(v  listopadu  1900).  Náklad  na  pomník  rozpočten  na  3000  zl. 

Národohospodářská  společnost  pořádá  své  hospodářsko-soci- 
alní  kursy  hdové  tentokrát  v  lednu  až  březnu.  Ne  však  v  souvislosti, 
jako  minule  —  celý  týden  nebo  déle,  nýbrž  jen  po  večerách.  Způsob 
tento  jest  pro  domácí  vhodnější,  pro  přespolní  ovšem,  jako  byly 
minulé  kursy,  tento  nebude.  —  Vláda  předložila  osnovu  zákona,  jímž 
se  má  zavésti  pro  absolvované  techniky,  podrobivší  se  státním  zkouškám 
titul  „Dr.  Ing.",  doktor  inženvrství.  K  dosavadním  čtyřem  značkám 
universitním  (Dr.  Th.,  Dr.  Ph.,'  JUDr.,  MUDr.)  přibude  tedy  ještě 
doktorát  technický  se  značkou  Dr.  Ing.  Tentýž  titul  přiznán  bude 
i  absolventům  hornických  akademií  (Příbram,  Lubno). 

V  sezeních  ústřední  umělecké  komisse  (13.  a  20.  října)  podávány 
zprávy  o  těchto  památkách:  o  nálezu  mincí  ze  šestnáctého  století  na 
Hradisku  u  Olomouce;  o  zajímavém  kostele  z  doby  pozdní  gothiky 
v  Li deřo vících  (u  Dačic);  zvláště  oltářní  obrazy  jsou  dosti  značné 
ceny  umělecké  a  postaráno  býti  má  o  jejich  opravu  a  uchování. 
Správa  kníže-arcibiskupského  zámku  v  Kroměříži  poslala 
zprávu  o  restauraci  zámku,  zvláště  památného  sálu  zasedacího;  při 
opravě  na  zevnější  zdi  shledána  sgraffita  ze  16.  století,  jež  však 
neměla  valné  ceny  umělecké;  komisse  proto  dala  svolení  k  jejich  od- 
stranění. Z  Cech  došly  zprávy  o  nálezu  mincí  římských  od  Roudnice; 
o  opravě  dřevěného  kostelíčka  v  Slávo  nově  (u  Nového  Města  n.  M.) 
z  r.  1553.  pocházejícího;  uměleckou  cenu  mají  zvláště  nástropní  malby 
z  r.  1705.  a  o  zachování  jejich  usnesla  se  komisse  že  nutno  se  při- 
činiti. —  Nepříjemnou  zprávu  podal  hr.  Coronini  o  rozlití  památnvch 
starých  zvonů  v  Divače  (u  Terstu),  jež  nařízeno  místním  úřadem 
bez  povolení  a  dotazu  u  konservátora.  —  U  Teplic  v  Krajině 
nalezeno  163  hrobů  z  dob}-  hallstattské  s  rozličnými  starožitnvmi 
předměty.  —  Porečská  společnost  archeologická  oznamuje,  že  zahájí 
kopání  na  ssutinách  starého   římského  Nesactia    východně  od  Pulje. 

Diecesní  museum  zamýšlí  zříditi  krcky  biskup  Dr.  Mahnic 
na  ostrově  Krku.  V  museu  tomto  míní  umístiti  a  přechovávati  všecky 
památky  umělecké  a  dějepisné,  které  se  nacházejí  v  kostelích,  kaplích 
a  v  klášteřích  v  diecesi.  Biskup  Mahnic  podal  o  záměru  svém  zprávu 


Rozhled.  941 


iistřední   komissi    pro    zachování    uměleckvcli    a    liistorickÝcli    památek 
a  ta  záměr  biskupův  schválila. 

Kočující    výstavky    umělecké,    podobně    jako    naše    kra- 
jinské,   pořádati    hodlá    letos"^  ustavený    „Zwiazek    Polek"    v    Haliči. 


příležitosti  ouuiete  p; 
(university)  Jagiellonské  na  rok  v  Krakově  konati  se  má  též 
sjezd  historiků  polských  —  Lidové  kursy  universitní 
zahájeny  poprvé  v  Krakově  i  ve  Lvově  počátkem  listopadu. 
V  Krakově  ujal  se  přednášek  spolek  na  počest  jména  Mickiewiczova 
založený  k  tomu  cíli.  Oba  kursy  však  hned  od  prvopočátku  stůňou 
nedostatkem  posluchačů  z  lidu.  —  Koncem  října  dáváno  poprvé 
v  Krakově  drama  moderního  dramatika  polského  J.  A.  Kisielevského 
^Sonáta",  jež  však  přijato  chladně  pro  svou  nemodernost.  Přes  to 
drama  má  mnoho  pěkných  míst.  jimiž  druží  se  důstojně  k  předešlým 
příznivě  přijatým  pracím  autora  ,.AV  sieci"  a  „Karykatury".  —  Jediné 
v  literaturách'  všech  asi  dílo  bibliog-rafické  vydává  učený  literární 
historik  polský  Karel  Estreicher:  „Bibliografia  polská"  —  dílo 
toto  došlo  minulý  měsíc  do  svazku  XVII.  Ohromná  tato  bibliografie, 
jíž  brzv  bude  vyčerpána  a  obsažena  celá  literatura  polská  od  svých 
prvopočátku,  v  přehledném  i  soustavném  kritickém  sestavení,  v  prvních 
sedmi  svazcích  uzavírá  bibliografii  věku  19.  až  do  1890;  druhá  část 
čtyřsvazková  sahá  od  prvopočátků  až  do  konce  15.  století.  Poslední 
část  obírá  se  vydáními  ze  sloletí  15.,  16.,  17.  a  18.  Jednotlivé  části 
uspořádány  dle  abecedy  autorů,  část  třetí  došla  svazkem  17.  k  liteře  Gr. 
Svazek  ten  obsahuje  zároveň  spíš  obšírné  monografie  než  bibliografie 
novin  (gazet)  a  gramatik  polských  z  minulých  4  věků.  Část  tato  bude 
dle  všeho  nejobjemnější,  nejsouc  ani  z  třetiny  hotovou  obsahuje  už 
6  silných  svazků.  —  Vydavatel  stále  koná  další  studie  a  vynáší  na 
světlo  nové  a  nové  objevy  literární,  takže  bibhografie  jest  namnoze 
též  jediným  pramenem  dějin  literatury  polské. 

U  příležitosti  výstavy  světové  v  Paříži,  jíž  se  ruská  vláda  súčast- 
niti  hodlá  zvláště  objemným  a  vyčerpávajícím  způsobem,  vydáno  bude 
přehledné  a  informační  dílo  „Statistika  ekonomičeskago  děla 
v  Rossii",  nejdřív  rusky  pak  francouzsky.  Statistika  bude  obsahovat 
údaje  do  konce  r.  1898.  — -  Bohoslovná  revue  petrohradská  „Strannik" 
chystá  vydati  ruský  „Bogoslovskij  encyklopedičeskij  Slovar"  („Prayo- 
slavnaja  bogoslo  vskaj  a  Ency  klopedij  a")  ve  třech  svazcích, 
z  nichž  první  vvdán  bude  už  roku  budoucího.  Počátkem  října  slayeno 
v  ruských  literárních  kruzích  dvojí  jubileum:  o5letého  úmrtí  kritika 
Apollona  A.  Grigorjeva  (7.  října  1864)  a  751eté  narozeniny  básníka 
L  S.  Nikitina  (3.  října  1824  —  28.  října  1861),  jež  způsobem  zvláště 
okázalým  oslavilo  rodné  město  jeho  Yoroněž. 

Ve  sbírce  popisující  jednotlivé  země  našeho  mocnářství  í„Oest.- 
ung.  Monarchie" )  budoucího  roku  bude  vycházeti  poslední  díl  obsahující 
Bosnu   a   Hercegovinu.    Velké   musealní   pubhkace   rovněž  v  ně- 


942  Rozhled. 


meckém  jazyku  vydané  („Wissenschaftliche  Mittheilungen  aus  Bosnien 
und  der  Herzegowina")  vydán  právě  šestý  svazek  ve  Vídni.  Obsahuje 
velmi  cenné  příspěvky  jak  k  starožitnickému  tak  i  dějepisnému  a 
zvláště  národopisnému  poznání  těch  krajů  slovanských.  Súčastněni  velmi 
čestně  i  naši  krajané  při  vědecké  práci  té,  zemřelý  kustos  musea 
sarajevského  Fiala  a  nynější  kustí)s  C.  Truhelka.  Národopis  obohacen 
hlavně  pracemi  domácích  spisovatelů  srbsko-charvatských. 

O  charvatském  básníku  a  spisovateli  I.  Jemeršičovi,  jehož 
překlad  Tomkových  dějin  a  nové  vydání  spisu  „Hrvatski  Naroď'  jsme 
ohlásili,  přináší  širší  zprávu  3.  sešit  „Obrázkové  Revue ^'. 

„Osvěta"  v  posledním  svém  sešitě  počala  uveřejňovati^  obrazy 
z  národního  a  politického  života  charvatského  od  St.  Radíce. 
Dle  všeho  přidruží  se  tato  ukázka  dobře  k  výtečnému  vypsání  slováckých 
křivd,  v  tomtéž  časopisu  podaném  od  J.  Kálala. 

Dne  18.  listopadu  slaveno  od  celého  slovanského  světa  s  pietou 
501eté  biskupské  jubileum  biskupa  Ďakovského  Jiřího  Strossmayera. 
Skoro  všecky  důležitější  korporace,  všecky  strany,  důležitější  osobnosti 
v  národě  našem  složily  stařičkému  oslavenci,  dnes  nejidealnější  postavě 
ve  Slovanstvu,  svůj  hold. 

Zemřeli:  vlastenec  a  spisovatel  slovácký  i  český  vdp.  Martin 
šl.  Medňanský  (3.  listopadu,  narozen  10.  "listopadu '  1840),  polský 
redaktor  „Kuryera  Poznaňského'',  Dr.  INIaxmilian  Kantecki  (20.  listo- 
padu), professor  zeměpisu  a  zeměpisný  spisovatel  z  petrohradské  uni- 
versity B.  J.  Petři,  ruská  spisovatelka  Z.  K.  Ozmidova  (pseud. 
Zeo),  charvatský  mladý  básník  Ante  Jag  ar.  —  Dne  7.  listopadu 
zemřel  v  Lublani  slovinský  a  německý  spisovatel  Dr.  Janko  Pajk. 
Dr.  Pajk  byl  posledně  professorem  ve  Vídni,  před  tím  pak  pro- 
fessoroval  po  několik  let  také  v  Brně  na  druhém  německém  gymnasiu. 
Narodil  se  r.  1837.  V  letech  1875—1877  redigoval  mariborskou  „Zoru", 
která  potom  zanikla.  Přispíval  do  různých  časopisů  slovinských;  loňský 
„Letopis"  uveřejnil  poslední  jeho  slovinskou  stať.  Více  psával  německy 
a  sice  z  oboru  filosoficko-pedagogického.  Mimo  jiné  pocházejí  od  něho 
tyto  práce:  Principien  der  NeAvton'schen  ř^rschungsmethode.  Briinn 
1880.  Uber  einige  psychophysische  Elemente  der  Padagogik,  1885.  Zuř 
Theorie  der  menschlichen  Wahrnehmungen.  Briinn  1887.  Platon's 
Metaphysik  im  Grundriss.  Wien  1888.  Poslední  větší  jeho  dílo  je: 
„Praktische  Philosophie."  Wien  1898.  —  Nežli  přišel  do  Brna,  profes- 
soroval  v  Grorici,  Kranji  a  v  Mariboru.  Manželkou  jeho  byla  známá 
slovinská  belletristická  spisovatelka  Pavlína  Pájková,  jejíž  některé  po- 
vídky přeloženy  B.  Popelkou  také  do  češtiny. 

Letoší  výstava  umělecká  v  Benátkách  měla  velmi  skvělý 
iispěch  hmotný,  svědčící  o  tom.  že  Itálie  dosud  nepozbyla  přitažlivosti 
jako  trh  umělecký.  Prodánoť  obrazů  v  ceně  365.000  lir. 

Museum  klassických  náboženských  obrazů  zříditi  hodlá 
Lvova  společnost  rakouská  ve  Vídni.  Museum  bude  zároveň  stálou 
výstavkou  i  tržnicí.  Tímto  způsobem  má  se  pomáhati  tomu,  aby  cenné 
reprodukce  cenných  děl  starých  i  novvch  mistrů  šířily  se  v  katolických 


Rozhled.  943 


rodinách  a  spolu  výběrem  musea  Lvovy  společnosti  účinkovalo  se  i  na 
tříbení^  vkusu  v  obecenstvu. 

Ěímská  stará  basilika  zvaná  „Santa  Maria  de  Cosmeddin" 
letos  vyvstala  opět  restaurovaná  a  náležeti  bude  k  nejpamátnějším 
stavbám  římským.  Basilika  opravena  v  původní  své  podobě  ze  století  XII., 
jakou  měla  po  výzdobě  a  přestavbě  podniknuté  papežem  Kalixtem  II. 
Basilika  původně  byla  asi  chrámem  Cereřiným,  později  obilnicí  v  řecké 
čtvrti  města  Ěíma.  V  šestém  století  po  Kristu  přeměněna  na  chrám 
křesťanský  Panně  j\Iarii  zasvěcený. 

Z  Dárodnílio  hospodářství.  Celý  soubor  otázek  vyrovnávacích 
ocitl  se  opětně  před  veřejností  politickou,  snad  už  naposledy,  v  kritické 
své  neduživosti.  K  dohodám  mezi  vládami  o  jednotlivé  body  obchodně- 
celního  poměru  připojila  se  i  dohoda  obou  deputací  kvótových  po 
několikeré  peripetii.  'Místo  bývalého  poměru  70 :  30  s  praecipuem 
uherským  2"  oOvým,  bude  poměr  nyní  bez  praecipua  65-6  :  34-4.  Zvý- 
šení činí  právě  o^q.  Praecipuum  byla  dávka  na  společné  záležitosti  za 
Vojenskou  Hranici  bývalou  odváděná.  Po  úhradě  ze  společných  cel 
odváděly  Uhry  nejdřív  2*^/0  za  Vojenskou  Hranici  a  pak  zbytek  roz- 
dělen na  obě  poloviny  dle  poměru  70  :  30.  Dříve  tudíž  Uhry  platívaly 
i  s  praecipuem  asi  3Í-4V,.  a  Rakousko  6S6«,o.  Ježto  nyní  praecipuum 
odpadne,  platí  poměr  65-6  ku  34-4  jako  čistý.  Tak  nízko  sešla  rakouská 
kvótová  deputace  až  ve  svém  smlouvání.  Žáclánof  zprvu  poměr  58  ku  42, 
později  62  ku  38,  konečně  hranice  nejnižší  vytčena  65  a  35,  leč  ani 
na  té  se  nezůstalo.  Deputace  kvótové  se  rozešly  s  nepořízenou,  rakouská 
žádajíc  (pro  Uhry)  34.51.  uherská  povolujíc  jen  34-25.  Konečně  na 
zasáhnutí    samého    panovníka    vyšly    si    i  tu  ještě    vstříc    na  půl  cesty. 

Na  obou  stranách  se  po  této  vzájemné  ..povolnosti"  jeví  nespo- 
kojenost. Kdežto  však  v  Rakousku  všichni  bez  výjimky  cítí,  že  naše 
povolnost  přece  jen  až  příliš  byla  Uhry  využitkována,  v  Uhrách  se 
proti  zvýšené  kvcjtě  zdvíhá  pouze  bouřlivá  opposice  Košutova.  Jakkoliv 
by  byla  bouřlivou,  dlužno  ji  pokládat  za  naHčenou,  aby  se  až  neřeklo, 
že  v  Uhrách  se  tuze  radují  ze  svého  vítěz.ství. 

Přídavek  na  kvoté  vyrovnán  je  pro  Uhry  zákonem,  jímž  se  do- 
savadní dané  spotřební  přikazují  místu  spotřeby  a  nikoliv  místu  výroby. 
Tím  připadne  nějaký  díl  z  potravních  daní  za  cukr,  líh  a  pivo  vybíraných 
v  místě  výroby,  v  Rakousku.  Uhrám  jakožto  místu  spotřeby.  Mimo  to 
poněkud  se  přirozená  uherská  kvóta  bude  zvyšovat  i  tím,  že  podíl  na 
celních  dávkách  bude  z  Uher  čím  dál  silnější,  jak  postupně  se  bude 
blahobyt  uherský  zmáhat  a  tedy  více  koloniálního  zboží  dovážet,  a  jak 
Uhry  jako  ochranářský  stát  zemědělský  budou  se  vyššími  cly  hájit 
proti  jihu  a  východu,  přes  to  však  pro  nepostačitelnost  své  zemědělské 
výroby  přece  jen  potřeby  denní  doplňovat  z  blízké  ciziny.  Tento  poměr 
možná  nastane  už  i  v  tomto  desítiletí,  pro  něž  kvóta  pevná  smluvena 
(1900 — 1910).  Dosud  však  kvóta  celní  byla  horší  křivdou  než  kvóta 
smluvná.    Celní  příjmy,   jež  plynuly  na  společnou  úhradu    do  společné 


944  Rozhled. 


pokladny,  splaceny  bývaly  Rakouskem  z  SďVo,  Uhry  jen  z  15°;'o. 
Poslední  léta  dosahovaly  50 — 60  milionů  zlatých  ročně.  Tak  i  v  této 
summě  bylo  uherských  peněz  jen  na  8  milionii  Takovým  způsobem 
pak  vlastně  Rakousko  platíc  ze  ITOmilionového  společného  rozpočtu  přes 
127  milionův  a  Uhr}^  jen  43,  platilo  v  poměru  75  :  25  a  ne  686  ku  31-4. 
Působnost  nového  vyrovnání  v  části  své  celní  a  obchodní  na- 
řízením z  21.  září  uplatněná  dělá  už  zlou  krev.  Volný  dovoz  všelikého 
dobj-tka  vepřového  z  Uher  k  nám  ukázal  se  neblahým  v  ohledu 
veterinárním.  Dříve  směl  býti  přivážen  jen  dobytek  větší,  silnější,  nad 
120  kg.  těžký.  Odstraněním  této  hranice  otevřela  se  brána  do  Rakouska 
i  horšímu  a  slabšímu  vepřovému  dobytku  uherskému.  A  toto  uvolnění 
ohlásilo  se  ihned  zavlečením  nákazy  z  Uher  do  Dolních  Rakous.  Není 
tudíž  divu,  že  v  hospodářském  výboru  říšské  rady  už  voláno  po  tom, 
aby  se  zrušilo  toto  ustanovení  a  zavedl  poměr  dřívější.  Pro  nový  případ 
nákazy  vláda  i'akouská  užila  svého  práva  a  uzavřela  hranice  proti 
Kamenci  uherskému.  Ale  Uhři  s  tímto  opatřením  rovněž  nejsou  spokojeni. 
Pro  jediný  prý  případ  moru  dobytčího  nedají  si  zkracovat  jednu  z  nej- 
lepších výhod  v  celém  vyrovnání. 

KejbližŠím  úkolem  říšské  rady  má  býti  aspoň  přijetí  zákona, 
jenž  daně  potravní  přikazuje  místu  spotřeby.  Neboť  tu  náhlí  lhůta  od 
počátku  budoucího  roku.  Celé  vyrovnání  však  nemá  ve  sněmovně 
poslanecké  naději  na  přijetí,  neboť  možná  jest,  že  najednou  vyvstane 
proti  němu  většina  říšské  rady.  Dle  rozpoložení  myslí  ve  sněmovně, 
pokud  se  jen  s  pouhé  hospodářské  stránky  celé  vyrovnání  pojímá, 
zdá  se,  že  strany,  jež  budou  z  politických  ohledů  hlasovati  pro  vy- 
rovnání, vyváženy  budou  stranami,  které  z  hospodářských  a  politických 
ohledů  postaví  se  proti  němu. 

Od  1.  ledna  1900  zavádí  se  pro  státní  úřady  povinné  počítání 
v  měně  korunové,  jehož  následovati  bude  beze  všeho  i  občanské 
účtování  už  pro  stejnoměrnost  a  jednotnost.  Měna  zlatá.  t.  j.  opravdová 
výměna  bankovních  cedulí  za  zlatou  minci,  tak  brzy  přes  to  ještě  ne- 
nastane. Dosud  stále  má  Rakousko  měnu  —  stříbrně-papírovou  a 
ministerstvo  financí  co  měsíc  musí  určovati  ažio,  dle  něhož  se  řídi 
placení  cla  ve  zlaté  měně.  Ažio  toto  drželo  se  dlouh}^  čas  na  197o  a  20°,o 
(1  zl.  ve  zlatě  platil  1  zl.  20  kr.  rak.  peněz). 

Průmyslová  rada  zasedala  po  několik  dní  (13. — 16.  listopadu) 
a  jednotlivé  její  odbory  probíraly  otázky  v  kompetenci  jejich  spadající. 
V  odboru  pro  přípravu  budoucích  obchodních  smluv  miaistr  obchodu 
musil  ujišťovati,  že  přiznání  o  výrobě  jednotlivých  závodů  nebude 
použito  k  ničemu  jinému,  než  právě  k  posouzení  toho,  co  by  se  mělo  pro 
budoucí  obchodní  smlouvy"  změniti,  co  chrániti,  v  čem  od  ochrany  upustiti. 

Pracovní  rada  jednala  počátkem  listopadu  o  předložené  osnově 
zákona,  jímž  by  se  zavedlo  sprostředkování  práce.  Osnova  přijata,  jak 
navržena  byla,  až  na  to,  že  úřady  sprostředkující  neměly  by  se  zřizovat, 
jak  osnova  chce,  v  krajských  městech,  jež  nemají  obyčejně  v  životě 
průmyslovém  významu,  ale  dle  potřebv  i  hustěji  a  na  místech  k  tomu 
příhodných. 


Eozhled.  945 


První  soudy  živnostenské,  jež  podle  zákona  letos  v  život 
vstoupivšího  ustaveny,  jsou  vedle  už  stávajících  teď  ohlášené:  šumberský, 
mor.-ostravský,  krakovský  a  Ivovský. 

Dotazníky  obchodním  komorám  zaslanými  zamýšlí  vláda  nové 
rozdělení  živností:  zařadění  nových  odborňv  a  vypuštění  jiných^ 
jež  buď  pozbyly  oprávněnosti  jako  samostatné,  buď  vymřely. 

Zpráva  o  anketě  pořádaná  na  jaře  o  poměrech  v  po  domáckém 
průmyslu  vydána  nyní  tiskem.  Pracovní  rada  zamýšlí  uspořádat 
novou  anketu  o  poměrech  v  témže  průmyslu.  Jednalo-li  se  však  na 
jaře  hlavně  o  poměrech  mzdových  a  pracovních,  má  nyní 
býti  obrácen  zřetel  k  poměrům  obytným  v  tomto  druhu  práce. 
První  anketa  připouštěla  tudíž  odborový  výběr,  tato  (jež  během  zimy 
prý  se  uspořádá)  dovoluje,  za  to  jen  výběr  místní.  A  k  tomu  konci 
vybrána  čtyrv  města:  Praha,  Prostějov,  Lvov  a  Vídeň. 

K  anketě  o  p  o  m  ě  r  e  c  h  d  ě  1  n  i  c  t  v  a  v  uhelné  pánvi  ostravské 
pro  odpor  majitelů  tamních  dolů  dosud  nedošlo.  ísa  tuto  liknavost  a 
nstupnost  vlády  před  nedotknutelnosti  uhelných  majitelů  žehráno  v  po- 
sledním shromáždění  pracovní  rady,  tím  více.  ježto  majitelé  právě  v  tu 
chvíli  otázku  oživili  novým  bezohledným  protestem. 

Porada  o  stavu  a  nouzi  severomoravských  tkalcův 
a  o  způsobu  nápravy  zahájena  na  místodržitelství  18.  října.  Z  poslanců 
pozváni  k  ní  jen  dva  poslanci  za  pátou  kurii.  Dr.  Stojan  a  Berner. 
Jako  příslušný  úřad  zprávu  podávala  olomoucká  obchodní  a  živnostenská 
komora.  O  výsledku  zatím  ještě  nic  známo  není. 

Vyrovnávací  akce  mezi  Uhrami  a  spojeným  s  nimi  Charvatskem 
je  tichou  a  jakoby  vedlejší,  ale  proto  neméně  smutnou  hospodářskou 
válkou  dvou  států.  Tu  však  Uhrv  jako.  moc  mající  Charvatsku  jako 
ovládanému  pouze  diktují.  Scházejí  se  sice  tak  zvané  regnikolarní 
deputace  k  určování  kvóty,  ale  to  vše  jest  jen  formální.  Uhry 
s  Charvatskem  počítají  totiž  naopak,  než  jak  počítá  Eakousko 
s  Uhrami.  Tu  se  praví:  po  zapravení  společného  příspěvku  z  celní 
pokladny  zbytek  nezapravený  rozdělíme  si  podle  klíče,  teď  65"6  a  34'4. 
Uhry  však  s  Charvatskem  ten  společný  34'4"/oOvý  příspěvek  skládají 
takto:  Charvatsko  si  vypočítá,  kolik  potřebuje  ze  všech  svých  příjmů 
na  zapravení  autonomního  vydání  (školství,  politická  a  soudní  správa), 
a  to  určeno  Uhrami  na  44^0  všech  charvatských  příjmů.  Zbytek  po- 
nechají si  Uhry  jako  příspěvek  na  společné  záležitosti,  na  něž  platí 
dle  kvóty.  Toto  rozdělování  charvatských  přijmuv  odůvodněno  velmi 
dobrosrdečnou  zásadou  se  strany  uherské:  kdybychom  vám  podle  spra- 
vedlnosti napřed  určili,  kolik  máte  na  společné  záležitosti  přispi  vat, 
pak  by  ten  příspěvek  ztrávil  většinu  vašich  zemských  financí.  Proto 
nejdřív  určíme  kvótu  autonomních  potřeb  a  my  jen  s  tím  zbytkem  se 
spokojíme,  ať  si  třebas  nedosahuje  povinné  míry  společného  břemene.  — 
Vidět,  že  Maďaři  umějí  také  býti  „velikomyslnými"!  Ta  maďarská 
velikomyslnost  se  však  Charvátům  přece  jen  špatně  vyplácí! 

Uherská  vláda  svolala  nedávno  anketu,  na  níž  požadovala  od 
zástupců   dělnických  pokladen  nemocenských   dobrozdání,   jak  opraviti 


946  Rozhled. 


nemocenské  pojišťování  dosud  jen  dobrovolné  a  soukromé. 
Zástupci  pokladen  vyslovili  se  pro  způsob  nemocenského  pojišťování, 
jak  u  nás  jest  zavedeno. 

Německému  sněmu  nastane  úkol  obírati  se  též  opravou  ú rázo- 
vého pojišťování  dělnického,  když  už  na  jaře  byl  provedl 
opravu  pojišťování  nemocenského,  invalidního  a  starobního. 

Tak  zvaná  káznicová  předloha  vládní  tak  jako  minule  ve 
výboru,  tak  ted"  i  ve  sněmu  zavržena.  Tím  sklamán  zámysl  zaměstna- 
vatelů přísnými  tresty  káznice  zastrašiti  dělnictvo  a  zvláště  vůdce  jeho 
před  zařizováním  stávek.  Ani  mírnější  návrhy  nacionalně-liberalní 
nepřijaty  sněmovní  většinou  za  podklad  rokování.  Zásluha  zamítnutí 
náleží  katolickému  středu,  neboť  on  rozhodl  svou  velikou  vskupinou, 
učiniv  z  malé  menšiny  sociálních  demokratův  a  svobodomyslných 
velikou  většinu. 

Všesvětový'  obchodní  sjezd  ve  P^iladelfii  v  říjnu  uspořádaný 
za  příležitosti  výstavy  vývozní  v  tomže  městě  vydařil  se  skutečně  jak 
si  toho  Američané  přáli.  Sjelo  se  sem  zástupců  vlád  i  průmyslových 
sborů  veliká  řada,  a  vysláni  odevšad  ovšem  mužové  obeznalí  a  odbor- 
níci. Rakousko  úředně  zastoupeno  bylo  třemi  odborníky:  ministerstvo 
obchodní,  vývozní  spolek  rakouských  průmyslníkův  a  t.  zv.  „obchodní 
museum"  vyslaly  po  jednom  zástupci.  Zvláště  skvěle  zastoupena  byla  — 
předně  ovšem  Amerika  sama,  dále  Anglie  a  Francie.  Též  Německo 
přes  svůj  počáteční  odpor  objevilo  se  v  dosti  značném  počtu.  A  zá- 
stupci němečtí  přinesli  hned  sebou  americkou  myšlenku  světového  vý- 
vozního musea.  Německo  má  .si  totiž  zříditi  podobné  vývozní  obchodní 
museum  v  rozsahu  co  nejširším.  Dosavadní  museum  zámořské  tržby 
v  Hamburku  zdá  se  maličké  a  nepatrné  u  porovnání  s  museem 
liladeliickým.  Proto  se  propaguje  myšlenka  rozšířiti  buď  toto  hamburské, 
nebo  zříditi  zcela  nové  veliké  obchodní  museum  v  Berlíně,  takové,  aby 
všem  požadavkům  přítomné  i  budoucí  vývozní  tržby  německé  vyhovovalo. 

Pro  světovou  tržbu  usnesl  se  sjezd  na  četných  resolucích,  o  jejichž 
uskutečnění  mají  se  zástupci  jednotlivých  států  doma  postarati.  Nej- 
důležitější věci,  jež  v  resolucích  žádány,  jsou  tyto:  nechať  se  zřídí 
světový  mezinárodní  úřad  pro  záznam  obchodních  známek;  ať  se  za- 
vede jednotný  světový  systém  v  dopravě  poštovních  balíků;  ať  se  za- 
vede ve  všech  státech  jednolitá  obchodní  statistika;  ať  se  zřídí  mezi- 
národní úřad  ku  sbírání  a  vydávání  zpráv  o  roční  sklizni  plodin  ve 
všech  zemích;  ať  se  pečuje  o  rozšíření  a  všeobecné  uplatnění  rozhodčích 
soudů;  konečně  ať  mimoamerické  státy  podporují  filadellické  museum 
v  jeho  snahách  (jako  kancelář  vývozní  pro  zprávy  do  celého  světa), 
ať  konečně  se  naléhá  na  zřízení  průplavu  středoamerického  pro  světový 
obchod  velmi  důležitého. 

*  * 

Školství.  Nci  sjezde  německého  „Lehrerbundu"  z  Moravy  letos 
konaném  schváleny  a  zemské  školní  radě  předloženy  byly  požadavky 
německých  učitelek  industrialních,  jež  žádají:  Po  dvouletém  náležitém 


Rozhled.  94  ^ 


vyučování  definitivum.  Služné  pro  zatímně  ustanovené  360  zl.,  pro  trvale 
ustanovené  500  zl.  a  k  tomu  šest  přídavků  dosažitelných  po  3  letech, 
každý  10%  základního  služného  obnášející.  Kromě  toho  žádají  příbytek 
služební  nebo  příbytečné  a  za  vyučování  přespolně  přiměřené  cestovné. 
Po  35  letech  plnou  pensi,  po  5  letech  služby  40"/o  služného  za  výslužné 
a  když  dobrovolně  se  vzdá  služby,  odbytné,  a  sice  polovici  ročního 
služného.  Disciplinární  předpisy  jako  mají  učitelé.  Vyučovati  má  14  hodin 
a  za  každou  následující  hodinu  25  zl.  ročně  renumeraci.  Více  ne- 
žádají ničeho. 

Veškeré  učitelstvo  rakouské  v  zemskvch  oro-anisacích  soustředěné 
konalo  dne  2.  listopadu  velký  sjezd  ve  Vídni.  Účastníků  bylo  na  3000 
ze  všech  zemí.  Učitelstvo  vystoupilo  jako  jednolitý  celek  stavovský. 
Moravské  učitele  zastupoval  ředitel  Slaměník.  Čeští,  polští  a  slovinští 
zástupcové  prohlásili  solidaritu  učitelů  bez  ohledu  na  působiště  a  ná- 
rodnost. Jednalo  se  hlavně  o  změnu  §  55.  říšského  zákona  školního 
v  ten  smysl,  aby  každý  učitel  službu  nastupující  měl  plat  úředníka 
XI.  třídy  hodnostní  a  postup  tak  jako  je  zaručen  úředníkům  IV  nej- 
nižších tříd  hodnostních.  Vláda  se  žádá,  aby  všem  zemskvm  sněmům 
předložila  příslušný  návrh  zákona  a  stát  nechť  zemím  připlácí  na 
školství  3o7o  veškerého  nákladu. 

Také  německé  studentstvo  konalo  ve  Vídni  schůzi  a  prohlásilo 
za  své  požadavky:  německou  universita  na  Moravě;  změnu  v  ustano- 
vování professorův  universitních  v  ten  způsob,  že  by  ministr  kultu 
a  vyučování  byl  vázán  na  terno  professorského  sboru;  zákonem  zaručená 
nedotknutelnost  osob  v  prostorách  university  a  rampy  universitní  budovy; 
výhradní  podřízenost  spolkových  záležitostí  akademických  pod  pravomoc 
akademického  senátu  a  přivtělení  evangelického  ústavu  theologického 
k  fakultě  universitní.  Rabínskou  universitu  za„tím  ještě  nežádají. 

Oděvní  družstvo  založili  v  Praze  za  tím  účelem,  aby  chu- 
dobným studentům  bud"  zcela  zdarma  nebo  na  splátky  velmi  mírné 
poskytoval  se  slušný  oděv. 

Populární  návod  pro  stravovatele  a  rodiče  studentů  středních 
škol  vydán  ve  Vídni.  Obsahuje  poučení,  rady  a  pokyny  zdravotnické 
o  bytech  a  jich  zařízeni,  čištění,  větrání,  o  šatstvu,  výživě  a  způsobu 
života  studentů.  Kávod  bezplatně  rozesílá  školní  úřad. 

Bolzanův  sirotčinec  učitelský  v  Praze  zřízen  byl  v  první 
řadě  z  fondu,  který  roku  1881.  založila  Učit.  Beseda.  Přispěl  k  němu 
děkan  Daneš  500  zl.,  děkan  Sýkora  300  zl.,  děkan  Káhlovský  100  zl. 
—  z  vynikajících  liberalů  oné  doby  není  žádný  mezi  zakladateli. 
Roku  1883.  měl  260  členů  a  647  zl.  jmění.  Roku  1899.  členů  144 
a  27.773  zl.  jmění.  Všechny  české  spolky  učitelské  sebraly  pro  fond 
150  zl.  za  rok.  A  pak  prý  humanita  má  nahraditi  křesťanskou  lásku 
a  milosrdenství  k  bližnímu. 

Vídeňským  správcům  škol  bylo  nařízeno,  že  mají  do  zvláštních 
tabulek  zapisovati  každou  hodinu,  kdy  náboženství  nebylo  vyučováno, 
kterým  předmětem  hodina  vyplněna  a  kdo  suploval.  Na  konci  školního 
roku  tabulky  mají  býti  dodány  okresní  školní  radě. 


948  Rozhled. 


Jiný  dozor  zavádí  Německý  bunt.  učitelský.  V  „Oest.  Schulzt." 
uveřejňuje  předseda  onoho  spolku  oběžník  veškerému  uěitílstvu  „rakou- 
skému'' platící,  v  němž  vyzývči  učitele,  aby  podávali  zprávy  o  knězích, 
zdaž  vedou  život  podle  zásad  jimi  hlásaných.  Zejména  mají  udávati, 
jsou-li  na  farách  „neteře",  odjíždějí-li  kuchařky  na  delsi  časl  .ěa- 
nedbává-li  kněz  hodiny  náboženské,  štve-li  proti  škole  a  učiteli,  roz- 
dává-li  tiskopisy  dětem,  jaké  předplácí  noviny,  zabývá-li  se  politikou 
atd.  K  takovým  zbraním  zajisté  nesáhne  ani  jeden  cti  dbalý  učitel 
charakter.  Za  bídného  policejního  špicla  sníží  se  nanejvýš  nějaký 
zastance  socialistických  názorů  liberalistických. 

V  dolnorakouských  spolcích  učitelských  ujímá  se  požadavek,  aby 
kompetenti  o  místa  učitelská  nepředstavovali  se  členům  místní  školní 
rady.  Podobné  usnesení  učinil  učitelský  klub  „Ibbsthal",  jehož  členové 
čestným  slovem  se  zavázali,  že  slibu  dostojí. 

Důležité  rozhodnutí  zásadní  učinil  nejvyšší  správní  dvůr. 
Rozhodl,  že  žádný  příplatek,  obcí  za  souhlasu  školního  úřadu  na  zlepšení 
platu  zákonem  ustanoveného  poskytnutý  učiteli,  nemůže  od  obce  býti  zrušen. 

Učitelský  konvikt  zřídil  zemský  spolek  učitelský  v  Pešťi. 
Ustav  je  založen  pro  150  chovanců.  Konvikt,  v  němž  zatím  umístěno 
50  studentů,  počátkem  tohoto  školního  roku  byl  otevřen.  Vláda  zajistila 
přiměřenou  subvenci. 

(Školské  poměry  rakouské  zračí  se  nejlépe  v  tom,  že  v  Terste  stát 
vydržuje  německou  školu  národní.  Škol  takových  jest  na  jihu  několik. 

Návrh  reorganisace  učitelských  ústavů  prof.  Hirnem  vypracovaný 
nebyl  prý  schválen.  Místo  něho  má  nyní  vypracovati  nový  návrh 
professor  "Willmann,  což  v  táboře  liberalů  budí  pochopitelný  odpor. 
Willmann  je  prý  stoupencem  konfessionalní  školy. 

V  poslední  době  zavedena  byla  ruština  jako  předmět  vyučovací 
na  slovinských  středních  školách.  Toto  vyučování  vsak  zemským  pre- 
sidentem krajinským  bylo  zrušeno  a  zakázáno  (!). 

Za  to  Rusko  v  dalekém  Vladivostoku  zřídilo  ..Orientální  institut", 
t.  j.  vysokou  školu,  jež  má  pro  Cínu,  Japonsko  a  jiné  země  východní 
odchovati  zdatné  úředníky  ruské  v  záležitostech  obchodních  a  prů- 
myslových jakož  i  v  řečech  domorodců  vyškolených,  kteří  v  diploma- 
tické službě  mají  své  obrovské  vlasti  konati  dobré  služby. 


Upozornění. 

Vzhledem  ku  stížnostem,  že  -Apologie  křesf anství«  příliš  pomalu  yycházi. 
poněvadž  samostatně  jí  pro  skrovný  odbyt  vydávati  nemožno,  odhodlal  jsem  še  iia,  radii 
přátel,  věnovati  jjokaždé  arch  »Hlídky«  soustavným  pojednáním  z  apologi?  křesťansť-j. 
jimiž  by  se  po  případě  vyšlá  dosud  část  doplnila.  Kdyliv  se  to  ostatnírau  ct«;iéii.u 
čtenářstvu  nezamlouvalo,  zastavím  rozpravy  ty  opět.  i  " 

ř.Vych&dii. 


STF!7í^ 

v 


TFLCI.  JI 


r^  Hlídka 

52 

H6 

ro^ , 16 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 

UNIVERSITY  OF  TORONTO  LIBRARY 


^:fóM^'