Skip to main content

Full text of "Hlídka"

See other formats 


HLÍDKA 


Redaktor 
Dr.  PflVEL  VYCHODIL. 


Ročník  XXXI. 


mn^ 


.\ 


v  Brně  1914. 


Tiskem  a  nákladem  papežské  knihtiskárny  benediktinů  rajhradských. 


studijní  kniino^/na 

Západorri^r  \ .  ''Ť!w  mujq^  •'  Třebfčl 
Prir.  c,£  )        I        Sig"^»  ura 


OBSAH. 


strana 


Bohumír  Bunza,  Bratří  Lilečtí  čili  Habrovauští    ....     333     431     .>35     594  691 

Dr.  Karel  Černochy,  Umírání  nálevníků 20 

Dr.  Jan  Hejčl,  Ištar  v  podsvětí .30     9 i     182  275 

Alois  Koudelka^  Z  novějSí  turecké   literatury 421  524 

Dr,  Jan  Koutný,  K  lidnatosti  evropských  státu 418 

Dr.  Josef  Kratochvil,  Scholastický  terminism 6  118 

Pavel  Kripímer,  XaSe  leformy  středoškolské 505     (UO     680     738  876 

Václav  Kubíček,    Z  dějin  města  Loštic      .     10     109     194     280     356     426     514  £89 

675     745    818     869 

Boh.   Kijselý,    Franeisco    Ferrer 16     99     177     270     361  441 

/.  Botiborský,  Poznámky  k  pokusu    o  sanaci    zemského    hospodářství    moravského  266 

Dr.  Jan  Sedlák,  Mikuláš  z  Drážďan      35     122     204     291     349     445     540     619  697 

760     824     898 
Jan   Tenora,  Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arciknížetem  Matyášem  a 

Rudolfem  II.  roku  1608  1  104  199  286  338  436  530  614  666  733 

827  881 

Dr.  Josef   Vrchovecký,  Spor   o  Kanta 89  188 

—     —     Právo  osobního  přesvědčení  ....         413     519     600     665     755  813 

Avg.    Vrzal,  Nábožensko-raravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském       25      114  210 

261     344    450    509     605     670     750    805    890 

Posudky  a  Rozhledy  (náboženský,  vědecký  a  umělecký,  hospodářsko-socialní, 
vychovatelský,  politický  a   vojenský)  v  každém  čísle. 

Přílohy  {Dr.  Jan  Sedlák):  Joannis  de  Zacz  Tractatulus  De  eucharistia.  Petři 
Payne  Anglici  Tractatus  I.  de  corpore  Christi.  Petři  Payne  Anglici 
Tractatus  II.  de  corpore  Christi.  Tractatus  do  4  modis  essendi.  De  adorare 
et  colere.  Mgri  Joannis  de  Příbram.  Tractatus  de  venerabili  eukaristia 
contra  Xicolaum  falsum  episcopum  Taboritatum  č.  1 — 7.  —  {Dr.  Pavel 
Vychodil):  Z  doby  SuŘilovy  č.  9—11. 


Ročník  XXXI.  Číslo  1. 


HLÍDKA 


Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arci- 
knížetem rriatsášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Texora. 

Uherské  povstání  Bočkajovo  roku  1605  bylo  uklidněno  mírem 
vídenským,  který  dojednán  23.  června  1606.  Se  strany  císařovy  bylo 
to  hlavně  dílo  arciknížete  Matyáše,  uherského  gubernátora.  Jen  aby 
ukončil  válku,  byl  Uhrům  povolným  v  podmínkách  náboženských  i  po- 
litických. V  příčině  náboženské  bylo  v  prvním  článku  úmluv  ustano- 
veno, že  panovník  stavům  koruny  uherské  jak  magnátům,  tak  zemanům, 
tak  svobodným  obcím,  městům  i  uherským  vojínům  na  pomezí  v  jejich 
náboženství  a  konfessi  nikdy  nebude  a  nedá  překážeti,  nýbrž  že  všem 
zmíněným  stavům  se  povolí  svoboda  náboženská,  avšak  bez  ujmy  římsko- 
katolické církve,  i)  Politickým  a  ústavním  následkem  míru  bylo,  že 
Bočkajovi  odstoupeno  Sedmihradsko,  levý  břeh  Tisy  a  na  pravém,  nač 
si  činil  nároky,  Uhrům  byla  poskytnuta  plná  autonomie  a  správa  země, 
a  národní  panství  uherské  šlechty  obnoveno. 

Mír  tento^  kterým  císař  téměř  dvě  třetiny  dosavadní  své  uherské 
državy  pozbyl,  a  při  němž  byly  Uhrům  toliké  ústupky  učiněny,  tuto 
„uherskou  kapitulaci"  přece  potvrdil  a  scbválil  Rudolf  II.  dne  6.  srpna 
roku  1606.  Ale  neučinil  tak  absolutně,  nýbrž  přidal  ve  svém  stvrzení 
restrikci,  že  tak  jej  ratifikuje,  aby  jak  článkům  o  náboženství  a  du- 
chovním řádu,   tak  i  ostatním  tak  se  rozumělo,    aby  nebyly  na  odpor 


')  Kameníček:    Vpády  Bočkajovců   na  Moravu   a  ratifikace   míru    vídenského   od 
zemí  koruny  české  roku  1605 — 1606.  Časopis  Musea  kr.  5.   1894  str.  594. 

Hlídka.  1 


Jan  Tenoba  : 


slavné  přísaze  králově  při  korunovaci ;  byla-li  by  však  o  to  nějaká 
nesnáz    nebo  pochybnost,    že  se  vyloží    a    urovná    na  příštím  sněme.  *) 

Po  novém  dalším  jednání  vydána  byla  od  stavův  uherských 
23.  září  1606  listina  přiznávací  k  míru  vídenskému.  Sněm  uherský 
však  nebyl  svolán  během  roku  1607,  tak  že  se  o  výhradě  císařově 
na  něm  nejednalo  ani  nemohlo  jednati. 

K  úplnému  utvrzení  míru  vídeňského  náleželo  ještě  zavření  míru 
s  Turky,  protože  jeden  mír  bez  druhého  neměl  míti  platnosti.  Ujednán 
byl  také  11.  listopadu  1606  v  Toroku  při  ústí  říčky  Žitvy  na  20  let. 
Jím  byl  potvrzen  mír  vídeňský  a  domluven  mír  mezi  císařem  a  Portou 
na  základě  tehdejšího  držení  (status  quo) ;  jen  vyhrazeno  bylo  další 
jednání  v  Cařihradě,  aby  Turci  vrátili  císaři  Jager  a  Kaniži ;  sešlo 
také  s  ročního  poplatku  Portě  odváděného,  začež  měl  císař  najednou 
vyplatiti  pode  jménem  daru  200.000  dukátů,  ^j 

Také  tento  turecký  mír  potvrdil  císař  Rudolf  II.  v  Brandýse 
9.  prosince  1606  a  část  daru  tureckého  50.000  tolarů  byla  poslána  do 
Budína.  Ale  stvrzovací  listina  mírová  nebyla  zaslána  Matyášovi  do 
Vidné.  Po  brzké  smrti  Bočkajově  (koncem  roku  1606)  porušili  Turci 
tento  nově  ujednaný  mír  a  proto  se  císař  vzpěčoval  dodržeti  podmínky 
mírové.  Nadarmo  po  delší  dobu  naléhal  arcikníže,  aby  mu  byla  vy- 
dána listina  císařova  stvrzující  mír  s  Turky ;  a  když  toho  konečně 
přece  dosáhl  v  dubnu  roku  1607,  poručil  císař  v  zápětí  21.  dubna, 
aby  jí  arcikníže  nedával  z  rukou,  a  vypravil- li  již  posla  s  ní,  aby 
jej  zase  zastavil  na  cestě.  Eudolí  11.  odvolal  tedy  vydání  stvrzovací 
listiny ;  tím  tedy  trval  turecký    mír    nepotvrzen,    a   protože    tureckým 


')  v  instrukci  z  9.  dubna  1608  kardinálu  Dietrichštejnovi  praví  Rudolf  II  :  »Zudem 
£0  sei  die  Hungerische  capitulation  von  uns  nie  absolute  ratificirt,  sondern  nach  buch- 
stablicher  ausweisung  unseres  zu  Prag  den  6.  Augusti  Anno  1606  ausgefertigten  confir- 
niationsbriefs  haben  wir  die  darein  vermischte  neuerlicbe  zumutungen  in  suspenso  gelassen 
und  auf  einen  allgeraeinen  Hungeriscben  landtag  remittirt  mit  den  worten :  ,Dictum 
novum  traetatum  ita  corroboravimus  atque  ratificavinius  prout  praesentium  vigore  con- 
firmamus,  corroboramus  et  ratificamus,  ut  tam  illi  artieuli,  qui  ad  religionem  ct  eccle- 
eiasticum  ordinem  pertinent,  quam  reliqui,  sic  intelligantur,  quatenus  iuramento  nostro 
solenni  statibus  et  ordinibus  regai  in  inauguratione  nostra  praestito,  cui  contravenire 
nequaquam  possumus,  contrarii  non  sint;  si  quid  autem  difficultatis  aut  dubii  vel  ex  una 
vel  ex  altera  parte  superfuerit,  id  proxime  futura  diaeta  explicetur  et  aecommodetur'*. 
Mikulovsky  archiv  rodinný  sv.  342  originál.  —  Kj/hal:  Jindřich  IV.  a  Rudolf  II.  Tragedie 
rakouská,  str.  85.  praví:  »Dva  dni  po  ratifikaci  protestoval  císař  v  tajné  listině,  že  smlouva 
potvrdil  z  donucení,  a  že  nechce  býti  vázán.* 

»)  Tomek,  O  nepokojích  stavovských.  C.Č.M.  1855,  str.  410.  Dějepis  Prahy,  XII,  427. 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  areikn.  Matyášem  a  Rad«lfem  II.  r.   1608.      3 

mírem  byl  schválen  také  mír  vídenský",  ani  tento  mír,  nehledě  ani  na 
restrikci  císařova  ve  stvrzovací  klausuli,  nebyl  zabezpečen.  Císař 
Rudolf  II.  opravdu  potom  jednal  tak,  jakoby  míru  nebylo,  kdežto 
arcikníže  pravil,  že  mír  už  jest  ujednán,  jen  musí  býti  dodržen,  a 
musejí  býti  splněny  podmínky,  pod  nimiž  byl  uzavřen. 

Cíaař  během  roku  1607  domohl  se  v  Uhřích  některých  prospěchů  v, 
a  tím  utvrzen  bvl  ve  svém  odporu  proti  „hanebný-m  mírům",  které  ho 
ponižovaly.  ^)  Bylyt  porážkou  dosavadní  politiky  císařské,  a  tento  nezdar 
roztrpčil  a  zatvrdil  císaře  proti  všem,  které  pokládal  za  jejich  původce. 

V  první  řadě  hněv  císařův  padal  na  bratra,  arciknížete  Matyáše 
a  na  jeho  rádce.  Stará  nevole  mezi  bratry  prohlubovala  se  v  hotovou 
propast ;  nebratrská  neláska  dostoupila  až  nenávisti,  která  se  tak 
rozkypěla,  že  bylo  se  obávati  každým  okamžikem,  že  převře.  Přestal 
usazovati  a  jednati  rozum  a  rozvaha,  odloženy  ohledy,  vybuchla  vášeň. 

Císař  hotovým  manifestem  ke  kurfiřtům  se  obrací  se  stížnostmi 
do  Matyáše,  obviňuje  jej  z  neposlušnosti,  zločinné  nedbalosti,  zrovna 
ze  zrady,  a  podle  toho  s  ním  jedná :  vylévá  si  na  něm  své  rozhořčení, 
podezřívá  a  uráží,  pomíjí  a  přechází  jej,  zasahuje  přímo  do  jeho  nej- 
bližšího okolí,  a  ani  slyšeti  nechce,  že  by  měl  býti  jeho  nástupcem  na 
trůně,  a  že  by  mu  snad  toto  následnictví  mělo  býti  zaračenc,  což 
přece  bylo  přirozeno,  ježto  arcikníže  Matyáš  byl  nejstarším  bratrem 
svobodného  císaře  —  a  arcikníže  Matyáš  jat  nevkročenou  ctižádostí  a 
touhou  po  vládě  kuje  spiknutí  proti  panovníkovi  ve  vlastním  jeho  rodě, 
smlouvou  vídenskou  z  2.5.  dubna  1606  dává  prohlašovati  císaře  pro 
jeho  nebezpečnou  slabomyslnost  za  méně  způsobilého  ku  vládě,  a  sebe 
za  hlavu  a  sloup  domu  rakouského,  a  všecka  jeho  mysl  od  té  se  nese 
tím  více  k  tomu,  aby  sám  jakýmkoli  způsobem  zajistil  si  nejen  ná- 
stupnictví,  nýbrž  aby  místo  císaře  zmocnil  se  vlády  ve  všech  zemícíi, 
které  byly  pod  svrchovaností  císařovou,  a  prostředkem  k  cíli  jest  mu 
těžiti  ze  slabé  vlády  císařovy,  získati  si  přátele  na  straně  císaři  od- 
porné, s  nimi  se  spojovati  proti  císaři  a  buditi  v  nich  naději  na  pomoc 
a  podpora  všech  císařových  nepřátel  náboženských  i  politických. 

Na  své  straně  měl  císař  ještě  svou  autoritu  podepřenou  o  všechen  do- 
savadní názor  a  vědomí  svého  významu,  ale  autorita  ta  byla  již  otřesena 


'j  ^Territoriálně  znamenaly  tyto  míry  ztrátu  čtyř  pětin  Uher:  konstitnčně  znamenaly 
úplnou  autonomii  ve  správě  Uher;  národně  kladly  tuto  autonomii  do  rukou  uherakych : 
konečně  nábožensky  stanovily  svobodu  náboženskou  a  bezprávnost  Jesuitu  v  Uhrách c. 
Kybal,  1.  o.  85. 

1* 


Jan  Tenora: 


a  znehodnocena  přeceňováním  a  odbojem  proti  ní.  Ani  vlastní  země  ne- 
stály mu  beze  všeho  kolísání  po  boku.  Království  české,  Slezsko  a 
Lužice  byly  mu  nejblíže ;  tam  nebylo  tolikých  stížností  do  jeho  vlády, 
kromě  toho  byl  v  nich  klid  a  pokoj  —  ale  království  uherské,  Rakousy 
dolní  i  horní  a  Morava  byly  zemé  nespokojené  a,  jak  si  stěžovaly, 
utlačované,  válkou  od  nepřítele  i  od  přítele  zhubené,  a  odcizovaly  se 
do  nepříznivé  lhostejnosti  a  naposled  ani  ne  do  útrpného,  nýbrž  úmysl- 
ného opuštění.  A  za  hranicemi  vlastních  zemí  v  říši  jevila  se  jen  ne- 
ochota k  jakýmkoli  žádostem  císařovým  a  rozestup  myslí  ve  dva  ostře 
odlišné  tábory  seskupené  na  zájmech  náboženských,  ale  ještě  více  po- 
litických; za  tehdejší  doby  kvašení  odtud  nekynula  císaři  pomoc.  Ani 
pak  ti,  kteří  posud  byli  oporou  a  nadějí  císařovou,  papež,  představitel 
moci  duchovní,  a  španělský  král,  nejbohatší  a  nejvlivnější  panovník, 
nestáli  veškerou  svou  autoritou  a  mocí  za  císařem  a  odmítali  pomoci 
mu  na  zamýšlenou  válku ;  byla  to  hlavně  otázka  budoucnosti,  nástup- 
nictví  po  Rudolfovi,  která  je  držela  v  neutralitě,  přece  však  v  této 
příčině  s  blahovolným  sklonem  k  arciknížeti  Matyášovi. 

Matyáš  měl  již  od  roku  1606  přislíbenou  přízeň  i  pomoc  pape- 
žovu, aby  stal  se  nástupcem  císařovým  zvláště  v  říši,  a  také  si  za- 
bezpečil pomoc  španělského  krále  Filipa  III.,  který  mu  byl  také  již 
tehdy  slíbil  podporu  ku  zvolení  za  krále  římského,  ale  bez  uražení 
císařova,  a  milost  30.000  dukátů.  ^)  V  zemích,  které  spravoval,  mohl 
spoléhati  na  účinný  souhlas  se  svými  záměry.  Svou  ústupností  a  sto- 
tožněním  se  zájmy  uherských  pánů  naklonil  si  je  a  získal  sympatie 
u  sousedních  stavů  rakouských  i  moravských,  jakož  i  za  hranicemi 
u  protestanstkých  stavů  říšských.  Živly,  které  byly  proti  císaři,  při- 
stupovaly samy  sebou  na  stranu  arciknížecí.  Jméno  Matyášovo  u  jeho 
přívrženců  znamenalo  změnu  dosavadní  politiky  katolicko-dynastické, 
nebo  aspoň  úlevu  od  jejího  tlaku.  S  ním  vzcházel  nový  program,  od 
něhož  si  slibovali  jeho  stranníci  splnění  svých  zájmů  stavovských  i  ná- 
boženských, jež  jim  zaručí  at  z  vděčnosti,  ať  z  donucení.  Matyáš  byl 
jim  nově  vycházejícím  sluncem  zvěstujícím  příznivý  a  pohodlný  den  pro 
jejich  tužby,  snahy  a  záměry. 

Po  jednání  o  mír  vídenský  a  žitvatorocký  rozpor  mezi  císařem 
a  arciknížetem  jen  se  stupňoval ;    chorobně  a  vášnivě  ovládnul  císaře, 


•)  Ale  peníze  ty  nebyly  podle  všeho  vyplaceny ;  teprve  po  míru  libeĎskéni  psal 
španělský  vyslanec  30.  června  1608  králi  Filipu  III.,  aby  bylo  arciknížeti  Matyášovi  vy- 
placeno slíbených  30.000  dukátu.  Král  dal  na  obnos  ten  poukázku  na  Fuggery.  Briefe 
und  Acten  zur  Geschichte  des  dreissigjahrigen  Kriegs.   VI.  415. 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  MatyáSem  a  Rudolfem  II.  r.  1608.        5 

a  Dáruživou  nevraživostí  konečně  naplnil  arciknížete.  Vzájemné  zane- 
vření na  sebe  rozdělilo  oba  do  protivná  a  zaslepilo  je  tak,  že  j  ž  ne- 
bylo možno  sejíti  se  a  smířiti;  nezbýval  než  otevřený  boj  a  přímý 
sráz  mezi  oběma.  ^) 

Z  revolučního  ohniska  z  Uher  byl  vzat  podpal:  Na  podzim 
roku  1607  počali  se  tam  hajduci  ve  srozamění  s  Turky  bouřiti  a  pro- 
hlásili, že  hlavní  příčinou  jejich  povstání  jest  porušení  vídenského 
míru.  Císař  měl  býti  donucen,  aby  dodržel  vídenský  a  turecký  aby 
potvrdil.  Než  císař  raději  pomýšleje  na  válku,  povolal  do  Řezná  říšský 
sněm,  aby  poskytl  mu  prostředků  k  válce,  a  zástupcem  svým  ustanovil 
arcivévodu  Ferdinanda  štýrského.  Toto  urážlivé  pominutí  arciknížete 
Matyáše  dovršilo  míru ;  osobní  ješitnost  nehodlala  snášeti  dále  ústrkův 
a  Matyáš  vystupuje  proti  nejstaršímu  bratru,  proti  císaři  a  pokouší  se 
dosáhnouti  cíle  svého :  sám  místo  císaře  zmocniti  se  vlády  v  jeho 
zemích.  Ale  při  svém  boji  zachovati  chce  pro  sebe  zdání  práva : 
podniká  prý  všecko,  aby  zachoval  mír,  který  císař  přece  také  potvrdil, 
ano  vlastně  chápe  prý  se  díla  záslužného,  aby  zachoval  císaři  a  doma 
rakouskému  země,  které  by  otevřenou  válkou  byly  pozbyty,  a  aby 
ochránil  náboženství  katolické  a  vrátil  církvi  zabrané  statky.  Toto 
zkreslení  a  licoměrné  líčení  příčin,  které  vedly  k  boji,  od  té  chvíle 
neustále  se  ozývá  u  arciknížete  a  jeho  stran  a  opírá  se  o  přetvářené 
doklady  a  důkazy,  a  v  takovém  osvětlení  vyhlašuje  se  povstání  za 
právo,  odboj  za  svatou  věc,  velezrada  za  povinnost.  Vinu  dávají  každému 
jinému,  jenom  ne  sobě. 

Arciknížeti  Matyášovi  naskýtala  se  vítaná  záminka  a  příležitost: 
vzbouření  hajduků.  Nastal  čas,  kdy  podle  jeho  rádců  mělo  se  jíti 
„ostřejší,  ale  jistější  cestou"  vedoucí  k  cíli,  kdy  bylo  prý  třeba  „užiti 
ostrých  prostředků",  kdy  podle  Žerotína  „nemoc  potřebovala  silného 
lékařství".  (P.  d.) 


»)  Kylal,  1    c.   79,  87.  90,  91. 


Dr.  Jos.  Kratochvil 


Scholasíicks  termínism. 

Dr.  Jos.  Kratochvil 

Mohutný  duch  Duns  Scotů  v,  ač  působení  jeho  bylo  tak  krátké, 
dovedl  přece  soustřediti  a  získati  pro  své  učení  značnou  řada  nadšených 
žáků  a  vytvořiti  tak  samostatnou  školu  íilosofickou.  Bohužel  však  žáci 
chtěli  překonati  mistra  v  jeho  kriticismu  i  formalismu  a  nahromadili 
tolik  abstrakcí  a  subtilností,  že  nutno  přesně  lišiti  filosofii  Scotovu  a 
scotism  jeho  stoupenců,  i) 

Proti  těmto  žákům  Scotovým  a  filosofickému  jejich  směru  vystoupila 
nejen  mocná  škola  sv.  Tomáše  Aquinského,  nýbrž  i  vznikl  filosofický 
směr  naprosto  opačný,  reakce  zase  upřílišující,  t.  zv.  termínism,  který 
mnozí  historikové  filosofie  neprávem  stotožúují  s  nominalismem.  Termi- 
nisté  chtěli  omeziti  příliš  četné  distinkce  metafysické  ve  filosofii  scotické. 
Šli  však  ve  svém  hesle :  Pluralitas  non  est  ponenda  sine  necessitate 
tak  daleko,  že  místo  zjednodušení  zničili  takřka  metafysiku.  Náhradu 
hledali  v  logice,  jež  však  změnila  se  jejich  postupem  v  čirou  sofistiku 
a  rozmnožila  přespříliš  názvosloví  filosofické.  Vedle  toho  rozmohla  se 
v  terminismu  také  snaha  po  omezení  pravd  rozumových,  jakýsi  skepticism 
směru  Duns  Scotova. 

Příčinu  a  důvod  vzniku  terminismu  možno  hledati  vedle  zmíněné 
již  reakce  proti  scotismu  také  v  mocném  směru  empirickém  doby 
rozkvětu  scholastiky,  zvláště  ve  františkánské  škole  oxfordské.  A  je 
zajímavo,  že  mocná  tato  tendence  objevuje  se  do  dnes  ve  filosofii  anglické. 

Cesty  k  terminismu,  jedinému  to  originálnímu  směru  filosofickému 
pozdní  scholastiky,  upravovali  dva  mnichové:  Františkán  Petr  Aureolus 
(t  1321)  a  dominikán  Durand  de  St.  Pour9ain  (f  1332).  Prvý 
z  nich  byl  svým  kritickým  postupem  věrným  žákem  Duns  Scota. 
Odmítaje  upřílišený  realism  a  zdůrazňuje  jedinou  existenci  individuelního, 


')  První  ze  žáků  Scotových  byl  Frant  de  Mayronis,  který  dobře  byl  nazván 
^magister  acutus  abstractionum*,  ježto  skutečně  co  nejvíce  přeháněl  zásady  svého  učitele. 
Z  ostatních  žáků  jmenuji  ještě  Antonína  Andreae  (f  1320),  zvaného  doctor  dulcifluus, 
Jaua  de  la  Rive,  Jana  de  Bassoles,  Mikuláše  de  Lirez  řádu  františkánského. 
Z  kléru  světského  hlásali  scotism  Walter  Burlaeus  (f  1342),  doctor  planus  et 
perspicnus,  Alexander  z  Alexandrie  (f  1314),  vykladatel  Aristotelovy  Metafysiky, 
Lycetaz  Brescie,  který  komentoval  Opus  Oxoniense  a  konečně  Mikuláš  de 
O  r  bell  i  s  (tl455),  jehož  výklad  sentencí  byl  oblíbenou  příručkou  filosofickou  po  celé 
století  patnácté. 


Scholastický  terminism. 


popíral  reálnost  všeobecnin,  reální  rozlišení  mezi  bytím  a  bytností,  duší 
a  jejími  mohutnostmi.  Durand  de  St.  Pourcain,  zvaný  doctor  resolutissimus, 
pokládal  jednotliviny  za  hlavní  pramen  veškerého  poznání  rozumového. 
Všeobecniny  odvozoval  jen  z  porovnání  jednotlivin.  Největší  jasnost  a 
přesnost  poznávací  viděl  v  poznání  smyslovém. 

Vlastním  tvůrcem  terminismu  byl  však  teprve  žák  Duns  Scotův 
„venerabilis  inceptor"  nového  učení,  františkán  Vilém  Occam,  zvaný 
též  doctor  singularis.  Narodil  ae  v  anglické  vesnici  Occamu  v  brabství 
Surreyskéra  mezi  rokem  1270 — 1280.  V  Oxforde  i  v  Paříži  byl  věrným 
žákem  Duns  Scota.  Kdy  vstoupil  do  řádu  františkánského,  neiá  se  určiti. 
Kolem  roku  1-320  vynikl  jako  učitel  university  pařížské.  Nové  názory 
jeho,  jakož  i  odpor  proti  autoritě  církevní,  získaly  mu  velký  počet  žáků 
a  stoupenců.  Stolici  učitelskou  opustil  po  roce  1323  a  věnoval  se  politice 
a  bojům  nábaženským.  Ve  sporu  papeže  Bonifáce  Vili.  s  Filipem 
Sličným  přidal  se  na  stranu  Filipovu.  Papeži  upíral  jakoukoliv  přímou 
či  nepřímou  vládu  nad  světskými  knížaty.  Hájil  disciplinární  reformy 
t.  zv.  spirituálů  mezi  Františkány  a  ostře  vystoupil  proti  papeži  Janu 
XXII.  Když  byl  povolán  k  zodpovědnosti  před  církevní  tribunál 
v  Avignone  a  uvězněo,  vysvobodil  se  z  vězení  a  uprchl  se  svými 
přívrženci  Michalem  de  Césénem  a  Bonagratiem  z  Bergamu  k  Ludvíku 
bavorskému,  jemuž  pravil  :  Tu  me  defendas  gladio,  ego  te  defendam 
calamo.  Vilém  z  Occamu  zemřel  asi  r.  1347  v  Mnichově. 

Vědecké  jeho  práce  a  nové  názory  filosofické  spadají  do  prvé 
doby  jeho  života.  Jsou  to:  Quodlibeta  septem,  Summa  totius 
logices  seu  Tractatus  logice  s,  Super  quatuor  libros 
sententi  ar  um,  Quaestiones  in  libros  Physicorum,  Ex- 
positio  auerea  super  totam  artem  veterem,  videlicet  Porphyrii 
praedicabilia  et  Aristotelis    praedicamenta. 

Hlavní  novotářství  ve  filosofii  Occamově  byla  jeho  nauka  termi- 
nistická.  Veškero  poznávací  představování  jest  znamení,  jež  jako  takové 
zastupuje  předmět  označený-.  Toto  znamení  jest  přirozené  oproti  znamením 
umělým,  řeči  a  písmu.  Jest  trojí  druh  poznání:  poznání  smyslové, 
poznání  intellektuelní  intuitivní  a  poznání  intellektuelní  abstraktní.  Jak 
na  první  pohled  patrno,  hlásí  se  tu  k  slovu  základní  dualism  scholastický: 
Smysl  a  intellekt.  Nejdůležitější  ovšem  jest  otázka,  jaký  je  vztah  mezi 
znamením  a  věcmi  znamenanými  (označenými)  t.  j.  mezi  našimi  pozaatky 
a  objektivní  realitou  ?  Occam  odpovídá,  že  poznání  intuitivní,  ať  smyslové 
nebo  rozumové,  dosahuje  věcí  skutečně  tak,  jak  existují  mimo  nás. 
Notitia  intuitiva  est  talis  notitia,  virtute  cuius    potest   sciri    utrum    res 


Dr.  Jos.  kratochvil: 


sit  vel  non  sit  .  .  .  Similiter  notitia  intuitiva  est  talis  qua,  cum  aliqua 
cognoscuntur,  quorura  unum  inhaeret  alteri,  vel  unum  distat  ab  altero 
loco  ,  .  .  statim  virtute  illius  noiitiae  incoraplexae  illarum  rerum  sciret, 
si  res  inhaereat  vel  non  inhaereat,  distet  vel  non  distet,  et  sic  de  aliis 
veritatibus  contingentibus  (Qiiod.  VI.  q.  6  )  Propositio  contingens  potest 
cognosci  evidenter  ab  intellectu,  puta  haec  albedo  est,  et  non  per 
cognitionen  abstractivam,  quia  illa  abstrahit  ab  existentia  per  intuitivam. 
Ergo  realiter  diíferunt,  (Ibidem  V.  q.  5.) 

Jak  je  tomu  však  při  pojmech  abstraktních?  Mimo  nás,  praví 
Occam,  nemají  vůbec  žádné  hodnoty,  ježto  abstraktní  a  všeobecné  ne- 
existuje ve  skutečnosti.  Všeobecnina  má  svým  terminem,  znamením, 
představu  vnitřní ;  proto  nesmíme  tnké  přenášeti  reální  zákony  ovládající 
zjevy  světa  ideálního  do  skutečné  přírody.  Všeobecniny  jen  zastupují 
v  duchu  řadu  jednotlivých  věcí,  kterým  tuto  všeobecninu  přičísti  můžeme. 
Všeobecninami  pochopujeme  zjevy,  jako  by  byly  společné  více  věcem 
a  výsledek  toho  slouží  nám  jako  předmět  našeho  usuzování.  Nemá-li 
však  pojem  abstraktní  hodnoty  reální,  neplyne  z  toho  nikterak,  že  by 
neměl  ani  hodnoty  ideální:  v  usuzování  našem  jsou  zajisté  pojmy 
obecné  a  společné.  Všeobecnina  není  tedy  ani  slovo  pouhé  (vox, 
nomen)  ani  nějaké  flatus  vocis,  nýbrž  předmět  pojatý,  náhrada 
za  větší  nebo  menší  počet  realit  jednotlivých,  individuelních.  Jest 
tedy  všeobecnina  terminus,  intentio  nebo  suppositio  .  .  .  posset  esse 
opinio,  quod  nihil  est  univers  ale  ex  nátura  sua,  sed  tantum  ex 
institutione,  illo  módo  quo  vox  est  universalis,  sed  haec  opinio  non 
videtur  vera.  (In  lib.  Sent.  I.  dist.  2.  qu.  8.) 

V  „Tractatus  logices"  L.  I.  a.  15.  píše  Occam  zcela  jasně:  Quodlibet 
universale  est  intentio  animae,  quae  secuodum  unam  probabilem  opinionem 
ab  actu  intelligendi  non  distinguitur ;  unde  dicunt,  quod  intentio,  qua 
intelligo  homines  est  signum  naturale  signiíicans  hominem,  ita  naturale, 
sicut  gemitus  est  signum  infirmitatis  vel  doloris;  et  est  tale  signum 
quod  polest  staré  pro  hominibus  in  propositionibus  mentalibus. 
A  na  jiném  místě  téže  knihy  čteme:  Intentio  animae  dicitur  uni- 
versalis quia  est  signum  praedicabile  de  multis.  (ib.  L.  I.  c.  14.) 

Právem  tedy,  jak  patrno,  někteří  novější  historikové  dějin  středověké 
filosofie,  zvláště  de  Wulf,  nazývají  Occamovo  učení  o  všeobecninách 
terminismem  nebo  intentionalismem,  ježto  pseudonominalism  Kosce- 
linův  nebo  Abaelardův  jest  nauka  zcela  rozdílná  od  názorů 
Occamových.    De   Wulf  tvrdí,    že  nominalism  v  pravém  slova 


Scholastictv  terminism. 


smyslu  nemá  vůbec  zástupců  ve  scholastice.   ,,Pour  le  rencontrer,  il 
faut  franchir  le  moyen  age  et  ehercher  daas  les  philosopliies  non  spi- 
ritoalistes,    qui  suppriment  toute  diversité  de  nátuře  entre  la  sensation 
€t  la  pensée."  ifie  Wulf,  Histoire  de  la  Piiilos.  medievale,  Paris  1912 
«*'•  521.)  (O.  p.) 


10  Václav  KubíCkk: 


Z  dějin  města  Loštíc. 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Vrchním  velitelem  goldštýnské  čtvrti  byl  od  počátku  listopadu 
císařský  plukovník  Cornelius  Anchemau.  Hlavní  stan  měl  vSumberku. 
Tam  bylo  shromaždiště  nového  pluku,  k  němuž  měly  vrchnosti  dle 
sněmovního  snesení  vyzbrojit  a  poslat  po  pěti  mužích  z  každého  zbroj- 
ného koně.  ^)  Koncem  listopadu  měl  Ancheman  pohromadě  a  vyzbrojeny 
čtyry  setniny  dragonů  a  čtyři  pěší.  Leželi  v  Sumberku,  na  orlickém 
šanci,  v  Goldštýně,  Zábřehu,  Horním  Městě,  ve  Dvorcích 
a  v  Usově,  kdež  k  obraně  tamějšího  zámku  na  žádost  vrchního  regenta 
lichtenštejnsk3-ch  statků  hned  koncem  října  přibylo  30  Valachů  z  lukov- 
ského  panství  hraběte  Rotála.  Menší  posádky  císařské  byly  v  Loučce*) 
a  na  zámku  bludovském.  Též  Rohle  byla  od  polovice  prosince 
obsazena  padesáti  mušketýry,  kteří  ve  třech  redutách  byli  na  stráži 
proti  výpadům  unčovských  Švédů.  *) 

Do  Litovle  přeloženo  v  polovici  ledna  roku  1643  z  Mor.  Třebové 
na  600  mužů  pluku  Eibbekova,  *)  ačkoliv  o  městě  bylo  úředně  známo,  že 
jest  „úplně  a  docela  zničeno".  Důstojníci  i  prostí  bytovali  v  25  obydlených 
a  25  domech  pustých.  Nedostávajíce  řádně  výživy  a  piva,  vylítali  si 
zlost  na  měšťanstvu.  „Co  chvíle  chtějí  nám  rozpoltit  hlavu."  ^)  Jako  zde 
tak  i  v  ostatních  stanicích  severní  Moravy  bylo  císařské  vojsko    místním 


')  v  XVI.  století  ukládalo  se  jednotlivým  statkům  zemským  pro  válečné  ůčelr 
dodat  určitý  počet  zbrojných  koní  čili  jezdců  s  koněm.  Tento  počet  během  času  statkům 
utkvěl  a  zůstal  i  pro  následující  století  měřítkem,  dle  něhož  se  rozvrhovaly  berně,  dávky 
a  vůbec  úklady  zemské. 

•)  Wiese. 

*)  Jedna  z  redat  3Schwedenschanzec  zachovala  se  podnes.  Vidět  ji  na  nejvyšším 
bodě  bvvalé  staré  cesty  od  Rohle  k  Veleboři.  Je  to  val  v  podobě  čtverce  s  obvodem  48  m., 
kolem  něhož  zevně  se  čtyř  stran  jsou  zbytky  příkopu.  Okolní  lid  podle  názvu  mylně  se 
domnívá,  že  je  to  část  bývalé  švédské    pevnosti. 

*)  Arch.  zemsk.  brněn.  sMiJitaria*  dopis  ze  dne  21.  ledna  1643,  Kux,  Gesch, 
Littau   118. 

*)  Z  dopisu  cis.  komissaře  ke  král.  tribunálu  dto  5.  ledna  1643  (sMilitaria*.) 
Soačasný  chronista  litovelský  zaznamenal:  »Die  Tribul-rong  wird  je  lenger,  je  hefftiger, 
dass  vil  vorneme  Burger  und  nachbarn  von  grosser  qual  und  unertreglichen  ángstig  auss 
Kiimer,  trošt-  und  hilflos  gestorben  sein.  Andere  ihre  Heuser  mít  dem  ruck  anschanen 
und  anderwertz  dass  Elend  banen,  theils  in  diesem  Misere  kiimerhafft  und  miihselig 
bis  dato  ausshalten.*  (Mora via,   1881  p.  411.) 


z  dějin  města  LoStic.  11 


obyvatelům  i  celému  okolí  vlastně  jen  na  obtíž.  Skutečné  úloze  svojí, 
bránit  lid  proti  nepřátelským  výjezdům  a  znemožňovat  dodávky  a  platy 
do  Olomouce  a  do  Unčova,  císařské  vojsko  dostávalo  nevalně. 

Švédské  posádky  obou  těchto  měst  podnikaly  čas  od  času  loupežné 
zájezdy  v  širé  okolí.  Místům  opevněným,  kde  by  byli  narazili  na  odpor> 
se  vyhýbali.  Jinde  však  všude  brali  násilím  obilí,  dobytek  a  spíži.  Peníze 
vydírali  na  lidech  i  mučením.  Výpalné  listy,  jimiž  nařizováno,  co  se  má 
odvést,  a  do  které  lhůty,  bývaly  postrachem  osady  a  nezbývalo,  leč 
volky  nevolky  ujednat  aspoň  zmírnění  požadavku  a  poslechnout. 

Moravský  sever  trpěl  hlavně  z  Unčova.  Podrobné  zprávy  málo 
se  zachovaly,  známo  pouze,  že  někdy  v  září  roku  1642  Švédové  un- 
čovští  přepadli  vídeňské  kupce  když  se  vraceli  z  Polska,  a  pobrali  jim 
mnoho  vozů  se  zbožím.  ^)  Dne  29.  října  byly  od  nich  vyloupeny  Dou- 
bravice a  Loštice*)  jistotně  ne  poprvé :  hned  v  červnu  vzal  nepřítel 
z  městečka  pánev  pivovarní,  tak  že  se  od  té  doby  nevařilo.  Když  potom 
v  listopadu  plukovník  Ancheman  ze  Šumberka  rozložil  na  místech  nejvíc 
ohrožených  vojsko,  nastal  poněkud  klid.  Jen  o  přepadení  Loučky 
v  polovici  prosince  donesla  se  zpráva  královskému  tribunálu  do  Brna ; 
patrně  měli  v  Unčově  nouzi  o  spíži.  Ale  když  v  týehže  dnech  musel 
Ancheman  skoro  všechny  své  dragony  odeslati  k  armádě  do  Prostějova, 
troufali  si  unčovští  Švédové  víc.  Kolem  vánoc  vydrancovali  před  očima 
šumberské  posádky  Třemešek.  Za  měsíc  potom  přepadli  Usov,  jenž 
při  té  příležitosti  vyhořel.  Jen  sedm  domů  zůstalo  požárem  ušetřeno 
a  čtyři  dragoni  padli.  Počátkem  března  roku  1643  udávají  panští 
správcové,  že  Zábřeh,  Třemešek,  Usov,  Lechovicea  Újezd 
u  Mohelnice  jsou  zcela  vypleněny  a  částečně  spáleny.  Na  Skali  čce 
že  žije  držitel  sám  jediný  a  že  podobně  jako  pan  Drahanovský  na 
Lechovicích  nemá  žádných  poddaných.  Dne  14.  dubna  vyjelo  z  Unčova 
na  200  mužů  nepřítele,  pobrali  v  Postřelme  v  ě,  Sudkově  a  Dolních 
Studýnkách  mnoho  koní  a  lidí,  bodali,  sekali  a  stříleli  po  nich  a 
několik,  —  mezi  nimiž  i  malé  nedospělé  děti  usmrtili.  *) 

Byl  sice  Unčov  podobně  jak  Olomouc  od  ledna  roku  1643  císař- 
skými blokován,  ale  vojska  na  ten  účel  nestačilo.  Dne  22.  ledna  1643 
píše  jenerál  Arnošt  Traun  z  Prostějova  královskému  tribunálu,  že  maje 


í)  Zeiler,  Topographia  Bohemiae  (Frankfurt   1650)   p.   103. 

2)  Moravia  1881   p.  411. 

*)  Z  dopisů  Anchemanových  dto  Šumberk  16.  a  27.  prosince  1642,  26'  ledna  a 
14.  dubna  1643  —  a  dopis  Valent.  Gabriele  z  C  Rudy  dto  10.  března  1643  v  zemsk. 
arch.  brněn.   »Militaria«: 


12  VÁCLAV  Kubíček  : 


něco  přes  1100  mužů  kolem  Olomouce,  s  vojskem  početně  tak  slabým 
a  k  tomu  novým,  necvičeným  nemůže  mnoho  proti  hlavníma  městu. 
Proti  dvěma  mědtůtn  to  teprv  nestačilo.  Počátkem  března  přibylo  sice 
vojska  na  3000  mužů,  ale  byl  to  většinou  sám  venkovský,  opět  necvičeny 
lid  právě  nastupující  vojenskou  službu.  Nad  to  strádalo  vojsko  velkým 
nedostatkem  spíže,  tak  že  ani  jenerál  Alexander  Borry,  jenž  toho  času 
převzal  velení  nad  olorauckou  a  unčovskou  blokádou,  nepořídil  mnoho. 
Jenom  přerušil  vysokým  valem  u  Piňovic  nepřátelské  spojení  obou 
měst.  ')  Ale  výjezdům  nepřítele  z  Olomouce  a  z  Unčova  nedovedl  zabránit. 

Nástupcem  Borryho  byl  koncem  dubna  Jan  hrabě  Gotz, ')  počátkem 
června  pak  Burian  Ladislav  hrabě  z  Waldštejna,  jenž  se  marně  pokoušel 
dobyt  Olomouce  odvedením  řeky  Moravy  i  útokem.  ')  Rovněž  nezdařil 
se  mu  dne  4.  června  útok  podniknutý  s  jedenácti  setninami  jízdy  na 
hradby  unčovské.  *)  Tam  několik  dní  před  tím  vypukl  neznámým 
způsobem  požár  a  zničil  přes  polovici  města  s  farní  budovou  i  kostelem. ») 
Jediný  úspěch,  jehož  dosaženo  císařským  vojskem,  byl  ten,  že  v  Olomouci 
přerušením  dovozu  začalo  se  nedostávati  potravy  a  byla  naděje,  že 
město  se  dlouho  neudrží  v  moci  švédské. 


')  Dudík,  Schweden  —  p.  69   70   —  Mora  via  1881  p.  411:   »richtete  nix  aust . 

*i  Theatrum  europ.  V.  p.  36. 

»)  Kur,  Gesch.  Littau   121.  —  Pinkava,  Okres  litovelský  ve  Vlastivědě    p.    100. 

*)  Mora  via  1881.  p.  411.  —  Dne  3.  června  1643  je  v  matrice  mohelnické 
zapsán  otcem  pokřtěného  dítěte  »Gregorius  Exner,  des  Buchheim'schen  Regiments 
Musketier  —  Geburt   von  der  Deutschen  Hause  bei  der  Neustadt    jelegen.  c 

')  Uugl,  Geschichte  M  Neustadt,  udává  datum  požáru  dne  81  května  1643  b  po- 
známkou, že  zhořelých  domů  bylo  357  a  že  oheň  byl  zlomyslně  založen  Švédy.  Těiko 
však  dá  se  myslit,  že  by  si  Švédové  byli  zapálili  střechy  nad  hlavou.  Hned  roku  1650 
nevědělo  se  nic  o  vzniku  požáru  (Zeiler,  Topographia  Bohemiae  1650  p  103  >StádtIein 
—  durch  ein  un  vorsehenea  Fener  guten  theis  dariiber  verdorben.i  — )  Ve  staré 
pamětní  knize  fary  uněovské  praví  zápis  ze  XVII.  století :  »Jinde  čtu  o  třetím  ohni  léta 
1643  dne  2.  Junii,  bylo  v  úterý,  jak  se  Švédi  dostali  pod  akordem  do  města,  zapálili 
od  kouře  tabáku  v  domě  Anny  Pichalky  vdovy  o  jedenácti  hodinách  na  noc,  shořelo 
357  domu  i  kostel,  zvony  se  rozpustily  i  fara  brániti  se  nemohla,  nikterak  nebyl  větre.  — 
Den  2.  června  skutečně  připadl  toho  roku  na  úterý.  Z  kovu  rozlitých  dvou  velkých  a 
dvou  menfiích  zvonů  si  Švédové  ulili  děla.  Olomacký  současný  kronikář  P.  Paulin  Žáčkovie 
pífie  o  požáru  :  »Casu,  quo  non  constat,  civitas  Neostadiensis  ultra  media  incendio  consumpta 
fuit«  (Archiv  fiir  oesterr.  Gesch.  Sv.  62.  p.  555).  Zhořelých  domů  snad  nebylo 
857.  Klement,  Weitere  Notizen  zur  Gesch.  M.  Neustadt  (Jahresbericht  des  Landesreal- 
gymnas.  M.  Neustadt  1893)  čítá  roku  1748  v  Unéově  celkem  293  domů  (uvnitř  hradeb 
208  a  venku  85).  Roku  1770  bylo  ve  vnitřním  městě  225  domfi,  právě  tolik  jako  před 
vpádem  Švédským,  na  předměstí  však  jenom   119  domů,  celkem  tudíž  344. 


z  dějin  města  Lodtic.  l3 


Dozvěděv  se  o  tom  Torstenson,  vytrhl  ze  Saska  přes  Lužici  do 
Cech,  odkudž  dvěma  proudy  zatuěřil  ua  Moravu.  Vojsko  císařské 
vzhledem  k  tomu  začalo  se  od  13.,  června  1643  hýbati  se  svých  sta- 
novišť kolem  Olomouce  a  Unčova  směrem  k  Brnu.  Hlavní  armáda 
švédská  počtem  na  třináct  tisíc  mužů  z  polovice  jízdy,  z  polovice  pěších  ^) 
stanula  dne  17.  června  uMor.  Třebové.  Dvě  jízdní  setniny  císařských, 
kteří  tou  dobou  leželi  na  panství  třebovském  a  trnavském,  couvly  už 
dva  dny  před  tím  k  Jevíčku.  Pouze  v  zámku  třebovském  zůstala 
slabá  posádka,  ta  však  spolu  s  jinými,  kteří  se  tam  byli  utekli,  opustila 
jej  skrytým  východem,  jakmile  se  nepřítel  blížil.  2)  Nečítaje  škod  způ- 
sobených pleněním  po  domech  a  na  polích  muselo  město  plukovníku 
Debitzovi,  jenž  se  tam  se  svým  plukem  byl  položil,  povolit  na  několik 
lhůt  6300  tolarů  výpaliiého.  s) 

Den  před  tím  „partaj  švédská  o  21.  hodině  celého  orloje  nenadále 
v  1500  koní  do  města  Landskronu  vpadla  a  jak  zámek,  kostel,  rathaus, 
kdež  v  sklepích  mm  žství  truhel  sousedských  stlučeno  i  drahně  věder 
vína,  co  tak  nevypili  na  zem  vypuštěno,  též  město  a  předměstí  žalestivě 
vyrabovala,  loupeže  a  viktualií  přes  70  vozův,  nepřivezouc  sem  žádných, 
an  se  lidé  z  vesnic  s  d<  bytky  a  statky  na  poručení  vrchnosti  k  městu 
byli  schránili,  náležíce,  16.  (června)  zase  v  10  hodin  odjela  a  veliké 
škody  ubohým  lidem  zdělajíc,  též  mnoho  jich  zraníc  a  s  sebou  zajmouce, 
jenž  jim  loupež  nésti  a  dobytky  —  mnohý  své  vlastní  —  hnáti  musili, 
k  Svitavám  se  obrátila".  Jiné  oddělení  vydrancovalo  dne  18.  června 
Sumberk  město  i  předměstí  a  vynutilo  na  měšťanech  velké  výpalné.  *) 

Po  dvou  duech  odpočinku  hnulo  se  vojsko  od  Mor.  Třebové  pleníc 
ustavičně  t*)  k  Mohelnici.  Tam  už  některý  den  dříve  vtáhl  jeneral- 
major  Mortaigne,  pobral  co  se  dalo  a  položil  se  kolem  Mírová,  jehož 
posádka  se  dne  19.  června  vzdala  úmluvou.  ^)  Značný  počet  koní,  zásoby 


')  Ten  počet  dle  Budíka,  Schweden  88. 

2)  Švédský  vojenský  letopisec  Chemnitz  u  Dudtka,  Schweden  p.  84. 

')  Z)'  Elvert,  Mahr.  und  sehles.  Chroniken   (Trúbau)  p.  332. 

*)  Z)'  Elvert  1.  c.  Paměti  města  Landskrona  p.  374  a  Chronik  M.  Schónberg  p.  344. 

')  Jen  o  statku  vranovském  zachovala  se  zpráva,  že  »táhnouce  armáda  švejdská 
od  M.  Třebové  tak  jest  na  ten  stateček  a  ty  grunty  pravým  křídlem  přišla  a  Teliký 
ěkody  dělali*.  Arch.  zemsk.  brněn.  B.  S.   č.   1412 

«}  »Mit  Accord*  —  Z*'  Elvert,  1.  c.  Chronik  der  Stadt  Triibau  p.  333.  —  SyrůČek, 
Geschichte  Miiglitz,  píše  na  str.  14.  že  Mírov  byl  hájen  zámeckým  hejtmanem  Martinem 
z  Předmostí.  Ale  biskupským  hejtmanem,  totiž  hospodářským  ředitelem  a  zároveň 
Tojenským  velitelem  na  panství  byl  tehdy  Alexander  Vinařský  z  Kařišova. 
Vavřinec  Martin  Půhončí  z  Předmostí,  druhý  ze  čtyř  synfi    Martina   Půhončlho, 


14  VÁCLAV  Kubíček: 


spíže  a  sirotčí  peníze  mohelnické  staly  se  kořistí  Švédů,  ti  pak,  kdož 
na  hradě  byli  hledali  ochrany,  mezi  nimiž  mohelnický  děkan  Václav 
Bernard  Stecker  a  bratr  hejtmanův  Bernard  Vinařský  z  Kařišova  byli 
po  složení  značných  obnosů  propuštěni  svobodně.  ^)  Na  Mírově  zůstalo 
asi  dvě  stě  švédských   dragonů. 

Zatím  co  z  ležení  mohelnického  Loštice  a  všechny  osady  okolní 
byly  pleněny  a  loupeny,  aby  se  Unčovu  i  Olomouci  dostalo  potřebné 
spíže,  2)  švédský  předvoj  pod  jeneralem  Wranglem  objevil  se  18.  června 
v  noci  o  dvou  hodinách  před  Litovlí.  Hlavní  díl  císařské  posádky 
litovelské  odešel  už  čtyry  dny  před  tím.  V  městě  zůstalo  jen  asi  půl- 
třetího  sta  mužů  pod  velením  Kornelia  Anchemana.  Ačkoli  docházely 
o  švédské  armádě  zprávy  velmi  zlé  ^j  město  dobře  opevněné  a  v  naději 
na  pomoc  neotevřelo  bran  svých  dobrovolně,  hodlalo  se  bránit  do  posled- 
ního muže.  Leč  obrana  byla  marná.  Ještě  téže  noci  vytlačil  nepřítel 
obhájce  z  olomuckého  předměstí  dovnitř  za  hradby,  ráno  pak  položiv 
se  táborem  „na  obci  šibeniční"  mezi  Vískou  a  Rozvadovicemi  dopravil 
děla  přes  Moravu  a  rozestavil  je  v  bezprostřední  blízkosti  městské  brány 
Olomucké.  Celý  den  trvala  střelba,  na  niž  měšťané  nemajíce  děl  od- 
povídali jen  mušketami  a  zabili  22  Švédů.  Ale  96  dělovými  ranami 
bjla  hradební  zeď  na  jednom  místě  konečně  tak  prostřílena,  že  nepřítel 
se  dostal  útokem  do  města.  Bylo  to  v  týž  pátek,  kdy  se  vzdal  Mírov 
19.  června  o  devíti  hodinách  večer.  Obleženým,  z  nichž  padlo  dvacet 
mužů,  nezbylo  leč  složiti  zbraň. 

Švédové  pobyli  v  městě  do  čtvrtého  dne  a  pobrali  kde  co  tak 
důkladně,  že  tam  nezbylo  chleba  ni  soli.  Uměli  prý  najít  nejen  věci 
právě  zakopené,  nýbrž  i  to,  co  kdysi  před  lety  v  čas  moru  nebo  války 
od  dřívějších  majitelů  bylo  v  zemi  nebo  ve  zdi  schováno  a  dávno  zapo- 


kdvsi  biskupského  hejtmana  niírovskřho,  jenž  byl  zemřel  v  letech  1G34  bezpochyby 
na  Skaličce  u  Zábřeha,  —  stal  ue  r.  1642  jakožto  manžel  Magdaleny  Anděliny  Pavlovské 
z  Pavlovic  držitelem  vsi  Ujezda  a  svobodného  dvoru  na  předměstí  v  Mohelnici  (nynějSj 
»Edelhof«).  Že  při  obraně  Mírová  pomáhal,  je  možno,  ale  o  tom  současné  prameny  mlčí. 
—  Volný,  Máhren  V.  590  uvádí,  že  hrad  se  vzdal  »nacb  einer  hartnáckigen  Verthei- 
digung  von   14  Tagen*.  Odkud  má  tuto  zprávu,  není  známo 

^)  Bernard  Tinarskýz  KřiSova  a  na  dvoře  v  Krumpachu  píše  o  tom  31. 
května  1650.  »Majícjá  své  všechno  jmění  na  zámku  Mírově  při  dobytí  lidu  nepřátelského 
švédského  o  všechno  jsem  přišel,  tak  že  toliko  v  jednej  košili,  kterouž  jsem  na  sobě  měl, 
s  téhož  zámku  jsem  vyšel  «   Selský  archiv  1905  (IV.  roě )  p.  CCXLV. 

2)  Dudih,  Schweden  in  Bohmen  und  Miihren  p.  82.  Jmenovitě  Zábřeh  byl 
postižen  při  té  příležitosti.  Zemsk.  arch.  brněn,    B.  S.  5.  1371. 

')  »Hortman  alzu  bose  Avisen*,   zapsal  současný  svědek  (M  or  a  vi  a  1881   p.412.) 


z    dějin    města   Loštic.  15 


menuto.  Výpalného  měšťanům  uloženo  5000  říšských  tolarů.  Než  od- 
táhli, zničili  náspy  i  cimbuří  hradební  a  vyhodili  prachem  do  povětří 
brány  městské  s  třemi  věžemi.  Zásoby  ležící  tu  pro  císařské  vojsko  —  na 
osm  tisíc  korcův  obilí  odvezli  Švédové  22,  června  s  sebou  spolu  se 
zajatou  posádkou  do  Olomouce.  Téhož  dne  padl  i  Šternberk  po  dvou- 
denním  obležení  v  ruce  nepřátel.  ^) 

Příchodem  Totstensovým  nabyly  švédské  posádky  v  Unčově  a 
Olomouci  volného  dechu  a  podnikaly  opět  loupežné  výpravy  tím 
směleji,  čím  méně  se  jim  dalo  překážek  ze  zpuštěné  Litovle.  Ba  právě 
sem  zajížděly  jednotlivé  tlupy  opětovně  obírajíce  ubohý  lid  do  nahá. 
Švédská  posádka  z  Mírová  loupila  si  výživu  v  kraji  směrem  k  Mor. 
Třebové  a  k  Jevíčku.  2)  (P.  á.) 


•)  Dudih,  1.  c.  p.  83.  — O  dobytí  Litovle  r.  1643  zachovaly  se  dvě  současné 
zprávy,  z  nichž  otištěna  jedna  částečně  v  časopise  »Moraviac  1881  p.  412,  druhá 
r  Kuxově  Geschichte  der  Stadt  Littau  p.  116 — 120.  Pěkně  popisuje  dle  toho  dobytí 
Litovle  P.  Pinkava,  Okres  Litovelský  ve  Vlastivědě  p  101,  102.  Pamětní  nápis  na 
hradební  zdi  viz  čas.  Matice  mor.  1902  p.  70.  —  Do  Olomouce  přivedeno  za  těch  dnů 
ze  severní  Moravy  tolik  dobytka,  že  kráva  se  prodávala  po  1 — 2  tolarech  a  libra 
masa  stála  3  kr.  D'  Elvert  Mahr.  nnd  schles.  Chroniken,  Olmiitzer  Sammelchronik  p.  54. 

*)  Dne  26.  června  1643  odpisuje  král.  tribunál  panu  Vilímovi  Svábenskému  na 
Biskupicích,  aby  znstal  věren  císaři,  nedbal  hrozeb  mírovského  rytmistra  a  nic  nedávali 
nepříteli  ze  svého  statku.  V  účtech  M.  Třebovských  zapsáno  ke  dni  13.  srpna  1643 :  :>Auf 
einen  Rittmeister,  welcher  das  Commando  zu  Mirau  gehabt,  sammt  60  Pferden  allhier 
iiber  nacht  gelegen*   dáno  atd.  Archiv  zem.  brněn.   »Militaria«   k  r.   1643. 


16  BoH.  Kyselý: 


Francísco  Ferrer. 

BoH.  Kyselý.  (Č.  d.) 

XIII.  Ferrer  za  bouřlivých  dnů  v  Barceloně. 

Jak  se  zachoval  Ferrer  za  dnů,  které  sluší  zváti  sklizní  zhoubné 
setby  Moderní  školy  ?  Otázka  ta  souvisí  úzce  s  posmívanou  repressí 
vlády  španělské,  která  si  počínala  přesně  dle  stávajících  zákonů : 
§  243.  civilního  zákoníku  pokládá  za  vzpouru  veřejné  zprotivení  se  té 
které  vládě,  snahy  o  podvrácení  trůnu,  podněcování  vojska,  aby  ode- 
přelo poslušnost  nejvyššímu  veliteli.  A  nejbližší  příležitost  k  nepokojůna 
zavdalo  právě  vypravení  vojska  k  hájení  zájmu  v  Maroku.  Rovněž 
vojenský  zákoník  (§  237.)  nazývá  zločincem  proti  králi  a  vlasti,  buřičem 
každého,  kdo  po  prohlášení  stavu  válečného  nebo  stanného  práva  po- 
staví se  proti  branné  moci,    která    má  obnoviti    pořádek. 

V  Barceloně  byl  prohlášen  stav  obležení  a  bylo  přirozeně  hro- 
madné zatýkání.  Teprv  když  šlo  o  Ferrera,  vzpomněl  si  mezinárodní 
svaz  vyvolati  skandál  proti  španělské  justici,  jako  by  se  počáteční 
zaraženost  byla  proměnila  v  inkvisiční  krutost,  která  nikoho  neušetřila. 
Jisto  jest,  že  bylo  zatčeno  přes  2000  lidí,  z  nichž  bylo  smrtí  potrestáno 
pouze  pět,  jiných  12  dostalo  milost  a  93  dalších  bylo  trestáno  vězením 
a  pokutami  (celkem  tedy  110).  Ze  se  se  spiklenci  tolik  ukrutně  ne- 
nakládalo, patrno  ze  soudní  statistiky,  která  svědčí,  že  za  konservativní 
vlády  nebylo  poměrně  diktováno  trestů  více,  než  za  liberální,  která 
ji  vystřídala. 

Je  zajímavo,  že  na  Ferrera  upozornila  vlastně  nejprve  pařížská 
„UHumanité",  která  vypočítává  události  i  osoby,  jež  se  jich  činné 
súčastnily.  Ale  míní-li  prý  vláda  Alfonsa  XIII.  podniknouti  zločinně 
něco  proti  těm,  které  —  jako  Ferrera  —  pro  zmíněné  události  vězní, 
povstanou  jako  jeden  muž  všichni  rozumní  lidé  všech  zemi .  . .  (Toť  se 
rozumí  samo  sebou,  že  jen  ti  budou  rozumní,  kteří  povstanou.) 

Brošura  „Fran90Í8  Ferrer  —  sa  vie,  son  oeuvre",  vydaná  na 
obhájení  revoluce,  uvádí  tato  data :  Počátkem  března  r.  1909  odešel 
Ferrer  ze  svého  bydliště  na  2  měsíce  do  Barcelony,  kde  řídil  vy- 
davatelské záležitosti  svého  domu,  potom  odebral  se  do  Paříže,  koncem 
dubna  odcestoval  do  Londýna,  stále  se  zabývaje  překlady  vědeckých 
děl.  Dne  9.  Června  píše  list  příteli  Karlu  Albertovi,  v  němž  podotýká : 


Francisco  Ferrer.  IT 


^Nevím  ještě,  kd}-  se  budu  moci  vrátiti  do  Paříže.    Nedostanete-li  ode 
mne  zpráv  do  konce  měsíce,  pište  mi  .  .  ."   Zároveň  lituje,  že  nebude 
moci  tak  brzy  se  zabývati  pracemi  „Mezinárodní  ligy",  jejíž  sjezd  pro- 
jektuje teprve  v  zimě.    Z  toho  vysvítá,  že  neměl  v  úmyslu    vrátiti    se 
tak  brzy  do   Španělska,  ba    vypočítává,    že  mu  bude    prodlíti  v  cizině 
pro  naléhavé  práce   ještě  několik  měsíců.   —  Ale  již    11.    června  píše 
témuž  příteli  Albertovi :    „Pro  těžkou  nemoc,  která  stihla   mou  rodinu, 
musím  bezodkladně  do  Spaněl.  Nechci  minouti    Paříže,    abych  s  vámi 
nemluvil  .  .  .  budu  nocovati  v  hotelu  na  bulvardu  Montmartre,  přijďte, 
možno-li,  do  kavárny  ,.U  Města  Madridu"  .  .  "  A  podivno  I  Když  dojel 
domů,  bjla  švakrová  (choť  bratra  José)  úplně  zdravá,  ale  osmiletá  dcera 
jejich  Eulalie  zemřela  dne  19.  června.  Ferrer  nepřispěchal  tedy   pouze 
na  pohřeb  nebo  návštěvu  nemocných,  neboť  neměl  potom  na  kvap  s  od- 
jezdem, aby  vyřídil  tolik  pilných  záležitostí.  Zůstálť  ve  svém  venkovákém 
sídle  Mongatu  poblíž  Barcelony,  neboť   připravovala  se  válka  na  půdě 
africké  a  příležitost  k  uskutečnění  podvratných  ideí.  Víme,  že  zvláštní 
něžností  nevynikal  ani  k  vlastní  ženě  ani  k  dětem. 

Po  událostech  koncem  července  nastalo  vzhledem  k  Ferrerovi 
ticho.  Teprv  17.  srpna  vydal  komandant  pevnosti  a  vojenský  soudce 
v  Barceloně  don  Vincente  Llivina  y  Fernández  půhon  na  Ferrera. 
Stalo  se  to  na  základě  výpovědí  jiných  zatčených.  Vyzývá  ho,  aby  se 
do  dvaceti  dnů  dostavil  k  soudu,  a  uveřejňuje  vyzvání  i  ve  dvojích 
áředních  novinách.  Policie  věděla,  že  Ferrer  opustil  svou  villu  „Mas 
Germinal"  v  Mongatu,  pobyt  jeho  nebyl  jí  však  znám.  Dne  20.  srpna 
byla  zatčena  Soledad  Villafranca  a  příbuzenstvo  Ferrerovo.  Rázem 
rozlétla  se  tiskem  londýnským  zvěst,  že  Ferrer  dlí  v  Londýně,  a  brj- 
selský  „Peuple"  přinesl  smyšlené  interviewy  s  pronásledovaným.  Podvody 
a  mystifikace  se  honily  časopisy.  Ještě  při  svém  zatčení  dne  31.  srpna 
hleděl  Ferrer  oklamati  úřady  řka,  že  jde  o  milostnou  pletku,  a  prosí 
o  diskrétnost,  potom  vydával  se  za  cizího  esperantistu,  který  se  ubírá 
na  sjezd  do  Barcelonj'.  Několik  uprchlíků  do  Buenos  Aires  vypovídalo, 
že  Ferrer  se  přímo  revoluce  zúčastnil,  ji  orgauisoval  a  hmotně  i  morálně 
podporoval.  (El  Diario   15.  října  1909.) 

Vyšetřování  potrvalo  celý  měsíc  září.  Svědkové,  a  to  nikoliv  pouze 
členové  městské  rady  barcelonské,  nýbrž  i  revoluční  novinář  Moya 
tvrdili,  že  akce  vyšla  z  Ferrerovy  „Solidaridad  obrera",  že  nezámožné 
to  dělnické  sdružení  penězi  zrovna  plýtvalo.  Nikdo  však  nezmiňuje  se 
o  tom,  že  by  byl  Ferrera  viděl  s  revolverem  nebo  rudým  praporem 
někde  na  barikádách.  Ani  na  žádném  provolání  se  jeho  jméno  nenašlo. 
Hlídka.  /^""^^^^K  2 


18  BoH.   Kyselý: 


Kritikové  procesu  zúmyslně  nebo  nahodile  nepřihlížejí  k  celému  rázu 
zločinu.  Nevšímají  si,  že  se  tu  pouze  o  účast  osobni  nejedná:  Viděli 
jsme  tě,  ergo  .  .  .  Zde  platí  staré  „semel  captus,  centies  reus"  Lavina 
zločinu,  která  zavalila  rázem  celé  město,  měla  impuls  od  jediného 
člověka,  jemuž  patří  logicky  odpovědnost.  Jsou  tu  podobré  vztahy 
jako  mezi  příčinou  a  účinkem.  Popříti  tento  charakter  zločinu  bylo  by 
tolik  jako  prohlásiti  beztrestnost  všech  revolučních  snah  právě  ve  chvíli, 
kdy  vyhnaly  do  černých  a  rudých  květu  vražd  a  požárů.  A  je-li  toto 
nltima  ratio  revoluce,  nesmí  s  ní  souhlasiti  ani  zdravý  rozum  lidský 
ani  zájem  společnosti.  Proto  je  vtěleno  do  zákonníků  všech  států  při. 
pomenutí,  aby  byly  trestány  jak  jednotlivé  zločiny  při  vzpourách,  tak 
vše,  co  ke  spiknutí  vedlo.  Nelze-li  objeviti  zločinců,  kteří  přiložili  ruce 
k  podvratnému  dílu,  podléhají  trestu  hlavní  strůjcové  a  osnovo vatelé 
zločinu.  (§  259,  špau.  trest,   zák.) 

Co  praví  o  revolučních  dnech  Ferrer  sám? 

V  listě  Karlu  Malatovi  vypisuje,  kterak  odpovídal  vyšetřujícímu 
soudci  na  otázku,  co  dělal  24.  25.  a  26.  července.  „Řekl  jsem,  že  dne 
24.  a  25.  nehnul  jsem  se  z  domu,  vypověděl  jsem  dopodrobna  každý 
svůj  krok  v  Barceloně  dne  26.  července,  jak  jsem  Vám  dolíčil  v  pře- 
dešlém listu".  Tento  list  ze  dne  10 — 12.  srpna  byl  jak  se  zdá  částečné 
uveřejněn  v  pařížské  ,.L'  Huraanilé"'.  Výiíatek  ten  zní:  „Dne  26ho 
byl  jsem,  jako  snad  kde  kdo,  překvapen  všeobecnou  stávkou.  Nevěděl 
jsem  o  ní  ani  zbla.  Odebral  jsem  se  do  Barcelony,  kamž  jsem  do  své 
kanceláře  pozval  osoby,  které  byly  pověřeny  vydáním  „Veliké  Revoluce'" 
od  Kropotkina,  knihy  to,  již  chci  vydati  v  nádherné,  illustrované  úpravě. 
Dopoledne  jsem  byl  v  tiskárně,  u  papírníka,  knihkupce  a  zase  ve  své 
úřadovně ;  odpoledne  u  mědirytce,  jiného  výrobce  papíru  a  podruhé 
v  tiskárně.  Kolem  šesté  mínil  jsem  odjeti  zpět  do  Mongatu,  ale  nádraží 
bylo  uzavřeno.  Ježto  jsem  byl  unaven,  šel  jsem  pojísti  a  pak  jsem 
šel  pěšky  do  Mongatu,  odkudž  jsem  se  do  čtvrtku  nehnul.-'  Tolik 
Ferrer. 

Co  praví  družka  jeho  Soledad  Villafranca?  „Le  Journal"  uveřejnil 
koncem  října  téhož  roku  interview,  který  měl  dosvědčiti,  že  Ferrer 
v  kritických  dnech  neopustil  svého  domu :  „V  pondělí  dne  26.  července, 
v  den  kdy  počaly  první  projevy,  odejel  Ferrer  vlakem  o  ^^9  do  Bar- 
celony do  svého  vydavatelstva,  kamž  pozval  dopisem  rytce  a  papír- 
níka. Ani  nepomyslil,  že  se  připravují  v  Barceloně  jakési  nepokoje. 
Při  odchodu  mi  řekl :  Nevím,  kdy  budu  zpět,  ježto  mám  mnoho  vy- 
jednávání, ale  o  šesté  večer  jsem  každým  způsobem  doma.  Vj'.,!^  vrátil 


Francisco  Ferrer.  19 


se  bratr  jeho,  jenž  byl  v  Barceloně  na  trhu  s  obilím,  a  vypravoval,  že 
se  ve  městě  dějí  zvláStní  věci,  ulice  jsou  plny  lidu  a  slyšeti  křik: 
„Pryč  s  válkou!"  To  mne  znekhdnilo.  O  jedné  s  poledne  nepokoj  můj 
vzrůstal,  když  Ferrer  se  nevracel  a  když  jsem  ae  dověděla,  že  vlaky 
nejezdí.  José  (bratr  Ferreiův)  zašel  tedy  k  šesté  večer  znova  do  Bar- 
celony zjistit,  co  se  děje,  a  já  ho  očekávala.  Tu  v  jedenáct  přišel  posel 
z  vydavatelstva,  kterého  Ferrer  vypravil,  aby  mi  vysvětlil,  co  se  při- 
hodilo, a  aby  mne  upokojil.  O  páté  za  svítání  přišel  Ferrer  a  vyložil 
mi,  co  se  stalo,  jak  to  byl  od  jiných  slyšel,  ježto  sezabýval 
jenom  svými  věcmi.  Večer  nemohl  se  vrátiti  vlakem,  nemohl 
sehnati  ani  povozu,  proto  povečeřel,  přečkal  noc  s  přáteli  v  kavárně 
a  k  ránu  přišel  pěšky  domů,  kde  zůstal  celý  den  27.  a  28.  července. 
Ve  čtvrtek  ráno  dne  29.  přišla  jakás  osoba  z  Premiá  k  nám,  která 
vyprávěla,  co  slyšela  od  jiné,  která  prý  viděla  Ferrera  v  čele  zbouřenců 
a  paličů  poblíž  jednoho  kláštera.  I  šla  jsem  k  němu  do  pracovny,  kde 
khdně  psal,  abych  mu  vše  sdělila.  Dal  se  mi  do  smíchu.  Já  však  ne- 
tajila jsem  se  svými  obavami  a  prosila  ho,  aby  aspoň  na  krátkou  dobu, 
než  se  město  uklidní,  odešel,  ježto  by  nepřátelé  mohli  všecky  okolnosti 
využitkovati,  aby  mu  uškodili.  Konečně  si  dal  říci  a  při  loučení  mi 
řekl:  Nedostaneš-li  ode  mne  zprávy,  jsem  v  bezpečí.  Nemohu  ti  říci, 
kam  se  odeberu,  ježto  nevím  toho  ještě  sám  .  .  ." 

Lidé,  s  kterými  Ferrer  onoho  dne  jednal  a  kteří  při  procesu 
jako  svědkové  vypovídali,  líčí  podrobnosti  poněkud  jinak,  což  není  bez 
důležitosti  pro  soudní  řízení,  kde  se  vymezuje  přesně  každá  chvíle  a 
hodina. 

Mariano  Batllori,  jeden  ze  zřízenců  vydavatelského  domu  Mo- 
derní školy,  dí,  že  Ferrer  dostavil  se  do  kanceláře  až  o  desáté,  že 
vyptával  se  na  obchodní  záležitosti  a  zmínil  se,  že  o  čtvrté  má  vyjed- 
návání s  rytcem  Ureňou.  To  se  také  v  téže  místnosti  stalo.  Potom 
odešel,  zmíniv  se  o  svém  úmyslu,  ještě  večer  navrátiti  se  do  Mongatu. 

(P.  d.) 


2* 


20  Hr.   Karf.i,  Ťkrnocký: 


Umírání  ndlevníků. 

Mikroskopicko  studie  k  monisiuu.    Napsal  Dr.  Karel  Oerxocký. 

Možno-li  vůbec  základní  projevy  ži rotní  kde  pozorovati,  pak 
jistě  jest  možnost  ta  tím  větší,  čím  jednodušší  je  živý  organismus. 
Kromě  chemickýcli  reakcí,  kterým  také  třeba  do  jisté  míry  přiřknouti 
životnosti,  jsou  to  předně  prvoci,  jejichž  stavba  i  ústrojí  jsou  nám 
namnoze  tak  průhlednými,  že  možno  pod  drobnohledem  zkoumati  každý 
jednotlivý  úder  života  zvlášť.  Třebas  o  změnách  chemických,  které 
nastávají  při  těchto  životních  projevech,  dosud  poměrně  málo  víme, 
staly  se  úkony  životní  těchto  nejnižších  ústrojenců  samy  tak  známými, 
že  ztěží  již  postřehneme  na  nich   néco  nového. 

Mezi  nejznámější  vzory  prvoků  náleží  nálevnik  paramaeciura  zvaný. 
Dosti  veliký,  tvaru  vejčitého,  podobného  podešve  boty,  se  sřeteloými 
obrysy  úst  i  otvoru  výpustného.  V  jeho  těle  jako  na  obrázku  jasně 
zračí  se  bublina  (vakuola),  která  znázorňuje  srdce  a  jest  na  jediné  skoro 
místo  připoutána,  několik  bublin  zažívajících  potravu,  které  tělem  se 
pohybují  a  představují  nám  ústroje  zažívací.  Při  náležitém  zbarvení  % 
při  umírání  zjevuje  se  nám  jádro,  jakási  to  opora  a  záloha  životnícli 
Činitelů.  Celé  tělo  jakoby  pásmováno  je  čárami  bodů  na  zdél  a  pod 
těmito  zase  čárami  bodů  na  přič.  Bedlivějšímu  pozorovateli  neujde,  že 
celé  to  klubko  čár  a  bodů  neztrácí  souvislosti  přímých  čar,  avšak  že 
přece  i  mezi  jednotlivými  body  stává  vzájemný  pohyb  svrašťování  a 
prodlužování  a  to  mnohostranného.  Tof  obraz  systému  nervového.  Popis 
tento  však  jest  pouze  schématem,  dle  kterého  vytvořena  stavba.  Jedinci 
sami  jeví  ve  vnitřním  uspořádání  těchto  částí  funkcionálních  dosti  časté 
různosti.  Jednak  spatřujeme  namnoze  více  bublinek  se  svrašfujícíeh, 
různé  životnosti  a  živosti,  z  nich  jedna  vždy  více  druhá  méně  činná 
bývá  anebo  v  činnosti  se  střídají,  jednak  nacházíme  v  těle  nálevníka 
více  jader  nehybných,  na  které  jakoby  životní  činnost  narážela  a  která 
jakoby  určena  byla  k  přechovávání  jisté  utajené  chemické  energie. 
Jádernatost  těla  nálevníkova  a  množství  bublinek  zažívajících  jsou 
pak  mnohdy  tak  veliké,  že  ony  zmíněné  čáry  bodů,  které  nejsoD  nic 
jiného  než  samá  malá  živá  tělíska  jmdy  zřetelně  se  značící,  jsou  jakoby 
těmito  zastřeny  či  přerušovány.  Pak  podobá  se  tělo  paramaecia  více  již 
tělu  amoeby  (měuavky).  Jeho  zakončení  těla  nabývá  mnohdy  tvaru 
pseudopodií,  jakýchsi  končetin. 


Umíral. í  nálevnikii.  21 


Dokud  nachází  se  živočich  v  čerstvé  kapce  vody,  v  plné  svěžesti, 
dotud  není  ani  možno  pozorovati  jeho  přehbité  pohyby  rejdivé.  Při- 
dáme-li  však  trochu  gelatiny  anebo  ještě  lépe,  počkárae-li  až  voda 
poněkud  se  vypaří,  pak  pohyby  nálevnika  se  uvolní,  až  úplné  zůstává 
na  jednom  místě  jakoby  připoutaný.  Kolem  celého  těla  pozorujeme  pak 
jakoby  proudění  tekutiny,  která  celé  tělo  oblévá.  Ono  proudění  pocháiií 
od  zvíření  vody  malými  brvami  na  okraji  celého  těla  rozloženými, 
nesčíslnými  to  končetinami.  Vypadá  pak  tento  živočich  nejinak  než 
jako  lodička,  která  tisíci  vesly  zaráží  do  hladiny  jezera,  jehož  voda 
však  tuhne,  živel  stává  se  hrobem.  Proud  kapky  dosud  oblévá  řasy, 
otvor  ústní  jest  v  pohybu,  bublinky  zažívací  seskupují  se  na  jeho 
protilehlé  straně,  bublinka  (vakuolaj  svrasfující  se  dlouho  ještě  zjevuje 
se  brzy  jako  hvězdice,  brzy  zase  rozedmuta  jako  vak  a  sice  na  jednom 
místě,  blíže  okraje  těla.  V  této  situaci  setrvá  mnohdy  nálevnik  tak 
dlouho,  až  úplným  zmizením  poslední  Suučástky  vody  zaschne.  Všechny 
jeho  útvarv  funkcionální  jakoby  se  pak  rozplzly.  Snad  přilnavostí  obou 
sklíček,  ve  kterých  se  pod  objektivem  mikroskopu  nacházejí,  snad 
uvolněním   životního  skupenství. 

Než  stává  se,  že  smrt  nálevnika  nenastává  jakousi  degenerací, 
vyschnutím,  nýbrž  spíše  předčasně,  rozpoutáním  celého  svazku  živého 
těla  v  části.  Ona  tělíska  živým  bodům  podobná,  která  napjata  byla 
v  těle  jako  síť,  přiblíží  se  či  posunuta  jsou  jedním  snad  svým  členem 
k  oněm  místům,  kde  proudí  život  přílivem  potravy  a  vyměšováním 
výplodův  odštěpování  ze  živého  těla,  místům,  která  v  činnosti  ustala^  a 
již  pozorujeme,  jak  celé  proudy  těchto  tmavých  bodův  opouštějí  umí- 
rající tělo.  Tělo  jakoby  s  nimi  vydechovalo  duši.  Nyní  poznáváme,  že 
všechny  ty  provazce,  představující  nám  v  živém  těle  jakoby  osnovu 
životní,  nervy,  byly  jen  potud  jaksi  podřadnými  činiteli  životními, 
pokud  spjaty  a  sevřeny  byly  v  jednotce,  paramaecium  zvané.  Jako 
rozpustilá  mládež  unikají  nyní  v  překotném  chvatti  z  tohoto  žaláře 
těla,  které  po  jejich  exodu  úplně  zmírá,  tak  že  i  bublina  svírající  se 
samovolně,  jak  se  zdálo,  ztrácí  svoji  irapulsivnost,  kterou  jakoby  byla 
přechovávala  jen  potud,  dokud  přibírala  tlumené  impulsy  oněch  tělísek 
v  síti  seřaděných.  Celé  tělo  se  pak  rozpadne  a  ona  vakuola  svrašfující 
se  objevuje  se  pak  obyčejně  jako  zaokrouhlený  rozedmutý  vak  mimo 
ostatní  mrtvé  tělo.  Filosoíické  spekulafji  naskýtá  se  tu  závěr,  že  ony 
zrnité  provazce  tělísek,  ribrilly  zvaných,  representují  právě  tak,  jako 
nervy  v  lidském  těle,  ony  organické  útvarv,  ktervmi  život  a  tedy 
v  přeneseném  slova  smyslu  psvchieké  ve  svých  prv':^počátcíeh  se  pro- 


22  Dr.  Kabel  Černocký. 


jevuje.  Mohli  bychom  pak  krátce  říci,  tak  jako  činí  materialistický 
monismus :  tato  živá  struktura  tělísek  dává  život  jedinci.  2ivot  nálev- 
níka  není  ničím  jiným  nežli  zmnohonásobněným  nebo  zmocněným  ži- 
votem živých  jedniček,  ze  kterých  se  skládá.  Pak  bychom  ovšem 
otázku  po  životě  a  psychickém  odbyli,  avšak  nerozřešili.  Napsali  bychom 
číslici  místo  logarithmu,  kterým  povstala.  Byli  bychom,  tvrdíce,  že  jednička 
je  číslo,  právě  tak    v  právu,  jako  ten,    kdo  tvrdí,    že  dvojka  je  číslo. 

Pozorujeme  však,  kterak  umírání  nastává  také,  jako  v  prvním 
případě,  pozvolnou,  povšechnou  a  současnou  degenerací,  na  př.  vy- 
sýcháním živlu,  ve  kterém  žijí,  případy,  kdy  nevymykají  se  ony  osnovy 
života  z  celé  oblasti  živé  hmoty.  Zároveň  s  ní  umírají.  Pozorujeme-li, 
kterak  v  tomto  případě  bublina  samovolně  se  svrašťující  vlastně  déle 
životnost  zachovává  než  trvá  ono  vzájemné  působení,  utlačování  a 
svrašfování,  roztahování  a  uvolňování  jednotlivých  tělísek  (fibrill),  která 
dříve  své  souřadnosti  pozbývají  než  vakuola  (srdce)  umírá  —  pak  na- 
kloněni bychom  byli  více  k  domněnce,  že  základním  projevem  životním, 
ať  závislým  od  impulsů  jádrových  tělísek,  která  sama  jsou  jakýmis 
jedinci  o  sobě,  af  původním  nebo  prvotním,  je  činnost  tohoto  střediska 
organisace.  Budeme  pak  úkon  vakuoly  považovati  za  původ  života. 
Přihlédneme  li  dále  k  tomu,  že  vakuola  nejeví  žádné  struktury,  ani  ne 
takové,  jakou  má  buňka  nejjednodušší,  budeme  blízcí  domněnce,  že 
chemismus  této  vakuoly  sám  seboi  jest  počátkem  života  nálevníkova, 
anebo  budeme  náchylní  tvrditi,  že  život  sám  rozložen  jest  jako  síla  po 
struktuře  a  nasazuje  svoji  činnost  ve  vakuole. 

Jinak  řečeno,  my  promluvili  jsme  v  prvním  případe  o  smrti  ná- 
levníka  ve  sra\'slu  monismu,  ve  druliénn  případě  ve  smyslu  vitalismu 
nebo  dualismu.  Měli  jsme  vlastně  na  zřeteli  dvojí  způsob  umírání,  dva 
jedince,  zaniknuvší  různj-m  způsobeni  za  různých  okolností.  Došli  jsme 
tedy  k  různým  závěrům,  třebas  pozorovali  jsme  jednotky  životní  to- 
tožné i  strukturou  i  funkcemi  i  projevy  života.  Odpovídati  jsme  chtěli 
na  dvojí  otázky.  Je  to,  co  vidíme  živým,  živým  proto,  že  oživeno  jest 
jakousi  zvláštní  silou  životní,  anebo  proto,  že  b}'ti  neživým  znamená 
nebýti  vůbec?  Protože  všechno,  co  jest,  bére  podíl  na  dění  světovém. 
Odumírání  nebylo  by  pak  v  tom  smyslu  ničím  jiným  než  vymý^cením, 
vyhraněním  ze  svazku  povšechného  bytí,  dle  mluvy  monismu. 

Přidáme- li  k  vysýchající  kapce  vody,  ve  které  umírá  naše  ná- 
levničí  kolonie,  kapku  čerstvé  vody,  pak  uvidíme,  kterak  celé  tlupy 
tělísek  zrnit\^cb.  která  život  paramaecia  přečkala,  z  jeho  těla  vytáhlvi 
pojednou  oživují,    nabývají    větší  hbitosti,    shlukují  se    v   jeden    celek, 


Umírání  nálevníků.  23 


kolonii  kolem  dokola  jakýmsi  povrchem,  rozpjetím  ohraničenou.  Zůstá- 
vají sice  čilými  samy  v  sobě,  trpnými  však  jako  celek,  který  brzy  se 
rozpadne  zase.  Zatím,  co  neoživly  bubliny  (vakuoly),  které  nemohly 
proto,  jak  by  se  zdálo,  oživovati  ani  dříve  tělísek  zrnitých  (fibrill), 
nabý^vají  životnosti  zbytky  těla  nálevníkova.  Nálevník  sám  však  už  se 
nevzkřísí.  Třeba  nám  nyní  rozlišovati  od  života  nálevníka  jako  jedince, 
€e]ku,  život  jednotlivců,  tělísek  zrnitých,  jako  částí  tohoto  celku.  Život 
nálevníka  paramaecia  je  složitější  a  prchavější  nežli  život  jeho  částí, 
menších  tělísek,  nálevniků  jednodušších.  Život  nálevníka  jest  podmíněn 
životem  jeho  částí.  Život  částí  pak  je  závislý  na  bytí  jiném,  „neživém" 
—  kapky  vody.  Znamená-li  tedy  mouismus  tolik  jen,  co  povšechnou  a 
všeobecnou  závislost  všeho  jsoucího,  pak  jistě  je  základní  podmínkou 
poznání  vědeckého  vůbec.  Chce-li  býti  více,  vysvětlením  tohoto  dění 
světového  vůbec  a  života  psychického  zvláště,  pak  obsazuje  půdu,  na 
které  on  sám  musí  vyhladověti. 

H.  Driesch  snažil  se  uvésti  počátek  působení  a  činnosti  živého  na 
nejjednodušší  mj^slitelné  body,  které  nazval  psychoidy.  To  co  chová 
zárodek  všeho  života,  nazval  entelechií.  Projev  života  dle  daných 
podmínek  a  popudů  nazval  ústrojně  uspořádaným  sebeurčováním 
(organische  Regulation).  Měli  bychom  tedy  rozložiti  jednotlivá  tělíska 
zrnitá,  na  kterých  život  nálevníka  zosnován,  na  jednodušší  ještě 
body,  psychoidy.  Posunouti  znaménko  tázací  až  před  počátek  věty, 
"které  obsahem  a  smyslem  je  život,  anebo  hledati  ještě  primitivnější  a 
původnější  projev  života,  než  jaký  nacházíme  u  těchto  tělísek  zrnitých. 
Tu  narážíme  na  otázky:  Jest  možno  kromě  těch  nejnižších  projevů 
života,  jaké  nacházíme  na  př.  v  reakcích  živého  tělíska  zrnitého,  buňky, 
mysliti  si  ještě  jednodušší  popudy  a  projevy  života?  Jsou  také  nepo- 
zorovatelné projevy  života?  Dle  čeho  jest  nám  možno  usuzovati  na 
nejjednodušší  nepozorovatelné  projevy  života?  Možno  tu  mluviti  vůbec 
ještě  o  životě?  Máme  také  najíti  kriteria  a  známky  pro  tento  způsob 
života  Či  podložiti  třeba  pouze  jistou  neviditelnou  působící  sílu,  život, 
duši?  Psychoid  nemá  pak  ve  stupnici  života  žádného  jmého  významu 
leč  ten,  že  praví :  život  a  psychické  kdesi  začíná.  Lépe  bychom  řekli : 
zjevuje  se  za  daných  podmínek.  Max  Verworn  (Kausale  u,  konditionale 
Weltanschauung.  Jena  1912)  zamítá  proto  všechno  pátrání  po  příčinách 
zjevování  se  činnosti  životní  a  praví,  že  stačí  nám  znáti  podmínky,  za 
kterých  život  nastává.  ^) 


')  Verworn  pojem   »příčinv«   z  přírodovědy  vůbec  vylučuje,  klada  místo  ní    »pod- 
mínkví.  Není  však  to  pěšky  jako  za  vozem  ?  S. 


24  Dr.  Kakel  Černocký  :  Umírání  nálevníku. 

Na  živém  nálevníku  poznali  jsme  předně  činnost  a  pohyb  celého 
živočicha,  jisté  úkony  a  pohyby  sloužící  k  zachování  života  celku, 
rozeznali  jsme  však  i  podřadný  život  částí  tělísek  zrnit3^ch,  jedincíi 
nižšího  řádu,  jevících  jednak  rozčleněnost  jednak  jakousi  účelnost  čin- 
nosti. Život  celku  podmíněn  tu  životem  částí,  Činitelův,  ale  nejenom 
životem,  nýbrž  i  jinými  ještě  podmínkami,  jakými  jsou  na  př.  uspořá- 
dání jich,  struktura  a  vzájemné  působení.  Z  těchto  pak  podmínek  zase 
jedna  druhou  podmiňuje.  2ivot  částí  sám  o  sobě  předně  podmíněn 
živlem,  ve  kterém  žijí.  Umírání  znamená  tedy  ubývání  podmínek  k  ži- 
votu. Tou  měrou,  týmže  pořadem,  kterým  ubývá  podmínek,  ubývá 
i  úkonů.  Nálevník  pozbývá  napřed  pohyblivosti  tuhnutím  živlu,  vody. 
Bubliny  (vakuoly)  a  jádra  se  buď  srážejí,  byla-li  po  těle  rozložena,  nebo 
rozestavují,  byla-li  pohromadě.  Skrovnějším  přílivem  potravy  ubývá 
potřeby  struktur  a  roztřídění.  A  přece  ústa  se  dosud  svírají  a  rozeví- 
rají, bublina  svrašťující  se  zachovává  až  do  posledního  popudu  života 
svůj  rythmus.  Zdá  se,  jakoby  tato  jedna  část  celku  tvořila  jeho  střed,. 
byla  podmíněna  všemi  ostatními  částmi,  právě  tak,  jakobychom  řekli, 
celek  podmíněn  je  sám  sebou.  2ivot  její,  kter}^  podmiňuje,  jak  se  zdá,, 
do  jisté  míry  život  celku,  jest  podmíněn  zase  životem  téhož  celku.  Naše 
zkušenosti  nacházejí  zde  konec  podmiňování  právě  tak,  jak  tvoří 
psychoid  Drieschův  východisko  příčinnosti   životní. 

Monismus,  zjevující  se  v  různých  obměnách,  snaží  se  uvésti  po- 
znání naše  na  nejjednodušší  základy  a  zásady  vědecké,  a  v  tom  jistě 
má  význam  i  zásluhu  nemalou.  Dokud  však  tak  zjevným  bude  rozdíl 
mezi  žitím  a  umíráním,  mezi  myšlenkou  jako  vlastní  skutečností  a 
předmětem  myšlenky  jako  něčím  čitelným  a  poznatelným,  myslitelů ým,. 
stěží  ubude  platnosti  a  významu  dualismu  ve  vysvětlování  dění  život- 
ního a  psychického. 


A.  Vrzal:  Xábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  25 


nábožensko-mrauní  otdzkjj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Jak  účiukovaly  nové  pořádky  na  stav  niskýoh  vesnic,  autor 
názorně  ukazuje  v  náčrtku  „Tři  vesnice"  (1879),  srovnávaje  stav 
tří  vesnic,  ležících  ténarř  vedle  sebe  v  bohaté  gubernii  samařské.  První 
z  nich  postavena  na  oko  v  nejvýhodnější  hospodářské  poměry,  druhá 
—  rovněž  v  poměry  příznivé  a  třetí,  obyčejná  ruská  ves,  Barská 
(barskij=pasnký),  bývalá  nevolnieká,  má  málo  země  a  platí  veliké  daně. 
A  co  Uspenskij  pozoroval? 

„Nejhůře  a  nejhloupěji  ze  všech  tří  vesnic  žije  nejbohatší,  ves  S. 
Přes  to,  že  důchodem  z  úrokových  pramenů,  ze  mlýna,  z  rybolovu  atd.,  které 
doslovně  se  značným  nadbytkem  kryjí  rozhodné  všecky 
obecní,  okresní,  zemské,  státní  a  všeliké  jiné  platy,  tak  že 
musejí  zbývati  nadbytečné  peníze  na  obecní  potřeby,  obyvatelé  vesnice 
•Soldatského  dovedou  to  zaříditi  tak,  že  se  jim  každý  rok  peněz  nedostává" 
i  ukládají  daně  „po  třech  rublích  z  duse  .  .  .  Svých  nemocných  nevozí  na 
obecní  účet  do  nemocnice,  nekrmí  sirotky,  žebráky  na  obecní  útraty,  ..." 
za  to  „často  posílají  své  krajany  na  Sibiř  po  nálezech  obecních  ..."  —  „Nejlépe 
však  ze  všech  a  nejrozumněji  žijí  sedláci  vesnice  Barské",  totiž  nejchudší. 
Tu  „platí  velké  daně  a  celý  rok  trápí  se  výhradně  zemědělskou  prací  .  .  . 
Dosti  často  setkáš  se  tu  s  bystrou  hlavičkou,  člověkem  pevného,  železného 
charakteru,  jenž  promy.slil  své  vztahy  k  lidem,  s  nimiž  má  co  dělati.  Koná 
pak  jen  takové  práce,  jež  docela  dobře  zná  .  .  .  Až  do  poslední  doby  ne- 
zavedli krčmy  .  .  .  Slovem,  sedlák,  jenž  více  než  jiní  vytrpěl  ve  svém  živote, 
následovně,  jak  se  nám  zdá,  více  sklíčený,  nadělený  špatnou  zemí,  obtížený 
daněmi,  proti  všem  smyslům,  všem  násobilkám  všech  /lílů  světa  jeví  se 
pořádnějším,  positivně  rozumnějším,  nadanějším,  poctivějším  a  zámožnějším, 
než  onen  sedlák,  jenž  maje  důchody,  kryjící  všecky  jeho  vedlejší  platy,  .  .  . 
ničeho  nevymyslil  kromě  krčmy,  žije  bídně,  opile,  falešné,  k  bližnímu  je 
lhostejný,  lhostejný  k  světu,  k  sobě,  k  rodině." 

Není  tedy  blahobyt  vždy  provázen  mravní  dokonalostí. 

To  ovšem  neznamená,  že  by  nevolnictví  se  všemi  mrzkostmi 
svými  bylo  dobrodiním  pro  mužíka  dosud.  Nevolnictví  přiucovalo  mu- 
žíka práci  a  pořádnosti  —  holí,  později  změnivší  se  v  nedostatek  půdy 
a  hojnost  daní ;  ovšem  taková  hůl  nemá  se  snad  zachovati  dále,  nýbrž, 
aby  nastal  opravdu  lidský  život,  hůl  má  se  vystřídati  p  evn  ou  vůlí. 
dovednosti  zvětšovati  její  pomocí  i  vlastní  i  cizí    blahobyt.    Ale    právě 


26  A.  Vrzal: 

této  pevné  vůle,  mravní  síly,  nedostává  se  mužíkovi,  by  dovedl  klásti 
odpor  svému  domácímu  nepříteli,  vydřiduehovi,  proti  němuž  nedovede 
ho  ubrániti  ani  obezdušená  selská  obščina.  Nicméně  autor  ukazuje 
několik  světlých  paprsků,  živ3'ch  obrazů  z  téhož  života  lidu,  jako  je 
starosta  Ivan  Vasiljev,  jenž  nepřipustil  krčmy  v  rodnou  ves ;  tento  pevný 
sloup  rodné  vesnice,  muž  vroucího  srdce,  svěilého  rorumu,  narodil  se 
ve  tmě  a  zapadlém  koutě,  ale  řídil  se  „jiskrou  Boží",  „v  něm 
zůstal  živ  člověk  i  duše  jeho  živa". 

Ve  dvou  větších  pracích  :  „Sedlák  i  selská  práce",  „Vláda 
země"  (1882)  spis.  zastává  se  zvláštní  vlády  země  i  působení  země- 
dělské práce  na  mužíka,  při  čemž  čtenáři  vštěpuje  se  zvláštní  poesie 
této  vlády  země,  ale  zároveň  v  témže  čtenáři  vzbuzuje  se  s  druhé  strany 
pochybnost  o  tom,  že  by  vláda  země  ve  všech  vztazích  mohla  uspokojiti 
člověka,  jeho  živou  duši.  V  první  práci  je  hrdinou  Ivan  Jermolajevič, 
Čistokrevný  sedlák,  aristokraticky  selská  duše,  jak  praví  Uspenskij,  jenž 
zůstává  poslušen  „vlády  země"  ;  v  druhé  práci  hrdinou  —  Ivan  Bosých, 
sedlák,  jenž  vlivem  okolností  zpronevěřil  se  rolnické  práci,  vládě  země, 
ale  následky  tohoto  zpronevěření  názorně  dokazují  nám  nedotknu- 
telnost a  svatost  této  vlády  země.  Ivan  Bosých  zkusil,  že  nyní  i  jeho 
kamarád,  mužík,  může  ho  bíti,  zatesknil  i  zužitkoval  svou  bohatýrskou 
sílu  jako  strojník  železné  dráhy,  kdež  mnoho  vydělal,  pocítil  volný, 
lehk}'  život,  ale  mravně  hluboce  klesl,  ztrativ  svědomí.  Konečně  se 
vzpamatoval,  vrátil  se  domů,  odprosil  ženu  i  počav  znova  hospodařiti, 
nabyl  bodré  mysli.  Zemědělská  práce,  život  v  zemědělských  okolnostech 
není  pro  mužíka  spojen  s  takovými  pokušeními,  s  jakými  spojen  výdělek 
jinde.  Ale  ačkoliv  autor  vládu  země,  práci  selskou  do  jisté  míry  ide- 
alisuje,  že  práce  ta  je  hlavním  pramenem  selské  výživy  a  podmiňuje 
mravnost  mužíků,  přece  přiznává,  že  nevidí,  ,,že  by  v  hloubi  této  práce 
i  v  jejím  konečném  výsledku  ležela  myšlenka  i  starost  o  Člověka  v  roz- 
měrech, důstojných  této  ustavičné  práce".  Usp.  pozoroval  při  nedot- 
knutelnosti zemědělské  soustavy  jakousi  „zpustlost  duše  lidu",  jež  vede 
k  bezcitnosti  k  bližním.  Týž  čistokrevný  sedlák  Ivan  Jermolajevič  bez 
milosrdenství  zrovna  před  zimou  propouští  pastuchu,  jemuž  zbývá  žebrota, 
a  na  člověka  pohlíží  jen  jako  na  pracovní  sílu.  Proto  si  zle 
naříká  v  jeho  rodině  snacha,  již  utrápili  a  nemohou  se  dočkati,  až 
natáhne  nohy,  by  si  vzali  zdravou  ženskou.  ( )bezdušena  je  též  selská 
obščina,  a  spisovatel  uvádí  v  náčrtku  „Ravněnije  pododno"  pře- 
kvapující příklad  toho,  jak  vesničané  sbili  vesničana,  jenž  pomohl  vdově, 
kdežto    všichni    ostatní    vesničané    nedovedli  tak  učiniti.    „Neopovažuj 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  pisem0ÍctYÍ  mském.  27 

se  dělati  dobro,  když  my  všichni  dohromady  nemůžeme  totéž 
učiniti". 

Je-li  tedv  také  pozemková  obščina  obezdušena,  kde  nalézti  pro- 
středky, aby  se  opět  probudila  živá  duše?  Dá  prostředky  ty  civilisace, 
přinese  je  intelligencey 

Uspenakij  sice  ideaiisuje  „vládu  země",  ale  není  slepý  k  stinným 
stránkám  této  vlády,  není  právě  nadšen  tím,  aby  člověk  žil  podle  týchž 
Zíikonů,  jako  rostliny,  nebo  zvířata. 

„Lid,  který  milujeme",  uvažuje  autor,  ^do  té  doby  zachovává  sviij  mo- 
hutný a  skromný  typ,  dokud  nad  ním  panuje  vláda  země...  země 
zabrala  ho  do  svých  rukou  beze  zbytku  .  .  .  ale  za  to  zase  není  zodpověděn 
za  nic,  ani  za  jediný  krok  svůj.  Jakmile  dělá,  co  poroučí  jeho  hospodyně 
země,  za  nic  není  zodpovědný:  zabil  člověka,  jenž  mu  zabil  koně,  i  je  — 
nevinen,  protože  bez  koně  nelze  přistoupiti  k  zemi ;  pomřely  mu  všecky 
děti,  —  opět  je  nevinen,  —  země  neurodila,  nebylo  čím  je  krmiti ;  do 
hrobu  vehnal  svou  ženu  —  i  je  nevinen  :  hloupá  husa,  nerozuměla  hospo- 
dářství, byla  lenivá,  pro  ni  práce  stála  .  .  . 

V  přírodě  je  sice  všecko  pravda,  ale  není  všecko  v  ní  přívětivé. 
P':>hleJte.  jaký  veselý  les  je  na  hoře,  jaké  jsou  tam  veselé  „ptáčků  sbory  ..." 
Ale  poslouchejte  pozorněji,  a  dovtípíte  se,  že  tam  všecko  .požírá  druh  druha" 
každé  chvíle  .  .  .  Přejděte  k  lidské  společnosti,  postavené  v  přírodě  v  příhš 
nerozlučnou  závislost  a  nemající  možnosti  žíti  jinak,  než  podle  týchž  zákonů, 
jak  žije  les.  —  a  tehdy  tento  pískot  a  nářek  lidské  bytosti  bude  hrozný  a 
neobyčejné  politováníhodný,  protože  tu  ukrutnost  druh  nad  druhem  páchají 
lidé,  ne  však  zvíři»la.  ne  němí  živočichové  .  .  .'* 

Kdo  tu  má  zvolati  na  lid :  Nedělejte  to,  proklatí  ?  K  tomu  má 
býti  intelligence.  A  skutečně  za  dřívějších  dob  pracovala  uprostřed  lidu 
^lidová  intelligence",  nikoli  ve  jménu  „zvířecí,  lesní 
pravdy,  n\-brž  ve  jménu  vyšší,  božské  spravedlivosti.'^ 
Byli  to  vvvolenci  Boží,  kteří  neodcházeli  do  pouští,  nýbrž  mezi  lidem 
žili  pro  lid.  Za  starvch  dob  vyvolenci  Boží  snažili  se  zachovati  harmonii 
života  selského,  ale  hleděli  živočišnou,  lesní  pravdu  povznésti  na  stupeii 
pravdy  lidské  a  tím  rovnováhu  učiniti  trvalejší.  Neodtrhujíce  sedláka 
od  práce  zeméiělské,  nepřetrhujice  jeho  četných  svazků  se  zemí,  hlá- 
sajíce pravdy  křesťanské  mravnosti,  hleděli  živočišnou  pravdu 
povznésti  na  stupeň  božské  spravedlivosti.  Z  nejlepších  zástupců  tohoto 
typu  byl  Tichon  Zadonský  (v  1T83).  biskup  voroněžský,  který  vzdal 
se  stolice  biskupské  a  v  klášteře  rozvinul  bohatou  osvětovou  činnost 
pro  lid,  hledě  rozšiřovati  království  Boží  ve  světě. 

,Xaši  intelligentní  prarodičové",  správně  soudí  Uspenskij,  „byli  tak 
rozumni,  znah  asi  tak  dobře  raassu  lidu,   že  pro  společné  blaho  uvedli  v  ni 


28  A-  Vkzal: 

křesťanství,  t.  j.  uchopili  poslední  slovo,  a  přitom  nejlepší,  jehož  se 
dožilo  lidstvo  věky  utrpení.  A  slovo  to,  hlásající  nejvyšší  stupeň  sebeza- 
pírání,  nebáli  se  vnésti  v  prostředí  lidí,  kteří  žili  zvířecím  životem  .  ,  .  Nyní 
Tšak,"  poznamenává  Uspenskij,  „hrabeme  se  ve  starém  národním  a  evropském 
haraburdí,  v  národních  a  evropských  jamách  rumových." 

Lidová  intelligence  ruská  podle  Uspenského  účinnou  láskou  kře- 
sťanskou v  lidské  poměry  vznesla  spravedlivost;  spisovatel  uznává,  že 
takové  intelligence  třeba  i  nyní,  zvláště  pro  lidovou  školu,  která 
by  se  neobmezovala  jen  učením  „o  koze  a  ovci",  nýbrž  „hlásala  by 
touž  přísnost  vůči  sobě  samému  i  vůči  bližnímu,  jíž  třeba  lidské  spo- 
lečnosti proti  pravdě  pralesa",  pravdě  zvířecí.  Taková  lidová  škola, 
založena  jsouc  na  uvědomělé  úctě  k  ušlechtilosti  forem  života  lidu, 
mohla  by  přepracovati  neuvědomělou,  větrem  nahodilostí  vik lanou 
ušlechtilost  v  pevnou,  uvědomělou  ušlechtilost,  utvrzenou  vědomím 
spravedlivosti  těchto  ušlechtilých  forem.  Taková  škola  by  lid  oduševnila,. 
probudila  v  něm  svědomí,  obrodila  duši. 

Uvědomělým  hlasatelem  „lidového  a  muzického"  je  Protasov 
v  náčrtcích  „Z  rozmluv  s  přáteli",  jež  jsou  jakousi  přílohou 
k  „Vládě  země".  Zatím  muž  tento  je  nespokojen  lidem,  t.  j.  jeho 
neuvědomělost í  nejlepších  stránek  jeho  života.  Protasov  hořekaje, 
že  zdravé  stránky  života  lidu,  závislé  přímo  na  zemi,  na  její  vládě 
nad  člověkem,  zůstávají  nepoznány  samým  lidem.  Aby  také  dobra  života 
lidu  stala  se  uvědomělými,  volá  na  pomoc  lidu  intelligenci. 

„Náš  lid",  naříká  si  Protasov,  „žije  bez  vlastní  vůle,  bez  vlastní 
myšlenky,  žije,  podrobuje  se  pouze  vůli  své  práce  .  .  ,  Jako  stvoření  Boží 
pouze  je  výtečný,  krásný  a  dokonalý,  jako  tento  rozložitý  strom,  tento  klen  ; 
ale  jestliže  maličká  sekera  povalí  velikánský  dub,  jenž  se  válí  a  padá  bez 
reptání,  pak  i  našeho  sedláka,  jenž  té  chvíle  je  vzorem  lidské  dokonalosti 
a  všestranného  rozvoje,  také  povalí  každá  maUčkost,  která  ho  bije  po  mo- 
hutném a  velkolepě  organisovaném  těle  .  .  .  Fvubl,  hvizdot  stroje,  —  a  hle, 
vzor  budoucnosti  rozvalí  se  v  prach  ..." 

Je  tedy  úkolem  intelligence,  by  věděla,  že  Rasové  mají  vzorný 
typ  života  lidského,  obščinu  totiž,  i  aby  působila,  by  typ  ten,  neuvě- 
domělý dosud,  „jenž  se  zrodil  sám,  jako  kvítko,  jako  hříbátko'',  „změnil 
se  v  uvědoměle  nejvzornější  a  přestal  býti  vzorným  neuvědoměle".  Má 
se  tedy  intelligence  starati,  by  se  přesvědčila  o  ušlechtilých  formách 
selského  života  a  probudila  i  v  samém  sedláku  uvědomělý  vztah  k  těmto 
ušlechtilým  formám.  Bohužel,  nynější  intelligence,  civilisace  toho  nečiní. 
„Vláda  země"  ve  vydání  r.  18S3.  byla  ukončena  významným   pou- 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  29 


kázáním  na  to,  že  v  ruském  lidu  od  pradávna  vedle  pokorného  typu 
Platona  Karatajeva  (typ  sedláka  ve  „Voj  ně  a  míru"),  blízkého  přírodě 
i  holé  živočišné  pravdě,  žijícího  a  hynoucího  bez  reptání  jako  tráva 
v  poli,  býval  typ  dravce,  umělce  v  utiskování  a  týrání  krmícího  jej 
Platona,  a  ještě  třetí  postava  člověka,  hlásajícího  pravdu  Boží  a  zastá- 
vajícího se  Platona  proti  dravci,  jemuž  hrozila  ohněm  pekelným,  zmíněná 
„lidová  intelligenee''.  Nyní  vedle  figur  Platona  a  dravce  nevidíme  člo- 
věka, jenž  by  se  opovážil  ceknouti  o  oné  pravdě,  kteroa  Bah  vidí  a 
mluví  ústy  lidí.  Všecko  je  na  straně  dravce.  I  dokládá  tam : 

„Civilisace  přichází  k  nám  ne  ta,  jež  bv  se  zastávala  Karatajevů,  — 
neoblehéuje  jich  práce,  nenaplňuje  prázdný  čas  prací  mysli  a  probuzením 
duchovních  schopností,  nýbrž  pomáhá  dravcovi,  oblehčujíc  dravce,  lupičství 
pomocí  evropských  obratů,  s  nimiž  venkovský  dravec  začíná  se  seznamovati 
a  na  něž  dostává  velikou  chut.  Všecko  —  pro  něho,  a  nic  pro  Platona. 
Nedivte  se,  že  člověk  srdce  a  pravdy,  octnuv  se  mezi  t^mato  dvěma  typy, 
í  nichž  osobnost  jednoho  je  uvedena  na  nicotnost,  druhého  však  —  rozduta 
do  nemožných  rozměrů,  ztrácí  hlavu.  Nevyhánějte  přece  z  lidového 
prostředí  potřebu  božské  pravdy  mezi  lidmi  —  jí  potřebuje 
lid  právě  tak,  jak  země.  Nezapomínejte,  že  Bůh,  třebas  ne  brzy,  ale 
jisté  řekne  pravdu  .  .  ." 

Také  v  pozdějších  náčrtcích  Uspenskij  malaje  selský  život  se 
základní  pravdou  jeho  zemědělské  práce,  se  všemi  postranními  poku- 
šeními, jež  se  v  něj  derou,  i  s  vnitřním  jeho  zlem  náslelkem  obezdušení 
obščiny.  A  při  tom  ustavičně  vrací  se  k  základním  svým  myšlenkám 
o  probuzení  svědomí,  o  obrození  duše,  bez  nu  hž  plný  život 
není  možný,  má-li  se  žíti  ..po  božsku  a  ne  po  antiknstsku".     (P.  d.) 


30  Db.  Jan  Hejčl 


Ištar  v  podsvětí. 

I)i{.  Jax  Hejčl. 

Úvod. 

Kdo  dorazí  do  Kahýry,  zaměří  zajisté  nejprve  do  musea  staro- 
žitností egyptských.  Žasne  nad  bohatstvím  vzácných,  nesčetných  před- 
mětů drobounkých  i  obrovitých,  které  nám  vypravují  o  tisícleté 
vzdělanosti  národa,  který  obýval  úzké  pobřeží  dolního  Nilu.  Vzpomíná 
na  podobné  sbírky  Britského  musea,  pařížského  Louvrů,  berlínského 
odděleni  egyptologického,  vzpomíná,  že  spousty  podobných  památek 
roztroušeny  jsou  po  celé  Evropě,  ano  že  jich  bylo  n«nožství  zavezeno 
i  za  Atlantický  oceán  —  do  Ameriky.  A  odkud  jsou  vzaty,  odkud 
jsou  sem  přeneseny  ?  Dílem  z  egyptských  chrámů,  dílem  —  snad 
větším  ■ —  z  egyptských  hrobů. 

Prvním  cílem  vycházky  neb  —  lépe  řečeno  —  vyjížďky  (po 
elektrické  dráze)  bývá  Gize  a  Sakkara,  kde  trčí  vysoko  k  nebesům 
divy  světa,  divy  starovýchodního  stavitelství  —  pyramidy,  královské 
to  hrobky,  a  kde  se  dále  rozkládá  město  mrtvých. 

Urazíme-li  rychlíkem,  ženoucím  se  z  Kahýry  přímo  na  jih  podél 
Nilu  674  km.,  staneme  v  Luxoru ;  první  cesta  nás  vede  do  největšího 
chrámu  světa  —  do  Aramonovy  svatyně  v  Karnaku,  druhá  cesta  pak 
nás  vede  na  druhý  břeh  Nilu,  opět  ke  hrobům  královským 
(Biban  el-muluk). 

Sedíme  na  oslu,  vracíme  se  a  potkáváme  Araby,  kteří  nám  na- 
bízejí rozmanité  věci  na  prodej  —  ten  ruku  utrženou  mumii,  ten  po- 
svátného chrobáka,  ten  jiný  předmět  a  tážeme-li  se,  kde  to  vše  vzali, 
shledáme,  že  vykradli  starý  hrob. 

Již  tento  povrchní  pohled  na  zbytky  bývalé  slávy  slunného  po- 
břeží Nilu  nás  poučuje,  jak  velkou  pozornost  věnovali  Egypťané  životu 
posmrtnému,  a  když  studujeme  památky  písemné  v  hrobech  uložené, 
zejména  tak  zvané  „pyramidové  texty"  a  pak  „Knihu  mrtvých",  jsme 
skutečně  překvapeni,  jak  si  Egypťané  život  záhrobní  do  nej- 
menších podrobností  propracovali. 


Egypt,  jehož  vliv  politický,    vojenský   a   kulturní  nedal  se  ome- 
ziti jen  na  poříčí  Nilu,  šířil  se  dle  zákona  rozpínavosti    —    až  narazil 


Kter  v  podsvětí.  31 

« 

na  jiného  velikého  soupeře,  který  sidlil  rovněž  v  poříčí  —  v  poříčí 
dvou  veletokův,  Eufratu  a  Tigridu,  až  naběhl  na  —  Babyloňany 
a  Assyry.  Oba  velcí  národové,  Egypťané  i  Babyloňané,  byli  synové 
starého  V3''chodu,  byli  sousedy  —  aspoň  hranice  jejich  zájmů  se  stý- 
kaly —  ano  můžeme  říci,  že  to  byli  dva  národové  bratrští.  Písmo 
svaté  (Gn.  10)  nám  vypravuje,  že  Sem  a  Chám  byli  dva  rodní  bratří 
—  Jafet  zde  nepadá  na  váhu  —  čímž  vysloven  jest  původní  společný 
vznik  a  bratrský  poměr  obou  národův,  ač  (jak  již  jména  Sem,  Chani 
naznačují)  Babyloňané  a  Assyrové  patřili  k  národům  Semitským, 
Egypťané  vSak  byli  Chamity.  —  Jsme  si  dobře  vědomi,  že  jak  písmo, 
tak  i  jazyk  obou  těchto  starovýchodních  kolosů  se  značně  lišil  na 
stupních  pozdějšího  vývoje,  přece  však  shledáme  mnoho  podobného 
v  celé  kultuře,  zejména  však  v  náboženství,  které  bývá  konservativnější 
a  nepodléhá  tolikým  změnám  a  tak  rychle  jako  jiné  složky  národního 
života.  Jest  proto  velmi  zajímavo  vyšetřovati  a  srovnávati,  zda-li  se 
podobají  názory  Babyloňanův  (a  Assyrů,  ku  kterým  vnikala  krok  za 
krokem  vzdělanost  babylonská)  o  životě  v  zásvětí  názorům  Egypťanův 
a  zdali  ob3^vatelé  poříčí  Eufratu  věnovali  rovněž  tak  velkou  pozornost 
svým  mrtvým  a  starali  se  za  živa  o  svou  budoucnost  posmrtnou 
8  toutéž  péčí,  jako  obyvatelstvo  poříčí  Nilu. 

1.  Oba  nárové  shodují  se  v  tom,  že  dle  jejich  přesvědčení  dlužno 
mrtvolu  nložiti  do  země.  Někteří  archeologové  ^j  sice  snažili  se  tonto 
zásadou  otřásti,  však  marně.  Ničiti  mrtvoly  ohněm  bylo  v  přímém 
rozporu  s  názory  starovýchodními  o  poměru  mrtvého  těla  k  duši  po 
smrti.  Byli  by  musili  zapřít  sebe  sami,  aby  dali  mrtvoly  své  neb  svých 
příbuzných  páliti.  *)  Přece  však,  přihlédneme-li  blíže  ke  způsobu,  jakým 
se  svěřuje  tělo  hrobu,  shledáme  tu  a  tam  značné  rozdíly. 

Nejstarší  památka  babylonská,  která  nám  znázorňuje  způsob  po- 
chování padlých  reků,  jest  pomník  pocházející  ze  3.  tisícletí  př.  K., 
zvaný  sloupem  supím. ')  Dle  té  byli  zemřelí  zcela  nazí,  bez  jakéhokoliv 


1)  Tak  Koldewey.  Nedo5el  však  souhlasu  Srv.  M.  Jastrov,  Bildermappe  zur  Ke- 
ligion  Babyloniens  und  Assyriens.  Giessen  1912  Text  sloupce  82. 

2)  Domnívali  se,  že  duše  i  po  smrti  sdílí  se  o  osudy  s  tělem;  páliti  tělo,  znamenalo 
páliti,  palčivé  bolesti  jiusobiti  duši  zemřelého,  který  by  se  pak  případně  mohl  na  živých 
pomstíti.  Ze  není  ani  toto  pravidlo  bez  ojedinělých  výjimek,  nelze  popírati.  Mohli 
nepřítel  dáti  spáliti  mrtvoly  padlých  odpůrců  ve  válce  a  pod. 

*)  Nalezen  v  Telloh-u,  nyní  v  Louvrů.  Nápis  poučuje  o  yypuklině  zobrazené  na 
vápencovém  pomníku,  který  byl  nalezen  roztříštěn  na  sedm  kusů.  jež  důmyslně  srovnul 
Leon  Henzey.  Eannatum  (kolem  r.  2900  před  Kr.),    král    lagašský,    chtěl    jím    zvěčniti 


32  Dr.  Jan  Hkjčl: 


obalu,  bez  jakékoliv  rakve  narovnáni  do  hrobu  s  nataženýma  nohama 
a  to  tak,  že  hlava  jednoho  odpočívala  na  hlavě  druhého  a  naopak. 
AčkoIi\^  by  mohlo  se  namítnouti,  že  tak,  zcela  nazí,  byli  pochováni  jen 
padlí  vojáci  při  pohřbu  hromadném  do  šachty,  přece  dlužno  míti  za 
to,  že  podobným  způsobem  pochováváni  bývali  i  jednotlivci,  zejméaa 
chudí.  Bylif  nalezeny  i  v  jiných  hrobech  ojedinělých  mrtvoly  bez 
jakéhokoliv  obalu.  Nechybíme,  když  se  domníváme,  že  tyto  hroby 
v  dobách  nejstarších  byly  poměrné  velmi   mělké. 

Při  pohřbívání  zámožnějších  vyvinula  se  již  v  dobách  starobaby- 
lonských  trojí  methoda  pohřbívání:^)  a)  BuJ  napěchována  byla  mrtvola 
v  sedě  do  hliněné  urny,  na  kterou  pak  přiklopena  urna  druhá,  b)  Dle 
druhé,  patrně  mladší  o  něco  methody^  byl  již-  vyzděn  velmi  mělký 
hrob  z  cihel,  tak  velký  (či  malý),  že  se  do  něho  vešla  mrtvola  na  přič, 
a  to  mrtvola  s  nohama  skrčenýma,  k  bradě  přiraženýma;  kladla  se  na 
bok  tak,  že  hlava  čelila  k  severu  neb  k  jihu  ;  záda  pak  z  pravidla 
obrácena  byla  k  východu.  Při  této  druhé  methodě  mohla  již  býti  po- 
ložena mrtvola  na  i-ákosovou  rohožku,  neb  jí  zahalena,  c)  Dle  třetí 
methody  byl  na  mrtvolu  se  skrčenýma  nohama  na  boku  ležící  postavem 
jakýsi  hliněný  poklop  neb  obrácená  velká  mísa. 

Jakási  odrůda  prvé  methody  je  způsob  strčiti  skrčeného  nahék* 
nebožtíka  do  hliněné  nádoby,  která  měla  podoba  sedací  kou- 
pací  v  a  ny.2) 

Teprve  z  pozdější  doby  assyrské  pocházejí  hroby  mající  tvar  ko- 
mory zcela  vy  zděné  a  klenuté  parabolo  vým  obloukem  z  cihel.  Půdorys 
podobného  hrobu  v  Ašuru  jest  obdélník  měřící  2'90  m  a  1-67  m. 
Je  to  tedy  již  hrobka.  Stěny  jsou  vystavěny  z  13  vrstev  cihel 
(vysoké  celkem  asi  75  cm.);  cihly  jsou  27  cm.  dlouhé  a  6  cm.  široké. 
Otvor  nevelký  na  západní  straně  hrobky  ústí  do  důlu,  kterým  se  d© 
hrobky  sestupovalo,  a  kterj'  byl  jakousi  předsíní  komory  hrobové ') 
(tvar  to     obvykly-  i  u  Kanaanů).  ^) 


své  vítězství  nad  nepřítelem  Umma«  zvaným  (dnešuí  pahorek  locha).  Na  jedné  straní 
znázorňuje,  kterak  vítězové  zohavili  mrtvoly  padlých  nepřátel:  ziUínali  jim  hlavy,  které 
odnášejí  přilétající  dravci  (supi?  odtud  název).  Zohaviti  mrtvolu  —  tof  největší  potupa, 
kterou  se  lze  i  na  mrtvém  pomstíti.  —  Na  jiné  straně  zobrazeno  pochování  hrdinfi  padlých 
v  bitvě  za  vlast.  Srv.  Jastrow  num  č.  72  a — c. 

*)  Jastrow  num  5.  113-116. 

*)  Jastrow  num  č.    115. 

*)  Jastrow  num  č    114  a  —  d. 

^)  Vincent,  Canaan   ď  aprčs  1' cxplorat-on  receiiit.  ťaii?  1907.  s.   205  dd. 


Ištar  v  podsvětí.  33 

V  době  teprv  pozdní,  po  šestém  století  vyškytají  se  rakve 
našim  rakvíua  poněkud  podobnější.  Jsou,  jak  se  samo  sebou  rozumí 
hliněné,  některé  z  nich  i  polévané,  tedy  s  glasuroo.  Jsou  to  roury 
s  okrouhlým  otvorem  na  jedné  straně,  1^2  °®^  ^V*  ™-  dlouhé,  do 
nichž  se  natažený  nebožtík  vsouval  buď  hlavou  napřed  neb  nohama, 
buď  celý  —  z  pravidla  —  neb  jen  částečně. 

Jak  nepatrný  to  vývoj  v  pohřbívání  mrtvých  na  březích  Eufratu 
a  Tigridu,  proti  velkolepým  hrobům  a  hrobkám  na  březích  Nilu  !  Kde 
jsou  tu  královské  hroby,  které  by  se  mohly  měřiti  s  hrobkami  králův 
egyptských  —  s  pyramidami  ?  Kde  jsou  hroby  babylonsk3'ch  a  assyr- 
ských  velmožů,  které  by  mohli  závoditi  s  mastabami  velmožů  egyptských  ? 
Najdeme  v  Babylonii  konkurrenta  s  královský^mi  hrobkami  panovníků 
thebských?  Marné  hledání  .  .  .  Babyloňané  a  Assyrové  prý  pochovávali 
své  krále  do  —  do  bažin,  na  místa  nepřístupná  •  .  .  *)  I  kdyb}-  nebyla 
pravdivá  tato  zpráva,  přece  pochybuji,  že  najdou  se  v  ssutinách  ba- 
bylonských podobné  rozsáhlé,  nesčetnými  obrazy  poseté  hrobky,  jaké 
nalézáme  v  městech  mrtvých  na  hranicích  pouště  Lybické  .  .  .  Jest 
pravda,  že  Babylonie  a  Assyrie  není  dosud  tak  prokopána  jako  Egypt, 
sotva  však  najdeme  i  když  dále  se  bude  kopati  v  Babylonii  a  Assyrii 
památky,  které  by  mohly  závoditi  s  příbytky  mrtvých  v  Egyptě.  Se 
stanoviska  architektonického  lze  sice  pyramidám  přirovnati  věže, 
které  mělo  každé  větší  babylonské  město,  avšak  tyto  věže  nejsou 
hrobky,  jako  pyramidy,  tyto  věže  zplodila  jiná   myšlenka. 

2.  Do  hrobů  kladeny  —  jak  známo  —  v  Egyptě  nebožtíkům 
ne  jen  nádoby  s  pokrmy  a  nápoji,  nýbrž  velké  množství  i  jiných  potřeb 
životních,  kterých  užíval  za  svého  pozemského  života  ;  nebylo-Ji  lze 
poskytnouti  jich  in  nátura,  byly  nahrazovány  aspoň  in  effigie.  Také 
v  hrobech  babylonskj-ch  nalézáme  nádoby  z  hlíny,  mědi,  šperky  stří- 
brné, zlaté,  z  mědi,  kamene,  perleti,  pečetidla  (válečky),  zbraně  —  tedy 
táž  zásada,  opatřiti  mrtvého  vším  potřebný^m  pro  život  posmrtný,  která 
působila  nesčetné  starosti  Egypťanům,  táž  zásada  platila  i  v  Babylonii 
—  avšak  Babyloňané,  pokud  lze  z  daného  materiálu  souditi  —  daleko 
nebyli  tak  starcstlivi,  šiědři  a  blahovolní  ke  svým  mrtvým  jako  Egypťané. 
Poddaní  faraónovi  starali  se  záhy  o  svou  posmrtnou  budoucnost,  by 
měli  i  po  smrti  ve  hrobech  co  jísti  a  píti  a  proto  zakládali  fundace, 


'  Zpráva  Anianova  (Výpravy  Alexandrovy  VII  22;  a  Strabonova  (XVI  11;, 
áe  byli  babylonští  králové  pochováváni  v  bažinách,  potvrzuje  se  prameny  klínopisnými 
(Delitzsch,  Das  Land  ohne  Heimkehr  s.  34.  pozn.  11.) 

Hlídka.  3 


34  Dr.  Jan  Hejčl:  Ištar  ▼  podstětí. 

určili,  aby  z  výnosu  statků  po  smrti  jejich  byly  kladeny  jim  do  hrobu 
potraviny  a  nápoje.  Po  takové  péči,  kterou  diktuje  láska  k  sobě  samému, 
však  u  Babyloňanů  nenalézáme  stopy.  Oi  nalezne  se  kdy  tabulka 
podobného  obsahu? 

2.  Rakvím  egyptským  věnována  všemožná  péče.  Nezmiňuji  se 
o  tom,  že  bývali  egyptští  nebožtíci  uzavíráni  do  dvou  rakví,  do  jedné 
dřevěné  a  druhé  z  tvrdého  kamene,  zejména  z  granitu,  že  bývala 
maska  zemřelého  na  rakvi  opevněna,  čehož  všeho  v  Babylonii  postrá- 
dáme; upozorním  jen  na  jeden  společný  rys,  který  lze  sledovati  jak 
v  poříčí  Nilu,  tak  v  poříčí  Eufratu  a  Tigridu :  Rakve  egyptské  bývaly 
ozdobovány  různými  nápisy,  obsahující  modlitby  a  formulky,  jichž  bude 
nebožtík  po  smrti  potřebovati,  aby  se  mu  otevřely  všecky  brány  vedoucí 
do  sídla  blažených.  Později,  když  se  modliteb  takových  nahromadilo, 
že  by  se  na  stěnu  rakví  nevešly,  psány  byly  na  zvláštní  závitky,  které 
dávány  mrtvému  do  rakve,  ze  kterých  záviiků  se  vyvinula  tak  zvaná 
-Kniha  mrtvých."  Také  v  hrobech  babylonských  shledán  obyčej 
dávati  mrtvému  do  hrobu  tabulky  popsané  a  podávající  formulky.  ^) 
Škoda,  že  obsah  těchto  tabulek  není  dosud  veřejnosti  znám;  tolik  však 
jest  jisto,  že  dle  našich  dosavadních  vědomostí  Babyloňané  „Knihy^ 
mrtvých"  neměli  a  sotva  se  kdy  najde. 

4.  Víme,  že  Egypťané  vyslovili  touhu  po  delším  životě  mrtvého 
i  pečlivým  balsamo  ván  ím,  ve  kterém  byli  mistři!  Nelze  pochybo- 
vati, že  Babyloňanům  bylo  balsamování  známo,  že  by  jejich  lékaři 
byli  dovedli  též  konservovati  mrtvoly  —  avšak  nečinili  tak.  2) 

5.  Ze  však  i  Babyloňané  milovali  své  mrtvé,  patrno  z  obyčeje 
velmi  rozšířeného,  pochovávati  své  milé  v  půdě  svých  vlastních  příbytků. ') 

Za  těchto  poměrů  ohlížíme  se  po  nějaké  památce  literární,  která 
nás  poučí  o  názorech    Babyloňanů  o  životě   posmrtném.    Nalezneme  ji? 

1)  Snad  i  hliněné  malé  kužele  (kulky)  popsané  tvzvou  k  živým,  by  bylo  mrtvol 
Setřeno,  bývaly  kladeny  k  mrtvole  do  hrobu. 

')  Údaje  Herodotova  (I  198),  že  byly  mrtvoly  konservovány  t  medu,  nelze  dolo- 
žiti ani  nálezy  v  babylonských  hrobech  ani  nějakým  textem  klínopisným. 

')  Srv.  Delitzsch,  Das  Land  ohne  Heimkehr  s.  13.  n.  15  pozn.  15.  Zejména  při 
Tykopávkách  v  Assuru  shledáno  mnoho  případů,  že  mrtvoly  byly  pochovávány  »p»d 
podlahu*  obývaných  příbytků  a  to  ne  příliš  hluboko  I  Byl  to  obyčej,  který  úplně  «d- 
poroval  názorům  israelským  o  znečištění  dotykem  mrtvoly  neb  jejího  hrobu ! 


Db.  Jan  Sedlák:  Mikuláš  z  Dráidan.  35 


rnikuldš  z  Drážďan. 

Db.  Ja:s   Sedlík. 

Mezi  muži,  kteří  méli  veliký  vliv  na  počátky  tak  zvané  české 
reformace,  dlužno  na  místě  předním  jmenovati  mistra  Mikuláše 
z  Drážďan.  Je  to  osobnost,  jejíž  život  a  činnost  posud  jsou  téměř 
neznámy.  Zmínil  se  o  ní  u  nás  pouze  Truhlář  v  Paběrcich  (Věstn. 
Ak.  189S  str.  662—664)  a  připsal  jí  dle  ruk.  univ.  praž.  IV  G  15 
aspoň  dva  traktáty  mimo  dva  jiné  v  rukopisech  Mikulášovi  ]:řičítané. 
Ale  kdežto  daleko  méně  významným  Petrem  z  Drážďan  již 
r.  1678  se  obíral  v  pečlivé  na  tu  dobu  studii  Schreiber  (Thomasius) 
a  v  poslední  době  pěkcé  práce  mu  věnovali  O.  Meltzer*)  a  O. 
Richter,"-)  nedostalo  se  Mikuláši  posud  diikladnější  úvahy,  jež  by 
vylíčila  a  ocenila  jeho  práci.  Chtěje  tak  učiniti  v  této  studii,  jsem  si 
dobře  vědom,  že  podobná  práce  nemůže  býti  naprosto  dokonalou  a  že 
ji  bude  třeba  doplňovati,  snad  i  v  něčem  opravovati. 

Život  Mikulášův. 

Soudíc  dle  příjmení,  jež  se  dává  v  rukopisech  Mikulášovi,  na- 
rodil se  v  Drážďanech.  Mládí  svého  však  nestrávil  tam,  nýbrž 
v  některém  sídle  biskupském.  Tak  soudím  ze  zmínky,  již  o  svém 
mládí  činí  Mikuláš  sám  ve  spise  „Super  Pater  noster".  Píše  tam:  „Ego 
in  quadam  civit&te  episcopali  annis  XI  adolevi,  ubi  LXII  canonici  sub 
prebendis  pingwissimis  ducentarum  fere  librarum  pariziensium  in 
matrice  ecclesia  serviebant,  quorum  plures  erant  benefieiorum  plurium 
detentores.  Michi  testis  et  iudex  sit  sancta  trinitas  unus  deus,  quod 
paucos  eorum  vidi  communi  mořte  hominum  deíangi,  sed  subito  omneš 
et  reprobe  moři."  Tedy:  11  let  až  do  dospělosti  žil  v  městě  biskupském. 
Tím  nelze  rozuměti  Drážďany,  kdež  nebylo  sídla  biskupského  ;  nelze 
mysliti  ani  na  Prahu,  neboť  v  Praze  to  Mikuláš  píše.  Snad  to  byla 
Míšeň.  Ci  Magdeburg? 

Kdy  přišel  Mikuláš    do  Prahy  a  studoval-li  zde  filosofii  či  jinde, 
nelze  říci.  Truhlář  ho  ztotožňuje  3  bakalářem  Mikulášem,   jenž  byl 


')  »Die  Krenzschule  za  Dresdenc     v    Mitth.    des  Ver.    fiir  die    Gesch.    Dresdens, 

Dresden  1886  a  »Ein  Traktát  Peters  von  Dresdenc   v  Dresdener   Gesehichtsblátter  1907. 

')  »Dresdens  Bedeutung  in  der  Geschichte*    v  Dresdener  Gesehichtsblátter  iy07. 


36  Dr.  Jan  Sedlák; 


r.  1396  na  universitě  pražské  promován,  a  soudí,  že  mistrovství  nabjl 
někde  v  cizině.  To  jest  možné,  ale  jistoty  nelze  nabýti.  Jisto  však  je, 
že  byl  Mikuláš  mistrem  svobodných  umění;  neboť  ho  tak  jme- 
nuje nejen  rýmovaná  kronika  „Počátkové  husitství"  (Výbor  z  české 
lit.  II.  233),  nýbrž  i  písaři  v  nápisech  jeho  traktátů.  Rovněž  odtud 
víme  bezpečně,  že  byl  knězem  a  že  studoval  kanonické  právo, 
v  němž  dosáhl  bakalářství.  M 

Neznámy  jsou  také  další  osudy  Mikulášovy.  V  popředí  vystupuje 
ponejprv  r.  1408  v  afféře  Kníaově  a  Abrahamově  radikálním  spisem 
proti  přísaze,  citaci  a  trestu  smrti  na  kacíře.  Zajisté  předcházela  ně- 
jaká činnost  literární  již  před  tím. 

Meltzer  i  Richter  spojují  potom  životní  osudy  Mikulášovy  s  Petro- 
vými a  praví  dle  Eneáše  Silvia,  že  r.  1409  odstěhovali  se  oba  s  ostatními 
Němci  z  Prahy  a  měli  školu  v  Drážďanech,  odtud  pak  že  byli  pro 
valdské  nauky  vypověděni  a  vrátili  se  do  Prahy,  kdež  řídili  školu 
v  domě  Národa  u  Černé  růže.  Ale  to  z  pramenů  neplyne  tak  jistě. 
Zpráva  rukopisu  thun.,  2)  jež  zde  již  spojuje  Mikuláše  s  Petrem,  jest 
kriticky    pochybná,    stejně   jako    „Počátkové    husitství"'.  ^)    Spolehlivý 


')  Vuniv.  praž.  III  G  9  lol.  71a  má  Tract.  cle  coQclusionibus  doctoiuni  in  Constancia 
nadpis:  Tract.  m  g  r  i  Nicolai  de  Drazna,  podobně  99a  Tract.  de  usura.  V  rkp.  téže  knih. 
V  G  19  fol.  251a  Seruio  de  com.  sub  iitr.  .  .  .  factus  per  Nicolaum  baccal.  decretorum 
a  v  V  F  22  fol.  la  :  finis  sermonis  .  .  .  per  řev.  presbyterům  dom.  Nicolaum 
de  Drazna. 

^)  H  6  f  1  e  r  SS.  III.  156n.  P  e  1  z  e  1,  Lebensg.  des  K.  Wenceslaus,  Urkundenbucli 
No  238  uveřejňuje  prý  ji  z  kapit.  knih.  Praví  se  tam:  Circa  annum  domini  1412  in 
civ.  Draznensi  Misnensis  dioc,  cui  tunc  presidebat  in  episcopatu  Johannes  dictus  Ochman  . .  ., 
Petrus  et  Nicolaus,  puerorum  eruditores  in  ipsius  nominate  civitatis  Draznensis 
scola  plurimas  curiosas  moventes  questiones,  illas  non  šunt  veriti  iuxta  capita  sua  centra 
auctoritatem  s  scripture  et  sanctorum  canonum  sinistro  diffinire  Že  autor  není  dobře 
informován,  viděti  již  ze  jméni  biskupova.  Biskupem  míšeňský tn  byl  totiž  tenkráte  Rudolf 
a  Oehmanem  má  se  asi  rozuměti  biskup  Ho  ff  man,  veliký  odpíirce  husitství. 
^)  Ty  vypraují : 

na   Příkopě  u  Černé  růže 

mistři  a  bakalářové  drážďanští  bydléchu 

a  tu  bursa  mějiechu  : 

mistr  Petr,  mistr  Mikuláš, 

Engliš  a  Nikolaus  Loripes. 

Ti  z  Drážďan  vyhnáni  biechu, 

neb  tajně  krev  boží  rozdáváchu. 
Tu  budí  pochybnost  již  jména  mistru.  Jeť  patrno,  že  kronikář  nemluví  o  čtyřech  mistrech, 
nýbrž  o  dvou,  jež  druhým   řádkem  blíže  určuje.  Petrem  tedy  rozumí    Engliěe    a   Mi- 
kulášovi dává  přídomek  Loripes.  (Meltzer  čte  s  Htiflerem  Lorizes  a  vykládá   »filius 


Mikuláš  z  Dráždan.  37 


pak  pramen  historický :  výpověď  Draendorfova  ^)  jmenuje  jako  učitele 
drážďanské  pouze  Petra  a  Bedřicha.  2)  Podobá  se  tedy,  že  Petr 
před  tím  v  Praze  nebyl  a  Mikuláš  Prahy  roku  1409  neopustil. 

Když  Petr  a  Bedřich,  vypověděni  byvše  z  Drážďan,  přišli  do 
Prahy,  přidružil  se  Mikuláš  k  nim.  Kdy  to  bylo,  nelze  sice  určiti 
přesně  ale  jistě  dříve  než  myslí  Meltzer,  jenž  ve  zmíněném  článku 
„Ein  Traktát  Peters  von  Dresden"  příchod  jich  do  Prahy  klade  až  na 
konec  roku  1412  neb  začátek  1413.  Tomu  totiž  odporuje  zápis  Draen-' 
dorfův  v  rkp,  kapit.  knih.  praž,  A  40/1,  ^)  dle  něhož  již  r.  1412  byli 
v  Praze.  Tedy  již  koncem  roku  1411  neb  na  začátku  1412  přišli 
do  Prahy. 

„Počátkové  husitství"  praví  nám,  že  měli  Drážďanští  bursu  a 
školu  v  domě  Národa  u  Černé  růže  na  Příkopech.  Totéž  má  kronika 
Prokopa,  notáře  pražského.  Ta  zpráva  jest  co  do  okolností  tak  určitá, 
že  není  proč  pochybovati  o  její  věrohodnosti.  Mikuláš  byl  mimo  to 
íinným  na  fakultě  artistů,  jakž  patrno  z  quodhbetu  Čížkova  v  lednu 
r.  1412,  při  němž  mezi  opponenty  v  rkp.  univ.  praž.  IX  F  7  uveden 
je  také  Mikuláš  z  Drážďan.  Ze  však  zároveň  byl  ve  sboru  mistrů 
drážďanských,  souditi  lze  z  toho,  že  jeho  spis  ,.Tabulae"  přičítají  pí- 
saři v  rukopisech  prostě   „Diáždanským*. 

Škola  Drážďansk3'ch  měla  ráz  jakéhosi  gymnasia.  V  grammatickém 
vyučování  předpisují  se  mimo  elementární  knihy  Donatovu  a  II.  díl 
Alexandrova  Dcctrinale  ještě  ,.jÍDá  malá  a  velká  grammaticalia"  a 
vedle  dialektických  cvičení,  obvyklých  v  nejvyšší  třídě,  jsou  i  vlastní 


Lauřeatii*  —  asi  nesprávně.)  První  identifikace  je  samozřejmě  chybná.  Je  z  toho  viděti, 
že  kronikáři  zpracovávají  již  tradici,  jež  ví  pouze  něco  o  součinnosti  jakéhosi  Petra  a 
Mikuláše  Drážďaubkj^ch  při  počátcích  kalicha. 

1)  Jan  Draecdorf  odpovídá  13.  února  1425  v  Heildelberce  biskupu  wormskému 
a  komisařům  na  otázku  »ubi  fundamentaliter  studuits  :  in  Bresden  in  Mima  sub  mgro 
Friderice,  consocio  mgri  Petři  de  Dresden  a  na  otázku  xquis  eum  in  predicta  doctriua 
informavit*  :  respondit,  quod  spiritus  s  sibi  j,res€ntem  doctrinam  dederit,  mediate  tamen 
habuit  eam  a  mgro  suo  JFriderico  et  mgro  Petro  de  Dresden  et  asservit  eorum  doctrinam,  esse 
sacram  et  veram  .  .  .  (Cf.  Meltzer,  Die  Kreuzschule  S.  55.) 

")  Blíže  neznámý;  snad   Epinge? 

*)  Je  to  Lyrova  postilla  na  evangelia  a  na  epiStoly  Pavlovy,  z  části  »Prage 
reportata  per  J  oh  annem  D  rae  ndor  f  a.  d.  14r2«  (fol  55a).  Ostatek  psal  Konrád 
Stoecklin  (fol.  175a  Cf.  Podlaha-Patera,  Soupis  rukopisu  I.  37),  patrně  také 
žák  školy  drážďanské  v  Praze.  Meltzer  jmenuje  ze  žáků  ještě  Bartoloměje 
Rautenstocka. 


38  Dr.  Jan  Sedlák  .- 


filosofické  přednášky.  *)  Než  nedosti  na  tom.  Drážďanští  překračovali 
i  tuto  osnova  a  zabývali  se  i  věcmi  theologickými  a  právnickými.  To 
jest  patrno  z  vynesení  biskupa  míšeňského  Rudolfa  ze  dne  18.  října 
r.  1411,  jímž  zakazuje  v  partikulárních  školách  míšeňské  dioeceae, 
zvláště  v  Drážďanech,  čisti  a  vykládati  knihy  Písma  a  kanonického 
práva.  2e  se  i  ve  škole  pražské  probíraly  podobné  otázky,  lze  viděti 
z  výslechu  Draendorfova. 

Není  pochybnosti,  že  vliv  školy  drážďanské  v  Praze  byl  větší  než 
obyčejných  škol  partikulárních.  Již  proto,  že  poskytovala  všeobecnějšího 
a  vyššího  vzdělání.  Více  však  ještě  proto,  jakým  duchem  bylo  pro- 
vanuto ono  vzdělání.  Jef  známo,  že  již  v  Drážďanech  byla  škola 
Petrova  stíhána  pro  bludné  nauky  a  posléz  Petr  s  Bedřichem  a  ně- 
kterými scholary  odtud  jsou  vypověděni.  Nauky  ty  dle  výálechu  Draea- 
dorfova  byly  valdské.  Také  Mikuláš  v  Praze  již  r.  1408  zastával 
bludy  valdské,  roku  1410  pak  neb  1411  napsal  traktát  „De  quadruplici 
Biissione"    zcela    ve  smyslu    valdókém  2)    a   byl  i  dále    s  druhy    svými 

Y  tom  duchu  činným,  jakž  vysvitne  lépe  z  jeho  literární  práce.  Máme 
tedy  v  Mikuláši  a  ve  škole  drážďanské  objevené  ohnisko, 
odkud  se  šíří  v  Praze  haerese  valdská,  jejíž  vliv  nutno  vedle 
vlivů  domácích  nauk  dřívějších  a  vedle  mocného  vhvu  Viklefova  vzíti 

Y  úvaha.  Neboť  škola  drážďanská  byla  ve  styku  s  veřejností  pražskou 
netoliko  žactvem,  jež  arci  bylo  z  větší  části  německé,  ^)  nýbrž  i  přímo, 
společenskými  vztahy  k  vůdcům  hnutí  viklefského.  Na  doklad  toho 
stačí  zatím  odvolati  se  na  zmíněnou  studii  „Vlivy  valdské",  z  níž  jest 
patrno,  že  Hus  ve  druhé  čá-sti  prvního  aktu  universitního  na  obranu 
Viklefa  prostě  excerpoval  uvedený  již  traktát  Mikulášův  „De  quadruplici 
missione".  Přesnější  úsudek  o  tom  bude  lze  pronésti,  až  bude  probrána 
literární  činnost  Mikulášova. 

Prammy  dějepisné  připomínají  pak  školu  drážďanskou  a  mluví 
o  velkém  jejím  vlivu  v  první  polovici  roku  1414,  kdy  vzniká  utra- 
quismus.    Některé    jmenují    docela  drážďanské    mistry,    hlavně    Petra, 


')  Tak  stanoví  školaí  řád  nástupce  Petrova  v  Diáždanech  Mikuláše  Tbirmana 
a  dodává  ;  »als  man  is  ouch  bei  Meister  Peter  und  anderen  gebalden  bad«.  Tento  školní 
rád,  jenž  nepocbybně  platil  i  v  Praze,  uveřejnil  H.  Ermiscb  v  Neues  Arcbiv  £iir 
sáchsiscbe  Gesebichte   1892    str.  346  nn.    Srv.  Melt  ze  r,  Ein  Traktát  1.  c.  str.   l93  nn. 

»)  Srv.  moje  Studie  a  texty  k  životopisu  Husovu,  seš.  1.  Olom.  1913  »VlÍTy 
valdské*  str     75—117. 

*)  Německá  bursa  a  škola  v  »národním«  domě  českém  —  jak  slabé  to  národa 
nostní  uvědomění  ve  vznikajícím  husitství. 


Mikuláš  z  DrúžďAD.  30 


pňrodci  kalicha.  Tak  připomenutý  již  záznam  v  rkp.  thun.  T6, 
rýmovaná  kronika  „Počátkové  husitství'',*)  Chronicon  univ, 
Prag. ')  a  Chron.  notarii  Prag.  s)  Rovněž  mistr  Jan  Papoušek 
v  rkp.  praž.  univ.  XI  C  8,  mluvě  o  příchodu  cizinců  z  Drážďan  do 
do  Prahy,  nadepsal:  Petrus.  *J  A  také  vrati^lav.-ký  text  kroniky 
Vavřince  z  Březové  možno  a  nutno  tu  uvésti  jako  svědka.  Nebof 
ačkoli  příslušné  místo  v  úvodu  jest  vloženo,  S)  přece  je  to  doklad  hi- 
storický, ovšem  ne  Vavřincův,  nýbrž  pozdější.  Zásluhou  Eneáše 
Silvia  byla  pak  theorie  o  drážďanském  původu  kalicha  obecně  při- 
ýdta,  a  všelijak  vyzdobena.  (p.  d.) 


')  Palacký  t  F  R  B  III.  472. 

';  Eodem  anno  mgr  Jacobella.s  cum  lugro  Petro  Theutonico  de  Drazdian  incepit 
-e»»«unicare  populum  laicalem  sub  utraque  specie  (Bofler  SS.  I.  34). 

*)  Theutunici  de  Drazdan  habentes  scolam  in  Nova  Civ.  penes  Nigram  Rosám, 
spccialiter  Petrus,  qui  suasit  Jacobello  communionem  calicis  ad  populum  (Hofler  SS.  I. 
72)  Rovněž  kompilace  Appendix  (u  Hofl.  ibid.  77)  :  Eodem  anno  mgr  Jacobellus  cum 
mgria  Tbeutonicorum  de  Draziiyan  incepit  communicare. 

*)  Cf    Hofler  SS    III  156      162  v  pozn. 

*)  A.  inc.  d.  1414  cum  misericors  et  niiserator  dominus  primo  veritatera  salutarem, 
<[ue  sacerdotum  ignava  desidia  per  multa  annorum  curricula  in  practica  perniciose  erat 
obmissa,  suis  fidelibus  revelaret  ac  deiectam  cuidam  honeste  vité  viro  mgro  Petro  de 
Drazdyan  tunc  antea  multis  annis  in  civitate  prHg  morara  trahenti  miraculose  patefecit. 
umde  mgri  pragen.ses  eidem  consenciente.s  istas  scrijnuras  coUegerunt,  coMectas  ad  Constan- 
-ciense  conrilium  transmiserunt  .  .  .  Nt-ní  sice  správné,  co  tvrdí  Goll  (F  R  B  V.  p. 
XXV),  že  místem  tím,  af  se  již  o  jakoukoliv  interpunkii  pokusíme,  souvislo>ít  nápadně 
se  porušuje,  ale  tím  méně  jest  pfavda,  co  praví  Bachmann  ^Geschichte  Hohmens  II, 
Gotha  1905,  str.  224  pozn),  že  teprve  s  vratislavským  přídavkem  text  jest  úplný.  Teita 
VaTřineovu  ve  znění  praž-kéin  nechybí  nic,  ale  vratislavský  přídavek  zase  jest  vložen 
obratně,  že  souvislosti  neruší.  Grammaticky  lze  arci  vytknouti  »revelaret  —  paiefecit*, 
ale  t«  jest  chyba,  jež  nemá  ylivu  na  souvislost.  Ze  však  místo  jest  }>řece  interpolováno 
jest  patrno  z  obsahu.  Dle  Vavřince  jest  hlavní  osobou  v  počátcích  kalicha  Jakoubek 
a  8  ním  jsou  »aliqui  sibi  assistentes  sacerdotes*,  mezi  nimiž  jest,  jak  uvidíme,  i  Petr; 
dle  přídavku  vrat.  je  hlavní  osobou  Petr  a  s>magi>tri  prag,  eidem  conseneientes*,  mezi 
MÍmiž  jest  i  Jakoubek.  To  jsou  patrně  dva  r5zné  proudy  ti  adice  historické  j^-ž  interpolator 
spojil  tím,  že  Petrovi  přiřkl  zjevení  (»miraeul<>se !«)  nauky  a  Jakoubkovi  ponechá) 
proTedení.  Důvodem  interpolace  byla  mu  snaha  doplniti  zprávu  Vavřincovu  a  spojití 
ji  8  traktátem,  obsahujícím  autority  poslané  do  Kostnice,  jenž  snad  v  rukopise  jeho  před- 
<ihá8el  {istas  scripturas  coUegerunt).    Ale    to    byly  asi    autority  r.   1417  I 


40  Posudky. 


Posudky. 


Topografie  starých  Athén.  Napsal  Dr.  Front.  Groh.  Část  II.:  Atheny 
za  doby  klassické,  hellenistické  a  římské.  V  Praze,  nákladem  České  aka- 
demie císaře  Františka  Josefa  pro  vědy,  slovesnost  a  umění.   1913. 

Spis  Grohův  jest  první  vědecké  dílo  české  o  topografii  starých 
Athén.  V  I.  díle  vylíčeny  jsou  Athény  za  doby  předhistoncké  a  v  době 
až  do  vpádu  perského  (hlava  1 — 5);  v  díle  11.  seznámí  se  čtenár 
s  Athénami  v  V.  a  IV.  století  př.  Kr.  a  za  doby  hellenisiické  a  řínaské 
(hlava  6 — 24).  Četné  illustrace  (84),  většinou  dle  íbtografiií  pořízené, 
vhodně  doplňují  výklad  textu;  na  konci  připojen  pečlivě  sestavený 
ukazatel  a  2  příloliy :  akropolis  athénská  a  plán  starých   Athén. 

V  předeslaném  tivodu  historickém  vytčeny  jsou  zá->luhy  Themi- 
stokleovy  zejména  o  opevnění  města,  Kimonovy  o  jeho  okrášlení,  ale 
především  Perikleovy  v  obou  směrech,  posléze  státníka  Lykurga  (hl.  6). 
Na  to  uvedeni  jsme  na  akropolis,  o  jpjíž  severní  hraubě,  zřízené  pravdě- 
podobně Themistokleem,  a  jižní,  postavené  snad  Kimonem,  jednáno 
v  hlavě  7.  Nejstavší  stavbou  JPerikleovou  na  akropoli  byl  malý  chrám 
Athény  Niky,  z  mramoru  pentelského  postavený  v  slohu  iónském, 
jehož  yat  nejstarším  dokladem.  Stál  na  právo  před  propylajemi  na  vy- 
soké baště  a  to  až  do  r.  1676  (hl.  8).  Rovněž  Athéně  zasvěcen  byl 
další  chrám  slohu  dor^kého,  zvaný  Parthenon,  stavba  technicky 
dokonalá  jako  málo  staveb  na  světě,  dokončená  v  začátcích  války 
peloponneské.  Jako  stavitelé  připomínají  se  Iktinos  a  Kallikrates. 
V  chrámu  stála  11%  m.  vysoká  socha  Athenina,  práce  Feidiova; 
jádro  dřevěné  pokryto  bylo  zlatem  a  slonovinou.  V  zadní  části  chrá- 
mové usch'  vány  poklady  bohyně  Athény.  Po  zevrubném  popise  stavby 
samé  i  jejích  ozd(  b,  většinou  lordem  Elginem  na  počátku  19,  stol.  od- 
vezených, dovídáme  se  o  osudech  chrámu,  jenž  asi  v  polovici  V.  stol. 
po  Kr.  proměněn  v  chiám  křesťanský,  zasvěcený  nejprve  B  ží  Moudrosti^ 
později  Panně  Marii.  Nedlouho  po  r.  1458  proměněn  od  Turků  v  me- 
šitu.  Nejvíce  utrpěl,  když  r  1687  dobývána  akropolis  od  Benátčanii, 
při  čemž  prach  Turky  v  chrámě  uložený  střelou  byl  zapálen,  takže 
celá  střední  část  Panhenonu  rozražena  (hl.  9). 

Asi  o  10  let  později  než  Parthenon  postavena  za  Periklea  sta- 
vitelem Mnesikleem  nejkrásnější  stavba  světská:  slavnostní  brána  na 
akropoli,  p  ropy  laje,  z  mramoru  pentelského  v  slohu  dnrtíkém  pro- 
vedená. Na  severním  jejím  křídle  jest  budova  pinakotlieké  v  podobě 
dorského  chrámeČku  ;  jižní  křídlo  j^^st  pouhý  průclu  d  k  chrámu  Athény 
Niky.  Výbuchem  prachu  bleskem  zapáleného  r.  1645  neobyčejně  pro- 
pylaje  utrpěly  (hl.  10).  Zvlášť  památný  jest  chrám,  v  němž  uctíván 
aitický  heros  Erechtheus  stotožiíovaný  s  ř^oseidonem :  Erechtheion 
v  slohu  iónském,  jehož  jest  nejdokonalejším  příkladem.   Východní  cella,. 


Posudky.  4ř 

zasvěcená  Athéně,  chovala  starobylou,  s  nebe  prý  spadlou  sochu  bo- 
hyně Aiheny,  před  niž  hořelo  věčné  světlo  ve  zlaté  lampě,  naplňované 
jen  jednou  za  rok.  V  severní  předsíni  ukazována  trhlina,  kterou  Po- 
seidon učinil  trojzubcem,  dále  slaný  pramen  jím  vykouzlený.  V  chrámě 
byl  hrob  nejstarěíhv*  krále  athénského,  Kekropa.  Za  dí^b  byzantských 
proměněn  Erechtheion  v  chrám  křesťanský,  za  vlády  turecké  v  barem  I 
Na  západní  straně  jt^ho  rozkládal  se  posvátný  okrsek  Pandrosin 
(hl,  lil.  Z  ostatních  clirámů  na  akropoli  uveden  Hekatompedon 
bobyiiě  Athény,  posvátný  ckrsek  Athény  Hygieie  se  sochou,  jižně 
odtud  posvátný  okres  Artemidy  Brauronské;  východně  pak  stála 
budova  chalkotheké,  v  níž  uschováváno  obětní  nářadí  a  zbraně 
(hlava   12). 

Vedle  chrámíi  zdobily  akropoli  též  četné  dary  zbožnými  věřícími 
věnované:  sochy,  reliéfy  mramorové  i  bronzové,  desky  obsahující  dů- 
ležitá usnesení  lidu  athénského,  seznamy  pokladů  ciirámovýeh  a  j. 
Votivní  dary  zde  stojící  popisuje  Pausanias.  Mezi  jiným  hned  u  vchodu 
na  posvátnou  půdu  stála  kropenka  v  podobé  horha  s  kropenkou  (hl.  13). 

Z  akropole  sestupujeme  do  města  hradbami  obehnanélio,  z  nichž 
zachovaly  se  zbytky  zcela  nepatrné.  Směr  j^^jich  nelze  již  přesně  určiti. 
Bran  bylo  11.  ale  rovněž  nemužno  mí^ta  všech  stanoviti.  Nejiůležiiější 
z  nich  byla  Dipylská,  strategicky  dobře  promyšlená,  jež  mnohokráte 
při  d('bývání  města  se  osvědčila,  jiná  byla  Svatá  brána,  Peirajská, 
Diocharova  a  j.  Dlouhé  zdi  spojovaly  Athény  s  Peiraieem  a  Falerem^ 
třetí  zeď  rovnoběžně  s  peiraj-kou  postavena  na  radu  Penkleovu  (hl.  14). 

Seznámiv  čtenáře  s  hradbami  a  branami  spisovatel  vede  je  od 
brány  Dipylské  na  náněstí  a  seznamuje  s  budovami,  jež  kdysi  zde 
stály.  Vůdcem  jest  opět  Pausanias.  V  rozsáhlé  budově  zvané  Pom- 
peion  seříďovřily  se  p"sváiné  průvody,  než  nastouply  cestu  po 
městě;  nedaleko  odtud  byl  chrám  Den)etřin.  Pak  počínala  široká 
třída  vedoueí  přímo  na  náměstí  zv.  dromos,  nejnádlierněj-ií  ulice  celého 
města.  Po  obou  stranách  jejích  až  ke  vchodu  na  náměstí  bvla  sloupo- 
řadí Na  náměstí  (agoře)  stály  některé  budovy  úřední:  Stoa  krá- 
lovská, úřadovna  archonta  krále;  Metroon,  chrám  matky  bohů 
Rheie,  jednuk  státní  archiv;  Buleuterion  čili  radnice  určená  ke 
schůzím  rady  atheuřké.  Před  ní  stály  sochy  eponymův,  t.  j.  heroův 
attických,  dle  nichž  nazvány  jednotlivé  íyly.  T  hol  os  určena  pro 
prytany,  t.  j.  pro  členy  rady  z  tyly  právě  úřadující ;  oltář  12  bohů, 
jehož  později  užíváno  za  hlavní  milník  ct  lé  Attiky.  Vedle  těchio  budoT 
stály  na  náměsií  jmé  j*'šiě,  jichž  poloha  je  neznámá,  na  př.  strategion 
a  poleterion.  Dále  byl  tu  chrám  Appollona  Patro  a,  sochy 
tyrannobijců  Aristogeitona  a  Harmodia;  uprostřed  agorj 
Leokorion,  heroon  dcer  athénského  krále  Lea.  K  procházkám 
sloužily  na  agoře:  Stoa  Dia  Osvoboditele,  stoa  pestrá,  na- 
zvaná tak  dle  maleb,  jimiž  byla  ozdobena,  a  stoa  hermovek.  Ve 
dnech,  kdy  se  nekonaly  slavnosti,  sloužila  agora  za  tržiště  (hl.  15). 
Severně  od  Areiopagu  rozkládá  se  na  malém  návrší  nejlépe  zachovaný 
ze  všech  chrámů  řeckých  chrám    Hefaistův,    nesprávně   nazvaný 


42  Posudky. 

TheseioQ  dle  činů  Theseových  na  raetopách  jeho  zobrazených.  Pochází 
asi  z  doby  Perikleovy.  Záhy  byl  proméněa  ve  chrám  sv.  Relioře  (hl.   16). 

Dr.  F.  K.        (O.  p.) 

JUDr.   Jan  Kapras,    Právní  dějiny  zemí  koruny  české.  II.  dílu 
část  1.  Nákladem   „Unie"  v  Praze.  540  str.  velké   S^.  Cena  13  K. 

Po  prvém  dílu,  o  němž  jsme  referovali  v  loňském  ročníku  tohoto 
ěasopisu,  následuje  imposantní  první  část  druhého  dílu  rychle,  mnoheoi 
rychleji  než  je  zvykem  u  vědeckých  publikací  takového  založení  jako 
jsou  Kaprasovy  Právní  dějiny.  8vazek  přítomný  probírá  dějmy  státního 
ařízení  v  zemích  koruny  české  od  utvoření  se  českého  státu  až  po 
Bílt)U  horu.  Je  rozdělen  dle  pr  grammu  naznačeného  autorem  v  I.  díle 
na  tři  doby,  které  odpovídají  třem  periodám  vývoje  —  době  knížecí, 
době  tvořícího  se  státu  stavovského  (tak  je  správnější  než  autorovo 
^doba  vytvoření  státu  stavovského")  a  d  )bě  státu  stavov>kéDo.  Každá 
2  těchto  tří  dob  rozdělena  uvnitř  opět  na  tři  části,  z  nichžto  v  první 
probrá  y  jsou  vž  iy  nejprve  p  )dmínky  státního  života,  t.  j.  půda  a 
obyvatrhtvo,  pak  ústava  a  naposk-d  správa  státu  té  které  doby. 
Rozdělení  to  souhlasí  s  historickým  vývojem  a  je  i  s  praktického  hle- 
diska velmi  vhodné  a  často  již  osvědčené.  Neiiůslednost  je  v  tom,  íe 
p.  spis.  v  době  prvé,  knížecí,  shrnul  všechny  tři  oddíly  v  jeden,  ne- 
chtěje zde  patrně  při  malém  rozsahu  látky  déliti  v  příliš  malé  odstavce. 

Kapras  z  bírá  v  obor  své  práce  stejně  všechny  z^'mě  koruny 
ěeské,  i  ly,  ktf-ré  již  dávno  od  koruny  ČHi>ké  odpadly  S  historického 
stanoviska  je  to  jistě  správno  a  kniha  Knprasova  jest  první,  která 
v  tomto  rozsahu  chce  stf^jnoměrně  probírati  všechny  země,  které  patřily 
k  českému  soustátí,  třeba  že  pro  význam  i  množství  specielních  prací 
základních  lví  podíl  oilnášejí  vždy  C-chy. 

Kaprasovy  Dějiny  právní  jsou  prací  kompilační  v  nejlepším  smyslu 
toho  slova  Autor  sujižI  se  shrnouti  výsledky  různých  prací  celkových 
i  mono^i^rafických  v  přehledné  dílj,  které  má  z  ázoruovati  vývoj  celkový. 
Z  něho  pak  nejlépe  bude  možno  poznati,  kde  bá  láuí  dosavadní  po- 
dávají pevný  základ  a  kde  p')8ud  nepusta'*ují. 

A  tu  ukazuje  se  v  tomto  prvém  díle.  pojednávajícím  o  starších 
dějinách  českých,  že  autor  skoro  všude  m<  hl  opříti  své  výklady 
o  dobrou  literatura  monografickou  ;  úkolem  jeho  bylo  jen  tiřizpů^obiti 
ji  úměrně  celku,  dáti  jí  jednotný  ráz  a  ducha.  Dovedl  celkem  pěkně 
použiti  výsledků  bádání  specielního,  se-kupiti  jeho  výsledky  a  přizpů- 
sobiti je  účelu  tak,  že  knitia  půsoi)í  j«k)  celek  vyrovnaně.  K  zásluee 
dlužno  přičísti  autorovi,  že  tam,  kde  uiínéní  badateíů  se  rozcházejí, 
pdožd  různé  názory  v^dle  sebe  a  snažil  se  přidržeti  se  nejsolidnějsílio. 
Za  příklad  takové  zdařilé  třeba  stručné  intbrmace,  uvádíme  názory 
o  poměru  plemen  v  kapitole  o  hospodářství  a  k olonisaci.  lokoda  j^n, 
že  autor  neřídil  se  tfiuto  zásad  m  vždy.  Někdv  snížil  se  látku  poďiti 
ahašiěněji,  ale  neovládl  jí  zcela,  takže  se  pak  jeví  stopy  neúplného 
srovnání    dvou  pramenů  se  rozcházejících.    V  takových   případech  do- 


Posudky.  4    « 

pDručovalo  by  ae  více  obšírnosti  nebo  aspoň  položení  různých  mínění 
Tedle  sebe. 

Jinak  dlužno  říci,  že  Knpras  rozvádí  ve  své  knize  látku  čistě 
kistorie-kou,  která  tvoří  vlastně  jen  předpoklad  pro  historii  práva, 
mnohem  Siřeji,  než  bývá  zvykem  v  právnických  příručkách.  S  hlediska 
právnického  bylo  by  zle  m  jžqo  činit  výtku,  ta  vščík  zmizí,  posuzujeine-li 
knihu  se  stanoviska  všeobecnějšího.  Výklady  čistě  právnické  st^ly  se 
tí>n  namnoze  přístupnějšími,  z  ijíinav'ějšími  a  straviielnějšínai,  což  nutná 
©ceniti  zvláště  pri  kniza,  která  chce  být  úvndern  mkdým  adeptům 
právnické  věiy.  Kniha  takto  j^iko  učebnice  přijde  jistě  velmi  vLod  a 
bude  z  nejpoužívanějších  příruček. 

Posuzujeme  li  však  knihu  jnko  dílo  čistě  vědecké  po  stránce  pre- 
kloubení,  propracování  látky  a  způsubu  podání,  zůstanou  nám  nini'há 
^esideria.  Nelze  ovšem  zabíhati  do  podrobností.  Pravý  rozbor  vyža- 
doTal  by  skoro  stejně  velké  kaihy  jako  je  Kaprasova,  což  nemůže  být 
úkideui  stručného  referátu.  Upozorníme  jen  namátkou  na  některé  věci 
zásadního  rázu. 

Vytkli  bychom  nejprve,  že  se  Kapras  při  líčení  některých  zjevů, 
jež  svým  významem  a  vývojem  přesahují  území  českého  soustátí,  příliž 
omezil  na  ú-iemí  české.  Přáli  bycnom  si  mnofidy  V3'^kladu  obšírnějšího, 
hlubšího,  který  by  sled  )val  celý  vývoj  instituce,  ne  pouze  onu  část 
▼Inj  vývojové,  která  se  přelila  přes  naš-i  země  Nebylo  by  při  tom 
Butno  zacházeti  do  podrob  lo^tí,  stačdo  by  podati  jen  hUvií  rysy  celéh© 
rýroje  a  souvislost  vývoje  domácího  s  ním.  Tak  na  př.  neporozumí 
výkladům  Kaprasovým  o  immumtě  v  zemích  če-kých,  kdo  nezná  vý- 
voje imm  inity  v  říši  francké  a  německé.  Nestačí  zde  dnes  už  samo- 
zřejmý poukaz,  že  česká  immunita  není  samorosilá  Autor  opřel  se  zd« 
patrně  jen  o  citovanou  jím  knihu  Rojtovu  o  církevních  immunitáck 
v  C -chách  a  na  Moravě,  ačkoliv  by  bylo  dnes  snadno  na  základě  dů- 
kladných prací  Seeliger ových,  Scenglových  a  posledně  Hirschovy  po- 
dati stručný  vývoj  immunit  na  zápale  a  připojiti  k  tomu  výkladj 
«   immunitě  u  nás,  kde  ovšem  není  skoro   žádiiých  prací  přípravných. 

Právník  uemél  by  také  směšovati  iramunitu  církevních  statki 
s  „immunitou"'  mést  Zlá  se  vůbec,  že  Kipras  sluva  immunita  užívá 
T  příliš  širokém  smyslu,  asi  jako  „vyj  nutí  z  prav  moci".  Dnes  však, 
kdj  vývin  názvosloví  pokročil  a  ustaluje  se,  znamená  slovo  immunita 
něco  uióně,  je  to  určitě  vymezený  právní  pojem,  který  nutno  všude 
respektovati 

Podobná  výtka  naskýtá  se  při  výkladu  o  jurisdikci  kastelánově. 
Autor  praví,  že  kastelánovi  náležela  „policie  i  poprava".  Výrazm 
„poprava"  nemélo  by  se  v  pávních  dějinách  starší  doby  užívati 
T  tomto  dnešním  smyslu  vzhledem  k  jeho  zcela  různému  význaraa 
v  době  minulé  (=  správa,  soud  a  nikoliv  odnětí  života  následkem  soud- 
ttík)  rozsudku). 

Velmi  zdařilé  a  jasné  jsou  výklady  Kaprasovy  tam,  kde  se  mohl 
opírati  o  výsledky  vlastních  báiání  monografických,   jako  na  př.  v  §  10. 


44  Posudky. 

O  právě  poručnickém  a  manželském  nebo  i  o  výsledky  jiných  význam- 
ných badatelů,  jako  Kadlecovy  práce  o  soudech  staročeských  nebo 
Niederlovy  o  rodu,  rodině  a  vsi.  Jinde  opět,  kde  autor  neměl  patrně 
dost  hlubokých  znalostí  speciálních  ani  dosti  výzkumů  monografických, 
sdělal  své  výklady,  zdá  se,  ad  hoc,  pro  potřebu  přítomné  knihy,  a  tu 
jsou  výklady  ty  ovšem  nepropracované  a  málo  pregnantni.  Kdo  přečte 
si  na  př.  výklady  o  centrálních  úřadech  panovníků  Habsbur>kých, 
odnese  si  jen  chaos  různých  fakt  podaných  úsečnými,  málo  propraco- 
vanými větami,  jež  mu  nebudou  mnoho  platný.  Jak  pregnantni,  šfav- 
vnaié  a  jasné  jsou  proti  těmto  opravdu  „právnickým"  výkladům  vý- 
klady Riegrovy  v  jeho  posmrtných  Eíšských  dějinách  rakouských ! 
A  Rieger  byl  přece  také  právník ! 

K  zásluze  dlužno  autoru  připočísti,  že  snažil  se  jíti  ve  svých  in- 
formacích dj  doby  nejčerstvější,  a  to  často  nejen  jako  divák,  ale  i  jako 
činný  účastník.  Tak  na  str.  23  polemisuje  s  Bretholzovými  názory 
o  významu  a  vlivu  Němců  v  zemích  českých,  které  tento  moravský 
badatel  nekriticky  hlásá  ve  svých  Dějinách  českých  (viz  níže  v  Roz- 
hledu vědetkém). 

Nemalou  zásluhou  při  celém  díle  je  také  pečlivý  seznam  literatury 
nejen  knižní,  ale  i  článkové,  který  sám  o  tohé  má  svůj  význam  a 
poslouží  [jříštím  badatelům  stejně  jako  výklady  samy.  Při  §  36  za  při- 
pomíiiku  stojí  knížka  Prášková  „Dvě  léia  na  Buchlově",  jež  autorovi 
nšla,  ač  obírá  se  institucí  právnicky  i  historicky  tak  významnou,  jako 
jest  lovecké  právo  buchlovbké. 

V  jednotlivostech  bylo  by  lze  ovšem  nesouhlasiti  s  mnohým  a  na- 
mítati lecco.  Ti<kových  výtek  neubrání  se  však  žádná  kniha,  zvláště 
jeli  rázu  tako\ého  jako  Kaprasova.  Zásluha  autorova  spočívá  už 
v  odvaze  k  podobnému  thematu,  při  dnešnim  rozsahu  specielních  bádání 
nikoliv  přijemi;ému  a  pruto  málo  vyhledávanému.  Dr.  K. 

Ad.  L.  Krejčík,  Prolegomena    k  vydání  II.  dílu  T.  J.  Pěšino  v  a 
díla  „Mars  Moravicus"  I.  V  Praze,  nákladem  České  Akademie,  1913. 

Vydání  druhého  dílu  Pešinova  „Mars  Moravicus"  započíná  vy- 
davatel jako  úvodem  tímto  spisem.  Obeznamuje  s  rukopisy  oblíbeného 
díla  Pťšiniiva,  vypisuje  marné  snahy  o  jeho  vydání,  oceiiuje,  ale  také 
důležité  opravuje  a  dopliáuje  Dobnerův  životopis  Pešinův  a  podává 
ukázky,  j.k  při  tom  Dibner  pracoval,  popírá  na  základě  pramenů,  že 
by  byl  Pešma  historiografem  maikrabství  moravského,  uvádí  knižní 
a  rukopisnou  pozůstalost  Pešinovu  v  Duchcově  a  dokazuje,  že  „Mars 
Moravicus"  sep.-án  byl  v  konceptu  již  r.  1665;  jak  bylo  možno  sepsati 
dílo  tak  rozsáhlé  v  dubě  poměrně  tak  krátké,  vysvětluje  obšírným 
kritickým  rozborem  rukopisného  díla  Pešinova  a  redukcí  jeho  na  pra- 
Mř-ny.  čímž  dospívá  k  těmto  výsledkům  :  vnější  stránka  díla  Pešinova 
o  vládě  Ferdinanda  II.  je  slabá,  a  věcná  cena  ubohá  ;  Pešicových  jest 
jen  několik  suchých  kronikářských  záznamů. 


Posudky  45 

Spisovatel  zdůvodněným,  kritickým  probránim  základních  otázek 
o  díle  Pešinové  podal  začácek  záslužné  práce;  jsou  to  základy  badou- 
ciho  oceňováni  Pešinova. 

Nedůsledně  píše  se  Chropiii  a  Chropyií  ;  zaráží  :  Freudenthal, 
místo  známého  Bruntálu.  T. 

Alois  Svojsik.  Japonsko  a  jeho  lid.    Xákl.   vlastním   v   Praze    II.   80) 
1913.  Str.   558   s  220  obrazy. 

Skvostně  vypravené  dílo  toto  spojuje  vhodně  cestopis  s  vědeckým 
pojednáním,  při  čemž  p.  spis.  loyálně  vydává  počet  z  toho,  co  sám 
zažil  a  co  z  osvědčených  pramenů  přejal.  Poiává  takto  o  světě  nám 
zcela  cizím  pěkný  a  výstižný  obraz,  jakého  ani  o  národech  a  poměrech 
mnohem  bližších  nemáme.  Líčí  drojí  cestu,  po  moři  (Tichým  Oceánem 
z  Ameriky)  a  po  sibiřské  dráze,  ka  kteréžto  druhé  cestě  připojil  delší 
pobyt  v  Japonska.  Popis  Japonska  je  všestranný,  třebas  co  nejstrnČ- 
nější:  vypsány  dějiny  i  nynější  poměry  kulturní,  státní,  hospodářské 
atd.  Cte  se  Yenkoncem  ve'mi    pěkně,  i   v  částech  vědeckých 

P.  spis.  jest  Japonskem  nadšen,  ale  proto  stinných  stránek  ne- 
zatajuje;  rozumí  se  samo  sebou,  že  chce  pro  svůj  předmět  i  takto 
vzbuditi  účast  a  sympathii.  Národ,  jenž  se  nedávno  způsobem  pro 
Slovana  tak  děsným  na  dějiště  uvedl,  zasluhuje  zajisté  i  naši  pozornosti; 
z  missijních  zpráv,  jichžto  v  nejnovější  dob  utěšeně  přibvvá,  přesvěd- 
čujeme se,  ža  p.  spis.  prese  vše  nadšení  píše  pravdivě,  nebi  t  ani  mis- 
sionáři  naši,  ač  v  japonském  materialismu  narážejí  na  největší  přt-kážky, 
soudí  o  vlohách  národu  toho  celkem  příznivě,  nemluvíc  ani  o  hmotné 
vyspělosti  jeho,  za  níž  arciť  zakrývá  se  také  hrozná  bída  nižších  tříd. 
O  poměrech  ženy  japonské,  ač  vylíčeny  tu  co  nejšetrněji  (ve  sku- 
tečnosti j<ou  mnohem  horší;,  měly  by  čísti  zvláště  naše  krasotinky,  abv 
trochu  vystřízlivěly  z  divadelního  nadšení. 

Některé  statě  cestopisu  uveřejněny  již  v  novinách,  čímž  vysvětliti 
možno  tu  a  tam  nějakou  bud  skutečnou  nebo  zdánlivou  neárovnalost, 
jako  na  př.  co  na  str.  71  a  1-45  napsáno  o  odporu  lidu  proti  telegrafu 
a  pod.  nebo  na  str.  271  o  „nejčistším  národě",  v  čemž  asi  —  dle 
jiných  zpráv  —  má  přece  jen  pravdu  opačný  úsudek  Waltera  del  Mař 
později  uvedený.  Na  str.  57  nejasně  řečeno,  že  Japonsko  nemá  emi- 
grace (m.  immigrace).  na  str.  2U0  napsáno:  „prospěla  prosperitě",  jinde 
..sanitetni"  a  pod. 

Dle  řečeného  netřeba  tuším  knihu  zvláště  již  doporučovati,  mluvíf 
sama  za  sebe.  Dle  nadpisu  je  to  jeden  svazek  sbírkv  ..Knihovna 
cestopisů  AI.  S  voj  s  í  ka",  k  níž  p.  vydavateli  přáti  jest  všeho  zdaru. 


BélaPečinková,  Ž  en  y.  Knihovna  .Obnovy"  v  Hrad.  Králové,  č.  20,  Str.  160. 

Za  úvodní  básní   ..Ženy    obsahuje  sbírka  sedm  obrázků.    Nejsou 
stejně  cenné,    ale  pěkné  nadání  projevují  všechny.    A  to  nadání  vzdě- 


4S  Posndky. 

lané,  pěstěné,  což  chvalně  třeba  vytknouti,  byť  okolnost  ta  nebyla  jim 
TŠude  práě  s  prospěchem,  tam  totiž,  kde  se  jaksi  vtírá  a  působí  po- 
někud aífektovaně.  Je  to  sice  manýra  u  mladých  skoro  zobecnělá,  aby 
86  nám  p)chlabili,  co  všecko  četli  a  vědí,  ale  pěkná  rozhodně  není. 
Velmi  mile  z^  to  čtou  se  místa,  at  výpravná,  ať  náladová,  kde  spiso- 
vatelka je  zcela  svá;  „Přítelkyně",  až  na  nějakou  tu  neurovnanost,  je 
takovým  kabinetním  kouskem  „Nh.  svém  místě",  o  manželu  opilci  trý- 
znícím rodinu,  je  tu  a  tam  až  příliš  drastické.  Neznám  jiných  prací 
spisovatelčiných,  vydala  li  jaké;  o  těchto  třiba  říci,  že  jsou  mnoho- 
slibné. Upřímnost,  umělecká  urairněoost  a  pevnější  zdůvodnění  v  dalších 
jen  prospěje. 

K  vyznačeným  tiskovým  chybám  budtež  poznamenány  ješté  jiné, 
zvlášť  rušivé:  Baškirceová,  Dostojewskim,  Wieuxtempovu  Bercens,  jinde 
zase  Bercense  a  pod. 

V  Beaufortově  „Příteli  domoviny"  vydal  Karel  Rožek  romány 
Květy  krve  a  Smích  osudu.  V  onom  líčeny  osudy  českovlašské 
rodiny  v  malém  čcřkém  městě.  Mladík,  dědic  značného  majetku,  vydal 
se  do  Terstu,  ničemu  se  nenaučiv,  nic  neuméje.  Tam  vženil  se  do  ro- 
diny vlašského  stavitele,  přišel  o  všechno  a  s  vyhýčkanou  rodinou 
poslán  postrkem  domů,  kde  ustanoven  „vertrem",  hlídačem  v  nemoc- 
nici. První  Část  děje  vypravována  zběžně,  po  novinářsku,  život  v  českém 
domově  vylíčen  již  sytěji;  neblahý  osud  he^.kých,  ale  chuddbiiých 
děvčat  zobrazen  v  rozmanitých  obratech,  více  méně  pravděpodobných, 
se  silným  přízvukém  soucitu,  ne  vždy  správně  rozděleného.  Maloměstská 
klevetnost,  závistivost,  út^kočnost  vůči  těmto  kráskám,  jež  lákají  mno- 
hého „z  Drážďan",  ne  však  „z  Berouna",  nemilosrdně  bičována,  p.  spis. 
nevědomky  sám  se  stává  stranníkem  ;  sic  by  světlo  a  stín,  když  už 
tak  rád  o  s|jolečnosti  moralisuje,  byl  trochu  spravedlivěji  rozdělil. 
Rušivě  působí  při  čtení  všelijaké  floskule  mnohdy  za  vlasy  přitažené. 
Na  str.  55  nemocniční  lékař  přichází  k  poznání,  že  „jediné  přirozené 
náboženství  je  pohanství"  ;  inu,  každý  má  náboženství  dle  toho,  zač  stojí. 


Jan  Malát,    Mladost  —  radost.  Dva  mužské  sbory.    Nakl.   V.  Kotrba 
v  Praze.  Part.  2  K,  hlasy  po  2.5  hal. 

První  sbor,  zvláště  zdařilý,  jest  výzva  k  tanci  a  jeho  líčení. 
V  chodu  polkovém  plyne  pěkný  nápěv,  ve  kterém  se  hlasy  laškovitě 
vystřídají.  Jelikož  nemáme  mnoho  takových  tanečních  sborů,  přijde 
tento  nový  salonním  pěvcům  zajisté  velice  vhod. 

Druhý  sbor  jest  něžná  milostná  píseň  ve  slohu  takorka  lidovém, 
aě  vysoce  umělecky  propracovaná,  syté  barvitosti,  cituplná  bez  protivné 
nasládlosti.  Mistr  harmonie  ani  tu  se  nezapřel. 


Rozhled  nábožensky  47 


Rozhled 

nábožensk]j. 

Ivímská  otázka  z  několika  příčin  octla  se  opět  v  popředi 
veřejného  zájmu.  Konstantinské  jubileum,  jež  nabádalo  mluviti 
o  svobodě  Církve,  italské  sněmovní  volby,  do  nichž  katolíci  ne 
sice  ještě  jako  strana,  ale  přece  vydatně  zasáhli,  tak  že  dosavadní  ně 
elettori  ně  eletti  skutkem,  třebas  ne  formálně  opuštěno,  odstoupeni 
římského  starosty  žida  a  zednáře  Nathana,  ty  a  jiné  události 
(úmrtí  kard.  Rampollyj  obrátily  zřetel  veřejnosti  balkánskými  věcmi 
dosud  zaujatý  poněkud  na  západ,  nej-oucí  ostatně  docela  ani  mimo 
tento  cbzor  balkánský.  Xebudiž  tedy  nikomu  na  podiv,  že  letoší  Rozhled 
i  my  tuuto  otázkou  začínáme,  jsouce  ovšem  z  pochopitelných  příčin 
odkázáni  ad  referendum. 

Při  poslední  settimana  soziale  konané  v  Miláně  za  protektorátu 
kard.  Ferrari  přednášel  arcibiskup  Udinský  Rossi  o  zmíněném 
jubileu  a  svobodě  Církve.  Stát,  pravil,  jest  suverénní  a  představitel 
občanstva,  ale  přece  dle  účelu  svého  omezený,  což  on  sám  připouští 
uznávaje  svobodu  svědomí  a  náboženství.  Svoboda  tohoto  obsčihuje 
nutně  také  svobodu  jeho  organisace  a  její  hlavy.  Má-li  to  býti  svoboda 
skutečná,  může  to  býti  jen  svoboda  ve  vlastním  oboru  svéprávná  a 
samosprávná.  Řečník  —  prý  samým  papežem  autorisovaný,  což  se  zdá 
pravděpodobno  dle  referátu  úředního  „Osservatore  Romano"*  —  vytknul 
ve  znamenité  rozpravě  hlavně  dvě  zajímavé  věci:  že  nic  nevadí 
projednávati  otázku  církevního  státu  jako  problém  a  že 
svobodu  hlavy  církevní  nutno  zaručiti  mezinárodně, 
nikoli  pouhým  zákonem  vlašským,  jehož  guarantigie  již  hned  1870 
arcibiskup  Westminsterský  nazval  illusorními  a  jež  také  časem  skutečně 
bud  porušeny  (srv.  na  pr.  nehorázné  barbarství,  jež  vláda  nechala 
nebo  snad  spíše  dala  spáchati  na  mrtvém  Piu  IX.)  neb  omezeny  (na 
př.  §  15  o  volbě  biskupů)  a  samozřejmě  i  zrušeny  býti  mohou,  jelikož 
je  tu  stát   soudcem  ve  své  vlastní  věci. 

Msgre  Rossi  pravil  dále,  že  dříve  takové  záruky  poskytoval 
církevní  stát,  jenž  by  však  nyní  předpokládal  normální  poměry  ;^ 
ale,  táže  se,  kdvž  společnost  své  křesťanské  fysionomie  pozbyla,  není 
možno,  že  by  Prozřetelnost  byla  určila  jiný  způsob  svobody  a  neod- 
vislosti  papežské  podle  nových  poměrů?  Na  této  cestě  lze  dojíti  trva- 
lého smíru  mezi  Církví  a  státem  v  Itálii,  praví  R.,  maje  dle  souvislosti 
na  mysli  dohodu  bez  církevního  státu,  ale  mezinárodně  zaručenou. 

K  tomuto  lze  podotknouti,  že  záruka  ta,  byť  i  theoreticky  na- 
prosto a  navždy  spolehlivou  nebyla  —  i  národové  a  mezinárodní  zájmy 
se    mění !    —  přece  jistě  byla  by  daleko   spolehlivější  než  byl  a  mohl 


48  Rozhled     nábožensky. 


by  býti  církevní  stát.  Dějiny  ukazují,  že  jí  vždycky,  t.  j.  našel-li 
se  mocnější  odpůrce  (nepotřeboval  to  býti  ani  Napoleon  Ij,  skutečné 
nebyl,  asp' ii  ne  bez  cizí,  tedy  už  jaksi  mezinárodní  opory  (srv.  za- 
jetí avignonské  a  Klementa  VII.).  Že  teprve  francouzskou  revolucí  a 
Napoleonem  I.  byl  stát  ten  formálně  zrušen,  jest  vedlejší,  ač  ovšem 
od  té  doby  „otázka  řimská"  zůstala  „palčivou"',  zrušenof  římsko-německé 
císařství,  nastal  úplný-  převrat  věcí.  Již  Cromwell  byl  by  rád  na  pa- 
peže táhl  8  —  kanóny,  Bismarck,  jenž  přes  veškeru  střízlivost  míval 
i  roraanticko-dobrodružné  záchvaty,  domáhal  se  na  Cavourovi  páska 
Itálie,  aby  brannou  mocí  dokončil  svůj  kulturní  boj  v  samém  Éímě, 
sám  náš  Beust  nechvalné  paměti  radil  za  Rakousko  již  1868  Savojsku 
obsaditi  l\ím  —  sama  branná  moc  církevního  státu  nebyla  by  stačila 
a  také  nestačila  jej  ochrániti,  a  tím  méně  by  stačila  dnes.  kdy 
se  i  mocnější  říše  a  trůny  otřásají.  R.  1860  smluveno  mezi  Piem  IX. 
;za  státního  tajemníka  Antonelliho)  a  Cavourem,  že  Savojsko  dostane 
státní  správa  papežských  území,  pod  papežskou  svrchovaností;  Napo- 
leon III.  však  provedení  zmařil,  jako  vůbec  vrtkavou  politikou  svojí 
poměry  papežství  spíše  boršil  než  podporoval,  až  Sedan  dílo  dovršil. 
1871  31.  ledna  navrhoval  Gladstone  mezinárodní  konferenci  na  úpravu 
poměrů  těch,  jak.)  před  obsazením  Eíma  vláda  itaUká  navrhovala 
Piu  IX.  a  29.  srpna  1870  velmocem,  postaviti  zákony  zámkové  pod 
.kontrollu  mezinárodní  —  z  Vatikánu  to  i  nabízená  čtvrt  Leoninská 
odmítnuta  (známé  ,.non  possumus").  Leo  XIII.  povahou  i  předchozím 
diplomatickým  povoláním  byl  opravdový  pápa  re  a  usiloval  zprvu 
o  znovuzřízení  církevního  státu.  Za  kněžského  jubilea  svého  dal  kard. 
Galimbertimu  mluviti  o  tom  s  Bismarckem.  jenž  se  hovoru  vyhnul 
poznámkou:  Chaque  jour  a  son  travail  (později  24.  bř.  1888  podobnou: 
II  faut  savoir  attendre)  a  pro  návštěvu  Viléma  II.  ve  Vatikáne  syna 
svého  Herberta  podobně  jednati  zaučil,  což  tento  také  provedl,  otevřev, 
jakmile  papež  o  věci  té  začal  mluviti,  princi  Jindřichu  dvéře,  aby 
rozmluva  se  přerušila.  S  Itálií  samou  též  o  nový  modus  vivendi  vy- 
jednáváno (na  podnět  francouzský  za  Flourensa,  kard.  Lavigerie,  Curci, 
důvěrník  papežův  benediktin  Tosti,  jenž  nucen  pak  svůj  spis  odvolati, 
Stoppani,  F.^zzari,  Bonomelli,  Carini),  z  Francie  dvakrát  vybízeno, 
ovšem  z  politiky  proti  Itálii,  k  odchodu  z  Říma,  Anglie  nabízela  Maltu, 
jako  kdysi  v  letech  šedesátých  red  „Revue  Européenne"  Lacaussade 
nepodepsanou  brošarou  navrhoval  dáti  papeži  Sýrii  a  sídlo  v  Jerusa- 
lemě s  50  tisíci  vojska  ze  všech  katolických  národů.  Dohoda  se  ne- 
stala, poměr  mezi  oběma  vrchnostmi  dle  vlád  kolísal ;  přes  loyalní 
snahy  rodiny  královské,  zvláště  zbožné  bývalé  královny  Markéty,  po- 
měry v  Eímě,  zásluhou  židov?knzednářskou  přiosiřovány  až  do  suro- 
vostí,  jež  ani  za  Pia  X.,  uznávaného  to  italského  vlastence,  docela 
nepřestaly,  ačkoli  celkem  příznivého  obratu  nelze  nepozorovati.  Není 
pochyby,  že  i  cizí  státní  vlivy  někdy  dohodu  z  vypočítavosti  mařily, 
ale  vlády  Itálie,  jíž  by  smír  především  prospěl  a  proto  byl  mařen, 
také  neučinily  mnoho,  aby  smír  nastal,  dráždíce  pod  židovskozednář- 
skou  knutou  katolíky  všelijakým  způsobem.    Co  na  př.  bývalý  ministr 


Eozhled  náboženský.  49 


Galimberti  (v  Deutsche  Eevue  1913,  12)  v  její  prospěch  uvádí,  je 
snad  všechno  správno,  ale  mnohého  zase  neuvádí,  co  mluví  proti  ní. 
Ková  úprava,  dojde-Ii  k  ní,  narazí  na  překážky  zákonodárné 
v  Itálii  samé.  Když  totiž  nepodařilo  se,  jak  podotčeno,  smluviti  zá- 
kony záruky  na  základě  dohody  mezinárodní,  sněmovna  vlašská 
ve  Florencii  přijala  zákony  ty,  ovšem  zostřené,  hned  z  počátku  jakožto 
zákony  obecného  práva  domácího,  jelikož  Kím  jí  neobsazen 
po  dobrém,  nýbrž  vítězstvím  zbraní.  Zdali  by  se  které  vládě  nyní, 
kdy  sebevědomí  vlašské  ohromně  vzrostlo  —  sám  Cavour  nechtěl 
kdysi  o  mezinárodní  kontrolle  ani  slyšeti  —  zdali  tedy  by  se  nyní 
podařilo  s  takovými  výjimečnými  zákony  proraziti,  jest  vážaá  otázka. 
O  světské  vládě  při  tom  sotva  bude  jednáno.  Již  o  Piu  IX.  vy- 
pravoval Jules  Favre,  že  si  jí  na  konec  ani  nepřál ;  bylo  to  sice  de- 
mentováno, ale  možno  si  mysliti,  že  všechny  pokusy  o  znovuzřízení 
církevního  stá<^a  měly  na  mysli  nějaký  jiný  způsob  jeho  než  byl  dří- 
vější, který-  zájmům  Církve  zajisté  vždycky  prospěšný  nebyl.  Důchod, 
jakási  civilní  lista  papeži  zákonem  vyhrazená,  dosud  jím  nepřijímána 
a  bude  jistě  kamenem  úrazu,  kdyby  byla  navržena,  ačkoliv  Itálie  a 
Éím  přítomností  papežovou  jistě  víc  vydělává,  než  onen  důchod  obnáší. 
Velmi  mnoho  bude  záležeti  na  tom.  jak  italští  katolíci  a  cizina  bude 
moci  a  chtíti  ve  prospěch  slušné  úpravy  poměrů  zakročiti.  Možná 
ostatně,  že  rozřešení  otázky  té,  která  znepokojuje  pomalu  již  tak  dlouho 
jako  zajetí  avignonské,  jest  bližší  než  veřejnost  může  věděti.  Právě 
zesnulý  kard.  Rampolla,  ač  kdysi  o  znovuzřízení  církevního  státu 
usiloval,  nebyl  už  tak  zásadním  nepřítelem  jiné  úpravy,  jako  strana 
jiná,  jejíž  vůdce  kard.  Oreglia  však  také  nedávno  zemřel,  tak  že 
i  v  tom  sboru  snad  se  názory  změnily  nebo  změní. 

Též  o  Jerusalemě  káží  události  uvažovati,  třebas  nejsou  to 
vždy  hlediska  náboženská,  jež  tu  rozhodovati  mají.  Oklesťování  Turecka, 
boj  mocností  o  převahu  na  východě,  sionický  ruch  mezi  židy,  nepěkné 
poměry  a  půtky  náboženské  v  Jerusalemě  (území  Keníset  el  Kijáme, 
kostela  Božího  hrobu,  mající  ISO  :  130  m  vykazuje  neméně  než  j  e- 
denáct  zástupních  barev!)  zavdávají  podnět  k  úvahám,  jak  rozřešiti 
zase  jerusalemskou  otázku,  která  před  skoro  60  lety  byla  spolupříčinou 
krimské  války.  Jako  tehdy,  tak  i  dnes  Rusko  tam  tiše  dobývá  půdy, 
spojenci  jeho  Angličané  a  Francouzi  rovněž  se  uplatňují,  Francouzi 
si  zde  mermomocí  pořád  ještě  proti  Italům'  hrají  na  protektory  kato- 
lictví, Němci  pak  od  návštěvy  Viléma  II.  taktéž  nelení.  A.  v.  Kirehenheim 
z  Heidelbergu  navrhuje  (Deutsche  Revue  1913,12),  aby  Jerusalem 
s  okolím  (k  Jordánu,  jezeru  Genesaret,  Mrtvému  moři,  přes  Akku, 
k  Beersebě  a  k  moři)  stal  se  neutrálním,  exterritorialním,  podobně 
snad  jako  jest  samosprávná  provincie  Libanu  pod  křesťanským  guver- 
nérem, za  souhlasu  velmocí  od  sultána  jmenovaným,  aneb  docela  sa- 
mostatným, ale  pod  ochranou  mezinárodní,  tak  že  by"  nepotřeboval 
četné  branné  moci,  jak  už  Moltke  1841  navrhoval.  Kirchenheimovi 
bylo  by  arciť  milejší,    kdyby  tam    bjl   dosazen   raději    hned    kníže  — 

HUdka.  i 


50  Rozhled  náboženský. 


německý,  jelikož  německá  mysl  a  povaha  je  prý  zárukou  sblížení  a 
snášelivosti  (!;,  jsouc  dle  Wildenbrucha  dle  grofie  stille  Macht,  die  eines 
Volkes  Seele  der  andern  nahé  gebracht  (asi  tak  jako  nás  nebo  Poláky  ?) 
V  červnu  m.  r.  konány  v  Paříži  a  v  Berutě  schůze  o  organisaci  Sýrie 
a  tureckoasijských  poměru  vůbec.  Snad  se  křižácké  sny  o  křesťanském 
Jerusalemě  v  dohledné  době  přece  vyplní,  aspoň  politicky. 

A  nábožensky?  To  bude  tvrdší  oříšek,  neboť  jak  nyní  věci 
jsou,  sotva  které  z  hlavních  vyznání  bude  chtít  ustoupiti;  dle  všeho 
by  katolictví  při  tom  pochodilo  nejhůř,  nemajíc  v  žádné  velmoci  upří- 
mného a  dostatečného  zastance. 

Zmíněné  úmrtí  kard.  Rampolly  (1843—1913),  státního  tajem 
nika  a  rádce  Leona  XIII.  po  Jacobinim,  obživilo  vzpomínky  na  poli- 
tickou jeho  činnost  a  rakouské  veto  proti  jeho  volbě  po  Leonu  XIII. 
Byl  čas  nunciem  v  Madridě,  spolupůsobil  k  tomu,  že  Bismarck  nad- 
cházeje si  Kurii  vůči  Centru  uznal  papeže  za  rozhodčího  ve  sporu  se 
Španělskem  o  ostrovy  Karolinské.  Opakuje  se  o  něm,  že  byl  nepřítelem 
trojspolku  a  proto  přichyloval  se  k  Francii,  která  jej  na  konec  tak 
šeredně  zklamala;  snad  nebyl  šťasten   ve  volbě    diplomatů    pro    Paříž. 

O  zlopověstném  rakouském  „veto"  nejsou  podrobnosti  veřejně 
ještě  zjištěny.  „Reichsposť*  (20  pros,  1913)  vypravuje,  že  vysl.  Nigra, 
známý  obratný  pletichář,  v  Berlině  dovedl  přesvědčiti  o  nebezpečí 
volby  Rampollovy  pro  trojspolek,  načež  Biilow  nasadil  páky  ve  Vídni, 
a  náš  Goluchowski  nalítl.  Naproti  tomu  ujišťuje  T.  Galimberti, 
člen  tehdejšího  socialisticko-radikalního  ministerstva  Zanardelliova,  že 
naopak  od  vlády  italské  jednáno  (pourparlers)  napřed  s  Ram- 
po Ho  u,  víc  o  tom  nepravě  (Deutsche  Revue  1913,  12  str  285-^ j. 
Nyní  po  smrti  R.  snad  vyjde  pravda  na  jevo.  Mimochodem  budiž 
poznamenáno,  že  Goluchowskim  o  veto  napřed  požádán  kard.  Gruscha, 
který-  odpověděl,  že  maje  se  octnouti  na  soudě  Božím  nemůže  si  takové 
odpovědnosti  vzíti  na  svědomí.  Druhý  dožádán}"-  rakouský  kardinál 
namítl,  že  nesvědčilo  by  jeho  mládí  pronésti  před  takovým  sborem, 
jako  jest  konklave,  projev  tak  dalekosáhlého  významu.  TepT'v  u  krakov- 
ského kard.  Puzyny  G.  pochodil.  Výtka  z  tohoto  činu  P.  padá  však 
více  na  josefínské  hlavy  těch,  kteří  Puzynu.  v  ničem  nevynikajícího, 
byli  za  biskupa  a  kardinála  navrhli,  než  na  něj  samého,  an  za  kon- 
klave již  churavěl.  Kard.  RampoUa  pak  prohlásil  v  konklave,  že  proti 
vetu  protestuje,  ale  že  nikdy  se  nepokládal  za  hodná  takové  důstojnosti. 

Po  způsobu  všelijakých  politick^-ch  kandidatur  s  posměchem 
psáno,  že  kard.  Rampolla  po  volbě  se  nevraživě  ustranii  ke  svým 
studiím  a  pod.  Že  v  politické  Činnosti  dále  nerozhodoval,  jest  pocho- 
pitelné, avšak  o  nějakém  stranění  se  nemůže  býti  řeči,  neboť  byl 
v  čelných  kongregacích  činný  a  také  v  politice  o  radu  tázán.  Nejkrás- 
nějším píodem  jeho  studií  jest  životopis  sv.  Melanie,  vydaný  1905, 
dílo  široce  založené  a  souvěké  poměry  duchaplně  líčící ;  podnětem 
k  němu  byl  mu  rukopis,  jejž  objevil  v  klášteře  Escorialu  ve  Spanělích. 


Rozhled  náboženský.  51 


Nechybělo  ani  zbytečných  proroctví,  jak  by  se  byly  za  něho 
poměry  církevní  dále  vyvíjely.  Možno-li  tu  co  podotknouti,  bylo  by  to 
snad  to,  že  za  politické  činnosti  mnohé  vniterní  otázky,  hlavně  v  samé 
Itálii,  čekaly  naléhavé  opravy  (Kurie,  vzdělání  kněžstva,  rozdělení 
diecesí,  bohoslužby,  pak  breviář,  Bible  a  j.)  I  tento  secessus  byl  vele- 
potřebný. 

V  poslední  chvíli  docházejí  zprávy,  že  nařízeno  mrtvola  kardiná- 
lovu exhumovati  a  že  komorník  jeho  zatčen.  Zhýralý  synovec  nebožtí- 
kův častéji  prý  byl  od  kardinála,  který  jsa  z  bohaté  rodiny  šlechtické 
vládl  značným  jměním  a  jím  mnoho  dobrého  podporoval,  zachráněn 
prý  pro  čest  rodiny.  Závět  kardinálova  prý  zmizela.  O  tomto  způsobu 
rodinných  podpor,  jenž  už  přemnohým  duchovním  stal  se  osudným  — 
známé  německé  :  „der  fiir  uns  ist  Geistlicher  geworden"  se  v  nesčetných 
variacích  opakuje  —  lze  souditi  všelijak.  iSvět  tuze  drží  na  t.  zv. 
„čest"  a  spílá  duchovnímu  lakomců,  když  takových  příbuznj-ch  ne- 
podporuje, ale  spílá  mu  zase  jinak,  když  je  podporuje ;  zvláště  z  cír- 
kevních příjmů.   Nepotismus  se  Církvi  jaktěživ  nevyplatil,  a  čím  výše 

sahal,  tím  více  zla  natropil. 

* 

K  minulé  zprávě  o  sbírce  listin,  jednajících  o  předání  arci- 
biskupských statkúv  olomouckých  od  býv.  arcib.  Dr.  Kohna  dlužno 
dodati,  že  tajemník  jeho  Dr.  Botek  vydal  ve  třech  svazcích  obsáhlé 
dějiny  arcidiecese  za  správy  arcib.  Kohna,  in  spiritualibus  et  tempo - 
ralibus.  Z  obranného  účelu  a  rázu  vyplývají  samy  sebou  též  nedostatky 
spisu  co  do  úsudků.  Ohromné  práci  co  do  sebrání  a  podání  látky 
budiž  jinak  všecka  čest  —  co  do  obrany  skutečné  napadne  člověku 
nejednou,  že  něco,  snad  hodně  méně  bylo  by  více.  Se  zásluhami 
v  úředních  výkonech  je  to  vůbec  šlakovitá  věc :  konati  povinnost  jest 
a  není  „zásluhou",  jak  kdo  na  to  hledí,  nekonati  ji,  je  vždy  vinou, 
'demeritum.  Dějiny  čelných  mužů  nemohou  dopodrobna  rozlišovati,  co 
se  stalo  za  nich,  od  toho,  co  se  stalo  od  nich,  a  proto  zazname- 
návají vše  pod  zřetelem  prvým.  Jinak  zase,  na  př.  co  do  hmotných 
podpor,  záleží  mnoho  na  okolnostech;  již  starý  Tobiáš  přikázal:  Si 
multum  tibi  íuerit,  abundanter  tribue,  tím  více  pak  z  majetku  církev- 
ního, ad  hoe  svěřeného.  Vzpomínám  si,  jak  Fr.  Bartoš,  krajan  arci- 
biskupův, psal  mi  po  kterési  generální  visitaci  z  prvních  let,  jíž  nevím 
už  za  jakou  příčinou  byl  přítomen:  „Pan  arcibiskup  rozdává  plnýma 
rukama;  Bůh  ho  živ!"'  Později  se  mnozí  pozastavovali,  jak  nad  počtem 
tak  nad  způsobem  podpor.  Aneb  ta  podnikavost:  nikdo  nezneuznával 
jeho  initiativnosti  a  horlivé  snaživosti,  a  přece  bylo  tolik  výtek  a  nářkův, 
a  to  nejen  od  lenochů,  kteří  jím  nemilosrdně  burcováni,  nýbrž  i  od 
pracovníků  svědomitých ;  opět  ten  způsob  a  ty  prostředky  !  Velcí  páni 
mívají  málo  přátel,  kteří  by  jim  pravdu  říci  chtěli  a  —  směli  nebo 
mohli.  O  vlastních  příčinách  katastrofy  nevím  zda  spis  podává  pravdu 
úplnou ;  zdá  mi  se,  že  nikoliv,  ač  ovšem  nejsem  do  zákuhsí  zasvěcen. 
Sváděti  všechno  na  osočování  není  jistě  správno.  Nesmí  se  mysleti,  že 
4yto  konce  byly  našim  lidem   lhostejný :    po  staletích  první  český  muž 

4* 


52  Rozhled  náboženský. 


občanský  na  tomto  vznešeném  stolci,  takové  naděje  do  něho  skládány, 
—  pak  takový  obrat  nemohl  nikoho  nechati  chladným,  zvláště  pak  ne 
těch,  jichž  nazýval  se  a  měl  býti  „pastýřem".  Že  resignaci  přivodili 
činitelé  jiní,  jest  vedlejší;  nemožnost  situace  byla  již  dána  rozporem 
názvu  toho  se  skutečností. 

Spis  Dra  Botka  má  církevní  approbaci. 

Právě  o  věci  té  dočítám  Scheicherovy  „Arme  Bríider" 
další  díl  vzpomínek,  tentokrát  vydaných  už  ne  ve  Vídni,  nýbrž  ve 
Stuttgarte  u  nakladatele  spisův  Hansjakobových,  o  němž  i  kniha 
sama  obšírně  mluví.  (Mimochodem  budiž  k  tomuto  H.,  jehož  spisy 
z  kněžských  jsou  prý  snad  nejčtenější,  hned  poznamenáno,  jak  Šch. 
někdy  přestřeluje.  Sám  totiž  uvádí,  že  H.  po  léta  již  farářského  úřadu 
nevykonává,  ale  farářem  zůstává.  V  které  službě  na  světě  je  to  možno?) 
Neutěšené  poměry  stavu  kněžského,  zvláště  pak  neblahé  osudy  někte- 
rých jsou  tu  probrány  nebo  zmíněny:  kromě  jiných  z  olomoucké  die- 
cese  události  s  Palisou  a  Rectusem,  z  brněnské,  jež  několikrát  ne- 
chvalně zmíněna,  uveden  dopis  sesazeného  faráře  Petrůje,  v  němž 
nikoli  bez  nezamýšlené  asi  ironie,  on,  Petrůj,  žehrá  na  svou  prý 
„Árgernis(!)  erregende  Delogierung".  Jinak  rozdává  Scheicher 
výtky  nahoru  i  dolů,  více  arciť  nahoru,  předpokládaje  zcela  správně, 
že  těm  „dolním"  se  jich  dostane  dosť  a  dosť  od  jinud,  těm  „horním" 
nikoli  —  jemu  jsou  totiž  obojí  chybující  „arme  Briider",  a  ne 
pouze  ti  (právem  či  neprávem)  pronásledovaní.  O  moravských  pomě- 
rech je  pouze  nepřímo  zpraven;  kdyby  je  znal  z  vlastní  zkušenosti, 
psal  by  asi  jinak.  Hlavní  motiv  knihy  jest  (mlčky) :  Plenitudo  legis 
est  dilectio  (Rom.  13,  10),  Finis  praecepti  est  caritas  (1  Tim.  1,  5). 
Sine  ira  et  studio  možno  jen  litovati,  že  v  případech  olomouckých 
a  jiných  jim  podobných  nešetřeno  nejen  caritatis  nýbrž  ani  iustitiae ; 
Scheicherovy  příklady  jen  z  části  to  ukazují,  neboť  některé  z  nich 
jsou  nesprávné  nebo  malicherné,  ale  zásady  jsou  správné  a  velice 
pozoruhodné:  když  už  třeba  zakročiti  podle  práva,  ať  je  to  skutečné- 
právo,  a  ne  pouhá  libovůle. 

K  tomu  ještě  svědek.  Kníže  Meščerskij  ve  svém  „Graždaninu" 
napsal  o  poměru  biskupů  pravoslavných  a  katolických' 
k  podřízenému  duchovenstvu:  „Katolický  biskup  je  laskavým 
ale  také  přísným  otcem  svého  duchovenstva.  Nepozoroval  jsem  žádné 
známky  familiérnosti,  která  by  důstojnost  katolického  biskupa  snižo- 
vala. Katolický  biskup  stará  a  zajímá  se  o  každého  kněze  a  ctí 
v  něm  kněžskou  důstojnost.  Za  to  však  také  neviděl  jsem  u 
katolického  duchovenstva  žádné  otrocké  poníženosti,  žádného  servilismu, 
slyšel  jsem  svobodná  slova  z  úst  katolického  kněze,  který  svobodně 
upíral  oči  na  biskupa.  V  tomto  rázu  vzájemného  poměru  mezi  bisku- 
pem a  duchovenstvem  poznal  a  pochopil  jsem  sílu  katolictví.  Vida 
pak,  jak  náš  duchovní  v  předsíni  s  jinými  osobami  nižších  tříd  dlouho 
musí  čekati,  než  je  k  biskupovi  předpuštěn,  a  jak  vždycky  má  před- 
nost úředník  nebo  statkář,  vida  a  slyše,  jak  náš  biskup  s  duchovním 
mluví  tónem    a    slohem,    který    připomíná    řeč  chefa  se  služebníkem, 


I 


Hozhled  náboženský.  53 


bez  ohledu  na  přítomnost  jiných  lidí,  kteří  sami  jsou  rozezleni  nad 
tímto  přijetím,  důstojnost  kněžskou  urážejícím,  tu  viděl  jsem,  v  čem 
náleží  největší  nedostatek  našeho  církevního  života.  Náš  biskup  chová 
se  k  nižšímu  duchovenstvu  jako  zámecký  pán  ke  svým  pacholkům 
za  nevolnictví;  ačkoli  spolu  hovoří,  duše  jejich  jsou  daleko  od  sebe, 
zcela  sobě  cizí,  jedna  nechápe  druhé.  Nižší  duchovenstvo  katolické, 
od  biskupa  i  papeže  vážené  jest  váženo  i  u  osadníků.  U  nás  je  však 
duchovenstvo  to  bezmocné  dvojnásob." 

Ta  věta:  „V  tomto  rázu  vzájemného  poměru  mezi  biskupem  a 
duchovenstvem  poznal  a  pochopil  jsem  sílu  katolictví"  —  ta  zajisté 
stojí  za  uváženou. 

Nemělo  by  již  účelu  po  těchto  ukázkách  vraceti  se  k  případu 
olomouckému  a  jinj-m  podobným,  které  náboženskému  životu  na  Moravě 
zaťaly  rány  sotva  brzy  zhojitelné.  V  kněžstvu  našem,  o  jehožto  vzdě- 
lání ted"  daleko  lépe  postaráno  než  takhle  před  padesáti  lety,  tak  že 
by  mnohem  více  než  onino  předchůdcové  podati  mohlj,  bylo  by  si 
přáti  též  aspoň  stejného  s  oním  zápalu,  aby  pro  nahodilé  nepříjemnosti 
nepodléhalo  resignované  nechuti,  mnohdy  pochopitelné,  ale  přece  ne 
správné.   Per  ardua,  sic  itur  ad  astra. 

* 

Letoší  biskupské  konference  ve  Vídni  zabývaly  se 
otázkou  patronátn^  a  kougruovou,  novou  Pichlerovou  učebnicí 
náboženskou  dle  usnesení  posledního  katechetskéhj  sjezdu,  vyučo- 
váním náboženství  na  dívčích  lyceích,  jež  má  prozatím  přizpů- 
sobeno býti  nižšímu  gymnasiu,  zkrácením  tempus  clausum,  aka- 
demickou duchovní  správou,  dodatečným  vzděláním  bohoslovců 
vyšlých  z  reformního  gymnasia  (v  řečtině),  výcvikem  boho- 
slovců v  ošetření  nemocných  a.  j. 

V  Uhrách  rozšířeno  bohoslovné  studium  na  pět  let  a 
rozmnoženo  novým  předmětem,  totiž  přednáškami  o  církevním 
umění. 

Není  pochyby,  že  bohoslovci  jsou  ze  všech  akademiků  studiem 
nejvíc  obtíženi,  ne-li  přetíženi.  Technikům,  pokud  skutečně  studují, 
zaberou  sice  předměty  jejich  a  práce  poměrně  více  času  dínně,  ale 
studium  bohoslovců  čistě  theoretické  jeát  jistě  namáhavější.  V  novější 
době  rozšířeno,  jak  známo,  studium  dogmatiky  na  dvě  léta,  aniž  co 
ubráno,  nauka  o  umění  církevním  probírá  se  již  od  něk:)lika  let,  při- 
byla sociologie  (jež  v  Brně  letos  arciť  značně  omezena),  rozsah  i  povaha 
bohoslovného  studia  tedy  ukládá  velmi  mnoho  práce,  i  není  snad  daleka 
doba,  kdy  bude  třeb  i  následovati  příkladu  Uher.  Nebuie-li  totiž  vaditi 
nedostatek  kněží,  jichž  rozmnožené  školy  a  jiné  úkolv  čím  dál  víc 
vyžadují,  kdežto  čekatelův  ubývá,  jednak  (dočasně)  usnadněnou  možností 
jiných  povolání,  jednak  okolnostmi  společenskými  (štvanicemi  tisku  a 
pod.)  a  snad  i  také  agitací  mezi  abiturienty. 

* 

8.  prosince  byla  v  Prešově  na  Slovensku  valná  hromaáa  katolické 
„Lidové  jednoty",  v  níž  jest  přes  60.000  neuvědomělých  Slováků. 


54  Bczbled  náboženský. 


Lid.  jednota  náboženství  sice  se  zastává,  ale  stojí  na  maďaronském  sta- 
novisku, Slovákům  nepřátelském.  Valné  hromady  účastnil  se  košický 
biskup,  dr,  Fischer-Coibrie.  Řeči  pronesené  byly  jinak  krásné,  ale 
předsednictvo  skutky  svými  dokazovalo,  že  není  příznivo  lidu  sloven- 
skému, jehož  potřebují  páni  jenom  k  tomu,  by  z  něho  vymačkali  peníze, 
jinak  však  za  nejlepší  vyhlásili  ty  kněze,  kteří  lidu  slovenčinu  berou, 
z  kostelů  ji  vypuzuji,  děti  katechismu  slovensky   neučí. 

Téhož  dne  zahájena  v  Pešti  evangelická  synoda,  kdež- 
v  ustavující  schůzi  bylo  usneseno,  aby  se  řeči,  pronesené  při  zahájení 
předsednictvem,  vydaly  tiskem  i  ve  slovenském  jazyku.  To  však  ma- 
ďaronský  senior  Barcza  ohradil  se  proti  tomu,  aby  se  řeči  vydávaly 
také  v  jiných  jazycích  kromě  maďarského,  a  tož  usnesení  odvoláno. 
Surově  proti  národnostem  vystoupil  na  synode  také  Géza  Kubínyi,  tak 
že  proti  11  hlasům  na  dobro  vyloučena  slovenčina  i  němčina  z  jednání 
na  synodě.  Synoda  asi  vymítí  poslední  zbytky  slovenčiny  z  evangelické 
církve- 

Jak  katolické  „Slovenské  1'udové  noviny"  v  č.  52,  oznamují,  na 
Slovensku  konají  se  každoročně  ve  farnostech  „ofěry  na  kato- 
lický tisk".  Nábožný  a  obětavý  lid  v  důvěře,  že  tím  podporuje 
slovenský  tisk,  s  nadšeným  zápalem  klade  na  oltář  katolického  tisku 
dárky.  Loni  (1912)  obětovali  na  ten  účel  katolíci  biskupství  ostřihom- 
ského 8. 000  K,  košiekého  5.000,  báň^kobystřického  1.500,  spišského 
1.200,  —  „ale  z  těchto  tisíců,  které  si  lid  od  úst  utrhl,  nedostalo  se 
na  slovenský  tisk  ani  díravého  halíře'*,  nýbrž  podporují  se  časopisy 
tištěné  v  řeči,  slovenskému  lidu  nesrozumitelné,  noviny,  „které  na 
každého  věrného  Slováka  přivolávají  krvežíznivé :  ukřižuj,  které  za 
slovenské  mozolné  ofěry  tupí  slovenštinu  a  bojují  za  vytlačení  sloven- 
štiny z  chrámův  a  škol''. 

Zvláštní  případ,  že  lutherský  pastor  ve  Švédsku  dceru  něme- 
ckého katolíka  tam  zaměstnaného  označil  za  nepokřtěnou,  ač  byla 
samým  biskupem  katolickým  dávno  pokřtěna,  obrátil  pozornost  k  práv- 
ním poměrům  katolíků  ve  Švédsku.  Dle  královských  nařízení 
6.  srpna  1894  a  23.  prosince  1910  jsou  katolíci  přifařeni  do  nábožen- 
ských obcí  lutherskj^ch,  jsou  povinni  hlasití  se  u  pastorů  jako  členové 
jejich  obce.  Katoličtí  kněží  farářských  práv  nemají ;  i  když  katolické 
snoubence  mají  (před  státem  platně)  sezdati,  potřebují  k  tomu  písem- 
ného výkazu  pastorova,  jemuž  také  vykonaný  obřad  povinni  jsou 
ohlásiti.  Tak  i  onen  křest  zapsán  v  matrice  pastorově  teprv  po  zakro- 
čení německého  vyslance,  ministra  zahraničí,  ministra  kultu  a  lutherské 

dómské   kapitoly  v  Upsale. 

* 

O  rozdílech  východní  a  západní  církve  píše  Ad. 
Harnack  ve  zprávách  berlínské  akademie  (1913,  VII):  Vykoupení 
značí  v  oné  více  osvobození  pro  věčnou  blaženost,  v  této  více  prostředek 
posvěcení.  Bohoslužba  a  svátosti  tamto  jsou  nebeským  prostředkem 
zbožného    požitku    a   trpného    posvěcení,    zde    prostředkem    očistným 


Rozhled  náboženský.  55 


a  sílÍTým.  Pcměr  askese  a  života  ve  světě  tamto  jest  více  cizí, 
odloučený,  zde  užší,  příbuznější.  Poměr  církve  a  státu  jest  onde 
souběžný,  ba  podřízený,  ana  církev  bledí  si  jen  bohccty  ponechávajíc 
ostatní  činitele  vzdělanosti  státu,  jemuž  se  podřizuje,  zde  snaží  se  býti 
sama  božským  státem  na  zemi,  jenž  nejvyšší  mravní  zájmy  i  ve  státech 
obstarává  a  celý  život  jimi  prosytiti  snaží.  Kdežto  ona  utkvěla  na  stanovisku 
novoplatoní-koesthetického  kvietismu  3.  [?]  století,  tato  zachovávala  si 
činorodou  schopno&t  vývoje  a  přispůsobení  časovým  potřebám  ;  v  tomto 
bodě  Harnack  přenáší  pozdější  poměry  církve  východní  příliš  daleko 
na  zad,  neboť  třebas  jevila  se  ona  vzhledem  ke  státním  a  společenským 
poměrům  čím  dál  trpnější,  tak  ztrnulou  ve  4.  a  nejbližších  stoletích 
daleko  ještě  nebyla,  jako  ve  sthiřmatě. 

* 

Soustavná  pronásledování  katolictví  na  Rusi  jeví  se 
hlavně  v  obtížích,  jaké  se  kladou  hierarchii.  Bi&kupové  katoličtí 
mají  charakter  vládních  funkcionářů,  proto  má  stát  zájem  na  jejich 
jmenování.  Presentuje  tři  kandidáty,  z  nichž  sv.  Stolice  jednoho  jme- 
nuje. Přečasto  nemůže  vláda  najíti  vhodné  a  povolné  osoby,  nebo  papež 
nemůže  mezi  navi zenými  rozhodnouti,  nebývf.jíť  vždycky  „digni",  a 
tak  se  stává,  že  zůstávají  stolce  bi&kupské  neobsazeny  drahná  léta. 
Tak  nyní  čeká  devět  stoličníih  chrámů  na  své  velepastýře. 

Lze  si  představiti,  že  hodnost  bi^kups^ká  je  v  Eusku  velmi  těžká. 
"Vl/čía  žádá  zhusta  proti  svědcmí  biskupovu,  nespokojenost  a  siážky 
s  úřady  státními  jsou  tcho  následkem.  V  lehčích  případech  bývá 
bitkup  pokutován.  Tak  suffragán  v  Petrohradě  zůstává  po  léta  bez 
platu,  který  se  vrací  jako  f  okuta    do   státní  pc kladny. 

Při  důležitějších  věcech  nestačí  pokuta,  stát  biskupa  prostě  dále 
neuznává.  Tak  byl  vyhnán  Msgr.  Deniševič,  arcibií-kup  petrohradský; 
žije  ve  Smoleneku.  Poslední  případ  stal  se  ve  Vilně.  Msgr.  Ropp,  jeden 
z  nejlepších  biskupů  ruských,  byl  zbaven  své  hodnosti.  Biskupství  jeho, 
obývaré  katol.  Litvany,  je  doposud  uprázdněno.  Když  r.  1905  nastala 
konstituce,  dostal  se  Rcpp  do  první  dumy,  kde  chtěl  utvořiti  z  katol. 
Litvarů,  Poláků  a  Němců  stranu  ^.katolicko- demokratickou"  a  zároveň 
založil  nový  list  této  strany.  To  stačilo,  aby  byl  po  rozpuštění  dumy 
odstraněn.  S  ním  padl  také  pokus  účinnější  representace  katolicismu 
v  zákonodárném  ibcru  na  Rusi. 

f  V  Athénách  odevzdala    zvláštní    komise    mnichů   z    Athonu    me- 

morandum králi  Konstantinovi  ve  prospěch  připojení  Athonu 
k  Řecku.  Táž  ke  mise  poí-lala  do  Londýna  referát,  kdež  nesouhlasí 
se  s  návrhem,  by  Aihon  byl  neutrálním,  poněvadž  projekt  mezinárod- 
ního politického  postavení  Athonu  bez  toho  neobjímá  všecky  državy, 
jež  mají  poddané  na  Aihoně,  na  př.  Rakousko,  Anglii,  Turecko,  což 
je  nedůsledno.  Společný  protektorát  několika  států  vnesl  by  v  život 
mnichů  politické  vášně  a  národnostní  spory.  Athon  podle  práva  váleč- 
ného přešel  prý  1912  k  Řecku. 


66  Rozhled  nábožensk<-. 


Řeholní  kněz  Antonij  (Balato\rič)  uveřejnil  v  10.  čísle  časopisu 
„Novyj  žurnál  dljavsěch"  dopis  s  názvem  „Pravda  oAthonské 
tragedii",  kde  poukazuje  na  onen  právní  zmatek,  jenž  se  skončil  vy- 
hnáním ruských  pravoslavných  mnichů  s  Athonu.  Athon  byl  od  pradávna 
autonomním  územím,  jež  spravovali  zástupcové  dvacíti  klášterů  athon- 
ských,  tak  zv.  „kinoť"*,  jenž  si  volil  také  za  souhlasu  turecké  vlády 
místodržitele,  kajmakana.  Autonomii  těšil  se  též  ruský  pravoslavný 
klášter  pantelejmonský,  andrejevská  poustevna  však  byla  závislá  na 
řeckém  klášteře  vatopedském.  V  klášteře  panteiejmonském  někteří 
mniši  veřejně  prokazovali  božskou  poctu  nejsvětčjšímu  jménu  Ježíšovu 
jako  nositeli  božské  osoby  Ježíše  Krista  podle  názoru  katolického.  Tu 
však  najednou  proti  těmto  „imjaslaveůra"  někteří  mniši  z  intelligentních 
kruhů  athonskýeh  začali  se  rouhati  jménu  Ježíše  Krista,  čímž  nastalo 
náboženské  hnutí  mezi  mnichy  ruskými.  Když  pak  biskup  Antonij  ve 
svém  časopise  „Russkyj  Inok"  (1912  č.  15.)  přidal  se  na  stranu  rouhačů 
jména  Ježíšova  a  k  rouhání  některých  mnichů  připojil  ještě  své  rouhání, 
že  prý  víra  ve  jméno  Ježíš  jako  ve  jméno  samého  Boha  hodí  se  jen  pro 
chlysty  (sektu  ruskou),  kteří  pojmenují  třebas  nějakého  mužíka  jménem 
„Ježíš",  „irajaslavci"  se  proti  tomu  postavili,  tvrdíce,  že  oni  jsou  hor- 
iitelé  pro  čisté  pravoslaví,  že  jejich  učení  neodporuje  pravoslavné  víře, 
o  níž  nemůže  rozhodovati  pouze  petrohradský  synod,  nýbrž  všeobecný 
církevní  sněm  (sobor),  jehož  by  se  účastnily  všecky  patriarcháty.  A  když 
igumen  (opat)  poustevny  andrejevské  přiklonil  se  též  k  rouhačům,  mniši 
žádali,  by  se  vzdal  igumenstva ;  avšak  igumen  leronira  byl  persona 
grata  i  v  ruském  vyslanectví  v  Cařihradě  i  v  synodě  petrohradském  a 
u  ruské  vlády,  tak  že  se  mu  dostalo  ještě  vyznamenání  a  vyslanec 
ruský  v  Cařihradě,  Giers,  poslal  do  poustevny  vicekonsula  Sčerbinu, 
s  poručením,  by  mniši  se  podrobili  igumenovi.  Přes  to  mniši  zvolili 
místo  lerouima  za  igumena  archimandrita  Davida  302  hlasy  proti  72, 
a  klášter  vatopedský  změnu  tu  potvrdil  15.  ledna  1913.  Tu  však  ne- 
nadále vlivem  Séerbinovým  řecký  klášter  vatopedský,  jako  představený 
poustevny  andrejevské,  začal  jednati  s  mnichy  jako  s  buřiči  a  kacíři, 
kteří  se  „vylučují  z  církve  pro  nesprávné  mudrování  o  druhé  osobě 
nejsvětější  trojice,  než  církev  o  tom  rozsoudí."  Takto  ruský  vieekonsul 
Řeky  popudil  proti  Rusům,  ač  se  jich  měl  zastati  proti  cizincům,  jimž 
namluvil,  že  ruští  mniši  špatně  smýšlejí  o  druhé  božské  osobě,  ač 
vlastně  běželo  jen  o  důstojcost  jmen  božích  vůbec.  Giers  dále  užil 
příkr3'ch  opatření  odvetných  proti  mnichům  poustevny  andrejevské, 
zbavil  je  práva  užívati  ruskébo  poštovního  oddělení  na  Athonu,  nařídil 
poštovnímu  oddělení,  by  nepřijímalo,  ani  nevydávalo  jim  peněžných 
zásilek  ani  dopisů,  zakázal  dovoz  potravin  z  Ruska  do  poustevny,  tak 
že  zboží  hnilo  v  přístave  a  mniši  musili    přepláceti    zboží    na    Athoně. 

V  Cařihradě  popudil  Giers  patriarchu  proti  ruskj-m  mnichům.  Tu 
Bulatovič  odebral  se  do  Petrohradu  a  přimluvil  se  u  vlády,  by  k  na- 
stávajícímu církevnímu  soudu  do  Cařihradu  vyslala  dobré  tlumočníky, 
by  se  dobře  poznalo,  oč  se  vede  spor,  a  aby  synod  i  ministerstvo  za- 
hraniční vyslalo  zvláštní  splnomoeněné  muže  k  soudu  tomu,  což  mohlo 


Rozhled  nábožensky.  57 


býti  zárukou  spravedlnosti  pro  mnichy.  Giers  však  štval  patriarchu,  by 
nečekal  na  Balatoviče  a  splnoraocněné  osoby  z  Ruska,  nýbrž  aby  na 
rychlo  odsoudil  igumena  Davida,  jenž  obviněn  z  panthaismu,  ač  David 
ani  nevěděl,  co  je  to  pantheisraus.  Dále  Giers  dal  v  Oiésse  zatknouti 
mnicha  Fortunata,  jenž  jel  do  Ruska  nakoupit  potravin,  a  mnicha  Ger- 
vasije,  jimž  odňal  peníze  a  poslal  zpět  do  Cařihradu.  Konečně  s  bis- 
kupem Nikonem,  rouhačem  jména  Ježíšova,  kterého  ruáká  vláda  poslala 
uklidnit  mnichy,  Giers  poslal  na  Athon  vojáky,  by  vyklidili  „imjaslavce" 
s  Athonu.  Takto  „rouhači  jména  Ježíšova"  zvítězili  na  Athoně  a  lOQO 
ruských  mnichův,  aniž  jim  byl  vrácen  jejich  osobaí  majetek  a  patřičný 
podíl  ze  společného  jmění  v  náhradu  za  léta  bezplatné  práce  dán,  bylo 
vyhnáno  s  Athonu,  rozehnáno  na  místa,  kam  příslušeli,  ale  mnozí  z  nich 
dosud  nedostali  ani  pasů,  aby  si  mohli  nalézti  výdělek  .  .  .  Tak  byli  ruští 
mniši,  kteří  vlastně  správně  smýšleli  o  úctě  nejsvatějšího  jména  Ježíšova, 
vlastně  bez  soudu  odsouzeni  nerozumějícími  jim  Reky  jalco  kacíři  a  ne- 
milosrdně vyhnáni.  Ruský  tisk  církevní  o  celé  věci  téměř  mlčí,  snad 
nemá  dobré  svědomí  a  stydí  se  za  celou  věc,  nebo  se  tváří,  že  „rouhači 
jména  Ježíšova"  byli  v  právu,  když  tak  bezprávně  jednali  s  „imjaslavci". 

V  poslední  době  zbavila  se  pravoslavná  církev  dvou 
nebezpečných  mnichů,  jež  lid  měl  za  proroky,  světce  a  divotvoree, 
a  kteří  mnoho  lidí  svedli  za  sebou.  Iliodor,  zakladatel  caricynského 
kláštera,  zvaný  ruským  Savonarolou,  octl  se  na  šikmé  ploše,  octl  se 
v  nevěře  tolstovců,  zbaven  kněžského  úřadu,  sklonil  se  před  duchem 
„starce  z  Jasné  Poljany,  velikým  Lvem",  byl  odstraněn  z  kláštera  a 
nedávno  zmizel ;  vzal  si  dle  všeho  život.  Podobně  mnoho  starostí  pra- 
voslavné církvi  způsobil  mnich  Innokentij  z  B.ilty  v  Bissarabii,  k  němuž 
chodilo  mnoho  poutníků,  když  byl  vyhnán  do  kláštera  na  jezeřá  Oněž- 
ském.  Poutníci  měli  h)  dle  slov  zjevení  sv.  Jana  za  „alfu  a  omegu", 
za  „proroka",  zbožňovali  ho.  Zbaven  byv  úřadu  kněžského,  vedl  Inno- 
kentij své  zbožňovatele  hledat  nový  Sión  pustými  kraji,  kle  mnoho 
jich  zahynulo,  a  on  sám  octl  se  konečně  v  blázinci. 

* 

V  církevních  i  společenských  kruzích  ruských  je  nyní  neobyčejně 
důležitý  spor  o  výkladu  65  článku  Základních  zákonů,  po  lle  něhož 
„ve  správě  církevní  saraovládná  moc  jedná  prostřed- 
nictvím sv.  synodu,  jí  zří  z  ené  ho".  Většina  církevních  i  svět- 
ských činitelů  vyslovila  se  v  ten  smysl,  že  má  býti  zvláštní  nezávislé 
církevní  zákonodárství,  že  otázky,  dotýkající  se  podstaty  církevního 
života,  nemohou  příslušeti  kompetenci  ústavů,  jejichž  členy  bývají 
též  nekřesťané.  Víra  i  církev  mohou  býti  na  pitřičné  výši  jen  tehdy, 
jsou-li  zcela  svobjdny  od  vnější  závislosti,  od  světské  státní  moci,  ne- 
podléhá li  správa  církve  cizím  vlivům,  jež  by  kazily  její  <5iny.  Ale 
zastávajíce  se  nezávislosti  církevního  zákonodárství  na  říšské  dumě  a 
radě,  nemohou  se  přátelé  nezávislosti  té  odvolávati  na  65.  čí.  Zákl.  zák., 
neboť  každý  nový  zákon,  týkající  se  církve  a  uvádějící  nový  pořádek, 
musí  projíti  dumou  i  radou  říšskou.  Se  stanoviska  nynějších  Zákl.  zá- 


68  Rozhled  náboženský. 


konů  je  každá  Týjimka  ze  všeobecDého  pravidla  nemyslitelná.  Nutno 
tudíž  donaáhati  se  znoěny  Základních  zákonů  zákonodárnou  cestou, 
proslřednictvím  říšské  dumy  a  rady,  aby  se  zabezpečilo  církvi  piávo 
na  zvláštní  a  samostatné  zákonodárství.  Každá  jiná  cesta  byla  by  spo- 
jena s  nebezpečenstvím,  že  může  dojíti  k  bezúčelnému  sporu  mezi  úřady 
pravoslavné  církve  a  zákonodárnými  sbory  Za  takové  rozřešerí  palčivé 
otázky  přimlouvají  se  vážně  časopisy  ducliovenstva,  Cerkovnyj 
věstnik  a  Cerkovnaja  pravda,  v  níž  prof.  Iv.  Verchovekuj 
velice  energicky  hájí  názor,  že  nutno  domáLati  se  plré  autoncmie  pro 
církev  se  strany  církevních  kruhů,  ne  obcházením  Základních  zákonů, 
ne  cestou  toho  neb  onoho  vhodného  jich  vysvětlování,  nýbrž  cestou 
přímou  žádoucí  změny  Zákl.  zákonů  zákonodárným  pořádkem. 

* 

Ženský  bohoslovecký  ústav,  po  kterémž  volaly  noviny 
rukého  pravoslavného  duchovenstva,  bude  otevřen  počátkem  školního 
roku  1914 — 15  v  Moskvě. 

Velice  uboze  to  stojí  s  pravoslavnou  církví  na  Sibiři: 
není  kněží,  není  kostelů,  zatím  co  vesnice  se  množí  a  rostou  jako 
houby  po  dešti.  V  městě  Marijinsku  3  kněží  mají  na  starosti  7.000 
obyvatel  v  městě,  kdež  ]e  dívčí  gymnasium,  železniční  ústav,  dvě  nebo 
tři  školy  vyššího  stupně  a  asi  10  nižších,  a  mimo  to  asi  7.0CO  duší 
ve  vsích,  vzdálených  až  40  verst,  Ký  div,  že  se  tu  množí  sekty,  roz- 
kolníci.  V  Ttmsku  je  rczkolnický  biskup  loasaf,  bývalý  kupec,  jenž 
věda,  že  lidu  třeba  duchovních,  světí  i  prosté  mužíky  na  kněze,  kteří 
pak  činí  z  vesnic  pravoslavných,  kde  kněze  po  léta  nevidí,  za  krátko 
vesnice  rozkoinické  .  .  .  Sv.  synod  petrohradský  má  dosti  missicnářů 
na    obracení    Poláků     na    pravoslaví,    a    zatím    pravoslavní     odpadají 

k  rozkolnikům. 

* 

Kíšské  dumě  v  Petrohradě  předložen  referát  koníessijní  komise 
o  návrhu  zákonastran  uspořádání  povinostíve  prospěch 
duchovenstva  i  stran  zařízení  farností  evangelicko^ 
lutherské  církve  v  přibaltickém  kraji.  Nový  zákon  vlastně 
ienom  praxi  jednotlivých  farností  mění  ve  všeobecné  pravidlo  a  všecky 
naturální  povinnosti  íarníků  ve  proí-pěch  pastorův  i  cíikevních  budov 
mění  v  peněžité.  Podle  navrženého  zákona  má  se  dostati  evangelické 
církvi  široké  samosprávy  a  duchovenstvu  slušného  zaopatření  hmotného, 
jakého  by  si  mohlo  jen  přáti  pravoslavné  duchovenstvo  „pravoslavné 
říše".  Přjjctí  zákona  ve  prospěch  evangelického  duchovenstva  nevzbuzuje 
pochybnosti,  a  reforma  pravoslavných  farností  i  úprava  platů  pravoslav- 
ného duchovenstva  hrozí  v} volati   veliké  třenice. 

Šťastnější    postavení    evangelického    duchovenstva    na    Kuši    nutí 

pravoslavné  duchovenstvo,  by   se  organisovalo    ve    všeruskýsvaz 

duchovenstva    k    hájení    zájmů    hmotných    i    církevních    a    k   boji 

s  rozkolníky.  A  myšlenka  tato    nalezla    oz^ěnu  v    sáném   životě,  jenž 

ukazuje  na  nezbytnost  všeruského  svazu  duchovenstva. 


Rozhled  náboženský.  59" 


Charles  Dickens  napsal  náhodou  v  den,  kdj  jej  ranila 
mrtvice :  Vždycky  snažil  jsem  se  ve  spisech  svých  vyjádřiti  úctu 
k  životu  a  naukám  Kristovým,  jelikož  ji  sám  cítím  a  jelikrž 
jsem  jeho  dějiny  zvláště  k  užitku  svých  dětí  napsal ;  ty  je  znaly  již 
dlouho  než  uměly  ^čísti,  ba  mluviti.  Ovšem  se  střech  jsem  toho  nikdy 
nerozhlašoval.  —  Ze  angličtí  belletristé  vůbec  nejsou  co  do  náboženství 
tak  sprostými  posměváčky,  jako  francouzští  a  jejich  nohsledové  v  celé 
ostatní  Evropě,  je  známo. 

U  společnosti  státních  drah  zakázal  kterýsi  potentát  po- 
dávati žádosti,  aby  ženám  železničních  strážníků  byla  dána  dovolená 
pro  nedělní  bohoslužby.  Na  zábavy  a  pod.  se  jim  dovolená 
uděluje  bez  překážky. 

Evangelická  slovenská  církev  v  Uhrách  rozhodla  se  po- 
říditi nový  překlad  Bible.  Dosud  užívali  slovenští  evangelíci  Bible 
české  —  kralické,  jež  byla  tak  pro  ně  dosti  důležitým  pojítkem  s  českou 
literaturou  a  podporovala  poněkud  sklon  k  československé  vzájemnosti. 


^0  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Uědecks  a  umělecky. 

O  základním  názoru  na  dějiny  české  jedná  ve  4.  čísle 
C  Č.  H.  1913  prof.  Josef  Šasta  ve  článku:  „Nový  Antipalackj"  roze- 
bíraje knihu  Dra  B.  Bretholze:  Geschichte  Bíjhnoens  und  Máhrens  bis 
zum  Aussterben  der  Přemysliden,  které  byl  již  v  C.  M.  M.  1913  str.  339 
násl.  vytkl  Rudolf  Dvořák  vyloženou  tendenčnost  a  snahu  stavěti  vý- 
sledky bádání  do  služeb  antagonismu  národnostního.  Knihu  obratně 
psanou  nelze  bráti  na  lehkou  váhu,  ježto  i  opravdoví  badatelé  (Redlich, 
Uhlirz,  Loserth)  vyslovili  se  o  ní  pochvalně,  a  také  prof.  V.  Novotný 
nazývá  ji  cennou.  Proto  třeba  spolehlivost  hlavních  vývodů  Brethol- 
zových  podrobiti  úvaze. 

Palackého  charakterisuje  Bretholz  jako  historika-vlastence,  obě- 
tujícího bez  rozpaků  a  vědomě  vědeckou  pravdu  národnímu  zisku, 
a  útočí  na  samé  základy  historických  konstrukcí  Palackého.  Podle 
Palackého  byly  totiž  Cechy  až  do  sklonku  12.  věku  zemí  ryze  slo- 
vanskou, v  níž  živel  německý  nehrál  podstatné  úlohy,  nýbrž  tvořil 
drobné  cizinecké  ostrůvky,  působě  více  jen  zvenčí,  nejčastěji  nepřátelsky 
na  samobytně  rostoucí  český  stát.  Z  kořene  slovanského  vyrůstaly 
v  Čechách  a  na  Moravě  řády  společenské,  zdokonalovalo  se  hospodářské 
a  kulturní  rozvrstvení  národa;  český  živel  tlačil  se  vlastní  silou  tvořivě 
do  kruhu  kulturního  společenstva  křesťanského.  Vývoj  ten  však  na 
počátku  13.  věku  byl  náhle  přerván  invasí  řádů  německých;  dvůr 
i  šlechta  odcizují  se  českému  iazyku ;  kolonisací  německých  přistěho- 
valců na  venkově  a  v  nových,  městských  osadách  vznikají  četné  men- 
šiny cizojazyčné,  a  hlavně  německé  právo  síří  se  mocně  v  zemi,  měníc 
veškeren  ráz  života  veřejného.  Cechy  zvláště  za  Václava  I.  a  Přemysla  II. 
Otakara  zřizováním  nových  osad  městských,  v  nichž  německý  živel 
nalezl  baštu  nejpevnější,  ztratily  svůj  slovanský  ráz  a  vtisknut  jim 
trvale  dvoujazyčný. 

Bretholz  však  konstruuje  celkový  názor  svůj  na  dějiny  české 
takto :  Výmyslem  Palackého  především  jest  představa,  jakoby  živel 
německý  větší  měrou  teprve  v  13.  věku  byl  vtiskl  ráz  vývoji  dějin 
•českých  svou  kolonisací.  Této  nebylo;  živel  německý  vyrostl  v  zemi 
samé  znenáhlým  vývojem  od  dob  nepamětných.  Domácí  dynastie  a 
větší  počet  domorodého  obyvatelstva  ochránily  zemi  od  germanisace 
úplné ;  jinak  však  veřejné  instituce  veškeré  jsou  výsledkem  součinnosti 
německého  živlu  v  zemi  od  počátku  9.  věku  pevně  zakotveného. 
Hrabská  soustava  franská  byla  prvním  zřízeoím  zemským ;  soudní 
řády  vnikly  podle  vzorů  íránských.  Moc  vévody  českého  vyvíjela  se 
v  zápase  s  mocí  hrabat,  a  vítězní  Přemyslovci  dospívají  v  11.  století 
nejen  k  zvýšené  moci  zevní  a  ke  koruně,  nýbrž  i  k  absolutismu  ty- 
ransky celou  zemi  zatěžujícímu.  Z  této  uhnětenosti  vyvádějí  teprve  na 
sklonku  12.  a  v   13.    věku  obyvatelstvo  němečtí  činitelé:    církev    vět- 


Rozhled  vědeckv  a  uměleckv.  61' 


Šinou  německá,  dvůr  knížecí  převážně  německý,  ale  nejvíce  německý 
lid,  sedící  od  nepaměti  v  podhradích,  jenž  tvoří  jádro,  z  něhož  se  již 
v  12.  stol.  počínají  vyvíjeti  města.  Města  vznikla  znenáhlým  vzrůstem 
ze  starých  osad  tržních,  v  nichž  od  počátku  Němci  liší  se  od  obyva- 
telstva slovanského  svým  zvláštním,  personálním  právem,  a  v  13.  stol. 
personální  právo  německých  starých  minorit  stalo  se  territoriálním 
právem  okrsků  městských,  pohltilo  slovanské  obyvatelstvo  na  horším 
právu  sedící  a  výhodami  svými  lákalo  také  k  transformaci  osad  ven- 
kovských. Domácí  cbyvatelstvo  slovanské  mohlo  se  svým  vývojem  již 
stávat  účastno  svobod  německého  lidu,  vyprostiti  se  tak  z  tyranské 
ubnětenosti,  a  vítězný  postup  německého  práva  a  německého  mravu 
nemohl  už  býti  déle  zadržen.  Také  vlastní  šlechta  vzniká  podle  něme- 
ckých vzorů.  Vůbec  celé  dějiny  české  až  do  počátku  1-í.  věku  jsou 
jasným  řetězem  vývoje  dualistického,  v  němž  nelze  slovanské  články 
od  německých    odděliti. 

Proti  této  konstrukci  Bretholzově  uvádí  Susta  v  podstatě  toto  : 
Důvody  Brethúlzovy  svědčící  o  větším  počtu  usedlého  obyvatelstva 
německého  v  Cechách  jsou  zcela  náhodné  a  dokázati^  jich  nelze,  ve 
tvrzení  jeho  jsou  odpory,  vliv  říše  východofranské  v  Cechách  jest  sice 
jednostranně  zveličován,  ale  nejmenšího  dokladu  není  o  trvale  usazeném 
neslovanském  obyvatelstvu  v  Cechách.  U  nepřímých  dokladů  braných 
hlavně  z  ústavních  poměrů  viděti  hned  pochybnou  logiku  Bretholzova 
důkazu,  an  z  pouhé  existence  franských  institucí  soudí  na  dávné  sídlení 
velikého  počtu  německého  obyvatelstva  v  Cechách.  Xení  již  novým 
objevem,  že  správní  organisace  státu  českého  v  době  Přemyslovské 
není  zcela  domorodá  a  že  souvisí  s  řády  franskými,  ale  místo  toho 
aby  Bretholz  vyšetřil  způsob,  jakým  souvislost  ta  vznikla  a  jak  daleko 
šla,  beze  všeho  primitivně  a  nesprávně  klade  typy  franského  dvora 
do  Cech.  Xěmecké  manželky  Přemyslovcův  a  německé  duchovenstvo 
již  v  11.  stol.  na  dvoře  pražském  a  na  dvorech  údělních  knížat  záhy 
sice  učinili  němčinu  jazykem  velké  části  dvořanstva,  ale  že  by  cizinci 
v  důležitých  místech  správních  bývali  pravidlem,  anebo  že  snad  část 
rodů  hrabských  byla  dosazena  z  říše,  nemá  pro  sebe  ani  dokladu 
v  pramenech,  ani  nejmenší  pravdépodcbnosti.  Vskutku  Němci  na  po- 
čátku 12.  věku  tvoří  v  zemi  jen  ojedinělé  skupiny  privilegovany-ch 
obchodníků  sedící  při  hradě  pražském  a  snad  i  brněnském  a  olomouckém, 
nečetný  počet  osob  světských  v  družině  knížecí  a  značnější  snad  část 
duchovenstva.  Duchovní  vývoj  doby  Přemyslovské  vypisován  Bretholzem 
zase  tendenčně  a  jednostranně,  ale  nepřináší  příliš  mnoho  nových  hledisk, 
za  to  nové,  převratné  jsou  these  o  vývoji  stavu  městského,  který  po- 
zději tvořil  vlastní  těžisko  německého  života  v  zemi.  Než  již  německý 
odborník  Adolf  Zycha  ukazuje  důrazně  na  to,  jak  neporozuměl  Bretholz 
namnoze  podstatě  vzniku  měst  po  právní  stránce ;  na  něho  odkazuje 
Dr.  Susta  a  sám  se  dotýká  jen  několika  věcí  methodu  Bretbolzovu 
osvětlujících.  Z  obezdění  Prahy,  jež  Bretholz  klade  do  12.  stol.,  vyvo- 
zuje, že  bylo  tak  u  všech  měst;  dopouštěje  se  zřejmých  libovolností 
generalisuje  a  upřílišuje,  aby  vzbudil  dojem,  že  v  12.  věku  země  česká 


^2  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

již  byla  poseta  německými  osadami  starými,  vyrůstajícími  znenáhla  ve 
skutečná  města.  A  zatím  privilegium  Soběslavovo  z  let  1174 — 1178 
jest  nejpádnějším  důkazem,  jak^  mělké  byly  ješté  v  druhé  polovici 
12.  věku  kořeny  němeetvi  v  Cechách.  Němci  jsou  tehdy  výjimkou 
uprostřed  obyvatelstva  slovanského ;  teprve  13.  věk  přivedl  do  země 
-české  mocný  proud  cizích  osadníkův  a  rozšířil  tu  nové,  umělé  útvary 
městské  a  kolonisoval  také  venkov,  čímž  zmohutněla  česká  šlechta. 
Jaký  byl  vznik  panského  stavu,  nevysvětluje  sice  Bretholz,  a  nepokouší 
se  ani  o  vysvětlení  rozběhů  ke  vzniku  stavovských  řádův  a  zemského 
práva  na  sklonku  13.  věku,  ale  líčení  své  upravuje  si  tak,  že  vzniká 
aspoň  dojem,  že  také  šlechtická  společnost  za  posledních  Přemyslovců 
je  převážně  německého  původu,  a  že  obmezení  libovůle  panovníkovy 
vyššími  stavy  jest  výsledkem  jen  německého  cítění  právního.  Ale  tu 
zase  doklady  Bretholzovy  nejsou  zcela  spolehlivé  a  užití  jejich  jest 
naprosto  nekritické;  způsob,  jakým  líčí  počátek  vývoje  právního,  není 
přesný.  A  tak  nová  stavba  Bretholzova  jest  chatrnější  staré  Palackého. 
Základního  názoru  Palackého  ve  všem  hájiti  ovšem  nelze  a  neděje  se 
to  již  veskrze,  ale  chvatná  a  stranická  práce  Bretholzova  nového  ná- 
zoru celkového  na  právní  a  kulturní  vývoj  země  nepřináší.  Z  Pala- 
ckého velikého  díla  zůstane  mnoho  trvalých  pilířů,  a  zejména  nikdo 
nedokáže,  že  by  byl  Palacký  pouze  na  předpojaté  smyšlence,  jako  je 
základní  myšlenka  Bretholzova  o  pravěkém  sídlení  německého  živlu 
v  Čechách,  byl  vybudoval  celý"  spis  se  žurnalistickou  obratností  a  sku- 
tečným znásilňováním  pramenů,  s  jakým  se  u  Bretholze  bohužel  potká- 
váme co  krok. 

Jak  u  nás  objevila  se  před  nějakým  časem  výzva  k  návratu 
do  „podsvětí",  k  národní  tradici  (Arne  Novák),  tak  v  Polsku  ozývají 
se  hlasy  podobné,  aby  další  vývoj  literatury  navázal  se  hlavně  na  — 
Mickiewieze.  Činí  tak  na  př.  Ivovský  professor  Ludvík  Skoczylas  v  řadě 
Článků  „Do  Mickiewicza!"  Domnívá  se,  že  idea  občanského 
návratu  k  dřívějším,  známým  již  epochám  a  autorům  jest  jakýmsi 
přesně  vyměřeným,  ač  ukrytým  zákonem.  Není  objevem  neplodnosti, 
naopak  bývá  znamením  vzrůstající  tvůrčí  síly.  Svědčí  toliko  o  jistém 
kolísání  stylu,  o  hledání  nové  formy  a  uměleckého  výrazu,  když  již 
se  přežily  a  padly  poslední  formy. 

Nejplastičtěji  objevuje  se  to  nyní  v  písemnictví  francouzském. 
Má  tam  své  jméno:  Mal  romantisme.  Pod  heslem  boje  s  romantismem 
děje  se  dnes  ve  Francii  propaganda  kultu  velkých  autorů  sedmnáctého 
věku :  Corneilla,  Racina,  Moliěra.  V  základě  jest  to  boj  o  literaturu 
národní,  o  její  hlubší  znacionalisování.  Neboť  Francouzi  nepokládají 
romantism  za  svůj  národní  směr;  byl  jim  importován  z  Německa 
a  nevydal  u  nich  jediného  genia.  Tyto  ohledy  a  pak  potřeba  hledati 
nového  vj^razu  pro  nový  obsah,  jaký  dal  Francii  současný  nacionalism, 
rozhodly,  že  heslo  návratu  k  vlastní,  velké  literatuře  ukazuje  17.  století 
jako  zřídlo  pro  tvorbu  nejbližší  budoucnosti. 


Rozhled  vědecký  a  nměieckf.  63 

Jiným  dokladem  jest  literatura  německá.  Němci  volají  dnes 
stále  hlasitěji:  „Zuriick  zu  Goethe!"  V  něm  nalézá  Germanie  nevy- 
čerpatelné zřídlo  národního  obrodu.  Tak  i  zde  je  přičinoa  sesílení 
nacionalismu.  Nacionalism  z  politiky  přechází  nyní  na  pole  umění,  již 
ne  jako  idea  oživující  obsah  samých  děl,  ale  současně  jako  idea  jejich 
formy,  jako  kategorie  esthetická. 

V  Polsku  dobře  vycítil  kritickou  chvíli  přítomné  doby  Stanislav 
Brzozowski,  jenž  ve  velikém  svém  díle  ..Legenda  Míodej  Polski" 
první  podrobil  zdrcující  kritice  tvorba  Mlalé  Polsky  a  měl  odvahu 
pověděti  hořkou  pravdu,  že  nepokračuje,  nýbrž  že  zabloudila  na  bez- 
cestí  .  .  .  Toto  její  bezcestí,  dokazuje  prof.  Skoczylas,  datuje  se  odtud, 
kdy  nazvala  díla  Mickiewiczova  pohrdlivým  jménem  ..biblia  pauperum*^. 
Nutno  tedy  se  vrátiti  k  tomuto  ..žulovému  jádru"  tradice,  k  Alickie- 
wiczovi,  jenž  jedině  může  býti  zdravým,  silným  a  nezdolným  základem 
nové  vlastní  tvorby  polské  .  .  . 

Ve  Lvově  byla  premiéra  tragikomedie  mladého  dramatického 
spisovatele  Tad.  Rittnera  ..Lato".  Jako  má  nepolské  jraéuo,  tak 
ve  hře  jeho  všechno  jest  cizí,  obsah,  dějiště  i  povahy.  Děj  se  odehrává 
ve  velikém  mezinárodním  sanatoriu  nad  mořem  a  obsahem  jest  para- 
doksální  na  první  pohled  myšlenka,  že  zpráva  o  blízké  a  nepochybné 
smrti  může  vzbuditi  v  jistých  abnormálních  osobách  touha  po  plném 
užívání  života  —  jako  zase  přesvědčení,  že  jich  očekávají  ještě  dlouhá 
léta.  dohání  ke  krajnímu  zoufalství  a  vzbuzuje  touhu  po  samovraždě. 
Tuto  koncepci  provedl  mladý  autor  s  neobyčejnou  lehkostí  a  znalostí 
divadelní  techniky. 

Také  básník  a  nadaný  romanopisec  Jindřich  Zbierzchowski 
vystavil  ve  Lvově  komedii  „Malžeňstwo  Loli",  ale  poškodil  jí  jen  svou 
dobrou  pověst.  Jest  to  vlastně  fraška  ve  stylu  Gabr.  Zapolské,  zručně 
psaná,  ale  triviální.  Protestoval  proti  ní  a  podobným  hrám  i  hodně 
liberální  spisovatel  Kornel  Makuszyúski,  jejž  nazývají  ^knížetem 
íeuilletonu".  Vytýká,  že  mladí  spisovatelé,  svedení  příkladem  Zapolské, 
ale  bez  jejího  bystrého  oka,  hledají  motivů  pro  své  hry  —  v  blátě 
a  vzájemně  se  ještě  hledí  předstihnouti:  „Xa  komediové  scéně  polské  — 
píše  —  je  stále  totéž:  zloději,  otrhanci,  karbaníci,  pijáci,  kuplíři  .  .  ., 
je-li  pak  tam  nějaký  poctivý  člověk,  jest  to  jistě  idiot.  Kdyby  divadlo 
bylo  školou  života,  krásně  by  vypadal,  maje  před  očima  tak  vděčné 
obrazy  '.•* 

Totéž  mohlo  by  se  říci  o  třiaktové  hře  Petra  Choynowského 
„Ruchome  piaski",  jež  dávána  v  divadle  krakovském.  Kromě  ní  byly 
v  tomto  divadle  leště  dvě  původní  premiéry:  Matěje  Szukiesvicze  „Po 
szarym  dniu  .  .  .  sloňce"  a  Josefa  Wišniowekého  „Piešn  królewska", 
obě  obsahem  ne  špatné,  ale  divadelně  slabé. 

V  Krakově  bylo  založeno  v  posledních  dnech  katolické  sdru- 
žení umělecké  a  literární,  jehož  úkolem  bude  „pěstování  a  roz- 
voj věd  a  krásných  umění  na  zásadách  katolických,  se  zvláštním 
zřetelem  k  mariologii."  Navazuje  na  tradici  slavné  „Academiae  Mari- 
ánae",    založené    v    18.     století,    odtud    také    název     nového    spolku 


64  Rozhled  vědecký  a  umělecky. 


„Akademie  Mariánská".  Členy  mohou  býti  katolíci  s  universitnína  vzdě- 
láním, známí  již  svou  činností  vědeckou  nebo  literární. 

Zmínili  jsme  se  tu  před  časem,  jak  nadšeně  uvítala  a  ocenila 
německá  kritika  překlad  Rey  mento  vých  „C hl op  ů".  Nakladatel 
německého  překladu  —  Eug.  Uiederichs  v  Jeně  —  ukázal  n3'ní  také 
rub  této  věci,  příznačné  pro  literární  poměry  vůbec.  V  příloze  ke  svému 
výročnímu  katalogu  za  rok  1913,  nadepsané  „Stížnost  k  obecenstvu", 
vykládá,  že  rozeslal  300  recensních  výtisků  této  knihy  ;  asi  84  listův 
o  ní  také  skutečně  referovalo.  A  prodal  v  roce,  kdy  byla  vydána, 
kdy  byla  novinkou  —  všeho  všudy  93  výtisků! 

Známý  Činný  biskup  polský  Bandurski  vydal  k  vánocím 
knihu  povídek  pro  dospělou  mládež  a  pro  lid  s  názvem  „Ciežka  služba". 
Obsahuje  13  procítěných,  poesií  a  vážností  prodchnutých  povídek  o  těžké 
službě  Poláků  pro  vlast. 

H.  Sienkiewicz  začal  v  prosinci  uveřejňovati  v  „Tygodniku 
lil."  svůj  nový  velký  román  o  dvou  dílech  pod  názvem  „Legiony". 
Děj  je  vzat  z  časů  napoleonských,  kdy  voják  polský  roznášel  slávu 
svého  jména  po  cizině,  hledaje  pomoci  pro  nešťastnou  vlast.  K  románu 
jsou  připojeny  barevné  illustrace  Vojt.  Kossaka. 

* 

Od  desíti  let,  kdy  nastal  „konec  Gorkého",  kdy  Gorkij  vstou{Ml 
v  řady  sociálních  demokratův  a  svou  uměleckou  tvorbu  podřídil  záj- 
mům strany,  ani  jednou  již  nedovedl  se  povznésti  na  výši  svj^ch  prv- 
ních děl.  Umění,  které  zradil,  odstoupilo  od  ného,  mezi  nimi  přetrhl 
se  živý  svazek;  M.  Gorkij  sice  umění  nezavrhl,  jako  Tolstoj,  myslí, 
že  mu  dále  slouží,  ale  v  duchovní  slepotě  své  nevidí,  co  jest  umění, 
jaký  jest  jeho  cíl.  Zavrhuje  vyšší  požadavky  ducba,  jež  nyní  nazývá 
prázdným  žvaněním,  podřizuje  umění  nudnému  a  úzkému  sloužení 
politickému  okamžiku,  programu  své  strany.  Svědectvím  truchlivého 
tohoto  úpadku  M.  Gorkého  jest  poslední  jeho  dopis  z  Capri,  uveřej- 
něný v  219.  č.  „Rusského  Slova"  s  názvem  „O  Karamazo  vščině", 
jímž  vyzývá  „všecky  duševně  zdravé  k  protestu  proti 
uvádění  románů  D  osto  j  e  vsk  ého"  na  jeviště  Umělecké- 
ho divadla  v  Moskvě,  tohoto  „nejlepšího  divadla  v  Evropě."  Po 
„Bratr ích  Karamazovech"  mají  býti  na  jevišti  tom  provozová- 
ní „Běs  i"  Dostojevského.  A  tu  M.  Gorkij  „v  zájmech  sociální 
paedagogiky"  vystoupil  proti  tomuto  „sadickému  a  chorobnému  dílu" 
„zlého  genia"  ruské  literatury,  „muže  chorobného  svědomí"  s  jeho 
zpátečnický-mi  názory  a  „vyššími  požadavky  ducha",  jež  prý  na  Rusi 
jsou  pouze  „krasořečnictvím,  odtrhujícím  od  živého  díla",  bodrého 
sloužení  nynějšímu  politickému  okamžiku.  ,, Uměleckému  divadlu" 
vytkl  G.,  že  obrazem  chorob  a  útrap  ruské  společnosti  chce  pomoci 
„dřímajícímu  svědomí  společnosti,  aby  usnulo  ještě  tvrději". 

„Umělecké  divadlo"  po  zralé  úvaze  jako  odpověď  uveřejnilo 
v  novinách  „otevřený  list  Gorkému",  kde  se  ohradilo  proti  výtce, 
jako  by  uspávalo  společenské  svědomí,  poukázáním  na  svůj  repertoire 
15  let.  Nevidí-li  G.  v  obrazech  Dostojevského  ničeho    kromě  sadismu, 


Rozhled  věrtecký  a  umělecký.  6» 

«pilep3Íe,  aerozumí  tomuto  velikému  bohohledateli  a  hlubokému  umělci, 
jenž  jako  všichni  nejlepší  spisovatelé  ruští  sloužil  oněm  vyšším  poža- 
•davkům  ducha,"  které  G.  nazývá  „jalovým  krasořečnictvím." 

Podobně  Dostojevského  proti  Gorkému  se  zastali  v  časopisech 
nejlepší  spisovatelé  a  kritikové  současní.  Tak  L.  Andrejev  se  zastává 
Dostojevského,  jenž  jest  chloubou  Kusů,  že  úkoly,  které  řešil,  nebyly 
■elementární  úkoly  dnešního  dne,  nýbrž  úkoly  světové  a  všelidské. 
M.  Arcybašev  míní,  že  D.  právě  tak,  jako  největší  spisovatelé  všech 
<iob  i  národů,  nejlepší  síly  své  věnoval  hledání  smyslu  života,  vyšším 
požadavkům  ducha,  dalekým  od  „maličkého  užitku  dnešního  dne'' 
a  „Běsy"  nazývá  nejgeniálnějším  a  nejhlubším  obrazem  rozkladu 
lidského  ducha,  jenž  ztratil  starého  Boha  a  nového  nenabyl."  Vyzýval- 
li  G.  k  protestu  proti  „Běsům"  na  jevišti,  snížil  se  na  dobrovolného 
policajta  a  censora,  chtějícího  zničiti  slavný  román.  Kritik  AI.  Koj- 
aranskij  vyčítá  Gorkému  nedůslednost,  že  protestuje  proti  uvádění 
ukrutností  života  ruského  na  jeviště,  sám  předvádí  ukrutnosti  v  kusech 
svých  „Na  dně"  a  „Děti  slunce".  Iv.  Ignatov  ukazuje  na  do- 
mýšlivost Gorkého,  jenž  má  vysoké  mínění  o  své  činnosti,  jíž  slouží 
pomíjejícím  požadavkům  všedního  života.  D.  Filosofov  tvrdí,  že  G. 
výzvou  k  protestu  chce  zavésti  censuru  i  znásilniti  svobodu  slova, 
<čímž  spáchal  veliký  hřích  proti  „volnosti  slova".  A.  Gornfeld  soudí, 
áe  jen  duchovně  slep}'  člověk  nevidí  v  Běseeh  mnoho  „pravdy  nejen 
poznání,  nýbrž  i  pravdy  mravné''.  V  Novém  Vřeme  ni  dopis  M. 
Oorkého  nazván  „smutným  zjevem",  kterýmž  tento  „rytíř  svobody" 
ukázal  se  v  šeredném  světle.  Gorkij  si  „nepěkným  dopisem"  velice 
špatně  posloužil,  jak  prorokuje  F.  Sologub.  Časy,  kdy  proti  jeho 
slovům  nikdo  si  netroufal,  minuly  a  už  se  nevráti. 

O  úpadku  současné  literatury  ruské  promluvil  aka- 
demik, básník  a  romanopisec  Iv.  Bunin  na  oslavě  jubilea  „Rusských 
Vědomostí".  Bunin  poukázal,  že  v  literatuře  posledních  15 — 20  let  ohyzd- 
ných, negativních  zjevů  bylo  stokrát  víc  než  positivních,  že  literatura 
byla  ve  stavu  chorobném,  v  křečovitém  zmítání  se  strany  na  stranu, 
že  poklesl  zároveň  vkus  a  zdravý  smysl  čtenářstva.  „Zmizelo  z  lite- 
ratury svědomí,  cit,  takt,  míra,  rozum,  hloubka,  vážnost,  prostota,  bez- 
prostřednost, ušlechtilost,  přímost,  a  jako  moře  rozlil  se  špatný  ton, 
nabubřelý  a  falešný.  Zkažen  ruský  jazyk,  ztracen  smysl  pro  rytmus 
■a.  organické  zvláštnosti  ruské  prosaické  řeči,  zkažen  verš.  Co  všecko 
jsme  neprodělali  za  poslední  léta  v  naší  literatuře,  co  všecko  jsme 
nenapodobovali?  Doslovně  každá  zima  přinášela  novuu  modlu.  Přečkali 
jsme  i  dekadentství,  i  symbolismus,  i  naturalismus,  i  pornografii,  i  bo- 
hoborectví,  i  mýthotvorbu,  i  jakýsi  mystický  anarchismus,  i  kult 
Dionysia  i  Apollina  i  prolety  ve  věčnost,  i  sadismus,  i  přijetí  světa,  i 
nepřijetí  světa,  i  adamismus,  i  akmeismus."  Snažili  se  „odstraniti 
z  literatury  ethický  prvek,  hlásati  bezmezný  individualismus,  bezuzd- 
nost  osobnosti,  všecko  si  dovolující,  oslavovati  prostopášnost,  vykoře- 
niti z  literatury  idey,  oslavovati  smrt,  kvietismus  ba  i  samovraždy." 
Již    tu   ve  shromáždění  jubilejním    napadli    někteří  spisovatelé  Bunina 

Hlídka.  5 


66  Rozhled  vědecký,  a  nniělecký. 


pro  příkrý  jeho  úsudek  o  literatura,  ale  rětšina  přitomných  byla  ua 
jeho  straně.  Uznáno,  že  správně  odsoudil  rouhavé  psaní  L.  Andrejeva 
kluzkost  Arcybaševa  i  Verbické,  nekulturní  výpady  Gorkého  proti 
Dostojevskému,  ,, mystické  mlby"  bohoslavitelů  Merežkovského  i  jeho 
manželky  Gippiusové-Merežkovské.  V  anketě,  již  o  řeči  Buninové 
zařídil  „Golos  Moskvy",  spisovatelé  doby,  o  níž  mluvil  B.,  jako  Are y- 
bašev,  Balmont,  Brjusov,  Zajcev  a  j.,  vyslovili  se  proti  ocenění  litera- 
tury, jaké  učinil  Bunin. 

Ale  podobně  jako  Bunin  „O  některých  negativních 
stránkách  současné  literatury"  v  Sěverných  zápiskách 
se  vyslovil  p.  Stěppun.  U  ruských  spisovatelů  60ých  až  OOých  let  8t. 
nevidí  harnionického  splynutí  osobnosti  se  světem,  plného  ztotožnění, 
subjektivního  a  objektivního  principu,  jakožto  známky  geniální  tvorby, 
nýbrž  objektivistické  zkažení  umělecké  tvorby,  harmonie  subjektivního 
a  objektivního  principu,  umělecky  mrtvou  objektivnost.  Spisovatelé  do- 
by té  uznávali  za  jediný  předmět,  zasluhující  jejich  pozornosti,  něcoy 
co  leželo  mimo  ně,  raimo  jejich  osobnost,  t.  j.  lid,  společnost,  stát,, 
nějaká  theoretická  idea,  sociální  utopie  nebo  společenský  ideál.  Umělci 
stávali  se  ideology,  propagandisty,  bojovníky  za  svobodu  a  práva 
osobnosti,  prázdnými  ideální  objektivnosti  nezištné  umělecké  tvorby. 

Za  našich  dnů  naopak  vidí  St.  opačné  odchýlení  se  umění  oči 
oné  ideální  cesty,  která  ustálena  pro  ne  předpisem  geniální  tvorby^ 
subjestivistické  zkažení  umělecké  tvorby.  Současný  spisovatel  nemá. 
víry  v  abstraktní  zásady  a  ideály,  jež  by  obracely  jeho  pozornost  na 
určité  stránky  života,  i  bezpomocně  upírá  zrak  svůj  na  všecko,  co 
nahodile  povstává  před  ním.  Současní  spisovatelé  naplňují  knižní  trh 
bezideovýrai  a  bezzásadními  popisy  faktův  a  událostí,  shánějí  se  po 
zajímavých  faktech,  historických  anekdotách,  mystických  úžasech  a 
psychologických  abnormálnostech,  erotických  zvrhlostech,  jež  popisují 
s  nepotřebnou  podrobností.  Vedle  tohoto  nebezpečenství  bezideového  re- 
alismu, holého  faktu  beze  zásadního  smyslu,  hrozí  současné  literatuře 
nebez  ečenství  bezpodstatného  racionalismu,  theoretického  nesmyslu. 
V  současné  literatuře  zavládl  princip  subjektivnosti  a  libovůle,  nedo- 
statek autokritiky,  nastala  záplava  povídek,  jež  nemají  ani  určitých 
živj^ch  ideí,  ani  přísného  plánu,  organického  spojení  částí.  Nedaří  se 
romány,  nedaří  se    tragedie,   dramata,  zkvétají  výjevy,    obrázky. 

Jedinou  spásou  současné  literatury  je  podle  St.  synthese.  Prošla 
doba  umělecky  mrtvé  objektivnosti,  zkušena  cesta  lživé  subjektivnosti, 
i  musí  ruská  literatura  vstoupiti  na  cestu  pravého  a  vnitřního  spojeni 
těchto  principův. 

•» 

Po  dlouhé  době  měla  činohra  brněnského  Národního  di- 
vadla původní  premiéru;  zajímavost  její  zvýšena  ještě  tím,  že 
byla  to  dramatická  prvotina  slavného  již  malíře  a  moravského  rodáka, 
Alois  a  Kalvody.  Listy  přinášely  interviewy  s  autorem,  dělala  se 
silná  reklama   —   ale  při  provedení  dílo  úplně  zklamalo  všechno  oče- 


Rozhled  vědecký  a  nmělef-ký.  67 

káváni.  Ukázalo  hcdně  nápadně,  že  Kalvoda  umí  lépe  vládnouti  štětcem 
než  pérem. 

Jeho  ^Marhovský"  jest  prací  divadelně  velmi  slabou  a  delšího 
života  na  jevišti  neschopnou.  Však  také  po  premiéře  (29.  listopadu) 
byla  jen  jedna  reprisse  a  drama  uloženo  asi  do  prachu  zapomenutí. 
Vůdčí  myšlenka  jeho  není  nijak  novou  a  byla  již  častokrát  zpracována : 
vnitřní  zápas  umělce  probíjejícího  se  za  novými  ideami  a  narážejícího 
při  tom  na  nepochopení,  lhostejnost  i  odpor,  nebo  ještě  stihaného  po- 
chybnostmi o  vlastním  uměleckém  poslání.  Zde  autor  v  malíři  Mar- 
hovském  pěkně  projádřil  touhu  a  snahu  umělce  po  nových  cestách, 
zachytil  životně  několik  osobností  z  pražských  uměleckých  kruhů,  tak 
žárlivých  a  zlomyslných  při  úspěchu  druhého  —  ale  nedovedl  nijak 
zdůvodniti  tragický  konec  svého  hrdiny.  Malíř,  který  a  takovou  vervou 
chystá  se  do  zápasu,  horuje  nadšenými  slovy  o  nových  jím  objeven^xh 
cestách  a  nalézá  k  tomu  věrnou  pomocnici  v  ušlechtilé  ženě  —  odha- 
zuje zbraň  hned  po  prvém  nepříznivém  posudku  několika  umělců,  jež 
si  pozval  ku  prohlídce  svého  obrazu,  o  jejichž  strannickosti  jest  pře- 
svědčen a  jejichž  umění  dříve  sám  tak  pohrdavě  odsoudil.  Duch  jeho 
jest  neočekávaně  zlomen  —  Marhovský  sešili  a  ničí  svůj  vzácný  obraz. 
Divák  jest  překvapen  a  dojímavé  jinak  poslední  scény  nevzbudí  v  něm 
ani  soucitu  s  takovým   slabochem. 

Toto  třetí  jednání  je  divadelně  ještě  nejúčinnější.  První  dvě  a 
zejména  první  jest  přímo  nudné.  Dvě  ženy,  z  nich  jedna  mladičká 
dívka  v  krátkých  sukénkácb,  vedou  dlouhé,  někdy  dosti  primitivně  a 
neobratně  .-^tylisované  hovory  o  uměleckých   otázkách. 

Zevně  měla  premiéra  úspěch,  ač  divadlo  bylo  skoro  poloprázdné. 
Ale  Kalvoda  snad  sám  cítil,  že  ten  okázalý  potlesk  a  vyvolávání  platily 
spíše  jemu  jako  malíři,  než  jeho  dramatickému  dílu.  A  dovede  snad 
také  čísti  mezi  řádky,  aby  se  nedal  omámit  kadidlem,  jímž  nešetřila 
jistá  část  kritiky. 

V  prosinci  dostalo  se  několikrát  na  repertoir  našeho  divadla 
Maeterlinckovo  mystérium  ,Sestra  Beatrix"',  zbásněná  středověká 
legenda  o  jeptišce,  jež  opustila  klášter  a  za  niž  Panna  Maria  po  25  let 
vykonávala  řeholní  povinnosti,  až  zklamána  světem  vrátila  se  zase  do 
kláštera  ...  Je  to  táž  legenda,  z  níž  náš  Zeyer  vytvořil  svou  jemnou 
a  krásnou  „Sestru  Paskalinu"  a  Vollmuller  trochu  sensační  kus  _Mi- 
rakel".  Kdosi  v  Čechách  vynalezl  v  této  shodě  hned  plagiát  Zeyera. 
Provedení  u  nás  bylo  dosti  slušné,  ač  nenáležitě  příliš  často  pronikal 
světský,  nevkusně  realistický  ton,  do  něhož  upadali  někteří  herci. 
Takové  nedostatky  profanují  a  snižují  celkový  dojem,  tak  jako  některé 
primitivnosti  scénické  výpravy  vzbuzují  úsměv  místo  nadšení.  Jinak 
vsak  možno  uznati  aspoň  dobrou  vůli  ředitelství,  poskytnouti  obecenstvu 
místo  stálých  frašek  jednou  také  něco  jemnějšího. 

Zvláštní  židovské  písemnictví,  židovské  totiž  jazykem 
i  duchem,  pěstuje  se  pouze  v  t.  zv.  východním  židovstvu,  onom 
totiž,  které  vyšedši  z  Ruska,    Polska    a  "'Rumunska    zaplavilo    i    západ 


68  Rozhled   vědecký  a  umělecký 

Četnými  osadami,  ale  liší  se  od  t.  z.  západního  židovstva,  které  jistou 
měrou  splynulo  s  jinými  národy,  ovládajíc  je  novinami  a  penězi,  ne 
však  svéráznou  vzdělaností  nebo  písemnictvím.  Toto  „výchoiní"  ži- 
dovstvo, které  si  zachovalo  mnoho  ze  starých  zvykův  a  zlozvyků,  cení 
se  přes  9  milionů,  tedy  asi  na  dvě  třetiny  celého  židovstva,  tak  že 
vliv  jeho  v  houževnatém  židovství  vůbec  nebude  asi  nemalý. 

lieě  písemnictví  toho  jest  hebrejská  a  židovská,  chceme-li 
onou  nazývati  řeě  a  písmo  starohebrejské,  biblické  a  daUí,  touto  — 
Němci  ji  zůvou  jiddisch  —  novější  směs,  jargon  z  němčiny,  he- 
brejštiny a  slovanšiny ;  hebrejská  řeč  jest  až  na  některé  pokusy  v  Pa- 
lestině řečí  pouze  spisovnou,  kdežto  židovština  jest  živou  i  spisovnou. 
Nehledě  k  novinářství,  které  se  pěstuje  v  obou,  vyznačují  se  p'oiy 
hebrejštiny  více  na  poli  básně,  zvláště  lyrické,  kdežto  židovština  liledí 
si  více  živlu  výpravného,  lidové  povídky  a  divadla ;  ona  má  svůj  ná- 
stroj, básnickou  mluvu,  již  hotový,  tato  si  jej  teprve  tvoří. 

* 

Psy  chore  flexo  1  ogi  í  neboli  objektivní  psychologií 
naproti  dosavadní  subjektivní  zove  Rus  V.  Becbtěrev  svoji  nauku 
o  associačních  reflexech,  z  nichžto  chce  duševní  dějstvo  vysvětliti 
jakožto  reflexní  činnost  organismu,  která  se  dědičností  vyvinula  ze 
ztažitelnosti  buněčného  protoplasmatu.  Dosavadní  duševěda  byla  prý 
odkázána  na  sebepozorování ;  usuzajíc  pak  dle  něho  o  jevech  duševných 
vůbec,  dopouštěla  se  nesprávností,  jelikož  duševně  zkušenosti  každého 
člověka  jsou  jiné. 

Není  pochyby,  že  hlubším  prozkoumáním  fysiologických  podmínek 
duševního  dění  psychologie  získá  a  se  podepře,  ale  že  by  ono  celou 
psychologii  vyplnilo  a  její  „fantomy",  jak  Becbtěrev  myslí,  nahradilo, 
to  asi  pravda  nebude.  Hypothesy  jeho  mohou  býti  sebe  smělejší,  ko- 
nečného vysvětlení  nepodají. 

Symbiosou,  po  př.  pansymbiosoa  nazývá  novější  přírodověda 
poměr  pomoci,  kterou  si  přírodní  bytosti  v  žití  svém  prokazují.  Je 
tedy  opakem  Darwinova  boje  o  život ;  sám  Darwin  nestál  výlučně  na 
této  bojovné  zásadě,  nýbrž  uznával  také  zásadu  vzájemné  pomoci 
v  přírodě,  ba  chtěl  prý  o  ní  zvláštní  studie  konati,  což  mu  smrt  pře- 
kazila, a  tak  se  stalo,  že  od  nástupců  vytýkán  jednostranně  jen  jeho 
hoj  o  život.  Nejnovější  přírodovědě  zůstaveno  také  opačnou  stránku 
dění  přírodního  důkladněji  prozkoumati.  Rus  Kropotkin  obírá  se  jí, 
pokud  jeví  se  v  životě  zvířat  a  lidí,  tedy  takořka  jen  sociologicky 
(smíme-li  slova  toho  i  pro  zvířecí  společenství  užíti),  nevládna  hlubšími 
vědomostmi  biologickými.  Důkladnější  pozorování  novější  vedou  k  my- 
šlence, že  jde  o  zákon  přírodní,  kde  dosud  spatřovány  jen  výji- 
mečné „hračky  přírody"  (na  př.  rak  poustevník  živící  svou  sasanku 
a  naopak  jejím  obalem  chráněný).  Připomněl-li  hoj  o  život  starého 
Empedoklea  a  jeho  světový  svár,  připomíná  symbiosa  jeho  světovou 
lásku  a  přátelství  prvků.  Tedy  zas  nic  nového  ! 


Roihleil   vvchovatelskv.  69 


U^chovatelský. 

Vídenský  školský  spolek  Komenský  je  dle  novia  před  peněžním 
úpadkem.  Není  divu. 

Pavla  Moudrá  a  Jindřiška  Wurmová  vydaly  nákladem  O.  Kyprá 
v  Jihlavě  Mírovou  čítanku  a  to  1.  díl  pro  mládež.  U  národu, 
který  o  svém  poměru  k  sousedům  a  tím  též  o  svých  zevnějších  osudech 
jen  z  části  míiže  rozhodovati,  jest  mírové  hnutí  poněkud  déplacé, 
jak  Francouzi  říkají,  ale  konečně  může  dobrá  myšlenka,  i  když  jako 
tato  jest  importovaná,  působiti  všude  dobře.  Zdali  jí  poslouží  tato 
mírová  čítanka,  kdož  pak  ví,  ale  tcť  ostatně  věc  její  a  vydavatelek. 
S  mírumilovností  jejich  mělo  se  tu  asi  svézti  také  novohusitství 
a  protestantství.  Vzhledem  k  tomu,  že  knížka  začíná  a  končí 
Hosem  (a  Komenským)  budiž  vydavatelkám  nadhozeno  něco  k  bedlivější 
úvaze  (studia  netroufám  si  ani  žádati),  než  jakou  čítanka  prozrazuje. 
Správně  hlásá,  že  nejde  pouze  o  mír  proti  válečný,  nýbrž  také 
o  mír  osobní  a  o  mír  společenský.  Nuže,  byl  Hus  hlasatelem  a  šiřitelem 
takového  míru?  Byl  jím  Komenský  se  svými  až  nepříčetnými  nadávkami 
cirkvi?  Jsou  jimi  volnomyšlenkáři  a  novoh  ušité,  kteří,  třebas 
ještě  nestříleli  a  nezabíjeli,  krajany  jiného  smýšlení  právě  jako  Hus 
slovem  i  pamflety  špiní,  je  společensky  utloukají  a  ubíjejí,  rodiny 
a  obce  rozvracejí?  Ci  to  jest  mimo  program,  toto  barbarství,  horší  než 
každá  válka  ?  Ci  je  to  pánům  a  dámám  s  tím  jejich  mírem  podobně 
jako  se  svobodou,  kterou  staví  na  odiv,  chtějíce  totiž  mír  a  svobodu 
pro  sebe,  aby  druhé  mohli  beztrestně  napadati  ? 

A  ještě  něco  s  Husem.  Myslí  ti  pánové  a  dámy  skutečně,  že 
by  který  kohout  mimo  Čechy  byl  za  Husem  zakokrhal,  nebýti  husitských 
válek,  bouří  a  praček?  Myslí,  že  ten  „vrchol  českých  dějin" 
byl  dostoupen  nějakou  mírovou  naukou  nebo  prací  kulturní,  a  ne 
právě  bouřemi,  krveproléváním  a  pustošením?  Myslí,  že  by  naši  fran- 
couzští „přátelé"  jej  tolik  vynášeli,  kdyby  výprask  byl  stihl  Francouze 
a  ne  Němce?  Až  si  pánové  a  dámy  tyto  otázky  podle  pravdy  zodpovědí, 
bode  možno  s  nimi  o  mírumilovném  husitství  dále  mluviti.  A  o  pro- 
testantismu jak  by  smet ! 

Jako  se  již  dělá  Desatero  pro  všechno  a  pro  YŠechn}^  tak  mánoe 
i  v  této  čítance  „Mírové  desatero  pro  školy",  z  něhož  si  hoši 
nejspíš  asi  zapamatují  4.  „nehrb  se  před  niký^m"  (jak  jemně  řečeno  !) 
a  6.  „nebud  sketou",  nebot  ío  budou  pro  ně  takhle  „slova  do  pranice", 
ovšem  mírové.  8.  pak  „nevěř  ničemu,  co  se  příčí  rozumu'^  bude  zajisté 
pro  dětský  „rozum"  pravidlem  velice  plodným.  Divno  jest,  že  čítanka 
přikazuje  tolik  milování ;  vždyť  podle  pokrokových  vychovatelů  láska 
(na  př.  k  Bobu)  se  přikazovati  nedá.  A  proč  hoch  nebo  děvče  má 
každého  nebo  všecko  milovati?  Snad  proto,  že  to  stojí  v  mírové  čítance? 


70  Rozhled  vychovatelsk^-. 


Proti  většině  článků  nelze  co  do  obsahu  nic  namítati,  ale  osnova 
Čítanky  jest  pochybená,  protože  jinými  než  opravdu  výchovnými  záměry 
diktovaná.  Školství  naše  se  bez  této  čítanky  zcela  dobře  obejde. 

* 

Zdivočení  mládeže  překvapilo  konečně  i  proslulou  „ochrán- 
kyni  dítěte"  Ellen  Key,  jež  měla  o  tomto  předměte  dlouhou  před- 
nášku ve  stockholmské  akademii.  Nejvíce  zodpovědnými  za  to  zlo  činí 
mladé  ženy,  jež  „nechrání  náležitě  důstojnosti  lidské.  Jsou  strauou 
útočnou  a  stávají  se  jednou  z  hlavních  příčin  pohlavní  nevázanosti. 
„Právo  na  štěstí",  „individualiem"  atd.  mají  býti  rozvojem  nejlepších 
stránek  člověčenstva  a  nesmějí  probuzovati  žádosti  po  chvilkovém  uží- 
vání. Povinni  jsm^  stvrditi  Činy  —  zakončila  t^Uen  Key  svou  řeč  — 
že  chápeme  vznešenou  nauku  biblickou:  Co  prospěje  člověku,  kdyby 
eelý  svět  získal  a  na  své  duši  škodu  trpěl  — ."  Ještě  nedávno  mluvila 
švédská  „retormatorka"    docela  jinak. 

* 

Svaz  spolků  německé  mládeže  v  Opavě  uspořádal  v  listopade 
výstavu  k  potírání  špatné  literatury,  k  níž  připojena  vý« 
stava  dobrých  spisů  pro  mládež.  Nejnápadněji  tu  působily  spousty 
reklam  německých  knihkupectví,  jež  nabízely  laciné  a  zajímavé  spisy 
lidové  jako  hlavní  prostředek  v  boji  proti  pornogratii.  Na  knihy  ob- 
sahu náboženského  však  úplně  —  zapomněli  .  .  .  Stěny  pokrývaly  za- 
jímavé, ač  nečetné  a  nedůkladné  diagramy,  znázorňující  rozšíření 
dobrých  a  špatných  publikací,  výdělky  nakladatelských  lirem  atd.  — 
pak  titulní  listj-  špatných  knih.  Tato  myšlenka  sotva  byla  šťastná. 
Polský  referent  o  výstavě  poznamenává,  že  viděl  mezi  návštěvníky 
muže,  který  si  klidně  opisoviil  po  řade  tituly  špatných  knih  —  jistě 
jen  proto,  aby  si  je  opaiřil !  Neodstrašil  lio  zlověstně  znějící  nápis  nad 
tou  sbírkou  tištěných  hanebností:  „Grauenbaťte  Wirkung  auf  dea 
Leser",  ani  druhý  ve  stylu  lékárnickém:  „Vorsicht,  Gifi!"  Nad  kol- 
lekcí  spisů  Mayových  byla  umístněna  lapidární  slova:  „May  zavraždil 
ve  svých  románech  jen  2.293  lidí  " 

ITčelně  na  nejširším  základě  uspořádaná  a  při  tom  okružná  vý- 
stava podobná  neškodila  by  jistě  ani  u  nás.  Prostřednictvím  veřejných 
knihoven,  druhořadných  knihkupectví  a  nesvědomitých  antikvariátův 
a  ještě  více  pomocí  všelijakých  tiskovin  a  pseudohumoristických  listů 
vtírá  se  pornografie   všude.    Pocit    rozdílu   mezi    dobrou  a  zlou  knihou 

vůčihledě  se  ztrácí. 

* 

Ruční  a  tělesná  práce  zavedena  v  obecnjxh  školách  ně- 
kterých zemí,  na  př.  Francie,  Norska,  Finska,  Rumunska;  v  Uhrách 
též  jest  povinná,  v  Haliči  zavedena  v  raěšfanských  školách.  U  nás 
jsou  jen  pro  děvčata  ruč- ni  práce,  velmi  omezeného  rozsahu.  Ve  Vídni 
letos  učiněn  pokus  se  zvláštním  ústavem,  kde  také  hoši  mají  příležitost 
naučiti  se  různým  dovednostem  a  tak  vedeni  býti  k  mimoškolnímu 
zaměstnání  tělesnému ;  od  hraček,  jako  lepení  obrázků,  vyřezávání 
z  lepenky,    ze  dřeva  atd.  až    do  fotografování    několik    odvětví  tu  za- 


Rozhled  vychovatclaky. 


stcupeno.    Hračkou    má    se    buditi    a  zaměstnávati   jednak    obrazivost, 

jednak  přirozená  čilost  a  chuť  k  práci.  U  maobých  zůstane  to  vždycky 

jen    hračkou,    ač    ovšem     nejušlechtilejšího    druhu,     mnohé    povede  to 

k  životnímu  zaměstnání.  Třebas  praktický  zájem  hned  s  počátku  nebyl 

probouzen,  přece  nebylo  by  správno  při  těchto  pokusech  nepozorovaně 

k  němu  nevésti ;  to  třeba  míti  také  na  paměti  na  př.  při  modellování, 

které  se  v  našich    školách  tu  a  tam    pěstuje,    aby    nezůstávalo    pořád 

soběúčelnou  hračkou  a  piplačkou,  kdy  všecko  má  svůj  čas. 

Pro  všechny  děti    má  tento    cvik    svůj  v\'znam,    zvláště  pak  pro 

městské  a  dělnické,  které  jinak  doma  zaměstnány  nejsou.    Pro  tělesný 

vývoj  důležitá  jest,  aby  nebyly  zanedbávány  práce  spojené  s  pjhybem 

celého  těla,  sic  b}'  to  znamenalo  jen  prodlužované  vysedávání  ve  škole, 

jehož  jest  u  dětí  až  nazbyt. 

* 

Svými  často  podivnými  názory  známý  filosof  polský  Vincenc 
Lutosiawski,  iniciátor  značně  dnes  hlavně  mezi  studentstvem  roz- 
šířeného hnuti  eleusijského  (abátinentního),  založil  nyní  ve  Francii, 
v  Chateau  de  Barby,  novou  školu  zvanou  „kužnica  polská".  Chce 
v  ni  realisovati  ideály  vyslovené  v  poslední  své  knize  „Ludzkoác 
odřodzona'^.  Má  to  býti  ..škola  života,  shodného  s  polským  národním 
duchem,  pro  dospělé  a  zvláště  pro  rodiny  —  a  zároveň  pracovna  inte- 
grální psychofysiky  čili  bádáni  o  povšechném  poměru  duše  k  tělu." 
S  počátku  má   „kažnica"   deset  kovaříků  .  .  . 

Listopadový  katechetický  kurs  v  Krakově  byl  zakončen  velkým 
sjezdem  rodičů,  na  němž  několik  professorů,  učitelů  a  knězi 
«  arcibiskupem  Symonem  v  čele  přednášelo  a  živé  diskutovalo  o  po- 
měru rodiny  ke  škole,  o  četbě  mládeže,  divadlech,  alkoholismu,  scoutu 
atd.  Sjezd  zaslal  mimo  jiné  také  žádost  na  místodržitelství,  „aby  při- 
-kázalo  svým  podřízeným  orgánům,  b}'  dbaly  a  přesně  vykonávaly 
nařízení  ministerstva  vnitřních  záležitostí  ze  dne  18.  září  r.  1912,  tý- 
kající se  kinematografických  divadel."  Zemské  školní  radě  pak  podána 
žádost,  aby  z  ohledu  na  nesmírné  mravní  škody,  působené  stále  kine- 
matografy,  vydala  nařízení,  že  školní  mládeži  není  dovoleno  choditi 
do  těchto  divadel.  Nařízení  to  má  zahrnovati  všechny  školy,  obecné, 
střední  i  soukromé.  Výjimkou  mohou  býti  představení  t.  zv.  poučná, 
zvláště  pro  mládež  zavedená  a  schválená  ředitelstvím  škol  v  dorozumění 
s  katechety. 

V  poslední  době  mezi  ruskými  intelligentními  ženami  začaly  se 
Tozléhati  hlasy,  zvoucí  k  vyplnění  onoho  výhradného  a  nejdůležitějšího 
úkolu,  který  sama  příroda  ukládá  ženě  jako  matce  vychova- 
telce. Od  šedesátých  let  19.  stol.  žena  ruská  snažila  se  zbaviti  právě 
tohoto  úkolu,  břemene  rodinného,  aby  se  mohla  účastniti  společenské- 
ho života  vlasti.  Ale  tato  práce  ženy,  boj  její  za  vzdělání,  za  samo- 
statnost a  rovnoprávnost  s  muži  v  životě  občanském  odstraňovala  ji 
od  rodiny,  a  mnohé  ženy  své  přímé  mateřské  povinnosti  měly  za  po- 


Rozhled   VTohovHtelskV. 


Tiižující,  tak  Že  oddávajíce  vše  společenskému  a  občanskému  životu^ 
zanedbávaly  vý^chov  dětí,  ponechávajíce  jich  péči  nevzdělaných  a  častO" 
zkaženj-ch  služek.  Matka  nepozorovala,  že  zařizujíc  osud  žen  vůbee^ 
často  škodila  svou  činnosti,  vychovávala  ve  vlastní  rodině  pokolení 
neurastbeniků,  lidí  slabé  vůle,  neschopných  k  samostatnému  boji  s  ne- 
hodami života,  způsobilých  pouze  k  zoufalství,  samovraždě.  Nedostat- 
kem skutečné  matk}^  rodina  se  rozviklala,  svazky  její  se  uvolnily  a 
a  děti  vycházely  na  jeviště  života  méně  připraveny  než  kuře  opu- 
štěné slepicí. 

Aby  příští  pokolení  bylo  zachráněno,  O.  Famincj^nova  v  článku 
^jPříprava  matek  jako  vychovatelek."  (Věstnik  Teosofii,  č.  10) 
prohlašuje,  že  v  těžkém  okamžiku  nynějším  těžiště  je  v  ženě  a  ^ejí 
nejdůležitější  úlohou,  jejím  posláním  jest  „vyvésti  vychování  dítek  na 
jinou  cestu,  a  cestou  touto  jest  mravně  náboženské  vychová- 
ní, začínající  v  rodině.  L.  N.  Tolstoj  pravil:  , V  základ  každého 
vychování  musí  b^Hi  položeno  přede  vším  to,  co  zahozeno  v  našich 
školách,  náboženské  pojímáni  života.'  říáboženství  jest  nejvznešenější 
a  nejušlechtilejší  činitel  ve  vychování  člověka.  Všecky  dobré,  čisté 
m3'šlenky,  vysoké  snahy  duše  matčiny  už  před  porodem  napomáhají 
k  formování  vznešené  duše  dítěte,  a  to  již  dává  nám  možnost  doufati, 
že  takto  bude  založeno  zlepšení  jednotlivých  osobností,  celj^ch  skupia 
a  národů.  Široký  náboženský  světový  názor  ve  smyslu  uznání  abso- 
lutní spravedlivosti,  řídící  svět,  a  evolučního  zdokonalování  duše,  i  ve 
smyslu  široké  snášelivosti  cizích  názorů,  jak  náboženských,  tak  také- 
plemenných  a  národnostních  musí  v  nynější  době  sehráti  důležitou 
úlohu  v  pokroku  člověčenstva." 

„Jenom  široko  vzdělaná  žena,  nejen  ve  smyslu  vědomostí  vědec- 
kých, nj^brž  i  ve  smyslu  mravně  náboženského  rozvoje,  může  býti 
spolehlivou  vychovatelkou,  zárukou  zlepšení  příštích  pokolení.  Nikdy 
dosud  svět  nepotřeboval  více  právě  takového  ideálu  matky  vychova- 
telky, jako  v  naší  době  všeobecného  rozpadnutí,  ponížení  mravnosti^ 
jevícího  se  ve  všem  našem  životě  státním,  společenském  i  rodinném? 
množstvím  samovražd,  spustlostí,  jež  vnikla  i  v  intelligentní  kruhy.^ 
Ano  veškera  budoucnost,  veškera  spása  je  v  rukou,  ženy,  matky  vy- 
chovatelky. Nic  nepomůže  kromě  rodiny,  odkud  musejí  vycházeti  noví 
lidé  mravně  čistí  a  vznešení.  Nejlepší  škola  je  bezmocná  beze  spolu- 
působení rodiny,  jež  jest  první  buňkou  státu,  národu  a  lidstva.  Veškero 
vychování  ženy  od  nynějška  má  ji  vésti  k  velikému  jejímu  určeni 
matky  a  vychovatelky  příštích  pokolení.  Zena  má  svou  společenskou 
činnost....  sloučiti  se  svými  důležitými  a  vznešenými  rodinnými  povin- 
nostmi i  pamatovati,  že  její  význam  a  povolání  matky  jest 
veliké  a  důležité  povolání,  právě  tak  důležité,  jako 
ostatní  povolání,  poněvadž  v  jejích  rukou  je  budoucnost  říší  a 
států,  práce  v  parlamentě  nebo  ve  státní  radě.  Nejbliž- 
ším úkolern  ženy  jest  vysoko  pozdvihnouti  prapor 
mateřství.  Úlohou  ženy,  „hrdostí  a  slávou  má  býti,  aby  dala  světu 
nejlepšího  Člověka."     Proto    od  dětství    mají    v    ženu    býti    vkládány 


Rozhled  vvchovatelskf . 


^zárodky  "jejího  příštího  určení  a  mravně  odpovědné  bytosti,''  a  ona 
sama  má  pracovati  o  „mravně  Dáboženském  světovém  názoru,"  by 
dovedla  říditi  své  činy   i  slova,  ba  i  m3'šlenky. 

Od  kolébky  má  žena-matka  přiučovati  dítě  čistotě,  sebeovládání, 
trpělivosti  i  strádáni.  Život  podává  nejen  radosti,  nýbrž  i  útrapy  i 
hoře,  a  k  tomu  má  býti  dítě  připravováno.  Avšak  slova  málo  pomá- 
hají, kde  se  nedostává  příkladu  krásných  vlastností  i  činův.  .^Hlavní 
úloha  vychování  v  každém  stáří  je  postupné  probouzení  v  dítku  ná- 
boženského vědomí  a  mravního  základu  v  životě.  A  náboženské  vědo- 
mí je  poznání  božskosti,  božského  základu  v  člověku  i  ve  vší  přírodě, 
jej  obklopující.  K  tomu  od  nejútlejšího  mládí  děti  mají  býti  obklopeny 
jkrásnem'  ve  sm^^slu  příkladu  .starších.  Toto  náboženské  vědomí  dá  se 
snadno  probuditi  v  dětech  předškolního  věku,  staví-li  se  před  nimi 
veliký  poetický  obraz  Krista  jako  ideál  veliké  duševní  krásy  a  lásky, 
vypravuje-li  se  jim  a  obrázky  illustruje  Jeho  pozemský  život,  plný  mi- 
losrdenství a  lásky  k  lidem.  Již  v  tom  věku  třeba  dětem  všelicos  ode- 
příti, aby  dítě  nemyslilo  jen  na  sebe,  na  své  já,  kolem  něhož  má  se 
točiti  celé  jeho  okolí,  abv  se  nestalo  sobcem.  Jest  sice  dobře,  snažiti 
se  učinit  život  dětský  světlým  a  radostným,  ale  při  tom  dítě  nesmí 
se  rozmazliti,  nýbrž  třeba  zvykati  je,  by  plnilo  dětské  své  povinnosti, 
připravovalo  se  k  těžkému  životu. 

Když  děti  dosáhly  věku  středoškolského,  úloha  matky  vychova- 
telky stává  se  ještě  obtížnější  a  odpovědnější,  ony  přijdou  nové  dojmy 
a  vlivy  druhu,  školy  a  učitelův.  8e  stanoviska  matky  vychovatelky 
jest  si  ovšem  přáti,  by  střední  škola,  rozvíjejíc  v  dětech  vědychtivost, 
probouzejíc  v  nich  vědomí  lidské  důstojnosti  a  lidských  práv,  nezapo- 
mínala rozvíjeti  v  nich  také  cit  povinnosti  a  svědomitosti.  Ve  věku 
tom  vznikají  často  náboženské  pochybnosti,  jejichž  následkem  často 
nevěra  a  popírání  ducha.  Tu  ovšem  má  učitel  náboženství  snažiti  se 
další  cestu  života  osvítiti  vznešeným  ideálem  křesťanství,  ale  v  rodině 
má  nalézati  při  tom  podporu.  „Uměti  v  tu  dobu  neztratiti  důvěry 
dítka,  pozorovati  obrat  v  jeho  duši,  uměti  vysvětliti  dítěti  zdánlivý 
rozpor  mezi  náboženstvím  a  vědou,  vysvětliti  duchovní  evoluci  zdoko- 
nalování lidského  ducha,  přesnost  zákonů,  řídících  jak  fysický,  tak 
též  duchovní  svět,  ukázati,  jak  symbolický  jazyk  náboženství  osvětlu- 
je zdánlivé  kontrasty,  naváděti  i  energii  a  činnost  dítěte  k  užitečnému 
sloužení  jmým  —  rodině  i  spolužákům,  snažiti  se  zaříditi  jeho  život 
v  době  té  tak,  by  rodina,  škola  i  četba  (na  tu  třeba  obrátiti  zvláštní 
pozornost),  všecky  jeho  zábavy  šly  v  plném  souladu  k  jedinému 
vyššímu  ideálu,  který-  má  mu  svítiti  ustavičně  jako  vábné  světlo  v  předu, 
tof  krásná,  obtížná  i  veliká  úloha  matky  v  tuto  tragickou  dobu  života 
dětí.*^ 

* 

Slovení>ký  tisk  sestavil  v  poslední  době  statistiku  žactva 
dle  národnosti  na  37  středních  hornouherských  školách.  Z  11.554 
žáků  přiznalo  se  ke  svému  slovenskému  původu  jen  1495.  V  krajích 
slovenských  bylo  tedy   ze    všeho  žactva  jen  13%  Slováků.   Ba    v    ně- 


74  Rozhled  TjrchoTatelský. 


kterých  místech  s  poměrně  dosti  silným  zastoupením  slovenského  živlu, 
jako  na  př.  v  Košicích,  není  ani  jednoho  aloveDskébo  žáka !  Za  to 
přihlásilo  se  2130  žáků,  kteří  znali  slovensky,  za  Maďary.  Právem 
možno  se  domnívati,  že  jistě  Madary  neb3'li.  Jest  to  znamením,  že 
více  než  polovice  všech  slovenských  žákův  odnárodňuje  se  již  na 
střední  škole ! 

Rumunům  v  Uhrách  má  se  nyní  dostati  rozsáhlých  ústupků 
ve  školství,  a  to  pod  vlivem  zahraniční  politiky.  Školský  zákon 
Apponyiho  bude  zrušen,  v  některých  městech  budou  zřízeny  rumunské 
střední  školy,  do  ministerstva  vyučování  budou  povoláni  rumunští 
úředníci  pro  rumunské  záležitosti,  které  budou  tvořiti  zvláštní  sekci. 
Také  na  obecných  veřejných  školách  udělí  se  jim  různé  koncesse. 
Má  se  tím  zabrániti  žalobám  uherských  Rumunů  na  maďarskou  spra- 
vedlnost, jež  vyvolávaly  v  království  rumunském  rozhořčení  proti 
Rakousku.  Kdo  se  tak  ujme  Slováků?! 


Rozhled  hospodársko-socialní.  75 


Hospoddrsko-socialní. 

V  rakouském  průmyslu  knih  tiskařském  došlo  v  minulém 
prosinci  k  vážnému  sporu  mezi  zaměstnavateli  a  zaměstnanci.  Cenník 
vzájemnou  dohodou  1905  smluven}'  měl  platiti  až  do  31.  prosince  1913, 
ale  mělo  se  zatim  už  vyjednávati  o  nový.  Obě  strany  podaly  své  ná- 
vrbv,  které  se  slovy  příliš  nerozeházeji,  ale  pro  tendenci  prohlášeny  za  ne- 
přijatelné a  jednáni  hned  po  prvých  pokusech  rozbito.  Nové  předsta- 
venstvo zaměstnanců  prohlásilo,  že  svaz  má  peněz  dosť,  aby  stávku  neb 
yýluku  vydržel,  zaměstnavatelé  v  poslední  době  též  skládali  na  t.  zv. 
cennikovy  fond ;  fond  zaměstnanců  měl  by  jistě  býti  značný,  milionový, 
ale  při  známém  hospodářství  v  socalistických  spolcích  nesnadno  říci, 
jaký  jest,  a  jest-li  skutečně  tak  značný,  jak  oni  prohlašuji,  jest  ještě 
otázka,  zdali  jest  vy-dajný,  totiž  není-U  nějak  investován.  Aby  zaměst- 
navatelé stali  se  poddajnějšími,  pomocnictvo  na  některých  místech, 
zvláště  ve  Vídni,  začalo  vypírati  práci,  ačkoli  cenník  ještě  platil ;  psalo 
se  o  t.  z.  passivní  resistenci,  ale  ta  je  v  tomto  případě  nemožná, 
neboť  nejde  tu  o  přesnější  zachovávání  nějakých  předpisů  —  což  oby- 
čejně se  passivni  resistenci  na  př.  u  pošty,  dráhy  atd.  rozumí  —  nýbrž 
prostě  o  práci  dle  mzdy  neb  o  zanedbání  práce,  proti  kterému  zaměst- 
navatel u  zaměstnance  s  pevnou  mzdou,  tedy  ne  v  počítání  práce 
skutečně  vykonané,  jest  na  14  dní  od  příští  soboty,  kdy  může  dělníku 
dáti  lidenni  výpověd,  bezbranný.  (Přímé  odepření  práce  opravňuje 
k  okamžitému  propuštění,  ale  na  to  dělník  z  pravidla  dojíti  nenechá, 
nýbrž  prostě  řekne,  že  pracuje  nebo  chce  pracovati;  jik,  o  to  se 
živnostenský  soud  nestará  a  dá  mu  za  právo. )  Když  v  některých  zá- 
vodech zaměstnavatelé  tuto  liknavost  v  práci  kárali,  pokřikováno  na 
ně:  ja  wer  sans  denn'?  das  verstehen  Sie  nicht  a  pod.  Tak  došlo  k  vý- 
lukám a  ke  Slávkám,  Rozumí  se  samo  sebou,  že  stávkou  knihtiskařů 
postižen  také  značný  počet  dělníků  pomocných,  kteříž  ovšem  milionových 
ťondů  nemají.  Neshoda  netýká  se  tentokrát  jen  peněžitého  přídavku, 
třebas  by  zaměstnavatelé  zdráhali  se  přidati  tolik,  kolik  se  žádá.  Hlavní 
kámen  úrazu  jest,  že  zaměstnavatelé  brání  se  nemírnému  zasahování 
dělnického  svazu  do  záležitostí  závodních  i  nad  ujednané  podmínky, 
na  př.  co  do  přijímání  nebo  propouštění  dělníku,  co  do  činnosti  t.  zv, 
důvěrníku  dělnictva,  kteří  viastuě,  kd\-ž  se  vydaří,  v  závodech  po- 
roučejí, a  pod.  O  době  pracovní  (dosud  Sv*  hod.)  nebyla  by  dohoda 
as  nemožná. 

K  posouzení  mezd  nich  poměrů  buďtež  na  př.  podmínky 
brněnské.  Vyučenec,  tedy  mladík  iSletý,  má  první  rok  nejméně 
25  K  týdně,  po  roce  nejméně  32  K  týdně.  Toto  minimum  není  však 
v  žádném  závodě  pravidelným  platem,  neboť  všude  se  dovednějším 
dělníkům  přidává,  tak  že  mzda  týdenní  v  pozdějších  letech  přesahuje 
i  -±0  K,  zvláště  u  strojmistrů,  kteří  obsluhují  dva  stroje.  Ovšem  ne- 
nese  dělník  celé  mzdy  domů,  neboť  kromě  příspěvku  do  nemocenské 
pokladny  neboli    pojišťovny    platí  každý  člen  orgauisace     1'76    K   (od 


76  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


1.  listopadu  1013  196  K)  týdně  do  spolkové  pokladny,  která  mu  za- 
ručuje příspěvek  v  nezaměstnanosti,  v  nemoci  a  invaliditě  a  j.  Dále  platí 
každý  na  t.  z  v.  cenníkový  fond  1%  z  celého  výdělku.  Kromě 
toho  mají  své  zvláštní  spolky  na  př.  sazeči  denníků,  strojmistři 
atd.,  kde  se  zase  platí  týdně  20  h,  tak  že  takové  „animal  sociále"  ze 
své  mzdy  na  účely  spolkové  odvádí  týdně  nejméně  přes  půl  třetí  K, 
což  s  nemocenským  poplatkem  dělá  nejméně  150  K  ročně.  Nyní  žádá 
svaz,  aby  všem,  kdo  již  mají  nad  minimum,  byly  přidány  3  K 
týdně,  minimum  pak  zvýšeno  z  25  K  na  27  K  (první  rok  po  vyučení)^ 
další  pak  minimum,  tedy  již  u  mladíků  devatenáctiletých  z  32  K 
na  35  K.  V  tomto  houževnatém  zvyšování  závazného  minima  jest 
sice  jakási  ochrana  ,,slabých,"  ale  ještě  více  promyšlený  agitační  trik, 
neboť  to  jsou  pak  nejpevnější  sloupy  sociální  demokracie.  Požadavek 
zaměstnavatelů,  by  dělníkům,  kteří  jsou  ve  výkonnosti  pozadu,  spole- 
čným soudem  mohla  přiřknuta  býti  také  podminimální  přiměřená  mzda, 
dělnictvem  odmítnut ;  za   lepší    v\^konnost    ovšem     přídavek    se    žádá. 

Rozumí  se  samo  sebou  že  dělník  s  vydělanou  mzdou  může  v  me- 
zích zákonných  dělati  co  chce,  tedy  také  platiti  do  spolků  kolik  mu 
libo.  Jen  že  vůdcové  jeho  pak  při  agitaci  nepočítají,  kolik  oni  mu, 
často  svévolně,  z  kapsy  vytahují  a  že  i  to  platí   vlastně  zaměstnavatel. 

Některé  závody  (zvláště  socialistické)  žádané  podmínky  přijaly, 
vědouce,  že  nenabudou  platnosti  a  že  se  později  svezou  s  ostatními ; 
zatím  ted"  o  vánocích  dělaly  proto  dobré  obchody,  když  tolik  závodů 
nepracovalo  a  noviny  těchto  nemohly  vycházeti.  Ale  většina  odmítá 
na  tom  základě  jednati.  Svaz  říšskoněmecký  nabídl  se  ku  zprostřed- 
kování ;  zaměstnavatelé  nabídka  přijali,  zaměstnanci  odmítli  spoléhajíce 
na  intervenci  vládní.  Vědí,  že  činovníci,  které  naše  slavná  vláda 
takovými  iikojy  pověřuje,  obyčejně  ničemu  z  toho  nerozumějí,  v  čem 
mají  prostředkovati,  anebo  jsou  sami  zakuklenými  žido-socínky,  kteří 
jménem  vlády  vykonávají  na  zaměstnavatele  nátlak,  aby  povolili;  ra- 
kouská veřejná  sociální  politika  totiž  vrcholí  v  tom,  zacpati  křičícím 
nespokojencům  jen  hubu,  a  to  na  účet  cizí,  o  další  se  nestarajíc.  Dle 
novější  zprávy  však  odmítli  již  i  tuto  vyžádanou  intervenci  vládní.  Pod- 
pory nepracujícím  udělované  dosud  obnášejí  obvyklé  minimum. 

Spolek  křesťanských  knihtiskařů,  mající  své  členy 
v  5  závodech  moravských,  nebyl  socialistickou  organisací  k  součinnosti 
vyzván  a  stávky  se  neúčastní,  trvaje  dle  programmu  svého  na  pokojné 
domluvě  se  zaměstnavateli.  Pokoj  také  v  těchto  závodech  nebyl  dosud 
—  až  na  malou  výtržnost  několika  mladíků  v  závodě  našem  —  po- 
rušen. Očekávaná  pomoc  proti  stávkujícím  nemohla  býti  poskytnuta 
ani  závody  ani  spolkem,  jelikož  nezaměstnaných  pomocníků  zde  není 
a  zásadně  nebylo  možno  vstupovati  právě  jen  teď  do  závodů,  kam  dříve 
přístupu  nebylo. 

Obecenstvo  pocítilo  krisi  tuto  hlavně  tím,  že  nedostalo  svých 
novin  v  obvyklém  rozsahu.  Snad  leckomu  při  tom  napadlo,  že  by  se 
bez  nich  také  vůbec  obešel  a  že  by  nebylo  právě  velikým  kulturním 
neštěstím,  kdyby  jich  tolik  nevycházelo  ;  spíše  naopak. 


Rozhled  kospcdái^ico-socialní.  77 


Jinak  tato  krise  v  našem  průmyslovém  ruchu  mnoho  nezoamená. 
Ztráty  jsou  sice  na  obou  stranách,  ale  ty  se  brzy  vyrovnají  —  ovšem 
na  účet  netrpělivého  obecenstva,  jako  při  každé  takové  příležitosti. 
A  lze  se  dohadovati,  že  tato  krise  svý^m  dílem  také  přispěje  k  posí- 
lení obecného  ruchu  protiautonomního,  neboť  i  zde  autonomie 
stává  se  korrupcí  a  tyrannií. 

Nemocenská  sociálnědemokratická  pokladna  ve 
Lvově  před  několika  lety  agitátorem  Zelaskiewiczem  okradená  o  100 
tisíc  K,  má  nové  značné  defraudace. 

V^  Budapešti  zavřela  policie  sociál  ně-demokratický  klub 
osmačtyrycátníku,  protože  tam  celé  noci  pěstovány  hazardní  hry,  a  to 
podvodně  a  o  vysoké  obnosy. 

Francouzský  průmysl  letadel  octnul  se  v  peněžních  ne- 
snázích, a  tu  když  se  proneslo,  že  vláda  objednávky  letadel  chce 
zmenšiti,  propukly  zprávy  o  vojenských  podvodech.  Národní  sbírky 
nepoužito  na  nová  letadla,  nvbrž  kupována  stará  za  nová,  tak  že  jest 
jich  o  200  méně  než  mělo  býti  opatřeno. 

Panama  jakožto  název    podvodu  chce  se    mermomocí    zvěčniti. 

Nejen  kdysi  za    francouzského    vedení,    nýbrž    i    ted,    kdy    podnikateli 

bylí  praktičtí   Američané,    zmizely  velké  peníze  v  nepravých  kapsách, 

tentokrát  u   komisionářů,    kteří    měli    na    starosti    zaopatřeuí    délnictva. 

Uzávěrky  jejich  v    Evropě  obnášely   5,200.000  m.  a  veliká  část  peněz 

těch  zmizela. 

* 

Ve  Vídni  tuhle  koncem  listopadu  dostala  za  vyučenou  první 
pekařka.  Je  věru  divno,  že  tento  obor  ženám  zůstává  cizím,  ač  jinak 
vaření  a  pečení  právě  jim  se  svěřuje.  Tělesná  námaha  je  při  něm  arci 
větší  než  v  kuchyni,  a  též  noční  práce  je  tam  víc.  Ale  noční  práci 
nuceny  ženy  konati  i  jinak.  Jen  aby  pečivo  pro  úlevu  jejich  už  sa 
nezmenšovalo  a  nestávalo   lehčím  I 

* 

V  Krapanji  u  Šibeníku  ustavilo  se  chorvatské  společenstvo 
8  obmezeným  ručením  na  lov  a  úpravu  mycích  hub  (Ribarsko- 
spužvarska  zadrugaj.  Zboží  jeho  vyrovná  prý  se  nejlepším  t.  ř.  levantskýna. 

Průmyslový  ruch  v  Rakouska  letos  jest  nejnižší  za  celá 
poslední  čtyři  desítiletí.  Státní  dráhy  oznámily  společnosti,  která  půjčuja 
vagóny,  že  vzdávají  se  opčního  práva  na  další  podržení  1100  otevřených 
vozů  —  nemají  co  vozit.  Jediné  uhlí  se  po  Labi  více  vyváželo,  všechna 
odvětví  průmyslu  proti  loňsku  mají  úbytek. 

* 
Ve  Vídni  se  chystají  zříditi  zvláštní  nádraží  pro  transitní 
zboží,  jež  prý  potřebuje  asi  milion  vagónů  ročně.  Napřed  má  takto 
spojena  býti  (u  Suí3enbrunnuj  dráha  severní  a  společnostní ;  rozpočet 
jest  asi  na  ^3  milionu  K.  Podnik  jest  veledůležitý,  neboť  doprava 
zboží  přes  Vídeň  pořád  velice  vázne,  nehledě  ku  zbytečné  práci. 


7S  Rozhled  bospodářsko-socialui. 


Známý  publicista  Adolf  Srb  vydal  letos  knihu  svých  vzpo- 
minek  pod  názvem  „Z  půl  století".  Možno  tam  nalézti  některé 
zajímavé  věci.  Tak  ua  př.  o  začátcích  dělnického  hnutí  v  Praze. 
Dr.  Chleborád  svolal  na  den  17.  prosince  1867  schůzi  pražského  dél- 
nictva  na  Střelecký  ostrov;  jednalo  se  na  ní  o  založeni  dělnického 
spolku  „Ool".  Asi  60  súčastněných  dělníků  přijalo  návrh  Chleborčídův. 
Dne  1.  března  konala  se  ustavující  valná  hromada  spolku,  jehož  před- 
sedou zvolen  dr.  Chleborád.  Deputace  spolku  přišla  pak  ke  kardinálu 
knížeti  Schwarzenbergovi  se  žádostí,  aby  činnost  „Oulu"  zahájil 
slavnou  mší  sv.  v  Týnském  kostele.  Při  slavnosti  kladení  základního 
kamene  k  Národnímu  divadlu  zahájil  dr.  Chleborád  délnickou  mani- 
íestační  schůzi  slovy  :  ,.Ve  jménu  Boha  Trojjediného,  ve  jménu  svatých 
za  nás  orodujících  patronů  českých,  zahajuji  první  schůzi  českých 
dělníků."  Na  schůzi  té  přijata  resoluce,  jejíž  konec  zněl:  „K  čemuž 
Bůh  dopomáhej!"  a  usneseno  vyslali  deputaci  ke  kardinálu  Schwarzen- 
bergovi,  aby  prosila  o  jeho  přízeií. 

* 

Letoší  zemědělská  porada  pro  země  rakouské  za 
předsednictví  min.  Zenkera  pojednávala  o  rozmanitých  opatřeních,  jež 
učiněna  nebo  chystána  ve  prospěch  zeraědélství,  na  př.  o  práci  dětské, 
o  zákoně  hornickém,  o  rozdělováni  dráselnatých  solí,  o  vedení  hospo- 
dářských záznamů  vzhledem  k  n?" stávajícímu  jednání  o  celní  smlouvy. 
Odlidň  ování  venkova  projednáváno  s  různých  hledisk  jiikožto 
předmět  velice  složitý.  Zvýšení  mzdy  samo  by  sotva  stačilo  a  výrobky 
zemědělské  by  opět  jen  zdražilo.  Nřivrhováno  zřizovati  na  venkově 
domky  rolnických  dělníků,  ponechávati  jim  polní  úděly,  vésti 
rolnické  dcery  více  k  hospodářské  práci  a  pod.,  zvláště  pak  za- 
mezovati vystěhovalectví  a  vojáky  hospodářsky  vzdělávati.  Co 
do  předlužení  pozemků  iřeba  napřed  vyšetřiti  skutečné  poměry, 
aby  mohlo  se  přikročiti  k  obsáhlému  podniku  úvěrnímu.  Pro  převod 
nemovitostí  zemědělských  navrhovány  daňové  úlevy.  Pro  dobývání 
draselných  solí  má  státu  přiřknuta  býti  přednost  podobně  jak  činí 
osnova  zákona  pro  dobývání  uhlí.  Za  znečišťování  vod  a  plodin 
(odpadky,  prachem,  kouřem)  navrhována  m.  j.  náhrada  škody;  i  zde 
však  ukazuje  se  potřeba  ještě  určitých  šetření,  jakož  i  co  závazných 
zemědělských  družstev.  Jakkoli  bohatou  látkou  porada  se  vy- 
kazuje, u  všech  skoro  návrhů  pozorovati  směr  k  nákladnému  byrokra- 
tismu,  směr  za  daných  poměrů,  kdy  rolnická  svépomoc  zdola  ješié 
pořád  selhává,  arcif  pochopitelný  a  omluvitelný;  zdali  však  se  jím  země- 
dělci skutečně  pomůže,  nedovede-li  sám  svým  dílem  přispěti,  jest  jiná. 

* 

Koncessi  na  zřízení  telefonů  v  Cařihradě  dostala  od 
vlády  turecké  anglo-americká  skupina,  v  níž  je  sdružena  společnost 
The  Western,  The  British  Insulated  and  Helsby  Cables  Company  a 
několik  jiných.  Koncesse  byla  udělena  již  r.  1909  a  potrvá  třicet  let; 
dáno  sdružení  tomuto  právo  vj^budovati  telefonická  vedení  v  urči- 
tých   okresích    a  provoz    telefonu    na    těchto  tratích    s  výjimkou    arci 


Rozhled  hospodářsko-socialní  79 


oněch  mist,  v  nichž  jsou  v  provozu  již  telefony  státní,  městské  nebo 
Boukromé.  Vláda  turecká  dostane  za  to  15%  z  celého  příjmu  a  asi 
15  K  za  každou  anglickou  míli  délky  sítě.  VJáda  vyljradila  si  dále 
právo  k  zakoupení  telefonu  po  deseti  letech ;  uestane-li  se  tak  ani  po 
třiceti  letech,  prodlužuje  se  koncesse  na  dalších  deset  let.  Společnost 
smí  v  prvních  desíti  letech  zaměstnávati  jak  při  stavbě  tak  i  při  pro- 
vozu cizí  úředníky.  Technická  správa  jest  nyní  v  rukou  třiceti  cizo- 
zemců, kteří  však  budou  vystřídáni  domácími  silami,  jakmile  nebude 
obav,  že  by  provoz  byl  ohrožen.  Úředníci  telefonní  musí  znáti  fran- 
couzáky, turecky  a  řecky ;  kromě  toho  má  míti  každá  ústředna  úřed- 
níky, kteří  mluví  též  některou  slovanskou  řečí,  vedle  německé,  anglické 
a  arménské. 

O  telefonii  na  vzdálenost  až  2000  km.,  tedy  asi  jako 
z  Paříže  do  Petrohradu,  přednášel  v  berlínském  elektrotechnickém 
spolku  inženýr  Reiss.  Jde  tu  o  telefonii  pomocí  plynového  relais,  které 
zapnuto  do  linie  sesiluje  proudy  telefonové  tou  měrou,  že  lze  použitím 
jeho  telefonovati  do  vzdálenosti  čtyřikráte  větší,  než  až  dosud.  Jinak, 
nemění-li  se  délka  linie,  možno  použíti  materiálu  mnohem  slabšího 
(tenčího  drátu),  čímž  docílí  se  opět  značných  úspor  za  poměrně  drahý 
vodivý  materiál. 

O  vynález  tento  zajímají  se  nejen  finanční  kruhj'  německé,  nj^brž 
i  poštovní  správa,  která  prý  již  také  pokusy  s  telefonovým  relais  ko- 
nala a  k  zavedení  jeho  do  veřejné  služby  nechová  se  odmítavě. 

Vynálezem  tímto  byl  by  rozřešen  konečně  nesnadný  problém 
telefonie  na  velké  vzdálenosti  a  přispělo  by  se  jím  nemálo  k  rozvět- 
vení telefonických  síti  mezi  městy,  jež  dosud  pro  značnou  vzdálenost 
vzájemně  telefonicky  hovořiti  nemohla. 

Anglie  a  Německo  bude  spojen©  novým  podmořským  kabelem 
telegrafním  mezi  Emdenem  a  Bactonem.  Kabel  bude  čtyržílový  a  zvýší 
se  jím  počet  vedení  podmořských  z  Německa  do  Anglie  na  třicet  linií. 

Anglická  poštovní  správa  žádá  prý  od  anglických  hcdi- 
nářů,  pokud  opatřeni  jsou  telegrafními  aparáty  k  zachycování  značek 
z  Eifelovy  věže  v  Paříži  nebo  z  Norddeichu  v  Německu,  kteréž  sta- 
nice podávají  pravidelné  zprávy  hodinové,  aby  prý  si  dříve  vyžádali 
svolení  pošt.  správy,  jinak  že  jim  nebude  „odebírání"  těchto  hodin 
trpěno.  Hodináři  prý  protestují,  ale  dosud  marně.  Zákaz  tento  je  zají- 
mavý tím,  že  Anglie  sama  podobné  stanice  k  vysílání  hodinových 
značek  dosud  nemá,  ale  přes  to,  že  zprávy  tyto  pocházejí  z  cizích 
států,  činí  si  na  ně  právo  vlastnické,  a  pokud  křižují  nad  územím 
jejím ,  značek  těchto  bezplatně   také  k  vlastním  účelům  používá. 

O  vzrůstu  bezdrátové  telegrafie  lze  se  přesvědčiti  z  mezi- 
národního seznamu  bernského,  dle  něhož  v  červenci  roku  1913  bylo 
úhrnem  3500  stanic.  Z  toho  připadá  482  na  stanice  pobřežní  a  3018 
na  stanice  lední.  Roku  1911    bylo  prvnějších   197,    lodních  pak  1386. 


SO  Rozhled   hospodářsko-socialní. 

System  Marconiho  je  zastoupen  v  počtu  z  r.  1913  1200,  Telefunken 
632  stanicemi. 

Usiluje  se  stále  o  další  přizpůsobení  bezdrátové  telegraíie  lodní 
dopravě  a  její  bezpečnosti.  Má  dojíti  především  k  uspořádání  způsobu 
vysílání  časových  sis^náíův  a  povětrnostních  zpráv.  Lodě,  pokud  jsou 
opatřeny  zařízením  bezdrátovým,  mají  býti  zákonem  povinny,  podá- 
vati zprávy  o  pohybu  ledu,  vraku  a  o  všelikých  jiných  úkazech  na 
moři  buď  stanicím  pobřežním  nebo  stanicím  jiných  lodí.  Oproti  tomu 
má  býti  na  pobřežích  tolik  stanic,  aby  b3do  lze  orientovati  jimi  plavba 
lodí  za  husté  mlhy. 

Všechny  lodě  pro  dopravu  cestujících  mají  býti  opatřeny  úplný- 
mi stanicemi  pro  bezdrátovou  telegrafii,  ostatní  pak  mají  býti  vyzbrojeny 
přijímadly  ku  přijmutí  signálů  časových  a  zpráv  povětrnostních. 

Má  býti  předpisem  nařízeno  postavení  reservních  (nouzových) 
stanic  na  lodích  vedle  stanic  hlavních.  Tyto  stanice  mají  býti  ustavičné 
obsazeny  telegrafistou  z  povolání,  jenž  na  menších  lodích  může  býti 
vystřídání  zřízencem  lodním,  kierý  by  mohl  aspoň  důležitá  volání 
cizích  lodí  a  signály  nouzové  připnouti.  Proto  mají  býti  všecky  lodě 
pro  osobní  dopravu  rozděleny  na  tři  skupiny.  Lodě  třídy  první  mají 
míti  nejméně  po  dvou  telegrafistech  z  povolání,  kteří  by  se  dnem  i 
nocí  ve  službě  střídali.  Třída  druhá  iná  obmezený  počet  hodin  služeb- 
ních pro  bezdr.  telegrafii,  kterouž  vykonává  zkoušený  telegrafista;  po 
ostatní  dobu  má  se  aspoň  po  deset  minut  v  každé  hodině  přiměřeně 
vycvičeným  personálem  dbáti  signálů  které  lodě  dostihnou. 

Všecek  provoz  telegrafní  má  býti  dle  mezinárodní  úmluvy  pod- 
řízen veliteli  lodě  ;  státy,  které  ^provozují  plavbu  po  moři,  mají  bezpod- 
mínečně přistoupiti  k  mezinárodní  úmluvě  o  bezdrátové  telegrafii. 
Nouzovou  značkou  je  SOS;  stanice,  které  signál  tento  uslyší,  mají  se 
říditi  pokynem  lodě  nebo  stanice,  která  SOS  vyslala,  čímž  řízení  akce 
záchranné  bude   jedině  v  rukou  ohrožené  stanice. 

Normální  délka  vln  stanovena  je  na  600  m ;  vlny  mají  býti 
disté  a  pokud   možno  nejméně  tlumené. 

Moderním  a  všem  potřebám  provozu  telegrafního  vyhovujícím 
zařízením  opatřen  nový  parník  německý  „I  m  per  a  tor".  Přijímá  denně 
po  celou  dobu  přeplavby  telegramy  jak  novinářské  tak  i  soukromé  a 
sice  přímo  z  pevniny.  Může  pracovati  vlnami  délky  300,  600  a  1800  m, 
Čímž  umožněno  po  delší  dobu  zůstali  v  bezprostředním  styku  s  Ně- 
meckem. 

Jest  upraven  tak,  že  může  při  korespondenci  s  dlouhými  vlnami 
přijmouti  jakýkoli  nouzový  signál. 

Stanice  má  trojnásobnou  úpravu  antén,  z  nichž  hlavní  slouží  ke 
korespondenci  o  vlnách  1800  m  déiky  a  na  vzdálenost  1500 — 3000  km, 
ostatní  dvě  jsou  pro  vzdálenost   600 — 1200  a  200—400  km. 


ilozhled  politický  a  vojenský.  81 


Politicky  a  vojensky. 

V  Českých  Budějovicích  došlo  ke  smíru,  mezi  vládnoucí 
stranou  německou  a  českou  většinou.  Cechové  olomoučtí  prý  chtějí 
tento  recept  předložiti  olomoucké  radnici  k  použití.  I  stran  Brna 
proklouzla  novinami  zpráva  o  jakémsi  vyjednávání,  ale  hned  odvolána. 
Rozumí  se  samo  sebou,  že  kdyby  vláda  chtěla,  jako  chtěla  v  C.  Bu- 
dějovicích, bylo  by  i  zde  narovnání  velmi  snadné.  Ale  mělo-li  by  se 
tak  vyplatiti,  jako  ten  pakt  a  blok  Moravě,  pak  není  oč  státi. 

Česká  politika  jest  ve  znamení  postátůování.  Vkrálovství 
autonomie  zemská  zatím  už  postátněna,  a  lidé  si  na  to  zvykaií  tak, 
že  by  v]áda  bez  velikého  odporu  mohla,  kdyby  chtěla,  posiátniti 
svými  komisary  celou  řadu  měst,  matičkou  Prahou  počínajíc.  A  z 
moravského  bloku,  z  něhož  před  několika  lety  se  ozývalo:  my 
(zemských  financí)  sanovat  nebudeme !  ozývá  se,  vlastně  docela  důsled- 
ně, nesmělé  dosud,  ale  jistě  upřímné,  třebas  ve  V3'^strahu  zaobalené 
přání,  aby  také  Moravu  sanovala  vláda  komisariátem.  Když  katolicko- 
národní  strana  své  autonomní  sanační  návrhy  a  pokusy  při  volbách 
šťastně  odpykala,  blok  je  spokojen;  nachytal  na  tento  lep  ve  volbách 
hejlu  do3f,  a  ted"  ať  si  přijde  potopa!  Kterýsi  uštěpačník  tuhle  napsal: 
takhle  se  ještě  možná  dočkáme,  že  některý  český  ne  pouze  autono- 
mista, nýbrž  docela  státoprávník  podá  návrh,  aby  také  česká  obec 
sokolská,  český  osvětový  svaz,  české  banky  atd.  byly  postátněny. 
Bylo  by   to  tak  důstojné  zakončení  našich    padesátiletých    bojů    proti 

vídenskému  centralismu. 

* 

V  Praze  měl  se  8.  prosince  ustaviti  český  svaz  pro  poli- 
tickou rovnoprávnost  žen.  14  pokročilých  Moravanek  přijelo 
na  sjezd.  Přípravná  schůze  však  pražskými  vůdkyněrai  rozbita,  a  i 
chůze  ustaveného  moravského  svazu  jimi  znemožněna ;  jmenují  se 
si.  Plamínková,  si.  Eliška  Machová,  manželé  Ziegeloserovi  a  j.,  jichž 
útok  byl  prý  tak  ostrý,  že  hanácká  selka  paní  Coufalová-Zatloukalová 
donucena  brániti  se  vý^křikem,  že  jí  šatů  nekoupili  a  tedy  nemají 
práva  jí  jich  na  těle  trhati.  Slibný  zajisté  začátek ! 

Bývalý  ministr  agrárník  Prášek  koupil  si  velkostatek.  Polský 
agrárník  íStapiiiski,  zapletený  se  židy  do  vystěhovaleckých  neplech, 
usvědčen  od  samého  ministra  Dlugosze,  jenž  ovšem  pak  odstoupil,  že 
dostal  od  hr.  Stíirgkha  80  tistíc  K,  aby  hlasoval  pro  haličskou  volební 
reformu,  40  tisíc  K,  aby  opatřil  noviny  ve  prospěch  vládní  politiky  ; 
kromě  toho  že  dostal  půl  milionu  K  pro  účely  strany,  jež  do  jejích 
pokladny  nepřišly,  25  tisíc  K  od  bar.  Poppra,  10  tisíc  K  od  petrolejní 

Hlídka.  6 


8SÍ  tlo/bled  politický  a  vojensky. 

společnosti,  75  tisíc  K  od  parcellační  banky,  100    tisíc  K  za  koncessi 
lidové  banky,  20  tisíc  K  za  koncessi  pojišťovny   „Visla". 

Když  ministr  Stapinskému  vyčítal,  že  tolik  peněz  vyhodil  na 
noviny  „Gazeta  powszeehna",  odpověděl  mu  St.,  že  těch  peněz  nepo- 
třebuje litovati,  neboť  bez  těch  novin  by  prý  nebyl  od  Biliňského 
dostal  2  miliony  K  na  záchrana  parcelační  banky  ani  koncessi  pro 
lidovou  banku. 

Obyčejný  občanský  rozum  táže  se  tu:  Probůh,  co  to  tam  nahoře 
za  pořádek?  Obyvatelstvo  se  svíjí  pod  berněmi,  a  tam  krvavě  vydě- 
lané statisíce  a  miliony  lítají  do  kapes  dobrodruhům,  lidem,  kteří  za 
státní  peníze  provozují  ještě  pletichy  proti  státnímu  pořádku.  A  pánové 
od  vlády  tak  dlouho  mlčeli,  tak  dlouho  Stapinskému  trpěli  špinavé 
rejdy  s  Canadian  Pacific,  s  Eusíny  proti  vyrovnání,  proti  biskupům. 
Sebranka  židovskoliberální  patrně  má  všude  stejný  účinný  recept:  aby 
odvrátila  pozornost  od  svých  šmejdů,  nadává  klerikálůra.  V  Ubrách 
vláda  usvědčena  z  nekalých  manipulací  obchodních  a  vládne  směle 
dál,  u  nás  sami  ministři  prozrazují,  jaká  holota  z  erárních  peněz  bo- 
hatě tyje,  kde  na  velepotřebné  věci  není  možná  dostati  podpory  —  a 
věc  se  klidně  odbude,  jakoby  se  nechumelilo.  „Politikové"  jsou  nad 
takové  lappalie  povzneseni,  toť  náleží  k  požadavkům  moderního  státu, 
corrumpere  et  corrumpi,  jak  nebožtík  Tacitas  říkal.  A  polské  poměry 
událostmi  těmi  zas  jednou  nepříjemně  osvětleny.  Lze  si  mysleti,  jaké 
čelo  a  jakou  oporu  Stapiiíski  v  židovském  okolí  svém  měl,  že  bylo 
na  něj  třeba  s  tak  hrabou    střelbou ! 

Pro  našince  bylo  by  tu  mnoho  látky  k  rozjímání.  Především 
o  přesile  takové  státní  moci  proti  každé  věené  opposici.  Co  záleží  ta- 
kovému funkcionáři,  na  př.  ministra,  na  penězích,  chce-li  provésti 
svou?  V  nejhorším  případě  „padne",  ale  na  měkko.  Ministr  prostě 
odpověděl,  že  disposiční  fondy,  parlamentem  povolené,  jsou  na  politické 
účely.  Ale  snad  možno  a  potřebno  tu  přece  rozeznávati  ?  Ci  je  to  jedno, 
jaké  osoby  a  jaké  účely  to  jsou?    Poplatníkům  jistě  ne. 

Srovnejme  s  tím  na  př.  poměry  našeho  tisku.  Co  tu  třeba 
náporu,  domlav,  schůzí,  než  se  pár  těch  tisícovek  na  nějaký  list  jen 
upíše,  neřkuli  zaplatí!  Jaké  to  živoření  našeho  tisku  —  a  tu,  také 
z  našich  peněz  rozbazají  se  statisíce  na  tiskoviny  ceny  velice  pochybné. 
Socialističtí  Ariatidové  obráceného  vydání  hned  přijechali  ohřát  si 
na  tom  ohníčku  svou  polívečku :  oni  jako  že  vědí,  že  mnohé  noviny 
jsou  takto  upláceny  a  že  oni,  socialisté,  to  vyšetří  a  proti  tomu  zakročí.  Oni ! 

Disposiř^ní  fondy  povolují  parlamenty  bez  další  kontrolly.  Jak 
také  by  byla  možná,  když  největší  pobertové  právě  z  parlamentů  vy- 
cházejí, majíce  nejspíše  příležitost  poznati,  kudy  na  to?  Co  zmohou 
nejčestnější  požadavky,  nejspravedlivější  nároky,  ba  nejsvětější  zájmy 
vůči  takovým  lidem,  kteří  vždycky  najdou  dosti  stejných,  aby  mohli 
poukázati  na  přání  a  vůli  „obyvatelstva".  Nemluvím  ani  o  hmotných 
následcích  takového  hospodářství,  ač  ovšem  nejsou  bez  významu ;  stát 
takového  zloděje  en  gros  nepožene  k  náhradě,  ten  se  hojí  na  poctivých 
poplatnících^  ať  si  státní  dluhy  stoupají  jakkoliv.  Ale  jak  mohou  takové 


Rozhled  politický  a  Tojensky.  83 


zásady  státnímu  organismu  jiti  k  duhu,  tot  přece  jasná  věc.  A  vý- 
sledky se  také  dostavují  na  všech  stranách:  res  publica  agitur,  a 
uchvatitelé  moci  ji  takto  otravují  a  ke  zkáze   vedou. 

* 
Francouzské  t.   zv.  konservativní  ministers  tvo  po  jednání 

0  válečný  úvěr  nuceno  ustoupiti  rad  i  kál  ní  m  u,  v  němž  jest  hlav-ní 
osobou  Caillaux.  Ruské  listy  tímto  vítězstvím  lóže,  jež  obává  se  jednak 
poměrného  volebního  práva  jako  vídenští  Němci !)  jednak  svobodných 
soukromých  škol,  nejsou  příliš  nadšeny;  raskoťrauco  izské  přátelství, 
za  balkánské  války  beztoho  již  pDuěkud  zakalené,  postaveno  prý  tím 
před  novou  zkoušku,  a  byl  prý  by  čas  mysliti  na  obnovu  dohody  troj- 
císařské.  Tato  pohrůžka  do  Francie  —  víc  to  asi  není  —  by  snad 
působila,  kdyby  Rusko  nemělo  tolik  peněz  z  Francie  a  kdyby  Vídeň 
a  Petrohrad  nebyly  od  sebe  tak  —  daleko,  dosud  aspoú. 

Konservativním  živlům  ve  Francii  nastávají  nové  téžJí  boje, 
v  nichž  nejvíce  naděje  může  dodávali  to,  že  Francouzi  milují  —  změau. 

1  bojovný  Delcassé  opouští  vyslanecké  místo  v  Petrohradě,  dlouho 
tam  nepobyv. 

Katolická  Action  libérale  populaire  usnesla  se  domáhati 
poměrných  voleb,  svobody  vyučováni  jakožto  požadavku  svobody  svě- 
domí, hájení  francouzského  protektorátu  v  missijních  zemích  a  diplo- 
matického zastoupení  Francie  ve  Vatikáne. 

I  radikálové,  někteří  umírnění  republikáni  a  spojení  socialisté 
ses:oupili  se  v  novou  stranu,  která  chce  ra  nisterstvo  Doumergueovo, 
vlastně  Caillauxovo  potírati.  Vůdcem  zdá  se  býti  Briand.  který  jako 
Barthoa  velice  se  brání  výtce  reakcionářství  a  tím  ovšem  pravici  od 
svého  boje  proti  vládě  odpuzuje.  Boháče  C-iillauxa  nazývá  „demago- 
gickým plutokratem*^,  který  svou  pěst  proti  kapitaliirau  napřahuje  jen 
proto,  aby  kapitalismus  chránil.  Opposice  tato  soustřeiíuje  se  kolem 
Hstu  „Petit  Parisien~,  jenž  mezi  listy  francouzskými  má  největší  náklad 
íl, 200.000  výt).  Pro  letoší  volby  sněmovní  chystají  se  tedy  prudké 
boje;  snad  je  to  jedna  z  příčin,  pro  které  vláda  poražena,  nebjf  zá- 
minka vlastní  — by  totiž  výpůjčka  na  obranné  potřeby  nebyla  zdaňována, 
což  je  v  zákoně  odůvodněno  a  rozumí  se  skoro  samo  sebou  —  byla 
příliš  malicherná.  Ale  srrana,  která  je  u  vlády,  má  nejsnadnější  možnost, 
„dělati  volby'  po  svém;  toť  celý  ten  vtip. 

Rovnoprávnosti  národu  v  Turecku  má  býti  napříště  po- 
někud více  šetřeno,  než  dosud.  Úředníci  správní  mají  znáti  řeč  většmy 
obyvatelstva,  před  jistými,  zvlášť  vytčenými  soudy  možno  jednati  též 
v  jiné  řeči  než  turecké,  úřední  vyhlášky  a  rozsudky  mají  se  vydá- 
vati v  úřední  řeči  většiny  obyvatelstva,  strážní  služba  má  býti  opatřo- 
vána osobami  vybranými  dle  poměru  obyvatelstva  a  příspěvky  na 
školy  též  dle  poměra  toho  rozdávány. 

Němečtí  socialisté  mají  svým  soudruhům  v  Holland  sku 
za  zlé,  že  nepřijali  nabídky  královniny,    vstoupiti  dle  výsledku    voleb 

6' 


84  Rozhled  politický  a  Tojeaský. 


do  ministerstva.  Rada  Kautského,  kterou  se  při  tom  řídili  (dle  něho 
je  prý  to  „nebezpečná  věc"),  není  prý  včasná:  radikalismus  takový 
všude  větří  jenom  nebezpečí,  chce  býti  pořád  jen  obětí,  kovadlinou, 
nikdy  kladivem  —  a  tak  se  nikam  nedojde. 

Dánští  socialisté  také  do  ministerstva  nevstoupili,  ale  zavázali 
se  vládu  (liberální)  podporovati.  Toto  navrhlo  králi  zrušení  „excellen- 
ci" a  ministerských  uniforem  (vyjímaje  ministra  zahraničí)  •,  král  po- 
volil. Ale  na  vojsko  sáhnouti  nenechal,  a  tož  nynější  ministr  války 
M  u  n  c  h,  prohlásiv  před  rokem  ve  zvláštním  spisku,  že  Dánsko  ne- 
potřebuje ani  vojska  ani  válečného  loďstva,  aa  všecko  že  stačí  sbor 
strážníků,  dnes  jako  jiný  ministr  války  poctivě  vojenský  rozpočet  za- 
stává a  dostává. 

Naši  čeští  socialisté  postupují  naopak  ku  vládě.  „Diivěrné^' 
styky  s  ní  mají  už  dávno,  jako  socialisté  s  byrokracií  naší  vůbec, 
v  nejnovější  době  i  veřejně  na  valné  hromadě  v  Cechách  se  prohlásili 
pro  Rakousko.  Není  pochyby,  že  rozštěpení  v  centralisty  a  autonomisty 
bylo  prvním  stupínkem  ke  spojenectví  —  obou  stran  s  buržousty, 
prozatím  jen  tějni  radikálnějšími,  červenými;  dalším  stupněoi  je  voleb- 
ní domluva  s  moravskými  agrárníky  —  barva  červená  a  zelená,  jak 
známo,  pospolu  oku  lahodí  a  snad  blízká  budoucnost  překvapí  nás  ne- 
tušenými novinkami. 

Ne  bez  významu  jsou  v  té  příčině  názory  socialistů  na 
vojenskou  službu,  názory,  jež  mají  býti  programmatické,  ale  ne- 
ustále a  všude  se  mění.  Není  dávno,  co  zněl  povel :  ani  halíře  na 
vojsko,  míáto  něho  ať  se  zavede  milice !  Časem  poznáno,  že  tato  vlastně 
přece  není  totéž,  co  obecné  odzbrojení,  proto  obíráno  se  více  tímto: 
odzbrojit  či  neodzbrojit?  Zastanci  těchto  dvou  hesel  stojí  i  v  socialismu 
příkře  proti  sobě,  aspoň  slovy ;  skutkem  opět  se  sbližují,  neboť  ani 
přátelé  odzbrojení  nechtějí  býti  počítáni  mezi  ty,  kteří  by  byli  hotovi, 
nechati  vlast  bez  obrany  a  vydati  ji  takto  nepříteli  na  pospas.  Tedy 
přece  nějaká  ozbrojená  obrana.  Jen  o  podobě  její  zase  jsou  na  roz- 
pacích. Zásada  miliční  vede  k  tomu,  co  se  již  tu  a  tam  provozuje, 
že  hoch  má  cvičen  býti  ve  zbrani,  jakmile  ji  jen  unésti  dovede. 
Tento  nehorázný  důsledek  však  i  mnohé  sociahsty,  kteří  prese  vše 
násilnictví  přece  si  vzdělanost  a  její  pokroky  představují  trochu 
jinak,  zararazil;  soudí  sice,  že  by  takováto  obrana,  k  níž  by  v  pří- 
padě potřeby  každý  občan  svou  flintu  ze  skříně  vyndal  (Cohen),  byla 
i  sebe  silnějšímu  stálému  vojsku  nepřemožitelnou  ('?),  ale  přece 
hrozí  se  jednak  nákladů  na  obecné  ozbrojení,  jednak  samých  důsledků 
takového  výchovu,  ba  podezírají  (v  Americe)  vyrabitele  zbraní,  že  těm 
na  této  soustavě  záleží  nejvíc.  Proto  myslí  jiní,  že  zatím  lépe  zůstati 
při  tom,  co  jest :  jako  prý  kapitalismus  pracuje  vlastně  pro  socialismus 
a  jeho  budoucnost,  tak  také  nynější  militarismus  (Hugo  Schulz),  vy- 
chovávaje lid  ve  zbrani  pro  účely  socialistické.  Možná  dosť,  ale  srov- 
nání s  kapitalismem  by  pak  pokulhávalo,  neboť  tam  se  íbrmulka 
Marxova  přece  jenom  neosvědčuje. 


Roehled  politický  a  vojenský.  85 

Změny  ve  vojenském  trestním  řízení  rakouském  po- 
vedou také  k  rozmnožení  příslušných  úřadu.  První  instancí  bude  soud 
brjgádní,  druhou  divisijní  a  podobně  bude  též  u  námořnictva ;  nejvyšší 
soud  pak  bude  oběma  společný.  U  zemské  obrany  jest  podobná  trojí 
instance.  Žalobci  u  prvé  instance  budou  důstojníci  v  službě  již  ne- 
zaměátnaní,    u  vyšších  právníci.    Obhájci    budou    důstojníci  i  advokáti. 

* 

Némecký  korunní  princ  proti  vůli  své  sproštěn  velitelství 
v  Langfuhr  a  přidělen  —  což  asi  jest  prvým  případem  —  velkému 
generálnímu  Štábu  v  Berlině,  jelikož  prý  toto  okolí  lépe  se  hodí  pro 
jeho  budoucí  povolání.  Princovy  politické  pokusy,  nejnověji  odpor 
proti  obsazení  trůnu  brunšvického,  křížily  politiku  říšskou ;  otec  snad 
sám  zalekl  se  své  kopie  z  mládí. 

V  Norsku  ruské  snahy,  dostati  se  přes  Skandimivii  k  oceánu, 
budí  vážné  obavy  a  některým  lidem  zdá  se,  že  odluka  od  Švédska 
přece  jenom  nebyla  tak  chytrým  státnickj^m  kouskem,  jak  se  za  to 
mělo.  Volají  proto  po  sbratření  se  Švédskem,  zatím  ještě  marně. 

Radikální  vláda  sved  ská  slibovaný  svůj  antimilitarismus 
provádí  zatím  jen  po  ťrancouzsku,  totiž  navrhuje  pro  vojsko  spolčo- 
vací volnost,  pro  vojenské  soudy  účast  občanských  žalobcův  a  soudcii, 
pro  mužstvo  možnost  odporu  proti  nařízením  důstojníků,  domnívá-li 
se,  že  pravomoc  svou  přestoupili  a  pod.  Proti  zamýšlenému  omezení 
branné  síly  však  zdvíhá  se  —  opět  pro  strach  ruský  —  obyvatelstvo 
samo,  Sven  Hedin  v   čele. 

Turecko  vyšedši  poměrně  tak  šťastně  z  války  podniká  reor- 
ganisaci  vojska  i  lodstva.  Německý  generál  Limann  stal  se  na  pět 
let  velitelem  cařihradského  sboru  a  jeho  družina  má  turecké  vojsko 
docvičiti  ve  směru  v.  Goltzem  začatém.  Anglický  admirál  stal  se 
velitelem  tureckého  lodstva,  anglická  íirma  Armstrong  se  spojenými 
firmami  má  zaříditi  tureckou  lodní  společnost,  jež  by  zbudovala  lodě- 
nici na  Zlatém  rohu  a  v  Ismidě,  s  dodávkami  ovšem  anglickými 
(smlouva  na  30  let).  Osvědčené  přátelství  Anglie  k  Turecku  tedy,  jak 
viděti,  jest  výnosné,  zatím  však  jen  pro  Anglii:  ta  má  nyní  zajištěn 
Perský  záliv,  Irák,  plavbu  na  mesopotánský^ch  vodách  (krom  německé 
čtvrtiny),  petrolejová  zřídla  v  Mesopotanii,  Sýrii  a  Kurdistanu,  a  nyní 
celé  turecké  lodstvo.  Rus  k'o  tedy  od  vytoužených  Dardanel  odstr- 
čeno důkladněji  než  kdyby  bylo  umožnilo  Bulharům  zajeti  si  pro  pa- 
rádu (víc  bez  toho  by  to  nebylo  znamenalo)  do  Stambulu.  Proto  řinči 
za  ně  francouzské  noviny  zbraněmi  pro  vpád  do  Arménie, 
který  však  teď  už  nebude  asi  tak  snadný. 

I  Belgie  vyjednává  o  14  německý^ch  důstojníku  za  cvičitele 
vojenské. 

Toto  závodění  iv  Kecku  jsou  zase  francouzští  cvičitele)  je 
zajímavým  soubojem^států;  jže  německé  vojenské  sebevědomí  při  tom 
roste,  nehledě  k  ostatním  výhodám,  jest  pochopitelno. 

Řecko  svoje  vojsko  proti  stavu   předválečnému  již  ztrojnásobilo. 


Í6  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Srbsko  zamýšlí  zbudovati  rozsáhlou  železniční  síť,  která  by 
usnadnila  dopravu  do  pohraničních  středisk,  odkud  by  zavazadla 
k  plukům  tam  rozloženým  povozy  byla  dovážena.  Na  hranicích  bul- 
harských mají  pevnosti  býti  obnoveny,  na  ailbanských  zatím  ponechána 
dosavadní  soustava  turecká  (pevné  kuly),  jelikož  Albánie  nebude  tak 
brzy  míti  dostatečného  dělostřelectva  ani  přístupu  jeho  na  hranice. 
Kragujevská  dělostřelecká  škola,  založená  Moravanem  gen.  Zachem,  má 
býti  přeložena  do  Ueskiibu,  kam  určena  také  nová  (druhá)  divise  jízdy 
v  rozpočte  na  r.  1914. 

Černá  Hora  v  minulém  měsíci  převzala  části  Sandžaku  dosud 
Srby  obsazené  a  spravované.  V  Pleviji  a  Ipeku  má  býti  zřízeno  po 
divisi,  čímž  by  vojsko  černohorské  o  dvě  třetiny  bylo  sesíleno.  Peněžní 
záloha  již  dostali  z  Paříže. 

Bulharsko  má  po  volbách  do  sněmu.  O  nějaké  revoluci,  jíž 
dynastii  vyhrožováno,  ani  potuchy,  naopak  rusofilská  strana  prese  vši 
agitaci  doma  i  v  cizině  volbami  zatlačena  do  skrovné  menšiny;  Danev 
i  touto  agitací  osvědčil,  že  není  státníkem,  neboť  skuteční  státníci  ne- 
bývají tak  nediskretní,  aby  ze  msty  tak  mluvili  a  psali  proti  svým 
panovníkům,  jako  mluvil  a  psal  Danev,  i  kdyby  pravda  byla  na  jejich 
straně,  čehož  u  Daneva  není. 

Vláda  však  volbami  spolehlivé  většiny  nedobyla.  Z  nespokojenosti 
s  válkou  a  jejími  výsledky  těžili,  jako  všude,  socialisté,  kteří  ovšem 
s  vládou  nepůjdou.  Agrárníci  pak,  na  něž  by  se  mohlo  spoléhati,  taktéž 
se  zdráhají  bezpodmínečně  vstoupiti  do  většiny;  ale  snad  si  dají  říci, 
tak  že  by  nynější  kurs  Radoslavova,  více  západnický  a  trojspolku 
blízký,  potrval,  nezmohou  li  ho  —  peníze,  jichž  Bulharsko  potřebuje 
a  nemůže  dostati.  Jedinou  pokladnou  svčta,  kde  jich  dostati  možno, 
jest  Paříž,  a  tam  jsou  proti  všem  přátelům  trojspolku  upjati;  i  dle 
socialistů  Bulharům  cesta  do  Paříže  možná  jen  přes  Petrohrad!  Bul- 
harsko dostalo  sice  30.  října  od  rakouských  bank  půlroční  6%  zálohu 
30  milionů  fr.,  která  musí  býti  jednou  prodloužena,  kdyby  se  výpůjčka 
(asi  250  milionů  fr.  v  Paříži)  nepodařila,  ale  to  je  málo;  potřeba  (na 
rekvisice  a  běžné  výdaje)  jest  asi  800  mil.,  hned  aspoň  392  mil.  Po- 
daří-li  se  tuto  obtížnon  dobu  šťastné  přestáti  —  dle  Kokovceva  má 
světový  trh  jen  asi  3  miliardy  K  k  disposici,  kdežto  se  jich  hledá 
asi  10  miliard  —  jest  naděje,  že  Bulharsko  zase  rychle  se  zvetí. 
Hospodářství  obyvatelstva  válkou  mimo  zemi  vedenou  příliš  netrpělo, 
jelikož  půda  zatím  obdělávána  ženami  a  mohamedány,  již  nejsou  vo- 
jenskou službou  povinni,  a  vydala  dobrou  žeii,  obchodníkům  pak  za 
přerušeného  spojení  podařilo  se  staré  zásoby  dobře  vyprodati,  tak  že 
platební  příroČí  ke  konci  září  bez  nemilých  následků  mohlo  býti  zrušeno. 

Nevole  nad  týráním  raakedonskýeh  Bulharův  a  bulharských  za- 
jatcův od  Řecka  vedla  k  boycottování  řeckého  zboží.  Za  to 
má  býti  v  Sofii  stálá  výstava  a  tržnice  ruského  zboží,  tak  že  by 
aspoů  obchodní  styky  rusko-bulharské  se  zlepšily. 

Albánie  již  ohraničena,  xíekové  slíbili  jižní  území  co  nejdříve 
vykliditi  (kdež.hollandští  instruktoři  doufají  zříditi  sbor  1000  domácích 


llozhled  politický  a  T9]'«nský.  ^7 

četníků),  začež  jim  prý  bude  přáno  v  úprarě  záležitostí  ostrovu  egej- 
ských.  Hlavni  město  pořád  ještě  není  ustanoveno  —  Rakousko  by  jím 
rádo  mělo  Skadar,  Itálie  však  nechce,  tak  že  ]ím  asi  bude  Dráč  nebo 
Valena,  aby  tam  bylo  z  Itálie  blíž.  Nebylo  třeba  daru  většího,  aby  se 
poznalo,  že  Albánie  má  zůstati  ve  sféře  zájmů  vlašských;  VImSí  se  tam 
hromadně  zakupují,  poštovní  známky  mají  měnu  vlašskou,  vojenské 
kokardy  zhotoveny  v  Itálii;  —  i  panovníka  protestanta,  příbuzného 
dynastie  rumunské,  dala  Albánii  Itálie  proti  Rakousku.  Bude  to  pro 
nás  asi  drahé  vítězství ! 

Ve  válce  Bulharsko  ztratilo  prý  40  děl,  ale  dobylo  200  jiných  a 
podobně  jest  i  s  jinými  zbraněmi.  Přes  to  zadalo  již  dvojí  značnou 
objednávku  zbraní  do  Rakouska;  bud"  nebyla  tedy  kořist  tak  vydatná 
anebo  zbraně  příliš  opotřebovány. 

O  druhé  balkánské  válce  objevily  se  někíeré  nové  listiny, 
jejichžto  zprávami  snad  prozatím  bude  možno  tento  neutěšený  odstavec 
slovanských  dějin  zakončiti.  Všemi  podrobnostmi  na  jevo  vyšlými  se 
potvrzuje,  že  válečné  úspěchy  bulharské  vzbudily  závist,  jež  působila 
na  neprozíravou  diplomacii,  a  ta  vojenským  operacím  jen  překážela : 
místo  rychlého  pronásledování  poraženého  nepřítele,  jež  jediné  zajišťuje 
plný  úspěch,  nařizován  vojsku  klid,  místo  trvalého  obsazení  dobytých 
poloh  nařizován  ústup,  a  tak  se  promarnilo  času  i  sil. 

Bulharsko  má  od  1890  s  Ruskem  smlouvu,  dle  níž  toto  zakročí 
kdyby  ono  bylo  Rumunskem  napadeno  Na  to  Danev  spoléhal  a  v  tom 
smyslu  ještě  14.  čce  vyslanci  Bobčevu  do  Petrohradu  zoufalý  takořka 
výkřik  o  pomoc  psal.  Zatím  v  Petrohradě  Sasonov  s  rumunským  vy- 
slancem jen  debatoval,  co  by  se  mohlo  státi  —  Balčík  znamená  válku, 
pravil  S.  —  a  když  Rumuni  pořád  postupovali,  učmil  jakýsi  pokus 
je  zastaviti,  což  Majorescu  odmítl :  víc  se  pak  nestalo. 

Ruský  vyslanec  v  Bělehradě  Hartwig  řekl  po  válce  bulharskému 
spisovateli  Dančevu  při  návštěvě  ve  Vídni :  Rozumějte,  že  potřebujeme 
silného  Srbska.  Po  Turecku  dojde  na  otázku  rakouskou.  Vy  Bulhaři 
dostanete  Macedonii  téhož  dne,  kdy  Srbsko  si  svou  Bosnu  a  svou 
Hercegovinu  vezme  nazpět.  Tedy  nový  pokus  o  spolek  Srbska  s  Bul- 
harskem proti  Rakousku,  zcela  ve  stopách  onoho  původního  z  29. 
února  1912. 

V  rakouské  delegaci  ref.  Rosner,  Polák,  naproti  německým 
stížnostem,  že  rakouské  spojenectví  stojí  Německo  tolik  obětí,  řekl 
jedenkrát  pravdu.  Jak  za  annexe  1909,  která  hmotně  nestála  za  ten 
hluk,  tak  i  nyní  bylo  Rakousko  jen  hromosvodem  za  Německo,  tenkrát 
proti  Anglii,  která  z  obchodních  příčin  zbrojila  proti  Německu,  tentokrát 
i  s  Ruskem  proti  Francii,  která  se  mstila  za  1870. 

Pravý  opak  německých  stížností  jest  pravdou :  trojspolek  jest 
více  v  zájmu  Německa  než  našem.  Teprv  až  veškery  dráty  z  věnčí 
do  Vídně  přestanou  jíti  přes  Berlin,  dobude  si  naše  říše  v  trojspolku 
toho  místa,  které  jí  zjednal  Aerenthal.  Francie,  jak  změna  vlády  ukazuje, 
poněkud  vystřízlivěla,  i  jest  nyní  vhodný  okamžik  styky  s  ní  zlepšiti. 


Rozhled   politicky  a  vojcnskjř. 


Hr.  Berchtold  v  delegacích  neustal  ujišťovati,  že  naše  diplomacie 
o  všech  přípravách  balkánských  byla  zpravena  a  právě  proto  že  jednala, 
jak  jednala,  třebas  tehda  za  to  klidila  odpor.  Prostý  nediplomatický 
rozum  k  tomu  řekne,  že  tedy  stačilo  rakouskou  veřejnost  lépe  poučiti, 
a  byla  by  leckterá  mrzutá  i  nákladná  nepříjemnost  odpadla.  A  dodá 
ještě,  že  pochybuje,  zdali  takto  jednáno  pro  říši  nejvýhodněji,  pro  pří- 
tomnost (kříse  hospodářská!)  i  pro  budoucnost  (nepřátelství  Srbska, 
drahá  a  pochybná  Albánie!)  Nákladné  řinčení  zbraní  už  není  pro  říše 
nejlepším  trumíem,  a  diplomatickým  už  docela  ne.  Bismarck  sice  řekl, 
že  zahraniční  politika  takových  informací  nedopouští,  avšak  i  to  má 
své  meze.  Ale  stalo  se,  v  říši  naší  jsou  pořád  ještě  „státníci",  kteří  se 
domýšlejí,  že  takto  svoji  panslavskou  hallucinaci  nejlépe  zničí;  do- 
datečné vyrovnávání  s  Charváty  a  Rumuny  podobá  se  však  obvyklým 
opožděným  reformám  po  prohraných  vojnách  jako  vejce  vejci. 

Debaty  v  rak.  delegaci  o  tomto  předměte  byly  obsažné;  náš  hlavní 
mluvčí  však  v  obraně  slovanské  věci  nebyl  na  v}"ši  situace,  tak  že  mu 
sám  Vaněk  mohl  vytknouti :  jak  se  to  rýmuje ! 

Jak  už  podotčeno,  Maďaři  byli  s  naší  diplomacií  mnohem  spo- 
kojenější než  Cis,  ale  i  tento  odpor  ke  konci  zasedání  po  daných 
vysvětleních  značně  se  zmírnil.  Jen  aby  hospodářské  následky  této 
nekrvavé  války  naší  brzy  se  zmírnily ! 


Ročník  XXXI.  Číslo  2. 


HLÍDKA. 

Spor  o  Konta. 

Dr.  Josef  Vrchovecký. 

Za  života  Kantova  prohlásil  jeden  z  jeho  nadšených  stoupenců, 
že  za  sto  let  zaujme  Kant  místo  Kristovo  v  lidstvu ;  čím  prý  byl  za- 
kladatel křesťanství,  tím  že  bude  původce  kriticismu  budoucnosti. 

Víc  než  sto  let  uplynulo  od  té  doby,  a  co  se  stalo?  Splnilo  se 
ono  odvážné  proroctví?  Jest  modernímu  lidstvu  Kant  vůdcem  na  tem- 
ných cestách  životních,  jakým  byl  a  je  dosud  Kristus?  Je  cestou, 
pravdou  a  životem?  Vysvětlil  nám  Kant  pravý  účel  životní?  Hlásal 
zdravé  mravní  zásady,  jež  mají  plodnost  pro  všechny  lidi,  pro  všechny 
doby,  zásady,  jimž  nelze  nic  vytknouti  ?  Je  Kant  nynějšímu  lidstvu 
jedinou  útěchou  a  nadějí,  jíž  jest  Kristus  všem  lidem  dobré  vůle? 
Způsobila  nauka  Kantova  nový  zdravý  obrat  v  lidstvu  jako  nauka 
Kristova?  Byla  Kantem  nová  kulturní  epocha  v  dějinách  lidstva  in- 
augurována?  Ať  nám  na  tyto  otázky  odpoví  moderní  filosofie  a 
sice  ústy  svých  hlavních  představitelů.  Považují  tito  Kantův  systém 
za  nerozborný  základ  životní,  jímž  nikdo  dosud  neotřásl  a  také  v  bu- 
doucnosti nikdo  neotřese?  Co  jest  moderním  filosofům  ve  filosofii  kriti- 
cismu trvale  cenným  a  nepřekonatelným  ?  Je  to  snad  její  noetika  nebo 
etbika  či  snad  názory  o  metafysice?  Všechny  tyto  části  soustavy  Kan- 
tovy bjly  břitce  kritisovány  a  sice  tak,  že  ani  jediný  u  moderních 
filosofů  vůbec  neuznán.  Každý  chápal  královeckého  myslitele  se  svého 
stanoviska,  libovolně  navazoval  na  ten  onen  bod  jeho  soustavy,  který 
se  mu  právě  zdál  nejdůležitějším,  a  není  proto  divu,  že  skoro  každý 
dospěl  k  výsledku  zcela  jinému. 

Hlídka.  7 


90  De.  Josef  Vrchoveckí: 


V  dějinách  moderní  filosofie  nemáme  m3'3litele,  jenž  by  se  byl 
podobné  autoritě  a  pozornosti  těšil  jako  Kant.  Žádný  filosof  nové  doby 
nebyl  tak  pilně  studován  jak  on  ;  o  žádném  nebylo  tak  mnoho  spisů 
vydáno  jako  o  něm  ;  a  přece  žádnému  mysliteli  nebyly  názory,  sobě 
navzájem  tak  odporující,  připisovány  jak  jemu.  Disharmonie  v  té  pří- 
čině jde  až  do  základův. 

Kterou  soustavu  hlásal  Kant?  Transcendentalní  idealismus,  sub- 
jektivismus,  realismus  či  snad  kriticismus,  jak  většina  moderních  filosofů 
tvrdí?  Jest  veškerá  soustava  Kantova  kriticismem  snad  i  v  ethice? 
Není.  Kant  uznává  samostatně  existující  svět  na  našem  vědomí  nezá- 
vislý, ačkoli  na  některj^ch  místech  mluví  o  té  věci  velmi  nejasně. 
Avšak  již  Jacobi  upozorňoval  na  to,  že  si  Kant  v  té  příčině  s  jinými 
názory  svými  odporuje. 

Můžeme  systém  myslitele  královeckého  nazvat  realismem,  protože 
uznává  svět  mimo  lidské  vědomí?  Naprosto  ne. 

Co  jest  asi  příčinou  toho,  že  moderní  filosofové  tak  různě  chápou 
vlastní  jádro  Kantovy  nauky?  Nejasná  terminologie  ve  spisech  filo- 
sofových, v  niebž  často  o  téže  věci  nacházíme  zcela  různé  pojmy,  na 
př.  o  pravdě  (vědě),  osobnosti  a  j.  Kdyby  Kant  byl  přesných  názvů 
—  aspoň  v  nejdůležitějších  bolech  —  užíval,  jistotně  bychom  dnes 
takového  zmatku  o  soustavě  jeho  v  moderní  filosofii  neměli. 

Dle  úsudku  skoro  všech  pokantovskj'ch  myslitelů  jest  hlavním 
dílem  Kantovým  ..Kritika  čistého  rozumu".  O  účincích  tohoto  spisu 
dí  Paulseu,  že  se  podobají  účinkům  zemětřesení ;  vše,  co  prý  stálo 
pevně,  buď  se  rozpadlo  nebo  silně  zakolísalo. 

Co  jest  vlasním  jádrem  Kritiky  čistého  rozumu  ?  Mnozí  učenci 
tvrdí,  že  jest  kritickým  zkoumáním  hdského  poznání ;  jiní  ji  považují 
za  ucelenou  theorii  poznání  ovšem  s  kritickým  dosahem,  jak  zvláště 
podotý^kají.  Vj^skytli  se  však  i  učenci,  jimž  dílo  to  jest  metafysickým. 
Kdo  má  pravdu? 

Vaihinger,  horlivý'  Kantovec,  vydavatel  Časopisu  „Kantstudien", 
vydal  dvousvazkový  výklad  ku  ,. Kritice  č.  r."  V  předmluvě  svazku 
druhého  nazývá  ji  nejgeniálnějším  dílem  filosofickým,  ale  podotýká 
také,  že  žádné  jiné  dílo  není  tak  plným  odporů  jako  ono. 
Schopenhauer  dokazuje,  že  mezi  prvním  a  druhým  vydáním  K.  č.  r. 
je  zjevná  disharmonie,  protože  vydání  druhé  pro  příkré  stanovisko 
vůči  idealismu  neobsahuje  pravého  kantismu.  K.  Fischer  zamítá  sice 
tuto  výtku,  avšak  sám  připouští,  že  si  skutečně   obě    vydáuí    odporují 


.1 


Spor  o  Kanta.  91 

€lovY;  proto  se  má  každé  vydání  doplniti  transcendentálním  idealismem, 
aby  se  rozpor  překonal.  Bedřich  A.  Lange,  dějepisec  materialismu,  píše, 
ie  jeden  kritik  hned  po  vyjití  hlavního  díla  Kantova  je  neobyčejně 
vychvaloval,  protože  se  prý  zastává  transcendentálního  idealismu  ;  ale 
to  prý  asi  mysliteli  připadalo  tak,  jak  kdyby  mu  někdo  byl  vyšší 
■blbost  (hijUeren  Blodsinn)  vytýkal. 

Dosud  se  vede  tuhý  spor  o  vlastní  jádro  Kritiky  č.  r.  Když 
se  r.  1904  slavilo  stoleté  úmrtí  Kantovo,  bylo  mnoho  pojednání  o  vý- 
znamu jeho  tilosofie  uveřejněno.  Že  se  při  takové  příležitosti  chválou 
neskrblilo,  můžeme  si  mysliti.  Avšak  přes  panegyrický  ráz  toho  kterého 
pojednání  nebo  díla,  r.  1904  uveřejněného,  vyznívá  přece  z  mnohých 
velmi  ostrá  kritika  soustavy  Kantovy,  nejvíc  však  jeho  hlavního  díla. 
Pozoruhodný  článek  uveřejnil  v  Kantstudien  (1904)  prof.  Hemann. 
„Kantův  filosofický  odkaz"  jest  nadpis  jeho  pojednáni.  „V  den  stoletého 
úmrtí  Kantova,"  píše,  „má  se  věc  takto:  Bud  přidržíme  se  dále  prvního 
vydání  , Kritiky'  a  jejího  subjektivního  a  výstředního  ťenomenalismu, 
ale  pak  musíme  1)  veškeren  ostatní  systém  Kantovy  filosofie  zamítnout 
a  2)  bezprostřední  nástupce  Kantovy  jeho  legitimními  pokračovateli 
prohlásiti;  3)  filosofie  Kantova  zůstává  neplodnou,  to  znamená,  ne- 
cháme Kanta  u  mrtvých  a  vzdáme  se  budoucně  všech  citací  jeho  přízraku, 
anebo  den  stoletého  úmrtí  Kantova  nás  k  tomu  povzbudí,  abychom 
Kantovu  filosofii  za  celek,  za  souvislý  systém  znovu  považovali  a  to 
tak,  že  první  vydání  , Kritiky  č.  r.'  necháme  stranou,  abychom  druhé- 
vydání  dle  celého  systému  a  dle  zavrženého  idealismu  vysvětlili.  Pak 
se  najdou  východiska  k  dalšímu  vývoji  filosofie  na  základě  celého 
systému."  (Srv.  Philos.  Jahrbuch  1904  str.  353.)  Dle  jasných  slov  těch 
jest  v  prvním  vydání  „Kritiky  č.  r."  jiný  filosofický  systém  než 
v  druhéoQ,  takže  se  tyto  soustavy  navzájem  vylučují.  Smíru  lze  docíliti 
jen  tenkráte,  když  některé  vydání  úplně  zamítneme;  jinak  se  z  tohoto 
bludiště  nedostaneme  nikdy   van. 

Novokantovec  Adickes  (Kant  eontra  Haeckel)  chválí  Kanta,  že 
překonal  materialismus;  avšak  jeho  hlavnímu  dílu  vytýká,  že  jest 
v  něm  mnoho  nedůsledností  a  rozporů.  Tento  učenec  velmi  toho  lituje, 
že  se  v  den  stoletého  úmrtí  Kantova  při  odhalení  jeho  pomníku  ne- 
konal filosofický  sjezd;  byli  by  se  prý  při  této  příležitosti  sešli  staro- 
kantovci,  novokant  ivci,  Kantovi  filologové,  Kantovi  impressionisté^ 
průkopníci  a  veteráni  hnutí  Kantova  —  zkrátka  byla  by  se  divná  směs 
sešla.  „Má  slovo  Kantovec  vůbec  ještě  smysl?"  táže  se  Adickes.  (Archiv 
fiir  systematische  Philosophie  1904.   Auf  wem  ruht  Kants  Geist?) 

7* 


92  Dr.  Josef  Vbchovecký: 


Windelband  nepopírá  chaosu  mezí  kantovci.  Jakousi  bezradnost 
projevuje  svým  článkem  v  časopise  „Kantstudien"  1904.  Na  5.  str. 
píše:  „Tak  stojíme  dnes  po  sto  letech  před  otázkou:  Co  se  má  z  kri- 
ticismu  stát?...  Jak  máme  Kanta  správně  pochopit?"  Učenec  tento- 
chápe  hlavní  dílo  myslitele  královeekého  jinak  než  Adickes,  Hemann, 
Paulsen,  Cohen  a  jiní.  Hlavní  myšlenkou,  k  níž  Kant  po  mnohém- 
kolísání  dospěl,  je  dle  Windelbanda  nové  stanovisko  základníi  protivy 
mezi  světem  smyslným  a  nadsmyslným.  „Tohoto  dualismu  ...  se  chopil 
od  začátku  se  vší  energií  své  mravní  osobnosti  a  sledoval  ho  neúmornou 
prácí  myšlenkovou  ve  všech  jeho  formách  a  rozvětveních."  (Windel^ 
band.  Im.  Kant  nnd  seine  Weltanschauung.    Heildelberg   1904   str.  5.)^ 

Ve  slavnostní  akademické  řeči,  proslovené  r.  1904  u  příležitosti 
Kantova  jubilea  mluvil  Falckenberg  o  dvou  věžích  soustavy  Kantovy, 
jimiž  mínil  theorii  poznání  a  kategorický  imperativ.  O  osudech  Kantovy 
noetiky  pravil,  že  nechce  mluviti,  upozornil  však  na  různé  výklady 
a  dodal :  „Takového  požehnání  různorodých  dětí  nedostalo  se  žádnému 
filosofu,  jako  tomuto  bezdětnému  muži".  Divná  věc,  že  každé  z  těchto- 
„různorodých"  dětí  Kantových  je  přesvědčeno,  že  samojediné  soustavu 
kriticismu  vyčerpalo.  Pro  svůj  názor,  že  Kantova  theorie  poznání  jest 
pevnou  věží.  nenajde  mnoho  věřících.  Kantova  nauka  o  kategoriích, 
které  v  jeho  theorii  poznání  hrají  tak  důležitou  úlohu,  jest  mnohým- 
umělkovanou  ano  sofistickou. 

Svým  hlavním  dílem  chtěl  Kant,  jak  se  mnozí  domívají,  překonat 
Humeův  skepticism.  Překonal  ho  ?  V  „Zeitschrift  fiir  Philosophie  und 
philosophische  Kritik"  (1911.  141.  sv.  2.  sešit)  píše  Reinach,  že  obraa^ 
který  nám  Kant  o  názorech  Humeových  kreslí,  nejen  v  některých 
jednotlivostech,  nýbrž  i  v  celku,  a  to  v  základních  bodech  neodpovídá 
pravdě;  — jinými  slovy  —  Kant  Humea  nepochopil,  nemohl  proto- 
bojovati  proti  němu,  nýbrž  proti  svým  domněnkám. 

K  nejznamenitějším  novokantovcům  patřil  Bedřich  Paulsen.  Dle 
něho  běželo  Kantovi  v  první  řadě  o  smír  mezi  vědou  a  věrou. 
V  jistém  smyslu  lze  prý  i  říci,  že  Kantem  bylo  dokonáno  veliké  dílo- 
—  dílo  reformace  Lutherovy,  jemuž  běželo,  dí  Paulsen,  o  osamostat- 
nění víry  od  vědy  a  svědomí  od  zevnějších  autorit.  Soustava  Kantova- 
znamená  dle  Paulsena  dosud  velmi  mnoho,  což  prý  potvrzuje  okolnost, 
že  dosud  mnoho  zastanců  vědy  stojí  na  stanovisku  kriticismu.  Ale 
Paulsen  zapomíná,  že  mu  mnozí  podkládají  názory,  jež  si  v  nejzáklaď 
nějšich  bodech  odporují.  Sotva  že  královecký  myslitel  zavřel  oči,  bylai 
jeho  soustava  překonána;   nedůvěřivý  kriticism  byl  nahrazen  logickou. 


Boj  o  Kanta.  93 

aristokracií ;  propast  mezi  myšleaím  a  bytím,  podmětem  a  předmětem, 
dle  Kanta  nepřeklenutelná,  zmizela  úplně  a  obě  protivy  splynuly 
v  jedno.  Kant  pravil,  že  jen  ve  zkušenosti  jest  pravda ;  ale  na  to  se 
příliš  brzy  zapomnělo  a  idealisté  —  Fichte,  Schelling,  Hegel  —  zku- 
šeností nejvíc  opovrhovali. 

Paulsen  nezavírá  svých  očí  před  pochybenými  názory  Kantovými 
—  sám  praví,  že  jich  není  málo  —  avšak  celkem  jest  přesvědčen,  že 
soustava  Kantova  se  hodí  za  trvalý  základ  vší  filosofie,  protože  její 
základní  body  mají  trvalou  cenu.  K  těmto  bodům  patří  v  první  řadě 
správné  vytčení  podstaty  vědy  a  víry,  čímž  dle  mínění  Paulsenova 
ústřední  problém  moderní  filosofie  rozluštěn  byl.  Je  tomu  skutečně 
tak?  Přestal  snad  od  té  doby  spor  mezi  vědou  a  věrou  aspoň  u  my- 
slitelů, kteří  se  Kanta  přidržovali  ?  Nikoli.  Kantovým  názorem,  žp 
obory  víry  a  vědy  se  nijak  nestýkají,  že  jsou  od  sebe  úplně  odloučeny, 
a  tím  každý  spor  mezi  nimi  nemožný,  se  víře  nijak  neposlouží.  Ná- 
boženství, kterého  duch  pravdy  neosvětluje,  pozbývá  u  lidí  my- 
slících veškerého  významu.  Zásadou  Kantovou  se  otevírají  dokořán 
^véře  náboženské  lhostejnosti.  (O.  p.) 


94  DR-   Jax   HkjCl: 


Išíar  v  podsvětí. 

Du.  Jax  Hejčl.  (Č.  d.) 

Ištar  v  podsvětí. 

Na  nivách  poesie,  která  vykvetla  na  pobřeží  Eufratu  a  Tigrido 
v  době,  kdy  scházelo  do  „plnosti  časů"  mnoho,  mnoho  staletí,  málo 
který'  jiný  květ  vábil  a  poutal  jako  báseň,  která  byla  objevena 
v  knihovně  assyrského  literatury  milovného  krále  Assurbanipala  (668 
až  626).  ^)  Sotvaže  věda  dovedla  jakž  takž  čísti  složité  písmo  babylonsko- 
assyrské,  již  věnovala  pozornost  2)  hliněné  tabulce,  která  zařazena  pod 
značkou  K  (ujundžik)  162  do  bohaté  sbírky  Britského  musea  v  Londýně. 
Co  bystřilo  zájem  o  tuto  báseň,   nebyl    jen  požitek   estetický,    kterým 


i)  Ačkoli  tabulka,  na  níž  jest  báseů  napsána,  pochází  teprv  ze  VII  století  před- 
křesťanského,  přece  dlužno  míti  za  to,  že  báseň  je  mnohem  stai§í,  že  je  kopií  starobylé 
předlohy  babylonské.  Assuibauipal  dal  pro  svoji  knihoTnu  poříditi  opisy  i  jiných  lite- 
rárních plodúv,  o  jejichž  starobabylonském  pŮTodu  nelze  poehyboTati,  a  které  dlužno 
klásti  do  druhého,  ano  i  třetího  tisíciletí  před  Kristem.  Ka  věci  nic  nemění,  že  znění 
»IStary  v  podsvětíc  není  nám  zachováno  dvojjazyčně,  t.  j.  sumersky  a  babylonsko- 
assyrsky,  nýbrž  jen  assyrsky,  poněvadž  nebylo  zákona,  který  ukládal  astiyrským  opiso- 
vačům,  by  každou  starou  památku  opisovali  v  obou  jazycích.  Vysoké  stáří  básně  zračí 
se  též  v  tom,  že  básník  nechává  bohyni  sestoupiti  do  podsvětí  úplně  nahou,  což  odpo- 
vídá nejstaršímu  způsobu  pohřbívání  mrtvol :  básník  pozdějších  věků,  kdy  byly  mrtvoly 
panovníků  bohatěji  do  hrobu   opatřovány,   byl  by  mluvil  jinak. 

*)  Kromě  K  162  dosti  zachovalé  Balezeny  byly  duplikáty  značně  odrcené  n» 
zlomcích  tabulek  K  7600  a  K  7601.  —  Starší  literaturu  uvádí  Bezold  ve  svém  anglickém 
seznamu  tabulek  kujundžickýcb  chovaných  v  Bridském  museu  pod  K  162  (Londýn 
lg89 — 99").  z  vydání  klínopisného  textu  bucTtež  jmenována  dvě:  1.  Rawlinson,  The 
Cuneiform  Inscriptions  of  Western  Asia  IV.  (2.  vyd.  Londýn  1891  str,  31)  a  nejnovější 
2  Cuneiform  Texts  From  Babylonian  Tablets  &...  Part  XV.  London  19C2.  Plate 
45 — 48.  —  Monografie  Eb.  Schradera  (Die  Hollenfart  der  Istar.  Giessen  1874)  jest 
již  v  mnohém  zastaralá.  Lepší  jest  prvá  kapitola  práce  Dr.  Alfreda  Jeremiasa 
nadepsané:  Die  babylonisch-assyrischen  Yorstelluniien  vom  Leben  nach  dem  Tode. 
Lipsko  1887  s.  4 — 45.  Kaulen,  Assyrien  u  Babylonien  s.  177 — 180.  —  Nejdokonalejší 
přepis  a  překlad  podal  Jensen  v  Keilinschriftliche  Bibliothek  VI.  Band  1.  Teil.  Berlin 
1901  str.  80  —  91  a  k  tomu  poznámky  na  str.  394—405.  —  Srv.  též  Zimmern-Winckler, 
Die  Keilinschriften  und  das  Alte  Testament.  3.  Aufl.  Berlin  1903  s.  561 — 563  a  Alfred 
Jeremiáš,  Handbuch  der  Altorientalischen  Geisteskultur.  Lipsko  1913  str.  312  nn.  — 
Literární  význam  »Ištary  v  podsvětí  ocenil  též  A.  Baumgartner,  pojav  ji  skoro  celou 
(ne  všude  správně  přeloženou)  do  svýck  sDie  Literaturen  Westasiens  u.  der  NillJinderc 
Freib.  i.   Br.   1901   str.   75-77. 


I 


Ištar  v  podsvětí.  95 

rozehřívala  čtenářovo  srdce,  nýbrž  obsah  její.  Žádný  jiný  plcd  litera- 
tury babylonsko  assyrské  totiž  nás  nepoučuje  tak  jasně  —  pokud  lze 
vůbec  o  jasnosti  mluvit  —  o  představách,  jaké  měli  staří  obyvatelé 
poříčí  Eufratu  a  Tigridu  o  životě  posmrtném,  jako  „Ištar  v  podsvětí". 
Ačkoliv  báseň  není  českému  čtenáři  úplně  neznámou,  ^)  přece  se 
mu  zajisté  zavděčíme,  podáme-li  mu  ji  v  novém  překlade,  který  spo- 
čívá na  nových,   pokročilejších  výsledcích  assyriologie. 

j.     K  zemi,  z  níž  není  návratu,  -j 
ke  kraji . .  . 

2.  Ištar,  Sinová  3)  dcera, 

zřetel  svůj  obrátila. 

Co  as  pohnalo  bohyni  lásky  a  života,  že  zaměřila  do  podsvětí^ 
dovídáme  se  teprv  na  konec  básně  (Rub  ř.  47  nn.)  Její  milenec  Tamiiz 
dlel  v  podsvětí !  Toho  chtěla  odtud  vyvésti,  by  zase  žil.  Básník  náš 
však  zde  se  ani  slovem  o  této  přičiiié  nezmiňuje.  Jest  všecek  zaujat 
lícní  záhrobní : 

3.  Obrátila  Sinová  dcera 

zřetel  svůj 

4.  k  domu  temnot, 

k  síclu  Irkallinu,*) 


')  Dr.  V.  Tille,  Povídky  o  poutích  na  onen  svět.  Časopis  českého  musea  1S9-1: 
str.  297  :  Pouť  Istarina  do  zásvětí.  —  Vigouroux-Podlaha,  Bible  a  nejnovější  objevy  .  . 
Praha  1902.   Svazek  IV.   str.  489—495. 

')  Země,  z  níž  není  návratu  —  sumersky  KtJR-NU-GE-A  =^  babylonsko-semitsky 
irsit  lá  tári.  —  Kromě  tohoto  názva  vyskytují  se  k  naznačení  podsvětí  následující 
jména  :  1 .  KI  ^r  irsitum  -^  země.  —  2.  KI-GAL  =  kigallnm  ^  Velké  (GAL)  podzemí  (KI) 
—  3.  KUR  ^  Země  'krajina).  —  4.  E- KUR  ^  Bydliště  podzemí,  podzemské.  —  5. 
E-KUR-TIL  =  Podzemní  bydliště  mrtvých.  —  6.  Arallú.  —  7.  URU-GAL=  Město 
velké.  —  8.  GE-UN-NA  =^  gigunů  =  Příbytek  noci,  temna.  —  9.  Bít  múti  Příbytek 
smrti.  —   10.  naqbarn  =  pohřeb,  hrob. 

*)  Sin  =  bůh  měsíce.  —  V  jiných  testech  sluje  Ištar  dcerou  boha  A  nu,  jinde 
dcerou  boha  Aššur,  jinde  dcerou  Enlil-ovou.  Viz  Jastrow,  Die  Religion  Babyloniens 
und  Assyriens.  Giessen,  ICOĎ— 1913.  —  I.  83.  146:  II,  114.  284.  —  Vstup  do  podsvětí 
myslili  si  BabyloĎané  na  západě  slunce. 

*)  Irkalla  jest  patrné  příjmení  bohyně  podsvětí,  která  níže  sluje  ERES  Kl- 
GAL  =  Paní  velké  země  =  Paní  podsvětí.  Assyrsky  sltije  též  AJlatu.  —  Podobně  líčeno 
jest  podsvětí  ve  velké  epické  básni  o  Gilgamešovi  Nimrodovi)  na  VII  tabulce,  v  sloupci 
IV.  ř.  27  (32)  nn.  Odtud  se  dovídáme,  že  jsou  v  podsvětí  lidé,  kteří  bývali  svého  času 
králi,  kněžími,  zaklínači,  služebníky.  (Proto  nazývali  Egypťané  zásvětí  izem  í,  která 
lidi  směs  ujec.  Erman,  Aegyptea  nnd  aeg.  Leben.  Tiibingen  1885.  s.  4:37).  Před 
královnou  podsvětí  klečí  a  předčítá  písařka  podsvětí  (túp-šar-ra-at-irsi-tim),  zvaná 
Bélit  séri.  (Také  při  soudu  zemřelého  dle  názorů  egyptských  stál  bfih  Thoth  s  tabulkou 


9é  Dk.  Jan  HbjOl: 


5.  k  domu,  do  něhož  kdo  vkročí, 

jiz  nevychází, 

6.  k  cestě,  po  které  jíti 

znamená  nevrátit  se, 

7.  do  domu,  do  něhož  kdo  vkročí, 

postrádá  světla . 

8.  kde  prach  jest  jejích  potravou 

a  pokrmem  jejich  hlína; 

9.  světla  (tam)  nevidí, 

v  temnotě  sedí, 

10.  oděni  jsou  jako  ptáci ^) 

v  křídelné  roucho, 

11.  na  dveřích  a  závorách 

usadil  se  prach. 

Kdož    by    tu    maně    nevzpomněl    lícně    zásvětí,    kterou    podává 
Job?  (10,  20b -22); 

Ulev  mi  tedy,  bych  kratičce  bol  svůj  oplakal, 
dříve  než  odejdu,  abych  se  nevrátil, 
do  kraje  Šera,  mrákotou  smrti  zachmuřeného, 
do  kraje  bídy  a  temnot,  kde  je  stín  smrti, 
kde  žádný  řád,  ale  věčná  hrůza  sídlí. 


Než  sledujme  dále  cestu  Ištařinu 


12. 

Ištar  k  bráně  ^)  země  bez  návratu 

když  dorazila, 

13' 

ke  strážci  brány 

slovo  promluvila: 

14. 

,, Strážce,  hoj, 

otevři  svou  bránu! 

15- 

Otevři  svou  bránu. 

bych  mohla  vstoupit! 

v  ruce.  Erman  imm.  417.) — Z  mythu  »ONergalovi  a  Ereškigale*  se  dovídáme, 
že  manželem  Allatiným  a  tedy  vládcem  v  podsvětí  byl  Nergal.  Na  zachovaných  amu- 
letech jest  vyobrazena  žena  se  lví  hlavou  a  ptačími  drápy,  držící  v  každé  ruce  hada  a 
stojící  neb  klečící  na  koni,  jenž  leží  buď  na  člunř  nebo  plave  ve  vodě.  Z  jednoho  jejího 
prsu  ssaje  vepř,  z  druhého  pes.  Není-li  tato  postava  dáblice  Labartu,  jest  to  bohyně 
podsvětí,  EreSkigal. 

')  Také  Egypťané  malovali  duSi  zemřelého  (ba)  ve  tvaru  ptáka.  Erman,  Die 
ágyptische    Religion.  Berlin  1909.  2.  vyd.  s.    103. 

')  Bran  do  nitra  podsvětí  vedoucích  jest,  jak  patrno  z  následujícího,  sedm.  Dle 
mythu  »0  Nergalovi  a  Ereškigale«  jich  je  však  dvakrát  tolik  —  141  —  V  texte  klíno- 
pisném, uveřejněném  v  Craig,  Assyrian  and  Babylonian  Religious  Texts  (Lipsko  1895) 
79,  6.  jmenuje  se  kromě  hlavního  vrátného  sedm  jiných.  Srv.  Zimmern-Winckler  num. 
s.  637.  pozn.  4. 


Ištar  v  podsvětí.  97 


i6.     Neotevřeš-li  bránu, 

nebude-li  mi  lze  ustoupit, 
ij.     rozbiji  dvéře, 

rozlámu  závoru, 
i8.     rozbiji  práh 

a  vytrhnu  křídla, 
ig.    vyvedu  mrtvé, 

ze  budou  jísti  a  zíti, 

20.  více  nez  živých 

bude  (pak)  mrtvých.'' ' 

Básník  jest  přesvědčen,  že  bohyně  podsvětí  nevydá  nikoho,  kdo 
překročil  práh  její  říše,  je  si  vědom,  že  zájmy  bohyně  života  (Ištary) 
se  křižují  se  zájmy  bohyně  smrti  a  podsvětí,  obává  se,  že  by 
příchod  Ištařin  mohl  přinésti  do  říše  smrti  zase  život,  že  nebude  proto 
chtíti  Irkalla  jí  do  své  říše  vpustiti.  Proto  klade  slova  hrozby  do  úst 
bohyně  života :  bude  li  třeba,  vynutí  si  vstup  násilně.  Vrátný  neotvírá 
hned  své  brány,  nýbrž  nechává  Ištaru  čekati  a  jde  ji  ohlásiti : 

21.  Vrátný  ústa  svá 

otevřel  a  mluvil, 

22.  (toto)  pravil 

velké  Ištaře: 
2j.     „Stůj,  Paní  má, 

nevyvracuj  jich! 
2^.    Půjdu,  jméno  tvé  ohlásím 

královně  Ereskigale.*^ 
2j.     Šel  tedy  vrátný 

a  pravil  Ereškigale: 
26.     ,Hle  je  tu  sestra  tvá  Fstar.^^ 


Zpráva,  že  u  brány  podsvětí  stojí   Ištar,    působila    na  paní    pod- 
světí hrozně : 

28.     Když  to  Ereškigal 

uslyšela, 
2g.    jako  když  se  podetne  strom, 


30.    jako  když  se  třtina  zlomí, 

Ačkoliv  jest  druhá  polovice  tabulky,  na  nichž  jsou  psány  druhé 
cleny  jednotlivých  veršův,  odrobena,  tak  že  jsou  nečitelný,  přece  možno 
ze  zachovalých  prvních  půlyeršův  a  z  přirovnání  v  nich  obsažených 
si  představiti  úžas  a  leknutí,  které  bohyně  podsvětí  se  zmocnilo.  Když 
se  zotavila,  táže   se    sama  sebe,    co  as  pohnulo    nesmrtelnou    nebeskou 


98  Dr.  Jax  HejčL:  Ištar  v  podsvětí. 

bohyni,    která  jindy  zasedá   u  bohatého    stolu,    v    prostorách    blaha    a 
štěstí,  co  as  pohnulo  ji,  že  chce  vstoupiti  do  říše  slz  : 

JI.     „Co  as  pudí  její  srdce  ke  mně, 
co  pohnulo  jejím  niirem? 

32.  S  tou  iu 

mám  já  zasedati,  » 

33.  místo  pokrmů  jísii  hlínu, 

místo  vína  vodu  pití, 

34.  lkáti  nad  muži, 

kteří  opustili  manželky  své, 

35.  lkáti  nad  děvami, 

které  z  lůna  svých  milých  (byly  vyrvány ), 

36.  nad  ubohými  dítkami  lkáti, 

které  předčasné  skončily?" 

Jak  vidno,  není  hodno  závisti  býti  bohyní  v  podsvětí.  Jí  hlínu 
jako  všichni  její  poddaní,  a  údělem  jejím  jsou  jen  —  slzy  a  opět 
slzy.  Jest  ku  podivu,  že  bohyně  v  říši  mrtvých  vládnoucí,  které  přece 
musí  jíti  o  to,  by  co  nejvíce  se  její  poddaní  množili,  byť  i  předčasnou 
smrtí,  která  jest  neúprosná  a  bezohledná,  přece  lká  soucitem  s  těmi, 
kdož  byli  náhle  z  náruěí  rodičů  vyrváni,  soucitem  s  těmi,  jejichž  pouta 
lásky  byla  násilně  zpřetrhána.  Je  to  ovšem  jakási  nedíislednost  v  líčení 
povahy  bohyně  podsvětí,  jakýchž  nedůsledností  nalézáme  v  náboženských 
názorech  Babyloňanův  a  Assyrův  ovšem  více.  Soustrast,  kterou  měl 
Babyloňan  s  lidmi  předčasně  zemřelými  a  dobromyslná  představa 
i  o  bohyni  podsvětí  ho  přiměla,  že  vložil  do  jejího  srdce  —  milo- 
srdenství a  soustrast. 

Poněvadž  Ereškigal  se  uklidnila  domněnkou,  že  chce  Ištar  — 
její  sestra  —  v  podsvětí  zůstati,  poněvadž  netušila,  proč  do  těchto  ne- 
hostinných krajů  vlastně  zavítala,  posílá  strážce,  by  jí  otevřel : 

37.  „Jdi,  vrátný, 

otevři  jí  svou  bránu, 

38.  učiň  s  ní 

dle  odvěkých  zákonů/'^  (p.  d.) 


BOH.   Kyselý:  Francisco  Ferrer.  99 


Francisco  Ferrer. 

BoH  Kyselý.  (Č.  d.) 

Alfredo  Meseguer,  sluha  v  budově  vydavatelstva,  líčí  vše  po- 
dobně, sděluje  však,  že  Ferrer  si  teprve  v  městě  Ureůu  na 
čtvrtou  hodinu  objednal.  Když  bylo  po  schůzce,  nabídl  se  mu 
sluha,  že  donese  na  dráhu  krabici  s  dámským  oděvem,  již  chtěl  ode- 
slati. Na  nádraží  setkal  se  s  ním  a  vida  jeho  rozpaky,  když  vlak 
nebyl  vypraven,  byl  ochoten  zajíti  do  Mongatu  s  vyřízením,  že  Ferrer 
se  nevrátí  té  noci  domů.  „Dlouho  jsem  naléhal,  aby  přivolil,  neboť 
zdála  se  mu  cesta  daleká.  Konečně  souhlasil  a  rozešli  jsme  se.  Do- 
mácí jeho  nechtěli  mne  pustiti  té  noci  již  zpět.  Zůstal  jsem  tedy  a 
vyčkal  návratu  Ferrerova.  O  V'2  ^  ^J^  j'^  doma.  Posnídali  jsme  spolu 
v  zahradě  a  od  té  doby  jsem  pána  svého  nespatřil."  Cristobal  Litrán 
mluvil  rovněž  tak  s  nepatrnou  odchylkou,  že  totiž  Ferrer  poslal  pro 
Ureuu  povoz. 

Cesta  z  Mongatu  do  Barcelony  trvá  drátou  pouze  20  minut  a 
přes  hodinu  (od  3/^9 — 10)  měl  Ferrer  dosti  příležitosti  poohlédnouti 
se  po  ulicích,  kde  se  daly  věci  tak  neobvyklé.  V  kanceláři  nečekal 
naň  rytec  listem  objednaný,  nýbrž  bylo  pro  něho  teprv  posláno.  Ferrer 
také  nepečoval  o  vypravení  posla,  nýbrž  Meseguer  sám  se  nabídnul. 
Dále  nezmiňuje  se  Ferrer  ani  slovem  o  svém  pobytu  v  „Lidovém 
domě",  důležitém  to  středu  stavkářů,  až  byl  usvědčen  svědkem  Ardidem. 
Ten  seděl  v  kavárně,  když  vešel  Ferrer,  a  rozmlouvaje  s  ním,  ptal  se : 
Co  myslíte  o  událostech  dnešního  dne?  —  Že  je  po  všem,  protože  je 
to  výraz  protestu,  který  se  omezí  na  mésto.  —  Což  myslíte,  že  se 
hnutí  nemůže  rczšířiti  dále/  —  Svědek  pokládal  za  nebezpečno  pouštěti 
88  do  dalšího  hovoru  a  odvrátil  se  od  něho.  Připomíná,  že  za  týmže 
stolem  seděl  s  ním  Litrán  a  že  pokládá  oba  za  osnovatele  smutných 
událostí.  Na  tom  všem  trval  Ardid  i  při  konfrontaci  s  Ferrerem,  tak 
že  tento  konečně  „si  vzpomenul",  že  byl  v  ,,Casa  del  pueblo",  ježto 
tam  hledal  Litrána.  Tento  přívrženec  Ferrerův  vida  nezbytí,  přiznal 
rovněž,  že  se  před  čtvrtou  hodinu  sešel  se  svým  patronem  ve  zmí- 
něné kavárně  „Lidového  domu".  Na  obhájení  jeho  nebo  vyvrácení 
rozmluvy,  jíž  byl  svědkem,  nedovedl  uvésti  ani  slova. 

Bylaf  to  noc  přípravy,  po  níž  vybuchla  revoluce  plnou  silou. 
Ježto  byl  Ferrer  svou  dlouholetou    působností    policii    předobře  znám,. 


100  BoH.  Kyselý: 


bylo  uloženo  strážníku  Angelu  Bermejovi,  aby  jej  stopoval.  I  viděl, 
kterak  (bezpochyby  na  své  cestě  k  nádraží)  podvečer  přidával  se  k 
jednotlivým  hloučkům  dělníků ;  také  byl  v  zástupu,  jenž  byl  na  ná- 
městí Lopezově  oddílem  jízdy  rozprášen,  až  konečně  octnul  se  u  ho- 
telu Internacional,  jehož  majitel  jej  poznal  jako  svého  hosta,  „jenž 
ještě  nevěděl,  vrátí-li  se  tam  na  nocleh".  Rovněž  dva  vojíni  konající 
tehdy  hlídku  potvrzují  výpověď  předešlého  svědka  a  pamatují  se 
určitě  na  muže  v  modravém  šatě  se  slaměným  kloboukem  do  čela 
stlačeným,  který  na  něj  činil  dojem  vůdce  nebo  podněcovatele  ostatních, 
dle  zevnějšku  dělníků.  Toho  muže  poznávají  v  obžalovaném  Ferrerovi. 
Velitel  dragonů  ze  Santiaga  zatkl  dne  28.  července  několik  buřičů 
©patřených  novými  revolvery  systému  Smith,  kteří  prohlásili,  že  je 
mají  od  neznámého  pána  v  modrém  obleku  se  slaměným  kloboukem. 
Jiný  svědek  (Francisco  Domenech)  vypovídá,  že  setkal  se  s  Ferrerem 
o  ^/jlO  v  noci  v  kavárně  hotelu  Internacional,  že  s  ním  odešel  do 
redakce  listu  „El  Progreso",  aby  pr}"-  se  podívali,  na  čem  se  soudruzi 
usnesli,  dále  navštívili  jinou  kavárnu  v  „universitní  ulici",  kde  se 
sešli  s  Litránem,  jenž  měl  také  plné  ruce  práce  v  jiných  čtvrtích 
města.  Potom  se  vrátili  do  redakce,  dověděli  se  od  jistého  Mořena,  že 
vypukly  neshody  mezi  stávkaři  (Hlídka  1913  str.  852).  Tehdy  také 
Mořeno  pohrozil:  „Běda  tomu,  kdo  se  zpronevěří;  s  tím  zatočíme  tak, 
jako  se  činívá  v  Rusku  se  zrádci".  Potom  byl  viděn  Ferrer  ještě 
v  pivnici  ulice  Aribau.  Tak  míjela  noc  ve  stálých  pochůzkách  a  pří- 
pravách. Všichni  svědkové  vypovídají  souhlasně,  že  s  ránem  dne 
27.  opustil  Ferrer  Barcelonu.  Zmíněný  Domenech,  holič  z  Masnou, 
ubíral  se  s  ním  až  do  svého  domova,  načež  Ferrer  pokračoval  v  cestě 
do  vzdálenějšího  Mongatu  sám.  Jako  důvod,  proč  dne  29.  villu  svou 
„Germinal"  opustil,  udává  „klep"  děvčete  z  Alelly,  které  vykládalo, 
že  jej  vidělo  při  pálení  kláštera.  „Nebral  jsem  to  tolik  tragicky,  ale 
při  pomyšlení,  že  by  to  mohla  býti  odchovanka  některého  kláštera 
nebo  služka  nějakého  klerikála,  rozhodl  jsem  se  odejíti".  Také  tvrzení, 
-že  se  Ferrer  nehnul  28.  července  z  domu,  souhlasilo  dojemně,  pokud 
se  neukázalo  lživým  a  se  Soledad  smluveným.  Ferrer  sám  přiznává 
v  listě  Malatovi  (uveřejněném  neprozřetelně  pařížským  „Comité  de 
Defensa"  na  str.  55.),  že  nebyl  doma.  Dopis  ten  jest  důležitý  proto, 
že  Ferrer  i  v  okolí  Barcelony  chtěl  vzbuditi  náladu  pro  republiku, 
asi  v  domnění,  že  celé  Španělsko  hoří  po  vyvrácení  trůnu  a  že  co  se 
dalo  v  provincii  katalonské,  děje  se  dle  úmluvy  ve  všech  krajích 
poloostrova  a  jejich  čelnějších  městech.  Píše :  „  Ve  středu  28.  července 


I 


Francisco  Ferrer.  101 


bjl  jsem  v  Masnou,  kteráž  osada  leží  2  km  od  Germinálu,  abych  se 
dal  oholiti.  Holírna  se  naplnila  lidmi,  kteří  se  na  mne  přišli  podívati, 
ježto  koloval  vyklad,  že  prý  já  j^^em  strůjcem  hnutí  barcelonského. 
Ihned  jsem  prohlásil,  že  není  mi  do  těch  věcí  nic,  ano,  doptával  jsem 
se,  jak  se  události  vyvinuly,  zda  jsou  obchody  otevřeny,  protože 
jsem  chfěl  nezbytně  navštíviti  své  knihkupectví  hned  pu  ukončení 
stávky.  Té  chvíle  přijížděla  vlečná  loď  od  Barcelony  a  vyzval  jsem 
Puiga  Llarche  (Ljaré),  aby  mne  doprovodil  do  Preraiá.  Tento  Llarch 
jest  předsedou  republikánského  výboru  v  Masnou.  Oba  jsme  se  tak 
dostali  do  Premiá,  ale  nedověděli  jsme  se  ničeho.  Těch  pět,  deset 
micmt  našeho  pobytu  rychle  uběhlo,  lidé  nás  obstoupili  a  doptávali  se, 
co  nového,  jak  bývá  vždy  za  pod  bnýeh  příležitostí.  Ihned  jsme  se 
vrátili,  já  do  Mongatu.  on  do  Masnou.  Z  tohoto  zájezdu  se  vytlouká 
kapitál,  protože  tenhle  Llarch  úřadům  zjevil,  že  prý  jsem  ho  chtěl 
pohnouti,  aby  zapálil  kostel  a  konvent  ve  své  obci.  Také  rychtář 
z  Premiá  Casas  vykládal,  že  jsem  mu  namlouval,  aby  provolal  v  osadě 
republiku  a  zbořil  kostel.  Obojí  je  nepravda,  oba  páni  tvrdili  ml 
však  před  soudem  do  cčí,  že  jest  tomu  tak,  třeba  jsme  spolu  nevy- 
měnili leč  několik  bezvýznamných  otázek:  Jak  se  máte"?  Co  nového  V 
Co  se  vykládá?  ..." 

Svědkové  líčí  celou  činnost  Ferrerovu  dne  28.  července  méně 
nevinně.  Ferrer  dal  si  totiž  onoho  Llarche  zavolati,  aby  se  dověděl, 
„zda  se  něco  dělá".  V  neobydlené  místnosti  jednoho  domu  v  ulici 
Puertorico  domlouval  mu,  že  jest  potřebí  rozvířiti  také  ticho  venkova 
bouřemi  barcelonskými,  posílal  ho  na  radnici,  aby  vydal  vyhlášku, 
aby  někdo  se  také  pustil  do  kostela  a  kláštera.  Předseda  republikánu 
Llarch  pochyboval,  že  by  tím  způsobem  zavedla  se  republika,  načež 
Ferrer:  „Nejde  o  republiku,  ale  o  revoluci".  Podobně  v  Premiá. 
Když  86  vraceli,  potkali  zástup  mladíků,  kteří  se  brali  od  města  a 
o  spoustách  vykládali.  ..Dobře  tak  —  přichvaloval  Ferrer  —  jen  do 
toho,  ať  se  zboří  všecko!"  V  Premiá  de  Mař  byla  dokonce  jakási 
konference  v  místnosti  „Bratrstva  republikánského",  jíž  se  mimo  sta- 
rostu obce  Dominga  Casas  súčastnily  4  osoby.  O  věci  referoval  sta- 
rosta v  obecním  sezení  30.  července,  takže  celkem  19  mužů  potvrdilo, 
oč  Ferrer  usiloval.  Ferrer  se  ani  netajil,  kdo  jest,  byl  asi  jist,  že  co 
se  dalo  v  Barceloně,  děje  se  po  celém  Španělsku.  „Já  jsem  Ferrer 
Guardia  a  přišel  jsem  říci  panu  starostovi,  že  se  má  v  Premiá  pro- 
hlásiti republika,  jako  se  st.^.lo  v  Barceloně''. — Pane  Ferrere,  takových 


102  BoH.   Kyselý: 


slov  nemohu  připustiti.  —  „Kterak  b}-  ne,  když  je  již    proklamována 
v  Madridě,  Valencii  i  všech  důležitých  městech?" 

Zi  necelou  hodinu  po  odchodu  Ferrerově  počal  již  píisobiti  Casola 
(vlastně  pravým  jménem  Sóla)  dynamitem  u  konventu  v  Premiá  a  řada 
svědků  potvrdila,  že  přijal  instrukce  přímo  od  Ferrera.  V  Masnou 
promluvil  jeden  z  buřičů  s  balkonu  ke  shromážděnému  lidu  výslovně 
„jménem  Ferrerovým",  který^  nemůže  prý  býti  všude,  když  hlavní 
věci  revoluce  odehrávají  se  v  Barceloně.  Lidé  vypravovali,  že  skupiny 
lamačů,  cyklistů  („telegrafem  revoluce"  zval  je  lid)  rozprchly  se  po 
okolí  města,  prohlašujíce,  že  Ferrer  jim  vyplatil  spoustu  peněz,  aby 
jeho  rozkazy  byly  všude  provedeny.  Tedy  nespočíval  výrok  onoho 
děvčete  z  Alelly  na  klepu  a  lze  pochopiti,  proč  Soledad  tolik  naléhala, 
aby  se  Ferrer  zachránil  útěkem,  a  proč  on  již  ve  čtvrtek  29.  července 
uposlechl  a  dům  svůj  opustil.  Uvádí-li  žaloba,  že  28.  červenec  byl 
dnem  horečné  činnosti  Ferrerovy,  mluví  pravdu.  A  přece  zavládlo  ve 
světě  mínění,  že  byl  zatčen  z  náboženské  zášti  pro  své  protináboženské 
smýšlení  a  jako  nepřítel  církve,  nikoli  státu.  Ale  fakt  popříti  nelze, 
proto  také  dopisovatelé  do  pařížských  listů  nikdy  neprohlašovali  (jako 
skutečně  činili  o  Lerrouxovi),  že  Ferrer  „při  tom  nebyl",  nýbrž  pouze, 
že  se  to  nedá  dokázati.  Když  však  viděli,  že  je  zatčen,  že  se  hlásí 
bezpočet  svědků,  nebylo  pro  apoštola  jiné  spásy,  leč  uspořádati  světovj^ 
boj  proti  španělské  „reakci",  proti  znovuzavedení  inkvisice,  proti 
štvanicím  vojska  a  kléru,  jichž  cílem  byla  záhuba  „výtečného  muže, 
kter}'^  na  vymanění  lidu  věnoval  všecky  schopnosti  svého  ducha  i  úsilí 
své  nezlomné  vůle."  Opakovalo  se  krátce  všecko,  co  podniká  obyčejně 
t.  zv.  pokrok  pro  usvědčené  zločince,  může-li  se  jenom  uškoditi  církvi. 
Cizina  je  vynalézavá,  mystifikace  a  podvody  staly  se  zbraní  pro  Ferrera 
a  proti  církvi  i  vládě  španělské.  Podařiti  se,  co  se  za  nedlouho  po- 
-dařilo  Limovi  v  Portugalsku,  byl  dnes  Ferrrer  první  osobou  ve  Španělsku. 


XIV.  Ferrerův  proces. 

Když  guvernér  barcelonský  Llivina  vyzval  Ferrera,  aby  se  k  soudu 
dostavil,  neměla  policie  tušení,  kam  se  vlastně  utekl.  Dne  10.  srpna 
byla  vykonána  domovní  prohlídka  v  Mongatu  a  měl  býti  lapen  pomocí 
filiálky  Banky  španělské  v  Barceloně,  která  jej  pozvala  k  urovnání 
peněžních  záležitostí,  ale  Ferrer  nepřišel,  raději  utrpěl  ztrátu  peněžní. 
Celý  svět  se  domníval,  že  uchýlil  se  do  ciziny,  on  však  dlel  ve  vlasti. 
„U  Humanitě"  psala    tehdy:    „Známe   prohlédavost    a    chladnou    krev 


Francisco  Ferrer.  103 


svého  přítele  a  jsme  jisti,  že  nesedne  na  vějičku  všelikých  uskoků 
nečistého  macchiavelismu".  Ale  neznali  I  Ferrer  se  asi  domníval,  že 
mu  ani  soud  ničeho  nedokáže  a  že  triumf  po  osvobození  bude  ještě 
větší  než  roku  1906.  Pokusil  se  o  záchranu  podvedením  policie,  aby 
mohl  opustiti  Španělsko,  a  když  se  nepodařilo  vyklouznouti,  skládal 
své  naděje  ve  výpovědi  svých  přátel  a  domácích.  Tak  octnul  se  ve 
vězení  pevnosti  Montjuich  (-chuič)  u  Barcelony.  Vyšetřování  trvalo 
celj-  měsíc  září.  Z  vězení  směl  volně  korrespondovati  se  svými  pří- 
vrženci doma  i  v  cizině,  kritisoval  průběh  šetření  a  dělal  v  tisku  náladu 
pro  sebe.  Téže  chvíle  píše  dva  listy  :  „Pouze  teď  v  noci,  a  to  jenom 
laskavostí  dozorce  smím  Vám  psáti."  (To  bylo  příteli  Malatovi  a  určeno 
pr«  veřejnost.)  Své  Soledad  však  napsal  pod  stejným  datem :  „Píši 
ti  toto,  právě  kdy  mi  sem  svítí  krásně  slunce".  To  znamená,  že  směl 
psáti  ve  dne  i  v  noci,  kdy  komu  chtěl.  Malatovi  popisuje  také  své 
zatčení  a  tu  zjevuje  se  ve  svatozáři  mučedníka:  „Venkované,  kteří 
mě  znali,  chovali  se  ke  mně  s  krajní  surovostí,  zvláště  jeden,  jménem 
Bernadas,  muj  druh  z  mládí,  svázal  mi  ruce  provazem,  nazývaje  mne 
nejhorším  člověkem  pod  sluncem,  jak  odevšad  slyšel  a  v  novinách 
četl.  Šest  hodin  mne  střežili  v  obecním  domě  a  když  jsem  požádal 
vody,  přinesli  sice  džbán,  ale  B.  nechtěl  mi  uvolniti  ruce,  abych  se 
napil,  nýbrž  nabídnul  se,  že  mi  vody  sám  podá.  Odmítnul  jsem,  načež 
se  voda  odnesla  a  já  jí  ani  neokusil.  To  Vám  uvádím  na  doklad, 
jak  se  klerikálové  ke  mně  chovali".  Starý  osvědčený  recept  i  ve 
Španělsku  :  na  klerikálj  sveze  se  všecko.  (P-  ^■) 


104  Jan  Texoka: 


Účast  kardinála  Dieírichšíe]na  za  boje  mezi  arci- 
knížetem rnat\;ášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Tenora.  (Č.  d.} 

Uhři  byli  připraveni  a  proti  císaři  jíti  s  arciknížetem  hotovi ; 
zdálo  se  jim,  že  musí  se  dříve  začíti,  než  by  byla  snad  na  říšském 
sněme  povolena  pomoc  na  pokračování  ve  válce,  neboť  byli  přesvědčeni, 
že  by  císař  po  vítězné  válce  sáhl  jim  také  na  svobody  zajištěné  po- 
sledním mírem.  Sousední  země  také  se  připravovaly;  rakouští  a  mo- 
ravští pánové  nekatoličtí  sešli  se  koncem  prosince  1607  v  Rosicích  a 
dohodli  se  o  společném  postupu.  A  Matyáš  chopil  se  iniciativy. 

Dne  15.  prosince  svolal  bez  rozkazu,  vědomí  a  schválení  císařova 
na  10.  leden  1908  sněm  celého  království  uherského  do  Prešpurka, 
aby  se  vzala  rada  o  prostředky,  jak  utišiti  bouři  hajduckou.  Zároveii 
vypsal  o  své  ujmě  shromáždění  stavovských  výborů  dolnorakouských 
k  27.  prosinci,  ku  kterému  povolal  také  výbory  stavů  hornorakouskýcfa 
do  Vídně.  ^)  Císaři  to  dodatečně  oznamoval,  ale  pozdě,  až  23.  prosince. 
Tím  časem  dal  také  Matyáš    z  návodu  Illyésbázyho  najímati  vojsko.  -) 

V  Praze  nebyli  beze  zpráv  o  tom,  co  arcikníže  zamýšlí.  Již 
5.  ledna  1608  psal  mu  španělský  vyslanec  Don  Guillen  de  San  Cle- 
mente,  že  se  proslýchá,  že  najímá  proti  vůli  císařově  uherské  vojáky. 
V  poslední  zrovna  chvíli  ho  napomínal  a  varoval,  aby  se  chránil  všeho, 
co  by  moblo  způsobiti  podezření  nebo  vzbuditi  víru,  že  pozbyl  povinné 
úcty  k  císaři.  Nikdo  od  krále  španělského  ničeho  nedosáhne,  nebude-li 
naprost©  poslušen  císaře.  Jest  všeobecným  míněním,  že  Matyáš  chce 
donutiti  císaře  k  potvrzení  míru  s  Turky.  Císař  však  chce  pokračovati 
ve  válce,  což  schvalují  mnozí,  i  král  španělský,  jenž  i  pomoc  přislíbik 
ježto  Turci  nebyli  nikdy  tak  oslabeni,  jako  teď.  ^) 

Až  za  týden  odpovídal  na  tento  varovný  připiš  arcikníže,  jenž 
zatím  byl  již  ve  Vídni  přiměl  výbory  rakouské  z  obou  zemí,  aby 
odebrali  se  také  do  Prešpurka;    z    listu   jeho    vyznívá    neupřímnost    a 


')  TomeJc  O    nepokojích  stavovských.  Č.   Č.  M.  1856,  sv.  str.   28. 

')  Hurter   Geschichte  Kaiser  Ferdinands  II.  V.  123. 

*)  Briefe  u.  Acten.  VI.  159.  —  Viděti  z  toho  listu,  že  zprávná  je  správa  Khe- 
venhillerova  (VII  8.),  že  věděl  španělský  vyslanec  o  záměru  arciknížete,  ještě  před 
sněmem  v  Prešpurku,  a  že  nemá  pravdu  Hurter  V.  147,  jakoby  Matyáš  byl  vlastně 
sveden  lllyésházym  teprve  v  Prešpurku. 


účast  kard.  Dietrichštejaa  za  boje  mezi  arcikn.  Matyááem  a  Rudolfem  II.   r.   1608.       105 

přetvářka.  Uj  šfoval  svou  oddaností  k  císaři  a  žádal,  aby  byl  jmenován 
původce  oněch  rmutných  pověstí.  Připouštěl  však,  že  se  rozchází  se 
záměrem  císařovým  a  že  nemůže  působiti  pro  to,  aby  bylo  ve  válce 
s  Turky  pokračováno :  země  jsou  vyčerpány,  císař  i  arcikníže  i  země 
podepsali  a  přísahou  stvrdili  mír;  z  války  hrozí  zkáza  pro  Uhry 
pro  dům  rakouský,  ježto  cizí  pomoc  není  zajištěna  a  došla  by  pozdě ; 
nepřátelští  Uhři  by  si  vyvolili  krále,  pevnosti  by  vydali  Turkům  a 
okolní  země  by  zpustošili.  Císař  se  o  Uhry  nestará  a  již  po  dvě  léta 
ničím  nepřispíval  na  válku.  Ale  na  konec  arcikníže  přece  se  omlouvá; 
míní,  že  k  zachování  zemí,  domu  rakouského  a  náboženství  katolického 
smějí  se  učiniti  ústupky.  ^) 

Jako  v  Uhrách  a  Rakousích,  tak  bylo  i  v  sousedních  zemích 
rozechvění,  rozrušení  a  nedůvěřivé  napětí;  zvláště  na  Moravě  sledoval 
se  dychtivě  další  vývoj  událostí.  Tam  atrana  proticísařská  měla  zna- 
menité náčelníky,  v  první  řadě  Karla  z  Žerotína  a  důvěrného  jeho 
přítele  Jiřího  Hodického  z  Hodic,  za  nimi  stála  velká  většina  šlechty  ; 
byla  to  šlechta  nekatolická  všecka,  ale  tehdy  k  ní  z  katolíků  také 
se  zřejmě  přidali  bohatí  a  vlivní  pánové  na  příklad  bratří  Liechten- 
štejnové.  Zbývající  katolická  menšina  za  své  vůdce  měla  Františka 
kardinála  Dietrichštejna  a  místodržícího  úřadu  zemského  hejtmanství 
Lad  sláva  Berku  z  Dubě  a  Lippého.  Oba  spolu  spojovala  věrnost  k  cí- 
saři, ale  spolu  opravdovými  přáteli  nebyli.  Osobivý  a  pyšný  Berka 
byl  hned  r.  1602,  jak  pravdě  podobno,  donášečem  na  kardinála  u  dvora 
císařského  jsa  oddaným  nástrojem  tajných  rad  na  Moravě.  Tehdy 
v  listopadu  kardinál  ve  své  vznětlivosti  prudce  se  obořil  na  Berku, 
a  Berka  zase  jizlivě  se  mu  opřel.  Ačkoli  byl  Berka  horlitelem  kato- 
lickým, přece  svého  biskupa,  kde  mohl,  schválně  opomíjel  a  neupřímně 
po  straně  na  něho  sočil,  ale  na  veřejnosti  se  ho  bál.  U  stavů  skoro 
bez  výjimky  byl  Berka  neoblíben,  u  mnohých  přímo  nenáviděn.  Vy- 
týkali mu,  že  se  r.  1604  dopouštěl  nesprávností  v  úřadě,  a  byli  proti 
němu  krajně  zaujati,  protože  byli  o  něm  přesvědčeni,  že  je  všeho 
schopen;  jak  Zerotín  tvrdí,  sliboval  Berka  u  dvora,  že  všecko  učiní, 
cokoli  mu  císař  poručí,  bude-li  mu  jen  svěřen  úřad  hejtmanský.  Do 
něho  si  také  stěžovali,  že  nenáležité  řeči  mluvil  před  kardinálem, 
kdyby  císař  jemu  proti  právu  a  řádu  i  svobodám  jejich  něco  poručil, 
že  by  to  udělati  chtěl.  2)    Největším    nepřítelem    Berkovým    byl    Karel 


5)  Tamže,    160. 

2)  Strahovská  knihovna,  Ruk.  sign.  D.  C.  II.  9. 

Hlídka. 


106  Jan  Tenoba: 


z  Žerotína  a  Karel  z  Liechtenštejna.  Berka  proti  návrhům  kardinála 
Dietrichštejna  vyhlášen  byl  za  místodržícího  a  správce  úřadu  hejtman- 
ského  17.  září  1607.  Jmenování  jeho  bylo  posilou  absolutismu  císař- 
ského, ale  nebylo  na  prospěch  ani  císaři  ani  křUolíkůni.  i) 

Vysoko  nad  Berku  vynikal  kardinál  Dietricbštejn.  Byl  san- 
gninig  vznětlivý  a  prudký,  popudlivý  a  hněvivý,  měl  veliké  mínění 
o  povýšenosti  a  měl  zalíbení,  když  se  mu  prokazovala  čest,  rád  zasa- 
hoval do  veřejných  záležitostí  a  toužil  ukázati  svou  převahu  a  rozho- 
dovati, ale  byl  také  přímý  a  otevřený,  při  všem  hájení  svých  práv 
důvodům  přístupný  a  po  chvíli  již  mírný,  pro  věc  zastávanou  obě- 
tavý; nebyl  klamavý  a  lstivý,  nýbrž  byl  až  příliš  důvěřivý,  byl  vždy 
poctivý;  ke  svým  byl  přísný,  ale  přece  dobrý  pán.  Pro  práva  a  svo- 
body zemské  měl  plné  porozumění  a  zastával  je  a  hájil ;  tu  porovnával 
se  i  8  náboženskými  svými  odpůrci :  s  Karlem  z  Žerotína,  se  kterým 
se  byl  druhdy  tak  srazil,  byl  v  dosti  dobrém  poměru ;  Žerotín,  znaje 
jeho  povahu,  jednal  s  ním  již  mírně,  a  tím  jej  uklidňoval.  Císaři 
podle  starých  tradic  svého  rodu  byl  naprosto  věren  a  k  jeho  službě 
vždy  ochoten  a  hotov,  ačkoli  měl  již  zkušenosti,  jak  vrtkavá  je  přízeň 
světa.  V  poslední  době  byly  však  jeho  služby  zase  uznány ;  na  podzim 
r.  1607  stal  se  předsedou  tajné  rady  císařovy,  ačkoli  dlouho  se  to 
pokládalo  za  neuvěřitelno,  2)  a  5.  ledna  1608  udělil  mu  císař  po  jeho 
žádosti  povolení,  aby  biskupové  olomoučtí  směli  raziti  peníze  zlaté  a 
stříbrné  v  Kroměříži,  místo  v  Podivíne,  kde  prý  měli  původně  to 
právo.  •^) 

Na  kardinála  Dietrichštejna  obrátil  se  také  císař  Rudolf  11. , 
aby  dověděl  se  podrobností  o  poplašných  zprávách,  které  docházely 
ke  dvoru.  Již  9.  ledna  1608  dal  mu  důvěrně  psáti  a  žádal  ho  vzhledem 
na  to,  že  povstání  hajduků  v  Uhrách  je  čím  dále  tím  nebezpečnější. 
a  ježto  se  vidí,  že  netoliko  v  Uhřícb,  nýbrž  i  v  jiných  královstvích  a 
zemích  císařových  je  tajné  srozumění,  aby  na  Moravě  dal  bedlivý 
pozor,  dalo- li  by  se  kde  něco  veřejně  anebo  tajně,  a  aby  o  všem  tom 
hned  podával  věrnou  a  upřímnou  zprávu.  *) 

S  tím  listem  císařským  kardinál  se  netajil  ;  ukazoval  jej  na 
sjezdu  obecném  v  Olomouci,  který  se  konal    15.    ledna    1608,    Karlu 


1)  Tenora,    Poměry  na  Moravě  r.   1607.    ČČM.   1906,  418.  419. 

2)  Br.  u.  A.  VI.    103. 

')  Mikulovský  archiv   rodinný  fasc.    143;  opisy:   archiv  min.  vnitra  ve  Vídni  IV 
D.   7.  fasc.  422,  v  zemském    archive  v  Praze    i  v  Brně,  kníž.-arcib.  arch.    v  Kroměříži. 
*)  Mikulovský  arch.   rodinný  fase.  342,  orig 


účast  kard.  Dietrichitejna  za  boje  meii  arcikn.  Matyááem  a  Rudolfem  II.  r.  1608-      lO? 

Z  Zerotína.  ^)  Nepřipouštěl  si  ještě  velikých  obav  do  budoucnosti,  ačkoli 
tam  bylo  také  již  jednáno  o  obrané  zemské.  Článek  o  nařízení  de- 
fense byl  sice  k  jistému,  správnému  a  dokonalému  vyřízení  odložen 
do  Brna  až  do  neděle  první  postní  (24.  února),  kam  měly  se  sjeti 
nařízené  osoby  a  článek  ten  k  místnému  konci  přivésti,  ale  již  jednalo 
se  také  o  zabezpečení  pro  možné  případy.  Nastávalo-li  by  nějaké  ne- 
nadálé nebezpečenství  od  nepřátel,  a  zprávy  a  noviny  o  tom  kdyby 
došly  místodržícího  úřadu  hejtmanského  a  obyvatelům  ve  známost 
uvedeny  byly,  mél  každý  bez  prodlení  vypraviti  počet  koní  na  sebe 
uložený  a  desátého  člověka  ;  za  nejvyššího  hejtmana  nad  tím  lidem 
zvolen  byl  Gynther  z  Golczen.  ^) 

Známkou  doby  byla  na  sjezde  tom  žádost  stavů  k  císaři  proti 
Ladislava  Berkovi,  aby  císař  úřad  hejtmanský  v  markrabství  co  nej- 
dříve možná  dosaditi  ráčil,  ^)  a  na  vzájemný  poměr  prvních  hodnostářů 
katolických  v  zemi  ostré  světlo  vrhá,  co  Žerotín  ve  svých  zápisech 
z  tehdejší  doby  —  několik  dni  před  tím  —  ze  soudu  svatotříkrálského 
vypravuje.  Kardinál  tam  vysoko  dovolával  se  svých  privilegií  a  svobod, 
kteréž  „tvrdé  mluvení"  pokládali  soudcové  zemští  za  zlehčení  soudu. 
^Berka  se  tak  hněval,  že  se  sotva  čil",  praví  Žerotín,  „a  kdyby  já  byl 
chtěl  pomáhati,  byl  by  jiné  snadno  získal,  a  učinil  by  vůbec  ňakou 
hrubou  domluvu".  „Berka  všecek  se  svíral  hněvem,  a  vždycky  říkal, 
o  vpravdě  nemělo  by  to  tak  mlčením  prominuto  býti,  měli  bychom 
něco  odpovědíti.  Strpíme-li  to,  co  přístojící  řeknou,  a  tak  to  exagge- 
roval,  zvláště  potom  svou  přímluvou,  že  jsem  se  obával,  že  přece  k 
tomu  přijde,  aby  mu  (kardinálovi)  domluva  zjevná  učiněna  byla". 
Konečně  však  všichni  přistoupili  k  přímluvě  Zerotínově,  aby  se  kardi- 
nálovi, když  do  potazu  přijde,  oznámilo,  že  se  stavové  neráčili  do 
něho  nadáti  tak  tvrdého  mluvení,  a  aby  podruhé  měl  na  pozoru  vážnost 
soudu,  a  „přistoupil  k  tomu  naposledy  i  Berka".  Pak  ke  kardinálovi 
„Berka  od  nás  mluvil ;  ale  tak  strašlivě,  tak  bázlivě,  tak  pochlebně, 
ajolika  zakazováním  a  zamlouváním,  že  se  snadno  věděti  mohlo,  že 
ne  méně  jeho  se  bojí,  nežli  ho  nenávidí-,  *) 

Kardmál  byl  skutečně  co  do  vlivu  a  významu  první  osobou 
v  zemi,  na  něho  všichni  brali  ohled  a  rozhněvati  si  ho  nechtěli ; 
i  když  nebyli  mu  upřímně  nakloněni,  obávali    se  ho.    Kardinál  bvl  si 


')  Arch.  český,  XXTII.   339. 

')  Památky  sněmovní  V.  fol.  365. 

">)  Tamže,  fol.   366. 

*)  Brandl,     Žerotín,  zápisové,  I.   276.   277. 

8* 


108  Jan  TenoRA:  Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje.  .  . 

této  své  moci  vědom,  a  ještě  nad  to  domníval  se,  že  jest  větší,  než. 
byla  ve  skutečnosti;  měl  za  to,  že  strana  jeho  ovládá  veřejné  mínění, 
a  že  žádný  niefiho  proti  ní  nepořídí.  Tomuto  svému  přesvědčení  dal 
výraz  také  v  odpovědi  své  císařovi.  Ujišťoval  z  prvu  o  své  věrnosti 
a  poslušnosti  a  že  nehledě  na  přátelství  a  osobu  oznámí,  doví-li  ae- 
někde  o  nějakém  nebezpečném,  tajném  dorozumění,  a  že  je  hotov 
obětovati  pro  císaře  všecko,  hrdlo,  krev  i  statek.  Při  tom  konejšil 
císaře,  že  zajisté  není  bezprostředního  nebezpečí ;  připouštěl  sice,  ž© 
někteří  ze  stavů  pro  některé  novoty  jsou  poněkud  nespokojeni,  a 
radil,  že  by  bylo  záhodno,  aby  se  tomu  pokud  možná  odpo mohlo,  ale 
přece  tvrdil,  že  nenapadne  některým,  aby  něco  pořídili  bez  kardinála 
a  bez  všech  těch,  kteří  jsou  na  jeho  straně,  klyž  má  císař  tolik 
věrných  a  poslušných  služebníků  ve  stavu  panském  a  rytíř-<kéra,  a 
když  ostatní  dva  stavové,  preiátský  a  městský,  jsou  tak  říkajíc  vlast- 
nictvím císařovým.  Nicméně  ubezpečoval,  že  dá  pilný  pozor  netoliko 
na  Moravě,  nýbrž  i  na  jiných  místech  a  že  se  zachová  poslušně  podle 
rozkazu  císařova.  ^)  (P.  d.) 


i 


')  Mikulovskf  archiv  rodinný,  fasc.   342.  originální  koncept  kardinálův  německS 
bez  bližšího    data. 


r 


VÁCLAV  KxjbíObk:  Z  dějin  města  Loétic  109 


Z  děiin  města  Lioštic. 

VÁCLAV    KCBÍČEK.  (Č.    d.) 

Veliteli  unčovskému  určil  Torstenson  panství  wiesenberské  a 
losínské,  aby  odtud  sbíral  potřebné  peníze  a  brance,  ^)  ale  Dankvart 
vynucoval  svýoii  dragony  vojenské  platy  po  celém  širém  okolí  až 
k  Landskronu-j  Mimo  to  pritužil  i  Unčovu  v  té  míře,  že  měšf;iné 
si  na  jeho  útisky  písemně  stěžovali  Torstensonovi.  Torstenson  jim  dne 
12.  července  odpově'iěl.  žh  d  psal  Dankvartovi,  aby  na  né  měl  oliled 
-dle  nejlepší  možnosti;  až  voj-ska  odtáhnoa,  že  posádka  bude  dostávati 
výživu  z  více  míst  a  tím  se  Unčovským  uleví  ')  Hlavni  armáda  švédská 
ležela  té  doby  ode  dne  3  července  tiplný  měsíc  u  Tovačova.  I  odtud 
podnikány  loupežné  výjf>zly  až  na  severní  Moravu.  Jeden  z  nich 
neslavně  skončil  pro  Švédy   v   Male  ti  ně. 

Dne  24.  července  přjelo  toiiž  u-i  devět  set  švédských  jezdců 
8  množstvím  prázdných  vozů  do  Mor.  Třebové,  aby  vynutili  poslední 
lhůtu  výpalného.  jež  dne  18.  č-^rvna  bylo  měšťanům  uloženo.  Naloživše 
vozy  suknem,  vínem,  pivem,  koř^lk^u  a  p  travou  po  městě  naloupenou 
odjeli.  Na  zpáteční  cestě  nocovalo  muž>!V'>  většinou  podnapilé  v  Ma- 
letíně,  kdež  bylo  přepadno  císař-kym  ol  ělHním  z  Biiz  iva.  Na  hradě 
Búzově  leželi  od  polovice  Července  k 'rneti  Jan  Vilém  Mehrheim  a 
Valentin  Schulz.  Ti  vrazili  přede  dnem  s  dvěma  sty  j-^-z  Iců  z  nenadání 
na  Švédy.  Švédové  v  domnění,  že  císařských  j^^  mnoho,  spasili  se  na 
větším  díle  útěkem,  něco  jich  padlo,  ostatek  a  plukovníkem  Debicem 
odveden  na  Búz-jv,  kdež  druhý  plukovník  podlehl  svému  zranění  a 
zemřel.  Zajatí  důstojníci  byli  p  )zději  cd  Švédů  vyplaceni,  ale  Torstenson 


')  Z  dopisu  Dankvartova  ilto  Cqčov  22.  prosince  1648,  kdež  mezi  jiným  obsaženo, 
že  Dankrart  za  svého  témřr  sedmiletého  pobyta  najal  pro  švédské  vojsko  přes  900  mužů 
—  patrně  z   Moravy.   Dudíh   Si-hvreden   p.  3.ť8. 

*)  Dne  6.  éervpiice  64 i  poslal  Landskronskym  dopis,  aby  se  dostavili 
k  úmluvě  stran  vojensfeé  konirii«U'-e  A  když  se  za  týden  města  zmocnila  tlupa  60 
Švédských  dragonů,  vynutili  na  uiěšťínech  a  v  okolí  1000  tolarů  a  poslali  do  Unčova. 
Dne  26  srpna  jelo  městem  di)  sta  koní  švédského  lidu  z  Unčova  k  Litomyšli.  Po 
dvou  dnech  vraceli  se  k  U  léovu  .nesouc  mnoho  loupeže  z  Litomyšle  a  tu  okolo  pobra- 
ných koníc.  Z)'  Elvert,   1     o.  PHm.  ti  mě^ta  Landskrona  p.  375.  378.  379. 

*)  Originál  dopi-u  T'irsteDson'<va  dto  2.  července  (dle  starého  kalendáře)  1643 
»bei  Dobitschauc   vek.  dvorní  knihovně  vídeňské,  opis  v  měst.  arch.  unčov. 


110  VACLAT  KubíCbk: 


byl  tak  rozezlen,  že  potrestal  jednoho  z  nicli  na  hrdle,  plukovník  Debio 
pak  musel  z  vojska  vystoupiti.  Oba  kornety  vyznamenal  císař  zla- 
tými řetězy.  ^) 

Méně  vyznamenali  se  týmž  asi  čaaem  císařští  na  U  s  o  v  ě.  Hrad 
TJsov  byl  od  počátku  vpádu  švédského  důležitou  stanicí  obrannou  proti 
unčovským  Švédům.  I  když  městečko  pod  ním  v  lednu  roku  1643 
většinou  lehlo  požárem,  zůstala  na  hradě  posádka.  Pozůstávala  v  květnu, 
červnu  a  červenci  ze  stodvaceti  Uhrů  pod  velením  setníka  Jana 
Wernera.  Ten  někdy  koncem  července  vydal  hrad  Švédům  bezpo- 
chyby z  Unčova  a  z  Mírová,  kteří  hrad  zapálili  a  učinili  nezpůsobilým 
k  obraně.  2) 

Obě  armády,  švédská  i  císařská,  ležely  té  doby  na  Moravě. 
Počátkem  září  Torstenson,  jemuž  od  vlády  -švédské  uloženo  vtrhnouti 
válečné  do  Dánska,    hnul  se   od  Brna    přes  Prostějov    k  Olomouci, 


•)  Zprávu  o  přepadení  Švédů  v  Maletíně  zaznamenal  třebovský  písař  Martin 
Weidlic  h  (i)'  Elvert,  1.  c.  Chronik  M.  Triibau  p.  333),  dále'současný  dějepisec  švédský 
Chemnitz  {Dudik,  Schweden  89.  90.)  bez  adání  místa,  kde  se  to  stalo,  a  konečně  s  ob- 
šírnějšími podrobnostmi  (»bei  Mahrisch  Driba*^  Theatrum  europ.  V.  78.  —  Že  na 
Búzově  ležela  ed  14.  července  1643  jízdní  posádka  císařská,  jde  na  jevo  ze  záznamů 
v  zemsk.  arch  brněn.  (»Militaria  lb43»).  Posádce  veleli  korneli  Jan  Vilém  Mehrheim 
(jindy  Meier)  z  pluku  Buchheimského  a  Valentin  Schulz  z  pluku  Pallavicini  (Chemnitz 
»Ballanitz«  )  —  Co  do  počtu  Švédů  mluví  všechny  prameny  o  třech  plucích.  Kolik 
mužů  měl  který  pluk,  nesnadno  říci,  bývalyť  tou  dobou  pluky  vojnou  zředěné  třeba  na- 
půl sta  mnžů.  Ze  ony  tři  pluky  švédské  úplné  nebyly,  je  jisto  Weidlich  píše  o  „drei 
starken  Regimentem  zu  Ross«  ;  Theatrum  idrei  complet  undstarke  Regimenter;c 
Volný  (Máhren  V.  592)  bez  označení  pramene  udává  sílu  Švédů  na  900  mužů.  — Švédské 
plukovníky  jmenuje  Chemnitz  »Dewiz,  Berner  a  Duglas*, —  Weidlich  »Debitz,  Ber- 
nard Paner  a  třetího  neuvádí  jménem,  jenom  že  Pauer  smrtelně  poraněný  zemřel  na 
Búzově,  ostatní  dva  když  byli  vyplaceni,  že  vojenský  soud  švédský  odsoudil  k  smrti, 
Debitz  dostal  milost  a  musel  z  vojska  vystoupiti,  druhý  byl  sťat.  Dle  Theatrum  sluH 
plukovníci  Dobitz,  Dubald  a  Werner  zvaný  Schulmann,  jenž  byl  smrtelně  raněn  a  všichni 
tři  zajati,  kromě  nich  že  odvedeno  na  Búzov  50  důstojníků  (mezi  nimiž  2  rytmiatři,  2 
poručici  a  2  korneti)  a  130  prostých  jezdců  se  400  koni.  —  V  exempláři  Theatrum 
z  arcib.  knihovny  kroměřížské  připsáno  p.  78  po  straně  tužkou :  »Johann  Valentin 
Reichsgraf  Schulze  Wurlitz  commandirte  als  Cornet  diese  nach  Hofkriegsrath'3 
Besialťgung  bei  .  .  .  statt  gehabte  Affaire  und  wurde  fiir  diese  an  ein  Vunder  grenzende 
That  gross  vom  Kaiserhofe  belohnt*.  —  Vilém  Meierheun  byl  v  lednu  1644  rytmistrem. 
—  Foštulka,  Hejtmanství  Zabřežské  1893  píše  na  str.  76.,  že  v  okolí  Maletína  viděti 
lze  četné  pomníky  padlých  Švédů.  Při  osobni  návštěvě  v  Maletíně  nemohl  jsem  se  na 
pomníky  dotázat,  pouze  na  návsi  stojí  stará  socha  sv.  Trojice  zvaná  »Schweden- 
saule*.  Když  se  blízko  ni  zakládala  r.   1908  okresní  silnice,  nalezeny  tam  kosti  lidské, 

«)  Zemsk  arch.  brněn.  B    S.  6.   1351. 


i 


z  dějin  města  Loátic.  111 


opatřil  tamější  jakož  i  unčovskou  posádku  čerstvými  silami  a  spíží, 
načež  dne  13.  září  oblehl  S  o  v  i  n  e  c.  Dobyl  hradu  teprve  po  čtyř- 
nedělním úsilí  ztrativ  na  800  mužů.  i) 

Nejvyšší  vojevůdce  císařský  hrabě  Gallas,  jenž  lehce  mohl  Švédům 
znesnaditi  ústup,  ale  neodvážil  se  toho,  měl  rozkaz,  aby  táhl  za  Torsten- 
sonem  na  pomoc  králi  dánskému.  Dne  14.  září  octl  se  jeho  předvo] 
v  Litovli  a  vypudil  odtud  švéd-kou  stráž  do  Unčova.  Unčovský 
velitel,  aby  znepříjemnil  císařským  pobyt  v  Litovli,  dal  v  noci  16  září 
zapálit  Hajský  a  Špitální  mlýn.-j  Téhož  dne  rozložil  se  v  Nasoburkách 
a  v  okolních  osadách  hlavní  sbor  Gallasův,  z  něhož  zůstalo  v  Litovli 
ku  dvěma  setninám  mužů  na  trvalý  pobyt.  Hlavní  tábor  pošinut  18.  záři 
mezi  Loštice  a  Mohelnici,  cdkudž  na  700  mužů  se  usadilo 
v  Mor.   Třebové.  3j 

Jelikož  Torstenson  se  od  Sovince  ještě  nehýbal,  zůstalo  též  vojsko 
Gallasovo  po  celé  tři  týdny  klidně  ležet  a  použilo  nabyté  prázdně 
k  vyklizení  švédských  posádek.  *j  Tak  dne  22.  září  útočeno  na 
Landskron,  kdež  cd  14.  července  leželo  60  švédských  dragonů 
rozmnožených  16.  září  osmdesáti  maži  posádky  mírovské.  Leč  tří- 
hodinný  útok  císařských  v  síle  300  mužů  „majíc  krátké  žebříky"  se 
nezdařil.  Teprve  když  Svédi  25.  září  odtáhli  dobrovolně,  obsadili  císařští 
město,  při  čemž  „sousedy  nesmírně  šacovali,  kdež  i  zvony  kostelní  se 
jim  vyplatiti  musily,  a  i  mnohé  věci  sami  sobě  brali ;  na  předměstí  pak 
rejtarstvo  ležíc  všecko  vyrabovali,  ztloukli  a  zplundrovali,  ve  všech 
také  nemírně  s  ubohými  lidrai  nakládali,  bili,  mučili,  sekali  a  stříleli, 
v  stodolách  pak  sami  sobě  obilí  mlátili  a  všecko  do  gruntu  kazili,  tak 
že  žádný  člověk  v  předměstí  se  ukázati  nesměl."  ^) 


')  Z  ležeDÍ  pod  Sovincem  bylo  v  okolí  Šumberka  ukcřistěno  na  6000  kusů 
dobytka.  Theatrum  enrop,    V.  p    117. 

«)   Kuz,  Geschiehte  Littau  p.  120.    Moravia  1881    p.  414. 

*)  L'Elvert,  1.  c.  Paměti  města  Landskrona  p.  380.  381.  Na  hradě  Cimbtirku 
byla  posádka  hned  od   23.  srpna   1643.   (Arch.  zemsk.  brněn.   >Milit.«) 

*)  »T  ři  týdny  a  jeden  den«  píše  se  v  několika  zprávách  souhlasně ;  poznat, 
jak  obyvatelstvu  každý  den  vojenského  pobytu  v  kraji  byl  svízelný.  —  Dudik,  Schweden 
99  udává,  že  22.  října  byl  velitelem  tábora  mohelnického  plukovník  Albert  Kapoun 
ze  Svojkova;  jelikož  však  vojsko  tam  leželo  dle  určitých  zpráv  jen  až  do  11.  října, 
bude  datum  Dudikovo  asi  nedopatřením;  byloť  vojsko  Gallasovo  hned  kolem  14.  října 
již  u  Krnova  (Chemnitz  u  Dudíka  1.  c.  p.  100.)  Na  nejvýš  snad  mohl  hrabě  Gallas  sám, 
jak  udává  Tbeatrum  V.  129.,  datovat  svou  relaci  o  pádu  Sovince  dne  13.  října  ještě 
•z  ležení  a    Mohelnice,  ačkoliv  armáda  už  byla  odtáhla. 

')   D'  Elvert,  1.   c.  Paměti  města  Landskrona  p.  375.   381  —  383. 


112  VÁCLAV  Kubíček: 


Před  tím  dne  23.  září  dobyto  císařákými  znovu  Mírová.  Ctvři 
dny  ležel  pod  hradem  jeneral  Enkeíurt  s  1000  mužů  pěších  a  400 
koĎmi,  střílel  do  zdí  a  házel  do  pevnosti  oheň,  až  konečně  se  vzňalo 
předhradí,  odkudž  zachvátil  požár  i  vnitřní  pevnost.  Na  to  vzali  císařští 
hrad  útokem,  při  čemž  padlo  z  posádky  na  130  mužů,  ostatní  s  ve- 
litelem, setníkem  a  třiceti  prostými  byli  zajati.  Také  z  císařských 
zůstalo  do  třiceti  mužů  na  bojišti.  Ze  zajatců,  kteří  seděli  v  mírovakém 
vězení,  osvobozen  při  té  příležitosti  zejména  hejtman  třebovského  panství 
Adam  Rašín  z  Riesenburka.  ') 

Počátkem  října  byl  z  tábora  před  Mohelnicí  potřen  švédský  od- 
díl armády  pod  SovJncera,  při  čemž  na  šedesát  mužů  zahynulo  mečem 
a  sto  i  s  plukovníkem  Jordánem  upadlo  v  zajetí  císařských.  ^)  Ostatně 
však  z  ležení  mohelnického  šel  strach  více  na  domácí  usedlé  než  na 
nepřítele.  Okolí  Mohelnice  bylo  celé  vydrancováno,  kromě  toho 
pak  na  mírovském  panství  vyhořelo  vinou  vojska  pět  dědin,  v  ostatních 
pak  byly  střechy  a  dřevěné  součástky  domů  strženy  a  v  ležení  upo- 
třebeny, tak  že  mimo  jednu  dědinku  nezbylo  na  panství  jediné  chalupy 
celé.*)  V  městě  i  v  okolí  Mor.  Třebové  pobráno  císařským  vojskem 
ze  šatův,  obilí,  nábytků,  velkého  i  drobného  dobytka  všechno,  co  bylo 
zůstalo  ještě  uchráněno  před  Švédy.  V  ten  podzim  se  následkem  toho 
ani  pole  nevzdělávalo.  Nastala  bída,  jaké  nebylo  pamětníka,  tak  že  lidé 
hladem,  zimou  a  hořem  umírali.  *) 

')  D'  Elvert,  1.  c.  Chronik  M.  Triibau  p.  333.  —  Že  hradu  Mírová  dobyto  po 
čtyřdením  tvrdošíjném  obležení,  vysvítá  ze  zprávy  královského  tribunálu  k  císaři 
dto  29.  října,  že  císařské  vojsko  muselo  Mírov  »mit  grosseu  Spesen  und  Abbruch  der 
Armáda  iiber  vier  ganze  Tage  beschiessen  und  angstigen*  než  ho  dobylo. —  O  požáru 
kronika  trebovská  1.  c.  »Schloss  Meraw  mit  Feuer  bezwungen  und  alao  mit  dem 
Schwert  eingenommen.«  —  Že  z  posádky  padlo  130  mužfi  »capot  gemacht  worden« 
C-íem7iií2  u  Dudíka,  Schweden  p.  99.  — >Zvolská  všeliká  re g  i str  a  jak  kostelní  tak 
i  obecní  v  tom  nešfastněm  pádu  Švédském  na  hradě  Mírově  k  zmaření  a  k  zkáze  přišlyc 
(Mohelu.  matrik,  děkan,  z  r.  1671  p.  127.  141.)  —  Z  toho  co  Pilař  Moravetz  III.  p. 
231  uvádějí  »Arx  mroviensis  facile  muris  disjectis  expugnata  eat  caesis  130  q  ui  tardius 
iter  ad  exercitumparaverantc  možno  vyčísti  mezi  řádky,  že  posádka  měla  vlastně 
od  vrchníh©  vojevůdce  Švédského  nařízeno,  hrad  opustit  a  odejít  k  armádě,  jakož  sku- 
tečně týden  před  tím  60  dragouů  odeSlo  do  Landskrona,  že  však  vojsko  císařské  oblehlo 
hrad  spíSe,  než  se  Švédové  odtud  mohli  vzdálit.  —  Ostatní  podrobnosti  o  dobývání 
a  dobytí  hradu  Theatrum  V.  117. 

")  Chemnitz  u  Dudíka  1.  c.   p.   99  ke  dni  3.  října   1643. 

*)  Z  dopisu  bisk.  hejtmana  mírovskébo  dto  18.  dubna  1644  v  are.  arch,  kroniěř. 
sub  >Suecica«. 

*)  Ze  zprávy  městské  rady  třebovské  dto  15.  února  1644  v  zemsk.  arch.  brněn, 
sub  »Militaria    l643i. 


1 


z  dějin  města  Loětie.  113 


O  Statku  vranovském  se  z  oněch  dnů  vjsvědéuje,  že  „lid  a 
armáda  Jeho  Milosti  císařské  táhnouce  od  Brna  zase  zpátkem  a  po- 
ložíce  se  okolo  města  Mohelnice,  svý  ležení  jest  tady  čtyry  neděle  po- 
řadem sběhlé  mělo.  Tu  hned  v  témž  statečku  od  též  armády  silně 
futražovali  a  jej  všechen  v  nic  i  s  poddanými  obrátili,  pánev  pivovarní, 
kotly  k  pálení  páleného  i  ty  mříže  železný  v  oknách  zazděný  mocně 
zvytahovali,  pobrali  stoly  i  stoicky,  almary,  dveři  poštípali  a  v  nivec 
uvedli  a  ostatek  popálili,  jamy  kdekoliv  od  šatův,  obili  a  jiných  věcí 
v  zemi  schované  měl,  všechno  tu  všudy  vyhledali,  dobytky  jak  panské 
ze  dvora  koňský,  hovězí,  ovčí  i  ty  svině  a  summou  všechen  pernatý 
dobytek,  též  podobně  sedlákům  všechněm  všudy  pobrali,  preč  zavedli, 
obilí  jak  panský  tak  selský  v  polích  všechno  všudy  vymlátili  i  co 
jakéhokoli  v  obilnicích  a  komorách  bylo  vyhledali  a  pobrali,  tak  že 
nyní  při  tom  statečku  jak  od  dobytka  tak  od  obilí  a  setí,  čím  by  se 
ten  stateček  anebo  ti  chudí  poddaní  obživiti  mohli,  se  dokonce  nic  ne- 
nacliází  a  co  seti  nemají."^) 

Možno  si  tudíž  představit,  kterak  celý  kraj  si  poznovu  volněji 
odde<  hl,  když  dne  11.  října  armáda  císařská  od  Mohelnice  dala  se 
na  pochod  k  Unčovu,  odtud  pak  dále  do  Slezska.  „Z  čehož  milosrdný 
Pán  Bůh  pochválen  bud  a  dále  nás  takových  vojenských  těžkostí 
zbaviti  rač**,  vzdechl  si  srdečně  pisatel  kroniky  landskronské.   (P.  d.) 


*)  Zpráva  dto  25.  července    1644  t  zemsk.  arch  brněn.  B.  š.  č.    1-412. 


114  A.  Vbzal: 


nábožensko-mravní  oíázkjj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Jestliže  Gl.  Uspenskij  jako  pessiraista  soustředil  svou  pozornost 
na  uegativních  zjevech  současného  venkova,  do  něhož  nenáviděný 
individualismus  vnáší  nové  tahy,  v  nichž  pozorovati  rozkladný  vliv 
městské  civilisace  na  základy  starodávného  obecního  zařízení,  Nik.  N. 
Zlato vratskij  (1845 — 1911),  jsa  podobným  nepřítelem  individualismu 
a  ctitelem  mravních  základův  a  „obecního  rozumu"  vesnice,  soustředil 
svou  pozornost  na  positivních  tazích  všedního  života  („Všední  dni" 
—  název  jednoho  z  jeho  románů)  a  na  světlých  nositelích  tradicí. 
V  idealistických  tónech  a  barvách  namaloval  Zl.  v  nejproslulejším  ro- 
máně svém  „Ustoji"  (Pilíře,  1882)  obecní  nedíl  i  artěl,  touhu  po 
pravdě  a  spravedlnosti  jako  staleté  sloupy,  jimiž  žije  vesnice,  a  kdo 
se  jich  pevně  drží,  jest  i  zámožný,  i  poctivý,  i  spravedlivý,  a  požehnání 
spočívá  i  na  hmotném,  i  na  duchovním  jeho  životě.  Jako  sloupy 
zástupce  zdravého  sel-kého  života  Zl.  vyvedl  zámožnélio  starce  Pimana, 
jehož  rodina  oddána  hmotné  práci  sel^ké,  i  chudého  idealistu  Mina 
Afanasjeva,  vtělení  vyšší  muzické  pravdy,  tradiční  mravouky.  Proti 
těmto  zástupcům  tradiční  práce  a  mravouky  selské  vyvedeni  jiní  nadaní 
mužíci,  kteří  odtrhše  se  od  země  a  poslušnosti  obci,  mudrujíce,  jdou 
vstříc    jisté  záhubě,  jako  syn  Pimanův  Boris  a  Petr  Bonifatjevič. 

Vida  v  lidu  uskutečněný  ideál  pravdy  a  spravedlivosti,  Zl.  mluvi 
o  něm  slavnostním  tónem,  maluje  jej  svétlými,  positivními  barvami, 
kdežto  tmavými  barvauii  maluje  vtržení  cizích  prvků  v  život  lidu, 
vnášejících  v  něj  nepořádek  a  zhoubu.  Zl.  rozhodně  zavrhoval  kulturní 
poslání  intelligence,  jež  by  chtěla  předělati  selský  život  podle  svého 
názoru;  intelligence  má  se  sblížiti  s  lidem,  sloužiti  jemu,  učiti  se  od 
něho  pravdě  života.  Idea  ta  vyjádřena  zvláště  v  „Zlatých  srdcích" 
(1878),  kde  hrdina,  nadaný  Morgov,  vyšvihl  se  nad  okolí,  nabyl 
universitního  vzdělání,  oženil  se  s  dcerou  statkáře,  ale  nespokojen  jako 
odpadlík,  jenž  se  nevěnoval  službě  lidu,  z  něhož  pošel,  opouští  všecko, 
ženu  i  statek.  Podle  mínění  Zl.  selský  život  jest  nezměnitelný  rámec, 
z  něhož  lid  nemá  vycházeti.  Každý  pokus,  povznésti  se  výše  —  jest 
zrada  lidu.  Ideálem  Zl.    zůstaly   „pilíře"   venkova,    rodina  i    samorostlá 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  115- 


organisace  obecní  se  selskou  hromadou  v  čele  i  slepá  oddanost  starým 
tradicím,  v  nichž  má  spočívati  přítomnost  i  budoucnost  ruského   života. 

Idealisace  lidových  typů,  sloupů  života  selského,  selské  pravdy,^ 
oddané  lásky  k  obecnímu  nedílu,  k  rovnosti  v  obecní  hromadě  a  pod. 
tradicím,  vlivem  sympathie  L.  Tolstého  k  mužíku  Karatajevu  a  k  ozdra- 
vujícím účinkům  selské  práce  dostoupila  vrcholu  v  osmdesátých  letech 
19.  století.  Vlivem  Uspenského  i  Zlatovratského  kult  vesnice  a  vlivem 
L.  Tolstého,  zavrhšího  civilisaci,  stereotypní  theorie  o  nakažlivém  vlivu 
života  městského  nalezly  své  hlasatele  hlavně  ve  dvou  národnících, 
spisovatelích  Ertělovi  a  Pertropavlovském. 

AI.  Iv.  Ertěl  (1855—1908)  vystoupil  1880  s  kresbami  ze  života 
selského  a  názvem  „Zápiski  stěpňaka",  jimiž  získal  název  „Tur- 
geněva  osmdesátých  let" :  vynikajíť  krásným  jazykem,  pravdivostí  a 
vypuklostí  některých  postav.  Ale  již  tu  jeví  se  šablonovitost  některých 
postav :  chudým  mužíkům,  jejichž  srdce  nezištně  bije  oddanou  láskou 
k  obci,  věnuje  spisovatel  svou  sympathii,  v  samostatnějších  vsak,  zbo- 
hatlých mužících  vidí  jen  vydřiduchy  i  vystupuje  proti  vzdělání,  protože 
rodí  jen  „kulaky",  vydřiduchy.  Své  antipathii  proti  kulturním  vrstvám 
a  bázni,  by  vzdělání  nenakazilo  lid  „hnilobou  městskou",  dal  výraz  v  ro- 
mánech „Volchonská  slečna",  „Garděnini"  a  „Směna".  První 
román  sepsán  polle  šablony  tendenčních  radikálních  románů  s  hrdinou  ne- 
vlídným hrubiánem,  jenž  hrubým  chováním  imponuje  slečně  Volchovské, 
vidoucí  v  drzosti  důkaz  duševní  přednosti,  a  potrestané  za  to  náhlou 
smrtí,  že  se  osmělila  ruku  podati  svému  příbuznému.  Názor  autorův 
na  škodlivost  vlivu  kultury  pro  starodávný  život  lidu  nabyl  výrazu 
též  v  rom.  „G  ar  d  eni  no  ví",  vysoce  ceněném  L.  Tolstým,  kdež  čeleď 
ve  dvoře  popsána  velice  vypoukle.  S  jakousi  zlomyslností  raduje  se 
autor  ze  schudnutí    šlechty  ve  „Směně". 

Proti  intelligenci,  jež  šla  mezi  lid,  by  s  ním  splynula  a  se  obě- 
tovala v  boji  s  vydřiduchy,  k  nimž  však  lid  velkou  důvěru  chová 
jako  k  nejschopnějším  k  boji  s  nenáviděným  u  lidu  panstvem,  se  statkáři, 
idealisovitl  lid  Nik.  E  1  p.  P  e  tr  o  p  a  vlo  v  s  kij  (1853 — 1892),  známý 
též  pod  pseud.  Káro  n  i  n,  maje  lid  za  vtělení  křesťanských  ctností. 
V  povídce  „Bojarskaja  kolonija"  (1890)  autorovi  sympathický 
statistik  Grubov  proti  požitkářství  intelligence,  jež  se  jen  o  to  stará,  jak 
by  co  nejvíce  užila,  klade  názor  lidu,  myslícího  především  na  své  po- 
vinnosti, an  dí : 

„Víte,  jaký  jest  rozdíl  mezi  námi  a  jimi  ?  To  je  to,  že  my  žijeme  citem 
pro  příjemné  a  krásné,  mužík  citem  pro  povinnost  a  nezbytnost.  My  děláme^ 


116  A.  Vrzal: 

■co  se  nám  líbí,  mužík  to,  co  nezbytno  dělati.  Nemyslím,  že  by  rozdíl  ten 
byl  k  naší  výhodě.  Nikde  život  nedává  nám  toho,  čeho  si  přejeme,  co  se 
nám  zdá  příjemným;  my  jej  máme  za  nezdařilý,  mužíci  však  za  špatný  mají 
onen  život,  jenž  jim  dal  pouze  hříchy.  My  se  trápíme  tím,  že  nemůžeme 
uspokojiti  své  tužby,  mužík  však  —  tím,  že  nevykonal  nějakou  vySší  vůli, 
že  se  prohřešil." 

Podobně  nadšeně  soudí  Petropavlovskij  též  v  ostatních  povídkách 
o  lidu,  kdežto  o  intelligenci  mluví  ironicky,  vidí  v  jejích  zástupcích 
Jen  lidi  mravně  zkažené  nebo  zmalomyslnělé,  poznávající  ze  svého  styku 
s  venkovem  zbytečnost,  nepotřebiiost  svého  života. 

Přívrženec  radikalismu  šedesátých  let,  huutí  „chození  v  lid"  a 
ideí  Tol-ítého  Grig.  AI.  Mačtět  (1851 — 1901)  snažil  se  idey  své 
vyjádřiti  často  v  melodramatických  povídkách,  z  nichž  nejumělečtější 
hloubkou  myšlenek  a  zpracováním  jsou  povídky  ze  života  sibiřského 
lidu  před   reformou. 

V  letech  devadesátých  idealisace  selského  lidu  změnila  se  pojednou 
v  pessimismus  v  popisu  venkovského  života.  Hrozným  obrazem  bezcitné 
hrubosti,  obrazem  znemravnělosti  a  zpustlosti  lidu,  zvláště  mladšího 
pokolení  selského,  přirozeného  následku  nedostatku  víry,  mravních 
pravidel  a  mravní  vážnosti  bylo  již  drama  L.  Tolstého,  „Vláda 
tmy"  (1887).  Pravou  sensaci  způsobil  Ant.  Čechov  (1860—1904) 
svými  „Mužíky"  (1897)  a  povídkou  „V  rokli"  (1900),  překvapiv 
čtenáře  silně  pessimistickým  náz  irem  na  život  lidu,  vy ssá váného 
vydřiduchy,  zhuštěním  temných  barev,  demonstrací  oné  ohavnosti 
zpuštění,  jakou  viděli   na  venkove  střední  Rusi. 

Krajní  národnictví  sedmdesátých  a  osmdesátých  let  vlivem  mar- 
xismu, jenž  v  letech  devadesátých  nobyčejaě  se  rozšířil,  změnilo  se 
v  cosi  nepřátelského  ruské  vesnici  vůbec  a  „sloupům"  ruské  obš^ny, 
na  něž  tolik  nadějí  skládali,  zvláště.  Tichý  typ  venkovana  ustoupil 
odvážným  „bosákům",  vyvrhelům  a  odpadkům  selského  i  městského 
života,  jež  v  literaturu  uvedl  Maxim  Gorkij  (vlastním  jménem  AI. 
M.  Pěškov,  nar.  18tí9),  předváděje  je  v  rouše  „nadčlověka",  jenž 
symbolicky  představoval  odsouzení  všeho,  co  lid  ruský  za  staletí  pro- 
vedl. Romantičtí  tito  „hrdinové",  „bývalí  lidé",  jež  G.  maloval  jako  výkvět 
společnosti  lidské,  bouřili  proti  moci  státní  i  proti  všem  společenským 
řádům,  zavrhli  náboženství  a  na  něm  založenou  mravnost,  by  mohli  žíti 
podle  svých  choutek.  Byli  to  skuteční  bouřliváci,  věstící  nedalekou  revoluci. 

Po  revolučním  hnutí  na  Rusi  1905 —  908  úžasnou  měrou  na 
venkově  rozšířila  se  u  mládeže  nevážnost  k  rodičům  i  starším,  hrubost 


Náboženskomravní  otázky  v  krásném   písemnictví  raském.  117 

a  cyničnost,  nevázanost  a  zhovadilost  následkem  zviklání  nábožensko- 
mravních  základů  v  rodině  i  společnosti.  Přímo  děsný  obraz  „chuli- 
gánství",  mravní  zdivočilosti  a  zpustlosti  mládeže,  zvláště  mužské^ 
znásilňující  dívky  i  stařeny  a  pak  je  ubíjející  s  úsměvem  na  rteeli, 
děsné  hrubosti  synů  k  rodičům,  hrozných  poměrů  mezi  manžely,  povážli- 
vého vzrůstu  pijáctví,  zločinných  vraždi  samovražd  i  mezi  neplnoletými, 
odvážných  krádeží,  prováděných  zločinci  bez  svědomí  a  ,,s  mrtvým 
srdcem",  nemajícími  ani  víry,  bázně  boží,  ani  cti,  obraz  mravní  zvrh- 
losti a  převrácenosti  pojmů,  kdy  ženy  zkaženého  srdce  a  zvrhlého 
rozumu  podávají  zločincům  květiny,  takový  zdrcující  obraz  zpustlosti 
nakreslil  1909  Iv.  A.  Rodionov  v  knize  „Naše  p  r  es  tu  plen  ije",^ 
ukazuje,  že  je  to  také  vinou  intelligence,  která  v  poslední  době  za- 
nedbává svou  povinnost  působiti  na  lid,  mravně  i  hmotně  hynoucí. 
Velice  truchlivý,  téměř  beznadějný  obraz  „vadnutí  a  zpustnatí" 
venkova  statkář.-«kého  i  selského  nakreslil  silnější  a  půvabnější  jako 
novelliata  než  jako  básník,  Ivan  A.  Bunin  (nar.  1870)  v  pověstech 
„Děrevňa"  (1911)  a  „Sucho  dol"  (1912).  Zatemnělost,  špína, 
ukrutpost  mravů,  neustálé  hádky  a  různice,  vzájemné  nepřátelství  a 
zloba  v  záoiožných  i  chudých  rodinách,  toť  obraz  nynější  vesnice. 
V  nejhlubší  a  nejpropracovanější  novelle  „Suchodol"  nefiguruje  jen 
muzická,  nýbrž  jakási  mystická  smíšená  stará  ves,  v  níž  skryty  kořeny 
nynější  vesnice.  Suchodol  je  stará  nevolnická  vesnice,  v  níž  krev  i  styky 
statkářů  i  čeledě  jejich  se  smíchaly,  tak  že  obojí  poznamenáni  hroznou 
pečetí  degenerace  a  neschopnosti  k  životu.  Neobyčejně  krásným,  vy- 
broušeným jazykem  popisuje  B.  též  v  drobných  povídkách,  posledně- 
vydaných  1913  ve  sbírce  „loann  Rydalec",  temné  typy  lidu  a- 
maluje  neutěšené  obrazy  života  venkovského.  Třeba  tedy  nových 
učitelů  života,  jež  by  vesnici  z  nehybnosti  a  malátnosti  vyburcovali  a 
ji  mravně  povznesli,  což  ovšem  nikterak  nedokáží  oplzlé  spisy  Arcy- 
baševů,  Verbických  a  jiných  hlasatelů  „kultu  těla"  i  „boje  o  samici", 
ani  bohorouhačských  Andrejevů,  nýbrž  „lidová  intelligence",  hlásající 
vyšší  pravdu  života,  po  níž  volal  Gl.  Uspenskij.  (P.  d.) 


118  Dr.  Jos.  Kratochvil 


Scholastický  íerminism. 

Dr.  Jos.  Kratochvil  (O.) 

Occamův  terminism  v  důsledcích  svých  nutně  vedl  ke  skepti- 
ckému nazírání  na  rozum  lidský,  čímž  Occam  se  projevil  věrným 
a  důsledným  žákem  svého  mistra  Duns  Scota.  Zrovna  jako  tento 
i  Occam  rozlišoval  materielni  předmět  filosofie  od  theologie.  Rozumu 
lidskému  nepřiznával  pevné  jistoty  v  nejvyšších  otázkách,  zvláště 
v  otázkách  víry.  Jsoucnost  Boha,  Jeho  jednotu  a  nekonečnost  atd.  ne- 
možno prý  rozumově  vůbec  dokázati ;  jen  Zjevení  podává  nám  pravdu 
a  jistotu.  Vlastnosti  boží  stotožůuje  Occam  úplně  s  podstatou  boží  a 
učí,  že  jsou  to  jen  různá  jména  pro  tutéž  věc.  Není  také  žádných 
důkazů  pro  nevěčnost  světa;  svět  věčný  jest  pojem  o  sobě  úplně 
možnj'.  Ani  nehraotnosti  a  nesmrtelnosti  duše  nemůže  pouhý  rozum 
dostatečně  dokázati. 

Rozšířil  tedy,  jak  patrno,  Occam  hodně  oproti  Duns  Scotovi 
uzavřené  území  pravd  rozumu  pouhému  nedostupných,  ale  kráčel  jen 
logicky  po  cestách  skeptického  nazírání  svého  učitele.  Mezi  soustavou 
Duns  Scotovou  a  Occamovou  je  rozdíl  pouze  stupňový,  nikoliv 
podstatný,  praví  dobře  De  Wulí  v  díle  cit  str.  515.  Stockl^)  pak 
dodává,  že  Occam  nad  to  ještě  zavedl  leckteré  theorie  protirozumové 
v  theologii,  ra  př.  že  by  Bůh  byl  mohl  se  vtěliti  i  v  kámen,  a  tím,  že 
dal  odpůrcům  zbraň,  aby  mohli  tvrditi,  že  pravdy  theologické  nemožno 
rozumově  dokázati,  nýbrž  že  jsou  přímo  proti  rozumu.  Tomu  dobře 
nasvědčuje  výrok  Occamův,  že  články  víry  pro  sapientibus  mundi  et 
praecipue  innitentibns  rationi  naturali  nemají  ani  pravděpodobnosti. 

V  psychologii  uznává  vedle  duše  intellektivní  (anima  intel- 
lectiva)  věcně  různou  duši  sensitivní  (anima  sensitiva)  a  tělesnou  formu 
(forma  corporis).  Duše  sensitivní  je  s  tělem  spojena  circumspective, 
tak  že  její  jednotlivé  části  dlí  v  jednotlivých  částech  těla.  Náleží  tedy 
k  tělu  a  s  ním  i  zachází.  Naproti  tomu  duše  intellektivní  je  s  tělem 
spojena  d  efinit  i  ve  t,  j.  v  každé  části  je  celá.  Rozdíl  mezi  oběma 
dušemi  dokazuje  neustálý  boj  mezi  rozumem  a  smyslností,  jehož  by 
nebylo,  kdyby  tu  byla  substance  jediná. 


')  Geach.   der  Philos.  d.  Mittelalters  II.   2.  vyd.  str.   986  a  násl. 


Scholastický  terminism.  119 


S  těmito  názory  souvisí  i  jeho  voluntariám.  Vůle  zasahuje 
i  do  dějů  poznávacích  a  0>jcam  tím,  že  směšuje  jednání  svobodné  se 
spontaním,  učí  absolutní  auto-determinaci  vůle.  Ježto  pak  vůle 
jest  podstatou  duše  a  podstata  věci  nemůže  se  měniti,  není  možno 
uznati  stupňů  při  volnosti.  Zbytečnou  je  tedy  otázka  primátu  vůle  nad 
poznáním.  Absolutní  autonomie  vůle  u  Boha  činí  z  vůle  boží  suverénní 
rozhodování  mezi  zlem  a  dobrem.  Není-li  tedy  ani  dobra  ani 
zla  o  sobě,  nýbrž  ze  svobodcé  vůle  boží,  nemůže  ovšem  pouhý 
rozum  a  pozorování  přírody  hlásati  nějaké  zákony  mravní.  Nemožno 
tedy  ani  rozumově  dokázati,  že  Bůh  jest  posledním  a  nejvyšším  cílem 
vůle  lidské.  Nelze  také  proto  dokázati,  že  jen  Bůh  uspokojuje  lidskou 
touhu  a  vůli,  ježto  cíl  nadpřirozený  nedá  se  odůvodniti  rozumem 
přirozeným. 

Učení  Occamovo,  jež  v  četných  bodech  odporuje  nauce  cír- 
kevní, bylo  odsouzeno  25.  září  1339.  autoritou  církevní  a  fakultou 
filosofickou  university  pařížské  29.  prosince  1340.  Proto  však  nikterak 
nemůžeme  tvrditi,  že  by  to  bylo  učení  prostě  protischolastické. 
Připouštím,  že  jeho  pojetí  vědy  a  všeobecnin  odporuje  scholastickému 
realismu,  ale  Occam  sám  nešel  ve  svých  důsledcích  až  do  konce. 
Ovšem  jeho  terminism,  ač  právem  jej  nazývám  „scholastický'*,  uka- 
zuje již  úpadek  velké  synthesy  scholastické  století 
třináctého,  ^j 

Occamův  terminism  způsobil  velký  rozruch  ve  vědeckém 
snažení  čtrnáctého  století,  zvláště  při  universitě  pařížské.  Již 
za  života  Occamova  vznikla  mohutná  škola  jeho  žákův  a  stoupencův 
a  veškery  zákazy  occamismu  zdály  se  býti  marné.  V  necelých  7  letech 
byl  occamism  (contra  novas  opiniones  quorumdam,  qui  vocantur  Occha- 
niste)  třikráte  přísně  odsouzen  a  zapovězen,  ale  přes  to  bujel  plnou 
silou  dále.   Při  universitě  pařížské  většina  professorův  artistické  fakulty 


')  Spisův  Oceamových  v  novějším  vydání  dosud  nemáme.  Jeho  Komentář 
k  Sentencím  byl  vydán  v  Lyonu  1483a  1495.  —  Quodlibeta  v  Paříži  1487  a 
ve  Strassburgu  1491.  — Spisy  logické  vydány  několikráte  v  Paříži,  Bologni  a  Be- 
nátkách v  15  a  16  století.  —  O  nauce  Occamově  pojednávají  Sto  ckl  v  díle  cit., 
Prán  ti,  Der  Universalienstreit  im  13.  u.  Jahrhundert,  Mnichov  18  o4  a  v  Gesch.  der 
Logik  III.  Str.  327—430.  —  Siebeck,  Occam's  Erkenntnisslehre  in  ihrer  histor. 
Stellung.  (Arch.  f.  Gesch.  d.  Phil.  1897).  —  B.  Mischiotti,  Breve  saggio  sulla 
f  ilosofia  di  G.  ď  Occam,  Fribourg  1908. —  A.  Kiihlmann,  Zur  Gesch.  d.  Terminismus, 
Lipsko  1911.  —  Fr.  K  ropatsch  ec  k,  Occam  u.  Luther,  1900.  —  Wulf,  Histoire 
de  la  phil.  med.  Louvain   1912. 


120  Db.  Jos.  kratochvil: 


hlásila  se  k  occamisrau  tajně  nebo  i  veřejně.  Ba  sám  rektor  university 
Jan  Buridan  (f  po  roce  1350*)  postavil  se  otevřeně  v  boj  za 
Occamův  terminism. 

Jako  universita  pařížská,  tak  i  jiné  tehdejší  vysoké  školy  pro- 
hlásily se  zřejmě  pro  učení  Occamovo,  Ve  Vídni  a  v  Kolíně  velmi 
brzo  po  smrti  Occamově  počal  se  ujímati  jeho  terminism  ve  formě 
Buridanově.  V  Heidelbergu  r.  1406  Jeroným  pražský  bjoval 
proti  rektoru  university  Marsilovi  ďinghen  (f  1396),  který  tam 
byl  zaváděl  Occamův  terminism. 

Také  vynikající  přírodovědec  té  doby  Albert  Sasky  (de  Sa- 
xonia,  ý  1390),  jehož  názory  fysikální  a  mechanické  měly  velký  vliv 
na  theorie  Leonarda  da  Vinci,  Kopernika  a  Galilei,  byl  ve  filosofických 
svých  názorech  terministou.  Petr  z  Aiily,  kancléř  university  pařížské 
a  později  biskup  a  kardinál  v  Cambray,  nazvaný  Aquiia  Franciae 
přidržel  se  v  celku  názorův  Occamovýcb,  ale  snažil  mystikou  t.  j. 
zkušeností  vniternou  oproti  smyslné  nalézti  jakousi  střední  cestu  mezi 
dogmatismem  na  straně  jedné  a  skepsí  na  straně  druhé. 

Z  ostatních  stoupenců  terminismu  zmiňuji  se  ještě  o  třech  vyni- 
kajících theoreticích  národohospodářských  ve  14.  století:  Mikuláši 
z  Oresme  (f  1382),  který  přeložil  dc  frančiny  Aristotela,  Jindři- 
chovi z  Hessen  při  universitě  vídenské,  jakož  i  Janu  Dorpov, 
z  Leydenu,  který  vydal  dobrý  komentář  ke  spisům  Buridanovým. 

Nauku  Occamovu  v  ucelený  přehledný  systém  spracoval  „poslední 
scholastik"  Gabriel  Biel,  učitel  theologie  v  Tiibingácb.  Spisy  Bielovy 
měly  značný  vliv  na  uČení  Martina  Luthera  a  Melanchtona. 

Ježto  terminism  nemohl  prospěti  snahám  theologickým,  chovaje 
se  k  ním  zcela  indifterentně,  hledala  theologie  pomoci  jinde  a  oživila 
dávné  vzněty  mystické.  Bezvýslednost  sporů  filosofických  vedla 
k  prohloubení  života  kontemplativného.    Tomáš    Kempenský  píše 


')  Jan  Buridan  byl  žákem  Occamovým.  Rektorem  pařížské  unÍTersity  stal  se 
r.  1328  a  po  celé  čtvrtstoletí  těšil  se  vynikajícímu  postavení  při  fakultě  artistické. 
Všecky  zákazy  occamismu  nevadily  mu,  aby  učení  terministické  šířil  co  nejfisilovněji. 
Zanechal  spisy:  Summa  de  dialectica,  Compendium  logicae,  komentáře 
k  fysice  a  metafysice  a  ethict  Aristotelově,  jakož  i  pojednání  o  duSi  a  Parva  Naturalia. 
Nejvíce  pracoval  o  problému  vůle,  háje  psychologický  determinism.  Vůle  pod- 
dána prý  jest  určujícímu  vlivu  rozumu.  Mezi  dvěma  dobry  nutně  volíme  to,  jež  zdá 
se  nám  lepší.  Tím  však  neruší  se  nikterak  sebeurčení  vůle,  jež  voliti  může  v  době 
jiné,  může  úsudek  svůj  změniti.  Odtud  známý  »osel  Buridanů  v«,  který  hyne  hladem 
mezi  dvěma  stejnými  otýpkami  sena.  Avšak  ve  spisech  svých  Buridan  tohoto  příkladu 
nikde   neužil. 


Scholastický  terminism.  121 


ve  svém  „Následování  Krista"  :  Náramná  to  pošetilost,  že  nedbajíce 
pravd  užitečných  a  potřebných,  schválně  se  sháníme  po  takových,  které 
ukájejí  zvědavost.  Co  nám  na  př.  po  rodech  a  druzích  tvorstva  ?  Ke 
kemu  mluví  věčné  Slovo,  nepotřebuje  se  starati  o  všelijaké  učené 
domněnky."  (Násl.  K.  I.  3.)  Z  mystiků  pravověruých  jmenuji  zmíněného 
již  výše  Petra  z  Aillya  zvláště  jeho  žáka,  věhlasného  kancléře 
pařížské  university,  Jana  Ger s ona  (1362 — 1429),  který  vynikl  i  na 
sněmu  kostnickém.  Gerson  byl  také  nakloněn  terminisma,  ale  přece 
zdálo  se  mu,  že  důležitější  jest  kontemplace  než  filosofické  hloubání. 
Poenitemini  et  credite  Evangelio  bylo  jeho  heslem.  Vedle  těchto  dvou 
mystiků  vynikli  Jan  Ruysbroeck  (1293 — 1381)  Podivuhodný 
a  Dionys  chartreuxský,  zvaný  doctor    exstaticus. 

Z  mystiků  německých  nejdůležitější  jest  mistr  Eckha  rd  (1260— 
1327),  jehož  učení  podezřelé  z  pantheismu  odsouzeno  1329.  Z  jeho  školy 
vyšli  Jindřich  Suso  (1300  —  1366),  Jan  Tauler  (1290—1361)  a 
autor  spisu  „Eine  deutsche  Theologie".  Theosofieký  racionalism  hlásal 
španělský  lékař  Raymund  ze  Sabunde  (f  1437)  a  theosofickou 
mystiku  Mikuláš  z  Kus,  jehož  „Apologia  doctae  ignorantiae"  jest  ja- 
kousi směsicí  mystiky,  theosofie  a  pantheismu. 


Hlídka. 


128  Db.  Jak  Sedlák: 


ÍTIíkuIdš  z  Drážďan. 

Dr.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

Ačkoli  tyto  zprávy  značně  jsou  pozdější  a  mnohdy  v  okolnostech, 
jež  udávají,  zřejmě  chybný,  ^)  někdy  i  legendárně  zbarveny,  nemůže 
jich  historik  přece  jen  tak  pominouti.  Úplně  bez  podkladu,  z  pouhé 
tendence,  ať  katolické,  ať  německé,  nevznikají  takové  určité  zprávy. 
Ovšem  kontrolovati  je  a  hledati  historické  jejich  zrno  není  tak  snadno. 

Možnost  kontroly  dává  nám  literatura  traktátová,  jíž  tu 
posud  málo  bylo  dbáno.  Ta  zajisté  jest  úplně  spolehlivá,  ježto  v  ní 
mluví  původcové  novoty  a  jejich  protivnici  beze  vší  tendence  a  bez 
jakýchkoliv  ohledů.  Prostudoval  jsem  ji  a  výsledky  své  práce  uložil 
jsem  ve  studii  „Počátkové  kalicha"  v  Časopise  katol.  duch.  1911 
a  1913,  na  niž  tu  odkazuji.  Z  traktátové  literatury  jest  patrno,  že 
Jakoubek  sám  se  prohlašuje  za  původce  té  myšlenky  a 
v  obraně  proti  Brodoví  vykládá,  co  rozumí  zjevením,  jehož  se  mu 
dostalo  o  té  věci,  jakož  i  že  všichni  odpůrci,  Anonymus,  Ondřej 
z  Brodu,  vídenský  mistr  Petr,  kazatel  Havlík,  polemisují  proti 
Jakoubkovi  jako  původci  přijímání  pod  obojí.  S  tím  se  shoduje 
i  sněm  Kostnický  a  celá  veřejnost,  jež  jiného  původce  neznají.  Utra- 
quisté  nazýv^áni  jsou  docela  ,.Jacob  elliani".  Na  tom  faktu  tedy 
nemůže  pozdější  tradice  nic  změniti:  původcem  přijímání  pod 
obojí  jest  mistr  Jakoubek  ze  Stříbra. 

Ale  traktátová  literatura  pěkně  nám  spolu  objasňuje,  jak  ona 
tradice  vznikla  a  jaký^  má  podklad.  Drážďanští  měli  při  počát- 
cích kalicha  opravdu  veliký  vliv.  Zvláště  mistr  Mikuláš 
z  Drážďan.  Již  v  listopadu  r.  1414  měl  Mikuláš  důrazné  ká- 
zání k  duchovenstvu,  v  němž  hroze  tresty  věčnými,  napomínal 
k  podávání  z  kalicha. *)    Mikuláš  sebral  autority   pro  přijímání 


•)  Chrou.  univ.  prag.  a  Appendix  mluví  o  roku  1416.  ^Počátkové  linsitstrí*  tvrdí, 
že  již  T  Drážďanech  se  podávalo  pod  obojí,  čehož  nelze  dokázati.  M  e  1  t  z  e  r  (Ein 
Tractat  .  .  .  1.  c.  str.  196)  jest  nicméně  ochoten  to  uznati  a  praví:  »Der  Widersprueh 
gegen  diese  Lehre  war  bekanntlich  seit  ihrer  Festlegung  nie  verstummt  und  ist  nicht 
erst  in  Bohmen  im  Verlauf  der  fansíitischen  Bewegung  aufgekommen*.  To  by  mohlo 
platiti  o  transsubstanciaci,    ale  ne  o  ntraquismu! 

2)  Srv.  Počátkové  kalicha  1.  c.  1911  str,   786  nn. 


Mikoláš  z  Drážifan.  12S 


pod  obojí  svědčící.  1;  Mikuláš,  nikoli  Jakoubek,  jest  autorem 
prudké  invektivj  na  sněm  Kostnický  pro  odsouzení  kalicha, ') 
Mikuláš  jest  hlavním  bojovníkem  proti  kazateli  Havlí- 
kovi,*; jeaž  potíral  Jakoubka.  V  tomto  posledním  úkolu  staví  se  mu 
po  bok  mistr  Petr,  jímž  nemůže  se  rozuměti  Englis,  nýbrž  jen  Petr 
Drážďanský.*)  Tento  Petr  obstarával  agitaci  pro  kalich,  posílaje  vlivným 
osobám  krátké  letáky,  doporačající  utraqaismus.  ^)  A  Mikuláš  a  Petr 
asi  jsou  oni  „duo  fratres",  kteří  hned  na  počátku  tak  prudce  útočili 
na  Anonyoaa,  jenž  první  se  postavil  proti  Jakoubkovi,  'i 

Měli  tedy  Drážďanští  vskutku  veliký  význam  při  vzniku  kalicha, 
Mikuláše  lze  nazvati  spolupůvodcem  kalicha,  oba  pak 
jsou  první  a  nejmilejší  pomocníci  Jakoubkovi  při  rozšiřo- 
vání přijímání  pod  obojí.  Tradice  nahoře  zmíněná  má  tedy  podklad 
velmi  reální  a  není  tak  zcela  v  neprávu,  když  Drážďanským  připisuje 
zásluhu  o  počátky  kalicha.  Ale  straní  Petrovi,  nezaslouženě  odstrkujíc 
Mikuláše,  jehož  práce  byla  mnohem  důležitější. 

Stopy  činnosti  Mikulášovy  v  Praze  nalézáme  ještě  r.  1416. 
Potom  snad  odešel  do  Míšně,  kde  působil  pro  nové  myšlenky  a  snad 
i  pro  ně  trpěl.  <)  Pak  nám  stopa  jeho  mizí   úplně. 


Mikulášovy  spisy. 

Abychom  mohli  říci,  které  spisy  napsal  Mikuláš  z  Drážďan,  jest 
nám  dle  pravidel  methodiky  invence  všimnouti  si  nejprve  svědectví 
rukopisných.  Tu  především  v  rukopise  univ.  praž.  III  G  9 
jest  Mikuláši  připsán  .,TractatU3  de  communicacione  sub  utraque 
specie",  t.  j.  Apologie  proti  sněmu  Kostnickému.  Ale  ta  se  jinde 
přičítá  Jakoubkovi  ze  Stříbra  a  jest  jako  Jakoubkova  vydána  Hardtem, 
tak  že  svědectví  rukopisné  není  zcela  nepochybným.  V  témže  rukopise 


')  ibid.  str.  789. 

*)  1.  c.   1913   str.   405  nn. 

»)  ibid.  str.   468  na. 

♦)  ibid.  str.    708  nn. 

•)  Proto  píše  proti  němu  mistr  Brikcí  (ibid.  str.   711   nn.) 

•)  1.  c.   1911  str.  99—103. 

")  Jan  Želivsk  v  v  kázání  r.  1419  praví:  »0  quantum  venenum  fuit  perrectum 
mgro  Johanni  Huss,  Jeronimo,  fratri  Michaheli  in  Polonia  et  Nieolao  sacerdoti 
Christi  in  Misnia  ...:'  (Truhlář,  Paběrky  v  ČČH   1903  str.  189— 202). 

.9* 


134  Dr.  Jan  Sedlák: 


však  jest  Mikuláši  přičten  „Tractatus  de  usura",  kdež  o  správ- 
nosti údaje  manuskriptního  není  proč  pochybovati.  V  rkp.  III  G  28 
téže  knihovny  jest  „Tractatus  de  tribus  virtutibus  theolo- 
gie i  s"  dle  Truhláře  ^)  ve  starém  katalogu  také  připsán  Mikuláši,  což 
arci  neposkytuje  plné  jistoty.  Nejistý  je  také  nápis  na  deskách  rkp. 
IVG15:'')  „Tract,  .  . .  Drazdanensis",  protože  v  nápisech  jedno- 
tlivých traktátů  není  nikde  Mikuláš  jmenován  a  v  rukopise  jsou  i  věci 
Husovy  a  jeden  traktát  Jakoubkův.  Za  to  určitě  mistru  Drážďanskému 
jest  připsáno  kázání  „De  communione  sub  utraque  specie" 
v  V  F  22.^)  Tedy  dle  dokladů  rukopisných  jsou  dva  spisy  jistě 
Mikulášovy  a  jeden  pochybuě. 

V  dalším  zkoumání  jsme  odkázáni  na  obsah  těchto  spisův,  a 
tu  se  nám  dostává  pro  určení  traktátů  Mikulášových  dvou  cenných 
pomůcek:  1.  sloh  Mikulášův  jest  charakteristicky  zvláštní,  jednak  že 
všude  jest  plno  citátů  z  kanonického  práva  a  vykladatelů 
jeho,  jednak  také  že  spisy  vane  reformní  a  útočně  proticír- 
kevní  duch;  2.  Mikuláš  dovolává  se  často  svých  dří- 
vějších spisů.  První  značka  sama  o  sobě  mnohdy  již  stačí,  abychom 
přiřkli  spis  nějaký  Mikulášovi,  ač  ovšem  naprosté  jistoty  nemůže  po- 
skytnouti; druhá  však  dává  jistotu  neomylnou.  Tak  poznáváme  přede- 
vším, že  traktát  zvaný  „De  tribus  virtutibus  theologicis"  jest  opravdu 
Mikulášův  a  s  jeho  pomocí  můžeme  literární  činnost  mistrovu  sledo- 
vati dále. 

Pohleďme  nejprve  na  spisy  naprosto  jisté  a  všimněme  si  pak 
i  pochybných,  jež  jen  pravděpodobně  lze  mu  připsati. 

Nejstarší  spis,  jejž  se  zmíněnými  pomůckami  možno  bezpečně 
přiřknouti  Mikulášovi,  jest  Cortina  de  antichristo  nebo  prostě  Cortina 
t.  j.  Koberec,  asi  kde  pestře  antikrist  jest  vymalován,*)  Jméno  to 
dovídáme  se  od  Mikuláše  samého,  jenž  v  „Puncta"  a  „Super  Pater 
noBter"  uvádí  spis  s  titulem.  Ale  který  spis  to  jest,  nedařilo  se  mi 
dlouho  určiti,  ježto  traktátu   s  takovým  nápisem  nikde  jsem  nenalézal 


')  Catalogus  codicum  ...  I.  227. 

«)  Truhlář  ibid.   I.  300. 

»)  Také  v  starém  katalogu  v  III  G  28  (Truhlář  1.  c.) ;  nicménó  i  zde  Truhlář 
při  rkp.  XI.  D  9  (ibid.  11.  148)  a  vid.  dv.  rkp.  4940  udávají  autorem  Jakoubka. 

♦)  Slovo  »cortinac  ve  středov.  latině  znamená  také  zdi  městské,  cimbuří,  ohradu. 
Také  to  by  se  hodilo:  ohrada  antikristova,  ale  ježto  titul  je  »Cortina  de  antichristo*,  dlužná 
rozhodnouti  se  pro  význam  druhý:  opona,  koberec.  Srv.  Du  Cange,  Glossarium 
mediae  et  infimae  latinitatis  II.  627. 


i 


Miknliš  z  OrážďAB.  125 


a  bohatá  literatura  o  antikristu  nevykazovala  míst  citovaných  Miku- 
lášem. Teprve  když  jsem,  pohnut  byv  poznámkou  v  rkp.  kap.  knih. 
praž.  A  79/5  *j  připisjjící  známý  jinak  spis  „Tabulae  veteris  et  novi 
coloris"  Drážďanským,  tento  spis  důkladněji  prostudoval,  shledal  jsem, 
že  věei,  při  nichž  se  Mikuláš  v  jiných  dílech  svých  odvolává  na  Cor- 
tinu,  jsou  všecky  v  „Tabulae".*;  A  spis  ten  opravdu  jedná  o  antikristu 
a  maluje  jej  velmi  pestře,  má  úplně  ráz  traktátů  Mikulášových  a  jest 
v  rkp.  univ.  praž.  IV  G  15  a  v  krakov.  2148  mezi  jeho  spisy  —  není 
tedy  pochybnosti:  „Cortina"  Mikuláše  Drážďanského  je  spis 
„Tabulae  veteris  et  novi  coloris".  Písař  patrné  jména  traktátu 
neznal  a  dal  mu  titul  nový  dle  slova  „color",  jež  se  v  něm  vyskytuje, 
a  dle  obsahu, ')  jakž  to  uvidíme  ještě  při  jiném  spisu  Mikulášově. 

Mikuláš  staví  v  Cortině  proti  sobě  Krista,  pokorného  a  chudob- 
ného, a  jeho  zákon  s  jedné,  a  moderní  církev,  pyšnou  a  bohatou,  a  její 
zákony,  zvláště  pak  papeže,  s  druhé  strany.  Proti  výrokům  Písma 
klade  výroky  kanonického  práva  a  jeho  vykladatelův,  *)  ale  někdy 
cituje  kanonické  právo  také  proti  papeži. 

Výroky  ty  jsou  rozděleny  na  9  částí,  z  nichž  každá  jest  nadepsána 
„tabula".*)  Na  každé  pak  desce  jest  řada  číslovaných  citátů,*)    jež 


1)  Na  konci  traktátu  fol.  261a:  Finitur  blasphemia  contra  ecolesiam.  Ista  seripta 
ad  huuc  sensam  hereticum  colleeta  šunt  redacta  in  hanc  formám  per  Draenenses, 
qui  de  Drazna  expulsi  plurimos  seduxerunt,  qui  etiam  nec  de  purgatorio  quod  est  nec 
de  suffragiis  sanctorum  tenuerunt,  oppositum  docendo.  (Cf.  Podlaha  Katal.  I.  105).  Zde 
nadpisuje  písař  traktát :  »Conversacio  Christi  opposita  conversacioni  anti- 
<jhri  sti.  « 

')  Citát  v  Puncta  uvedený  jest  tabala  V.,  citát  v  Pater  noster  je  10.  obraz  ta- 
bule II.,  citát  (pouze:  »de  quo  alibi  dixi<)  t  De  quadruplici  missione  jest  12.  a  13. 
obraz  tabule   VI. 

^)  Vid.  4902  a  krakov.  2148  jmenují  jej  prostě   »Novus  color  et  antiquus.< 

*)  Praví  to  dobře  písař  v  kapit.  kod.  praž.  N  7  fol.  30a,  kde  traktát  nadepsán: 
•Universaliter  statuta  legis  Christi  contra  statuta  modernorum  apostolicorum,  semper  Jesus 
«t  eius  exempla  ©pponuntur  modernis  papis«  a  na  konci  praví:  »in  bac  igitur  tabula  et 
aliis  omnibus  per  novum  colorem  intelliguntur  iuriste,  qui  dicuntur  pocius  pseudoprophete; 
per  antiquum  vero  colorem  humiles  Jesu  Christi  imitatores  et  sua  lex«  (Cf.  Flajšhans, 
K  literární  činnosti  M.  Jana  Husi  XIV,  Vést.   Ak.   1903  str.  631.  n.) 

^)  V  krak.  2148  a  v  praž.  IV  G  15  jest  desk  jen  osm,  šestá  a  sedmá  jsou 
spojeny  v  jednu.  Poslední  oddíl:  »Curia  Christi  et  curia  pape«  není  éítán  jako 
zvláštní  tabula. 

*)  Nuraerace  je  v  mask. :  primus  secundus  .  .  .,  asi  loeus.  Color  doplniti  nelze, 
ten  je  pouze  dvojí:  aatiquus  a  novas,  jako  bychom  řekli:  starý  a  nový  systém.  Ve  vid. 
■dv.  rkp,  4343  písař  u  jednotlivých  výroké  udává  mluvícího :  Ludwicus  imperator,  sanetus 


I2C 


Dk.  Jan  Sbdláe:  MiknláS  z  Drážďan. 


obyčejně  střídavě  mluví  pro  a  proti,  někdy  však  i  více  jich  za  sebou 
je  téhož  smyslu. 

První  deska  obrací  se  přímo  proti  papeži.  Donace  Konstanti- 
nova a  Ludvíkova  učinila  papeže  pánem  území,  jenž  vystupuje  jako 
vladař  v  lesku  světském. f  Naproti  ttmu  u  Krista  byla  největší  chu- 
doba, on  neměl  kam  by  hlavu  sklonil,  nechtěl  býti  učiněn  králem, 
korunu  měl  trnovou,  nevykoupil  nás  zlatem,  nýbrž  krví  svou,  a  Petrovi 
poručil,  aby  ho  následoval. 

Týmže  předmětem,  ale  vzhledem  k  obecným  poměrům  cír- 
kevním, obírá  se  deska  druhá.  Zákony  církevní  nařizují,  že  ordi- 
nace nemá  se  díti  bez  titulu,  aspoií  titulu  patrirronii,  biskupství  že  ne- 
mají býti  zřizována  v  malj^ch  místech,  čelnější  nebo  vzdělanější  osobnosti 
že  mají  míti  větší  beneficia,  ba  že  se  jim  může  dáti  dispens,  aby  jich 
měli  více.  Proti  tomu  Kristus  řekl  apoštolům:  „Nemějte  zlata...* 
a  Petr  pravil:  „Zlata  a  stříbra  nemám  ..."  a  „Hle,  my  opustili  jsme 
▼šecko",  Kristus  odpočíval  v  jeslích  ve  stáji  a  vyvolil  si  chudé  a  ne- 
učené apoštoly;  dispens  omlouvá  před  církví,  nikcli  však  před  Bohem. 

(P.  d.) 


Petrus  contradicit  Ludwico,  Christus  ad  Petrům  dicir,  Papá,  Theologus  contradicit  pape, 
Episcopus  respondet  tbeologo,  Thcolrgcs  contia  episcoptm  dicit,  Jtirista  contradicit 
theologo  atd.  Nadpisy  ty  dávají  traktátn  ráz  dialogický,  pročež  jej  tské  Tabu^ae  cod. 
(III.  246)  nadpisují:   >DialogHs  satyricus  .  .  .«,  ač  po  dialogu  není  stopy. 


Posudky.  127 


Posudky. 

Vlastimil  Kybal,  Svatý  František  z  Assisi.  Pokus  o  psychologii 
jeho  života  a  myšlení.  „Otázky  a  názory",  sv.  35.  S  45  obrazy  a  2 
mapkami.  Stran  252.  Cena  K  5* — .  Praha  1913.  Jan  Laichter. 

Především  trochu  bibliografie.  Česká  literatura  františkánská 
obsahuje  již  několik  čísel,  z  nichž  možno  o  životě  a  díle  světcově 
slušně  se  poučiti.  Jsou  to  po  výtce  překlady.  Františkovu  slavnou 
báseň  „Cantico  del  Sole"  parafrasoval  Vrchlický  již  roku  1883 
v  Jeřábkově  knize  „Stará  doba  romantického  básnictví"  a  otiskl 
odtud  převod  ve  své  knize  „Z  niv  poesie  národní  a  unrělé*'  (Praha 
1898).  Také  K.  D.  Lutinov  otiskl  básnickou  parafrasi  v  „Novém 
Životě"  (VI,  1901).  Od  něho  máme  i  pěkný  překlad  „Kvítek  Sva- 
tého Františka",  pořízený  za  přispění  Almy  Gelaiy  (Nový  Jičín 
1902).  Dr.  M.  Komínková  přeložila  proslulý  spis  Pavla  Sabatiera 
„Život  Svatého  Františka  z  Assisi"  (Praha  1905)  a  Dr.  Karel 
Vrátný  zčeštil  roztomilé  dílo  dánského  konvertity  Johannesa  Jorgensena 
„Poutníkova  kniha  z  františkánské  Itálie"  (Praha  1910). 
Z  prací  původních  sluší  uvésti  recensi  překladu  díla  Sabatierova, 
kterou  v  2.  roč.  „Českého  Časopisu  Historického"  otiskl  Dr,  Jaroslav 
GoU  a  která  shrnuje  v  sobě  bohatý  materiál  bibliografický.  Katolický 
essay ista  Dr.  Alois  Lang  uveřejnil  svou  františkánskou  studii  „Světlo 
z  Assisi"  v  ,,Novéra  Životě"  (VII,  1902)  a  jako  pokračování  stadii 
a  překlady  „Jacopone  da  Todi",  nejprve  v  „Nov.  Životě"  (X, 
1905)  a  pak  knižně  (Mor.  Ostrava  1906).  V  „Nov.  Životě"  otiskl 
svoji  homilii  „Svatý  František  Ser  a  finský"  i  Method  Zavoral 
již  roku  1897.  Umělecky  zpracoval  františkánskou  látku  J)ří  Karásek 
ze  Lvovic  ve  svých  historických  novellách  „Vánoce  v  Greceiu" 
a  „Večeře  Svaté  Kláry".  K  této  starší  literatuře  připojil  mladý 
historik  ze  školy  GoUovy,  Vlastimil  Kybal,  nejnověji  svůj  psycholo- 
gický pokus,  který  v  předmluvě  nazývá  „prvním  českým  tributem 
velkému  thematu  mezinárodnímu".  Že  však  prvenství  náleží  Aloisů 
Langovi,  prokázáno  nahoře. 

Kybal  vyčerpává  obsah  vznešeného  thematu  dosti  úplně. 
Postupuje  přísně  chronologicky  a  v  patnácti  kapitolách  své  knihy 
podává  nám  obraz  Sv.  Františka  určitý  a  plastický.  Poznáváme  jeho 
veselé  mládí  a  rytířské  sny,  první  navštívení  boží,  jeho  dokonalé 
obrácení  k  Bohu,  jeho  první  tovaryše ;  dovídáme  se  o  papežském 
schválení  řehole  řádu  menších  bratří  a  vnikáme  do  prosté  krásy  jeho 
původních  ideálů ;  seznáváme  vychovatelskou  činnost  Franťškovu,  jeho 
styky  se  sv.  Klárou,  jeho  kázání  lidu  a  bratřím,  styky  s  Římem,  za- 
hraniční misie;  jasně  chápeme  krisi  v  mladém  řádu  i  důvody,  proč 
František  vzdal  se  jeho  vedení,  proč  roku  1221  podal    bratřím  novou 


128  Posudky. 

řeholi  i  proč  literárně  bojoval  o  svůj  ideál.  Obsahu,  vývoji  i  výkladu 
tohoto  františkánského  ideálu  věnuje  spisovatel  vůbec  mnoho  oddané 
péče  a  v  řeholi  z  roku  1221  snaží  se  trpělivým  rozborem  shledati 
prvky  prařehole  františkánské  z  r.  1209.  Sledujeme  pak  Františka  na 
cestě  na  horu  Alvernskou,  jsme  svědky  jeho  příprav  k  zázračnému 
přijetí  stigmat,  sezná váme  okolnosti,  za  kterých  tvořil  „Píseň  bratra 
Slunce",  jeho  nemoc  a    muka    tělesná,    jeho    umírání,    závět    a    smrt. 

Františkovo  obrácení  k  Bohu  sleduje  spisovatel  bedlivě,  ale 
vykládá  je  přirozeně.  Vlastnosti  Františkovy  snaží  se  vyložiti  ze  vše- 
obecnj^ch  rysů  italského  člověka,  jak  jej  nalézáme  podnes  v  Umbrii. 
Úchvatné  divadlo  Františkovy  historie  vyrůstá  mu  samozřejmě  z  jeho, 
duše,  o  níž  věří,  „že  byla  hluboká  jako  moře  a  veliká  jako  neko- 
nečnost", a  že  měla  vlastnost,  která  je  „kořenem  všech  ostatních: 
totiž  sdílnost  a  expansi vnost.  .  .  v  pravdě  nadsvětskou  a  svatou" 
(str.  7).  V  náhlém  obrácení  mladíkově  nechce  viděti  zázračného  vlivu 
milosti  boží,  ačkoliv  současně  musí  se  přiznati,  že  „co  se  potom  stalo 
v  jeho  duši,  není  známo"  (6).  Za  to  ví,  že  duchovní  sladkost, 
která  tehdy  Františkovu  duši  zalila,  byla  „táž  duchovní  sladkost,  o 
které  mluví  Janov  a  Komenský,  a  která  byla  společná  všem 
mužům  božím"  (7).  Předává  tedy  případ  Františkův  na  obecný 
typ  a  oslabuje  tím  jeho  výjimečnost.  Podivno,  že  autor  při  výkladu 
Františkovy  „konverse"  úplně  pominul  oněch  prvků,  které  nalezneme 
ve  vypravování  Sabatierově  i  JOrgensenově.  Byl  by  jimi  pěkně  ozřejmil 
„přirozený"  průběh  jeho  obratu.  Také  klassický  popis  konverse,  jak 
jej  podal  Huysmans  v  „En  Routě",  mohl  býti  využit  a  působit  na 
přesnější  postup  výkladu. 

Poměr  svaté  Kláry  k  Františkovi  vykládá  Kybal  velmi 
taktně  a  delikátně.  „Je  jisto,  že  Klára  milovala  Františka  a  František 
miloval  Kláru,  ale  není  dovoleno  vykládati  tento  vzájemný  poměr 
jinak  než  jako  nanejvýš  čisté  soucítění  a  soužití  dvou  andělských 
duší.  Kdo  pojímá  Kláru  a  Františka  s  tohoto  stanoviska,  nalezne 
v  nich  tolik  záchvěvů  lidského  srdce,  plných  symbolu  a  poesie,  jako 
málo  kde  jinde,  kdežto  naopak  kdo  snižuje  jejich  poměrná  člověckou 
erotiku  nebo  kdo  je  povznáší  v  nehybné  nebe  pozlacené  legendy, 
znásilňuje  oba  světce  i  prameny  jejich  života"  (52).  Kybal  tady 
patrně  odsuzuje  laciné  erotické  pojetí  lásky  Klářiny,  jak  je  obsahují 
výše  uvedené  Karáskovy  novell}^  Právě  tak  ideálně  vykládá  věc  i 
Sabatier,  ale  vystihuje  poměr  hlouběji  lapidární  větou:  „Pro  světce 
jako  pro  hrdiny  nejlepší  posilou  je  obdiv  ženy"  (Život,  317).  Jorgensen 
se  ve  svém  velkém  díle  (Den  hellige  Frans  af  Assisi)  řešení  tohoto 
problému  vyhnul,  —  Obrat  Klářin  připisuje  Kybal  právem  Fratiškovi. 
Poznala  ho  „jako  výmluvného  kazatele"  a  „bjda  uchvácena  svatostí 
jeho  života"  (53).  „Je  vyloučeno,  že  by  František  působil  na  ni  jinak, 
neboť  nejen  že  byl  o  12  let  starší,  nýbrž  i  proto,  že  byl  zjevu  zcela 
nepatrného  a  ženy  spíše  odpuzujícího  než  vábícího"  (53).  Ale  obrat 
nebyl  tak  náhlý,  jak  bychom  se  mohli  z  líčení  Kybalova  domnívati. 
Daševní  vývoj    Klářin    dál    se    již    dávno,    pozvolna    a    samostatně,  a 


Posudky^ 129 

František  ji  poradil  jen  na  rozcestí.  Jorgensen  pěkně  líčí  zbožnou 
povahu  Klářiny  matky,  vliv  četby,  sklonnoat  celého  rodu  k  životu 
kontemplativnírau.  Těchto  detailů  Kvbal  nevyužil.  —  Známé  Františ- 
kovo kázání  sestráni  ve  Svatém  Damiáně  vykládá  Kybal  v  ten  smysl, 
jakoby  je  chtěl  „názorně  poučiti,  že  i  ony  nejsou  než  prach  a  v  prach 
se  obrátí"  (50).  Výklad  Sab^tierův  je  přirozenější  a  přijatelnější. 
Jorgensen  ho  přijal  také  za  svůj.  —  Celkem  možno  říci,  že  nepopi- 
ratelný půvab  zhuštěného  výkladu  Kybalova  vynikne  plně  teprve  po  pře- 
čteni přitlušuých  kapitol  v  knihách  Sabetiera  a  Jorgensena.  Kybal  opravuje 
některé  jejich  drobnější  omyly,  ale  oni  doplňují  jeho  psychologickou  kresbu,^ 
která  by  nám  jinak  zůstala  často  záhadnou.  Klára  se  nevvvijí,  ale  vystu- 
puje ihned  jako  zjev  ucelený.  Kybal  její  podobu  maloval  sice  barvami 
živvmi,  ale  ustrne  mu  jaksi  na  bezvýrazné  půdě  zlatého  pozadí. 

Zajímavé  jest  Kybalovo  stanovisko  k  zázrakům.  Neuvádí 
všech  zázraků,  o  kterých  vyprávějí  staré  životopisy,  bully  a  legendy 
františkánské.  Cmí  z  nich  přísný  výbor,  ve  kterém  lze  dobře  roze- 
.znávati  dvě  skupiny:  zázraky  vykonané  světcem  a  zázraky,  které  se 
daly  s  Františkem  samotným.  Sianoviska  Kybalova  k  oběma  skupinám 
jsou  odlišná. 

Kybal  ažívá  starých  pramenu  velmi  odměřeně,  zejména  tehdy, 
když  má  pojednati  o  zázracích,  které  světec  vykonal  na  prosby 
lidu-  Vznětlivá  a  živě  obrazivá  duše  italského  člověka  _ráda  věří 
v  zázraky"  (23;  a  populární  muž  -,musel  z  blízka  i  z  dáli  dělat 
zázraky,  jichž  lid  žádal  nebo  potřeboval"  (69).  Z-^jména  méně  prostí 
a  ženy  chtěli  mít  zázraky,  a  když  František  povolil,  lid  stal  se  „ne- 
nasytný v  touze  po  zázracích"'  (202).  František  ss  ovšem  vyhýbal 
konání  zázraků,  chovaje  se  nejčastěji  „velice  zdrželivě  anebo  zcela 
odmítavě"  (2i5)  a  Kybal  rovněž  vypravuje  o  nich  nerad  a  ironicky 
je  kritisuje.  Vidí  s  nelibostí,  jak  František  strhován  je  takto  „do 
prosy  lidského  života  a  hrubé  víry"   (201). 

O  zázračnérn  objevení  se  skutečného  Ježíška  v  jeslích  o  vánocích 
v  Grecciu,  o  vytrysknuti  zázračného  pramene  cestou  na  Alvernus, 
o  rozehřátí  mrznoucího  sedláka  „rukou  žhoací  serafinským  ohněm", 
o  vylisování  přemíry  výborného  vína  z  pošlapané  farářovy  vinice,  i 
o  četných  zázracích  v  Cittá  di  Castello  —  vypravuje  Kybal  skep- 
ticky. Ve  zmíněném  městě  vykonal  prý  četné  zázraky,  ..zůstávaje 
v  městě  k  úpěnlivým  prosbám  měšťanů  celý  měsíc.  Bodří  měšťiné 
prosili  právem  :  žádný  městský  fysikus  nemohl  býti  užitečnější  a  laci- 
nější" (204).  Snadno  u^iítíte  oapor  spisovatelův,  když  vypravuje  o  t(ím, 
jak  Františkova  stará  tůnička  „šla  na  odbyt"  mezi  pověrčivým  lidem 
v  Rieti  215i,  jak  jeden  bratr  vyprošoval  si  aspoň  „nehtů  s  rukou 
světcových,  aby  jej  vysvobodily  z  těžkého  pokušení"  i2l5).  Ale  jemný 
nádech  skepse  leží  i  na  vypravování  o  zázračném  uzdravení  hocha 
s  nadutým  břichem  (202),  o  lehkém  porodu  ženy  již  umírající,  jakmile 
jí  položili  na  tělo  provazovou  uzdu  s  osla,  ua  němž  František  jel  (203). 

Netřeba  nám  se  horšiti  ani  pro  tuto  nedůvěru  Kybalovu  ve 
zprávy  starých  legend  o  některých    zázracích,    ani    pro    jeho    ironii. 


130  Posudky. 

Postrádáme-li  u  něho  často  oné  vřelosti  věřícího  katolíka,  jaká  na  náa 
dýchá  z  františkánských  knih  Jčirgensenových,  cítíme-li  spíše  odmí- 
tavou skepsi  Sabatierovu  spohi  s  úzkostlivou  opatrností  historika  — 
musíme  si  uvědomiti,  že  se  tu  nejedná  o  zázraky  ceny  věroučné,  nýbrž 
o  skupiny  zázraků  podružných,  a  že  spisovatel  nikde  nesnižuje  Fran- 
tiška samého,  naopak,  snaží  se  ho  vyzvednouti  z  nižin  do  jasného 
vzduchu  hor. 

Okruh  zázraků,  které  se  staly  jaksi  bez  úmyslu  Františkova  a 
jimiž  Bůh  jej  chtěl  oslaviti,  vypravuje  Kybal  věrně  dle  pramenů,  ale 
vykládá  je  symbolicky.  Když  popsal  oběd  Františkův  a  Klářin 
v  Porciunkule  a  požár,  vznícený  nebeským  ohněm,  dodává:  „Netřeba 
ovšem  mluviti  o  zázraku  .  .  .,  ale  netřeba  ani  zavrhovati  symbol  tohoto 
rozkošného  kvítka  Františkova"  (61).  Symbolicky  pojímá  i  zázračný 
účinek  kázání  Františkova  ptáčkům  (67),  nařízení  ticha  vlaštovkám 
(68),  zázračné  potvrzení  nové  řehole  na  Holubicí  hoře  samotným 
Kristem  (150),  vyhnání  zlých  duchů  z  Arezza  a  pověstnou  historii 
o  vlku  z  Grubbia  (37).  Cestou  přirozenou  vyložiti  jich  nedovedl  a  pod- 
ceňovati jich  nemohl.  Vidí  v  nich  tedy  symbolické  vyjádření  ně- 
kterých vlastností  a  snah  Františkových,  nepopiratelnou  skutečnost 
podanou  rouchem  básnickým. 

K  druhé  skupině  zázraků  patří  Františkova  konverse  a  div 
Btigmatisace.  Vyložil  jsem  již  výše,  kterak  se  Kybal  snaží  vysvět- 
liti obrat  v  duši  Františkově  přirozeným  způsobem,  aniž  by  se 
musil  připouštěti  zázračný  vliv  milosti  boží.  ííevěří  bez  kritiky  tomu, 
co  „namlouvají  svatozářué  legendy  a  vypravují  nasládlí  životopisci''* 
(6)  a  chce  vyložiti  jejich  divůplné  zprávy  psychologicky  přijatelně. 
Jen  tam,  kde  s  psychologií  nestačí  a  kde  historický  fakt  příliš  pádně 
promlouvá,  cituje  bez  výkladu  i  prostý  text  legendy:  „Co  se  potom 
stalo  v  jeho  duši,  není  známo.  Legenda  prostě  praví,  že  byl  náhle 
navštíven  Bohem"  (6).  Mýlil  by  se  však,  kdo  by  chtěl  tuto  reservo- 
ván ost  učencovu  vykládati  snahou  po  znehodnocení  významu  Františ- 
kova. Kybal  praví  o  duši  Františkově,  že  dovedla  „obejmout  všecky 
obzory  lidského  zájmu  a  vyrovnat  všecka  údolí  a  strže  lidského  osudu" 
(7).  Kybal  užívá  o  Františkovi  příměrů  hyperbolických  a  všude  tam, 
kde  v  něm  vědec  byl  takto  potlačen  lyrikem,  upadá  takřka  v  oslavný 
tón  oněch  ^svatozářných"  legend,  které  tak  nedůvěřivě  posuzuje. 

Divu  stigmatisace  věnuje  Kybal  bedlivě  zpracovanou  kapi- 
tolu „Splynutí  s  Ježíšem  Kristem".  Analogicky  podle  božské  tragedie 
Kalvárské  koncipuje  směle  i  duchovní  Františkovu  tragedii  Alvernskou. 
Je  to  vrchol  knihy  nejen  po  stránce  psychologického  výkladu,  ale 
v  ohledu  uměleckého  podání.  Čtenář  této  kapitol}^  snadno  sezná 
Kybalovo  stanovisko  k  zázračné  události.  Konstatuje  s  klidem  nepřed- 
pojatého  učence  fakta  historickou  kritikou  ověřená  a  seřa- 
zuje tuto  vnější  i  vnitřní  události  života  Františkova  s  přesností  psy- 
chologa tak,  aby  rozum  logicky  soudící  mohl  si  div  vyložiti  přirozeně. 
Péče,  s  jakou  shromáždil    všecky     prvky,    které    by    osamozřejmily  a 


,7. 

I 


Posudky.         131 

psychologicky  vysvětlily  nutnost  stigmatisace,  je  podivuhodná.  Tra- 
gedií Františkovou  rozumí  sklamáni  a  duševní  muka  zakladatele,  který 
vidí,  kterak  ještě  za  jeho  života  řád  opouští  prvotní  ideály.  Aby  se 
v  utrpení  svém  osvěžil,  oslavuje  v  Grecciu  významným  způsobem 
narození  Ježíšovo.  V  té  chvíli  zahajoval  ~ duchovni  přežití  života 
Kristova,  vedoucí  přirozenou  logikoucitukestigmatům.." 
(188).  Tuto  křížovou  cestu  můžeme  s  Kybalem  sledovati  krok  za 
krokem.  Poznáme  tu  všecky  složky  určující  záhadnou  výslednici.  Tak 
z  otázky  poslušnosti  učinil  František  jednu  z  hlavních  ctností 
řádových,  a  Kybal  v  něm  proto  poznává  „Člověka  dokonale  kato- 
lického'^ (I6O1,  u  něhož  mystické  zahloubání  se  v  Umučeni  Páně, 
vedoucí  konečně  ke  stigmatům,  lze  vysvětliti  v  neposlední  řadě  z  touhy 
po  následování  Krista  v  sebeodříkavé  kázni  a  mrtvolné  poslušnosti" 
(161).  Velký  důraz  klade  Kybal  u  Františkána  předtuchu  smrti. 
František  věřil  pevně,  že  brzo  zemře,  a  to  jest  „okolnost  velice  důle- 
žitá pro  pochopení  dalšího  vypravování'*  (190).  Hraje  tu  úlohu  i 
prostředí,  v  němž  František  prodléval.  Jsou  to  místa,  v  nichž 
„mysl  sama  sebou  povznáší  se  k  Bohu  a  mluví  s  Bohem"  (169). 
Nejnápadnější  však  je  snaha  Kybalova,  aby  s  dostatek  zdůraznil  stav 
těla  zcela  apathický  následkem  nemocí,  únavy,  tvrdého  a  dlou- 
hého postu  i  bičování  (195  a  196);  aby  vyzvedl  touhu  silné  vůle 
trpěti  jako  Kristus  v  hodině  nejkrutějších  bolestí  (197) ;  aby  ukázal, 
kterak  úporným  upřením  představ  amyšlenek  na  jediný 
předmět,  na  Utrpení  Kristovo,  psychologicky  zcela  přiro- 
zeně doveden  byl  v  bránu  „nejhlubšího  tajemství  mystikv  kříže" 
(196  a  I98j. 

Je  tato  snaha  po  přirozeném  výkladu  stigmat  se  stanoviska  ka- 
tolického přijatelná?  Kybal  tu  kráčí  cestou,  kterou  ukázal  Sabatier, 
Tento  protestantský  theolog  věří,  „že  stigmata  skutečně  byla",  ale 
nepokládá  je  za  zázrak.  V  bytosti  lidské  dřímají  bezmezné  schopnosti 
a  podivuhodné  energie.  „My  sotva  tušíme  rozsah  duševní  pathologie, 
tak  jest  její  obor  rozsáhlý  a  ještě  nevyzkoumaný"  (Život,  549).  Touže 
cestou  šel  i  Jorgensen  a  poukázal  přímo  na  psychoplastickou  sílu  duše 
k  přetváření  těla  a  na  výklad  vzniku  stigmat  Františkových  -účinkem 
jeho  mohutné  aut osuggesce*'  (Kniha  poutníka,  226).  Tady  jsme  u 
cíle,  k  němuž  nás  diskrétně  posílá  i  Kjbal !  Ale  zároveň  také  u  cíle, 
k  němuž  nás  odkazuje  moderní  věda  !  Podkladem  vědeckého  výkladu 
stigmatisace  autosuggescí  je  domněnka,  že  člověk  živým  udržováním 
představ  určité  nemoci  může  skutečně  touto  chorobou  onemocněti. 
Analogicky  tedy  i  soustředěním  představ  a  myšlenek  na  rány  Kristovy 
mohou  ony  rány  vyvolány  býti  i  na  tělech  osob  stigmatisovaných. 
Kati  lická  apologr-tika  prohlašuje  však,  že  tento  vědecký  předpoklad 
je  zcela  libovolný  (jesuita  Pfulf).  Je  sice  pravda,  že  francouzský  lékař 
Imbert  a  německý  učenec  Gorres  připouštějí,  že  některé  průvodní 
zjevy  stigmatisace  jsou  povahy  zcela  subjektivní,  ale  k  uskutečnění 
stigmatisace  samotné  předpokládají  oba  „zvláštní  a  přímé  působení 
Boha''.    Xadpřirozený-    původ    stigmatisace    má     svého    kompetentního 


132 Posudky. 

vykladače  ve  svatém  Ignáci  z  Loyoly.  Jeho  dobrozdání  o  stigmatisaci 
zní  lapidárně:  „Bobu  je  přirozeno,  že  duše  lidské  posvěcuje,  na  ně 
půst  bí  a  je  svými  milostmi  naplňuje;  někdy  učiní  to  v  míre  tak  pře- 
hojné, že  nádoba  duše,  milostí  boží  překypující,  přeleje  se  proudem  i 
na  tělo,  a  pak  to,  co  se  děje  v  hloubi  duše,  prošlehneina 
venek.  Ale  to  jsou  krajně  vzácné  případy".  Snahi  Kybalova,  aby 
div  Františkovy  stigmaiisace  osvětlil  přirozeně,  je  přes  to  významná. 
Duchi)vnícb  zásluh  Františkovýcb  o  stigmatisaci  nikterak  neumenšaje. 
Naopak  František  vyrůstá  na  křesťanského  heroa.  jehož  svatozář  vydrží 
i  lázeň  lučavek   nejmodernějších  vědeckýcb  method. 

Básnický  význam  Františkův  není  v  knize  oceněn  po  zásluze. 
Pojednává  o  něm  v  kapitole  „Píseň  bratra  Slunce",  kde  jest  otištěn  i 
nový.  doslovný  český  překlad,  ale  přáli  bychom  si  větší  sytosti.  Tím 
spíše,  když  krásné  studie  Gorresova  (Der  heil.  Franziskus  als 
Troubadour,  iiezuo  1879)  a  Ozanamova  (Les  Poětes  Franciscaines 
en  Itálie  au  Treiziěine  S  ěcle,  Paříž  1853)  jsou  u  nás  takřka  neznámy. 
Po  této  stránce  nutno  četbu  doplniti  oběma  studiemi  Dra.  Langa. 
Také  o  vlivu  Františkově  na  Danta  nepovídá  nám  kniha  ničeho, 
ačkoliv  thema  je  pěkně  zpracováno  v  Matrodově  studii  -„Dante  sur 
les  pas  de  Saint  Francois"   (1910). 

Kniha  má  i  jiné  nedostatky.  Postrádá  soupisu  a  kritiky 
pil  vod  nich  pramenů.  V  textu  se  znalos*^  j^ji^b  předpokládá  a 
čtenář,  který  nečetl  obšírných  děl  Sabatierova  a  Jorgensenova,  je 
často  bezradný  Je  to  ovšem  přiiěž,  která  u  Sabatiera  pohltila  asi 
150  stránek,  ale  v  knize  s  vědeckými  aspiracemi  je  nutná/ 

Totéž  platí  i  o  citaci  užitých  pramenů.  Ky bal  znemožňuje 
Často  kontrolu  úplným  vynecháním  odkazů  na  původní  prameny  a 
literaturu.  Omlouvá  se  však  zřetelem  k  tomu  „aby  hlas  jeho  vypra- 
vování, obracející  se  k  vrstvám  posluchačstva  nejriiznotvárnějším, 
nebyl  přerušován  ani  rozptylován,  nýbrž  rozvíjel  se  volně  a  plně  po 
zákonu  vlastního  rhytmu  a  zvyku"  (1).  Tadv  ohledy  učence  ustoupily 
potřebám  umělcovým. 

Snaze  vystihnouti  psychologii  světcovu  věnoval  spisovatel 
opravdu  velkou  píli,  korunovanou  krásným  výsledkem.  Postava  Fran- 
tiškova vystihnuta  je  všestranně  a  schází  jí  k  pochopení  čistě  lidskému 
pramálo.  Za  to  však  trpí  nedostatkem  vytknutým  již  postavě  svaté 
Kláry.  František  objevuje  se  užaslým  zrakům  jnko  heros  spadlý  náhle 
s  oblak  do  krásné  Umbrie.  Také  jeho  podoba  zírá  na  nás  ze  zlatého 
pozadí,  které  pranic  nemluví  o  zemi  a  přírodě,  o  době.  o  lidech  a 
poměrech  náboženských  Jak  sytě  podložil  svůj  obraz  sv.  Františka 
třeba  Sabatier  1 

U  Kybala  zůstává  čtenáři  nezodpověděna  nebo  jen  zpola  vysvětlena 
i  řada  otázek  o  účinku  jeho  života  a  díla  na  současníky  a  na 
budoucnost.  Chudáček  z  Assi^i  byl  přece  nejen  dovrcholením  středověké 
renaissance,  ale  také  východiskem  renaissance  novověké,  vlivným  či- 
nitelem v  rozvoji  kultury,  umění,  vědy  a  zejména  života  duchovního. 
Ochráncem    církve  Kristovy!  Kybal  podává  sice  krásné  profily  Fran- 


Posádky^ 133 

tiškovj  po  stránce  ideové  a  citové,  ale  jsou  to  profily  pří  čn  é,  kdežto 
profil  pod  élný,  řvystibující  jeho  význam  v  dějinách  křefcfanství, 
v  rozvoji  uměni,  schází  tu  téměř  docela.  Kybal  v  předmluvě  vydává 
knil  u  za  původní  pokus  „o  výklad  jednoho  z  největších  náboženských 
duchiiv  světových  se  zvláštním  zřením  k  životu  jeho  srdce 
a  mysli".  Po  této  stránce  jest  ovšem   jeho  pokus  zdařilý. 

Kniha  je  „stavěna  podle  n  ejp  ří  sně  j  ší  m  e  thody  vědecké" 
praví  Kjbal  rovněž  v  rozmluvě.  Sami  jsme  na  to  několikrát  upozor- 
nili. Opravuje  mnohé  zásadní  omyly,  zejména  Sabatierovy,  MuUerovy 
i  Schniirerovy,  podává  cenný  příspěvek  ku  textové  kritice  řehole 
z  roku  1221  (str.  120),  různé  plodné  hypothesy  a  vede  čtenáře  často 
k  „nejhlubším  zřídlům  Františkova  ideálu",  nelekaje  se  jemných 
distinkcí  myšlenkových,  theologických  a  filosofických   (156), 

Konečně  i  stránka  umělecká  zasiouží  uznání.  Knihu  psal 
Kybal  ..krví  svfho  srdce-,  chráně  vniířní  hlas  před  všelikým  rozpty- 
lováním a  dávaje  mu  vyznívati  „plné  po  zákonu  vlastního  rythiím  a 
zvuku".  O  smělé  koncepci  tragedie  Alvernské  jsme  se  již  zmínili. 
Sluší  ještě  upozorniti,  že  i  komposice  krásné  této  kapitoly  nese  ráz 
ducha  aměleckého,  který  v  Kybaloyě  knize  mocně  proráží,  jsa  jen 
nepatrně  zatlačován  suchým  konstatováním  učencovým.  Mnohá  místa 
jakoby  psal  básník.  Stačí  srovnati  Karáskovu  novellu  „Vánoce  v  Gre- 
cciu"  s  kapitolou  „Splynutí  s  Ježíšem  Kristem",  aby  čtenář  ocenil 
kladné  stránky  knihy  Kybalovy,  která  obstojí  přes  to,  že  Karásek  ve 
své  bezohledně  příkré  kritice  írantiškánského  ideálu  chudoby  nešetřil- 
ani  barvami  ani  svity  ani  odstíny  svého  osobitého  slohu. 

Kniha  je  vhodně  proložena  četnými  reprodukcemi  františkánských 
obrazů  Giottových,  pohledu  na  kraje  a  města  umbrická. 

Vilem  Bitnar. 

Eduard  Schwartz,  Kaiser  Constantin  und  die  christliche  Kirche. 
Fiinf  Vortráge.  —  Verlag  B.  G.  Teubner.  Leipzig  —  Berlin  1913.  Str, 
VII  a  171.  C.   3   mk. 

V  přednášce  prvé  (str,  1 — 32)  vykládá  spis.,  uznaný  íilolog, 
ústavní  změny  v  říši  římské  od  Augusta  až  do  tetrarchie  Deokleciánovy, 
jakož  i  vznik  a  vývoj  církve  křesťanské. 

V  druhé  přednášce  (str.  32 — 63)  podán  přehled  pronásledování 
křesťanů. 

Po  těchto  úvodních  přednáškách  následuje  obsahem  nejzajímavější 
přednáška  třetí  (str.  63 — 96).,  v  níž  obírá  se  spisovatel  otázkou  o  po- 
měru Konstantina  Vel.  ke  křesťanství. 

Je  znám  příkrý  soud  Jakuba  Burckhardta,  jenž  v  díle  Die 
Zeit  Con«tantins  des  Grossen  (2.  Aufl.  Leipzig.  1888  str.  347)  vidí 
v  císaři  Konstantinovi  individualitu  vedenou  jen  politikou  a  touhou  po 
vládě.  Toto  své  stanovisko  snažil  se  Burckhardt  odůvodniti  často  cito- 
vanými slovy  (na  uv.  m) ;  „In  einem  genialen  Jlenschen,  dam  der 
Ehrgeiz  und  die  Herrschsucht  keine  ruhige   Stunde  giinnen,  kann  von 


i  34 Posudky. 

Ohristentum  und  Heidentum,  bewusster  Religiositat  und  Irreligiositat 
gar  nicht  die  Rede  sein;  ein  solcher  ist  ganz  wesentlich  unreligios, 
selbst  weun  er  sich  einbilden  solíte,  mitten  in  einer  kirchlichen  Gemein- 
schaft  zu  stehen.  Das  Heilige  kennt  er  nur  ala  Retniniscenz  oder  als 
aberglíiubige  Anwandlung."  A  autorita,  kterou  si  Burckhardt  získal 
svým  dílem,  vytvořila  v  19.  století  takřka  školu,  která  úsudek  jim 
pronesený  pokládala  za  odůvodněný.  Dnes  však  tento  jeho  příkrý  soud 
je  překonán.  Vznikla  reakce,  která  na  základě  kritického  studia  dějin 
dospěla  k  úsudku  docela  jinému.  Už  po  prvním  vydání  díla  jeho  ozval 
se  první  projev  odporu  proti  správnosti  jeho  vývodů  spisem  Theodora 
K  eim  a,  Der  Úbertritt  Konstantins  des  Grossen  zam  Ohristentum  (Zip-ich 
1862j.  Pro  křesťanské  přesvědčení  Konstantinovo  vyslovil  se  Otto 
Seeck  v  známém  díle  Geschichte  des  Unterganges  der  antiken  Welt 
I2  v  Berlíně  1897).  Rovněž  tak  soudí  V.  Schultess,  Konst.  d.  Gr. 
u.  seine  Sohne  (Haucks  Realencyklopaedie  fiir  prot.  Theol.  X." 
757 — 770).  A  k  řadě  těchto  badatelů  přičísti  nutno  i  Schvartze, 
jenž  úa  str.  69  dd.  odmítá  co  nejrozhodněji  představu,  jakoby  čin 
Konstantinův  vyplynul  z  povahy  pokrytecké.  Každé  pokrytectví  — 
praví  Schwartz  na  str.  70.  — je  zbabělý  ústupek  názorům  všeobecně 
uznané  společnosti.  Schwartz  správně  ukazuje,  že  tohoto  uznání 
byla  církev  křesťanská  r.  312  ještě  daleko  vzdálena.  Vždyť  po  léta 
platila  pro  úředníky,  důstojníky  a  vojáky  víra,  že  církev  křesťanská 
je  pro  římský  stát  největší  nebezpečí.  Najednou  však  císař,  když  po- 
lovina říše  římské  ležela  u  jeho  nohou,  prohlásil,  že  symbol  této  církve 
dopomohl  mu  k  vítězství,  a  přiklonil  se  k  nejnižší  vrstvě  svých  pod- 
daných. „Das  war  eine  Provokation  historisch  gewordener  Vorurteile, 
die  genůgt,  um  die  abgeschmackte  Vorstellung  zu  widerlegen,  als 
sei  Constantin  ain  scheinheiliger  Heuchler  gewesen"  (str.  70).  Poněvadž 
Konstantin  svůj  poměr  k  církvi  nikdy  nepojímal  za  svoji  soukromou 
2;áležitost,  poněvadž  církvi  podal  ruku  co  vládkyni  světové,  soudí  Schwartz 
(str.  72.),  že  Konstantin  doufal,  že  z  tohoto  poměru  vzejde  jeho  svě- 
tovládným plánům  prospěch. 

Ale  s  tímto  závěrem  Schwartzových  vývodů  nemohu  souhlasiti 
a  to  z  toho  důvodu,  že  r.  312  křesťané  naprosto  nemohli  hráti  význačné 
úlohy  v  politických  výpočtech  Konstantinových.  Byla  již  tehdy  orga- 
nisace  křesťanská  tak  mohutná,  aby  císař  s  jejich  pomocí  mohl  dobýti 
v  boji  s  Maxentiem,  jenž  ovládal  Éím,  Itálii  a  Afriku,  vlády  nad 
celou  říší  římskou? 

Odpověď  na  tuto  otázku  musí  zníti  jistě  záporně,  vzpomeneme-li 
si,  že  křesťanství  bylo  tehda  v  naprosté  menšině  a  že  vyznávali  je 
lidé,  kteří  náleželi  k  nejnižším  a  tudíž  politicky  bezvýznamným 
vrstvám. 

Uvažujeme-li  tudíž  o  věci  po  stránce  čistě  hdské,  dospěti  musíme 
k  závěru,  že  pomoc  křesťanů  naprosto  nemohla  Konstantinovi  zaručiti 
vítězství  nad  Maxentiem.  Události  zcela  jiného  rázu  zde  působily,  ba 
můžeme  říci  přímo,  že  se  stal  v  životě  Konstantinově  obrat,  způsobený 
náhlým  a  to  božským  zasáhnutím.  Biograf  Konstantinův  biskup  Eusebius 


Posudky.  13S 

Z  Caesareje  vypravuje  ve  svém  spise  o  životě  Konstantinově  (I.  28) 
jednotlivosti,  které  předcházely  tomuto  obratu,  a  odvolává  se  pro 
správnost  svých  vypravování  přísežných  výpovědí  samého  císaře. 
Když  tento  se  strojil  k  rozhodné  bitvě  proti  Masentiovi  (312j,  tu  jed- 
noho dne,  když  duše  jeho  naplněna  byla  starostmi,  jak  dopadne  boj, 
viděl  v  hodinách  poledních  na  nebi  kříž  s    nápisem :  TOTTQI   XIKA. 

V  následující  noci  dal  Kristus  císaři  ve  snu  ponaučení  (sr.  Euseb.  Vita 
Const.  I.  29j,  aby  na  nebi  spatřené  znamení  učinil  si  odznakem  a  s  tím 
aby  táhl  do  bitvy.  Druhého  dne  povolal  císař  k  sobě  křesťanské 
kněze  a  tázal  se  jich  po  významu  tohoto  zjevu.  Mezitím  dovední 
umělci  zhotovili  na  rozkaz  napodobení  na  nebi  se  zjevivšího  obrazu. 
Obraz  představoval  monogramm  Kristův,  t.  j.  spojení  dvou  počátečních 
písmen  jména  Kristova,  kterýž  při  formě  řeckých  písmen  obdržel 
formu  kříže.  Tento  obraz  byl  hned  vsazen  do  drahocenného,  draho- 
kamy bohatě  zdobeného  rámu  a  opatřen  dlouhou  žerdí.  Celek  zván 
labarum. 

Schwartz  nevěří  Eusebiovu  vypravování.  Praví  (str.  68::  Es  ist 
klar,  dass  jene  Legendě,  die  Constantin  dem  gelehrten  Bischof  von 
C.*iesarea  erzahlte,   erst  lange  nach   den  Ereignissen  gemacht  ist  atd. 

Tento  úsudek  Schwartzův  zdá  se  mi  býti  ukvapený  a  neodů- 
vodněný. Že  to  není  tak  jasné,  jak  si  to  Schwartz  představuje,  vyplývá 
z  hojné  literatury,  ke  které  dala  podnět  shora  uvedená  episoda  v  Eu- 
sebiové  životě  Konstantinově  (I  28 — 30j.  Badatelé  rozděleni  jsou 
takořka  na  tři  tábory.  Jedni  věří  ve  vidění  i^J.  B.  Weiss,  Lehrbuch 
der  Weltgeschichte.  5.  Aufl.  Graz  1896  II.  1.  str.  446  dd.},  druzí  (srv. 
Ran  ke,  Weltgeschichte  IV.  2.  str.  252)  zkoumají  ji  se  skeptickou 
kritikou  a  třetí  ji  konečně  zamítají  vůbec  (Burckhardt  na  uv.  m. 
str.  351   dd).     A  k  této    třetí    skupině    přidružil    se    tedy    i    Schvrartz. 

V  rámci  recense  nelze  názoru  toho  zevrubně  vyvraceti.  Chci  pouká- 
zati jen  na  to.  že  kdo  bére  v  pochybnost  vypravování  Eusebiovo 
o  zjevení  se  sv.  kříže,  viní  tedy  bud  dějepisce  Eusebia  neb  císaře 
z  hrubého,  úmyslného  zkroucení  pravd}-,  což  obé  pokládám  za 
vyloučené  ^). 

V  přednášce  čtvrté  (str.  97 — 134}  líčí  se  vnitřní  dějiny 
života  církve  křesťanské,  její  organisace,  filosofie  křesťanská,  škola 
Origenova  a  jeho  theologie,  spor  Dionysův,  Lucian  a  jeho  škola,  Me- 
litius  a  konečně  spor  Ariův,  do  kterého  mocně  zasáhl  sám  císař  Kon- 
stantin. Nejprve  listem  snaží  se  smířiti  Aria  s  Athanasiem,  patriarchou 
alexandrijským.  Ale  marně.  Teprve  když  sněm  nicejský  roku  325  — 
a  o  něm  jedná  se  v  přednášce  poslední,  páté  (str.  134 — 171)  — 
vyslovil  se  pro  Athanasia,  Konstantin  pronásleduje  Aria  a  jeho    spisy. 


')  Srr.  eo  praví  A.  Knopfler,  Konstantins  Kreuzesvisiou  (Historisch-politische 
Blátter  fůr  das  kathol.  Deutschland.  Bd.  141  Munchen  1908  str.  199):  Der  Bericht 
des  Eusebius  uber  die  Kreuzesvision  Konstantins  muss  nach  allen  Eegeln  einer  wabr- 
haft  objektiven,  kritischen  und  tatíachlich  voraussetzungslosen  Geschichtsforschung  als 
auf  Tatschen  ruhend  angesehen  werden :  er  ist  Wahrheit,  er  ist  Wirklichkeit. 


136 Posudky. 

Ale  brzy  se  smýšlení  jeho  změnilo  vlivem  biskupa  Easebia  z  Nikomedie, 
takže  podporuje  arianismus  a  hrozí  Aihauasiovi,  že  ho  sesadí,  nesmíří-li 
se  8  Ariem,  Na  synodě  v  Tyru  335  skutečně  učení  Athanasiovo  za- 
vrženo, Atbanasius  vypuzeo  z  Alexandrie  a  Arius  povolán  z  vyhnanství. 
Schwartz  při  líčení  těchto  sporů  zdůrazňuje  tuto  iniciativu  Konstantinovu 
ve  věcech  vnitřně  církevních,  takže  mluví  vlastně  o  vítězství  nikoliv 
církve  tím,  že  jí  udělena  dekretem  milánským  svoboda,  nýbrž  o  tri- 
umfu císaře  Konstantina  nad  církví  (srv.  str,  135  a  zejm.  str.  171). 
Toto  mínění  Schwartzovo  nepřesvědčuje.  Zdá  se  mi  spíše,  že  za  vlády 
Konstantinovy  poprvé  uskutečněna  vzájemná  součinnost  církve  a  státu.. 
Nebuf  stát  zastupovaný  císařem  podal  církvi  ediktem  milánským  svoji 
ruku,  hájil  ji  proti  haeretikům  a  nepřátelům  jejím,  a  v  odměnu  za 
to  vlilo  učení  Kristovo  nové  proudy  života  v  skomírající  tělo  antického 
státu.  A  na  této  shodě  církve  a  státu  vybudována  kultura  nová, 
které  děkovati  má  Evropa  za  to,  že  se  stala  první  kulturní  zemí 
světa.  Po  této  stránce  nevidím  tedy  nějaký  triumf  moci  státní,  který 
v  dějinách  vlády  Konstantinovy  vidí  Eduard  Schwartz. 

Karel  Šimeček. 

Topografie  starých  Athén.  Napsal  Dr.  Frant.  Groh.  Část  II.  : 
Athény  za  doby  klassické,  hellenistické  a  římské.  V  Praze,  nákladem  Ceské- 
akademie  císaře  Františka  Josefa    pro  vědy,    slovesnost  a  umění.   1913. 

(O.)  Z  náměstí  veden  jest  čtenář  k  chrámu  heroa  athénského 
Theseiu.  Chrám  od  Peršanů  byl  zničen,  od  Kimona  nový  postaven 
a  umělecky  vyzdoben.  V  peribolu  jeho  mohli  se  shromažďovati  ozbro- 
jení měšťané;  i  asylem  byl  pro  uprchlé  otroky.  Chrám  Dioskurův 
obyčejně  zvaný  Anakeion  stál  asi  na  severním  úpatí  akropole,  podobně 
jako  Aglaurion,  kde  skládali  efebové  athénští  přísahu  před  nastou- 
pením vojenské  služby.  V  těchto  končinách  rozkládaly  se  nejspíše  ně- 
které budovy  úřední  jako  úřadovna  thesmothetů  thesmotheteio  n, 
prytaneion,  kde  na  útraty  obecní  hoštěni  mužové  o  vlast  zasloužilí 
a  vyslanci  cizích  státův.  Od  prytaneia  vedla  kolem  východního  svahu 
akropole  ulice  trojnožek,  nazvaná  tak  dle  trojnožek,  vítězných  to 
cen  fýl  zvítězivších  o  velkých  Dionysiích  v  závodech  lyrických.  Z  pa- 
mátek toho  druhu  zachoval  se  pouze  pomník  Lysikratův,  jenž 
v  17.  stol.  sloužil  francouzským  kapucínům,  kteří  při  něm  zřídili  si 
hospic,  za  knihovnu.  Na  jižním  konci  ulice  trojnožek  stálo  odeion 
Perikleovo,  v  němž  herci,  kteří  o  velkých  Dionysiích  hodlali  zá- 
voditi, vystupovali  se  svými  herci,  sborem,  pištci  i  choregy  (hl.  17). 

Na  jižním  svahu  akropole  byl  posvátný  okres  Dionysa  Eleuther- 
skébo  a  v  něm  chrám  Dionysův,  z  něbož  zachovány  jen  základy ; 
v  témž  okresu  stálo  divadlo  Dionysovo,  jež  pojalo  na  17.000 
diváků.  Pěkně  zobrazeno  jest  na  obr.  82 — 84,  k  tomu  vzadu  připojena 
rekonstrukce  dle  Dorpfelda.  Za  skénou  bylo  sloupořadí,  kam  mohlo  se 
uchýliti  obecenstvo  za  nepohod.  Nad  nejhořejší  řadou  sedadel  jest  ve 
skále  jeskyně  zasvěcená  nyní  Madonně  v  Jeskyni.  Západně  od  divadla 


Posudky.  137 

rozkládal  se  posvátný  okres  Asklepia  a  Hygieie.  Asklepieion  při- 
mykalo se  těsně  ku  skále  akropolské.  Nad  pramenem  zde  prýštícím 
postavena  dcrská  stoa,  jež  měla  ještě  vyšší  patro,  které  určeno  asi 
k  léčení  inkubací.  Nemocný  ulehl  a  v  noci  bud  olízali  a  vyhojili  jeho 
nemoc  posvátní  hadi,  nebo  Aáklepios  zjeviv  se  mu  pověděl,  co  má 
činiti:  v  přízemí  konal  divy  zázračný  pramen.  Před  stoou  stál  chrám 
Asklepiův,  v  jehož  zadní  části  byl  dům  pro  kněze  a  sluhy  chrámové. 
V  chrámu  byly  četné  dary  od  vděčných  nemocných  zde  uzdravených 
postavené.  V  této  končině  uvádí  Pausanias  ještě  jiné  chrámy.  Blíže 
Asklepieia  bylo  místo  zvané  Buzygion,  kde  prý  poprvé  byli  vcli 
do  pluhu  zapraženi  a  kde  poprvé  vzešlo  obilí.  Pod  baštou  chrárau 
Athény  Niky  stálo  asi  her  o  on   Aigeovo  (hl.  18). 

Na  západ  od  pahorku  Nymf  leželo  popravné  místo  barathron. 
Byly  to  opuštěné  lomy  12 — 14  m  hluboké,  kam  svrhováni  v  V.  a  VL 
stol.  př.  Kr.  těžcí  zločinci.  (Sem  uvrženi  i  poslové  Dareiovi,  přišedší 
do  Athén  žádati  vody  a  země.)  Představu  o  „skalních  příbytcích"  lze 
8Í  učiniti  z  t.  zv.  „vězení  Sokratova".  Název  je  středověký, 
v  starověku  vězení  tu  nebylo,  Nejspíše  na  Pykně  stranou  od  vlastního 
sněmoviště  leželo  thesm  oťo  rio  n,  ohrazené  místo,  kde  provdané  ženy 
slavily  thesmoforie,  k  nimž  muži  neměli  přístupu  (hl.   19). 

Velmi  poučná  jest  další  část,  jednající  o  hřbitovech  starých 
Athén.  Dle  zákona  Solonova,  jímž  Atheňané  za  doby  klassické  se  ří- 
dili mnsili  býti  nebožtíci  pohřbíváni  za  městem.  Vznikla  tedy  pohře- 
biště za  branami  vyjma  ty,  za  nimiž  rozkládala  se  předměstí.  Ncjpro- 
sloíejší  bylo  za  hlavní  branou  athénskou  Dipylem.  Čestné  pohřebiště 
mužů  v  boji  padlých  a  o  vlast  zasloužilých  leželo  ve  vnějším  Kera- 
meiku  na  cestě  od  Dipyla  k  Akademii.  Místo  čestných  hrobů  slulo 
polyandreion.  Jiné  pohřebiště  leželo  na  Svaté  cestě  vedoucí  z  Athea 
do  Eleusiny ;  poblíž  něho  objeveno  jiné,  kde  pochováváni  spojenci 
athénští  v  Athénách  zemřevší.  Dosud  zde  stoji  2  náhrobky.  Soukromé 
pohřebiště  zřízeno  na  malém  návrší  s  náhrobky,  jež  nestály  za  hrobem 
jako  u  nás,  nýbrž  před  ním,  hroby  určeny  ne  pro  jednotlivce,  ale  pro 
celou  rodinu.  (Viz  plán  na  str.  314;.  Některé  z  náhrobků  zde  obje- 
vených patří  ke  skvostům  řeckého  umění,  na  př.  Dexileův  a  Hegesin. 
Nádheru  náhrobků  omezil  Demetrius  Falerský,  připustiv  pouze  3  druhy 
náhrobkův:  jednoduchý  sloupek,  stůl  a  vasu  zv.  lutroforos,  jež  bý- 
vala kladena  na  hrob  neženatým.  Když  pohřebiště  r.  1910  otevřeno, 
shledalo  se,  že  náhrobek  ukazoval  jen,  kdo  v  pohřebišti  odpočívá,  ne- 
určoval však  místa,  kde  je  hrob.  V  hrobech,  do  nichž  mrtvoly  kladeny 
v  rakvích  dřevěuy^ch,  vložených  do  sarkofágů,  nalezeno  celkem  málo. 
Mužům  do  rakve  dáváno  stlengis,  přístroj  k  utírání  prachu  a  špíny 
po  zápasech  v  gymnasiu;  ženám  předměty  toiletní,  dětem  hračky.  Za 
branou  Jezdeckou  odkryto  jiné  pohřebiště.  Hroby  zde  svědčí,  že  Athe- 
ňané za  klassické  doby  častěji  pohřbívali,  než  spalovali  mrtvoly.  O  obojím 
způsobu  zevrubněji  promluveno  na  str.  336  nn.  Zbraň  v  hrobech  nikde 
nebyla  nalezena.  Pozoruhodné  jest,  že  ani  v  jediném  případě  nenalezen 
T  hrobě  obolos,    který    se  dával    v  Kecku  nebožtíkům    do  rakve   jako 

Hlídka.  10 


138 Posádky. 

převozné  pro  Charona ;  patrně  v  Attice  zvyk  tento  nebyl  rozšířen.  Jiné 
opět  bylo  pohřebiště  při  cestě  vedoucí  z  Peiraiea  do  Athén  a  na  cestě 
k  Ilisu,  též  s  několika  hroby  žárovými  (hl.  20). 

Severozápadně  od  města  asi  1  km  jsouc  vzdálena  rozkládala  se 
Akademia  (starší  název  Hekademeia  dle  heroa  Hekadema).  Za  doby 
klassické  zasvěcena  byla  Athéně,  ale  též  Prométheus  s  Poseidonem 
tu  ctěni,  majíce  zde  svůj  chrám.  Hipparchos,  syn  Peisistratův,  zřídil 
zde  gymnasium,  Kimon  rozsáhlý  sad  s  hříšti  pro  běh  a  stinnými  pro- 
cházkami. Platon  zakoupiv  si  zahradu  s  akademií  související  postavil 
si  zde  dům  a  založil  svatyni  Mus.  Obé  zůstalo  majetkem  školy,  která 
se  dle  místa,  kde  byla  zřízena,  nazývala  akademickou,  severovýchodně 
od  Akademie  rozkládal  se  Kolonos  jízdný,  jejž  oslavil  láofokles 
ve  své  tragoedii  Oidipus  na  Koloně.  Hlavním  božstvem  tu  byl  Poseidon 
hippios  maje  zde  chrám  jakož  i  jiná  božstva.  Zde  v  posvátném  háji 
Eumenid  ukazována  byla  rozsedlina  skalní,  jež  pokládána  za  vchod  do 
podsvětí.  Za  městem  na  straně  východní  leželo  gymnasium  Ly- 
keion  a  při  něm  chrám  Apollona  Lykeia.  Lj^^keion  obral  si  za 
sídlo  své  školy,  jež  slula  peripatetickou,  Aristoteles.  Ještě  dále  na  vý- 
chod leželo  asi  gymnasium  zvané  Kynosarges.  Bylo  méně 
vznešené  než  gymnasia  jiná.  Zde  se  cvičili  tak  zvaní  nothoi  t.  j.  sy- 
nové nemanželští  nebo  synové  z  otce  občana  a  matky  ueobčanky. 
Přednášky  své  konal  tu  filosof  Antisthenes,  a  tak  zv.  škola  kynická 
má  od  Kynosarges  své  jméno  (hl.  21). 

Athény  za  doby  heileaistické  a  římské.  Předeslán  jest  opět  histo- 
rický úvod.  Atheňané  za  této  doby  sami  stavěli  málo ;  nové  budovy 
pocházejí  od  cizích  králů,  římských  císařů  a  bohatých  jednotlivců  a 
jsou  více  rázu  praktického;  chrámů  tehdy  postaveno  málo.  Setkáváme 
se  tu  slavnými  jmény,  Ariobarzana  a  především  císaře  Hadriana,  vzác- 
ného přítele  a  dobrodince  Athén  a  j.  (hl.  22). 

Na  akropoli  u  vchodu  vidíme  sochu  vojevůdce  a  zetě  Augu- 
stova Vipsania  Agrippy.  Od  západu  přímo  k  propylajíra  zřízeno 
mramorové  schodiště.  Brána  z  v.  Beuléova,  kterou  nyní  se 
vchází  na  akropolis,  je  z  konce  starověku,  ne-li  z  doby  byzantské. 
Ku  chrámům  na  akropoli  přibyl  jediný  zasvěcený  Romě  a  Augu- 
stovi. Význačnou  ozdobou  akropole  byly  sochy,  věnované  pergam- 
ským  králem  Attalem  I.  na  oslavu  jeho  vítězství  nad  Gally  v  Mysii 
(hl.  23). 

V  městě  na  místě  staré  svatyně  Dionysovy  pod  Pyknou  se  roz- 
kládající stálo  Bakcheion,  dům  bratrstva  pro  kult  Dionysův  zvaného 
lobakchové.  Agora  zůstala  celkem  jako  za  duby  klassické.  Severně  od 
chrámu  Hefaistova  zjištěn  okrsek  Dema  a  Oharitek.  Místo  za- 
hrad Epikurových,  kde  íilosot  tento  učil,  stanoviti  nelze.  V  Ke- 
rameiku  stálo  Agrippeion,  nákladem  Agrippovým  postavené;  slou- 
žilo ke  konání  přednášek  rhetorův.  První  stavba,  kterou  cizí  panovník 
v  Aihenách  postavil,  bjlo  gymnasium  Ptolemaiovo  (Ptolemaia 
II.  Filadelfa).  Efebové  konali  zde  tělesná  cvičení  a  poslouchali  před- 
nášky filosofův.    Východně  od  náměstí  stála  stoa  Gigantův  z  doby 


Posudky.  139 

velmi  pozdní  a  stoa  Attalova  (Attala  II.),  z  níž  zachovány  značné 
zbytky.   Sloužila  účelům  obchodním.    O  něco  dáte  směrem  východním 
ieží  rozsáhlá  tržnice  z  doby  římské,  zřízená  z  darů  Caesarových 
«  Augustových  Athénám  věnovaných.  Postavena  pod  ochranou  Athény 
Vládkyně.    Nalezeny   zde  2  kamenné    míry,    na    dvou    sloupech   vodo- 
rovnou čarou  naznačena  délka  attického  lokte  a  íirmy  tří  obchodníků. 
Budova  vedle  stojící  bylo  snad  agoranomion:  úřadovna  agoranomůj 
dozorců  nad  trhem.    O  něco  dále  pojí  se    k  tržnici   horologion  čili 
t.  zv.  věž  yětrů.  Postavil  ji  v  I.  stol.  př.  Kr.  Andronikos  z  Kyrrhu 
-v  Makedonii.    Účelem  jejím    bylo    ukazovati    hodiny  a  udávati,    který 
'vitr  vane.    Má    formu    pravidelného  osmiúhelníka.    Reliéfy  hořejší  části 
představují  osm  jednotlivých  větrů.  Hodiny  byly  tu  dvojí :    sluneční  a 
vodní ;  jak  z  těchto  poznali  Atheňané,  kolik  jest  hodin,  nevíme.  Severně 
od  tržnice  by!a  stavba,    kterou    lze    pokládati   za  bibliotheku  Ha- 
drianovu,  jen  z  části  zachovaná. 'Východně  horologia  leželo  gymna- 
sium   zvané    dle    Diogena,    vůdce    makedonské    posádky    v    Peiraieu, 
Diogeneion.  Místo  to  dosud  odkryto  není,  podobně  jako  místo,  kde 
byl  chrám  Isidy  a  Serapidův.  Na  rozhraní  mezi  starým  městem 
a  novou  čtvrtí   zřízenou    císařem    Hadrianem    stojí    brána    Hadria- 
nova  skoro  neporušená.  Za  touto  branou  byly  nádherné  „Nové  Athény', 
^de  pozornost  nejvíc  poutal  chrám    Dia    Olympijského.    Byl  to 
největší  chrám  v  Athénách  vůbec.  Postaven  v  slohu  korintském ;  sloupy 
jeho  jsou  skoro  dvakrát  vyšší  než  v  Parthenonu  (17*25  m)  a  bylo  jich 
104v  Hadrian  stavbu  dokončil  a  zasvětil  r.  128.  Věnoval  sem  i  obrov- 
skou   sochu    Dia  Olympského  ze  zldta  a  slonoviny,    nejspíše  kopii  Dia 
Feidiova  v  Oiympii.  Zachováno  jen  několik  sloupů.  Vedle  tohoto  chrámu 
dal  zbudovati  Hadrian  též  chrám  Hery  a  Dia  Panhellenského 
a  Pantheon    pro  kult   všech  bohův.    Z  těchto    chrámů   nezachováno 
nic;  neznámo  také,  kde  se  rozkládalo    gymnasium    Hadrianovo. 
Nové  a  nádherné  úpravy  dostalo  se  za  léto  doby  od  bohatého  Heroda 
Attika    stadiu    panathenajskému.    Ze  starověké  stavby,    kterou 
obdivovali  Filostratos  a  Pausanias,  nalezeny  jen  skrovné  zbytky  sedadel. 
Pojmouti  moblo  50.000  diváků,    kteří  zasedli    v  24  dolejších  a  20  ho- 
řejších řadách  sedadel,  odkudž  patřili  na  závody  i  zápasy  gladiátorské 
a  štvanice    divých    zvířat,    pořádané    na    prostranném    závodišti   204  m 
dlouhém,  přes  30  m  širokém.   V  letech   189ó — 1906  obnoveno  nákladem 
alexandrijského  Éeka  Averova  a  r.  1906  poprvé  v  něm  pořádány  olym- 
pijské hry.  Stilisace   pana  autora,   jenž  praví,    že  „Averov  pojal  úmysl 
obnoviti  stadion  pro  první  mezinárodní  hry,  jež  byly  stanoveny  na  rok 
1896'*,  není  dosti  přesná.    Za  nejhořejší   řadou   sedadel    starého    stadia 
zvedala  se  široká,  krytá  stoa.  Západně  od  stadia  na  návrší  Ardettu  zbu- 
doval Herodes  chrám  bohyně  Ty chy,  v  němž  jeho  manželka  Appia 
Regilla   byla  první  kněžkou.    Na  druhém   východním    návrší  byl  He- 
rodův   hrob.    Přesně  určiti  nelze  polohy,    kde    stálo  Odeion  Peri- 
kleovo  r.  80  př.  Kr.    zapálené,   jež  obnovil  knppadocký   král  Ariobar- 
zanes  II.  Mnohé   změny    staly  se    s  divadlem    Dionysovýmato 
za  císaře  Nerona,  kdy  upraveno  dle  vzoru  divadel  římských.  I  zápasy 

10* 


140  Posudky. 

se  Šelmami  se  tu  tehdy  konaly !  Jeviště,  jak  jest  dosud  zachováno,  po- 
chází od  archonta  Faidra  z  3.  stol.  po  Kr.;  ten  upravil  orchestra  \ék. 
pro  naumachie.  Západně  od  divadla  ležela  rozsáhlá  stoa  Eumenova, 
postavená  od  Eumena  II.,  krále  pergamského.  Byla  to  největší  stoa. 
athénská  přímo  pod  terasou  Asklepia.  K  ní  připínalo  se  těsné  odeion^ 
Heroda  Attika,  jež  uzavíralo  na  západě  jižní  svah  akropole.  Vy- 
stavěl je  Herodes  na  památku  své  manželky,  jež  zemřela  r.  160  nebo- 
161  po  Kr.  Místa  zde  bylo  pro  5  až  6  tisíc  lidi.  Určeno  bylo  k  pro- 
dukcím hudebním.  Poslední  památka,  o  níž  se  spisovatel  zmiňuje,  j» 
skoro  cele  zachovaný  náhrobek  Filopappův,  vnuka  koramagen- 
ského  krále  Antiocha  IV.  (hl.  24). 

Spis  prof.  Groba  vyhovuje  všem  slušným  požadavkům  vědeckým. 
Peělivě  užito  příslušné  a  velmi  bohaté  literatury  předmětu  se  týkající 
(uvedené  v  I.  díle),  a  to  až  do  doby  poslední.  Z  autopsie  znaje  místa 
mohl  p.  spis.  podati  všude,  kde  možno  jest,  výklad  jasný  a  určitý. 
Chvály  zasluhuje,  že  zbytečných  hypothes,  k  nimž  jiní  jsou  snadno 
sváděni,  nepodává;  kde  tak  Činí,  jsou  téměř  všude  dobře  odůvodněny 
a  pravděpodobný.  Dobrou  službu  prokáže  čtenáři  Ukazatel,  kde  shrnuta 
vše,  o  čem  kniha  jedná.  Při  jménech  Isidora  a  Zosimy  opomenuto* 
poukázati  k  náhrobku  jejich  na  str.  339.  Z  několika  jen  tiskových  ne- 
dopatření poznačeno  budiž  na  str.  398,  že  manželka  Herodova  zemřela 
r.   160  nebo  161  po  Kr.,  nikoliv  př.  Kr.  Dr.  F.  K. 

Dr.    Eduard     Dominik,    Sv.  Apoštola    Pavla    dva  listy  k  Solu- 
ňanům.    V  Olomouci,    nákladem    vlastním.    Str.    117.    Cena    1'20    K. 

P.    spisovatel  sáhl  ve   spise   tomto   po  starém   a  osvědčeném,  al&- 
v  novější  době  neprávem  zapomenutém  způsobu    výkladu    Písma    sv., 
totiž  po  parafrasi.    Ze  všech  druhů  výkladu    parafrase    nejlépe    uvádí* 
prakticky  do  smyslu  čteného  textu,  nejlépe  podává  myšlenkový  postup 
a  vniterní  vztah  jednotlivých  částí  jeho,  nejlépe    zprostředkuje  čtenáři 
přehled  a  jasný  názor  o  tom,  co  posvátný  autor  chtěl  říci.   V  rozsáhlých- 
a  učených  komentářích  bývá    právě    tato    praktick  á  stránka   výkladu 
často  zanedbávána,  nebo  mizí  mezi  vědeckým  aparátem.  Prof.  Dominik, 
vytknul  si  jako  cíl  vyložit  jasně  a  srozumitelně  text  obou    oněch    listůi 
sv.  Pavla,  tak  aby  intelligentní  čtenář,  na  prvním  místě  kněz  a   boho-i 
slovec,  s    úplným    porozuměním   je    mohl    čísti.    K   cíli  tomu  nemohl 
užít  lepší  formy  než  parafrase.  Lze  pak  s  potěšením     konstatovat,   ž( 
cíle  onoho  také  plnou  měrou  dosáhl.  Po  úvodě,  jenž    pojednává  o  za-4 
ložení  a  osudech    křesťanské    obce  v  Soluni,    přistupuje    k    vlastnímu. 
výkladu.    Postupuje    tím    způsobem,  že    vždy    nejprve    podá    překlad, 
jednotlivých  myšlenkových  odílů  s  kratičkými  vysvětlujícími  vložkami,, 
na  to  pak  následuje  vlastní  parafrase    Překlad  je    plynný  a   vystižný,, 
výklad  pak  jasně  a  případně  osvětluje  smysl  textu.    Otázky  čistě    vě- 
decké a  otázky  kritiky  textové  nechává  autor  stranou,  pouze    poznámky 
pod  čarou  upozorňují  čtenáře  znalého  řečtiny  na  hlavní  a  nejdnležitéjši 
věci  spadající  do  tohoto  čistě  vědeckého  oboru.    Jen  v  druhém   listu, 


Poendky^ 141 

tam,  kde  sv.  Pavel  mluví  o  znameních  předcházejících  Kristova  parasii, 
rozhovořil  se  autor  ve  vlastním  výkladu  o  růzaých  míněních  a  názorech, 
Jaké  mají  vynikající  katoličtí  exegetové  o  smyslu  této  záhadné  a  ne- 
snadné kapitoly.  Ve  výkladu  temných  výrazů  ó  xa-é/wv  a  "6  xaxéxov 
namlouvá  se  autorovi  nejlépe  výklad  Theodorův  a  Theofj^laktův,  že 
ona  zdržující  moc  je  úradek  Boží,  aby  evangelium  bylo  všem  národům 
hlásáno. 

Ku  konci  předmluvy  podotýká  p.  spis.,  že  hodlá  podobným  způ- 
sobem vydat  výklad  i  ostatních  listů  sv.  Pavla.  V  zájmu  české  theo- 
logické literatury  i  praxe  jest  si  přán,  aby  tento  úmysl  byl  brzy  pro- 
veden. Splácel  bv  se  tím  i  dluh,  jejž  má  Morava  k  přednímu  biblistovi 
svému,  Sošilovi.  H. 

Ur.  F.  Zach,  DsLS  religiose  Sehnen  und  Suchen  unserer  Zeit. 
Schoningh.  Paderborn.  1913.   92   str.   1   K   20  h. 

Doba,  v  níž  se  o  náboženských  představách  mluvilo  jako  o  pře- 
konaném stanovisku,  patří  minulosti.  Je  zvláštní,  že  právě  nejšlechetnější 
duchové  po  trpkém  zklamání  přicházejí  k  tomuto  poznání.  Voltairská 
zloba  a  nenávist  působí  dnes  jen  u  lidí  beze  všeho  hlubšího  vzdělání. 
Comte  prorokoval,  že  bude  na  zemi  ráj,  až  lidstvo  nebude  pohlížet 
vzhůru  a  vzdá  se  vší  naděje  v  pomoc  nebeskou.  Co  se  však  stalo? 
Místo  slibované  harmonie  dostavila  se  disharmonie,  místo  pravdy  po- 
dávají se  nám  subjektivní  náhledy,  místo  kýžené  jednoty  vidíme  hotovou 
anarchii.  „K  čemu  mám  naši  společnost  přirovnat?"  táže  se  Sohm, 
aniv.  prof.  práv.  „Přirovnávám  ji  k  zemskému  tělesu,  na  němž  bydlíme. 
Tenký  povrch  nad  ohromny-m,  žhavým,  vulkanickým,  revolučním  já- 
drem. Zevně  vše  v  pořádku,  mír.  květy  .  .  .  avšak  okamžik,  a  živelní 
titanské  síly  podsvětí  změní  veškeru  krásu  v  rumiště  a  popel."  Pře- 
pjatým  doporučováním  a  vychvalováním  individualismu  živila  moderní 
kultura  bestii  v  člověku.  Ve  vyšších  vrstvách  lze  pozorovati  blaseovanou 
resignaci,  v  nižších  trpké  zoufalství.  „Pokus  upravit  život  bez  nábo- 
ženství skončil  bídným  liaskem."  (17  str.)  „Víra  v  samospasitelnou  kul- 
turu a  neobmezený  pokrok  jest  otřesena.  Člověk  je  si  znovu  vědom 
své  slabosti  a  touží  po  živém  prameni  síly"  dí  Rogge.  „Nevěra  se  pře- 
žila .  .  ,  a  znovu  táží  se  lidé,  zda  není  nic  vyššího  než  tento  chudičký 
svěí,  nevědí  však  dosud,  kde  ho  hledat  mají",  praví  Xaumann  (str.  27). 
Žádná  země  tak  vášnivě  křesťanství  nepotírala  jako  Francie,  ale  žádná 
také  tolik  škod  neutrpěla.  U  novějších  spisovatelů  francouzských,  kteří 
kořen  zla  poznali,  pozorujeme  obrat  k  lepšímu ;  o  náboženských  ide- 
álech píší  zcela  jinak  než  jejich  předchůdcové  v  letech  osmdesátých 
minulého  století.  Tak  na  př.  nazývá  Henry  Bérenger  křesťanství  „prin- 
cipem, kterým  moderní  svět  bude  zachráněn."  Vynikající  básníci  posled- 
ních desítiletí  prodělali  cestu  od  nevěry  k  víře  křesťanské.  Bourget, 
Coppée,  Huysmans,  Verlaine,  Retté,  Charles  Guérin  a  jiní.  Vše  tomu 
nasvědčuje,  praví  spis.  trochu  optimisticky,  že  „den  Damašku  jest 
francouzské   společnosti    blízkým"    (45  str.^.    Nejen    ve  Francii,    nýbrž 


142  Posudky. 

i  V  jiných  zemícli  nacházíme  totéž  přesvědčení.  Busse  píše,  že  nkře- 
sfanství  je  zase  na  denním  pořádku.  ...Není  pochyby,  odkud  vítr  věje. 
Der  Geist  unserer  neuesten  Dichtung  ist  dem  Geiste  verwandt,  in  dem 
die  Menschheit  Weihnacht  feiert"  (53  str.)  Nedá  se  sice  upřít,  že  mo- 
derní svět  si  namnoze  přeje  takového  Krista,  který  nedává  žádného 
přikázání,  který  vše  odpouští,  který  jest  vtělenou  láskou  a  milosrden- 
stvím, avšak  takový  Kristus  by  lidstvu  neprospěl.  Přenecháme-li  za- 
kladatele křesťanství  subjektivním  náladám  jednotlivců,  pak  se  k  pra- 
vému Kristu  lidstvo  nikdy  nedostane. 

Pravdu  má  autor,  když  píše :  „Horečka  kritisovat  a  reformovat, 
jest  moderní  iníluencí  duchů,  jíž  veškeré  dnešní  náboženské  hnutí  trpí'' 
(str.  64,).  Eucken  je  přesvědčen,  že  problém  náboženství  bude  lidstvo 
v  20.  století  více  zajímati  a  že  teprv  po  těžkých  katastrofách  se  ukáže, 
že  křesťanství  mělo  nejen  velikou  minulost,  ale  že  má  i  velikou  bu- 
doucnost. Dr.  J.   Vrchovecký.     |. 

V 
A.  Vacňaía,  Časti  gli  o  ne.  Historická  hra  o  čtyřech  jednáních.    „Bibhotéka 
Julia  Zeyera",  sv.   7.  Stran    77.  Praha    1913.  Vydává   „Zeyerův    fond". 

Mladý  autor  této  hry,  vyznamenané  cenou  ze  „Zeyerova  fondu", 
je  státním  úředníkem  ve  Vídni,  kde  má  dosti  příležitosti,  aby  seznal 
život  a  etiketu  dvorních  i  aristokratických  kruhů,  jakož  i  jejich  stylisaci 
v  dramatech,  hraných  na  vídenských  jevištích.  Má  nejen  dar  postřehu, 
ale  i  píli,  která  jeho  svěžímu  talentu  časem  umožní  vytvořiti  bezvadný 
divadelní  kus.  V  rozvržení  děje  i  v  úpravě  scén  projevuje  autor  skutečné 
nadání,  a  nevili  si  časem  rady  s  osobami,  dovede  za  to  rozpřádati 
hovory,  které  jiskřivostí  upomínají  místy  na  konversační  hry  Wildeovy. 
Hru  o  Hraběnce  Castiglione,  italské  pletichářce  při  dvoře  císaře 
Napoleona  HI,  napsal  Vachata  veršem,  který  jest  odlikou  zeyerovského 
blankversu.  Obratnost,  s  jakou  tohoto  epického  verše  užívá,  a  poměrná 
rytmická  bezvadnost  poskytují  dosti  naděje,  že  mladý  autor  dopracuje 
se  časem  k  svému  osobitému  verši,  a  co  více,  že  napíše  i  drama 
dobrou  českou  prosou.  Častějšímu  provedení  této  pěkné  prvotiny  na 
menších  jevištích  bude  asi  vaditi  poměrná  nákladnost  scénické  úpravy.. 

V.  B, 


Kozhled  náboženský.  l43 


Rozhled 

nábožensky. 

Zápas  o  náboženský  názor  světový  přiostřuje  se  tím  více,  čím 
určitější  jsou  nároky  tohoto,  nezůstávati  v  oblasti  neplodného  přesvěd- 
čení, nebo  vlastně  pouhého  cítění,  nýbrž  osvědčovati  se  v  celém  životě 
ělověka,  jak  jest  bytostí  soukromou  i  společenskou,  tedy  pronikati 
veškeru  bytost  i  činnost  jeho  v  soukromí  i  na  veřejnosti,  a  zde  nejen 
v  theoretickém  nátěru,  nýbrž  i  v  celé  praxi,  ve  všech  tak  rozvět- 
vených zájmech  kulturních  i  hospodářských.  Zápas  ten  stává  se  tím 
těžším,  že  na  jedné  straně  převaluje  se  tiba  jeho  v  zemích  obojího 
vyznání  pořád  více  —  k  potěše  i  výstraze  budiž  to  vytčeno  —  na 
bedra  katolíků  samotných.  Protestantismus  až  na  skrovné 
poměrně  výjimky  buďto  netečně  přihlíží  nebo  hledá  své  úspěchy  v  tom, 
aby  podrýval  činnost  katolickou,  zapomínaje,  že  vlastně  jen  podřezává 
haluz,  na  které  sám  sedí.  Nedávno  jim  vytkl  sám  vydavatel  (prot.) 
časspisu  Siona  (Herold),  že  starou  dědičnou  chybou  protestantismu 
jest  výměr  „protestantisch  =  antikatolisch",  kterážto  přehorlivost  evan- 
gelické církvi  prý  již  mnoho  uškodila,  a  že  mnoho  jest  pouze  býlím, 
co  jakožto  „echt  protestantisch'*  se  chová  a  pěstuje.  Pravoslaví  pak, 
zaujaté  íýmže  předsudkem  své  povýšenosti,  ani  staletými  dějinami 
nebylo  dosud  přesvědčeno,  jak  bezplodná,  tedy  dle  přirozeného  chodu 
věci  škodlivá  byla  a  jest  jeho  jsoucnost  a  působnost :  ztrnulost  a  ma- 
rasmus jeho  přenáší  se  z  náboženské  oblasti  na  celý  duševny  život 
vyznavačů  jeho,  na  Rusi  i  na  Balkáně.  Raští  „národníci"  velebí  sice 
ducha  lidu  svého,  ale  ten  jednak  zachoval  se  přes,  ba  proti  pravoslaví, 
jednak  není  žádoucí  bez  výhrady,  pokud  je  sice  houževnatý  víc  pas- 
sivně.  Není  ani  tu  přirozeného  rozvoje  a  pokroku,  tak  že  silnější  ná- 
razy působí  bořivě.  A  toto  pravoslaví  hledá  styky  se  všelijakými 
sektami,  jenom  ne  s  katolictvím,  jemuž  jest  přece  pořád  ještě  nejbližší, 
podporuje  sebe  nesmyslnější  sekty,  jsou-li  namířeny  proti  katolictví,  a 
vidouc,  že  všechno  takové  násilí  jest  marné  proti  síle  duchovní,  zaka- 
zuje, jak  nedávno  se  stalo,  i  řeckokatolický,  uniatský  obřad, 
jelikož  prý  by  podobnost  jeho  s  pravoslavným  prosté  lidi 
sváděla  k  záměnám;  nechce  se  totiž  přiznati,  že  v  samém  středu 
jeho,  v  Petrohradě,  právě  elita  obyvatelstva,  která  zajisté  znala  a  zná 
rozdíl  bohoslužby,  obcuje  bohoslužbě  katohcké,  a  proto  proti  ní  brojí, 
právě  jako  protestantismus,  o  jehož  bohoslužbě  sám  Riehl  napsal : 
„Unser  evangelischer  Kultus  ist  schlicht,  ntichtern,  praktisch,  aber 
auch  ungemiitlich  und  poesielos."  Není  sice  obřad  nic  podstatného, 
měnil  se  a  bude  se  měniti,  a  i  svatí  mužové,  jako  František  Ass.  na- 
lékali  na  větší  prostotu  boheslužby  naší,  jež  tu    a    tam    byla    by   sku- 


144  Rozhled  náboženský. 


tečně  žádoucí,  ale  s  druhé  strany  zase  vážní  protestante  naléhali  a  na- 
léhají na  to,  aby  jejich  bohoslužba  nevylučovala  všech  pomůcek,  jež 
bohoslužbu  krášlí  a  zdojerauují.  V  pravoslaví  živel  tento  se  pěstuje 
jednostranně,  a  proto  bohoslužba  pozbývá    vniterných    styků    s    lidem. 

Odporem  se  věci,  opět  po  zákonu  přírodním,  ženou  do  krajaostí; 
tak  bývalo  a  jest  vždycky  a  všude.  I  nám  toho  třeba  býti  pamětlivu 
při  pokušení,  dělati  všecko  právě  naopak  než  druzí.  Výstřednosti  pak 
nejen  že  se  vzdalují  od  středu,  nýbrž  snadno  také  od  své  vlastní  pod- 
staty, která  ve  středu  jest  jaksi  ztělesněna.  Rozvážnější  živlové  vždycky 
prohledají  více  k  tomu,  co  pojí  a  sjednocuje,  a  proto  s  hrůzou  pozo- 
rují, že  slepý  boj  proti  katolictví  podrývá  základy  křesťanství 
vůbec.  Není  sice  nic  nového,  že  křesťané  v  boji  proti  křesťanům  raději 
dílo  druhé  strany  dokořán  zničili,  když  se  nestalo  po  jejich;  právě 
letos  na  př.  připadá  SOOletá  smutná  památka,  jak  Hollanďané  poštvali 
Japonce  proti  katolickým  missiím,  vydávajíce  je  za  náhončí  Španělska, 
a  křesťanství  v  Japonsku  téměř  vyhubeno.  Příkladů  takových  jest 
v  missijních  zemích  dosť  a  dosť,  u  nás  pak  jich    též  není    nedostatek. 

Přítomnost  silněji  dojímá  než  minulost,  a  proto  jest  nám  v  těch 
přívalech  kolikrát  jako  tam  těm  učeníkům  Páně  na  zmítané  loďce : 
„hyneme!"  Dějepis  však  „starých  zlatých  časů"  bez  výhrady  neuznává 
—  škoda  jen,  že  právě  naše  dějiny  jsou  —  ne  ve  schématech  ale  — 
v  podrobnostech  tak  málo  známy:  zvěděli  bychom  z  nich,  že  bývalo 
v  něčem  sice  lépe,  ale  v  něčem  také  hůře,  mnohem  hůře  než  je  dnes. 
Není  tedy  příčiny  k  zoufalství,  ale  ovšem  ku  bdělosti,  a  proto  k  práci, 
obranné  práci. 

Nejsou  novými  ani  různosti  v  táboře  našem,  a  bylo  by  divné, 
kdyby  jich  nebylo,  kdyžtě  o  mnohých  nerozhodnutých  otázkách  jsou 
možný  různé  názory,  jichžto  věcnj^m  přetřásáním  se  pravdě  jen  po- 
slouží, kdežto  naprostá  uniformita,  ideál  to  povah  kaprálských,  by 
mohla  znamenati  také  jen  ztrnulost  a  nedostatek  zájmu,  nikoliv  jednotu. 
Poslední  dobou  vyskytlo  se  však  na  veřejnosti  více  zpráv  o  rozporech, 
které  znamenají  spíše  různice  než  různosti  Jako  často,  tak  i  tentokrát 
bouřliváčci  přicházejí  z  Francie.  Sotva  v  Němcích  trochu  ztišen  spor 
o  sdružení  křesťanská  či  katolická,  dávají  o  sobě  věděti  francouzští 
integralisté,  typ  to  horlivců  přehorlivých,  jenž  není  právě  zvlášt- 
ností francouzskou,  nýbrž  je  rozlezlý  všude,  typ  to,  jenž  i  dle  umír- 
něných jesuitských  „Etudes"  domnívá  se  míti  monopol  pravověří  a 
chce  býti  papežštější  než  papež ;  zdali  je  to  opravdové  přesvědčení, 
aneb  jen  justament  promíšený  pokrytectvím,  nesnadno  říci  —  snad 
oboje,  tam  jedno,  tam  druhé.  Nebudu  ostatně  čtenářů  svých  unavovati 
věcí,  o  které  jsme  již  často  psali.  Od  nešťastné  jednostranně  frankofilské 
politiky  vleče  se  spor  mezi  francouzskými  katolíky  bez  přestávky,  jen 
že  někdy  pro  veřejnost  utuchá,  někdy  ostřeji  propukává.  Nyní  jest  ve 
stadiu  odporu  proti  t.  zv.  ep  i  s  k  o  pali  sm  u.  Z  Jiíma  totiž  dány  po- 
kyny, aby  se  katolíci  seřadili  kolem  svých  biskupův,  aby  spolupůsobili 
v  organisacích  diecesuích,  a   nechali    všelijakých    soukromých,    zvláště 


Rozhled  náboženský.  14f 


novinářikých  extratour.  A  proti  tomuto  „episkopalismu"    boaří  strana 
postižená,  integralisté,  prý  jménem  čistoty  víry. 

Coái  podobného  odehrává  se  u  r  a  k  o  u  s  k  ý c  h  N  ě  m  c  ů.  1 9.  ledna 
t.  r.  vydalo  po  kuéžstvu  vídenské  diecése  několik  spolkův  osvědčení 
Vídenskému  arcibiskupovi,  že  nesouhlasí  s  útoky  „Oesterreichs  katho- 
lisches  Sonntagsblatt"  a  s  „Bund  der  deutschen  katbolischen  Jugend 
Oesterreichs**  (orgány  „Die  Saat"  a  „Die  Volksbewegung"),  kterými 
se  zvláště  křesťanskosocialní  ruch  co  do  pravověrnost  i  podezírá, 
nevyjímajíc  ani  biskupiiv  a  kněží  v  něm  činných  ;  jsou  to  dozvuky 
taktického  boje  mezi  stranou  katolickou  a  křesťanskosocialní  v  Tyrolích, 
který  tam  kompromisem  šfastně  skončen,  ale  nyní  v  jiné  podobě  do 
střediska  přenesen.  I  u  nás,  jak  známo,  stavěna  v  novinách  strana 
katolickonárodní  s  rolnickou  proti  křesťanskosocialní,  ač  ovšem  o  věcech 
víry  tu  nemluveno.  Ony  zmíněné  spolky  —  Katolická  Unie  s  kníž. 
-Zd.  Lobkovicem  v  čele  —  zdůrazňují  v  listě  svém  oddanost  k  papeži 
a  k  biskupům,  odmítajíce  každou  „vedlejší  vládu"  jmenovaných  listův 
a  lidí  za  nimi  stojících.  (K  činnosti  strany  křesťanskosocialní  bylo  by 
v  této  příčině  možno  leccos  podotknouti,  ale  budiž  prozatím  odloženo ; 
že  proti  zednářskému  pokrokářstvu  jest  silnou  hradbou,  o  tom  není 
pochyby,  a  jest  si  jen  přáti,  aby  tomuto  ještě  silnějšíuiu  nepříteli 
neukazovala  tolik  —  slabin  1)  Zajímavo  jest,  že  zde  spolek  mládeže 
vyskytuje  se  na  straně  útočné,  kdežto  ve  Francii  „Association  cath. 
de  la  jeunesse  fr.",  mající  přes  100000  úiů,  jest  vedle  „Ligue 
patriotique  de  Fr."  a  „Actiou  populaire"  hlavní  oporou  a  nadějí 
organisace  diecesní. 

Ve  sněmovně  francouzské  zvolen,  ovšem  jen  demonstračně,  mí  sto- 
před  šedou  suspendovaný  abbé  L  eraire,  který  bez  dovolení  biskupova 
byl  na  poslance  kandidoval  a  v  jehož  listě  též  proti  biskupskému 
vedení  útočeno.  Jako  sociální  pracovník  dobyl  si  L.  nemalé  obliby; 
úřadu  místopředsednického  se  vzdal,  nenalézaje  asi  v  komedii  té  sám 
nic  důstojného. 

Mimochodem  budiž  tu  varováno  od  šíření  zpráv  o  úplném  úpadku 
života  náboženského  ve  Francii,  tak  jako  zpráv  příliš  optimistických 
a  povrchních,  na  př  u  poutníků.  Nedávno  na  př.  pustil  v  „Revue" 
p.  Brival-Bayard  do  světa  číslice  o  „pratiqu  ants"  katolících,  kteří 
totiž  chodí  do  kostela  a  ke  svátustem  Číslice  ovšem  mluví,  ale  mají 
býti  správné,  ne  tak  zmenšené  jako  Brivalovy,  který  chtěl  jimi 
vlastně  jen  odůvodniti  rozluku  Církve  od  státu,  a  proto  kresld  hodně 
do  tmavá.  Pro  Notre  Dáme  du  Rosaire  udává  celkem  600  návštěvníkův, 
ač  jen  tamní  spolek  mládeže  má  tolik  údů;  St.  Charles  má  prý  návšt. 
jen  1207,  ačkoli  kolem  1000  bývá  na  jediné  mši  svaté  (o  11.  hod.) 
Mnoho  tu  zanedbáno,  bouře  přišla  na  nepřipravené,  ale  půda  je  zdravá 
i  úrodná ;  probuzené  sebevědomí  jeví  všude  dobré  účinky,  ačkoli 
mnoho  třeba    doháněti. 

S  příliš  nepříznivými  zprávami  nesnadno  také  porovnati  skutek, 
že  bohoslovná  věda  francouzká  v  posledních  letech  rozkvetla, 
jako  nikdy  před  tím,  a  to  všemi  směry,  v  theologii  historické  i  speku- 


l4C  Bozhled  náboženský. 


lativní,  zvláště  v  oné,  která  tam  vždy  měla  dobré  pěstitele.  Přílišná 
fantastično3t  a  frásovitost  ustupuje  věcné  přesnosti,  zdobíc  ji  pouze 
jako  elegance  výrazu  a  slohu,  a  vydána  díla,  jichž  i  pokročilé  Německo 
jim  závidí. 

O  j  kard.  Rampollovi  (srv.  min.  č.),  o  pomtTu  jeho  k  Francii 
a  trojspolku,  o  němž  podle  stanoviska  a  stran  různě  se  píše  a  ještě 
mnoho  asi  psáti  bude,  slušno  uvésti  také  slova  dobrého  jeho  známébo, 
říšského  bavoi'ského  rady  sv.  p.  Cramer-Kletta,  který  i  jako  protestant 
(konvertoval  teprve  předloni)  byl  upřímným  přítelem  i  podpůrcem 
katolictví,  zvláště  benediktinského  řádu.  Píše  (v  katol,  „Augsburger 
Postzeitung"  1913  č.  587),  že  RanapoUovi  záleželo  mnoho  na  tom, 
aby  ve  Frí^ncii  nastala  trvalá  vláda  živlu  konservativního,  a  proto 
raděno  z  Eíma.  by  republika  byla  vůbec  uznána  a  strany  royalní, 
•bonapartská  a  mírně  republikánská  se  spojily ;  royalisté  republiky 
neuznali,  a  tím  radikalismus  nabyl  převahy.  Chybou  bylo,  že  prozíraví 
kard.  Richard  v  Paříži  a  Langéaieux  v  Remeši  k  popudům  římským 
chovali  se  velice  zdrželivě  a  málokdy  se  v  Římě  ukázali,  aby  varovali^ 
kdežto  optimistický  arcib,  a  později  kardinál  Mathieu  v  Bordeaux  ne- 
ustával v  Římě  líčiti  církevní  poměry  francouzské  ve  světle  nejrůžo- 
vějším ;  neinformovanost  římská  byla  tedy  i  tentokrát  zaviněna  známou 
francouzskou  schlubností,  která  vzdálenému  pozorovateli  činí  i  dnes- 
téměř  nemožným  ve  francouzských  poměrech  se  vyznati.  Rampolla 
od  monarchistů  nenáviděn  a  snahy  jeho  mařeny.  Cramer-Klett  podotýká,, 
že  1895  o  kterési  slavnosti  u  sv.  Petra  konané  kard.  EampoUou  sám 
zaslechl  v  zástupu  tázati  se  francouzsky,  který  že  to  kardinál  slouží, 
a  když  odpověděno,  že  R.,  řekl  pán  své  manželce :  Allons  nous 
en,  je  ne  veux  pas  voir  ce  francmacon!  To  platilo  velezbožnému 
Rampollovi,  jehož  bohoslužba  obcujícím  byla  ku  povznesení,  mnobým 
ovšem  také  pro  délku  svou  k  nudě  (slouží val  prý  přes  1^  hodiny, 
konaje  mezi  mší  sv.  rozjímání,  dle  slov  Cr.-Kl.  po  zvláštním  dovolení 
papežově;  dle  rubrik  to  ovšem  nebylo). 

S  novými  poměry  vlašskými  nemohl  se  arciť,  jako  asi  žádný 
starší  vlašský  kardinál,  smířiti,  k  Německu  neměl  té  příchylnosti  jako 
kard.  Galimberti,  ale  nejméně  přátelský  byl  jeho  poměr 
k  Vídni,  a  Cramer-Klett  praví  také,  proč.  Bylo  to  (vedle  obecné  ne- 
chuti vlašské  k  Rakušanům,  můžeme  předeslati  my)  opětovné  neblahé 
zasahování  rakouské  diplomacie  do  papežské  politiky  a  do  konklave^ 
iiž  za  Rihoře  XIII  (státní  sekr.  Bernetti),  za  josefinismu,  pak  za  kon- 
klave  benátského  atd.  Ano  ani  úředních  forem  vůči  Vatikánu 
často  nešetřeno  z  rakouského  Palazzo  di  Venezia!  Diplomaté  rakouští 
místo  co  by  své  a  své  říše  katolictví  ukazovali  co  největší  šetrností^ 
naopak  nezachovávali  vždy  ani  obvyklé  zdvořilosti.  (Též  o  hr.  Aeren- 
thalovi  se  praví,  že  k  vídenskému  nunciovi  nezachoval  se  vždy  pravé 
kavalírsky.) 

Cramer-Klett,  jehož  údaje,  jak  jej  známe,  jsou  nad  všelikou  po- 
chybnost povzneseny,  jinak  jest  pro  osobnost  R.  pln  chvály  a  jest  jisté 
blíže  pravdě  než  ti,  kteří  z  jakýchkoli  příčin  jej  snižují.  Celkem  však 


Rozhled  náboženskf.  147 


již  převládá  úsudek,   že  přece  dobře  bylo  politickou  neboli  d  i  p  1  o  - 
Matickou  éru  v  Eiiiiě  vystřídati  opravami  vniterními. 

* 

V  Marmarošské  Sihoti  koná  se  pověstné  přelíčení  proti  94 
Rusinům,  že  prý  se  dopustili  vlastizrady,  chtěli  zašantročit  severo- 
východní kraje  uherské  Rusku  a  mezi  řeckokatolickým  lidem  šířili 
náboženské  knížky  pravoslavné  s  modlitbou  za  cara.  chfějíce  je  přivésti 
k  pravoslaví.  V  soudní  síni  odehrávají  se  srdcervoucí  výjevy.  Obža- 
lovaného Rusína  ptá  se  předseda  soudu:  „Jak  dlouho  jste  ve  vezení?'* 
A  chudák  odpovídá:  „Nevíra  —  asi  sto  let".  Ubožák  byl  pomaten  na 
rozumu.  Tutéž  odpověd  na  otázku  dává  brzy  druhý,  třetí  .  .  .  Tlumočník 
podává  často  výpovědi  obžalovaných  soudu  zkomoleně,  překrouceně, 
pravý  opak  toho,  co  obžalovaný  řekl,  a  předseda  ještě  se  posmívá 
ubohému  lidu  rusínskému,  že  ^.je  všeobecně  známo,  že  u  nás  (v  Uhrách) 
Rusinům  se  dcbře  vede."  Tolik  židovských  pijavic  nechová  v  Uhrách 
žádný  národ  na  těle  svém,  jako  Rusíni.  Většina  obžalovaných  se 
přiznává,  že  se  chtěli  státi  pravoslavnými,  že  se  modlili  z  ruských 
modlitebních  knížek,  ale  modlitby  za  ruského  cara  prý  neříkali.  O  po- 
litické stránce  hnutí  dle  všeho  neměli  tušení,  leda  snad  někteří  svůdcové. 
Podivný  to  soud.  který  soudí  v  řeči  madarské,  jíž  ani  obžalovaní,  ani 
na  200  svědků  nerozumí,  kde  soudce  nezná  řeči,  v  níž  k  něoau  mluví 
obžalovaní  i   svědkové. 

„Kolokol",  blízký  ruské  hierarchii,  rovněž  popírá,  že  by  tento 
ruch  mezi  Rusíny  byl  směru  politického;  obžalovaní  prý  stali  se  obětí 
panslavských  sríů  hr.  Bobrinského,  kterých  nelze  sloučiti  s  reální 
politikou  a  s  požadavky  mezinárodních  ohledů.  Přes  to  však  v  Petro- 
hradě zřídili  si  výbor,  jenž  má  sbírati  příspěvky  pro  čtyry  mi- 
hony  Malorusu  na  Červené  Rusi  žijících  a  již  pravoslavných  nebo 
k  pravoslaví  tíhnoucích.  V^  tomto  výbore  pro  haličskou  pro- 
pagandu jsou  posl.  Markov  a  Kurylovič,  kijevský  metropolita  Flavian, 
finský  arcibiskup  Sergius,  D.  Vergun,  br.  Bobrinskij,  M.  Suvorin.  A. 
Bašmakov  a  j.  Spolek  sestává  ze  stoupenců  všech  politických  stran  : 
věc  oněch  zahraničních  bratří  není  prý  všeslovanská,  nýbrž  výlučně 
ruská,  a  Rusové  mají  prý  k  nim  mravní  povinnosti,  kterým  prý  se 
nesmějí  vymykati,  nechtí-h  se  vzdáti  velmocenského  postavení.  Takovými 
a  podobnými  nabubřelostmi  hájí  svůj  program,  na  nějž  rakouské  úřady 
ovšem  nemohou  pohlížeti  než  jako  na  útok  proti  státu.  Záminkj" 
ruské  ovšem  nejsou  bez  podstaty,  neboť  co  rakouské  vlád}'  v  Cis 
i  Trans  na  Rusínech  páchaly,  jest  přímo  hanebné.  Ale  jinak  by  Rusové 
měli  se  poohlédnouti  hezky  po  svých  bratrích  doma  a  napřed  o  ty 
se  starati  ! 

Je  to  podobné  jako  s  protestantismem.  V  Německu  se  po 
tisících  odpadá  od  protestantismu  k  beznáboženství,  a  pořád  tam  mají 
pastorův  i  peněz  dosť,  aby  nám  sem  nosili  „čisté  křesťanství".  Je  nám 
křesťanům  až  hrozno  uvažovati,  jaký  rozvrat  v  protestantismu  vládne, 
jak  místo  něho  pohanství  šmahem   nastupuje,  a  ti  lidé  docela  cynicky 


I  -^8  Rozhled  náboíenský. 


se  Dám  sem  vtírají  za  apoštoly.    Rozumí    se  samo    sebou,  že  v  zájma 
<Sistébo  evangelia,  jako  kdysi  švédské  hordy  blahé  paměti. 

* 
Uherskému  ministru  spravedlnosti  Baloghovi,  jenž  proti  opposici 
měl  tuhou  práci  s  předlohami  tiskového  zákona  a  j.,  připomínal  zednář 
Benedek  ve  sněmovně,  že  nemají  se  bořiti  „díla,  která  moudrost 
vymyslila,  síla  vytvořila  a  krása  vyzdobila"  (zaámé  to 
heslo  zednářáké),  a  zednář  Lehel  Hedervary  na  ministra  po- 
křikoval :  „Pamatujte  na  svůj  slib,"  za  souhlasu  30  přítomných  zednářů. 
Balogh  totiž  i  jeho  státní  tajemník  Vada s z  jsou  také  zednáři, 
tentokrát  vládní .  .  . 

* 

Vloni  již  po  třetí  konal  se  v  Lovani  prázdninový  l}^denní  kurs 
pro  náboženskou  ethnologii  (Sémaine  ďethuologie  religieuse). 
Název  „náboženská  ethiiologie"  nevystihuje  zcela  účelu  a  podstaty 
těchto  kursů,  jejichž  cílem  jest  uvésti  posluchače  do  studia  mimokře- 
sfanských  náb  ižeuství.  V  život  uvedl  tyto  kursy  vydavatel  revue  Anth- 
ropos  P.  Vilém  Schmidt  S.  V.  D.  Jako  místo  zvolena  byla  Lovau 
v  pohostinné  Belgii.  Kardinál  Mercier  myšlenku  onu  s  radostí  uvítal, 
universita  s  ochotou  propůjSila  své  místnosti.  První  kurs  konal  se  r. 
1911  od  1.  do  3.  záři  za  předsednictví  Msgre  Le  Roy,  známého 
misijního  spisovatele  a  generálního  představeného  Otců  sv.  Ducha. 
Účastníku  bylo  40.  Druhý  kurs  v  roku  1912  od  27.  srpna  do  4.  září 
měl  již  účastníků  130,  v  roku  )913  bylo  posluchačů  135.  V  přednáškách 
dle  programů  z  let  1912  a  1913  byl  ve  všeobecné  části  podán  úvod 
do  studia  náboženství,  v  části  zvláštní  pojednávalo  se  buď  o  jednotlivých 
náboženských  zjevech  (1912  lotemismus,  1913  astrální  mythologie)  a 
o  jednotlivých  náboženských  formách  (1912  náboženství  v  Annamu  a 
v  Africe,  1913  Islám).  Účastnili  se  oněch  kursů  zviášiě  učenci  zabý- 
vající se  srovnávajícím  studiem  náboženství,  jednak  praktičtí  misionáři. 
Pro  obojí  ony  kursy  byly  s  velkým  prospěchem  Úspěch  jejich  jest  nejen 
ctí  pro  katolickou  vědu,  ale  i  důkazem  čilé  vědecké  práce  katolických 

misionářů. 

* 

O  jednotném  duchovním  zpěvníku,  o  němž  i  v  Němcích 
už  mnoho  jednáno,  vyslovuje  se  Gustav  Erlemann  v  Trevíru  v  ten 
smysl,  že  požadavek  jediného  zpěvníku  (jejž  on  sám  dříve  zastával) 
třeba  opustiti  a  spokojiti  se  zpěvníkem,  v  němž  by  asi  100  stejných 
písní  —  stejných  slovy  i  nápěvy  —  bylo  společných,  vedle  toho  pak 
dle  diecesí  umístěny  byly  osvědčené  písně  jednotlivým  diecesím  zvláštní 
£L  obvyklé.  Pravidlo  to  zdá  se  zcela  rozumným  i  proveditelným. 

U  nás,  v  oblasti  mnohem  užší  jak  co  do  rozlohy  tak  co  do  zá- 
soby, bylo  by  tím  snadnější  docíliti  jednoty,  a  to  ještě  větší  než  tam 
vytčena  Různost  u  nás  pochází  hlavně  z  písní  nových  a  pak  ze  slovních 
oprav,  jež  u  starších  a  společných  písní  byly  nezbytné,  mají- li  býti 
bohoslužeb  důstojné.  O  obojích  mohou  arcit  úsudky  se  rozcházeti,  ale 
neposlouží  se  věci,  když  theoretický  nesouhlas  přechází  také  ve  skutek, 


Rozhled  náboienskf.  141^ 


tak  Že  nové  opravné  snahy  vedou  jen  k  většímu  tříštění.  Jak  ostadoé 
toto  jest,  možno  nejlépe  pozorovati  na  poutních  místech,  kde  se  schází 
poutníci  z  různých  krajin  ;  jaká  to  pak  matenice  při  společných  boho- 
službách !  Na  Moravě,  věrné  snahám  Sušilovýra,  pracován*  o  nápravě 
mnohem  úsilovněji  nežli  v  Cechách,  kde  sice  vydáno  základní  dílo, 
kancionál  Svatojanský,  ale  málo  zužitkováno  ;  škoda  jedině,  že  nedo- 
cíleno aspoň  tu  na  Moravě  shody  mezi  kancionálem  olomouckým  a 
brněnským,  jež  jinak  oba  značí  veliký  pokrok  v  tomto  předůležitém 
odvětví  bohoálužebného  umění,  po  stránce  jak  slovesné  tak  hudební. 
Dle  novějších  zpráv  konají  se  nyní  také  v  Cechách  přípravy  k  vydání 
nového  zpěvníku.  Věc  jistě  bude  zlepšena,  jednota  sotva. 

O  příspěvcích  obci  na  kostely  správní  soud  rozhodl  ne- 
stejně, jak  i  v  jiných  věcech.  11.  prosince  1899  právo  to  obcím  ode- 
přel, 6.  listopadu  1906  a  16.  února  1911  jim  je  za  jistých  podmínek 
přiznal.  Tato  dvě  rozhodnutí  odpovídají  zákonu,  neboť  zákon  mezi- 
konfessijní  z  r.  186S,  na  který  se  onen  záporný  nález  odvoláí-al,  ne- 
vztahuje se,  jsa  vzat  z  protestantského  zákona  1861,  leč  na  příslušníky 
jiných  vyznání,  a  t.  zv.  „farní  obce'',  jež  zákonem  7.  května  1874 
zamýšleny,  ve  skutečnosti  zřízeny  nebyly,  tak  že  samospráva  politických 
obcí  ani  jím  nijak  v  tomto  směru  omezena  nebyla.  Jak  dalece  právo 
to  zavazuje  či  nezavazuje  poplatníky  jin3'ch  vyznání,  není  ovšem  dosud 
přesně  vytčeno,  ale  zásadní  právo  obecní  samosprávy  tím  omezeno 
býti  nemůže. 

O  různočteních  evangelického  textu  snaží  se  mni- 
chovský prof.  Vogels  (Bibl.  Ztschr.  1913,  4)  dokázati,  že  pocházejí 
nejvíce  z  Taliánova  Diatessaron  (ok.  170  po  Kr.),  ana  zvláště 
Vetus  Latina  a  Vetus  Syrá  jeho  vliv  ukazují ;  souhlasné  i  v.  Soden 
praví,  že  ona  Tatianova  harmonie  Evangelií  jest  „hUvním  pramenem 
skoro  všech  pozoruhodnějších  odchylek".  Názor  ten  naráží  u  jiných 
badatelů,  na  př.  Lagrange,  na  odpor.  Zjištěno  však  jest  už,  že  palim- 
psest  Sinaisyrus  před  několika  lety  Mrs  Lewisovou  objevený  co  do  stáří 
i  co  do  významu  kritického  nad  míru  byl  přeceněn. 

* 

Mezi  německými  biblisty  přetřásá  se  otázka,  jakou  měrou  může 
ci  má  professor  biblického  studia  s  posluchači  probrati  písmo 
svaté  za  účely  praktickými  na  kazatelně,  ve  škole  atd.  Professi  ři 
odpovídají,  že  oni  tomuto  jinak  samozřejmému  požadavku,  by  čekatelé 
duchovní  správy  v  Písmě  co  nejvíce  se  vyznali,  vyhověti  nemohou, 
jelikož  skrovný  čas  jim  vyměřený  nestačí  hrubě  ani  na  vědeckou  prů- 
pravu a  nejnutnější  poznatky  z  vědecké  biblistiky,  seminář  biblický 
pak  teprv  nemůže  a  nemá  se  zabývati  kursorickou  četbou  a  výkladem. 
Vědecky  je  to  stanovisko  docela  správné;  právě  katolická  biblistika 
má  po  vědecké  stránce  velmi  mnoho  doháněti.  Na  druhé  straně  arcif 
poukazuje  se  k  tomu,  že  podstatná  částka  přípravy  na  duchovní  správu, 
znalost  celého  Písma,    se  provádí    velmi    kuse,    když   vědecká    cvičení 


Í60  Rozhled  nábožensko. 


mohou  probrati  jen  malou  poměrně  část  B.ble.  V  duchovní  správě  pak 
již  kněz  nemá  ani  času  a  pro  nedostatek  vhodných  pomůcek  ani  pří- 
ležitosti mezery  tyto  doplniti ;  což  pak  plátno  naříkati  na  zjalovnění 
kazatelství  a  katechese,  která  bez  biblické  soli  nemůže  býti  chutnou  ani 
živnou  1  A  tato  strana  má  také  pravdu,  bohužel  až  příliš.  Kdyby  pak 
debattanti  vzali  v  úvahu  ještě  poměry  rakouské,  dopadly  by  stíž- 
nosti mnohem  hůře,  a  to  z  obojí  stránky,  vědecké  i  praktické:  pro 
tuto  není  času  ani  pomůcek,  pro  onu  taktéž  ne  (semináře,  doceuti  atd.), 
v  našich  krajích  pak  této  na  závadu  jest  ješté  dvojjazyčnost,  po  př. 
latina,  jejíchž  textů  duchovní  správce,  i  kdyby  je  všecky  uměl  nazpamět, 
může  použíti  pouze  nepřímo. 

Chystaná  úprava  breviáře  i  zde  má  z  části  pomoci,  prohlé- 
dajíc  více  než  dosud  k  úryvkům  biblickým.  Ale  pronikavé  a  potřebné 
znalosti  Písma  ovšem  podati  nemůže,  spíše  ji  —  dokud  nebude  podáa 
text  srozumitelnější  —  předpokládajíc. 

* 

Záhada  o  původním  významu  symbolu  Kristova  Ichthys  (ryba) 
pro  nedostatečné  prozkouitání  starých  památek  iz  křesťanských  nej- 
starší jest  pomník,  po  př.  řecký  nadpis  Aberkiův)  pořád  ještě  zůstává 
nevysvětlenou.  Miinsterský  badatel  Dolger  myslí,  že  původní  jest 
ichthys  jakožto  znak  Krista  eucharistického,  a  pak  teprve  že  vznikla 
známá  zkratka  ze  začátečních  písmen  juaéna  jeho  (J.  Ch.  theu  hyios 
soter).  Celé  pohanské  středozemí  znalo  rybu  jakožto  symbol  života, 
jakožto  životodárnou  stravu;  naproti  tomu  křesťtiné  postavili  svůj  životo- 
dárný pokrm  a  původ,  Ichthys -Krista,  eucharistického  a  ve  vodě  křestní 
oživujícího. 

Ostatky  sv.  kříže  v  oltáři  nalézáme  poprvé  zaznamenány 
v  soupise  ostatků  r.  1890  objeveného  kostela  u  vSetifu  v  Alžírsku  z  r. 
395,  tedy  nedlouho  po  stavbě  kostela  na  Golgotě. 

* 

N.  Danko  v  v  časopise  Rěč  pozastavuje  se  nad  truchlivým  zjeveoi 
v  ruské  současné  společnosti,  jež  se  dala  okouzlili  filosofií  Indů, 
„nákazou",  k  níž  západ  dávno  filosoficky  pohlíží,  nevěře  slepě,  jako 
je  to  na  Rusi,  v  budhismus  a  theosofii,  jejíž  „principy  uvádějí  se  na 
nekouření  a  požívání  suchých  jídel".  A  takovou  filosofii  pěstují  na 
Rusi  zvláště  nudící  se  „slečinky  a  paničky".  Je  to  v  módě. 

V  Evropě  zájem  o  indickou  mysl  značně  již  pobledl,  až  Nobe- 
lova 150tisícová  odměna  zásluh  udělená  bengálskému  populárnímu  a 
*  všestrannému  prý  básníku  o  věcech  světských  i  duchovních,  Rabin- 
dranath  Tagore-ovi,  zas  k  ní  pozornost  obrátila.  Sved  Per  Hallstrotn 
něco  přeložil  do  angličiny,  HoUandan  Frederik  van  Eeden  do  hol- 
landštiny.  K  naději  některých  enthusiastů,  že  tvorba  Tagoreova  zna- 
mená úvod  k  renaissanci  Evropy  na  základě  staroindické 
moudrosti,  podotýká  Hallstrom  jaksi  pochybovačně:  ať  je  tomu  jak- 
koliv, ale  Eeden  vidí  v  básních  těch  zrovna  nové  zjevení,  zjevení  soa- 


Rozhled  náboženský.  151 


ladu  mezi  slovy  a  skutky,  vyznáním  a  náboženstvím,  naproti  západnicko- 

křesfanské  disharmonii.  Jakoby  tuto  některý  opravdový  křest an  kázal, 

iako  prý  Tagore    káže  pravdivost !    Co  se   z  tohoto   na  doklad    uvádí, 

jest  jen  matný  odlesk  přirozené   moudrosti   mluvicí   daleko    dokonaleji 

ve  svatých  knihách  našich ;  ale  je  to  exotické,  proto  zajímavější  —  pro 

blaseované  děti,  a  na  chvilku. 

* 

Náboženský  přednosta  rakouských  mohammedánů^  jmenovaný 
císařem,  dostal  od  šejka  ul  islam  pravomoc  vykonávati  svůj  úřad  a 
jmenován  od  kalifa  mullahem  Mekky  a  Mediny.  Je  tedy  po  šejkovi  a 
mullahovi  cařihradském  třetím  hodostářem  islámu. 

* 

Ve  rdi  namnoze  pokládán  za  liberála,  zvláště  pro  svůj  pokus 
o  dějiny  papežů,  jehož  později  sám  litoval.  Ve  ville  své  však  zřídil  si 
pěknou  kapli,  kde  každou  neděli  a  svátek  sloužena  pro  něj,  pro  domácí 
a,  hosty  mše  svatá,  při  níž  Verdi  ze  svého  missálu  s  knězem  se  modlil. 
Založil  nemocnici  s  kaplí  s  ustanovením,  by  vždycky  řeholnice  tu 
byly  ošetřovatelkami. 


152  Rozhled  vědecký   a  umílecký. 


Uědeck^  a  umělecky. 

Národní  divadlo  v  Praze  dokázalo,  že  patří  mezi  ony  scény^ 
které  mají  k  disposici  nezbytně  potřebné  umělecké  i  technické  pro- 
středky, aby  mohly  důstojně  vypraviti  Wagnerova  Parsifala. 
Správa  českého  divadla  věru  nemeškala:  sotva  že  31.  prosince  191B 
po  třicetiletém  svém  trvání  pozbyl  platnosti  zákon  o  výhradním  pro- 
vozovacím  právu  slavnostního  divadla  v  Bayreuthě,  čeští  lidé  mohli  již 
druhého  dne  poslouchati  v  zlaté  kapličce  nad  Vltavou  okouzlující  proudy 
hudby  parsifaiské.  Samotný  fakt,  že  vídenská  dvorní  opera  mohla  před- 
vésti „Parsifala"  teprve  z\  14  dní  po  Praze,  naplnil  nás  uspokojením. 
Naše  starší  generace,  zajížděvší  do  Bayreuthu  na  slavnostní  dny,  sotva 
ve  snách  mohly  se  nadíti,  že  jejich  potomci  tak  brzo  budou  sledovati 
symbolickou  pout  Parsifalova  ve  své  staré,  hudebním  uměním  tak  hojně 
posvěcené  Praze,  že  vše,  představitelé  namáhavých  rolí,  hudebníci 
orchestru,  kapelník,  režisér,  malíři  dekorací  .  .  .  budou  rodní  synové 
českého  národa,  jichž  soutěž  s  domýšlivými  kolegy  německých  operních 
scén  bude  vítězná.  Netřeba  pochybovati,  že  Národní  divadlo  mohlo  při- 
praviti grandiosní  dílo  jen  s  napjetím  všech  svých  sil,  ale  jest  jisto, 
že  hlediště,  stále  přeplněné  dychtivým  posluchačstvem,  neslyšelo  již 
dávno  hudebně  tak  dokonalé  reprodukce  cizího  díla.  Přejte  si  tu  i  onde 
v  pojetí  nebo  v  detailu  větší  dokonalosti  —  ale  když  si  na  cestě  z  di- 
vadla zrekapitulujete  vše,  co  jste  viděli  a  slyšeli,  uznáte,  že  nejen  or- 
chestr, ale  i  zpěváci  byli  dobří,  a  že  režie  vykonala  obtížné  dílo  uspo- 
kojivě. Dobrý  čin,  který  do  naší  zbahnělé  doby  vlétl  jako  bílá^  žhoucí 
jiskra ! 

„Parsifal".  kterého  sám  Wagner  nazval  hrou  posvátnou  a  slav- 
nostní, jest  velmi  složitý  problém  nejen  umělecky,  ale  i  v  ohledu  ná- 
boženském. Děj  sám  jest  koncepcí  básnickou,  čerpající  převážně  ze 
zdrojů  poesie  křesťanského  středověku,  a  právě  my,  katolíci,  jsme  často 
v  trapných  rozpacích,  jaké  že  stanovisko  máme  zaujmouti  k  vrcholné^ 
i  nás  tak  uchvacující,  tak  mocně  strhující  scéně,  jakou  je  zjevení  Sva- 
tého Grálu  o  Velkém  pátku  .  .  .  ? 

V  pohoří  severního  Španělska,  na  onom  úbočí,  které  k  severu 
hledí  do  krajů  křesťanských,  zdvihá  se  na  skále,  uprostřed  hlubokých 
a  neschůdných  lesů  hrad  strážců  Svatého  Grálu.  Grál  jest  kalich, 
jehož  použil  Kristus  při  poslední  večeři  a  do  něhož  pak  Josef  z  Ari- 
mathie,  stoje  pod  Křížem,  zachytil  krev  Ukřižovaného.  Po  dlouhých 
staletích  temna  snesli  jej  zase  andělé  s  nebe  a  svěřili  ochranu  doko- 
nalému rytíři  Titurelovi.  Ten  vystavěl  k  jeho  bezpečí  hrad  na  „hoře 
spásy",  na  Monsalvači,  a  založil  v  něm  rytlřáké  bratrstvo  z  mužů 
dokonale  čistých  a  zbožných,  jimž  Grál  poskytoval  zázračného  pokrmu 
a  nápoje  v  podobě  chleba  a  vína.  Tak  stal  se  Grál  symbolem  nejvyšší 
čistoty  a  zázračným  zdrojem,  jehož  moe  obnovována  byla  každoročně 


Rczhled  vědecký  a  umělecký.  153 

O  Velký  pátek  holubicí,  přilétající  s  nebe  a  kladoucí  naň  hostii.  Zá- 
roveň s  Grálem  přinesli  andělé  Titurelovi  i  svaté  kopí,  kterým  Longin 
probodl  bok  Ukřižovaného.  Kopí  stalo  se  rytířům  symbolem  statečnosti 
^  odvahy  v  bojích  za  víru  a  grálský  král,  jakýsi  velmistr  řádu,  nosil 
je  do  boje.  Prvním  králem  byl  Titurel,  který  sestárnu v  předal  vzne- 
šený úřad  svému  synu  Amfor tovi.  Počátek  hry  zastihuje  Titurela 
již  nad  hrobem  a  Amforta  v  úřadě  grálského  krále. 

Avšak  na  jižním  svahu  téhož  pohoří  grálského,  který  jest  obrácen 
k  pohanským  krajům  maurského  Španělska,  vystavěl  si  čaroděj  Kli  n  g- 
sor  kouzelný  zámek  s  nádhernými  zahradami.  Zde  je  sídlo  pohanského 
zla  a  pekelných  hříchů  a  tedy  i  protiváha  ku  bradu  grálskému  a  jeho 
hustým  lesům,  sídlu  křesťanského  dobra  a  čistoty.  Proti  kalichu  staví 
Klingsor  kouzelné  zrcadlo,  jímž  pozoruje  hříšný  běh  lidského  života. 
Proti  rytířstvu  má  kolem  sebe  zástup  necudných  panen  s  pohanskou 
valkyrou  K  u  n  d  r  y  v  čele. 

Přirozeno,  že  mezi  oběma  ohnisky  protivných  duchovních  světů 
vede  se  urputný  boj.  Klingsor  chce  se  zmocniti  Svatého  Grálu,  aby 
zničil  jeho  dobrodějnou  moc.  A  jeho  ďábelské  dílo  se  daří.  Mnoho  ry- 
tířů grálských  zbloudilo  na  svých  výpravách  do  zahrad  Klingsorových 
a  tam  podlehli  svůdnictví  panen.  Ztrativše  čistotu,  nenašli  již  cesty 
ku  hradu  grálskému,  k  němuž  hříšník  neměl  vůbec  přístupu,  a  zůstali 
pak  ve  službách  čarodějových.  Ale  nedosti  na  tom.  Když  mladý,  re- 
kovný  Amfortas  ujal  se  vlády,  chtěl  zničiti  hnízdo  zla  a  vypravil  se 
do  boje  se  svatým  kopím  v  ruce.  Klingsor  poslal  mu  však  vstříc 
hrůzně  krásnou  Kundry,  které  král  neodolal  a  podlehl  smyslnému  zá- 
chvatu. V  nastalém  zápase  vypadlo  hříšnému  slabochu  svaté  kopí  z  ruky, 
a  Klingsor,  který  se  ho  zmocnil,  zasadil  mu  jím  těžkou  ránu  do  le- 
vého boku.  Ztráta  svatého  kopí  a  zranění  Amfortovo  mají  pro  rytířstvo 
grálské  neblahé  následky.  Eána  Arafortova  jest  bolestná  a  nezhojitelná. 
Král  chřadne  utrpením  a  hroznými  výčitkami  svědomí.  Léky  nepo- 
skytují mu  úlevy.  Marně  hledá  pomoci  u  Svatého  Grálu,  který  krmí 
a  napájí,  tedy  smrt  odvracuje  a  jeho  utrpení  neustále  obnovuje.  Am- 
fortas touže  po  tělesné  smrti,  zoufale  se  brání  vykonávati  svůj  úřad 
a  pozdvihovati  Svatý  Grál.  A  tak  rytířstvo,  zbaveno  jsouc  zázračného 
pokrmu,  stárne,  chabne  a  malátni. 

S  pozvolným  úpadkem  bratrstva  grálského  vzrůstají  naděje  Kling- 
sorovy  v  brzké  vítězství.  Jen  jedna  překážka  staví  se  mu  ještě  do 
cesty.  Amfortas  ve  svém  utrpení  upřímně  se  kál  a  proto  byla  mu 
jednou  dána  Svatým  Grálem  naděje,  že  bude  zachráněn  mužem  čistým, 
naivním  bloudem,  který  soucitem  se  stane  vědoucím.  Takové  vlastnosti 
a  předurčení  má  Parsifal.  Vychován  jsa  matkou  v  pustině,  jest  čistý 
a  naivní  bloudek,  nerozumějící  ničemu  ze  svodů  tohoto  světa.  Bloudě 
bezcílně  světem,  zaveden  jest  i  do  hradu  grálského,  kde  vidí  utrpení 
Amfortovo  i  zázračné  hodování  rytířstva,  ale  nerozumí  podstatě  těchto 
zjevů,  jsa  zcela  nevědomý.  Bloudí  světem  dále,  až  zapadne  do  zahrad 
Klingsorových.  Ten  zná  jeho  tajemné  poslání  osvoboditelské,  a  ví,  že 
jen  zničením  tohoto  blouda  dosáhne  kýženého  cíle.  I  vyšle  mu  do  za- 

Hlídka.  11 


154  Rozhled  vědecký  a  uniěleckv. 

hrad  vstříc  opětně  svůdnou  Kandry.  Avšak  Parsifal  odolá  smyslnému 
pokušení,  pochopí  náhle  příčinu  tr3'zně  Amfortovy,  a  nejen  žes  od- 
porem odvrhne  vilnou  hříšnici,  ale  zmocní  se  i  uloupeného  svatého 
kcpí,  kterým  Klingsor  po  něm  mrští,  a  znamením  kříže  ztroskotá 
zámek  i  zahrady  čarodějovy. 

Po  novém  bloudění  najde  znova  hrad  grálsk}',  pokřtí  v  jeho  le- 
sích kajícně  žijící  hříšnou  Kundry  a  zahojí  ránu  Amfortovu,  dotknuv 
se  jí  hrotem  svatého  kopí,  které  vítězně  přinesl.  Ujímá  se  sám  krá- 
lovského úřadu  grálského,  pozdvihuje  po  dlouhých  létech  zase  Svatý 
Grál  a  s  omládlým  rytířstvem  počíná  nové,  slavně  vítězné  období  bojů 
za  Kristovu  víru.  Takový  jest  obsah  Wagnerovy  hry,  podaný  v  ry- 
sech nejjednodušších,  bohatství  vedlejších  motivů  nikterak  nevyčer- 
pá vajících. 

Vlastní  smysl  dramatu  jest  nasnadě:  lidstvo  oddává  se  smy- 
slným žádostem  a  trpí  proto  tělesně  i  duševně.  Představiteli  trpícího 
lidstva  jsou  zde  muž  Amfortas  a  žena  Kundry.  Grálský  král  Am- 
fortas,  zaslíbivší  se  čistotě,  podlehl  přece  vilné  Kundry  („ženy  hrůzně 
krásný  zjev  jej  sveď,  že  vzplál"),  a  hřešil  tedy  těžce,  zneuživ  svobody 
své  vůle.  Kundry  jest  pohanka  a  poslouchá  slepě  rozkazů  ďábelského 
Khngsora,    který   v    ní  probouzí   vilnost,    aby  porušila  čistotu  mužovu. 

Avšak  hřešící  lidstvo  se  kaje  ze  svých  hříchů.  Amfortas, 
ztrestán}^  za  svůj  poklesek  nezhojitelnou  bolestnou  ranou,  žádá  si 
v  utrpení  svém  smrti,  která  by  mu  přinesla  uzdravení  tělesné  a  zá- 
chranu duše  (r,Ty  Všeslitovný!  Smilování!  zbav  mne  té  tíhy,  zavři  mou 
ránu,  af  svatě  zde  zemru,  cist  v  tvář  Ti  stanu!").  Kundry  rovněž 
po  každém  hříchu  pocítí  touhu  po  vykoupení  a  nemohouc  ho  nalézti 
ve  věčném  spánku,  hledá  je  instinktivně  u  rytířů  Svatého  Grálu,  A  tak 
u  obou  sklon  k  hříchu  a  touha  po  kajícném  vysvobození  jsou  dvěma 
póly,  mezi  nimiž  se  neustále  zmítají.  Oba  tedy  potřebují  spasitele 
a  toho  se  jim  dostává  v  Parsifalovi. 

Parsiťalův  cíl,  vykoupení  lidstva  z  hříchů  není  však  dosažitelný 
pouhou  naivní  prostotou  mysli  a  čistotou  srdce,  které  prová- 
zejí Parsifala  na  jeho  první  cestě  k  hoře  spásy.  Cesta  k  cíli  musí  vésti 
vinou,  kterou  člověku  v  životě  nutno  jest  poznati,  má-li  pochopiti 
význam  čistoty.  A  tuto  vinu  musí  překonati  mohutnou  silou  své 
vůle.  Parsifal  střetne  se  s  hříchem  (pokušení  Kundry),  poznává  moc 
smyslného  záchvatu  sám  na  sobě,  ale  překoná  ji.  Uvědomí  si  radostně 
nejen  cenu  vlastní  čistoty,  ale  pozná  zároveň  i  hloubku  utrpení  těch^ 
kdož  v  podobných  příležitostech  podlehli  (Amfortas)  a  právě  toto  po- 
znání, podoaíněné  láskou  soucitu,  uschopňuje  ho  k  dílu  vyku- 
piteUkému  (křest  Kundry  a  zhojení  Amforta). 

Uchvacující  síla  tohoto  symbolického  procesu  prýští  se  ovšem 
z  idejí  křesťanství.  Wagner  jich  užil  plnou  měrou,  neostýchaje  se 
ani  zneužíti  nejvyššího  tajemství  katolické  Eucharistie  při  vrcholných 
scénách  v  síni  svatográlské,  kdy  pozvedáním  Svatého  Grálu  nastává 
proměna  chleba  a  vína  za  zpěvu:  „Hle,  zde  je  tělo  mé,  hle,  zde  jest 
má  krev,  ...    to  na  památku  mou  !"    Přes  to  vše  zůstal  však  Wagne- 


"Rozhled  vědeckv  a  nniěleckv*.  155 


Tori  pravý   duch    křeatanství   i    v  „Paráifalcvi"  cizím.    Kyzost  jeho 
pramenů  zakalil  prvky  cizími,  které  se  dají  snadno  zjistiti  a  které  ni- 
kterak   neopravňují   k   jásotu,   jenž    se  i  v  našich    katolických    listech 
ozývá  vstříc  „Parsifalovi",  jako  díla  eminentně  křesťanskému.  Snadno 
rozeznáte  ve  verších  této  básně  indickou  touhu  po  nirváně  (Kundry), 
ideje  preexistence  a  stěhování  duší  as  prvky  buddhickýrai 
ovšem  1  prvky  učení  Schopenhauerova,  promísené  dovedně  opti- 
onismem  křesťanství.  Sehopenbauerské  je  tu  samo  pojímání  soucitu. 
„Soucit   zcela    pára    o    sobě   jest   pravým   základem    veškeré    svobodné 
spravedlnosti  a  vší  pravé  lásky  k  bližnímu.    Jen  pokud  čia  vyvírá  ze 
soucitu,  má  cenu  mravní!"    Tak  pravil  Scbopenhauer  a  Wagner  hlásá 
ito  po  něm  v  „Paraifalovi"  svým  odporem  k  zabíjení  zvířat,  svou  the- 
orií  regenerace  lidstva    vegetariáastvím,  a  celým  svým  pojetím  soucitu 
-ve  scéně   Parsifalově    s  Kundry.    „Čistý    bloud"    stává  se  „vědoucím", 
když  byl  jat  nesmírným  soucitem  s  utrpením  Araforta  i  Kundry  a  chápe 
se    teprve   pak   svého    úkolu    vykupitelského.    Tady    tkví    základní 
omyl  celé  koncepce  parsifalské.  Nikoliv  soucitem  stává  se  člověk  vě- 
■doučím,  ale  právě  naopak,  vědění  musí  soucitu  předcházeti.   Kristus  a 
po  něm  katoličtí    světci    věděli    o  bídě  hříšného  lidstva   a   proto  jati 
soucitem  obětovali  se  za  jeho  vykoupení.  Po  tomto  vyšším,  křesťan- 
ském   pojetí,    které   by   bylo    parsifalskou    ideu    logicky    zdůvodnilo,  a 
z  dramatu  učinilo  výtvor  umění  křesťanského,  není  zde  ani  stopy.  To, 
co  nám    tu  Wagner    hlásá,    jest  jakési   humanitní    náboženství   soucitu, 
vzdálené  na  hony  křišťálového  učení    o  nadpřirozené    milosti   Kristově. 

Waguer  podává  nám  však  zrádný  plod  v  podobě  čarokrásného, 
smysly  omamujícího  Evina  jablka.  Na  „Parsifala"  třeba  nám  hleděti 
jako  na  mistrovské  umělecké  dílo  jen  po  stránce  hudební.  A 
také  jen  po  této  stránce  přinese  naší  kultuře  kladné  ob  »hacení.  Kon- 
cepce básně,  uživší  vznešených  idejí  náboženství  křesťanského,  jest 
celkově  se  stanoviska  katolického  pochybená! 

* 

Brněnská  Filharmonická  Beseda  provedla  14.  ledna  Li  sz  to  v  o 
dílo,  nazývané  oratoriem,  Kristus;  některé  části  rozsáhlého  díla, 
jež  kdysi  po  částech  skládáno,  při  tom  vypuštěny.  Sbor  zpíval  velmi 
pěkně,  až  na  některé  unisono  v  mužských  hlasech,  rozmnožený  orkeatr 
zdejšího  českého  divadla  taktéž  čestně  obstál,  sólisté  méně,  ba  některé 
vpády  zrovna  rušily. 

Na  latinsko  českém  texte  (nákl.  Kahnt  v  Lipsku)  jsme  četli,  že 
„české  texty  biblické  otišiěny  jsou  dle  Bible  Kralické;  překlady 
textů  veršovaných  pořídil  Hubert  Doležil",  prof.  č.  gymnasia,  jenž 
také  pod^l  stručný  výklad  díla.  V  překlade  „Srabat  Mater"  je  také 
rým:  nářku  —  Matku,  v  9.  sloce  místo  liturgického  Flammis  ne  urar 
Buccensus,  jemuž  odpovídá  též  český  překlad,  voleno  nesrozumitelné 
Inflaramatus  et  accensus,  tisková  chyba  Pasce  oves  meos  také  poctivě 
vyzpívána. 

Otisk  biblických  slov  „d  1  e  Bible  Kralické"  poněkud  zarážel. 
V  kterýchsi  novinách  napsáno  při  této  příležitosti,  a  právem,  že  Beseda 


I5ft  Rozhled  Tědecký  a  umělecký. 


řrodukfí  touto  znova  ukázala,  že  pěstuje  vážné  umění,  nikoliv  pouhé- 
lancmajorství.  Možno  však  textovou  knížku  ušetřiti  výtky  pro- 
testantsko-pokrokářského  f  lan  cm  aj  orst  v  í  ?  !  Nevím  totiž, 
jak  jinak  to  nažrati,  předloží-li  se  katolickému  obecenstvu  :  „Otée  náš, 
jenž  jsi  v  nebesích"  [Bratří  mají:  „kterýž  (jsi)"],  místo  obvyklého 
latinismu  „našim  vinníkům"  stejně  chybný  latinismus  bratrský  „vin- 
níkům  našim"  (m.  svým)  anebo  „k  Efesským"  [Bratří:  „Efezským"! 
místo  Efešanům,  jakož  vůbec  nezdá  se  leč  protestantskopokrokářským 
flancem,  uváděti  ve  20.  století  překlad  300  let  starý,  když  máme  už 
novější,  arciť  katolické  —  flancem.  který  právě  u  Liszta  jest  jistě  ne- 
místným, u  nás  pak  docela  zbytečným,  jelikož  českých  protestantů, 
kteří  knížky  textové,  třebas  v  Lipsku  datované,  budou  užívati,  není 
tolik,  aby  proto  katolický  překlad  byl  opomíjen. 

Ze  kterého  vydání  Bible  Kralické  ostatně  p.  prof.  Doležil 
tenhle  text  vzal?  Vydání  šestidílné  ani  j  ednodí Iné  (2.)  aspofi 
ho  takto  nemá,  a  „Biblí  Kralickou"  rozumějí  se  především  tato  vy- 
dání; a  historik  prof.  D.  přece  zná  vědecká  pravidla  o  pramenech! 
Týž  parádí  » Kralickou  Biblí"  také  v  podmínkách  soutěže  o  překlad 
pašií    (k  Bachovi).    Chce  katolické    členstvo    mermomocí    provokovati  r 

* 
Po  smrti  gen.  Picquarta,  ministra  války  v  kabinetě  Clémenceau 
a  osvoboditele  Dreyfussova,  připomínají  noviny  klasický  program 
dvorní  opery  za  pobytu  Picquartova  ve  Vídni  na  podzim  190G. 
Ředitel  Mahler,  s  ním  spřátelený,  byl  totiž  Dreyfussovým  souvěrcem, 
a  tu  ovšem  bylo  doDře  Picquarta  klasicky  poctívat. 

* 
Společnost  Vrchlického  usnesla  se    vydávati    ročenku    za 
redakce  Dra  Haškovce,  Dra  J.  Boreckého  a  Ant.  Klášterského.  Chystá 

též  museum  Vrchlického. 

* 

Soutěž   na    Zižkův  pomník    na  vrchu    Žižkově    přivodila    59- 

návrhů,  z  nichž  ale  žádný   prvé    ceny    nedostal.    Tři    druhé    ceny    (po 

2000  K)  dostaii  Štursa  s  Kotěrou,  Sapík  s  Vořechem  a  Fr.  Bílek,  třetí 

cenu  Kofránek  s  Fultnerem.   Usneseno  vypsati  novou  soutěž,  přístupnou 

všem  českým  umělcům. 

* 

O  bývalém  historiografu  moravském  benediktinu  Dru  Bedovi 
Dudíkovi,  jež  už  bezmála  25  let  odpočívá  na  hřbitově  rajhradském, 
Česká  veřejnost  odjakživa  málo  byla  zpravována,  a  to  ještě  ne  příliš 
příznivě,  pro  jeho  německý  ráz,  zvláště  od  sporu  o  Velehrad  v  letech 
padesátých  minulého  století;  věda  dějepisná  ovšem  vydatně  se  o  práce 
jeho  opírá.  Zajímavá  jest  o  něm  zmínka  nynějšího  I.  král.  knihovníka 
ve  Stockholme  p  Dra  J.  Collijna  (v  soukromém  dopise  6.  ř.  1913): 
„S  největším  zájmem  Četl  jsem  Výtah  z  Dudíkova  denníku  1864,  jejž- 
přinesi  Zeitschrif t  des  deutschen^  Vereines  f iir  die  Geschichte  Máhrens 
nnd  Sehlesiens  (1912,  16).  My  Švédové  považujeme  Dadíka  za  za- 
kladatele švédské  historické  bibliografie,  nejen  pro  jeho  mistrovské  dílo- 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  157 


Forschungen  in  Schweden  fiir  Mahrens  Geschichte,  ale  i  pro  jeho  přímý 
a  nepřímý  vliv  na  vrchního  bibliotekáře  Klemminga,  prvního  švédského 
historického  bibliografa.  Klemmiag  vyšel  skutečně  ze  školy  Dudíkovy 
a  děkuje  v  pr^rní  řadě  Dudíkovi  za  slávu  učence  na  tomto  poli.  Pře- 
četl jsem  všecky  dopisy,  které  Dadík  Klemmingovi  psal,  a  jež  jsou 
zde  v  král.  bibl.  ve  Stockholme  uloženy,  a  z  nich  jsem  poznal,  v  jakém 
bhzkem  poměru  jako  žák  a  učitel  oba  učenci  k  sobě  stáli.  Mým 
úmyslem  bylo  vžd}'  jednou  na  svých  cestách  se  v  Rajhradě  zastaviti, 
abych  si  prohlédl  Klemmingov}'  dopisy  Dudíkovi  psané,  jež  asi  všecky 
ávédskj  psány  jsou  [je  tomu  tak].  A  až  doba  k  tomu  uzrá,  mohla  by 
se  obojí  tato  korrespondence  vydati.-  —  Posílám  své  uveřejněné  katalogy 
prvotiskii  (inkunabulí)  ze  švédských  knihoven.  I  zde  můžeme  vidéti 
Dudíkův  vliv.  Právě  tisknu  katalog  prvotisků  stockholmských,  kterážto 
tíhovna  jest  nejbohatší  na  prvotisky  olomoucké." 

* 
Slovník  listin  papyrusov5'"ch   chystá  vědecká  společnost 
štrassbarská  s  akademií  heidelberskou.  Vedením  práce  pověřen  štrass- 
bursk}^  proí.  Preisigke. 

V  prosinci  posvětil  arcibiskup  Ondřej  hr.  Szeptycki  rusínské 
museum  ve  Lvově,  jež  jemu  právě  vděčí  za  svůj  vznik  i  nejcen- 
nější část  sbírek.  Obsahuje  četné  originály  i  kopie  starých  mistrů,  no- 
vější obrazy,  portréty  knížat  a  biskupu,  listy  atamanské,  tisky,  před- 
měty kostelní,  koberce,  zbraně,  ukázky  průmyslu  a  výtvarnictví  lido- 
vého, bohatou  huculštinu  —  celkem  přes  14.000  čísel  v  21  sálech. 
Polské  kulturní  instituce,  s  Akademií  v  čele.  zaslaly  ke  svěcení  listy 
a  telegramy. 

Kritik  Jan  Lo  r  ent  o  vvi  cz.  jenž  minulého  roku  vydal  pěknou 
anthologii  milostné  poesie  polské  („Polska  piešá  milosna''),  připravil 
letos  sbírku  v  mnohém  ohledu  ješté  zajímavější:  „Ziemia  polská 
w  pieáui".  Jistou  rukou  umělce  vybral  to  nejlepší,  čím  polští  básníci 
—  od  Kochanowákého  až  k  nejmladším  —  opěvovali  krásu  své  země. 
A  není  toho  věru  málo  Caskému  čtenáři  miniodék  napadá  otázka, 
zdali  také  z  našich  básníku  vybralo  by  se  tolik  útvorů,  jež  by  vyrůstaly, 
skutečně  z  lásky  k  rodné  hroudě,  jež  by  čerpaly  svou  sílu  ze  zřídel 
tak  poctivě  svých  ..  .  Vydavatel  předeslal  anthologii  úrodní  slovo,  kde 
obsažně  a  jadrně  mluví  o  krajinomalbě  v  poesii,  a  připojil  12  obrazů 
v  heliogravuře  z  děl  nejlepších  krajinářů  polských.  Z  celé  sbírky  vane 
taková  čistá,  svěží  „vůně  Polsky". 

Proslulý  literární  kritik  a  historik  ruský,  prof.  Ovsjaniko-Kuli- 
kovskij,  věnoval  současnému  pesimismu  a  znehodnocování 
života  v  ruské  literatuře  přednášku,  o  níž  obšírný  referát  přinesla 
Kijevskaja  Mysl.  Rozkládaje  pojem  o  ceně  života  ve  tři  složky  :  subjek- 
tivní, pak  objektivní  cenu  života  a  společenskou  hodnotu  člověka,  tvrdí, 
že  současná  konkurrence  přiostřila    egoistické  city  s  jedné  strany  a  vede 


158  Rozhled  vědecký  a  uméleckv. 


k  atrofii  společenských  pndú  s  druhé  strany.  Následkem  toho  spole- 
čenská hodnota  člověka  klesá,  a  to  se  ovšem  nepříznivě  odráží  na 
všeobecné  cené  života,  poněvadž  osoby  s  atrotií  společenských  citů 
se  nehodí  pro  společenský  život.  „I  objevilo  se  množství  nejhorších 
individualistů,  kteří  velice  eífektně  vychvalují  .nezávislost'  osobnosti, 
proklínají  pouta  společenské  povinnosti,  a  sami  toho  nepochopují,  že 
svým  kultem  osobnosti  plodí  jen  ,zbytečné  lidi'  a  všecek  jejich  chválený 
uadindividualismus  není  nic  jiného  než  křik  duševní  choroby,  změněný 
v  systém''.  A  „může-li  vzíti  konec  tento  demoralisující 
vliv  individualismu'*?  „Může"',  odpovídá  Ovsjaniko-Kulikovskij, 
„Člověk  houževnatě  touží  po  uplatnění  své  společenské  hodnoty. 
I  nynější  egoismus  jeho  —  je  buď  zvrácená  nebo  zamaskovaná  touha 
po  společenské  činnosti.  A  těžká  osamělost,  s  níž  se  všude  setkává, 
nutí  ho,  aby  ještě  silněji  se  snažil  zreformovati  život  .  .  .  tak,  aby 
každý  měl  své  místo  na  zemi,  aby  každému  stačila  práce,  i  aby 
práce  ta  byla  prospěšná  i  uulna.  Tehdy  povýší  se  společenská  hodnota 
člověka  .  .  .  tehdy  vymizí  předčasní  starci  a  pochmurní  popírači  života. 
Jinými  slovy,  splynou  subjektivní  cena  života  i  objektivní  hodnota 
člověka,  a  na  této  půdě  povýší  se  též  objektivní  cena  života  ..." 
^V  tomto"  splynutí  jest  jediná  možná  formule  lidského  štěstí",  povýšení 
ceny  života  i  vymizení  pessimismu." 

G.  Juskevič  v  ruském  časopise  '„Den"  stručně  snaží  se  dokázati, 
že  „filosofie  je  —  poslední  útočiště  disharmonických 
daší**  současných.  V  době  našije  cítiti  velikou  nespokojenost  s  oním 
světovým  názorem,  jenž  vládl  před  10 — 15  lety,  a  v  němž  výhradní 
úlohu  hrál  systém  posi  tivismu.  Nesmírné  úspěchy  současné  techniky 
a  vymoženosti  positivních  věd  jsou,  jak  by  se  zdálo,  půdou,  na  niž- 
positivismus  mohl  by  pustiti  hluboké  kořeny,  a  zatím  lze  pozorovati 
zjev  právě  opačný  :  náboženská  hledání  a  metafysické  tendence  v  oboru 
filosofie  —  tof  cesty,  po  nichž  se  bére  duchovní  život  současného  člově- 
čenstva. A  kde  je  příčina  podobných  snah,  jdoucích  proti  podmínkám 
obklopující  současnosti?  V  životě  společenských  organismů  bývají 
okamžiky,  připomínající  okamžiky  duševních  krisí  u  jednotlivců,  kdy 
člověk  v  běhu  života  náhle  se  zastavuje,  zachvácen  pochybností  o 
důležitosti  všeho  toho,  co  dělal  dosud.  A  takový  okamžik  prožívá 
evropská  společnost  v  naší  době,  Současná  inteiligence  pociťuje  nespo- 
kojenost s  automatismem  dřívějšího  života,  s  jeho  stroji 
podobnou  povahou,  kloní  se  k  metafysickým  spekulacím,  filosofii,  ná- 
boženskému hledání.  „Naše  doba",  praví  Juskevič,  „trpí  nemocí  všech 
příliš  zralých  a  individualistických  kultur :  rozdrobeností,  rozmělněností 
pocitu  života.  Atomismus  proniká  současnou  civilisaci  jak  v  jejím  celku, 
tak  i  v  jejích  prvcích.  Osobnost  vystrčena  do  předu  ke  škodě  kollek- 
tivnosti,  v  osobnosti  pak  nějaká  zvláštní  schopnost  nebo  stránka  ducha 
rozvíjí  se  na  účet  celé  individuálnosti,  a  zde  zase  jednotlivý  okamžik 
jeví  se  cílem  a  korunou  všeho.  Okamžik  —  tof  bůh  naší  kine- 
matografické  kultury;  okamžik  intensivní,  palčivý,  sladce 
otravující,  ale    nespojený  s  ostatními    okamžiky  ...     V    našem    životě 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  159 

utíbí  „irváui'',  život  liáš  je  zbaven  vnitřní  jednoty  a  nerozdílnosti .  .  . 
Není  v  něm  významnosti,  onoho  zvláštního  zbarvení  citu,  jenž  povznáší 
naši  obvyklou  existenci  na  vyšší  stupeň.  Na  obloze  naší  kultury  je 
mnoho  více  méně  jasných  hvězd,  ale  není  na  ní  oživujícího  slunce, 
jest  v  ní  mnoho  útěch  a  rozkoší,  ale  není  pravé  radosti,  mnoho  zá- 
chvěvů drobných,  ale  není  žádné  mohutné  vibrace,  pronikající  veškeru 
bytost   osobnosti  .  .  . 

S  tímto  zbožňováním  okamžiku  vnitřně  spojen  také  tak  nepoměrně 

rozrostlý-    kult    věcí.    Obrovská    technická    revoluce^  jež    se    stala 

základem  současné  civilisace,  vytvořila  nadbytečnost  materiální  kultury, 

jejímž  vnitřním  nervem  není  již  nutné,    ba    ani     ne    užitečné,    nýbrž 

pohodlné.  Ale  Moloch  pohodlí  žádá  stále    nové  a  nové  věci,  tak  že 

<    všecky  síly  vědeckého  i  technického  genia  snaží  se  vyhověti  jemu  .  .  . 

I    Avšak  kult  pohodlí  nese  v  sobě  prvky    svého    rozkladu  .  .  .    nezbytně 

j    zvedá  se  reakce  proti   zpustošení  vnitřní    osobnosti  i  proti    kultu    oka- 

I    mžiku  i  věcí.     Pestrost    živc^ta  objevuje  se  jako  jeho    prázdnota,    kde 

I    není  nač  se  opříti,  zač  se  chopiti.    A    unavený    současník    odvrací  se 

I    od  hlučného  ruchu  života,  zahlouhává  se  ve    svět    vlastních    prožívání 

a  tužeb,  ve  vnitřní  svou  osobnost,  ;iby  skrze  tajné  její    záhyby   nalezl 

I    průsvit  ve  světle  a    radostné    ovzduší    světa  ...     A    pokud    věda   jest 

I    základem  nynější  kultury,  bohaté  věcmi,  ale  chudé  ideami,  potud  i   n:-". 

ni  rozprostírá  se  odium,  spojené  s   kultem    pohodlí,  i    odvracejí  se    od 

„pohodlné"  vědy  současné  civilisace  ve  stranu  „radostného    vědění"  — 

ve  stranu  filosofie,  slibující  spojiti  roztržené  okamžiky    bytí    v    trvalý 

a  významný    celek  .  .  .     Proti    obrovskému    květu    techniky    nepatrný 

rozvoj  „ideologie"  způsobil,  že  vrstevníci    z    touhy  po    harmoničtějším 

životě  obracejí  se  k  filosofii  a  metafysick3'^m   tendencím." 


160  Rozhled  wchovatelskv. 


Uvjchovatelsks. 

Osmiletá  návštěva  školní  vydávána  za  nedotknutelné  pal- 
ladium nové  pokrokové  školy,  i  když  prokazována  její  zbytečnost  a 
proto  škodlivost  na  ujmu  školy  odborné  a  pokračovací.  Ale  jako  všecko 
ve  světě  se  —  až  na  zlolajné  jazyky  —  obrousí,  tak  také  se  ubroa- 
silo  hodně  z  těch  osmi  let,  prý  naprosto  nezbytnj^ch  pro  nevyhnuteln»Bi 
úroveň  obecného  vzdělání;  zdali  také  tohoto  se  tím  poměrně  ubrousilo, 
nenáleží  zkoumati  nám  —  zpáteěníkům,  aby  se  neřeklo  tak  nebo  tak. 
..Korrespondenzblatt  fiir  den  kath.  Klérus  Oester."  v  1.  č.  srovnává 
ferialní  dny  vr.  1869  a  dnes  (od  1906)...  Tehdy  zabraly  svátky 
církevní  21  dní.  dnes  26  dní  (svátků  je  sice  méně,  ale  prázdna  více, 
prodloužením  vánočních  a  velkonočních  svátků),  nedělních  prázdných  dní 
48,  dnes  44  (následkem  kratšího  školního  roka\  prázdných  všedních 
dní  48,  dnes  44,  ua  náboženské  úkony  (sv.  Marek,  kříž.  dni,  zpověí, 
dušičky  a  pod.)  4^2,  dnes  S^^  dne,  státních  a  místních  dnů  feriálních 
2,  dnes  4,  ve  velký-ch  prázdninách  31,  dnes  62  duí  Tedy  celkem 
prázdna  dříve  154^4  dne,  dnes  I85I2  due.  Zbývá  dnů  vyučovacích 
do  r.  1869:  2101.,,  Jqqs  jen  179^2-'  t^říve  se  tedy  vyučovalo  o  31  duí 
déle  než  dnes.  Při  šestileté  nárštěvé  školní  činilo  to  víc  než  jeden  rok 
dnešního  vyučování.  Nemáme  tedy  dnes  počtem  dnů  vyučovacích,  osmi- 
letou návštěvu  školní,  ale  jen  ne  zcela  sedmiletou,  zvláště  když  se  uváží, 
že  5  posledních  měsíců  před  14.  rokem  se  může  dispensovat.  Dnešní 
osmiletá  návštěva  školní  přináší  dítkám  a  škole  vlastně  jen  52  vyučo- 
vacích dní  více  než  stará  šestiletá. 

Učitelstvo  moravské  jest  velice  pobouřeno,  že  blok  ne- 
hodlá honorovati  směnek  jeho  přijatých  za  volební  služby.  Ve  schůzích 
usnášejí  se  zastaviti  veškeru  svou  činnost  ve  spolcích  a  hostincích, 
podpora  časopisův  a  knih  atd.,  zvláště  dámy  mají  demonstrovati  pu- 
ritansk3'm  úbjrem,  beze  všech  skvostů. 

Okresní  školní  rady  moravské  sestaveny  sice  dle  přání  a 
potřeby  bloku,  ale  to  přece  neiovedlo  narudlého  učitelstva  upokojiti 
nad  tím,  že  někteří  ze  jmenovaných  inspektorů  nebyli  vybráni 
docela  podle  jejich  chuti.  Zemsk}""  školní  referent,  tedy  moravský" 
ministr  vyučování  Sjnntag  uznal  proto  za  vhodno  v  kterémsi  moravském 
listě  blok  obhájiti  jakousi  revue  inspektorstva  moravského  co  do  jeho 
zdatnosti  a  ovšem  hlavně  pokrokářství ;  prozrazuje  při  tom,  že  některých 
klerikálních  inspektorů  žádili  sobě  i  pokrokářští  učitelé,  tedy  že  nebylo 
vždycky  vinou  bloku,  když  ten  neb  onen  byl  skutečně  jmenován. 
Nevíme,  kohk  kvalifikace  p.  Sonntag  pro  nadinspektorství  má  ; 
s  paedagogického  a  disciplinárního  hlediska  mu  této  revue  rozhodně 
schváliti  nemůžeme,  neboť  velcí  páni  mají  si  v  projevech  svých  uklá- 
dati   také    velikou    reservu.  Ci    nezdá    se  paedagogům    býti    málo  — 


Rozhled  VTchovatelsk'^  161 


řekněoie  jen  —  příhodným,  napíše-li  o  inspektoru,  který  jej  akade- 
mickým vzděláním  a  školskou  činností  převyšuje,  veřejně,  že  byi 
s  Přerovska  na  Slovácko  „degradován"  ?  !  (Dle  „M.L.") 

Bývalému  inspektoru  Tirayovi  uveřejnili  bývalí  jeho  svěřenci 
v  „Horácku"  posměšné  úmrtní  „parte",  podepsané  pozůstalými  „kle- 
rikainími"  inspektory.  Je  to  zajisté  „vtip",  jakého  je  schopen  jenom, 
mu  jenom  „pokrokový"  učitel.  Ať  se  pak  nediví,  že  „a  bove  maiore 
discit  arare  minor"  ! 

O  jednoho  „klerikalního"  činitele  má  moravské  školství  méně. 
Raj hradský  klášter  vzdal  se  patronátu  nad  obecnou,  teď 
šestitřídní  školou  s  dvěma  pobočkami  v  Rajhradě.  Eajhradská  škola 
připomíná  se  v  listině  r.  1637.  Z  ní  vyšel  též  arcibiskup  Pražský 
Matouš  Ferd.  Sobek  z  Bilenberku,  syn  klášterního  purkrabí.  Patronát 
původně  vrchnostenský  stal  se  r.  1864  dobrovolným,  když  obce  7. 
srpna  t.  r.  o  to  požádaly.  Právo  patronátní  záleželo  v  tom,  že  klášter 
ustanovoval  literní  definitivní  učitelstvo,  povinnost  patronátní  v  tom, 
ze  platil  —  kromě  zednické  a  nádennické  i  povozní  práce  — náklad 
na  školní  budovu,  pak  otop  a  výpravu  učeben.  Roku  1H21  zaplatil 
klášter  za  stavbu  přizemí  nynější  školy  (tehda  pro  2  třídy  >  17.709  vid. 
zl.,  1864  zaplatil  na  stavbu  poschodí  (třetí  ířida,  1869  čtvrtá  třída) 
přes  8000,  obce  1840  zl.,  na  nové  rozšíření  190"^  19.353  K,  obce  pak  vě- 
novaly na  ně  jen  zemskou  subvenci  6000  K,  ze  svého  tedy  nic. 

Ze  patronát  vykonáván  klášterem,  resp.  opaty  jeho  velmi  libe- 
rálně, jak  po  stránce  osobní  tak  hmotné,  dosvědčili  by  asi  všichni 
učitelé,  kteří  tam  kdy  působili,  a  dosvědčuje  také  výbava  školy.  Ze 
to  ne  vždy  osvědčováno  skutkem  ani  ode  všech  učitelův  ani  od 
školních  úřadů,  náleží  už  ke  známým  poměrům  „unterm  Krummstab"  ; 
inspektorem  v  tomto  bývalém  volebním  okrese  f  Silingra  jest  už  delší 
dobu  předák  strany  lidovecko-pokrokářské  Vorel.  Morálního  významu 
tedy,  jejž  patronát  snad  míti  mohl,  neměl,  i  jest  pochopitelno,  že  ka- 
pitola klášterní  konečně  po  dlouhých  úvahách  jednohlasně  se  usnesla 
problematického,  doslovně  drahoeennéhi  práva  loho  se  vzdáti  a  vstou- 
piti v  obvyklý  zákonný  poměr  poplatní  bez  dalších  závazkův,  ovšem 
také  „bez  omezení  dobročinnosti". 

Patronátů  školních  jest  na  Moravě    už   jenom   někoHk    (hr.    Bel- 

credi,  obchodní  k.-mora  a  j.) 

* 

O  požidovštění  a  poněmčení  polských  gymnasií  ve 
východní  Haliči  svědčí  tato  data  :  v  Husiatyně  počátkem  školního  roku 
1911  — 12  bylo  na  gymnasiu  38  „  římsko-katol.  vyznání,  -i  o  řecko - 
katol.  vyzn.  a  55  ,,  vyznání  mosaického ;  podle  nároJnosti  bylo  39 'o 
Poláku,  3  ' ,j  Rusínů  a  55',,  Němců.  Dále  z  13  soukromých  polských 
gymnasií  mají  4  gymnasia  43 — 47%  Židů,  4  jiná  50  —  58',,  Židův  a 
o  gymnasií  61 — 68%  Židů.  Jsou  to  tedy  dle  jména  gymnasia  polská, 
ve  skutečnosti  však  německo-židovská  .  .  .  Jak  noviny  nedávno  sděhly, 


162  Rozhled  vychovatelský. 


tíiké  brněnské  německé  školy  se  požidovštily,    vykazujíf  až  přes  5G",, 

žáků  židovských. 

« 

V  době,  kdy  Tisza  začal  vyjednávati  s  Rumuny,  kteří  přece  jen 
mají  několik  (soukromých)  škol  v  Uhrách  s  vyučovací  řečí  mateřskou. 
pozvedají  Slováci  hlasu  svého,  by  jim  stát  zřídil  aspoň 
tři  střední  školy  s  vyučovací  řečí  slovenskou.  Vidíf,  že 
slovenská  střední  škola  jest  životní  otázkou  Slováků,  jichž  mnoho,  jak 
ukázáno  v  Hlídce  č.  1,  odnárodňuje  se  již  ve  střední  škole,  tak  že  in- 
lelligence  slovenské  víc  a  více  ubývá.  Myšlenka  několika  vlastenců  (dr. 
Blaha),  aby  se  střední  škola  slovenská  zřídila  na  Moravě,  nazvána  ji- 
nými právem  „neuskutečniteln3'^m  snem",  i  volá  se  po  střední  škole 
slovenské  v  Uhrách.  Zdá  se,  že  chvíle  dnešní  je  dosti  vhodná  pro  do- 
býváni práv  slovenčiny  na  středních  školách  na  základě  piivodního 
školského  zákona  z  r.   1868.    Dle  posledních  zpráv  Tisza  jedná  již  se 

Slováky. 

* 

Dle  zpráv  o  dohodě  uherské  vlády  s  chorvatsko-srbskou 
koalici  Cliorvati  nechtí  připustiti  více  maďarských  škol  v  Chorvatsku 
a  Slavonsku,  než  jich  jest,  ba  žádají  po  správé  státních  drah,  by  po- 
stavila i  pro  děti  chorvatsko  srbské  národnosti  potřebný  počet  chorvatsko- 
srbských  škol.  Také  ve  školách  maďarských,  do  nichž  mají  býti  při- 
jímány jen  maďarské  děti,  má  býti  chorvatsko-srbský  jazyk  povinným 
předmětem,  ano  i  na  těchto  školách  mají  vyučovati  jen  učitelé,  kteří 
znají  správně  mluviti  chorvatsko-srbsky. 

Otázka  katechismu,  jež  několik  let  již  zaměstnává  většinu 
katechetických  pracovníků  v  Německu,  není  ani  tam  dosud  rozřešena. 
Konstatuje  to  známý  Jindřich  Stieglitz  v  1.  čísle  nového  ročníku 
mnichovských  „Katech.  Listů".  Na  čtyři  roky  byl  na  zkoušku  zaveden 
nový  katechismus  jesuity  Lindeua,  stručnější  a  dokonalejší,  ale  po 
dvouleté  praksi  ani  ten  neuspokojil.  Linden  jest  více  theoretikem,  jeho 
práce  vznikla  u  studijního  stolu,  ale  nikoli  ze  školní  prakse. 

Pro  další  práce  na  vybudování  aspoň  relativně  dokonalého  kate- 
chismu vyznačuje  Stieglitz  tyto  hlavní  zásady: 

1.  Katechismus  musí  korrektně  obsahovati  kato- 
lické líčení.  Není  třeba  korrektnosti  vědecké,  při  níž  by  se  rausilo 
jíti  příliš  do  hloubky  a  nemohlo  by  se  vyhnouti  mnohým  těžkým  theo- 
logickým výrazům.  Při  katechismu  jedná  se  jen  o  populární  vyjádření 
katolických  nauk  podle  obsahu  a  formy  ;  proto 

2.  Katechismus  má  se  zúplnavarovati  theol  ogických 
definici.  Pro  děti  nemají  ceny,  za  krátko  se  zapomínají.  I  nejlepší 
žáci  zachovají  si  o  nich  nanejvýš  temné  a  mlhavé  vědění  .  .  .  Když 
definice  se  nedají  docela  vyloučit,  třeba  je  omeziti  na  nejmenší  míru ; 
a  nesmí  to  býti  definice  theologické,  nýbrž  krátké,  populární  a  věcné. 
Na  př.:  Církev  jest  viditelné  království  Boží  na  zemi. 


'Rozhled  vychovatelský.  163 


3.  Látku  k  memorování  nutno  omeziti  na  nejpotřeb- 
nější. Rakouský  katechismus  má  877  otázek,  Lindenův  433,  Stieglitzův 
návrh  325.  Pravidlem  musí  býti :  Čeho  potřebují  děti  pro  křesťanský 
život,  čím  více  od  dětí  žádáme,  tím  více  zapomínají,  tím  spíše  omrzí 
86  jim  náboženské  vyučování  a  často  i  náboženství  samo. 

4.  Co  není  pro  děti  potřebné,  ale  přece  vědění  hodné, 
položí  se  do  výkladu.  Látka  k  výkladu  místa  z  Písma  sv.,  sv. 
Otců,   liturgie,  apologetiky   atd.  —  odliší  se  menším  tiskem. 

5.  Učebná  látka  má  býti  podána  pokud  možno  me- 
thodicky  jednotně.  Katechismus  má  býti  učiteli  základem,  dítku 
plodem  katechese.  Jako  katechese  nebo  řada  katechesí  tvoří  thema- 
tickou  jednotu,  tak  musí  otázky  nebo  věty  katechisnr.u  tak  za  sebou 
následovati,  aby  nerausily  býti  vytrhovány  nebo  jinak  seskupovány. 

6.  Katechismus  má  míti  aspoň  poněkud  ohled  také 
na  moment  vzdělávací  a  asketicko-výchovný.  Dosavadní 
„naučení"  ve  íormě  výstrahy,  napomenutí,  hrozby  atd.  jest  psycho- 
logicky pochybeno.  Proč  nezakončiti  raději  prosbou  nebo  písní,  prak- 
tickým předsevzetím  nebo  jadrnou  životní  zásadou,  vhodným  citátem 
z  Písma  sv.  nebo  příslovím  V 

7.  Otázka  katechismu  má  býti  krátká  a  určitá,  jed- 
notná a  didakticky  správná.  Musí  se  dotýkati  jádra  věci,  proto 
nesmí  zníti  příliš  všeobecně,  nýbrž  tak  pregnantné,  aby  se  mohla  dáti 
na  ni  jen  jedna  odpověd.  Jednotná  forma  otázky  nemá  se  stále  měniti, 
jinak  ruší  přehled  a  stěžuje  značně  úlohu  dítkám   i  učiteli. 

8.  Odpověd  katechismu  má  býti  lehce  naučitelná  a 
proto  krátká,  jasná  a  konkrétní.  Nesmí  užívati  výrazíí  a  obratu 
dítkám  cizích.  Dítě  myslí  a  mluví  vždy  konkrétně.  Proto  také 

9.  líeč  katechismu  má  býti  dětsky  populární,  ale 
při  tom  přece  ušlechtilá  a  jazykově  správná. 

10.  Výprava  katechismu  má  býti  uvnitř  i  zevné 
vzorná.  Tisk  lehce  čitelný  a  přehledný.  Nezbytně  je  třeba  obrazů, 
nikoliv  biblických,  nýbrž  illustrujících   hlavní  pravdy. 

Na  konec  oznamuje  Stieglitz,  že  podle  těchto  zásad  vypracoval 
řám  návrh  nového  katechismu,  tak  jako  spíše  již  vydal  krásnou  bi- 
blickou dějepravu. 

Společný  pastýřský  listt  německých  biskupů  shromážděných  ve 
Euldě  pojednává  o  nápadném  úbytku  porodů  v  Německu  a  neblahých 
příčinách   tohoto  zjevu,  které  ohrožují  křesťanskou  rodinu    a   tím   i  stát. 

„Německá  rodina  — ■  kterak  byla  kdysi  ve  cti  jako  sídlo  lásky  a 
věrnosti,  pořádku  a  cudnosti,  jako  obraz  zdraví  a  plodnosti!  Těžká 
choroba  zastihla  ji  nyní.  Na  chorobu  onu  poukazuje  slovo  pochmurného 
znění,  které  dříve  se  nás  netýkalo,  slovo :  úbytek  porodů.  Kterak  zlo 
ono  jest  již  rozšířeno,  ukazují  číslice,  které  tento  úbytek  porodů  dotvrzují. 

Roku  1876  připadalo  v  Německu  na  1000  obyvatel  42  porodů, 
r.  1911  pouze  29.  Jedno  dítě  méně  na  1000  obyvatel  značí  65  000 
dítek  méně  v  celé  říši.    Tedy  rok    1911    vykazuje    oproti   roku    1876' 


1€4  Rozhled  vychovatelský. 


Úbytek  více  než  800.000  dítek.  Rok  od  roku  ubývá  porodův  a  to  za 
poslední  desítiletí  v  Německu  rychleji  než  v  samé  Francii  a  Belgii. 
Nepodaří-li  se  čeliti  tomuto  zlu,  tu  i  u  nás  počet  úmrtí  převýší  počet 
porodův,  a  též  pro  Německo  budou  platit  slova:  více  rakvi  než  kolébek. 

Číslice  tyto  mluví  hrůzně  zřetelnou  řečí.  A  zní  z  nich  obvinění 
ne  snad  proti  nouzi,  ale  pnti  vině,  a  to  nejtěžší  vině.  Klamou  sebe 
i  jiné  ti,  kteří  úbytek  porodů  připisují  vůbec  nebo  hlavně  nepříznivým 
hospodářským  a  sociálním  poměrům,  drahotě  potravin  a  těžšímu  opa- 
třování živobytí.  Náš  lid  prodělal  časy  mnohem  horší  a  přece  onen 
zjev  nikdy  se  neukázal.  Jak  lze  dokázati,  ono  zlo  má  svou  příčinu 
nikoli  v  nouzi,  ale  je  následkem  přepychu ;  ve  vyšších  kruzích,  v  zá- 
možné a  dobře  postavené  třídě  vzalo  svůj  počátek  a  teprve  ponenáhlii 
s  neřestmi  těchto  kruhů  vniklo  i  do  lidu. 

Nechceme  jistě  popírati,  že  sociální  nedostatky  přítomné  doby  zlo 
ono  podporovaly  a  stupňoval}*,  tak  hlavně  bytová  nouze  ve  větších  městech. 
Tu  musejí  státní  péče  a  křesťanská  dobročinnost  spolu  býti  činnými  a 
vše  vynaložiti,  aby  tyto  zlé  poměry  byly  překonány.  Ale  to  jsou  pouze 
příčiny  vedlejší.  Hlavní  příčinou  a  hlavní  vinou  je  zlá  vůle,  zlovolné 
a  hříšné  zneužívání  manželství. 

Mravní  zkáza,  která  ihned  se  šiří,  kdekoli  vymizely  křesťanská 
víra  a  křesťanský  mrav,  vnikla  až  k  samému  životnímu  kořenu  rodiny. 
V  širokých  kruzích  zmizela  úcta  před  posvátností  manželství.  Přemnozí 
chtějí  vykonávat  manželské  právo,  manželskj^ch  povinností  na  sebe  však 
vzíti  nechtějí.  Bezuzdná  žádostivost,  chladně  vypočítavé  sobectví  a  la- 
komství, zbabělá  bázeň  před  námahami  a  obětmi,  vše  to  svádí  k  tomu, 
že  Člověk  zločinně  se  staví  proti  tvůrčí  vůli  Boží,  že  činí  násilí  přiro- 
zenosti, hlavní  účel  manželského  svazku  maří,  manželství  znesvěcuje, 
neplodnost  do  něho  vnáší,  počet  dítek  zmenšuje,  ba  ničením  klíčícího 
života  stává  se  přímo  vrahem. 

Takové  jednání  protivící  se  řádu  božímu  i  přirozenému  v  naší 
zlé  době  bývá  veřejně  i  tajně  chváleno  a  doporučováno  jako  zvláštní 
opatrnost  a  prozíravost,  jako  prostředek  pro  uchování  zdraví  a  bia-, 
hobytu  rodin,  jako  umění  sloužící  ku  zvýšení  rozkoše  a  ku  zmenšení 
starostí  a  břemen.  A  zavržení  hodný  průmysl  poskytuje  k  tomu  cíli. 
zločinnou  pomoc.  Veřejně  i  potaji  dovede  své  hanebné  výrobky  lidu 
vnucovati.  Tjto  musí  náš  ubohý  německý  lid  zaplatiti  nejen  svými 
penězi,  ale  i  svou  krví,  zdravím  svého  těla  i  duše,  svým  štěstím 
rodinným:  německý^  národ  platí  je  životem  tisíců  svých  dítek. 

Běda,  jak  hluboko  jsme  poklesli!  Chlubili  se  přemnozí    kulturou, 
jež  činí  zbytečnými  náboženství,  křesťanství  i  Církev  a  jež    bez    nich 
stoupá  stále  výše  a  výše   —  a  nyní  stojí  před  novými  propastmi  smrti. 
Bylo  slyšeti  velká  slova  o  tom,  kterak  novověkými    pokroky  jest  uži-, 
vání  života  stupňováno  —  a  nyní  celý  národ  jest  ohrožován    ničením, 
života,  jež  právem  lze  označiti  jako  pozvolnou  sebevraždu.  P''ávem  lze 
se  těšiti  z  toho,  že  se  podařilo  lékařskému  umění  číslo  úmrtností  rok 
od  roku  zmenšovati  —  ale    současně    ona  tichá,  utajená    smrt    dvacá.- 
tého  století  pohlcuje  rok  co  rok  tisíce  dětskj^ch  životů". 


Rořbled  hospodářsko-socialní.  165 


Hospoddřsko-sociolní. 

Pro  elektrisaci  Moravy  —  mechanickou,  ne  kulturní  — 
«řízena  n  zemského  výboru  zvláštní  komise  z  přísedících  a  úředníků. 
Tedy  jakási  komise  veřejných  prací.  Morava  má  dosud  31  elektráren, 
12  8  pohonem  vodním  (největší  v  Hejčíně  90  kw),  19  s  pohonem 
smíšeným,  vodním  i  tepelným  (největší  v  Podhájí  370  kw.)  Nedostatek 
vodní  síly  doporučuje  Moravě  soustavu  smíšenou  a  maloelektrárenskou, 
kde  by  při  poruchách  jedna  druhé  snadněji    mohla  vypomáhati. 

* 

Anglické  Times  uveřejnily  před  nedávném  zprávy  o  stava 
telefonových  zařízení  jednotlivých  hlavních  měst. 

Dle  Times  je  nejšpatnější  telefon  ve  Francii,^  po  níž  hned  násle- 
duje Anglie.  V  nejlepším  stavu  jest  prý  telefon  ve  Švédsku,  kde  soupeří 
spolu  stát  a  soukromá  společnost.  Stát  jest  v  menšině,  neboť  má  ve 
Stockholmu  jen  24.350  stanic  oproti  55  609  stanicím  společnosti.  Dozor 
na  službu  jest  velice  přísný. 

Dobrý  je  také  telefon  v  Německu,  zač  děkuje  jen  okolnosti,  že 
jest  ode  dávna  již  ve  správě  státní  a  že  tedy  netrpěl  z  následků  pře- 
vzetí z  režie  soukromé  do  rukou  státních.  Provoz  je  tu  snadný  a 
poruch  jest  velice  pořídku.  Rozmluvy  meziměstské  zprostředkovány 
JSOU  rychle,  takže  jest  velmi  zřídka  zapotřebí  ohlašovat  rozmluvy  nutné. 
Falešných  spojení  jest  počet  nepatrný. 

Telefon  mnichovský  je  dle  soudu  Times  co  do  výkonnosti  první 
v  Evropě,  k<-eréž  priority  bylo  docíleno  zavedením  telefonu  automa- 
tického. I  pokud  se  týče  telefonu  ručního  v  Mnichově  děje  se  spojo- 
vání abonentů  s  rychlostí  až  překvapující.  Mnichovským  tato  chvála 
ovšem  nestačí  a  proto  píšou,  že  tato  přednost  nedatuje  se  teprve  ode 
dne  zavedení  automatického  provozu,  jímž  jest  opatřena  toliko  část 
mnichovské  sítě,  nýbrž  že  jejich  telefon  byl  vždy  na  místě  prvním  a 
že  tedy  předčil  i  telefon  států  skandidávských.  Tvrdí  oprávněně,  že 
jejich  zařízení  jest  pečlivě  udržováno,  dorozumívací  styk  ústředny  ruční 
s  automatickou  jest  výtečně  zorganisován ;  hlavní  zásluhu  o  vyspělost 
služby  má  však  dobře  vyškolený  a  ukázněný  personál.  Zavedením 
telefonu  automatického  bylo  naopak  dorozumění  z  automatisovaných 
'stanic  zhoršeno,  jak  tomu  je  všude,  kde  telefon  s  místními  bateriemi 
nahrazen  je  zařízením  o  bateriích  ústředních. 

O  telefonu  rakouském,  najmě  pražském,  přinášejí  občas  denní 
listy  zprávy  ne  příliš  lichotivé.  Národní  Listy  ze  dne  3.  ledna  napsaly 
na  př.,  že  pražský  telefon  jest  po  alkoholu,  nikotinu  a  cofeinu  nejhorším 
škůdcem  lidských  nervů,  což  jest  ovšem  pravda.  Za  to  však  je  mylným 
názor  Nár.  Listů,  jakoby  touto  mizérií  telefonní  byla  vinna  státní 
správa  vůbec.  Paušální  obviiíování  státu  v  každém  případě,  pokud  jen 
věc  má  značku  c.  k.,  není  správné.  U  nás  je  telefon  dosud  neznámou 
pevninou  a    v  provozu  telefonovém  vidí  nezasvěeenec  jakýsi  div,  jejž 


166  Rozhled  hoapodářsko-socialní. 


ovšeui  proklíná,  ueposlouží-li  mu  v  jeho  potřebě  v  pravý  čas.  Zodpo- 
vědní Činitelé,  a  těmi  jsou  v  prvé  řadě  úředníci  postavení  v  čelo  te- 
lefonických úřadů,  spoléhají  nezřídka  na  tuto  neznalost  předplatitelův 
a  aby  zkonejšili  jejich  hněv,  uchylují  se  k  výmluvám,  jež  jsou  té  které 
chvíle  Časovými.  Orgány  pověřené  vlastní  službou  výkonnou  svalují 
vinu  na  závady  technického  rázu  a  jsou  nezřídka  v  právu;,  neboť  pra- 
covati s  přístroji  poškozenými  nedovede  ani  nejzručnější  manipulantka. 
A  techničtí,  jsou-li  usvědčeni,  naleznou  také  beránka,  na  jehož  bedra 
přesunou  vlastní  vinu :  řekne  se  zkrátka,  že  jest  vinen  zastaralý  systém, 
a  vlk  je  nasycen.  Předplatitelům  cpe  se  pak  do  úst  ustavičné  toto 
šidítko  a  když  jim  zhořkne,  pocukruje  se  slibem,  že  moderní  systém 
bude  co  nejdříve  zaveden  a  pak  že  také  bude  vyhověno  všem,  kteří 
zažádali  o  přípojku  teleťonovou,  na  kterou  čekají  dva  až  tři  roky. 

Nepováži  se  arci,  že  i  nejmodernější  systém  schátrá,  ueopravujíli 
áe  systematicky  a  pečlivě  jeho  nejdůležitější  součástky,  které  při  ma- 
nipulaci v  ústřednách  nejvíce  trpí,  a  zapomíná  se  také,  že  i  nejstarší 
svatém  by  byl  a  má  býti  k  potřebě,  udržují-li  se  části  nejvíc  potře- 
bované v  dobrém  stavu. 

Správa  technická  svěřuje  se  nezřídka  lidem  mladým  s  bohatou 
sice  theorií,  ale  se  skrovnou  praxi.  Podřízený  personál  postřehne  brzy 
tuto  slabinu  svého  přednosty  a  tahá  ho  potom,  prostonárodně  řečeno, 
za  nos.  A  udržování  provádí  se  potom,  jík  se  zlíbí  tomuto  personálu  a 
nikoliv  dle  potřeby,  kterou  má  přednosta  znáti.  Dozorčí  personál  vý- 
konný jest  potom  bezbranný;  udali  dle  pravdy,  že  příčinou  té  neb 
oné  poruchy  je  technická  závada,  putuje  akt  do  ústředí  technického, 
kde  jej  k  dobrozdání  obdrží  zase  jenom  představený  personálu  pra 
udržování  ústředen,  který  ,,příčina"  závady  vyzví  od  těch,  jichž  opo- 
menutím nebo  nedbalostí  se  stala.  Vyřízení  dopadne  zpravidla  v  ne- 
prospěch úředníka,  který  se  opovážil  nařknouti  technickou  vědu ;  dá 
se  mu  jemný  štulec,  že  technickému  zařízení  nerozumí,  ani  rozuméti 
nemůže,  protože  nemá  o  vykonaném  studiu  na  technice  potřebných 
vysvědčení. 

Každá  malichernost  povýší  se  na  vědu,  nevraživost  technické 
kategorie  proti  výkonným  silám  a  naopak  se  stupňuje,  vody  se  kalí 
jen  proto,  aby  systém  schátral  tak,  až  je  třeba  vyměniti  jej  za  nový. 
Stavba  telefonu  jest  vůbec  ideálem  všech  technických  zaměstnanců, 
počínaje  prostým  dozorcem  stavby  a  konče  kdesi  výše,  kde  lesknou 
se  zlaté  límce,  nebot  za  práce  stavební  jsou  povoleny  diety  čili  stavební 
přídavky.  Cesty  k  dostižení  těchto  diet  jsou  rozličné,  ale  chtivost 
)edna.  A  staví  se  dnes  hojně  všude;  systémy  se  mění  a  odhazují  jako 
obnošený  kabát,  předplatitelé  jsou  co  chvíle  překvapeni  novým  tariíém, 
vždy  arci  vyšším,  továrny  na  telelonové  aparáty  dělají  dobrý  kšefr  a 
stavební  orgány  diety.  A  telefon  stává  se  opravdu  horším  všech  mo- 
derních jedů,  které  znenáhla  ukracují  člověku  život,  dráždíce  jeho 
přepracované  nervy  až  k  nepříčctnosti.  A  je  znám  jen  po  této  stránce. 
Jinak  jest  opravdu  terra  incognita  a  neznámou  pevninou  jsou  také 
pravé  příčiny  jeho  nespolehlivosti  a  nedostatku. 


P.ozliIed  hospodářsko-socialni.  167 


Cena  jednoho  kilometru  podmořakóho  kabelu  v  Ně- 
mecku i  s  jeho  uložením  do  hlubin  moi-ských  činí  průměrně  přes 
^500  K.  Týče  se  to  arci  kabela  soukromých  společností  německých, 
které  jsou  čtyry.  Délka  všech  podmořských  kabeli,  jež  jsou  mijeikem 
těchto  společností,  je  dohromady  36  051  km.  Délka  státního  kabelu  je 
5S86  km,  úhrnem  tedy  4:1.971  km,  ceny  114,852.500  K.  Hodnoty 
uložené  v  kabelech  vynášejí  prý  akcionářům  vysoké  dividendy. 

* 

Obilní  termínový  obchod  na  burse  p  eš  tské  není  v  ná- 
vrhu nového  zákona  zakázán,  ačkoli  naše  polovice  i  uherské  zemědělské 
kruhy  si  toho  přály.  Samospráva  bursy  jest  zachována,  ačfeoli  soudnictví 
její  omezeno  a  vliv  vládní  rozšířen.  Ovšem  nesměly  by  si  tu  vlády 
počínati  tak,  jako  při  jiných  obchodech,  kde  jim  dokázány  všelijaké 
bankovní  a  kuncesní  malversace,  rozumí  se  millionové,  neboť  čím  větší 
pán,  tím  také  větší  „zpropitué". 

Časté  a  rozmanité  stávky  v  Anglii  prozrazují,  že  ani  tam, 
v  zemi  vzorného  prý  parlamentarismu  a  pořádku,  vše  v  pořádku  není. 
Nehledě  k  bouřím  proti  irské  samosprávě,  které  připomínají 
zrovna  anarchii,  stejně  jako  nikoliv  už  nevinná  bláznovství  s  uff  rá- 
žet ek,  dělnictvo  všeho  druhu  co  chvíle  stávkuje  a  pořádek  ohrožuje, 
jakoby  se  chtělo  v  obstrukci  vystřídati.  Poslední  stávka,  yozičův  a 
nosičův  uhlí,  ted  právě  nejméně  příjemná,  měla  se  státi  osudnou 
i  nemocnicím  a  pod.  ústavům,  kdyby  tu  a  tam  nebyli  studenti  a 
assistenti  stali  se  stávkokazi. 

Ve  stávce  jihoafricky- ch  kovkopů  (asi  4,700.000  čer- 
nochův a  1,300.000  bělochů  tam  zaměattiáno  nebyla  vláda  již  tak 
povolná.  AčkoUv  naděláno  dosti  škody,  která  s  ušlým  výdělkem  jde 
do  milionů,  přece  stávka,  která  hrozila  býti  katastrofální,  poměrné 
brzy  skon>5ena  jednoduchým  prostředkem:  štváči  a  vůdci  vojskem 
nebo  burghery  schytáni. 

Stávka  rakouských  knihtiskařů  taktéž  chýlí  se  ke  konci. 
Zaměstnavatelé,  ač  jí  právě  v  tomto  období  také  značně  trpěli,  až  na 
skrovné  výjimky  (zvláště  ve  Styr>ku)  vytrvali,  zaměstnanci  oak  přeee 
jenom  octli  se  na  dně  svých  stávkových  pokladů.  Naučení  dostalo  se 
oběma  stranám  důkladného :  v  čí  prospěch,  ukáže  budoucnost,  j^ko 
právě  minulé  smluvní  období  ukázalo,  že  ty  poměry  jsou  neudržitelné. 
Jak  libovolný  a  zrovna  nekulturní  jest  odpor  délnictva  na  př.  proti 
sázecím  strojům,  vidno  z  těchto  podrobností.  Učeň  se  na  stroji 
učili  nesměl,  jen  vyučenec,  jemuž  po  dobu  učební  (6  neděl),  kdy  tedy 
pro  závod  pramálo  pracoval  a  pro  svůj  větší  i  pohodlnější  výdělek  se 
připravoval,  vyplácena  plná  mzda.  Jak  libovolné,  jenom  na  znemožnění 
strojů  namířené  bylo  zvyšování  strojové  mzdy,  ukázalo  se  ted"  ve 
mnohých  závodech,  kde  si  ke  strojům  vzali  jednoduše  —  písařky 
na  strojích,  které  za  kratičkou  dobu  stroje  ovládiy  a  ovšem  snad 
ani  polovici  oné  „odbornické"  mzdy  nepožadovaly.  A  šlo  to,  ačkoli 
dodavatelům  strojů  (z  Německa)  tamější  organisace  znemožnila    vysílati 


168  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


povinné  instruktory:  ti  prostě  odepřeli  býti  „stávkokazy"  !  „Pokrokoví" 
prý  socialisté  nadávají  našim  předkům,  že  bránili  se  proti  železnicím, 
telegrafům,  tramwayím,  mlátičkám  atd.,  ale  tento  jejich  boj  proti 
strojům  není  o  nic  pokrokovější.  Zprostředkování  pak  služeb 
ponechati,  jak  vůdcové  dělnictva  žádají,  pouze  jim,  bylo  by  hotovou 
otročinou;  všude  si  zaměstnavatel  může  zaměstnance  vybrati,  jen  zde 
má  vzíti  každého  nešiku  neb  lenocha,  kterého  mu  pošlou,  aby  mu  ne- 
museli vypláceti  podpor.  Kromě  toho  má  si  zaměstnavatel  vydržovati 
t.  zv.  „důvěrníka",  který  místo  práce  bude  po  závodě  slíditi  a  porou- 
četi. O  tom,  že  zaměstnanec  za  takových  pořádků  může  odepříti  sazbu 
texto,  který  se  příčí  organisaci,  škoda  dále  mluviti,  jak  je  to  nehorázné : 
na  papíře  ovšem  takový  požadavek  položen  nebude,  ale  nikdo  zaměst- 
navateli nezaručí,  že  mu  lidé  proto  neodepřou  pracovati. 

Stávkový  fond,  jak  minule  zmíněno,  mohl  už  býti  značný, 
nehledě  k  jiným  „podporám",  ku  kterým  si  soudruzi  vždycky  pomohou. 
Podotčeno  tam  však  také.  že  obnosy  nebudou  toliké,  jako  jsou  na  pa- 
píře. Doklad  našel  se  ihned  v  pozemkové  knize  vídenského 
dělnického  domu,  na  kterém  vázne  mimo  dluh  městské  spořitelny, 
tedy  asi  do  polovice  ceny  (400  tisíc  K),  také  pohledávka  bývalého 
předsedy  knih  tiskařského  svazu  Reifmůllera  p.  100.00  K; 
nejsou  to  ovšem  peníze  tohoto  „proletáře",  nýbrž  peníze  svazu,  takto 
po  jiných  pohledávkách  na  domě  váznoucích  jistě  málo  zajištěné! 
(I  jiné  dělnické  svazy  mají  tam  peníze  tak  „uloženy",  ale  ne  jako 
svazy,  nýbrž  jménem  svých  předsedů.  Ze  súčastněných  ústavů  peněž- 
ních zajímá  zvlášť  Kestrankův,   který  ted  má    od  socialistů  docela 

pokoj !  Umět  se  to  musí  1) 

* 

Bývalý  místopředseda  něm.  říšského  sněmu  soc.  Scheidemann 
vydal  se  —  dle  známých  vzorů  —  do  Ameriky  na  přednášky, 
za  každý  večer  60  dollarů.  Nepochodil  však,  neboť  druhá  strana  soci- 
alistů vytkla  mu  velikášství,  arroganci,  pomluvačství :  „u  něho  deva- 
tenáct dvacetin  toho,  co  mluví,  je  vždy  vylháno." 

Berlínský  „Vorwarts"  onehdy  stěžoval  si  na  úbytek  odběratelů. 
Praliberální  „Berl.  Tageblatt"  podotýká  k  tomu,  že  se  diví,  jak  může 
list  tak  nízkého  tónu  a  sprostého  obsahu  ještě  míti  tolik  čtenářů ; 
slušnější  redaktoři  odtud  zrovna  utíkají. 

* 

Ve  Ivovském  katolickém  týdeníku  „Kronika  Povszechna"  při- 
mlouvá se  v  řadě  článků  dr.  Marie  Estreicherówna,  aby  katolické 
ženské  hnutí  v  Polsku  pojalo  do  svého  programu  také  otázku 
o  účasti  žen  v  živetě  politickém.  Iřipouští,  že  mnoho  osob, 
feminismu  jinak  příznivých,  jen  s  hrůzou  slyší,  že  by  se  měla  ženám 
dáti  také  politická  práva.  Excesse  anglických  sufr^^žetek  vyvolaly  všude 
reakci  pojmů  v  tomto  ohledu.  Mnozí  se  domnívají,  že  toto  účastenství 
sníží  mravní  úroveň  ženy,  než  přece  —  otevíralo  by  se  tu  pro  ni 
krásné  pole  činnosti :  oživovati  ducha  Božího  v  politice,  odstraňovati 
brutální  převahu  militarismu  .  .  .    Akce    žen  v  životě   politickém  není 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  169 


ničím  novým :  ode  dávna  vykonávala  a  vykonává  žena  důležité  služby 
v  mnohých  počinech,  i  přes  svou  příslovnou  indiskretnost.  A  ukáza- 
la-li  se  obětavou  a  zdatnou  pracovnicí,  když  šlo  o  nebezpečnou  práci 
podzemní,  proč  odháněti  ji  od  prácí   zjevných  a  legálních? 

A  právě  katolická  strana  — •  dovozuje  dr.  Estreiclierówna  — 
měla  by  se  chopiti  této  myšlenky,  tak  jako  se  to  stalo  v  Belgii.  Tam 
feministické  hnutí  těší  se  zvláštní  přízni  a  podpoře  kruhů  katolických, 
poněvadž  socialisté  belgičtí,  jak  známo,  stavěli  se  delší  čas  proti  ce- 
lému ruchu,  a  to  z  obavy  před  zklerikalisováním  parlamentu.  Se  strany 
katolické  vždycky  bylo  uznáváno,  že  žena  v  parlamentu  může  vyko- 
nati mnoho  dobrého,  že  má  mnoho  zdravého  úsudku  a  morálně  stojí 
výše  než  muž.  Utvořena  tam  také  zvláštní  sekce  křesťanského  feminismu 
pod  názvem  ^Suffrage  iéminin",  jež  si  vzala  za  úkol  propagovati  myš- 
lenku mezi  katolíky  belgick3'mi  a  zejména  vychovávati  ženu  k  životu 
politickému,  buditi  v  ní  vědomí  zodpovědnosti,  jaká  na  ni  spočine  ve 
chvíli,  kdy  obdrží  hlasovací  právo.  Nepohrdajíc  činnou  propagandou, 
sekce  zavrhuje  rozhodně  nedůstojný  způsob  boje  suiražetek  anglických. 
Nedomáhá  se  okamžitého  zavedení  hlasovacího  práva,  vědouc,  že  vět- 
šina žen  ještě  k  němu  nedozrála.  Nevidí  v  tom  však  zásadní  překážky, 
neboť  i  muži,  když  byli  připuštěni  ke  všeobecnému  hlasování,  nemohli 
se  honositi  lepší  přípravou. 

V  Polsku  —  tak  jako  u  nás  —  ujaly  se  této  otázky  skoro 
výlučně  jen  strany  radikální,  jež  z  ní  budou  kořistiti  ne  beze  škody 
pro  církev  a  národ  .  .  .  Proto  je  třeba  i  se  strany  katolické  zaujmouti 
k-  ní  rozhodné  stanovisko,  připravovati  na  ni  nejširší  kruhy,  aby  možná 
reforma  nezastala  katolických  žen  politicky  nedospělých. 

Poláci  v  Hahči  začínají  se  brániti  proti  přílivu  cizích 
živlů  do  svých  měst.  V  prosinci  byla  založena  v  Krakově  „Liga 
pro  popolštění  našich  měst",  jejímž  úkolem  prohlášeno:  „samoobrana 
a  zachování  polskosti  měst  v  Haliči,  a  to  poídporováním  polských  vý- 
robcův i  konsumentův,  obchodu  a  úvěru,  průmyslu  a  kultury  polské". 
Na  ustavující  schůzi,  kde  mimo  jiné  mluvili  publicista  Kazimír  Bar- 
toszewicz  a  univ.  proí.^  Dr.  Roman  Eybarski,  bylo  poukazováno,  jak 
v  Krakově  přibývá  Židů.  Němcův  a  Cechů,  kteří  tam  zakládají  cizí 
střediska,  poněmčují  střed  města  i  další  ulice,  zařizují  továrny,  závody 
a  obchod}'  a  šíří  jazyk  německý,    s  nímž  možno  se    dnes    potkati    na 

každém  skoro  kroku. 

* 

HoUandský  katolický  lidový  spolek  slavil  m.  m.  svoje 
desítiletí.  Má  nyní  přes  100.000  údů  ze  všech  vrstev  obyvatelstva  a 
a. rozvíjí  velmi  plodnou  činnost   obrannou. 

* 

Dle  rozhodnutí  správního  soudu  9.  ledna  1914;  jsou  varhaníci 
k  pensijnímu  pojištění  zavázáni,  i  když  vvcvik  jejich  právě  není 
umělecký.  Podobně  rozhodnuto  již  dříve  o  členech  hudebních  kapel. 

Hlídka.  12 


170  Rozhled  hospodářsko-socialní. 

V  německém  parlamentě  chystá  se  návrh  ua  sankcionování  zá- 
kona, dle  něhož  možno  zkrátiti  utrpení  osobám  nevyléčitelným,  žáda- 
jícím toho,  za  pomoci  přitněřeaých  prostředků  lékařských.  Vědecky 
nazvali  tuto  theorii  „euthanasie"  —  „dobrá  smrt".  Hlavním  jejím 
propagátorem  je  „Svět  moaistický",  orgán  moaistických  spolků  v  Ně- 
mecku. Za  Německem  nesmi  ovšem  zůstati  ani  Francie  —  a  tak  i  tam 
rozvířena  propaganda  euthanasie.  Otázkou  tohoto  „filanthro pického 
zločinu"  zabývají  se  nyní  také  lékaři  a  ve  velké  většině  prohlašují 
se  proti  němu.  Zvláště  lékaři  francouzští.  Jeden  z  nich,  slavný  Dr. 
Eyraud,  píše  v  „Eclaire":  „Každý  jednotlivec  jest  něčím  posvátným. 
Nikdo  nemá  práva  zkracovati  jeho  života  z  jakékoli  příčiny.  Nejlepší 
euthanasií  pak  jest  —  přesvědčení  náboženské,  silná  víra  v  budoucí 
život,  kde  všechno  bude  nám  počítáno.  Víra  ta  dává  sílu  snášeti  utrpení 
s  resignací  i  s  důvěryplnou  oddaností  .  .  ." 


Eozhled  politickf  a  vojenský. 


Politick)í  a  vojensky. 

Rakouská  sněmovna  odročenci  pro  nedělnost.  Obstrakce  českýcli 
agrárníků  nepovalila  ministerstva,  nýbrž  parlament.  Nahoře  snad  již 
došlo  se  k  přesvědčení,  že  ustavičné  změny  ministerstev  á  la  francaise 
nejsou  řiši  ua  prospěch,  Cechové  pak,  ač  mají  mnoho  příčin  býti  ne- 
spokojenu 3  ministry  jako  Hochenburger,  s  druhé  strany  formálně 
proti  kabinetu  nynějšímu,  majíce  v  něm  dva  Cechy,  nemohou  nic  na- 
mítati, leda  až  na  to,  že  tam  není  X  nebo  Y.  A  když  český  ministr 
(Trnka)  veřejně  děkuje  Dru  Stránskému,  že  mu  ve  svých  novinách 
nadal  (pro  zadání  přístavby  české  brněnské  techniky),  a  podotkne,  že 
čekal  jen  ještě  obvinění  z  úplatku,  charaktensuje  tím  velice  přiléhavě 
poměr  českého  zástupce  v  korunní  radě  k  zástupci  českého  lidu  ve 
sněmovně. 

Křesťanským  sociálům  připravila  panská  sněmovna  po- 
pudem liberálů  Plenera  a  Bečka  nemilé  překvapení  prorazivši  v  poradě 
obou  sněmoven  návrhem,  aby  daně  prosté  minimum  bylo  zvýšeno  na 
1600  K  (místo  12U0)  a  aby  zvýšené  zdanění  nastoupilo  již  při  1800  K 
příjmu,  nikoliv  až  při  10.000  K.  Ve  Vídni  totiž  bude  tím  přesunut 
poměr  voličstva  IV.  a  III.  třídy  ve  prospěch  socialistů,  z  nichžto 
mnozí  postoupí  do  III.  třídy  a  ohrozí  asi  državu  křesfansko-socialní ; 
podaří-li  se  nebezpečí  to  odvrátiti  novým  zemským  volebním  zákonem, 
třeba  vyčkati,  místodržitel  Bienerth.  jejich  člověk,  jim  překážeti  nebude. 

K  porážce  této  mělo  býti  navázáno  zřízení  nové  „pracovní* 
většiny  v  říšské  radě,  bloku  to  liberálního  s  Poláky:  tito  však  záhy 
čili  člověčinu  a  spokojili  se  tímto  jedním  vítězstvím  :  blok  se  nepodařil. 

Socialisté  se  o  porážku  křesfansko-socialní  poctivě  přičinili.  Zvý- 
šením nezdanitelného  minima  sice  zbavili  značný  počet  svých 
příslušníků  volebního  práva  do  obcí  a  do  zemských 
sněmů  v,  ale  jen  když  ve  Vídni  způsobili  křesťanským  sociálům 
takové  rozpaky.  Doufajíť  oni  taktéž,  že  vymohou  všeobecné  volební 
právo  i  do  těchto  sborů,    tak   že    ztráta  ona  bude  dokonale  vyvážena. 

Významný  jest  výrok  vůdce  pravice  v  panské  sněmovně  hr. 
Clam-Martinice  k  vyslancům  křesfansko-socialní m,  kteří  přišli 
k  němu  dovolávat  se  podpory  svého  návrhu.  Vytknul  jim  totiž, 
prý  dosti  ostře,  nepřátelství  k  českému  školství  ve  Vídni. 
Neočekávané  odbytí  toto  arciť  je  velice  zarazilo.  Nás  nepotřebuje,  jak 
se  říká,  jejich  hlava  boleti,  neboť  oni  v  nekřesťanském,  zrovna  hloupě 
slepém  nacionalismu  svém  nešetří  ani  českých  kněží.  tím  méně  ostatních 
katolíků,  ve  Vídni  pak  svou  politikou  Cechy  socialistům  zrovna  nad- 
hánějí.  Ale  s  drubé  strany  jejich  nepopiratelné  zásluhy  v  boji  proti 
židoliberalismu  třeba  i  nám  uznati  a  po  té  stránce  s  nimi  sympathisovati. 
Divíme  se,  že  tak  rozumné  hlavy,  jako  Weiskirchner  a  j.,  nevidí  ne- 
bezpečí, do  kterého  se    ženou.    Školské,    bohoslužebné    a  jiné  kulturní 

12* 


172  Rozhled  politický  a  vojenský. 


otázky  české  ve  Vídni,  „největším  to  českém  městě",  nemohou  žádným 
magistrátem  býti  utlumeny  a  pochovány ;  železný  chod  přirozeného 
rozvoje  takovými  maHchernostmi  může  na  chvíli  býti  zvolněn,  snad 
mimo  koleje  uveden,  ale  ne  zastaven,  zvláště  v  říšském  hlavním  městě  ne, 
a  žádná  rozumná  vláda,  má-li  říšské  poměry  na  paměti,  nemůže  tohoto 
protikulturního  řádění,  ať  má  jméno  Kolisko  neb  jakékoliv  jiné,  pod- 
porovati, nechce-li  celou  říši  vydávati  ustavičným  otřesům.  Slovem, 
počínání  strany  křesťansko- sociální  ve  Vídni  jest  protiříšské,  proti- 
rakouské  a  donutí  státníky,  aby  přes  ně  přešli  k  dennímu  pořádku, 
k  rovnoprávnosti.  Co  si  mohou  dovoliti  v  Schildě,  nemohou  si  dovo- 
lovati v  říšském  hlavním  městě,  i  jest  čas,  aby  vídenští  křesťanští 
sociálové  si  uvědomili  cesty,  kterými  by  se  dostali  na  výši  situace. 
Posud  neukázali,  že  by  úkolu  svému  jako  zástupců  říšského  hlavního 
města    byli   zúplna   porozuměli.    Nedostaví-li   se    porozumění    to  v  čas, 

půjdou  události  přes  ně  v  před. 

* 

Polskorusínského  smíru  konečně  po  dlouhých  průtazích 
ve  hlavních  věcech  dosaženo,  na  základě  návrhů  řeckokatolického 
metropolity  Septyckého ;  v  posledních  dnech  vyskytla  se  toliko  pře- 
kážka v  mandáte  rusínskéra  za  Lvov,  jehož  Poláci  nechtějí  připustiti. 
Bude-li  i  ta  odklizena,  budou  moci  polští  i  rusínští  biskupové  se  svými 
věrnými  zajásati,  že  osvědčili  se  knížaty  a  posly  míru,  oni,  že  zame- 
zili shnilý  spolek  židovskoliberální,  tito  pak,  že  dílo  dle  požadavků 
spravedlivosti  prese  vše  intriky  dokonati  pomohli. 

* 

Na  jihu  ještě  všecko  jest  na  přechodu  —  buďto  ke  klidu  nebo 
k  válce. 

Bulharský  nedělný  sněm  rozpuštěn,  vláda  Radoslavova  doufá 
s  pomocí  nového  území  dobýti  většiny. 

Srbské  volby  dopadly  pro  vládu  příznivě.  Styky  s  Ruskem 
pěstují  se  pořád  velice  okázale.  Nová  strana  Peričova,  jakýsi  to  střed, 
přeje  si  však  přátelštějších  styků  s  Rakouskem. 

Řecko  není  dosud  s  Tureckem  stran  ostrovu  vyrovnáno. 
Venizelos  jezdí  a  shání  peníze  a  přátele,  Turecko  zbrojí  a  cvičí. 

Zprávy  o  nových  spolcích  na  Balkáně  bulharskotureckém  a 
rumunskořeckém  se  úředně  vyvracejí ;    beze  vší    podstaty    asi    nejsou. 

V  Albánii  Izzet  pasa  pokusil  se  s  tajnou  pomocí  tureckou 
o  nadvládu,  ale  nepodařilo  se ;  zatím  jest  pořád  ještě  Essad  pasa 
hlavním,  ač  neuznaným  vládcem  vedle  jiných  několika,  maje  jaksi  ná- 
padně mnoho  peněz  na  rozdávání  potřebným  kmenům,  toho  právě,  čeho 
novému  knížeti  Vilému  Wiedskému  se  nedostává.  Ale  jakmile  tento  se 
dostaví  a  velmoci  peníze  zaručí,  bude  prý  všechno  v  pořádku.  Doufejme  ! 

■5f- 

Se  zavedením  dvouleté  vojenské  služby  v  Rakousku  nastala 
zvýšená  potřeba  déle  sloužících  poddůstojníků;  proto  se  snaží  vojenská 
správa  jich  co  nejvíce  přivábiti-  První  lákadlo  jest  kapitulační  peníz, 
150  K,  jenž  se  vyplatí  každému  poddůstojníku,    odhodlá- li  se  sloužiti 


Rozhled   politicky  a  vojensky.  173 

Čtvrtý  rok.  Pro  nejstarší  poddůstojníky  utvořena  od  1.  prosince  m.  r. 
nová  šarže  štábních  poddůstojníků,  jsou  to  štábní  šikovatelé,  štábní 
strážmistři  a  vrchní  ohňostrojci.  Počítají  se  mezi  mužstvo,  mají  však 
při  stejném  služebním  stáří  přednost  před  gažisty  nevraděn3'mi  do 
hodnostních  tříd  (štábními  profosy,  stavebními  voj.  mistry,  voj.  puškaři 
a  p.).  Distinkce  záleží  ze  tří  celluloidových  hvězdiček,  žlutého  hedváb- 
ného 13  mm  širokého  prýmku,  podobně  jako  u  šikovatelův,  ale  s  černým 
2  mm  širokým  proužkem  uprostřed.  Rovnoběžně  s  tímto  žlutým  prýmkem 
ve  vzdálenosti  3  mra  přišit  jest  ještě  prýmek  zlatý  6  mm  široký. 

Déle  sloužící  poddůstojnici  nedostávají  už  plat  jako  dříve,  vždy 
na  5  dní,  nýbrž  měsíčně,  počínaje  1.  lednem  čtvrtého  služebního  roku. 
Plat  ten  obnáší  u  štábního  poddůstojníka  ve  4.  roce  70  K,  v  5. — 7.  r. 
85  K,  v  8.— 10  r.  100  K,  v  11  atd.  105,  u  šikovatelů  65—90  K, 
u  četařů  55 — 75  K,  u  desátníku  36 — 55  K,  vše  kromě  zaopatření. 
Denní  mzda  obnáší  v  prvních  3  letech  služby  u  šikovatelé  70  h,  če- 
taře 45  h,  desátníka  30  h,  svobodníka  20  h  a  u  prostého  vojína  16  h. 
Denní  mzda  se  vyplácí  1.,   11.  a  21.  každého  měsíce. 

V  nejbližší  době  prý  se  sejde  za  předsednictví  císařova  maršálská 
rada,  aby  zásadně  rozhodla,  má-li  se  v  omlazování  generality 
pokračovati.  Rozhodující  kruhy  prý  trvají  na  tom,  aby  generálové  po 
čtyřicetileté  službě  dáváni  byli  do  výslužby.  Nyní  pak  slouží  i  651etí 
generálové  pěchoty  s  45  lety  služby. 

Aby  se  zvýšila  úroveň  vzdělání  u  důstojníků,  odsouzeny 
kadetní  školy  k  smrti;  na  jejich  místě  se  znenáhla  zřizuji  nižší 
a  vyšší  vojenské  realky  a  akademie.  Aby  učitelské  síly  na  těchto 
ústavech  lépe  vyhovovaly,  tvoří  se  zvláštní  kategorie  důstojníků- učitelů. 
Poručici^  a  mladší  nadporučíci  vyzváni,  aby  se  hlásili  k  návštěvě  uni- 
versit. Žadatelé  se  mají  vykázati  čtyřletou  službou  jako  důstojníci,  čtyř- 
letou službou  u  setniny  (batterie,  švadrony)  a  nejdéle  do  konce  druhého 
semestru,  jestliže  nematurovali  na  gymnasium,  mají  složiti  doplňovací 
zkoušku  z  latiny. 

Skupiny  předmětů  jsou  tyto  : 

aj  dějepis  a  němčina  jako  hlavní,  zeměpis  jako  vedlejší; 

b)  němčina  a  chorvatština; 

c)  dějepis  a  zeměpis; 

d)  mathematika  a  fysika ; 

e)  deskriptiva  a  mathematika. 

Pro  předměty  všeobecného  vzdělání  a  předměty  vojenské  mohou 
býti  jmenováni  učiteli  voj.  škol  i  bez  návštěvy  universit  nadporučíci, 
kteří  absolvovali  sborovou  škola  důstojnickou  nebo  školu  válečnou,  a 
mladší  setníci. 

Dnem  1.  ledna  1914  upraveny  nově  platy  pro  oddělení 
vzduchoplavecké:  Služební  přídavek  pro  velitele  obnáší  200  K, 
pro  pilota  důstojníka  150  K,  pro  důstojníka  přiděleného  k  výcviku 
75  K  měsíčně;  z  mužstva  obdrží  pilot  75  K,  žák  40  K.  Pracovní 
přídavek  pro  zaměstnané  v  dílnách  a  plynárnách  obnáší  u  důstojníků 
60 — 90  K  měsíčně,  u  mužstva  30  h  až  1*30  K  denně. 


174  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Ve  Vídni  a  Fischamendu  zřízeny  dvouměsíční  theoretické  kursy 
spojené  s  praktickými  cvičeními  pro  vzduchoplavce  důstojníky  i  mužstvo. 
Ve  Francii  jsou  ve  vzduchoplavbě  nejdále.  Espanel  dokončil  lety  na 
zkoušku  se  svým  obrněným  jednoplošníkem,  jež  jest  vyzbrojen  strojní 
puškou  a  bude  míti  za  úkol  útočiti  na  řiditelné  vzducholodi. 

V  červenci  t.  r.  vyjde  přepracovaný  I.  díl  vojenských  slu- 
žebných předpisů.  Klasická  první  část,  jednající  o  povšechných 
povinnostech  vojínů,  pochází  ještě  od  arcivévody  Karla  a  zůstane  ne- 
změněna. V  části  další  nejzajímavější  bude  asi  změna  pojmenovaných 
lékařů.  Plukovní  lékař  se  bude  jmenovati  setník  lékař,  vrchní  štábní 
lékař  1.  třídy  plukovník  lékař  a  t.  d.  podobně  jako  v  Itálii  a  v  Srbsku. 
Žehrali  na  to  již  dávno,  že  už  v  pojmenování  vyjádřena  jakás  méně 
cennost  proti  kombattaniům.  Tužbě  druhé,  aby  totiž  i  při  shromážděních, 
pozdravech  a  t.  d.  byli  kombattaniům  úplně  na  roveů  postavem,  asi 
vyhověno  nebude.  Při  důst.  shromážděních  bývá  totiž  toto  seřaděni  : 
důstojníci  kombattautní,  praporečníci,  zásobní  důstojníci  (asi  ze  čtyř 
pětin  bývah  poddůstojníci),  voj.  kněží,  lékaři,  auditoři,  účetní  důstojníci 
a  vojenští  úředníci. 

Císařským  rozhodnutím  ke  konci  srpna  m.  r.  provedená  reorga- 
nisace  vojenského  kněžstva  vypadla  na  papíře  velmi  slibně :  dosud 
byl  ve  JV.  hodnostní  třídě  O,  příště  1,  v  V.  hodu.  tř.  1,  příště  1, 
v  VI.  hodn.  tř.  1,  příště  10,  v  VII.  hodn.  tř.  7,  příště  12,  ^v  VIII. 
hodn.  tř.  15,  příště  23,  v  IX.  hodn.  tř.  127,  příště  112,  celkem 
dosud  151,  příště  159  římsko  a  řeckokatolických  kněží.  Bylo  ovšem 
hned  podotknuto:  „pokud  finanční  prostředky  dovolí".  Při  listopadovém 
povýšení  byl  do  VII.  třídy  povýšen  jediný  superior  a  nadkuráty 
v  Vlil.  třídě  jmenováni  dva.  Z  těch  tří  mají  první  dva  téměř  60  a 
třetí  59  let.  Še  60  lety  pak  musí  každý  do  pense.  Pro  rok  1914 
není  prý  též  lepších  vyhlídek. 

Záložní  důstojníci  velmi  dobře  se  osvědčili  ve  válkách  bal- 
kánských, kde  tito  mládni  intelligentní  muži  svým  vlasteneckým  nad- 
šením a  osobí  statečností  strhli  prosté  vojáky,  že  konali  zrovna  divy 
rekovnosti.  Proto  se  věnuje  zvýšená  pozornost  kursům,  jež  před  ne- 
dávném zřízeny  u  nás  i  jinde  pro  záložuí  důstojníky.  U  nás  svěří  se 
jejich  vedení  v  případě  války  u  pěchoty  50 — 60  mužův,  u  jízdy  asi 
'35  jezdcův  a  u  dělostřelectva  dvě  děla.  Za  nynějšího  způsobu  válčení, 
kde  takový  malý  oddíl  často  podniká  samostatné  důležité  ;operace,  třeba 
záložnímu  důstojníku  důkladnějších  taktických  vědomostí  než  si  mohl 
osvojiti  ve  škole  jednoročnické,  a  těch  má  nab3''ti  v  oněch  kursech.  Ale 
hned  od  jejich  zavedení  si  stěžováno  na  slabou  účast.  Proto  určeny 
ve  Francii  pro  pilné  návštěvníky  odměny:  uveřejnění  jmen  v  bulletin 
officiel,  rychlejší   postup  a  dokonce  i  jmenování    rytířem    čestné  legie. 

17.  Jedna  spuštěn  v  nové  Ejecké  loděnici  dreadnought 
Szent  Istvan  na  moře,  je  to  poslední  jednotka  ze  čtyř,  roku  1910 
v  delegacích  povolených  obrů.  Soudruzi  jeho,  Viribus  unitis  vřaděn  na 
podzim  1912,  TegethoíF  na  jaře  1913  ve  svaz  eskadry,  třetí,  Princ 
Eugen,  spuštěn  na  moře  a  výzbroj  se  již   dohotovuje,    tak    že    v   nej- 


Pwozhled  politický  a  vojenský.  175 

bližší  době  podnikne  plavbu  na  zkoušku.  Szent  Istvan  vstoupí  asi 
v  první  polovici  budoucího  roku  ve  8vaz  loďstva.  Hlavní  výzbroj 
každé  z  těch  lodí  záleží  ze  12  děl  30'5  centimetrových,  umístěných 
ve  4  věžích,  z  nichž  prostřední  dvě  položeny  výše,  tak  že  může  do 
předu  i  do  zadu  současně  stříleti  6  děl,  na  bok  všech  12  kusů.  Střední 
dělostřelectvo  tvoří  12  děl  15  cm.,  dělostřelectvo  určené  k  obraně 
před  torpedovkami  18  děl  7  cm.  -i  roury  torpédové  určeny  pro  53 
centimetrová  torpéda.  Pancéře  jsou  v  pasu  a  věžích  280  mm  silné. 
Turbinové  stroje  vyvinují  sílu  25000  HP,  rychlost  obnáší  20'5  mořských 
mil,  nosnost  20.000  tun. 

Ve  Škodových  závodech  v  Plzni  sestrojují  se  pro  nás  nová 
těžká  děla  kalibru  38  cm.  Shotoví  se  tři  modely  délky  40.  45  a 
óOnásobnébo  kalibru.  Roury  budou  vážiti  75,  85  a  96  tun,  střela 
váží  565  kg,  náboj  234  až  300  kg,  Anglie,  Německo  a  Itálie  staví 
již  velikány  o  kahbru  38  cm,  u  nás  se  teprve  začne  se  stavbou  35"5 
kalibrových  a  pak  má  teprve  přijíti  řada  na  kolossy  o  38  cm.  Kde 
budou  zatím  ostatní  velmoci?  Koncem  prosince  bylo  z  Essenských 
Kruppových  závodů  vypraveno  dělo  lodní  pro  Rusko  o  kalibru  42  cm. 

Ruské  komité  ku  sesílení  loďstva,  založené  r.  1910,  se  tyto 
dny  rozešlo  dokončivši  svůj  vytčený  úkol.  Z  dobrovolných  příspěvků 
v  obnosu  asi  20  mil.  K  postavena  nejrychlejší  loď  světa,  torpedoborec 
ísovik  o  nosnosti  12-0  tun  a  rychlosti  37  3  uzlů,  dále  8  torpédových 
lodic  většího  typu  a  čtyři  podmořské  čluny. 

V  Itálii  budou  míti  zkoušky  pro  mimořádný  postup  setníků 
na  majory.  V  některých  oborech  budou  dvě  předběžné  a  [edna  hlavní, 
všecky  theoretické  i  praktické :  bude  to  tedy  perný  chlebíček,  ale 
někde  pomůže  snad  i  protekce,  jak  už  bývá. 

V  novinách  se  mnoho  píše  o  elsasském  městečku  Saverne. 
Co  se  stalo?  Mladý  poručík  Forstuer  nadal  rekrutům:  „vakes"  ;  je  to 
asi  náš  pobuda.  Věc  se  dostala  do  veřejnosti,  obecenstvo  spílalo  a  vy- 
smívalo se  důstojníkům  a  zvláště  onomu  poručíkovi,  jenž  do  toho 
sekal  jen  což.  Srazil  se  i  plukovník  Reuter  se  starostou,  sborový  velitel 
s  místodržitelem,  debatováno  na  schůzích,  v  novinách,  ve  sněmovně. 
Vyšetřování,  soudy.  Plukovník  i  poručík  odsouzeni,  ale  hned  zase 
osvobozeni,  a  na  konec  vyznamenán  plukovník  řádem  červeného  orla 
m.  ťř.  se  stuhou. 

Spílatí  vojákům  a  je  týrati  je  přísně  zakázáno  v  Německu, 
u  nás  i  jinde.  Kdo  se  zapomene,  musí  k  rapportu  a  snad  i  před  soud 
a  do  vězení,  a  je  to  zcela  v  pořádku.  Ale  jako  je  nesnadno  jednati 
V  rukavičkách  ve  školách  obecných  s  dětmi  našich  soudruhů,  tak  je 
tíže  ještě  vštípiti  pojmy  o  autoritě,  poslušnosti,  pořádku  atd.  rekrutovi, 
který  byl  na  výcviku  v  dělnických  domech  a  snad  i  v  robotárnách. 
Není  mnohdy  divu,  že  takový  mladý  hrníček^někdy  převře  a  z  něho 
vyhrkne  nějaké  ostré  slovo.  Neomlouváme,  ale  pochopujeme. 

* 

Mexickou  revoluci  svádí  již  i  odvolaný  americký  vyslanec 
Henry  Lané  Wilson,  který  přál  Huertovi,  na  štvanici  Rockefellerovy 


176  'i.  zhled  politický  a  vojenský. 


Standard  Oil  Comp.,  která  by  se  ráda  zmocnila  mexických  olejoven, 
největších  na  světě ;  Wilson  praví,  že  doklady  toho  jsou  v  tajných 
státních  archivech  Unie. 

Dle  jiných  ještě  zpráv  jest  povstalecký  vůdce  Pancho  Villa  spo- 
lečníkem —  kinematografického  podniku,  pro  nějž  „pořádá" 
bitvy  a  dává  zachycovati  snímky.  Inu  vlast  ■.  neomezených  možností ! 
Ale  jen  ji  pořád  naklásti  za  vzor!  Dollar  přece  není  všechno. 


Ročník  XXXI.  Číslo  3. 


HLÍDKA. 

Francisco  Ferrer. 

BOH.    Kyselý.  (Č.  d.) 

Nejčastěji  však  stěžuje  si  Ferrer  na  ..nespravedlivost",  že  po 
prvním  v^-slechu  ustanoven  byl  jiný  soudce.  „Llivina  učinil  na  mě 
dojem,  že  je  veden  duchem  pravého  soudce,  jemuž  má  jíti  výhradně 
o  vyšetření  pravdy  a  ničeho  jiného.  Těšil  jsem  se.  že  dlouho  vězněm 
nepobudu."  Uplynulo  pět  dní  a  Ferrera  k  výslechu  nevolali.  Doznává, 
že  jej  to  zneklidňovalo.  „Když  mne  pak  6.  září  předvolali,  nebyl  to 
již  dřívější  soudce,  nýbrž  Valerio  Raso,  který  vzbudil  ve  mně  rázem 
nedůvěru.  Vedl  si  sice  vlídně,  ano  velmi  slušně,  ale  příliš  úředně, 
jako  by  byl  moc  zamilován  do  svého    úřadu  ..." 

V  této  záměně  soudců  viděli  přátelé  Ferrerovi  opět  maechiavelli- 
stický  uskok.  Ve  skutečnosti  stalo  se  tak  proto,  aby  byla  věc  co  nej- 
dříve projednána,  tedy  k  dobru  obviněného,  arci  kdyby  se  byl  ukázal 
nevinným.  Llivina  jako  velitel  pevnosti  vydal  půhon  proti  všem  účast- 
níkům a  podněcovatelům  bouří  katalonských,  proto  byl  mu  také  Ferrer 
předveden  a  vyslechnut.  Potom  byli  ustanoveni  soudcové  a  ze  všeobec- 
ného přelíčení  nebyla  vyňata  pouze  záležitost  Ferrerova,  nýbrž 
i  jiných  anarchistů  zatčených  již  26.  července.  Po  klerikální  kličce 
tedy  ani    stopy ! 

Jako  vrchol  mstivých  štvanic  proti  Ferrerovi  uvádí  Villafranea, 
že  nález  revolučních  plakátů  a  provolání  v  domě  jeho  je  čirým  výmyslem 
policie.  A  přece  byly  nalezeny  takové  proklamace  a  to  trojího  druhu, 
totiž  z  r.   1892  a  dále  z  let    pozdějších    (dle     ebsahu  z  r.   1898  a   d.). 

Hlídka  13 


178  BOH.   Kyselý: 


Ferrer  sám  doznává,  autorství  prvního  provolání  (u  příležitosti  sjezdu 
Volné  myšlenky  v  Madridě),  soudce  pak  poznamenává,  že  vidí  patrnou 
shodu  mezi  tehdejší  výzvou  autora  a  mezi  událostmi,  pro  něž  stojí 
před  soudem.  Na  ostatních  listech  viděti  poznámky  z  péra  Ferrerova, 
jak  potvrdili  znalcové  písma,  jimž  neodporoval  a  proti  nimž  jiných  se 
nedovolával,  ač  mu  bylo  dáno  na  vůli.  Ostatně  byla  to  již  stará  zbraii 
ze  zbrojnice  Ferrerovy,  neboť  již  r.  1907.  při  prvním  procesu  prý 
„policie  falšovala  rozmanité  listiny,  jak  se  dalším  šetřením  prokáže". 
Zatím  však  se  neprokázalo  nic  takového,  protože  toho  prostě  nebylo. 
Ferrer  by  nebyl  mlčel,  nebof  uvedl  ku  svému  obhájení  vše,  co  se 
dalo.  Že  hleděl  věc  ještě  protáhnouti,  lze  pochopiti,  čekalť  ustavičně 
na  rázné  zakročení  svých  přátel,  ale  marně.  Dne  1.  října  (tedy  po 
celoměsíčním  šetření)  píše  Malatovi :  „Dnes  mi  sudí  sdělil,  že  některý 
z  příštích  dnů  bude  závěrečné  přelíčení  před  vojenským  tribunálem-. 
Protestoval  jsem,  nebof  mám  ještě  mnoho  látky  o  jednání  policie, 
která  podplácela  mé  nepřátele,  aby  vypovídali  proti  mně".  A  ejhle, 
když  mu  bylo  dáno  slovo,  aby  se  blíže  vyjádřil,  přešel  na  pole  zhola 
jiné,  chtěje  vyvolati  debatu  o  svém  díle  školním  a  o  vy  chovatelských 
zásadách.  Stěžoval  si,  že  se  mu  odpírají  prostředky  k  hájení.  Ať  prý 
se  dokáže  z  knih,  které  napsal,  a  z  učebnic  Moderní  školy,  zda  obsahují 
něco  trestuhodného.  „Jsoutě  to  díla  slavných  klassiků  nebo  výňatky 
z  knih  autorů  moderních  osvědčené  moudrosti  a  zásad  hluboce  huma- 
nitních. Ale  kdož  je  kritisují,  buď  jich  nečetli,  nebo  nemají  uschopnění, 
aby  je  náležitě  ocenili,  pro  vrozené  předsudky,  jimž  bohužel  téměř 
všichni  podléháme". 

Že  Ferrer  očekával  nějakou  odezvu  z  ciziny,  dosvědčuje  telegram 
poslaný  8.  října  Naquetovi  (v  pařížském  listu  L'  Action) :  „Přes  zřejmou 
nevinu  moji  žádají  trest  smrti  na  základě  denunciací,  které  mne  vy- 
dávají za  náčelníka  anarchistů  celého  města  a  strůjce  kdejakých  vzpour 
a  atentátů,  a  dokládají,  že  mé  cesty  do  Londýna  a  Paříže  mívaly  jen 
takový  účel.  Tak  podlými  lžemi  chtějí  mne  utratiti''.  Zároveň  se 
těšil,  že  v  celých  aktech  není  preti  němu  závažného  obvinění,  jak 
dopsal  redakci  listu  „El  País"  Ale  to  zase  jen  pro  veřejnost,  nebof 
pět  dní  před  tím  doznává  v  listu  k  Soledad,  že  projednával  soudce 
před  ním  a  jeho  obhájcem  všecka  obvinění  uváděná  v  obžalobě  a 
výpovědi  svědecké.  Při  tom  ponští  uzdu  své  ironii.  „Počalo  se  o  osmé 
ráno,  o  druhé  jsem  pozoroval,  že  sudí  dřímá  i  s  obhájcem,  i  navrhl 
jsem  jim,  aby  šli  poobědvati,  což  přijali  s  nadšením".  Ejhle,  nebylo 
obvinění  v  aktech  600  stran  ! 


Franeisco  Ferrer.  179 


Dále  si  Ferrer  stěžuje,  že  nesmí  čísti  novin,  ač  se  jich  od  po- 
čátku své  vazby  dožadaje.  (7.  října  do  listu  „El  País").  A  téhož  dne 
k  Soledad:  „Včera  jsem  obdržel  všecky  noviny  dnem  22.  září  počínaje". 

Jak  byl  jist  svým  osvobozením,  dosvědčuje  list  ze  dne  2.  října 
k  Soledad  :  „Doufám,  že  se  za  nedlouho  shledáme,  neboť  mi  soudce 
včera  oznámil,  že  podá  mou  věc  brzo  k  závěrečnému  přelíčení.  Doručil 
mi  také  dlauhý  seznam  obhájců,  abych  si  sám  vyvolil.  Neznal  jsem 
žádného,  i  vybral  jsem  si  namátkou  hejtmana  od  zákopnictva  jménem 
Gaicerán  y  Ferrer,  který  je  té  doby  v  Melille.  jak  mi  sudí  řekl  a 
jemuž  třeba  telegrafovati,  zda  přijímá  či  ne".  Nová  křivda !  Nabízí 
se  mu  obhájce,  který  dlí  té  doby  na  březích  afrických  državy  španělské. 
A  přece  je  to  opět  výmysl  Ferrerův,  neboť  píše  v  dalším  odstavci 
téhož  listu  (ze  dne  2.  října):  „Slunce  rozveseluje  a  rovněž  mne  roz- 
radostnila dnes  ráno  návštěva  mého  obhájce,  .  .  .  jenž  se  mi  zdál 
sympatickým  člověkem  ;  shodli  jsme  se." 

Toto  divné  jednání,  jímž  sám  si  připravoval  trpké  chvíle,  zachoval 
Ferrer  i  vůči  svým  známým,  kteří  byli  internováni  v  Teraelu.  „Nedají 
nám  vypovídati,  nevolají  nás  na  svědectví  I"  ozývá  se  jejich  nářek  co 
chvíle  v  novinách,  „Nepozvali  za  svědky  osoby,  které  mohly  říci 
pravdu!"  protestuje  Ferrer  a  obhájce  sám  zmiňuje  se  o  těchto  lidech, 
řka:  „Bylo  zatčeno  několik  osob.  které  by  nám  mohly  podati  zřetelné 
zprávy  o  životě,  zvyklostech  a  pracích  obviněného".  Při  tom  však 
zapomněl,  že  zatčení  jejich  stalo  se  20.  srpna,  Ferrerovo  však  teprve 
31.  t.  m.  Kolik  svědků  si  Ferrer  přál,  tolik  bylo  k  šetření  pozváno, 
kterak  se  tedy  stalo,  že  nejbližší  přátelé  jeho  nevypovídali?  V  listo- 
padových číslech  listu  „Espaňa  Nacva"*  nabýváme  o  tom  jistoty: 
„Přátelé  věděli,  že  zatykač  vyzývá  všecky,  aby  se  dostavili  před 
vyšetřujícího  soudce,  kdož  vědí  něco  o  obžalovaném.  Domnívali  se,  že 
přišla  chvíle  dokázati  úplnou  nevinu  Ferrerovu.  Soledad  chtěla  v  tom 
smyslu  také  dopsati  Rasovi.  Ale  Litrán  jí  zbraňoval:  Neukvapit  se; 
ted  jsou  vyslýcháni  svědkové  proti,  potom  budou  voláni  pro  něho  a 
tu  všichni  se  dostavíme.  Tomu  ovšem  tak  nebylo  a  nikdy  se  podobně 
nevyšetřuje.  Sekretář  Ferrerův  byl  tedy  sám  vinen,  že  nebyli  časně 
přívrženci  Ferrerovi  voláni  k  soudu,  nikoliv  pak  soudce  nebo  jiný 
člen  „inkvisice",  jak  vytýkají  strannické  listy. 

Od  20.  září  psalo  se  o  brzkém  zakončení  předběžného  vyšetřování 
i  teprv  28.  t.  m.  promluvili  přátelé.  Nebyl  v  tom  úmysl,  aby  se  roz- 
hodnutí oddálilo?  Dne  30.  srpna  dopsal  jim  sudí  Raso  a  2.  října 
podaU    prohlášení  v    „Espaňa",  která    je    teprve  4.     t,    m.    uveřejnila. 

13» 


180  BOH.  Kyselý: 


Obrátili  prý  se  na  neznámého  obhájce  Ferrerova,  aby  se  zasadili 
ještě  o  to,  by  výpovědi  jejich  byly  rovněž  protokolovány.  Podepsáni 
jsou  mimo  tři  zřízence  nakladatelství  Moderní  školy  s  Litránem  v  čele 
ještě  Soledad  Vilkfranca  a  bratr  Ferrerův  José.  Hejtman  Galcerán 
odpověděl  jim,  že  nezbývá,  leč  podati  krátké  a  zřetelné  svědectví  do 
tří  dnů.  Poznali,  že  čas  kvapí,  aby  potvrdili,  že  Ferrer  nemá  s  udá- 
lostmi barcelonskými  naprosto  nic  společného.  Napsali  tedy,  co  po- 
kládali za  usvědčující  pro  nevinu  obviněného  a  v  téže  obálce  poslali 
všichni  své  svědectví  na  adressu  Gralceránovu  a  čekali  uklidněni 
závěrečného  přelíčení,  které  mělo  bj^^ti  teprv  za  dva  dny.  Byli  jisti, 
že  list  dospěl  právě  den  před  tím.  A  přece  se  výpovědi  ty  potom 
nečetly.  Obhájce  jich  vůbec  ani  nezmínil.  Proč?  Protože  se  s  nimi 
ani  vytasiti  nemohl,  nechtěl-li,  aby  svědčil  proti  tomu,  koho  měl 
vysekati.  Jakou  cenu  mělo  prohlášení  Soledad,  že  Ferrer  se  od  27. — 29. 
čce.  nehnul  z  domu,  když  tento  sám  se  přiznal,  kde  28.  Čce.  všudy 
dlel  ?  Ale  v  tisku  se  z  toho  učinil  nový  hřích  „inkvisice"  a  vláda  se 
obvinila.  Obhájce  žádal  dodatečný  výslech  matky  Soledad  a  tří  pro- 
fessorů  z  Anglie,  Francie  a  Itálie,  ačkoli  něčeho  takového  §  552.  voj. 
trestního  zákoníku  nepřipouští,  jde-li  o  přelíčení  závěrečné.  Proč  ne- 
žádal něco  podobného  vzhledem  k  přátelům  z  Teruelu?  Žádný  ze 
zmíněnj-ch  professorů  nebyl  však  svědkem  událostí  barcelonských,  šlo 
tedy  jen  o  novj-  hj-mnus  na  Ferrera,  o  nové  odklady  a  povyk  ve 
světě.  Při  celém  projednávání  bylo  prý  pozorovati  překotný  kvap. 
Vzhledem  k  okolnosti,  že  „kvap"  ten  trval  celý  měsíc  a  10  dní, 
využila  procesu  kniha  Ferreristů  Normandy-ho  a  Lesueura  způsobem 
právě  opačným:  ..Jakmile  se  octl  Ferrer  ve  vězení,  shledávalo  se  dlouho 
(de  longs  mois)  po  světě,  co  by  mu  přitěžovalo."  Ferreristé  španělští 
si  však  přáli  zase  průtahů,  jak  naznačili  referátem  k  „Obrannému 
komitétu"  :  „Vláda  španělská  byla  nucena  ustoupiti  rozbouřenému 
mínění  veřejnosti  a  zrušiti  všudy  výminečná  ustanovení  vyjma  Kata- 
lonsko,  kde  prý  dle  ministra  Maury  není  ještě  klidu.  Po  pravdě  mají 
se  po  15.  říjnu  sejíti  kortesy  a  očekávané  protesty  strany  liberální, 
demokratické  a  republikánské  staví  se  proti  dalšímu  trvání  výmineč- 
ného  stavu.  V  tom  případě  bude  i  Ferrer  souzen  soudem  civilním". 
Odtud  ty  průtahy,  neboť  soud  civilní  zdál  se  přátelům  přístupnější 
nežli  soud  vojenský'.  Ale  nedočkali  se.  Ferrer  byl  již  arci  odsouzen, 
liberální  strana  nabyla  vrchu,  ale  —  vojenských  soudů  nezrušila. 

Obhájce    Francisco    Galcerán   y   Ferrer,    hejtman    téhož    vojska, 
proti  němuž  bylo    tolik  za    bouří  barcelonských    útočen©,    učinil    pro 


Francisco  Ferrer.  181 


Ferrera  seč  byl.  Nižádný  advokát,  který  by  byl  dobrovolně  převzal 
obhajování,  nebyl  by  mohl  učiniti  víc,  než  učinil  tento  zákonitě  usta- 
novený obhájce.  Pronesl  vřelou  řeč,  dle  níž  se  všecken  civilisovaný 
svět  zasazoval  o  Ferrera  proti  reakci  kléru  a  vlády,  lleč  tu  si  přátelé 
Ferrerovi  tolik  pochvalovali,  že  ji  nazývají  neskvělejším  a  nejmohutnějším 
projevem  veřejného  řečnictví.  Co  si  asi  myslil  obhájce,  když  hleděl 
vzbuditi  dojem,  jakoby  všecko  svědčilo  proti  Ferrerovi,  kdežto  přátelé 
jeho  slova  nedostali,  ačkoliv  měl  asi  v  kapse  list  těchto  přátel,  který 
Ferrera  rovněž  usvědčoval    popíraje,  co    obžalovaný    sám    přiznával? 

Očekávaný  obrat  ve  prospěch  Ferrerův  se  tedy  nedostavil  a 
dne  9.  října  1909  vyřčen  byl  rozsudek  vojenského  soudu  a  to  jedno- 
hlasně. Ferrer  odsouzen  k  smrti,  v  případě  milosti  ku  ztrátě  všech 
občanských-  práv ;  dále  k  povinné  náhradě  vší  škody  způsobené  pa- 
ličatvím,  loupežemi  a  zničením  komunikačních  prostředků    atd. 

Rozsudek    byl     potvrzen     10.     října     guvernérem    katalonským, 
oznámen  ministerské    radě  a    13.    října    z    rána  byl    Ferrer    zastřelen. 


182 


Db.  Jan  Hejčl: 


Išíar  y  podsvětí. 

Dk.  Jak  Hejčl. 


(Č.  d.) 


Jak  jeden  z  těchto  odvěkých  zákonů  zní,  o  tom  nás  pouéuje 
básník  epickou  šířkou  v  následujících  verších,  v  nichž  opět  a  opět 
dopadá  našeho  sluchu  refrain :  „Tak  zní  zákony  paní  podsvětí". 
Člověk  v  okamžiku  smrti  zanechává  tu  na  zemi  všecku  svou  sláyu, 
král  loučí  se  se  svou  korunou,  se  svým  bohatstvím,  vlivem,  mocí.  Do 
podsvětí  vstupuje  tak  jako  každý  jiný  člověk.  Slyšme,  jak  tento  „o  d  - 
věky  zákon"  náš  básník  vylíčil. 

Sg.     Vrátný  šel 

a  otevřel  jí  svou  bránu. 

Nejen  že  otevřel,  ale  také  uctivě  vzácného,  nebeského  hosta 
pozdravil : 

40.  „Vstup,  má  paní, 

Podsvětí  nechť  ti  jásá, 

41.  palác  země,  z  niž  není  návratu, 

plesej  z  tvého  příchodu/" 

42.  Do  první  brány  ji  zavedl,  natáhl  se^) 

a  sňal  jí  velkou  korunu  s  hlavy. 
43'     ,}P''oč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 
velkou  korunu  s  hlavy  ?" 

44.  „Dále  pojď,  má  paní !  Paní  podsvětí  —' 

takové  jsou  její  zákony." 

45.  Do  druhé  brány  ji  uvedl,  natáhl  se 

a  sňal  jí  kroužky  z  uší. 

46.  „Proč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 

kroužky  z  mých  uší?" 
4y.    „Dále  pojď,  má  paní !  Paní  podsvětí  — 
takové  jsou  její  zákony." 

48.    Do  třetí  brány  ji  uvedl,  natáhl  se 

^  a  sňal  jí  řetízky  s  hrdla. 
4g.     „Proč,  vrátný,  vzal  si  mi 
řetízky  s  mého  hrdla  ?" 


*)  Um-ta-si  jest  tvar  II/2  od  kmene  masu  ^  býti  dlouhým,  velkým,  širokým. 
Srv.  Delitzsch,  Assyrisches  Handworterbuch,  Lipsko  1896.  si.  421b.  Oppert-Vigourour- 
Podlaha  překládá:  „dotkl  se  jí*,  Jeremiáš:  »entkleidete  sie.  Jensen  slova  pře- 
kládati se  vůbec  neodvažuje.  Je-li  vSak  jist  význau  základného  tvaru  (I/l)  jest  překládati 
tvar  II/2  inatáhl   se,  vztáhl  ruku*   a  pod. 


létar  v  podsvětí.  *  183 


^0.     „Dále  pojď,  má  paní !  Paní  podsvětí  — 
takové  jsou  její  zákony." 

ji.    Do  čtvrté  brány  ji  uvedly  natáhl  se 

a  sňal  jí  náprsní k  s  ňader. 
52.     ,,Proč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 

náprsní k  s  mých  ňader?" 
5J.     „Dále  pojď,  má  paní!  Paní  podsvětí  — 

takové  jsou  její  zákony.'' 

54.    Do  páté  brány  když.  ji  uvedl,  natáhl  se 
a  sňal  jí  pás  s  drahokamy  s  beder. 

jj.     „Proč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 

pás  s  drahokamy  s  mých  bsder  ?" 

j6.     „Dále  pojď,  má  paní !  Paní  podsvětí  — 
takové  jsou  její  zákony." 

^y.     Do  šesté  brány  ji  uvedl,  natáhl  se 

a  sňal  jí  sponky  s  rukou  a  nohou. 

S8.    „Proč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 

sponky  s  rukou  mých  a  nohou  ?" 

jQ.     „Dále  pojď,  má  paní !  Paní  podsvětí  — 
takové  jsou  její  zákony." 

60.  Do  sedmé  brány  když  ji  uvedl,  natáhl  se 

a  sňal  jí  zástěrku  s  jejího  života. 

61.  „Proč,  vrátný,  vzal  jsi  mi 

zás'ě>'ku  s  mého  života  ? 

62.  „Pojď  dále,  má  paní !  Paní  podsvětí  — 

takové  jsou  její  zákony." 

Sedmi  branami  bylo  tedy  Ištaře  vkročiti  do  města  mrtvých.  Jaké 
as  bode  shledání,  setkání  se  dvou  bohyň  protichůdných?  2ivot  a  smrt 
—  tof  dva  kontrasty,  které  jsou  ve  stálém  zápase.  Zápas  ten  nám 
vykreslil  básník  takto: 

63.  V  té  chvíli,  kdy  Ištar 

do  země  bez  návratu  sestoupila, 

64.  spatřila  ji  Ereškigal 

a  lítě  ji  napadla. 

65.  Ištar  se  nerozpakovala, 

vrhla  se  na  ni  též. 

66.  Ereškigal  ústa  svá 

otevřela  a  mluvila, 

67.  Namtarovi^),  svému  poslu, 

rozkaz  ohlásila: 


')  Podřízený  tento  bůh  podsvětí,  démon,  služebník  (sakallu)  a  zástupce  bohyně 
Ereškigal  vystupuje  též  v  mythu  o  Nergalovi  a  Ereškigale.  Bohyně  podsvětí  poslala 
Namtara  k  hostině  nebeských  bohů,  aby  jí  přinesl  odtud  její  díl.   Nergal,  který    tehdy 


184  Dr.  Jan  Hejčl: 


68.    „Jdi,  Namtare,  zastři  závoru  za  ní 

v  mém  paláci; 
6g.     vypusť  na  ni  šedesát  nemocí, 

na  Ištaru  : 
yo.     nemoc  oČí 

na  její  oči, 
yi.    nemoc  boků 

na  její  boky, 
y2.     nemoc  nohou 

na  její  nohy, 
7J.     nemoc  srdce 

na  její  srdce^ 
y4.    nemoc  hlavy 

na  její  hlavu, 
y5.    na  ni  na  celou 


Nemoci  jsou  předzvěsti  smrti,  proto  jimi  vládne  bohyně  smrti  — 
Ereškigal,  příp.  její  místovládce  Namtar. 

Následky  vstupu  Istařina  do  podsvětí  záhy  se  jevily  na  zemi 
hrozným  způsobem.  Protože  tu  nevládla  bohyně  lásky  a  z  ní  vznikají- 
cího života,  plodnosti,  vyhasla  na  zemi  všecka  láska,  lidstvo  i  zvířena 
přestala  se  množiti  a  hrozilo  nebezpečí,  že  země  se  promění  v  poušf, 
v  podsvětí : 

y6.    Ištar,  paní, 

do  země  bez  návratu  když  vstoupila, 
yy.     na  krávu  býk  se  neskláněl, 

osel  na  oslici  se  nekladl, 
y8.    k  otroky  ni  na  ulici 

nechytil  se  pán. 
yg.    Pán  spí  ve  své  jizbě, 

otrokyné  spí  na  svém. 

Až  sem  sahá  líc  (obvers)  tabulky.  Možno  říci.  že  první  jednání 
naší  básně  se  tu  konči.  Jednání  druhé  nám  podává  rub  tabulky  (revers). 


ještě  sídlil  v  nebesích,  byl  odsouzen  od  bohů  k  smrti  za  to,  že  nepovstal,  když  Namtar 
přišel,  a  tak  zneuctil  Ereškigalu.  Nergal  podrobiv  se  trestu  odchází  do  podsvětí  a  u  brány 
žádá  vrátného  za  vpuštění.  Vrátn}'  oznamuje  nejprve  Namtarovi  příchod  nebeského  boha 
a  ten  teprv  podává  o  tom  zprávu  své  velitelce,  která  dovoluje  Nergalovi  vstup,  avšak 
za  tím  účelem,  by  ho  usmrtila.  Nergal  však  v  boji  vzniklém  Namtara  přemůže  a  pak 
vrhá  se  na  Ereškigalu.  Spor  skončí  smírem  a  —  svatbou  boha  s  bohyní.  —  Jinde 
vystupuje  Namtar  v  podobě  démona,  který  přináší  mor,  jinde  jako  původce  rozmanitých 
nemocí.  Srv.  Jastrow  num.  I  279.  290.  348.  498.  251.  Z  vlastního  jména  vzniká  pak 
jméno  obecné  (či  naopak  ?)  a  číslo  množné  namtaré  =  démoni  přinášející  nemoci.  — 
Podávati  babylonskou  démonologii  není  účelem  této  práce. 


Ištar  v  podsvětí.  185 


Škoda,  že  není  text  na  rubu    tak  význačně  stichometricky    psán    jako 
na  líci.  Pokusíme  se  však  i  zde  pcdati  verše  v  stichometrickém  rozdvojení. 
Nebeští    bohové    pozorovali    s    úžasem    a    s  bolestí,    že    na    zemi 
všecek  pohlavní  život  přestal,  a  přiměřeným  způsobem  zakročili : 

1.  Papsukaloui,  poslu  velkých  bohů, 

sklesla  hlava,  obličej  se  zamračil; 

2.  oblékl  smuteční  roucho, 

s  jizvami  (chodil),  ^j 

Kdeždo  Papsukal  spokojil  se  jen  s  projevy  smutku,  Samaš,  bůh 
slunce,  více  činil  pro  zachování  života  na  zemi: 

3.  Samaš  předstoupil 

před  Siná,  svého  otce^)  s  pláčem; 

4.  před  krále  Ea 

dostaly  se  jeho  slzy: 

5.  „I si  ar  do  země 

sestoupila  a  nevrátila  se. 

6.  Od  té  chvíle,  co  Išiar 

do  země  bez  návratu  sestoupila, 

7.  na  krávu  býk  se  nesklání, 

osel  na  oslici  se  neklade, 

8.  k  otroky  ni  na  ulici 

nechýlí  se  pán. 

9.  Pán  spí  ve  své  jizbě, 

otrokyně  spí  na  svém." 

Ea,  bůh  moudrosti  a  vědy,  pomohl : 

jj.    Ea  ve  své  moudré  mysli 
utvořil  si  obraz, 


')  Na  znamení  smutku  rozdrásal  si  kůži.  Srv.  Jer.  16,  6;  41,  5;  47,  5  — 
Papsukal  je  tu  patrně  zvláštní  bůh.  Možná  však,  že  se  tu  jménem  tím  označuje  jiný 
bůh,  jak  častěji  i  na  jiných  místech  se  děje.  Dlužno-li  bráti  papsukal  za  jméno  obecné, 
za  přívlastek,  který  lze  dáti  i  jinému  bohu,  pak  žádá  souvislost,  abychom  tu  za  pap- 
sukala  považovali  Šamaše,  boha  slunce,  o  němž  mluví  poznámka    následující. 

^)  Sin  považován  byl  též  za  otce  Ištařina  (srv.  poznámku  předešlou),  takže 
Šamaš  byl  Ištařiným  bratrem.  —  Kromě  toho,  že  se  Samaš  zajímal  o  svou  sestru, 
dlužno  míti  na  paměti,  že  byl  bohem  světla,  života  a  zdraví ;  zdraví  a  žirot  byl  však 
odchodem  Ištařiným  do  podsvětí  povážlivě  ohrožen.  Šamaš  odebírá  se  k  Sinovi,  poněvadž 
Sin  byl  vyšším,  .přednějším  bohem.  V  lokaci  assyrského  pantheonu  stává  před  Sinem 
Ea,  k  němuž  se  také  Šamaš  utíká  s  modlitbou  (ř.  4a)  provázenou  slzami  (ř.  4b).  Ea  má 
zájem  na  životě  ryb,  které  jsou  v  jeho  říši  —  ve  vodách  (sladkých).  Šamaš  jest  bůh 
slunce  vůbec,  i  slunce  palčivého  a  ničícího  vegetaci,  ochromu  jícího  i  Život  zvířeny 
a  lidstva.  Bohem  slunce  jarního  však,  které  vyluznje  v  přírodě  nový  život,  jest 
Mardnk  syn  Ea-ův.  Toto  příbuzenství  jest  nový  důvod,  prcó  Šamaš-Marduk  se  uchy- 
luje k  Ea-ovi. 


186  Dr.  Jak  Hejčl: 


12.  stvořil  Asúšunamira,  ^) 

hudce.  2) 

Novému  stvoření  uložil  jeho  tvůrce: 

13.  „Jdi,  Asúšunamire, 

ku  brané  země  bez  návratu  zaměř. 

14.  Sedmero  bran  země  bez  návratu 

nechť  se  před  tebou  otevře/ 
13.     Až  tě  Ereškigal  spatří, 

?  -  nechť  se  před  tebou  zaraduje!^) 
16.     A  z  se  upokojí  její  srdce, 

rozveselí  se  její  nitro, 
ly.    zapřísáhni  ji 

jménem  velkých  bohů, 
18.    vztyč  svou  hlavu, 

měchu*)  (vody)  si  všimni  (a  rci): 
ig.    Nuže,  má  paní,  budiž  mi  měch  dán, 

bych  se  mohl  z  ného  vody  napít." 

Ve  jmenovaném  měchu  byla  voda  života  (mé  baláti),  která 
působila  oživnutí,  vzkříšení  člověka,  který  se  z  ní  napil,  neb  jí  byl 
pokropen.  Byl  to  poklad,  který  Ereškigal  bedlivě  střežila,  z  něhož  píti 
nikomu  nedovolovala,  protože  by  se  byla  její  říše  vyprázdnila.  Máme-li 
domnělou  účinnost  té  vody  na  zřeteli,  vysvětlíme  si,  proč  rozhodně 
zamítá  bohyně  Asúšunamirovu  žádost  a  uvaluje  na  něho  velkou  klatbu. 

20.  Ereškigal 

když  to  slyšela. 

21.  bila  se  do  boku, 

hryzla  se  do  prstu  (řkouc): 

22.  „Žádáš  ode  mne  věc, 

kterou  přáti  si  nikdo  nesmí. 

23.  Kliď  se,  Asúšunamire,  vyslovím  nad  tebou 

velikou  klatbu: 


')  Místo  Asúšunamir  možno  čísti  též  Uddu-Su-namir  =  Jeho  ranní  světlo  září 
(východ  jeho  září). 

*)  Z  různých  významu  slova  as(s)innu  do  souvislosti  uaSí  básně  nejlépe  se  hodí 
shudebnlk*.  O  jiných  možnostech  viz  Jeusen  num.  s.  372. 

')  Zaradovati  se  má  bohyně  podsvětí  zvuky  flétny,  které  bude  as(s)innu  vylu- 
xovati. Srv.  Orfeus  v  podsvětí   pro  Eurydiku. 

*)  Měch  ten  sluje  v  originále  cbalziqu.  Delitzsch  však  nepovažuje  předcházející 
SU  za  ideogramm  (determinativ)  znamenající  k&ži,  měch,  nýbrž  přičítá  znaménka  SU 
hodnotu  slabičnou,  spojuje  s  následujícím  a  čte  suhalziqu.  (Das  Land  ohne  Heimkehr. 
Stuttgart  1911.  S.  40  poz.  31).  Měchů  ve  starém  Východě  (podobně  jako  ještě  dosud) 
užívalo  se  všeobecně  k  uschovávání  a  dopravě  vody. 


Ištar  T  podsvětí.  187 

24.  Bahno  v  městských  korytech 

budiž  tvým  pokrmem, 

25.  u  městských  stokách 

budiž  tvůj  nápoj ! 

26.  Stín  zdi 

budiž  tvým  bydlištěm, 
2y.    kamenná  plotna 

budiž  tvým  sedadlem, 
28.     ...  strádání 

nechť  zlomí  tvou  sílu!" 

Z  této  klatby  prokmítá  myšlenka  vyskýtající  se  i  v  jiných  klí- 
nových nápisech,  že  duše  člověka,  jehož  mrtvé  tělo  není  pohřbeno, 
nemůže  sestoupiti  do  podsvětí,  kde  by  došlo  pokoje,  nýbrž  že  se  po- 
tuluje po  zemi  jako  divoký  pes.  Nedostalo-li  se  komu  slušného  pohřbu, 
nepamatují-li  na  něho  pozůstalí  příbuzní,  nekladou-li  na  jeho  hrob  po- 
krmy a  nápoje,  kterých  dle  názorů  Babyloňana  potřebuje  duch  zenoíe- 
iého,  nezbývá  mu,  než  aby  si  je  hledal  na  ulici  jako  divoký  pes  činí. 
Tento  ubohý  osud  uvalen  klatbou  na  Asúšanamira.  (O,  p.) 


188  Dk.  Josef  Vrchoveck?  : 


Spor  o  Konta. 

Dr.  Josef  Vkcuovecký.  (O) 

Druhým  důležitým  bodem  jest  prý  prvenství,  jež  přisoudil  Kant 
vůli  před  rozumem.  Paulsen  chválí  myshtele  královeckého,  že  překonal 
jednostrannj'  intellektualism  a  s  ním  přepjaté  přeceňování  rozumu ;  tím 
pr}'^  dokázal,  že  světový  názor  teho  kterého  člověka  nezávisí  na 
rozumu  n3'^brž  v  první  řadě  na  vůli.  v  nejdůležitějších  otázkách 
životních  rozhoduje  vůle  a  nikoli  rozum.  Proto  nemůže  prý  nikdo 
tvrdit :  Tento  světový  názor  jest  výsledkem  vědecké  práce,  přesné 
logiky ;  smí  se  jen  říci :  Mám  ten  onen  názor  o  světě,  protože  jsem  se 
svou  vůlí  prou  rozhodl.  „Mravní  jistota,"  dí  Paulsen.  „jest  posledním 
svazkem  vší  jistoty.  Poslední  pravdy,  z  nichž  a  pro  něž  člověk  žije  a 
umírá,  nemají  svého  důvodu  ve  vědeckém  poznání,  pocházejíť  ze  srdce, 
z  vlastního  jádra  vůle."  (Paulsen,  Im.  Kant.  Leipzig  1898.  Str.  397.) 
Člověk  věří,  že  posléze  zvítězí  pravda,  dobro  a  právo ;  a  má  prý 
o  tom  mravní  jistotu,  proto  věří.  Tak  dochází,  dí  Paulsen,  stará  věta 
znovu  k  platnosti,  že  víra  předchází  rozum  (fides  praecedit  intellectum). 
Všude  žije  lidstvo  jen  věrou  a  ne  vědou.  Toť  podle  Paulsena  jedna 
z  nejdůležitějších  zásluh  Kantových,  že  na  tuto  pravdu  upozornil. 

V  tomto  názoru  Kantově  je  sice  mnoho  pravdy,  avšak  myslitel 
tento  nebyl  prvním,  který  na  to  upozornil.  Rozluštění  Kantova  nelze 
bez  výhrady  přijmout.  Vůle  bez  pravdy  může  snadno  poblouditi  a  po- 
bloudila Často,  jak  dějiny  dokazují. 

Pauhen  mluví  o  strnulém,  formalistickém  racionalismu  v  noetice 
Kantově  a  zamítá  ho  jako  prvek  nám  nejvíce  cizí.  Co  se  týče  relati- 
vismu, nesouhlasí  Paulsen  s  Kantem,  nýbrž  s  filosofem,  kterého  „Kritika 
č.  r."  potírala,  s  Humem.  „Kritická  .filosofie,"  dí  Paulsen,  „stojí 
rozhodně  na  půdě  věčných  pravd"  (Paulsen,  Im.  Kant.  Str.  404)  a 
v  té  příčině  staví  se  proti  ní. 

Jakou  idea  měl  Kant  o  Bohu  ?  Mnozí  učenci  tvrdí,  že  byl  po 
celý  svůj  život  theistou.  Dle  Paulsena  měl  původce  kriticismu  pan- 
theisticko  spinozovský  pojem  o  Bohu,  což  Hemann  popírá,  dokládaje, 
že  dle  Kanta  jest  idea  Boží  básnickým  výplodem  našeho  rozumu  a 
Bůh  že  jest  v  nás  přítomen  jako  osobní  zákonodárce  —  kategorickým 
imperativem.  V  „Kritice  soudnosti"  píše  Kant:  „Kdyby  rozum  lidský 
mohl  s  úplnou  jistotou  popříti  Boha  a  nesmrtelnost,  hleděl  by  s  praktického 


Boj  o  Kanta.  189 

Stanoviska  na  sám  mravní  zákon  již  jen  jako  na  čirou  illusi  našeho 
rozumu."  (Srv.  Fouillée,  Kritika  mravních  soustav  naší  doby.  V  Praze 
1899.  Str.  251.)  Kdo  má  vlastně  pravdu,  Paulsen  či  Hemann?  Pochopil 
Paulsen  Kanta  úplně  správně?  Sám  tvrdil,  že  ano.  Avšak  sotva  že 
vyšla  jeho  monografie,  hned  povstal  tuhý  spor.  Několik  filosofů,  jako 
Cohen,  Vaihinger,  Goldschmied,  Hemann,  Rickert,  Romundt  a  jiní  mu 
vytj^kali,  že  mezi  jeho  a  Kantem  pravým  jest  podstatný  rozdíl.  Paul- 
senova  odpověď  na  tuto  výtku  je  zajímavá.  „Má  naděje,"  píše  v  Kant- 
studien  (3V.  VIL  str.  111),  „že  jest  možno  o  Kantovi  mluvit  a  dojít 
pochopení,  klesla  již  dávno  skoro  pod  nulu." 

Právě  tak  jako  Paulsenovi  vedlo  se  již  dříve  i  Cohenovi.  Tento 
učenec  vydal  dílo  „Kants  Theorie  der  Erfahrung",  jímž  chtěl  důležitý 
problém  hlavního  díla  Kantova  objasniti  ?  Objasnil  jej  ?  Falckenberg 
píše,  že  se  brzy  po  tom,  co  vyšel  spis  Cohenův,  vtipkovalo:  „Štěstí,  že 
k  dílu  Cohenovu  máme  dobrý  kommentář  —  od  Kanta,  Kritiku  6. 
rozumu."  Jinak  by  se  mu  prý  ani  nerozumělo,  protože  dílo  to  jest 
mnohem  nejasněji  psáno  než  dílo  Kantovo.  O  vydání  spisu  Cohenova 
z  r.  1885  dí,  že  jest  biblí  pravověrných  kantovců  marburské  observance. 
Rickert,  který  se  skoro  všeobecně  považuje  za  důkladného  znalce 
kantismu,  píše,  že  od  té  doby,  kdy  učenci  začali  si  všímati  Kantových 
netištěných  poznámek  a  sešitů,  vypracovaných  pro  universitní  přednášky, 
a  prohlašovali  je  pro  nejdůležitější  názory  filosofovy  za  rozhodující, 
nelze  prý  s  jistotou  ani  o  jediné  větě  tvrdit,  že  jest  jistým  názorem 
jeho ;  učenec  to  odůvodňuje  tím,  že  je  mezi  spisy  Kantovými  a  netiště- 
nj-mi  sešity  zjevný  rozpor.  Ký  div,  že  zmatek  o  Kantu  pravém  a  ne- 
pravém nemizí,  nj^brž  vzrůstá. 

Kiilpe  porovnává  Kantovu  filosofii  s  dílem  uměleckým,  jež  se 
nedá  vyčerpat  a  novými  pozorovateli  stale  znovu  jako  nové  zjevení  se 
pociťuje  a  posuzuje.  (Kůlpe,  Immanuel  Kant.  Leipzig.  Teubner.  3.  vyd. 
Str.  147.)  O  slepém  uznání  autority  Kantovy  nechce  Kiilpe  slyšet, 
avšak  chválí  zakladatele  kriticismu,  protože  hlásá:  1.  převahu  rozumu 
nad  smyslovými  dojmy;  2.  autonomii  myšlení  a  chtění  a  3.  prvenství 
praktického  rozumu  před  theoretickým.  „Co  z  těchto  prvků  se  stalo, 
jest  obdivuhodně  velkým  i  v  nedokonalosti"  (u.  m.  str.  153).  Že  zna- 
mená rozum  víc  než  pouhá  smyslová  zkušenost,  tvrdili  již  před  Kantem 
mnozí  jiní.  Přepjatá  autonomie  způsobila  mnoho  spoust  ve  filosofii  po- 
kantovské.  Béřeme-li  třetí  bod  absolutně,  vede  k  absurdnostem  ;  béře-li 
se  relativně,  pak  třeba  zdůraznit,  že  v  té  příčině  patří  zásluha  jiným 
álosofům  předkantovským. 


190  Dr.  Josef  Vbchovecký: 


V  prvním  ročníku  „České  Mysli"  (2.  sešit.  Strana  92.)  píše 
Dr.  Krejčí:  „Positivní  část  Kantova  systenau  doznala  tolik  kritik,  tolik 
změn,  byla  na  vše  strany  tak  vykořistěna,  že  můžeme  říci,  že  Kant 
je  celý  stráven  a  zažit  německou  filosofií  ..."  Ze  tomu  tak  není, 
dosvědčuje  německá  literatura  tohoto  století.  Největší  rozruch  ryvolalo 
r.  1911  dílo  Vaihingerovo,  nejhorlivějšího  novokantovce  a  vydavatele 
časopisu  „Kantstudien",  „Die  Philosophie  des  Als — ob".  Autor  je  pevně 
přesvědčen,  že  dosud  nikdo  Kanta  správně  nepochopil.  Vše,  co  se 
o  jeho  systému  psalo  a  v  universitních  přednáškách  vykládalo,  bylo 
prý  bludné.  „Tradiční  Kant,  Kant  historických  učebnic,  jediným 
slovem  školní  Kant  (Schul-Kant)  není  úplným  a  celým  Kantem. 
Abychom  Kanta  úplně  pochopili,  k  tomu  netřeba  jenom  rozumu  nýbrž 
i  odvahy".  (Srv.  Hochland  1911,  č.  listopadové  str.  234.)  Kant  prý 
sám  to  předpověděl:  Přišel  jsem  se  svými  spisy  o  století  spíše;  za 
sto  let  se  jim  teprv  porozumí.  Kant  měl  zde  na  mysli  svůj  zvláštní 
názor  „Als — ob  Betrachtung  der  Ideen".  Co  tím  Vaihinger  míní? 
Obrat  „als — ob"  (jakoby)  se  u  Kanta  častěji  vyskytuje  hlavně  tam  kde 
se  jedná  o  dualismus  čistého  a  praktického  rozumu.  Dle  kriticismu 
nedá  se  jsoucnost  Boží.  nesmrtelnost  duše  a  svoboda  vůle  přesně 
dokázat;  mravní  své  jednání  máme  však  tak  zařídit,  jakoby  tyto 
pravdy  byly  jisty.  Vaihinger:  „Kantova  „důstojnost  lidská",  „říše 
účelů"  jsou  dle  doznáni  a  učení  Kantova  —  pouhé  idee,  pojmy  beze 
vší  reality,  jen  heuristické  fikce,  jen  způsoby  nazírání,  jenom  stanoviska  ; 
věc  může,  má  a  musí  být  tak  posuzována,  jakoby  se  tak  měla  ;  a 
přece  přes  fiktivní  přirozenost  tohoto  způsobu  myšlenek  upravuje 
člověk  jako  rozumná  bytost  své  jednání  dle  těchto  fikcí.  Zde  jsme 
na  nejvyšším  vrcholu,  kterého  Kantovo  myšlení,  kterého  lidské  my- 
šlení dosáhlo".  (Hochland  244.  str.)  Nejvyšší  náboženské  a  mravní 
pravdy  jsou  pouhými  fikcemi,  vědomým  sebeklamem,  a  tof  prý  nej- 
vyšší bod  Kantovy  filosofie  a  lidského  myšlení    vůbec! 

Takové  fikce  vidí  Vaihinger  ve  všech  oborech  vědeckých  a  to 
i  v  nejzákladnějších  pojmech.  Pravda  —  toť  účelný  blud.  Tak  chápe 
Vaihinger  Kanta  a  tvrdí,  že  sám  ho  zcela  pochopil.  Víc  než  sto  let 
uplynulo  od  té  doby,  co  Kant  působil,  a  teprv  r.  1911.  došel  Vaihin- 
gerem  pravého  porozumění.  Toto  dílo  bylo  některými  filosofickými 
spisovateli  jako  Jerusalemem  a  Scbultzem  s  velikou  pochvalou  přijato ; 
někteří  však  je  co  nejrázněji  odbyli,  na  př.  Ferd.  Jakub  Schmidt 
v  Preuss.  Jahrbilcher  1911.  č.  prosincové  a  1912.  č.  dubnové.  Celý 
147.  svazek  časopisu    „Zeitschrift  fiir  Philosophie    und    Philosophische 


Spor  o  Kanta.  191 

Kritik"  1912.  jedná  o  díle  Vaihingerově.  Ale  recensenti  se  v  bodech 
důležitých    rozcházejí. 

O  ethice  Kantově  bylo  již  velmi  mnoho  spisů  a  pojednání  uve- 
řejněno. Mnozí  ji  chválili  a  vynášeli  zrovna  do  nebe  jako  nerozborný 
základ  mravního  života;  všechny  ostatní  mravnostní  soustavy,  nejvíc 
takové  které  zdůrazňovaly  náboženský  základ,  se  a  priori  zamítaly  jako 
bezcenné  a  zpátečnické.  Kant  měl  svou  ethikou  přivésti  lidstvo  na  vyšší 
mravní  úroveň ;  mravní  slabost  a  polovičatost  měly  jím  být  naprosto 
odstraněny.  Lidstvo  musí  a  bude  také  konat  dobro  jen  pro  dobro 
'  samo  a  ne  z  pohnutek  jiných,  hlavně  ne  náboženských.  Dle  Falcken- 
berga  dobyl  si  Kant  mnoho  zásluh  o  ethiku,  protože  ji  vysvobodil  „ze 
smrtícího  objetí  utilitarismu". 

Je  to  pravda?  Téhož  roku,  kdy  Falckenberg  Kanta  tak  chválil, 
vyjádřil  se  o  ethice  Kantově  Adickes  zcela  jinak.  Kant  zásadně  za- 
mítal každý  utilitarisms  ze  svého  systému  ethického,  avšak  naukou 
o  nejvyšším  dobru  se  k  němu  vrátil.  „Zde  mluvit  o  důslednosti",  dí 
Adickes,  „bylo  by  hotovým  výsměchem".  V  Kantovi  bojuje  prý 
osobní  přesvědčení  z  mládí  s  jeho  systémem.  „Tím  jest  jeden  z  nejdů- 
ležitějších pramenů  jeho  četných  nedůsledností  odhalen  ;  logická  přísnost 
systému  vede  často  k  myšlenkovým  řadám,  jež  se  celé  jeho  osobnosti 
v  nejvniternějším  směru  života  příčí  ..."  „Tyto  protivy  snést  a  sice 
snést  skoro  bez  povšimnutí  mohl  jen  Kant".  (Archiv  fiir  syst.  Philo- 
sophie.  1904.  1.  sešit.)  Kantův  kategorický  imperativ  byl  četnými 
filosofy  zavržen.  Schopenhauerovi  je  zjevnou  kontradikcí,  „žezlem 
z  dřevěného  železa".  Fouillée  praví,  že  Schopenhauerova  kritika  ka- 
tegorického imperativu  je  zuřivou.  (Kritika  m.  s.  n.  d.  328.  str.)  „Není 
námitky  (i  mylné)  ani  posměchu,  kterým  by  byl  Kanta  ušetřil". 
'Avšak  neméně  břitce  kritisuje  Fouillée  sám  mravní  soustavu  Kantovu  \ 
je  přesvědčen,  že  nejen  theoretická  nýbrž  i  praktická  filosofie  kriticismu 
je  nedostatečnou ;  mezi  oborem  theoretickým  a  praktickým  není  žád- 
ného logického  spojení.  V  ethice  Kantově  vidí  řadu  libovolných  výroků.^ 
Kriticism  prý  kritisoval  vše^  jenom  ne  povinnost.  „Kantova  morálka 
zůstává  bez  základu"  (tamže  183.  str.)  Proslulou  analysu  dobré  vůle 
nazval  „nejasnou,  sofistickou  argumentací"  (201.  str.) 

„Kant  nejen  že  nepodrobil  kritice  čistý  rozum  praktický,  nýbrž 
nedokázal  ani  jeho  existenci,  jediný  to  úkol,  na  nějž  posléze  se  mínil 
omezit.  Kdežto  „Kritika  č.  rozumu"  logicky  tíhla  k  ustanovení  mrav- 
ního skepticismu,  domnělá  „kritika  praktického  rozumu"  jest  naopak 
mravním  dogmatismem,  hterýž  klade  hned    jako    princip    to,  co  třeba 


192  Dk.  Josef  Vrchovecký: 


dokázat,  a  povyšuje  nade  vši  kritiku,  co  Kant  se  dříve  zavázal  kri- 
tice podrobit"  (256.  str.)  Ethika  Kantova  není  dle  úsudku  tohoto 
filosofa  samosprávnou  nýbrž  autoritářskou  a  heteronomní ;  je  prý  v  ní 
i  mnoho  mystických  prvků.  „Je  tedy  tento  systém  formalistickým 
mysticismem,  formalistickou  věrou"  (312.  str.)  V  nauce  Kantově  je 
mezi  oborem  theoretiekým  a  praktickým  protiklad  „končící  rozlukou 
filosofie  se  sebou  samou"  (315.  str.)  Kantism  tíhne  prý  k  budhismu 
(512.  str.)  „Kantisraus  je  náboženstvím  mimo  meze  rozumu"  (526.) 
Ironicky  nazývá  Fouillée  Kanta  posledním  církevním  otcem.  Kriticistou 
byl  Kant  potud,  pokud  se  to  k  jeho  názorům  hodilo  ;  potřebnou 
kritiku  opomíjel,  kde  jí  bylu  sice  nezbytně  třeba,  ale  kde  byla  nepo- 
hodlnou. „Každá  polovice  rozumu  se  po  sobě  kritisuje,  aby  pak  více 
méně  vší  kritiky  byla  zbavena  ;  hlavní  úloha  přechází  s  jedné  strany 
na  druhou  podle  toho,  zda  je  řeč  o  vědě  nebo  ethice.  V  oboru  speku- 
lace je  čistj-  rozum  na  lavici  obžalovaných  a  zkušenost  je  vyšetřujícím 
soudcem ;  v  oboru  praktické  stránky  mění  se  vše :  empirismus  je 
obžalovaným  a  čistý  rozum  je  žalobcem".  Tak  Fouillée  (srv.  Sentroul, 
Kant  u.  Aristoteles.    1911.  285  str.) 

„Společnost Kantova",  v  níž  zasedají  přívrženci  původce  kriticismu, 
s  pochvalou  přijala  toto  dílo  novothomisty  Karla  Sentroula  „Kant  u. 
Aristoteles",  ačkoli  se  v  něm  na  mnohých  místech  nauka  myslitele 
Královeckého  odsuzuje.  Upevnil  Kant  základy  lidského  poznání  ?  Vyloučil 
vše,  co  přivádělo  mnohé  myslitele  na  scestí?  Dává  lidskému  duchu 
neklamný  návod,  jak  si  má  počínat,  aby  se  uvaroval  osudných  chyb 
a  došel  pravdy?  „Kant  nebyl  Samsonem  vědy,  který  lehkým  srdcem 
základními  pilíři  otřásá  a  sebe  smrti  zasvěcuje.  Ve  skutečnosti,  když 
chtěl  všechny  opory  zkusit,  převrátil  nejlepší  z  nich,  některé  udržel 
a  větší  část  nahradil  horšími.  Jinými  slovy :  chtěl  hasit,  kde  vůbec 
nehořelo  anebo  sotva  hořelo,  a  přivedl  to  tak  daleko,  že  celý  dům 
spálil,  ačkoli  toho  v  úmyslu  neměl  a  ani  připustit  nechce"  (str.  9). 
O  dogmatismu,  který  v  jeho  soustavě  jak  praktické  tak  i  theoretické 
nacházíme,  praví  Sentroul,  že  dle  různých  hledisek  mohl  by  se  zváti 
subjektivistickým  nebo  relativistickým  nebo  také  pragmatistickým  dogma- 
tismem (str.  9).  Dle  Kanta  vlastně  ani  nevíme,  v  kterém  oboru  je  duch, 
lidský  pánem,  zda  ve  zkušenosti  nebo  spekulaci ;  nevíme  proto  také 
jak  lze  dospěti  k  pravdě.  „Pravda,"  píše  Sentroul  o  soustavě  kriti- 
cismu, „je  důležitým,  v  ohnivzdorné  skříni  uzavřeným  dokumentem. 
Dvě  nepřátelské  mocnosti  mají  každá  jeden  ze  dvou  různých  klíčův, 
obou  však   třeba,    aby    skříň    byla    otevřena ;    ale    nikdy    se    nemohou 


Boj  o  Kanta.  193 

dohodnout  otevřít  skříň,  neboť  každá  se  obává,  že  najdou  se  v  ní 
authentické  listiny,  jež  by  jí  samé  vládu  upřít  a  její  nároky  zamítnout 
raohly  (286.  str.)  Sarkasticky  píše  Noel,  že  u  Kanta  nacházíme  „vědu, 
která  není  pravdou,  a  pravdu,  o  níž  se  nic  neví"    (Sentroul  294.  str.) 

Snem  byla  Kantovi  Wolfřova  filosofie.  „Starý  Kant  snil",  volá 
■filosof  nadčlověka  „snem  jest  jeho  filosofie".  Kant  je  mu  nihilistou 
8  křesťansko-dogmatickými  vnitřnostmi.  Moderní  filosof  Ed.  šl.  Hart- 
mann  se  jednou  vyjádřil,  že  v  žádném  lidském  mozku  se  tak  příkré 
protivy  tak  klidně  nesnášely  jako  v  mozku  autora  kriticismu.  Nedávno 
prohlásil  Sehultz  (v  časopise  „Vierteljahrachrift  fiir  wissenschaftliche 
Philosophie  u.  Soziologie  1912.  4.  s."),  že  Kantův  systém  nevede  vůbec 
•k  žádnému  světovému  názoru. 

„Zpět  ke  Kantovi"  volalo  se  často  v  minulém  století  a  měl  tím 
■filosofický  chaos  býti  odstraněn.  Žádoucího  cíle  nebylo  vsak  dosaženo. 
R.  1904.  vydal  však  kantovec  Adickes  nové  heslo  „Dále  od  Kanta 
:k  úkolům  přítomnosti"    (Archiv  fiir  syst.    Philosophie  1901.   1.    sešit.) 


Hlídka  14 


194  Václaa'  KubíCek: 


Z  děiin  města  bošíic. 

VÁCLAV  Kubíček.  (C.  d.j' 

6.   Útrapy  za  vpádu  švédského. 

(1643—1650.) 

Zpuštění  severní  Moravv  vojskem  a  morem.  —  Duchovní  správa  v  dělsanství  mohel* 
nickém.  —  Stížnosti  proti   vojsku  císařskému.  —  Blokáda  Olomouce,   Unřova  a  Sovince. 

—  Pokusy  o  dobytí  Olomouce  lstí  a  útokem.    —  Opětný  vpád  Švédů  po  bitvě  u  Jankova- 

—  Švédové  v  Mor.  Třebové  a  v  Landskroně.  —  Dobývání  Mírová.  —  Řádění  uněovskýcb 
Švédů  v  okolí.  —  Bída  v  Litovli,  M.  Třebové,  Zábřehu  a  v  Šumberku.  —  Vpád 
jeoerála   Wittenberka.    —  Zpuštění  na   severní  Moravě.  —  Poslední  přepadení  Mohelnice 

—   >Zlatý  milý  pokoj«. 

Po  odchodu  švédské  i  císařské  armády,  za  níž  na  rozkaz  krá- 
lovského tribunálu  se  musely  odebrat  i  zbylé  salvaquardie,  zůstalo  na 
severní  Moravě  jen  něco  málo  vojska  k  obraně  proti  třem  stanicím 
švédským  v  Olomouci,  v  Unčově  a  náhradě  Sovinci.  Císařské 
posádky  ležely  v  Šumberku,  v  Zábřehu,  v  Usově,  na  hradech 
Mírově  a  Búzově.  v  Litovli  a  v  Mor.  Třebové.  Bez  domluvy, 
ale  svorně  a  navzájem  si  nepřekážejíce  dělili  se  přítel  i  nepřítel  o  po- 
slední zbylé  sousto  v  této  krajině. 

Unčovský  velitel  Dankvart  měl  od  Torstensona  poručeno  na- 
jmouti pro  švédské  vojsko  šest  kompanií.  Výživu  a  peníze  na  ten  účel 
měl  si  zjednati  z  panství  wiesenberského  a  losínského.  ^j  K  vůli  vlastní 
posádce,  jež  čítala  té  doby  na  dvě  stě  jezdců,  rozeslal  hned  v  prvých 
dnech  po  odchodu  císařské  armády  výhružné  listy  na  panství  mi- 
rovské,  svita  vské  atřebovské,  jimiž  upomínaL  aby  odvedli- 
určenou  jim  dávku  k  výživě,  jinak  že  užije  rozličných  prostředkň- 
přinucovacích.  ^) 

Pro  všeobecnou  nejistotu  a  bídu  zůstalo  pole  v  podzim  toho  roku 
většinou  neoseto.  Co  kde  zbyly  ukryté  zásoby  sena,  slámy,  ovsa  a  jin^ 
spíže,  všechno  bylo  vojskem  už  ztráveno.  Užitkového  dobytka  bylo 
poskrovnu  a  to  málo  ničil  dobytčí  mor,  jenž  se  v  říjnu  šířil  po  zemi. 
Už  hned    v  polovici  roku   1643  odvedly  osady   k  unčovskému  panství 


')  Budík,  Schveden  in   Bohmen  und  Mahren  p.  358. 

")  Dopis  král.  tribun,  do  M.  Třebové  dto  19.  října  1643  v  zemském  arch.  brněn. 
»Militaria«. 


z  dějin  města  Loětic.  196 


náležité,  zejména  Loštice  z  uložených  zemskýno  sněnaem  24  méřic 
chmele  a  960  m.  rozličného  obilí  pouze  íO  m.  ovsa,  z  uloženvch  pak 
1077  zl.  36  kr.  daně  aspoň  76  zl.  To  bylo  v  červnu.  Když  však 
počátkem  prosince  vypisoval  sněm  novou  berni,  byla  severní  Morava 
větším  dílem  uznána  za  neschopnou  k  placení  a  statky  U  s  o  v,  Zábřeh, 
Doubravice,  Žadlovice,  Červená  a  Bílá  Lhota  jakož  i  Unčov 
s  Lošticerai  označeny  úředně  jakožto   „dokonce  zkaženy"-^) 

Pro  litovelskou  posádku  musela  se  spíže  dovážet  odjinud. 
V  městě  samém  ^nebylo  kouska  chleba,  netak  hltu  piva".^)  Na  to 
rozmohla  se  tam  úmrtnost  tak  neslýchaná,  že  roku  1643  z  prořidlé 
číslice  městských  obyvatelů  pohřbeno  neméně  než  27  i  osob.  ^)  Též 
v  Mohelnici  a  přifařených  osadách  začali  v  drubé  polovici  října 
lidé  umírat  tak  úžasně,  že  tam  toho  roku  bylo  celkem  485  pohřbův, 
asi  o  40U  více  než  za  poroěrův  obyčejných. 

V  neděli  dne  6.  prosince  1643  konala  se  v  Mohelnici  slavnost 
sv.  Mikuláše,  jemuž  byl  zasvěcen  jeden  z  oltářů.  Toho  dne  ráno  při- 
jeli Švédové,  kteří  za  tím  účelem  se  bjli  spojili  z  Olomouce,  Sovince  a 
Unčova,  zmocnili  se  města  a  všechno  vyplenili.  Též  do  kostela  se  do- 
byli násilím,  při  čemž  kostelníka,  že  jim  nechtěl  ihned  vydati  klíčů 
chrámových,  smrtelně  zranili.  Hlavní  poklad  kostelní  vážící  na  50  liber 
stříbra,  byl  na  štěstí  bezpečně  zakopán,  tak  že  mimo  stříbrný  kalich 
kořist  Švédův  odtud  nebyla  valná.  Za  to  vzali  s  sebou  děkana  Václava 
Steckera,  primátora  Jiřího  Kraje,  purkmistra  a  rychtáře,  aby  vězením 
vynutili  na  nich  a  na  měšťanech  zbytek  výpalného  2000  zl.  *)  Purk- 
mistr i  primátor  umřeli  ve  švédském  vězení  v  Unčově.  Děkan  Stecker, 
starý  dnou  sklíčený  kněz  tam  strádal  přes  dva  měsíce.  Neboť  sám  nic 
neměl  a  farnost  úplně  ochuzená  nebyla  s   to,  sehnati   žádaných  peděz. 


')  Slavík,  Morava  a  její  obvody  ve  Slezsku  po  třicetileté  válce  p.  7.  —  D'Elvert, 
Schriften  XVI.   649. 

*)  Z  dopisu  král.  tribunálu  dto  4     ledna  1644.   :>Militaria«. 

^)  KiLc,  Geschichte  Littau  131.  Jak  veliké  to  bylo  úmrtní  číslo,  poznati  z  toho, 
že  v  letech  1644  1649  umíralo  tam  do  roka  průměrně  33  osob.  K  posouzení  zdra- 
votních poměru  v  mě.stě  je  poučná  zpráva  současného  chronisty,  že  plukovník  Richard 
dal  na  jaře  1644  z  města,  jež  swegen  Mistes  Meuge  gar  bald  ersticket  wiire*  vyvézti 
do  řeky  Moravy  několik    set  vozů    ha  oje  a  neřádu*.    Moravia     1881   p.  414. 

*)  Dějiny  města  Mohelnice  v  zemsk.  arch.  brněn.  B.  S.  č.  9172.  —  Matrika 
decan.  z  roku  1671  p.  9.  72.  73.  —  Purkmistr  Zachariaš  Šváb,  jenž  byl  zároveň 
důchodním  písařem  mírovským,  zemřel  v  unčovském  vězení  [dne  31.  prosince  l643, 
primátor  Jiří  Kraj  tamtéž  29.  března  1644.  Kostelník  Jan  Bartoš  pochován  8. 
února  1644. 

14* 


196  VÁCLAV  Kubíček: 


Teprve  na  prosbu  duchovenstva  děkanství  svitavského  byla  mu  pro- 
střednictvím arciknížete  biskupa  Leopolda  Viléma  vymožena  svoboda 
od  polního  zbrojmistra  hraběte  Buchheima  ^) 

Děkanství  mohelnické  bylo  tehdy  skoro  bez  kněží.  Kostel  vyše- 
hoťský  patřil  od  roku  163(3  pro  nedostatek  kněžstva  k  Mohelnici, 
búzovský  k  Bohuslavicůra  a  vranolhotský  k  Trnávce.  Fara 
měrotínská  nebyla  vůbec  obsazena.  Maletínský  farář  byl  ua 
odchodě,  jelikož  farní  budova  ležela  v  sutinách,  osada  byla  nepřítelem 
i  vojskem  císařským  zpustošena,  osadníci  pak  hladem  a  morem  vět- 
šinou pohynuli.  2)  Z  Usova  odešel  farář  hned  první  rok  švédského 
vpádu,  když  městečko  vyhořelo.  Rovněž  tak  farář  loštický  a 
moravičanský  Jiří  Kossicius,  jenž  nemoha  v  Lošticích  obstáli  pro 
Švédy  unčovské,  vystěhoval  se  na  prázdnou  faru  do  Zábřeh  a, 
„dokavadž  by  na  své  faře  skrze  ten  zlý  nepřátelský  lid  obydlí  svého 
jmíti  nemohl".  S)  Teprve  po  dvou  letech,  v  druhé  polovici  roku  1645 
se  vrátil  do  Loštic,  když  si  byl  složením  výpalného  zjednal  pokoj  od 
Švédů.  *) 

Jak  smutně  asi  vypadala  duchovní  správa  věřících  za  takových 
poměrů,  není  těžko  si  představit.  V  loštickém  kostele  se  toho  čaau 
nekonaly  služby  boží  a  nebyl  tam  tudíž  sezdán  onen  ženich,  jenž  při 
svatební  smlouvě  dne  27.  ledna  1644  slibuje  k  chudému  záduší  loš- 
tickému  6  zl.   mor.   „kdyby  se  trochu  vojsko  uhnalo".  &) 


')  Dopisy  o  tom  v  arcib.   arch.  kroměř.  sub    »Suecica«. 

3)  Odešel  v  červenci  1644.    Volný,  Cívlt.  topogr.  olom.  I.  367.  IV.   17.  31. 

'')  Rada  města  Zábřeha  píše  9.  března  1647  děkanovi  mohelnickému  stran 
ustanovení  kněze  Klimenta  za  faráře:  »kterak  před  časem  jsouce  k  nám  do  města  Zábřeha 
Jiří  Cosecius  farář  moravičanskj'  od  J.  K.  M.  pána  našeho  milostivého  podle  dekretu 
sobě  uděleného  přislán,  dokavadž  by  na  své  faře  moravičanské  skrze  ten  zlý  nepřátelsky 
lid  obydlí  svého  jmíti  nemohl. «  Chválí  kněze  Klimenta,  že  je  horlivý  ve  službě  duchovní, 
mírnj-  co  do  poplatků  štolových,  milosrdný  k  chudobným  a  znalý  jazyka  německého 
i  českého  pro  kázaní.  Je  zástupcem  kněze  Kbsicia,  s  nímž  se  však  o  své  další  vychování 
nemůže  srovnati.  Arch.  zemsk.  brněn.  B.  S.  č.    8017. 

*)  Arch.  zem.  brněn.  B  S.  č.  9167.  Byli  tudíž  koncem  r.  1643  t  celém  děkanství 
mohelnickém  pouze  čtyři  k  n  ě  ž  i  :  kaplan  v  Mohelnici  a  faráři  v  Dubicku,  ve 
Z  vol  i  a  v  Zábřehu.  K  obvodu  děkanství  patřily  tehda  nynější  farnosti  Mohelnice, 
Moravičany,  Bílá  Lhota,  Dubicko,  Třeština,  Zvole,  Maletín,  Zábřeh,  Úaov,  Loštice,  Hyn- 
čina,  Konice,  VySehoří,  Vránová  Lhota,  Jedle,  Dluhomilov,  Eohle,  Bůzov,  Bohuslavice, 
Studená  Loučka,  Lesnice,  Kladky,  Luká,  Vilímov  a  Pobuč.  Dnes  v  těchte  farnostech 
působí  celkem  přes  50  kněží. 

*)  Poslední  smlouva  svatební  zapsána  dne  13.  května  1642,  potom  žádná  do 
27.  ledna   1644. 


z  dějin  města  LoStic.  197 


Povzdech  o  vojska  měl  své  příčiny  v  tom,  že  za  těch  dnů  stěhovaly 
I  se  císařské  pluky  do  Moravy  na  zimní  pobyt.  Psal  sice  královský 
tribunál  koncem  roku  1643  císaři,  že  na  Moravě  rozloženo  dosud 
přes  sedmdesát  setnin,  jimž  s  bídou  a  velkou  nesnází  obýváte)  tak 
tak  že  se  poskytuje  výživa  —  a  bránil  se  tudíž  proti  dalšímu  uby- 
tování. ')  Nicméně  určeno  pro  Moravu  k  přeziraování  pět  pluků  jízdných 
a  dva  pěší.  Značné  oddíly  z  nich  se  usadily  na  severní  Moravě.  Mimo 
jiné  osady  bytovalo  v  Mor,  Třebové  přes  tři  měsíce  225  mužů 
polských  jezdců,  kteří  mimo  to,  co  iněli  po  právu,  vynutili  na  měšťanech 
3000  zl.  hotov5'ch  peněz. 2)  Dvojí  stížnost  na  ně  u  královského 
tribunálu  zůstala  celkem  bezvýsledná. 

Dne  7.  dubna  1644  stěžuje  si  pan  Václav  ze  Zulkovic,  držitel 
města  J  e  ví  čka,  zemskému  hejtmanovi:  „Jakož  ode  dne  23.  Januarii 
od  regementu  Rebekovského  nemálo  oíficírů  i  s  nejvyšším  Rebekem 
až  posavad  tu  v  Jevíčku  zůstávají,  s  nimiž  nemalé  outraty  budouc 
mimo  jejich  porcí  z  magacíny  na  ně  vycházející  peněz  týhodně  jím 
chudí  lidé  vydávati  musí  a  na  tom  dosti  nebudouce  lidem  do  stavení 
lezou,  berou,  s  chudými  lidmi  se  bijí,  což  pominulého  týhodne 
v  kvartýru  nejvyššího  leitnanta  po  žebříku  do  stavení  se  vloupajíce 
vlezli,  hospodáře  až  do  nahá  vyslíkli  a  kdyby  lidí  i  některých  sousedův 
nebylo  a  nepřispěli,  byli  by  jeho  zamordovali.  Při  tom  v  témž  stavení 
lunty  rozbité  v  slámách,  kterýž  oni  rozházeti  a  snad  ohněm  město 
tak  zkaziti  chtěli,  obzvláště  podle  domu.  v  kterýmž  Jeho  Milosti  cí- 
sařské magaciny  jsou",  —  prosí  úřad  hejtroanský  o  pomoc  — 
„poněvadž  nemálo  v  pustinu  město  již  přišlo  i  také  lidu  na  mále  jest 
a  odkad  co  bráti  není,  aby  dotčení  soldáti  odtud  k  vyzdvižení  přijíti 
mohh".3j 

Téhož  dne  si  stěžují  Zábřežští  dědičnému  pánu  svému  knížeti 
Karlu  Eusebiovi,  vladaři  domu  lichtenštejnského:  Město  bylo  při  dvojím 
náhlém  vpádu  švédském  do  země  dvakrát  přepadeno  a  přinuceno  k  vý- 
palnému  i  dávkám  vojenským.  Potom  bytovala  v  městě  po  24  týdny 
kompanie  venkovských  dragonů  setníka  Stummra,  načež  opět  plu- 
kovník Jan  Maxuel  s  praporcem  jezdcův  a  mnoha  důstojníky  ležel 
v  městě  po  třináct  dní,  posledně  ubytována  zde  setnina  plukovníka 
Vettra   pod  velením    nejvyššího    strážmistra.    V  městě    mezi    hradbami 


')  Dopis  dto  29.  prosince   1643   »Militaria«. 

2)  Z)'  Mvert,  Mábr.  nnd  schles.  Chroniken  (Triiban)  334. 

3)  Arch.  zemsk.  brněn.  B.  S.  č.   1358. 


IQg  VÁCLAV  Kubíček:  Z  dějin  města  LoStic. 


je  pouze  49  velkých  a  malých  domů,  z  nichžto  Čtyry  neobydleny.  — 
Kníže  Lichtenštejn  přiloživ  dopis  Zábřežskj^ch  prosil  u  královského 
tribunálu,  aby  když  ne  všechno,  tož  aspoií  část  vojska  se  odebrala 
z  tamějších  bytů,  těm  pak,  kteří  zůstanou  v  městě,  ať  je  přísně  na- 
řízeno, že  se  mají  spokojiti  s  v}^živou  císařsky  poručenou  a  zdržeti  se 
všeho  násilí  proti  obyvatelstvu.  ^) 

Dne  18.  dubna  1644  bisknpsk}'  hejtman  na  Mírově  Alexander 
Vinařský  podávaje  vrchnímu  regentovi  biskupských  statků  zprávu 
o  smutném  stavu  panství  mírovského  a  svitavského,  uvádí  mezi  jiným : 
když  císařská  armáda  v  říjnu  loňského  roku  odtáhla  od  Mohelnice,  byl 
hrad  Mírov  obsazen  značným  počtem  jízdy  a  pěšího  lidu.  Též  do 
Mohelnice  nepřítelem  vypleněné  položena  silná  kompanie  jízdní,  jež 
tam  zůstala  po  šest  neděl.  Dosud  pak  bytuje  tam  pěší  setník  s  dvaceti 
mušketýry.  Vojáky  bytující  na  Mírově  musí  panství  svitavské  opatřovati 
spíží,  masem,  chlebem,  pivem  a  krmivem.  Bez  piva  a  chleba  pošlo  na 
to  již  přes  dva  tisíce  zlatých  hotovj^ch  peněz.  Se  setím  daří  se  špatně, 
jelikož  zdejší  sedláci,  kteří  zbyli  ještě  na  živě  a  jsou  povinni  robotou, 
nemají  jediného  koně.  Síti  se  začalo  teprve  při  jednom  dvoře,  při  dvou 
jiných,  kdež  mají  přístup  nepřítel  a  císařští,  netroufá  si  Vinařský 
obdělávati  pro  veliké  nebezpečenství  ;  jen  u  tří^^dvorů  stane  se  to  pokud 
možno  bude.  '^) 

Za  měsíc  potom  naříká  městská  rada  mohelnická  vrchnímu 
regentovi  na  bytujícího  tam  kapitána  Daniele  Kusáka,  že  místo  určených 
jemu  pěti  tolarů  týdně  žádá  jednou  patnáct,  jindy  zase  pět  tolarů 
s  patřičným  pohoštěním  pro  sebe  a  stravou  pro  svého  desátníka  a 
Čtyry  jiné  vojáky  jakož  i  sedm  měřic  ovsa  týdně,  což  však  sehnati  je 
městu  nemožno.  K  tomu  že  vojáci  lidi  bez  příčiny  týrají,  bijí  a  zraňují 
až  i  životu  nebezpečně.  Jelikož  strážnou  službu  v  městě  zastává  třicet 
městských  mušketýrů,  není  tam  salvaquardie  potřeba.  ^)  (p.  d.) 


•)  Arch.  zeaisk.   brněn.  B.  S.  6.   1371. 

^)  Arcib.  arch    kroměříž.  sub  »Suecica«. 

*)  Dopis  dto  20.  května  1644  v  arcib.  arch    kroměříž.  sub    »Suecica«. 


Jan  Texora:  Úéast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje.  ..  199 


Účast  kardinála  Dietrichšteina  za  boje  mezí  arci- 
knížetem rnatvjášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Texora.  (C.  d.) 

Ale  touto  sebedůvěrou  kardinálovou  brzo  otřásl  připiš  kardinála 
ostřihomského  Františka  Forg  áče,  císařského  raístodržícího  v  Uhřich, 
který  26.  ledna  oznamoval  o  hotovém  povstání  v  Uhřích  proti  císaři. 
Tam  dojel  do  Prešpurku  16.  ledna  1608  arcikníže  Matyáš,  a  druhého 
dne  za  ním  stavovský  výbor  z  Dolních  i  Horních  Eakous.  Se  shro- 
mážděnými stavy  uherskými  se  domlouvali  rakouští  o  stavu  věcí,  a 
výsledek  vypisuje  již  tehdy  dopis  kardinála  Forgáče.  Výslovně  nazna- 
čuje Illyéshá^yho  za  původce  uherského  spiknutí  proti  císaři ;  císaře 
zapudili  a  arciknížete  Matyáše  přijali;  od  něho  obdrží  úplné  potvrzení 
míru  vídeňského,  což  jest  totožno  s  vykořeněním  náboženství  kato- 
lického s  vyvýšením  kacířství.  Aby  tyto  své  snahy  utvrdili,  spojili  se 
s  Rakušany,  a  pokud  proniknouti  může,  také  s  Moravy,  aby  se,  měli- li 
by  císaře  nebo  kohokoli  jiného  sobě  na  odpor,  vzájemně  zbrojně  brá- 
niti, turecký  dar  hned  poslali  a  s  Turky  se  srovnali.  Hajduků  mají 
již  8000  nebo  10.000  najato.  Pro  sebe  a  pro  duchovenstvo  vyhlídal 
jen  nátlak,  aby  také  odpadli,  a  ježto  tak  neučiní,  bud"  smrt  nebo  vy- 
hnanství.  Protože  toto  zlo  může  také  Moravu  zasáhnouti,  oznamoval 
kardinál  Forgáč  Dietrichštejnovi,  aby  v  čas  zakročil,  aby  Moravany 
napomenul,  aby  zachovali  věrnost  císaři,  a  aby  statečně  povstal  na 
obhájenou  víry  katolické  ;  s  bolestí  předvídal,  jaký  zmatek  způsobí  ta 
věc  v  celém  křesťanství.  ^) 

Rychlý  kurýr  donesl  toto  psaní  kardinálu  Dietrichštejnovi  28.  ledna 
na  večer  o  5.  hodin.  Vida  kardinál  svrchovanou  důležitost  zaslaných 
apráv,  vypravil  se  hned  do  Velkého  Meziříčí  k  místodržícímu  úřadu 
hejtmanského  Ladislavu  Berkovi;  uznával  jej  přece  za -zástupce  cí- 
sařova v  zemi,  jemuž  náleží  v  první  řadě  učiniti  náležitá  opatření. 
Smluvili  se  v  poradě  spolu,  aby  psaní  kardinála  Forgáče  poslali  v  ori- 
^nálu  císaři,  a  aby  od  něho  si  vyžádali  dalších  instrukcí,  mělo-li  by 
se  hned  jednati  o  nařízení  zemské  defense,  což  bylo  odloženo  do  první 
neděle  postní.  Tento  dotaz   činil  také  hned  Berka  ku  kanceláři  české. 


^)  Tamže,  latinsky  originál. 


20  J  Jan  Tenoea  : 


a  poněvadž  měl  k  tomu  také  zavolati  nejvyšší  úředníky  a  soudce 
zemské,  ptal  se  dále,  má-li  se  jim  nyní  vůbec  co  říci.  nebo  jak  jim 
to  přednésti.  Bylo  by  prý  velmi  potřeba,  aby  mohli  ústně  u  dvora 
informovati  o  zemských  záležitostech,  protože  není  možno  písemně  ci- 
saři  všelicos  vypsati,  a  na  to  rychlého  rozhodnutí  obdržeti.  Ode  svých 
osob  ujišťovali  oba,  kardinál  i  Berka,  že  císař  úplně  může  se  na  né 
uspolehnouti,  že  hrdlo  i  statek  za  císaře  povždy  dají.  ^) 

Na  tuto  zprávu  nemeškal  císař  Rudolf  II.  povolati  k  sobě  „v  této 
nynější  nejvyšší  potřebě"  kardinála.  Lichotivě  psal  mu  1.  února,  že 
pokládá  zvláště  jeho  práci  za  nezbytnou  v  důležitých  událostech,  a  vy- 
zýval ho,  jakmile  jen  doma  si  své  záležitosti  uspořádá,  aby  přibyl  co 
nejspíše  do  Prahy.  -)  Měl  tam  předsedati  tajné  radě  císařově  ^)  za  po- 
hnutých těch  časů,  kdy  na  dvůr  pražský  docházela  zpráva  za  zprávou, 
a  všecky  nepříznivé  a  neblahé. 

Hned  jakmile  císař  zvěděl,  že  arcikníže  Matyáš  svolal  sněm  do 
Prešpurka,  rozkázal,  aby  se  stavové  rozešli,  a  sám  vypisoval  uherský 
sněm  na  11.  března.  Ale  ani  arcikníže  ani  uherští  stavové  neuposlechli, 
a  přemluvili  také  stavy  rakouské,  že  s  nimi  vytrvali,  až  zavřen  byl 
v  Prešpurka  spolek  čili  konfoederace  mezi  stavy  uherskými  a  ra- 
kouskými, kterým  se  zavázali,  aby  utišena  byla  bouře  hajduků,  po- 
máhati sobě  navzájem  proti  každému  rušiteli  míra  vídenského  i  tu- 
reckého dle  vší  své  možnosti.  Společný  zápis  o  tom  učiněn  byl  1.  února; 
jediný  odepřel  svůj  podpis  kardinál  Forgáč. 

Účel  této  konfoederace,  která  přece  přímo  směřovala  proti  císaři, 
byl  od  stavův  uherských  omlouván  v  listě  k  císaři  rovněž  z  1.  února; 
běží  prý  o  zachování  říše  a  koruny  proti  zhoubným  úkladům  hajdukův 
a  Turků;  jako  dobří  občané,  jako  věrní  poddaní,  ku  zvýšení  císařovu, 
nikoli  k  snížení,  k  zachování  země,  ano  k  ochraně  sousedních  zemí 
upomenuli  jen  splnomocněného  vladaře  zemského  na  jeho  povinnost, 
aby  mír  vídenský  byl  vykonán,  mír  turecký  stvrzen  a  posel  s  dary 
poslán  k  Portě ;  válka  s  Turky  jest  nemožná  a  záhubná.  Zároveň 
však  ze  sněmu  psáno  bylo  také  ke  stavům  říšským  do  Eezna,  aby  jen 
císaři  nepovolovali  žádné  vojenské  pomoci  proti  Turkům,  a  stavům 
Českj-m  a  moravským,  aby  přistoupili  ku  konfoederaci  na  základě  své 


')  Mikulovský  archiv  rodinný,  svazek  342  ;  koncept  kardinálem  opravovaný  a 
částečně  psaný. 

■'')  Tamže,  originál  latinský. 

*;  Archiv  vatikánský,  Borghese,  II.  149,  fol.  115;  —  z  vatikánského  archivit 
použito  zde  opisů  ze  zemského  archivu  král    českého. 


Včast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.  r.  1608.      201 

ratidkace  míru  vídenského.  Tak  dopsali  i  Berkovi,  jako  místodržícímu 
úřadu  hejtmanského  na  Moravě,  aby  se  u  cíbaře  přimlouval,  aby  byl 
potvrzen  mír  vídensk}'  a  turecký.  ^) 

Arcikníže  Matyáš  odejel  z  Prešpurku  4.  února.  Ještě  za  svého 
taméjšího  pobytu  hleděl  ve  svých  listech  k  císaři  i29.  a  31.  ledna) 
vylíčiti  nezbytnost  jednání  sněmovního  o  potvrzení  míru  vídenského 
a  tureckého  a  oprávněnost  konfoederace,  která  jest  jen  na  blaho  zemí, 
císařovo  a  celého  křesťanstva ;  ujišťoval  při  tom  svou  věrností  až  do 
smrti.  A  ^.  linora  opakoval  znovu  toto  své  zakazování  neupřímně  za- 
krývaje vlastní  své  timyslv  a  ospravedlňuje  se  tím.  že  císař  vídenský 
mír  potvrdil.  -) 

S  nedůvěřivou  pozorností  sledoval  císař  všecko  jednání  Matyášovo. 
Chtěje  nabýti  jistoty  o  záměrech  jeho.  volal  k  sobě  hned  začátkem 
linora  jeho  nejpřednějšího  rádce,  osnovatele  a  původce  skutků  arci- 
knížecíeh  Khlesla ")  a  jiné  důvěrníky  Matyášovy  Seifrida  Breunera, 
Hanuše  Molarta,  Krenberga  a  j.  *y  Ale  jako  koncem  r.  1607  nepřišli 
Thurzo  a  Klyésházy,  když  je  císař  k  sobě  z  Uher  do  Prahy  povolal, 
tak  ani  ted  nechtěli  přijíti  povolaní  z  Rakous  ;^)  Khlesl  omlouval 
se  nemocí.  6) 

Jinak  u  císařského  dvora  všecko  se  utajovalo.  Ani  španělský 
vyslanec  ani  papežský  nuncius  nezvěděli,  že  kardinál  Dietrichstejn    je 


•)  Dohner,  Mouumenta,  II.  473.  Berka  podle  všeho  psaní  uherských  stavů  poslal 
císaři  Derozpečetěné :  a  domluvy  s  kardinálem  věděl  již  napřed,  co  obsahuje.  Hannewaldt 
jmenuje  sice  [Hammer-Purgstall,  Khlesl'3  Leben,  U.  příl.  č.  209,  str.  82.)  Karla 
z  Liechtenštejna,  ale  to  jest  opravdu  nemyslitelno.  Hurter  1.  c.  V.  159  omylem  tu 
uvádí  Karla  z  Zerotína,  což  Chlumecký  (Carl  von  Zierotin,  str.  404)  opravuje,  —  ale 
Zase  myslí  tu  na  záměnu  s  Krištofem  z  Lobkovic.  Ale  tomu  odporuje  datum  jím  uváděné  : 
23.  ledna  1508.  Bude  tomu  takto:  Hannewaldt  byl  zpraven,  že  hejtman  moravský 
poslal  císaři  psaní  nerozpečetěné.  Karla  z  Liechtenštejna  znal  dobře  Hannewaldt  a  věděl, 
že  byl  zemským  hejtmanem  moravským  ;  byl  jím  po  několik  let  až  do  září  1607,  potom 
teprve  stal  se  Berka  místodržíclm  úřadu  hejtmanského.  Když  byl  Hannewaldt  zpraven, 
že  se  tak  zachoval  zemský  hejtman  moravský,  v  Éezně  v  rychlosti  při  svém  obhajování, 
proč  otevřel  uherské  psaní,  tanul  mu  na  mysli  Lichtenštejn,  a  přímo  jej  jmenoval  misto 
zemského  hejtmana.  Ze  tu  byl  skutečně  míněn  tehdejší  zemský  hejtman,  vlastně  jen 
místodržící  úřadu  hejtmanskébo  Berka,  vysvítá  i  ze  slov,  Hannewaldtových  »neben  den 
Mehrischen  stenden*.  Tato  věrnost  Berkovu  oceňoval  císař  velice  a  kladl  ji  za  příklad 
Němcům  pravě:    *die   redlichen   Deutsehen   wurden    nicht  weniger  thuen«. 

s)   Surier,  V.   152,   153,   164    —   Tomek,  Č.  Č  .M.  1856,  svaz.  III.  str.   ci. 

')  Hurter,  V.  216,  zpráva  Khleslova  z  8.  ůnor.A  vévodovi  bavorskému  Vilémovi. 

♦)  Monnmenta  Hungariae  Historica.  Diplomataria,    ill.  258. 

')  Tamže,  III.  259. 

^)   Hamraer-Purg stali,  Khlesťs   Leben   II.,  pří',   č.   213,   str.  91. 


^2  Jan  Texora  : 

vyzván  do  Pťaliy,  ba  ani  druzi  tajní  radové  nevěděli  ničeho  o  tom, 
že  by  byl  císař  poručil,  aby  kardinál  dojel.  Proto  hned  s  jeho  pří- 
chodem spojovaly  se  rozličné  domněnky:  že  prý  chce  ho  císař  poslati 
buď  do  liíma  nebo  do  Spaněl,  anebo  že  císař  ho  povolal  k  sobě 
v  záležitostech  moravských,  ježto  v  zemích  císařových  je  tolik  zmatku, 
anebo  že  sám  od  sebe  přišel  skrze  ty  záležitosti.  Ubytoval  se  v  domě 
španělského  vyslance  Guillena  de  S.  Clemente  jako  obyčejně  ;  s  vy- 
slancem byl  velmi  za  dobře,  třeba  se  v  politickém  smý-šlení  svém 
nesrovnávali  úplně;  vyslanec  si  kardinála  vážil,  a  chválil,  že  jest 
císaři  velice  věrný  a  že  jest  horliv  pro  náboženství,  rovněž  i  že  jest 
oddan^^m  sluhou  španělského  krále.  ^) 

Hlavní  starostí  císařovou  bylo,  jak  zajistiti  si  peněžitou  pomoc. 
Eíšský  sněm  nechtěl  žádné  pomoci  poskytnouti,  a  protestanti  na  něm 
byli  přímo  proti  císaři;  hned  jakmile  zprávy  o  jednání  prešpurském 
docházely,  sympathisovali  s  Uhry.  Úsilí  arciknížete  Ferdinanda  v  Ěezuě 
něco  docíliti,  bylo  marno.  Tu  pomýšlel  císař  sám  zasáhnouti:  chtěl  vy- 
praviti do  říše  k  některým  knížatům  poselstva,  aby  podporovali  snahy 
císařovy  o  peněžitou  pomoc,  ^i  ano  připadl  na  myšlenku,  aby  sám 
odebral  se  do  Řezná. »)  Patrně  všecko  to  souvisí  s  rozhodnutím  císařovým 
v  ničem  neustupovati  ani  bratru  Matyášovi  ani  Uhrům  a  jeiich  spo- 
jencům. Vycházelo  z  vnitřního  přesvědčení  a  utkvělého  trvalého  o J póru 
proti  všemu,  u  čeho  arcikníže  Matyáš  byl  súčastněn,  ale  jiná  byla 
otázka,  jak  platně  to  ve  skutek  uvésti.  Bez  peněžit3V<íh  prostředků 
nebylo  možno  nic  opravdově  započíti ;  odtud  ačkoli  se  v  Praze  již 
mluvilo  o  tom,  že  arcikníže  Matyáš  přitáhne,  aby  císaře  zajal,  vysvětliti 
lze  tam  všecku  nerozhodnost,  rozpaky  a  neradnost:  více  bylo  třeba  tam 
radu  udíleti,  než  možno  rady  tam  hledati.  *) 

Císař  Rudolf  II.  pokusil  se  za  tohoto  stavu  věcí  bratra  Matyáše 
příměti  k  obratu.  Odpovídaje  mu  18.  února  na  jeho  dopisy  vytýkal 
mu,  že  na  uherském  sněme  bylo  jednáno  o  míru  s  Turky  a  že  tam 
zároveň  domluven  byl  spolek,  také  proti  samému  císaři  na  ujmu  císařské 
důstojnosti  a  vážnosti  (reputation)  a  na  škodu  katolického  náboženství. 
Ještě  přede  dvěma  roky,  když  se  vyjednávalo  o  mír  s  Turky,  napo- 
menul   císař   arciknížete   říšským    místokancléřem    Stralendorfem,    aby 


')  Briefe  und  Acten,   VI.   211. 

^)  Vatik.  archiv  Borghese  II.    149,  fol,  10 1 . 

8)  Hurter,  1.  c.  V.    179. 

<)  Taniže,  1.  c.   163 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.  r.   1608.       203 

mél  bedlivý  zřetel  na  náboženství,  a  již  tehdy  proti  ublížení  jemu 
protestoval ;  —  nyní  takovým  jednáním  nemůže  býti  císař  nikterak 
vázán,  ježto  bjl  arciknížeti  poručil,  že  ani  v  uherském  ani  v  tureckém 
jednání  nesmí  nic  diiležitéliD  bez  vědomí  císařova  měniti  nebo  uzavírati. 
Císař  nemůže  to  tedy  nikterak  schvalovati,  protože  si  přeje,  aby  vy- 
hověl jak  říši  (v  jednání  o  mír  s  Turky),  tak  papeži  (v  náboženských 
věcech) ;  ničí  a  kazí  tedy  konfoederaci  z  plnosti  moci  císařské  a  arci- 
kníže má  ji  hned  zrušiti.  Ostatně  vyslovuje  císař  ochotu  povolati 
k  sobě  kurfiřty  a  knížata  říšská  a  arcivévody,  své  bratry  a  strýce,  a 
zašle  veškeré  vyjednávání  císařskému  komisaři  na  říšském  sněme 
v  Eezně. ')  Opis  tohoto  psaní  dal  zaslati  císař  kardinálu  Forgáčovi  a 
uherským  stavům.  Kardinál  měl  svolati  nejpřednější  osoby  duchovní 
i  světské,  jim  toto  psaní  předložiti,  jeho  opisy  všude  rozšířiti  a  napo- 
menouti stavy  k  věrnosti  k  císaři.  -)  (P.  d.) 


•)  Hammer-Pargstall,  KhlesPs  Leben,  II    57. 
2J  Eurter,  1.  c.  Y.  166. 


204  Dr.  Jan  Sedlák; 


míkuldš  z  Drážďan. 

Dk.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

Třetí  deska  jedná  o  vykonávání  církevní  moci.  Zákony 
přikazují  pro  některé  zločiny  vinníka  uvězniti,  někdy  i  usmrtiti  — 
Kristus  káže  za  protivníky  se  modliti  a  sám  trpělivě  snáší  pohanění. 
Papež  může  dle  kanónů  dávati  zákony,  sám  jimi  nejsa  vázán,  a  jiné 
může  od  nich  dispensovati  —  Kristus  však  vytýká  fariseům,  že  sklá- 
dají na  lidi  břemena  těžká  a  sami  se  jich  nechtějí  ani  prstem  dotknouti, 
Kristus  nepřišel  zákona  zrušit,  nýbrž  naplnit.  Zákonodárce,  jenž  neplní 
zákona,  bude  přísněji  trestán  od  Boha. 

O  témže  předměte  pokračuje  deska  čtvrtá,  vybírajíc  některé 
zvláštní  případy  praxe.  Kanóny  nedovolují,  aby  prostý  lid  káral 
biskupa  a  aby  laik  soudil  duchovního,  ba  aby  římská  církev  vůbec 
kým  byla  souzena  —  Kristus  však  sám  pokárání  chce  přijmouti,  pravě : 
„Kdo  z  vás  mne  bude  trestati  z  hříchu?",  poroučí:  „Zhřeší-li  proti 
tobě  bratr  tvůj,  jdi  a  pokárej  ho"  a  dí,  že  spravedliví  budou  všecky 
lidi  s  ním  souditi.  Kanonisté  přikazují,  aby  soudce  řídil  se  vý- 
povědini,  i  když  ví,  že  nejsou  pravdivý,  a  vykonavatel  rozsudku 
aby  jej  provedl,  i  když  jej  má  za  nespravedlivý  —  Písmo  žádá, 
abychom  jednali  dle  svědomí.  Zákon  dovoluje  rozloučiti  man- 
želství nekonsummované,  aby  jeden  z  manželů  mohl  vstoupiti  do 
řehole  —  Kristus  řekl:  „Co  Bůh  spojil,  toho  člověk  nerozlučuj." 
Církevní  právo  stanoví,  že  kdo  si  připisuje  poslání  od  Boha, 
má  je  dokázati  zázraky  nebo  svědectvím  Písma  —  Kristus  kára 
chtivost  zázraků,  předpovídá,  že  lživými  zázraky  bude  vynikati  antikrist, 
a  pravé  proroky  káže  poznávati  po  skutcích.  Kdo  bráni  kázati, 
podoben  je  veleradě,  jež  zapovídala  kázati  Štěpánovi,  protože  mluvil 
proti  chybám   jejím. 

Pátou  desku  začíná  autor  obrazem  z  Apok.  VI,  kde  jezdec, 
sedící  na  černém  koni,  má  v  ruce  váhy,  ^)  a  vykládá,  že  vahami  těmi 
jest  Písmo.  2)  Kdo,  chtěje  poznati  pravdu,  neutíká  se  k  němu,  nýbrž 
k  sobě  samému,  jest  učitel    bludu,    a   kdo    je  jinak    vykládá,    než 


')  Vid.  4S43  má  zde  to  vidění  pěkně  zobrazeno. 

^)  Statera  est  seriptura,  quia  -sicut  per  staterain  cognoscitur,     quanti    ponderis  sít 
corpus  :  sic  per  sacram  scripturam,  quanti  ponderis  sit  spiritus. 


Mikuláš  z  Drážďan.  205 


toho  Žádá  smysl  Ducha  sv.,  Jest  kacíř.  Největší  pak  kacíři  jsou 
svatokupci.  Proti  svatokupectví  pak  uvádí  autor  řadu  výroků 
kanonického  práva,  upouštěje  zde  od  způsobu  antithese,  a  dotvrzuje, 
že  tu  neomlouvá  zvyk.   I  papež  může  se  dopustiti  simonie. 

V  šesté  části  mluví  autor  zase  ve  formé  traktátu  proti  smilstvu 
kněží.  Zákon  církevní  káže  se  jich,  jakož  i  svatokupců  vystřihati, 
neobcovati  jejich  mši  a  nepřijímati  od  nich  svátosti. 

Sedmá  deska  potírá  kněžský  přepych  v  oděvu,  již  opět 
protiklady.  Kanonické  právo  přiděluje  papeži  zlatou  korunu,  některým 
biskupům  pallium,  praelátům  mitry,  dovoluje,  aby  dle  obyčeje  krajiny 
chodili  v  rouchu  skvostném,  i  purpurovém,  protože  také  Kristův  oděv 
byl  purpurový,  připouští  u  doktorů  šat  zvláštní  —  Kristus  naproti 
tomu  byl  ovinut  plenkami  a  v  roucho  purpurové  oděn  byl  na  posměch  a 
potupu.  Sat  má  sloužiti  studu  a  ochraně  těla,  nikoliv  lesku  a  přepychu. 
Proto  „majíce,  co  bychom  jedli  a  čím  bychom  se  kryli,  s  tím  spoko- 
jeni budme".  Jan  Křtitel  zajisté  byl  oděn  rouchem  ze  srsti  velbloudí 
a  boháč,  jenž  se  odíval  šarlatem,  byl  zavržen. 

V  osmém  a  devátém  dílu  vyvrací  spisovatel  námitky,  jež 
by  někdo  ^de  novo  colore"  mohl  činiti  proti  jeho  vývodům  na  desce 
předešlé,  na  př.  že  v  roucho  prosté  odívají  se  falešní  proroci,  že  je 
mnohým  na  pohoršení,  pravá  pokora  že  je  v  srdci,  ne  v  oděvu, 
Kristus  sám  měl  roucho  nesešité,  sv.  Bartoloměj  a  Sebastián  se  odívali 
vz-ácn)'mi  rouchy.  „Narraverunt  raihi  iniqui  fabulationes,  sed  non  ut 
lex  tua"  končí  autor. 

Souhrn  pak  a  tendence  celého  spisu  jest  v  části  poslední,  jež  má 
nadpis  „Curia  Christi  —  curia  papae".  Kristus  myl  při  po- 
slední večeři  nohy  učedníkům  svým  a  kázal  jim,  abv  se  řídili  tím 
příkladem.  Kdo  chce  býti  mezi  nimi  první,  má  bvti  poslední  a  služeb- 
níkem všech.  Papež  dává  si  proto  titul  „servus  servorum  dei",  ale 
nechává  si  líbati  nohy  a  kurie  jeho  jest  plna  zloby,  zvláště  pýchy  a 
lakoty.  Autor  to  dotvrzuje  potupnými  verši  ^)  a  několika  citáty  z  práv- 


')  Takových  potupných  veršii  na  ůplatnost  při  kurii  bylo  ve  středověku  hojnost. 
Mikuláš  vybírá  nejpěknější  : 

» Curia  vult  marcas,  bursas  exhaurit  et  arcas  : 

si  burse  parcas,  fuge  papas  et  patriarchas : 

si  dederis  marcas  et  eis  impleveris   arcas, 

culpa  solveris,  quacunque  ligatus  eris*. 
K  tomu  připojuje  rozmluvu  :  Intus  quis  :  Tu  quis?  Ego    sum.   Quid  quaeris  ?  Ut  intrem. 
Fers   aliquid  ?  Xon.  Sta  foris  !  Fero.     Quid  ?  Satis.  Intra  '.  —  A  zase  cituje  tyto   verše  : 


206  Dr.  Jan  Sedlák; 


níkův  a   dokazuje    osmnácti    úryvky    z    Písma,    hlavně    z     Daniela, 
Apokalypse  a  II.  listu  k  Solnňským,  že  papež  jest  antikrist. 

Hlavní  myšlenkou  podobá  se  tedy  Cortina  spisu  Viklefovu: 
„De  Christo  et  suo  adversario  antichristo  (papá)"/)  ale 
formou  je  daleko  účinnější.  Ty  citáty,  prostě  za  sebou  kladené,  nutí 
čtenáře  přemýšleti  a  vedou  ho,  aby  konečně  řekl  sám,  co  v  poslední 
části  autor  vyslovuje  zase  jen  obrazně,  totiž  že  papež  jest  antikrist. 
Lze  si  mysliti,  že  tyto  „obrazy"  působily  mnohem  pronikavěji  než 
dlouhé  deklamace  Janovovy  a  prudké  útoky  Viklefovy. 

A  vliv  ten  se  stupňoval  ještě  tím,  že  ony  obrazy  nezůstaly  jen 
v  literách,  nýbrž  že  se  jim  dostalo  i  znázornění  grafického.  Flajšhans, 
jenž  dle  rukopisu  kapit.  praž.  B  22/2  traktát  tento  chce  připsati 
Husovi,  soudí,  že  snad  odtud  vznikla  pověst,  že  měl  Hus  obrazy 
Krista  a  papeže  jako  odpůrce  Kristova,  ba  snad  že  celá  ta  zpráva  jest 
pravdivá.  ^)  To  jest  možno,  ač  traktát  není  Husův.  Avšak  tolik  jest 
jisto,  že  takové  obrazy  měli  Drážďanští,  a  podobá  se,  že  v  bouřlivých 
dobách  r.  1412  a  později  byly  obrazy  ty  i  nošeny  po  ulicích  a  lid 
tak  účinněji  byl  drážděn  a  popuzován  proti  Římu  než  kázáními  a 
psanými  traktáty. 

Arci,  které  výjevy  z  Cortiny  byly  znázorněny,  neumíme  přesně 
pověděti.  Neznámý  autor,  jenž,  ovšem  o  něco  později,  proti  nim  píše, 
jmenuje  tři  protějšky.  Praví: 

„Depingunt  enim  papám  in  una  parte  equitantem  et  insigniis 
apostoiice  dignitatis  utentem,  allegantes  exempla  antiqua,  et  in  alia 
parte  depingunt  Christum  pauperem  crucem  suam  in  humeris  baiulantem, 
allegantes  Ys.  53:  „novissimus  virorum",  item  Mat.  21:  Si  quis  vvlt 
post  me  venire  etc.  Ex  diversitate  Christi  eí  pape  concludunt  dicentes 
papám  esse  antichristum  et  totam  romanam  ecclesiam  esse  de  secta 
heresis  antichristi.  Unde  et  huic  tabule  ascribunt  titulům  sic:  Incipit 
conversacio  Christi  opposita  conversacioni  antichristi.  ') 


»Roma  man  US    rodit,  quem  rodere  non  válet,  odit, 

dantes  exaudit,  non  dantibus  ostia  claudit. 

Ciiria  curarum  genitrix  nutrixque  raaloi'ura, 

igaotos  notis   inhoncstos  equat  honestis*:. 
')   Bud  den  si  eg,  Johann    Wiclifs    Lateinische    Streitschriften,    Leipzig    1883    Sv 
633—692. 

'■')    Na  místě  uv. 

•')  Srv.  rkp.  kapit-   praž.   A  79/5. 


Mikuláš  z  Drážďan.  207 


Item  pingant  Constantinum  iraperatorem  ef  Ludwicura  impera- 
torem  donantes  pape  urbem  Róme,  pallacium,  ducatum,  suburbřina  et 
omnem  gloriam  potestatis  ipsorum  Constantinumque  imponentem  pape 
coronam  auream,  clamidem  purpuream  et  exhibentem  sibi  equitanti 
officiam  stratoris  .  .  .  in  opposita  parte  depingunt  Christum  derisum, 
purpura  indutum,  spinis  coronatam  Mat.  25,  dicentem  :  „Wlpes  foveas 
habent  etc."  (Mat.  8)  et  inducunt,  quomodo  fugit,  cum  cognovisset, 
quod  eum  regem  facerent  (Joh.  6),  similiter  Petrům  in  cruce  pendentem 
et  dicentem  :  „Argentum  et  aurum  non  est  michi  etc."  (Act.  3)  et 
illud:  „Non  corruptibilibus  auro  et  argento  redempti  estis  etc."'  (1,  Pet.  1) 

Item  depingunt  papám  gloriose  sedentera  sibi  pedes  osculari  per- 
mittentem  et  in  opposita  parte  Christum  geniculantem  et  discipulorum 
pedes  lavantem  et  dicentem:  „Scitis,  quid  fecerim  vobis  etc."  (Jch.  13)^) 

Ačkoliv  do  této  zprávy  se  vmísily  i  rysy  z  traktátu  Mikulášova, 
jež  nemohly  býti  spolu  graficky  znázorněny,  lze  přece  odtud  poznati 
tři  obrazy  proti  sobe  postavené:-)  Papež  v  slavnostním  úboru  na  koni 
a  Kristus  nesoucí  kříž  ;  papež  přijímající  od  Konstantina  donaci  a  od- 
znaky důstojnosti  a  Kristus  v  šarlatovém  plášti,  trním  korunovaný: 
papež  na  trůně  nechávající  si  líbati  nohy,  Kristus  umývající  nohy 
apoštolům.  ^)  Ale  snad  jich  bylo  více.  *) 

Napsán  byl  traktát  tento  jistě  již  před  r.  1414,  nebť  v  rkp. 
krakovském  2148  jest  dopsán  „sub  anno  domini  1414  sabbato  ante 
Esto  michi.  5)  Ba  ježto  Mikuláš  již  ve  spise  „De  quadruplici  missione" 
Cortiny  se  dovolává,  a  spisu  toho  již  v  červenci  r.  1412  použil  Hus? 
jakž  jsem  dokázal  ve  Studiích  a  textech  rcčn.  I.  článek  IV.,   byl  traktát 


■I   Ekp.  farní  knih.  u  sv.  Jakuba  v  Brně  č.   115  fol.  56a. 

*)  Ze  myslí  autor  určitě  malované  obrazy,  patrno  z  úvodu:  -prout  lucide 
apparet  in  tabulis  et  picturis  ipsorum*.  Tabulae  je  traktát,  picTurae  j=ou 
vyobrazení. 

3)  Tedy:  I,   1.  2:1,  6.   11.   10;   Curia  Christi  lávod. 

*)  Goll  našel  v  Gottinkách  v  rkp.  č  182  náš  traktát  rozmnožený  a  mnohými 
vyobrazeními  illustrovaný.  Jest  znjímavo  přirovnati  ona  vyobrazení,  jež  Goll  obšírná 
popisuje  (srv.  Č.  Č.  M  1873  str.  207  nn  :  Bohenica  ve  sbírce  rnkopiřá  v  Gottinkách), 
ke  Cortině,  aby  bylo  viděti,  jaký  vliv  měl  Mikulášův  traktát  i  později.  Jako  illastrované 
»Speculum  hnmanae  salvatiDnis-í  vštěpovalo  základní  pravdy  náboženské,  tak  illustro- 
váná  Cortina  fSpeculum  romanae  perditionis  —  bylo  by  lze  říci  středověkou  termi- 
nologií* vštěpovala  a  živila  zášt  proti  papežství. 

ó)  Jest  neděle  Qainqnagesima,  jež  r.    1414  byla   18.  ilnora. 


"208  Dk.  Jan  Sedlák: 


již  r.  l-íl'2  hotov.  Vznikl,  tuším,  r.  1410.  2e  jest  z  nejstarších  spisů 
Mikulášových,  lze  souditi  i  z  toho,  že  v  něm  Mikuláš  neuvádí  žádného 
svého  spisu. 

Zbývalo  by  ještě  odpověděti  na  otázku,  z  jakých  vlivů  vznikla 
Cortina.  Je  to  pouze  projev^  veřejného  mínění,  proti  papežství  po- 
drážděného, 5i  působil  tu  Viklef  či  Janov?  První  se  nepodobá,  protože 
veřejné  mínění  v  Praze  tou  dobou  není  ještě  tak  bezohledně  proti- 
římské.  a  process  je  spíše  opačný:  Cortina  teprve  tvoří  to  veřejné 
mínění.  Viklefův  a  Janovův  vliv^  není  sice  vyloučen,  ale,  aspoň  literárně, 
neznamenati  ho  nikde.  Mikuláš  jest  vůbec  samostatný  duch,  jehož 
arsenálem  jest  Písmo,  kanonické  právo  a  kanonisté,  nikoli  však  filosoficko- 
theologické  spekulace  Vikleťovy  ^)  a  Janovovy.  Teprve  v  lednu  r.  1412 
vyslovil  jeho  myšlenku  ve  formě  učené  questie  Jakoubek  ze  Stříbra, 
používaje  ke  stavbě  questie  materiálu  Janovova  a  Viklefova.  Spíše,  tuším, 
působí  zde  na  Mikuláše  valdstvi.  V  tom  byl  odpor  proti  Římu  a 
proti  papežství  tradiční,  dlouhověkým  trváním  upevněn}''  a  požadavek 
apoštolské  prostoty  a  chudoby  ozýval  se  v  něm  stále.  2e  působilo  i  zde, 
vysvitne  ovšem  teprve   z  celého  komplexu  práce  Mikulášovy  jasněji. '-) 

Ke  Cortině  pojí  se  formou  a  obsahem  jiný  spis  Mikuláše  Drážďan- 
ského, zachovaný  v  rkp.  univ.  praž.  IV  G  15  fol  240^b — 2492b  a 
nadepsaný  „Consuetudo  et  ritus  primitive  ecclesie  et 
moderně  sivé  dirivative*'.  Jsou  to  zase  „tabulae",  a  sice  tři 
z  části  opakující  co  již  bylo  v  Cortině,  celkem  však  přidávající  věci 
nové.  Prvá  deska  má  28  citátů  a  ukazuje,  že  v  prvé  církvi  nebylo 
při  svěcení  vnějších  obřadů,  křesťané  byli  bratří  vespolek  a  měli 
vše  společné,  apoštolově  byli  pouzí  knězi  a  mezi  knězem  a 
biskupem  nebylo  rozdílu.  Druhá  deska  (14  obrazů)  mluví  proti 
kněžím   smilným,  jedná  o  poslušnosti  a  obšírně  o  e  x  k  o  m  m  u- 


•)  Loserth  na  m.  uv.  myslí,  že  traktát  Tznikl  až  v  době  táborské,  a  vidí 
v  něm  vliv  viklefství  na  Tábory.  To  jest  ovšem  nepravá  stopa 

'-)  Mikulášova  Cortina  má  inc.  {Ohristtis  portans  crucem  dicit :)  Xovissimus  virorum 
a  expl.  arma  šunt  chrisdani.  Hec  Ambr.  in  lib.  de  ojficiis.  Jest  v  rukopisech  univ. 
knih  praž.  IV  G  15  fol.  232i'a  —  240^a  a  V  G  15  fol.  84a— 92a  ,  kapit.  knih 
A  79/5  fol.  256a— 261a,  N  7  fol.  30b— 35a  a  O  50  fol.  127  nn.,  ve  vid.  d  v.  4343 
fol.  (neůpl.,  od  I  10— V  zač.),  4875  fol.  29—34  a  49C2  fol.  182a— l87a  (teprve  od 
III  7)  a  v  Krakov.  2148  fol.  112b  —  119a.  Mimo  to  jsou  poněkud  zpracované  excerpty 
v  praž.  univ.  I  D  9  fol.  137b  — I38b  a  ve  vid.  dv.  4488  fof.  63a— 66b,  kde  na  67ab 
následuje  podobný  traktát  »Opera  Christi  et  antichristi*. 


Mikaláš  z  Dráždan.  209 


nikaci.  Třetí  konečně  obrací  se  delšími  úryvky  (24)  proti  řehol- 
níkům,  kára  jejich  oděv,  ^j  množství,  majetek  a  mravy  mnichů  žebra  vých, 
jež  označaje  jako  falešné  proroky,  svádějící  lid,  kterýž  nemá  býti 
spravován  mnichy,  nýbrž  káži  čími  duchovními  správci. 

Jeli  tedy  thema  Cortiny:  ..Papež  a  Kristus",  je  toto  thema  zde 
doplněno  novým :  „Církev  moderní  a  původní".  Zpracování  je  zde 
obšírnější,  každý  bod  je  malý  traktát,  hromadící  citáty  z  Písma,  Ber- 
narda, Flores  temporum,  Jana  Ondřejova  a  z  kanonického  práva. 

Že  autorem  jest  Mikuláš,  nelze  pochybovati.  Nasvědčuje  tomu 
spojení  traktátu  s  Cortinou  ve  sborníku  spisů  Mikulášových  a  dotvrzuje 
to  forma  i  obsah.  Kdy  však  byl  napsán  traktát,  nelze  říci  s  jistotou. 
S  Cortinou  nesouvisel  z  počátku,  neboť  není  s  ní  spojen  v  jiných  ru- 
kopisech. Ale  v  IV  G  15  jest,  jakž  poznamenáno  na  konci,  dopsán 
již  r.  1417.  K  bližšímu  určení  mohla  by  vésti  deska  druhá,  kde 
jsou  mnohé  styčné  body  s  Husem  a  v  partii  o  klatbě  velké  podobnosti 
8  vývody  Epingovými  z  r.  1412,  ale  nenalézám  důvodů,  jimiž 
bych  bezpečně  mohl  zde  hájiti  prioritu  Mikulášovu.  Zvláště  v  otázce 
exkommunikace  jest  mezi  Husem,  Jesenicem,  Epingem  a  Mikulášem 
toliká  podobnost,  že  není  snadno  říci,  čí   jsou    ty    myšlenky    původně. 

Nelze-li  však  bezpečně  tvrditi,  že  „Consuetudo  et  ritus" 
působily  již  r.  1412  na  hnutí  české,  lze  přece  s  jistotou  říci,  že 
měl  spis  veliký  význam  pro  vývoj  další.  Odmítání  obřadů,  církví 
zavedených,  rovnost  kněží,  kommunismus  první  církve,  odpor  proti 
řeholím  —  to  vše  bylo  jím  živeno  a  síleno. 

Vliv  Viklefův  na  Mikuláše  jest  i  v  tomto  spise  více  než  pochybný. 
Zvláště  třetí  deska,  jež  aforistickým  nahromaděním  citátů  zase  působí 
silněji  než  nechutné  někdy  útoky  Viklefovy,  nejeví  ^žádné  literární 
-závislosti  na  něm.  (P.  d.) 


')   v  III.   úryvku  má  oblíbené  verše  středověké: 

Ampla  ciiculla   nimis,  nigra  vestis,   bacca   rotunda 
non  faciunt  mouachum,  sed  mens  a  crimine  munda. 


Hlídka.  li 


SlO  A.    VRZAL! 


nábožensko-mravní  otdzk\j  v  krdsném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

6.  Spisovatelé  sedmdesátých  let  humanitního  směru. 

iJovodvorskij-Osipovič,  Vsev.  M.  Garšin,    Sem.  Nadsoiij 

Vlád.  G.  Korolenko,   Ign.   N.   Potapenko,    AI.    Tichonor- 

Lugovoj,  P.  Gnědič,  M.  Albov,  K.  Barancevič. 

Již  dříve  jsme  ukázali,  že  většina  radikální  mládeže  šedesátých 
let  dala  se  svésti  lákavým  obrazem  svobodného  a  lehkého  života  i  epi- 
kurského  štěstí,  jehož  zástupci  byli  Lopuchov,  Kirsanov  i  Věra  v  rom. 
Cernyševského  „Co  dělati?",  a  jen  idealněji  nadšená  současná  menšina 
viděla  svůj  ideál  v  asketickém  Rachmetovu,  jediné  postavě  románu, 
nesoucí  na  sobě  pečet  idealismu,  altruismu  i  sebeobětavé  lásky,  jež 
však  přijala  na  sebe  poněkud  pitvorně  směšné  formy.  Rachmetov  dobre- 
volně  věnoval  statek  svůj  ve  prospěch  bývalých  nevolníkův  a  na 
dobročinné  účely,  dobrovolně  se  stal  dělníkem,  jenž  si  nedopřál  žádného 
požitku,  ano  trýznil  tělo  své  jako  poustevník.  Za  to  v  letech  sedm- 
desátých tento  ideální  typ  začal  vábiti  větší  počet  napodobitelů,  „ka- 
jících intelligentův",  upřímně  nadšených  jeho  vědomím  jakési  posvátné 
povinnosti  vůči  mužíkovi,  jeho  poznáním  nezbytnosti  bojovati  se  zlem 
života  i  obětovati  se  k  vyrovnání  starého  dluhu  i  na  pomoc  přispěti 
pracujícímu  lidu. 

Ale  „kající  intelligenti"  poznávajíce  svou  mravní  povinnost,  aby 
vrátili  lidu,  co  jejich  předkové  mu  vzali,  aby  se  obětovali  za  bližní,  již 
nemají  radostí  a  útěchy  v  životě,  pozorovali  zároveň  svou  vlastní  ne- 
schopnost k  boji  za  své  ideály,  cítili  se  zbytečnými  lidmi,  Hamlety 
v  současné  společnosti.  Odtud  jejich  duševní  rozervanost  a  pessimismus, 
často  beznadějný. 

Typ  takového  kajícího  intelligentního  proletáře,  potomka  schudlé 
Šlechty,  jenž  chtěl  sloužiti  lidu,  toužil  po  hrdinských  činech,  ale  ne- 
srovnav vlastní  nepatrné  síly  s  velikostí  zamýšlených  činův  a  prostředků, 
jichž  mu  bylo  .  možno  užiti,  stal  se  rozervancem,  člověkem,  jenž  , 
od  jednoho  břehu  odrazil,  k  druhému  však  nepřistál,  jenž  od  svých 
se  odloučil,  k  cizím  však  se  nedostal,  nakreslil  Andrej  Osipovič 
Novodvorskij  (1853 — 82),  známější  pod  pseud.  A.  Osipovič,  ve 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  211 


svých  polobelletristických,  polopublistických  kresbách  3  názvem:  „Epi- 
soda  ze  života  ani  páva  ani  vrány"  (1877  v  Otečestvenných 
zápiskách).  Jeho  duševně  rozdvojený  hrdina  nedovede  ve  svém  idealismu 
ani  se  smířiti  se  starým,  aby  žil  jak  ostatní,  protože  jest  příliš  poctivý, 
ani  obhájiti  nové,  protože  jest  příliš  skeptický,  mravně  schátralý,  tak 
že  se  nevyšinul  ani  mezi  „pávy",  ani  nezmizel  ve  stádé  „vran".  Okol- 
nostem života  přizpůsobiti  se  nedovedl,  chtěje  si  zachovati  své  přesvěd- 
čení, a  k  boji  s  nimi  neměl  dosti  sil,  ba  o  výsledku  boje  za  své  ideály 
měl  jen  pochybnosti.  Umělečtěji  propracovány  jsou  drobnější  povídky 
Nov.,  na  př.  „Tetička"  i  „Historie". 

Silněji  náladu  nespokojenosti  pokolení  sedmdesátých  let,  sebe- 
obětavé jeho  lásky  k  trpícím,  vědomí  mravní  povinnosti  bojovati  za 
pravdu  i  dobro  se  zlem  života,  a  zároveň  pochybování  jeho  o  výsledku 
boje  za  ideály  vyjádřil  též  předčasně  zesnulý  lidumilný  idealista 
Vsevolod  Mich.  Garšin  (1855 — 88).  Umělecký  talent  jeho  se 
rozvíjel  pod  vlivem  materialisticko- positivistických  ideí  šedesátých  let, 
ale  duch  jeho,  až  chorobně  citlivý  k  cizímu  neštěstí,  lnul  více  k  hu- 
manitnímu směru  čtyřicátých  let  i  zavrhoval  na  dobro  hrubě  mate- 
rialistický názor  na  život  a  „rozumné  sobectví"  šedesátníkův.  Chtěje 
přispěti  k  osvobození  ujařmených  Jihoslovanů  z  tureckého  jha,  vstoupil 
r."  1876.  jako  dobrovolník  k  vojsku,  cítě  „důležitost  věci,  za  niž  ruské 
vojsko  prolévalo  krev  "  na  ochranu  vdov  a  sirotků.  V  obraze  „zbabělce" 
(název  stejnojmenné  povídky  z  r.  1879)  Garšin  nakreslil  sebe  sama, 
člověka  ohnivé  fantasie  a  neobyčejně  rozvitých  lidumilných  názorův, 
„apoštola  míru",  jejž  však  z  čistá  jasná  překvapí  skutečnost,  vyžadující 
velkých  obětí  od  lidu,  i  od  něho.  Zbabělec,  dav  se  unésti  nadšením 
lidu,  vstoupí  k  vojsku,  i  ačkoliv  nikomu  nechtěl  činiti  zlo,  nikoho 
nechtěl  zabíjet,  protože  se  proti  tomu  bouřilo  jeho  svědomí,  přece  střílí 
do  lidí,  zabíjí  je.  V  duši  zbabělcové  jest  neustálý  rozpor:  s  jedné 
strany  cítí  zbabělec-spisovatel  mravní  povinnost,  by  aktivně  bojoval 
proti  zlu,  s  druhé  —  boj  odporoval  podstatě  jeho  měkké  bytosti  a 
zdál  se  beznadějným.  Obraz  spisovatelův  splývá  rovněž  s  obrazem  hrdiny 
ve  „Vzpomínkách  řadového  vojína  Ivanova"  (1883),  ko- 
najícího mučivé  pochody,  vidoucího  smrt  i  krev  a  zachraňujícího  druhy 
před  koulemi  nepřátel.  V  boji  u  Ajaslaru  byl  Garšin  raněn  do  nohy. 
To,  co  tehdy  viděl  a  zažil  na  bojišti,  namaloval  v  mocně  otřásající 
povídce  „Čety re  dňa"  (Otečestv,  zap.  1877),  kdež  vojnu  nenávidějící 
spisovatel  podal  neobyčejné  jasný  a  konkrétní  obraz  statečnosti,  s  níž 
raněný  Ivanov  s  přeraženýma  nohama,  zapomenutý  na  bojišti,  čtyry  dny 

15* 


212  A.  Vbzal: 

snáší  muky  rány,  jež  mu  nedovoluje,  by  sebou  hnul,  snáší  vedro, 
žízeň  a  očekávání  nevyhnutelné  smrti.  Ivanov  leží  téměř  vedle  mrtvoly 
zabitého  jím  Turka,  který  konec  konců  stal  se  jeho  spasitelem,  protože 
Ivanov  u  něho  nalezl  láhev  s  vodou  a  tak  uSel  jisté  smrti. 

Všecky  váleěné  povídky  Garáinovy  jsou  protestem  proti 
válce  a  její  nesmyslnosti,  ale  zároveň  jakoby  v  nich  autor  uznával 
osudnou,  ač  nesmyslnou  dějinnou  nezbytnost  války,  vyplývající  z  ja- 
kéhosi nenapravitelného  omylu,  jehož  se  dopouští  nešťastné  lidstvo. 
Hrdinové  povídek  těchto  šli  do  nenáviděné  války  o  své  vůli,  strženi 
davovým  nadšením,  nemohouce  zapomněti,  že  válka  je  y,spoleěné  ne- 
štěstí, společné  utrpení",  jemuž  se  nemají  V3'h\bati  jednotlivci,  jsouce 
si  vědomi  své  povinnosti  vůči  jiným.  A  proto  hrdina-spisovatel,  když 
se  mu  zhojila  noha,  znovu  se  chystal  do  války,  odpovídaje  na  námitky 
okolních:  „Tam  ruský  mužík  bojuje  a  trpí;  chci  mu  jíti  na  pomoc... 
Což  mám  zde  seděti  se  založenýma  rukama,  umírá-li  vojín  ten  za  nás?'' 
Jeho  citlivé  svědomí  nedalo  mu  klidu,  až  se  vypravil  do  války,  jsa 
hotov  dáti  život  za  jiné  . .  . 

Táž  lidumilnost,  táž  nenávist  ku  všemu,  co  působí  lidem  utrpení, 
táž  útrpnost  k  padlj^m  a  hříšným,  táž  lyrická  melancholie  proniká  také 
jiné  povídky  G.,  věuované  vniternímu  životu  společnosti.  V  nejten- 
denčnější  povídce  „Umělci"  (1879)  G.  zobrazil  kontrast  mezi  Dědovem, 
zástupcem  bezstarostného  veselého  umění,  lhostejného  k  cizímu  utrpení, 
a  Rjabininem,  jenž  si  vědom  povinnosti  umění,  by  sloužilo  mravnímu 
povznesení  společnosti.  Když  Rjabinin  jako  Hamlet  po  duševních  bojích 
pozná,  že  umění  nedovede  ulehčiti  těžký  osud  pracujícímu  lidu,  opouští 
povolání,  by  se  věnoval  práci  ku  prospěchu  trpících.  V  umělecky  méně 
cenné  povídce  ,,Noc''  (1880)  vyveden  opět  Hamlet,  člověk  téhož  du- 
ševního rozporu,  jenž  se  odhodlal  skončiti  život  sebevraždou,  poněvadž 
mu  vyčítalo  svědomí,  že  „kromě  špíny  v  jeho  duši  nic  nezbylo".  Na- 
jednou však  se  rozlehne  hlahol  zvonu,  jenž  mu  připomene  dalekou 
minulost,  dětství,  kdy  „dovedl  plakati,  protože  před  ním  udeřili  ne- 
chráněného člověka".  Ohlas  dětství  a  ztracené  víry  probudí  v  něm 
novou  chut  k  životu.  Ale  v  mukách  ztrávená  noc  způsobila,  že  ochrnutí 
srdce  učinilo  konec  jeho  životu.  Zde  se  projevil  už  plnou  silou  pessi- 
mismus  Garšina,  jenž  ležel  asi  v  jeho  povaze  jako  následek  přirozené 
neduživosti.  Přes  to  pochmurný  tón  jeho  povídek  nemučí,  protože  sku- 
tečné, hluboké  hoře  beze  zloby  k  lidem  vzbuzuje  pouze  soustrast.  Ještě 
beznadějnější  pessimismus  vane  z  bajky  „To,  co  nebylo"  (1882), 
prosáklé  místy  dobrosrdečným  humorem,  a  zvláště  z  bajky  „Attalea 


Nábožensko-mraTní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  213 

princeps"  (1880)  —  vypravování  o  hrdé  jihoamerické  palmě,  stlačené 
pod  skleněnou  střechou  sklenníku  a  v  nezkrocené  touze  po  svobodě 
i  světle  protlačivší  sklo  střechy,  bj  na  volném  vzduchu  nalezla  zimu 
i  tmu :  palma,  toužíc  po  svobodě  pro  sebe  i  okolní  květiny,  jde  smrti 
své  vstříc. 

Vrchol  nenapodobitelné  lidumilnosti  a  vznešeného  idealismu  je 
nejsubjektivnější  povídka  Gr.  „Červený  květ"  (1883),  v  níž  vyve- 
dený šílený  idealista  neobyčejně  vnímavého  srdce  chce  utrhnouti  na 
nádvoří  nemocnice  rostoucí  makový  květ,  v  němž  vidí  vtělení  všeho 
zla  světa,  všech  útrap,  vší  nevinně  prolité  krve,  by  si  jej  položil  na 
hruď,  jež  by  v  sebe  vssála  všechen  jed,  v  kvítku  obsažený.  A  když 
se  šílenec  vrhá  z  okna  prvního  patra,  by  utrhl  květ,  G.  napovídá 
sám,  že  není  oběti  příliš  veliké,  jestliže  by  cenou  její  bylo  skutečně 
možno  s  kořenem  vytrhnouti  pramen  muk,  by  jiní  žili  dále,  zbaveni 
zla.  Zde  představen  symbol  tíživé  nesmírnosti  hoře,  a  vznešeného,  byť 
i  neprospěšného  sebeobětování  pro  spásu  jiných.  Zároveň  máme  tu 
rozřešení  Garšinovy  pomatenosti  na  mysli,  která  jej  přivedla  předčasně 
do  hrobu,  an  se  vrhl  se  schodů  dolů.  Jest- li  v  „Červeném  květu" 
zobrazen  sebeobětavý  čin  šílence,  existující  v  jeho  rozladěné  obrazivosti, 
a  symbol  nesplnitelné  touhy  vrstevníků  G.,  najednou  odstraniti  všecko 
zlo  na  světě,  v  „Signále"  (1887)  prostý  výhybkář  Seméjn,  aby  za- 
mezil výšin  vlaku  a  tak  zachránil  mnoho  lidí,  vykoná  skutečný 
hrdinský  čin,  probodne  si  nožem  levici,  namočí  v  krvi  šátek,  a  dává 
jím  znamení,  že  vlaku  hrozí  nebezpečenství.  A  tento  hrdinský  čin 
probouzí  svědomí  a  vyvolává  vznět  dobrého  citu  ve  zločinném  vý- 
hybkáři  Vasiliji,  jenž  ze  msty  vytrhl  koleji,  nyní  však  vida  klesati 
Semena,  bére  mu  praporek  z  ruky,  zastaví  vlak  a  přizná  se  k  svému 
zločinu.  Každá  řádka  těcho  povídek  svědčí  o  neobyčejném  humánním 
citu  a  ušlechtilém  idealismu  Garšinovu.  Tklivá  je  povídka  „Medvědi", 
kde  dojemně  a  umělecky  popsáno  zabití  ochočených  medvědů,  voděných 
cikány,  na  rozkaz  úřadův. 

Otázka  o  padlých  ženských  a  jich  rehabilisaci  nedosti  zdařile 
zpracována  v  „Události"  (1878)  a  „Naděždě  Nikolajevně" 
(1884),  kdež  krvavá  tragičnost,  již  G.  vůbec  si  oblíbil,  nepůsobí  žá- 
doucím dojmem,  poněvadž  ženské,  podobné  hrdince  obou  povídek, 
Naděždě,  nemohou  vyvolati  takového  rozuzleni.  Nicméně  také  tyto 
povídky  jsou  hluboce  procítěné  studie,  jejichž  hrdinové,  duše  poněkud 
chorobné,  jsou  od  narození  jako  odsouzeni  k  utrpení,  teskně  pohlížejí 
na  život,  nejsouce  schopni  dojíti    osobního    štěstí ;    plni    vroucí    lásky 


2l4  A.  Vrzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském 

k  lidem,  rádi  by  zničili  zlo  na  světě,  ale  cítí  svou  neschopnost  k  boji, 
pochybují  o  vítězství  dobra  i  prospěšnosti  svých  obětí,  jáouce  v  duši 
své  rozdvojeni. 

Táž  rozdvojenost,  a  rozpor  duŠ2  je  známkou  prostředoího,  ale 
velice  sympathickóho,  upřímného,  něžného,  chorobně  nervosního  talentu 
předčasně  na  souchotě  zesnulého  básníka  Semena  Jak.  Nadsona 
(1862 — 87),  jenž  nepochopitelné  populárnosti  nabyl  tím,  že  v  pravý 
čas  pověděl  několik  případných  slov  o  těžkém  žaláři  života  i  touze, 
dostati  se  z  něho  na  jasné  světlo.  Řekl  to  o  sobě,  veden  nemocí,  ale 
společnost  viděla  v  jeho  verších  odraz  nálady  své.  Společnost  tehdejší, 
plná  nespokojenosti,  pochybností  a  bolu  i  zármutku  nad  svou  neschDp- 
ností  k  boji  za  ideal}^,  potřebovala  důvěrníka,  unylého  i  laskavého,  ne 
přísného,  ne  opovrhovatele,  posmívajícího  se  jejím  slabostem.  Povolání 
Nadsonovo  spočívalo  tedy  ne  ve  vyzýv^ání  k  boji,  o  jehož  nutnosti  a 
příznivém  výsledku  sám  pochyboval  („Sotva  zbudu  sám"),  nýbrž 
T  tom,  aby  oplakával  pokořené,  truchlil  nad  svou  i  společenskou  ne- 
schopností k  boji.  čím  upřímnější  byl  jeho  nářek,  tím  lehčeji  bylo 
čtenářům,  jimž  přišel  vhod  básník,  s  nimi  truchlící.  Tím  si  lze  vy- 
světliti obrovský  úspěch  jeho  básní,  v  nichž  viděli  cosi  silného,  origi- 
nálního, ač  právě  síly  se  mu  nedostávalo,  a  verše  jeho  jsou  směsí 
občanských  motivů  kajícího  se  Kěkrasova  s  jeho  „nenávistí  milující" 
a  hrdosti  Lermontova,  jichž  temperamentu   neměl.  (P.  d.) 


Posudky.  215 


Posudky. 


Bible  česká.  I.  Písmo  sv.  Starého  Zákona.  Dle  obecného  znění  latin- 
ského se  stálým  kritickým  zřetelem  k  původním  textům  přeložil,  úvod 
předeslal  a  výkladem  provází  Dr.  Jan  Hefčl.  V  Praze  1913.  Nákl.  Dě- 
dictví sv.  Jana  Nepomuckého.  Vychází  nejméně  čtyrykrát  do  roka.  Sešit  1, 
Stran  96.  Cena  1  K. 

Bud"  nám  vřele  vítáno,  dílo  žádoucí  a  vzácné,  dílo  zbožné  píle 
i  učené  zdatnosti  české  !  Půl  století,  a  to  právě  onoho  půl  stolení,  ve 
kterém  tak  usilovně  v  biblistice  pracováno,  ve  kterém  biblické  pravdy 
tolik  napadány  a  jinde  s  úspěchem  hájeny,  bylo  nám  na  dílo  novým 
potřebám  přiměřené  čekati.  Bohudík,  dočkali  jsme  se,  a  to  díla  zdařilého. 

Podrobné  posouzení  náleží  jinam.  P.  vyd.  bude  jistě  povděčen  za 
pokyny  ze  zkušenosti;  je  chyba,  že  diskusse  o  těch  a  podobných  vě- 
deckých otázkách  z  našich  orgánů  kněžských  docela  vymizely.  Zde 
jenom  několik  drobností  namátkou  poznačen j-ch. 

Úvodní  poznámky  jsou  stručné  sice,  ale  co  do  hlavních  věcí  Vý- 
stižné. §  13  d.  v  zájmu  obranném  mohl  býti  zevrubnější  (které  jsou 
nejstarší  rukopisy  Bible,  proč  asi  nezachovaly  se  starší,  srv.  poměr 
biblických  rukopisů  na  př.  ke  klassickým  atd.,  proč  potřebují  biblické 
texty  tolik  výkladu  a  pod.) ;  takové  otázky  namítají  se  často. 

Výklad  rovněž  je  stručný,  ale  obsažný ;  daty  jest  na  výši  doby,  což 
právě  v  tomto  sešitě  při  základních  pravdách  náboženských  znamenitě 
osvědčeno,  ač  bez  lesklého  apparátu  a  mnohého  theoretisování.  Gn.  2, 
21  náleželo  snad  přece  zmíniti  se  o  námitce  tělovědně.  Jiní  arciť  jiná 
přání  míti  budou,  jež  nejsou  hned  výtkami,  jak  se  samo  sebou  rozumí ; 
sJMŠným  požadavkům  výklad  zajisté  vyhoví. 

Co  do  slohové  úpravy  náleží  dílu  rovněž  veškera  chvála;  bude 
dobře,  když  vydavatelstvo  i  dále  bude  hleděti  za  příkladem  Sušilovým 
-rymýtit  všechny  eizomluvy  a  archaismy,  jež  naše  překlady,  ani  no- 
vějších nevyjímaje,  pořád  s  sebou  vláčejí.  Ať  vydání  toto  může  býti  na 
delší  dobu  moderním,  stereotypním !  Citace  na  př.  Grn.  2^  (==  hl.  2. 
T.  3.)  je  sice  moderní,  ale  každému  se  nezamlouvá  a  typograficky  jest 
obtížnější;  není  ani  důsledně  provedena ;  též  Genesis  psána  jednou  Gen, 
jednou  Gn.  Gn  1,  1  přeloženo:  nebe  a  zemi;  v  češtině  arciť  spojka  a 
zatlačila  spojku  i  do  užších  mezí,  ale  zde  mohlo  i,  již  vzhledem 
k  „Věřím",  přece  zůstati.  Enklitické  -ž  (vydejž  země,  jaká  zbytečná 
kakofonie!)  už  také  mohlo  býti  odloženo,  kam  patří.  Také  starších 
genetivů  zbytečně  šetřeno  (doprovázeje  jich  a  j.)  Gn  3,  13 :  Had  mě 
obelstil,  a  tak  jsem  jedla,  chybně  m.  i  jedla  jsem;  my  zde  na  Moravě 
říkáme  tož,  v  Cechách  tedy,  ale  tak  je  tu  nejen  chybné  nýbrž  i  zby- 
tečné (et  comedi).  Jinde  psáno:  pramenu,  viz  svrchu  aj.  Slovo  Bible 
jest  po  mém  soudě  jméno  vlastní,  jedinečné,  a  má  býti  také  tak 
psáno,  již  jako  nadpis  určitého  díla;  kdysi  navrhováno  psáti:  boží. 

Cím  méně  takových  hnid  se  příště  nahledá,  tím  lépe. 


16  Posudky. 

Prof.  Dr.    Rudolf   Kiltel,    O    Starém    Zákoně.    Přeložil    Dr.    Jindřich 
Hrozný.  Nákladem  Comenia  v  Praze  1914.  Cena  3  K. 

Radikální  biblická  kritika,  pěstovaná  zejména  protestanty  v  době, 
kdy  i  paedagogika  činí  přísnější  nároky  než  v  minulosti,  musila  nutně 
vésti  ke  krisi  v  protestantské  katechetice.  V  jaké  míře  jest 
při  vyučování  náboženském,  zakládajícím  se  výlučně  na  Bibli,  připustiti 
^zajištěné"  výsledky  moderního  bádání  biblického?  Otázkou  podrobně 
obíral  se  již  svj^m  časem  Kautzsch  ve  své  „Bibelwissenschaft 
und  Reiigionsunterricht"  (2.  vyd.  Halle  1903).  Jak  časový  je 
v  protestantfaké  německé  církvi  tento  problém,  patrno  z  toho,  že 
v  konservativních  Kropatscheckových  „Biblische  Zeit-  und  Streit- 
fragen"  r.  1910.  č.  2.  VI.  řady  vyšla  brošura  nejširším  vrstvám  vě- 
novaná z  péra  Hahnova  :  „Die  Bibelkritik  und  Reiigions- 
unterricht". Jde  tu  popředně  o  kritiku  literární,  která  mnoho 
dosavadních  názorů  uplatňovaných  i  při  biblickém  vyučování  postavila 
přímo  na  hlavu,  a  více  ještě  o  tak  zvanou  historickou  a  historicko- 
náboženskou  kritiku,  která  podrobuje  Bibli  tak  jako  jakýkoliv  jiný 
pramen  starý  zdrcující  a  ničivé  moderní  methodě  historické  kritiky 
a  dospívá  závěrů,  že  je  v  příbězích  biblických  mnoho  nehistorického. 
Lze  tedy  žákům  podávati  tyto  příběhy  tak  jako  se  dosud  dalo  bez 
jakékoli  kritiky,  či  již  kriticky  upravené,  neb  snad  upozorniti  zejména 
na  vjšších  stupních  na  ten  neb  onen  příběh,  že  nemá  historické  ceny? 
Tato  otázka  lomcovala  učitelstvem  protestantským,  jemuž  jest  vyučování 
biblické  svěřeno,  a  vyvolala  hlasy  po  nápravě  náboženského  vyučování. 
Zejména  šlo  tu  o  Starý  Zákon.  Nescházelo  ani  žádostí,  by  se  Starý- 
Zákon  z  vyučování  školního  vůbec  vymýtil.  Královské  saské  ministerstvo 
vyučováni  uspořádalo  proto  učitelstvu  kurs  šesti  přednášek,  na  němž 
Kittel,  professor  lipské  university  měl  pojednati  o  tom,  co  je  dnes 
nezvratným  výsledkem  starozákonního  bádání.  Obsah  přednášek  byl 
i  8  rozhovory  po  nich  vedenými  uveřejněn  již  r.  1909  pod  názvem 
„Die  alttestamentliche  Wissenschaft".  Poněvadž  se  těší  Kittel 
zvučnému  jménu,  a  poněvadž  snaží  se  přispěti  k  řešení  tak  praktického 
problému,  je  pochopitelno,  že  práce  záhy  došla  třetího  vydání  (r.  1912) 
a  že  byla  přeložena  i  do  jazyka  anglického  (musíf  anglické  protestantské 
církve  prodělati  též  krisi,  o  níž  jsme  se  zmínili).  Nyní  vyšla  kniha 
i  v  rouchu  českém.  Spisovatel  podává  v  I.  části  (s.  1. — 37)  výsledky 
na  základě  výkopů  (známé  větším  dílem  z  populárně  psaného  cesto- 
pisu referentova:  „Ke  svatyni  Kananejské".  Hradec  Králové  1911), 
velí.  části  obírá  se  výsledky  na  základě  literární  kritiky  (známé 
aspoň  pokud  se  týče  nejdůležitějšho  problému  z  tohoto  oboru  —  původu 
Pentateuchu  a  Jos.  —  ze  článků  referentových  uveřejněných  v  Časopise 
katol.  duchovenstva  r.  1905  dd.)  a  ve  III.  části  pojednává  o  výsledcíck 
na  základě  historického  a  nábožensko-historického  bá- 
dání (s.  82—139). 

Kniha  jest  myšlenkově  velmi  bohatá,  dává  podnět  k  přemýšlení 
o  mnohých  a  mnohých  věcech,  obsahuje  celé  odstavce,  které-  bychom, 
mohli  podepsati,  všude  snaží  se  autor  uplatnit  své  stanovisko   konser- 


Posudky^ 21T 

vativní,  všady  jeví  se  úeta  a  vážnost  k  Bibli,  avšak  velmi  často  na- 
ráží též  na  náš  spravedlivý  odpor.  Referent  byl  zvědav,  co  soudí 
spisovatel  o  biblické  inspiraci,  kterou  protestantská  theologie 
v  dobách  starších  nejen  bájila,  nýbrž  na  mnoze  až  bigotně  rozšiřovala, 
kterou  však  dnes  mnozí  protestantští  bohoslovci  považují  již  za  stano- 
visko překonané.  Kittel  sám  určitě  svého  názoru  nevyslovuje,  činí  ta 
však  za  nebo  překladatel  hned  na  str.  I.  a  II.  v  (předmluvě).  Na- 
rýsovav protestantský  starý  strohý  názor  o  inspiraci  končí  tvrzením, 
„že  jest  inspirační  theorie  v  nesčíslných  případech 
bezradná  a  proto  neudržitelná"  (str,  II.)  Nenapadá  nám  za- 
stávati se  inspirace  v  tom  smyslu,  jak  je]  chápala  stará  protestantská 
nauka,  konstatujeme  však,  že  pan  překladatel,  jak  plyne  ze  souvislosti . 
zavrhuje  biblickou  inspiraci  vůbec.  Důvod,  proč  mu  jest 
zamítnouti  inspiraci  Bible  vůbec,  tkví  prý  v  tom,  že  by  pak  musil 
býti  „vedle  neomylné  knihy  zjevení  i  neomylný  tribuna! 
pro  výklad  (dokonale  souhlasíme!);  ten  je  však  protestan- 
tismu naprosto  cizí"  (s.  III).  Tolik  o  inspiraci  knižní.  Neméně 
zajímalo  referenta^  co  soudí  konservativní  protestantský  biblista  o  i  n- 
spiraci  prorocké,  jinými  slovy:  „jak  je  si  představiti  ony  scény 
při  , povolání',  jež  několik  proroků  líčí  způsobem  velice  názorným 
a  v  nichž  nám  sami  kreslí,  jaký  počátek  mělo  vědomí,  že  Bůh  sám 
se  k  nim  přiblížil  a  vložil  jim  slova  do  úst"  (s.  127)  —  zjevy  to 
které  se  pak  v  životě  prorokově  čas  od  času  opakují,  „zkušenosti. 
které  ho  opravňují,  aby  označoval  své  výroky  a  řeči  jako  věc,  která 
mu  byla  darována  jako  slova  Jahvova"  (tmž).  „V  podstatě  běží  o  sku- 
tečné zkušenosti  a  nic  jiného...  O  subjektivní  pravdivosti 
oněch  líčení  specifických  zážitků  tedy  nelze  pochybo- 
vati. I  zde  ptáme- li  se  po  tom,  co  lze  s  nepochybnou  jistotou  zjistiti 
jako  výsledek  exaktního  bádání  historického,  nechť  zůstane  stra- 
nou otázka  po  objektivní  pravdě  a  skutečnosti  oněch 
příběhů,  tedy  otázka:  i  když  je  pravda,  že  se  oni  sami  cítili  povoláni 
Bohem  a  bezprostředně  dotčeni  —  je  proto  už  také  pravda,  že 
se  Bůh  sám  v  nich  osvědčoval?  Není-li  sám  Bůh  před- 
mětem exaktního,  logicky  vybudovaného  vědění,  nýbrž 
toliko  předmětem  osobního  prožití,  jež  v  nejlepším  smyslu 
a  co  do  jistoty  nijak  není  menší  hodnoty  než  poznání  vědecké,  — 
a  předmětem  přesvědčení  mravního,  není  ovšem  ničím 
jiným  ani  jeho  působení  v  případe  jednotlivém"  (s.  129) 
Není  to  agnosticismus? 

Z  menších  nedopatření  budiž  uvedeno  :  Na  s.  7.  ř.  4.  shora  lépe 
čisti  „dech"  místo  „ducha  života  svého"  (Bůh  vdechuje  člověku). 
—  Místo  pečetníbo  „cylindru"  lépe  užívati  „válečku"  (s.  7.).  — 
Proč  mluviti  o  říši  „elamitské"  místo  „elamské"  (s.  14)"?  — 
TellAmarnské  dopisy  neosvětlují  nám  poměrů  palestinských  v  době 
okolo  r.  3000  před  Kr.,  jak  na  s.  2.  se  tvrdí,  D^brž  1400!  Omri 
a  Achab  nebyli  králové  ismaelští  (s.  33),  nýbrž  israelští,  podobně  jako 
na  8.  85.  v  opačném  případě  Gn  "20  14  nejmenují  se  synové  „israelští". 


^iS  Posuiiky. 

nýbrž  ismaelští.  Nelze  schvalovati  k  označení  velkonoc  užívati  dle 
německého  vzoru  slova  „Passa"'  (s.  4'2.)  a  rovněž  nesprávno  staro- 
zákonné letnice  nazývati  ^Svatodušními  svátky"!  (tmž.)  Ecjcl. 

■Flaviiis  Josef  US,  Válka  židovská.  (O  zániku  bývalé  říše  židovské  a 
zkáze  Jerusaloma.)  Díl  I.  S  12  velkými  obrázkovými  přílohami  a  mnoha 
obrazy  v  textu.  Dle  posledního  vydání  Sušilova  z  roku  1856  i  nejno- 
vějších překladů  německých  a  s  přísným  zřetelem  k  původnímu  textu 
řeckému,  za  přispění  jiných  vynikajících  osobností  k  tisku  připravil  J. 
D.  Světelský.  Knihovna  „Přítele  lidu"   r.  IV.  sv.  IV. 

Slavné  dílo,  jež  už  1553  do  češtiny  přeloženo  a  v  opraveném 
překlade  před  půl  stoletím  Sušilem  v  „Dědictví  sv.  Cyrilla  a  Methoda" 
vydáno,  máme  tu  ve  vydáním  novém  věcoě  i  jazykově  nynějším  po- 
židavkům  přizpůsobeuém,  úhledně  vypraveném.  Sbírka,  ve  které  vy- 
dáno, je  sice  směru  antisemitského,  ale  výklady  k  tomuto  spisu  jsou 
čistě  věcné,  k  tomu  směřujíce,  aby  čtenář  co  nejnázorněji  seznal  Svatou 
Zemi  a  její  poměry  biblické.  Jak  překlad,  tak  i  vysvětlivky  pracovány 
pečlivě ;  stran  těchto  jen  se  obávám,  že  jsou  pro  čtenáře  i  vzdělaného 
příliš  podrobné  a  obšírné.  P.  vyd.  opírá  se  o  dobré  pomůcky.  Arcif 
nejsou  všecky  otázky  jak  náleží  objasněny;  na  př.  str.  272'^  pravi  se, 
že  nauka  o  zmrtvýchvstání  není  původu  židovského  —  ale  což  kniha 
Job  v  Bibli?  Místopisné  poznámky,  jež  i  nynější  poutníky  do  Svaté 
^emě  budou  zajímati,  připojeny  nejen  k  textu,  nýbrž  i  k  obrazům; 
u  JaíFy,  jež  nazývá  se  přístavem  znamenitým  (rozuměj  však  cum  grano 
salis  na  tehdejší  dobu !),  bylo  proto  poznámku  z  části  opakovati 
{113  a  114).  Vlasní  jména,  jichž  tu  pravá  spousta,  psána  celkem  přesně 
—  jména,  jako  Archelaus,  Aristobulus  mohla  snad  nechána  býti  v  pů- 
vodní řecké  podobě,  ale  na  tom  konečně  nesejde ;  proČ  však  psáti 
Sophokles,  Pherora,  Glaphyra,  když  máme  svou  příslušnou  značku  f? 
Obrázky  jsou  většinou  pěkné,  některé  odlitky  jsou  již  hodně  opotřebo- 
vané, čehož  však  vzhledem  k  nákladnosti  nelze  zazlívati.  Tento  I.  díl 
obsahuje  1.  a  2.  knihu  spisu  Josefova;  odvážný  skoro  podnik  p.  vyd. 
zaslouží  hojné  podpory. 

,Al.  Zakrževskij,  Religija.  Psichologičeskije  paralleli.  Kijev  1913.  Str.  473. 
Cena  2  rub. 

Velice  zajímavou  trojdílnou  knihu  o  Fed.  Dostojevském 
napsal  AI.  Zakrževskij.  Podle  jeho  mínění  Dostojevskij  „všecek  se 
vtělil  v  současnosti"  a  stal  se  „výehodištěm  téměř  všem  ruským  spi- 
sovatelům, básníkům  a  filosofům",  kteří  „doslovně  jím  žijí,  pozměňujíce 
pouze  jeho  myšlenky."  Zakrževskij  ukazuje  charakteristické  tahy  ve 
tvorbě  a  světovém  názoru  Dost.  i  rovnoběžné  myšlenky  a  názory 
n  současných  básníkův.  Tři  základní  prvky  v  tvorbě  a  filosofii  D.,  a 
to  předně  prokletí  světa  a  touhu  po  jeho  zničení,  jež  nalezly  výraz 
v  zápiskách  z  „Podzemí"  a  ve  spisech  Leonida  Andrejeva,  Fed. 
S  ^loguba,  Lva  Sestova,  AI.  flemizova  a  j. ;    druhým  prvkem  ve  tvorbě 


Posudky 219 

D.  je  šíleství  karamazovské  chlípnosti,  svědčící  o  hlubině 
lidského  pádu,  jež  se  odrazilo  v  knihách  Val,  Brjasova,  M.  Arcybaševa, 
V.  Rozanova  .  .  ;  třetí  prvek  je  mír  trpícího  člověka  v  náboženství 
a  duševní  svět  víry,  zachvacující  celou  bytost  lidskou.  Tomuto  prvku 
věnována  třetí,  nejzajímavější  část  spisu  Z ,  kdež  podrobně  probrány 
náboženské  motivy  ve  tvorbě  Z.  Gippiusové,  D.  Merežkovského,  N. 
Minského,  Andreje  Běléhc,  Vjač.  Ivanova,  AI.  Bloka,  Bulgakova, 
Berdajeva  a  j.  Ovšem  v  knizp  Z.  jsou  mnohé  nesprávné  idey  o  ná- 
boženství, v  němž  autor  neuznává  žádných  dogmat,  a  jež  prý  je  ne- 
přátelské logice  a  vědě  vůbec.  Ale  mile  působí  upřímná  víra  Z  .  k  níž 
dospěl  cestou  pochybností,  a  vroucí  jeho  sympathie  k  otázkám  nábo- 
ženským, o  něž  tolik  se  zajímají  současní  spisovatelé,  t.  zv.  „bohohledatelé" 
toužící  po  transcendentním  principu,  o  který  by  se  mohli  opříti,  a  který 
by  jim  pomohl  přemoci  pokušení  karamazovštiny  a  zachránil  je  před 
propastí  podzemí.  Ale  jak  to  možno  bez  „logiky"  ?  A,   V. 

Dr.  Engelbert  Krebs,  Das  religionsgeschichtliehe  Problém  des 
Urehristentums.    Múnster.  Aschendorff.   1913.   Str.   80.  C.   1*20  K. 

Srovnávámeli  hlavní  jádro  křesťanství  s  obsahem  jiných  ná- 
boženství z  dob  předkřesťanských,  namane  se  nám  otázka,  zda  nej- 
důležitější body  učení  křesťanského  jsou  originelními  či  zda  mají  svůj 
původ  v  náboženstvích  jiných.  Učenci  protikřesťanští  tvrdí,  že  vše 
přejalo  křesťanství  z  jiných  náboženství.  Tak  je  prý  tomu  i  s  pojmem 
Logos,  který  evangelista  Jan  přenáší  na  Krista.  Nacházíme  ovšem 
pojem  tento  u  Filona  a  jiných  filosofů  hlavně  stolků,  ano  i  v  některých 
mythologiích.  Logos  u  Filona  má  celkem  dosti  mlhavý  ráz ;  hned  je 
osobním  hned  neosobním.  U  stoiků  je  ohnivým  rozumem  světovým, 
jenž  od  hmotného  světa  se  neliší  a  v  něm  působí ;  ve  hmotě  působí  jako 
símě  a  v  člověku  jako  rozum.  Rozdíl  mezi  pojmem  Logos  u  sv.  Jana 
a  všemi  ostatními  představami  je  tak  patrným,  že  ho  kritika  nezaujatá 
«znat  musí.  „První  významný  rozdíl  je  v  tom,  že  u  něho  (Jana)  se 
jméno  nepřenáší  na  filosoficko  pantheistickou  abstrakci  nebo  na  mytho- 
logickou postavu  božskou  staršího  data,  nýbrž  bezprostředně  na  histo- 
ricky známou,  v  lidské  přirozenosti  na  zemi  se  zjevivší  osobnost, 
která  krvavou  smrtí  rukou  katanskou  zemřela.  Aus  der  Unsicherheit 
und  nicht  greifbaren  Ferne  der  philosophischen  Idee  und  religiosen 
Vorstellung  ist  bei  Christus  greiíbare  Niihe  und  scharí  umrissene 
historische  Personlichkeit  geworden.  Hlavně  u  stoiků  je  myšlenka 
nemyslitelnou,  že  Logos  bére  na  sebe  lidskou  přirozenost,  protože 
Logos  a  tělo  jsou  u  stoika  nejzazšími  protivami.  Nestoickým  je  také 
prostřednictví  osobního  Slova  mezi  mimosvětským  Bohem-Otcem  a  hříš- 
»ými  lidmi.  Neboť  stoiků  je  Logos  pantheistický,  svět  a  lidi  pronikající 
TŠerozum  (37.  str.).  Měly  snad  orientální  mythy  vliv  na  obraz  Kristův, 
který  nám  hagiografové  kreslí?  I  zde  jest  veliký  rozdíl,  tak  že  autor 
vším  právem  zdůrazňuje  nesmírnou  svatost  a  zvláštnost,  kterou  Kristus 
nade  vše  postavy  mythické  vyniká.  Hluboce  mravní  osobnost  Kristova 


220  Posudky. 

nemůže  mít  svého  kořene  v  mythech  a  magických  základech  nábo- 
ženských mystérií.  „Nicht  alte  Naturmythen,  sondern  das  geschichtliche 
Leben  das  Nazareners  Jesus  war  die  Quelle,  aus  der  die  Lehre  Uber 
das  Wesen  des  Heilandes  eschopft  wurde"  (52.  str.)  Je  li  v  některých 
bodech  příbuznost  mezi  Kristem  a  mystérii,  pak  se  týká  věcí  vedlejších. 
j,Ja  gerade  die  Tatsacbe,  daí3  die  weitgehende  Gemeinsamkeit 
der  Sprache  und  Kultausdriicke,  der  Ziele  und  Bestre- 
bungen,  der  Hoffnungen  uud  Befurch  tungen  in  Mysterien- 
religionen  und  Christentum  dennoch  nicht  seine  Verschmelzung  herbei- 
fuhren  konnte,  ahnlich  der  beobachteten  Verschmelzung  innerhalb  de3 
Heidentams,  das  zeigt  nur  umso  deutlicher  den  Abstand,  der  zwischen 
Christentum  und  Mysterienreligionen  bestand"  (53.  str.). 

A  všechny  tyto  okolnosti  nebyly  s  to  přivoditi,  aby  osobnosti 
mythické  byly  Kristu  na  roven  postaveny.  Kristova  nesrovnatelná 
zvláštnost  přežila  všechny  bohy  mystérií  pohanských. 

Dr.  J.    Vrchovecký. 


K  Bohu.  Román.  Napsal  Jindřich  Š.  Baar.  Str.  127.  Ludmila  XVI.  1. 

Noutonický  horník  stal  se  bojovným  „soudruhem"'  a  pro  štvaní 
své  vypovězen  z  práce.  Hornická  dcera  nechtěla  si  ho  vzíti,  dokud 
bude  havířem,  vzpomínajíc  na  smrt  svého  otce,  ted  vyhozeného  „blázna" 
také  nechce.  On  odhodlá  se  do  Ameriky  —  bera  něco  spolkových  peněz 
3  sebou,  v  ní  ozve  se  zase  stará  láska  a  jede  s  ním.  V  přístavišti 
newyorském  jej  upadlého  mezi  schátralce  opouští  a  jede  s  krajany  na 
jih  do  služby.  On  však  opět  se  vzpamatuje,  naučí  se  po  americku,  totiž 
pilně  pracovat  a  vydělávat  a  jako  agent  jede  stejným  směrem  ji  hledat. 

Prostý,  nesložitý  příběh  tento  románem  bych  nenazval.  Proč 
nadepsán  „K  Bohu",  rovněž  není  z  něho  vidno.  Výchovný  záměr 
častě  ji  se  dere  do  popředí  (školská  léta  a  j.)  V  tom  smyslu  také  třeba 
rozuměti  odstavcům  o  Americe ;  mnozí  tam  k  těm  zdravým  názorům 
o  staré  i  nové  vlasti  se  propracují,  mnozí  také  ne.  K  vystěhovalectví 
se  tu  sice  cenavádí,  právě  naopak,  ale  kdož  ví,  nebude-li  příklad  a 
osud  tohoto  Pánka  více  lákati  než  jeho  upřímně  míněná  slova. 


Rozhled  náboženský.  221 


Rozhled 

nábožensk'j. 

Dohady  o  „římské  otázce",  již  projevem  v  Milane  uvedl 
videmský  arcibiskup  Rossi  na  přetřes  (Hl.  str.  47.),  v  Itálii  neustávají. 
Celý  týden  objevovaly  se  v  denním  tisku  vášnivé  komentáře  a  tvrdilo 
se  s  určitostí,  že  monsignore  Rossi  byl  věrným  vykladačem  oblíbené 
myšlenky  papežovy.  Pius  X.  vzdal  prý  se  nadobro  všelikých  nároků 
na  světské  panství,  když  společnost,  jíž  by  měl  vládnouti,  stala  se 
pohanskou,  a  tak  celá  záležitost  vstoupila  do  zhola  jiného  stadia, 
jjltalianissimi*^  protestovali  rozhodně  proti  jakýmkoliv  mezinárodním 
aárukám,  v  nichž  vidí  útok  na  svobodu  státu  italského.  Otázka  římská 
je  prj-  vlastně  rázu  podřízeného  a  výlučně  náboženského  a  může  se 
smírné  vyříditi  doma,  ač-li  vůbec  existuje;  neboť  někteří  ji  pokládají 
za  věc  —  promlčenou. 

Dlužno  poznamenati,  že  na  důležitý  projev  biskupa  Rossiho 
nebylo  z  kompetentního  místa  dáno  odpovědi,  jež  by  vyvracela  nebo 
opravovala.  Mluvčím  katolíků  vlašských  stal  se  až  koncem  y,socialního 
týdne"  předák  akce  katolické  a  předseda  „Lidové  jednoty"  hrabě 
de  la  Torre.  Výmluvný  ten  řečník  má  se  vůbec  za  muže  velmi  dobře 
zpraveného,  a  to  nejen  vzhledem  k  svému  postavení  v  bojích  za  práva 
křesťanského  lidu,  nýbrž  i  vzhledem  k  tomu,  že  otec  jeho  náleží 
k  osobám  ve  Vatikáne  velmi  oblíbeným.  Není  divu.  že  čekalo  se  na 
slovo  jeho  8  obavami  i  se  zvědavostí  od  liberálů.  kteří  se  proti  katolíkům 
ohánějí  stále  výtkou  vlastizrady.  Hrabě  pravil : 

„My,  katoličtí  Vlachové,  domáháme  se  v  první  řadě  svobody 
a  neodvislosti  pro  papeže,  jako  nutné  podmínky  k  plnému  a  účinnému 
vykonávání  jeho  poslání.  Maje  říditi  celý  svět  katolický,  potřebuje 
autority  samosprávné,  která  se  vymyká  obmezování  různými  státy, 
i  jakémukoli   j.znacionalisování." 

Tyto  požadavky  jeho  nejsou  něčím  politickým  aneb  ci- 
vilním, nýbrž  podstatně  náboženským,  přihlížíme-li  zejména 
k  jeho  úřadu  jako  hlavy  církve  katolické  a  zástupce  Kristova  i  ne- 
omylného učitele  pravdy. 

Nemůžeme-li  tedy  jako  věřící  křesťiné  upustiti  od  tohoto  principu, 
s  nímž  úzce  souvisí  svoboda  svědomí  našeho,  domníváme  se  jako  občané, 
že  mír  mezi  státem  a  Církví  a  rozřešení  zhoubných  těch  rozporů  .  .  . 
může  se  státi  konstitučním  rozhodnutím  národa  tak.  že 
se  ani  v  ne  j  men  ší  m  civilní  svrchováno  s  ti  stát  u  neublíž  í. 
A  upřímné  toto  naše  přesvědčení  je  zároveň  naší  oprávněnou  touhou 
tak,  že  jsme  právem  hrdí  a  šťastni  vidouce  červánky  onoho  dne,  v  němž 
naše  Itálie,  dobrovolně  s  Církví  smířená,  znova  spojí  slávu  svou 


222  Rozhled  náboženský. 


se  slávou  své  víry  a  dá  se  do  další  rozhodné  práce,  aby  splnila  svůj 
úkol  kultury  a  křesťanského  pokroku  ve  světě." 

Zajisté  průhledný  příspěvek  k  řešení  problému. 

Za  úředně  zamlklého,  nesdílného  Raropollu  mluví  ted  po  jeho 
smrti  memoaristé  tím  sdílněji,  jen  že  namnoze  věci  vymyšlené,  neprav- 
divé, vydávajíce  to  za  jeho  zápisky.  Hlavní  rysy,  které  jsme  v  přede- 
šlých dvou  číslech  podali,  jsou  zaručeně  pravdivé,  co  jim  podstatně 
odporuje  (na  př.  že  byl  ochoten  církevního  státu  se  vzdáti  a  pod), 
jest  nepravdivé,  aspoň  pro  tu  dobu,  o  které  se  vypravuje.  Leo  XIII 
prý  kdysi  prohodil,  že  by  potřeboval  takového  státníka  jako  je  Bismarck. 
Jak  nyní  věci  známe,  nebyl  by  tu  ani  Bismarck  mnoho  pořídil,  nebot 
i  nejlepší  státník  potřebuje  přiměřeného  pozadí  a  prostředí,  kdežto 
papežský  Stolec  ve  věcech  politických  upřímného  přítele  neměl  snad 
ve  vládě  žádné,  aspoň  v  žádné  z  těch,  jichžto  slova  mohla  míti  váhu. 
Nyní  se  už  ví,  že  jako  Bismarck  využitkoval  římskou  ochotu  proti 
Středu,  Francie  proti  monarchistům,  Rusko  proti  Polákům,  tak  vláda 
italéká  domněle  nevlastenecké  jednání  Kurie,  která  se  přece  domáhala 
diplomaticky  jen  toho,  co  jí  bylo  uloupeno,  využitkovala  proti  Církvi. 
Když  se  mluvilo  o  odchodu  papežově  z  lÁíma  (bud  na  anglickou  Malti 
nebo  do  francouzského  Avignonu  nebo  do  rakouského  Tridentu  a  j  ), 
vzkázal  Crispi,  že  se  tomu  nebude  protiviti,  ano  že  dá  papeži  čestný 
průvod,  ale  že  se  papež  pak  už  do  Říma  nevrátí,  což  prý  bude  na 
velikou  škodu  —  Církvi.  Chi  lo  sa?  říkají  Taliáni.  Jako  nenáleží  lidem 
rozhodovati,  jest-li  ±íím  na  věky  providentielním  sídlem  papežovým, 
tak  bylo  by  malicherné,  posuzovati  otázku  tu  zase  jen  hmotné.  Nové 
události  byly  by  vytvořily  nové  poměry.  A  že  Církev  na  přízni^  toho 
neb  onoho  státu  nezávisí,  to  přece  praví  dějiny  dosti  zřetelně.  Že  by 
naproti  tomu  též  Itálie  bez  papežovy  přítomnosti  časem  nějak  se  byla 
zařídila,  jakkoli  by  jí  byla  z  počátku  postrádala,  rovněž  nelze  popírati, 
třebas  by  Rím  pak  už  nikdy  nebyl  býval  Římem. 

Rampolla  i  Crispi  byli  Siciliáni,  rod  onoho  byl  přívržencem 
Bourbonů,  tento  byl  pomahačem  Garibaldiho.  Veto  prý  snad  připravo- 
váno již  za  vídenské  nunciatury  Galimbertiho,  který  byl  smířlivější, 
uskutečněno  prý  však  na  zvláštní  přání  královo,  jemuž  měla  tím  dána 
býti  náplast  za  to,  že  mu  neopětována  návštěva  v  Římě;  samo  v  sobě 
ovšem  bylo  nesmyslem,  jelikož  papežského  státu  již  nebylo  —  v  tomto 
případě  t.  zv.   „fikce"  byla  rakouské  diplomacii  dobrou  záminkou. 

Jakožto  drobný  příspěveček  k  oné  hmotné  otázce  budiž  dodáno, 

co    statistikové    vypočetli    o    peněžním    výnosu    dvcu   jubilejních    roků 

římských.  Jubilejní  výstava  státní  vynesla  kolem  15  milionů  1. 

ztráty,   jubilejní   poutě    církevní    přinesly    do    Říma   asi  stejný 

obnos  cizích  peněz.  Ale  rozumí  se  samo  sebou,  že  takové  věci  nemohou 

býti    rozhodným    měřítkem    dalekosáhlých    otázek    ideových,  jako   jest 

otázka  římská. 

* 

Neshody  v  názorech  na  náboženský  ráz  dělnických  a  jiných 
společenstev,  a  ba  i  stran    ozývají    se  v  tisku    dále.     Obě    strany, 


Rozhled  nábožínskv. 


mírnější  i  ostřejší,  dovolávají  se  rozhodnatí  římského  a  na  ně  se  od- 
volávají, ačkoli  ve  sporu  německém  — •  směr  kolínský  proti  berlinskému 
—  dopadlo  ve  prospěch  snášelivosti  a  součinnosti  katolickoprotestantské 
v  otázkách  čistě  hospodářských.  Ideální  poměry  to  ovšem  nejsou, 
neboť  je  tím  a  části  méně  uvědomělé  a  méně  pevné  otevřena  cesta 
k  indifferentismu,  smíšeným  sňatkům  atd.,  i  není  divu,  že  se  trpí  jen 
jakožto  nutné  menší  zlo  společenské  obrany  proci  nárazům  nevěry 
socialistické.  Kde  nebezpečí  tohoto  není  nebo  kde  od  protestantův  již 
nelze  nadíti  se  plodné  součinnosti,  tam  ovšem  jest  lépe,  omeziti  se  na 
společenstva  čistě  katolická,  zvláště  pokud  konservativní  protestante 
součinnosti  ani  nežádají. 

Rakouské  poměry  jsou  zcela  jiné,  a  přece  i  zde,  jak  jsme  se 
minule  zmínili,  spor  propukl.  Hesla  jsou  tu  poněkud  jiná:  antisemi- 
tismus a  němectví;  dle  nich,  a  ne  dle  konfesse,  křesťanští  sociálové 
hledají  spojence,  tak  že  pojítkem  jest  pouhý  německý  arismus,  čehož 
se  zase  hrozí  živlové  toužící  po  semknutí  křesťanských,  opravdu 
křesťanských  živlů  všecli  národností.  O  politickém  významu  křesťan- 
skosociální  taktiky  vídenské  řekli  jsme  co  potrebuo  v  minulém  rozhlede 
politickém  i  nemáme  co  dodati;  co  do  významu  náboženského 
nelze  ubrániti  se  obavy,  že  taktikou  takovou  rovněž  bude  poškozen, 
neboť  zpronevěra  na  vlastních  zásadách  nikde  se  tak  nemstí  jako  právě 
v  náboženství.  JsoQce  němečtější  než  ostatní  Němci  křesťanští  sociálové 
dělají  berana  židoliberalismu,  který  jejich  slabiny  využitkuje  na  škodu 
křesťanství  vůbec. 

V  Němcích  trvají  na  rozlišování  spolkův  a  stran  náboženských 
od  politických  a  odborových,  nechtíce,  aby  tyto  stavěny  byly  pod 
dozor  biskupský.  Do  odborových  sdružení  křesťanských  vzniklých 
v  letech  00tých  teprv  kolem  1000  biskupové  počali  zasahovati.  Politické 
Centrum  vždy  se  proti  tomu  bránilo.  14  února  t.  r.  ve  velké  schůzi 
v  Essenách,  proslulém  průmyslovém  středisku,  prohlášeno  se  vším  dů- 
razem, že  Centrum  je  stranou  politickou,  nikoli  náboženskou, 
totiž  pouze  katolickou.  Badenský  vůdce  Wacker  poukazoval  na  dějiny 
Centra,  z  nichž  vysvítá,  jak  rádi  by  nepřátelé  jeho,  přede  všemi  Bismarck, 
byli  mu  vtiskli  pečeť  konfessionalismu,  aby  konservativní  protestanty 
s  ním  znepřátelili.  Varoval  od  pokusů  postaviti  Centrum  pod  dozor 
biskupův,  aby  tito  snad  směli  o  příslušnících  jeho  rozhodovati ;  Bismarck 
sám  a  jiní  častěji  pokoušeli  se  v  xíímě  i  u  biskupův  o  to,  8íbj  na  ne- 
pohodlné jim  osoby  bylo  působeno,  po  př.  aby  byly  z  Centra  odstraněny.  Jen 
jako  politická  strana,  v  náboženských,  nikoli  však  politických  věcech  bi- 
skupůna  podřízená,  může  Centrum  blahodárně  působiti.  Podobně  ve  Fran- 
cii prohlásila  seActiou  liberale  za  stranu  politickou  ne  koníěssijní. 

Z  dějin  Centra  poznamenáváme,  že  r.  1852,  kdy  nábožensko- 
politické  poměry  na  nových  základech  začaly  se  vytvarovati,  založena 
byla  „Katholische  Fraktion",  jež  1S5S  nazvána  „Fraktion  des  Centrums", 
jelikož  poslanci  její  seděli  uprostřed  pruské  sněmovny.  Katolickým 
občanům  nevyhovovala  co  do  hájení  zájmův  jejich,  proto  1S63  zvoleno 
již  jen  26  poslancův  jejích  a  1867  frakce  té  již  vůbec  nebylo  ;  někteří 


-224  Rozhled  náboženský. 


poslanci  připojili  se  ke  konservativreům,  někteří  zůstali  divokými.  Po 
dloohých  poradách  13.  pros.  r.  1870  založeno  „Zentrum  (Verfassungs- 
parteij"  a  20.  bř.   1871    ustaveno    též  ve    sněmovně    nové    říše;   mělo 

tehdy  67  členů. 

* 

Obranu  katolických  osob  a  věcí  s  hlediska  náboženského 
proti  jednotlivým  útokům  nepřátelského  tisku  provádí  u  nás  soustavně 
^Našinec",  v  Německu  půlměsíčník  ..Der  Fels",  jenž  letos  na- 
stoupil místo  měsíčníku  ,,  Apologetische  Rundschau"  (od  r.  1905)  jnko 
orgán  Častěji  zmíněné  „Zentral-Auskunftstelle  der  katholischen  Presse" 
(„C- A")  ve  Frankfurtě  n.  M.  Spolek  tento  má  2  důvěrníky  ve  Francii, 
3  v  Itálii,  3  v  Rakousku,  1  v  Uhrách,  1  v  Belgii,  1  ve  Španělsku, 
2  ve  Spojených  Státech,  1  v  jižní  Americe.  V  r.  1913  (od  září  do 
září)  „zpracováno"  483  případů,  z  nichž  pouze  73  ukázalo  se  pravdi- 
vými, ostatní  byly  vylhány  nebo  překrouceny.  Zajímavo  jest,  že  vážnější 
nepřátelské  listy  německé  následkem  oprav  této  úřadovny  uveřejňování 
skandálních  historek  znr,čně  omezily.  U  nás,  kde  i  největší  denníky 
prý  mají  v  redakcích  zvláštní  regály  na  „škopíčky  špíny"  jakožto 
arsenál  na  „očistu  národního  života",  toho  říci  nelze. 

Zásadně  bohužel  třeba  říei,  že  prostředek  tisku  jest  jedině  možný, 
má-li  se  vůbec  jaká  obrana  prováděti,  neboť  soudy  dostatečné  ochrany 
neposkytují,  ba  veřejné  líčení,  kde  obhájcům  často  i  sprosté  urážky 
žalujících  projdou,  přispívá  jen  ještě  k  větší  potupě  napadených,  pro- 
tože se  tiskem  šíří,  a  to  s  pikantním  opepřením  sensacechtivých  novinářů. 
Nejjistějším  prostředkem  ovšem  jest  —  peníz,  ale  tím  každý  nevládne, 
a  když,  tedy  zas  ne  každý,  jsa  si  své  neviny  vědom,  odhodlá  se  ho 
použíti.  Jest  věru  zvláštní,  že  v  moderním  životě  osobní  čest  oceňuje 
se  tak  různým  způsobem.  Většina  lidí  ani  neví,  jak  přísný  v  té  věci 
zákoník  jest,  co  všecko  za  urážku  cti  trestá  —  naproti  tomu  politický 
a  satirický  tisk  ze  samého  hanobení  nepohodlných  osob  a  věcí  takořka 
žije  a  beztrestně  žije;  zde  „veřejnost"  skutku  jako  by  neplatila.  Lidé 
v  soukromých  stycích  jsou  na  svou  čest  až  chorobně  žárliví  —  a  soudy 
jim  dávají  zi  pravdu  —  veřejné  špinění  v  novinách  jest  pořád  jen 
kritikou,  kterou  soudy  veřejný^m  líčením  jen  rozmazávají,  tak  že  i  ko- 
nečné zadostučinění,  když  už  se  rozsudkem  dá,  bývá  vítězstvím 
Pyrrhovým.  Také  přehodnocení  hodnotí 

* 

Poměr  evangelia  Matoušova  a  Markova  probírá  znova 
H.  J.  Cladder  (ve  St.  aus  Maria -Laaeh  1914,  4)  a  končí  místo  do- 
mněnky často  vyslovované,  že  Marek  je  starší  a  Matouš  na  něm  zá- 
vislý, poučkou  touto:  1.  Ve  výběru  látky  závisejí  oba  na  ústním 
kázání  Petrově.  2.  V  seřazení  závisí  Marek  na  Matoušovi,  původci 
nárysu  synoptickým  evangeliím  společného,  aramejsky  sepsaného.  3. 
Řecký  překlad  Matouše,  nám  jedině  zachovaný,  závisí  však  na  řeckém 
Markovi. 


Rozhled  náboženský.  225 


Vídenský  postní  řád  nařizuje  obojí  půst  jenom  na  Škaredou 
středu,  všecky  pátky  postní  a  quatembrové,  vigilie  svatodušní,  vá- 
noční, nanebevzetí  a  všech  svatých ;  na  Zelený  čtvrtek  a  Bílou  sobota 
(tuto  od  12.  hod.)  dovoleno  požívati  masa,  ve  dny  jednoho  nasycení 
rovněž  dovoleno  večer  požíti  masa.  Zrušen  starý  zákaz  požívati  o  dnech 
ujmy  ryb  i  masa  pospolu.  Doufejme,  že  pomalu  vymizí  z  morálek  také 
ty  klasické  unce. 

Známý  vůdce  německých  katolíků  kníže  Alois  Lowenstein  vydal 
provolání  ke  katolické  šlechtě,  by  více  podporovala  katolický 
tisk.  „Šlechta  už  nemá  dnes  žádných  zmínky  hodných  výsad;  hledejme 
tedy  svou  šlechtickou  hrdost  v  tom,  že  máme  povinnosti."  Bylo  by  si 
tuze  přáti,  zvlášť  u  nás,  kde  o  věci  té  hanba  mluvit. 

* 

Ve  Francii  literatura  katolická  snaží  se  vymaniti  z  područí  obo- 
jetných  nakladatelů,  kupí  se  kolem  „Domu  dobrého  tisku"  a  zakládá 
nové  a  nové  „hlídky"  přesně  katolické.  Ještě  do  nedávná  vzpomněla 
si  Akademie  přece  někdy  na  literáty  z  nábožensky  smýšlejících  kruhů, 
přijala  je  mezi  „nesmrtelné",  odměnila  práce  jejich  cenami  (známý 
farář  Pierre  TErmite),  ale  samovládcové  na  Parnassu  již  volali  po  svo- 
bodě, po  rozluce  literatury  a  náboženství,  literatury  a  morálky,  litera- 
tury a  tradice,  literatury  a  —  Akademie.  Ano  „Paris  Midi"  stěžuje  si 
i  do  útiskův  a  volá  po  sdružení  „Ligue  pour  la  defense  de  la  littéra- 
ture  libře".  Ligisté,  salon  odloučených  (dissociés)  míní  vydávati  biblio- 
grafický list  výhradně  pro  díla  svá ;  konference  a  pamflety  „osvítí" 
publikum,  a  ku  potěšení  budou  vypisovati  ceny  na  díla,  jichž  základem 
ani  tradice  ani  rodina  ani  morálka  ani  náboženství.  Rytíři  volné  litera- 
tury mají  úmysl  připoutati  si  autory  zlatým  řetězem,  leč  vládnou  více 
nápady  než  zlatem  a  proto  volají  po  mecenáších.  Ze  zuření  toho  sbí- 
rají katolíci  aspoň  zrnečka  pro  lepší  budoucnost  i  na  poli  literárním. 
Zlepšení  poměrů  lze  pozorovati  v  nejednom  ohledu.  Jakási  zdrženlivost 
jest  patrná  v  revuích  i  knihách  od  doby  náboženské  obnovy  mladé 
literatury,  třebas  byla  spíše  vynucena  konkurencí.  Vydavatelé  musejí 
získávati  odběratelstvo  katolické  a  proto  třeba  čtenářů  šetřiti.  Jisté 
nakladatelstvo  hledí  vymýtiti  nevhodná  slova  ze  všech  knih,  které  tiskne, 
arci  nikoliv  z  horlivosti  náboženské,  nýbrž  z  ohledů  čistě  obchodních. 
Takoví  censoři  bez  cítění  katolického  stírají  ovšem  často  jen  zevnější 
hrubosti,  vnitřní  jed  však  zůstává.  Leč  svědomitost  jejich  svědčí  aspoň 
o  skutečné  snaze  upokojiti  věřící  čtenářstvo. 

„Oh,  kdyby  si  katolíci  dovedli  vynutiti  respekt !  Kdyby  se  ihned 
obrátili  na  redaktory,  jakmile  se  cítí  uraženými  ve  svém  přesvěd- 
čení, kdyby  odmítali  knihy  a  spisy  potud,  pokud  se  jim  nedostane 
zadostučinění,  jak  brzy  by  se  literatura  zbavila  nebezpečné  přítěže! 
Ci  neučívá  každého  obchodníka  moudrosti  právě  obava  před  ztrátou 
zákaznictva  ?"  Taková  policie  by  se  osvědčila  výborně  i  v  listech, 
které  se  zdají  úplně  nezávadnými.  Nejeden  má  firmu  katolickou  a  kruh 
čtenářstva  velikou  většinou  věřícího,  a  přece  najdeme  mezi  přispívateli 

Hlídka.  16 


226  Rozhled  náiwženský. 


jména  úplných  nevěrcův  i  pronásledovatelů  Církve  (Henriot,  Paul 
Adam,  Barthou).  Proto  není  divu,  žs  mladá  genenrace  katolickýcU 
spisovatelů  založila  a  zakládá  si  nové  listy.  Před  třemi  lety  počala  vy- 
cházeti příloha  „Cahiers  de  TAmitié  de  France",  která  se  nyní  osamo- 
statnila pod  názvem  ,.Cahiers"  (Sešity).  Mezi  stálými  spolupracovníky 
jsou  Francis  Jarames  a  Claudel,  tedy  spisovatelé  nejzvučaějších  jmen. 
Program  jest  výlučně  katolický.  Red.  Robert  Wallery  Radot  píše  v  úvod- 
níku: „Názor  katolický  zdá  se  nám  jedině  přijatelným  a  nade  všecky 
školy  povýšeným.  Jest  nanejvýš  grandiosní  a  nanejvýš  jednoduchý. 
Díla  umělecká  jsou  v  něm  pouze  oileskem  Genese.  Jako  děl  Bůh: 
Učiňme  člověka  k  obrazu  svému,  tak  modlí  se  srdce  naše:  Přetvořme 
člověka  i  svět  podle  obrazu  božího.  Tof  celá  estetika  a  budou-li  oČi 
naše  hodný  viděli  tak,  zazáří  dílo  naše  krásou  originálu."  „Cahiers" 
stojí  ročně  8  fr. 

Druhá  revue  „Les  Lettres"  (abon.  6  fr.)  počala  vycházeti 
v  listopadu  r.  1913  redakcí  Gaétana  Bernoville.  Jest  určena  užšímu 
kruhu  čtenářstva,  ale  jest  rovněž  rozhodně  katolická.  „Chceme  po  mladé 
literatuře  katolické,  aby  si  osvojila  sílu  katolicismu  a  zjevila  jí  i  jeho 
hlubokou,  duševní  obrodnou  krásu.  Nemylme  se:  současnému  intelli- 
gentu  jest  katolicismus  stále  sympatičrějším,  ale  pro  nějaký  katolicismus 
podloudný,  oděný  v  naturalistické  sněaí  a  nasládlou  zbožnost  beze  změny 
života  jaktěživ  horovati  nebude.  Budme  katolíky  od  základu,  a  ne- 
musíme stavěti  na  odiv  katolicismus  ,ex  professo' ;  postačí  nám  mluviti 
a  jednati ;  formulky  umění  křesťanského  nebude  třeba  hledati ;  naše 
umění  bude  přirozeně  křesťanským,  jako  je  duše  naturaliter  Christiana." 

A  touž  dobou  (15.  listopadu  1913)  počala  vycházeti  třetí  slibná 
revue  „Pensée  francaise"  (10  fr.),  z  níž  stačí  uvésti  krásný 
program :  „Bude  to  revue  rozvážně  a  upřímně  katolická  smýšlením 
i  směrem.  Povstala  z  nutnosti,  aby  dala  výrsLz  všemu,  co  svědáí 
o  obnově  idealův  u  současné  mládeže,  aby  ukazovala  kouzlo  mravní 
krásy  a  moc  náboženského  přesvědčení.  Tak  velik3'm  věcem  chce 
sloužiti ..." 

Tato  rozhodnost,  s  jakou  se  mladé  listy  staví  na  půdu  ná- 
boženskou, jest  jedna  z  nejpotěšitelnějších  známek  obratu  ve  Francii. 
Bázeň  lidská  nepůsobí  již  na  mladé  spisovatele,  kteří  se  hrdé  hlásí  ke 
své  víře,  nepůsobí  ani  na  čtenářstvo,  které  jest  ochotno  vyslechnouti 
obhájce  staré  víry.  Uvážíme  li,  že  ve  Francii  objeví  se  na  knižním 
trhu  jenom  z  poesio  3 — -400  svazků  ročně,  pochopíme,  kolik  odvahy 
je  zapotřebí  postaviti  se  tu  proti  proudu.  Ale  z  odvahy  zkvétá  čest  a 
roste  síla.  Toť  meta  mladé  literární  Francie. 

Literární  týdeník  francouzský  „Revue  hebdomadaire"  přinesl 
překlad  „Vyznání"  slavného  již  nyní  anglického  romanopisce  a  ka- 
zatele Roberta-Hugh  Bensona,  vydanýt-.h  v  originále  p.  t. 
„Confessions  of  a  convert".  V  těchto  „Vyznáních"  s  vlastní  sobě 
bystrostí  analysuje  svou  náboženskou  evoluci    —   od  konvencionálaího 


Rozhled  nábožensky.  227 

ano-likanismu,    jaký    praktikoval   ve    svém   mládí,   až  k  plnému  světlu 
víry    katolické,   jež    ovládla    jeho    duši  po  řadě  let  horečného  hledání. 

Robert-Hugh  Benson  jest,  jak  známo,  synem  anglikánského 
biskupa  z  Canterbury,  jenž  zaujímal  vysoké  to  postaveuí  v  letech 
1881 — 189o,  jsa  vedle  svého  přítelele  Glad-jtona-jednou  z  ne] hla vnějších 
osob  posledního  období  vlády  královcy  Viktorie.  Narodil  se  r.  1871. 
Otec  žije  v  jeho  paměti  jako  člověk  silného,  bezohledného  charaktera, 
plnv  dobroty,  jenž  však  neuměl  postřehnouti  ve  svém  synu  vnímavosti, 
zápřilu  a  hlubokého  citu,  což  všechno  tvoří  základ  povahy  Bensonovy. 
V  oboru  dogmatickém  učil  syna,  že  „třeba  věřiti  ve  skutečnou  pří- 
tomnost bez  přesného  jejího  vyměření,  chápati  a  oceňovati  krásno  kultu, 
hledati  v  Bibli  pravdivé  slovo  boží  —  a  pohrdati  předsudky  římákými." 

Benson  ve  svém  mládí  neprošel  skutečnou  křísí  náboženskou. 
..Ani  dnes  —  praví  —  nemohu  ještě  pochopiti,  proč  jsem  se  rozhodl 
státi  se  pastorem."  Teprve  když  se  připravoval  k  životu  kněžskému, 
začal  se  v  něm  tvořiti  nový  názor  náOoženský.  Byl  přítomen  kdysi 
řeči  anglikánského  mnicha  Mathurina.  konajícího  jakýsi  druh  rekollekce. 
Matharin,  později  obrácenj^  mnich  katolický,  podal  ve  svém  kázání 
hlavní  body  nauky  katolické  o  zjevení  a  vzniku  křesťanství ;  jeho 
slova  působila  rozhodujícím  vlivem  na  další  náboženskou  evoluci  Ben- 
sonovu.  „Poprvé  nauka  křesťanská,  kterou  hlásal  P.  iilalhurin,  objevila 
se  mi  jako  soustava  souřadná.  Viděl  jsem  odtud,  jak  zásady  křesťanské 
úzce  navzájem  se  spojovaly,  pochopil  jsem,  že  nutným  následkem 
vtělení  byly  svátosti  a  že  milost  boží  odvolává  se  současně  k  duši 
i  tělu.  Doporučoval  nám  zpověď,  ukazuje  její  podklad  v  boží  oeko- 
nomii,  ale  přirozeně  v  tomto  bodě  nejrozhodněji  jsem  opponoval." 

A  přece  názory  P.  Mathurina  zvítězily  přede  dnem  jeho  „kněžských 
svěcení" :  s  dovolením  otcovým  vykonal  Benson  generální  zpověd. 
„Radost,  jakou  mi  způsobila  první  ta  zpověd,  nedá  se  poprati.  Vrátil 
jsem  se  onoho  dne^pln  šťastné  extase."  Oi  té  doby  praktika  zpovědní 
a  nutnost  vysvětliti  si  zvláštní  chování  církve  anglikánské,  jež  v  jednom 
kostele  ji  dovoluje,  ve  druhém  zakazuje,  začínají  reílekční  práci. 
„Náležel  jsem  k  církvi,  jejíž  praktiky  zdály  se  mi  nesnesitelné.  Deseti- 
tisíce dítek  jejích  umíraly  v  úplné  neznalosti  toho,  več  já  jsem  věřil 
jako  v  dogma  křesťanské  :  nevědomost  ta  nevyplývala  z  jejich  nedba- 
losti, ale  z  vůle  jednotlivců,  kteří  byli  služebníky  církve  mně  podob- 
nými a  kteří  jako  já  chtěli  učiti  jen  jejím  zásadám  a  sami  dle  nich  se 
chovati". 

V  říjnu  r.  1896  arcibiskup  Canterburský  náhle  zemřel.  Beason 
ze  zdravotních  oh  edů  vykonal  cestu  do  Egypta  a  do  Sv.  země  — 
a  výsledek  všech  dojmů  z  ní  byl,  že  poznenáhlu  vždy  více  se  vzdaloval 
od  vyznání  anglikánského  za  cenu  hrozných  bojů  vniterních.  Oorátil 
se  k  dru  Goremu,  nyní  biskupu  v  Oxťordě,  tehdy  představenému 
anglikánské  kongregace  v  Mirfieldu,  jejíž  řehole  je  sloučením  řehole 
benediktinské  a  redemptoristické.  Byl  přijat  za  novice  a  zůstal  tam 
osm    let,    oddávaje  se  hlavně  úsilným  studiím  o  podstatě  církve  angli- 

16* 


228  Roehled  náboženský. 


kánské.    Silným   dojmem  tam  působilo  naň  Newmanovo  dílo  „Historie- 
rozvoje  nauky  křesťanské." 

Opustiv  klášter  anglikánský,  odešel  do  katolického  kláštera 
dominikánského  ve  Woodchester  a  tam  11.  října  r.  1913  složil  slavné- 
vyznání  víry  katolické.  Brzy  na  to  vydal  se  do  Říma  a  následujícího 
roku  vrátil  se  do  Anglie  jako  kněz  katolický.  Svá  ^Vyznání"  končí- 
Benson  krásným  hymnem  na  oslavu  matky-církve ;  pěknou  formoa 
vyliČuje  svou  neskonalou  vděčnost  Bohu  za  obdržené  milosti.  Od  té 
doby  8  neúmornou  horlivostí  pracuje  slovem  i  pérem  o  spásu  duši 
svých  krajanů, 

Z  jeho  románů  nedávno  byl  přeložen  do  češtiny  „Pán  světa", 
kde  v  apokalyptické  visi  kreslí  budoucí  společnost  ve  chvíli  panováni 
Antikrista;  svého  času  vyvolal  v  Anglii  nejrůznější  úsudky,  ale  nic- 
méně kritika  jednohlasně  přiznala  autoru  originálnost  a  silný  talente 
^Necromancers"  líčí  spousty,  jaké  působí  spiritistické  pokusy  v  jistýclt 
prostředích,  „Conventionalistes"  staví  mystický  a  křesťanský  názor 
životní  proti  světskému  fariseismu  a  kultu  konvencí  ve  vyšší  společnosti. 
^Sentimentalistes"  kreslí  život  mladého  herce,  jehož  romantism  uvedi 
na  nejhorší  scestí,  jenž  však  díky  energii  starého  lorda-askety  končí 
u  stop  kříže.  „Coward"  líčí  smutné  následky  nedostatku  mravnícb 
zásad  v  duši  mladého  člověka, 

V  Anglii  dosáhly  romány  Bensonovy  velikého  úspěchu.  Na  ná» 
působí  dojmem  poněkud  nezvyklým,  ale  přes  to  uchvacují  svěžestí, 
idealností  a  hlubokou  analysí  psychologickou. 

* 

Na  řeckokatolického  biskupa  hajdu-dorožského  v  Ďebrecíne- 
spáchaný  bombový  útok  povede  prý  k  jakési  revisi  jazykových 
poměrů  v  jednotlivých  obcích  ve  prospěch  utlačovaných  Rumunův; 
attentát  přičítá  se  totiž  Rumunům,  kteří  v  novém  biskupství  měli  ještě^ 
více  býti  pomadařováni  než  už  jsou.  A  biskupové  se  k  takovému  ne- 
křesťanskému dílu  propůjčují !  Právě  jmenovaný  biskup  nedávno  učinil 
i  proti  nynějším  dorozumívacím  jednáním  veřejný  projev,  který  nemálo^ 
zarážel. 

O  smiřo vačkách  maďarské  vlády  s  Rumuny,  kdy  i  biskupové^ 
zavrhli  návrhy  uherského  ministerského  předsedy  jako  nedostačující 
Rumunům,  píší  Slovenské  ludové  noviny :  „Nedá  se  ani  mysliti,  že  by 
biskupi  anebo  kněží  mezi  Rumuny  zapřeli  lid  svůj,  že  by  neuznávali 
práv  rumunštiny,  že  by  náboženství  nechtěli  vyučovati  v  mateřštině  . .  ."^ 
Tam  biskupové  vydržují  semináře,  kde  se  učí  rumunsky,  kdežto  mezi 
Slováky  v  seminářích  nevyučuje  se  slovensky  ani  slovenštině,  nesmí  se 
ani  mluviti  slovensky,  a  „katolické  jednoty"  zmocnili  se  mezi  nimi 
lidé,  kteří  zapírají  krev  svou  a  nepřejí  Slovákům  národního  života. 
V  Římě  v  ústavě  „De  propaganda  nde"  vyučují  se  asijští  a  afričtí 
domorodci  v  mateřském  jazyku,  by  šířili  víru  mezi  pohany  —  a  „my 
tisícletí  křesťanští  Slováci  ani  toho  nemáme!" 

Když  Slováci  nemohou  míti  „slovenskou  katolickou 
jednotu"  doma,  v  Uhrách,  založili  si  ji  aspoň  8.  února  ve  Vídni. 


Rozhled  náboženský.  229 


V  Marmarošské  Sihoti  v  processa  proti  Rusínům,  obža- 
lovaným pro  vlastizrádu,  byl  5.  ÚQora  vyslýchán  jako  svědek 
hr.  Bobrinskij,  jenž  prý  stál  v  čele  kruhů,  chtějících  získati  uherské 
Rusíny  pro  ruského  cara.  Hr.  Bobrinskij  skutečně  je  předsedou  slo- 
vanského dobročinného  spolku  a  znal  se  s  obžalovaným  Kabaljukem, 
Jemuž  prý  při  jeho  cestě  z  Ameriky  nabídl  peníze  jako  podporu  pro 
uherské  Slováky,  kterých  však  K.  nepřijal.  O  svém  spolku  pravil  B., 
že  se  obírá  jen  otázkami  náboženskými  a  kulturními,  ne  politickými, 
že  měl  v  úmyslu  šířiti  pravoslaví  jen  přesvědčením,  ne  násilím,  po- 
něvadž je  pro  náboženskou  svobodu.  Modlitbu  za  cara  spolek  jeho  dal 
vymazati  z  knížek,  jež  byly  upraveny  pro  jiné  státy,  tak  že  Rusíni 
neměli  knížek  s  modlitbami  za  cara.  B.  doznává  konečně,  že  Rusíny 
brání  jen  proti  Polákům  a  proti  ukrajinismu,  podporuje  Rusíny,  ale 
do  politikv  se  nemíchá. 

Po  Bobr.  byl  vyslýchán  detektiv  Duliškovič,  jenž  jako  agent 
provecateur  se  všude  stavěl  rusínským  národovcem,  navštěvoval  pravo- 
slavné, pobuřoval  je  proti  Maďarům  a  takto  chytal  na  lep  ubohé 
Rusíny,  jimž  v  ústa  vkládá  své  řeči.  Sám  bouřil  Rusíny,  vetřel  se 
v  důvěru  mnohých  vážených  Slovanů,  pouštěje  se  s  nimi  v  nejintim- 
nější rozmluvy,  Bobrinského  měl  k  tomu,  by  podporoval  politický  ruch 
mezi  Rusíny  proti  Madarum,  vylákal  na  něm  2000  K  pro  chudobné 
rodiny,  jimž  ničeho  prý  nedal.  Na  oko  všude  zuřil  proti  Maďarům. 

Bobrinskij  jakožto  svědek  vývodní  měl  tu  vůči  nepřátelské  by- 
rokracii a  vůči  —  skutečnosti  nesnadný"  úkol,  cítě  se  sám  asi  nejvíce 
vinným.  Vystoupení  jeho  pak  také  dopadlo  co  nejubožeji,  jak  samo 
o  sobě,  tak  vzhledem  k  osudu  obžalovaných.  Vypovídal  velice  zmateně, 
tak  že  možno  áe  právem  ptáti,  proč  vlastně  se  za  svědka  přihlásil, 
neměl-li  co  závažnějšího  uvésti ;  poseurství  celého  výstupu  i  ruským 
•listům  napadlo.  Na  chytla vou  otázku  soudcovu,  zda  myslí,  že  by 
Rusko  na  svém  území  podobnou  činnost  Rakušanů 
trpělo,  odpověděl  klasicky,  že  v  Rusku  panuje  náboženská 
svoboda!!  ačkoli  sám  svou  a  svých  přátel  propagandu  hleděl  vy- 
líčiti jako  náboženskou,  nepolitickou,  doufaje,  že  tím  otázku  zavede  na 
pole  před  soudem  méně  nebezoečné  neb  docela  bezpečné,  a  předpo- 
kládaje, že  ona  svoboda  v  Rakousku  panuje  skutečně  a  ne  pouze  na 
papíře  a  že  soudcové  zdejší  k  proselytství  nejsou  tak  tuze  jemnocitní. 

Konec  konců,  tahle  kapitolka  ze  styků  rusko- rakouských  není 
ke  cti  žádné  straně.  A  byla-li  propaganda  ruská  čistě  náboženskou, 
o  čemž  jinak  možno  pochybovati,  neboť  vše  poukazuje  na  to,  že  ná- 
boženství mělo  tu  býti  pouze  lapákem  pro  záměry  další,  pak  ještě 
vždy  by  v  platnosti  zůstávala  rada,  aby  si  Rusové  náboženské 
propagandy  hleděli  raději  doma^    kde    jí  jest  potřebí    až    až. 

Podle  výpočtů  kalendáře,  který  vydává  katolické  „všeobecné 
dobročinné  družstvo"  v  Petrohradě,  jest  na  Rusi  12  katolických 
biskupství,  2710  far,  41C6  kněží  a  12,102  479  věřících.  Z  toho  připadá 
na  Polsko  7  biskupství  a  4,745  923  katolíkův.  „Uniati"  —  sjednocení 
řeckého  obřadu  nejsou  v  to  počítáni.  Povážíme  li,  co  všecko  v  Rusku 


230  Rozhlpd    náboženský. 


bylo    katolíkům    trpěti    od    dob   Kateřiny  II.,    jest    počet    katolíků    na 

Raško  dosti  slušný. 

* 

Ku  konci  minulého  roku  opustil  na  dobro  bulharský  exarcha 
Jo  si  f  své  dosavadní  bydliště  v  Cařihradě  a  usadil  se  v  sídelním  městě 
bulharského  království,  v  Sofii,  odkudž  jako  předseda  sv.  synoda 
bulharské  církve  poslal  19  prosince  „okružní  list",  kdež  snaží  ae 
vyvrátiti  důvody  obhájcův  unie  s  Římem  a  dokázati  Bulharům  nutnost 
zůstati  v  lůně  pravoslavné  církve,  těsně  spojující  bulharský  národ 
s  Ruskem,  mezi  nímž  a  Bulharskem  unie  snaží  prý  se  utvořiti  na  vždy 
propast.  List  vystupuje  i  proti  unionistickým  pokusům  římským  i  proti 
sloučení  samostatné  církve  bulharské  s  řeckou.  Psán  jest  ve  prospěch 
sbbžení  Bulharska  s  Ruskem  a  proti  snahám  Rima  i  Rakouska,  v  jejichž 
objetí  prý  se  chtěli  vrhnouti  jen  někteří  Makedonci,  již  se  dostali  pod 
vládu  srbskou  a  bulharskou  .  .  .  Ruské  noviny  si  přichvalují,  že  „okružní 
list"  exarchův  prý  rozptýlil  všecky  malicherné  důvody,  jež  prý  agita- 
toři  rozšiřovali  ve  prospěch  unie  .  .  .  Není  jásot  jejich  předčasný? 

* 

Nové  doklady  o  úpadku  mariavitů  v  Polsku  přináší  po- 
slední „Ateneum  kaplaňskie".  I  úřední  zprávy  již  potvrzují,  že  hnutí 
nijak  nepokračuje  a  v  některých  místech,  pokládaných  za  hlavní  stře- 
diska, přímo  klesá.  Dle  úřední  statistiky  během  r.  1912  a  1913  odpadlo 
18.000  stoupenců.  Rozestavěné  kostely  a  kaple  mariavitské  z  nedostatku 
peněz  stojí  nedokončeny,  v  jiných  pak  znáti  úplnou  bídu.  Dobročinné 
ústavy  a  spolky  pro  nedostatek  prostředkův  a  členů  sotva  živoří.  Polská 
společnost  a  tisk,  i  radikální,  mariavity  úplně  ignoruje. 

Po  Varšavě,  kde  vystoupil  kněz  Zebrowski,  dcšlo  nyní  k  veliké 
krisi  v  Lodži,  která  byla  hlavním  sídlem  hnutí.  ]\Iá  tři  chrámy 
a  počet  mariavitů  v  r.  1910  obnášel  podle  úředního  sčítání  50.000. 
A  hle  —  nedávno  jeden  z  chrámů  byl  prodán  ve  veřejné  dražbě!  Je 
to  neklamným  důkazem  seslabení  oekonomického  i  náboženského. 
A  veliká  část  stoupenců  drží  se  odpadlíků  jen  proto,  že  složili  značné 
peníze  u  duchovních  mariavitských  a  nyní  jich  nemohou  od  nich  dostati. 
Pokladna  jejich  jest  úplně  vyprázdněna,  takže  spíše  či  později  musí 
nastati  hrozn}'  a  těžký  úpadek,  jenž  postihne  právě  nejchudší  oby- 
vatelstvo, služebné,  drožkaře,  dělníky,  domovníky  a  pod.  lidi,  kteří 
důvěřivě  přinesli  jim  své  peníze. 

Mariavité  stále  byli  podezříváni,  že  přijímají  peníze  na  svou  pro- 
pagandu od  živlů  církvi  i  vlasti  nepřátelských.  Patrného  důkazu  však 
nebylo.  Teprve  nyní  p.  Krysiak,  jenž  tak  jasné  odhalil  styky  haličsk3'ch 
Rusínů  3  pruskými  hakatisty,  objevil  neočekávaně,  že  tamtéž  o  podporu 
se  ucházeli  a  ji  nalezli  i  mariavité ! 

Jejich  hnutí  v  Lodži  zaznamenává  v  poslední  době  novou  ztrátu: 
duchovní  vůdce  jejich,  bývalý  velice  činný  katolický  kněz  Eduard 
Mař  ks  složil  v  prosinci  1913  vyznání  víry  katolické  před  arcibiskupem 
Bilczewskim.  Když  mariavité  snažili  se  tento  fakt  popříti,  arcibiskup 
sám  potvrdil  jej  veřejným  listem  v  novinách. 


Rozhled  náboženský.  231 


Jitřenka  náboženské  svobody  v  Číně  značně  pobledla  tím, 
že  předsede  republiky,  který  očividně  šplhá  na  císařství,  prohlásil  nové 
koníucijské  slavnosti,  o  nichžto  sám  jako  hlava  státu  bude  přinášeti  oběti 
jménem  státu  a  obyvatelsva  s  velikou  úřední  okázalostí.  Budou-li  kře- 
sťanští úřednici  nuceni  těmto  obřadům  obcovati,  což  je  skoro  jisto,  a 
nebudou-li  chtíti,  nastane  ještě  horší  výluka  křesťanů  z  veřejných  úřadů. 

Solno  hradské  sňatky,  totiž  konkubináty  rozvedených  „že- 
hnané" suspendovaným  Kirchsteigrem,  uznány  soudem  opět  za  církevně 
i  státně  nezávadné!  K.  nyní  píše,  že  mezi  těmi,  kteří  se  k  němu 
o  takové  „sezdání"   obrátili,    jsou  i  tři  rozvedení  státní    návládní, 

tedy  úřední  strážcové  zákonů. 

* 

Assyriolog  Arno  Poebel  nalezl  ve  liladelfickém  museu  některé 
tabulky,  které  podávají  vzácné  příspěvky  zejména  ke  zprávám  baby- 
lonsko-assyrským,  nám  dosud  známým  o  st  v  oření  světa,  o  potopě 
a  o  prakrálíeh  babylonských.  Předběžnou,  zatímnou  zprávu 
o  svém  nálezu  podává  v  časopise  The  Museum  Journal  IV,  2  (červen 
1913).  Nález  je  tak  důležitý,  že  wiirzburský  assyriolog  J.  Hehn  uznal 
za  nutné  zprávu  i  německé  veřejnosti  reprodukovati  v  „Bibliscbe 
Zeitschrift  337  —  341  (roč.  XI.  [1913]).  Dlužno  ovšem  čekati,  až  Poebel 
uveřejní  kopii  nalezených  tabulek ;  již  dnes  však  možno  upozorniti,  že 
třetí,  čtvrtý  a  pátý  sloupec  jedné  nově  nalezené  tabulky  vypravuje,  že 
,,za  onoho  času  byl  Ziugiddn,  král  a  kněz  boha  Enki  (Ea),  jenž  denně 
a  neustále  sloužil  svému  bohu.  Za  tuto  zbožnost  zjevil  mu  Enki,  že 
na  žádo3t  Eulibovu  (Bél-ovu)  ustanoveno  bylo  v  radě  bohů  lidstvo  po- 
topou zničiti.  Zpráva  o  stavbě  lodi  jest  odrcena,  zachována  jest  však 
lícen,  kterak  se  zvedla  bouře.  Když  se  po  sedmi  dnech  slunce  opět 
znova  objevilo,  obětuje  Ziugiddu  býka  a  ovci.  Jako  na  XI.  tabulce  epu 
o  Gilganiešovi  se  vypravuje,  že  Utnapištim  byl  povolán  mezi  bohy, 
tak  i  dle  této  tabulky  praví  Eulib  o  Ziugiddovi :  „Život  jako  život 
boha  mu  dávám"  a  ..Věčnou  duši  jako  duši  mu  utvořím."  Hrdinové 
babylonsko  assyrských  zpráv  o  potopě  slují  bud"  Utnapištim  (Epos 
o  Gilgamešovi-Nimrodovi),  neb  Atarchasis  (jiné  zlomky  klínopisné),  neb 
Xisustras  (Berosus),  K  těm  druží  se  nyní  nové  jméno  Ziugiddu. 
Poebel  se  domnívá,  že  zpráva,  kterou  nalezl,  je  starší  než  ostatní  dosud 
nám  známé.  —  Jinou  tabulkou  možno  prý  vyplniti  mezeru  na  sloupu, 
na  němž  vytesán  byl  zákoník  krále  Chammurapiho.  —  Zvláštní  cenu 
přisuzuje  tabulce  obsahu  grammatického,  která  prý  bude  podkladem 
pevným  pro  mluvnici  jazyka  sumerského. 

■» 

V  2.  sešitě  svých  „Studií  a  textů  k  náboženským  dějinám  českým" 
Dr.  J.  Sedlák  ukazuje,  že  Husův  traktát  O  svatokupectví 
zpracován  dle  Wiklefova  De  simonia,  zvláště  pak  že  největší 
český  spis  Husův  Výklad  Desatera  a  Páteře  jest  přeložen 
z  Viklefova  Decalogu,  že  tedy  Hus  ani  zde  není  obsahově  samostatný. 


232  Kozhled   vřdeckf   a  umřleckÝ. 


Uědeck^í  a  umělecky. 

Při  nastupování  rektoráta  na  universitě  v  Berlíně  dne  15  října 
1913  pravil  rektor  Max  Pianek  ku  konci  své  přednášky  o  fysice: 
„Také  pro  fysiku  platí  zásada,  že  bez  víry  nelze  býti  spasenu,  zde 
při  nejmenším  bez  víry  v  jistou  jsoucnost  mimo  nás.  Tato  víra  určuje 
pak  směr  našemu  tvoření  a  ona  jediná  poskytuje  žádoucí  ©póry  fantasii 
v  nejistotách  tápající.  Jen  víra  taková  je  s  to  vzpružiti  unaveného  ducha 
a  rozohniti  jej  k  novým  zápasům  a  útokům. 

Badatel,  pokud  není  při  svých  pracích  veden  určitou  domněnkou, 
třeba  opatrnou  nebo  jen  prozatímní,  zříká  se  již  napřed  hlubšího  poro- 
zumění výsledků  své  práce.  Kdo  nevěří  v  jsoucnost  atomů  a  elektronů 
nebo  v  elektromagnetickou  povahu  světelných  vln,  nebo  kdo  zavrhuje 
totožnost  tepla  těles  s  pohybem,  nebude  nikdy  usvědčen  z  rozporu 
logického  nebo  přezvědného  a  nechť  také  nedoufá,  že  tímto  způsobem 
rozšíří  fysikální  poznatky.  Víra  sama  toho  ovšem  také  neučiní,  neboť 
i  oua  může,  jak  z  historie  vědy  povědomo,  vésti  k  omylům  nebo  zvrhnouti 
se  ve  fanatismus.  Má-li  tedy  zůstati  spolehlivým  vůdcem,  je  třeba 
srovnávati  ji  se  zkušenostmi  a  představami,  a  tomu  napomáhá  svědomitá, 
nezřídka  také  usilovná  a  odříkáníplná  práce.  Nebude  králem  vědy, 
kdo  není  ochoten  nebo  schopen  v  čas  potřeby  vykonávati  služby  ko- 
lečkáře ať  v  laboratoři,  v  archivu,  ve  volné  přírodě  nebo  u  psacího 
stolu.  Právě  těmito  úpornými  zápasy  tříbí  se  názor  světový.  Důležitost 
a  smysl  tohoto  poznání  ocení  jenom  ten,  kdo    na    svém    vlastním    těle 

okusil  tvrdost  těchto  bojů". 

* 

Energetický  imperativ  monisty  W.  Ostwalda  přikazuje: 
Neplýtvej  žádnou  energií,  nýbrž  využitkuj  každou  co 
nejvíce.  Takto  chce  O.  neúprosný  zákon  o  rozptylování  energie  a 
vyrovnávání  tepelných  rozdílů  —  jen  vyšší  teplota  totiž  vůči  nižší 
vykonává  práci,  ale  ne  celá  se  v  práci  přeměňuje,  nýbrž  část  se  vyplýtvá 
na  pouhé  oteplení,  tedy  vyrovnání,  jež  se  končí  nečinným  klidem, 
smrtí  (entropie)  —  když  ne  překonati  tedy  aspoň  zvolniti  rozumn^^^m 
zužitkováním.  O.  myslí,  že  svý^m  energetismem,  který  platí  o  veškerém 
dějstvu,  překonává  materialismus.  Zatajuje  si  však,  že  zákony  energetismu 
u  dějstva  duševního  selhávají;  víme  sice,  že  jakási  tělesná  energie 
se  u  nich  ztrácí,  tedy  asi  proměňuje,  ale  jich  samých  už  měřiti  nedo- 
vedeme a  nedovedeme  proto  ani  určiti,  kolik  té  neb  oné  energie  se 
mění  v  práci  a  kolik  se  rozptyluje.  Proto  jest  i  jeho  hodnocení 
energií  zcela  libovolné.  Stupnice  její  řídí  se  mu  dle  toho,  jak  složité 
jsou  pochody  proměuovací :  čím  složitější  totiž  jsou,  tím  více  energie 
se  pr^^  rozptyluje,  a  proto  je  výsledek  složitějších  tím  cennější ;  mimo- 
volně  připomíná  to  pochod  destillační.  Nejcennější,  jest  i  Ostwaldovi 
energie  duševní,  jelikož  u  ní  zbytek  nebo  výsledek  práce  jest  fysicky 


Rozhled  vědecký  a  amělecky.  233 

jaksi  nejmenší.  Vedle  tohoto  zajisté  nedostatečného  měřítka  energií 
stanoví  O.  jeitě  jiná,  důležitost,  prospěšnost  pro  zachování  života  a  pod. 
Jako  zboží  je  tím  vzácnější,  čím  méně  ho  jest,  tak  též  výsledky 
všelikých  energií.  Celkem  tedy  redukuje  se  Ostwaldův  imperativ,  jak 
kterýsi  kritik  praví,  na  praobyčejné  a  dávno  známé  technické  pravidlo: 
z  prostředků  k  jednomu  cíli  vedoucích  použij  toho,  který  vyžaduje 
nejméně  energie.  Dle  toho  sám  O.  svého  imperativu  nešetřil,  vyplýtvav 
na  důkaz  jeho  zbytečně   tolik  energie. 

Spolupracovník  Oswaldův  na  poli  přírodovědném,  jenž  však 
uchránil  se  monistických  pošetilostí,  chemik  Ludvik  Staudenmaier 
ve  Freisingen  použil  nauky  o  energii  k  výkladům  jevu  magických 
(okkultismu,  spiritismu,  somnambulismu  atd.)  Jádro  jejich  spatřuje  ve 
vyzařování  energie  ze  smyslověduševné  bytosti  lidské 
samostatnou  činností  středisk  podvědomí.  Hallucinace 
(oční,  ušní,  motorické)  působí  v  abnormálních  případech  (na  př.  dospí- 
vání) u  osob  bohatou  zásobou  energie  opatřených  jakési  rozprašování 
atomů  na  venek,  promítaná  energie  tato  provádí  ony  jevy  především 
pro  citlivou  osobu  samu  (medium),  která  tyto  svoje  stavy  přenáší  také 
na  jiné  méně  citlivé  účastníky,  aby  viděli  a  slyšeli,  co  ona  slyší, 
stolohyb  a  pod.  prováděli  s  ní.  Uran  a  radium  v  těle  prý  jsou  hlavními 
dodavateli  této  překypující  energie. 

Vše  to  je  snad  možné,  ale  hlavním  pramenem  jevů  těch,  aspoň 
ve  veřejných  představeních,  bude  asi  přece  jen  obratné  kejklířství, 
čímž  nebudtež  popírány  zcela  zaručené  a  magnetickou  energií  vy- 
světlitelné výkony  zmíněných  jednotHvých  osob  (zvláště  děvčat  kolem 
1.3.   roku).    O   í.  z.  podvědomí  úsudk}"  psychologův,  jak  známo,  velice 

se  rozcházejí. 

* 

Příčinou  smrti  proudem  elektrickým  jest  podle  Dra 
S.  Jelínka  ve  Vídni  bud"  ochromení  činnosti  srdeční  nebo  orgánu 
dýchacího  nebo  otřesení  mozku,  vedle  ještě  jiných  poruch  činnosti 
orgánů  těla  lidského  V  mnohých  případech  nastává  však  jen  smrt 
zdánlivá,  která  arci,  není-li  po  ruce  odborné  pomoci,  končí  smrtí  sku- 
tečnou. Proud  elektrický  nepůsobí  také  na  každé  individuum  stejně; 
rozhodujícím  je  tu,  byl- li  postižený  zasažen  proudem  elektrickým  náhle 
nebo  byl-li  na  úder  již  napřed  připraven. 

Mnozí  dělníci  elektrotechničtí  snesou  nezřídka  proudy  značné 
síly,  aniž  by  jim  bylo  ublíženo,  jmi  opět,  přišli-li  nepředvídaně  do 
styku  8  elektrick3^m  vedením,  klesnou  mrtvi,  třeba  že  proud,  který 
je  zasáhl,  byl  slabý.  Nejčastější  příčinou  úrazu  bývá  dotyk  neisolo- 
vaného,  proud  vodícího  drátu,  zvlášť  stojí-li  postižený  na  zemi.  Půda 
vlhkem  prosáklá  je  také  nebezpečnější  nežli  země  suchá.  Není  nebez- 
pečno dotknouti  se  proudovodného  drátu  toliko  jednou  rukou,  stojí-li 
Člověk  na  předmětu,  který  proud  nevodí.  Proto  předpisy  pojednávající 
o  pomoci  při  úrazech  proudem  elektrickým,  varují  každého,  aby  se 
nedotýkal  postiženého,  pokud  není  dokonale  od  země  isolován,  nebo 
pokud  pomáhající  sám  nestojí  na  předmětu  proud  nevodivém.   Je  také 


234  Rozhled  vědecký  a  nraěleoký 


velmi  nebezpečno  dotýkati  se  přetrhaných  drátů  telegrafních  a  tele- 
fonních, protože  není  nikdy  známo,  není-li  přetržený  drát  v  průběhu 
své  trati  v  dotyku  s  vedením  proudů  silných,  jakých  se  užívá  k  po- 
honu elektrických  drah  nebo  k  převádění  proudu  v  závodech  průmy- 
slových. Bylo  by  záhodno  zvláště  školní  mládež  v  tomto  směru  důkladné 

poučiti. 

* 

Zajímavé  pokusy  s  magnety,  plovoucími  na  vodé, 
konal  professor  J.  J,  Thomson.  Nad  miskou,  vodou  naplněnou,  zavěsil 
do  prostřed  silný  magnet  tak,  aby  jižní  pól  byl  dole.  Menší  magnety 
upevnil  pak  na  korkové  deštičky.  Hodí  li  se  takovýto  magnet  do  vody^ 
snaží  se  dosíci  positivním  pólem  svým  pólu  negativního  na  magnetu 
zavěšeném  nad  nádobkou;  plove  tedy  jistou  dobu  po  vodě,  než  za- 
ujme určité  místo  pod  magnetem  velkým.  Vhodírae-li  do  vody  magnet 
druhý,  přidruží  se  k  prvnímu  a  postaví  se  k  němu  rovnoběžně.  Další, 
třetí  magnet,  utvoří  s  dvěma  již  plovoucími  pravidelný  trojúhelník, 
čtvrtý  změní  trojúhelník  ve  čtverec,  pátý  utvoří  pravidelný  pětiúhelník. 
Vhodíme-li  do  vody  magnet  šestý,  vybočí  jeden  magnet  z  pětiúhel- 
níkového obrazce  a  pluje  do  prostřed,  kdežto  nově  přibylý  zaujme 
jeho  místo  v  otevřeném  pětiúhelníku.  Sedm  magnetů  utvoří  pak  prav. 
šestiúhelník  kolem  magnetu  uprostřed  plovoucího,  osmý  utvoří  sedmi- 
úhelník, kdežto  při  devíti  odbočí  opět  jeden  a  plove  do  středa  a  devátý 
zaujme  jeho  místo. 

Thomson  soudí  z  toho,  že  i  částice  atomů,  které  si  v  jejich 
nepředstavitelném  rozměru  myslíme  jako  volně  v  prostoru  se  pohy- 
bující, reagují  na  přitažlivost  těles  bud  kladně  nebo  záporně  elektrických. 

Drobounký  přístrojek  pro  bezdrátovou  telegrafii,  kterým  lze 
snadno  přijímati  telegramy,  vysílané  z  bezdrátových 
stanic,  zhotovil  francouzský  inženýr  Justi  Landry.  Jako  tykadla 
k  zachycování  vln  lze  při  tomto  aparátu  použíti  třeba  i  vodovodní  roury, 
nebo  kovových  Částí  vozu  nebo  automobilu.  Kde  těchto  pomůcek  není, 
lze  aparát  připnouti  bud  k  plechovým  střešním  žlabům  nebo  k  od- 
padním rourám,  k  drátěným  plotům  zahrad  i  k  jiným  kovovým  se 
zemí  spojeným  předmětům.  Ba  postačil  prý  i  hřebík  neb  nebozes  za- 
vrtaný do  vyššího  stromu,  aby  přístroj  na  elektrické  vlny  reagoval. 
Tímto  způsobem  bylo  lze  odposlechnouti  telegramy  z  Eiťelovy  véže 
ze  vzdálenosti  až  40  km  od  Paříže.  Při  vzdálenostech  kolem  1000  km 
fungovaly  jako  tykadla  telefonové  dráty,  vedené  po  sloupech  podél 
silnic.  Aparát  hlásí  také  atmosférické  bouře,  jejichž  výboje  jsou  v  na- 
slouchátku slyšitelný  jako  zvlášť  syčivý  zvuk. 

* 

O  paleontologii,  dle  Haeckela  vedle  srovnávací  anatomie 
a  ontogenie  hlavním  to  prameni  nauky  o  vývoji  živoků,  píše 
referent  zářijového  přírodnického  sjezdu  ve  Vídni  prof.  O.  Ábel  (Natur- 
wiss.  1914,  2),  že  paleontologii  ještě  mnoho  třeba  pracovati,  než  se 
může  oněm  dvěma  vědám  ve  vytčeném  úkolu  postaviti  rovnocenně  po 


Rozhled   vědecký  a  uniělpcký.  23i> 


bok.  Právě  v  tom  byly  zásadní  dvě  chyby  dřívějška,  že  časový 
postup  útvarů  rozhodoval  neprávem  o  příbuznosti,  a  že  příbuznost 
tvarů  zaměňována  neprávem  s  příbuzností  stavby  (analogie 
8  homologii),  dle  čehož  sestrojovány  rodokmeny  naprosto  nesprávné, 
ačkoli  mnohdy  šlo  jen  o  přizpůsobení  rodů  zcela  různých  k  zevnějším 
podmínkám.  Celkem  je  dosud  známo  asi  10  rodových  řad,  kdežto 
ostatní  řady  mylně  fylogenetickými  nazývané  jsou  jen  řadami  stupňo- 
vitými. Ábel  znova  zdůrazňuje  zákon,  jejž  1893  L.  Dollo  stanovil 
a  Reinhardt  1908  zkoumáním  koňské  pleiudaktylie  potvrdil,  že  není 
t.  ř.  morfologických  atavismů,  že  totiž  ústrojí  zakrnělé  nebo 
zmizelé  nikdy  se  v  kmenové  řadě  neobnovuje,  nýbrž  nanejvýš  za 
obnovených  stejných  okolností  životních  anatomicky  jiným  ústrojím 
nahrazuje. 

Slez  i  na  počítána  mezi  t.  z.  zbytečná,  po  případě  škodlivá  ústroji 
živočišného  těla,  proto  také  bez  rozpakův  odstraňována  nejen  při  cho- 
robách vlastních,  nýbrž  i  takových,  které  se  zdály  nějak  s  ní  souviseti. 
Nynější  chirurgie  stala  se  opatrnější.  Ačkoliv  úkol  onen  ještě  pořád 
vymezen  není,  přece  shledáno  důležité  účastenství  sleziny  při  h  aemolysi 
a  různých  chorobách  krevních,  z  nichž  některé  s  odstraněním  sleziny 
vyléčeny,  u  jiných  sice  souvislost  zjištěna,  ne  však  ještě  tolik,  aby 
chirurgické  zasažení  se  tím  bezpečně  říditi  mohlo.  Zjištěnější  již  jest 
účastenství  sleziny  co  do  výměny  železa  v  těle:  siezina  je  skla- 
dištěm uvolněného  železa,  podobně  jako  játra,  jen  že  ne  tak  houžev- 
natým, jako  siezina  a  proto  ji  jen  z  části  mohou  nahraditi ;  vyjmutí 
sleziny  znamená  tedy  částečnou  ztrátu  železa  pro  krev  tak  potřebného. 

Ze  zkušební  síně  lékařské  do  nedávná  vypravována  anekdota, 
jak  se  professor  táže  Aesculapiova  žáka  po  úkolu  sleziny.  Žák  vzpo- 
míná, ale  nevzpomene  a  vyrazí  ze  sebe  jen,  že  to  věděl,  ale  zapomněl. 
„Nešťastníce  1  vzkřikne  professor,  vy  jediný  na  celém  světě  jste  to 
věděl  a  vy  to  zapomenete;  tušíte,  jaká  to  ztráta  pro  naši  vědu?  !"^ 
Dnes  by  už  tato  anekdota  nebyla  moderní. 

Cosi  podobného  jest  asi  se  slepým  střevem  a  jeho  červo- 
vitým  přívěskem.  Domněnka,  že  je  to  zbylý  a  zbytečný  ústroj  zvířecí, 
nemá  vědeckého  důvodu.  Není  jím  to,  že  některá  zvířata  je  mají  vy- 
vinutější než  člověk.  JsOU  to  býložravci.  na  př,  králíci,  kteří  ho  potře- 
bují pro  množství  potravy;  za  to  mnozí  masožravci  mají  střevo  to 
menší  než  člověk.  Ze  přívěsek  může  u  lidí  scházeti  nebo  býti  beze 
škody  vyňat,  nic  nedokazuje;  jsou  to  právě  jedinci  deformovaní,  u  nichž 
sousední  podobně  utvářené  ústrojí  nedostatek  vyrovnává.  V  přívěsku 
tvoří  se  t.  ř.  hormony,  látky,  které  střeva  povzbuzují  ke  stupňo- 
vaně činnosti.  V  nedostatečné  čmnosti  jejich  a  zácpě  odtud  vznikající 
třeba  totiž  hlavně  hledati  původ  zánětu  slepého  střeva,  totiž  ne 
samého  střeva,  nýbrž  onoho  přívěsku  ;  Američané  zavedli  pro  zhoubnou 
nemoc  tu  výraz  appendicitis.  Domněnky,  že  nemoc  pochází  od 
cizích  tělísek  do  přívěsku  vniklj^ch  (email,  jádra,  kostečky,  guma, 
houby   atd.j  jsou    pouhými   fantasiemi.    Zánět    střeva   i  přívěsku  může 


236  Rozhled  vědecky  r  umělecký. 

Tzniknouti  jako  jiné  záněty,  katary  střevní,  zvláště  při  chřipce 
a,  jak  už  podotčeno,  při  zácpě,  při  „zkaženém  žaludku"  vůbec;  zdal; 
výlučně  masitá  strava  také  spolupůsobí,  není  zjištěno.  Někteří  poukazují 
na  tuto  okolnost  proto,  že  je  to  nemoc  hlavně  „civilisovaných",  což 
jest  pravda ;  méně  pravdou  zdá  se  býti,  že  příčinou  také  jest  nadvýživa, 
jelikož  i  venkované  vyvinují,  jak  známo,  důkladný  apetit  na  maso 
a  to  právě  tehdy,  kdy  nejméně  pracují,  v  zimě.  Dle  chirurga  Riedela 
zemřelo  v  Německu  1870 — 1902  asi  150.000  lidí  touto  nemocí,  tedy 
po  souchotinách  nejvíc,  víc  než  tyfem  neb  cholerou. 

* 

V  Německu  bude  vystavěno  nové  museum,  jehož  plány  jsou 
již  hotovy  a  k  jehož  vybudování  nabídli  četní,  na  slovo  vzatí  učenci 
a  odborníci  své  vědomosti  a  zkušenosti.  V  nejhornějším  patře  bude 
oddělení  pro  astronomii,  kde  budou  vystaveny  modely  a  obrazy  zná- 
zorňující vývoj  hvězdáren,  počínaje  hvězdárnami  starých  Arabů,  pak 
hvězdárnou  Tyto  de  Brahe  a  Jana  Hevela  až  k  nynějším  moderním 
observatořím  bvězdářskoíysikálním. 

V  oddělení  tomto  budou  umístěny  staré  i  nové  přístroje,  kterých 
se  užívalo  k  určení  polohy  a  pohybu  hvězd  a  bude  tu  také  příslušnými 
planetariemi  znázorněno,  kterak  si  lidé  za  různých  věků  představovali 
pohyb  země  a  hvězd.  Zvlášť  zajímavým  bude  planetárium,  které  bude 
míti  osm  metrů  v  průměru  a  z  jehož  středu  bude  lze  návštěv- 
níkům musea  pozorovati  polohu  slunce,  měsíce  a  hvězd,  při  čemž 
tělesa  nebeská  budou  se  pohybovati  tak,  aby  v  tu  kterou  hodinu 
nalézala  se  ve  vzájemné  poloze,  v  jaké  nalézají  se  ve  skutečnosti  na 
obloze  nebeské. 

Pohyb  těles  nebeských  dle  nauky  Koperníkovy  bude  znázorněn 
ve  druhém  planetáriu  průměru  devítimetrového.  íStrop  bude  předsta- 
vovati klenbu  oblohy  se  sluncem  a  ostatními  stálicemi,  mezi  nimiž 
budou  se  pohybovati  planety  jako  ve  skutečnosti. 

Museum  bude  míti  také  věž  pro  bezdrátovou  telegrafii  a  telefonii, 
pro  niž  dodá  potřebné  elektrotechnické  zařízení  společnost  pro  radio- 
grafii.  Na  této  věži  bude  také  umístěna  skupina  přístrojů  geodetických 
a  meteorologických.  Uvnitř  bude  zavěšeno  Foucaultovo  kyvadlo  kromě 
jiných  aparátů,  potřebných  k  pokusům  akustickým,  mechanickým  a 
thermickým,  a  vůbec  k  pokusům,  k  nimž  je  třeba,  aby  konaly  se 
vysoko  nad  zemí. 

Druhé  patro  jest  určeno  pro  fysiku  a  chemii.  Budou  zde  tedy 
přístroje  pro  mechaniku,  pro  elektrotechniku,  telegraf,  telefon,  pro 
teplo,  akustiku  a  optiku.  Několik  sálů  bude  upraveno  pro  umístění 
hudebních  nástrojů  od  dob  nejstarších  až  po  naše  Časy.  Oddělení 
chemie  bude  míti  laboratoře  starých  alchymistů  až  po  naše  pracovny 
nejnovější  chemie;  bude  tu  zvláštní  demonstrační  sál  pro  chemické 
pokusy  a  místnost,  znázorňující  chemický  velkoprůmysl. 

První  patro  bude  upraveno  jako  galerie  pomníků  významných 
badatelů  a  inženýrů;  vedle  toho  budou  zde  oddělení  pro  vodárny, 
kanalisace,  osvětlování,  větrání    a  pro  vytápění;    zvláštní    křídlo    bude 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  237 

sloužiti  pro  tkalcovny  a  prádelny,  pro  koželužny,  papírny,  tiskárny 
a  jiné. 

Přízemí  jest  určeno  pro  hutnictví  a  hornictví.  Postupně  bude  ta 
znázorněno  vyhledávání  ložisek  rud  a  uhlí  až  k  jejich  těžení  a  zpra- 
cováni. Obrábění  a  zpracování  kovů  bude  vidirelno  ve  slévárnách, 
válcovnách  a  kovárnách  ;  budou  tu  dále  soustruhy  a  hoblovací  stroje, 
větrné  motory,  vodní  kola,  turbiny,  parní  stroje  a  kotly,  plynové  a 
olejové  motory  všech  soustav.  V  jiném  křídle  bude  umístěno  dopravnictví, 
kde  budou  vystaveny  různé  vozy,  saně,  kola,  automobily  a  lokomotivy  ; 
k  tomu  bude  se  družiti  oddělení  pro  stavbu  silnic,  mostů  a  tunelů, 
kde  bude  též  umístěn  vzácný  model  gotthardského  tunelu.  Nebude 
opomenuta  ani  stavba  lodí  a  vzduchoplavba,  kteráž  bude  umístěna 
v  prostoře  vysoké  s  prostornými  galeriemi. 

V  hutnictví  a  hornictví  budou  zvlášť  pozoruhodný  modely  dolů 
a  hutí  8  jejich  zařízeními  od  dob  prvního  kutání  až  po  naše  doby. 
Bude  tu  lze  viděti  též  dolování  na  sůl  pomocí  vody,  jak  se  kdysi  ve 
Wieličce  dolovalo,  dále  všecky  těžné  stroje,  třaskaviny,  kahance,  pří- 
stroje bezpečnostní,  všechny  nástroje,  počínaje  nebozezem  a  konče 
moderními  stroji  jak  dopravními  tak  i  různými  čerpadly  a  ventilátory. 

Na  lesním  a  lučním  okruží  Vídně  má  se  zbudovati  rakomské 
lidovědné  museum,  sestávající  z  řady  chalup  ve  slohu  jednotlivých 
zemí  s  památkami  jejich ;  náklad  má  nésti  každá  země  pro  svůj  dům. 

* 

Nové  směry  v  krásném  písemnictví  ruském  rostou  jako  houby  po 
dešti.  Po  symbohstech  a  dekadentech  devadesátých  let  minulého  století 
přišli  „akmeisté"  i  „adamisté",  a  posléze  mnoho  hluku  nadělali  futu- 
risté (=  budoucníci)  svými  almanachy  „Poliček  společenskému 
vkusu",  „Neo- futurismus",  „V  yzvání  společenským 
vkusům",  kde  mladí  básníci  „vyhazují  s  Parolodi  současnosti  Puškina, 
Dostojevského,  Tolstébo  ..."  a  hrdě  hlásají,  že  pouze  oni  jsou  „tvář 
naší  doby".  Futurismus  jest  —  dítkem  Západu,  Itálie,  kdež  básník 
F.  Marinetti,  v  jehož  osobě  spojen  exotismus  východního  Afričana 
8  cynickj^m  Ihářstvím  Pařížana  i  komediantstvím  Neapolitána,  v  šílené 
domýšlivosti  a  touze  po  sensaci  dal  povel  k  obnovení  poesie  a  vyhnání 
z  ní  všeho  zastaralého.  Pod  jeho  buřieský  prapor  sešli  se  mladí  italští 
básníci,  plni  boje,  ohnivosti  a  ve  Figaru  20.  února  1909  uveřejnili 
svůj  manifest,  kdež  prohlásili,  že  „chtějí  opěvovati  lásku  k  nebezpe- 
čenství, návyk  energii  a  smělosti ;  zmužilost,  odvaha,  vzpoura  budou 
základními  prvky  naší  poesie.  Dosud  literatura  opěvovala  nehybnost, 
extasi  a  sen.  My  chceme  velebiti  nastupující  hnutí,  horečnou  bezesnost, 
rychlý  pochod,  salto  mortale,  poliček  a  ránu  pěstí."  V  Itálii  futuristé 
provedli  mnoho  v  reformě  formy  verše  a  vynálezu  nových  zvukův 
i  založili  určitou  literami  školu,  vychvalující  „pěst  i  poliček"  a  toužící 
po  sensaci  a  skandálu. 

Ruští  futuristé  počítají  rovněž  na  úspěsh  skandálu  a  poličkují 
společenské   mínění,    nemajíce  jinak    vlastních   ideí,  ani  vlastní  školy. 


^28  Ro/.hlťd   vědfcký  a  nmělecký. 


tvoříce  již  nyní  několik  „frakcí",  jež  se  navzájem  potírají,  Vznikše  na 
rozvalinách  symbolismu,  přijali  některé  součástky  tohoto  směru,  nejzazší 
individualismus,  esthetické  opovržení  „davem",  tvoření  nových  slov, 
nejasnost  jazyka,  což  zvláště  znamenati  na  petrohradském  „egořutu- 
rismu"  (hlásání  sobectví,  egoismu  v  poesii  budoucnosti),  jehož  hlavou 
byl  jinak  nadaný  Igor  Séverjanin.  Týž  svými  verši  v  knize 
„Hromem  klokotající  pohár"  vnesl  v  poesii  ruskou  svěží  proud, 
nové  a  jasné  tóny,  opojující  vůni  květů,  nová  slova,  volená  s  umě- 
leckým vkusem.  Mnohé  jeho  verše  vynikají  silou,  světlou,  jasnou  náladoa, 
již  marně  bychom  hledali  u  jiných  futuristů,  kterých  se  Sěverjanin  na 
dobro  zřekl,  přilnuv  k  přírodě  a  Tutéevovu  pantheismu.  Skupina 
moskevských  „k  ubo  -  f  u  t  u  ri  s  tů",  „rečitvůrců",  počítá  jen  na  křik, 
hluk,  skandál  svými  referáty  o  „v^^kořisťovatelích  schřadlých  žab",  svými 
verši,  jako  jest : 

„Po  hlouposti  zrzavé  toužím!" 

nebo  básnickou  perlou,  Činící  dojem  nesmyslného  třeštění  pomatených  lidí: 

„Dyr-bul-cyl 

ubeí^čur 

skum 

vyso-bu 

r-l-ez." 

Autor  tohoto  nesmyslného  skupení  zvuků,  ne  slov,  A.  Kručených,  je 
přrtsvědčen,  že  je  to  pra  á  poesie.  Podobné  nesmyslné  hromadění  zvukův 
podává  V.  Chlěbnikov,  rovněž  vysi>ko  o  sobě  myslící.  Kazanští  „neo- 
ťuturisté"  s  hrdostí  přisvojují  si  název  „šílenců",  chlubí  se  na 
každém  kroků  zmateností  svých  pojmů,  sobě  odporujících,  zavrhují 
všeobecně  uznaný  jazyk  a  píší  jakýmsi  „zmoudřelým"  jazykem,  jemuž 
nikdo  nerozumí.  Na  Rusi  zvedá  se  oprávněný  odpor  proti  takovým 
básníkům,  snažícím  se  poesii  obmeziti  skřtíky,  jaké  vydávají  snad  opice, 
ale  ne  lidé.  Degenerace  vyložená! 

Koncem  minulého  roku  známý  kritik  K.  Arabažin  měl  přednášku 
o  Leonidu  Andrejovu  před  četným  posluchačstvem,  kdež  dospěl  k  zá- 
věrku, že  Andrejev  „utrpěl  íiasco  ve  všech  svých  literár- 
ních posicích".  A  u  nás  nemají  nic  pilnějšího,  než  překládati  jeho 
povídky  i  dramata,  protože  v  nich   plno  —  „rouhačství". 

Za  „krále  básníků*  ruských  v  Uméleckém  saloně  v  Moskvě 
po  přednášce  básnířky  Siolicové  zástupci  všech  směrův  a  škol  pro- 
hlášen byl  K.  D.  Balmont,  podle  obyčeje  fracouzských  spisovatelů 
voliti  si   „krále   básníků". 

Mezi  luab.  S.  A.  Tolstou  i  její  dcerou  A.  L.  Tolstou  vede  se 
spor  o  denníky  Tolstého  za  poslední  léta  minulého  století.  Žádná 
z  nich  nechce  ponechati  druhé  denníky  ty;  i  navrhla  dcera  matce,  by 
byly  pořízeny  kopie  denníků,  jichž  otisky  dostaly  by  se  oběma.  Prvý 
ze  čtyř  svazků  toho  „Denníku  L.  N.  Tolstého",  počínající  r.  1900, 
vyjde  na  jaře.  K  tisku  se  chystají  dopisy  L.  N.  Tolstého,  jichž  doufají 
nebrati  na  15.000. 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  239 

M.  Gorkij  vrátil  se  v  poslední  den  r.  1913  z  Capri  přes  Berlín 
do  Ruska;  první  3  neděle  ztrávil  v  Mustavjakách  ve  Finsku,  odkudž 
se  přestěhoval  na  statek  J.  D.  Sytina  nedaleko  Moskvy.  Je  prý  úplně 
xdráv  a  prodal  prý  svá  literární  díla  asi  za  půl  milionu  rublův. 

Evropské  a  zvláště  ruské  divadlo  prožívá  těžkou  krisi. 
Pozorovati  boj  různých  hesel,  množství  knih  o  divadelních  otázkách. 
V  časopise  ^Teatr  i  iskasstvo''  č.  46.  a  48.  za  rok  1913  AI. 
Voznesenskij  a  Homo  Novus  (pseud.  A.  R.  Kugela)  spojují  krisi 
divadla  s  krisi  mravouky.  „Znovuzrození  divadla",  praví  Vozn., 
„možno  ovšem  jen  se  zQOvuzrozením  jediného  zákliduího  kořene  jeho: 
živé  lidské  mravouky.  O  ukončení  propagandy  nemravných  ideí 
a  nálad  .  .  .  zajímá  se  i  život,  i  literatura,  i  umění  —  ale  nejvíce  ze 
všech  divadelní  umění.  Všecko,  čím  chtěli  nahraditi  skutečnou  mravo- 
oku,  tuto  organickou  tkáň  divadla,  neujímalo  se  a  nerostlo,  jako  se 
neujíraá  a  neroste  dřevěná  noha,  nahrazující  skutečnou  nohu  .  .  .  Odtud 
„úpadek  divadla"  spojen  „s  úpadkem  mravouky". 

Homo  Novus  ukazuje,  jaké  oblibě  na  jevišti  těšil  se  „nejkřesťan- 
štější dramatický  spisovatel  —  Ostrovskij",  upozorňuje,  že  divadelních 
kusů  je  nyní  hojnost,  dramatických  spisovatelů  ještě  více  než  kusů, 
repertoiru  však  není,  „neboť  není  živého  mravoučného  repertoiru  od 
spisovatelů,  vychovaných  mrtvou  amorálností  .  .  .  Ovzduší  spisovatelské 
tvorby  je  plno  filosofie,  esthetismu,  ale  nemá  prostého  dobra,  onoho 
lidského  požehnání,  bez  něhož  Ostrovskij.  veliký  dramatický  spisovatel, 
nebyl  by  s  to,  aby  napsal  pro  jeviště  ani  hloupou  komedii .  .  .  Obecen- 
stvo má  až  po  krk  i  filosofických  pochybností,  i  esthetické  zlosti, 
i  všeliké  amorálky  i  polomorálky  s  jeviště.  Obecenstvo  zatoužilo  po 
prosté  pravdě  a  kráse,  po  těchto  jedině  velikých  ideálech.  Třebas  jen 
zápalkou  posviť  duši,  ale  posviť !  Třebas  jen  podpatkem  kopni  do  zla, 
ale  kopni ..." 

„Všecko  více  méně'',  píše  dále  Homo  Novus,  „touží  po  obnovení 
a  omlazení  života  .  .  .  Divadlo  obnoví  se  divadelním  nadáním  velikých 
herců  nebo  velikých  spisovatelů  a  poněvadž  nadání  není  možno  bez 
nadšení,  béz  náboženské  idey,  nutno  míti  za  to,  že  obnovení  di- 
vadla bude  proniknuto  náruživým  hledáním  smyslu  ži- 
vota... A  všecko  nešiěstí  Maeteriincků,  Brjusovů,  Belmontů,  Blokův 
a  Vjqč.  Ivanovu  .  .  .  spočívá  v  tom,  že  u  nich  nemůžeme  nalézti  ničeho 
o  smysle  života,  že  neslyšíme  u  nich  vyzvání  k  boji,  nesetkáváme  sě 
u  nich  s  ospravedlněním  dobra,  potupením  zla,  nýbrž  že  naopak  všichni 
učí  nás  hledati  chut  v  hořkém,  hledati  h  řké  ve  sladkém,  lživé 
v  pravdivém",  což  jest  zvrácením  podstaty  divadla,  jakožto  činného 
bnje  vášní,  jako  potyčky  dobra  i  zla.  „Ostrovskij  proto  je  veliký  jnko 
spisovatel  dramatický,  že  je  dojemný  jako  básník  srdce.  I  jsa  často 
špatným  technikem  jeviště,  je  všemi  milován  jako  rovný,  protože  srdce 
srdci  zprávu  podává.  Také  o  hercích  řeknu  totéž.  Buďte,  jak  chcete, 
čímkoliv!  Ale  jedno  je  důležito,  nutno  a  nevyhnutelno:  vášeň,  srdce, 
odevzdání   části    vlastní    duše    obecenstvu    na    ukojení   jeho    emočního 


240      Rozhled  vědecký  a  aměleck<-. 


hladu.  Není  víry  —  v  tom  spočívá  ,krise  divadla*.  Nejen  víry,  jako 
díla  života,  nýbrž  i  vznětů  víry,  extasí,  očišťujících  srdce  ..." 

S.  Ljuboš  v  Sovremenném  Slově  č.  2.  2084.  ukazuje  na 
zhrubění  divadla,  kde  výjevy  zhovadilých  rvaček  neustále  se 
©pakují.  Odporně  se  perou  v  „Dědicích"  hr.  A.  Tolstého,  v  „Žárlivosti" 
M.  Arcybaševa,  v  „Tržním  domě"  Surgučeva  ,  .  .  Takové  hrubé  výjevy 
možno  beztrestně  předkládati  divákům,  již  nikterak  se  neurazí,  když 
v  Petrohradě  představí  jim  do  nahá  svlečenou  ženskou.  Je  prý  to 
v  pořádku  pro  „vznešené  poetické  cíle",  které  má  divadlo. 

* 

Po  mnohých  odkladech  zahrálo  pražské  Národní  divadlo  konečné 
6.  února  dloubo  slibované  Claudelovo  mystérium  „Zvěstování". 
Naděje,  které  jsme  do  provedení  cenného  díla  katolické  poesie  skládali, 
nebyly  všecky  splněny.  Snad  ani  jinak  nemohlo  býti.  Uvažme  okolnosti^ 
za  jakých  výjimečné  dílo  bylo  hráno.  Claudel  napsal  mystérium,  ode- 
hrávající se  ve  středověké  Francii,  kdesi  u  Remeše,  u  nás  v  Cechách, 
kde  silně  na  něho  působila  gotika  staré  katolické  Prahy,  feudální  ráz 
ruin  panských  hradů  (Trosky),  reminiscence  grálské  poesie,  pojící  se 
ke  Karlštýnu  a  mystika  poutního  mariánského  hradu  Svatoborského 
u  Příbrami .  . .  Kdo  z  upřímných  Cechů  nepřilnul  by  již  předem  k  dílu, 
které  nese  takový  pel  ryzího  umění  a  vydechuje  tolik  známé  vůné 
drahých  domácích  krajů?  Po  provedení  hry  na  malé  scéně  pařížské  a 
po  německy  bezohledném  sehrání  v  Hellerau,  co  bylo  přirozenějšího, 
než  že  velká  česká  scéna,  representující  nás  nejočividněji  před  celým 
světem,  nabídla  básníkovi  důstojné  provedení,  mající  již  ráz  oíficielního 
uvedení  hry  do  světového  repertoiru.  Elritik  a  básník  Miloš  Marten, 
sám  osobní  přítel  Claudelův,  ujal  se  s  režisérem  namáhavé  práce  vy- 
praviti dílo  co  nejdokonaleji  a  co  nejvíce  v  intencích  básníkových. 
A  přece  radost  naše  nebyla  úplná.  Mnoho  z  toho,  co  bylo  dobré  a  de- 
likátní, spadá  na  vrub  pana  Martena  a  jeho  ušlechtilé  choti.  Mnoho 
pěkného  lze  přičísti  dobré  vůli  pana  Kvapila  i  našich  herců.  Ze  tolik 
snahy  nedovedlo  předvésti  nám  dílo  v  celku  harmonickém,  sluší 
shledávati  v  díle  samém  a  v  poměrech,  do  jakých  zavlečeno  naše  re- 
produkční umění.  Dílo  samo,  jsouc  naprosto  originelním  pokusem  o  du- 
chovní drama  moderní,  kladouc  váhu  i  na  lahodu  a  rytmickou  krásu 
řeči,  pracujíc  však  methodou  naturalistickou  —  umožňuje  několik 
způsoDŮ  scénické  reprodukce  a  poskytuje  volné  pole  režiserské  indivi- 
dualitě tím  spíše,  že  básník  sám  určité  a  jasné  představy  o  jevištním 
provedení  neměl  a  činil  všeliké  podrobné  návrhy,  které  později  měnil. 
Proto  lze  vysvětliti,  že  vedle  tolika  dobrých  detailů  bylo  drama  sehráno 
bez  jednotné  koncepce  režiserské,  že  každé  jednání  bylo  hrou  samo 
pro  sebe,  vždy  s  úpravou  i  náladou  odlišnou  od  přechozích.  Krásný, 
pevný  gotický  portál,  který  znamenitě  objímal  všechny  scenerie  dra- 
matu, nedovedl  přece  jen  dodati  stylovosti,  po  které  se  snad  režie  ani 
nepachtila.  Jsme  toho  náhledu,  že  Národní  divadlo,  které  tolik  již  uči- 
nilo pro  Shakespeara,  mělo  před  „Zvěstováním"  zahráti  některou  ze 
slavných    posvátných    her   katolického   básníka    Calderona   —   takový 


Rozhled   vědeckv  a  umělecký.  241 


Kvas  krále  Baltasara"  chcete-li  —  která  by  svojí  monumentalitou 
donutila  režii  k  jednotné  koncepci  výpravy.  Claudel  jeví  vedle 
Calderona  ovšem  všechny  dobré  i  zlé  vlastnosti  několika  století  dalšíbo 
vvvoje.  především  však  neschopnost  dítěte  dvacátého  století,  udrželi 
monumentálnost,  s  jakou  stavěl  svůj  neskonale  krásný  „Prolog**, 
i  v  dalších  čtyřech  jednáních.  Režie,  která  právě  v  tomto  žulovém 
^ Prologu "*  nesmyslné  a  hanebně  škrtala,  naučila  by  se  na  Calderonovi 
také  umění  vyškrtati  z  moderního  Claudela  místa,  která  mohutnému 
účinku  celku  skutečně  vadila,  ale  která  přes  to  byla  sehrána.  A  lak 
dále  !  —  Díky  vzácně  krásné  dikci  básníkově,  která  nijakž  neztratila 
výborným  překladdem  Martenovým,  slyšeli  jsme  z  jeviště  tentokráte 
jasnou,  plynnou  a  srozumitelnou  češtinu,  po  jaké  léta  marně  dychtíme 
v  obou  velkých  pražských  divadlech.  Vzorně  deklamoval  zejména 
Šteinsberg  svého  patriarchálního  otce  Vercorse.  A  přece  i  po  této 
stránce  bylo  na  jevišti  hřešeno  nepřirozeným  protahováním  a  nemožným 
přízvukem.  To  jest  však  kletba  repertóiru  příliš  plytkého  a  režie,  která 
deklamaci  po  léta  podceňuje.  Kritika,  náb  ženskému  obrodu  v  CecháL-h 
většinou  nepřející  a  snahy  íTárodního  divadla,  zahráti  Časem  i  díla 
autorů  nábožensky  smýšlejících,  škodolibě  glossující,  vesměs  konstato- 
vala chladné  přijetí  hry  obecenstvem.  Příčinu  tohoto  fakta,  kterého 
nelze  popříti,  nevidím  v  náboženských  živlech  hry,  kterých  prý  mo- 
derní divák  již  dobře  nesnáší,  ani  v  nedokonalostech  režie,  které  přece 
postřehne  jen  divák  nadprůměrné  kultury.  Myslím,  že  kořen  zla  jest 
v  nepřipravenosti,  s  jakou  obecenstvo  přichází  do  divadla  vyslechnouti 
i  hry  takového  těžkého  zrna,  jako  je  „Zvěstování".  Vychována  jsouc 
veselohrami,  jejichž  vtipy  a  narážky  chápe  snadno  a  rychle,  naše  spo- 
lečenská smetana  neobtěžuje  se  četbou  předem  již  vydaného  překladu 
a  pak  ovšem  jí  zůstane  naprosto  utajen  pravý  smysl  zázraku  Violeny 
i  jejího  heroismu  při  políbení  malomocného  stavitele.  Jaká  rozkoš  znáti 
hru  z  vlastní  oddané  četby  a  pak  jíti  si  ji  poslechnout  a  tím  oživit 
i  prostřednictvím  jiného  smyslu  I  Národnímu  divadlu  přejeme  odvahy 
k  dalším  bojům  na  obtížném  poli  duchovního  dramatu. 

Isá rodní  divadlo  v  Brně  stalo  se  v  poslední  době  předmětem 
četných  sporů,  v  nichž  hlavní  úlohu  hraje  p.  ředitel  Fencl  a  obhájce 
jeho  v  „Lidov^rch  Novinách".  Xeměli  jsme  od  počátku  valné  důvěry 
v  jeho  pěkné  sliby  a  dnes  můžeme  říci,  že  z  nich  nesplnil  skoro  ničeho. 
Nejlepších  herců  se  zbavil,  s  ostatním  personálem  se  sváří,  potřebných 
rekvisit  nemá  a  tak  nemůže  vypraviti  samostatně  slušnější  hry.  Co 
dobrého  bylo  vykonáno,  stalo  se  jen  za  pomoci  Vojanovy,  jehož  po- 
hostinství se  snad  až   příliš  zneužívá. 

Ostatní  repertoir  činoherní  je  praubohý.  Výtka,  že  národní  divadlo 
naše  kleslo  v  mnohém  na  úroveň  chantanu,  je  bohužel  skutečně  opráv- 
něna. Čeho  nepokazí  francouzské  kluzké  zboží,  dodělá  „původní''  — 
jako  na  př.  poslední  původní  novinka  ..Střevíček  paní  markýzy" 
od  jakéhosi  Otom.  Schatera.  Rozvláčným  způsobem  řeší  se  otázka 
sexuelního  poučování  dospívající  mládeže  —  trochou  nasládlé  senti- 
mentality a  notnou  dávkou  frivolnosií. 

Hlídka.  17 


242  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Sám  výbor  Družstva  národního  divadla  byl  nucen  na  únorové 
schůzi  vystoupiti  proti  řediteli  a  vyzvati  jej,  aby  učinil  nápravu.  Pro 
budoucnost  pak  usneseno,  že  již  příští  sezónou  počínaje  bude  divadlo 
zadáváno  cestou  veřejné  soutěže.  Tak  se  snad  Brno  zbaví  p.  ředitele 
Fencla,  ale  škody  jím  způsobené  tak  brzy  se  nenapraví. 

* 

Japonský  romanopisec  Kion  Te  Bakin  dopsal  nedávno  román, 
který  začal  1850,  a  který  má  106  svazků,  z  nichž  každý  obsahuje 
1000  stránek,  a  každá  stránka  30  řádek  Máť  celý  román  106.000 
stránek,  3,180.000  řádek  a  31,800.000  slov,  i  váží  asi  llO  kg. 

* 

K  posledním  sporům  o  Nobelovu  cenu  přihlásil  se  také  jeden 
z  posledních  dosud  žijících  svědků  závěti  Nobelovy,  švédský  vynálezce 
a  inženýr  Leonad  Hwass.  Protestuje  proti  způsobu,  jakým  se  nyní  cena 
ta  obyčejně  uděluje.  „Nobeltický  a  jemně  cítící  germánský  aristokrat", 
byl  povahy  úplně  sociálně-oekonomické,  chtěl  prospěti  básníkům  a  vy- 
nálezcům směřujícím  k  velikým  ideálním  cílům,  aby  jaksi  finanční 
pohnutkou  ulehčil  jim  práci.  Nikdy  nemyslil  na  „čestnou  cenu",  nýbrž 
na  podporu.  „Nobelovy  ceny  nemají  býti  známkou  pocty,  ani  pamětní 
mincí  veteránů,  nýbrž  pobídkou  ku  práci  pro  blaho  lidstva."  Doufá, 
že  všichni  jeho  krajané  se  vynasnaží  z4roveú  s  ním,  aby  Nobelova 
závět  byla  plněna  podle  vlastního  jeho  přání. 


Rozhled   vvchovatelskv.  243 


Ujíchovatelsk^í. 

Poslušnost  nazývá  se  vzhledem  ku  svobodě  vycho- 
vatelskou  antinomií.  Nižší  stupně  její  —  poslušnost  ze  strachu  a  po- 
slušnost z  úcty  k  osobě  rozkazujícího  —  skutečně  ani  mravně  ani  vy- 
chovatelsky  oprávněným  požadavkům  nevyhovují.  Poslušnost  z  pouhého 
strachu  mravní  ceny  vůbec  nemá,  výchovnou  však  má  aspoň  potud, 
pokud  vede  k  zevnější  správnosti  skutkův  a  zamezuje  pohoršení.  Po- 
slušnost z  úcty.  dle  které,  jak  Nietzsche  praví,  poslouchající  vy- 
-chovateli  více  důvěřuje  než  sobě  a  proto  poslouchá,  je  sice  mravné 
vyšší  a  výchovně  působivější,  jen  že  příliš  vydána  náhodnostem :  který 
vychovatel  u  kterého  vychovance  budí  takovou  potřebnou  důvěru  a 
úctu?  Rousseau  v  Lyoně  sám  se  přiznává,  že  byl  jako  vychovatel 
„andělem,  dokud  vše  dobře  šlo ;  jakmile  to  šlo  špatně,   byl  jsem  čertem". 

Antinomii  onu  lze  řešiti  jen  tak,  že  pohnutky  poslušnosti  vyvo- 
zují se  z  nadřízených  ideí,  praví  pasovský  prof.  Eggersdorfer  (Pharus 
1913,  12),  jež  působí  poslušnost  v  pravdě  dobrovolnou^  jsouc© 
■dospělému  čiovéku  jedině  přiměřeny,  dospívajícíma  nejsou  ještě  zřejmý, 
ale  má  k  nim  a  dle  nich  býti  veden.  A  zde  právě  nejúčinněji  a  nej- 
výchovněji zasahuje  náboženství  svými  ideami  a  ideály,  ideami 
božské  vůle  a  ideály,  ve  kterých  se  zračí  uskutečňování  její;  buď  vůle 
Tvá  jako  v  nebi  tak  i  na  zemi  —  buď  véčně  vůle  Tvá.  V"  téch  také 
uskutečňovány  pohnutky  pomocné:  statečnost,  sebevláda,  spolehlivost 
atd.  Ovšem  nevykoná  úkolu  toho  náboženství  jenom  naučené  aneb 
mechanicky  vykonávané,  nýbrž  náboženství  prožívané  a  prociťované 
—  tedy  ideál  jako  prostředek  i  cíl  zároveň,  jako  prostředek  ve  stálém 
sebecviku  prováděný,  jako  cíl  aspoň  jistou  měrou  dosažený  a  usku- 
tečněný. 

V  témže  měsíčníku  pražský  prof.  Toischer  jedná  o  samo- 
správě žactva.  Poukazuje  na  samosprávné  spolky  středověkých 
scholárů  —  lidí  to  ovšem  dospělých  —  na  osvícenská  neosvěd- 
■čená  filanthropina  v  Německu  před  100  lety  a  na  nynější  S  c  h  o  o  1- 
cities  v  Americe,  jejichžto  self-government  i  nám  bývá  doporučován 
jakožto  nejlepší  prostředek,  vychovávati  sebevědomé,  ale  ukázněné 
občany.  Tento  individualismus  a  parlamentarismus  má  však  mnoho  zá- 
sadně stinných  stránek,  ačkoliv  byl  a  jest  v  něčem  zdravou  reakcí 
proti  slídivému  pietismu,  jenž  pořád  jen  dohlíží  a  mistruje.  Upíná 
samospráva  vládniž  jen  ve  hrách.  Ale  jako  již  v  nich  ukazují  se 
Jakási  ustálená  pravidla,  tím  méně  lze  dětským  republikám  pone- 
chati úplnou  libovůli  ve  vážných  věcech;  jdeť  přece  o  to,  aby  si 
každý  zvykal  zachovávati  zákony  nejen  které  si  sám  odhlasoval,  nýbrž 
také  ty,  které  byly  dány  jinými,  třebas  na  př.  jen  předchůdci;  sice 
vychovají  se  místo  charakterů  nekáranci,  jimž  jest  jediným  zákonem 
jejich  zvůle  (srv.    naše  hračky    na  parlament  1)    Jistou  měrou  osvědčilo 

17' 


244  Rozhled  vychovaielský. 


se  ponechati  Žákům  jakousi  účast  ve  společné  správě  co  do  školních 
řádův  a  pod.;  neosvědčilo  se  ponechati  jim  také  soudnictví. 
A  všechny  zkušenosti  v  tomto  směru  vždy  poukazují  přece  jen  k  ří- 
zení vrchnímu,  jednotnému,  totiž  učitelovu  a  vychovatelovu,  již  pro 
jeho  zkušenost  a  vědění  i  v  těchto  otázkách,  jehož  dě*^i  míti  nemohou 
a  pro  které  právě  do  školy  jsou  posílány.  Spolky  žákovské  (hudební, 
těsnopisné  a  pod.)  jsou  v  Rakousku  zakázány ;  Toischer  myslí,  že  ne- 
právem, jelikož  v  nich  právě  mohli  by  žáci  v  jakési  samosprávě  se 
cvičiti,  nehledě  k  dobrým  výsledkům  odborným.  Arciť  mohou  se  spolky 
takové  také  zvrhnouti  (časté  bývají  v  nich  zpronevěry  !),  ale  toť  možno 
všude  jinde  také. 

Zajímavý  článek  proti  samovraždě,  která  v  poslední  době 
vyskytuje  se  tak  často  i  u  mládeže  školní,  jež  si  bere  život  „z  odporu 
k  životu",  přinesl  Bogoslovskij  Věstník  r.  1913  z  péra  A,  M.  Tube- 
rovského  s  názvem  „Sladosť  bytija".  Spisovatel  s  nadšenou  věrou 
hájí  rozkoš,  půvab  života,  dokazuje,  že  žíti  nejen  stojí  za  to,  nýbrž 
jest  i  nutno.  Samovražda  se  stanoviska  spisovatelova  jest  možná  jen 
při  ponížení  citu  životního.  Člověk,  u  něhož  rozvit  pud  života,  nebude 
dlouho  přemýšleti  o  tom,  stojí-li  za  to  žíti,  protože  už  sám  process  života 
upokojuje  jeho  pud,  nutí  vážiti  si  života  jako  dobra,  a  na  smrt,  odnětí 
toho  dobra,  pohlížeti  jako  na  největší  zlo.  Bylo  by  ovšem  omylem 
pojímati  pud  života  u  člověka  pouze  ve  smyslu  fysickém  neb  íysic- 
íogickém.  Co  je  správno  vzhledem  ke  zvířatům,  to  daleko  nelze  tvrditi 
vzhledem  k  lidem.  U  lidí  pud  života  zaplétá  se  ještě  také  duchovními 
hodnotami :  náboženstvím,  mravoukou,  vědou,  uměním,  z  nichž  každá 
dodává  bytí  člověka  zvláštní  půvab.  Obmezení  zvířeckými  potřebami 
brzy  otupuje  chut  k  životu,  vede  k  přesycení.  Opovržení  některou 
z  vyšších  poiřeb  našeho  ducha  těžko  se  ozývá  na  životní  cestě  člověka. 
„Nechtějí-li  tedy  rodiče,  aby  jejich  děti,  přesytíce  se  životem,  někdy^ 
se  ho  zbavily  spolu  se  všeobecnou  rozkoší  bytí,  s  laskavostí  a  láskou 
rodičů,  musejí  dáti  dětem  pocítiti  rozkoš  víry,  modlitby  a  jiných 
ideálních  nálad,  přístupných  dětskému  věku.  Vychovatelé,  aby  nezbudili 
ve  svých  chovancích  předčasné  taedium  vitae,  musejí  jim  vnukati  zájem 
o  vzdělání,  o  umění,  hlavně  však  vychovávati  v  nich  potřebu  práce, 
mravní  čistoty  a  zbožnosti  ..." 

Mezi  samovrahy  poslední  doby  snadno  rozeznati  dva  typy: 
adogmatický  a  romantický.  Typy  ty  jsou  zajímavý  hlavně 
v  subjektivně- psychologickém  ohledu,  protože  ztráta  chuti  k  životu 
není  u  nich  podmíněna  jednostranným  zvířecím  živořením,  nýbrž  ne- 
uspokojením dvou  nejušlechtilejších  potřeb  lidského  ducha:  hledání 
smyslu  života  a  vzájemné  lásky.  Klassickým  příkladem 
adogmatického  samovraha  je  hrdina  Sienkiewiczova  rom.  „Bez  do- 
gmatu", jenž  žije  měnivou  hrou  citů,  ničím  neřízenou,  neuznává 
žádného  náboženského  dogmatu,  nemá  žádného  životního  základu, 
opory  života,  a  proto  sahá  na  svůj  život.  Dogma  i  život  tak  jsou 
.sloučeny,    že  otázka   víry    a   nevěry   není  jen    otázkou    pravdy    a   lži, 


Rozhl»»d   vvchfivfltelskv  24o 


nýbrž  především  života  i  smrd.  Hořkost  popírání,  pochybnosti,  otravajíc 
náš  duchovní  organiacnas,  potlačuje  cit  „rozkoše  bytí''  a  vede  k  ná- 
silnému ukončeni  bezúčeiného  života.  Jenom  náboženství  dělá  Člověku 
lehkvm  a  radostným  to,  co  za  jiných  okolností  jeví  se  mu  jařmem 
nevlídné  nezbytnosti.  „Jest-li  náboženství  jedinou  silou,  jež  je  schopna 
vyplniti  tento  úkol,  pak  hodnota  jeho  jako  projevu  lidského  ducha  stojí 
nade  vši  pochybnost.  ^Náboženství  nabývá  významu  takového  orgánu 
našeho  duchovního  života,  jenž  koná  funkce,  jichž  žádná  jiná  stránka 
naší  přirozenosti  nedovede  vykonati  s  takovým  úpěchem".  Jen  v  pa- 
prscích víry  je  smysl  života  jasn^rm,  víra  je  síla  života  i  bude  do 
těch  dob,  pokud  lidstvo  bude  existovati ;  zříci  se  víry  nelze  jinak, 
nežli  zříci  se  zároveíl  světlé  radosti  života.  „Moudrý  v  každé  době 
chrání  víru  svou,  která  je  základ  jeho  života". 

Romantický  typ  samovrahu  vzniká  na  půdě  ne  rozumové  nespo- 
kojenosti životem,  nýbrž  zklamání  srdce,  vědomí,  že  není  možno  spojiti 
se  s  ideálem,  spojiti  duši  s  dusí.  Ale  stačí-li  to,  bychom  uznali  život 
za  „dar  marný  a  nahodilý"?  Ať  osud  rozbije  naše  pozemské  štěstí, 
nesmíme  proto  zabíjeti  sebe.  Nesmiraeť  potřebu  naší  duše  a  schopnost 
k  nekonečné  lásce  omezovati  dočasným,  konečným.  Za  prahem  svatyně 
lidské  lásky  leží  ještě  svatyně  božské  lásky,  kamž  náš  duch  spěje 
jako  ke  svému  cíli  .  .  .  Rozkoš  bytí,  hodnota  života  spočívá  tedy 
v  odkrytí  všech  sil  lidského  ducha,  v  uspokojení  jeho  vyšších  potřeb, 
raezi    nimiž    nejdůležitější    je    touha    po    dogmatu  i  lásce,    t.  j.  potřeba 

náboženská. 

* 

O  sexuálním  poučování  mládeže  vydala  biskupská  kon- 
ference ve  Fuldě  tato  rozhodnutí,  jež  v  krátkosti  obsahují  výsledky 
tak  často  v  posledních  letech  diskuttované  otázky: 

1.  Všeobecně  při  sexuelním  poučování  mládeže  jest  si  počínati 
s  největší  opatrností  a  zdrženlivostí.  V  jednotlivých  případech,  kde 
jest  nutno,  přináleží  rodičům  neb  učiteli  náboženství,  zpovědníku  neb 
učiteli,  resp.  učitelce. 

2.  Společné  sexuelní  poučování  přednáškami  skupinám  žákův 
a  ze  škol  propuštěných  nutno  zavrhnouti. 

3.  Výchov  ke  stydlivosti  a  úcta  k  čistotě  musí  býti  časně  pěstována. 

4.  Ukáže-li  se  potřeba  sexuelního  poučení  pro  propuštěné  ze 
školy,  af  udělí  je  s  největší  opatrností  u  děvčat  matka,  u  jinochů 
matka  neb  otec  nebo  v  obou  případech  také  zpovědník.  Také  duchovní 
vůdcové  spolků  jinošských  nebo  vychovávacích  ústavu  atd.  mohou 
někdy  uklidniti  a  povzbuditi  diskrétním  poučením  nebo  varováním  mezi 
čtyřma  očima. 

5.  Xikdy  nesmí  se  dovoliti  společná  tělocvičná  cvičení  hochův 
a  děvčat,  společné  výlety,  závody  v  plavbě  atd. 

* 
Snaha  francouzského  atheismu,  hned  cd  miádi  odvrátiti  ducha 
lidského  od  pojmů  Boha,  duše,  svatosti  atd.  —  nespokojila  se  již  pouze 
-„opravou "^    čítanek,    ale    přešla    i    ke    školním    mluvnicím.  Nové 


246  Rozhled   vychovatelskf . 


vydání  známé  mluvnice  francouzské  „Larive  et  Fleury",  jíž  se  užívá 
hojně  také  v  cizině,  obsahuje  v  tom  ohledu  70  malých,  ale  charakte- 
ristických změn.  Na  př.  tam,  kde  jako  mluvnický  přiklad  bylo  dříve 
uvedeno:  „Věřím,  že  Bůh  existuje",  čteme  v  nynějším  vydání:  „Vím, 
že  země  se  točí".  Jinde  stálo :  „Když  pravím :  Bůh  jest  veliký,  činím 
tím  soud,  že  přívlastek  velikosti  vztahuje  se  k  Bohu"  —  nyní  však : 
„Když  pravím:  Paříž  jest  veliká"  atd.  Jméno  „Bůh"  je  z  mluvnice 
úplně  vyškrtnuto,  i  z  vykřičníků,  užívaných  nevěrci.  Ve  starším  vy- 
dání bylo:„K  vykřičníkům  počítáme  rčení  jako:  Velký  Bože!  a  jak: 
ticho!  atd."  Nyní  však  máme:  ,.K  vykřičníkům  počítáme  rčení  jako! 
Běda  přemoženým!  a  jak!  ticho  1  atd." 

„Proskripce"  netýká  se  však  jenom  slova  „Bůh".  Rozšířena  na 
všechno,  co  souvisí  s  náboženstvím.  Místo  „sv.  Vincenc  z  Pauly"  stojí 
nyní  „filanthrop",  místo  „prorokyně  Marie"  „čarodějka  Marie",  místo 
„sestřenec  blahoslaveného  Eehoře,  biskupa  z  Langres"  čteme  nyní 
„sestřenec  Řehoře,  soudce  z  Langres".  Těchto  několik  příkladů  dostačí 
snad  k  charakteristice  jedné  ze  současných  akcí  protináboženských. 

* 

Koncem  prosince  byla  vydána  dvě  nová  nařízení  o  školní 
povinnosti  a  p  okračovací  ch  školách  v  Bavorsku.  Dle 
nich  budou  příště  dva  druhy  pokračovacích  škol:  obecná  a  odborná 
škola  pokračovací.  Obecná  nastoupí  na  místo  dosavadních  škol 
nedělních.  Bude,  tak  jako  tyto,  částí  školy  obecné  a  rozdělena  pravi- 
delně podle  náboženských  vyznání.  Odborná  škola  pokračovací  po- 
kládá se  za  samostatný  ústav  vyučovací,  jenž  s  obecnou  školou  právně 
nesouvisí  a  jenž  může  býti  dobrovolně  zařízen.  Pravidelně  nedá  se 
provésti,  aby  žáci,  kteří  jsou  rozděleni  již  na  skupiny  podle  jednotlivých 
zaměstnání  a  odborů,  byli  rozdělováni  také  ještě  podle  konfessí.  Nebude 
také  podléhati  dozorčím  orgánům  obecné  školy,  nýbrž  bude  řízenřt 
vlastní  odbornou  správou  s  bezprostředním  dozorem  státním.  Ná- 
boženské vyučování  bude  však  povinným  předmětem 
i  na  odborných  pokračovacích  školách  ■ —  na  rozdíl  od  Pruska,  kde- 
bylo  nedávno  vyloučeno. 

Ve  Lvově  založila  Liga.  průmyslová  paedagogické  kinem  a - 
tografické  divadlo  „Swiatowid",  jehož  úkolem  jest  předváděti 
nezávadná  divadelní  představení  ceny  výchovné  a  vzdělávací.  Při  něm 
zařízeno  kuratorium,  v  němž  zasedají  delegáti  Rady  školní,  Spolku 
učitelského,  Musea  školního  a  Sdružení  Petra  Skargy.  Kuratorium  má 
bditi  nad  censurou  filmů  a  starati  se  o  zakládání  dalších  poučných, 
kinematografů. 

V  obecní  radě  vídenské  navrženo,  by  zrušen  byl  požadavek; 
celibátu  pěstoune k. 

U  haličských  učitelek  prý  se  zrušení  celibátu  osvědčuje; 
na  šestinedělí  skládají  si  příspěvky  ze  svého  platu.  Většinou  provdá- 
vají  se  za  učitele.  Zda  to  poměr  společensky  zdravý,  jest  ovšem  jiná,. 


Rozhled  vychovatelský.  247 


Na  moravském  sněme  uváděno,  že  v  posledním  desítiletí 
odctázelo  do  výslužby  2-38%  učitelek  a  027%  učitelův.  Učitelé  slou- 
žili průměrně  36  3  rnků,  učitelky  18"3  roků,  tedy  v  poměru  2:1,  ač 
by  dle  počtu  mělo  býti  8:1.  V  r.  1913  vyplaceno  učitelkám  výsluž- 
ného  154.275  K.  I  zde  navrženo  zrušiti  celibát  a  místo  pensí  zavésti 
odbytné. 

Sněm  odhlasoval  také  (hlavně  na  německý  nátlak,  neboť  z  českých 
stran  žádná  do  toho  moc  chuti  neměla)  zvýšení  platův  učitel- 
ských o  6  milionů  K,  na  něž  obcím  zvýšeny  přirážky.  V  rokování 
vytýkáno,  že  se  zřizuje  zbytečně  mnoho  poboček,  že  zemské 
vychovací  a  lidumilné  ústavy  se  zřizují  se  zbytečným  přepychem, 
že  by  bylo  lacinši  a  účelnější  dávati  sirotky  do  slušných  rodin  a  pod. 


248  Rozhled  hospodáříko-socialní. 


Hospodářsko-sociolní. 

Rumunské  banky  na  národní  účely  přispívají  velice  pilně. 
Předně  po  několika  atech  korán  ročně  ukládají  na  stálý  vzdělá- 
vací fond,  který  loni  dosáhl  obnosu  205.777  K.  Mimo  to  dává 
každá  rumunská  banka  na  dobročinné  a  národní  účely  značné  obnosy. 
147  bank  rumunských  vydělalo  r.  1912  korun  4,081.764,  z  nichž 
dobročinným  účelům  se  dostalo  4-42%  t.  j.  108.000  K.  Banka 
„Poporul"  dala  na  dobročinné  účely  23%  svého  čistého  zisku,  banka 
^Crisana"  19  •.„  „Economul"  13%,  „Lumina"  18%,  „Aurora"  17%. 
Slovenské  banky  vydělaly  toho  roku  asi  1,200.000  K  a  daly  na 
dobročinné  účely  pouze  asi  1%  Čistého  zisku. 

* 

Nářky  na  drahotu  poživatin  neustávají,  ačkoliv  rolníci  zase 
naříkají  na  pokles  cen  dobytka ;  jedna  z  příčin  drahoty,  překupnická 
ziskuchtivost  jest  nesporná.  Dělnické  v^í^čitky  proti  ochrannému  clu 
zemědělských  plodin  ukázaly  se  za  to  neoprávněnými  a  socialisté  sami 
již  uznávají,  že  hlavní  příčinou  jest  přece  jen  opouštění  zemědělské 
práce  a  hromadění  lidstva  ve  městech ;  zrušením  ochranných  cel  by 
nevýnosnost  zemědělská  ještě  vzrostla  a  tím  více  lidí  by  se  od  něho 
odvracelo,  tak  že  drahota  by  ještě  stoupla.  Ze  statistiky  zaměstnání 
vysvítá,  že  naproti  všem  jiným,  zvláště  t.  z.  učeným  přítok  čeledínův 
jest  nejmenší,  že  ho  stále  ubývá;  trpí  tím  polní  práce  a  zvláště  chov 
dobytka. 

Půdy  plodné  na  poživatiny  rozšiřováním  měst,  parkův  atd.  sice 
ubývá,  ale  na  druhé  straně  otvírají  se  daleko  větší  plochy  zemědělskému 
zužitkování  (Sibiř,  JVIandžursko,  Mesopotamie,  Sudan  a  j.),  nehledě 
k  tomu,  že  zužitkování  dosavadních  daleko  ještě  není  tak  vydatné, 
jak  by  mohlo  býti  —  i  u  nás,  zvláště  na  jihu,  v  Uhrách  atd.  Za  po- 
sledních dvacet  let  rozšířila  se  obilní  plocha,  jak  Méline  na  gentském 
zemědělském  sjezde  uvedl,  o  34%,  sklizeň  o  42%,  obyvatelstva  však 
přibylo  ještě  více,  tak  že  dnes  připadá  na  jednoho  člověka  asi  117  kg 
obilnin  proti  126  kg  před  30  lety.  Náklad  na  živobytí  vůbec  vzrostl 
1900—1912  v  Anglii  o  15%,  Německu  30 'o,  Holandsku  23*0,  Itálii 
20^(),  Norsku  19%,  v  Rakousku  35% a  ve  Spojených  Sttech ještě  výše, 
ačkoliv  ony  a  Belgie  mají  velmi  nízká  cla ;  anglické  nízké  %  vy- 
světluje se  účelným  zprostředkováním  dovozu  a  prodeje. 

Jak  i  blízké  nám  a  již  daleko  pokročilé  kraje  snaží  se  ornou 
půdu  rozšířiti,  aniž  se  sahá  na  lesy,  ukazuje  se  v  Nizozemí 
a  Německu. 

Hollandská  sněmovna  usnesla  se  vysušiti  jezero  Zuiderské  ze 
3139  č.  km.  na  600  km.  Tento  Gaesarův  Lacus  Flevo  1277  a  1278 
nárazem  severního  moře  pozbyl  své  přehrady  a  přestal  býti  vnitro- 
zemním  jezerem.  Hrází  Ewijk — Wierinden — Piaam  má  tedy  býti  znova 
oddělen  a  pak  ona  část  vypumpována,  což  bude  státi  přes  300  milionů 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  249 

korun  a  24  let  práce.  Dobytá  plocha  bude  asi  sedminou  Nizozemska, 
dá  24.000  ha  orné  půdy,  tedy  obživy  asi  200.000  lidí ;  bude  tím  sice 
poškozen  lov  anžoviček,  ale  výnos  jeho  (asi  55  milionů  K)  nemůže 
ovšem  daleko  závoditi  s  výnosem  úrodné  půdy.  O  plavbu  bude  i  dále 
postaráno  zbytkem  jezera  a  průplavy  k  moři. 

Velká  část  rolí  hollandských  vznikla  odstraněním  rašelinných 
bařin  a  stejným  způsobem  chystají  se  v  severním  Německu 
rozsáhlé  takové  slatiny  (asi  2 — 3  miliony  ha,  tedy  jako  celé  Wilrtem- 
bersko)  proměniti  v  ornou  půdu,  Rašelina  totiž  má  jako  palivo  cenu 
jen  pro  nejbližší  okolí,  jsouc  poměrně  3  X  tak  těžká  jak  uhlí  a  za- 
ujímajíc  4  X  tolik  místa ;  strusky  její  však  naproti  uhelným  dávají 
půdě  dobré  hnojivo,  kdežto  uhelné  ji  mění  v  poušt.  V  bažinných 
krajích  tedy  dává  rašelina  především  palivo  pro  elektrický  pohon  na 
zbudování  odvodňo  eacích  průplavů  a  zároveň  hnojivo  na  dobytou  takto 
půdu,  která  hned  může  býti  zorávána  a  vápnem  zúrodněna.  Vlastní 
zušlechtění  její  nastává  však  teprve  potom,  totiž  chemicko-fysikainím 
dobýváním  a  odklizením  rašeliny  z  ní,  kterážto  práce  již  sama  se  vy- 
plácí odbytem  rašeliny  po  průplavech  do  blízkých  ústředen  a  nad  to 
^iní  půdu  daleko  výnosnější. 

Dle  výpočtu  anglického  chemika  Viléma  Ramsaye  budou  prý 
zásoby  uhelných  dolů  velkobritanských  vyčerpány  za  170  až  220  let. 
Zabývá  se  tedy  Ramsay  myšlenkou,  kterak  by  bylo  možno  vytěžiti 
z  uhlí  přímo  v  dolech  plyn,  aniž  by  bylo  třeba  uhlí  z  dolů  dopravo- 
vati do  plynáren.  Ušetřilo  by  se  tím  arci  mnoho.  Ramsay  tvrdí,  že 
parní  stroje  zaujmou  potům  místo  podřízené,  za  to  však  že  se  rozšíří 
užívání  motorů  plynových,  poněvadž  bude  lze  energii  tepelnou,  uloženou 
v  zásobách  uhlí  pod  zemí,  dvojnásobnou  měrou  využitkovati.  Plynovými 
motory  bude  pak  lze  poháněti  silná  dynama,  z  nichž  se  elektrick}''  proud 
bude  rozváděti  k  nádražím,  kde  ho  bude  použito  k  pohánění  vlaků 
a  do  továren,  k  pohonu  pracovních  strojů.  Cena  hybné  síly  klesla  by 
prý  tímto  způsobem  až  na  desetinu  ceny  dosavadní.  Elektrického  proudu, 
takto  získaného,  bude  vedle  toho  lze  ještě  použíti  vydatnější  měrou 
a  rovněž  za  levnější  cenu  k  osvětlování,  a.  k/oídpu  v  domech  soukro- 
mých, čímž  se  opět  omezí  spotřeba  uhlí..;.  '   '  " 

Methodou  Ramsayovou  bude  prý  možno  zužitkovati  i  menší  pánve 
uhelné,    z    nichž    by    se   těžba  uhlí  způsobem  dosavadním  nevyplácela. 

Je  známo,  že  dosavadním  zužitkováním  uhlí,  tedy  spalováním  na 
roštech  pod  kotly  parních  strojů  a  všude,  kde  se  uhlím  topí,  přicházt 
nemalé  procento  kalorií  na  zmar  jak  unikáníní  žhavých  plynů  do 
ovzduší  tak  i  ztrátou  na  práci,  jaké  je  třeba,  aby  se  voda  v  kotlecht 
proměnila  ze  skupenství  kapalného  ve  skupenství  plynové,  tedy  v  páru. 
Této  ztráty  by  pak  arci  nebylo.  Žel  však,  že  schází  důkazů,  že  by 
bylo  lze  methody  Ramsayovy  opravdu  v  praksi  použíti  a  že  tudíž; 
myšlenka  Ramsayova  zůstane  ještě  asi  po  drahná  let» neproveditelnou, 
arci  k  nevýhodě  celého  průmyslu  a  obchodu.  ;  .      ■. 


250  Rozhled  hospodátsko-socíalní. 


Proudu  elektrického  u  vysoké  frekvenci  používají  ku  zrychlení 
vzrůstu  drůbeže  na  farmě  S.  Meechově  v  Poole  v  Americe,  Drůbežárna 
tamější  byla  rozdělena  na  pět  oddělení,  každé  pro  75  kuřat.  Kolem 
drůbežárny  byly  napnuty  svitky  z  dobře  isolovaného  drátu,  kterými 
každou  hodinu  ve  dne  po  deset  minut  pouštěn  byl  elektrick}'  proud 
vysoké  frekvence.  Úmrtnost  zvířat  obnášela  v  tomto  případu  toliko 
15%  a  kuřata  potřebovala  k  vzrůstu  svému  jen  pět  neděl,  po  kteréž 
době  byla  zralá  pro  trh.  Elektricky  pěstěná  kuřata  potřebují  prý  k  do- 
cílení své  obvyklé  váhy  o  jednu  třetinu  méně  potravy  ;  při  hojnějším 
krmení  docUí  se  pak  až  dvojnásobné  váhy  nežli  při  chovu  obyčejném. 
Kuřata  lze  nabíti  elektřinou  tak,  že  při  doteku  přeskakuje  z  jejich 
zobáku  jiskra,  provázená  hlasitou  elektrickou  ranou. 

Vyzařováním  téhož  proudu  lze  také  umrtviti  zárodky  hub 
a  mechu  na  rostlinách.  Pokropili  se  roztokem  siřičníku  očka 
angreštu,  ochuravělého  červenou  americkou  hnilobou  a  ponechají  li  se 
pak  keře  po  nějakou  dobu  v  atmosféře  prostoupené  sálavými  proudy 
vysokofrekventními,  zhynou  zárodky  choroboplodné.  Tímtéž  způsobem 
lze  zahubiti  červy  sýru,  arciže  bez  pokropení  siřičníkem.  Proudy  tyto 
nemají  však  vlivu  na  houbu,  která  usazuje  se  na  sušených  norských 
treskách,  ba  podporují  její  vzrůst,  jsou-li  silnější. 

Používá-li  se  elektřiny  k  rychlejšímu  vzrůstu  rostlin,  tu  je  dle 
Thorne  Bakera  třeba  míti  na  zřeteli  druh  rostlin  a  voliti  dle  toho  sílu 
proudu.  Zhusta  se  tedy  chybuje  používáním  silných  proudů. 

V  Americe  a  v  Egyptě  byly  konány  pokusy  tohoto  druhu  a  do- 
cílilo prý  se  vysoko  frekventovaným  proudem  střídavým  lepších  výsledků,, 
než-li  s  vybíjením  toliko  kladné  elektřiny  z  mřížoví,  kterým  byly  po- 
zemky oploceny. 

V  ovocných  sadech  severoamerických  Spojených  Států  používají 
proudu  elektrického  také  k  signalisování  mrazu.  Slouží  k  tomu  několik 
teploměrů,  umístěných  v  různých  končinách  zahrad  a  upravených  tak, 
že  sloupec  rtuťový,  jakmile  b}^!  poklesl  na  bod  blízký  mrazu,  uvede 
v  činnost  elektrické  návěštní  zařízení,  dle  něhož  zřízenec  v  dozorčí 
stanici  pozná,  ve  kterém  díle  zahrady  jsou  stromy  mrazem  ohroženy. 
Zavolá  pak  telefonem  na  hlídače  sadu,  aby  zapálil  smůlu  v  pánvích, 
které  byly  již  dříve  v  zahradách  rozestaveny,  čímž  se  teplota  vzduchu 
v  ohrožených  místech  zase  zvýší. 

O  Slovanech  v  Austrálii  zmiňuje  se  cestovatel  P.  Klotz, 
solnohradský  benediktin,  státním  stipendiem  podporovaný  v  cestopisných 
obrázcích  denníku  „Reichspost"  (č.  27).  Ve  zlatých  dolech  Car- 
goorlie  jest  prý  tolik  Slovanů  —  kterého  nářečí,  Tyrolák  nepraví, 
nezraje  ^slovansky",  bezpochyby  česky,  než  „gute  Nacht"  —  že  oby- 
vatelstvo tamější  vůbec  se  domnívá,  že  slovanská  řeč  jest  vlastní  řečí 
rakouskou  a  že  „Rakousko  ve  vzdělanosti  není  právě  tuze  daleko"  (1) 
Slované  tito  „pracují  pilně  a  hodně  šetří,  směšují  se  však  silno 
s  Vlachy,  zůstávajíce  Angličanům  cizími.  Po  několika  letech  vracejí  se 
domů,  by  za  nedlouho  přišli  opět". 


Rozhled  bospodíffsko-socialní.  2.'>1 


Francouzský  dělnický  svaz  navrhuje  sdruženým  spolkům 
podniknoQti  —  jen  prý  na  důkaz  moci  dělnictva  —  1.  a  2.  května 
48hcdinnoxi  obecnot;  stávku. 

Stávka  knibtiskařská  v  Rakousku  skončena,  17.  února 
začato  místy  pracovati.  Závazné  minimum  stanoveno  proti  dřívějšínv 
dvěma  oddělením  (na  rok  po  vyučení  a  pak  dále)  pro  tři :  rok  po  vy- 
učení 26  K,  po  roce  32  K  a  po  23.  roce  věku  35  K  týdně  (v  Brně), 
pracovní  doba  (8*/4  hod.  denně)  zkrácena  o  i^  ^od.  týdně.  Jiné  pří- 
davky doporučeno  uděliti.  Zrušena  výluka  dělníků  jiných  organisací 
v  jednom  závodě,  hlášení  do  práce  není  vázáno  na  zprostředkovatelnu 
dělnickou,  důvěrník  v  závodě  má  býti  volen  ze  starších  dělníků,  vý- 
pověď možno  dáti  ne  jako  dříve  v  den  výplatní  pouze,  nýbrž  každé 
chvíle.  Stávka  prý  stála  asi  4  mil.  K.  Bez  nátlaku  německoříšských 
znalců  (z  obojí  strany)  sotva  by  ještě  byla  skončena.  Stávkující  dostá- 
vali ze  stávkového  fondu  ženatí  34  K,  svobodní  28  K  tj^dně  (v  Brně)J 
Jelikož  výsledek  stávky  pro  zaměstnance  až  na  zvýšené  třetí  minimunv 
a  "^,ní  přirážky  za  práci  strojovou  není  takov}^,  jak  štváči  slibován,  a 
nad  to  mnoho  dělníků  nebylo  do  závodů  znova  přijato,  lze  pochybo- 
vati, bude  li  na  dlouho  pokoj.  Poměry  německé  teprv  oběma  stranám 
ukázaly,  jak  nesmyslná  byla  některá  ustanovení  cenníku  dosavadního. 
Organisace  socialistická  vybírá  prý  ted"  ještě  větší  příspěvky    spolkové. 

Spolek  křesťanských  knihtiskařů  dal  si  ted"  jméno 
„M  e  1  a  n  t  r  i  c  h,  spolek  knihtiskařův  a  písmolijcu  českoslovanských  v  Ra- 
kousku". Koncem  r.  1913  měl  odborných  členů  85,  jmění  22.163-19  K. 

* 

Socialistická  sklárna  v  Alb  i,  založená  1896  od  stávkařu 
sklárny  v  Carmaux  jistinou  500.000  fr.  (25  ,,  z  toho  dala.  jako 
Ferrerovi  kterási  lidumilná  dáma),  prodělávala  skoro  pořád  vážné  krise, 
ukazující  takořka  makavě,  že  výrobní  a  mezdní  zásady  socialistické 
jsou  neuskutečnitelné:  pokusy  zavésti  ve  stejných  třídách  práce  stejnou 
mzdu  vedly  ku  stávce  dovednějších  a  pilnějších,  aniž  lenivých  přiměly 
k  pilnosti,  nedostatek  kázně,  nešetrné  zacházení  s  materiálem,  to  vše 
nemohlo  vésti  než  k  rozkladu. 

Representační  povinnosti  socialistických  předáků 
dostávších  se  na  úřední  místa  působí  straně  již  po  léta  nemalé  rozpaky. 
Poslanci  její  u  nás  dosud  odcházejí  ze  sněmovny,  když  se  provolává  sláva 
panovníkovi,  místopředseda  říšské  rady  Pernerstorfer  však  do  hradu 
chodí,  ba  panovník  jednou  po  audienci  prohodil  k  okolí,  že  P.  byl 
k  němu  docela  vlídný.  V  Mnichově  vítal  člen  obecního  představenstva 
Witti  císaře,  kterýž  mu  podal  ruku;  konservativci  kárali  císaře, 
že  ji  podal,  socialisté  Vittiho,  že  si  s  císařem  plácl.  Ale  věc  jest  jim 
už  vážná,  nebof  případů,  kdy  třeba  se  rozhodnouti,  přibývá,  čím  více 
vůdčích  míst  socialistům  se  dostává,  a  oni  také  počítají  s  možností,  že 
by  jim  při  jejich  representační  návštěvě  míst  neb  úřadů  buržoustních 
tito  representanti  mohli  nezdvořilost  jejich  oplatiti.  Revisionisté 
proto   praví,    že   budto    chce    strana    své    příslušníky   na  vládní    místa 


252  Ro7.h'ed  hospodářsko-socialní. 


pouštěti,  a  pak  nutno  se  vládním  zvykloateni  podříditi,  anebo  nechce 
jim  toboto  dovoliti,  a  pak  třeba  jim  taková  místa  uzavříti ;  v  tomto 
případě  by  se  tedy  z  vlády  vyloučila  a  mohla  by  prý  na  lepší  časy 
hodné  dlouho  čekati  —  jako  kdysi  Fourier  na  balkoně  svébo  domu 
čekal  na  nějakého  boliáče,  který  by  mu  ten  milion  na  zřízení  jeho 
falanstérů  přinesl.  A  proto  prý  —  žádné  bubáctví ! 

* 
Spor  mezi  nemocenskými  pokladnami  a  lékaři  skončen 
v  Německu  na  sklonku  minulého  roku  domluvou,  že  všichni  lékaři, 
kteří  se  pokladniční  praxi  nabídnou,  mají  býti  k  pojištěným  nemocným 
dle  V3^běru  těchto  připouštěni,  ovšem  s  nárokem  na  odměnu  z  pokladny. 
V  tuhém  boji,  který  předcházel,  vyčítali  lékaři  socialistům,  že  pod- 
ceiiují  jejich  práci  vůbec,  že  činovníci  pokladen  se  k  nim  chovají  jako 
zaměstnavatelé  ke  svým  zřízencům  a  pod.  SociaHsté  zas  naopak  vy- 
čítali lékařům  ledabylost  v  léčení  pojištěných,  nemírné  nároky  atd. 

Kaviarkarten  zovou  Němci  mapy,  kde  na  pobřežích  černými 
body  označena  místa,  na  kterých  lodě  nárazem  na  skálu  buď  v  noci 
nebo  za  husté  mlhy  ztroskotaly.  Neštěstí  tohoto  druhu  jest  úžasně 
větší  počet  nežli  nehod,  nastalých  vzájemnou  srážkou  lodí,  a  proto 
zdá  se,  jakoby  mapy  tyto  byly  pokryty  kaviárem. 

Srážkám  lodě  s  lodí  lze  se  ještě  jakž  takž  vyhnouti,  poněvadž 
četné  lodě  jsou  vyzbrojeny  uávěštními  zařízeními  podvodními,  kterými 
za  husté  mlhy  vysílají  zvonové  signály,  jejichž  zvuk  šíří  hmota  vodní, 
na  tento  opět  reagují  přijímadla  tvaru  citlivého  mikrofonu,  ten  zvuky 
zachycené  transformuje  do  telefonu,  kterýmž  potom  přicházejí  k  sluchu 
lodních  hlídek.  Tím  tedy  zpravují  se  lodě  navzájem  jak  o  své  blízkosti, 
tak  i  o  směru  cesty,  kterou  se  berou,  což  ostatně  lze  rozeznati  již 
dle  síly  zvukové  vlny,  která  přijímací  aparát  stihne, 

K  zamezení  srážek  iodí  s  překážkami,  nahodile  jim  ve  směr 
jejich  dráhy  vepluvšími,  jako  jsou  ted}'^  trosky  nebo  ledovce,  nebylo 
dosud  zcela  spolehlivých  přístrojů,  jak  vidno  z  neblahého  případu  nej- 
většího parníku  „Titanic,"  neboť  na  funkci'  všech  přístrojů  nezůstávaly 
bez  vlivu  změny  v  atmosféře,  i  když  jich  mužstvo  skutečně  použilo, 
což  jak  známo,  vždy  nebývá. 

Teď  Angličan  H.  S.  Maxim  sestrojil  aparát,  jehož  důmyslným 
zařízeními  lze  překážku  v  cestě  jaksi  sluchem  viděti. 

Toto  návěštní  zařízení  pozůstává,  dle  „Systémíu  k  zabráněiu 
srážek  na  moři"  (A  new  System  for  Preventing  Collisions  at  Sea, 
Hiram  S.  Maxim)  z  následujících  částí; 

1.  Ze  sirény,  která  vyluzuje  tóny  lidskému  uchu  neslyšitelné, 
aby  cestující  na  lodi  nebyli  zvuky  jejími  obtěžováni ; 

2.  Z  přístrojku,  který  zachycuje  vlny  zvukové  sirénou  vysílané 
a  jež  narazivše  na  nějaký  pevu}'^  předmět  na  lod  se  vrátí,  kdež  se 
promění  v  slyšitelný  tón  ; 

3.  Z  přístrojku,  dle  něhož  lze  odhadnouti,  a  sice  z  doby  nežli 
se  vlny  na  lod"  vrátí,  vzdálenost  ledě  od   překážky. 


Rozhled  hospodářsko-soeialní.  253 

Siréna  jest  obvyklé  úpravy,  jako  všecky  parní  sirény,  kde  vý- 
fukem páry  skrze  proděravěnou  a  rychle  se  otáčející  desku  povstáva- 
jí zvuky,  které  se  trychtýřem  do  dálky  vysílají. 

Apparát  k  zachycení  zvuků  vrátivších  se  na  loď,  když  byly 
v  prostoru  kdes  na  překážku  narazily,  pozůstává  z  dutého  válečku, 
uzavřeného  v  zadu  nepohyblivým  dnem,  v  předu  pak  opatřeného 
dýnkem,  pozůstávajícím  z  pevně  napnuté  blány.  Tato  membrána 
přivede  se  do  ochvěvů,  jakmile  na  ni  vrátivší  se  vlny  narazí ;  záchvěvy 
těmito  uvedou  se  v  činnost  zvonky,  čímž  překážka,  nalézající  se  někde 
v  kursu  lodě,  se  sluchu  lidskému  ozřejmí. 

K  odhadnutí  vzdálenosti  této  překážky  slouží  zařízení,  které 
udává  frekvenci  a  amplitudu  tonů  na  loď  se  vracejících.  Přístrojek 
tento  má  také  membrám,  která  zachycuje  tóny  a  zvláštní  jehlou 
kreslí  na  odvinující  se  proužek  papíru  své  záchvěvy.  Z  úsečky  vidné 
na  papíře  od  doby  vyslání  zvuku  až  k  jeho  navrácení  se  na  loď,  dá 
se  pak  vzdálenost  lodi  od  překážky  odhadnouti. 

Má-li  zařízení  toto  spolehlivě  účinkovati,  tu  je  třeba  chrániti  je 
pečlivě  od  záchvěvů  lodního  tělesa,  čehož  docílí  se  vhodným  uložením 
celé  soupravy  na  pružnou  látku. 

Zajímavé  je,  že  k  sestrojení  těchto  přístrojů  přikročil  Maxim 
na  základě  tak  zvaného  „šestého"  smyslu,  jejž  prý  lze  pozorovati 
u  netopýra.  Je  známo,  že  netopýři  pohybují  se  za  úplné  tmy  právě 
tak  bezpečně  jako  za  dne  a  že  i  při  čiré  temnotě  dovedou  si  vynajíti 
potravu.  Tento  šestý  smysl  byl  prý  znám  již  před  sto  lety  abbé 
Spallanzanimu,  jenž  zjistil  vidnost  netopýrů  tím  způsobem,  že  jich 
několik  oslepil,  načež  netopýři  létali  opět  tak  jistě  a  bezpečně,  jakoby 
byli  ani  zraku  nepozbyli. 

Orgány,  kterj-mi  některé  druhy  netopýrů  čijí  překážku,  nevidi- 
telnou pouhým  okem,  jsou  umístěny  po  celém  těle  zvířete.  Nejcitlivější 
nalézají  se  na  obličeji,  na  nose  a  v  uších,  kdežto  oči  jejich  jsou  toliko 
nepatrné  velikosti.  Tyto  čivy  uvede  netopýr  při  letu  do  ochvěvů, 
které  se  šíří  prostorem;  narazivše  při  tom  na  pevnou  překážku,  vrátí 
se  k  ústřednímu  čivu  zvířete,  jehož  sídlo  je  v  uších,  kde  ozřejmí  se 
zvukem,  netopýru  slyšitelným.  U  některých  netopýrů  nalézají  se  čivy 
pro  toto  cítění  do  dálky  na  vnitřních  plochách  křídel;  upír  má  je  nad 
nosem. 

Použitím  šestého  smyslu  k  principu  vybudování  přístrojů,  jež 
mají  býti  jakoby  ochrannými  tykadly  lodím  za  hustých  mlh,  rozmnožil 
Maxim  řadu  aparátů,  jež  buď  znásobují  mohoucnost  orgánů  lidských, 
nebo  tyto  vůbec  nahrazují.  V  touze  po  vítězství  nad  silami  přírodními 
uchyluje  se  člověk  nezřídka  k  prostředkům,  jakými  vítězí  nad  nkni 
pták,  ryba  nebo  kterékoliv  zvíře.  Při  konstrukci  letadla  řídil  se  tvarem 
křídel,  jejich  lehkostí  a  rozpjetím;  u  ryb  a  živočichů  vodních  odpozoro- 
val funkci  ploutve  a  použil  tvaru  jejich  k  veslům,  jimiž  mohl  se  po- 
hybovati po  vodě.  U  červů  hlodajících  ve  dřevě  vypůjčil  si  vzor  pro 
nebozezy ;  dutina  stébla  napověděla  mu,  že  tyče  tvaru  roury  vzdorují 
TÍee  síle  v  ohybu  a  v  lomu,  nežli  tyče    plné.    Vedle    toho  zmnožoval 


254  Rozhled  hoRpodářsku-socialui. 

vhodnými  přístroji  moboucnost  vlastních  sn^yslu  a  sil ;  mikroskopem 
zbystřil  svůj  zrak,  telefonem,  telegrafem,  gramofonem  a  jinými  přístroji 
umožnil  si  mluvené  nebo  psané  slovo  rychlostí  závratnou  sděliti  vzdá- 
lenému druhu  svému. 

Při  té  příležitosti  budiž  ještě  zmíněn  nový  německý  přístroj 
na  ohlašování  bicích  větru  v  dolech.  Zjištěno,  že  jistý  útvar 
zvláštní  pisťaly  dává  jiný  zvuk  proudem  pouhého  vzduchu  a  jiný, 
třaslavý,  proudem  vzduchu  promíchaného  uhelnými  plyny.  Zvuky  lze 
dobře  rozeznati,  tak  že  dělníci  mohou  v  čas  býti  upozorněni.  Jen  že 
píšfala  nepíská  samočinně,  nýbrž  vyžaduje  činnosti  lidské,  a  dělník 
nemá  kdy  pohlížeti  častéji  na  přístroj  oznamující  nebezpečné  procento 
plynů,  nechce- li  přijíti  o  mzdu  a  práci.  Kejjistější  jest  proto  pořád 
ještě  benzinový  kahanec  Davyho. 

Kouzelný  proutek,  také  proutek  plivníku  nebo  proutek 
^iračí  nebo  virgule,  znám  je  v  pověře  lidu  již  ode  dvou  tifíců  let. 
Dle  německého  „Wiinschelrute"  a  starogermánského  „Wunsciligt^rta" 
soudě,  je  kouzelný  proutek  talismanem,  který  majiteli  přináší  šiěstí  a 
napomáhá  mu  k  bohatství  a  k  vyhledávání  netoliko  zakopaných  pokladů, 
íile  i  různých  vzácných  kovů  a  hlavně  pak  označuje  mu  místa,  kde 
zcela  určitě  protéká  pod  zemí  vodní  pramen. 

Kouzelný  proutek  v  nejprimitivnějším  tvaru  lze  zhotoviti  z  vět- 
vičky lískové  nebo  z  řešetáku  (Rhamnus,  Kreuzdorn).  Mělo-li  se  jím 
docíliti  jakéhos  výsledku,  tedy  měl-li  se  proutek  v  ruce  hhditelově 
pohnouti  za  přechodu  přes  místo,  kde  byl  pod  zemí  ukryt  bud  vodní 
pramen  nebo  ruda  kovová  nebo  zřídlo  petrolejové,  bylo  dlužno  držeti 
jej  správně  a  říkati  při  tom  dle  pověry  jistou  zaříkávači  f.irmuli. 

Přes  obfcný  názor,  jakoby  kouzelný  proutek  bjl  toliko  hříčkou 
různých  samozvaných  divotvorcův,  nescházelo  ani  vážných  ba  iatelů, 
kteří  výsledkům  a  způsobu  hledání  tímto  nejprimitivnějším  nástrojem 
fysickým  snažili  se  přijíti  na  kloub. 

Prvním  z  nich  byl  mnichovský  technik  Ritter,  který  již  před 
sto  lety  snažil  se  uvésti  funkci  proutku  v  souvislost  s  reakcí  nt^rvů  na 
proudy  elektrické.  Když  poslední  léta  počaly  se  v  různých  čisopisech 
objevovati  zprávy  o  zdárných  výsledcích  hledání  pramenů  vndoích 
kouzelným  proutkem  a  když  bylo  arci  k  nemalému  úžasu  vědeckého 
světa  konstatováno,  že  zprávy  tyto  jsou  doloženy  i  autoritami  úřed- 
ními, počalo  se  jaksi  se  soustavným  studiem  této  záhady.  A  zjistilo  se 
nesporně,  že  z  výkyvu  proudku  kouzelného  v  ruce  hledatel  ivě  dalo 
86  zcela  určitě  souditi  na  blízkost  vodního  zřídla,  protékajícíh  >  půd  )U 
zemskou  pod  místem,  kde  chodec  s  proutkem  stanul.  Zůstává  arci 
dosud  záhadou,  proč  proutek  reaguje  jen  v  rukou  určitých  lidí  a  proč 
u  ostatních  nikoli,  jak  bude  z  několika  případů  poněkud  vidno. 

Německý  časopis  „Das  Wasser''  napsal  r.  1911,  že  majitelem 
panství  Albersmeierem  byl  zavolán  hledač  s  kouzelným  proutkem,  aby 
«iu  vyhledal  místo  v  komplexu  nově  vystavěného  dvoru,  kde  by  mohl 
počíti   s   vrtáním    studně.   Když    bylo    místo  hledačem  naznačeno,  dal 


Rozhled  hospodářsko-socialni. 


majitel  vrtati  studnu  strojním  nebozezem,  kterj"  však  se  ve  hloubce 
asi  šedesáti  metrů  ulomil.  Nežli  se  mohlo  v  práci  postupovati,  bylo 
-dlužno  úlomek  nebozezem  dříve  z  otvoru  vytáhnouti,  eož  arci  zdrželo 
navrtávání  po  několik  dnů.  Když  pak  ani  v  hloubi  sedmdesáti  metrů 
se  voda  neukázala,  hodlal  majitel  od  dalšího  vrtání  upustiti ;  leč  na 
opětovné  a  důrazné  tvrzení  majitele  proutku,  který  neustával  k  po- 
kračování pobízeti,  šlo  se  ještě  hlouběji,  až  konečně  v  sedmdesátiosmi 
metrech  vytryskl  vydatný  proud,  jehož  síla  neochabla  ani  po  několika- 
denním čerpání  motorovou  pumpou. 

Setřením  o  upotřebitelnosti  kouzelného  proutku  k  vyhledávání 
vodorovného  potrubí  v  ulicích  městských  zabýval  se  mnichovský  ma- 
gistrát. Dva  z  vodárenských  zřízenců  tamějších,  opatření  kouzelnými 
nroutky,  vydali  se  v  průrodu  komise,  jejímiž  členy  byli  úředníci  vodá- 
renští a  MUDr.  Aigner,  do  ulic  mnichovských,  v  nichž  měli  přesně 
určiti  místo  vodovodního  potrubí.  Pokus  u  jednoho  zřízence  selhal, 
drahý  zřízenec  však  dle  nepokoje  proutku  přesně  místo  uložení  vodního 
potrubí  označil,  což  bylo  přítomnými  vodárenskými  inženýry  dle  plánu 
dosvědčeno. 

Kouzelného  proutku  použili  opět  v  Mnichově  také  k  vyhledávání 
závad  na  rourách  vodovodních,  aby  ušetřili  zjišťování  prasklých  rour 
a  závad  vůbec  nákladnými  a  často  i  zbytečnými  vykopá vkami.  V  pro- 
tokolech vodárny  jsou  dle  ..Munchener  Neueste  Nachrichten"  o  vý- 
sledcích hledání  poruch  vodovodních  kouzelným  proutkem  zprávy, 
pokud  jde  o  přesnost  údajů,  až  překvapující.  Chodec  s  proutkem  prošel 
při  hledání  dráhu  třeba  několika  set  metrů  a  označil  pak  místo  po- 
ruchy na  blízkost  několika  decimetrů.  Jsou  tu  arci  zaznamenány  též 
přípařly,  kdy  se  hledání  nepovedlo,  ale  mnichovský  úřad  tu  podotýká, 
že  příčinou  nezdaru  jsou  také  sítě  potrubí  plynových  a  elektrické 
kabely,  na  něž  proutek  také  reaguje  a  na  které  se  také  skutečné 
při  nápotomním  kopání  přišlo. 

Dle  statistiky  stojí  tu  21  výsledků  proti  šesti  nezdarům,  po  př. 
18  úspěchů  proti  šestnácti  nezdařeným  a  dvanácti  nerozhodným  pří- 
padům. (O.  p.) 


266  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensks. 

Moravský  sněm  konaný  ve  znamení  sanace  zemských  fínancí 
odhlasoval  výpůjčku  100  milionů  K.  Rozpočtové  úspory  jsou  celkem 
malicherné;  na  své  državy,  jako  živnostenskou  a  zemědělskou  radu, 
nedal  si  blok  sáhnouti.  Přirážky  značně  vzrostou,  zemské  o  17%^ 
školní  o  8%  (z  15  na  23%),  zdravotní  pro  obce  3%.  Úroveň  sněmo- 
vání byla  dosti  nízká,  rozpočet  zrovna  promrskán. 

Haličská  volební  oprava  konečně  stala  se  skutkem. 
Biskupové  polští  vydali  veřejný  projev,  kde  odůvodňují  svůj  odpor 
proti  dřívějšímu  radikálnímu  návrhu  a  vyslovují  souhlas  s  ujednáním 
polskoruským,  ačkoli  přáním  jejich  zúplna  nevyhovuje. 

Důležité  usnesení  učiněno  na  sněme  dolnorakouském,  totiž  o 
poměrné  mvolebním  právu  obecním.  Volební  skupiny  (poli- 
tické, živnostenské  atd.)  jmenují  své  kandidáty-  v  obcích  pod  6000 
obyvatel  musí  tento  návrh  býti  podepsán  aspoň  15,  v  jiných  aspuň 
30  voliči.  V  každém  sboru  odevzdáno  plané  hlasy  dělí  se  počtem 
uprázdněných  míst  sboru  toho  -j-  1,  a  výsledku  tomu  nejbližší  vyšší 
číslice  je  t.  ř.  číslice  volební,  kterou  se  pak  dělí  číslice  v  tom  sboru 
odevzdaných  hlasů;  pořadí  těchto    podílů  značí  zvolené. 

Poměrná  volba  zavedena  v  Krajině,  Vorarlbergu,  Horních 
Rakousích,  navržena  ve  Štýrském  Hradci.  Ve  Vídni  jí  liberálovó 
odpírali  pod  záminkou,  že  tak  budou  některé  obce  počeštěny  a  zeraé 
ukáže  se  dvojjazyčnou,  což  by  ovšem  mělo  časem  následky  daleko- 
sáhlé. Viděti  tu  zase  liberálnickou  obojakost:  na  jedné  straně  lákají 
Cechy  do  opposice  proti  křesťanským  sociálům,  slibujíce  jim  české 
školy  a  vše  možné,  na  druhé  straně  hrozbou  počeštění  brojí  proti 
spravedlivému  zákona  na  ochranu  (jakýchkoli)  menšin. 

Ve  Vídni  samé  spojili  se  Cechové  k  obecním  volbám  opět  se 
židoliberální  německou  oposicí.  Ve  schůzi  volič  Sedlák  pro- 
jevil obavu,  zda  spojenci  své  sliby  také  splní,  ale  byl  upokojen,  neboť 
Hus  byl  prý  předchůdcem  Lutherovým,  pravil  Blasel;  no  teda! 

Ve  Francii  jest  nyní  vláda  krajně  radikální  (Doumerge,  Caillaux), 
ale  proto  necítí  se  staří  stoupenci  Brianda  a  Barthoua  poraženými, 
nýbrž  chtějí  utvořiti  velikou  stranu  republikánskou  z  pěti  roztříštěných 
skupin  levice :  mají  v  pi-ogramu  rovněž  laicismus  do  nejkrajnějších 
důsledků,  ale  přece  mluví  o  jakési  svornosti  mezi  občany,  národní 
obraně,  sociálním  pokroku,  čímž  dávají  na  jevo,  že  chtějí  býti  lepší 
než  Combes  a  při  nastávajících  volbách  dostávati  hlasy.  Centrální  komise 
se  ustavila  a  105  poslanců  a  jiných  vlivných  osobností  se  přidalo. 
Prozatím  bude  přední  snahou  nového  klubu  ztrpčovati  co  nejvíce  život 
Combesovi  a  Clemenceauovi. 


ipr 


Kozhled  politicky  a  vojenský.  257 

Ubobá  hlava  státu  Poincaré  je  zatím  jako  ve  státním  vězení  ve 
své  oficielní  residenci.  „LIntransigeant"  vypráví,  že  nikdo  z  radikál- 
ního ministerstva  nechce  presidenta  provázeti  při  úředních  projevech, 
tak  že  sešlo  s  nejedná  cesty,  banketu  atd.,  ježto  bez  doprovodu  mi- 
nistra pozbývá  všecko  to  úředního  rázu.  Tak  jest  muž  moudrý  a 
vlastenec  velmi  schopný,  třeba  vyšel  ze  zednářstva.  odsouzen  tráviti 
své  dnv  v  čestné,  ale  bezvýznamné  nečinnosti. 

Na  všech  stranách  se  zbrojí;  zvláště  z  Ruska  docházejí  poplašné 
zprávy.    Proto    není    bez    zajímavosti    přirovnati    sily    troj  spol  ku 
a    troj  dohod  v,    kdvbv    byla    provedena  všeobecná  první  mobilisaee. 
Prapory   pěchoty         švadrony  děla 

Rusko:  972  636  35  78 

Francie:  656  370  2832 

Anglie:  74  51  414 


Celkem  trojdohoda: 

Německo  : 
Rakousko : 
Itálie: 

1702    ' 

669 

685 
391 

1057 

440 

367 

147 

6814 

3906 
3624 
.1432 

Celkem  trojspolek :  1745  954  8962 

Francie  by  se  asi  omezila  proti  Itálii  na  defensivu,  v  níž  jsou 
jí  Alpy  dobrým  spojencem.  Pro  záda  Rakouska  byl  by  velmi  nepo- 
hodlný Balkán,  pro  Rusko  nové  hnutí  ve  Švédsku  a  možná  kompli- 
kace na  dálném  východě.  Pocěvadž  nejvíce  záleží  na  prvním  ú.=pěcbu, 
není  divu,  že  Ruško  hromadí  na  hranicích  rakouských  a  německých 
vojsko  a  staví  dráby,  jichž  tam  arcif  až  příliš  málo,  tak  že  by  stavba 
nových  nebyla  ničím  nápadným,  proti  Švédsku  pak  se  opevňuje.  U  nás 
se  zatim  mluví  a  píše  o  zřízení  nového  armádního  sboru  ve  Stanisla- 
vově. Za  to  odvody  odloženy  na  neurčitou  dobu,  protože  předloha 
o  kontingentu  rekrutů  nebyla  dosud  v  parlamentě  vyřízena.  V  Uhrách 
se  bude  odváděti  jak  obyčejné. 

Naše  zeměbrana  byla  dosud  umístěna  výhradně  v  garnisonách 
poležených  v  území  vlastního  armádního  sboru,  pluky  pak  se  jen 
vzájemně  doplňovaly.  Od  nás  posíláni  vojáci  k  plukům  tyrolským,  aby 
tam  doplnili  stále  zvýšený  mírový  stav  setnin,  anebo  přesazováni  do 
Haliče  a  jinam  jako  řemeslníci,  šoféři,  písaři,  hudebníci  atd.  a  za  to 
z  Haliče  dodáváni  k  nám  jiní  vhodní  pro  nižší  .služby.  Letos  však 
budou  umístěny  celé  prapory  v  území  cizích  sborů.  Z  Těšínská  pře- 
ložen jeden  prapor  31.  pluku  do  Lublaně,  jeden  pak  prapor  27.  pluku 
lublaňského  bude  umístěn  v  Karfeit  v  Přímoři.  Celkem  prý  se  letos 
jedná  o  t3  praporů.  Při  této  exterritorialní  dislokaci  jest  nevyhodno,  že 
mobilisaee  nemůže  býti  tak  rychle  provedena,  výhoda  se  rozhodně  jeví 
v  ohledu  mravním,  neboť  v  cizině  se  mužstvo  vždy  lépe  chová,  nepod- 
léhajíc tolik  vlivu  starých  druhův  a  spolků  vojenskému  duchu  mnohdy 
dosti  nepříznivých. 

Hlídka  18 


25S  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Nový  vojenský  trestní  řád  vejie  v  platnost  počátkem  leto- 
šího července.  Pravidelně  se  bude  konati  u  nás  přelíčení  v  řeči  muže, 
v  Uhrách  jen  maďarsky.  Protože  však  není  dosti  maďarských  auditorů 
(z  velké  části  jsou  Češi)  bude  se  tam  ještě  8  let  souditi  německy,  do 
té  doby  prý  se  vojenská  správa  postará  o  dorost  maďarský. 

Při  zavádění  dvouleté  branné  služby  pociťuje  se  nejen  n  edosta- 
tek  poddťistojníků,  ale  i  mladších  (subalterních)  důstojníků, 
kterýžto  byl  nedávno,  aby  se  zlepšil  postup,  umele  vj-volán  tím,  že  do 
kadetních  škol  přijímána  jen  asi  polovice  dřívějšího  počtu  žactva,  a 
záložním  důstojníkům  aktivování  téměř  znemožněno.  Tito  se  nyní 
vyzývají,  aby  se  přihlásili  k  činné  službě. 

Kádr  pro  mostní  oddělení  bude  rozdělen  a  utvoří  se 
z  něho :  prapor  pro  stavbu  mostů  v  Kremži  a  setnina  pro  kladení 
říčních  min  se  sídlem  v  Prešpurku. 

Na  základě  přiznivj-ch  V3'^sledků,  jichž  docíleno  v  Bosně,  zavá- 
dějí se  u  pěších  pluků  jízdní  ordonauce  fMeldereiter).  Službu  tu 
zastávala  dosud  jízda,  ale  byla  tím  příliš  oslabována  ve  svých  samo- 
statných úkonech.  Pořádají  se  tedy  o — i  měsíční  kursy  jízdecké  pro 
pěšák}^,  a  to  u  zeměbrany  při  každé  divisi,  u  vojska  řadového  ve 
větších  posádkách. 

Letos  po  25  letech  dokončeno  vyzbrojení  naší  domobrany 
8  mm  mannlicherovkami.  Dosud  byly  pro  ni  částečně  ještě  určeny 
staré  werndlovky.  Za  to  ještě  vojsko  prvo-  a  druhořadové  nemá  jed- 
notné výzbroje.  Jen  asi  třetina  pěchot}'  a  myslivců  mají  novou  opako- 
vačku,  model  95,  dvě  třetiny  jsou  ještě  vyzbrojeny  starými  opakovač- 
kami  m.  88/90  a  m.  90. 

U  četnictva  budou  po  dvouletých  pokusech  bodáky  upevněny 
na  konci  hlavně  a  pravidelně  přehnuty,  pouhj^m  stisknutím  knoflíčku 
se  dají  vztýčiti.  Budou  35  cm  dlouhé,  v  průřezu  trojhranné  a  aby  na 
četníka  již  zdaleka  neupozorůovaly,  temně  kalené. 

Císařským  nařízením  dovoleno  štábním  poddůstojníkům,  gažistům 
do  hodnostních  tříd  nezařaděným  a  šikovatelňm  (ohňostrůjcům,  stráž- 
mistrům) poříditi  si  na  vlastní  náklad  pelleriny,  jako  mají  prapo- 
řečníci.  Límec  ze  sukna,  paroli  bez  knoflíků. 

Deset  torpédových  člunů  bylo  upraveno  ku  hledání  min 
ukrytých  pod  vodou,  aby  mohly  býti  učiněny  neškodnými.  Čluny, 
jež  opatřeny  jsou  ocelovými  lany,  pracovati  budou  vždy  dva  společně. 
Každý  má  nosnost  78  tun  a  900  HP  silné  stroje. 

Nově  upraven  theoretický  vy-cvik  důstojníků  vzducho- 
plaveckých.  V  době  zimní  poslouchají  na  technice  přednášky  o 
stavbě  strojů,  zvláště  létacích,  o  elektřině,  chemii  atd.,  na  grafickém 
ústavě  přednášky  o  fotografii,  na  průmyslovém  museu  technologickém 
o  bezdrátové  telegrafii,  na  ústředním  ústavě  meteorologickcnn  o  meteo- 
rologii. Tyto  kursy  se  navštěvují  souběžně  se  zvláštními  kursy  pro 
vzduchoplavce  a  jsou  spojeny  s  praktickými  lety.  V  ministerstvu  války 
pr}-  se  zřizuje  zvláštní  vzduchoplavecké  oddělení,  a  v  roce  1915  prý 
bude  sestaven  vzduchoplavecký    pluk,    jenž  se  bude  skládati  ze  dvou 


Rozhled  politický  a  vojenský.  259 


praporů  létacích,  používajících  aeroplánů,  a  jednoho  vzduchopkveckého  , 
používajícího  řiditelných  vzducholodí. 

Itálie  má  celkem  10  řidileloých  vzducholodí,  k  nim  přibudou 
letos  tři  nové,  jedna  soustavy  Verduzio  s  obsahem  ló.UljO  m^,  jedna 
s.  Forlanini  o  18.000'  a  jedna  s.  Crocco  o  30.000  m-^.  Tyto  nové 
budou  létati  vlastní  rychlostí  (nepočítáno  s  větxem)  90  km  za  hodinu. 
Kromě  toho  je  v  Itálii  1-i  létacích  oddílů  po  7  aeroplanech.  Tvoří  se 
nových  pět  se  sídlem  ve  Veroně,  Benátkách,  Bologni,  Busto.  Mirafiori, 
Lecco  a  Piacenza.  Tím  zaujme  Itálie  v  oboru  tom  mezi  velraocemi 
velmi  výhodné  postaveni.  V  ministerstvu  války  bude  zřízeno  vzducho- 
plavecké  oddělení  a  v  min.  námořnictva  aviatická  sekce. 

Ve  Florencii  dala  italská  vláda  vyzkoušeti  F  paprsky  inženýra 
Uliviho,  jimiž  ze  dají  přivésti  k  exploai  výbušné  látky  na  větší  vzdá- 
lenost. V  Arnu  potopena  -í  torpéda  naplněná  prachem,  dvě  bílvm  a  dvě 
ěernvm.  Ulivi  namířil  tím  směrem  své  elektrické  paprsky  a  za  necelou 
minutu  vybuchla  všecka  torpéda.  Vojenská  správa  italská  vyjednává 
již  o  zakoupení  tohoto  vynálezu. 

Ruské  Yzduchoplavectvo  činí  pod  dovednou  rukou  gene- 
rála Siškieviče  a  plukovníka  Němčenka  takové  pokroky,  že  brzo  zaujme 
v  lom  ohledu  třeií  místo  mezi  velmocemi.  Nařízení  Ruska  o  návštěvě 
válečných  lodí  v  přístavech  ruskýcl;  nadělalo  v  Německu  mnoho 
křiku.  Přístavy  ty  rozdělen}'  na  tři  kategorie  :  otevřené,  otevřené  jen 
po  diplomatickém  vyjednávání  a  zcela  zavřené.  Lodě,  na  nichž  cestují 
mocnáři  a  lodě  ohrožené  bouří  jsou  vyjmuty.  Samy  vážnější  listy  ně- 
mecké prohlašují,  že  nařízení  to  není  příliš  rigorosní.  Jen  dotěrné  roz- 
pínavosti našich  milých  sousedů  z  říše  se  šláplo  na  kuří  oko  a  proto 
ten  křik. 

Mezi  loJmi,  které  se  letos  stavějí  ve  Francii,  budí  všeobecnou 
pozornost  dvě  lodě  ke  kladení  podmořských  min,  Pluton  a  Cerbere. 
Jsou  to  stavby  na  zkoušku  zcela  nové  kategorie.  Při  nosnosti  600  tun 
může  každá  naložiti  140  min.  Tyto  jsou  uloženy  na  vozích,  jež  se  po- 
hybují na  palubě  po  čtyřech  rovnoběžných  párech  kolejí,  jež  ústí 
u  otvora  na  zádi  lodi,  tak  že  může  býti  najednou  80  min  pohotově 
ku  zpuštěni  Ostatní  zásoba  jest  uvnitř  lodě.  Stroje  mohou  při  6000  HP 
docíliti  rychlosti  20  uzlů,  dalo  by  se  tedy  těmi  loďmi  prováděti  offen- 
sivní  uzavření  nepřátelských  přístavů.  Posádku  jedné  lodi  tvoří  65  mužů. 
Osvědčí  li  se  tento  typ,  vybuduje  se  jich  deset. 

V  létě  1913  proběhly  novinami  zprávy  o  konstrukci  nových 
lOómilimetrových  polních  děl,  jež  měla  nésti  na  vzdálenost  9 — 10  km. 
Ač  měla  býti  dohotovena  v  říjnu  nebo  listopadu,  není  o  jejich  vyzkou- 
šeni dosud  zpráv.  O  posledních  manévrech  prý  se  osvědčily  120mili- 
metrové  houfnice  lépe  než  dřívější  105milimetrové.  Ani  velká  váha 
2200  kg  nebyla  prý  na  úkor  potiyblivnsti, 

V  Belgii  opét  po  několikalet\-ch  srovnávacích  pokusech  mezi 
95  a  105milimetrovými  houfnicemi  se  rozhodli  pro  menši,  aby  mohli 
lépe  podporovati  a  doplňovati  rychlopalná  děla,  jichž  mají  nedostatek. 
Střela  váží  11  kg  a  nese  při  počáteční  rychlosti  až  330  m  asi  na  6  km. 


160  Rozhled  politicky  a  vojenský. 


V  Řecku  provedena  nová  voj.  organisaoe.  Před  válkou  1912 
až  1913  měli  4  pěší  divise  a  jednu  jízdní  brigádu,  v  případě  války 
byly  projektovány  nové  4  divise,  ale  ve  skutečnosti  jich  bylo  postupně 
ustaveno  7,  tak  že  jich  bylo  celkem  11  v  poli.  Když  se  úzenoí  značiié  i 
zvětšilo,  nařídil  král  v  srpnu  1913  dekretenoi  zřízení  G  sborů  armád-  « 
nich,  obsahujících  celkem  15 — 18  divisí.  Ale  seznali,  že  k  tomu  ne- 
mají dosti  rekrutů.  Zmocněn  tedy  král  novým  zákonem  upraviti  novou 
organisaci.  Počátkem  ledna  1914  byl  dle  Messager  ďAthěnes  uveřejněn 
královský  dekret,  dle  něhož  moc  válečná  se  nrá  skládati    ze  14  divisí 

v  5  armádních  sborech  a  jedné  divise  jizdní. 

Německému  říšskému  sněmu  byl  předložen  návrh  zákona, 
jímž  se  pozměňují  některé  výměry  trestů.  Deserce  se  trestala  vězením 
do  2  let,  nyní  v  lehčích  případech  14  dny  až  3  měsíci.  Neposlušnost 
před  shromážděným  vojskem  dosud  1  rokem  vězeni  nebo  pevnosti, 
nyní  může  býti  trest  až  na  14  dní  přísného  vězení  zredukován.  Pře- 
kážeti představenému  ve  vykonávání  rozkazu  bude  trestáno  místo  šesti 
třemi  měsíci. 

V  poslední  době  nabyly  pověsti  o  zavedení  všeobecné  branné  po- 
vinnosti v  Číně  určitých  forem.  Ministr  války  Duaij-Zi-Šuj  vypracoval 
návrh,  dle  něhož  pro  všechny  zbraně  schopné  muže  bez  rozdílu  ná- 
rodnosti 24.  rokem  nastává  branná  povinnost.  Aktivní  služba  trvá  tři 
roky,  mírový  stav  má  obnášeti  50.000  mužů.  Část  vysloužilců  obdrží 
pozemky  na  hranici  řiše.  Roku  1914  mají  místní  úřady  sestaviti  seznamy 
branců  a  r.  1915  budou  první  odvody,  ale  jen  na  severu,  na  revo- 
lučním jihu  teprve  později. 


Ročník  XXXI.  Číslo  4. 


HLÍDKA. 

ndbožensko-mravní  otdzkjj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vezal.  (Č.  d.) 

Otázky  O  poctivosti,  o  svědomí,  o  plnění  toho,  co  básník  měl  za 
mravní  povinnost  každého  člověka,  milujícího  vlast,  o  sebeobětavé 
činnosti,  o  soustrastné  lásce  k  trpícím  a  utlačovaným  —  jsou  obvyklá 
themata  „občanské"  musy  Nadsonovy.  Svůj  pojem  o  úkolu  básníka 
jako  proroka  i  hlasatele  mravní  očisty,  spravedlivosti,  dobra  i  pravdy, 
N.  vyjádřil  v  básni  „Nadarmo  hledám  mohutného  proroka" 
(1875)  a  neobyčejně  ušlechtilý  lidumilný  názor  na  život  pronáší  slovy : 
„Neříkej,  že  život  jest  hračkou  v  rukou  nesmyslného  osudu,  hostinou 
^bezstarostné  hlouposti  a  jedem  pochybností  i  boje  .  .  .  Ne,  život  jest  — 
rozumné  tíhnutí  tam,  kde  věčné  světlo  hoří. .  ."  (Ideál.)  Život  není  místem 
požitků,  rozkoší,  nýbrž  jevištěm  práce  a  šlechetné  činnosti,  rozsévání 
zrn  lásky  a  pravdy  v  srdcích  lidí.  Jeho  citlivému  srdci,  v  němž  se 
ozývá  každá  cizí  slza,  jest  pochopitelným  obraz  Spasitele  —  „Boha 
trpících,  Boha  zbroceného  krví,  Boha-člověka  i  bratra  s  nebeskou 
dnší ...  A  před  utrpením  i  čistou  láskou  skláním  se  s  vroucí  modlitbou  ..." 
Tu  jakož  i  v  básni  r,Žíti  lásky,  bez  Boha  —  ne,  raději  už  nežíti", 
kde  prohlašuje  život  bez  Boha  za  nemožný,  i  v  básni  ,,Ja  ně  Tomu 
moljus",  plné  zbožné  lásky  ke  Spasiteli,  N.  vysvětluje  své  náboženské 
stanovisko,  jímž  se  blíží  Dostojevskému  s  jeho  věrou  ve  spasitelnou 
sílu  utrpení.  Víra  ve  svatost,  pravdu  i  spasitelnou  moc  učení  Kristova 
byla  v  Nadsonovi  tak  silná,   že  ve  zle  života    spatřoval    porušení   bož- 

midka.  19 


262  A.  Vbzal: 

ského  učení  Kristova.  V  jedné  básni  obrací  se  na  př.  ke  „Kristu,  září- 
címu paprsky  nesmrtelné  pravdy,  svobody  a  lásky",  se  stížností  na  to, 
že  chrám  Jeho  jest  opět  zhanoben  a  převrací  se  ve  světě  to,  „čemu  On 
kdysi  učil  pod  břemenem  kříže".  Aby  lidé  přišli  zase  k  rozumu  i  na- 
pravili se,  nutno  jim  podle  mínění  N.  připomněti  onen  zákon  života, 
který  ukázal  Bůh,  nutno  mluviti  o  „pravdě,  Bohu".  Nejobšírnější  básně  N. 
obsahem  i  duchem  jsou  náboženské,  čerpané  z  motivů  biblických,  nebo- 
z  dějin  křesťanských,  na  př.  „Jidáš",  „Legenda  o  vánočním 
stromku",  „Křesťanka",  „Svjatitěl",  a  jsou  proniknuty  upřímnou 
a  hlubokou  poesií  věřícího  srdce. 

V  některých  básních  N.  zvučí  téměř  beznadějný  pessimismUs 
(Budoucnost,  Trp,  Hnětoucí  zármutek,  Jako  bílým  ru- 
bášem,  Opona  shozena,  Nešetřil  jsem  sebe),  plynoucí 
z  rozporu  mezi  svatými  snahami  básníkovými  a  ošklivou  skutečností.  Jeho 
idealismus  bouří  se  proti  sobectví  a  smyslnosti  jménem  lásky,  bez  níž 
„není  umění,  pravdy,  dobra,  krásy",  jménem  vroucí  lásky  k  lidem, 
jménem  sebeobětavé  schopnosti  „míti  soustrast  se  všemi,  mučiti  se 
mukami  jiných".  Nadson  rád  se  zastavoval  na  obraze  žádoucí  lepší 
budoucnosti,  na  obraze  všeobecného  míru  i  blaha,  království  pravdy 
a  lásky  na  zemi.  Slova  „láska"  užívá  N.  ve  smyslu  vyšším,  ušlechtilém 
a  křesťanském,  bez  příměsku  smyslnosti.  Umělecky  vyjádřil  to  N. 
v  rozkošné  básni  „Jen  jitro  lásky  krásno".  Láska  k  ženě  v  jeho 
verších  nemá  v  sobě  ničeho  cynického,  hrubého,  spíše  byla  ideálně 
čistá.  Předmětem  jeho  lásky  byla  předně  vřele  milovaná  matka,  dále 
lidé- bratři,  konečně  příroda.  Ušlechtilá  potřeba  těšiti,  „pomáhati  ztrápeným 
bratřím",  dodávati  mysli  v  těžkou  hodinu,  projevovati  soustrast  s  jejich 
neštěstím,  nutila  N.  psáti  i  tehdy,  když  si  byl  vědom  nedostatku  sil 
a  bledosti  slova. 

Vůbec  v  poesii  Nadsonově  převládají  ideály  křesťanské,  hluboká 
úcta  ke  Spasiteli,  lidumilná,  křesťanská  láska  k  lidem  a  sebeobětavá 
soustrast  s  bližním,  čisté  kochání  se  přírodou  boží,  láska  k  božímu 
světu,  tedy  prvky  ušlechťující  a  povznášející  člověka.  N.  učí  nás  viděti 
v  člověku  bratra,  snažiti  se  uskutečniti  království  boží  na  zemi,  míti 
úctu  k  pravdě  boží ;  učí  nás  z  této  pravdy  boží  čerpati  sílu,  bychom 
zachovali  čistotu  a  svěžest  ideálů,  by  život,  ohýbaje  naše  tělo  k  zemi, 
povznášel  našeho  ducha. 

Duševní  drama,  jež  tak  mučivě  hnětlo  Garšina  i  Nadsona,  již 
s  jedné  strany  pociťovali  ve  svědomí  mravní  povinnost  bojovati  za 
dobro  i  pravdu  proti  zlu,  proti  všemu,  co  také  ve  všech  nás  vzbuzuje 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  263 


více  méně  nevoli  a  odpor,  s  druhé  strany  však  pochybovali  o  nezbyt- 
nosti a  úspěchu  boje,  jenž  se  ostatně  protivil  celé  jejich  bytosti,  nebylo 
prožívati  tak  mučivě  jejich  staršímu,  ale  oba  je  přečkavšímu  vrstevníku, 
Vladimíru  Galakt.  Korolenkovi  (nar.  1853  v  Žitoměři),  jenž 
nedokončiv  studií  na  zemědělské  Petrovské  akademii,  r.  1877  adrai 
nistrativní  cestou  byl  z  Moskvy  poslán  do  vyhnanství  do  Vologdy  a 
od  té  doby  až  do  r.  1884  byl  honěn  z  místa  na  místo  po  širé  severní 
Knsi,  z  Vologdy  do  Velikého  Usťiigu,  odtud  vrátil  se  k  rodným  do 
Kronštadtu,  později  do  Petrohradu,  odkudž  1879  s  bratrem  vypovězen 
v  Glazov,  dále  do  vsi  Berezovských  Počinek,  kdež  se  živil  šitím  bot, 
po  té  vsazen  do  žaláře  ve  Vjatce,  převezen  do  Tomsku,  Perme  a 
posléze  do  jakutské  oblasti  na  pusté  Sibiři.  Ale  útrapy  žaláře  a  zimy 
sibiřské  neuhasily  hořícího  v  něm  plamene,  neochladily  jeho  lásky  k  ži- 
votu, nerozzlobily  bo,  neubily  v  něm  uměleckého  talentu,  za  to  obohatily 
zásobu  jeho  dojmuv,  upevnily  jeho  náladu,  tak  že  u  K.  není  pozorovati 
oné  nerozhodnosti,  rozdvojenosti,  duševního  rozporu  a  pochybností,  jež 
jsou  známkou  Graršina  i  Nadsona.  K.  jak  na  Rusi,  tak  na  Sibiři  bez 
duševní  sklíčenosti,  směle  bledal  v  žaláři,  v  tundrách  i  pralesech  si- 
biřských, v  hrozné  bídě  nepokoj  lidské  duše,  zmítající  se  ve  svých 
základních  vznětech  lásky,  pravdy  a  dobra,  v  otázkách  o  víře,  Bohu, 
věčnosti  a  nesmrtelnosti. 

Charakteristickým  pro  Kor.  jest  epitheton  „hled  a  tel",  nachá- 
zející se  v  jeho  prvním  literárním  pokuse,  umělecky  slabých  „Epi- 
sodách  ze  života  hledatele"  (1879  v  časop.  Slovo),  v  jejichž 
hrdinovi,  studentu-hledateli,  Korolenko  nakreslil  sebe,  svůj  vnitřní  svět, 
snahu  splatiti  starý  dluh  lidu,  jemuž  nutno  sloužiti.  Je  to  historie 
intelligentního  mladíka  s  bohatými  schopnostmi,  s  láskou  k  přírodě, 
k  životu,  ke  člověčenstvu,  odsuzujícího  ty,  kdo  hledají  jen  osobní 
štěstí,  „měšfáckou  spokojenost".  V  povídce  této  máme  již  zárodky  oněch 
vlastností  spisovatelových,  jež  se  postupně  rozvíjely  v  šířku  i  hloubku 
zároveň  s  prvními  záblesky  umělce  genristy,  citlivého  pro  krásy  pří- 
rodní a  podavšího  několik  jemných  tahů  psychologických  v  popise 
duševní  krise,  již  prožil  jeho  hrdina.  Ale  hrdina  Kor,  na  rozdíl  od 
hrdinů  dřívějšího  typu  nevystupuje  v  úloze  učitele  a  hlasatele  lidov3'ch 
„sloupů"  života,  ani  nevybízí,  by  intelligenee  šla  se  učit  od  lidu,  jak 
by  měla  žíti,  neřeší  proklatých  otázek  napřed,  nýbrž  pozoruje  jako 
umělec  a  hledá  smysl  života  i  ideový  jeho  obsah. 

Prodělav  krisi  zklamání  a  těžké  nálady,  kdy  se  zdálo,  že  život 
nemá  smyslu,  „hledatel"  pohlédl  na  život    „se  dvou    stran"    (název 

19» 


264  A.  Vbzal: 

povídky  z  r.  1888,  kde  K.  popsal  svou  náladu,  sny  o  sloužení  lidu, 
o  „přetvoření  světa  v  nejbližší  budoucnosti"  —  v  době,  kdy  studoval 
na  Petrovské  akademii)  a  nechoval  ve  šlechetném  a  něžném  srdci 
svém  nenávisti  k  zničeným  svým  chrámům,  nýbrž  nalezl  smiřující 
princip  a  pobídku  k  činnosti,  aby  něčím  vyplnil  prázdné  místo.  K.,  jak 
je  viděti  z  obrazu  pokrokového  studenstva  tehdejšího  v  novelle  „Prochor 
a  studenti"  (1887),  hledaje  pravdu  života,  jako  student  přilnul  k  ma- 
terialistickým názorům,  ale  obzor  jeho  světového  názoru  záhy  se  roz- 
šířil, trpitelský  život  lidu  ho  upoutal,  i  sám  zkusiv  mnoho  útrap, 
pochopil,  že  „život  je  širší  a  hlubší  než  všeliké  theorie"  abstraktní. 
Hledaje  dále  bezprostřední  pravdu  života,  poznal  tuto  pravdu  v  lásce, 
jež  nutí  člověka,  by  vyšel  ze  svého  „já",  a  léčí  soucitem  k  cizímu 
utrpení.  Od  té  doby  K.  po  celou  svou  literární  a  publicistickou  činnost 
zůstal  „hledatelem",  jenž  stoje  před  záhadami  života,  jeho  abnormními 
zjevy,  odporujícími  vyšším  zákonům,  před  rozporem  života  s  vyššími 
ideály,  bodře  hledá  pravdu  víru,  Boha  i  pracuje  za  uskutečnění  svých 
idealův.  Z  hluboké  své  lásky  ke  člověčenstvu  K.  snaží  se  v  každém 
člověku,  i  ve  vyvrheli  člověčenstva,  dopátrati  se  lepších  stránek  lid- 
ského ducha,  „obrazu  božího",  byť  se  skrjWal  i  pod  sebe  tlustší  a  na 
pohled  neproniknutelnou  korou  životní  špíny.  Velice  si  váží  K.  z  nevy- 
čerpatelné dobroty,  lidumilnosti,  soustrasti,  světlých  paprsků  v  temnotách 
žaláře  života,  „božské  jiskry",  skrývající  se  v  duši  padlé,  zvrhlé,  ztrativší 
obraz  a  podobenství  boží,  náruživě  hledá  jiskru  boží,  ať  se  skrývá 
v  duši  otrhaného  tuláka,  či  v  duši  zloděje,  opilce,  polodivokého  Jakuta, 
či  trestance  na  Sachalině.  Všecky  takové  typy  své  K  ozařuje  jasnou 
září  lidumilnosti  a  soustrasti,  jsa  přesvědčen,  že  „živ  jest  Bůh  ve 
člověku"  nejen  v  ideále,  nýbrž  reálně  v  takovém,  jakým  jest,  se  vší 
pozemskou  spinou  a  prachem.  Vůbec  K.  soustřeďuje  svou  pozornost 
hlavně  na  starosti  o  duši,  na  hledání  Boha,  pravdy,  smyslu  života,  na 
otázkách  svědomí,  víry,  náboženství  a  mravnosti,  jichž  dotýkají  se 
všecky  jeho  umělecké  práce. 

Mezi  bohatou  galerií  „hledajících  víru"  jsou  u  K.  všemožné  stupně 
„hledatelů":  jsouť  mezi  nimi  takoví,  kteří  nalezli  předmět  svého  hledání 
a  stojí  na  své  víře  jako  na  skále,  na  př.  fanatický  usvědčovatel  „Jaška" 
(„Ve  vyšetřovacím  oddělení",  1881),  jenž  neobyčejně  mužně, 
nezištně  a  vytrvale  zastává  se  svých  názorův  a  přesvědčení,  a  vysokým, 
bezprostředním  smyslem  pro  sloužení  své  idei  okouzluje  i  spisovatele 
samého ;  jsou  tam  též  beznadějně  zklamaní,  skuteční  nihilisté,  popíratelé 
náboženství,    jako  je  duševně  tupý    a   zvířeck}'-    svéhlavý    kamyšinský 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  265 

měšťan  (tamtéž);  jsou  tam  fanatikové  lidoví  ve  jménu  mravnosti  a  víry, 
soustředění  nositelé  lidové  moudrosti  a  vyjadřovatelé  živelní  náklonnosti 
lidu  k  pravdě  i  světlu  („Zabiják'',  1885);  jsou  tam  prostí  mužíci 
různých  vesnic,  ohnivě  posuzující  na  břehu  řeky  („Ěeka  hraje*', 
1892)  vyšší  otázky  životní,  otázky  víry,  kontrast  mezi  věrou,  uvádí  li 
se  tato  pouze  na  plnění  obřadův,  a  mezi  nepěkným  životem  skutečným. 
O  témž  nepokoji  duše,  toužící  po  pravdě,  víře  i  Bohu,  mluví  se  v  po- 
vídkách „A  t-Da  va  n'^  a  „Za  tm  ěn  í"  ;  touž  náladou  proniknut  Matvěj 
Lozinskij  a  Nilov  v  povídce  „Bez  jazyka"  (1895),  Panov  v  náčrtku 
„Na  cestě"  a  konečně  naivně  pravdu  hledající  děti  („Ve  špatné 
společnosti",   „Nočju"   a   ,.Parado  xo  n"). 

Mnozí  neuspokojení  „hledáte!  é"  dostali  se  „pro  víru"  na  Sibiř, 
nebo  šli  hledat  pravou  víru  třebas  i  do  žaláře.  Tak  „Zabiják"  od- 
strčen lidmi  a  „zdrcen  Bohem",  jenž  mu  vzal  syna,  byl  zviklán  ve 
víře  své  i  opustiv  všecko,  hledal  „jak  lidé  žijí,  jak  se  k  Bchu  modlí, 
věři , .  .  Spravedlivé  lidi  hledal"  a  hledaje  pravou  víru,  ďibrovolně  se 
stal  vězněm,  podřídil  se  vlivu  nově  přivedeného  vězně,  „kajicníka 
Bezrukého",  jejž  měl  za  světce,  z  něhož  se  však  vyklubal  hrozný  zlosyn, 
jejž  „Zdbiják"'  zabil,  když  Bezruký  přepadl  bezbrannou  paní  8  dětmi, 
jím  chráněnou  .  .  .  Marně  hledal  tulák  Panov  odpověcT  na  záhady,  ne- 
jasné otázky  své  duše  v  životě  i  v  knize  jdoucího  s  ním  intelligenta, 
kdež  tužkou  byla  podškrtnuta  slova:  „Náš  věk  dychtivě  hledá  víru." 
Pevně  drží  se  positivní  víry  v  Boha  Jaška,  sebeobětavý  bf>jovník  za 
svou  pravdu  věrně  sloužící  „právu  zákonu'^.  Uniat  Ostrovskij  v  povídce 
„Hosudarovi  vozkové"'  (1901)  šel  do  káznice  sibiřské  jen  proto, 
že  nechtěl  se  vzdáti  svých  názorů,  jež  má  za  jediné  pravé,  a  potom, 
uražen  sousedy,  nebyl  s  to,  aby  snesl  urážky,  zapálí  svůj  dům  v  hrdosti 
a  s  holýma  rukama  jako  žebrák  odchází,  neponíživ  se  před  svými 
nepřáteli.  K.  rád  předvádí  takové  fanatiky  svého  přesvědčení  ná- 
boženského, takové  povstalce  za  práva  lidské  osobnosti  a  probudivší  se 
eti,  důstojnosti  lidské.  Je  to  spojení  hrdinské  vůle,  boje  a  protestu 
s  naěkkou  básnickou,  lyrickou  duší,  s  měkkým  okouzlujícím  humorem, 
jak  se  odrážejí  v  poetických  povídkách  jeho.  (P.  d.) 


266  J.  Eatiborský  ; 


Poznámky  k  pokusu  o  sanaci  zemského 
hospodářství  moravského. 

J.  Ratibokský. 

Poslední  zasedání  zemského  sněmu  markrabství  moravského  bylo 
neobyčejně  důležito.  Zemský  náš  parlament  pokusil  se  o  věc,  jejíž  zdar 
by  přinesl  do  života  naší  moravské  samosprávy  vědomí  jistoty  a  bez- 
pečnosti, posílení  nejen  samosprávných  těles,  ale  i  úlevu  všem,  kdož 
přispívají  na  útraty  spojené  s  vykonáváním  práv  autonomních. 

Cel}'-  náš  veřejný  život  je  z  velké  míry  zvrácený  a  trpí  chronickou 
vadou,  že  se  vydává  více,  než  příjem  stačiti  může. 

V  hospodářství  soukromém  i  veřejném.  Dluhy  rostou  a  mají  za 
následek  nové  dluhy.  Trvající  hospodářská  krise  dobíjí  tam.  kde  by 
jinak  ještě  dalo  se  žíti.  By  se  předešlo  katastrofě,  hledí  se  k  tomu, 
by  jednak  byla  vydání  zmenšena  a  jednak  pátrá  se  po  větších  příjmech. 
Touží  se  po  nápravě,  hledá  se  způsob  ozdravění,  činí  se  všady  rozběh : 
k  sanaci  všeobecné.  Morava  upí  dnes  pod  tíhou  ohromných  dluhů, 
které  poslední  doba  zdvojnásobila,  značná  část  příjmů  zemských  jest 
pohlcována  úroky  z  dluhů  a  splátkami  na  dluhy.  Proto  i  u  nás  po  kolik 
let  se  aspoň  mluví,  že  by  měl  být  učiněn  jednou  pořádek,  —  ale 
lehčeji  plyne  slovo,  než  může  dojíti  ke  skutku. 

A  nad  to  ještě  i  ten  nepatrný  krok  ku  předu  stal  se  způsobem, 
který  ve  svých  důsledcích  nutí  k  úvaze. 

Není  účelem  těchto  řádek  kritisovati  se  stanoviska  stranicko- 
politického,  naopak  omezí  se  tento  článek  jen  na  několik  ukázek,  jak 
břímě  ukládané  poplatníkům  roste  a  jaký  už  je  nepoměr  mezi  příjmem 
a  penízem,  jenž  do  berní  pokladny  se  odvádí. 

V  Rakousku  stalo  se  téměř  zvykem,  jakmile  se  jedná  o  nějaké 
nové  obřemenění  poplatnictva,  že  se  sáhne  hned  po  tom  způsobu,  jenž 
je  nejsnadnější  a  nejjistější.  V  první  řadě  postihují  se  reality,  což 
platí  v  plné  míře  o  samosprávných  přirážkách. 

V  zásadě  není  možno  reality  od  přirážek  osvoboditi,  ba  naopak 
nutno  je  přirozeně  i  samosprávnými  dávkami  obtížiti,  ale  nesmí  či 
nemá  se  tak  díti  bez  úvahy,  kam  až  možno  v  obtížení  dávkami  jíti, 
aby  se  nezpůsobily  obyvatelstva  nezměrné  škody,  které  pak  mají  tak 
zhoubnj-  vliv  na  utváření  se  všech  poměrů,  sloučených  v  tak  zvané 
otázce  bytové. 


Poznámky  k  pokusu  o  saaaci  zemského  hospodářství  moravského.  267 

Snže  přejdeme  nyní  k  jádru  věci.  Jak  známo,  usnesl  se  zemský 
•sněm  markrabství  moravského,  že  kromě  jiných  nových  neb  zvýšených 
dávek  zvyšují  se  i  zemské  přirážky  o  17%,  tedy  u  domovní  dané 
•činžovní  zvyšuje  se  zemská  přirážka  z  61%  na  1S%1  Číslice  tedy, 
která  nutí  k  úvaze,  zvláště  přihlíží-li  se  na  zdanění  budov  ve  městě  vůbec. 

několik  číslic  nám  znázorní  výši  zdanění  domů  v  Brně,  jak  se 
bude  jeviti  po  zavedení  tohoto  zvýšení.  Při  základu  100  K  nájemného, 
v  němž  jsou  obsaženy  všecky  činžovní  haléře,  činiti  bude  celková 
berní  dávka  u  starých  domů  :  činžovní  daň  19  K  13  h,  zemská  při- 
rážka 17  K  66  h,  obecní  přirážka  5  K  80  h,  17%  činžovních  haléřů 
17  K,  celkem  60  K  29  h  ;  u  domů,  na  něž  se  vztahuje  zákon  ze  dne 
28.  pros.  1911  ř.  z.  č.  242  bude  činiti  daňové  břemeno  po  uplynutí 
doby  osvobození  u  obyčejných  budov  činžovní  daň  16  K  15  h,  zemská 
přirážka  12  K  54  h,  obecní  přirážka  4  K  18  h,  17°q  činž.  haléře 
17  E;  celkem  49  K  87  h.  U  soukromých  budov  s  malými  byty  a 
dílnami  činžovní  daň  14  K  45  h,  zemská  přirážka  11  K  22  h,  obecní 
přirážka  3  K  73  h,  17%  činž.  haléře  17  K,  celkem  46  K  41  h. 
L'  budov  s  malými  dílnami,  byly- li  vystavěny  veřejnými  korporacemi 
a  t.  d.  činžovní  daň  12  K  75  h,  zemská  přirážka  9  K  90  h,  obecní 
přirážka  3  K  30  h,  17%  činž.  haléře  17  K;  celkem  42  K  95  h.  Po 
dobu  osvobození  činí  pak  celkové  zdanění  u  budov  osvobozených  dle 
zák.  z  r.  1880  44  K  71  h,  u  budov  asanačních  26  K  81  b.  u  budov 
obyčejných  osvobozených  dle  zák.  1911.  37  K  97  h,  u  budov  s  malými 
byty  a  dílnami  dle  zák.  z  r.  19 11.  36  K  21  h,  u  budov  s  malými 
bvtv  a  dílnami  dle  zák.  z  r.  1911  vystavěných  veř.  korporacemi  a  t. 
d.^  ;k  K  45  h. 

Znázorněné  výpočty  nám  ukazují,  že  z  každých  100  korun 
nájemného  (z  bytů  o  činži  přes  4:00  K  ročně)  připadá  na  berní 
břimě  u  starých  domů  60  K  29  h,  u  domů  podléhajících  zákonu  z  r. 
1911  49  K  87.  4(3  K  41  h,  po  případě  42  K  95  h  po  dobu  plného 
zdanění  a  u  domů  osvobozených  na  12  let  44  K  71  h,  u  domů 
osvobozených  na  18  let  26  K  81  h  a  u  domů  osvobozených  dle  zák. 
z  r.  1911  37  K  96  h,  36  K  21  h,  po  případě  34  K  45  h  po  dobu 
osvobození. 

U  budov  starých  činí  berní  dávka  celkem  60°o  z  celého 
nájemného,  jinde  jde  hranice  mezi  43 — 50%  v  době  plné  daně. 
V  době  osvobození  pak  je  tu  rozdíl  jen  ohledně  státní  daně,  jinak 
ostatní  dávky  zůstávají  stejné. 


268  J.  Eatiboeský: 


Nyní  uvažujme.  Majiteli  starého  domu  zbývá  z  nájemného  Jei. 
40%,  z  čehož  má  hraditi  úroky  z  investovaného  kapitálu,  správu  domu. 
opravy  a  amortisaci  atd.  2e  těchto  40%  na  to  všecko  nestačí,  je  patrno. 
Právě  zde  je  viděti,  kam  se  došlo  neustálým  zvyšováním  přirážek. 
Kdo  zná  poměry  v  Brně,  musí  poctivě  doznati,  že  takovým  jednostranným 
opatřováním  nových  přijmu  přiveden  bude  majetek  domovní  do  úplného- 
zadlužení,  což  může  míti  následky  nedozírné,  kdyby  snad  mělo  dojíti 
k  četnějším  nuceným  prodejům. 

Těžce  jsou  postihnuty  i  budovy  podléhající  mírným  sazbám  da- 
ňovým dle  moderního  zákona  ze  dne  28.  pros.  1911  ř.  z.  čís.  422. 
Tento  zákon  přinesl  na  státní  dani  tak  značné  úlevy,  že  bylo 
zcela  bezpečně  očekáváno,  že  nájemné  v  těchto  budovách  bude  hodně 
mírnější,  —  ale  jednostranné  samosprávné  hospodářství  v  prvé  řadě 
bylo  příčinou,  že  ideální  zákonodárce  byl  úplně  sklamán.  Státní  daň 
byla  snížena,  ale  samosprávné  dávky  stouply.  Přihlédnemeli  blíže  ku 
znázorněným  příkladům,  shledáme,  že  rozdíl  mezi  státní  daní  a  zemskou 
přirážkou  není  již  značný  a  že  stačí  už  jen  28 '^  o  a  zemské  přirážky 
dostoupí  100°  o  daně. 

Ale  ještě  nepříznivější  je  nepoměr  mezi  státní  daní  a  dávkami 
obecními.  1  řirážka  obecní  činí  ovšem  jen  25%,  ale  nesmí  se  zapomí- 
nati na  činžovní  haléře.  Zde  neplatí  námitka,  že  Činžovní  haléře  nejsou 
dávkou  z  domu,  nýbrž  z  bytu,  že  jimi  není  obtížen  majitel  domu,  nýbrř 
jenom  nájemníci.  Tu  platí  a  stačí  ta  okolnost,  že  tyto  haléře  platí 
nájemník  s  činží  a  že  výdaj  za  byt,  ať  v  té  neb  oné  formě,  tíží  vždy 
více  a  více  nájemníka,  jenž  dle  zkušenosti  zcela  určitě  celou  čtvrtinu, 
ne-li  třetinu  celého  příjmu  svého  věnovati  musí  na  nájemné  obsahující 
i  činžovní  haléře.  Víme  dále,  že  na  platební  schopnosti  závisí  nejen 
ceny  bytů,  ale  i  rozsah  bytů  najímaných  a  konečně  i  schopnost  ku 
placení  u  majitele  domu  samého. 

Nemůže-li  nájemník  zaplatiti  za  byt,  který  by  se  mu  hodil  a 
který  by  odpovídal  i  zdravotním  poměrům,  tolik,  kolik  se  zau  žádá 
pod  titulem  nájemného  a  Činžovních  haléřů,  zůstává  bad  dlužen,  nebo 
najímá  byt  menší,  a  děje-li  se  tak  v  míře  větší,  snadno  tu  přichází 
bezpečnost  existence  majitele  domu  v  nejistotu.  A  což  odlidňování 
města  z  důvodů  nesnesitelné  činže  je  snad  maličkostí? 

Příspěvky  ve  formě  obecní  přirážky  a  činžovních  haléřů  dostou- 
pily té  výše,  že  v  každém  případě  přesahují  státní  daň  činžovní,  činíce 
u  bjtů  přes  480  K  nájemného  nesoucích  při  každých  100  K  nájemného 
n  starých  domů  22  K  80  h  čili  100%  daně,    u  nových    domů    2t  K 


Poznámky  k  pokusn  o  sanaci  zemského  hospodářství  moravského.  269 

18  h,  20  K  74,  20  K  30  h,  čili  133^  o  až  150%  daně.  Převedeme-li 
veškeré  přirážky  a  činž.  haléře  na  procenta  z  daně  obdržíme,  že  z  e 
100  K  daně  činí  zemské  a  obecni  dávky  celkem  200",,, 
čili  z  celkového  předpisu  činí  státní  daň  jednu  a  samosprávné  dávky 
dvě  třetiny,  z  čehož  patrno,  jak  autonomie  chápe  prakticky,  kterak  se 
má  řešiti  otázka  bytová. 

Tento  závěr  je  těžkou  obžalobou  autonomních  těles,  neboť  pro 
okamžitou  výpomoc  v  nouzi  finanční  hledají  záchrany  způsobem,  který 
je  krvavou  ironií  a  satyrou  na  všecky  ty  ušlechtilé  snahy  poctivých 
národohospodářských  pracovníků,  kteří  v  laciném  a  zdravém  obydlí 
vidí    jednu    cestu  k  povznesení    obyvatelstva   morálnímu    i    fysickému. 

Zde  nepomůže  nějaká  subvence  stavebním  družstvům,  ani  jich 
podpora,  zde  nepomůže  ani  sebe  větší  úleva  na  státní  dani,  tím  méně 
dojíraavá  slova  na  schůzích  o  lidské  bídě,  pakli  nepřestane  systém 
přirážkový,  jenž  v  první  řadě  tuto  bídu  zavinuje. 

Tak  zvaná  sanace  zemských  financí  je  naprosto  jednostranná,  a 
tím  i  nespravedlivá.  Na  příklad  majitel  domu.  který  jest  zároveň 
obchodníkem  a  má  nějaké  polnosti,  musí  ze  všech  těchto  tří  pramenů 
příjmů  zaplatiti   příspěvek  na  sanaci. 

Měl  se  tu  činiti  aspoň  nějaký  rozdíl  mezi  poplatníky  malými  a 
poplatníky,  kteří  stávající  berní  soustavou  docílili  různých  výhod, 
následkem  nichž  při  poměrně  nízké  berní  poplatnosti  přispívají  méné 
na  účely  obecní,  zemské,  než  ostatní  slabší  vrstvy  poplatnictva ;  po- 
platníci takoví  měli  pak  hýú  nějakou  zvláštní  dávkou  k  tomu  přivedeni, 
aby  aspoň  takto  vyrovnali  nesrovnalost  mezi  dávkami  odváděnými 
slabými  a  mezi  dávkami  odváděnými  jimi. 

Mezi  ostatními  prostředky  sanačními  lze  uvítati  daň  z  přírůstku 
ceny  realit.  Tato  dávka  ale  na  př.  ohledně  Brna  přichází  pozdě,  pro^ 
tože  celá  sta  prodejů  a  jiných  transakcí  již  provedena,  a  nynější 
krise,  která  tak  těžce  dolehla  zvláště  na  odbor  stavitelf-ký  a  s  ním 
spojené  živnosti,  zničila  veškeren  stavební  ruch,  a  na  radikální  zlepšení 
nelze  prozatím  počítati.  Je  to  tedy  prozatím  dávka  více  méně  —  užitek 
teprve  r  budoucnosti  nesoucí. 


270  BOH.   Kyselý 


Francisco  Ferrer. 

BoH.  Kyselý.  (Č.  d.) 

XV.  Evropské  mínění. 

Jest  příznačno,  že  ve  Španělsku  bylo  za  procesu  celkem  ticho, 
až  na  ojedinělé  sensační  zprávy  v  radikálních  listech,  o  nichž  byla 
učiněna  již  zmínka  a  které  byly  poctěny  zpravodajstvím  vězně  samého. 
Jinak  bylo  v  cizině.  Signál  k  boji  udávala  pařížská  L'Humanité.  „Kde 
jest  Ferrer?  Jsme  znepokojeni  o  občana  Ferrera,  slovutného  druha 
svého,  jenž  je  tak  řídkým  příkladem  .  . .  Vysvobodili  jsme  Ferrera  již 
jednou  z  vězení  španělských  a  učiníme  tak  i  podruhé.  Nedáme  se  pro- 
hlásiti poraženými  a  slavně  zvítězíme.  Ale  ať  si  dá  vláda  španělská 
pozor !  (Výhružka  králi.)  Hodný  lid,  vědomý  své  cti  a  hodnosti,  ne- 
dráždí se  beztrestně.  Ferrer  i  jeho  druhové  vyjdou  z  vězení  Montjuich  . . . 
Jsou  zločiny,  kterých  nesmíme  dopustiti.  Raději  bychom  vycedili  po- 
slední krůpěj  krve." 

Sotva  došla  zvěst  o  popravě,  rozlétl  se  hned  revoluční  tisk  po 
hlavním  městě  francouzském  ve  zvláštních  vydáních  a  rozhazovány 
všude  letáky  :  „OdvážiU  se!  Zločin  je  dokonán.  Ferrer  vešel  ve  slávu 
nesmrtelnou,  Alfons  XIII,  i  se  svými  ministry  v  hanbu  věčnou.  Špa- 
nělská kapitalistická  monarchie  spoléhajíc  na  slabost  Evropy  i  Ameriky 
zadrhla  smyčku  svědomí  celého  světa.  Ale  bandité  v  Madridě  se  mýlí : 
čeho  nekonají  vlády,  to  vykoná  lid.  Ferrer  a  všecky  vzácné  oběti 
španělské  represse  budou  pomstěny.  Ať  krev  jejich  padne  na  hlavu 
katů !  Pryč  s  Alfonsem  XIll  1  Pryč  s  vrahem  !  Této  noci  všichni  před 
španělské  vyslanectví !''  A  podepsáni  byli  Naquet,  Albert,  Laisant, 
s  nimiž  Ferrer  často  si  dopisoval.  Výzvy  poslechlo  12 — 15  tisíc  sou- 
druhů. V  čele  kráčeli  sociál,  poslanci  s  Jaurěsem.  Za  potupných  vý- 
křikův  a  písní  sváděny  pravé  bitvy,  ano  na  boulevardu  Courcelles 
vztýčena  i  jakás  barikáda.  Ale  k  vyslanectví  samému  dospěla  pouze 
jedna  četa,  ostatní  policie  zatlačila.  Alfons  XIII ,  spojenec  Francie, 
jenž  tolikrát  dlel  v  jejím  srdci,  Paříži,  byl  častován  v  časopisech  větami 
takového  zrna:  „Zločinnému  zastřelení  odpoví  puma  pomsty.  Život 
Alfonsův  za  život  Ferrerův.  Krev  žádá  krev.  Zákonitá  vražda  najde 
odezvu  v  logické  kralovraždě."  (Paříž.)  „Obáváme  se,  že  Alfons  XIII. 
podepsal  svůj  ortel  smrti,  když  odepřel  podepsati  dekret  milosti. '^  (Le 
Peuple  v  Bryselu.)  „Zavraždění  Ferrerovo  jest  předehrou  dramatu,  jež 


Francisco  Ferrer.  271 


se  rozQzlí  v  Madridě."  (Morning  v  Londýně.)  „Ferrer  byl  zívražděn 
před  očima  Evropy  ministry  nové  inkvisice.  Španělsko  postoupilo  na 
poslední  místo  mezi  vzdělanými  národy,  nebo  lépe  vystoupilo  z  jejich 
sboru."   (Berlin.) 

Z  úsudků  rozličných  listu  je  často  patrná  neznalost  poměrů,  jaké 
se  ve  Španělsku  utvářily,  a  povšechné  podceňování  pravého  směru 
Moderní  školy  i  hnutí,  jaké  se  objevilo  více  méně  ve  všech  říších 
evropských.  Jméno  Ferrerovo  stalo  se  heslem  a  teprv  po  procesu 
zkonstruován  systém  ťerrerismu,  pod  nímž  si  představoval  každv  cosi 
jiného.  Jedni  viděli  v  něm  theoretického  revolucionáře  rázu  Tolstého  ? 
filosofa  a  reformátora,  který  chtěl  společnost  obroditi  ne  pumami,  ale 
novými  ideami.  Přes  praktické  výsledky,  k  nimž  dospěla  podvratná 
theorie,  proti  níž  se  bránili  ve  Španělsku,  jako  by  se  bránili  i  jinde, 
dala  se  žurnalistika  do  kritisování  vojenského  soudu,  kterv  nazván 
parodií  soudního  tribunálu,  protože  prý  chtěl  mermomocí  dokázati,  že 
nepadlo  sveřepějšího  rozsudku  v  Evropě  od  popravy  Marie  AntoinettY. 
Jini  však  viděli  poněkud  dále,  třeba  jim  byl  Ferrer  apoštolem  sociál- 
ního převratu  a  třeba  se  těšili,  že  poprava  vyvolá  přede  vším  ná- 
boženský boj.  Jakmile  se  počaly  ozývati  „dozvuky"  revoluce  barcelonské 
na  půdě  mimošpanělské,  bylo  jinak.  „Journal  des  Débats"  di  :  „Události 
v  Barceloně  měly  ráz  příznačně  anarchistický  a  zdály  se  nésti  skutečně 
značku  Ferrerovu.  Ať  si  soudí  kdokoliv  o  jednání  vlády  španělské  — 
že  totiž  Ferrera  nedoporučila  milosti  králově  —  po  svém  způsobu,  ne- 
zapomínejme, že  jde  o  věc  čistě  španělskou,  která  se  týká  výlučně 
vlády  španělské.  Proto  nemají  nejmenší  omluvy,  kdož  vyvolávají  nepokoje 
y  zemi,  jež  nemá  co  činiti  s  Ferrerem,  jeho  soudci  a  popračími.  Kdož 
chtějí  pomstíti  Ferrera  v  Paříži,  nepatří  k  žádné  straně,  s  níž  je  možná 
domluva.  Massy  demonstrantů  skládaly  se  většinou  z  chátry,  která 
tvoří  spodinu  velkých  měst."  Ještě  zřetelněji  mluví  „Le  Soleil^  :  „Mezi- 
národními revolucionáři  v  Barceloně  prolitá  krev  teče  i  v  Lisabone  při 
vraždění  královské  rodiny,  v  Lyoně  při  probodnutí  Carnota.  v  ulici 
Rohanově  při  atentátu  na  mladistvého  krále  Alfonsa,  i  na  nábřeží 
v  Ženevě,  kde  padla  císařovna  Alžběta  a  konečně  i  u  nás  v  ulici 
Courcelles,  kde  včera  padli  strážcové  pokoje,  oběti  své  povinnosti  pod 
koulemi  vrahů."  „Republique  Francaise''  pak  souhlasí  úplně  s  vládou 
ve  Španělsku:  „Vláda  španělská  vybrala  si  cestu  výbornou.  Evropa, 
ano  celý  svět,  pokud  si  uchoval  kus  cti  a  vážnosti,  jde  s  ní.  Energie, 
s  jakou  udusila  revoluci  v  Barceloně,  ráznost  dnes  všude  uznávaná, 
jsou  věci,  které  překvapí  nás,    obyvatele  říší.    v  nichž  vládne  chabost 


272  BoH.  Kyselý: 


a  poroučí  strach.  Ať  řvou  hyeny  ulice,  ať  loupí,  vraždí  a  pálí,  vláda 
nesmí  se  ohlížeti  na  štěkající,  ale  musí  se  bráti  směrem,  jaký  jí  diktuje 
ochrana  cti  národní,  obhajoba  společnosti  a  armády  ...  Ať  si  protestuje 
Jaurěí  a  přátelé  jeho  v  časopisech  proti  usmrcení  Ferrera,  je  to  při- 
rozeno  vzhledem  k  stejným  ideám.  Ale  stavěti  na  ulicích  barikády, 
napadati  surově  nevinné  chodce,  vražditi  strážníky,  to  nikoliv !  Aby 
se  nám  na  pamět  Ferrerovu  pořádalo  nové  vydání  krvavých  bouří 
barcelonských,  toho  nedopustíme!" 

Anglický  tisk  smýšlí  podobně  :  „Takového  učení  (jako  jest  Fer- 
rerovo)  netrpěla  by  žádná  země  na  světě.  Ve  Španělsku  prohlásil  jeho 
vinu  netoliko  vojenský  soud,  nýbrž  nesmírná  většina  celého  národa. 
Revise  procesu  Evropě  nepřísluší,  neboť  jeho  vlast  měla  plné  právo, 
aby  soudila  .  .  .  Trest  vyřknutý  nad  Ferrerem  jest  aktem  spravedlivosti. 
Tak  sm3'šleti  musíme  jako  zastancové  pořádku,  bez  něhož  nižádná 
společnost  neobstojí.  Ferrer  věnoval  svůj  život  práci  pro  reťoluci, 
vzpouru,  anarchii.  Proti  takovým  buřičům  budeme,  ať  si  jsou  kdekoliv, 
hájiti  vždycky  právo  trestu."  Také  vídenský  „Fremdenblatt"  usuzaje: 
„Poprava  Ferrerova  stala  se  úplně  po  právu ;  tolik  debaty  vyvolala 
pouze  ta  okolnost,  že  se  užilo  proti  zakladateli  Moderní  školy  opatření 
vojenských."  Max  Nordau,  požádán  jsa,  aby  podepsal  protest  prdti 
justiční  vraždě,  odvětil:  „2ádný  rozumný  Člověk  nemůže  cos  podob- 
ného podepsati." 

* 

Zatím  se  dostavila  trocha  rozvahy  a  horlitelé  pro  Ferrera  vy- 
střízlivěli. Pochopili,  že  třeba  dáti  oslavám  jeho  jmý  podklad,  aby  se 
dosáhlo  něčeho  trvanlivějšího.  Najíti  tak  ve  století  XX  nového  Giordana 
Bruna,  aby  se  mohla  rozvířiti  štvanice  proti  církvi,  to  bylo  přece  cílem 
protiklerikalisruu.  A  Ferrer  poskytl  takovou  atrakci.  Taková  kost  mohla^ 
se  již  Loditi  nemyslícím  davům,  které  se  pídily  po  něčem,  aby  nenávist 
jejich  nabila  života,  Ferrer  byl  vnadidlem  i  pro  pseudi  intelligenci, 
která  hledala,  nač  složiti  zločiny  mravního  bankrotu,  jenž  hrozil 
z  auioritářáké  pavědy.  Proto  se  začalo  pracovati  soustavněji.  První 
manifestaČDÍ  schůze  byla  svolána  v  Paříži  socialistickou  federací  na 
17.  říjen.  Soudruzi  měli  klidně  projíti  ulicemi,  neboť  za  zbrklé  projevy 
dne  13.  t  m.  styděli  se  i  svolavatelé,  jčik  dí  provolání  revolučního- 
listu  „Guerre  sociále".  Sešlo  se  tedy  15  —  20.000  osob  (dle  „Temps*), 
30.000  (dle  „La  Presse"),  60.000  („Matin")  a  dle  vedoucí  „Humanité" 
dokonce  100.000  a  něco  nad  to  !  Úplný  pořádek  byl  zachován,  aspoa 
T  prvních  řadách,    kde    se  nacházeli    politikové    a    vůdcové.    Policejní 


Francisco  Ferrer.  273 


prefekt  Lepine  referuje  alespoň,  že  všecko  ostatní  mělo  pečet  ubohého 
rozvratu;  výkřiky,  písničky  a  spílání  vojsku  se  ozývalo.  „Důstojná" 
tato  oslava  byla  by  o  páté  hodině  podvečer  skončila  noálem  vraždou 
kněze  Anneraua  poblíž  sadů  tuilerijských.  Policie  chtěla  ho  uchrániti 
hození  do  rybníka,  jak  bylo  projektováno,  a  tak  vznikla  bitka,  která 
skončila  zatčením  devíti  soudruhů.  Tichá  demonstrace  měla  hlučný 
konec,  ale  vše  dalo  se  dle  programu  stanoveného  v  „Sociální  válce"  : 
Klerikálové  nařídili  zabiti  Ferrera.  Je  to  banda  vrahů,  pomstíme  ho 
tedy  při  nejbližší  příležitosti  na  klerikálech  francouzských." 

Výsledek  manifestace  byl  tedy  žalostný  a  Jaurěs  byl  opět  za- 
křiknut: „Nezaměňujme  demagogické  šarlatánství  s  republikánskou 
demokracií.  Kdo  pak  má  u  nás  zájem,  aby  vyvolána  byla  válka  mezi 
Španělskem  a  Francií?  Chce- li  Jaurěs  a  jeho  přátelé  o  takových  otázkách 
uvažovati,  jsme  jisti,  že  přestanou  „oslavovati"  Ferrera  a  chystati 
evropskou  válku,  jejíž  konec  by  byl  znovuzřízení  království  ve  Francii." 

Tak  se  omezily  další  oslavy  na  několik  knížek,  které  měly  mani- 
festace zvěčniti,  na  projev  v  parlamentě,  žádající  přerušení  diplomatických 
styků  se  Španělskem,  na  pojmenování  několika  ulic  ke  cti  Ferrera,  na 
subskripce  k  postavení  pomníku,    až  do  vydání  fotografií   a  pohlednic. 

Po  Francii  protestovalo  se  nejvíce  v  Itálii,  která  jest  anarchismem 
snad  ještě  více  zamořena  než  Francie.  Kímský  starosta  Nathan  vydal 
provolání,  v  němž  nazývá  smrt  Ferrerovu  „urážkou  posvátnosti  lid- 
ského života,  svobody  svědomí  a  pokroku  zápolícího  se  zpátečnictvím. 
Klidná,  důstojná  a  slavná  manifestace  ovin  věncem  mučenickým  muže. 
jenž  prolil  krev  za  svou  ideu,  jíž  žil .  .  ."  Černé  prapory,  stuhy  vše- 
obecného smutku,  stávky,  projevy  proti  Španělsku,  Ferrerovy  ulice 
a  ovšem  insulty  kněží,  osnov.R,  zákona  na  vyhnání  jesuitů,  tof  byly 
ukázky  „pomsty"  za  Ferrera.  V  Pise  chtěla  luza  dokonce  vypáliti  pro- 
slulý velechrám  se  šikmou  věží. 

Portugalsko  arci  zazářilo,  revoluce  se  chystala  a  puma  v  kostele 
San  Luis  v  Lisabone  byla  předzvěstí  událostí,  které  se  ve  hlavním 
Portugalska  lépe  povedly  než  v  Katalonsku. 

V  Anglii  byla  manifestace  v  Londýně,  při  níž  se  mnoho  hlučelo. 
Z  5000  mužů  bylo  velmi  málo  Angličanů,  většinou  to  byli  cizinci,  a 
nejhorší  spodina.  „My  nestrpíme,  aby  se  zarazil  u  nás  tento  pitomý 
a  proto  nebezpečný  prapor.  Socialismus,  jako  ideál,  lze  snésti ;  neuškodí, 
leč  omezeným  lidem,  kteří  věří  v  úplné  jeho  uskutečnění,  ale  socialismus, 
jenž  se  zvrhá  v  anarchii,  třeba  vymítiti.  U  nás  není  místo  pro  kralo- 
vrahy  a  žádná  slušná  obec  jim  neposkytne  útulku  .  .  .    Většina   mani- 


274  BOH.  Kyselý:  Francisco  Ferrer. 

festantů  neví  ani,  oč  jde.  Demagogové  využívají  světového  povyku, 
protože  míní  něco  vytlouci  pro  socialismus  nebo  anarchismus.  O  Ferre- 
rovi  vědí  také  pramálo  a  ještě  méně  o  Barceloně  a  Španělsku,  o  Alfon- 
sovi XIII.  a  politice  vlády  španělské  již  dokonce  ani  zbla.  Ale  to 
právě  otevírá  bránu  šalby  a  lži  .  .  ."  (Daily  Telegraph.) 

Když  evropské  Španělsko  mlčelo,  přidali  se  argentinští  Spanělé 
v  Buenos  Ayres  a  Moutevideo  k  protestům  proti  odsouzení  Ferrerovu. 
Jméno  jeho  přeletělo  oceán.  Tak  mohl  napsati  Naquet  :  „Slavné 
manifestace  v  Paříži,  IJímě,  Bryselu,  Londýně,  Buenos  Ayres,  Berlině 
a  mnohých  městech  rakouských,  manifestace,  jichž  ohlas  ozval  se 
i  v  trudném  Rusku,  které  na  druhém  konci  Evropy  tvoří  ,pendant' 
Španělska,  znamenají  dobu  obrodu." 

Církev  učinil  zodpovědnou  Jaurés.  Jako  prý  Dreyfus  zlomil  jí 
ve  Francii  vaz,  tak  Ferrer  učiní  nejen  ve  Španělsku,  ale  všude,  kde 
si  ještě  uchovala  nějakou   moc. 

Zmíněný  Naquet  vidí  „legendu  Grolgotskou  uskutečněnou  na  poli 
vědy".  Rouhavě  srovnává  život  Kristův  s  Ferrerem,  jehož  zove  vyku- 
pitelem, jenž  splnil  své  poslání  nejen  pro  vlast,  ale    pro    celé    lidstvo. 

Hlouček  protestantů  francouzských  těší  se,  že  všude  klesne  vážnost 
Říma  a  poroste  vliv  hlasatelů  očištěného    náboženství. 

Mezinárodní  „Volná  myšlenka",  „raněná  v  osobě  svého  nejvýteč- 
nějšího  bojovníka  pochopí  vznešené  své  poslání.  Církvi  římské,  která 
chce  uvaliti  na  národy  hrůzy  středověku  a  inkvisice,  odpovíme  ještě 
intensivněji  a  prohloubenější  propagandou  ve  prospěch  idejí  Volnosti, 
Spravedlnosti  a  Pokroku". 

O  zednářstvu  netřeba  se  ani  šířiti.  „Veliký  Orient"  podal  také 
„truchlivou  zprávu  o  politické  vraždě  Fr.  Ferrera  ...  Co  mělo  býti 
v  něm  zabito,  jest  ideálem  zednářstva  .  .  .  Památka  jeho  zůstane  ne- 
smrtelnou jako  památka  Griordana  Bruna  a  jiných  bojovníků  za  pokrok 
a'pravdu.  „Veliký  Orient"  protestuje  důrazně  proti  spáchanému  barbarství 
vyjadřuje  své  neochvějné  přesvědčení  o  konečném  vítězství  Vědy  nad 
Dogmatem,  Rozumu  nad  Pověrou  a  pozdravuje  Ferrera  —  velikého^ 
dobrého  —  jako  mučedníka  Volné  Myšlenky". 

Zednářské  volnomyšlenkářské  časopisy  přinášely  také  básně  a 
oslavné  hymny  na  Ferrera,  ba  „U  Action"  otiskla  i  píseň  s  nápěvem, 
věnovanou  „šlechetným  dcerám  Ferrerovým". 

Ani  u  nás  nebylo  jinak  a  jistý  venkovský  list  vyloží  podnes  kolem 
13.  října  každoročně  ubohý  obrázek  „mučedníka  za  svobodu  myšlenky ..." 

(P.  d.) 


Dp..  Jan-  HejCl:  Ištar  v  podsvětí.  275 


Išíar  v  podsvětí. 

Di:.  Jan-  Hejčl.  (O.) 

Ačkoli  však  Ereškigal  proklela  posla  bohů,  který  se  osmělil 
vysloviti  přání  napíti  se  vody  obživující,  myšlenku  to  proti  zákonu, 
že  z  podsvětí  není  žádného  návratu,  přece  vidíme  dále,  že  bohyně  smrti 
připouští  výjimku  od  odvěkého  zákona.  Poznává,  že  Asúšanamir  byl 
poslán  od  nebeských  bohů,  by  vyvedl  ze  stínu  smrti  Ištaru,  podrobuje 
se  tomuto  přání,  této  viili  bohů,  jest  ochotna  Ištaru  propustiti,  třeba 
však  dbáti  jiných  činitelů  —  tak  zvan3-ch  ..Anunnaki".  Jsou  to 
bohové  nižšího  řádu,  kteří  mrtvé  soudí,  kteří  střeží  „vodu  života". 
Také  těm  přísluší  tu  slovo.  Majíce  na  paměti  tuto  poznámku  pochopíme 
již  následující  verše  : 

2g.     Ereškigal  otevřela  ústa  svá 
a  mluvila, 

30.  Namtarovi,  svému  poslu, 

dává  rozkaz: 

31.  „Jdi,  o  Namtare,  zaklepej 

na  Egalginu,^) 

32.  zabuš  na  veřeje, 

jež  jsou  z  kamene ... 

33.  Anunnaki  vyveď, 

na  zlatý  trůn  je  posaď." 

Anunnaki  budou  patrně  zasedati  na  zlatém  trůnu  soudcovském, 
b}-  rozhodli,  zda  zasluhuje  Ištar,  by  se  jí  dostalo  nového  života,  vzkříšení. 
Pro  případ,  že  bude  božskými  soudci  věc  její  uznána  za  spravedlivou, 
káže  Ereškigal  Namtarovi  : 

34.  „Pokrop  Ištaru  vodou  života, 

a  odveď  ji  ode  mne!" 

Pokračování  tohoto  rozkazu  následuje  teprve  v  ř.  46 — 50.  Při 
opisování  patrně  nedopatřením  opisovače  se  dostal  na  místo,  kam  ne- 
patři a  kde  by  nám  nedal  smyslu.  Souvislost  nutně  žádá,  bychom 
jmenované  řádky  položili  sem.  K  porozumění  třeba  si  vzpomenouti, 
proč  vlastně  vstoupila  Ištar  do  podsvětí  —  aby  si  odtud  odvedla  k  no- 


')  Egalgina  jest  název  nějakého  paláce,  snad  paláce  spravedlnosti.  Srv. 
egyptskou  síni  íobou  pravd«,  ve  které  zemřelý  jest  před  42  soudci  vySetřován.  Viz 
Erman,  Aeg.  Religion  s.   117    nn. 


276  Dr.  Jan  HejCl: 


novému  životu  vzkříšeného  svého  milce  Tammúza.  Ereškigal  jsouc 
ochotna  propustiti  Ištaru,  ano  přejíc  si  sama,  by  se  vrátila  a  zahájila 
zase  nový  život  na  zemi,  který  by  pak  sama  mohla  kositi,  nařizuje 
iíamtarovi  pro  případ,  že  Ištar  nebude  chtíti  vyjíti  sama  : 

46.    „Nebude-li  chtíti  dáti  se  vyvést, 

přiveď  ji  zpět, 
4y.     Tamuza,  milovníka 

jejího  mládí 
48.    vodou  čistou  polej,  ^) 

(pomaž)  dobrým  olejem, 
4g.     oděj  ho  slavnostním  rouchem, 

flétna  lazurová  nechř  .  .  . 
30.    děvy  nechť  rozechvějí 

svoje  nitro." 

Namtar,  věrný  sluha  své  velitelky  poslechl  : 

55.     Namtar  šel  a  zaklepal 

na  Egalginu, 
36.     zabušil  na  veřeje, 

jez  jsou  z  kamene  .  .  . 
3y.    Anunnaki  vyvedl, 

na  zlatý  trůn  je  posadil. 
38.    Ištaru  vodou  života  pokropil 

a  odvedl  ji. 
3g.    Prvou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  zástěrku  jejího  života. 

40.  Druhou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  sponky  jejích  rukou  a  nohou. 

41.  Třetí  branou  ji  vyv/dl 

a  vrátil  jí  pás  s  drahokamy  na  bedra. 

42.  Čtvrtou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  náprsní k  jejích  ňader. 

43.  Pátou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  ře:'ízky  na  hrdlo. 

44.  Šestou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  kroužky  na  uši. 

45.  Sedmou  branou  ji  vyvedl 

a  vrátil  jí  velkou  korunu  na  hlavu. 

Následuje  ještě  osm  řádků,  bohužel  však,  že  jsou  jednak  porušeny 
jednak  nesrozumitelný.  Zdá  se  však,  že  tu  bohyně  podsvětí  vystupuje 
pod  novým  jménem  Bělili,  uvědomuje  si  žalostný^  osud  svůj  i  svých 


*)  48  nn.  připomiuá  jarní  veselé  slavnosti  konané  zejména  mládeži,  která  se  ra- 
dovala z  nového  života  v  přírodě  —  ze  vzkříšení  milence  Ištařina,  Tamíiza. 


Išfar  v  podsvětí.  277 

poddaných  a  prosí  ©dcházejícího  Tamúza,  až  bude  nyní  na  zemi  ra- 
dovati se  se  svou  družinou  z  nového  života,  by  nezapomněl  též  na 
mrtvé : 

^i.  Bělili  byla  oblečena  v  roucho  plné  krásy, 

52.  její  lůno  bylo  plno  třpytných  drahokamů. 

5J.  Zvuky  svého  bratra  když  uslyšela,  roztrhla  krásné  roucho^ 

54.  naplnila  svými  třpytnými  drahokamy  své  kobky. 

Jest  pochopitelno,  že  bohyně  podsvětí  s  bolestí  a  smutkem 
pozoruje,  že  dvě  tak  vzácné  oběti,  Ištaru  a  Tamúze  musí  vydati  zpět, 
proto  odkládá  slavnostní  skvosty  a  trhá  roucho  na  znamení  smutku. 
Vzpomíná,  kterak  její  „bratr"  Tamúz  bude  na  zemi  se  svými  druhy 
a  družkami  ze  života  se  radovati,  hráti,  a  prosí  odcházejícího  Tamúze, 
aby  při  těchto  radovánkách  způsobil  obětí  kadidla  i  mrtvým  potěšení. 
Prosbu  svou  pronáší  jednak  přímo  Tamúze  oslovujíc  (ř.  55.),  jednak 
v  podobě  přání,  v  němž  mluví  o  Tamúzovi  ve  třetí  osobě  (ř.  56 — 58.) 

55-     -.Jediný  můj  bratře,  neubliz  mi!" 

56.     „Až  bude  Tamúz  na  lazurovou  píšřalu  hráti,  až  budou 

na  nástroje  z  drahokamu  s  nim  hráti, 
$y.     až  budou  hráti  s  nim  hudebnici  i  hudebnice, 
58.     kéž  (pak)  mrtvi  vystoupí  a  kadidlo  dýchají!" 


Báseň  těmito  verši  ukončená  jest  zajisté  mythus  vzatý  z  přírody, 
v  němž  však  uloženo  je  ne  jedno  zrno  pravdy. 

Tamiíz  jest  zosobněný  vzrůst  rostlinstva.  V  letních  měsících,  kdy 
na  Východě  vůbec  neprší,  vadne  rostlinstvo,  odumírá  a  tam,  kde  byl 
na  jaře  takořka  ráj,  jest  nyní  poušť.  Tento  zjev  si  živá  obrazotvornost 
Babyloňanů  zpracovala  tak,  že  si  představovala,  kterak  bůh  vegetace 
zemřel  a  sestoupil  do  podsvětí.  V  této  době  byly  konány  různé  smu- 
teční slavnosti,  při  nichž  pištci,  žalostnící  a  žalostníce  v  rozmanitých 
elegiích  oplakávali  smrt  a  odchod  Tamúzův.  Mythus  ten  a  spojený 
3  ním  obyčej  oplakávati  zánik  rostlinstva  byl  po  starém  Východe 
značně  rozšířen.  (Tamúz  =  Adonis)  Srv.  Ez.  8,  14. 

Zvadnutí  a  zánik  vegetace  byl  škodlivým  životu  a  vzrůstu  živo- 
čišstva  i  člověka.  Škoda  nemohla  býti  lhostejnou  bohyni  života,  která 
pečovala  o  rozvoj  živočišstva.  Proto  vjbájila  obrazivost,  že  Ištar  vstu- 
puje do  podsvětí,  by  odtud  vyvedla  Tamúze,  t.  j.  novou  vegetaci, 
jPcdnik  se  jí  zdařil,  Ištar  Tamúze  vyvedla  a  následkem  toho  země 
;zase  se  rozzelenala  a  oblékla  v  jarní  pestrý  háv,  který  naplnil  kde 
koho  radostí.    Pištci,    žalostnící  a  žalostníce,    kteří    byli    v    pokročilém 

Hlídka.  20 


278  Dr.  Jax  Hejčl: 


létě  ve  svých  žalozpěvech  lkali  nad  smrtí  Tamúzovou,  jásají  nyní  na 
jaře  dvojnásobně  nad  návratem  Tamúze,  t.  j.  jarní  vegetace,  která 
zvířatům  i  lidem  přináší  potravu,  sílu,  život  a  radost. 

Jako  v  mythu  vyslovili  Babyloňané  a  Assyrové  pravdu,  kterou 
postřehli  v  přírodě,  a  která  se  opakovala  před  jejich  zraky  každo- 
ročně, tak  vložili  do  něho  ne  jednu  starší  pravdivou  představu  o  životě 
posmrtném. 

Z  těchto  pravd  lze  zajisté  na  1.  místě  jmenovati  přesvědčení 
jejich,  že  smrtí  Člověka  nezaniká  úplně  jeho  život,  nýbrž  že  duše  jeho 
žije  i  dále  ...  2.  Jiná  myšlenka,  která  se  dere  z  nitra  básníkova, 
je  přesvědčení,  že  živí  mají  pamatovati  na  mrtvé  a  že  jim  mohou 
způsobiti  radost  (ř.  56 — 58).  3.  Neméně  jasně  prokmitá  z  básně  pře- 
svědčení, že  vůle  nebeských  bohů  může  dokázati,  by  někdo,  kdo  se 
napije  vody  života,  byl  z  podsvětí  vyveden,  tedy  myšlenka  možnosti 
aspoň  ojedinělého  vzkříšení.  4.  Představa  o  trestu  a  odměně  posmrtné 
sice  v  naší  básni  zřetelně  vyslovena  není,  shledáváme  se  s  ní  však 
na  jiných  místech  literárních  památek  babylonsko- assyrských. ') 


')  že  ie  ekiramu,  duše  zemřelého  po  smrti  souzena,  vysvítá  z  výroku  Utnapištimova 
v  básni  o  Gilgamešovi,  kde  na   X.  tabulce  v  sloupci  VI.  ř.  36 — 38. 

36.  Shromažďují  se  Anunnaki,  velcí  bohové, 

37.  Mammetu,  kterd  osttd  tvoří,  určuje  s  nimi  údély, 

38.  stanoví  život  nebo  smrt. 
Je-li  duše  zemřelého  po  smrti  souzena,  následuje  zajisté  tež  nějaký  rozsudek,  který 
ustanovuje  odměnu  nebo  trest.  -  Rozdíl  v  osudu  obyvatelů  podsvětí  lze  spatřovali 
v  tom,  že  dle  epu  o  Gilgamešovi  vojíni  v  bitvě  padlí  po  smrti  odpočívají  v  ložnici  » 
pijí  čistou  vodu  (mě  zakuti.  Tabulka  XII,  si.  VI.  ř.  1.);  naproti  tomu  hrozí  se 
zločinci  v  zákonníku  Chammurapiově  (XXVII  37  nn.),  že  jeho  mrtvý  duch  bude  dole 
v  podsvětí  (mě  lišasmi)  práhnouti  po  vodě,  které  se  mu  nedostane.  —  Ze  m&ie 
smrtelník  býti  přenesen  za  svůj  zbožný  život  i  na  ostrov  blažených,  toho  dokladem  jest 
opět  Utnapištim,  hrdina  babylonské  zprávy  o  potopě,  a  jeho  manželka.  Po  potopě  žehná 
oběma  sám  Běl  (XI.  tabulka,  ř.  202  —  204.)  řka: 

202.  Dříve  byl   UtnapiStim  clovělcem, 

203.  Ted  bud   Utnapistim  a  jeho  manželka  roven  nám  bohům; 

204.  Nechť  bydlí  Vtnopištim  v  ddlavé,  při  ústí  řek! 

Dle  tabulky,  kterou  nalezl  Arno  Poebel  v  museu  filadelfickém  r.  1912,  praví  aa 
konci  potopy  bůh  Enlil  k  hrdinovi  potopy,  který  vynikal  zbožností  a  slul  Zi«* 
giddu:  xŽivot,  jako  život  boha  mu  dávám«  a  opět:  »Věčnou  duSi,  jak* 
duši  boha  mu  utvořím*.  Srv.  Hehn  v  »Biblische  Zeiťíchnft*  (XI  1913),  s.  840a. 
Na  jiném  zlomku  klínopisném,  nalezeném  roku  1912  Poeblem,  se  dočítáme,  že  Tamfis 
(Durauzi)  byl  pfwodně  rybářem,  k  němuž  Ištar  vzplála  láskou  a  učinila  ho  králei 
v  Erechu.  (Tamže  str.  341.) 


látar  v  podsvětí.  27> 

Ovšem,  jsoa  tjto  představy  o  posmrtném  životě  zatemaěny.  Neboť 
jasně  tyto  záhady  pohrobního  života  osvětliti  bylo  zůstaveno  teprr 
tomu,  jenž  mohl  právem  o  sobě  říci:  „Já  jsem  vzkříšení  i  život"  (Jan 
11,  25).  Určitě  záhady  posmrtného  života  rozřešiti  zůstaveno  tomu, 
o  němž  miliony  po  tisíciletí  již  vyznávají  a  dále  vyznávati  budou: 
^Vstoopil  do  pekel,  třetího  dne  vstal  z  mrtvých". 


20* 


280  Václav  Kubíček: 


Z  děiin  města  Loštíc. 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Tak  znějí  stížnosti  proti  císařskému  vojska  ojediněle  zachované- 
Ozývaly  se  však  jistotně  též  z  jiných  osad.  A  kolik  vzdechů,  pláče  a 
kleteb  zanikalo  hluše  a  bez  ozvěny!  Za  všechno  pak  nedostalo  se  lidu 
ani  patřičné  ochrany  před  nepřítelem. 

Blokáda  císařských  vůči  švédským  posádkám  v  Olomouci, 
Unčově  a  na  Sovinci  byla  velmi  slabá.  Začala  v  listopadu  roku 
1643  pod  vedením  hraběte  Buchheima.  Užitečné  služby  prokazoval 
vojsku  proti  Olomouci  v  ©kolí  Šternberka  dobrovolný  sbor  asi  šedesáti 
myslivců.^)  Jediným  výsledkem  císařských  bylo  koncem  ledna  1644, 
že  vypudili  švédskou  stráž  asi  čtyřiceti  mušketýrů  ze  Šternberka^ 
kdež  olomučtí  a  unčovští  Švédové  dozvěděvše  se  o  úmyslu  nepřítele, 
den  před  tím  vydrancovali  zámek  i  město. ")  Dne  12.  února  1644  píše 
hrabě  Buchheim  z  Prostějova,  že  Olomouc  i  Unčov  jest  velmi 
sklíčen  a  vážný  útok  že  dává  tím  lepší  naději  na  vý-sledek,  jelikož 
nepřítel  jest  ustrašen  od  valašské  expedice ;  Buchheim  totiž  počátkem 
února  byl  rozprášil  kolem  Vsetína  ozbrojený  sbor  asi  sedmi  set  Valachů, 
kteří  dováželi  Švédům  potraviny.  ^)  Od  polovice  února  velel  při  blokádě 
olomucké  místo  Buchheima  plukovník  Richard,  jenž  se  svým  plukem 
sídlel  v  Litovli  a  v  Přerově.  *) 

Jenerál  Joachim  Arnošt  Krokav,  jenž  počátkem  dubna  převzal 
vrchní  vedení  blokády,  slíbil  prý  císaři,  že  mu  odevzdá  Olomouc  do- 
čtyr  neděl.  Za  tím  účelem  stáhl  dne  5.  dubna  před  město  posádky 
z  Litovle,  Prostějova  a  Šternberka,  musel  však  pro  velkou 
vodu  hned  po  dvou  dnech  upustit  od  chystaného  obležení.  ^)  A  jakoby 
císařských  kolem  Olomouce  ani  nebylo,  spojila  se  dne  19.  dubna  četa 
Švédův  odtud  podporovaná  asi  100  Valachů  s  oddílem  Švédův  unčov- 


')  Dopis  král.  tribunálu  císaři  dto  19.  prosince   1643. 

3)  Fladc,  Tagebuch  des  feindh  Einfalls  der  Schweden.  Archiv  fur  oesterr.  Gescb. 
sv.  65.  p.  421. 

»)  Dudilc,  Schweden   101. 

^)  Z  dopisu  král.  triljunýlu  krajskému  hejtmanovi  olom.  Albr.  Kotulinskému  dto 
15.  února  1644  v  zemsk.  arch.  brněn.   »Militaria«. 

')  Moravia  1881  p.   414.  Theatrum  europ.  V.  431. 


z  dějin  města  Loštic.  281 

ských  a  přepadli  okolí  šumberské.  Zapálili  ves  Vikýřovice  a 
uloupili  zde  a  v  jiných  osadách  na  tři  sta  kusů  dobytka.  Když  jim 
plukovník  Vetter  s  posádkou  šumberskou  chtěl  zastoupiti  cestu,  byl 
císařský  setník  s  několika  vojáky  od  Švédů  zajat  a  několik  měšťanů 
šumberských   zastřeleno.  ^) 

Po  tomto  loupežném  výjezdu  pokračovalo  se  v  blokádě  účinněji. 
Od  7.  května  byl  už  Olomouc  uzavřen  se  všech  stran,  v  druhé  pak 
polovici  téhož  měsíce  stahováno  tam  vojsko  ležící  dosud  v  zimních 
bytech.  -)  Shromáždiv  takto  jenerál  Krokav  na  3500  mužů,  položil  se 
a  nimi  na  dostřel  od  města  a  zbudoval  dva  šance,  obležení  je  však 
v  noci  zase  rozházeli."'  Též  Sovinec  a  Unčov  byl  současně  blo- 
kován, ale  nedostatečné.  Leželyť  před  Unčovem,  kdež  se  čítalo  té  doby 
přes  100  švédských  jezdcův,  ani  ne  celé  dvě  setniny.  *) 

Tak  se  dá  vysvětlit,  že  v  červnu  mohli  unčovští  Švédové  bez 
překážky  napadnouti  vozy  jedoucí  se  spíží  ze  Šternberka  do  Hradiště, 
vypustiti  pivo  ze  sudův  a  vzíti  s  sebou  16  koní.  °)  Ano  i  dále  do  kraje 
se  odvažovali,  zvláště  když  začaly  žně.  Počátkem  srpna  oznamuje 
biskupský  hejtman  Alexander  Vinařský  z  Mírová,  že  v  noci  dne 
29.  července  přijeli  na  panství  mírovské  švédští  jezdci  z  Unčova, 
skoro  ráno  pak  ujížděli  rychle  ven  z  lesa  ku  Květině,  sebrali 
sedlákům  všechny  koně  a  zajali  dva  přední  rychtáře  z  panství. 
Ačkoliv  už  dříve  mívali  rychtáře  v  moci,  nevzali  jich  dosud  nikdy 
s  sebou,  až  teprve  nyní,  co  císařští  dragoni  kolem  Unčova  nadělali 
značné  škody,  mstí    se  Švédové   na  lidech    a    žádají    po   nich    výpalné 

^)  Dopis  plukovníka  Jana  Baltaz.  Vettra  dto  Šumberk  24.  dubna  1644.  zemsk. 
hejtmanovi.  »Miiitariac.    —  Theatrum  europ.  V.  p.   294. 

')  L'  Elv€rt,  Miihr.  und  schles.  Chroniken  (Olmútzer  Sammelehronik;  p.  59.  56. 
—  Král.  tribunál  dne  10.  května  1644  sděluje  Valent.  Gabrielovi  do  Č.  Eudv,  že  je- 
nerál Krokav  v  nejbližší  době  odvolá  vojsko  bytující  v  Sumberku  a  v  okolí,  abr  h» 
upotřebil  ke  skutečné  činné  službě.  Plukovník  Vetter  že  dle  doslechu  zaujme  postavení 
před  Unčovem.  — Dne  17.  května  Valentin  Gabriel  tč.  správce  panství  zábrežskéh© 
král.  tribunálu  sděluje  mezi  jinýra,  že  skoro  všichni  důstojníci,  dragoni  a  jezdci  z  gold- 
étýnské  čtvrti  pod  velením  plukovníka  Vettra  vytáhnou  v  nejbližších  dnech  k  blokádě 
[trnčova  a  Sovince.  »Militariat  v  zemsk.  arch.  brněn. 
I  *)  Theatrum  europ.  V.  p.  431. 

!  *)  Flade,  Tagebuch  1.  c.  p.  426.  427.  —  V  zemsk.  arch.   brněn.  »Militariat    dt» 

22.  července  1644:  seznam  vojska  ležícího  pod  velením  plukovníka  Balt.  Vettra  preá 
Unéovem  :  jízdných  dragonů  101  muž,  bez  koní  ale  ozbrojených  43  mužů,  bez  koní  a 
beze  zbroje  21  mužů,  nemocných   12  inQž&  a  zajatých  5,  celkem  182  mužů. 

-1   Z  dopisu  královského  tribun,  dto  27.  června  1644  >Militaria«. 


282  VÁCLAV  Kubíček: 


nebo  pravidelné  příspěvky.  Odtud  odebrali  se  jezdci  následujícího  dn&- 
směrem  k  Olomouci,  snad  k  Helfštýnu.  ^) 

Takovým  způsobem  jezdili  unčovští  kSvědové  skoro  denně  do 
okolí  Loštic,  Mohelnice  a  jiných  osad,  mlátili  na  poli  a  zrní 
odváželi.  2)  I  když  brzy  potom  císařských  před  U  n  6  o  v  e  m  přibylo, 
nebyli  přece  s  to,  sevřít  město  dokonale,  tak  že  švédská  posádka  mohla 
volně  používat  aspoň  pastvy  o  blízku  hradeb.  O  lsti,  kterou  se 
chtěli  císařští  smluvení  s  domácím  obyvatelstvem  dostat  otevřenou 
branou  do  města,  dozvěděl  se  Dankvart,  nechal  císařské  se  přiblížit, 
a  když  tito  zpozorovavše  že  jsou  prozrazeni  dali  se  na  ústup,  zabil  jich 
20  mužů  na  místě  a  několik  jich  zajal,  s) 

Nejvyšším  velitelem  císařské  blokády  byl  od  konce  června  hrabě 
Ladislav  z  Waldštejna.  Obklíčil  Olomouc  šanci,  bateriemi  a  příkopy 
tak  důkladně,  že  nikdo  nemohl  z  města  ani  nebylo  lze  přinášeti  potra- 
riny  do  města.  Zároveň  velmi  škodil  obleženým  střelbou  z  kusů,  há- 
zením ohně  a  minováním.  Značnou  ujmu  způsobil  švédské  posádce  tím^ 
že  před  Litovlí  u  řimického  stavu  zachytil  hlavní  tok  řeky  Moravy  a 
odvedl  jej  z  dosavadního  řečiště  směrem  k  Mladči.  Od  9.  srpna  roku 
1644  do  10.  března  1645  byl  Olomouc  následkem  toho  bez  říční  vody, 
vodní  mlýny  nepracovaly  a  s  vařením  piva  byla  potíž.  *) 

Dne  20.  září  1644  Olomouc  tak  tak  že  nepadl  do  rukou 
císařských.  Domluvou  s  někohka  měšťany  dostalo  se  v  noci  přes  60(^ 
mužů  na  děkanství  a  do  biskupské  residence.  Měli  uloženo,  z  vnitřku 
dobýti  hradní  brány  dómské    a   otevřít  ji   jezdcům    venku    čekajícím* 


')  Arcib.  arch.  kroměř.    »Snecica«. 

*)  Vinařský  tito  Mírov  4.    srpna    1644    vrchnímu    regentovi:    Mohelničtí    ni  j 
třetí  rok  neplatí  ani  císařských  daní  ani  panských  úroků.     Poddanskému    osení    daří  se  ; 
velmi  špatně,  jelikož  futražníci    z    Unčova    sem    denně    zajíždějí    a    mlátí   na    polích.  ■ 
Tinarský    že    prosil    plukovníka  Vettra    o  tři  jezdce    na  salvaquardii,  ale  nic   nedostaL 
Arcib.  arch.  kroměř.    »Suecica«. 

s)  DudíJc,  Schweden  p.  106.  O  blokádě  Sovince  sděluje  hrabě  WaldStejn  dtO' 
28  srpna  1644  před  Olomoucem  arciknížeti  Karlu  Vilémovi,  že  blokáda  hradu  je 
aesnadna,  jelikož  nepřítel  má  ne  pouze  jeden  nýbrž  tři  východy,  nemfiže  tudíž  bes 
xbndování  tří  redut  s  výsledkem  býti  blokován.  K  tomu  zase  je  žádoucno  značného 
počtu  vojska.  Nicméně  prosí  o  zaslání  50  jezdcfi  z  Kladska,  ty  chce  s  důstojníky  a 
s  vojskem,  které  by  jim  přidal,  položit  mezi  Sovincem  a  Unčovem,  k  čemuž  se  pravé 
•hystá.  Arcib.  arch.  kroměř.  »Suecica«.  V  září  leželo  pod  Sovincem  vojsko  německého 
řádn.  {Dud{k,  Schweden  106.) 

*)  Theatrum  europ.  V.  431.  432.  —  I/ade,  Tagebuch  1.  c.  452.  —  Kuj;  Ge- 
sckichte  Líttau  121.  —  Olmiitzer  Sammelchronik  59. 


z  dějin  města  LoStic.  283 


Ale  Švédové  zvětřili  zavčas  nebezpečenství  a  podnikli  na  císařské 
v  jejich  úkrytu  soustředěný  útok.  Většina  z  nich  spasila  se  útěkem, 
plukovník  s  několika  důstojníky  a  mušketýry  byl  zajat  a  76  jicb  zůstalo 
mrtvých  na  bojišti.  Také  Švédové  ztratili  toho  dne  na  půldruhá  sta 
mužů,  kteří  buď  byli  zajati  nebo  těžce  raněni  aneb  usmrceni.  ^)  V  říjnu 
povolili  stavové  dalších  1500  mužů  venkovského  lidu  k  dobývání 
Olomouce.  Též  všichni  mušketýři,  co  jich  kde  po  zemi  leželo  na  stráži, 
byli  počátkem  listopadu  kommandováni  před  hlavní  město.  Čety  vojska 
bídně  ztravovaného  rozjížděly  se  denně  do  okolí  až  za  Loštice  a 
obtěžovaly  lupem  a  plenem  domácí  obecenstvo.  -)  Ale  při  hlavním  útoku, 
kterýmž  v  den  sv.  Martina  11.  listopadu  dvěma  průlomy  v  hradební  zdi 
chtěli  vniknouti  do  města,  byli  od  Švédů  se  značnou  ztrátou  odraženi.  '^) 

Jediné,  čeho  dlouhým  obležením  dosaženo,  byl  citelnj-  nedostatek 
potravy  v  Olomouci  i  v  Unčově.  Obě  města  byla  by  aspoň  tím  způ- 
sobem padla  do  rukou  císařských,  kdyby  zatím  nebyl  nastal  zhoubný 
obrat  na  severním  bojišti.  Tam  porazil  Torstenson  armádu  Gallasovu 
a  když  skrovné  zbjtky  její  se  spojily  v  Cechách  s  novým  voiskem 
císařským,  zvítězil  opět  v  krvavé  bitvě  u  Jankova  dne  6.  března 
roku  1645. 

Jakmile  k  večeru  dne  7.  března  se  dostala  zvěst  o  porážce  cí- 
sařského vojska  k  Olomouci,  dal  se  hrabě  Waldštejn  s  předvojem 
na  spěšný  pochod  k  Uh.  Hradišti,  kamž  dorazil  druhého  dne.  *J  Po 
celé  zemi  nastala  všeobecná  hrůza  před  nepřítelem.  V  Litovli 
rozmohl  se  večer  dne  8.  března  takový  strach,  že  skoro  veškeré  oby- 
vatelstvo, mladí,  staří,  ženy,  děti,  bohatí  a  žebráci  dali  se  na  útěk  do 
hor  a  v  městě  nezbylo  pro  první  chvíli  víc  nežli  šest  osob  mužsk\'ch. 
Většinou  se  ovšem  zase  vrátili,  když  první  leknutí  pominulo.  Ale 
tladní  Švédové  unčovští  odváželi  bez  překážky  po  tři  následující  dny 
©bili  a  víno  z  Litovle  a  prohledávali  opět  domy  od  obyvatelův  opuštěné. 
Město  se  muselo  zavázat  i  k  týdennímu  příspěvku  6  korců  rži  do  Unčova.  ^) 

I  loštických  obyvatelů  poznov  ubylo  „v  těcli  outěkách  a 
roztržitostech".  Čím   kdo  byl  chudší,    čím  méně    odchodem   tratil 


')  Hade,  Tagebuch  1.  c.  p.  461.  462.  —  Dudík,  Schweden  p.  104.  105. 

')  Alex.  Vinařský  dto  Mírov  1.  října  1644  Trchnímu  regentovi  oznamuje,  že 
hospodářství  dosud  špatně  se  vede,  jelikož  vesnice  denně  jezdci  z  ležení  velmi  jsou 
•btéžovány  a  pleněny  bez  ohledu  na  jejich  salvaquardie.  Arcib.  arch.  kroměř.    >Sueciea«. 

»)  Flade,  Tagebuch  1.  c.  p.  474.  475.  —  Bitdík,  Schweden  108. 

*)  -D'  Elcert,  Mahr.  nnd  schles    Chroniken  (Paměti  kraje  hradišt.)  p.  363. 

*)  Kux,  Geschichte  Littau  120.  —  Moravia   1881.  p.  415. 


284  Václav  KubíCek: 


jmění  nemovitého,  tím  více  pospíchal,  aby  zachoval  aspoii  život.  Pro 
jiné  býval  úkrytem  před  Švédy  les  „na  8tad  lích". »)  Též  valy  nad 
„Ko z ím^  vrchem"  bývaly  snad  i  za  těch  dob  útočištěm  lidu  a 
skrovných  statečků  jeho. 

Zatím  co  Švédové  olomučtí  rozhazovali  před  městem  hradby  a 
náspy  obléhací,  přitáhl  Torstenson  dne  13.  března  do  Jihlavy  a  poslal 
odtud  plukovníka  Jana  Waltra  se  silným  oddílem  jízdy  k  Olomouci.  Už  po 
dvou  dnech  vjížděla  tam  první  četa  tohoto  pluku,  téhož  dne  pak  stanul 
plukovník  Walter  s  1000  jezdců  před  branami  Mor.  Třebové. 2) 
Jelikož  panský  hejtman  a  jiní  úředníci  knížecí  se  zavčas  uchýlili  do 
bezpečí,  vpustili  měšťané  nepřítele  bez  boje  do  města.  Výpalného  jim 
uložil  1000  říšských  tolarův  a  jenom  na  velké  prosby  jejich  se  spokojil 
se  400  tol.  a  třemi  postavy  sukna.  Za  tři  dny  potom  přirazili  do  Tře- 
bové ještě  i  Švédové  z  Unčova  a  z  Olomouce  v  počtu  400  raužůr 
a  taktéž  rozložili  se  po  městě  i  v  zámku.  Major,  velitel  jejich,  žádal 
ihned  s  hrozbou  meče  a  ohně  1000  říšských  tolarů,  nad  to  pak  mě- 
síčně 1000  tol.,  200  korců  rži  a  200  korcův  ovsa  kontribuce  do 
Unčova.  Ze  žádaného  tisíce  sehnali  a  odvedli  měšťané  majorovi  400  tol. 
Síran  zbývajících  600  museh  slíbit,  že  je  v  8  dnech  dodají  do  Unčova 
nebo  do  Mohelnice,  jež  rovněž  byla  Švédy  obsazena,  Teprv  21.  března 
odtáhlo  švédské  vojsko,  jehož  výživa  stála  město  6000  zl.  rýn. 'j 

Z  ujednané  kontribuce  platili  Třebovští  po  1000  tol.  měsíčně 
Švédům  nejprve  do  Unčova,  potom  od  června  do  srpna  do  Litovle. 
Na  prosbu  u  švédského  vojevůdce  Torstensona  byla  jim  snížena  dávka 
na  600,  posledně  pak  na  400  tol.  Obilí  na  ten  účel  odvedli  celkeai 
1700  korců.  Kromě  toho  museli  do  Unčova  posílat  a  platit  vozky, 
zedníky,  tesaře  a  jiné  dělníky.  Aby  dodávky  z  města  i  z  okolí  se  přesnó 
vyřizovaly,  bytoval  v  městě  švédský  důstojník  s  vojenskou  stráží. 
Teprve  15.  května  zmocnili  se  Mor,  Třebové  opět  císařští  z  goldštýnské 
posádky  a  pozajímali  nebo  postříleli  Švédy  tam  bytující.  Někohk 
měšťanských  domů    bylo    při  tom  vydrancováno.    Obyvatelstvu  se   tím 


')  Při  obnově  úřadu  r.  170S  je  zmínka,  že  se  les  »na  stadlích«  začal  před  4  letj 
kácet,  »da  doch  dieser  Wald  vor  iind  sonderlich  in  schwedischeu  Zeiteu  zuř  Sicherheit 
gedienet*.  Reg.  unčov. 

')  Dxdík,  Schweden  127.  —  //  Elvert,  Mahr.  und  schles.  Chroniken  (Olmiteer 
Sammelchronik)  59.  (Chrouik  M.    Triibau)  334 

*)  Arch.  zem.  brněn.  B.  S.  č.  1463  a  10.  882.  —  Unčovští  Švédové  udělali  si 
T.  trebovského  lupu  několik  dobrých  dní.  Dudik,  Schweden,  p.  358, 


z    dějin    města   Loštic.  285 


ulevilo  potud,  že  k  povinné  i  dále  kontribuci  švédské  přibyly  dávky 
spíže  a  peněz  císařským  na  Goldžtýn  a  na  Mírov.  ^) 

Měsíc  před  tím  zle  hospodařili  Švédové  v  Landskroně.  „Dne 
18.  aprilis  zase  sem  mimo  nadání  jízdného  i  pěšího  lidu,  jich  vůdce 
byl  nejvyšší  Winter  do  1500  přitáhlo,  kdež  své  zvyklé  tyranství  nad 
ubohými  lidmi  provozujíc  zase  odtud  s  nemalou  loupeží  od  peněz, 
dobytkův  i  jiných  znamenitých  věcí  k  Olomouci  a  Unčovu  dne  1.  máje 
odtáhU"  —  „mlčením  pomíjíc,  co  se  potom  do  Unčova  od  obce  peněz, 
obilí  a  jiných  viktualních  věcí  kontribuirovati  musilo".  2)  Též  v  Zá- 
břehu vynutili  iSvédové  1000  tol.  výpalného  a  leželi  tam  nějaký  čas 
na  zámku.  Odtud  jakož  i  z  celé  severní  a  vůbec  ze  všech  končin 
Moravy  vozily  se  do  Olomouce  a  do  Unčova  ony  tisíce  korcův  obilí, 
o  nichž  se  zmiňuje  současný  dějepisec  švédský.  ^)  Torstenson  ležel  tehdy 
s  hlavní  armádou  od  3.  května  před  Brnem. 

Hrad  B  ú  z  o  v  byl  v  onen  čas  opuštěn  od  císařské  posádky,  snad 
z  nedostatku  spíže.  Švédové  zničili  opevnění  jeho  z  přední  strany  úplně. 
Též  o  Mírov  se  pokoušeli.  Na  usilování  vrchního  regenta  biskupských 
statků  byl  hrad  hned  v  lednu  1645  opatřen  řádnou  posádkou  pod  ve- 
lením kapitána  lieutenanta  Matiáše  Winklera,  jenž  opravil  hradební 
zdi.  Dne  5.  května  ráno  přitáhlo  od  Litovle  a  položilo  se  kolem  hradu 
300  švédských  mušketýrů  s  majorem.  Zřídili  nejprve  na  dvou  místech 
baterie,  postavili  u  brány  dva  hmoždíře  a  nahoře  dvě  malá  polní  děla. 
Granáty  a  velkými  kameny  bombardovali  hrad  od  rána  do  noci.  Bal- 
vany, které  vážily  až  dva  centy,  působily  velkou  škodu  na  obytných 
budovách  hradních.  Ale  obležení  se  hájili  statně.  Vystříleli  proti  ne- 
příteli přes  1300  ran  z  kusů,  tak  že  Švédové  ztrativše  něco  mužstva 
odtáhli  s  nepořízenou  dne  6.  května.*)  (P.  d.) 


»)  Z)'  Elvert,  Chronik  Triibau  1.  c.  p.  334.  335. 

■^)  D'  Elvert,  Mahr.  und  schles.  Chroniken  (Paměti  Landskr.)  p.  383.  —  Dud^k^ 
Schweden  p.  139.  140.  —  Alex.  Vinařský  dto  Mírov  28.  dubna  16i5  vrchnímu  regentovi: 
>ŠTedové  po  odchodu  z  Bruntálu  zůstávají  s  pěším  lidem  i  jízdou  dosud  v  Landskroně 
a  žádají  ode  všech  okolních  panství  výpalné«.  Arcib.  arch.   kroměř.   kSuecica«. 

*)  Chemnitz  u  Dudíka,  Schweden   127. 

♦)  Moravia,  1881  p.  415.  —  Dopis  Mat.  Winklera  dto  Mirov  7.  května  1645 
vrchnímu  regentovi  v  arcib.  arch    kroměř.  sub   »Suecica«. 


286  Jan  Texora: 


Učasí  kardinála  Dietrichšteina  za  boje  mezi  arci- 
knížetem rnaí\jášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jan  Tenora.  (Č.  d.j 

Téhož  dne,  když  toto  psaní  vyšlo  z  císařsko  kanceláře,  přijel  do 
Prahy  z  Eezna  hrabě  Trautmannsdorf  poslaný  od  arciknížete  Ferdinanda 
se  zachycenými  dopisy  uherských  stavů,  z  nichž  bylo  patrno,  jak  hodlá 
se  jednání  prešpurské  uváděti  ve  skutek.  A  docházely  další  zprávy 
o  počínání  arciknížete  Matyáše:  již  9.  února  kázal  svolati  sněmy  dolno- 
rakouský  i  hornorakouský  na  nejbližší  dobu,  ^)  a  pod  záminkou,  že  není 
peněz  na  vojáky  císařské,  rozpustil  vojáky  nedávno  teprve  najaté, 
kteří  hned  vstoupili  do  služeb  rakouských  stavů ;  2)  sám  pak  ěinil  již 
přípravy  vojenské  a  pro  něho  najímal  jeho  tajný  rada  a  komorník 
Karel  z  Liechtenštejna  na  vlastní  své  peníze  vojsko,  za  něž  záplatu 
sliboval  arcikníže  Matyáš  také  jménem  svých  bratří  a  bratrovcův  a 
rovněž  tak  zaručoval  Liechtenštejaovi  a  jeho  bratřím  požadavek  170.00Q 
toL,  který  si  Karel  čítal  za  korunou  českou. ')  V  kanceláři  arciknížecí 
zavládla  horečná  činnost;  připravovány  byly  spisy  informační  a  agitační, 
jichž  cílem  bylo  ospravedlniti  jednání  Matyášovo  a  osamotuiti  císaře. 
Již  byli  určeni  a  začínali  se  vypravovati  poslové  arciknížecí  k  papeži, 
ke  dvorům  italským,  ke  králi  španělskému,  francouzskému,  k  arcivé- 
vodkyni  Marii,  k  arcivévodovi  Albertovi,  na  dvory  knížat  německých, 
k  falckraběti  Anhaltovi,  landkraběti  hessenskému,  ke  kurfiřtovi  brani- 
borskému, saskému,  ke  kurfiřtům  duchovním,  k  vévodovi  bavorskému, 
na  říšský  sněm  řezenský  a  j.  *)  Arcikníže  Matyáš  odložil  již  všecky 
ohledy  na  císaře  a  nebyl  přístupen  žádné  výstraze. 

Rozhořčený  císař  projevil  mu  svůj  hněv  příkrým  a  trpkým  psaním 
z  23.  února.  Poroučel  jako  římský  císař,  nejstarší  arcikníže  a  panující 
hlava,  aby  ustál  ode  všech  novot  a  násilností,  aby  zastavil  všeliké 
sjezdy  stavů  rakouských,  uherských  a  jiných,  jakož  i  všecko  další 
jednání  s  Turky  i  jiné  jakékoli  praktiky,  a  aby  jemu  říšského  sněmu 
nekazil.  Císař  že  míní  co  nejdříve  povolati  k  sobě  arcivévody,  některé 

•)  Tamže,  V.  169. 

2)  Vatik.  archiv,  Borghese,  II.   149,   fol.  142. 

s)  Hurter,  1.  c.  V.  170. 

*)  Kyhal,  1.  c.  92. 


¥6ast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.  r.   1608.       287 

k«»-fiřty  a  také  Matyáše  samého,  aby  se  rada  vzala  o  těch  záležitostech  ; 
©dpovědi  očekával  hned  a  bez  prodlení,  i)  Současně  zakazoval  císař 
stavům  rakouským  pod  uvarováním  se  nejvyšší  nemilosti  a  pod  ztrátou 
iirdla  a  statků  bráti  podíl  radou  nebo  skutkem  na  všelikých  novotách, 
praktikách  a  nepořádných  sjezdech,  a  rozkazoval  zemskému  maršálku 
přečísti  to  psaní  u  přítomnosti  stavů,  a  týmiž  slovy  varoval  také  rady 
Matyášovy.  -)  Arcikníže  však  listy  císařské  stavům  a  radám  jeho  svědčící 
zadržel  a  jim   jich  nevydal. 

Na  dvoře  císařském  byli  si  vědomi  důležitosti  doby;  porada 
tajných  rad  střídala  poradu  ;  předsedal  kardinál  Dietrichštejn  a  súčast- 
ňovali  se  svobodný  pán  Attems,  Lamberg  a  vícekancléř  Stralendorf; 
pomíjen  byl  však  Arnošt  Molart  jako  podezřelý  a  pomýšlelo  se  na  to, 
aby  bvl  z  rady  odstraněn.^)  Často  mezi  tajte  rady  volána  byla  vojenská 
rada,  která  sama  mívala  také  hojné  porady.  Výsledek  porad  se  tajil 
a  zvláště  kardinál  zachovával  o  všem  mlčení  více  než  druzí.  Zase 
však  jednalo  se  o  tom,  abv  se  vypravili  poslové  ke  knížatům  pro- 
testantským, zvláště  do  Sas,  aby  se  naklonili  k  peněžité  pomoci  na 
říšském  sněme.  Od  toho  záleželo  všecko  konečné  rozhodnutí. 

Císař  sám  byl  nepřístupen ;  ani  kardinálu  Dietriehštejnu  nebyla 
■adělena  audience.  -)  Zadumčivý  císař  v  mračném  hněvu  nejraději  by 
všecek  odpor  zdeptal,  a  ve  vojenské  jeho  radě  bylo  skutečné  pomýšleno 
la  branné  zakročení.  Velitelé  vojska  byli  jmenováni,  a  maršál  Tilly  a 
nejvyšší  Petz  byli  pověřeni  úkolem,  najímati  vojsko.  Když  nebylo 
jinak  peněz  na  vojsko,  dal  se  konečně  sám  císař  od  tajné  rady  pohnouti 
k  tomu,  aby  zapůjčil  130.000  dukátův,  aby  se  najaly  dva  pluky  pěší 
a  jízda;  ovšem  vjhražoval  si  císař  při  tom,  aby  mu  byly  později  ty 
peníze  vráceny.  Také  jednalo  se  o  tom.  aby  se  svolala  zemská  hotovost, 
a  aby  zavoláni  byli  na  pomoc  kurfiřti  a  knížata  říšští,  kteří  měli 
s  Čechami  dědičné  smlouvy.  ^) 

K  vojsku  v  Uhrách  a  Eakousích  vydal  císař  24.  února  manifest, 
v  němž  vyslovoval  pevnou  naději,  že  nezapomene  svých  přísah  a 
povinné  věrnosti  a  nenechá  se  rozpustiti.  Kdyby  se  však  přece  tak 
stalo,  aby  se  pod  svými  vůdci  znovu  sebralo.  K  pluku  Trautmanns- 
dorfovu   do  Dolních    Rakous    vypraven    byl    z    Prahy    maršál    Cerklaa 


•)  Hurter,  1.  c.   v,  příl.  CXCII.  str.  507. 

2)  Hurter,  1.  c.   V.  167;  Hammer-Purgstall,  1.  c.  II.   58.  příl.  č.  210,  str.  85. 

s)  Briefe  u.  Acten.  VI.  232. 

*)   Vatik.  archiv,  Borghese,  IT.   149,  fol.   162. 

í)  Briefe  u.  Acten,  VI.  223,  232. 

r 


288  Jan  Tenoba: 


Tilly,  který  dojel  právě  v  čas,  aby  překažen  byl  záměr  arciknížete 
Matyáše,  jenž  kázal  pluku,  aby  se  rozešel,  chtěje  jej  hned  sám  najmouti 
do  svých  služeb.  Jménem  císařovým  uvázal  se  sám  Tilly  ve  velitelství 
nad  tou  jizdou.  V  Uhřích  však  naopak  císařský  velitel  Seifrid  Kolonič 
přestoupil  ke  straně  Matyášově.  ^) 

Než  ještě  jinými  plán}^  obíral  se  císař;  chtěl  prý  sám  jeti  do 
Vídně  nebo  do  Lince.  ~)  Nedošlo  ovšem  k  tomu,  za  to  však  císař  27. 
února  přísně  zakazoval  stavíira  obojích  Rakous  pod  ztrátou  všech  len, 
privilejí  a  všech  jiných  milostí  na  jejich  sjezde  něco  před  se  bráti 
kromě  toho,  co  zbývalo  z  poslední  sněmovní  proposice ;  všichni  pak, 
kteří  přistoupili  ke  konfoederaci  prešpurské,  která  jest  neplatná  a 
zrušená,  aby  se  jí  hned  odřekli  a  tím  svou  povinnou  věrnost  osvědčili. 
Na  obou  sněmech  měl  býti  tento  zákaz    císařským    stavům    přečten. «) 

Ani  další  záměry  arciknížete  Matyáše  neváhali  u  pražského  dvora 
křížiti.  Hned  jakmile  došla  tam  zpráva,  že  komoří  Matyášův  Alexander 
Ridolfi  je  poslán  do  Eíma  a  odtud  do  Spaněl,  aby  působil  nálada  pro 
Matyáše,  jménem  císařovým  mluvili  25.  února  kardinál  Dietrichštejn 
a  svob.  pán  Lamberk  se  španělskjj^m  vyslancem  a  papežským  nunciem. 
Císař  dobře  tušil  i  věděl,  že  vyslanec  i  nuncius  pro  otázku  nástupnickou, 
kterou  pokládali  za  velmi  důležitou  pro  budoucnost,  kloní  se  k  arci- 
knížeti Matyášovi,  a  proto  projevoval  jim  veškerým  svým  jednáním 
svou  nespokojenost,  —  ale  nyní  bylo  třeba  získati  je  a  s  nimi  jejich 
panovníky  pro  císaře ;  proto  poslán  byl  k  nim  kardinál  a  Lamberk  a 
císař  žádal  od  vyslance  a  nuncia  písemné  osvědčení  a  zaručení,  že 
budou  jeho  zájmy  zastávati.  V  řeči  své  kladl  kardinál  důraz  na  to, 
jak  vždycky  císař  hájil  i  hájí  náboženství  katolické  a  že  nepřipustí, 
aby  vzalo  ujmu  mírem  vídenským,  a  žádal,  aby  ani  papež  ani  král 
španělský  nevěřili  Ridolfimu,  když  jim  bude  podávati  zprávu  o  zále- 
žitostech uherských,  nýbrž  aby  vyčkali  zprávu  císařovu.  Dietrichštejn 
i  Lamberk  žádali  pak  španělského  vyslance,  aby  sám  také  napsal 
císaři  psaní,  jímž  by  vyvrátil  podezření  císařovo,  že  by  pravdivá  byla 
pověsť,  že  arcikníže  Matyáš  v  odboji  svém  proti  císařovi  kryje  se 
králem  španělským.  Aby  tím  více  byla  zabezpečena  přízeň  krále 
španělského,  bylo  vyslanci  řečeno,  že  císař  chce  slíbiti  králi  jmenování 
jeho  králem  římským,   —  ale  na  takovou  řeč  ani  sám  vyslanec  mnoho 


»)  Hurter,  1.  c.  V.   173,  Tomek,  1.  c.  ČČM.   1856,  svaz.  3.  str.  46,  48. 

»)  Briefe  u.    Acten,  VI.  223. 

s)  Hurter,  1.  c.   V.   168,   Tomek,  1.  c.  str.  45. 


Účast  kard.  Dietrichitejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyááem  a  Paidolfeui  II.  r.  160S.       289 

nedával.  V  témže  smyslu  přednášel  kardinál  své  poslání  nunciovi  vy- 
ličuje  císaře  jako  oběť  hájení  zájmu  náboženství  katolického,  který 
vlastního  svého  prospěchu  a  zájmu  nehledí. 

Jak  vyslanec,  tak  i  nuncius  vyhověli  žádosti  císařově,  podávati 
zprávu  svým  panovníkům  a  psáti  taktéž  císařovi.  Vyslanec  oznamoval 
to  králi  Filipu  III.  dne  29.  února  listem,  z  něhož  vyznívá  nesouhlas 
s  celou  dosavadní  politikou  císařovou,  ale  přece  prosil,  aby  král  zatím 
všecko  své  rozhodnuti  poodložil ;  císaři  však  psal  již  26.  února  a  děkuje 
mu  za  hájení  zájnaů  náboženskj-ch  i  důstojnosti  císařské  ubezpečoval, 
že  to  svému  králi  oznámí,  aby  se  nerozhodoval,  dokud  nedostane  zprávy 
od  císaře,  a  aby  král  psal  svému  vyslanci  v  Éímě,  by  v  témže  smyslu 
působil  na  papeže.  ^Sluncius  psal  do  Ěíma  o  tom  státnímu  sekretáři 
již  26.  února  a  po  opětovném  rozhovoru  s  kardinálem,  jenž  mu  vytýkal, 
že  v  tak  důležitých  věcech,  kdy  běží  o  zachování  náboženství  ve 
všech  zemích  císařových,  tolik  zůstává  stranou,  podal  také  memoriál 
císaři  podobně  jako  vyslanec  španělský,  aby  nezavdal  snad  podnět 
u  císaře  k  nedůvěře  ke  stolici  apoštolské,  a  aby  jej  utvrdil  v  obhajování 
náboženství ;  všeobecnými  mnohými  slovy  nesliboval  ničeho,  aby  zase 
nenarazil  u  arciknížete.  ^)  Zřejmě  poznati,  že  ani  vyslanec  ani  nuncius 
ve  prospěch  císařův  u  svých  vlád  se  neprohlásili. 

Za  to  vsak  kardinál  působil  ochotně  pro  císaře  a  dopsal  25. 
února  do  Éíma  kardinálu  Paravicinovi,  jenž  jsa  protektorem  Germania 
měl  svým  úřadem  hájiti  zájmy  císařovy,  posílaje  mu  zároveň  list 
císařův,  aby  o  něm  zpravil  papeže  a  působil,  aby  nevěřil  tomu,  co 
arcikníže  Matyáš  oznamuje,  a  aby  se  neodpovědělo  arciknížeti,  dokud 
nebude  papež  o  všem  úplně  zpraven  buď  vyslancem  nebo  obšírným 
tiskem,  což  se  brzy  stane.  -) 

Síly  s  obou  stran  počínaly  se  měřiti,  a  tehdy  nebyly  ještě  vy- 
hlídky císařovy  do  budoucnosti  beznadějné.  Autorita  císařova  spočívala 
přece  jen  na  širokém  základě ;  v  zemích  jeho  zdálo  se  býti  dosti  moci, 
která  by  mohla  odboj  ovládnouti  a  pokořiti.  O  Matyáše  a  Rakušany 
obavy  projevoval  arcikníže  Ferdinand  v  polovici  února,  a  ještě  10. 
března  věřilo  se,  že  asi  podivně  se  povede  rádcům  Matyášovým  a 
Matyášovi  samému.  ^) 


')  Briefe  u.  Aeten,  VI.  232;    Vatik.    arch.  Borghese    II.     149,    fol.    134,    a    163. 
V  tomto  listě  vypisuje  nuncius  podrobně  své  dosavadní  vyčkávací  stanovisko. 
3)  Vatik.  arciiiv,  Borghese  II.  326,  III.  45c  fol.   207. 
»)  Surter,  1.  c.    V.   179;  Briefe  u.  Acten,  VI.   252. 


290  Jan  Tenora:  Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje. 


Než  arcikníže  a  jeho  rádcové  a  spojenci  nedbali  varovných  hlasův 
a  usilovně  brali  se  za  svým  cílem  odvážně  přecházejíce  přes  překážky. 
V  prostředcích  nebyli  vybíraví ;  zbraní  jejich  nebyla  pravda,  ale  dělali, 
jakoby  měli  pravdu.  Arcikníže  Matyáš  vydal  24.  února  manifest  proii 
císaři,  v  němž  osvědčoval,  že  všecko,  co  posud  učinil,  stalo  se  jen 
z  povinné  péČe,  aby  zachován  byl  důra  rakouský,  jeho  zemé  a  obyvatelé 
za  svorného  souhlasu  a  zplnomocnění  milých  bratří  a  strýců.  Na  sněme 
dolnorakouském,  který  se  přes  zákaz  císařský  přece  sešel,  počínal  si 
úplně  jako  samostatný  panovník.  Dal  potvrditi  od  stavů  koníoederaci 
prešpurskou,  předložil  návrhy  na  zbrojení,  žádal  pomoci  peněžité  ujišťuje 
při  tom,  že  chce  se  stavy  i  umříti.  Podobně  dal  podnět  k  tomu,  aby 
na  sněmu  hornorakouském  v  Linci  byla  schválena  konfoederace  preš- 
purská (1.  března),  a  rovněž  dožadoval  se  nařízení  vojenské  hotovosti, 
v  čemž  však  stavové  ani  v  Dolních  ani  v  Horních  Rakousích  nebyli 
mu  po  vůli.  Neprohlédli  stavové  ještě  úmysl  Matyášův  zbaviti  císaře 
vlády  a  nebylo  ještě  možno  všecky  do  něho  zasvětiti,  ano  zdálo  se,  že 
poraěry  tak  se  ještě  nevytvářily  a  tak  daleko  nedospěly;  většina  stavů 
ještě  omylně  si  myslila,  že  béží  arciknížeti  jen  o  mír  vídenský  a  tu-, 
řecký,  a  domněnce  této  dala  výrazu  radou,  aby,  se  císař  poprosil 
o  stvrzení  míru.^) 

Ale  již  byl  začal  arcikníže  Matyáš  sám  své  záměry  vždy  zřejměji 
odhalovati.  Již  posílal  své  listy  a  spisy  do  zemí  císařových,  do  říše  a 
dále  ještě  ke  knížatům  a  panovníkům,  v  nichž  běh  událostí  ve  svém 
smyslu  a  ku  svému  prospěchu  vypisoval,  a  to,  co  by  proti  němá 
svědčiti  mohlo,  schválně  potlačoval :  tak  vynechal  dovolávaje  se  toho, 
že  císař  byl  mír  vídenský  potvrdil,  restrikci  císařovu  při  onom  po- 
tvrzeni. 2)  Odhodlal  se  pak  uveřejniti  a  do  všech  zemí  křesťanskýck 
rozeslati  tajnou  smlouvu  mezi  arciknížaty  ujednanou  25.  dubna  1606, 
by  všemu  jeho  počínání  byla  vtisknuta  pečeť  oprávněnosti:  za  ním 
že  jsou  všecka  arciknížata  a  Matyáš  jest  jen  vykonavatelem  společné 
dohody,  která  již  dávno  byla  prohlásila  císaře  za  neschopného  k  další  vládě. 
Zároveň  vypočítavý  tento  skutek  měl  mravně  donutiti  arcivévody,  kteří 
smlouvu  podepsali,  aby  se  k  Matyášovi  přidali  a  jej  v  důsledcích  oné  smlouvy 
podporoviili.  Uveřejnění  smlouvy  bylo  skutečně  rozh  )dným  tahem,  který 
osvětlil  a  naznačil  všecek  další  směr  politiky  arciknížete  Matyáge. 
(F.  d.) 

«,  Hurter,    1.  c.  V.   170  —  172;     Tomek;    1.  ^  c.  ČČM.    1856,    seS.  3.    str.    46,    47. 

2)  Mikulovský  arciiiv  rodinný,    lase.   'ól'i,    instrukce  Dietriclišiejnova    z  9.  dubna 
1608.  Hurter,  1.  c.   V.  219. 


Db.  Jan    Sedlák:    Mikuláě  z  Práždan.  291 


mikuláš  z  Drdžcfan. 

De    Jas   Sedlák.  (Č.  d.) 

Druhý  spis,  jehož  se  Mikuláš  v  pozdějších  traistátech  dovolává 
jako  svého  a  jejž  tedy  bezpečně  mu  lze  připsati,  jest  „De  quadruplici 
missione". 

Předmětem  je  „svoboda  slova  Božího".  Dle  církevních  zá- 
konů smějí  kázati  jen  ti,  kteří  k  tomu  mají  církevní  poslání 
(missio)  od  biskupa.  Mikuláš  však  rozeznává  dle  sv.  Augustina  poslání 
čtveré:  první  jenom  od  Boha,  druhé  od  Boha  a  od  člověka, 
třetí  pouze  od  člověka  a  čtvrté  od  sebe  samého.  Nejdůležitější 
íí  pro  kázání  slova  Božího  rozhodující  jest  poslání  od  Boha.  Kdo  je 
má,  tomu  není  třeba  poslání  lidského;  ten  může,  ba  jest  povinen 
kázati  pravda  Kristovu,  i  kd\by  to  byla  žena.  Důkazem  tohoto 
poslání  je  svatý  život,  zvláště  láska  k  bližnímu,  zhrdání  světem  a 
snášení  utrpení.  Dokazovati  božské  poslání  zázraky,  jak  toho  žádají 
kanóny,  není  muž  Boží  povinen  —  vždyť  chtivost  zázraků  Kristus 
kára  a  zázraky  mohou  býti  od  dábla.  Moderní  kazatelé,  kteří  mají 
poslání  spočívající  na  lidských  tradicích,  pyšní  a  chtiví  zisku,  omlou- 
vající zvykem  všecky  nepravosti,  zvláště  svatokupectví,  lichvu  a 
smilstvo,  jsou  kazatelé  antikristovi. 

Jak  patrno,  jest  předmět  i  celý  ráz  spisu  úplně  valdský.  Svo- 
bodné kázání  všech,  i  žen,  jest  přední  dogma  Valdských  a  při  vy- 
šetřování jich  nechybí  nikdy  otázka,  kázal- li  ve  shromáždění  věřirích. 
Proti  nim  právě  obnovují  a  zdůrazňují  se  předpisy  církevní,  jež  p'itírá 
Mikuláš  v  traktátu.  Vikleíovy  vývody,  hlavně  ve  spise  „De  veri- 
tate  s.  scripturae"  obsažené,  jsou  mnohem  mírnější  a  neměly 
vlivu  na  Mikuláše. 

Že  traktát  „De  quadruplici  missione"  je  z  prvních  spisů 
Mikulášových,  lze  souditi  z  toho,  že  se  v  něm  neuvádí  než  Cortina  a 
že  od  r.  1414  jest  citován  téměř  ve  všech  spisech  Mkulášových.  Bližší 
datování  umožňuje  okolnost,  že  Hus  tohoto  traktátu  použil  velmi  vy- 
datné. upi3uje  z  něho  celé  části  doslovné,  v  obraně  15.  článku  Vikle- 
fova  roku  1412.  Byl  tedy  napsán  již  počátkem  1412  nebo  již  roku 
předchozího. 

Ježto  jsem  traktát  tento  ve  Studiích  I  95 — 117  uveřejnil  a  zá- 
vislost Husovu  na  něm  dokázal,  netřeba  se  jím  déle  obírati. 


292  Dr.  Jan  Sedlák: 


Od  r.  1412 — 1414  jest  ve  spisovatelské  činnosti  Mikulášově  mezera. 

V  pozdějších  spisech  nejmenuje  Mikuláš  výslovně  žádného  traktátu,  jejž 
bj  bylo  lze  vrociti  do  této  doby,  nýbrž  činí  jen  narážky,  pomocí  nichž 
tuto  mezeru  vyplníme  později. 

Třetí  traktát,  jasným  svědectvím  autora  samého  dosvědčený, 
vede  nás  ke  kolébce  kalicha.  Již  na  začátku  r.  141Í  bojuje  Mikul᧠
3  Petrem  po  boku  Jakoubkově  pro  obranu    a  rozšíření  této  myšlenky. 

V  říjnu  pak  neb  listopadu  toho  roku  činí  Mikuláš  krok  pro  počátky 
kalicha  velmi  důležitý :  předkládá  a  odůvodňuje  nutnost  přijímání  pod 
obojí  v  řeči,  konané  k  duchovenstvu,  shromážděnému  v  kostele  u  sv. 
Michala,  na  thema;  „Nebudete-li  jísti  těla  syna  člověka  a  píti  jeho 
krve,  nebudete  míti  života  v  sobě".  Z  těch  slov  Kristových  dokazuje 
Mikuláš,  že  přijímati  pod  obojí  způsobou  jest  zákon  uložený 
Kristem,  jenž  neplatí  jen  pro  kněze,  nýbrž  pro  všecky  věřící, 
a  netýká  se  pouze  přijímání  duchovního,  nýbrž  svátostného.  Nelze 
se  vymlouvati,  že  by  vzniklo  pohoršení,  ježto  farisejského  pohoršení 
netřeba  dbáti,  aniž  lze  se  odvolávati  na  dávný  zvyk,  protože  v  prvotní 
církvi  se  přijímalo  pod  obojí  a  takové  nové  zvyky  jsou  „corruptelae". 
Nebezpečí  pak  jest  i  při  mnohých  jiných  věcech. 

Kázání  toto,  o  jehož  obsahu  a  významu  jsem  již  pojednal  v  Casop. 
katol.  duch.  1911  str.  786 — 789,  nazývá  Mikuláš  sám  „Šerm  o  ad 
clerum  de  materia  sanguinis  nebo  de  communione  san- 
guinis  sub  forma  vin  i".  8  Jakoubkem  jsou  tu  mnohé  podob- 
nosti, ale  ráz  spisu  je  zcela  jiný.  Kázání  jest  prostoupeno  zrovna 
citáty  z  kanonického  práva  a  vyzdobeno  výroky  kanonistur. 
Ostiensis,  Johanes  Andreae,  Goffredus,  Bartholomaeus  Brixiensis,  Ber- 
nardus  glossator,  Summa  Astesana,  ba  i  Collectio  II.  předstupují  v  pestrém 
střídání  před  zrak  posluchačův  neb  čtenářův  ^)  a  dotvrzují  vývody 
Mikulášovy,  dokazujíce  spolu  jeho  obsáhlé  vědomosti  kanonistické.  Ve 
výkladu  Písma^)  jest  mu  autoritou  Lyra,  v  theologický- eh 
věcech  Augustin,  Tomáš  a  Bonaventura.  Řeč  Mikulášova 
jest,  zvláště  ve  druhé  části,  vášnivá,  někdy  připomínající  C  o  r  t  i  n  u  ^) 


')  Uváděni  jsou  stereotypním:  Concor.  (=  coneordat). 

*)  Sv.  Pavlu  dává  titul  scoelestis  stude  nsc. 
X  ')  »Ideo  dicitur  Apok.  XI  de  duobus  testibus  missis  ad  pugnandum  cum  anti- 
christo,  quod  sint  amicti  saccis,  et  non  dicit,  quod  debent  incedere  togati,  variati, 
ornati,  ut  dicit  Joh.  And.  de  exces,  i^rel.  Ut  apostolice.  Ideo  dicit  Moises  Deut  XXXII: 
Impinguatus,  dilatatus  est  dilectuS  meus  et  recalcitravitc.  (Praž.  univ.  IV  G  15 
fol.    206  ^b). 


Mikuláš  z  Drážďan.  293 


někdy  Janovo  vsky  zbarvena,^)  vždy  však  význačná  apokalyptickým 
nátěrem  2j  a  nemírnými  útoky.  Proti  scholastickým  vývodům  Jakoub- 
kovým jest  řeč  tato  jako  prudká,  dravá  bystřina  proti  tichému    potůčku. 

Pravil  jsem  již  nahoře,  že  na  počátky  kalicha  měl  Mikuláš  vliv 
veliký.  To  jest  nejlépe  viděti  z  tohoto  jeho  kázání.  Jeho  důkazy  ne- 
přesvědčují, nýbrž  strhují  a  plní  současně  duši  hořkostí  a  odpcrem 
proti  těm,  kteří  z  pohodlnosti  a  lakoty  odhodili  zákon  Kristův.  Církev, 
praeláti  nemají  tu  co  poroučeti  neb  zapovídati.  Pronásledování,  kterým 
jsou  stíháni  zavádějící  kalich,  jest  pronásledování  antikristovo  a 
v  tom  právě  nutno  se  síliti  krví  Páně.  „Ergo  non  resistamus, 
aedpareamus  et  inci  piam  us"',  totiž  podávati  pod  obojí,  ta  slova 
Mikulášova,  spojená  s  poukazem  na  Ma  těj  e  z  Janova,  jistě  uchvátila 
mnoho  poslouchajících  kněží  a  pohnula  je  k  následování. 

Ke  kázání  připojil  Mikuláš  po  příkladu  Jakoubkově  autority 
ze  sv.  Tomáše,  Dionysia,  Alberta  Velkého,  Bernarda, 
Matěje  Janovského  a  Cypriána.  3)  (P.  d.) 


')  »Nos  autem  sumus,  in  quos  fines  seeulorum  devenerunt,  cum  dle?  mali 
!unt,  in  quibus  superhabundavit  iniquitas  cleri  et  refriguit  caritas  populi,  quod  eciam 
in  multis  iuge  sacrificium  est  ablatum  i.  e.  sacrificium  altaris  (Lira  Dan.  XII),  ita 
quod  sacerdotes  impinguati,  incrassati,  dilatati  beneficiis  temporalibus  et  pompa  huius 
secnli  celebrare  non  optant,  ita  quod  inveniuutur  multi,  eciam  episcopatus,  canonicatus 
et  alia  beneficia  curata  tenentes  et  oecupantes,  adbuc  in  sacrís  non  existentes,  qui 
secundum  quod  dieit  Hugo  a  S.  Vict.  legem  nesciunt  nec  discunt,  sed  vacantes  ocio> 
commessacionibas  et  ebrietatibus  student,  terreua  sapiunt,  assidui  in  plateis,  raro  in 
eeclesiis,  tardi  ad  investigandum  culpam  peccatorum,  párati  ad  investigandum  vestigia 
leporum,  velociores  šunt  ad  congregandum  canes  quam  ad  convocandum  pauperes,  cicius 
porrigunt  panem  canibus  quam  pauperibus,  cicius  extendunt  manum  ad  taxillum  quara 
missam«   (ib'd.  209"a). 

*)  »Sed  tempore  p  e  rs  ec  ucionis  an  tic  hr  i  st  i  maximum  solacium  est  fidelibus 
memoria  passionis  Christi  (Lira  Dan.  XII).  Et  antichristus  permittitur  a  domino  tribulare 
fideles,  nt  purgentur  a  peccatis,  que  circa  illa  tempora  habundabunt  .  .  .  Ideo  ludas 
Machabeus  elegit  sacerdotes  sine  macnia,  voluntatem  habentes  in  lege  domini  .  .  .  Matathias 
zelatus  est  pro  lege  domini  .  .  .  Eleazarus  senex  .  .  .  mater  cum  VII  filiis  ...  O  quam 
gloriose  isti  certaverunt  pro  lege  patrům  suorum  .  .  .  nos  autem  legem  nostram,  que  est 
perfecte  libertatis,  veritas  et  gracia,  per  filium  omnipotentis  dei  data  .  .  .  quasi  pro 
nichilo  dueimus  nec  practicare  curamus*    (ibid.  2Il2b  212^a). 

3)  Srv.  Čas.  kat.   duch.    1911   str.   789. 


Hlídka .  21 


294  Posudky. 


Posudky. 


F.  V.  Krejčí,  Jaroslav  Vrchlický.  „Zlatoroh",  sv.  16  —  18.  S  po- 
dobiznou od  M.  Švabinského  a  22  přílohami.  Stran  159.  Cena  5*40  K. 
Praha   1913.  Spolek  výtvarných  umělců   „Mánes". 

Významu  Jaroslava  Vrchlického  naprosto  neodpovídá  zájem,  který 
o  jeho  rozlehlé  dílo  projevovala  až  dosud  Česká  literární  kritika  a 
historie.  Je  to  až  nápadné,  srovnáme-li  počet  monografií,  které  byly 
napsány  třeba  o  Máchovi  nebo  o  Nerudovi,  s  počtem  větších  prací 
o  Vrchlickém.  Kdežto  o  Máchovi  psali  všichni  naši  přední  kritikové, 
Vrchlickému  vyhýbal  se  kde  kdo.  Jan  V  oborník  vydal  o  jeho 
„Legendě  o  svatém  Prokopu''  sice  již  r.  1890  menší  knižní  studii  a 
Eduard  Albert  vytiskl  svoji  průkopnickou  „přípravu  k  budoucím 
studiím  jeho  lyriky  a  epiky"  již  r.  1893,  ale  první  opravdu  obšírný 
a  vyčerpávající  pokus  o  studium  jeho  díla  napsal  teprve  Jaromír 
Borecký  a  vydal  ve  „Zvonu"  r.  1903,  knižně  pak  r.  1906.  Po  něm 
přišel  švédsk}' učenec  Alfred  Jen  sen  s  druhou  velkou  knižní  studií, 
kterou  do  češtiny  přeložil  Arnošt  Kraus  r.  1906.  K  nim  přibyla  nyní 
třetí,  napsaná  sociálním  demokratem  F.  V.  Krejčím.  Oproti  oběma 
předchozím  má  jeho  knižní  publikace  značnou  přednost  již  proto,  že 
vyšla  po  smrti  básníkově,  a  mohla  nejen  pojmouti  celé  jeho  dílo 
a  celý  jeho  život,  ale  odvážiti  se  i  první  synthese,  po  níž  marně 
bylo  dosud  touženo.  Ovšem  že  i  Krejčí  vydal  ji  předčasně,  neboť 
nemohl  se  opříti  takřka  ani  o  jedinou  specielní  studii  analytickou, 
kterých  bude  teprve  třeba  napsati  o  díle  Vrchlického  dlouhé  řady. 
Proto  portrét  básníkův,  jak  na  vás  zírá  z  práce  Krejčího,  bude  opra- 
vován a  měněn  s  postupujícím  prohlubováním  znalosti  jeho  díla. 

Důležitým  a  velmi  nesnadným  problémem  bude  třeba  utřídění 
ohromného  díla  básníkova  v  určitá  vývojová  období.  Kdo  se 
jen  poněkud  studiem  Vrchlického  obíral,  ví,  jaké  jsou  tu  obtíže. 
Zejména  v  periodě  první,  jinošské,  nutno  zjistiti  vlivy  výchovu,  školy, 
četby,  a  pomocí  těchto  znalostí  zjistiti  i  chronologicky  přesně  vznik 
prvních  jeho  plodů  v  knihách  „Z  hlubin"  a  „Epických  básních".  Při 
talentu  tak  bohatém  a  tak  prudce  se  vyvíjejícím  je  třeba  tento  vývoj 
znáti  takřka  den  za  duem.  Dnes  o  tom  nevíme  nic  určitého.  Stačí  po- 
rovnati v  tomto  ohledu  práce  Voborníkovy  a  Saldovy,  aby  vysvitla 
bezradnost  kritiky,  která  posuzuje  první  knihy  Vrchlického  jako  celky 
dle  roku  jejich  vytištění !  V  tomto  směru  přináší  kniha  Krejčího  leccos 
určitého,  přesně  zjištěného,  ale  posledního  slova  ani  zde  rozhodně  ne- 
řekla.  A  takových  otázek  jsou  ovšem  celé  řady. 

Krejčí  psal  svou  knihu  o  Vrchlickém  se  zřejmou  snahou  vylíčiti 
ho  jako  m  oni  stu.  V  celé  monografii  táhne  se  řetěz  úvah  a  citátů, 
z  nichž   Krejčí    sestavuje    mosaiku    moderního    pantheistického    názoru 


Posudky.  295 

básníkova,  aby  konečně  mohl  jej  zcela  vtáhnouti  v  síf  své  dobře  pro- 
myšlené agitace  pro  monism.  Rád  přiznávám,  že  z  Vrchlického  nebude 
lze  učiniti  básníka  katolického,  ale  čím  více  bude  se  prohlubovati 
znalost  jeho  díla,  tím  jasněji  vynikne  i  marnost  jakékoli  snahy  po  vy- 
užití jeho  odkazu  k  účelům  tak  hrubě  stranickým,  jak  se  o  to 
pokouší  Krejčí. 

Zdánlivě  pevná  a  nezničitelná  jeho  soustava  důkazíi  o  moderním 
raonistickém  vyznání  Vrchlického  má  ovšem  své  trhliny  a  nedůsled- 
nosti, jako  vše,  co  jest  příliš  uměle  zkonstruováno.  Tak  musí  i  Krejčí 
přiznati,  že  n e  filosofické  poznání,  ale  pouze  básnický  kult  přírody 
vedl  Vrchlického  k  pantheismu;  nemoha  potlačiti  záplavu  prvků 
křesfansko-dualistických,  o  které  v  díle  neustále  naráží,  musí  je  nutně 
a  nevyhnutelně  vysvětliti  a  činí  tak  velmi  pohodlně  a  z  bídy  theorií 
konvence  v  tvorbě  básníkově! 

Krejčí  napsal  knihu  o  Vrchlickém  po  svém  způsobu  velmi  la- 
hodným slohem  a  po  velmi  pilné  přípravě.  Lze-li  s  mnohými  estetickými 
vývody  plně  souhlasiti,  nutno  tím  spíše  odmítnouti  knihu  se  stanoviska 
náboženského  jako    zjev  nebezpečný    a    pravdu    tendenčně    zkalující. 

Vilém  Bitiiar, 

Dr.  Fr.  X.  Krijštúfek,  Rozluka  církve  a  státu  ve  Spojených  státech 
severoamerických,  v  Brasilii,  v  Genevé  a  v  Irsku.  Nakl.  V.  Kotrba 
v  Praze  1913.  Str.   107.  C.  1*20.  Vzdělávací  knihovny  katohcké  sv.  58. 

Po  ohlášeném  již  spise  o  rozluce  církve  a  státu  ve  Francii  (sv.  52) 
vydává  týž  p.  spis.  nový  přehled  též  otázky  rozlukové  na  jiných  čtyřech 
místech.  Jelikož  zprávy  o  třech  z  nich  zaujaly  jen  po  několika  stránkách, 
spojil  všecky  čtyři  rozpravy  v  jeden  svazek,  ačkoli  poměry  církevno- 
politické  tam  lícené  značně  se  od  sebe  liší.  .Jedno  mají  společné,  že 
jsou  náboženství  celkem  příznivější  než  ve  Francii. 

I  tento  spis  poskytne  čtenářům  českým  mnoho  zajímavého  a  cen- 
ného poučení  o  věcech,  o  nichž  noviny  se  častěji  zmiňují  a  jež  potřebí 
znáti,  abychom  příležitostným  zprávám  z  krajů  těch  poněkud  rozuměli. 
Zásadním  rozborům  poměrů  těch  se  p.  spis.  tentokráte  vyhnul,  a  to 
zcela  správně.  Usazujeť  se  právě  v  těchto  zemích,  jak  spletitá  jest 
otázka  vztahů  církevnostátních  a  že  nemožno  jí  podle  jedné  šablony 
řešiti  ■ —  a  stane-li  se  kde  tak,  že  řešení  to  nemá  dlouhého  trvání.  Jak 
poměry  jsou,  nezbývá  zatím  leda  spokojiti  se  jakýmsi  snesitelným 
modus  vivendi  a  vniternou  silou  pracovati  o  úkolech  náboženských, 
o  něž  jedině  pak  může  se  opírati  zákonodárná  moc,  jež  by  poměry 
zlepšila. 

Joris  Karl  Huysmans.  Vypsání  jeho  literární  tvorby  a  její  význam 
náboženský.  Napsal  František  Odvalil.  Praha   1913.  Str.   202. 

Huysmans  (1848—1907)  čestné  zaujímá  místo  ve  skupině  oněch 
umělců  francouzskj^cb,  kteří  dílem  svým  přispěli  a  stále  ještě  přispívají 
k  obnově  ducha  a  myšlenky  v  umění  nejen  francouzském,  nýbrž  svě- 

21* 


Í96  Posudky. 

tovém,  v  obnově  ducha  náboženského  proti  záporu  a  lhostejnosti.  Zovou 
se  namnoze  konvertity,  ne  sice  ve  smyslu  formálním,  ale  ve  smyslu 
skutkovém,  že  z  náboženské  otupělosti  okolí  svého  vybřednuvše  slovem 
i  skutkem  vydali  svědectví  pravdě  katolické,  každý  ovšem  po  svém 
způsobu  a  rázu  uměleckétn,  Huysmans  po  výtce  velikolepým  pojetím 
v  celku,  překonávajícím  bohatstvím  v  podrobnostech  j^kuro  studijních, 
mnohdy  nepoddajných  a  jednostranných.  Jeho  nespokojenost  není  ještě 
svatá,  jest  příliš  kritická  a  pessimisticky  zahrocená. 

P.  spis.  rozšířeným  tímto  rozborem  osobnosti  a  díla  básníkova 
svými  i  básníkovými  slovy  podal  nám  názorný  a  výstižný  obraz 
jeho.  Uznává  sám  a  poněkud  vysvětluje,  proč  díla  Huysmansova  ne- 
byla a  nebudou  knihami  obecné  obliby;  něco  viny  jest  v  nich,  něco 
v  nás,  ale  bylo  by  nemístno  chtíti  oboje  jinak  míti.  Jestiť  i  zde  jen 
„výsek  ze  života",  pozoruhodný,  ve  mnohém  vzácný,  na  nějž  ale  ovšem 
každý  jinak  nazírá  a  nazírati  nepřestane  :  není-li  francouzský  způsob 
náboženské  otázky  p  gímati  a  projednávati  každému  sympathický,  ký 
div,  že  stupňování  jeho  dle  svéráznosti  Huysmansovy  ve  všech  částech 
každého  nepodmaní? 

Rádce  správné  češtiny.  Sepsal  Dr.  Petr  ZenkeL  Druhé  přepracované 
a  rozmnožené  vydání.  Nákl.   Unie  v  Praze. 

Rádce  tento  zpracován  po  výtce  za  účelem  praktickým,  bez  vý- 
kladů thoretických.  Sestaven  proto  jako  slovník  dle  abecedy,  jakožto 
hledadlo  pravopisné,  mluvnické  a  skladební  zároveň.  Výrazy,  jež  po- 
kládá za  nesprávné  nebo  zbytečné,  dává  do  závorek.  Dle  mnohých 
hesel  (na  př.  divadlo  a  m.  j  )  soudíc,  nepředpokládá  pan  vydavatel  u 
používatelů  skoro  nic;  arciť  je  zdivočilost  v  českém  psaní,  zvláště 
novinářském,  toliká,  že  již  ani  u  t.  zv.  intelligence  z  českých  škol 
vyšlé  mnoho  předpokládati  nelze. 

Celkem  jest  nový  tento  rádce  dosti  liberální,  tak  že  některé  opravy 
jeho  (na  př.  m.  doručiti  —  dodati,  m.  dlouhá  cesta  —  daleká  a  m.  j.) 
překvapují.  Naštěstí,  nebo  vlastně  na  neštěstí  sotva  jich  bude  dbáno; 
nevázanost  jazyková  půjde  asi  i  přes  tohoto  oprávee  jako  přes  jeho 
předchůdce  svou  cestou  dál.  Ale  kdo  se  jím  říditi  chce,  dobře  učiní 
již  proto,  že  bychom  se  tak  aspoň  poněkud  přiblížili  k  žádoucí  jednotě 
pravopisné;  mluvnická  a  slovotvorná  stránka  mluvy  pořád  se  rozvíjí 
a  není  ještě  tak  probádána,  by  názorem  jednotlivců  mohla  býti 
omezována. 


i 


Dr.  Paul  Heinisch,  Griechische  Philosophie  und  Altes  Te- 
stament. I.  Die  palástinensischen  Búcher.  Múnster.  Aschendorff  1913. 
80  str.  Cena  1   K   20  hal. 

O  vztahu  mezi  Starj^m  Zákonem  a  řeckou  filosofií  bylo  již  ve 
starověku  mnoho  uvažováno.  Jak  křesťanským,  ♦■ak  i  židovským  spiso- 
vatelům bylo  jistým,    že    o    závislosti   řecké    filosofie    na   ideách    staro- 


Posudky.  297 

zákonních  nelze  pochybovat.  Originálem  jim  byly  posvátné  knihy 
židovské  a  jich  kopií  nejvýznamnější  díla  řecké  iilosofie.  Předním 
zastancem  tohoto  názoru  byl  ze  spisovatelů  židovských  Josephus 
Flavius,  který  píše,  že  nejslavnější  myslitelé  řečtí  —  Pythagoras, 
Anaxagoras,  Hlato  a  stoici  —  jistě  čerpali  z  Mojžíšových  knih.  Nejinak 
emýšleli  o  tom  křesťanští  spisovatelé  —  hlavně  Justin,  Tatian,  Klement 
Alex.,  Tertallian,  Eusebius  a  jiní.  Dnes  se  jejich  názoru  nezastává 
skoro  nikdo.  Naopak  prohlašují  mnozí  učenci,  že  řecká  íilosoíie  je 
originálem  a  knihy  St.  Zákona  kopií.  —  Žalmy  a  „Kazatel"  jsou  prý 
hlavně  dokladem  toho.  V  těchto  knihách  prý  nacházíme  filosoíické 
názory  Xenoťanovy,  Heraklitový.  Platonovy,  Aristotelovy,  názory  stoiků 
a  dokonce  prý  i  zásady  Epikurovy.  Je  tomu  skutečně  tak?  Nikdo 
nepopře,  že  mezi  hlavními  ideami  St.  Zákona  a  ideami  těchto  řeckých 
filosoíúje  veliký  rozdíl,  který  jde  až  dD  základů.  Stoa  učila  panteismu  ; 
zná  jen  boha  takového,  kt^^rý  je  tomuto  světu  immanentním,  mezi 
nimi  není  žádného  podstatného  rozdílu;  duše  lidská  je  částí  božstva. 
Dle  Kazatele  a  všech  ostatních  knih  St.  Zákona  je  Bůh  od  světa 
rozdílným,  jiné  podstaty  a  soudcem  veškerého  lidstva.  Stolkové  stotož- 
Ďovali  ctnost  s  blažeností,  kdo  žije  ctnostné,  je  dle  jejich  učení  blaženým. 
Moudrý  člověk  byl  jim  naprosto  dokonalým  a  šťastným,  nerozumný 
stále  chybujícím,  plným  všech  mravních  vad  a  naprosto  nešťastným  ; 
ano  i  šíleným  prohlašovali  někteří  stolkové  nemoudrého.  V  „Kazateli" 
se  však  často  naříká,  že  se  ctnostnému  nezřídka  vede  zle  a  zlému  dobře. 
Autor  „Kazatele"  zaal  bez  pochyby  řeckou  filosofii,  ale  píše  přece 
v  duchu  svých  předchůdců,  jako  věřící  israelita.  I  Delitzsch  nazývá 
„Kazatele"  „velepísní  bázně  boží"  a  racionalistický  spisovatel  Cornill 
píše,  že  v  „Kazateli"  slaví  zb  ižnost  starozákonní  triumf.  ..Autor  trvá" 
píše  Heinisch  na  str.  86.  „nevývratně  na  víře  v  osobního  Boha  a 
v  mravní  řád  světový,  a  idee.  kterých  nabyl  z  lidové  filosofie,  pro- 
zrazují znalci  jenom,  že  v  poslední  řadě  pocházejí  ze  spekulací,  které 
byly  v  příkrém  odporu  k  židovské  víře.  Jeho  theistický  názor  na  svět 
nebyl  jimi  zatemněn". 

Ani  u  díla  Ježíše  Siracha  nelze  o  závislosti  na  ideách  řecké  filo- 
sofie mluvit.  Hellenismus  se  svým  vlastním  jádrem  je  dle  něho  největším 
nepřítelem  židovského  národa.  Proti  řecké  filosofii  se  obrací,  kdvž  píše, 
že  moudrost  přebývá  jen  u  národa  israelského  a  že  došla  v  zákoně 
Mojžíšově  výrazu  ;  projevuje  také  hluboký  žal  nad  tím,  že  bezbožní 
lidé  opustili  zákon  „Nejvyššího".  Právě  tak  jako  všichni  starší  hagio- 
grafové  měl  tento  správný  názor  o  Bohu  a  jeho  poměru  k  světa,  názor, 
který  se  stoickým  pantheismem  a  determinismem  neměl  nic  společného, 

Dr.  J.    Vreho-cecký. 


298  Rozhled  náboženský. 


Rozhled 

ndbožensk;^. 

As cend ismem  nazývá  se  nová  životní  filosofie  (O,  R.  Hiibnerova). 
Jelikož  prý  křesťanství  nevyhovuje  požadavkům  vědeckým,  monismus 
pak  požadavkům  citovým,  nutno  přejíti  přes  obojí  a  na  základě  descen- 
dence  postoupiti  k  ascendenci,  ku  vzestupu:  „tuž  výše.  Člověče,  ušlechťuj 
se  a  učiň    tento    příkaz    nejvyšším    zákonem   svého    života".    No    ano, 

ale  jak  ? 

* 

Hebrejská  Bible  od  katolických  theologů  dosud  nevydána, 
ačkoli  konstituce  Leona  XIII  „Olficiorum  ac  munerum"  (1897)  kato- 
líkům zakazuje  nekatolických  vydání  užívati ;  jak  to  s  textem  hebrejským 
provésti,  když  katolického  vydání  není  ?  Mnichovský  proť.  Gottsberger, 
red.  „Biblische  Zeitschrift",  zmiiíuje  se  tam  (1914,  1)  o  záměru  jiného 
znamenitého  biblisty  padernbornského  prof  Petersa  z  r.  1905,  nepro- 
vedeném snad  proto,  že  „rozhodování  církevních  autoritativních  kruhův 
o  jednotlivých  sporných  otázkách  biblických  ukládá  zdržeHvost,  aby 
mnohá  namáhavá  a  obětavá  práce  pak  snad  krátce  před  cílem  nebyla 
zmařena",  totiž  nějakou  zapovědí.  G.  přes  to  chce  se  o  postupné  vydání 
takové  příruční  Bible  pro  theology  pokusiti :  vedle  textu  masoretského 
Vulgátu ;  ukázka  z  Ezechiele  na  u.  m.  podána  velice  se  pro  účel  onen 
zamlouvá,  podávajíc  s  obojím  textem  nejnutnější  kritický  apparát. 
Ovšem  práce  taková  trvala  by  roky. 

Cursus  s,  Scripturae  ohlašuje  kromě  toho  vydání  nové  biblické 
polyglotty,  dokonalejší  než  mohl  podati  Vigouroux. 

O  nové  české  Bibli  píše  sám  p.  vyd.  v  praž&kém  denníku 
odpovídaje  k  některým  výtkám  tam  uveřejněným,  zvláště  co  do  shody 
s  Vulgátou  a  se  staršími  překlady.  Jest  mu  ovšem  velmi  snadno  od- 
povídati, a  divno  jest,  že  v  té  věci  vůbec  ještě  dokazovati  třeba,  že 
překlad  jen  dle  Vulgáty  pořízený  zůstal  by  vždycky  z  velké  části 
nesrozumitelným ;  toť  přece  věc  už  dávno  vyřízená,  a  kdyby  na  př. 
Žalmy  měly  kdysi  také  tak  konservativně  býti  přeloženy,  nepřispěje 
překlad  k  jich  porozumění,  jež  obzvláště  nyní  za  nové  úpravy  kněžských 
hodinek  bude  tak  žádoucí.  Neřád  ve  vědeckých  otázkách  čtu  o  Scylle 
a  Charybdě,  jako  tam  napsáno  co  do  požadavku  „Hlídky"  o  vymýcení 
cizomluvů  a  archaismů  naproti  konservatismu,  neboť  rozhoduje  tu  jediný 
požadavek,  správnost,  jíž  ovšem  může  býti  dosaženo  i  rozdílnými 
překlady  (viz  překlady  jinojazyčné  !),  o  níž  však  nemůže  i-ozhodovati 
ani  konservatismus  ani  raodernismus.  Rozumí  se  přece  samo  sebou,  že 
překlad  vydaný  r.  1914  má  býti  pořízen  češtinou  r.  1914  Jistou 
měrou  snad  možno  šetřiti  ustálených  úsloví  na  př.  modlitebních,  ačkoliv 
i  zde  „ctihodnost"  se  nenáležitě  přeceňuje  a  snadno  by  ctihodnější  správnosti 


Rozhled  náboženský.  í  99 


mohla  býti  nahrazena.  Jestliže  dnešní  dějepisec  na  př.  nemůže  už  docela 
věrně  psáti  vzorným  kdysi  slohem  Palackého,  tím  méně  smí  se  pře- 
kládati způsobem  staletým.  Věta  „pobili  jsou  čtyrmecítma  tisíc  m."  a 
pod.  je  zajisté  česká,  ale  ne  češtinou  XX.  století.  Mnohá  taková  sta- 
robylost působila  by  prostě  směšně,  nehledě  k  tomu,  že  mnohé  úsloví 
biblické  češtiny,  které  se  zdá  ctihodným  dědictvím  ze  starobylosti,  není 
než  obyčejným,  nesprávným  latinismem,  jejž  nutno  vymýtiti.  Jak  dalece 
možno  snésti  cizomluvy  původní,  nazírání  a  mluvě  východní  vlastní, 
8  celým  obsahem  a  slohem  starozákonních  knih  srostlé,  toť  ovšem  jiná  ; 
pokud  přešly  v  obecný  majetek  a  nejsou  nesrozumitelný,  nevadí  zajisté 
nic  jich  ponechati  („věky  věků  v"  a  pcd.).  Konservatismus  pochází 
namnoze  z  neorientovanosti;  co  jinde  jest  samozřejmým,  u  nás,  kde 
theologická  biblistika  vesměs  pěstuje  se  latinsky,  zdá  se  nepřípustným 
novotařením.  Vtom  smyslu  pořád  nutno  poukazovati  na  příklad 
Sušilův  a  jeho  překlady  (nemíním  filologickou  stránku  výkladů,  kde 
nahromaděno  mnoho  látky  dialektické),  z  nepochopení  i  mezi  námi 
tak  podceňované.  Nebudiž  tu  hlásán  žádný  radikalismus  a  novotaření 
libovolné,  ale  pokrok  jest  nutný,  nemá- li  český  text  biblický  na- 
zýván býti  zaostalým,  nynější  potřebě  nevyhovujícím.  A  tento  požadavek 
novým  překladem  Hejčlovým  bohdá  bude   splněn. 

* 
A.  Marmorstein  ve  Skočově  vydává  svým  nákladem  Religions- 
geschichtliche  Studien,  v  jejichž  2.  sešitě  jedná  o  t.  ř,  zákonní  cích 
a  praví,  že  v  nepříznivém  posuzování  jejich  se  N.  Zákon  s  písem- 
nictvím židovským  shoduje,  že  podrobnosti  o  nich  v  Evangeliích  vy- 
týkané jsou  historicky  zaručené. 

Mim  o  křesťan  ská  svědectví  o  Kristu  (Tacit.  Annal.  15,  44. 
Plinius  ad  Traianum  96.  Sueton  Vita  Neronis  16,  2.  Jofeph.  Flavii 
Antiqu.  18,  63)  znova  zkoumá  kralovecký  prof.  Kurt  Linek  v  la- 
tinském spise  (De  antiquissimis  veterum  quae  ad  Jesum  Nazarenum 
spectant  testimoniis,  GieCen  1913)  a  kromě  Josefova  uznává  za  dů- 
kazná; bordeauxský  prof.  Borchart  prohlásil  1885  místo  u  Tacita  za 
podvržené,  avšak  brzy  potom  obě  hlavní  díla  Tacitova  za  výrobek  — 
humanistů !  Místo  u  Josefa  Flavia  (srv.  Článek  prof.  Dra  Hudce 
v  Hlídce  1913)  pokládá  Link  za  podvržené,  avšak  i  o  tom  proniká 
nejnověji  názor  opačný.  Sám  Harnack  (Internát.  Monatschrift  1913,  6) 
rozhoduje  se  již  pro  pravost,  poukazuje  na  to,  že  křesťan  by  nebyl 
psal  o  paradoxních  skutcích  Kristových,  o  davu  křesťanův  a  pod. 
Opatrný  dvořnn  Josef  Flavius,  jenž  křesťanem  nebyl  a  židům  se  byl 
odcizil,  psal  právě  opatrně,  tak  že  z  místa  nelze  si  o  jeho  přesvědčení 
nic  vybrati.  Filologická  námitky  (na  př.  že  sloveso  epitiman  u  Josefa 
není)  jsou  mylné.  Rozhodnuta  věc  ovšem  ještě  není.  Pravost  rozhodně 
hájí  Burkitt  v  Theol.  Tijdachrift  1913  str.   135  dd. 

* 

Církevní  nakladatelství  Dessainovo  v  Malině  vydalo  Zpěvník 
pro  farní   bohoslužby  se  zpěvy  chorálními    dle   posledních  vydání  váti- 


300  Rozhled  náboženský. 


kánských.  Pro  Francii  uaá  význam  hluboký,  neboť  souvisí  to  s  pokusy 
zavésti  do  chrámů  církevní  zpěv,  aby  i  lid  se  ho  mohl  súčastniti. 
O  písních,  jako  jsou  naše  lidové,  kostelní,  nemůže  býti  v  zemích  jazyků 
románských  téměř  ani  řeči.  „La  société  Palestrina"  chce  býti  spolkem 
„pro  duchovní  a  náboženské  umění  hudební,  jimž  míní  povznášeti 
ochotné  duše  do  výšin  k  nejbližšímu  doteku  s  čistou  Krásou".  V  před- 
městí Paříže  Clignancourtu  sestavil  abbé  Théodas  sbor  celého  sta 
horlivých  pěvců  z  tříd  dělnických,  kteří  zpívají  ve  chámech  chorály, 
žalmy  a  raše  až  k  nejtěžším  skladbám  Bachovým.  Pro  svátky  Velko- 
nočni  chystají  překvapení  Paříži.  Ve  farnostech  zakládají  se  kroužky 
zpěvácké.  Nazývají  je  „sobola".  Nápěvy  kostelních  písní  brány  z  po- 
kladnice národního  zpěvu,  jako  bylo  často  i  u  nás.  Byly  to  písně  arci 
populární,  ale  leckdy  i  příliš  všední,  pro  chrám  nevhodné.  Proto 
snaží  se  „scholy"  nabraditi  je  církevnějšími  a  vážnějšími.  Mimo  snazší 
latinské  ehorální  Kyrie,  Gloria,  Credo,  Sanctus,  Agnus  upozorňují 
znalci  na  pět  čistě  francouzských  mší  Henryho  du  Mont,  které  si  vždy 
uhájily  své  místo  ve  chrámech,  jako  vzpomínky  liturgické  na  veliké 
století.  Přes  jistou  pompésnost  mají  přece  ráz  liturgický  a  proto  gre- 
gorianisté  marně  je  vykazovali  z  kostela.  „Nám  Francouzům  třeba 
reformní  snahy  Pia  X  v  oboru  církevního  zpěvu  jen  vítati.  Byli  jsme 
dlouho  pozadu  v  církevní  malbě,  v  sochařství  i  hudbě  a  to  všicbni, 
kněžstvo  světské  i  řeholní  i  věřící.  Byla  to  snad  smutná  památka 
z   dob  jansenismu  ..." 

Reíormě  zpěvu  gregoriánského  věnovali  ve  Francii  své  síly 
benediktini,  lidový  zpěv  v  kostelích  upravil  Charles  Bordes. 

* 

Motiv  zpovědního  tajemství  a  mučenictví  sv.  Jana  Ne- 
pomuckébo  zpracovala  lise  von  Stach  v  povídce  Die  Beichte  (Boisserée, 
Koln).  Líčí  výjev  u  královny  Zofie  („Offnei")  v  noci  20.  března  1393, 
Pod  hradem  utracen  mučeník,  na  hradě  vniká  král  s  arcibiskupem  a 
kancléřem  do  pokoje  královny,  u  níž  dlí  přidělený  jí  dvořan  Jindřich 
z  Rožmberka,  a  nutí  ji  k  vyznání,  jehož  na  vikáři  Janovi  z  Nepomuku 
vynutiti  nemohl.  Uštvaná  mladistvá  královna  vyznává  se  z  náklonnosti 
k  Jindřichovi ;  arcibiskup  posílá  ji  do  kláštera  a  tím  ji  zachraňuje 
z  rukou  surového  krále.  Výjev  je  skoro  příšerný,  líčení  osob  a  zpovědí 
královniných  fantastické.  —  Knížka  je  1.  svazkem  jakési  sbírky,  o  níž 
se  tu  dále  ničeho  nedovídáme;  tištěna  jest  písmem  missálovým. 

* 

Bývalý  professor  náboženství  v  Ječné  ulici  pražské  a  spisovatel 
Jan  Ježek  odkázal  z  úspor  i  sbírek  100.000  K  na  katolický  lite- 
rární ústav,  nové  jakési  středisko  svépomocné.  Středisk  takových 
sbírkami  a  odkazy  nám  přibývá  5  jest  otázka,  přibývali  také  periferie, 
totiž  cenné  práce  a  prospěchu  z  ní.  Společnosti  a  ústavy  takové  pro 
větší  podniky  jsou  nezbytné.  Byť  se  tam  mnoho  peněz  potratilo  na 
režii  a  j-epresentaci,  přece  jsou  li  jen  poněkud  slušně  založeny,  mohou 
nákladnějších  podniků  spíše  se  odvážiti  než  nakladatel  soukromý.  Ale 
na  naší  straně,  kde  se  hodně  sbírá,  se  tento  družstevní    způsob    přece 


Eozhled  náboženský.  3i3l 


snad  přeceňuje  a  podnikavost  soukronaá  zanedbává.  Máme  různá 
Dědictví,  Matice,  Křesťanskou  akademii  atd.,  ale  nikde  neviděti  práci, 
jichž  by  soukromý  nakladatel  se  nemohl  odvážiti,  kdyby 
jen  byl  jak  náleží  podporován.  Všecka  Čest  oněm  šlechetným 
dárcům  a  jejich  úmyslům,  avšak  dle  zkušeností  dosavadních  lze  silno 
pochybovati,  zda  krásné  počiny  jejich  budou  míti  přiměřen}-  výsledek. 
Již  sama  otázka  peněžitá  nutí  uvažovati.  Na  př.  těch  100.000  K  jsou 
pěkné  peníze,  ale  roční  užitek  z  nich  neznamená  pro  podporu  litera- 
tury skoro  nic.  Dále  ponechává  se  práce  (mám  zde  na  mysli  především 
vědeckou,  nebof  poetae  nascuntur,  těch  penězi  vylouditi  nelze)  pořád 
náhodě,  až  se  někdo  nebo  něco  najde.  Ale  odkud?  Kde  mají  pra- 
covníci se  vzdělávati  ?  Na  pražské  alma  mater  neb  její  theologické 
fakultě?  Kdy  mají  bádati  a  pracovati  V  Vedle  svého  úředního  zamě- 
stnání? Pravda,  mnozí  tak  činí,  ale  s  jakými  potížemi,  zvláště  co  do 
pomůcek!  Jiní  sice  by  tak  mohli  činiti,  jsouce  úřadem  k  tomu 
skoro  zavázáni,  ale  budto  nedostává  se  řádné  kvalifikace  schopnosti 
—  chuti)  aneb  i  řádné  podpory  hmotné    (na   pomůcky,  cesty  atd.i 

Katolická  universita  v  Solnohrade  proto  má  zatím  připravována 
býti  ústavem  badatelským,  kde  by  graduovaným  pracovníkům 
za  stálého  platu  bylo  umožněno  věnovati  se  docela  vědecké  práci 
ve  směru  katolickém,  ovšem  s  podmínkou,  kdyby  vědecky  neb  ná- 
božensky nevyhovovali,  že  mohou  býti  propuštěni. 

* 

Jako  u  nás,  také  na  Rusi  zvláště  intelligence  pracuje  o  rozmno- 
žení důvodů  pro  rozluku  manželskou,  i  ob  mezení 
stupňů  pokrevného  příbuzenství  a  švakrovství.  V  „Cer- 
kovné  Pravdě"  Malcevově  se  pozastavuje  M.  nad  tím,  proč  se 
zapovídá  sňatek  se  švakrovou,  kdežto  přece  po  smrti  manželkv  je 
švakrová  (nebo  tchyně)  přirozenou  pomocnicí  ve  vychování  dětí,  čímž 
mezi  vdovcem  i  švakrovou  snadně  může  vzniknouti  sblížení  a  touha 
po  založení  společné  rodiny.  A  církev  pravoslavná  zakazuje  sňatek 
mezi  nimi. 

„Cerko  vnyj  V  o  stok",  vydávaný  duchovně-církevním  Spolkem 
sv.  Jana  Zlat.  ve  Lvově,  časopis  rusko-národní  strany  rusínské,  přináší 
v  1.  ses.  1914  „bilanci  cí  r  ke  v  n  ě -ná  bož  e  n  sk  ého  života  za 
rok  1913"  a  poukazuje  při  tom  na  velice  neutěšené  zjevy  náboženského 
ducha,  zvláště  mezi  mládeží.  Ve  dnech  2.  až  5.  července  m.  r.  konán 
ve  Lvově  studentský  sjezd,  kdež  několik  rozpálených  mladických  mozků 
v  přítomnosti  professorů  navrhlo  resoluce  proti  klerikalisrau  a  pro 
školy  po  vzoru  Ferrerově,  vyzývalo  k  odpadnutí  od  Eíma,  a  jakýsi 
řezbař  z  Ruska,  Gavrilko,  přišel  k  úsudku;  „že  třeba  sepřimknouti 
ne  ku  křesťanství,  plnému  otrockých  tendencí,  nýbrž 
vrátiti  se  k  pohanství  našich  předků",  jemuž  prý  patři  přednost 
před  křesťanstvím.  „L^smrtiti  Boha  I"  —  toť  heslo,  vydané  atheistickou 
mládeží  universitní  národu  tak  malého,  chudého,  jako  jest  národ  ru- 
sínský  v  Haliči.    Za  takových  okolností    vznikla    „Bezkonfessijní 


302  Rozhled  náboženský. 


hromada",  jež  se  snaží  povaliti  poslední  sloupy  národní  existence 
rusínské  —  víru  i  církev.  To  už  není  moderní  pohanství,  co  chce 
tato  mládež,  nýbrž  zdivočilost,  úplná  nevázanost,  kterou  přítomný  Ivan 
Franko,  slovutný  spisovatel  rusínsk}'',  k  jehož  poctě  onen  sjezd  konán, 
velice  mírně  nazval   „dětinstvím". 

Velice  smutným  mezi  Rusíny  je  spor  řecko- katolického  ducho- 
chovenstva,  jež  se  rozdělilo  na  dvě  strany,  ukrajinofilskou  a  rusoíilskou, 
jež  proti  sobě  bojují  přímo  fanatickým  štvaním,  udavačstvím,  pomluvou 
a  provokací.  Spiněn  i  sám  rusínský  metropolita  Andrej  hr.  Septickij, 
jehož  brošura  ^Boža  sijba"  ničemně  strhána  na  sloupcích  ve  Vídni 
vycházejícího  německého  týdenníku  „Oesterreichs  katholisches  Sonntags- 
blatt"  č.  50.  z  r.  1913  „von  treu  zu  Rom  halteudem  Ukrainer".  V  no- 
vinách těchto,  proti  jejichž  „nadkatolictví"'  letos  v  únoru  vystoupil  sám 
arcibiskup  vídenský  Fr.  Piffl,  nazvav  jejich  jednání  „nekatolickým", 
štvavě  se  upozorňuje  na  „veliké  nebezpečenství  náboženské  v  Haliči", 
pomlouvají  se  kněží  strany  ruskonároduí,  protože  pr^^  „podporují  schisma 
v  Haliči",  vyhlašují  prý  „víru  Rusů  za  lepši  a  jedině  pravou  víru"  a 
chtějí  piý  Halič  přivésti  pod  žezlo  Romanovu.  Za  to  „ukrajinští  kněží 
jsou  —  dobří  katolíci  a  rakouští  vlastenci".  Drzý  útok  na  metropoli- 
tovu brošuru  přísně  katolického  ducha  končí  slovy  :  „Mělo  by  se  této 
brošuře  dáti  druhé  záhlaví :  nazvati  ji  ne  .Boží  símě',  nýbrž  .Plevel*, 
to  by  bylo  správnější."  Také  do  Říma  byla  podána  stížnost  na  metro- 
politu Septického,  že  prý  šíří  ruské  schisma  a  podporuje  rusofilské  du- 
chovenstvo. Udání  to  prý,  také  podle  mínění  ukrajinských  kněží,  napsal 
Ivovskv  Basilian  o.  loakim  Feščak ...  A  zatím  týž  metropolita 
Septickij  jest  v  Rusku  nejnenáviděnější  osobou,  a  sám  ukrajinoíilský  ča- 
sopis duchovenstva  „Niva"  rázně  se  zastal  metropolity  proti  „věrně 
Říma  se  držícímu  Ukrajincovi",  takové  drzé  hany  kydajicímu  na 
biskupa  svého,  jemuž  podkládá  myšlenky  jím  nikdy  nepronesené. 

* 

26.  ledna  v  zasedání  náb  ožeň  sk  o-fi  1  o  sofickéh  o  spolkn 
v  Petrohradě  vyloučen  ze  skutečných  členův  jeho  V.  V.  Rozanov, 
ale  re  pro  své  rouhavé  a  cynické  výstřední  kousky  proti  náboženství, 
nýbrž  pro  své  společensko-politické  názory.  Politika  nad  nábo- 
ženství a  filosofii  —  toť  nové  heslo  tohoto  nábožensko-íilosoíického 
spolku ! 

Na  častou  námitku  nepřátel,  že  křesťanství  je  nepří- 
telem vzdělanosti  a  umění,  odpovídá  prof.  P.  Světlov  v  „Ce  rk. 
Pravd  ě",  že  to  naůže  tvrditi  pouze  ten,  kdo  nezná  dějin  církve.  Kdyby 
křesťanství  bylo  nepřátelským  vzdělanosti,  musilo  by  se  též  nepřátelsky 
chovati  k  hudbě,  jako  tvaru  vzdělanosti.  Ve  skutečnosti  vidíme  pravý 
opak,  že  totiž  hudba  má  ode  dávna  posvátný  význam  v  bohoslužbě, 
jako  prostředek  k  vyjádření  nejvznešenějších  náboženských  citův  a 
nálad.  Hudba  budí  u  nás  náboženské  city,  povznáší  nás  od  země  ve 
svět  čisté  krásy,  a  proto  také  písmo  sv.  velebí  hudbu  a  vybízí, 
abychom  Boha  oslavovali  hudbou.  Křesťanství  žehná  architekturu, 
malířství    a    vůbec    každé    umění,    slouží- li    skutečně    krásnu,     protože 


Koshled  náboženskf.  303- 


pravé  krásno  shoduje  se  s  dobrem.  I  náboženství  i  umění  slouží  touze 
duše  po  světě  vyšší  ideální  skutečnosti,  pouze  s  tím  rozdílem,  „že  ná- 
boženství kreslí  nám  tento  ideální  svět  skutečně  bytujícím  a  má  za 
nejbližší  cíl  zjistiti  skutečnost  jeho,  kdežto  umění  spokojuje  se  snivou 
představou  o  vyšším  světě  jako  ideále".  Jen  tehdy,  když  umění 
z  veliké  mravní  síly  se  mění  v  nástroj  zla,  jestliže  v  jeho  čistém 
ovzduší  staví  si  teplé  hnízdo  raftinované  sobectví,  samolibnst,  ukrutnost 
ke  všemu,  co  se  vztahuje  k  jiným,  jen  takové  umění  církev  zavrhuje  .  .  . 
Ovšem  takovým  je  z  větší  části  nynější  umění. 

* 

Známo,  že  pravoslavné  duchovenstvo  na  Rusi  vůbec  nekáže, 
nebo  jen  velice  zřídka.  V.  Běljajev  snaží  se  v  „Cerk.  Véstniku" 
dokázati,  že  nedostatek  kazatelské  horlivosti  u  duchovenstva  nemá 
příčinu  v  jeho  lenosti  a  nevzdělanosti,  nýbrž  ve  zvláštnostech  ducha 
ruského  a  ve  zvláštnostech  tomuto  duchu  vlastního  osvojování  představ. 
Rus  prý  je  nachýlen  přijímati  náboženství  estheticky,  poněvadž  v  ruské 
duši  umělecké  náklonnosti  mají  převahu  nad  ostatními.  Umělecké 
zárodky  pak  jeví  se  ve  všech  stranách  života  ruského  lidu,  hlavní 
však  umělecké  schopnosti  ponořily  se  v  náboženství.  Zvláště  pravoslavné 
bohoslužby  jsou  prý  proniknuty  velebnou  krásou  a  svědčí  o  veliké 
lásce  ruského  lidu  k  velkoleposti  kultu,  v  němž  skrývá  se  veliká  vy- 
chovávací  síla.  Bohoslužby  samy  pr}"  poučují  lid  lépe  než  sebe  lepší 
kázání  .  .  .  Nicméně  doznává  spisovatel  ku  konci  Článku  svého,  že 
mnoho  lidu  ruského  pravoslavného  odpadá  k  sektám,  které  duchovním 
potřebám  lidu  vyhovují  kázáním,  poučováním,  stravou  duchovní. 

Málo  péče  věnuje  se  v  ruských  seminářích  i  duchovních  akade- 
miích klassickým  jazykům,  latině  i  řečtině,  ač  důvodů  ve  prospěch 
pečlivějšího  studia  klassických  řečí  pro  duchovenstvo  je  velmi  mnoho. 
D.  V.  Sestakov  v  „Bogoslovském  Věstn."  přimlouvá  se,  aby  klasicismus 
zaujal  znova  náležející  mu  místo  v  rus^kých  duchovních  školách. 

Ke  čtyřem  duchovním  akademiím  (petrc  hradské,  moskevské, 
kazaiáské  a  kijevské)  má  přibýti  pátá,  nejspíše  ve  Vilně,  ač  jiní  by  si 
přáli,  by  akademie  byla  otevřena  na  Sibiři,  v  Tomska,  kdež  jest  jí 
VÍC3  třeba.  Ale  vláda  a  sv.  synod  podle  všeho  spíše  pomýšlejí  na 
působení  na  katolické  duchovenstvo  polské,  než  na  skutečné  vzdělání 
pravoslavných  duchovních  na  Sibiři. 

* 

V  Řecku  po  válce  s  Turky  nastala  doba  pokojného  pokroku 
a  rozvoje.  Vedle  různých  chystaných  reforem  přední  místo  zaujímá 
církevní  reforma.  Dopisovatel  řecký  do  ruského  „Cerk.  Věstníku" 
ukazuje,  že  při  reformě  té  bude  třeba  obrátiti  zřetel  přede  vším  na 
lepší  vzdělání  duchovenstva,  poněvadž  nynější  nevzdělané 
kněžstvo  řecké  nedovede  kázati,  lidí  poučovati  a  míní,  že  ,.nikterak 
nebude  odporovati  duchu  pravoslaví,  jestliže  v  Athénách 
i  jiných  městech  budou  neženatí  faráři,  ale  při  tom 
mravní  kněží,  poněvadž  tito  nemajíce  rodinných  sta- 
rostí, budou    pracovati  lépe  slovem  i  skutkem"'.    Při    tont 


304  Rozhled  nábožensky. 


dopisovatel  ukazuje,  že  „bohužel  latiníci  pevně  se  usadili  v  mezích 
Hellady,  mají  zde  muoho  škol  i  chrámů,  mají  pravidelně  organisovanoa 
propagandu  mezi  vyšší  třídou  řecké  společnosti'*.  Uznává  předno3ti 
latinských  kněží,  a  přece  je  proti  nim ! 

* 
2e  kon  fuci  anis  mu  s  zatím  nestal  se  státním  náboženstvím 
Cíny,  jak  jsme  oznámili,  dlužno  přičísti  ústnímu  i  písemnému  zakro- 
čení vážených  katolíkův  u  sněmovny  a  jejího  výboru.  Protestante 
chovali  se  v  té  věci  vlažně,  ba  přední  zástupce  jejich  navrhoval  do- 
rozuměti se  s  konťuciány.  V  Dru  Sunjatsenovi,  osnovateli  revoluce  proti 
dynastii,  jenž  je  také  protestant,  měli  dosud  silnou  oporu,  aspoň  na  ni 
spoléhali;  nová  jeho  revoluce  v  Kvantungu  Juanšikajem  potlačena  a 
vliv  jeho  značně  klesl. 

Vnikání  Ruska  do  Mongolská  tamní  katoličtí  missionáři  právem 
nemálo  se  obávají,  i  vyskytují  se  návrhy,  aby  se  postavili  pod  protektorát 

anglick}^  nebo  americký. 

* 

Ccyři  léta  vede  Maurice  Barrěs  boj  proti  Bestia  triumphans 
(ve  Francii  zovou  ji  Béte  jacobine).  Třikrát  zastal  se  venkovských 
kostelů  v  parlamentě  vážnou  svou  a  důraznou  výmluvností,  která  se 
o  tlusté  zdi  lhostejnosti  a  hlouposti  tříštila.  Počal  tedy  bojovati  novi- 
nami, brošurami,  konferencemi  s  výsledkem,  jak  sám  doznává,  posud 
nevalným.  Doposud  trvá  ,,triple  scandal*' :  1.  Příspěvky  na  kultus  slav- 
nostně při  rozluce  slíbené  jsou  pořád  odpírány.  2.  Obce  smějí  odmítati 
dobrovolné  dary  na  záchranu  kostelů.  .3.  Trpí  se,  aby  polovice  obec. 
zastupitelstev  stavěla  se  proti  prácím  komise  konservátorův.  I  to,  Čeho 
Barrés  jakž  takž  v  parlamentě  dosáhl,  bylo  senátem  zamítnuto.  Přes 
tento  nezdar  ukázalo  se  však,  že  ani  ve  Francii  není  parlament  sku- 
tečným zástupcem  smýšlení  lidu,  jakým  by  dle  ideálu  býti  měl.  Lid 
se  přece  ozývá  a  nejde  to  již  tak  snadno  bořiti  a  vylupovati  chrámy. 
Své  zkušenosti  v  tomto  zápolení  vydal  teď  Barrěs  knižně  pod  názvem  : 
„La  grande  pitié  des  églises  de  France"  ((Veliká  bída  chrámů  francouz- 
ských —  3,50  fr.)  Po  lyrickém  prologu  zpěvnou  prosou  následuje  rozbor 
otázky,  řeči  ve  sněmovně  a  úvahy,  v  nichž  se  střídají  satirické  šlehy 
a  povznášející  něhy,  promcditované  takořka  v  ubohých  těch  kostelích. 
Ať  mlutví  Barrěs  jako  historik,  psycholog,  básník  či  filosof,  vždy  jeví 
se  mistrem  a  prostý  venkovský  kostelík  na  spadnutí  nadchnul  ho 
k  stránkám  jeho  tvorby  nejdokonalejším.  Nemluví  však  pouze  jménem 
umění  (jako  Péladan  hájící  jen  chrámy  architektonicky  důležité).  Jemu 
jsou  popelky  venkova  zrovna  jako  kathedrály  budovami  duchovními, 
vzdělávajícími  duše.  Do  kostelů  vtělil  se  cit  náboženský,  jsou  „beata 
pacis  visio,"  a  proto  je  nutno  hájiti  i  jménem  civilisace,  která  jistě  po- 
klesne, zmizí-li  s  povrchu  zemského  kostely. 

Barrěs  liší  se  smýšlením  od  názorů  křesťanských,  náboženství  není 
mu  zjevením  s  hora,  nýbrž  jakýmsi  vj^ronem  neklidu,  jenž  se  člověka 
zmocňuje  již  z  tajuplného  okolí.  Brání  tedy  kostely  asi  tak  jako  by 
■se  stavěl  proti  sveřepému  kácení  lesů,  surovému  znečištění  jasné  stu- 


Rozhled  náboženský.  385- 


dánky.  Podle  některých  úryvků,  ka  př.  kde  předkládá,  překládá  a 
vykládá  panu  Briandovi  starý  latinský  hymnus  „Coelestis  urbs  Jeru- 
salem" nebo  „Dětské  přijímání  v  kathedrále  Remešské",  soudili  někteří 
na  zmodernisované  pokračování  Chateaubriandova  „Génie  du  Christi- 
anisme",  ale  třeba  srdce  nadšence  bije  křesťansky,  rozum  jest  ještě 
víry  dalek. 

Podebrecínském  útoku  na  tamního  řeckokatolického  bi- 
skupa má  dojíti  k  revisi  národnostního  ohraničení,  tak  že  by  rumunské 
obce  byly  co  možno  vyloučeny  a  biskupství  zůstalo  pouze  madarským. 
Je  to  následek  jednak  loňské  návštěvy  papežského  vyslance  v  diecesi, 
hlavně  však  následek  attentátu;  tak  „státníci"  petrolejníky  zrovna  od- 
chovávají,  když  nešetří  práva  a  spravedlivosti.  Také  sídlo  biskupské 
má  býti  přeneseno  do  Nyieregyházy. 


306  Kozhled  vědecký   a  umělecký. 


Uědecks  a  uměleck)j. 

Duševěda  pokusná,  kterou  mnozí  zaměňují  za  duševědu 
vůbec,  potkává  se  mnohdy  s  nedůvěrou  pro  materialistický  způsob 
popisů.  Avšak  to,  co  se  pokusem  duševědným  zjišťuje,  daleko  nevy- 
čerpává  celého  pochodu,  kterým  se  pokus  obíral.  Třeba  totiž  rozeznávati 
ve  všech  duševných  úkonech  dvojí  stránku,  nebo  lépe  řečeno,  dvojí 
zřetel:  hodnotný  a  skutkový,  logický  (pojem,  soud  atd.)  a  psy- 
chický. Tento  druhý  znamená  hlavně  sílu  poéitků,  jich  jasnost,  jakost 
atd.,  což  možno  pojímati  jakožto  veličiny,  ne  sice  o  sobě  ale  ve 
vzájemném  poměru  jejich,  a  takto  měřiti.  Podobné  měříme  také  teplotu, 
kde  ovšem  máme  jikousi  jednotku  za  měřítko,  kdežto  duševědné 
měřeni  nuceno  spokojiti  se  pouze  zjištěním  jakýchsi  stupňů  neboli 
rozdílů ;  tak  měří  učitel  zdatnost  své  třídy  pořád  ještě  dle  jakési 
lokace,  ačkoliv  jí  sám  ve  svých  studiích  třebas  už  nezažil,  ana  před 
lety  ouředně  zakázána.  Hranice  duševědného  experimentu  jsou  dány 
rozsahem  možného  sebepozorování,  dále  nesahají.  Bylo  by  tedy  vě- 
deckým podvodem  odvozovati  z  toho,  že  dále  za  jevy  zkusnými 
také  už  nic  není.  Neboť  daleko  větším  právem  než  nejexaktnější  věda, 
fysika,  předpokládá  neb  dosuzuje  se  svých  elektronů,  vln  atd.,  soudí 
psychologie  o  duchovém  pozadí    neboli    podkladě    vyzkoušených   jevů. 

* 

V  nauce  o  výživě  živočišné  velikou  pozornost  budí  objevy  o  vi- 
taminech, dusíkatých  to  tělískách,  jež  lučebně  tvoří  novou,  zvláštní 
skupinu,  jsouce  pro  výživu  nezbytná,  farraakologicky  však  nelišná.  Pod 
slupkou  zrnka  na  př.  pšeničného  neb  rýžového  jest  vrstva  buněk  aleu- 
ronových,  bohatých  na  protein,  mastnotu,  lipoidy  a  soli,  a  v  nich  také 
jsou  obsaženy  vitaminy.  Mletím  neb  otíráním  se  ztrácejí;  podobně 
ztrácejí  se  vitaminy  sušením  u  ovoce,  zeleniny,  zemáků,  jakož 
i  delším  a  silným  vařením  u  mléka,  u  masa  silným  vyvarováním  a 
odléváním  šťávy. 

Následky  výživy  avitaminské  jevi  se  hlavně  v  nervech, 
míše  a  srdci,  tedy  časem  smrtelně ;  jsou  to  nemoci  beriberi,  skorbut, 
pellagra,  kromě  celkového  seslabení  organismu  vůbec.  Nedostatečnými 
jeví  se  takto  pokrmy:  bílý  chléb,  loupaná  rýže,  sušené  zeleniny 
(krmivo),  sterilisované  mléko  atd.  Jak  známo,  doporučoval  i  Kneipp 
^erný  chléb  (i  ovoce  se  slupkami,  o  těchto  však  hlavní  zástupce  nauky 
o  vitaminech  londýnský  Dr.  Cas.  Funk  nemluví,  jen  o  ovoci  čerstvém, 
šťavnatém).  Věc  jest  pro  zdravotnictví  i  pro  národohospodářství  na 
výsost  důležitá. 

Potravou  starých  Egypťanů  byla  m.  j.  ryba  Tilopia  ni- 
lotica,  Barilius  niloticus  a  —  myšj  pak  ječmen,  proso  a  šachor.  Tak 
zjistila  „Heart  Egyptian  Expedition"  v  žaludku  mrtvol  pohřebiště  Girga 
v  Horním  Egyptě.  Byla  tedy  strava  před  5000  roků  skoro  táž  jako 
dnes,  neboť  i  nynější  mládež  egyptská  ryby  a  myši  pojídá. 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  307 

Ruský  inženýr  Sikorskij  rozřešil  problém  ..těžkých  aeroplánů" 
proti  těžkopádným  a  nebezpečným  Zeppelinům,  které  první  unášely 
do  výše  omnibusové  zařízení  pro  moho  osob.  Již  před  několika  roky 
mohl  veliký  aeroplán  jeho  unésti  zároveň  C— 8  osob.  Nyní  dosáhl  re- 
kordu sestrojením  obrovského  biplánn,  kde  nepohodlné  umístění  osob 
nahrazeno  skutečným,  zaskleným  vozíkem  se  sedadly  a  mísiem  pro 
pilota.  Aerobus  Ilja  Muromec  hnán  jest  čtyřmi  motory.  Při  prvním 
letu  v  Petrohradě  vzal  Sikorský  s  sebou  osm  osob,  při  druhém  třináct 
a  při  posledním  výkonu  pobyl  ve  vzduchu  sedmnáct  minut  se  šestnácti 
osobami.  Zvednutá  tíže  Činila  přes  jednu  tunu.  „Vzdušná  taktika"  obra 
cílí  především  zase  ku  škodě  nepřítele  ve  válce.  Nenadálé  přistání  na 
určitém  místě,  aby  mužstvo  mohlo  položiti  pumy  na  trať,  poškoditi 
mosty  atd.  hned  po  prohlášení  války,  t.  j.  válečnj-  úkol  gen.  štábu 
německého,  který  hodlá  provésti  menším  Zeppelinem  v  Metách  —  to 
vše  lze    prý  mnohem    lépe    vykonati    hybnějším    aerobusem. 

Předchůdcem  a  via  tiky  lze  nazvati  známého  poštmistra  Jeana 
Droueta  (1763  —  1824),  jenž  dal  prchajícího  Ludvíka  XVI  ve  Varennes 
zatknouti.  Ve  „Vzpomínkách  z  vyhnanství"  (Souvenirs  ďexil)  Ferd. 
Bacá  nalézáme  zmínku  o  nuceném  pobytu  Drouetově  na  Spilberku 
roku  1792.  Ve  vězení  sestrojil  si  létací  stroj,  aby  mohl  prchnouti.  Ale 
přepočítal  se  v  jeho  nosnosti,  padl  do  příkopu  a  zlomil  si  nohu.  Při 
druhém  pokusu  osvobozovacím  byl  šťastnějším,  neb^ť  se  mu  podařilo 
utéci  pěšky  a  dostati  se  do  Belgie.  V  celém  Rakousku  byly  prý  tehdy 
prodávány  hračky  na  způsob  jeho  přístroje,  barevná  křidélka  z  lepenky 
v  podobě  „mlýnku",  která  se  větrem  otáčela  za  pokřiku  dětí:  „Leť, 
Drouete,  leť!"" 

V  polských  listech  ozývají  se  nářky,  že  prese  všechen  hlásaný 
pokrok  a  boj  proti  analfabetismu  ubývá  čtenářů  knih.  Stěžují 
si  knihkupci  a  vydavatelé,  že  literární  produkce  v  poměru  k  pDČtu 
čtenářstva  jest  mmimální,  ale  konstatují  to  i  správci  čítáren  a  veřejných 
knihoven,  že  zájem  o  knihy  je  stále  menší.  Statistika  posledních  let 
pak  ukazuje,  že  na  19  lidí  v  Polsku  připadá  jen  1  kniha  koupená 
během  roku  a  na  jednu  osobu  v  téže  době  čítají  se  jen  dvě  knihy 
přečtené  1  Všech  tisků  (nejen  knih,  ale  i  cenníků,  reklam,  zpráv  atd.) 
vyšlo  3.134  v  9,389  4G4  exemplářích.  Z  toho  se  rozprodala  sotva  třetina 
(3,127  8'21  ex.).  z  čehož  na  knihy  připadá  jen  1,698.154  ex.,  počítaje 
v  to  i  kalendáře    (asi    600.000    ex.)    a    tak    zv.    „literaturu    sensační". 

Významem  a  důvody  tohoto  faktu  obírá  se  také  spisovatel 
Stanislav  Lam  ve  Ivovském  týdenníku  ,.Kronika  Powszechna".  Po- 
ukazuje zvláště  na  to,  že  na  předním  místo  mezi  vydanj-mi  knihami 
stojí  belletrie,  díla  vědecká  a  kritická  zaujímají  pak  teprve  14.  místo. 
Následek  toho  jest,  že  životní  hodnoty  a  názory  utvářejí  se  ne  na 
reálných  základech,  ale  na  tvůrčí  tikci,  na  vzoru  hrdinů  románových. 
Proto  charakter  dnešní  společnosti  polské  jest  romantický,  ..Máme  stále 
gest  trubadura,  úsměch  stylisované  ironie,  povznesenost  lorda,  nedo- 
stává se  nám  pak  systemisované  práce  a  určitě  stanovených    cílů.    Na 


308  Rozhled  vědecký  a  umělecký 

všem  jest  patrno  jakési  rozesnění.  I  tehdy,  když  máme  bojovati  proti 
nepřátelským  útokům,  vystupujeme  s  pěstí  ozbrojenou  pérem  publicisty 
a  knižní  frasí.  Naší  odpovědí  —  slovo.  Tvoříme  literaturu  života". 
Čtenář  polský  vybírá  toliko  lekturu,  působící  na  jeden  smysl:  na 
fantasii.  Belletrie  jest  pro  něho  jen  zábavou,  slouží  jen  k    „zabíjení  času". 

Dokladem  k  tomu  uvádí  autcr  tak  zv.  „literaturu  sensační" ; 
v  posledních  dvou  letech  klesla  její  spotřeba  více  než  o  polovici :  r. 
1909  vyrobeno  takových  „děl"'  120  v  570.000  exemplářích,  r.  1910 
a  1911  již  jen  57  v  počtu  260  000  ex.  Úpadek  není  nahodilý.  Převrat 
ten  způsobila  dle  něho  kinematografieká  divadla  :  jimi  povstala  nová 
možnost  „zabíjení  času";  z  tilmu  promluvila  táž  fabulejako  v  sensačním 
románě,  zbavená  k  tomu  předlouhých  nejednou  popisů  spisovatelových 
a  zbytečných  digressí.  Kina  vypověděla  boj  knize ;  několikahodinovou 
četbu  zastupuje  nyní  „kilometrový  obraz",  jenž  proběhne  před  očima 
diváka  za  nějakých  20  minuti  Ti,  kteří  hledali  v  četbě  jen  zábavy^ 
odhodili  knihu  a  studují   „arcidíla"  literární    prostřednictvím    filmu  .  .  . 

Jinou  příčinou  úpadku  četby  je  dnešní  stav  společenský.  Jsme 
v  době  vynálezů,  politických  převratů  a  všemocného  panování  —  nervů. 
Vytvořil  se  zvláštní  typ  uervosního  člověka,  honícího  se  netrpělivě  za 
každou  myšlenkou,  toužícího  věděti  všechno  a  o  všem,  ale  cestou  nej- 
kratší a  nejlehčí.  Tuto  úlohu  plní  noviny  .  .  .  K  tomu  přistupuje  dnešní 
politikomanie,  kavárenský  život,  různé  schůze,  nesčetné  sporty  atd. 
Při  tom  všem  nemůže  zbýti  času  ani  chuti  k  vážnější  četbě. 

Mnozí  spisovatelé  a  zvláště  nakladatelé  bránili  se  s  počátku 
proti  tomu,  aby  význačná  jejich  díla  byla  zpracovávána  pro  kinemato- 
grafieká divadla  —  ovšem  nejvíce  z  ohledů  finančních.  Později  nastal 
obrat:  spisovatelé  začali  sami  psáti  pro  kina  neb  upravovati  pro  ně 
své  starší  práce,  poněvadž  objevili  tu  nový,  ne  bezvýznamný  pramen 
přijmuv  a  snad  měli  také  dobrou  snahu,  aby  svým  spolupracovnictvím 
pozdvihli  program  těchto  divadel  na  vyšší  úroveň.  A  nakladatelé  zase 
přišli  na  to,  že  kino  předváděním  literárních  prací  dělá  reklamu  knihám. 

Než  tato  otázka,  jaký  vliv  má  filmování  literárních 
děl  na  knihkupecký  odbyt,  není  dosud  praktickými  výsledky 
rozhodnuto.  Obírá  se  jí  v  jednom  z  článků,  jichž  celou  řadu  věnoval 
kinu,  také  nový  literární  a  kritický  čtrnáctidenník  „Der  Turmhahn", 
redigovaný  známým  spisovatelem  Karlem  H.  Stroblem,  jenž  do  nedávná 
byl  činným  v  Brně. 

Autor  dokazuje,  že  po  umělecké  stránce  filmování  literární 
díla  spíše  poškozuje.  Každému  básníku  záleží  na  tom,  jakým  způsobem 
jest  jeho  výtvor  interpretován  nebo  plasticky  znázorňován.  Musí  žádati, 
aby  jeho  báseň  byla  sprostředkována  veřejnosti  jen  v  důstojném  rámci, 
poněvadž  ví,  že  nedostatečné  podání  poškozuje  citelně  jak  jeho  práci, 
tak  jej  samého.  Poněvadž  film  může  předváděti  na  plátno  jen  positivní 
výjevy,  odpadá  při  filmování  dramatu  nebo  románu  všechno  psycho- 
logické a  lyrické.  Ve  filmu  ukazují  se  jen  prosté  události,  vidíme  po 
sobě  ubíhající  scény  beze  všech  oněch  psychologických  přechodův  a 
detailů,  jichž    líčení    vtiskuje    právě    básni    osobitý    ráz.    Proto    jsme 


Rozhled  vědeek_v  a  umělecky.  309 

▼ždvcky  sklamáni.  kdykoli  vidíme  ve  filmu  známé  básnické  dílo. 
Duchaplný,  hluboký  román,  jenž  v  kinu  projde  před  námi  jak  kostra 
iednotlivých  scén,  zdá  se  nám  náhle  banálním  a  mimoděk  začínáme 
autora  umělecky  podceiíovati.  Návštěvníkům  divadla,  kterým  filmované 
dílo  není  známo,  neliší  se  ničím  od  filmovaných  dramat  jiných  neznámých 
autorů,  poněvadž  posuzují  jen  podle  zevnějších  eíiektův,  a  tak  známý 
autor  ztrácí  na  svém  uměleckém  renomé. 

Po  finanční  stránce  nejsou  ještě  nakladatelé  a  spisovatelé  za 
jedno,  zda  filmování  knihy  její  odbyt  zvyšaje  či  seslabuje.  Tvrdí  se 
obojí  Ale  je  známo,  že  publikum  kmemaiografických  divadel  skládá 
se  z  větší  části  z  chudších  a  nevzdělanějších  lidových  kruhů.  Většině 
těchto  lidí  bylo  dosavadní  divadlo  příliš  drahé  a  literárně  nesrozu- 
mitelné. V  kmu  nalézají  rozptýlení  a  podnícení.  Programový  lístek, 
ídávajíci  obyčejně  krátký  obsah  dramat,  nahrazuje  knihu.  Zájem 
průměrného  publika  při  literárním  filmovaném  dramatě  končí  se  pra- 
rideh  ě  s  posledním  obrazem,  napětí  koncentruje  se  vždy  hned  na 
nejnižší  číslo.  Kdo  viděl  v  kinu  akci  sfilmovaného  díla,  sotva  bude 
mni  ťhut  —  zvlašiě  když  napjetí  již  minulo  —  čísti  potom  ještě  knihu 
samu.  A  ostatně  chybí  tomuto  publiku  duchovní  i  materielní  podmínky 
ke  koupi  knih. 

Vlastní  čtenářské  a  knihy  kupující  obecenstvo,  jež  ostatně  na- 
vštěvuje kino  jen  výjimkou,  nenechá  se  jistě  při  volbě  své  literatury 
vésti  reklamou  prázdných  filmových  dramat. 

Všechno  mluví  tedy  pro  to.  že  knihkupecký  odbyt  sfilmovaného 
díla  spíše  klesá  než  vyrůstá.  Může  ovšf^m  kino  přispěli,  aby  autor 
8tal  se  populárním.  Ale  i  tato  „sláva'^  při  pestrosti  a  rychlém  střídání 
programu  bude  více  než  efemérní. 

Polská  Akademie  začala  letos  své  páté  desítiletí  několika 
novými  důležitými  podniky.  Na  prvním  místě  je  to  realisovaní  dlouho 
připravovanétio  a  širree  založeného  díla  ,.E  ncyklopedva  Polsk  a". 
Úkolem  jejím  jest  podati  v  zásadních  rysech  celkové  vědění  o  Polsce 
způs'  bem  přístupným  vzdělanému  obecenstvu,  ale  při  tom  přísně  vě- 
deckým. Práce  súčastní  se  stejnoměrně  všechny  vědy,  které  mají 
o  Polsce  co  povědít.  Vyšel  první  díl,  jenž  podává  úplné  vyčerpávající 
obraz  geografie,  geologie,  hydro  a  orografie,  klimatologie,  flory  i  fauny 
zemí  polských  a  ve  čtyřech  studiích  obšírnou  anthropol  'gii  Polsky, 
Ohlášena  jest  již  část  dílu  čtvrtého,  osvětlující  otázky  o  prvotní  kultuře 
poUké;  spolupracovníky  tohoto  dílu  vedle  Briicknera  jsou  dva  češti 
učenci :  Niederle  a  Kadlec. 

Druhým,  také  již  dlouho  připravovaným  podnikem  jsou  „Mo- 
numenta  Poloniae  Vaticana",  jichž  v\šlv  první  dva  svazky 
„Acta  camerae  Apostolicae"  z  let  1207 — 1377,  vyd-^né  Drem  Janem 
Ptašnikem,  —  Pro  nejbližší  dobu  ohlášeny  js  )U  dvě  nové  publikace: 
„Archivům  filomatów'^,  kde  bude  vydáno  velké  množství  listů 
tohoto  reformního  hnutí  v  mládí  Mickiewiczové,  a  edice  řeckých 
církevních  Otců,  kde  vyjdou  nejprve  spisy  sv,  Eehoře  Nazianského, 

Hlídka,  22 


310  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

Akademie  zaznamenává  v  poslední  době  dva  veliké  dary,  jež 
budou  míti  pronikavý  význam  pro  celou  její  další  činnost:  „senátor" 
Maleszewdki  věnoval  jí  půl  druhého  milionu  korun  a  p.  Jerzmanowski 
založil  při  DÍ  více  než  milionovou  fundaci,  jenž  má  býti  jaksi  pendentem 
ceny  Nobelovy,  poskytujíc  každoroční  odměny  za  nej  vmetší  zásluhy  na 
poli  vědy,  literatury  a  činnosti  humanitní. 

* 

Básník  a  romanopisec  Jiří  Zuíawski,  jehož  všechna  díla  jsou 
proniknuta  vážnou,  často  až  těžkou  filosofií,  vydal  nyní  souborně  řadu 
svých  literárních  a  filosofických  studií  v  knize  „Szkice  literarckie". 
První  z  nich  —  „Legenda  Tatr"  —  jest  věnována  básníku  Tater, 
Tetmajerovi.  Zuíawski  snaží  se  oproti  kritice  poslední  doby  přiřknouti 
mu  jedno  z  vůdčích  míst  v  současné  poesii  polské.  Zajímavá  je  studie 
o  významu  idee  mickiewiczovaké;  autor  dokazuje,  že  i  kdyby  díla 
Mickiewiczova  ve  své  klassické  formě  ztratila  kdysi  půvab  a  nadšení 
vzbuzoval  ještě  Stowacki,  že  přece  i  tehdy  a  po  dlouké  věky,  ba  na 
vždy  v  poesii  polské  vévoditi  bude  Mickiewicz  a  nikoli  Síowacki  — 
neboť  Mickiewicz  první  dal  jí  vznešenou  ideu,  která  ji  učinila  velkou 
a  spojila  úzce  se  životem  ...  z  moderních  básniků  píše  autor  zyláště 
o  Przybyszewském  a  Ad.  Nowaczyůském,  jejž  si  velice  cení,  ale  lituje, 
že  někdejší  bojovník  „Mladé  Polsky"  přešel  nyní  do  tábora  jejích 
odpůrců.  Zvláštní  zálibu  Žuíavského  ukazuje  studie  „Prometeusz  žy- 
dowski",  kde  rozebírá  se  stanoviska  literárního  a  filosofického  knihu 
Job;  již  dříve  obíral  se  básník  hojně  poesií  starozákonní  a  překládal 
právě  tuto  knihu. 

Také  známý  Zenon  Przesmycki-Miriam  vydal  v  obsáhlé 
(asi  600  stran)  knize  své  studie,  rozpravy  a  úvahy  o  umění  a  kultuře, 
jež  nadepsal  významně  „Pro  a  rte".  Ač  byly  tištěny  již  asi  před 
10  lety  v  „Chimerze",  neztratily  dosud  na  své  aktuálnosti,  zvláště 
programové  úvahy  o  literatuře,  divadle,  plastických  uměních  a  mnohých 
zjevech  kulturních. 

Před  časem  proběhla  také  skoro  všemi  českými  novinami  zpráva, 
že  ukrajinský  básník  Dr.  Ivan  Franko  objevil  neznámé  dosud 
dramatické  dílo  Adama  Mieckiewicze.  Poláci  chovaU  se 
k  sensačnímu  „objevu"  hned  od  počátku  zdrželivě  nebo  přímo  odmí- 
tavě; nevěřili  spisovateli,  jenž  v  dávných  svých  prácích  nijík  se  ne- 
tajil nepřízní  k  bratrskému  národu.  Nyní  Dr.  Franko  vydal  ono  dílo 
tiskem,  připojiv  životopis  Mickiewiczův  a  výbor  jeho  básní  v  překlade 
ukrajinském. 

V  úvodě  slibuje,  že  nese  v  dar  „svým  krajanům  i  bratřím  Po- 
lákům knihu,  jaké  nikdo  neočekává",  „geniální  útvor  Adama  Mickie- 
wieze",  dosud  neznámý,  pod  titulem  „Wielka  Útrata".  Důkazů 
žádných  nepodává,  jen  lakonicky  a  tajuplně  vypravuje,  že  rukopis  ob- 
jevil u  Ivovského  antikváře  a  „na  podzim  roku  1908  cestou  podle 
obyčejných  názorů  nadpřirozenou,  ale  v  nynějším  jeho  stavu  úplně 
přirozenou  obdržel  vědomost,    že  rukopis    v  červené    vazbě,    jenž   jest 


Rozhled   vědecký  a  umělecký.  311 

jeho  majetkem,  obsahuje  útvor  Mickiewiczův,  ne  sice  autograf.  ale 
kopii,  přepsanou  v  Paříži  nedlouho  po  vzniku  útvoru  známou  ženy 
Mickiewifzovy,  Janiuou  Wiiwickou,  bez  vědomí  samého  Mickiewicze, 
a  že  titul  útvoru  podle  záměru  autorova  byl  „Wielka  Útrata".  Vykládá 
dále,  že  tázal  se  o  úsudek  v  této  otázce  pruť.  Briicknera  a  Dra  Jindřicha 
Biegeleisena,  polských  odborníkův,  ale  že  ho  nepřesvědčili  o  opaku. 
Jest  přesvědčen,  že  obohatil  literaturu  o  neznámé  arcidílo  Mickiewi- 
czovo,  „převyšující  značně  i  třetí  část  Dziadůa  jež  by  bylo  možno 
postaviti  vedle  velké  národní  epopeje  Miekiewiczovy  jako  velkou  ná- 
rodní tragedii". 

Polská  kritika  soudí,  že  Dr.  Franko  stal  se  obští  sebeklamu.  Že 
by  „Wielka  Útrata"  byla  dílem  autora  „Pana  Tadeusze",  naprosto  vylu- 
čuje. Syn  básníkův,  Vladislav  Mickiewicz,  v  posledním  čísle  měsíčníku 
„Ksiažka"  prohlašuje,  že  v  objeveném  díle  „není  ani  dvou  veršů,  které 
by  vzbuzovaly  dojem,  že  pocházejí  z  péra  Adama  M."  Přičítati  mu  je, 
bylo  by  urážkou  básníka,  zvláště  když  také  názory  v  díle  projevené 
(na  př.  o  papežátvíj  odporují  docela  těm,  jež  vyznával  Adam.  Rodina 
Mickiewiczova  nikdy  také  neslyšela  o  nějaké  pí  Witvvické  a  její  jméno 
nevyslovuje  ae  nikde  v  seznamech  emigrantů  polských.  Je  to  dle  něho 
asi  dílo  některého  z  bezejmenných  autorů,  kteří  napodobovali  Mickie- 
wicze a  popisovali  veršem  různé  episody  národního  mučenictví  po 
úpadku  povstání  z  roku  1831. 

Podobně  soudí  tamtéž  Dr.  Jiří  Koller,  který  uvádí  některé  do- 
klady odvislosti  objeveného  díla  od  Mickiewiczových  Dziadův.  Uznává 
však  a  oceňuje  dobrou  vůli  Dra  Franka,  jenž  s  velikou  hmotnou  obětí 
vydal  dílo  zajímavé  a  pro  svou  dobu  charakteristické,  a  to  tím  více, 
že  v  připojeném  životopise  a  překladech  dal  na  jeve  tak  vřelou  úctu 
k  největšímu  polskému  básníku. 

Zmínili  jsme  se  v  minulém  čísle  „Hlídky",  že  v  Rusku  mnoho 
se  mluví  o  krisi  divadla,  jehož  úpadek  spojují  s  úpadkem 
mravnosti.  K  četným  pokusům  ukázati  cestu  k  uzdravení  a 
obrození  divadla  náleží  kniha  J.  A.  Apolonské  (herečky  petro- 
hradtíkého  di vpadla  Stravinské)  „Křesťanské  divadlo"  v  níž 
pokřesfanění  divadla  uznáno  za  jedinou  záchranu  jeho,  za- 
chráncem jeho  prohlašuje  se  „křesťanský  herec". 

Divadlo  pěstuje  krásu,  ale  třeba  rozeznávati  krásu  duchovní 
a  pozemskou,  křesťanskou  a  pohanskou.  Kdežto  pohanství  uznávalo 
za  krásu  každou  vnější  dokonalost,  nežádajíc  splynutí  v  jedno  pravdy, 
dobra  i  krásy,  krása  v  křesťanském  pojmu  je  nemyslitelná  bez  pravdy 
a  dobra.  „Meč  Kristův"  i  v  umění  i  v  kráse  rozdělil  pravdu  ode  lži. 
Co  však  v  zásadě  vykonáno  jednou  pro  vždy,  to  daleko  ještě  neusku- 
tečnilo se  ve  skutečnosti,  kdež  dosud  existují  vedle  sebe  pohanské  i 
křesťanské  pohlížení  na  život,  na  umění  i  krásu.  V  umění  se  dosud 
hlásá  pohanský  princip  mravní  nelišnosti,  heslo  „umění  pro  uméní.'* 
A  přece  heslo  to  ubíjí  umění,  „neboť  vše,  co  neslouží  vyššímu  cíli, 
klesá,  nemá  přítoku  svěžích  sil    a  nerozvíjí  se."     Nikoliv    zásada 

22* 


312  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


„umění  pro  umění"  obohatí  umění,  nýbrž  „umění  pro 
Boha,"  jako  ani  ne  „život  pro  život,"  nýbrž  pro  vyšší  cíl,  pro  Boba, 
pro  nesmrtelnost.  Zd  )k)tialeai  všeho  pozemského  principu  a  postup- 
né jeho  přibh'žení  k  Bohu,  jsouc  cílem  všeho  života,  je  cílem  také 
každého  jednotlivého  díla,  tedy  též  umění.  Je  tedy  cíl  umění  sloužiti 
všeobecnému  hnutí  ku  předu  zdokonalování,  a  umělci  mají  realisovat 
v  oboru  umění  onu  mezi,  kterou  v  zásadě  provedl  meč  Kristův  mezi 
pravdou  a  lží. 

Jestliže  všecka  náboženství  více  méně  byla  předtuchou  nábožen- 
ství Kristova,  nejvyšší  duchovní  pravdy,  pak  nejintuitivnější  lidé  všech 
dob  zvláště  jasně  je  pociť  jvali.  A  poněvadž  obor  umění  je  zvláště  obor 
intuitivní  tvorby,  proio  již  v  umění  pohanském  je  krása  Kristova, 
ovšem  neuvědomě  á,  nerozdělená  od  pa^dělku  krásy.  Jestliže  pohanství 
přijímalo  všecku  krásu  bez  rozdílu,  první  křesťanství,  neosvojivši  si 
dosud  úplně  pravdu  Kristovu,  vpadlo  v  opačnou  chybu,  zavrhlo  všecku 
krá>u.  I  byla  nutná  reakce,  jež  se  dostavila  v  době  renaissance,  která 
však  vzkřísila  pravdu  neočištěnou,  křesťanstvím  kdysi  zavrženou.  A 
tak  pohanská  a  křesťanská  pravda  dosud  jsou  vedle  sebe,  ba  život 
náša  naše  umění  je  spíše  pohanským  než  křesťanským. 
Ale  pomalu  ve  člověčenstvu  dozrává  vědomí  nezbytnosti  převratu 
v  umění  a  již  John  Ruskin  rozdělil  umění  na  „špatné  a  dobré  "  Kře- 
sťanský názor  na  umění  pronáší  VI.  Solovjev  v  „Kritice  abstraktních 
principů"  hlásaje,  že  „úkol  umění  nezáleží  v  tom,  aby  existující  sku- 
tečnost reprodukovalo,  nýbrž  v  tom,  aby  ji  přetvořovalo,  aby  na  místo 
vnějších  vztahů  mezi  božským,  lidským  a  přírodním  principem  ustá- 
lilo 1  v  celku  i  v  jednotlivostech,  ve  všem  i  v  každém  vnitřní,  orga- 
nické vztahy  těchto  tří  principů.  Pohlížíme  li  tak  na  umění,  není 
v  něm  místa  pro  „amoralnost"  a  úkolem  lidské  tvorby  není  pouhá 
esthetická  zábava.  Tu  ethické  a  esthetické  úkoly  stýkají  se  v  oné 
všejednotě,  o  niž  mluví  Solovjev:  „Jestliže  v  oboru  mravním  (pro 
vůli)  všejednota  je  absolutní  dobro,  jestliže  v  oboru  poznávacím  (pro 
rozum)  všejednota  jest  absolutní  pravda,  pak  uskutečnění  všejednoty 
v  oboru  pociťovaného  hmotného  bytí  jest  absolutní  krása.  Poněvadž 
tato  realisace  všejednoty  není  dosud  v  naší  skutečnosti,  nýbrž  se  zde 
jen  zdokonaluje  pomocí  nás  samých,  pak  realisace  ta  je  úkolem  člově- 
čenstva, a  vyplněním  jejím  jest  umění." 

Jak  divadlo  může  se  státi  neviditelným  stupněm  k  pravdě, 
jak  se  může  státi  křesťanským?  V  divadlo  vedou  dvě  cesty: 
z  chrámu  a  s  křižovatky,  divadlo  má  dva  praotce:  žrece  a  šaška. 
V  divadle  nejjasněji  se  jeví  dvojikost  pramenův  uméní :  nebeský  i 
pozemský,  náboženský  a  světský,  duchovní  a  hmotný,  křesťanský 
a  pohanský  princip.  Odtud  dva  nepřátelské  směry  a  věčný  spor  o  tom, 
co  je  divadlo,  chrám  či  podívaná,  poučení  či  zábava.  2rec  a  šašek 
sešli  se  na  novém  kolbišti  a  zápasí  o  přednost.  Oba  jsou  povoláni 
vyplnit  poselství,  jež  přesahuje  síly  každého  zvláště.  Žrec,  opustiv 
chrám,  zřekl  se  toho,  co  jej  odcizovalo  životu.  Šašek,  ustoupiv  s  hlučné 


Ro/-hled  vědecký  a  nměiefkv.  313 


křižovatky,  střásl  se  sebe  prach  a  bláto;  vstoupivše  na  místo,  jež  není 
*ni  chrám  ani  křižovatka,  oba  se  ziněmli  v  divadle  v  herce.  Symbo- 
lické setkáni  se  žreca  i  šaška  na  jed  lom  kolbišti  na  vždy  určito 
charakter  divadla:  duch  »vní  jde  vstříc  p  izemskému,  pozemské 
ustupuje  od  příliš  hmotnélio.  Na  divadle  mají  hannonieky  splynouti 
dva  piincipy,  vlastní  mu  od  narození,  duchovní  i  tělesný,  a  pote  pravý 
herec  je  žrec  v  obleku  šaška,  je  šišek  s  duší  žrece.  Odtud  jasný 
úkol  herce:  on  může  baviti  svým  šaškovskýra  vzezřením,  ale  raá  za- 
chovávati plamen  žrece.  „Divadlo  může  se  zdáti  zábavou, 
ale  má  sloučiti  očištění".  „S«škovská  f>rma  divadla  má  se  spo- 
jovati s  duchovní  podstatou,  a  j^^n  při  takovém  splynutí  dvou  principů 
divadlo  může  býti  stupněm  k  pokřesťaiióní  všeho  životn".  „Divadlu,  to 
jest  herci  nedostačí  hráti  komedii  nebo  tragedii,  nýbrž  nutno  dodati 
jim  smyslu,  pochopiti,  že  jak  úžasno,  tak  také  směáno  je  výsledek  od- 
chylky života  na  strana  od  základní  pravdy.  Jinými  slovy:  nutno 
pod  vnější,  hmotnou  rouška  skutečnosti  uvésti  j^jí  věčný,  nezvratný 
základ,  sloučiti  hmotné  s  duchovi. ím  v  té  míře,  aby  hmotné  bylo  na 
dobro  proniknuto  duchovním.  Takto  šaškovská  forma  bude  osvětlena 
vyšším  duchovním  smyslem  a  sama  sebou  prozradí  pravdu  i  nepravdu 
života."  V  tom  spočívá  určení  divadla,  kde  herec  stává  se  vůdcem 
člověčenstva  k  pravdě. 

V  doby  rozkvětu  divadla  vždycky  jasně  hoří  v  něm  princip 
žrece,  princip  duchovní,  ale  působí  téměř  výhradně  vysoce  nadanými 
jednotlivci,  po  jejichž  zmizení  se  stmívá,  místo  žrece  nastupuje  šišek 
a  divadlo  vnitřních  prožívání  mění  se  v  divadlo  vnější  podívané. 
Místo  živých  citův  a  nálad  v  divadle  začne  převládati  vnější  zdoko- 
nalená technika,  vnější  forma  Hlavním  materiálem  pro  herce  je  pak 
ne  jeho  duše,  nýbrž  jeho  tělo,  v  p  >předí  vystupuje  dekorace,  osvětlení, 
jež  přece  mají  míti  skromný  význam.  Ale  jakmile  herci  začnou  se 
úzkoprse  skláněti  před  vnější  formou  na  ujmu  smyslu,  divadlo  začíná 
umírati,  jako  umírá  vše  živé,  v  němž  zničeno  organické  spojení  duše 
a  těla.  A  tak  nyní  umírá  divadlo  přes  to,  že  tolik  práce 
se  věnuje  jeho  oživení.  To  všichni  cítí,  ale  nepochopují  příčiny 
toho.  A  věc  se  má  tak,  že  žrec  na  divadle  umlkl,  a  pitvoří 
se  jen  šašek:  duše  divadla  odletěla,  zbylo  divadelní 
tělo.  Pro  takové  divadlo  bez  duše  vzrostl  hrozný  soupeř  v  kineraato- 
grafu,  jcinž  není  nebezpečný  pro  divadlo  vnitřních  prožívání,  pro 
herce,  pokud  je  žrecem  v  oděvu  šaška,  šaškem  s  duší  žrece.  Proto 
nezbytno,  aby  žrec  opět  vstoupil  ve  svá  práva,  duchovní  princip  aby 
se  obrodil.  Divadlo  oživí  zase  jen  idea,  spojení  vyššího  duchovního 
principu,  křesťanství,  s  plastickým  vyubrazením  pozemského  života, 
harmonické  spojení  dvou  principů  divadla  vžreee  a  šaška)  v  osobě 
křesťanského  herce,  jenž  je  nemyslitelný  baz  duchovního  rozvoje, 
onoho  totiž  rozkvětu  a  očištění  duše,  jehož  poskytuje 
křesťanství.  Nový  herec  nesmí  všecek  čas  věnovati  jenom  tech- 
nické stránce  divadelního  umění,  nýbrž  musí  vzdělávati  svůj  vnitřní 
svět,  duši  i  srdce.   „Kdysi  pochopí    všichni",    končí  spisovatelka,    „že 


3 14  Rozhled   vědecký  a  Dmělecký. 


Kristus  je  středem,  k  němuž  se  nese  každé  dílo,  že  tedy  také  umě- 
DÍ  povoláno  sloužiti  Jemu." 

O  křesťanské  drama  pokusil  se  velko-kníže  ru^ký  Konstan- 
tin Konstantinovič  Romanov  v  nedávno  na  cí-^ařáké  divadlo  v  Petro- 
hradě uvedeném  kuse  „Král  židovský".  Časopisy  konser nativního 
směru  uznávají  dílo  toto  za  „literární  událost,"  chválíce  na  něm  ne  tak 
originálnost  námětu  jako  básnické  zpracování  posledních  dní  Ježíše  Krista 
na  zemi.  Spisovatel  nadšenými  verši  uvádí  diváky  a  čtenáře  ve  styk 
8  vroucí  věrou  a  ideály  člověčenstva  i  budí  v  nás  umlklé  hlasy 
dobra  a  věčné  pravdy.  Před  čtenářem  i  divákem  vynořují  se  obrazy 
a  osoby,  tak  blízko  známé  duši  naší,  v  živém  vtělení  jeviště  :  Josef 
z  Arimathie,  Nikodém,  Simon  Cyrenský,  Pontský  Pilát,  odehrává  se 
velebná  světová  tragedie  utrpení  Páně.  Všecko  v  kuse  je  naplněno 
Ježíšem,  všecko  je  věnováno  Jemu,  všecka  jednání,  všecky  řeči  věno- 
vány Jemu,  a  Jeho  nevidíme,  jenom  slyšíme  z  úst  ostatních  jednajících 
osob,  Jeho  slova,  téměř  úplně  vzatá  ze  sv.  evangelií.  Kritika 
uznává,  že  již  s  čistě  uměleckého  stanoviska  nelze  připustiti,  by  Kristus 
zjevoval  se  na  jevišti  jako  všední  jednající  osoba  kusu.  U  každého 
z  nás  od  útlého  dětství  složil  se  obraz  Kristův,  velice  velebný,  a  ob- 
jevení se  herce,  přestrojeného  za  Krista,  snadno  by  učinilo  rouhavý 
a  jistě  bolestný  dojem.  Hercův  obraz  nesrovnával  by  se  s  pojmem,  jaký 
máme  v  duši  o  Kristu,  urážel  by  tělesnou  hrubostí.  Proto  spisovatel 
s  neobyčejným  uměleckým  taktem  Krista  nevyvedl  jako  jednající 
osobu,  ač  v  kuse  je  neviditelný,  ale  v  duši  pociťovaný  božský  obraz 
Krista,  jehož  blízkost  cítíme  od  počátku  kusu,  vjezdu  Kristova  do 
Jerusalema,  až  do  Jeho  zmrtvýchvstání. 

Ruský  žid  Salom-Aš  napsal  drama  „Dědicové",  k  němuž  čerpal 
látku  ze  života  mládeže,  vstupující  do  života  bez  víry,  bez  Boha,  „bez 
dědictví  otců".  Drama  nebylo  připuštěno  na  jeviště. 

Dosti  pěknému  úspěchu  těší  se  v  Petrohradě  i  Moskvě  dramata 
S.  Poljakova:  „Labirint",  jež  obdrželo  loni  cenu  jména  Ostrov- 
ského, a  „Ogněnnoje  kole  o".  Kritika  vytýká  jim  nedostatek  jednání, 
ale  nznává  obratnost  rozmluv  v  řešení  otázky,  co  je  člověku  potřebnější, 
zdali  pravda  či  lež.  Kusy  jeho,  zvláště  první,  jsou  zdramatisovanou 
výměnou  názorů  na  dané  thema. 

* 

Poslední  volby  do  francouzské  Akademie  v  polovici 
února  rozvířily  poněkud  více  veřejnost,  třeba  byly  tři  stolce  obsazeny 
v  půlhodince.  Ernest  Daudet  podává  svůj  úsudek  v  ten  smysl,  že 
napjetí  mezi  „nesmrtelnými"  bylo  před  volbou  tím  větší,  ano  že  měly 
volby  ty  nátěr  politický.  Jsouť  mezi  akademiky  lidé  konservativní, 
držící  se  starých  tradic,  aby  se  soudilo  dílo  bez  ohledu  na  smýšlení, 
ale  je  známo,  že  již  leckdy  dříve  odehrály  se  volební  půtky,  při  nichž 
rozhodovaly  názory  kandidátův  a  voličů.  Tak  zamezil  Dupanloup  jednou 
volbu  Littréovu,  když  pak  jí  po  druhé  zameziti  nemohl,  prohlásil,  že 
nevkročí  již  do  budovy  Akademie.  Nechtěl  se  setkati  v  témže  sboru 
s  mužem,  jehož  osobních  vlastností    si    velmi    vážil,    jehož   učení   však 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  315 

naznával  podvratným  a  nebezpečným  náboženství,  kterého  byl  sám 
představitelem  a  jako  biskup  obhájcem.  Nyní  byla  brána  Akademie 
otevřena  lidem,  které  vynesla  na  povrch  pouze  politika.  Stávalo  se 
arei  i  dříve,  že  vynikající  politikové  octli  se  ve  sboru  čtyřiceti,  ale 
výhradně  proto,  že  se  mohli  vykázati  i  úspěchy  v  oborech  vědeckých; 
jin«k  pokládáno  zvolení  za  čin  směřující  proti  intencím  zakladatele 
Akademie,  (Thiers  na  př.  byl  zvolen  jako  historik,  nikoliv  jako  politik 
a  pověděl  sám,  že  po  skončení  úkolu  svého  politického  milerád  se  vrátí  ku 
drahému  svému  studiu,  které  mu  přineslo  stolec  v  Akademii.)  Dnes  po  ná- 
hledu Daudetově  není  mnoho  akademiků,  kteří  by  tak  mohli  mluviti,  ano 
"většinou  byly  poslední  boje    o  volbách  rozhodovány  výlučně  politikou. 

Alfred  Capus  (*  1858)  uznaný  dramatický  spisovatel  byl  považován 
za  jistého,  protože  literární  jeho  zásluhy  jsou  všeobecné  oceňovány. 
A  hle,  den  před  volbou  vynořil  se  i  jemu  konkurent  v  osobě  Léooa 
Bourgeoise,  kterého  podporovala  právě  strana  politiků  v  Akademii. 
Bylo  to  překvapením  a  velebitel  jeho  neuměl  uvésti  jiných  zásluh,  leč 
snahy  kandidátovy  o  odzbrojení  a  osobní  vlastnosti.  Bylo  namítáno,  že 
nestačí  předsedati  mírovým  konferencím  v  Haagu,  a  „advocatus"  jeho 
uváděl  v  přípravném  sezení  důvody  tak  chabé,  že  i  přátelé  Bonrgeoisovi 
byli  zaraženi.  Nabyli  sice  opět  odvahy,  ba  kandidát  sám  se  holedbal, 
že  volba  jeho  je  zajištěna  a  že  zvědavá  veřejnost  bude  se  moci  pouze 
tázati  po  počtu  hlasů,  jimiž  protikandidáta  „přebil'^,  ale  skrutiuium 
ukázalo,  že  se  mýlil  on  i  jeho  přátelé:  Capus  dostal  16,  Bourgeois 
13  hlasů.  Vypravovalo  se,  že  jeden  z  votantů  přišel  pozdě  a  octnuv 
se  vedle  B.  z  ohledu  na  souseda  neodevzdal  prázdného  lístku  jako 
dva  jiní,  nýbrž  napsal  jméno  Bourgeoisovo     pro  něhož    nadšen    nebyl. 

Katolíci  byli  zklamáni  vítězstvím  Henriho  Bergsona  (*  1859)  proti 
Pomairolsovi.  Módní  „bergsonismus"  vynáší  tohoto  filosofa  na  Collěge 
de  France  až  nesmírně  a  umísťuje  ho  hned  vedle  Sokrata,  Descartesa 
a  Kanta.  Velmi  blízká  budoucnost  však  vykáže  prý  mu  ve  škole  filosofů 
místečko  daleko  skromnější.  Za  to  byli  potěšeni  jak  porážkou  zednáře 
Bourgeoise,  tak  volbou  katolického  historika  Pierra  de  la  Gorce  (ve 
druhém  skrutiniu  16  hlasů  proti  9  a  4  dvou  protikandidátů).  La  Gorce 
(*  1846)  vzdal  se  soudní  kariéry  pro  zákony  protiřeholní  a  oddal  se 
cele  studiu  historie.  Roku  18k7  vydal  nestrannou  a  poctivou  „Histoire 
de  la  seconde  République".  Hlavní  jeho  dílo  je  však  Tsvazková  „Histoire 
du  secord  Empire"  (1892—1905),  za  které  již  r.  1900  byl  odměněn 
Akademií  cenou  Jobertovou.  Také  „Histoire  religiense  de  la  Révolution", 
jíž  vyšly  posud  dva  svazky,  zajišťuje  mu  místo  mezi  předními  historiky. 
René  Bažin,  který  oceňoval  práci  La  Gorceovu,  neodvolával  se  pouze 
na  jeho  veledílo,  které  mělo  již  dvanáct  vydání,  nýbrž  i  na  stanovy 
zakladatelů  Akademie,  dle  nichž  jest  La  Gorce  kandidátem  velevhodným, 
„jenž  bude  i  pro  svou  osobní  skromnost,  ochotu  a  poctivé  snažení 
svého  talentu  milým  spolubratrem  všem  bez  rozdílu  smýšlení." 

* 

V  pražské  „Umělecké  Besedě"  přednášel  18.  ledna  mladý  literární 
historik    Dr    Otakar   Fischer    na   thema    o    účasti    umělecké 


316  Rozhled    vědecky  a  umělecký. 


tvořivosti  v  bádání  literárním.  Sluší  ihned  upozirniti,  že 
obsahem  jeho  řeči  byl  doslovný  překlad  německé  přednášky,  kteroa 
měl  7.  ř.  1913  na  kongresu  estetiků  v  Berlíně  a  kterou  známý  něcnecký 
estetik  Max  Dessoir  otiskl  nyní  v  lednovém  číále  své  znamenité  revue 
„Zeitschrift  fiir  Aesthetik".  D.)stává  se  nám  tedy  této  práce  oklikou 
přes  Něiueckn,  což  je  u  germanisty  Fischera  zjevem  často  se  opakujícím. 
Své  poznáínky  opíráme  o  německý  text  v  zraínéné  revui.  Fischer  má 
jistě  právo  promluviti  o  ožehavé  otázce  stálého  antagonismu  a  přece 
zase  neustálého  splývání  vědy  a  umění  v  literatuře.  Sám  je  bada- 
telem přísně  mHthodicky  pracujícím  o  prohjemech  německé  literatury 
(viz  jeho  nová  Česká  díla  o  Kleistovi  a  Nietzscheovi)  a  současně  pozo- 
ruhodným lyrikem  (vydal  knihu  básní  „Království  světa")  i  výstiž- 
ným překladatelem  básníků.  Mohl  tedy  studovati  nesnadný  problém 
sám  na  sobě  a  výsledky,  které  v  přednášce  poiává,  mají  proto 
význam,  jehož  nelze  podceňovati.  Nedostatek  přednášky  vidíme  pouze 
v  tom,  že  své  vývody  opírá  jen  o  citáty  a  poukazy  k  literatuře 
německé,  což  je  jinak  pochopitelno  vzhledem  k  místu,  pro  které  byl 
originál  práce  určen.  Chceme  zde  nahraditi  příslušná  místa  poukazy 
na  literaturu  českou. 

Literární  historik  začte  se  do  svého  básníka  tak  intensivně, 
že  zná  celé  jeho  dílo,  je  poučen  o  jeho  stylu,  zná  rozsah  i  hloubku 
jeho  ideí.  I  pocítí  posléze  jistou  příbuznost  se  studovaným  autorem  a 
temný  pud  ho  dohání,  aby  s  ním  změřil  své  síly  Vědecké  zpracování 
thematu  mu  již  nestačí,  je  tu  jakýsi  přebytek,  který  chce  býti 
odveden  umě  eckým  výtvorem  podobným  onomu  autorovu.  Ale  byí 
i  v  detailech  odlišil  se  od  svého  názoru,  zůstane  mu  přece  vždy  věren 
v  pojímání  uměleckého  díla  jako  celku,  a  je  li  dosti  skromný,  aby 
plod  své  reprodukční  schopnosti  nevydával  z\  výtvor  prvotřídní,  není 
tato  cílevědomá  činnost  bídání  nikterak  nebezpečná.  Fischer  mohl 
takový  případ  ovšem  studovati  sám  na  sobě:  pohřížil  se  v  dílo 
Nieť.scheovo,  naučil  se  na  něm  znáti  principy  lyriky  a  onen  „pře- 
bytek" odváděl  nejen  překládáním,  ale  i  nápodooou  ve  vlastní 
básnické   tvorbě. 

Vlastní  nebezpečí  uměleckého  pudu  v  literárně  historickém  bádání 
vidí  však  Fischer  ve  zvláštní  posici,  které  ono  zaujímá  v  duchovních 
vědách  :  umění,  jímž  se  literární  historik  obírá,  má  co  činiti  se  slovy; 
jeho  vlastním  nástrojem  jsou  však  opětně  slova.  V  této  okolnosti 
spočívá  pokušení,  kterého  historik  malířství  nebo  hudby  nikdy  nepozná: 
neboť  nevykládají  své  mistry  barvami  nebo  tóay,  nepotřebují  téhož 
nástroje,  který  mají  popsati,  nýbrž  vykla  lají  je  slovy,  opírajíce  se- 
o  určité  stylistické  předpoklady.  Literární  historik  však  přesazuje 
slova  do  slov  a  snadno  ocitá  se  v  pokušení,  aby  studovaný  zjev 
vyložil  ne  střízlivou  prosou  vědce,  ale  aby  poetické  themi  oděl  novým, 
svým  poetickýin  nebo  polopoetickým  hávem.  „Cituplnost  obsahu; 
západ  slunce,  v  jehož  odlesku  báseii  se  čte;  drahé  Já  a  okamžitá 
nálada :  takové  pocity,  impresse,  umělecké  vedlejší  instinkty  probudí 
se   ve   vnímavém    kritikovi,    který    místo   aby   nám    báseň   pojmové    a 


Rozhled  védecký  a  umělecký.  317 

názorně  popsal,  podá  jen  své  osobní  dojmy.  Sklonnost,  která  byla  trefně 
označena  pojmenováním :  vnitřní  feuilletonismuB.  Oslnivý 
příklad  Wildeových  paradoxů;  přeceňování  ryze  literárního;  nepatrný 
respekt  před  opravda  tvůrčím ;  nedostatek  hluboké  úcty,  neukojená 
otižádostivost ;  přeceňování  sebe  samého  a  virtuósnost  výrazu  —  to 
jsou  nejdůležitější  předpoklady  pro  onen  předsudek,  vyjádřený 
formulí,  že  i  kritika  je  uměním  a  že  posuzování  uměleckých  děl 
je  rovnocenno  uměleckému  tvoření".  (Z.  f.  Aesthelik,  106.) 

Fischerovo  ostré  odmítnutí  tohoto  předsudku  zasahuje  i  n  nás 
autory  nemenšího  významu  než  je  Salda  a  Karásek.  Známá  Saldo  v  a 
meditace  „Kritika  pathosem  a  inspirací"  žádá  po  kritikovi  osobně 
prožitý  a  vášnivý  vztah  k  umění,  krajní  vnímavost,  citlivost  a  vznět- 
livost,  smysly  krásné  a  jemné,  neboť  kritika  je  uměním,  „uměním 
jako  třeba  poesie  nebo  malba,  uměním,  jež  lze  zdokonaliti,  tříbiti  a 
šlechtiti,  ale  jemuž  nelze  se  naučiti  .  .  ."  (^Boje  o  zítřek,  1S9.)  Kritik 
tvoří  stejně  jako  jiný  umělec  a  „mezi  potencí  básnickou  a  kritickou 
není  v  podstatě  rozdílu  ..."  (191).  Jiří  Karásek  ze  Lvovic  praví, 
že  kritika  vůbec  neaspiruje  na  „klamné  zdání  vědeckosti.  Aspiruje 
pouze  na  všecka  práva  a  volnosti  genru  uměleckého"  (Chimérické 
výpravy,  219).  Dle  něho  nemá  kritik  podávati  obraz  duše  cizí,  duše 
atudovaného  autora,  ale  prostřednictvím  kritisovaného  díla  „obraz  duše 
vlastní-'  (220). 

Fischer  dále  vykládá  o  literárních  badatelích,  kteří  zanechali  svého 
vědeckého  řemesla,  aby  se  stali  básníky.  Popustili  otěže  svému  tempera- 
mentu,  přetvářeli  odjinud  přejaté  dojmy,  zjednávajíce  si  lacinou  inspiraci 
z  druhé  ruky.  V  českých  poměrech  hodí  se  tato  charakteristika  výborné 
na  známého  socialistu  a  mouistu  F.  V.  Krejčího,  který  znalosti 
sískané  studiem  cizích  autorů  úporně  vy  užitkoval  i  „umělecky"  a  vydal 
několik  dychavičných  prací  novellistických  a  dramatických.  Fischer 
připouští,  že  takovéto  sběhnutí  od  práce  vědecké  má  smysl  jen  tehdy, 
cítí-li  badatel  v  sobě  mohutnou  sílu  k  umělecké  tvorbě.  Raditi,  aby  se 
jí  někdo  vzdaloval,  bylo  by  absurdním:  „básnický  pud  nedá  se  ani 
vědeckým  studiem  ani  jinými  okolnostmi  omezovati,  a  ti  učenci, 
kteří  naříkají,  ze  jim  nezbývá  k  umělecké  práci  času,  jsou  neplodní 
sentimentalisté"'   (107). 

Fischera  však  především  zajímá  otázka,  jak  se  utváří  vědecká 
činnost  oněch  umělecky  založených  povah,  které  se  rozholly 
setrvati  při  s  v  é  ba  datelské  práci.  „Nuže,  badatel  budiž 
i  umělcem !  Nechť  upotřebí  své  básnické  tušivosti  k  uhodnutí  pravých 
cest,  které  pak  přísným  zkoumáním  zkontroluje.  Nechť  vniká  zbystřenou 
sensibilitou  do  tajemství  tvorby,  nechť  vyciťaje  se  stupňovanou  inten- 
sitou náladu  doby,  melodii  verše,  pádnost  dramatické  struktury,  národní 
rysy.  Ale  nechť  se  nedá  svésti  vrozeným  uměleckým  instinktem  a 
básnickou  sklonností  k  pomíšení  obou  základních  pudů.  Jde-li  o  vě- 
decký projev  problému,  ať  se  vycvičí  ve  tvrdé  bezohlednosti  vůči 
sobě  samotnému,  ať  se  podřídí  takové  zocelující  sebekázni,  aby  umělce 
v  sobě  překonal,  a  své  umělecké  cítění  podrobil  účelu  vlastní  vědecké 


318  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Úlohy,  a  tak  ji  oplodnil.  Necbf  je  nepřítelem  všeliké  neurčitosti,  ršeho 
polovičatého,  všech  divokých  výstřelků.  Nechť  poslouchá  zákonů  svého 
citu  a  intellektu  a  své  vůle.  Poučen  jsa  varovnými  příklady  velkých 
dvojitých  povah,  nechť  jde  vlastními  cestami,  snaže  se  o  vědu  tvořivou, 
o  stopování  problémů  jen  jemu  k  rozluštění  určených.  Nechť  si  uschová 
k  autoru  pocit  oddalující  hluboké  úcty,  ať  se  nesnaží  mluviti  příliš 
„o  básníku",  jako  spíše  „opakovati  po  básníku",  a  nechť  od  zachyceni 
jednotlivých  individualit  postupuje  k  vyšší  úloze,  ke  zdůrazňovanému 
příkazu  vědecké  synthese"  (108). 

Fischer  účast  uměleckého  instinktu  badatelova  pojímá  tedy  zcela 
odlišně  od  Saldy  i  Karáska  a  jeho  náhled  má  i  ve  vývoji  české  li- 
rami kritiky  značný  význam. 

* 

Národní  divadlo  brněnské  si  pospíšilo,  aby  také  co  nej- 
dříve předvedlo  Brieuxovu  „sensační"  hru  „Utajované  zlo".  Že  ho 
nevedla  při  tom  výchovná  snaha,  je  za  našich  poměrů  více  než  jisto. 
Chytrou  reklamou  stalo  se  „Utajované  zlo"  kusem  kasovním,  ač  před 
několika  lety  v  Paříži  docela  zaslouženě  skoro  propadlo  a  bjlo  pak 
zapomenuto.  Nyní  se  ho  chopili  Němci  a  pod  rouškou  osvěty  učinili  z  něho 
sensaci  dne.  Za  Němci  ovšem  nemohla  zůstati  Praha,  kde  je  dávali 
dokonce  za  zvýšených  cen,  a  za  ní  hned  následovalo  naše  divadlo,  ačkoliv 
dosud  neprovedlo  velikou  většinu  her,  jež  byly  slibovány  napočátku  sezóny. 

Brieuxova  hra  jest  umělecky  úplně  bezcenná  a  únavná.  Tendence 
vystupuje  do  popředí  tak  silně,  že  zabijí  i  těch  několik  raálo  scén,  jež 
samy  o  sobě  mohly  by  vzrušili.  A  ničí  v  diváku  i  to,  co  mělo  býti 
vlastně  účelem  hry:  nedovede  vzbuditi  skutečnou  hrůzu  před  následky 
„utajovaných"  chorob  ani  propagovati  některé  opravdu  dobré  návrhy 
autorovy.  Divák,  jenž  přišel  s  dobrým  úmyslem  se  poučit,  zůstane  na 
konec  chladným  a  pomyslí  si;  ničeho  nového  jsem  se  nedověděl,  lépe 
bylo  by  jíti  na  přednášku  zkušeného  odborníka.  A  kdo  hledal  v  di- 
vadle dryáčnicky  —  aspoň  u  nás  —  reklamované  „sensace",  byl 
sklamán,  po  případě  se  poučil  o  některých  nových  „zajímavostech" 
a  odnesl  si  snad  jako  výslední  dojem  naučení :  bucT  opatrným  ve  styku 
se  ženami  a  když  si  přece  uženeš  nemoc,  jdi  k  lékaři,  nežeň  se  po 
3 — 4  roky  a  všechno  bude  zase  dobře. 

Kromě  Shakespearova  „Kopce  benátského"  a  „Othella",  jež  při- 
vedl na  naši  scénu  zase  p>  Vojan  z  Prahy,  přinesl  poslední  měsíc  pěknou 
novinku :  Shawovu  veselohru  „Pygmalion".  Je  to  vtioně  zpracovaná 
anekdota  o  sázce  slavného  proťessora  fonetiky  s  přítelem,  že  z  pouliční 
květinářky  vytvoří  za  půl  roku  skutečnou  dámu  a  představí  ji  na 
dvorní  zahradní  slavnosti  jako  vévodkyni.  Podaří  sc  mu  to,  ale  mimo- 
děk se  změnou  zevnějších  způsobů  způsobil  u  dívky  i  přerod  vnitřní: 
z  poběhlice  stala  se  jemná,  taktní  a  půvabná  bytost,  která  právě  těmito 
vlastnostmi  vynikne  nad  svého  učitele.  Veselohra  jest  mírně  satyrická, 
plná  života,  prostá  laciných  trivialností  i  erotické  sentimentality  — 
a  snad  právě  proto  zmizela  tak  brzy  z  našeho  repertoiru. 


Rozhled  vychovatelský.  319 


Wjřchovatelsk^. 

Psychanalysi  vídenského  neurologa  Freuda,  která  celý 
duševny  rozvoj  a  život  člověka  uvádí  v  přímý  vztah  s  pohlavností, 
chtějí  někteří  přenésti  také  do  vychovatelství  jako  prý  jediný  zdárný 
prostředek  opravný.  Proti  tomu  ohradil  se  vratislavský  sjezd 
spolku  pro  školní  reformu,  kde  zastoupena  řada  vychovatelských 
pracovníků  všech  tříd ;  znalci  ti  nechtí  se  obírati  psychanalysi  jakožto 
léčebnou  soustavou  pro  dospělé,  ale  u  dětí  ji  pokládají  nejen  za  bez- 
cennou, nýbrž  docela  za  nebezpečnou  a  nakažlivou,  jelikož  předčasně 
vnuká  dětem  představy  a  city  pohlavní,  porušujíc  zdravou  nevinnost 
jejich.  ^ 

V  severní  Americe  učinili  pokus  o  pohlavní  poučováni  na 
veřejných  školách.  Výtahy  ze  dvou  přednášek  měly  býti  poslány 
poštou  rodičům  dítek.  Ale  poštovní  správa  je  zadržela  a  odpověděla: 
„Zásilka  poštou  podle  §  211.  trestního  zákona  z  r.  1909  nepřípustná." 
A  tyto  přednášky  byly  konány  před  dětmi ! 

* 
Na  povznesení  živnostnictva  bosenského  má  vládou  býti 
tamější    mládeži    usnadněna    návštěva    odborných    škol    v    Ra- 
kousku a  Uhrách. 

* 

V  Mnichově  vydáno  dílo  s  reklamou  „Was  muss  ein  junges 
Madchen  vor  der  Ehe  wissen?"  a  rozesíláno  pouze  doběrem. 
Za  krátko  ho  rozebráno  přes  25.000  výtisků.  Byla  to^  obyčejná  „Ku- 
chařka" ;  můžeme  si  tedy  představiti  sklamání  těch  „nevinných"  tisíců, 
které  nad  zkažeností  mužskou   tolik  hořekují.  Smutné,    ale    významné. 

O  schopnostech  ženských  píše  anglický  psycholog  West 
na  základě  zkoušek  svých  a  cizích,  že  co  do  smyslů  nad  muže  vyni- 
kají; barvoslepých  na  př.  jsou  mužských  4%,  ženských  jen  1  %. 
Civost  bolesti  a  příjemnosti  jest  u  ženských  vyšší.  Mechanická  pamět 
předmětů  lhostejných  taktéž,  myšlenkových  líkonů  však  nikoli.  Dle 
toho  dopadá  také  činnost  vědecká,  jež  u  žen  málokdy  stoupá  nad 
prostřednost.  Co  z  jiných  stran  se  dokazuje,  že  koedukace  není  ani 
hochům  ani  děvčatům  celkem  prospěšná,  ač  některé  snad  výhody  má, 
potvrzuje  se  i  zkoumáním  psychologickým  ;  jakmile  differencování 
přirozených  vlastností  se  začne  jeviti,  má  i  výchov  a  výuka  býti  roz- 
dělena, v  městech  asi  hned  od  začátku. 

* 

Myšlenka  dáti  dětem  nižších  stupňů  (1 — 3.  školní  rok)  místo  odio- 
sního  Malého  katechismu  „náboženskou  knížku,"  kde  by  byla 
spojena  biblická  dějeprava  s  katechismem  tak,  aby  hlavní  pravdy  ná- 
boženské vytryskovaly  přirozené  z  vypravování  biblického,  razí  si    již 


320  Rozhled  vychovat«lský. 


vítězně  cestu,  zatím  ovšem  jen  ve  světě  katechetskéra.  U  nás  proneslj 
ji  nejprve  a  odůvodnily  „Vychovatelské  Listy;"  před  časem  objevily 
se  zprávy,  že  se  již  pracuje  o  její  realisaci,  a  to  současně  na  dvou 
místech,  na  Olomoucku  i  Brněnskn.  Pro  malou  Moravu  snad  trochu 
zbytečný  luxus ! 

Zatím  také  katechetický  kongres  vídenský  (1912)  uložil  Vi'lému 
Pichlerovi,  aby  sepsal  v  týchž  intencích  „ReJigionsbiichlein."  Dílko 
vyšlo  na  podzim,  je  v  podstatě  velice  dobré,  v  jednotlivostech  bude 
jisiě  zdokonaleno  podle  návrhů  katech,  spolků  německých.  Autor  ozna- 
muje nyní  ve  vídeňském  katech,  listě  „Christlich  pad.  Blatter",  že 
knížka  buď  bude  zavedena  v  celém  Rakousku  nebo  vůbec  nikde.  Má 
býti  jednotná  jako  katechismus.  Proto  vybízí,  aby  také  neněmecké 
diecese  postaraly  se  o  překlad,  jenž  má  se  státi  volným,  duchu  jazyka 
dokonale  přiměřeným  způsobem,  zvláště  v  modlitbách,  písních  a  přísloy- 
ných  rčeních 

Jest  ovšem  otázka,  zdali  zdravá  otázka  „náboženské  knížky" 
pronikla  již  také  do  rozhodujících  kruhů.  Zdá  se,  že  tyto  nechtějí  se 
vzdáti  tak  snadno  Malého  katechismu,  jenž  jest  již  pravým  břemenem 
mezi  učebnými  knihami. 

Nejnověji  oznamuje  také  Jindřich  Stieglitz  z  Mnichova,  že 
dal  do  tisku  „Religionslauchlein  fiir  die  Kleinen",  kde  biblická  děje- 
prava a  katechismus  jsou  organicky  spojeny. 

* 

Zajímavou  osnovu  náboženského  vyučování  pro  Sasko 
vydal,  jak  oznamuje  „Pharus",  tamní  učitelský  splek :  jest  určena 
zároveň  pro  školy  protestanské  i  katolické.  Jakým  duchem  jest  vedena, 
možno  posouditi  již  z  těchto  několika  ukázek:  Úkolem  prvních  čtyř 
školních  roků  jest  oceniti  náboženské  a  mravně  osobní  vztahy  k  ro- 
dičům, příbuzným,  spolužákům,  k  životu  školskému  a  přírodnímu. 
K  tomuto  náboženskému  názornému  vyučování  třeba  použíti  látky 
z  dětských  písní,  z  pohádek  a  zbožných  pověstí,  z  bajek  zvířecích, 
obrazův   a  hudby. 

Vzdělávací  látkou  pro  další  školní  roky  (5. — 8.)  mají  býti  obrazy 
z  nábožentkého  a  mravního  života  doby  předkřesťanské,  ze  života 
Ježíšova,  života  a  působení  apošolův  a  obrazy  z  náboženského  a  mrav- 
ního života  vlastního  národa    se    zvláštním    ohledem    na  novou  dobu. 

Náboženské  vyučování  rausi  míti  stále  zřetel  na  výsledky  biblic- 
kého zkoumání,  nesmí  uváděti  do  sporu  s  ostatními  světskými  vědami 
a  musí  býti  v  souladu  s  mravním  cítěním  naší  doby. 

Obecná  škola  není  pro  systematické  a  dogmatické  vyučování. 
Katechismus  Luiherův  nemůže  býti  základem  a  východiskem,  nýbrž 
třeba  jej  pokládati  jen  za  nábožensko-dějepisný  dokument  víry.  Nábo- 
ženské zkoušky  a  známky  odpadají. 

Z  velké  části  je  to  vlastně,  jak  patrné,  tak  zv.  laická,  světská 
morálka,  kterou  chtějí  protestanské  vnutiti  i  katolíkům  1 


Rozhled  vychovatelsk^  321 


i  Universitní  professor  Dr.  Josef  Gottler  obrací  se  v  mnichovských 

,  ^Katechetických  Listech"  (čís.  3.)  proti  způsobu,  jakým  nyní  všeobecně 
znázorňován  jest  na  obrazech  Nejsv.  Trojice  Duch  svatý, 
totiž  v  podobě  holubice.  Ukazuje  na  příkladech,  jak  v  očích  dětí 
i  lidu  mimoděk  se  tím  snižuje  význam  Ducha  sv.  Co  smyslem  zrako- 
vým vniká  do  duše  člověkovy,  udržuje  se  tam  lépe  a  trvaleji  určuje 
celkovou  představu,  než  co  přichází  sluchem,  a  ovládne  konečně  samo. 
Nejsou  vzácné  případy,  že  lidé  prese  všechno  vvsvětlování  ve  šk  de 
pokládají  na  konec  Ducha  sv.  za  holubici.  Xa  obrazech  také  bývá 
holubice  u  srovnání  s  oběma  druhými  postavami  nepoměrně  mnlá, 
tedy  pro  smyslově  usuzující  dítě  nevýznamná,  podřadná.  I  pozdějším 
poučováním  těžko  se  dává  dítě  povzbuditi  k  opravdové  tíctě  k  Duchu 
sv.,  poněvadž  první  představa,  poduba  holubice    působí  tak    rozhodně. 

Psychologicky  a  paedagogicky  správným  by  bylo,  kdyby  Duch 
8V.  od  počátku  již  dítěti  také  obrazně  tak  se  přiblížil,  aby  připadal 
rovnocenným  oběma  druhým  postavám;  kdyby  také  obraz  říHal,  co 
říká  katechismus  a  katecheta,  co  dítě  také  snad  opakuje,  ale  v  duchu 
nemůže  si  vytvořiti.  Když  znázorňujeme  v  podobě  lid-<ké  B»ha  Otce, 
jenž  nikdy  člověkem  se  nestal,  proč  ne  týmž  právem  i  Ducha 
svatého?  Středověk  učinil  tak  nesčíslněkrát. 

Dr.  Gottler  vyvrací  možné  námitky  z  církevního  stanoviska 
a  oznamuje,  že  mnichovský  katechetický  spolek  získal  již  moderního 
náboženského  umělce,  jenž  vytvořil  s  lohoto  hlediska  krásný  obraz 
Nejsv.  Trojice,  určený  pro  školy.  Byl  podán  již  k  církevnímu  schválení. 

* 

Paedagogicky  měsíčník  polský  „Muzeum"  upozorňuje  na  nápadný 
vzrůst  soukromých  středních  škol  v  Haliči.  R>ku  1910 
bylo  soukromých  gymnasií  a  reálných  gymnasií  21.  r,  1912  již  45  — 
a  kromě  toho  ještě  13  dívčích  učitelských  ústavů.  Počátkem  roku 
1912  —13  bylo  na  chlapeckých  soukromých  gymnasiích  a  reálných 
gymnasiích  asi  3400  žáků,  z  nich  1785  vyznání  řimí^kc  katolického,  196 
řecko-katoíického,  1294  židovského  a  jiných.  Nápadný  jest  velký  pučet 
židovtkých  žáků:  37%  —  kdežto  na  státních  školách  jest  j  ch  jen 
23%.  Možno  vysvětlili  tím,  že  soukromá  gymnasia  jsou  většinou 
v  malých  městech,  kde  bydlí  židů  nejvíce,  a  to  zase  ve  východní 
Haliči,  kde  v  některých  ústavech  je  přes  60%  židovských  žáků. 

Podobný  poměr  jest  také  na  soukromých  dívčích  gymnasiích, 
jichž  bylo  18 :  vyhnání  římsko  kat.  1587,  řecko  kat.  78,  židovského 
1114.  Jen  na  učitelských  ženských  ústavech,  jichž  bylo  13,  jest  málo 
židiívskvch  kandidátek,  pouze  84,  kdežto  římsko  katol.  1100,  řecko- 
katol.   iOO. 

Jako  dobrou  stránku  soukromých  středních  škol  vytýká  „Muzeum", 
že  nejsou  přeplněny  žactvem,  jako  je  tomu  ve  věišině  státních  f>kol 
haličských,  a  že  umožňují  užší  styk  učitelů  s  rodiči  žáků,  poněvadž 
jsou  skoro  vesměs  v  malých  městečkách.  Proto  je  také  prospěch 
v  nich  poměrně  větší.  Vyučují  v  nich  po  většině  professori  a  učitelé 
z  veřeinvch  škol. 


322  Rozhled  vycliovatelský. 


Na  Ruai  chystají  reformu  seminářů,  proto  v  listech  pečlivé 
se  přetřásají  otázky,  co  zničiti  nebo  zachovati  ze  starého,  jak  se  za- 
chovati k  seminářským  internátům  a  konviktům.  V  „Cerk.  Věstn." 
1914  velice  rozhodně  proti  internátům  vystoupil  bývalý  ředitel  semináře 
professor  I.  Galachov,  ujišfaje,  že  „z  ovzduší,  prosáklého  tradicemi 
bursy  (domu,  kde  chudí  žáci  spolu  bydlí  a  stravu|í)  nejen  knězem, 
nýbrž  i  věřícím  člověkem  vyjiti  je  těžko  .  .  ,  Nynější  seminář  nemůže 
dávati  lidí  ke  službě  církve  .  .  ."  Vhodně  mu  odpovídá  v  témž  časopise 
kněz  Dim.  Silin,  že  v  církvi  západní  se  internáty  osvědčily,  tam  si 
nestěžují  na  chovance,  vyšlé  ze  seminářů.  Ani  na  Rusi  není  třeba 
kláštery,  semináře,  internáty  ničiti,  jen  třeba  změniti  směr  jejich,  aby 
chovancům  seminářů  bylo  v  nich  teplo,  by  „alma  mater"  skutečně  je 
vychovávala  .  .  . 

Ženský  bohoslovecký  ústav  bude  otevřen  v  Moskvě,  aby 

připravoval    professorky    pro    střední    diecesní    školy    dívčí,    v    nicbž 

objevil  se  nedostatek  učitelův  od  té  doby,  co  učitelům  na    gymnasiích 

zvýšeny  byly  platy. 

* 

V  časopise  ruském  „Po  do  lij  a"  odpovídá  se  na  otázku,  jakých 
škol  potřebuje  ruský  venkov,  že  nestačí  škola,  poskytující  lidu  jen 
znalost  čtení  a  psaní,  a  neobohacujíc  ho  potřebnými  praktickými 
vědomostmi.  Nyní  se  venkov  neobejde  bez  židovských  řemeslníků, 
cizopasníků,  využitkujících  ho  k  svému  obohacení.  Nutno  tedy,  by  venko- 
van dovedl  pomáhati  sám  sobě,  obešel  se  bez  židů,  zanevřel  na  opilství, 
lenost  a  naučil  se  různým  prácím,  nutným  venkovanům,  jež  by  po- 
skytly možnost  vyplniti  hodiny  zimní  prázdné  chvíle.  Dokud  toho 
škola  lidu  neposkytne,  dotud  lid  nevyjde  z  tíživé  židovské  kabaly. 
Škola  má  poskytnouti  žákovi  začátky  hospodářských  vědomostí,  pročež 
má  se  sblížiti  s  okolní  přírodou,  se  zemědělstvím,  píše  se  v  programe 
reformy  lidových  škol. 

Podle  zprávy  Rusských  Vědomostí  provedli  lékaři  v  okrese 
krasninském  výslech  školních  dítek  o  alkoholismu  i  dospěli  ke  smut- 
ným výsledkům.  Chuťové  pocity  alkoholu  byly  známy  9o%  hochův 
a  95%  děvčat,  z  1157  žákův  „užívalo  lihových  nápojů  896,"  pili 
i  čistý  líh,  a  děti  7-8  lete  se  přiznaly,  že  byly  už  opilé  na  mol.  Na 
otázku  „kdo  jim  dával  píti",  odpověděno  v  797  případech,  že  otcové, 
ve  '04:2  případech  matky,  v  374  případech  známí.  Někteří  „pijí  samo- 
statně", „v  dětské  společnosti"  za  naskládané  peníze.  Je  viděti,  že 
výzva  carova  k  ostřízlivění  ruského  lidu  byla  vyvolána  skutečné  úžas- 
ným vzrůstem  alkoholismu  mezi  lidem  ruským. 

Předseda  ministerstva  Tisza  ve  své  řeči  o  národnostech  v  Uhrách 
promluvil  též  o  vyučování  náboženství,  řka:  „Co  se  týče  vyučování 
náboženství,  je  stanovisko  vlády  to,  že  náboženské  vyučování 
žáků  má  se  konati  v  jich  mateřské  řeči.  Proto  na  místo 
nyní  platného  nařízení  vydá  se  nové,  založeué  na  této  zásadě".  Vy- 
učování náboženství  v  jazyku,  dětem  nesrozumitelném,  jest  už  přímým 


Rozhled  T/choTatelský.  323 


hříchem  proti  Bohu  a  zahra/.uje  cestu  k  věěné  blaženasti,  což  je  proti 

zřejmému  znění  písma  sv.  V  římských  školách  dovolil  vládní  komisař 

učení  náboženství,  Nathanem  protizákonně  odstraněné. 

* 

V  jedné  brněnské  obecné  škole  uspořádaná  (socialisty) 
stávka  proti  radnici,  že  nechce  českých  škol  rozmnožiti.  Děti  místo 
do  školy  chodí  do  hostinské  zahrady  na  hry  a  na  pohoštěnou ;  pilaě 
se  ovšem  sbírá.  Na  manifestační  schůzi  mluvil  m.  j.  Dr.  Budínský; 
za  jeho  předsednictví  Matice  školská  přišla  na  mizinu,  ale  lidé  ho 
poslouchají  dále.  K.  Sonntag  a  la  Mirabeau  volal  na  tajné  policajty, 
co  mají  na  radnici  vyříditi :  „jsme  zde  (na  schůzi)  z  vůle  národa  !" 
Bylo  tedy  postaráno  i  o  legraci. 

Starší  učitelstvo  obecných  škol  moravských,  nejsouc  spokojeno 
3  novým  přilepšovacím  ná  vrhem,  vytýká  původcům,  učitelům 
to  měšťanských  škol,  že  se  starali  jen  o  učitele  škol  měšťanských  a  o 
mladé  štváče ;  daleko  od  pravdy  to  není,  druhá  část  pravdy  je  ta,  že 
návrh  vůbec  nebyl  řádně  propracován  a  připraven,  i  chytli  tedy  pá- 
nové, co  jim  nejbližší.  Ale  bloku  to  nic  neudělá;  kdyby  zítra  byly 
volby,  „uvědomělé"  učitelstvo  bude  mu  otročiti  zas.  Dostalo  tedy  jen 
co  zasloužilo,  řekl  by  člověk,  kdyby  nebyli  postiženi  též  učitelé  opravdu 
svědomití. 


324  Rozhled  hospod.lřako-socialní. 


Hospodářsko-sociolní. 

Kouzelný  proutek.  (O.)  O  pozoruhodném  výsledku  hledání 
vodních  pramenů,  ba  i  ložisek  kovů,  uhlí  a  petroleje  proutkem  kou- 
zelným uveřejnila  r.  1912  zprávu  „Neue  Freie  Presse**  z  pera  cis. 
rady  doktora  Degrého.  Degré  měl  příležitost  přesvědčiti  se  o  výsled- 
cích pátrání  velkostatkářky  z  Tiirkory,  která  za  své  úspěšné  hledání 
ložisek  uhelných  v  revíru  Kladenském  obdržela  od  horního  inspektorátu 
tamějšího  písemné  poděkování.  Proutkem  nalezla  vydatné  prameny 
studené  vody  v  píšfanských  lázních  a  na  statku  Kubelíkově  v  Býcho- 
rech  čtyři  zřídla,  z  nichž  voda  jednoho  má  prý  dle  rozboru  chemické 
laboratoře  pražské  léčivé  součástky  jako  zřídlo  Rudolfovo  v  Mar. 
Lázních. 

V  novější  době  zabývá  se  studiem  pokusů  a  výsledků  docílených 
kouzelným  proutkem  mnichovský  lékař  Dr.  E.  Aigner.  Vyžádal  si 
zprávy  o  výsledcích  hledání  pramenů  vodních  téměř  z  celé  střední 
Evropy,  z  nichž  utvořil  si  potom  závěr,  že  vedle  osobních  schopností 
jednotlivých  chodců  s  proutkem  má  na  zdárný  výsledek  hledání  vliv 
také  slunce  s  jinými  ještě  arci  činiteli,  jichž  původ  dlužno  hledati 
opět  v  paprscích  slunečních.  Dr.  Aigner  nabyl  přesvědčení,  že  lze 
zcela  určitě  kouzelným  proutkem  objeviti  jak  prameny  vodní  tak 
i  ložiska  kovů,  a  tvrdí,  že  nelze  výsledky  již  docílené  a  limine  ignoro- 
vati. Je  dlužno  však  konati  pokusy  s  proutkem  bud  za  jasného  dne 
nebo  při  svitu  měsíce ;  při  zamračeném  nebi  nebo  za  noci  bezměsíčné 
se  pokusy  nedaří. 

Zjišťuje  dále,  že  příčina  nezdaru  s  proutkem  souvisí  s  nespolehli- 
vostí funkce  lidského  organismu.  Považuje  výkyv  proutku  jakožto 
reagens  nervu  na  elektrické  proudy  zemské,  při  čemž  arci  uplatňují 
se  též  četné  vedlejší  zjevy  a  úkazy,  které  reakci  nervu  jsou  na  ujmu. 

Tvrdí  proto,  že  je  nutno  působiti  k  tomu,  aby  byl  proutek 
učiněn  úplně  nezávislým  od  lidského  organismu,  čehož  lze  docíliti  jen 
prostředkem  technickým,  tedy  přístrojkem,  který  by  reagoval  na 
proudy  země. 

A  tu  již  setkáváme  se  s  konkurentem  virgule,  s  aparátem  fungu- 
jícím dle  zákonů  fysických,  s  přístrojem,  který  nemá  příbuznosti 
s  výkony  lidských  nervů  a  který  lze  každému  ovládati ;  tu  lze  pak 
mluviti  o  virguli  mechanické. 

Přístroj  dle  těchto  zákonů  zhotovil  Adolf  Schmidt  v  Bernu. 
Aparátek  byl  s  hlediska  odborně  vědeckého  vyzkoušen  profesorem 
frýbiirské  university,  doktorem  Albertem  Glockelem,  odborníkem,  jenž 
četnými  a  cennými  prácemi  o  atmosférické  elektřině  a  o  radioaktivitě 
dobyl  si  zvučného  jména.  Profesor  Glockel  praví,  že  síla  zemských 
proudů  elektrických  působí  vydatoěji,  po  případě  že  zemní  proudy 
elektrické  vznikají  v  místech,  kde  voda  protéká  uvolněnou  půdou,  jak 
bylo    také  Bachmetěvem    potvrzeno.    Pokusy    poslednějšího    bylo    také 


Rozhled  hf><»p<w1ářsko-sor»ialuí.  325 

íjištěno,  Že  síla  těchto  proudů  klesá  na  nulu,  je  li  půda  prosáklá 
rlbkena ;  na  takových  mísiech  aparát  Schmidtův  neučiakaje  vůbec. 
Bylo  též  konstatováno,  že  intensita  zemních  proudů  elektrických  zhusta 
kolísá  a  že  tato  variace  je  zřejmou  nejen  ve  výchylkách  jehly  galvano- 
metru  nýbrž  i  z  funkce  Scbmidtova  přístroje. 

Také  doktor  Aigner  přesvědčil  se  z  pokusů,  které  provedl  nad 
tekoucí  vodou,  že  síla  zemních  proudů  je  v  místech  podobných  různá 
tt  měnivá.  Užil  k  pokusům  těmto  naslouchátka  telefonového,  které 
zapnul  do  okruhu  zemního  proudu.  Blána  telefonu  byla  potud  neklid- 
nou, pokud  se  nalézali  na  místě,  pod  kterým  proudila  voda. 

Přístroj  Schmidlův  selhává  při  zamračeném  počasí  právě  tak 
jako  virgale  přírodní.  Názor  Schmidtův  souhlasí  tu  s  poznáním  doktora 
Aignera  a  J.  E.  Burbauka,  vedle  jiných  badatelů,  kteří  vesměs  uvádějí, 
že  zemské  proudy  elektrické  jsou  u  vzájemné  souvislosti  se  spádem 
potentiály  a  že  tedy  funkce  přístroje  souvisí  s  kolíbáním  sily  proudů 
eemních,  se  kterýmž  jak  četnými  pokusy  s  atmosférickou  elektřinou 
zjištěno  spojeno  ie  také  vyrovnání  elektřiny  atmosférické  s  elektřinou  země. 
Schmidtův  přístroj  zkoušel  také  P.  Losvositz,  inženýr  švýcarských 
drah  v  Bernu,  jehož  úřední  povinností  bylo  časté  vyhledávání  zřídel 
vodních  podél  železničních  tratí.  Lowositz  přiznává  účelnost  aparátu 
Schmidtova  a  praví,  že  funguje  jen  >m  za  suchého  počasí  a  jeli  po- 
staven nad  místem,  kde  pod  zemí  teče  voda. 

Podobný  konkurent  kouzelného  proutku  byl  r.  1909  patentován 
T  Anglii.  Je  prý  to  zcela  jednoduchý  přístrojek,  kterým  každý  laik 
může  zjistiti  vodní  pramen  ve  hloubce  až  lnOO  stop.  Je  zhotoven 
dle  zásady  vyrovnáváni  se  elektřiny  atmosférická  s  elektřinou  země, 
kteréž  vyrovnávání  jest  nejsilnějším  nad  místy  vodních  proudů  pod- 
Eeraních,  poněvadž  tyto  proudy  jsou  do  jisté  míry  elektřinou  nabity. 
Střelka  přístroje  jeví  tedy  nepokoj  nad  místem  zřidla  vodního  a  kde 
je  tento  neklid  nejsilnějším,  tam  lze  přikročiti  ku  kopání  nebo  k  vrtání 
studny.  Zůstane-li  jehla  v  klidu,  pak  není  pod  místem,  kde  přístroj 
atojí,  žádného  pramene;  hledání  dlužno  prováděti  bud  před  polednem 
nebo  za  časných  hodin  odpoledních  a  .vždy  jen  za  jasného  a  suchého 
dne,  poněvadž  přístroj  pracuje  nespolehlivě,  je-li  ovzduší  prosyceno 
mlhami  nebo  vlhkem. 

Vyhledati  lze  jím  toliko  prameny  přírodní  nikoli  však  proudy 
mmělé,  jako  jsou  trati  městských  vodovodů  a  j. 

Lze  doufati,  že  přístroje  tyti,  jichžto  základem  jest  zcela  oby- 
čejný lískový  proutek,  se  za  nynějšího  rozpjetí  ducha  lidského  zdoko- 
nalí tou  měrou,  aby  byly  spolehlivými  pomocníky  a  vůdci  v  boji 
člověka  s  přírodou  a  s  jejími  dosud  neprozkoumanými  a  duchu  člově- 
kovu stále  ještě  nepřístupnými  silami  a  že  povedou  jej  k  obzorům, 
Ba  kterými,  vyzbrojen  vynálezy  svého  ducha,  nová  objeví  pole  pro 
»voji  činnost. 

Biskupové  na  různých  místech  aznali  za  dobré,  pozvednouti  hlasu 
irého    proti   výstřelkům    ženské    módy    s   hlediska    mravnosti.     Je 

Hlídka  23 


32Q  Rozhled  hospodářsko-socialní 

smutné,  že  i  tím  nuceni  biskupové  se  zabývati,  že  tu  nestačí  zdravý 
rozum.  Zena  ze  samé  emancipace  stává  se  otrokyní  módy,  protože  jest, 
otrokyní  líbivosti,  kterou  dosahuje  opačného  účinku,  nežli  snad  zamýšlí: 
slušného   muže    odpuzuje.    Pak  ty  nářky   nad  staropanenstvím !  i 

Zidoliberální  tisk,  aby  sesměšnil  hierarchické  projevy  toho  druhu,, 
vymýšlí  pikanterie,  jako  že  si  papež  dal  ve  Vatikáne  zatančiti  tango 
a  pod.,  a  dav  takovým  pitomostem  věří.  Co  do  onohn  tance  argen- 
tinských nevěstincův  —  odkud  ostatně  berou  se  nejnovější  moly  nežli 
z  těch  kruhů?  —  zdá  se,  že  zákazy  přece  mu  nebyly  rekUmoa. 
Vážnější  lidé  uznali  oprávněnost  zákazů  biskupských  a  tanec  stěhoval 
se  ze  salonů,  neboť  i  všemocná  móda  jej  opustila. 

Příznačno  je,  že  „proťessor"  tanga    v  Paříži    podal    žalobu    proti 

kardinálu  Araette,  že  zákazem  tance  ve  své  diecesi    kazí    mu   živnost. 

Než  i  soud  přiznal  duchovním  právo,  když  upozorňují  duše  svěřené  na 

nebezpečí,  které  jim   z  té  či  oné  zábavy    hrozí.    Nižádný    zákon    také 

občanu  nebrání  vysloviti  své    mínění  o    zjevech    veřejných,    jako    smí  _ 

kritik  podati  úsudek  o  divadle  nebo   knize.  Ostatně  kardinál  pnřížský 

v  pastýřském  listu  nikoho    nejmenoval,    nýbrž  podal  pouze  úsudek    se 

stanoviska  mravního  a  křesťanského.   Dedukci  učinili   věřící    sami.    — 

Podobný  zákaz  vydal  kard.  Lugon  v  Remeši    a    řada  jiných    biskupů 

francouzských. 

* 

Nezaměstnaných  mělo  po  válečných  nepokojích  ubývati,  ale  stalo 
se  tak  nevalnou  měrou.  Nedávná  drahota  peněz  ochromuje  ještě  dále 
podnikavost  stavební,  která  nyní  by  se  mšla  tím  více  rozvinouti, 
kdyby  nebylo  drahoty  bytů,  která  na  př.  u  nás  hrozí  býti  ještě  tísni- 
vější  než  už  jest.  Průmysl  tkalcovský  a  železářský  trpí  dosud 
nejistotou  jihovýchodních  odbytišť. 

V  tomto  neštěstí  ještě  je  štěstím,  jak  obyčejně  bývá,  že  sama 
nezaměstnanost  dovede  tolik  lidí  zaměstnati.  Především  j-iou 
to  činovníci  různých  podpůrných  pokladen.  Pak  dělničtí  štváči,  kteří 
nemají  nic  jiného  na  práci,  nežli  slovem  a  písmem  bouřiti  proti  neza- 
měitnanosti  a  jsou  z  toho  pěkně  živi.  A  konečně  ti,  kteří  neziměst- 
nanost  sociologicky  a  právnicky  studují  ú  laje  o  ní  sbírají  a  zpracovávají, 
kamž  počítati  chceme  také  poslance,  kteří  u  vlády  intervenují,  aby 
se  vykázali  nějakou  činností.  Tak  nedávno  češti  radikálové,  tedy 
opposičníci,  kteří  nepovolili  vládě  rozpočet,  byli  u  hr.  Stůrgkha,  aby 
smíchovským  vraggonkám  dil  práci,  sic  že  tolik  a  tolik  dělníků  bude 
bez  práce;  jest  zajisté  vyšší  diplomatikou,  dáti  náčelníku  poražené 
vlády  tak  lacinou  příležitost  ku  škodolibému  pokrčení  ramen :  za  málo 
peněz  málo  muziky,  měli  jste  povoliti  investiční  rozpočet! 

Zdali  nastávající  jaro  skutečně  nezaměstnanost  znatelněji  zmenší, 
o  tom  vedle  uvedených  příčin  lze  pochybovati  také  z  té,  že  nezaměst- 
naní, již  o  sobě  politování  hodní,  trpí  politování  hodnou  nepřizpůso- 
bilostí,  totiž  že  neumějí  a  nechtějí  se  chopiti  jiné  prače  nežli  své 
obvyklé,  i  kdyby  se  naskytovala,  V  berlínské  obecní  radě  na  př.  jednoho 
dne  minulé  zimy  žádali  soudruzi  500.000  m.  na  podporu  nezaměstná- 


Rozhled  hospoHáť-ko-socialní.  327 

ných  dělníků.  Ta  doslovně  jako  s  nebe  napadlo  tolik  sněhu,  že  hledán 
aspoň  tisíc  dělníků,  by  sníh  odklidili,  avšak  ze  všech  těch  udaných 
80  000  nezaměstnanců  s  bídou  podařilo  se  jich  na  práci  tu  sehnati 
636.  Připomíná  to  případ  z  činnosti  bývalého  pražského  starosty, 
práré  zesnulého  Dra.  Podlipného,  který  také  chtěl  četným  nezaměst- 
nancům  v  Praze  poskytnouti  zaměstnání  bouráním  letenských  hradeb; 
odpověděno  mu  však  velice  vtipně :  když  se  panu  doktorovi  chce 
kopat,  ať  si  jde  sám!  Právem  také  poukazuje  se  na  tisíce  cizích 
dělníků,  kteří  zde  po  drahnou  dobu  nacházejí  obživa  a  úspory  pro 
zimu,  kdežto  domácí  zaměstnávají  se  nezaměstnaností.  Namítá  se  ovšem, 
Že  to  není  práce  stálá;  že  v  továrnách  se  vždycky  také  nepracuje 
*  neplatí  stále,  na  to  se  nehledí!  2e  úspery  jsou  nedostatečné,  tof  ve 
mnohých  případech  pravda;  ale  také  jest  pravda,  že  lepší  něco  než 
nic.  Organisované  dělnictvo  je  tu  pak  ještě  v  té  nevýhodě,  že 
obrátili  se  k  jiné  práci  a  organisaci  přímo  neo  nepřímo  opustí,  po- 
abývá  nárokův  na  příště  potřebnou  podporu.  Ta  by  pomohlo  jen  po- 
jištění všeobecné,  do  kterého  však  máme  asi  ještě  daleko;  a  ne- 
bude-li     rozumně     provedeno,     bude     lidu     jen    ještě    větší     závadou 

pracovitosti  a  podnikavosti. 

* 

Tučňáci  (pinguíni)  žili  dosud  bezpečněji  nežli  spřízněné  s  nimi 
severní  alky,  jsouce  pokládáni  zsi  ptáky  neužitečné.  Jakmile  se  však 
objevilo,  že  skýtají  výborný  olej,  utvořila  se  ihned  „Lovecká  spo- 
lečnost", která  rozvíjí  svou  zhobnou  činnost  na  ostrovech  Makarských, 
náležejících  k  Tasmánii.  Souostroví  to,  mající  na  10.0i>0  hektarů,  leží 
v  půli  cesty  z  Melboarnu  ke  krajům  antarktickým.  Počet  ptáků  byl 
odhadnut  na  80  milionů.  Lze  si  představiti  lovecké  hekatomby.  Ubité 
ptactvo  zpracuje  se  jednoduše;  hodí  se  do  ohromných  kotlův  a  když 
jest  rozvařeno  na  polévku,  přivádí  se  znenáhla  čistý  tuk  čili  pinguinol 
na  povrch  vody,  která  po  kapkách  vtéká  do  rozpuštěné  mastnoty.  Dává 
se  potom  ihned  do  sudův  a  rozváží  na  trhy  australské  i  asijské.  Ob- 
chodování jest  poněkud  stíženo  nedostatkem  přístavů,  tak  že  zboží 
třeba  na  vorech  převážeti  k  lodím  daleko  v  moři  kotvícím.  Při  bez- 
ohlednosti spekulantů  jsou  oprávněné  obavy,  aby  se  tučfiáci  nestali 
íáhy  zjevy  tak  vzácnými  jako  alky. 


23« 


328  Rozhled   polibek/  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensh^. 

Rakouská  řišská  rada  po  lOdenním  zasedání,  ve  kterém  o  před- 
měte denního  pořádku  mluvil  jediný  řečník,  a  to  e.  k.  ministr 
Georgi,  odročena;  diety  17.  března  přestaly,  jen  52členný  sociální 
stálý  výbor  je  pobírá  dál.  V  jediném  sezení  panské  sněmovny 
vyřizovány  jen  formality ;  nejvážnější  činitelé  její  odmítli  promrskati 
novellu  o  pensijním  pojištění,  učitelskou  pragmatiku  a  pojištění  hoi- 
nické  vzhledem  k  torna,  že  parlamentní  krise  vyvolána  lehkovážnou^ 
sobeckou  obstrakcí  k  vůli  ministerskému  fraku.  Česká  politika,  která 
zásluhou  nesmiřitelných  Němcův  á  la  Bachmann  byla  chvíli  na  vrchu, 
klesla  odpíráním  „státních  nezbytností"  ještě  hloub  než  byla  před  tím: 
nic  nevymohla  a  vyšší  kruhy  proti  sobě  poštvala. 

Není-li  sama  tato  politická  nešikovnost  naším  národním  neštěstím, 
tedy  třeba  neúspěchy  její  vedle  ní  sčítati  také  na  skutečné  národní  ne- 
štěstí, nepoctivost  mnohých  předáků.  V  boji  obstrukčnim  jako 
by  na  zavolanou  přišla  protivníkům  našim  na  pomoc  záležitost  národně- 
socialního  poslance,  soudce  Dra  Švihy,  jenž  mladočeskými  činovníky 
(zápisky  j  red.  Anýže)  prozrazen  jakožto  placený  vládni  důvěrník. 
Sotva  nás  tedy  nebožtík  Gebauer  svými  „Pravidly  hledícími"  trocha 
naučil  říkati  „svižný"  místo  chybného  prý  „svižný",  již  se  nám 
toto  pomstilo.  Bahno,  bahno  zalévá  český  pokrok;  rok  1913  byl  mokrý 
rok!  A  nejhorší,  v  pravdě  již  hrůzná  jest  otrlost  národu  k  této 
prašivině.  Chvíli  se  v  novinách  nad  novým  Sabinou  láteří,  brzy  se  to 
však  pokroku  stane  nepříjemným  a  dá  se  povel,  aby  se  to  příliš  ne- 
rozmazovalo,  že  by  to  jako  byla  národní  hanba,  anebo  zaóne,  jako 
u  Sabiny,  dokonce  obhajoba.  Ozvaly  se  nesmělé  hlasy  za  národní 
očistu,  za  soustředění  vážných  lidí  —  ale  kde  vzíti  takové  koště,  aby  tolik 
neřádu  odkhdilo  ?  I  Kde  bují  Machařiny,  tam  růže  nepokvetou ! 

Na  Moravě  uzavřena  úmluva  s  Němci,  i  našimi  zástupci  pode- 
psaná, kterou  se  zavádí  skoro  německé  veto  co  do  školství  a  nový  nám 
nepříznivý  klíč  co  do  zemských  míst  a  dodávek. 

Ve  vídenských  obecních  volbách  Cechové  budto  šli  se  židoliberály 
nebo  volili  české  kandidáty,  kteří  v  nejčeštějších  okresech  (na  př.  X.) 
dostali  tak  hanebně  málo  hlasů,  že  vídenské  češství  nehorázně  blamo- 
váno  Křesťanskosocialní  radnice,  jež  posice  své  ještě  jen  upevnila,  bude 
se  k  němu  jistě  dle  toho  chovati  a  na  úřední  číslice  ukazovati.  Vy 
pak.  Čecháčkové  z  celého  světa,  posílejte  do  Vídně  peníze  („Komen- 
skému" a  j.),  aby  pánové  tam  mohli  své  židoliberalní  kousky  prováděti 
dále.  Noviny  jejich  ted  teprve  hubují,  že  vídenské  češství  se  soustředuje 
v  karbanu  a  pijatikách. 

Vláda  vládne  podle  §  14.  Hlavní  věc,  peníze  (375  mil.  K)  opa- 
třila si  IĎletými  poukázkami,  jež  poštovní  spořitelnou  a  j.  ústavy  mají 


I 


Rozhled  politický  a  vojenský.  329 

býti  umístěny  zde,  v  Německu,  HoUandsku  a  Švýcarsku.  Námitka  dvou 
členů  kontrolní  komise  —  třetí  opposičoik  Maštálka  nepřišel,  an  prý 
sám  je  v  súčastněných  bankách  —  proti  tomuto  zatížení  §  14.  vyvrá- 
cena tím,  že  to  není  zatížení  trval  é,  jak  zákon  káže,  budouc  ročně 
umořováno :  navrhovaná  lhůta  61etá  že  jest  finančně  nevýhodná  a  for- 
málně stejně  závadná  či  nezávadná  jako  lóletá,  což  ovšem  jest  pravda, 

V  Itálii  po  krisi  způsobené  chováním  socialistických  členu  mi- 
nisterstva Giolittinova  převzal  vládu  „liberální  konservativec*  Salandra, 
však  prý  jen,  aby  si  Giolitti  zatím  odpočal.  Ostrý  boj  chystá  se  o  návrh 
záraz  ného  občanského  sňatku;  mírní  liberálové,  kteří  kato- 
lickým voličům  před  volbou  slibovali  vše  možné,  nemají  teJ  odvahy 
proti  němu  vystoupiti  —  jak  obyčejně  bývá.  Jest-li  ostatně  pravda,  že 
jen  asi  2%  sňatkův  uzavírá  se  tu  j  e  n  církevně,  pak  nelze  katolíkům 
nevytknouii,  že  se  měli  o  tu  věc  starati  dříve;  takto  se  obyvatelstvo 
i  se  závazným  občanským  sňatkem  snadno  smíří,  jsouc  na  nezávazný  zvyklé. 

Při  sestavování  ministerstva  byla  obava,  že  přítel  trojspolka  San 

Giuliano  bude  vystřídán  přítelem  Francie  pařížským  vyslancem  Tittonim; 

San  Giuliano  však  dal  si  říci,  tak  že  zahraničí  půjde  směrem  trojspol- 

kovým  dále. 

* 

Francie  před  volbami  zažila  nový  otřes.  Druhá  nebo  třetí 
žena  ministra  Caillaax,  rozvedená  Claretie,  „pomstila"  muže  svého  za- 
střelením Calmettea,  redaktora  Figara,  který  uveřejňoval  důvěrné 
dopisy  o  všelijakých  peněžních  a  politických  praktikách  C.  Ten  i  ministr 
Monis  odstoupli,  vyšetřovací  parlamentní  komise  hodně  po  francouzsku 
vyšetřuje,  jak  ee  stalo,  že  proces  proti  milionovému  podvodníka 
Rochetteovi  byl  na  vyšší  pokyny  zastaven,  že  C.  pro  návrh  dřívější 
vlády,  aby  státní  výpůjčka  nebyla  zdaňována  tak  agitoval,  aby  jej 
pohřbil  a  sám  pak  v  jiné  podobě  jej  podal  atd.  Slovem,  zase  bahno 
a  bahno,  ale  ti  lidé  v  něm  již  umějí  plovat. 

Pařížský  kard.  Amette  prohlásil,  že  z  íiíma  si  dovezl  heslo,  aby 
se  biskupové  zdrželi  práce  pro  jedinou  politickou 
stranu  katolickou.  Při  volbách  ať  každý  katolík  plní  svou  po- 
vinnost, ale  jednotná  politická  strana,  kterou  právě  teď  tam  chtěli 
ustaviti,  jest  prý  nevčasná.  Rozuměti  tu  asi  třeba  jednotu  pod  heslem 
bud  republikánským  nebo  monarchickým,  a  tu  ještě  ve  prospěch  toho 
či  onoho   nápadníka. 

I  Tittoni  totiž  uznal  za  možné  v  pařížském  saloně  odvážiti  se 
otázky,  komu  že  nyní  dávají  pánové  více  naděje,  Bourbonům  či  Orle- 
anům !  Ačkoli  ve  Francii  takový  náhlý  převrat  uebyl  by  ničím  novým, 
19.  století  zažilo  jich  několik,  nezdá  se,  že  by  již  byl  s  dostatek  při- 
praven. Ostatně  mluví  se,  že  by  monarchie  byla  jistě  výbojnější  než 
republika,  které  co  chvíle  se  něco  pokazí,  bud  prach  nebo  děla  nebo 
důstojníci  nebo  mužstvo. 

Se  zbrojením  ruským  současně  pronikají  zprávičky,  jak  v  ne- 
dávné době  (za  ministra  Witte)  umlouván  spolek  francouzko-německo- 


330  Rozhled  politiok<-  a  vojenský 


ru3ký  (proti  Anglii)  a  rozdělení  Rakouska;  tak  snadno  bj  to 
asi  nebylo  šlo,  jak  mluveno  a  psáno,  ale  drahý  náš  spojenec  by  do 
toho  nebyl  býval,  jestif  Drang  nach  Osten  jeho  dědičnou  nemoci.  Záměr 
onen  vykládá  se  nyní  tak,  že  nepři lel  Anglie  Lobanov  chtěl  skutečně 
takový  spolek,  ale  s  Rakouskem ;  toto  však  a  Německo  odmítlo. 

Maďarské  listy  tvrdí,  že  sitnce  naše  jest  jako  před  Solíerinem  :  ma- 
teriál dobrý,  vedení  špatné.  Možná,  možná  také,  že  maďarské  opposiční 
listy,  které  tak  píši,  nevyjímají  ani  svých  lidí,  kteří  stát  zastupují  neb 
řídí,  ale  tolik  jest  jistě  pravda,  že  maď  irská  národnostní  i  státní  politika 
by  měla  nejvíc  viny,  kdyby  nějaké  Solťerino  mělo  se  ukázati. 


Jaká  nálada  vzhledem  k  zahraniční  situaci  (Rusko)  panuje 
v  Německu,  vyčísti  lze  z  řeči  předsedy  „Vojenské  ligy"  německé  ge- 
nerála Keina  v  Erfurtě.  Vývody  jeho  vrcholí  v  těchto  bodech:  1.  Pro 
ustavičné  přepínání  ve  zbrojení  je  vojenská  situace  Německa  horší 
než  kdy.  2.  Diplomacie  německá  pokládá  mezinárodní  situaci  za 
výbornou,  ale  domněnky  diplomatů  nemají  žádné  ceny.  3.  Zdatnost 
vojska  nekotví  v  počtu,  ale  v  duchu  jeho.  4.  Lid  německý  neshání 
se  bohužel  leč  po  bohatství ;  nemá  svérázné  hrdosti  a  obdivuje  pouza 
cizinu.  5.  To  všecko  musí  se  od  základů  změniti  a  to  výchovem  dítek, 
jejž  nedobře  chápou  jak  rodiče  tak  učitelé. 

* 

Volby  ve  >Spanělsku  konaly  se  ve  znamení  roztříštěnosti  obou 
hlavních  stran,  konservativní  a  liberální.  Poslední  dělí  se  na  skupinu 
bývalého  min.  presidenta  hr  de  Romanones  a  na  přívržence  Garcia 
Priety  (garcipretistas).  Konservativní  pravice  je  roztříštěna  na  Mauristy 
(Antonio  Maura  předsedal  ministerstvu  od  1904 — 9)  a  Datisty  (Dato, 
nynější  president).  Jest  ještě  v  paměti,  kterak  zvítězil  „ministr  sto- 
denuí"  Segismundo  Moret  nad  Maurou  za  pomoci  liberálů,  republikánův 
a  demokratů,  když  byla  připravována  půda  pro  antiklerikálního  Ca- 
nalejasa  a  Romanonesa.  I  ve  Španělsku  poroučí  kabinetům  žurnály  a 
Maura  byl  dost  neopatrný,  že  si  dovolil  mysliti  jinak  než  hlavní  listy 
El  Heraldo,  Imparcial  a  El  Liberal,  které  tvoří  trojmoc.  Dlužno  jen 
uvážiti,  že  Imparcial  představuje  kapitál  2,100.000  peset,  El  Liberal 
pak  oceněn  na  2Y2  J^'!-  Tyto  tři  listy  pokládaly  i  Canalejasa  za  stvůru 
Maurovu  a  dodnes  jest  jim  tento  postrachem.  O  situaci,  která  je  stě- 
žována ještě  otáíkou  dynastickou  (Dom  Jaime)  píše  „Epoca"  dle  Mau- 
rova projevu  „El  problema  politico  actual"  :  „Španělsku  a  koruně  není 
třeba  9  ministrův  a  několika  set  veřejných  funkcionářů  v  kortesích, 
nýbrž  opravdové  vlády,  která  by  nebyla  zmítána  stranami,  ale  do- 
vedla napravovat  chyby  minulé  a  čelit  zlům  přítomnosti.  Semknou-li 
se  konservativní  živly  na  nových  podkladech  a  zreorganisují-li  se  ku 
společným  cíhům,  stanou  se  jedinou  nadějí  vlasti  anarchií  zmítané. 
Roztříští-li  se  však  ještě  více  trakcí,  pochová  se  parlamentarismua  na- 
dobro. Chceme  fusi  konservativních  stran  ne  aby  vzaly  věc  dona  Jaimea. 
za  svou  nebo  ji  potíraly,  nýbrž  aby  uskutečnily  důkladné  reformy  .  . ." 


Rozhled  politickj'  a  vojenský.  331 

Protivná  strana  za  nedávné  churavosti  královy  mluvila  o  nemoci 
trůnu.  Jáou  to  radikálové,  kteří  vidí  jedinou  spásu  Španělska  v  od- 
stranění nynější  dynastie.  „Uzuá-li  don  Jaime  dynastii,  což  není  pravdě- 
podobno,  nebo  vymře-li  jeho  rod,  najde  si  Španělsko  jinou  ratolest 
královského  kmene,  ale  neuzná  té,  která  nyní  kvete,  kdy  parlament 
umřel  a  nejdůležitější  zákony  se  neprojednávají,  nýbrž  prostě  od- 
dekretují". 

Nepřátelské  strany  soudí,  že  svornost  u  konservativců  je  možná 
teprv  tehdy,  až  přijde  vláda  sekularisační  s  návrhy  o  škole  laické, 
o  občanském  sňatku  a  pohřbu,  o  řeholích.  Zatím  však  i  Romanones 
klíží  rozvaděné  liberální  frakce  připomínaje  svým  stoupencům,  že  pouze 
on  přivedl  Mauru  a  s  ním  vládu  konservativní  k  pádu,  že  Dato  pra- 
cuje vlastně  v  jeho  intencích,  chladí  rozpálené  hlavy  a  hladí  propadlé 
své  věrné,  aby  zachránil,  co  se  zachrániti  dá.  —  Dle  zpráv  o  ukon- 
čených volbách  zvítě-cili  vládní  kandidáti  strany  konservativní  a  don 
Jaime  smířil  se  s  vládnoucí  dynastií. 

* 

Sily  pozemní  trojspolku  a  trojdohody  srovnány  v  tomto  časopise 
na  str.  257.  Převaha  trojdohody  na  moři  vysvitne  z  těchto  číslic  : 

Bitevní  lodi  I.  tř.  Obrněné  křížníky 

Anglie                  47     o   1.017.000  tun.  43     o  621.400  tun. 

Francie                 20     o     '311000  tun.  .  19     o  200  600  tun. 

Rusko                     8     o      110.000  tun.  6     o     65.200  tun. 


Celkem  trojdohoda  85 

Německo              33 
Rakousko              14 
Itálie                      11 

0  1,438  UOO  tun. 

0      337.000  tuQ. 
0      147.000  tun. 
o      163.000  tun. 

68 

13 
2 

9 

0  887.200  tun. 

0  186.000  tun. 
0     13.700  tun. 
0     76.700  tun. 

Celkem  trojspolek  58     o      657.000  tun.  24     o  276.400  tun. 

Všecky  ty  lodě  nejsou  přes  20  let,  a  dle  stavu  ze  dne  1.  ledna  1914. 

Dreadnoughty. 

Anglie  18  o  419.000  tun. 

Francie  8  o  157.000  tun. 

Rusko  —  o  —  tun. 

Celkem  trojdohoda  26  o  576.000  tun. 

Německo  13  o  290.000  tun. 

Rakousko  2  o     40.600  tun. 

Itálie 3 o     66.000  tun. 

Celkem  trojspolek    18  o  396.000  tun. 

Japonsko  mělo  1.  ledna  1914  4  dread.  o  81.800  tun..  Spojené 
Státy  9  dread.  o  211.000  tun.  Nad  to  má  Velká  Britanie  hotových 
bitevních  křižníků  9  o  308.550  tun.,  Německo  4  o  90.400  tun.,  Ja- 
ponsko I  o  28.000  tun.  Ve  atavbě  jest  v  Anglii  1  křižník  bitevní, 
v  Německu  3,  v  Rusku  3,  v  Japonsku  3. 


332  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Dále  jest  ve  stavbě: 

Lodí  I.  třídy.  Obrněných  křižníků. 

Anglie             14    o  385.500  tun.  1  o    30.000  tun. 

Francie              9     o  218.500  tun.  —  o            —  tun. 

Rusko               7     o  162.000  tun.  4  o  130.000  tun. 

Něnaecko           6     o  250.000  tun.(?)  4  o     75.000  tun.(?) 

Rakousko           2     o     40.600  tun.  —  o            —  tun. 

Itálie                 3     o     67.900  tun.  —  o            —  tun. 

Spoj.  Státy       5     o  152  600  tun.  —  o           —  tun. 

Japonsko           4     o  152.800  tun.  3  o     84.000  tun. 

Číslice  této  statistiky  ukazují,  že  Anlie,  Rusko  a  Spoj.  Státy  při- 
pravují se  na  moři  horečně  a  nápadno  jest,  že  právě  tyto  státy  při- 
cházejí nejčastěji  s  návrhy   na  odzbrojení   neb  omezení   moci  námořní. 

* 

Počátkem  roku  1913  počala  vycházeti  „Militarische  Rund- 
schau", orgán  ministerstva  války,  jenž  přinášel  osobní  změny  a  nová 
nařízení  asi  o  den  dříve  než  úřední  Verordnungsblatt,  rozesílaný  pouze 
vojenským  úřadům,  a  též  obyčejné  novinářské  zprávy  nejméně  12  hodin 
z  jiných  novin  známé.  Min.  Auffenberg  ji  založil,  nyaéjáí  ministr  se 
jí  vřele  ujal,  ale  když  1.  dubnem  t.  r.  deficit  její  dosáhl  úctyhodné  výše 
230.000  K  kázal  zastaviti  tento  nezdařený  žurnalistický  pokus.  Kromě 
tohoto  finančního  nadělení  zanechává  v  ministerstvu  ještě  jinou,  málo 
příjemnou  vzpomínku  na  veliké  rozčilení,  jež  tam  způsobila,  oslavujíc 
již  pochod  rakouského  vojska  na  bojiště,  když  napětí  válečné  bylo  už 
ua  ostří  nože,  ale  aspoň  na  venek  měl  panovati  klid.  Mil.  R.  převzala 
akciová  společnost,  jež  vydává  Interessantes  Blatt.  Protože  nyní 
ubudou  asi  ti  odběratelé,  kteří  byli  morálně  nuceni  ji  předpláceti, 
nebude  asi  jejího  života  na  dlouho. 

* 

Bývalý  srbský  ministr  Vulovič  prozradil  ve  své  volební  řeči 
plány  srbské  do  budoucna.  První  starostí  prý  bude  vojensky 
využitkovati  nově  nabyté  území,  doplniti  výzbroj  a  rozmnožiti  síť  že- 
lezničních drah,  na  něž  nedávno  vypůjčeno  v  Paříži  800  millionů  franků. 
„Dáli  nám  Rakousko  pět  roků  pokoj,  pak  promluvíme  jinak  s  moc- 
nářstvím, neboť  do  té  doby  bude  i  Rusko  hotovo."  Rusko  touží  nejen 
po  rozšíření  svého  území  —  ještě!  —  ale  hlavně  se  mu  jedná  o  ne- 
zamrzající  přístavy,  jimiž  by  mělo  přístup  k  moři  atlantickému,  středo- 
zemnímu a  tichému.  Jako  prostředky  k  dosažení  toho  cíle  mají  sloužiti: 
zvýšení  mírového  stavu  o  půl  millionů  mužů,  rozmnožení  armádních 
sborů  o  434>  zvýšení  počtu  děl,  technické  zlepšení  všeho  druhu,  sesí- 
lení  pevností  na  hranicích  jihozápadních  a  konečně  stavba  drah  krytá 
2^4  nailliardovou  půjčkou. 


jRočník  XXXI.  Číslo  5. 


HLÍDKA. 

Bratři  Lilečtí  čili  Habrouanští. 

K  dějinám  sektářství  na  Vyškovská.  BOHUMÍE  Bunža. 

Vyškovsko  ve  století  XVI.  a  XVII.  skýtá  nejpestřejší  obraz  ná- 
boženských sekt.  Kdybychom  zhotovili  mapu  Vyškovská  té  doby,  na 
níž  by  barvami  byla  označena  různá  vyznání,  vznikla  by  pravá  mosaika 
-všech  odstínů  barev,  ^j  Morava  byla  tehdy  útočištěm  všech  novotářů 
náboženských  nejen  českých,  ale  i  německých.  Vice  než  o  Cechách 
platí  o  Moravě  slova  Bohuslava  z  Lobkovic :  Všichni  bludové  do  země 
této  se  stekli  jako  do  louže.  Shrblé  baby  a  pošetilí  starci  na  pivě  nebo 
víně  sedíce,  tajemství  sv.  Trojice  prokletými  otázkami  zpytují.^)  Byla 
to  století  jakéhos  náboženského  šílení,  které  doneslo  zrůdné  ovoce 
utkvělých  představ  věro  a  mravoučných,  které  měly,  dle  domnění 
novotářů,  napraviti  zkažený  svět  a  zatím  zvrhly  se  často  v  pravé 
orgie  nemravnosti,  kde  hřích  přestal  býti  hříchem,  podryty  nejzáklad- 
nější principy  společenské  mravnosti  (Adamité).  Vystoupení  Husovo  za- 
sadilo těžkou  ránu  autoritě  církevní,  přivodilo  rozvrat  náboženský, 
který  pak  dokonali  reformátoři  němečtí  s  Lutherem  v  čele.  —  Hus  a 
po  něm  ostatní  přijali  zásada,  že  jediným  pramenem  víry  jest  písmo  sv., 
H  učitelem  víry  i  knězem  každý  „osvícený"  Duchem  sv.  Hus  sice  ještě 
hájil  kněžství,  ale  už  jeho   nástupci  prohlásili   vlivem   učení  waldského, 


')  V  samém  Slavkově  vypočítává  Středovský  13  (I)  sekt :  luterány,  kalviny,  soho- 
táre,  pikarty,  plačtivé,  bratry,  Husity,  židy,  Korneliany,  novokřtěnce,  Z-wingliany, 
Adamity,  Ariany. 

2)  Dle    Winira  :  Život  církevní. 

Hlídka.  2  4 


334  Bohumír  Buxža: 


že  ke  kněžství  neopravňuje  ani  svěcení  ani  misse,  nýbrž  vniterní  hodnota, 
mravní  bezúhonnost.  Každý  jest  oprávněným  učitelem  víry,  kdo  vede 
život  mravný  a  „osvícen"  jest  k  porozumění  písma  sv.  Poněvadž  tuto 
čistě  vnitřní  kompetenci  bylo  daleko  snáze  si  přivlastniti  než  ji  popříti, 
otevřena  tím  dokořán  brána  náboženskému  novotářství.  Náboženských 
reforem  chápají  se  lidé  prostí,  neučení,  a  to  tak  intensivně,  že  živel 
kněžský,  zajisté  nejpovolanější,  jest  úplně  zatlačen  do  pozadí,  zvláště 
ve  hnutí  českém.  Zde  bylo  přesvědčení,  že  „Bůh  lidi  jazyka  slovan- 
ského, Cechy  a  Moravce,  nad  jiné  národy  známostí  písem  sv.  obdaroval."  ^) 
Toto  přesvědčení  zplodilo  množství  sekt,  které  nesly  povahu  svých 
původců,  neústupnost,  výlučnost,  úzký  obzor  náboženského  porozumění, 
neznalost  dějinného  života  křesťanství.  Principy  protichůdné  hájeny 
s  fanatickou  horlivostí,  jako  jedině  „pravé  .h  křesťanské",  protivníci 
nemilosrdně  odsuzováni  a  prohlašováni  za  antikristy  slovem  živým 
i  tiskem.  Ba  i  v  téže  sektě  povstávali  náboženští  „múdráci  a  vrtláci", 
kteří  na  základě  svobody  bádání  Písma  učili  věcem  zcela  protichůdným, 
takže  Jednota  českých  bratří  usilovně  varovala  od  přijímání  učených 
do  lůna  svého  ještě  za  Řehoře.  Různost  náboženského  nazírání  mělo 
v  zapěti  nenávistné  osočování  a  škorpení.  Katolíkům  spíláno  „pape- 
ženců,  modlářů",  táborským  vyčítá  Chelčický,  že  jsou  „muži  krvaví, 
pilní  v  zabíjení,  žižkují",  Habrovanští  Bratřím,  že  „hlúpě  a  po  selsku 
věří"  a  ti  zase  jim  opláceli:  „že  Písmo  cizoložně  falšují"  atd.  2)  Toto 
vzájemné  „požírání  se"  jen  podporovalo  žalostný  rozklad  v  národě 
českém,  takže  v  mnohém  městě  bylo  více  sekt  než  kostelův  a  opráv- 
něno bylo  přísloví  té  doby:  Kolik  mlynářů  tolik  měr,  koHk  farářů 
tolik  věr.  —  Kdo  měl  zastaviti  tento  smutný  rozvrat,  kdo  se  měl  vy- 
znati v  tomto  náboženském  labyrintu,  kdo  uspořádati  tento  chaos? 
Byla  to  anarchie,  náboženská  revoluce,  která  v  luně  svém  nesla  revo- 
luci politickou.  Tragika  příští  katastrofy  jeví  se  jasnými  obrysy ;  splnila 
se  prorocká  slova  Petra  z  Rožmberka : »)  „Jsme  všichni  Cechové,  jsme 


*)  Ep.  Jakuba  lékaře  (Winter). 

*)  Jakým  tonem  psány  byly  současné  spisy  polemické,  o  tom  výmluvné  dává 
svědectví  knížka  pana  Vojtěcha  z  Pernštýna,  který  útočí  na  Bratry  :  všecky  plundrujete,  na 
věčné  zatracení  odsuzujete  lichevníkům,  chudých  lidí  dráčům,  kuběny  chovajícím  nic  neříkáte, 
.  . .  žádný  muž  nebo  žena  umříti  nemůže,  aby  něco  ke  zboru  poručiti  nemusil.  O  čistotě 
svobodného  kněžstva  bratrského  prý  svědčí  »děti,  které  co  prasata  kvičí «.  Psal-li  tak 
člea  mocného,  novotám  nakloněného  roda  moravského,  jak  vypadaly  spisy  ostatní?  Bratři 
v  »Osvědčení«  1558  v  Prostějově  proti  Pernštýnovi  vydaném  nazývají  tuto  kniha  sslinjr 
rouhání  šenkující  knížka* ,   ale  příliš  jemně  neodpovídají  též. 

8)  Skála  P. 


Bratři  Lilečtí  éili  Habrovanští.  336 

■ 
krev  jedni  druhých,  jednoho  Pána  Boha,   jednoho  krále,    jedno  právo 
české  máme,  trpme  raději  Čechové  sebe,  než  cizí  daleké  národy,  kteří 
by  nás  i  ven  ze  země  vyhnati  usilovali". 

Dle  Wolného  i)  jeví  se  asi  tento  obraz  poměrů  náboženských 
XVI.  a  XVIL  stol.  na  Vyškovsku :  Vyškov  vlivem  biskupův  olo- 
muckých  zůstává  katolickým,  ač  r.  1470  upálen  zde  Jakub  Cholava 
(Chulava)  pro  bludařství.  Toufaři  vyškovští  se  asi  nevyhnuli  styku 
s  novokřtěnci  slavkovskými,  výbornými  mistry  keramiky,  a  proto  biskup 
Stanislav  Pavlovský  je  r.  1580  napomíná,  aby  nekatolíků  v  městě  ne- 
trpěli. Za  věrnost  udíleli  biskupové  svému  městu  hojné  výsady  a  svo- 
body. Dědice  neodolaly  záplavě  protestantismu.  Katolická  fara  zahy- 
nula r.  1590  a  objevuje  se  až  r.  1609.  Za  trest,  že  Dědičtí  podporovali 
stavy  protestantské,  musili  pykati.  Uloženo  jim  8  dní  roboty,  2  groše, 
3  slepice,  30  vajec  na  lán.  Jílychtářovská  fara  též  mizí  r.  1580. 
Až  r.  1634  známo  první  ustanovení  faráře  katolického.  Drnovského 
kostela  zmocnili  se  v  XVI.  stol.  podobojí.  Ješkovice  jsou  úplně  ne- 
katolické, Boček  dokonce  tvrdí,  že  byla  tam  nekatolická  tiskárna,  ale 
neprávem.  Zanikla  fara  v  Komořanech,  2elči,  Krásensku,  kde 
r.  1580  zabit  katolický  kněz  a  náboženský  život  úplné  ovládá  nekatolík 
Lukavský.  Silně  ohroženy  propagandou  podobojích  a  bratrskou,  později 
luterskou,  byly  Orlovice,  Svábenice,  Hostie e,  Mor.  Prusy, 
Topolany,  Pozořice,  z  nichž  některé  (i  Bohdalice)  zanikají  jako 
farnosti  katolické,  ale  jen  na  krátkou  doba.  V  Nov.  Rousinově 
odpadl  far.  David  r.  1567,  začež  ho  dal  biskup  Prusinovský  uvězniti 
ve  Vyškově.  Zde  dokonce  jakýsi  soukeník  r.  1570  kázal  v  kostele, 
proto  dostává  se  důtky  zástavnímu  pánu  rousinovskému,  Březnickému 
z  Náchoda,  od  biskupa  olomuckého.  2j  Dokonce  v  zapadlých  Pařezo- 
ví cích,  v  lůně  arcibiskupských  lesův  u 'Rychtářova,  šířil  r.  1606 
protestanství  jakýsi  pastor  Daniel.  Zvláštní  sektu  tvořili  konečně  oby- 
vatelé Lulce,  Habrovan  a  Nemojan,  založenou  Janem  Dubčan- 
ským  ze  Zdenína  na  Habrovanech,  známou  pode  jménem  bratři  Habro- 
vanští nebo  Lilečtí. 

Jedeme-li  vlakem  z  Přerova  do  Brna,  jest  první  stanicí  za  Vyškovem 
Lulč.  Vesnici  s  950  obyvately  vévodí  kostel  svatého  Martina  na  návrší, 
které  slulo  v  dějinách  sekty  „mons  liliorum".  Za  tímto  návrším  jest 
ves  Nemojany  (asi  500  ob.),  přifařená    d©  Lulce,    a    poněkud  dále    od 


')  RirchlichCjTopographie. 
'■')  Kopiář  kroměřížský  8.  63. 

24* 


336  Bohumír  Bunža : 

dráhy  ves  Habrovany  (asi  980  ob.),  přifařená  do  Vážan  (královopolských). 
To  je  dějiště  zápasu  náboženského,  který  chceme  vylíčiti.  Dle  Brandla^) 
koupil  r.  1476  ves  Luleč  s  dvěma  dvory,  7  lány,  podacím  fary  a  kaple, 
a  ves  Nemojany  Václav  z  Ludanic ;  pozdějším  držitelem  Lulce  a  Nemojan 
byl  Jindřich  z  Lichtenburka, -)  který  r.  1523  zboží  to  prodal  Janu 
staršímu  Plzákovi  ze  Zdenína  na  Habrovanech,  který  na  statek  habro- 
vanský  od  manželky  své  Salomeny  ze  Lhoty  na  spolek  přijat  byl.  Od 
té  doby  zůstal  statek  Luleéský  s  Nemojany  přivtěien  k  Habrovanům, 
sídle  Jana  Dubčanského  ^)  ze  Zdenína.  Sekta  jím  založená  nazývá  se 
odtud  Habrovanští  nebo  Lilečti,  poněvadž  měli  svou  tiskárnu  v  Lulči. 
Původně  rod  pánů  ze  Zdenína  pocházel  z  Cech. 

Jan  Dubčanskýj    soudíc    dle   častých    sporů    s  katolickými  vrch- 
nostmi, katolíkem  nebyl  ani    před  založením    své    sekty.    Nejspíše   byl 
asi  vyznání  bratrského  nebo  novokřtěnců.  Dá  se  tak  aspoň  souditi  dle 
jeho  spisů,  ve  který-ch  vykládá  své  názory  o  náboženském  vývoji  u  ná-  j 
rodu  českého.  Pozdější  prudké  jeho    spory    s   Jednotou    mínění    tomu 
nejsou  na  odpor.    Dříve    nežli    s  Jednotou    měl  spory    se  svými  faráři  j 
Janem    a    Bartošem,    kteří    oba    pravděpodobně    byli    nekatolíci.    Spor 
8  Bartošem,  farářem  Vážanským,  měl  krvavý  konec.  Dubčanský  dal  ho 
mučiti  na  skřipci,  aby  z  něho  vynutil  přiznání,  že  navedl  jakéhos  Matěje 
Habrovce,  aby  Dubčanského  zastřelil.  Bartcš  své  přiznání  odvolal,  ale  ' 
znovu  mučen,  opětně  doznal,  že  o  život  Dubčanského  ukládal.  Biskup 
olomucký,  Stanislav  Pavlovský,  pohnal  za  to  Habrovanského  pána  k  zod-  i 
povědnosti  do  Olomouce,  ale  faráře  Bartoše  od  smrti  nezachránil.    Byl 
upálen  u  šibenice  olomucké.    Zda  vinen  byl  či  ne,   těžko  rozhodnouti,  \ 
ale  Dubčansk}"*^  od  té  doby  považován  byl  za  krutého  nepřítele  kněžstva. 
Již  r.   1520  přistoupil    k  založení    vlastní    sekty    a    prováděl    dílo    své  i 
s  obdivuhodnou  energií.  Zjednával  si  spisy  náboženských  novotářů,  na- 
vazoval s  nimi  osobní  styky,  získával  vlivné  členy  šlechty,  súčastňoval 
se  schůzek,    na  které  vážil    cestu    ať    do  Prahy   nebo    Hoštěhradie    na 
Znojemsku,  nebo    do  Rouštky    na  Letovsku,    do  Prostějova,    Ml.  Bole- 
slavi,   do   Kyjova.    Volal    na    Habrovany    pomocníky,    zvláště    Matěje 
poustevníka,  psal  a  vydával  knihy,    kde  hájil    svoji    nauku.    Jest   pří- 


')  čas.  Matice  Moravské  r.   1882. 

*)  Manželka  Václava  z  Ludanic  byla  Johanka  z  Lichtenburka. 

^)  Jméno  »Dub6anský«  má  rod  od  vesnice  Dubčan  u  Olomouce,  které  koupil  i 
kolem  r.  1482  Jan  Plzák  ze  Zdetína  od  Martina  z  Choltic,  ale  již  r.  1490  je  prodal  l| 
Mark  varto  vi  ze  Z  vole  (  Wolný,  V). 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  837 

značno  pro  energii  tohoto  muže,  že  první  český  tisk  na  Moravě  jest 
právě  kniha  jeho.  Jsou  to  r.  1527  v  Prostějove  vytisknutí  Listové 
Jana  Dubčanského  nebo  Habrovanského  bratřím  Boleslavským 
poslaní  i  také  jejich  odpovědi  zase  psané,  tuto  spolu  jsou  vytištěni 
k  žádosti  urozeným  Pánům  Janovi  z  Lipého  a  na  Krumlově,  nejvyššímu 
maršálku  království  českého,  panu  Dobešovi  z  Boskovic  a  na  Rosicích, 
panu  Krištofovi  z  Boskovic  a  na  Třebové,  v  Prostějově  1527.  Pan  ze 
Zdenína  a  na  Habrovanech :  8  listů  lit.  Laus  Deo.  ^)  Už  těmito  „Listy" 
octl  se  Dubčanský  v  prudké  polemice  s  Bratry.  Poněvadž  tito  ovládali 
tiskárnu  prostějovskou,  přikročil  neúnavný  Dubčanský  k  založení 
tiskárny  vlastní  v  Lulči  „in  monte  liliorum",  ba  získal  pro  svůj  podnik 
výborného  tiskaře  prostějovského  Kašpara  Neděle,  typografický^m  jménem 
Aorgus  nebo  Aory  zvaného,  který  na  tiscích  lulečských  se  zve  Kašpar 
Prostějovský.  Ten  přesídlil  i  se  svými  přístroji  tiskařskými  na  horu 
iulečskou,  takže  až  do  r.  1543  není  žádný  tisk  prostějovský  znám. 

'  (P.  d.) 

')  Sturm,  Krátké  ozvání. 


338  Jan  Texoba: 


Účast  kardinála  Dietrichšteina  za  boje  mezí  arci- 
knížetem niat\jášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Texoea.  (Č.  d.) 

Posel  Matyášův,  který  nesl  s  sebou  také  smlouvu  vídeňskou,  byl 
však  2.  března  v  Řezně  zastaven.  Císařští  radové  zhrozili  se  neočeká- 
vaného nálezu,  kterým  byl  kompromitován  také  zástupce  císařův  na 
sněmu  řezenském  arcikníže  Ferdinand.  Ustrašen  a  zaražen  nad  zrádným 
jednáním  Matyášov^^ni  Ferdinand,  jenž  upřímně  a  věrně  sloužil  císaři, 
hned  3.  března  se  omlouval;  rovněž  i  matka  jeho  Maria  12.  března 
vymlouvala  císaři  své  syny.  Hned  také  ospravedlňoval  se  arcikníže 
Albert,  a  později  Maximilian.  V  této  snaze,  aby  se  arciknížata  přidala 
na  stranu  Matyášovu,  nezdařilo  se  mu  a  zase  zdála  se  posice  císařova 
upevněnější. 

Při  všem  tomto  jednání  neostýchal  se  arcikníže  Matyáš  vůči 
císaři  trvati  na  své  posavadní  neupřímnosti  a  licoměrnosti.  Dne  5.  března 
psal  mu  odpověď  na  přísné  psaní  císařovo  z  23.  února,  v  níž  svaloval 
příčinu  projevené  zaujatosti  císařovy  na  některé  nepokojné  služebníky 
císařovy  a  osvědčoval  se  býti  věrným  bratrem  jemu,  jenž  ve  všem 
hledal  jen  jeho  zvelebení  a  prospěch  království  a  domu  rakouského. 
Z  druhých  listů  zasílaných  císařem  stavům  a  radám  arciknížecím,  které 
otevřel,  ještě  více  poznal,  jak  nevinně  je  vzat  v  podezření  a  jak  ve 
zlé  se  vykládají  jeho  věrné  služby  ;  proto  listy  tyto  zadržel.  Ve  svém 
bratrském  smýšlení  chce  vytrvati  a  rád  se  dostaví  na  sjezd  arciknížat 
a  kurfiřtů,  doufaje,  že  bratr  jeho  nepropůjčí  sluchu  takovým  služeb- 
níkům, kteří  je  chtějí  od  sebe  odtrhnouti.  Stěžuje  si  však,  že  1500 
jezdců  císařových  zajelo  do  země,  a  že  to  způsobí  u  stavů  novou  neznáz.^) 

Jak  málo  shodovalo  se  toto  oddané  ujišťování  věrnosti  se  sku- 
tečností 1  Naopak  Matyáš  bezohledně  postupoval  všude  proti  císařovi. 
Eíšské  stavy  nabádal,  aby  odřekli  císaři  všelikou  pomoc,  v  Rakousích 
zmocnil  se  skutečně  vlády,  Uhry  stály  jemu  po  boku,  Moravu  odlu- 
zoval  císaři. 

Morava  na  pohled  ovládána  byla  císařem:  Ladislav  Berka  byl 
místodržícím  úřadu  hejtmanského  a  nejvyšší  úřady  zemské  byly  většinou 


')   Hurter,  1.  c.  V.   190  sqq.   Gindely,   1.  c.  I.   189. 


l;čast  kard.  Dietrichštejn&  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášeoi  a  Rudolfem  II.  r.   1608.       339 

T  rukou  katolíkův.  Ale  tu  menšina  panovala  nad  většinou:  rozhodná 
převaha  byla  na  straně,  která  na  svůj  štít  proti  císaři  vyzvedla  arci- 
knížete Matyáše  pod  záminkou  zachování  míru  s  Uhry  a  Turky.  Byla  to 
strana  Karla  ze  2erotína,  jenž  byl  v  důvěrných  stycích  s  hlavními  stranníky 
Matyášovými  s  Illyésházym,  Starhenbergem,  Tschernemblem,  a  jenž  měl 
také  podíl  na  přípravách  ke  konfoederaci  prešpurské.  Snahou  2erotí- 
novou  bylo  tu  zabezpečiti  mír  a  dojíti  svobody  náboženské,  a  proto  byl 
veškerou  svou  energií  proti  císařovi,  jehož  pokládal  za  největšího  od- 
půrce těchto  snah,  ale  ani  jemu  nebyly  tehdy  ještě  známy  daleko- 
sáhlejší záměry  Matyášovy.  Ani  arciknížeti  zprvu  nedůvěřoval  a  sám 
maje  o  moci  císařově  a  o  prostředcích,  kterých  použije,  veliké  mínění 
obával  se,  že  všecky  jejich  plány  sosnované  se  ztroskotají.  Uherští 
stavové  z  počátku  na  Žerotina  mnoho  se  neskládali ;  teprve  16.  února 
dostal  od  nich  úřední  vědomost  o  konfoederaci.  Morava  totiž  byla  na 
zatím  odsunuta ;  napřed  měla  b^^ti  konfoederace  schválena  v  zemích  pod 
vládou  Matyášovou,  v  Dolních  a  Horních  Rakousích,  a  pak  teprve  měla 
přijíti  na  řadu  Morava.  O  událostech  v  Rakousích  byl  Žerotín  zpra- 
vován důvěrným  svým  přítelem  Jiřím  Hodickým  z  Hodic,  jenž  již 
tehdy  dlel  u  dvora  Matyášova  jako  jeden  z  budoucích  vůdců  jeho 
vojska;  a  když  byl  nabyl  lepších  vědomostí  o  průběhu  odbijného  hnutí, 
rozhodl  33  sám  určitě  a  ostatní  k  témuž  měl ;  když  ho  docházely  zprávy 
o  rozpacích  v  Rakousích,  pobízel  k  dalšímu  postupu :  už  není  času 
k  návratu,  je  třeba  zachovávati  a  obhajovati  mír,  nemají-li  býti  všichni 
zhubeni;  hrozeb  malomocných  aby  se  nebáli.  Sám  byl  odhodlán  spo- 
jiti se  s  nimi.  ^) 

Xa  první  neděli  postní  (24.  úaora)  konati  se  měl  v  Brně  sjezd 
stavů,  na  němž  by  se  jednalo  o  nařízení  defense  zemské,  jak  otázka 
ta  byla  na  sjezde  svatotříkrálském  tam  odložena ;  potom  měl  býti 
konán  soud  zemsk}*.  U  valném  počtu  sjížděli  se  páni.  Dne  25.  února 
v  noci  dojel  také  Karel  z  Liechtenštejna,  jehož  úkolem  bylo  započíti  ne- 
pokrytou propagandu  pro  arciknížete  Matyše.  K  arciknížeti  odebral  se 
vzdav  se  úřadu  nejvyššího  hofmistra  u  dvora  císařského,  a  u  Matyáše 
naskytla  se  mu  příležitost  ukojiti  svůj  hněv  a  mstu  nad  císařem,  uspo- 
kojiti svou  nezkrocenou  ctižádost  a  pýchu  a  dojíti  nové  skvělé  kariéry. 
Nedbaje  nemilosti  a  velikého  podezření  císařova  osud  svůj  bud)ucí 
spojil  8  osudem  Matyášovým;  stal  se  jemu  předním  z  tajných  rad,  ba 
co  Khlesl    ustoupil   zdánlivě    v  ústraní,    ředitelem    Matyášovy  politiky, 


»)  Archiv  česky  XXVII.  340,  343,  344. 


340  Jan  TENORAr 


jemu  posloužil  výbornými  informacemi  i  z  bohatých  svých  důchodů/ 
hotovými  penězi.  Sám  Liechtenštejn  navrhl  asi  arciknížeti,  že  mu  k  po- 
slušnosti přivede  Moravu ;  aspoň  Matyáš,  jakmile  dostal  přísné  ono  psaní 
císařovo  z  23.  února,  vybídnul  Liechtenštejaa,  aby  na  svém  úmyslu 
se  vší  pilností  trval.  A  Liechtenštejn  činil  tak  ;  v  Brně  hned  26.  února- 
byli  u  něho  někteří  šlechtici  na  hostině,  a  tu  začal  mluviti  o  záleži- 
tostech uherských  a  rakouských,  a  přede  všemi  i  před  služebníky 
otevřeně  řekl,  že  císař  jest  již  starý  pán,  a  že  by  měl  vládu  někoraa 
jinému  poručiti  a  jíti  na  odpočinek.  Od  té  doby  každé  chvíle  scházeli  se 
u  něho  páni,  a  snadno  pochopiti,  co  mezi  sebou  domlouvali.^)  Nemlu- 
vilo se  v  důvěrné  společnosti  již  o  stvrzení  míru  císařem,  nýbrž  o  změně 
vlády,  o  nahrazení  Rudolfa  Matyášem.  Co  na  veřejnost  se  dávalo  o  za- 
chování pokoje,  o  zachránění  zemí  císařovi,  bylo  pro  nezasvěcené  a 
bylo  vypočteno  na  klam  a  mam. 

Na  Moravě  bylo  brzo  pozorovati  jitření  a  vření.  Byly  konány  na 
rozličných  místech  schůzky  a  ozývaly  se  všelijaké  řeči,  ano  bez  obalu 
obecně  se  mluvilo,  vpadne-li  arcikníže  Matyáš  nebo  Uhři  do  země,  že 
Moravu  nejen  snadno  poplení,  nýbrž  i  na  svou  stranu  mohou  přivésti. 
Nenadálého  nepřátelského  vpádu  Matyášova  do  země  obával  se  Berka 
již  počátkem  března  a  honem  psal  císaři  o  rozkaz,  co  by  měl  v  pří- 
padě tom  činiti  a  jak  se  obraňovati,  ale  sám  neradil  k  tomu,  aby  byla 
svolána  zemská  hotovost.  Projevoval  však  mínění,  aby  hranice  zemské 
proti  Uhrám  a  Rakousům  dobře  byly  obsazeny  a  aby  byla  zajištěna 
města  moravská.  Ale  na  Moravě  nebylo  vojska  císařského  kromě  pluku 
Peczova,  který  byl  ubytován  v  Novém  Jičíně  a  Kyjově.  ^) 

U  dvora  císařského  nebyli  beze  zpráv  o  Moravě,  a  to,  co  bylo 
zvěstováno,  naplňovalo  obavou  a  starostmi.  Proto  byl  z  Prahy  poslán 
na  Moravu  kardinál  Dietrichštejn,  aby  napravil  odcizování  se  myslí 
císařovi,  s)  Odejel  1.  března  večer  a  spěchal  do  Brna.  Odjezd  jeho  byl 
sprovázeu  pověstmi,  že  mu  dáno  na  cestu  mnoho  peněz,  a  že  se  zase 
odtud  vrátí  do  Prahy  a  potom  že  bude  poslán  do  Říma  a  do  Spaněl.  *) 

Ale  kardinál  nemohl  na  Moravě  nic  napraviti ;  sotva  dojel,  již 
zase  byl  volán  nazpět  do  Prahy.    Dne  2.  března  psal  císař    pro    něho, 


')  Briefe  u.  Acten  VI.  80,  100,  182;  Hammer-Purgstall,  1.  c.  II.  58;  Notizen- 
Blatt,   1872,  č.  4.  str.  28  list  Berkův  k  císaři  z  5.   března. 

2)  Notizen-Blatt,  1.  c. ;  CČM,   1906  str.  427;  Čas.  Mor.  Musea  zeni.  1913  str.  265, 

')  Vatik.  arch.  Borgh.  II.  149,  fol.  162:  per  riparar  a  raolte  prattiche,  che  si 
facevano  in  quella  provincia  da  gli  Ungari  et  Austriaci. 

*)  Monum.  Hung.  hist.  III.  257,  259. 


účast  kard.  Dietrichitejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.  r.   160S.      341 

Že  se  přihodily  věci.  ve  kterých  zvláště  ho  potřebuje,  aby  tedy,  jakmile 
vyřídí,  co  mu  bylo  od  císaře  poručeno,  bezodkladně  se  vrátil  a  nedal 
se  ničím  zdržeti.  Kardinál  odejel  hned  4.   března    z  Brna  do  Prahv.  ^) 

Příčinou,  proč  císař  kardinála  zase  volal  zpátky,  byly  zajisté 
zprávy  z  Rakous,  které  naznačovaly  tam  konec  panství  císařova.  Tam 
byla  konfoederace  přijata  a  Matyáš  jal  se  zbrojiti.  Zpráva  o  tom  došla 
teprve  ted  do  Prahy  a  všem  bylo  patrno,  že  události  v  Rakousích 
budou  vrhati  stín  také  na  Moravu.  Rovněž  bylo  již  asi  oznámeno,  že 
Kblesl  vypravuje  se  na  cestu  do  Prahy.  Kardinál  byl  tedy  volán,  aby 
určoval  další  běh  věcí,  aby  zasáhl  zase  do  všeho  jednání  u  dvora  císařova 
jako  předseda  tajné  rady.  V  ní  za  něho  bylo  již  viděti  činnost  jeho ; 
dosavadní  liknavost  a  pomalost  přestala  a  bez  odpočinku  a  oddechu 
ráno  i  odpoledne  se  pracovalo,  tak  že  již  bylo  expedováno  veliké 
množství  listin  a  memoriálů  nahromaděných  od  dávného  času.  Všecko 
poháněl  a  urychloval  horlivě  a  upřímně,  jako  žádný  druhý.  Když  byl 
odejel  ode  dvora,  ostatní  tajní  radové  zase  dělali,  jak  již  byli  uvykli ; 
málo  se  scházeli  a  liknavě  věci  vyřizovali.  Návratem  kardinálovým 
zavládla  u  nich  opět  trochu  větší  horlivost.  -) 

Ale  všechny  schůze  a  porady  nepřinášely  užitku.  Císař  nevěděl, 
co  počíti;  jako  vždycky  uhýbal  každému  rozhodnutí,  tak  teď  ještě  více. 
Nescházelo  návrhů  příkrých  a  násilných  a  zase  bylo  usilováno  o  po- 
kojný smír.  Z  oněch  jest  pověstný  návrh  Hannewaldtův  z  1.  března: 
kromě  toho  aby  císař  poklady  své  štědře  otevřel,  aby  přízeň  Cechů 
si  udržel  a  ku  pomoci  přiměl  kurfiřty  falckého,  saského,  braniborského 
pro  léna,  která  měli  od  koruny  České,  aby  na  svou  stranu  přivedl 
měšťany  a  radu  ve  Vídni  a  přičinil  se  o  příznivé  usnesení  říšského 
sněmu,  navrhoval  také,  aby  prohlásil  pány  v  Rakousích  a  na  Moravě, 
kteří  schvalovali  konfoederaci  uherskou,  za  věrolomné,  poddané  jejich 
aby  vyvázal  z  poddanství  a  z  povinnosti  k  nim  a  přijal  je  za  své  ne- 
prostřední  svobodné  poddané.  °')  Proti  násilným  jak  zavržitelným  tak 
neproveditelným  návrhům  stála  druhá  strana  vedená  nunciem  a  španěl- 
ským vyslancem,  kteří  chtěli  všechnu  rozepři  mezi  císařem  a  arci- 
knížetem předložiti  papeži  a  králi  španělskému  ke  klidnému,  pokojnému 
urovnání.    Obávali    se,    že    boj   a   válka   byly    by    na  škodu  jak  domu 


')  Mikulovský  archiv  rodianý,   fasc.  342.   originál.  —  Xotizen-Blatt,    1872.    C.  4, 
strana  28. 

2)  Vatikánsky  archiv,  Borghese  II.   149,   fol.   162,  176.- 
s)   Monum.  Hung    hist.  III.  258. 


342  Jan  Tenoka: 

rakouského  tak  i  náboženství  správně  posuzujíce  nemohoucnost  jak 
císařovu  tak  Matyášovu.  Domnívali  se,  že  by  smír  nastal,  kdyby  císař 
zabezpečil  arciknížeti  Matyášovi  následnictví.  Nuncius  nepochyboval, 
že  by  Matyáš  rád  ke  smíru  přistoupil  —  než  v  tom,  jakkoli  byl 
bystrým  pozorovatelem,  klamal  se  úplně.  ^) 

Prese  všechnu  nerozhodnost  byli  si  u  dvora  císařského  vědomi 
vážnosti  situace  i  jejího  dosahu.  Bylo  také  již  nemožno  nechati  se  klamati 
poddanými  slovy,  kde  nepřátelské  skutky  Matyášovy  příliš  jasně  mluvily. 
Dne  5.  března  byl  vypraven  císařem  hrabě  Vilém  z  Fiirstenberka  ke 
kuríiřtům  saskému  a  braniborskému  ;  měl  podle  své  instrukce  kurfiřtům 
přednésti,  že  sice  ze  začátku  dělalo  se,  jakoby  běželo  jenom  o  mír, 
a  že  se  to  snad  posud  chce  jim  namluviti,  ale  že  jeví  se  to  býti  jen 
zábarkou,  a  že  se  chopili  zbraně  proti  císaři  samému,  aby  napadli  jeho 
vládu.  2)  Listy  arciknížete  Matyáše  v  Ilezně  zachycené  jasně  osvětlily 
záměry  arciknížete  a  císaře  naplnily  hněvem  a  nov^hii  podezříváním. 
Útěchou  bylo  ještě  císaři  ujišťování  nejvyšších  zemských  úředníků 
Českých  projevené  jménem  veškeré  z^mě,  že  až  do  těch  hrdel  a  statků 
věrnost  mu  zachovají.  Nadějí  pak  jeho  bylo,  že  český  sněm  na  10.  březen 
svolávaný  osvědčí  se  za  takové  tísně  císařovy  ve  všem  povolný.  Tajní 
radové  chtěli,  aby  císař  osobně  sněm  zahájil  a  stavy  o  pomoc  požádal.  3) 

Ze  všeho  toho  bylo  třeba,  a  že  odboj  proti  bezmocnému  císaři 
tak  vzplanul,  obecně  a  právem  přičítalo  se  důvěrníku  arciknížete  Matyáše 
biskupu  Khleslovi,  třebas  od  zákazu  císařova  koncem  r.  1606  daného 
neúčastnil  se  tak  veřejně  v  radě  Matyášově.  Přesvědčeni  o  tom  byli 
říšští  radové,  z  nichž  HegemiiUer  výslovně  označil  Khlesla  a  Cavrianiho 
za  původce,  přesvědčení  to  měl  bavorsk}'  dvůr,  kde  dobře  Khlesla 
znali,*)  i  císař.  Proto  císař  jak  již  dotčeno,  předvolával  sobě  na  první 
zvěsti  o  konfoederaci  prešpurské  s  druhými  rádci  Matyášovými  také 
Khlesla,  aby  dal  jim  pocítiti  svou  nemilost  a  hněv,  což  jim,  když  se 
nedostavilli,    projevil    potom    23.    února   přísným  psaním.  Khlesl  tehdy 


«)  Vatik.  archiv,  Borghese  11.   149,  fol.   162,   176. 

3)  Briefe  und  Acten,  VI,  239. 

»}  Hurter,  1.  c.  V.   163;  Vatikáoský    archiv,  Borghese  II.   149,  fol.  162. 

*)  Hurter,  1.  c.  V.  221;  HammerPurgstall,  1.  c.  11.  příl.  č.  265,  str.  189.  Za- 
jímavé, jak  Karel  ze  Žerotína  počátkem  r.  1610  po  svém  způsobu  se  vyjadřuje  o  Khle- 
slovi :  »Co  se  Klezle  dotej6e,  tehdy  jest  to  vědomá  věc,  že  ten  vSeho  zlého  původ  jest; 
nebo  zřejmá  věc  jest,  jak  v  Praze  poštval  císaře  proti  králi,  a  ve  Vídni  zase  krále  proti 
císaři.*  Paměti  Hynka  ml.  Bruntálského  z  Vrbna  vydal  Dr.  V.  J.  Nováček  (Věstník 
král.  české  společnosti  nauk   1896). 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.  r.  1608.     34:3 

vymluvil  se  nemocí,  ale  potom  přece  na  podnět  Althanův  a  Attemsův  i) 
bez  dalšího  rozkazu  císařova  ^)  vypravil  se  do  Prahy ;  z  Nového  Města 
vyjel  1.  března. 

Khleslova  cesta  ke  dvoru  císařovu  byla  mistrovským  diploma- 
tickým tahem.  Překvapil  tím  dvůr,  kde  již  nebyl  očekáván.  Khlesl 
osvědčil  ani  ne  tak  odvahu,  jako  vj^počítavost ;  obávati  se  hněvu  císa- 
řova za  změněných  poměrů  již  nemusil  věda,  že  nedovolí  si  císař 
sáhnouti  na  něho,  aby  ještě  více  nepopudil  Matyáše  a  nedohnal  ho 
ke  krokům  ještě  rozhodnějším.  Za  ním  stál  arcikníže,  jehož  moc  a  spo- 
jení s  celým  světem  Khlesl  tak  vynášel  a  zveHčoval,  aby  jen  všecky 
zastrašil.  A  že  přišel,  nebylo  to  dokladem  jeho  poslušnosti  a  věrnosti, 
a  nemůže  snad  označiti  a  ukázati  cestu,  po  které  by  Matyáš  mohl  býti 
přiveden  k  obratu?  Na  pohled  jen  vydává  se  Khlesl  do  jámy  lvové, 
ale  vede  jej  tam  vědomí  převahy,  kterou  dovede  ukrotiti  všecky.  Ale 
při  tom  za  každé  vhodné  příležitosti  používaje  všech  nálad  pracuje  pro 
zájmy  arciknížete  Matyáše,  i  když  na  zdánlivý  doklad  tehdejší  ne- 
milosti  předkládá  listy  jeho.  ^;  (P.  d.) 


')  Monum.  Hung.  III.  265  o  Althanovi ;  —  o  Attemaovi  praví  sám  Khlesl  :  ich 
«ei  auf  sein  begern  herein  zogen,  er  sei  schuldig  mir  zu  helfen  [Hammer-Purg stali,  1. 
c.  II.  příl.  213,  str.  89). 

^)  Tak  zajisté  rozuměti  jest  slovům  Khleslovvm  :  das  ich  auf  den  ersten  E.  M. 
bevelich  mit  erschienen,  hat  mich  nit  mein  unterthenigiste  affection,  sondern  Gottes 
gewalt  daran  verhindtert,  sobald  mich  aber  dieselb  licentiert,  bin  ich  unerwart  E.  M. 
anderen  bevelich,  welchen  ich  nit  empfangen,  alher  khumen  {HammertPurgstall,  1.  c.  II. 
příl.  213,  str.  91).  —  Hurter,  1.   c.   V.   229  nesprávně  mluví  o  trojím  vyzvání  císařově. 

')  O  Khleslovi  v  Praze  vypravuji  za  jiného  pojetí  —  a  myslím,  že  důvodně  — 
než  jak  posud  bylo  obvyklo. 


344  A.  Vrzal: 


ndbožensko-mravní  otdzk\j  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Korolenko  sám  neměl  takové  hluboké,  teplé  a  živé  víry  náboženské, 
jež  dává  sílu  lást-e  a  smysl  pokoře,  a  proto  v  náčrtku  „Za  svatým 
obrazem"  (1887)  nedovedl  umělecky  vyobraziti  zjevy,  jichž  se  dotkl, 
a6  náladu  duše,  blízkou  křesťanské  lásce  i  pokoře,  měl.  Vlastním  však 
předmětem  jeho  náboženského  nadšení  byla  živá  osobnost  lidská, 
v  níž  žije  Bůh.  A  jménem  obrany  práv  této  lidské  osobnosti  hledal  K. 
Boha,  pravdu  a  spravedlivost.  Všude  v  uměleckých  dílech  K-  starost 
o  duši,  otázky  svědomí,  hledání  Boha,  touha  po  víře  nesou  zřejmé 
stopy  jeho  nadšení  lidskou  osobností,  bojující  za  svá  práva.  Neobyčejně 
vypukle  tento  boj  za  práva  i  důstojnost  lidské  osobnosti,  uražené  lidskou 
nespravedlivostí,  zobrazen  v  rozkošné  povídce  „Sen  Mak  arů  v"  (1885), 
jímž  spisovatel  po  návratu  z  vyhnanství  obrátil  na  sebe  pozornost. 
Velenadaný  umělec  popisuje  tu  se  srdečným  humorem  pout  polodivo- 
kého  opilce,  ubohého  Čalganského  sedláka  Makara,  jenž  žije  mezi  Jakuty 
zapomněl  i  mluviti  rusky  —  symbol  to  ruského  sedláka,  pracujícího 
do  úpadu,  žijícího  bídně  o  hladu  a  zimě  —  v  průvodě  dávno  zemře- 
lého popa  Ivana,  vedoucího  jej  na  soud  velikého  boha  Tojona.  Aspoň 
ve  sně  Makar,  ponížený,  zastrašený  v  životě,  aspoň  po  smrti  najednou 
v  sobě  poznal  lidskou  osobnost  s  jejími  právy,  hrdé  pozvedl  hlavu  a 
drze  aspoň  ve  sně  chce  užiti  práv  svých  a  jménem  jich  protestuje 
proti  nespravedlivosti,  nemilosrdně  šlapoucí  práva  lidské  osobnosti.  Týž 
hlas  procitlé  lidské  osobnosti,  bojující  za  svá  práva,  možno  nalézti 
v  zábavných  vzpourách  okouzlujícího  poutníka  obuvníka  (Za  svatým 
obrazem),  směle  obviňujícího  své  ztučnělé  zákazníky,  v  komickém 
otrhanci,  panu  Turkeviči  (Ve  špatné  společnosti)  i  ve  zmíněném 
Jaškovi,  a  zvláště  v  publicistických  kresbách,  v  nichž  zhuštěna  lidu- 
milná snaha  spisovatelova  hájiti  práva  lidské  osobnosti. 

Ale  apologie  důstojnosti,  cti  a  práv  lidské  osob- 
nosti nevyčerpává  složitých  motivův  umělecké  tvorby  K.  Jemu  je 
člověk  milý  nejen  v  boji  za  svou  důstojnost,  nýbrž  i  ve  svobodném 
sebeobětování,  v  hrdinském  činu  procitlého  svědomí,  v  sebe- 
obětavé lásce  k  jiným,  protože   není  většího  přikázání    v  zákoně,    než 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  345 

položiti  živ^ot  svůj  za  přátele  3vé.  A  tento  hrdinský  čin  procitlého  svě- 
domí, jež  na  čas  zdánlivě  zamrzlo,  nakreslil  K.  v  překrásné  povídce 
„Mráz"  (1901),  kde  vše  jest  prosyceno  poesií  svědomí,  kterou  okouzlen 
též  básník  sám.  Zde  zvláště  jasně  se  odrazil  jeho  oblíbený  způsob 
umělecký  —  oduševíiovati,  oživovati  okolní  dějstvo,  naplňovati  přírodu 
světlem  vlastních  nálad,  citův  a  myšlenek,  zahrávati  ji  teplem  lidského 
svědomí,  j.počlověčovati"  ji.  Zároveň  K.  jasně  tu  vyjadřuje  svou  po- 
chybnost o  všecko  řešící,  vše  uklidňující  a  léčivé  síle  mobutné  přírody, 
jest-li  příroda  někdy  scbopna,  by  sáhla  na  lidskou  pravdu  a  svědomí 
a  zamrazila  je.  V  takovýcb  okamžicích  konfliktu  ideálu  a  skutečnosti, 
požadavků  mravní  pravdy  a  projevů  života  přírody  samé  je  těžko 
spisovateli  milovati  skutečnost  a  přírodu,  otupují-li  svědomí  člověka. 
A  právě  v  tom  cítiti  šlechetný  idealismus  K..  jenž  výše  staví  člověka, 
v  jehož  duši  žije  Bůh,  svědomí  a  pravda.  Člověka,  který  jest  mu  mi- 
lejší, než  rozkošná  příroda  Ukrajiny,  šplouchající  řeky  a  šumící  vrcholky 
lesů,  tundry  sibiřské  a  hvězdnaté  noci  ukrajinských  stepí.  Více  než 
k  úchvatným  obrazům  přírody  srdce  jeho  bylo  citlivé  pro  „otázky 
mravnosti  a  spravedlivosti'^,  pro  lásku  a  soustrast  s  člověkem. 

Zastávaje  se  práv  lidské  osobnosti,  K.  ve  svých  poetických  po- 
vídkách nedovedl  se  smířiti  s  nepěknou  skutečností,  sahající  na  práva 
"ta.  I  kresle  pohanění  člověka  životem,  předváděje  celou  řadu  bdí  po- 
nížených a  zmrzačených  životem,  jako  ubohého  Makara,  politování 
hodného  hajného  v  hrozném  dramatě,  odehrávajícím  se  za  šumotu  lesa 
(„Les  šumí*',  1885),  „Starého  zvoníka",  jako  přikovaného  ke 
zvonici,  tesknícího  „Sokolince"  (1888),  truchlivého  hrdinu  „At- 
Davanu",  člověka  na  řetěze  v  povídce  „Smirennyje"  (1899), 
K.  v  měkké  lidumilnosti  své  trápí  se  beztrestným  šlapáním  práv  lidské 
osobnosti,  vyzývá  k  boji  proti  němu,  neodsuzuje  však  příkře  skutečnosti 
v  celku,  poněvadž  není  v  ní  vše  bez  výjimky  ošklivo,  a  ani  protest 
jeho  proti  temným  stránkám  skutečnosti  nepřijímá  formy  chladného 
opovržení  jí.  Jeho  duch  se  vznáší  nad  zemí,  on  však  nespouští  s  očí 
země  a  jejích  zájmů,  neodtrhuje  se  od  světa  skutečnosti,  nýbrž  chce  se 
vrátiti  ke  skutečnosti  s  jejími  slzami  a  utrpením.  2ivot  nepřipadá  mu 
na  dobro  bezútěšnou,  vyprahlou  pouští,  a  proto  také  nehledí  na  svět 
tak  pessimisticky  a  zoufale,  jako  jeho  vrstevníci.  Sám  zaživ  mnoho 
nehcd,  muk  a  těžk^-ch  zkoušek,  odsuzoval  sku  t  k  y  zlé,  alek  lidem, 
dělajícím  zlo,  choval  se  s  hlubokou  útrpností :  ani  na  nesympathické 
osoby  neobořuje  se  hněvem,  zlobou,  i  v  nich  hledá  lidské  tahy  v  lidu- 
milnosti své. 


346  A.  Vrzal: 

Zvláštností  talentu  Koř.  je  dovednost  vnikati  v  duševní  život 
dětí,  protože  právě  nevinné  děti  jsou  nejprostější  a  nejnázornější 
illustrací  k  tomu  přirozeně  mravnímu  pořádku,  jaký  by  měl  podle  jeho 
mínění  vládnouti  ve  světě.  Čisté  hnutí  prostých  duší  dětských  jest  mu 
zvláště  sympathické,  proto  je  zachycuje  s  takovou  něžností  v  povídkách 
„Ve  špatné  společnosti"  (1885),  „Slepý  hudebník"  (1886), 
„Paradoxon"  a  „V  noci"  (1888).  Povídka  „Ve  špatné  spo- 
lečnosti" vším  svým  smyslem  svědčí,  že  jen  nálada  kajícího  publi- 
kána činí  člověka  člověkem  v  pravém  smyslu  toho  slova,  a  všecko, 
co  jest  mimo  to  —  je  lež  a  pokrytectví,  výsledek  tuposti  srdce,  hra 
malicherných  a  špatných  citů  i  snah.  Podstata  duševní  krise,  již  pro- 
dělal „slepý  hudebník",  záleží  v  potlačení  sobeckého  zahloubání 
se  v  sebe  a  v  rozvoji  altruistických  citův.  Okouzlující  jemnost  dětské 
psychologie,  umělecké  zpracování  thematu,  půvabné  a  nanejvýše  do- 
jemné vypravování  o  osudech  dětských  jest  předností  těchto  poetických 
perel  Korolenkových. 

Ohlas  na  svou  náladu  hledal  K.  koncem  let  osmdesátých  zvláště 
v  prosté  víře,  náboženském  životě  lidu,  cítě  ve  svém  citu  jasně  a  živě 
blízkost  k  víře  lidu.  Navštěvoval  kláštery  a  poustevny  v  novgorodské 
gubernii,  doprovázel  divotvorné  obrazy,  poslouchal  spory  rozkolníků 
na  jezeře  Světlojaru.  Jeho  popis  Světlojaru  (Na  Světlojarě,  v  první 
redakci  1890,  v  druhé  1909)  jest  pln  světlé,  hluboké  poesie  jako  ta- 
jemné, báječné  Svaté  jezero.  Světlojar  jest  legenda  o  dvou  světech, 
o  tom,  jak  Kitěž,  zpustošený  Tatary,  dosud  stojí  kolem  jezera,  skryt 
jsa  našemu  hříšnému  zraku,  jemuž  dostupná  jen  mámivá  viditelnost ; 
je  to  stará  pohádka  o  tom,  že  neviditelné  jest  reálnější,  skutečnější,  než 
viditelné.  K.  pěkně  porozuměl  pohádce  obyvatel  Kitěže,  věřících  ve  své 
neviditelné,  ale  skutečné  město,  porozuměl  lidské  touze  —  proniknouti 
za  viditelnou  reálnost  v  neviditelnou,  tajemnou  podstatu  života. 

„Lidé  jsou  všude  stejni  .  .  .  Mnozí  také  z  nás,  již  dávno  opustili 
stezky  starodávného  Kitěže,  odešli  i  od  takové  víry  i  od  takové  modlitby 
—  přece  však  hledají  právě  tak  náruživě  své  hledané  město.  Ba  časem 
dokonce  slyší  volající  hlahol  zvonů  ...  V  takových  okamžicích  mimovolně 
obracejí  se  pohledy  tam,  kde  prostá,  kritikou  netknutá  víra  lidu  vidí  své 
hledané  město.  Proto  právě  jsem  dva  roky  po  sobě  přicházel  k  Světlojaru 
dívat  se  na  obrazy  jeho  modlení,  naslouchat  důkazům   jeho  vášnivých  sporů." 

Hledání  „hledaného  města"  je  to,  co  „hledatel"  K.  nacházel 
u  sebe  společného  s  prostou  věrou  lidu.  Ale  ve  zpracování  r.  1909. 
K.  chce  pohádka  i  život,  sen  i  skutečnost,  víru  lidu  v  neviditelný  svět 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  343" 

i  viditelnou  reálnost  sloučiti  v  celek,   však  toto  zavržení  dvou  světúv, 
uznání  jen  všední  skutečnosti  ničí  poetickou  pohádku. 

Tak  K.,  jenž  byi  zbožně  vychován  otcem,  nezištn}'!!!  soudcem, 
s  jeho  nezvratnou  věrou  v  Boha  na  nebi.  a  milující  něžnou  matkou, 
sám  v  mládí  odsuzoval  materialismus,  byl  však  později  na  studiích 
zviklán  ve  své  prosté  víře  a  s  věrou  v  silu  rozumu,  jako  pružiny 
pokroku,  spojil  materialistický  názor  na  zjevy  života.  Ale  ani  hrubý 
materialismus,  ani  positivismus  ho  dlouho  neuspokojil,  i  začal  hledati 
smysl  života  a  jako  něžně  lidumilný  člověk  tichým,  sympathickým 
hlasem  vypravoval  ve  svých  poetických  povídkách  s  něžným,  kře- 
sťansky starostlivým  účastenstvím  o  staletém  zármutku  člověka,  hleda- 
jícího odpověď  na  záhady  života,  ač  sám  odpovědi  nedal.  Kdežto  Garšin 
vida  tolik  zla  na  zemi,  jehož  nelze  najednou  zničiti  žádným  hrdinstvím 
(Červený  květ),  ztrácí  víru  v  možnost  štěstí,  zoufá,  Nadson  po- 
chybuje o  vítězství  dobra.  Čechov  v  ubohé  všednosti  života  se  nesne- 
sitelně nudí,  Korolenko  prese  všecky  těžké  zkoušky  života  nezoufá, 
nenudí  se,  vida,  že  život  tají  v  sobě  mnoho  vznesených  požitků,  věří 
ve  vítězství  dobra,  v  lepší  budoucnost  a  proto  hledí  také  prakticky 
pomáhati  „mladšímu  bratru"  —  lidu  v  nouzi  a  nehodách  života.  Proto 
prakticky  pomáhal  lidu  v  roce  hladovém  (1S91 — 92),  jak  o  tom  svědčí 
kniha  ..Rok  hladu"  a  publicistickými  články  zastával  se  lidu  ne- 
spravedlivě pronásledovaného. 

Nadaným  vyjadřovatelem  téhož  altruistického  proudu,  jenž  nadchl 
Garšina,  Xadsona  i  Korolenku,  jest  neobyčejně  plodný  romanopisec  a 
dramatickj- spisovatel  Ignatij  Nik.  Potapenko  (*  1S56),  jenž  vy- 
vystoupil  na  jeviště  literární  v  letech  osmdesátých  několika  povídkami, 
vyznačujícími  se  dosti  šablonovitým  radikalismem,  ale  jméno  získal 
teprve  r.  1890.  povídkou  ze  života  duchovenstva  „V  praktické 
službě"  a  novellami  ..Zdravé  pojmy"  a  „Sekretář  jeho  pre- 
voscho  ditěl  s  t  va",  v  nichž  bylo  tolik  svěžesti,  zdravé  komičnosti, 
dobrosrdečného  humoru  maloruského  (P.  jest  původu  maloruského)  a 
nadšeného  idealismu,  že  P.  byl  ihned  přičten  k  nejsilnějším  talentům 
své  doby.  Zvláště  v  ideální  postavu  svého  sebeobětavého  hrdiny  v  po- 
vídce „V  praktické  službě"  spisovatel  vložil  tolik  upřímného 
nadšení  a  teplé  sympathie,  že  postava  ideálního  selského  kněze  životní 
pravdivostí  okouzlila  čtenáře.  Mladý  akademik,  jenž  skvěle  ukončil 
studia,  přede  všemi  vyhlídkami  na  biskupskou  kariéru  dává  přednost 
skromnému  místu  kněze  na  venkově,  by  uskutečnil  ideál  povolání 
duchovního.    Otec  Kirill  jako  věrný  hlasatel  evangelia  pohlíží    na  své 


348  A.  Vrzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  rusk^. 

povolání  jako  na  nezištnou  službu  lidu,  jejž  chce  osvěcovati  a  vésti 
k  dobru.  Všecky  klevety,  posměch  jiných  duchovních,  pronásledování 
venkovských  předáků,  výčitky  manželky,  jež  v  nadšené  práci  ve 
prospěch  bližních  není  mu  pomocnicí,  nýbrž  spíše  dělá  mu  předhůzky, 
že  se  nestará  o  statky  světské,  nepodlomí  jeho  mladé  energie.  Mnoho 
idealismu  je  v  této  snaze  otce  Kirillajuskutečniti  ideál  vznešeného  povo- 
lání, jehož  v  sobě  necítí  mladý  Ošujev,  syn  jáhnův,  otcem  nucený 
k  přijetí  hodnosti  kněžské,  by  nalezl  zaopatření.  Mladý  Ošujev  brání 
se  proti  takovým  pojmům,  a  když  po  nezdaru  zkoušek  na  světské 
zaměstnání  svolí  přijmouti  duchovní  hodnost,  snaží  se  v  sobě  nalézti 
.^povolání"'  (název  jiné  povídky  1903).  Potapenko  rád  vyhledává 
„světlé  paprsky"  mezi  ruským  pravoslavným  duchovenstvem,  jehož 
život  výborně  zná,  i  předvedl  celou  gallerii  více  méně  ideálních  du- 
chovních, již  nadšeně  věnovali  síly  své  hmotnému  i  mravnímu  prospěchu 
svého  stáda.  S  takovou  tklivou  teplotou  a  uměleckým  citem  nakreslené 
postavy  djaěka  „velikého  srdce"  („Výkonný  zřízenec"),  jáhna, 
obtíženého  četnou  rodinou  a  ztrácejícího  naději  na  povýšení,  protože 
mu  žena  umírá,  kdy  jemu  je  teprve  28  let  a  před  čtyřicátým  rokem 
vdovec  na  kněžství  nemůže  býti  vysvěcen  („Ses ter o"),  světlé  postavy 
duchovních  v  „Říčních  lidech",  v  románě  „Živý  život"  (1897), 
v  povídkách  „Ku  prospěchu  služby"  (1907),  „Nevěsta  Var- 
vara"  (1905)  —  apologie  coelibatu  katolických  duchovních  —  a  j., 
působí  povzbuzujícím  citem  útěchy  a  nadchnou  k  sebeobětavé  lásce 
ve  prospěch  bližních,  (p.  d.) 


Db.  Jas  Sedlák:   Mikuláš  z  Drážďan.  349 


mikuldš  z  Drážďan. 

Dk.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

nejzajímavější  mezi  spisy,  jichž  se  Mikuláš  sám  dovolává,  je 
traktát,  který  v  pražsk.  univ.  rkp.  III  G  28  je  dle  začátku  nadepsán 
„De  tribus  virtutibus  theologicis''.  2e  nadpis  ten  není 
správný,  vidno  z  toho,  že  jen  nepatrná  část  spisu  jedná  o  božských 
ctnostech,  ostatek  pak  probírá  věci  různé,  s  názvem  tím  nijak  nesou- 
vislé. ^)  Nutno  tedy  jako  u  Cjrtiny  pravý  název  spisu  hledati. 

Xa  stopu  vedou  nás  tu  odkazy  v  pozdějších  spisech  Mikulášových, 
Y  niehž  se  často  vyskytuje:  „potes  videre  in  punctis,  dictum  est  in 
puncto  de..,'^  Přirovnav  místa  ta  k  našemu  traktátu,  nalezl  jsem 
v  něm  všecka.  Ba  ve  spise  samém  dovolává  se  Mikuláš  předchozího 
oddílu  slovy:  „ut  supra  in  puncto  proximo  in  fine"  (IV  G  15 
fol.  14^a)  a  „quere  supra  in  mul  tis  punctis"  (fol.  28^b).  Patrně  tedy 
sestavuje  Mikuláš  spis  tento  z  úvah  o  různých  předmětech  a  označuje 
-každou  úvahu  jako  „punctum  —  bod".*j  Titul  spisu  tedy  jest 
Puncta.  Dohad  ten,  o  jehož  správnosti  nemohlo  vzhledem  k  odkazům 
Mikulášovým  býti  pochybnosti,  nalezl  jsem  i  rukopisně  potvrzený  ve 
druhém  sborníku  prací  Mikulášových,  totiž  v  rkp.  krakovském  2148, 
kde  na  fol.  120a — 157b  je  traktát  náš  celý  s  nadpisem  „De  tribus 
virtutibus  theologicis",  ale  se  subskriptem  :  Explieiunt  Puncta  Mgri 
Nicolai  de  Drazna". 

Jak  již  bylo  řečeno  a  jak  názvem  spisu  jest  naznačeno,  nemají 
Puncta  Mikulášova  myšlenky  jednotné.  Je  to  souborné  vydání  různých 


1)  Truhlář  na  to  dobře  upozorňuje,  ale  činí  z  toho  nesprámý  zárěr,  pravě 
v  Katal.  I  227  :  Qaae  sequuntur  a  fol.  142b,  non  conTeniunt  titalo  inscripto,  sed  ad 
diversura  tractatum  speetare  videntur,  ui  etiam  doeet  novus  titulus  marginalis  »de 
oblationibnsc.  Ve  sborníku  spisů  Mikulášových  IV  G  15  (Katal.  I  299;  jej  nadpisuje 
proto:   >Tractatus  varii  doctrinaiH  haereticam  (Waldensium?;   redolentes*. 

-)  Dle  druhého  citátu  bylo  by  lze  souditi,  že  každý  výrok  jest  punctum, 
jako  v  Cortině  jsou  většinou  výroky  každý  pro  sebe  celkem.  Ale  citát  první  ukazuje,  že 
tomu  není  tak;  neboť  výrok,  na  nějž  tu  odkazuje  Mikuláš,  jest  na  fol.  13"a  a  za  ním 
následuje  teprve  na  fol.  14^a  začátek  nového  punctum.  Jsou  to  tedy  delší  úryvky, 
vždy  více  citátuv  o  jedné  věci,  asi  jako  v  Cortině  tab.  V.  a  VI.  Ježto  však  v  ruko- 
pisech chybí  číslování  (udání  obsahu  in  marg.  nestačí),  nelze  přesně  určiti  počet  punktů. 
Patrně  jest  každá  nová  myšlenka  (náš  odstavec)  nový  bod. 

Hb'dka.  25 


3čO  Db.  Jan  Sedlák: 


úvah,  jež  v  celek  pojí  cíl,  k  nemaž  směřuje  dílo:  podati  kanoni- 
stický  materiál  pro  snahy  reformní. 

Nejprve  ukazuje  Mikuláš,  kolikerý  význam  má  slovo  „víra" 
v  kanonickém  právu,  a  definuje  theologickou  víru,  jakož  i  naději  a 
lásku.  Rozlišiv  „fides  informis"  a  „fides  formata",  dvanáctero  ělánkíi 
víry  a  trojí  vyznání  víry,  upozorňuje  na  rozdíl  „credere  in  deum, 
credero  deo,  credere  deum"  a  prohlašuje,  že  se  nemá  věřiti  v  svatou 
církev  katolickou.  ^) 

Jako  pak  jediné  v  Boha  máme  věřiti,  tak  máme  také  jedinému 
Bohu  se  klaněti,  a  nikoli  modlám.  Modle  lakoty  klanějí  se  du- 
chovní,^)  od  nichž  žádá  Mikuláš  úplné  chudoby  a  útočí  na  ně,  s) 
hlavně  slovy  Augustinovými  a  Pseudo-Jeronymovými.  *) 

Jsou  zajisté  dva  druhy  křesťanů:  Jedni  jsou  duchovní, 
kteří  oddáni  jsouce  službě  Boží,  rozjímání  a  modlitbě,  mají  se  straniti 
všelikého  hluku  světského  a  majíce  pokrm  a  oděv,  vše  ostatní  mají 
míti  společné.  Jakým  právem  tedy  odsuzuje  dekret  jako  kacíře  „bratry 
apoštolské",  kteří  se  těmi  předpisy  chtějí  říditi?^)  Obtížení  církve 
majetkem  a  panstvím  zavedeno  je  teprve  Konstantinem  a  potvrzeno 
Karlem,  Otou,  Jindřichem  a  Bedřichem.  O  tom  byl  slyšán  hlas  s  nebe  : 
Dnes  je  rozlit  jed  v  církev  Boží.  Kristus  však  učeníkům  svým  majetek 
zapovídá;  jeho  dotace  jest  :  „Hoden  jest  dělník  mzdy  své."  Proto  také 
sv.  Bernard  kára  papeže  Eugenia,  Origenes  pak  majetné  kněze  na- 
zývá   „mágy   faraónovými"    a    Bernard    modloslužebníky.") 


')  Srv.   vývody  Husovy  »de  crederec   a  polemiku  Jana  Holešovského. 

^)  Jen  tak  lze  spojiti  bod  o  klanění  s  bodem  následujícím.  Ekp.  IV  G  l5  má 
tu  sice  in  marg.  »de  o  b  laci  o  n  ibus«  a  dále  >decime«,  ale  o  tem  jedná  teprve  bod 
pozdější,  zde  se  o  tom  děje  zmínka  jen  k  v51i  útoku   na  lakotné  duchovenstvo. 

*)  Sed  nos  subsarcinati  auro  [quomodo]  Christum  pauperem  sequimur  et  sub  pre- 
textu elemosine  pristinis  operibns  incubantes  quomodo  possumus  alieua  fideliter  distri- 
buere,  qui   nostra  timide  reservamus?  (fol.  4^b). 

*)  Nnlla  čerte  in  mundo  tam  crudelis  bestia  est  quam  malus  sacerdos  vel  monachus  (4-a). 

5)  Zde  jest  Mikuláš  doma  a  vývody  jeho  jsou  tu  velmi  podobny  Cortiné.  Bystře 
ironicky  staví  i  zde  proti  sobě  zákon  církevní  a  zákon  Kristův:  »Apostolici  - .  . 
inter  hereticos  numerantur,  per  illam  regulam :  Nisi  quis  renuncciaverit  omnibus  .  .  .,  et 
per  illam:  Nolite  possidere  aurum  .  .  .,  et  per  illam:  Filius  hominis  non  habet,  ubi  caput 
reclinet,  et  per  illam:  Regnum  meum  non  est  de  hoc  mundo,  et  per  illam:  Nichil  tu- 
leritis  in  via,  et  per  illam  :  Beati  pauperes  (fol.  5-b  nn.).  A  tím  ironickým  >per  illam 
regulam*  glossuje  Mikuláš  i  další  ustanovení  dekretu  (XXIV.  q.  ult.)  o  kacířích,  jakož 
i  donaci  Konstantinovu  a  císařů  německých. 

*)  Mikuláš  tu  používá  nějaké  homilie  na  Mat.  XIII,  jejíhož  autora  bohužel 
nejmenuje,    a    vypisuje  z  ní  prudce  útočně  části  na  duchovenstvo,    prokládaje  je  podob- 


Mikuláš  z  Drážďan.  351 


Druh}-  druh  křesťanů  jsou  laici.  Těm  jest  dovoleno  míti  majetek, 
ale  i  jim  zapovídá  se  lakota  a  přikazuje  se  dobře  činiti  bližnímu. 

Následující  bod  Mikulášův  jedná  o  oblacích  a  desátcích. 
Těch  nejsou  povinni  věřící  dávati  kněžím,  kteří  mají  živobytí  nebo 
kteří  neplní  povinností  neb  nežiji  dle  zákona  Kristova.  Pak  je  mají 
dáti  vyšším  představeným  a  nejsou-li  ti  jich  hodni,  chudým.  Věřící, 
kteří  vydržují  kněze  nehodného,  mají  podíl  na  jeho  hříších.  Z  toho 
pak,  co  kněz  dostane  na  desátcích  a  darech,  má  si  opatřiti  živobytí 
.a  ostatní  rozdati  chudým.  ^) 

Mohou  tedy  věřící,  ba  jsou  povinni  duchovní  správce, 
chybují-li,  napomenouti  a  není-li  duchovní  vrchnost  s  to,  aby 
je  pohnula  k  nápravě,  mohou  je  i  trestati.  Zákony  církevní  samy  dá- 
vají to  právo  laikům,  dovolávajíce  se  často  pomoci  ramene  světského. 
I  papež  může  býti  kárán  a  souzen,  aspoň  z  kacířství.  2)  Neprávem 
uvádějí  klerikové  pro  sebe  kanóny,  dle  nichž  laikové  na  ně  nemají 
pravomoci.  Vždyť  dle  výroků  světců  špatný  kněz  nebo  biskup  není 
knězem  nebo  biskupem.')  Zákony  církevní  přikazují  vystříhati  se  mší 
takových  kněží,  tak  že  se  některým  zdá,  že  jejich  mše  nejsou  platný. 
Jiní  arci  soudí,  *i  že  mše  špatného  kněze  jest  platná,  ač  jest  lépe  sly- 
šeti mši  kněze  hodného  než  špatného,  jistě  však  neplatí  mše  svato- 
kupců. Ti  jsou  první  a  největší  kacíři,  a  úkony  jejich  jsou 
neplatný. 

Důsledně  pojednává  Mikuláš  v  dalším  bodě  obšírně  (íol.  19-a  až 
27-b)  o  svatokupectví,  rozlišuje  svatokupectví  při  svěcení  kněží, 
při  obrocích  a  při  jiných  svátostech.  Svatokupectví  při  svěcení 


nými  výroky  Bernardovými,  Augustinovynii  a  Řehořovými.  Tituly  kněží  v  oné  homilii : 
ssacerdotes  Baal,  sacerdotes  Beelphegor,  sacerdotes  Dagon*  vyskytují  se  i  jinde  v  době 
Husově.  Pro  posouzení  závislosti  by  homilie  ta  a  poznání  jejího  autora  nebyly  bez  ceny. 

')  »Suf£icit  ergo  discipulo  (Christi),  ut  sit  sicnt  magister,  simplex,  pauper,  hu- 
milis  et  paciens*   praví  Mikuláš  (fol.   l-i^b) 

*)  Výrok  kanonistův :  »nuHquam  potest  denuncciari  crimen  pape<  odbývá  Mikuláš 
zase  ironicky:   »secundum  regulam :  Si  peccaverit  in  te     frater  taus<  (fol.   16"a). 

')  Mikuláš  tu  cituje  známá  místa  z  dekretu,  jako  Jeronýmovo:  Non  omneš 
episcopi  šunt  episcopi,  Chrysostomovo:  Mníti  sacerdotes,  pauci  sacerdotes...  non 
omnis  sacerdos  sanctus,  sed  omnis  sanctus  est  sacerdos,  Augustinovo:  Qui  nec  re- 
giminis  in  se  racionem  habuerit  nec  sua  delicta  deterserit  nec  filiorum  crimen  correxerit, 
cania  inpudicus  dicendus  est  magis  quam  episcopus,  a  jiná. 

*)  Autor  cituje  zde  sv.  Tomáše,  ale  ce  uvádí,  není  ze  sv.  Tomáše,  nýbrž  ze 
spisu  » Compendium  theologicae  veritatis*  Hugy  Štrassburského,  jehož  i  Hus  používá, 
připisuje  jej  také  sv.  Tomáši. 

25* 


352  Dr.  Jan  Sedlák: 


zbavuje  světíeího  jeho  úřadu  a  svěeenci  nedává  nic  než  zavržení.  Kdo 
Bvatokupecky  nabyli  obr  očí,  mají  ho  býti  zbaveni.  To  jsou  oni  pro- 
davači holubic  v  evangeliu,  jež  Kristus  vyhnal  z  chrámu.  Mikuláš 
uvádí  proti  nim  pět  citátů:  slova  Petrova  k  Šimonovi  Mágovi,  usta- 
rovení  sněmu  Chalcedonského,  výrok  Paschalův,  Augustinův  a  Urbanův. 
Neomlouvá  jich  zvyk  ani  tvrzení  některých  kanonistů,  kteří  rozezná- 
vajíce mezi  „prohibita,  quia  simoniaca"  a  „simoniaca,  quia  prohibita", 
praví,  že  v  těchto  může  papež  dispensovati  a  že  při  kurii  tento 
druhý  způsob  simonie  jest  vůbec  nemožný.  To  jsou  „deliramen ta", 
jež  způsobila  již  mnoho  zla  v  hlavě  i  v  údech.  ^)  Vždyť  Kristus  praví 
výslovně :  „Darmo  jste  vzali,  darmo  dejte"  a  Petr  dí  Šimonovi  Mágovi : 
„Peníze  tvoje  buďtež  s  tebou  k  zatracení"  —  jak  tedy  může  papež 
měniti  zákon  Kristův  a  Petrův?')  Dle  obecného  mínění  doktorů  nemůže 
papež  dispensovati  od  ustanovení  sněmů  církevních,  zvláště  čtyř  prvních 
—  jakým  právem  tedy  vymáhá  užitek  prvního  roku  proti  zápovědi 
sněmu  Chalcedonského?  Není  pochybnosti,  že  i  papež  se  proviňuje  svato- 
kupectvím,  a  všichni,  kteří  mu  slouží,  jsou  účastni  toho  hříchu.*)  Jidáš, 
Simon  Mágus,  Jeroboam  a  Giezi  jsou  typy  těchto  svatokupců.  *) 
Při  ostatních  svátostech  zapovídají  kanóny  cokoliv  žádati 
neb  dávati  před  úkonem  nebo  po  něm.  Ale  jak,  nechce-li  kněz  jinak 
svátosti  uděliti?  Mikuláš  uvádí  různá  mínění  kanonistův  a  rozhoduje 
se  pro  nejkrajnější :  raději  ať  dítě  zemře  beze  křtu,  nemocný  bez 
zpovědi,  než  aby  spácháno  bylo  svatokupectví,  raději  ať  křesťan  pod- 
stoupí smrt,  než  aby  tak  přijímal.  Zvyk  opačný  je  tu  „corruptela" 
a  nic  neplatí.  '^) 


1)  »Onines  ergo,  quotquot  šunt  in  ista  parte  in  hoc  gravissimo  errore  con- 
currentes  . .  .  uvas  acerbas  comederunt  secundum  sentenciam  b.  Jeronimi  super  Is., 
scripturas  aliter  intelligentes  quam  yeritas  habctc  dí  Mikuláš  fol.  28 -ab. 

')  >Qua  igitur  audacia  excusatores  symoniaee  heresis  putant  verum  dicere,  papám 
nedum  dispensare  posse,  sed  eeiam  tollere  .  .  .,  non  video  nisi  cecitatis  pertinacia  astruant 
Christum  non  potuisse  pape  legem  ponere  vel  quod  papá  possit  pro  suo  libito  ewangelium 
mutare*   (fol.  24^a). 

')  Mikoláá  tu  uvádí  traktát  zvaný  »Speculum  aureum*  nebo  dle  obsahu 
>De  titnlis  benef iciorum*  nebo  dle  rozmlouvajících  osob  »Petrus  Paulusc 
Traktát  ten  byl  napsán  v  Praze  r.  1404  a  má  autorem  mistra  Engelschalka.  J«ho 
vývody  o  svatokupectví  kurie  jsou  tak  ostré,  že  ani  dravý  Mikuláš  nemohl  nalézti 
nic  lepšího. 

*)  Srv.  Husovo  kázáni  synod.  State  succinti  a  O  svatokupectví  hl.  III.  (Nov  19). 
Také  o^Balámovi  má  Mikoláš  o  něco  dKve. 

^)  Srv.  k  tomuto  a  předcházejícímu  Cortinu  tab.  V. 


Mikuláš  z   Dfážtian.  353 


V  dalším  jedná  Mikoláš  „de  malitia  clericorum  et  abu- 
sione  saeculi".  Citáty  dokazuje,  že  duchovní  jsou  horší  než  laikové 
^  špatní  řeholníci  jseu  nejhorší.  Uvádí  zase:  „Ampla  cuculla  nimis  .  .  ." 
a  Bernardovo:  „Monaehus  habens  obolům  non  válet  obolům-,  posměšné 
mluví  o  slibu  poslušnosti,  ^)  žádá,  aby  kláštery  nebyly  ve  městech, 
ukazuje  z  Flores  temporum,  kdy  která  řehole  vznikla,  a  stěžuje  si  na 
přílišnou  různost  řeholí.^)  Učeník  Kristův  neobmezujc  se  najedno 
místo,  nýbrž  dle  zákona  mistrova  chce  kázati  všem.  »j 

Potom  následuje  úvaha  o  pokání.  První  a  nejpodstatnější  část 
pokání  jest  lítost,  jež  jest  ve  vůli,  nechtějící  již  hřešiti,  a  může  se  tak 
stupiíovati,  že  se  jí  odpouští  netoliko  vina,  nýbrž  i  trest.  To  jest  pláč 
<iuši  omývající,  mime  nějž  jest  ještě  pláč  zbožnosti  a  pláč  sou- 
strasti. Toho  pláče  neznají  milovníci  světa,  kteří  hledají  uko- 
jeni v  rozkoších,  požitcích  a  zábavách,  kdežto  milovníci  Boha  radují  se 
z  utrpení.*)  Onino  libují  si  v  krásných  zpěvech  a  dlouhých  modlitbách, 
tito  pějí  a  modlí  se  k  Bohu  v  duši,  řídíce  se  příkazem  Kristovým, 
abychom  modlíce  se  vešli  do  komůrky  a  nemluvili  mnoho.  Jejich 
bre vírem  jest  modlitba  Páně,  jež  jest  nejduchovnější  ze  všech 
modliteb  a  jíž  se  konají  všecky  svátosti;  co  jest  nad  ni,  přidali 
kněží  Bálovi.  milující  dlouhé  a  hlučné  modlitby.  ^) 

Druhá  část  pokání  jest  vyznání,  jež  jest  trcjí :  první  vyznání 
víry  Kristovy,*)  každému  potřebné,  druhé  vyznání  viny  sa- 
mému Bohu,  třetí  vyznáni  ústní  knězi.  O  tom,  zda  stačí  vy- 
znáni samému  Bohu  či  je-li  nutné  vyznání  ústní,  ponechává  autor  soud 
čtenáři,  ale  sbírá  citáty,  jež  odůvodňují  část  první.  K  tomu  směruje 
také  bod  následující  „de  potestate  ligandi  et  solvendi",  kde 
obratně  vybranými  citáty  se  dokazuje,  že  hříšný  kněz,  nemající  Ducha  sv., 


^)  »sunt  similes  quibusdam  hominibus  monstroosis  .  .  .«  :  jizlivě  dodává:  »Tamen 
potest  generare*  (fol.  29'^a  . 

*;  Srv.  »C  OD  sn  ct  ado  et  ritus*  deslcu  III.,  kde  je  také  hned  za  lim  o  kázání. 

')  Srv.   De  quadruplici  missione. 

*)  Puncta  tato,  jakási  mystika  valdsky  zladěná,  mají  nadpisv  :  De  triplici  fletu, 
de  amatoribus  mundi  et  gaudio  mnndano,   de  festo  malorum  (fol.   14^a— 35*a) 

')  Tento  bod  »de  canta  et  oratione*  jest  nesporně  valdsky  a  souvislost  jeho 
s  myšlenkami  táborskými  a  Chelěického  zasluhuje  povšimnutí. 

*)  A  na  křtu  dostává  se  každému  křesťanu  skládáním  rukou  Ducha 
svatého,  aby  kázal  víru  Kristovu  jiným;  neboť  i  apoštolově,  když  je  Kristus 
rozesílal  kázat,  byli  ještě  laikové.  Zde  se  dovolává  Mikuláš  svých  spisů  De  quadrnplici 
missione  a  de  com.  sanguinis  sub  forma  vini. 


354  Dr.  Jan  Sedl.\k: 


nemůže  odpouštěti  ani  zadržovati  ani  z  církve  vylučovati,  ježto  sám 
není  z  církve.  A  dotvrzuje  to  bod  poslední  (de  triplici  iudicio). 
dle  něhož  je  trojí  soud:  První  je  soud  Boží,  jímž  Bůh  osvobo- 
zuje duši  litující;  tak  absolvuje  hříšníka  také  slovo  Boží  t.  j. 
Kristus  neb  i  kázání,  pokud  budí  lítost.  Druhý  soud  jest  Petrův, 
jenž  hříšníka  osvobozuje  mocí  klíčů  v,  oznamuje  mu,  že  jest  od 
Boha  osvobozen.  Nemůže  zajisté  kněz  nikoho  rozhřešiti,  leč  jest  prve 
rozhřešen  od  Boha,  a  bloudí-li  v  soudu  svém,  jest  rozsudek  jeho  ne- 
platný, třebas  byl  soudcem  i  papež.  Modlitba  Kristova,  aby  Petr  ne- 
poklesl ve  víře,  netýká  se  hříšného  papeže,  nýbrž  celé  církve  a  všech 
věřících,  již  vlastně  jsou  nástupci  Kristovi.  ^)  Třetí  soud  je  schváleni 
kurie  nebeské,  — 

Podivný  to  spis !  Tak  nejednotný  v  celku  a  tak  nezpracovaný 
v  částech !  Skoro  jen  množství  citátů  jako  v  Cortině,  ale  za  účelem, 
opačným.  Kdežto  v  Cortině  staví  autor  výroky  kanonického  práva 
proti  výrokům  Písma,  hledí  zde  myšlenky  svoje  kanonickým  právem 
doložiti.  2)   Co  bylo  řečeno  o  Písmu: 

Hic  liber  est,  in  quo  quaerit  sua  dogmata  quisque, 
invenit  et  pariter   dogmata  quisque  sua, 

to  platí  u  Mikuláše  také  o  Corpus  iuris  canonici.  Zdroj  pravé  víry, 
theologické  učenosti  a  církevního  řádu  stává  se  v  jeho  rukou  zdrojem 
kacířství  a  proticírkevního  boje.  A  jak  obratně  jsou  ty  výroky  vybrány 
a  sestaveny  !  Ani  zkušený  kanonista  dnešní  nedovedl  by  toho  tak  lehce. 
Jak  eíiektně  působí  celek! 

Zase  tu  slyšíme  celou  řadu  vykladatelů  církevního  práva  2)  a 
mimo  ně  výroky  Grossetestovy,  Matouše  z  Krakova  (de  freq.  com.)  a 
Šimona  z  Kassie.  Z  reformních  spisů  novějších  cituje  Mikuláš  „Spe- 
culum  aureum"  a  neznámou  nám  homilii  na  Mat.  XIII,  ze  svých  spisů 
pak  uvádí  Cortinu,  De  quadruplici  missione  a  De  communione  san- 
guinis,  mimo  to  dva  neurčitě.  *) 

Myšlenky,  jež  Mikuláš  podává  v  Punktech,  mají  často  ráz^ 
úplně  valdský  a  mnohé    z  nich   —  rovnost  kněží,   povinnost  kázati, 


')  >..  .papá  peccatore  obmisso  eztenditnr  oracio  ad  alios  fideles  ecclesie,  qui  pro- 
pne dicantur  successores  et  in  ipsis  oracio  exaaditurc   (fol.  43^b). 
')  OvSem  i  ta  se  ozývá  nezřídka  ona  opposice. 
*)  Také  staron  jakousi  Sammu  >Queritar,  ntmm  Christns  . .  .c 
♦)  *de  quibus  alibi  habet  videri*  (16-a),  tedy  pozdější,  a  »ut  patet  alibi*  (3S*b). 


Mikuláš  z  Drážďan.  355 


zpěv  a  modlitba  v  duši,  zpověd  Bohu  —  tvoří  důležitý  článek  ve 
vzniku  táborství  a  působily  na  vývoj  mystiky  Chelčického. 
Zde  byl  vliv  Mikulášův  a  jeho  Punktů  veliký. 

Poměr  k  Husovi  však,  s  jehož  myšlenkami  mnohdy  se  Puncta 
stýkají,  není  tak  průhledný.  Puncta  totiž  nevznikla  dříve  než  koncem 
r.  14rl4,  ježto  se  v  nich  Mikuláš  dovolává  svého  kázání  o  přijímáni  pod 
obojí  —  bylo  by  tedy  lze  z  toho  uzavírati  na  vliv  Husův  na  Mikuláše.  Než 
to  není  tak  jisté  a  vzhledem  na  známý  poměr  Husův  k  Mikulášovu 
„De  quadruplici  missione"  není  to  podobno  pravdě.  Nutno  uvážiti,  že 
Puncta  jako  celek  nevyplynula  z  péra  Mikulášova  najednou  a  že  odkaz 
onen  jest  až  na  konci.  Je  tedy  dobře  možno,  že  jednotlivé  části  vzni- 
kají dříve  —  o  některých  bude  to  lze  i  dokázati  —  a  že  jich  tedy 
Hus  mohl  použiti.  Ostatně  i  když  nepřipustíme  vlivu  literárního,  lze 
přece  z  tohoto  spisu  souditi,  že  Mikuláš  měl  vliv  na  práci  Husovu. 
Nelze  zajisté  zapomenouti,  že  Hus  neměl  vzdělání  kanonického  —  na 
fakultě  právnické  nebyl  zapsán  —  a  že  mu  tudíž  nebylo  tak  snadno 
shledávati  výroky  církevního  práva,  jichž  potřeboval  k  práci  reformní. 
Co  tu  tedy  přirozenější,  než  že  apparát  kanonistický,  pokud  ho  nenašel 
u  Viklefa,  přijímal  od  právníků?  Pak  měl  ovšem  vedle  mistra  Je- 
senice Mikuláš  z  Dráždan  v  té  práci  značný  podíl.  Byl  tu  spolu- 
pracovníkem Husovým,  jako  byl  při  vzniku  kalicha  pomoc- 
níkem Jakoubkovým. 

Puncta  Mikulášova  mají  inc.  Pax  frairibus  et  cariias  a  expl. 
ut  XV.  q.  I.  Nec  hiis.'^)  Jsou  v  rukopisech  univ.  praž.  HI  G  28 
fol.  140a— 163b  neúpl.  a  IV  G  15  fol.  1— 432b,  v  k  rak  o  v.  2148 
íol.  120a— 157b  a  budyš.  VHIo  8  fol.  35a— 90b.  V  pražsk.  univ. 
X  D  10  jsou  některé  excerpty  z  nich  ;  fol.  80*  a  — 822b  de  simonia, 
201 — 208b  zase  de  simonia,  de  malitia  clericorum  et  abusione  saeculi 
a  de  poenitentia,  208b — 211b  de  decimis  et  oblacionibus.  (p,  d.) 


Krak.  a  Budyš.  ještě :  Et  tantum  de  isto  triplici  iudicio. 


853  Václat  Kubíček: 


Z  dějin  města  Lošíic. 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Také  v  Litovli  se  mínili  Švédové  pevně  usadit.  V  prvních  dnech 
června  přijel  tam  švédský  major  Jakub  Immes  s  praporcem  80  jezdcii. 
Mimo  ty  leželo  v  městě  třicet  dragonů  a  třicet  mušketýrů  ze  Sovince. 
Po  tři  týdny  byly  zřizovány  hradební  náspy,  při  čemž  museli  měšťané 
vypomáhat.  Osení  v  okolí  obce  ztrávily  koně,  když  pak  švédští  jezdci 
odtáhli,  sužovali  měšťany  mušketýři.  Teprve  na  prosbu  Litovelských 
v  Unčově  slíbil  velitel  odvolati  mušketýry,  když  se  měšťané  uvolili, 
rozházet  šance  právě  zbudované.  Lid  se  dal  do  práce  s  takovou  chutí, 
že  bylo  rozházeno  ve  dvou  hodinách,  co  po  tři  týdny  se  stavělo.  Téhož 
dne  odešlo  třicet  mušketýrů.  Městu  na  dále  zbyla  jen  povinnost,  dodávat 
životní  potřeby  do  Olomouce  a  vydržovati  v  městě    švédskou    stráž.  ') 

Mírovské  okolí  nemělo  z  hradní  posádky  valného  užitku. 
Zvláště  když  nastávaly  žně,  toho  roka  pěkné,  zajížděli  unčovští  Švédové 
až  pod  samý  hrad.  Měli  namířeno  hlavně  na  selský  dobytek  a  polní 
úrodu.  Dne  12.  července  1645  píšou  Mohelničtí  vrchnímu  regentovi 
biskupských  statků :  po  rozpuštění  císařských  blokád  byli  od  Švédů 
přinuceni  složit  360  říšských  tolarů  zasedělých  dávek,  načež  museli 
po  čtyry  nebo  pět  týdnů  dávati  Švédům  po  10  tolarech,  potom  zase 
vpadl  do  Mohelnice  unčovský  praporec  jízdný  a  ležel  tu  po  deset  dní. 
Kdo  měl  kde  prášek  mouky  nebo  věrtel  rži,  všechno  ztrávili,  vyko- 
pávali ze  země  skryté  věci  a  brali  nešetříce  ani  kostela.  Po  jejich  od- 
chodu nezbylo  v  městě  ani  zrnka  sladu,  nicméně  musí  se  jim  stále  posílat 
maso,  pivo,  sůl,  světlo,  kuřata,  vejce,  máslo  a  co  si  vůbec  denně  vymyslí. 
Posílalo  se  napřed  do  Unžova,  potom  do  Litovle,  nyní  do  Olomouce, 
což  týdně  stojí  přes  50  zlatých.  Ba  i  po  pěti  dělnících  dlužno  jim  týdně 
posílat  do  Unčova.  Obyvatelstvo  je  tak  chudobné,  že  už  není  odkud 
co  brát.  Žně  jsou  sice  přede  dveřmi,  ale  v  poli  nikdo  není  bezpečen 
a  jest  obava,  že  Švédové  to  s  pole  vezmou.  Nyní  právě  dochází  rozkaz 
z  Olomouce,  zaopatřit  300  vozů  sena.  Pro  milosrdenství  boží  pr«sí 
o  radu,  co  si  mají  počít. 

Vrchní  regent  obratem  odpověděl  Mohelnickým,  aby  každý  co 
nejpilněji  své  obilí  nočním  časem  sežal,  vyklepal  nebo  zhruba  vymlátil 


^)  Moravia  1881  p.  416. 


z  dějin  města  Lofitic.  357 


a  zachránil  na  Mirov.  Podobně  přikazuje  vrchní  regent  správci  mírov- 
skému,  aby  co  nejrychleji  v  noci  dal  obilí  sklidit  a  nařídil  totéž 
vesničanům.*) 

Tak  si  počínali  Švédové  na  severní  Moravě  ne  pouze  kolem 
Mohelnice,  nýbrž  i  v  jiných  osadách,  ač  o  tom  není  zpráv.  Nejobyčej- 
nější způsob  byl  ten,  že  přijeli  z  nenadání,  pobrali  co  našli,  zajali 
zvláště  dobytky,  z  nichž  přebytečné  si  dali  od  majitelů  vyplatit,  vynutili 
na  obci  výpalné  a  odjeli.  Nebylo  li  výpalné  složeno  hotově,  vzali  s  sebou 
čelnější  osoby  do  vězení.  V  Lošticích  unčovský  velitel  Dankvart 
při  jedné  takové  návštěvě  chtěl  odvézt  i  zvony,  za  něž  měšťané  „ne- 
chtějíc  tomu  dopustiti  200  širok^^ch  tolarů  složiti  museli,  žádný  ten  čas 
se  jich  neujímal  ani  jakou  pomoc  k  tomu  učinil."  *j  Ještě  hůř  bylo, 
když  menší  nebo  větší  zástup  Švédů  se  ubytoval  v  osadě:  osadníci  museli 
mužstvo  ztravovat,  dodávat  píci  pro  koně  a  mimo  to  určitý  obnos 
velícímu  důstojníkovi  na  výplatu  vojáku.  Památkou  takových  pobytů 
jsou  místní  názvy:  ulice  „Svědka"  ve  Z  voli,  traC  „Švédka"  u  Pálo- 
nína,  „Svédovec"  u  Kozová. 

Když  opouštěli  Švédové  vyžranou  osadu,  zanechávali  tam  ochrannou 
stráž  „salvaquardia",  která  měla  místo  „chránit",  dokud  nepřišel  nový 
oddíl.  Spolu  pečovala,  by  se  do  Olomouce  a  do  Unčova  včas  a  správně 
odvádělo,  co  bylo  smluveno :  potraviny,  obilí,  seno,  chmel,  popel  a  tý- 
denní nebo  měsíční  kontribuce  v  penězích.  Strážnému  vojínovi  platilo  se 
týdně  od  lidu  tři  až  čtyři  tolary.  V  Lošticích  byl  roku  1645  Tomáš 
Salvaquarda  i  svědkem  při  smlouvě  svatební.  Mimo  jiné  dávky  bylo 
dlužno  Švédům  posílati  časem  zedníky,  tesaře  a  nádeníky  na  hradební 
robotu  k  opravě  zdí  a  zákopů,  jakož  i  bezplatné  povozy  a  přípřeže. 
Zdravé  muže  Švédové  rádi  zaradovali  násilím  do  vojska,  když  se  mezi 
ně  nedali  dobrovolně.  Což  bývalo  nezřídka.  ') 

O  nic  lépe,  spíš  hůře  si  počínali  císařští.  Kázeň  v  armádě 
byla  bídná.  Žoldnéřům,  většinou  to  lidem  z  ciziny,  byla  voina  řemeslem, 
z  něhož  hleděli  užit  a  vytěžit  co  nejvíce.  Proto  bezohledně  brali  kde 
co  pro  sebe,  pro  ženy  a  pro  děti,  jež  mívali  s  sebou.  Brali  i  když  byli 
syti  a  jinak  zaopatřeni,  netak  když  měli  hlad  a  nouzi  o  potřebné.  Ze 


^)  Arcib.  arch.  kroměř.  »Suecica«.  —  Cheinnitz  (Dudík,  Schweden  207)  píše,  že  toho 
léta  bylo  do  Olomouce  přivezeno  přes  4000  vozů  sena. 

^)  Z  dopisu  Lošt.  do  Unčova  dto  17.  února  1666. 

3)  Doklady  o  tom  při  zápisech  domů  v  městské  knize  zábrežské.  Unčovský  velitel 
Dankvart  naverboval  za  svého  pobytu  v  městě  pro  Švédy  na  90 J  mužů.  Dudík, 
Schweden  358. 


358  VÁCLAV  Kubíček: 


se  dávky  pro  ně  mohly  odčítat  od  zemské  berně,  bylo  náhradou  zcela 
nedostatečnou.  Poddaní  sirotčích  statků  Vránové  a  Lhoty  stěžují 
si  roku  1645  královskému  tribunálu,  kterak  ty  oba  dva  rozdílné 
statečky  sirotčí  Vránová  i  Lhota  skrze  lid  vojenský  jak  švédský  ne- 
přátelský tak  i  Jeho  Milosti  císařské  k  dokonalé  ruině  přivedeny  jsou, 
tak  že  jak  v  sirotčích  dvořich  tak  i  nám  chudým  lidem  poddaným 
žádného  dobytečka  též  obilíčka  jak  v  stodolách  tak  na  polích  jsouce 
vše  vymláceno  a  na  zkázu  uvedeno  nepozůstalo,  nýbrž  tak  jsme  z  do- 
puštění božího  k  zkáze  přišH,  že  toliko  v  těch  chalupách  svých  sedíme 
a  od  ohně  jsme  zachráněni,  jinače  sice,  čím  bychom  se  obživiti  mohli 
dokonce  nemáme".  Ačkoli  jim  zemská  berně  roku  1644  o  tři  čtvrtiny 
byla  slevena,  přece  ni  tu  čtvrtinu  ^nemajíce  kusu  chleba  svého  byť 
nám  hned  o  hrdla  naše  jíti  mělo  kde  vzíti  a  odpraviti  nikoli  nemůžeme."*) 

A  když  od  polovice  září  téhož  léta  po  celý  téměř  rok  leželo  na 
hradě  Cim  burku  oddělení  císařských  k  obraně  průsmyku  Trnavského^ 
mělo  z  něho  panství  a  město  Mor.  Třebová  „nevypověditelné  soužení" 
a  mnoho  set  zlatých  výloh  nečítaje  dodaného  zboží,  ale  ochrany  proti 
Švédům  žádné.  2)  Búzov,  Moravičany,  Pálonín,  Loštice  odváděly  na 
Cimburk  týdně  dohromady  po  5  zlatých.  Jinak  Loštice  nebyly  s  to, 
odvésti  za  rok  1644  ani  předepsanou  skrovnou  berni  5  zl.  54  kr.  ani 
zemskou  na  ně  připadající  dávku  po  8  měřicích  a  osmině  rzi  a  ovsa. 
Následujícího  léta  byly  všechny  osady  patřící  Unčovu  uznány  za  ne- 
schopny k  zemské  berni,  toliko  Lošticům  předepsáno  87  zl.  52 'A  kr., 
z  nichžto  však  skutečně  odvedeno  pouze  22  zl.  30  kr. 

V  polovici  října  1645  opustil  Moravu  Torstenson  s  armádou 
hodně  seslabenou  bezúspěšným  obléháním  Brna.  Místo  něho  vpadl  dne 
10.  října  do  země  jenerál  Konigsmark,  aby  znovu  zaopatřil  spíží  po- 
sádky v  Olomouci,  v  Unčově  a  na  Sovinci.  Hlavní  bojiště  bylo  sice 
přeneseno  za  hranice  zemí  císařských,  ale  Morava  trpěla  dále  ustavič- 
nými průchody  císařských  pluků  a  sužováním  švédských  posádek. 
Skoda,  že  se  o  tom  nezachovalo  víc,  leč  jenom  ojedinělé  črty. 

Farář  I  i  t  o  v  e  1  s  k  ý  Eliáš  Reiman  když  se  vracel  do  města  roku  1645 
byl  na  cestě  od  švédských  dragonů  strýzněn  a  oloupen,  ačkoli  měl 
s  sebou    průvodní  listy  švédský  i  císařský.^)  Stařičký  farářzvolský 


^)  Arch.  zemsk.  brněn.   B.   S.  č.  8918. 

^)  »Die  Tirnavische  unfruchtbare  nichtswert  gewesene  Besatzung*,  píěe  o  posádce 
současný  chronista  třebovský.   D'' Elvert,  Mahr.  und  schles.  Chroniken  (Triibau)  335. 
3)  Morav  i  a  1881  p.  415. 


z  dějin  města  Loétic.  35& 


Urban  Chnlavinus,  jehož  farnost  pro  přílišné  útisky  oboji  armády  hladem 
a  morem  tak  zřídla,  že  neměl  z  čeho  být  živ,  byl  od  císařských  na 
faře  přepaden  a  nemoha  jim  dáti  peněz  tak  zbit,  že  na  útěku  z  fary 
v  opuštěné  dědince  hořem  a  hladem  třetího  dne  zahynul.  ^)  Děkan 
unčovský  Adam  FJorencius  Giss  umřel  roku  1645  ve  vězení,  že 
nemohl  zaplatit,  kolik  na  něm  žádal  lakomý  velitel  Dankvart.  Nástupci 
jeho  v  duchovní  správě,  Jiřímu  Galaníovi,  kvardianu  místního  kláštera, 
vyrazil  Dankvart  holí  levé  oko  a  dal  ho  tak  ztýrat,  že  následkem  toho 
později  umřel.  ^) 

Na  jaře  roku  1646  byla  Morava  téměř  líplně  bez  císařského 
vojska.  K  obraně  proti  Švédům  z  Olomouce,  Unčova  a  Sovince  ležely 
na  severu  markrabství  posádky  na  Mírově,  Cimburku,  Gold- 
štýně,  v  Sumberku  a  na  Rabštýně. ') 

Litovel  zpuštěná  a  zničená  odváděla  do  Olomouce  měsíčně 
100  říšských  tolarů,  10  měřic  obilí  a  švédské  stráži  v  městě  tři  tolary 
týdně.  Též  farář  musel  se  zavázati  k  měsíčnímu  příspěvku  šesti  tolarů.  *) 
Dne  13.  dubna  1646  vymlouvá  se  městská  rada  královskémn  tribunálu, 
že  obyvatelstvo  nestačí  na  zemskou  berni  vypsanou  březnovými  patenty, 
jelikož  „polozbořené  městečko"  je  nuceno  měsíčně  posílat  vojenské 
dávky  do  Olomouce.  Aby  purkmistra  a  dva  radní  vysvobodili  z  olo- 
muekého  vězení,  museli  se  k  příspěvku  zavázat  reversem.  Před  devíti 
dny  že  z  Olomouce  přijela  kompanie  jezdcův  a  začali  bořit  a  rozha- 
zovat brány,  hradby,  valy  a  palisády.  Jen  na  veliké  prosby  měšťanů 
že  upustili  od  toho.  Bůh  ví,  na  jak  dlouho !  —  V  druhé  polovici 
května  přitáhl  do  města  s  velikj^m  počtem  mužstva  jenerál  hrabě  z  Vrbna 
a  vymáhal  i  bitím  zaopatření  od  lidu.  Když  po  třech  dnech  odtáhl, 
nezůstalo  v  městě  kusu  chleba.  Bída  byla  té  doby  tak  veliká,  že  mnozí 
i  z  měšťanů  chodili  po  kraji  žebrotou.  ^) 

Město  Mor.  Třebová  položené  při  hlavní  silnici  do  Cech  trpělo 
častými    průchody   vojska.    Nečítaje  jiných    škod   vydalo    na    císařské 


^)  Arch.  zemsk.  bruěn.  B.  S.  č.  9167.  Kněz  Urban  byl  ve  Zvoli  nástupcem 
Tobiáše  Kristina,  jenž  investován  byv  r.  1617  se  tam  r.  1624  na  posled  připomíná, 
kdežto  kněz  Urban  Chnlavinus  poprvé  r.  1625.  Čas.  Mat.  mor.  1903  p.  308.  Měst.  kn. 
moheln  Tom.  32.  fol.  205.  235.  —  Album  bratrstva  božího  Těla  v  děkan.  arch.  moheln. 
Doplň  Tolný,  Cirk.  top.  olom.   IV.  86. 

2)  Paul.  Záčkovic,  Diarium  (Archiv  fiir  oesterr.  Gesch.  sv.  62.)  p.  554.  555. 

3)  Z  dopisu  Mik.  Dankvarta  dto  Uučov  17.  března  1646.  Dudík,  Schweden  p.  223. 
*)  Moravia  1881  p.  417. 

^)  Dopisy  městské  rady  litov.  král.  tribunálu  dto  13.  dubna  a  26.  května  1646 
T  zemsk.  arch.  brněn.   »Militaria.« 


^60  VÁCLAV  Kubíček:  Z  dějin  města  LoStic 


pluky,  jež  tam  v  lednu  a  v  květnu  po  25  dní  bytovaly,  4723  zl.  ^) 
Vzdor  tomu  rozpakovali  se  zasekat  jediný  městský  les,  aby  znesnadněny 
byly  švédské  zájezdy,  a  musel  je  k  tomu  královský  tribunál  dohánět 
opětovnými  rozkazy. '')  V  polovici  října  vyjel  do  krajiny  třebovské  oddíl 
Švédův  olomouckých,  zajal  na  panském  sídle  v  okolí  čtrnáct  vojínů 
císařských  a  vrátil  se  s  dobrou  kořistí  do  Olomouce.  *) 

Unčovští  Švédové  zajížděli  až  do  Landskrona.  „Dne  4.  Junii 
zase  partaj  švédská  z  Unčova  200  koní  na  panství  zdejší  vpadla  a  jak 
u  města  tak  i  na  všech  drahní  sumu  všelikých  dobytkův  vzala". 
—  ,.Zase  20.  septembris  jiná  partaj  z  UnČova  množství  dobytka  zajala." 
Dohromady  uloupeno  v  městě  a  v  okolí  za  těch  příležitostí  40  koní, 
419  kusů  hovězího,  1341  ovčího,  53  svinského  a  59  kusů  kozího  do- 
bytka. *) 

Ještě  blíž  ležel  Zábřeh  pro  násilné  ruce  unčovského  nepřítele. 
Dne  26.  srpna  1646  sděluje  Valentin  Gabriel,  správce  panství  česko- 
rudského  královskému  tribunálu,  že  švédský  komissař  Busso  a  velitel 
Dankvart  s  hrozbou  meče  a  ohně  uložil  statku  České  Rudě  600, 
Zábřehu  300,  správci  pak  osobně  100  korcův  obilí.  Švédům  bud  padne 
do  rukou  mnoho  spíže  anebo  se  stane  veliká  škoda  ohněm,  nedostane-li 
se  kraji  vojenské  ochrany.  Od  šumberské  posádky  nelze  nadíti  se  pro 
zdejší  statky  žádné  pomoci,  neboť  kdyby  ^Švédové  napadli  některou  ves, 
posádka  nevyjde  z  města. ")  (P.  d.) 


1)  Z)'  Mve^i.  1.  c.  Chronik  Triibau  335. 

2)  Hormayr,  Taschenbnch   1829  p.   133. 

3)  Theatrum  europ.  V.  934. 

*)  D' Elvert,  1.  c.  Paměti  města  Landskrona  p.  384   k  roku  1G46. 
*)  Dopisy  Val.    Gabriele  král.  tribunálu  dto  26.  a  31.  srpna  1646  v  zemsk.  arch. 
brněn.   sMilitariac. 


BOH.  Kyselý:  Francisco  Ferrer.  361 


Francísco  Ferrer. 

BoH.  Kyselý.  (Č    d.) 

Cizina  byla  by  zůstala  v  oslavách  Ferrerových  osamocená,  kdyby 
se  nebyly  ve  Španělsku  vyvinuly  věci  politické  tak,  že  konservativní 
vláda  zůstala  opuštěna,  ona  vláda,  jež  rázným  zakročením  v  Barceloně 
zachránila  snad  trůn  krále  Alfonsa.  Ale  t.  zv.  liberální  živly  —  počí- 
naje exministry  až  po  anarchisty  —  postavili  se  proti  ní,  jako  by 
chtěly  zachrániti  „dobré  jméno"  liberalismu  španělského  a  očistiti  je 
od  „nařknutí  z  inkvisice",  jak  si  hluk  ve  světě  vykládaly.  Činili  tak 
všichni  dle  hesla :  My  nic,  to  všecko  strana  katolická. 

Salvador  Canals  dí  o  tom  v  podstatě  toto:  V  celém  vzdělaném 
světě  zavládl  povšechně  řečeno  směr,  který  znamená  úpadek  všeho 
nadšení  pro  ideál.  Jeví  se  to  arci  různě  u  různých  národů,  tu  silněji 
tu  slaběji,  ale  vyznívá  vždy  v  nápadnou  náchylnost  k  výstřelkům 
uvolnění,  k  jakési  snaze  přizpůsobiti  se  k  revoluci.  Povinnost  celku 
ukládá  vždy  oběti  jednotlivcům  a  nelze  jí  vyplniti  bez  vznešeného 
cíle,  světlého  ideálu.  A  tato  ochota  k  obětem  a  k  podřízení  zájmů 
jednotlivce  zájmu  celku  jest  v  úpadku,  jenž  je  všeobecnější  a  hlubší 
u  národů,  kteří  se  více  vzpírají  vlivu  ducha  náboženského.  Tak  bývá 
i  s  vlastenectvím,  kde  nepřešlo  až  do  kořene  tělesa  národního.  Zdá  se, 
jako  by  národní  i  náboženské  uvědomění  prodělávalo  podobnou  krisi, 
jaké  vzdělanost  řecko-římská  nepřečkala,  když  na  její  místo  vstupo- 
valo křesťanství.  Padne-li  ideál,  nač  ukládati  si  oběti  pro  něco  mrtvého  ? 
Odtud  ony  povážlivé,  příznačné  proudy  v  politice,  která  se  chce  smí- 
řiti a  vyrovnati  jakž  takž  i  s  destruktivními  snahami  revoluce.  Následek 
jest  chabost  a  málo  rázné  vystupování  při  událostech,  které  bývají 
předzvěstí  revoluce.  Tím  však  roste  její  odvaha  a  z  té  lze  vysvětliti 
křik  proti  barbarské,  inhumanní  repressi.  Vzpomeneme-li  ještě  na  stále 
pokračující  odkatoličení  románských  národů,  na  neznalost  osobnosti 
Ferrerovy,  na  povrchní  vědomosti  o  poměrech  španělských,  na  které 
se  pořád  ještě  hledí  pod  zorným  úhlem  inkvisičních  legend,  jimiž  se 
staletí  živila,  vysvětlíme  si,  proč  nová  liberální  vláda  podlehla  vše- 
obecné náladě  evropské,  když  nahradila  21.  října  1909  vládu  Maurovu. 
Aby  si  smířil  mrzutou  vládu  ve  Francii,  která  nepočítala  s  ráznějším 
zakročením  Španělska  v  otázce  marocké,  vztyčil  nový  kabinet  Moretův 
a  Canalejasův  ihned  prapor  vojny  proti  klerikalismu,  církev  prohlášena 


362  BOH.  Kyselý: 


uchvatitelkou  a  za  zednáře  Romanonesa  již  chystala  se  odluka  a  vy- 
hrožováno přerušením  styků  s  Vatikánem.  Za  těch  poměrů  není  divu, 
že  se  i  části  španělské  společnosti  vočkovalo  mínění  o  justiční  vraždě. 
Právě  opak  zdál  by  se  podivným.  Kdo  nepřihlédne  ke  konečným 
snahám  škol  Ferrerových  a  o  Španělsku  utvořil  si  úsudek,  o  jaký  se 
sama  vláda  přičinila,  nejednal  by  logicky,  kdyby  ae  chtěl  různiti 
v  nazírání  na  Ferrera  od  celého  světa.  Tak  vypravují  Spanělé,  kteří  u 
v  letech  1910  a  1911  Evropou  cestovali,  že  se  všude  shledali  s  míněním  r! 
o  Španělsku  pramálo  lichotivým,  a  vycítili,  jak  bylo  jméno  vlasti  jejich 
v  cizině  znehodnoceno.  Kněz,  který  v  těch  dobách  dlel  v  Německu 
za  studiemi  filologickými  několik  měsíců,  vykládá  o  svém  úžasu,  když 
slyšel  rozmlouvati  dva  německé  katolické  kněze,  kteří  byli  hluboce 
přesvědčeni,  že  poprava  Ferrerova  byla  podlostí. 

Za  poslední  výstavy  ve  hlavním  městě  Belgie  dalo  se  to  také 
Španělsku  „písemně",  když  byla  odhalena  v  nejživější  ulici  mramorová 
deska,  jejíž  nápis  zní : 

Deska  tato  byla  mezinárodním  komitétem  věnována 
památce  hrabat  z  Egmontu  a  Hornu,  kteří 
byli  na  tomto  místě  sťati  roku  1568  z  nařízení 
Filipa  II.,  protože  hájili  svobodu  svědomí,  a  na 
paměť  hrdinské  smrti  Francisca  Ferrera,  zastřeleného 
v  Montjuicbu  pro  touž  příčinu  r.    1909. 

Vláda  španělská  se  neohradila.  A  jako  padl  12.  listopadu  1912 
Canalejas,  tak  měl  padnouti  i  jeho  král  dne  13.  dubna  1913,  když 
ubíral  se  koňmo  kolem  Banky  španělské  z  přehlídky  vojska.  Zasažen 
byl  šťastnou  náhodou  jen  kůň,  kterého  dříve  vrah  si  podržel  za  uzdu. 
Rafael  Sanchez  AUégre,  251etý  tesař  a  anarchista,  prohlásil,  že  chtěl 
pomstíti  —  smrt  Ferrerovu. 


XVI.  Ferrerúv  charakter. 

Život  a  dílo  Ferrerovo  podává  jasné  doklady  o  mravním  stupni 
zbožňovaného  apoštola.  Zbývá  ještě  doplniti  podobku  několika  rysy 
vybranými  z  ultraliberálních  svědectví,  abychom  mohli  usouditi,  zda 
muž  ten  zaslouží  takového  vynášení,  i  bychom  se  přesvědčili,  že  jako 
mnoho  jiných,  i  jeho  vynesla  na  vrchol  slávy  pouze  špinavá  vlna  boje 
proticírkevního. 

Z  mužů,  kteří  mchli  a  dovedli  posouditi  Ferrera  po  pravdě  a  zá- 
sluze, je  nejpovolanějším  svědkem    Rafael    Salillas,    jenž    byl   pro 


Francisco  Ferrer.  363 


vědecké  své  práce  postaven  v  čelo  správy  státního  vězení  v  Madridě 
právě  v  době,  kdy  Ferrer  byl  internován.  Salillas  jmín  vždy  za  nej- 
radikálnějšího  a  nejpokrokovějšího  stoupence  Lerrouxova  a  jako  po- 
slanec stál  v  jeho  táboře.  Nelze  mu  tedy  vytknouti  pražádné  reakcio- 
nářské  zaujatosti. 

Světový  povyk,  který  strhli  zednáři,  volnomyšlenkáři  a  revolucio- 
náři r.  1906  po  uvěznění  Ferrerově  dotknul  se  ředitele  věznice  ne 
právě  příjemně.  Zvláště  po  glorifikaci  Colajannově  dne  2.  prosince  1906 
v  Atheneu  v  Ěímě  neodolal  a  uveřejnil  r.  1907  svá  pozorování  ve 
studii  nadepsané  „En  la  celda  de  Ferrer"  (V  cele  F.),  již  věnoval 
Lombrosovi. 

„Doznávám  bez  obalu,  že  se  mi  zdá  nenapravitelnou  omezenost 
lidská  vyráběti  modly  a  že  jí  nejsou  prosti  ani  ti,  kteří  se  vyhřívají 
v  paprscích  slunce  svobody.  Fysiolog  Mosso,  univ.  vědec,  pověděl  to 
již  materialistům,  že  nedělají  vlastně  nic  jiného  nežli  že  potírají  dogma, 
aby  jiné  povznesli.  Tak  lze  říci  i  o  volný-ch  myslitelích,  že  někdy 
jednání  jejich  rovná  se  stavění  model.  Také  na  konferencích  ,pro 
Ferrera'  byla  jeho  osoba  neli  zbožněna.  tož  aspoň  na  trůn  svatosti 
povýšena,  prohlášena  symbolem,  praporem.  Ale  cela  č.  17  na  první 
galerii  věznice  madridské,  obývaná  přes  jeden  rok  Ferrerem.  svědčí 
o  něčem  jiném.  Leckdo  by  nevěřil,  že  zakladatel  Moderní  školy  škrabal 
a  mazal  po  stěnách  (manchaparedes)  jako  jiný  více  méně  sprostý  vězeň. 
Vždyť  platí  to  bud"  za  jednání  dětinské  nebo  pitomé.  Chtěli  by  jej 
snad  omlouvati,  že  se  mu  nedostávalo  péra  nebo  papíru,  aby  své  dojmy 
zaznamenal?  Neračte  tomu  věřiti,  slovutný  pane  profesore,  neboť  by 
bylo  potom  snadno  prohlásiti,  že  ,nový  mučedník  svobody  myšlenky' 
byl  tak  ukrutně  týrán,  a  toho  by  nepřipustila  nesmazatelná  reputace 
našich  inkvisitorů.  Po  celou  dobu  vazby  bylo  Ferrerovi  volno  dopiso- 
vati i  do  ciziny ..." 

Cítil-li  Ferrer  neodolatelné  nutkání  zvěčniti  ve  své  cele  všecko, 
co  duchem  jeho  hýbalo,  byly  to  asi  vznešené,  vzletné  a  originelní 
nápady  nebo  pedagogické  aforismy?  „Ferrer  věnoval  se  nejprve 
,pictografii-  a  výzdobě  svého  bytu.  Pokryl  totiž  stěny  protináboženskými 
a  protivojenskými  karikaturami  vystřiženými  ze  surových  (indisciplados) 
listů  jako  Asino,  Les  Temps  nouveaux,  L'Action,  El  Diluvio.  Učinil 
slovem  totéž,  co  by  udělal  člověk  nejnižší  úrovně  ducha^  proletář 
myšlením,  který  polepí  stěny  tiskovinami,  které  se  mu  namanou". 

Potom  umísťoval  Ferrer  na  zdech  výplody  vlastního  ducha,  z  nichž 
^alillal  také  některé  uvádí : 


364  BOH,  Kyselý:  Francisco  Ferrer. 


Od  jiných  nechtěj  ničeho,  ať  staví  Je  velký  úkol   člověčenstva, 

ti  nejkrasší  věc  na  oči,  by  svorné  všeho  světa  lid 

když  mocní,  nebo  jistí  vědci  dají,  měl  volnost,  rovnost,  bratrství 

za  to  tě  potom  zotročí.  bez  rozdílu  stavů,  tříd. 


Život  tvůj  jest  otroctvím,  Dělnictvo  se  osvobodí, 

stojíš  li  o  cizí  přízeň,  až  si  moc  svou  uvědomí, 

nechceš-li  být  nikdy  svým,  až  cizácké  jařmo  shodí, 

bez  konce  nes  žal  a  trýzeň!  sílu   „vyvolených"   zlomí. 

Takové  básnění  běžných  hesel  nedovedlo  nadchnouti  ani  rczunané 
lidi,  jimž  bylo  věnováno,  a  list  „Democratie  Sociále"  soudí  o  Ferrerovi 
takto:  „Při  svém  povrchním  vzdělání  a  pavědecké  autokultuře  neměl 
Ferrer  vlastností,  které  se  žádají  po  vůdci  strany  a  tvořiteli  nebo 
průbo jci  nových  ideí.  Byl  to  filosof  prostřední  a  nevhodný  vychovatel 
lidu".  Ano,  vychovatel,  kterého  staví  na  roven  Rousseauovi,  Pesta- 
lozzimu,  Komenskému !  Ani  zásad  odjinud  přijatých  sám  prakticky 
neprováděl  a  vyučování  španělštině,  jímž  se  zaměstnával,  nelze  přece- 
nazvati  jeho  životním  dílem   vychovatelskfm  I 

Salillas  pokračuje :  „Ferrer  je  zakladatelem  školy.  Založiti  školu, 
jako  to  činí  američtí  milionáři,  s  kolejemi,  instituty  a  universitami, 
může  značiti  upřímnou  snahu  po  rozvoji  kultury,  třeba  se  zakladatel 
dále  nestará,  kterak  se  bude  v  jeho  ústavech  kultura  rozvíjeti.  Ale 
rozhodně  nemíní  žádný  z  takových  mecenášů  zaříditi  školu  starou,  nýbrž, 
moderní,  nejpokročilejší,  nejdokonalejší.  Lze-li  říci,  že  všeliký  pokrok 
ve  škole  záleží  v  methodě,  nezařídil  Ferrer  svoji  školu  na  tom  základě. 
Jeho  škola  byla  škola  vášnivé,  nesnášelivé  výlučnosti.  Filantropický 
filosof  Ferrer,  který  dle  italského  velebitele  třímá  prapor  v  boji  proti 
nesnášelivosti,  je  sám  povahy  intolerantní.  Vylučuje-li  náboženství 
domněnky  příčící  se  absolutní  pravdě,  již  hlásá,  je  to  logické,  ale  činí-li 
se  totéž  ve  jménu  volného  myšlení,  je  v  tom  naprostá  kontradikce,  a 
jistí  volní  myslitelé  nejsou  pak  leč  přemrštění  dogmatikáři.  Episoda 
z  vězení  ukáže  to  lip  než  celá  kniha  o  povaze  Ferrerově.  Jednou 
stál  před  cellou  svou  spolehnut  na  zábradlí  s  hlavou  nepokrytou,  jako 
té  doby  vždy.  Té  chvíle  zazněl  zvonek.  Kněz  přicházel  nesa  viaticum 
do  nemocnice.  Ferrer  vklouzl  rychle  do  celly  pro  čepici  a  přihlížel 
potom  s  hlavou  pokrytou,  když    kněz    přecházel   kolem    věznice." 

(O.  p. ) 


Posudky.  3ii 


Posudky. 

Ježíš  Kristus  jako  božský  Messiáš  a  pravý  Syn  boží  dle  synoptikův. 
Napsal  Dr.  Richard  Špaček,  c.  k.  prof.  bohosl.  fakulty  v  Olomouci. 
Nakl.  V.  Kotrba  v  Praze  1911.  Str.  143.  Cena  1-50  K.  Vzdělávací 
knihovny  katolické  sv.   59. 

Christologická  otázka,  o  niž  tu  běží  a  jež  souvisí  se  samými 
základy  víry  křesťanské,  jest  především  biblická  a  zní :  za  nepopiratelně 
značných  rozdílů,  jaké  jsou  mezi  třemi  prvými  evangelii  (synoptiekými) 
a  čtvrtým,  jak  jeví  se  podstata  Kristova  v  oněch  a  jak  v  tomto?  T.  zv. 
kritická  biblistika  a  za  ní  dogmatika  z  rozdílův  učinila  různosti  a 
praví,  že  u  synoptiků  nejeví  se  Kristus  ani  zaslíbeným  Messiášem  ani 
Bohem,  jímž  jej  učinila  teprve  theologická  spekulace  posledního  a 
pozdějšího  evangelisty,  dle  tradice  Jana.  Jelikož  pak  ze  slov  evange- 
lických věc  ta  tak  samozřejmě  nevysvítá,  jak  by  theorie  chtěla,  ač  zase 
naopak  bez  nějakých  opor  není,  hledí  se  texty  dle  toho  upraviti  a  vy- 
ložiti. Širší  obecenstvo,  J3Ž  je  zvyklé  pohlížeti  na  slovesná  díla  vůbec 
ge  stanoviska  nynějšího  jakožto  na  díla  soustavná,  tedy  především 
předmět  svůj  vědecky  úplně  vyčerpávající,  dále  soustavně,  souviále  a 
jednolitě  pracovaná,  slovem  upravená  jako  nynější  aneb  jistou  měrou 
i  antické  životopisy,  to  obecenstvo  snadno  nechá  se  přesvědčiti,  že 
„mezery"  spisu  jsou  také  mezerami  předmětu,  že  čeho  jeden  spis  nemá, 
není  ani  v  předměte,  'že  přídavky  spisu  jiného  jsou  vsuvkami  pozděj- 
šími a  pod.  Na  tento  zásadní  omyl  o  původu  a  úkolu  evangelií,  jenž 
jest  podkladem  protestantské  theologie,  nutno  lid  častěji  upozorňovati, 
že  totiž  evangelia  nejsou  spisy  thematicky  soustavnými,  nýbrž  příle- 
žitostnými, že  nejsou  plody  slovesnými  v  obyklém  smyslu  spisovatelském, 
nýbrž  jaksi  prostým,  co  do  bohatství  obsahu  náhodným  —  budiž  tomu 
dobře  rozuměno  —  ohlasem  slova  od  začátku  hlásaného,  kerygmatu, 
jak  se  učeně  říká;  pak  mnohá  námitka  nebo  pochybnost,  již  i  prostý 
čtenář  tu  a  tam  v  socialistických  domněle  vědeckých  traktátcích  najde, 
snáze  bez  účinku  se  odrazí. 

P.  spis.  v  uvedeném  spise  probral  otázku  onu  důkladně.  Ve  dvou 
dílech  (Messiáš  —  Syn  boží,  Bůh)  ukazuje,  že  obojí  přesvědčení  v  životě 
i  slově  Kristově  i  jak  od  synoptiků  zobrazen,  se  projevuje,  že  není 
tam  dodatečně  z  obecné  víry,  jinými  vlivy  už  zpracované,  vneseno, 
nýbrž  že  jest  původní,  z  prvopramene  a  prvoučitele  čerpáno. 

Dr.  Rudolf  Eucken,  Zur  Sammlung  der  Geister.  Leipzig,  Quelle  u. 
Meyer.   1913.  Str.   1.51.  Cena  váz.  sv.  432  K. 

Již  titul  díla  je  pozoruhodným.  Psal-li  autor  v  díle  „Erkennen 
und  Leben"    (r.  1912)  na  str.  158.,  že  v  nynější  době  vidíme  velikou 

HUdka  26 


366  Posudky. 

touhu  po  jednotě,  hloubce  a  věčnosti,  pak  v  tomto  díle  touhu  tu 
mnohem  silněji  zdůrazňuje;  za  všeobecné  roztříštěnosti  je  prý  opravdu 
třeba,  aby  se  vůdčí  duchové  sjednotili  a  dalšímu  rozkladu,  který  na 
život  neobyčejně  zhoubně  působí,  zabránili.  Není  tím  nepřímo  řečeno, 
že  autonomie  zklamala?  Nikdy  nebyla  volnost  v  bídání  tak  velikou 
a  přece  nebylo  lidstvo  nikdy  tak  daleko  od  kýženého  cíle  v  nejpalči- 
vějších otázkách  jako  nyní.  Ve  vědách  přírodních  dodělali  jsme  se 
skvělých  úspěchů,  o  nichž  se  lidstvu  před  několika  desítiletími  snad 
ani  nezdálo,  ale  nitro  lidské  zůstalo  při  tom  chudým;  nejistota,  po- 
chybování, negace  jím  zmítají.  Při  veškerém  lesku  zevnější  kultury 
schází  nám  společný^  cíl  životní  a  určitý,  jistý  směr,  kterým  bychom 
se  měli  bráti,  a  veliké  většině  lidstva  nedostává  se  ani  potřebné  roz- 
hodné vůle,  spěti  za  vyšším  cílem.  Mnozí  se  dusí  v  temnostech  natu- 
ralismu, který  každý  vzlet  prohlašuje  zi  klam.  L'dstvo  tím  trpí,  a  dle 
Euekena  zvláště  nároi  německý.  Autor  je  pevně  přesvědčen,  že  tento 
národ  je  v  první  řadě  pivolán,  aby  veškerému  lidstvu  z  této  bídy 
pomohl;  vyniká  prý  neobyčejně  bohatou  niterností,  která  je  pevným 
základem  samostatného  života  duševního,  hlavně,  když  ji  spojíme  se 
světem  věčných  hodnot.  Eucken  zabíhá  velice  daleko,  přeceňuje  sílu 
německého  ducha,  an  praví,  že  Němci  stačí,  když  zůstane  věren  svému 
nitru  a  důsledně  o  jeho  vývoji  a  zdokonalení  pracuje;  tak  prý  dojde 
pravého  cíle.  Avšak  právě  moderní  filosofie  německá  je  pádným  do- 
kladem toho,  že  německý  duch,  čerpá-li  pouze  ze  sebe,  dospívá  k  pra- 
podivným výsledkům.  —  Ze  rozluštění  životních  problémů  přesahuje 
síly  jednotlivcovy,  je  nepochybným.  Víc  než  třicet  let  věnuje  se  Eucken 
těmto  záhadám,  dopátral  se  mnohého  zrnka  pravdy,  ale  jak  mnohé 
body  pro  život  důležité  jsou  dosud  záhadnými !  O  náboženství  a  hlavně 
o  křest inském  mluví  s  nadšením,  a  přece  je  mezi  jeho  křesťmstvím 
a  křesťanstvím  pravým  veliký  rozdíl.  Vůdčí  duchové  se  mají  sjednotit, 
avšak  na  jakém  podkladě?  Má-li  jednotlivec  své  nejvniternější  podstatě 
zůstat  věren,  pak  nebude  individualism  nikdy  odstraněn,  ano  tím  se 
mu  dostane  jakési  sankce. 

Jako  jiná  díla  Euckenova  tak  i  toto  nové  je  protestem  proti 
suchoparnému  naturalismu  a  duchamornému  splošení  života.  Zda  však 
k  soustředění  duchů  přispěje,  jest  otázka.  Dr.  J.  Vrehovecký. 


Poslední  soud.    Román    od  J.   Š.  Baara.    Nákl.    Cyrillo-Methodéjského 
knihkupectví  Gustav  Franci  v  Praze.  Str.   261.  C.  3-40  K. 

Román  ze  zámožné  chodské  rodiny,  jejíž  dva  synové  uzavřevše 
proti  přání  rázného  otce  nerovný  sňatek,  s  chudobnj^nii  děvčicemi,  po- 
děleni rovný'n\  dílem  z  rodného  statku.  Čím  více  styčných  bidů  takto 
vzniklo,  tím  zuřivější  nepřátelství  a  sudilství  se  mezi  nimi  vyvinulo, 
až  jeden  bratr  s  bojiště  bratrovraždou  zmizel,  druhý  pak  porotou  jako 
nepříčetný-  osvobozen  v  klášterní  zahradě  pražské  našel  útulek. 


Posudky.  367 

SmatQě  zajímavý  děj  tento  z  rodného  pr}'  kraj-i  svého  —  ač  jinak 
v  selském  životě  typický  a  snad  nesčíslněkrát  v  různých  obměnách 
zpracovaný  —  líčí  p.  spis.  se  zřejm)u  lásk)Li  a  soucitem.  Nanáš-je 
veliké  množství  podrobností  jest  místy  nucen  spokojiti  se  skoro  pouhým 
výčtem  lidopisným. 

Na  str.  30  se  praví:  „hned  jik  minula  Popelečni  středa,  udeřil 
sedlák)  na  syny:  Vožeň:e  se  ha  čerstva,  misopastje  krátkej";  jak  to? 
47:  .,Sebral  svůj  širák,  truhla,  Ijáe,  stůl,  dvě  nebo  tři  židle  a  stěhoval 
si  to"  ;  jak  to"? 

Rozmluvy  podány  podřečím  chodským,  jež  pěkné  prárě  není, 
nehledě  k  četným  nesroz  imitelným  výrazům  ;  ceny  umělecké  tím 
románu  nepřibývá. 


Gab.  Ronay.    Sluneční  píseň.    Drama    v    pěti    dějstvích.    Vyd,    Revue 
„Archa"   v  Prostějově   1914.    C.   62. 

Podnebí  italské,  ovzduší  umělecké,  malířské.  Hrabě  s  guardianena 
objednávají  u  malíře  do  kostela  obraz  sv.  Františka  poveretta,  hrabě 
zároveň  ho  žádá,  by  dceru  jeho  zd^koaalil  v  milířství.  Tato  záletná 
Giulietta,  vášniví  ctitelka  antiky,  odioudí  malíře  jeho  ženě  a  rodině, 
pak  jej  jako  předešlé  odkopne.  Obraz  pěvce  „Sluneční  písně"  nedo- 
končen; snad  naň  dojde  pizději,  až  umělec  se  zúplna  vzpamatuje. 

Děj  hry  obritně  zosnován,  živě  a  účinně  podán.  Rozmluvy  někdv 
připadají  příliš  škrobenými,  jmenovitě  kde  vystupnje  hrabě  a  zvláště 
gtíardian.  Nevím,  hodili  se  zbožné  průpovědi  tohoto  na  naše  jeviště 
tak,  jik  zde  podány;  zd^jí.se  zníti  jaksi  affektovaně  v  tomto  malém 
ovzduší,  v  těchto  malých  okamžicích,  i  jest  nebezpsčí,  aby  pěkná  jinak 
slova  Písma  nebyla  tu  přezvána  kapucinádou.  Vůbec  jest  mluva  hry 
vybroušená,  květnatá. 

Královna  Palmy  rská.  Pioraán.    Levná  illustrovaná   knihovna,    r.  XV. 
Stran  810. 

S  počátku  jste  na  rozpacích,  má-li  to  býti  nějaké  smyšlené  veselé 
dobrodružství,  že  Ludmila  Brodská  z  Prahy  stane  se  místodržitelkou 
v  Bagdadě.  Brzy  vsak  se  přasvěičíte.  že  příběh  míněn  vážně.  Osiřelá 
po  otci  úřednická  dcerka  sezdáaa  v  Praze  s  řeckým  kupliřem,  který 
ji  prodá  do  harému:  odtud  stane  se  manželk)u  onoho  tureckého  hodno- 
stáře, který  však  zi  ndk:)lik  let  umře.  zůstav  ije  ji  se  synkem  a 
s  tchyní  ve  hmotném  blahobyte  a  spokojenosti.  Ctitel  její  z  Prahy,  ne- 
patrný řemeslník,  objeven  orientalistou  Voráčkem  jakožto  nadaný 
zpěvák,  koná  světové  cesty,  až  se  v  A?ii  s  Ludmilou  shledají.  I  bratr 
její  jakD  mladý  missioaář  vydá  se  jí  tam  hledit,  ale  zatím  zatáhla  se 
kolem  ní  osidla  onoho  R^ka,  se  kterým  kdysi  sezdána,  a  ten  nemoha 
se  jí  už  zmocniti  živé  ji  usmrcuje.  Zpěvák  i  missionář  se  vracejí  do 
Prahy,  právě  k  revoluci  1848. 

26* 


M6  Posudky- 

Vypravování  jest  velice  zajímavé,  třebas  místy  fantastické  a  snad 
i  nemožné.  Poznámky  o  věcech  a  zvycích  východních  jsou  v  jedno- 
tlivostech správné,  jen  celkové  pojetí  jest  příliš  idealisované,  jako  jinde 
jsou  úsudky  zase  snad  neprávem  příkré  ;  narážky  o  věcech  nábožen- 
ských jsou  trochu  popletené.  Spojitost  dějová  mezi  hlavním  příběhem 
a  vlasteneckými  záchvaty  v  Praze  není  vlastně  žádná,  leda  že  některé 
osoby  z  onoho  súčastnily  se  také  těchto.  Ale,  jak  praveno,  dobrodružný 
a.  poutavě  vypravovaný  děj  najde  jistě  vděčné  čtenáře  i  čtenářky,  jež 
asi  velice  bude  zajímati  pěkně  vylíčená  postava  Ludmily-hanim ; 
kdyby  i  mezi  děvčaty  bylo  indiánství  zvykem,  nechci  se  sázeti,  že  by 
•sudy  její  mnohou  holku  nepobláznily. 


£«zhled  nábožeBský.  309 


Rozhled. 

nábožensky. 

Římská  konsistorní  kongregace  nedávno  dostala  nové  oddělení, 
pro  vystěhovalectví,  nyní  pak  motu  proprio  zřizuje  se  seminář  pr© 
kněze,  chtějící  se  věnovati  duchovní  správě  mezi  vystěhovalci ;  hlavní 
pile  má  se  obraceti  k  cizím  jazykům. 

U  kněží,  kteří  chtějí  se  vystěhovati  do  Ameriky  a  tam  v  du- 
chovní správě  působiti,  zdůrazněna  znova  podmínka  vysvědčení  o  bez- 
úhonnosti z  působiště  dosavadního. 

Kant  filosofem  katolicismu?  Zdá  se,  že  filosofie  stává  se 
čím  dál  tím  víc  oborem  neomezených  možností.  Mohl  li  Schopenhauer 
býti  nazván  filosofem  optimismu  (Dr.  Raphael  Bazardjan,  Schopenhauer 
der  Philosoph  des  Optimismus.  Leipzig  1990),  proč  by  Kant  nemohl 
býti  filosofem  katolicismu?  Královecký  myslitel  nebyl  ovšem  ani  církvi 
katolickou  ani  katolickými  učenci  filosofem  katolicismu  prohlásfn,  nýbrž 
orthodoxním  protestantem,  H.  Bundem,  který  svůj  názor  objemným  díleia 
se  snaží  dokázati  (Kant  als  Philosoph  des  Katholizismus.  1913.  Berlin. 
30l7  str.  8'40  K).  Co  nejdůrazněji  se  obrací  proti  Kaítanovi  a  Paul- 
senovi,  dle.  nichž  je  Kant  pravým  filosofem  protestantismu.  Bund  jest 
přesvědčen,  že  autor  kriticismu  jest  budoucím  „normálním  filosofem" 
římské  církve;  v  jeho  soustavě  prý  nacházíme  všechny  prvky  jesuitismu. 
Jest  jisto,  praví  Bund,  že  Luther  by  se  proti  kantismu  byl  tak  ostrými 
slovy  ohradil,  že  by  dnes  pro  ně  ani  sazeče  nenašel.  Vaihinger  se 
chlubí,  že  správně  Kanta  pochopil.  Nikdy  však  nebylo  zásadou  pro- 
testantskou, soustavou  „vědomých  lží"  pravdy  náboženské  odůvodňovat. 
Ve  svém  díle  „Die  Philosophie  des  Als-ob''  má  prý  Vaihinger  „ne- 
slýchané železné  čelo",  že  v  takové  nauce  vidí  nejvyšší  vrchol, 
kterého  lidské  myšlení  dosáhlo.  Kant  je  dle  Bunda  upírem,  který  ně- 
meckého ducha  dusí,  a  jest  nejvyšší  čas,  aby  se  ho  německ}^  národ 
zbavil  a  zaslouženého  klidu  jemu  v  hrobě  dopřál.  Sláva  jeho  prý  záleží 
T  neuvěřitelné  nejasnosti  myšlení,  a  tak  se  stalo,  že  všechno  možné  se 
dalo  z  jeho  nauky  odvodit.  Obraz,  kter}^  nám  Kant  svými  spisy  na- 
kreslil, stává  se  rok  co  rok  podivnějším.  Theorie  „jakoby"  (als  —  ob) 
akazuje  nám  ho  přímo  jako  prohnaného  (abgefeimt)  atheistu  a  ethického 
materialistu,  jehož  počínání  tím  odporněji  působí,  že  celé  století  dovedl 
•klamat,  co  jest  jeho  pravým  úmyslem.  Co  tvrdil  Paulssn  o  hlavním 
díle  kriticismu,  že  nezná  druhého  díla  v  dějinách  lid-ského  myšlení,  jež 
by  vniterně  bylo  tak  nesouvislým,  lze  o  veškeré  soustavě  Kantově  říci, 
protože  jsou  v  něm  zjevné  odpory,  snůška  vět,  jež  se  navzájem  ruší. 
Nejrůznější  názory  mohou  se  Kanta  dovolávat.  Pruská  vláda  vychvalo- 


370  Rozhled  náboženský. 


vala  Kanta  jako  původce  své  státní  myšlenky;  prof.  filosofie  Cohen  b& 
nazval  „pravým  a  skutečnýua  původcem  německého  socialismu".  Bund 
upozorňuje  také,  že  vynikající  filosofové  moderní  Kanta  zavrhli.  Fichte 
praví,  že  soustava  královeckélio  myslitele  jest  nejdobrodružnéjšim  vý- 
plodem, jež  vůbec  lidskou  fantasií  byl  vymyšlen.  Geniálním  idealistům 
se  křičí  práce  subjektivisty  (Kanta)  musila  zhnusiti.  Jest  opravdu  věcí 
divnou,  že  Kant  těší  se  přece  dosud  veliké  vážnosti  i  u  takových 
učenců,  kteří  jeho  soustavu  zamítají ;  u  některých  lze  dokonce  i  o  Kan- 
tově kultu  mluviti ;  takovým  může  dílo  Bundovo  otevřít  oči.  Neprávem 
nazývá  Kanta  filosofem  katolicismu  ;  neboť  Kant  a  církev  katolická  — 
toť  dva  světy,  jež  se  sloučiti  nedají.  Názor  Bundův  jest  proto  směšným. 
Původce  kriticismu  se  stal  protestantům  nepohodlným  a  proto  chti  se  ho 
zbavit,  ztotožňujíce  jeho  nauku  s  naukou  církve  katolické  ;  že  se  to 
děje  neprávem,  je  zcela  jasno.  Kant  —  jesuitou  !  Jestli  toto  nové  po- 
jmenování neschladí  slepého  nadšení  ctitelů  Kantových,  pak  nepomůže 
žádný  jiný  prostředek,  aby  vystřízlivěli,  praví  ironicky  Gutberlet 
(Philosophisches  Jahrbuch.   1914,  1.) 

V  obsažném  článečku  v  Cerk.  Věstníku  V.  Běljitjev  o  slav- 
nosti zmrtvýchvstání  Páně  poukazuje  na  to,  že  „největším  svátkem 
křesťanství  je  svátek  vzkříšení,  vítězství  nad  smrtí" 
C(»ž  dokazuje,  že  „v  křesťanství  světlý,  radostný  živel  pře- 
vládá nad  druhým  —  stínovým  a  žalostným,  a  křesťan- 
ství je  náboženstvím  vítězícího  života,  náboženstvím 
ze  života  se  těšícím'*.  Mnozí  básníci  opěvují  náboženství  hellenské 
jako  náboženství  nezkalené  radosti  ze  života,  poněvadž  prý  v  něm 
práva  těla  nacházela  uznání  právě  tak,  jako  práva  ducha.  Avšak  týž 
ze  života  těšící  se  duch  v  očištěné,  zdokonalené  a  oduševněné  podobě 
nalézá  se  v  křesťanství,  pro  něž  je  člověk  nejen  duší,  ale  i  tělem. 
Křesťanství  nejen  duši  uznává  nesmrtelnou,  nýbrž  zvěstuje  nesmrtelnost 
i  tělu!  Pro  Reka  fakticky  vítězil  ne  život,  nýbrž  smrt-,  fakticky  světlý 
obraz  života  byl  jemu  jen  pomíjejícím  snem,  skutečností  byl  jen  mračný 
hades,  íartarus,  pohlcující  pokolení  ctitelů  „veselých  řeckých  bohů"  za 
pokolením.  Křesťanství  naopak  zbavilo  smrt  jejího  jedovatého  žahadla, 
ba  i  smrt  připojilo  v  kruh  svých  vítězících  a  ze  života  se  těšících  ideí. 
Křesťanství  hlásá  nesmrtelnost  těla,  ale  tato  nesmrtelnost  s*děluje  se 
mu  vzkříšením.  Musí  tedy  předcházeti  smrt.  Bůh  sice  sám  smrti  ne- 
učinil, hniloba  vešla  v  tělo  později  jako  výsledek  veliké  katastrofy 
T  morálním  světě,  totiž  hříchu.  Hniloba  a  smrt  byla  následkem 
a  trestem  za  hřích,  ale  táž  smrt  i  hniloba  byla  takořka  protijsdem  proti 
hříchu.  Trest  smrti  jest  už  počátkem  lidské  spásy,  jež  se  dokonává 
vzkříšením,  které  jest  úplným  vítězstvím  nad  hříchem  a  odstraněním 
všech  škodlivých  následků  hříchu.  Vzkříšení  jako  vítězství  nad  hříchem  a 
smrtí  je  pramenem  vítězící  síly  křesťanství  a  jeho  nezkalené  radosti  ze  života. 

* 

Jakub  Arbes  zapověděl  si  pro  svůj  pohřeb  veškeru  obvyklou 
okázalost,    řeči    nad    hrobem    atd.    Někdo    nazve    to    podivínstvím,   jeř 


Bozbled  náboženský.  371 


u  Arbesa  není  vzácností,  někde  by  se  však  nad  tím  naohli  zamysliti, 
zvláště  v  našich  kruzích.  V  našem  názoru  náboženském  setkávají  se 
dva  živlové:  proti  nesmírnému  smutku  beznadějnosti  víra  a  naděje, 
tedy  útěcha,  proti  materialistické  rozpustilosti  vážnost  přechodu  ze 
známa  do  neznáma  —  a  k  žádnému  nehodí  se  nynější  „nekřesťanský" 
a  co  hlavního,  tak  duchaprázdný  přepych.  Ve  větších  městech  aby 
se  lidé  již  „báli  umříti"  —  tak  se  doslovně  říká  —  ne  bázní  spasitelnou, 
nýbrž  strachem,  jak  rodina  sežene  na  „slušný"  pohřeb,  který  mnohou 
rodinu  stojí  takořka  majetek ;  výdělky  pohřebních  společností  jsou  dle 
toho.  (NB  nej|;ěki;ější  při  tom  jest,  že  odium  se  obyčejně  sveze  na 
zástupce  církevní,  které  však  v  pravdě  společnost  cdbývá  jako  kterého- 
koli svého  zřízence;  proč  s  tím  nejíti  na  veřejnost  a  nehraniti  se?). 
Proti  omezení  přepychu  namítá  se  všelicos:  výdělek  živnostníků, 
pieta,  která  však  jest  velmi  skrovná  a  mohla  by  jmak  prospěšněji  se 
uplatnit',  stránka  esthetická  a  j.  —  ale  v  zásadě  je  to  tyran  móda. 
Církev  arciť  i  zde  pozbj^vá  svého  přímého  vlivu,  ale  píše-li  a  káže  se 
proti  přepychu  vůbec,  neškodilo  by    ani    zde. 

Éečňovati  nad  hrobem  není,  kromě  mimořádných  případův, 
u  katolíků  zvykem;  na  venkově  bývá  o  kněžských  pohřbech  přimě- 
řené kázaní  v  kostele.  U  samých  protestantů  nesčetněkrát  vysloveno, 
že  by  příslušníci  zesnulého  se  svým  smutkem  byli  raději  doma,  než 
poslouchali  nad  sebou  dlouhé  řeči.  A  bezcitným  zástupům  by  to  asi 
bylo  jedno. 

Co  platí  o  pohřbech,  platí  též  o  hřbi  to  vec  h.  I  v  té  otázce 
potýkají  se  různé  názory  —  živnostenské,  umělecké,  náboženské  a  j., 
mezi  nimiž  nesnadno  rozhodovati.  Ale  že  by  i  zde  ohromný  přepych 
bez  omezení  esthetičnosti  mohl  býti  značně  omezen,  o  tom  není  pochyby; 
řevnivost  módy  i  zde  svádí  k  nesmyslnostem.  Společnost  si  potrpí  na 
skvělý  zdaj ! 

Zvláštní  recept  od  vážných  myšlenek  o  pohřbech  a  na 
hřbitovech,  o  které  našemu  náboženství  přece  hlavně  musí  jíti, 
i  prese  všechnu  naději  věčného  života,  podává  futurista  Aido  Pal- 
lazeschi.  Na  školních  dvorech  mají  býti  píjřáHáuy  průvody  s  rakví 
naplněnou  mlsky,  které  se  pak  mládeži  vysypou,  aby  se  naučila 
smrti  se  smáti.  Nemocnice  mají  se  státi  zábavnými  místnostmi  jako 
varieté,  pohřby  šibřinkovými  průvody  řízenými  od  komiků,  hřbi- 
tovy zábavními  místnostmi  s  houpačkami,  hospodami,  nočními  plesy  atd. 
Vše  to  proto,  aby  se  člověk  učil  smáti,  všemu  bolu  smáti,  a  „ničiti 
romantický  přelud  životní  vážnosti".  Tedy  již  ani  ne  trpělivost  a  ode- 
vzdanost, tím  méně  nadpřirozená  útěcha,  nýbrž  bohopustá  nevázanost! 
Bez  logiky  však  tato  surovost  vzhledem  k  nynější  mólé  by  nebyla. 
V  nemocnicích  pařížských  ošetřovatelky  s  mladými  doktory  prý  před 
nemocnými  takové  šantanové  produkce  pořádaly,  jinde  leckterý  sekundář 
jest  celý  bez  sebe,  když  některá  svědomitější  ošetřovatelka  bez  jeho 
„dovolení"  povolá  kněze  k  zaopatřování,  tak  že  hrozně  vysoké  procento 
umírá  b-^z  něho ;  zda  by  takový  byl  tak  tuze  od  ť.ho  ? 

Jakub  Arbes  celou  tu  bezeitnost  dobře  ocenil. 


9T2  Rozhled  náboženský. 


Právě  zemřelí  vysocí  hodnostáři  církevní  kard.  Kopp  i  arcibiskuji 
Posilovid,  oba  z  chudobných  rodin,  vynikali  neobyčejně  prostou 
životosprávou.  Zvláště  Posilovič  odlišoval  se  velmi  ostře  od  jiných 
magnášů  v  krajích,  kde  se  na  okázalost  klade  toliká  váha,  V  Záhřebe 
si  uaň.  časem  jakž  takž  uvykli,  ale  v  Pešti  když  někde  svou  ubohou 
ekypáží  „předjel",  na  př.  u  sněmovny,  uváděl  do  rozpaků  nádherné 
okolí;  sebe  nikoliv.  A  šlo  to  také!  Nedobyl  sobě  sice  jména  Stross- 
Boajerova  u  vlastencův,  u  nichžto  jmín  lakomcem,  ale  učinil  velmi 
mnoho^  snad  více  než  onen  pro  náboženskou  věc  své  diecese  (tisk, 
kostely  atd.) 

Oba  jmenovaní  vládli  arcif  velikými  příjmy,  které  nepřátelský  tisk 
ještě  notně  zveličuje.  Jest  však  přece  ohromný  rozdíl  mezi  těmito  příjmy 
ze  svěřeného  obročí,  které  nikomu  nevzato,  nýbrž  darováno,  nikoho 
neobtěžuje,  nýbrž  kdekoho  kolkolem  podporuje,  ba  živí,  neslouží  rodinné 
rozpínavosti,  nýbrž  obecnému  dobru,  —  a  příjmy  židokapitalistů,  kteří 
feohatnou  a  tyjí  z  břemen  uvalovaných  na  poplatníky  říší  neb  dokonce 

dělnických  společností. 

* 

Stěžujeme  si  u  nás,  že  věřící  málo  navštěvují  bohoslužby,  že 
jsou  lhostejni  ke  chrámu.  Mnozí  věřící  se  vymlouvají  tím,  že  prý  boho- 
služby dlouho  trvají  a  že  nerozumějí  latině,  v  níž  se  konají,  že  by  se 
měly  konati  jak  v  církvi  pravoslavné  na  Rusi.  Ale  také  na  Rusi 
vedou  podobné  nářky  a  v  Cerkovné  pravdě  č.  8  prof.  P.  Ver- 
chovskoj  velice  případně  vysvětluje,  proč  lid  kostelu  a  boho- 
službám pravoslavným  se  vyhýbá.  Předně  pravoslavné  boho- 
služby jsou  vlastně  vypočteny  na  kláštery,  jsou  velice  dlouhé 
(mše  asi  dvě  hodiny)  a  unavují  věřící.  By  se  tomu  od  pomohlo,  na 
mniohých  místech  zkracují  bohoslužby,  ale  neuměle,  beze  smyslu,  kazíce 
celek.  Mimo  délku  bohoslužby  pravoslavné  trpí  nesprávnou  úpravou 
církevního  zpěvu.  Hudba  i  zpěv  mají  v  chrámě  podřízený  význam 
Čistě  akustické  povahy.  Prosté  čtení  bylo  by  špatně  slyšeti,  nebylo  by 
dosti  výrazným;  proto  chrámový  zpěv  nemá  škoditi  vnímání 
obsahu  modlitby.  Zatím  u  současných  hudebních  skladatelů 
modlitba  mění  se  v  koncert,  natahují  se  a  opakují  jednotlivé 
fráse  až  do  omrzení  pro  modlícího  se.  Také  duchovenstvo  jest 
vinno,  jsouc  často  hluboko  lhostejno  k  bohoslužbě,  již  koná. 
Spisovatel  poukazuje  na  okouzlující  bohoslužbu  otce  loanna  Kronštadt- 
ského,  jenž  v  modlitbě  hluboko  prožíval  své  spojení  s  Bohem  a  proto 
věřící  nikdy  se  nenudili  při  jeho  bohoslužbách  a  nechtělo  se  jim 
z  chrámu.  Vinen  je  též  bohoslužebný  jazyk  staroslo- 
vanský, jemuž  lid  nerozumí,  překlad  modliteb  z  řečtiny  je  špatný, 
nesrozumitelný.  Také  vyšší  hierarchie  málo  dbá  při  bohoslužoách  po- 
žadavkův  a  potřeb  lidu,  a  řídí  se  spíše  vkusem  světských  hodnostářův 
a  dam,  jež  se  sjíždějí  na  b  »hoslužby  jako  na  zábavu. 

Otázka  latiny  v  naší  bo  h  o  službě  je  složitější,  než  na  pohled 
se  jeví.  Každý  z  nás  má  o  ní  svůj  názor,  jejž  projeviti  za  nynějších 
poměrů  není  radno,  který  však  asi  u  každého  vyvrcholí  v  tom,  že  je 


Rozhled  náboženský.  373 


té  latiny  příliš  a  zbytečně  mnoho,  jelikož  se  všecko  řídí  dle 
poměrů  vlašských,  kde  však  lid  latině  rozumí.  U  bohoslužby 
Tlastní  a  společné,  hlavně  tedy  mše  svaté,  neměla  by    sice  domácí    řeč 

—  nehledě  k  nejvážnějšímu  důvodu,  že  podstatou  její  jest  úkon, 
■ikoli  slovo  —  valného  významu,'  jelikož  většina  slovní  Části  se  říká 
tJše  neb  aspoii  ne  tak  hlasitě,  aby  celý  kostel  mohl  rozuměti.  U  ně- 
kterých výkonů  (křest,  pohřeb,  úvod,  přijímání  atd.)  by  domácí  řeč 
kýla  rozhíjdně  užitečnější  a  škoda,  že  odstraněno,  co  dříve  bylo  zvykena. 
T  městech  národnostně  smíšených  pohříchu  nabývá  už  platnosti  známý 
Havlíčkův  posměšek  na  latinu  (že  prý  jako  jest  universální,  totiž  ne- 
rozomí  jí  nikdo,  tedy  rovnoprávně),  ale  v  jiném  smyslu:  aby  se  ne- 
narazilo na  vášnivost  národnostní. 

Kěco  podobného  je  se  zpěvem  lidovým.  U  národův,  již  ho  nemají, 

u  Francouzův  a  Němců,  se  horlivě  zavádí,  u  nás,  kteří  jsme  ho  měli, 

organický  vývoj  přerušen    t.    zv.  chorální  reformou,    nad  jejímiž    pro- 

ánkcemi  by  člověk  kolikrát  zplakal  a  při  nichž  lid  bezúčastuě  stojí  neb 

sedí,  jsa  juni  mnohiy  z  pobožnosti  leda  vyrušován    —   aneb  vůbec  se 

kostelu  vyhne,    necítě  tam  účastenství.    Theoretisujte  mu    o  podstatě  a 

závaznosti    bohoslužby   jak    chcete   —   on   žádá    a    potřebuje    k    tomu 

pomůcky  a  pobídky. 

* 

V  socialismu  ruském  pozorovati  známky  změn}^  v  základech. 
Až  do  nedávná  socialismus  byl  v  příkře  nepřátelském  poměru  k  ná- 
JBoženství,  zakladatelé  socialismu  byli  vášnivými  atheisty.  V  poslední 
době  však  theoretikové  socialismu  obrátili  se  k  filosofii  a  ta  je  přivádí 
k  náboženství.  Tak  v  socialistických  „Závětech"  píší  nyní  o  pod- 
statě náboženství,  o  nesmrtelnosti,  což  dříve  bylo  nemj- 
slitelno.  Ovšem  autorové  těchto  článků  nedovedli  ^e  povznésti  nad 
obvyklé  předsudky  socialistů,  skutek  však,  že  píší  o  náboženství,  a  že 
ělánky  jejich  socialisté  čtou,  je  význačný.  Ještě  význačnější  je  referát 
učeného  marxisty,  professora  Tugana  Baranovského  o  petrohradském 
Kábožensko-filosofickém  spolku  na  thema:  „Křesťanství  a  indi- 
vidualismus", kdež  marxistický  professor  jeví  se  horlivým  stran- 
BÍkem  zásady  náboženské  vůbec  a  křesťanského  náboženství  zvláště. 
Professor  veřejně  přiznal,  že  „demokratičnost  současného  individualismu 

—  ležící  v  jeho  základě  idea  absolutní  hodnoty  —  je  vypůjčena 
z  křesťanského  světového  názoru  ..."  a  že  „jen  křestmská  idea  ab- 
solutní hodnoty  každého  člověka  jako  syna  Božího  může  býti  logickj-m 
základem  důsledného  demokratického  individualismu"  a  že  podle  jeho 
přesvědčení  „pravá  a  nejvyši  kultura  živí  se  náboženstvím, 
že  bez  náboženství  klesá  a  rozpadá  se". 

V  půlměsíčníku  ,.Sozialistische  Monatshefte"  (1914,  7)  píše  H. 
Miiller  o  moci  a  víře:  Moc  musí  býti  mravně  odůvodněna,  na  mravní 
eil  namířena,  má-li  obstáti.  Pro  každé  společenstvo  jest  velmi  důležito, 
aby  ti,  kterým  ono  jich  moc  svěřuje,  věřili,  věřili  ve  vyšší  moc  než 
jest  jejich,  v  mravní  zákon.  V  té  víře  jest  jediná  záruka,  že  se 
moci   nebude    zneužívati.    Právě    socialista   musí    rozhodně    odmítnouti 


374  Rozhled  náboženský. 


všecky  snahy,  které  by  v  dělnictvu  mohly  zničiti  víru  v  mravní  řád, 
základ  veškera  společenského  pokroku.  Nábožensiké  síly  emancipaci 
dělnictva  nejen  se  neprotiví,  nýbrž  právě  ony  ji  pomohou  provésti. 
V  zaslíbenou  zemi  vejde  dólaiotvo  náboženské,  arciť  ne  co  do  zevněj- 
šího dogmatu  [!],  ale  co  do   vniternélio  citu. 

Přiznání  to  zajímavé,  třeban  k  víře  v  uašem  smyslu  odmítavé; 
logika  lidské  mysli  i  dějinných  událostí  by  zajisté  i  přes  tuto  propast 
při  dobré  vůli  převedla  k  víře  skutečné,  kdyby  socialistický  tisk  tohoto 
základního  pudu  sveřepými  útt  ky  nevykořt  ňoval.  Praxe  socialistická 
jest  ještě  luze  daleko  od  těciito  jinak  poiěšitelných  záblesků  lepší  theorie. 

V  6.  ses.  téhož  časopisu  (str.  3'^2)  pi  dotýká  se  k  berlínské  akci 
o  vystupování  z  vyznání  protestantské  li  o:  „Strana  sociálně- 
demokratická trvá  teď  jako  dříye  pevně  na  přísné  nestrannosti  vůči 
všem  náboženským  vyznáním.  Ze  by  se  od  ní  nechala  odvrátiti,  lze 
předpokládati  tím  méně,  čím  více  i  v  sociali-stických  kruzich  pozorovati 
duševně  proudy,  které  prozrazují  omrzelost  nad  pouhým  osvětářstvím 
(Aufklárerei),  i  v  jeho  monistických  a  pod.  podobách'*.  U  nás  v  šíření 
„osvěty"  hrají  však  právě  tyto  monistické  a  jim  podobné  pitomosti 
hlavní  úlohu. 

Právě  rozesílá  svaz  čelných  přírodozpytců  něm.  Keplerbund 
ze  schůze  své  (17.  a  18.  dubna  ve  Frankfurtě  n.  M.)  úřední  přihlášku 
proti  (materialistickému)  raonismu,  kde  podle  hesla  svého :  „dávejte 
přírodovědě,  co  patří  přírodovědě,  a  náboženství,  co  patří  náboženství" 
m.  j.  praví:  a)  přírodověda  sama  není  s  to,  aby  dala  světový  názor, 
b)  přírodovědné  jevy  jsou  co  do  světového  názoru  a  náboženství 
neutrálními  v  tom  smyslu,  že  jich  lze  použíti  k  různým  světovým  ná- 
zorům. Tím  i  s  přírodovědnélio  hled  ska  dána  oprávněnost  víry  v  Boha 
a  spojitelnost  její  s  myšlením  přírodovědi-.ým. 

* 

Sloučení  politické  bude  v  nově  rozdělený^ch  balkánských  pro" 
vinciích  míti  v  zápěií  i  sloučení  cíikevní  ta  tím  i  školní).  Celá  individua- 
lita kulturní  toho  kterého  národa  spočívá  v  Turecku  dosud  v  auto- 
nomii církevní,  liekové  jako  mizivá  menšina  ale  za  to  panující  a  bohatý 
městský  živel  udrží  se  dobře  a  dlouho  i  beze  své  autonomie  církevní. 
Církev  srbská  a  bulharská  měly  různý  vývoj  a  lůzné  osudy  Do  druhé 
polovice  minulého  století  byly  úplně  od  Kťků  absorbovány  a  Eekům 
(patriarcliátu  v  Cařihradě)  podrobeny.  V  letech  7Utých  osamostatnila 
se  církev  bulharská  a  jeden  kraj  po  druhém  jednu  osadu  po  druhé 
jiekům  odnímala.  Srbové  však  v  hranicích  říše  turecké  se  z  područí 
řeckého  nevymanili ;  jen  uznání  nár.  sr^iského  rázu  některých  diecesí 
docílili  a  na  konec  měli  iři  biskupy  srbské  (Prizren,  Skoplje,  Dibra). 
Ted  tato  část  stavši  se  srbskou  o.-^amostatní  úplné  i  církevně,  ale 
v  organisaci  srbské  církve.  Bulharská  biskupství  míní  Srbové  zrušit 
(byla  rovněž  tři  :  Skoplje,  Dibra,  Monastir).  Bráníce  se  proti  Kekům, 
bránili  se  Sibové  a  Bulhaři  též  řecké  liturgii  a  řeckému  národnímu 
nátéru  církve.  V  srbské  a  bulharské  církvi  však  je  liturgie  táž.  slo- 
Tanská,  a    tedy    po    té    stránce    nebude    různic    a    nesnází.    Jen  jméno 


Roíhled  náboženský.  376 


národa  a  organisaCe  bude  osou  sporů.  Totéž  co  dnes  slulo  bud;  srbské 
nebo  bulhar.-ké,  má  se  nazývati  ted  jen  srbským !  Snad  i  v  církvi 
toto  splynutí  půjde  lehčeji,  hůře  bude  se  školami. 

Zmínili  jsme  se  na  str.  230.  v  Hlídce  t.  r.  o  „okružním 
poslání"  esarchy  bulharského  Josiřa,  v  němž  omlouvá  své  přestěho- 
vání z  Cařihradu  do  Sofie  a  vystupuje  proti  snaliám  spojiti  bulhar- 
skou církev  pravoslavnou  s  katolickou.  Nyní  docházejí  zprávy,  že 
nacionalisté  bulharští  mají  exarchovi  za  zlé,  že  opustil  Cařibrad,  a  pro- 
testují proti  jeho  „okružnímu  poslání".  Poukazují  na  to,  že  make- 
donské  Bulhary  pod  vládou  srbskou  i  řeckou  očekává 
odnárodnění,  nepřipojí-  li  se  k  Kímu,  aby  pravoslavné  Srbsko  a  Kecko 
marně  se  pokoušelo  o  splynutí  jich  se  Srby  nebo  Keky.  Zh  čas  pravo- 
slavní Srbové  i  Eekové  by  se  přesvě  ičili,  že  mama  je  snaha  jejich, 
by  s  pravoslavnými  splynuli  Bulhaři  iiímem  sjednocení,  kteří  by  tak 
zachovali  svou  národnost  .  .  .  Samy  ru-ké  Lsty  připoušiějí,  že  Srbové 
i  Rekové  špatně  nakládají  s  makedonskýrai  Bulbnry,  hůře  než  Turci, 
odstraňujíce  ze  škol  jt-jicb  mateřský  jazyk  a  trýzníce  nepovolné. 

Opakoval  by  se  tu  mutatis  mutandis  úkaz  našich  dějin,  že  jen 
přijetí  křeřfanství  naši  a  polskou  národnost  a  vzdělanost  zachránilo, 
kdežto  jiní  polabští  Slované  zmizeli,  a  v  l7.  století  zas  jen  katolická 
obnova  zachránila  nás  od  poněmčení  falcko-protestantského.  Vzdálenému 
pozorovateli  arciť  připadá  tato  jediná  pohnutka  návratu  k  Církvi  jaksi 
sobeckou,  nenábožeuřkou,  a  u  některých  vůdců,  kterým  záleží  pouze 
na"  národnosti,  nikoli  na  náboženství,  jí  také  skuttčně  jest,  a  kdyby 
náboženská  myšlenka  neměla  vůbec  míti  hlubších  kořenů  než  tento, 
ani  sjednocení  by  asi  na  douho  neobstálo;  nacionalismus  jako  jediná 
a  vý^hradní  dějetvorná  základna  není  dosti  pevný  a  spolehlivý.  Ale 
v  tom  pak  již  také  onino  jednotlivci  nerozhodují  a  rozhodovati  nesmějí, 
nemá  li  národ  upadnouti  •,  známe  ty  otřesy  ze  svých  vlastních  dějin. 
Širší  kruhy  obecenstva  zakusíee  životní  rozdíl  mezi  pravoslavím  a  ka- 
tolictvím, jistě  by  k  tomuto  přilnuly  vniterně,  nábožensky,  bez  vedlejších 
záměrů  politických,  které  by  se  v  něm  uskutečnily  samy  sebou. 

Unie  v  Bulharsku  samém  bude  narážeti  na  silné  překážky  hlavně 
pro  nedostatek  školské  výuky  náboženské.  Jest  málo  známo, 
že  bulhartká  škola  jest  úplně  zliberalisovaná.  beznábožeuská  (a  la 
francaise) ;  ze  všech  četných  vad  jejích  je  tato  nejhorší.  Kněz  jakožto 
učitel  náboženství  nemá  do  školy  bulharské  přístupu.  Učitelé  světští, 
kteří  mají  žákům  podávati  cosi  jako  náboženství,  a  to  pouze  po  hodině 
týdně  v  obecných  školách,  na  gymnasiích  v  1.  třídě  1  hodinu,  v  druhé 
třídě  2  h<ídiny,  v  -3.  třídě  1  hi  dmu  týdně,  výš  pak  už  vůbec  nic,  sami 
z  něho  bud"  nic  nevědí  nebo  ještě  posměch  si  tropí,  znajíce  je  na  nejvýš  z  ně- 
jakých nevěreckých  pamfletů.  Následkem  jest  úžasný  vzrůst  nejhrub- 
šího socialismu,  který  v  začátcích  vždy  a  všude,  jak  známo,  jest  napřed 
protináboženský  a  pak  teprv  hospodářský.  I  soukromé  skuly,  jsouce 
pod  státním  dozorem,  budou  tímto  nedostatkem  strádati,  dokud  nena- 
stane  rozhodná    změna    zákonodárství  školského,  která  vŠak  bude  čím 


3T6  Rozhled  náboženský. 


později  tím  nesnadnější.  Snad  pro  odpor  národu  ?  Ale  kdež  pak !  Vždyf 
víme,  jak  se  smýšlení  „národu"  dělá! 

* 

Konkordátu,  který  Srbsko  chce  uzavříti  s  Římem, 
prý  nepřeje  Rakousko,  které  prý  jest  proti  tomu,  by  katolíci  srbští 
podléhali  přímo  Římu,  nýbrž  chce,  aby  Vídeň  byla  prostředníkem  mezi 
Srbskem  a  Římem.  Ruské  listy  však  tvrdí,  že  srbská  vláda  přece  jen 
stojí  na  tom,  aby  katolíci  v  Srbsku  zbavili  se  závislosti  na  Vídni  a 
přímo  podléhali  Římu.  Již  r.  1853,  kdy  poměry  v  Srbsku  byly  pro 
katolíky  mnohem  příznivější  než  dnes,  vyjednával  nuncius  Viale  Prelá 
(týž,  který  podepsal  1855  konkordát  s  Rakouskem),  ale  odpor  pravo- 
slaví byl  toliký,  že  vyslanec  byl  ze  Srbska  vypuzen.  Dnes  jest  ještě 
hůř,  ačkoli  pravoslaví  je  tu  tak  zubožené,  že  najdou  se  mezi  biskupy 
a  opaty^  jeho  lidé,  kteří  neumějí  čísti  a  psáti. 

Ze  ostatně  Rím  právě  tuze  snad  nespěchá  protektorát  svěřiti 
vídenské  vládě,  jest  pochopitelno  nejen  z  vlašských  antipathií 
k  Rakousku  vůbec,  ale  zvláště  z  vatikánských  zkušeností  s  rakouskou 
diplomacií  in  ecclesiasticis,  o  čemž  nedávné  spory  o  kard.  RampoUovi 
vyvolaly  nepěkné  vzpomínky.  Ještě  v  posledním  sešitě  „Hochland" 
zdůrazňuje,  jak  rakouská  vláda  skoro  ve  všech  papežských  volbách 
poslední  doby  zakročovala  svým  vetem  (i  proti  Piu  IX),  a  to  ne  ve 
prospěch  věci  náboženské,  ale  aby  na  stolci  tom  měla  své  povolné 
stvůry.  V  diplomacii  pak  se  takové  věci  nezapomínají,  že  právě  nej- 
katoličtější stát  šetří  církevní  svobody  a  náboženských  zájmů  nejméně. 
Příslovná  nešikovnost  rakouských  diplomatů  vybíjí  se  tu  proti  bez- 
mocnému ještě  hrubstvím. 

Bylo  by  dobře  poměr  tento  podržeti  na  zřeteli  také  při  posuzování 
poměrů  cíikevních  v  Rakousku  za  minulého  století,  co  všecko  sčítáno 
na  vrub  Církve,  ačkoli  zaviněno  byrokracií.  Sem  patří  též  kapitola 
o  germanisaci.  Vj-týká  se  totiž  tehdejším  hodnostářům  církevním, 
že  jí  neodpírali,  že  tedy  Církev  germanisovala,  nepouživši  své  moci 
k  odporu;  tak  na  př.  i  zde  na  Moravě  uprostřed  minulého  století.  Ale 
právě  tento  předpoklad  o  moci  biskupské  není  správný,  neboť  nahoře 
považováni  za  orgány  státní  a  dle  toho  s  nimi  zacházeno.  Ze  mnozí 
hodnostáři  také  ze  svého  přidali  víc  než  bylo  třeba,  nelze  a  netřeba 
popírati ;  ale  nade  všemi  byl  neúprosný  systém,  který  ani  s  biskupy 
velikých  okolků  nedělal,    tak  že  modus  vivendi    byl   velmi    nesnadný. 

* 

Zmiňujíc  se  o  sporu  německých  katolíků  „berlínského 
a  kolínského"  směru,  praví  iondý-nské  „Catholic  Times"  (2427)  s  ohledem 
na  anglické  poměry:  „Majíli  němečtí  integralisté  (berlin.)  pravdu,  že 
je  záhubno  a  nedovoleno  katolíku  organisovati  se  spolu  s  evangelíky, 
pak  náš  anglický  episkopat  a  celá  katol.  anglická  veřejnost  zanedbává 
už  po  léta  své  povinnosti.  Vždyť  u  nás  v  Anglii  dosud  nikomu  nena- 
padlo rozrazit  naše  „trade-unions"  na  dva  tábory,  katolický  a  evange- 
lický, a  katolíky  z  našich  tradeunionů  vytáhnouti.  A  ani  dnes  na  to 
nikdo    nepomýšlí,  a  kdyby  tu  myšlenku  někdo  u  nás  pronesl,  bjl  by 


Rozhled  náboženský.  377 


ihned   se   všech  stran  okřiknut  jako  rušitel  míru  a  poškozovatel  dělni- 
ckého stavu,  zatahující  věc  víry  a  církve  na  pole,  kam  nepatří!" 

Sedmdesátiny  proslulého  dominikána  A.  M.  Weissa  obnovilj 
vzpomínku,  jak  on  kdysi  s  pražským  kard.  Schonbornem  v  Římě  pra- 
coval proti  LuegroTÍ  a  jeho  straně.  Jako  kronikář  lineckého  kněž- 
ského časopisu  (po  Scheichrovi !)  i  jinak  psal  proti  novému  ruchu,  ne- 
prozrazuje  už  mnoho  porozumění  pro  nové  požadavky.  Vídenským 
vyšším  kruhům  byla  protižidovská  činnost  Luegrova  na  výsost  ne- 
pohodlná, proto  musel  kard.  Schonborn  v  Eímě  „zakročiti",  i  naproti 
nunciovi,  který  novému  hnutí  přál.  Kde  by  nyní  Vídeň  byla  bez 
Luegra,  a  jak  by  Praha  nějakého  Luegra  potřebovala  ! 

Po  smrti  kard.  Koppa,  jenž  m.  j.  pro  zásluhy  o  ukončení  kulturního 
boje  byl  u  dvora  berlínského  vlivnou  osobností,  vyskytly  se  zprávy 
o  neslj^chaně  hrubé  urážce  katolictví,  napsané  Vilémem  II. 
kněžně  z  rodu  Hobenzollernů  při  jejím  návratu  do  Církve  (..pověra", 
„vykořeniti"  a  pod.) ;  dopis  choval  u  sebe  kard.  Kopp.  Protestante  já- 
sali, katolíci  byli  zaraženi,  německé  listy  křesťanského  směru  v  Ra- 
kousku tvářily  se  až  směšně  rozpačitě  —  jakoby  od  Viléma  II.  toho 
nebylo  možno  se  obávati ;  prozradilo  se  tu,  jak  velice  jim  na  něm 
záleží,  co  se  všecko  pour  le  roi  Prusse  i  v  katolických  listech  ututlá, 
aby  se  za  to  tím  šťavnatěji  nadávalo  panovníkům  slovanským.  Úřední 
tisk  a  nyní  i  vykonavatel  závěti  Koppovy  popírá,  že  by  v  listě  tom 
bylo  něco  pro  katolíky  urážlivého.  Budiž  tomu  jakkoliv,  jihoněraecké 
listy  měly  pravdu,  když  o  jubileu  císařové  pravily,  aby  katolíci  naproti 
císaři  byli  trochu  zdrženlivější,  neboť  přítelem  jim  rozhodně  není. 
O  císařovně  se  píše  veřejně,  že  z  jejího  přičinění  a  nákladu  se  k  nám 
dere  totik  hetzpastorů,  kteří  by  doma  měli  práce  nad  hlavu,  kdyby  jim 
šlo  o  náboženství.  A  přece  se  u  spřáteleného  dvora  z  Eakouska  diplo- 
maticky proti  těmto  vlastizrádným  rejdům  nezakročí.  I  nesmířlivost 
českých  Kěmců  živena  je  z  Berlina  skrze  vídenského  velevyslance. 

Jinak  velmi  sympatický  obraz  o  Vilémovi  II.  podává  polský 
malíř  Vojtěch  Kossak  ve  vzpomínkách  na  svou  činnost  u  dvora 
berlínského.  Čilá,  živá  povaha,  všestranný  zájem  a  mecenášství  spojené 
s  chováním  téměř  kamarádským  jemu  čtenáře  získává.  I  když  Kossak, 
nadšený  vlastenec,  uražen  hakatistickými  protipolskými  rejdy  ze  slun- 
ného dvorského  ovzduší  odchází,  císař  se  naii  nehorší,  nýbrž  dává  mu 
věděti,  že  by  jej  opět  miierád  přijal.  I  osobní  vlastnosti  K.  velice 
chválí,  poukazuje  jinak  na  velikou  jeho  impulsivnost  a  sdílnost.  „S. 
Majestát  haben  sich  hinreiíoen  lassen"',  říká  prý  se  v  Berlině,  a  tak  to 
asi  bude  také  s  tím  dopisem  o  katolictví.  O  vídenské  aristokracii, 
mimochodem  ještě  řečeno,  soudí  K.  velice  nepříznivě ;  trestí  jejich  ná- 
zorů prý  jest:  to  není  žádný  kavalír,  on  pracuje!  Když  to 
vyčítá  polský,  haličský  šlechtic,  tedy  je  to  asi  dost  nápadné  1 

Z  protestantského  dvora  německého  mimovolně  zalétárae  na 
spřízněný    dvůr   anglický.    V   zemi  loyality  a  pořádku  již  již  měla 


378  Rozhled  náboženský. 


vypuknouti  vzpoura  vojska,  protože  mělo  táhnouti  proti  protestantským 
Ulsterákůin,  kteří  brannou  mocí  protiví  se  samosprávě  katolického 
Iráka.  Tito  jest  j^stě  dnes  živým  dokladem,  co  dovede  z  kvetoucí  země 
a  vzorného  lidu  časem  udělati  protestantská  sveřepost  a  nesnášelivost; 
nejdeť  o  krajiny  smíšené,  kde  by  snad  se  mohlo  mluviti  o  ochraně 
říšského  náboženství,  nýbrž  o  čistě  katolické.  Branné  poměry  Anglie, 
kde  důstojníci  bez  ostychu  odpírají  službu  proti  v<ibouřencíim  ulsterským, 
osvětleny  tu  září  bleskovou;  s  takovým  vojskem  bylo  by  ovšem  těžko 
vpádu  čelili.  A  pozadí  opět  jest :  král  prý  Irům  a  homeruli  nepřeje, 
proto  důstojníci  nepozavíráni,  nýbrž  vláda  nucena  s  nimi  vyjednávati 
a  je  chlácholiti.  Arcif  Irové  se  již  nedají. 

Příznivé  zprávy  o  pokroku  katolictví  v  Anglii,  jež  čí- 
táme, s  jiných  stran  se  silné  omezují :  přestupův  arciť  přibývá,  ale 
poměr  k  přírůstku  obyvatelstva  stává  se  pro  katolictví  ne- 
příznivým,  jelikož    sňatky   a  školy    mu    většinu    dorostu    odvádějí. 

Anglická  příslovná  svoboda  i  jinak  jeví  se  výsledky  ne  ^  právě 
vábivými,  výsledky,  jež  rozvratu  podobají  se  jako  vejce  vejci.  Eádění 
suffražetek  proti  osobám,  majetku,  uméleckým  památkám  nemohlo 
by  ve  spořádaném  státě  tak  beztrestně  minouti.  Co  horšího  však,  nej- 
nověji zašly  i  na  pole  náboženské.  Nespokojily  se  již  ani  ka- 
zatelstvím  po  americké  módě,  nýbrž  budují  zcela  zvláštní,  jen 
ženskou  organisaci  náboženskou,  kde  by  žena  vstoupila  na  dosavadní 
místo  mužovo  jako  přednostka,  muž  pak  byl  odkázán  na  podřízené 
místo  její ;  místo  mulier  taceat  in  ecolesia  bude  to  pravidlem  pro  muže. 
V  městě  Wallasey  vystavěn  „chrám  nového  ideálu",  v  němž 
bude  pěstováno  náboženství  „ženské  duši,  ženským  touhám,  ženským 
citům  přiměřenější"  než  bylo  dosavadní. 

* 

Známo,  že  „Ruská  společnost  horlitelů  pro  sblížení 
anglikánské  církve  s  pravoslavnou"  pozvala  r.  1912  do 
Petrohradu  na  přednášky  o  anglikánské  církvi  f.  Pullera  a  letos  na 
počátku  března  uspořádala  veřejné  přednášky  vynikajícího  liturgisty  a 
církevního  dějepisce,  anglického  mnicha  Dra.  W.  H.  Frerea.  Themata 
přednášek  byla:  1.  povšechný  nárys  stavu  anglikánské  církve;  2.  život 
ve  farnostech  anglických  ;  3  vzdělání  a  život  duchovenstva;  3  zvláštní 
zjevy  v  anglickém  životě  církevním.  Dr.  W.  Frere  přednášel  anglicky 
a  řeč  jeho  překládal  do  ruštiny  N.  Ladyženskij.  Po  vnější  stránce  řeči 
Frereovy  měly  prý  ještě  větší  úspěch  než  Pullerovy.  Přednášek  se 
účastnili  též  vyáší  hierarchové,  mezi  nimi  metropolita  petrohradský 
Vladimír.  Vřele  prý  se  vyslovil  vrchní  prokurátor  sv.  synodu  V.  Sabler 
o  snaze  Anglikánů  spojiti  se  s  pravoslavnou  církví.  Přes  to  jest  velmi 
dalek)  ke  sblížení  pravoslavné  církve  s  anglikánskou,  jež  jest  nyní 
plna  vnitřních  sporů  mezi  vyšší  církví,  klonící  se  ke  katolictví,  a  nižší, 
lnoucí  k  protestantst^í  a  racionalismu,  i  třeba  hledati,  jak  obě  strany 
uznaly,  nových  prostředků  k  dosažení  cíle.  Pozoruhodno,  že  ruské  listy 
píší  přejde  o  církvi  anglikánské,  za  to  pro  katolickou  církev  mají  jen 
posměch  a  radují  se  z  každého  útoku  na  katolictví. 


Rozhled  náboženský.  37t 


A  měli  by  pravoslavní  práce  doma  dosti.  Gisopis  „Rěč"  uznává, 
že  v  církvi  pravusUvné  věřící  nenalézají  upokojení  náboženského  citu 
i  hledají  je  —  v  sektách,  jež  rostou  jako  houby  po  dešti.  V  petro- 
hradském jjředměstí  Ochtě  jakási  odvážlivá  ženská,  Darja  Smirnova, 
vydávala  se  za  „Bo  h  o  r  od  íčku"  a  v  lidn  dovedla  udržeti  víru  ve 
svou  božs^kost  Klaněli  se  jí  jako  —  Bohu.  Značaoa  úlohu  hrál  tu 
módní  mysticismus,  zbarvený  silným  erotisraem.  Lidu  se  málo  káže, 
protože  duchovní  jsou  nevzdělaní,  a  tak  pohanské  pojmy  u  lidu  smí- 
chány s  křesťanskými,  jemuž  nerozumí. 

Výbor  dumy  zamítl  většinou  hlasů  (Poláků,  kadetův  a  oktabristů) 
návrhy  8v,  synodu,  směřující  ku  ztížení  přestupů  z  pravoslaví 
na  katolictví.   Ve  skutečnosti  to  arcif  mnoho  nepomůže. 

Noviny  ruské  stěžuji  si,  že  v  Bari  v  Itálii,  kde  odpočívají  ostatky 
sv.  Mikuláše,  v  řecké  církvi  zvlášť  uctívaného,  nedovoleno  dvěma 
popům  v  ornáte  vé<ti  pravoslavné  poutníky  do  onoho  (katolického)  kostela 
a  tam  konati  pravoslavné  bohoslužby.  Na  Rusi  znemožňují 
katolíkům  bohoslužby  i  v  jejich  kostelech  ! 

Katoličtí  missiunáři  nesmějí  od  nynějška  jezditi  po  sibiřské 
dráze  leč  po  zvláštním  dovolení  petrohradského  ministerstva! 

Maria  vité  ustavičně  žebrají  o  pomoc  u  pravoslavných  Rusů. 
V  březnu  t.  r.  jejich  biskup  Pruchnevský  zajel  si  do  Petrohradu,  zbožně 
se  modld  v  pravoslavných  kostelech,  stěžoval  si  na  pronásledování  od 
katolíkův  a  projevil  naději,  že  „dobří  lidé  pomohou  Maria vitům  v  jejich 

nouzi  a  staroátech". 

* 

Vyšetřovati  příčiny  rozluky  manželské  náleželo  na  Rusi 
soudu  církevnímu.  Ale  v  poslední  době,  jak  sděluje  „Cerkovnaja  pravda", 
mnozí  biskupové  rázně  se  vyjádřili  pro  to,  by  vyšetřování  příčin  roz- 
luky manželské  bylo  ponecháno  soudu  světskému,  protože  „manželské 
rozluky  s  jejich  spinou,  předstíráním  cizoložství,  s  nepochybně  faleš- 
nými svědectvími  —  přinášely  duchovní  správě  jen  zármutek,  škodily 
autoritě  duchovního  soudu,  který  se  stal  příslovným".  Jednou  z  pří- 
čin pro  rozluku  manželskou  v  pravoslavné  církvi  je  cizoložství  jedné 
strany.  Processy,  v  nichž  se  jednalo  o  cizoložství  jako  příčině  k  roz- 
luce, bývaly  dle  slov  biskupův  „ošklivé,  zločinné  a  rouhavé",  nemožné 
stávalo  se  tu  možným.  Manželé,  kteří  se  chtěli  dáti  rozvésti,  sehráli 
skutečně  nebo  fiktivně  komedii  cizoložství,  —  k  soudu  dostavili  se 
dva  svědkové,  kteří  „viděli"  takové  cizoložství,  a  rozluka  provedena  .  .  . 
na  zřejmě  falešné  svědectví  .  .  .  Byli  specialisté,  kteří  přicházeli  jako 
z  řemesla  svědčit,  že  „viděli",  kdykoliv  toho  ten  neb  onen  žádal. 
Proto  nyní  církev  hledí  se  zbaviti  těchto  špinavých  processův,  aby 
nemusila    míti    účastenství    v    této    cynicky   špinavé    proceduře,    k   níž 

třeba  mnoho  uestoudnosti. 

* 

Dle  „Atlas  hierarchicus"  největší  diecesí  jest  kolínská 
se  3,873.751  katolíky,  převyšujíc  počtem  tím  celé  Irsko,  jež  má  čtyry 
arcidiecese  a  24  diecesí.  Druhou  diecesí  jest  právě  osiřelá  vratislavská 


380  Rozhled  nábožeaský. 


(3,675.300),  dále  jest  Paříž  (3,439000),  Milan  (2,960.000),  Malině* 
(2,450.000),  Vídeň  12,257.000),  Praha  (2.330  000).  Olomoucká  má  přaa 
1,836.000,  brněnská  přes   1,086.000  katolíků. 

Ve  Franci  jest  katolíků  38,400.000  (41.448  kněží),  v  Itálii 
45,900  000  (71513  kněží),  v  Rakousku  33  3<i0  000,  v  Německm 
24,000  000  (23.963  kněží),  v  Brasilii  21.000.00,  ve  Španělsku 
18,600.000,  ve  Spojených  Státech  15,000.000  katolíků. 

* 

Katolický  tisk  francouzský  jásá  nad  utvořením  „katolické 
unie"  jako  výsledkem  důrazného  vybízení  papežova.  V  unii  nebude 
se  nikdy  tázati,  odkud  kdo  přišel,  nýbrž  zdali  chce  sledovati  veliké 
její  cíle  a  jak.  Jako  moc  politická  nesmí  se  pokládati  za  stranu  toužící 
po  moci,  ani  za  sdružení  delegátů  z  několika  klubů  politických.  Unie 
má  úkolem  utvoření  ohromného  svazu  občanů  smýšlení  katolického, 
který  by  se  soustavně  uplatňoval  v  otázkách  národně- politických  a  t* 
TŠemi  prostředky,  jichž  mohou  občané  republiky  využívati  za  plné 
svobody  a  rovnosti,  jež  se  státem  ustavičné  hlásá.  Unie  je  důkazem 
vzchopení  se  nábožensky  smýšlejících  lidí,  kteří  byli  doposud  hrstkom 
zednář.xkých  koryfeů  znásilňováni.  Dosud  byli  katolíci  poličkováni  a 
trpělivě  nastavovali  tvář  ke  stupňujícím  se  potupám.  Nyní  nastala  doba, 
aby  se  při  každém  pokusu  podobném  rázně  zeptali:  „Proč  mne  tepeš?" 

Jest  na  bíledni,  že  unii  čeká  práce  nesmírná,  zvláště  výchovná. 
a  organisační.  Kdo  uvykl  jhu,  hledí  i  na  zákmit  svobody  s  nedůvěrom. 
Již  otázka  vedení  má  své  obtíže :  má  platiti  i  zde  heslo  „nil  sine 
episcopo",  nebo  má  býti  zřízena  rada  z  kněží  i  laiků?  Dále  třeba  vy- 
pracovati podrobný  program.  Hlavní  myšlenky  jsou  asi  tyto:  Znovu- 
zřízení  styků  se  sv.  Stolcem,  zákonem  zaručené  uznáni  práv  Církve 
ve  Francii,  obnovení  církevního  patrimonia  za  souhlasu  Říma,  dovolení- 
návratu  vypuzených  kongregací,  uvedení  milosrdných  sester  do  ne- 
mocnic, hájení  svobody  vyučovací,  podíl  svobodných  t.  j.  soukromých 
katolických  škol  na  rozpočtu,  odstranění  rozvodového  zákona  .  .  . 
Úkol  veliký,  ale  přece  zase  překotným  „pokrokem"  a  zbahněním  polit, 

života  poněkud  usnadněný. 

* 

Pět  selských  poslancův  italských  (Cirianni,  Micheli,  Miglioli, 
Schiavon,  Tovini)  ohlásilo  se  ve  sněmovně  římské  jako  zvláštní 
skupina  „křesťansko-socialní".  Mluvčí  strany  této  Cirianai 
pravil  při  tom,  že  křesťansko-socialní  snahy  mají  veliký  počet  stou- 
penců v  lidu  a  že  snahy  tyto  ve  svém  sociálním  programu  jsou  zcela 
protivný  sociální  demokracii,  ale  i  všem  liberálním  a  konservativním 
stranám,  kteréž  dosud  tvořívaly  vládní  většinu  a  vládu.  Ohlásila  se 
křest,  sociální  skupina  tato  jako  strana  „sociálního  činu",  jejž  vidí 
hlavně  v  hospodářsko- svépomocné  organisaci  lidu.  —  „Osservatore 
Romano"  jako  úřední  mluvčí  Vatikánu  prohlásil  však  ihned,  že  nej- 
vyšší autorita  církve  nikdy  v  Itali'  neschválí  sněmovní  skupiny,  která 
by  se  nazývala  „katolickou".  —  Uplatněno  tedy  „non  expedit"  i  proti 
této    „selské   křesf.    sociální"    skupině.    Je    v  tom  ostatně  něco  i  jinak 


Kozhled  náboženský.  38l 


výhodného.  Jakýkoliv  zákon  a  jakékoliv  usnesení  italské  sněmovny 
a  jakýkoliv  krok  v  ni  učiněný,  z  kterékoliv  by  strany  vycházel  — 
postrádá  úředního  pověření  „katolicismu"  ;  tím  je  Vatikán  kryt  oproti 
jakýmkoli  výčitkám  a  předhůzkám  stran.  Tímto  zpíisobem  provozo- 
vané „non  expedit"  stává  se  konečné  velmi  rozumnou  politikou  i  bez 
ohledu  na  rok  1870  a  na  nesmířenost  obou  dvorů,  Vatikánu  a  Kviri- 
nálu  —  politikou  danou  už  pro  samu  suverenitu  obou  dvorů  1 

* 
Organisace    katolické    práce    pro  celou  Cínu  po  bouřích 

vypracovaná  začíná  se  po  diecesích  prováděti.  Obyvatelstvo  na  mnohých 

místech  přichází  ochotné    vstříc.    Jen    v  Pekingu    přestoupilo  1913   na 

37.000  dospělých  na  katolictví. 

Misáionáři  severní  Cíny,  15  zástupců  dvanácti  apoštolských  vika- 
riatů,  měh  nedávno  školské  porady,  na  nichž  usneseno  vybudovati 
tam  soustavně  veškero  školství  s  universitou  v  čele  a  zvelebiti 
katolický  tisk. 

Jesuité  z  Portugalska  vyhnaní  založili  missii  v  tJiu-Hing,  zají- 
mavou tím,  že  právě  tam  před  stylety  první  jesuitský  missionář,  pro- 
slulý mathematik  Ricci  evangelium  zvěstoval. 

* 

O  350tých  narozeninách  Shakespearových  přetřásá  se  opět 
otázka,  jakého  byl  náboženství.  Dcery  byly  protestantky,  on  sám 
v  protestantském  kostele  pokřtěn  a  pochován,  svědkové  na  závěti  jsou 
protestanti,  to  vše  jest  pravda,  ale  za  tehdejší  persekuce  zcela  přiro- 
zeno.  Dila  sama  prozrazují  smýšlení  katolické,  nejen  že  katolických 
osob  a  věcí  neurážejí,  jako  sesměšůují  protestantské  puritánství,  ale 
přímo  vyslovují  katolické  nauky  (ospravedlnění,  dobré  skutky,  očistec, 
licta  svatých,  pokání,  sliby  atd.),  kterým  se  protestantismus  příčil, 
oslavují  katolickou  minulost  (v  „Historiích"),  katolická  zřízení  a  názory. 
Byl-li  zevně  snad  protestantem,  uvnitř  bvl  jistě  katolíkem,  katolicky 
smýšlel;  význačná  jest  podrobnost,  že  v  „Králi  Janu",  kterého  pracoval 
dle  předlohy  protikatohcké,  vypustil  právě  všechno,  co  by  katolíky 
uráželo,  kdežto  Jmdřicha  VIII  vylíčil  jako  krutého  a  vilného  tyrana, 
a  to  tehdy,  za  zuřivého  stíhání  katolíkův  od  „panenské"  královny, 
které  jiní  básníci  pochlebovali ! 

Maeterlinckovy  spisy  dala  římská  kurie  na  index.  Zdravý 
rozum  obecenstva  a  kritiky  to  měl  udělat  již  dávno. 


Hlídka  27 


3S2  Rozhled  vědecký  a  nmélecký. 


Uědecks  a  umělecks. 

Dva  prý  mladí  francouzští  učenci  Denien  a  Ville  poznali  v  pá- 
trání svém  po  příčinách  a  zdrojích  studeného  světla,  jež  vyzařují 
četná  zvířata,  zejména  některé  druhy  ryb  v  hlubokých  vodách  moř- 
ských, že  světlo  toto  vzniká  okysličováním  zvláštní  látky,  kterou 
zvířata  světélkující  vylučují  a  které  dali  jméno  „lophin".  Fysik 
Berthelot  pravil  ve  své  přednášce  ve  spolku  elektrotechnickém,  že 
světluška  ku  př.  je  nejdokonalejším  organismem  k  výrobě  studeného 
světla,  protože  sto  jednotek  energie  promění  ve  sto  jednotek  světelných, 
aniž  by  tu  tedy  nějaká  část  energie  přicházela  na  zmar  proměnou 
v  energii  tepelnou,  jako  je  tomu  u  světel  jiných  druhů.  I  světlo  slu- 
neční pokulhává  značně  za  světlem,  které  vzniká  okysHčeníra  lopbinu, 
poněvadž  slunce  86%  energie  vyzářené  promění  v  teplo  a  toliko  li% 
ve  světlo.  Plynové  světlo  svítí  pouze  12%,  elektrické  1'5%,  zbytek 
se  ztrácí  proměnou  v  teplo.  Tyto  úžasné  ztráty  volají  arci  po  hospo- 
dárnějším zužitkování  energie  a  nebude  snad  dalekou  doba,  kdy  duchu 
lidskému  podaří  se  i  zde  docíliti  příznivějších  výsledků. 

Berlínský  profesor  Ruhmer,  známý  již  čtenářům  „Hlídky"  z  článku 
o  přístrojích  k  telegrafování  obrazů  a  písma,  zhotovil  galvanický 
článek  o  napjetí  100  Voltů,  Tohoto  napjetí  docílil  prý  Ruhmer 
volbou  hmoty  k  plnění  článku,  jež  má  tvar  krystalů,  které  každý  o  sobě 
jsou  článkem,  jehož  napjetí  sesiluje  napjetí  článku  předchozího,  tak  že 
všecka  směs  dá  potom  úhrnné  napjetí  na  svorkách  elementu,  rovnající 
se  jednomu  stu  Voltů. 

Ruhmera  překonal  dle  zprávy  časopisu  „Eclairage  et  Force 
Motrice"  mladý  inženýr,  který  sestavil  článek  rozměru  obyčejného 
galvanického  elementu  o  napjetí  130  Voltů  a  intensity  1  Ampéru. 
Článek  tento  má  podobu  válečku  z  mědi  a  dodá  potřebné  množství 
proudu  elektrické  žárovce  o  svítivosti  100  svíček,  napjetí  110  Voltů, 
po  30  hodin. 

Osvědčí  li  se  tyto  vynálezy,  pak  lze  opravdu  mluviti  o  pokroku 
ve  výrobě  galvanických  článků,  jichž  dosavadní  druhy  zřídka  přesa- 
hují napjetí  1*2  Voltů. 

J.  C.  Barolin  ve  Vídni  navrhuje  zdeciraalisovati  čas.  Den 
by  měl  sto  jednotek,  tedy  asi  čtvrthodin.  Ciferník  nových  hodin  má 
tři  ručky,  z  nichž  jedna  jej  obejde  za  den  jednou,  drubá  za  desetinu 
dne,  třetí  za  desettisícinu  dne.  V  románských  zemích  provedená  změna 
T  počítání  24hodinné  by  tím  tedy  zase  odpadla. 

Sjednocení  Rusíni  dosud  užívají  kalendáře  juliánského, 

jenž  za  naším  kalendářem  gregoriánským,  pojmenovaným  podle 

Řehoře  XIII,  jenž  provedl  opravu  starého  kalendáře,    zůstává  pozadu 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  383 


nyní  o  13  dní.  V  naší  době  sjednocení  stydí  se  za  dosavadní  popírání 
očividné  pravdy",  za  čistý  auachronismus  a  agitují  o  zavedení  gre- 
goriauského  kalendáře,  by  zároveň  dokázali,  že  jest  jim  „milejší  hlas 
papeže  Řehoře  —  nástupce  sv.  Petra  —  než  hlavy  sv.  synodu  petro- 
hradského —  cara".  O   změnu    tu    se    přičiňují   hlavně    řecko- katoličtí 

biskupi  uherští. 

* 

Hluboký  převrat  v  hudební  osnově  připravují  někteří  skladatelé. 
Jde  hlavně  o  stupnici  šesti  (neb  i  pěti)  celých  tónů  proti  naší 
dosavadní  stupnici  o  sedmi  tónech  se  dvěma  půltóny,  tedy  na  př. 
c  d  e  fis  gis  aÍ3  c.  Naproti  dosavadní  chromatice  nebo  vedle  ní  ujímá 
se  v  nejnovějších  skladbách  tento  způsob  celých  tónů,  jenž  má  do  sebe 
cosi  měkkého,  neurčitého,  nerozhodného.  Jeví  se  tu  vliv  zpěvu  vý- 
chodního, jehož  nápěvy  do  nedávná  v  operách  neb  symfoniích  vy- 
skytovaly se  jen  jako  ukázky,  vzorky  na  cbarakterisování  východních 
motivů,  znenáhla  však  pronikají  do  vedení  celých  skladeb.  Rimskij- 
Korsakov,  Balakirev,  Musoriskij  postupně  zužitkovali  motivy  hudby 
východní  a  působili  na  hudbu  francouzskou  (Claude  Debussy),  která 
tímto  směrem  pokročila  ještě  dále.  Kromě  ojedinělých  ozvuků  z  hudby 
arabsko- turecké  působí  tu  hlavně  vlivy  jiných  kmenů  s  Ruskem  sou- 
sedících, nejnověji  japonské  a  čínské.  Budou-li  to  vlivy  trvalé,  bylo 
by,  jak  řečeno,  počítati  s  převratem  hluboko  sahajícím,  nejen  co  do 
zpěvnosti,  nýbrž  i  co  do  uvolnění  rythmu,  kontrapunkty  atd.  „Beseda 
Brněnská"  ^)  6.  dubna  provedla  Debussy  ho  „Ladamoiselle  élue"  („U  nebes 
mříže") ;  byla  to  hudba  opravdu  poněkud  nezvyklá,  překvapující,  ale 
milá,  náladová. 

Jednu  část  archivu  vatikánského  nucena  byla  správa 
uzavříti,  jelikož  děly  se  s  listinami  jeho  veliké  podvody.  V  oddělení 
katastrů  římských  vyhledávali  totiž  pokoutní  advokáti  italští  staré  zá- 
pisy a  nynější  nebo  domnělé  dřívější  majitele  vtahovali  do  processů 
majetkových,  které  na  konec  obyčejně  špatně  dopadly.  Tato  část 
archivu  notariatního,  zvaná  „Buon  Groverno",  teď  uzavřena,  ale  i  to 
jen  na  čas,  než  se  vydají  pro  užívání  jeho  takové  normy,  které  by 
zneužívání  zápisů  znemožnily.  Zprávy  o  uzavření  celého  archivu  jsou 
nesprávný. 

Legenda  o  Polyfémovi,  kterého  Odysseus  usmrtil,  vykládá  se 
prof.  paleontologie  Dr.  O.  Ábelem  velmi  prosaicky.  Obr  ten  byl  dle 
Homéra  a  Ovidia  synem  Poseidonovým,  dle  zmíněného  badatele  však 
—  slonem.  Ve  slujích  sicilských,  kam  básníci  umísťují  oba  své  reky, 
nalézá  se  veliké  množství  předhistorických  zbytků,  mezi  nimi  i  části 
lebek  podoby  skoro  lidské,  které  však  mají  značnou  jamku  v  kostech 


')  Mimochodem  podotýkáme,  že  posud  neudáno  ono  vydání  Bible  Kralické,  ze 
kterého  p.  prof.  Doležil  »čerpal«  text  Lisztova  »Krista«c  (srv.  Hlídka  1914,  str.  156). 
Či  to  měl  přece  jen  býti  pokrokový  (300  let  nazad)   flanc? 

27* 


384  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Čelních.  Etnpedokles  vidél  v  tom  stopy  jednookých  obrů,  kyklopů 
a  středověk  držel  se  té  legendy.  Boccaccio  vypravuje  o  objevu  takové 
obrovské  lebky  v  jeskyni  u  Trapani  a  měří  dle  ní  výšku  kyklopa  na 
300  stop.  P.  Kircher,  který  zkoumal  lebku  dvě  stě  let  po  italském 
romancierovi,  hádá  pouze  na  30  stop.  Moderní  véda  však  tvrdí,  že 
lebka  náleží  jistému  druhu  malých  slonů  vymizelých  ze  Sicilie.  Otvor 
prostřed  čela  je  prostě  dutina  nosní,  k  níž  pojil  se  chobot.  Menší  po- 
stranní oční  důlky  arci  potom  se  přehlédly.  Tak  prý  vybájili  cesto- 
vatelé z  doby  Homérovy  pohádku  o  jednookých  obrech. 

* 
Časopisečtí  veteráni  naši,  C  C.  Musea,  Osvěta,  Časopis 
Matice  Moravské  ukazují  v  letoším  ročníku  nějaké  novoty.  V  CCM 
mají  nadále,  jako  kdysi,  býti  uveřejňovány  též  práce  přírodovědné 
(odb.  red.  ryt.  Purkyně),  Osvěta  podává  obrázkové  přílohy,  CMM 
dostal  k  dosavadním  redaktorům  (Kameoíčkovi  a  Rypáčkovi)  dva  nové 
z  opposice,  archiv.  Dra  B.  Navrátila  a  prof.  Dra  Stanislava  Součka.  i) 
Zdali  tímto  nechutné  spory  v  Matici  moravské  a  moravském  Museu 
budou  odklizeny,  třeba  teprve  vyčkati;  v  obsahu  prvého  dvojsešitu 
jeví  se  změna  především  hojnými  zprávami  literárními.*)  Pro  naše 
čtenářstvo  při  této  příležitosti  podotýkáme,  že  kdysi  navrhováno,  by  si 
oba  časopisy  práci  rozdělily  tak,  že  by  CMM  zůstal  čistě  historickým, 
„Hlídka"  pak  omezila  se  na  obsah  revyjní.  Ašak  nehledě  k  tomu,  že 
CMM  pro  menší  rozsah  nemůže  přinášeti  obšírnějších  článkův  histo- 
rických, kterých  by  naši  pilní  historikové  jinde  uveřejniti  nemohli^  nesmí 
se  zapomínati,  že  i  články  čisté  historické  přispívají  k  vytříbení  názorů 
náboženských,  filosofických  atd.,  k  vytříbení  názoru  na  smysl  našich 
dějin,  tedy  že  kromě  ceny  odborné  mají  též  povšechný  vzdělávací 
význam.  Proto  jim  část  místa  ochotně  ponecháváme. 

♦ 

Známý  ruský  polonofil  prof.  Pogodin  odpověděl  —  dle  „Swiatu 
Síow."  —  na  otázku,  proč  je  mu  Polska  sympathickou: 
Miluji  Poláky  pro  jejich  nepřemožitelný  optimismus,  který  jim  dovoluje 
po  nejtěžších  vzpomínkách  znovu  se  chápati  tvůráí  práce.  Zničena 
Matice  Školská,  uzavřeno  „Towarzystwo  Kultury".  Dnes  útisk  a  bolest, 
zítra  zase  činnost  a  snaha,  by  rány  se  zahojily  a  začala  se  nová  práce. 
A  čím  silnější  útisk,  tím  silnější  společenská  energie. 


*)  Tohoto  dovolujeme  si  upozorniti,  že  po  qašem  soudu  literární  fixlování  se  jen 
zjišťuje  a  zaznamenává  —  kritika  se  o  něm  nepíše.  A  tím  se  také  řídíme.  I  my  uznáváme, 
že  fixlování  je  kumšt,  který  se  někomu  líbí;  někomu  však,  na  př,  nám,  se  nelíbí. 
A  vědou  se  nestane,  ani  kdyby  celá  pokrokářská  pojišťovací  a  podkuřovací  společnost 
s  n.  r.  je  za  vědu  prohlásila.  —  Tolik  na  vysvětlenou,  jednou  pro  vždy 

^)  K  poznámce  str.  217  (o  rozchodu  L.  Čecha  s  »Hlídkou«)  podotýkám,  že  ďfivodu 
jeho  »určitě  nepřiznávám*  jen  proto,  že  lio  jistě  neznám.  Čech  mi  ho  nikdy  neřekl 
a  odjinud  jsem  ho  též  nezvěděl;  zná-li  jej  p.  pis  ze  spolehlivého  pramene,  nemám  proč 
nepřisvědčiti,  zvláště  kdy  zjištěno  účastenství  Oečhovo  při  straně  lidovopokrokové  (Dra 
Stránského^  jež  bych  dle  dřívější  známosti  s  Čechem  byl  pokládal  za  nemožné.       V. 


Eozhled  vědecký  a  umělecký.  38S 

Vím,  že  není  mezi  vámi  politické  jednoty,  že  v  polském  životě 
politickém  jsou  veliké  nedostatky  (na  př.  zdá  mi  se,  že  vaši  političtí 
pracovnici  bojí  se  davu  a  jeho  soudu).  Leč  za  to  máte  něco  velmi 
těsného:  národní  jednota.  Nastane  přiměřená  chvíle,  a  vášeii  politická 
zmizí.  Každý  jest  Polákem,  jak  to  bylo  za  národního  pochodu  r.  1905. 
Proto  také  jsou  bezmocný  všechny  pokusy  o  rozbití  národní  jednoty 
Poláku :  úpadek  a  pravděpodobně  úplný  zánik  mariavitismu  svědčí 
také  o  tom. 

Tato  jednota  národní  ve  spojení  se  zdravým  optimismem  činí 
Dárod  polský  nezničitelným  a  zajišťuje  mu  budoucnost  v  Evropě.  Národ 
sangvinický,  živě  se  ozývající  na  volání  života,  rozumu}^  a  veselý, 
povolán  jest  ku  práci  tvůrčí  a  přirozeně  vybojuje  si  pro  ni  pole. 
Proto  nemohu  pochopit,  komu  prospívá  utiskovati  národní  život  v  království. 
Absurdnost  ta  musí  přestati,  jakmile  v  Eusku  nastane  rozumějŠí  doba. 

Povahou  národa  Polského  se  zabývá  také  dr.  Dragutin  Pro- 
hazka,  docent  university  záhřebské,  v  literárním  měsíčníku  chorvat- 
ském „Savremenik".  O  Polácích  —  píše  —  mluvíme  zřídka,  a  když 
mluvíme,  to  vždycky  se  srdcem.  Srdcem  a  ne  rozumem  možno 
národ  polský  chápati  a  milovati.  Naopak  rárod  český  lépe  se  mi- 
luje rozumem.  A  rozumem  milovati  nemůžeme :  naše  sympathie  je 
mimovolná.  Můžeme  oceňovati  kulturu  českou,  ale  nemůžeme  pro 
ni  ještě  zamilovati  si  národ  český.  Cechové  to  vědi  dobře.  Prof. 
Masaryk  praví :  Rusové,  Poláci  a  Jihoslované  drží  se  církve  a  my 
Čechové  —  osvěty  [oh!  ohl]  Mezi  chorvatskými  studenty  v  Praze  svého 
času  sám  jsem  slyšel,  že  „Pemaci"  jsou  antipatičtí.  .,Pemak"  má  u  nás 
v  Chorvatsku  význam  komický  .  .  .  Poláci  nejsou  pro  nikoho  komičtí. 
Jich  nenávidí  nebo  milují.  V  nich  jsou  rysy  velikosti  a  tragičnosti. 
Rus  nenávidí  Poláků  z  politických  ohledů,  plane  fanatismem  konfes- 
sijním :  nenávidí  jejich  ,,jesuitské  moralnosti".  .  . 

Je  to  výsledek  jistě  hodně  povrchni,  jak  je  zvláště  patrno  tam, 
kde  se  snaží  vysvětliti  katolické  stanovisko  Poláků :  „Osudným  jest  pro 
národ  polský,  že  má  kolem  sebe  nepřátele-nekatolíky ;  s  jedné  strany 
jsou  nepřáteli  protestante  (v  Prusku),  s  druhé  pravoslavní  (Rusové). 
Proto  cítí  se  v  katolicismu  jako  v  jakémsi  „jedině  spasitelném^  zřídle. 
Odtud  pochází  ta  polská  náklonnost  k  Vídni.  Ve  Vidni  stýkají  se  ka- 
tohčtí  Poláci  s  husitskými  Cechy,  a  tu  jim  není  těžko  nezůstati  kon- 
sekventními  katolíky  pod  zástěrou  vlády.  Tato  situace  dává  směr 
veškerému  polskému  myšlení,  polským  sympathiím  i  antipathiím." 
Pisatel  vůbec  nepochopil  význam  katolicismu. 

Poměr  českopolský  od  let  sedmdesátých  m.  stol.  se  jen  zhoršuje. 
Příčiny  jsou  různé,  vina  asi  na  obou  stranách  a  —  škoda  též.  Vyčí- 
táme 8Í  navzájem,  že  nejsme  Slované;  ale  jak  pak  ne?  což  neperem 
se  ještě  dost?  Vyčítáme  si  neupřímnost,  nespolehlivost  a  pod.  —  Kdo 
Tětším  právem "?  Ba  v  novější  době,  zdá  se,  již  i  výčitky  ochabují 
a  nastává,  což  ještě  horšího,  vzájemná  lhostejnost,  která  pouze  na 
hranicích  českopolsky'ch  nahrazována  jest  zuřivým  bojem  o  školství. 
Komu    boj    ten    půjde   k   duhu,    kdož  ví?  nám  asi  nejméně.  A  v  nall 


3Sé  Rozhled  vSdccký  a  umělecký. 

národní  nekázni  není  nikoho,  kdo  by  za  národ  s  Poláky  rozumně 
a  spolehlivě  mohl  vyjednávati  o  pokojné  řešení  sporných  otázek.  Proto 
se  řeší  nadáváním  v  novinách. 

Národní  divadlo  v  Praze  jest  ve  volbě  novinek  letos 
šťastnější  než  jiná  léta.  V  době  necelých  tří  měsíců  překvapilo  nás 
výpravou  Wagnerova  „Parsifala",  Claudelova  „Zvěstování",  Zeyerovy 
pohádky  „Raduz  a  Mahulena",  nyní  pak  pečlivým  provedením  Shakes- 
pearova „Krále  Lear  a". 

Se  Shakespearem  mají  v  Národním  divadle  pražském  vůbec  štěstí. 
Vypravení  každého  nového  díla  jest  očekáváno  s  napjetím  a  provedení 
sledováno  s  vřelým  zájmem  Večery  sbakespearské  náležejí  vskutku  též 
ke  dnům  umělecky  svátečním.  Národní  divadlo  má  k  disposici  nejen 
dokonalé  překlady  Sládkovy,  ale  pro  veliké  postavy  Shakespea- 
rových tragedií  a  komedií  i  znamenitého  představitele  ve  Vojanovi.  On 
dovede  strhnouti  několik  mladších  pánů  a  dam  k  harmonickému  zla- 
dění  jejich  menších  ťdoh  s  jeho  dominujícím  výkonem.  Proto  také 
představení  shakespearská  bývají  pravidlem  stylově  nejjednotnější  vý- 
kony královské  české  scény.  Značnou  měrou  k  tomu  přispívá  ovšem 
i  režie  Kvapilova,  který  zcela  důsledně  dává  Shakespeara  hráti  v  ne- 
měnícím se  prosceniu  a  dosahuje  tak  účinné  jednotnosti  zevního  rámce, 
jehož  stylovou  jednoduchost  jen  zřídka  kdy  poruší  nešťastným  použitím 
nějaké  staré  dekorace  z  realistických  her. 

Hráti  Shakespeara  znamená  pro  nás  nejen  ryzí  umělecký  požitek 
a  velké  obohacení  života  novými  prvky  citovými  i  ideovými  —  zna- 
mená nad  to  mnoho  i  mravně:  do  záplavy  frivolního  živoření  moderní 
dramatické  tvorby  zahřmí  každým  novým  Shakespearovým  kusem  mo- 
hutný hlas  vážného  a  mravného,  duchovně  žijícího  člověka,  který  nás 
dovede  grandiosními  příklady  varovati  před  nekřesťanskými  neřestmi 
krutosti,  zbabělosti,  zvířecí  smyslnosti,  před  všelikými  těmi  hříchy, 
které  doutnají  stále  ještě  v  šerých  koutech  naší  duše. 

Takové  ohromující  příklady  podává  Shakespeare  i  v  „Králi 
Learovi".  Je  to  pochmurný  obraz  vřeni  divokých  vášní,  v  němž  lidé 
zapomínají  na  své  lidství,  na  všecky  svazky  rodinné  lásky.  Obraz  tak 
hrůzný,  že  básník  svého  hrdinu  Leara  s  jeho  současníky  přeložil  až 
do  pohanského  středověku,  křesťanskou  kulturou  zcela  nedotčeného. 
Jsa  králem  Velké  Britanie,  stařičkým  a  vlády  sytým,  chce  Lear  své 
země  rozděliti  třem  dcerám,  při  čemž  má  rozhodovati  velikost  lásky, 
již  jednotlivé  dcery  k  němu  chovají.  Počíná  si  však  při  tom  s  ne- 
vysvětlitelnou pošetilostí,  neboť  se  jich  přímo  po  jejich  lásce  táže  a 
poskytuje  tak  zlobně  nenávistné  Gonerile  i  'studeně  tvrdé  Regáně  pří- 
ležitosti, aby  se  rozplývaly  v  strojeně  něžných  projevech,  kdežto 
Kordelii,  ušlechtile  ho  milující,  pomate  tak,  že  studem  jata  mlčí. 
Senilní  stařec  rozděluje  tedy  království  mezi  Gonerilu  a  Regánu, 
Kordelii  však  vyhání  bez  podílu  od  sebe. 

Těžko  pochopitelné  jednání  starého  Leara  vysvětluje  se  již  na 
počátku    druhého    jednání    povlovným    pozbýváním    jasného    rozumu. 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  387 

Proces  urychluje  se  u  něho  až  k  záchvatu  šílenosti  následkem  krutého 
jednáni  obou  bohatě  podělených  dcer,  které  po  řadě  drdbnějších  ústrků 
a  urážek  zavřou  konečně  před  otcem  brány  svých  zámkův  a  přinutí 
ho  opuštěného  a  ochuzeného  k  bludnému  putováni  pustinou  a  k  živo- 
řeni v  bídné  chatrči,  kterou  sdílí  se  starým  šaškem  a  zdánlivě  blbým 
tulákem,  mladým  hrabětem  Edgarem  Glosterem.  Lear  tu  propadá 
šílenosti  nadobro. 

Vvpuzena  Kordelie  odešla  do  Francie,  kde  se  stala  chotí  královou. 
Sem  za  ní  přišel  Learův  věrný  šlechtic  Kent,  aby  jí  sdělil  osud  krá- 
lovského otce.  Kordelie  vypraví  se  s  vojskem  do  Anglie,  vyhledá  svého 
otce,  pečlivě  ho  ošetřuje,  těšíc  se  toužebně  na  jeho  procitnutí  z  mrákot. 
Skutečně  také  Lear,  posilněn  odpočinkem  a  rozradostněn  shledáním 
s  dcerou,  nabývá  zase  rozumu  a  s  pláčem,  klekaje,  prosí  dceru  za 
odpuštěni.  Ale  netěší  se  dlouho  ze  své  radosti.  Vojsko  královny  Kordelie 
jest  poraženo,  ona  sama  zajata  a  s  Learem  uvězněna.  ÍSa  popud 
Edmunda,  druhého  syna  Glosterova,  jest  Kordalie  před  zraky  otcovými 
uškrcena  a  Lear,  znova  z  toho  sešíliv,    umírá  zároveň. 

Souběžně  s  tímto  hlavním  pásmem  dějovým  běží  v  tragedii  pásmo 
vedlejší.  Lear  není  jedmým  pošetilým  otcem,  jest  jím  i  starý  hrabě 
Oloster,  který  piklemi  svého  levobočného  syna  Edmunda  lehkomyslně 
zanevře  na  syna  Elgara,  jenž  vy  puzen  musí  blouditi  v  přestrojení 
za  blbého  tuláka,  aby  ušel  nástrahám  na  svůj  život.  Sdílí  s  Learem 
onu  chudou  chýši,  v  které  starý  král  našel  útulek.  Edmund,  typ  zlo- 
•čince,  odmění  se  otci  podlou  zradou,  jejíž  hrozné  dů-ledky  jsou  zmírněnj 
shledáním  oslepeného  otce    před  smrtí  s  věrným  synem  Edgarem. 

V  strašném  zápase,  který  nám  tragedie  předvádí,  podléhají  i  lidé 
dobří  temnému  zlu,  ale  básník  usmiřuje  spravedlnost  zaslouženou  od- 
platou, které  se  dostává  všem  zločincům.  Obě  zlé  dcery  Learovy  za- 
milují se  do  Edmunda,  který  oběma  nalhává  lásku.  Ale  hnusné  plány 
Edmundovy  ničí  Edgar  zabitím  levobočka  v  souboji,  zatím  co  Regána 
umírá,  otrávena  jsouc  jedem  své  žárlící  sestry  a  travička  Gonerila 
probodá  se  dýkou  v  zoufalství  nad  smrtí  Edmundovou. 

Shakespeare  vypracoval  v  ..Králi  Learovi"  hluboce  založenou 
psychologickou  studii  šílenství  a  názorně  lidem  představil  i  hrozné 
následky  zhrzené  lásky  otcovské  a  zneuznání  lásky  dětinné.  V  měřítka 
zmenšeném  a  za  jiných  okolností  může  se  odehráti  strašlivé  drama 
i  v  našem  vlastním,  všedním  životě.  Shakespeare  umělec  je  tu  i  velkým 
kazatelem,  osvícený^m  duchem  křesťanského  učení  lásky,  cítícím  zcela 
katolicky.  I  při  ..Králi  Learovi"  chápeme,  proč  romantikové  zvedli 
Shakespeara  na  své  korouhve  vedle  Danta  a  Calderona.  I  z  nejpo- 
chmurnějšího díla  tohoto  velkého  znalce  lidských  vášní  line  se  bílé 
světlo  učení  Kristova  právě  tak,  jnko  z  posvátných  autos  Calderonových 
a  z  visionářské  velebásně  Dantovy. 

* 

Národní  divadlo  v  Brně  zadáno  pro  nové  období  p.  Lacinovi. 
Je  to  nejen  odsouzení  činnosti  ředitele  p.  Fenela,  ale  i  porážka  „kritiky" 
Lidových  Novin :  jejich  chráněnec  dostal  jen  4  hlasy.  S  operou  odejel 


ggg  Rozhled  vědeckf  a  umělecký. 


p.  Lacina  již  na  venkov,  p,  Fencl  s  činohrou  zůstal  v  Brně.  A  hraje 
86,  iako  v  letní  sezóně:  divadlo  zeje  často  prázdnotou,  obecenstvo 
i  herci  se  nudí,  výprava  jeviště  po  odvezení  lepších  rekvisit  je  tak 
prostředně  ochotnická. 

S  ponoocí  Vojanovou  vypraven  Ernstův  ..Flachsmann  vy- 
chovatel", ale  bylo  patrno,  jak  někdejší  půvab  jeho  hodně  již  vy- 
prchal, vtipy  nepůsobí  a  satirické  šlehy  zůstavují  chladným.  Docela 
bez  xispěchu  prošla  naším  jevištěm  Shawova  komedie  „Živnost  paní 
Varrenové",  vážná  sice  svou  očistnou  ideou,  ale  únavná  a  v  jedno- 
tlivostech odpuzující.  Také  „Začarované  kolo"^  Lucyana  Rydla 
úplně  sklaraalo,  a  možno  říci,  že  jen  vinou  režie  a  herců.  Poetická  hra 
slavného  dramatika,  jež  jest  v  Polsku  tak  populární,  u  nás  skoro  pro- 
padla, ač  na  její  studium  bylo  dosti  času :  byia  původně  oznámena  již 
v  období  dušičkovém. 

Pokračováním  jakéhosi  shakespearského  cyklu,  jenž  jest  jediným 
jasným  bodem  v  letoší  sezóně  a  jenž  byl  uskutečněn  jedině  zásluhou 
Vojanovou,  byly  hry  „Král  Lear"  a  „Mnoho  povyku  pro  nic 
za  nic".  Tato  poslední  je  slíbena  již  na  samý  konec  sezóny,  kdy  se 
ještě  vrhají  na  kvap  vypravené  a  většinou  pro  jedno  představení  určené 
premiéry,  jako  Cankarova  komedie  „Pro  blaho  národa",  Moliěrůy 
„Ošálený  manžel",  Jiráskova  „Vojnarka"  —  a  tak  trochu  varietní 
Tystoupení  japonských  herců. 


Rozhled  vyebovatelský.  389 


Uschovatelsk^. 

„Archiv  pro  kulturu  mládeže"  zamýšleli  založiti  učenci 
seskupení  ve  „Volné  škole"  vídenské.  Archiv  jako  učená  společnost 
svým  věstníkem  měl  za  úkol  sbírati :  líčení  a  kritiky  žákovské  o  ži- 
votě školy  a  zařízeních  školních,  o  rodině  a  státě,  o  životě  v  inter- 
nátech, o  zvláštnostech  pudového  a  duchovního  života  mládeže,  a 
o  společenském  ruchu  mládeže.  Místodržitelství  zakázalo  však  takový 
spolek  učenců,  protože  sbírati  takové  dokumenty  a  vyzývati  mládež 
ku  podávání  jejich  znamená  pobuřovati  mládež  a  to  nedospělou  proti 
skule,  rodmě  a  státu,  místo  poslušnosti  vůči  učitelům,  rodičům  a  úřadům 
buditi  v  ní  rýpalství  a  posuzovačství,  a  dokumenty  o  pudovém  životě 
sváděti  ji  na  mravní  scestí  a  mravní  cit  v  ní  podrývati.  —  Spolek 
tedy  zakázán.  Ale  ojedinělé  všetečné  a  zbytečné  ankety  o  víře  a  ná- 
boženských věcech,  o  rodinném  a  pudovém  životě  se  mezi  mládeží 
pořádají  přece.  A  konečně  se  stává,  že  „kdo  mnoho  se  ptá,  mnoho  zví" 
- —  t.  j.  zví  více  než  je  pravda,  neboť  mládež  ráda  nadsazuje  a  buď 
se  upěkúuje  nebo  zhoršuje,  aby  se  tázajícímu  zalíbila  a  dojem  učinila. 
O  thematě  tomto  debattováno  na  schůzi  spolku  „Mi  tt  eis  chul  e" 
ve  Vídni  20.  dubna  za  veliké  účasti  obecenstva.  Rakouští  zástupci 
středoškolští  soustavu  v  „Anfangu"  a  škole  Wynekenově  hlásanou  od- 
suzovali, že  rozvrací  autoritu  školy  a  rodiny.  Ale  přítomný  soc.  dem. 
poslanec  (z  říše)  Heine  soustavu  Wynekenovu  hájil,  že  má  dva  syny 
ve  škole  Wynekenově,  a  že  prý  kromě  samostatného  mužného  a  otevře-' 
něho  úsudku  a  chování,  jimž  je  škola  ta  přiučila,  nic  zhoubného  na 
nich  nepozoroval!  —  Přirozeně  však  tímto  důvodem  našich  středo- 
školských vážných  zástupců  nepřesvědčil. 

* 
Výbor  pro  správní  reformu  doporučuje  vládě,  by  ve  svých  podnicích 
po  příkladě  francouzském  a  pruském  zaměstnávala  více  odchovanců 
středních  průmyslových  škol.  Ve  Francii  vstupují  odchovanci 
vysokých  i  středních  škol  přímo  do  státní  služby,  v  poměru  Ys  •  Vs? 
dle  něhož  také  omezené  do  škol  jsou  přijímáui  (140  :  300  ročně); 
v  Prusku  jest  poměr  zaměstnanců  vysokoškolských  ku  středoškolským 
asi  37^0  :  67°ó)  avšak  bez  omezení  žactva,  V  Rakousku  je  dosud 
poměr  skorém  obrácen\-.  Změnou  by  získalo  obyvatelstvo,  jeho  synové 
by  trtkto  dříve  došli  zaměstnání,  pro  něž  vyšších  studií  netřeba,  a  vy- 
sokým školám  by    se    ulevilo,    tak    že   by    i    požadavky   jejich   mohly 

býti  pak  vyšší. 

* 

Moravská  zemská  školní  rada  oznámila  správám  škol,  že  v  bu- 
doucím školním  roce  mají  se  státi  pokusy  s  novou  vyučovací 
methodou,  která  pod  názvem  „pracovní  (čin  n  á)  šk  ola"  dostala 
se    k   nám  z  Ameriky  obvyklou  již  cestou  —  přes  Německo.  Pokusy 


390  Rozhled  vychovatelský. 


mají  se  konati  zatím  jen  na  třech  školách  obecných,  na  nichž  se  pra- 
cuje za  příznivých  podmínek  a  na  nichž  v  první  třídě  jsou  toliko  děti 
prvního  školního  roku  —  a  to  ponenáhlu,  nenásilně,  rozvážně  a  tak, 
aby  při  tom  nebyly  pomíjeny  zřetele  psychologické  .  .  . 

Proti  těmto  pokusům  nemožno  jisté  nic  namítati,  ač  v  učitelstvu 
nejeví  se  pro  ně  právě  největší  nadšení.  Nová  methoda  má  v  sobě 
mnoho  dobrého.  Základem  jejím  je  známý  požadavek,  aby  škola  za 
hlavní  cíl  si  postavila  práci,  t.  ].  naučiti  mládež,  jak  má  pracovati. 
Chce  toho  dosáhnouti  tím,  že  mládež  učí  se  samostatně  pozorovati, 
mysliti  samostatně  a  srovnávati  svoje  pozorování  se  skutečností,  před- 
stavujíc pokud  možno  věrně  skutečnost  pomocí  kresby,  výstřižků 
papíru  nebo  z  hlíny.  Tak  na  př.  pojem  domu,  ulice,  zvířete  ustálí 
si  dítě,  když  ulepí  z  hlíny  domy,  koně,  vozy  atd. 

Jsou  to  cvičení  jistě  velmi  cenná,  která  vzbudí  u  dětí  větší  zájem 
pro  vyučování  a  přispějí  k  rozvoji  smyslu  pro  skutečnost.  Ale  nicméně 
methoda  důsledně  provedená  stala  by  se  nebezpečnou  a  škodlivou  pro 
svou  jednostrannost.  Je  to  patrno  zvláště  tam,  kde  dítě  mělo  by  vy- 
tvořovati   skutečnost   vyš«ho    typu :    psychologickou  neb  intellektualní. 

Skutečnost  p.sychoiogickou  mají  všechna  slova,  vypravování  nebo 
básně  povahy  převážně  emoční :  legendy,  historické  příběhy,  události 
ze  života  a  pod  Děti  slyší  nebo  čtou  ve  škole  takový  příběh  a  pak 
kreslí  na  kartone  nebo  hnětou  z  hlíny,  co  si  zapamatovaly. 

Jak  budou  vypadati  takové  ,,práce"  1  Kresby,  řezby,  výstřižky 
svou  primitivní  realisací  zbaví  příběh  všelikého  dojmu  krásna  a  půvabu, 
jejž  autor  snad  na  prvním  místě  zamýšlel  vyvolati.  „Pracovní  škola", 
strhujíc  nejkrásnější,  drahá  a  často  i  svatá  themata  k  omezeným 
schématům  skutečnosti  každodenního  života  —  skřivuje  a  zabijí  smysl 
esthetický,  jenž  jest  přece  také  důležitý  při  výchovu. 

Směšujíc  kromě  toho  skutečnost  psychologickou  se  skutečností 
denního  života,  přispívá  k  úplně  mylným  pojmům  o  životě.  A  co  je 
škodlivějšího  při  výchovu  nad  klamné  pojmy  o  věcech,  ustálené  při  tom 
pomocí  pateré  paměti:  zrakové,  sluchové,  grafické,  artikulační  i  plastické  ! 

Proto  docela  správně  výnos  zemské  šk.  rady  apeluje  na  paeda- 
gogickou  rozvahu  učitelů,  kteří  se  podejmou  —  dobrovolně  —  pokusů 
s  novou  methoiou,  aby  opírajíce  se  o  dosavadní  zkušenosti  vlastní  a 
dbajíce  didaktických  a  paedagogickýchh  zásad  obecně  za  správné 
uznaných,  vybrali  z  příslušných  německých  spisů  jen  myšlenky  sku- 
tečně dobré. 

Myslíme,  že  „pracovní  škola"  dojde  časem  u  nás  uznání  — ^  ale 
nesmí  býti  bez  rozvahy  aplikována  na  všechno.  Postavení  její  nesmí 
býti  dominující,  byť  měla  na  sobě  známku  amerického  vynálezu  s  do- 
datkem :  made  in  Germany  ! 

„Největší  vliv  zjednalo  si  hnutí  realistické  na  středních  školách. 
Ve  všech  téměř  sborech  středoškolských  převládají  realističtí  professoři, 
a  všimněte  si,  jaká  bezkrevná  mládež  z  jejich  rukou  vychází.  Jest 
úplně  apatická  ke  všem  otázkám  týkajícím  se  veřejného  života.  Dnešní 


Rozhled  vycbovatelský.  391 


intelligentní  dorost  neuvidíte  v  obranné  práci  národní.  Dří^-ější  živá 
qáčast  na  literatuře,  umění,  politice  je  ta  tam",  píše  mladočeský  orgán 
na  Moravě.  Snad  tedy  věnují  se  vědě?  O  tom  by  zase  bylo  otisknouti 
stesky  prof.  Krále  a  jiných  universitních  učitelů,  nemluvě  ani  o  ža- 
lostných výsledcích  maturitních  zkoušek,  jež  sice  staly  se  již  takořka 
bezcennou  formalitou,  ale  přísedícím  mohou  ještě  dosti  zřetelně  ukázati, 
•čeho  se  škola  za  7 — 8  let  dodělala. 

* 

Veliký  nedostatek  učitelů,  který  se  jevil  již  po  delší  čas 
■y  Chorvatsku,  v  poslední  době  8'ále  vzrůstá.  Příčina  je  také  v  tom, 
že  mnoho  chorvatských  učitelů  odchází  do  Srbska,  kde  mají  větší 
platy  i  lepší  životní  podmínky.  Poslední  měsíc  prý  se  jich  přihlásilo 
200  u  ministerstva  osvěty  v  Bělehradě.  Proto  jest  nyní  v  Chorvatsku 
jíž  23  škol  zavřeno  pro  nedostatek  učitelů,  ve  223  učí  osoby  nekvali- 
fikované, ve  336  školách  musilo  býti  zaveieno  vyučování  po  půldnech. 

Novy-  sněm  chorvatsk}',  aby  nedostatku  odpomohl,  zrušil  ce- 
libát učitelek.  Bylo  usneseno:  „Vdaná  osoba  může  obdržeti  místo 
učitelské  ve  veřejných  lidových  školách  a  ústavech  učitelských  se 
svolením  zemské  vlády.  Pro  učitelky  ve  službě,  když  se  provdávají  za 
definitivního  učitele  veřejné  školy  lidové,  není  potřebí  tohoto  svoiení." 

Záhřeb  může  se  pochlubiti,  že  bude  míti  první  státní  ženské 
gymnasium.  Nejbližším  školním  rokem  bude  totiž  dosavadní  tamější 
ženské  lyceum  přeměněno  v  „královské  ženské  gymnasium  reálné 
T  Záhřebe",  takže  každým  rokem  bude  přib3'vati  po  jedné  třídě 
srjmnasijní  na  místě  ubývající  třídy  lycejní. 

* 

jS  a  podzim  vejdou  v  život  dvě  n  o  vé  maďarské  university, 
a  to  v  Debrecíně  a  Prešpurku.  Úřední  listy  ohlásily  již  konkurs  na 
na  stolice  professorské  od  počátku  nejbližšího  školního  roku.  V  Debrecíně 
budou  obsazeny  hlavní  stolice  fakuhy  theologické  (kalvínské;,  právnické 
■A  filosofické :  v  Prešpurku  bude  pro  počátek  jen  fakulta  právnická, 
ale  za  to  obsadí  se  hned  13  stolic.  Prešpurská  universita  bude  míti 
jistě  značný  význam  pro  kulturní  rozvoj  Slováků,  kteří  ji  zahrnou 
svými  studenty.  —  Dosud  má  království  uherské  jen  dvě  úplné  uni- 
versity, a  to  v  Budapešti  a  Kolosváru. 

Ruský  časopis  ..Z  a  k  on  ouč  i  t  el"  stěžuje  si,  že  esthetický 
výehov  je  z  nejslabších  stránek  současné  školy,  že  žáci 
vycházejí  ze  škol  jako  naprostí  nevěd  'mci  ve  všem,  co  se  týče  umění; 
neznajíce  světových  malířů  RčiíFaela,  Manila,  Leonarda  da  V^inci,  pro- 
slulých sochařů,  ač  právě  díla  uměai  podávají  zdravou  stravu  mladým 
i  starým  a  díla  s  náboženským  charakterem  mohou  míti  značný  blaho- 
dárný vliv  na  člověka  ve  smyslu  vzdělávacím.  Cnsopis  se  přimlouvá, 
by  ve  školách  byly  přednášky  o  památkách  křesťanského  umění  a 
že  by  je  mohli  míti  katecheti.  Ale  katecheti  k  tomu  jsou  velmi  nedosta- 
tečně připraveni  a  proto  nejdříve  třeba,  by  sami  byli  obeznámeni 
křesťanským  uměním  než  by  mohli  o  něm  přednášeti.  Chyba  ostatně 


392  Rozhled  vychovatelský. 


je  také  v  učebnicích  dějepisu,  kam  látka  tato  patří  (s  obrazy)  a  kde 
příliš  málo  zastoupena.  Jen  tak  se  vysvětluje,  že  v  naší  intelligenci, 
zvláště  ženské  moblo  dojíti  oblasu  macharské  omezené  láteření 
o  dílech  křesťanského  umění  naproti  antice. 

Zákonem  ze  dne  15.  července  1913  zvýšeny  byly  platy  učiteli 
na  duchovních  ústavech  v  Rusku,  což  mělo  za  následek,  že  ze  ženskýck 
ústavů  v  učitelé  začali  odcházeti  na  ústavy  chlapecké.  I  vznikla  otázka, 
jak  doplniti  učitelský  personál  dívčích  ústavů.  To  bylo 
příčinou,  že  v  Moskvě  otevřeny  ženské  bohoslovecké  kursy  a  vy- 
pracován návrh  zákona  o  vyšším  ženském  bohosloveckém  ústavě. 
Jelikož  však  jeden  ústav  nestačí  pro  celou  Rus,  pomýšlí  se  založiti  i 
ještě  jeden  vyšší  ženský  duchovně- učebny  ústav,  aby  ženské  ústavy 
nižší  mohly  odtud  bráti  učící  síly  a  tím  aby  přestal  nedostatek  kandi- 
dátek na  učitelská  místa. 

* 

Reholniee  o  vzdělání  dívčím.  Mnoho  se  mluví  o  vzdělání 
a  vyučování,  nové  methody  se  vymýšlejí,  zkoušejí  a  odkládají,  u  nás 
pak  je  hlavním  trumfem  proti  vzdělání  v  klášteřích  „zaostalost",  ne- 
ínalost  světa  u  jeptišek.  Je  s  podivem,  že  u  jiných  a  velikých  národů 
nehledí  se  na  řeholnice  s  takovým  pohrdáním. 

Ředitelka  velikého  klášterního  vychovávaciho  ústavu  v  Anglii 
Janet  Erskine  Stuartová  (sestra  kong.  Božského  Srdce)  vydala  knihu 
o  dívčím  vzdělání,  jež  je  zároveň  apologií  výchovu  klášterního  a  bystře 
oceňuje  různé  problémy  výchovné. 

„Škola  pro  život"  je  prastaré  pravidlo  pedagogické,  ale  zda 
platí?  Na  velmi  četných  školách  nikoliv;  zvrhlo  se  v  jiné:  „škola  pro 
zkoušku".  Nezáživnou  přítěží  znechucuje  se  studium  a  srdce  vyprahne. 
Výchov  pro  život  klade  jisté  a  pevné  základy  pro  budoucí  vzdělání^ 
jež  se  má  vztýčiti  a  vyzdobiti  později.  Předním,  úhelným  kamenem  ja 
náboženské  přesvědčení,  Pravý  pojem  o  Bohu  a  člověku,  pravý  názor 
o  hříchu  a  posledních  věcech  třeba  vštípiti  dívce  ve  škole.  Autorka 
je  daleka  přehnané  zbožnosti,  jak  jevívá  se  leckdy  v  krajinách  již- 
nějších, ale  dovede  se  vřele  rozhovořiti  o  svatosti  a  svatých,  obrniti 
dívčí  duši  proti  útokům,  jimž  i  ona  je  vydána.  Zbožnost  nesmí  se 
zvrhnouti  v  individualism  náboženský,  jenž  svádí  často  na  scestí.  Dívka 
katolická  má  se  cítiti  vždycky  dcerou  Církve,  znáti  hlavní  její  zásady 
•o  do  výkladu  Písem,  všímati  si  vnitřního  života  a  rozvoje  Církve, 
neodhazovati  bez  pročtení  úryvky  ze  spisů  světců  a  světic,  z  listm 
biskupských  a  papežských,  kde  se  formou  přístupnou  v  časopiseck 
podávají.  Tak  se  vzdělá  v  katoličku  uvědomělou  a  nebude  rovna 
zbožným  bezmyšlenkovitým  loutkám,  které  stejně  horlivě  říkají  růženec 
a  čtou  víře  nepřátelský  časopis,  který  jim  muž  přinese. 

Se  vzděláním  náboženským  ruku  v  ruce  jde  vzdělání  povahy. 
Kapitolu  věnuje  spisovatelka  učitelům  a  vychovatelům,  neboť  vidí  v  nich 
živé  vzory,  rozvité  květy,  dle  nichž  poupata  se  utvářejí.  Nenávidí 
papouškování  pravidel   ve   školních   lavicích,  jež  není  nepodobno  stokrát 


Rozhled  vychovatelský.  393 


opisovaným  trestům  školáků:  „Mám  býti  pilný,  Mám  choditi  v  čas  do 
ákoly  .  .  ." 

Do  látky  učebné  připomíná  spisovatelka  nejprve  jakj-si  výbor 
rilosofický,  což  přispěje  dívkám,  aby  nestaly  se  otrokyněmi  svých 
nervů  a  vybuduje  obrannou  tvrz  víry.  Znalost  přírody  povznáší,  věda 
početní  je  prakticky  důležitá.  Eeči  mateřské  budiž  věnována  péče 
největší.  ^U  děvčat  ae  na  pravopis  nehledí**  je  smutně  známé  pravidlo, 
které  ženu  znehodnocuje  jako  „první  učitelku  roluvnice  u  dětí'*. 
I  z  literatury  má  děvče  něco  věděti ;  jsou  jména  slavná  i  nechvalná, 
která  denně  slyší,  třeba  i  od  dorůstajících  dětí  svých,  které  má  vésti 
i  varovati. 

Zvláštní  kapitola  je  věnována  „vyššímu  vzdělání"  v  hudbě,  umění, 
cizích  řečech.  Jsou  li  dívky  nadané,  jež  mají  zájem  pro  takové  věci, 
hlediž  vychovatel  studium  prohloubiti,  dej  výhost  větroplašskému  dile- 
tantismu,  jenž  jeví  se  příkladně  v  tak  zv.  kupecké  nebo  turistické 
francouzštině.  Katolická  dívka  studující  některý  jazyk  románský  měla 
by  znáti  i  základy  řeči  liturgické  —  latiny.  I  hry  a  zábavy  tvoří  část 
vj^chovu,  ježto  při  nich  často  pravá  povaha  nejlépe  vyniká. 

Spisovatelka  ničeho  nepomíjí,  co  je  důležito  v  oboru  tak  rozsáhlém 
a  složitém;  žádný  moderní  názor  o  výchově  ženy  nezůstal  bez  odpovědi 
a  strany  o  vyšším  vzdělání  dotýkají  se  širokým,  moudrým  rozhledem 
i  nejmodernějšího  feminismu. 

Práce  řeholní  vychovatelky  anglické  nese  se  vlídným  tonem 
životní  zkušenosti,  obáálilé  a  hluboké  vzdělanosti,  shovívavého,  ale 
přesného  pozovatele,  neupjatého  strohou  umíněností,  nýbrž  cítícího 
moderně  a  osvíceného  starou  moudrostí  křesťanského  výchovu.  Byla  již 
přeložena  do  francouzského  a  italského  jazyka. 

Katolická  universita  pro  dívky.  V  pařížském  konvente 
Anglických  panen  byla  minulý  měsíc  slavnostně  vysvěcena  arcibiskupem 
kardinálem  Amette  volná  t.  katolická  universita  pro  dívky.  Pozůstává 
ze  dvou  různých  odvětví:  z  vysoké  školy,  kde  se  dívky  připravují 
k  profesuře  na  vyšších  ženských  učelištích  a  k  učitelství  na  školách 
katolických,  seukromých.  Druhé  odvětví  tvoří  studium  klasické,  které 
jest  vůbec  první  ve  Francii,  neboť  na  státních  lyceích  dívčích  ne- 
vyučuje se  latině  leč  výjimkou  a  nelze  také  dosáhnouti  akademické 
hodnosti  (bakalářátví).  Ženská  universita  čítá  již  250  posluchaček. 

* 

Varovný  hlas  německých  biskupů  co  do  omezovaní  lidnatosti. 
které  již  není  jen  francouzskou  zvláštností,  obrátil  pozornost  vycho- 
vatelů také  naBoyscoutsvAnglii  a  na  dřívější  ještě  Wander- 
vogelbewegung  v  Německu,  pokud  vystupuje  samostatně,  bez  vy  cho- 
vatelského vedení  a  dohledu.  Jakožto  část  tělocviku  v  nejrozšířenějším 
smyslu  (otužování,  střídání  stravy  atd.),  dále  jakožto  doplněk  vzdělávání 
knižního  a  školského  (cestování  vůbec,  požitek  krás  přírodních  atd.) 
mznán  ruch  tento,  připomínající  někdejší  scholárské  a  studentské  puto- 
vání, za  prospěšný,  třebas  kázni  školské  nevždy  přiměřený  :  touha  po 


394  Rozhled  vychovatelský. 


samostatnosti,  jež  v  organisaci  těchto  hloučků  se  ukájela,  vybíjela  se- 
na druhé  straně  ve  vzdoru  naproti  „organisaci"  školské.  U  nékoho 
kázeň  tlupy  vedla  ke  smyslu  a  zvyku  pro  kázeň  vůbec,  tak  že  výchov 
školský  jaksi  nahrazovala  neb  jej  podporovala,  u  někoho  však  zname- 
nala totéž  co  nekázeň,  nechut  k  podřízenosti,  jež  nechtěla  poslouchati 
než  sebe  —  a  potud  ovšem  byla  škodlivá.  Psychiatrie  však  všimla  si 
ještě  jiné  stránky  v  ruchu  tom :  spatřuje  v  něm  sklon  homosexuelní, 
éili  jak  dějepisec  jeho  Hans  Bliiher  dle  školy  psychoanalytieké  říká, 
sklon  k  pohlavní  inversi.  Nelze  na  tomto  místě  vývodů  Bliiherových, 
jenž  homosexualitu  nejen  omlouvá  nýbrž  i  schvaluje,  obšírněji  podávati 
neb  vyvraceti.  Nechut  ke  druhému  pohlaví,  která  se  v  tomto  ruchu 
jeví  —  některé  tlupy  účast  žen  přímo  vylučují  —  jest  mu  příznačná. 
Bliiher  vidí  v  tom  —  dle  něho  prý  zdravý  —  odpor  proti  evropské 
gynaekokratii,  proti  společenské  nadvládě  pohlaví  s  velkým  účesem 
a  malým  mozkem,  jak  dí  Schopenhauer.  O  této  gynaekokratii  dalo  by 
se  skutečně  ledaco  říci,  neschvalujíc  jinak  použití  Blíiherova.  Křesťan- 
ství ženu-otrokyni  osvobodilo  —  ať  si  machařiny  mluví  co  chtějí  — 
ale  lidstvo  si  ji  pak  učinilo  despotou,  otrokářkou :  slabší  pohlaví  vládne 
silnějším  a  působí  na  veřejné  poměry,  ani  náboženských  nevyjímajíc, 
ne  vždy  příznivě.  Zjemňovací  vliv  jeho  jest  nepopiratelný,  avšak  ne- 
popíratelno  také  jest,  že  jemnost  a  rafíinovanost,  jsouce  blízko  sebe, 
snadno  se  zaměňují,  a  přílišná  jemnost  přechází  u  těch,  kteří  společ- 
ností ženskou  hodně  se  zjemňují,  v  raffinovanou  hrubost  a  hrubou  raf- 
inovanost. Škola  tomuto  nadnášení  snad  nenadržuje:  praví  se,  že 
učitelky  (vyšších  dívčích  škol  ovšem)  bývají  na  žačky  žárlivý  a  tedy 
přísný,  učitelé  arciť  jak  kdy  a  jak  který ;  hlavně  však  kazí  ženu  spo- 
lečnost, opět  ne  ženská,  nýbrž  mužská. 

* 
Na  Komenského  škole  v  Poštorné  působil  učitel,  který,  dle 
novin,  odsouzen  pro  mravnostní  přečin  na  8  měsíců  do  žaláře.  Tentýž 
byl   už    1902  na    Moravě,  kde  působil  na  veřejné  škole,  pro  totéž  od- 
souzen na. 5  měsíců.  Tak  se  školy  Komenského  nezvednou! 


Rozhled  hospoda řsko-socialní.  395 


Hospoddřsko-socÍQlní. 

o  říšské  železniční  radě  vyslovuje  se  jeden  člen  (Stein- 
wender)  velice  nechvalně.  Členové  nemají  potřebných  odborných  znalostí, 
nebývají  na  jednání  připraveni,  a  tož  se  odhlasuje,  co  kdo  navrhne. 
Pravidelně  rpakují  se  návrhy,  jako  aby  ten  onen  vlak  rychleji  jezdil, 
ale  častěji  zastavoval,  aby  se  přikoupilo  vozů,  ceny  aby  byly  sníženy 
a  pod.  —  slovem,  aby  ..dráhy  více  vydávaly  a  méně  vydělávaly'. 

Sem  s  komisariátem !  tak  to  zní  na  všech  stranách!  Ale  pokrok 
je  také  na  všech  stranách  ! 

Z  Cech  a  Haliče  docházejí  stále  do  Srbska  dotazy,  je-li  možno 
usaditi  se  v  nově  nabytých  rozlehlých  zemích.  Srbské  ministerstvo 
orby  vysvětluje  nyní,  že  třeba  ještě  mnohých  přípravných  prací,  než 
bude  možno  započíti  s  kolonisací  Nového  Srbska.  Zvláště  že 
je  třeba  vykonati  nejprve  sčítání  lidu  v  nových  zemích,  aby  se  ukázala 
zalidněacst  v  jednotlivých  krajích  a  národnost  obyvatelstva.  Kde  je 
lidnatost  menší  a  kde  živel  srbský  je  slabší,  tam  nastane  kolonisování. 
Dále  je  třeba  sepsati  majetek,  aby  se  vědělo  určitě,  co  je  vlastnictvím 
státu  a  co  náleží  jednotlivcům,  co  je  majetek  ..spahijů",  kmetu  a  ná- 
boženských obcí. 

Než  bude  připravena  nová  ústava  kolonisační,  vláda  musí  roz- 
hodtDvati,  bude-li  prováděti  kolonisaci  sama,  či  svěřili  ji  nějakému 
družstvu,  ponechávajíc  si  při  tom  právo  kontroly,  či  bude-li  se  země 
rozdávati  bezplatně  a  jak  mnoho  na  jednu  duši.  Nemálo  času  také  za- 
bere uvažování,  jak  provésti  uvlastnění  kmetů,  pracujících  dosud  na 
statcích  pána  a  pro  pána.  Než  povstanou  kolonie,  vláda  chce  vybudovati 
nejprve  cesty  komunikační  a  připraviti  plány  škol,  úřadů  atd.  Práce 
potrvá  několik  let,  a  až  přijde  doba,  vláda  sama  oznámí  ve  slovanském 
tisku,  že  se  započne  kolonisování  Nového  Srbska. 

Srbská  vláda  stará  se  nápadně  o  židy.  Utvořila  jim  nejvyšší 
státní  rabinát  a  rozhodla  se  zbudovati  státním  nákladem  několik  synagog, 
„aby  posílila  srbský  patriotismus  u  židů  ..." 

Extense  Ústřední  banky  českých  spořitelen  do  Bu- 
koviny, kam  hozeno  17 1 2  mihonu  K,  dopadla  nešťastně.  Nejen  že 
tam  dle  přiznání  ztracen  přes  milion  K,  bukovinské  raiffeisenky  strženy 
bez  mála  do  záhuby,  kdyby  nebyla  pomohla  vláda ;  peněz  prý  použito 
ne  na  dřevní  obchody,  nýbrž  na  stavbu  vil  činovníkům  atd.  Eeditel 
Pátek,  takto  veliký  pokrokář,  ukázav  se  neschopným,  propuštěn  s  15  000  K 
roční  pense  a  jinými  výhodami,  ač  prý  závod  byl  jeho  vinou  veden  tak, 
že  jest  na  posměch  celému  finančnímu  světu.  Pobočka  brněnská  jediná 
jest  aktivní,  Vídeň  vydělává  2%,  Krakov  nic,  Terst,  Lvov,  Cernovice 
mnoho  prodělávají. 


396  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


I  Slovinci  (liberální  „Slovenski  Národ")  na  český  kapitál  na- 
říkají, že  místo  co  by  jim  prospíval,  konkurencí  a  spojením  s  nepřátel- 
skými ústavy  je  utlouká  a  domácím  činí  všemožné  obtíže. 

V  Bělehradě  založili  londýnští  kapitalisté  banku,  jejímž 
úkolem  mimo  jiné  má  býti  oživení  obchodního  ruchu  mezi  Srbskem 
a  Anglií.  Místo  rakouského  zboží  ocitnou  se  nyní  na  srbském  trhu 
vedle  německých  tovary  anglické. 

* 

Podle  správy  c.  k.  statistické  centrální  komise  bylo  v  roce  1848 
v  Rakousku  1094  poštovních  úřadů,  které  dopravily  20,737.000  dopisů, 
koresp.  lístků,  tiskopisův  a  vzorků;  příjem  činil  téhož  roku  11,744.000  K, 
vydání  10,021.000  K.  Na  jeden  poštovní  úřad  připadlo  274  km^  plochy 
a  15.884  obyvatel,  na  1000  obyvatel  1193  zásilek  poštovních. 

Roku  1911  bylo  poštovních  úřadů  9692,  zásilek  pošty  listovní 
1.908,955.000,  příjem  189,910.000,  vydání  184,034  000,  na  1  poštovní 
úřad  připadlo  31  km*  půdy  a  2973  obyvatel,  a  66.251  zásilek  pošty 
listovní  na  1000  obyvatel. 

Telegrafních  stanic  bylo  roku  1848  toliko  10,  roku  1911  Í039, 
zprostředkovaných  telegramů  8000  proti  22,968.000  roku  1911. 

V  anglických  uhelných  dolech  konaly  se  pokusy  s  bezdrátovou 
telefonií,  zdali  by  bylo  lze  ve  případech  důlních  katastrof 
dohodnouti  se  telefonicky  s  horníky  v  ohrožené  štole  uzavřenými.  Oby- 
čejný' telefonick)'^  aparát  byl  za  tou  příčinou  spojen  oběma  svými  vede- 
ními s  kusem  železa  do  země  zaražený-m,  nebo  s  vodní  rourou,  či 
s  kteroukoli  částí  železné  konstrukce,  která  jest  vodivě  se  zemí  spojena. 
V  úřadě  upravilo  se  zařízení  podobné.  Mluviloli  se  pak  v  důlní  šachtě 
do  aparátu,  spojeného  podobným  způsobem  se  zemí,  nebo  naopak,  byly 
hovory  dobře  slyšitelný.  Konány  také  zkoušky  s  přístrojem  přenosným 
při  témže  zapojení  a  rovněž   s  dobrým  výsledkem. 

* 

Dosud  musilo  Srbsko  všechnu  sůl  dovážeti  z  cizin}^.  Nyní  však 
v  Novém  Srbsku  v  okrese  kumanovském  byly  nalezeny  poklady 
soli.  Rovněž  u  Prilepu  byly  objeveny  rozlehlé  solné  vrstvy.  Kromě 
toho  chemická  analyse  potvrdila,  že  voda  ze  zřídla  pod  Slánském 
v  okrese  brodském  je  právě  tak  slaná,  jako  voda  Mrtvého  moře. 

* 

Elektrotechnický  a  také  čile  se  vyvinující  průmysl  dopravní 
zjednává  značný  odbyt  látkám,  po  nichž  dříve  byla  jen  slabá  poptávka, 
Zmínky  zasluhuje  tu  kaučuk,  jehož  ceny  značně  stoupají  a  pak  rtuť, 
které  se  v  elektrotechnice  užívá  hojně  k  výrobě  přístrojů  sloužících 
k  proměňování  střídavého  proudu  elektrického  na  proud  stejnoměrný. 
Ze  i  železniční  správy  hojně  rtuti  používají,  toho  důkazem  jest  ná- 
věští berlínského  ředitelství  drah,  které  vypsalo  konkurs  na  dodání 
1250  kg  rtuti. 


BoEhled  hospodářsko-socialní.  397 

V  Německu  utvořil  se  svaz  zájemníků  k  omezování  srážek  vlaků, 
které  se  za  poslední  doby  tak  zhusta  opakují.  Sídlo  svazu  jest  v  Berlině, 
členy  jsou  ponejvíce  bývalí  železniční  úřednici,  kteří  si  učinili  úkolem 
zdokonalovati  zařízení  bezpečnostní  a  návěštní  při  železniční  dopravě. 
Svaz  vybízí  badatele  a  vynálezce  zejména  z  oboru  elektrotechnického 
k  usilovnější  práci  v  tomto  směru ;  k  podpoře  vynálezců  bude  vypisovati 
ceny  na  nejlepší  přístroje  toho  druhu,  o  jichž  upotřebitelnosti  bude 
rozhodovati  komise,  jejímiž  přísedícími  jsou  Členové  svazu.  Cenou  po- 
ctěné zařízení  bude  pak  po  osm  dní  nepřetržitě  v  železniční  službě 
zkoušemo  a  uvede  se  trvale  do  železničního  provozu  jen  tehdy,  bude-li 
v  komisi  schváleno  a  způsobilým  shledáno. 

♦ 

A  éra  pt  ér.  Jak  houževnatě  hledí  inženýři  zdokonaliti  letadla, 
avláště  co  do  stability,  zmenšeni  odporu  vzduchového,  nosnosti  atd,, 
svědčí  jména  :  gyroplány,  hehkoptéry,  omithoptéry  a  nejnovější  typ 
aéraptéru.  Inženýr  Domingo  počal  zkoušeti  a  zdokonalovati  v  Issy-les- 
MouHneaux  nový  druh  letadla  podivné  formy.  Na  rámci  opatřeném 
kolečky  vypíná  se  konstrukce  pro  motor  o  100  H  P,  jenž  pohání  vrtali 
silných  a  širokých  křídel.  To  vše  jest  na  způsob  lodic  u  balonů  při- 
pevněno k  hořejší  „stanovité"  části,  zdélí  9  metrů,  jež  jest  napnuta 
aa  několika  obloucích.  Vzadu  jest  kormidlo.  Aparát  zdá  se  na  první 
pohled  mohutnějším  než  aeroplan  a  není  nepodoben  zmenšenému 
řiditelnému  balonu.  Vynálezce  dbal  asi  okolnosti,  že  malé  plochy  ku 
př.  blériotů  zvětšují  třeba  pohyblivost,  ale  zároveň  umenšují  stabilnost 
stroje.  Chtěl  tedy  docíliti  větší  jistoty  „stanovou"  konstrukcí,  již  pova- 
žuje za  lepší  než  několik  nosných  ploch  multiplanů  nad  sebou. 

* 

Za  nedlouho  bude  položen  podmořský  kabel  mezi  Nagisaki 
a  Sanghaiem;  poplatek  za  jedno  slovo  bude  obnášeti  30  senu  (asi  74  h). 
Americká  kabelová  společnost  (Pacific  Cable  Company)  obávajíc  se,  že 
by  po  otevření  této  linie  mohly  býti  telegramy  mezi  Japonskem  a  Ame- 
rikou dirigovány  přes  Evropu,  nabídla  Japonsku  snížení  poplatků, 
kterouž  nabídku  japonská  vláda  asi  přijme.  Chystá  se  kromě  toho 
zřízení  bezdrátové  Hnie  mezi  pobřežím  japonským  a  Honolulem.  za 
kterouž  příčinou  bude  v  Choši  vybudována  bezdrátová  stanice  telegra- 
fická. Zatím  podařilo  se  po  četných  nezdařených  pokusech  docíliti 
bezdrátového  spojení  Japonska  se  stanicí  na  ostrovech  Havai- 
ských,  kteráž  linie  bude  v  brzku  veřejnému  používání  přístupna. 

Pro  bezdrátovou  korespondenci  Evropy  s  Amerikou  přes  atlantický 
oceán  bude  brzo  k  disposici  pět  linií. 

Nejstarší  je  spojení  západního  výběžku  Irska  fz  Clifdenu)  do 
Kanady  a  patří  americké  Marconiově  společnosti ;  vzdálenost  obnáší 
asi  3200  km.  Společnost  tato  staví  nyní  dvě  nové  linie  jednu  na  jihu 
Anglie,  druhou  v  Kristiánii,  které  budou  ve  styku  s  New- Yorkem  ; 
vzdálenost  jest  asi  5600  km. 

Čtvrté  spojení  badaje  německá  společnost  strojová  pro  vysokou 
frekvenci   elektrických  vln  mezi  Hanoverem  a  Tuckertonem;  zařízení 

Hlídka.  JS 


308  Rozhled  bospodářsko-socialnf. 


pokročilo  již  tak,  že  mohl  německý  císař  zaslati  pozdravný  radiogram 
Wilsonovi  do  Ameriky. 

Konečně  bude  za  nedlouho  otevřeno  spojení  Nauenu  u  Berlína 
se  stanicí  v  Sayville  na  Long  Islandu,  na  kterém  bude  udržován  bez- 
drátový provoz  v  režii  německé  bezdrátové  společnosti.  Vzdálenost, 
kterou  tu  dlužno  překonati,  měří  asi  6000  kra. 

Pro  účely  vojenské  válečného  námořnictva  německého  dojde  také 
k  vybudování  bezdrátové  stanice  v  Holštj-ně;  potřebný  pozemek  již 
správa  námořní  zakoupila. 

Ve  vybudování  stanic  bezdrátových  rychle  pokračuje  Argentina, 
která  ko  svým  dosavadním  padesátiosmi  stanicím  přidruží  7  nových 
ňa  svém  pobřeží,  jichž  zařízení  bylo  zadáno  německé  jiskrové  společnosti. 

Vláda  argentinská  hodlá  také  zříditi  bezdrátové  spojení  s  Gibral- 
tarem, odkud  by  pokračovalo  do  Janovy  a  do  Hamburku ;  translačními 
stanicemi  mezi  Evropou  a  Amerikou  byly  by  ostrov  Koronha,  dále 
ostrovy  Kanárské  a  Kapverdské.  Komisipnelního  šetření  dotyčného 
súčastní  se  zástupci  Brasilie,  Portugalska,  Španělska,  Anglie,  Francie 
a  Itálie. 

Francouzskému  parlamentu  má  býti  předložen  zákon  na  zmono- 
polisování  bezdrátové  telegrafie  francouzské.  Ve  Francii  vzmáhá  se 
totiž  hojně  radiografické  sportovnictví,  asi  jako  v  Americe,  čemuž  má 
býti  novým  zákonem  učiněna  přítrž.  Podle  vývodu  ministerstva  války, 
na  jehož  podnět  má  býti  monopolisace  provedena,  používá  prý  bez- 
drátových stanic  amateurských  také  hojně  podezřelých  cizinců,  zejména 
na  východní  hranici  a  ve  válečných  přístavech,  což  arci  neděje  se 
z  pouhé  libůstky,  protože  prý  cizinci  tito  zachycují  šifrované  telegramy 
vysílané  z  Eiffelovy  věže,  aby  je  luštili.  Vláda  chce  tedy  používání 
stanic  amateurských  zakázati  a  z  těch,  které  dovolí,  chce  vybírati 
poplatek.  Zamezí-li  tím  vyzvědačství  na  svých  hranicích,  jest  ovšem 
otázkoQ. 

Soukromí  majitelé  bezdrátových  stanic  v  Anglii  hodlají  se  semk- 
nouti ve  svaz,  jehož  členy  budou  jednotlivé  spolky  amateurů  v  tomto 
odvětví.  Spolky  tyto  existuji  už  v  Derby,  Liverpoolu,  Northhamptonu, 
Birminghamu  a  Leicestru.  Hodlá  se  tím  čeliti  proti  zamýšlenému  ob- 
mezování v  udílení  povolení  k  bezdrátové  telegrafi  soukromým  osobám, 
kterým  chce  vláda  zakročiti,  jinak  opět  má  se  působiti  k  tomu,  aby 
povolení  uděleno  bylo  jen  osobám,  u  nichž  se  dá  předpokládati,  že 
přístroji  svými  nebudou  rušiti  korespondenci  jak  státních  tak  i  obchod- 
ních stanic. 

Návrh  jenerálního  poštmistra  anglického  H.  Samuela,  dle  něhož 
mělo  dojíti  ke  zřízení  šesti  velkých  bezdrátových  stanic,  jež  měly 
sloužiti  ku  korespondenci  všech  zemí  a  držav  britské  veleříše  a  které 
měly  býti  zadány  k  provedení  Marconiově  společnosti,  neprošel  v  dolní 
sněmovně.  Zvoleno  bylo  zvláštní  komité  odborníků,  kteří  měli  návrh 
podrobně  prostudovati.  Výsledek  byl  Marconiově  smlouvě  nepříznivý, 
následkem  čehož  došlo  k  novému  vypsání  konkursu,  prozatím  jenom 
na  tři  stanice,  jejichž  místa  jsou  již  určena.  Soutěže  mohou  se  súčast- 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  3^ 

niti  všecky  spoleČQOsti  bezdrátové  telegrafie  a  je  třeba,  aby  každá, 
pokud  se  bude  o  stanice  tyto  ucházeti,  demonstrovala  zároveň  svůj 
systém.  Žádá  se,  by  stanice  korespondovaly  Da  vzdálenosti  asi  4000  km 
a  to  jak  ve  dne  tak  v  noci.  Za  výkonnost  tuto  musí  kontrahent  ručiti. 

* 
Automobily  místo  železnic  zavádí  francouzská  vláda   na 
Madagaskaru.  Příjmy  odtud  jsou  prý  čtyrykrát  větší,  výdaje  pouze 
SVa^rát  větší  než  u  železnic.  ,    . 

Spolek  majitelů  tiskáren  v  západní  Haliči  na  své  valné  hremadé 
'  -usnesl  se  jednohlasně,  že  se  nesúčastní  grafické  výstavy  v  Lipsku 
—  z  ohledů  politických.  Kromě  známých  a  bolestných  pronásledování 
Poláků  v  Poznaňsku  udává  za  důvod,  že  knihkupci,  nakladatelé  a 
tiskaři  polští  J30u  v  posledních  letech  vydáni  neslýchaným  ústrkům  ve 
styku  s  říší  německou.  Zásilky  knih,  i  takové,  jež  obsahují  toliko  díla 
polských  klassiků,  Mickiewicze,  Síowackého,  Niemcewicze,  konfiskují 
úřady  na  pohraničních  stanicích  a  po  provedeném  řízení  u  nejbližšího 
soudu  dávají  je  ničiti.  Časopisům  polským  každou  chvíli  odnímá  se 
přístup  na  území  německé.  Tím  trpí  celý  vydavatelský  ruch  polským  jepž 
nemůže  počítati  na  odbyt  v  polských  provinciích  německého  císařství.r 

Koncentrace  průmyslu  jeví  se  u  nás  v  Rakousku  nápad-' 
něji  než  kde  jinde  hromaděním  správních  míst  v  jedněch  rukách.  Taíf, 
podle  průmyslového  „Kompasu"  na  rok  1914  má  74  osob  dohromady. 
1142  radovských  správních  míst  v  různých  bankách  a  dopravních  nebo, 
průmyslových  společnostech.  Nejvíc  takových  končen trov.<iných  posicí 
je  43  a  připadají  na  Siegfrieda  Wernera  (Isr.  koní.),  vůbnc  mezi  oněmi. 
74  osobami  mnohoradovskými  jsou  převážně  židé  zastoupeni.  Velmij 
•často  do  správních  rad  voleni  jsou  politikové,  poslanci,  bývalí  ministři,, 
aby  svým  vlivem  pomáhali  společnosti  k  různým  výhodám.  Tak  se 
stává  100  až  150  osob  velmocí  ve  státě,  ve  sněmovnách  a  všem  ve- 
řejném životě.  Zvláště  patrným  stává  se  tento  vliv  velkokapitalistův  a 
správních  radů  poslední  dobu  v  panské  sněmovně!  A  jeden  z  takových, 
koncentrátorů  Dr.  Sieghart,  guverneur  Bidenkreditky  (dříve  Singer, 
isr.  konf.,  sekční  chef  v  min.),  tvoří  v  panské  sněmovně  zvláštní  sku- 
pinu pairů  na  obranu  průmyslu.  Už  dnes  se  nemohlo  nikdy  se  žádným^ 
zákonem  jen  poněkud  průmysl  zatěžujícím  projíti  bez  úrazu  panskoiL 
sněmovnou,  která  vždy  zákon  takový  pohřbila,  ted  tedy  bude  tím  více 
panská  sněmovna  obrankyní  velkokapitalismu  a  velkoprůmyslu.  , 

* 

V  brožurce  red.  Mich.  Gasteigra:  Die  christlicheArbeit er- 
bewegung  uvádí  se  podle  posledních  údajů  takováto  početnost 
organisací  délnictva,  stojícího  na  křesťanském  stanovisku  at  katolickém, 
■ať  evangelickém.  Bylo  totiž 

vzdělávacích  spolků  :  Členů  jejich 

katol.  muž.  mládeže  2656  257.456; 

katol.  dívčí  mládeže  120  8.000 


4^  Rozhled  hospodářako-socialni. 


dvangel.  muž.  mládeže        2419  142.000 

evangel.  dívčí  mládeže         4600  240.000 

katol.  tovaryšské                     954  65.000 

evangel.  tovaryšské                   ?  2.000 

evangel.  mládenecké               --„  lo  ioq 

(Bursehenv.)               ^^^  ^^^-^^^ 

Tedy  členstva  ve  vzdělávacích  spolcích  mládeže  celkem  731.584, 
%  čehož  v  katolických  328.456. 

Dále  bylo  ve  sdruženi  stavovském 


spolků : 

členů 

katol.  dělníků 

4.400 

513000 

evangel.  dělníků 

1.020 

185.000 

katol.  dělnic 

204 

46  500 

evangel.  dělnic 

42 

3.500 

katol.  služek 

90 

12.000 

evangel.  služek 

38 

3.000 

Všeho  členstva  ve  stavovských  čili  třídních  organisacich  bylo 
730.000,  v  tom  588.500  katolických.  V  obou  těchto  řadách  sdružení 
bylo  mezi  1,511.586  členy  katolických  příslušníků  916.956,  tedy  skoro 
dvě  třetiny  (tři  pětiny).  K  tomu  všemu  přistupují  odborové  organisace 
křestanské,  podle  konfessi  nerozděleny  (christlíche  Gewerkschaf ten) ; 
ty  sdružovaly  v  25  centrálách  a  4615  skupinách  352.752  členů  katolíků 
a  evangelíků  (poměr  je  v  různých  odborech  různý,  celkem  však  ka- 
toUci  mají  v  odborech  více  než  dvoutřetinovou  většinu).  Na  poloviční 
křesťanském  stanovisku  stojí  i  odborové  sdružení  „Deutscher  Arbeiter- 
kongress",  v  němž  převahu  mají  protestante  a  který  čítá  235.000  členů 
hlavně  obch.  příručí  (121.000)  a  železničních  zřízenců  (90.000).  Řady 
dělnictva  na  křesfanském  a  občanském  stanovisku  stojících  dostupuji 
tedy  v  Německu  dnes  čísla  2,088  336  —  značně  přes  dva  miliony  t 
Takové  řady  už  něco  znamenají !  Arciť  ne  všichni  vychovatelé  a  du- 
ebovni  správcové  mají  ze  spolkaření  toho  radost:  odcizuje  prý  rodiné 
á  tím  více  škodí  než  prospívá. 

V  Paříži  vloni  ukazována  v  různých  okresích  musea  bídy,  aby 
obecenstvo  bylo  upozorněno  na  vykořisťování  podomního  dělnictva. 
Výstavky  pořádány  Ligou  de  la  jeune  Republique,  vedenou  někdejším 
předsedou  „Sillonu"  Marc  Sangnierem,  a  měly  za  následek,  že  ve 
sněme  přijat  zákon  na  ochranu  dělnictva  toho  co  do  mzdy  za  odve- 
denou práci.  Proti  duchu  zákonů  francouzských,  které  jsou  silně  indivi- 
dualistické,    povoleno  i  soukromým    společnostem   žalobami    ujímati  se 

utlačovaných  dělníků. 

* 

Ruské  ministerstvo  obchodu  a  průmyslu  vypracovalo  návrh  zákona 
o  tovární  práci  nezletilých  dělníkův  a  žen.  Hlavní  body 
jeho  json  tyto: 


Rozhled  hospodářsko-socialnf,  tOl 


1.  Děti  do  12  let  bezpodmínečně  nemohou  býti  připuštěny  do 
továren  a  dolů ;  ty  pak,  které  ukončily  12.  rok,  ale  nemají  ještě  15  let, 
mohou  býti  přijímány  do  práce,  když  ukončily  obecnou  školu, 

2.  Nezletilí  dělníci  do  17  let  a  yůbec  všechny  ženy  nemohou 
býti  používáni  ku  pracím  podzemním  v  dolech  a  kamenných  lomech. 
Rovněž  nemohou  býti  připuštěni  k  takovým  prácím,  které  by  uškodily 
jejich  zdraví  nebo  hrozily  nebezpečenstvím  života ;  dále  ku  práci  noční, 
t.  j.  od  9  hod.  večer  do  9  hod.  ráno,  jelikož  noční  práce  má  zvláště 
ahoubný  vliv  na  jejich  zdraví. 

3.  Pracovní  doba  pro  dělníky  od  12  do  15  let  nemůže  býti  delší 
než  6  hodin  denně;  pro  dělníky  od  15  do  17  let  a  pro  dělnice  ne 
delší  než  10  U  hod.  denně.  K  prácím  nad  normální  počet  hodin  mohou 
býti  připuštěni  jen  tehdy,  když  jich  vyžaduje  potřeba  státní  nebo  spo- 
lečenská, na  př.  pokud  jsou  nutné  k  odstranění  nahodilých  překážek, 
jež  znemožňují  užívání  vodovodů,  osvětlení,  veřejné  komunikace. 

4.  Počet  hodin  práce  povinné  a  práce  nad  normu  nesmí  převy- 
šovati pro  dělníky  od  12  do  15  let  —  40  hodin  týdně ;  pro  dělníky 
od  15  do  17  let  a  pro  ženy  —  75  hodin  týdně. 

y  Opavě  odsouzen  jakýsi  socialista  dle  §  305  trest,  z.,  že  telegra- 
foval socialistickému  sjezdu  do  Basileje  :  „Nieder  der  Krieg,  hoch  der 
Oeneralstreik!"  Opavsky  soud  prohledal  více  k  druhému  výroku, 
poukazuje  na  to,  že  ne  sice  stávka,  ale  stávka  obecná  jest  činem  proti- 
zákonným (u  drah,  pošt  atd.).  K  a  s  a  č  n  í  soud  se  k  tomu  přidal,  ale 
zdůraznil  ještě  více  protizákonnost  výroku  co  do  zamýšleného  znemožnění 

nebo  znesnadnění  války. 

* 

Značný  rozruch  způsobilo  neobyčejně  kruté  odsouzení  proíessora 
petrohradské  university,  Jana  Baudouina  de  Courtenay,  obža- 
lovaného, že  prý  ve  své  brošuře  vydané  na  podzim  r.  1913  vybízel 
ku  vzpouře  proti  státu.  Clen  akademie  věd  v  Petrohradě,  člen 
krakovské  Akademie,  doktor  filosofie,  doktor  srovnávacího  jazykozpytu, 
učenec  světového  jména,  jenž  nejednou  representoval  Rusko  na  rozma- 
nitých mezinárodních  sjezdech  a  kongresech,  k  tomu  sedmdesátiletý 
stařec  s  nevalným  zdravím  —  odsouzen  byl  na  dva  roky  do  pevnosti 
za  to,  že  ve  svém  spisku  vědecky  a  theoreticky  rozebíral  některé  sou- 
■Časné  otázky.  Prof.  Baudouin  jest  ovšem  Polák  a  katolík. 

* 

Kterési  pokrokářské  novinj'^  tuhle  napsaly :  „Z  velkých  a  cha- 
rakterních mužů  nikdo  nesníží  se  k  zasílání  tiskových  oprav,' 
zvláště  nesníží  se  nikterak  k  tomu,  aby  utíkal  se  při  nich  pod  ochranu 
pověstného  v  tom  ohledu  §  19  .  .  .  Opravy  zasílají  jen  lidé  malí,  kteří 
chtějí,  aby  veřejnost  na  ně  upoutala  svou  pozornost  a  neznají  k  tomu 
jiných  prostředků". 

O  prvé  větě  možno  souditi  jakkoli  —  možná,  že  je  správná  jen 
potud,  že  lidé  dále  za  příklad  uvádění  neposílali  oprav  proto,  že  jich 
protivný,  totiž  nepokrokářský  tisk  osobními  lžemi  nenapadal,  jak  se  dějd 


402  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


naopak.  Druhá  jest  jislě  nesprávná.  Ale  v  každém  případě  bylo  by 
veřejnosti  naší  ještě  prospěšnějším  říci  a  hodně  často  opakovati,  k  čemu 
se  nesníží  slušný  (nepotřebuje  být  ani  „velký")  a  charakterní 
novinář!  Kdyby  se  nesnižoval  tento,  „nesnižovali"  by  se  ani  napadeni! 

* 
Ještě  o  kouzlech  virgule.  (Viz  čís.  3.  a  4.  t.  r.)  Podivné 
chvění,  sklony  a  výkyvy  lískového  proutku,  který  často  v  ruce  jistých 
hledačů  pramenů  (sourciers)  udivoval  lid,  zavdaly  příčinu  k  domněnce, 
že  neděje  se  tak  cestou  přirozenou,  třeba  tajemnou  a  že  oni  „sourciers" 
jsou  spíše  „sorciers"  —  kouzelníci,  kteří  objevují  netoliko  podzemní 
vodstva,  ale  i  poklady,  ztracené  věci,  zloděje  a  věci  budoucí.  Oblíbenost 
proutku  v  některých  krajinách,  ku  př.  v  jižní  Francii  vedla  učence 
k  důkladnějšímu  studiu  onoho  zjevu.  Tak  byl  před  lety  jistý  vesničan, 
jenž  se  pod  zen^í  vyznal  lépe  než  nejvzdělanější  geolog  nebo  hydrograf, 
sledován  po  30  let  proslulým  fysikem  Thouvenelem  a  chemik  Chevreul 
vydal  1854  zvláštní  spis.  v  němž  se  pokouší  vědecky  vyložiti  kouzelný 
prut.  Ritter  uvádí  působení  proutku  v  souvislost  s  reakcí  nervů, 
Chevreul  pak  staví  smělou  theorii  o  reakci  myšlenky,  ba  teprv 
„embrya  myšlenky".  Taková  rodící  se,  ještě  duchu  se  vymykající, 
neuvědomená  myšlenka  stačí  prý  k  rozechvění  proutku  a  prudké 
kyvy  jeho  jsou  výsledkem  nejužšího  dotyku  neznámých  pohybů 
8  aktem  mjšlenky,  jež  nedospěla  ještě  k  určité  vůli  řídící  svalstvo. 
Při  tom  zůstává  arci  záhadou,  kterak  „zárodek  myšlenky"  dovede  vy- 
nalézti,  co  se  vymyká  myšlence  hotové  nebo  i  obJížnému  bádání  pod- 
porovanému dlouhým  studiem. 

Koncem  17.  století  dala  virgule  ve  Francii  podnět  k  vášnivým 
polemikám  a  není  bez  zajímavosti  sledovati,  jak  smýšleli  o  těch  úkazech 
přední  duchové  těch  dob. 

Dne  16.  července  1692  byli  v  jednom  sklepě  v  Lyoně  zardoušeni 
jistý  obchodník  s  vínem  a  jeho  manželka.  Pátrání  po  vrahu  zůstalo  bez- 
výsledným. Známý  sourcier  z  Dauphine  Jacques  Aymar  byl  povolán 
na  místo  činu.  Vyšetřující  soudce  a  královský  komisař  doprovodili  ho 
slavně  do  sklepa.  Tepna  počala  mu  bušiti  jako  v  největší  horečce 
a  prut  obrátil  se  ihned  směrem  k  místu,  kde  mrtvoly  ležely.  Potom 
počal  Aymar,  veden  jsa  svým  kouzelným  proutkem,  dlouhé  putování 
nejdříve  ulicemi  lyonsk3'mi,  potom  polem  a  lesem  od  města  k  měatu,^ 
ode  vsi  ke  vsi,  pořád  po  stopách  vrahů,  vnikal  do  hospod,  ukazoval 
lože,  v  nichž  spali,  židle,  na  nichž  poseděli,  sklenice,  z  kterých  se  napili. 
Konečně  dorazil  do  Beaucaire,  dal  si  otevříti  šatlavu  a  u  přítomnosti 
patnácti  osob  prohlásil  vrahem  jakéhosi  hrbáče,  který  byl  teprv  před 
hodinou  zatčen  pro  krádež.  Ale  proutek  se  neuklidnil,  nýbrž  ukazoval 
cestu  za  spoluvmníky.  Aymar  dospěl  do  Toulonu,  sedl  na  loď  a  pro- 
následoval .vrahy  po  moři  až  na  hranice  říše,  ukazuje  každé  místečko, 
kde  vystoupili  na  chvíli  na  břeh.  Tehdejší  justice  nedovolovala  pátrati 
mimo  říši  a  tak  vrazi  až  na  hrbatého  mužíka  uprchlí.  Ten  zprvu  za- 
píral, ale  neklamné  svědectví  proutku  přimělo  jej  na  konec  k  doznání^ 


Rozhled  bospodářsko-socialní.  4(fó 

jež  potvrdilo  do  slova  všecko,  co  Aymar  napověděl.  Vrah  byl  potom 
veřejně  lámán  na  kole. 

P.  Lebrun,  jenž  po  léta  studoval  praktiky  hledatela  zřídel 
a  zvláště  Aymara,  kterému  věnoval  téměř  celý  svazek  „Traité  dea 
superstitions",  vysvětluje  zjev  krátce  takto :  „Sourcier  drží  ovšem  prut, 
ale  někdo  jiný,  neviditelný  jím  pohybuje.  Popřeje-li  tento  .nékdo' 
zavdy  zdaru  pro  potřeby  lidské,  přece  obyčejně  vodí  lidi  s  rozkoší  za 
nos.  Dle  toho  již  lze  lej  snadno  poznati  a  můžete  ho  nazvati  třeba 
,duchem  lži',  jak  činí  Písma,  nebo  , potutelnou  elektřinou',  jak  činí 
moderní  okultisté."  P.  Ménestrierovi,  jenž  osobně  se  súčastňoval 
zkoušek  3  prutem,  bylo  to  vše  zřejmým  kouzelnictvím  nebo  patrným 
podvodem.  Podobně  smýšlel  zakladatel  řehole  trapistské  abbé  de  Rance. 
Slavný  lilosof  Malebranehe  prohlašuje  všecko  čarování  s  prutem 
za  hrubou  ignoranci  a  za  vrchol  pošetilosti. 

Jisto  jest,  že  pověrčivost  lidská  přikládala  záhadným  zjevům  těm 
větší  význam,  než  jim  po  právu  náleží  a  tak  v  praxi  zdůrazňovala  po 
způsobu  theoretických  materialistů  přes  příliš  hmotu.  Zmínění  myslitelé 
obraceli  se  zajisté  proti  přehánění,  jež  škodívá  i  ve  věcech  nejsvětějších, 
majíce  na  paměti  slovo  Písma:  „Lid  můj  dřeva  svého  dotaze ral  se 
a  hůl  jeho  zvěstovala  mu,  neboť  duch  smilství  (modlářství)  oklamal  je" 
(Oseáš  4,  12.). 


404  Rozhled  politický  a  Tojenaky. 


Politichií  a  vojenskš. 

V  českých  stranách  na  podkladě  náboženském  činěny  v  poslední 
době  úsilné  pokusy  o  nějaké  sjednocení  v  politickém  a  osvětovém 
postupu. 

V  Praze  nebylo  pro  spolky  toho  směru  dosud  střediska.  Jednáno 
tedy  o  koupi  domu  od  českého  šlechtice,  jenž  ho  jistě  nepředražil.  Šlo 
o  350.000  K.  Jednání  v  rozhodné  schůzi  bylo  jak  trapné,  tak  pro  české ' 
poměry  piíznačné.  Co  všecko  museli  navrhovatelé  zajistiti !  Nájem  celého 
poschodí  od  theologické  fakulty  (!),  nájem  prodejen  atd.,  aby  se  takový 
pakatel  zaručil.  Tak  vypadají  naše  veliké  akce  !  Na  druhé  straně  když 
se  něco  přičinlivostí  vybuduje,  jaká  to  řevnivost ! 

V  Haliči  lidová  skupina  Stapinského  spojila  se  již  veřejně 
se  socialisty  a  židy;  dle  známých  vzorů.  Hlavní  body  programu  jsou : 
boj  proti  šlechtě  a  proti  kněžstvu;  také  dle  známých  vzorů. 

Bez  parlamentu  se  nyní  vládne  v  Rakousku,  a  zdá  se,  že  "dosti 
dobře.  Nebýti  projevů  novinářských,  o  nichž  nemožno  vždy  zjistiti, 
jakou  měrou  jsou  upřímné,  hlavně  pak  poslanců  socialistických,  kterým 
poslanectví  jest  živností,  zdálo  by  se,  že  je  všecko  v  nejlepším  pořádku. 
Naproti  cizině  třeba  ovšem  zarachotiti  nějakým  silným  —  slovem,  nebof 
hlouběji  uváženo  jest  přece  jen  hanba,  že  ústavnost  se  takto  sama  za- 
hodila a  znemožnila.  Čelný'  židoliberalní  list  v  zoufalství  neví  si 
jiné  rady,  nežli  že  vybízí  poslance,  aby  se  sami  nesvoláni  sešli  a  ura- 
dili, jak  odkliditi  §  14 ;  tedy  cosi  jako  nějaká  konstituanta  dle  ne- 
osvědčeného vzoru  —  avšak  ani  to  asi  není  vážně  míněno.  I  čeští 
agrárníci,  kteří  „za  stávajících  okolností"  odpřisáhli  parlamentní 
obstrukci,  volají  po  parlamentě,  především,  aby  subvence  a  podobná 
dobrodiní  ústavního  života  nebyla  tak  dlouho  zadržována ;  možno-li 
pak,  aby  ministerstvo  bylo  „zparlamentarisováno",  totiž  z  nich  doplněno. 

Národnostní  spory,  hlavní  příčinu  těchto  poměrů,  chce  pomoci 
urovnávati  společnost  „Austria  nova".  Provolání,  složené  statkářem 
A.  J.  Rossmanithem  a  podepsané  někoUka  vioe  méně  známými  jmény, 
klade  důraz  na  to,  že  poměr  nynější  vyplynul  z  vývoje  národností 
jevícího  se  vzájemným  bojem,  že  však  t.  j.  mocí  upraven  býti  nemůže,  nýbrž 
jen  vniternou  prácí  o  dohodu,  dorozumíváním  na  základě  společných 
zájmů,  hlavně  hospodářsk^^ch.  Myšlenka  není  nesprávná,  pokud  ne- 
vylučuje zřetelův  ethických,  t.  j.,  abychom  nemluvili  ve  frasích,  lásky 
a  snášelivosti  bHženské  ve  smyslu  křesťanském.  Provolání  správně 
předpokládá,  že  smíru  nelze  přivoditi  jen  zevně,  politicky,  když  totiž 
lidé  sami  nebudou  smířlivě  smýšleti  a  jednati.  Ale  též  o  zájmech 
hospodářských  a  třebas  i  kulturních,  jak  se  jim  obyčejně  rozumí,  třeba 
přiznati,  že  samotné  nestačí;  je  to  vždycky  jen  jakási  nutnost,  ze 
které  vlastního,  trvalého  tmele  uhnísti  nelze.  Zásada  národnostní,  jakmile 
povýšena  na  zásadu  svrchovanou,  stala  se  politickou  v  nedobrém  slova 


Rozhled  politický  a,  vojenský.  405 

významu.  Zde  v  Rakousku  nebylo  vinou  menšin,  totiž  skutečných 
menšin  co  do  moci,  nikoliv  co  do  počtu,  že  boj  nabyl  té  pDdoby,  jaké 
nabyl.  Obyvatelstvo  samo  bylo  smířlivé,  na  obou  stranách,  a  němečtí 
naši  krajané  v  letech  padesátých  minulého  století  nebyli  ústupkům  tak 
nepřízniví,  jako  z  nich  udělala  politika  vlády  a  nadvlády.  Menšmy  do- 
máhaly se  svých  přirozených  a  zákonných  práv,  která  však  jim 
krátkozrakou  politikou  odpírána,  a  odtud  se  boj  stal  takovým,  že  lidu- 
milu  a  křesťanu  se  líbiti  nemůže,  totiž  násiloickým ;  i  když  podklad 
této  sebeobrany  zůstával  mravně  správným,  prostředky  její  v  jednotli- 
vostech byly  správné  i  nesprávné,  t.  j.  zřetele  ethické  s  obou  stran 
vylučovány,  a  tím  se  stalo  dorozumění  čím  dál  nesnadnějším.  Již  ně- 
kolikrát poukázali  jsme  na  to,  jak  na  př.  kněžstvo,  které  v  boji 
za  práva  národnostní  vždy  a  všude  stálo  v  předním  šiku,  působíc  mezi 
lidem  a  jsouc  s  ním  více  srostlé  než  ostatní  vzdělané  stavy,  ocitalo  se 
nejednou  ve  vážných  rozporech  svědomí :  boj  totiž  nebyl  theoretický, 
nýbrž  často  existenční,  a  tu  pro  duchovního  pastýře  velmi  zhusta  na- 
stala trapná  chvíle,  že  měl  bojovati  proti  hodným  svým  svěřencům, 
nepřímo  poškozovati  jejich  a  jich  rodin  zájmy  jen  proto,  že  byli  ně- 
mecké národnosti  a  okolnostmi  v  popředí  postaveni.  Jakého  díku  se 
jim  od  vděčného  národu,  t.  j.  jeho  nových  vůdců  dostalo,  je  známo, 
a  konečně  na  tom  už  nezáleží.  Je  to  příliš  lidské.  Ale  hlavní  neštěstí 
je  to,  že  boj  sesurověl,  t.  j.  vládním  a  politickým  bojem  vyvoláván 
odpor  za  každou  cenu  a  každým  možným  prostředkem,  jen  dobrým 
ne.  Takto  sice  dobyli  jsme  jistých  nepopiratelných  úspěchův,  ale  pro- 
bojovali také  mnoho  mravních  hodnot,  jak  pro  sebe,  tak  pro  celek, 
A  výsledek  jest :  rvavá  nálada  na  všech  stranách,  zhnusení  nejlepších 
lidí,  neklid,  hřešení  na  vlastenectví  a  zanedbávání  osobních  povinností, 
škody  hospodářské.  „Austria  nova"  předčasně  vylučuje  vliv  vlády 
z  činnosti  smiřovací.  Nynější  nebo  pozdější  vláda  musí  ještě  mnoho 
doháněti,  co  předešlé  omeškaly,  aby  autoritativně  dala  národům 
neněmeckým,  co  jim  dle  klíče  patří,  a  mezi  tím  možno  připravovati 
smířlivou  náladu  v  obecenstvu.  Není  to  hysteron  proteron.  Co  na  př. 
na  Moravě  se  obojí  národnosti  z  vůle  vlády  přiděluje  (místa,  práce  atd.), 
toho  žádná  česká  smířlivost  schváliti  a  přijmouti  nemůže,  nechce-li  se 
proti  sobě  prohřešiti.  Zde  (i  jinde,  na  př.  ve  .Styrsku,  v  Korutanech 
atd.)  nutno  napřed  politicky,  tedy  mocí  zavésti  správný  poměr  ve  ve- 
řejných řádech,  a  na  tom  základě  budovati  palác  míru ;  jinak  to  nepůjde. 
V  Uhrách  ovšem  ani  tak  daleko  ještě  nejsou;  Tisza,  o  kterém 
se  zdálo,  že  rozumí  znamením  doby,  an  častěji  mluvil  o  otázce  národ- 
nostní (snad  z  vyššího  pokynu),  skutkem  uráží  i  ty,  o  které  se  zajímá 
i  zahraničí  (což  u  nás  bohužel  odjakživa  rozhodovalo),  Eumuny.  Mnoho- 
slibná jednání  s  nimi  se  rozbila,  Maďaři  št^ou  proti  našemu  vyslanci 
v  Bukarešti  hr.  Černínovi,  jenž  by  nám  Rumunsko  rád  opět  naklonil. 
O  Slovácích  — •  mají  po  Mudroňovi  vůdcem  Dra  Dulu  —  se  vůbec 
ani  nemluví.  Budou-li  porady  nemadarských  národností  i  pro  tyto  s  ně- 
jakým příznivým  výsledkem  spojeny,  kdož  ví.  Na  ústředních  místech 
se  dobře  ví,  že  madaronství  znamená  tříštění    a    nebezpečí    pro    celou 


'406  Rozhled  politický  a  vojenský. 


říši,  ale  pro  nějaké  parlamentní  úspěchy,  povolení  rozpočtu  a  vojska, 
se  na  toto  hlubší  zlo  zapomíná.  Ví  se,  že  oligarchie  „gentry"  jak  od 
jakživa  tak  i  nyní  ohrožuje  jednotu  a  sílu  říše,  a!e  protiváha  proti  ní, 
věrné  nemaďarské  národnosti,  dle  programu  Beustova  musely  býti  tla- 
čeny ke  zdi,  a  nejsou  nyní  dosti  silné,  aby  jho  její  svrhly.  Ví  se 
také,  jak  nebezpečno  je  sousedství  nespokojených  sourodáků  na  vý- 
chodě a  na  jihu,  ale  madarskožidovská  šlechta  umí  všechna  opatření 
proti  sobě  zmařiti.  Ve  sněmovně  a  na  schůzích  jsou  proti  sobě,  konečné 
záméry  jejich  jsou  však  stejné:  maďarskou  nadvládu  udržeti,  dčj  se 
jinak  co  děj. 

Zatím  co  v  Bosně  hledí  se  domácímu  živlu  jakž  takž  vyhověti 
—  zvláště  jmenování  katolického  Chorvata  Dra  Mandiče  podnáčelníkem 
vlády  přijato  s  uspokojením  —  maďarská  vláda  vyjednávajíc  se  zá- 
stupci „spojeného"  Chorvatska  některé  příliš  trkavé  ostny  školského 
a  železničního  zákona  aspoň  na  papíře  zmírnila,  ale  jinak,  kořistíc 
z  politické  rozštěpenosti  v  Chorvatsku,  hledí  državu  chorvatskou  oseká- 
vati  co  možná.  Rjeku  si  neprávem  přivlastnila,  nyní  pak  předložila 
sněmu  i  osnovu  zákona  na  zabrání  chorvatského  pobřeží:  „uherský 
stát"  má  tam  míti  právo  rybolovu  a  přístavních  staveb,  Arciť 
směřuje  to  ku  zvelebení  pobřeží,  jež  jest  možno  jen  z  Budapešti,  nikoli 
ze  Záhřebu,  který  zbaven  potřebných  na  to  prostředků.  V  koalici  pak 
našli  se  obhájcové  tohoto  samovražedného  záměru:  Srbové  totiž  vládě 
nadbíhají.  Ban  Skerlecs  zvolen  v  Záhřebe  za  poslance :  ten  proti  ní 
sotva  bude ! 

Rumunsko  Maďary  disgustované  mělo  býti  s  Ruskem  sblíženo 
sňatkem  syna  korunního  prince  s  dcerou  carovou  Olgou.  Ta  ho  však 
nechce  majíc  prý  v  srdci  bratrance  Dimitrije,  jenž  by  snad  i  na  trůn 
se  mohl  dostati,  an  korunní  princ  jest  nevyléčitelně  nemocen ;  ale  sňatku 
tomu  v  ruské  církvi  nepiřekonatelně  brání  příbuznost.  Princ  rumunský 
s  matkou  odjel  z  Petrohradu  uražen,  carští  manželé  nerozloučivše  se 
ujeli  již  před  ním  z  Petrohradu.  Vězí  li  za  tím  neobvyklým  poho- 
stinstvím co  intimnějšího,  nepíše  se.' 

Dělení  Rakouska,  jež  od  návrhu  Pogodinova  k  následníku 
Alexandru  II.  (1838)  a  od  Danilevského  spisu  „Rusko  a  Evropa" 
v  Rusku  více  mysli  zaměstnává  než  jim  zdrávo,  probíráno  i  nyní  v  ruských 
novinách  způsobem  až  neoraaleným;  naopak  zase  ruský  vyslanec  ve 
Vídni  si  stěžoval  na  útoky  vídenských  listů.  Neúspěchy  ruské  na  Balkáně, 
v  Cařibradě  (proti  německému  veliteli  Limanovi),  v  Arménii,  domácí 
nejistota  —  vše  to  rozčiluje  tisk  ruský,  který  hledí  rakouskou  sílu  co 
nejvíc  podceňovati  a  nutí  vládu  zbrojiti,  tím  více,  ana  by  Francie  za 
své  půjčky  na  zbrojení  také  ráda  něco  viděla. 

Srbsko  ať  již  v  unii  s  Černou  Horou,  či  každá  země  samostatně 
budou  nejspolehlivějšími  spojenci  Ruska.  K  dosavadním  10  divisím 
první  a  druhé  výzvy  přibude  Srbsku  v  zabraném  území  nových  5   až 


Rozhled  politický  a  voienskv-  407 


6  divisí,    jichž    počet   se  zdvojnásobí,  až    první    výzva    po    10  letech 
přejde  ve  druhou. 

Vulovič  myslí,  že  po  5  letech  postaví  Srbsko  do  pole  půl 
millionu  mužů,  Černá  Hora  50  tisíc  a  že  dovedou  zaměstnati  15  až 
20  rakouských  divisí.  Po  5  letech  bude  míti  trojspolek,  zůstane-li  Itálie 
na  naší  straně,  174  pěších  a  28  jízdních  divisí  proti  183  pěším  a  47 
jízdním  divisím  Ruska,  Francie,  Srbska  a  Černé  Hory.  Ze  navazované 
příbuzenské  svazky  mezi  Rumuskem  a  Ruskem,  by  nebyly  bez 
trvalého  vlivu  na  poměr  Rumunska  k  nám,  jest  jisto.  Proto  není  divu, 
že  se  u  nás  zase  ozývají  bojovné  hlasy :  Čím  později,  tím  hůře  pro 
nás.  Než  doufejme,  že  naše  diplomacie  bude  míti  více  dovednosti  nebo 
aspoň  štěstí  než  mívala  v  minulosti. 

Berlínská  firma  Mendelssohn  &  Co  hlavně  obstarává 
Rusku  peníze.  Pravnuci  filosofa  Mojžíše  Mendelssohna,  vnuci  za- 
kladatelů banky  Josefa  a  Abrahama  M,,  která  vznikla  z  výdělkův 
obchodníka  s  hedbávím  Bernarda  M.  a  jeho  společníka  Mojžíše,  sedí 
ještě  v  úřadovnách  banky  a  ačkoliv  už  nejsou  židy  —  předseda  berlín- 
ské obchodní  komory  jmenuje  se  Dr.  Franz  M.  —  přece  i  vůči  říši 
pogromů  řídí  se  zásadou  :  Geschaft  ist  Geschaft,  dodávajíce  jí  z  vlastní 
říše  peníze  proti  ní.  Tak  naříkají  německé  listy. 

* 

Ze  Rusko  na  válku  vážně  pomýšlí,  dokazuje  též  intensivní 
vyzvédačství.  Vyzvídá  se  sice  stále  a  všude,  ale  úsilí  ruské  jest 
více  než  nápadné,  připomínajíc  živě  dobu  před  rokem  1866,  kdy  se 
sev.  L/Cchy  hemžily  německými  důstojníky  turisty,  anebo  před  rokem 
1904,  kdy  Mandžursko  bylo  zaplaveno  japonskými  podomními  obchod- 
níky a  lehkými  ženštinami. 

Privilegovaným  vyzvědačem  každého  státu  jest  jeho  vojenský 
attaché  přidělený  vyslanectvu.  Jeho  agenti  vyzvídají,  kteří  důstojníci 
jsou  zadluženi  anebo  kteří  žijí  nad  své  poměry.  Ze  mají  zvláštní 
zálusk  na  generální  štáb  a  jeho  přípravu,  válečnou  školu,  není  divu. 
Neopovrhnou  však  ani  zprávami,  jichž  se  mohou  dověděti  od  prostých 
vojáků  o  síle  jednotlivých  oddílů,  poloze  opevněných  míst,  o  polní 
výzbroji  atd. 

Je  v  tom  jistá  nedůslednost,  že  vojenské  kruhy  jinak  tolik  ne- 
důtklivé v  pojmech  cti,  soustředí  u  sebe  vyvrhel  lidstva,  neboť  jen 
toto  pojmenování  se  hodí  pro  vlastizrádce,  ať  nosí  uniformu  či  ošu- 
mělé hadry.  Nedá  se  jinak  vysvětliti,  nežli  že  považují  takové  indivi- 
duum za  pouhý  ošklivý  nástroj  jako  torpédo,  pumu,  jenže  se  tím 
nástrojem  bojuje  už  v  míru  a  užívati  se  ho  musí,  protože  ho  používají 
všichni  ostatní. 

Je  k  tomu  třeba  zvláštního  ostrovtipu,  aby  člověk  rozeznal 
informace  správné  od  lichých.  V  posledním  processu  Ivovském  se  uká- 
zalo, že  ruští  vyzvědači  se  nabízeli  i  do  služeb  rakouských,  jen  h\>j 
86  tu  mohli  volněji  pohybovati  a  snad  též  aby  vyzvěděli,  co  z  ruskýcii 
tajností  u  nás  je  známo. 


408  Roshled  politický  a  vojenskf. 


V  civilních  kruzích  se  význam  vyzvěděných  věcí  z  pravidla 
přeceňuje.  Tak  se  mluvilo  s  pathosem  o  tom,  že  Jandrič  vyzradil 
učebné  pomůcky  ze  školy  válečné,  a  hned  se  myslilo  na  plány 
pevnostní,  na  mobilisaČní  plány  atd.  Zatím  se  týkají  ony  tajné  po- 
můcky ponejvíce  vojenského  zeměpisu  a  vojenské  organisace  ve  válce. 
Voj.  organisace  se  dá  dle  jistých  analogií  znalcem  aspoň  přibližně 
uhádnouti,  vojenský  zeměpis  pak  může  snadno  seznati  každý  důstoj- 
ník turista.  Ovšem,  že  co  by  zde  bylo  spojeno  s  velkou  námahou,  je 
v  oněch  pomůckách  už  pohotově.  Nebezpečnější  už  bývá  prozrazení 
plánů  pevnostních  a  podkopu  na  důležitých  přechodech  horských. 
Není  tajemstvím,  že  u  staveb  pevnostních  nezřídka  se  hlásí  ku  práci 
nádenické  inženýři  nebo  i  důstojníci  nepřátelských  mocí.  Vyzvědač 
a  vlastizrádce  v  postavení  Redlově  mohl  jednak  prozrazením  mobili- 
sačních  plánů,  jednak  tím,  že  by  měl  asi  důležité  slovo  u  vedení  vojska, 
přivésti  celou  armádu  do  záhuby. 

Proto  se  poslední  dobou  mluví  ve  vojenských  kruzích  o  tom, 
zda  by  nebylo  spravediivo  na  vyzvědačství  a  velezradu  i  v  míru 
ustanoviti  trest  smrti.  Zajisté  pochopiteluo,  povážíme-li,  kolik  lidských 
životů  může  takový  zrádce  míti  na  svědomí. 

Protože  záložní  důstojníci  a  důstojničtí  aspiranti 
při  cvičeních,  k  nimž  byli  povoláváni,  ani  sami  se  mnoho  nepřiučili,  ani 
nebyli  aktivním  důstojníkům  podporou,  nýbrž  spíše  závadou,  nařídilo 
ministerstvo  války,  aby  ů  všech  zbraní  a  pluků  1.  května  zřídily  se 
kursy,  v  nichž  by  se  záložní  důstojníci  a  aspiranti  cvičili  výhradně 
v  polní  službě,  u  pěchoty  a  dělostřelectva  hlavně  ve  střelbě  a  ve  vedení 
střelby.  Kursy  ty  zaujmou  dvě  třetiny  každého  cvičení  ve  zbrani.  Až 
budou   skončeny,    mají   o   nich   podati    všichni  velitelé  svá  dobrozdání. 

Aby  poddůstojníci  navštěvující  poddůstojnické  pokračo- 
vací  kursy  dovedU  zastupovati  důstojníky  při  výcviku  mužstva, 
utvořeny  z  nich  20.  dubna  tři  cvičné  setniny  po  150  mužích  a  to 
v  Brucku  nad  Litavou  pro  Němce,  Cechy,  Poláky  a  Slováky,  v  Ostři- 
homě  pro  Maďary  a  Rumuny  a  v  Bondone  u  Tridentu  pro  Vlachy 
a  Němce.  Běhy  ty  potrvají  10  neděl.  U  každé  z  těch  setnin  bude  jeden 
setník  jejím  velitelem,  čtyři  setníci  veliteli  čet.  Kromě  toho  bude  každé 
z  nich  přidělen  jeden  subalterní  důstojník,  jenž  absolvoval  ústav  tělo- 
cvičný a  šermířský.  Každý  poddůstojník  obdrží  140  ostrých  a  100 
cvičných  patron    jako  školní  střelivo. 

26.  a  27.  března  konaly  se  před  zvanými  hosty  ve  Vídni  zajímavé 
pokusy  ve  střelbě  na  pohyblivý  terč.  Přístroj  záleží  z  kine- 
matografického  aparátu  a  projekční  dvojnásobné  stěny  z  papíru,  za  níž 
je  jediná  stěna  jasně  osvětlená.  Na  projekční  stěně  se  zobrazuje  manévru- 
jící vojsko,  letící  aeroplan,  plující  člun,  anebo  běžící  zvěř,  letící  ptáci, 
jedoucí  automobil  a  pod.  Když  se  vystřelí,  zastaví  se  otřesem  takto 
způsobeným  samočinně  kinematografický  přístroj  a  místo  prostřelené 
na  projekční  stěně  se  objeví  jako  světlý  bod.  Asi  po  jedné  až  dvou 
vteřinách  posunou  se  papírové  stěny  tvořící  stěnu  projekční  tak,  že 
světlý  bod  zmizí,  a  současně  začne  pracovati  aparát  kinematografický 


Rozhled   politický  a  vojenský.  409 

dále.  Protože  mezi  zastavením  se  přístroje  a  mezi  nárazem  koule  na 
stěnu  projekční  neuplyne  ani  tisícina  vteřiny,  možno  zcela  přesně  po- 
suzovati výsledek  střelby. 

Nyní  má  každý  sbor  vyjma  sarajevský  a  dubrovnický  těžkou  houf- 
nicovou  divisi  o  třech  bateriích  o  čtyřech  15  cm  houf  ničích,  každá 
pěší  divise  je  pak  přidělena  polní  houfnicové  divisi  o  dvou  bateriích 
po  Šesti  10  cm  houfnicích. :  Protože  oba  typy  houfnie  jsou  ve  mnohém 
ohledu  zastaralé,  hodlá  vojenská  správa  zavésti  místo  lehkých  10  cm 
nové  rychlopalné  a  místo  těžkých  15  cm  nová  taktéž  rychlopalná 
pohyblivější  děla  menšího  kalibru.  Za  tím  účelem  konaly  se  ve  Stein- 
feldu  zkoušky  s  12  cm  dalekonosnými  děly  z  ocele,  jež  prý  dokonale 
uspokojily.  O  jejich  zavedení  však  ještě  nebylo  rozhodnuto. 

Podobně  jako  za  správné  odhadování  vzdálenosti,  za  dobrou  jízdu 
na  koni  nebo  potahem,  za  pečlivé  ošetřování  nemocných,  zaveden  též 
čestný  odznak  zz  věrné  plnění  povinností  pro  technické  dělostře- 
lectvo  a  pro  bicyklisty.  Onen  zobrazuje  ozubené  kolo,  přes  ně  křížem 
dvě  lafety,  nahoře  korunu  a  dole  písmeno  T,  kolem  se  vine  dubový 
věnec.  Cyklistický  odznak  zobrazuje  cyklistu  jedoucího  na  kole,  nad 
ním  nahoře  císařská  koruna  a  kolem  z  polovice  vavřínový,  z  polovice 
dubový  věnec.  Odznaky  jsou  mosazné,  pozlacené  a  nosí  se  na  pravé 
straně  prsou  beze  stužky. 

Úřednická  pragmatika  nezůstane  asi  bez  vlivu  na  postup  díistoj- 
níků.  Pro  jednotlivé  hodnostní  třídy  bude  asi  zavedena  maximální 
služební  doba,  snad  pro  XI.  třídu  (poručíky)  5  let,  pro  X.  tr. 
(nadporučíky)  7  let,  pro  IX.  tř.  (setníky)  8  let,  tak  že  by  každý  dů- 
stojník po  20  letech  dosáhl  osmé  hodnostní  třídy,  kdežto  dosud  na  ni 
musel  čekati  24  až  30  let,  nepočítaje  let  praporečnických.  Postoupivši 
důstojníci  podrží  však  službu  dosavadní,  tak  že  by  mladší  majoři  veleli 
setninám  anebo  generáli  plukům,  jak  se  to  děje  v  Rusku  a  jak  to 
prováděl  už  i  Napoleon. 

V  květnu  zřídí  se  vzduchoplavecký  pluk  sestávající  ze  dvou 
praporů  aeroplanových  a  jednoho  vzducholodního.  Za  tím  účelem  měl 
se  zříditi  kurs  pro  štábní  důstojníky  a  škola  pro  piloty  z  mužstva. 
Štábní  důstojníci  měli  se  státi  veliteli  nových  formací  a  mužstvo  mělo 
býti  tak  ve  službě  vycvičeno,  aby  spolehlivě  řídilo  letadla,  aby  důstoj- 
níci se  mohli  zcela  zabývati  službou  pozorovací.  Ze  štábních  důstojníků 
prý  se  nepřihlásil  téměř  nikdo,  kdežto  mužstva  se  hlásil  veliký  nával. 
Je  to  pochopitelno.  Když  důstojník  dosáhne  štábní  hodnosti,  již  není 
daleko  od  padesátky,  a  tu  těžko  po  něm  žádati,  aby  opustil  službu, 
na  niž  uvykl  a  v  níž  se  vyzná,  aby  se  v  tom  věku  věnoval  službě  ne- 
známé, nebezpečné  a  nanejvýš  zodpovědné  bez  veškerých  vyhlídek  pro 
budoucnost;  neboť  snadno  se  mu  může  říci,  že  nedovede  veleti  pluku, 
natož  celé  brigádě,  když  již  po  tohk  a  tolik  let  nevelel  praporu.  K  tomu 
patří  rozhodně  mladší  síly  a  pružnější  kosti.  I  z  mladších  důstojníků 
prý  jich  několik  odešlo  do  civilní  služby.  Dali  se  zlákati  několikaná- 
sobným služným  a  větší  volností.  Náklady  na  vzduchoplavectvo  jsou 
ovšem   velké.    Do    věci   prý    se    vložily  účtárny,  jimž  nejsou  po  chuti 


410  Rozhled  politický  a  vojenský. 


velké  náklady.  Ministerstvo  pak  vydalo  úkaz,  jímž  se  zakazuje  důstoj- 
níkům pěstiti  vzduchoplavectví  jako  sport  a  nedoporučuje  účast  na 
závodech,  při  nichž  si  mohou  civilhí  vzduchoplavci  něco  přivydělat. 
Při  Schichtově  letu,  jenž  ostatně  ukázal,  že  u  nás  je  ten  obor  ještě 
v  plénkách,  účast  sice  dovolena,  ale  nepoužil  prý  toho  dovolení  žádný. 

La  France  militaire  přináší  zajímavou  zprávu  o  optických 
signálech  dávaných  z  létadeL  Aviatik  Derome  spolu- 
působil při  střílení  z  děl  a  dával  z  výše  1000  m  dle  umluveného  klíče 
znamení,  jež  se  jako  mocné  černé  čárky  a  body  (Morseova  znaménka) 
od  nebe  odrážela  a  byla  viditelná  ještě  dvě  minuty  potom  co  letec  ono 
místo  opustil.  Týmže  způsobem  podával  zprávy  i  o  pohybech  jízdy  a 
konečně  i  o  sestavení  a  směru  pochodu  celého  armádního  sborů.  Jak 
vše  prováděno,  se  tají,  ale  má  se  za  to,  že  ona  znaménka  byly  delší 
nebo  kratší  mráčky  ze  sazí,  jež  jednoduchým  přístrojem  do  vzduchu 
Tyráženy. 

Ve  zprávě  červeného  kříže  o  zkušenostech  z  válek  balkánských 
poukazováno  na  to,  že  mnoho  raněných  zůstalo  na  bojišti  bez 
veškerého  lékařskéhoošetření.  Je  to  zajisté  jedna  z  nej- 
hroznějších válečných  hrůz.  Není  tedy  divu,  že  se  vyskytl  i  návrh,  aby 
se  použilo  k  vyhledání  raněných  na  opuštěném  bojišti  slídicích  psů. 

O  velikonocích  uvedl  bývalý  ministr,  generál  pěchoty  bar.  Schiinaich 
v  novinách  na  přetřes  otázku,  jak  tomu  nedostatku  odpomoci.  Pouka- 
zuje na  spolek  červeného  kříže,  který  má  u  nás  k  disposici  asi  2000 
ošetřovatelek;  kdežto  potřeba  by  jich  bylo  asi  25.000.  V  Německu  prý 
mají  na  80.000  vycvičených  ošetřovatelek,  z  nichž  by  mohli  vyslati 
30.000  na  bojiště.  Navrhuje  se,  aby  se  při  spolcích  vysloužilců  vo- 
jenských zřídily  zdravotní  sbory,  jež  by  konaly  ve  válce  službu  nosičů 
raněných. 

Aby  se  odpomohlo  nedostatku  vojenských  lékařů,  budou 
u  stálých  velitelstev  a  ústavů  jako  místních  velitelství,  invalidoven  atd. 
ustanoveni  vojenští  lékaři  na  odpočinku,  jimž  se  po  čas  služby  doplní 
pense  na  plný  plat  lékařův  aktivních. 

* 

Bezdrátové  telegrafní  stanice  německé  armády  lze 
rozděhti  na  dvě  skupiny,  totiž  na  stanice  přenosné  a  pevné. 

K  přenosným  patří  především  stanice  na  řiditelných  vzducholodích, 
které  jsou  opatřeny  zařízením  toliko  vysílacím,  účinkujícím  na  vzdá- 
lenost asi  300  km  Stanice  tyto  mohou  podávati  zprávy  stanicím 
pevnostním  a  jednothvým  pohyblivým  stanicím  jízdních  divisí,  kteréž 
stanice  jsou  pojezdné  a  sice  typu  t鞊ího  nebo  lehčího. 

Těžší  stanice  pojezdné  pozůstávají  ze  dvou  vozů,  v  nichž  umístěna 
jsou  zařízení  jak  k  přijímání  tak  i  k  vysílání  telegramů,  dále  benzinový 
motor  a  dynamický  stroj.  Naslouchání  telegramů  děje  se  telefonem. 
K  přenosu  stanic  těchto  určeno  je  šest  koní,  služba  u  stanic  koná 
mužstvo  jízdy.  Telegrafuji  na  vzdálenost  200  km  a  jsou  k  disposici 
velitelstvím  hlavních  táborů  a  vrchním  veHtelstvím  armády. 


Rozhled  politický  a  vojensky.  411 


Jenerálním  velitelstvím  dány  jsou  k  disposici  ve  výjimečných 
případech  po  dvou  pojezdných  stanicích  typu  tohoto,  které  se  pak  ve 
službě  střídají.  Doba  přípravy  k  pohotovosti  stanic  trvá  nejvýš  15  minut. 
Jízdecké  divise  mají  stanice  typu  lehčího  a  používají  jich  k  podávání 
zpráv  vrchním  velitelstvím  armády;  lze  jimi  telegrafovati  ua  vzdálenost 
nejvýše  70  km. 

Ku  pevným  čili  stálým  stanicím  patří  stanice  pevnostuí;  jejich 
nosnost  činí  1000  km.  Z  těchto  stanic,  af  jsou  v  pevnosti  kterékoli 
části  říše,  lze  dostihnouti  stanice  v  Nauenu  u  Berlína. 

Břitký  kritik  Ernest  Daudet  nazj-vá  nyuější  Francii  prosycenou 
atmosférou  tragiky,  která  hrozí  bouří  revoluce.  Revolver  objevil  se  na 
jevišti  politickém,  obět  šlechetná  padla  ženou,  která  nebudí  nejmenší 
sympatie.  Trudná  ta  událost  ponořila  Francii  ještě  víco  do  bahna,  ve 
které  ji  zatáhl  režim,  jenž  tak  dlouho  již  tíží  poctivé  Francouze.  Sešlí 
politikové  nynější  neodstoupí  od  vesla  a  pouze  násilnostmi  prodlužují 
agónii,  jež  chová  ještě  nejedno  překvapení.  Jakmile  zavalí  společenský 
život  politika  ohrožující  existenci,  je  to  počátek  konce.  O  pozadí  po- 
slední aféry  rozepisují  se  přirozeně  mimofrancouzské  listy  daleko  ostřeji 
vysvětlujíce  „řev  radikální  bestie"  v  republice.  Poincaré  dosáhl  stolce 
presidentského  proti  vůli  stran  levice.  Clemenceau  sliboval  pomstu 
a  sklížil  oposiční  blok  v  Pau.  Politiku  D  lumergueovu  vedl  ministr 
Caillaux.  Nechut  proti  presidentu  jevila  se  příliš  okatě  a  to  mu  získalo 
sympatie  stran  konservativuích,  které  poukazovaly  na  klesání  Francie 
vedle  vypínajícího  se  Německa.  Hlasatelem  umírněných  názorů  byl 
právě  zavražděn}'  Gaston  Calmette,  redaktor  Figara,  jenž  i  při  útocích 
oplýval  zdvořilostí  a  bojoval  ve  špinavých  aférách  v  rukavičkách. 
List  Caillauxův  psaný  jisté  ,.dámě"  pod  důvěrným  pseudonymem  Moi 
(Já)  rozlítil  jeho  souložnici  Henriettu  Raiaouardovu,  že  zahrála  revol- 
verem do  politiky.  Byl  to  arci  list  důvěrný,  ale  Figaro  kladl  důraz 
na  nezvratný  doklad  v  něm  uvedený,  že  Caillaux  již  před  lety  jako 
finanční  ministr  pohřbil  předlohu  o  dani  z  příjmů  a  že  dnešní  poměry 
lze  vysvěthti  bezcharakterním  jednáním  osob  s  tak  pošramocenou 
politickou  minulostí. 

Návštěva  krále  anglického  v  Paříži  nevedla  k  tomu,  co 
očekáváno,  k  upevnění  trojdohody  v  trojspolek.  Anglická  vláda  ani 
veřejnost  nechce  se  příliš  poutati;  na  Německu  jí  přece  také  záleží. 

* 

Po  nešťastné  válce  1898/99  proti  Spoj  Státům,  v  níž  ztratilo 
Španělsko  své  největší  kvetoucí  osady  Kubu,  Portorico  a  Filipíny, 
zdálo  se,  že  oslabená  a  ožebračená  země  obrátí  se  k  vnitřní  reorganisaci. 
Bez  loďstva,  které^  ztratilo  v  bitvách  u  Cavite  na  Luzonu  a  Santiaga 
de  Čuba,  prodalo  Španělsko  zbývající  své  kolonie  (Mariany,  Karoliny) 
Německu  a  podrželo  pouze  blízké  ostrovy  Kanárské,  Baleáry,  Pitiusy, 
aby  se  po  zdání  věnovalo  upevnění  toho,  co  mu  zbylo.  Ale  zastaralá 
vnitřní   správa   zemská    zůstala   i   nadále  přítěží,  na  vzdělání  lidu  ne- 


4l2  Bozhled  politický  a  Tojeniký. 


věnováno  ničeho,  75%  analfabetů  zůstalo.  Výjimku  tvoří  pouze  čilejší, 
ale  ovSem  i  bouřlivéjší  provincie  Katalonie  (Barcelona,  Valencia),  kde 
je  pouze  20%  analfabetu.  Země  je  rozryta  stranickými  boji,  Jaimisté 
(Jaime,  syn  pretendenta  dona  Karlosa)  vyhrožují  při  každé  příležitosti 
a  k  tomu  zapletla  se  vláda  otázkou  marockou  tak,  že  smlouva 
v  Algecirasu  dopomohla  zemi  nikoli  k  nové,  bohaté  kolonii,  nýbrž 
k  novým,  obrovským  výdajům  na  penězích  i  na  —  krvi.  Nikdo  snad 
není  korupce  veřejné  správy  tak  veliká  jako  ve  Španělsku.  Odvěký 
nepotismus  kvete  dodnes  a  tak  se  soustřeďuje  všecka  moc  v  rukou 
několika  rodin  šlechtických.  Náprava  těžká,  zvláště  když  vládní  strana 
paktuje  s  hr.  Romanonesem  a  pronásleduje  Mauristy.  Ze  47  konserva- 
tivců  zvolených  o  posledních  volbách  je  9  t,  zv.  Mauristů,  kteří 
soustředili  11.160  hlasů,  což  při  teprv  nedávné  organisacij  jejich 
překvapuje.  I  protivné  listy  (Liberal)  přiznávají,  že  mladá  strana  ta 
má  slibný  program,  houževnatost  a  nadšení.  Nápadný  je  také  vítězný 
postup  ,Ligy  katalanské"  a  úpadek  radikálů  v  Barceloně,  kteří  prošli 
pouze  dvěma  zvolenými.  Z  Ferrerových  procesů  známý  soc.  Lerroux 
dostal  od  vlády  „darem"  okres  Posadas,  v  němž  zvítězil  pouze  130hla- 
Bovoa  většinou.  Tvrdí  se,  že  20  poslanců  jiných  stran  slíbilo  všemožnou 

podporu  Maurovi. 

* 

Aby  práce  nestála,  bojuje  se  v  Mexiku  dále,  avšak  již  nejen 
mezi  usurpatorem  Huertem  a  opposicí,  nýbrž  mezi  Unií  a  Mexikem 
bez  rozdílu  stran.  Americká  vláda  vzala  si  za  záminku  nepozdravení 
americké  vlajky  loďstvem  mexickým  a  vpadla  do  Veracruzu.  Snad 
doufala  ve  větší  úspěfh,  neboť  po  prvním  nárazu  přichází  rozvaha:  Což 
kdyby  Japonsko  se  zamíchalo,  jak  by  to  s  nehotovostí  americkou 
dopadlo  ?  A  8  válkou  světovou  ? 


Ročník  XXXI.  Číslo  6. 


HLÍDKA 


/^'S>. 


Prá\;o  osobního  přesvědčení. 

Dr.  Josef  Vrchovecký. 

Napořád  vštěpuje  se  nyní  zásada,  že  každý  člověk  má  právo  a 
to  nezadatelné  právo  na  to,  aby  si  utvořil  samostatně  svůj  názor 
o  životě,  nezávisle  na  všeliké  autoritě,  a  že  nikdo  nesmí  jedno- 
tlivci práva  toho  zkrátit.  V  té  příčině  dlužno  prý  každou  autoritu 
bez  rozdíla  zamítnout  a  sice  proto,  poněvadž  autorita,  jak  se  říká, 
značí  v  té  věci  nedůstojné  poručníkování  ducha.  Moderní  člověk 
musí  se  proti  každému  zotročení,  ať  se  děje  tou  neb  onou  autoritou, 
ozvat  a  trvat  za  každé  okolnosti  na  tom,  že  jeho  rozum  samojediný 
rozhoduje  v  první  a  poslední  řadě  o  všech  životních  pravdách  a  mrar- 
níeh  zásadách.  Zásada  Protagorova  —  člověk  měrou  všeho  —  neměla 
nikdy  tolik  stoupenců  jako  nyní.  Příčinou  toho  jest  nynější  filosofie, 
která  stojí  ve  znamení  individaalismu,  jenž  se  žádnou  autoritou  nedá  se 
filoučit.  „Já  jest  vším",  „Das  leh  ist  alles"  volá  Stirner  a  s  ním 
mnozí  jiní.  Samostatnost  rozumu  jest  jim  palladiem  moderního  člověka, 
jehož  se  nesmí  vzdát  a  jehož  musí  bránit,  a  to  za  každou  cenu.  Na 
každého  se  pohlíží  jako  na  nezralého  člověka  a  zpátečníka,  jakmile 
projeví  pochybnost  o  správnosti  této  zásady.  „Kořenem  a  květena 
veškerého  moderního  názoru  na  svět  jest  autonomie  rozuma"  dí  Gideon 
Spicker^)  a  chválí  Kanta,  že  udělal  jednou  pro  vždy  východiskem 
vlastní  já.    „Novým    a  moderním  je  vědecké  povznesení  subjektu  nad 


')  Kampf  zweier  Weltanschauungen.  Stuttgart   1898.  Str.   143. 

Hlídka.  29 


414  Dr.  Josef  Vrchovecký: 


přirod-u  a  vši  objektivnost  vůbec.  Dříve  závisel  člověk  buď  na  přírodě 
nebo  na  zjevení  nebo  na  obou.  Dnes  je  tomu  opačně  .  .  .  Dnes  má 
člověk  zákony  v  sobě,  jest   autonomním."^) 

Samostatnost  v  otázkách  životních  —  toť  „magna  charta"  moder- 
ního lidstva,  která  jedině  umožňuje  pokrok  a  vede  k  pravé  mravnosti. 
Na  všech  stranách  a  v  různých  variacích  slyšíme  pěti  paiany  na 
autonomii. 

Ale  právě  v  novější  době  ozývají  se  také  hlasy  vážných  myslitelů, 
kteří  poukazují  na  spousty  moderní  autonomií  způsobené,  na  známek 
v  otázkách  životních  jí  zaviněný,  a  se  vší  rozhodností  prohlašují,  že 
autonomií  nedospělo  lidstvo  ani  k  nepochybné  pravdě,  tím  méně  k  vyšší 
mravnosti,  a  co  nejdůrazněji  dokazují,  že  každý  jednotlivec  není 
schopen  —  i  kdyby  ve  službách  vědy  sešedivěl  —  aby  samostatné 
o  záhadách  životních  rozhodoval  a  při  tom  každého  nebezpečného  bludu 
se  uvaroval. 

Moderní  filosofové  hledali  pravdy  bez  ohledu  na  tu  kterou  autoritu^ 
spoléhajíce  pouze  na  své  já  ;  v  té  příčině  měli  naprostou  volnost  a  rázné 
odbyli  každého,  kdo  se  proti  ní  nějak  ozval,  dokládajíce,  že  bez  auto- 
nomie přestává  filosofie  existovat.  Ale  pohlížíme-li  na  výsledky  jejich 
piáce,  jíž  se  mnoký  po  celý  svůj  život  zasvětil,  neubráníme  se  zkla- 
mání. Místo  zjištěných  pravd  životních  a  neochvějných  mravních  zásady 
jichž  nám  třeba,  po  nichž  rozum  náš  prahne,  nacházíme  domněnky, 
jež  si  v  nedůležitějších  bodech  odporuji'a  se  navzájem  potírají.  Kde 
jest  pravda,  která  jako  slunce  ozařovala  temné  stezky  životní?  Není 
přece  možno,  aby  si  pravda  odporovala,  řekne  si  každý ;  vždyť  pravda 
může  být  jenom  jedna.  Jen  rozumové,  nezvratné  důvody  prý  rozhodují 
ve  filosofii!  Ale  jak  může  rozum  nepředpojatý  —  a  každý  filosof  si  na 
tom  zakládá,  že  je  naprosto  nepředpojatým  —  dospět  k  názorům,  jež 
si  tak  odporují?  V  čem  vězí  příčina? 

Především  v  neobyčejném  přeceňování  síly  lidského  rozumu,  který 
často  a  často  jediným  a  neomylným  vůdcem  k  pravdě  bývá  prohla- 
šován. Dějiny  moderní  filosofie  jsou  nejpádnějším  vyvrácením  bludného 
názoru  individualistického.  Když  učenci,  kteří  veškeren  svůj  život 
hledání  pravdy  věnovali,  nedospěli  k  cíli  kýženému  —  k  pravdě  jisté 
—  nýbrž  pouze  k  míněním,  jak  může  k  ní  dospět  člověk,  který  přede- 
vším povinen  věnovat  se  svému  povolání,  s  vědou  nijak  nesouvislému, 
aby    se   uživil,    když    nemá    na   to    kdy  a  nad  to  nedostalo  se  mu  ani 


»)  Tamže. 


Právo  osobního  přesTědčení.  4J5 


nezbytného  předběžného  vzdělání  ?  Kolik  lidí  se  mnže  bádání  o  životních 
problenaech  tak  nerušfině  věnovat  jak  vysokoškolští  professoři  filosofie  ? 
Když  tito  pohlou4iJij  a.čkoli  v  nayšlení  nebyli  žádnými  začátečníky,  jak 
nemá  pol?loadit  člověk  bez  takového  vzdělání,  v  myšlení  nevyškolený  ? 
Kam  dospějeme  tpprv,  když  každému  člověku,  který  nemá  ani 
scljopnosti  ani  patřičného  vzdělání  přiřkneme  právo, 
rozhodovat  samostatně  o  pravdách  a  zásadách  životních? 
Yšímejme  si  lidí,  kteří  se  s  náboženstvím  rozešli,  a  pátrejme  po  jejich 
světovém  názoru,  který  si  pak  utvořili  a  který  za  své  přesvědčení  po- 
važují. Mnozí,  již  se  počítají  k  inteligenci,  řeknou  :  Četl  jsem  Voltaira, 
Renana,  Darwina,  Haeckla  a  na  základe  studia  jsem  dospěl  k  svému 
přesvědčení,  jehož  se  vzdáti  nemohu.  Možná,  že  jim  vůbec  ani  nena- 
padne bádat  dále,  zda  tito  spisovatelé  a  věda  si  neodporují,  zda  nejsou 
nezaujatou  vědou  dávno  již  překonáni;  zkrátka  —  slepě  se  jim 
věří,  a  tomu  se  říká  —  pevné  přesvědčení! 

Ještě  hůř  je  tomu  u  lidí  beze  všeho  hlubšího  vzdělání.  Když  se 
s  náboženským  názorem  rozejdou,  nastává  u  nich  vláda  bezmyšlenko- 
vitosti.  1  z  bezcených  brošur  a  denníků  čerpají  poučení  a  utvoří  si 
na  základě  toho  přesvědčení  své.  U  těchto  lidí  najdeme  ohromně 
mnoho  látky  k  thematu  —  vláda  tmy.  Jak  bizarní,  stokrát  vyvrá- 
cené, člověka  ve  dvacátém  století  nedůstojné  názory  jsou  přesvědčením 
mnohých  a  mnohých!  Při  tom  veliká  většina  ani  nenahlíží,  že  nemyslila 
volně  a  že  se  stala  obětí  slepé  víry.  A  jak  sebevědomě  mluví  ne- 
zřídka lidé  toho  druhu  o  životních  pravdách !  Ani  učenec  na  slovo 
vzatý  nedovolí  si  v  té  příčině  tak  jistě  mluvit  a  rozhodovat  jako  polo- 
vzdělanei  a  nevzdělanci.  Tak  se  přivádí  „absolutní  právo  jednotlivce 
na  své  přesvědčení"  samo  ad  absurdum. 

Uvažme  tedy  předně  výsledky  individualismu  v  theore- 
tické  filo  sofii. 

Když  moderní  filosofové  nedovedli  vysvětlit,  proč  si  ve  svých 
výsledcích  tak  odporují,  prohlásili,  že  objektivní  pravda  jest  pro  náš 
rozum  nedostižitelnou,  a  proto  že  se  máme  spokojiti  s  pravdou  čisté 
subjektivní  —  s  tím,  co  se  nám  pravdou  býti  zdá.  Kleinpeter*) 
praví,  že  nikoli  objektivní  pravda,  nýbrž  subjektivní  pře- 
svědčení je  cílem  našeho  myšlení.  Přesně  rozlišuje  mezi  objektivní 
pravdou  a  osobním  přesvědčením,  jímž  prý  může  být  jen 
subjektivní  pravda.  A  přece  znamenalo  dosud  míti  přesvědčení  —  míti 


')  Die  Erkenntnistheorie  der  Naturforschuijg  der   Gegenwart.  Leipzig  1904. 

29* 


416  Dr.  Josef  Vrchovecký: 


pro  svůj  názor  a  své  zásady  pevné,  objektivně  nezvratné  dů- 
vody. Vždy  se  mělo  za  to,  že  jenom  objektivní  pravda  a  nikoliv 
domnělá,  subjektivní  má  býti  základem  přesvědčení.  Nemůže  li  nám 
věda  poskytnout  jisté,  objektivní  pravdy,  pak  od  ní  přesvědčení  ne- 
nabudeme. Avšak  moderní  filosoíie  nechce  ani  na  autoritě  ani  na 
objektivitě  záviset,  jak  dí  Gideon  Spicker;^)  pak  jí  ovšem  nezbývá 
nic  jiného  než  subjektivní  pravda,  kterou  si  jednotlivec  tvoří  a  s  ní 
také  své  přesvědčení.  Kam  zásada  tato  vede,  dokazují  dějiny  moderní  I 
íilosofie  každému,  kdo  nezavírá  očí  svých,  co  nejjasněji.  Nikdy  nebyl  \ 
snad  ve  filosofii  takový  zmatek  jako  v  době  nejnovější. 

Moderní  filosof  Paulsen  si  naříkal,  že  nemáme  „žádných 
pevných,  všeobecně  uznaných  principií".^)  V  mnohých  kruzích  prý 
pozorovat  zvláštní  dychtivost  po  neslýchaných  myšlenkách,  což  prý  se 
někdy  stupňuje  až  v  pravý  shon  po  paradoxním.  Kdo  prý  se  nejkři- 
klavějším způsobem')  proti  všemu,  co  dosud  platilo,  ozve,  může  býti 
jist,  že  bude  míti  nejvíc  přívrženců.  Paulsen  poukazuje  na  známé 
dílo  „Eembrandt  als  Erzieher"  pak  díla  Nordauova  a  Nietzscheova. 
„Každý  nový  docent",  píše  Paulsen,*)  „pokládá  za  svou  čest,  míti 
svůj  vlastní  systém  a  místo  , staré  pravdy',  o  níž  Goethe  jednou  mluví, 
míti  něco  nového,  i  kdyby  to  bylo  nesprávným  a  klamným.  Se  sta- 
noviska svévolně  zvoleného  utvoří  ae  nové  překroucené  pojmy  a  jimi 
se  vybuduje  systém.  Pak  se  získají  žáci  a  novými  pojmy  se  napěchují 
(eingedrillt) ;  není  nerozumu  (Narrheit),  pro  který  by  se  v  Německu, 
jen  když  vystoupí  ve  formě  systému,  brzy  nenašli  žáci,  kteří  ho  za 
nejnovější  moudrost  prohlašují  a  v  novinách  a  časopisech  na  velikou 
událost  přítomnosti  vyvýšují.  Tak  je  tvůrce  nového  systému,  zakladatel 
nové  školy  hotov,  dostane  se  do  dějin  filosofie  a  patří  nesmrtelnosti." 
Co  působí  takový  zmatek  v  širokých  vrstvách?  Dle  Paulsena  „duševní 
neurasthenii  a  absolutní  bezmyšlenkovitost"  ^)  a  proto  prý  slevo  „bankrot 
vědy"  obsahuje  hlubokou  pravdu.  Bezmyšlenkovitosti  propadají  prý 
„tak  zvaní  vzdělanci".  6)  „Brzy  zde,  brzy  tam  ozve  se  hlas:  Zde  je 
spasitel,  tajemný  císař,  zázračný  lékař,  který  všechna  zla  choré  doby 
léčí.  A  hned  ženou   se    tisíce    ven,    aby  ho  uviděli,    a   rozhlašují    pak 


*)  1.  c.  str.  145. 

»)  Die  deutschen  Universitaten.  Berlin   1902.  Str.  30. 

•)  Tamže. 

*)  1.  c.  str.  290. 

')  Philosophia  militans.  Berlin   lí>Ol.  Str.  66. 

*)  ).  c.  tamže. 


PráTO  osobního  ptesvědčení.  417 


T  Boyinách  —  ejhle,  našli  jsme  ho;  a  v  krátké  době  se  dav  rozuteče 
a  nikdo  již  ničeho  o  tom  nevi.  Není  pochybnosti,  že  je  to  pravá  da- 
šerní  disposice  —  státi  se  katolikem.'^  ^i 

Právě  tak  jako  Paulsen  nesou  i  mnozí  jiní  filosofové  velmi  těžce 
rozháranost  nynější  filosofie,  na  př.  Eucken,  Špic  ker,  Wahle, 
Frischeisen-Kohler.  První  ^)  z  nich  dí,  že  dnešní  stav  filosofie 
nemůže  nikoho  uspokojit,  hledá-li  v  ní  poučení  o  světě.  Filosofii  prý 
schází  společný  cíl.  úzké  spojení  s  nejvniternější  touhou  doby  a  ener- 
gická snaha  k  překonání  zmatku,  jímž  náš  myšlenkový  svět  trpí. 
Velikých  rozporů  v  moderní  filosofii  nelze  se  snadno  zbavit.  Eucken  ^) 
se  těší  tím,  že  snad  dosud  nejsou  všechny  možnosti  ve  filosofii  vy- 
čerpány, jimiž  by  se  mohlo  dojít  kýženého  cíle. 

„Jasnými,  pevnými,  nezvratnými",  dí  Wahle,*)  „měla  by  býti 
filosofická  přesvědčení  lidstva,  tak  pevnými  a  nezvratnými,  jako  jeho 
stanovisko  k  vědě  přírodní."  Místo  toho  však  vidíme  v  nejdůležitějších 
bodech  stálý  boj  a  nejistotu.  „Kdyby  tento  zmatek  trval  dál,  musilo 
by  se  psaní  filosofických  spisů  zakázati",  praví  Wahle.  ^)  Zdá  se,  že 
spisovatel  tento  nevěří  v  urovnání  sporů  tcoderní  filosofie;  končí 
totiž  své  objemné  dílo  slovy.  „Kéž  přijde  doba,  v  níž  se  bude  moci 
říci  —  filosofie  kdysi  byla".^)  Své  dílo  nazývá  lékem  proti  vší  filo- 
sofii.'') Tof  úsudek  pr  ofess  ora  filo  sof  i  e  !  (P.  d.) 


')  1.  c.  str.    66. 

')  Grundlinien  einer  neuen  Lebensanschaunng.  Leipzig  1907.  Str.  286. 

»)  1.  c.   293. 

*)  Das  Ganze  der  Philosophie  und  ihr  Ende.   Wien   1894.   Str.  IX. 

5)  1.  c.  Str.  VIII. 

•)  1.  c.  539. 

')  1.  c.  538. 


m 


Dr.  Jax  Koutný 


K  lidnatosti  evropshjjch  stdtů. 

Dk.  Jan  Koutný. 

Časopis  kr.  bavorského  statistického  úřadu  přináší  tento  příspěvek 
k  populačnímu  problému  evropských  států,  o  němž  se  dnes  mnoho 
uvažuje  v  řadách  sociálních  politiků  a  mnoho  píše  v  tisku  odborném 
i  denním. 


Stát 


1910 


1901—1910 


Na  1000  obyvatel  připadá 


živých 
novo- 
rozeiíat 


úmrtí 


jo6  se  Tíc  na- 

I  rodilo  než 

zemřelo 


živých 
novo- 
rozeňat 


úmrti 


d5  s8  Tíc  na- 
rodilo než 
zemfelo 


Rakousko 

Uhry 
Německo 

Rusko 

Finsko 

Srbsko 
Rumunsko 
Bulharsko 

Itálie 

Španělsko 

Portugalsko 

Švýcary 

Francie 

Belgie 
Nizozemí 

Dánsko 

Švédsko 

Norsko 
Vel.  Britanie 

a  Irsko 


32-6 

21-3 

11-3 

34-7 

23-3 

35-7     1 

23-6 

12-1 

37-0 

25  7 

29-8 

16-2 

13-6 

32-9 

18-7 

'     43-9Í) 

28-9') 

15-01) 

49-22) 

14-12) 

30-1 

16-5 

13-6 

31-2 

18-0 

38-5 

22-1 

16-4 

38-9 

23-3 

39-2     1 

24-8 

14-4 

39-8 

25-8 

42-0 

23-5 

18-5 

41-4 

23-2 

33-3 

19-9 

13-4 

32-7 

21-6 

33-1 

23-3 

9-8 

34-4 

252 

32-3 

19  6 

12-7 

31-8 

20-2     i 

25-0 

15-1 

9-9 

2G-9 

16-7 

19-G 

17-8 

1-8 

20-6 

19-4 

23-8 

15-2 

8-6 

26-1 

164 

28-6 

13-6 

150 

30-5 

151 

27-5 

12-9 

14-6 

28-6 

14-2 

24-7 

140 

10-7 

25-8 

14-9 

26-1 

13-5 

12-6 

27-4 

14-2 

25-0 

14-0 

11-0 

i     26-9 

15-7 

11-4 
11-3 
14-2 
15-1*) 
13-2 
15-6 
140 
18-2 
11-1 
9-2 
11-6 
102 
1-2 
9-7 
15  4 
14-4 
10-9 
13-2 
11-2 


První  a  čtvrtý  sloupec  číslic  vztahují  se  na  poměrný  počet  na- 
rozených a  ukazují  jasně,  že  porodů  ubývá  ve  všech  evrop- 
ských státech  a  to  od  východu  k  západu.  Největší  počet 
novorozeňat  vykazuje  Rusko  a  státy  balkánské,  po  nich  přijde  Ra- 
kousko Uhersko,     Itálie,    Španěly,    Portugalsko,    Německo,    Nizozemí, 


•);'R.  1909. 

»)  R.   1891  —  1900. 


K  lidnatosti  cTropskych  států.  419 


Skandinávie,  Vel.  Britanie,  Švj-cary,  Belgie  a  na  posledním  místě  ]e 
Francie  s  číslicí  19'6o/oo  proti  43-97oo  ^  Rusku. 

Aby  se  mohlo  správně  souditi  na  lidnatost  v  jednotlivých  státech 
a  na  její  změny,  jsou  uvedeny  v  tabulce  vedle  číslic  narozených  také 
číslice  zemřelých,  jež  ukazuji,  že  největší  úmrtnost  je  v  Rusku,  kde 
připadá  na  1000  obyvatel  29  (28  9)  úmrtí  za  rok.  Po  Rusku  následují 
hned  balkánské  státy,  Rumunsko  24'8*^ooj  Bulharsko  23-5 '^qq 5  Srbsko 
22-l%o,  pak  Uhry  (23-6%,),  Rakousko  (21-3%,),  Spaněly  (23%o) 
a  Portugalsko  (19-6%o);  potom  jsou  státy  s  prostřední  úmrtností  totiž 
Francie  (l7-8;»,  Finsko  (16-5),  Německo  (162),  Belgie  (I5f2)  a  Švýcary 
(15"1);  řadu  úmrtnosti  zakončují  Velká  Britanie  (14),  Švédsko  (14j, 
Nizozemí  (13  6),  Norsko  (13  5)  a  Dánsko  (12  9). 

Sloupec  3.,  který  jest  rozdílem  prvého  a  druhého,  udává  převaha 
narozených  nad  zemřelými  čili  skutečný  vzrůst  obyvatelstva.  Tak  nej- 
větší vzrůst  obyvatelstva  má  Bulharsko  (18"5\o^  *  nejmenší  Francie 
{1-8,  desetinu  Bulharska).  Ostatní  země  dle  dat  z  roku  1910  činí  tuto 
posloupnost:  Srbsko  (16  4),  Nizozemí  (15),  Rusko  (15),  Dánsko  (14-6), 
Rumunsko  (14-4),  Německo  (13-6),  Finsko  (13-6),  Itálie  (13-4),  Portu- 
galsko (12-7),  Norsko  (12-6),  Uhry  (12*1),  Rakousko  (11  3),  Vel.  Bri- 
tanie (11),  Švédsko  (10-7),  Švýcary  (9-9),  španěly  (98)  a  Belgie  (8-6). 

Úmrtnost  částečně  vyrovnává  značné  rozdíly  v  po- 
ítu  narozených  u  jednotlivých  států.  Proto  se  Němci  těší  — 
patrně  vzhledem  k  budoucí  válce  mezi  Germány  a  Slovany  —  že  státy 
slovanské,  které  plodností  daleko  předčí  Německo,  Dánsko  a  Nizozemí, 
pro  svou  velikou  úmrtnost  neliší  se  valně  od  těchto  ve  vzrůstu  oby- 
vatelstva. 

Rakousko  má  roční  přírůstek  obyvatelstva  menší  (11'3)  nežli  Ně- 
mecko (136),  ač  vykazuje  větší  plodnost  (32'6)  než  Německo  (29"8). 
Němci  těžce  nesou,  že  nejsou  ve  všem  na  prvním  místě  a  proto  také 
u  nich  najdeme  různé  návrhy  na  zvýšení  plodnosti.  V  poslední  době 
přinesly  Annaleu  fiir  soziale  Politik  und  Gesetzgebung  návrh  professora 
Dra  Landáberga,  aby  otcDvé  četnj-ch  rodin  dostávali  v  případě  nemoci, 
úrazu  a  invalidity,  totiž  v  době,  kdy  je  mzda  zastavena,  větší  požitky 
s  pojištění  sociálního.  Takové  odstupňování  požitků  z  pojištění  sociál- 
ního dle  počtu  dětí  bylo  by  tím  potřebnějším,  poněvadž  požitky  činí 
jen  část  plné  mzdy,  takže  ono  zmenšení  příjmů  mnohem  více  cítí  rodina 
četná  než  rodina  menší  neb  dokonce  než  jednotlivec. 

U  nás  v  Rakouska  by  bylo  zase  možno  roční  přírůstek  oby- 
vatelstva zvýšiti  snížením  úmrtnosti,  t.  j.  zlepšením  zdravotních 


420  Dr.  Jan  Kotitný:  K  lidnatosti  evropských  států. 

poměrů.  Westergaard  vypočítává,  že  by  se  prodloužil  průměrný  věk 
ADgličana  o  i — 6  let,  kdyby  byla  vyléčitelná  tuberkulosa,  rakovina, 
zápal  střev  a  ].,  že  by  byl  průměrný  věk  201etého  muže  v  Dánska  as 
b  4  roky  delší,  kdyby  byl  odstraněn  alkoholismus,  a  že  by  žil  v  Ra- 
kousku každý  člověk  průměrně  až  o  13  let  déle,  kdyby  se  použilo 
všech  zdravotních  vymožeností  v  největším  rozsahu. 

U  nás  by  se  mělo  věnovati  více  pozornosti  lidovým  nemocem 
než  se  jim  věnuje  dosud.  Náš  zákon  zdravotní  ani  nepovažuje 
tuberkulosa  plícní  za  nemoc  nakažlivou  tak  jako  na  př.  osýpky,  spálu 
atd,,  neboť  žák  tuberkulosní  smí  bez  závady  chodit  do  školy,  sedět 
v  lavici  se  spolužákem  nepřetržitě  5  hodin  denně  a  ohrožovat  celé 
ekolí  svou  nemocí  třebas  nejvýš  pokročilou ;  má-li  však  někdo  osýpky 
nebo  zánšnice  nebo  jinou  nakažlivou,  ale  nikterak  nebezpečnou  nemoc^ 
musí  býti  hned  poslán  domů,  aby  nenakazil  druhých. 

Soukromé  životní  pojišťovny  rakouské  dosud  neorga- 
nisují  zdravotního  výchovu  lidu,  jak  činí  pojišťovny  americké,  švédské 
a  dánské.  V  Novém  Yorku  se  otvírá  právě  zvláštní  ústav  „Life 
Extension  Institut"  t.  j.  ústav  na  prodloužení  života.  Ustav  soustřeďuje 
sbor  největších  autorit  lékařských,  který  bude  vydávati  v  pravidelných 
lhůtách  obecenstvu  praktické  pokyny  zdravotní  a  popularisovati  nej- 
novější objevy  v  oboru  zdravotním.  Za  nepatrný  poplatek  může  se 
každý  dáti  v  ústavě  autoritou  prohlédnouti,  může  si  dát  obšírný  nález 
o  své  nemoci  vystaviti,  domácí  léčení  kontrolovati,  po  případě  může 
»e  i  v  ústavě  léčiti.  V  čele  podniku  jest  bývalý  president  Spojených 
států  severoamerických,  Taft.  Toto  lidumilné  zařízení  má  též  pozadí 
obchodní.  Kapitál  investovaly  většinou  životní  pojišťovny,  které  sice 
chtějí  od  ústavu  prodloužení  věku  lidského  vůbec,  ale  zvláště  svých 
pojištěncův  a  tím  i  větší  zisk  z  pojištění  životního. 

Ceká  tedy  ještě  šlechetné  jednotlivce  a  humanitní  spolky  —  bez. 
nichž  se  u  nás  žádná  kulturní  idea  neobejde  —  velmi  mnoho  práce, 
aby  získali  zákonodárce,  pojišťovny  soukromé  a  veřejné  do  svých  řad 
k  boji  proti  lidovým  nemocem,  a  aby  vybojovali  každému  těcb  13  let 
života,  o  které  nás  dle  Westergaarda  olupují  lidové  nemoci  a  zdravotní 
poměry  vůbec,  a  aby  přispěli  tak  vydatně  ke  zvýšení  ročního  přírůstku 
obyvatelstva  rakouského. 


Alois  Koudelka  :  Z  novřjší  tnreeké  literatury.  421 


Z  novější  turecké  literatury* 

Podává  ')  Alois  Koudelka. 

Užil  jsem  slova  „turecká"  literatura,  ač  správnější  označení  bj 
bylo  „osmanská",  neboť  dnešní  řeč  turecká  v  tureckých  knihách  a 
v  mluvě  společenské  zove  se  „osmanli  lisan",  než  turecký  jest  u  nás 
příliš  vžito,  by  bylo  lze  je  vykořeniti. 

Otcem  nové  turecké  literatury  jest  Ibrahim  Sinasi  (1827 — 71). 
Ib.  Šinasi  efendi  narodil  se  v  Cařihradě,  kdež  také  nabyl  prvního 
vzdělání.  Vstoupil  po  té  do  služeb  voj.  ministerstva,  kdež  se  naučil 
(od  hrab.  Chateauneufa)  francouzštině.  Po  revoluci  r.  1848  odebral  se 
do  ciziny.  Vrátiv  se  po  pěti  letech  do  Cařihradu,  věnoval  všecky  své 
síly,  schopnosti  a  nabyté  vědomosti  a  zkušenosti  národu.  Svoje  idee 
šířil  v  časopise,  který  založil  a  vydával,  „Tasvir-i  eíkjar"  (po  našem : 
Zobrazení,  znázornění  myšlenek).  První  cíl,  který  v  časopise  tom  sle- 
doval, byl  obeznámiti  východ  se  západní  vzdělaností,  dále  buditi  v  obe- 
censtvu lásku  k  vlasti  a  jeho  politické  neodvislosti.  Snažil  pak  se  toho 
docíliti  vybudováním,  vytvořením  nového  —  abych  tak  řekl — jazyka 
a  slohu;  nebcť  až  do  té  v  turečtině  převládaly  perské  tradice,  sloh  byl 
těžkopádný,  až  nesrozumitelný  pro  přílišné  množství  uměle  šroubovaných 
metafor  a  obrazův.  A  snaha  jeho  potkávala  se  nejenom  s  morálním 
úspěchem  (o  čemž  svědčí  jeho  polemika  s  časopisem  „Ruzname"  — 
česky  Denník,  noviny  vůbec),  nýbrž  i  se  zdarem  hmotným,  neboť  za 
krátko  vycházel  jeho  časopis  nákladem  až  24000  výt.  Nebylo  otázky 
poněkud  vážnější,  jíž  by  se  nebyl  ve  svém  listé  obíral  a  s  níž  by  nebyl 
své  krajany  obeznamoval. 

Než  Sinasi  efendi  nebyl  pouze  publicistou  ;  jeho  jméno  značí 
T  turecké  literatuře  začátek  nového  období,  a  to  jak  v  tom  smyslu,  že 
uvedl  v  širší  známost  Osmanců  západno  evropské  idee,  tak  i  v  tom 
ohledu,  že  zavedl  nové  literární  formy  pro  ty  nové  myšlenky.  Roku  1859 
Tydal  sbírečku  překladů  z  franc.  spisovatelů,  jako:  Racinea,  Lamartinea, 
Lafontainea,  Fénelona  a  j.  Z  výboru  patrno,  že  S.  byl  romantik.  Větší 
význam  má  jeho  veselohra  :  „Sa'ir  evlenmesi"  („Ženitba  básníkova"), 
v  níž  si  posměch  činí  z  člena  „Učené  společnosti  cařihradské",  z  hlou- 
pého mully  Vechbi.   Na  sklonku  svého  života  jal  se  pracovat    o  slov- 


')  Mimo  turecké  pomůcky  použil  jsem  i  jiných  (časopiseckých,    najmě   ruských  a 
práce  P.  Homovy). 


422  Alois  Koudelka; 


DÍku  jazyka  džagatajského  (středoasijsko-tureckého),  než  smrt  nedopřála 
mu  díla  dokončiti.  Zemřel  za  hranicí  své  vlasti. 

Ještě  ostřejšího  a  vyhraněnějšího  výrazu  dostalo  se  západním  ideám 
u  žáka  Šinasiho,  u  Mehmeda  Namika  Kemal-beje  (1848—88). 
Orientalista  Luigi  Bonelli  (ve  spisku  „La  letteratura  ottomana")  praví 
o  něm,  že  byl  „apoštolem  evropských  ideí".  Byl  to  v  pravém  slova  vý- 
znamu demokrat,  který  se  celý  svůj  život  bil  s  předsudky,  které 
spoutávaly  svobodu  jeho  krajanů.  Když  Šinasi,  obávaje  se  pro  jakýsi 
dlánek  žaláře,  opustil  Cařihrad,  předal  redaktorství  „Tasvír-i  eřkiar** 
Kemal  beji.  Z  počátku  vedl  si  K.  bej  tak  neobratně  a  nezkušeně,  že 
by  byl  časopis  málem  ubil,  ale  roku  1866  —  při  vypuknutí  rakousko- 
pruské  války  —  „Tasvir-i  eíkjar"  zase  se  povznesl,  a  to  hlavně  články 
politickými  a  literárními  K.  beje,  jenž  se  zatím  také  naučil  choditi 
v  redaktorském  úboru.  Za  něho  poprvé  vyskytl  se  v  „Tasvir-i  efkjar" 
výraz  „mladoturek"  ;  než  brzo  stal  se  K.  bej  vládě  nepohodlným  svými 
ideami  a  svými  plány,  a  následek?  —  —  Inu,  bylo  mu  prchnouti. 
Uchýlil  pak  se  s  ostatními  členy  mladotureckého  komitétu  do  Londýna, 
kde  založili  časopisy  „Miihbir"  (čti  mychbir  -=  Dopisovatel)  a  „Harrijet" 
(Svoboda),  jež  potom  přeloženy  do  Paříže.  V  Londýně  přesvědčil  se 
K.  bej  na  vlastní  oči  o  síle  lidského  ducha  (z  té  doby  pochází  jeho 
spis  Cesta  do  L.),  jenž  si  podrobuje  sily  přírodní.  Od  té  doby  ještě 
ohnivěji  a  náruživěji  potíral  všecky  (turecké)  nepřátele  osvěty,  vzděla- 
nosti. Výrazu  sem  spadajícím  myšlenkám  propůjčil  v  řadě  Článků 
uveřejněných  v  časopise  „Ibret"  (Příklad).  Když  se  roku  1869  mohli 
mladoturci  do  Cařihradu  vrátiti,  zakoupili  právě  jmenovaný  časopis  (od 
Arména;  —  podivná  věc,  největší  nakladatelé  atd.  tureckých  knih  jsou 
Arméni)  a  den  vyjití  prvního  čísla  (pod  mladot,  red.)  očekáván  v  ulicích 
Cařihradu  s  nevídaným  napjetím.  Časopis,  denně  vycházející,  uveřejňoval 
statě  týkající  se  domácí  i  zahraniční  politiky,  ale  neměl  na  růžích 
zrovna  ustláno,  až  jej  vláda  prostě  potlačila.  Kemal-bej  dobyl  si  však 
ještě  větší  slávy  svými  literárními  pracemi,  najmě  svými  dramaty. 

„Zevalí*)  čoguq"  (Nešťastné  dítě)  napsáno  r.  1873  a  je  to  první 
drama  K.  bejovo.  V  dramatě  tom  chtěl  autor  podati  konflikt  mezi  po- 
vinností (rozumem)  a  citem  (srdcem),  a  s  hlediska  musulmanského  toho 
cíle  dosáhl.  Se  stanoviska  uměleckého  a  hlavně  dramatického  arci  kus 
—  slabý.  Patrný  v  kuse  vliv  románu  Dumasova  syna  Dáma  s  kame- 
liemi  (překlad  jeho  mám  z  péra  Ahmed  Mehmeda). 


')  Poznaóeuí  i  zoačí,  že  i  zvuóí  skoro  jako  e,    g  =  dž,  q   =   tvrdé,  hrtaúoté  k. 


z  novřjáí  tdrfečké  literatury.  4!^ 


DrObý  kus  jeho  zove  se  „Vatan  jahod  Silistra"  (Vlast  neboli  S.) 
a  měl  větší  úspěch.  Hrdina  kuau,  Islám  bej,  mladý  důstojník,  opouští 
na  první  vyzvání  vroucně  jím  niilovanou  dívku,  Zekiji  hanem,  a  jde 
hájit  svou  vlast,  kterou  ohrožují  Rusové.  DíVka,  nemohouc  snésti  odluky, 
tajně  převlečena  za  muže  následuje  svého  milého  do  vojenského  ležení. 
Za  útoku  na  Silistrii  Islám  bej  jest  raněn,  a  procitnuv,  spatřuje 
v  hlavách  svou  Zekiji.  Aby  Rasy  vypudili  ze  S.,  třeba  Turkům  vy- 
hodit do  povětří  prachárnu.  V  úkol  ten  uvazuje  se  Islám  bej  se  svou 
nevěstou  a  jejich  „Čauš"  (asi  náš  strážmistr,  desátník).  Domnívali  byste 
se,  že  odvážlivci  při  tom  podniku  zahynou,  než  podaří  se  jim  se  za- 
chrániti. Zatím  se  ukáže,  že  velitelem  armády  před  S.  jest  otec  nevěstin, 
který  byl  dávno  již  nezvěstným.  Když  se  velitel  doví,  že  před  ním 
jest  jeho  dcera,  milerád  ji  dává  za  ženu  Islám  bejovi,  a  tak  k  radosti 
a  slávě  vojína  pojí  se  jásot  z  osobního  štěstí. 

Kus  do  dneška  patří  k  oblíbeným  číslům  tureckého  repertoira 
divadelního,  podnes  přelévají  Turci  slzy  při  „tyrádách  o  lásce  k  vlasti". 
Praví  se,  že  po  prvním  představení  toho  kusu  v  Cařihradě  provolávalo 
se  při  vyjití  z  divadla  K.  bejovi  „Ať  žije  !"  Kus  po  vnější  stránce 
efektní,  ale  nudný  svými  deklaraacemi.  Láska  k  vlasti  jest  rovněž 
vůdčí  myšlenkou  v  Kemal  bejových  básních.  V  kuse  nazvaném  „Dželal- 
ed-din"  obzor  K.  bejův  se  rozšiřuje,  neboť  v  něm  horuje  o  sjednocení 
všech  Musulmanů.  Tu  asi  působil  na  autora  Hugův   „Cromwel". 

V  románech  Kemal  bejových  je  ton  klidnější.  Uvádím  z  nich : 
„Intibah  jahod  Ali-bej  sergiizešti*  (Výstraha  neboli  Ali  bejovy  příhody) 
a  „Džezme"  (Procházka).  Hlavní  zásluhou  literární  Činnosti  Kemal 
bejovy  je,  že  upozornil  na  důležitý  fakt,  totiž  že  třeba  knihy  psáti 
nejenom  pro  elitu,  nýbrž  pro  celý  národ,  a  že  bořil  bez  milosrdenství 
ertarý  literární  Parnas.  I  on  zemřel  vzdálen  Cařihradu,  který  tak  miloval. 

Hlásané  myšlenky  o  nezbytnosti  obeznámení  se  se  západní  vzdě- 
laností daly  podnět  k  založení  (1861)  „Učené  společnosti"  (osmanské), 
organem  pak  jejím  byl  sborník  „Medžmuaji  funun",  byl  to  nestranný 
pokrokový  měsíčník,  přinášející  po^většině  učená  pojednání.  Nedošel 
však  tento  první  turecký  měsíčník  pochopení  v  širších  kruzích  a 
když  požárem  zničena  knihtiskárna  „Učené  společnosti",  vzala  za  své 
i  společnost  a  její  blahodárná  činnost. 

Ťevfik')  bej  Abu-z-zija  (*  1848)  jako  kritik  objasňoval  a 
rozbíral  význam  literárních  prací  pro  národ,  jako  praktik  —  zreorga- 


')   Správnější  transkripce   »Tevfiq». 


424  Alois  Koudelka; 


MÍsoval  v  Turecku  knihtiskařství  a  vydal  na  trh  bez  počtu  prací  starších 
a  novějších.  On  vydal  také  první  literární  almanach,  jenom  že  vládou 
pro  článek  „Původ  (příčina)  zemětřesení"  byl  spálen,  ale  Abu  z-zijovi 
hrazeny  výlohy  na  rozkaz  sultánův.  Abu-z-zija  znám  i  jako  dramaturg. 
Jeho  kus  „Edžell-i  Kaza"  (Osudná  smrt)  je  spíše  melodramatem; 
▼  něm  hájil  autor  práva  srdce  na  lásku.  Jako  vůbec  ve  všech  osman- 
ikých  dramatických  pracích  děj  nerozvíjí  se  ani  tu  logicky,  rozuzlení 
TŠak  kusu  naprosto  nepochopitelné.  Dívka  Nijmet,  jež  už  už  —  po 
mnohých  překážkách  —  ocitá  se  na  prahu  štěstí,  ze  strachu  (nevalně 
©důvodněného)  vrací  se  k  svému  nelidskému  otci,  sešili  a  umírá  v  ná- 
ručí svého  milého. 

Mnohem  větší  význam  pro  širší  vrstvy  měla  jeho  knihovna,  v  ní  i 
vydal  přes  sto  knížeček,  v  nichž  seznamoval  čtenářstvo  jak  s  původ- 
ními vzdělávacími  pracemi,  tak  i  s  cizojazyčnými  (v  překladech).  On 
se  pokusil  také  o  vydávání  illustrovaného  slovníku  po  vzoru  franc. 
Larousseova.  Abu  z-zija  byl  posledním  Mohykánem  prvního  mlado- 
tureckého  kroužku,  jenž  snil  o  „ústavě". 

Ahmed  Midhat  (*  1844)  patří  k  nejplodnějším  a  nejvšestran- 
nějším spisovatelům  tureckým ;  on  osvobodil  sloh  od  příhšných  příkras 
a  přiblížil  jazyk  vzdělaného  Osmance  k  jazyku  národních  vypravo- 
vatelů  („meddah"),  snaže  se  o  to,  aby  práce  jeho  byly  přístupny  co 
eo  nejširším  vrstvám  čtenářů.  Slovem,  on  to  byl,  jenž  teprve  lidu 
tureckému  učinil  četbu  milou,  on  byl  tvůrcem  vlastního  románu  v  Tu- 
recku (pod  vlivem  Dumasových  románů). 

Mládí  strávil  Midhat  v  Bulharsku,  v  Ruščuku  přiučil  se  frančině. 
Z  té  doby  pocházejí  také  jeho  první  liter,  pokusy  v  časopise  „Tuna*^ 
(Dunaj).  Z  Bulharska  dostal  se  (byl  státním  zřízencem)  do  Bagdadu^ 
Asi  koncem  60.  let  vrátil  se  do  Cařihradu,  kdež  jako  spolupracovník, 
ěasopisu  „Basiret"  (Rozhled)  a  jako  redaktor  organu  vál.  ministerstva 
(Džeridej-i  askerie)  vystoupil  jako  belletrista.  Jeho  „Letajif-i  rivaját" 
(Zábavné  povídky)  kritika  přijala  velmi  nepříznivě,  ale  obecenstvo  se 
o  ně  zrovna  dralo.  Látku  k  nim  čerpal  jednak  z  cizozemských  námětův, 
ale  ještě  častěji  ze  života  tureckého.  Povídky  ty  jsou  sentimentálního 
rázu  a  tendence  demokratické.  Romány  jeho  jsou  nápodobením  prací 
francouzských  spisovatelů:  Xavier  de  Montepin,  Gaboriau  a  j.  Z  nej- 
pozoruhodnějších románů  jeho  jsou:  Osmanec  v  Paříži,  Plavec  Hasan, 
Druhé  objevení  se  na  světě. 

Povzbuzen  Kemal  bejem  napsal  tyto  kusy  divadelní:  „Áček  baš" 
(Prostovlasý),  Cengi  (Tanečnice)  a  j.  Napsal  i  několik  cestopisů,  kritik 


z  novější  turecké  literatury.  42& 


a  řadu  historických  monografií,  na  základě  nichž  povolán  byl  za  pro- 
fessora  „Všeobecné  historie"  na  universitu  (roku  1908). 

Abdul  Haq  Hamid  bej  (*  1852).  Pocházeje  ze  šlechtické 
rodiny  vstoupil  do  služeb  zahraničního  ministerstva,  jako  tajemník 
vyslanecký  v  Persii  naučil  se  důkladně  perštině  a  arabštině,  potom  byl 
T  Anglii  (u  vyslanectví)  a  v  Indii,  ted  v  Brusselu.  Pokládá-li  se  Kemal 
bej  za  reformátora  osmanské  prosy,  tak  lze  Abdul  Haqa  nazývati  re- 
íormatorem  tureckého  básnictví.  R.  1879  vydal  svazeček  básní  pod 
názvem  „Sahra"  (Kraj),  kdež  po  prve  užívaje  metriky  evropské  podává 
živé,  skutečné  obrazy  z  přírody.  V  jeho  básních  vypoukle  vystupuje 
kontrast  mezi  civilisací  a  idylou  venkovského  života.  Jako  v  křišta- 
lově  čistém  prameni  odráží  se  v  duši  básníkově  vesmír  se  všemi  svými 
radostmi  a  žalostmi. 

Hamid  bej  uvedl  v  osmanskou  literatura  psychologickou  analysi. 
V  románě  „Ičli  qíz"  (Ideová  dívka)  líčí  dívku,  která  žije  jedině  ni- 
terným (ičli),  reflexivním  životem  a  je  následkem  toho  nešťastna,  ač 
vroucně  svého  muže  miluje.  Ve  svých  dramatických  pracích  (F.  E. 
W.  I.  Gibb-a  :  A  History  of  Otoman  poetry)  dává  výraz  a  průchod 
svým  snům  a  tužbám,  nebera  zřetele  na  to,  hodili  se  na  jeviště; 
zkrátka  Hamid  bej  je  ve  svých  dramatických  pracích  raisonneurem 
hlásajícím  v  nich  morálku.  Jmenuji  z  nich  „Tarik"  —  drama  z  dob, 
kdy  Musulmani  ve  Španělsku  panovali,  „Tezer  neboli  Abd-ur-rahman  IH." 
Kemal  bej  nenalézá  dost  slov  pochvalných  pro  tento  kus,  děj  vzat 
z  dějin  španělského  chalifata  (v  X.  stol.).  Hrdinka  jeho  Tezer  (t.  j.  Tereza) 
■jest  křesťanská  dívka,  jež  poturčivši  se  dobyla  srdce  Abd-ur-rahmana. 
Ale  když  v  Cordobě  vypukla  revoluce,  tu  lid  žádal  jejího  utracení, 
a  ona  usmrcena. 

Redža-i  zade  Mahmud  Ekrem  (*  1845)  jest  představitelem 
zádumčivosti,  nedím  pessimismu,  v  turecké  poesii.  Život  v  lese,  prostřed 
přírody,  daleko  od  dusného  města,  jest  jeho  srdci  zrovna  tak  milý  jako 
Chateaubriandovým  hrdinům,  jehož  „Atalu"  do  turečtiny  přeložil.  Čistá 
duše  jeho  nesnese  špíny ;  on  jest  —  esthetikem  a  snaží  se  ve  svých 
výtvorech  soustřediti  troje  krásno  :  vznešenost  myšlenky,  vznešenost 
výrazu  i  dikce  a  vznešenost  citu.  (O.  p.) 


426  Václav  Ktjbíčkk: 


Z  dějin  města  Loštic, 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Sumberhř  byl  obsazen  posádkou  původně  v  síle  150  dragonů. 
Od  13.  května  1646  přibylo  k  nim  nových  sto  dragonův  a  pěší  setnina 
z  pluku  Václava  Zahrádeckého  ze  Zahrádky.  Když  krátce  na  to  byli 
dragoni  z  města  přeloženi  a  zbylo  tam  napřed  125  mušketýrů,  v  říjnu 
pak  dokonce  jen  40  vojáků  pod  velením  Vita  Nussbauma,  troufali  si 
unčovští  Švédové  ne  pouze  na  šumberské  okolí,  nýbrž  i  na  město  samo. 
Dne  11.  října  psal  švédský  komissař  Jan  Busso  z  Unčova  obyvatelům 
města  i  panství  Šumberka,  že  už  častokrát  byli  vyzváni,  aby  se  dostavili 
před  unčovského  velitele  a  odvedli,  co  jsou  povinni,  že  však  dosud 
nepřišli.  Nyní  že  se  jim  velmi  důtklivě  dává  na  vědomí,  aby  co  nej- 
spěšněji se  dostavili  k  domluvě  stran  vojenské  kontribuce.  Nepo- 
slechnou li,  že  to  na  nich  násilím  a  s  největší  škodou  jejich  bude  vy- 
moženo,  až  přitáhne  jenerál  Wittenberk. 

Sumberští  měšťané  strádali  tehda  velice.  V  městě  a  na  předměstí 
stálo  mnoho  domů  spáleno.  Denně  muselo  polovice  obyvatelstva  nechávat 
řemesla  a  ležet  na  stráži.  Na  strážné  ohně  spotřebovalo  se  týdně  sedm 
sáhů  dřeva.  Nicméně  když  dopis  byl  přečten  shromážděné  obci,  rozhodli 
se  krátce,  že  tentokrát  nemíní  nepříteli  ničím  přispívat,  nýbrž  že  se 
budou  bránit  do  poslední  krůpěje  krve.  ^) 

Švédská  vyhrůžka  za  nedlouho  se  smutně  vyplnila.  Koncem  října 
blížila  se  k  Moravě  nepřítelská  armáda  pod  jenerálem  Wittenberkem, 
nocovala  dne  27.  ve  vsi  Výprachticích,  překročila  následujícího  dne 
u  Landskrona  moravské  hranice  a  v  pondělí  dopoledne  29.  října  při- 
táhla k  Sumberku.  Pravým  křídlem  se  položila  do  Frankštatu,  levým 
do  Hanušovic  a  Bratrušova,  hlavním  stanem  před  Sumberk.  Městský 
velitel  Nussbaum  opustil  se  svým  mužstvem  město  potichu  hned  v  so- 
botu v  noci.  Měli  tudíž  Švédové  v  Sumberku  pole  úplně  volné.  Veškera 
spíže  byla  ihned  sepsána,  nalezené  zásoby  mouky  a  chleba  v  du- 
chovních i  světských  domech  docela  pobrány.  V  domech  a  stodolách 
na  předměstí,  kdež  vojsko  tábořilo,  bylo  zle  hospodařeno:  vše  rozbito 
a  co  ze  dřeva,  spáleno.  Druhého  dne  potom  dalo  se  200  mušketýrů 
do  městských  hradeb,    zničili  cimbuří    na  celé  hradební  zdi    a   nechali 


')  Arch.  zemský  brněn.  B.  S.  č.   10.  516,   1622  a  1620. 


z   déjio   města   LoStic-  427 


městskou  zed"  na  některých  místech  tak  nízko,  že  se  dalo  lehce  pře- 
cházet. Konečně  zapálili  zámek  a  nechali  hořet.  Ve  středu  teprve 
vyrazili  ze  zničeného  města  a  zamířili  pochodem  k  Unčovu  zanechavše 
pověst,  že  rozboří  Olomouc,  vezmou  odtud  posádku  a  vrátí  se  do  Opavy.  ^) 

V  patách  za  švédským  vojskem  táhla  severní  Moravou  císařská 
armáda  osmnácti  pluků  jízdy  pod  jenerálem  hrabětem  Montecuculi. 
V  Mor.  Třebové  jen  malý  oddíl  její  při  pětidenním  pobytu  vynutil 
na  měšťanech  14^)0  zl.  V  Landskroně  jenerál  „po  dva  dni  sám  osobně 
na  rathausu,  lid  pak  větším  dílem  v  městě  a  na  předměstí  ležel,  a  tak 
opět  ubohým  hdem  co  tak  toho  roku  s  pole  obilí  pracně  sklidili  a  od 
dobytka  ještě  měli,  větším  dílem  ztráveno  a  na  mizinu  přivedeno  jest".*) 
A  tak  všude  po  celé  krajině  bylo  jak  od  kobylek  císařským  vojskem 
spotřebováno  všechno,  co  ještě  zbylo  po  Švédech.  ^)  Švédové  pak  vy- 
ssávali  zemi  svým  způsobem  dále.  Počátkem  prosince  roku  1646  sděluje 
královský  tribunál  císaři,  že  stále  docházejí  nářky,  kterak  nepřítel 
z  Olomouce  opět  vyjíždí  s  oddíly  velmi  silnými,  v  poslední  dny 
prošel  několik  panství,  Jevíčko,  Letovice  a  jiné  osady  že  zcela 
vyloupil  a  poplenil,  a  nenašed  nikde  odporu  vypsal  válečnou  kontribuci.  *) 

Válkou  dokonce  zbídačeno  bylo  panství  úsovské  Když  panský 
ředitel  a  zároveň  hejtman  kraje  olomuckého  Albrecht  Kotulinský  po- 
čátkem roku  1647  hrczil  úsov&kým  poddaným  vojenskou  exekucí  pro 
nedoplatky  zemské  berně,  odpověděli  mu,  že  nemůže-li  být  jinak, 
přijmou  exekuci,  že  však  ani  ta  nic  u  nich  nepořídí,  jelikož  nemají 
ani    koní    ani   jiného    dobytka,    ani    chleba    ani    ničeho,    leda   jen    těch 


1)  Zpráva  dto  .Sumberk  31.  října  1646  v  zerusk.  arch.  brněn.  B.  .S.  é.  1632.  — 
D'Elvert,  1.  c.  Chronik  Schonberg  344. 

*)  D'Elrert,  1.  c.  Chronik  Trúbau  p.  335.  Paměti  Landskrona  p.  385. 

')  Dne  9.  listopadu  1646  král.  tribunál  oznamuje  císaři,  že  švédský  jenerál  polní 
zbrojmislr  Wittenberk  u  Landskronu  vpadl  do  země,  přitáhl  goldštýnskou  čtvrtí 
k  Eudě,  Šumberku  a  Bludovu,  vše  úplně  vyplenil,  potom  se  dal  k  Unčovn, 
odtud  pak  k  Olomouci,  kdež  nedaleko  města  se  položil.  —  Dne  13.  ůn.  1647  psal  Albr. 
Kotulinský,  hejtman  panství  úsovského  zemskému  hejtmanovi,  že  nedoplatky  zemské 
berně  vzdor  vojenské  exekuci  jsou  nedobytný,  »neboť  švédský  jenerál  Wittenberk 
jakož  i  jenerál  Montecuculi  zdejší  osady,  jako  panství  úsovské,  Dlouhou 
Loučku  a  Sovinec  úplně  zničil*  (»total  ruinirt*).  Dne  26.  března  1647  Valentin 
Gabriel  sděluje  král.  tribunálu  stran  nařízeného  stravování  plukův  určených  do  gold- 
Stýnské  čtvrti,  že  tato  čtvrt  jakož  i  statky  kolem  Šnmberka  císařskou  armádou 
jenerála  Montecuculi  a  švédskou  Wittenberk otou  tak  jsou  zbídačeny  (^elendiglich  zu- 
gerichtet  wordenc),  že  ani  pro  sebe  nemají  ni  kouska  chleba  ni  hrsti  krmiva.  Arch. 
zemsk.  brněn,  sub   >Militaria'. 

*)  Dopis  ze  dne   7.  prosince   1646   >Militaria«. 


428  VÁCLAV  KuBťCEK: 


několik  chalup,  co  jim  neshořely.  Jinak  že  se  musí  živit  žebrotou. 
I  nepřítel  unčovský  bral  z  leckteré  vsi,  která  se  pokládala  za  nejlepší 
měsíčně  jen  po  1  zl.,  ba  z  některé  pouze  30  a  15  krejcarů.^)  Koncem 
téhož  roku  bylo  v  městečku  jenom  ještě  šest  hospodářů,  ve  vsích  pak 
Unčovu  blízkých  někde  žádný,  někde  dva,  tři  nebo  pět  usedlých. 
Některé  osady  byly  docela,  jiné  pak  částečné  spáleny  nebo  strženy 
a  dříví  z  nich  odvezeno  do  Unčova.  Vsi  odlehlejší  byly  vyčerpány 
průchody  vojska  a  častými  návštěvami  vojenských  čet.  *) 

Nejvyšší  míry  dostupovalo  vojenské  soužení  v  Mor.  Třebové. 
Od  konce  března  do  polovice  června  roku  1647  vystřídaly  se  tam  na 
pobyt  tři  pluky  císařské.  Pošlo  na  ně,  co  jen  od  měšťanův  a  hospo- 
dářů bylo  vynuceno  v  potravinách,  řemeslném  zboží  a  hotově  v  penězích 
14.250  zl.  Skoro  polovice  všech  domů,  zvláště  mezi  hradbami,  byla 
pusta,  čtvrtý  díl  domů  rozbořen.  Na  celém  panství  třebovském  čítalo 
se  ku  konci  války  dle  úředního  výkazu  723.679  zl.  18  kr.  škody,  tedy 
tři  čtvrti  milionu  zlatých,  obnos  to  na  ony  časy  ohromný.  ^) 

O  všech  farářích  svého  obvodu  píše  děkan  mohelnický  koncem 
března  1647,  že  jsou  vyssáti  téměř  do  krve  od  nepřátel  i  císařských.*) 
Mohelui  ci  přepadli  Švédové  poznovu  na  Zelený  čtvrtek  dne  18.  dubna 
1647,  při  čemž  se  utkali  s  hradební  stráží  tak  prudce,  že  s  obou  stran 
bylo  po  několika  mrtvých.  Císařský  poručík  Holzapfel  byl  v  boji  za- 
střelen a  do  nahá  svlečen.  Do  města  se  však  Švédové  přece  nedostali,*) 
Nejistota  v  okolí  byla  tak  veliká,  že  během  půl  roku  1647  zaznamenány 
v  úmrtní  matrice  mohelnické  tři  vraždy  v   poli. 

Podobně  bylo  v  Litovli,  kde  Švédové  v  létě  toho  roku  zničili 
na  celých  hradbách  nově  zbudované  cimbuří,  aby  se  v  městě  nemohlo 
držet  žádné  vojsko  císařské.  Úřadu  radního  nechtěl  nikdo  zastávat, 
jelikož  purkmistři  byli  stále  v  nebezpečenství  života,  ostatní  pak  mnoho 
trpěli  opětovným  vězněním  od  nepřítele  a  sužováním  od  císařských. 
Protože  byly  hradby  částečně  pobořeny,  loudili  se  do  města  za  zimních 
nocí  loupežníci.  Ze  420  usedlých  zbývalo  tam  ke  konci  války  pouze  131, 
mezi  nimiž  bylo  39  vdov  a  přes  40  takových,  kteří  bud  se  živili  ná- 
denictvím  nebo  žebrali  před  kostelem  a  v  okolních  osadách.  •) 


')  z  dopisu  Albr.  Kotulinského  zemsk.  hejtmanoTÍ  dto  13.  února  1647   »MilitarÍAc. 

')  Dopis  ze  dne  9.  prosince  1647.  Zemsk.   arch.  brněn.  B.  S.  č.  1676. 

s)  UElvert,  1.  c  Chronik  Triibau  p.  336.  —   Volný,  Máhren   V.  p.  802. 

«)  Arch.  zemsk.   brněn.  B.  S.  č.  9167.  9168. 

*)  Arch.  zemek,  brněn.   »Militaria»   k  18.  dubnu   1647. 

«)  Kux,  Geschichte  Lictau  p.   120.   123.   124. 


z  dějin  města  LoStic.  429 


„Tak  vypadala  válka!"  ^)  Nelze  si  tudíž  ani  představit,  s  jakými 
city  uvítána  byla  zpráva  o  domluveném  míru  ze  dne  24.  října  1648, 
že  „Pán  Bůh  všemohoucí  svůj  svatej  a  dávno  žádosti vej  pokoj  dáti 
ráčil",  —  a  „to  těžké  švédské  nepřátelské  jho"  s  beder  ožebračené 
země  bylo  složeno.  Jistotné  nejen  stavové  na  sněme  roku  1649  shro- 
máždění, nýbrž  i  veškeří  obyvatelé  „s  velikým  potěšením  a  obveselením 
mysli  děkovali  Bohu  a  králi  za  ten  skrze  slzavé  úpění  všeho  křesťan- 
ského lidu  dávno  vinšovaný  a  již  se  vyskytlý  zlatý  milý  pokoj". 2) 
Dne  8.  července  roku  1650  vytáhly  švédské  posádky  z  Olomouce, 
Sovince  a  z  Unčova  nadobro  a  na  vždy. 


7.  Rozepře  s  vrchností  o  platy. 

(1650—1654.) 

Loštice  s  okolím  po  válce  třicetileté.  —  Počet  osídlených  domu  v  městečku.  —  Po- 
rovnání stran  zasedělých  úroků  vrchnostenských  —  Úrok  z  opuštěných  gruntů.  — 
Purkmistři  loštičtí  v  Unčově  uvězněni.  —  Žaloba  proti  vrchnosti  u  podkomořího.  — 
Loštice  chtějí  býti  městem  komorním.  —  Daniel  Glugar  obhájce  zájmův  obecních.  — 
Spor  o  sedmé  sto   na  čas  usíná. 

Teprve  když  uzavřením  míru  nastaly  časy  klidnější,  bylo  lze 
přehlédnouti  spousty  způsobené  dlouholetou  válkou.  Byly  veliké.  Jevily 
se  zvláště  úbytkem  obyvatelstva,  jehož  během  válečných  let  mnoho  se 
vystěhovalo  nebo  zahynulo  mečem  nepřátelským  anebo  pomřelo  hladem 
nakažlivými  nemocemi. 

Výsledkem  toho  byly  pusté  čili  neobydlené  domy  a  nevzd  ě- 
lané  role.  Dle  úředního  soupisu  roka  1656,  tedy  osm  let  po  vy- 
hlášení míru,  za  kteroužto  dobu  se  již  mnoho  zlepšilo,  leželo  ladem 
poddanských  rolí  na  panství  búzovském  974^8  měřic,  na  bělolhotském 
IĎOVs,  na  červenolhotském  441*/8i  na  vranolhotskétn  160,  v  Lišnici 
300,  v  Újezdě  128Y8,  ve  Studené  Loučce  190.  Na  panství  lechovském, 
k  němuž  patřily  vsi  Pavlov  a  Hrádnice  z  569  měřic  nebylo  ještě 
nic  vzděláno.  ^) 

Na  Búzově  zůstalo  po  válce  ze  46  osadníků  jenom  16.  Městečko 
Liš  nice,  kdež  ze  dřívějších  35  zbylo  po  válce  pouze  šest  chudobných 


*)  »Hie  merk,  was  krieg  ist!«  —  povzdechl  si  současný  chronista  litovelský. 

*)  D^Elvert,  1.  c.  Paměti  Prostějova  p.  351.  Paměii  Landskrona  p.  386.  — ■ 
Slavík,  Morava  a  její  obvody  ve  Slezsku  po  třicetileté  válce  p.  228. 

*)  Slavik,  Xlorava  a  její  obvody  ve  Slezsku  po  třicetileté  válce  p.  66 — 71.  Dle 
záznamů  v  zámeckém  archive  búzovském  bylo  pustých  pozemků  na  panství  989  m. 

EQídka  30 


490  TÁCLAT  KuxíČEX:  z  dějin  města  Lodtic. 

obyvatelů,  pozbylo  své  výsady  trhové  a  stalo  se  vsí.*)  Ves  Lhotka 
Dynější  Zavadilka,  stála  prázdna  a  zbořena  do  základů.  V  Pavlově 
místo  33  usedlých  bylo  pouze  deset  a  439  měřic  pole  leželo  ladem. 
V  Hrádnici  ze  16  usedlých  zbylo  pět  a  ladem  leželo  130  měřic 
pozemků.  V  Obectově  z  deseti  osadníků  zbyli  tři  a  50  měřic  roli 
se  nevzdělávalo.  Ves  Moravičany  byla  dle  popisu  z  roku  1650 
většinou  spáleniakem  a  klášter  kartouzský,  vrchnost  její,  nebyl  s  to  ji 
znovu  vystavět  pro  nedostatek  koní,  vozův  a  jiných  potřeb.  Palo  ní  n 
byl  z  polovice  liduprázdný.  2)  Žadlovská  tvrz  byla  zbořeninou. 
Pozemky  neorané  a  neoseté  zarůstaly  travou,  křovím  a  stromovím. «) 
Podle  toho  vypadalo  zpuštění  též  v  Lošticích.  Špitál  a  škola 
byly  napolo  zbořeny,  od  obyvatelů  pak  opuštěno  stálo  šest  domů 
8  polem  o  133  m.  výsevu,  47  domů  bez  pole,  z  nichžto  z  25  nezbý- 
valy leda  základy,  a  deset  domů  židovských.  Zůstalo  tudíž  ze  160^ 
dřívějších  ěísel  pouze  94,  totiž  radnice,  fara,  dva  mlýny,  80  domů 
křesťanských  a  10  židovských  s  počtem  obyvatelstva  asi  650  duší. 
Loštické  usedlosti,  jež  dle  podrobného  počítání  měly  za  pokojných  let 
úhrnem  cenu  60.000  zL,  stály  po  válce  sotva  40.000,  pozbyly  tedy 
třetinu  své  bývalé  ceny.*)  (P.  d.) 


1)  v  dek.  matr,  moheln.  1671  p,  211  »Pagas  quondam  oppidum  Markt  Lexen*. 
Dřív  se  odtamtud  odvádělo  desátku  po  40  m.  rži  a  tolikéž  ovsa,  toho  roku  jen  po  21  m. 
Pole  obdělávala  vrchnost.  Ze  tří  bývalých  mlýnů  stály  jen  dva.  Osada  měla  ještě  roku 
1684  ěeskou  peěet:  PECZET  OBCE  LE8SENSKE  {Slavík,  Staré  znaky  a  pečeti  městské 
a  vesnické  na  Moravě  p.  89.),  přílivem  nových  osadníků  se  poněmčila. 

*)  Arch,  zem.  brněn.  6.  900  Gerhardi  Lefebre,    Moravia  monastica   IV.    p.    183. 

«)  Děkan.  matr.  moheln.  1671  p.  79.   176. 

*)  Panství  búzovské  prodáno  r.  1618  za  34.000  zl.,  r.  1651  jen  za  24.000  zl. 
Statek  lechovský  koupený  r.  1638  za  16.300  zl.  mor.  prodán  r.  1653  za  10.000  zl.  rýn.^ 


BOHrMÍR  BrNžA :  Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  431 


Bratří  Lílečíí  čili  Habrovanští. 

K  dějinám  sektárství  na  VySkoTska.  BOHCMÍB  BUNŽA.  (Č.  d.) 

Tiskárna  v  Lulči  trvala  od  r.  1530  —  1537  a  jest  nám  zachováno 
celkem  pět  děl,  které  jsou  až  na  jedno  vesměs  spisy  Dubčanského 
ve  službách  propagandy  jeho  náboženských  novot.  *) 

1.  Písničky  křesťanské  ke  cti  a  slávě  Boží  z  mnohých  jiných 
sebrané  i  v  nově  složené  přes  celý  rok  a  mnohé  jiné  obecní.  Závěrek  ;  A  tak 
se  dokonávají  písně  podle  pořádku  času  .  .  .  vytištěny  při  sv.  Bartoloměji 
léta  1530.  Kašpar  in  monte  Liliorum  8°  A — EE,  IV.  a  5  listů  rejstřík. 
(V  praž.  univ.  knihovně.)  Vydáno  pomocí  p.  Jana  Dubčanského.  ^) 

2.  Ukázání  v  dvojí  stránce.  Najprv  pořádku  služebného  tak 
v  věcech  podstatních  jako  nápadních,  kteréhož  za  řád  pravý  a  bohu  vzácný 
užívali  od  počátku  lidského  pokolení  až  do  příchodu  Krista  Pána.  Druhé 
o  původu  jednoty  i  také  o  všem  pořádku  služebném,  kteréhož  ve  svém 
shromáždění  užívají  podle  Krista  Pána  a  naučení  apoštolského  Bratří  a 
starších  de  monte  liliorum  jinač  z  Hory  Lilecké  1.  1533.  Kašpar  Prostějovský. 
(V  zem.  arch.  v  Brně.)  Dílo  toto  je  „vyznání  víry**  Dubčanského  a  po- 
jednáme o  něm  siřeji. 

3.  Spis  z  písem  sv.  sebraný  o  pravém  a  věčném  bohu  otci 
synu  i  duchu  sv.  v  osobách  rozdílném  ale  v  podstatě  božského  bytu  jediném. 
Při  tom  i  o  p.  Kristu  pravém  bohu  a  člověku  v  poctě  a  pokloně  bohu  otci 
rovnému.  Proti  těm  v  nově  povstalým  bludům,  kteréž  nyní  smějí  někteří 
převrácení  lidé  mezi  mnohé  vtrušovati,  zapírajíce  Krista  pána  býti  bohem, 
kterýžto  smysl  že  je  bludný  a  scestný  i  také  obecné  víře  křesťanské  od- 
porný, to  se  písmy  sv.  zjevně  ukazuje.  Od  bratří  a  starších  de  Monte 
Liliorum  1.  1534.  Kašpar  Prostějovský.  (Dvorní  knihovna  ve  Vídni  a  zem. 
archiv  v  Brně.) 

4.  Zřízení  markrabství  mora  v  skéh  o  o  soudu  zemském,  které 
jest  učiněno  ve  Znojmě  léta  1535.  Vytištěno  in  monte  Liliorum.  Nákladem 
Otmara  z  Nepomuku.  (Frant.  museum  a  zemský  archiv  v  Brně.) 

5.  Apologia.  Zjevné  dostiučinění,  aneb  všem  vůbec  vydání  počtu 
z  víry,  z  učení  i  ze  všeho  pořádku,  kteréhož  v  náboženství  křesťanském 
užívají  bratři  a  starší,  kterýmž  někteří  Habrovanští  neb  Lylečtí  říkati  obyčej 
mají  1536.  Li  monte  Liliorum.  Kašpar  Prostějovský. 

Jheček  ve  své  ^Rukověti"  uvádí  ještě  neznámé  spisy :  „Ukázání  ne- 
dostatkův  i  také  neupřímnosti  učiněné  nám  od  starších  Bratří**  1531. 
jNa  to  od  Bratří  odpověd"  1532.    „Spis  proti  tomu,  počínající  se:  de  monte 


^)  Dudík,  Dějiny  knihtiskařství  na  Morayě. 

')   Brandl  v  Č.  Mat.  Mor.   praví,  že  jest  v  nich  hrozně  málo    poesie,     ale    za    to 
mnoho  dogmatiky. 

30* 


482  BoHTTíÍR  BrxžA: 


liliorum"  1532  a  „Psaní  J.  Habrovanského  a  jeho  Braří  a  Michalcova"  1535. 
—  Jungmann  pak  ve  své  historii  (str.  157)  „Jana  Dubčanského  zpráva 
prostá  a  pravá  o  bratrích  a  starších  jednoty. 

Jak  vidné,  byla  tiskárna  in  monte  liliorum  čistě  osobním  podnikem 
Dubčanského  a  nikoliv  obchodnickou  tiskárnou,  jaké  vznikaly  v  době 
pozdější.  Pádem  Dubčanského,  zákazem  jeho  nauky  králem  Ferdi- 
nandem I.  padá  i  tiskárna  lulečská.  Tiskař  Kašpar  odešel  asi  do  Náměště, 
kde  už  r.  1533  zařizoval  s  Matějem  z  Dvořiště  tiskárnu.  Když  i  ta  na 
rozkaz  Ferdinandův  zavřena,  odešel  pravděpodobně  za  korrektora  do 
Norimberka.  Roku  1553  vrací  se  do  svého  rodiště  Prostějova,  převzal 
tam  tiskárnu  Giinterovu,  které  se  po  šesti  letech  pro  vysoké  stáří 
vzdal.  Zemřel  asi  roku  1562. 

Poněvadž  spisy  Dubčanského  nebyly  psány  tak,  aby  získaly  mu 
přízeň  ostatních  vyznání,  zvláště  Jednoty  bratrské,  a  on  rád  by  byl 
přívržence  získal,  pokoušel  se  o  to  osobním  vyjednáváním.  Nejprve 
u  kněží  katolických,  jak  píše  ve  svém  „Ukázání",  ale  ti  prý  vraceli 
se  opět  k  „římskému  modlářství"  —  z  pohodlí.  ^)  Hlavní  zřetel  však 
obracel  k  Jednotě  Bratří.  Vyjednával  s  nimi  v  Přerově,  v  Boleslavi, 
r.  1531  v  Prostějově,  r.  1535  v  Kyjově,  náležejícím  jeho  příteli  panu 
Kunovi  z  Kuuštátu.  Výsledek  těchto  disputací  byl,  jako  všech,  že  se 
sokové  rozešli  znesvářeni  více  než  před  tím,  každý  u  vědomí  své  ne- 
přemožitelné pravd}'^  a  neomylnosti.  -)  Povaha  Dubčanského,  prchlivá, 
prudká,  nebyla  pro  smír  nejvhodnější,  a  neskromná  podmínka,  aby 
Jednota,  mohutná,  rozvětvená,  přidala  se  k  jeho  nepatrné  sektě,  byla 
pro  Bratry  nepřijatelná.  Prudké  invektivy  na  Bratry  ve  spisech  Dubčan- 
ského byly  výsledkem  těchto  pokusův  o  smír. 

Té  doby  přišel  na  Moravu  Hubmaier  a  z  Mikulova  šířil  nauku 
novokřtěncův.  I  s  tímto  navázal  Dubčanský  styky.  Na  jeho  popud 
svolána  schůze  Novokřtěnců  na  14.  března  1526  do  Hoštěhradic  na 
Znojemsku,  na  panství  Viléma  Kuny,  které  předsedal  důvěrník 
Hubmaierův  Glaidt.  Dubčanský  i  se  svým  švakrem  Janem  Lhotským 
na  schůzi  se  dostavil,  ale  k  novokřtěncům  nepřistoupil,  prý  proto,  že 
mu  jako  dosti  bohatému  šlechtici  nezamlouval  se  jejich  komunismus.  •) 
Hubmaier    věnoval    Dubčanskému    spis :    „Fin   Form    zu    Tauffen    im 


*)  Čteme-li  Wintrův  »Život  církevní*  shledáme,  že  bylo  postavení  kněžstva  té  doby 
přímo  žalostné,  a  to   »pohodlí«  nikterak  záviděníhodné. 

')  Gindely  v  »Gesch.  d.  bohm.  Briider*  praví  o  disputaci  kyjovské,  že  to  byl 
»oěklivost  budící  spor  omezených  hlav«. 

s)  Brandl,  Čas.  M.  Mor. 


Bratři  Lilečtí  čili  HabrovanStí.  4í3 

wasser  die  underrichten  im  glauben",  tištěný  v  Mikulově  r.  1527, 
v  němž  vyličuje,  jak  se  křtí  v  Mikulově,  žádá,  aby  srovnal  to  s  Písmem 
a  u  Habrovanských  zavedl,  i) 

Když  selhaly  plány  na  získání  jiných  společností  náboženských, 
vrhl  se  neúnavný  Dubčanský  na  práci  ve  svých  dědinách,  kde  poddaní 
chtěj  nechtěj  museli  mu  poskytnouti  materiál  pro  jeho  církev.  Už 
r.  1523  postavil  si  v  Habrovanech  kostel,  2)  spise  kapli,  ve  které 
sám  konal  bohoslužby,  usurpovav  si  tak  úřad  kněze  a  „biskupa"',  jak 
jej  aspoň  současné  spisy,  hlavně  Bratři,  nazývají.  Za  pomocníky 
v  díle  pastoračním  přibral  si  známého  Matěje  „poustevníka"  a  Václava 
zvaného  z  Lulěe.  Matěj  poustevník  jest  postava  v  dějinách  hnutí  ná- 
boženského XVI.  století  velmi  známá.  Dubčanský  přivezl  si  jej  z  Prahy, 
zrovna  z  vězení,  kde  půl  druhého  roku  odpykával  svoje  snahy  refor- 
matorské  a  propuštěn  byl  24.  října  r.  1526.  Zajímavý  tento  „světec" 
stal  se  dvorním  theologem  Dubčanského. 

Nazývá  se  v  historii  obyčejně  Matěj  „poustevník",  neboť  na 
poušti  kdesi  na  Práchensku  5 — 6  let  se  zdržoval  a  prostý  špinavý  šat 
kajícího  poustevníka  byl  obyčejným  jeho  oblekem.  Narodil  se  v  2atci 
a  vyučil  se  kožešnictví.  Vzdělání  neměl,  ale  písmo  sv,  znal  prý  celé  (I) 
zpaměti.  Hlásal  vlastně  zásady  Lutrovy,  aspoň  pokud  se  nenávisti 
k  Církvi  týkaly.  Byl  fanatik,  kterému  všichni  byli  modláři  a  sodomáři, 
at  pod  jednou  nebo  pod  obojí  nebo  Bratři.  U  Dubčanského  asi  dlouho 
nevydržel,  což  se  dá  při  jejich  povaze  očekávati.  Matěj  jest  oblíbený 
hrdina  Bartoše,  který  mu  ve  své  „Kronice  Pražské"  rád  místa  do- 
přává. 2e  byl  tehdy  osobou  velmi  známou,  svědčí,  že  mezi  otázkami 
dolejší  konsistoře  o  pravověrnosti  je  též  otázka:  Co  by  držel  o  bratru 
Matějovi?  —  Už  ze  své  poustevny  pod  horou  Boubínem  r«ku  1519 
napsal  Pražanům  list,  ^)  ve  kterém  lapidárními  slovy  starozákonních 
prorokův  a  apokalypse  líčí  mravní  zkaženost  obyvatel  Prahy  a  napo- 
míná k  pokání.  List  protkán  hojnými  citáty  z  Písma,  zvláště  těmi,  kde 


•)  Loserth,  Balthasar  Habmaier. 

-)  Wulný  ve  své  » Topografii*  praví,  že  nynější  filiální  kostel  habrovanaký  Nejsv. 
Trojice  je  týž,  který  Dubčanský  dle  farního  protokolu  1523.  >extra  pngam  prope  castrumc 
vystavěl.  Dp.  farář  Matonoha  je  toho  názoru,  že  loď  chrámová  jest  pozdějším  přístavkem 
a  ona  modlitebna  Dubčanského  byla  jen  nynější  presbytář  (ve  formě  pětiboké  apsidy) 
poněkud  snad  prodloužený  (nebo  tvaru  desítiúhelného?).  Nynější  p.  farář  dal  strhnouti 
nízkou  klenbu  presbytáře  a  nahraditi  vyšší. 

^)  Je  to  vlastně  traktát  dosti  dlouhý,  neboť  čítá  plných  27  str.  Erbenova  vydání 
Bartošovy  kroniky. 


434  Bohumír  Bunža  : 


proroci  kárají  zkaženost  Israele.  Kejprve  dostávají  kněží  svůj  díl,  bez 
rozdílu  vyznání.  Dlouhý  řetěz  jejich  hříchů  v  drastických  výrazech 
častěji  se  opakuje.  Zastává  se  pak  chudých  proti  boháčům,  kteří 
„chudým  pokrm  odjímají  a  sami  nad  potřebu  žeru".  Líčí  barvami  pře- 
hnanými znemravnělost  Prahy,  kde  prý  „i  povětří  se  kazí  těmi  hříchy 
sodomskými".  Cte  levity  parádníkům  mužského  i  ženského  pohlaví, 
jich  „oděv  pohanský  a  sodomský  se  vidí".  Tyto  hříchy  jsou  příčinou 
všeho  zla,  tak  že  Pán  Bůh  pro  ně  „téměř  ode  všech  rozum  a  moudrost 
odjal".  Bratr  bratra  jako  Turka  oklame,  otce  jako  žida,  jedni  druhým 
statky  sežrali.  Pomsta  se  blíží,  proroctví  se  naplňují,  „neběží  o  řemen, 
ale  o  celou  kůži",  čiňte  pokání.  Kéž  mne  poslechne  Praha,  jako 
Jonáše  Ninive.  —  Poněvadž  se  toto  přáuí  Matějovo  nesplnilo,  přišel 
Praha  obracet  osobně.  Kázal  po  „hospodách,  někdy  po  ostrovech,  po 
březích",  „v  Kapalinově  vápenici  a  lázni  písané",  v  jiných  městečkách 
a  vsích.  Nelekl  se  ani  diktátora  pražského  Paska  z  Vratu  ani  krajana 
svého,  administrátora  konsistoře,  Havla  Cahery,  kterému  psal  listy, 
v  nichž  mu  zle  vyčítal  jeho  odklon  od  luterství.  a  „bídným  Havlem" 
nazýval.  Mocný  Cahera  vsadil  nepohodlného  kazatele  do  věže,  kde 
pobyl  půl  druhého  roku.  íía  rozkaz  Ferdinanda  I.  propuštěn,  ale 
z  Prahy  vypovězen.  A  tu  mu  Dubčanský  poskytl  útulku  a  odvezl  si 
jej  na  Habrovany,  kdež  v  jeho  službách  ve  svém  kazatelském  díle 
pokračoval,  ba  dokonce  „leik  jsa  kněze  světil"  a  hodnost  „biskupskou'* 
si  osvojil. 

Druhým  pomocníkem  Dubčanského  byl  Václav  z  Lulce.  Brandl 
praví  jen  „jakýsi  Václav".  Víme  však,  že  ten  Václav  byl  bývalý 
katolický  kněz ;  tedy  ani  Dubčanský,  nepřítel  kněžství,  neodolal  touze, 
kterou  u  všech  tehdejších  sekt  spatřujeme,^)  dodati  sektě  své  nimbu 
mylně  vykládané  „apoštolské"  kontinuity.  V  knihovně  kláštera  křižov- 
nického  v  Praze  v  rukopisu  A  27  jest  několik  náboženských  listů 
polemických,  z  nichž  8  uveřejnil  Fr.  Dvorský  v  Archivu  českém 
č.  XIV.  ^)  Je  to  polemická  korrespondence  kališného  kněze  Simona 
V  Habrech  s  protestantským  Janem  farářem  v  Něm.  Brodě,  kterému 
Karníček  říkají. 

Simon  mladý  dosud,  „třeba  že  už  vlasy  mu  prokvítají",  upřímný 
Cech,   který  třeba   že  těžce   nese    výtku   Janovu,    že   v  latině    „jedno 


•)  Bratři  ve  svých  spisech  často  poukazují,  že  mezi  prvními  zakladateli  Jednoty 
byli  i  kněží,  ne  samí  »lejci«,  zvláště  proti  Pernštýnovi,  který  se  jim  posmívá,  »že 
kloboučník  ěevoe,  ševc   koželuha  světí«. 

")  Archiv  český  XIV.  str,  227—367. 


Bratři  Lile5tí  čili  Habrovanití.  4M» 

8  druhým  miesil  jest'"*,  přece  se  těší,  že  ^neodsúdil  jeho  češtiny".  Je 
vřelý  přívrženec  podobojí  jako  víry  české.  Římanů  „se  nezastává  ani 
neschvaluje",  raděj  o  nich  „řeči  nechati  chce",  ale  luterských  novot 
nenávidí,  neboť  původce  jejich  Luther  jest  „muož  krve,  tělesný  a  hanec 
vymyšlený.  Kto  neumí  hanět  bližního  svého,  čti  Luthera".  „Misterný" 
národ  český  nepotřebuje  „vieře  se  učiti  od  němců,  kteří  jsou  nikdá 
Pána  bohu  věrni  nebyli  a  viery  neuměli".  Listy  mezi  oběma  kněžimi 
isou  psány  se  stupňovanou  rozhořčeností,  tak  že  poslední  (7.)  už  Jan 
nepřijal  dle  připsané  Simonem  poznámky.  Pro  nás  vsak  nejzajímavější 
je  list  8.,  psaný  srdečně,  otcovsky,  třeba  že  obsahuje  několik  satirických 
šlehů,  zvláště  na  „Jeho  Milost  biskupa  Matěje",  což  není  nikdo  jiný 
nežli  zneuznaný  prorok  pražský,  Matěj  „poustevník".  Z  tohoto  historicky 
velmi  zajímavého  listu  se  duvídáme,  že  onen  Václav  z  Lulce  byl  bývalý 
benediktinský  mnich  a  rektor  kláštera  Vilémovského.  List  píše  kněz 
Simon  (1529)  sousedu  Vilémovskému  Václavu  Knapovi  napomínaje  ho, 
aby  ve  staré  víře  křesťanské  setrval,  k  Luteránům  ani  k  Pikhartům 
se  nenakloňoval,  zvláště  pak  jej  vystříhá  před  Habrovanskými,  jichž 
učení  vyvracuje.  Píše:^)  ,. Václave,  bratře  milý!  Kdež  si  mi  pravil, 
kdys  šel  z  vlasti  své,  žes  naschvál  zašel  k  Václavovi  kmotru  svému 
na  Luleč,  který  byl  bratrem  i  také  rektorem  v  klášteře,  *)  jenž  tehdáž 
volen  jest  od  sektařuov  za  kněze  a  Matěj  za  biskupa,  abys  shlédl  jich 
sektu  a  náboženství,  ale  že  sou  při  tom  býti  tobě  i  některým  jiným 
nedali ;  protož  zdálo  se  mi  jest  za  dobré  z  lásky  nětco  tobě  proti  jich 
sektě  na  to  co  sem  od  tebe  slyšel  napsati."  (P.  d.) 


'3  Podáváme  jen  v/ůatky. 
*)  Vilémo rském. 


436  Jan  Tenoba: 


Účast  kardinála  Dietríchštejna  za  boje  mezí  arci- 
knížetem rnatjjášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jan  Tenoka.  (Č.  d.) 

Do  Prahy  dojel  Khlesl  8.  března ;  byl  přijat  kardinálem  Dietrich- 
štejnem  a  pozván  na  druhý  den  na  snídani,  u  niž  se  pak  kardinál  za 
něho  zaručoval  svou  ctí  a  svým  životem.  Ze  záruky  této  vyznívalo  již 
rozhodující  slovo,  které  bude  pronášeti  Khlesl,  jenž  nad  to  byv 
Barvitiem  i  druhými  informován  lehce  se  vpravil  do  tamějších  poměrů ; 
stal  se  najednou  obhájcem  císařovým  proti  Matyášovi,  mluvil  proti 
arciknížeti  a  jeho  radám,  odsuzoval  jednání  jeho  proti  císaři  jako  ne- 
spravedlivé, —  ale  s  důrazem  vystupoval  proti  válce.  Činil  tak  s  ob- 
myslem, a  aby  jen  více  na  paměť  přivedl  slabotu  císařovu,  vyličoval 
temnými  barvami  všecko  veliké  nebezpečí,  které  hrozí.  V  hovorech 
pak  zejména  s  nunciem  a  španělským  vyslancem  přistoupil  úplně  na 
jejich  stanovisko  a  utvrzoval  je  na  něm,  aby  se  císaři  nikterak  neradilo 
k  válce,  nýbrž  k  míru,  a  aby  se  arciknížeti  Matyášovi  zabezpečilo 
následnictví.  Oba  důvěřujíce  Khleslovi  žádali  ho,  aby  byl  prostředníkem 
mezi  oběma  stranami,  čímž  zase  dodávali  Khleslovi  více  vlivu. 

Jen  císař  odpíral  mu  posud  audienci,  ačkoli  skutkem  byl  již  před 
ním  kapituloval.  Hněv,  který  v  císaři  rostl  ze  smutných  zpráv,  které 
stále  docházely  —  tajná  smlouva  arciknížat  z  r.  1606  byla  prozrazena, 
Morava  odpadávala,  nový  posel  Matyášův  hr.  Mansfeld  v  Režně  zadržen 
a  do  Prahy  poslán  —  netroufal  si  již  na  něho  vyliti,  ale  přijmouti 
nechtěl  v  milostivé  audienci  toho,  proti  němuž  cítil  nechuť  a  odpor,  a 
jehož  obviňoval  také  jako  původce  všeho  zla,  —  zvláště  když  nepři- 
pouštěl k  audienci  ani  oddaných  svých  věrných.  Všecky  dovedl  Khlesl 
přesvědčiti  o  své  důležitosti  a  nezbytnosti  při  jednání  s  arciknížetem 
Matyášem,  a  o  pilné  potřebě,  aby  byl  přijat  císařem  v  audienci,  jen 
nedůvěřivě  zaujatý  císař  rozpakoval  se  a  nemilou  audienci  oddaloval. 
Ale  právě  proto  Khlesl  o  ni  stál,  jí  se  domáhal  a  si  vynucoval,  když 
císař  váhal  a  podmínky  předkládal.  Dne  11.  března  vzkázal  sice  císař 
Khleslovi,  že  jej  míní  slyšeti  u  přítomnosti  kardinála  Dietríchštejna, 
ale  Khleslovi  nebylo  to  vhod.  Nechtěl  míti  svědka,  který  by  ho 
kontroloval.  Ani  tajným  radám  nechtěl  vypovídati,  nýbrž  dovolával  se 
slyšení  u  císaře.  Připovídali  mu  je  hned  na  12.  březen,  ale  císař  je 
každého  dne  odkládal. 


íéast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem    a  Rudelfem  II.  r.   1608.        437 

Za  těchto  průtahů  dosáhl  konečně  audience  kardinál  Dietrichštejn, 
jehož  si  Khlesl  úplně  získal.  Také  ae  postavil  po  bok  Khleslovi  a 
otevřeně  při  ní  řekl,  že  jenom  sám  císař  zavinuje  svou  nerozhodností 
svrchované  nebezpečí  jak  svých  zemí  a  náboženství,  tak  i  osoby  své 
vlastní.  A  vrátiv  se  do  tajné  rady  pravil,  že  zřekne  se  obtížného  úřadu 
svého,  protože  žádné  rozhodnutí  se  nikterak  neuskutečňuje,  a  k  němu 
hned  přidal  se  svob.  pán  Lamberk  i  president  válečné  rady  hrabě  Suls. 
Jakmile  však  císař  to  zvěděl,  jal  se  žádati  jak  kardinála  tak  ostatní, 
aby  ho  v  takových  potřebách  neopouštěli.  Vyplnili  přání  jeho  a  kardinál 
zase  sloužil  tak  pilně  a  horlivě  jako  dříve, ')  —  ale  při  tom  dosáhl 
také  přípovědi  císařovy,  na  které  všem  nemálo  záleželo,  a  která  zdála 
86  býti  směrodatná  pro  další  politiku,  že  totiž  přijme  císař  Khlesla 
u  slyšení. 

Nestalo  se  tak  hned ;  císař  ještě  se  vymlouval,  že  není  mu  dobře, 
že  jest  unaven  a  rozmrzen  a  obává  se,  že  onemocní  z  těch  nepří- 
jemných výkladův,  ale  přece  již  ubezpečil  KhlesU,  že  mu  slyšení  dá ; 
zároveň  žádal  císař,  aby  prvé  aspoň  tolik  oznámil  kardinálovi,  co  by 
bylo  tak  tvrdé,  že  by  císaře  mohlo  zarmoutiti.  Khlesl  svolil  sice  na 
to,  že  chce  vylíčiti  stav  věcí,  ale  odkud  to  všecko  pochází,  a  jak  tomu 
odpomoci,  že  nevypoví  žádnému,  leč  jedinému  císaři.  Tak  si  chtěl 
všemožně  audienci  zajistiti,  kteráž  měla  býti  vítězstvím  Khleslovým  a 
pokořením  císařovým. 

Napřed  ještě  vypověděl  Khlesl  kardinálu  Dietrichštejn  o  vi,  jak 
vlastně  beznadějné  je  stanovisko  císařovo,  při  čemž  ovšem  nadsazoval 
a  nemluvil  ve  všem  pravdu:  že  v  Rakousích  není  osoby  mezi  světskými 
stavy  a  duchovním,  která  by  byla  v  záležitosti  uherské  na  straně  cí- 
sařově, a  protestanti  nejraději  by  odevzdali  zemi  arciknížeti ;  rakouští 
stavové  jednají  pilně  se  štýrskými,  uherští  s  odbojnými  Poláky,  sám 
arcikníže  s  říšskými  knížaty  i  s  francouzským  králem ;  rovněž  jsou 
arciknížeti  nakloněni  mnozí  kardinálové  a  vlašská  knížata,  v  Uhrích 
jest  pro  něho  pohotově  s  pomocí  Turkův  a  Tatarů  40.000  vojska,  a 
všude  všichni  nespokojení  s  vládou  císařovou  prohlásí  se  pro  arciknížete. 

Pod  tísnivým  dojmem  této  zprávy  Khleslovy  zdálo  se  kardinálovi 
býti  nejúčelnějším,  aby  se  jednalo  s  Matyášem  o  smírné  narovnání  a 
chtěl  proto  vypraviti  se  sám  do  Vídně.  Khlesl  to  schvaloval,  ale  na- 
rážeje na  poslední  list  arciknížete  k  císaři  z  5.  března,  v  němž  vinu 
zaujatosti  císařovy  proti  Matyášovi  přičítá  císařovým  služebníkům,  odpo- 


»)  Vatik.  arch.  Borghese  II.   149.  fol.  1ď4. 


438  Jan  Tenoea  : 


věděl,  že  by  bylo  prvé  třeba,  aby  se  nepříznivé  smýšlení  Matyášovo 
o  kardinálovi  upravilo  a  příznivě  naladilo,  načež  kardinál  hned  pro- 
jádřil,  že  by  bylo  dobře,  kdyby  císař  Kblesla  vypravil,  aby  připravil 
napřed  na  to  jednání.  ^)  Tak  snadno  dosahoval  Khlesl  na  dvoře  cí- 
sařském úspěchu  a  důvěry,  že  byl  pokládán  za  nejvhodnějšího  prostřed- 
DÍka  mezi  císařem  a  arciknížetem  —  Kklesl,  důvěrník  Matyášův  a 
protivník  císařův! 

Sklonu  politiky  římské  a  španělské  k  Matyášovi,  zastupované 
nunciem  a  vyslancem,  jíž  hlavně  záleželo  na  tom,  aby  co  nejspíše 
definitivně  ve  prospěch  arciknížete  rozhodnuto  bylo  o  následnictví  po 
císaři,  dobře  použil  také  Khlesl  pro  svého  pána.  Chtěje  při  zbrojení 
arciknížete  odzbrojiti  císaře  utvrzoval  nuncia  i  španělského  vyslance 
v  naději  na  možný,  ba  snadný  smír,  k  němuž  arciknížete  přivede, 
přistoupí-li  jen  císař  na  slušné  požadavky  arciknížete.  Oběma  lichotil 
Khlesl,  že  by  sami  místo  kardinála  Dietrichštejna  měli  jednání  se 
chopiti,  což  by  asi  chtěl  také  arcikníže.  Zejména  nuncius  byl  proto 
nadšen  a  hořel  nedočkavostí,  aby  jen  mohl  zasáhnouti.  Nemoha  tak 
snadno  dosíci  audience  u  císaře,  pronášel  své  tužby  kardinálovi  za 
přítomnosti  svob.  pána  Lamberka  i  španělského  vyslance  a  projádřil 
své  mínění,  že  neblahému  nynějšímu  stavu  jest  možno  odpomoci  jen 
dobrým  a  úplným  smírem  mezi  bratry ;  nuncius  jako  zástupce  společ- 
ného otce  křesťanstva  u  této  intervence  že  snad  nemůže  přijíti  do 
podezření,  že  by  mu  běželo  o  něco  jiného,  než  o  obecné  dobro  a 
o  prospěch  císařův,  a  že  by  rád  toto  mínění  své  projevil  císaři  bud 
ústně  ve  slyšení  nebo  písemně.  S  náhledem  nunciovým  souhlasil  také 
španělský  vyslanec,  ale  kardinál  o  účelnosti  toho  kroku  vyslovil  po- 
chybnosti, že  by  za  nynější  chvíle  oživlo  jen  staré  podezřívání  císařovo, 
že  všecek  ten  odboj  jen  zosnován  proto,  aby  byl  císař  donucen  vysloviti 
se  o  nástupnictví ;  až  bude  doba  vhodnější,  že  oznámí  nunciovi.  Nuncius 
odmítavou  tuto  odpověď  vykládal  kardinálovi  na  zlou  stránku,  vytýkaje 
mu  marnou  ctižádosti vost,  že  sám  by  jenom  chtěl,  aby  se  říkalo,  že  mír 
i  válka,  porada  i  rozhodnutí  a  zkrátka  všecko  běží  rukama  kardinálovýma, 
jenž  by  chtěl  býti  na  tisícerých  stranách  a  sám  všecko  všude  dělati 
a  předělávati.  Ale  v  tomto  návalu  zklamání  křivdil  nuncius  kardinálovi, 
jenž  dobře  znal  smyšlení  císařovo ;  pozdější  chování  se  císařovo  za 
cesty  papežského  legáta  k  jeho  dvoru  dává  úplně  kardinálovi  za  pravdu. 
Ostatně  rozdílné  stanovisko,    na  kterém    stáli  kardinál    a   nuncius,    ne- 


>)  Vatik    archiv,    Borghese  II.   149,  fol.  184. 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  MatyáSem  a  Radolfem  11.  r.   1603.      439 

fcledě  ani  k  horečné  touze,  aby  také  nuncius  platně  a  skvěle  vystoupil 
před  širou  veřejností,  vysvětluje  další  projevy  ;  kardinál  vždycky  byl 
služebníkem  císařovým,  i  když  si  sám  přál  rychlého  i  jiného  rozho- 
dování, kdežto  nuncius  byl  stranníkem  Matyášovým,  proti  němuž  ani 
nechtěl  vystoupiti,  a  rád  by  byl  viděl,  aby  první  krok  ke  smíru  sám 
císař  učinil,  aby  snad  nikterak  nebylo  zadáno  reputaci  Matyášové. 
Větší  vinu  přičítal  nuncius  císařovi  nežli  Matyášovi.  Odtud  také  bylo, 
že  jak  nuncius  tak  španělský  vyslanec  nepřimlouvali  se  u  svých  dvorů 
la  pomoc  peněžitou  pro  císaře,  aby  snad  zbrojnou  mocí  mohl  potlačiti 
povstání,  při  čemž  ovšem  také  je  zdržovalo  vědomí,  že  císař  má  peníze, 
avšak  vydati  jich  nechce.  Ale  v  pravdě  nových  běžných  přijmuv 
u  dvora  nebylo,  ježto  vzbouřené  země  odpíraly  všecky  poplatky,  čímž 
pak  taková  tíseň  u  dvora  nastala,  že  nebylo  ani  groše  na  nejvšednější 
potřeby,  a  ani  vína  by  nebylo  bývalo,  kdyby  se  byl  kardinál  nezaručil, 
že  je  zaplatí.  ^) 

Císaři  nepřístupnému,  rozhněvanému,  podezřívavému  a  věčně  ne- 
rozhodnému těžko  bylo  raditi,  a  tajná  rada  se  svým  předsedou  kardi- 
nálem Dietrichštejnem  byla  malomocná.  Její  plány  a  záměry  se  ne- 
potvrzovaly císařem,  jenž  neprojevil  ani.  chce-li  mír  nebo  válku  nebo 
přiměří,  tak  že  nebylo  možno  tomu  přiměřeně  se  uraditi  a  všecko 
uspořádati.  A  císař  při  tom  všecko  břímě  zodpovědnosti  svaloval  na 
své  rádce,  hlavně  na  kardinála ;  Dietrichštejn  sám  měl  slyšeti  trpké 
zprávy  Khleslovy,  které  by  se  císaře  nemile  dotkly.  Mohlo  by  se  to- 
sice  pokládati  za  znamení  důvěry  císařovy,  ale  vskutku  byla  uchystána 
příležitost,  aby  se  v  nezdaru  přičetla  všecka  vina  druhému. 

Povšechné  náladě  u  dvora  poddal  se  kardinál,  jenž  zároveň  neměl 
již  tam  žádného  stání,  ježto  zaražen  byl  bouřlivými  zprávami  z  Moravy, 
Chystal  se  tam  již  netrpělivě,  ale  než-li  by  odjel,  ještě  chtěl  se  dočkati 
výsledku  audience  Khleslovy  u  císaře;  jí  měla  býti  dána  sankce  cí- 
sařova pokojnému  jednání  o  smír.  Tak  o  nezbytnosti  tohoto  kroku 
dovedl  Khlesl  přesvědčiti  u  dvora,  že  ovládl  všecky  kromě  císaře. 
Konečně  i  císař  povolil  nátlaku  svých  rad  a  udělil  17.  března  Khleslovi 
slyšení.  Jak  císaři  bylo  však  nemilo  přijmouti  Khlesla  a  jak  odporná 
mu  byla  všecka  ponižující  ho  audience,  poznati  ještě  ze  vzkazu,  kterým 
dvakráte  po  Attemsovi  Khlesla  napomenul,  aby  jen  krátce  mluvil. 

U  audience  osvědčoval  Khlesl  svou  věrnost  a  poslušnost  k  císaři, 
k  němuž  přišel  nedbaje  prý  ani  dvojího  psaní  arciknížete  Matyáše.  Ale 


')  Briefe  und  Acten,  VI.  259;  Vat.  archiv,   Bůrghese  II.   149,  fol.  184. 


440  Jan  Tenoba:  Účast  kardinála  Dietrich&tejaa  za  boje.  .  . 

potom  mluvě  o  tom,  jak  dalo  by  se  odpomoci  všem  rozepřím  a  ne- 
snázím, projevil  se  Khlesl  věrným  služebníkem  svého  pána  Matyáše. 
Všecku  vinu  přikládal  císaři,  —  ovšem  nepřímo  pravě,  že  zlí  lidé  ho  štvali 
proti  bratru  již  od  kolika  let,  a  to  až  tak  daleko,  že  následnictví  na 
jinou  linii  mělo  býti  přeneseno.  Dotýkal  se  pak  císaře  na  místě  pro 
panovníka  nejchoulostivějším,  že  špatně  vládl,  a  že  odepřev  a  nemoha 
pomoci  svým  zemím,  sám  se  jich  zřekl.  Císař  aby  honem  povolil,  — 
neboť  arcikníže  Matyáš  chce  již  dáti  do  tisku  ve  všech  řečech  svůj 
protest  proti  císaři,  kterým  mnohé  na  svou  stranu  přivede.  A  již  by 
to  před  třemi  lety  bylo  vypuklo,  kdyby  sám  Khlesl  a  Cavriani  toho 
nezadrželi ;  oba  jsou  císaři  naprosto  věrni  a  nevinni  a  císař  měl  jich 
dávno  poslechnouti.  A  nyní  zrovna  Khlesl  radí  a  staví  se  se  vším  dů- 
razem proti  válce;  používaje  nechuti  a  zdráhání  se  císařova,  aby  sám 
na  válku  přispěl,  staví  se  proti  vojenské  radě :  ti  nejvyšší  rádi  by  se 
jen  obohatili  na  útraty  císařovy.  A  na  koho  chce  císař  spoléhati? 
Ostatní  má  proti  sobě,  a  Cechové  —  nejsou  tak  vrtkaví?  A  komu  by 
císař  válkou  uškodil?  Jen  sobě,  vždyť  jsou  to  jeho  země,  které  budou 
popleněny  a  zhubeny. 

Když  pak  císař  zaleknut  tímto  smutným  líčením  povoloval 
a  poukazoval.  Že  jsou  také  ještě  jiné  prostředky,  Khlesl  hned  to 
potvrzoval  a  ujišťoval,  že  arcikníže  Matyáš  je  dobré  povahy  a  dá  8Í 
říci,  jen  aby  císař  vyšel  mu  naproti,  že  již  se  najdou,  kteří  rádi  budou 
přimlouvati  Matyášovi  k  pokoji.  Další  podrobnosti  chtěl  Khlesl  potom 
vyložiti  Bvob.  p.  Lamberkovi,  Attemsovi  a  Barvitiovi.  i) 

Takto  mistrovsky  dovršil  Khlesl  svou  činnost  na  dvoře  císařském. 
Obratností  a  diplomatickým  uměním  všecky  své  vůli  podřídil  a  po- 
drobil, a  i  to  dostiučinění  si  vymohl,  že  byl  zkrušeným  císařem  přijat 
v  milostivé  audienci  a  že  císař  také  sám  vešel  na  nejvyšší  tužbu 
Khleslovu  a  konečný  jeho  záměr,  aby  pokojně  jednal  o  smír  a  ne- 
zbrojil  —  tak  bezbranný  císař  vydával  se  v  moc  ozbrojeného  Matyáše. 
Jaký  vnitřní  triumf  pociťoval  Khlesl !  (P.  d.) 


')  Hammer-PurgstaU,  1.  c.  II.  příl.  213,  str.  87—93. 


BOH.  Kyselý:  Francisco  Ferrer.  441 


Francisco  Ferrer. 

BoH.  Kyselý.  (O.) 

Jiný  svědek  nábožensky  nestranný  Miguel  Unamuno,  rektor 
university  v  Salamance  napsal  v  „El  Progreso  Latino"  :  „Neznám  zá- 
ležitosti Ferrerovy  dopodrobna,  ale  přece  lépe  než  ti,  kdo  slepě  pro- 
testují. Třeba  doznati,  že  neodsoudil  ho  klerikalismus,  nýbrž  stát 
v  zákonité  obraně.  Školy  Ferrerovy  se  zavřely  nikoliv  pro  antikatoli- 
cismus,  nýbrž  pro  anarchismus  a  schvalování  lupu  a  plenu.  Jeho  školy 
byly  v  ohledu  pedagogickém  hnusné  (detestables).  Vyučovalo  se  v  nich 
ne  pravé  vědě,  ni  staré  ni  nové,  nýbrž  fanatismu.  Čítanky  jejich  jsou 
politování  hodný.  Byly  to  školy  pověry  a  nesnášelivosti,  zrovna  tak 
nebo  ještě  víc  nežli  školy  katolické.  Byly  v  nich  přednášeny  věci  proti 
všemu  sociálnímu  řádu.  Školy  moderní  nelze  co  do  vědecké  pedagogiky 
obhajovati  .  .  .  Nevyslovuji  se  ani  pro  nevinu  ani  pro  vinu  Ferrerovu 
—  ač  jsem  nakloněn  věřiti  v  tuto  —  ale  pokládám  směšným, 
činiti  z  něho  téměř  genia.  Byl  to  člověk  životem  bezvýznamný, 
prostředního  nadání  a  fanatik.  Přes  protesty  ciziny  můžeme  my  Spanělé 
klidně  spáti,  vždyť  víme,  kolik  pyramidálních  lží,  pitomostí,  pomluv 
a  bludů  putuje  světem  na  náš  vrub  !  Z  protestujících  ví  jistě  málokdo  j 
oč  vlastně  jde.  Tento  internacionální  rumrej  složený  z  anarchistů,  židů 
a  pavědců  —  [páni  z  Prahy  račte  si  posloužiti]  —  není  přece  úaudek 
a  přesvědčení  světa !  To  pravím  já,  jenž  jsem  větším  nepřítelem  toho 
všeho,  proč  byl  Ferrer,  jak  se  dí,  zastřelen.  Pravím  to  jako  liberál 
a  nekatolík". 

Nejupřímnějším  rysem  povahy  Ferrerovy,  kde  se  nikdy  nezapřel, 
byla  bezmezná  nenávist  Boha ;  jeho  protiklerikalismus  nebyl  poctivým 
přesvědčením  o  škodách,  jakými  trpí  náboženství  pro  zneužívání  ná- 
boženství k  účelům  nekalým  —  jak  se  klerikalismus  alespoň  definuje. 
Jeho  životní  zásady  a  atheismus  měly  živnou  půdu  v  zednářství  a  re- 
publikánském revolucionářství.  Zašel  však  dále  do  pt-axe,  do  zhoubného 
a  ničícího  anarchismu.  Zášt  a  nenávist  určovaly  směr  jeho  počinů. 

V  žádném  jeho  projevu  nenajdeme  naprosto  ničeho,  co  by  se  mohlo 
pokládati  za  jakýsi  princip  sociologický.  „Tento  filosof  doupat  nemá 
pojem  o  sociálním  životě  a  otázkách,  které  se  tu  naskýtají."  (Revue 
Critique  1909.)  Nesměřoval  ku  zlepšení  řádu  sociálního,  nýbrž  k  jeho 
vyvrácení.  Organisační  idea  byla  mu  cizí,  byl  individnalistou,  a   proto 


4^ BoH.   Kyselý  : 

socialisty  osud  jeho  příliš  nedojal.  Berlínský  list  „Vorwárts"  píše: 
„líokrokové  orgány  německé  líčí  Ferrera  jako  bojovníka  proletariátu, 
ale  je  nutno  říci,  že  to  byl  jeden  z  anarchistů,  opojených  nenávisti 
antiklerikální  a  theoriemi  z  Manchestru,  kteří  se  staví  proti  sociál- 
nímu hnutí  ve  Španělích." 

Mravně  stál  „apoštol"  ještě  níže  než  vědecky. 

Mož,  který  chtěl  podle  své  hlavy  přetvořiti  celý  svět  k  „bratrství'' 
jevil  tak  málo  citu  ku  svým  nejbližším,  že  to  zaráží.  Až  po  smrti  jeho 
objevily  se  podvodné  praktiky  se  jměním,  které  mu  nenáleželo.  „Družka" 
jeho  Bonnaldová  dožadovala  se  jmění,  jež  jí  bylo  pí  Meunieurovou 
odkázáno,  ale  zmizelo  v  kapsách  Ferrerových.  Soud  jí  také  skutečně 
přiřkl  105.000  franků.  Ušlechtilosti  jeho  zakusila  častéji  v  životě.  Když 
odcestovala  se  synem  Riegem  do  HoUandska  (snad  za  propagandou 
ferreriamu,  nebo  aby  ustoupila  nové  lásce,  jíž  byla  Soledad  Villafranca), 
žádal  pro  ni  Domela,  anarcbistický  agitátor,  2500  franků.  Ferrer 
velkomyslně  poslal  pětinu  a  vysvětloval  ji,  že  bude  lépe  ostatek  uscho- 
vati pro  bídnější  časy.  Peněžní  transakce  byly  mu  velmi  milým  za- 
městnáním a  neváhal  vyloučiti  ze  své  školy  každého,  kdo  se  mu 
nezachoval  v  tom  ohledu. 

S  Ferrerem  nemohl  obstáti  nikdo,  kdo  se  mu  népodrobil  jako 
otrok.  Salillas  dí :  „Neměl-li  Ferrrer  moci,  aby  ovládnul  massy,  měl 
zvláštní  zručnost  podmaňovati  jednotlivce."  Ale  vedle  sebe  nestrpěl 
nikoho  a  cizího  náhledu,  ani  dobrého  si  nevšímal,  jak  dokazuje  případ 
se  si.  Jacquinetovou.  Byla  to  jediná  síla  pedagogicky  vzdělaná  při 
počátcích  „moderní  školy".  Té  zotročiti  nemohl  a  proto  musila  r.  1902 
opustiti  ředitelské  místo  a  1903  i  učitelské.  Kniha  Klementiny  Jac- 
quinetové  o  ibsenismu  (z  r.  1907)  na  jednom  místě  podává  doklady, 
v  čem  rozpor  její  se  zakladatelem  nové  školy  záležel. 

Rovněž  jiní  spolupracovníci  Fererovi  Salaa  Anton  (velmi  zaslou- 
žilý o  vzdělání  nižších  tříd  barcelonských),  Colominas  Maseras  (ředitel 
vydavatelstva)  odloučili  se  od  něho  pro  nesnášelivost  jeho,  nechtějíce 
býti  slepými  nástroji  v  jeho  rukou.  Děkuje  přátelům  za  blahopřejné 
projevy  za  tou  příčinou  poslané,  nechce  Maseras  uváděti  důvodů 
s  ohledem  na  svého  nástupce  Litrána.  Tento  dí:  „Jest  uznanou  věcí, 
že  Ferrer  nebyl  duch  neobyčejný,  geniální.  Ale  tím  se  nepopírá,  že 
byl  muž  pevné  vůle,  přísný,  vyrovnaný  charakter." 

Přísnost  ta  byla  však  podivná.  Z  listů  při  zakládání  školy  patrno, 
jak  celé  dílo  až  do  pojmenování  spočívalo  na  záludnosti  a  kličkování. 
Píše  sám  Bonnaldové:    „Pravdu  mají  továrníci,  prohlašují-li,  že  nepři- 


Francisco  Ferrer.  443 


jmou  dělnictva  ze  škol  volných  vyšlého.  Proto,  i  abychom  lidí  neděsili, 
abychom  nezavdávali  příčiny  vládě  k  zavření  naší  školy,  dali  isme  jí 
právě  jméno  školy  „moderní"  a  ne  „volné". 

Celé  přelíčení  shora  uvedené,  do  světa  pouštěné  zprávy  o  pro- 
následování, vyrábění  nálady  pro  „apoštola"  v  cizině,  to  vše  podává 
hojnost  dokladů  o  předivu  pletich,  jimiž  tak  rád  operoval.  O  velikášství 
Ferrerově  svědčí  poznámka  Salillasova,  že  se  ve  svém  vězení  zval  rád 
sokem  (rival  providencial)  vězně  vatikánského,  jako  by  na  obou  zá- 
ležely osudy  společnosti  a  světa.  Týž  ředitel  věznice  má  dojem,  jako 
by  katalonský  agitátor  churavěl  dvojí  strašnou  mánií :  pronásledování 
a  velikosti.  Zač  stojí  potom  skromná  výmluva  žurnalistovi  žádajícímu 
po  něm  fotografii:  „Nikdy  jsem  neměl  touhy  po  zvěčnění  své  podoby 
fotografem.  Podobenky?  Nikdy  jsem  jich  neměl."  Téhož  rázu  je  také 
jeho  testament.  Ferrer  chtěl  umříti,  jak  byl  živ,  v  póse  divadelní : 

1.  Přeji  si,  aby  se  při  žádné  příležitosti  nepořádaly  manifestace 
rázu  politického  nebo  náboženského  před  mými  pozůstatky,  neboť  míním, 
že  času,  který  se  vynaloží  na  zájem  o  mrtvého,  lépe  by  se  užilo  ku 
zlepšení  postavení  živých. 

2.  Lituji,  že  není  v  tomto  městě  krematoria,  jako  v  Miláně, 
Paříži  a  jinde,  neboť  bych  si  přál,  aby  mé  tělo  bylo  spáleno.  Jest  žá- 
doucno,  aby  co  nejdříve  zmizely  hřbitovy  v  zájmu  zdravotním  a  byly 
nahrazeny  pecemi  ku  spalování  mrtvol  nebo  jiným  způsobem,  aby 
mrtvoly  co  nejrychleji  zmizely. 

3.  Rovněž  si  přeji,  aby  moji  přátelé  ani  moc  ani  málo  o  mně 
nemluvili,  neboť  tak  vznikají  modly,  které  jsou  potom  brzdou  pokroku. 
Zásady  jsou  pokládány  za  nedotknutelné  příkazy  a  to  bývá  v  budouc- 
nosti neštěstím.  O  snahách  člověka  má  se  pouze  diskutovati ;  nechť  se 
lidé  napřed  přesvědčí,  jsou-li  dobré  či  zlé,  a  potom  se  teprv  jimi  řídí 
nebo  neřídí. 

Neodporuje  tu  bod  první  a  třetí  příkře  druhému? 

Ferrer  trpěl  slavomamem,  odtud  také  jeho  marnivá  „grafomanie". 
Přátelům  a  listům  (liberální  levice)  psával  listy  se  žádostí  o  reprodukce 
prý  „pro  známé  a  příbuzné".  Ministerskému  předsedovi  Moretovi  na- 
psal „otevřený  list",  aby  jej  získal  pro  svůj  program  a  upozornil  na 
svou  osobu. 

Salillas  zmiňuje  se  o  touze  Fererrově,  aby  jeho  cela  z  r.  1906 
zůstala  ve  stavu,  jak  ji  opustil.  Některé  z  veršů  napsal  pečlivě  a  písmem 
velikým,  neboť  si  přál  (snad  proto,  že  ještě  neměl  podobenky?!)  býti 
v  cele  své  fotografován,  prý  na  památka  pro  rodinu.  Za  krátko  rozlétl 


444  BOH.  Kyselý:  Fraciaco  Ferrer. 


se  jeho  obraz  časopisy  po  světě.  „Ferrer  nebyl  tedy  ke  mně  upřímný 
a  jednání  takové  lze  označiti  povšechně  podvodným."  Před  posledním 
přelíčením  vyslovil  opět  přání  po  fotografování  v  cele.  Když  to  nebylo 
dovoleno,    odvrátil  se  uraženě  od  ředitele,  s  nímž  o  tom  již  nemluvil. 

Ještě  den  před  popravou  žádal,  aby  se  směl  písemně  rozloučiti 
se  svou  rodinou.  Ministerský  předseda  Canalejas  potvrdil  potom  10.  listo- 
padu při  zasedání  kortesů,  že  místo  listů  k  rodině  napsal  Ferrer  šest 
až  osm  dopisův  adresovaných  předákům  revolučních  snah  mimo  Špa- 
nělsko .  .  .  Tehdy  padla  nejedná  ironická  poznámka  v  parlamentě 
i  mezi  radikály  o  smutném  faktu,  že  člověk  tak  málo  významný  může 
platiti  ve  světě   za  representanta  liberálního  a  pokrokového  Španělska. 

Julio  Camba  zakončil  článek  svůj  o  Ferrerovi  zdrcujícím  sar- 
kasmem,  který  svědčí  patrně  o  tom,  jak  na  význam  Ferrerův  hledí 
jeho  krajané : 

„Kdybych  byl  šéfem  konservativní  vlády  a  chtěl  Ferrera  zostu- 

diti,  dal  bych  jej  obléci  v  trestanecký  šat  a  poslal  bych  jej  do  roboty 

mezi   pevnostní   zajatce,   kteří   by  jistě   na    sebe    zamňoukali :    Ejhle, 

apoštol ! " 

* 

Poznavše  na  základě  nepředpojatých,  většinou  španělských  a  proti- 
klerikálních  svědectví  život  i  dílo  Ferrerovo,  smíme  říci,  že  cizina 
ííiní  s  ním  z  důvodů  protináboženských,  co  se  ani  v  jeho  vlasti  díti 
nemůže  z  ohledů  vlasteneckých.  Velebitelé  využívají  ho  pouze  jako 
berana  proti  Církvi,  právě  jako  z  téže  příčiny  oslavují  tolik  jiných, 
s  jejichž  učením  a  zásadami  stojí  v  přímém  rozporu. 

Budiž  dovoleno  poopraviti  výrok  pařížského  „Obranného  komitétu" 
asi  v  tomto  smyslu :  Muž,  jenž  ve  svém  záštiplném  fanatismu  byl 
mravním  původcem  zkázy  tolika  chrámů,  dobročinných  a  vědeckých 
ústavů,  jakož  i  smrti  nejednoho  z  nenáviděného  kléru,  nesmí  a  nemůže 
slouti  apoštolem,  neboť  neměl  přesvědčení,  klidu,  přímosti  ani  bez- 
úhonnosti apoštola. 


Dr.  Jan  Sedlák:    Mikuláš  z  Drážďan.  445 


rnikuldš  z  Ordžďan. 

Dr    Jan  Sedlák.  (Č.  d ) 

V  Časovém  pořadí  spisů  Mikulášových  nutno  za  „Puncta"  položiti 
traktát  „De  usura".  Z  prudkých  bojů  theologických  a  politicko- 
církevních  ocitáme  se  tu  náhle  v  otázkách  hospodářských  a  právních, 
v  nichž  ovšem  nauka  a  právo  katolické  církve  má  v  té  době  veliký  význam. 

Dle  výroku  Kristova  :  „Matuura  dáte,  nihil  inde  sperantes"  sta- 
noví kanonické  právo,  že  půjčka  věci,  jež  užitím  se  stravují,  má 
býti  bezúročnou.  Všeliký  úrok  slově  us  ur a  =  lích va.  Takovou  věcí 
Í30U  především  p  en  í ze.  „Pecunia  est  per  se  sterilis",  „nummus  nummum 
non  pjrit",  „proprius  et  principalis  usus  peeuniae  est  ipsius  consumptio", 
„peeunia  alium  usům  non  habet  nisi  consumptionem  substantiae"  —  tak 
a  podobně  čteme  u  všech  kanonistů.  Vrátí  li  tedy  dlužník,  kolik  si 
vypůjčil,  učiněno  je  spravedlivosti  za'3ost ;  věřitel,  jenž  by  žádal  více, 
jednal  by  proti  spravedlivosti,  dopustil  by  se  lichvy. 

A  lichvu  trestá  církevní  právo  velmi  přísně.  Lichevník  stává  se  beze- 
ctným a  pozbývá  tím  práv,  jež  souvisejí  se  ctí,  především  na  poli  církevním, 
což  jest  pro  středověkého  člověka  zvláště  citelným,  a  tím  i  částečně 
v  životě  občanském.  Proto  se  obírají  půjČDváním  na  úroky  čili  lichvou 
hlavně  židé,  jimž  církev  nedává  zákonův  a  již  práv  církevních  a  plných 
občanských  nemají.  Ti  pak  arci  provozují  lichvu  v  moderním 
smyslu  slova. 

Ale  hospodáříky  vývoj  západní  Evropy  již  dávno  před  počátkem 
XV.  věku  pokročil  tolik,  že  bylo  těžko  zásadu  tu  zachovávati,  ba  že 
nebyla  ani  zcela  pravdivou.  Vzrůst  obchodu  zajisté,  rozmach  měst  a 
řemesel  v  nich  a  značné  uvolnění  venkova  daly  penězům  ráz  plodnosti 
a  opravňovaly  již  úrok.  Když  tedy  právní  doktrína  i  nadále  chtěla 
udržeti  starou  zásadu,  bylo  to  opravdu  obětí  a  dobrodiním,  poskytnul-li 
někdo  potřebnému  půjčky.  *) 


')  Bylo  kdysi  sv.  Janu  Nepomuckému  vytýkáao  jako  mravní  provinění,  že 
půjčoval  peníze  a  zaplacení  jich  vymáhal  tresty  církevními.  Taková  výtka  je  důkazem 
neznalosti  tehdejšífh  poměru.  Půj6il-Ii  kněz  nebo  vfibec  katolík  peníze  v  právní  formě 
půjčky,  nemohl  žádati  úrokíi;  že  pak  si  peníze  hleděl  zajistiti,  kdo  pak  je  tak  naivní, 
áe  by  mu  to  zazlíval?  Kněz  však  patřil  před  forum  círKevní  a  musil  si  půjčku  zajistiti 
před  ním  ;  a  církev  užívá,  neb  aspoň  tehdy  i  v  takových  případech  užívala  jako  donucovacích 

Hlídka.  31 


446  Dr.  Jan  Sedlák  : 


Aby  se  i  zákonu  vyhovělo  i  půjčka  za  změněných  poměrův 
umožnila,  vyhýbají  se  strany  právní  formě  půjčky  a  převádějí  ji  na 
na  formu  jinou,  při  níž  je  dovoleno  žádati  zpět  více  než  pouhý  půjčený 
kapitál,  obyčejně  na  právní  formu  kupu  a  prodeje.  Zákon  se  tím 
arci  jen  obchází,  ale  vlastně  připravuje  tak  prakse  mírnější  zákono- 
dárství, jež  napřed  má  známé  tituly  úroku:  lucrura  cessans^ 
damnum  emergens,  periculum  ser  tis  a  pak  i  přidává  mo- 
derní: census  legalis. 

Že  o  této  otázce  byly  i  v  Cechách  na  konci  X[V.  a  na  počáiku 
XV.  stol.  živé  rozhovory,  rozumí  se  při  hospodářském  rozkvětu  krá- 
lovství na  jedné  a  při  probudilém  mravním  vědomí  na  druhé  straně 
samo  sebou  a  mám3  pro  to  i  literární  doklady,  z  nichž  jedním  je 
zmíněný  spis  Mikulášův. 

Lze  si  mysliti  předem,  že  Mikuláš  jako  radikální  mravokárce  jest 
v  tomto  bodě  konservativcem  nejhrubšího  zrna.  Podav  výměr  lichvy, 
probírá  pojmy  zapůjčení,  nájmu,  směny,  zástavy  a  kupu,  zkoumaje 
Tždy  dle  kanonistů,  jest-h  dovoleno  vzíti  nad  kapitál.  Při  půjčce  je  to 
ovšem  nedovoleno  ;  jen  náhradu  za  dokázanou  škodu  a  trest  za  pro- 
dlení splátky  připustil  by  Mikuláš.  Smlouvy  zpětného  kupu  a  za- 
koupení ločních  důchodů  dějí  se  „in  ťraudem  legis"  a  nejsou 
než  zakrytá  lichva.  Od  toho  nemůže  nikdo  dispensovati,  ani  papež,  ježto 
je  to  zákon  boží.^)  Kdo  tvrdí,  zeje  to  dovoleno,  jest  kacíř,  a  doktoři^ 
kteří  to  omlouvají  zvykem,  jsou  učitelé  antikristovi. 


prostredkň  trrslu  církevních.  Co  jest  nad  to  přirozenější?  Xeviděl  v  tom  nic  zlého  ani 
Mistr  Jan  Hus,  jenž  již  2.  července  1402  Habartovi  z  Chrastě  a  pastor- 
kovi jeho  Janovi  půjčil  s  klerikem  Janem  Žídkem  10  kop  groSu,  obnos  na  ta 
dobu  značný,  a  zavázal  dlužníky  ku  splacení  před  církevním  soudem  trestem  exkommuai- 
kace  {Tadra,  Soudní  akta  kons.  IV  132).  A  nedlouho  po  tom  ručil  Hus  s  farářem 
Martinem  z  Leštné  za  Mistra  Štěpána  z  Pálce  pod  týmže  trestem  ^ibid.  133j. 
A  ještě  na  konci  r.  1407  zavazuje  se  starokolínský  rychtář  Václav  řečený  Ficek 
pod  trestem  exkommunikace,  že  splatí  knězi  Vavřinci  ze  Záboří  a  Mistru  Janu 
Husovi  dluh  3  kop  groš&  (ibid.  VI  122).  Proti  exkommunikaci  pro  peníze  později  sice 
Hus  horuje  —  z  pravidla  k  ní  ani  nedošlo  —  ale  půjčovati  bez  úroků  byl  by  Hus 
nikdy  nekáral. 

9)  V  dosavadním  suchoparném  materiálu  právnickém  ani  bychom  Mikuláše  ne- 
hledali, teprve  zde  se  ozývá  zase  jeho  útočný  temperameut:  »Non  est  securus  quoad 
deum,  si  dispensatur  eciam  a  papá,  licet  habet  excepcionem  quoad  ecclesiam  istam,  que 
sepe  fallit  et  fallitur,  tamen  quoad  deum  sibi  hec  allegacio  non  valebit,  ubi  iudicabitnr 
eo  teste  quo  iudiee  .  .  .  Vnde  diierunt  quidam,  quod  dispensacio  est  amplioris  liceneifr 
impetracio  ad  infernum  iatrandam*   (praž    univ.  kod.  III  G  9  fol.   110b). 


Mikuláš  z  Drážďan.  447 


Potom  obrací  se  Mikuláš  proti  spisu  nějakému  začínajícímu 
se  Dicturus  aliqua  de  censibus  ad  reemendum,  jenž  podobných  smluv 
hájí,  omlouvaje  je  jednak  zvykem,  jednak  i  že  prospívají  dlužníku, 
Mikuláš  uvádí  čtyři  these  jeho:  1.  Kdo  jest  pánem  nějaké  věci,  je 
také  pánem  jejího  užití;  2.  pán  věci  může  její  raajetnictví  přenésti 
na  jiného  zdarma  neb  za  cenu  nějakou  neb  směniti  za  věe  jinou ; 
3.  majitel  věci  může  přenésti  na  jiného  použití  věci  i  její  užitek  a  po 
držeti  její  vlastnictví  a  4.  jako  může  dáti  nebo  prodati  vlastnictví  neb 
užitek  věci  trvale,  tak  může  učiniti  i  na  čas.  Z  těch  vět,  praví  Mikuláš, 
správně-li  se  vykládají,  neplyne,  že  by  smlouva  zpětného  kupa  neb 
zakoupení  důchodů  byla  dovolena.  Jsou  to  jen  pavučiny  na  chytání 
mušek,  prostředky  na  utlačování  lidu,  sítě  pro  lov  i)  lakoty,  jako  pro- 
dejné odpustky  a  různé  milosti  papežovy,  kardinálů,  biskupův  a 
mnichů.  Však  to  uznal  sám  Kostnický  sněm,  jenž  pro  podobné  obchody 
Jana  XXllI.    odsoudil. «) 

Praví-li  opponent,  že  se  tak  děje  pro  potřeby  lidské,  jež 
jsou  v  různých  dobách  různé,  je  to  dle  Mikuláše  výmluva,  jež  ne- 
ospravedlňuje lichvy.  Pomocí  bližnímu  bylo  by  to  lze  zváti,  kdyby  se 
čítal  splácený  důchod  jako  splátka  na  kapitál,  ale  takto  je  to  ochuzo- 
vání potřebných,  k  nimž  jsou  věřitelé  neuprosně  krutí.  Mikuláš  o  nich 
praví :   »Ipsi   enim  primo  integram  pecuniam  eapitalem  habere  volunt  et 


')  Mikuláš  při   té  příležitosti  pojednává  opravdu  o  lovu! 

*)  Vydatně  použil  tu  Mikuláš  žalobných  článků  proti  Janu  XXIII.  na 
sněmu  podaných  .  .  .  Vypisuje  z  nich  celou  řadu  a  připojuje  k  nim  —  zde  arci  právem 
—  jizlivé  poznámky.  Píše :  O  qnam  grandis  permutacio  I  Qui  olim  sauctissimus,  nunc 
pessimus  bulderinus  et  dyabolus  incarnatus  vocitatur  !  Ubi  nunc  ista  vox,  qua  extolle- 
batur  super  omne  id  quod  dicitur  deus,  cum  dicebatur  sanctissimus  .  .  ?  Ubi  nunc,  quod 
dicebatur,  quod  non  potest  errare  et  cum  prosternebant  se  ad  pedes  sanctitatis  et  ad 
oscnla  pedum  beatorum  ?  Šunt  hec  omnia  in  oppositam  qualitatem  versa  et  eradicata  quasi 
plantacio  a  patře  celesti  non  pian  tata.  Veniant  nunc  ad  medium  Palecz  et  Stanislaug 
doctores  cum  ecclesia  eorum  romana,  de  qua  in  tractatibus  eorum  »De  ecclesia*  intitulatis 
inquiunt  in  biis  verbis :  sEcclesie  románe  caput  est  papá  et  summns  pater  in  terris 
ymmo  cor,  fons  et  alveus  continens  plenitudinem  potestatis  universas  Christi  oves  infor- 
mandi,  illuminandi,  dirigendi,  certificandi  .  .  .«  et  sequitur :  »Hii  cum  papá  šunt  ecclesia 
sancta  que  non  dehet  esse  alicui  in  pfecepto  vel  in  institucione  aliqua  suspecta  etc  « 
An  non  ita  non  volens  credere  posset  palpare,  an  collegium  cardinalium  in  eligendo 
talem  erravit  .  .  ?  (cod.  cit.  fol.  128a).  Podobně  jako  zde  Mikuláš  ve  druhé  části,  mluví 
Hus  v  listě  poslaném  asi  20.  června  přátelům  v  Kostnici  (Doc.  125),  ale  závislost  jaká- 
koli jest  vyloučena  již  dobou  a  pak  doslovnými  citáty  Mikulášovými  ze  Stanislavova 
spisu   »Alma  et  venerabilis^.   (Srv.  Loaerth,  Archiv  75  str.    175). 

31* 


448  Db.  Jan  Sedláe: 


capiunt,  nulla  percepcione  deducta  sivé  diffalcata.  Secundo  postquam 
sic  extenuaverint  debitorem  et  depauperaverint,  nuUum  habent  iubileum, 
in  quo  ipsum  libertArent  possessione  ipsius  ad  ipsum  reversa,  sed  ipsum 
extenuatutn  tam  in  bonis  mobilibus  qaam  in  immobilibus  nichilominus 
de  ea  expellunt  et  exalari  et  egere  cum  prole  sua  et  herede  compallunt ! 
O  iuiquitas  omnium  iniquitatura  !  quis  audivit  umquam  in  aliqua  gente 
talia,  dic  rogo,  facta  ?«  ^)  S  t o  1  e  t  ý  m  trváním,  jehož  se  dovolává  odpůrce, 
nestává  se  taková  nespravedlivost  zákonem.  Je-li  bližní  v  nouzi,  jest 
křesťan  povinen  pomoci  mu  zdarma.^) 

Nutno  tedy  všecky  podobné  smlouvy  zrušiti  a  dáti  náhradu. 

V  Mikulášově  spise  „De  usura"  máme  cenný  příspěvek  pro 
hospodářské  poměry  a  snahy  v  Cechách  před  válkami  husitskými,  jež 
i  pro  posouzení  činnosti  Husovy  jsou  důležitý.  Duch,  jenž  vane  spisem, 
je  týž,  jako  v  Cortině  a  Punktech,  ale  neuplatíiuje  se  tolik.  Názor 
Mikulášíiv  je  ryze  církevní  (ještě  v  XIX.  stol.  hájila  ho  škola  Vogel- 
sangova),  ale  poměry  dobové  nutily  kanonisty  k  názorům  mírnějším. 
Radikální  rozluštění,  jež  navrhuje  Mikuláš,  bylo  neproveditelné  a  ne- 
bylo  by   mnoho    pomohlo.    Hospodářský    vývoj    nedal  se  jím  zastaviti. 

Dobu,  kdy  spis  vznikl,  lze  přesně  určiti.  V  Cechách  byly 
již  známy  žalobně  články  proti  Janovi  a  jeho  sesazení,  jež  se  stalo 
25.  května,  a  Mikuláš  cituje  tento  svůj  traktát  již  v  Apologii  proti 
sněmu  Kostnickému,  kterouž  napsal  koncem  června  —  tedy  traktát 
„De  usura"  napsal  Mikuláš  v  první  polovici  června  r.  1415.  Není 
však  vyloučeno,  že  jest  první  část  starší. 

Ze  svých  spisů  připomíná  zde  výslovně  jen  „De  quadruplici 
missione".^)  Odkaz  :  „de  quo  dictum  est  in  materia  „de  symonia",*)  není 
jasný.  Možno  jej  vztahovati  na  zvláštní  spis  nebo  na  „Puncta".  Jinak 
setkáváme  se  zde  opět  s  celým  apparátem  kanonistickým,  zvláště  častěji 
citován  Boech  (Bohié). 

Mimo  útoky  na  Jana  XXHI.  zasluhuje  v  něm  pozornosti  odmít- 
nutí   Pálčova    a    Stanislavova    pojmu    církve,  jež  jest  nám  prvním  do- 


»)  Cod.  cit.  fol.   137a. 

^)  Mikuláš  tu  odpůrce  podezírá:  Sed  forsitan  non  placet  hoc  oppositum  scribenti, 
eo  quod  mauus  habeat  erectas  et  cxtensas  ad  recipienduu],  retractas  autem  ad  dandum, 
et  ideo  libenter  acceptat  qualitates,  que  videutur  sibi  pro  congregatione  mamone  iuiqui- 
tatis,  et  non  illas,  que  šunt  ad  communiicandum  cum  proximo  tempore  necessitatis  (cod. 
cit.   fol.  140a). 

3)   Cod.  cit.   fol.   125b. 

*)  Cod.  cit.  fol.   1091). 


Mikuláš  z  Dráždan.  449 


kladem,  že  i  v  polemice  proti  odpůrcům  pracoval  Mikuláš  s  Hašem. 
Traktát,  proti  němuž  Mikuláš  polemisuje,  nepodařilo  se  mi  zjistiti,  ani 
opponenta.  Ale  poslal-li  tento  spis  někdo  Mikulášovi  jako  svůj  ^),  chlubil 
se  cizím  peřím.  Neboť  tento  spis  existoval  již  na  konci  XIV.  století 
a  již  tehdy  byl  předmětem  sporů.  O  tom  však  zde  nelze  se  šířiti. 

Spis  Mikulášův  má  inc.  Species  usure  šunt  due  a  expl.  in  často 
proposito  audacius  loqui.  Hec  (autem)  ad  presens  dieta  sufficiant. 
Jest  v  praž.  univ.  sborníku  prací  Mikulášových  III  G  9  fol.  99a — 142b 
se  subskr. :  „Explicit  tractatus  Mgri  Nicolai  de  Drazn  tractans  de 
usura",  a  v  X  D  10  fol.  2202b — 2282a  nadepsaný:  „Tractatus  cuiusdam 
iuriste  de  usura"  a  v  VIII  F  3  fol.  127a — 153a  bez  udání  autora 
a  neúplný.  (P.  d) 


')  Mikuláš  sám  nezná  autora :  »Debet  enim  scire  predictus  scribens,  quicunque 
s\U   (cod.  c.  fol.   136b). 


460  A.  Vrzal: 


ndbožensko-mravní  otdzkji  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Mimo  povídky  ze"  života  ducijovenstva  Potapenko  napsal  dlouhou 
řadu  románův  a  povídek  ze  života  raaloruského,  jejž  také  jako  Malorus 
dobře  zná  a  s  dojemnou  srdečností  kreslí.  Mile  působí  u  Potapenky 
jasný  světový  názor,  hojnost  nadšeného  lyrismu,  jenž  jest  jinak  jeho 
flegmatické  povaze  cizí,  svěžích  barev  a  dobrosrdečného  humoru.  Za 
to  práce,  k  nimž  P.  čerpal  látku  z  vyšších  kruhů  velkoměstských,  ze 
života  intelligence,  úřednictva,  umělců,  literátů,  nevynikají  ani  umělec- 
kou pravdivostí,  ani  svěžestí  barev,  ani  sympathičností  názorů,  jež 
autor  vkládá  v  ústa  sympathických  jemu  hrdinův.  Základní  ideou  Pot. 
jest  idea  trpělivé,  neustálé  práce  „praktické  služby",  k  níž  autor  ener- 
gicky vyzývá,  nemilosrdně  se  posmívaje  všem,  kdo  se  snaží  žíti  „na 
cizí  účet",  „na  pensi"  (název  románu),  jíž  nezasloužili.  Při  tom 
jeho  požadavky  nejsou  vysoké;  zastáváť  se  „malého  díla", 
„středního  člověka",  „ne-hrdiny"  (název  románu),  lidí  sice 
pracovitých,  ale  svými  mravními  pojmy  nesympathických.  Popisuje-li 
život  „ponížených  a  uražen5'^ch",  kreslí-li  positivní  typy,  dovede  P. 
psáti  tklivě  a  unáší  čtenáře.  Ale  flegmatický  jeho  temperament  příliš 
shovívavě  maluje  mravní  mrzáky  a  ničemy,  tak  že  připadá,  jako  by 
sdílel  „zdravé  pojmy"  (název  románu)  těchto  odporných  padouchův, 
a  jako  by  sám  byl  lhostejný  k  dobru  i  zlu. 

Boha  i  smysl  života  po  celý  život  hledal  současník  Korolenkův 
Alexej  AI.  Tichonov  (n.  1853],  píšící  pod  pseud.  A.  Lugovoj, 
jenž  1894  vzbudil  skvělé  naděje  historickými  parallelami  „PoUice 
verso"  (Doraz  jej!),  znázorňujícími  ve  čtyřech  obrazech  z  různých 
dob  nemilosrdnou  ukrutnost  nízkých  pudů  davu,  kořícího  se  vítězi 
a  neznajícího  milosrdenství  s  přemoženým.  Neobyčejnou  lidumilností 
a  srdečnou  teplotou  jsou  zahřátý  jeho  povídky  „Vrátný"  a  „Teplo 
zaválo".  Jinak  však  autor  dlouho  bloudil,  hlásaje  „odpuštění  padlým", 
ve  verších  i  prosou  psaných  povídkách  a  komediích  jevil  lhostejnost 
k  dobru  i  zlu  a  sympathii  s  mravními  nestvůrami,  jako  na  př.  ve 
smutně  proslulém  rom.  „Hrany  života",  jehož  cynický  výjev  sve- 
dení dívky  nevysokých  mravních  pojmů  prostopášným  boháčem,  ctitelem 
plastického    umění  a  sličného  těla  ženského  Sarmatovem,  dělá  „ostudu 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  piseuiuictví  ruském.  451 


ruské  literatuře".  Tu  však  1910  T.  uveřejnil  povídku  ^Be  zsra  e  rti  j  e", 
kdež  Ú3ty  starce,  jenž  ztratil  jediuou  dceru  a  v  noci  na  Hod  boží 
velikonoční  se  ženou  navštíví  hrob  své  dcerušky,  popisuje  vývoj  svých 
názorů  nábožensko-mravních  5  stařec  praví  své  manželce: 

„Po  celý  život  hledal  jsem  svého  Boha.  A  což  jsem  kdy  ru5il  tvou 
víru  svou  nevěrou?  Jestliže  jsi  také  ty  jako  já  odpadla  od  détinné  víry 
evých  otců,  což  nestalo  se  to  samo  sebou,  celým  útvarem  obklopujícího  nás 
života?  Tu  však  život  odštípil  od  nás  neočekávaně  částečku  nás  samých 
—  Olji.  I  dělám  bilanci  z  toho,  co  jsem  prožil,  a  pravím  :  Jest  Bůh  a  Jeho 
vůle  nade  mnou.  Stavěli  jsme  palác  svých  nadějí,  naplnili  jsme  jej  krásou 
svých  tužeb,  pyšnili  jsme  se  zdarem  své  tvorby,  —  a  najednou  z  toho  nic 
nezbylo.  O,  jakou  zlou  hračkou  připadl  by  mně  život,  kdybych  neměl  opory 
v  poznání,  že  tato  ztráta  zde  otevřela  mi  nový  život  tam. 

Mé  bloudění  po  lese  pochybností  a  odporů  skončilo.  Z  lesa  jsem  vyšel. 
Kam  —  dosud  nevím.  Přede  mnou  je  —  tabula  rasa  —  step  bez  hranic. 
Půjdu  po  ní  přímo  .  .  .  Jak  ohnivý  sloup  v  poušti  povede  mne  ku  předu 
má  víra,  že  Bůh  povolá  mne  k  sobě,  až  Mu  toho  bude  třeba  ...  I  vidím 
tam  daleko,  velmi  daleko,  ale  v  usilovném  letu  k  blízkému  království  Krista 
Přicházejícího.  Království  světla,  tepla,  plnosti  života,  království  radosti  po- 
zemské i  nebeské  i  velikého  všeobecného  odpuštění  .  .  .  Kristus  vstává 
z  mrtvých,  a  já,  jenž  jsem  se  Ho  zřekl  a  odpadl  od  Něho,  jdu  k  Němu 
s  novým  porozuměním  prvého  i  druhého  příští  Jeho. 

Poslouchej !  Stane-li  se,  že  zemru  dříve,  než  toho  čekáme,  tuhle  máš 
nyní  mou  poslední  vůli.  Až  mne  zde,  vedle  Olji,  budeš  pochovávati  a  přijdou 
doprovodit  mne  moji  bývalí  kolegové,  přátelé  a  známí,  ti,  s  nimiž  jsem  se 
tolikrát  i  přel  i  souhlasil,  řekni  všem,  komu  se  mi  nepodaří  říci  to  dříve, 
řekni  jménem  mým:  .Pozdvihuji  vzpouru  proti  všem  autoritám 
positivismul  Pravím  jim:  Jste  právě  takoví  dogmatikové, 
jako  vámi  nenávidění  mystikové;  kromě  toho  ještě  také 
jste  nevděční  využitkovatelé  schopností  duchovních, 
Bohem  vám  daných,  těch  schopností,  kterými  jste  vysta- 
věli chrám  svých  věd,  a  nechcete  pustiti  tam  skutečného 
TíTŮrce  jeho!  A  máte-li  vy  za  hrdinský  čin  povstati  proti 
Bohu,  mám  já  za  prostou  spravedlivost  povstati  proti  vám, 
velicí  myslitelé.  Nestačí  mi  vaše  nadutá  snášelivost  náboženská  a  svo- 
boda vyznání,  já  chci  ještě,  byste  si  vážili  svobody  mé  čisté,  žádnými  rámci 
neomezené  víry.  Já  celý  život  hledal  Boha,  vy  celý  život  mluvili  jste  mi 
o  Jeho  přízračnosti.  A  má  pozemská  duše  tesknila  o  samotě  po  svém  ne- 
beském dvojníku.  Shazuji  nyní  jho  autority  vaší  moudrosti,  překážející 
svobodnému  vzletu  mého  ducha !  Nepůjdu  ani  v  řady  hledatelů  Boha,  schá- 
zejících se  na  večírky,  by  ve  sporech  a  rozepřích  založili  novou  církev, 
vzavše  pro  ni  obrazy  a  nářadí  ze  staré  ...  Ti  nehledají  Boha  —  ti  obchodují 
s  Bohem  .  .  .  Ani  vaší  positivní  vědy,  racionalističtí  myslitelé,  ani  vaší  dogma- 
tiky, mystičtí  hledatelé  Boha,  nepozvu  za  prostřednici.  Nikoli  vy  dali  jste 
mi  uzříti  Boha  —  On  sám  v  záři  svého  světového  tvoření  sestoupil  v  mou 
osamělou  duši  a  ukázal  jí  nesmrtelnost ..." 


452  A.  Vrzal: 

Těmi  slovy  eharakterisuje  AI.  Tichonov  nejen  sebe  a  hledání 
svého  Boha,  nýbrž  také  hledání  Boha  mnohýrni  vrstevníky,  Merež- 
kovskýin,   Minským,  Rozanovem  a  j. 

Bezvýznamné  v  ohledu  ráb(  žensko- mravním  jsou  veselé  komedie 
a  žertovné  výstupy  Vlád.  AI.  Tichonova  (*  1857),  jakož  i  svůdnou 
veselostí  a  rozmarným  tónem  vynikající  anekdotické  povídky  a  komedie 
Petra  P.  Gnědiče  (*  1856),  jenž  nemaje  pevného  světového  názoru, 
který  by  pronikal  vše,  co  píše,  podal  také  v  delším  rom.  „Čínské 
stíny"  vlastně  jen  kaleidoskcpicky  pestrou  řadu  anekdot  ze  života 
petrohradského,  nepůsobící  dojmem  obrazu,  jenž  by  objal  život  ten 
v  celku.  Jako  bývalý  posluchač  malířtké  akademie  i  autor  obšírných 
„Dějin  umění  nejstarších  dob"  (1885)  G.  bére  náměty  k  četným 
náčrtkům  nejraději  ze  života  uměleckého,  ale  ani,  tu  na  př.  v  novelle 
„Svobodné  umění",   nezpracoval  thema  vážně. 

Tragedii  velikého  citu  v  nepatrném  srdci,  zoufalý  křik  protestu 
a  vzpoury  slabého,  utlačeného  Člověka  proti  tíživé  skutečnosti  nalézáme 
spíše  v  psychiatrických  než  psychologických  studiích  beznadějně  po- 
ponurého  Mich.  Nil.  Albova  (1851  — 1911).  Hned  v  proslulé  studii 
„Deu  itoga"  (ve  Slově  1879)  vystupují  typické  tahy  jeho  lyrického 
talentu,  záliba  v  chorobných  duševních  processech.  jíž  připomíná  cha- 
rakter i  sloh  tvorby  Dostojev^kého,  a  hromadění  nepotřebných  mikro- 
skopických podrobností,  jež  připomínají  Zolu  a  činí  jeho  povídky 
nudnými.  Hrdina  „Dne  účtů"  Glazkov  je  psychiatrický  typ  nového 
..zbytečného  člověka",  ne  j.ž  tichého,  poníženého  a  beznadějného  me- 
lancholika čtyřicátých  let.  nýbrž  muže  zdvihajícího  se  proli  okolní 
skutečnosti,  a  pevně,  hrdě  odhodlaného  říditi  se  pouze  zákonem  svého 
„svědomí"  a  tím,  co  by  ho  postavilo  vysoko  ve  vlastních  očích,  V  tom 
záleží  „blaženost  pokloniti  se  sobě  samu",  o  níž  s  příměskem  šíleného 
třeštění  blouzní  Glazkov,  jenž  zamítnut  milovanou  ženskou,  zmítán 
zoufalstvím,  běhá  sem  a  tam  po  Petrohradě,  mstí  se  komusi  tím,  že 
obcuje  s  neruilovanou,  trýzní  ji,  slape  ji  nohama  na  vzdor  té,  jež  ho 
urazila,  až  všecko  vůkol  stává  se  fantastickým,  a  v  duši  jeho  docliází 
k  složité  práci  svědomí,  rozumu  a  fantasie,  jež  ho  žene  k  samovraždě: 
vrhá  se  do  Něvy.  Pod  tíží  neúspěšného  nadšení,  nezpůsobilého  vtěliti 
se  v  nějaké  formy,  s  jakousi  zlomyslností  nezbytně  hyne  týž  hrdina, 
jejž  Albov  staví  v  jiných  pracích  literárních  jenom  v  jiné  postavení 
a  obléká  v  jiný  šat,  Albov  líčí  tohoto  slabocha  nepatrné  duše  v  oka- 
mžicích, kdy  mučivě  poznává  svou  slabost,  snaží  se  svrhnouti  so  .<sebe 
břímě    své,   stává  se  silným,  bouří  se,  jedná,  chápe  se  nejodvážnějších 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  rus<kém.  453- 

podnikův,  a  právě  v  popisu  tohoto  nenadálého  nadšení  velikého  citu, 
naplnivšího  nepatrnou  duši  hrdinovu,  tohoto  třeštění,  vzpoury  dočas- 
ných tuláku  stává  se  Albov  skutečným  umělcem,  nadšeným  lyrikem, 
I  v  teplé  povídce  „Vos  p  i  táni  je  Lelki"  (1880)  AI.  okouzluje  hlavně 
uměleckým,  poetickým  obrazem  dětské  bouřící  se  duše,  trpícího  srdéčka 
pětiletého  osiřelého  děvčátka,  rozzlobeného  proti  trýznícím  je  vycho- 
vatelům. A  pěvcem  vzpoury  zoufající  slabé  duše  jeví  se  Albov  také 
v  ostatních  povídkách,  v  nichž  kreslí  život  petrohradských  intelligentních 
ubožákův,  drobných  úředníků,  měšťanů,  duchovních  (v  rom.  „Rjasa" 
1888),  hamletovských  samotářů  z  podsiřeší  i  přízemí,  malomocně  se 
zlobících  na  trudný  život  a  nedostatek  krásy  i  smyslu  v  životě. 

Podobně  černě  maluje  v  drobných  kresbách  i  románech  hroznou 
bídu  petrohradských  drobných  lidí,  úředníků,  měšťanu,  spisovatelů, 
vůbec  intelligentích  proletářů  Kaz.  Stan.  Barancevič  (*  1851), 
eára  jsa  naplněn  vroucí  lá-*kou  k  ubohým  lidem  a  snaže  se  vzbuditi  ve 
Čtenářích  vřelé  účastenství  s  jejich  těžkým  stavem. 


VII. 

Doba  společenské  i  literární  roztříštěnosti,  rvjchlé  změnu  nálad,  reakce 

a  sklíčeností. 
Praktický  materialismus  „dětí"  osmdesátých  let.  — Ná- 
božensko-mystická  vlna.  Vlád.  Soiovjev,  L.  N.  Tolstoj 
i  jeho  učení  o  „neodpírání  zlu".  Učení  si  a  v  j  ano  filských 
počvenníkův  o  hnilobě  Západu.  Lhostejnost  intelli- 
gence  k  lidu.  Nová  theorie  umění.  Bezmyšlenkovitý 
naturalismus.  Vliv  západního  symbolismu  a  deka  den  t- 
ství    na    Rusi.    Pornografie.    Marxismus.     V.    Bureuin     — 

kritik  doby  té. 

Jestliže  ve  společenském  i  literárním  životě  ruském  v  letech 
čtyřicátých  pozorovati  pouze  dva  hlavní  proudy  a  směry,  západnický 
a  slavjanofiláký,  v  šedesátých  pak  letech  pouze  směr  více  méně  radi- 
kálně pokrokový  a  konservativní,  v  posledních  desíti  letech  19.  století 
dva  hlavní  proudy  roztříštily  se  na  četné  drobnější  proudy  a  nálady, 
jež  brzy  šly  rovnobéžné  zároveň,  brzy  se  střídaly  v  krátkých  mezerách 
času,  ježto  brzy  ten,  brzy  onen  směr  vystupoval  více  v  popředí,  zatla- 
čuje druhý  v  pozadí. 

Vedle  této  roztříštěnosti  společenských  nálad  po  katastrofě  1.  března 
1881.    která    lázem    přetrhla   niti,  spojující  sympathie  velké  části  libé- 


454  A.  Vrzal:   Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském 

ralní  ruské  intelligence  s  revolučními  agitátory  a  veilla  v  politice 
k  reakci  i  k  absolutismu  „národní  vlády"  Alexandra  III  (1881 — 94), 
založené  na  „samoděržaví,  pravoslaví  a  lesném  svazku  cara  s  národem", 
také  ve  společenském  životě  ruském  pozorovati  změnu  nálady.  Po  době 
vášnivého  společenského  vzrušení  a  nejvyššího  rozvoje  altruistických 
ideí  přišla  doba  všeobecné  sklíčenosti,  apathie  a  lhostejnosti,  odkvétání 
ideálův    a    mizení    vyšších   snah  v  lenivém  zátiší  společenského  života. 

V  letech  šedesátých  viděli  jsme  zvláštní  sloučení  materialistických 
theorií  s  idealismem  v  praktických  otázkách,  kdy  intelligence  íilosofii 
a  zvláště  metafysice  se  vyhýbala  proto,  by  všecky  síly  své  věnovala 
prospěchu  selského  lidu  a  dělnictva,  znetvořeného  těžkou  dobou  nevol- 
nictví. Ale  materialismus  jako  theoretické  vysvětlení  života  snadno 
přecbázívá  v  učení,  řídící  život  také  v  praksi.  A  tu  mladé  pokolení 
osmdesátých  let,  jež  se  naučilo  od  svých  otců,  šedesátníků,  theoreti- 
ckému  materialismu,  jako  praktičtější  zbavilo  se  idealismu  otcův  a  sna- 
žilo se  jen  uplatniti  materialismus  v  životě.  Jest  li  podle  materialistických 
theorií  člověk  se  svými  představami  i  se  svým  sp  lečeuským  zařízením 
jenom  přirozeným  plodem  pravidelného  rozvoje,  proč  by  se  měl  obětovati 
myšlence  všelidského  bratrství  ?  Nastane  li  doba  reformy  společnosti  lidské 
sama  seboo,  až  se  změní  rovnováha  hospodářských  a  duševních  sil, 
nač  se  obětovati  pro  uskutečnění  reformy?  Uvádí-li  se  duševní  život 
člověka  na  pocity,  jež  samy  o  sobě  jsou  nelišny,  nač  se  obětovati  pro 
uskutečnění  reformy?  Uvádí-li  se  duševní  život  člověka  na  pocity,  jež 
samy   o  sobě  jsou  nelišny,  nač  se  obětovati  pro  jaky^^si  nevzdělaný  lid? 

V  základě  pokroku  leží  hmotný^  prospěch,  na  němž  se  buduje  duchovní 
rozvoj,  a  hmotný  prospěch  se  uvádí  na  obohacení  se.  Kdo  se  tedy 
snaží  o  osobní  blahobyt,  o  rozmnožení  prostředků  k  životu,  stará  se 
vlastně  o  všeobecný  blahobyt.  Tak  rozumovali  praktičtí  potomci  theo- 
retických  materialistů,  zavrhli  asketičtější,  idealističtější  názory  N. 
Dobroijubova,  jež  nabyly  vrchu  u  altruistů  sedmdesáty-ch  let,  poněvadž 
návazné  sebeobětování  není  slučitelno  s  materialistickými  názory,  oddali 
se  mravouce  epikurské,  sobeckému  hledání  hmotny'ch  statků,  lhostej- 
nosti k  vyšším  snahám,  ideálům  a  úkolům  života.  Z  otců,  theoretických 
materialistů,  zrodilo  se  pokolení  dětí,  hrubých  materialistů  v  praxi. 
2íarodil  se  „střední  člověk"  s  materialistickými  názory,  jenž  vypověděl 
válku  době  velkých  činů  sedmdesátých  let.  (P.  d.) 


Posudky.  456 


Posudky. 


2,d.  Nefedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu  za  válek    husitských. 
Praha  1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K. 

O  zcela  speciální  otázce,  a  to  v  době  pouze  válek  husitských, 
napsal  Nejedlý  nepoměrně  veliký  spis.  Vysvětluje  to  tím,  že  se  mu 
z  dějin  husitského  zpěvu  „tvořily  pod  rukama"  kulturní  dějiny 
husitství,  ba  dějiny  husitství  vůbec.  To  již  není  slibné.  Dě- 
jiny netvoří  se  „pod  rukama",  žádají  cílevědomé  a  účelné  práce.  Co 
při  studiu  speciální  otázky  takřka  samo  sebou  se  vytvoří  o  otázce 
dalefeo  širší,  je  z  pravidla  neúplné,  ba  snad  nesprávné.  A  pak:  Nejedlý 
jest  očarován  stranou  táborskou,  „touto  mocnou,  ve  své  mravní 
opravdovosti  tak  krásnou  stranou  husitskou",  v  níž  vidí  základní 
ton  husitství.  To  je  druhá  chyba.  Zamilovaný  historik  jest  jako  za- 
milovaný člověk.  Chyb  své  zbožňované  nevidí,  přednosti  její  zveličuje, 
omlouvá  ji  chybami  druhých,  skutečnými  neb  i  domnělými  —  zkrátka 
nemá  vlastností  historikovi  nezbytných  :  nestrannosti  a  jasného,  kritického 
zraku.   Dle  toho  také  dopadly  Nejedlého   „dějiny  husitství'', 

V  prvním  článku  „Husitství  a  umění"  (5 — 52j  chce  Nejedlý  do- 
kázati, že  husitství  nebylo  „hnutí  neumělecké  neb  i  protiumělecké",  což 
prý  za  reakce  se  vytýkalo  sezjevnou  zálibou  na  potupu  hu- 
sitství, a  upozorňuje  proto  na  „nutnost  rozlišovati  důvody  principiální 
(protikulturní,  protiumělecké)  od  důvodův,  opřených  pouze  o  chybnou 
uměleckou  praxi  té  doby".  Tyto  druhé  důvody  jsou  dle  Nejedlého  ná- 
boženské a  mravní,  a  chybná  umělecká  praxe  jsou  chyby,  jichž 
se  dopouštěli  katolíci.  A  Nejedlý  pak  vykládá  :  „Odpor  Táborů  proti 
světské  učenosti  nebyl  doktrínou,  nýbrž  náboženským  přesvěd- 
čením", „umělecké  věci  jsou  špatné  jen  tím,  že  slouží  k  okázalosti, 
že  jich  lidé  užívají  pro  svou  chloubu"  (8),  „v  tomto  odporu  proti 
nádheře  není  obsažen  nějaký  princip  protiesthetickj',  nýbrž  jeho  důvod 
jest  pouze  moralistní"  (9),^)  „nepřítelem  umění  v  husitství 
byla  spíše  praxe  než  theorie"  (14', 2)  „obrazoborectví  dělo  se 
vědomě,    z    náboženských    důvodů"  (16), 3)    „ve  svém  odporu 


')  >V  praksi  ovšem  důvody  moralisitrií  zatlařiiy  do  pozadí  tyto  záliby  esthetické*, 
<ií  Xejedlý  tamže. 

*)   Ale    »odpor  husitů  proti  sladké  melodii  jest  tudíž  jen   t  h  eo  re  ti  ck  v<í  (37). 

')  Ale  na  str.  násl  přiznává  tu  Nejedlý  sám,  proti  své  zá!'adě :  »Zde  zajisté  lze 
mluviti  o  kulturní  negaci,  o  protiumělecké  t  e  n  d  en  ci  husitství,  třebas  důvody 
■byly  ryze  náboženské.*  Hned  vSak  dodává  :  »Ve  vášnivé  nenávisti  Táboru  k  obrazům 
jest  však  značně  iim  ělec  kost  i,  neboť  nenávist  toho  druhu  předpokládá  vnímavost 
■k   nenáviděnému   umění. «    To   nelze  nazvati  jinak  než   nedůstojným   eskamoterstvim  I 


456  Posudky. 

proti  všemu  formalismu,  jenž  ubijí  ducha,  proti  vSi  nádheře,  jež  zba- 
vuje člověka  niterné  lásky  k  bnhu,  zavrhovali  Táboří  přirozeně 
i  knihy"   (27)')  a  pod. 

K  loniu  nutno  podotknouti:  Kultura,  tudíž  i  umění,  souvisí  nutně 
s  náboženskými  a  mravními  názory,  hlavně  ve  středověku.  Katolická 
církev  vypěstila  všude  takové  květy  kultury,  že  se  jim  musí  obdivevati 
každý  jen  trochu  vidoucí  a  myslící  člověk.  Vybudovala  umělecké  stavby, 
vyzdobila  je  uměleckými  (když  již  o  tom  „uměiectvi"'  Nejedlý  pořád 
mluví)  sochami  a  obrazy,  vytvořila  liturgii,  v  níž  se  pojí  umění  slovesné, 
zpěvní,  hudební,  řečnické  i  dramatické  a  k  jejíž  velebnosti  má  přispí- 
vati co  má  člověk  nejvzácnějšího,  v  rouchu  i  v  nádobách,  starala  se 
o  vzdělanost,  o  studia,  knihovny  atd.  Její  úcta  Kejsvětější  Svátosti,  pro 
kterou  chrámy  buduje,  je  dogmaticky  odůvodněna,  její  úcta  soch  a 
obrazů  není  modloslužbou,  její  liturgie  není  svým  účelem  lidskou  pompou 
a  okázalostí,  její  knihy  nejsou  špatné  a  nejsou  formalismem,  jenž  ubíjí 
ducha.  A  tu  vyvstane  v  jejím  lůně  směr,  jenž  bludně  učí  o  svátoaii 
oltářní  a  proto  boří  kostely  katolické,  nenávidí  řehole  a  proto  pálí 
kláštery,  úctu  obrazův  a  soch  prohlašuje  za  modloslužbu  a  proto  je 
rozbíjí,  krásnou  liturgii  její  má  za  pouhou  nádberu  světskou  a  proto 
ničí  vše,  co  s  ní  souvisí,  zamítá  z  morálních  důvodův  i  studia,  knihy 
atd.  —  co  jiného  lze  říci  historikovi,  a  zvláště  je-li  spolu  umělcem, 
než  že  ty  zásady  náboženské  a  mravní,  ta  náboženská  a  mravní 
theorie  jest  protikulturní  a  protiumělecká?Aže 
tedy  to  hnutí  jest  proti  kulturní  a  protiumělecké,  třebas  ne  z  důvodů 
protikulturních  a  protiuměleckých  ?  A  jak  může  historik  po  všem  tom, 
co  lilásá  zpustošená  země,  viděti  „kulturnost  a  uniěleckost"  v  tom,  že 
přece  někteří  znali  latinsky,  že  v  Praze  zůstala  přece  nějaká  řemesla, 
že  tu  byli  i  malíři  a  na  Táboře  že  malovali  pavézy  a  jeden  hejtman 
že  SI  dal  illuminovati  i  Bibli,  že  měli  nějaké  knihy  aid.  ?  Smí  pak 
historik  napsati:  „Malířství,  sochařství  i  hudba  pykaly  tu  stejné  těžce 
za  hříchy  svých  pěstitelů?"  (21)  Snad  za  to,  co  nazývali  nesprávně 
hříchem  husiré  a  zvláště  Tábořil  Ale  to  je  chyba  jejich,  nikoliv  pě- 
stitelů kultury  če.<ké  1  To  jest  ovoce  protikatolického  fanatismul 

Ale  Nejedlý  jde  v  lásce  k  Táborům  ještě  dále:  aby  je  omluvil 
asprň  částečně,  připisuje  část  zničení  kulturního  majetku  Českého  na 
vrub  katolíků!  Slyšme:  „Avšak  ani  umělecky  není  bilance  husitské 
destruktivnosti  tak  hrozná,  jak  bychom  snad  mchli  souditi  podle  uve- 
dených suchých  faktů.  Jest  totiž  jisto,  že  velká  část  uměleckých 
děl  byla  tehdy  zničena  i  vinou  strany  druhé,  především  jich  za- 
šantročením do  ciziny  neb  do  soukromého  majetku"  (12).  Toto  je 
skutečně  „historické  novum •'  !  Je  snad  dovoleno  tázati  se:  Kolik  chrámů, 
klášterů,  soch  a  obrazů  zašantročili  katolíci  do  ciziny  neb  soukromého 
majetku  ?    A     kdo    má    o    to    zásluhu,    že  Eneáš  neshledal  v  Cechách 


')    » Mnoho  knřh   vzalo  za  své«,    ale   útěchou  níím    biuliž:     »principiální   nenávřsti 
ke   knize   mezi   těmi    jiříčinami   nevidíiueK    (27). 


Posádky.  457 

umělecké  pouště,  nýbrž  naopak  obdivuje  se  nádheře  českých  chrámů 
(14)?  Snad  husité?  Asi  tím,  že  nezbořili  všeho  I  A  jak  bezvj^znamné 
jest  proti  táborskému  obrazoborectvi  vybití  kláštera  tepelského  Mišuany 
a  odnětí  pokladů  chrámu  pražského  Sigmundem,  ač  ovšem  ani  toho 
nikdo  neschvaluje  ! 

Nejvíce  křivdí  Nejedlý  katolíkům,  zvláště  katolickým  kněžím, 
mluvě  o  knihách.  Liture;ické  knihy  ničili  Táboří  „ve  služoách  V3^šší 
ideje"  (Iv),  ale  jen  jistá  čdstka  ztrát  spadá  na  husitství,  neboť  „strana 
protivná  také  není  bez  viny  na  ztrátě  liturgický^ch  kněh"(  21).  A  doklad? 
„Schováním  kněh  přišly  tfiáj  kláštery,  pokud  měly  ve  svém  majetku 
větší  zásoba  kněh,  často  k  větším  škodám  než  válkou'*  (29).  Tážeme 
se:  Lze  takto  psáti,  nepravíme  ani  dějepisci  XX.  století,  nýbrž  vůbec 
rozumnému  člověku?  Pomysleme:  Husité  ničí  kláštery  zásadně  a  po- 
klady knižní  přijdou  jistě  na  zmar.  Aby  se  aspoií  toto  zamezilo,  stará 
se  klášter,  jemuž  hrozí  nebezpečí,  aby  knihovnu  dostal  na  místo  bez- 
pečné, do  příbuzného  kláštera  v  Rakousích  neb  na  pevný  nějaký  hrad. 
Po  válce  některé  kláštery  obdrží  své  poklady  zpět,  jiné  nikoli,  vinou 
těch,  jimž  je  svěřily.  Kdyby  je  kláštery  byly  nechaly  doma,  byly  by 
asi  spáleny,  takhle  snad  nejsou  v  klášteře,  ale  jsou  přece  zachráněny. 
A  přece  „strana  protivná  není  bez  viny  na  ztrátě  liturgických  kněh"  ! 
Naproti  tomu  „husité  nejenom  ničili,  nýbrž  také  zachraňovali 
liturgické  knihy  před  ztrátou,*;  jež  jim  hrozila  z  nesvědomitosti 
katolických  kněží,  kteří  ani  v  této  pro  ně  tak  těžké  době 
8  kostelními  knihami  nezacházeli  vždy  poctivě,  Konsistoř,  uprchlá 
do  Zitavy,  soudí  často  pře  o  knihy,  často  pře  málo  čestné.  Nejenom  že 
se  mešní  knihy  od  katolických  farářů  ledajakýms  způsobem  pro- 
dávaly, ný'brž  ani  krádeže  takových  kněh  nejsou  vzácnosti"  (29  n.). 
A  nyní  čtěte,  prosím,  doklady  pod  čarou !  Z  Tadrových  Soudních 
akt  VII  uvádí  vám  Nejedlý  4  případy,  kde  Petr  z  Prahy  prodává 
svůj  brevíř  a  ještě  jednu  knihu  samému  administrátorovi  Janovi  z  Dube, 
farář  z  Dobrušky  Dětřich  proJává  misíál,  jejž  patrné  vzal  s  sebou  do 
vyhnanství,  a  zaručuje  se  kupitelům,  že  jim  vše  nahradí,  kdyby  missál 
byl  od  nich  požadován,  farář  Zákupský  prodává  svůj  brevíř,  a  vikář 
pražský-  Jan  a  Ondřej  doznávají,  že  si  vypůjčili  1  kopu  grošů  na  zá- 
stavu miasálu,  jenž  zůstal  v  Praze.  A  to  jsou  smlouvy,  které  se  uzaví- 
rají legálně  před  církevní  vrchností  1  Tedy  nikoliv  nepoctivě.  A  nic 
se  při  nich  neztratilo!  A  Nejedlý  vám  řekne,  že  byly  „mešní  knihy 
od  katolických  farářů  ledajakýms  způsobem  prodávány"! 

A  krádeže?  Nehájím  Kunse,  jenž  asi  Benešovi  brevíř  uzmul,  ale 
Beneš  se  oň  svědomité  staral,  protože  naň  kostelní  hospodáři  naléhali; 
a    ve    druhém    případě  se  Ondřejovi  jen  ukládá,  aby  Machutovi  žaltář 


')  To  dovozuje  Nejedlý  z  toho.  že  po  válce  byly  luešuí  kniky  v  rukou  »četnýchs 
soukromaíků,  tedy  nebyly  spáleny,  nýbrž  při  drancování  odňaty  1  Neboť  ať  už  majitel 
je  měl  sám  z  kořisti  válečné  nebo  koupi  od  obchodníků,  jinak  první  »majetnietví«  ne- 
vzniklo. Ale  ovšem  Nejedlý  véří  pevně,  že  husité  ničili  vše   nezištně  I 


458  Posudky. 

vrátil    —    snad    mu    ho    půjčil,    kdo    to  ví  ?  A  Nejedlý  dí,  že  krádeže 
takových  kněh  nejsou  vzácností! 

Je  pravda :  exulanti  katoličtí  prodávali  knihy,  neračii-li  z  čeho 
býti  živi.  To  vysvítá  z  jejich  korrespondence,  již  jsem  ve  II.  čísle 
svých  Studií  uveřejnil,  a  z  poznámek  v  rukopisech  pražské  knihovny 
klementinské  a  hlavně  kapitolní  je  pro  to  řada  dokladía.  I  později 
dalo  se  tak  a  děje  se  tak  i  dnes.  Ale  tím  se  neztratily  a  nedalo  se  to 
„ledajakýms  způsobem".  A  nebylo  v  tom  nic  „nes  vědo  m  i  t  ého"  a 
„nepoctivého"?  Naopak  ti  čeští  kněží,  kteří  měli  prostředky,  hle- 
děli je  koupiti,  někdy  i  jen  proto,  aby  nepřišly  z  Cech.  i)  A  katoli- 
ckým českým  kněžim  před  bouřemi  husitskými  vytýká  Anonymus,') 
že  chtějí  míti  kde  kterou  knihu,  a  v  bouřích  a  po  nich  máme  sběratele 
knih,  jako  Prokopa  z  Kladrub  aHertembergra,  jimiž  se  možno 
chlubiti  ! 

Ze  bylo  starých  liturgických  knih  používáno  k  vazbě  (30  n.), 
možno  snad  pominouti  mlčením.  Dalo  se  to  všude  a  později  více  než 
v  této  době.  Porozumění  pro  význam  staré  knihy,  prakticky  nepo- 
třebné, dalo  na  sebe  čekati  ještě  dlouho.  Jinak  by  se  nám  nebyly  mohly 
ztratiti  bohaté  sbírky  rukopisné  různých  zrušenj^ch  klášterů  na  konci 
XVIII.,  pravím  osmnáctého,  tedy  „osvíceného''  století.  (P.  d.) 

Nástin  základův  a  všeobecných  zásad  společensko-hospO' 
dářských.  Příspěvek  katolické  mravouky  k  řešení  otázky  sociální. 
Napsal  Dr.  Alois  Soldát,  c.  k.  univ.  prof.  v  Praze.  Nákl.  Dědictví  sv, 
Prokopa  na  r.   191.3.  Č.  56.  Str.   535.  C.   10  K. 

Kniha  tato  dle  slov  p.  spis.  vzešla  z  valné  části  z  výkladů  škol- 
ských, prohlédajíc  k  potřebám  širšího  obecenstva  ;  avšak  i  odborník  najde 
v  ní  dobrou  pomůcku,  jednak  pro  přehled  všech  otázek  sem  spadajících, 
jednak  pro  poznání  a  ocenění  stránky  náboženské,  jež  v  odborných 
dílech  jiného  směru  buď  zanedbána  nebo  nepřesně  vylíčena.  I  dnes 
ještě  a  vzhledem  k  rozmnoženým  záhadám  života  společenskohospo- 
dářského  snad  i  častěji  slyšíme,  že  Bible  a  zvlášť  Evangelium  neni 
dostatečnou  základnou  pro  řešení  jejich.  V  lom  je  tolik  pravdy,  že 
nauky  jeho  záhadami  těmi  dopodrobna  se  neobírají,  tedy  jich  ani  neřeší, 
jelikož  účel  jejich  jest  jiný,  náboženský;  mají  tedy  na  mysli  především 
vyšší  život  duševny,  „království  boží"  v  duši  jednotlivce  a  ovšem  pak 
i  společnosti  jeho.  Ale  nepřímo,  dle  souvislosti  duše  s  tělem  a  potřebami 
jeho,  dány  jimi  také  poršechné  zásady  pro  správné  utváření  života 
lidského  vůbec,  nejen  záporně,  nýbrž  i  kladně,  zásady  nejširší,  jt-ž 
propracovati  a  dle  daných  poměrů  zužitkovati  náleží  bádání  lidskému. 
Zaměnujeť   se    často  dvojí  věc,  docela  různá:   nemožnost,  říditi  hospo- 


*)  Srv.  kod.  prnž.  kapit.  A  S8/9  :  Mgr  P  r  ocopi  u  s  de  C  lad  rub,  s  tbeol.  prof. 
emit  hune  librum  apud  clericum  dictum  Clenowecz  de  Muta  pro  34  gr.  et  hoe  ideo,  ne 
liber  porta  retur  de  Boemia  et  paratus  eundeui  reddere  pecunia  prescripta  resti- 
tuta.  (Podlaha-Patera  Soupis  I  121). 

-)  Studie  a  texty  seš.  III 


Posudky.  45  J 

dářáký  ruch  zásadami  Dáboženskými,  již  nutno  rozhodně  popříti, 
a  skutečný  rozvoj  toho  ruchu,  kterýž  ovšem  namnoze  bral  se  cestami 
rnimonáboženskými,  ano  protinábožen!>kými.  V  některých  věcech  při- 
rozený vývoj  ten  chtě  nechtě  se  s  těmi  zásadami  srovnával,  jelikož 
jsou  rozumné  a  rovněž  přirozené,  v  některých  se  od  uich  odchyloval 
neb  jim  i  příčil,  zajisté  že  ne  v  prospěch  lidstva,  třebas  i  ve  hmotný 
prospěch  jednotlivých  lidí.  V  každém  případě  jest  potřebno  i  užitečno, 
vzájemný  poměr  tento  znáti  a  dle  toho  jednotlivé  jevy  společenské 
i  celek  jejich  posuzovati,  co  správno  uznati,  co  nesprávno  odmítnouti. 
V  té  příčině  bude  spis  náš  velmi  dobrým  vodítkem. 

Avšak  cena  jeho  dále  spočívá  i  v  podrobném  a  přesném  výkladě 
všech  otázek,  jež  se  v  oboru  národohospodářském  —  v  nejširším  slova 
toho  pojmu  —  naskytují.  A  jsou  to  otázky  namnoze  velmi  spletité,  tak 
že  nemožno  se  pozastavovati  nad  mnohými  protichůdnými  návrhy  jejich 
řešení;  bylo  by  osudným  předsudkem  na  př.  s  naší  strany,  kdybychom 
řešení  jejich  měli  za  tak  snadné,  jak  se  mnohdy  v  povšechných  úvahách 
naivně  hlásá  (stačí  prý  katechismus  a  pod.)  Nikoli,  zde  potřebí  pilného 
studia  nejen  knih.  nýbrž  i  skutečnosti,  skutečnosti  dějinné  i  současné. 
A  k  obojímu  opět  spis  náš  velmi  účinně  nabádá,  jakkoliv  uČel  jeho 
jest  hlavně  informační,  předkládaje  u  sporných  otázek  po  různých 
odpovědech  dle  blízkých  nám  pramenů  výsledky  pravdě  nejpodobnější. 
Lesklé  theorie  budí  sice  víc  pozornosti  nežli  prosté  střízlivé  poučení, 
ale  dávají  méně  užitku. 

Tím  budiž  dílo  Soldátovo  co  nejlépe  doporučeno. 

Pohledy  do  života  církevního  a  vlasteneckého  na  Morav  é.^ 
Napsal  Jan  Halouzka,  Díl  II.  Str.  223.  V  Praze  1911.  Nákladem  vlastním. 

Pilný  životopisec  našich  kněžských  buditelů  (Kuldy,  Soukopa, 
hr.  Sylva-'Taroucy,  šl.  Medňanského,  Dědka)  podává  v  knize  této  sou- 
borně další  podrobnosti  z  rušn3'^ch  let  uprostřed  minulého  století,  na 
základě  zpráv^  tištěných,  ústních  i  rukopisných,  v  oddílech  :  Z  ovzduší 
r.  1848  —  Školy  —  Dodatek  o  semináři  olomúckém  —  Akademie 
stavovská  —  Ochranovna  v  Brně  —  Moravská  jednota  národní  — 
Dědictví  sv.  Cyrilla  a  Methoděje  —  Jednota  katolická.  Nešlo  mu 
o  vypsání  soustavné,  nýbrž  o  zachování  neb  doplnění  jednotlivých  zpráv 
a  vzpomínek ;  tak  jmenovitě  poslední  oddíl,  o  Jednotě  katolické,  bylo 
by  možno  důkladně  zpracovati  pouze  na  základě  protokollů  dosud  ne- 
uveřejněných.  Na  některých  místech  bylo  by  záhodno  bývalo  přidati 
vysvětlivky,  na  př.  u  jmen. 

Obraz  tehdejšího  života  na  Moravě  příspěvky  p.  H.  velmi  platně 
se  doplňuje,  pestré  barvitosti  jimi  nabývaje.  P.  spis.  píše  zřejmě  za 
účelem  obi'annýra  ;  zdálo  by  se,  že  skutky  budou  mluviti  za  sebe  dosti 
zřetelně,  ale  opačná  tendence,  začavši  už  v  politických  bojích  let 
sedmdesátých  kněžskou  práci  na  Moravě  podceňovati,  nutí  zásluhy 
buditelů  těch  po  pravdě  obhajovati.  Hledisko  má  býti  historické,  t.  z. 
zjevy    tehdejší   dlužno  oceňovati  podle  poměrův  a  možností  tehdejších^ 


460  Posudky. 

i  když  nám  nyní  by  se  zdály  malichernými ;  i  drobná  práce  měla  své 
dobré  výsledky,  nám  už  takořka  nepostižitelné.  Všeplatné  měřítko 
literární  jest  ovšem  vyšší  a  přísnější;  pod  ním  mnohé  —  ne  každé  — 
dílo  tehdejší  propa<lne,  ale  svůj  úkol  i  tehdy  vykonalo,  třebas  toho  nyní 
už  nedovedeme  zjistiti.  A  konečně  i  dobrá  snaha  sama  o  sobě  zaslouží 
uznání,  zvláště  v  době,  kdy  ani  méně  významné  nebylo  bez  významu. 

l>r.  Josef  Petzold,  Das  Weltproblera  vom  Standpunkte  des 
relativistischen  Positivismus.  Leipzig,  Teubner  1912  Zweite 
vermehrte  Auflage.   Str.    210.   Cena  4   K  50  h. 

První  vy^dání  vyšlo  ve  sbírce  „Aus  Nátur  und  Geisteswelt" 
a  druhé  ve  sbírce,  do  níž  se  lépe  hodí,  „Wissenschaft  und  Hypothese". 
V  předmluvě  k  prvnímu  vydání  praví  spisovatel,  že  chce  dokázat, 
pro6  dějiny  přemýšlení  o  světě  byly  dosud  dějinami  bludův.  Všechny 
soustavy  se  mýlily  pojmem  světa  o  sobě!  „Není  světa  o  sobě,  je  jen 
svět  pro  nás."  Zrušením  pojmu  podstaty  dojde  tisíceletý  boj  myšlenkový 
konečného  míru.  Veškera  dosavadní  práce  filosofická  byla  bezvýslednou, 
brala  se  bludnými  cestami,  byvši  pojmem  podstaty  svedena  na  scestí. 
Není  prý  žádné  podstaty  a  proto  její  pojem  je  neoprávněný  a  ne- 
ťi  1 080  řický'.  A  přece  praví  autor,  že  otázky  o  podstatě  světa,  člo- 
věka, jeho  původu  a  cíli  jsou  nám  v  krvi.  Vždy  toužilo  lidstvo  po 
správné  odpovědi,  ale  vždy  dostalo  se  mu  odpovědí  velmi  různých. 
„Divit  se  můžeme,  odkud  přichází  odvaha  k  těmto  otázkám  a  odpo- 
vědem,  přihlédnemeli  k  marným  pracím,  čtyři  tisíce  let  trvajícím" 
(1.  str.). 

Největším  myslitelem  starověku  jest  autorovi  Protagoras;  je  mu 
větším  než  Sokrates,  Platon  a  Aristoteles.  Nehynoucí  slávu  zjednal  si 
svým  bojem  proti  pojmu  naprosté  podstaty.  V  dějinách  myšlení  je 
prvním  zastancem  relativismu.  Kdyby  vynikající  osobnosti  na  Protagorův 
relativism  byly  navázaly,  byly  by  prý  tím  scholastické  duševní  ponížení 
lidstvu  uspořily.  Částečně  zavinil  prý  Protagoras  věc  sám,  protože  jeho 
filosofick}'^  genius  byl  k  tak  „roztříštěné  osobnosti"  připoután.  Princip 
relativismu,  jak  jej  Protagoras  hlásal,  přijímá  Petzold  v  celém  rozsahu. 
Všechny  představy  o  světě,  kterých  smysly  nabýváme,  jsou  správný. 
„Představy,  rozumem  vytvořené,  jsou  vesměs  nesprávný"  (85.  str.). 
Nemáme  žádné  obecně  platné  pravdy.  „Není  žádné  absolutní  pravdy, 
protože  není  žádného  absolutního  bodu  klidu,  žádného  absolutního 
začátku  .  .  .  žádné  absolutní  substance,  vůbec  nic  absolutního.  Skuteč- 
nost ukazuje  nám  jen  vztahy  a  relace"  (48.  str.).  „Ptolomaeovo  po- 
pisování astronomických  zjevuje  právě  tak  správným  jako  Kopernikovo. 
Neodporují  si  .  .  ."  (202.  str.).  Praví-li  někdo,  že  se  země  točí  okolo 
slunce,  a  někdo  jiný,  že  se  slunce  točí  okolo  země,  pak  nesmíme  říci, 
že  jeden  z  nich  má  pravdu  a  druhý  že  jí  nemá;  naopak  každý  má 
pravdu.  „Princip  relativity  zakládá  se  na  důležitém  poznatku,  že  žádný 
vztahový  systém  co  do  theorie  poznání  nemá  přednosti  před  jinými. 
Každý  je    stejně    oprávněn.    Toť   nový    výraz    pro  Protagorův  princip 


Poiudky 461 

relativity.  ,Svět  je  každému  takovým,  jak  se  mu  jeví.'  t.  j.  protiva 
mezi  bytím  a  bytím  smyslovým  musí  být  zrušena  .  .  .  Každá  pravda 
je  vždy  jen  relace"  (203.,  204.  str).  Autor  je  přesvědčen,  že  soustavou 
relativistického  positivismu  je  spor  filosofie  ukončen  a  tím  prý  dochá- 
zejí i  dějiny  filosofie  svého   „zcela  přirozeného  ukončení". 

Je  systém  Petzoldův  absolutní  nebo  relativní?  Je-li  absolutní 
hodnoty,  pak  se  autor  sám  vyvrací,  je-li  systémem  relativním,  pak 
platí  pouze  pro  zvláštní  stanovisko  Petzoldovo.  Ale  jakou  cenu  má 
v  posledním  případě  pro  vědu? 

Dr.  Franz  X.  Kiefl,  Leibniz.   Kirchheim.   Mainz.   1913.  Str.    150.   Cena 
váz.  5   K  40  h. 

Leibniz,  filosof  optimismu,  patří  do  řady  největších  myslitelů 
a  nejšlecbetnéjších  duchů  lidstva.  Činnost  jeho  neomezovala  se  jen  na 
obor  filosofický,  i  v  jiných  oborech  se  uplatňovala.  O  systému  byl 
přesvědčen,  že  jako  perspektivní  střed  všechny  ostatní  soustavy  v  sobě 
spojuje;  je  prý  v  něm  zastoupen  skepticism,  pokud  se  jím  podstata 
smyslových  věcí  popírá  ;  redukcí  všech  věcí  na  harmonie  a  čísla  před- 
stavy a  srdce  uplatňuje  se  v  něm  pythagoreism  a  platonism ;  Parme- 
nidova  a  Plotinova  soustava  je  zastoupena  „jedním  a  týmže  celkem", 
soustava  Aristotelova  entelechierai,  ano  neschází  prý  v  něm  ani  filosofie 
kabbalistů  a  herraetiků.  Pojem  podstaty  je  dle  Leibnize  klíčem  vší 
filosofie.  Hmotných  podstat  filosof  optimismu  neuznává;  existují  jen 
raonady.  nedílné,  jednoduché,  duchové.  Spinozův  pantheism  zásadně 
zavrhoval  a  o  ethice  jeho  dí,  že  je  v  ní  plno  chyb,  a  vývody  její 
jsou  mu  „ubohé  a  nesrozumitelné".  Když  r.  1706  Wachter  dokazoval, 
že  spinozism  má  svůj  pramen  v  židovské  kabbale,  Leibniz  znova  zdů- 
razňuje rozdíl  mezi  naukou  svou  a  Spinozovou,  nejvíc  zamítal  thesi, 
že  Bůh  nutně  tvoří.  Locke  byl  Leibnizovi  povrchním  metafysikem. 

Rozervanost  protestantismu  nesl  myslitel  velmi  těžce  a  není  proto 
divu,  že  se  všemožně  zasazoval  o  smír.  Mimo  to  sledoval  ještě  jiný 
významný  cíl  —  spojení  protestantismu  s  církví  katolickou.  Za  tou 
příčinou  navázal  styky  s  vynikajícími  osobnostmi,  které  pro  jeho  plán 
jevily  porozumění.  Z  četných  jeho  spisů  lze  poznati,  jak  sympatickým 
mu  katolicism  byl.  Nacházíme  v  nich  velmi  cenné  myšlenky,  jichž 
k  obraně  katolických  dogmat,  hlavně  transsubstanciace  použíti  lze.  Některé 
ostřejší  výrazy  proti  církvi  katolické  nejsou  vlastně  namířeny  proti  ní, 
nýbrž  proti  cirkvi  ve  Francii,  která,  jsouc  služkou  Ludvíka  XIV.,  byla 
vlastně  karikaturou  církve  pravé.  Leibniz  je  přesvědčen,  že  nic  není 
tak  nerozumným  jako  nedostatek  zbožnosti  a  že  nic  neodpovídá  našim 
zájmům  tak  jako  pravá  zbožnost.  Conringovi  psal:  „Příroda  sama  po- 
dává neustále  předmět  božské  chvály.  Bůh  sám  je  nejlepším  interpretem 
své  velikosti,  jeho  obdivuhodné  stopy  pokrývají  zemi." 

O  Leibnizově  snaze  spojiti  protestantism  s  katolicismem  píše 
Kiefl:  „Návrhy,  jež  vypracoval,  a  osobní  námahy,  jichž  se  podjal, 
samy  stačily  by  vyplnit  život  muže  a  jemu  první  místo  mezi  zprostřed- 

Hlídks.  32 


462  Posudky. 

kovateli  církevního  míru  zajistit  .  .  .  Nelze  nám  dnes  bez  pohnati  číst 
líčení,  které  o  neblahých  následcích  církevního  rozdvojení  pro  Německo 
podává.  Církevní  smír  byl  to  především,  který  ho  podněcoval,  aby 
přátelství  všech  velikých  panovníků  hledal,  a  jak  vévoda  Antonín 
Ulrich  se  vyjadřuje,  „alle  adelers  auf  seine  Seite  zu  bringen,  wienerische, 
moskowitische  und  preassische"  (143.  str.).  Korespondence  Leibnizova 
byla  zrovna  neuvěřitelnou,  dopisovali  si  s  císaři,  císařovnami  a  skoro 
všemi  panovnickými  rodinami  státův  evropských.  Klopp  napočítal  32 
adres  knížecích,  1022  adresy  občanské ;  z  posledních  poznáváme,  že 
si  se  všemi  stavy   dopisoval. 

Ačkoliv  optimism  filosofův  je  neudržitelným,  přece  ho  lze  mocným 
protestem  proti  prázdnému  atheismu  nazvati.  Dr.  J.  Vrchovecký. 


Rochled  náboženský.  46S 


Rozhled 

nóbožensk'^. 

V  Cerkovné  Pravdě  píše  prof.  P.  Světlov  o  nynější  ,.Krisi 
nevěry",  krisi  atheismu,  rozkladu  nevěry  spojeném  se  všeobecnou 
krisí  kulturní  na  Západě  a  zvláště  v  Rusku.  Hlavním  charakte- 
ristickým rysem  v  současné  náladě  kulturního  světa  považuje  se 
zjevný  převrat  ve  vztazíc-h  nevěřícího  světa  k  náboženství,  nevěry 
k  víre.  jemuž  říkají  „náboženské  hnutí",  „probuzení  náboženského 
zájmu",  náboženské  „hledání  Boha".  Skutečné  je  pozorovati,  že  .dogma- 
tický atheismus  ustoupil  místo  nejprve  skeptici.smu  a  indiíFerentismu, 
kterv  před  našimi  zraky  ustupuje  vzrůstající  pozornosti  k  ná- 
boženství pří  hledáni  pravdy  a  smyslu  života,  zároveň 
však  znamenati  ochladnuti  k  tilosotii  a  vědám  jako  pramenům  štěstí 
a  prostředkům   k  vyléčení  všeho  zla  v  životě   lidském. 

A  kde  je  příčina,  původ  tohoto  obratu,  pr(  buzení  zájmu  k  ná- 
boženství v  nevěřící  společnosti?  Lzft  v  tomto  hnuti  spatřovati  skutečný 
návrat  intelbgence  k   náboženství,  ke  křesťanství? 

Jisto  jest,  že  v  nevěřícím,  kulturním  světe  nynějším,  jenž  zapo- 
mněl na  Krista,  znamenati  vůbec  kriii  všeho  duchovního  života,  a  hlavní 
symptom  tohoto  zjevu  je  krise  nevěry.  Není  tajemstvím,  že  současná 
evropská  kultura,  vytvořená  křesťanstvím,  vyrostlá  z  něho  jako  rostlina 
e  kořene,  od  renaissance  již  nabyla  rázu  materialistického  nebo  pohan- 
ského, i  neodpovídá  ideálu  křesťinské  kultury.  Ale  tuto  nepřirozenost 
poměru  pro  kulturní  svět,  J6QŽ  zaměnil  víru  v  Boha  věrou  v  člově- 
čenstvo 1  v  pokrok  silou  samého  člověka  bez  Bi  ha,  začíná  pociťovati 
sám  kulturní  svět,  ztrativ  dřívější  rovnováha,  spokojenost  sebou  i  svou 
kulturou.  To  doznal  na  př.  německý  filosof  R.  Eucken,  náležející  úplně 
kulturnímu  světu,  odtrženému  oi  Krista,  poukazuje  na  to,  že  „otřesení 
náboženství  je  pouze  nejčelnějším  bodem  otřesení  všeho  duchovního 
života,  a  dojde-li  k  novému  upevnění  života,  bude  to  jen  na  prospěch 
náboženství". 

Kulturní  svěř,  nadšený  atheistickým  humanismem  nebo  věrou  ve 
<5lověka,  místo  víry  v  Boha,  zaviklal  se,  poznav  niterný  rozklad  mezi 
ideálem  a  skutečností,  mezi  úkoly  kultury  a  svou  lidskou  slabosti,  za- 
viklal se  ve  svém  základě,  v  atheistickém  humanismu.  Obrat  ve 
vztazích  nevěry  k  víře  jeví  se  tedy  přirozeným  následkem  duchovní 
krise  v  nevěřícím  kulturním  světě.  Francie,  jež  první  uskutečnila 
v  životě  ideál  beznáboženské  kultury  podle  programu  atheistického  hu- 
manismu, nadšena  věrou  v  mohutnost  lidského  rozumu  i  šlechetnost 
lidské  přirozenosti,  koncem  19.  stol.  víru  v  rozum  ztratila,  plna  skepti- 
cismu a  zoufalství  zatesknila  po  ideálu  a  víre  v  Boha.  Tam  uznali,  že 

32* 


464  Rozhled  náhožeaský. 


„veliké  idey  svobody,  rovnosti  a  bratrství,  napovězené  rozumu  hlavně 
vnějšími  společenskými  a  politickými  okolnostmi,  kladly  za  cíl  vnější 
blahobyt  člověka,  založený  na  zásadách  rozumu.  Člověk  vnitřní 
však  se  všemi  svými  city,  sny,  tužbami,  věrou  nejen  nebyl  uspokojen, 
nýbrž  byl  pominut  jako  opora  sfarýrh  nerozumových  zásad.  Nyní  tento 
vnitřní  člověk  se  probouzí  a  žádá  potravy..."  Nevěřící  kul- 
turní svět  začal  zavrhovati  víru  v  rozum,  ve  vědu.  je  nespokojen  svou 
kulturou,  svým  životem.  Kristus  řekl:  „Beze  mne  nemůžete  nic  učiniti. "^ 
Vše,  co  zbudováno  ne  na  skále  víry  křesťanské,  nýbrž  na  písku 
atheistického  humanismu,  nebo  víry  člověka  v  sebe  bez  víry  v  Boha, 
je  marnost.  Taková  je  též  současná  kultura,  neoplodněná  náboženstvín> 
kředfjnským.  Nevěřící  svět  poznává  marnost,  slabost  takové  kultury, 
prázdnotu  všeho  života  i  nesmyslnost  děl  lidských  bez  vyššího  osvět- 
lení života  náboženstvím  s  jeho  učením  o  nesmrtelnosti  a  se  zajištěním 
všecb  lidských  hodnot.  Jen  křesťanské  náboženství  dává  útěchu 
a  pevnost  nám,  sklíčeným  vědomím  závislosti  naší  na  zákonech  lho- 
stejné k  nám  přírody,  svým  učením,  že  příroda  je  královstvím  vše- 
mohoucího a  nejdobrotivějšího  Boha,  a  ne  královstvím  nějakého  ukrut- 
ného osudu,  hračkou  slepých  sil  přírody,  že  vše  v  přírodě  i  životě 
uprostřed  zdánlivého  chaosu  vedeno  k  rozumnému  cíli  všemohoucí, 
pravicí  Boha,  že  člověk  není  jen  Částí  přírody,  nýbrž  osobností, 
určenou  k  tomu,  by  podrobil  svému  vnitřnímu  světu  jako  nástroj  i  samu 
přírodu,  na  oko  lhostejnou  k  našim  pojmům  o  dcbru  a  zlu,  k  našim 
tužbám  po  štěstí,  nesmrtelnosti,  pravdě,  kráse,  ke  všem  lidským 
hodnotám.  To  uznávají  ve  svých  vyznáních  nevěřící  a  od  nevěry 
se  probouzející  ke  střízlivému  poznáni  skutečnosti,  přivedeni  k  poznáni 
marnosti  beznáboženské  kultury  na  zemi  trpkou  zkušeností,  ztrativše 
duchovní   rovnováhu. 

Nejjasnějším  výrazem  poznání  marnosti  beznáboženské  kultury  je-  : 
ztráta  víry  ve  vědu  a  pohrdání  védou.  Od  krajnosti  íalešné  idealisace- 
vědy  jako  léku  od  všelikého  zla  nastal  příkrý  přechod  k  druhé  kraj- 
nosti, ponižování  vědy.  Úkol  positivní  vědy  obmezuje  se  poznáním  — 
v  mezích  zkušenosti  —  událostí  a  zjevů  přírody,  ale  nemůže  rozřešiti? 
věčných  světových  otázek,  úplně  upokojiti  vědy  chtivost,  touhu  po  po- 
znání, upokojiti  potřebu  vyšší  mravní  pravdy.  Podrobujíc  člověku 
hmotnou  přírodu,  věda  nedovede  pokořiti  samého  člověka  pravdě,  zá- 
konům mravního  světa,  dáti  Člověku  přemoci  sobectví  a  strach  před 
smrtí  a  tak  poskytnouti  mu  vnitřního  pokoje.  Se  vzrůstem  positivních 
vědomostí  ubývá  poznání  nejpotřebnější  pravdy,  poznání  sebe.  Boha 
i  smyslu  života ;  se  vzrůstem  naší  moci  nad  mrtvou  přírodou  menší  se 
moc  člověka  nad  sebou  samým,  nad  samolibostí ;  s  rozmnožením  vý- 
zkumů technických,  jimiž  se  nabývá  více  statků  pozemských,  menší 
se  štěstí  a  spokojenost  sebou  i  životem ;  vedle  nestydaté  rozkoše  menšiny, 
užívající  plodů  vědy,  pozorovati  hroznou  bídu  většiny,  ubývání  svě- 
domitosti,  šlapání  vyšších  snah  i  citů  duše  lidské.  „Člověk  pozbyl  duše"^ 
praví  T.  Carlyle,  „a  tato  ztráta  duše  je  naše  bolačka,  střed  všesvětové- 
společenské  gangreny,  hrozící   vší  současné  kultuře  hroznou  smrtí". 


Rozhled  náboženskv.  465 


Poznáním  slabosti  ducha  lidského  v  jeho  beznábožen^kém  směru 
a  bankrotem  vědy  přiveden  nynější  svět  ke  krisi.  Výtečně  nakreslil 
hrůza  tohoto  bankrotu  vědy  pro  člověka,  žijícího  pouze  věrou  ve  vědu, 
S.  B')arget  v  románě  ^Zák~.  I  sám  Zola  uznal  marnost  vědy,  jež 
může  vésti  člo7ěka  jen  k  zo  ifalství  a  ubíjeti  v  něm  energii.  Věda  sice 
dává  člověka  vláda  nad  přírodou,  ale  není  s  to,  by  upokojila  vvšší 
duchovní  požadavky  a  zbavila  nás  duševní  chudoby,  horší,  než  chudDba 
tělesná.  2áduou  z  vyšších  hodnot  nezabezpečuje  člověku  věda.  ani 
touhu  po  spravedlivosti,  ani  víra  v  živo:  po  .-mrti.  jež  tolik  mluví  srdci 
lidskému. 

S  úpadkem  víry  v  mohutnost  rozarau  vybledla  i  víra  v  kulturu, 
v  pokrok,  jež  nahrazovaly  nevěřícím  náboženství.  Nevěřící,  yž  se  do- 
mnívali býti  ..bohy",  začali  naříkati  na  slabost  člověka  vůči  pří- 
rodou ..  .  a  začali  obraceti  zraky  své  k  náboženství.  „Dejte  mi 
víru  I"*  vDlali  dle  slov  Em.  Fagaeta,  klesajíce  pod  břemenem  nevěrv. 
Charakteristickým  rysem  současného  náboženského  hledání  těch,  kdo 
sešli  s  pravé  cesty,  jest  —  snaha,  dostati  se  na  přímou  cesta  k  pravdě 
a  štěstí  návratem  evropské  kultury  k   prvotným  kořenům  křesfanskvm. 

Můžeme  se  radovati  z  této  krise  nevěry?  Ovšem  bv  se  věřící 
radovali,  kdyby  krise  nevěry  byla  zničením,  koncem  nevěry  a  j-oz- 
hodným  obratem  k  víře.  Ale  tomu  tak  není  ani  na  Západě,  a  tím  méně 
na  Rasi. 

Jestliže  bezvýchodné  postavení  nevěřícího  kulturního  světa  bylo 
vytvořeno  atheistiekým  humanismem  a  snahou  obejíti  se  v  životě  bez 
Baha.  vystoupením  z  církve  křesťanské:  přirozeným  východiskem 
z  tohoto  těžkého  postavení  nebo  z  krise  kultarní  byl  by  návrat  ke 
křesťanství.  A  skutečné  ve  Francii  ozývá  se  od  konce  19.  stol.  výzva 
k  obecenstva  navrátiti  se  ke  křesťanství,  k  náboženství.  V  čele  tohoto 
náboženského  hnutí  stojí:  Taine,  Rod,  Huysraans,  Brunetiére,  Foaillée, 
Bourget,  Lemaitre  a  j.  Francie  první  zavrhla  náboženství  v  18.  stol., 
a  koncem  19.  stol.  hledá  oporu  pro  život  v  náboženství. 
„Ne  věda.  ne  umění  nebo  literatura  dají  nám  spasení",  praví  Fouillée, 
aprotože  neobsahují  léku  proti  naší  duševní  rozviklanosti  a  mravní 
zvrhlosti,  nýbrž  náboženství".  Ale  ani  ve  Francii  toto  „křesťanské  hnutí" 
nepodalo  ničeho  positivního,  makavého,  nešlo  dále  od  slov.  Xevěřící  vzdě- 
laná společnost,  odvrátivší  se  od  racionalistického,  materialistického 
a  positivistického  světového  názoru,  ztrativši  víru  ve  vědu  jako  páka 
kultury  a  lék  proti  všem  zlům,  nešla  hledat  světlo  duše  v  církvi  kře- 
sťanské, chovající  v  sobě  světa  zářící  pravda  Kristovu,  nvbrž  vidí  světlo 
a  spasení  v  bludičkách  budhismu,  agnosticisma,  neokantismu,  spiritismu, 
occultismu,  theosofie,  mysticismu,  dekadentstvi  a  jinvch  marnivých  blu- 
dičkách, vyskakujících  v  bažině  současného  duchovtíího  chaosu.  Vůbec 
náboženské  hnutí  naší  doby  ve  formě  hledání  positivního  ideálu  ná- 
boženského, zvláště  cestou  tíhnutí  k  historickému  křesťanství  nebo 
k  církvi,  není  typickým   pro  náš  věk. 

Charakteristiitějsí  pro  současné  náboženské  hnutí  nevěřící  vzdě- 
lané společnosti  je  zjevná  snaha  —  v  základech  zreformovati 


466  Rozbled  nábotenský. 


křesťanství  historické  nebo  církev,  uvésti  ve  shodu  křesťan- 
stvi  se  současným  světovým  názorem  kulturního  světa  cestou  kompro- 
misů, nebo  vytvořiti  nové  náboženství,  přizpůsobené  po- 
třebám i  vkusům  kulturního  prostředí.  Církev  v  nynějším 
náboženském  hledání  se  ignoruje,  ano  náboženské  hledání  má  zde  ráz 
bezcírkevní.  Toto  své  odcizení  se  církvi,  ano  opposici  proti  církvi 
omlouvají  hledající  domnělými  nedostatky  církevního  života  i  ukazují 
na  to,  že  prý  současná  kultura  přerostla  historické  křesťanství.  Tak  " 
pohrdá  církví  katolickou  i  protestantskou  Fr.  Coppée  —  na  Rusi  zase 
Merežkovskij,  Rozanov  a  jiní  pravoslavnou  církví.  Tak  tedy  v  ná- 
boženském hnutí  nejurčitější  jest  onen  proud,  který  přijímá  křesťanství 
ien  podstatně  změněné,  zreformované,  tak  že  bezcírkevní  ná- 
boženské hnutí  jeví  se  protikřesťanským. 

V  době  naší  znovuzrozené  antické  pohanství  snaží  se  přizpůsobiti 
k  sobě  křesťanství,  ale  ne,  aby  se  povzneslo  k  němu,  nýbrž  aby  je 
snížilo  k  sobě;  a  proto  z  křesťanství  vyhazuje  se  vše,  co  neodpovídá 
pohanskému  světovému  názoru.  Filosofickým  základem  po- 
hanství, jako  zbožnění  člověka  i  přírody,  jest  p  a  n  t  h  e  i  s  m  u  s,  za- 
vrhující živého  osobního  Boha,  nadpřirozené  zjevení  božské  i  zázraky, 
slévaje  Boha  se  světem  jako  projevem  božstva  ve  světě,  v  němž  BůL 
přichází  k  sebepoznání  a  stává  se  osobností.  S  tohoto  hlediska  vtělení 
Boha  v  křesťanském  smyslu  hypostatického  spojení  dvou  přirozenosti 
v  Kristu  nebo  uznání  Ježíše  Krista  za  Bohočiověka  jest  nemyslitelno 
pro  pohanství,  jež  připouští  pouze  universální  bohočlověctví  či  množství 
bohočlověků,  správněji  řečeno  člověkobožství  při  p?^ntheistickém  zbožňo- 
vání každého  Člověka.  Tak  pantheismus  rozvíjí  hrdou  myšlenku  o  bez- 
prostřední blízkosti  každého  Člověka  k  Bohu  i  touhu  bezprostředního 
spojení  s  Bohem  cestou  mystického,  vniterního  zjevení  Boha  v  duši 
lidské.  Při  takové  náladě  křesťanská  víra  je  člověku  zbytečná,  domnívali 
se,  že  sám  jest  nositelem  božstva,  člověkobohem.  Proto  bohotvorci  naší 
doby  mají  církevní  víru  v  Krista  Bohočiověka  za  zastaralou  a  hlásají 
,nové  náboženské  vědomí",  „nové  křesťanství''  (na  rozdíl  od  Kristova 
křesťanství).  Merežkovskij  a  jiní  zástupcové  „nového  náboženského  vě- 
domí" zavrhují  tedy  křesťanství,  neodpovídající  potřebám  „současného 
náboženského  vědomí",  poněvadž  prý  člověčenstvo  přerostlo  křesťanství 
s  jeho  pohrdáním  světa  i  kultury,  s  jeho  popíráním  země  a  těla,  i  vstu- 
puje prý  v  novou  vyšší  fasi  synthese  těla  i  ducha,  země  i  nebe,  bož- 
ského i  lidského.  Očekává  se  nový  zákon  Ducha  sv.,  by  vystřídal  zákon 
Kristův,  nové  zjevení  Boha  v  duchu.  Křesťanství  jest  prý  přežitá  chvíle 
v  náboženských  dějinách  člověčenstva,  jest  vyčerpáno  .  . .  Třeba  nové 
církve  —  ne  Kristovy,  nýbrž  církve  Ducha  av.,  a  nynější  církev  musí 
se  radikálně  obnoviti  v  tomto  směru.  Toto  nadkřesťanství  Merežkov- 
ského,  Filosofova  a  j.,  podivínská  to  směs  starodávného  montanismu, 
nikolaismu,  kainismu,  nietzscheovství,  symbolismu,  mystického  moder- 
nismu  a  individualismu,  vyrostlo  z  pohanské  nálady  duševní,  nepřátelské 
historickému  křesťanství.  A  tak  náboženské  hledání  na  Rusi  vo  formě 
^nového  náboženského  vědomí"  a  „nového  křesťanství"  jest  vlastně  ná- 


Bozhled  náboženský.  467 


boženským  kvašením  a  hnutím  od  náboženství,  a  ne  k  náboženství, 
snahou  zaměniti  náboženství  —  náhražkami  jeho,  i  odstraniti  náboženství 
křesťanské  pod  záminkou  nedostatků  historického  neboli  církevního 
křesťanství. 

Jisto,  že  ruská  vzdělaná  společnost  touží  povíře, 
ale  touha  ta  nemá  určitého  charakteru  chtění  víry 
náboženské,  zvláště  víry  křesťanské.  O  bezpředmět- 
nosti  víry  svědčí  tužby  míti  „aspoň  kousíček  nějaké  víry",  „aspoň 
v  něco  věřiti",  lhostejno  več,  zda  v  kulturu,  v  lidstvo,  v  socialismus. 
Náboženství  z  takové  bezpředmětné  víry  nic  nezbude.  Mimo  „touhu 
po  víře"  jest  na  Rusi  zájem  o  náboženství,  o  náboženské  otázky,  ale 
tímto  zájmem  přikrývá  se  často  nuda,  móda.  I  na  Rusi  jde  hnutí  to  ne 
k  náboženství,  nýbrž  od  náboženství,  zvláště  od  náboženství  křesťan- 
ského, je  tu  hledání,  ale  bohonepřátelské,  snaha  zaměniti  pravého 
Boha  modlami  svého  rozumu  a  nečistého  srdce,  a  litěk  hledajících  ode 
všeho,  kde  může  býti  nalezena  pravda  i  dokázáno  křesťanství.  Intelli- 
gence  věnuje  svou  pozornost  jen  nevěřící  negativní  literatuře,  dílům 
Renana,  L.  Tolstého,  jest  však  lhostejná  k  dílům  bohoslovným  lepších 
spisovatelů,  jako  na  př.  VI.  Solovjeva.  Chomjakova,  Něpljujeva,  a  po- 
hrdá positivní  a  vědeckou  literaturou  spisovatelů  jak  ruských,  tak 
západních. 

Nepříznivým  zjevem  pro  „náboženský  zájem"  v  ruské  intelligenci 
jest  okolnost,  všem  bijící  do  očí,  že  ruská  intelligence  ve  svých  ná- 
boženských hledáních  hned  při  prvních  krocích,  neznajíc  ješiě  ani 
abecedy  náboženských  vědomostí,  beze  vší  theoretické  i  duchovní  pří- 
pravy má  nezkrotitelnou  náklonnost  poučovati  všecky  jiné  —  věřící, 
bohoslovce.  církev.  Toť  známka,  že  tu  nemáme  co  dělati  s  hledajícími 
pravdu  a  Boha  v  pokoře  rozumu  i  srdce,  ne  s  Bohohledateli,  nj^brž 
s  „bohotvorci",  „bohobudovateli",  nadšenými  naivní  snahou  —  jiným 
vnucovati  své  bohy,  vymyšlené  vlastní  fantasií. 

Není  tedy  vlastně  určitého  náboženského  hnutí,  nýbrž  pouze 
kvašení,  krise,  rozklad  nevěry,  spojený  se  všeobecnou  krisí  kulturní, 
která  může  skončiti  buď  úplným  uzdravením,  bud"  smrtí  duchovního 
života,  nebo  může  se  státi  chronickou.  Jisto  jest,  že  nálada,  již  prožívá 
kulturní  svět,  jest  náboženství  příznivější,  než  když  se  myslelo,  že 
kulturní  život  jest  možný  bez  náboženství,  a  nálada  ta  vrátí  křesťanství 
mnohé,  kteří  jsou  s  to.  aby  přijali  pravdu.  Dále  také  jisto,  že  hrubý 
materialismus  dřívější  doby  vytlačuje  se  nyní  idealismem  i  spiritualismem, 
avšak  pod  touto  novou  zjemnělou  formou  vystupuje  do  boje  s  křesťan- 
ským idealismem  dřívější  protikřesťanská  síla  pohanství,  kdysi  přemo- 
žená křesťanstvím.  Do  světa  znova  dere  se  protikřesťanský  názor  pan- 
theismu,  popírající  Boha  živého  i  Bohočlověka  v  Krista.  Místo  ná- 
boženství BohoČlověka  zavádí  se  pantheistické  náboženství  člověkoboha, 

* 

Archiv  fiir  Religionspsychologie  začal  vydávati  Dr.  W. 
Stahlin  (Tiibingen)  s  četnými  spolupracovníky.  Předmětem  jeho  má  býti 
náboženství  pouze  jakožto  duševní  jev,  pokud  působí  na  zážitky  ?.  ci'^y 


468  Rozhled  náboženský. 


jednotlivce  a  společnosti.  O  podstatě  a  p">jma  náboženství  nenaá  zatím 
býti  rozhodováno;  každému  badateli  jest  volno  psáti  o  tom,  co  za  ná- 
boženský jev  považuje.  Podobně  i  jiné  podniky  mající  na  zřeteli  více 
dějiny  náboženství  snaží  se  odezírati  od  otázky  správnosti 
jednotlivý^ch  náboženství.  Jakou  měrou  se  to  zdaří  a  kolika  spisovatelům, 
jest  ovšem  jiná. 

Není  mnoho  knih  pojednávajících  o  kulturní  Činnosti  Církve 
v  dobách  po  ediktu  milánském.  Dosti  těžko  učiniti  si  obraz  rozvíjejícího 
se  života  náboženského  i  společenského  po  bouřích  stěhování  národů. 
Jak  použila  osvobozená  Církev  své  svobody?  Příspěvek  k  osvětlení 
prvých  století  středověku,  kdy  mohla  se  Církev  již  ujati  otroků,  podává 
Paul  Allard  ve  knize:  Les  esclaves  chrétiens,  poctěné  cenou 
Akademie  francouzské  a  vyšlé  právě  v  5.  vydání.  Třebas  evangelium, 
epištoly  sv.  Pavla  zřejmě  hlásají  rovnost  lidí  před  Bohem,  trvalo  to 
velmi  dlouho,  než  podařilo  se  Církvi  staré,  kruté  otroctví  aspoň  zmírniti. 
Zaniklo-li  v  Evropě  v  původním  smyslu  se  sklonkem  XIII.  století, 
bylo  již  koncem  pátého  působením  Církve  tak  zmírněno,  že  za  Justi- 
niana  nepodobá  se  otrok  ani  dost  málo  otroku  v  době  Augustově, 
Faktum  to  všeobecně  uznávané  hledí  mnozí  vyložiti  na  úkor  Církve 
jakýmsi  íilosotickým  liberalismem,  jenž  působil  na  masy  sociální,  neb 
hospodářským  vývojem  a  přesunutím  celého  života  na  jiné  základy. 
Allard  odmítá  takové  neúplné  vysvětlení  a  dokazuje,  že  křesťanství 
přísluší  hlavní  zásluha  a  úplný  obrat  ve  smýšlení  lidstva  vzhledem 
k  otroctví  a  že  prvních  pět  století  éry  křesťanské  připravilo  bez  sociál- 
ních otřesů  a  bez  revoluce  odstranění  otroctví. 

Nelze  sice  upříti  vlivu,  jakým  působila  filosofie  stoická  na  zlepšení 
smutného  stavu  otroků  římských,  ale  vliv  ten  je  přece  pranepatrný. 
Filon  a  Dio  odmítali  otroctví  jako  zvyk  stojící  v  přímém  odporu 
s  právem  přirozeným,  že  ani  Otcové  v  prvních  dvou  stoletích  nemohli 
mluviti  rozhoduěji.  Ale  učení  filosofů  nemělo  dosti  moci,  byla  to  pouhá 
theorie,  kdežto  Církev  hlásala  praxi.  A  v  moudré  obezřetnosti,  s  jakou 
to  činila,  aby  neporušila  bratrské  vlídnosti  prvních  křesťanů  a  neroz- 
poutala  boje  mezi  tak  různorodými  prvky,  z  nichž  se  obce  jejich  sklá- 
daly, sluší  hledati  přispění  shora.  Sv.  Klement  Alex.,  Tatian,  Origenes, 
TertuUian  mluví  tak  opatrně  o  svých  sociálních  theoriích,  jako  by 
„cítili  svou  velikou  odpovědnost  za  zachování  míru  ve  světě". 

A  s  pronikáním  křesťanství  v  širý  svět  stává  se  i  slovo  před- 
stavitelů Církve  určitějším  a  rozhodnějším.  Oba  sv.  Řehořové,  Jan 
Zlatoústý,  Laktanc  již  protestují  proti  násilnické  nerovnosti  mezi  lidmi, 
jako  protivící  se  zákonům  Božím.  „Rcete,  jak  se  liší  pán  a  otrok? 
Nebudou- li  po  smrti  oba  obráceni  v  prach?  souzeni  týmž  Bohem? 
Nebude-li  oběma  rovné  nebe,  rovné  peklo?  Jakým  právem  osobuje  si 
tedy  člověk  právo  nad  jin3^m  člověkem"  ?  Jsa  člověkem  sám,  kterak 
činíš  se  pánem    člověka  ?"* 

V  praxi  učinila  Církev  křtem  pána  rovným  otroku  a  pozdvihla 
nevolníka  k  hodnostem  hierarchickým.  Rehabilitací  práce  srovnala  pána 


Rozhled  náboženský.  469 


i  raba.  Právo  římské  nezQalo  svazku  manželského  mezi  otroky,  Církev 
od  prvopočátku  uznávala  jeho  platnost  a  nerozlučitelnost,  ano,  k  ve- 
likému pohoršení  vysoké  společnosti  římanské,  nenamítala  ničeho  proti 
sňatkům  mezi  lidmi  voln3^mi  a  otroky.  Rozhodnutím  papeže  Kalixta 
byl  by  málem  povstal  zmatek  i  v  obcích  křesťanských.  Srovnejme  stav 
otroků,  ano  i  propuštěnců  u  Plauta  a  za  dob  Justinianových  a  po- 
známe, jak  proměnila  se  rodina  vlivem  Církve.  Plantova  komedie 
„Cistellaria"  uvádí  na  jeviště  dvě  otrokyně,  jimž  zákon  dovoloval 
„lásku",  ne  však  manželství.  „Toužím  milovati  stále  jednoho  muže, 
jemuž  bych  směla  věnovati  celý  svůj  život."  —  „Ach,  moje  Silentium 
(odpovídá  družka),  toť  jenom  výsada  matron."  Tuto  výsadu  dala  Církev 
otrokům  a  Justinian  dovolil  i  senátorům  vcházeti  ve  sňatek  se  ženami 
otrockými. 

Celá  řada  zákonů  Konstantinových,  Valentinianových,  Gratiano- 
vých,  Theodosiových  svědčí  o  blahodárném  vlivu  Církve  na  povznesení 
zavrhovaných.  Výjimkou  jest  jediný  Julian,  který  je  dokladem,  ,jak 
ohromný  rozdíl  názorů  na  otroctví  je  mezi  duchem  pohanským  a  kře- 
sťanským. Uváží-li  se,  že  ještě  r.  1864  vyvolala  otázka  otrokářská 
občanskou  válku  v  Americe,  oceníme  tím  spíše  působnost  Církve,  jež 
neutuchla,  až  vyrostla  v  nádherné  květy  podniků  sv.  Jana  z  Mathy, 
Petra  z  Noly,  Felixe  z   Valois  až  do  kard.  Lavigerie. 

Dlouholetý  spor  o  význam  bully  A  e  t  e  r  n  u  s  i  1 1  e,  kterou  Sixtus  V 
1590  svoje  vydání  Bible  uváděl,  vyličuje  peremptoricky  J.  Nisius 
v  insbrucké  Ztschrft  f.  kath.  Theol.  1914,  183  dd.  Sixtinský  biblický 
výbor  předložil  papeži  výsledek  svých  prácí,  jak  jej  máme  v  Codex 
Caraťfae,  který  vyznamenává  se  velikou,  na  tu  dobu  podivuhodnou 
přesností,  tak  že  i  nyní,  kdy  o  konečné  úpravě  biblického  latin- 
ského textu,  benediktinům  svěřené,  se  pracuje,  ale  ovšem  také  se 
uznává,  že  bude  vyžadovati  dlouholetou  ještě  práci,  vyskytl  se  vážný 
návrh  uveřejniti  zatím  ještě  text  podle  onoho  codexu.  Sixtus  V  však 
předlohy  této  neuznal,  nýbrž  sám  do  opravného  díla  zasáhl ;  „fur  dle 
feine  und  kleine  kritische  Arbeit  aber  war  die  jciserae  Fausť,  die 
selbstherrliche  Nátur  des  Papstes,  ganz  abgesehen  von  dem  Mangel  an 
Sprachkenntnissen  und  kritischer  Schulung,  nicht  geeignet"  (u.  m.  261). 
Přes  odpor  znalců  byl  text  s  jeho  povážlivými  a  neodůvodněnými  změ- 
nami otištěn  a  vydán,  ačkoli  papež  sám  i  potom  ještě  stále  jej  opravoval. 
Po  smrti  jeho  zatím  nastalé  kongregace  kardinálů  5.  září  1590  zakázala 
Bibli  tu  i  zaváděcí  bullu,  což  26.  září  Urban  VII  učinil  znova.  Za  to 
pak  vydána  nynější  Sixtino-Glementina  (1592),  která  nedostatky  vy- 
vydání  Sixtova  odstranila,  kriticky  však  nebyla  neb  není  na  výši 
předlohy  CaraíFovy. 

Spor  pak  roznícen  kolem  1870  stran  dogmatického  rýznamu  bully 
Aeternus  ille:  Dčjllinger  ji  uváděl  za  námitku  proti  neomylnosti  papež- 
ské in  rébus  lidei.  V  posledních  letech,  kdy  biblickému  studiu  v  Kímě 
věnuje  se  více  péče,  uveřejněna  celá  řada  příslušných  rozprav  na  zá- 
kUdě    původních  listin  a  učiněny  různé  pokusy,  námitku  tu  vyvrátiti. 


470  Rozhled  náboženský. 


Obyčejně  odpovídá  se,  že  ač  vydání  Sixtos^o  bylo  kriticky  chybné^ 
přece  neodchylovalo  se  od  biblického  textu,  pokud  jest  bezpečným 
pramenem  víry.  Nisiovi  to  nestačí,  neboť,  podle  něho,  pravé  to  jest 
otázkou,  pokud  Vulgáta  jest  oním  authentickým  pramenem  a  pokud 
Sixtův  text  právě  v  tom  se  s  ní  shoduje.  Dle  N.  námitka  prosté 
a  platně  vyvrací  se  tím,  že  bulla  Aeternus  ille,  ač  na  různá  místa, 
zvláště  panovnickým  dvorům,  rozeslána,  tedy  jaksi  ofíiciosně,  jak  dí 
N..  uveřejněna,  nebyla  uveřejněna  officielně,  právoplatně,  t.  j.  právně 
a  kanonicky  jako  výnos  pro  Církev  závazný,  zůstavši  takto  listinou 
informní,  právně  neplatnou ;  důkazy  z  průběhu  celé  akce  historicky 
vedené  potvrzují  se  právě  zmíněným  zákazem  kardinálské  kongregace, 
který  by  jinak   byl  býval  neplatný  a  nemožný. 

* 
Nauka  o  pokladě  zásluh  Kristových  a  svatých  v  Církvi 
(thesaurus  Ecclesiae),  zásluh  to  nadbytečných,  ze  kterých  se  udělují 
odpustky,  totiž  odpuštění  časných  trestů  dle  měřítka  starocírkevní 
kázně  (50  dní  atd.),  objevuje  se  v  theologii  teprve  u  scholastiků 
IB.  stol.,  jak  ukazuje  známý  mnichovský  badatel  Dr.  N.  Paulus 
(v  Theologie  u.  Glaube  1914,  4  d.).  Původně,  v  2.  a  3.  stol.  na  pří- 
mluvu a  pro  nadbytečné  zásluhy  mučenníků  zkracována  doba  pokání. 
Podkladem  bylo  přesvědčení,  že  v  mystickém  těle  Kristově,  v  Církvi 
dle  nauky  o  „svatých  obcování"  (communio  sanctorum)  nejen  hlava  a 
její  zásluhy  ostatním  údům  prospívají,  nýbrž  i  zásluhy  jednotlivých  údů 
vespolek.  Po  sv.  Cyprianovi,  tedy  po  3.  století  neobjevují  se  zprávy^ 
že  by  na  přímluvy  obce  kajícná  doba  byla  bývala  zkracována;  byly 
to  prostě  modlitby  o  slitování  boží,  kterými,  jakož  i  jinými  dobrými 
skutky  druh  druhu  před  Bohem  pomáhal.  Teprve  v  7.  stol.  v  Irsku 
a  Anglii  vyskytuji  se  t.  ř.  redemp  tiones,  jimiž  obtížné  a  dlouhé 
pokání,  zvláště  půst,  se  proměňovalo  v  lehčí,  v  modlitby  a  příspěvky 
na  dobré  účely,  které  ve  zvlášť  obtížných  případech,  jmenovitě  za  ne- 
mocné i  jiní  mohli  vykonati.  (Pokání  za  zemřelé  připomíná  již  orleanský 
biskup  Theodulf  f  821.)  Že  se  zmírnění  toho  také  zneužívalo,  bylo 
lidské;  naukou  nikdy  a  nikde  zneužívání  nepodporováno.  V  11.  stol. 
začato  udělovati  odpustky  za  dobré  skutky  jakožto  jakousi  náhradu 
za  časné  tresty  (==  kajícné  skutky),  avšak  nikoliv,  jak  se  zpravidla 
za  to  má,  na  základě  zadostčinného  pokladu  zásluh  Kri- 
stových a  svatých,  nýbrž  pouze  na  základě  biskupské  jn- 
risdikční  moci  vzhledem  na  přímluvu  svatých  a  věřících;  tak 
Urban  II  1096  křižákům  poenitentiam  totam  peccatorum,  de  quibus  veram 
et  perfectam  confessionem  fecerint,  per  omnipotentis  Dei  misericordiam  et 
Ecclesiae  catholicae  preees  . .  .  dímittimus.  Augustinova  však  zásada : 
puniendum  est  peccatum  aut  a  te  aut  a  me,  působila  theologům  neznáze 
vzhledem  na  odpustky,  i  shledáno  vysvětlení  právě  v  náhradně,  zadost- 
Činné  moci  nadbytečných  oněch  zásluh,  kterážto  nauka  o  pokladě  vy- 
skytuje se  poprvé  po  r.  1230.  Ne  tedy  nauka  o  odpustcích,  nýbrž 
nauka  o  náhradním  pokladě  církevním  vyvinula  se  z  přesvědčení 
o  náhradním  zadostčinění  mezi   věřícími ;    odpustky  teprve   později  tak 


Rozhled  náboženskf.  471 


odůvodňovány.  (Paalas  opravuje  také  běžný  údaj,  že  první  doklad  od- 
pastku  vyskytuje  se  v  rkp.  jakési  passio  z  9.  stol.  Rkp.  jest  předně- 
pozdější,  legenda  pak  —  sama  o  sobě  pravdě  nepodobná  —  vůbec 
o  vlastním   církevním  odpustku  nemluví.; 

* 

Stran  českých  společných  poutí  lourdských  vyskytly 
se  u  veřejnosti  jakési  neshody,  xsaproti  výpravám  sodálským,  pořá- 
daným péčí  pí  Marie  Benešové- Machainové,  vybízí  nový  pražský 
poutní  spolek  k  účasti  na  jeho  pouti.  Účastníci  oněch,  gener.  defin. 
P.  Alois  Majer  v  čele,  rozeslali  brošurku,  v  níž  je  proti  výtkám  spol- 
kovým hájí,  poznamenárajíce  naopak,  že  „vedoucím,  za  spolek  se  skrý- 
vajícím činitelům  pod  rouškou  duševního  prospěchu,  důstojné  represen- 
tace národa  jednalo  se  o  jinou,  obratné  tajenou  a  zakrývanou  stránku 
podniku". 

Co  před  nedávném  zdálo  se  skoro  nemožným,  tak  četné  pouti  do 
vzdálených  krajin,  není  dnes,  kdy  i  střední  vrstvy  a  mládež  podniká 
výpravy  k  jižním  i  severním  mořím,  ničím  neobyčejným  již;  odpadajíc 
i  obvyklé  nářky  na  utrácení  peněz  v  cizině,  kterých  výletníci  tam  utratí 
jistě  více  než  poutníci.  Ale  dlužno  ovšem  dbáti  toho,  aby  to  byly  pouti, 
ne  něco  jiného.  Jmenevauý  poutní  spolek  i  nám  ^kdysi  poslal  jakési 
obražení,  když  jsme  vyslovili  pochybnost,  že  by  Cechové  v  Lourdech 
dělali  tolik  ťurore,  jak  v  novinových  reklamách  psáno,  obražení,  které 
pro  jeho  velkopanský  ton  jsme  hodili  do  kcše  ;  psal  je  jednatel  spolku, 
podepsal  je  předseda  a  místopředseda,  skládal  je  však  asi  také  nějaký 
„činitel  za  spolek  se  skrývající".  Zmíněnou  polemiku  však  bude  dobře 
urovnati  pokojně,  předpokládajíc,  že  nepřístojnosti  budou  zamezeny,  aby 
ještě  snad  i  tam  nevznikly  nějaké  národní  ostudy  ! 

* 

Studie  Aug.  Gatarda  „Musique  grégorienne"  podává  obšírný  výklad 
o  zpěvu  chorálním.  historii  jeho  původu,  rozkvětu,  úpadku  a  ob- 
novení  v  intencích  Pia  X. 

Hlavní  činnost  v  organisaci  a  ustálení  chorálu  latinského  přisu- 
zuje 8  jiným  znalcem,  Germainem  Morinem,  sv.  líehoři  Velikému,  dle- 
něhož  prý  „cantus  gregorianus"'  se  nazývá.  Již  za  tohoto  papeže  zaveden 
byl  v  Anglii  a  později  péčí  Pipina  a  Karla  Vel.  také  ve  Francii.  Ale 
různosti  se  záhy  objevily.  Škola  cášská  nedovedla  uchovati  tradici  římskou 
v  původní  ryzosti.  O  Velkonocich  r.  787  bjl  Karel  v  Eímě  překvapen 
rozdílem  mezi  chorálem  gallským  a  chorálem  sboru  papežského.  „Vy 
jste  patrně  pokazili  zpěv  církevní"  —  pravil  svým  zpěvákům  —  „vraťte 
se  k  původnímu  prameni,  revertimini  vos  ad   fontem  sancti   Gregorii." 

Středověk  neobohatil  melodického  pokladu  liehořova.  Jeho  dílo 
uchovalo  se  neporušeno  až  do  věku  XVI.  Pro  nové  svátky  vybírány 
chorály  ze  star3'ch  raší  nebo  nový  text  přizpůsoben  staré  melodii  — 
arci  ne  vždycky  šfastně.  Tak  podává  mše  de  Sanctissimo  složená 
v  XIII.  století  sv.  Tomášem  přiklad  k  obému  :  Introit  Cibavit  vzat- 
2    pondělka    svatodušního,     graduale    Oculi    omnium     z    XX.     ne- 


472  Rozhled  náboženský. 


■děle  po  S7.  Duchu,    kdežto  offertorium  a  communio  dosti  nejapaě  při- 
způsobeny chorálu  svátků  Svatodušních. 

Renesance  zasadila  chorálu  hlubokou  ránu.^  Humanisté  tonoucí 
v  metrice  a  prosodii  nechápali  rytmiky  středověké.  Řehoř  XIII.  nechal  si 
namluviti,  že  je  třeba  oprav  dle  nejnovějších  zákonů  hudebních.  Dík 
přímluvě  španělského  znalce  Fernanda  de  las  Ynfantas  bylo  nebezpečí 
na  poprvé  z^žehnáno.  Ale  za  Pavla  V",  dostal  ředitel  raedicejské  tiskárny 
na  15  let  privilej  tisknouti  všecky  knihy  choráluí.  A  v  několika  letech 
byla  „reforma"'  hotova,  Anerio  a  Soriano  slují  oprávcové  neoprávnění. 
Řídili  se  hlavně  snahou  zkracovati,  vlastně  osekávati  delší  modulace,  jichž 
smyslu  nechápali.  Ale  chtěli  si  dodati  lesku  i  něčím  positivním:  vpašo- 
váli  kratší  ozdůbky  notové,  kdo  viděli  často  notu  jedinou,  upravovali 
melodie  bez  důvodů,  hromadili  skupiny  not  na  slabiky  přízvučné,  pře- 
sraykovali  přízvuk,  slovem,  ze  živéh  >,  or2:anického  zpěvu  učinili  mrtvolu, 
kostru.  Příklad  jejich  táhl  a  ve  věku  XIX  nebylo  zpěvu  gregorián- 
ského  leč  ve  starých  rukopisech. 

Ve  Francii  počala  „restaurace  chorálu".  Upíná  se  na  jména  dom 
Guérangera,  Pothiera,  Moequereaua.  Protivníci  reformy  namítali,  že  ve 
zmatku  odchylných  manuskriptů  nepodaří  se  nikdy  zjistiti,  jaký  vlastně 
původní  chorál  byl.  Guéranger  possavil  pravidlo:  „Souhlasí-li  veliký 
počet  textů  z  různých  dob  a  zemí,  lze  míti  za  to,  že  uchován  v  nich 
text  původní."  Mocquereau  přinesl  hned  doklady  ve  své  „Paléographie 
musicale".  Uvedl  graduale  „lustus  ut  palma",  jak  je  nalezl  ve  více 
než  dvoustech  rukopisů  z  různých  dob  od  století  IX.  do  XVI.  Sou- 
hlasný text  ukazoval  jasně  na  znění  původní.  U  všech  kusů  se  takový  i 
průhledný  důkaz  arci  nepodaří,  ale  znalci  jako  don  Pothier  dovedou  ^ 
srovnávací  methodou  vyčísti  aspoň  pravděpodobnost  toho  kterého  znění, 
jako   kritikové  činívají  s  texty  starých  autorů. 

Další  díl  studie  Gatardovy  podává  důkladný  rozbor  touin,  rytmiky 

a  textů  zpěvu  gregoriánského. 

* 

Vídenská  konsistoř  zakázala  integralistickému  týdenníku  „Oester. 
kath.  Sonntagáblatt"  útoky  na  Piův  spolek,  jež  pr}'^  vedle  všech 
jiných  nespravedlivostí  jsou  útoky  na  jeho  protektora,  arcib.  Piffla.  Dle 
zvyku  státních  úřadů  rozkázala  konsistoř  výstrahu  tu  otisknouti  v  čele 
čísla  beze  všech  dodatků. 

Nostrifikace   římských    theologických    doktorátův 
vy^nosem    ministerstva    vyučování    ze    16.    bř     1914    upravena  tak,  že    J 
fakulty    naše    bez    předchozího    dovolení,    jak  žádal    §  3.    výnosu    ze    ■ 
6.   června   1850,  smějí  uznati  a  úředně  za  svůj  vyhlásiti  doktorát  nabytý 
od  rakouských   příslušníků  v  římských  učilištích:  gregorianské  univer- 
sitě,    v    semináři    sv.    Apollináře,    Collegium  Urbanům    de  propaganda 
lide,    Collegium    pontificium    Internationale    angelicum  (nově    upravené 
z   collegia    S.  Maria  sopra  Minerva).   Předpokládá  se  jako  dříve  zdejší    _ 
maturita,  vedle  toho  pak  předběžná  práce  písemná  práce  písemní  (dle   ■ 
výn.  8.  dubna   1903),   vysvědčení    c  zkoušce  z  arabštiny  a  aramejštiny 


Kozhled  náboženský.  47 


a  rigorosum  z  církevních  dějin  a  práva;  z  prá^a  odpadá,  nabyl-li  žadatel 
římského  doktorátu  nebo  licenciátu  práv.  Takovéto  nostriiikace  třeba 
jen  v  roční  zprávě  ministerstvu  oznámiti. 

* 
Republika  Argentinská,  jejíž  representace  není  ani  dost  málo 
klerikální,  odmítá  zasahování  zednářatva  do  státního  zřízení  z  těchto 
důvodů:  1.  Zednářátvo  nesměřuje  ku  společnému  dobru  občanstva,  ale 
sobecké  zájmy  jednotlivců  jsou  mu  na  tikor;  2.  stanovy  zednářské 
ukládají  členům  boj  proti  svobodě  vyučovací,  aby  ze  škol  byli  vyloučeni 
kněží  a  řeholnice;  tím  staví  se  proti  základním  zákonům  republiky 
zaručujícím  všem  právo  vyučování  dle  přf^svědčení  jejich;  3.  zednář- 
stvo  zbavuje  své  členy  svobody  a  politické  neodvislosti  vyhrožujíc  jim 
tresty,  nebudou-li  voliti  kandidáty  předurčené;  4.  zednářstvo  tvoří  stát 
ve  státě  nebo  lépe  řečeno  pitvoří  se  po  něm  ...  Ve  Francii  toho 
dosud  neuznali. 

Smutnou  událostí  s  prvním  sv.  přijímáním  polských 
dětí  v  Moabitech,  jež  vzbudila  v  celém  Polsku  nesmírné  rozhořčení, 
zabývá  se  v  posledním  čísle  také  vědecký  orgán  proíessorů  bohoslovi 
„Ateneum  kapi^nskie".  V  této  čtvrti  berlínské  bydlí  přes  7000  Poláků. 
V  dominikánském  kostele  mají  polské  služby  boží,  zpovědi  a  kázání. 
Nemají  však  polské  přípravy  dětí  k  prvnímu  sv.  přijímání.  Rodičové 
padesáti  dětí  postarali  se,  aby  byly  připraveny  po  polsku  jedním  děl- 
níkem, což  potvrdili  potom  dva  polští  kaěží.  Představený  dominikánů 
na  prosbu  rodičů  svojil,  že  jim  může  býti  uděleno  první  sv.  přijímání 
zvláště,  ne  společně  se  slavností  dětí  německýcli  —  ale  s  podmínkou, 
že  přijímání  polských  dětí  nebude  míti  zevnějších  známek  zvláštní 
slavnosti,  že  nebude  praporu  a  promluvy.  Děti  přišly  oděny  v  bílé  ša- 
tečky, vínky  na  hlavě  a  svíce  v  rukou,  byly  přítomny  mši  sv.,  ale 
sv.  přijímání  neobdržely.  Poručeno  jim,  že  mají  odejíti  z  kostela.  Když 
neodcházely  a  některé  pláčem  a  reptáním  vyjadřovaly  svou  bolest, 
vkročila  do  kostela  policie  a  bezbranné  násilím  vyhnala  .  .  . 

S  polské  strany  byly  tu  asi  nějaké  neformálnosti,  snad  bílý  šat, 
vínky  a  svíce  dávaly  pobožnosti  slavnosmí  ráz,  ale  nicméně  celý  případ 
jest  dokladem,  jak  daleko  může  strhnouti  přepjatý  nacionalismus  i  cír- 
kevní osoby. 

Autor  zmíněného  článku  hlavní  příčinu  nepřátelského  chování 
hakatistických  kněží  pruských  k  Polákům  vidí  v  tom,  že  duchovenstvo 
pruské  nechalo  se  úplně  opanovati  vládou,  že  v  církvi  pruské  často  po- 
roučejí úřady  světs-ké  a  ne  duchovni.  Stará  to  tradice  Bedřichů 
a  Jindřichů,  by  vládli  v  církvi,  křižáků,  by  idee  a  instituce  náboženské 
vykořistili  ve  prospěch  své  materielní  moci.  Toť  i  filosoíická  tradice 
Kantova,  by  moralnost  poddala  se  legálnosti.  A  to  jest  neštěstím  církve 
pruské,  že  se  staví  na  roven  s  církví  protestantskou,  jejíž  hlavou  je 
vláda  světská. 

Jaké    následky    má    takové    otročení  duchovenstva  vládě,   ukázalo 
se    brzy    po    události   moabitské :    školní    inspektor    v    Poznani  roz^^slal 


474  Rozhled  náboženský. 


jednotlivým  správám  škol  nařízení,  že  vyučování  náboženství  jazykem 

polským    má    se    omeziti  i  v  nejnižších  třídách  a  v  některých  školách 

úplně  přestati  .  .  . 

Záležitostí  zabývá  se  nyní  živě  také  Vatikán,  kde  předseda  kola 

polského,    kníže    Radziwití,    ve    zvláštní    audienci  podával  o  ní  papeži 

podrobnou  zprávu. 

* 

Denní  praxe  ukazuje  na  Rusi,  jak  daleko  jest  od  papírových  zá- 
konů ke  skutečnému  jejich  provádění.  Přiznaná  svoboda  nábožen- 
ská a  spolčovací  je  „zákonitě"  omezována.  Mmisterstvo  vnitra  žádá 
zrušení  22  spolkův  ustavených  přesně  dle  zákona  ze  dne  4.  března  1906. 
Spolky  jsou  souzeny  i  odsouzeny  nikoliv  na  základě  prokázaných  fakt 
nebo  činnosti,  nýbrž  výhradně  na  základě  libolného  výkladu  stanov. 
Tak  má  býti  rozpuštěno  sdružení  křesťan,  dělnictva,  protože  jeho 
úkolem  je  rozvoj  povšechného  i  náboženského  vzdělání  ve  kruzích 
dělných  tříd.  „Chorální  spolek"  ve  Zdunské  Vole  postrádá  práva  exi- 
stenčního, protože  míní  dle  stanov  „povznésti  zpěv  a  hudbu  chrámovou". 
To  vše  je  státu  nebezpečno  a  spolky  prý  dostaly  schválení  pouze 
„přehlédnutím".  Soudní  tribunál  v  Minsku  odsoudil  k  devítidennímu 
vězení  katol.  sedláka,  který  si  vzal  za  choť  pravoslavnou  dívku  pře- 
«tGupivší  na  katolickou  víru,  V  policii  není  místa  pro  katolíka  nebo 
pro  pravoslavného  s  katolickým  příbuzenstvem. 

Úkaz  toleranční  z  r.  1905  platil  vlastně  pouze  čtyři  měsíce,  neboť 
již  v  srpnu  téhož  roku  „modifikovalo"  jej  ministerstvo  vnitra,  když 
se  celé,  násilím  za  orthodoxní  prohlašované  osady  přihlašovaly  k  církvi 
římské.  Dík  této  libovolné  interpretaci  dobrého  onoho  zákona  svobody 
je  třeba  pořád  ještě  podávati  kolkované  žádosti  za  schválení  přestupu, 
platiti  taxy  I  rub.  50  kop.  a  stavěti  se  tak  pod  zřejmý  dohled  policejní. 
Odtud  také  každodenní  odsuzování  k  pokutám,  odvolávali  se  kdo  na 
neodvolaný  posud  zákon  svobody! 

Zemí  skutečné  náboženské  svobody  zdá  se  býti  dne^  Kolumbie. 
Pět  milionů  katolických  obyvatel  tohoto  státu  nemusí  se  domáhati  státní 
ochrany  pro  své  náboženství.  Víra  je  ctěna  ne  ve  jménu  svobody  svě- 
domí, nýbrž  proto,  že  jeví  se  nezbytnou  potřebou  jednotlivci  i  celku. 
Od  třiceti  let  zasedají  v  ministerstvu  upřímní  katolíci,  a  lid  vidí,  že 
«tát  není  méně  pokročilým  než  jinde. 

* 

Známo,  že  pr  a  vos  lavné  ducho  ven  s  t  vo  naRusi  nestojí 
na  vysokém  stupni  vzdělanosti,  a  proto  je  tím  divnější,  že 
evětští  spisovatelé,  kteří  jin^k  si  hrají  na  horlitele  pravoslaví,  vystupuji 
proti  návrhu  zákona  o  zřízení  dvou  nových  duchovních  akademií,  ve 
Vilně  a  Tomsku.  Tak  Meňšikov  v  Novém  V  řemeni  vystoupil 
proti  akademickému  vzdělání  duchovních,  protože  prý  náboženská 
víra  i  osvícený  rozum  jsou  neslučitelný.  Cím  učenější  prý 
duchovenstvo,  tím  méně  prý  vštěpuje  víru,  ducha  náboženského.  Meňšikov 
vlastně  nevěří  v  pravdivost  křesťanství,  ale  jako  volnomyslitel  vysoko 
je  cení  jako  prostředek,  udržující  v  pořádku  a  ušlechťující  lid.  A  po- 


Rozhled   náboženský.  475 


névadž  lidé  vyšší  kultury  jsou  dosti  disciplinovaní  (??),  není  jim  vlastně 
náboženství  třeba,  a  pro  lid  stačí  duchovní  nevzděUní,  jen  jsou-li  zbožni, 
ctnostní.  A  ctnosti,  zbožnosti  prý  nenabude  člověk  vzděláním  Ze  ne- 
vzdělaní kněží  nedovedli  by  víry  proti  útokům  nevěrců  hájiti,  na  to 
Meňšikov  nedbá. 

Při  té  příležitosti  poznáváme,  že  pravoslavné  Rusko  má  dosud 
pouze  4  vyšší  ústavy  bohoslovecké,  t.  zv.  akademie,  -iti  seminářů, 
186  mužských  (chlapeckých)  učilišť  a  70  dívčích  ú-stavů,  což  na  roz- 
sáhlost Ruska  a  velký  počet  obyvatelstva  jest  nesmírně  málo. 

Vedle  nevzdělanosti  vyčítá  se  pravoslavnému  ducho- 
venstvu, že  nakaženo  neduhem  opilství  zároveň 
8  lidem,  který  by  mělo  slovem  i  příkladem  vésti  ke  střídmosti.  Proto 
N.  Naděždin  v  časopise  .,Deň"  ukazuje,  že  naděje  na  duchovenstvo 
v  boji  protialkoholistickém  jest  velice  slabá  a  proto  bylo  by  třeba  nej- 
prve duchovenstvo  samo  přivésti  ke  střídmosti,  než  je  povolávají  k  boji 
^s  národní  ruskou  nepravostí".  Sjezd  duchovních  diecese  archangelské 
přiznal  se  ostatně  sám  k  téco  „nepravosti".  V  Cerk  V  ě  s  t  n.  ohra- 
zují se  však  proti  takovému  všeobecnému  obvinění  duchovenstva  z  ne- 
střídmosti  intelligencí,  která  pr}'  není  také  prosta  téhož  neduhu  .  .  . 
A  ještě  hůře  je  to  u  šlechty,  kupectva  a  jiných  stavů.  Na  koho  tedy 
lze  spolehnouti  v  boji  s  itlkoholismeni  ? 

* 

Provádění  biskupského  dozoru  stává  se  na  Rusi  velmi 
obtížným  pro  rozsáhlost  ruských  diecesí,  z  nichž  některé  mají  rozlohu 
prostředních  států  evropských.  By  se  tedy  biskup  sblížil  s  lidem,  nutno 
amenšiti  rozměry  diecesí.  Taková  reforma  však  naráží  na  překážku 
finanční.  Zřízení  celé  řady  nových  biskupství  vyžadovalo  by  značných 
prostředků,  a  státní  pokladna  nerada  dává  peníze  na  potřeby  duchovní 
správy. 

Nemůželi  se  však  snadno  uskutečniti  založení  biskupství 
v  okresech,  pak  doufají,  že  bez  zvláštní  námahy  lze  dosíci  jisté  orga- 
nisace  církevně  společenského  života  v  okresních  městech  jako  středech. 
Mnoho  od  takové  organisace  pro  náboženský  život  očekává  Lukinskij 
v  Rossiji,  poukazuje,  že  duchovenstvo  jelabužského  okresu  ve  vjatské 
diecesi  již  dosáhlo  od  biskupa  práva,  by  smělo  zříditi  pastýřské  orga- 
nisace po  okresech  Tím  podle  jeho  mínění  snaha  utvořiti  z  okresů 
středy  církevního  života  nabyla  určité  formy,  a  okresy  takové  budou 
se  asi  v  budoucnosti  množiti  a  obnoví  církevní  život  .  .  .  Jiní  však 
vyslovují  se  pro  organisaci  farní  jako  bližší  k  potřebám  jedno- 
tlivců,  přibližující  ji  rodině. 

Trpce  si  naříkají  na  Rusi  na  ne  sjednocenost  mezi  ducho- 
venstvem vůbec  a  mezi  duchovenstvem  městským  a  venkovským 
zvláště.  A  to  škodí  velice  hájení  zájmů  duchovenstva,  jež  má  nepřátele 
v  jiných  stavech  a  mezi  sebou  není  sjednoceno.  Venkovské  duchoven- 
stvo vytýká  městskému  hrdost,  ano  se  téměř  štítí  venkovských  baťušků, 
chladnost  v  obcování,  tak  že  bude  těžko  očekávati,  že  by  se  obojí 
duchovenstvo  upřímně,  srdečně  spojilo  v  jeden  celek.  Je  to  smutné,  praví 


476  Rozhled  náboženský. 


kněz  A.  Cb.,  ale  duohoven-ítvo  nesmí   vinu  dávati  žádnému  jinému,  než 
sobě  samu. 

Jistý  vzdělaný  Angličan  vykonal  s  ruskými  poutníky,  jsa  oděn 
v  oděv  ruského  sedláka,  pout  do  Jerusalema  i  vydal  o  této  své 
cestě  knihu,  která  je  nepřetržitým  chvalozpěvem  na  zbožnost  ruského 
lidu,  jenž  odtrhnuv  se  od  všední  práce  své,  odtrhuje  se  též  od  svých 
zlozvyků,  na  pouti  je  velice  střídmý,  přísně  zachovává  posty,  nejí  nejen 
masa,  nýbrž  ani  mléka  a  másla,  nekouří,  nepije  vodky  a  velice  zbožně 
se  modlí,  ano  poskytuje  cizinci  téměř  nedostižné  příklady  zbožné  nálady. 

Rada  professorů  duchovní  akademie  petrohradské  dodala  synodu 
prosbu  —  již  třetí  —  o  prohlídnutí  a  novém  vědeckém  vydání 
staroslovanského  textu  Bible,  protože  nynější  text  nehodí  se 
k  vědeckému  upotřebení.  Práce  s  opravou  a  vydáním  Bible  spojená 
bude  trvati  asi  50 — 6u  let  a  na  vydání  bude  třeba  přes  80  000  rubiíi. 

* 

Již  loni  jsme  se  zmínili,  jak  východní  církev  krutě  za- 
chovala se  k  pravoslavným  mnichům  ruským  na  hoře  Athos,  kteří 
prokazovali  božskou  poctu  jménu  Ježíš,  jak  ji  proka- 
zuje církev  katolická.  Synod  řecké  církve  v  Cařihradě  prohlásil  učení 
toto  za  kacířské,  mniši  ruští  byli  násilně  odvezeni  a  z  Oděsy  rozehnáni 
po  Rusku.  Nyní  také  synod  petrohradský  pohání  k  soudu  mnichy,  že 
prý  šířili  „rouhavé  a  kacířské  učení  o  Božstvu  Jména  Božího".  A  tu 
poslal  bývalý  mnich  Antonij.  ve  světě  zvaný  Alexandr  Bulatovič,  sil 
mnichy  synodu  oznámení,  že  k  soudu  se  nedostaví  a  hájí  své  učení 
o  božské  poctě  jména  Ježíšova,  odvolávaje  se  na  pravoslavný  kate- 
chismus a  spisy  sv.  otců,  Cyrilla  Alex.,  Jana  Zlatoúst.  a  j.,  kteří  po- 
tvrzují jeho  učení.  Tím,  že  východní  církev  tak  příkře  se  postavila 
proti  učení  o  božské  poctě  jména  Ježíš,  prohlásivši  je  za  blud,  rozšířila 
se  propast  mezi  církví  východní  a  západní  a  zmenšily  se  naděje  na  sjedno- 
cení obou  církví,  o  něž  se  u  nás  tolik  přičiňují.  Ostatně  na  Rusi  sami 
nevědí,  jak  pohlížeti  na  „i  m  e  b  o  ž  n  i  k  y",  jak  s  opovržením  jmenují 
přívržence  učení  Bulatovičova.  Aspoň  soukromý  docent  A  Pokrovskij 
v  UtruRossiji  dokazuje,  že  odsouzení  nauky  o  božské  poctě  jména 
J.  jako  kacířské  vrhá  na  pravoslavnou  církev  kanonickou  klatbu  pěti 
sněmů  cařihradských  ze   14.  století     odsoudivších   učeni  Barlaamovo. 

* 

Patronátní  právo,  kořen  mnohého  zla  v  duchovenstvu  a  tím 
i  v  náboženských  poměrech  našich,  mnohem  hůře  působí  v  církvi 
anglikánské.  Sněmem  1897  povoleno  patronátní  právo  též  prodati. 
Kdežto  u  nás  by  se  na  takový  artikul  asi  pramálo  kupců  našlo,  pro- 
davačů však  víc  než  dosť,  v  Anglii  jest  naopak,  a  to  z  té  příčiny, 
že  obročí  jsou  bohatá  a  mohou  státi  se  bohatým  pramenem  příjmů 
nějakému  chráněnci,  který  se  odhodlá  přijmouti  svěcení,  ano  i  sa- 
mému kupci,  který  si  jako  patron  od  obročníka  vymíní  určité  dávky. 
Není-li    takový    neb    onaký    obročník  hned  pohotově,  obsadí  se  obročí 


Rozhled  náboženský  477 


nějakým  žadatelem,  který  bude  zavážeti  jen  tak  dlouho,  než  se  ten 
pravý  najde  Dávky  obročníka  patronovi  jsou  prý  někde  toliké,  že 
obročník  nucen  hledati  si  vedle  úřadu  živnosti  jiné;  jsou  mezi  nimi 
agenti,  cestující,  zubní  lékaři  atd.  Tedy  doslovně  ofíicium  propter 
■beneíicium. 

U  nás  dle  občasných  neurčitých  zpráv  se  o  úpravě  patronátních 
poměrů  pořád  „jedná".  Lid,  ba  obecenstvo  vůbec  ani  netuší,  jak  jsou 
pro  kněze  mnohdy  tísnivé  a  ponižující.  Na  druhé  straně  však  jsou 
tak  spletité,  že  i  jen  poněkud  uspokojivé  řešení  naráží  na  mnohé, 
zdánlivě  nepřekonatelné  překážky,  překážky,  kterých  s  novověkým 
vývojem  hospodářství  a  finančnictví  spíše  přibývá  než  ubývá.  Vyvlast- 
niti  totiž  práva  patronská  nebylo  by  ani  tak  nesnadno;  ale  na  koho 
uvaliti  povinnosti?  Obročníku  neb  obročí  samému  patron  již  po- 
měrně málokde  co  dává,  máme-li  na  mysli  dávky  pravidelné.  Ale  jsou 
tu  dávky  mimořádné,  příspěvky  na  budovy  (chrámové  nebo  farní), 
které  někdy  mohou  býti  velmi  značné.  Jsou  místa,  kde  by  jen  poněkud 
slušná  oprava  budov  lěch  poplatníky  přímo  zničila,  kdyby  se  dalo  vše 
podle  přísných  dobrozdání  ústřední  komise  pro  zachování  památek.  Ba 
i  taková  místa  jsou,  kde  poplatníci  s  patronem  v  čele  nejsou  nebo 
nebyli  s  to,  budovy  i  jen  od  zkázy  udržeti;  připomínám  velkolepé 
stavby,  pořízené  kdysi  od  klášterů,  které  pak  lehkovážně  zrušeny,  aniž 
pamatováno  na  nějakou  zálohu,  ze  které  by  povinnosti  jejich  dále  mohly 
býti  hrazeny. 

Nejjednodušší  návrh  jest,  jako  vždy:  ať  všechny  povinnosti  pře- 
've-zme  stát,  jako  časem  přebíral  práva  a  částečné  též  povinnosti  (do- 
platek na  kongruu,  nedávno  pense  kněžské  atd.)  Avšak  řešení  toto, 
pro  okamžik  snad  nejvhodnější  (t.  z,  matice  náboženská  by  převzala 
všechny  povinnosti  a  práva,  tato  ovšem  v  rámci  kanonických  předpisův, 
jak  dosud,  všechna  obročí  byla  by  všem  přístupná  dle  zásad  konkursních, 
tedy  kus  jakési  rovnosti  mezi  kněžími,  které  za  nynějších  patronátních 
poměrů  v  pravdě  není)  —  zdali  jest  možno  nazvati  je  pro  náboženství 
nejvhodnějším  také  pro  budoucnost,  toť  vzhledem  k  sekularisačním 
choutkám  otázka  velmi  choulostivá,  nehledě  ani  k  tomu,  že  výbava 
nebo  vyvlastnění  takové  z  práv  a  ještě  více  z  povinností  patronov3^ch 
bude  narážeti  na  nemalé  obtíže,  chtěl-li  by  stát,  jak  by  po  právu 
i  z  důvodů  peněžních  chtíti  mohl  a  musel,  na  patronech  nějaké  při- 
měřené výkupné,  a  to  na  všech,  jak  se  samo  sebou  rozumí,  má-ii 
oné  rovnosti  a  rovnoprávnosti  býti  docíleno.  Tak,  vzhledem  k  tolika 
činitelům  v  otázce  té  rozhodujícím,  ač  se  všude  uznává,  že  „se  něco 
státi  musí",  málokdo,  nebo  snad  nikdo  neví,  cd,  aby  to  bylo  dobré. 
Rozluka,  některými  navrhovaná,  mohla  kdysi  býti  výhodná,  nyní  po 
dobrém  sotva  půjde  —  a  půjde-li  po  zlém,  bude  pro  nás  konfiskací 
a  ožebračením. 


HliHí^a  3;í 


á78  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Uědeckš  a  umělecky. 

V  posledním  č.  Nov.  Obz."  začíná  Jan  Blokša  uveřejňovati  do- 
pisy, jež  mu  kdysi  poslal  Vrchlický  (první  9.  dubna  1891).  Jeden 
z  nich  týká  se  n?iší  „Hlídky  literární",  zvláště  rozboru,  jež  v  ní  1890 
podal  prof.  Lev  Sole  o  prvním  překlade  „Božské  komedie*'  Danteovj 
I.  dílu  (^Pekla").  Proto  také  se  o  dopisech  a  úvodě  p.  vyd.  zmiňujeme. 
P.  vyd.  straničtěji,  než  u  takových  edicí  bý^vá  zvykem, ')  staví  se  po 
bok  Vrchlickému.  Není  to  sice  bez  jakési  pikantnosti  —  horlivý  eucha- 
ristian  Blokša  po  boku  Vrchlického  proti  nám  —  ale  kdyby  se  tomuto 
byla  stala  křivda,  nemohli  bychom  ani  my  nic  namítati,  že  divné  to 
spojenectví  právě  proti  nám  namířeno.  Avšak  toho  důvodu  zde  není, 
naopak,  výtky  p.  vyd.  jsou  v  pravdě  nesprávné,  nevěcné. 
Nebožtík    Sole  se  již  hájiti  nemůže,  tedy  budiž  promluveno  za  něj. 

Předně  zaráží,  že  p.  vyd.  přidává  se  ke  stížnosti  Vrchlického,  že 
kritika  vrhla  se  na  jeho  překlady  teprv  po  desíti  letech  („Peklo" 
vyšlo  1879).  Ale  co  probůh  na  tom?  Kdyby  po  dvaceti,  po  třiceti ..  . 
co  na  tom?  Na  nejvýš  by  to  byla  nepřímá  výtka  kritice  současné, 
že  nechtěla  neb  neuměla  k  významnému  dílu  tomu  konati  svou  po- 
vinnost. „Hlídka  lit."  však  1879  ještě  dlouho  nevycházela,  i  nemohla 
se  na  ně  „vrhnouti",  Sole  pak  měl  tehda  18  let,  i  bylo  mu  ještě 
„vrhati"  se  na  jiné  klassiky  než  na  Danteho.  Tož  co  s  tím? 

Naopak,  myslím,  že  právě  proto  nutno  Šolcovi  přičísti  v  zásluhu, 
že  byl  první,  jenž  „pustil  se  do, Pekl  a'  pitevní  k  ri  tikou",  jak 
p.  vyd.  píše.  Pražská  kritika  totiž  (mimo  „Vlast")  Vrchlickému  jen  li- 
chotila a  tak  jej  zpovykala,  že  každý  odpor  jej  dráždil  a  sváděl 
k  nadávkám  :  pracný  a  nevděčný  úkol  probrati  jeho  překlady,  připadl 
nám  klerikálůra.  Byl  arciť  i  s  naší  strany  vykonán  jen  částečně,  neboť 
i  našincům  odpadla  chut  nechati  si  nadávati  od  přemocné  kliky,  kterou 
i  někteří  našinci  z  nerozhodnosti  nebo  krátkozrakosti  podporovah.  Ale, 
má- li  celá  činnost  Vrchl.  býti  kriticky  oceněna,  úkol  ten  venkoncem 
vykonán  býti  musí  po  způsobu  Šolcově,  verš  za  veršem.  Co 
o  posledních  překladech  jeho  napsal  Dr.  Sterzinger.  snad  p.  vyd.  zná, 
bylo  to  i  v  „Hlídce"  zmíněno  (1913,  393}',  i  jest  obava,  že  ani  ostatní 
překlady  po  další  „pitevní  kritice"  nebudou  shledány  tak  zdařilými, 
za  jaké  je  současné  posudky  vyhlašovaly. 

Ale  k  věci  samé.  Sám  Vrchlický  se  přiznává,  že  I.  vydání  „Pekla" 
bylo  ukvapené.  P.  Blokša  pak  píše  doslovně,  „že  do  I.  vydání 
překladu  Božské  komedie  vloudilo  se  dosti  mnoho  ne- 
dostatků, ba  až  nejapností". 


')  Místo  polemiky  bylo  lépe  přidati  nějaké  vysvětlivky  k  dopisům  samým.  na. 
př.  ko  zmínce  o  Vrchl.  o  Vltavě,  kterou  v  I.  vyd.  byl  vynechal  (srv.  »Hlídka  lit.« 
ISSO  175^;. 


Rozhled  vědecký  a  umělecky.  479 

Nuže,  CO  z!ého  spáchal  Sole  s  „HI.  lit.",  kiyž  tyto  nedostatky 
a  nejapnosti  dopodrobna  zjistil?!  Arcif  p.  vyd.  podotýká  lined 
také,  že  překlady  nětueeké,  na  př.  „Kannegiesrů,  Gildemeistrů  (sic), 
Hasenclewerové  a  nedávno  Zoozmannů",  nevynikají  „co  do  obsahu  a 
íormy  nad  uáš"  Nejsem  dantistou  jako  p  vyd.  a  četl  jsem  před  lety 
jen  ty  starší  překlady,  avšak  o  správnosti  úsudku  toho  dovoluji  si 
vzhledem  k  I.  vydání  Vrchlického,  o  něž  jedině  tu  jde,  s  i  1  n  o  po- 
chybovati. Ale  buď  si,  chyba  chyby  neomlouvá.  Vrchlický  sám  I.  vy- 
dání značně  o  pra  vil,  při  čemž  mu  „pitevní  kritika"'  Solcuva  i^a 
později  Dra  Šimanka)  mohla  prokázati  velmi  dobré  služby,  a  také 
prokázala. 

P.  vyd.  téhož  r.  1890  na  str.  175  též  „Hlídky  literární"  právě 
hned  za  posudkem  Šolcovým  a  mojí  red.  poznámkou  uveřejnil  zcela 
pochvalný  posudek  o  překlade  Vrchl.  z  Buonarotti  (nebo  Buonarroti), 
arcif  jen  povšechný,  bez  pitvání,  však  také  bez  nejmenšího  rozpaku  se 
strany  redakční.  Nešlo  nám  tedy  o  to,  by  Vrchlický  mermomocí  byl 
„pronásledován'',  jak  on  píše.  Mojí  redakční  zásadou  bylo  uveřejňovati 
beze  změny  a  omezení  (mimo  věci  íidei  vel  morům)  příspěvky 
s  podpisem  odborných  znalců  —  a  tím  Š^lc  byl  zajisté!  Tak  se  stalo, 
že  i  Šolcův  rozbor  po  přednosti  filologický  byl  uveřejněn  do  slova, 
ačkoliv  i  jiným  spolupracovníkům  i  mně  zabíhal  do  méně  důležitých 
podrobností,  které  vzhledem  k  obtížím  překladu  i  od  Šolce  uznávaným 
mohly  pro  širší  veřejnost  ostati  nepoznačeny  nebo  býti  zkrátka 
odbyty ;  kritik  sám  pro  sebe  ovšem,  stejně  jako  překladatel,  jich  pomi- 
nouti nemůže,  jde-li  o  dokonalé  vystižení  originálu,  jaké  měl  Sole 
na  mysli.  Ale  toť  konečně  byla  stránka  čistě  formální,  o  kceré  znalec 
jako  Šolc  měl  právo  rozhodovati  si  sám  a  která  škodila  na  nejvýš  pů- 
sobivosti kritiky,  nikoli  významu  a  hodnotě  její.  Já  aspoň  spatřoval 
jsem  v  tom  snahu,  poznamenati  filologicky  všechna  místa, 
na  nichž  potřebí  ještě  pilovati,  tak  jako  v  každé  jmé  kritice  upozorňuje 
se  i  na  podřízené  podrobnosti,  které  spisovateli  snad  ušly.  Naše  obe- 
censtvo, na  takovou  akribii  nezvyklé,  mohlo  v  tom  spatřovati  úmyslné 
hnidopišství,  avšak  i  toto  omezené  hledisko  ustoupí  Časem  správnému, 
které  v  jiných  literaturách  již  déle  jako  samozřejmé  rozhoduje. 

Jde  však  hlavně  o  to,  že  správnosti  Šolcova  rozboru  nikdo 
neupřel  a  neupře,  tedy  že  Šolc  měl  pravdu,  Vrchlický  ne. 
Toliko  v  posledním  vy'čtě  (co  do  fonetiky)  ozývá  se  naproti  českým 
zvyklostem  Moravan  a  žák  Bartošův  ;  kakofonií  nepotřebných  ostatně 
mají  i  jiné  spisy  Vrchlického  v.c  než  dosf,  i  nebylo  zbytečno  na  ně 
upozorňovati. 

Vzhledem  k  tomu,  že  Sole  pokládal  dokonalý  český  překlad  rý- 
movaný takořka  za  nemožný  a  radil  spokojiti  se  k  vůli  smyslu 
originálu  uerj-movaným,  předeslal  rozboru  svému  několik  slov  o  rýmu^ 
která  i  dnes  ještě  stojí  za  přečtení.  Byl  to  jeho  názor,  jejž  jako  dobrý 
znalec  básnické  techniky  měl  právo  vysloviti  a  o  kterém  možno  disku- 
tovati. Vrchlický  opraveným   vydáním  jej    z    části  překonal  a  český 

33* 


480  Rozhled  vědecký  a  umělecko. 

překlad  takto  mezi  jiné  světové  překlady  čestně  zařadil,  K  dokonalosti 
VjiSoleově  smyslu  schází  arciť  ještě  mnoho. 

P.  Blokša  však  také  podotýká,  že  SjIc  kritiku  svou  „kořenil 
j  i  z  1  i  v  o  s  t  m  i".  O  e  1 1  p.  Bl.  kritiku  Šolcovu  t  e  ď,  než  tato  slova  na- 
psal, či  uap=?al  je  pouze  dle  vzpomínky  a  jako  ohlas  stížností  Vrchlic- 
kého? Oítrá  byla,  tof  pravda;  jizlivá?  —  nevíra  a  neřekl  bych.  Ostatně 
je  to  věcí  gusta,  tak  jako  to,  když  Vrchlický  píše  o  „fanatismu  p.  Šolce 
a  jeho  soudruhů"  neb  o  „cynickém  pronásledování  P.  Vychodila  a  sou- 
druhů". Vrchlický  obviiíující  někoho  z  cynismu  —  tof  opravdu  Gracchi 
de^seditione  querentes  1  Či  myslí  p.  vyd.,  že  ne? 

?.  Blokša  má  na  Vrchlického  příjemné  vzpomínky  osobní,  an  po 
oněch  kritikách  V.  požádán  byv  nakl.  Ottou  prohlédl  Blokšovu  práci 
o  Danteovi,  v  níž  viděl  jakési  zadostučinění,  a  poradil  mu  ucházeti  se 
u  C.  Akademie  o  podporu  na  vydání,  slibuje  žádost  co  nejvíce  pod- 
porovati. Avšak  byť  byl  amicus  Plato,  magis  amica  veritas  ! 

Tím  budiž  i  tato  kapitolka  vzhledem  k  Vrchlickému  s  naší 
strany  vyřízena. 

Pražský  „Zvon"  srovnává  dnešní  literární  poměry  s  dřívějšími 
a  domnívá  se.  že  záliy  se  dostaví  reakce  proti  nynější  erotomanii, 
která  zachvátila  kde  jakého  mladého  novelistu.  „Nelze  otevříti  knihy, 
aby  při  každé  příležitosti,  v  každé  piece  necpalo  se  nám  nejnabubře- 
lejším slohem  líčení  milostných  scén,  které  by  naši  předchůdci  byli 
prostě  označili  pornografickými,  ale  kterj^  my  musíme  přijímati  j^ko 
moderní  oprávněnost  (!),  shledávají-li  autoři  v  takovém  rozjímání 
ukonejšení  svých  libůstek."  A  táže  se:  „Nelze  už  v  mladším  životě 
vskutku  nalézti  jiný^ch  vznětů,  jiných  zájmů,  hodných  uměleckého 
zpracování,  jiných  životních  základů  stejně  důležitých?  —  Komu  je 
četba  kulturní  potřebou,  tomu  se  literatura  takovouto  mánií  ovšem 
znechutí."  Tak  píše  „Zvon"  docela  správně  na  svých  zadních  stránkách, 
ale  v  přední  belletristické  části  sám  není  někdy  o  mnoho  lepší.  Stačí 
čísti  třebas  jen  jako  tasemnice  roztáhlé  práce  E.  Trévala,  jež  skoro 
vesměs  obírají  se  jen  pathologickými  zjevy  sexuelní  perversity  a  líčí 
je  nejednou  naturalisticky  až  do  hnusnj^ch  podrobností  —  a  člověku 
se  opravdu   „literatura  takovouto  mánií  znechutí". 

* 

Přátelé  českého  archeologa  Dra  Jos,  Lad,  Píce  prof.  Dr.  Jan 
Kryštůfek  a  řed.  panství  Jan  Waněk  vydali  „Píčův  poslední 
odkaz",  totiž  několik  poznámek  ke  sporu  o  Rukopis  Královédvorský, 
jehož  pravost  Píč  do  poslední  chvíle  hájil,  a  paleografické  úsudky  od- 
borníků pařížských  a  milanský-ch,  ku  kterj-m  P.  1911  se  dvěraa  listy 
RK  byl  zajel;  úsudky  ty,  jak  známo,  neznějí  pro  RK  nepříznivě,  ale 
od  protivné  stran}-  přijaty  s  pochybnostmi,  že  by  se  vůbec  zakládaly 
na  zcela  jistém  přesvědčení  vědeckém  —  psáno  o  osobní  ochotě  k  ta- 
zateli. To  a  ještě  více  zpráva,  že  musejní  sbor  o  jeho  podání  nejednal, 
jak  si  P.  přál,  hned  druhého  dne,  rozrušila  churavého  učence  tak,  že 
již  koncem  r.  1911  sáhl  si  na  život.    Vydavatelé    chtějí    brošurou  vy- 


Rozhled  vědecký  a  uměieckv.  481 


vrátiti  léž  vyslovené  podezření^  jakoby  ho  k  neblahému  činu  bylo  do- 
hnalo chování  některé  určité  osobnosti. 

Německá  společnost  Goethova  letoším  34.  svazkem  za 
1913  svůj  sborník  uzavírá.  Dlouholetému  předsedovi  jejímu  Erichu 
Schmidtovi  právě  v  posledním  svazku  souzena  posmrtní  vzpomínka. 
Jelikož  látka  pro  životopis  G.  jest  už  důkladně  vyčerpána  a,  jak  kdosi 
podotýká,  alle:?  Wichtige  und  sogar  alles  Xicbtige  veřejnosti  předloženo, 
není  proč  obíáhlou  ročenku  vydávati  dále,  i  bude  spolek  zprávy  své 
uveřejňovati  v  ročence  menší  Jahrbuch  der  Goethegesellschaft 

Společnosti  takové  přispívají  k  udržování  památky  těch  kterých 
osobností,  ku  sbíráni  cenných  i  bezcenných  dokladů  z  jejich  života  a 
činnosti,  avšak  také  k  malichernému  modlářství. 

„Bulletin  de  Tlnstitut  International  de  bibliographie",  udává  počet 
vydaných  knih  ve  všech  zemích  (I;  od  vynalezení  tisku  na  11,638.810 
včetně  inkunabulí  či  prvotisků  vyšlých  od  r.  1436  do  1500.  Němci  se 
chlubí,  že  počet  jejich  inkunabulí  jest  největší:  20.000.  Francouzským 
učencům  zdá  se  počet  ten  upřilišenj^m ,  ač  li  nemíní  se  tu  Německem 
celá  říše  římského  císaře  i  se  zeměmi  jiných  jazyků.  Vlaši  čítají  kolem 
6536,  Hollardané  2049,  Francouzi  1125  prvotisků.  Teprv  počátkem 
19.  století  nabyla  knižní  produkce  rozměrův  obrovských.  Od  r.  1900 
do  1908  vyšlo  z  lisů  tiskařských  8,714.000  knih.  V  období  1500  až 
1536  byl  průměrný  roční  počet  pouze  1250  knih,  v  jediném  roce  1700 
převýšil  již  10.000  a  1887  překročila  produkce  po  prvé  lC'0.000.  Průměr 
roční  v  dcbě  1900 — 1908  dostupuje  174. 375.  Od  Guttenbergových  po- 
čátků číslice  jest  víc  než  stonásobná  a  přesněji  počítáno  jest  v  uvedeném 
osmiletí  140krát  větší  než  v  letech   1500 — 1535. 

Statistika  tato  arci  nemůže  určiti,  kolik  v  lížasných  těch  číslicích 
jest  knih  dobrých,  kolik  zlých  a  jaká  potopa  vody,  kalu  i  špíny  za- 
plavila z  nich  svět. 

Roku  1911  byla  vyslána  krakovskou  Akademií  vědecká  vý- 
prava do  Švédska,  aby  probádala  a  popsala  všechny  tisky  a  pa- 
mátky polské,  jež  tam  byly  vyvezeny  jako  kořist  v  minulých  stoletích. 
Vůdcové  výpravy  vydali  nyní  nákladem  Akademie  obšírnou  „Zprávu" 
o  výsledcích  svého  pátrání,  jež  přineslo  mnohý  zajímavý  vědecký  objev. 
„Zpráva"  popisuje  celkem  205  rukopisů,  pocházejících  z  Polska  ;  vět- 
šina z  nich  náleží  do  knihoven  poznaňských,  mnoho  do  korunního 
archivu  a  královské  knihovny.  Z  nich  160  obsahuje  úplně  neznámé 
knihy,  ve  vlasti  zaniklé  a  zapomenuté.  Poněvadž  švédské  lupy  v  Polsku 
neměly  úkolem  ničiti  památky,  ale  byly  vykonány  účelně  pro  oboha- 
cení královských  sbírek  a  povstávajících  tehdy  knihoven,  není  divu,  že 
nalezly  se  tu  věci  prvořádné  hodnoty  pro  literární  dějiny  polské.  „Zpráva" 
obsahuje  důkladné  popisy  probádaných  knih  a  rukopisů,  někdy  jejich 
obsah,  otiskuje  čelnější  části  a  podává  obrazy  titulních  listu  četných 
unikátů. 


482  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Literatura  ruská  letos  nepřinesla  nic  významnějšího.  Povídky 
starších  spisovatelů,  na  př.  L.  Andrejova  „Nadsniertnoje"  a  F. 
Sologuba  „Zena  umnago  čelověka"  jsou  věci  bezvýznamné  a 
přímo  nudné.  Jedinou  poněkud  zajímavou  novinkou  jest  povídka  mla- 
dého spisovatele  K.  Treněva  „Ljubov  (láska)  Borise  Nikola- 
je vič  a",  uveřejněná  v  měsíčníku  „Z  a  věty",  napsaná  na  thema: 
ukázati  mravní  osvícení,  „vzkříšení"  hlavního  hrdiny  od  těžkého  pro- 
vinění před  ženou,  a  pokáním  i  lítostí  povznesšího  se  na  vysoký  stupeň 
lásky  k  ní.  Thema  to,  jehož  ani  Tolstoj  sám  nezmohl  není  sice  mladým 
spisovatelem  úplně  zdařile  provedeno,  ale  povídka  jeho  se  čte  se  zájmem. 

* 

28.  března  1914  měl  básník  N.  M.  Minskij  v  Petrohradě  zajímavou 
přednášku  o  „lásce  k  předmětům  a  lásce  k  lidem"  v  níž  hleděl 
poukáziiti  na  rozdíl  mezi  zásadami  evropské  a  ruské  literatury.  Evropská 
literatura  podle  jeho  mínění  vznikla  z  klassicismu  s  jeho  kultem  osob- 
nosti, později  však  byla  nadšena  kultem  předmětů  přírody  (romantismus) 
i  kultem  předmětů,  vytvořených  člověkem  (realismus).  Zcela  jiný  motiv 
je  základem  ruské  literatury,  jejíž  kořen  je  láska  k  lidem  ve  smyslu 
sebeobětavé  lásky  evangelické,  ve  smyslu  lidumilnosti  křesťanské. 

Fossilní  nálezy  koster  lidských  obohaceny  v  po- 
slední době  předmětem  dosud  snad  nejcennějším,  kostrou  člověka, 
nalezenou  při  kopání  ve  svahu  rokle  Oldoway  v  (německé)  středo- 
východní  Africe.  Na  Jávě  v  řečišti  u  Trinilu  Tiašel  beze  svědkův 
E.  D  u  b  o  i  s  svého  pithekanthropa  na  čtyřikrát  (v  září  1891  zub,  pravý 
molár,  v  říjnu  o  metr  dále  poškozený  hořejšek  lebky,  v  srpnu  1892 
o  1^  ra.  dále  levou  kost  stehenní,  později  v  téže  vrstvě  levý  molár), 
ovšem  mezi  jinými  kostmi.  1856  náhodou  prokopali  se  dělníci  u  Dor- 
napu  v  Neanderském  údolí  (u  Diisseldorfu)  do  jeskyně  naplněné 
asi  2metrovou  vrstvou  diluvialní  hlíny  a  tu  při  odklízení  zakopli  do 
ložiska  kostí,  jež  pak  sebrány  a  s  jinými  již  pohozenými  sestaveny 
nedaly  sice  kostry  celé,  ale  přece  více  částek  jejich  než  nález  Duboisův, 
třebas  také  silno  poškozených.  1907  v  píščině  u  Mauer  v  okolí  Heidel- 
bergu taktéž  dělníci  našli  24  m  hluboko  spodní  čelist,  podle  které 
usouzen  a  sestrojen  homo  Heidelbergensis. 

Od  nálezů  těchto,  jichž  důležitost  nebudiž  podceijována,  ač  se  také 
fantasticky  přeceňuje,  výhodr.ě  liší  se  nález  oldowayský,  že  nalezena 
kostra  celá  v  jednom  ložisku  pohromadě  a  vyňata  znalci 
(berlinského  geologicko  paleontologického  ústavu),  tak  že  záměna  celku 
nebo  částí  jest  vyloučena,  což  u  jiných  nálezů  vyloučeno  není.  Zpravodaj 
Dr.  H.  Reck  píše  hned  o  desíti  ba  statisících  let  stáří  této  kostry 
(v  tuffé  zachované),  z  čehož  bude  asi  třeba  trochu  sleviti,  ale  jistě  jest 
kostra  prastará.  Tato  kostra  pak  vykazuje  velmi  málo  primitivních 
známek,  svědčíc  o  vysoce  vyvinutém  plemeni  lidském  vpra- 
věku  na  africké  pevnině.  Tedy  zase  žádná  poloopice,  nýbrž  do- 
cela řádný  člověk,  první,  který  se  z  africké  starobylosti  našel.  Zvířecí 


Rozhled  vědecky  a  umělecký.  483 


h 


druhové  jeho  tamtéž  nalezení  jsou   větší  nežU  všichni  dosud  známí,  na 
př.  žebro  jednoho  z  nich  21^  Qi  dlouhé  (u  diplodoka  jen   1'86  m). 

Výtěžek  kopání  oldowayského  odvezen  v  800  bednách  o  váze 
150.000  kg.  Nálezem  oné  kostry  byly  vykopávky  neočekávaně  dovršeny. 
V  zájmu  vědecké  pravdy  třeba  tohoto  nesporného  předka  našeho  uvítati 
s  radostí  právě  v  Evropě,  která,  jak  přirozeno,  sice  lépe  prozkoumána 
a  více  svědkův  již  vydala,  avšak  nespolehlivých,  protože  nedobře  za- 
chovalých a  objevených  za  okolností  ne  vždy  nad  veškero  podezření 
povznesených  ;  vždyť  je  dosti  známo,  co  dělníci  při  takových  příleži- 
tostech vůči  badatelům  dovedou  ! 

* 

K  úplnému  zatmění  "ílunce  dne  21.  srpna  t.  r ,  které  bude 
viditelno  v  Grónska,  Norsku,  Švédsku,  Rusku,  Persii  a  při  ústí  Indu, 
vydal  sekretář  londjmské  university  Dr.  W.  Eceles,  jako  zástupce 
sdružení  pro  zkoumání  vlivu  paprsků  slunečních  na  bezdrátovou 
telegrafii,  obšírné  provolání,  ve  kterém  žádá  všecky,  kdož  mají  příle- 
žitost a  vůli  konati  pozorování  vlivu  zatmění  slunečního  na  šíření  vln 
elektrických,  aby  mu  výsledek  svých  poznatků  sdělili.  Praví  při  tom, 
že  je  dlužno  zejména  míti  zřete)  k  šíření  se  vln  elektrických,  jichž 
lomivost  a  absorpce  bude  docela  jiná,  pokud  procházejí  prostorem  za- 
tmělý^m,  než  procházejí-li  krajem  od  slunce  ozářeným.  Míní,  že  síla, 
frekvence  a  způsob  přirozených  elektrických  vln  a  atmosférických  vý- 
bojů doznají  ve  krajích  zatmělých  určité  změny.  Mají-li  se  pozorovati 
značky  telegrafické,  pokud  procházejí  stínem  slunečním,  je  třeba  říditi 
je  osou  setmělého  prostoru.  Zatmění  potrvá  asi  dvě  minuty;  je  tedy 
žádoucDO,  aby  skandinávské  a  ruské  stanice  korespondovaly  po  nějakou 
dobu  před  zatměním,  pak  ve  chvíli,  kdy  zatmění  trvá  a  konečně  když 
přestaly.  Je  prav>áěpodobno,  že  i  stanice  v  Indii  a  ve  východní  Africe, 
jakož  i  stanice  na  lodích,  plujících  Indickým  oceánem,  budou  moci 
pozorovati  vliv  zatměni  na  radiografii,  a  sice  odpoledne,  kdežto  lodě 
v  Atlantickém  oceánu,  dále  místa  ve  východní  Kanadě  a  ve  Spoj. 
Státech  severoamerických  budou  míti  příležitost  pozorovati,  účinky  za- 
tměni již  záhy  z  rána.  Není  vyloučeno,  že  i  v  krajích,  kde  zatmění 
nebude  viditelno,  budou  účinky  jeho  patrný.  Výbor  sdružení  rozešle 
zvláštní  formuláře,  v  nichž  bude  udáno,  ve  které  době  se  má  vliv 
zatmění  pozorovati  a  do  uichž  bude  nutno  výsledky  pozorování  zapsati. 
Zpracování  došlé  látky  převezme  sdružení  a  uveřejní  pak  úhrnný 
výsledek. 

* 

V  namanganských  horách  oblasti  Ferghanské  ve  středu  asijského 
Ruska  byl  dle  „Welt  der  Technik"  nalezen  měkký  kov  špinavě 
hnědé  barvy  a  neobyčejně  velké  váhy.  V  chemické  laboratoři  v  Moskvě, 
kde  byla  hmota  tato  zkoušena,  objeveny  pak  její  další,  neméně  podivu- 
hodné vlastnosti ;  mezi  jiným  zjištěno,  že  ve  sloučení  s  kyselinou  vy- 
vinuje náramně  nízkou  teplotu  a  že  všecky  nádoby,  do  kterých  smíše- 
ninu  tuto  dali,  rozsypaly  se  ihned  na  prášek,  třeba  byly  ze  skla. 
z  porcelánu,  ze  železa  nebo  z  kamene.  Je  též  pozoruhodno,  že  všecky 


484  Bozfaled  vědecký  a  umělecký. 


předměty,   jakmile    přijdou  do  styku  s  tímto  kovem,  pozbudou  mnoho 
ze  své  váhy. 

Naleziště  kovu  tohoto  leží  v  místech  bohatých  ua  rudy  uranové, 
ale  příbuznost  s  radiem  nebyla  u  něho  zjištěna,  třeba  že  chemikové 
doufají,  že  podaří  se  jim  objeviti  i  léčivé  vlastnosti  jeho. 

Při  pokusech  s  touto  látkou  dlužno  prý  býti  velice  opatrnýmy 
a  to  vzhledem  k  vlastnostem  již  označeným. 

* 

Španělský  fysik  Blanco  objevil  prý,  dle  zpráv  z  Madridu,  způ- 
soby zužitkování  atmosférické  elektřiny  k  účelům  osvětlo- 
vacím. Přístroji  připnutý^mi  k  několika  anténám,  upevněným  na 
dřevěn3'ch  věžích  výšky  10—12  m,  podařilo  prý  se  mu  získati  proud 
až  6000  Voltů,  kteráž  energie  dalším  převodem  však  poklesla  na 
150  Voltů,  což  arci  ještě  postačilo,  aby  proudem  tím  hořelo  15  žárovek, 
kterých  k  pokusu  užil. 

O  podobných  technických  nemožnostech  přeskakují  co  chvíle 
zprávy  a  Blanco  není  prvním  ani  posledním,  který  si  chce  zužitko- 
váním elektřiny  atmosférické  dobýti  vavřínů.  O  pokusech  druhu  tohoto 
přednášel  1.  r.  Dr.  v.  Link  ve  fysikálním  spolku  ve  Frankfurtě  a  z  jeho 
přednášky  lze  bezpečně  usuzovati,  že  všecky  byť  i  na  pohled  nej- 
duchaplnější objevy  v  tomto  směru  nelze  bráti  nikterak  vážně.  Pravil, 
že  atmosférická  elektřina  celé  naší  zeměkoule  vydala  by  asi  1500  Am- 
pěrů,  z  čehož  by  na  1  km*  připadla  asi  jedna  tisícina  milontiny  Ampěra. 
A  jen  s  proudem  tohoto  nepatrného  množství  dalo  prý  by  se  trvale 
experimentovati  a  technické  využití  jeho  mělo  by  výsledky  pranepatrné. 
Větších  proudů  dalo  by  se  dobýti  pomocí  kovových  desek  zakopaných 
do  země,  jež  by  bylo  dlužno  spojiti  měděným  drátem.  Obnášela-li  by 
vzdálenost  desky  k  desce  1  km  a  niěl-li  by  drát  je  spojující  asi  20-^ 
odporu,  dalo  by  se  získati  asi  05  Miliampěra;  úČin  tohoto  proudu 
rovnal  by  se  asi  pětisetině  tisíciny  Wattu,  což  jest  asi  desetimiliontina 
jedné  koňské  síly. 

Proudy  tyto  mohou  při  mimořádných  atmosférických  a  megne- 
tických  poruchách  dosíci  arci  vyšších  hodnot,  ale  zase  jenom  na 
krátkou  dobu.  Silnější  jsou  tak  zvané  toulavé  proudy  zemní,  ale  na 
tyto  nelze  pohlížeti  jako  na  síly  kosmické,  poněvadž  pocházejí  z  elek- 
trických centrál,  sloužících  k  pohonu  pouličních  drah. 

Proudy  zemní  jsou  u  vzájemném  vztahu  s  magnetismem  země. 
I  tato  síla  dala  by  se  snad  zužitkovati  k  technickým  účelům,  arci  zase 
jen  s  použitím  motoru  hnaného  silou  jinou,  buď  tedy  parní,  vodní  nebo 
elektrickou,  jejíž  vyvozování  by  obět  souviselo  se  zdrojem  jiné  síly 
mechanické. 

Dlužno  tedy  zprávy  o  objevech  druhu  Blancova  přijímati  s  ná- 
ležitou opatrností. 

« 

O  vzniku  neonu  (Ne,  at.  váha  20  2)  a  helia  (He,  at.  váha  3-99) 
přednášeli  v  chemické  společnosti  v  Londýně  chemikové  Collie,  Patterson 
a  Ramsay.    Collie   a  Patterson  zjistili,   že  lze  neon  získati  též,  nechá-li 


Rozhled  vědecký  a  umělfický.  485 

se  vodíkem  po  delší  dobu  procházeti  elektrický  proud.  Vznik  plynů 
vzácných  jako  jsou  helium,  argon  a  neon  zjistil  též  Ramsay  při  prů- 
chodu paprsků  kathodových  (^  paprsků)  paprsky  rentgenovými  (y  pa- 
prsky). K  výsledku  tomuto  došel  Ramsay  přezkoušením  plynu  zbylého 
v  rentgenové  rouře,  která  byla  po  delší  doba  v  použití  a  která  před 
tím  byla  naplněna  vzduchem,  jenž  se  při  rentgenování  nejvyšší  měrou 
zředí.  Jinak,  dle  zpráv  Mourena  a  Lepapeho,  členů  francouzské  akademie, 
vyskytují  se  tyto  plyny  jak  v  atmosféře,  tak  i  ve  vodních  zřídlech 
přírodních  a  sice  ve  stejném  množství.  Jen  helia  vyskytuje  se  v  ně- 
kterých zřídlech  více  než  ovzduší.  V  pramenech  Cote  ď  Orských  ve 
Francii  obnáší  množství  jeho  10%  všech  ze  zřídla  unikajících  plynuj, 
zřídlo  Carnotovo  v  Santenazu  dává  prý  17.845  litrů  helia  ročně. 


I 


4S6  Rozhled  vychovatelsky. 


Ujjchovatelsks. 

Americký  filolog,  jenž  byl  zkoušky  složil  v  Německu,  pravil 
hostu,  seminárnímu  řediteli  z  Německa:  Ěekněte  tam  svým  Němcům, 
aby  se  od  Američanů  neučili  příliš  mnoho.  Vztahovalo  se  to  především 
na  š  k  o  1  s  t  v  i,  na  které  se  v  Americe  vynakládá  ohromně  mnoho, 
aniž  výsledky  samých  Američanův  uspokojují.  Dle  úředního  Report  oť 
the  Commissioner  of  Education  (Wash.  1912.  I.)  obnášel  1909/10  náklad 
na  obecné  školství  426,250  434  doll.,  dvakrát  tolik  co  před 
10  lety.  Na  vyšší  školství  darovali  boháči  jen  v  prvním  desítiletí 
300  millionů  dollarův  1  A  vedle  toho  vydržují  si  jednotlivé  denominace 
náboženské  svoje  školství  konfessijní.  Tak  katolíci  v  r.  1911  pro 
1,500.000  dětí  nákladem  asi  1500  millionů  doll.;  jejich  majetek  školský 
cení  se  asi  na  100  milí.  doll.  Co  by  stály  platy  učitelské,  nelze  ani 
odhadnouti,  jelikož  z  31.000  učitelský^ch  osob  jest  asi  ",  jo  řeholníkův 
a  řeholnic. 

I  zde  stává  se  otázka  konfessijní  školy  naléhavou.  Spojené 
Státy  mají  totiž  více  vražd,  rozvodův  a  krádeží  než  celá  Evropa  a  více 
pohlavních  zločinů  než  Evropa  s  asijským  Ruskem ;  dle  statistiky 
z  r.  1910  bylo  mezi  rozvedenými  156.176  muži  (3%  obyv.)  a  185.101 
ženou  (4%)  994  hochův  a  3714  děvčat  pod  15  lety!  Psycholog 
Gr.  St.  Halí,  ještě  1909  rozhodný  nepřítel  náboženské  výuky,  napsal 
již  1911  (New  York  Times  19.  stpna):  „Ačkoli  jsem  protestant,  přece 
mám  za  to,  že  u  mládeže  úspěšný  mravní  výchov  bez  náboženského 
živlu  jest  nemyslitelný.  Dnes  docela  přisvědčuji  katolíkům,  že  bylo 
přehmatem  státní  školu  tak  posvétštiti,  že  se  stala  líhní  neznabožství." 

Třeba  totiž  naproti  rozšířenému  předsudku  poznamenati,  že  škola 
americká  původně  nebyla  beznáboženskou.  Vždyť  původně  byla  založena 
od  missionářů,  se  kterými  závodily  protestantské  sekty,  aby  školou  své 
stoupence  udržely  a  rozmnožily.  Dřívější  presidenti  Spojených  Států, 
Washington,  zednář  JeíFerson,  i  ještě  Taft  viděli  v  náboženské  výuce 
hlavní  základ  národní  mravnosti.  Původně  tedy  podporovány  školy 
s  náboženskou  výukou  ze  státního  pokladu.  Protestantské  sekty  bud 
že  měly  někdy  málo  stoupenců  nebo  že  katolíkům  podporu  záviděly, 
ochotně  pomáhaly  zednářům  brojiti  proti  náboženství  ve  škole, 
zapomínajíce,  že  řežou  do  vlastního  masa.  Nesmí  se  ovšem  přehlížeti, 
že  množství  náboženských  sekt  úpravu  náboženské  výuky 
ve  společných  školách  náramně  znesnadňovalo,  což  bylo  vítanou 
záminkou  k  prostředku  nejpohodlnějšímu,  ale  také  nejosudnějšímu: 
vyloučiti  ji  ze  školy  vůbec.  To  se  stalo  napřed  (1842)  v  Ňew  Yorku, 
ostatní  státy  následovaly;  i  četba  Bible  ve  škole  prohlášena  za  ne- 
zákonnou. Nezbylo  tedy  nežli  sáhnouti  ke  školám  soukromým, 
ačkoli  to  vyžaduje  ohromných  obětí  hmotých,  neboť  poplatníci  jsou  nu- 
ceni platiti  také  na  školy  státní.  K  tomuto  prostředku  sáhli  nejen  ka- 


Rozhled  vychovatelský.  487 


tolicí,  nýbrž  i  protestante  a  dokonce  i  židé,  kteří  aspoň  v  New  Yorku 
si  své  farni  školy  zřídili  a  udržují.  Výsledky  těchto  náboženskýcli  škol 
ve  směru  naukovém  jsou  stejné  ne-li  lepší  než  u  škol  státních  — 
rozumíť  se  samo  sebou,  že  z  vedená  mládež  průměrně  také  se  lépe  uČí 
—  ve  směru  mravním  však  daleko  předčí,  jak  statistika  zločiniiv  ukazuje. 

Když  tedy  se  u  nás  o  škole  americké  píše,  má  se  p«áti  pravda, 
kterou  i  úřední  školdozorci  přiznávají,  navrhujíce,  by  se  z  vyučovacích 
hodin  něco  věnovalo  náboženství,  ale  v  kostelích  toho  kterého  vyznání. 
S  polovičatostí  tou  však  rázní  Američané  sotva  se  spokojí,  zvláště  kdyby 
byla  nezávazná,  jak  dosud  v  nedělních  školách. 

Zkušenosti  podobné  mluví  zřetelnou  mluvku  i  v  jinýc'>  zemích 
s  podobným  zařízením.  Ve  Francii  úpidek  mravnosti  a  kázně  na- 
plňuje tj^raiž  obavami  jako  v  Americe,  v  Belgii  po  prudkých  bojích 
uzákoněno  proto  dávati  soukromým  („svobodným")  školám  touž  podporu 
jako  veřejným.*;  V  Německu,  jehožto  š^ilmajsir  (NB  konfessijní  Ij  nad 
námi  1866  prý  zvítězil  —  v  pravdě  byly  to  lepší  pušky  a  lepší  ve- 
lení —  vede  se  o  konfessijní  školu  a  dozor  v  ní  tuhý  boj, 
ovšem  se  strany  protivníka  ne  z  důvodů  školských  a  výchovných, 
nýbrž  politick^^eh. 

Budiž  ale  otázce  té  dobře  rozuměno  I  U  nás  toťž  se  zvláštní 
zálibou  se  poukazuje  na  školu  před  40  lety,  než  nynější  Školské  zá- 
kony byly  zavedeny,  na  pokrok  nynější  naproti  ní  atd.  Jest- li  vůbec 
vehkou  omezeností,  vytýkati  starším,  že  neuměli  tolik  co  my  —  po- 
tomci budou  o  nás  říkati  totéž  —  v  tomto  případě  neznalost  poměrův 
u  těch.  kteří  ex  offo  studuji  dějiny  vychovatelství,  je  dvojnásob  výtky 
hodná.  Má  li  se  tu  vůbec  srovnávati,  což  není  právě  snadno,  bylo  by 
třeba  srovnati  nejen  výsledky,  nýbrž  i  podmínky,  a  pak  kdo 
ví,  zdali  by  srovnání  dopadlo  tak  tuze  v  neprospěch  staré  školy  !  Ale 
o  to  zde  nyní  nejde,  nýbrž  o  koníessijnost,  ačkoli  právě  této  se  „xa- 
•ostalosť^  dřívější  školy  klade  za  vinu.  Byla  jí  vinna,  a  nebyla,  jak  se 
to  vezme.  Nebyla  jí  vinna  sama  koníessijnost.  ne^oť  i  tak  bylo  hojně 
výtečných  jak  škol,  tak  učitelův  i  žáku.  Byla  jí  vinna  potud,  pokud 
o  školství  rozhodovala  soustava  neodborná,  totiž  vedle  lidí 
odborně  zdatných  také  lidé  jinak  snad  výteční  ,avšak  didakticky  a  vy- 
chovatelsky  nedostateční,  dle  pravidla  ,,Wem  Gott  gibt  ein  Amt,  dem 
gibt  er  auch  Verstand^.  Škola  byla  svěřena  sice  církvi,  ale  nebyla  jí 
zcela  ponechána;  mluvilo  do  věcí  školských  také  mnoho  jiných  lidi  — 
jenom  nákladu  se  vyhýbal  kde  kdo.  Hlavní  chyba  byla,  že 
odborného  vzdělání  vychovatelského  nebylo,  že  se  ponechávalo  náhodě. 


*)  Dle  nového  zákona  má  ve  vSech  školách  uznávána  býti  jsoucnost  boží, 
posmrtný  život,  Desatero.  Konfessijní  vyučování  má  býti  jen  >' těch  školách,  kde 
není  odStěpencúv  od  náboženského  vyučování  dispensovaných.  Na  tomto  zajisté  dosti 
liberálním  podkladě  povolena  katolickou  většinou  —  liberálůra  a  socialistům  ani  to  ne- 
stačilo —  stejná  státní  podpora  vÉem  školám,  veřejným  i  soukromým  (svobodným).  Po- 
dobně stalo  se  drive  v  Anglii  a  Hollandsku.  aniž  nově  nastouplé  liberální  vládv 
toho  zrošilv. 


488  Rozhled  vychovatelský. 


Není  tím  řečeno,  že  nynější  šablona  jest  neomylná,  že  totiž  kdo  vy- 
studuje uČitelir-ký  ústav,  již  proto  je  také  dobrým  učitelem  a  vycho- 
vatelem, daleko  ne  I  Ale  nějaké  %  pravděpodobnosti  neb  dokonce 
jistoty  je  v  tom,  a  přidámeli  odborně  znalecký  dozor  s  donucovacími 
prostředky,  pravděpodobnost  ona  ještě  vzroste.  A  toho  všeho  starší 
škola  často  postrádala,  odborné  organisace,  odborného  dozoru,  závaznosti 
—  vždy  a  všude  však  postrádala  toho  jednoho  potřebného  —  peněz. 
Stát  měl  jiné  starosti ;  církvi  katolické  sice  peníze  na  školství  pobrali, 
ale  nestačily.  Těch  poměrů  tedy  si  nikdo  rozumný  přáti  nemůže: 
v  konfessijní  škole  budoucnosti,  má-li  prospívati,  bude  vždy  třeba  lidi 
odborně  vzdělaných  a  odborně  řízených.  Ale  ovšem  nikdy  zase  v  tom 
výlučném  smyslu,  jak  nyní  mnozí  z  učitelstva  se  domnívají,  by  o  škole 
rozhodovaljen  učitel—  to  ne.  Výsledky  školy  spa- 
třují se  v  životě,  a  ten  posouditi  nenáleží  jen  učiteli!  Chápeme 
trochu  stavovský  odpor,  že  do  školství  mluví  kde  kdo,  právníci  — 
ti  u  nás  především  —  poslanci  atd  ,  ale  neschvalujeme  ho;  škola  jest 
věc  veřejná,  s  velikými  nejen  zájmy  ale  i  obětmi  veřejnosti  spojená, 
proto  také  úsudku  a  vlivu  veřejnosti  podrobená.  Proto  třeba  tu  sou- 
činnosti všech  zájemníkův,  odborných  i  neodborných,  každého  po  svém. 
Přímý  vliv  a  dozor  na  stránku  didaktickou  nutno  však  vždycky  vy- 
hraditi osobám  odborně  povolaným  a  osvědčeným,  nikoli  spojovati 
ho  8  ú  ř  a  d  y,  jež  mohou  zcela  dobře  zastávati  i  lidé  didakticky  ne- 
schopní nebo  málo  schopní;  mnohostranných  lidí  není  nadbytek. 

Po  škole  konfessijní  volá  se  nejen  od  katolíků,  nýbrž  i  od  protestan- 
tův. Obyvatelstvu  nábožensky  smýšlejícímu  nemůže  býti  lhostejno,  mluví-li 
se  ve  škole  podle  náboženství  nebo  proti  němu.  Povrchní  lidé  se 
posmívají,  že  prý  se  žádá  i  katolická  mathematika,  chemie  atd.  Ale 
právě  v  tomto  „atd."  to  vězí.  Učitel  dějepisu  může  jej  přednášeti 
nestranně ;  češtinář  a  ostatní  učitelé  mohou  si  počínati  nestranně  jak 
ve  výkladech,  tak  v  úlohách.  Ale  jak  zkušenost  ukazuje,  budou  takoví 
učitelé  brzy  výjimkou,  nehledě  k  tomu,  že  vyučování  takové,  beze  vší 
zmínky  o  Bohu  a  věcech  náboženských  v  jistých  předmětech  jest  jaksi 
nedokrevné,  slaměné,  neslané  nemastné.  Tak  studovala  asi  ještě  větší 
část  starší  intelligence.  Nyní  však  jest  poměr  značně  jiný  :  lidé  ná- 
božensky smýšlející  jsou  postaveni  vůči  ne  snesitelné  ještě  lhostejnosti, 
nýbrž  vůči  výslovné  a  útočné  nevěře  učitelův.  A  tu  již  mlčeti 
nelze  a  mlčeno  nebude. 

V  jakém  smyslu  a  jakou  měrou  má  se  škola  státi  konfessijní,  na 
to  ovšem  bude  třeba  mnoho  porad.  Záporně  to  určiti  není  nesnadno: 
neútočiti  na  náboženství,  sporné  bod}''  konfessijní  pak  vykládati  dle 
chápavosti  žáků  nestranně,  nabádajíc  vždy  ke  snášelivosti  životní. 
Kladně  bude  výměr  již  nesnadnější.  Nutno  však  varovati  nezdravého 
pobožnůstkářství  a  nechtíti  jim  snad  nahrazovati  solidní  vě- 
d  ění  a  dovednost.  Všechny  takové  zženštilé  pokusy  nutno  a  limine 
odmítnouti,  a  kde  se  snad  ujaly  vymítiti.  Jen  rationabile  a  v  jistých, 
výchovných  mezích  liberum  obsequium  !  Jen  zvýšenou  úrovní  požado- 
vaného a  potřebného   vzdělání    aspoň  ceteris  paribus  možno  prora- 


Rozhled  vychovatelský.  489 


ziti ;  přistoupí-li  k  tomu  nadávek  náboženského  smýšlení 
a  ctnostného  života,  bude  úkolu  dosaženo. 

Bylo  by  dobře  již  nyní  udělati  nějakou  bilanci  soukromých 
řeholních  ústavů.  ISIa  př.  průpraven  učitelek,  které  vyslaly  zajisté 
už  hezký  počet  odchovanek  do  světa.  Kde  pak  jsou?  Jak  pak  působí? 
Vždyť  spolek  katolick3''cii  učitelů  by  měl  o  nich  něco  více 
věděti  než  organisnce  p^krokářská.  V  této  jsou,  orgány  jejími  i  ty 
zbylé  drobty  náboženského  přesvědčení  svého  si  otravují  —  dostá^^ajít 
je  prý  za  členský  příspěvek  zdarma  —  v  onom  spolku,  kam  by  vlastně 
patřily,  nejsou ;  a  nebo  kolik  jest  jich  tam?  Nač  potom  ty  oběti  na 
takové  ústavy?  A  to  má  býti  elita,  avantgarda;  jak  pak  by  bylo,  kdyby 
ústavů  těch   bylo  více?  Neobelhá vejme  se  frasemi,  zvláště  ne  ženskými  1 

* 

Kdysi  frivolní  romanopisec  francouzský  Marcel  Prévost  stává 
se  v  poslední  době  stále  více  paedagogem.  Referovali  jsme  minulého 
roku  o  jeho  románě  „Andělé  Strážní",  kde  bojuje  proti  špatnému  mrav- 
nímu vlivu  cizích  vychovatelek  v  rodinách  francouzských;  román  byl 
zpracován  také  v  divadelní  hru,  jež  se  těšila  letos  s  jara  v  Paříži  ne- 
obyčejnému úspěchu.  Nedávno  pak  vydal  Prévost  nový  výchovný  román 
psaný  ve  formě  listův  a  věnovaný  matkám  p.  t.  „Lettres  á  Fran- 
ko ise-ma  man''.  Názory  tu  vyslovené  nejsou  ovšem  všechny  nové, 
ale  jsou  zajímavé  jak  osobou  autorovou,  tak  prostředím,  z  něhož  vyšly, 
i  způsobem,  jak  jsou  podávány. 

Matkám  chybí  především  znalost  hygieny  dětského  věku.  Před- 
naětu  tomu  neučí  se  dívky  ve  školách,  učí  se  mu  tedy  mladé  matky 
prakticky  na  svém  prvním  dítku,  které  však,  jak  učí  zkušenost,  ne 
vždycky  má  prospěch  z  těchto  studií.  Nejvýš  nemorální  je  zvyk  bráti 
dětem  placené  kojné;  je  to  velice  charakteristický  úkaz  vykořisťování 
privilegovaných  vrstev,  jenž  dává  dítku  zámožné  rodiny  dvě  matky  a 
chudému  neponechává  žádné.  Ideálem  výchovu  do  7  let  je  život 
selského  dítka,  přizpůsobený  předpisům,  jež  nám  udává  hygiena  — 
věda,  neznámá  dosud  pod  vesnickou  střechou. 

Duševní  rozvoj  musí  se  díti  hlavně  pěstováním  pozornosti  :  dítě 
ať  pozoruje  přírodu  kolem  sobe  a  předměty  je  obklopující.  Ať  kreslí 
a  modeluje  tyto  předměty.  Ať  se  učí  lehce  a  jasně  vyslovovati  svůj 
názor  o  nich. 

Učiti  je  čísti  před  8  rokem  jest  podle  Prévosta  zbytečno,  poněvadž 
kniha  stává  se  pak  záclonou  mezi  dítětem  a  skutečností.  Dítě  čtoucí 
příliš  časně  vidí  svět  očima  knihy.  Hříchem  jest  učiti  děti  předčasně 
jazykům  cizím,  neboť  pamět  lidská,  než  dovede  se  vyjadřovati  dvojím 
způsobem,  musí  nejprve  ovládnouti  jeden.  Nutno  omeziti  se  na  to,  že 
rozšiřujeme  zásobu  slov  dítěte  v  rodném  jazyku. 

V  osmém  roce,  když  se  již  dítě  naučilo  „pozorovat  a  uvažovat", 
naučí  86  již  velmi  rychle  čísti  a  psáti.  Když  se  začne  již  samo  za- 
hloobávati  do  knihy,  nedovolme  mu  čísti  více  než  hodinu  denně.  Neboť 
mnohé  dítě,  jež  má  příležitost  ke  svobodné  výměně  knih,  hltá  je  for- 
málně, zvyká  si  na  stálou  změnu  dojmuv  a  zapomíná  pozastaviti  se  nad 


490  Rozhled  vychovatelský. 


obsahem,  protože  vábí  je  již  zase  obsah  nové  neznámé  mu  dosud  knihy. 
Prévost  klade  také  důraz  na  to,  aby  kniha,  kterou  dáváme  dítku  do 
ruky,  byla  morální  a  pokud  možno  původní,  neboť  překladem  i  nej- 
lepších cizích  útvorů  nedostává  se  ducha  a  mravů  vlastního  národa. 

Protestuje  také  proti  modernímu  dnes  fysickému  přetěžo- 
vání mládeže,  jež  je  dle  něho  horší  než  přetěžování  duševní,  neboť 
dítě  se  proti  němu  neubrání ;  třeba  proto  zavrhnouti  ve  značné  míře 
různé  sporty,  jako  šerm,  jízdu  na  koni,  kopanou  atd.  Za  to  mají  děti 
uměti  rychle  běhat,  plovat  a  rozumně  se  otužovat.  Fysickým  ideálem 
dospívajícího  chlapce  má  býti  všeobecná  schopnost  vydržeti  námahu, 
podstoupiti  obtížnou  práci,  a  nikoli  mistrovství  v  jednom  odvětví  sportu, 
tennisu  ci  jiném. 

V  otázce  náboženské  přijímá  Prévost  za  svůj  názor  Julia 
Lemaitra :  „Vychovávejte  děti  v  náboženství  svých  otců.  Odhodí  je 
později,  nebude-li  jim  vyhovovati.  Nezasejeteli  v  duši  dítěte  náboženství, 
tu  jeho  místo  zaujme  předsudek  nebo  sektářství.  Nedáteli  dítěti  ná- 
boženství, učiní  to  snad  někdo  cizí,  a  to  způsobem  protivným  vaší  idei. 
Vychovávejte  tedy  děti  ve  víře  otcův  a  začněte  tento  výchov  náboženský 
časně."  Nařízení  papežské,  ustanovující  sv.  přijímání  na  sedmý  rok 
života,  pokládá  autor  za  velmi  šťastné. 

Dítě  musí  se  pak  brzy  učit  účtovati  se  svým  svědomím,  vážiti 
svoje  činy  —  souditi.  Katechismus  jest  „nejlepším  kursem  moralnosti", 
ale  nechť  náboženství  není  vyučovacím  předmětem,  z  něhož  se  skládá 
zkouška,  ale  ať  se  slévá  se  životem  dítěte,  ať  mravní  naučení  stává  se 
mu  vůdčí  nití,  ukazatelem  v  každé  chvíli  denního  života. 

Ke  konci  své  zajímavé  knihy  podává  autor  ještě  několik  vážných 
úvah  o  nedostatku  úcty  mládeže  ke  starším  a  o  potřebě  sexuelního 
poučování. 

Éídící  učitel  v  povídce  Karla  Rožka  „Jen  jednou  jsem  se  za- 
pomněl'' (Přít.  domov.  r.  30,  sv.  6.  str.  150)  vykládá  o  sobě  toto : 
„Kdekoli  jsem  jako  učitel  působil,  ať  na  vsi,  ať  v  městě,  nikde  jsem 
nižádným  způsobem  nezasahoval  do  záležitostí  obec- 
ních. Nařízení,  že  se  mají  učitelé  zdržeti  jakýchkoli  volebních  agitací, 
nikterak  se  mne  netýkalo.  Ne  snad  z  přepiaté  úcty  před  zákonem, 
jako  spíše  z  důvodů  jiných,  věcných.  Uvažoval  jsem  vždy  takto: 
Mám  před  sebou  v  lavicích  děti  občanů  obou  (nebo  všech)  stran,  rodiče 
mých  žáků  přispívají  na  potřeby  školy  ve  stejném  poměru.  Sama  ne- 
strannost  a  spravedlnost  vyžaduje  na  učiteli,  aby  se  zdržel  veškerých 
projevů,  které  by  na  něj  vrhaly  i  jen  pouhé  zdání  nadržování  té  neb 
oné  straně.  Neboť  jak  snadno  —  i  při  spravedlnosti  nejpřísněj.ší  — 
padá  na  učitele  temný  stín,  nucen-li  trestati,  drží-li  se  strany,  rodičům 
káraného  protivné;  anebo  naopak  chválí-li  nebo  za  pilnost  dobrými 
známkami  odmění  žáka  strany  ,své* !  At  nemluvím  ani  o  důvěře  a  lásce 
malých  svěřenců,  bez  které  se  práce  školní  a  výchova  zajisté  dařiti 
nemůže." 


Rozhled  wchovatelskv.  491 


Slova  to  zajisté  vážná,  vyšla  z  mysli  zanícené  pro  úkoly  školy,, 
hodná,  by  se  o  nich  uvažovalo.  Je  zásada  ta  venkoncena  správná?  Jest 
učitel  jen  pro  škola?  Ci  také  pro  občany?  Může  a  noá  mu  býti  lho- 
stejno, ne  která,  nýbrž  jaká  strana  řídí  záležitosti  obecní,  a  tedy  také 
školské?  Pravda,  tyto  na  obecni  vládě  nemnoho  závisejí,  ale  trochu 
přece.  A  může  či  má  mu  býti  lhostejno,  jak  se  obecni  záležitosti  spra- 
vují? Jak  dnes  poměry  jsou,  domníváme  se  odevšad  slyšeti  odpověď^: 
Nikoliv!  A  přece,  přece  jest  ve  slovech  oněch  mnoho  pravdy,  a  to 
nejen  pro  učitele.  Proto  odpověď  není  tak  snadná,  jak  snadno  se  dnes 
dává.  Stojí  za  uváženou.  A  za  bedlivou  diskussi  1 

* 

Dne  29.  dubna  vydal  uherský  ministr  vyučování  nařízení,  jímž 
se  zrušuje  ministerské  nařízení  o  vyučování  náboženství  v  obecných 
školách  pouze  jazykem  maďarským  (r.  1908)  a  dovoluje  se,  by  se 
na  státních  a  obecních,  dále  soukromníky  i  spolky  (náboženskými) 
vydržovaných  školách  lidových,  ve  školách  měšťanských,  v  průpravnách 
pro  učitele,  učitelky  i  pro  pěstounky  vyučovalo  náboženství 
v  mateřské  řeči  žáků.  Nedávno  pak  vydal  týž  ministr  nařízení, 
že  ředitelové  středních  škol  jsou  povinni  vypláceti  učitelům  náboženství 
plat  i  tehdy,  vyučují-li  tito  ne  v  řeči  madarské,  nýbrž  v  mateřské  řeči. 
Všeobecně  se  uznává  s  povděkem,  že  od  počátku  ústavního  života 
v  Uhrách  je  nařízení  toto  prvním  krokem  k  zatlačení  madarisace  aspoň 
ve  školách  lidových.  Ovšem  nařízení  to  vyhlašuje  vyučování  náboženství 
v  mateřském  jazyku  za  dovolitelné,  i  bude  třeba,  by  se  lid  po- 
staral, aby  nařízení  bylo  prováděno  vydržovateli  škol,  a  tak  právo 
mateřštiny  ve  školách  se  uplatnilo.  A  dne  5.  května  slíbil  ministerský 
předseda  ve  své  řeči  na  sněmu,  že  vydá  nařízení,  by  v  lidových  školách 
státních  i  náboženských  děti  se  učili  čísti  a  psáti  také  ve  své 
mateřštině.  Také  na  školách  středních  a  v  průpravnách  má  se  vy- 
učovati jazykům  nemaďarských  národností.  Za  tím  účelem  pro  Slováky 
má  býti  zřízena  v  Budapešti  stolice  slovenského  jazyka,  kde  by  se 
příští  professoři  mohli  učiti  slovenštině.  To  znamená  jisté  ústupky  nema- 
ďarským  národnostem,  o  nichž  Tisza  doufá,  že  tím  spíše  stanou  se 
oddanými  občany  uherské  vlasti,  bude-li  se  řečem  nemadarským  vy- 
učovati v  duchu  vlasteneckém,  t.  j.   maďarském. 

* 

Ceskoněmecké  nevyrovnání  přeskočilo  z  politiky  již  také 
do  sportu,  dokopané.  Rezešli  se  footbalisté  čeští  od  německých.  Ale 
jako  alpští  Němci  mají  vrtcchů  českoněmeckých  už  dosť,  tak  také  se 
odlučují  němečtí  kopatelé  z  českého  kríije,  cítíce  se  odstrkovány  footba- 
listy  pražského  německého  klubu.  Tedy  nové  nesnáze. 

Ale  bez  žertu  možno  říci,  že  i  oné  rozluky  v  zájmu  národnost- 
ního klidu  třeba  litovati,  jako  jinak  jí  litují  rozvážní  politikové,  živnost- 
níci a  všichni,  ktery^m  na  pokojném  rozvoji  našich  zemí  záleží.  Oby- 
vatelstvo jejich  jest  bohužel  příliš  pod  nátlakem  lidí  nez  dpovědny-ch,. 
kteří  ze  svárů  žijí  a  tyjí  a  proto  jen  ještě  zdůrazňují,  co   by  je  rozďvo- 


492  Rozhled  vychovatelský. 


jilo.  Vlastenecká  činnost  to  rozhodně  není,    byť  právě  ona  pod  nejkři- 
klavěji vlasteneckou  vlajkou  postupovala. 

* 
University  evropské.  „La  Science"  sděluje,  že  universita 
v  Paříži  postoupila  1913  po  prvé  své  prvenství  berlínské.  Čítala  na  všech 
fakultách  12  985  posluchačů  proti  13.884  studujícím  navštěvujícím  vy- 
soké školy  berlínské.  Při  té  příležitosti  podává  obraz  universitního  studia 
v  Evropě  s  přibližným  počtem  posluchačů.  Na  125  universitách  studo- 
valo 228.732  posluchačů:  Německo  mělo  21  universit  s  49.000  stud., 
Itálie  21  univ.  s  24.000  stud.,  Francie  1(3  un.  s  32  000  stud.,  Anglie 
14  univ.  s  25.000  stud.,  Rakousko  Uhersko  11  univ.  s  30.000  stud., 
Rusko  9  univ.  s  23.000  stud.,  Španělsko  9  univ.  s  12.000  stud.,  Švý- 
cary 7  univ.  se  6500  stud.,  Hollandsko  5  univ.  se  4000  stud.,  Belgie 
4  univ.  s  5000  stud.,  Švédsko  2  univ.  s  5000  stud.,  Rumunsko  2  univ. 
s  5000  studujících. 

Cvikem  obou  rukou,  jenž  má  docíliti  přímého  vzrůstu, 
stejnoměrného  vývoje  obou  polovicí  těla,  zvýšiti  výkonnost  tělesnou, 
ano  i  duševnou,  zabývají  se  v  severních  krajích,  ve  Švédsku,  Dánsku, 
Anglii  a  též  v  Německu.  Ve  školách  pro  různé  dovednosti,  na  př. 
ho3podyusk3'^ch,  se  jakž  takž  osvědčil,  jinak  ne  valně,  aspoň  nevynesl 
tolik,  kolik  učení  při  něm  zanedbáno  a  pozornosti  i  trpělivosti  naň 
vyplýtváno;  stupňované  intelligence  ani  v  „městě  čistého  rozumu" 
(Královci)  nezpozorovali,  proto  výcviku  toho  nechali.  Berlínský  škol- 
dozorce  Dr.  Dickhoff,  který  sám  nejvíce  k  pokusům  nabádal,  jest  jimi 
ve  školách  zklamán  a  myslí,  že  snad  v  internátech,  kde  umožněn  stálý 
dohled,  by  se  lépe  dařily. 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  493 


Hospodářsko-sociolní. 

Objevují  se  zprávy  o  zdokonalení  přístrojů  pro  bez- 
drátovou telegrafii  v  tom  směru,  že  nyní  lze  podaný  telegram  ze 
stanice  vysílací  automaticky  ve  stanici  dodací  napsati.  Podařilo  prý  se 
to  dvěma  francouzským  inženýrům  Ducretelovi  a  Rogerovi.  Praví  se, 
že  by  bylo  nedošlo  ani  ke  katastrofě  Titaniku,  kdyby  byly  bývaly 
lodě  opatřeny  tímto  zařízením,  když  aparáty  jejich  nebyly  telegraílsty 
obsazeny,  arciť,  ěísti  by  zprávy  někdo  byl  přece  musel! 

Jistý  Kristián  Berger  vynalezl  prý  nový  způsob  bezdrátové  te- 
legrafie locT  od  lodě,  při  čemž  použil  jednak  hmoty  vodní  za  prostředí 
k  přenášení  zvukových  vln,  jednak  napnuté  drátěné  struny  mezi  obcma 
lodními  stěnami.  Rozezvučí-li  se  struna,  ať  již  úderem  kladívka  nebo 
jakýmkoli  jiným  způsobem,  převedou  se  záchvěvy  její  na  stěny  lodní, 
odkudž  sdělují  se  vodou  bud  ostatním  lodím  nebo  stanicím  pobřežním, 
jichž  mikrofonové  přijímadlo  musí  arci  ponořeno  býti  pod  vodou.  Ame- 
rické námořní  správy  konaly  prý  se  zařízením  tímto  četné  zkoušky 
a  docílily  převádění  zpráv  na  vzdálenost  10  km  při  rychlosti  osmi 
slov  ve  značkách  Morseových  za  minutu. 

Soustava  tato  hodí  prý  se  velmi  dobře  k  telegrafii  podmořských 
Člunů  s  loděmi  je  doprovázejícími. 

Podle  usnesení  mezinárodní  konference  podávají  se  nyní  z  bez- 
drátové stanice  telegrafní  na  Eifelově  věži  v  Paříži  hodinové  a  pově- 
trnostní signály  a  počíná  se  s  vysíláním  jich  kolem  jedenácté  hodiny 
dopolední  (dle  středoevropského  času).  Povětrnostní  telegramy  počínají 

vždy  písmenami  B  C  M  ( —  ■  •  —  • )  v  Morseových  značkách; 

BCM  jest  zkráceninou  stanice  bureau  centrál  météorologique.  První  část 
telegramu  udává  stav  tlakoměru,  směr  větru  a  jeho  sílu  a  pak  stav 
moře  šesti  míst  a  sice :  Reykjaviku  (R),  Valencie  (V.),  Ouessantu  (O.), 
Coruny  (CO),  Horty  (HO),  St.  Pierru  (SP)  a  Miquelonu.  Slovy  udává 
se  kromě  toho  stav  počasí  v  Evropě  a  místa  o  nejvyšším  a  nejnižším 
tlaku  vzduchu.  Druhá  část  telegramu  podává  výsledky  pozorováni 
z  následujících  míst:  Paříže,  Clermond-Ferrandu,  Biarize,  Marseillu, 
Nizzy,  Alžíru,  Sternowaye,  Shieldsu,  Helderu,  Skudesnesu,  Stokholmu, 
Prahy,  Terstu  a  Eíma.  Pak  následuje  předpověď  o  stavu  oblohy  a 
větru  ve  Francii  a  o  síle  větru  na  Eifelově  věži.  O  páté  hodině  od- 
polední podává  se  doplněk  telegramu  předešlého,  jehož  obsahem  jest 
pozorování  konané  o  druhé  hodině  odpolední. 

* 

Dle  franc.  časop.  „Matin"  obnášely  půjčky  ve  všechstátech 
světa  za  desítiletí  1903 — 1912  175.397  millionů  franků,  z  čehož  při- 
padá na  půjčky  států,  obcí  a  pod.  64  242  mil.  fr.,  na  úvěrní  ústavy 
21.378  mil.  fr.,  na  železnice  a  průmyslové  podniky  89.777  mil.  franků. 

Jednotlivé  státy  se  súčastuily  půjček  těmito  obnosy :  Spojené 
Státy  39.468  mil.  fr.,  Německo  29.111  mil.  fr.,  Anglie  26.044  mil.  fr., 

Hlídka.  34 


4!  14  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


Rusko    13.190    mil.    fr.,    Francie    13.070    mil.    fr.,  Rakousko  Uhersko 
4.112    mil.    fr.,  Itálie  1.183  mil.  fr.,  ostatuí  státy  49.219  mil.  fr. 
Dle  jednotlivých  kategorií  půjček  jeví  se  tento  obraz : 


státní  a  p. 

pfijčky 

půjčky  bank 

půjčky  žel 

ezn. 

a  prům.  podnikB 

Spojené  Státy 

2.890 

mil.  fr. 

200 

mil.  fr. 

36.378 

mil.  fr. 

Německo 

.    12.640 

j; 

7.453 

n 

9.019 

H 

Anglie 

8.645 

5? 

2.282 

7) 

15.166 

« 

Rusko 

9.385 

?5 

1.059 

n 

2.746 

n 

Francie 

2.346 

n 

3.112 

n 

7.612 

» 

Rak.-Uherako 

2.856 

n 

886 

n 

368 

r 

Itálie 

668 

fí 

342 

n 

175 

7) 

Ostatní  státy 

24.812 

•n 

6.044 

n 

18.363 

)» 

64.242  mil.  fr.       21.378  mil.  fr.         89.777  mil.  fr. 

Číslice  dobře  ukazují  hospodářskou  sílu  jednotlivých  států.  Rakousko 
na  př.  dosti  vypůjčuje  pro  sebe  (2.856),  málo  však  druhým;  Francie 
pravé  naopak  sobě  vypůjčuje  nejméně,  druhým  skoro  nejvíc. 

Obchod  Německa  s  Balkánem  páčil  se  roku  1912  na 
514  millionů  M,  z  čehož  připadá  na 

dovoz  vývoz 

Rumunsko  138  mil.  M.  132  mil.  M. 

Bulharsko  18       „  27       „ 

Srbsko  20       „  15       „ 

Řecko  25       „  19       » 

Albánie  0-4    „  01    „ 

Černá  Hora  —       „  0  5    „ 

Evr.  Turecko  40       „  80       „ 

241  mil.  M.  273  mil.  M. 

Německé  podniky  (půjčky  státní,  doly,  továrny,  elektrická  síla, 
banky,  koncesse)  se  odhadují  v  Rumunsku  na  550  mil.  M,  v  evrop. 
Turecku  330  mil.  M  (bez  půjčky),  v  Srbsku  250,  v  Řecku  120, 
v  Bulharsku  50  (bez  půjčky),  v  Černé  Hoře  0  05,  v  Albánii  O, 

V  Rumunsku  ovládá  Německo  '/s  obchodu;  německý  obchod  se 
poslední  dvě  léta  v  Rumunsku  zdvojnásobil  a  v  Bulharsku  ztrojnásobil. 
Dle  doznání  samého  tisku  německého  se  na  Balkáně  obohacuje  obchodník 
německý  na  ujmu  obchodníka   rakouského. 

* 

V  Uhrách  bez  Slavonie  a  Chorvatska  bylo  dle  úředních 
výkazů  r.  1912  9,944.000  Maďarů  (se  židy!)  a  8,320.000  jiné  národ- 
nosti. Za  50  let  přibylo  tam  židův  o  45  /o?  římských  katoHků  jen 
37-5%,  řeckých  katolíků  34%,  reformovaných  20%,  lutheránů  17 ',o- 
Analfabetů  bylo  35%,  nejvíc,  jak  úřední  zpiáva  podotýká,  mezi  ne- 
maďarskými  národnostmi;  proč,  tím  se  zpráva   nechlubí.    Na   161.000 


Rozhled  hospodářsko-sccialní.  495 


I 
I 


sňatků  toho  roku  připadlo  8100  rozvodu;  16°ó  parodii  bylo  neman- 
želských. 33%  půdy  zaujímaly  velkostatky,  malorolníků  bylo  jen 
1,085.129,  za  to  drobných  usedlostí  do  5  jiter  1,259.718.  Pozemkových 
dluhů   bylo  1700  mil.  K.    Vystěhovalo  se  1896—1912    1,600.000  lidí. 

Nejosudnější  jest  nedostatek  malorolnictva.  Gentry,  která  tolik 
politických  nesnází  působí,  ovládá  vše,  a  ji  ovládají  židé.  Odtud  ty 
nápory  proti  jednotnému  mocnářství,  bez  něhož  by  Uhry  byly  zban- 
krotěly.  Odtud  také  to  rdousení  národností,  stálé  to  nebezpečí  pro 
trvání  říše. 

Uhry  občas  řinčí  zbraněmi,  hrozíce  svým  hospodářským 
US  am  ost  a  t  n  ě  ní  m,  vědouce,  že  z  politických  příčin  (jednoty 
mocnářství)  k  němu  dojíti  nemůže,  ačkoliv  by  stálo  za  pokus,  ab}'  se 
makavě  přesvědčili,  za  kolik  vděčí  Předlitavsku,  bez  něhož  by  rázem 
propadly  bankrotu.  Sám  Tisza  nedávno  nazval  peněžní  poměry 
uherské  děsnými,  Cím  to  je  v  zemi  přírodou  tak  požehnané? 
Tím  to  je,  že  magnáti  majetek  svůj,  na  kterém  chudý  bezzemek  pra- 
cuje skoro  jako  nevolník,  namnoze  prohýří,  aby  pak  vepluli  v  přístav 
nějakého  státního  úřadu.  65 °ó  obyvatelstva  tamějšího  má  roční 
důchod  300  K,  35%  jest  analfabetů,  není  lékařů,  není  učitelův,  ale 
úředníků  je  daleko  více  než  dost,  mnohem  více  ještě  než-li  v  bohatě 
jimi  obdařeném  Rakousku ;  rozumí  se  tedy  samo  sebou,  že  pozůstává 
hlavně  ze  šlechty  a  ze  židovstva,  ztravujíc  takto  skoro  třetinu  celého 
dvoumiliardového  rozpočtu.  Takov}'  stát  osamostatniti  stálo  by  skutečně 
za  pokus,  kdyby  to  jinak  nebylo  nebezpečno. 

* 

Polské  listy  se  těší,  že  bojkot  židů  v  Království,  zahá- 
jený s  takovým  nadšením  přede  dvěma  skoro  roky,  neslábne,  ale  vrůstá 
ve  všech  oborech  a  přináší  již  patrné  úspěchy.  Vlna  bojkotová  přelila 
se  i  do  větších  továren  a  dílen.  Poměrně  nejméně  rozšířil  se  tento 
emancipační  ruch  po  vsích.  Šlechtic,  zvláště  drobný,  nemůže  se  obejíti 
bez  záloh,  poskytovaných  dosud  židovskými  obchodníky.  Ale  větší 
statkáři  shodují  se  již  s  bojkotem.  Ze  mnohých  vsí  odchází  nájemce 
polností,  sadů,  mlýnů,  aby  ustoupil  polskj-m  svým  nástupcům.  Židé 
chystají  se  proto  svolati  do  Varšavy  sjezd  obchodníku  židov3k3'ch 
z  celého  Království,  aby  se  poradili  o  prostředcích  k  zápasu  s  boj- 
kotem a  polským  obchodnictvem.  Ve  Varšavě  na  veliké  kavárné  byl 
nápis,  že  židům  vstup  zakázán;  kteří  vstoupili,  neobsluhováni. 

Nový  guvernér  varšavský  Zylinski  však  vydal  tajný  tířední 
okružník,  že  se  snahy  ty  mají  potírati  jako  státu  nebezpečné; 
tedy  jinak  v  Rusku,  jinak  v  JPolsku.  Očividné  mají  katoličtí  Poláci  i 
takto  býti  seslabováni,  k  čemuž  vláda  ruská  neštítí  se  prostředků 
žádných. 

Proces  Hilsnerův  na  popud  Oesterreichischisraelitische 
Union,  která  svým  agentem  za  vraha  uváděla  jakéhosi  občana  z  Polně, 
skorém  rok  znova  zkoumán.  Vy^sledek  jest,  že  proces  obnoven  nebud© 
a  listiny  se  uloží  kam  patří.  Dobře  ještě,   že  Rakousko  má  tolik  zbv- 

•      34* 


á96  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


tečných  úředníků,  kteří  každým  žídětetn    po  chuti  jeho    přátel    mohou 
se  zabývati. 

Tabákový    monopol  zavedený    v    Eakousku    před    130   lety 

Josefem  II.  vynášel  z  počátku  asi  11  mil.  K  ročně,  r.  1913  již  344  mil., 

z  čehož  čistých  236  mil.  připadlo  fisku,  tedy  10%  všech  jeho  příjmů. 

Dobrota  zboží  však   s  tím  stejnoměrně  nestoupala,    naopak    stávalo  se 

menším  a  špatnějším. 

* 

Americké  maso,  jež  u  nás  přijato  s  jakousi  snad  neopráv- 
něnou nedůvěrou,  stane  se  nám  jakoby  za  trest  asi  nepřístupným, 
jelikož  ho  ani  v  Americe  nebudou  míti  nazbyt.  Dle  zprávy  zeměděl- 
ského úřadu  washingtonského  přibylo  ve  Spojených  státech  1910 — 1914 
asi  7  milionů  lidí  (91  97 — 98  65  mil.),  kdežto  dobytčat  rovněž  tolik 
ubylo  (151'8 — 144  5  mil.)  Příčinou  hlavní  jest  asi  soustředění  dobytka 
na  veliký^ch  porážkách  (trustových),  čímž  menším  a  vzdálenějším  far- 
mářům odbyt  dobytka  znesnadněn  a  přeměna  pastvisk  v  ornou  půda 
podporována.  Mají  tedy  naši  zemědělci  poněkud  pravdu,  když  nás 
odkazují  na  odchov  zdejší,  který  za  minulé  krise  nám  sice  dosti  zdražen, 
ale  přece  neselhal  tak,  abychom  byli  na  cizinu,  zvláště  na  libovůli 
jejích  kartelův  odkázáni.  Tím  ovšem  není  řečeno,  že  bychom  se  laci- 
nému dovozu  z  Balkánu  měli  uzavírati  a  vydávati  se  v  područí  pě-<ti- 
telů  zdejších;  Zdravá  soutěž  je  právě  zdravá  všem,  pěstitelům  i  spo- 
třeb ní  kům. 

* 

Proces  vvstěhovalecké  společnosti  Canadian- Pacific 
Railway,  která  tolik  rekrutů  z  Rakouska  odvezla,  má  býti  pro- 
jednáván ve  Vídni;  tak  navrhuje  sám  zemský  soud  Ivovský,  který 
šetření  vedl.  Listiny  při  tom  sebrané  jsou  trojí.  Jednak  týkají  se 
vlivných,  sněmovních  a  jiných  osobností,  které  v  obchodech  společnosti 
spolupůsobily  a  ponoáhaly;  tyto  listiny  ze  soudního  líčení  vyloučeny. 
Druhá  řada  listin  obsahuje  látku  statistickou,  která  má  býti  podkladem 
nového  zákona  vystěhovaleckého.  Třetí  řada  konečně  —  19  silných 
svazků  !  —  obsahuje  látku  pro  trestní  stíhání. 

* 

Socialistická  velkopekárna  ve  Vídni  (Hammebrotwerke) 
octla  se  v  peněžních  n33názích,  i  vyjednává  se  o  její  prodej.  Zajímavo 
jest,  že  1908  a  1909  půjčila  jí  m.  j.  také  Živnostenská  banka 
1  mil.  K.  Roku  1910  dluhy  převzaty  3  peněžními  ústavy  v  Haagu! 
Celkem  obnášejí  hypotékami  dluhy  3,320  000,  což  vyžaduje  ročně  přes 
160.000  K  úroků.  Na  zboží  pak  byly  časté  stížnosti,  tak  že  v  tom 
vina  schodku  nebyla  (říkalo  se  Jammerbrotwerke,  bramborový  chléb). 
Prodati  podnik  takto  předlužený  nebude  tedy  snadno.  Ci  snad  pomůže 
nějaká  subvence  na  účet  poplatnictva? 

* 

V  Německu  se  s  pojily  veřejné  pojišťovny  lidové  se  spořitel- 
na mi    v    organický    celek    na    prospěch  lidového  pojištění.  Spořitelny 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  497 


převezmou  na  sebe  inkasso  preraií  pojišťovacích ;  každý  pojištěnec  totiž 
musí  míti  své  konto  ve  spořitelně,  z  něhož  spořitelny  zapraví  splatné 
prémie.  Do  spořitelny  si  pak  může  ukládat  pojištěnec  tehdy,  kdy  peníze 
má,  což  je  velmi  výhodné  pro  dělníky  saisonní,  pro  rolníky  a  j.,  kterým 
činí  pravidelné  splácení  prémií  značné  obtíže,  jež  bývají  u  nich  často 
příčinou,  že  nechávají  pojistky  propadnouti.  Od  tohoto  spojení  čekají 
pojišťovny  zvětšení  svých  obchodů,  poněvadž  se  sníží  tím  správní  vý- 
lohy, které  u  lidového  pojištění  činí  kol  25%  prémie,  a  poněvadž  po- 
jistky nebudou  tak  propadati,  spořitelny  zase  si  slibují  větší  přílir 
kapitálu. 

U  nás  není  lidové  pojištění  ještě  mnoho  rozšířeno  právě  pro  ty 
vady,  které  spojením  lidových  pojišťoven  a  spořitelen  chtějí  odstraniti. 
Nemohly  by  také  u  nás  životní  pojišťovny  vůbec,  nejen  lidové,  navázali 
podobné  styky  s  peněžními  ústavy  našimi  na  venkově  i  v  městech  za 
t3''mž  účelem?  Pomohly  by  sobě,  ale  i  drobnému  lidu,  který  by  spořil, 
aby  se  mohl  pojistiti. 

V  zemích,  kde  myšlenka  pojištění  už  zdomácněla,  najdeme  p  o- 
jištění  proti  všemu.  U  anglické  pojišťovny  Lloyds  možno  se  po- 
jistiti proti  zápalu  slepého  střeva,  proti  staropanenstvf,  proti  dvojčatům, 
proti  sufražetkám  a  j.;  spisovatelé-začátečníci  a  mladí  skladatelé  hudební 
pojišťují  romány,  básně,  divadelní  kusy  a  hudební  skladby,  aby  dostali 
odškodné,  když  jejich  plody  nedojdou  patřičného  úspěchu.  Než  pošle 
malíř  svůj  obraz  na  výstavu,  pojistí  si  ho  na  určitý  obnos,  který  mu 
pojišťovna  vyplatí,  není-li  obraz  na  výstavu  přijat.  Táž  pojišťovna  Lloyds 
uzavřela  pojištění  s  továrníkem  na  rakve.  U  tohoto  oboru  jest  možné, 
že  sluha  doručí  rakev  do  jiného  domu.  Nájemníci  se  ovšem  polekají 
a  žádají  po  továrníkovi  peněžitou  náhradu  ;  tento  je  odkáže  na  pojišťovnu, 
jež  se  s  nimi  vyrovná. 

U  amerických  pojišťoven  jest  už  pojištěna  řada  hereček  a  krásek 
ž  povolání  proti  ztrátě  tělesné  krásy.  Tak  má  pojištěny  oči  jedna 
zpěvačka  na  125. 030  fr.,  francouzská  herečka  pojistila  si  své  vlasy  na 
190.000  fr.  a  ruská  první  baletka  si  pojistila  nohy  na  300  000  ťr. 

Zajímavé  pojištění  oznamuje  právě  německá  životní  pojišťovna 
v  Norimberce,  která  chce  vypláceti  doživotně  roční  důchod  mezi 
110 — 2400  M  neprovdaným  dámám  po  ukončení  37.  roku, 
ovšem  jen  tehdy,  když  je  po  ukončení  37.  roku  svobodna.  Důcbod 
plyne  dále,  i  když  by  se  osoba  pojištěná  později  vdala.  Prémie  se  platí 
jen  do  20.  roku  a  mohou  se  vrátiti  bud"  úplně  nebo  jen  částečně,  když 
bj  pojištěná  osoba  do  37.  roku  zemřela  neb  se  provdala. 

* 

Bavorská  vyšší  sněmovna  (Reichsratskammer)  zamítla  vládní 
předlohu  na  pojištění  v  nezaměstnanosti  a  schválila  příslušnou  po- 
ložku 75  000  marek  jen  jakožto  příspěvek  na  podpůrné  podniky 
v  případech  nezaměstnanosti.  Vláda  však  hodlá  předlohu  podati  sně- 
movnám ještě  jednou  k  příznivému  vyřízení.  Obavy  před  pojistě  ní  ni 
nejsou  bezpodstatné,  neboť   jest  jisto,    že    ono    povede  k  četným   pod^ 


493  Rozhled  hospodářsko-socialnf. 

Todůra  a  přetvářkám,  čímž  se  počet  nebezpečných  j„nixmochrů"  ještě 
rozmnoží. 

Zajímavo  jest,  že  socialistické  listy  proti  odpůrcům  pojištění  v  ba- 
vorské sněmovně  přímo  soptí,  zapomínajíce,  že  předloha  jest 
částí  rozpočtu,  socialisté  pak,  sjezdem  magdeburským  (1910)  za- 
vázáni, každý  rozpočet  hlasováním  zamítají,  tedy  také  tuto 
předlohu;  tedy  buržousti  mají  jim  pojištění  zrovna  vnutiti! 

* 

Hrozná  stávka  na  začátku  letošího  roku  v  dolech  trans- 
vaalských,  udušená  od  anglické  vlády  deportací  devíti  vůdců  —  bez 
výslechu,  bez  soudu!  —  měla  při  volbách  sněmovních  neočeká- 
vané následky.  Obyvatelstvo  vidouc,  že  vláda  tak  bezohledně  nadržuje 
židovským  vykořisťovatelům,  neboť  židům  patří  skoro  všecka  zlatá 
a  diamantová  těžiště,  i  proti  oprávněným  požadavkům  vydíraného  děl- 
nictva,  spojilo  se  s  ním  a  zvolilo  do  sněmu  transvaalského  místo  do- 
savadních šesti  zástupců  23,  tak  že  mají  většinu  (mezi  45).  Podotknouti 
ještě  dlužno,  že  strana  ta  není  socialistická.  Pro  kramářskou  Anglii 
zdravá  dávka. 

Ve  zprávě  o  rozpočtu  anglickém  varoval  ministr  Lloyd  George 
anglické  boháče  od  skouposti  co  do  veřejných  dávek  na  ujmu  chud- 
šího obyvatelstva.  Neodhodlají-li  se  v  čas  přinésti  nějaké  oběti  na  jeho 
úlevu,  přijde  prý  brzy  den,  kdy  s  úžasem  a  lítostí  budou  vzpomínati, 
že  protestovali  proti  zvýšení  daně  z  příjmu  o  1  shilling  4  pencí  (asi 
2  K)  jako  pojistce  proti  revoluci! 

Španělský  předseda  ministerstva  Dato  dosáhnuv  o  volbách 
většiny  stanovil  za  svůj  program  především  opravy  sociální  ve 
smyslu  papežského  okru  ž  niku  Rerum  novarum,  zřízení 
ministerstva  prácí,  starobní  pojištění  dělnictva,  zpro- 
středkování práce  a  podporu  nezaměstnaných.  V  politice 
vniterní  přeje  decentralisaci  správy,  která  se  v  Katalonii  již 
osvědčila,  přispěvši  včasnou  pomocí  k  tlumení  místních  přemrštěností. 
Bude  li  konservativní  politik  tento  spřízněnými  stranami  podporován, 
kyne  zuboženému  Španělsku  šťastnější  doba. 

* 

O  chystané  úpravě  dědické  daně  ve  Francii  rozepisují  se  listy 
i  pod  titulem  „Un  retour  au  servage"  (Návrat  k  otroctví)  a  odůvod- 
ňují také  tvrdé  to  slovo  v  zemi  rovnosti  a  bratrství.  Henry  Reverdy 
cituje  jistý  pružný  a  mlhavý  paragraf  sepsaný  „řečí  fisku"  a  překládá 
jej  do  obyčejné  frančiny  takto :  Chce-li  kdo  převzíti  dědictví  z  ciziny, 
je  nucen  zažádati  k  soudnímu  dvoru  o  povolení.  Aby  je  obdržel,  musí 
nezbytně  hlásiti,  kolik  podědí,  a  na  tom  právě  fisku  záleží.  A  tento 
nutný  souhlas  státu  znamená  skok  o  několik  století  nazpět.  Římský 
otrok  míval  původně  jakýsi  doživotní  příspěvek  existenční.  Co  ušetřil, 
připadlo  pánu.  Když  se  otroctví  vlivem  křesťanského  mravu  zmírnila 
a  změnilo  v  poměr  služební  —  jenž  zvrhl  se  pak  opět  v  tužší  robot- 
nictví  —  pozůstal  duch  zákona  římského.  Nevolníci  nemohli  zanechati 
majetku   dědicům,  byli  to  lidé  „mrtvé  ruky",  jež  byla  takořka  ochro- 


Rozhled  hospodářsko-soeialní.  4Š§ 


měna  zákonem,  aby  nesměla  podati  nikomu,  co  byla  nashromáždila. 
(Slovo  to  má  zde  ovšem  význam  pouze  historický,  a  nesmí  se  zamě- 
ňovati se  strašákem  pro  naivní  papoušky,  kteří  vykřikují  bohatství 
církve  pod  týmž  názvem.  Je  to  zbraií  z  téhož  arsenálu,  jako  pověstná 
nezvěstná  miliarda  francouzských  kongregací !)  V  životě  sociálním  budí 
však  útisk  reakci.  Se  vzmáhající  se  volností  osobní  nastal  i  rozvoj 
práva  dědického.  Semkly  se  rody  ku  společnému  vlastnictví  „chleba 
a  soli".  Pán  povolil  vida  v  mírnosti  svůj  prospěch  a  rozšiřoval  výsady. 
Poddaný  směl  děditi  a  odkazovati,  ale  obměnou  přiznal  pánu  svému 
aspoÍ3  zdánlivé  právo  na  svůj  majetek ;  odevzdal  totiž  vlastnictví  své 
v  ruce  pána,  jenž  syna  nebo  jiného  dědice  v  užívání  jeho  uvedl  (in- 
vestoval), ovšem  za  jistou  dávku.  Ta  stala  se  základem  daně  dědické, 
když  práva  vrchností  převzal  stát.  V  kraji  orleanském  zbavili  se  nej- 
dříve této  odvislosti  a  vládli  neobmezeně  svým  majetkem,  tak  že 
„dědic  krve"  stal  se  přímým  dědicem  majetku  bez  jakéhokoliv  pro- 
střednictví a  poplatnictví.  To  byla  praxe  nejen  dle  zákona,  ale  i  dle 
srdce.  Tuto  theorii  práva  dědického  chce  nový  zákon  sněmovnou 
odhlasovaný  úplně  zvrátiti,  bude-li  senátem  potvrzen.  Montesquieu  od- 
suzoval posloupnickou  praxi  v  Turecku  v  XVIII.  století,  ačkoliv  prý 
sultán  se  spokojoval  třemi  procenty  ze  sta  a  nedědil  jako  někde  v  Indii 
všecko,  i  dům,  ženu  a  děti,  nebo  v  Pégu,  kde  brával  dvě  třetiny. 

Zákon  z  r.  1901,  předpisující  poplatek  z  čisté  hodnoty  dle  dvojího 
měřítka  (totiž  dle  poměru  příbuzenského  a  dle  výše  jmění)  stanovil 
pro  přímé  potomstvo  1 — 2^2%  ze  sta,  mezi  manžely  S^/^ — 7%,  mezi 
bratry  a  sestrami  8^ — 12%.  Zákon  ze  dne  30.  března  1902  zvyšuje 
procento  značně  a  to  pro  přímé  potomstvo  na  3 — 5%,  pro  manžely  na 
7 — 9%,  pro  dědice  bratří  a  sester  na  12 — 14%  atd.  až  pro  dědice 
pátého  stupně  příbuzenstva  na  17^ — 19%  ze  sta.  R.  1910  byla  sazba 
ještě  více  vyšroubována  a  to  rozvrstvením  příbuzenstva  přímé  linie  na 
první,  druhý  a  třetí  stupeiá.  Tak  se  daň  ještě  přitužila  a  dosahuje 
v  přímém  příbuzenstvu  až  75/2»  niezi  manžely  12i/4,  mezi  bratřími  ISVi, 
mezi  příbuzenstvem  nad  4.  stupeň  až  29%  ze  sta ! 

Pomyslíme-li,  že  při  určování  daně  bére  se  za  základ  předpisu 
20tiná8obná  hodnota  budov  a  25tiná8obná  cena  pozemků,  přisvědčíme, 
že  při  třetím  převodu  majetkovém  v  pobočním  příbuzenstvu  nepoužil 
stát  svého  „spoludědického"  práva,  nýbrž  že  stal  se  vlastně  dědicem 
sám  a  pohltil  všecko.  Tak  octli  se  obyvatelé  nejpokrokovější  země  daleko 
za  středověkými  nevolníky. 

Táže-li  se  kdo,  jak  mohou  zákonodárci  odhlasovati  zákony,  které 
stíhají  krutě  je  samy,  odpovídá  mu  Reverdy :  Nelze  mluviti  o  starých, 
poctivých  rodinách,  příbuzenské  svazky  se  uvolňují  a  souvislost  rodinná 
je  ta  tam,  neboť  osvětlí-li  nějaký  skandál  soukromý  život  takových 
„zákonodárců",  vidí  se,  že  jsou  ne  jednou,  ale  dva  až  třikrát  rozve- 
deni. Proto  jim  záleží  pramálo  na  tom,  budou-li  řádné  rodiny  zákonem 
ožebračeny,  čili  nic,  oni  jsou  přece  ex  lex,  jim  se  zákonem  neukřivdi ! 


600  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

Uveřejnění  paměti  Kaizlovýeh  jest  významnou  událostí 
ve  mnohé  příčině.  Mladočeši  podléhajíce  týmž  duchům,  které  vy- 
volali,  mohli  by  na  tohoto  svého  ministra  právem  býti  hrdi,  kdyby 
byli  jeho  radami  se  řídili.  Jsa  na  výši  politické  rozhledny  posuzoval 
poměry  naše  v  Rakousku  jinak  a  lépe  než  ostatní  jejich  okresní  politi- 
kové, varoval  od  radikálčení,  nabádal  k  positivní,  třebas  i  opportunni 
politice,  ale  marně.  Národ  zaslepený  slavomamem  šel  a  jde  za  těmi, 
kteří  více  bouří.  Český  ministr,  takov}'  totiž,  kterému  jde  o  dobro 
národní  a  ne  jen  o  tučnou  pensi,  jest  ve  svém  způsobu  mučeníkem: 
na  jedné  straně  žádá  po  něm  národ  nemožnosti,  na  druhé  straně  dělá 
týž  národ  vše,  aby  mu  úspěch  znemožnil,  i  vlastní  stranníci;  malichernost 
a  závist  podrážejí  mu  nohy. 

Jednoho  mladočeši  uveřejněním  zápisů  těch  dosáhli:  ukázali,  že 
příslušník  jejich  v  ministerském  úřadě  nelenil,  nýbrž  pro  národ  pilně 
pracoval.  Čehož  o  všech  jiných  ministrech  našich  říci  nelze,  zvláště 
o  ministrech  jiných  stran.  Vyšly  tu  ovšem  na  jevo  mnohé  podrobnosti, 
které  zásluhy  Kaizlovy  jen  více  osvětlují  a  tím  jaksi  i  straně  mlado- 
české  proti  příboji  radikálních  stran  mají  prospěti,  které  však  také 
neopportunně  celému  světu  prozrazují  Kaizlovu  taktiku,  o  níž  právě 
proto,  že  to  byla  taktika  zákulisní  v  náš  prospěch,  bylo  by  lépe  bývalo 
pomlčeti ;  stará  chyba  naší  politiky,  že  všecko  se  dává  na  buben  ve- 
řejnosti, spáchána  i  zde.  Nepravíme  tak  proto,  že  Němci  už  křičí 
o  porušování  úředních  tajemství  se  strany  Kaizlovy  —  tof  příliš  prů- 
hledný udavačský  manévr  —  ale  proto,  že  i  v  diplomacii  a  politice 
mlčeti  jest  někdy  zlato  ;  kdy,  to  právě  mají  věděti  politikové  sami,  a 
těmi  vydavatelé  Kaizlovýeh  pamětí  chtějí  býti.  Takto  se  vzácná  jinak 
publikace  stala  zbrani  dvojsečnou  —  pro  mladočechy  samy  a  což 
horšího,  i  pro  národ. 

O  úplatnosti  a  defraudaci  zahořekoval  kdysi  kterýsi  Říman  : 
Roraam  venalem  et  mature  perituram,  si  emptorem  inveneritl  Bylo  to 
za  velikého  pokroku  v  Římě.  I  my  —  jinak  obou  veličin  nepřirovná- 
vajíc —  nalézáme  se  již  v  tomto  znamení  pokroku,  kde  jest  na  prodej 
všechno.  Proto  se  také  ničeho  nešetří.  A  národ  vidí  v  tom  jen  sensaci, 
protože  noviny  jeho  jiného  hlediska  neznají. 

Sviha  od  poroty  jednohlasně  uznán  usvědčeným,  jiné  švihoviny 
jsou  na  obzoru.  Pokročilá  matička  Praha  má  se  pořád  čím  baviti. 

Není  skoro  týdne,  aby  nějaká  defraudace  spolkových  peněz  ne- 
byla hlášena.  Nemocenské  a  jinak  podpůrné  pokladny  se  statečně  dran- 
cují —  volnost,  rovnost,  bratrství  se  v  nich  věrně  provádí;  jen  že  ti 
druzí  jsou  odkazováni  až  na  dělení  příští,  zbade-li  ještě  co.  I  ve  spolku 
českých  žurnalistů,  tedy  těch,  kteří  odjakživa  nadbytkem  netrpěli, 


Eorhled  politický  a  rojenský.  501 

našel  se  defraudant,  arciť  člověk  silno  pokrokový.  Nestála-li  autonomie 
nikdy  za  mnoho,  s«cialistický  kvas  ji  jen  dobije. 

A  v  tomto  znamení  chceme  s  tak  silnými  odpůrci  bojovati  o  samo- 
bytnost  národní ! 

Kruhy  zahraniční  politiky  naší  porouchány  trochu  revolucí 
albánskou,  roznícenou  prý  z  Cařihradu  z  důvodů  náboženských; 
Itálie  nechtěla  knížetem  čili  mbretem  katolíka,  Rakousko  asi  nechtělo 
pravoslavného,  Rusko  nechtělo  mohamedána,  tedy  udělán  jím  rovno- 
právně, jelikož  v  Albánii  protestantů  není,  protestant,  a  Turecko  chca 
přece  mohamedána,  zástupce  většiny  obyvatelstva.  Ale  ono  to  s  tím 
náboženstvím  nebude  asi  tak  zlé,  politika  trojdohody  se  kozla  o  ně 
stará ;  hlavní  jest,  aby  trojspolku  byly  činěny  nesnáze.  Kníže  sám  jest 
bezradný,  ač  rázně  začal,  vypověděv  záškodného  Essada  pašu,  který 
nápadně  spřátelen  s  italským  vyslancem  Aliottim  a  také  v  Itálii  pře- 
laskavě  přijat ;  divná  trojspolková  politika !  Německo  nápadně  mlčí. 

* 

V  Rusku  poměry  vniterní  od  zavražděného  Stolypina,  který 
snažil  se  jakž  takž  čeliti  zkaženosti  v  úřadech  a  vychovati  obecenstvo 
v  uvědomělé  svésprávě,  spíše  se  /zhoršují  nežli  zlepšují.  Již  pod  Kokov- 
covem,  který  si  hleděl  hlavně  financí,  pověstná  policejní  vláda  řádila 
opět  směleji,  nyní  pak.  kdy  duma  odsuzována  k  bezmocnosti,  libo- 
vláda  náčelníků  je  čím  dál  bezohlednější.  Ministr  vnitra  Maklakov  snaží 
se  omeziti  immunitu  poslanců.  Za  to  duma  předsedovi  ministerstva 
Goremykinovi,  když  v  rozpočetním  jednání  chtěl  řečniti,  udělala  koco- 
vinu, při  Čemž  poprvé  vstoupila  stráž  do  sněmovny,  aby  7  radikálních 
poslanců  vyvedla.  Senát,  nejvyšší  vykladač  zákonů,  již  od  Stolypina 
a  Kokovcova  připraven  o  neodvislost.  Veřejná  zodpovědnost  úřadů  sotva 
poněkud  zaváděná  bude  takto  zase  mařena, 

* 

Aby  se  vojákům  dostalo  dobré  a  laciné  četby,  věnovalo  mini- 
sterstvo války  2000  K  na  ceny  za  vojenské  knížky  a  to  500  K 
jako  první  cenu  a  po  300  K  pro  pět  dalších.  Za  rukopisy,  jež  ne- 
budou poctěny  cenou,  bude  vyplacen  honorář  80  K  za  jeden  tiskový 
arch,  120  K  za  dva.  Knihy  mohou  býti  sepsány  v  kterékoli  řeči  v 
Rakousku  obvyklé,  v  objemu  jednoho  nebo  dvou  archů,  a  mají  prostým, 
dle  možnosti  humoristickj-m  vypravováním  nabádati  ku  mravním  oporám 
naší  armády,  jako  jsou :  věrnost  k  císaři  a  vlasti,  víra,  obětavost, 
družnost  a  vytrvalost.  Mají  ukazovati,  že  vojsko  jest  národ  ve  zbrani, 
nestarající  se  o  politické  sváry,  a  že  každý  z  národů  rakouských  má 
stejně  cenný  podíl  na  slavných  dějinátih  naší  říše. 

Rukopisy  se  mají  podati  do  15.  července  u  ministerstva  války 
s  přiloženým  prohlášením,  že  spisovatel  se  vzdává  veškerých  práv  autor- 
ských i  práva  překladatelského,  bude  li  jeho  dílo  přijato. 

* 
Vyzvědačské   skandály    přiměly    ministerstvo  války,     že    vydalo 
nové   předpisy   o    kvalifikačním  popisování    oněch    dů- 


602  Bozhled  politický  a  vojenský. 

stojní ků,  kteří  se  hlásí  do  vyšších  škol  a  kursů  (školy  válečné, 
dělostřeleckého,  ženijního  nebo  intendančního  kursu).  Protože  učitelé 
těchto  škol  nemají  času  a  příležitosti  poznati  zevrubně  osobní  vlast- 
nosti posluchačův,  nařízeno  velitelům,  aby  zvláště  přísně  a  zevrubně 
popisovali  ty,  kteří  se  do  škol  těch  hlásí,  i  co  do  smýšlení,  charakteru, 
osobnosti,  společenských  a  družných  styků,  morálních  a  soukromých 
poměrů.  Zvláště  přesně  nutno  uvésti  finanční  závazky,  jež  musí  každý 
žadatel  pod  přísnou  zodpovědností  zevrubně  udati.  Ministerstvo  pak 
rozhodne,  může-li  přes  to  býti  přijat.  Velitelům  pluků  též  nařízono, 
aby  vyzvali  zvláště  důstojníky  vynikajícího  pevného  charakteru 
k  návštěvě  vyšších  škol. 

Z  18.200  rakouských  důstojníků  jest  13280  rakouských, 
4866  uherských  příslušníků,  32  z  Bosny  a  Hercegoviny  a  22  cizinců 
(s  přivolením  císařský-m).  Z  těch,  kteří  v  létech  1908  až  1913  vstou- 
pili do  vojska,  vyšlo  26'7%  z  vojenských  akademií  a  66*1%  z  ka- 
detních  škol,  6  6  'o  bylo  aktivovaných  reservních  důstojníků  a  zbytek 
0*6%  byli  oni,  kteří  nenavštěvovavše  škol  kadetních,  složili  kadetskou 
zkoušku.  Nyní  se  bude  pro  nedostatek  důstojnictva  aktivovati  zálož- 
ních důstojníků  mnohem   více. 

Úmrtím  generála  pěchoty  Gézy  barona  Fejérváryho  vymřeli  v  Ra- 
kousku členové  řádu  Marie  Terezie.  Vyznamenání  toto,  nejvyšší 
po  řádu  zlatého  rouna,  uděluje  se,  jak  známo,  jen  ve  válce  a  to  za 
takové  činy,  jež  by  byl  mohl  každý  důstojník  opominouti  bez  nej- 
menší výtky  důstojnické  cti,  vykonány-li  se  zvláštní  obezřetností  a 
statečností  a  z  vlastního  popudu.  Cin  musí  býti  dotvrzen  očitými  svědky. 
Clen  řádu  dosahuje  ipso  facto  rakouského  neb  uherského  šlechtictví, 
na  žádost  pak  obdrží  dědičné  baronství.  Rytíři  i  jejich  vdovy  dostá- 
vají řádovou  pensi.  Fejérváry  získal  tento  řád  roku  1859  u  Šolferina 
jako  261etý  setník  generálního  štábu. 

Ustanovením  druhého  pluku  železničního  ve  Vácově  dokonána 
bude  nová  organisace  železničního  vojska.  Pluk  dosavadní 
skládal  se  ze  tří  praporů  po  čtyřech  setninách  a  měl  127  gážistů,  12 
důstojnických  aspirantů,  2032  mužů  a  37  koní.  Dle  nové  organisace 
budou  z  toho  pluku  utvořeny  dva,  každý  o  dvou  praporech  s  cel- 
kovým stavem  193  gážistů,   2818   mužů  a  66  koní. 

Když  se  před  časem  psalo  o  zamýšleném  zmilitarisování  finanční 
stráže  pohraniční,  nadělalo  to  mnoho  hluku,  ač  v  Itálii  je  to 
už  ode  dávno  provedeno.  Letos  zmilitarisována  námořní  finanční  stráž 
z  cela  po  tichu.  Orgány  této  stráže  mají  místo  zeleného  vojenské 
portepee  a  jiné  vojenské  odznaky.  Jejich  parníky  jsou  vyzbrojeny 
sedmimilimetrovými  rychlopalnými  děly,  mužstvo  pak  počtem  350  vo- 
jenskou puškou.  Abnormalita  je  však  v  tom,  že  dosud  podléhají  mini- 
sterstvu financí. 

V  souvislosti  s  vývinem  aviatiky  nastávají  taktikům  starosti,  jak 
se  chrániti  před  pozorováním  letadel.  V  jistém  ruském 
vojenském  obvodu  se  doporučuje  zavésti  při  pochodech  nepravidelné 
vzdálenosti   jednotlivých  oddílů,    aby  se   tím    znesnadnil   odhad   délky 


Rozhled  politický  a  vojenský.  505 

celé  kolony.  Dělostřelectvo  rrá  hýú  v  četách  nebo  batteriích  vřaděnb 
do  řad  pěchoty.  Pochody  se  mají  konati  pokud  možno  jen  v  noci  nebo 
za  bouřlivého  a  deštivého  pcčasí.  Protože  rychlý  pohyb  je  s  vrchu 
snáze  sledovati  než  pomalý,  doporučuje  se  jezdeckým  hlídkám  khdné 
tempo.  Odpočívati  se  má  jen  v  osadách  a  jakmile  se  objeví  letadlo, 
má  se  zastaviti  veškerá  doprava  na  silnicích  k  takové  osadě  vedoucích. 
Za  boje  se  doporučuje  zálohu  co  nejvíce  rozptýliti,  využitkovati  co 
nejvíce  ochranu,  již  skýtá  krajina,  děla  a  střelecké  zákopy  pokrýti 
větvemi,  snopy,  vozovými  plachtami  atd.  V  každém  samostatném  oddílu 
má  býti  určen  důstojník,  v  každé  setnině  (švadroně,  batterii)  poddů- 
stojník který  by  neměl  na  starosti  než  pozorovati,  zda  se  neblíží  le- 
tadlo, a  když  by  se  ukázalo,  hned  to  oznámiti  štábu. 

I  anglické  ministerstvo  války  dává  mnohé  praktické  pokyny. 
Vojáci  nemají  se  dívati  na  letadla  nad  nirni,  protože  světlá  barva  tváře 
se  znatelně  odráží  od  barvy  uniformy.  Čety  jdoucí  po  široké  silnici 
mají  jíti  jen  po  jedné  straně,  protože  druhá  strana  pak  s  vrchu  vy- 
padá jako  prázdná  silnice.  Xa  úzkých  cesiách  se  doporučuje  vyhledati 
chvílemi  úkryt  pod  stromy  a  u  živých  plotů.  Tábořícím  oddílům  se 
doporučuje,  aby  zevnějškem  dle  mcžnosti  uváděly  v  omyl  co  do  druhu 
zbraně,  na  př.  děla  pokrytá  vozovými  plachtami  mohou  vypadati  jako 
nákladní  vozy  zákopniků. 

Je  na  snadé  otázka,  jak  dlouho  se  muže  nějaký  oddíl  ukrývati, 
protože  ztráta  času  mnohdy  více  padá  na  váhu,  než  okolnost,  že  ne- 
přítel sezná  jeho  postavení.  Rozhodnutí  o  tom  často  dosti  nesnadné 
bude  asi  ponecháno  zodpovědným  vyšším  velitelům. 

Dosavadní  pokusy  v  boji  proti  letadlům  neměly  valného  výsledku. 
Aeroplany  pro  svou  rychlost  a  malé  rozměry  jsou  zrovna  nezranitelny 
a  i  vzducholodě  je  prý  velmi  těžko  střelou  zasáhnouti.  Pozoruhodný 
vynález  učinil  Američan  John  Bennet  Semple.  Střela  vydávajíc 
kouř  označuje  dráhu,  kterou  letěla,  a  umožňuje  střelci  opravu  pro  výstřel 
následující.  —  Celkem  se  zdá,  že  nejspolehlivější  zbraní  proti  letadlům 
bude  taktéž  letadla,  ale  i  zde  bude  střílení  s  pohyblivého  předmětu  na 
pohyblivý  cíl  velmi  nejisté. 

Aby  letadla  byla  co  možno  neviditelná,  použil  miinstersk}-  inženýr 
Knobel  pro  nosné  plochy  průhledného,  cellnloidu  podobného  materiálu, 
jenž  se  prý  snadno  nezlomí  ani  nezapálí.  Látka  ta  prý  propouští  světlo 
tak  dobře,  že  na  1000  m  jest  letadlo  téměř  neviditelné. 

Osud  starých  vysloužilých  válečnj-ch  lodí  je,  že  se  bud 
prodají  nebo  zbourají  anebo  se  jich  použije  jako  terče  při  střílení  na 
ostro.  Nepříjemno  je  při  tom,  že  se  obyčejně  dříve  potopí  než  by  si 
toho  pořadatelé  přáli,  a  že  pak  není  možno  posouditi  výsledek  střelby, 
leč  by  byla  loď  s  velikým  nákladem  z  hlubiny  vytažena.  Nedávno 
potkal  tento  osud  u  přítonoinosti  prvního  námořního  lorda  starou  bitevní 
led"  „Empress  of  India".  Ze  její  vrak  z  veliké  hloubky  nebylo  možno 
vytáhnouti,  jest  tím  více  litovati,  protože  při  těch  cvičeních  použito 
největších  děl,  z  nichž  se  střílelo  na  dosud  neslýchanou  vzdálenost^ 
prý  14  až   16  km. 


504 


''  Rozhled  politický  a  voiensky. 


V  Turecku  prozatímně  zaveden  nov}'  branný  zákon.  Dle  něho 
je  každý  IQletý  Turčín  k  vojenské  službě  zavázán.  Branná  povinnost 
obnáší  u  pěchoty  a  vozatajstva  25  let,  u  ostatních  zbraní  20  let,  u  ná- 
mořnictva 17  let.  Aktivní  služba  obnáší  u  pěchoty  a  vozatajstva  dvě, 
u  ostatních  zbraní  tři,  u  námořnictva  pět  let.  Dosud  trvala  branná  po- 
vinnost 24  let  a  začínala  21.  rokem;  aktivně  se  sloužilo  tři  léta. 
Nejdůležitější  novotou  je  částečné  zavedení  dvouleté  služby.  Zákon 
tento  opírá  se  poněkud  o  brann}'  zákon  rakouský ;  účinkem  jeho  bude 
hlavně  větší  počet  vycvičeného  mužstva.  Poslední  branný  zákon  z  roku 
1880  byl  doplňován  v  letech  1886,  1888,  1904,  1907,  1909  a  1912. 
Tyto  stálé  změny  ukazují,  že  tam  není  pevného  vedení.  Co  do  dvouleté 
služby,  ukázalo  se  v  Itálii,  k  jakým  zmatkům  vede  její  náhlé  zavedení. 
U  nás  se  zavádí  od  roku  1912,  zcela  provedena  bude  však  teprve 
roku  1915. 

Jádro  švédského  vojska  záleží  v  dobrovolnících  najatých  na 
2,  o  až  4  léta.  Ostatní  vojáci  slouží  u  pěchoty  v  prvním  roce  150  dní 
a  v  následujících  třech  letech  konají  cvičení  ve  zbrani  pokaždé  30  dní, 
tedy  celkem  240  dní,  u  jízdy  pak  364  dní.  Najatých  dobrovolníků 
bývalo  dosud  21.437,  rekrutů  pak  25  000.  Armáda  se  skládá  ze  6  pěších 
divisí  a  k  tomu  příslušných  ostatních  oddílů,  celkem  56  praporů,  59 
švadron  a  106  baterií;  v  čas  války  čítá  vojsko  prvořadové  u  pěchoty 
73.000.  u  jízdy  5400  mužů  a  247  děl.  Protože  v  posledních  volbách 
zvítězily  strany  přející  zvýšení  válečné  moci,  nedá  branná  reforma  na 
sebe  dlouho  čekati. 


Ročník  XXXI.  Číslo  7. 


HLÍDKA 


/^■^N 


Raše  reíorms  středoškolshé. 

Napsal  Patel  Kbippxkr. 

Kdo  před  r.  1908  pozorněji  sledoval  vývoj  středního  školství 
v  Rakousku  od  r.  1849,  jistě  pozastavil  se  nad  podivným  zjevem, 
že,  kdežto  v  jiných  státech,  zvláště  v  sousedním  Německu  sváděny 
byly  již  dávno  prudké  boje  o  časovou  reformu  středních  škol,  u  nás 
stále  v  platnosti  zůstávaly  základní  rysy  „Organisačni  osnovy  pro 
rakouská  gymnasia"  z  r.  1849 ;  i  dal  se  mnohý  strhnouti  dokonce 
k  obdivu,  jaké  to  po  každé  stránce  dokonalé  dílo  vytvořiH  oba  původ- 
cové této  osnovy  (Exner  —  Bonitz),  že  s  nepatrnými  ob  čas  provede- 
nými změnami  může  vyhovovati  ještě  po  šedesáti  letech  požadavkům 
YŠeobecného  vzdělání ! 

Než  jiní  kritikové,  vycházejíce  z  předpokladu,  že  při  tom  ohromném 
pokroku  všech  věd  a  zvláště  přírodních  a  technických,  jaký  se  udal 
za  posledních  šedesát  let,  při  tom  množství  nove  vzniklých  ideí,  které 
ze  základů  přetvořily  názory  lidstva  o  potřebě  a  ceně  nejdůležitějších 
vědomostí  pro  život,  prohlašovali  krátce  za  nemožné,  aby  dílo  školské 
vytvořené  v  r.  1849,  ať  již  na  svou  dobu  sebe  dokonalejší,  mohlo  ještě 
po  50 — 60  letech  vyhovovati'  oprávněným  požadavkům  moderním. 
Naopak  dokazovali,  že  rozvoj  středního  školství  v  Rakousku  značně 
se  opozdil  proti  cizině,  kde  v  posledních  letech  zvláště  v  Německu  na 
základě  středoškolských  konferencí  berlínských  z  r.  1890  a  1900  byly 
dalekosáhlé  reformy  provedeny. 

Hlídka.  35 


606  Pavel  Krippner: 


Počet  těchto  druhých  p03uzovatelů  rostl  stále  více,  a  tak  v  prvních 
letech  našeho  století  hemžilo  se  v  odborných  i  také  neodborných  časo- 
pisech články  a  polemikami,  resolucemi  různých  spolků  a  jednot,  jimiž 
o  přítrž  dokazovala  a  na  pranýř  stavěla  se  zastaralost  rakouských  gym- 
nasií. Objektivnější  kritikové  připouštěli  sice,  že  byl  kdysi  čas,  kdy 
jsme  si  vůči  cizině  mohli  právem  zakládati  na  organisaci  našich  gym- 
nasií a  kdy  nám  jí  také  cizina  dokonce  i  záviděla. 

Nebude  tu  od  místa  aspoň  krátce  upozorniti  na  některé  hlavní 
přednosti  této  osnovy  organisační.  Se  zvláštní  pochvalou  bylo  vždy 
uznáváno,  že  za  cíl  všeho  vyučování  jest  tam  vytčeno  všeobecné  vyšší 
vzdělání,  k  němuž  jako  k  harmonickému  celku  mají  všecky  předměty, 
humanistické  i  realistické,  vzájemnými  vztahy  a  cílevědomou  součinností 
přiměřeně  přispívati.  S  nemenším  uznáním  potkávalo  se  u  zkušených 
paedagogů  a  opravdových  přátel  mládeže,  že  organisační  osnova  kladla 
velmi  důležitou  váhu  také  na  stránku  výchovnou,  na  vypěstování  vzdě- 
laného, ušlechtilého  charakteru,  k  němužto  jako  konečnému  cíli  veškeré 
vzdělávání  mládeže  má  směřovati.  A  tu  stojíme  u  věci,  které  se  stano- 
viska paedagogického  nelze  ani  dosti  silně  zdůrazňovati.  Věnujme  jí 
krátkou  pozornost. 

Když  r.  1908  ve  středoškolské  anketě  vídeňské,  o  níž  později 
šíře  bude  promluveno,  bylo  rokováno  o  různých  problémech  reformních, 
mezi  jiným  bylo  jednáno  také  o  tom,  jak  dalece  má  střední  škola  resp. 
gymnasium  bráti  na  sebe  také  povinnost  výchovnou.  A  tu  mínění  daleko 
se  rozcházela.  Jedni  bez  obalu  hlásali,  že  za  dnešního  stavu  věcí  je 
směšno  pokládati  gymnasia  a  reálky  také  za  ústavy  výchovné;  jsou 
prý  výhradně  jen  ústavy  učebnými.  Jiní  však  členové  (budtež  tu  jme- 
nováni jen  Martinak,  Pidoll,  Reichelt)  prohlašovali  a  dle  mého  přesvěd- 
čení plným  právem,  že  střední  škola  má  se  děliti  o  povinnost  výchovnou 
B  rodiči  žáků;  úkol  výchovný,  vzdělání  a  posílení  vůle,  zušlechtěuí 
a  zpevnění  charakteru  že  náleží  nezbytně  k  povinnostem  a  povolání 
středoškolského  učitele,  i)  Vadou,  těžkou  naší  vadou  jest,  že  příliš  málo 
vychováváme.  Ovšem  mravokárná  kázání  neb  nadšené  chvalořeči  ne- 
dosahují u  mládeže  hlubšího  a  trvalejšího  účinu ;  živý  příklad  učitelův, 
pokud  jej  žák  může  sledovati  v  jeho  činnosti,  musí  býti  žáku  vzorem, 


O  o  této  předůležité  povinnosti  učitelově  vykládá  zvláště  přesvědčivě  F.  W. 
Foerster  v  knize  »Schule  und  Charakter*  (10.  Aufl.  Ziirich  1910),  v  níž  každý  učitel, 
jenž  vážně  pojímá  svůj   úkol  výchovný,  najde  mnoho  velmi  cenných  rad  a  poučení. 


Naše  reformy  středoškolské.  507 


jehož  by  mohl  následovati.  ^)  A  tu  nesmíme  zapomínati,  že  vzácná  slova, 
jimiž  v  „Návodě  k  zastávání  úřadu  učitelského  na  gymnasiích  rakous- 
kých" v  oddílu  V.  líčen  jest  tento  vznešený,  ale  nesnadný  úkol  vý-» 
chovný,  vzdělávati  mládež  v  pevné  a  v  pravdě  mravné  a  ušlechtilé 
povahy,  a  jimiž  tak  přesvědčivě  doporučovány  jsou  vlastnosti,  jaké 
zdobiti  mají  každého  pravého  učitele  —  že  ta  vzácná  slova  mají  svůj 
původ  v  duchu  a  požadavcích  staré  osnovy  organisační. 

Než  také  hlavní  předpisy  o  zkoušce  maturitní  byly  již 
org.  osnovou  tak  upraveny,  že  ještě  r.  1908  při  anketě  středoškolské 
pronesen  byl  o  tom  významný  výrok :  „Kdyby  byla  maturita  tím,  čím 
chtěla  ji  míti  org.  osnova,  nebylo  by  možno  proti  ní  ničeho  namítati."  2) 
Ale  přes  tyto  a  jiné  ještě  nepopiratelné  přednosti  org.  osnovy,  kterých 
tuto  nehodlám  šíře  vyličovati  a  které  mají  podnes  nezměněnou  důležitost 
a  cenu,  nebylo  možno  neuznávati,  že  ve  výtkách  a  obžalobách  ne- 
spokojenců a  útočníků  jest  mnoho  pravdy  a  že  dosavadní  gymnasium 
nemůže  již  vyhovovati  oprávněným  požadavkům  moderním.  Nejtěžší 
výtka,  kterou  protivníci  vyslovovali  se  zvláštní  oblibou,  byla,  že  gym- 
nasium propouští  do  života  mladíky  zhola  nepraktické  a  nepřipravené, 
bez  vědomostí  pro  život  nejvýš  užitečných  a  potřebných,  beze  vší 
znalosti  proudů,  směrů  a  hesel,  jež  hýbou  a  otřásají  dobou  moderní 
a  obklopují  mladíka  hned  při  vstupu  jeho  do  života,  který  tu  pak  stojí 
slep,  bez  rady,  jako  v  nějakém  cizím  světě.  A  tak  si  vysvětlíme,  že 
i  8  míst  jinak  velmi  povolaný^ch  pronášeny  byly  výroky,  že  „gymnasium 
vzdaluje  se  stále  více  ducha  času  neúnavně  ku  předu  spějícího  a  po- 
žadavků moderních  věd". 3) 

Tak  šířilo  se  pořád  více  přesvědčení,  že  gymnasium  nemůže  již 
podávati  všeobecného  vyššího  vzdělání,  poněvadž  bud"  vůbec  nevyučuje 
předmětům  pro  toto  vzdělání  v  moderní  době  nevyhnutelně  potřebným 


')  Prof.  Reichelt  uvádí  tu  na  dotvrzení  hořejších  slov  drasticky  příklad  ze  života 
Školského.  Učitel  právě  s  nadšením  vykládal  o  statečnosti  kteréhosi  Římana.  V  tom 
vkročí  do  třídy  inspektor  —  a  učiteli  začnou  se  třásti  kolena  I  Žáci  bystře  si  toho 
TŠimnou  a  již  nikdy  neuvěří  sebe  nadšenějším  jeho  výkladům!  Jak  snadno  dal  by  se 
tento  příklad  rozšířiti  na  jiné  zjevy  v  životě  školském,  jest  na  bíledni.  Učitel,  který  za 
přítomnosti  inspektorovy  neb  hospitace  ředitelovy  vede  si  před  žáky  jinak  než  obyčejně 
nebo  hledí  tu  stav  třídy  na  úkor  skutečnosti  postaviti  do  růžového  světla  neb  docíliti 
skvělého  »effektu«,  marně  bude  žákům  doporučovati  poctivost,  přímost  atd. 

*)  Tak  vyslovil  se  týž  prof.  Reichelt  ve  zmíněné  auketě  při  rokování  o  maturitě. 

^)  Tak  se  vyjádřil  dv.  rada  prof.  Schipper,  ředitel  zkušební  komise  pro  učitelství 
na  gymnasiích  a  reálkách  ve  Vídni,  ve  své  inaugurační  řeči  jako  rektor  university  ví- 
denské r.  1901. 

36* 


Í08  Pavel  Kbippner:  NaSe  reformy  středoškolské. 

neb  činí  to  jen  nedostatečně  a  mezerovitě.  I  navrhováno  tu  o  překot 
množství  nauk,  bez  jichžto  přiměřené  znalosti  nelze  si  mysliti  všeobecné 
vzdělání  doby  moderní.  Především  pozorovalo  se  značné  rozšíření  pří- 
rodních věd,  které  v  posledních  desetiletích  učinily  ohromné  pokroky  ^ 
zvláště  chemie  jest  prý  žalostným  a  přímo  zahanbujícím  způsobem 
odbývána  na  gymnasiu ;  dále  geologie,  které,  ač  jest  základní  vědou 
o  naší  zemi,  se  vlastně  na  gymnasiu  ani  nevyučuje ;  somatologie  s  hy- 
gienou ;  zeměpis  na  vyšším  stupni,  a  to  zvláště  hospodářský  a  obchodní, 
neboť  je  prý  téměř  neuvěřitelno,  jak  hrubou  nevědomost  jeví  tu  pře* 
často  abiturienti  gymnasijní ;  nauka  občanská,  neboť  je  prý  ta  jisté 
nehorázná  neznalost  od  abiturienta,  nemá-li  na  př.  ponětí,  co  jsou  to 
delegace,  jaká  jsou  práva  a  jaké  povinnosti  státních  občanů  v  Rakousko- 
Uhersku  atd. ;  deskriptivní  geometrie,  tato  jakási  „lilosolie  mathematiky", 
která  nemůže  li  se  státi  závazným  předmětem  na  gymnasiu,  měla  by 
tu  prý  aspoň  fakultativně  býti  zavedena  vzhledem  k  vysoké  ceně 
a  důležitosti  pro  každého  vzdělance.  Kromě  kreslení  a  tělocviku,  jež 
samozřejmě  mají  býti  na  moderním  gymnasiu  předměty  závaznými, 
mělo  by  prý  na  každém  gymnasiu,  když  už  se  tam  učí  mrtvým  jazykům, 
žákům  býti  umožněno  osvojiti  si  také  nějaký  světový  jazyk  moderní, 
což  by  jim  zajisté  pro  jejich  budoucnost  přineslo  převeliký  užitek. 

Všechny  tyto  opravné  myšlenky  a  návrhy  měly  také  ve  středo- 
školské anketě  své  zástupce,  kteří  je  tam  s  velikým  přesvědčením 
pronášeli  a  hájili. 

Ale  jmenované  předměty,  jichžto  potřeba  pro  všeobecné  vzdělání  mo- 
derní doby  zdála  se  nepochybnou,  nedostačovaly  ještě  mnohým  reformá- 
torům. Na  základě  předpokladu,  že  moderní  gymnasium  mělo  by  vyzbrojiti 
mladíka  co  nejvíce  vědomostmi  pro  praktický  život  užitečnými,  byla 
tu  v  návalu  reíormatorské  horečky  navrhována  za  povinné  ještě  celá 
řada  předmětů,  jež  tuto  uváděti  bylo  by  bezúčelno.  (P.  d.) 


A.  Vbzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictTÍ  ruském.  609 


nábožensko-mravnf  otázky  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Proti  tomuto  hrubému  materialismu  a  positivismu,  zavrhujícímu 
otázky  vyšší,  věčné  pravdy,  metafysiku  i  každé  náboženství,  se  stano- 
viska čistě  křesťanského  vystupoval  od  r.  1874.  filosoficko-náboženskými 
spisy  Vlád.  Serg.  Sólo  vjev  (1853—1900),  filosof,  publicista,  básník 
a  mystik  hlubokého  náboženského  přesvědčení,  muž,  jehož  život  řídila 
účinná  láska  k  bližnímu  a  snášelivost,  muž  pevně  věřící  v  Krista 
i  v  nesmrtelnost,  muž  křišťálově  čisté  duše,  jenž  snil  o  jednom  pastýři 
a  jednom  stádě,  o  obecné  církvi,  v  jejímž  společenství  zemřel,  o  velké 
rodině  národů,  kde  není  ani  „Žida  ani  Řeka".  Ale  vznešené  idey  tohoto 
nejoriginálnějšího  filosofa  ruského  málo  působily  na  mládež,  odchovanou 
positivismem  a  materialismem,  lhostejnou  k  ideám  nábožensko-mrav- 
ního  rázu. 

Mnohem  silnější  vliv  na  mládež  osmdesátých  let  měl  Lev  N. 
Tolstoj  svou  nábožensko-hlasatelskou  činností  a  filosofickými  spisy, 
jimiž  přiměl  současníky,  by  se  obírali  náboženskomravními  otázkami 
vnitřního  sebezdokonalení.  Ale  jeho  učení  o  „neodpírání  zlu",  o  „oproštění 
se",  o  životě  blízkém  přírodě,  o  „neděláni"  a  pod.,  působilo  jenom 
neblaze  na  mládež,  bez  toho  již  lhostejnou  k  dobru  i  zlu,  k  boji  za 
ideály  pravdy  a  spravedlivosti. 

Současně  mezi  posledními  slavjanofily,  t.  zv.  počvenníky,  a  západ- 
níky  vznikl  spor  o  „národní  otázku  v  Rusku"  ve  spojení 
8  otázkou  náboženskou,  k  čemuž  dala  podnět  kniha  Nik.  Jak.  Da- 
nilevského  „Rossija  i  Evropa",  vydaná  o  sobě  1871,  na  jejíž 
slavjanofilské  idey  upozornil  kritik  N.  N.  Strachov  knihou  „Bor ba 
(boj)  8  Zapadom"  (1883).  Idea  o  nábožensko-mravně  společenské 
hnilobě  Západu  přišla  vhod  národní  vládě,  přidržující  se  jako  počven- 
níci  národnosti,  historických  podání,  idey  o  nezbytnosti  „národního 
sebeurčení"  a  nenávidějící  Západ.  Takovou  úzkoprsou  národnost  odmítal 
■zmíněný  VI.  Solovjev,  N.  Karějev  a  N.  Michajlovskij. 

A  v  týchž  osmdesátých  letech,  kdy  Tolstoj  radil  oprostiti  se  a  učiti 
se  od  lidu  prostotě  života,  kdy  vláda  se  snažila  o  úzký  svazek  mezi 
-carem    i   lidem,  intelligentní  vrstvy  přešly  pod  vlivem  nových  proudů 


510  A.  Vrzal: 

téhož  zhnilého  Západu  od  náruživé  lásky  k  mužiku  i  vroucí  viry  v  jeha 
ideály,  jíž  se  vyznamenávaly  v  letech  sedmdesátých,  k  nietzscheov- 
ství  a  dekadentstvi,  k  úplné  lhostejnosti  vůči  témuž  lidu.  Vlivem 
Nietzscheovým  mladé  pokolení  pěstovalo  v  sobě  nadčlověka,  jenž  o  ne- 
škodného mužíka  se  nestaral  a  zřekl  se  dědictví  otců,  lásky  k  lidu. 
Novým  proudům  a  úkolům  nové  doby  přizpůsobila  se  též  nová  theorie 
umění,  již  1884  v  kijevské  Zarji  formuloval  leronim  Jasinskij 
(Maxim  Bělinskij)  prohlásiv,  že  „cíl  umění  nespočívá  v  tom,  aby 
poučovalo,  nýbrž  v  tom,  aby  učinilo  lidi  šťastnějšími,  poskytujíc  jim 
jednoho  z  nejvyšších  požitkův."  Tuto  myšlenku  rozvil  N.  Minskij 
v  též  Zarji.  Zavrhnuv  theorii  umění  sedmdesátých,  let,  podle  níž 
„ruská  musa  stala  se  ve  skutečnosti  služkou  vítězící  publicistiky", 
tvrdí,  že  od  poesie  nelze  „žádati  ničeho  kromě  esthetiekého  po- 
žitku... E-adost  ze  života  —  tof,  čím  se  vysvětluje  tajemství  esthe- 
tiekého požitku".  A  tato  nová  eslbetická  theorie  brzy  rozkvetla  i  realiso- 
vala  se  v  životě  —  v  kulte  těla,  erotismu  i  pornografii.  Pod  vlivem 
nového  ovzduší  snížila  se  poptávka  po  ideách  a  idealismu  v  umělecké 
literatuře.  Vznešený  realismus  koryfeův  ruského  písemnictví  Puškina, 
Lermontova,  Turgeněva,  Gončarova,  Doslojevského,  Tolstého  a  j.,  kteří 
se  snažili  vyjádřiti  v  tom,  co  psali,  vše,  co  mohli,  ve  svých  obrazech 
skutečnosti  hleděli  odkrýti  jejich  hluboký  obsah  a  význam,  zvrhl  se 
v  naivní  naturalismus,  v  prosté,  bezmyšlenkovité  kopírování  sku- 
tečnosti, jemuž  se  druhdy  vnucovaly  publicistické  úkoly.  Proti  takovému 
nevysokému  umění  naturalistickému  na  Západě  vzniklo  nové  literární 
hnutí,  jemuž  dali  jméno  symbolismus  a  dekadentstvi,  které 
měly  obroditi  realismus  jako  zákonitou  formu  symbolického  umění. 
Symbolicko-dekadentský  a  novoidealistický  směr  na  Rusi  nalezl  v  letech 
1891 — 98  útočiště  v  Sěverném  Věstníku  za  redakce  L.  Gurevi- 
čové,  kdež  hlavní  slovo  měl  autor  „Borby  za  idealizm",  kritik 
Ak.  Volynskij  (pseud.  Akima  Lv.  Fleksera,  nar.  1863),  a  později 
v  Miru  iskusstva  (1899 — 1904).  Avšak  záhy  na  Rusi  západní  de- 
kadentstvi se  zvrhlo  v  chorobnou  touhu  učiniti  si  z  popírání  zásad 

—  zásadu,  z  nemravnosti  —  mravoučný  zákonník,  ve  smradu  hniloby 
pociťovati  jemnou   vůni,   v    příšerném   viděti  normu,  ve  všem  zvrhlém 

—  esthetickou  rozkoš.  Plody  této  dekadentsko-pornografické  literatury 
nejhojněji  se  objevily  po  revoluci  1905 — 06. 

Tolstojské  neodpírání  zlu  s  jeho  duchem  fatalismu,  theorie  malého 
ěinu,  apologie  středního  člověka  a  dekadentstvi  připravilo  v  osmde- 
sátých  letech    půdu    marxismu,  jehož    prvními   theoretiky    byli    G.. 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  511 


Plechanov  Beltov,  P.  Struve,  Bulgakov  a  Tugan  Baranovskij.  Lhostej- 
nost dekadentů  k  lidu  selskému  přešla  vlivem  učení  K.  Marxa  i  B. 
Engelsa,  jakož  i  vlivem  hladu  a  cholery  v  letech  1891 — 92,  kdy  ne- 
vzdělaný lid  ubíjel  intelligenci,  lékaře,  kteří  se  obětovali  pro  lid, 
v  rozhodné  nepřátelství  k  „idiotskému  mužíkovi",  v  opovržení  jeho 
tradicemi,  odvěkými  ideály,  v  zavrhování  jeho  historické  osobnosti. 
Marxismus  zaměnil  národnický  kult  a  idealisaci  mužíka  kultem  a  idea- 
lisací  proletariatu,  organiso váného  dělnictva.  Socialisté  zmocnili  se  1897 
národnického  časopisu  „No  voje  slovo",  založeného  1895,  do  něhož 
přispívali  marxističtí  spisovatelé  Veresajev,  Cirikov,  Gorkij,  kteří  po 
jeho  zániku  přešli  v  Načalo,  Zizň  a  Božij  Mír,  do  nichž  přispí- 
vali též  dekadenti,  sloučení  s  marxisty  společnou  nenávistí  k  národ- 
níkům a  jejich  ideálům.  Ale  tato  marxistická  nálada  ruské  intelligence 
netrvala  dlouho:  již  1903  bývalí  vůdcové  marxismu  S.  N.  Bulgakov, 
N.  Berdajev,  P.  Struve  a  j.  přešli  k  novoidealismu  ve  sbírce  článků 
„Problémy  idealismu"  a  1909  ve  sbírce  „Věch i"  (Meze). 

Toto  rychlé  střídání  společenských  nálad,  bezzásadnost  a  ochlad- 
nutí  k  ideám  vyššího  řádu  pozorovati  též  v  umělecké  kritice  doby  té, 
jejímž  nejrázovitějším  zástupcem  byl  básník  a  kritik  Viktor  Petr 
Barenin  (naroz.  1841).  Jizlivý  vtip  jeho  veršem  i  prosou  psaných 
feuilletonů  byl  obrácen  v  mírně  liberálních  Koršových  S.  Petěrburg- 
ských  Vědomostech  od  r.  1865  hlavně  proti  konservativnímu 
písemnictvu.  Ale  když  1876  B.  přešel  v  noviny  No  v  oje  Vremja, 
jež  získal  jeho  přítel,  proslulý  feuilletonista  Alexej  Serg.  Suvorin 
(1834 — 1912),  začal  bičovati  tendenci  v  umění,  ať  liberální,  ať  konser- 
vativní,  čímž  si  znepřátelil  radikální  epigony  šedesátníků,  vysmívaje  se 
v  pamfletech  i  parodiích,  veršem  i  prosou  neschopnosti  domýšlivých 
novellistův  i  veršovců,  zvláště  dekadentských.  Ale  vysmívaje  se  jim 
pouze  jménem  čistého  umění,  B.  zůstal  příliš  lhostejným  k  ideám  vyš- 
šího ráda,  k  nábožensko-mravním  zásadám,  než  aby  vychovával  začínající 
spisovatele  a  ukázal  jim  správnou  cestu.  Nicméně  Suvorin  svými 
publicistickými  „Maleůkými  písmy"  a  Burenin  kritickými  články  dosáhli, 
že  Novoje  vremja  stalo  se  nejrázovitějším  a  nejčtenějším  denníkem 
doby  té,  do  něhož  přispívali  jak  starší  spisovatelé  nejrozmanitějších 
táborů,  liberálních  a  radikálních  nevyjímajíc,  a  v  němž  útočiště  našli  nej- 
lepší spisovatelé  mladého  pokolení,  Čechov.  Gnědič,  Sčeglov,  nadaný 
feuilktonista  AI.  Amfitěatrov  (*  1864)  a  jiní. 


612 A^  Vbzaxj 

I. 

Realističtí  spisovatelé. 

Ant.  Čechov  —  hlavní  zástupce  spolefiensko-literar- 
ního  života  doby  té.  —  Leontjev-Sčeglov,  Maslov-Bě- 
žeckij,  Kign-Dědlov,  Golicyn-Muravlin,  Budišcěv,  Tim- 
kovskij,  Iv.  Bunin,  AI.  M.  Fedorov,  Juškevič,  Svirskij, 
Serafimovič;  M.  Krestovská,  L.  Veselitská-Mik ulicová, 
E.Lětkova;  Jakubovič-Melšin,  N.  Garin-Michajlo  vski  j, 
Jelpatje  vsski  j,  Jeleonskij,  Guse  v-Orenburgskij,  Izmai- 
lov,  Tan-Bogoraz.  Básníci:  Fofano  v,  Fru  g,  Veliéko,  Konst. 
Romano  v,  Vlád.  Solovjev,  Lochvická,  Ziberova,  Sčepki- 
n  o  va-Ku  perníková. 

Tato  doba  neurasthenické  zmalátnělosti,  společenské  tesklivosti, 
ochabnutí  ideálních  vznětů,  lhostejnosti  k  mravním  pojmům  a  všeobecné 
malomyslnosti  nalezla  svého  uměleckého  historika  v  posledním  klassiku 
ruském  Ant.  Pavl.  Čechovu  (1860 — 1904),  pěvci  nudy  a  „sou- 
mraku" života  ruského,  těžké  doby,  drtící  každý  svobodný  vznět,  pod- 
tínající  idealistické  snahy  různých  Ivanovu,  „chmurných"  a  „zbyteč- 
ných" lidí  nové  formace,  tesklivců  slabé  vůle,  proniknutých  vědomím, 
že  hlavou  zdi  neprorazíš  —  pěvci  rozčarování  živé  duše,  jež  v  letu 
plácla  o  stěnu  lidské  všednosti,  prosy,  formalismu,  kancelářštiny,  změ- 
nila se  v  „člověka  v  pouzdře"  a  beznadějně  si  lámala  svá  krásná,  ale 
křehká  křídla.  Již  v  jeho  prvních  „pestrých  povídkách",  jež  od  roku 
1880.  uveřejňoval  v  humoristických  listech,  jako  byly:  Strekoza, 
Lejkinovy  Oskolki,  Budilnik,  odkud  přešel  1886  do  Nového 
v  r  e  m  e  D  i,  pozorovati  mistrnost,  s  níž  C.  dovede  několika  slovy  říci 
mnoho,  na  několika  stránkách  vypoukle  nakresliti  celé  obrazy,  zobraziti 
hrozné  drama,  několika  tahy  podati  psychologii  té  neb  oné  duševní 
nálady,  toho  neb  onoho  typu,  a  miniaturními  obrázky  učiniti  na  čtenáře 
mocný  dojem.  V  drobných  těchto  pracích  z  první  doby  jeho  umělecké 
činnosti,  jež  vynikají  podivuhodnou  stručností  a  obsažností,  lahodnou 
harmonií  formy  s  obsahem,  prostoty  s  elegancí,  neurážlivého  vtipu,  bez- 
prostřední veselosti  a  jemného  humoru  s  tklivou  srdečností,  nalézáme 
celou  galerii  malomyslnýeh  „slabých  povah",  neschopných  jednati  podle 
své  vůle,  passivních  otroků  života  i  jeho  pořádků,  nezpůsobilých  ani 
k  protestu  ani  k  odporu  ani  k  boji  se  všedností  a  bahnem  života, 
8  hrubostí  a  bezcitností  chladného  formalismu.  A  právě  v  tom,  že  Čechov 
ne  zlomyslným  smíchem  bičujícího  satirika,  nýbrž  s  měkkým  zármutkem 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  513 

a  Útrpností  kreslil  tyto  slabochy  smutné  doby  osmdesátých  let,  spočívá 
tajemství  jeho  zvláštního  kouzla.  Veškeru  hrůzu  podmanění  člověka 
prosou  a  všedností  života,  veškeru  tragičnost  nedostatku  vůle  a  pas- 
sivního  podřízení  se  nepěknému  životu  namaloval  Čechov  tak  jasně, 
že  mimovolně  se  dralo  z  úst:  „Tak  žíti  nelze!  Hle,  jak  hrozno  žíti 
v  bahně  všednosti  bez  vůdčí  hvězdy,  bez  přímé  životní  úlohy,  bez 
živého  Boha  v  duši,  bez  touhy  po  lepší  budoucnosti,  pro  niž  vše,  co 
nyní  žije,  jen  připravuje  cestu  !"  A  na  tuto  lepší  světlou  budoucnost 
C.  ukazoval  zvláště  v  pozdějších  pracích  svých. 

Čechov,  jak  se  přiznal  v  dopise  Iv.  L.  Sčeglovu,  „obdržel  v  dětství 
náboženské  vzdělání  a  rovněž  takové  vychování :  s  církevním  zpěvem, 
se  čtením  žalmů  v  kostele,  se  správným  navštěvováním  jitřní,  s  povin- 
ností   zvoniti    na    věži",  i   poznal    podrobně    veškero  církevní  zařízení 
pravoslaví,    A    toto  zbožné  vychování  v  rodině  vštípilo  v  srdce  živou, 
upřímnou  víru,  která  však  byla  zviklána  na  fakultě  lékařské,  kde  slyšel, 
že  existuje  jen  hmota,  i  v  redakcích ;  od  té  doby  C.  nebyl  sice  mnčen 
jako  Dostojevskij  ideou  Boha,  nebyl  však  tak  lhostejným  k  víře  a  ná- 
boženství jako  Gončarov,  Pisemskij  a  Targeněv,  u  nichžto  zřídka  řeč 
o  Bohu,  víře  a  nesmrtelnosti.  Zajímavá  směs  vnějších  podrobností  života, 
lidských   příhod,    anekdot,   vše,  co  o  sobě  nasycovalo  Gončarova  nebo 
Pisemského,  pro  Čechova  bylo  málo  zajímavo  bez  duchovního  osvětlení. 
,,Na    tomto    světě  je    vše    bezvýznamno    a   nezajímavo    kromě  vyšších 
duševních  projevů  ducha  lidského",  pravil  C.  ústy  lékaře  v  „Pokoji 
■č.  6"    (1892),    kde    snaha  zjednati  lidem  blahobyt  a  zármutek  při  po- 
hledu  na   společenské    nepořádky  byla  východištěm  šílenství  hrdinova. 
Hrdinové  jeho  často  předkládají  otázky  o  „světových  záhadách",  prou 
se    a   rozčilují    se    při   náboženských    rozmluvách,    pronášejí    často  své 
náboženské   názory    a   pochybnosti,   konají  obřady  církevní,  účastní  se 
bohoslužeb  a  prožívají  hluboké  náboženské  pocity  živého  Boha  i  nad- 
pozemské  radosti.    A  tyto  pocity  církevní  krásy  nevzbuzovaly  v  něm 
žádné    ironie,    nýbrž     popisovány    vážným    tónem,    místy    s    teplotou. 
Církevní  obřady  byly  mu  známy  do  nejmenších  podrobností.  Ve  své  ku 
podivu  poetické  povídce  „V  noci  velikonoční"  podrobně  popisuje 
bohoslužby,  dí,  že  „modlitby  vůbec  nebylo, nýbrž  jakási  nepřetržitá, 
dětsky  neuvědomělá  radost,  hledající  záminku,  by  se  prodrala 
na   venek   a   vylila    se   v  nějakém  hnutí".  A  ta  radost  byla  toliká,  že 
zachvátila    i    málo    věřícího  Čechova,  jenž   „se  slil  se  zástupem  a  byl 
uchvácen  všeobecným  radostným  nadšením".  Lhostejnost  k  víře  v  této 
veliké  noci  ustupuje  pocitu  radosti  a  slavnostní  nálady.  (p.  d.) 


614  Václav  Kubíčbk: 


Z  děiin  města  Lošíic. 

"VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Ve  většině  zbylých  obydlených  domů  nebylo  ani  hospodářských 
Bvršknv  a  potřeb  ani  dobytka.  Lidé  sami  se  zapřáhali  do  pluhu,  aby 
dobyli  z  půdy  kousek  chleba.  Eemeslo  stálo,  obchody  nešly,  trhy  se 
nekonaly.^)  Vrchnost  uněovská  vůbec  neúřadovala  „jsouce  lidem  ne- 
přátelským obklíčena".  Do  gruntovních  knih  v  Lošticích  od  vpádu 
švédského  nezapisovalo  se  do  roku  1644  vůbec,  potom  jen  po  různu. 
Úřad  loštický  dříve  vrchností  ročně  sázený  obnovoval  se  teprve  roku 
1647.  Koncem  roku  1648  dlužily  Loštice  vrchnosti  4550  zl.  ochranné 
činže,  „jsouce  nad  míru  od  lidu  válečného  sužovaní  a  obraní". 

Když  po  uzavření  míru  vrchnostenský  poměr  Unčova  k  podda- 
nému městečku  vstoupil  do  pravidelných  kolejí,  objevila  se  ihned  trhlina 
zůstalá  z  roku  16B8  vinou  smlouvy  s  nechutí  uznané.  Měšťané  unčovští, 
kteří  po  osm  let  nepřetržitě  byli  nuceni  hostit  mezi  hradbami  švédského 
nepřítele,  schudli  docela.  Předměstí,  mlýny  a  dvory  městské  byly  zni- 
čeny. V  městě  samém,  jež  roku  1643  padlo  větším  dílem  za  obět 
požáru,  zbývalo  sotva  150  domů.  Obyvatelů  nebylo  tam  snad  ani  tolik 
co  v  Lošticích.  2) 

Aby  si  pomohli,  sháněli  Unčovští  po  válce  důchody  vrchno- 
stenské ber  kde  ber.  O  sv.  Jiří  roku  1649  upomínali  Loštické  o  vy- 
rovnání zasedělých  peněz  úročních  začínaje  rokem  1642  po  700  zl.  mor. 
ročně.  Loštice  „pro  tu  ruinu  a  dokonalou  zkázu,  v  kterou  jsou  přišli" 
během  let  válečných,  nebyly  s  to  zapravit  ochrannou  činži  ani  v  bý- 
valém obnose  600  zl.  mor.,  sedmé  pak  sto,  neobdrževše  svobod  dle 
přání,  nyní  už  vůbec  nechtěly  platit.  „Skrze  což  ne  malé  než  velké 
nedorozumění  mezi  stranami  vzešlo  a  povstalo." 

Prostřednictvím  zemského  podkomoří  Jana  Jakardovského 
ze  Sudic,  kdysi  pána  bělolhotského,')  došlo  dne  21.  července  1649  v  Lo- 
šticích ^  porovnání,  při  němž  došlo  na  přetřes,  kterak  městečko  Loštice 


•)  V  Litovli  konal  se  první  trh  v  sedmi  letech  o  ST.  Mikuláši  t.  1648.  Kux, 
Geschichtc  Littau  122. 

*)  Ještě  r.  1658  čítalo  se  jich  pouze  963  osob.  Eugl,  Geschichte  M.  Neustadt 
p.  126.  Dle  popisu  z  r.  1650  bylo  město  >dirutum  in  umbram  mortis  et  fumi  cumulos 
per  plateas  et  vicos*.  Zápis  v  nejstarší  matrice  unčovské. 

3)  v  letech   1634—1637. 


z    dějin    města   Lodtic.  515 


za  války  odbývalo  „všelijaké  povinné  a  nesnesitelné  kontribuci  i  za 
město  Unčov  v  moci  a  v  rnkách  nepřátelských"  položené.  Jednáni 
skončilo  smlouvou,  ve  kteréž  císařský  rychtář,  purkmistr  a  páni  unčovští 
odpustili  Lošticům  veškeren  dosavadní  dlužný  úrok,  úřad  pak  lostický 
na  místě  celé  obce  připověděl,  odvozovat  a  dodávati  vrchnosti  pololetně 
další  úrok  od  sv.  Václava  příštího  „vedle  povinnosti  své  beze  vši 
nesnáze  jakž   na  věrné    a    poslušné  poddané  sluší.  ^) 

Jádro  porovnání  leželo  v  prominutí  zasedělých  platů,  sporné 
sto  sedmé  zůstalo  nerozhodnuto.  Když  je  Unčov  při  svatováclavském 
účtování  roku  1649  požadoval,  vypukla  tudíž  rozepře  znova.  *)  Loštice^ 
jimž  nešlo  ani  tohk  o  žádaný  Unčovem  příplatek,  jak  o  nabytí  rovno- 
cenné náhrady  zaň,  podaly  roku  1650  v  té  příčině  prosbu  zemskému 
podkomořímu.  Byly  to  zejména  čtyři  věci,  po  nichž  toužilo  město : 
hrdelní  čili  krevní  právo,  celý  příjem  z  pokut,  svobodné  pro- 
pouštění sousedův  a  sirotků  na  cizí  grunty  a  vyjednání  dvou  nových 
trhů  výročních.  3) 

Leč  prosba  vyzněla  na  prázdno.  Měla  pouze  ten  účin,  že  Unčov 
záležitost  sedmého  sta  poodstavil.  Ale  jen  na  chvíli.  Eada  královského 
města  v  podzim  téhož  roku  pokomořím  obnovená  přidala  ke  sporné 
věci  dosavadní  novou,  žádajíc  úrok  vrchnostenský  také  z  gruntů  za 
války  opuštěných.  Bylo  jich  tehda  v  Lošticích  přes  40  úplně  neosazeno. 
Několik  jiných  dříve  pustých  bylo  již  opět  ujato  novými  majiteli,  jimž 
obec  při  knihovním  zápisu  dle  sněmovního  usnesení  ze  dne  13.  října  1650 
promíjela  na  tři  léta  všechny  úklady  zemské  i  panský  úrok.  *)  Z  ostatních 
gruntů  dosud  pustých,  pokud  bylo  lze  obdělávati  je,  brala  užitky  obec. 

Unčov  bez  ohledu  na  sněmovní  snesení  vymáhal  ze  všech  gruntů 
těchto  vrchnostenský  plat  a  to  tak  pří.sně,  že  noví  osadníci  raději  vy- 


')  Správný  opis  smlouvy  v  arch.  c.  k.  okresního  soudu  moheln.  kniha  městská 
8V.  XI.  fol.  508.  Místo  27.  Juli  má  státi  správně  21  ,  na  kterýžto  den  připadla  středa  před 
8v.  Maří  Magdalenou.  Svědky  při  smlouvě  byli  Bedřich  hrabě  z  Oppersdorfu  svobodný 
pán  z  Dubu  a  Friedštejnu  a  na  hradě  Bonzově,  Kašpar  Melichar  Baltazar  Lev  svobodný 
pán  z  Kožmitále  a  Blatné  na  Blansku  a  Borotíně  a  kněz  Karel  Albrecht,  děkan  mo- 
helnický. Výěe  pololetní  povinné  činže  ve  smlouvě  neudána  ;  t  opise  po  straně  jiným 
inkoustem  připsáno  později :   »po  300  zl.  mor.«  Oprav  dle  toho  Houdek,  Loštice  p.  46.. 

')  Při  účtování  odčítávají  si  LoStice  i  pocty  vrchnostenské:  »Poznamenání, 
co  se  ouroku  svatováclavského  léta  1649  J.  M.  pánům  na  hotově  odvedlo:  —  Item 
jak  J.  M.  cíB.  pan  rychtář  zde  bejti  ráčil  za  3  masy  vína  27  kr.  Item  jak  pan  Jiřík 
Leander  Král  a  Martin  Domáhal  zde  by'.i  za  4  masy  vína  36  kr.c   Registr,  unčov. 

')  Houdek,  Loitice  p.  46. 

*)  Srv.  Slavík,  Morava  a  její  obvody  1.  c.  p.  9. 


616  VÁCLAV  Kubíček: 


povídali  své  usedlosti  a  odcházeli.  Současně  naléhal  magistrát  na  placení 
sedmého  sta  a  když  ani  v  této  příčině  ani  stran  úroku  z  pustých 
gruntů  nebylo  vyhověno,  dokračoval  na  úřad  i  na  sousedy  vězením. 
Dne  26.  srpna  1651  byli  oba  purkmistři  Tomáš  Brtníček  a  Jan  Škůrek, 
staří  šediví  měšťané,  povoláni  do  Unčcva,  kdež  na  rozkaz  královského 
rychtáře  Ondřeje  Začala  z  Bíletína  „pro  neodpravení  úroků  ze  zcela 
pustých  gruntů**  zadrženi  v  šatlavním  vězení.^) 

Tím  sužované  obci  došla  trpělivost.  „Jestli  se  tak  s  námi  chudejmi 
lidmi,  jakž  již  dávno  začátek  jest,  zle  a  neslušně  postupovati  bude, 
jistě  na  něco  jiného  pomýšleti  a  zachránění  vyhledávati  musíme"  — 
píše  obec  vrchnosti  dne  28.  srpna  a  hned  potom  stěžuje  si  podkomo- 
římu: „Nemoha  již  déle  tej  křivdy,  která  se  nám  nyní  od  vrchnosti 
naší  činí  snášeti'',  jelikož  „zřídka  jeden  týden  vynalezti  se  může, 
abychom  vězením  šatlavním  obtěžování  od  nich  nebyli,  tak  že  se  nám 
již  stejská  na  biřice  sbírati  a  jednu  kontribuci  a  kvótu  naši  bychom 
mohli  odpraviti,  co  biřici  dáti  musíme.  Toho  nám  od  předkův  jejich 
nikoliv  se  nedalo  ani  se  pamětník  vynalezti  může,  aby  kdy  s  Loštic- 
kými  postupováno  býti  mělo,  jako  nyní  za  tejto  vrchnosti.  Pro  jeiich 
příkrost  a  zlé  postupování  s  námi  od  toho  času  jak  od  Vaší  Milosti 
ouřad  (v  Unčově)  složen  jest,  žádný  se  u  nás  osaditi  nechce ;  příčinou 
jejich  k  vetší  ruině  a  zkáze  nežli  kdy  prve  od  nepřítele  naše  Loštiee 
přicházejí." 

„V  kontribucích  všelijakých  nás  než  bychom  povinni  byli  pře- 
tahují, 2)  na  specifikaci  pana  hejtmana  kraje  olomuckého  co  bychom 
<iávati  měli  dbáti  nechtějí,  pokutami  nesnesitelnými  nás  pokutují,  na 
útraty  kdy  do  Brna  ráčí  jeti  za  příčinou  jejich  neuznávajíce  my  toho 
abychom  Čím  povinni  byli,  co  jen  poručí  vem  kde  vem  dávati  musíme. 
Jestli  to  při  nich  pohledáváme,  tehdy  Jeho  Milost  císařský  pan  rychtář 
ukáže  k  panu  primátorovi,  pan  primátor  ku  panu  purkmistrovi  a  ten 
zase  k  druhému  purkmistrovi,  a  tak  nás  jen  chudé  lidi  za  nic  sobe 
dělají  a  při  nás  to  nařizují,  abychom  my  tam  každý  týden  sobotním 
dnem  se  dostavovali,  toho  račte  povážiti,  k  jakým  nás  outratám  chudé 
lidi  přivozují.  Ani  na  předešlé  jim  od  Vaší  Milosti   učiněné   poručení, 


*)  Tomáš  Brtníček,  měšťan   z  č.   50  zemřel  brzy  potom  ve  věku  přes  70  let. 

*)  Pokud  viděti  ze  zachovaných  zpráv  účetních  v  městské  registratuře  unčovské, 
nelze  udat,  byla-li  tato  stížnost  oprávněna.  Za  první  pololetí  1650  odvedl  Unčov  daní 
«  poplatků  zemských  celkem  1234  zl.  Na  LoStice,  jež  platívaly  z  toho  třetinu,  připadalo 
411  zl.   11  groši,  skutečně   pak  zaplatily  414  zl.  JO  gr ,    tedy    plus  poměrně    neznačně. 


z  dějin  města  LoStic.  617 


aby  když  jaký  patent  k  nim  přijde  k  nám  vejpis  jeho  abychom  věděli 
ce  dávati  máme  odsílali,  toho  se  až  posavad  od  nich  nic  nečiní." 

Vzhledem  k  útiskům  těmto  prosí  obec,  aby  třetí  díl  berní 
zemských  na  panství  unčovské  uložených  mohli  sami  odváděti  do 
krajské  pokladny  olomucké,  aby  jim  staré  svobody  byly  znova 
potvrzeny  a  sedmé  sto  ze  smlouvy,  která  roku  1638  byla  učiněna 
bez  povolení  a  vědomí  plné  obce  a  bez  souhlasu  Jeho  Milosti  císařské 
„aby  kassireváno  a  vymazáno  bylo"  —  konečně  pak  aby  stran  pustých 
gruntů  mohli  užiti  dobrodiní  dle  sněmovního  snesení  a  nebyli  povinni 
odváděti  z  nich  úrok  vrchnostenský.  *) 

Zemský  podkomoří  pan  Jakardovský  ze  Sudic  ač  „volný  a  dobrý 
přítel"  ^)  unčovských  pánů  vyřídil  stížnost  přísným  dopisem  z  Brna 
dne  8.  září:  „Pokudž  by  tomu  tak  bylo,  jakž  dokládají,  v  pravdě  by 
mně  to  samému  s  podivením  přišlo,  že  s  poddanými  tak  nenáležitě  a 
příkře  se  postupuje  —  což  kdyby  v  tom  dýle  postupováno  tak  bejti 
mělo,  přicházejíc  beztoho  jinší  žaloby,  špatný  konec  by  to  vaše  příkré 
postupování  naposledy  vzalo  a  snad  í  pan  prokurátor  Jeho  Milosti  cí- 
sařské by  se  v  to  8  škodu  vaší  vložiti  musel.  Pročež  s  přísností  ouřada 
svého  pokomořského  vás  napomínám,  abyste  ty  purkmistry  loštické, 
jichž  ve  vězení  až  posavad  zdržujete,  vypustili  a  až  do  příjezdu  mého 
bohdá  k  vám  v  krátce  s  touž  věcí  v  pokoji  zůstali,  při  kterýmžto  času 
chci  ji  před  sebe  vzíti  a  vyslyšeti." 

Na  vyzvání  podkomořího,  jenž  koncem  září  měsíce  obnovoval 
městský  úřad  v  Unčově,  dostavila  se  tam  v  neděli  dne  1.  října  téměř 
do  jednoho  souseda  loštická  obec  pod  vedením  měšťana  Daniele 
Glugara.  Unčovští  velmi  neradi  viděli,  že  Daniel  Glugar  „před  obcí 
celoa  loštickou  jakožto  buřič  napřed  jel  a  s  nimi  v  prostřed  řinku  se 
v  zbroji  postavil".  Spatřovali  v  tom  pozdvižení  proti  sobě.  Kromě 
stížných  bodů  písemně  zaslaných  v  srpnu  podkomořímu  jednalo  se  též 
o  nové  výsady,  kterých  se  Loštice  prosebně  byly  domáhaly  loni  u  téhož 
pána  jakožto  správce  královských  měst.  Při  tom  vyjádřil  se  Unčov,  že  by 
Loštice  raději  prodal  a  zakoupil  místo  nich  k  městu  lacinší  Sokolomi.  3) 
Proč,  není  zřejmo.  Zní  to  vyjádření  jako  výron  chvilkové  nálady,  že 
s  Lošticemi  mají  stálé  oplety  a  mrzutosti,  zdá  se  však,  že  řeč  stran 
odprodeje  nemíněna  doopravdy. 


^)  Stížnost  Loštických  bez  data  přiložena    k  dopisu  podkomořího  Unéovským  dto 
praesent.   11.  září   1651  v  měst.   registr,  unčovské. 
^)   Přidal  vlastní  rukou  k  listu  psanému  písařem. 
')  Roku  1629  byla  ves  Sokolom  prodána  za  18.000  zl.  mor.  Volný,  Máhren  V.  309. 


618  VÁCLAV  Kubíček:  Z  dějin  města  LoStic 

Obec  loštická  však  pojímala  věc  vážně  a  jelikož  zároveň  Unčovu 
co  do  stížností  poddaných  se  dostalo  důtky,  vraceli  se  vítězoslavně 
xloraů  za  hlaholu  zvonů  s  nadějí  v  lepší  budoucnost.  Se  zřetelem  na 
vyjádření  unčovské  usneseno,  složiti  vrchnosti  10.000  zl.  mor.  a  vkou- 
piti  se  pod  ochranu  zeměpanskou  „obávajíce  se,  aby  některému  jinému 
cizímu  pánu  v  ruce,  v  moc  a  v  poddanost  nepřišli". 

Loštice  byly  by  se  tím  staly  městem  komorní m,^)  jako  byl 
Kyjov  a  před  bitvou  bělohorskou  Nový  Jičín  a  Sumberk  od  polovice 
šestnáctého  věku  a  jako  se  chtělo  tím  způsobem  vykoupiti  z  poddanství 
Jevíčko  roku  1591.  *)  Ale  cech  soukenický,  jenž  jakožto  nejčetnější  a  nej- 
zámožnější v  Unčově  měl  v  otázkách  finančních  důležité  slovo, ")  a  na 
kterýž  se  obec  loštická  v  příčině  prodeje  prosebně  obrátila,  nechtěl  dopisu 
vůbec  ani  přijmout  a  vrátil  jej.*) 

Mínilf  Unčov  poddané  loštické  nejenom  dále  podržet,  nýbrž 
i  citelně  potrestat  za  nenáležité  chování  před  podkomořím  a  za  vý- 
stupky způsobené  „k  potupě  a  despektu  vrchnosti"  při  oslavě  památ- 
ného dne  1.  října.  (P- d.) 


•)  Ne  královským,  jak  míní  Houdek,  Loštice  p,  46. 

«)  Kameniček,  Zemské  sněmy  a  sjezdy  mor.  III.  703.  704.  Komorní  města  byla 
pod  zeměpanskou  ochranou,  nebylo  jim  však  přiznáno  právo  stavovské.  Kameniček,  1. 
c.  103.  710.  Čas.  mat.  mor.  1902  p.   261. 

')    Winter,  Kulturní  obraz  óeských  měst  p.  634. 

*)  Dopis,  jenž  vrácen  6.  října  1651,  otiskl  Houdek,  Loštice  p   46.  47. 


Dr.  Josef  Vbchovecký:  Právo  osobního  přesvědčení.  519 


Právo  osobního  přesvědčení. 

De.  Josef  Vrchovecký.  (Č.  d.) 

Gideon  Spicker')  podotýká  zeela  správně,  že  nikdy  nebyla 
volnost  myšlení  a  bádání  tak  velikou,  jako  nyní ;  i  pud  po  vědění  prý 
nebyl  nikdy  tak  siluýai  a  „přece  nepožívá  filosofie  žádné  vážnosti  a  dů- 
věry". „Chceli  být  pouze  empirickou  vědou,  zůstává  na  poloviční  cestě 
stát."  2)  „Filosofie  jest  opravdu  v  zoufalé  situaci."  Úkolem  jejím  je 
rozluštění  nejvyšších  problémů  a  „na  konci  vývoje,  dva  tisíce  pět  set 
let  trvajícího,  přichází  konečně  k  náhledu,  že  to  vůbec  není  jejím 
úkolem,  že  filosofie  jako  vědy  dosud  vůbec  ještě  ani  nebylo".  *)  „Filo. 
sofie  ztratí  veškeren  vliv  na  život,  mravnost  a  náboženství."  *) 

Když  rozum  nevedl  k  cíli  —  k  pevnému  přesvědčení,  hledaly  se 
cesty  nové  a  přiřknut  v  té  příčině  primát  vůli,  citu  nebo  životu. 
Pevné  přesvědčení  není  dílem  rozumových  důkazů,  neochvějných, 
pádných  důvodů,  proti  nimž  vážná  věda  nemůže  ničeho  namítat,  nýbrž 
dílem  vůle,  jejího  nejvniternějšího  přání,  a  mimo  to  i  stránky  citové. 
Názoru  toho  zastává  se  Paulsen  na  různých  místech  svých  spisů. 
Tak  píše,  ^)  že  nikoli  věrou  živ  jest  člověk  a  proto  rozhoduje  v  pře- 
svědčení vůle  a  ne  rozum.  Je  prý  tomu  tak  i  u  fanatiků  vědy.  Ano 
Paulsen  jde  tak  daleko,  že  nazývá  víru  —  akt  vůle  —  prvkem  a  do- 
konce formálním  principem  každé  filosofie.  ^)  V  prvním  svazku  díla 
^System  der  Ethik"  148.  píše,  že  přesvědčení  o  tom  neb  onom  názoru 
na  svět  závisí  na  citu,  v  němž  jsou  prý  nejhlubší  kořeny  každého  pře- 
svědčení vůbec. 

Na  rozhodující  vliv  vůle  a  jejích  affektů  na  přesvědčení  upozor- 
ňuje i  Falckenberg^).  Světové  názory  nejsou  mu  theoriemi,  nýbrž 
rythmy  myšlení,  způsoby  nazírání,  proniknuté  citovými  hodnotami  (von 
Wertgefuhlen  durchtránkte  Anschauungsweisen),  lze  prý  o  ně  vésti 
spor,    důvody  je   doporučit  a  potírat,  „avšak  pádnými  (zwingend)  dů- 


«)  Ursachen  des  Terfalls  der  Philosophie.   1892.  Str.   2. 

»)  1.  c  6. 

»)  1.  c.  str.  8. 

«)  1.  c.  254. 

*)  Einleitung  in  die  Philosophie.  Berlin   1901.   Str.  323. 

•)  Tamže  str.  320. 

')    Geschichte  der  neueren  Philoí*ophie,    1905.   VI.  vydání.  Str.  3. 


620  Dr.  Josef  Vrchovecký: 


vody  nedají  se  ani  upevnit  ani  vyvrátit.  Nejen  optimismus  a  pessimismus, 
determinismus  a  učení  o  svobodě  vůle,  nýbrž  i  pantheismus  a  individua- 
lismus, idealismus  a  materialismus,  i  dokonce  racionalismus  a  sensua- 
lismus  mají  své  poslední  kořeny  v  aflfektu  a  zůstávají,  i  když  prostředky 
myšlení  pracují,  v  nejvyšší  instanci  věcí  víry,  citu  a  (osobního)  roz- 
hodnuti. Esthetický  světový  názor  Reků,  nábožensko-transcendentní 
názor  křesťanství,  intellektualistický  názor  Leibnitzův  a  Hegelův,  pan- 
theistický  názor  Fichteův  a  Schopenhauerův  jsou  životní  moci  (Lebens- 
machte),  nikoli  doktríny,  jsou  předpoklady,  nikoli  výsledky  myšlení." 
Dle  jasných  slov  filosofových  není  osobní  přesvědčení  výsledkem 
namáhavé  práce  vědecké,  nýbrž  předpokladem  jejím.  Předpoklady 
tedy  rozhodují  a  ne  vědecké  důvody  1  Proto  se  asi  této  vědě  říká  také 
nepředpojatá  1 

Dle  Ludvíka  Steina^)  jsou  filosofické  systémy  fotografiemi 
duší,  odlesky  osobností  svých  původcův.  Z  toho  důvodu  není  žádné 
definitivní  filosofie  s  jistými  pravdami  a  nemůže  být  žádného  uceleného 
názoru  na  svět.  Nejenom  že  každá  doba  má  svůj  zvláštní  typus 
myšlenkový,  nýbrž  každá  osobnost  zvláštního  střihu  (I)  má  nutně  svůj 
zvláštní  STětový  názor.  Dějepisec  filosofie  má  prý  povinnost,  pestrou 
různost  názorů  o  světě  uspořádat  v  celek.  Stein  se  počítá  k  optimistům, 
o  nichž  dí,2)  že  dospívají  k  světovému  názoru  tím,  že  své  životní  ideály 
stupňují  do  nekonečna  a  svá  přání  s  nadějemi  povznášejí  na  světové 
principie.  Ne  rozum  a  věda,  nýbrž  přání  a  naděje  rozhodují  o  jejich 
přesvědčení.  Myslitele  rozděluje  na  myslitele  rozumu  a  myslitele 
temperamentu;  všichni  jsou  však  svým  více  méně  vyvinutým 
smyslem  pro  pořádek  pro  ten  který  typus  myšlení  předurčeni.  Každý 
výklad  světa  je  prý  „jemnějším  nebo  hrubším  anthropomorfismem.') 
Co  nazýváme  přírodou,  je  prý  velký  universální  fonograf,  který  nám 
pouze  takové  melodie  hraje,  jež  jsme  do  něho  zpívali.  O  objektivních 
myslitelích  rozumu  píše,  že  filosofují  hlavou,  o  subjektivních,  že  filo- 
sofují srdcem  a  citem.  Stein  upozorňuje  na  doznání  Rousseau-ovo,  jenž 
o  svých  spisech  tvrdil,  že  jsou  pouhým  otiskem  (SiegelabdrUck)  jeho 
osobnosti.  Nejinak  sm^ýšlel  i  F  i  chtě:  „Jakou  filosofii  kdo  má,  závisí 
na  tom,  jakým  člověkem  jest".  System  Schopenhauerův,  dle 
Windelbanda  „skvělá  mosaika",  dle  K.  Fischera  „umělecká  koncepce", 


')   Der  Sim  des  Lebens  1994.  VIII.  Úvod. 
«)  Tam  že  str.  8. 
»)    Tamže  str.   462. 


Právo  osobního  přesvědčení.  S21 


]e  dle  Steina  silným  výrazem  osobnosti  myslitelovy.  Nietzscheje 
mu  dokonalým  typem  myslitele  temperamentu ;  filoaof  nadčlověka  praví 
o  svých  spisech  :   „Mihi  ipsi  scripsi". 

Adickes,  prof.  filosofie,  přiřkl  rozhodující  slovo  v  přesvědčení 
srdci:  „v  něm,  ne  ve  věcech  a  jejich  vědeckém  přezkoumání  ani  ne 
v  logickj^ch  úvahách  dlužno  hledat  kořen  k  světovému  názoru  jedno- 
tlivcovu". ^)  Když  rozhoduje  srdce,  pak  nelze  o  vědeckém,  na  vědecky 
zjištěných  základech  spočívajícím  světovém  názoru  vůbec  mluvit.  Stránka 
citová  má  ráz  čistě  subjektivní ;  člověk  citově  naladěný  hned  se  nadchne 
pro  to  hned  pro  ono.  —  V  témž  díle  zmiňaje  se  Adickes,  že  zásadně 
rozdílná  rozhodnutí  ve  velikých  metafysických  a  náboženských  problémech 
se  dají  vysvětlit  různými  typy  lidskými;  kolik  různých  typů 
máme,  toHk  je  také  různých  názorů  životních  a  odstranit  by  se  ty 
které  daly  jen  zničením  příslušných  typů  v.  „Různé  podle  charakterů 
jsou  nároky,  které  dělá  srdce  a  cit.  Jim  odpovídá  světový  názor, 
k  němuž  se  jednotlivec  vnitřní  nutností  přikloní:  .  .  .  vlastní,  co  určuje 
směr,  je  osobnost".  Vnitřní  nutností,  svým  charakterem  je  každý  k  ně- 
kterému názoru  na  svět  puzen.  „Tak,  jakým  je  můj  charakter,  odráží 
se  svět  vnitřní  nutností  ve  mně  ...  a  žádný  odpůrce  není  s  to,  aby 
důvody  rozumovými  nebo  fakty  zkušenosti  mým  stanoviskem  otřásl.  .  . 
Ále  přirozeně  nemohu  ani  na  to  myslit,  protivnému  světovému  názoru 
zbraněmi  vědy  nějak  uškodit."  -)  Veškera  vědecká  diskusse  o  pravém 
světovém   názoru    stává   se   na   tomto    podkladě    marnou    a  zbytečnou. 

Fichte  dí,  že  přesvědčení  jeho  pochází  ze  srdce:  „Dějiny  mého 
myšlenkového  vývoje  jsou  dějinami  mého  srdce."  O.  FlugeP)  praví 
o  Wundtově  systému,  že  jeho  voluntarismus  považuje  za  druh  vůle 
a  že  se  tím  vůli  dává  rozhodující  slovo  ve  filosofii. 

Theobald  Ziegler*)  dí,  že  nejdůležitější  pravdy  se  nám  ne- 
podávají exaktní  vědou,  nýbrž  básnickými  plody ;  básníky  nazývá 
„věštci  lidstva"',  již  nás  o  smyslu  života  poučují. 

Pozoruhodný  článek  uveřejnil  soukromý  docent  filosofie  v  Berhně 
—  Frischeisen-Kohler  —  ve  vědeckém  časopise  filosofickém,  s) 
Pojednává  v  něm  o  „historické  anarchii  filosofických  systémů  a  o  pro- 
blému filosofie  jako  vědy".    Hned  na  začátku  dí,  že  znalec  dějin  filo- 


')  Charakter  tind  WeltaQschauung.  Tůbingen  1905.   Str.  4. 

-)  1.  c.  45. 

»)  Zeitschrift  fůr  Philosophie  and  Pádagogik.   1911.   11.  a  12.  sešit. 

*)  Das  Gefúhl.   1908*.  Str.   203. 

O  Zeitschrift  fur  Philosophie  und  philosoph.  Kritik.   Sv.   131.  a  132. 

Hlídka.  36 


822  Dr.  Josef  Vrchovecký: 


sofie  je  naplněn  obavami  o  tuto  vědu.  „Pokud  filosofie  chce  býti  vědou, 
pokud  nechce  pouze  osobní  ,raisonnemenť,  nýbrž  dokázané  věty  podávat, 
uceleného  a  jednotného  aystemu  dosáhnout,  nezdá  se,  že  veškeré  dějiny 
proti  této  možnosti  —  dosáhnout  tohoto  cíle  —  mluví?...  Každá 
filosofická  epocha  zdá  se  být  naplněna  ilusí,  každý  veliký  filosof  míní 
být  tím,  jemuž  se  podařilo  poslední  záhadu  rozluštit,  avšak  každá 
epocha  bývá  vystřídána  jinou,  jež  znovu  poznává,  jak  málo  trvalého 
předcházející  dokázala,  každý  filosof  má  svého  nástupce  a  protivníka 
zároveň,  který  ho  vyvrací ;  každá  filosofie  nosí  svůj  zárodek  smrti 
v  sobě.  Dějiny  filosofického  myšlení  neukazují  žádné  souvislosti, 
žádného  pokroku,  naopak  chaos  mínění  a  anarchii  názorů  a  theorii, 
z  nichž  žádná  není  dokazatelnou  a  přece  vystupuje  každá  se  stejným 
nárokem  na  všeobecnou  platnost.  V  tom  oboru  je  boj  všech  proti  — 
všem.  Domněnky  vznikají,  domněnky  zanikají,  a  zůstává  jen,  jak  se 
zdá,  skepticism,  který  z  této  dissonance  hlasů,  z  tohoto  rozporu  a  protiv 
tvrzení  jen  jediný  soud  vyvoditi  může  —  filosofie  jako  vědy  není  .  .  . 
Není  pochyby,  že  dějiny  skutečně  k  pochybnostem  toho  druhu  dávají 
příčinu"  (sv.  131.,  str.  65.  66.).  Na  str.  73.  téhož  svazku  dí,  že  vě- 
deckost nové  filosofie  je  problematickou.  Dle  některých  učenců  je  prý 
filosofie  jen  potud  vědou,  pokud  se  zabývá  jen  svými  dějinami.  „Není 
to  svévole,  není  to  povrchní  módní  moudrost,  jež  k  takové  resignaci 
vede;  dějiny  samy,  zdá  se,  hlásají  každému,  který  slyšeti  chce,  tisíce- 
rými jazyky,  že  jednotný,  vědeckými  prostředky  dokazatelný  světový 
názor  je  nemožný"  (str.  77).  Frischeisen-Kohler  leká  se  přece  jenom 
těchto  důsledků  a  doufá,  že  se  zmatek  přece  nějak  dá  odstranit. 
„Aspoň  zásadní  nemožnost  všeobecně  platné  filosofie  nebyla  ještě  nikdy 
"všeobecně  platně  dokázána.  Ani  nemožnost  metafysiky  jako  vědy  není 
jistou"  (str.  78).  Kantem  prý  byl  pouze  určitý  druh  metafysiky  potřen. 
Zásadně  zamítá  se  názor,  který  metafysiku  stotožňuje  s  pojmovým 
básněním.  „Filosofie  je  objektivním  výkladem  světa  anebo  není  vůbec*^ 
(132.  sv.,  str.  25).  Spisovatel!  má  pravdu,í^když  píše,  že  jednotlivec, 
který  po  pravdě  o  světě  touží,  nemá  kdy  čekat,  až  věda  svou  ne- 
konečnou úlohu  dokončí.  Ve  své  bezradnosti  chce  si  Frischeisen-Kohler 
následující  větou  pomoci :  „Ale  proč  nemají  ona  poslední  a  všeobsáhlá 
přesvědčení  a  ony  výklady  světa,  i  když  se  trvale  od  sebe  liší,  býti 
stejnoměrně  oprávněná  a  tím  také  pravá  (wahr)?  Snad  je  svět  příliš 
velikým,  příliš  hlubokým,  příliš  nezbadatelným,  tak  že  člověk  celku 
jediným  pojmovým  systémem  podat,  v  jedinou  pojmovou  souvislost 
uvésti   nemůže  .  .  .    Anebo  jako   rovnici   vyššího  řádu  několik  kořenů 


Právo  osobního  přesvědčení,  523 


dostačí,  připouští  snad  i  problém  světový  několik  stejně  oprávněDých, 
ale  sobě  odporujících  rozluštění.  Ale  ať  se  má  věc  jakkoli  .  .  .  víra, 
že  v  každém  světovém  názoru,  pokud  se  jenom  upřímně  prožije,  je 
pravda,  i  když  to  není  celá  nebo  jediná  pravda,  nedá  se  žádným 
skeptickým  argumentem  zmásti  ve  své  jistotě  ...  A  proto  také  získá 
filosofie  jako  věda  novými  systémy".  (132.  sv.,  26.  str.) 

Tak  dospívá  věda  k  víře,  která  se  žádnými  důvody 
nedá  ve  své  jistotě  zmásti,  že  v  každém  systému  je  pravda. 
Pravdou  je  tedy  materialismus,  pantheismus,  idealismus,  který  popírá 
skutečný  svět  mimo  vědomí,  a  realismus,  který  ho  uznává,  optimismus 
i  pessimismus ;  a  utvoří-li  se  nové  systémy,  bude  v  nich  také  pravda. 
Jen  s  chutí  k  dílu  a  vše  upřímně  prožít,  neboť  to  jedině  rozhoduje. 
I  dle  Frischeisen-Kohlera  má  veškero  filosofické  myšleni  „v  srdci  své 
nejhlubší  kořeny"  (sv.  132  str.  27)  a  proto  dle  něho  nerozhoduje  věda, 
nýbrž  tužby  srdce,  proti  nimž  věda  ničeho  nesvede.  Následkem  toho 
bude  prý  boj  v  myšlení  trvat  věčně. 

J.  B.  Erdmann  tvrdí,  že  naprostou  nutností  vzniká  systém  po 
systému  a  každý  z  nich  jest  podmíněn  rázem  své  doby.  Je-Ii  tomu 
skutečně  tak,  pak  nemá  Erdmann  žádného  práva  mluviti  o  „zdivo- 
čilosti  v  přesvědčeních"  (Verwildemng  der  Úberzeugungen.  *)  Vznikají-li 
"různé  názory  o  světě  za  jistých  podmínek  toho  kterého  národa,  proč 
by  nemohly  vzniknout  u  různých  osobností  za  různých  podmínek?  Pak 
86  ovšem  proti  nejfantastičtějšímu  názoru  nedá  nic  namítat ;  vznikl  nutně 
a  za  zvláštních  okolností.  (p.  a.) 


')  Srv.  H.  Richert,  Philosophie.  Leipzig  1908.  Str.  3. 


36* 


524  Alois  Koudelka: 


Z  novější  turecké  literatury. 

Podává    Alois  Koudelka.  (O.) 

Sems-ed-din  Sami  bej,  ač  původem  Albánec,  vykonal  pro 
studium  turečtiny  snad  více  než  sami  Osmanci.  Prvně  vystoupil  na 
literární  kolbiště  jako  dramatický  spisovatel.  Nejpopulárnějším  jeho 
kusem  jest  „Besa  neboli  věrnost  v  daném  slově".  Tuť  obsah  jeho : 
V  domě  zámožného  pastýře  Zubejra  roste  jeho  bratranec  Redžeb,  mezi 
nímž  a  Merevše,  sestřenkou  jeho,  vzniká  přátelství,  z  něhož  se  vyvíjí 
láska,  jíž  však  oni  si  nejsou  vlastně  ani  vědomi.  Když  R.  poodroste, 
poznává,  jaký  cit  v  jeho  ňadrech  hárá,  ale  spolu  se  též  dovídá,  že 
i  dívka  ho  miluje.  Otec  nemá  nic  proti  jejich  sňatka,  než  matka  se  tomu 
z  pověrčivosti  (že  mezi  příbuznými  nemaže  býti  šťastného  manželství) 
vzpírá,  a  to  tím  více,  ježto  dcera  měla  ženicha  Sulejmana.  Sulejman 
dověděv  se  o  úmyslu  milované  dívky  (že  si  míní  vzíti  pastýře),  všecek 
se  zarmoutí  a  když  Demir  bej  nemůže  S.  sňatek  s  Merevše  vymluviti, 
káže  svojí  četě  zmocniti  se  otce  jejího  Zubejra,  když  se  dostaví  do 
města,  by  nakoupil  potřebných  věcí  na  svatbu.  Přivedou  Zubejra  k  ná- 
čelníku lupičů,  kdež  onen  na  jevo  dává  mravní  převahu  nad  lupičem, 
jemuž  uniká.  Demir  bej  posílá  svou  četu  do  vsi  uloupit  dívku  •,  vzniká 
bitka,  Sulejman  uchvátí  dívku  usmrtiv  Zubejra.  Zena  pastýřova  přísahá 
nad  mrtvolou  mužovou  pomstu  vrahovi  a  s  puškou  v  ruce  vydává  se  do 
hor.  Tu  vrací  se  do  vsi  po  201eté  vzdálenosti  otec  Sulejmanův,  Fettah. 
Za  spánku  přikrádá  se  k  němu  jeho  starý  nepřítel  a  odzbrojiv  ho  chce 
jej  usmrtiti.  Ale  Zubejrova  žena  usmrtí  vraha  a  Fettah  z  vděčnosti 
přísahá  (alb.  to  „besa"),  že  si  nedopřeje  pokoje,  dokud  nezabije  vraha 
jejího  muže.  Jak  ale  ustrne  dověděv  se,  že  jím  jest  vlastní  syn  jeho, 
než    věren   slovu  danému  usmrtí  svého  syna  a  pak  sám  si  život  bére. 

Kromě  tohoto  kusu  napsal  Sami  bej  ještě  několik  divad.  kusů, 
než  brzo  poznal,  že  jeho  pole  leží  jinde,  a  tož  nechal  divad.  spiso- 
vatelství.  On  první  pojednal  vědecky  o  postavení  ženy  ve  společ.  životě 
vůbec  (Qadinlar).  Mimo  to  napsal  několik  knížeček  na  př.  o  člověku, 
o  řeči  (klasifikaci  jazyků),  o  nebi,  zemi  atd.  Zajímaje  se  o  náboženský 
výchov  národa  přeložil  Korán  do  turečtiny.  Ale  největší  slávy  dosáhl 
svým  slovníkem  tu recko-francouzským  (dnes  vydán  po  druhé  Arménem 
Mihranem  pod  redakcí  T.  Keíekiana)  a  pak  „Životopisným  a  země- 
pisným slovníkem",  jenž  dlouho  ještě  podrží  svou  cenu  i  přes  mnohé 
svoje  chyby. 


z  novější  turecké  literatury.  526 


Muallim  Nadži  (1850 — 1893)  dobyl  si  největších  zásluh  jako 
pedagog  (muallim).  Celá  řada  jeho  literárně-lexikálních  prací  svědčí 
o  veliké  sečtělosti  Nadžiho,  a  to  nejenom  v  staré  turecké  literatuře, 
nýbrž  i  arabské  a  perské.  Uvádím  jenom  nejpozoruhodnější:  Slovník 
vlastních  jmen,  Slovník  cizích  slov,  Theorie  slovesnosti,  Slovník  paeda- 
goga,  atd.  Kromě  toho  zanechal  po  sobě  několik  svazků  původních 
i  přeložených  básní;  v  původních  jeví  se  napodobitelem  V.  Huga 
a  Sully  Proudhomma. 

Až  dosud  mluvil  jsem  jenom  o  stoupencích  západo-evropských 
ideí,  třeba  však  se  zmíniti  také  několika  slovy  o  těch,  kteří  se  vzpírali 
přílišnému  vlivu  franc.  mody  atd.,  na  život  turecký.  A  tu  jest 
A  lij  Julvi,  jenž  si  tropí  z  turecké  jeunesse  dorée  (chic)  posměch, 
Hussejn  Rahmi,  jenž  ve  svých  pracích  mrská  vůbec  pošetilosti 
tur.  společnosti,  otrocky  se  poddávající  vlivům  evropským.  Charakte- 
ristickým v  té  příčině  jest  jeho  spisek  (satyrický)  „Ajna  jahod  šik" 
(=:  Zrcadlo  nebo  větroplach).  V  románě  „Miirebbije"  (Vychovatelka) 
protřípá  turec.  shon  po  evrop.  vychovatelkách  bez  ohledu  na  jejich 
duševní  schopnosti  a  mravní  cenu.  V  románě  „Rozvedená"  líčí  „věčný 
spor"  mezi  mladou  ženou  a  tchyní.  H.  Rahmiho,  toho  turec.  Paul  de 
Kočka,  jazyk  vyniká  nejenom  svou  originálností,  ale  i  idiotismy,  a  proto 
zajímavý  po  stránce  lexikální. 

Mehmed  Tevfiq  (1844 — 1898)  zajímavý  svými  pracemi  po 
stránce  ethnografické.  Z  jeho  „Istambolda  bir  seně"  (Rok  v  Cařihr.) 
podala  něm,  překlad  Tíirkische  Bibl.,  a  to  ve  svazcích  II.,  III.,  IV., 
VI.  a  X.  Cílem  autorovým  bylo  seznámiti  veřejnost  se  životem  vy- 
mírajícího  starého  Cařihradu.  Škoda,  že  díla  neukončil.  Proslul  též 
jako  sbíratel  anekdot,  na  základě  pak  jich  vydal  celou  řadu  povídek 
pod  názvem  „Bu  adam"  (Tento  člověk). 

A  h  m  e  d  R  a  s  i  m  je  též  výborným  znalcem  národního  života 
oamanského,  než  podmínky  novinářské  „roboty"  vtiskují  svou  pečeť 
jeho  živým,  ale  feuilletonicky  nahozeným  črtám,  jež  vyšly  částečně 
souborně  pod  názvem  „Menakib-i  islám"  (Ctnosti  islámské)  ve  dvou 
svazcích  a  pak  „Sehir  mektublari"  (Dopisy  z  města).  Líčí  v  nich  život 
moham.  Čtvrtí,  národních  kaváren,  hádky  mezi  ženskými,  hry  dětské 
a  národ,  zábavy,  a  to  vše  s  přídechem  humoru.  V  románech  a  povídkách 
líčí  zase  život  flirtujícího  stambul.  obecenstva.  Je  též  autorem  „Osman- 
ských  dějin". 

Nabi-zade  Nazim  jest  autorem  románu  „Kara-bebek", 
jehož    hrdini    vzati    z   vesnického   lidu.    Jsa    žákem    Zelovým    podává 


626  Alois  Koudelka: 


v  hrubých  momentkách  život  anatolského  (rolníka)  venkovana.  Ježto 
spisovatel  uvádí  ve  svém  románě  mnoho  výrazů  z  národní  (lidové) 
mluvy,  byl  nucen  ku  konci  přidati  vysvětlující  slovníček.  Vydal  též 
dvě  knížečky  básní.  Zemřel  mlád  na  souchotě. 

Lastikli  (gutaperčový)  Said  bej  (Lastikli  —  přídomek  — 
dostal  pro  svou  tlouštku).  Vychován  byl  v  Jeně  a  po  svém  návratu  do 
vlasti  snažil  se  o  popularisaci  myšlenek  Rousseau-ových.  Jeho  statě,  vy- 
nikající silou  argumentů,  neprodleně  posílány  za  hranice  po  telegrafu. 
Jako  člen  ministerstva  spravedlnosti  sestavil  projekt  nezbytných  reform 
v  zařízeních  domácích  v  Turecku.  Báseií,  v  které  vyzýval  krajany, 
aby  byli  cele  svými,  a  jež  měla  i  tyto  verše:  „Je-li  kdo  Arabem,  af 
si  jde  do  Arábie,  Peršan  pak  af  uchýlí  se  v  Irán  —  my  však  —  Turci, 
nám  budiž  vše  turecké"  (=  biz  tiirkiz,  bize  tůrkizlik  gerek-tir).  Báseň 
ta  vynesla  mu,  že  on  —  předseda  soudu  I.  stupně  —  poslán  byl  do 
vyhnanství    d©    pustinaté    Arábie,    odkudž  se  vrátil  zlomeným  starcem. 

Mehmed  Emin  (nar.  1869)  je  pěvcem  národních  citů.  V  jeho 
„Tiirkče  šajiler"  (tur.  básně)  ozval  se  po  prvé  hlas  národní,  po  prvé 
v  básnických  obrazích  opěván  osman.  venkovan  (rolník).  V  jeho  tvorech 
lze  rozpoznati  dvojí  íasi.  První  jeho  básně  napsány  za  řecko-turecké 
války,  i  dýší  jakousi  výlučností,  úzkou  láskou  k  národu.  V  pozdějších 
básních  převládá  tichá  láska  k  pracujícímu  lidu,  zvučí  z  nich  sociálně 
kulturní  noty;  líčí  úchvatnými  rysy  pokojné  reky,  Gutenberga,  Luthera(!) 
atd.  a  vyzývá  národ  svůj  k  boji  s  nevědomostí,  nevzdělaností.  Válka 
budí  v  něm  hrůzu,  i  sní  o  době,  kdy  národové,  zapomenouce  rozporů 
a  rozbrojů,  sjednotí  se  v  jednu  rodinu. 

„Do  tebe  záležela  celá  poesie  osmanská  z  písní  o  Keroglu  (hrdina 
všeobecně  mezi  Turky  rozšířené  básně)  a  zkazek,  ty's  však  dovedl  nám 
v  ní  pověděti  vznesené  pravdy  a  příměti  nás,  abychom  tě  poslouchali", 
tak  se  vyslovil  o  Eminovi  „filosof''  Riza  Tevfiq,  jenž  první  pochopil 
snahy  a  intence  poetovy  a  jako  nadaný  člověk  osvojil  si  charakteristické 
známky  jeho  Musy.  Riza  Tevfiq  obíral  se  přírodními  vědami,  i  uvalil 
na  sebe  podezření,  že  jest  atheistou.  Načež  vrhl  se  s  celým  zápalem 
na  náboženství  a  seznámil  se  s  „bektoši"  (řádem  dervišů),  u  nichž  se 
mu  podařilo  sebrat  a  zapsati  celou  řadu  zvláštních  náboženských  básní, 
v  nichž  se  líčí  ne  bez  humoru  božství.  Třeba  se  mu  podařilo  oklamati 
vládu,  lidu  zůstal  přece  jenom  filosofem,  t.  j.  Voltairiánem.  Riza  Tevfiq 
jako  stoupenec  Eminův  proslul  básněmi  národního  rázu,  z  nichž  zvláště 
v  lid  pronikly  „Málu mat"  (Vědomosti)  a  „Kur'a"  (Osud). 


z  norější  turecké  literatury.  527 


Tvůrcem  pak  národního  románu  jest  Sami-paša-zade  Sezai. 
V  románě,  jemuž  dal  prostý  název  „události"  ==  Ser-gíizešt,  líčí  útrap- 
plný  život  uloupené  Cerkesky  —  Dilber.  Dívka  pozná  se  na  své  trudné 
pouti,  jsouc  z  jedněch  rukou  do  druhých  prodávána,  s  umělcem  Dželal 
bejem,  i  zamilují  se  do  sebe.  Rodiče  však  umělcovi  je  roztrhnou ; 
Dželal  bej  teskní  a  rmoutí  se,  Dilber,  jež  si  byla  uhnala  zárodek  sou- 
chotin, chřadne  a  vadne,  až  prodána  byvši  do  Egypta  hledá  klidu  od 
svých  strázní  ve  vlnách  Nilu.  Kromě  toho  vydal  sbírku  drobností, 
z  nichž  patrný  vHv  P.  Lotiho,  „Kiičuk  šejler". 

Dnešní  tur.  literáti  jako  Sami-paša-zade  Sezai  kupí  se  kolem 
časopisu  „Servet-i  funun"  (Bohatství  věd).  Neuzavírajíce  se  osvětě  zá- 
padní, naopak  snažíce  se,  by  se  vliv  její  ve  všech  oborech  co  nejvíce 
prohloubil  a  rozšířil  —  dnes  už  se  nespokojují  jenom  znalostí  fran- 
couzské literatury,  ale  pilně  si  všímají  jak  německé,  tak  i  zvláště 
anglické  —  stojí  přece  jenom  na  stráži  národních  zájmů,  bijí  se  za  ně, 
usilují  o  povšechné  ozdravení  existenčních  poměrů  své  otčiny. 

Zakladatelem  a  vydavatelem  jeho  jest  Ahmed  Ihsan  (založen 
byl  r.  1890).  Z  kroužku  mladých  spisovatelů  v  něm  vystoupivších  nej- 
větší vliv  měli  Ekrem  bej  a  Tevfiq  Fikret.  Fikret  narodil  se  r.  1869 
a  proslul  jako  básník  vzdělavší  se  na  vzorech :  Musset,  Lamartine, 
Baudelaire,  Verlaine.  Sebrané  básně  vyšly  pod  názvem  „Rebab-i  šikeste" 
(Rozbitá  lýra).  Obsah  tvůrčí  T.  F.  jest  široký;  jako  právo  věrný  Musul- 
man  chválí  a  slaví  velebnost  boží,  hrdinské  činy  tur,  vojáků  za  řecko- 
turecké  války  budí  jeho  obdiv,  jsa  proniknut  láskou  k  „menším  a  nižším" 
bratřím,  truchlí  se  strádajícími  krajany ;  rozumí  řeči  přírody,  jež  se 
mu  jeví  v  jarní  kráse  své,  ale  občas  jako  by  tou  řečí  probleskla  tajná 
myšlenka,  neboť  lká  „než  byť  překrásnou  byla  vezdejším  světem  pouť, 
proč  na  konci  jejím  šklebí  se  bezedná  propast" !  V  jiné  sbírce  svých 
básní  „Halíqiň  defteri"  (Kniha  Tvůrcova)  zpívá  mládeži  o  práci  a  na- 
dějích. Pro  tuto  výchovnou,  paedagogickou  tendenci  básní  Fikretových 
rozhořela  se  polemika  ostrá  v  časopisech  tur.  Cím  dále  však  vyznívá 
z  F.  básní  pessimismus.  Doklady  toho  jeho  delší  básně  ,.Tarich" 
(Historie)  a  „Sis"  (Mlha). 

Dženab  Sehab-ed-din-a  básně  vyznačují  se  krásnou  formou 
a  hloubkou  myšlenek.  Kromě  toho  napsal  cestopis,  vlastně  svoje  dojmy 
z  pouti  do  Arábie,  a  nedávno  dáván  v  Cařihradě  na  divadle  jeho  kus 
^Jalan"  (Lež). 

Hiisein  Suad  oddává  se  v  prvních  svých  básních  zcela 
smutku  (což  přirozeno,  ježto  mu  zemřela  milovaná  žena),  ale  jak  jeho 


528  Aloib  Koudelka  : 


veselohry  neboli  správněji  řečeno  frašky,  a  to:  „Špinavé  prádlo"  (Kirli 
čamasirlar)  a  „Lék  od  lásky",  nasvědčují,  že  již  se  trochu  potěšil.  Jinými 
spolupracovníky  „Servet-i  funun"  jsou  ještě  básníci:  Fa  iq  A  li,  fí. 
Siřet,  Ali  Nadir. 

Z  prosatérů  měl  bych  tu  uvést  Ahmed  Hikmeta,  ale  poněvadž 
jsem  o  něm  už  obšírněji  v  „Hlídce"  jednou  mluvil,  pomíjím  ho. 

Ušaqi-zade  Halid  Zia  narodil  se  ve  Smyrně  okolo  r.  1868. 
Vychován  byl  ve  škole  Mechitaristů.  Záhy  seznámil  se  s  francouzskou 
literaturou.  „Myslil  jsem  francouzsky,  posmíval  se  protivníkům  francouzské 
literatury ;  abych  se  naučil  osmanskému  jazyku,  četl  přeložené  Ahmedem 
Midhatem  romány,  srovnávaje  je  s  originály."  Z  počátku  miláčky  jeho 
byli:  AI.  Dumas,  Lamartine  a  Musset,  potom  však  si  zalíbil  spisy 
Daudetovy,  Maupassantovy  a  bratří  Goncourtových,  jejichž  vliv  patrný 
ve  všech  spisech  jeho,  jež  jsou  tak  originálními,  že  kdybyste  východbí 
jména  (vlastní)  zaměnili  francouzskými,  nikdy  byste  nepoznali,  že  autorem 
jest  —  Osmanec.  A  přece  žádný  spisovatel  turecký  není  tak  honorován, 
—  časopis  '„Iqdam"  platí  mu  za  feuilleton  1  liru  tur.,  t.  j.  našich 
starých  poctivých  10  zl.  —  jako  H.  Zia,  a  spisy  jeho  jdou  zrovna  na 
dračku.  Proč?  Inu,  jak  pro  švižnost  jazyka,  tak  vůbec  pro  styl,  jenž 
je  skorém  stylem  —  naším.  Jakousi  autografií  jest  „Bir  jaziň  tarichi" 
(Historie  jednoho  léta) ;  sbírce  drobných  povídek',  vlastně  studií,  dal 
nápis  „Kiičuk  fikralar"  —  tam  na  okamžik  opouští  svou  hravost  a  vážně 
zajímá  se  o  svoje  hrdiny.  Z  větších  prací  (románů)  uvedeny  budtež : 
„Mavi  ve  sijah"  (Modr  a  čerň)  —  děj  vzat  ze  života  žurnalistů,  „Asq-i 
memnu"  (Zakázaná  láska),  „Nesl-i  achir"  (Poslední  pokolení),  „Bir 
oliinuň  defteri"  (Denník  nebožtíkův),  „Niimide"  (Zoufalá),  „Ferdi  ve 
šiirekiasi"  (Ferdi  a  spol.) 

První  práce  —  asi  následkem  dusné  zpátečnické  atmosféry,  jež 
zavládla  za  posledních  let  panování  sesazeného  sultána  Abd-ul  Hamida  II. 
a  jež  přímo  spisovatelům  brala  všecku  chuť  a  lásku  k  životu  — 
Hiisein  Džahidovy  vyznačují  se  zoufalým  téměř  pessimismem. 
Tak  ve  sbírce  krátkých  povídek  „Hajat-i  muchajel"  (Domnělý,  smýšlený 
život)  sní  o  „komuně",  v  níž  všichni  členi  stejně  pracují  a  v  klopotném 
životě  zapomínají  hoře.  Je  to  pessimistický  analytik,  když  sestupuje 
s  výšin  nadzemských  v  skutečný  život ;  najmě  zajímá  ho  krušný  úděl 
žen.  Takým  aspoň  byl  před  desíti  lety,  než  po  zavedení  ústavy  jako 
by  se  byl  vzpamatoval  a  z  Džahida,  jenž  kdysi  myslil  symbolisticky, 
stal  se  realista.  Spolu  s  básníkem  T.  Fikretem  založil  list  „Tanin"' 
(=  Ozvěna)  a  píše  do  něho  články,  týkající  se  všech  otázek  pospolitého 


z  novější  turecké  literatury  52í> 

Života.  Jeho  úsudky  o  koryfeích  osmanské  literatury  vyvolaly  nemalou 
bouři,  nedá  se  však  upříti,  že  psány  jsou  s  neobyčejným  temperamenteni. 

Mehmed  Reuf  (vulg.  Reiif)  narodil  se  r.  1875  v  Cařihradé 
a  vychován  byl  v  námořnické  škole  v  Portsmouthu.  Propast,  rozvírající 
se  mezi  poměry  v  Anglii  a  v  Turecku,  vzbudila  v  něm  asi  hnus 
a  hrůzu,  a  tož,  aby  je  ohlušil,  stal  se  nymfomanem.  Snad  je  to  také 
následek  (Setby  Byrona,  neboť  zklamání  Reufovo  je  —  prostě  řečeno  — 
vulgárního  rázu.  V  něm  žije  nesmírná  vášeň  k  ženám  a  v  honbě  za 
„jašmanem"  (závojem)  upadá  v  jakési  šílení,  za  něhož  dráždí  obrazo- 
tvornost představami  o  vnadách  a  půvabech  té,  jejíž  tvář  se  tají  pod 
tajemným  závojem.  Z  toho  arci  plyne  i  jeho  pessimismus,  ježto  ne- 
dosahuje toho,  po  čem  touží.  Z  prací  jeho  dosud  vydaných  jmenuji : 
„Ejlul"  (román)  a  pak  sbírky  povídek  „Sijah  indžiler"  (Černé  perly) 
a  „Ichtisar"  (Zkrácení). 

Po  zavedení  konstituce  v  Turecku  vynořila  se  celá  řada  nových 
jmen,  která  representují  do  jisté  míry  odboj  proti  včerejším,  t.  j.  proti 
učitelům  těch  nejmladších.  „Dnešní"  založili  si  literární  kroužek  „Fedžr-i 
ati"  (Nastávající  jitřenka),  než  neměl  dlouhého  trvání  ani  spojení  jeho 
8  časopisem  „Rebab",  takže  většina  zase  pracuje  pro  „Servet-i  funun". 
Z  členů  kroužku  jmenuji :  Hamdul-la  S u b h i,  básníka  městských 
strázní ;  A.  C h  a š i m -  a,  nápodobitele  Rodenbacha ;  Refika  Chalid-a, 
novelistu,  jenž  si  vybírá  náměty  ke  svým  povídkám  ze  života  dělného 
lidu  a  vystupuje  ostře  proti  kapitalismu 5  Jakuba  Kadri-ho,  jehož 
povídky  jsou  plny  pessimismu  —  snad  to  dědičné,  otec  mu  sešílel ; 
Koprůlu-zade  M.  Tevfiq-a,  kritika  „Servet-i  funun";  Izzet-a 
Melih-a,  novelistu,  jenž  píše  i  francouzsky.  Jeho  divadelní  kus  „Lejla" 
dáván  v  Paříži;  Džemila  Sulejman-a,  povídkáře  a  romanciéra ; 
Sehab-ed-din  Sulejman-a,  representanta  „bohémy",  zapřísáhlého 
nepřítele  předsudků.  Napsal  též  drama  „Furtuna"  (Bouře),  jež  má  býti 
jakýmsi  turec.  Hamletem,  kromě  toho  píše  historicko-liter.  pojednání  a 
novinaří.  Z  básníků  stůjtež  tu  ještě :  Emin  Btilend,  Sejir-bej  (píše 
pod  pseudonymem  Nevin),  Dželal  Sahir,  básník  erotoman,  Tah  sin 
N ahi d,  básník  cynický.  Z  učenců  uvádím  pedagoga  Fasil  Ahraeda; 
Chair-ed-dina  —  autora  několika  svazků  historických  prací  a  diplo- 
matických zápisků;  Sulejmana  Fehmi  —  profesora  osmanské 
literatury. 


530  Jan  Tenor a: 


Účast  kardinála  Dieíríchšíe]na  za  boje  mezi  arci- 
knížetem niatsášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608, 

Napsal  Jan  Tenora/  (Č.  d.) 

Bylo  tedy  rozhodnuto  pro  pokojné  smírné  vyjednávání,  a  to  zrovna 
ve  chvíli,  kdy  zdárně  pro  císaře  skončil  český  sněm  své  zasedání.  Svolán 
byl  10.  března  a  trval  jen  týden,  ale  vyřídil  ve  prospěch  císařův  mnoho  : 
stavové  čeští  svolili  k  požadavku  císařovu,  který  zdál  se  býti  k  uklid- 
nění a  pevnému  semknutí  všech  zemí  koruny  české  nejpůsobivějším, 
aby  totiž  14.  dubna  byl  konán  v  Praze  generální  sněm,  a  co  ještě  více 
vážilo,  sp) nemocnili  císaře,  aby  s  nejvyššími  úředníky  zařídil  všecko, 
•čeho  by  bylo  třeba  na  obranu  země,  to  jest  aby  byla  svolána  zemská 
hotovost;  rovněž  stavové  souhlasili,  aby  manové  české  koruny  v  říši 
(světští  kurfiřti)  byli  vyzváni  přispěti  císaři  pomocí.  ^)  Ale  na  požadavek, 
jenž  by  nejvýše  byl  císaři  vítán,  aby  stavové  mezi  sebou  pohledali 
císaři  neodkladně  300.000  kop  mís.,  přece  nepřistoupili,  nýbrž  odložili 
toho  do  budoucího  generálního  sněmu.  2)  V  proposici  sněmovní  ozývala 
se  ještě  touha  a  žádost  císařova  čeliti  nebezpečí  ozbrojenou  mocí,  a 
stavové  poněkud  byli  po  vůli,  —  ale  na  konec  projevilo  se  tak  rozdílné 
stanovisko  stavovské :  byli  jen  pro  obranu  zeraě  při  útoku  na  ni  —  na 
útočný  boj  a  povalení  odboje  v  zárodku  nepřistoupili  a  peněz  nepo- 
volili. Tím  také  stlačili  znova  původní  záměry  císařovy,  že  v  nezbytí 
svolil  k  jednání  smírnému  nemoha  požadavků  svých    podepříti  zbraní. 

Vyjednávání  s  arciknížetem  Matyášem  bylo  svěřeno  kardinálu 
DietrichšteJQOvi,  jehož  návrhy  byly  schváleny.  Napřed  měl  odejeti  na 
Moravu  a  odtud  do  Vídně.  Ale  konečný  účel  cesty  oddálil  se  kromě 
nadání,  protože  Morava  byla  se  již  zřejmě  přidala  na  stranu  arciknížete 
Matyáše  a  jeho  stoupencův,  a  tak  se  prohlásila  proti  císaři. 

První  soud  zemský  v  Brně  ruku  1608  držán  byl  v  pondělí  po 
druhé  neděli  postní  (3.  března).  A  zrovna  na  soudě  tomto  byl  interes- 
sován  jak  Ladislav  Berka,  tak  Karel  z  Liechtenštejna  a  Karel  z  Že- 
rotína.  Manželka  Berkova  Eliška,  dcera  Jana  Jetřicha  z  2erotína,  vedla 
již  po  léta  spor  s  bratrem  Karla  z  Žerotína  Janem  Divišem  o  dědictví 
po  p.  Friedrichovi  starším    z  Žerotína    a    na  Židlochovicích  5    poháněla 


«)   Qindely,  1.  c.  I.   200. 

3)  Skála  ze  Zhoře,   1.  c.  I.  84. 


tJčast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.   Matyááem    a  Rudolfem  11.   r.   1608.       531 

jej  o  statek  židlochovský,  k  uěmaž  jakožto  pravá  dědička  a  nápadnice 
po  témž  pánu  jakožto  strýci  svém  vlastním  a  nejbližším  pravila  lepší 
právo  míti,  než  Jan  Diviš,  který  statek  držel.  Dovolávala  se  toho,  že 
Friedrich  starší  z  Žerotína  před  svou  smrtí  více  nežli  jedno  poručenství 
udělal  a  dal  spečetiti,  a  hledala  ke  své  potřebě  svědky.  Kromě  jiných 
uváděla  za  svědka  Jindřicha  Vodického  z  Jemník,  ale  pán  jeho  Karel 
z  Liechtenštejna  nechtěl  tohoto  „služebníka  a  čeledína  svého"  paní 
Elišce  před  p.  hejtmana  a  nejvyšší  úředníky  a  soudce  zemské  postaviti; 
proto  poháněla  jej  z  50.000  k^p  gr.  č.  Tato  rozepře  dlouho  odkládaná 
projednávala  se  skutečně  tehdy  o  postním  soudě  brněnském.  Za  Jindřicha 
Vodického  slíbili  p.  Jiřík  z  Hodic  a  Bohuslav  Pergar,  že  chce  dáti 
svědomí  paní  Elišce  Berkové  jako  osoba  stavu  rycířského.  Ale  přece 
ještě  ani  tehdy  tato  pře  s  Janem  Divišem  z  Žerotína  nebyla  skončena, 
nýbrž  byla  zase  odložena  do  nejprvnějšího  soudu  zemského  v  Brně.  ^) 

Rozepře  tato,  třebas  byla  jen  podružnou  episodoa,  přece  ještě 
více  roztrpčovala.  a  zvláště  Karlu  z  Žerotína  byla  dalším  podpalem 
k  nenávisti  Ladislava  Berky.  U  Žerotína  přistupoval  k  tomu  také  zájem 
náboženský  ;  nemohl  ve  zlé  nevzpomínati  Berkovi,  že  bratrskou  jednotu 
pronásledoval  a  hubil,  a  nemohl  zapomenouti,  že  Berka  zajisté  proti 
.  vůli  Karlově  pojal  za  manželka  přibazaou  j^iho  Elišku  z  Žerotína, 
kterou  převedl  k  náboženství  katolickému,  ^j 

Ale  nebylo  snad  jen  výbuchem  osobní  nevraživosti,  že  Liechtenštejn 
i  Žerotín  srazili  se  s  Berkou.  Příčiny  byly  hlouběji ;  Berka  byl  v  zemi 
náměstkem  císařovým  a  representantem  jeho  vlády,  a  císaři  platilo,  co 
bylo  na  pohled  proti  Berkovi ;  na  Berku  se  mířilo  a  císař  měl  býci 
trefen.  Nepřátelé  císařovi  a  stranníci  arciknížete  Matyáše  ostentativně 
ukazovali  na  Berku,  jakoby  jenom  jemu  patřily  rány,  kterými  byl  za- 
sahován císař  ve  skutečnosti.  Opravdové  a  konečné  záměry  jejich  měly 
býti  pokud  jen  možno  zakryty  a  tajeny  a  zároveň  mělo  jim  býti  dáno 
zdání  oprávněnosti,  a  zřejmý  odboj  měl  býti  ospravedlněn  žalobami  na 
křivdy  na  nich  spáchané  a  okrášlen  frasemi  o  hájení  starobylých  po- 
řádkův  a  chvalitebných  zvyklostí.  Účinnou  zbraní  při  tom  bylo  klamání 
veřejnosti  vymyšlenými  a  převrácenými  zprávami. 


1)  Puhonné  knihv  brněnské  (1601— 1608)  čís.  33  fol.   193,   194,  234,   235.  Tento 
soud  postní  není  ta  zapsán,  ale  jsoa  po  něm  stopy    u  některých    půhonů,    kde  stranou 

poznamenáno,  o  čem  se  jednalo  tehdy.  —  Teprve  koncem  r.   1610  nebo  začátkem   1611 
přenesen  nález,  že  Jan  Diviš  Elišce  odpovídati  nemá. 

*)  Briefe  und  Acten,  VI.  429  ;  o  Liechtenštejnovi  nevypravuje  ta  však  Tilly  správně. 


632  Jan  Tenoka  ; 


Za  naprosté  nerozhodnosti  u  dvora  císařského  a  za  resignované 
nejistoty  Berkovy  na  Moravě,  jenž  žádal  jen  naučení  od  císaře,  jak 
by  si  počínati  měl,  a  netroufal  si  samostatně  jednati,  ba  ani  raditi  ku 
svolání  hotovosti  zemské,  cílevědomě,  směle  a  skoro  již  vítězně  jednal 
Karel  z  Liechtenštejna,  jenž  k  sobě  vábil  pány  dosud  císaři  věrné, 
jakož  i  nejvyšší  úředníky  a  soudce  zemské.  Dne  4.  března  dával  zase 
velikou  hostinu,  na  níž  byl  nejvyšší  sudí  zemský  Maximilian  Lev 
z  Kožmitálu,  Ladislav  Popel  z  Lobkovic,  hrabě  Weykhart  z  Salmu,^ 
Jiří  Hodický,  jeden  pán  z  Puchheima,  Samuel  Radešinský,  prokurátor 
oís.  komory.  Vesele  a  radostně  připíjeli  Karlu  z  Liechtenštejna  na 
zdraví,  a  potom  připíjeli  všem  věrným  srdcím;  první  přípitek  pronesl 
zemský  sudí  Maximilian  Ley.  Žáci  při  tom  zpívali  všeliké  písničky.  Za 
tohoto  veselí  jinak  opatrný  pán  Karel  z  Liechtenštejna  nabídnul  zemským 
soudcům,   že  jim  beze  všeho  zápisu  a  úroku  půjčí  3000  tolarů. 

Časně  ráno  5.  března,  ještě  než  se  šlo  do  soudnice,  byla  zase 
u  p,  Karla  z  Liechtenštejna  schůzka  a  porada.  Mezi  jinými  byli  pří- 
tomni Karel  z  Žerotína,  Jiří  Hodický  a  Václav  Zahrad ecký.  Po  teta 
poradě  vypravil  Liechtenštejn  v  největším  spěchu  koňmo  jednoho  vo- 
jáka do  Vídně.  1) 

Co  na  schůzkách  u  Liechtenštejna  se  osnovalo  a  domlouvalo,  brzy 
vyšlo  na  jevo.  V  pátek  7.  března  byli  na  soudě  zemském  právě  slyšáni 
rokové,  když  mezi  IL — 12.  hodinou  vešel  v  čele  víc  než  60  šlechticů 2) 
Karel  z  Liechtenštejna  do  soudnice,  a  tam  vstoupil  do  šraňků.  Když 
tak  hlučným  způsobem  bylo  přerušeno  jednání  soudní,  vyvstal  ze  šlechty,: 
z  rytířstva,  Bohuslav  Pergar  z  Perku  a  na  Bouzově  a  hned  po  něm 
z  pánů  Karel  z  Liechtenštejna  a  oba  žádali,  aby  nejvyšší  úředníci  a 
soudcov^é.  zemští  povolali  je  všecky  mezi  sebe  do  lavic  a  tam  s  nimi 
spolu  promluvili  a  se  poradili  o  nutných  záležitostech  zemských  a 
o  znamenitém  a  náhlém  nebezpečenství,  které  jim  hrozí.  Za  důvod  této 
žádosti  udávali,  že  dostali  mnozí  z  nich  jisté  a  pevné  zprávy,  že  Uhři 
se  pozdvihli  a  že  již  konali  přehlídku  znamenitého  počtu  lidu,  ano  žo 
i  na  Moravu  psali  některým  z  předních  pánův  a  i  všechněm  stavům, 
rovněž  že  u  stavů  rakouských  jest  veliké  a  nebezpečné  pohnutí  a  jisté 
srozumění  a  snesení  s  Uhry,  aby  byl  pokoj  zdržen  a  aby  se  postavili 


1)  List  Berkův  císaři  z  5.  března.  Notizen-Blatt  1872  č.  4.,  str.  28. 

2)  Žerotín  udává  asi  60  šlechticů  (AČ  XXVII,  346),  Berka  sám  praví,  že  jicb 
bylo  100,  nebo  i  přes  100  (list  jeho  k  císaři  z  8.  března,  1.  c  ),  jinde  uvedeno,  že  jich 
bylo  přes  70;  stavové  sami  praví:  »někteří  páni  obyvateli  zemští  z  předních  osob  obojíhO' 
stavu  panského  a  rytířského  u  velikém  a  vzácném  počtu «. 


Účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II,  r.  1608.      533 

společně  proti  těm,  kteří  by  toho  chtěli  býti  rušitelé,  a  že  stavové  ra- 
kouští již  válečný  lid  najímají,  kromě  toho  že  mají  zprávu,  že  pluk 
Geisspergerský  ma  táhnouti  k  Hradišti,  což  jest  na  odpor  reversu  da- 
nému stavům,  a  že  četná  jízda  má  jeti  ke  Znojmu,  aby  tam  byla  ab- 
dankována,  jakož  již  někteří  ze  stavů  dostali  z  domů  psaní,  že  se  již 
nějaký  lid  válečný  skrze  Moravu  po  30  a  40  koních  trousí,  škodu  činí 
a  vyhrožuje,  že  brzy  mocí  se  položí  na  statky  jejich.  Proto  že  vznášejí 
to  na  soud,  aby  s  nejvyššími  úředníky  a  soudci  zemskými  o  všem  tom 
promluvili  a  se  poradili,  což  by  dále  pro  zachování  země  císaři  a  ku 
prospěchu  země  a  vlasti  své  mělo  býti  před  se  vzato  a  dovolávali  se 
starobylého  pořádku  a  zvyklosti. 

Liechtenštejn  a  jeho  strana  chtěli  takto  docíliti,  aby  zemský  soud 
byl  změněn  v  zemský  sněm.  Mohlo  se  tak  státi,  a  byl  příklad  toho 
z  nedávno  pominulé  doby,  když  donesena  byla  na  soud  novina  o  vpádu 
Tatarů  do  země.  ale  způsob,  jakým  se  toho  Liechtenštejn  domáhal  a 
si  to  vynucoval,  nebyl  obvyklj-,  nýbrž  byl  přímo  násilný.  Podle  pořádku 
musil  by  dříve  býti  soud  vzdán,  a  o  tom  rozhodovali  zemští  soudcové, 
a  k  tomu  musili  dovolení  dáti  ti,  kteří  při  soudě  měli  činiti.  ^) 

Berka  dobře  znamenal,  že  v  tehdejší  době  zaměniti  soud  za  sněm, 
bylo  by  dáti  se  znásilniti,  a  že  by  pak  snadno  Liechtenštejn  provedl 
svou  ve  všem :  konec  by  byl,  zřejmě  prohlásiti  se  pro  konfoederaci 
prešpurskou,  a  tím  pro  Matyáše  proti  císaři.  Svolal  potaz,  který  dosti 
dlouho  trval.  V  něm  Berka  rozhodně  hr^ed  zprvu  přede  všemi  soudci 
zemskými  prohlásil,  že  žádost  ona  ani  nemůže  býti  předmětem  potazu, 
a  že  proto  nechce  vůkol  podávati  žádných  přímluv,  mělo-li  by  jim 
k  žádosti  jejich  povoleno  býti  nebo  ne.  Soudcové  zemští  prý  poukazo- 
vali, že  se  tu  nic  neobyčejného  a  nebývalého  nevyhledává,  ale  Berka 
setrval  na  svém  mínění.  Odpovídaje  pak  Liechtenštejnovi  a  straně  jeho 
obšírně  projevil,  že  sám  má  dobré  zprávy  a  že  o  žádném  nebezpečenství 
neví.  Odmítal  potom  snad  příkře  všecko  zasahování  do  své  pravomoci 
a  každý  pokus  úřad  jeho  zlehčiti  a  potlačiti  pravě,  že  nenáleží  to  místo, 
na  kterémž  sedí  na  místě  císařově  žádnému  jinému,  nežli  jemu,  a  od- 
kazoval ve  všem  na  císaře  nabízeje,  že  chce  prve  o  tom  císaři  ozná- 
miti   a   po  dovolení  jeho  jim    s    nejvyššími   úředníky   a    soudci    zem- 


')  Srv.  Dr.  V.  J.  Nováček:  Paměti  Hynka  mladšího  Bruntálského  z  Vrbna 
o  věcech  veřejných  na  Moravě  a  v  Opavsku  z  let  1610  a  1611  —  o  soudě  svatotří- 
králském  v  Olomouci  lili.  Separát  str.  33. 


534 Jan'  Texpra:  Účast  kardinála  DietricbStejna  za  boje  .  .  . 

skými  promluvení    o  ty  věci   přáti ;    pročež    žádal  jich,    aby    od    této 
nevčasné  žádosti  ustoupili.  ^) 

Zase  však  se  ozval  Karel  z  Liechtenštejna  a  vyslovuje  takto 
pochybnost,  že  by  tato  odpověď  Berkova  vyšla  ze  společného  snesení 
soudců  zemských,  tázal  se  ho,  mlaví-li  to  sám  od  sebe.  Berka  odvětil, 
že  mluví  to  sám  od  sebe  i  na  místě,  na  kterém  z  vůle  císařově  sedí- 
A  navzájem  tázal  se  Liechtenštejna:  „Pane  Karle  z  Liechtenštejna, 
sami-li  od  sebe  to  mluviti  ráčíte?",  načež  odpověděl  Liechtenštejn,  že 
na  místě  jich  všech,  k  čemuž  všecka  jeho  strana  ihned  se  přiznala. 
Berka  svolal  opět  potaz  a  byl  v  něm  se  soudci  zemskými  dlouho,  načež 
pánům  a  rytířům  podobnou  dal  odpověd  jako  prve,  dokládaje,  že  to 
z  úřadu  svého  mluví.  Liechtenštejn  však  znovu  ujal  se  slova,  že 
rozumějí  tomu  všichni,  že  nemluví  k  nim  Berka  ze  společného  sneseni 
zemských  soudců,  nýbrž  že  k  nim  promlouvá  sám  od  sebe  jen  o  své  ujmě, 
a  že  na  tom  přestati  nemohou.  A  pomíjeje  již  Berky  vyzýval  přímo 
zemské  soudce,  aby  aspoň  sami  k  nim  vystoupili  a  s  nimi  o  ty  věci 
promluvili.  Obšírně  se  při  tom  dovolával  nebezpečenství  již  dříve  při- 
pomenutých a  dále  ještě  dodával,  že  se  nočním  časem  brány  městské 
snad  bez  vědomí  soudcův  otvírají,  že  se  lidé  tajemně  do  města  uvozují 
a  že  se  pánům  mnohé  výstrahy  dávají,  tak  že  nevědí,  jak  jsou  svými 
hrdly  bezpečni  před  úklady  zlých  a  nešlechetných  lidí.  Končil  vyzváním, 
když  Berka,  místodržící  úřadu  hejtmanského,  nemá  péče  o  obecné 
dobré  a  aby  Morava  císaři  a  obyvatelům  mohla  býti  zachována,  aby 
aspoň  soudcové  zemští  si  to  k  srdci  připustili  a  k  nim  vystoupili. 
(P.  d.) 

5)  Ze  Berka  dobře  věděl,  kam  záměr  Liechtenětejnův  směřuje,  naznačuje  současný 
spis  »Mehrerischer  Verlauf*  (Ntz.-Bl.  1872  č.  4,  str.  30)  slovv,  že  Berka  napomínal  ty, 
kteří  jscn  pro  prešpurské  ujednání  a  vídensky  mír,   aby  od  svého  zámyslu  ustoupili. 


BOHrMÍK  Bcnža:  Bratři  Lilečtí  čili  HabrovanStí.  535 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští. 

K  dějinám  sektárství  na  Vyškovsku.  BOHUMÍB  BlTNŽA.  (Č.  d.) 

Onen  Václav  tedy  přišel  do  Lulce  z  Cech,  nejen  aby  navštívil 
kmotra  Vaňka  (Václava),  nýbrž  puzen  též  touhou  „srovnávací",  která 
hnala  české  blouznivce  až  do  Arménie  hledat  pravého  křesťanství.^) 
Súčastnil  se  i  „zboru  na  Rautkově"  t.  j.  ustavující  schůze  sekty,  kterou 
Dubčanský  svolal  „v  neděli  na  konec  masopustu  r.  1528  do  Routky" 
u  Letovic,  ■)  kde  Matěj  biskupem  a  Vaněk  knězem  zvolen.  Tam  však 
se  mu  zle  vedlo,  neboť  Habrovanští  ho  do  schůze  nepřipustili  a  „s  ně- 
kterými vyvrhli".  —  Na  toto  jednání  stěžoval  si  asi  milý  Václav  knězi 
Šimonovi.  Ten  jej  těší :  „Nedbaj  na  to,  shlédl  si  jich  neupřímnost  a 
pokútnost  aneb  potměšilost".  Zrovna  tak  prý  jest  neupřímný  jeho  kmotr 
Václav,  který  jej  do  zboru  na  Routku  přivedl  a  pak  ven  jíti  kázal. 
Matěj  prý  je  důstojným  biskupem  sekty.  „Nevím,  v  který  sektě  ten 
Matěj  cesty  do  nebe  nehledal  a  již  v  biskupství  chce  ji  nalézti.  Prve 
když  se  pletl  v  kázání  slova  božieho,  veleli  mu  přijíti  ouřad  kněžský, 
nechtěl,  a  již  v  biskupství  se  dal".  Byl  prý  vždy  „třtinou  od  větru 
klácenou,  vždy  z  jedné  sekty  do  druhé  jde,  aniž  mám  naději,  by  v  té 
sektě  v  kterúž  šel,  dlúho  byl  a  opět  do  jiný  nevsel,  leč  mu  nebeský 
Pán  (aby  již  tolik  nesvodil  lidí)  let  ukrátiti  ráčí,  aneb  po  jeho  vuoli 
všecko  bude,  aby  sě  jemu  žádný  nezpěčoval,  než  po  něm  amen  říkal". 
—  Ta  „pokútnost"  není  známkou  ducha  božího,  neboť  tak  se  neděla 
ani  ve  starém  ani  novém  zákoně. 

Správně  varuje  Václava  před  vírou  Habrovanských  o  svátostech 
a  obřadech,  neboť  tam,  jak  později  zvíme,  Dubčanský  od  tradicionel- 
ního  křesťanství  uchýlil  se  nejpovážlivěji.  „Již  pak  i  alba  i  vomeral 
i  vornát  i  štůla,  manipulář  i  světlo  i  korúhve  i  jiné  věci  kaciřuom  jako 
Jidášovi  ona  mast  smrdí",  stěžuje  si  dále  Simon. 

Ve  shromáždění  prý  „jeden  kněz  hanebně  proti  kněžím  mluvil, 
modláře  jim  dávaje,  a  že  svátosti  sú  modlářství".  Divno  mi,  píše  dále, 
„že  Václav  v  tom  rúhání  také  jest,    tomu    rúhání    v  uši   své  jíti    dal, 


')  I  tam  prý  věděli  o  českých  kacířích  {Winter^  Život  církevní). 

')  Brandl  (Č.  M.  M)  uvádí  dva  důvody,  proč  Habrovanští  shromáždili  se  v  Routce, 
jednak  aby  prý  nevzbadili  pozornost  biskupa  olomuckého  v  blízkém  Vyškově,  jednak 
vábila  je  přítomnost  Kalence,  nepřítele  Jednoty  jako  byl  Dobčanský,  v  Letovicích. 


536  BOHCxMÍR    BUNŽA 


jesto  byl  u  jednoho  kněze,  ne  pikarthského  ale  božieho,  jenž  jako  palice 
byl  na  Pikharty,  totiž  u  dobré  panaěti  kněze  Matúše  Suchana,  na  Písku 
v  Limbarce  i  jinde,  u  něhožto  nemnoho  skvostného  jídla  vídal  ;^)  neb 
krom  neděle  svaté  (ač  čeledi  dával)  přes  celý  rok  málo  masa  jídal  a 
ještě  v  neděle  svaté  mnohokrát  nevečeříval,  střídmě  se  velmi  choval  a 
nás  pacholata,  kteří  jsme  u  něho  byli,  střídmosti  učil.  Kéž  sobě  na 
tom  knězi,  horší-li  se  na  jiných,  naučení  vzal,  ješto  s  ním  několik  let 
v  obcování  byl  a  sám  i  po  smrti  jeho  jej  vychvaloval,  jak  byl  dobrého 
a  svatého  života".  Potom  opět  u  dobrého  kněze  Bartoše  v  klášteře  byl. 
Chybuji  prý  tito  sektáři,  kteří  „na  zlých  kněží  se  horší  a  na  dobrých 
se  nevzdělávají,  pro  zlé  činy  některý^ch  kněží  odstupují  od  viery  a 
pro  dobré  obcování  jiných  kněží  u  vieře  se  netvrdí".  Ten  kněz 
prý  ne  proto,  že  by  pohoršení  vzal  na  životě  kněžském  odstoupil  a  mezi 
sektáře  se  dal,  nýbrž  „z  pouhé  zlosti,  aneb  že  snad  je  z  vyobcovaných, 
aneb  zmazaný  a  své  pověsti ..."  „Od  nás  k  sektařuom  žádný  bratr 
věrný  a  zachovalý  nepuojde  než  což  my  vyvržem,  oni  přijmou". 

Přiléhavá  jest  kritika  pisatele  sektářského  separatismu  :  „to  jest  pře- 
divné, že  všelicí  ti  sektáři  od  nás  se  oddělují  ve  věcech  duchovních, 
jako  by  naší  nehodností  porušeny  byly,  v  tělesných  však  mají  s  námi 
spolek".  Takový  bratr  „přijda  mezi  přátely  neb  na  jarmark  neb  na 
kupectví,  netoliko  u  zlého  hospodáře  bude,  ale  i  také  do  krčmy  mezi 
vožralce  vejde  na  pivo  neb  na  víno  a  netbá  na  to,  že  někdy  šenkýř 
bude  zlolajce,  kostkář,  vražedník,  cizoložník;  a  do  kostela  nepuojde, 
aby  se  neposkvrnil,  nébrž  ještě  jako  Pikharté  a  snad  i  jiní  sektáři 
zapovídají  chození  do  kosteluov  a  do  krČem  nic".  —  „Toliž  je  zákon 
nábožniČkové?" 

Na  výtku  dobrého  bydla  navazuje  pisatel,  že  prý  se  kněz 
v  tu  sektu  jistě  nedal,  aby  se  postil,  poněvadž  Habrovanští  posty  tupí, 
„jakož  si  sám  to  shled  v  tom  zboře,  když  tě  také  posadili  za  stuol 
k  jídlu,  a  bylo  v  pátek,  dali  dvoje  ryby,  jedny  podpúštené  máslem  a 
druhé  tak  z  rosola  a  naposledy  sajr,  k  němuž  praj  najprv  Matěj  sáhl. 
Neměj  mu  to  za  zlé,  neb  jest  panem  biskupem,  jenž  muož  jiné  rozhře- 
šiti jako  Ěímané  rozhřešují,  netoliko  sajr  jísti  v  pátek  nebo  v  postě, 
ale  i  maso,  takéž  i  on  tak  činí.  Nazuove-liž  to  ten  poběhlec  kněz 
dobrým  bydlem  či  zlým?  U  nás  praví  dobré  bydlo  býti  a  sami  v  pátek 
zlého  neměli,  žerouc  s  máslem.  Já  bych  to  rád  časem  v  středu  neb 
sobotu  přijal,    ten  jich  puost,    který  si  viděl    u  nich    v  pátek.    A    tak 


')  Onen  hánce  vyčítal  totiž  knóžím,  že   »u  nich  dobré  bydlo  viděl«. 


Bratři  Lilečtí  čili   Habrovanští.  537 

muožeš  rozuměti,  že  jako  mnich  z  kláštera  pro  svobodu  uchází,  tak 
on  také,  aby  svobodu  měl,  v  postě  i  v  pátek  svaty  mlíčný  i  maso  jísti, 
potom  se  i  voženiti,  od  nás  odšel." 

Co  dále  popuzuje  k  hněvu  pravověrného  kališníka,  je,  „že  v  tom 
sboru  když  zpívali,  mluvili  a  to  jméno  svaté  Ježíš  jmenovali,  že  pocti- 
vosti a  poklony  žádné  nečinili",  což  prý  i  ten  „mudrák"  Václav  proti 
zákonu  božímu  obhajoval,  že  prý  toliko  v  srdci  činí  se  poklona.  — 
Dovozuje  citáty  z  Písma  nutnost  zevnějších  úkonův  a  končí :  Miajž 
se  dobře  a  pamatuoj  na  mne  ve  svých  modlitbách.  Budiž  Pán  Buoh 
s  tebú  a  ostříhajž  tě  ode  všeho  zlého.  Amen.   1529. 

Vedle  těchto  svých  „dvorních  theologů"  ^)  měl  Dubčanský  zna- 
menité pomocníky  na  rozšiřování  svého  učení  ve  šlechtě.  Byli  to  jeho 
švagr  Václav  ze  Lhoty,  hejtman  kraje  brněnského  Albrecht 
Vojkovský,  který  doprovázel  Dubčanského  do  Prahy  před  soudnou 
stolici  Ferdinanda  I.,  ba  i  vězení  v  černé  věži  s  ním  sdílel.  Kyjovské 
disputaci  Dubčanského  3  Bratry  súčastnil  se  jeho  přítel,  šlechetný  Vilém 
Kuna  z  Kunštátu,  podkomoří  moravský,  bratr  Smila,  Zikmunda 
a  Jana  z  Kunštátu,  který  přiměl  Dubčanského  více  zdůrazňovati  nutnost 
dobrých  skutků,  než  byl  v  učení  svém  činil,  drže  se  reformátorů  ně- 
meckých. Pan  Kuna  z  Kunštátu  činil  tak  na  základě  učení  Kašpara 
Svenkfelda,  jehož  spis  „O  vzdělání  svědomí*'  přeložil  a  v  Olomouci 
roku  1540  vydal. ') 

Ne  tak  vyznavačem  učení  Dubčanského,  jako  spíše  ochráncem, 
a  to  velmi  mocným,  jeho  osobní  svobody,  byl  pan  Václav  z  Lu- 
danic,  majitel  Chropyně,  3)  zemský  hejtman  markrabství  moravského 
1531 — 1546.  Slovo  tohoto  slavného  vlasteneckého  hejtmana  moravského 
padlo  nejednou  ve  prospěch  Dubčanského,  který  často  se  octl  ve  sporu 


')  Současné  prameny  připomínají  ještě  Petra  ^íalého,  který  byl  jeJním  z  prů- 
vodců Dabč.,  kteří  se  octli  v  černé  věži,  Kratiše,  kloboučníka  prostějovského,  biskupa 
Habrovanskveh,  který  s  Pernštýnem  vyjednával  (viz  Todtenbuch  der  Geistlichkeit  der 
bobm.  Briider  str.  243).  Krátkou  dobu  kolem  r.  1526  i  Bartoš  z  Biliny  na  podacím 
Dubčanského  působil,  ale  brzy  odešel  do  Zábřehu. 

^)  Knížka  nová  velmi  utěšená:  O  vzdělání  svědomí  dobrého  a  o  rozmnožení  víry 
spasitelné,  křesťanskému  životu  prospěšné  od  znamenitého  a  učeného  muže  Kašpara 
Sweinfelda  (^I)  vydaná  Z  řeči  německé  na  česku  přeložena  od  urozeného  Pána  Pana 
Viléma  Kuny  z  Kunštátu  a  na  Hrádku  etc.  Též  i  nákladem  jeho  Milosti  jest  v  Olomúci 
tlačena.   15iO. 

')  Stříbrná  husa  ve  znaku  těchto  pánů  Sředla  Paprockého,  že  s  vážnou  tváří  vy- 
kládá ve  svém  »Zrcadle«,  že  rod  tento  pochází  oi  Kamilla,  ochránce  římského  Kapitolu 
proti  Galium. 

Hlídka.  37 


538  BoHi-MÍR  BrxžA: 


se  zákony  a  nařízeními  královskými,  vydanými  proti  kacířství.  Václav 
z  Ludanic  byl  sice  nekatolík,  Český  bratr,  ale  u  Ferdinanda  I.  ve  velké 
vážnosti  pro  svoji  rozvahu  a  důmysl.  Jako  později  2erotín  tak  on 
marně  zrazoval  stavy  české  i  moravské  od  odboje  proti  Ferdinandovi  I. 
a  byl  od  tohoto  po  vítězné  bitvě  u  Miihlberka  (1547)  jmenován  před- 
sedou nejvyššího  soudu  nad  provinilými  stavy  českými. 


II.  Učení  Habrovanských. 

O  učení  Habrovanských  vlastně  nelze  mluviti,  nýbrž  o  učení 
Dubčanského.  On  svými  spisy  representoval  jediný  na  venek  věro- 
i  mravouku  své  „církve".^)  Netřeba  dlouho  pátrati  po  pramenech,  odkud 
Dubčanský  čerpal,  sám  je  udává:  Jsou  to  současní  novotáři  němečtí, 
Luther,  Zwingli,  Oecolampadius,  Melanchton,  Bucerus,  Osiander,  učitelé 
„svaté  paměti".  Byl  Dabčanský  eklektikem,  jeho  vlastního  bychom  ne- 
snadno něčeho  se  dopídili,  jeť  bezpodmínečným  obdivovatelem  jmeno- 
vaných učitelů  „horních  zemí"  i  Bucera,  kterého  Brandl  2)  svým  způ- 
sobem eharakterisuje :  „onen  mezi  Luterány  a  Zwingliány  se  klátíc 
ramsnáč,  jenž  zjevného  falšování  písma  se  neštítil,  nicméně  však  od 
Luleckých  , znamenitým  učitelem*  nazván  byl".  Celkem  můžeme  říci, 
že  Dubčanský  převzal  věrouku  od  Zwingliho,  mravouku  od  Zwingliho, 
Schwenkfelda  a  částečně  působily  též  vlivy  waldské  živené  Kalencem 
v  Malé  Stránce.  V  učení  o  samospasitelnosti  víry  a  hlavně  spílání 
„šelmě  a  nevěstce"  církvi  a  „antikristu"  papeži  slyšíme  dosti  jasně 
bezohlednou  hrubost  Martina  Luthra.  —  „Krédem"  Dubčanského  jest 
jeho  „Ukázání"  a  podáme  je  tedy  ve  výtahu  dle  zachovaného  exempláře 
zemského  archivu  moravského.  Obsahuje  333  osmerkových  stran  pěkného 
tisku  Kašparova  s  miniovanými  inicialkami. 

V  předmluvě  se  praví:  „Jako  v  této  zemi  i  v  horních  a  okolních 
krajinách,  věrní  poslové  a  učitelé  osvícení  světlem  pravdy  a  z  bludů 
Antichristových  vyproštěni  jiným  všem  touž  milostí  svítí,  káží  a  učí, 
též  i  my  podle  nich,  ačkoli  méně  jsouce  světlem  výmluvnosti  ozdobeni 
a  osvíceni,  ale  však  ne  menší  víry  a  milování  pravdy  Krista  Pána, 
zjevně  netoliko  učíme  a  kážeme  ale  také  v  české  řeči,  slovy  prostými, 
jako  lidé  v  rétorice  neučení  sepsavše  v  obce  jsme  vydali".  —  Slibuje 


•)   Dovolává  se  sice   »usDeseaí  starSíeh*  avšak  to  bylo    jen   přijetím    jeho    návrhu 
ve  shromáždění. 

«)  Čas.   Mat.   Mor.   1882 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  539 

dále,  Že  každý  nedostatek  proti  písma  sv.  ať  3e  týká  věcí,  na  nichž 
„gruntovně  spasení  záleží,  nebo  věcí  případních,  jimž  eerymonie  říkají" 
budou-li  mu  dokázaný  z  Písma  „řečí  povlovnou  a  křesťanským  psaním** 
odvolá.  To  prý  se  mu  dosud  nestalo,  „neboť  k  našemu  pokornému  (!) 
podávání  dává  se  nám  rozličné  hanění  a  mnohé  potupování,  do  vazeb 
sázení,  ven  z  obci  vypovídání".  Nehlásá  nové  víry  habrovanské,  nýbrž 
očišťuje  víru,   „která  se  skrz  falešné  křesťany  v  potupu  dává". 

Následují  známé  nářky,  že  každá  jednota  sebe  chválí,  jiné  za- 
tracuje, což  však  Dubčanskému  nevadí  nazývati  po  lutrovsku  církev 
„nevěstkou  opilou  smilstvím"  a  zavrhovati  Bratry.  —  Artikul  II. — VIII. 
jest  rekapitulací  Písma  starého  i  nového  zákona,  kde  často  vrací  se 
k  zásadě,  že  vnitřní  víra  ospravedlňuje,  nikoli  skutky  a  rozdělení 
úkonů  náboženských  „podstatních"  a  „nápadních".  Věci  „nápadní",  které 
jsou  vlastně  dle  pisatele  mimo  víru  vnitřní  všechno  ostatní,  jsou  „nález- 
kové  lidští"  duši  neužiteční.  Třeba  je  odvrci  jako  zbytečné  břemeno, 
jako  Kristus  odvrhl  obřady  židovské.  Nesmí  se  však  postupovati  libo- 
volně, neboť  ani  Kristus  všeho  nezamítl  v  židovství.  Kdo  má  býti  zde 
autoritou,  nepraví.  Zrovna  bravurní  důkaz  vede  Dubčanský,  že  chrám, 
tedy  i  chrám  židovský,  stavěný  na  přímý  rozkaz  Boha,  je  věcí  „nápadní" 
—  nepotřebnou  :  David  chce  stavěti  chrám.  Prorok  Nathan  mu  úmysl 
schválí.   Ale,  praví  ^  ký  „ač  oba  proroci,  oba  se  mýlili"^    proto 

prý  Nathan  schváleni  odvolává:  nebudeš  stavěti  1  —  Salomounův  chrám 
sice  Hospodin  přijímá  i  „eerymonie"  schvaluje,  ale  hrozí,  že  oboji 
zavrhne  pro  výstrahu  všem  národům,  odvrátí-li  se  Šalomoun  od  něho 
věrou.  —  V  artyk.  VIII.  podává  deíinici  pravého  náboženství :  „které 
v  sobě  tyto  věci  zavírá:  víru,  milování,  chválu,  děkování,  zákon, 
evangelion,  život  ctný  .  .  ."  (P.  d.) 


37" 


640  Dr.  Jan  Sedlák: 


fTíikuIdš  z  Drážďan. 

Dr.  Jas  Sedlák.  (Č.  d ) 

V  literární  činnosti  Mikulášově  následuje  dále  polemika  o  kalich. 
S  napjetím  očekávali  Drážďanští  s  Jakoubkem  výsledek  jednání 
Kostnického  sněmu  o  přijímání  pod  obojí.  Jim  jest  kalich  „zákonem 
Eristovj^m"  a  podávání  pod  jednou  jen  způsobou  jest  dle  nich  odpadem 
zkažené  církve  moderní  od  Krista  a  církve  prvotní.  Proto  nežádali 
od  sněmu,  aby  novotu  jejich  schválil,  jak  je  vyzýval  Hus,  nýbrž  ohra- 
dili se  jen  proti  výtkám,  jež  předložil  sněmu  Jan  Litomyšlský.  a  čekali, 
jak  rozhodne  sněm.  Když  pak  shromáždění  církevní  na  votum  víden- 
ského mistra  Petra  Zacha  přijímání  pod  obojí  zakázalo,  prohlašujíc 
všecky,  kdo  by  nutnost  jeho  tvrdili,  za  kacíře  a  dovolávajíc  se  proti 
nim  ramene  světského,  odpověděla  Praha  na  tento  dekret  spisem  plným 
hněvu  a  nenávisti.  Nazývá  se  obyčejně  dle  Hardta  Apologií  a  při- 
pisoval se  původci  a  hlavě  utraquismu  Jakoubkovi  ze  Stříbra. 
Autorem  jeho  však  není  Jakoubek,  nýbrž  Mikuláš  z  Drážďan,  a  pravý 
název  spisu  jest  „De  conclusionibus  doctorum  in  Constancia 
de  materia  sanguinis  (de  communione  calicis)".  Mikuláš 
odkazuje  naň  jako  na  svůj  v  traktátech  „Super  Pater  noster", 
„Quaerite"  a  „De  purgatorio"  a  dovolává  se  v  něm,  arci  jen 
neurčitě,  svých  spisů  „De  usura"  a  „Puncta".  Sloh  jest  úplně 
Mikulášův,  prorockým  tonem  Písma  zbarvený,  citáty  z  práva  zdůraz- 
něný, někdy  dojemně,  někdy  až  odpudivě  vášnivý.  ^)  Zmínka  o  počátcích 
kalicha,  o  pražské  universitě  a  Palcově  a  Stanislavově  pojmu  církve 
činí  spis  i  historicky  cenným,  třebas  látka  jeho  z  Mikulášova  kázání 
a  ze  spisů  reformních  jest  známa. 


')  »0  bone  Jesii,  cum  tu  invenisti  et  instituisti,  ut  per  se  fafentur,  et  tn  sancte 
Paule,  vas  electioui?,  a  domino  dicis  sic  te  accepisse,  sicut  omnibus  Corinthiis  tradidisti  .  .  . 
quomodo  ergo  dieunt  huiusmodi  veritatem  novám  sectam*  (Hardt  III  ^23).  »0  domine 
den=,  respice  in  testamentům  tuum,  quia  obseurati  šunt,  qui  repleti  sunt  lenebris  in 
domibus  iniquilatum  ...  O  Jesu  Cnriste,  qui  es  institut«r  huius  veritalis,  nonne  quantum 
in  eis  est  te  f  aci  u  n  t  h  e  r  e  sia  re  h  am?«  (627).  »0  rex  regum  et  domiue  dominancium, 
angustie  sunt  michi  undique,  pater  eterne !  Si  enim  filium  tuum  carissiraum  secundum 
tuum  preeeptum  audiero  .  .  .  exeoramunicabor,  hereticabor,  condempnabor,  cremabor  vel 
alias  trucidabor  ab  ista  ecclesia  romana,  que  non  sapit  náturám  sivé  morem  ecclesie 
primitive  ;  si  autem  ewangelio  non  obediero,  mors  michi  eterna  et  flamme  perpetue 
dabuntur .  .    «  (628) 


á 


Mikuláš   z  Drážďan  5tl 


Touž  dobou  postavili  se  oba  Dráždanští,  Mikuláš  i  Petr,  na 
obranu  kalicha  proti  kazateli  betlémskému  Havlíkovi,  jehož  byl  již  Hus 
marně  napomínal,  aby  neodporoval  Jakoubkovi.  Proti  Havlíkovu  traktátu, 
jenž  se  zabýval  více  otázkou,  je-li  přijímání  potřebno  ke  spasení  ze 
zákona  Božího,  než  utr&quismem,  ^)  napsal  Mikuláš  důkladný  spis,  ve 
kterém  sleduje  a  obratně  vyvrací  důvody  Havlíkovy.  Již  obsah  velmi 
podobný  jiným  spisům  Mikulášovým,  kanonistický  nátěr  traktátu  a  některé 
příznačné  obraty  ^j  vedly  by  na  Mikuláše,  jistoty  pak  poskytuje  autor 
fiám,  dovolávaje  se  svého  spisu  „De  usura"  a  „D  e  conclusionibus 
doctorum",  ač  v  pozdějších  spisech  svých  traktátu  „Contra  Galium" 
necituje. 

Poněvadž  jsem  o  těchto  dvou  spisech  Mikulášových  pojednal  již 
v  čas.  kat.  duch.  1913  str.  405  nn.  a  468  nn.,  kde  jest  i  traktát 
Havlíkův  určen  a  polemika  Petra  Drážďanského,  mnou  objevená, 
prozkoumána,  mohu  zde  odkázati  na  „Počátky  kalicha". 

Tamže  str.  708  nn.  ukázal  jsem  také,  jak  se  starali  Drážďanští 
o  rozšíření  utraquismu,  posílajíce  vlivnějším  osobám  lístky,  na  nichž 
krátce  byly  uvedeny  hlavní  důvody  pro  kalich,  a  probral  jsem  polemika 
mistra  Brikcí  proti  takovému  letáku  Petrovu  (ibid.  str.  711  nn.). 
Že  měl  na  té  práci  i  Mikuláš  podíl,  nelze  pochybovati.  A  neobmezovali 
fifi  jen  na  Cechy,  nýbrž  posílali  takové  letáky  i  do  Polska  a  do 
Išěmecka,  kde  později  někteří  z  nich  neb  z  jejich  školy  působili  osobně. 
V  kapit.  knih.  pražské  jest  v  rkp.  D  118  na  fol.  la — 51b  traktát, 
škoda  že  neúplný,  začínající  se  Dominus  Jesus,  deus  ef  homo,  cuius 
psrfecta  šunt  opera,  v  němž  autor  vyvrací  námitky,  které  mu  proti 
přijímání  pod  obojí  učinil  kdosi  na  jeho  list.  Tím  adressátem  byl 
rektor  škol  v  Korbách u,  později  ve  Wildungách,  a  autorem 
jest  dle  slohu  Mikuláš,  s)   Třebas  polemika  tato  nepodává  nic  theolo- 


')  Havlík  ta  potíral  důvody  Jakoubkovy,  přednesené  s  kazatelny  neb  katbed  y 
na  therua  II.  ned.  po  sv.  Duchu  »Homo  quidam  fecit  cenám  magnani*.  Tuto 
řeč,  bohužel  necelou,  podaKlo  se  mi  objeviti  v  rkp  Mikulov.  II  35  fol  164a  a  pokračo- 
vání (autority)  našel  jsem   v   rkp.   cis.  knih    Oloaiuc.   34  fol.    Il5ab,   zase  neúplné. 

^)  Sv.  Pavel  jest  »celestis  miles  et  studen?«  ;  často  jest  citován  kanoni^ta  Bohié ; 
•doklady  jsou  uváděny  stereotypním:   Concor 

3j  >Hanc  enim  sentenciam  scripsi  quondam  rectori  in  Corbach,  pro  tunc 
regentem  (\)  et  posui  pedem  huius  sentencie  super  illud  ewangelii  Job.  VI:  Nisi  man- 
dncaveritis  .  .  .«  A  rektor  piše:  »Visum  est  michi  reciorem  (I)  pro  nunc  in  Wildungen 
nonnullis  perturbare  motivis  sacre  textualibus  scripture  rebellionem  ritus  eonswetudiniíque 
superlaudabilis,  quibus  obpugaare  nititur  catholice  necnon  románe  militantí  ecclesie  una 
cum    auctoritatibus  apparentibus  in  reprobum  sensum  adductis." 


542  Db.  Jan  Sedlák: 


gicky  nového,  jest   přece  zajímavým   dokladem,   jak  usilovně  pracovali 
Drážďanští  hned  z  počátku  mezi  svými  známými  v  Německu  pro  kalich. 


Dva  spisy,  jež  napsal  ve  druhé  polovici  f.  1415,  věnoval 
Mikuláš  theologickému  výkladu,  první  výkladu  mravoučnému,  druhý 
opravnému.  Je  to  Výklad  Otčenáše  a  výklad  na  „Quaerite  primům 
regnum  dei". 

Výklad  Otčenáše,  jejž  Mikuláš  cituje  v  „Quaerite"  pod 
názvem  „Super  Pater  noste r"  a  v  traktátu  „De  purgatorio"  pod 
titulem  „Super  oracione  dominica",  jest  v  Mikulášově  sborníku 
pražském  IV  G  15  fol.  44ia-81'b  a  v  rkp.  budyšín.  Vlilo  8  fol. 
193a — 262b.  Má  inc. :  Pafer  nosier  eic.  Prima  peticio  est  a  expl. : 
ui  nemo  sine  gracia  spiritus  s,  percipere  possií,  quam  ncbis  concedat 
irinus  et  unus  in  secula  sec.  deus  benedictus  Amen. 

Mikuláš  určuje  při  každé  prosbě,  který  dar  Ducha  sv.  se 
jí  vyprošuje  a  který  hřích  se  mu  protiví,  a  pojednává  tak  obšírně 
o  sedmeru  hlavních  hříchů.  Při  první  prosbě  jedná  o  smil- 
ství, při  druhé  o  obžerství,  při  třeli  o  lakotě,  při  čtvrté  o  1  e- 
nosti,  při  páté  o  závisti,  při  šesté  o  hněvu  a  při  sedmé  o  pýše. 
Krátce  pojednává  vždy  o  prostředcích  proti  hříchu  a  důkladně  roze- 
bírá druhy  jeho  a  hříchy,  k  nimž  vede.  Po  stránce  theologické  není" 
tu  nic,  co  by  zasluhovalo  pozornosti.  Množství  citáiů  z  Písma,  sv.  Otců 
a  kanonického  práva  ukazuje  sice  sečtělost  autorovu,  ale  rozvržení 
a  zpracování  látky  neliší  se  v  ničem  cd  tak  četných  moralistních  spisů 
středověkých.  Výklad  jest  většinou  úplně  bezbarvý,  jen  zřidka  slyšeti 
v  něm  reformní  Ión.  Tak  když  mluví  proti  nestřídmosti,  praví,  že 
Kristus  neměl  zlatých  a  stříbrných  nádob,  jaké  jsou  dnes  na  stolech 
prelátů  a  v  klášterech,  stěžuje  si,  že  z  hostiny  Kristovy  odňato  jest 
víno    svátostné, ')   a    vytýká   uestřídmost  kněží;^)  důrazně  mluví 


')  sChristo  deficiebant  vasa  aurea  et  argentea  mira  subtilitate  et  curiositate  fabri- 
cata,  cuiusmodi  inveniuntur  hodie  in  mensis  et  curiis  moderDorum  episcoporum,  canoni- 
corum,  abbatum,  priorům,  monachorum  et  monialiumc  (IV  G  15  fiil.  55 'a),  »ad  aufe- 
rendum  iuge  sacrilicium  —  qui  per  oppositum  in  nupciis  et  convivio  sui  sacratissimi 
corporis  et  sanguinis  viaum,  quod  letificat  eor  hominis  et  quod  miscuit  omnibus  fidelibus 
(Prov.  IX),  converterent  in  aquam  sivé  manuum  et  digitorum  ipsorum  locionem"  (55 'b). 

")  »Est  ergo  huius  nominis  presbiter  facta  permutatio  non  dextere  dei  excelsi  sed 
dyaboli  persuasione  sinistri,  ut  pocius  dicatur  presbiter  quasi  pre  aliis  bibens  ter 
quam  populo  prtbens  iter  se.   regni  celestis«   (ST^a). 


MiknIáĚ  z  Drážďau  543 


proti  mnoho  ob  ro  čnict  v  í  (63'a — 65*a),  jehož  nečiní  dovoleným  ani 
dispens  ani  zvyk  neb  dlouhé  trvání,  *)  a  hovoří  o  mzdě  právníků, 
lékařů  a  mistrů,  je-li  dovolena  čili  nic.  Souhrnem  moudro3ti  jest  mu 
Písmo,  jehož  neznáti  jest  neznáti  Krista  (60^b)  a  jež  každý  musí 
hlásati.  2  j  Prelátům  vytýká  jako  Janov,  že  chyby  proti  sobě  spá- 
chané trestají,  chyb  proti  Bohu  pak  nekárají.^) 

„Super  Pater  noste r"  jest  nejklidnější  spis  Mikulášův  a  indi- 
vidualita autorova  jeví  se  v  něm  nejméně.  *)  Velmi  četné  jsou  tu  odkazy 
na  dřívější  spisy.  Mikuláš  se  tu  dovolává  Cortiny,  De  quadruplici 
missione,  Punktů  (čtrnáctkráte),  De  usura  a  De  conclusionibus  doctorum. 
[P.  d.) 

')  Mikaláš  uvádí  proti  němn  několik  přikládá  ze  života,  raezi  nimi  také  jeden 
z  ylastni  zkušenosti,  jenž  shora  v  životopise  jeho  byl  uveden,  a  dovolává  se  známého 
traktátu  »Quicamque  hoc  legerit*.  Na  otázku,  z  čeho  má  žíti  kněz,  jenž  má 
chudý  kostel,  odpovídá  Mikuláš :  >querat  victam  artificio  honesto  se.  sgricultura,  quod 
exeat  ad  opus  rurale  vel  aliast  ,63^a)  a  končí:  >habere  beneficia  plura  cum  cura  sivé 
sine  cura  sivé  mixtim  .  .  .  est  sacrilegium,  est  contra  racionem,  contra  ins  naturale 
et  divinum  et  certum  continet  periculum  animarum*   (65*a). 

*)  >Qnantam  quis  accepit  sivé  eciam  unicum  ewangelium  vel  eshortaeiouem,  quod 
debeat  aliis  ministrare.  si  assit  qui  velit  audire,  eciam  ubique  in  platea,  in  doruo,  in  agro 
8Íve  in  mari«    (72^b). 

')  »  .  .  .  preláti  corrignnt  minima  et  non  curant  corrigere  maiora  vicia  .  .  .  Ecce 
enim  si  episcopus  debitum  honorera  non  acceperit  a  presbitero  .  .  .  irascitur,  tribulatur. 
Si  autem  viderit  episcopus  presbiterura  .  .  .  circa  ecclesie  obseqniuBa  non  permanentem 
aat  alias  peccantem  in  deum,  nec  irascitur  ei  nec  curat,  quia  omneš  de  suo  honoře 
solliciti  šunt,  de  honoře  dei  autem  nnllus"   {74^a). 

*)  I  zde  jest  několikrát  citován   Bohic  a  doklady   uválejí  se:  Concor. 


544  Posudky. 


Posudky. 


Zd.  Kejedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu  za  válek    husitských. 
Praha   1U13.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K.  (C.  d.) 

Druhý  článek  (str.  55 — 128)  nadpisuje  N.  „doba  kříse* 
a  pojednává  v  něm  nejprve  o  Jakoubkovi.  Jakoubek  označen  tu 
správně  jako  theoretický  radikál,  jenž  v  praxi  sám  se  zaráží 
před  provedením  svých  myšlenek  (59  n.)-  Nelze  však  tvrditi,  že  ne- 
víme o  jediném  hnutí  lidu,  jež  by  byl  Jakoubek  sám  vedl  (60).  Vždyť 
kalich  jest  Jakoubkovým  dílem  a  rozšíření  a  obrana  jeho  jest  popředně 
Jakoubkovou  zásluhou.  Drážďanští  a  Příbram  jsou  tu  jeho  pomocníky 
a  spolupracovníky.  Množství  spisů,  jež  k  tomu  účelu  Jakoubek  napsal,*) 
a  veliký  význam,  jejž  má  právě  toto  hnutí,  nedovoluje  Jakoubka  pod- 
ceňovati. Zvláště  když  zde  radikalismus  jeho  není  pouze  theoretický, 
nýbrž  eminentně  praktický. 

Správně  také  dí  K.,  že  za  nález  university  2)  25/1  1417  není 
zodpovědným  Jakoubek,  jenž  r.  1417  jest  na  vrcholu  radikalismu  (61). 
Přátelé  Husovi  na  universitě  totiž,  kteří  dobře  znali  názory  mistrovy, 
nedali  se  strhnoti  ,.theoretickým  radikálem"  Jakoubkem.  ^)  Stranu 
pražskou  netvořil  Jakoubek,  nýbrž  hlavně  Jesenic,  jenž  měl  přední 
zásluhu  na  dekretu  universitním  r.  1417  i  na  rozhodnutí  proti  přijímání 
nemluvňat.  Příbram  tehdy  ještě  nebyl  takovým  sokem  Jakoubkovým, 
za  jakého  jej  má  N. 

Pro  posouzení  Jakoubka  v  otázkách  uměleckých  (63  nn.)  bylo 
nutno  napřed  určiti  obsah  a  cíl  Jakoubkova  radikalismu.  Toho  Nejedlý 
neučinil  a  proto  spoMvá  to,  co  píše  o  Jakoubkově  „kulturní  ne- 
gativnosti",  již  staví  proti  Husově  positivnosti,  na  základech 
vratkých.  Jakoubek  prý  byl  „duch  tak  neobyčejné  suchý,  že  vše, 
i  umění,  podřizoval  své  chladné  spekulaci  a  doktrinářsky  je  formoval 
zcela  v  duchu  tolio  středověku,  jemuž  vše  bylo  pouhým  nástrojeoQ  jiného, 
domněle  (!)  vyššího  účele  (!)".  Ale  tak  suchý  byl  přece  i  Hus,  jenž 
by  se  byl  škaredě  podíval  na  každého,  kdo  by  mu  byl  chtěl  vytýkati, 
že  mu  vše,  i  umění  (proč^  právě  umění  ne?),  jest  nástrojem  jiného, 
domněle  (!)  vyššího  účelu.  Ze  chybělo  Jakoubkovi  „i  to  protiumělecké 
nadšení,  jež  zase  jest  podmíněno  právě  smyslem  pro  umění",  jak  se 
jeví  u  Táborů,  je  pravda,    a  historik  to  Jakoubkovi    rád    odpustí.    Ze 


')  Většinou  j^ou  ovšem  suchopárné,  jako  jsou  suchopárné  i  podobné  spisy  Husovy 
(»Utrum  expedit  .  .  .«)  a  Příbraniovy,  ale  jsou  mezi  nimi  i  spisy  dosti  temperamentní, 
ua  pt.  Proti  Brodovi  a  česká  Obrana  proti  sněmu  Kostn. 

')  Proč  a  v  jakém  smyslu   Teakění*? 

•)  Ani  v  nauce  o  přijímání  pod  obojí  nepovolili  -mu  tak  rychle  (srv.  muj  článek 
Počátkové  kalicha  v  sČas.  katol.  duchovenstva*    1914  čís.    2.  a  3). 


Posudky.  -  645 

však  jest  mu  umění  zbytečné  (63),  že  „světská  věda  jest  pravé 
pohanství,  hříšný  nálezek  lidský"  (68),  že  geografie  jest  všetečnost  (69  n.) 
atd.,  že  „umělecké  tvoření  právě  pro  svou  volnost  jest  Jakoubkovi 
bezcenné,  neužitečné"  (72  n.),  toho  nelze  vyčísti  z  pramenů. 

Jakoubek  je  totiž  jako  Janov  theoretickým  radikálem  zákona 
Božího.  Zákon  Boží  jest  mu  nejvyšší  a  jedinou  postačitelnou  normou 
lidského  jednání  a  snažení.  Jej  znáti,  jej  plniti  jest  naprostá  povinnost 
každého.  Proto  zavádí  Jakoubek  přijímání  pod  obojí  a  přijímání  ne- 
mluvňat, proto  disputuje  i  o  tom,  má-li  se  světiti  sobota  místo  neděle 
a  smíli  se  požívati  masa  zvířat  udušených.  Co  není  v  zákoně  obsaženo, 
jest  pochybné,  co  od  něho  může  odvésti,  jest  nebezpečné,  a  co  jest 
proti  němu,  jest  hříšné.  Umění  a  vědy  mají  samozřejmě  proti  zákonu 
Božímu  cenu  jen  podružnou,  pokud  k  němu  vedou.  Ty  věty  jsou 
theologicky  úplně  správné,  ale  v  závěrech  theoretického  radikála,  jakým 
byl  Janov  a  Jakoubek,  nabývají  rázu  protikulturního  zvláště 
když  se  z  nich  začnou  odvozovati  důsledky  i  v  praxi.  Zavrhovati  vsak 
vědy  a  umění  nenapadá  ani  Janovovi  ani  Jakoubkovi;  doklady,  jež 
N.  uvádí  ze  spisů  Jakoubkových  „Contra  graduatos"  a  „Postilly",  mluví 
výslovně  o  poměru  k  zákonu  Božímu.  Vždyť  ani  obrazů  nezakazuje 
Jakoubek  míti  naprosto,  nýbrž  rozhoduje,  že  jest  lépe  je  nemíti  než 
míti,  třebas  mu  v  radikálním  puritanismu  zákona  Božího  a  úcty  svátosti 
oltářní  proklouzlo  i   „destruere"   (80). 

Tak  jest  tomu  i  se  zpěvem  a  obřady.  Co  píše  Jakoubek 
o  vnitřní  a  vnější  modlitbě  a  zpěvu  (82  n),  jest  úplně  katolické,  a  Hus 
se  v  tom  nelišil  od  Jakoubka.  Není  správné,  že  Jakoubek  „odsuzuje 
liturgický  zpěv  vůbec"  (87)  a  že  se  dal  vésti  „důsledky  svých  názorů 
o  zbytečnosti  zpěvu  k  radikální  opposici  proti  mešnímu  ritu,  jenž 
zvláště  tehdy  byl  nerozlučně  spojen  s  hojným  zpíváním"  (92).  Takové 
opposice  proti  mešnímu  ritu,  jakou  předpokládá  N  ,  u  Jakoubka  vůbec 
nebylo  ;  není  správné,  že  Jakoubek  odsoudil  mešní  řád  v  církvi  uží- 
vaný" (93)  a  že  „vytvořil  sehema  raše"  (94).  A  k  tomu,  čím  dal  podnět 
k  táborskému  ritu,  nevedla  ho  zbytečnost  zpěvu  —  v  Betlémě 
zpíval  lid  jako  za  Husa  a  Jakoubek  sám  zpíval  mše  ritem  katolickým 
dále  —  ani  názor  na  úkol  kněžský  (92).  Neboť  třebas  dle 
Jakoubka  jest  důležitější  kázati  a  učiti  lid  než  sloužiti  mše  a  modliti 
se  hodinky,  přece  mu  nejsou  všechny  ceremonie  bezcenné,  a  když 
přílišné,  v  Písmě  nezaložené  „ceremonie"  zaniknou,  nezanikne  dle 
Jakoubka  i  k  něž  s  tví,  ježto  mše  a  s  vátos  ti  zůstanou. 

Odpor  Jakoubků ?■  pr®ti  Táborům  v  otázce  roucha  mešního  (94) 
plyne  z  téhož  zdroje  jako  odpor  proti  nim  ohledně  ritu  mešního,  svá- 
tostí, očistce  atd.  Jednak  názory  Jakoubkovy,  jichž  se  dovolávají 
Táboři,  nebyly  tak  radikální,  jak  Táboří  tvrdí,  jednak  byly  proneseny 
theoreticky,  nikoliv  přikazovány  prakticky,  a  Jakoubek  se  praktických 
důsledků  zhrozil.  To  se  radikálním  theoretikům  stává  častěji. 

Ze  byl  Jakoubek  zaujat  i  proti  lidovému  zpěvu  v  kostele 
a    „ve   své    nechuti    ke    každému   zpěvu  si  ho  ani  nepřál"  a  jen  jej 


546 Po-udky. 

trpěl  (98  n,),  to  jsou  věty,  jichž  N.  íj  pramenů  nedoloží.^)  Traktát 
proti  tanci  a  kázání  proti  němu  nedokazuje  odporu  proti  zpěvu 
a  hudbě.  Traktát  jest  Husův,  jenž  jako  všichni  mravokárci  mluví 
proti  tanci  stejně  jako  Jakoubek,  žádaje  i,  aby  jej  páni  stavovali, 
a  se  zpěvem   a  hudbou  nemá  vše  to  žádné  souvislosti. 

Významu  Jakoubkova  touto  statí  N.  nevystihl  a  kresle  muže  tak 
reformně  nábožensky  založeného  dle  nedostatečných  pramenů  v  zorném 
úhlu  zpěvu  a  hudby  neb  kultury,  zkresUl  poněkud  jeho  podobu. 
Budoucí  životopisec  Jakoubkův,  jemuž  bude  pracovati  na  základě 
mnohem  širším,  najde  tu  obsah  Jakoubkovy  posice  „De  imaginibus" 
a  kázání  „Qui  non  diligit  me"  jakož  i  excerpty  z  postili.  (p.  d.) 

Dr.  Em.  Rádi,  Úvahy  vědecké  a  filosofické.   Grossman  a  Svoboda. 
Praha  1914.  Stran   162.  Cena  2   K. 

Dílo  obsahuje  různá  pojednání  p.  spis.,  která  dříve  v  různých 
časopisech  —  v  České  Mysli,  v  Živě,  Středě  a  jiných  —  uveřejnil. 
Rádi  je  stoupencem  realismu,  ovšem  jiného  než  Masaryk.  Hned  v  prvním 
pojednání  „Konec  darvvinismu"  pronáší  autor  svůj  úsudek  o  darwinismu 
„Vývojová  theorie,  selekce,  darvinism  a  jak  se  jinak  říká,  to  jsou  jen 
slova,  flatus  vocis;  co  jedině  žije,  jest  činorodá  víra  lidí"  (str.  8). 
Několik  řádků  níže  „  •  .  .  dnes  mnozí  ještě  činně  věří  v  darwiuovství". 
Jinak  nachází  Rádi  na  theorii  Darwinově  mnoho  sympatického.  „Haeckel 
mně  na  př.  velmi  imponuje,  třeba  bych  na  jeho  nauky  nic  nedal,  ba 
ani  to  nevadí,  že  nemluvil  pravdy"  (str.  9).  V  učeném  světě  jinak 
platila  dosud  vždy  zásada,  že  badatel,  který  úmyslně  klamal,  se  tím 
sám  mravně  popravil !  Ještě  zajímavějším  je  úsudek  o  lamarckovství. 
Je  prý  dnes  v  módě ;  „jest  to  mechanism,  ale  i  vitalism  ;  jest  to  ex- 
aktní věda  pohrdající  filosofií,  ale  také  filosofie  vynášející  se  nad  vědu  ; 
zkrátka  jest  to  čert  ví  co, "ale  je  to  moderní  a  píší  se  o  tom  knihy 
—  mnoho  knih"  (sír.  18).  Darvinism  zamlouvá  se  spisovateli  pro  boj, 
který  „proti  nehybné  vědě  universitní  vede"   (str.  9). 

Pojednávaje  o  vědě  objektivní  a  subjektivní  praví,  že  první  věda 
je  dnes  v  krisi.  Uznává,  že  měla  své  přednosti;  „zavedla  pořádek, 
přehlednost,  pravidla  pro  jednání  mezi  učenci  a  tím  řádný  vědecký 
styk  mezi  jednotlivci"  (10).  Ale  přece  jí  vytýká,  že  „pochopila  vzá- 
jemný poměr  učenců  příliš  úřednicky",  a  zapomíná  prý  na  důležitý 
moment  subjektivní.  „Každý  člověk  jest  subjektem  a  každý  — 
tak  věřím  —  chápe  vědecké  pravdy  po  svém"  (str.  11).  Spis.  kloní 
se  k  subjektivní  vědě.  „Příliš  často  slýcháme,  že  vědecká  pravda  jest 
pro  každého  závazná,  že  dvakrát  dvě  jsou  po  celém  světě  čtyry ;  věda 
prý,   to  jest  soubor  takových  pro  všechny  lidi  stejně  platných  pravd. 


')  List  sEloquenti  viro«  jest  míněn  na  Husa.  Z  nadpisu  15.  kap.  »De  novo 
Jitu  publice  in  ecclesia  cantardi  plebi  per  Jac.  de  Misa  indulio«  nelze  usuzovati,  že 
rakoubek  zpěv  jen  trpěl,  jak  činí  N.,  podtrhuje  sindulto*  Neboť  »indulgere«  nemá 
toho  smyslu  a  nadpis  kapitoly  jest  Hardtův, 


Pcndky.  547 

Nejde  však  o  to,  kolik  je  dvakrát  dvě,  nýbrž  jak  který  člověk  na 
tento  logický,  sám  o  sobě  mrtvý  soud  reagaje''  (str.  11,  12).  Dle 
spis.  káže  nám  individuální  věda,  aby  každý  sám  za  své  myšlenky 
ručil  a  neschovával  se  za  jiné,  za  „věda"  (13j.  Že  taková  věda  upadá, 
tomu  se  nikdo  nesmí  divit:  prostě  upadat  musí.  „Uspáváme  se  pořád 
virou  v  pokrok  —  a  zatím  ,  .  ."  (16). 

Universitní  vědy  si  Rádi,  jak  dí  na  27.  str.,  čím  dál  tím  méně 
váží.  Nedá  se  upřít,  že  kdyby  vše,  co  se  současně  na  universitách 
přednáší,  mělo  být  pravdou,  že  není  vůbec  žádoé  pravdy.  —  Dle 
autora  má  věda  v  programu  „samostatnost  úsudku  pro  každého 
jednotlivce  a  proto:  nevěřte  nikomu,  jen  sobě  1  Jest  zajisié  třeba 
průpravy,  vzdělání,  opatrnosti,  abychom  svůj  úsudek  veřejně  projeviti 
směli,  ale  všechny  tyto  věci  marný  jsou,  kde  není  vůle  k  samostatnému 
náhledu**  (39j.  Jen  tak  dá  prý  se  zabránit  tomu.  abychom  se  neudusili 
v  zápachu  stojaté  vody,  jakou  dnes  naše  věda  jest.  Tak  končí  pojednáni 
o  vědecké  kritice. 

V  pojednání  „Masaryk  a  Nielzsche"  pokouší  se  o  důkaz,  že  filosof 
humanity  a  filosof  nadčlověka  se  nestýkají  jen  v  bodech,  jen  v  ploše  .  .  . 
pronikají  se  veskrz  (str.  99).  Spisy  Masarykovy  jsou  mu  ..neklidné, 
útočné,  vášnivé  .  .  .  samý  boj  myšlenek,  samý  výkřik,  pochybování 
a  upozorňování,  samé  výbuchy  citové'"*  (str.  121).  Die  Rádla  to  není 
věci  na  škodu ! 

Rádi  nazývá  Masaryka  svéráznou  individualitou  ;  o  všech  věcech, 
o  nichž  píše,  má  svůj  názor.  Zkus  jej  však  v  jeho  spisech  najiti  - — 
.a  shledáš,  že  jest  většinou  k  nepoznání  zastřen  výklady  o  názorech 
jiných  spisovatelů.  V"  jeho  knihách  všude  zápasí  spolu  jednak  učitel, 
který  tě  upozorňuje  na  to  a  to  a  to,  který  by  rád  rozvinul  své  názory, 
ale  pro  samé  upozorňování  se  k  tomu  nedostane  (str.  119 1.  Neprávem 
se  mu  prý  vytýkala  „studená  vědeckost",  „pedantství",  ^.nedostatek" 
porozumění  pro  život  a  „profesorství".  „Masaryk,  pravda,  stavíval 
zásady  odbornické  na  hlavu:  nazval  na  př.  brožuru  o  Polenském  pro- 
cesu vědeckým  spisem,  brožuru,  ve  které  filosof  píše  o  konkrétní 
medicíně  a  právnictví ;  jen  odborník  pochopí  pohoršení,  jaké  tím  tu 
a  tam  způsobil**  (str.  120j.  I  Rádi  uznává,  že  „Konkrétná  logika"  je 
překročením  odbornické  kompetence,  protože  se  v  ní  o  astronomii, 
fysice,  chemii,  biologii  atd.  jedná,  „Hranice  objektivní  vědy  byly  pře- 
kročeny zásadou  Masarykovou,  že  ©soba  veřejně  činná  má  osobně, 
celým  svým  vědomím  a  svědomím  ručiti  za  své  veřejné  jednání  ;  že 
má  vystupovati  ve  jménu  svém  a  nekryti  se  cizí  pravdou"  (143,  144). 
Každý  povinen  za  svou  pravdu  svým  vědomím  ručit.  Tím  jistojistě 
pravá  věda  neobyčejně  získá.  Zásada  ta  je  spis.  „samc zřejmou  sice,  ale 
v  praxi  choulostivou"  (144).  Masarykův  reali-im  lze  prý  správně  po- 
chopit „jako  protivu  proti  moderní  filosofii  po  Descartovi  a  po  Baconovi 
a  jako  pokus  oživit  náladu  myšlenkovou,  jaká  vládla  v  plaíonsiví,  ve 
starší  scholastice,  v  mystice,  a  spojiti  tuto  náladu  s  moderní  kritičností" 
(str.  149 1.  Kde  je  pravda?  U  Masaryka  či  Nitzschea?  ,.Kdo  z  obou 
má    větší    pravdu,  ať  každý  z  čtenářů  pro  sebe  si  životem  svým    zod- 


548  Posudky^ 

poví  (str.  127).  —  Dle  filosofie  realistické,  praví  spis.,  je  každá  zku- 
šenost, každý  i  nejdrobnější  poznatek  ,.genialnira  činem"  (str.  156), 
„zcela  osobitým  tvořením".  Na  další  stránce  čteme,  že  realism  jako 
svojí  touhou  po  přímém  styku  se  skutečnem  tak  i  svojí  nechutí 
k  logice  (i  logickým  zákonům?)  a  svoji  theorií  o  zkušenosti  jako 
o  dějství  nepochopitelném  je  příbuzným  mystice  1  Dle  své  zásady 
individuaiistické    má    ovšem  Rádi  právo  chápat  vše  po  svém. 

Br.    Josef   Kratochvil,    Filosofa    Seneky    Vybrané    Rozhovory, 
II.   vydání.  Drdácký,  Příbor  1914.  Stran   136.  Cena  ISO  K. 

Před  sedmi  roky  vyšlo  dílo  poprvé.  K  novému  vydání  připojen 
Senekův  rozhovor  „o  blaženém  životě".  Dílo  seznamuje  nás  s  mravními 
zásadami  předního  filosofa  římského,  U  stoiků  měla  filosofie  vlastně  jen 
potud  význam,  pokud  byla  ethikou.  Z  mnohých  kapitol  dila  mluví 
k  Hám  anima  naturaliter  Christiana.  Autor  vystihl  jádro  životní 
moudrosti  Senekovy  slovy:  „Štěstí  a  spokojenosti  nesmíme  hledati 
zevně,  nýbrž  v  sobě,  ve  ctnosti,  ve  shodě  s  přirozeností  svou.  Bůh 
sám  vložil  v  duši  naši  símě  dobra :  třeba  tedy  dále  símě  to  pěstiti. 
Vystříhati  se  musíme  všeho,  co  dobru  škodí,  jako  jsou  tělesné  bolesti, 
smutek,  starosti,  bázeň  před  smrtí,  vášně,  přílišné  radosti  atd.  Taková 
filosofie,  praví  Seneka,  je  hodná  celých  mužů  a  liší  se  od  jiných 
systémů  jako  mužové  od  žen"  (str.  8). 

V  prvním  rozhovoru  poučaje  nás  Seneka,  čeho  třeba,  abychom 
duševního  klidu  dosáhli.  Vedle  zásad  zdravých  jsou  zde  i  zásady  ceny 
pochybné.  Tak  na  př.  praví  Seneka:  ,.Catonovi  bylo  předhozeno  opilství. 
Tato  chyba  spíše  ke  cti  jest  Catonovi  než  k  pohaně,  vytýká  li  mu  ji 
někdo.  Avšak  nesmíme  tak  často  činiti,  aby  nenabyla  duše  špatného 
zvyku;  někdy  ovšem  nechť  se  oddá  veselí  a  nevázanosti  a  smutná 
stři  Imost  ať  na  chvíli  ustoupí"  (str,  54).  V  druhé  rozpravě  o  „krátkosti 
života"  dává  nám  filosof  radu,  jak  máme  využit  času,  aby  životní  cíl 
byl  dosažen.  Rázně  se  ozývá  Seneka  proti  takovým,  kteří  své  poklesky 
špatným  příkladem  bohův  omlouvali.  „Co  jiného  víc  roznítí  naše  po- 
klesky, než  kd}ž  bohy  nazveme  svj^mi  předchůdci  a  v  b.)žském  pří- 
kladu nalezneme  omluvu  a  dovolení  ke  svým  hříchům"  (str.  86). 
V  rozpravě  o  „životě  blaženém"  zdůrazňuje  nejvíc  hlavní  zásadu  všech 
stoiků  —  žíti  dle  přírody.  „Ostatně  řídím  se  podle  přírody,  v  Čemž 
souhlasí  všichni  stoikové.  Pravá  moudrost  zajisté  jest,  neuchylovati  se 
od  přírody,  nýbrž  říditi  se  podle  jejího  zákona  a  příkladu.  Blažený 
život  je  tedy  ten,  který  souhlasí  s  přírodou"  (str.  99).  Někteří  filosové 
omlouvali  i  nejhorší  neřesti  zásadou,  že  odpovídají  přirozenosti;  ani 
pederastie  jim  nebyla  nepřirozenou.  Dle  Seneky  jsme  vůči  osudu  bez- 
mocní, „Všichni  osudem  jsme  spoutáni;  jedni  mají  okovy  zlaté,  druzí 
uvolněné,  jiní  utažené  a  špinavé  .  .  .  Veškeren  život  otroctvím  jest.  — 
Nutno  tedy  zvykati  svému  postavení  a  co  nejméně  si  do  něho  stěžo- 
vati, co  pak  má  v  sobě  příjemného,  toho  se  chápati"  (str.  ól  a  38). 
Jak  veliký  to  rozdíl    mezi  fatalismem  Senekovým,    dle  něhož  jsme  na 


Posudky.  5!'.> 

milost  a  nernilost  03udu  vydáni,  a  mezi  křesťanstvím,  jež  každému 
dává  silu,  jíž  nad  každým  sebe  krutějším  neštěstím  zvítězit  může.  Mezi 
theorií  a  praxí  byl  u  Seneky  rozdíl.  Již  tenkráte  se  vytýkalo  filosofům  : 
^Filosofové  sami  nejednají  podle  toho,  čemu  učí.  Připouštím,  ale  mnoho 
již  činí,  když  hovoří  a  ukazují  ideál  ctnosti"   (str.  121). 

Mezi  mravními  zásadami  a  stoickým  pantheismem  a  determinismem, 
jimiž  se  metafysická  osobnost  a  tím  i  samostatnost  ničí,  jest  nepře - 
klenutelná  propast.  Ani  o  zodpovědnosti  nedalo  by  se  pak  mluviti. 
Z  překladu  Kratochvílova  můžeme  poznat,  jak  ee  přtdní  myslitel 
římský  marně  pokoušel,  aby  se  správných  zásad  životních  dopátral. 


Dr.  Martin  Grabmann,  Der  Gegenwartswert  der  geschichtlichen 
Erforschung  der  mittlalterlichen  Philosophife.  Herder,  Frei- 
burg  1913.  Stran  94.  Cena  1-80  K. 

Zvýšený  zájem  o  křesťanskou  kulturu  středověkou  vyvolali  i  zájem 
pro  středověkou  lilosofii  i  v  kruzích  nekatolických.  Bedlivým  studiem 
scholastiky  byly  již  mnohé  předsudky  odstraněny.  Na  80.  sjezde  ně- 
meckých přírodozpytcův  a  lékařů,  konaném  r.  1908  v  Kolíně  n.  K., 
nazval  Stadler  Alberta  Velikého  pozorovatelem  prvního  řádu.  I  pro- 
testant Seeberg  vyzývá  k  pilnému  studiu  scholastiky:  Píšeť :  „Kdo  jen 
poněkud  se  v  tom  oboru  vyzná,  pozná  všude,  jak  nejistým  jest  ještě 
•naše  poznání  v  jednotlivostech.  Z  této  příčiny  jest  naléhavou  potřebou 
veškeré  vědy,  aby  s  probádáním  středověké  filosoíie  a  theologie  ko- 
nečně systematicky  a  methodicky  bylo  započato.  Úloha  velkolepá 
(grandios)  je  tím  naznačena"  (str.  10).  Má  studium  scholastiky  jen 
historický  význam  či  také  filosofický?  V  různých  směrech  moderní 
filosofie  nacházíme  zdravá  jádra,  která  nezřídka  jsou  již  ve  filosofii 
scholastické  obsažena  nebo  jsou  výsledkem  vývoje  té  které  schola- 
stické myšlenky,  což  autor  zcela  jasně  dokazuje.  Středověcí  myslitelé 
byli  přesvědčeni,  že  nedosáhli  vrcholu,  jehož  lidské  myšlení  vůbec  může 
dosáhnout;  naopak  měli  přesvědčení,  že  i  v  myšlení  třeba  organického 
vývoje  a  stálého  pravého  pokroku. 

Náhled,  že  filosofie  středověká  byla  jen  služkou  theologie,  třeba 
po  pravdě  vyložiti.  Právě  u  knížete  scholastiky  nacházíme  pravé  ocenění 
rozumu  lidského,  jasné  oddělení  otázek  theologických  a  filosofických. 
S  jakou  opatrností  mluví  Tomáš  v  úvodu  svého  díla  „Summa  centra 
Gentes"  a  v  Komentáři  k  dílu  Boethiovu  „De  Trinitate"  o  poměru 
mezi  theologií  a  filosofií.  Tomášovi  a  jiným  scholastikům  nejednalo  se 
o  nic  jiného  leč  o  pravdu.  „Dojemná  touha,  pravdu  —  plnou  pravdu 
najít,  uapjetí  vší  energie  myslící,  dosáhnout  dobra  pravdy"  (str.  30) 
jeví  se  u  všech  scholastiků.  „Má-li  filosofie  , vědou  o  všeobecně  platném' 
být  a  jí  zůstat  a  chce-li  relativismus,  který  právem  , smrtí  filosofie  a  její 
rešignací'  byl  nazván,  pak  nemohou  pominout  myšlenkové  pochody  a 
přesvědčeni,  k  nimž  se  Aristoteles  a  Tomáš  Akv.  hlásili"  (str.  93). 


550 Posudky. 

Kuří   Udeis,  Der  Kampf  um  Gott.  Prag  1914.  Str,  324.  C.  váz.  4  K. 

Úkolem  díla  je  dokázat,  že  víra  v  Boha  není  slepou,  že  není 
smyšlenkou  bez  podkladu  ve  skutečnosti,  nýbrž  že  je  výsledkem  zdra- 
vého myšlení.  Mezi  atheismem  a  vědou  není  žádného  vnitřního  spojení. 
Proto  nesmíme  nijak  vědě  vytýkat,  že  zavinila  moderní  nevěru, 
Atheismus  bývá  obyčejně  nedostatkem  důsledného  myšlení  zaviněn. 
Důrazně  obrací  se  autor  proti  neoprávněné  výtce,  že  přírodověda  vede 
k  nevěře.  „Přírodověda  jako  taková  nemá  na  tom  žádné  viny  ;  ne- 
dokazují to  jen  přírodovědecké  důvody  pro  existenci  Boží,  nýbrž 
i  okolnost,  že  právě  největší  koryfové  přírodních  věd  v  Boha  věřili" 
(str.  88).  „Rozpor  mezi  vědou  a  věrou  není  ani  ve  hvězdách  ani  ho 
nelze  v  přírodě  nalézti"  (str.  89).  Příroda  sama  vede  nás  k  svému 
Tvůrci,  mluvíc  o  něm  tisícerými  hlasy:  Účelnost  její  lze  jen  tenkrát 
popřít,  když  před  ní  zavíráme  oči.  Jak  ve  velkém  tak  i  v  malém  na- 
cházíme účelné  zařízení.  O  stavbě  lidského  téla  dal  by  se  veliký  svazek 
napsat.  Novými  objevy  přicházíme  na  účelnost  tak  mnohého  zjevu, 
o  němž  se  ještě  před  nedávném  nic  nevědělo.  O  námitkách  dysteleo- 
logických  praví  Udeis,  že  některé  jsou  naprosto  bezpodstatné  a  mnohé 
že  jsou  tak  duchaplné,  jako  následující:  „Všechny  sluneční  systémy 
mohly  by  býti  větší.  Proto  není  Bůh  všemohoucí.  Některé  děti  mají 
křivé  nohy.  Proto  není  Bůh  nejvý^š  dobrý.  Nos  máme  —  dieses  un- 
anstándige  Mobel  —  právě  ve  tváři.  Proto  není  Bůh  nekonečně  moudrý" 
(str.  72).  Nejen  viditelná  příroda,  nýbrž  i  říše  myšlenková  vydává 
o  Bohu  svědectví.  Vliv  živé  víry  na  společnost  lidskou  —  na  rodinu 
a  stát  —  jest  příliš  patrným;  jen  zaujatost  ho  nevidí.  Náhled,  že  vzdě- 
lání samo  i  bez  Boha  lidstvo  umravní,  ukázal  se  býti  klamným ;  čím 
dál  tím  víc  přichází  se  nyní  k  tomu  poznání.  Boha  nenahradí  nám  ani 
vzdělání  ani  statky  pozemské.  Kdo  pouze  na  tomto  světě  svého,  cíle 
hledá,  neujde  zklamání  a  mluví  s  Alex.  Humboldtem  o  smutném  svém 
osudu  a  o  rozervanosti  života  svého.  „Večer  života  mého  je  trapný  a 
nesmírně  smutný"  pravil  tento  učenec,  který  měl  vše,  co  tento  svět 
dáti  nám  může. 

Idealismus  může  svět  rozháraný  zachránit,  ale  musí  to  být  ná- 
boženský idealism.  „Žádný  idealism  není  tak  správným  a  tak  zdůvod- 
něným jako  náboženský.  Jest  jediným  pravým  idealismem.  Učí  zdo- 
konalení všech  lidí  a  všech  národů..."  (str.  151.)      Dr.  J.  Vrchovecký. 

Russland  und  der  Panslavismus.  Statistische  und  socialistische  Studien 
von  Rudolf  Vrba.  Prag  1913.  Selbstverlag.  Band  I.  532.  S.,  B.  II. 
611  S.  Preis  18  K. 

Známý  národohospodářáký  spisovatel  český  R.  Vrba  ve  dvou 
obsáhlých  svazcích  podává  velice  mnoho  zajímavého  statisticko-společen- 
ského  materiálu  o  Rusku,  zvláště  z  doby  ruskojaponské  války  a 
revoluce  ruské  z  let  1904 — 6.  Jak  spisovatel  sám  na  konci  své  práce 
poznamenal,  rukopis  byl  ukončen  6.  června  1906,  kdežto  kniha  tiskem 


Posudky  515 

vyšla  teprve  koncem  r.  1913.  I  nelze  apříli,  že  před  7  lety  byla  by 
mnohem  více  vděčných  čtenářů  nalezla  než  nyní,  kdy  mnohá  data 
v  ní  jsou  již  poněkud  zastaralá  a  zájem  o  revoluci  ruskou  značné 
ochabl.  Nicméně  kniha  je  tak  bohatá  obsahem,  že  rád  sáhne  po  ní 
každý,  kdokoliv  o  jakoukoliv  záležitost  Ruska  i  slovanských  národů 
se  zajímá. 

Poukázav,  že  dle  zdravého  rozumu  lépe  jest  býti  než  nebýti, 
autor  statisticky  dokazuje,  jak  úžasně  lidstvo  se  rozmnožilo,  zvláště 
v  19.  stol.  Bohužel  se  vzrůstem  populace  nešíří  se  rovnoměrně  mravnost, 
naopak  viděti,  jak  vzrůstá  počet  nemanželských  porodův  i  sebevražd  ; 
kde  mizí  náboženství,  množí  se  prostopášnost.  U  slovanských  národů, 
zvláště  u  Rusů.  pozorovati  dosud  vliv  náboženství  na  lid  :  U  Rusů  na 
příklad  jest  průměrně  5  krát  méně  nemanželských  porodův  a  sebe- 
vražd než  v  Rakousku. 

Podle  počtu  obyvatelstva  slovanští  národové  měli  by  míti  v  Evropě 
nadvládu  (jestif  jich  na  130  mil.),  zatím  však  ve  skutečnosti  jsou 
z  velké  části  ujařmeni  jinými  národy,  hlavně  Němci,  a  také  Rusko, 
jediný  věcší  samostatný  stát  slovanský,  má  se  podle  přání  židů  rozpad- 
nouti na  federativní  republiky.  Snahou  židův  a  jejich  tisku  jest,  aby 
dobyli  celého  světa,  což  se  jim  ve  skutečnosti  na  mnoze  už  podařilo. 
Dle  jména  v  Evropě  vládnou  vladařové  křestiustí,  kteří  však  i  se 
svými  vládami  jsoa  závislí  na  bursovních  kapitalistech  židovských. 
A  tito  kapitalisté  židovští,  hlavně  londýnští,  to  byli,  kteří  ve  svém 
zájmu  štvali  Japonce  proti  Rusku,  které  chtěli  zničiti,  protože  na  Rusi 
jejich  souvěrci  nemají  těch  práv.  jaká  mají  jinde.  Nepřipravené  Rusko 
(žid  Bloch  namluvil  carovi,  že  válka  je  v  době  nynější  nemožná)  utrpělo 
hroznou  porážku  od  výtečně  připraveného  Japonska,  které  bylo  jen 
j.útcčným  beranem"  Anglie  a  jejích  židovských  kapitalistů,  jak  autor 
četnými  doklady  dokazuje.  Zvláště  nápadno  je,  že  židovský  tisk  hájil 
taktiku  duševně  neschopného  vojevůdce  ruského  Kuropatkina  i  zrádce 
Stessela  a  velebil  hr.  Wittea,  jehož  autor  právem  nazývá  „nepřítelem 
Ruska",  „důvěrníkem  internacionálního  židovstva"  a  „prohnaným  gene- 
rálním agentem  židovských  finančníkův",  jejichž  zájmy  jako  ministr 
financí  a  ministerský  předseda  v  Rusku  obstarával.  Týž  Witte  byl 
obviňován  Kuropatkinem  a  Liněvičem,  že  pracoval  proti  nim  spolu 
s  generálním  štábem  petrohradským,  jenž  byl  jeho  slepým  nástrojem, 
stěžoval  dopravu  vojska  na  bojiště,  by  tím  přiměl  cara  k  uzavření 
potupného  pro  Rusko  míru  v  Portsmouthu,  kde  východoasijská  politika 
Ruska  utrpěla  nejbolestnější  ránu,    horší  než    na  bojišti  mandžurském. 

Mírem  v  Portsmouthu  bylo  jen  bojiště  přeneseno  do  srdce  Ruska, 
kdež  nepříznivý  mír  vyvolal  nespokojenost  lidu  s  carem  a  jeho  rádci, 
z  nichž  Wittemu  dostalo  se  vysokého  vyznamenání.  Židé  doufali,  že 
přišel  vhodný  pro  ně  okamžik,  by  nabyli  úplné  rovnoprávnosti  s  ostat- 
ními občany,  svrhli  rod  Romanovců  s  trůnu  a  založili  demokratickou 
republiku.  Lid,  zvláště  délnictvo  i  studující  mládež  štvali,  by  se  bila 
za  práva  i  svobodu  židů.  Revoluce  byla  připravována  v  cizině 
pod  heslem  „země  a  svoboda".  Židovský  dělnický  „Bund"  vrhl  se 


552  Pos-udky. 

8  největší  zuřivostí  Da  ministra  vnitra  Plehve  (usmrcen  pumou  1904), 
ienž  poznal  nebezpečenství  židů  pro  Rusko,  jež  by  zničili  mravně, 
fysicky  a  hmotně.  Po  míru  v  Portsmouthu  (5.  září  1905)  revoluce  po- 
zvedla hlavu  a  car  viděl  se  nucena  17.  (30.)  října  vydati  manifest, 
jímž  udělil  svobodu  víry,  slova,  svobodu  shromažďovací  i  spolčovací 
a  konstituci.  Manifest  učinil  dobrý  dojem  na  lid  carovi  věrný,  ale  židé, 
již  chtěli  míti  z  Ruska  republiku,  sesaditi  cara,  pobuřovali  lid  dále. 
V  Oděse,  kdež  je  přes  polovici  obyvatelstva  židovského,  prohlásili 
republiku,  jejímž  předsedou  a  ministry  byli  sami  židé.  Když  caru  věrné 
obyvatelstvo  počalo  se  brániti,  drzí  židé  počali  na  lid  stříleti,  házeti 
pumy  a  pak  židovský  tisk  měl  ještě  drzost  do  světa  hlásati  o  po- 
gromech, pronásledování  židů  křesťany.  V  Jekatěrinoslavi  židé  zavě- 
sili psům  na  krky  kříže  a  vyhnali  je  s  posměchem  na  ulice  (pravo- 
slavnému Rusovi  při  křtu  zavěsí  se  křížek  na  krk),  jinde  ničili  svaté 
obrazy,  stříleli  do  obrazu  carova  a  j.  Ký  div,  že  křebfané  se  bránili 
proli  takovým  urážkám  citu  náboženského!  Ale  jisto,  že  revoluci  roz- 
něcovali židé  a  jsou  vinni  nevinnou  krví,  jež  v  ní  prolita.  Ve  Varšavě 
z  22  k  zastřelení  odsouzených  revolucionářů  bylo  21  židů.  V  Kijevě 
začali  židé,  v  Moskvě  organisátorem  povstání  byl  žid,  ředitel  realky 
Fiedler;  žid  Schmidt  šířil  vzpouru  mezi  námořníky.  A  tyto  padouchy, 
žháře,  vrahy,  zločince  židovské  spolu  se  štváčem  Gaponem,  takto  po- 
křtěným židem,  později  na  kněze  vysvěceným,  vychvalují  židovské 
noviny  jako  „nevinné  oběti",  hrdiny  a  mučeníky  za  svobodu  a  sbírají 
pro  ně  příspěvky  také  mezi  dobromyslnými  křesťany. 

Zajímavá  je  zpráva  o  udatnosti  a  lásce  k  vlasti,  jakou  vynikli 
židé  ve  válce  s  Japonci.  Na  bojiště  jich  odesláno  asi  18.000,  z  nichž 
před  nepřítele  přišlo  ne  více  než  12  000  a  těchto  12  000  židů  dalo  se 
vesměs  od  Japonců  zajmout.  Takové  procento  zajatých  dějiny  válečné 
dosud    nezaznamenaly  1 

Hlavním  úkolem  spisu  Vrbová  jest,  nakresliti  poměry  ruské.  Ale 
autor  tu  a  tam  srovnává  Rusko  s  jinými  státy  a  podává  doklady  toho, 
jak  všecky  státy  evropské  i  Spojené  Státy  severoamerické  jsou  nadobro 
zadluženy  u  židův  a  daně  ze  státních  dluhů  plynou  do  kapes  židovských 
finančníků,  takže  se  naplnilo  proroctví  Isaiášovo  o  národě  židovském  : 
„I  vystavějí  synové  přespolních  zdi  tvé,  a  králové  jejich  přisluhovati 
budou  tobě  ...  1  přijdou  k  tobě  synové  těch,  kteříž  tě  snižovali  ...  a 
ssáti  budeš  mléko  národů  a  prsem  králů  kojen  budeš  .  .  .  Místo  mědi 
přinesu  zlato,  a  místo  železa  přinesu  stříbro  ...  A  státi  budou  cizí  a 
pásti  dobytek  váš:  a  synové  příchozích  vašimi  oráči  a  vinaři  budou  .  .  . 
Sílu  národů  jísti  a  v  slávě  jejich  chlubiti  se  budete"  (Is.  60  a  61). 

Zajímavý  jsou  bohaté  zprávy  o  Alexandru  III.  a  jeho  manželce 
Marii  Fedorovně,  jež  nabyla  v  poslední  době  jeho  panování  značného 
vlivu  na  správu  státní,  která  trvala  také  za  panování  jejího  syna 
Mikuláše  II.,  muže  něžné  a  citlivé  duše,  výtečného  otce  rodiny,  milov- 
níka tiché  domácnosti,  dbalého  povinností  svých,  snicího  o  světovém 
míru,  nenávidícího  válku,  uznávajícího,  že  samovládce  je  zodpověděn 
za  krev,  kterou  lid  prolil  jeho  vinou,  nerozhodného  proti  revolucionářům  ; 


Posudky.  553 

dále  o  členech  dynastie  Romanovu,  z  nichž  nejschopnějšího  velikého 
knížete  Sergeje  židé  r.  1905  zabili,  o  triumvirátu,  skládajícím  se 
z  bjstrozrakého  Pobědonosceva,  Katkova  i  D.  Tolstého,  kteří  zastrašili 
Alexandra  111.,  by  neprohlašoval  návrh  ústavy  Lorisa  Melikova,  jemuž 
1881  zavražděný  Alexandr  II.  udělil  už  sankci,  a  konečně  o  neblahém 
vlivu  „největšího  škůdce  pravoslavné  církve"  na  Rusi,  internacionálním 
a  kosmopolitickým  židovstvem  tolik  velebeného  hr.  Lva  Tolstého  na 
ruskou  intelligenci  i  na  lid  venkovský,  který  svými  nábožensko- filo- 
sofickými články  přiváděl  k  nevěře  v  Krista  jako  Boha,  k  nevěře 
v  osobního  Boha,  v  osobní  nesmrtelnost. 

Mnoho  podrobných  zpráv  jest  v  knize  o  velké  nouzi  ruského 
venkova,  trpícího  nedostatkem  půdy(!)  a  obtíženého  velkými  daněmi, 
o  nevzdělanosti  lidu,  o  nevhodnosti  společného  držení  majetku  obecních 
polností,  jenž  každý  třetí  rok  se  rozděluje  mezi  dospělé  občany,  což 
bývá  příčinou  špatného  obdělávání  těchto  polností,  o  studentech  a  židech, 
pobuřujících  selský  lid,  by  si  násilím  vzal  selskou  půdu  atd.     (O,  p.) 


Hlídka.  C8 


654  Rozhled  náboícnskv 


Rozhled 

nábožensky. 

Srbský  koňko r dát  (24.  čna  podeps.)  ve  22  článcích  m.  j.  sta- 
noví: 1.  Ěímskokatolické  náboženství  smí  se  v  Srbsku  svobodně  a  ve- 
řejně vykonávati.  2.  Srbská  církevní  provincie  obsahuje  arcibiskupství 
Bělehradské  v  dřívějším  území,  biskupství  Ueskiibské  na  území  nově 
dobytém.  3.  Oba  tito  hodnostáři  ve  svém  úřadě  jsou  podřízeni  přímo 
apoštolskému  Stolci,  4.  který  je  také  sám  jmenuje,  ale  před  jmeno- 
váním v  Srbsku  oznamuje,  neníli  proti  nim  politických  věcných  námitek. 
5.  Platí  je  srbská  vláda.  10.  a  11.  jedná  o  vyučování  náboženství, 
o  semináři.  12. — 14.  jedná  o  právu  manželském;  srbská  vláda  uznává 
platnost  sňatků  katolických  a  v  přítomnosti  katolického  faráře  uzavře- 
ných smíšených.  15.  Modlitba  Domine,  salvum  íac  regem  bude  se  díti 
dle  místních  poměrů  při  službách  božích  slovansky  neb  latinsky.  (O  slo- 
vanském jazyku  jinak  v  konkordátě  nepojednáno.  Vzhledem  k  dřívějšímu 
rozhodnutí,  že  glagolice  má  býti,  kde  byla  30  let,  zdálo  by  se  to  zbytečným, 
ale  v  Srbsku  dřívějším  se  tím  říditi  nelze,  jelikož  tam  vůbec  katolických 
kostelů  nebylo,  až  na  kapli  rakouského  vyslanectví  a  jeden  kostelík 
v  kraji;  snad  ío  ponecháno  dalšímu  jednání.  Některé  noviny  píší,  že 
toto  „opomenutí"  jest  úspěchem  rakouské  diplomacie,  o  čemž  možno 
pochybovati,  neboť  nynější  Srbsko  by  sotva  takovou  intervenci  strpělo.) 
15. — 18.  stanoví  práva  Církve  jakožto  právní  osobnosti  co  do  majetku 
atd.  Dle  19.  nemohou  kněží  býti  nuceni  k  veřejným  úřadům,  které 
8  kněžským  povoláním  by  se  neshodovaly,  dle  20.  porovnávají  se  vy- 
skytlé potíže  vzájemnou  dohodou  Ěíma  a  Srbska  dle  kanonického  práva. 

Konkordát  (Wormský  1122  zove  se  concordia,  později  pax  nebo 
tractatus.  Kostnický  concordia  nebo  capitula  concordata,  odkudž  ono 
jméno,  v  19.  století  jest  úřední  název  conventio)  pokládá  se  od  ně- 
kterých za  jistý  způsob  mezinárodní  (ius  gentium,  volkerrechtHch) 
smlouvy,  od  jiných  za  pouhé  privilegium  papežem  poskytnuté,  od  jiných 
za  státní  zákon.  První  názor  jest  asi  jedině  správný,  třebas  by  Církev 
nemohla  dodržování  smlouvy  násilím  vynutiti ;  ^vždyť  mezi  slušnými 
stranami  i  bez  toho  platí  :  Pacta  šunt  servanda.  Ze  papežové  sami  je 
pokládali  za  smlouvy  synallagmatické,  lze  několika  výroky  jejich  dolo- 
žiti (na  př.  i  Pius  X  14.  list.  1904,  11.  ún.  1906,  21.  ún.  1906). 

Všelicos  psáno  o  tom,  kdo  se  o  konkordát  nejvíc  přičiňoval, 
z  jakých  příčin  a  pod.  Srbský  vyslanec  v  Paříži  z  návodu  ruského 
chtěl  prý  hlavně  takto  zlomiti  protektorát  rakouský.  Možná,  aspoň  co 
do  nových  území.  Ale  srbští  státníci  přece  jsou  Evropané  a  nemohli 
se  uzavírati  myšlence,  že  taková  kulturní  moc,  jakou  jest  náboženství 
katolické,   nemůže   déle   býti   ze    součinnosti   vylučována,    zvláště    kde 


Rozhled  náboženskf.  555 


pravoslaví  zůstává  pořád  sterilním.  Na  chvíli  ta  stát  Církvi  něco  dává, 
ovšem,  ale  ví  dobře,  že  se  mu  to  v  krátce  mnohonásobně  vynahradí ; 
válka  a  zdivočelost  obyvatelstva  zajisté  poučila  vůdčí  činitele,  čeho  tu 
potřebí  a  co  časem  jistě  se  dostaví,  bude-li  Církvi  slíbená  svoboda  také 
skuteóně  dána  (školy,  nemocnice,  nehledě  k  náboženskému  životu  samému, 
který  mezi  Srby  je  tak  ubohý).  A  rozumí  se  pak  samo  sebou,  že 
hlavní  činitel  veřejného  pořádku,  jakým  jest  naše  náboženství,  sám  také 
v  tomto  pořádku  lépe  může  se  rozvíjeti  a  působiti.  A  Srbsko  pořádku 
na  výsost  potřebuje  ! 

6  suburbikarních  diecesí  (Ostia  s  Velletri,  Porto  se  S.  Euíina, 
Sabina,  Albano,  Frascati,  Palestrina)  po  smrti  děkana  kard.  koll.  Oreglie 
rozděleno  na  7  (Ostia  a  Velletri  odděleny),  a  každá  dostane  svého  re- 
sidujícího  světícího  biskupa  jako  generálního  vikáře  se  6000  lir  platu 
a  úředním  bytem,  tak  že  jen  tituly  jejich  budou  ponechány  příslušným 
kardinálům,  kteří  při  kurii  jsou  vrchovatě  zaměstnáni  v  různý-ch  po- 
radních sborech ;  jen  děkan  kard,  kollegia  převezme  také  správu  diecése 
Ostijské,  ve  které  jedině  býval  zástupcem  světicí  biskup,  dokud  byla 
s  Velletri   spojena. 

Litoměřická  diecese  má  dle  posledního  výkazu  1,643,443 
katolíků  (přes  78  tisíc  jinověrcův  a  4223  osob  bez  vyznání).  Ze  27 
vikariatů  (děkanství)  jest  jen  8  úplně  nebo  většinou  českých,  avšak 
bohoslovců  jest  mezi  89  pouze  12  českých;  jest-li  tu  nedostatek  kněží 
vůbec  veliký  —  litoměřická  diecese  trpí  losvonromisty  snad  nejvíc  —r 
nedostatek  českých  je  tím  citelnější.  V  diecesi  jest  jediné  české  gym- 
nasium (v  Mladé  Boleslavi,  s  biskupským  konviktem),  jehož  dorost 
nemůže  potřebě  stačiti,  i  kdyby  sklon  abiturientů  byl  příznivější  než 
bývá,  Z  1029  kněží  vůbec  je  153  řeholníkův  a  116  mimo  duchovní  správu. 

Vzrůst  katolicismu  a  obrození  konservatismu 
v  království  polském  konstatuje  i  u  nás  známý  autor  „Návratu" 
Vincenc  Kosiakiewicz  v  obsáhlé  své  studii  „Katolicyzm  a  konserwatyzm". 
Spisovatel  věnoval  se  v  poslední  době  ještě  více  než  dříve  činnosti 
publicistické  a  ve  snaze  prohloubiti  ideje  konservatismu  začal  sám  .vy- 
dávati „Bibliotéku  konservativní*^.  „Můj  konservatism  —  píše  —  jest 
plodem  mého  katolicismu,  Jako  člen  Strany  Politiky  Reálné  a  jako 
spolupracovník  „Slowa"  měl  jsem  nejčinnější  snad  účast,  pérem,  slovem 
i  činem  v  probuzeném  po  roku  1905  hnutí  katolicko  kulturním.  Přes 
patnáct  let  již  dozrává  ve  mně  harmonie  těchto  dvou  činitelů." 

Rok  1913  bude  dle  něho  pravděpodobně  uznán  od  budoucích 
badatelů  za  rozhodný  v  historii  polského  života  po  rozboru.  Židovstvo 
vyloučilo  se  v  něm  ze  solidarity  s  ostatním  národem,  vymizely  poslední 
snahy  assimilační.  Varšavský  pokrok,  zbavený  podnětu  a  podpory 
semitské,  zredukoval  se  na  mikroskopické  rozměry  a  jest  v  agónii. 
Vůdce  atheismu,  Alex.  Swietochowski,  ztrativ  _  hlásáním  bojkotu  své 
přirozené  spojence:  židovstvo,  zůstal  osamocen.  Činnosti  Niemojewského 

38* 


£56  Bozhled  náboženský. 


nikdo  vážnější  si  dnes  nevšimne.  Uprostřed  mládeže  sorganisovali  se 
filareti.  Realisté  přiznali  se  ke  konservatismn.  Projevy  uvědomění 
katolického  stávají  se  mohutnými,  triumfálními,  o  což  největší  zásluhu 
má  horlivá  práce  duchovenstva  za  posledních  deset  let.  Emigrant  polský, 
který  by  po  desíti  letech  vrátil  se  nyní  do  vlasti,  ani  by  jí  nepoznal . .  . 

* 
V  r.  XXX.  Hlídky  bylo  referováno  o  hromadném  přestoupení 
60  mnichů  v  Caldey,  jichž  příkladu  následovalo  vzápětí  37  sester 
benediktinek  v  Milford  Haven.  Od  té  doby  vzrostl  počet  konversí  opět 
značně.  Reholníci  dostávají  množství  dopisů,  jež  vyznívají  ve  slova 
rozhodná:  „Nemůžeme  déle  setrvati,  kde  jsme.  Modlete  se  za  nás." 
Zvláště  pozoruhodný  jsou  konverse  kněží  církve  anglikánské.  V  listo- 
padu m.  r.  čtyři  vydali  se  do  Říma  studovat  katolickou  theologii  a 
připravovat  se  na  kněžství.  Jsou  to  Rev.  Reginald  Ekins  z  koleje 
Lincolnovy  v  Oxfordu,  Arthur  Dudley,  angl,  vikář  v  Upton-Parku, 
Percy  Gateley,  někdejší  novic  u  caldeyských  konvertitův  a  vikář 
v  Birminghamu,  a  Ronald  Alexander,  vnuk  prvního  protestantského 
biskupa  v  Jerusalemě.  Ve  vlasti  zůstali  z  kléru  anglikánského  konvertité 
Rev.    Hillyard    Swinstead    z  Oxfordu,    William    Anderson    a    Leonard 

Corsbie  v  Cambridge. 

* 

R.  1898  v  Londýně  utvořil  se  spolek  ke  křesťanství  se 
přiznávajících  židů  s  názvem:  „Hebrew  Christian  Testi- 
mony  to  Israel"  (Hebrejsko-křesťanské  svědectví  Israelovi),  který 
má  nyní  filiálky  ve  velkých  městech  evropských  a  má  za  úkol  r,'''^oz- 
ěíření  blahé  zvěsti  o  životě  i  skutcích  Pána  našeho  Ježíše  Krista,  krále 
i  messiáše  židovského.  Spasitele  světa".  K.  popisuje  v  Cerk.  pravdě 
svou  návštěvu  toho  spolku  v  Berlině,  v  synagoze,  kde  se  modlili;  bylo 
kázání  o  zázracích  Spasitelových,  jež  působilo  dojmem  úplně  křesťanského 
kázání.  Ale  jak  prakticky  uskutečniti  program  spolku,  zachovati  úplně 
předpisy  zákona  Mojžíšova  a  zároveň  přikázání  evangelia  Kristova,  jak 
možno  hebrejci-křesťanu  svléci  starého  člověka  a  obléci  se  v  nového, 
jak  možno  smířiti  obřízku  se  křtem,  přikázání  „oko  za  oko"  se  zákonem 
o  všeobecném  odpuštění?  Nebude  přijetí  křesťanství  bez  odřeknutí  se 
židovství  jen  „sléváním  nového  vína  ve  staré  měchy"  ?  K.  se  ovšem 
těší  myšlence  obnoviti  sešlé  židovství,  vlití  v  ně  živý  pramen  křesťanství, 
otevříti  Israelitům  spasitelné  prameny  pravdy  evangelia,  proraziti  cesta 
„k  odstranění  pro  člověčenstvo  zhoubného  antagoismu  mezi  židovstvem 

a  křesťanstvem". 

* 

Duchovní  a  služba  vojenská  ve  Francii.  Ve  Francii 
konávají  se  po  velkých  službách  Božích  modlitby  za  theology  na  vojně. 
Bohoslovci  nepožívají  totiž  žádných  výhod  a  slouží  dvě  —  nyní  tři  — 
léta  jako  jiní.  Takové  namnoze  úplné  přerušení  všech  ideálních  snah 
na  dlouhá  tři  léta  není  s  prospěchem  pro  nastávající  kněze.  „Bulletin 
du  diecěse  de  Reims"  uveřejňuje  pokyny,  jak  lze  umenšiti  „zlo  kasárny" 
a   využíti   nuceného   pobytu    na   vojně.    Poznáváme,  kterak  dovede  se 


Eozhled  náboženskr.  557 


církev  přizpůsobiti  nejtěžším  útiskům  a  obraceti  zlo  v  dobré.  Neškodí 
pohlédnouti  na  poměry,  o  nichž  nemáme  za  naší  bezstarostné  „nábožen- 
ské svobody"   namnoze  ani  potuchy. 

Zákony  republiky  a  rozluka  učinily  kněze  rovnými  jiným  občanům 
—  aspoň  co  do  vojny.  Ježto  za  přítomných  okolností  nepomáhají  prosby 
ani  protesty,  ustanovili  biskupové  francouzští  v  seminářích  jakousi  pří- 
prava na  kasárnu,  a  ío  nejen  morální,  nýbrž  i  praktickou.  Tak  zvaná 
^préparation  militaire"  branného  zákona  skytá  značné  výhody  mladým 
lidem,  kteří  se  poněkud  vyznají  ve  střelbě,  tělocviku,  topografii.  Mohou 
totiž  složiti  před  zvláštní  komisí  zkoušku  a  obdržeti  vysvědčení  způ- 
sobilosti vojenské,  přizvané  BAM  (Brevet  ďAptitude  militaire).  Tím 
nabývají  práva  voliti  si  druh,  často  i  místo  služby  a  mají  před  jinými 
nároky  na  šarži.  Tak  mohou  se  bohoslovci  vyhnouti  snadno  službě 
u  jízdectva  a  dělostřelectva,  kde  není  tolik  času  volného ;  mohou  si 
vybrati  místa,  kde  najdou  ve  hlavních  seminářích  (Reims,  Chálons) 
vlídné  přijetí  a  docházejí  brzy  míst  poddustojnických.  Poddůstojník 
má  světničku  svou,  kam  se  může  uchýliti  k  modlitbě  i  studiu,  není 
vystaven  hrubostem  „cimry",  ocitá  se  v  okolí  vzdělanějším  a  i  mravné 
povznesenějším.  Dle  starého  zákona  tvořila  inteligence  zvláštní  oddíly, 
kde  si  odbyla  svých  deset  měsíců  (po  způsobu  našich  jednoročáků) 
a  s  mužstvem  se  vůbec  nestýkala.  Dnes  je  jinak  a  tu  se  radí,  aby 
bohoslovec  na  vojně  využil  svého  vlivu  na  mužstvo  tím,  že  usilovně 
získává  půdu  pro  laicismus.  Nejeden  nastávající  kněz  prožil  již  v  ka- 
sárnách kus  praxe  pastorální  a  dovedl  odstraniti  řeči  kluzké  a  rouhavé 
nebo  surové  písně.  Poslední  schůze  členů  „AUiance  des  grands  sémi- 
naires"  v  červenci  1913  konstatovala  v  té  věci  potěšitelná  fakta  a  tak 
je  ku  př.  v  Paříži  a  Toulouse  v  prvním  ročníku  bohosloví  zvláštní 
přípravka  na  vojenskou  službu,  již  řídí  nejzkušenější  z  ročníků  vyšších, 
kteří  si  svá  tři  leta  již  odbyli.  Mladí  lidé  se  tolik  vojny  nelekají,  vě- 
douce, co  mohou  získati  pro  sebe  a  pro  jbié  a  očekávajíce  zpravdění 
slov  Písma:  „všecko  prospívá  k  dobrému".  Šarže  není  jim  potom  jen 
ctí,  nýbrž  povinností,  není  četou  marnivosti,  ale  nástrojem  apoštolátu. 
Stává  se  arci  —  dle  svědectví  prof.  Ricarda  v  Toulouse  velmi  zřídka 
—  že  se  někdo  do  semináře  již  nevrátí,  nýbrž  zůstává  při  vojsku  nebo 
se  obrací  na  jinou  dráhu  životní.  Některé  v  zátiší  seminárním  klíčící 
povolání  bývá  udušeno  v  ovzduší  kasárny,  jiným  podává  vojna  právě 
příležitost,  aby  poznali,  že  se  ke  stavu  kněžskému  nehodí,  a  to  je 
prospěchem  pro  ně  i  pro  církev. 

Taková  organisace  zmírňuje  značně  tvrdost  zkoušky  a  odstraňuje 

mnohé  nebezpečí,  když  voják  cítí  se  přece  časem  theologem  v  semináři 

biskupského    města,   které    si   zvolil  za  svou  garnisonu.  Zmíněný  abbé 

Ricard   vydává   dokonce   pro    seminaristy   na    vojně   list  „Recrutement 

sacerdotal". 

* 

Událost  veledůležitá  pro  církevní  i  politické  dějiny  B  rašili  e 
zavírala  rok  191.3,  vážná  totiž  diskuse  v  parlamentě  o  potřebě  zastou- 
pení státního  u  Sv.  Stolce,  jehož  zrušení  navrhoval  posl.  de  Lacerda. 


558  Rozhled  nábožensky. 


Jiný  poslanec  Lamenha  Linz  dovozoval  před  liberální  komorou  bez- 
důvodnost  námitky,  že  prý  papež  po  ztrátě  státu  svého  přestal  býti 
suverénem,  čímž  padla  všecka  práva  na  všeliké  styky  se  státy.  Před 
rokem  1870  sjednocoval  papež,  jako  hlava  církve,  ve  své  osobě  nej- 
vyšší moc  světskou  i  duchovní ;  obojí  suverenita  splývala  v  theorii 
mezinárodního  práva  a  rozlišování  počalo  teprv  po  zrušení  církevního 
státu,  ovšem  v  praxi  jen  tam,  kde  se  to  hodilo  (Francie,  Portugalsko), 
iíěkteří  právníci  italští  komentují  ,.garanční  zákon"  v  ten  smysl,  jako 
by  byl  suverenitu  papežovu  „zachránil",  kdežto  ve  skutečuosti  pouze 
formuloval  právní  disposice,  jež  měly  zabezpečiti  respektování  této 
suverenity  se  strany  italské  vlády.  „Kdo  zbavili  papeže  suverenity 
politické,"  dí  brasilský  poslanec,  „uznali  gar.  zákonem  jeho  suverenitu 
mezinárodní.  Vládě  italské,  která  zabrala  Éím,  záleželo  zcela  jisté  na 
uklidnění  katolických  národů  vzhledem  k  neobmezenému  vykonávání 
duchovní  moci  papežovy.  Proto  vydala  13.  května  1871  zákon  v  dě- 
jinách ojedinělý,  jímž  přiznala  papeži  „extiaterritorialitu"  Vatikánu  a 
jistých  basilik,  všecky  pocty  panovnické  na  území  italském,  aktivní 
i  passivní  právo  zastoupení  u  všech  vlád,  svobodu  poštovní  a  telegrafní, 
zkrátka  všecky  čestné  přednosti  suveréna".  To  vše  jsou  záruky  řádu 
mezinárodního  a  nemohou  býti  beze  všeho  odvolány  ani  vládou,  jež  je 
vydala.  Poti  tomu  staví  se  ovšem  liberální  juristé  italští  přiznávajíce 
všecko,  jenom  ne  mezinárodní  právní  ráz  suverenity  papežovy.  Lin^ 
cituje  však  přední  znalce  práva,  a  to  i  nekatolíky  a  nerěrce,  kteří 
pokládají  věc  za  samozřejmou : 

Pascale  Fiore  (Nouveau  droit  internát.  I,  460)  dí:  Celý  svět 
svorně  uznává,  že  hlava  církve  nezbytně  potřebuje  nezávislosti,  aby 
mohla  bezpečně  vykonávati  duchovní  svůj  úřad,  a  že  je  nutno  zajistiti 
papeži  naprostou  nedotknutelnost  osobní. 

Pradier  Fodéré  v  Droit  diplomatique  I,  193  :  Přiznávaje  papeži 
mezinárodní  postavení,  uznal  zákon  garanční  prostě  nový  stav,  jak}^  se 
utvářil,  a  není  v  moci  vlády  italské  zameziti  jeho  následky. 

BonfiU  dí  v  Manuel  de  droit  International  str.  191  krátce:  Dů- 
stojnost hlavy  církve  není  italská,  nýbrž  všeobecná. 

Postavení  osoby  papežovy,  duchovní  hlavy  katol.  křesťanstva,  je 
rázu  tak  vznešeného,  že  nelze  si  představiti,  aby  podléhala  nějaké 
moci  státní  (River,  Principes  du  droit  des  gens  I,  120  §  8).  De  Martens, 
prof.  univ.  v  Petrohradě,  Buntschli,  Heffter,  Holtzendorflf  v  Německu 
mluví  podobně. 

Parlament  brasilský  schválil  vývody  referentovy  a  odhlasoval 
další  zastoupení  u  Sv.  Stolce. 

Msgre  Epifanos,  apoštolský  vikář  macedonských  Bulharů,  pře- 
svědčiv se  o  trýznění  svých  svěřencův  od  řeckých  úřadů 
podal  řecké  vládě  rozklad,  v  němž  ukazuje,  že  úřadové  řečtí  proti 
svému  slibu  katolíkům  kostely  i  školy  pobrali,  jeho  samého,  ač  mu 
guvernérem  návštěva  ohrožených  míst  byla  dovolena,  zatkli  a  jako- 
zločince    do  Kilkiše   dovedli,   katolíky  i  s  kněžími  za  pravoslavné  pro- 


Rozhled  náboženský.  559 


hlásili,  sestry  eucharistianky  z  vychovatelny  jejich  v  Dolním  Dodoraku 
nelidským  způsobem  vyhnali  a  řeckými  pravoslavnými  učitelkami  na- 
hradili ;  kdo  nechce  se  prohlásiti  pravoslavným,  je  žalářován  a  vše- 
možně týrán  atd.  Také  šiřitelé  orthodoxie  =  dosl.  pravověří! 

« 

Před  sněmovní  poradou  v  Petrohradě  podán  návrh  na  reformu 
pravoslavné  konsistoře  v  diecesích.  Proti  návrhu  povstali  hned 
mnozí,  prorokujíce,  že  v  říšské  dumě  nebude  schválen,  nebo  bude  zcela 
přepracován.  Zvláště  je  zaráží,  že  církevní  soud  nemá  býti  podstatně 
oddělen  od  administrace,  naopak  v  návrhu  nynějším  proti  návrhu  r.  1906 
vyhlazeny  všecky  stopy  nezávislosti  duchovních  soudců  na  biskupovi, 
nejvyšší  administrativní  moci  v  diecesi.  Mnohým  se  nezamlouvá  také 
to,  že  tajemníka  konsistoře  nemá  ustanovovati  jako  dosud  sv.  synod, 
nýbrž  biskup,  čímž  známky  nezávislosti  konsistoře  od  biskupa  mizí. 
Správně  však  jiní  poukazují  na  to,  že  tajemník  konsistoře,  ustanovo- 
vaný vrchním  prokurátorem,  jest  „zrakem  i  sluchem  světské  vlády" 
v  církevním  zřízení,  a  že  v  takovém  sekretáři  vtělena  soustava  urážli- 
vého dozoru  státu  na  církev. 

V  měsíčníku  „Golos  minuvšago"  uveřejněna  zpověď  bývalého 
pravoslavného  kněze  N.  A.  Tolstého,  v  níž  vypsán  duševní  proces s, 
který  ho  přiměl  k  rozluce  s  pravoslavím  a  k  přechodu 
ke  katolictví.  Mezi  jiným  píše  T.,  čím  mu  zvláště  imponovala 
církev  katolická:  „Srdce  mé  se  chvělo  rozčilením  při  pohledu  na  tuto 
velkolepou  budovu  jediné  Církve,  nezávislé  na  žádné  cizí  moci,  ne- 
svázané  se  žádnou  říší,  se  žádnou  národností,  ale  osvěcující  všecky. 
Jak  se  mi  zachtělo  v  tu  chvíli  býti  členem  této  skutečně  katolické 
církve,  v  níž  i  nyní  neustále  a  bez  překážky  svolávají  se  sněmy  církevní 
a  prolévá  se  mučenická  krev,  jako  za  prvních  dob  křesťanských". 

* 

Ve  sv.  synodě  petrohradském  i  ve  společnosti  ruské  horlivě  se 
obírají  otázkami  manželského  práva.  Jak  M.  v  Cerk.  pravdě 
sděluje,  duchovní  vrchnost  konečně  po  padesátiletém  boji  za  reformu 
otázky  o  rozvodu  manželském  uznala  za  nutnou  sekularisaci 
procesu  o  rozvod,  ponechati  vyšetřování  o  této  věci  občanskému 
soudu,  protože  rozvody  manželské  s  jich  spinou,  simulováním  cizoložství, 
hodnověrným  Ižisvědectvím  přinášely  duchovní  správě  jen  trpkosti 
a  snižovaly  církevní  soud.  Z  procesu  budou  odstraněni  advokáti  a  osobně 
budou  se  museti  účastniti  strany,  čímž  se  doufá,  že  se  zmenší  počet 
rozvodů,  protože  čistý  člověk  raději  se  vzdá  rozvodu,  než  by  účastnil 
86  špinavé  procedury  rozvodní  pře. 

Církevní  právo  ruské  žádá,  by  kněz  byljednoženec,  a  zemře-li 
mu  manželka,  by  se  už  neženil  po  druhé.  S.  Trojickij  ve  své  studii 
„Vtorobračije  klirikov"  (1912)  dokazuje  ze  slov  apoštola  Pavla 
„unius  uxoris  virům"  (1  Tim.  3,  2),  že  je  kněžím  zakázáno  postupné 
dvojženství,  a  že  zákaz  druhého  sňatku  manželského  kněžím  je  všeobecná 
a  nepřetržitá  tendence  církevního  zákonodárství  od  I.  stol.  Zmíněný 
M.    v    Cerk.    pravdě   namítá,   že  zákaz  drahého  manželství  kněžím 


660  Rozhled  náboženský. 


nebyl  všeobecným  pravidlem  a  drahé  manželství  nevylučovalo  možnost 
kněžím  konati  služby  boží.  Všeobecné  sněmy  církevní  nevyslovily  se 
proti  druhému  manželství,  krajské  sněmy  i  spisovatelé  církevní  v  III. 
a  IV.  stol.  zakazují  sice  sňatek  po  vysvěcení  a  druhý  sňatek  kněží, 
ale  to  byla  pia  desideria.  Hippolyt  íiímský  (218 — 223)  dosvědčuje,  že 
byli  svěceni  na  kněze  a  biskupy  také  po  druhé  ženatí,  papež  Lev  I 
svědčí,  že  v  Africe  bylo  mnoho  po  druhé  ženatých,  císař  Justinian, 
přívrženec  celibátu,  musil  4  novellami  připomínati  zákon,  který  patrně 
v  životě  špatně  se  ujímal.  Sněm  trullanský  (692)  svědčí,'  že  také 
v  jeho  době  vstupovali  po  posvěcení  v  manželství  a  to  i  v  druhé 
manželství,  nevědouce  o  zákazu,  i  byl  k  nim  shovívavý.  Tak  tedy 
zákaz  druhého  manželství  je  staré  kanonické  pravidlo,  jež  nebylo  za- 
chováváno příliš  přísně.  V  přítomné  době  tři  biskupové  ruští  uznali 
druhé  manželství  kněží  za  možné. 

* 
Plovoucí  kostel,  zasvěcený  sv.  Mikulášovi,  jezdil  vloni  po 
6  měsíců  na  řece  Volze  a  na  moři  Kaspickém.  Pluje  s  místa  na  místo, 
sloužil  náboženským  potřebám  rybářského  i  dělnického  lidu  na  březích 
Volhy  a  moře  Kaspického.  Vykonáno  v  něm  80  celonoČních  pobožností 
^  a  hturgií,  při  nichž  bývalo  kázání,  udělovaly  se  sv.  svátosti,  17  dětí 
bylo  pokřtěno  a  13  lidí  pohřbeno.  Malý  plovoucí  kostelíček  býval 
lidem  přeplněn. 

Nedávno  navštívilo  Lvov  několik  členů  říšské  dumy,  z  nichž 
člen  konstitučně  demokratické  strany  V.  Laškevič  byl  pozván  Ivovskými 
Ukrajinci  v  místnosti  „Prosvěty".  Na  jeho  otázku,  jaké  vyznání  Ukra- 
jinci mají  za  své  národní,  zamítají-li  pravoslaví,  odpověděli,  že  pravo- 
slaví i  unie  jsou  jim  stejně  cizí  a  za  své  vyznání  náboženské 
že  uznávají  —  štundu  (sekta  ruská). 

* 

Čeští  Sokoli  navštívili  nedávno  bratry  balkánské  a  obcovali 
m.  j.  také  svěcení  sokolského  praporu  v  Sofii.  Sám  náčelník 
Dr.  Scheiner,  který  doma  mezi  Sokoly  štve  jak  může  proti  katolictví 
zastupoval  „s  otevřeným  hledím"  české  Sokolíky  při  církevních 
obřadech,  jež  prý  byly  „velice  zdlouhavé,  ale  zajímavé",  „kněžstvo 
v  nádherných,  zlatem  vyšívaných  hávech,  a  nejvyšší  kněz  se  zlatou 
korunou  na  hlavě,  imposantní  stařec  sněhobílého  vousu*'  (toť  asi  to 
hlavní)  jejich  knězožroutství  pranic  nevadil. 

O  posledním  sokolském  slete  v  Brně  mimochodem  tu  podotýkáme, 
ač  to  patří  do  jiné  kapitoly,  že  dle  zprávy  novin,  odnikud  nepopírané, 
dovolení  sokolského  průvodu  vykoupeno  vládní  sanací  zkrachované 
zdejší  severomoravské  poněmčovací  banky.  Kdyby  to  tak  udělali 
klerikáU  1 


Rozhled  vědecký  a  nměleeký.  561 


Uědeck)í  a  umělecky. 

Pražský  přítel  našeho  měsíčníka    podal  nám  několik  vzpomínek 
na  Adolfa  Pateru,  jež  tuto  beze  vší  poznámky  podáváme. 

Jméno  Páterovo  nalézáme  na  každé  stránce  dějin  nejstarší  litera- 
tury české.  Bsz  jeho  neúnavné  píle  a  obětavé  lásky  k  památkám  české 
literatury  podnes  by  leckterý  skvost  její  byl  pro  nás  skryly,  nebyl-li 
by  —  jiko  nepovšimnuté  proužky  —  na  věky  ztracen.  Ve  zvláštním 
zápisníku  mě;  zaznamenánu  kde  kterou  zmínku  o  staré  knihovně  nebo 
nalezišti  starého  rukopisu;  a  záznamy  ty  nosil  též  ve  své  hlavě.  Jeho 
oddechem  o  prázdninách  bj-yalo  prohlížeti  a  popisovati  bohemika  roz- 
troušená po  rukopisných  knihovnách  českých,  moravských,  uherskj-ch, 
pruských  i  rakouských.  Podrobné  zprávy  týkající  se  této  činnosti  jsou 
ve  výročních  zprávách  musejních.  Všade  ovšem  nebyl  ani  on.  Nejvíce 
snad  litoval,  že  mi  nebyl j  popřáno  hledati  ve  dvorní  knihovně  vídeňské 
dalších  zlomků  českých  legend,  které  tam  tušil.  Bolelo  jej,  když  celé 
knihovny,  které  jeho  předchůdce  ještě  zastal,  neb  některý  jednotlivý 
rukopis,  jako  z  knihovny  dominikánů  olomouckých  ohromný  fjliant  se 
životy  českých  svatých,  jejž  Dobrovský  měl  v  rukou,  zmizely  beze  stopy. 

Žádné  námahy  a  oběti  neodvrátily  ho  od  této  horlivé  činnosti. 
Nedostaloť  se  mu  všude  takové  důvěry  a  takového  přátelství  jako 
v  pražské  knihovně  kapitulní  (se  strany  t.  kan.  Frinda),  v  knihovně 
rajhradské  a  jinde.  Někde  mu  předkládány  jen  věci.  které  ho  neza- 
jímaly, o  jiných  se  prou  nevěiělo  (Oíek),  jinde  mu  bylo  pracovati  na 
kvap,  aby  nezdržoval  knihovníka  (Olomouc  kap.  knihovna),  bylo  mu 
zůstati  bez  oběda  atd.  Někdy  dostavily  se  nesnáze  jiné  po  návštěvě. 
Když  mu  bylo  v  Brně  dovoleno  vzíti  si  —  jako  věc  bezcennou  — 
proužky,  ze  kterých  on  sestavil  legendu  o  sv.  Kateřině,  psáno  mu  pak 
(dopis  jsem  sám  četl),  když  již  byly  v  Museu,  aby  je  laskavě  vrátil, 
anoť  prý  se  na  dárce  útočí,  že  dopustil,  aby  památka  byla  Moravě 
odcizena.  Jinde  vytýkáno  mu  později,  že  prý  někdy  užil  tinktury 
Giobertiho ;  neprávem,  byl  ze  zásady  proti  tomu,  znaje  její  účinky, 
ale  užíval  —  zřídka  kdy  —  v  nezbytných  případech  s  dovolením  kni- 
hovníkovým sirníku  ammonatého,  doporučeného  mu  českým  chemikem. 

Dostalo  se  mu  ovšem  též  náležité  odměny  za  jeho  neúnavnou  píli 
—  v  nálezech  vzácných.  Sám  často  vzpomínal  oné  čisté  radosti,  kterou 
skytá  podobný  objev.  Největší  požitek  pocítil  v  životě,  když  v  rukopise, 
který  již  tolik  učenců  před  ním  mělo  v  rukou,  ale  jehož  ovšem  nikdo 
neprohledal  tak  důkladně  jak  on,  objevil  píseň  Kunhutinu. 

Láska  jeho  k  památkám  českého  jazyka  byla  ryz-í.  Nesouhlasil 
se  způsobem,  jakým  se  na  př.  dostal  kdysi  cizí  rukopis  s  pozůstalostí 
po  kterémsi  učenci  do  Musea,  kde  byl  od  horlivého  knihovníka  poset 
značkami  musejními,  aby  tam  byl  ukován.  Jen  lístky  vložené  do  knihy 
od  čtenáře  na  označenou  některého  místa    dovolil  si   sbírati,    poněvadž 


662  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

by  byly  jinak  pohozeny  a  v  jeho  očích  měly  cenu,  i  když  to  byly 
pouhé  náčrtky  jesuitských  disputací  nebo  lístky  zpovědní,  měsíční 
patronové  a  pod.  Co  mělo  cenu  a  bylo  na  prodej,  kupoval  za  své 
peníze  a  přenechával  Museu,  když  si  jich  přálo;  byl  znám  u  antikvářů 
a  zván,  kdykoli  mu  mohli  něčím  posloužiti. 

Dle  vzoru  Dobrovského  byl  úhlavním  nepřítelem  všech  padělků. 
Ovšem  ^vždy  skromně,  bez  křiku,  a  kde  bylo  třeba,  tichou  neúnavnou 
prací.  Říci,  že  „pouhá  náhoda  (srovnání  musejního  rukopisu  s  uni- 
versitními tisky  M.  Verb.)  přivedla  Pateru  na  stopu  padělku  aspoň 
při  Mater  Verborum"  a  tím  uváděti  v  pochybnost  paleografický  bystro- 
zrak  Páterův  nebo  jeho  kritickou  objektivnost,  charakterisuje  vědecké 
šarlatánství  protivníků.  Toť  holý  nesmysl  —  v  prvotisku  (který  Patera 
ostatně  nalezl  teprve  později)  přece  není  meziřádkových  glos !  Patera 
vůbec  nestudoval  starých  tisků,  jen  pokud  byly  předlohou  pro  české 
rukopisy.  Odkud  tedy  vzata  ona  data?  —  Kritická  tato  práce  (při 
Mater  Verborum)  stála  ho  později  zrak ;  tak  aspoň  soudil  o  příčině 
svého  neštěstí  (mimo  noční  četbu  na  znaku).  Skromnost  jeho  pak  za- 
vinila, že  ještě  as  rok  před  jeho  smrtí  mohlo  mu  býti  vytýkáno,  proč 
prý  Gebauerovi  nepověděl,  že  Ev.  Svjan.  je  padělek.  Čeho  historik 
Kalousek  a  j.  si  ihned  všimli  rok  před  tím  v  CCM  v  práci  Páterově 
o  nejstarších  zbytcích  žaltáře,  to  češtináře  Gebauera  ovšem  ušlo;  a  jak 
měl  skromný  Patera  protestovati  proti  vydání  Gebauerovu,  když  Jireček 
byl  pro  Gebauera  velmi  zaujat;  ostatně  bylo  vydání  brzy  rozebráno, 
škody  nevzala  Matice  žádné.  Táž  skromnost  pak  ho  zdržela,  aby  se 
veřejně   obhajoval. 

Rukopis  Královédvorský  pokládal  za  památku  pravou,  vyjma 
ovšem  iniciálky  as  Horčičkon  malované,  pod  nimiž  však  jsou  mikro- 
gramy.  Jsa  dokonalým  znalcem  české  paleografie,  i  když  skromnost 
jeho  nedovolila  mu  se  tím  proslaviti,  a  srovnávav  bedlivě  písmo  RK 
dle  fotografické  reprodukce,  kterou  nosil  stále  u  sebe  na  výzkumných 
cestách,  8  památkami  nepochybnými,  byl  přesvědčen,  že  po  stránce 
paleografické,  tedy  tam,  kde  boj  by  měl  býti  vědecky  rozhodnut  dle 
jasného  methodologického  výkladu  Kalouskova,  je  RK  naprosto  ne- 
otřesen. Nepřátelé  RK  se  ovšem  také  dovolávají  autorit  po  paleografické 
stránce  otázky.  J.  Truhlář,  z  něhož  někteří  dělají  autoritu  (Novák- 
Novák,  Stručné  děj.  lit.  č.  str.  352)  paleografickou,  si  při  tom  zadal 
velmi,'  na  př.  když  tvrdil,  že  zkratky  vyskytující  se  koncem  XIV.  st. 
nemohou  se  již  vyskytovati  ve  století  XV.  Fejfalik  RK  ani  neviděl 
(leda  snímek),  Wattenbach  a  Sickl  rovněž.  Gaston  Paris,  jehož  Vlček 
r.  1912  (str.  483)  stavěl  proti  odborníkům,  není  v  té  věci  autoritou. 
Pertz  RK  viděl  a  za  pravý  uznal.  Ze  Elie  Berger  kladl  rkp.  do  st. 
XIII.  (místo  do  pol.  XIV.)  vysvětluje  se  snadno  tím,  že  rukopisy 
francouzské  jeví  dříve  písmo,  které  naše  jeví  později.  Proti  různým 
námitkám  paleografickým  Patera  hájil  RK  prostě  tím,  že  ve  vitríně 
pod  ním  vyložil  latinský  rkp.  kázání  (sermones)  téhož  formátu  kabel- 
kového  (proti  námitce  vyslovené  Jagicem  v  Asi  Philol.,  jenž  patrně 
neznal  ani  Hradeckého    rukopisu    ani    německých    zpěvníků)    a    téhož 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  563^^ 

písma  (nachýlená,  shrbená  s),  které,  že  rukopis  byl  v  místnosti  vlhké 
i  podobně  bylo  pozměněno :  vrchní  pigment  se  jaksi  odloupl  a  jen 
písmo  vniklé  do  pergamenu  je  viděti  —  proto  hned  vyniká,  když  se 
duběnkovou  tinkturou  potře ;  vedle  pak  položil  legendu  o  sv.  Jiří,  po- 
dobnou aspoň  formáten  a  drobností  písma.  Ovšem  i  v  jiných  knihovnách 
našel  rukopisy  písma  podobného:  v  pražské  kapitulní  (A  C  IV  z  1. 
pol.  století  XIV),  v  rajhradské  (Umučení :  zvláště  též  ocáskovité  s), 
v  klementinské  (IX  B  4  za  přední  deskou  4  listy),  v  olom.  kapitulní' 
(č.  186),  v  brněnském  zemském  archivu  (12307  z  1.  pol.  XV  4  listy 
de  luxuria  in  16^  str.  328.  329.  334.  335),  v  mikulovské  —  jen  že 
výrobce  pravých  padělků  ani  jednoho  z  těchto  rukopisů  znáti  nemohl. 
To  je  jedna  ze  záhad,  jichž  řešení  doporučoval  odpůrcům  pravosti 
RK:  Místo  stálého  přeceňování  autority  Gebauerovy  (jenž  filologicky 
kladl  Karla  IV.  do  XIII.  stol.  [Passionál  s  leg.  o  sv.  Václavu],  EJ 
pokládal  za  pravé,  glossy  svatořehořské  za  padělek,  jenž  asi  příliš 
spoléhal  na  práei  svých  žáků,  tak  že  ho  v  Museu  nebývalo  viděti,  a 
jenž  dle  ústního  svědectví  Tadrova  se  vyjádřil,  když  ten  ho  upozorňoval 
na  kterési  slovo  vyskytující  se  i  v  jiných  památkách,  že  on  to  také 
věděl,  ale  nač  prý  by  uváděl  něco  proti  sobě)  a  j.  —  a  ohřívání  dávno 
vyvrácených  námitek  (bodrost-bedrost  LF  1911!)  a  zamlčování  toho, 
co  je  příznivé  pro  RK  —  měli  by  se,  i  když  nechají  paleografii 
stranou  —  odpůrci  jednou  pokusit  vyložiti  různé  záhady  psychologické 
a  j.,  jež  z  jejich  domněnky  plynou.  Padělatel  • — •  ISletý?  — ,  který 
dovedl  psáti  inkoustem  ničím  se  nelišícím  od  inkoustu  XIV.  století 
(někteří  ovšem  dokonce  vyslovili  domněnku,  že  starobylým  jeví  se 
písmo  teprve  nyní :  Dobrovský  byl  příliš  dobrý  paleograf,  než  aby 
ho  něco  takového  ušlo)  —  padělal  později  pouze  barvou  (glossy  MV, 
píseň  Vyšehr.,  EJ,  Jelen,  Váel.  atd.  nebo  barvou  smíšenou  s  inkoustem)! 
Padělatel,  který  znal  rozmanitá  písma  XIII.  i  XIV.  v.,  vybral  si  tvar 
písma,  pro  něž  předlohy  (rkp.  lat.  kázání  z  poč.  XIV.  st.  opravdu 
podobný  dostal  se  do  Musea  teprve  v  letech  třicátých)  neznal.  Padě- 
latel, který  nedovedl  RK  čísti  a  bez  chyb  vydati  —  napsal  RK 
tak,  že  aspoň  přepsáním  se  neprozradil,  a  prokázal  v  tolika  případech 
(Gebauer  na  př.  pokládal  s  =  ss  za  chybu)  znalost  lepší  než  nej- 
zdatnější odpůrci  pravosti  rukopisu.  Padělatel,  který  si  dovolil  písmena 
tužkou  nakresliti  a  potom  barvičkou  vyplňovati,  nezapomněl  v  RK 
mikrogramů  pro  iniciálky  atd.  Než  ty  záhady  rozřeší,  snad  se  najde 
i  leckterý  nový  doklad  k  „nedoložitelným"  zvláštnostem  filologickým 
RK.  —  Kdyby  RK  byl  padělek,  bylo  by  hanbou  pro  českou  vědu, 
že  dosud  nepodala  všestranného  důkazu  toho. 

Nevědeckost  námitek  činěných  charakterisuje  se  jeŠtě  jednak  tím, 
že  tak  veliké  procento  jich  ukázalo  se  bezpodstatným,  jednak  tím,  že 
jsou  namířeny  zároveň  proti  RZ  —  že  se  míchá,  co  dlužno  posuzovati 
odděleně,  což  je  nevědecké,  ať  si  tak  počíná  Zunkovič  ať  Vlček.  V  RZ, 
pro  jehož  vznik  Patera  podával  výklad  podobný  Schleicherovu  — 
písmena  jsou  psána  —  proti  jednolitému  písmu  RK  —  brzy  tak 
brzy  onak,  což  ovšem  Masaryk  mohl  si  dovoliti  neznáti,    když  napsal, 


564  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


že  jedním  písmem  psán  EK  a  RZ-,  snad  jich  ani  neviděl,  soudil 
z  toho  Patera. 

Do  řešení  námitek  filologických  Patera  se  nepouStěl.  Když  jsem 
na  př.  upozorňoval,  že  by  bylo  lze  tvar  nejvíce  vytýkaný  „viesti"  právě 
filologicky  obhájiti  (co  je  pravděpodobnější:  analogie  přímá  či  oklikou? 
Nethematické  sloveso  véuoB  [sr.  émt]  as  dle  3.  os.  pl.  vědett  podobného 
videtB  přešlo  v  infinitivu  do  vzoru  viděti :  věděti,  vědiech,  věděch. 
Avšak  máme  part.  věda,  vědúci.  Jak  to  vyložiti?  Bud"  vzniklo  přímo 
dle  *viesti  anebo  teprve  oklikou  přes  jeda :  nejprve  jeda  dle  inf.  siesti 
přitvořeno  k  jiesti  a  potom  teprve  jědie :  x  :  jeda  =  vědie  :  jědie),  po- 
dotkl  jen,   že    podle  jeho  mínění  filologicky  rozepři  rozhodnouti  nelze. 

Ovšem  ani  do  historických  se  nepouštěl.  Jak  o  novějších  literárně- 
historických  nálezech  soudil,  lze  poznati  z  toho,  že  Flajšhansovo  vyjádření 
o  prameni  popisu  bitvy  (v  C.  Slově)  vykládal  za  satiru  na  takové 
pokusy.  Lindovo  umění  (Zář  nad  pohanstvem)  ocenil  jako  nemotorné 
povídání.  Když  se  dověděl,  že  se  prý  našel  Hankiiv  exemplář  písní 
ruských  s  jeho  glossami  shodnými  s  RK,  divil  se,  proč  by  Hanka  nebyl 
směl  obojí  pilně  srovnávati,  když  to  směli  jiní  po  něm. 

Co  se  týče  provenience,  soudil  takto :  Máme  zprávu  o  rkp.  v  kolleji 
Všech  Svatých  ve  sklepě  pod  oratoriem  (1603)  obsahujícím  cantilene 
bohemicales  (otiskl  Dvorský  a  j. ;  sr.  Květy  1866  č.  17  st.  66);  tento 
rkp.  dostal  se  as  do  knihovny  klementinské.  Tu  se  v  letech  1814 — 15 
mnoho  ztratilo ;  snad  onen  rkp.  zakoupen  od  Hanky ;  ten  pak  ovšem 
nemohl  říci,  odkud  jej  má ;  jeli  tedy  nález  pochybný,  není  to  ještě 
důkazem  padělanosti. 

Sovinistou  Patera  nikdy  nebyl,  ale  v  hvězdu  Masarykovu,  jenž 
se  chlubil,  že  již  jako  lOletý  student  (něm.  gymn )  dospěl  k  poznání 
nepravosti  RK,  nevěřil,  a  také  ne  v  hvězdu  Gebauerovu.  Proto  též 
mladá  generace  málo  uspokojovala  jeho  pojmy  o  vědecké  práci,  když 
na  př.  opakují  stále  některé  vážné  omyly,  jako  o  Bibli  Leskovecké  (je 
jistě  ze  XIV.  stol.).  Autoritářství  na  jedné  straně,  na  druhé  pak  — 
jeho  povaze  zvláště  se  příčící  —  nadutost,  velikášství  nových  kapacit 

—  jež    dovedou  na  př.  J.  Truhláře  vydávati  za  autoritu  v  paleografii 

—  a  konečně  z  části  i  nedostatek  poctivosti  —  znechucoval  mu  nový 
ruch;  ovšem  byl  spravedlivý  k  výjimkám:  prof.  Smetánky  na  př.  si 
vážil ;  zvláště  mu  imponovalo,  když  protestoval,  aby  byl  od  Akademie 
odměněn  podruhé  za  práci,  za  kterou  již  jednou  odměnu  vzal.  Tím 
těsněji  lnul  k  úzkému  kroužku  přátel,  s  nimiž  se  v  sobotu  scházíval. 

Poslední  léta  jeho  byla  léta  velikého  sebezapírání :  snaha  a  píle 
iet  dřívějších  zůstala,  přibyl  ohromný  materiál,  který  měl  býti  zpracován, 
a  on  byl  odsouzen  k  vědecké  zahálce.  Zrak  jeho  oslábl  tak,  že  nemohl 
ani  čísti  ani  psáti.  S  počátku  dlouhý  čas  ještě  se  těšil  aspoň  nadějí, 
že  zraku  opět  nabude,  na  konec  odevzdal  se  v  nezměnitelnou  skuteč- 
nost. V  té  době  mu  byla,  milá  každá  novinka  o  vědeckých  pracích 
z  jeho  oboru  a  s  neutuchlým  zájmem  přijímal  drobty  z  nich  nahodile 
mu  poskytnuté.  Stýskal  si,  že  ti,  kterým  dobrodiní  prokázal,  na  něho 
úplně  zapomínali.    Tím    vděčnější    byl   za   návštěvy   Dra   Vajsa  a  mé. 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  565 


Mimo  účast  v  Akademii  zabýval  se  poslední  léta  s  pomocí  svého  syna 
a  jiných  vydáváním  korrespondence  Dobrovského,  s  pomocí  Dra  Tráv- 
nička a  později  mou  v  upravování  soupisu  bohemik  mikulovských  pro 
tisk,  k  čemuž  jej  prof.  Smetánka  vybídl ;  podobně  revidoval  Část 
Truhlářova  aoupisu  rukopisů  knihovny  klementinské  ;  hodlal  dokonce 
ještě  ucházeti  se  o  cenu  vypsanou  —  po  smrti  Hlávkově  —  Píčem 
na  studii  o  RK.  Když  se  odstěhoval  na  Letnou,  přestal  docházeti  již 
i  do  Akademie,  kde  bez  toho  v  III.  třídě  úmrtím  nejvěrnějšího  přítele 
jeho  Ant.  Truhláře  jeho  strana  pozbyla  na  dobro  vlivu.  Přestal  pak 
docházeti  i  do  kroužku  starých  přátel.  Za  to  skytala  mu  Letná  pří- 
ležitost k  četnějším  procházkám. 

To  ovšem  nebyl  život,  který  by  byl  uspokojoval  tak  neúnavného 
pracovníka.  Nad  to  ztrpčován  mu  ještě  výtkami,  které  mu  činěny 
ne  jen  se  stran  vzdálenějších,  ale  i  z  kruhů,  od  kterých  toho  nečekal. 
Neslyšel  jsem  sice  nikdy  z  úst  jeho  nějaké  kvalifikace  podobných 
urážek,  ale  bolely  ho.  Nedovedl  na  př.  zapomenouti,  že  jemu,  jenž  měl 
ovšem  zcela  jiné  pojmy  o  úřadu  bibliotékářském,  dávána  vina,  že  prý 
se  za  něho  ztratily  vlasy  milenky  Goetheovy.  Omylem  reklamován  na 
P.  po  odchodu  jeho  z  Musea  rukopis  tam  nalezený,  protože  měl  stejnou 
vazbu  jako  kterýsi  rukopis  musejní ;  byl  to  však  majetek  soukromý, 
poslaný  P-ovi  na  určení  od  soukromého  majetníka  z  Litoměřic.  P, 
určení  odkládal,  až  nabude  zraku,  k  čemuž  bohužel  již  nedošlo.  Jakési 
napjetí  mezi  ním  a  správou  musejní  částečně  bylo  již  dříve.  O  svém 
.odchodu  z  úřadu  bibliotékáře  Musea  vykládal  mi,  že  bylo  na  něm 
žádáno,  aby  podal  soupis  rukopisů  musejních.  Když  po  roce  nebyl 
soupis  ukončen,  byl  mu  dán  pokyn,  aby  se  poděkoval.  To  byla  ovšem 
záminka;  příčina  byla  v  osobních  zájmech  kteréhosi  vlivného  člena. 
Soupis  podnes  ukončen  není  —  bylo-li  vůbec  v  něm  pokračováno. 

Není  divu,  že  tím  jeho  zájem  o  Museum  ochladí.  Nicméně  byla 
by  jediná  návštěva  a  dobré  slovo  postačilo,  aby  zamýšlená  štědrost 
jeho  vůči  národní  instituci  naší  byla  znovu  oživena  v  úplné  míře. 
To  se  však  nestalo,  a  tak  odkázal  Museu  pouze  knihy  české;  jiný  by 
ani  toho  nebyl  učinil;  ale  Patera  byl  člověk  šlechetný,  který  pochopil, 
že  instituce  nemá  býti  nedbáno  proto,  že  je  spravována  od  lidí  osobně 
nemilých.  Mnoho  knih  tímto  způsobem  ovšem  zůstalo  majetkem  sou- 
kromým, na  př.  Komenského  Atrium. 

První  posel  blížící  se  smrti  zaklepal  u  něho  na  letním  pobyte 
v  Lensedlích  1912;  ztrnulá  noha,  nemohl  vstáti.  Tajena  mu  sice  po- 
vaha jeho  nemoci,  i  když  pokročila  dále,  ale  on  si  byl  svého  sta^u 
vědom.  Zachvácena  potom  celá  polovice  těla,  mluvil  málo  srozumitelně. 
Potěšen  návštěvou  hraběte  z  Kolovrat  a  zaopatřen  od  svého  přítele 
Dra  Vajsa  zesnul  na  věky. 

S  ním  zmizelo  mnoho  vědomostí  nastřádaných  a  věrnou  pamětí 
uschovaných  ;  pozbyli  jsme  především  paleografa,  který  stálým  studiem 
rukopisů  XIII. — XVI.  stol.  dovedl  stáří  rukop.  XIV. — XV.  stol.  určiti 
dle  písma  na  201etí ;  zajímavý  doklad  toho  jsem  poznal,  když  v  kterémsi 
rukopise  přes  svou  akribii  přehlédl  datum  umístěné  na  rubu  jedné  z  po- 


-566  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


sledních  prázdných  stránek  a  datoval  rukopis  dle  písma  do  doby  za- 
hrnující právě  10  let  před  tím  a  10  let  potom.  Pozbyli  jsme  též 
výtečného  znalce  českých  památek,  iejž  ovšem  snáze  lze  nahraditi, 
ač  jeho  pamět  byla  někdy  věrnější  než  rejstřík  Truhlářova  soupisu  a 
ač  leckterá  podrobnost  klesla  s  ním  do  hrobu;  na  př.  našel  předlohu 
TkadleČka  v  kterémsi  prvotisku  knihovny  klementinské,  vlašského 
původu,  jíž  nikde  nezaznamenal. 

Za  příčinou  úmrtí  jeho  vzpomínáno  zvláště  na  Rusi  s  vděčností 
úsluh  jím  za  jeho  bibliotékářství  prokázaných ;  u  nás,  pokud  víme,  pouze 
XX.  Věk  přinesl  poněkud  vřelejší  vzpomínku.  Uslužnost  jeho  byla  ne- 
obyčejná. Poklady  tak  namáhavé  nastřádané  dával  ochotně  jiným 
k  disposici,  i  takovým,  kteří  si  nezískali  zásluh  o  něho,  a  takovým, 
kteří  <^^oho  zneužili ;  to  ho,  jak  se  zdá,  ani  nebolelo,  jako  to,  že  se  ne- 
solidně  vydávala  věc  jako  nově  objevená,  které  „nálezce"  sám  ani 
neviděl. 

Končím  tuto  hrstku  svých  vzpomínek  přáním,  aby  nám  přibylo  na 
poli  vědecké  práce  nových  povah  tak  šlechetných  a  skromných.      Š. 

Bergsonismus  čili  filosofii  professora  na  Collěge  de  France 
Henriho  Bergsona  rozbírá  důkladně  kritická  studie  J.  Maritaina  „La 
philosophie  bergsonienne",  uveřejněná  z  Části  v  Revue  de  philo- 
sophie.  Bergson  byl  přes  míru  vynášen  jako  smířlivý  filosof  chtějící 
sloučiti  nova  et  vetera  z  pokladu  moudrosti,  ba  mnozí  viděli  v  něm 
pokračovatele  scholastiků,  tak  že  arcibiskup  pařížský  varoval  před 
takovým  přeceňováním.  Maritain  upozorňuje  na  mnohé  mezery,  kontra- 
dikce,  bludy  a  nebezpečné  dedukce  v  jeho  theorii.  Nelze  upříti,  že 
Bergson  pilně  si  všímal  středověké  filosofie,  nad  níž  dodnes  tolik  univ. 
profesorů  krčí  nosem  jako  nad  výplodem  věku  polobarbarského,  ba 
lze  míti  za  to,  že  při  své  svědomitosti  dospěl  by  tu  a  tam  k  velikým 
thesím  metafysiky  křesťanské,  ale  spisy  jeho  nejen  nesouhlasí  s  tho- 
mismem,  nýbrž  jsou  s  ním  ve  všech  důležitých  věcech  v  přímém  od- 
poru. Bergson  je  přesvědčen  o  neudržitelnosti  „scientismu"  positivis- 
tiekého,  není  monistou,  mluví  o  životním  rozmachu,  élan  vital,  o  síle, 
jíž  přikládá  „durée  concrěte",  nezničitelnost.  Zasazoval  rány  myslitelům, 
kteří  příliš  zdůrazňovali  činnost  rozumovou,  kteří  rozumu  zneužívali, 
a  dospěl  k  přesvědčení,  že  rozum  není  ani  s  to  přivésti  k  poznání 
bytí  a  života.  Zavrhuje  nástroj,  jehož  někdo  zneužil.  Materialisté  vy- 
kládali všecky  jevy  hmotou,  Bergson  ji  zamítá,  chápaje  život  intuicí, 
nazíráním.  Ale  nedospívá  k  přesvědčení,  že  lékem  by  bylo  neodhazo- 
vati nástroj  rozumu,  nýbrž  raději  lépe  ho  používati.  Zaměňuje  intelli- 
genci  8  „imaginací",  ale  čím  chce  ji  nahraditi,  není  než  opět  jen  roz- 
šířená imaginace  .  .  . 

Rozruch,  jaký  způsobila  volba  Bergsonova  do  Akademie,  lze 
poněkud  vysvětliti  příslovím  :  Cherchez  le  juif  1  „L'Univers  israélite" 
alespoň  jásá:  „Je  to  první  žid  mezi  „nesmrtelnými".  První,  jenž  vešel,  ni- 
koliv první,  jenž  vejíti  zasloužil."  Ale  Bergson  není  jinak  židem  ani  pře- 


Rozhled  vědecký  a  uměiecky.  567 

svědčením  ani  prácí.  Myšlenka  židovská  nijak  jeho  filosofie  neinspirovala. 
Straní  se  ruchu  židovského  a  lze  jej  nazvati  odžidovštělým 
(déjuivé).  Ale  židé  těší  se  přece:  „Žid,  cizozemec  a  jenom  naturalisovaDý 
Francouz,  jenž  stává  se  representantem  kultury  francouzské  a  blýská 
se  francouzským  espritem  v  celém  vzdělaném  světě,  jako  málo  jich 
bylo  před  ním  v  dlouhé  historii  duševní  práce  francouzské,  poráží  na- 
jednou všecky  výklady  o  zaostalosti  a  neplodnosti  plemene  židovského". 
V  tom  kotví  příčina  židovského  uspokojení  po  volbě  Bergsonově 
a  možná  i  příčina  přehnaného  obdivu  pro  „filosofa  mody". 

Poslední  knihy  Bergsonovy,  zvlášť  „Matiěre  et  mémoire"  a  „Tvůrčí 
evoluce"  (Evolution  créatrice)  byly  dány  na  index. 

O  myšlení  přírodnickém  a  technickém  rozepisuje  se 
jenský  proť.  Zschimmer  (Philosophie  der  Technik  1914,  Katurwissen- 
schaften  1914,  17).  Základní  myšlenkou  bádání  přírodnického  jest: 
popsati  přírodní  skutečnost,  ji  pochopiti  a  v  soustavu  uvésti  příslušné 
pojmy.  Podobně  i  technologie,  v  nejširším  smyslu,  popisuje,  snaží  se 
pochopiti  a  v  soustavu  uvádí  nabyté  pojmy.  Ale  kdežto  tam  dovršením 
práce  je  theorie  přírody,  je  zde  dovršením  theorie  techniky,  dovednosti, 
která  směřuje  k  tomu,  by  uskutečnila,  neb  jak  Z.  praví,  zmaterialisovala 
co  nejvíce  stupňů  svobody  a  volnosti  v  našem  hmotném  počínání 
možných  a  uskutečnitelných,  by  uvolňovala  co  nejvíce  hmotný  život 
náš  od  nadvlády  hmoty  samé  a  přispívala  tím  k  vyšší  vzdělanosti, 
než  jest  možná  na  stupni  stavu  čistě  přírodního.  K  bádání  v  přírodě, 
o  přírodě,  přistupuje  snaha  utvořiti  něco  z  přírody,  z  jejích  částí  a  sil. 
Takto  zdá  se  obojí  myšlení  býti  zásadně  různé,  ale  v  pravdě  není, 
neboť  největší  přírodozpytci  snad  i  nevědomky  pracovali  pod  nátlakem, 
smíme  li  tak  říci,  myšlenky:  jelikož  možno  z  přírody  něco  vytvořiti, 
nutno  o  ní  něco  věděti.  Jedno  se  při  této  technologické  snaze  myšlení 
našemu  zřejmě  vtírá,  jakkoli  cize  to  zní  právě  v  oboru  mechaniky  a 
strojnictví,  v  oboru  „železné"  nutnosti :  je  to  účelnost  a  volba  k  ní 
směřující,  kterou  se  příroda  podmaňuje  a  t  službu  člověka  uvádí. 
Determinismem  naprostým  toho  ani  provésti  ani  vysvětliti  nelze,  i  pro 
tuto  činnost  potřebí  jakési  svobody  ve  vědomém  rozhodování  a  jednání, 
které  směřuje  k  tomu,  jak  s  poznanou  vlastností  věci  přírodní  naložiti, 
aby  provedeno  bylo  něco  dosud  neznámého,  fysické  svobodě  člověfea 
sloužícího.  Tak  právě  technologie  předpokládá  svobodné  rozhodování 
o  nutnostech  přírodních. 

Úmrtí  Alfonsa  Bertillona,  jenž  prvý  začal  totožnost  zločinců 
zjišťovati  t.  z.  anthr opometr ickým  způsobem,  obrátilo  poněkud 
více  pozornost  k  tomuto  odvětví  kriminalistiky.  Je  tomu  jen  asi  čtvrt 
století,  kdy  úřady  přitom  zjišťování  bj-ly  odkázány  na  pouhé  popisy 
a  fotografie,  tedy  pomůcky  zhola  nedostatečné.  Bertillon  vycházeje 
z  poznatku,  že  n  člověka  rozměry  kostí  od  21.  roku  zůstávají  stejnými 
a  že  není  dvou  lidí  o  stejných  rozměrech,  zavedl  měření  některých 
částí  kostry,  které  po  různých  zdokonaleních  nyní  zaznamenává  délka 


668  Rozhled    vědecký  a  umělecký. 

a  Šířku  bia  vy,  šířku  jařmové  kosti,  délku  levého  prostředního  prstu 
a  malíčku  a  otisk  pravé  ruky  (tento  místo  počátečného  měření  délky 
levého  předloktí,  levé  nohy  a  barvy  duhovky).  Kromě  toho  kázal 
Bertillon  všímati  si  i  jiných  zvláštností  měr  při  sedéní,  rozpětí  ramen, 
tvarů  hlavy  atd.,  tak  že  na  místo  dřívější  podobky  obrázkové  nastoupila 
věrnější  podobka  vyslovená  (portrait  parlé),  vlastně  psaná. 

V  našem  století  uplatiluje  se  však  víc  a  více  t.  z.  daktylo- 
skopie,  kterou  nejen  známí  zločinci  se  zjišťují,  nýbrž  i  pachatelé 
zločinů  vypátráni  býti  mohou.  V  Indii  již  v  minulém  století  po  otiscích 
prstů  poznáváni.  U  Turků,  Cíiíanů  a  Japonců  byl  otisk  pravého  palce 
neb  ukazováčku  (v  krabičce  nošena  sepiová  barva  s  houbou)  podpisem 
místo  našich  křížků.  Náš  Purkyně  již  1828  ukazoval,  že  vroubky  na 
prstech  u  každého  mají  zvláštní  tvary  a  ty  že  se  nemění.  Po  něm 
Francis  Galton,  William  Herschel  a  j.  usilovně  otázkou  tou  se  zabývali, 
až  Edward  Henry  vypracoval  jakousi  soustavu  pro  vyšetřovací  použití 
těchto  takořka  neklamných  známek.  Eománské  kraje,  zvláště  Francouzi, 
trvají  sice  při  anthropometrii,  ale  nebudou  dlouho  moci  vzpírati  se  vý- 
hodám daktyloskopie.  Krádež  Mony  Lisy  a  dlouhá  uezvěstnost  zlodějova 
zavdala  podnět  k  prudkým  útokům  na  pařížskou  policii  a  na  Bertiilona, 
že  záznamů  svých  nevedli  též  podle  daktyloskopie.  Zloděj  totiž,  za- 
městnaný v  Louvrů,  byl  sice  v  sezname  anthropometrickém  popsán, 
a  nadbytkem  zanechal  svou  „navštívenku",  totiž  otisk  prstů  na  rámci 
ukradeného  obrazu,  ale  nebyv  daktyloskopován,  nemohl  dlouho  býti 
vypátrán. 

Mimochodem  při  této  příležitosti  budiž  podotčeno,  že  jiný  de- 
tektivní prostředek,  policejní  psi  nesplňují  docela  nadějí  v  ně 
skládaných,  prostě  proto,  že  byly  přemrštěné,  nesmyslné.  Očekáváno 
totiž  od  nich,  že  stopy  najdou  i  po  delší  době,  a  to  na  dráhách  různými 
lidmi  ošlapaných  nebo  křižovaných ;  ukázalo  se  však,  že  jen  několik 
málo  hodin  lze  na  spolehlivý  popud  stopy  hledaného  počítati,  a  to  jen 
tehdy  zcela  jistě,  když  dráha  původní  jinými  stopami  nebyla  přerušena. 
Přes  to  však  výkony  některých  těch  zvířat  zůstávají  obdivuhodný, 
zvláště  když  i  pouhá  vzdálená  indicia  mnohdy  mohou  k  vypátrání 
platně  přispěli,  užívá- li  se  jich  ovšem  opatrně. 

* 

Nedávná  zpráva  denních  listův  o  nalezení  nového  obrazu 
Tizianova  ve  Lvově  byla  nyní  potvrzena  a  zjištěna  i  vědecky. 
Museum  knížat  Lubomirských,  jež  tvoří  nerozdílný  celek  se  známým 
Ústavem  Ossolinských  ve  Lvově,  mělo  ve  své  galerii  „portrét  muže", 
darovaný  ústavu  r.  1858.  Veliké  přednosti  obrazu  obrátily  na  sebe 
pozornost  kustodův  a  znalců,  zvláště  prof.  Dra  Jana  Antonie wicze 
který  již  r.  1907  vykonal  s  četným  zástupem  svých  posluchačů  zvláštní 
odborné  zkoumání  cenného  originálu,  dokazuje  na  základě  srovnávacího 
materiálu  autorství  Tizianovo,  při  čemž  upozornil  především  na  analogie, 
jaké  se  vyskytují  mezi  portrétem  lékaře  Parmy  v  císařské  galerii  ve 
Vídni  a  jmenovaným  obrazem.    Poznamenal   rovněž,    že    celá   hodnota 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  56§ 


obrazu  ukáže  se  teprve,  až  bude  důkladné  očištěn  a  odstraněno  pozdější 
přemalování. 

Kuratorium  Ossolinea  odevzdalo  obraz  k  restauraci  prof.  Jos. 
Gerischovi,  kustodu  akademie  krásných  umění  ve  Vídni,  který  po 
dlouhé  a  namáhavé  práci  nalezl  v  pravém  horním  rohu  plátna  nápis : 
Titianus  P(inxit).  Poláci  mají  ovšem  velikou  radost  nad  „Ivovským 
Tizianem",  jak  dnes  obraz  jmenují. 

* 

V  belletrii  polské  neokázalo  ae  již  po  delší  dobu  žádné  vý- 
znamnější dílo.  Jen  Kazimír  Tetmajer  dokončil  svou  do3ud  nej- 
větší práci,  rozsáhlou  trilogii  z  dob  Napolenských  „Koniec  epopei" 
(Varšava  1913 — 1914),  o  jejíž  první  části  jsme  svým  časem  referovali. 
Celek  tvoří  zajímavou  četbu  pro  Poláka,  nadšeného  pro  své  hrdiny 
bojující  v  řadách  velikého  válečníka,  ale  cizího  čtenáře  sotva  dovede 
více  upoutati.  Autor  sám  na  posledních  stranách  připojuje  poznámku, 
kde  upozorňuje  čtenáře,  že  to,  co  právě  přestal  čísti,  není  románem, 
neboť  nešlo  mu  o  románovou  fabuli,  o  barvité  scény  a  intriky,  nýbrž 
jedině  o  přísnou  pravdu. 

Trochu  ruchu  vzbudil,  jak  obyčejně,  nový  román  Gabriely 
Zapolské„Oczem  si§  nawet  myšiec  nie  chce"  (Varš.  1914), 
plný  trpkosti  a  pessimismu.  Pomocí  všech  chirurgických  nástrojů  svého 
naturalismu  líčí  autorka  smutné  osudy  neuvědomělé  ženy,  kterou  v  man- 
želství potkávají  nepředvídané  a  nejtragičtější  příhody.  Mužové  jsou 
jako  vždycky  brutální  a  nesvědomití,  ženy  naivní,  trpící    a    bezradné. 

Podobnou  denní  sensací  byl  román  Vladimíra  Perzyňského 
„Dzieje  .Józefa^  (Varšava  1914).  Je  to  od  počátku  až  do  konce 
persiflage  biblických  příběhů  Josefa  Egyptského.  Josefem  je  tu  lokaj 
v  domě  bohatého  finančníka,  egyptského  konsula  ve  Varšavě.  Zvítězí 
nad  pokušením  ne  silou  své  čistoty,  ale  z  vypočitavosti,  jsa  pod  vlivem 
módních  dnes  proudů  theosofických,  jež  mu  slibují  dosáhnouti  tak  cíle  : 
bohatství.  Vězení  stane  se  pro  něho  pravou  školou:  naučí  se  tam 
chiromantii,  hádání  z  ruky,  jež  pak  učiní  z  něho  slavného  a  bohatého 
muže.  —  Román,  psanj-  ve  formě  dialogů  spojených  poznámkami,  jest 
myšlen  jako  satira  plná  ironie  a  komismu,  ale  často  i  cynismu.  Není 
proto  divu,  že  zpracován  autorem  hned  také  pro  divadlo  dočkal  se 
hlučného  úspěchu. 

Nyní  skoro  všecka  kritika  píše  o  novém  románu  Jiřího  Žu- 
íawského  „Laus  feminae'*,  jenž  je  rozpočten  také  na  tři  části. 
Autor,  filosof,  dramatik  a  básník,  poprvé  čerpal  ke  svému  románu 
látku  ze  současného  života  a  poprvé  vstoupil  na  půdu  těsně  erotickou, 
ale  své  dobré  pověsti  spisovatelské,  jak  uznává  vážná  kritika  skoro 
jednomyslně,  tím  málo  pomohl.  Přiznává  to  i  kritik  „Przegíadu  Pol- 
ského" Dr.  Josef  Flach,  jenž  kdysi  hájival  Zuíawského  proti  jeho  lite- 
rárním odpůrcům. 

Vytýká  mu  nyní,  že  se  dal  vtáhnouti  v  kruh  ideí  Przybyszewského. 
Vliv  ten  spočívá  především  v  umělé  konstrukci  oslavovaného  „tance 
lásky  a  smrti".    Podle  něho  celé  lidstvo  nic  nedělá,   jen  se  miluje^    či 

Hlídka  39 


570  Rozbled  vědecký  a  umělecký. 

lépe  vyvolává  žádosti ;  kromě  toho  není  jiného  citu  ani  vůle  ani  činu. 
Výsledkem  šíleného  „tance  lásky"  je  smrt  fysická  i  morální.  Dostáváme 
86  v  jakousi  nemocnici  oblouzených  erotomanů,  ve  které  bohužel  není 
ani  lékařů  ani  milosrdných  sester.  Jsou  toliko  nemocní,  místo  lékařů 
jsou  toliko  rozmnožovatelé  utrpení  druhých  a  místo  milosrdných  sester 
zastupují  jakési  démonické  ženy,  rozsévající  kolem  sebe  zničení,  s  dá* 
belskýra  smíchem  nebo  pathologickou   „moral  insanity". 

Román  Zuiawského,  psaný  jinak  s  velikou  kulturou  spisovatelskou, 
živě  a  plasticky,  odehrává  se  převážně  ve  světě  uměleckém  a  v  ně- 
kterých osobách  podává  skoro  portréty  ze  skutečného  života  polského. 
Druhá  jeho  část  se  právě  tiskne  v  časopisech. 

* 

Litevský  tisk  oslavil  v  květnu  desítileté  jubileum  své 
svobody.  Před  10  lety  totiž  vláda  ruská  zrušila  zákaz  r.  1864,  podle 
něhož  nesmělo  se  vůbec  užívati  v  litevském  tisku  latinských  písmen ; 
na  jejich  místo  snažily  se  úřady  zaváděti  všude  písmena  ruská.  Po- 
něvadž tento  zákaz  při  tehdejších  potřebách  Litvínů  dotýkal  se  hlavně 
knih  modlitebních  a  pod.,  vyvolal  v  obyvatelstvu  velkou  oposici.  Litvíni 
se  domnívali,  že  podrobeni  se  zákonu  znamenalo  by  odpadlictví  od 
víry  katolické.  Když  se  nesmělo  tisknouti  latinkou  doma,  dodávány 
knihy  z  Litvy  pruské. 

V  Rusku  je  ovšem  horlivě  konfiskovali.  Tak  bylo  policejně  skon- 
fiskováno,  jak  oznamuje  polská  „Ksiažka",  v  letech  1891 — 1893  knih 
37.718,  vletech  1894—1896  již  40.335,  1897-1899  39.024,  1900  aŽ 
1902  56.182,  celkem  173.259  knih. 

To  trvalo  do  roku  1904.  Když  tehdy  zákaz  byl  zrušen,  založeny 
hned  tři  litevské  časopisy,  dva  ve  Vilně  a  jeden  v  Petrohradě.  Na 
další  vývoj  litevského  tisku  mělo  nejsilnější  vliv  duchovenstvo,  jež 
zvláště  v  r.  1905 — 6  založilo  několik  listů.  Středem  vydavatelského 
ruchu  jest  Vilno,  nejvíce  jich  však  vychází  v  Americe. 

Ostatně,  jaká  svoboda  tisku  panuje  dnes  v  Rusku,  viděti  ze  stálé 
rubriky  kritického  a  bibliografického  časopisu  „Ksiažka",  vydávaného 
ve  Lvově :  konfiskace  a  tresty  tiskové.  Tak  na  př.  poslední  Číslo  uvádí 
mezi  knihami  policejně  v  Rusku  zakázanými  také  tato  díla :  Dr.  Jos. 
Tretiak  „Bohdan  Zaleski,  život  a  poesie",  kněz  Jan  Zawada  „Jak  vésti 
práci  skautů",  Z.  Rogoszówna  „Rodný  dvůr",  povídka  pro  děti  od 
8  do  12  let  atd. 

Družstvo  národního  divadla  v  Brně  má  jmění  46.175  K, 
o  20.863  K  méně  než  vloni.  Stavební  jistina  jest  972.716-66  K.  Členův 
jest  496,  v  tom  5  čestných,  45  zakládajících. 


Rozhled  vychovatelský.  571 


U^chovatelský. 

Výsledky  katolického  a  bez  nábožens  k  éh  o  výchovu 
dobře  osvětluje  statistika  o  školním  vzdělání  trestanců  v  největších 
trestnicích  amerických.  V  západní  části  Pennsylvanie  navštěvuje  asi 
třetina  dětí  katolickou  školu.  Roku  1890  bylo  z  89  zločinců,  ve  věku 
21  let  a  níže,  61  ve  svém  dětství  žáky  veřejných  škol  a  jen  3  žáky 
katolických  farních  škol.  Ze  všech  zločinců,  kteří  byli  v  r.  1902  od- 
souzeni, bylo  371  vychováno  ve  veřejných  školách,  14  v  soukromých 
a  33  částečně  v  soukromých,  částečně  ve  státních.  44  trestanců  téhož 
roku  ve  věku  21  let  a  níže  požívalo  výchova  ve  veřejných  školách, 
4  v  katolických  soukromých  a  3  částečné  ve  státních.  Ěoku  1903  jest 
poměr:  5  žáků  proti  350,  r.  1904  8  proti  406,  r.  1905  9  proti  399, 
r.  1906  8  proti  348,  r.  1907  9  proti  367,  r.  1908  9  proti  542. 

* 

V  posledních  letech  byli  často  pohádáni  studenti,  aby  v  prázd- 
ninách věnovali  se  tělesné  práci.  Myšlenka  byla  jistě  dobrá: 
odvrátiti  mládež  od  lenošení  nebo  zase  přílišného  sportu,  vésti  ku  práci 
fysické,  jež  přispívá  ke  zdraví,  zušlechťuje,  učí  vážiti  si  zaměstnání 
jiných,  zvyká  časně  šetrnosti  atd.  Volání  nalezlo  značného  ohlasu 
zvláště  v  Haliči,  kde  i  ti,  kteří  spíše  nehledali  výdělku  v  prázdninové 
době,  jali  se  bráti  do  rukou  kladiva  a  lopaty.  Ale  dobrá  myšlenka 
má  i  své  stíny.  Nikdo  se  neptal,  jak  takový  student  žije,  jaké  má 
okolí,  kdo  naň  dozírá.  A  prázdninová  výdělečná  práce  studentů  do- 
stoupila nyní  takového  rozsahu  —  je  zaměstnáno  asi  4.000  studentů, 
kteří  vydělávají  na  100.000  K  —  že  se  věci  musila  zaujmouti  zemská 
školní  rada  a  ozvali  se  také  lékaři. 

V  orgánu  lékařů  polských  „Siowo  lekarskie"  píše  o  tom  na  zá- 
kladě přesných  bádání  dr.  Josef  Glassner.  Na  výdělečnou  práci 
prázdninovou  dávají  se  synové  lidí  chudých,  žijící  celý  rok  v  málo 
příznivých  poměrech  materielních  a  nejhorších  hygienických.  Skuteční 
dělníci  pocházejí  převážně  z  lidu  vesnického,  jsou  velmi  silní,  zdraví 
a  tělesně  dobře  vyvinutí.  Studenti-dělníci  jsou  bídně  vyživováni  a  často 
zakrnělí.  A  takto  nekvalifikovaným  svěřuje  se  práce  v  kamenných 
lomech,  cihelnách,  při  stavbě  drah,  kanálů  i  při  stavbách  městských. 
Pracují  často  „na  akord"  —  12  hodin  denně.  Ctižádost  je  nutí, 
aby  se  snažili  vyrovnati  dělníkům.  A  ti  zase  hledí  s  nechutí  na  mladíky, 
ubírající  jim  výdělku. 

Podnikatelé  nemají  ovšem  na  mysli  fysického  výchovu  mládeže. 
Tím  méně  jim  záleží  na  jejím  mravním  stavu.  Chtějí  jen  vykořistiti 
mladé  síly ! 

Proto  shledal  dr.  Glassner  u  studentů- dělníků  velmi  časté  zjevy 
vyčerpání  srdce,  povstalé  nepochybně  z  přílišné  práce  za  nepříhodných 
podmínek  ;  dále  tuberkulosu  plic,  která  sice  vznikla  snad  již  dříve,  ale 

39* 


572  Eozhled  vychovatelský. 


přílišnou  námahou  a  zanedbáváním  hygieny  při  prácích  začala  po- 
stupovati rychle  a  silně;  konečně  katarhy  průdusuic,  jako  následek 
zaměstnání  v  cihelnách  a  kamenných  lomech  uprostřed  škodlivého 
prachu.  Nejsou  řídké  ani  případy  neštěstí  a  úrazů,  jež  pocházejí  z  ne- 
dostatku cviku,  zručnosti  a  vrozené  odborným  dělníkům  orientace. 

,,Není  pochyby  —  končí  dr.  Glassner  —  že  práce  fysická,  při- 
měřeně upravená,  mohla  by  prospěti  zdraví  mládeže.  Ba  jest  nutná  pro 
pravidelný  rozvoj  těla  i  duše,  ale  musí  míti  známky  a  přibližnou 
hodnotu  léčebué  gymnastiky;  v  každém  případě  musí  býti  individaali- 
sována,  a  což  jest  nejdůležitější,  pod  přísným  dozoreqa.  Dosud  prázd- 
ninová práce  studentů,  podle  mých  zkušeností,  nejen  jim  nedala  zdraví, 
ale  zbavila  je  namnoze  tohoto  nejcennějšího  pokladu,  činíc  z  lidí  ru- 
měnných  a  mladých  bledé,  chorobné  proletáře.  Ani  jeden  z  těeh  stu- 
dentů neujal  se  věci  pro  zdraví,  ale  výlučně  pro  chléb  .  .  .  Jest  proto 
povinností  lidí,  vybízejících  k  tomu  mládež,  pomýšleti  na  zlepšení  jejích 
hmotných  podmínek,  ale  nikoli  za  cenu  zdraví." 

Jsou  tu  však  také  námitky  se  stanoviska  výchovného.  Mládež 
v  oné  době  zůstává  bez  ochrany  a  kontroly.  Společnost  dělníků  stálých 
i  sezónových  raá  na  ni  osudný  vliv.  Jak  snadno  se  tu  přebere  míra 
v  požívání  alkoholu  a  tabáku!  Jak  hrubnou  mravy  a  kazí  se  mluva  ! 

Fysickou  práci  mládeže  studující  o  prázdninách  možno  tedy 
schváliti,  jsou-li  splněny  aspoň  dvě  hlavní  podmínky :  musí  býti  mládeži 
přizpůsobena  a  konati  se  za  patřičného  dozoru  neb  aspoň  v  neškodném 
prostředí. 

V  mnichovských  „Katechetische  Blater"  přimlouvá  se  Jindřich 
Stieglitz,  aby  vyučování  církevním  dějinám  bylo  zavedeno  — 
v  přiměřeném  rozsahu  —  i  na  nejvyšším  stupni  obecné  školy  a 
ne  pouze,  jřiko  dosud,  na  škole  měšťanské.  Nejen  proto,  že  církevní 
dějiny  těší  se  u  dětí  nadmíru  živému  zájmu,  ale  i  k  vůli  náboženství. 
Útoky  našich  odpůrců  namířeny  jsou  dnes  se  zálibou  proti  Církvi. 
Slovem  i  písmem  předstaVují  Církev  jako  moci  a  peněz  chtivou  vlád- 
kyni, na  které  již  po  staletí  je  mnoho  skvrn;  rozkřikují  ji  jako  ne- 
přítelkyni kultury  lidu.  Chtějí  již  mládeži  ze  srdce  vyrvati  lásku  a 
věrnost  k  Církvi,  aby  tím  vzbudili  nedůvěru  a  nechuť  k  náboženství 
vůbec.  Poněvadž  značná  část  mládeže  vychodí  jen  obecnou  školu, 
vstupují  každoročně  do  života  tisíce  dětí,  jež  právě  v  tak  důležitém 
bodu  nejsou  nijak  vyzbrojeny  oproti  námitkám    nepřátel. 

Právě  církevní  dějiny  jsou  nejlepší  apologií  křesťanství.  Provázejí-li 
děti  Církev  v  jejím  staletém  vývoji,  pozorují-li  její  požehnanou  činnost 
náboženskou  a  mravní,  kulturní  i  sociální,  přesvědčí  se  snadno,  že 
Církev  jest  největší  dobroditelkóu  národů,  že  jest  dílem  božím.  A  vezme-li 
si  mládež  to  pevné  přesvědčení  do  života,  odrazí  si  pak  snadno  útoky 
a  pomluvy  nepřátel. 

U  ná  s  bylo  by  zvláště  potřebné  věnovati  poslední  (8.)  rok  obecné 
školy  církevním  dějinám.  Byl  by  to  také  záslužný  kus  přípravy  na 
rok     1915.     Ve    světském    dějepise   vykládá    se    dětem    o  Husovi   již 


Rozhled  vychováte Isk v.  573 


V  3.  školním  roce  a  pak  skoro  každoročně.  V  jakém  duchu  Často,  je 
známo.  Katecheta,  drží  li  se  předepsaného  dnes  rozvrhu  látky,  má  málo 
příležitosti,  aby  se  o  této  otázce  přiměřeně  zmínil,  a  když  tak  učiní, 
nedosáhne  nikdy  takového  účinku,  jako  může-li  soustavně  a  názorně 
v  jednotlivých  obrazech  vylíčiti  vývoj  a  působení  Církve  u  nás.  A  pak 
vypadá  často  takové  mimořádné  odbočení  od  látky  jako  nemilá 
kontrola  učitele. 

A  není  to  jen  otázka  Husova,  ale  i  sv.  Cyrill  a  Methoděj,  svatý 
Václav,  sv.  Jan  Nepomucký  atd.  Ne  nadarmo  jistě  konal  protestant 
prof.  Váša  svou  přednášku  o  slovanských  apoštolech  také  ještě  zvláště 
v  učitelské  schůzi  v  Brně  a  snad  i  jinde.  Briicknerovské  názory  budou 
za  chvíli  vštěpovány  již  dětem  na  obecné  škole  ! 

Ostatně  při  církevních  dějinách  dají  se  pěkně  názorně  zopakovati 
a  vštípiti  i  nejhlavnější  pravdy  věroučné  a  zásady  mravní  pro  život. 
Přemílati  v  takové  závěrečné  třídě  již  po  šesté  či  po  sedmé  katechismus, 
je  přece  jen  odporno  —  dětem  i  učiteH. 

Bylo  by  tedy  záhodno  při  chystané  úpravě  nového  učebného 
plánu  (v  brněnské  diecesi)  pamatovati  i  na  tuto  věc  ! 

* 

Čtvrtý  mezinárodní  kongres  pro  vychovatelství 
a  lidovou  osvětu  bude  se  konati  letos  v  Lipska  od  25.  do  29.  září. 
Hlavním  předmětem  porad  a  referátů  bude  výchov  a  vzdělání  mládeže, 
jež  ve  všecli  kulturních  zemích  stává  se  nyní  předmětem  zvláštní  péče. 
Program  uvádí  mezi  jiným  tyto  otázky :  Četba  mládeže.  Populární 
přednášky,  lidové  university.  Úlohy  umění,  museí  a  divadla  v  životě  a 
výchovu  mládeže.  Kioematograf  a  mládež.  Fysický  výchov  mládeže, 
tělesná  cvičení,  sport.  Ochrana  mládeže  zanedbané  a  opuštěné  Mezi 
referenty  je  také  prof.  F.  Foerster,  prof.  Stanley  Halí,  ministr  B. 
Buisson,  W.  HoíFman,  Dr.  P.  Ladewig  a  j. 

* 

„Apoštol  skij  cen  z**  jest  název  článku  publicisty  M.  Menšíkova 
v  Novém  Vrem..  kde  spisovatel  u  příležitosti  návrhu  na  zřizení  dvou 
duchovních  akademií,  ve  Vilně  a  Tomsku,  dokazuje,  že  církev  ne- 
potřebuje učenosti  akademikův,  nýbrž  živé  víry,  jíž 
podmíněno  právo  na  úřad  knéžský.  Spisovatel  bojuje  proti  učenosti 
duchovních,  zapomíná,  že  jí  třeba  k  poučování  lidu  a  hájení  pravé  víry 
proti  bludům.  P.  Nikolskij  v  Cerk.  Věstníku  souhlasí  částečně  s  mí- 
něním M.  Menšíkova,  že  by  totiž  akademie  měly  nejen  vyučovati, 
nýbrž  i  vychovávati.  Proto  ze  starých  akademií  by  se  do  nových  mělo 
vzíti  pouze  to,  co  je  ve  starých  skutečně  křesťanského,  a  zamítnouti 
vše  světské,  mrtvé.  I  vzpomíná  na  myšlenku,  již  asi  před  20  lety 
pronesl  V.  Rozanov,  že  by  akademie  duchovní  měly  býti  umístěny 
v  klášteřích,  „těchto  praktických  vyšších  školách  křesťanského  života, 
kde  by  studenti,  učíce  se  pokladům  ducha,  osvojovali  si  zároveň 
živého  ducha  křesťanské  víry".  Nikolskij  však  poznamenává  při  tom, 
že  tři  ze  4  akademií  jsou  v  klášterních  zdech,  ale  poněvadž  ve  dvou 
klášterech  není  asketického  dacha,  neodráží  se  duch  klášterního  aske- 


674  Rozhled   vychovatelský, 


tismu  ani  na  akademicích.  Jen  v  TrojickoSergijevském  klášteře  u  Moskvy 

ton  života  akademiků  jest  pnd  vlivem  kláštera  a  vliv  asketické  nálady 

klášterní   jeví    se   na   přesvědčení    akademikiiv.    A  takových  akademií 

bylo  by  třeba. 

* 

Návrh  reformy  duchovní  školy  v  Eusku  potkal  se 
s  překážkou  se  strany  ministerstva  národní  osvěty  jež  nechtělo  při- 
pustiti žáky  navržených  šestitřídních  všeobecně  vzdělávacích  duchovních 
škol  v  sedmou  třídu  ministerských  gymnasií.  Po  dlouhém  vyjedaávání 
došlo  ke  kompromisu,  při  němž  rozhodnuto,  že  první  čtyry  třídy  du- 
chovních škol  mají  se  co  do  programu  shodovati  se  školami  mini- 
stei-skými,  a  pak  žáci  ze  4.  třídy  duchovní  školy  mohou  beze  zkoušky 
přestoupiti  do  5.  třídy  gymnasia ;  totéž  dovoleno  ze  šesté  třídy  du- 
chovní školy  do  7.  třídy  gymnasia  po  zkoušce.  Ale  toto  souřadění 
všeobecně  vzdělávacích  škol  duchovních  se  světskými  gymnasii  nelíbí 
se  těm,  kteří  si  přáli,  by  duchovní  škola  zachovala  svůj  vlastní  typ  a 
nebyla  kopií  školy  světské,  v  níž  je  mnoho  nedostatků. 

* 

O  konviktech  při  d u ch o  vně- učebny ch  ústavech 
ruských  prou  se  v  Cerk.  Věstn.  už  půl  roku.  Otec  Galachov 
píše,  že  konvikt  ve  škole  duchovní  je  —  zlo;  o.  Silin  míní,  že  konvikt, 
je-li  řádně  upraven,  může  přinésti  mnoho  užitku;  a  nyní  P.  Smolič 
dokazuje,  že  společné  žití  v  duchovních  školách  vede  k  třenicím,  ne- 
poskytuje příznivých  podmínek  ku  práci,  k  učení  se,  dělá  z  jinochů 
lenochy,  učí  je  lehkomyslně  pohlížeti  na  práci,  že  ovzduší  konviktů 
bývá  prosáklo  lícoměrností,  přetvářkou,  vůbec  kazí  mladé  povahy  .  .  . 
Patrně  vidí  p.  pisatel  už  proto  vše  velice  černě,  že  konvikty  má  církev 

katolická, 

* 

„Zastaralým  aforismem"  nazval  zemský  inspektor  Mečislav 
Zaleski  na  učitelské  konferenci  v  Krakově  ono  oblíbené  tvrzení,  že 
Halič  jest  „klassickou  zemí  analfabetů",  že  60  procent 
obyvatelstva  haličského  neumí  čísti.  Ještě  v  únoru  r.  1907  —  pravil 
dle  „Gíosu  Národu"  —  ze  6243  obcí  625  nemělo  obecných  škol.  Dnes 
však  sotva  24  obcí  beze  škol.  Mezi  těmi  24  obcemi  19  jich  nemá  přímo 
základních  podmínek  k  zařízení  školy.  Je  to  pokrok  imponující.  Halič 
za  krátko  může  slaviti  svátek,  že  všechny  obce  budou  míti  svou 
vlastní  školu. 

Halič  má  dle  statistiky  5963  škol  se  16.496  třídami.  Učitelů 
je  17.097. 

Při  této  příležitosti  upozorňují  polské  listy  na  zvláštního  dobrodince 
lidových  škol:  je  to  starý  šedivý  veterán,  jejž  zná  celý  Krakov  a 
každý,  kdo  třeba  na  krátko  Krakov  navštívil.  Denně  chodí  po  restau- 
racích a  kavárnách,  s  obětavou  trpělivostí  a  milou  diskrétností  obejde 
všechny  stoly  a  prosí  o  malou  národní  daň  na  školu  lidovou.  A  tak 
po  haléřích  sebral  vytrvalý  veterán  již  —  100.000  korun! 


i 


Rozhled  vychovatelskv.  575 


Po  mnohých  námahách  dosaženo  toho,  že  vysvědčení  uni- 
versity záhřebské,  arciť  ještě  kusé,  mají  platiti  také  v  Předlitavsku. 
Zdejší  university  pozbudou  tím  asi  značnou  část  charvatských  poslu- 
chačů, prozatím  snad  bude  to  působiti  nepřízaivě  i  na  vědeckou  úroveň 
charvatských  akademikův,  avšak  bude  tím  vyplněn  aspoň  částečně  jeden 
požadavek  přirozeného  práva  na  usnadnění  akademických  studií  do- 
mácím lidem,  kteří  tím  více  přilnou  k  Záhřebu  jakožto  přirozenému 
a  snadno  přístupnému  střediska  rakouských  Jihoslovanů.  Snad  smiřo- 
vačky  maďarskocharvatské,  jež  Charvátům  vynesly  přece  nějaké  ústupky 
v  otázce  jazykové  (na  dráhách  na  př.),  povedou  časem  i  k  vybudování 
celé  university  jihoslovanské.  Mnoho  peněz  by  jim  takto  zůstalo  doma 
—  jihoslovanští  studující  mívají  na  zdejších  vysokých  školách  značná 
stipendia  z  domova,  která  jim  nebývají  vždycky  ani  tuze  zdravá  — 
a  jestliže  nepochytnou  hned  s  počátku  doma  tolik  vědomostí,  co  zde, 
nepoznají  v  cizině  zase  ledačeho,  po  čem  nic. 

* 

Ve  Skadru  položen  o  Letnicích  základní  kámen  k  malissorské 
útulně  „Josef  inu  m",  budované  nákladem  rakouským.  Mají  tam 
býti  tři  učebny,  tři  řemeslnické  dílny,  dvě  velké  spárny  atd.,  celkem 
16  místnosti. 


576  Rozhled  hospodářsko-socialni. 


Hospoddřsko-sociolní. 

v  zemi  „volnosti,  rovnosti,  bratrství"  vyšla  nedávno  kniha 
„Uélite  dans  la  société  moderně"  od  Paula  de  Rousiers,  kde  se  znova 
dokazuje,  že  rovnost  lidí  právě  v  nynějším  lidstvu  prováděla  by  se  jen 
se  škodou  jeho,  neboť  tato  doba  potřebuje  duševní  elity  ve  všech 
oborech,  jež  by  lidstvo  nestranně  a  nezištně  vedla. 

* 

Před  několika  týdny  se  utvořil  v  Německu  syndikát  pro 
světovou  službu  zpravodajskou,  který  si  vzal  za  úkol 
informovati  cizinu  o  všech  kulturních  a  průmyslových  novinkách  ně- 
meckých a  na  pravou  míru  uváděti  tendenční  zprávy  cizích  listův  o  Ně- 
mecku. Podnik  doátane  1/4  mil.  M  subvence  od  ministerstva  zahranič- 
ního, bude-li  týž  obnos  složen  od  členů  syndikátu. 

* 

Ruské  ministerstvo  osvěty  vypracovalo  projekt  na  pojištění 
vyššího  vzdělání  pro  žáky  středních  škol.  Rodiče  totiž 
mají  platiti  mimo  zápisné  na  začátku  školního  roku  také  dobrovolné 
příspěvky  na  utvoření  kapitálu,  z  něhož  by  mohli  žáci  studovati  po 
maturitě  na  vysokých  školách.  Vklady  osob,  které  z  jakýchkoliv  dů- 
vodů se  zřeknou  vyššího  vzdělání,  propadnou  ve  prospěch  fondu  k  tomu 
cíli  zřízenému.  Podrobnosti  projektu  nejsou  dosud  blíže  známy. 

Posluchači  některých  vysokých  škol  v  Rakousku 
jsou  hromadně  pojištěni  proti  úrazu.  Ministerstvo  kultu 
a  vyučování ,  doporoučí  tento  druh  pojištění.  A  bylo  by  si  přáti,  aby 
školní  správa  rozšířila  toto  kollektivní  pojištění  proti  školskému  úrazu 
i  na  studenty  středních  a  žáky  obecných  škol. 

Úrazová  pojišťovna  v  Halle  (Iduna)  zavedla  pojištění  jedno- 
ročních dobrovolníků  proti  vojenskému  úrazu  a  povin- 
nému ručení.  K  úrazu  patří  též  onemocnění  úpalem,  úraz  při  jízdě 
na  kole,  na  koni  atd.,  pokud  se  to  všecko  stane  při  výcviku.  Pojištěnec 
obdrží  5000  M  v  případě  smrtelného  úrazu,  10.000  M  v  případě  trvalé 
invalidity  a  5  M  denní  renty  v  případě  dočasné  invalidity.  Prémie 
obnáší  35"50  M  u  pěšího  dobrovolníka.  V  povinném  ručení  jsou  zahrnuty 
škody,  které  se  způsobí  osobám  nebo  věcem  ve  službě  užíváním  zbraně, 
při  jízdě  na  koni  atd.  Jediná  prémie  činí  10  M  pro  pěšího  a  20  M 
pro  jízdního  dobrovolníka,  při  čemž  jsou  kryty  škody  na  věcech  do 
10.000  M  a  na  osobách  bez  omezení.  Myslím,  že  by  podobná  kombinace 
proti  služebnímu  úrazu  a  povinnému  ručení  také  došla  příznivého  při- 
jetí u  organisací  proíessorských  a  učitelských. 

Bavorská  vláda  pro  státní  úředníky.  Bavorská  vláda 
vyjednává  s  domácími  velkými  pojišťovnami  životními  stran  laciného 
a  snadného  životního  pojištění  státních  úředníků. 

Rusko  hodlá  zmonopolisovati  soukromé  poji- 
štění a  z  výtěžku  krýti  výlohy,  které  jsou  spojeny  se  zbrojením. 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  577 

V  Srbsku  přijal  parlament  vládní  předlohu  o  zaopatření 
vojenských  invalidů.  Rozpočet  na  invalidní  renty  obnáší  přes 
5  millionů,  jež  mají  býti  uhrazeny  daňovými  přirážkami. 

Koncem  května  slavil  se  v  Madridě  sjezd  diecesních  spolků  díla 
„Accion  católica",  ve  které  sdruženy  jsou  „katolieko-dělnieké  kor- 
porace", farní  jednoty  (Juntas  parroquiales),  založené  původně  pouze 
pro  biskupství  madridské,  rozvětvené  však  nyní  hojně  v  zemích  kol 
Granady,  Malagy,  Valencie,  Barcelony.  Listy  nazývají  dílo  to,  stávající 
teprv  10  —  12  let,  ohromným.  Dvě  stě  rolnických  katolických  spolků 
byJo  rovněž  zastoupeno.  Kdyby  kapitál  španělský  dovedl  ustaviti  lidové 
bankovní  hospodářství,  přispěl  by  značně  k  řešení  otázky  sociální 
a  ještě  více  vystěhovalecké,  neboť  toto  pro  mateřskou  zemi  s  nečetným 
poměrně  obyvatelstvem  nebezpečné  zlo  počíná  bujeti  podobně  jako 
v  Itálii. 

Na  Balkáně  je  řada  německých  bank,  které  mají  podporovati 
obchodní  a  hospodářáké  zájmy  ISIěmecka.  Dle  Balcan-Revue  jsou  v  Ru- 
munsku 2  banky  německé,  z  nichž  jedna  byla  založena  roku  1897, 
akciový  kapitál  má  15  mil.  lvů  a  vyplácela  r.  1913  12%.  Druhá  trvá 
od  r.  1904,  má  20  mil.  lvů  akciového  kapitálu  (německého,  uherského 
a  francouzského)  a  vyplácela  posledně  11%  dividendy.  V  Bulharsku 
zastupuje  německé  zájmy  Kreditna  banka  v  Sofii  (3  mil.,  5%  dividendy). 
Nejsilnější  oporou  něm.  obchodu  v  Turecka  je  filiálka  Německé  banky 
v  .Cařihradě.  Vedle  ní  je  tam  ještě  Něm.  orient,  banka  s  32  milliony 
akciového  kapitálu.  Od  poslední  války  balkánské  není  v  Srbsku  a 
v  Řecku  samostatného  peněžního  ústavu  německéko.  Rozumí  se,  že 
německá  rozpínavost  nebude  moci  dočkati,  až  se  poměry  albánské 
uklidní,  aby  i  tam  předběhly  rakouskou  těžkopádnost. 

« 

Správní  rada  lázní  luhačovskýeh  doplněna  letos  dvěma 
členy  t.  z.  reformního  komitétu  místo  členů  dřívějších,  tak  že  tento 
komitét  má  nyní  ve  správní  radě  většinu  a  přejímá  odpovědnost.  Fi- 
nační stav  lázní  je  špatný.  Nepříznivé  počasí  posledních  dvou  let  při- 
spělo pochybenému  vedení  poněkud  na  pomoc,  aby  se  toto  mělo  aspoň 
z  části  nač  vymluviti.  Všelijaké  drahé  nápady  (s  „dřevěnou  poesií" 
staveb  na  př  ,  beznoyšlenkovité  a  nákladné  podniky  t.  z.  znalců)  po- 
rosily rovnováhu  podniku  bez  toho  ne  skvěle  opatřeného  a  s  mnohou 
nepřízní  bojujícího. 

Brzy  po  valné  hromadě  založen  byl,  jak  „reformní  komitét" 
oběžníkem  oznamuje,  „opposiční  komitét  oněmi  pány,  kteří  nebyli 
opětně  do  správní  rady  voleni,  poněvadž  se  neosvědčili";  český  ráz 
lázní  tedy  zatím  zajištěn,  neboť  o  strany  a  půtky  postaráno. 

* 

S  nezaměstnými  „ubožáky"  zakusili  minulé  zimy  ve  Vídni 
totéž  co  v  Berlině  (srv.  zde  str.  327).  I  ve  Vídni  potřebovali  asi  140 
lidí  na  odklizení  sněhu.   Vzkázalo  se  do  útulku  pro  lidí    bez    pří- 


"78  Rozhled  hospodářsko-socialní. 

střeší,  jichž  tam  bylo  1000,  Z  toho  tisíce  dostavilo  se  k  práci  celých 
sedm,  dva  z  nich  vyžádali  si  hned  zálohu,  o  9.  hodině  dopoledne  pra- 
covalo jich  už  jen  5,  v  poledne  3,  o  4.  hod,  odpoledne  nikdo,  druhého 
dne  nepřišel  vůbec  nikdo.  To  je  ta  městská  bída  nezaměstnaných,  na 
kterou  mnoho  jiných  skutečných  ubožáků  se  musí  dřít. 

* 

Začátkem  ledna  roka  1913  bylo  na  celém  světě  13,570.874 
telefonických  stanic,  z  toho  pak  9,842.336  přináleželo  soukromým 
a  3.728.538  státním  správám.  Na  celou  Ameriku  připadlo  9,370.610, 
na  Evropu  3,695.363,  na  Asii  258.006,  na  Afriku  56  800,  na  země 
australské  190.095  stanic.  Z  jednotlivých  států  měly  stanic  :  Spojené 
státy  severoamerické  8,729.592  (vesměs  soukromých),  Německo  1,302.672, 
Vel.  Britanie  738.738,  Francie  293.195,  Rusko  282.481  Švédsko  217.554, 
Rakousko  161.  230  (Cis),  Uhry  75,738,  Japonsko  198,435,  Čína  17,737 
atd.  —  Ubrnná  délka  telefonového  drátu  na  celém  světě  obnášela  asi 
33,261.940,  telegrafního  5.196  890  mil.  Hrubý  příjem  činil  za  telefon 
v  celé  Americe  303,793.100,  v  Evropě  123,868.500,  v  Asii  8,490.300, 
v  Africe  2,656.300,  v  zemích  australských  6,073.100,  úhrnem  v  celém 
světě  444,881.200  dolarů,  dohromady  s  příjmem  za  telegraf  (173,218.100) 
718,099.300  dol.,  průměrně  za  jednu  telef.  stanici  339  dol.  Kapitál 
vložený  do  telefonových  podniků  obnášel  v  Americe  (severní  i  jižní) 
1.199,595.000,  v  Evropě  635,925.000,  v  Asii  28,422,000,  v  Africe 
11,281.000,  v  zemíeh  australských  29,818.090,  úhrnem  na  celém  světě 
2.906,041.000.  Na  jednu  stanici  připadá:  na  ostrově  Kuba  909  (nejvíce), 
v  řep.  Ecuador  470,  v  Bosně  353,  v  Jihoafrické  Unii  303,  v  Rakousku 
211,  v  Uhrách  192,  v  Japonsku  108,  v  Norsku  96,  ve  Finsku  80  (nej- 
méně) dol.;  průměrně  na  jednu  stanici   140   dol. 

Telefonických  rozhovorů  sprostředkovalo  se  za  rok  1912  ve  Spoj. 

Státech  15.600,000.000  (na  1000  oby  v.  161.995),  v  Evropě  6  809,297.000 

(na  1000  oby  v,  15.172).  Nejvíce  hovorů  vykazuje  Německo  (2.224,880.000), 

pak  Velká  Britanie  (1,098,395.000).  Rusko  s  Finskem  mělo  900.000.000, 

Švédsko  434,163.000,  Francie  396,102.000,  Rakousko  364,578.000  atd. 

Počet  dopravených  dopisů  v  Evropě  roku  1912  obnášel 
17.775,402.000  (na  1000  obyv,  39.607  dopisů  za  rok),  ve  Spoj.  Státech 
10  212,237.000  (na  1000  obyv,  106.047),  v  Rakousku  1.642,006.000, 
v  Německu  5.450,565.000  atd. 

Úhrnný  počet  sdělení  (telefon,  telegraf  a  dopisy)  obnášel  v  Evropě 
24,972,501.000,  z  toho  71%  na  dopisy,  29%  na  telegraf  a  ^telefon. 
Bosna  má  nejvyšší  %  dopisů  (91),  Bulharsko  82,  Rakousko  81,  Švédsko 
31  (nejméně).  Hodnoty  tyto  jsou  arci  toliko  přibližné. 

* 

V  posední  době  píše  se  více  o  zhoubném  účinku  elektric- 
kých vln,  jichž  užívá  se  při  bezdrátové  telegrafii  a  přisuzují  jim  vinu 
různých  katastrof  lodních,  vzniklých  zpravidla  výbuchem  lodní  pra- 
chárny.  Vyšetřováním  těchto  záhadných  účinků  zabývala  se  též  komise, 
jejímž  úkolem  bylo  zjistiti  příčinu  explose  na  francouzské  lodi  Jeně. 
O  dobrozdání   v  tomto  směru  byli  požádáni  tehdy  též  dva  francouzští 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  579 


učenci  Ducretet  a  Branly,  ale  z  úsudku  jejich  nebylo  lze  míti  za  to, 
že  by  loď  byla  bývala  zničena  vlivem  elektrických  vln,  třeba  že 
mechanik,  který  před  výbuchem  měl  na  lodi  službu,  tvrdil,  že  krátce 
před  katastrofou  pozoroval  poruchy  na  měřicích  přístrojích  následkem 
vln  Hertzových,  kterými  telegrafovala  jistá  lodní  stanice. 

Přes  to  však,  že  nebyla  příčina  výbuchu  a  bezprostřední  její 
souvislost  s  účinkem  těchto  vln  bezpečně  zjištěna,  neschází  nyní  důkazů 
(dle  zprávy  berlínského  bursovního  kurýru),  že  výbuchy  tohoto  druhu 
jsou  ve  příčinném  vztahu  s  určitými  elektrickými  úkazy,  jak  o  tom 
nasvědčuje  explose  prašné  věže  na  Madagaskaru.  Jmenovaný  list  po- 
znamenává dále,  že  válečné  námořnictvo  anglické  použilo  ochvěvu 
elektrických  vln  k  pokusu,  jehož  předmětem  bylo  zničení  trupu  ne- 
potřebné lodi.  Podrobnosti  tohoto  pokusu,  jejž  na  podnět  admirality 
provedli  angličtí  inženýři  s  úplným  zdarem,  se  arci  úzkostlivě  tají, 
poněvadž  vojenským  úřadům  záleží  na  tom,  aby  se  neprozradil  způsob, 
kterým  mohou  ziičiti  za  války  lodě  nepřátel. 

Ze  nejde  tu  o  žádnou  technickou  hříčku,  toho  důkazem  jsou  ne- 
dávné pokusy  konané  také  v  Itálii  za  účasti  námořního  úřadu.  Vy- 
nálezcem způsobu,  kterak  lze  použíti  elektrických  paprskův,  aby  pod 
jejich  vlivem  vybuchly  třaskaviny  v  místech  vzdálených  od  místa  po- 
kusů, jest  italský  inženýr  Ulivi.  Vytvořuje  prý  přístrojem  ultra  červené 
paprsky,  kterými  pak  experimentuje. 

Při  zkoušce  s  výbušnými  paprsky  Uliviho  vynálezce  použil  čtvero 
třaskavin,  které  zabalil  do  kaučuku,  do  asbestu,  do  porcelánu  a  do 
skla  ;  třaskaviny  takto  chráněné  ponořil  na  dno  řeky  Arny  a  přivedl 
je  s  vrchu  Monte  Senario  za  Fiesolou  svými  paprsky  k  výbuchu.  Vzdá- 
lenost přístroje  Uliviho  od  místa  výbuchu  obnášela  asi  16  km.  Výsledek 
zkoušky  překvapil  jak  přítomné  členy  komise,  tak  i  množství  diváků, 
jež  bylo  přítomno  produkci  Uliviho.  Vynález  jeho  prohlášen  za  nejdů- 
ležitější v  tomto  století  a  dá  se  očekávati,  že  učiní  přítrž  dosavadnímu 
zbrojení  jak  na  moři  tak  i  na  pevnině. 


680  RoEhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

Hnusné  zákeřnictví,  hodné  srbskodivošských  pudů,  sklálo  říši  naší 
nadějného  následníka  trůnu  s  manželkoujeho,  když  28.  června 
po  bosenských  manévrech  byli  hosty  Sarajeva.  Ztráty  té  nelze  ani  od- 
hadnouti. Žurnalistika  rakouská  nepsávala  o  Františku  Ferdinandovi 
příliš  chvalné:  již  to  budiž  nám  důkazem,  že  pro  říši  a  její  budoucnost 
néco  znamenal,  neboť  koho  židovstvo  haní,  ten  jistě  jest  člověk  nevšední. 

Nám  především  budiž  památka  obou  mučeníků  velkosrbské  sve- 
řeposti posvátnou  pro  vzorně  náboženský  život  jejich.  Tklivé 
jsou  zprávy,  jak  tento  rázný  vojín  modlitbou  a  svátostmi  na  cestu 
svou  se  připravoval,  a  jak  družka  jeho  právě  vzhledem  k  výstrahám 
—  i  úředním,  od  min.  Biliňákého  —  s  rekovnou  věrností  se  odhodlala 
jej  provázeti.  Bůh  dopustil,  aby  obět  byla  dokonána  —  dobré  skutky 
jejich  tím  nezmařeny,  jen  bohužel  zastaveny. 

V  příčině  politické  cítí  se  vůbec,  že  odiíat  říši  reorganisator, 
jehož  právě  v  těchto  kritických  dobách  potřebovala.  Jak  dalece  šla 
závislost  jeho  na  Vilému  II,  jemuž  nejedním  rysem  se  podobal,  ne- 
snadno říci ;  že  spojenectví  s  ním  pěstoval,  jest  za  daných  poměrů  víc 
než  přirozené,  jako  jen  ku  chvále  jeho  se  uvádí,  že  přál  triimpera- 
lismu,  totiž  dohodě  tří  císařství.  Nepřál  prý  rakouskému  dualismu^ 
ale  kdož  by  mu  vytýkal,  že  tohoto  klatého  Beustova  zmetka,  původ 
mnohých  běd  v  říši  a  v  národech,  neměl  rád,  že  naopak  iustitia  mu 
byla  regni  fundamentům,  že  přál  třebas  jen  v  zájmu  říšské  síly  rovno- 
právnosti Jihoslovanův  a  Rumunů?  Byl-li  záměrem  jeho  trialismus, 
je  sporné.  Rozvoji  Jihoslovanův  jistě  přál  a  jej  podporoval  —  právě 
proto  je  tím  tragičtější,  že  na  jejich  půdě,  jsa  jejich  hostem  od  pří- 
slušníků srb5kýi;h  vládou  v  Bosně  hýčkaných  takové  odměny  se  dočkali 
Poměr  jeho  k  Čechám,  kde  tak  rád  sídlel,  byl  příznivý  —  poměr  však 
k  Cechům  nebyl  prý  docela  přátelský  —  zvláště  manželce  jeho  při- 
čítáno přímé  nepřátelství  k  českým  věcem,  ale  kdož  by  se  tomu  za 
nynější  pokrokářské,  zhusta  protidynastické  rabulistiky  divil? 

Vojenství  a  lodstvu  věnoval  velikou  péči,  maje  velmocenskou 
sílu  říše  na  zřeteli.  Vytýká  se  mu  zde  až  i  bezohlednost  jakási.  Ne- 
možno však  popříti,  že  i  v  tomto  směru  mnohá  náprava  byla  a  jest 
nezbytnou,  má- li  se  s  Rakouskem  počítati  —  a  my  Cechové  máme 
zajisté  proč  s  ním  počítati,  chceme-li  býti;  náš  vůdce  napsal  kdysi,  že 
jsme  bez  Rakouska  byli  a  také  budeme  —  je  toto  však  za  nynějších 
poměrů  tak  jisté  jak  ono?! 

Přičteme-li  k  tomu  všemu  i  jiné  přednosti  osobní,  mezi  nimiž 
láska  k  umění  a  vzdělanosti  vůbec  neposlední  zaujímala  místo,  snoubíc 
se  svorně  s  činností  vojenskou  i  politickou,  pocítíme  tím  hlouběji  tíhu 
ztráty  a  vyložíme  si  moc  odporu  mysli  jen  poněkud  citlivé  proti  přímým 
a  ještě  více  nepřímým  původcům  činu  tak  nelidského,  jenž  neomluví 
se  ani  poukazem  na  vládní  přehmaty   proti  Srbsku   ani  záminkou,    že 


Rozhled  politickf  a  Tojeoský  681 

měla  býti  pomštěna  „provokace"  manévrů  a  návštěvy  boaenské 
právě  v  den  výročí  kosovopohkého  .  Vysvětluje  se  pouze  rozeštvaným 
barbarismem.  A  sahají-li  nitky  tohoto  pro  Slovany  tak  trapného  výjevu 
skutečně  přes  Bělehrad  do  Petrohradu,  tím  hůře,  neboť  z  pod  skleněné 
střechy  se  kamenem  nehází.  A  dej  jim  tam  Buh,  aby  se  opět  nesplnilo 
vSeplatné  exoriare  aliquis  nostris  ex  osaibus  ultor! 


Dr.  Felix  Koneczny  uveřejnil  v  letošním  ročníku  „Šwiatu 
Síow."  několik  pozoruhodných  studií  o  vzájemných  poměrech  česk  o- 
polských,  ve  kterých  hodlá  ještě  pokračovati.  Úvahy  jeho  J3ou,  jak 
obyčejně,  střízlivé,  nestranné  a  zaslouží,  by  si  jich  dobře  povšimli 
zvláště  radikální  politikové  čeští. 

V  červnovém  sešitě  svého  měsíčníku  obírá  se  autor  problémem, 
který  se  naskytoval  zvláště  často  minulého  roku,  kdy  známým  sběhem 
okolností  mezinárodní  politiky  hrozila  válka  s  Ruskem  —  problémem 
Rakouska  bez  Poláků.  Kdyby  Halič  měla  býti  rozdělena  mezi 
Prusko  žádostivé  jejího  uhlí  a  Rusko  toužící  po  její  východní  části, 
byl  by  tím  rozhodnut  nejen  osud  dynastie  habsburské  a  říše  rakouské, 
ale  i  osud  Cech  :  Češi  stali  by  se  první  obětí  molochu  pangermanismu. 
Říše  seslabená  territorialně  i  oekonoraicky,  se  zmenšenou  armádou, 
zbavená  svého  významu  v  mezinárodních  kombinacích,  ztratila  by  živel 
nutný  k  dokonalé  protiváze  v  rozmanitých  svých  vnitřních  sporech  a 
seslabila  by  se  i  ideově. 

Čína  více  by  pak  byla  poutána,  tím  ochotněji  musila  by  se  chá- 
pati protekce  německé  a  upadla  by  neodvratně  v  bludné  kolo  bez 
východiska:  na  jedné  straně  byla  by  nucena  hledati  opory  u  Němcův 
a  na  druhé  straně  obávati  se,  že  u  týchž  Němců  klesne  nejprve  na 
služku  a  později  —  na  pokrm.  A  Cechy  byiy  by  prvním  zádavkem 
této  oběti , .  . 

Proto  dovozuje  autor,  že  pro  české  politiky  není  jiné  rady,  než 
porozuměti  si  a  shodnouti  se  s  Poláky,  jmak  že  žádný  ideál  český  ne- 
může býti  nikdy  splněn.  „Češi  bez  spojení  s  Poláky  —  praví  —  ne- 
mají žádné  politické  budoucnosti,  nemohou  tvořiti  ve  střední  Evropě 
trvalého  činitele  politického,  nedovedou  přes  nejúsilnější  práci  zabezpe- 
čiti se  před  německou  zátopou,  a  ani  řeči  již  býti  nemůže  o  oekono- 
mické  expansi,  hodné  jejich  sil  a  snah.  Po  chvilkovém  úspěchu  nastal 
by  tím^  hlubší  úpadek." 

Český  liberalismus  arciť  nebude  mít  chuti  spojiti  se  s  konserva- 
tivDÍmi  Poláky,  jako  dosud  k  nim  cesty  nenašel,  rozbiv  naopak  i  dří- 
vější třebas  ne  idíalní  ale  přece  jakousi  sh^di,  která  nám  jistě  na 
škodu  nebyla.  Arciť  i  v  Haliči  vzmáhá  se  proud  liberální,  Ivovský,  ale 
tříbí  a  třídí  se  tam  také  programy  z  dřívější  nespolehlivé  zmateno? ti. 
Ze  pak  lidová  katolická  strana  soustředí  v  sobě  největší  část  oby- 
vatelstva, o  tom  není  pochyby,  zvláště  vůči  takovému  protivníku,  jako 
je  —  Stapiňski  I 


682  Rozhled  politictcř  a  voienský. 


Trapné  jsou  poměry  pohraniční  mezi  Cechy  a  Poláky,  které  vy- 
víjejí se  pořád  nepříznivěji  pro  Cechy,  již  proto,  že  vládnoucí  Němectvo 
vždy  spíše  podporuje  Poláky  než  nás.  I  zde  třeba  klidného  dorozumění, 
které  se  však  neprovede  pustým  nadáváním  v  novinách  ! 

* 

Spolek  bulharských  publicistův  a  literátů  chce  se 
ujmouti  práce  na  ,o6istu  cti  národa  bulharského  proti  mylným  nebo 
tendenčně  překrouceným  zprávám  evropského  tisku.  Stěžuje  si,  že  ani 
v  nejnovější  době  nezměnilo  se  mnoho  v  tom  ohledu,  zvláště  v  tisku 
slovanském  —  ruském  a  českém. 

Předseda  spolku,  spisovatel  S.  S.  Bolčev,  prohlásil,  že  to  zavinila 
malá  činnost  bulharské  intelligence,  která  neinspirovala  zahraničního 
tisku  a  významných  osob  v  cizině,  tak  jako  to  učinila  intelligence  řecká 
a  srbská.  Aby  bulharský  svět  byl  představen  Evropě  ve  skutečném 
světle,  bylo  usneseno  rozšířiti  tiskovou  kancelář  a  na  všechny  cizí 
články  odpovídati  se  strany  bulharské  v  tisku  zahraničním,  ve  vlastních 
dennících  psáti  vždy  s  taktem,  tak  aby  každý  úsudek  byl  dostatečně 
odůvodněn.  Intelligence  bulharská  má  při  pobytu  za  hranicemi  osobně 
nebo  prostřednictvím  jiných    osob  šířiti    známost   pravdy    o  Bulharech. 

V  Paříži  byl  již  založen  za  týmž  účelem  zvláštní  spolek,  v  jehož 
čele  stojí  jako  čestní  předsedové  Louis  Leger  a  Victor  Berac.  Bulharský 
tisk    radí    založiti    podobné    spolky    ve    všech    důležitějších    centrech 

evropské  kultury. 

* 

Sněmovny  volby  francouzské  přivodily  sice  značné  vítězství 
socialistů,  kteří  podporou  stran  pravice  docílili  se  spojenými  radikálními 
socialisty  275  míst,  avšak  částečně  na  účet  těchto  spojenců.  Jelikož 
pak  sněmovna  má  přes  600  poslanců,  není  tu  žádné  většiny,  jež  by 
převzala  zodpovědnost,  zvláště  co  do  tříleté  vojenské  služby  a 
berní  úpravy.  Ministerstvo  Doumergue  ovšem  hned  po  volbách  se 
vzdalo,  radikální  socialista  Viviani,  který  chtěl  pilulku  tříleté  služby 
nějak  obaleně  podati,  nemohl  ministerstva  sehnati,  umírněný  R  i  b  o  t, 
jenž  už  r.  1880  bojoval  proti  výjimečným  zákonům  o  řádech  a  1905 
za  skvělé  výkony  řečnické  proti  podobným  snahám  ministerstva  Waldeck- 
Rousseau  jmenován  údem  Akademie,  hned  prvý  den  byl  nucen  odstoupiti, 
ač  prohlašoval,  že  chce  vládnouti  s  levicí.  Vrátil  se  tedy  Viviani,  prý 
žid,  jenž  udrží  se  snad,  aby  aspoň  rozpočet  vyřídil,  ale  klopýtne  asi 
opět  o  vojenské  požadavky,  jelikož  Rusko  poukazujíc  na  své  ohromné 
přípravy  žádá  neodbytně,  by  i  Francie  se  hotovila  jak  náleží.  Zatím 
zavděčuje  se  svým  přátelům  chystaje  zrušení  15  řádů,  které  nesledují 
veřejné  dobročinnosti,  a  uzavření  posledních   127  řádových  škol. 

Umírněné  strany,  jako  jinde,  se  nedovedou  semknouti,  aby  řádění 
zednářstva  a  židovstva  konečně  znemožnily. 

Za  to  obecní  volby  italské  pokročily  ještě  dále  proti 
židovskozednářskému  bloku  než  nedávné  volby  sněmovní.  Ve 
všech  čelných  městech  zvítězila  většina  liberálů  (konstitučních)  a  kato- 
líků, blok  dostal  jen  menšinové  zastoupení^  v  Římě  na  př.  zvolen  Nathan 


Rozhled  politicfey  a  vojenský.  583 


až  na  předposledním  místě.  V  Miláně  zvítězili  většinou  socialisté  — 
hlavně  následkem  intergralistických  štvanic  a  nesvornosti  konservativců ; 
pro  blok  to  YŠak  není  výhodou,  jelikož  socialisté  řídí  se  anconským 
usnesením,  nejíti  se  žádnou  stranou  a  zednáře  ze  své  strany  vyloučiti. 

Duchovním  tentokrát  poprvé  dovoleno  s  vědomím  biskupským 
kandidovati.  Účastenství  volební  bylo  slabé,  jen  asi  50%,  v  Milane 
ještě  méně;  lze  z  toho  viděti,  že  porážka  bloku,  který  jistě  všechny 
své  lidi  hnal  do  boje,  mohla  býti  jeítě  důkladnější. 

Porážka  podvratných  živlů  vysvětluje  se  nedávnými  bouřemi, 
které  způsobili  socialisté  chtějíce  zas  jednou  všeobecnou  stávkou  uká- 
zati svou  moc.  V  Anconě  demonstrováno  proti  trestaneckým  plukům, 
zavedeným  po  francouzském  vzoru,  zvláště  když  i  jejich  vůdce  do 
takového  pluku  zařazen.  Tak  i  tentokrát  vyznamenala  se  Romagna, 
odkud  před  půl  stoletím  vzešla  revoluce  proti  církevnímu  státu;  11.  června 
191-í  založena  a  také  zrušena  tu  republika  Fabriano,  na  jejíž 
počest  lidé  od  světa  odříznutí  a  o  úspěchu  své  republiky  přesvědčení 
pustošili,  nač  připadli. 

Vláda  Salandrova  zachovala  touž  taktiku,  jako  1904  vláda  Giolit- 
tiho :  laisser  faire,  „nehraniti  zlému'',  volně  dle  Tolstého,  tak  že  způ- 
sobeny ohromné  zpousty.  Ale  za  to  lidu  se  otevřely  oči  a  on 
postavil  se  na  odpor.  A  jako  tehdy  poprvé  katolíci  úspěšné  zasáhli  do 
voleb,  tak  také  tentokrát  vítězství  občanských  stran  rozhodli. 

List  London  Magazine  přináší  článek  o  situaci  v  Indii,  v  němž 
tvrdí,  že  není  nikterak  růžová  a  že  hnutí  proti  nadvládě  anglické  na- 
bývá rozměrů  povážlivých.  Není  to  však  ojediněle  se  vyskytující,  místní 
nějaké  vzbouření,  nýbrž  účelné,  organisačuí  působení  společnosti  „ano- 
nymní'*, proti  niž  jest  policie  bezmocná.  Hustá  síť  odboček  a  důvěr- 
nických  spolků  řízena  jest  proslulým  Tilakem,  jenž  náleží  k  největším 
organisátorům  světa.  Hlavní  strůjcové  ch vstáného  převratu  nejsou  však 
v  Indii,  nýbrž  v  cizině.  V  Kalifornii,  předním  sídle  svém.  vydávají 
ústřední  list  Hindostan  Libře  a  odtud  rozšiřují  se  také  letáky  v  mi- 
lionech výtisků  hlavně  mezi  domorodým  vojskem  a  u  sektářů  sichů, 
jichž  netečnosti  a  bezúčasti  lze  přičísti  brzké  povalení  revoluce  r.  1857. 
Věrnost  sípáků  t.  j.  indického,  po  evropsku  vycvičeného  vojska  není 
spolehlivá.  Mezi  325.000  je  pouze  75  000  vojáků  anglických,  jimž  by 
bylo  utkati  se  s  300  miliony  Indů.  Tak  daleko  věci  arci  ještě  ne- 
dospěly, ale  stížnosti  proti  vládě  anglické  rostou  stále  hrozivěji.  Hlavní 
příčina  leží  v  okolnosti,  že  nikdy  ještě  za  dlouhé  vlády  britské  nebyl 
stav  země  tak  smutný  jako  ted.  Bída,  hlad  a  mor  bytují  v  Indii  trvale 
přes  chvalozpěvy  na  kolonisaci  britskou.  Dle  úředních  výkazi\  zachvátil 
mor  za  posledních  14  let  šest  milionů  obětí.  Jenom  v  provincii  Rendžabu 
zhynulo  v  týdní  75  000  osob.  Od  r.  1860 — IQOí}  umřelo  hladem  na 
30  milionů  lidí.  Boj  proti  blechám,  komárům,  krysám,  domnělým  to 
šiřitelům  moru  nepomáhá  a  přes  tisíce  importovaných  koček  zuří  hlíza 
dále.  Bezmoc  evropské  kultury  vyvolala  tři  strany  proti  anglickému 
panství:    mírní    žádají    rozsáhlé   reformy,    radikálové    hlásají  pro- 


584  Rozhled  politický  a  vojenský. 

pagandu  činu  pumami,  revolverem  a  dýkou,  pokrokovci  chtějí  do- 
cíliti neodvislosti  pravidelnou  válkou.  Kastovnictví  v  Indii  mizí  a  sjedno- 
cení národů  indických,  ať  mohamedánů  uebo  přívrženců  hinduismu,  se 
připravuje.  Ani  tajné  podporování  panislamismu  od  vlády  nedovede 
zameziti  sbratření  živlů  domácích  proti  cizím  ovladatelům.  Polosamo- 
statné  státy  pod  anglickým  protektorátem  sotva  zachovají  neutralitu, 
zachvátí-li  vzbouření  celý  poloostrov. 

» 

Rakousko.  Příznačno  pro  naše  státoprávní  poměry  je  že  nový 
vojenský  trestní  řád  uveden  v  život  pěti,  až  na  předpisy  jazykové, 
doslovně  stejnými  zákony  pro  společnou  armádu  zákonem  předlitavským, 
zalitavským  a  bosenským,  pro  zeměbranu  pak  zase  zákonem  předli- 
tavským a  zalitavským. 

Soudy  jsou  trojího  druhu:  brigádní  (námořnický),  divisní  (admi- 
rálský)  a  nejvyšší  soudní  dvůr. 

Soudu  brigádní  mu  podléhají  přestupky  a  přečiny  mužstva, 
které  se  trestají  nejvýše  Gměsíčním  jednoduchým  nebo  přísným  vězením 
bud  se  ztrátou  šarže  nebo  bez  ní,  nebo  pouze  peněžitou  pokutou  nebo 
jen  ztrátou  šarže.  Mimo  to  spolupůsobí  tyto  soudy  ve  vyšetřování 
případů    podléhajících    soudům    divisním.    Soad    di  višní    rozhoduje 

0  trestních  záležitostech  důstojníků,  o  všech  zločinech  a  těch  přečinech 
(přestupcích)  mužstva,  jež  se  vymykají  z  působnosti  soudů  brigádních ; 
kromě  toho  rozhoduje  o  odvolání  proti  rozsudkům  soudů  brigádních 
a  o  jistý-ch  stížnostech.  Nejvyšší  soudní  dvůr  rozhoduje  mimo 
jiné  o  odvolání  proti  rozsudkům  s.  divisních  a  o  zmatečních  stížnostech. 

Žalobcem  je  u  soudů  br.  soudní  důstojník  (Gerichtsoffizier, 
jímž  se  stane  z  pravidla  důstojník  méně  schopný  pro  službu  v  poli), 
u  8.  div.  vojenský  zástupce  u  n.  s.  dv.  generální  vojenský  zástupce. 
Tito  dva  poslední  jsou  důstojníci  justiční. 

Soudu  br.  předsedá  podplukovník  nebo  major,  přísedícím  jest 
setník  a  jednání  vede  důstojník  justiční.  O  rozsudku  hlasuje  při  všech 
soudech  napřed  justiční  důstojník  jako  referent  nebo  jako  vedoucí  jednání, 
pak  důstojníci  stavu  vojenského,  napřed  nižší  a  pak  vyšší  dle  hodnosti, 
naposled  předseda.  O  vině  i  trestu  se  hlasuje  zvlášť. 

Soud  div.  sestává  z  důst.  justičního  vedoucího  jednání  a  ze  čtyř 
důst.  stavu  vojenského.  Hodnost  těchto  důstojníků  se  řídí  dle  hodnosti 
obžalovaného. 

Je-li  obžalovaný  z  mužstva    anebo    gážista    bez    hodnostní    třídy : 

1  štábní  důstojník,  2  setníci  a  1  nadporučík;  je-li  obž.  důstojnický 
aspirant,  důst.  subalterní  nebo  setník :  1  plukovník  nebo  podplukovník, 
1  major  a  2  setníci;  o  plukovníku  soudí  1  generalmajor  a  3  plukovníci; 
kdyby  byl  obžalován  generál  pěchoty  nebo  jízdy  nebo  polní  zbrojmistr, 
určí  soudce  Jeho  Veličenstvo.  Je-li  obžalovaný  vojenský  lékař,  účetní 
důstojník  nebo  voj.  úředník,  zasedají  v  soudu  místo  dvou  nejmladších 
důstojníků  dva  důstojníci  či  úředníci  jeho  skupiny,  jedná-li  se  pak 
o  voj.  kněze  či  o  důstojníka  justičního,  vezmou  se  na  místě  dvou 
nejmladších  dva  důstojníci  justiční  jeho  šarže. 


Rozbled  politicky  a  vojenský.  588 

Nejvyšší  soudní  dvůr  sestává  z  generálů  jako  presidenta  a  jedooho 
nebo  více  místopředsedů.  Senáty  soudní  se  tvoří  dle  potřeby  a  skládají 
se  z  presidenta  předsedajícího,  presidenta  senátu,  potřebného  počtu  radů 
a  důstojníků  stavu   vojenského. 

Obhájce  může  býti  dán  obžalovanému  v  některých  případech 
úředně;  obžalovaný  má  právo  určiti   si  soukromého   obhájce  také  sám. 

Obhajovati  mohou;  1)  důstojníci  stavu  voj.  a  pro  ostatní  skupiny 
důstojníků  a  jim  na  roven  postavených  též  činné  osoby  jejich  odvětví, 
2)  aktivní  důstojníci  a  aspiranti  justiční,  3)  advokáti  zapsaní  v  seznamu 
vojenských  obhájců  a  neaktivní  důstojníci  justiční. 

Hlavní  přelíčeni  je  veřejné  Přístup  k  němu  mají  osoby  mužské, 
jeví-li  S)udu  důstojné  chování.  Je-li  však  obžalovaný  důstojník  a  pod., 
mají  přístup  jen  důstojníci  a  jim  na  roven  postavení  v  uniformě. 
Veřejnost  může  se  vyloučiti,  je  li  ohrožena  mravnost,  veřejný  pořádek, 
bezpečnost  státu,  vojenské  služební  zájmy,  též  na  návrh  žalovaného 
nebo  žalobce,  nebo  jedná-li  se  o  urážce  na  cti.  vyděračstvi  nebo  na 
ochranu  cti  a  dobrého  jména. 

Místo  dosavadního  názvu  důstojnický  sbar  auditorů,  užívá  se 
v  zákoně  důsledně  pojmenování :  důstojníci  justiční,  ale  staré  pojmenování 
jednotlivých  hodností  ponecháno. 

Dle  nové  organisace  pro  službu  justiční  u  společné  armády  bude: 
1  generalcheťauditor,  9  generálaud..  30  plukovníků  aud.,  -Í2  podplu- 
kovníků  aud.,  55  majorů  aud.,  157  setníků  aud.,  a  61  nadporučíků 
auditorů,  celkem  355  justičních  důstojníků;  u  voj.  námořnictva  jest 
1  generál,  1  plukovník.  2  podplukovníci.  5  majorů,  9  setníků  a  5  nad- 
poručíků auditorů. 

* 

Pro  mladé  poručíky  a  praporečníky  zamýšlí  se  zavésti  učebné 
kursy  v  Mostě  nad  Litavou.  Velitelé  si  totiž  ode  dávna  stěžují,  že 
tito  mladí  mužové  znají  sice  dosti  věcí  z  knih,  ale  o  službě  u  setniny 
nemají  ponětí.  V  prvním  roce  vůbec  ho  nemožno  upotřebiti;  a  přece 
má  hýú  učitelem  a  vůdcem.  Jen  v  Rusku  jsou  tytéž  poměry,  jinde, 
zvláště  v  Německu,  Itálii  a  Francii  musí  každý  důstojnický  čekatel 
napřed  u  oddílu  sloužiti  jako  obyčejný  voják,  a  teprve  když  nabyl 
o  službě  náležité  představy,  pokračuje  ve  studiích  školních. 

Budou  t-dy  i  u  nás  poručici  a  praporečníci.  jakmile  opustí  školu, 
navštěvovati  praktický  kurs,  kde  se  obeznámí  se  službou  u  setniny 
a  s  výcvikem  ve  střelbé,  jakož  i  v  jejím   vedení. 

Není  ještě  jisto,  /řídí-li  se  též  podobné  kurs}'  pro  jízdu  a  dělo- 
střelectvo.  protože  u  těchto  zbraní  jsou  zavedeny  jízídecké  školy,  v  nichž 
88  dostává  frequentantůtu  praktických  pokynů. 

Nebyl  by  na  škodu  též  paedagogický  kurs  a  ten  nej^n  pro  dů- 
stojníky, ale  i  pro  déle  sloužící  poddůstojníky. 

* 

Dosud  se  doplňovaly  z  Bosny  a  .Hercegoviny  4  bosenské 
pluky  pěchoty.  Nyní  mají  býti  zřízeny  ještě  dva  pluky  pěchoty 
a   čtyry    prapory    myslivců,    Tyto    prapory    budou  míti  výlučně  raoha- 

Hlídka.  40 


586  Rozhled  politický  a  vojenský. 


medánské  mužstvo,  protože  respektování  jejich  náboženských  předpisů, 
jako  pokrmy  s  bylinným  tukem,  obřadní  mytí,  pravidelné  modlitby, 
způsobovalo  při  praporech  smíšených  veHké  obtíže. 

V  ministerstvu  války  konají  se  porady  o  reorganisaci  stavebních 
oddělení.  Oddělení  toto  pracuje  sice  svědomitě,  šetrně  a  přesné,  ale 
nad  jiné  těžkopádně.  K  jednoduché  práci,  kterou  by  spravil  zedník  za 
málo  dní,  třeba  náčrtků,  plánů,  nákladných  komisí  a  po  měsících  se 
rozhodne,  že  se  ta  oprava  pro  nedostatek  peněz  na  čas  odkládá.  Evropské 
pověsti  dobyla  si  kamna,  jež  za  annexe  pro  pohraniční  kasárny  na  zimu 
objednána,  ale  teprve  za  následujícího  léta  upejpavě  se  stavěla  na  svá 
místa.  Nyní  zase  pro  nově  zavedené  divisní  a  brigádní  soudy  za- 
vedeny budovy  jednotného  typu  pro  celé  mocnářství.  Aby  se  ušeiřilo, 
určeny  sklepní  raí.stnosti  za  vězení.  Dle  této  šablon}'  též  kdesi  v  Her- 
cegovině byla  vylámána  skála  pro  takový  sklep.  Stálo  prý  to  více,  než 
by  stála  čtyřpatrová  soudní  budova,  ale  typ  byl  zachován  To  prý 
zavdalo  příčinu  k  rozkazu,  že  se  zde  „něco  musí  stáf. 

* 

V  posledních  delegacích  povolená  druhá  série  dreadnoughtů 
raá  býti  náhradou  zastaralé  třídy  ,,Monarch"  a  hude  prý  postupně 
vřaděna  v  loďstvo  do  roku  1918. 

Abychom  mohli  porovnati  obě  třídy,  uvádíme  o  nich  nejdůleži- 
tější data 

Dreadnoughty 

Největší  délka  metrů 

Největší  šířka  metrů 

Největší  ponor  metrů 

Nosnost  tun 

Koňských  sil 

Rychlost  v  námořních  mílích 

Průměrná  llouštka  pancíře     cm 

35  cm  děl 

30  cm  děl 

]5  cm  děl 
9  cm  děl 
7  cm  děl 
4*7  cm  děl 

Děla  Maximova 

Torpédové  roury 

Střely  z  děl  35  centimetrových  prorazí  prý  na  10.000  až  12.000  m 
i  nejsilnější  pancíře.  Zvýšení  nosnosti  o  4500  tun  projektováno  proto, 
aby  loď  snesla  silnější  pancíře  a  protože  se  počítá  napřed  s  adaptacemi, 
jež  se  často  na  základě  nových  vynálezů  teprve  za  stavby  ano  i  na 
lodích  již  dostavěných  provádějí,  čímž  pak  vzniká  nedostatek  místa, 
hlubší  ponor  a  tudíž  menší  hybnost. 

« 

Jak  to  dopadá,  když  excellence  všemu  ,,lépe  rozumí",  ukázalo 
se   nedávno,   když  na  jednom  nádraží  vídenském  tisíc  vojáků  bylo  na 


1.  série 

2.  série 

151 

172 

26-3 

28-5 

8-2 

8-4 

20.000 

24.500 

25.000 

31.000 

20—211/2 

21 

192 

silnější 

— 

10 

12 

— 

12 

14 

— 

20  . 

20 

2 

— 

3 

— 

4 

4 

Rozhled  politický  a  vojenský.  587 

zkoušku    poděleno   obědem.    Z    počálku   šlo   vše  v  nejlepším  pořádku, 

jen   velicí    páni    napomínali    poddůstojníky,    aby  naběračky  ponořovali 

hlouběji  do  risotta.  Ale  když  kotly  byly  poloprázdné  a  řada  čekajících 

ještě  nepřehledná,  ani  nedutali,  ač  se  vojákům  dávalo  jen  po  půl  na- 

běračce;    a    když    konečně    poslední   část    válečného  praporu  přišla  na 

řadu,  nezbylo,  než  dáti  oběd  ve  stříbře.  Dobře  to  posoudil  jeden  starší, 

vyšší  pán :  Dopadlo  to  špatně,  protože  jsme  se  do  toho  míchali.  Kaprál 

tomu  lépe  rozumí,  než  my.  Necháme  jich  podruhé  na  pokoji,  půjde  to 

jistě  dobře. 

* 

Továrny  na  letadla  založeny  u  nás  německými  firmami  a  to 
ve  Stadlau  u  Vídně  továrnou  ,,Albatros\verke'"  z  Johanisthalu  u  Berlína 
a  v  Aszódě  u  Budapešti  továrnou  ,,Flugzeugwerke''  z  Lindenthalu 
u  Lipska. 

Ve  vojenském  časopise   tureckém  ,,La    défen>e   nationale"    uvádí 

generál  Mehmet  Ali  Nushet   tyto    příčiny    tureckých    porážek: 

Nedostatečný  počet  vojáků  v  jednothvých  oddílech,  nedostatek  prostředků 

kommunikačníeh,  nedostatek  střeliva  a  potravin,  vadná  výkonnost  služby 

intendanční    —    krátce  špatnou    organisaci    a    nepřipravenost.    Naproti 

tomu  hájí    dělový  materiál    z  Kruppových   továren    proti    útokům.    Že 

mnohdy  mužstvo  děla  obsluhující  nebylo  vycvičeno,  anebo  že  děla  ještě 

dva  dny  po  vypuknutí  války  byla  ještě   v  železničních    vozích,    za   to 

ovšem  nemůže  materiál. 

* 

Ve  Francii  vyšlo  nové  vojenské  reglement  pro  pěchotu ; 
zajímavé  jest  v  něm.  že  kladou  velký  důraz  na  službu  setníka,  jemuž 
ponechána  rozsáhlá  initiativa  ve  výcviku,  a  že  každý  představený  jest 
povinen  se  často  o  tom  přesvědčiti,  zda  prostředky  z  initiativy  jeho  pod- 
řízených volené  skutečně  vedou  k  cíli. 

Plány  nových  lodí  francouzských,  s  jichž  stavbou  se 
začne  koncem  letošího  roku,  jsou  dohotoveny.  První  loď  bude  míti 
názek  ,,Duque3ne".  Čtyry  lodě  toho  druhu  budou  míti  děla  kalibru 
34  cm  jako  lodě  třídy  Flandre.  Ač  budou  míti  těchto  děl  16  místo 
dosavadních  12,  nezvýší  se  nosnost  nad  28.500  tun.  Kalibr  nezvýšen, 
protože  prý  novými  vymoženostmi  bude  zvýšen  účinek  děl  84  cm. 
Věže  této  nové  třídy  nebudou  prý  pohybovány  elektřinou,  nýbrž  tlakem 
vodním,  protože  prý  se  výlučné  použití  elektřiny  při  pancířovém  křiž- 
níku  Invincible  neosvědčilo.  Nové  lodě  budou  opatřeny  sítěmi  na 
ochranu  před  torpédy. 

Italské  sněmovně  předložen  návrh  zákona  o  zrušení  služby 
jednoročních  dobrovolníků  ve  vojsku  i  námořnictvu.  Projekt  tento  jest 
oprávněn,  protože  tam  se  toto  právo  nezíská rá  vzděláním,  nýbrž  pouze 
splacením  1500  až  2000  lir.  Podnět  k  tomuto  návrhu  vyšel  z  kruhů 
námořnictva. 


f)88  Rozhled  politicky  a  vojensky. 


K  dalekým  pochodům  v  Egyptě,  Sudanu  a  v  Somali  na  vyschlých 
stepích  a  pouštích  používají  Angličané  oddílu  velbloudího. 
Oddělení  to  skládá  se  ze  4  arabských  a  1  egyptské  setniny.  Velitel 
oddílu,  jelio  adjutant  a  velitelé  setnin  jsou  Angličané,  důstojníci  subalterní 
domorodí.  Každá  setnina  má  kromě  velitele  5  subalterních  důstojníkův 
a  150  mužíi.  Sídlo  štábu  jest  na  oase  El-Obejd  v  Kordofanu. 

Každý  velbloud  nese  na  svém  hřbetě  jezdce  vyzbrojeného  puškou 
a  300  patron,  5 — Tdenní  zásobu  vody  pro  jezdce  (sám  vydrží  tu  dobu 
bez  vody  i  při  suché  pícij,  ovsa  na  týden,  potravy  pro  jezdce  na 
5 — 7  neděl  a  mimo  to  oděv,  pokrývky,  nádobí  k  vaření  atd.  Ve  vy- 
prahlých a  málo  zalidněných  krajích  Afriky  je  toto  oddělení  nena- 
hraditelné. Nese  vše  čeho  potřebuje  a  urazí  za  den  40 — 60  km.  (Střední 
rychlost  obnáší  6—7  km.,  největší  12  km.  za  hodinu)  Pochod  se  koná 
z  rána,  večer  a  třeba-li  i  v  noci  Výhodná  jest  jejich  výška  při  službě 
výzvědné,  nevýhodný :  velký  cíl  a  citlivost  při  útocích  jízdy  a  nepo- 
hotovost  k  boji,  protože  před  palbou  jsou  nuceni  jezdci  napřed  se- 
sednouti a  odvésti  je  na  místo  chráněné.  Velbloudi  se  kupují  pro  službu 
vojenskou  teprve  když  snesou  suché  a  tvrdé  krmivo,  ve  stáří  od 
7  až  do  10  let  a  používají  se  až  do  svého  15.  roku. 

Kromě  toho  oddělení  mají  Angličané  ještě  jedno  menší  policejní 
oddělení  o  dvou  setninách  po  75  mužích  v  území  Somali. 

* 

O  vojenských  opatřeních  ruských  není  dovoleno  ruským 
listům  psáti,  za  to  tím  lépe  nás  o  tom  zpravují  listy  mimoruské.  Za- 
mýšlí prý  se  tam:  1.  prodloužiti  dobu  služební  o  tři  měsíce  od  1.  ledna 
do  1.  dubna,  tak  že  po  celý  rok  budou  ve  zbrani  u  pěchoty  a  jízdného 
dělostřelectva  tři,  u  ostatních  zbraní  čtyry  úplně  vycvičené  ročníky 
branců.  2.  zvýšili  mírový  stav  v  letech  1918  až  1916  asi  o  400.000 
mužů.  To  znamená  mírový  stav  v  roce  1916  1,800.000,  v  zimních 
měsících  2,200.000  mužů.  3.  vytvořiti  nové  vojenské  sbory.  Ve  Finsku 
se  tvoří  čtvrtá  brigáda  střelecká,  nové  armádní  sbory  se  utvoří  ve 
Vilně,  Varšavě,  na  Kavkazu  a  v  Sibiři.  4.  nově  zříditi  19  jezdeckých 
pluků,  jimiž  se  mají  nahraditi  v  každé  jízdní  divisí  pluky  kozácké. 
5.  zvýšiti  počet  děl  v  každém  armádním  sboru  ze  108  na  144.  6.  nově 
zříditi  moderní  obléhací  dělostřelectvo.  8.  rozmnožiti  oddíly  technické, 
zvláště  železniční,  létací  a  ozařovací. 

* 

V  Rusku,  Norsku  a  ve  Spojených  Státech  vydána  nařízení,  jimiž 
se  buď  zakazuje  neb  omezuje  požívání  alkoholu  u  mužstva 
i  důstojníku  ve  službě  i  mimo  službu.  Neškodilo  by  časem  ani  u  nás. 


Ročník  XXXI.  Číslo  8. 


HLÍDKA 


/^"S^ 


z  dějin  města  Loštic. 

"VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Za  hlavního  strůjce  považován  Daniel  Glugar.  Daniel  Glugar 
po  otci,  jenž  se  byl  před  70  lety  do  Loštic  přiženil  z  Řimic,  vlastně 
Šilhavý,  byl  měšťanem  na  čísle  115  a  116.  Nad  ostatní  sousedy  slynul 
nadáním,  podnikavostí  a  bohatstvím,  jež  i  za  války  rozmnožil  jakožto 
řezník  dodávkami  masa  pro  vojsko.  Už  před  vpádem  švédkým  a  zvláště 
za  let  válečných  býval  jedním  z  obou  purkmistrů,  kteří  se  souhlasem 
vrchnosti  stáli  v  čele  městeeké  rady.  Umíval  mluvit  i  s  vyššími  pány. 
Na  plukovníka  Anochemana  ze  Sumberka  stěžoval  si  roku  1643  u  králov- 
ského tribunálu  pro  jakýsi  přehmat  vůči  své  osobě  a  vyhrál.  Jmenovitě 
zájmů  farního  kostela  se  zastával  srdečně.  Když  se  ujal  záležitosti 
loštické  proti  Unčovským,  měl  už  66  let.  Za  své  jednání  proti  vrchnosti 
byl  ovšem  v  očích  Unčova  „zlopověstný  člověk,  kterýž  už  více  než 
od  20  let  každoročně  vší  obce  buřičem  byl  a  až  posavad  netoliko  celou 
obec  loštickou,  ale  také  i  zdejší  městskou  vždy  proti  nám  vzbuzovati 
nepřestává  a  všech  těch  nynějších  nepříležitostí  původcem  a  rádcem  jest." 

Zejména  „se  opovážil  mluviti  v  domě  císařského  rychtáře,  že  by 
raději  visel,  nežli  by  pod  takovou  vrchností  zůstával ;  že  Jeho  Milosti 
panu  rychtáři  císařskému  pistolí  a  kordem  vyhrožoval  a  že  k  potupě  vrch- 
nosti s  velikým  triumfem  zvoniti  rozkázal,  poněvadž  již  panu  císařskému 
rychtáři  jedno  křídlo  uťal  a  nad  vrchností  svou  zvítězil,  konečně  pak 
že  při  obci  loštické  poručily  aby  každoročně  ten  den  světili  a  toho 
vítězství  památku  drželi".  S  Glugarem  souhlasila  a  jednala  většina  obce. 

Hlídka.  40 


590  VÁCLAV  Kubíček: 


Když  pak  městečky  rychtář  Václav  Kozel  z  č.  121  nechtěl  držet  a 
podpisovati  s  nimi,  bouřili  se  proti  němu,  vyhlašovali  jej  za  šelmu  a 
zrádce  a  chtěli  jej  shoditi  s  úřadu.  Za  to  a  vůbec  „pro  nevypravi- 
tedlnou  a  nesnesitedlnou  spúru,  protivenství  a  všelijaké  jiné  veliké 
opovážlivosti  a  lehkomyslnosti,  kterýmž  oni  poddaní  již  dávno  příliš 
hrubě  navykli  a  posavad  odvyknouti  nechtějí",  byl  Daniel  Glugar  jakož 
i  dva  jiní  „spolubuřiči"  purkmistr  Jan  Škůrek  z  č.  63  a  Jiřík  Karger 
z  č.  73  s  jistou  vůlí  všech  tří  rad  královského  města  v  Unčově 
uvězněn,  1) 

Zároveň  vymáhán  vrchnostenský  plat  z  pustých  gruntů.  V  tomto 
bodě  mínila  se  obec  zatím  podrobit  a  prodala  v  polovici  října  dvě 
měřice  roli  od  obecního  mlýna  za  21  měřic  pšenice  „jednu  každou 
měřici  po  1  zl.  15  kr.  počítajíce"  na  ten  úČel,  aby  se  pšenice  použilo 
k  obecní  várce  a  výnosu  z  várky  „k  zaplacení  ourokiiv  zasedělých 
Jejich  Milostem  pánům  vrchnosti".  2)  Část  občanů  stěžovala  si  však 
současně  podkomořímu. 

Když  podkomoří  žalobný  memoriál  Loštic  v  těchto  příčinách 
zaslal  vrchnosti  k  vyjádření,  litoval  Unčov,  odpovídaje  dne  22.  listopadu 
1651,  „že  pro  nevypravitedlnou  spúru  a  již  dávno  navyklou  tvrdošíjnost 
a  velikou  neposlušnost  poddaných  našich  Vaší  Milosti  tak  veliké  za- 
městknání  a  nepříležitost  se  děje",  vysvětluje,  proč  loštické  měšťany 
uvěznil  a  že  nemůže  odpustiti  placení  z  pustých  gruntů,  jelikož  oni 
z  nich  užitky  brali  a  posavad  berou,  my  pak  takové  platy  k  opravě 
zdejšího  velice  zkaženého  chrámu  Páně  jsme  obrátiti  umínili".  Prosí 
tudíž,  aby  podkomoří  na  žalobu  loštickou  nedbal  a  jich  se  neujímal, 
„v  čemž  my  také  buďto  při  slavnétii  soudu  zemským  anebo  královském 
ouřadu   hejtmanakým    sobě   stěžovati    a    jak    bychom  takové  rebelanty 


*)  Purkmistr  Jan  Škůrek  obviněn  zvláště,  že  některé  zápisy  z  knih  městských 
vytrlial  a  mimo  to  se  chlubil,  že  již  pánů  unčovských  více  j?ouc  oni  sami  páni  poslou- 
chati nemají  a  nebudou,  tvrdě,  že  taková  výpověď  od  podkomořího  mezi  Lošticemi  a 
Uněovem  vynesena  jest.  Na  Jíru  Kargera  stěžovali  si  Unčovští,  že  ^lehkovážně  nám 
k  potupě  s  bubnem  po  celým  městečku  chodil  a  bubnoval,  druhý  s  ním  Falta  (Molík) 
s  paltazanem  šel  a  třetí  vyvolával,  ku  kterémužto  bubnování  sběř  a  chasa  svobodná  se 
zběhnouce  v  nemalém  počtu  tu  různici  mezi  sebou  počali  a  kdyby  někteří  se  v  to  ne- 
byli vložili,  jistotně  že  by  i  bez  mordu  od  sebe  byli  neodešli,  což  jemu  zvláště  bejvajíc 
on  předešle  v  ouřadě  nikoliv  činiti  neslušelo.  K  tomu  také  na  rychtáře  městeckého  po- 
volával, jemu  šelem  a  zrádců  jest  nadal  a  že  jak  z  něho  úřad  sňat  bude  jeho  dokonce 
živiti  nechce,  nýbrž  z  světa  aproToditi  niíiii». 

^)  Kniha  městská  sv.   'db.   p.    151. 


z    dějin    města   LoStic.  £91 


budoucně  zkrotiti  mohli,  milostivého  naučení  žádati  neopomineme".  *) 
Obnova  úřadu,  obvyklá  v  tom  století  při  čase  sv.  Martina,  se  toho 
roku  v  Lošticích  nekonala. 

Jak  véc  ostatně  dopadla,  ze  spisů  nevysvítá.  Zdá  se  vsak,  že 
rozhlášené  sněmovní  nařízení  dané  týž  měsíc  dle  vůle  císařovy  vrch- 
nostem, „aby  ode  všeho  zlého  s  lidmi  poddanými  svými  nakládání  a 
nepřislušejícího  jich  obtěžování  upustili,  ničím  novým  a  nepo- 
TÍnným  je  nepřekládali,  méněji  pak  v  těch  od  předešlj-ch  vrch- 
ností dosažených  nadáních  neb  svobodách  hyndrovali,  nýbrž  raději 
místo  neslušné  a  zapověděné  přísnosti  s  nimi  mírně  a  dobrotivě 
zacházeli"  ^)  —  přispělo  k  uklidnění  myslí,  vězňové  si  odbyli  své 
trestání  a  spory  usnuly. 

Druhý  rok  potom  nastaly  starosti  s  odvodem  berní  o  dávek,  jež 
statky  nnčovské  zůstaly  dlužný  zemské  pokladně  z  let  válečných ') 
a  Unčovu  nezbývalo,  leč  chtě  nechtě  poshověti  s  vlastními  požadavky. 
Jinak  byl  by  narazil  u  zemské  vlády,  že  soukromě  přetěžuje  poddané 
na  úkor  veřejné  poplatnosti  jejich.  Týmže  časem  chystali  se  v  Unčově 
ke  stavbě  kostela,  při  čemž  dobrá  shoda  s  poddanými  slibovala  jim 
vítanou  pomoc.  Od  Loštických  si  přáli,  aby  ne  z  povinnosti,  nýbrž 
z  lásky  pomohli  dovážeti  stavební  materiál  a  poskytli  něco  dříví  z  obec- 
ních lesův.  Obojí  pomoci  se  dostalo  UnČovským  později  na  přímluvu 
Daniele  Glugara. 

Teprve  na  jaře  roku  1654  vrchnost  opětně  s  důrazem  upomínala 
Loštické,  aby  vrátili  smlouvu,  jež  jim  byla  vydána  roku  1638.  Loštičtí 
tvrdili,  že  jim  „nevědouce  jakým  způsobem  přišla  k  zmaření"  a  že  jí 
nemohou  najíti.  Spolu  vzpírali  se  uznati  rozvrh  zemské  berně  Unčovem 
sdělaný. 

Unčovský  magistrát  se  souhlasem  podkomořího,  s  nímž  se  byl 
poradil,  chtěje  přivésti  obec  k  povolnosti  stran  sporného  sta  zlatých, 
uvěznil  v  červnu  čtyři  osoby  z  úřadu,  zejména  též  Daniele  Glugara, 
poněvadž  nepřistoupili  na  to,  co  vrchnost  „nebývalého  aniž  slýchaného" 
žádala.  *) 


')  »Concept  čili  vejpis  psaní  panu  podkomořímu*  dto  22.  listopadu  1651  v  měst. 
registr,  unčov. 

')  Slavík,  Morava  a  její  obvody  p.  9. 

*)  Dluh  obnášel  celkem   1108  zl.  a  2277  m,  rozličného  obilí. 

*)  Dopis  Unčovskych  podkomořímu  ze  dne  3.  března  1654  v  měst.  registr,  unčov. 
—  Dopis  z  Loštic  dto  22.  června  1654  adressovany  vězňúm  v  Unčově  chová  se  mezi 
spisy  hrnčířského  cechu  v  Lošticích. 

40* 


592  VÁCLAV  Kubíček: 


Když  si  loštická  deputace  s  přispěním  brněnského  advokáta  Ky- 
ranoa  stěžovala  v  Brně  u  podkomořiho,  žádajíc  ochrany  proti  vrchnosti, 
dal  jí  za  odpověď,  že  by  nejlépe  bylo,  cítí-li  se  zkráceni  požadavkem 
unčovským  v  záležitosti  sedmého  sta,  nastoupiti  proti  pánům  cesiu 
právní,  jelikož  není  obvyklo  v  zemi,  aby  vrchnost  své  poddané  soudně 
stíhala  a  s  nimi  se  přela:  počin  že  náleží  poddaným. i)  Loštice  skutečně 
předložily  věc  u  královského  tribunálu,  jenž  vyzval  unčovský  magistrát 
k  vyjádření.  Magistrát  se  vyjádřil.  Ale  jak  spor  dopadl  dále,  o  tom 
zprávy  mlčí.  Jistotně  byl  na  jakýsi  způsob  prozatím  urovnán,  jelikož 
do  let  1670  není  po  něm  stopy.  Neznámo  však,  co  pohnulo  vrchnost 
ke  klidu,  zdali  zakročení  zemských  úřadů  nebo  záležitosti  domácí  anebo 
snad  obojí-  V  Unčově  tou  dobou  nítily  se  těžké  rozbroje  mezi  obcí  a 
královským  rychtářem  Ondřejem  Začalem  z  Bíletína  a  pracovalo  se  na 
obnově  kostela.  2) 


8.  Těžké  začátky  samostatné  správy  duchovní. 

(1654-1661.) 

Závět  faráře  Kossicia.  —  Administratura  mohelnická.  —  Farář  moravičanský  správcem 
farnosti  loštické.  —  Snahy  obce  o  usamostatnění  fary.  —  Obvod  loštické  farnosti.  — 
Svízele  s  bytováním  vojska.  —  Jiří  Gallovský  farářem  v  Leštících.  —  Měrotín  a  Bňzov 
přidělen  k  duchovní  správě    do  Loštic.    —    První  kaplan.    —    Rozepře    o  plný  desátek. 

Loštice  toho  roku  1654  zasadily  se  poznov  o  samostatnou  správu 
duchovní.  Farář  moravičanský  a  správce  Icštické  fary  stařeček  Jiří 
Kossicius,  o  němž  děkan  mohelnický  v  dopise  na  konsistoř  roku  1647 
podal  vysvědčení  nikoli  nejlepší,  3)  nedlouho  na  to  buď  úřadu  se  vzdal 


1)  »denn  der  Obrigkeit  iiber  die  Untertanen  bei  Gerichten  zu  klagen  und  mit 
ihnen  zu  rechten,  ist  es  in  diesem  Lande  nicht  brauchlich,  sondern  gebuhrt  den  Unter- 
tanen, Roky  und  Tagfahrten  auszubringen*.  Z  dopisu  podkomořího  do  Unčova  dto 
29.  června  praesent.   1.  července   1654  v  měst.   registr,  unčov. 

2)  Dne  14.  května  1656  píše  unčovský  magistrát  do  Loštic,  že  už  jednou  žádal 
obec  loštickou,  ^abyste  vy  ne  z  povinnosti  a  zrušením  privilegium  a  nadáním  vašim, 
nýbrž  pro  odplatu  boží  dříví  k  vystavení  chrámu  Páně  zdejšího  z  hor  roudských  sem 
přivezli,  avšak  až  posavad  na  čemž  ta  věc  pozůstává  a  zdali  od  sousedův  vašich  takové 
dříví  odvezeno  bude  věděti  nemůžeme.  Z  tej  příčiny  k  vám  se  ještě  jednou  důvěřujeme 
a  vás  za  to  žádáme,  že  na  časté  pohledávání  naše  a  pro  odplatu  boží  to  učiníte  a  těch 
nadepsaných  dříví  k  témuž  chrámu  Páně  přivézti  nikoli  odporní  nebudete*.  —  Dne 
24.  srpna  1656  stěžuje  si  obec  unčovská  podkomořímu  na  císařského  rychtáře  a  brání 
se  dne  18.  září  proti  jeho  žalobě  u  král.   tribunálu    (V  měst.  registr,  unčov.) 

3)  Zemsk.  arch.  brněn.  B    S.  č.  9168. 


z  dějin  města  Loštic.  593 


anebo,  což  více  pravděpodobno,  zemřel.  ^)  Už  roku  1638  jsa  těžce  ne- 
mocen čili  dle  tehdejšího  rčení  ..jsouce  v  trestání  božím",  poručil 
v  závěti,  kdyby  ho  „Pán  Bůh  neuchoval,  aby  po-  smrti  žádných 
handruĎků  a  nářků  nebylo",  grunt  číslo  103  v  Lošticích  se  vším  pří- 
slušenstvím v  ceně  400  zl.  mor.  a  300  zl.  rýnských  na  hotovosti  své 
hospodyni  Anně  Studenské  „za  věrnou  službu",  z  ostatní  hotovosti  pak 
bratru  Bartošovi,  chudému  zadusí  lostickému  a  moravičanskému  po 
100  zl.  V  nové  závěti  den  sv.  Jana  Křtitele  1647  odevzdal  hospodyni 
chalupu  č.  103  s  půl  čtvrtí  rolí  obecnou  v  ceně  750  zl.  mor.  s  doložkou, 
aby  ji  v  případě  prodeje  „žádnému  z  duchovních  neb  rytířských  osob 
prodati  neměla,  než  z  obecních  lidí  komukoliv".^) 

Někdy  koncem  roku  1647  se  obročí  lostické  uprázdnilo.  Sotva 
se  však  po  Jjřím  Kossiciovi  jednalo  o  to,  by  obsazeno  bylo  vlastním 
samostatným  farářem. ')  Více  podobá  se  pravdě,  že  Loštice  hned  tehdy 
pro  nedostatek  kněží  a  chudobu  farnosti  připadly  k  dachovní  správě 
do  Mohelnice. 

Tam  v  srpnu  roku  1648  zemřel  děkan  Václav  Beraard  Stecker. 
Ve  smyslu  jeho  prosby  nedlouho  před  smrtí,  *)  aby  mohelnickému 
faráři  k  polepšení  důchodů  byla  svěřena  Zvole,  ačkoli  té  doby  spra- 
voval ťaru  vyšehorskou,  maletínskou  a  studenoloučskou,  byl  nástupce 
jeho  mistr  Karel  Ign.  Albert  v  druhé  polovici  roku  1649  ustanoven 
správcem  fary  lostické.  ^;  Byl  dle  vyjádření  městské  rady  mohelnické 
kněz  horlivý  v  duchovní  správě,  nemoha  však  bez  kaplana  zastati 
všech  povinností,  vzdal  se  lostické  fary  před  sv.  Jiřím  roku  1651. 
(P.  d.) 

')  Záznam  v  rejstríka  pozfistalostním  (městsky  arch.  lošt.),  že  zemřel  15.  listo- 
padu 1650,  je  nespolehlivý.  Z  Loštic  a  Moravičan  konají  se  v  únoru  1648  sdavkv 
v  Mohelnici,  patrně  brly  tudíž  obě  osady  tehda  bez  faráře. 

*)  Obě  závěti   v  měst.  knihách  lošt.  v  arch.  c.  k.  okres,  soudu  moheln. 

*)  V  íCatalogus  cleri  olom.*  byla  do  let  1910  při  lostické  faře  poznámka,  že 
»1647  de  ca  restauranda  fuerit  actum*.  Správněji  však  asi  ve  starších  ročnících  téhož 
katalogu  (1367)  stojí  rok  1656. 

*)  Dopis  ke  konsisioři  dto  23.  dubna  1647  v  zemsk.  arch.  brněn.  B.  S.  č.   9167. 

=)  V  zápisech  se  uvádí  s  titulem  iZ  Oder*,  protože  tam  od  r.  1640  býval  farářem. 
Nemoha  zaplatit  100  dukátů  výpalného,  byl  od  Svédfi  zajat  a  nvězněa  v  Olomouci,  kde 
EŮstal  pul  třetího  roku  kazatelem,  když  ho  Švédové  r.  16-15  byli  propustili  z  vězení. 
V  Mohelnici  nastoupil  5  listopaiu  1643.  Volný,  Cirk.  top.  olom  III.  182.  203.  Archiv 
fur  oe.»terr.  Gesch.  sv.  62.  p.  6  j2.  Dudík,  Olmiitzer  Sammelchronik  p.  70.  Flade,  Tao^- 
bach  (Archiv  fiir  oesterr.  Gesch.  sv.  65.  p.  483).  Že  farnost  loštická  r.  1649  kommen- 
dována  do  Mohelnice.    Volný,  Církevní  top.  olom.  IV.   p.  28. 


594  Bohumír  Bunža 


Bratři  Lílečtí  cílí  Habrovanští. 

K  dějinám  sektářství  na  VySkovsku.  Bohumíb  Bukža.  (Č.  d.) 

Křesťanstvo  se  obrátilo  k  falešnému  náboženství  okolo  roku  tři- 
stého,  „z  kteréhož  do  dnešního  dne  nemůže  vyjíti".  „Od  doby  Konstantina 
císaře  papežové  nadělali  rozličnj-ch  zákonů  řádů  a  obyčejů  služebných 
a  nutili  je  zachovávati.  Kdož  by  jejich  nálezků  nezachovával,  toho 
kaceřají,  světskou  moc  na  něj  popouzejí,  čehož  mnozí  se  obávají  a 
modlářství  povolují".  Proti  tomu  čas  od  času  vystupují  mužové  osvícení 
a  slovem  i  písmem,  chrání  nevědomý  lid  před  „modlářstvím"  jako  byli : 
Waldo,  měšťan  Lugdunský,  Jan  Wykleff,  znamenitý  učitel,  mistr  Jan 
Hus  „dobré  paměti,  který  tak  z  písma  sv.  jako  z  učení  Jana  Wykleffa  .  .  . 
mnohé  bludy  oznamovati  počal".  Po  jeho  smrti  „Cechové  se  roztrhli 
na  čtyři  strany,  veliké  odpory  proti  sobě  tak  řečí  jako  psaním  vedouce". 
Tři  prý  opět  splynuly  působením  Rokycanovým,  pravé  náboženství 
zachovala  si  jen  čtvrtá  (Bratři)  kteří :  „všechna  ustanovení  papežská 
zamítají,  mši  v  aparatých  neslouží .  .  .  chleb  jídali  a  z  kalichu  píjeli 
někdy  na  památku  těla  Kristova"  (str.  112).  Ale  i  tato  čtvrtá  strana 
se  zkazila,  když  „ Lukáš,  chtěje  získati  bohaté  a  urozené,  širší  cesta 
a  prostrannější  bránu  do  své  jednoty  prodělal"  a  tak  se  „šelmě  po- 
klonili a  caych  neb  caracter  její  na  svá  čela  přijali".  Na  svém  sněmu 
Brandejském  povolili,  aby  bratr  mohl  býti  „s  přísahou  rychtářem, 
konšelem,  šenkéřem,  cechmistrem,  na  smrt  zloděje  odsouditi,  na  vojnu 
táhnouti".  Rovněž  připustili  „že  ve  svátosti  je  celý  Kristus  pravé  tělo 
a  víno  pravá  krev  a  tak  sobě  pokoj  s  Antikrystem  učinili,  se  světem 
se  srovnali".  Proto  nové  hnutí  vyvoláno  proti  náboženství  „papežskému" 
„skrze  věrné  učitele  a  v  písmech  svatých  osvícence  Martina  Luthra, 
Zwiglia,  Oecolampadia,  učitele  znamenité".  Odnikud  spásy  čekati  nelze, 
neboť  jsou  roztržky  veliké.  „Jedni  sobotu  se  židy  světí,  druzí  učí,  žfr 
Kristus  jen  prorokem  byl,  nikoli  Bohem,  jiní  se  chlubí,  že  bez  hříchu 
jsou,  nikoho  nepozdravují  aniž  komu  děkují,  buď  doma  nebo  na  poli 
poctivosti  žádnému  činiti  nechtějí,  manželstí-í  rozlučují,  žádného  při- 
kázaní nemají,  protož  hříchové  jejich  každý  den  se  rozmáhají,  tak  že- 
David  Burda  na  kolenou  prosil,  aby  na  slavkovské  novokřtěnce  oheň 
s  nebe  sstoupil  a  spáUl".  Bratři  pak  dle  Kalence  „jsou  horší  hříšníci 
a  zatracenci  než  Sodomáři"  (str.  123). 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  596 

Když  si  byl  Dubčanský  skreslil  toto  temné  pozadí,  na  kterém 
vyniknouti  mělo  světlo  jeho  sekty,  počíná  na  sír.  124:  „Protož  my 
milostí  pána  Boha  a  z  písem  svatých  jasně  i  ze  spisů  všech  věrných 
učitelů  v  jistotě  poznavše  veliké  od  pravdy  poblouzení,  nejprve  knéze 
papežské  jsme  napomínali,  aby  vyjdouce  z  bludu  modlářského,  ku  po- 
znané pravdě  spolu  s  námi  přistoupiti  neprodlévali".  Někteří  prý  to 
„napomenutí  s  vděčností  přijali",  tedy  odpadli,  ale  „poněvadž  řemeslo 
od  rána  do  večera  konati  musili  z  pohodlí  do  modlářství  se  vrátili". 
Jiní  však  byli  ještě  nevděčnější,  nejen  „napomenutí"  nepřijali,  „ale 
nám  Luteránů  a  novokřtěnců  nadali  a  vzbouřili  proti  nám  všechnu  moc 
světa".  Proto  „usnesli  jsme  se  my  starší  na  kněze  více  nehleděti  ani 
jich  déle  čekati",  nýbrž  „podle  exempláře  zákona  božího  všecky 
jednoty  změřiti  a  která  by  nejblíž  smyslu  jeho  byla,  k  té  přistoupiti". 
A  Dubčanský  šel  „do  Němec  pravdu  získati".  „V  těch  časech"  — 
popisuje  dále  D.  vznik  své  jednoty  —  n^yšli  rozliční  spisové  a  traktátové 
v  latinské  i  německé  řeči,  zvláště  z  města  Basylé,  Cyricha,  Strosspurka" 
atd.,  kde  to  pravé  náboženství  „oznamují  a  vypisují".  „Když  ta  vy- 
dání těch  spisů  některé  léto  stála  a  žádný  (1)  je  z  písem  nevyvrátil, 
tehdy  my  starší  v  Routce  1528  v  neděli  na  konec  masopustu,  kam 
se  téměř  všichni  bratři  sešli,  jsme  tyto  řeči  předložili  a  jednomyslně 
přijali".  Nezaložili  jsme  „svémyslně  a  všetečně"  žádné  nové  jednoty  (!) 
ale  „k  dávné  a  starobylé"  přistoupili.  Nejsme  ani  Zvinglianští  ani 
Habrovanští,  nýbrž  Krystyanové.  Nedržíme  jen  lidské  nálezky  j^ko 
katolíci  (!)  ani  nálezky  lidské  s  božími  nemícháme  jako  Bratři,  nýbrž 
„jen  službu  boží,  bohu  vzácnú  a  užitečnú  lidem".  V  tomto  svém 
„očišťování"  od  nálezků  lidských  šel  Dubčanský  tak  daleko,  že  všechny 
svátosti,  i  křest  a  nejsv.  svátost  oltářní,  které  nalezly  milost  v  očích 
německých  reformátorů,  prohlásil  za  „nápadní",  toliko  svatých  věcí 
znamení.  Od  Zwinglia  přejímá  úplně  i  nevlídnou  nauku  o  „předzvě- 
dění". Píše  na  str.  157  :  Jediným  gruntem  spasení  je  Kristus,  ale 
ne  všichni  v  něm  života  věčného  docházejí,  než  toliko  vyvolení  a 
k  tomu  před  ustanovením  světa  předzvědění. 

Kdo  chce  býti  spasen,  musí  věřiti  srdcem,  ústy  vyznávati  víru 
v  Boha,  Krista,  Ducha  sv.,  Trojici  (str.  159).  Samou  vírou  spaseni 
býváme,  neboť  „oči  boží  jen  na  víru  patří",  skutků  našich  dobrých 
Bůh  nepotřebuje  (str.  177).  Následujícími  však  řádky  zmirňuje  tento 
osudný  názor  Lutherův,  jak  jsme  s  vrchu  podotkli,  vlivem  učení 
Schwenkfeldova :  Bůh  v  nouzi  pomáhá,  i  my  jej  máme  napodobovati 
a  též  dobré  skutky   činiti.   „Nedomnívej    se  žádný    pravé    viry    míti    a 


696  Bohumír  Bunža  : 


Boha  milovati,  kdož  by  také  milování  bliŽDÍmu  v  skutcích  milosrdných 
neprokazoval"  (str.  178.) 

IV.  artykul  jedná  o  křtu.  Kristus  slíbil  křtíti  Duchem  svatý-m. 
„Duch  sv.  je  Boha  Otce  dechnutí,  větříček  obživující,  moc  milostná  . .  . 
která  mysl  věřících  obnovuje,  zapaluje,  očišťuje,  aby  opustíce  věci  po- 
zemské, nebeské  zamilovali  a  v  nich  ustavičné  přemyšlování  měli". 
Tato  náklonnost  jest  vlastním  křtem  i  bez  svátosti,  je  známka  vyvolení 
božího,  poněvadž  „přirozenost  lidská  sama  ze  sebe  věci  nebeské  nemi- 
luje nýbrž  potupuje".  Kde  přímo  písmo  sv.  mluví  o  vodě,  obmytí  atd. 
to  prý  jest  všechno  obrazně. 

V.  artykul  jedná  o  církvi  opět  úplně  ve  smyslu  Luthra  a 
Zwinglia.  Církev  není  viditelná  společnost,  nýbrž  společnost  „vyvolenců, 
kteří  z  vůle  Boha  všemohúcího  předeslání  jsou  k  životu  věčnému"  a 
to  jsou  ti,  „kteří  věří  právě".  Kdo  právě  věří  „žádný,  nezná  jedině 
ten  sám,  kter}^  věří".  Nikdo  nemá  práva  ba  ani  možnosti  z  církve  vy- 
lučovati, trestati.  „Protož  my  Boha  v  jistotě  a  beze  strachu  otcem 
nazýváme,  bezpečni  súc,  že  věčné  dědictví  máme  dojíti".  Uznává  sice 
D.,  že  církev  byla  společnost  viditelná,  ale  i  tento  pojem  církve  bez- 
ohledně omezuje  na  svoji  sektu.  „Učíme  také  (str.  223)  věřiti  a  vy- 
znávati i  obecnou,  čitedlnou  neb  zevnitřní  býti  církev  jednu,  když 
pravé  vyznání,  to  o  kterém  povědíno  jest  drží  a  na  něm  se  zakládá". 
Když  Bratři  proti  takové  deíinici  církve  Kristovy  se  ohradili,  odpovídá 
jim  D.  (str,  228) :  „Nerozumíme  co  se  při  tom  zakroutilo  v  hlavě  těm 
starším  a  učitelům,  které  z  omylu  Pikharty  nazývají,  že  se  jim  nezdá 
tento  věcný  důvod  z  písma  pravým  býti". 

VI.  artykul  jedná  o  kacířství,  které  zaměňuje  s  ath.eismem. 
„Od  dědictví  Kristova  žádný. nemůže  odloučiti,  ani  papež  se  svú  (jak 
říkají)  duchovní  mocí,  ani  světská  moc,  než  jediná  nevěra  a  zjevní 
hříchové,  kteří  z  ní  pocházejí".  —  Žádný  však  „aby  kacíře  násilím 
k  víře  nehnal,  ani  mu  škody  na  statku  neb  zdraví  činil,  nad  to 
žádného  aby  pro  víru  nemordoval".  Kristus  nedal  koukole  trhati. 

VII.  O  pokání.  Správně  definuje,  vynechávaje  ovšem  psycho- 
logicky tak  oprávněnou  Část,  totiž  vyznání  a  část  sakramentální,  rozhře- 
šení. Pokání  je  „sebepoznání  od  zlého  oželením  odvracení  k  dobrému 
přistoupení"  a  přidává  hrubě  nespravedlivý  útok  na  učení  církve  ka- 
tolické: ne  jak  to  učí  falešné  křesťanstvo  podle  ustanovení  papežského 
„toliko  před  velikonocí  chtí  pokání  činiti,  zakládajíce  je  na  zpovědech 
ústních  na  postech  a  rozdílech  pokrmů  na  jedení  kysela  a  jiných  po- 
krmů s  olejem  (!)  A  po  velikonocích  ve  všecko  prvnější  se  navracují". 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  597 

Jak  Habrovauští  svátost  pokání  nahrazovali,  popsáno  na  straně  271 
a  násl.  :  „Mj  ve  svém  shromáždění  při  tom  toho  užíváme  takto, 
Nejprv  zákon  boží  v  upřímnosti  bez  přimíšení  všelijakého  přidání  lidmi 
smyšleného  kážeme  a  učíme,  totiž  ukazujeme  a  oznamujeme,  co  Bůh 
všemohoucí  chce  neb  nechce  za  řád  služby  sobě  vlastně  činěné  do 
svých  služebníků  míti,  čeho  se  mají  varovati  a  co  zachovávati  pod 
pokutou  věčného  zahynutí.  A  komu  všemohoucí  Bůh  ráčí  předcházeje 
milostí  svou  posvítiti  a  k  té  známosti  přivésti,  aby  mohl  ze  slyšeného 
slova  zákona  božího  své  nedostatky  a  hříchy  poznati,  bud  s  strany 
smyslu  bud"  s  straoy  skutečného  činění  proti  písmu  svatému  z  toho 
má-li  těžkost  a  žalost  na  své  hříchy,  znaje,  že  tím  Boha  velmi  rozhněval, 
od  něho  se  i  ode  vš.ech  věrných  oddělil  k  ďáblu  a  věčnému  zahynutí 
přiblížil ;  při  tom  žádali  z  bludů  a  hříchů  vyjíti,  od  nich  vysvobozen 
býti,  v  dobrém  po  všecky  dni  života  svého,  což  na  něm  jest,  trvati 
a  tak  se  všemi  věrnými  v  tom  se  srovnati  a  s  nimi  zase  jedno  v  účast- 
nosti býti .  .  .  Takovému  hned  evangelium  kážeme  ...  že  z  víry  v  Jesu 
Krista  beze  všech  našich  skutků  a  zásluh,  dává  se  od  Boha  Otce  všem 
hříchům  odpuštění,  věčné  spasení  i  také  od  zákona,  smrti  a  pekla 
vysvobození  .  .  .  toť  jest  v  pravdě  evangelion"   —  ovšem  Lutherovo. 

V  VIII.  art.  rozvádí  D.  svůj  názor  o  svátostech,  který  již 
známe:  Jsou  jen  znameními,  hesly:  „Jako  hesly  ve  vojště  oznamují 
čího  krále  neb  z  kterého  vojska  by  byli  tak  těmito  znameními,  kterým 
nevlastně  svátosti  říkají,  ozTamují  se,  z  kterého  by  lidu  podle  těla  byli 
z  pohanů-li,  z  židů-li  čili  z  křesťanů  .  .  .  aniž  jim  (svátostem)  co  vedle 
toho  má  více  přidáno  býti"  (str.  278).  Správně  vytkli  Habrovanským 
Bratři,  že  tímto  učením   „svátosti  potupují  a  vyprazdňují". 

V  IX.  artyk.  konečně  hájí  své  učení  o  svátosti  oltářní  stojící 
v  diametrálním  rozporu  nejen  s  katolicismem,  busitismem,  Bratry  nýbrž 
i  s  učením  Lutherovým.  Dle  D.  je  svátost  oltářní  jen  „znamením  veliké 
dobroty  a  milosti,  kterouž  všemohoucí  Bůh  v  Synu  svém  milém 
všemu  lidskému  pokolení  učiniti  ráčil  .  .  .  aby  k  sobě  lásku  měli,  aby 
nebylo  mezi  nimi  žádného  rozdílu,  jako  není  mezi  mnohými  zrny  v  jednom 
chlebě".  Není  tělem  ani  krví  Páně.  Slova  Kristova:  Toto  je  tělo  mé, 
toto  jest  krev  má  jsou  myšlena  „íigurně".  Kdož  věří,  že  ve  svátosti 
je  tělo  a  krev  Páně,  jakož  Ěímané,  Cechové  a  Boiestavští  věří,  těch 
„víra  je  tupá"  a  „rozum   hloupý".    Důkazy  umělkovanými  ^)  hledí  D. 


')  Slova  sv.  Pavla  ke  Korinťanam :  kdo  jí  a  pije  nehodně,  odsouzení  sobě  jí  a  pije, 
poněvadž  nerozsuzuje  Těla  Páně  (non  diiudicans)  proto  zkus  atd  ...  vysvětluje:  rozsuzovati 


598  BoHrMÍR  Bunža: 


vymítiti  ze  své  sekty  veliké  mystérium  křesťanské,  ačkoli  tajemství 
nejsv.   Trojice  uznává  a  ve  „Spise  z  písem"   hájí. 

Svoji  „Ukázaní"  končí  D. :  „Poněvadž  služba  boží  v  posledních 
časech  v  neznámosti  jest,  a  služba  antichristova  na  místě  služby  boží 
stojí  a  již  velmi  nesnadně  mohou  se  lidé  doptati  cesty  spasení",  tedy 
»my  jsouc  přinuceni  prosbami,  i  nuznou  potřebou  bližních  spasení  žá- 
dostivých, teď  podle  daru  milosti,  boží  nám  půjčeného,  sdělujeme  se 
všemi  řád  spasení  lidského".  —  Může  papež  končiti  sebevědoměji  svoji 
bullu  než  to  činí  „biskup"  Habrovanských? 

Dosti  obsáhlým)  je  též  jeho  „Spis  z  písem",  avšak  pro  kulturní 
historii  málo  významný;  obsahuje  učený  výklad  nejsv.  Trojice,  jak  již 
z  nápisu  vyčísti  lze.  —  Poslední  kapitola  má  nápis:  O  božském  věčném 
pana  Krysta  z  samého  otce  bez  matky  (!)  narození,  jenž  jest  slovo 
neb  řeč  a  moudrost  boží"  —  Píseň  —  Notha  obecní.  —  Tedy  jedna 
z  písní  bratří  s  hory  lilečské : 

Znamenej  lide  věřící 

o  té  věčné  božské  řeči 

o  božské  věčné  múdrosti, 

jenž  jest  sám  Kristus  Syn  Boží. 

Svatý  Jan  evangelista 
z  strany  bludného  kacířstva 
v  evangelistské  svědectví 
kdy  kde  a  co  bylo  svědčí. 

Ač  to  světlo  vždycky  svítí 
a  zbožní  je  dobře  cítí, 
ale  temnosti  nevěrné 
nikdy  ho  nebyly  chopné. 

Byl  člověk  od  Boha  poslán, 
jemužto  jméno  bylo  Jan 
by  svědectví  světlu  vydal 
a  lid  k  víře  jeho  přitáhl. 


Viděli  jsme  slávu  jeho 
syna  božího  milého 
Božským  rodem  zplozeného 
od  Otce  jednorozeného. 


prý  je :  rozjímati  s  vážností  velikau,  kterak  to  jeho  nejsv.   tělo  nebylo  jako  jiné  hříšné 
tělo,  ale  že  je  Duchem  sv.    v  životě  čisté    Panny  Marie   počato  .  .  ,    pro   nás    pracovalo, 
smrt  ohavnú  na  kříži  trpělo  —  zkusiti  prý  se  má  proto,  že  se  chce  státi  údem  těla  Kristova. 
')  118  stran  osmerkových. 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští.  599 

A  V  té  hojné  plnosti 
božské  pravdy  i  milosti 
abychom  z  jeho  plnosti 
všichni  my  to  obé  vzali  atd. 

Musíme  říci  s  Brandlem  —  „hrozně  málo  poesie"  jeví  tento  pokus 
uvésti  v  píseň  první  kapitolu  evangelia  sv.  Jana.  Bylť  Dubčanský  přeee 
jen  lepším  theologem  své  sekty  než  básníkem.  Připisujeme  jemu  tuto 
píseň,  nebo  jej  jako  autora  prozrazuje  dodatek  ke  „Spisu"  připojený, 
v  němž  slibuje  v  brzkém  Čase  vydati  nový  spis  „proti  velikému  a 
nedúvodnému  tractatu  Bratří  Boleslavských".  Ze  nepodpisuje  vždy 
svého  jména,  toho  příčina  je,  že  tak  činiti  na  spisech  kacířských  bjlo 
za  ostražitého  Ferdinanda  I.  nebezpečno  a  nejen  autoři,  ale  i  tis- 
kárny se  skrývaly  za  jména  symbolická  „in  monte  liliorum"  (Lulč), 
„in  monte  Carmeli"  (Litomyšl),  „ex  horto  neb  ex  insula  hortensi" 
(Ivančice)  atd.  (O.  p.) 


600  Dr.  Josef  Vrchoveck?: 


Prdvo  osobního  přesvědčení. 

Dr.  Josef  Vrchovecký,  (Č.  d.) 

Ve  sbírce^)  různých  filosofických  pojednání  o  světových  názorech 
uveřejnil  Dilthey  pojednání  o  „typech  světového  názoru".  ,.2ivot 
každého  jednotlivce  tvoří  ze  sebe  svůj  zvláštní  svět"  i  přesvědčení 
(str.  7).  „Životní  nálad}^,  nesčetné  nnřuice  stanoviska  k  světu  tvoří 
podklad  (dle  untere  Schicht)  pro  vytvoření  názorů  o  světě"  (str.  11). 
„Světové  názory  nejsou  plody  myšlení  ...  Z  jednání  v  životě  (Lebens- 
verhalten),  ze  zkušenosti  životní,  ze  struktury  našeho  psychického  celku 
vycházejí ''  (str.  15).  „Boj  metaťysick^-ch  systeaiů  má  svůj  základ  v  životě 
a  v  různém  stanovisku  k  životnímu  problému.  Může  věda  o  pravdě 
toho  kterého  názoru  na  svět  vůbec  mluvit?  Kaprosto  ne.  Každé  indi- 
vidualitě odpovídá  jiný  názor  —  jmé  přesvědčení." 

V  téže  sbírce  pozoruhodné  pojednání  Eduarda  Sprangera, 
soukr.  docenta  na  universitě  v  Berlíně:  „Fantasie  a  světový  názor". 
Celkový  názor  o  světě,  ať  prý  se  jeví  v  umění,  náboženství  nebo  ve 
filosofii,  je  „fantastickým  předivem  čisiě  duševního  (des  Geistigen) 
v  schématu  prostoru  a  Času"  (142). 

Erich  Adickes  v  článku  „Die  Zukunft  der  Metaphysik" 
(219 — 251)  opakuje  svá  hořejší  tvrzení  z  uvedeného  díla.  Poznání 
(Gnosis)  v  otázkách  světového  názoru  není  a  přirozeně  prý  ani  nemůže 
být.  Svým  srdcem  je  každ}^  k  tomu  kterému  názoru  předurčen.  „Cistě 
subjektivní  Činitelé  jsou  rozbodnjícími  u  světového  názoru  .  .  .  tak  po- 
ukazuje každý  názor  o  světě  na  určité  zvláštnosti  charakterů  a  opačně : 
každý  lidský  typus  směřuje  od  přirozenosti  k  určitému  názoru  o  světě** 
(str.  223).  Ze  si  světové  názory  odporují,  je  zcela  přirozené.  Jinak  to 
vůbec  nemůže  ani  bý-t.  Objektivně  vzato,  jsou  prý  všechny  názory 
stejně  oprávněny.  Agnostik  —  a  za  takového  se  prohlásil  Adickes  — 
prý  dobře  ví,  že  jenom  jeden  světový  názor  může  skutečnosti  odpovídat. 
„Ale  nic  mu  v  tom  nepřekáží,  naopak  všechno  ho  pobádá,  aby  co 
nejpevněji  věřil  a  doufal,  že  právě  jeho  světový  názor  se  osvědčí 
jako  pravý"  (str.  224.)  O  tom  má  subjektivní  jistotu,  jež  svou  pevností 
žádnou  náboženskou  věrou  a  žádným  metafysickým  nebo  přírodově- 
deckým   dogmatismem   nemůže    být    překonána.    Jistota   ta   je  spojena 


')  Weltanschauung.  Philosophie  u.  Religion  in  Darstellangen.  Berlin   1910. 


Právo  osobního  přesvědčení.  601 


,s  jasným  vědomím,  že  světový  názor  je  individuálně  oddůvodněn,  že 
každý  jiný  člověk  vniterní  nutností  pro  svůj  světový  názor  tutéž  na- 
ději má  a  proto  nestranně  usuzující  třetí  všechny  nároky  za  zcela  stejně 
oprávněné  uznati  musí"  (str.  224).  Jakým  právem  zavrhuje  Adicke8  názor 
materialistický  ?  Jestliže  to  činí  a  důvodů  vědeckých,  pak  jedná  zřejmě 
proti  svým  zásadám,  dle  nichž  nitro  samo  bez  vědeckých  důkazů 
člověka  k  tomu  kterému  názoru  o  světě  předurčí.  Rozhodně  nejedná 
důsledně,  když  materialisty  nazývá  „otroky  (Knechte)  svých  dogmat, 
svého  radikalismu"  a  monisty  „fanatiky  jednoty"  (str.  231).  Adickes 
se  těší,  že  „takových  k  materialismu  takřka  predestinovaných  osobností" 
je  přece  jen  nepatrný  počet  (str.  248).  Ve  skutečnosti  však  propadá 
materialismu,  který  moderním  filosofickým  spisovatelem  případně  byl 
nazván  „Die  Religion  des  Blodsinns",  ohromná  přesila  lidi  polovzdě- 
laných,  kteří  ztratili  víru. 

Úvod  k  dílu  „Weltanschauung"  napsal  Frischeisen-Kohler. 
Hned  v  první  větě  praví,  že  pojednání  chtějí  podporovat  snahu  naší 
doby,  dopracovat  se  jednotného  světového  a  životního  názoru.  A  co 
praví  Adickes  v  témž  díle?  Mezi  mnohými  pojednáními  jsou  zcela 
zjevné  odpory ;  n.  př.  mezi  pojednáním  Dobberminovým  a  Simmelovým, 
Wiesnerovým  (theista)  a  Deussenovým  (atheista).  Dílo  rozhodně  nesplní 
naděje,  první  větou  předmluvy  vyjádřené. 

Adickes  ^)  praví,  že  Plato,  Aristoteles,  Zeno  a  Epikur  by  se  dnes 
divili,  jak  nepatrný  pokrok  od  jejich  dob  udělala  filosofie;  a  po  nových 
tisíciletích  nebude  prý  tomu  jinak,  leč  by  se  srdce  lidské 
změnilo. 

Tak  jako  Adickes,  smýšlí  v  té  příčině  i  K  i  r  c  h  n  e  r.  2)  Světový 
názor  jest  mu  výrazem  charakteru  toho  kterého  člověka. 

Lze  touto  cestou  odstranit  disharmonii  v  moderní  filosofii  a  po- 
sloužit pravdě  ?  Rozhodně  ne.  Tímto  způsobem  dostane  se  chaosu  jakéhosi 
schválení.  Kdyby  sobě  někdo  sebe  nelogičtější  názor  o  světě  vymyslil, 
pak  mu  ho  nelze  nijak  vědecky  vyvrátit,  když  odpovídá  jeho  nitru. 
Směle  může  každý  odpovědět  slovy  Adickesovými^):  „Jakým  je 
můj  charakter,  tak  odráží  se  svět  vniternou  nutností  ve  mně,  jak  má  víra 
ho  ukazuje.  A  žádný  protivník  není  s  to,  aby  důvody  rozumovými  nebo 
fakty  ze  zkušenosti  mou  posicí  otřásl  .  .  .  Ale  přirozeně  mohu  i  já  tím 
méně  na  to  pomyslit,  protivnému  názoru  zbraněmi  vědy  uškoditi." 


')  Charakter  und  Weltanschauung'.  Túbingen   1905.  Str.  4. 

-)  Worterbuch  der  philos.   Gruudbegriffe.  4.  Aufl.  1903.  Str.  544. 

5)  Charakter  und  W.  Str.  45. 


^02  Dr.  Josef  Vrchovecký: 


Co  má  taková  filosofie  s  vědou  společného?  Co  je  v  ní  trvale 
penným?  „Klamné  bylo  by",  píše  Fr.  Krejčí,  „shledávati  ráz  moderní 
filosofie  ve  zvědečtění  jejím  a  čistě  vědeckou  filosofii  považovati  za 
filosofii  budoucnosti,  za  ideál,  k  němuž  vývoj  filosofie  spěje  .  .  .  hlavní 
problémy  lidského  poznání,  jichž  rozřešení  tvoří  podstatný  myšlenkový 
obsah  náboženstev  a  o  jichž  rozumové  rozřešení  filosofie  usiluje,  jsou 
nerozřešeny  dnes  zrovna  tak  jako  dříve.  Jenom  nefilosofický  duch  může 
to  neviděti."^)  Na  stránce  předcházející  píše:  „Filosofie  za  všech  dob 
zkoušela  všechny  cesty,  zkouší  je  .  .  .  nyní  a  bude  je  zkoušeti".  A  vý- 
sledek její  usilovné  práce?  Skepticism,  který  se  rapidně  šíří.  „Vědecká 
filosofie  v  tom  smyslu,  že  by  filosofické  problémy  o  podstatě  světa  a 
života  na  něm  mohly  býti  rozřešeny  cestou  vědeckou  t.  j.  na  základě 
empirie    methodami    přírodovědeckými,   je  protimluv"  (tamže  str.  444). 

Fravdu  má  Richter,2j  když  píše:  „Nejsou  to  duševně  méně 
cenní,  kteří  při  sporu  mínění,  který  se  dnes  ve  všech  oborech  a  právě 
ve  všech  základních  otázkách  vede,  pociťují,  že  se  jejich  vlastní  síly 
poznání  bez  pomoci  hroutí".  Skepticism  je  směrem  nezdravým. 

llázně  se  obrací  proti  němu  Gideon  Spicker:  „Věda,  která 
nemůže  přesvědčit,  nemá  žádné  pravdy.  Každá  filosofie,  jež  ku  skepti- 
cismu vede,  musí  být  v  základech  nesprávnou.  Větší  absurdnost  nedá 
se  vůbec  myslit  než,  že  věda  vrcholí  ve  výsledku,  že  nemůžeme  nic 
věděti".    Tímto    prohlášením    bankrotu  uznává,  že  není  žádnou  vědou. 

Moderní  filosofie  neposkytla  nám  pevného  přesvědčení  životního, 
nepřinesla  nám  pravdy  kýžené,  naopak  vzvešený  pojem  pravdy,  základní 
tento  pojem  každé  vědy  znehodnotila.  Co  znamená  vlastně  subjektivní 
pravda  v  důsledcích?  Že  každý  má  a  může  mít  svou  pravdu.  Sub- 
jektivism,  individualism  a  relativism  jsou  články  jednoho  řetězu  a 
pravda  není  dle  nich  něčím  trvale  a  všeobecně  platným.  Když  každá 
doba  měla  svou  pravdu,  proč  by  jí  nemohl  mít  i  jednotlivec?  Dle 
relativismu  je  každá  pravda  prozatímní,  ať  se  jedná  o  kteroukoli  vědu.  m 
H.  Poincaré^)  dí,  že  jen  povrchnímu  pozorovateli  je  vědecká  pravda 
nepochybnou.  Každé  zpovšechnění,  bez  něhož  se  ovšem  žádná  věda 
neobejde,  je  mu  domněnkou.*)  „Laici  jsou  nad  tím  zaraženi",  dí  Poincaré 
na  jiném  místě  téhož  díla,  „jak  mnoho  vědeckých  theorií  pomíjí". 
Několik   let   se   uznávají,  pak  se  prý  učenci  jedné  po  druhé  vzdávají, 


1)  O  filosofii  přítomnosti.  1904.  Str.  443. 

2)  Der  Skeptizismus.  I.  S.  V.  Str.  XXI.  v  úvodě. 

«)  Wissenscbaft  und  Hypothese.  Leipzig.  II.  vydání  1906.   Str.  XII. 
*)  Tamže  str.  152. 


Právo  osobního  přesvědčení.  603 


a  laici  „vidí,  jak  se  trosky  na  trosky  hromadí,  předvídají,  že  theorie, 
které  jsou  dnes  v  módě,  v  krátké  době  upadnou  v  zapomenutí,  a  usu- 
zují z  toho,  že  tyto  theorie  jsou  naprosto  mamy.  Kazývají  to :  fallisment 
vědy".*)  Ký  div,  že  veliký  počet  lidstva  pohlíží  jaksi  s  nedůvěrou  na 
věda ;  ovšem  k  veliké  škodé  věci.  Relativism  natropil  již  mnoho  zla, 
ale  nejvíc  ve  filosofii.  Není  divu,  že  jej  Windelband^)  nazval  re- 
signací  a  smrtí  filosofie. 

Dle  mnohých  filosofů  není  pravdou,  co  se  skutečností  souhlasí, 
nýbrž  co  se  v  životě  osvědčí,  co  prospívá.  Kategorie  „správný  a 
nesprávný"  (richtig  und  íalsch)  nejsou  nikde  tak  nedostatečný  jako 
v  oboru  filosofie,  praví  F  alek  enberg.  ^i  Dle  Simmela  není  snad 
pravda  vůbec  úplně  přiměřeným  pojmem,  jímž  se  má  cena  té  které 
filosofie  vyjádřit  (Hauptprobleme  der  Philosophie.  Leipzig  1911, 
str.  28.)  Pravdou  ve  filosofii  nemíní  se  prý  objektivní  obraz  světa,  nýbrž 
,.poměr  typicko-duševních  individualit  k  světu"  (tamže  str.  35).  Dle 
Jamesa  a  jiných  pragmatistů  je  pravda  zvláštním  druhem  dobra. 
Soukromý  docent  filosofie  Giinther  Jacoby*)  chválí  tento  názor 
o  pravdě.  „Nezáleží  na  tom",  píše,  „zda  výrok  se  skutečností  souhlasí ; 
nýbrž  na  tom  záleží,  co  se  s  takovým  výrokem  dá  začít."  „Jako  života 
schopný  (lebenskráftigj  člověk  potřebuji  filosofie,  jež  mně  pomáhá  život 
můj  stupňovat,  a  to  v  takové  míře,  tak  dobře,  tak  prospěšně,  tak  to 
jen  možným.  Filosofie,  která  mně  to  vykoná,  je  mi  vhod  .  .  ."  „Já 
mám  sv^ou  filosofii,  ne  ona  mne;  je  mou  služebnicí  a  já,  člověk,  jsem 
jejím  pánem."  ^)  Co  je  potom  vlastně  pravdou?  Pestrá  směs  nápadů 
často  i  chorobných,  jež  tomu  kterému  jsou  vhod.  Co  je  s  vědeckou 
pravdou"?  „Vědecká  pravda  není  vlastně  vůbec  žádnou  pravdou;  jeto 
jenom  poloviční  pravda,  nebo  prozatímní  pravda". «) 

Případná  výtka  Windelbandova  proti  relativismu  byla  by 
i  proti  pragmatismu  na  místě.  Jak  daleko  máme  k  paradoxním  názorům 
filosofa  nadčlověka  ?  ..Zda  není  lež  něčím  božským,  zda  cena  všech 
věcí  nespočívá  v  tom,  že  jsou  klamnými  (falsch)?"  Každý  má  dle  re- 
lativismu pravdu!  Jak  daleko  máme  od  této  zásady  k  zásadě  Nietz- 
scheově:   ,.Xic  není  pravda"?  Pouhý  krok,  a  to  zcela  logický  krok. 


»)  ].  c.  str.  161. 

*)  Lehrbuch  de  Geschichte  der  Philosophie.  V.  vydání.    Str.   564. 

3)  Geschichte  der  neneren  Philosophie.   1908.  Str.   1. 

*)  Der  Pragmatismus.  Leipzig   1909.  Str.   22. 

')  Tamže  str.  42. 

«)  Tamže  str.  29. 


604  Dr.  Josef  Vbchovecký:  Právo  osobního  přesvědčení. 

Jestliže  opravdu  všechny  paradoxní  názory,  jež  se  v  dějinách  myšlení 
vyskytly,  jsou  pravdou,  pak  není  skutečně  žádné  pravdy.  Nietzsche 
prohledl  polovičatost  moderní  filosoíie  a  vyvodil  z  ní  poslední  logický 
důsledek.  „Jsme  již  předem  nelogické  bytosti  a  můžeme  to  poznati. 
Tof  jedna  z  největších  disharmonií  bytí",  dí  Nietzsche.^) 

Kam  rozklad  v  moderní  íilosofii  dospěl,  ukazuje  dílo  soukromého 
docenta  filosofie,  J.  Petzoldta^):  Das  Weltproblem  vom  positivis- 
tischen  Standpunkt  aus  (Teubner  v  Lipsku  1912}.  Dle  tohoto  spisovatele 
nemá  otázka  po  původu  světa  žádného  smyslu:  Nikdo  prý  tak  hluboké 
pravdy  nepověděl  jako  Protagoras.  „Svět  je  každému  takovým,  jak  se 
mu  jeví.  Konečně  není  žádného  rozdílu  mezi  skutečností  a  klamem 
(Sein  und  Schein).  Je  to  pouze  praktické  a  ne  theoretické  hledisko, 
které  obyčejnému  vtiskuje  ráz  skutečnosti,  neobyčejnému  ráz  klamu. 
Theoreticky  vzato  je  světový  názor  Don  Quichotův  právě  tak  správným 
jako  Sancho  Pansův  .  .  .  Ptolomaeovo  popisování  astronomických  zjevů 
je  právě  tak  správným  jako  Kopernikovo."  Pravda  není  prý  pojmem 
theoretickým,  nýbrž  praktickým.  Dilo  Petzoldtovo  znamená  vrchol 
zmatku.  Lze  takové  nábory  brát  vážně?  Neničí  se  tím  věda  vůbec? 
Když  úkolem  jejím  není  poznání  pravdy,  nač  vlastně  je  ?  Každý  musí 
nznat,  že  je  v  tomto  případě  zcela  zbytečnou. 

Ještě  větší  zmatek  nacházíme  v  populárních  spisech  filoso- 
fických. V  díle  „Eine  neue  Religion  Excelsior !  Kurzer,  gemeinver- 
standlicher  Abriss  iiber  eine  neue  Religion  u.  Lebensphilosophie" 
(Lotusverlag,  Leipzig  1904)  zavrhuje  autor,  P.  Kirsche,  všechny 
dosavadní  systémy  filosofické  a  vychvaluje  svůj  systém.  Co  hlásá? 
^Má  filosofie  nepraví  ani  ano  ani  ne,  ani  nepochybuje,  nýbrž  považuje 
prostě  možnost  poznání  za  nedostižitelnou.  Omezuji  se  na  to,  že  pra- 
starou otázku,  zda  máme  podstatu  věcí  dualisticky  či  monisticky  pojímat 
nebo  si  zoufat,  mám  jednoduše  za  nezodpověditelnou.  Má  filosofie  vrcholí 
v  poznání,  že  o  podstatě  věcí  žádné  odpovědi  nedává  a  že  není  filosofií 
ve  starém  smyslu.  Tvořím  proto  nový  pojem  filosofie,  že  pro  mne  je 
pouze  filosofie  zjevův.  Důsledným  je  pouze  nic"  (Folgerichtig  ist  nur 
das  Nichts).  ^)  Toť  pravá  filosofie,  která  má  oblažit  svět,  jenž  tak  dlouho 
na  ni  čekal !  (P.  d.) 


I 


')  Viz  Philos.  Jahrbuch  1913.  IV.  sešit.  Str.  465. 

»)  Viz  Hocbland  1912  číslo  červencové.  Str.  362.  363. 

3)  vide  Gutberlet:  Kosmos   1908.   Str.   180. 


A.  Vkzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském  605 


nábožensko-mravní  oídzkjj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Nebyl  tedy  Čechov  úplným  indifferentistou,  nebyl  docela  bez 
náboženských  přesvědčení,  nýbrž  zachoval  ve  své  duši  víru  a  jistý 
stupeú  úcty  k  náboženským  obřadům,  ač  druhdy  prožíval  v  náladě 
víry  pochybnosti.  A  jako  bohoslužbám  a  obřadům  pravoslavné  církve 
C.  věnuje  ve  svých  povídkách  hojně  místa,  tak  i  duchovenstvu  věnuje 
vzácnou  pozornost,  předváděje  duchovní  v  šestině  svých  prací  jako 
jednající  osoby.  Ne  jednu  duchovní  osobu  popisuje  něžnými,  sympathi- 
ckými  tahy,  a  nedostatky  duchovenstva  maluje  bez  škodolibosti. 

Mnozí  hrdinové  C.  vedou  mezi  sebou  typické  rozmluvy  o  ná- 
boženských thematech:  mluvíť  o  Bohu,  o  víře,  o  smrti,  o  životě  na 
onom  světě  atd.  Již  v  dosti  ranné  povídce  „Na  cestě"  (1886)  C.  jasně 
se  vyslovuje  o  tom,  jaký  význam  má  víra  pro  Rusa,  ústy  tragicko- 
komického  hrdiny  Lichareva,  měnícího  víru  jako  rukavičky.  Při  čaji 
ptá  se  ho  dcera  statkářova,  Ilovajská,  přinucená  nocovati  v  zájezdném 
hostinci  před  velkým  svátkem : 

„Vykládají,  že  není  Boha,  ale  proč,  řekněte  mi,  všichni  znamenití 
spisovatelé,  učenci,  vůbec  duchaplní  lidé  ku  konci  života  věří?"  —  „Kdo, 
milostivá,*  odpovídá  Licharev,  „v  mládí  neuměl  věřiti,  ten  neuvěří  ani  ve 
stáří,  byť  i  byl  strokrát  spisovatelem  .  .  .  Rozumím  tomu  tak,  že  víra  je 
schopnost  ducha...  jako  talent:  sní  nutno  se  naroditi.  Pokud  mohu 
souditi  podle  sebe,  podle  těch  lidí,  jež  jsem  viděl  ve  svém  životě,  podle  toho 
všeho,  co  se  dalo  kolem  mne,  tato  schopnost  jest  vlastní  Rusům 
v  nejvyšším  stupni.  Ruský  život  jest  nepřetržitou  řadou  vyznávání  a 
horování,  ale  k  nevěře  nebo  k  popírání  dosud  ani  nepřičichl.  Nevěří-li  Rus 
v  Boha,  znamená  to,  že  věří  v  něco  jiného ...  V  mou  duši  vložila  příroda 
neobyčejnou  schopnost  věřiti.  Půl  života  jsem  strávil  v  táboře  neznabohův  a 
nihilistův,  ale  nebylo  v  mém  životě  ani  hodiny,  kdy  bych  nebyl  věřil. 
A  všimněte  si,  víru  jsem  míval  vždy  činnou,  ne  mrtvou..."  V  dětství  jsem 
věřil  ve  strašidla,  ve  skřítky  a  všelikou  čertovinu.  „Prchal  jsem  i  v  Ameriku, 
i  mezi  loupežníky  jsem  se  dal,  i  o  přijetí  do  kláštera  jsem  se  ucházel, 
i  hochy  jsem  najímal,  by  mne  mučili  pro  Krista  ..." 

Na  universitě  Licharev  uvěří  ve  vědu,  dá  se  unésti  nihilismem, 
chodí  mezi  lid,  věří  v  jeho  Boha,  holduje  popírání  vlastnictví  a  ne- 
protivení se  zlu.  Vůbec  Licharev  je  typický  intelligent,  nechávající  se 

Hlídka.  41 


60tí  A.  Vkzal: 

uchvátiti,  nestálý  ve  svých  vznětech,  jdoucí  ne  za  logikou  rozumu,  ale 
za  srdcem.  V  základě  tohoto  paradoxního  typu  leží  upřímné  přesvědčení 
C.,  že  „příroda  vložila  v  Rusa  neobyčejnou  schopnost  věřiti."  Když 
tedy  Čechov  sám  ztratil  dětskou  víru,  již  si  odnesl  z  věřící  rodiny, 
uvěřil  v  pokrok,  ve  vědu  a  vzdělanost,  a  později  ješté  nechal  se  unésti 
náboženskou  filosofií  Lva  Tolstého,  v  níž  se  mu  zamlouvalo  to,  že  je 
„bez  mystických  nálad". 

Ohlasem  osobních  názorů  Č.  v  době  té  je  novella  „Souboj" 
(1891),  kde  Č.  ústy  zoologa  von  Korná  pronáší  přesvědčení,  že  jediným 
náboženstvím  vzdělaného  člověka  je  prý  —  věda  i  kultura,  náboženství 
pokroku,  a  že  prý  při  řešení  otázek  o  lidském  štěstí  t.  zv.  „křesťan- 
ského základu"  nelze  užiti.  Von  Korn  častěji  připomíná  Krista,  v  nějž 
„věří  po  svém  způsobu",  ale  jeho  vysvětlení  „rozumné  lásky"  Krista, 
jenž  prý  doporoučel  „zhubiti  vyžilé  a  nehodné",  „zničiti  sešlé,  krtičnaté 
a  zkažené  pokolení"  a  sloužiti  jen  silným  a  zdravým,  jest  jistě  špatným 
pochopením  a  překrucováním  evangelia  dle  vzoru  Tolstého,  jehož  víru 
dle  dopisu  k  M.  Menšíkovu  z  r.  1900  C.  měl  pro  sebe  za  nejbližší  a 
nejvhodnější,  ovšem  na  čas,  poněvadž  jinak  s  Tolstým  nesouhlasil. 
Z  Tolstého  přijal  zásadu  náboženství,  víry  vůbec,  ač  odmítl  jeho  výklad 
evangelia.  A  na  námitku  von  Kornovu,  že  eivilisace  zhyne  a  lidstvo 
se  zvrhne,  nezničili  se  slabí,  odpovídá  C.  ústy  lékaře  Samojlenky: 
„Mají-li  se  lidé  topiti  a  věšeti,  pak  ať  čert  vezme  tvou  civilisaci  ..." 
Tak  také  víra  Č.  v  pokrok,  v  lidi,  charakterisující  jeho  světový  názor 
na  počátku  devadesátých  let,  byla  zviklána,  ač  láska  k  lidem,  k  cizímu 
bolu  v  něm  zůstala. 

Náboženský  indifferentismus  současné  intelligence  zachytil  C.  na 
mnohých  stránkách  svých  povídek,  neschvaluje  ve  „Vypravování 
neznámého  člověka"  (1893)  jednání  lidí,  u  nichž  ironií  vyčerpán 
všechen  poměr  k  Bohu  a  k  náboženství,  a  již  nevěříce  v  nesmrtelnost, 
jako  Jarcev,  bojí  se  smrti  jako  záhuby.  S  chladnou  ironií  na  ná- 
boženství pohlíží  též  v  novelle  „Tři  léta''  (1894)  intelligent,  vyučující 
hocha  biblickým  dějinám.  Chladnou  nevěrou  vane  na  nás  od  intelligent- 
ního  manžela  v  povídce  „Zena"  (1891),  jenž  víru  má  za  výraz  ne- 
rozvitosti  a  nevzdělanosti,  dále  z  „tuláka",  hrdiny  stejnojmenné 
povídky,  pokřtěného  to  žida,  jenž  před  spisovatelem  mnoho  sice  mluvil 
o  Bohu,  o  Kristu,  o  přednosti  křesťanství  před  židovstvím,  ale  bez 
vnitřního  přesvědčení,  jako  papoušek,  jako  znepokojený  člověk,  jenž 
se  snaží  zahlušiti  v  sobě  nepokoj  duše  a  dokázati  sobě,  že  „změniv 
náboženství    otců,    neučinil  nic  hrozného    a  zvláštního".    Hrdina    zmí- 


i 


Nábožeosko-mravni  otázky  y  krásném  písemaictvi  ruském.  607 


uěného  ^Vypravování  neznámého  člověka",  intelligent,  jenž 
zanevřel  na  vysoce  postaveného  hodnostáře  Orlova  a  chtěje  se  mu 
pomstiti,  vstoupí  za  sluhu  k  synovi  tohoto  hodnostáře,  u  něhož  se 
scházejí  přátelé,  jejichž  ironie  nešetřila  nikoho  a  ničeho,  ni  Boha,  ni 
náboženství,  ni  smyslu  života,  postřehl  tahy  náboženské  nevěry  též 
o  mladé  služky  Polji,  okolím  na  dobro  zkažené,  v  jejíž  povaze  „ne- 
bylo ani  Boha,  ani  svědomí,  ani  zákonův." 

Čechov  neschvaluje  takové  nesvědomitosti,  měnící  lidi  v  dravce, 
v  sobecké  lichváře  a  ničitele  cizího  života.  Proto  v  povídce  „Záchvat" 
(1889)  přísně  odsuzuje  muže,  podporující  prostituci,  jako  vrahy  padlé  ženy 
nejen  se  stanoviska  mravního,  nýbrž  skutečné  vrahy  jejího  tělesného 
života,  jelikož  prostitutky  z  pravidla  umírají  na  souchotě  a  smrt  jejich 
mají  tedy  na  svědomí  muži,  kupující  tělo  jejich.  Ale  Čechov  nelichotí 
ani  neřesti  u  žen,  omlouvají-li  svou  nevěrnost  manželskou  tím,  že  „se 
nehodí  k  sobě  povahou",  odsuzuje  nevěrnost  manželskou  jako  porušení 
svazku  rodinného  i  radí,  aby  „dopravili"  nevěrnici  „manu  militari 
k  manželu  a  nepřijrae-li  jí  manžel,  pak  rovnou  cestou  s  ní  do  káznice, 
nebo  jiné  polepšovny"   (Souboj). 

Velice  pessimisticky  vyjadřuje  se  C.  o  zbožnosti  venkova,  okazuje 
T  „Mužících",  že  stařec  nevěřil  v  Boha,  téměř  nikdy  Naň  nemyslil", 
že  ženské  modliti  se  neumějí,  děti  modliti  se  neučí,  o  Bohu  jim  ne- 
mluví, postem  a  návštěvou  kostela  připravují  se  sice  ke  sv.  zpovědi, 
ale  ničemu  nerozumějí  —  vůbec  náboženská  zdivočilost  na  venkove 
jeví  se  tím,  že  mužíci  o  svátcích  pijí,  ženy  místo  modliteb  breptají 
nesouvislá  slova,  a  všichni,  muži,  ženy  i  děti,  účastenství  v  náboženském 
životě  projevují  pouze  tím,  že  se  postí. 

Ze  taková  náboženská  chladnost  a  nerozumná  víra  nepůsobí 
náležitě  najednání  a  náladu  člověka,  nakreslil  Č.  v  povídce  „Vražda" 
(1895),  kde  přímo  zpracoval  thema  o  významu  víry  pro  prostý  lid 
ruský  a  o  tom,  jak  se  může  víra  projevovati.  Filosofie  „Vraždy"  je 
neutěšená.  Náboženství,  jak  mu  rozumí  rodina  „pobožných"  Térechovů, 
nevnáší  v  život  lidu  tiché  světlo,  upokojující  záři,  radost,  nýbrž  hrůzu 
a  strach  před  trestajícím  Bohem,  nesmyslnou  a  krvavou  smrt.  Celá 
rodina  zámožných  Térechovů  je  zbožná,  náchylná  k  náboženskému 
blouznění  a  hledání  zvláštní  víry.  Bratři  Těrechovovi,  Matvěj  i  boháč 
Jakov,  jsou  sice  zbožni,  ale  mrtvá  formální  víra  nevnáší  žádné  světlé 
radosti,  ušlechtilosti  v  život  jejich.  Oba  plní  obřady  své  víry,  jež  jich 
však  neašlechťují :  Matvěj,  jenž  věří  ve  svou  svatost,  koná  se  starými 
pannami  náboženské  schůzky,  jež  končívají  i  hříchy  proti  6.  přikázání, 

41* 


608  A.  Vrzal  : 

Jakov  zase  neDávidí  popy,  postí  se  jen  „pro  pořádek",  při  tom  však 
lichvaří,  a  když  se  v  pondělí  pašijové  pohádal  s  bratrem  pro  postní 
olej,  kterým  si  bratr  chce  mastiti  brambory,  Jakov  s  manželkou  za^ 
bije  ho  asi  půl  hodiny  po  bohoslužbách,  které  spolu  zpívali.  A  odseděv 
si  žálář,  pozbyl  víry  vůbec.  C  chtěl  asi  ukázati,  že  lépe  žádná  víra, 
než  taková  nesmyslná  víra  s  prolitím  krve  jen  pro  to,  že  bratr  chtěl 
olejem  pomastiti  si  v  den,  kdy  církevní  řád  toho  nedovoluje.  C.  neza- 
vrhuje tu  náboženství  vůbec  a  křesťanství  zvláště,  nýbrž  ono  znetvoření 
křesťanství,  jež  často  pozorovati  u  neuvědomělého  lidu  na  Rusi,  Jinde 
z  takové  náboženské  nálady  srdce,  hledajícího  Boha  i  svatost,  odhodla- 
ného ke  každé  oběti,  ku  zřeknutí  se  radostí  pozemských,  vznikli  by 
spravedlivci,  Františkové  Assisští,  přibližující  království  Boží  na  zemi^ 
ve  zvláštních  okolnostech  ruských  však  a  v  nepravém  náboženském 
osvětlení  vznikají  Těrechovi. 

Jakovu  po(^obá  se  v  „Ženském  království"  (1894)  Ivan 
Ivanyč,  přísně  dbající  všeho,  co  se  týkalo  ,.náboženství  a  mravnosti*^ 
ale  nenávidící  bratra  pouze  pro  jeho  lhostejnost  k  víře  a  mající  ha 
za  dělníka. 

Vedle  negativních  typů  věřících  nalézáme  u  C.  t y p y 
upřímně,  nadšeně  věřících.  Takovou  jest  Olga  v  „Mužících", 
horlivá  čtenářka  Písma  sv.,  věřící  v  Boha,  matku  Boží,  svaté,  věřící, 
že  nesmíme  křivditi  nikomu,  ani  prostým  lidem,  ani  Němcům,  ani  židům, 
ani  zvířatům,  protože  to  „psáno  v  Písmě  sv.",  jak  říkala  s  útrpnou, 
pohnutou  a  světlou  tváří.  Podobně 'věří  Olja  v  povídce  „VoloJa 
velký  a  Voloďa  maličký",  biskup  Petr  („Are hierej"),  student 
akademie  („Student",  1894).  Soňa  v  nezdařilejším  náladovém  dra- 
mátě  „Strýček  Váňa"  (1898),  uvažující,  že  pouze  náboženská  víra 
může  smířiti  člověka  se  životem,  jenž  je  bez  ní  pln  nesmyslu  a  útrap, 
dále  Máša  v  dram.  „Tři  sestry"  (1901),  tvrdící,  že  „člověk  musí 
býti  věřícím  nebo  hledati  víru,  jinak  je  život  prázdn}^",  konečně 
o.  Nikolaj  i  otec  leronim  („V  noci  velikonoční"). 

Žádný  z  ruských  spisovatelů  nemluví  tak  často  a  vážně,  ba  nad- 
šeně o  modlícím  se  člověku,  jako  Čechov.  U  něho  se  modlí  „biskup", 
jenž  v  kostele,  zvláště  sloužil-ii  sám,  cítil  se  bodrým,  šťastným  a  boho- 
službami dával  se  unášeti  až  k  živému  pocitu  štěstí,  býval  dojat  až 
k  slzám.  Modlí  se  zbožný  otec  Christofor  („Step",  1888),  vezoucí 
stepí  příbuzného  hocha  na  studie  do  města,  kamž  jede  prodávat  vlnu. 
Modlí  se  Anisim  („V  rokli")  při  oddaveích  s  Lipou,  prožívaje  zvláště 
povýšenou    náladu,    dojat    až    k    slzám.    Vroucně    se   modlí    poštmistr 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  609 

{„Pokoj  č.  6.")  8  hlubokými  poklonami  a  se  slzami,  těše  se,  že  aspoň 
větší  klid  cítí  v  srdci  po  modlitbě.  O  měkké  a  citlivé  duši  C,  plné 
přirozeného,  vznešeného  taktu  a  hluboké  úcty  k  náladě  modlícího  se 
lidu  ve  chrámě,  svědčí  jeho  nálada,  již  prožil  ve  chrámě  venkovském, 
zachycená  autorem  v  poznámkách  hrdiny  jeho  umělecky  slabého  románu 
„Drama  na  honě"   (1884). 

V  jedné  ze  svých  nejoblíbenějších  drobných  kreseb,  nadepsané 
„Student"  (1894)  Č.  snad  pod  vlivem  vzpomínek  z  mládí  na  radostné 
svátky  velikonoční  nechal  se  unésti  k  nadšenému  vyznání,  že  křesťanství 
je  věčný  řetěz,  spojující  minulost  s  přítomností,  že  v  křesťanství  je 
věčná  pravda  i  krása,  jež  jsou  hlavní  věcí  v  životě  lidském  na  zemi, 
že  pravda  a  krása,  jež  kdysi  řídily  život  lidský  v  počátcích  křesťanství, 
zůstávají  hlavními  hýbateli  života  na  vždy,  řídíce  jeho  formy  současné 
i  budoucí.  Student  duchovní  akademie  vraceje  se  na  Velký  pátek 
z  honu,  zastaví  se  u  hranice  na  zahradách  i  dá  se  do  řeči  s  vdovami 
Vasilisou  a  její  dcerou  Lukerjou,  vypravuje  jim  slovy  evangelia,  jak 
se  Petr  zhříval  u  ohně  a  zapřel  Pána.  Vasilisa  dá  se  při  jeho  slovech 
do  vzlykotu,  a  student  rozloučiv  se  s  ženami  přemýšlí  o  Vasilise : 

„Jestliže  se  dala  do  pláče,  tudíž  vše,  co  se  sběhlo  v  onu  strašnou 
noc,  má  k  ní  jakýsi  vztah...  A  radost  najednou  se  ozvala  v  jeho 
srdci,  i  zastavil  se  dokonce  naminutu,  by  popadl  dechu.  Mi- 
nulost," přemýšlel,  „svázána  je  s  přítomností  nepřetržitým  řetězem  událostí... 
dotkl  se  jednoho  konce  řetězu,  hned  zachvěl  se  druhý  .  .  .  Přemýšlel  o  tom, 
že  pravda  i  krása,  jež  řídily  život  lidský  tam,  v  zahradě  i  na  nádvoří  vele- 
knězově, trvají  nepřetržitě  až  do  dneška  a  patrně  jsou  vždy  hlavní  věcí 
v  životě  lidském  a  vůbec  na  zemi  ...  A  život  připadal  mu  okouzlujícím, 
čarokrásným  a  plným  vysokého  smyslu."  (p.  d.) 


610  Pavel  Krippner: 


naše  reforms  středoškolské. 

Napsal  Pavel  Kbippner.  (Č.  d.) 

Jak  všem  těmto  navrhovaným  předmětům  mohlo  by  se  na  gymnasia 
závazně  vyučovati,  aby  nenastalo  ohromné  přetížení  žactva,  tím  si  jejich 
navrhovatelé  mnoho  nelámali  hlav.  Ozývali  se  sice  varovní  hlasové 
upozorňující  na  škodlivé  následky,  jež  by  nutně  nastaly  při  mládeži 
gymnasijní,  kdyby  se  přecpávala  množstvím  různorodých  nauk,  byt 
jinak  sebe  užitečnějších,  poněvadž  duch  mládeže  nebyl  by  schopen  je 
náležitě  stráviti ;  že  vůbec  není  možno  žáky  na  gymnasiu  opatřiti  všemi 
užitečnými  vědomostmi  pro  jich  budoucnost ;  že  může  při  tom  vše- 
obecném vzdělání  běžeti  pouze  o  to,  aby  na  účelně  vybraných  a  paeda- 
gogicky  osvědčených  předmětech  duch  mládeže  se  vzdělal,  myšleni  a- 
usuzování  se  zbystřilo,  srdce,  vůle  a  celá  povaha  se  zušlechtily.  Ale 
námitky  tyto  nedocházely  u  protivníků  porozumění.  Většina  těchto, 
vycházejíc  se  stanoviska  čirého  utilitarismu,  navrhovala,  aby  pro  ty 
potřebné  „moderní"  předměty  získán  byl  čas  a  místo  vyloučením 
řečtiny,  která  prý  je  v  moderním  gymnasiu  nepotřebný  a  to  drahý 
„luxus".  Vůbec  proti  řečtině  obracely  se  nejprudší  útoky  tak  zvané 
intelligentní  veřejnosti,  a  ohlasy  jejich  možno  zřetelně  stopovati  také 
v  útočných  projevech  některých  členův  ankety  středoškolské. 

Nechť  prý  se  jen,  uváží,  v  jak  křiklavém  nepoměru  je  tu  vy- 
naložený čas  a  práce  k  hubenému  výtěžku  četby,  kterou  bylo  by  prý 
lze  snadno  shrnouti  v  tenký  tištěný  svazeček  1  A  není  prý  také  divu,, 
když  to  převeliké  bohatství  řeckého  tvarosloví  působí  žákům  takové 
trápeni,  že  většina  jich  až  do  maturity  je  s  ním  na  štíru  a  učitel  při 
četbě  stále  je  zdržován  těmi  tvaroslovnými  kaménky  neb  i  kameny 
úraza,  čímž  přirozeně  postup  četby  napořád  vázne  a  pronikání  a  oceňo- 
vání obsahu  značně  trpí  1  K  získání  tak  zvaného  formálního  vzděláni 
stačí  prý  více  než  dostatečnou  měrou  latina,  která  prý  přes  to,  že 
řecká  literatura  jak  formou  tak  obsahem  a  zvláště  originálností  svou 
jest  mnohonásob  cennější  než  římská,  přece  z  důvodův  užitečnosti  a 
potřeby  zasluhuje  na  gymnasiu  rozhodně  přednosti. 

Ale  8  druhé  strany  namítali  zase  a  to  s  velikou  přesvědčivostí 
nejen  vynikající  paedagogové,  nýbrž  i  rozvážní  právníci,  lékaři,  poslanci 
a  j.,  jak  možno  se  dočísti  z  příslušného  jednáni  v  anketě  středoškolské, 
že    latina   bez   řečtiny   je  nemyslitelná  a  holým  nerozumem ;  že  pravé 


Našp   reformy  středo6kol>ké.  611 


řečtina  jako  hlavní  zástupkyně  idealisrau  a  jako  nejpůsobivější  protiváha 
směru  materialistického,  který  nebezpečně  obklopuje  mládež  všade 
v  moderním  životě  a  svůdně  hledí  ji  strhnouti  ve  svůj  vír,  je  pro 
vzdělání  mládeže  gymnasijní  nepostradatelná.  Odstraněním  řečtiny  by 
při  vzdělání  mládeže  utrpěla  —  die  jich  přesvědčení  —  nenahraditelnou 
ztrátu  zvláště  stránka  ethická  a  esthetická.  Byť  se  i  do  jisté  míry 
uznával  oprávněným  požadavek  moderní  doby,  aby  budoucí  právníci 
a  medikové  nebyli  vesměs  nuceni  procházeti  jhem  řečtiny,  a  byť  se 
i  připouštěla  potřeba  nového  moderně  upraveného  ústavu  osmitřidního 
8  latinou,  ale  bez  řečtiny,  který  by  otvíral  přístup  také  k  většině  oborů 
universitních,  bylo  by  prý  stále  ještě  a  bohdá  po  všechnu  dohlednou 
budoucnost  žádoucno,  ba  nezbytno,  aby  aspoň  část  budoucí  elity  du- 
chovní vzdělávala  se  na  starém  gymnasiu  obojí  literaturou  staroklas- 
siekou.  Při  tom  prý  ovšem  nijak  nezamítá  se  potřeba  případné  revise 
četby  této  za  tím  účelem,  zda  by  nebylo  užitečno  ji  po  některé  stránce 
pozměniti  neb  jinými  ještě  prosaiky  nebo  básníky  doplniti,  kteří  by  snad 
obsahem  myšlenkovým  byli  modernímu  duchu  bližší  a  přístupnější  a 
proto  i  na  mládež  působivější. 

Ale  ještě  jedno  středoškolské  zřízení  bylo  předmětem  četných 
i  prudkých  útoků  a  to  jak  širší  veřejnosti  tak  i  mnohých  odborníků  : 
zkouška  maturitní.  Nejčernějšími  barvami  byly  tu  líčeny  její 
hrůzy,  vytýkána  jí  nepotřebnost,  ba  škodlivost,  a  sám  říšský  svaz 
professorských  spolků  v  Rakousku  vyslovil  se  r.  1907  na  sjezde  Ivov- 
ském  většinou  pro  úplné  její  zrušení.  Nescházelo  jí  ovšem  ani  vytrvalých 
zastanců,  kteří  z  nejhlubšího  přesvědčení  dokazovali  její  potřebu  jak 
pro  žáky  i  professory,  tak  pro  vysoké  školy  i  sám  stát,  ale  při  tom 
zároveň  uznávali  nutnost  ji  přiměřeně  zjednodušiti  a  ulehčiti. 

O  všech  těchto  a  ještě  jiných  předůležitých  otázkách  středoškol- 
ských, vůbec  o  reformě  a  zmodernisování  střední  školy,  obzvláště 
gymnasia  bylo  rokováno  ve  Vidni  ve  dnech  21. — 25.  ledna  1908  ve 
středoškolské  anketě  svolané  ministrem  kultu  a  vyučování  Drem  Gustavem 
Marchetem. 

Byla  velmi  liberálně  složena.  Vedle  zástupců  škol  vysokých  a 
středních  zasedali  tu  poslanci  nejrůznějších  směrů  politických,  zástup- 
cové obchodních  a  živnostenských  komor,  vynikající  průmyslníci 
delegáti  lékařské  komory  vídenské,  spolku  inženýrů  a  architektů,  ba 
i  také  čelnějších  spolků  ženských  ve  Vídni.  Tímto  mnohostranným 
složením  a  naprostou  volností  slova  ministr  docílil,  že  mohl  dovědět 
86  dosti  spolehlivě,  jak  smýšlejí  nejrůznější  kruhové  intelligeace 


612  Pavel  Krippner: 


nější  střední  škole  a  jak  by  dle  jejich  mínění  měla  se  střední  škola  a 
především  gymnasium  v  duchu  moderních  potřeb  a  požadavků  zre- 
formovati.  Čteme-li  však  pozorně  dílo,  jež  ministerstvo  vyučování  téhož 
roku  vydalo  o  této  anketě^),  brzo  nám  vysvitne,  že  výběr  účastníků 
nebyl  všude  šťastný  a  že  někteří  členové  ankety  měli  o  tom  „zmoder- 
nisování"  gymnasia  názory  velmi  jednostranné. 

Ale  ještě  po  jedné  stránce  složení  ankety  neuspokojovalo.  Slovanské 
národnosti  byly  v  ní  počtem  svých  členů  velmi  slabě  zastoupeny.  Cechů 
na  př.  bylo  v  ní  7,  Poláků  5,  Sloyinci  2  mezi  asi  70  účastníky,  tak 
že  anketa  měla  velikou  převahou  ráz  německý  a  mohla  vzbuzovati 
dojem,  jako  by  slovanské  školství  střední  bylo  v  Rakousku  v  nepatrné 
menšině. 

Rokováno  bylo  v  anketě  na  základě  referátů  a  korreferátů 
o  sedmi  otázkách,  které  ministerstvem  k.  a  v.  byly  účastníkům  před- 
loženy ku  projednání.  Otázky  tyto  neobsahovaly  sice  všech  důležitých 
problémů  středoškolských,  ale  dotýkaly  se  asi  nejdůležitějších  a  nejna- 
léhavějších. Hlasováno  o  projednaných  otázkách  nebylo;  jen  výjimečně 
stalo  se  tak  na  konci  rokování  o   maturitě. 

Byly    to    otázky    tyto : 

I.  Pokud  potřebují  naše  školy  střední  (gymnasia  a 
reálky)  zdokonalení? 

II.  Jeli  žádoucno,  aby  utvořen  byl  nový  typ  střední 
školy  a)  přeměnou  a  vybudováním  trvajícího  v  Rakousku 
reálného  gymnasia  v  úplný  osmitřídní  ústav,  či  b)  při- 
pojením vyššího  reál.  gy  mn  asia  k  nižší  reálce?  Ve  spojení 
s  tím :  O  přechodu  absolventů  reálek  na  studia  universitní. 

III.  Máli  se  upustiti  od  dosavadní  dvoj  stupňovi- 
tosti ve  vyučování  některých  předmětů  či  jest  radno  se 
zřetelem  k  paedagogickýra  momentům  ji  podrželi,  ale 
způsobem  od  nynějšího  odchylným  ?  ^ 

IV.  Vyžaduje-li  nynější  zkušební  řád  maturitní  a 
jeho  provádění  nějaké  změny? 

V.  Jak  bylo  by  možno  zabrániti  povážlivému  ná- 
valu žactva  na  střední  školy?  Je-li  žád  o  ucna  v  zhledem 
k  potřebám  časovým  revise  oprávněnosti  absolventa 
středoškolských? 


')  Die  Mittelschul-Enquet-i  im  k.  k.  Ministerium   fiir  Kultus  und  Unterricbt.  Wien 
21. — 25    Jjinner   1908.  Stenographisehes   Piotokoll.   Wien,  Alfred  Holder,   1908. 


Naše  reformy  středoškolské.  613 

VI.  O  přechodu  z  obecnéškolyna  střední,  zestřední 
na  vy  so  k  o  u.  Ve  spojení  3  tím:  Je- li  třeba  změniti  dosavadní 
způsob  zkoušení  a  klassifikování  jakož  i  výchovnou 
praxi,  jak  se  provádí  na  základě  předpisii  dicipli- 
nárních?  Kterým  směrem  y 

VII.  Je-li  třeba  rozmnožiti  tělesná  cvičení?  Jak  by 
se  jim  mohlo  zjednati  více  místa  bez  podstatného  omezení  vědeckého 
vzdělání  žáků? 

Oddíl  VIII.  nebyl  již  předmětem  rokování;  obsahovalť  jen  volné 
návrhy,  jež  pokládali  jednotliví  členové  ankety  za  důležité  v  zájmu 
střední  školy. 

Předsedající  ministr  dr.  Marchet  prohlásil  hned  v  zahajovací  řeči, 
že  v  každém  případě,  ať  budou  výsledky  rokování  anketního  jakékoli, 
bude  možno  ve  středním  školství  zavésti  hojně  změn  a  oprav,  a  v  zá- 
věreční řeči  vyslovil  ujištění,  že  správa  vyučovací  „rychle  a  rázně 
uvede  v  život  vše,  oč  dávno  sama  se  snaží  a  co  bylo  zlepšeno  a  zdo- 
konaleno výsledky  porad  anketních". 

Ministr  dostál  plně  svému  slibu,  ba  nutno  dokonce  prohlásiti,  že 
chvat,  s  jakým  byly  na  základě  směrodatných  myšlenek  a  pozoru- 
hodn^^ch  návrhů  v  anketě  vyslovených  zaváděny  příslušné  reformy, 
byl  vzhledem  k  dalekosáhlé  důležitosti  věci  někdy  až  přílišný.  Tím  se 
stalo,  že  v  některých  nařízeních  reformních  zůstaly  leckteré  neúplnosti, 
nesrovnalosti  a  nejasnosti  jak  věcné  tak  formální  a  že  bylo  třeba 
různých  pozdějších  dodatkův  a  vysvětlivek,  aby  se  odstranily  závažné 
obtíže  a  pochybnosti,  jež  hojně  se  vyskytovaly  v  praxi  při  provádění 
oněch  nařízení.  (P.  d.) 


614  Jan  Tenor a: 


Účast  kardinála  Díetrichštejna  za  boje  mezi  arci- 
hnížeíem  ÍTlatsdšem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jan  Tenora.  (Č.  d.) 

Po  této  vyzývavé  řeči  svolal  Berka  znova  potaz  a  velmi  v  něm 
trval.  Ovšem  zase  rozhodně  vystoupil  proti  žádosti  Liechtenštejnové 
u  soudcův,  a  zjevné  to  na  sobě  vším  způsobem  ukazoval,  tak  že,  jak 
strana  Liechtenštejnova  se  vyslovila,  i  nejhloupější  tomu  porozuměti 
mohli.  Ale  také  nejvyšší  úředníci  a  soudcové  zemští,  jakkoli  mezi  nimi 
byla  veliká  většina  stranniků  Liechtenštejnových,  uznávali,  že  celý 
výstup  vyvolaný  Liechtenštejnem  daleko  překračuje  hranice  všeho  toho, 
co  by  na  soudě  zemském  mohlo  býti  oprávněno,  trpěno  a  dovoleno,  a 
že  jest  hrubým  porušením  vážnosti  soudu,  a  proto  odmítli  žádost  na 
ně  vznášenou  a  usnesli  se  žádati  stavův,  aby  jim  v  prácích  a  povin- 
nostech jejich  nepřekáželi ;  při  tom  dokládali,  že  potom  v  jinou  chvíli, 
kdykoliv  by  se  pánům  vidělo  s  nimi  promluviti,  oč  bude  potřebí,  jsou 
k  tomu  hotovi. 

Toto  snesení  soudců  zemských  ohlašoval  pak  Berka  pánům,  ale 
neřekl  prý  všecko  tak,  jak  bylo  v  potazu  ujednáno;  místo  dodatku, 
že  potom  kdykoli  pánům  promluvení  se  soudci  zemskými  přáti  chtějí, 
pověděl,  že  chce  císaři  napsati,  aby  byl  sněm  svolán  a  že  bude  oče- 
kávati resoluce  císařské. 

Než  tato  odpověď  neuspokojila  Karla  z  Liechtenštejna,  jenž  se 
byl  přece  již  napřed  se  svými  domluvil,  že  si  vynutí  sněm  beze  všeho 
dovolení  císařova.  Sám  a  po  něm  druzí  křičeli  hlasitě,  že  trvají  na 
svém  předsevzetí  a  žádosti  beze  všech  odkladův,  a  Liechtenštejn  jakoby 
určitě  věděl,  že  soudcové  zemští  v  potazu  jinak  se  přimlouvali,  než 
jak  Berka  přednášel,  proti  všemu  právu  a  starobylé  zvyklosti  mluvil 
veřejně  proti  Berkovi  i  nejvyšším  úředníkům,  a  s  ním  jiní  jeho 
přívrženci.  Posléze  obviňovali  celý  zemský  soud,  že  nemluví  pravdy. 
Podle  nich  všichni  nátlaku  jejich  poddati  se  měli,  ba  podmínečně  masili. 
Revoluce  nezná  ohledů  na  slušnost,  právo  a  povinnost. 

Liechtenštejn  zase  vyzýval  nejvyšší  úředníky  a  soudce,  jsou-li 
jinak  věrnými  poddanými  císařovými,  aby  odstoupili  od  Berky  a  při- 
stoupili k  němu  a  k  jeho  straně,  neboť  že  jsou  věrní  poddaní  císařovi 
a  vlasti  své  praví  milovníci.    Ale  úředníci  a  soudci,    třebas  byli  svým 


Vt&st  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyážem    a  Rudolfem  II.   r.    1608.       61 S 

smýšlením  skoro  všichni  při  Liechštejnovi,  hrozili  se  přece  této  scény 
a  vřavy  v  soudnici,  již  byla  vzácnost  soudu  tak  ničena :  za  veřejného 
zasedání,  když  soud  nikterak  nebyl  vzdán,  byl  výstup  Liechtenštejnův 
bezpříkladný  a  neodpustitelný.  Zachování  formy  zdálo  se  všem  u  soudu 
panského  věcí  nezbytně  potřebnou  a  proto  lze  bez  výminky  tvrditi,  že 
žádný  ze  soudců  zemských  žádosti  Liechtenštejnovy  neschvaloval  a 
schvalovati  nemohl,  nejméně  zajisté  Karel  z  Žerotína,  jenž  také  v  sou^é 
seděl.  Zerotín,  výborný  a  rozhodující  znalec  pořádkův  a  zvyklosti 
zemských,  i  když  sám  tolik  toužil  po  změně  u  vládě  a  ji  připravoval, 
měl  neochvějné  přesvědčení,  že  kdo  soud  lehčí,  sebe  lehčí.  Sám  napjal, 
že  „všem  vědomé  jest,  jaká  v  těchto  místech  i  vážnost  i  mluvení 
opatrnost  se  má  zachovávati",  sám  důtklivě  domlouval  r.  1596,  že  při 
soudu  v  Olomouci  v  noci  někteří  po  městě  stříleli,  pravě,  „jaká  to  ne- 
vážnost  a  lehkomyslnost  od  těch  jest,  kteří  se  toho  v  pokojné  z'ími 
a  při  zahájeném  soudě,  kdež,  jest-li  kdy  jindy,  obzvláštně  řád,  pokoj, 
vážnost  a  stud  zachováván  býti  má,  dopustili,  snadno  jest  každému 
souditi",  sám  teprve  nedávno  o  soudě  svatotříkrálském  v  Olomouci 
uznával,  že  tvrdým  mluvením  kardinálovým  je  soud  zlehčen,  a  napomínal, 
aby  podruhé  vice  měl  na  pozoru  vážnost  soudu,  i)  —  a  ted  jednání 
Liechtenštejnovo  nebylo  jen  tvrdým  mluvením,  bylo  hotovým  odbojem 
nejen,  proti  místodržícímu  úřadu  hejtmanského,  nýbrž  také  proti  celému 
sondu.  Vedle  snesení  sněmovního  z  r.  1531  byl  každý,  kdo  v  soud- 
nici křik  dělal,  po  třikráte  napomínán,  a  neuposlechl-li  po  třetím  napo- 
mínání, měl  býti  trestán  vězením  na  radnici,  —  a  teď  soudnice  ozývala 
se  křikem  strany  Liechtenštejnovy.  Soudcové  zemští  sami  by  se  zlehčili, 
kdjby  přistoupili  k  žádosti  Liechtenštejnově,  a  proto  nechtěli  tak 
učiniti,  nýbž  trvali  na  svých  místech  u  Berky. 

Za  takové  bouře  v  soudnici  svolal  Berka  opět  potaz,  kterýž  trval 
až  do  večera,  a  bylo  na  něm  usneseno,  aby  byl  soud  odložen  na  druhý 
den,  a  toho  dne  vzdán,  tak  aby  stavové  nemajíce  již  u  soudu  co  činiti 
domů  se  rozjeli.  Soudcové  uražení  zlehčením  soudu  nechtěli  ustoupiti 
nátlaku  a  násilí.  Berka  pak  potaz  prostě  ohlásil  těmito  slovy:  „Zejtra 
v  osm  hodin  račte  se  nahoru  dáti  najíti."  Soudcové  zemští  vyvstali 
z  lavic  a  odcházeli.  Ale  hned  na  místa  jejich,  kde  sedávali,  vnikl 
Liechtenštejn  a  s  ním  druzí  páni  a  rytíři.  Byli  to  z  pánů  ještě :  bratr 
p.  Karlův  Maximilian  z  Liechtenštejna,  Diviš  z  Zerotína  na  2idlocho- 
vicich,  Ladislav  Velen  z  Zerotína  na  Břeclavě,  tři  bratří  z  Tiefenbachu,*) 


•)   V.   Brandl:  Žerotínovi   zápisové  o   soudě  panském   I    XXII.    ]8,    141,    276. 
*)  Friedrich,  Zikmund,  Rudolf. 


6^(3  JakTenoba: 


Bohuše  z  Zástřizl,  Oldřich  z  Kounic  na  Slavkově,  Smil  Osovský  ua 
Třebíči,  Adam  Lev  Licek  na  Pernštýně,  Oodřej  z  Puchheimu,  dva  páni 
z  Náchoda^)  a  Jiřik  Hodický  na  Plavci,  z  rytířstva:  Bohuslav  Pergar 
z  Perku,  Gynter  z  Golczen,  Jindřich  Zahrádecký,  Hynek  Bořita  z  Budce, 
Václav  Vanecký  a  bratři  Heidenové.  2)  Obklopili  Berku,  strkali  jím 
a  láli  mu ;  zejména  Jiřík  Hodický  s  Gynterem  z  Golczen  a  jinými 
mluvili,  že  ho  za  žádného  zemského  hejtmana  neuznávají,  nýbrž  jen 
za  Berku ;  doráželi  na  něho  slovy  velmi  posměšnými  a  potupnými, 
vysmívali  se  mu,  chápali  se  ho  a  t;ih;ui.  Konečně  nechali  toho  a 
rozcházeli  se;  Karla  z  Liechtenštejna  doprovázel  jako  u  vítězoslávě 
veliký  zástup  do  jeho  domu.*)  Berka  však  po  těch  ústrcích  vráuv  se 
domů  žádal  pro  osobní  bezpečnost  svou,  aby  mu  páni  Brňané  postavili 
k  jeho  domu  stráž,  čemuž  Brňané  vyhověli.  Representant  země  a  moci 
královské  musil  hledati  ochrany  a  útočiště  u  města,  nad  nímž  jménem 
královým  vládl. 

Liechtenštejn  pak  úplně  chtěl  ovládnouti  město  Brno.  Hned  dal 
k  sdbě  zavolati  dvě  osoby  z  městské  rady  a  poroučel  jim,  aby  se  na 
dále  nestarali  o  brány  a  stráž  města,  že  již  zařídí,  aby  město  i  brány 
byly  dobře  střeženy.  Zároveň  rozkázal,  aby  v  noci  nikoho  ven  z  města 
ani  do  města  nevpouštěli,  ani  kdyby  to  byl  císařský  kurýr  nebo  kdokoli 
jiný;  psaní  jejich  aby  se  přes  hradby  vytáhlo  po  šňůře  a  jemu  doneslo. 
Potom  večer  vyzval  Liechtenštejn  do  svého  domu  pány  a  rytíře  jako 
na  nějaký  sněm ;  přijelo  jich  mnoho  na  koních  i  přišlo  pěšky  s  puškami  ' 
pod  záminkou,  že  prý  je  před  městem  mnoho  nepřátelské  jízdy,  a  tam 


')  Jiří  a  Hynek 

*)  Nelze  dobře  určiti;  jsou  snad  míněni  Haidlerové  z  bohatého  rytířského  rodu 
v  Jihlavě? 

*)  Toto  násilí  na  Berkovi  vypisovali  pak  stavové  císaři  těmito  krotkými  a  sebe 
omlouvajícími  slovy :  »I  vidouce  my,  že  žádost  i  nebezpečenství  a  skrze  to  osoby  naše 
od  téhož  pana  místodržícího  tak  opovrženy  a  zlehčeny  sou,  po  vyvstání  Jich  Mtí  k  sa- 
mému panu  místodržícímu  sme  přistoupili,  a  učinivše  protestací,  že  sme  my,  což  na 
věrné  V.  C.  Mti  poddané  a  pravé  vlasti  milovníky  k  zachování  země  této  V.  C.  Mtí 
a  k  ochraně  manželek  a  dítek,  životův  a  statkův  našich  příslušelo,  domlouvajíce  se  s  Jich 
Mimi  o  to  všecko  radu  učiniti  chtěli,  ale  poněvadž  nám  toho  všelijak  zbraňoval,  což  by 
se  koliv  na  potom  zlého  přihoditi  mohlo,  obmeškáním  tímto  že  tím  vinni  býti  nechceme, 
než  aby  on  z  toho  pan  místodržící  V.  C.  Mti  i  stavům  odpovídal;  stěžovali  jsme  si  také 
do  něho  z  strany  chování  se  k  nám  jako  k  nějakým  chlapům,  a  že  my  jeho  opatrováním 
viděvše  již  prve  vskutku,  když  Uhři  s  Tatary  do  země  vpadli,  že  budouce  jednomyslného 
našeho  obecního  pro  dobré  vší  země  snesení  přítomen,  on  tomu  pečetiti  ani  sněmu  za 
jednu  v  něm  státi  nechtěl,  a  tak  tudy  jak  na  vlast  tuto  naši  laskav  jest,  prokázal,  dů- 
věřovati se  nemůžeme,   a  s  tím  sme  ten  den  do  hospod  svých  se  rozešli*. 


účast  kard.  DietrichStejna  za  boje  mezi  arcikn.  MatjáSem  a  Rudolfem  II.   r.  1603.      617 

se  spolu  snesli,  aby  mladší  a  čerstvější  z  nich  té  noci  města  střežili. 
Jezdilo  jich  tedj  asi  50  nebo  60  celou  noc  cd  brány  k  bráně  a  pro- 
jíždělo ulicemi.  Zatím  prý  také  v  noci  v  některých  domech  byly  lity 
koule,  kupovány  pušky  a  všeliké  přípravy  konány ;  rovněž  byli  lidé 
varováni,  aby  si  dali  na  sebe  a  své  věci  dobrý  pozor. 

Druhého  dne,  8.  března,  časně  ráno  jel  Liechtenštejn  se  svvmi 
do  zemského  domu ;  všichni  byli  ozbrojeni,  ačkoli  nebylo  dovoleno 
žádnému,  leč  soudci,  s  nějakou  zbraní  do  soudnice  vstoupiti.  K  osmé 
hodině  vešli  do  soudnice  se  svými  zbraněmi,  koně  své  nechali  venku 
rovněž  zbraněmi  opatřené.  Berka  znamenaje  tu  smluvené  povstání, 
jehož  se  byl  nenadal  a  na  ně  nepřipravil,  zůstal  doma,  vždyť  sám  na 
sobě  zakusil,  že  není  mu  bezpečno  mezi  stavy  býti.  Na  rychlo  psal 
císaři  o  včerejších  výtržnostech  a  prosil,  aby  jen  rychle  učinil  císař 
opatření,  poněvadž  je  nebezpečí  v  průtahu ;  sám  že  neví.  jak  by  ve 
svěřeném  sobě  úřadě  zachoval  reputaci  císařovu.  Všem  zemským 
soudcům  pak  vzkázal,  aby  k  němu  přišli.  Ale  dostavilo  se  jich  jen 
málo,  ostatní  byli  již  v  soudnici  mezi  ostatními  stranníkj  Liechten- 
štejnovými.  Nadarmo  také  pro  ně  Berka  posílal;  nechtěli  přijíti,  a  Karel 
z  2erotína  za  odpověď  vzkázal,  že  by  bylo  lépe,  kdyby  Berka  přišel 
mezi  ně  nahoro,  než  aby  Žerotín  přišel  k  němu. 

Bylo  již  9  hcdin  a  Berka  prodléval  ještě  doma.  Tu  poslal  k  němu 
Karel  z  Liechtenštejna  se  vzkazem,  nepřijde-li  mezi  ně  do  soudnice, 
že  nebude  dobře.  Eovněž  tak  vzkazovali  ze  soudnice  ostatním  soudcům 
zemským,  kteří  byli  u  Berky.  A  ještě  po  druhé  ^)  poslal  Liechtenštejn 
k  Berkovi  tři  osoby,  z  nichž  nejpřednější  byl  Friedrich  z  Tiefenbachu, 
jenž  důrazně  a  vážně  vyřizoval,  že  jest  stavům  s  podivením,  proč  mezi 
ně  nepřichází,  a  jestliže  nebude  chtíti  mezi  ně  se  dostaviti,  že  se  o  něm 
jinak  rozhodnou.  Taktéž  vyzývali  zemské  soudce  u  Berky,  aby  nahoru 
přišli;  nepřijdou- li.  že  budou  věděti,   jak  se    proti  nim  dále  zachovati. 

Berka  chtěl  ještě  zabrániti,  aby  nebyl  snad  v  soudnici  zahájen 
sněm,  a  řekl,  že  ani  císař  ani  on  sám  žádných  stavů  nesvolal,  ale  byl 
již  zpozoroval,  že  stavové  se  usnesli,  nepřijde-li  do  soudnice,  že  si  sami 
pro  něho  dojdou  a  že  snad  násilím  dovedou  ho  nahoru  na  posměch 
jeho.  Po  radě  oněch  několika  málo  soudců  zemských,  kteří  u  něho 
byli,  rozhodl  se.  že  půjde  do  soudnice,  aby  vyslechl,  o  čem  dále  budou 
jednati.  Nejvíce  k  tomuto  rozhodnutí  přispělo  včerejší  snesení  soudcův, 


')  Zprára  Melichara  Otislava  z  Kopenice,   úředníka  panství  vyškovského  a  pusto- 
méřského,   z   10.  března  iXtz-Bl.   1872,  c.  4.,  str  31.) 


618  Jan  Texora:  Uóast  kardinála  DietrichStejna  za  boje.  .. 

aby  pro  nastalý  nepokoj    byl    soud    vzdán ;    doufal    snad   ještě,    že    se 
potom  stavové  rozjedou  domů. 

Zatím  byl  již  také  poslal  Karel  z  Liechteoštejaa  k  purkmistru 
a  radě  města  Brna  dva  vyslance,  z  nichž  jeden  byl  mladý  Přepiský, 
a  žádal  jich,  poněvadž  také  mezi  stavy  náležejí,  aby  mezi  stav  panský 
a  rytířský  do  soudnice  přišli,  že  jim  chtějí  něco  potřebného  přednésti, 
což  týká  se  obecního  dobrého,  a  také  společně  se  o  některé  věci  do- 
mluviti. Úřad  odpověděl,  že  nemohou  sice  za  ostatní  města  niěeho 
jednati  a  uzavírati,  zvláště  když  není  žádný  sněm  obecní,  než  toliko 
soud  zemský,  ale  poněvadž  snad  budou  pánové  něco  přednášeti,  co  se 
samého  Brna  dotýče,  že  vypraví  čtyry  osoby.  Skutečně  dostavili  se  do 
soudnice  tři  z  rady  městské  a  radní  písař  Jiřík  Hovora  (Hovorius). 
Tam  nejprve  Karel  z  Liechtenštejna  domlouval  se  s  jinými  pány 
u  malého  srauku,  potom  vstoupil  do  velkého  šrauku  mezi  přítomné 
soudce  a  s  některými  promluvil  a  pak  hned  přistoupil  ven  ze  šrauku 
k  vyslancům  brněnským,  jež  byli  obklíčili  páni  a  rytíři ;  jen  soudcové 
zemští  zůstali  ve  svém  šraňku.  Liechtenštejn  pánům  Bruanům  připomínal, 
jaké  potřebné  věci  k  dobrému  císařovu  a  užitečnému  všech  obyvatelů 
včera  přednášeli,  a  jak  potupnou  odpovědí  Berkovou  nemálo  zlehčeni 
jsou.  Soudcové  zemští  však  oznamují,  že  Berka  nemluvil  z  potazu,  ale 
od  osoby  své  a  z  hlavy  své,  co  se  mu  zlíbilo  a  zdálo,  a  proto  že  sta- 
vové vznesou  to  na  císaře.  Ježto  pak  stavové  v  Brně  společně  roz- 
mlouvati nemohou,  protože  nejsou  bezpečni  životy,  snesli  se  v  jisté 
místo  sjeti,  a  doufají,  že  Briiané  se  nebudou  od  nich  děliti,  nýbrž  podle 
nich  upřímně  budou  státi ;  stav  panský  a  rytíříký  je  pak  v  ničena 
neopustí  a  podle  nich  chce  také  věrně  státi.  A  jelikož  mají  také  zprávu, 
že  by  nějaký  Hovorius  mluvil  a  věděl  o  tom,  že  by,  než  osm  dní 
pomine,  s  některými  pány  z  obyvatelův  mělo  se  zle  díti,  aby  jim  to 
všecko  v  známost  uvedl,  aby  věděli,  jak  se  opatřiti.  Konečně  zase  jako 
již  včera  napomínal,  aby  na  město  dobrý  pozor  dali,  zbrojí  a  potřebami 
je  opatřili,  bran  městských  pilně  ostříhali  a  jich  nočním  časem  žád- 
nému neotvírali.  (P.  d.) 


Db.  Jan  Sedlák:    Mikuláš  z  Drážďan.  619 


níikuldš  z  Drážďan. 

Dr.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

Zcela  jiného  rázu  je  druhv  výkla  d.  Je  v  něm  snesen  celý 
reformní  program,  jejž  porůznu  hlásá  Mikuláš  v  dřívějších  spisech, 
a  zhutněny  jsou  v  něm  útoky  na  katolickou  církev,  o  niehž  jsme  dříve 
slyšeli.  I  tento  spis  jest  přeplněn  citáty  z  kanonického  práva  a  ze 
8v.  otcův,  ale  přece  je  zpracován  mnohem  soustavněji  a  jednotněji, 
než  jsme  zvyklí  u  Mikuláše. 

Začíná  se  :  Querite  primům  regnum  dei  et  iusticiam  eius,  scribitur 
Mat.  VI  et  Luc.  XII.  Ut  adtestatur  ven.  Boecius ...  a  končí :  cuncta 
conveniencia,  que  nobis  presiare  dignetur,  qui  vivit  et  regnaf  deus  in 
secula  seculorum  bznedictus  Amen.  Znám  jej  ve  třech  rukopisech: 
v  pražském  sborníku  Mikulášově  IV  G  15  fol.  100a — 141a,  v  pražsk. 
kapit.  rkp.  O  73  fol.  95a— 126a  a  v  mikulo  v.  II  123  fol.  110a— 144a. 

Spis  vznikl,  jak  se  podobá,  z  řady  exhort,  jež  měl  Mikuláš  na 
zmíněné  thema  XIV.  ned.  po  sv.  Trojici^)  ke  studentům,  mezi  nimiž 
bylo  mnoho  kněží.  *)  Cílem  vj-kladu  jest  ukázati,  v  čem  jest  pravá 
blaženost.  Dle  obyčeje  kazatelů  rozděluje  autor  thema  podle  sIot 
v  něm  obsažených  na  tři  části :  Kristus  učí  v  něm  I.  blaho  hledati, 
II.  hledati  spořádaně  království  Boží  a  III.  jednati 
spravedlivě. 

Při  hledání  nutno  šetřiti  1.  vhodného  času,  2.  místa, 
3.  způsobu  a  4.  cíle. 

Času,  aby  člověk  hledal  blaženost  sám  za  života  svého,  nikoliv 
až    po  smrti    prostřednictvím    příbuzných,    kněží    a   řeholníků.  '^)  Svatí 


')  I  nyní  jest  na  XIV.  ned.  po  sv.  Duchu,  epištola  pak,  o  níž  se  autor  zmiňuje 
(106'a:  et  legitur  in  epištola  hodierna),  na  XV.  ned.  po  sv.  Duchu. 

^)  Ze  nebyl  výklad  přednesen  najednou,  lze  souditi  již  z  velikého  objemu  jeho.  Na 
více  exhort  poukazuje  na  fol.  lOii^a:  »Ut  igitur  sermonem  meum  nuper  inceptum 
tractare  valeamc,  ale  dále  nevidím  žádných  stop.  Jaké  bylo  posluchaóstvo,  naznačuje 
řečník  sám,  pravě:  »me  tamen  aliqualiter  reddat  excusatum  cognoscende  veritatis  affectus 
et  amor,  qaem  corde  gero  fixům  ad  studium  et  studentes  michique  fratres,  ut 
spero,  Christi  sacerdotes,  a  quibus  attrahori.  (101%). 

')  íCredis  tu  miser,  quod  uxor  tua  vel  pueri  vel  amici  sivé  sacerdotes  supra 
dicti  plus  diligunt  animam  tuam  quam  tu  ipse?  Quidquid  enim  homo  per  se  ipsum  ponit 
in  cistám  suam,  hoc  sciet  se  habere;  sed  si  alteri,  maximě  illi  qui  sibi  ipsi  infidelis  est 
committit,  dubium  estc  (106'b). 


620  Dr.  Jan  SbdlAk  : 


docházeli  blaženosti  bojem  a  utrpením.  Přímluvy  knězi  pak  nic 
neprospívají,  protože  kněží  jsou  hříšni,  kacířstvím  poskvrněni. 
Jsouf  zajisté  vinni  svatokupectvím,  jež  jest  první  kacířství, 
mnozí  hájí  1  i  c  h  v  u,  *)  zbraňují  proti  rozkazu  evangelia  a  proti  praxi 
prvotní  církve  přijímati  krev  Páně*)  a  dělí  se  na  různé  sekty, ^)  jež 
falešnými  odpustky,  bludy  o  církvi  a  bratrstvy  svými 
klamou  lid.  *)  Od  těchto  svůdců,  kacířů  a  rozkolníků  nutno  se  od- 
loučiti a  bez  obavy  před  jejich  citacemi  a  kletbami  nutno  se  vrátiti 
k  poslušnosti  Kristově. 

Vždyť  dle  některých  ani  křest,  udělený  kacířem  neb  špatným 
knězem,  neplatí,  a  lépe  jest  dáti  se  pokřtíti  od  laika  nebo  beze  křtu 
umříti  než  dáti  za  křest  peníze.  ^)  M  š  e  pak  kněží  hříšných,  kteří  řádně 
dosáhli  kněžství  a  potom  upadli  ve  hříchy  tajné,  platí  sice,  ale  mši 
zjevných  hříšníků  nemají  věřící  obcovati,  nemají  jim  dávati 
desátkův  a  světská  vrchnost  jest  povinna  je  vypuditi ;  ti  však, 
kteří  se  stali    kněžími    svatokupecky,    nejsou    vůbec    kněžími.  ^) 


')  Někteří  prý  říkají,  že  přijímají  úrok  sjménem  chrámů  neb  obročí«,  ale  co  ne- 
může člověk  činiti  svým  jménem,  nemůže  ani  cizím.  Autor  dodává:  »Omen,  quod 
periculose  se  deceperant  et  decipiunt  moderní  ypocrite,  qui  tradiderunt  et 
traduntet  ad  huctraderenthodie  curie  seculari  ad  occidendum*  (107  b). 
Narážka  na  Husa  asi. 

^)  Mikuláš  je  nazývá:  moderní  Manichei  (107^b). 

«)  sAttendite  hic  sectarii  fratresque  religiosi  dicti,  qui  dicitis  »sumus  Francisci, 
no3  sumus  Dominici,  nos  Celestini  aut  Carmelite  sivé  Cruciferi  et  sic  de  aliis  quasi  sine 
numero  introductis  sub  specie  pietatis  et  sanctitatis,  qui  negociantur  circa  populum  in 
suis  fictis  verbis  questum  querentes,  in  ypocrisi  loquentes  mendacia  de  eorum  falsis 
indulgeuciis  et  per  dulces  sermones  ex  fabulis  compositos  seducentes  corda  inno- 
centum,  dicentesque  quod  i  p  8  i  šunt  ecclesia  sancta  et  tenere(!)  cum  ecclesia  sancta 
et  debere  credere(!)  in  papám,  in  sanctos,  neseientes  proprie,  quid  est  ecclesia  sancta 
sivé  credere  in  .  .  .«  (108^b). 

*)  Mikuláš  kára  jako  sektářství  i  cechy  a  jiná  bratrstva:  »Attendite  hic  quicunque 
seculares  m  e  chán  ici,  literát  i  et  il  lit  e  rati,  qui  ve  straš  privatas  tenetis 
sec  tas  et  obligaciones,  legi  perfecte  libertatis  contrarias  vel  ad  minus  onerosas,  et  illas 
appreciatis  et  honoratis  cum  privatis  candelis,  vigíliis,  missacionibus...« 
(108'a).  Proti  nim  staví  sfratres  JesuChristi  de  ordine  religionis 
Christiane*. 

')  Zde  Mikuláš  proti  svým  zásadám  dodává:  »Ego  tamen  pocius  darem  pecuniam« 
(110"b),  nejsou-li  to  jen  slova  písařova. 

*)  Mikuláš  je  oslovuje:  »Vos  igitur  sacerdotes,  qui  symoniace  intrastis  et  a  sy- 
moniacis  forte  ordinati  estis  sivé  liniti,  maximě  scienter,  non  oportet  multum  gloriari  de 
huiusmodi  honoře  et  linicione  exteriori,  quia  si  ille  ius  consecrandi  non  habnit,  iste  ex 
olei  infusione  vel  consecracione  nichii  accepit«   {114-ab). 


Mikuláš  z  Dráždan.  621 


První    nechť   činí   pokání    a    dokazují    dále  své  kněžství    životem, 
svatokupci  pak  ať  se  obročí  vzdají  a  vyžadují  si  pak  odpuštění,  i) 

Co  se  týká  2.  místa,  kde  se  má  hledati  blaženost,  jest  patmo, 
že  jí  není  v  tělesné  rozkoši  a  marnosti  ani  v  lichotných  slovech 
kazatelův  a  zpovědníků,  kteří  chyb  nekárají  a  učí  lid  hledati  blaženost 
vnějšími  ú  k  o  n  y.  2)  Nemohou  dojíti  blaha  ti,  kteří  je  vidí  v  titulech 
a  důstojnostech,  kteří  sami  Krista  nekáží  a  jiným  kázati  brání, 
ve  školách  pak  mluví  o  Platonovi,  Aristotelovi,  Ciceronovi,  Justinianovi 
a  jiných  pohanech  místo  o  Kristu  a  jeho  apoštolech.  Ti  jsou  apoka- 
lyptická šelma,  plná  jmen  rouhání,  3)  zvláště  když  se  pachtí  po  doktorských 
titulech  pro  zisk  a  dobré  bydlo.  *)  Blaženost  nutno  hledati  u  Krista  a 
u  těch,  kteří  jsou  dobrými  pastýři,  pasouce  lid  příkladem  života,  slorem 
kázání  a  plodem  modlitby,  ne  však  u  těch,  kteří  pasou  samy  sebe, 
činíce  vše  pro  zisk. 

3.  Způsob,  kterým  lze  dosíci  blaha,  jest  chudoba.  Jeť 
kněžím  zakázáno  míti  majetek,  jenž  je  odvádí  od  jejich  povolání  du- 
chovního. ^)  Nutno  však  rozeznávati  dvojí  druh  majetku :  občanský 
a  evangelický.    Občanský,  jenž   je    spojen    s    pomocí   práva 


')  Tklivým  voláním  po  opravě  církve  končí  Mikuláš  tuto  prvou  část:  »0  domine 
deus,  da  videre  renovaconem  ecclesie  tue  sancte.  Heu  corde  anxins  qua  voce  ipse  into- 
nare  debeam,  quis  scribendi  stilus  quisve  modus  eloquencie  explicare  sufficiat,  in  cor 
hominis  non  ascendit,  tantam  pěstem  mortificantem  animas  in  populo  cbristiano  gravis- 
sime  sevientem !  En  scismata,  en  hereses  eterrores  ubilibet  infiniti!  Heu  iam  principes 
catholici  seculares  mutuis  dissensionibus  oecupati,  avaricia  pregravati,  Inxaría  excecati 
atque  viciis  aliis  circumdati  tantem  corrupcionem  ecclesie  Christi  non  advertunt,  sed 
nichilominus  symoniacos,  hereticos  avarosque  sacerdotes  deo  odibiles  ipsisque  inutiles 
protegunt,  promovent,  nonnunquam  et  fovent.  Tu  ergo  Christe  Jesu,  vide  affliccionem 
populi  tui,  quem  redemisti  sanguine  tuo  propter  nomen  sanctum  tuum  in  vitam  eter- 
namc  (I16^a). 

*)  »0  quam  multi  hodie  in  huiusmodi  lectis  querunt  intrare,  confidentes  tantum- 
modo  in  eorum  exterioribus  exerciciis  corporalibus,  sieut  in  longis  eorum  ethnicis  oracio- 
nibus,  in  missacionibus,  in  vigiliis,  in  tot  vel  tot  requiem,  candelis,  magnis  inclinacio- 
nibus  coram  picturis  sivé  yruaginibus,  aspersionibus,  peregrinacionibus,  campanis  in 
pulsuque  ipsarum,  in  festivitatibus  suis  et  aliis  snffragiis  mendicatis*.  K  tomu  třeba  při- 
rovnati učení  táborské,  aby  jasně  vynikl  význam  Mikulášův. 

')  >Nec  Parisiensis«  dí  Mikuláš   118'a,  t.  j.  Janov  (Kybal  IV  204  n.). 

*)  »0  quam  multi  student,  ut  ornati,  cappati,  cucnllati,  variati,  togati,  incrassati, 
inpinguati,  dilatati  incedant  et  ita  recalcitrantes  derelinqueutesque  deum  factorem  suum 
recedunt  a  deo  salutaři  eorum  .  .  .«  (118^b).  aO  meretrix  eircumdata  auro,  purpura  et 
■bisso  et  lapide  precioso,  quando  hec  Cbristus  docuit  et  apostoli  sul  docuerunt?:;  (Il9^a). 

')  Mikuláš  tu  (119'b)  cituje  opět  Janova. 

Hlídka.  42 


622  Dr-  Jan  Sedlák; 


a  s  mocí  donncovací,  sv.  Otcové  a  kanóny  kněžím  zapovídají,  i)  evan- 
gelický však  majetek,  t.  j.  žíti  z  evangelia  a  oltáře,  jim  dovolují. 
Ježto  však  -všichni  kněží  mají  světské  statky  způsobem  občanským 
a  jsou  kacíři  a  antikristové,  mohou  jim  páni  spravedlivě  majetek 
o  d  n  í  t  i  a  použíti  ho  pro  chudé  a  na  obranu  zákona  Bo- 
ží h  o.  2)  A  nejenom  majetku  musí  se  zříci  Kristův  kněz,  nýbrž  i  sebe^ 
a  následovati  Krista  v  sebezáporu,  ježto  veškeren  život  křesťanův  jest 
kříž  a  mučenictví. 

4,  Cíl,  k  němuž  tak  směřuje  křesťan,  je  spojení  s  Kristem, 
jenž  plní  duši  sladkostí  a  silou  v  utrpení. 

II.  Království  Boží,  jež  dle  slov  Kristových  mají  věřící 
hledati,  jest  říše  pokoje,  proto  mají  kněží  věřícím  přinášeti  pokoj  -^ 
zatím  přicházejí  biskupové  na  visitaci  s  množstvím  služebnictva  a  koní, 
takže  způsobují  jen  nepokoj  a  starost,  jak  je  všecky  zaopatřiti. ') 

Ěíše  Kristova  jest  říše  nejvyššího  dobra,  proto  mají  kněží  lidu 
žehnati.  Ve  St.  Z.  žehnali  i  laikové,  jakým  právem  tedy  za- 
kazují biskupové  kněžím  lidu  žehnati  a  kázati?  Také  od  reservo- 
vaných případů  mají  kněží  moc  rozhřešovati,  *)   nač  tedy  to  obme- 


*)  Autor  dovozuje  to  dlouhou  řadou  citátů  a  odkazuje  čtenáře  ještě  na  akt 
Jakoubkův:  »Utrum  decime  Bunt  pure  elemosine*  (12l'a).  To  vSak  jest  omyl.  Autor  míní 
Jakoubkův  akt  sDitare  clerum...«,  v  němž  skutečně  ty  doklady  jsou.  Akt  »Decime  .. .« 
jest  Husův. 

*)   »Et  quia    isti   šunt,  ut  patet,  maximě  antichristi  et  heretici  et  per  consequens 
nichil  possnnt  proprii  possidere  .  .  .,  et  ideo  demini  temporales  iuste  et  catholice  auferant  í 
et  auferrent  ab  huiusmodi  antichristis  et  maximis  hereticis  possessiones  temporales  et  in  1 
usům    pauperum    et    defensionem  legis  dei  converterent«  (123'^b   124'a).  Váánivě  dodává  ^ 
Mikuláš;   sO  domine,  putasne,  inveniet  me  illa  benedicta  hora,  in  qua  sic  meretrix  apo- 
caliptica  denudaretur  et  carnes  eius  igne  tribnlaeionis  concremarenturi  Spero  videre  bona 
domini,  ut  det  in  cordibus  eorum,  quod  faciant,  quod  illi  placitum  fuerit.c  Nedočkal  se 
toho  sice,  ale  jeho  duch  byl  v  tom  ničení  >nevěstky  apokalyptické*. 

^)  Konstituci  III.  sněmu  Later.,  že  arcibiskupové  nemají  na  visitace  přicházeti 
E  více  než  40  neb  50  koni,  biskupové  20  až  30,  kardinálové  s  25,  arcijáhni  a  5  —  7, 
děkani  se  dvěma  a  že  nemají  vyžadovati  skvostných  hostin,  nýbrž  s  díky  přijati,  co  se 
jim  sluSně  (honeste  et  competenter)  předloží  (cap.  VI.  X  III  39),  nazývá  Mikulái 
»an  tichristica  et  super  ba  constitucio«  a  staví  proti  ní  svým  způsobem  ironicky 
příkaz  Kristův  :  »In  quamcunque  civitatem  in  tra  veritis*,  non  equitaveritis  a  Eun  te 
in  mundum  universum,  a  příklad  Páně  a  apoštolův  (l27lb).  Kdo  tvrdí  zatvrzele  opak 
jest  kacíř. 

*)  Mikuláš  vykládí  jako  Hus:   »h.  e.  absolutum  denuuciare  et  sibi  consulere* 
U28'a). 


« 


Mikuláš  z  Drážďan.  623 


zování  moci  kněžské?^)  Naproti  tomu  žehnání  biskupa  svatokupce 
zvrací  se  ve  zlořečení,  stejně  jako  žehnání  a  falešné  odpustky  questorů. 

Království  Boží  jest  plno  sladké  útěchy,  odpůrcové  evan- 
gelia však  zdráhají  se  podávati  lidu  krev  Páně,  z  níž  ta  útěcha 
plyne ;  ^)  proto  vychladla  tolik  láska  v  křesťanském  lidu  a  zavládla 
taková  chabost.  Kdo  tak  jednají  proti  evangeliu  a  prvotní  církvi,  jsou 
kacíři  a  rozkolníci.  Nechť  se  ne  vymlouvají,  že  v  Písmě  jest 
často  řeč  jen  o  chlebě;  to  jest  obyčejný  způsob  mluvy,  jenž  v  pokrmu 
zahrnuje  i  nápoj. ^)  A  nechť  nevelebí  proti  tomu  úctu  obrazů;  ta 
jest  zakázána  a  jest  ohavností  před  Bohem.  *) 

III.  Třetí,  co  přikazuje  Kristus,  jest  spravedlnost.  Mikuláš 
rozeznává  pateru  spravedlnost.  Některá  jest  prodaná,  jako  u  ná- 
mezdníků, zlodějů  a  svatokupců,*)  jiná  jest  zbytečná,  jako  u  těch, 
kteří  ji  hledají  v  nálezcích  a  tradicích  lidských,  zbytečných  obřadech 
mešních,  ornátech,  v  mytí  a  holení,  zákona  Božího  zanedbá- 
vajíce,«)  ba  interdiktem  služby  Boží  zapovídajíce.  Jako  nedbali 
takových  lidských  interdiktů  svatí,  Esther,  Mardochaeus,  Daniel,  Macha- 
bejští,  tak  jich  nesmí  dbáti  ani  křesťan,  nýbrž  musí  ze  všech  sil  Bohu 


')  Dle  reformnính  horlitelů  děje  se  tak  ovšem  jen  pro  peníze:  »Quos  autem  iam, 
dicunt  oasus  episcopales,  pocius  seduecion  all  es  [šunt]  et  p  r  e  d  a  1  e  s,  sicnt 
a  n  n  u  s  eorum  j  u  b  i  1  e  u  s  pocius  annus  spolii  et  depredacionis,  quia  tunc 
maximě  spoliant  et  seducunt  homines«   (128'b). 

-)  »sicut  Manichei  sanguinem  redempcionis  nostre  haurire  omnino  declinant  et 
locionem  digitorum  et  manuum  loco  illius  dant.  O  quanta  permutacio  ista,  sed  non 
dextere  dei  excilsi,  sed  dyaboli  sinistri*  (128-).  Podobné  při  Výkladu  otčená  e.  Papež 
Innocenc  prý  r.  407  místo  přijímání  zavedl  políbení  míru. 

*)  »Igitur  exeusaciones  šunt,   cavillaciones  šunt,  subterfugia  sunt!<   (131^a) 

*)  Mikuláš  tu  uvádí  místa  Písma  sv.,  kdo  vymyslil  modly  a  rytiny,  jak  jest 
ta  úcta  pošetilá,  jak  byli  ctitelé  obrazů  od  Boha  trestáni  a  jak  byly  obrazy  a 
modly  ničeny.  Ta  místa  bývají  i  při  posici  Jakoubkově  »De  ymaginibus«.  Jakoubek 
tu  použil  práce  Mikulášovy. 

')  Jedná  o  svatokupectví  při  pohřbu. 

«)  »Hic  applica  de  tradic  ionibus  inutilibus  et  legem  dei  onerantibua 
paparum,  collegiorum,  mcnachorum,  sacerdotum  et  de  ritibus  superfluis  et  orna- 
tibus  et  aliis  cerimoniis  missarum  et  locionibus  et  rasuris  exterio- 
ribus,  cum  quibus  commnniter  se  plus  occupaat  hodie  .  .  .  pro  transgressione  talium 
statutorum  humanorum  plus  dolent,  conscienciam  formant  et  confitentur  et  appreciant 
quam  de  transgressione  legis  dei,  cum  tamen  quilibet  christianus  deberet  credere  firmiter, 
quod  si  viveret  ut  s.  Petrus  ceterique  apostoli  in  mandatis  dei,  quod  salvaretur  . ,  .« 
(1332b}. 

42* 


6-24  Dk-  Jak  Sedlák: 


sloužiti.^)  Jiná  spravedlivost  jest  slabá,  těch  kteří  nejsoi^  ani  studení 
ani  teplí;  jiná  nedostateíSná  zákonníků  a  fariseů,  a  jiná  konečně 
dostatečná  a  dokonalá,  již  hlásá  Kristus  v  kázání  horském.  Je 
to  šest  přikázání  nejmenších:  nehněvati  se,  nepožádati, 
nepropouštěti  manželky,  nepřisahati  vůbec,  neodporo- 
vati zlému  a  dobře  činiti  nepřátelům.  Nejmenší  jsou  v  očích 
lidí  nedbalých,  vskutku  však  jsou  přikázání  ta  obtížná  a  v  odměně 
velká.  V  tom  vyniká  spravedlnost  Nov.  Zákona  nad  Z.  St.,  že  nedo- 
voluje usmrtiti  nikoho,  ani  kacíře  tedy,  protože  nikdo  nemůže 
rozeznati  koukole  od  pšenice  a  kdo  dnes  jest  koukolem,  zítra  může 
býti  pšenicí. 2)  Evangelium  nechce  smrti  hříšníkovy,  nýbrž  pokání, 
přikazuje  čistotu  duše  a  zapovídá  veškeru  přísahu,  s)  Zákony 
světské  odsuzují  sice  odmítání  přísahy  jako  kacířství,  ale  zrovna  tak 
kaceřuje  sněm  Kostnický  přijímání  pod  obojí,  ač  přiznává,  že  je 
ustanovil  Kristus.  Tomu  se  nesmí  věřící  podvoliti,  protože  přece  nikdo 
není  nad  Krista.  *)  A  nelze  vykládati  s  Lyrou,  že  jen  křivou  nebo  zby- 
tečnou přísahu  zapovídá  Kristus,  ježto  slova  Páně  a  sv.  Jakuba  jsou 
úplně  jasná,  s)  Slova  Páně  pak  jsou  slova  života  věčného.  — 


*)  Mikuláš  tu  volá  :»OantichristianaetTulpina  dolositas,  vo- 
luntatem  et  statuta  sua  appreeians  et  magnificans  et  legem  dei  suumque  servicium  im- 
pediensc.  Nedbáním  interdiktu,  praví  »iiiaxime  destruitur  antichristi  corpus  et 
malicia  et  seduccio  ipsius  manifeste  erunt«  (134^b  l34-b). 

8)  ,Alia  igitur  scriptura  doctorum«,  praví  Mikuláš,  »per  quam  videtur  fóre  licitum 
occidere  de  communi  lege  ewangelica,  vel  est  priori  contraria  vel  ad  iusticiani  antiquoram 
reducenst   (IST^a). 

•')  Autor  jedná  nyní  obšírně  o  přísaze  (138^a— 141^a),  Výřody  jeho  opírají  se 
většinou  oPseudo-Chrysostomovo  Opus  imperf.  in  Mat.  a  jsou  velmi  po- 
dobny traktátu  »De  iuramento*,  o  němž  jsem  pojednal    ve  Studiích  I  č.  1. 

*)  »Sed  scire  debet  quilibet  fidelis,  quod  yota  unum  aut  unus  apex  non  preteribit 
a  lege  Christi .  . .  Ideo  non  debet  curar^e  condempnaciones  istas  hu- 
manas,  sivé  desanguine  sivé  de  non  iurandoomnino  seu  aliis  a 
punctis  ewangelicis,  sed  pocius  Christo  credere  et  suis  a  po- 
st olis  aliisque  sanctis  imitatoribus  verbo  et  facto,  nomine  et  re,  apostolorum  Christi* 
(139Va). 

*)  Ironicky  praví  Mikuláš:  »Sed  hoc  est  pianům,  quod  si  dixisset  Christus: 
Audistis,  quia  dictum  est  antiquis  ,tantum  in  magnis  festivitatibus',  ego  auten'  dico  vobis 
non  obmittere  diem  omnino  sine  oífertorio;  vel :  Dictum  est  sacerdotibus  non 
habere  partem  in  tribubus,  ego  autem  dico  vobis  ,nichil  dimittatis  eis  omnino' ;  item  si 
dixisset:  Dictum  est  antiquis  ,non  facies  tibi  sculptile  neque  omnem  similitudinem',  ego 
autem  dico  vobis  non  esse  omnino  absque  ymaginibus  et  picturis  et  sic  de  aliis  —  non 
recipercnt  aliquam  loycam  sivé  glosám  textům  abreviantem  et  diminuentem,  sed  pociuí 
aggravantem  etampliorem  sensum  reddentem  vel  simplicitercirca textům  manentem«  (141'a). 


Mikaláé  z  Drážďan.  625 


Marně  se  ohlížíme  po  spisu,  který  by  se  tomuto  traktátu  Miku- 
lášovou mohl  postaviti  po  bok.  Husův  spis  „O  svatokupectví"  úplně 
proti  němu  mizí.  Útoky  Husovy  jsou  příležitostné  a  není  v  nich  pro- 
gramu. Jakoubkova  kázání  z  Janova  opakují  rozvláčné  nářky  nad 
zkažeností  duchovenstva  a  církve  a  nemají  té  svěžesti  a  uchvacující 
síly.  Sám  traktát  Jakoubkův  „De  cerimoniis",  ač  jest  táborskému 
radikalismu  oporou,  nemůže  se  k  Mikulášovu  „Quaerite"  ani  zdaleka 
přirovnati.  Jakoubek  sbírá  fragmenty  k  určitému  cíli,  neuvádí  jich 
v  soustavu  a  nepromysliv  jich,  nečiní  ani  přesných  požadavků.  U  Miku- 
láše však  jest  vše  promyšleno  a  účelno.  Janova  zná  a  používá  ho 
8  Jakoubkem,  ale  ne  tak  otrocky  jako  Jakoubek.  Eegule  jsou  mu  tím, 
čím  „Speculum  a  u  r  e  u  m**,  Matouše  Krakovského  „De 
frequenti  communione"  nebo  B  o  h  i  c.  Nalézá  v  nich  své  myšlenky  a 
potvrzuje  je  citáty  z  nich.  Ale  myšlenky  jeho  jsou  radikálnější  a  dů- 
slednější než  jeho  pramenů.  S  Matějem  má  společný  jakýsi  mystický 
nátěr  úvah,  se  Speculem  bojuje  proti  svatokupectví  a  s  Bohicem 
proti  právním  názorům  kanonistů;  avšak  vášnivé  útoky  na  zlořády, 
břitce  ironické  šlehy  a  valdsko-tolstojský  program  opravný  jsou  jeho 
vlastnictvím.  Těch  ^šest  přikázání  nejmenších"',  dle  spisu 
domněle  Chrysostomova^)  zpracovaných,  jest  v  dějinách  náboženského 
hnutí  něco  tak  zvláštního,  že  zabezpečují  Mikuláši  Dráždanskému  pro  vždy 
jméno  v  historii.  Všecky  mysticko- morální  sekty  zajisté,  od  českého 
bratrstva  počínajíc,  na  nich  budují,  třebas  jich  výslovně  nejmenují,  až 
v  nich  Tclstoj  nalézá  veškeru  křesťanskou  spravedlnost.  Jednotlivé  ty 
zásady,  neusmrcovati  nikoho  a  nepřisahati  vůbec,  tkvějí  sice  kořeny 
svými  ve  valdství  —  o  tom  není  pochybnosti  —  ale  Mikulášovou 
zásluhou  jest,  že  je  v  jich  úplnosti  a  S9ustavě  přejal  z  výkladu  Pseudo- 
Chrysostomova  a  že  je  živým  slovem  ve  škole  a  spisy  svými  ve  veřej- 
nosti hlásal  a  jiným  vštěpoval. 

V  dějinách  náboženského  hnutí  českého  pak  má  Mikulášův 
traktát  „Quaerite"  ještě  větší  význam  než  „Puncta",  z  nichž 
ostatně  mnoho  přejímá.  Kdo  by  chtěl  psáti  o  počátcích  táborství, 
Chelčického  a  Českých  Bratří  a  pominul  by  tohoto  spisu,  nemohl  by 
vystihnouti  historické  pravdy. 

Napsán  je  traktát  Mikulášův  koncem  září  a  v  říjnu  (XIV.  ned. 
a   následující    po    sv.    Trojici)    r.    1415.   Ne  dříve,  protože  mimo  „De 


')  Viz  o  ném  Studie  I  str.   77  n. 


626  De.  Jan    Sedlák:    Mikuláš  z  Drážďan. 

quadruplici  missione"  a  „Puncta"  cituje  ze  svých  spisů  také  „De  usura", 
„Conclusiones  de  materia  sanguinis"  a  ,,Super  Pater  noster" ;  a  sotva 
později,  protože  vzniká  asi  současně  se  spisem  „De  purgatorio".  Divno 
jen,  že  mimo  neurčitou  narážku  nemluví  o  smrti  Husově;  ale  to  na- 
hrazuje Mikuláš  ve  spise  následujícím.  ^)  (P.  é..) 


')  z  tohoto  spisu  Mikulášova  je  také  patrno,  že  se  kněží  té  doby  holili,  a~že 
tedy  i  Hus  byl  oholen.  Mluvě  totiž  o  modlách,  dovolává  se  Mikuláš  Barucba  6  a  dí : 
»et  ibi  pulchre  de  sacerdotibus  ydolorum  capitibus  et  barbis  rasis,  sicut  iam, 
ut  timendura  est,  šunt  sacerdotes*  (129%).  Je  to  ostatně  patrno  i  z  toho,  že  odp&rcové 
proti  přijímání  z  kalicha  uvádějí  i  vousy  mužů,  jež  by  se  krví  Páně  smočily,  a  ani  Jakoubek 
ani  Mikuláš  neodpovídají,  že  jest  totéž  nebezpečí  u  kněží,  čehož  by  jistě  nebyli  opome- 
nuli, kdyby  kněží  byli  měli  vousy. 


Posudky.  527 


Posudky. 

Zd.  Nejedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu    za  válek    husitských. 
Praha  1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K.  (Č.  d.) 

V  další  stati  (Od  Hasa  k  táborství)  hledá  Nejedlý  hybné  síly, 
jež  působily  na  vývoj  praxe,  hlavně  bohoslužebné.  Pozornost  jeho 
poutají  tu  přirozeně  zvláátě  události  u  Ústí,  jež  skutečně  tvoří  most 
od  Husa  k  táborství,  ale  N.  činí  z  nich  závěry  příliš  dalekosáhlé.  Jemu 
jsou  tyto  výstřední  směry  vlastním  husitstvím,  v  němž  vládne  „duše 
davu",  zaníceného  pro  novou  pravdu  boží.  Pozdější  husitství  vzniklo 
dle  N.  teprve  z  táborství  (108).  S  tím  nelze  souhlasiti.  V  Praze  byli 
přece  čelní  stoupenci  Husovi,  tam  opravy  řídil  sám  Jakoubek,  jenž  byl 
pro  první  husitství  autoritou  a  jenž,  ač  theoreticky  byl  velmi  radikálním, 
v  praxi  hned  z  počátku  byl  umírněným.  Nález  university  nebyl  sice 
Jakoubkovým  dílem,  ale  nebyl  také  vydán  proti  němu  (113). 

Hybné  síly,  jež  udává  N.,  totiž  sloužení  mše  pod  širým 
nebem  a  mše  velkopátečuí,  nestačí  na  vysvětlení  vzniku  mše 
táborské.  Vždyť  i  pod  širým  nebem  mohou  se  zachovávati  všecky 
obřady  mše,  a  „raissa  praesanctifieatorum"  vedla,  jak  N.  sám  ukazuje, 
spíše  k  tomu,  že  někteří  začali  sloužiti  na  Velký  pátek  celou  mši.  To 
chce  také  Anonym  v  rkp.  vid.  4557  v  traktátu,  jejž  uveřejnil  Menčík. 
Nevykládá,  jak  N.  dí  (120),  rubriku  své  nové  mše,  nýbrž  dává 
návod,  jak  má  kněz  doplniti  rubriku  missálu  na  Velký  pátek,  aby 
sloužil  řádnou  mši.  Dle  nynější  (a  tehdejší)  rubriky  přinese  kněz  na 
oltář  hostii  konsekrovanou  na  Zelený  čtvrtek,  naleje  vína  do  kalicha, 
incensuje,  říká  Pater  noster  a  Libera,  láme  hostii  a  po  přípravné 
modlitbě  „Perceptio"  ji  požívá.  Anonym  pak  chce,  aby  kněz  jako  při 
obyčejné  mši  říkal  „Čontiteor",  ^)  pak  dary  obětní  si  připravil  a  hned 
konsekroval,  '^)  v  ostatním  pak  aby  zachoval  rubriku.  O  tomto  na  formu 
mše  doplněném  obřadu  velkopátečním  praví  N.  (121),  že  není  vlastně 
nic  jiného  než  Jakoubkova  „mše  sv.  Petra",  již  potom  i  Táboří  při- 
jali za  svou.  Tomu  však  není  tak,  neboť  v  této  „mši"  jest  ještě  mnoho 
„zbytečného",  jako  Confiteor,  Libera,  Perceptio,  jichž  není  ve  „mši 
sv.  Petra",  a  tato  mše  nebyla  pobídkou  k  vytvoření  mše  táborské. 
■O  skutečné  pak  pobídce,  kterou  Kronika  táb.  připomíná,  N.  vůbec  se 


')  To  znamená  »zpověd  před  oltářem  učině«,  nikoliv,  jak  N.  120  vykládá:  »kněz, 
když  přijde  k  oltáři,  má  nejprve  lid   vyzpovídat  i«(!) 

2)  Kristus  před  tiem  dnem  .  .  .c  jest  konsekrafiní  část  kanónu,  již  arci  každý  kněz 
umí  z  paměti.  N.  praví  nejasně :  »Toto  evangelium,  jež  prý  umí  každý  kněz  z  paměti, 
má  odřífeati  celé,  nad  hostií  i  nad  kalichem*.  Nesprávné  pak  jest,  co  dí  N. :  >pozdviho- 
vání  není  tu  nutné «.  Anonym  praví:  »A  nad  kalichem  také,  vezma  jej  v  ruce,  ale  ne- 
zdvihaje pro  obyčeje  zachovánie  .  .  .«  Kněz  totiž,  bera  při  konsekraci  kalich  do  rukou, 
pozvedá  jej  poněkud,  což  dle  Anonyma  není  nutné.  O  vlastním  pozdvihování  není  řeči. 


628  Posudky. 

nezmínil.  Bylo  to  přijímání  nemocných,  jak  jsem  v  Cas.  katol. 
duch.  již  upozornil.  Ze  by  k  tomu  byla  vedla  „lidová  důsled- 
n  o-s  t"  a  „vůle  lidu"  (122,  126),  neviděti  nikde.  Je  to  zavedení 
k  n  ě  ž  í,  kteří,  proniknuti  jsouce  myšlenkou  o  ryzosti  zákona  Božího 
a  nedovolenosti  všelikých  nálezkův  lidských,  radikální  theorie  Jakoub' 
kovy  důsledně  uvedli  v  život  a  lid  na  jihu  Cech  pro  ně  snadno  získali. 

Následující  část  díla  N.  nadepsána  je  „Táboři"  a  jedná  nejprve 
(129 — 167)  o  táborské  liturgii,  při  čemž  se  arci  některé  věci  z  článku 
předešlého  opakují.  Liturgické  zvláštnosti  Táborů,  jinak  ovšem  známé, 
jsou  podány  geneticky  dobře.  Tvrzení  však,  že  Táboři  schvalovali,  aby 
se  lid  zmocnil  bohoslužebných  rouch  a  užil  jich  k  praktickým  účelům, 
zvláště  za  šat  pro  chudé  (138),  vnáší  do  táborství  uměle  rys 
humání,  jehož  v  něm  nebylo.  Táboři  ornáty  a  jiná  roucha  bohoslužebná 
brali  a  dělali  si  z  nich  šaty  pro  sebe.  Chronologický  přehled,  jak 
vznikly  jednotlivé  části  mše  (139 — 141),  jest  již  v  Jakoubkově 
traktátu  „D  e  c  e  r  e  m  o  n  i  i  s",  jehož  Táboři  používají,  a  rozmnožen 
jest  z  „Flores  temporu  m". 

Ve  vnitřních  dějinách  táborství  a  v  jeho  poměra  ke  druhým 
stranám  husitským  má  velký  význam  a  také  na  zpěv  pronikavě  pů- 
sobí otázka  eucharistická.  Historického  vývoje  jejího  N.  ne- 
vystihl, protože  předchozí  činnosti  Jakoubkovy  a  Mikulášovy  zcela  po- 
minul a  o  první  periodě  pikartství  jedná  až  později,  Biskupcovy  pak 
názory  a  jeho  druhů  podává  jednak  neúplně,  ježto  jejich  traktátův 
eucharistických  nezná,  jednak  i  nesprávně.  Biekupcův  traktát  „Ad  sacra- 
menti  .  .  .  magnificacionem'*  nebyl  psán  především  proti  hlasateli  nej- 
krajnějšího radikalismu  Petru  Kánišovi,  jak  praví  N.  (148).  Toho 
traktátu  Biskupcova,  jímž  se  ujal  katolické  nauky  v  prvním  období 
pikartství,  nemáme.  Traktát  „Ad  .  .  .  magnificacionem"  pak  učí  pravému 
opaku  toho,  co  bylo  v  traktátu  proti  Kánišovi.  Co  udává  N.  jako 
nauku  Biskupcovu :  „právě  mocí  svátosti,  jak  ji  Kristus  ustanovil,  udílí 
86  nám  svátostně,  pravdivě,  třebas  ne  hmotně  a  podstatně  tělo  Kristovo", 
není  řečeno  přesně.  V  této  pro  dějiny  táborství  tak  důležité  otázce 
jest  historikovi  více  než  v  otázkách  jiných  třeba  jasných  a  přesných 
vědomostí  theologických  a  plynoucího  z  nich  jemného  citu,  jenž. 
dovede  rázem  vystihnouti  a  zřetelně  podati  naukové  rozdíly  stran.  Dle 
Biskupce  jest  pravé  tělo  Kristovo  na  nebesích,  odkud  nesestonpí,  až 
v  den  soudný,  ve  svátosti  pak  jest  jen  m  i  1  o  stmi  svými  a  mocí 
svou  —  tedy  virtuálně,  nikoliv  reálně.  Ta  nauka  nezavrhuje 
„nejenom  katolickou  transsubstanciaci  )  a  Jakoubkovu  remanenci,  2) 
nýbrž  i  pikartství",  jak  dí  N.,  nýbrž  právě  naopak  remanenci  a 
pikartství  obsahuje. 


J 


')  Nepřesné  jest  i  v  závorce  vymezení  transsubstanciace :  »chléb  mizí  a  promě- 
iiuje  se  v  těloit. 

')  Zase  nesprávně:  »chléb  zůstává,  ač  je  tu  skutečně  tělo*.  Remanence  zna- 
mená jen,  že  ziistává  podstata  chleba  a  vína,  o  přítomnosti  těla  nepraví  nic. 
Jakoubek  ovšem  učí  s  remanencí  skutečnou  přítomnost  Kristovu,  Viklef  vSak  a 
j)ikarti  s  touže  remanencí  hlásají  přítomnost  jen  obraznou  a  virtuální. 


Posudky 629  ■ 

Také  způsob,  jímž  N.  vykládá  rozdíl  katolického  a  táborského 
nazírání  na  mši  sv.,  okazuje  nedostatek  theologické  akribie.  X.  roze- 
znává katolickou  „mši  kultu"*  a  táborskou  „mši  přijímání''  (157  n.) 
To  jest  mateni  pojmů.  Mše  je  dle  katolického  názoru  obět  a  tím 
nutně  úkon  kultu,  a  to  nejvznešenějšího,  centrálního  kultu.  Podstatná 
jest  při  ní  konsekrace,  přijímání  pak  patří  k  integritě  mše; 
nutné  jest  přijímání  knězovo,  přijímání  věřících  je  žádoucí.  Tento  obětní 
ráz  mše  ustupuje  již  u  Jakoubka  do  pozadí,  u  Táborů  pak  mizí  úplně. 
Táboři  nemají  žádné  mše,  nýbrž  jen  úkon  quasi  konsekrační ^) 
a  přijímání. 

Co  praví  N.  o  traktátu  Zatcově  (149  n.),  je  dnes,  po  vydání 
toho  traktátu,  již  zastaralé.  Klásti  jej  až  nedlouho  před  r.  1429  není 
možno,  ježto  o  Zatcově  vlivu  mluví  zrovna  tak  Chelčický  jako 
Příbram.  Zbytečné  jest  upírati  německý  původ  Zatcův  ;  vždyť  Dráždanští 
byli  také  Němci  a  Payne  byl  Angličan.  Husité  nebyli  ke  svým  stoupencům 
národnostně  výluční. 

Obraz,  jejž  dává  N.  o  t.  zv.  táborské  mši  na  str.  158 — 160' 
(otčenáš,  konsekrace,  přijímání),  je  zcela  pravdivý  pro  první  dobu 
táborství,  kdy  v  radikální  horečce  byl  zaveden  t.  zv.  ritus  sv.  Petra. 
Vavřinec  z  Březové  vypravuje  asi  věrně.  Poněvadž  však  tento  obřad 
příliš  byl  suchopárný,  byl  doplněn  mírným  zpěvem,  čtením  Písma  a 
vzdělávacím  kázáním,  a  to  tak  nejspíše,  že  čtení  Písma  a  kázání 
přecházelo,  pak  se  říkal  Otčenáš  a  slova  konsekračni  a 
potom  následovalo  přijímání,  při  němž  se  asi  zpívalo.  Také 
před  bohoslužbou  a  po  ní  byly  snad  zpévy  nebo  přípravné  a  dě- 
kovné modlitby.  (P.  d.) 

Russland  und  der  Panslavismus,  Statistische  und  socialistische 
Studien  von  Rudolf  Vrba.  Prag.1913.  Selbstverlag.  Band  I.  532.  S,, 
B.  II.  611  S.  Preis  18    K.  ^  (O.) 

Ve  II.  svazku  kromě  zpráv  o  škodách,  jaké  způsobila  válka 
rusko-japonská  v  obou  súčastněných  zemích,  p.  spis.  zkoumá  příčiny, 
proč  pravoslavná  církev  ruská  měla  tak  nepatrný 
vliv  na  lid  za  války  i  revoluce,  i  dospívá  k  úsudku,  že 
zájmy  pravoslavné  církve  jsou  od  Petra  Vel.  úplně  podrobeny  zájmům 
Btátu,  jehož  policejně  byrokratická  ochrana  církvi  jen  škodí.  Odtud  se 
vysvětluje,  že  v  církvi  je  tolik  úřední  formalnosti,  vnějších  obřadů, 
vnější  nádhery,  kdežto  málo  starosti  o  vnitřní  ozdobu  křesťanů,  že 
církev  pravoslavná  mnoho  podává  uším,  zraku,  málo  však  duši,  srdci, 
citu.  V  církvi  pravoslavné  nepatrně  se  káže  evangelium,  náboženské- 
vyučování  je  na  nízkém  stupni ;  proto  také  vzniká  tolik  sekt,  jež  chtějí 
vyhověti  náboženskému  cítění  a  přemýšlení.  Marně  se  bojuje  proti 
„raskolnikům",  „starověrcům"  trýzněním    v  žalářích,    které  přišerností 


')  Není  vskutku  konsekračni,   protože  kněz  nemá  úmyslu   proměňovati. 


•630  Posudky. 

SVOU  připomínají  hrozné  středověké  žaláře  benátské.  Vrchní  prokurátor 
sv.  synodu,  vysoce  vzdělaný  Pobědonoscev,  marně  se  snažil  náboženské, 
bohoslovné  vzdělání  duchovenstva  povznésti,  by  mělo  větší  mravně 
vychovávací  vliv  na  lid  —  byltě  také  příliš  byrokratem,  a  dobré  často 
úmysly  jeho  byly  proti  mysli  židům  a  jejich  agentům,  kteří  se  vše- 
možně snažili  obmeziti  vliv  poctivého  tohoto  muže  na  vdovu-carevnu 
i  cara  Mikuláše  II.,  což  se  jim  konečně  podařilo,  tak  že  1905  vlivem 
Witteovým  byl  zbaven  svého  úřadu.  01  té  doby  vliv  židovské  inter- 
nacionaly  na  vládu  i  dvorní  kruhy  ruské  vzrůstal  ke  škodě  země 
i  pravoslavné  víry. 

Stav  církve  katolické  v  Rusku,  jejíchž  údů  počítá  se 
na  11  milionů,  po  vydání  manifestu,  jímž  se  zaručovala  svoboda  ná- 
boženská, vidí  p,  spis.  ve  světle  dosti  růžovém,  kteréž  ovšem  později 
hodně  se  zakalilo,  tak  že  nynější  stav  církve  katolické  není  tam  tuze 
utěšený-.  „Mariavitům"  se  vládou  na  úkor  církve  katolické  na- 
držuje, ač  jim  to  málo  prospívá. 

V  hlavě  nadepsané :  „Ist  Buddha  grosser  als  Christus?" 
autor  vyvrací  židovský  posměch,  jako  by  Kristus  a  náboženství  kře- 
sťanské bylo  vinno  tím,  že  Rusko  bylo  poraženo  pohanským  Japonskem, 
vyznavači  učení  Buddhova.  Porážkou  Ruska  byl  vinen  generální  štáb, 
slepý  nástroj  Wittea,  důvěrníka  židovstva  finančního,  a  židy  rozšířená 
demoralisace  v  ruském  vojsku,  v  němž  bylo  plno  nevěstek,  panoval 
karban  a  pijáctví,  které  se  tolik  rozmohlo  od  doby,  kdy  Witte  zavedl 
státní  monopol  s  prodejem  kořalky  a  lihových  nápojů ;  tam,  kde  není 
náboženství,  viry  v  Boha,  žádné  zodpovědnosti  za  převzaté  povinnosti 
před  Bohem  a  lidmi,  kde  není  žádného  svědomí,  ctnosti,  zdržeUvosti 
a  krocení  nízkých  vášní,  tam  není  možno  nie,  leč  porážky.  A  právě 
těchto  ctností  nemělo  důstojnictvo,  intelligence  ruská,  zkažená  tiskem 
židovským,  neměla  mezi  sebou  mužů  zbožných,  mravných,  poctivých. 
Všude  se  kradlo,  podplácelo,  olupovala  se  státní  pokladna  dodavateli 
válečných  potřeb,  jak  toho  důkazem  na  př.  žid  Ginzburg,  jenž  dodával 
uhlí  na  válečné  lodi  daleko  (třikrát)  dráže  než  „Obšcěstvo  moreplava- 
nija",  ale  podplativ  státní  úřednictvo,  dodával  uhlí  tak  obratně,  že  z  19 
parníků  s  uhlím  pouze  jediný  přišel  na  vykázané  místo,  ostatních  18 
bylo  schytáno  Japonci.  A  potom  si  troufá  ještě  žid  Max  Nordau  štváti 
všecky  národy  evropské,  by  vytáhli  proti  Rusku  na  ochranu  židů,  kteří 
tam  za  války  a  revoluce  páchali  obrovské  podvody,  nesčetné  vraždy 
vysoce  postavených  osob,  agitovali  mezi  lidem,  by  násilím  olupoval 
statkáře  o  zemi,  kterou  by  pak  oni  za  laciný  peníz  nebo  za  kořalku 
od  lidu  skoupili  a  tak  přivedli  lid  k  otročení  židům  (srv.  str.  564  a 
uásl.)  Vůbec  snahou  internacionálního  židovstva  za 
války  rusko-japonské  i  za  revoluce  ruské  bylo  seslabiti  Rusko, 
by  se  tam  domohli  moci,  jakou  mají  v  ostatní  Evropě.  A  poněvadž  se 
jim  to  nepodařilo,  mají  tím  větší  vztek,  jemuž  dávají  průchod  v  no- 
vinách, zvláště  německých  a  maďarských.* 

Nevelká  část  II.  svazku  (str.  309 — 380)  věnována  pansla- 
vismu a  polské  otázce.  Autor  poukazuje  zvláště  na  Rakousko, 


Posudky.  631 

kde  je  15,493.610  Slovanů  (60%  všech  obyvatelům)  a  jen  9,171.614 
Němců  (35%'  a  přece  nadvládě  Němců  vše  se  obětaje,  byC  i  při  tom 
měla  říše  zahynouti.  Panslavismus  v  Rikouska  nikdy  se  neuplatnil, 
Slované  ani  v  parlamentě  nedovedli  se  spojiti  proti  Né.ncům  v  sjedno- 
cený celek  k  ochraně  slovanských  zájoaů.  V  Uhrách  45*^0  Madarův 
utlačuje  55%  národů  nemadarských  způsobem  skutečně  barbarským, 
brutálním,  snažíce  se  je  připraviti  o  národnost,  jazyk  a  zotročiti  je. 
Nejvíce  REadarům  v  této  snaze  napomáhají  židé.  demoralisujíce  Slováky, 
Rusíny  a  Rumuny  kořalkou,  Zdé  také  dopomohli  1906  k  vítězství  t.  zv. 
koalice  maďarské,  toužící  po  národním  maďarskctn  státě,  tím  však 
jen  urychlující  úpadek  Maďarův  i  jejich  snu   o  úplné  samDstataosti. 

Na  Balkáně  jsou  slovanští  národové  roztříštění  ve  víře  i  v  řeči 
a  tvoří  skupinu  téměř  úplně  od  sebe  odloačených  národních  jednot. 
I  není  možno  ani  literárně  jich  spojiti,  tím  méně  politicky,  tak  že  jednota 
Slovanů,  panslavismus,  ukázala  se  býti  přízrakem  na  Balkáně,  zrláště 
po  válce  balbarsko-srbské,  kdy  Srbové  a  Balhaři  jsou  na  ostři  nože 
proti  sobě.  A  ruská,  cizácky  smýšlející  diplomacie  nemá  smyslu  pro 
ostatní  Slovany,  nechrání  jich  proti  utlačovatelům.  Úřední  Rusko  vůbec 
nikdy  vážně  nepřemýšlelo  o  idei  praktického  panslavismu,  jen  spiso- 
vatelé podali  velice  platonické  počátky  paslavlsmu.  který  se  má  obme- 
ziti  jen  na  kulturní  spojení  Siovanů  bez  politických  tendencí.  Ale 
takový  duchovní  panslavismus  nedovede  spojiti  ani  Slovanů  sobě  nej- 
bližších, Čechův  a  Slováků.  Jaké  tu  byly  boje,  když  asi  před  60  lety 
se  jednalo  o  sloučení  literární,  aby  Slováci  přijali  češtinu  za  spisovnou 
řeč !  Tím  méně  jsou  Slované,  kromě  Rusů,  s  to,  aby  utvořili  větší 
samostatný  stát    a  zavedli  pořádek. 

Polská  otázka  snad  nejpříznivěji  pro  Poláky  by  se  rozřešila 
tím,  že  by  se  všichni  Poláci  dostali  pod  žezlo  Habsburkův  a  utvořili 
8  Rakouskem  a  Uhrami  trojstátí.  Zdali  by  v  takovén  troj  stálí  Poláci 
šli  s  ostatními  Slovany,  jest  otázka,  na  niž  podle  zkušenosti  odpověděli 
bychom  spíše  záporné.  Těžký  boj  proti  záplavě  i  osadnické  politice 
Němců  mají  Poláci  v  Německu,  ale  vypuzeni  z  venkova,  usazují  se 
v  městech    a  jsou  vážnými  konkurenty  Němců  v  obchodě  i  průmyslu. 

Pletichy  židů  na  Rusi  ukázaly  se  nejen  za  války  a  revoluce, 
nýbrž  i  tehdy,  kdy  car  1905  vydal  manifest,  jímž  slíbena  konstituce 
a  různé  svobody.  Židé  ničeho  si  méně  nepřáli,  než  klidného  vývoje  na 
Rusi,  a  proto  manifest  sesměšuovali,  vědouce,  že  jím  byly  revolucio- 
nářské  propagandě  jejich  zbraně  odňaty.  Lidu  radili  k  bojkotu  dumy, 
sami  však  se  přičinili,  by  tam  dostali  co  nejvíce  sv}'ch  přívrženců,  což 
se  jim  také  podařilo.  Dříve  bojovali  pumami,  v  dumě  revolucionářskými 
řečmi  za  svá  práva,  vlastně  za  beztrestnost  svj^ch  zločinů.  Jejich  pa- 
cholci žádali  v  dumě  nejen  plnou  amnestii  pro  vrahy,  žháře,  podvodníky, 
kteří  za  revoluce  tolik  neštěstí  Rusku  připravili,  nýbrž  také  zrušení 
trestu  smrti,  by  sami  mohli  vražditi  ty,  již  by  se  postavili  na  odpor 
jejich  choutkám,  ale  aby  za  zločiny  své  nebyli  popravováni.  Ký  div, 
že  se  ta  na  Rusi  ozývaly  hlasy,  že  lepší  jest  jeden  tyran,  než  300 
tyranů  v  dumě  .  .  . 


632  Posudky. 

Tak  spisovatel  snažil  se  v  celé  knize  své  ukázati  na  zhoubný 
vliv  židovstva  mezi  Slovany,  a  hlavně  na  Rusi,  ježto  uvádějí 
všude  korrupci,  úpiatnost,  znemravnělost,  nepoctivost  a  nepočestnost. 
Mezi  lidmi  nepoctivými  a  mravně  zvrhlými  se  Židům  nejlépe  daří. 
V  nepříznivém  světle  vidí  spisovatel  budoucnost  Slovanů,  jehkož  všude 
roztříštěnost,  bezohledný  boj  stran,  všude  zájmy  osob  nad  zájem  národu, 
požitkářství  a  úpadek  víry.  Správně  poukazuje  p.  spisovatel  na  Ameriku, 
kde  slovanští  vystěhovalci,  kteří  zůstali  věrni  víře,  zůstali  vérni  též 
národnosti,  a  jsou  zámožní,  kdežto  Slované,  kteří  v  Americe  propadli 
nevěře,  zmizeli  v  moři  americkém. 

Skoda,  že  spis  p.  Vrbův  vyšel  tak  pozdě,  dříve  byl  by  se  těšil 
zcela  jiné  oblibě.  Poměry  na  Rusi  se  od  r.  1906.,  kdy  rukopis  knihy 
skončen,  značně  změnily,  rovněž  na  Balkáně  vidíme  zcela  jiné  poměry, 
kterých  1906  nikdo  ani  netušil.  Pro  historika  zůstane  kniha  velmi 
cennou,  poskytujíc  mnoho  materiálu  k  posouzení  prvních  let  20.  století 
na  Rusi  i  v  Evropě,  ale  obyčejný  čtenář  současný  raději  sáhne  po 
knize,  v  níž  najde  popis  současných  událostí.  Třeba  vytknouti  také 
jakousi  neurovnanost  sebraných  látek  a  údajů,  tak  že  se  pak  také  často 
opakují,  a  spis  stává  se  rozvláčným.  V  přepisování  jmen  ruských 
není  důslednosti.  A.   V. 

Dr.  Joh.  Chrys.  Schulte:  Die  Kirche  und  die  Gebildeten.  Zweite, 
unveránderte  Auflage.  Herder,  Freiburg  1913.  Str.  178.  Váz.  3  K  24  h.  — 
Týž:  UnsereLebensideale  und  die  Kultur  der  Gegenwart. 
Herder,  Freiburg  1914.  Str.  255. 

Spýrský  biskup  Faulhaber  nazval  získání  vzdělaných  vrstev  pro 
církev  katolickou  královským  problémem  moderní  pasto- 
race. Často  se  uvádí  pýcha  a  nemravný  život  jako  hlavní  příčina 
nevěreckého  smýšlení.  Takovým  zpovšechňováním  můžeme  dobré  věci 
velmi  uškoditi.  Nezdravé  proudy  myšlenkové  jsou  hlavní  příčinou  ne- 
příznivého stanoviska,  jež  vzdělanější  vrstvy  vůči  církevnímu  učení 
zaujímají.  Proti  takovým  proudům  třeba  hlavně  namířit  zbraň  a  sice 
občas  i  v  kázáních,  je-li  ovšem  intelligence  přítomna.  Nepřirozené  pře- 
pínání mravních  požadavků,  odporné  nadsazování  na  kazatelně  odrazilo 
již  mnohého  vzdělance  a  znechutilo  mu  dobrou  věc.  I  jednostranné, 
zastaralé  a  nedostatečné  apologetisování  může  být  Církvi  na  škodu. 
Autor  klade  důraz  na  časová  kázání,  na  apologetické  časopisy,  spolkové 
přednášky,  soukromé  rozhovory,  ale  vše  to  má  stát  na  výši  doby,  nemá-li 
vyznít  na  prázdno.  Autor  varuje  před  nepřirozenými  kompromisy, 
jimiž  by  snad  autorita  církevní  utrpěla.  Výstrahou  má  nám  býti  v  té 
příčině  moderní  protestantism.  který  pro  stálé  ústupky  ve  věcech  víry 
—  dle  jeho  náhledy  zcela  vedlejší  —  i  samého  jádra  křesťanského  se 
vzdal.  V  časopise  „Christliche  Welt"  r.  1911  psal  profesor  theologie 
evang,  Wernle :  „Bohužel  ukázal  nám  Jathův  spor,  že  veškera  práce 
Ritschlova,  Hermannova  a  Harnaekova  a  jejich  žáků  skoro  žádných 
stop  na  vrstvách  vzdělaných  nezanechala  a  že  vzdělaní  se  jen  tenkráte 


i 


Posudky^ 633 

mohou  rozehřát,  když  stará  orthodoxní  otázka  ,Bůh  nebo  člověk'  se 
jioi  na  vědomí  uvede.  Nenašli  jsme  dosud  slova,  jež  by  spojení  Ježíše 
s  naší  dobou  mohlo  upravit;  naše  řeč  byla  příliš  těžkopádnou,  příliš 
theologickou,  příliš  umělkovanou"  (str.  iOlj.  I  jiný  liberální  předák 
evang.  Dr.  Rittelmeyer  píše:  „Křesťanství  v  té  formě,  ve  které  se  ho 
zastáváme,  ukázalo  se  neschopným,  aby  jak  na  dělníky  tak  i  na  vzdě- 
lané silnější  vliv  vykonávalo  nebo  získalo,  jak  se  to  starší  formě 
křesťmství  podařilo.  V  čem  to  vězí?  V  naší  náboženské  chabosti" 
(str.   101). 

Dílo  druhé  doplňuje  předešlé  a  má  ukázat  cestu,  jak  lze  časovou 
apologií,  stojící  na  výši  doby,  působit  na  vzdělané  a  sice  bez  obtížných 
pro  netheologa  nezáživnj^ch  dukazův.  Bohatství  pouhé  pozemské  kultury 
zaslepilo  značnou  část  intelligence  tou  měrou,  že  jedině  tuto  kulturu 
má  za  pravé  dobro  a  pravdu  a  vše  ostatní  prohlašuje  za  klam.  Někteří 
z  tohoto  opojení  procitli  a  hledali  jiné  ideály,  jež  by  jejich  nitro  mohly 
uspokojit.  Mnohým  znemožnil  agnosticism  hledání  vyšší  pravdy,  ale 
posléze  se  jim  zprotivil  jako  názor  nepřirozený,  který  zakazuje  pátrat 
po  pravdách,  na  nichž  každému  myslícímu  nejvíc  záleží.  I  pessimista 
Hartmann  dí:  „Veškeren  svět  je  neplodným  agnosticismem  znaven  a 
všechny  jednotlivé  filosofické  discipliny  začínají  nahlížet,  že  se  do 
slepých  uliček  zaběhly,  z  nichž  jen  metafysika  jim  může  východ  ukázat." 

Víc  pozornosti  věnuje  spis.  bodu,  na  který  se  nejvíc  ú;očí,  církevní 
autoritě,  a  mluví  o  jejím  v^^znamu  pro  náboženství;  kulturu  a  život. 
Jinak  se  dokazuje  autorita  tomu,  který  v  božství  Kristovo  věří,  a  jinak 
tomu,  který  tento  článek  víry  zavrhuje.  Kdyby  se  autorita  církevní 
vůbec  zamítla,  prospělo  by  se  tím  učení  Kristovu'?  Kdo  jen  poněkud 
dějiny  sekt  křesť^nskj^ch  zná  ví,  jak  osudn^^m  se  stalo  mnohým  za- 
vržení každé  autority.  Nikdy  se  právo  jednotlivcovo  samostatného  roz- 
hodnutí v  otázkách  životních  tak  nezdůrazňovalo  jako  nyní.  Ale 
vynikající  učenci,  již  pro  individualism  byli  nadšeni,  poznali,  jak  snadno 
se  může  toto  právo  veliké  většině  stát  osudným.  Z  toho  důvodu  žádají 
právo  to  jen  pro  zralé  osobnosti.  Kdo  je  zralou  osobností  a  kdo 
nezralou,  nepraví.  Kdo  má  o  té  věci  rozhodovat?  Jednotlivec?  Pak 
jest  jisto,  že  se  k  nezralým  nikdo  počítat  nebude. 

Vůči  moderní  kultuře  třeba  být  opatrným,  neboť  co  se  jí  zove, 
je  nezřídka  zmatkem.  Tak  náboženstvím  jen  citovým  nemůže  být  lidstvu 
poslouženo ;  časem  se  rozum  proti  němu  vší  silou  vzepře.  „Nikdy 
nebude  člověk  něco  ethicky  vysoko  cenit,  co  rozumem  zavrhuje" 
(str.  16).  Neprávem  vytýká  se  církvi,  že  hlásá  kvietism.  „Křesťanství 
zamítlo  hned  na  začátku  passivitu  a  kvietism  jako  nebezpečné  bludy. 
Zákon  a  povinnost  práce  hlásalo  a  vysoko  cenilo"  (str.  185).  Církev 
ozývala  se  jen  proti  kultuře,  jež  pouze  tomuto  světu  chtěla  žít.  Mají 
86  katolíci  modernímu  světu  uzavřít?  Nikoli,  dí  Schulte.  „Přítomný 
život  duševní  má  mnohá  pravá  a  trvalá  zrnka  pravdy  a  prvky  krásy, 
jež  jak  katolicismu  tak  i  každému  katolíku  velmi  cennými  být  musí. 
Při  hermetickém  uzavření  ztratili  bychom  veškeren  vliv  na  život  pří- 


634 Posudky. 

tomnosti  a  časem  bychom  byli  jednoduše  potlačeni.  Naši  dobu  zatratit 
je  snadno,  ale  ne  oprávněno  .  .  . 

Obnova  naší  doby  křesťanstvím,  proniknutí  profání  kultury  duševní 
náboženskými  ideami  je  třeba,  aby  tak  egoistická,  nemravná,  nepěkná 
a  nepravdivá  stránka  její  byla  vymítěna.  Tak  tomu  chce  i  Církev"  (str.  97). 

Dr.  Johannes   Volkelt:  Was  ist  Religion?  Hinrichs,  Leipzig  1913. 

Volkelt,  profesor  filosofie  v  Lipsku,  měl  loni  na  slavnosti,  konané 
n  příležitosti  pětadvacetiletého  trvání  ferialních  kursů  v  Lipsku  před- 
nášku o  náboženství,  kterou  také  vydal  tiskem.  Z  mnohých  ohledů 
je  přednáška  zajímavou,  předně  názorem  o  podstatě  náboženství,  pak 
stanoviskem  k  metafysice  a  přesvědčením  Volkeltovýra  o  nutném  vztahu 
mezi  metafysikou  a  náboženstvím.  Volkelt  nesdílí  stanoviska  velké  části 
moderních  myslitelů,  že  náboženství  s  vědeckými  důkazy  —  vůbec 
s  logikou  nemá  spojení,  že  jest  jen  věcí  citu  a  že  zákony  myšlení  se 
na  ně  nehodí.  „Náboženský  člověk",  píše  autcr  na  19.  str,  „Čím  víc 
je  jeho  potřeba  myšlení  vyvinuta,  tím  víc  by  měl  pomýšleti,  aby  obsah 
své  náboženské  zkušenosti  před  svým  myslícím  rozumem  ospravedlnil, 
u  myslícího  rozumu  hledal  vyjasnění,  vytříbení  a  posilnění ..  ."  Kd}by 
Kant,  dí  Volkelt  zcela  správně,  se  svým  náhledem  o  metafysice  měl 
pravdu,  pak  by  náboženství  bylo  v  největší  míře  vydáno  nebezpečí 
prázdných  nálad  citových  a  bouři  zmateného  vlnění  duševního.  Na  téže 
stránce  mluví  se  o  „vášnivé  touze"  a  „vášnivém  boji"  o  světový  názor 
v  době  přítomné.  „Dorůstající  pokolení  jest  ovládáno  citem,  že  kousko- 
vitými  výsledky  jednotlivých  věd  nemůže  být  živo,  že  k  idealismu 
životnímu  patří  ucelený,  jednotný  názor  o  skutečném  (roz.  světě). 
Nevím,  jak  by  se  snaha  po  věcně  odůvodněném  názoru  dala  uspokojit, 
kdyby  se  myšlení  a  jeho  logické  nutnosti  upřela  schopnost  v  utvoření 
takového  názoru  brát  podstatnou  účast.  Z  pouhých  intuicí,  z  pouhé 
vnitřní  zkušenosti,  z  pouhého  úsilí  osobnostního,  z  pouhého  chtění  a 
jednání  nedá  se  žádný  názor  světový,  který  na  objektivní  význam 
náioky  činí,  upravit"  (str.  20).  Tak  zvanou  intuitivní  jistotou  bez 
logiky  nelze  věci  tak  dalekosáhlého  významu,  jakou  je  náboženství, 
podepřít.  Kdo  v  té  příčině  s  Bergsonem  souhlasí,  dostává  se  na  moře 
beze  všech  břehů.  Metafysické  tvrzení,  že  rozum  není  z  nerozumu, 
myšlení  z  bezmyšlenkovitosti,  vědomí  z  nevědomého  nazývá  Volkelt 
„ntvývratným".  Nynějšímu  světu  nepředcházela  absolutní  noc,  nýbrž 
absolutní  den.  Náboženství,  které  obhajuje,  nazývá  náboženstvím  abso- 
lutního ducha. 

V  mladším  vývoji  filosofickém  vidí  Volkelt  idealistický  ráz,  který 
nazývá  „silným  ve  víře"  (glaubensstark).  Velikým  nedostatkem  je  mu, 
odlučuje  li  se  náboženství  od  světového  názoru  a  ode  vší  objektivní 
pravdy.  Náboženstvím  jeví  se  prý  touha  po  všem,  co  je  čistým,  veUkým 
a  co  vysvobozuje.  Neproniká  li  objektivní  pravda  náboženství,  pak  jsou 
všechny  moderní  chvalořeči  na  ně  plané.  „Vezmeme-li  náboženskému 
hnutí  jeho  obsah  světového  názoru,  jeho  metafysicko-objektivní  smysl. 


Posudky.  635- 

.  .  .  nemá  již  v  sobě  jistoty,  že  je  vic  než  sebeklamem.  Subjektivistieká 
nábožnost  nemůže  se  uchránit  pochybnosti,  že  buduje  na  prázdném 
základě.  Žádné  záruky  v  sobě  neuzavírá,  že  se  skutečnost  k  ní  liodi. 
Vše  na  ní  jest  opojení,  rozvlnění  a  vzlet  bez  záruky  patřičné  skutečnosti. 
S  takovou  vniterností  bez  opory  a  bez  obsahu  nedá  se  žádné  nové 
náboženství  utvořit"  (str.  23,  24).  Pevnou  oporou  náboženství  je  dle 
Volkelta    spojení  jeho  se   světovým    názorem  a   objektivními  pravdami 

metafysickvmi.  Dr.  J.    Vrchovecký. 


Jindřich  Š.  Baar :  Mžikové  obrázky.  Řada  III.  Z  jiného  světa.  — 
Sedmero  hlavních  hříchů.  V  Praze  1914.  Xákl.  Dědictví  sv.  Jana  Xep. 
č.  130.  Str.   180,  c.  2  K. 

Po  úvodě,  jenž  obrazně  i  bezobrazně  mluví  o  Dědictví,  o  jeho 
činnosti,  o  chutech  jeho  čtenářů,  následuje  pět  obrázků  z  cyklu  „Z  ji- 
ného světa"  (Podivný  sen,  Z  řiše  snů,  Láterníci,  Smrt,  Uhodla),  ze 
světa  to  snů,  předtuch  a  pod.  Příběhy  vyprávěny  pěkně  a  pravdě- 
podobně. Přes  to  však  nevím,  jest-li  to  vesměs  čtení  v  pravdě  lidové, 
vhodné  pro  čtenáře  blouznivé  a  k  různým  pranostikám,  i  pověrečným,. 
víc  než  třeba  náchylné.  Není  tu  ovšem  nic  medianského,  shluk  okol- 
ností možno  skoro  pokaždé  nazvati,  jak  se  obyčejně  říká,  náhodným^ 
ale  prostý  čtenář  nejednou  v  přirozených  událostech  bez  potřeby  a 
příčiny  bude  nachýlen  hledati  víc,  a  to  nikoli  ve  směru  správném, 
nýbrž  pověrčivém.  A  že  „mystika"  toho  druhu  nám  k  duhu  nejde,  je 
s  dostatek  známo. 

Druhý  díl  (s  doslovem)  obsahuje  povídková  znázornění  sedmi 
hlavních  hříchů,  thema  častěji  zpracované,  ale  ovšem  nevyčerpatelné. 
Eáz  povídek,  místy  hodně  drasticky  psaných,  jest  přímo  mravokárný 
a  mravoučný  ;  říci,  že  namnoze  protkány  nadsázkou,  nebylo  by  vzhledem 
k  životu  správné  —  život  zajisté  nadsázku  jejich  ještě  překonává  — 
byt  i  snad  bylo  oprávněno  vzhledem  k  důslednosti  umělecké,  k  t.  ř. 
immanentní  zákonnosti  v  povahách  a  událostech,  jaká  se  v  uměleckém 
díle  vyhledává.  P.  spis.  opětuje,  po  známých  vzorech,  se  spisovatelskou 
fikcí  súčastněného  svědka  a  pozorovatele:  jako  na  př.  Kosmák  cestoval 
s  kukátkem,  tak  Baar  —  moderněji,  ale  jistě  ne  poetičtěji  —  cestuje 
s  fotogratickvm  přístrojem,  který  někdy  až  dotěrně  a  rušivě  postaven 
do  popředí,  tak  že  illusi  víc  překáží  než  prospívá.  Takové  primitivně 
hrubé  prostředky  v  dnešním  uměleckém  inventáři  připadají  už  hodně 
zastaralými,  zvláště  vypočteny-li  na  nesouvislý  s  celkem  effekt. 


^36  Rozhled  náboienskv- 


Rozhled 

nábožensk'^. 

Jesuitský  řád  (Societas  Jesu),  zřízený  27.  září  1540  od 
Pavla  III  bullou  Regimini  militantis  ecclesiae,  původně  jen  pro  60  údů, 
kteréž  omezení  papežem  samým  za  2^2  roku  zrušeno,  slaví  letos  7.  srpna 
stoletou  památku  svého  znovuzřízení  (bullou  Pia  VII  Sollicitudo  omnium 
ecclesiarum  [slova  2  Kor.  11,  28]  7.  srpna  1814).  21.  července  1773 
^y^  j®j  totiž  Klemens  XIV  pod  zuřivým  nátlakem  („coactus  feci")  dvorů 
bourbonských,  zvláště  pak  španělského  —  nalýny  boží  i  je  pak  za  ne- 
dlouho semlely  —  brevem  Dominus  ac  Redemptor  noster  za  generála 
Vavřince  Ricci  zrušil ;  kde  breve  úředně  neprohlášeno,  na  př.  ve 
Francii,  jelikož  v  něm  pohřešováno  odsouzení  řádu,  v  Neapoli,  kde 
pod  trestem  smrti  prohláška  zakázána,  v  Prusku  do  1780  a  v  Rusku 
vůbec  ne  —  tam  řád  mohl  trvati,  ač  ovšem  jen  jaksi  dočasně,  závisle 
na  libovůli  magnášů.  Schismatické  Rusko  vlastně  souvislost  jeho  udrželo  ; 
jen  7  let  po  smrti  Ricciho  (f  25.  listop.  1775  ve  vězení  na  Andělském 
hradě !)  byl  bez  vrchního  představeného.  Od  r,  1782  byli  —  z  nouze 
ovšem  —  Slované  „doživotními  generálními  vikáři",  jak  představení 
tehdy  až  do  gen.  Gab.  Grubra  z  Vídně  (1802)  jmenováni.  Byli  to  : 
Stanislav  Czerniewicz,  Gabriel  Lienkiewiez,  Frant.  Karen,  (pak 
Gruber),  a  Tadeáš  Brzozowski,  který  zůstal  generálem  i  po 
znovazřízení  do  r.  1820,  ale  zažil  také  bolestnou  ránu,  že  jesuité 
z  Petrohradu  (2.  ledna  1816)  s  ním  násilně  vypuzeni.  Jesuita  P.  Per- 
kowski  totiž  žádal  po  Polce  Naryškinové  pod  odepřením  rozhřešení, 
jak  se  samo  sebou  rozumí,  by  poměr  svůj  k  Alexandru  I  přerušila, 
což  cara  podráždilo  a  od  protivníků  řádu  obratné  využitkováno. 
24.  března  1820  vypovězeni  všichni  jesuité  z  Ruska;  bylo  jich  tam 
358,  i  bylo  s  nemalou  výhodou  pro  řád,  že  právě  oni  mohli  ve 
ve  vzkříšeném  institute,  jak  se  řád  také  zove,  býti  svědky  a  pokračo- 
vateli starších  tradicí. 

Tak  zakusili  jesuité,  již  ve  své  činnosti  snaží  se  obraceti  zvláště 
také  k  vyšším  kruhům,  vrchovatě,  co  znamená  výstraha  Písma:  Nolite 
confidere  in  principibus!  (Ž.  145,  2). 

Pius  X  a  s  ním  celý  katolický  svět  projevil  a  projevuje  řádu 
za  této  slavnostní  příležitosti  upřímné  uznání  za  velkolepou  a  všestrannou 
působnost  jeho,  jak  uvnitř,  tak  zevně.  Vzorný  život  řeholní  vzorné 
také  návody  k  nému  a  k  životu  křesťanskému  vůbec,  slovem  i  písmem 
šířené,  bohatá  činnost  vědecko-literární,  kterou  snad  všechny  jiné  pře- 
konává, a  to  ne  pouze  zpracovávací,  nýbrž  namnoze  průkopnická, 
badatelská  budí  úctu  i  slušných  protivníků  jeho.  Neposledním  článkem 


Rozhled  náboženský.  037 


V  řetěze  zásluh  jeho  je  zdárná  působnost  v  missiích,  ve  školách  a 
výchovných  ústavech  všeho  druha  —  částečné  to  také  vysvětlení  čin- 
nosti vědecké,  která  školským  zaměstnáním  jednak  sice  bývá  zdržována, 
ale  jinak  zase  podněcována.  Toliko  snad  umění,  jak  hudební,  tak 
výtvarné,  ustupuje   v  činnosti  jeho  do  pozadí. 

Nepřátel  však  přes  to  má  řád  víc  než  dost.  Podle   známého  po- 
řekadla znamená  to  samo  již  také  mnoho  cti.  Ale  z  nepřátelství  v  kruzích 
upřímně   náboženských    —  Ize-li  neschvalování  jistých  rysů  v  činnosti 
jeho    vůbec   nepřátelstvím  zváti  —  ani  on  asi  radosti  nemá  neb  aspoň 
by    míti    neměl.    Jak    nahoře    podotčeno,   celý  katolický  svět  upřímné 
nesmírné  zásluhy  jeho  uznává,  ale  není  tím  řečeno,  že  celý  také  všechno 
šmahem    schvaluje,    co  jesuitskou  značku  nese ;  bvlo  by  to  zajisté  víc, 
než    lidem    vůbec    popřáno    býti    může.    Zřizovací    bulla  začíná  slovy : 
Regimini  militautis  ecclesiae,  a  řád  bývá  nazýván  přední  gardou 
papežskou    nebo    všelijak    podobně.    Skutečný  boj  ovšem  není  parádní 
šerm    —   tam    mnohá    rána    jest    chybná,    padne    na    nepravém  místě, 
v  nepravý    čas  ...    a  není  všechno  v  pravdě  církevní  nebo  katolické, 
co    v    boji    takovém  se  za  ně  vydává  neb  nezbytnou  podmínkou   činí. 
Vědcové  řádu  bývají  co  do  minulosti  z  pravidla  přísně  kritičtí ;  neškodilo 
by,  kdyby  hlavní  činitelé  jeho  byli  již  i  v  přítomnosti  pamětlivi  toho,  že 
dějiny  církevní  ze  značné  části  i  oni  spolu  dělají,  a  že  možno  je  dělati 
ku  chvále,  ale  také  na  úkor  Církve!  Pius  X  v  jubilejním  listě  k  ny- 
nějšímu generálu,  proslulému  kauonistu   Wernzivi   praví  m.  j.  také,  by 
řád  především  hleděl  si   vniterné  dokonalosti,  by  se  nerozplýval  docela 
v  činnosti  na  venek  a  by  členové  v  této  účinné   suřize  nepoddávali  se 
vášním  a  nebyli  příliš  shovívaví  k  bludůiii.  Ačkoli  totiž   v  řádě  panuje 
železná    kázeň,    mají    učenci   jeho  více  nežli  snad  k  lekoliv  jinde  pří- 
ležitost   a    volnost    ke    studiím    všeho    druhu,  pro  která  se  schopnými 
ukáží,  i  rozumí  se  pak  samo  sebou,  že  tito  o  vědeckých  otázkách  také 
dle    svých    vědomostí    a    názorů    soudí,    tak   že  někteří  časem  upadají 
v  podezření  priiišoé  povolnosti  k   „bludu"   a  k  „modernismu".  Naproti 
tomu    však    nechybí    takových,    kteří  jsou  až  příliš   „konservativní"'   a 
nespornou  učenost  svoji  staví  kolikrát  i  ve  službu   reakcionář.->tví. 

U  nás  jesuité  odjakživa  nemají  dobré  pověsti:  bodrý  náš  národ 
totiž  zná  svoj-í  dějiny  jen  z  havlíékov3k3'ch  a  podobných  pamtíetů ; 
stačí  vykřiknouti  jméno  Koniáš,  a  jeho  ehyiá  se  paroxy^mus.  Ostatně 
jsou  tím  naši  j'  suité  sami  trochu  vinni,  že  tak  dlouho  mohla  na  ně  hana 
beztrestně  býti  kydána :  ibajice  nejlepší  přístup  k  pramenům,  měli  se 
brániti.  Nejsme  povoláni  vykládati  jim  evangelické  předpisy  o  bránění 
a  nebránění,  ale  tolik  nutno  podotknouti,  že  špinění  jesuitů  z  velké  části 
padalo  na  hlavu  katolické  církve  (restaurace  atd)  a  že  bylo  jejich, 
třeba  snad  ne  řádovou,  ale  jistě  církevní  povinností  postarati  se  o  věcnou 
obranu.  Zatím  kromě  drobných  příspěvků  P.  Svobody  činěno  pramálo  ; 
tak  na  př.  proti  tendenčnímu  ale  vědeckým  nátěrem  svůdnému  dílu 
Bílkovu,  jež  mohli  ze  lží  usvědčiti  oni  mnohem  snadněji  než  každý  badi>t2l 
vně  stojící,  ponechali  obranu  Dru  Hodrovi,  který  ji  sice  znamenitě 
provedl,  ale  jistě  ne  bez  tiché  výčitky  proti  jejich  nečinnosti.  Skrovnou 

Hlídka.  43 


638  Rozhled  nábožensky. 


spisovatelskou  činnost  novověkých  českých  jesuitů  lze  ovšem  jinak 
vysvěliti  skrovným  počtem  jejich  a  nepoměrně  velikou  zaměstnaností 
v  duchovní  správě,  po  mém  soudě  pak  také  tím,  co  již  podotčeno, 
nedostatkem  zaměstnání  školského.  Doufejme,  že  nyní,  kdy  mají  za- 
čátky gymnasia  a  vstupují  takto  jaksi  i  úředně  ve  styk  s  českou  vědou, 
poměry  se  zlepší.  A  toho  z  plna  srdce  přejeme  jim  i  sobě  ! 

Integralisté  neboli  papaisté  (zvaní  tak  proto,  že  prý  nešetří 
autority  biskupské),  kteří  nedávno  i  vídenským  jesuitům  nemilé  rozpaky 
způsobili,  tak  že  známý  P.  Kolb  mimo  jesuitský  zvyk  vydal  brošuru 
na  obranu,  mají  za  středisko  Agence  internationale  v  Římě  (Maison 
St.  Pierre  113  Corso  Umberto  I).  Vůdcem  jest  často  jmenovaný  Msgre 
Benigni,  polské  jeptišky  obstarávají  písemnou  agitaci  do  celého  světa 
(BuUetins  Quotidiens,  Cahiers  Romains,  ba  i  chiffrované  depeše).  Míst- 
ních orgánů  v  jednotlivých  říších  je  zvlášf  ve  Francii  několik :  Action 
Francaise,  La  Vigie,  La  Cbronique  de  la  Presse,  La  Foi  catholique 
a  j.  V  Itálii  je  to  Unita  Cattolica  ve  Florencii,  Liguria  del  Popolo 
v  Janově,  ve  Vídni  Oesterr.  kathol.  Sonntagsblatt,  v  Německu  Klarheit 
tind  Wahrheit  (vůdce  hr.  Oppersdorff),  Petrusbliitter  a  j.,  v  ruském 
Polsku  Myši  Katolická,  v  Kanadě  Action  Sociále  (Quebec). 

Nemůžeme  tu  ani  napsati,  co  o  tom  celém  přehorlivém  integra- 
lismu,  jenž  i  u  nás  nedávno  řádil,  soudíme.  Dětinské  udavačství  jinam 
ani  vésti  nemůže  a  mstí  se  někdy  i  na  těch,  kteří  je  pěstují.  Poli- 
cejní soustava  má  také  špatné  stránky. 

• 
Po  italských  volbách,  jež  pomocí  katolických  stran  pro  vládu 
čili  pro  stranu  kcnstituČní  příznivě  dopadly,  upozorňují  katolické  listy, 
že  otázka  římská  daleko  ještě  není  rozřešena,  když  katolíkům 
povolena  účast  ve  volbách.  Bylo  by  osudným  omylem  domnívati  se, 
že  garanční  zákon  vládou  se  provádí.  Pravda,  Sv.  Stolec  ho  ne- 
přijal, ale  vláda  ho  též  nezachovala.  Tak  ze  slíbené  roční  dotace 
3,225.000  lir  dodána  do  Vatikánu  jen  první  půlletní  splátka,  již  kar- 
dinál Antonelli  přijal,  nic  víc.  Slibované  samostatné  území  (leonská 
čtvrt)  rovněž  nepostoupeno,  naopak  sám  Vatikán  se  všemi  budovami  1 
a  sbírkami  prohlášen  za  státní  majetek,  takže  papež  jest  v  něm  pouze 
jako  bezplatný  nájemník.  Ty  a  s  nimi  souvislé  nesrovnalosti  třeba 
upraviti,  má-li  papež  hýú  aspoň  poněkud  samostatným. 

Rakouská  vláda  oznámila  svoje  bělehradské  ultimatum 
Sv.  Stolci  úředně  jako  jiným  vládám  státním. 


Významnou     událostí    je    jmenování    prvního    apoštolského  ,; 
delegáta  pro  Austrálii  (bisk.  Cerretti).  Od  r.  1833,  kdy  v  Austrálii 
byli  jen  3  kněží,  rozřířilo  se  tam  katolictví  tak,  že  má  5   arcibiskupů 
(Sidney,  Brisbane,  Hobart,  Melbourne,  Perth).  13  biskupů,  2  apoštolské 
vikariáty,    1    apoštolskou    praeťekturu,    1    opata    nullius    (New-Nurcia),  I 
1450   kostelů,    968   kněží    (z  nich  230  řádových)  se  466  bratry  laiky  ' 
a   5081    řeholnicemi,    922.000  katolíků  (23  \,  obyvatelstva  4,305.306),  i 


Rczhle<3   náhoíenský.  G39 


hlavně  Irů.  Církev  jest  od  státu  zcela  oddělena,  není  jím  chráněna  leč 
v  dosahu  trestního  zákona,  ale  také  ne  utlačována.  Úřednická  místa 
jsou  vesDíěs  přístupna  všem  vyznáním;  právě  ted  jest  jeden  ministr 
katolík. 

Ve  školství,  o  něž  mimo  jiné  řády  pečují  zvláště  t.  ř.  Christian 
Brothers,  jest  odluka  ta  ovšem  osudnou,  neboť  vyučování  veřejné  jest 
beznáboženské,  tak  že  katolíci  nuceni  školy  své  zřizovati  a  udržovati 
svým  nákladem,  kterýžto  dvojí  příspěvek  obyvatelstvu  namnoze  děl- 
nickému a  ještě  ne  dost  uvědomělému  bývá  značným  břemenem. 

Úřad  apoštolského  delegáta  jest  obdobný  nunciatuře,  jen  že 
vzhledem  k  neustáleným  poměrům  nábožensko-politickým  v  těch  kterých 
krajinách  —  takové  delegáty  mají  na  př.  také  Spojené  Státy,  Filippiny, 
Mexiko  a  j.  —  má  příležitost  a  povinnost  častěji  do  nich  činně  zasaho- 
vati než  na  př.  nuncius  v  zemích  převahou  katolických. 

V  obyvatelstvu  australském,  z  tolika  různorodých  živlů  složeném, 
má  Církev  úkol  vděčný,  ale  také  nad  míru  obtížný,  neboť  živel  při- 
stěhovalecký,  jenž  převládá,  jest  nábožensky  nejen  pestrý,  ale  také 
nepoddajný.  Pro  domorodé  černochy  učinili  zástupcové  její  velmi  mnoho, 
aby  vyhlazovacímu  boji  proti  nim  —  zbylo  jich  už  jen  asi  70.000  — 
i  zákonem  bylo  poněkud  bráněno. 

Sociální  politika  za  to  je  tu  ve  smyslu  dělnických  požadavků 
takořka  vzorná:  zavedena  osmihodinná  práce,  akkordní  práce  omezena, 
ochrana  mládeže  zařízena,  podomní  práce  omezena,  ženským  dáno 
hlasovací  právo,  ba  na  každé  dítě  bělochů  stanovena  odměna  atd. 
Katolická  strana  přirozeně  jde  s  třídou  dělnickou,  snažíc  se  jí  k  ro- 
zumným právům  dopomoci  ale  také  ji  mravně  povznésti:  naproti 
šablonovitému  státnímu  socialismu,  jenž  osobní  hodnotu  a  zodpovědnost 
jaksi  tlumí,  snaží  se  zdůrazňovati  požadavky  náboženské  mravnosti 
V  jednotlivci,  ponechávajíc  volnost  v  názorech  o  výhodnosti  těch  neb 
oněch  opatření  společenských  a  hospodářských. 

* 

Ostrůvek  Santhian,  na  němž  zemřel  apoštol  Indů  svatý 
František  Xaverský,  čítal  1911  sotva  400  křesťanů  ze  4000  obyvatel. 
Téhož  roku  byl  napaden  mořskými  lupiči,  kteří  řádili  beztrestně  po 
svém  způsobu.  V  nouzi  utekli  se  obyvatelé  k  missionáři,  jenž  obrátil 
se  na  svého  biskupa  do  Kantonu,  aby  sprostředkoval  pomoc  vlády. 
Vysláno  vojsko,  jež  obnovilo  pořádek.  Na  důkaz  vděčnosti  jmenován 
missionář  správcem  ostrova  a  obyvatelstvo  přiklonilo  se  katolicismu, 
tak  že  r.  1913  pokřtěno  bylo  přes  tisíc  lidí. 

* 

Spatnou  předzvěstí  pro  příští  sjezd  unionistů  na  Velehradě  jest 
v  Cerkovné  pravdě  č.  13.  uveřejněný  posudek  v  Praze  vydané 
knihy  „Trudy  tretj ago  Velegradskago  bogoslovskago 
jsjezda  povoprosu  o  sojediněniji  Vostočnoj  i  Zá- 
padu oj  cerkvej".  „C.  pravdu"  vydává  Maleev,  který  se  kdysi 
i  sjezdu  účastnil,  nyní  však  v  časopise  svém  poskytl  místa  řádkům, 
v  nichž  se  tvrdí,  že  nikdo  z  pravoslavných  nepojede  na 

43* 


040  RozhUd    náboženský. 


takové  sjezdy,  kde  se  jedná  o  otázce,  jež  prý  neexistuje  ani  pro 
Západ,  ani  pro  Východ.  Ze  v  nynější  době  „spojení  církví  jest  více 
než  nemožno,  o  tom  mohou  pochybovati  snad  jen  jednotliví  nenapra- 
vitelní ideahsté.  O  tom  nepochybují  ovšem  ani  pořadatelé,  ani  účastníci 
těch  sjezdů",  pro  něž  není  otázky  o  spojení  církví,  zbytečno  tedy  prý 
pořádati  sjezdy.  Spojovati  lze  jen  rovnoprávné  elementy,  pro  církev 
západní  však  jest  pravoslaví  v  nejlepším  případě  „ne  pravá  církev", 
jejíž  kněží  svou  bohoslužbou  urážejí  Spasitele.  „Pravda  s  nepravdou 
spojovati  se  nemohou.  Jedná  se  vlastné  o  podřízení  a  pohlcení.  A  tak 
před  námi,"  pokračuje  B.  T.  v  posudku  svém,  „jest  lež  a  podvod  a 
nový,  20.  století  lépe  odpovídající  prostředek  propagandy."  Při  takové 
náladě  pravoslavných  bude  těžko  mluviti  o  spojení  církve  západní 
a  východní. 

Známý  nám  již  Bulatovič  a  jeho  přívrženci,  již  byli  vypuzeni 
z  Athonu  pro  božskou  poctu,  kterou  prokazovali  jménu 
Ježíšovu  a  vůbec  jménu  Božímu,  byli  přijati  zpět  v  pravo- 
slavnou církev.  Nezřekli  se  ovšem  svého  názoru  a  hlásají  dále  božskou 
moc  svatého  jména  Páně,  a  rozhodli  se,  že  se  budou  držeti  tohoto  ná- 
hledu jako  soukromého  bohosloveckého  mínění  a  vyčkají,  až  příští 
církevní  sněm  všeruský  prohlásí  náhled  jejich  za  dograa.  V  C  e  r  k. 
pravdě  míní  proť.  Bogoljubov,  že  „mínění  o  božské  moci  jména 
Páně  je  —  plod  nezdravého  mysticismu",  soudě:  „jest-li  jméno  Boží 
—  sám  Bůh,  jest  nutný  závěrek,  že  já,  modle  se  a  vzývaje  jméno 
Boží,  stávám  se  Bohem,    nebo  že  se  ve  mně  Bůh  vtěluje  samou  Svou 

bytostí .  . ."  Divná  logika  ! 

* 

Zavedený  v  pravoslavné  církvi  pořádek,  dle  něhož 
na  biskupy  světí  pouze  mnichy,  setkal  se  nyní  s  protestem 
i  laikův  i  světského  „bílého"  duchovenstva,  jež  tvrdí,  že  pořádek 
onen  odporuje  kanooům  a  jeví  se  pouze  požadavkem  dávno  ustáleného 
obyčeje.  Mnozí  publicisté,  na  př.  v  Nov.  Vremeni  i  jinde,  poukazují 
na  to,  že  taková  výsada  maišstva,  jež  si  přisvojilo  výlučné  právo  na 
vyšší  hierarchické  důstoinosti,  strhlo  na  sebe  vůdčí  úkol  v  církvi,  plnou 
moc  a  všechnu  sílu  vlivu  na  ujmu  věřících  laikův  i  kněžstva  světského, 
odrazila  se  nepříznivé,  škodlivě  na  životě  církevním,  potlačila  ducha 
starodávné  soubornosti  v  církvi  a  rozvila  principy  mrtvého  byrokratismu, 
zkazila  křesťanství  v  jeho  podstatě,  zvrhla  ducha  církevní  správy. 
V  tom  vidí  „nejbolavější  stránku  církve",  vzdychajíce  o  „světlém  a 
radostném  křesťanství"  prvotním,  jež  jež  mnišstvo  změnilo  prý  v  ná- 
boženství askese  a  ustavičného  pomýšlení  na  smrt.  „Moe  vzali  si  mniši, 
jiným  zanechali  podřízení",  tvrdí  publicisté. 

Tyto  výtky  mnišstvu  pravoslavnému  snaží  se  vyvrátiti  mimo  jiné 
zvláště  biskup  Nikon,  upozorňuje,  že  protivníci  mnichů  zamlčují,  kterak 
většina  současných  biskupů  jest  z  bývalých  kuěží 
světských,  již  po  smrti  manželek  přijali  řeholi, 
„p  o  s  t  ř  i  ž  e  n  í",  nezapomněli  však  na  život  a  potřeby  světského  ducho- 


Rozhlřd    náhnžen«k<  641 


venstva.  A  poněvadž  církev  svým  kanónem  z  IX.  9tol.  ustanovila  bez- 
ženství  jako  podmínka  biskupství,  je  v  pořádku,  že  biskupy  stávají  se 
mniši,  nebo  světští  kněží,  žijící  na  způsob  mnichů,  bez  žen.  Mimo  to 
nelze  upírati,  že  mnišstvo  hrálo  vždy  v  osudech  křesťAn^tva  velikou 
úlohu,  stojíc  v  první  řadě  veliké  armády  církve  bojující.  A  byloli 
křesťanství  velkým  a  blahodárným  činitelem  v  dějinách  světa  i  byl-li 
úkol  jeho  positivní,  nemůže  a  nemohla  býti  negativní,  škodlivou  činnost 
mnišstva,  jež  stálo  vždy  v  popředí  bojující  církve.  A  dále  jen  úplné 
nepochopení  podstaty  ducha  křesťanství  může  tvrditi,  jako  by  mnišstvo 
setřelo  s  čela  křesťanství  radost  a  tím  zničilo  pravý  charakter  kře- 
sťanství asketismem,  věčným  myšlením  na  smrt.  Ano,  křesťanství  jest 
náboženství  spásy,  vzkříšení  věčného  života,  přinášející  s  sebou  radost, 
ale  zároveň  asketismus  leží  v  základě  křesťanského  názoru  na  svět, 
ukazujícího  na  množství  stinných  stránek  života  s^ěta,  jenž  leží  ve 
zle,  s  nímž  nutno  bojovati.  Ovšem  křesťanský  asketismus  nezavrhuje 
svět  úplně,  nýbrž  jen  zlo  ve  světě,  dává  však  skutečnou  radost  a  pokoj 
ducha.  Není  tedy  třeba  naříkati,  že  mnišstvo  má  vliv  na  život  církve, 
nýbrž  naopak  je  si  přáti,  by  vliv  jeho  se  ro7Šířil,  pronikl  a  ozářil  život 
světa  duchem  pravé  radosti  křesťanské  ...  Ze  tu  a  tam  pozorovati  ne- 
dostatky na  jednotlivých  biskupech  z  mnichů,  nutno  přičítati  na  účet 
slabosti  lidské,  ne  však  na  účet  všeho  mnišstva. 


„Sensačnim"  nazývají  některé  ruské  noviny  archivní 
„objevení"  universitního  prufessora  V.  Beněševiče,  o  němž  podal  zprávu 
A.  Papkov  v  Novém  Vremeni ;  „objevení"  týká  se  domnělé  falsifikace 
„D  uchovného  Reglamenta*'  jeho  spisovatelem,  biskupem  Feofanem 
Prokopovičem.  Papkov  totiž  tvrdí,  že  „Duchovnyj  Reglament", 
na  němž  hlavně  i  nyní  spočívá  církevní  zařízení  a  správa,  není  zá- 
konem, potvrzeným  25.  ledna  1721  od  císaře  Petra  Vel.  a  usneseným 
od  všeruského  duchovenstva  i  vládnoucího  senátu,  nýbrž  je  reprodukcí 
konceptu,  sestaveného  i  opraveného  biskupem  Feofanem  a  nabyvšího 
beze  všech  potvrzujících  podpisů  moci  zákona   podle  prvního  tiskového 

i  vydání  ze  dne  16.  září  1721.  Když  prj-  „Duch.  Eegl."  byl  už  po- 
depsán carem  i  duchovními  a  světskými  hodnostáři,  Feofan  vyškrtával 
podstatná  místa  jeho  i  kazil  tím  sraysl  zákona,  vybudovavšího   „duchovni 

■  synod**,  a  v  této  zkažené  podobě  „Duchovnyj  Pieglament"  byl  vytištěn 
i  stal  se  zákonem  bez  nejvyšší  sankce  a  zůstává  jím  dosud. 
V  tištěném  texte  „D.  R."  vypuštěno  z  rukopisného  exempláře  místo, 
kde  se  uvažuje  o  možnosti  nebo  záhodnosti,  by  také  světské  osoby 
(laikové)   účastnily  se  synodu  .  .  . 

Ale  Runkevič  vNovémVrera.  a  Naděždin  ve  Dni  nevidí 
v  tom  „falsifikace"',  nýbrž  neuskutečněný  návrh,  který  odpadl  při 
sestavování  „D.  R."',  tak  že  laikové  vůbec  neuvádějí  se  v  dalším  texte 
třetí  části  ,,D.  R.",  kde  zevrubně  uvedeno  složení  sv,  synodu  z  biskupův, 
archimandritův,  igumenův  a  protopopů.  Petr  Veliký  prohlížel  také 
korrektury  „D.  R."  a  kdyby  tam  byl  nalezl  nějaké  vážné  změny  proti 
vůli  své,  jistě  by  je  hned  opravil.  Sám  Papkov  uvádí,    jak    Petr    Ve'. 


642  Rozhled   náboženský 


zrušil  „Pravila  o  pričtě  cerkovno  m",  mající  ráz  pouze  instrukéní 
a  přidaná  v  podobě  dodatku  ňv.  synodem  k  prvnímu  vydání  D.  R.  1721, 
a  teprve  když  dodatek  byl  mu  předložen  ke  schválení,  dal  jej  vy- 
tisknouti při  druhém  vydání  D.  R. 

Větší  význam  než  „objevení"  domnělé  falsifikace  Duchov- 
ného Reglamentu  má  zpráva  A.  Papkova  o  doslovu,  který  Petr  V. 
připojil  ke  schválenému  textu  „Pravidel"  při  D.  R.  V  doslovu 
jest  odvolání  na  závaznou  moc  pravidel  moskevského  sněmu  z  r.  1667, 
která  tudíž  dosud  trvá  jako  D.  R.  A  v  těchto  pravidlech  se  žádá,  by 
86  v  Moskvě  ob  čas  svolávaly  místní  sněmy,  jak  žádají  „svatí  apo- 
štolově, všecky  ekumenické  i  místní  svaté  sněmy."  A  hle,  už  dvě  stě 
let  sněm  církve  ruské  svolán  nebyl  ku  škodě  církve  a  národu,  jak 
toho  žádá  zákon,  a  tím  „sněmové  zařízení  ruské  pravoslavné  církve 
v  základě  porušeno".  V  posledním  článku  svém  o  D.  R.  Papkov  tvrdí, 
že  ve  všech  rukopisech  i  tiskopisech  D.  R.  se  žádá  volba  členů  du- 
chovenstva světského  do  sv.  synodu,  i  vytýká  tuto  nezákonitost  církevní 
správě  i  sv.  synodu,  jenž  má  příkladně  zachovávati  potvrzené  zákony. 

« 

Současně  s  konkordátem  vatikánským  uzavřela  vláda  srbská 
konkordát  s  patriarchátem  cařihradským.  Podle  něho  na 
novém  území  srbském  bude  řecké  duchovenstvo  znenáhla  odstraňováno 
a  nahrazováno  srbským.  Dosud  totiž  —  na  rozdíl  od  Bulharů  —  uznávali 
macedonští  Srbové  svrchovanost  patriarchátu  cařihradského,  tedy  svrcho- 
vanost řeckou  —  nyní  v  církevní  orgauisaci  sjednoceni  budou  s  ostatní 
srbskou  říší. 

Patriarcha  žádal  za  odstoupení  řeckých  diecesí  v  Macedonii  celko- 
vého odškodnění  800.000  franků.   Srbský  delegát  Stefanovič  odvolával 
se  však  na  to,  že  Srbski  seslabané  po  válce  nemůže  se  zavázati  k  za- 
placení takové  sumy  ihned  a  že  vláda  by  se  setkala  s  velkou  oposicí, 
kdyby    na    sebe    vzala  takový  závazek.  Smlouváno  tedy,  až  na  konec   ■ 
stanoveno,  že  Srbsko  bude  platiti  ročně  50  000  franků  „na  věčné  časy",    ' 
t.  j.  až  do  nejbližší  politické  změny  na  Balkáně.  Za  tu  cenu  odstoupil    ; 
patriarcha    vládě    srbské    všechna    svá    práva    na    eparchii     bitoljskou,   í 
prespenskou    a    část   eparchie    dojramské.    Vláda  srbská  nemá  při  tom    ■ 
žádných    závazků    k    dosavadním    biskupům  těchto  eparchii.  Pokud  se 
týče  Řeků  na  odstoupeném  ú^emí,  zavázala  se  vláda  srbská,  že  řeckým 
obcím    pravoslavným    udělí    autonomii  církevní,    že   jim  zajistí  užívání 
jazyka   řeckého    a   řeckým    obcím   koafessním  nebude  překážet    v  na- 
bývání majetku   ve  státě  srbském.  Takto  ujednaná  smlouva  musí  býti 
ještě  schválena  skupštinou.  ^ 

Ruský  nový  říšský  prorok  Rasputin,  hodně  zhoršené  vydání 
Jana  Kronštatského,  zraněn  jakousi  ženskou,  která  mu  před  soudem 
nejošklivější  zločiny  vyčtla.  Nevzdělaný',  ohyzdný  sedlák  ten  podmaňoval 
si  ženské  neodolatelnou  prý  suggestivností  a  chtěje  založiti  časopis  ua 
šíření  svých  „náboženských"  myšlenek,  byl  jist,  že  dostane  na  to  peněz 
dost,  anoť  prý'  to  „záleží  na  ženských".  Zdali  tak  Či  jako  hlasatel  míru 


Rozhled  náboženský.  643 


a  protiaJkoholismu  domohl  se  vlivu  i  v  nejvyšších  kruzích  dvorských, 
nepraví  se  ještě.  Jisto  jest,  že  rozhodoval  nad  nejvyššími  hodacstáři, 
kteří  pak  nemohli  ho  pomíjeti  (Stolypin,  Kokovcov,  který  pro  svou 
daň  z  kořalky  donucen  odstoupiti,  vrchní  prokurátor  synodu  Sabler  atd.); 
časopisy  nesměly  proti  němu  psáti  (Novoje  Vremja  proto  rozešlo  se 
8  vládou),  bojovný  nepřítel  Rakouska  arcibiskup  Antonij  přesazen  do 
Kurska,  jakýsi  zahradník  přímluvou  Rasputina  stal  se  biskupem  v  To- 
bolsku  —  slovem  neuvěřitelné  kousky  mu  procházely,  tak  že  i  dumá 
hrozila  synodu  odepřením  rozpočtu.  I  nedávno  zemřelý  vydavatel 
Oraždanina,  střízlivý  kn.  Meščerskij  měl  s  Rasputinem  styky. 

Je  prý  v  té  důvěřivosti  k  podobným  dobrodruhům  kus  slovan- 
ského a  ruského  mysticismu.  Možná,  ačkoliv  carevna  Ruskou  není, 
a  chorobných  blouznivců  najde  se  všade  dosť,  najdeli  se  dovedný 
taškář;  jen  že  nedomohou  se  tolikého  vlivu  na  veřejnou  správu.  Jisté 
je  to  mysticismas  chorobný,  kterému  pravoslaví  nečinností  svou  jen 
kypří  půdu,  nechtíc  viděti,  že  ne  pronásledované  katolictví  jest  ne- 
přítelem skutečného  království  božího. 

* 

R.  1913  přestoupilo  v  Předlitavsku  4159  osob  k  protestantství, 
nejvíc  ve  Vídni,  v  tom  670  dětí  pod  7  let,  od  protestantismu  ke 
katolictví  jen  1204.  Odpadův  oněch  rok  od  roku  ubývá,  pohnutkou 
bývají   sňatky    nebo    štvanice    „Los    von  Rom",  náboženství  málokdy. 

* 

K  otázce  o  poměru  odpustkův  a  t.  ř.  rekonciliace  ve 
staré  Církvi  budiž  podotčeno,  co  dogmatik  Poschmann  píše  proti 
obvyklému  názoru,  že  rekonciliace  =  odpuštění  (časných)  trestův  a  že  to 
(částečné  neb  úplné)  prominutí  kanonického  pokání  =  odpustkům  (Theol. 
Revue  1914,  290  dd).  Dle  dnešního  stavu  bádání  převládá  rozhodně 
názor,  že  rekonciliace  je  totožná  se  svátostným  rozřešením,  s  časnými 
tresty  nesouvisí;  působit  opětné  připojení  k  církevnímu  společenství  a 
tím  nárok  spásy,  právě  jako  dnešní  svátostné  rozřešení.  Tresty  nutno 
hříšníku  samému  vytrpěti,  buďto  zde  neb  onde;  církevní  modlitby, 
|)římluvy  mučeníků  atd.  mají  v  tomto  smírném  díle  mu  býti  nápomocny 
—  prominutí  církevních  trestů  následkem  jejich  udílené  není  odpustkem, 
totiž  jurisdikčním  neboli  soudním  sprošténím  trestů,  nýbrž  uděluje  se 
naopak  s  předpokladem,  že  Bůh  vzhledem  k  oněm  modlitbám  a  pří- 
mluvám tresty  promine,  tedy  per  modům  suíFragii,  nikoli  iurisdictionis, 
jako  jest  při  odpustku.  Nelze  tedy  ve  starocírkevní  kázni  bez  rozdílu 
spatřovati,  co  dogmatika  pozdější  rozumí  odpustkem. 


044  Rozhled    védeeký  a  umělecký. 


Uědech^  a  umělecky. 

V  dalších  dopisech  Jaroslava  Vrchlického  v  „N.  Obz.** 
(srv.  Hlídku  1914,  478  d)  o  překlade  „Božské  Komedie"  zajímá  věta 
(dop.  4.  ledna  1894):  „Dnes  přiznám  také  [jak  pravil  kritik  L.  Ssolc 
1890  v  „Hlídce  literární"],  že  jediné  správný  by  byl  překlad  nerýmo- 
vaný, ale  jest- li  by  také  nepoškodil  zajímavost  skladby  a  krásu  básně, 
je  stejně  otázka  kritická.  Zůstane  asi  již  pravdou,  že  básnické  překlá- 
dání jest  kompromisem  a  jím  zůstane.  Něco  za  něco ;  jen  co  možné,  aby 
toho  bylo  co  nejméně,  co  se  obětuje". 

Ano,  a  v  tomto  právě  záleží  umění  překladatelské. 

26.  listop.  1891  píše:  ^O  vánocích  pustím  se  do  revise  „Eáje" 
s  p.  Šimankem  [kritikem  „Hlídky  lit."]  v  ruce".  20.  pros.  1891:  „Je 
to  fanatismus  u  těch  lidí  [„Času"]  jako  u  rajhradských  Benediktinů. 
[Ubozí  „rajhradští  Benediktini",  kteří  za  nic  nemohli!]  I  p.  Simanko 
není  prost  tohoto  fanatismu". 

Tedy  u  kritiků,  kteří  Vrchlickému  všeho  šmahem  nechválili,  samý 
fanatismus  .  .  .  ačkoli  podle  jejich  výtek  svůj  překlad  revidoval.  Sám 
p.  vyd.  listů  těch  vida,  že  i  v  II.  vydání  „zůstalo  ještě  mnoho  věcí, 
které  by  si  přál  míti  opraveny",  „zaslal  mu  se  šetrným  dopisem  celý 
seznam  na  několika  arších  návrhův  a  oprav". 

No  tedy !  ■ 

Marasmus  mladé  literatury  polské  konstatuje  v  „Ty- 
godniku  illustr."  vlivný  kritik  Vladislav  R  a  b  s  k  i.  V  dnešní  tvorbě 
polské  je  ticho,  mladé  pokolení  nepovědělo  ještě  svého  slova  a  jest 
podobno  stále  zahalenému  obrazu  v  Sais.  Mladí  mlčí.  „Časem  někdo 
rukoma  zalomí  a  opakuje  výkřik  Rodův :  Sortir  de  la  banalitě.  A  kromě 
toho  nic.  Panuje  vědomí  literárního  marasmu,  ale  není  křiku  nového 
života.  Skoro  každý  měsíc  vznikne  nějaký  nový  časopis,  ale  kdyby 
tam  zavzněl  aspoň  jeden  tón  nové  touhy  !  Krásný  papír,  dokonalé  foto- 
grafie, milé  no  meliky,  zajímavé  aktuálnosti,  a  konec.  Jakoby  mladých 
ani  nebylo,  jako  by  jim  duše  ztrnulý!"  Velké  tvůrčí  individuality  starší 
činí  dojem,  jako  by  se  již  vyčerpaly.  Nepřestaly  sice  tvořit  a  pracovat, 
ale  v  té  práci  neslyšet  šumu  křídel .  .  . 

A  zatím  západ  již  zpívá,  od  delší  doby  znějí  tam  již  ohlasy  boje, 
jež  zvěstují  renaissanci  umění.  Ještě  silné  dílo  se  nezrodilo  v  bitevním 
dýmu,  ale  již  z  tisíce  mladých  hrdel  slyšeti  zpěv  touhy  a  výkřik  po- 
divně radostný :  Evoe  vita !  Jsme  svědky  vzrůstající  denně  reakce  proti 
onomu  úpadkovému  umění,  jež  hlásalo  velikou  emigraci  ze  života  do 
zavěšených  kdesi  v  mlze  stanů  chorobné  fantasie,  do  začarovaných 
zámků  královny  Sábské ..  .  Sloužiti  životu!  Tvořiti  pro  život!  Oslavo- 
vati život!  —  tak  mluví  nová  píseň  západu. 


Rozhled  vědecký  a  uměieckv.  645 


Táž  píseň  ke  cti  života  má  zavzníti  i  v  Polsce.  Neodřikejme  se 
—  praví  kritik  —  „planoucího  srdce  a  ducha"  futuristů,  sledujme  živě 
neohumanisty  a  všeliké  reformátory,  a  snad  přijdeme  na  zamčené 
dosud  před  námi  cesty  renaissance .  .  . 

Taková  rada  ee  ovšem  lehce  vysloví.  Než  Poláci  mají  v  nedávné 
minulosti  sami  dosti  příkladů,  že  podobné  pokusy  zaslepování  cizích 
idejí  přinesly  jim  málo  užitku.  „Mladá  Polska"  podobně  chtěla  stavěti 
budovu  nového  umění  na  importovaných  z  ciziny  základech  —  a  dnes 
není  po  ní  skoro  stopy.  Pravé  obrození  musí  vycházeti  především 
z  vlastních  sil  národa  1 

Ze  dvou  ruských  uměleckých  škol,  symbolistův  a  akmeistů, 
k  symbolistům  hlásí  se  básníci  starší,  Balmont,  Sologub,  Zin.  Gippiusová, 
AI.  Blok  aj.  K  „cechu  mladých  básníkův",  akmeistů,  hlásí  se 
Goroděckij,  Gumilev,  Anna  Achmatova  a  j.  Po  dočasném  rozkvětu 
poněkud  chorobného  symbolismu,  jenž  přišel  vhod  chorobné  duši  sou- 
časné společnosti  ruské  a  obohatil  poesii  ruskou  širším  obzorem  představ, 
podivuhodnou  technikou,  překvapující  vybroušeností  formy,  okouzlující 
hudebností  a  propracovaností  verše,  přihlásila  se  domorodá  eklektická 
škola  mladých  básníků  se  Serg.  Goroděckým  v  čele,  kteří  1913  založili 
„cech  básníků",  přijali  i.ázev  „akmeistův"  a  snaží  se  symbolismus 
obroditi  neorealismem,  reálním  pojímáním  života.  Učení  jejich  volá  po 
prostotě,  jasnosti,  zřetelnosti  obrazův  i  jazyka,  po  prvostvořeném  Ada- 
movi (odtud  šlovou  též  Adamité),  blízkém  pravdě  země,  zavrhuje 
mýsticismus  a  nejasnost  symbolismu.  Při  tom  akmeisté  sužují  kruh 
svých  myšlenek  a  citů,  nemajíce  ciui  pro  nadpozemskou  krásu  a  ideály 
vyššího  řádu.  Ale  umělecká  fysiognomie  předních  přívrženců  dosud 
není  vyjasněna,  a  umělecká  tvorba  neodpovídá  vždy  jejich  theorii. 

Tak  jest  tomu  hned  u  hlavy  akmeistův,  Sergeje  Goroděc- 
kého  (*  1884),  jenž  před  desíti  lety  projevil  v  prvních  sbírkách  svy^ch 
veršuj  nadepsaných  „Jar"  i  „Perun",  neobyčejnou  zálibu  pro  mytho- 
logii a  jevil  se  žákem  symbolisty  Bloka.  Jakési  sloučení  vymyšlené 
hrubosti  a  čistě  dětské  něžnosti,  veselých,  jásajících  chvalozpěvů  světlého 
boha  slunce  Jařily,  živých  a  jasných,  svou  bezprostředností  uchvacujících 
obrazův  i  hrubě  eťFektních,  vymučených  obrazů  míhá  se  v  jeho  verších 
i  povídkách,  sebraných  ve  sbírkách  „Hrbit  o  v  vášní"  a  „Venkov" 
(1910).  To  byl  G.  ještě  pod  vlivem  symbolistův.  Ale  v  pozdějších 
básních  nadepsaných  „Dikaja  volja"'  (1910)  a  ve  sbírce  povídek 
(Stará  hnízda,  1913),  G.  se  snaží  „oprostiti  se",  tíhne  k  zemi, 
k  prostotě  života. 

Podobně  nevyhraněna  básnická  tvářnost  akmeisty  Gum  i  leva 
a  akmeistické  básnířky  Anny  Achmatové,  v  jejíž  první  sbírce 
básní,  nadepsané  „Večer",  mile  působí  okouzlující  prostota  i  srdečnost, 
jíž  básnířka  mnoho  získala  proti  strojené,  chladné  poesii  symbolistky 
Gippiusové,  bohužel  místy  prostota  přechází  v  primitivnost.  Ale  v  druhé 
sbírce  básní  (Cetki,  1914)  cítiti 'dojemně  tklivý  a  upřímný  zármutek 
neukojeného   a    pozemskými    trampotami    unaveného    srdce,    jež    tíhne 


646  Rnzhlpd  vědecký  a  umělecký. 


k    Bohu,    hledajíc    u    něho   poslední  útěchu  jako  u  dobrého,  milujícího 
Otce.  Ani  její  činnost  básnická  neuzavírá  se  úzkou  theorií  akraeistův. 

Touž  náklonností  ke  zbožnosti  jsou  proniknuty  verše  k  realistické 
škole  se  hlásící  Věry  Rudičové,  jež  sebrala  již  v  pěti  sbírkách. 
Také  její  verše  poutají  dojemnou  prostotou,  čistotou,  svěžestí  a  upřím- 
ností citů,  a  většina  jich  je  věnována  přírodě  a  pozdní  lásce.  Duše 
její,  vedena  utrpením,  touží  tam,  kde  „věčné  Slétlo  hoří  svatým  ohněm". 
Značnou  sensaci  vyvolala  její  v  podobě  denníku  psaná  novella  ^^ tu- 
pé ni"  (1914),  podávající  prý  pravdivě  nejintimnější  přiznání  osudem 
odstrčené  ženské  duše  na  různých  stupníp.li  oné  složité  a  nebezpečné 
djby,  kdy  se  v  ženě  projevuje  její  ž^-uskost,  vzniká,  rozkvétá,  roz- 
hořívá se,  otřásá  celou  její  bytostí  a  p)maju  vadne,  hasne,  zmírá,  od 
sedmnácti  do  čtyřiceti  let.  Je  tu  mnoho  naivní  prostoty,  ale  málo 
psychologických  odstínů  ženské  duše,  žijící  pouze  myšlenkami  ua  muže. 

Jestliže  se  Achmatova  i  Rudičova  hlásí  k  doraorostlé  eklektické 
škole  akmeistů,  na  básních  V.  Inberové  pozorovati  vliv  francouzský. 
Její  sbírka  „Pečalnoje  vino''  vyznačuje  se  strojeným  slohem,  ne- 
reálním obsahem,  tesknotou  po  naivně  dětské  bezstarostnosti. 

Pod  vlivem  západního  futurismu  básní  egofuturista  Igor 
Sěverjanin,  jehož  chorobná  dofnýšlivost  a  sobectví  svědčí,  že  futu- 
rismus není  zdravým  zjevem.  Úcta  k  sobě  samu,  vychvalování  sebe 
sama  jako  „genia,  opojeného  vítězstvím",  „pDkořivšího  literaturu"  nemůže 
pocházeti  od  člověka  normálního.  Ve  sbírkách  „Ruč ji  v  lilijach" 
(1911),  Gromokipjaščij  k  u  b  o  k«  (1913)  a  „Zlatolira"  (1914) 
Sěverjanin  vymačkává  ze  sebe  všemožné  slovní  eífekty,  podivínské 
frase,  který^mi  chce  ohromiti  čtenáře.  A  přece  vedle  toho  nalézáme 
u  něho  něžně  pevné  verše,  svědčící  o  skutečném  nadání  básnickém, 
jehož  se  nedostává  moskevským  kubofuturistůcn,  jako  jsou  Kručených, 
Vi.  Majakovskij  a  j. 

Nejpřirozeněji  z  mladších  básníků  píše  P.  Solov  jevová 
(A  1 1  e  g  r  o).  Obsahem  jejích  básní  ve  sbírce  „  J  í  n  í"  není  život  vnější, 
nýbrž  hledání  duše  toužící  po  věčné  pravdě  a  nemohoucí  se  spokojiti 
bojem  za  pravdu  všední.  A  tato  touha  po  neznámé,  „tajné  pravdě"  je 
také  thematem  povídek  ve  sbírce  „Tajná  pravda"   (1912). 

Dobrým  epickým  básníkem  se  osvědčil  B.  Verchoustinskij 
ve  třech  lyrieko-epických  básních,  vydaných  s  povídkami  ve  sbírce 
„V  lěsjach"  (1914).  Thematem  básně  ,.S  pasitel"  je  podání  o  setkání 
Krista  Pána  s  Ivanem  Hrozným.  Tklivá  je  báseň  „Anastasija" 
a  zvláště  zvířecí  epos  „Los i"  okouzluje  hluboce  křesťanskými  ideami 
lásky  a  sebeobětování.  Originelní  pathos  jeví  se  u  spisovatele  tam,  kde 
cítí  s  lesy:  z  takových  povídek  jeho  vane  skutečně  lesní  vůně. 

K  nejsympathičtějším  současným  belletristům  náleží  B.  Zajče  v 
(nar.  1879),  jehož  čtvrtá  kniha  „Povídek"'  vyšla  právě  v  Moskvě  a 
a  jehož  „Vybrané  povídky"  přinesla  Octová  Světová  knihovna. 
Kniha  nová  přináší  sedm  povídek  a  jedno  drama  (Usaďba  Laninych), 
dílo  méně  zdařilé.  Také  tato  kniha  povídek  jest  jasným  výrazem  dvou 
převládajících    v    jeho  tvorbě  motivů,  vysoké  náboženské  nálady  duše 


I 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  647* 

a  hluboké  lásky  k  rodné  zemi  s  chudou  její  ornicí.  Všecky  spory 
svědomí,  všechny  muky  a  boje  v  duších  jeho  lidí  řeší  se  v  tomto 
uvědomělém  přiblížení  k  Bohu.  Okouzlující  osobnost  Kristova  i  krása 
jeho  učení  je  to,  k  čemu  dospěl  Z.  po  živelné  bouřlivé  lásce  k  životu 
a  po  jinošské  zamilovanosti  ve  svět.  Po  přijetí  světa  Z.  pocítil  ne- 
zbytnost mravního  ospravedlnění  života  vůbec  a  lidského  zvláště.  „Za 
vším  třeskotem  kultur",  praví  Z.,  „válek,  převratů  a  civilisací  jest 
ještě  malá  věc,  hdské  srdce,  které  hledá  nezvratného  vždy,  byť  i  je 
sebe  více  opojovaly  úspěchy  a  hnutí  života".  A  sloužiti  tomuto  „ne- 
zvratnému" jest  nyní  hlavním  motivem  jeho  tvorby,  čisté  a  jasné 
v  hloubce,  jemně  něžné  v  kresbě  a  barvách. 

Mnoho  teploty,  nenapodobitelné  srdečnosti  a  svěžesti  nalézáme 
ve  sbírce  povídek  L.  A  vilové,  nadepsané  „Obraz  Č  e  1  o  v  ě- 
českij"  (1913).  Spisovatelka  všude  hledá  živou  duši,  „obraz 
lidský"  pod  zhrublým  vnějškem  a  to  okouzluje  čtenáře  vice,  než 
krásná  slova  i  etťektní  sloh.  Jasným,  prostým  a  srdečným  jazykem 
popisuje  Av.  všední  události.  Nejoolíbanějšími  jejími  hrdmami  jsou 
skromné,  energické  pracovnice,  blouznivé  samotářky,  jež  nerady  mluví 
o  tom,  co  mají  v  srdci.  V  celé  řadě  povídek  kresli  Av.  trest  za 
prázdnotu  a  nevěru,  poněvadž  už  příroda  nutí  člověka  k  víře,  ka 
vznešenému,  k  čistotě.  Zvláště  se  spisovatelce  daří  povídky  ze  života 
dětí,  jichž  psychologii  dobře  zná. 

Veliké  naděje  skládá  společnost  i  kritika  ruská  v  S  e  r  g.  N. 
Sergějeva-Cenského  (nar.  1876),  jehož  Sebraných  spisů  vydán 
v  "Moskvě  sv.  VI.  Spisovatel  tento  psal  kdysi  urážlivě  oplzlé  povídky, 
protože  to  bylo  před  6  lety  v  móJě.  Ale  thematem  jeho  vážných  po- 
vídek, počínajíc  povídečkou  „Bred"  (1905)  jest,  že  každý  má 
býti  člověkem  a  že  nikdy  není  pozdě  státi  se  člo- 
věkem a  tím  posvětiti  život  svůj,  byť  v  hodinu 
smrti  mukami  a  utrpením.  Jestli  život  nezpůsobilým,  aby  otevřel 
oči  lidem  příliš  spokojeným  sobeckým  štěstím,  otevře  jim  oči  smrt. 
Takové  zrození  duše  v  člověku  dokonává  se  v  útrapách,  a  proto 
o  bolestech  života  i  smrti  ustavičně  mluví  S.-C,  jakož  i  velcí  koryfeové 
ruské  literatury,  v  útrapách  i  mukách  předsmrtných  rodí  se  duše 
člověka.  Tak  v  „Třeštění"  umírá  zdravý  silák,  člen  soudu  Lavrentij 
Lukič,  jenž  26  let  strávil  v  blahobytu  se  svou  manželkou,  již  si  vzal 
pro  peníze.  Onemocněv  na  tyfus,  vzpomíná  na  svůj  minulý  život, 
uznává  úžas  nepěkného  života  svého,  spatří  v  horečce  chudou  kdysi 
milovanou  dívku  Galju,  vtělující  v  sobě  pi-oň  vše  nejlepší,  vše  čisté  a 
vznešené  v  životě,  jde  za  odcházející  Galjou  a  padá  v  noční  tmě  a 
zimě.  Umírá  státní  rada  zavrhnuv  svůj  nepěkný  život,  a  rodí  se  člověk. 
Příliš  ničemná  byla  duše  poručíka  Babajeva,  hrdiny  stejnojmenného 
románu  (1906  —07),  než  aby  se  obrodila  v  předsmrtných  mukách,  za 
to  v  novelle  „Hnutí"  (1910)  umírá  „věčný  pracovník",  v  jehož  těle 
nebylo  bodu  lenivého,  klidného,  unaveného,  a  rodí  se  duše  člověka, 
odsouzeného  a  potupeného.  Takovému  znovuzrození  člověka,  odhadu- 
jícího svůj  nepěkný  minulý  život,  věnuje  Sergějev  Censkij  svou  pozornost. 


648  Roehled  vědecký  «  nroělecký 

Uniformou  úřední  uspaný  člověk  probouzí  se  v  bývalém  okresním 
správci  v  povídce  A.  Tur  kin  a  „Is  prav  nik".  Krysin  (jméno  správce) 
zpronevěřiv  peníze,  dostal  se  do  žaláře,  kdež  poznal  mičemnost  svého 
minulého  života  i  chce  se  káti  před  spoluvězni.  V  ostatních  „Step  nich 
povídkách"  T.  projevuje  svou  lásku  k  venkovu  a  jeho  obyvatelstvu, 
snaže  se  s  ním  spřáteliti  a  nalézti  v  něm  své  positivní  ideály. 

Nevlídné  přírodě  severní  i  pracujícímu  lidu  městskému,  zbídačelé 
chudobě  věnoval  své  kresby  ve  sbírce  „Neljudimyje"  A.  Capygin, 
jenž  se  velice  mile  představil  čtenářstvu,  hledajícímu  v  knihách  uslechtění. 
Totéž  říci  lze  o  povídkách  Romana  Kumova,  sebraných  ve  sbírce, 
nadepsané  podle  první  povídky  „V  Ta  ťj  a  ni  nu  noč".  Jest  v  nich  cítiti 
živou  a  milující  duši  spisovatele,  jenž  popisuje  všední,  dotýká  se  věčného, 
nesmrtelného,  budí  touhu  po  jiném,  lepším  životě  (Na  hřbitově). 

E.  Milicynova  v  3.  svazku  „Povídek"  neobyčejně  prostě, 
teple  a  dojemně  popisuje  ukrutné  muky  raněného  srdce  matky,  jež 
přišla,  aby  naposledy  shlédla  na  smrt  odsouzeného  syna  (V  ožidaniji). 

Méně  umělecké,  spíše  národopisné  kresby,  ale  velmi  bohaté  ob- 
sahem, vynikající  zdravou  náladou,  svěžími  barvami  a  šťavnatým  jazykem 
podává  M.  Prišvin.  Světový  názor  prostého  lidu  podařilo  se  mu 
zachytiti  zvláště  v  novelle  „U  stěn  neviditelného  měst  a", 
totiž  Velikého  Kitěže,  skrytého  zrakům  lidským,  jehož  zvony  však 
o  „veliké  nocí"  slyší  poutníci  zvoniti.  Legendu  tu  zpracoval  zdařile 
už  dříve  Korolenko.  Jiným  kresbám  Prišvinovým  vadí  živel  publicis- 
tický, tlačící  se  příliš  v  popředí. 

* 

Bulharská  akademie  věd  se  usnesla,  že  r.  1916  oslaví  důstojné 
a  slavně  tisícileté  jubileum  prvního  bulharského  spiso- 
vatele a  osvětitele,  sv.  Klementa  Ochridského.  Schvá- 
leno vydati  k  tomu  účelu :  Prameny  k  životu  a  činnosti  sv.  Klementa, 
literární  jeho  díla  a  obsáhlou  monograíii. 

* 

Na  indexu  říše  německé  octl  se  i  obraz  Vojtěcha  Kossak a, 
oblíbeného  malíře  císaře  Viléma  a  autora  i  do  němčiny  přeložených  a 
tam  vlídně  přijatých  Vzpomínek.  Zákaz  týká  se  obrazu  „Bitva  pod 
Grochoyem",  poněvadž  prý  působí  „pobuřlivě".  Tamtéž  zakázán  na  dva 
roky  známý  denník  ..SJovo  polskie",  jež  přinášelo  sensační  Krysiakovo 
odhalení  o  činnosti    hakaty  pruské    o  spojenectví  s  haličskými  Rusíny. 

* 

Za  příležitosti  grafické  výstavy  mezinárodní  v  Lipsku  vykonána 
byla  statistika,  kolik  se  objevilo  ve  světě  knih  od  času 
Gutenbergova  až  do  nejnovějších  dob.  Podle  „Bulletin  de  Tinstitut 
internacional  bibliographique"  bylo  vytištěno  v  období  1437 — 1908 
11,638.800  knih.  Nejvyšší  rozvoj  knižní  produkce  započal  se  r.  1906, 
tak  že  r.  1908,  kterým  statistika  byla  uzavřena,  byl  počet  knih  140krát 
větší  než  r.  1500.  V  letech  1500—1536  vyšlo  ročně  asi  1200  knih, 
r.  1700  asi  10.000,  r.  1887  již  100.000  a  r.  1908  až  174.375. 


li 


Bozhled  vychovatelský.  649 


Ujřchovatelsk^. 

O  náboženství  jakožto  učebním  předměte  slýcháme 
a  čtáváme,  že  příčí  se  vlastnímu  významu  náboženství,  aby  se  v  něm 
vyučovalo  a  z  něho  zkoušelo.  Říkají  to  i  takoví,  kteří  nejsou,  jak 
praví  a  snad  i  myslí,  zásadně  proti  náboženskému  výchovu :  právě 
toho  nejlepšího,  čeho  náboženství  zamýšlí  a  má  poskytnouti,  nelze  prý 
učením  docíliti,  a  kdyby  také,  nelze  toho  pak  aspoň  zkoušením  zjistiti 

—  výkvětu  totiž  a  ovoce  náboženství,  živého  a  životního  přijetí  spasných 
skutků.  V  několika  poznámkách  za.  jiné  určité  příležitosti  dotýká  se 
otázky  této  referent  časopisu  „Katholik"  (1914,  453),  poukazuje  na 
nesrovnalosti  názoru  takového.  Kdo  s  náboženským  přesvědčením,  nebo 
lépe  řečeno  s  náboženskou  mravností,  a  tedy  s  mravností  vůbec  — 
neboť  všecky  surrogáty  zde  naprosto  selhávají  —  upřímně  smýšlí, 
s  tím  také  jedině  lze  o  věei  té  vážně  a  upřímně  promluviti  — •  se  za- 
rytými vášnivci,  již  u  nás  hlavní  slovo  vedou,  není  vůbec  rozumné 
řeči,  jelikož  jim  nejde  o  věc,  nýbrž  o  štvaní. 

Nože,  pravda  jest,  že  právě  toho  nejlepšího,  čeho  výuka  ná- 
boženská poskytnouti  má  a  chce,  nelze  zkouškou  ukázati.  Že  by 
však  toho  nebylo  lze  vyučováním  buditi  a  vzdělávati,  to  již 
pravda  není.  Dle  uv.  zprávy  řekl  něm.  t.  rada  Dr.  Klix  na  poradě 
o  těchto  otázkách  již  v  r.  1890  m.  j.  toto :  Kdo  nic  neví,  ten  také  nic 
neumí  (wer  nichts  weifi,  kana  auch  nichts)  —  bez  vědění  náboženských 
věcí  není  ani  žádného  náboženského  zájmu.  A  jiný  řečník  (C.  Jáger) 
pravil:  tím,  že  náboženství  jest  cosi  imponderabilního  a  že  tedy  nesmí 
býti  vtahováno  do  nucené  zkoušky,  lze  obhájiti  a  vyvrátiti  všecko 
možné.  Náboženstvím  jest  ovšem  ccs  imponderabilního,  ale  nechápu, 
proč  by  vědění  o  náboženství  a  náboženských  věcech  nemohlo  býti 
předmětem  vyučování  a  zkoušky. 

Vědomosti  zvyšují  porozumění  a  zájem:  to  platí  všude,  tedy  i  zde. 
Jako  jiné  předměty  střední  na  př.  školy  směřují  k  povšechnému  vzdě- 
lání, tak  i  výuka  náboženská  směřuje  tu  nikoli  ku  vzdělání  theologů, 
nýbrž  k  jasnému  obeznámení  s  hlavními  pravdami  náboženskými,  z  nichž 
ovšem  pravdou  stěžejnou  jest,  že  náboženství  třeba  nejen  znáti, 
nýbrž  i  prováděti.  Tedy  ponderabile  s  imponderabile  zároveň  1  Dnes-  kdy 
o  náboženství,  zvláště  našem,  píše  kde  kdo,  ačkoliv  ho  třebas  ani  po- 
řádně nezná,  bylo  by  opravdovou  mezerou  v  povšechném  vzdělání 

—  i  když  jen  s  tohoto  hlediska  na  věc  pohlížíme  —  neseznámiti 
mládeže  s  touto  přední  součástkou  vzdělaného  života.  Ze  se  každému 
toto  ponderabile  nestane  také  imponderabilem,  totiž  nábožností,  ná- 
boženským smýšlením  a  cítěním  i  jednáním,  jest  bohužel  pravda,  ale 
aspoň  nemůže  říci,  když  proti  němu  mluví,  píše  a  žije,  že  bez  své  viny 
ho  nepoznal. 


650  Rozhled  vychovatelský. 


Kdo  pak  ještě  chce  slouti  křesťanem,  nemůže  nepřisvědčiti  známým 
slovům  Apoštola  národů  (k  Kim.) :  „Víra  z  poslechu,  poslech  však 
skrze  slovo  boží".  A  když  i  sám  starověký  filosof  myslí,  že  bohocty 
nelze  se  dopíditi,  leč  by  bůh  nějaký  jakožto  učitel  její  a  vůdce  před- 
cházel, nesmíme  vyučovací  stránky  náboženské  podceňovati  v  žádném 
směru,  ani  co  doprovádění.  Ze  toto  jinými  vlivy  se  porušuje  neb  za- 
mezuje, tedy  že  nauka  náboženská  nevede  u  každého  k  náboženskému 
zájmu  a  životu,  není  ani  její  vinou  ani  podstatnou  námitkou  proti  ní : 
škola  i  jinak  přednáší  mnoho,  co  by  se  mělo  prováděti  a  neprovádí 
(kázeň,  slušné  vzdělané  chování  atd.),  aniž  komu  napadne,  proto  ji  a 
její  vychovávací  snahy  zlehčovati  neb  zavrhovati,  leda  snad  právě 
těm  nevzdělaným  „vzdělancům"  čili  intelligentům,  u  kterých  se  ani 
toto  imponderabile  neujalo. 

Ale  zkouška  a  známka  prý  náboženství  jaksi  znehodnocuje. 

Sama  o  sobě  jistě  ne,  chybný  způsob  její  ovšem.  Ale  zneužívání 
nemůže  vylučovati  užívání,  neboť  zneužíti  lze  všeho.  V  očích  žactva 
znehodnocuje  se  náboženství  mnohem  více  úřední  praxí,  jednak  ne- 
dostatečným počtem  hodin,  dle  kterého  žactvo  mimoděk  odhaduje  dů- 
ležitost předmětu,  jednak  nevážaostí  buď  jednotlivých  učitelů  nebo  celé 
správy  k  jeho  významu,   naukám  a  úkonům,  ano  i  ke  známkám  z  něho. 

Nejnověji  na  př.  sám  nejv.  správní  soud  rozhodl,  že  přes  nedosta* 
tečnou  známku  z  ného  (pro  zanedbávání  náboženských  úkonů)  žák  může 
postoupiti  do  vyšší  třídy.  Rozhodnutí  nejvyššího  soudu  jsou  nejednou, 
jak  známo,  i  v  též  věci  protichůdná.  Rakouská  známá  poloviČatost  a 
obojetnost  v  nejzákladnějších  otázkách  jeví  se  zhusta  i  ve  školské  praxi, 
která  na  jedné  straně  chce,  aby  učitel  náboženství  za  1 — 2  hodiny 
týdně  dělal  divy,  na  druhé  straně  podstatnou  část  nátioženské  nauky, 
bohoslužbu,  zcela  ignoruje,  jelikož  prý  zanedbávání  její  není  nedostatkem 
nebo  mezerou  kvalifikace  potřebné  k  postupu.  Nuže,  buďto  jest  ná- 
boženství, tak  jak  jest  a  se  hlásá,  s  celým  příslušenstvím  předmětem 
vyučovacím,  a  pak  k  němu  náleží  též  soupodstatná  část,  předepsaná 
bohocta,  aneb  se  tomu  vyšeptalému  strašáku  školsko-právnich  byrokratů 
nemá  říkati  náboženství. 

Arciť  mnohým  pánům  jde  o  to,  by  takto  aspoň  nepřímo  přispívali 
k  odklizení  náboženské  nauky  vůbec  ze  škol,  jako  se  stalo  u  škol 
průmyslových  a  obchodních  —  s  jakými  výsledky  co  do  zušlechtění 
této  mládež,  jest  každému  známo,  kdo  viděti  a  slyšeli  chce :  ale  po 
nás  buďsi  potopa ! 

Poukazuje  se  m.  j.  též  na  nestejné  známkování  učitelů  různých 
náboženství,  což  ani  u  nás  pro  postup  katolického  žactva  nebývá  bez 
významu,  na  př.  vůči  židům.  Zlořád  tento  může  se  ostatně  vyskytnouti 
též  u  jiných  předmětů,  na  př.  v  pobočkách  s  nestejně  přísnými  učiteli 
téhož  předmětu.  Ale  zlořád  ten  jako  každý  jiný  lze  odkliditi  také  jiným 
způsobem  než  aby  se  proto  na  známku  z  náboženství  nekladlo  vůbec  váhy! 

Jsou  tu  ještě  jiné  důležité  otázky,  o  nichž  potřebí  uvažovati  a 
jež  potřebí  upraviti,  na  př.  má- li  učitel  „náboženství  při  známkování 
hleděti   nejen   k  vědění,    nýbrž  i  k  úkonům  náboženským,   jak    pravé 


i 


Rozhled  vvchovatelskv.  651 


zmíněno.  I  zde  by  se  našla  jakási  vzdálená  obdoba,  na  př.  v  botanice 
a  botanisování,  jinak  ovšem  obojího  nepřirovnávajíc  :  pouhá,  snad  i  ne- 
líčená zbožnost  nemůže  jediná  rozhodovati,  ale  může  spolurozhodovati. 

Dále  mírnost  nebo  přísnost  ve  známkování.  Nemístnou  mír- 
ností by  učitel  zajisté  sám  přispíval  ku  znehodnocení  své  známky,  a 
co  více,  svého  předmětu. 

Konec  konců  však  právě  ti  učitelé,  kteří  v  náboženství  spatřují 
jen  imponderabile,  měli  by,  jde- li  jim  opravdu  o  nápravu  věci,  svůj 
předsudek  aspoň  logicky  domysliti  a  katechetu  podporovati  ve  snaze, 
aby  tato  imponderabilní  stránka,  t.  j.  opravdové  smýšlení  a  chování 
náboženské  byla  co  nejvíc  pěstována,  nikoli  však  běžnými  floskulemi, 
ne-li  zrovna  pohoršlivýra  počínáním  žáky  kaziti  a  od  náboženství,  i  toho 
impoderabilního  odvraceti.  Přesvědčili  by  se  brzy,  že  i  jejich  vyučování 
by  tím  získalo,  neboť  by  si  zároveň  vychovávali  žactvo  svědo- 
mité, pořádné  a  pilné,  jehož,  jak  známo,  už  není  nadbytek. 

* 

Římská  „C  i  v  i  1 1  a  C  a  1 1  o  1  i  c  a"  pojednává  obšírně  o  koedukaci 
a  škole  smíšené.  Koedukaci  přejí  státy  a  země:  Švýcary,  Švédsko, 
Norsko  a  Finsko.  Neurčité  stanovisko  zavládlo  v  Anglii  a  Francii, 
proti  staví  se  Německo,  Belgie,  Rusko,  Španělsko,  Uhry.  V  Itálii  je 
veřejné  mínění  proti,  kdežto  zednářstvo,  ovládající  ministerstvo  vyučo- 
vání, rádo  by  šmahem  zavedlo  koedukaci  až  do  škol  nejvyšších.  Děje 
se  tak  dosud  podloudné  pomocí  dekretů  stojících  v  přímém  odporu  se 
stávajícími  zákony,  tak  že  již  téměř  všecky  střední  školy  jsou  smíšené 
— .  scuole  miste. 

Důvody  pro  koedukaci  uvádějí  se  dle  Williama  Torey  Harrise  tyto: 
1.  Je  to  výchov  nejpřirozenější,  téměř  rodinný,  neboť  i  v  rodině  po- 
žívají bratři  a  sestry  rovného  výchovu.  2.  Je  přiměřený  tradici  a 
spravedlivosti,  ježto  obojí  pohlaví  jest  úplně  rovnoprávné.  3.  Je  výhodný 
i  z  důvodův  úsporných,  protože  je  třeba  méně  budov,  učitelských  sil 
a  výloh.  4.  Je  prospěšnější  vzhledem  ke  kázni,  k  rozumovému  i  mrav- 
nímu vývoji  i  vzájemnému  společenskému  obcování  obou  pohlaví. 

Důvody  ty  jsou  více  méně  nejisté.  Tak  zvaný  rodinný  výchov 
je  zvláště  za  dnešních  dob  a  v  přeplněných  nebo  malých  bytech  přímo 
záhubný  a  nesmí  býti  kladen  za  vzor.  Právě  naopak :  různá  povaha, 
nadání,  snahy  i  životní  úkol  vyžaduje  různých  způsobů  ve  výchovu 
hochů  a  dívek  i  v  samé  rodině.  Lze  pochybovati,  zda  vychvalovaná 
rovnoprávnost,  již  prý  moderní  věk  ženě  vymohl,  není  spíše  ponižující, 
ježto  požaduje  zase  po  ženě  víc,  než  jí  Bohem  a  přírodou  určeno,  a 
úzce  souvisí  s  výstřelky  moderního  feminismu.  Dáti  ženě  přiměřené 
vzdělání  po  právu  i  dle  povinností  jejích  nesmí  znamenati  úsilí  chtíti 
z  ní  vychovati  —  mužatku.  Vzdělaná  žena  budí  úctu,  nedovzdělaná 
demi-femme  budí  hnus.  *^ 

Jest  arci  pravda,  že  dnešní  překotný  život  požaduje  po  ženě  určité 
samostatnosti,  tak  že  mnoho  žen  středních  stavů  je  nuceno  nahraditi 
nedostatek  většího  věna  vysvědčením  vzdělanosti.  Téměř  mihon  žen 
z  těchto  vrstev  má  zatarasenu  cestu  ku  štěstí  rodinnému  v  manželství 


652  Roíhlřd  vvchovatelskv. 


a  nezbývá  jim  než  dobýti  si  studiem  postavení  jakž  takž  přiměřeného 
stavu,  z  něhož  pocházejí. 

Finanční  stránka,  na  niž  se  přátelé  koednkace  odvolávají  a  která 
bývá  asi  nejrozhodnější,  nestačí  rovněž  ua  rozumný  důvod.  Kterak 
vysvětliti  úporný  boj  proti  školám  soukromým  a  řeholním,  které  jsou 
mnohem  lacinější  a  ulevují  značně  zatíženému  poplatnictvu ?  Právě  tu 
by  měla  místo  vděčnost,  kdežto  děje  se  pravý  opak:  bez  ohledu  na 
nedostatečné  prostředky  vydupe  se  skula  laická  čili  beznáboženská  zhola 
zbytečně  proti  škole  řeholní,  aby  se  uplatnila  satanská  zášť  proti  výchově 
křesťanské.    A  co,  když  počet  obojího  žactva  nutí  pak  zříditi  pobočky?! 

A  onen  smutně  proslulý  důvod  o  vzájemném  působení  na  pováhal 
Dívky  zušlechťují  prý  svou  jemností  mravy  hochů,  tito  pak  upevňuji 
vrtkavé  povahy  dívčí !  Jak  podporuje  koedukace  kázeň,  o  tom  zkušení 
pedagogové  nejraději  mlčí !  Sám  bystrý  pozorovatel  prof.  Calo,  který 
sdílí  optimistické  názory  theoretiků,  je  nucen  poukázati  na  neutěšené 
výsledky  v  praxi,  které  jsou  dokladem,  že  nejčastěji  mizí  dobré  stránky 
povahy  jinošské  i  dít  čí,  zlé  pak  nastupují.  Odtud  ona  vyzývá  vost,  ba 
neurvalá  posměvačnost  u  těchto,  mudrlantská  povznešenost  nebo  změk- 
Čilost  u  oněch.  A  po  stránce  erotické  ?  Dr.  Blanc  dokazuje,  že  pudy 
se  právě  koedukací  předčasně  burcují  a  předčasná  zralost  je  vždy 
spíše  škodlivá.  Dr.  Stanley  Halí,  protestant,  president  vys.  školy 
Clark  University  de  Dorcester  dí  na  konferenci  ve  Filadelfii :  „Koedu- 
kace není  systém  ideální  dokonalosti  a  je  nám  pouze  na  čas  vnucen 
z  důvodův  úsporných.  Jisto  jest,  že  obojí  pohlaví  liší  se  značně  co  do 
zájmů,  zábav,  schopností,  a  proto  je  nutno  rozdělení,  kde  je  lze  pro- 
vésti." For  ster  zdůrazňuje  ještě  obtíže  koedukace  vzhledem  k  dívkám, 
které  mají  soutěžiti  vědecky  s  hochy  právě  v  době,  kdy  zdraví  a 
vývin  jejich  vyžaduje  největší  šetrnosti.  Jsou-li  dokonce  terčem  suro- 
vosti  zkažených  druhů,  stává  se  systém  koedukace  záhubou  studu, 
neboť  zašlapává  a  ubíjí  květ  ženské  duse  v  prvním  rozpuku.  Zmíněný 
Stanley  Halí  dokládá,  že  t.  zv.  kamarádství  nezušlechťuje,  ale  spíše 
svádí  k  lehkomyslnosti,  odvádí  od  manželství  a  stírá  všecky  ideály  života. 

V  Americe,  kde  nejvíce  podobných  škol  jest,  počíná  se  uplatňovati 
soustava  opačná.  Tak  byla  nedávno  na  žádost  rodičů  rozdělena  kolej 
v  N.  Yorku,  na  níž  25  let  zavedena  koedukace.  V  Chile,  kde  byl 
rovněž  na  4  lyceích  zkoušen  výchov  společný  dle  vzorů  severoame- 
rických, učinili  zkušenosti  tak  smutné,  že  státní  správa  vyučování  j 
nařídila  rozpuštění  prostřed  školního  roku.  Civ.  Cat.  upozorňuje  ještě 
na  jednu  novotu,  jež  se  chystá  do  společných  škol,  totiž  na  závazný 
předmět  t.  zv.  sexuelní  hygieny.  Biskupové  němečtí  odsoudili  ostře 
každé  společné  vyučování  podobným  předmětům,  jakož  i  tělocvičné 
závody,  výlety  a  pod.  Také  v  Sev.  Státech  protestovali  proti  tomu 
katolíci  a  jistě  i  jejich  vlivem  nastává  tam  obrat  ve  smýšlení.  — 
Článek  vyznívá  v  ten  smysl :  Katolíci  itals  í,  braňte  se  proti  nové  soa- 
stavěj  a  nedejte  si  vnutiti,  co  jinde  po  smutných  zkušenostech  odhazují. 


Rozhled   vycbovatelský.  65;? 


V  revui  „La  femme  belge**  pojednává  kapucín  Dr.  Valěre  Claes 
z  Lovaně  o  universitním  studiu  katol.  žen.  Zmiňuje  se  nej- 
dříve o  námitkách  proti  vyššímu  vzdělání  žen  :  nejsou  schopny  hlubšího 
studia,  moderní  hnutí  ženské  by  se  jím  ještě  posilovalo,  emancipace 
spěje  k  rozvášnění  a  rozvratu  života  rodinného,  studium  vzdaluje  dívky 
manželství  nebo  je  příčinou  špatny-ch  manželek  a  špatných  matek. 
V  rodinách  katolických  vidí  se  i  nebezpečí,  které  hrozí  ze  styků  se 
studenty  .  .  .  Claes  vychází  naproti  toaau  z  předpokladu  Písma,  které 
tvrdí,  že  nelze  nic  srovnati  se  ženou  dokonale  vzdělanou.  V  době  vše- 
obecného rozmachu  věd  nelze  zavírati  bráau  vzdělanosti  ani  ženám, 
pokud  se  studiem  přispívá  k  lepší  znalosti  úkolů  a  povinností  ženy. 
Přihlédneme-li  jenom  k  náboženství,  potvrdí  názor  ten  vždy  rostoucí 
odboj  proti  katolicismu,  takže  protikřesťanský  feminismus  tvoří  také 
nebezpečí  pro  život  veřejný  i  soukromý.  Tu  nestačí  bědovati,  nutno 
lednati.  Neslušno  odsuzovati  ženu  k  úloze  starých  placen  o  pohřbech. 
Třeba  sjednotiti  všechny  schopnosti  rozumové  i  mravní,  aby  dopomohly 
k  vítězství  ideí  křesťanských.  Proč  vylučovati  tedy  ženu  z  této  důle- 
žité, posvátné  práce?  Ceníme  li  její  přispění  v  různých  jevech  životních, 
nutno  přiznati  jí  i  právo  na  neobmezenou  přípravu  k  tomu. 

Po  těchto  vývodech  oportuismu  přihlíží  autor  k  absolutnímu 
právu,  jakého  požívati  smí  a  má  i  žena.  Xikdo  není  oprávněn  omezovati 
individuální  volnost  ženy,  jíž  také  vštípena  nezahladitelná  touha  po 
pravdě.  V  jistých  chvílích  cítí  každá  žena  bolestnou  mezeru  z  ne- 
dostatečného pěstění  ducha  a  trpí  tímto  podceňováním  své  osobnosti. 
Nániitka  o  duševní  méněcennosti  je  nespravedlivá  a  nedoložená,  neboť 
skutečnost,  že  dosud  neukázaly  ženy  naprostou  rovnocennost  s  muži, 
ničeho  nedokazuje,  ježto  s  nimi  doposud  na  kolbišti  vědy  nesměly  stejně 
postupovati.  Pakli  vzdělání  žen  dosud  pokulhávalo,  není  to  dokladem, 
nýbrž  vinou  ženské  „méněcennosti". 

Styky  s  koUegy  nesmějí  se  státi  nebezpečím  na  učilištích  ka- 
tolických: jednak  přísný  výběr,  vysoká  mravní  úroveň,  účelná  kázeň 
a  mravní,  náboženská  pomoc,  jednak  ustavičný  dozor  jsou  zárukou, 
že  pevně  založené,  vážné  na  život  nazírající  povahy  nestanou  se  lehce 
hříčkou  bezcharakternosti.  Nenamítejž  nikdo,  že  vyšší  vzdělání  zvýší 
počet  žeu  přepjatých,  nervosních.  nespokojených.  Jisto,  že  takové  budou, 
ale  není  jich  spousta  právě  důsledkem  života  prázdného,  bezúčelného, 
zhýřilého? 

Nepovažujme  jisté  obory  vzdělanosti  za  monopol  pohlaví  silnějšího, 
zvláště  když  university  po  výtce  atheistické  otvírají  ženám  bránu  vědy 
dokořán.  Neposkytne-li  se  ženám  vyššího  vzdělání  na  podkladě  ná- 
boženském, vydá  se  život  jejich  duševní  na  pospas  bezvěří  v  poslu- 
chárnách učelišť  neznabožských.  A  stojí  za  to  (jak  dí  pí.  Faure 
Goyau)  otevříti  ženám  vyšší  školy  katolické,  chceme-li  přispěti  k  pro- 
čištění a  osvícení  mravního  ovzduší  celých  pokolení. 

* 

Při  zamýšlené  reformě  duchovních  škol  na  Rusi  vznikl  spor  mezi 
obhájci    a    protivníky   internátů    seminářských.    Jedni    (na    př. 

Hlídka  44 


654  R"zhletl  vychovateUký. 


bývalý  inspektor  duchovní  školy  I.  Galachov)  nazývá  internát  „hlavním 
zlem*^  i  ve  vychovávacím  ohledu  vůbec,  i  v  nedostatečné  přípravě 
seminaristů  k  duchovní  službě  zvláště.  Kněz  A.  Chr.  diví  se  v  Cerk. 
Věstníku,  že  bývalý  ředitel  internátu  může  tak  mluviti,  jako  by 
internát  ničil  náboženský  cit  v  erdcích  mladíků.  Je -li  život  v  internátě 
nenormální,  jsou  aspoň  na  polovici  tím  vinni  vychovatelé,  k  nimž  ná- 
ležel též  Galachov.  Internát  může  býti  zlem  i  dobrem  podle  toho, 
jací  jsou  vychovatelé,  zda  hrubí,  bezmilosrdní  formalisté,  či  dobří, 
upřímně  vychovatelští  mužové. 

Návrh  reformy  duchovní  školy  přísné  kritice  podrobil 
p.  Vilskij  v  Rusském  Slově,  dokazuje,  že  návrh  nedosahuje  svého 
hlavního  účelu,  zabezpečiti  potřebný  počet  vzdělaných  kněží.  CJtikají  li 
lepší  žáci  ze  semináře  nyní,  budou  utíkati  i  po  reformě:  škola  bude 
připravovati  duchovní,  a  vypouštěti  bude  laiky. 

* 

Nové  prázdninové  zaměstnání  studující  mládeže 
navrhuje  v  orgánu  středoškolských  poLských  učitelů  „Muzeum"  gymn, 
professor  L.  Sikora  —  totiž  sbírání  léčivých  bylin  pro  lé- 
kárny. Dnes,  kdy  sbírání  bylin  není  ještě  označeno  jako  výdělečné 
zaměstnání  a  kdy  lékárny  musí  dovážeti  z  ciziny  množství  rostlin, 
které  bez  užitku  a  bez  povšimnutí  odkvětají  na  našich  lučinách  a 
horách  —  může  míti  mládež  z  toho  značný  prospěch  materielní  i  fy- 
sický pro  zdraví. 

Autor  učinil  v  té  věci  sám  pokus  se  žáky  II.  a  111.  třídy  svého 
gymnasia.  Nejprve  60  žákům  v  hodinách  po  vyučování  vyložil  ve  třídě 
všeobecně,  jak  se  mají  byliny  sbírati,  sušiti  a  zpeněžiti,  načež  jim 
ukázal  20  druhů  léčivých  rostlin  namalovaných.  Když  pak  nadešla 
doba  ke  sbírání  první  rostliny,  uspořádal  s  hochy  společnou  vycházku 
za  město;  každý  měl  papírovou  torbu  a  po  dvě  hodiny  sbírali.  Nasbí- 
rané rostliny  usušil  jeden  ze  žáků,  zanesl  do  lékárny,  s  níž  to  bylo  • 
již  dříve  vyjednáno,  a  prodal.  Při  dalších  vycházkách  každý  žák  sušil  ' 
a  speněžil  byliny  sám ;  později  již  také  sami  sbírali.  Místní  lékárna 
vyplatila  jim  za  jedno  léto  (1913)  celkem  asi  850  K  a  chválila  si,  že 
byliny  dovážené  z  ciziny  nebyly  nikdy  tak  pečlivě  upraveny  a  usušeny 
jako  od  studentů. 

Byl  sbírán  květ  kopřivový,  lípový,  černého  bezu,  listí  podbělu  a 
námel;  za  1  kg  námelu  placeno  6  K,  za  1  kg  květu  4  K.  Podle  prof. 
Sikory  pilně  sbírající  žák  může  béhein  letních  měsíců  vydělati  si  asi 
100  K,  což  v  rozpočtu  studentově  činí  již  značný  obno.s,  a  poněvadž 
toto  „vedlejší  ziméstnáuí"  trvá  od  nejčasnějšího  jara  až  do  pozdního 
podzimku,   může  raiii  velik^í^  význam  také  pro  fysický  rozvoj  žáků. 


Rozhled  hoí«po<lá^■^ko  ■ím  iali  i  665 


Hospodářsko-sociolní. 

Státní  dluh  náš  obnášel  koncem  r.  1913  5141,254.655  K,  za 
půl  roku  vzrostl  tedy  o  4,533.103  K.  Dluh  zemí  předlitavských 
obnášel  v  týchž  dobách  12608,601.043  K  (roční  úrok  z  toho  499.819802  K), 
více  o  137,451.540  K  než  před  půl  rokeno. 

Na  bursách  vídenské  a  peštské  nezpůsobily  nové  politicko- 
vojenské  události  valného  otřesu.  Účastníkům  s  důrazem  připomenuty 
zákazy  soukromé  hry,  mimo  bursu  totiž,  ana  by  snadno  mohla 
vésli  k  podvodnému  využitkování  poplašných  zpráv. 

Noviny  nepřestávají  varovati  obecenstvo  od  vybírání  vkladů 
z  peněžních  závodů,  k  němuž  ovšem  není  pražádné  příčiny.  Právě 
v  této  vážné  chvíli  má  obecenstvo  klidem  ukázati  svou  rozumnost  a 
vyspělost,  zvláště  jest-li  ze  smutné  zkušenosti  pamětlivo  toho,  že  pe- 
níze jeho  v  ústavech  jsou  jistější  než  doma. 

* 

Dalmatská  dráha  poskytne  ještě  asi  mnoho  příležitostí  k  růz- 
ným jednáním  a  sporům.  Do  nedávná  byla  tato  rakouská  „korunní 
země**  snad  jedinou  zemí  v  Evropě,  jež  neměla  ani  jediného  kilometru 
železnice.  Bylo  jí  sice  již  před  mnohými  lety  několikráte  slavnostně 
slibováno  železniční  spojení  s  Chorvatskem  a  tedy  také  s  Vídní;  ale 
poněvadž  maďarské  hospodářské  politice  nehodilo  se  toto  spojení,  uměli 
Madaři  věc  stále  prodlužovati,  využívajíce  té  okolnosti,  že  malá  částka 
oné  linie  musí  probíhati  územím  chorvatským,  tedy  územím  podléha- 
jícím koruně  svatoštěpánské.  Po  celých  18  let  mařili  tak  všelijakými 
khčkami  stavbu  dráhy,  jež  měla  spojiti  Dalmácii  se  světem.  Jedinou 
komunikací  dosud  ještě  jest  jízda  lodí,  jež  z  Terstu  do  Zadru  jede 
24  hodin  a  to  jen  dvakrát  týdně.  Všechna  města  dalmatská  —  o  ves- 
nicích ani  nemluvě  —  dostávají  ve  XX.  století  poštu  atd.  dvakrát 
za  týden  ! 

Nyní  byla  zbudována  konečně  jedna  polovina  vytoužené  železnice, 
a  to  část  závislá  více  od  vlády  cislajtanské,  t.  j.  z  Nového  Města 
Rudolfova  v  Krajině  do  Karlovce  v  Chorvatsku ;  je  tedy  Vídeň  přes 
Lublaň  spojena  s  Karlovcem.  Jde  nyní  o  druhou  polovinu  linie 
z  Karlovce  do  Knina  v  Dalmácii;  stavba  však  pokračuje  nesmírně 
pomalu,  a  teprve  na  urgence  vlády  rakouské  slíbila  uherská  vláda,  že 
bude  hotova  r.  1918 !  To  jest  ovšem  ještě  otázka. 

Avšak  již  nyní  působí  nové  obtíže  otázka  národnostní.  Maďaři 
žádali  u  vídenské  vlády,  aby  úředníci  při  dráze  ovládali  jazyk  ma» 
ďarský ;  tato  se  vymlouvala,  že  nenajde  dosti  takových  úředníkův,  a 
nabízela  jen  chorvatské.  Uherská  vláda  zase  prohlásila,  že  v  Chorvatsku 
neobdrží  nominace  při  dráze  nikdo,  kdo  nevládne  zběžně  jazykem 
maďarským.  Konečně  nyní  byla  nalezena  opravdu  rakouská  „střední 
cesta"  :  obě  vlády  nechaly  sporu  o  maďarštinu  a  chorvatštinu  a  dohodly 

44* 


656  Rozhled  hospodář:<ko-«ocialni. 


se,  Že  Úředníci  obou  částí  oné  linie    z  Krajiny  i  Chorvatska  budou  se 
ve  služebních  poměrech  dorozumívati  jazykem  —  německým  ! 

* 

Dle  úřední  zprávy  překročily  nabídky  na  stavbu  bosenských 
drah  Banjaluka — Jajce  a  Samac — Daboj  o  celých  9*7  milionů  K 
rozpočet  vládní ;  podnikatelé  totiž  smluvili  v  noci  28.  května  tajně 
kartel.  Následkem  toho  rozkázal  min.  Bilinski  všecky  nabídky  vrátiti 
a  řízení  na  základě  vládního  rozpočtu  obnoviti;  kdyby  se  to  potkalo 
s  obtížemi,  má  se  stavěti  na  vlastní  režii.  Docela  správně ! 

* 

Srbská  vláda  určila  300  milionů  dinárů  na  6  linií  nových 
železných  drah,  které  budou  složiti  především  účelům  oekono- 
mickým  a  probíhati  budou  všemi  bohatšími  kraji  nových  území.  Mezi 
nimi  je  také  dráha  Mitrovice — Novi  Bazar — Sjenica — Priboj — Uvac,  jež 
dává  Bosně  spojení  s  mořem  Egejským  a  již  zamýšlel  kdysi  Aehrenthal! 

* 

Spotřeba  plynu  neumenšila  se  rozšířením  světla  elektrického, 
ba  angličtí  statistikové  udávají,  že  dosáhla  1913  kol  21  miliard  a 
500  milionů  krychlových  metrů,  což  vyžadovalo  60  milionů  tun  uhlí; 
to  rovná  se  celé  roční  produkci  uhlí  ve  Francii,  Z  hlavních  měst 
spotřebuje  zamlžený  Londýn  nejvíce  plynu,  totiž  průměrně  ročně  226  m^ 
na  jednoho  obyvatele.  Poslední  stávka  hornická  v  Anglii  přispěla 
k  topení  plynem  v  nesmírném  rozsahu,  tak  že  v  6  měsících  po  ní  bylo 
zařízeno  o  14.000  přístrojů  na  topení  v  pokojích  a  kuchyních  více  než 
v  téže  době  1911. 

V  Paříži,  Novém  Yorku  a  Amsterodamu  připadá  na  hlavu  prů- 
měrně roční  spotřeba  plynu    161  m^. 

* 

Švýcarsko  mělo  1910  3,753.293  obyvatel,  z  toho  552.011,  tedy 
14*7%  cizozemců,  kterých  od  r.  1888  přibylo  o  140%,  domácích  jen 
o  19%;  u  oněch  nadbytek  porodů  byl  15'4  n>  n  těchto  jen  8*7%,  tak 
že  by  asi  v  80  letech  cizozemci  měli  tam  většinu!  Co  by  tedy  v  pří- 
padě války  všecko  vojsko  a  pevnosti  pomohly?  Nehledě  k  tomu,  že  Švý- 
carsko nemá  skoro  žádného  vlastního  obilí,  tak  že  v  nebezpečí  může 
se  chlebem  zásobiti  jen  asi  na  4  neděle. 

Předseda  spolkové  rady  navrhuje  tedy,  aby  cizinci  zákonem 
bylizdomácůováni,  a  to  tak,  že  by  novorozenci  cizinců  sami 
sebou  stávali  se  švýcarskými  občany,  odrostlým  pak  usnadněny  byly 
zákupní  podmínky. 

Hodně  nepříjemně  dotkl  se  Němců  článek  semity  Dra  Mořice 
Goldschmieda  o  antisemitismu,  uveřejněný  v  mnichovském  kul- 
turním čtrnáctideníku  „Die  Kunstvvart".  Článek  obsahuje  některá  i  pro 
nás  zajímavá  doznání,  zvláště  tam,  kde  vyličuje  význam  židů  pro 
nynější  rozvoj  Němců.  Židé  —  praví  se  tam  —  jakmile  nabyli 
rovnoprávnosti,  vrhli  se  do  práce  se  zápalem  přímo  neobyčejným  a 
s  onou  vytrvalostí,  která  je  udržovala  při  životě  po  někoUk  věků  vě- 


I 


RozIiIpH  hospndáNkfi- sociál  ní.  637 

zení  v  ghettách.  Podivahodné  jest  ovoce  jejich  práce  !  Který  jiný  národ 
dovedl  za  nějakých  sto  let  povznésti  se  z  aejhlabší  propasti  tenonoty 
a  ponížení  tak  vysoko,  že  vtělil  se  v  civiiisaci  obklopujícího  jej  světa? 

Ale  židé  nejen  se  vyrovnali  spoluobyvatelům  rasy  arijské,  nýbrž 
začali  je  v  mnohém  i  předstihovati.  Kamkoli  pohlédneme  —  ať  na 
díla  průmyslu  a  obchodu,  či  konečně  nu  pole  literatury,  umění,  života 
politického  a  společenského  —  všude  viděti  množství  židovských  pra- 
covníkův a  všude  jsou  oni  nejhorlivější.  Hoří  v  nich  ctižádost,  aby  byli 
vždy  prvními  v  řadě  a  tak  vděčností  splatili  udělenou  jim  rovnoprávnost. 
Kdo  pozdvihl  obchod  a  průmysl  německý  k  ohromné  moci?  Kdo  tak 
neobyčejně  rozvinul  bankovnictví  a  tisk?  Kdo  podporuje  vědu  a  uméní? 
—  vždy  oni,  někd}'  toliko  oni ;  židé.  Vysoce  vyspělé  v  Německu  dra- 
matické umění  stojí  jen  židovským  nákladem  a  židov^skou  znalostí. 
Wagnera  vydali  Němci,  ale  kdo  jej  proslavil,  naučil  rozuměti  jeho 
geniu,  kdo  stvořil  mu  Beyreuth?  Židé  I  Tak  jest  ve  všem. 

Zcela  správně  možno  tedy  říci,  že  vysoká  kultura,  na  kterou 
Němci  hrdě  ukazují,  jest  kulturou  židovskou,  ač  tím  nepřestává  býti 
německou,  neboť  žid  —  toť  Němec  duchem  i  snahou.  Kdyby  židé 
opustili  všechna  pole,  na  nichž  vydatně  pracují,  kolik  by  hned  bylo 
ruin  a  co  by  zůstalo!  Proto  —  dovozuje  autor  —  antisemitismus 
u  Němců  jest  nevděčností  a  nespravedlivostí,  a  vítězství  jeho  bylo  by 
pro  Němce  samy  pohromou ! 

Je   v  těch  slovech    dosti    pravdy,    ale  jistě    více    ještě    židovské 

megalomanie. 

* 

Za  návštěvy  předsedy  francouzské  republiky  v  Petrohradě 
zuřila  tam  veliká  stávka  továrních,  tiskařských  a  dopravních  dělníků, 
jež  měla  ráz  revoluční  (barrikády,  převracení  vozů  pouliční  dráhy,  po- 
škozování kolejí  atd.)  Počet  stávkujících  udáván  daleko  přes  100  tisíc. 
Volání  „Ať  žije  republika  I"  mohl  si  Poincaré  vykládati  o  své  republice, 

bylo  vsak  míněno  jinak. 

* 

Nárok  na  jistý  úmrtní  příspěvek  z  úmrtní  pokladny  jest 
příslušným  pozůstalým  žalovatelný,  byť  i  stanovy  pokladny  cestu  práva 
vylučovaly  a  rozhodnutí  ponechávaly  správě  pokladny.  Tak  rozhodl 
nedávno  správní  soud  proti  soudu  okresnímu, 

* 

Pátý  sjezd  mezinárodní  jednoty  katolických  ženských 
spolků  má  se  1915  konati  v  Krakově.  Předsedkou  totiž  jmenována  od 
papeže  na  2  roky  hr.  Wodzicka,  mísopředsedkou  zvolena  od  výborové 
schůze  Angličanka  mrs,  James  Hope,  tajemnicí  paní  Straszewska,  po- 
kladní miss  Streeter.  Úřadovna  jest  v  Krakově,  íSczepanska  5.  Odbory 
studijní  zatím  obírají  se  otázkami:  obchod  s  děvčaty,  výchov  a  studium, 
tisk,  průmyslové  zákonodárství.  Pro  oživení  a  rozšíření  našich  obzorů 
snad  by  nebylo  na  škodu,  kdyby  i  naše  ženské  spolky  s  touto  světovou 
organisací  vstoupily  ve  styk;  sic  utonou  v  malichernostech. 


668  Rozhled  politický  a  rojenský 


Politicky  a  vojensky. 

28.  července  vypovědělo  Rakousko  Srbsku  válku,  jelikož  vy- 
šetřování sarajevské  zřejmé  odhalilo  spojitost  buřičství  a  útoků  srbských 
v  Rakousku  s  úřední  válečnou  stranou  v  Srbsku,  jíž  vláda  vážně  brá- 
iiiti  buď  nechce  neb  nemůže.  Spojitost  s  Petrohradem,  o  níž  minule 
zmíněno,   úředně  neprohlášena. 

Byla-li   která  válka  spravedlivé  vypovězena,  pak  je  to  jisté  tato. 


Chorvatská  „Vrhbosna"  obrací  se  ostře  proti  snahám  o  sjed- 
nocení všech  jižních  Slovanů,  jež  propaguje  hlavně  záhřebský 
„Vihor",  pak  „Nova  Riječ"  a  „Glas  Juga".  „Vrhbosna"  upozorňuje,  že 
hlasateli  sjednocení  Chorvatův  a  Srbů  jsou  nepřátelé  katolicismu :  mezi 
Chorvaty  svobodní  zednáři,  volní  myslitelé,  pokrokáři,  socialisté,  a  pak 
všichni  Srbové.  O  chorvatských  pokrokářích  praví,  že  tito  již  z  pře- 
svědčení jsou  Srby  a  také  se  tím  nijak  netají.  Dokazuje  dále,  že  v  orga- 
nisacích  socialistických  v  katolickém  chorvatském  kraji  hlavní  úlohu 
mají  Srbové  ;  o  jejich  pak  národním  stanovisku  píše  :  „Socialistům  velice 
vhod  přichází  internacionalism,  když  chtějí  utopiti  Chorvatsko  v  srbské 
vodě.  Srbsko  ještě  nikdy  neobětovali  chorvatští  socialisté  internaciona- 
lismu." Obává  se  také  „Vrhbosna",  aby  katolictví  tím  nezahynulo 
v  pravoslaví,  národnost  chorvat&ká  v  srbské,  neboť  pak  chyběl  by 
v  Rakousku  „jeden  katolický  národ,  věrný  stolici  sv.  Petra  i  trůnu 
katolické  dynastie  .  .  .  Srbové  ovšem  dobře  vědí,  že  je  to  akce  volno- 
myšlenkářská,  ale  silně  se  k  ní  připojují,  poněvadž  podporuje 
jejich  plány". 

Odtud  možno  také  si  vysvětliti  veškero  to  soptění  židovského 
tisku  proti  arcibiskupu  Stadlerovi,  který  jako  hradba  staví  se  proti 
srbským  úkladům. 

Za  to  „Vrhbosna"  zdůrazňuje  ideu  sjednocení  Chorvatů 
se  Slovinci,  kteří  mají  s  Chorvaty  společnou  víru  i  kulturu.  A  přece 
o  této  jednotě  uvedené  pokrokářské  strany  skoro  ani  nemluví. 


* 


Zajímavý  dokument  o  nynějším  slovanském  smýšlení  Bul- 
harů přináší  červencový  „SwiatSlowiaňski".  Jeden  z  vůdců  mladého 
Bulharska,  advokát  a  publicista  Řehoř  Vasiljev  vytýkal  Polákům,  že 
neudržují  žádného  styku  s  jejich  duševním  ruchem,  a  vybízel  polské 
umělce,  spisovatele  a  publicisty,  aby  přijeli  do  Sofie  a  přednáškami 
seznámili  Bulhary  s  kulturou  polskou.  Nadšeně  projevené  výzvy  ucho- 
pila se  mladá  polská  poetka  z  Litvy,  paní  Nora  Walicka-Bucewiczowa. 
Vypracovala  ve  francouzském  jazyku  deset  populárně  pojatých  před- 
nášek, přizpůsobených  pojmům  cizího  auditoria,  tak  na  př.  o  rozboru 
Polsky,  o  umění  dramatickém,    o  románu,   malířství   polském,    o  mea- 


Eozhled  politický  a  vojenský.  659 

sianismu  atd.  Odjela  do  Sofie,  ale  po  pěti  daecli  byla  již  r  Krakově 
—  nevykonavši  ani  jedné  přednášky.  2ádná  kulturní  instituce  bulharská 
nechtěla  jí  k  tomu  propůjčiti  svých  místnosti  neb  aspoň  své  firmy  — 
z  ohledu  na  Rusko.  Všule  dostala  odpověď:  Nemůžeme  pořádati  přeď 
nášky  o  Polsku.  Nemůžeme  drážditi  —  trojdohody!  A  pátého  dne 
svého  bloudéní  po  Sofii  dostala  poetka  písemně  jasné  vyzvání,  aby 
pokud  možno  nejdříve  opustila  hranice  Bulharska.  , Přesvědčila  se,  ža 
Bulhaři  v  poměru  k  Rusku  chtějí  býti  papežštějšími  než  papež," 

Týž  list  přináší  také  jinou  charakteristickou  zprávu :  Před  válkou 
balkánskou  konala  se  diplomatická  korrespondence  mezi 
Srbskem  a  Bulharskem  v  jazyku  srbském  a  bulharském.  Nyní 
požádala    bulharská  vláda  Srbsko,  aby    se   korrespondovalo   v  jazyku 

francouzském  ! 

* 

V  polském  tisku  velikou  pozornost  vyvolala  nedávno  vydaná 
kniha  Bedřicha  Kocha:  „Bismarck  iiber  die  Polen".  Na  několika  stech 
stran  jest  tu  přesně  sebráno  všechno,  co  možno  dokázati  o  poměru 
Bismarckově  k  Polákům  a  Slovanům  vůbec  a  co  dosud  bylo 
rozptýleno  v  různých  dílech,  rozpravách,  památnících,  stenografických 
protokolech  německého  parlamentu  a  pruského  sněmu.  Kniha  podává 
až  příliš  výrazný  obraz  tohoto  „heroa  novo7ěkých  Němcův"  a  nej- 
úpornějšího nepřítele  Slovanstva,  který  podle  potřeby  dovedl  se  pro- 
měniti v  lišku  a  pochlebovati  národům  slovanským,  aby  potom  zapřel 
svou  přízeň  a  škodil  jim  tím  více. 

Tak  na  př.  jeho  návodem  byla  vydána  r.  1866  výzva  k  národu 
českému,  uznávající  práva  Cechů  —  neboť  potřeboval  toho,  aby  získal 
jejich  sympathie  pro  vojska  pruská  jež  bojovala  na  české  půdě 
s  armádou  rakouskou.  Leč  již  r.  1867,  když  na  tuto  proklamaci  od- 
volal se  kterýsi  polský  poslanec  v  pruském  sněmu,  Bismarck  s  cynickou 
otevřeností  prohlásil,  že  „takového  druhu  proklamace  generálů  za  války 
nemůže  býti  pokládána  za  dokument  politický  nebo  historický". 

Některá  fakta  v  Kochově  knize  uvedená  rozbírá  také  „Swiat 
Siowianski"  a  poznamenává  na  konec:  „Poněvadž  politika  Bismarckova 
jest  až  do  dneška  vzorem  pro  politiku  Pruska  a  říše  německé,  bylo 
by  snad  žádoucno,  aby  kniha  ta  byla  přeložena  do  všech  jazyků  slo- 
vanských a  zvláště  do  ru>kého.  Snad  by  dovedla  otevříti  oči  Slovanům 
více,  než  by  to  dokázal  kterýkoliv  jiný  prostředek". 

Jako  dodatkem  k  této  knize  přináší  Ivovská  „Kronika  Powszechna" 
ukázky  z  neuveřejněnja-h  dosud  zápisků  zesnulého  básníka,  romano- 
pisce a  dramaturga  Maryana  Gawalewicze,  kde  se  mluví  také 
o  poměru  Bismarckově  k  Polákům.  Mladý  Bismarck  za  svých  student- 
ských let  chodíval  rád  do  společnosti  polské  a  také  později  čítal  polské 
noviny,  zvláště  haličské.  Příteli  básníkovu,  poslanci  Koácielskému, 
pravil  kdysi  při  „cerclů"  u  císaře  Viléma :  „Was  glauben  Sie,  ich, 
Bism  irck,  denke  ofters  an  Polen  uid  seine  Auferstehung;  wenn  das 
politische  Gleichgewicbt  es  erheischt,  kann's  schon  werden;  kunnte 
sogar  vielleicht  ziemlich  friih  werden,  wenn  ihr  verniinftiger  wáret .  .  . 


6€0  Rozhled  politický  a  vojehskv'. 

: . : ^^ . 

Aber  ihr  seid  politische  Phanta^teD  ;  ihr  habt  in  euerer  Poesie  zu  viel 
Politik,  und  in  euerer  Politik  ,  zu  viel  Poesie,  mit  euch  ist  nichts 
anzufangen  ;  miisst  noch  sehr  viel  lernen  .  .  ." 

Jindy  pravil  před  týmž  poslancem,  že  Poláci  jsou  „nesmírně 
schopní  lidé,  ale  nejnevázanější" !  „Jednou  budete  mně  vděčni  — 
pravil  —  že  jsem  vás  učinil  střízlivějšími;  ode  mne  a  od  Němců  na- 
učili jste  se  mnohému  v  ohledu   organisačním  !" 

Anebo  také  žertoval  svým  způsobem:  „Bude-li  někdy  Polska, 
mne,  nebuduli  již  žíti,  neboť  jsem  starý,  vzbudte  z  hrobu  a  zvolte 
svým  králem,  ale  s  absolutní  vládou  !  Jednu  třetinu  z  vás  pošlu  pod 
guilotinu  a  se  dvěma  třetinami,  při  vašich  schopnostech,  vytvořím  nej- 
silnější stát  ve  světě.  Nedoceňujete  Bathoryho !" 

Bismarck  nebyl  původu  slovanského,  jak  se  mnozí  dlouho  do- 
mnívali. Jako  první  jeho  předek  v  dějinách  se  uvádí  Herebord  kolem 
r.  1270j  měšťan  a  kupec  v  městě  Stendalu. 

* 

Rozpínavost  živlu  německého  vysvítá  nejlépe  ze  statistiky  uve- 
řejněné v  „Manuel  pangermaniste",  jejíž  data  bývají  přesná.  Udává 
počet  Němců  mimo  německé  země  těmito  čísHcemi:  1,800.000  v  Rusku, 
500.000  ve  Francii,  po  50.000  v  Dánska,  Itálii  a  Rumunsku,  100.000 
v  Anglii,  15.000  v  Turecku,  7000  v  Srbsku,  5000  ve  Švédsku,  3400 
v  Bulharsku,  3000  ve  Španělsku,   2600  v  Norsku,   1000  v   Řecku. 

V  zemích  mimoevropských  jest  nejvíce  Němců  ve  Spoj.  Státech, 
totiž  2,666.990.  (Celých  II  milionů  občanů  pochází  tam  z  říše  německé.) 

V  Kanadě  je  360.000  Němců,  400.000  v  Braši lii,  40.000  v  Argentině, 

V  Africe,  hlavně  v  državách  německých,  žije  5(55.000  Němců,  v  Egyptě 
12i000,  v  Indii  nizozemské  50.0CO,  v  Indii  ťruncouzské  4000,  v  v^íně 
4200  a  v  Japonsku  lObO. 

* 
U  příležitosti  návštěvy  dánského  krále  v  Paříži  připomínají  fran- 
couzské časopisy  houževnatý  odpor  Dánů  šlesvických  proti 
germanisaci.  Nazývají  Slesvik  Eisaskem  severu  a  vyhledávají  po- 
dobnosti. Slesvik  Holštýn,  od  r.  1864  pruská  provincie,  má  kol  ^2  mil. 
obyvatel,  z  nichž  asi  200.000  Dánů.  Elsasy-Lotrinsko,  říšské  země^ 
čítají  tolikéž  obyvatel  německých  a  až  na  200.000  Francouzů.  Jako 
vlastenecká  liga  v  Elsasku  živila  odpor  proti  novým  poměrům  utvo- 
řivším se  po  r.  1871.,  tak  ani  Dánové  pruští  nezapomněli  své  vlasti 
a  brání  se  poněmčení.  Dle  revue  „Maře h es  de  TEst"  utvořily  se 
v  každé  dánské  osadě  Sev.  Šlesviku  volební  hlídky,  které  kontrolují 
volební  listiny  a  připravují  všemožně  k  volbám.  Tím  docíHly,  že  při 
posledních  volbách  do  Landtagu  zabrali  Dánové  nová  dvě  křesla  po- 
slanecká a  že  nebyl  zvolen  ani  jeden  kandidát  pruské  vlády.  Teprve 
r.  1907  byla  ujednána  dohoda  mezi  Pruskem  a  Dánskem,  kterou  se 
zrušil  trapný  stav  asi  2000  občanů,  jichž  otcové  druhdy  hlasovali  pro 
Dánsko.  Do  té  doby  viselo  jim  vypuzení,  zabrání  majetku  stále  nad 
hlavou.  Zároveň  tak  přibylo  nových  2000  voličů  dánských.  Další 
způsob   boje   tvoří   tak    zv.    „dílo  poškolské".  Děti  dánské  nenaučí  se 


Roshled  politický  a  vojenský.  661 

V  pruské  škole  německy  a  mateřštinu  znají  pouze  z  domu.  Pověstný 
pruský  učitel  nezadá  tu  v  ničem  madaronským  vzdělavatelům  Slováku, 
Aby  86  děti  vzdělaly  v  duchu  vlasteneckém,  vznikly  školské  spolky, 
které  poskytují  vyučování  v  mateřštině  na  způsob  pokračovacích  škol, 
nebo  starých  našich  opakovačích  hodin.  Nadaným  hochům  umožňují  zá- 
roveň návštěvu  odborných  a  vysokých  škol  v  Dánsku  tím,  že  vedou 
celý  náklad  a  zapravují  cesty.  Tak  vracejí  se  do  vlasti  uvědomělí  lidé 
a  málokde  na  venkově  najde  se  tolik  vlastenecky  vzdělaných  obyvatel 
jako  ve  Slesviku.  V  každém  domě  je  dánská  čítanka  dějepisná,  ho- 
spodářská a  literární.  Není  chatrče,  v  níž  by  neznali  hlavních  událostí 
z  dějin,  episod  z  válek  o  Slesvik.  moliěrovské  komedie  Holbergovy 
nebo  romantické  básně  a  ballady  Oehlenschlagerovy. 

Třetí  liga  je  rovněž  originelní.  Dánové  v  říši  platí  za  národ  vzdě- 
laný a  sečtělý.  Knih  přečtených  nebo  nepotřebných  neodhazují,  nýbrž 
posílají  je  i  8  časopisy  na  „Ligu  pro  ochranu  dánštiny"  v  Aabenra. 
Liga  ta  má  důvěrníky  v  každé  farnosti  a  tak  putují  celé  knihovny 
ode  vsi  ke  vsi.  Knihy  ladem  ležeti  nesmějí,  měsíc  co  měsíc  vystřídají 
se  v  každém  domě  a  dodají  se  pak  do  osady  sousední.  Tyto  „farní 
knihovny"  bývají  pravidelně  prohlíženy  zvláštní  kontrolou.  Tak  jsou 
Dánové  šlesvičtí  obeznámeni  s  literaturou  zábavnou  i  poučnou  jako 
krajané  jejich  v  Kodai  i  a  cestovatel  Slesvikem  bývá  překvapen  se- 
čtělostí venkovského  lidu.  V  demokratickém  tom  kraji  bývá  boháč 
v  úzkém  styku  s  vesničany.  Vzdělaná  dívka  chodívá  v  zimě  do  dvorců, 
kde  v  největší  jizbě  udílí  vyučování  dětem  i  dospělému  služebnictvu 
v  dánštině.  Na  stěnách  jsou  reprodukce  uměleckých  obrazů  z  dějin 
národních  :  Vikingové,  nešťastný  Kristián  II  ve  vězení,  hrdinský  Kristián 
IV,  Bedřich  VIII,  Kristián  IX  a  Danebrog,  t.  j.  červená  dánská  ko- 
rouhev s  bílým  křížena.  I  to  jsou  dary  ligy.  Ve  Slesviku  neslaví  se 
s  Pruskem  Dybbel  (porážka  Dánů  r.  1864.)  ani  Sedan,  a  obchodník, 
který  by  vyvěsil  toho  dne  prapor,  byl  by  bojkotován.  Jako  ligy,  působí 
i  přední  dánský  list  šlesvický  „Flensborg  Ávis"  čítající  10.000  odběratelů. 

» 
V  čelo    armády    rakouskouherské    postaven    na  místě    za- 
vražděného   následníka    arcivévoda    Bedřich,    jenž    byl    dosud    vrchním 
velitelem  zeměbrany. 

Ministerstvo  zeměbrany  věnovalo  společně  s  min.  vyučování  3000  K 
na  ceny  po  100  až  500  K  za  dobré  články  vojenské  pro  děti  10 
do  14  let.  Tyto  články,  jež  budou  vytištěny  v  čítankách  pro  vyšší 
třídy  škol  obecných,  pro  školy  měšťanské  a  nižší  střední,  mají  jednati 
o  pohnutkách,  jež  vedou  k  dynastické  věrnosti  a  lásce  k  vlasti,  vojenské 
zmužilosti  a  obětavému  plněni  povinnosti.  Themata  pojednávající  o  vo- 
jenské organisaci  nebo  povahy  technické  nejsou  vyloučena,  ale  přijdou 
teprve  na  druhém  místě  v  úvahu.  Rukopisy,  jež  mohou  býti  sepsány 
v  kterékoliv  řeči  v  zemích  v  říšské  radě  zastoupených  obvyklé,  nemají 
býti  delší  než  pro  tři  tiskové  strany  a  mají  býti  opatřeny  heslem. 
Jméno  a  adresa  spisovatele  se  přiloží  v  obálce  týmž  heslem  opatřené. 
Rukopisy  nutno  zaslati  do  31.  října  r.  r.  ministerstvu  zeměbrany  do 
Hlídka.  44 


662  RozLltíd  politický  a  vojenský. 


Vídně,  r.  Babenbergstrafie  5,  3  poznámkou  na  obálce  „Preisausscbťeiben". 
Kamise,  jež  o  udělení  cen  rozhodne,  bude  se  skládati  z  důstojníků, 
paedagogů  a  spisovatelů.  Rozhodnutí  pak  bude  uveřejněno  v  březnu  1915 
y  úředních  listech.  . 

Po  zavedení  nového  voj.  trestního  řádu  ozvalo  se  též  hlasitěji 
volání  po  novém  voj.  trestním  zákonníku.  Příčinu  k  tomu  za- 
vdalo přelíčení  u  divisniho  soudu  v  Olomouci,  proti  vojákovi,  který 
při  cvičení  dal  pohlavek  poddůstojníkovi  za  to,  že  mu  něco  vytýkal. 
Voj.  trestní  zákonník  trestá  skutkové  sáhnutí  rukou  na  představeného 
smrtí  zastřelením,  a  když  se  to  stalo  před  frontou  anebo  za  takových 
okolností,  že  by  tento  čin  měl  neblahý  vliv  na  vojsko,  má  se  jednati 
dle  stanného  práva.  Tento  přísný  výměr  trestu  uváděl  už  dříve  vojenské 
soudce  v  rozpaky.  Býval  pak  takový  horkokrevný  voják  sice  odsouzen 
k  smrti,  ale  cestou  milosti  býval  proměněn  tento  trest  v  1  až  21etý  žalář. 

Za  nynějšího  trestního  řádu  jest  vůči  veřejnosti  téměř  nemožno, 
za  pohlavek  odsouditi  k  smrti,  a  proto  navrhl  obhájce  v  tomto  případě, 
aby  se  pohlavek  považbval  za  urážku  na  cti  ve  službě ;  soud  se  přidal 
k  tomu  náhledu  a  odsoudil  provinilce  na  5  měsíců.  Ve  vojenských 
kruzích  se  to  však  nepovažuje  za  správné.  Takto  paragrafy  překruco- 
vati má  se  ponechati  obhájcům  civilním,  u  vojska  se  má  jednati  přímo 
a  otevřeně.  Když  je  zákon  zastaralý,  ať  se  utvoří  nový. 

Seznam  advokátů,  kteří  se  přihlásili  za  vojenské  obhájce, 
již  vydán.  Obsahuje  asi  800  jmen,  z  nichž  připadá  pouze  na  Vídeň  240. 

Cis.  nařízením  vydán  zákon  o  sborech  válečnických.  Jejich 
úkolem  má  býti  pěstění  lásky  a  věrnosti  k  mocnáři  a  vlasti,  rakouské 
státní  myšlenky  a  kamarádské  věrnosti.  Politika  vyloučena.  Válečníci 
mají  též  dbáti  o  dobročinnost,  družnost,  vzdělání  a  cvičiti  se  ve  střelbě. 

Práva  válečníků  jsou  především  tato :  V  názvu  smějí  užívati 
titulu  CÍ8.  král.,  na  praporech  míti  říšského  orla,  nositi  poboční  zbraň 
při  korporativním  a  deputativním  vystupování,  jmenovati  své  funkcio- 
náře důstojníky  válečníků  a  šaržemi  mužstva,  používati  rohových  a 
bubnových  signálů  u  vojska  obvyklých,  pěstiti  střelbu,  cvičiti  se  ve 
službě  zdravotní.  Nemajetní  členové  mohou  se  dáti  bezplatně  ambula- 
torně  léčiti  ve  vojenských  léčebných  ústavech  a  pokud  stačí  místo, 
mohou  býti  za  jistou  náhradu  přijati  do  vojenských  ústavů  na  léčení. 
Zákon  vchází  v  platnost  1,"  srpna  t.  r. 

U  Četnictva  zavedena  nová  pojmenování:  A)  u  mužstva: 
1.  četník  (jako  dosud);  odznak  dvě  celluloidové  hvězdičky.  2.  závodčí 
(Fuhrer,  dosud  Četník,  titulární  závodčí);  odznak  tři  celluloidové 
hvězdičky.  3.  místostrážmistr  (dosud  četník,  titulární  závodčí),  odznak 
13mm  široký  žlutý  proužek  na  límci  a  3  celluloidové  hvězdičky. 
4.  strážmistr  2.  třídy  (dosud  závodčí,  titulární  strážmistr)  a  5.  stráž- 
mistr 1.  tř.  (dosud  strážmistr,  velitel  stanoviště) ;  odznak  pro  obojí 
13  mm  široký  stříbrný  proužek  na  límci  a  3  hvězd,  z  bílého  hedvábí. 
B)  u  gažistů  nevřaděných  v  hodnostní  třídy:  štábní  strážmistr  (dosud 
výpomocný  účetní  strážmistr  a  adjutantův  pomocník)  a  okresní  stráž- 
mistr (dosud  strážmistr,  okresní  četnický  velitel  a  strážmistr  výpomocný 


Rozhled  politický  a  vojenský.  683 

učitel);  odznak  pro  obojí  13  mm  široký  stříbrný  prýmek  a  druhý  od 

něho  3  mm  vzdálený  6  mm  široký  stříbrný  prýmek  a  3  bílé  hedvábná 

hvězdičky. 

Nehezký  knoflík  na  límci,  jenž  byl  odznaikem  skutečných  záyodčích 

a  strážmistrů,  zmizí. 

* 

Ustanovení,  dle  něhož  francouzkým  důstojníkům  dovo- 
leno nositi  po  5.  hodině  odpol.  oblek  civilní,  bylo  ministerstvem 
rozšířeno.  Dle  toho  smějí  důstojníci  ve  kteroukoli  hodinu  denní  cho- 
diti v  civilu,  nejsnu-li  ovšem  ve  službě.  Uvnitř  kasáren  jest  však  oblek 
civilní  zakázán.  Místní  velitel  může  v  jednotlivých  případech  všem  pod- 
řízeným důstojníkům  zcela  aneb  z  Části  zakázati  choditi  v  civilu. 

První  starostí  nového  ministra  války  Messimy-ho  jest  odpomoci 
nedostatku  důstojníků,  z  nichž  se  jen  v  šaržích  subalterních 
3000  nedostává.  Letos  pr}"  budou  i  frequentanti  prvního  ročníku  dvou- 
leté školy  vojenské  v  Saint-Cyr  propuštěni  jako  poručici,  vykáží-li  sa 
aspoň  prospěchem  dobrým. 

Od  několika  let  účastní  se  Nizozemí  živě  všeobecného 
zbrojení.  Přede  2  lety  bylo  vojsko  pozemní  reorganisováno  a  tak  se- 
síleno,  že  bude  moci  postaviti  300.000  mužů  do  pole.  Vojsku  tomu  se 
však  vytýká,  že  jest  málo  vycvičeno,  protože  aktivní  služba  vojenská 
obnáší  pouze  7  až  12  měsíců.  Nyní  má  býti  toto  vojsko  doplněno 
domobranou,  k  níž  budou  přibráni  všichni  vysloužilí  vojáci  a  všichni 
občané  až  do  45  roku,  kteří  byli  ke  službě  vojenské  méně  způsobilí. 
Ani  na  moři  HoUansko  nelení,  a  jest  pro  poměry  evropské  příznačné, 
že  země  tak  mírumilovná,  které  se  nejedaá'  než  o  zachování  neodvi- 
slosti  a  hájení  neutrality,  jest  nucena  pouštěti  se  do  tak  velikých  ná- 
kladů válečných. 

Pecký  úřední  věstník  uveřejnil  nedávno  novou  organisaci 
vojenskou.  Hellenská  armáda  sestává  z  5  armádních  sborův  a 
z  některých  jiných  formací.  Pěších  pluků  je  42,  mezi  nimi  34  pluky 
řadové,  5  pluků  evzonských  (jízdních  myslivců)  a  3  pluky  krétské. 
Každý  prapor  má  3  setniny  a  jedno  oddělení  strojních  pasek.  Pluky 
pěší  seskupeny  jsou  ve  14  divisích ;  první  čtyry  arm,  sbory  (Athény, 
Patras,  Soluň  a  Kavalla)  mají  po  3  divisích,  sbor  pátý  (Janina) 
dvě  divise. 

Dělostřelectvo  se  skládá  ze  14  horských  dělostřeleckých  divisí 
(pro  každou  pěší  divisi  jedna  dělostřelecká)  a  z  5  pluků  polního  dělo- 
střelectva  (pro  každý  armádní  sbor  jeden).  Čtyři  z  těchto  pluků  mají 
po  třech  divisích  (každá  po  3  batteriích),  pátý  má  dvě  divise. 

Jízda  tvoří  4  pluky  po  2  svadronách  a  jednu  dvojitou  švadronu. 

Zákopnické  pluky  jsou  4  po  6  setninách  a  jeden  o  čtyřech. 

Vozatajské  prapory  jsou  4  po  3  a  1  o  dvou  setninách. 

Mimo  svaz  armádních  sborů  stojí  jízdní  brigáda  o  dvou  plucích, 
jež  se  časem  rozšíří  na  jízdní  divisi  v  Soluni. 

Z  obléhacího  praporu  utvořen  pluk  pevnostního  dělostřelectva 
v  Soluni  a  prapor  pev.  dělostřelectva  v  Janině. 


664  Roghled  j)olitickf  t,  Tojenský. 

Z  telefgrafního  praporu  utvoří  se  telegrafní  pluk  s  oddélením  pro 
telegrafii  bezdrátovou. 

Prapor  dopravní  rozdělí  se  na  prapor  železniční  a  prapor  auto*' 
mobilový,  oba  v  Athénách. 

Konečně  utvořeno  samostatné  oddělení  pontonové  v  Topčině  (20  kna 
západně  od  Soluně)  a  setnina  vzduchoplavecká, 

V  zamýšlené  reorganisaci  vojska  španělského  je  zajímavá 
staf  o  vojenském  výcviku  mládeže,  jenž  se  má  díti  ve  156  přípravkách 
o  100  až  300  hochův.  Absolventi  těchto  škol  budou  sloužiti  aktivně 
jen  5  až  10  měsícův,  ale  za  to  zaplatí  zvláštní  vojenskou  daň  v  obnosu 
1000  až  2000  peset.  Tímto  zařízením  se  má  třídám  zámožným  ulehčiti 
přechod  ku  všeobecné  branné  povinnosti. 

* 

Jakýs  chemik  ve  Florencii  vynalezl  střelný  prach,  jenž  při 
zapálení  nevydává  ani  kouře  ani  ohně.  Dle  jeho  tvrzení  má  tento  prach 
stejné  balistické  vlastnosti  jako  jiné  druhy  prachu.  Zvláště  prý  bude 
výhodný  u  velkých  děl,  protože  jich  ani  nerozehřívá  ani  nevydává 
škodlivých  plynův  a  kyselin.  Uschování  prý  je  též  výhodné,  protože 
se  chemicky  nepřetvořuje  a  též  účinkům  vlhka  a  zimy  lépe  vzdoruje. 
Pro  taktiku  jsou  výhody  samozřejmé,  zvláště  však  výhodný  prý  bude 
tento  prach  pro  střelbu  ze  vzducholodí. 

U  praporu  bicyklistů  dvanáctého  pluku  bersaglierů  v  Miláně  ko- 
nány pokusy  dopravovati  strojní  pušky  na  kolech.  Ve  čtyřech 
dnech  vykonán  pochod  z  Milana  do  Falconaro  u  Ankony  (350  km), 
načež  se  střílelo  na  břehu  mořském.  Doprava  poměrně  těžkých  stro- 
jových pušek  prý  se  dobře  osvědčila. 

Firma  Kruppova  dala  si  patentovati  svítivé  patrony,  které 
teprve  nějakou  dobu  po  výstřelu  se  rozsvítí  a  ozařují  svou  dráhu 
i  okolí  po  několik  vteřin. 

K  osvětlování  území  v  noci  používáno  dosud  reflektorů, 
svítivých  střel,  svítivých  pum  (pouštěny  ze  vzducholodí)  a  raket.  Nyní 
k  niin  přistupují  ještě  světelné  granáty,  které  se  vystřelují  z  pušek, 
upevněny  jsouce  na  130  g  těžké  týči.  Granát  svítí  45  vteřin,  váží 
0*4  kg  a  může  se  používati  na  vzdálenost  50  až  900  m.  Pro  prudký 
odraz  musí  se  puška  při  výstřelu  pažbou  opříti  o  zem. 


Ročník  XXXI.  Číslo  9. 


HLDKA 


I 


•^■^ 


Právo  osobního  přesvědčení. 

Dr.  Josef  Vkchovecký.  (Č.  d.) 

Ještě  zmatenější  názory  jsou  v  díle  Heimově  „Das  Weltbild 
der  Zukunít"  Berlin  1914.  Kniha  má  zajímavé  motto  :  „Duší  jen  je 
tento  vesmír." 

Nejinak  je  tomu  v  díle  Orthově  „Transzendente  und  immanente 
Freiheit  und  das  Reich  der  Gebundenheit  (Ziirich  1908.)  „Filosofie 
je  tvrzením,  filosofie  je  předsudkem,  filosofie  je  touhou,  kterou  smí 
badatel  mít  ve  svém  srdci,  ale  každý  okamžik  musí  být  připraven  ji 
odmrštit,  kdjž  věda  jí  odporuje.  Věda  je  protivou  všeho  toho.''  Filo- 
sofie předsudkem !  Pak  ovšem  je  protivou  vědy.  Jako  prostředek 
ku  překonání  chorobné  spekulace  doporučuje  mathematiku. 

Populární  spisovatel  filosofický,  K.  Lory  nazval  ve  svém  spise 
,.Edelmensch  und  Kampf  ums  Dasein"  (Hannover  1900)  kulturu 
„produktem  slabých."  Světový  názor  je  mu  „Das  Kunstvollste  und 
zugleich  das  Feigsíe",  co  kultura  vytvořila;  dále  ho  nazývá  největší 
životní  lží,  protože  každé  období  si  prý  vytvořilo  zvláštní  ideál  o  něm. 
Právě  takové  knihy,  které  hlásají  nejparadoxnější  názory,  mají  největší 
počet  čtenářův.  Při  takové  četbě  nemusí  se  nikdo  namáhat,  neuvádějí 
se  žádné  těžkopádné  důkazy,  vše  plyne  hladce,  vše  zdá  se  být  zcela 
samozřejmým  a  čtenáři  se  snadno  a  rychle  bez  veliké  námahy  dopra- 
cují pravdy  a  nabudou  přesvědčení  1 

„Každá  filosofie  byla  nutná"  dí  Hegel  ,.a  dosud  ještě  žádná  ne- 
zanikla, ale  všechny  jsou  jako  momenty  celku  atfirmativně  ve  filosofii 

Hlídka.  45 


666  Dr.  Josef  Vkchovecký: 


zachovány".  Zamysleme  se  nad  tím  „Každá  filosofie  nutnou!"  Nutný^na 
byl  idealismus  a  realismus,  nutným  systém  Kantův  a  systémy,  které 
potíral,  nutnými  systémy  metafysické  a  nutnými  i  protimetafysické, 
nutným  systém,  který  tvrdil,  že  je  pouze  hmota,  nutným  systém,  který 
učil,  že  pouze  duch  a  žádné  hmoty.  Hegel  si  jednou  stěžoval,  že  jeho 
systému  jen  jediný  člověk  rozuměl  a  ještě  mu  prý  úplně  neporozuměl : 
„Nur  einer  hat  mich  verstanden  und  der  hat  mich  missverstanden" 
a  při  jiné  příležitosti  se  prý  vyjádřil:  „Vše,  co  je  v  mé  filosofii  mou 
filosofií,  je  klamným".  Ale  i  tento  systém  Hegelův,  který  filosofii 
po  několik  desítiletí  diskreditoval,  byl  nutným  a  to  právě  tak  nutným 
jak  systémy,  které  ho  potíraly  a  sesměšňovaly.  Sapienti  sat. 

Byla  doba,  kdy  se  tvrdilo,  že  filosofie  je  vědou  zaniklou 
a  Pavel  Réese  drasticky  vyjádřil,  že  historik  filosofie  jest  jejím 
hrobařem. 

Mnohý  člověk,  který  se  s  náboženstvím  rozešel,  snažil  se  bedli- 
vým studiem  spisů  filosofických  dojít  pevného  přesvědčeni,  avšak 
kolik  z  takových,  pravdu  upřímně  hledajících,  zvolalo  posléze 
po  trpkém  zklamání  s  Feuerbachem^) :   „Žádná   filosofie  má   filosofie", 

Nietzsche  hledal  pravdu  u  moderních  filosofů,  ale  nenašel  jí. 
„Vše  v  toku"  (alles  im  Fluss)  zvolal  „je  to  nesnesitelné. '^  Pouhými 
domněnkami  se  nitro  lidské,  po  pravdě  prahnoucí,  uspokojiti  nedá. 
„Mám  ještě  nějaký  cíl?"  táže  se  Nietzsche  na  jiném  místě.  „Přístav, 
k  němuž  mé  veslo  spěje?  Co  mně  zůstalo?  Srdce  znavené  a  drze 
nestálá  vůle,  zlomená  páteř.  Tvé  nebezpečí  není  nepatrným,  volný 
duchu.  Ztratils  cíl  a  tím  jsi  také  ztratil  cestu."  Tof  vlastně  slova  každé 
zklamané  moderní  duše.  Neznáme  cíle,  neznáme  cesty,  chodíme  ve 
tmách,  různé  bludičky  nás  matou,  kdo  nás  vjvede  z  této  tmy?  Kdo 
nám  rozsvítí  světlo  pravdy?  Rozum  náš  je  k  tomu  slabý  a  již  tak 
mnohokrát  nás  oklamal.  I  nejnadanější  myslitele  přivedl  „zdravý  rozum" 
často  k  nejbizarnějším  názorům. 

Individualismus  znehodnotil  pojem  pravdy  a  tím  vědu  vůbec,  a 
přirozeně  nepřivedl  nás  k  pravdě  a  neupevnil  našeho  přesvědčení. 
Pro  každou  dobu,  pro  každý  typus  lidský  platí  jiná  pravda. 
Saitschick,  univ.  prof.  v  Curychu,  má  pravdu,  když  píše,^)  že 
s  takovou  představou  o  pravdě  žít  bylo  by  aspoň  pro  něho  něčím 
hrozným. 


1)  Viz  R.  Richter:  EinfiihruDg  in  die  Philosophie.  Leipzig.  Teubner  1910.  15  str^ 
»)  Quid  est  veritas?  Berlin  1907. 


PráTO  osobního  přesvědčení.  6P)7 


Co  je  vlastně  jistou  pravdou  v  moderní  filosofii ?  R.  Richter,*) 
univ.  professor  filosofie,  nazývá  filosofii  nejchudší  všech  věd,  tak  že 
prý  jí  nezůstává  nic  než  touha.  „An  festem  Besitz,  an  theoretischem 
und  praktischen  Massenerfolg  ist  die  Philosophie  die  armste  aller 
Wissenschaften,  so  arm,  dass  ihr  eigentlioh  nur  die  Sehnsucht  bleibt". 
Z  toho  důvodu  je  prý  pochopitelno,  proč  vědy  občas  s  patra  na  filosofii 
pohlížely  a  proč  nechtěly  s  ní  společného  jména  mít. 

Moderní  myslitel  R.  Saitschick^)  zásadně  staví  se  proti  názoru, 
že  filosofie  může  časem  nahradit  náboženství.  Moderní  filosofie  znamená 
prý  namnoze  namáhavou  jízdu  strništěm.  „Ve  skutečnosti  není  vůbec 
žádné  filosofie,  nýbrž  jsou  jenom  různé  abstraktní  nauky  jednotlivých 
lidí,  kteří  se  nazývají  filosofy."  „Kdybychom  se  o  určení  svého  života 
měli  dovědět  od  filosofie,  nezbylo  by  nám  nic  jiného  než  celý  život 
se  propracovávati  četnými,  sobě  skoro  ve  všech  bodech  odporujícími 
systémy,  bez  opravdu  positivního  výsledku".  Na  další  stránce  zdůraz- 
ňuje znovD,  že  jest  naprosto  nemožným  hledat  odpověď  na  nejdůleži- 
tější otázky  životní  v  „nekonečných  spisech  školské  filosofie."  V  moderní 
filosofii  lze  prý  mluvit  o  přebytku  pojmů  a  takový  přebytek  je  prý 
jen  „zdánlivým  bohatstvím."  Kořenem  tohoto  zmatku  je  volnost  myšlení, 
ale  ta  je  často  „volností  myslit  vše,  i  největší  převrácenosti".')  Veliká 
většina  světových  názorů  pochází  od  lidí,  kterým  schází  pravé  poznání 
Člověka,  a  mimo  to  mají  namnoze  zcela  zvrácený  pojem  o  tom,  co 
člověku  vlastně  schází.*)  „Znám  stav  duše,  která  mezi  nejpříkřejšími 
protivami  stojí,  se  žhavou  touhou  po  rozluštění.  Kdo  v  rozporu  mezi 
životem  a  myšlením  nemůže  setrvat  a  k  vnitřnímu  rozluštění  je  puzen, 
je  delší  dobu  se  všech  stran  jako  stíny  obklopen  a  má  pocit,  že  žije 
na  úzkém  prostoru  jako  mezi  dvěma  propastmi,  nezná  ani  sebe  sama, 
ani  ve  světě  zevnějším  nenachází  uspokojujícího  smyslu".^)  Toť  situace 
moderního  lidstva,  jež  filosofií  toužilo  nabýt  pravdy  a  pevného  přesvědčení. 

Pozorujme  nyní  ovoce  individualismu  ve  filosofii 
praktické.  Nejzhoubněji  působil  individualismus  v  otázkách  mravo- 
učných. Jest  jisto,  že  pravá  mravnost  musí  spočívat  na  základech  pravdj 
a  že  bez  nich  neobstojí.    Již    z  toho  můžeme  poznat,  kam    individuali- 


')  EinfiihruDg  in  die  Philosophie,   9  str. 

2)   Quid  řst   veritas?  314  str. 

8)  1.  c.  41.  str. 

*)  1.  c.  39. 

')  1.   c.    127.  str. 

45 


668  Dr.  Josef  Vrchoveck?: 


stická  ethika  bez  pravdy  dospěti  musila.  Každý  měl  právo  i  v  těchto 
bodech  utvořit  si  svůj  úsudek,  zodpověděn  byl  pouze  sobě;  zodpovědnost 
vůči  Bohu  se  a  priori  zavrhovala,  jako  jho  člověka  moderního  ne- 
důstojné, které  prý  pravou  mravnost  ohrožuje. 

Základní  otázkou  každé  mravouky  jest  otázka  po  mravní  normě. 
Co  má  být  dle  individualismu  mravním  měřítkem?  Což  jiného  než 
naše  já.  Dle  kraloveckého  myslitele  je  lidská  vůle  sama  sobě  nejvyš- 
ším zákonodárcem.  Mravní  autonomii  vyjadřuje  filosof  Hartmann 
slovy :  „Já  jsem  nejvyšší,  neodvolatelnou,  instancí  pro  sebe  ve  věcech 
mravních."^)  V  té  příčině  souhlasí  s  filosofem  pessimismu  téměř  všichni 
moderní  filosofové.  Každá  autorita  se  co  nejdůrazněji  zamítá,  žít  mravně 
a  řídit  se  přitom  autoritou,  tof  podle  moderních  myslitelů  totéž  jako 
chtít  oheň  a  vodu  sloučit.  Jednotlivec  jest  úplně  svéptávným  v  mravouce 
a  vzdá- li  se  autonomie,  vzdává  se  lidské  důstojnosti. 

Již  předem  dlužno  podotknouti,  že  se  v  této  zásadě  nesmírné 
přeceňováni  individuelní  síly  a  upřímnosti  jeví.  Kdo  se  jen  poněkud 
v  literatuře  moderních  systémů  ethických  vyzná,  ví,  kam  zásada 
mravní  autonomie  i  vynikající  učence  přivedla,  byly  případy,  že  mnozí 
dospěli  k  popření  veškeré  mravnosti. 

Jodl  počítá  Feuerbacha  k  mravním  vychovatelům  lidstva 
a  dle  tohoto  myslitele  dělá  smyslný  požitek  člověka  dobrým,  dle  něho 
je  prý  nerozum  věřit,  „že  nám  povinnost  káže  odříkání,"'^)  naopak 
káže  nám  povinnost,  abychom  užívali.  Feuerbach  radí  k  opatrnosti, 
abychom  si  při   užívání    radostí    světských    neuhnali    nějaké    nemoci. 

Nietzsche,  jehož  Theodor  Beer  nazval  „vzácně  (kostlich) 
immoralním  prorokem"  a  Jiří  Klepl  vychovatelem  z  milosti  Boží 
volá:  „Mravnost  jest  nepřirozeností".')  „Výčitky  svědomí  jsou  nesluš- 
nými.*) „Každá  morálka,  každé  náboženství,  toť  veliký  dědičný  hřích 
rozumu,  nesmrtelný  nerozum" s).  Mravouka  je  mu  „vlastní  travičkou 
života". 6)  Na  další  stránce  počítá  ethiku  „zcela  k  psychologii  bludu". 
„Má  obava  je  vehká,  že  moderní  člověk  pro  některé  neřesti  jest  prostě 
příliš    pohodlným,    tak    že    tyto    (neřesti)    úplně    vymizí".')    „Morálka 


1;  viz  ťeters:   Klerikale  Weltauffassung  1908.   Wien.   294  str. 

í)  1.  c.  273. 

»)  Nietzsches  Werke.  Erste  Abteilung.   VIII.  svazek  1899.  84  str. 

*)  1.  c.  62.  str. 

5)  1.  c,  92  str. 

«)  1.  c,   98  str. 

O  1.  c.  130  str. 


J 


Právo  osobního  přesvědčení.  669' 


byla  vždy  ložem  Prokrustovým'*  ^)  „Nauka  o  rovnosti  .  .  .  není  jedo- 
vatějšího jedu". 2)  Altruistická  morálka,  morálka,  ti  které  sobectví 
zakrní,  je  za  všech  okolností  špatným  znamením".-)  V  předmluvě  po- 
jednání „Dar  Fall  Wagner"  píše  :  „Morálka  popírá  život''  *).  Pěstění 
silné  vůle,  silných  instinktů  je  naší  povinností,  dí  filosof  nadčlovéka, 
a  to  86  má  dít  ve  zvláštním  rámci.  V  knize  „Vůle  k  moci"  praví: 
„Touto  knihou  se  vypovídá  morálce  válka  a  opravdu,  všichni  moralisté 
budou  napřed  mnou  odbyti.  Svět  již  ví,  které  slovo  jsem  si  k  tomuto 
boji  upravil :  slovo  immoralita,  svět  zná  též  mou  formuli :  Mimo 
dobro  a  zlo.  Těchto  silných  protipojmů  potřebuji,  potřebuji  silné  záře 
těchto  protipojmů,  abych  propast  lehkomyslnosti  a  lži  ozářil,  která  se 
dosud  jmenovala  morálkou.  Člověk  byl  dosud  bytostí  mravní,  kuriositou, 
že  ji  není  rovné,  a  jako  mravní  bytost  absurdnějším,  prolhanějším, 
marnivějším,  lehkomyslnějším,  sobě  samu  škodlivějším,  že  se  to  ani 
největšímu  pohrdači  (Veráchter)  nezdálo.  Morálka,  tato  nejzlomyslnější 
forma  vůle  ke  lži,  tato  pravá  Circe  lidstva  to,  co  pokazila. . .",  a  tak  to 
jde  týmž  tónem  dále.  „Čeho  by  mohli  mmoralista  od  sebe  požadovat? 
Co  si  vytknu  úkolem  této  knihy?  Snad  také  zlepšiti,  jenom  jinak, 
jenom  opačně,  totiž  od  morálky  je  vysvobodit,  od  moralistů  zvlášť 
...nové  prohlášení  lidského  egoismu."  (P- d.) 


')  1.  c.  155  str. 

»)  1.  c.  162  str. 

»)  1.'  c.  142  str. 

*)  1.  c  2  str. 


^70  A.  Vrzal: 


ndbožensko-mravní  otdzkvj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Jak  byl  C.  proniknut  kouzlem  křesťanských  svátků,  jaké  radostné 
náboženské  pocity,  jakou  lásku  k  živým  radostem  viry  dal  prožívati 
svým  hrdinům,  v  nichž  o  svátcích  probouzí  se  dřímající  náboženský 
cit,  o  tom  svědčí  mnohé  jeho  zajímavé  popisy  duševních  pocitův 
o  velkých  církevních  svátcích.  Ilovajská  („Na  cestě")  sedí  před  velkým 
svátkem  v  zájezdném  hostinci,  daleko  od  statku  svého  otce  i  uvažuje  : 

„Otec  a  bratr  na  dvorci  jsou  sami,  samotinci  .  .  .  Představuji  si,  kdo 
jim  dá  rozhověti  se !  Můžete  si  nyní  představiti  jejich  stav !  Zůstanou  bez 
rozhovění,  a  já  tu  musím  seděti  celou  noc !  .  .  .  Jsou  svátky,  jež  mají  svou 
vůni.  O  velkonocích,  na  sv.  Trojici  a  o  vánocích  ve  vzduchu  voní  cosi 
zvláštního.  I  nevěřící' milují  tyto  svátky.  Můj  bratr  na  příklad  říkává,  že 
Boha  není,  ale  o  velkonocích  první  běží  na  jitřní." 

Vůbec  v  dílech  Ant.  Čechova,  zrcadle  ruské  současné  intelligence, 
odrazil  se  charakteristický  rys  v  náladě  intelligence,  vážné  hledání 
víry,  „aspoií  kousečku  nějaké  viry". 

Těžko  nalézti  povídku,  která  by  se  vyrovnala  překvapující  ná- 
božensko-poetickou  něžností,  svatým  pocitem  živé  radosti  nad  slavným 
zmrtvýchvstáním  Páně,  uchvacujícím  i  lhostejného  člověka,  jeho  po- 
vídečka „V  noci  velikonoční".  Sympathický  mnich  o.  leronim, 
převážející  spisovatele  přes  řeku  na  prámu  ve  svaté  noci,  dojemně 
vypravuje  mu  o  právě  zesnulém  jemnocitném  spolubratru,  o.  Nikolaji, 
skladateli  okouzlujících  náboženských  chvalozpěvů,  jež  psal  pro  své 
potěšení. 

Podobné  náboženské  nadšení  a  radostně  povýšenou  duševní  náladu 
prožívali  také  na  vsi  (Mužíci)  muži  i  ženy,  staří  i  mladí,  když 
vesnicí  nesli  obraz  Bohorodičky  a  „všichni  jako  najednou  po- 
chopili, že  mezi  zemí  a  nebem  není  prázdno,  že  dosud 
neuchvátili  všecko  bohatí  a  silní,  že  jest  ještě  ochrana  od  křivd,  od 
otrocké  nevolnosti,  od  těžké,  nesnesitelné  nouze,  od  strašné  vodky", 
vztahujíce  k  obrazu  ruce  své  a  s  pláčem  volajíce  o  pomoc. 

Právě  takové  náboženské  nadšení  prožívá  také  opilec  a  lenech 
Serežka  (Umění),  jenž  se  proslavil  zařizováním  Jordánu,  kříže,  pultu 
a   pod.,    a   to  vesměs  z  ledu  o  svátku  Zjevení   Páně,  kdy  pravoslavní 


1 


Nábožensko-mravní  otázkv  v  kráíném  písemnictví  ruském.  671 


světí  V  zamrzlé  řece  křestní  vodu.  Chvějící  se  rakou  stahuje  lenoch 
—  nyní  ,,Boží  sluha"  —  rohcže  se  všeho,  co  tvoři  Jordán,  a  patře 
tisíce  upřených  očí  na  sebe,  prožívá  hluboko  náboženské  nadšení  a 
„duše  lenochova  naplňuje  se  pocitem  sslá  vy  a  v  í  tězství"*. 

Radostnou  náboženskou  nálada  v  srdci  počítaje  hošík  při  vy- 
konávání zpovědi  (V  pašijovém  té m dni),  po  níž  obdržev  rozhřešení, 
je  dojat  až  k  pláči,  „jak  nyní  je  mu  lehko,  jak  radostno  u  srdce".  Vzněty 
náboženské  nálady  a  dětskou  bezprostřední  víru  projevuje  Vana 
(Případ  s  klas  šikem),  čekaje  od  Boha  pomoci  po  svých  nábožen- 
ských výkonech. 

Čistěji  zmiňuje  se  Č.  o  smrti,  na  niž  lidé  zřídka  myslívají, 
a  proto  smrt  vzbuzuje  v  srdci  větším  dílem  hrůzu.  Podrobně  a  s  takovou 
básnickou  náladou,  jež  je  neslučitelná  s  myslí  bezbožeckou,  popisuje 
ae  též  hřbitov,  měkký,  něžný  cit  k  tichému  obyvatelstvu  města 
mrtvých,  kde  „v  každém  hrobě  cítiti  přítomnost  tajemství, 
slibujícího  život  tichý,  krásný,  věčný",  poněvadž  víra 
v  osobní  nesmrtelnost  duše  a  v  lepší  život  po  smrti 
hluboko  uklidňuje  lidi  unavené  vlnou  života  i  poskytuje  tichou  naději 
ve  smysl  života  lidského.  Soňa  ve  dramatě  „Strýček  Váňa"  (1898) 
pronáší  se  nadšeně  o  životě  po  smrti : 

„životě  světlém,  krásném,  půvabném",  kdy  po  práci  pro  jiné  na  tomto 
světě  a  po  útrapách  vezdejších  „zaradujeme  se  a  na  nynější  neštěstí  svá 
ohlédneme  se  s  pohnutím,  úsměvem  i  odpočineme  si.  Věřím,  strýčku,  věřím 
vroucné_,  náruživé  .  ,  .  Odpočineme  si !  Uslyšíme  anděly,  uvidíme  celé  nebe 
v  démantech,  uvidíme,  jak  vše  zlo  pozemské,  všecky  naše  útrapy  potopí  se 
v  milosrdenství,  jež  naplňuje  celý  svět,  a  náš  život  bude  tichý,  něžný, 
sladký,  jako  lahoda". 

Taková  víra  smiřuje  člověka  s  trpkostmi  života,  mírní  bol  duševních 
útrap,  učí  trpělivosti,  jak  svědčí  Nina  v  dramatě  „Čajka".  Čechov 
sám  prahl  po  takové  víře,  záviděl  ji  věřícím,  majícím  určitou  víra 
v  Boha,  v  osobní  nesmrtelnost  duše  i  v  radosti  života  po  smrti. 
V  „Pokoji  č.  6"  jest  před  námi  jeden  z  takových  věřících.  Spisovatel 
vložil  víru  tu  sice  v  ústa  šílence  v  blázinci,  ale  takové  vznešené  šílenství 
v  očích  jeho  bylo  povzneseno  nad  prosaickou  rozvahu.  Na  námitku 
lékařovu,  že  člověka  po  smrti  zahrabou  v  jámu,  odpovídá  Ivan  DmitriČ 
blouznivě: 

„A  nesmrtelnost?...  Vy  nevěříte,  já  však  věřím.  U  Doslojevského 
nebo  Voltairea  kdosi  praví,  že  kdyby  Boha  nebylo,  vymyshH  by  ho  lidé. 
A  já  hluboko  věřím,  že  není-li  nesmrtelnost,  dříve  nebo  později  vynalezne 
ji  veliký  lidský  duch." 


672  A.  Vkzal: 

Ohlasem  přemýšlení  Čechova  o  nesmrtelnosti,  o  výrocích  evangelia 
„o  příbytcích  mnohých"  v  domě  Otce  je  stránka  z  pov.  „Černý  mnic  h" 
(1894),  kde  odůvodnění  nesmrtelnosti  podává  opět  ne  chladně  myslící 
člověk,  nýbrž  přízrak  černého  mnicha,  objevující  se  znavenému  docen- 
tovi v  hallucinaci.  „Černý  mnich"  nazývá  Kovrina  vyvolencem  Božím, 
sloužícím  věčné  pravdě. 

„Řekl  jsi  :  věčné  pravdě  .  .  .  Ale  což  je  lidem  přístupna  a  potřebná 
věčná  pravda,  není-li  věčného  života?" 

„Život  věčný  jest",  vece  mnich. 

„Věříš  v  nesmrtelnost  lidí?" 

„Ano,  ovšem.  Vás,  lidi,  čeká  velká,  skvěla  budoucnost.  A  čím  více  na 
světě  je  takových,  jako  jsi  ty,  tím  spíše  se  uskuteční  tato  budoucnost.  Bez 
vás,  kteří  sloužíte  vyššímu  principu,  žijete  uvědoměle  a  svobodně,  člověčenstvo 
bylo  by  nicotné;  rozvíjejíc  se  přirozeným  pořádkem,  dlouho  ještě  by  čekalo 
na  konec  svých  pozemských  dějin.  Vy  však  o  několik  tisíc  let  dříve  uvedete 
je  v  říši  věčné  pravdy  a  v  tom  jest  veliká  zásluha.  Vy  vtělujete  požehnání 
Boží,  jež  spočinulo  na  lidech." 

„A  jaký  je  cíl  života  věčného?"   otázal  se  Kovrin. 

„Jako  každého  života  —  rozkoš.  Pravá  rozkoš  je  v  poznání,  věčný 
život  pak  poskytne  nesčetné  a  nevysvěthtelné  prameny  poznání  a  v  tom 
smyslu  se  praví:   ,V  domě  Otce  mého  jsou  příbytkové  mnozí!'" 

Po  otázce  o  nesmrtelnosti  duše  člověka  myslícího,  nebo  aspoň 
na  čas  vmyslivšího  se  v  život  svůj  i  nezbytnost  konce  pozemského 
života,  nutně  naskytne  se  otázka  o  Bohu.  Jest  Bůh  či  není?  Nutno 
hledati  Boha  pro  život  pozemský,  či  nestojí  za  to,  mysliti  na  to?  Otázky 
ty  můžeme  lehkomyslně  zamlčeti,  pokud  jsme  zdrávi,  ale  jakmile  před 
námi  se  vynoří  přízrak  smrti,  nutno  hluboko  a  vážně  promysliti  otázku 
o  Bohu.  S  toho  stanoviska  začíná  na  Boha  mysliti  Sofja  Lvovna 
(Voloďa  velký  a  Voloďa  maličký):  „Ale  vždyť  Bůh  určitě 
jest  a  já  musím  jistě  zemříti,  nutno  tedy  dříve  nebo  později  pomysliti 
na  duši,  na  věčný  život  ..." 

Ale  kromě  intelligentních  lidí,  kteří  dospěli  k  určité  víře  v  Boha 
i  v  osobní  nesmrtelnost  duše,  a  tím  našli  klid  své  duše,  nalézáme 
u  Čechova,  zvláště  v  náladových  divadelních  hrách  jeho,  muže,  kteří 
nalezli  smysl  svého  života  v  práci  pro  blaho  a  Štěstí 
příštích  pokolení.  Čechov  neobyčejně  jasně  postihl  strašný  konflikt 
nedostižitelných  ideálů  se  všední  skutečností,  touhu  po  všeobecném 
štěstí,  náruživé  hledání  jiného,  světlého,  krásného,  rozumného  i  obsaž- 
ného života.  Nemaje  naděje,  že  by  takový  život  byl  možný  nyní,  měl 
naději,  že  aspoň  za  dvě  stě,  tři  sta  let  zjeví  se  pokolení  šťastných  lidí 


ř 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ra?kém.  GTS 

na  zemi  po  usilovné  práci  současníků.  Podle  jeho  mínění  tedy  námahy 
a  život  současných  lidí  nezmizí  beze  stopy,  nýbrž  zůstaví  po  sobě 
hlubokou  stopu  v  dějinách  člověčenstva  i  budou  v  jistém  smyslu  ne- 
smrtelný. V  trapných  pochybnostech  života  duše  nalezne  pokoj  jen 
věrou  v  nesmrtelnost  vlastní  duše,  nebo  aspoň  —  do  jisté  míry  — 
věrou  v  nesmrtelnost  svých  činů.  Tato  jistota,  že  život  tvůj  má  význam 
a  smysl,  že  jest  potřebný,  že  ty  sám  jsi  nutný,  že  život  tvůj  je  ne- 
zbytný pro  společný,  světový  život,  dodává  člověku  síly  v  okamžiky 
duševních  pochybností  a  krutých  ran   života. 

Takovými  všeobecnými  otázkami  náboženské  filosofie  proniknuto 
již  drama  „Iva nov"  (1889),  jehož  hrdina  chtěl  nalézti  rozřešení 
trápících  ho  potřeb  duševních  —  v  samovraždě  —  a  zvláště  „Stry-ček 
Vaua",  kdež  Vojnickij  a  Astrov  shodují  se  v  tom,  že  jsou  nespokojeni 
současným  všedním  životem  a  touží  po  novém,  nepodobném  nynějšímu. 
Se  slzami  v  očích  hledá  strýček  Váňa  východ  z  beznadějného  zoufal- 
ství —  v  práci  —  jako  díle  života.  I  v  jiných  hrdinech  C.  procitla 
touha  po  novém  životě;  nespokojeni  obklopujícím  je  prostředím, 
s  trpkostí  posmívají  se  okolí  svému,  nebojí  se  poctivě  pohlédnouti  i  na 
své  nedostatky.  A  tato  nálada  nespokojenosti  a  hledání  nových  hodnot 
života  je  zárukou,  že  pochybující,  nevěřící  obrátí  se  na  cestu  víry 
z  hlubokého,  vnitřního  a  upřímného  vznětu  srdce.  V  dramatě  „Čajka" 
Treplev,  jenž  se  zastřelil,  hledal  též  smysl,  nový  obsah  života,  i  zá- 
viděl Nině,  jež  ve  víře  „našla  svou  cestu  a  ví,  kam  jde".  V  dramatě 
„Tři  sestry"  (1901)  Veršinin  naříká  na  těžký  život,  ale  přece 
uznává,  že  život  „stává  se  ustavičně  jasnější  a  lehčí  a,  jak  se  zdá, 
není  daleko  čas,  kdy  život  bude  úplně  světlý".  Olga  souhlasí  s  Verši- 
ninem,  věříc  ve  šťastnější  čas,  kdy  „útrapy  naše  změní  se  v  radosti 
pro  1y,  kdo  budou  žíti  po  nás,  štěstí  a  pokoj  nastanou  na 
zemi..."  Zatím  třeba  čekati  na  „tuto  lepší  budoucnost  a  naplnit 
svůj  život  prací  ku  blahu  budoucích  pokolení'^.  Zatím  „nutno  pracovati, 
jen  pracovati",  míní  Irina.  Zvěrolékař  v  povídce  „A  n  g  r  e  š  t"  (1889) 
vidí  smysl  a  cíl  života  v  čemsi  rozumnějším  a  velikém.  „Dělejte  dobro!" 
napomíná.  A  takto  povzbuzující  víra  v  nastoupení  zlatého  věku  na 
zemi,  byť  i  kdesi  daleko,  za  dvě,  tři,  čtyry  sta  let,  ozývala  se 
u  (jechova  ku  konci  života  stále  častěji  (na  p.  v  dramatě  „Višňový 
sad"  a  v  pov.  „Nevěsta",  1903):  milovalť  sen  o  světlém,  krásném 
životě  v  budoucnosti.  Náruživá  touha  po  Bohu,  po  víře  a  osobní  ne- 
smrtelnosti nutila  ho  mysliti  na  Boha,  na  nesmrtelnost  prožívati 
nálady    víry    a    modlitby      a    zanechati     stopy    těchto      myšlenek     ve 


674  A.  Vrzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v    kráinétn  písemnictví    ruském. 


vysoce  uměleckých  povídkách.  Ve  „Vypravování  neznámého" 
chce  se  mu,  „by  život  náš  byl  svatý,  vznešený  a  slavnostní,  jako 
klenba  nebeská",  v  povídce  „V  rokli"  zdá  se  mu,  že  „kdosi  patří 
s  nebeské  výše  ...  A  byť  i  bylo  zlo  sebe  větší,  přece  noc  je 
tichá  i  krásná,  a  přece  na  Božím  světě  pravda  jest  a  bude, 
právě  taková  tichá  i  krásná,  a  všecko  na  zemi  jen  Čeká,  by  se  spojilo 
s  pravdou  ..." 

Čechov  nebyl  přísně  pravověřícím  křesťanem,  ale  žila  v  něm 
touha  po  víře  v  Boha  i  v  osobní  nesmrtelnost  věřil,  že  vzejde  záře 
nového  života,  zvítězí  pravda  (Pokoj  Č.  6.),  a  osudné  rozdvojení, 
boj  rozumu  a  srdce,  chladné  analyse  a  citu  je  právě  charakteristickou 
známkou  Čechova  i  větší  části  intelligence  současné.  Ale  v  jeho  po- 
popisech  obřadů  církevních,  duchovenstva  (Můra,  Dopis,  Biskup) 
cítiti  srdečnost,  teplotu.  C.  nebyl  bez  živých  pocitů  radosti  z  modlitby 
a  radosti  z  ví^3^  Věřil,  ale  časem  kolísal  ve  víře.  Byl  sy^nem  své  doby. 

K  nejdůvěrnějším  literárním  přátelům  Ant.  Čechova  náležel  Ivan 
Leontjev  (1856 — 1911),  jenž  pod  pseudonymem  Ivan  Sčeglov 
současně  s  C.  vystoupil  na  pole  literární  s  řadou  velezdařilých  kreseb 
ze  života  vojenského  ve  válce  i  v  míru,  k  nimž  látku  čerpal  ze  své 
zkušenosti,  an  byl  vychován  ve  vojenském  ústavě,  sloužil  u  vojska 
i  účastnil  se  válečných  tažení.  Jeho  „První  bitva"  (1881),  „Po- 
ručík P  o  8  p  ě  1  o  v",  „Nezdařilý  hrdina"  vyznačují  se  zvláště 
teplj^m  citem  k  prostému  vojáku  a  uměleckou  psychologií.  Za  to  po- 
zdější jeho  humoristické  povídky,  romány  a  veselé  komedie  (nejzdařilejší 
ještě  „Červený  kvítek"),  předvádějící  směšné  stránky  života  zvláště 
v  lázních  kavkazských,  nemají  umélecko-lilerární  ceny  a  nesvědčí 
o  vysokých  mravních  zásadách  spisovatelových.  Podobně  lehkou  četbu 
podávali  cestopisci-belletristé  Alexej  Nik.  Maslov  (*  1853),  jenž 
pod  pseud.  Běžeckij  napsal  též  několik  procítěných  povídek  z  vá- 
lečného   života,    i    Vlád.    Ludv.    Kign-Dědlov    (1856—1908). 

(P.  d.) 


VÁCLAV  Kubíček:  Z  déjin  mésta  LoStic.  675 


Z  děiin  města  lioštic. 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Farnost  na  několik  raěsícův  osiřela  zase.  Už  od  šesti  týdnů  před 
sv.  Jiřím  v  době  svatopostní  a  po  celý  čas  velikonoční  nebylo  v  Lošticích 
mše  sv.  ani  zpovědníka.  Teprv  21.  srpna  přijala  konsistoř  na  prosbu 
vrchnosti  unčovské  a  městské  rady  loštické  nabídku  moravičanského 
faráře  Aloise  Urbana  Žáka,  že  by  odpravoval  služby  boží  jako 
předchůdcové  jeho  v  Lošticícb,  a  svěřila  mu  správu  farnosti.  ^) 

Alois  Urban  Žák,  rodák  moravičanský,  2)  byl  ve  své  rodné 
obci  farářem  od  roku  1650;  sídlel  však,  jelikož  farní  budova  tamější 
vzdor  konsistorním  rozkazům  v  letech  1652  a  1653  nebyla  upravena, 
v  Lošticích.  Obroční  pole  moravičanské,  k  vůli  íiěmuž  se  Moravičanští 
zdráhali  stavěti  farní  budovu,  udávajíce,  že  farář  jako  uživatel  jeho 
má  sám  opravovat  a  stavět,  vůbec  ani  neosíval.  Duchovní  správu  vy- 
konával zároveň  ve  farnosti  búzovské.  Zemřel  dne  9.  května  1654 
a  byl  pochován  v  Mohelnici.  V  Lošticích  řádil  toho  léta  mor.  s) 

Nástupce  jeho  mistr  Matěj  Ign.  Schonfeld  z  Heraltic  u  Tře- 
bíče, do  té  doby  administrátor  fary  mohelnické,  byl  dne  8.  srpna  1654 
investován  nejen  pro  faru  moravičanskou,  nýbrž  podle  návrhu  vrchnosti 
unčovské  i  pro  faru  loštickou.  Do  Moravičan  uvedl  jej  slavnostně 
v  neděli  30.  května  1655  farář  z  Dabicka  Jiří  Skůrecký.  *)  Ale  když 
následující  neděli  měl  se  obřad  podobný  opakovati  v  Lošticích,  osadníci 


')  Dopisy  městské  rady  unčovské  dto  15.  července,  jež  mezi  jiným  píše,  »aby 
lidé  v  Lošticích  svou  pobožnost  mohli  vykonávat  a  nežili  jako  dobytek*  —  a  městské 
rady  loštické  dto   1.  srpna  1651   ke  konsistoři,  v  konsist.  arch.  olom. 

^)  Byl  od  r,  1639  farářem  v  Šumvaldě,  odkudž  v  letech  1644  nemoha  obstáti 
před  iŠvédy  unčovskými  odešel  a  zdržoval  se  přes  dvě  léta  nemocen  v  Mohelnici.  Po 
krátkém  působení  ve  Zvoli  (1647)  farářoval  ve  Svitavách.  Volný,  Cirk.  top.  olom.  I. 
447.  435.  —  Moheln.  matr.  decan.  1671,  fol.  127.  —  Zemsk.  arch.  brněn.  B.  S. 
6.    9167. 

")  Dne  4.  ledna  1655  přimlouvá  se  městská  rada  loštická  za  hrnčíře  zdejší 
u  vrchnosti  »poněvadž  nyní  v  krátce  v  městě  Olomouci  jarmark  držán  bude,  poněvadž 
mor  trvající  již  dlouhý  čas  přestal  —  že  jmenovanému  cechu  na  tyž  jarmark 
jeti  licenci  uděliti  ráčíte*.  V  měst.  registr,  unčov. 

*)  Mohelnice  byla  toho  roku  bez  děkana :  administrovali  tam  kněží  z  řádu  Tova- 
ryšstva Ježíšova  »165ó  aus  der  Societát  Jesu  haben  alles  allhier  verrichtet  in  unserem 
<jíotteshause<   (zápis  v  nejstarší  matrice  moheln.). 


676  VÁCLAV  KubíCek: 


loštičtí  s  vůlí  a  vědomím  vrchnosti  nedopustili  tomu.  ^)  Opětovné  prosby 
jeho    v    koDsistoři,    že    nemá    v    Moravičanech    kam    by  blavu    sklonil, 
jelikož  farní  budova  je  spuštěna,  by  mu  tudíž  duchovní  správu   loštickou 
ponechali    tak    dlouho,    pokud    fara    moraviěanská    nebude  postavena, 
zůstaly  bez  výsledku. 

Zádalať  městská  rada  loštická  v  Olomouci  už  před  tím  ústně  a 
nyní  písemně  o  faráře  vlastního.  Důvody  ležely  na  snadě.  Při  velkém 
rozsahu  tehdejší  farnosti  moravičanské  duchovní  správa  v  Lošticích 
nemohla  leč  trpěti.  Do  Moraviěan  náležely  vsi  Pálonín,  Doubravice* 
Kimice,  Bílá  a  Červená  Lhota,  Hrábí  a  Obectov.  Mimo  to  podřízena 
tamtéž  v  letech  1652  též  farnost  búzovská.  Za  takových  okolností 
bývaly  služby  boží  v  Lošticích  jen  čtvrtou  neděli,  patrně  více  z  ne- 
možnosti nežli  z  nedbanlivosti  farářovy.  Též  kostelní  jmění  trpělo  ujmu. 
Eoku  1642  ukryli  Moraviěanští  vzácné  kalichy  svoje,  aby  jich  kSvédové 
nevzali,  a  ke  mši  svaté  v  obojím  kostele  se  užívalo  kalicha  z  Loštic 
s  úmluvou,  že  kdyby  přišel  kalich  na  zmar,  každý  kostel  má  nésti 
škodu  z  polovice.  Kalich  byl  stříbrný,  cele  pozlacený.  Na  druhý  rok 
byl  půjčen  z  Moravičan  do  Mohelnice,  kdež  od  Švédů  v  den  sv.  Mikuláše 
byl  uloupen.  Loštičtí  na  úhradu  smluvené  polovice  zabavili  kalich 
moravičanský.  Kněz  Schonfeld  nemoha  kalicha  dostati  nazpět  jinak, 
aspoň  si  ho  z  kostela  loštického  s  vědomím  konsistoře  vypůjčil,  při 
čemž  mu  podotkl  Daniel  Glugar,  tehdy  starší  purkmistr,  že  jim  jejích 
chrám  Páně  loupí. 

Z  takových  příčin  Loštičtí  spolu  s  osadníky  sv.  Martina  v  Měrotíně 
žádali  o  faráře  vlastního,  jenž  by  v  Lošticích  maje  sídlo,  služby  boží 
konal  po  dvě  neděle  zde,  třetí  pak  neděli  v  Měrotíně.)  V  tomtéž 
smyslu  přimlouval  se  za  ně  současně  majitel  panství  bělolhotského 
pan  Václav  Vilém  Hnátek,  rytíř  z  W^egefurtu, 


*)  Dne  31.  května  1655  sděluje  loštický  úřad  Unčovu,  »kterak  dne  včerejšího 
p.  farář  moravičanský  v  tyž  dědině  Moravičanech  se  uvésti  dáti  ráčil«,  při  čemž  »se 
prohlásil,  že  na  příStí  týden  v  městečku  našem  introdukci  jeho  býti  má.  My  však  z  vůle 
a  vědomí  vrchnosti  odpravujíce  on  při  městečku  naSem  služby  boží  tak  nedbanlivě,  tak 
abychom  spolu  s  farníky  sv.  Martina  (v  Měrotíně)  jednoho  faráře  míti  mohli  při  panu 
officialu  (v  olomucké  konsistoři)  jsme  pohledávali*.  I  žádají  o  radu,  zdali  mají  introdukci 
povoliti.  Dopis  v  měst.  registr,  unčov.  —  O  odporu  Loštických  proti  installaci  píše  farář 
Schonfeld  v  nedatovaném  dopise  ke  konsistoři  (farní  arch.  moravičanský). 

*)  Dopis  praes.  7.  června  1655  v  olom.  arch.  konsist.  V  nedatovaném  dopise 
stěžuje  si  farář  Schonfeld  konsistoři,  že  ho  nechtějí  v  Lošticích  »durae  et  altae  cervici.s 
homines",  opětně  pak  »oppidani  Lošticenses,  quibus  animus  semper  prurit  ad  alte  sa- 
piendum*.  OvSem  ne  všichni,  nýbrž  jenom  asi  4  nebo  5  je  jich  takových. 


z    dějin    města   LoStic.  677 


JednáDÍ  o  pevné  přijtny  obroční  se  protáhlo  celý  rok.  Zatím 
vedl  duchovní  správu  v  Lošticích  kněz  Jiří  Ign.  Gallovský,  jemuž 
konečně  na  praesentaci  unčovskou  loštické  obročí  uděleno.  Bylo  to  dne 
posledního  října  1656.  Nový  farář  původem  z  Valašska  od  Kožnova, 
mistr  svobodných  umění  a  filosofie,  byl  poncérně  mlád,  maje  teprv 
27  let  věku  svého,  když  nastoupil  úřad.  ^) 

K  obvodu  farnosti  náleželo  tehdy  kromě  Loštic  sedm  dědin, 
totiž  Zadlovice  s  tvrzí,  dvorem  a  mlýnem  panským  a  se  svobodným 
dvorem,  jenž  slul  Opatsko, ^)  Bezděkov  s  mlýnem  „Kozovským",^) 
Hrádnice  s  mlýnem  a  zpuštěným  dvorem  poplužním,  rytířské  sídlo 
Lechovice  s  dvorem,  Pavlov,  Veselí  a  Lhotka.  Stav  při- 
fařených osad  těchto  byl  po  třicetileté  válce  bídný.  Ves  Lhotka  byla 
docela  bez  obyvatelů,  ze  čtyř  bývalých  domů  zbyly  jenom  základy 
sotva  viditelné.  *)  Tvrz  žadlovská  byla  zpuštěna.  0)  V  Pavlově  ze  33 
osadníků  čítalo  se  roku  1656  jenom  deset,  v  Hrádnici  ze  šestnácti 
pouze  šest.  Pozemky  opuštěných  gruntů  přisvojil  si  lechovský  pán, 
jenž  za  tím  účelem  zřídil  v  Pavlově  nový   dvůr.  ^') 

Též  v  Lošticích  k  bědám  válkou  způsobeným  přibylo  nových. 
Roku  1655  trpělo  město  povodněmi  tehdy  po  Moravě  všeobecny^mi. 
Z  měsíční  kontribuce  76  zl.  38  kr.  rýn.  uložeté  sněmem  na  zbroj- 
ného koně  platily  Loštice  od  listopadu  1655  měsíčně  po  22  rýn. 
k  tomu  35  zl.  39  kr.  na  vydržování  vojska  rozloženého  po  panství 
unčovském,  do  císařského  skladiště  pak  odvedli  toho  roku  po  20  m, 
pšenice,  ovsa,  rži  a  ječmene.  Ze  zámožnost  v  městečku  nebyla  veliká, 


')  Bedlivý  Volný  zápis  o  něm  v  aktech  konsistorních  neviděl  a  proto  faráře 
Gallovského  při  Lošticích  neuvádí  v  Cirk.  topogr.  olom.  IV.  p.  28  a  píše  o  usaniostat- 
nění  fary  loštické  až  k  r.  1669.  —  Spolu  s  Gallovskym  ucházel  se  o  loštickou  faru 
uníovský  kaplan  a  správce  fary  v  Něm.  Libinách  Jiří  Fabricius,  za  něhož  se  Loštice 
dne  16.  září  1656  přimlouvají  v  konsistoři,  aby  od  sv.  Václava  byl  ustanoven  na  faru. 
Jelikož  se  však  mezi  tím  bez  vědomí  unčovskyeh  pánů  ucházel  o  kterousi  jinou  faru, 
praesentovali  Unčovští  pro  Loštice  Gallovského. 

^)  V  obvodě  svobodného  dvora  v  místech  »na  Badině«:  zraných  byly  dvě  selské 
usedlosti. 

^)  Mlýn   >Zákozovský«   později  zvaný   sLaštuvkuv*  patřil  k  farnosti  búzovské. 

*)  iPagellus  nuncupatus  Lhotka  ita  sólo  coaeqr.atus  est,  ut  vix  vestigium 
appareat<   píše  farář  Schónfeld  r.   1656.   Podobně  v  matr.  decan.  moheln.   1671,  p    181. 

5)  Peáina  ve  spise  »Předchůdce  moravopisu^  1663  kniha  IV.  hlava  1.  uvádí  mezi 
tvrzemi  a  sídly  panskými  Z  voli,  Chudobín,  Oujezd,  Doubravici,  Lechovice,  Vránovou 
Lhotu,  Bílou  Lhotu  atd.  Žadlovic  výslovně  nejmenuje.  Ještě  r.  1679  uvádí  se  v  deskách 
zemských  při  Zadlovicích  »tvrz  aneb  nyní  pustej   dvůr*. 

6)  Moheln    matr.  děkan.    1671   p.   181. 


678  VÁCLAV  KubíObk; 


možno  posouditi  z  té  okolnosti,  že  v  prosinci  toho  léta  čítalo  se 
v  Lošticích  53  koní,  65  krav,  110  ovec  a  51  kusů  černého  dobytka. 
Od  listopadu  roku  1656  odvádělo  se  z  Loštic  mimo  berni  v  neudané 
výši  vojenského  platu  noěsíčně  23  zl.  11  kr.  a  na  proviant  10  zl.,  což 
místní  úřad  „s  těžkostí  vedle  chudoby  od  chudých  sousedů"  vybíral  a 
zasílal  do  Unčova.  V  srpnu  1657  Unčov  obci  loštické,  jež  dosud 
k  celkovému  obnosu  z  panství  přispívala  třetím  dílem,  zvýšil  vojenský 
plat.  I  prosí  rada  městečka  jménem  obce  pro  Boha,  „že  prohlídajíc 
chudobu  naši  nesmírnou,  ježto  již  žebráci  a  nuzníci  jsme,  nás  chudé 
poddané  v  tom  chrániti  a  při  třetím  dílu  na  panství  specificirovaných 
porcí  a  koně  zanechati  ráčíte".^) 

Ještě  horší  obtíží  bylo  bytování  vojska.  V  říjnu  roku  1657 
leželo  v  Lošticích  vojenské  oddělení  s  praporečníkem.  V  lednu  potom 
přiděleno  sem  na  byt  40  mužů.  Měsíční  kontribuce  zemská  obnášela 
18  zl.  3  kr.  1^3  den.  Ačkoli  město  dne  27.  dubna  1658  postiženo 
„ohněm  ukrutným",*)  a  žně  byly  špatné  pro  „pochybnost  velkou  na 
ourodě  zemské",  nicméně  ubytovali  se  od  konce  září  v  Lošticích 
„jeden  karnet,  jeden  kaprál,  feičár,  mušketýr,  15  rejtarů  s  pacholky 
a  jiné  pakáží  48  koní",  jež  obec  všechny  musela  ztravovat  jídlem  a 
pitím,  koním  pak  obstarávat  obroky  a  furáž.  I  stěžuje  si,  že  „jak  dále 
se  živiti,  povinnosti  své  jak  Jeho  Milosti  císařské  i  vrehnos*^^i  odbejvati 
prostředků  nemáme,  neb  sotva  kdo  sousedův  po  zasetí  obilíčka  hrstečku 
svého  chleba  míti  nebude  a  týmž  soldátům  ložirujícím  ostatek  z  ne- 
dobrého slova  vstrčiti  musí.  Poněvadž  pak  týž  soldáti,  jak  naslejcbáme, 
své  porcí  od  země  dosahují",  prosí  obec  vrchnost  o  přímluvu  u  pana 
podkomořího,  aby  „na  další  čas  takovým  nesnesitedlným  dáváním 
obtěžováni  nebyli  a  něco  z  nich  z  městečka  vyzdviženo  býti  mohlo".') 
Výživu  vojska  sice  hradila  země,  ale  jen  nepatrným  obnosem 
po  6  kr.  na  muže  a  po  6  kr.  na  koně,  začež  měl  voják  právo  žádati 
denně  libru  masa,  dvě  libry  chleba  a  dva  masy  piva,  pro  koně  pak 
6    liber    sena,    osminu    měřice  ovsa  a  týdně  dvě  otepi  slámy.  *)    Byl-li 


')  z  dopisů  měst.  rady  loStické  dto  10.  kdna,  11.  a  30.  srpna  1657  v  měst. 
registr,   unčov. 

^)  Zápis  v  knize  městská:  »Dne  27.  aprile  1658  neštěstí  skrze  nenadálej  obeň, 
na  mnohé  sousedy  přišlo.*  Zmínka  o  požáru  děje  se  výslovně  při  č.  62.  64.  70.  a  117. 
zachvátil  tndíž  oheň  dvě  strany  náměstí.   Ratouz  rovněž  vyhořelý  opravoval  se  r.   1668. 

*)  Dopis  bez  data  v  měst.  registr,   unčov. 

■*)  Z  dopisu  krajského  hejtmana  olomuckého  pana  Bartodějského  dto  19.  října 
1658   v  měst.  registr,  unč.   K  tomu  podotýká  zástupce  města  Unčova  z   Brna:    »Nevíra, 


z  dějin  města  LoStic.  679 


voják  na  bytě  dle  dávek  tuto  popsaných  obtížný,  býval  při  pochodu 
nebezpečný.  Počátkem  července  1659  prosí  městská  rada  z  Loštic 
v  Unčově  o  propuštění  sousedu  v  areste  pozůstávajících,  „poněvadž 
nyní  skrz  ty  marše  obávati  se  jest  Hda  nějakého  a  škody,  aby  mohli 
k  hospodářství  přihlídnouii  a  škody  na  hovádkách  neb  statečku  snášeti 
nemuseli"'.^) 

Takový  byl  stav  městečka  Loštic  a  přifařených  osad  v  době,  kdy 
po  mezeře  delší  než  stoleté  nastoupil  opět  samostatný  kněz  katolický 
Jiří  Gallovský,  Farní  budova  byla  chatrná  a  sešlá.  Dřívější  hojný 
desátek  z  osad  venkovskj-cb,  jehož  se  odvádívalo  celkem  93  měřic 
5  mírek  rži  a  88  měřic  5  mírek  ovsa,  scvrknul  se  o  dobrou  polovici 
na  pouhých  4P/s  m.  rži  a  tolikéž  ovsa  —  vinou  té  okolnosti,  že  mnoho 
domů  bylo  bez  obyvatel.  Částečně  měl  se  scházející  desátek  cdváděti 
z  panských  dvorů,  k  nimž  pole  takových  gruntů  bjlo  zabráno,  ale 
neodváděl  se.  Z  Loštic,  dokud  farnost  byla  přidělena  do  Moravičan  a 
kratičký  čas  do  Mohelnice,  sypávalo  se  desátku  o  zrně  jenom  polovic 
a  kopného  se  dávalo  teprve  dvanáctý  snop  místo  desátého.  Vzdor  tomu 
dotyční  faráři,  jsouce  jinak  dosti  zaopatřeni  z  vlastních  obročí,  nena- 
mítali nic,  patrně  proto,  že  i  těmito  polovičními  důchcdy  byli  s  dostatek 
odměněni  za  svou  jakoby  poloviční  službu  v  Lošticích.  Ale  farář  Gal- 
lovský odkázaný  pouze  na  svůj  vlastní  obvod  poměrně  neveliký  cítil 
se  zkrácen,  i  když  obec  k  lepší  výživě  přidala  rau  něco  pustých 
pozemků.  Tak  vznikla  dlouholetá  rozepře  o  „plný  desátek". 

(P.  d.) 

jak  chudej  lid  obstojí  a  kde  se  kvartvry  pro  tak  mnoho  officiru  vynaleznou  :  budou-li 
chudí  lidé  jich  plný  domy  míti,  servieiemi  in  nátura  hrabě  přetahováui  budou. t 

^)  Dopis  dto  3.  července  1659.  Kontribuce  odváděla  obec  od  listopadu  1659  do 
konce  října   1660  měsíčně  po   11  zl.  30  kr. 


680  Pavel  Krippxer: 


riaše  reformjj  středoškolské. 

Napsal  Pavel  Krippner.  {Č.  d.) 

I. 

Uplynul  sotva  měsíc  od  ukončení  ankety  středoškolské,  a  již 
vyšlo  první  nařízení  reformní  ministra  k.  a  v.  ze  dne  29.  února 
1908  č.  10.051,  jímž  maturitní  zkoušky  na  gymnasiích  a  reálkách 
velmi  značně  byly  zjednodušeny  a  usnadněny. 

Dříve  však,  než  přikročíme  k  posouzení  tohoto  výnosu  reformního, 
bude  nutno  zkoumati  zevrubněji,  v  čem  záležely  ony  žaloby  a  stížnosti, 
které  proti  praxi  maturitní  již  dávno  před  r.  1908  byly  pronášeny  a 
to  jak  v  různých  spolcích  professorských  a  odborných  časopisech,  tak 
i  v  denních  listech  a  širší  veřejnosti.  A  tu  především  dlužno  uznati, 
že  maturitní  zkouška  od  r.  1849,  kdy  byla  zavedena,  průběhem  doby 
valně  se  odchýlila  od  ducha  staré  osnovy  organisační  a  že  velká  část 
zmíněných  stížností  byla  zcela  oprávněna.  Také  v  anketě  středoškolské 
vystupovali  mnozí  účastníci  a  to  zvláště  z  kruhů  vysokoškolských  ostře 
proti  maturitě,  dovozujíce  jednak  její  zbytečnost,  jednak  i  její  škodlivost, 
a  jak  veliká  byla  nepřízeň  k  maturitě  i  mezi  klidnými  a  rozvážnými 
vzdělanci,  možno  posouditi  již  z  toho  nápadného  zjevu,  že  v  anketě 
při  závěrečném  hlasování,  které  na  konci  rokování  o  maturitě  výjimečně 
bylo  provedeno,  neméně  než  12  členů  jejích  hlasovalo  pro  úplné  její 
odstranění. 

Vývody,  jimiž  žalobci  a  nespokojenci  potírali  v  anketě  i  mimo 
ni  oprávněnost  a  důležitost  maturity,  byly  přerozmanité  a  některé  z  nich 
dosti  podřízeného  významu.  Uvedeme  tuto  pouze  nejhlavnější. 

Maturita,  jak  se  aspoň  prováděla  před  r.  1908,  nedokazuje  duševní 
dospělosti  abiturientů,  ač  právě  k  tomu  účelu  byla  svým  časem  zavedena, 
nýbrž  na  nejvýše  jen  tolik,  že  zkoušenec  ovládá  v  přítomné  době  jistou 
zásobu  jednotlivých  vědomostí,  které  si  na  rychlo  osvojil  v  poslední 
době  před  zkouškou,  aby  je  zase  stejně  rychle  zapomněl. 

Schopnosti  a  vědomosti  jednotlivých  žákův  učitelé  měli  před  tím 
příležitost  pozorovati  a  oceňovati  z  pravidla  po  celou  řadu  let  a  jestliže 
si  všímali,  jak  přece  bylo  jejich  samozřejmou  povinností,  pozorně  také 
jejich  povah  a  byli  spravedlivými  a  při  tom  přece  dosti  blahovolnými 
posuzovateli  svých  žákův  a  jestliže  výroční  klassifikací  při  vší  blahovůli 


Naše  reformy  středoškolské.  €81 


zamezovali  poátup  do  vyšších  tříd  žákům  rozhodně  nezpůsobilým,  po 
případe  neschopné  žáky  v  čas  odstraiiovali  ze  studií :  pak  postupovali 
do  Vílí.  třídy  jen  ti  žáci,  při  nichž  učitelé  s  ředitelem  na  základě 
několikaletých  zkušeností  mohli  míti  přesvědčení  o  jejich  duševní  do- 
spělosti a  při  nichž  proto  závěrečná  kontrola  státní  byla  zbytečná. 

Mimo  to  jaké  prý  jistoty  nebo  spolehlivosti  můžo  poskytovati  tato 
zkouška,  jejíž  průběh  a  výsledek  závisí  na  tolikeré  náhodě  a  při  níž 
přeiseda  komise  zkušební  (před  r.  1908  většinou  zemský  šk.  inspektor), 
v  jehož  rukou  nejvíce  spočíval  osud  zkoušenců,  těchto  naprosto  nezná 
a  přece  má  si  o  nich  v  čase  poměrně  tak  krátkém  utvořiti  směrodatný 
úsadek,  tito  pak  předchozím  dlouhým  „dřením"  jsou  vysíleni,  vědomím 
dalekosáhlé  důležitosti  zkoušky  té  rozčileni  a  nezvyklým  zevnějškem 
jejím  zmateni,  takže  za  takového  stavu  duševního  ani  nemohou  se 
osvědčiti  takovými,  jakými  jsou  ve  skutečnosti  a  jakými  znali  je  snad 
po  léta  a  zvláště  v  posledním  roce  jejich  učitelé  I 

Tedy  zase  i  z  toho  — ■  prý  —  vychází  na  jevo,  že  při  dosavadním 
(t.  j.  do  r.  1908  běžném)  způsobu  maturity  nemůže  se  dosíci  účelu, 
k  jakému  byla  svým  časem  ustanovena,  a  že  tedy  jest  zbytečná. 

Xež  odpůrcové  zkoíšky  maturitní  pokládali  tuto  nejen  za  zby- 
tečnou, nýbrž  dokonce  i  za  škodlivou  abiturientům  a  to  po  jich  stránce 
duševní  i  tělesné.  Tomu  nelze  prý  se  také  diviti,  když  bedlivěji  uvážíme, 
jak  ohromné  množství  nejrozmanitější  látky  žáci  VIII.  tř.  a  to  zvláště 
prostřední  a  slabší  pokládali  za  nutno  —  třebas  proti  duchu  org.  osnovy 
a  také  proti  různým  nařízením  pozdějším  —  v  několika  měsících  neb 
i  týdnech  před  maturitou  si  zopakovati  a  do  paměti  přímo  vecpati. 
Mluvíme  tu  zvláště  o  prostředních  a  slabších  žácích,  neboť  v  déjeoise 
a  fysice  byla  těm  žákům,  kteří  v  posledních  čtyřech  pololetích  (tedy 
v  Vil.  a  VIII.  tř.)  měli  průměrnou  známku  chvalitebnou  neb  výbornou, 
od  r.  1879  na  základě  nařízení  ministerského  (22./1.  1879  č.  803) 
zkouška  maturitní  promíjena  a  dávána  jim  z  těchto  předmětů  na 
maturním  vysvědčení  známka  průměrná.  Tím  dostávalo  se  lepším  žákům, 
ač  tito  právě  toho  méně  potřebovali,  velmi  značné  úlevy,  kdežto  na  žáky 
prostřední  a  slabší  dopadala  celá  tiba  maturity.  Tím  si  vysvětlíme,  že 
námaha  paměti  při  opakování  tak  rozsáhlé  látky  byla  u  těchto  žáků  pře- 
veliká a  to  tím  spíše,  že  při  té  práci  neuměli  si  vésti  s^tstematicky, 
jsouce  z  pravidla  při  tom  bez  poučného  vedení  svých  professorů  a  po- 
necháváni sobě  samým  a  majíce  mimo  to  povinnost  připravovati  se  každý 
den  na  jednotlivé  lekce  ve  všech  předmětech.  A  čím  kdo  byl  svědo- 
mitější, tím  neunavněji  se  připravoval  až  do  poslední  chvíle,  stále  jsa  při 

Hlídka  46 


682  Pavel  Kbippnbr  : 


tom  skličován  rozčilujícím  vědomím,  že  neovládne  pevně  a  spořádaně 
toto  nekonečné  množství  látky.  Ze  za  takového  stavu  daševního  mohly 
vznikati  u  leckterých  žáků  také  různé  případy  nervosy  neb  neurasthenie, 
zvláště  u  těch,  kteří  méli  k  tomu  předchozí  disposici,  dokazoval  v  anketé 
ze  své  odborné  zkušenosti  zástupce  vídenské  komory  lékařské  dr.  Grasz, 
ač  přes  to  nepřimlouval  se  za  zrušení  maturity,  jsa  přesvědčen,  že  beze 
všech  zkoušek  není  možno  přece  vstupovati  na  universitu  a  že  jest  tu 
nevyhnutelně  třeba  jakéhosi  výběru  a  třídění ;  maturitu  prý  jest  pouze 
Butno  rozumně  a  účelně  opraviti. 

O  jedné   vlivné   okolnosti,   která   ještě  pomáhala  zveličovati  ono 
fozčilení  abiturientů,  bude  promluveno  později. 

Ministerstvo  vyučování  začalo  si  poměrně  dosti  záhy  uvědonaovati, 
že  zkouška  maturitní  vzdaluje  se  v  praxi  dosti  daleko  od  ducha  organ, 
osnovy,  dle  níž  hlavní  váha  měla  se  klásti  na  všeobecné  vzdělání  vy- 
plývající z  celého  vyučování,  a  že  kladou  se  při  zkoušení  nepřiměřené 
požadavky  na  paměť  žáků.  Vložilo  sice,  přes  ustanovení  org.  osnovy, 
v  r.  1852  (naříz.  minist.  1./2.  1852  č.  1373)  mezi  předměty  ústní 
zkoušky  maturitní  ještě  další  předmět,  náboženství,  při  němž  na 
pamět  zkoDsenců  nemohly  se  nečiniti  další  značné  nároky.  Ale  již 
v  r.  1855  (minist.  naříz.  10./9.  1855  č.  10,312  odst.  III.)  uznalo  za 
potřebno  vyloučiti  přírodopis  ze  zkušebních  předmětů  maturitních 
s  tím  zajímavým  odůvodněním,  že  při  posuzování  duševní  zralosti 
zkoušenců  má  předmět  tento  pochybný  význam,  poněvadž  vzhledem 
k  časové  mezeře  dvou  let  uplynulých  od  skončení  toho  vyučování 
dostatečná  příprava  k  této  zkoušce  n\u8Í  se  převahou  opírati  o  paměť 
a  od  žáků  nelze  očekávati,  aby  věrně  podrželi  v  paměti  positivní  vědo- 
mosti v  tomto  předměte  po  dvouletém  přerušení. 

Hned  v  roce  následujícím  vystoupilo  ministerstvo  již  důrazněji 
proti  vymáhání  přílišných  podrobností  při  maturitě  a  proti  příliš  namá- 
havé nazpa metni  přípravě  abiturientů.  Výnosem  minist.  30. /3.  1856 
č.  4921  mělo  se  totiž  zkoušejícím  učitelům  co  nejdůrazněji  připomenouti, 
aby  při  zkoušce  maturitní  dávali  jen  takové  otázky,  z  nichž  jedině  lze 
vyzkoumati  a  posouditi  duševní  dospělost  a  stupeň  vědeckého  vzdělání 
zkoušenců,  a  aby  upouštěli  od  každého  požadavku  takového  vědění 
podrobného,  jež  nejen  neposkytuje  spolehlivého  měřítka  při  posuzování 
duševní  vyspělosti  abiturientů,  nýbrž  svádí  i  žáky  k  častému  dosud 
zvyku,  že  hledají  v  nazpamětném,  s  přílišnou  námahou  spojeném 
opakování  všeho,  čemu  se  dříve  naučili,  převážnou  pomůcku  k  přízni- 
vému vykonání  zkoušky  maturitní. 


Naáe  reformy  středoškolské.  683 


Nutno  jistě  uznati  toto  varovné  vystoupení  ministerátva  za  zcela 
odůvodněné  a  včasné.  Než  pohříchu  jinou  zase  stranou  samo  ministerstvo 
po  mála  letech  zavdalo  podnět  k  tomu,  aby  správné  ustanovení  organ, 
osnovy  o  pravomoci  a  vlivu  školního  rady  (z.  šk.  inspektora)  jakožto 
předsedy  při  zkoušce  maturitní  mohlo  se  vykládati  také  v  neprospěch 
abiturientů  neb  mohlo  se  aspoň  užívati  měrou  povážlivou.  Stalo  se  tak 
ve  výnosu  minist.  14./1.  1865  č.  12.513  ex  1864  při  výkladu,  jaký 
má  vliv  zemský  školní  inspektor  na  ustanovení  známky  při  zkoušce 
maturitní.  Tam  se  totiž  podotýká,  že  není  nijak  třeba  uchýliti  se  v  této 
příčině  od  §  85  org.  osnovy  (kde  totiž  veškeren  vliv  předsedův  při 
závěrečném  posuzování  abiturientů  resp.  při  stanovení  jednotlivých  jejich 
známek  a  celkového  posudku  obmezuje  se  na  to,  že  za  případného 
hlasování  učitelů  o  těchto  věcech  má  při  rovnosti  hlasů  předsedající 
inspektor  hlas  rozhodující).  Ale  v  další  části  zmíněného  výnosu  se 
praví :  „Také  úřední  instrukce  pro  inspektory  gjmnasijní  obmezuje 
tento  vliv  na  řízení  zkoušek  maturitních  a  dozor  při  nich.  Jestliže  tedy 
toto  ustanovení  ukládá  inspektorovi  právo,  ba  povinnost,  aby  v  těch 
případech,  kde  by  při  zkoušce  pozoroval  nějakou  protizákonnost  neb 
nepravidelnost,  učinil  příslušná  opatření  za  tím  účelem,  aby  žádný 
abiturient  nebyl  dříve  prohlášen  dospělým,  než  náležitě  dosti  učinil 
zákonitým  požadavkům,  jest  zase  s  druhé  strany  u  zkoušejících  učitelů 
předpokládati  tolik  svědomitosti,  že,  jsou-li  upozDrněni  na  takovou 
nepravidelnost,  nebudou  váhati  své  mínění  uvésti  v  žádoucí  souhlas 
8  úsudkem  inspektorovým.  Kdyby  však  chtěli,  co  bylo  by  těžko  pochopiti, 
setrvati  při  protizákonném  postupu,  musilo  by  se  to  ovšem  státi  před- 
mětem vyšetřování  a  vyššího  rozhodnutí."  ^) 

Jak  viděti,  řadí  se  tu  do  stejné  kategorie  dva  zcela  různé  pojmy, 
protizákonnost  a  nepravidelnost,  a  od  zkoušejících  učitelů  se  očekává, 
aby  při  každé  takové  ^ nepravidelnosti",  na  niž  jsou  inspektorem 
upozorněni,  podřizovali  své  mínění  jeho  úsudku.  Ký  potom  div,  že 
mnohý  z  těchto  inspektorů  stával  se  náchylným  pokládati  své  mínění, 
jež  si  průběhem  zkoušky  utvořil  o  tom  neb  onom  abiturientů,  za  jediné 
■směrodatné  a  rozhodující,  i  proti  souhlasnému  mínění  celé  ostatní  komise 
zkušební !  Jak  tato  okolnost  nutně  působila  na  učitele  i  abiturienty, 
lze    si   snadno   představiti;    ostatně  bude  o  tom  ještě  níže  promluveno. 

Zatím  však  znenáhla  sice,  ale  jistě  utvrzovalo  se  v  ministerstvu 
přesvědčení,    že    běžný    postup    při  zkouškách  maturitních  vzdaluje  se 


')  Výnos  tento  přímo  sice  vztahoTal  se  jen  na  zemskou  školní  rada  v  Solnohrade  ; 
jest  však  přirozeno,  že  vyklad  v  něm  obsažený  osvojily  si  také  ostatní  zemské  školní  rady. 


684  Pavel  Krippnkr  : 


stále  více  od  ducha  příslušných  předpisů  a  že  při  něm  zapomíná  se 
napořád  vlastního  účelu  těchto  zkoušek.  I  uznalo  konečně  za  potřebno, 
vymeziti  přesněji  a  určitěji  podstatu  a  účel  zkoušky  maturitní  a  vy- 
tknouti důrazně  hlavní  vady  při  zkoušce  té  se  vyskytující.  K  tomu 
konci  vydalo  důležitý  výnos  ze  dne  18./6.  1878  č.  9645,  který  velmi 
poučně  vykládá  hlavní  zásady  org.  osnovy,  a  z  něho  také  pro  vysokou 
jeho  cenu  byla  celá  místa  téměř  do  slova  převzata  nejen  do  Návodu 
k  zastávání  úřadu  učit.  na  gymnasiích  rakouských  z  r.  1885  (i  také 
násl.  vydání),  nýbrž  i  do  reformního  nařízení  minist.  (Marchetova) 
29./2.  1908  §  20.  Vizme  jeho  obsah! 

Úvodem  se  vytýká,  že  zkušební  postup  při  maturitách  na  gymnasiích 
i  reálkách  neodpovídá  vždy  duchu  platných  předpisů,  čímž  u  žáků 
v  posledním  roce  způsobuje  se  přílišná  námaha,  aniž  přece  se  dosahuje 
účelu  zkoušky.  Upozorňuje  se  pak  na  to,  že  maturita  není  nijak  celkovou 
zkouškou  ze  všeho  vědění  získaného  na  gymnasiu  neb  reálce,  nýbrž 
na  rozdíl  od  jiných  zkoušek  má  ten  samostatný  účel,  aby  zkoumala 
duševní  dospělost  žákovu  k  akademickému  studiu,  pročež  že 
všecku  váhu  klásti  jest  nikoli  na  jednotlivé  vědomosti  žákovy,  nýbrž 
jedině  a  výhradně  na  dosažené  všeobecné  vzdělání  a  na  ono 
formálně  vyškolení  ducha,  které  jest  nutným  předpokladem 
k  vědeckým  studiím,  jak  se  pěstují  na  školách  vysokých.  „Těmto 
předpisům  by  přímo  odporovalo,  kdyby  zkouška  maturitní  rozpadala  se 
v  řadu  jednotlivých  zkoušek  a  při  tom  činily  se  požadavky  podmiňující 
zvláštní  přípravu,  která  zejména  v  posledním  roce  sotva  se  může  vykonati. 
Takováto  zvláštní  příprava  není,  jak  to  také  instrukce  k  org.  osnově 
naznačuje  na  několika  místech,  ani  nutná  ani  také  jen  žádoucí,  poněvadž 
neusnadňuje  posudku  o  tom,  jakou  měrou  zkoušenec  zpracoval 
látku  ve  škole  mu  podanou,  a  tím  také  posudku  o  dosažené  duševní 
dospělosti,  nýbrž  jej  spíše  mate  dojmem  podrobného  vědění  na  kvap 
sehnaného  a  v  jednotlivostech  snad  i  překvapujícího.  Jest  pevně  míti 
na  paměti,  že  bez  průkazu  potřebné  dospělosti  všeobecné  nedostačuje 
ani  nejpodrobnější  znalost  jednotlivostí  (v  nařízení  minist.  z  r.  190S 
stojí  „nesmí  míti  rozhodujícího  významu")  jako  naopak,  je-li  prokázána 
ona  dospělost,  nemá  se  klásti  váha  (v  naříz.  minist.  z  r.  1908  přidáno 
„rozhodující")  na  jednotlivé  nepodstatné  mezery  v  positivních  po- 
drobnostech některého  předmětu.  S  druhé  strany  jest  přikládati  velikou 
důležitost  tomu,  aby  již  zevně  při  kladení  otázek  bylo  vše  pominuto, 
čím  by  mohl  úspěch  při  zkoušce  zdáti  se  věcí  náhody ;  dále  aby 
zkouška    v   těch    předmětech,  jež    nejsnáze  dávají  podnět  k  nebezpečí 


Naše  reformy  středoškolské.  686 


nazpamětné  přípravy,  spíše  brala  se  způsobem  volného  kolokvia, 
aby  tak  rozsah  zkoušky  podle  výsledku  odpovědí  se  přiměřeně  omezoval 
neb  rozšiřoval,  ve  všech  případech  však  jen  na  podstatné  věci  vztahoval." 
Na  to  uvádějí  se  v  témže  výnose  ještě  některá  ulehčení,  resp. 
zjednodušení  neb  určitější  vymezení  týkající  se  maturity  gymnasijní 
v  těchto  předmětech:  v  nčtnčině  jakožto  jazyce  vyučovacím,  v  dějepise, 
mathematice  a  fysice.  A  na  konci  připojuje  se  ještě  nová  zvláště  žádoucí 
úleva;  nařizuje  se  totiž,  že  pro  budoucnost  má  odpadnouti  zkouška 
z  náboženství,  jak  bylo  také  původním  ustanovením  org.  osnovy. 
Příslušná  známka  na  matur.  vysvědčení  má  se  v  předměte  tom  stanoviti 
stejným  způsobem  jako  v  přírodopise  a  filos.  propaedeutice.  i)      (p.  d.) 


*)  Str.  508.  ř.  3.  sh.  čti  požadovalo  m.  pozorovalo. 


686  Jan  Tenora: 


Účast  kardinála  Díetrichštejna  za  boje  mezí  arci- 
knížetem rnatjjášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jan  Tenora/  (Č.  d.) 

Hovora  odpovídal  především  na  obvinění,  které  jeho  se  týkalo, 
že  včera,  co  pan  Karel  z  Liechtenštejna  přednášel  soudcům  zemským 
o  nebezpečí  země,  jeden  ze  stavu  rytířského,  jehož  může  jmenovati, 
vyprávěl  mu  tu  v  soudnici  v  důvěrnosti  o  témž  nebezpečenství,  a  z  toho 
nejpřednější  bylo,  že  nežli  osm  dní  pomine,  máme  míti  17.000  Ubrův 
a  hajdukův  na  hranici  Moravy  u  Skalice.  Hovora  oznámil  to  svým 
dobrým  přátelům,  a  jestliže  to  kdo  jinak  vykládá,  křivdí  mu  a  vyvede 
se  z  toho  dostatečně.  Z  této  odpovědi  viděli  páni  a  rytíři,  „že  by  tu 
jiná  byla",  že  se  rozšiřují  jen  bezdůvodné  klevety.  ^)  Na  ostatní  před- 
nesení odpověli  vyslaní,  že  to  všecko  oznámí  svým  pánům,  a  že  ti 
zajisté  učiní,  což  by  bylo  k  dobrému  císaři,  k  užitečnému  jim  všem 
a  k  obhájení  země,  a  že  se  nebudou  děliti' od  vyšších  stavů;  úřad 
pak  že  vezme  město  a  brány  v  pilné  a  bedlivé  opatření,  „tak  aby 
skrze  obmysly  a  vpády  odkudžkoli  nepřátelské  nic  zlého  se  městu  a 
obyvatelům  nestalo".  Potom  vyslaní  městští  odešli.  ^) 

Soudnice  stále  poskytovala  obraz  vzrušený  a  neobvyklý.  S  Liechten- 
štejnem  bylo  jich  tam  ze  stavu  panského  a  rytířského  ještě  víc  nežli 
včera,  a  s  nimi  byla  tam  také  čeleď  jejich  ozbrojená.  Když  došel 
Berka  a  na  své  místo  zasedl,  hned  začal  sám  Karel  z  Liechtenštejna 
mluviti.  Jakým  nemilým  a  protivným  dojmem  na  soudce  zemské  pů- 
sobila  včerejší    výtržnost,    viděti   z  toho,  že  pokládal  Liechtenstein  za 


*)  Ale  klevetám  takovým  naposledy  uvěřili  sami  původcové  jejich  a  měli  je  za 
nejhlavnější  důvod  a  ospravedlnění  svého  jednání.  Liechtenštejn  teprve  průběhem  svého 
útoku  na  Berku  chápal  se  podobných  povídaček  o  otvírání  bran  brněnských  v  noci  a 
uvozování  lidí  tajemně  do  města,  a  pak  z  toho  důvodu  zmocňuje  se  střežení  města.  Sta- 
vové pak  vytýkali  Berkovi,  že  jim  o  otvírání  bran  nedal  žádné  odpovědi,  a  z  toho,  »že 
to  se  vSí  pilností  ukrýval*,  vyvozovali  již,  že  je  to  pravda,  a  hned  ještě  další  tajemné 
a  hrůzostrašné  zprávy  uváděli.  A  zatím  Berka  zcela  správně  jim  v  zasedání  zemského 
soudu  na  takové  nemístné  a  nepatřičné  povídky  neodpovídal  a  jich  pominul ;  jemu  jako 
hlavě  soudu  nenáleželo  ani  dávati  se  do  vyvracení  planých  řečí.  Uvidíme  pak,  jak  rostly 
iiché  zprávy,  jak  se  zveličovaly,  a  jak  se  jich  používalo  a  zneužívalo. 

^)  Hovorový  Paměti  v  zem.  arch.  brněnském,  sbírka  rukop.  č.  332,  fol.    43 — 46. 


účast  kard.  DietrichStejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem   a  Rudolfem  II.  r.  1608.       687 

nutno  předeslati  omluva:  , Srozuměli  jsme,  že  páni  soudcové  řeči,  které 
jsme  proti  nim  včerejšího  dne  učinili,  snad  jinak  si  vyložili,  nežli  jsme 
pomýšleli;  Pán  Bůh  uchovej^  abychom  k  zlehčení  pánů  včera  něco 
mluviti  měli,  než  my  chceme  je  za  své  ochrance  a  přátele  míti"-  Byla 
mu  na  to  odpověděno,  že  páni  tedy  přijímají  jejich  omluvu. 

Hned  potom  obrátil  se  Liechtenstein  přímo  proti  Beriiovi  a  osvěd- 
čoval, že  stavové,  kteří  jsou  při  něm,  trvají  na  tom,  co  včera  místo- 
držícímu  úřadu  bejtmanského  všichni  dohromady  do  očí  řekli,  že  totiž 
nechtějí  věřiti,  že  to,  co  z  potazu  ohlašoval,  bylo  společné  snesení 
zemských  soudců.  Berka  odpovídal  po  dobrém  zdání  soudců  zemských^ 
že  se  neví  jinak  upamatovati,  než  že  ohlásil  právě  to,  o  čem  se  páni 
v  potazu  snesli.  Liechtenšteju  pak  vybízel  zemské  soudce  poukazuje 
na  nebezpečenství  země,  aby  se  8  ním  srovnali  a  pro  dobro  císařovo 
a  země  s  nimi  spojili  a  od  nich  se  nedělili,  načež  dostal  za  odpověd, 
že  se  od  nich  v  ničem,  což  by  k  dobrému  císaře  a  země  bylo,  nemohou 
děliti  a  loučiti,  ale  že  s  nimi  vedle  potřeby  a  náležitosti  chtějí  pro- 
mluviti až  po  vzdání  soudu.  Tu  hned  žádal  Liechtenšteja  jménem  všech 
svých,  aby  byl  soud  vzdán,  a  aby  páni  soudcové  s  nimi  promluvili; 
obořil  se  pak  na  Berku,  pravě,  že  není  hoden,  aby  slul  zemským 
hejtmanem,  a  že  si  zvolí  vhodnějšího  za  hejtmana  zemského,  který 
by  je  lépe  zastupoval  a  obhajoval,  jemu  že  nemohou  již  důvěřovati 
vidouce  jeho  nepoctivost  o  vlast  tuto,  a  proto  se  snesli  o  jisté  místo^ 
kam  by  se  sjeli,  spolu  uradili,  i  císaři  psali  za  dosazení  jiné  osoby  na 
úřad  hejtmanský.  Tam  aby  také  s  nimi  vypravili  se  soudcové  zemští, 
a  aby  jich  neopouštěli. 

Berka  svolal  potaz  a  potom  oznámil,  že  soudcové  zemští  na  žádost 
stavů,  ježto  všelijaké  nebezpečenství  předstírají,  zemský  soud  odkládají, 
a  že  8  nimi  ve  všem  tom,  což  by  k  dobrému  císaři  a  zemi  bylo,  chtějí 
státi  i  to  vše  jednati,  pročež  mají-li  něco  důležitého,  aby  to  nyní  po 
vzdání  soudu  přednášeli,  že  je  rádi  mezi  sebe  pustí  a  to  vyslechnou, 
ale  jinam  někam  že  se  nechtějí  vypraviti.  Berka  sám  povoloval  v  tom, 
k  čemuž  prve  nikterak  přistoupiti  nechtěl,  jen  aby  je  ukliduil.  Ale  bylo 
to  nadarmo,  vždyť  již  stavové  o  svém  dalším  postupu  byli  pevně  do- 
mluveni. Proto  odpověděl  Liechtenštejn,  že  se  již  ustanovili  sjeti  se  na 
jistém  místě,  a  znova,  pominuv  úplně  místodržícího,  vyzýval  soudce 
aemské,  aby  s  nimi  dohromady  se  vypravili  a  jim  pomáhali  o  ty  věci 
se  poraditi. 

Po  té  byl  soud  vzdán.  Karel  z  Liechtenštejna,  Jiřík  Hodický  a 
druzí  ještě  vstoupili  do  šrafiků,  a  žádali  soudce  zemské,  aby  mezi  ně 


688  Jan  Tenoka  : 

Tstoupili.  Učinili  tak  všichni  kromě  jednoho  nebo  dvou.  ^)  A  zase 
přednášelo  se  soudcům  zemským,  jaké  výstrahy  se  jim  dávají,  jak  na 
životě  ohrožováni  jsou,  jaké  jsou  řeči  slyšány  od  Pavla  Hovory,  jak 
sekretář  kanceláře  české  Menzel  také  psal  Hovorovi,  aby  manželku  a 
dítky  opatřil,  nebo  že  v  Moravě  divné  věci  se  stanou  a  někteří  o  hrdla 
svá  přijdou,  a  dále  že  jsou  do  města  koňmi  vozeny  podezřelé  osoby, 
které  tvář  na  potkání  pláštěm  zastírají,  s  nimi  se  tam  několik  hodin 
jedná  a  ráno  jsou  bez  vědomí  nejvyšších  úředníků  a  soudců  zemských 
zase  odváženi,  a  že  ještě  to  Berka,  když  dotázka  na  něho  byla  učiněna, 
se  vší  pilností  ukrýval.  Poněvadž  nejsou  tedy  v  Brně  jisti  a  bezpečni, 
aby  se  uvolili  s  nimi  jeti  do  města  Slavkova,  aby  tam  o  opatření  vlasti 
své  tím  bezpečněji  mohli  rozmluviti.  Soudcové  zemští  přistoupili  k  tomu, 
a  Karel  z  Liechtenštejna  odcházeje  ze  soudnice  volal :  „Kdo  miluje 
vlast  svou,  pojďte  za  mnou!"  Všichni  odcházeli  s  ním  do  jeho  domu 
slavnostně  jej  doprovázejíce.  Berku  provodili  do  jeho  domu  jen  Jan 
Kíčanský  Kavka  z  Ričan  a  Vilém  Dubský  z  Třebomyslic.  Nejvyšší 
moc  v  zemi  vymkla  se  mu  již  z  rukou  a  žádný  ho  neposlouchal.  2) 

Diktátorem  se  stal  Karel  z  Liechtenštejna.  Ve  svém  domě  pravil 
stavům,  že  nechce  nikoho  nutiti,  ale  že  přece  všecky  napomíná,  kdo 
pravým  milovníkem  vlasti  své  býti  chce,  aby  ještě  dnes  s  nimi  ve 
Slavkově  najíti  se  dal,  a  kdo  s  nimi  nebude  chtíti  se  vypraviti,  toho 
že  také  nebudou  míti  za  žádného  obyvatele  zemského.  Ještě  té  soboty 
večer  dojel  do  Slavkova  pánů  a  rytířů  znamenitý  počet;  koní  bylo 
okolo  200  a  kotcích  vozů  28.  Za  nimi  přijelo  pak  jich  ještě  více,  kteří 
nebyli  ani  v  Brně  při  soudě. 

Na  sjezde  slavkovském,  který  trval  tři  dni,  s)  svolili  si  za  své 
náčelníky    Karla    z    Liechtenštejna,    Weykharta   hraběte  ze  Salmu  na 


•)  Tak  oznamují  sami  stavové  císaři;  Berka  vSak  t  listě  císaři  píše:  ^Hernách 
bald  auf  die  andern  landrechtbeisiczer  gerueft,  welclie  dort  alle  eingetreten  sein.  Darauf 
weil  ich  selbst  nur  allein  da  geblieben  . .  .< 

^)  Vylíčení  bouřlivých  událostí  v  soudnici,  jichž  podrobnost  zajisté  vyloží  a  omluví 
jejich  důležitost,  je  založeno  na  dvou  listech  Berkových  psaných  císaři  8.  března,  na 
dvou  relacích  soudcfi  zemských  a  stavů  zaslaných  císaři  ze  Slavkova  10.  března  ^v  Pa- 
mětech HoToriovýcb  t  zemském  archive  brněnském,  Sbírka  rukopisů  6.  332,  fol.  80-^57), 
na  listě  Otislava  z  Eopenice  a  na  zprávě  nadepsané  Mehreriicber  Verlauf  (Notizen-Blatt 
1872  6.  4  str.  30 — 31);  srv.  také  vypravování  sekretáře  Liechtenštejnova  v  Mon* 
HuDgariae  hist.  III.  271.  —  Chlumecký  (Carl  von  Zierotin  405 — 412),  jehož  následovalř 
všichni  spisovatelé  potomní  o  té  době,  nerozuměl  celkové  situaci;  jeho  předpoklady  jsou 
mylné  a  vypravování  předpojaté  a  strannické. 

»)  Tak  praví  Žerotín,  Č.  A.  XXVII.  346. 


účast  kard.  DietrichStejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyáěem  a  Rudolfem  II.  r.  160S.      689 

Tovačově,  Jiříka  Martinkoyského  a  Jana  Bakůvku,  aby  za  stavy 
jednali,  jménem  země  psaní  činili  a  odpovědi  dávali,  a  usnesli  se 
„k  zachování  země  císaři  a  k  obhájení  před  nenadálými  vpády"  na- 
jmouti na  svůj  náklad  lOCO  koní  zbrojných  a  zase  se  sjeti  na  den 
13.  dubna  do  Ivančic. 

Ze  Slavkova  psali  císaři  soudcové  zemští  10.  dubna  podávajíce 
zprávu  o  soudu  brněnském,  a  zároveň  také  stavové  tam  shromáždění 
o  témž  sondu  a  příčinách  sjezdu  slavkovského.  Obojí  zpráva  se  doplňuje 
a  na  sebe  na  vzájem  odvolává ;  psány  jsou  ovšem  ve  prospěch 
zpravodajův  a  s  jejich  stanoviska.  Stavové  v  psaní  svém  obviňovali 
Berku,  ale  celkem  povšechně  a  k  obhájení  svému  málo  průkazně,  že 
do  země  jen  nenávist  a  nesvornost  vtrušoval,  že  jsa  nejvyšším  zemským 
nad  tisícem  koní  zbrojných  a  nad  2000  pěších  „neoblekši  zbroje  nikda" 
zemi  o  mnoho  deset  tisíc  zlatých  připravil  a  sobě  osobil,  což  prý  si 
také  do  něho  císař  na  sněme  brněnském  r.  1604  stižil,  a  o  čež  až 
posavad  ještě  konce  není,  že  jsa  hejtmanem  zemskj^m  sirotky  rytířského 
řádu  panenky  poctivé  jako  dívky  selské  na  svém  dvoře  choval,  že 
před  p.  kardináiem  mluvil,  že  by  udělati  chtěl,  kdyby  císař  něco  proti 
právu  a  řádu  i  svobodám  zemským  poručil,  že  hodonínským  sekvestrem  ^) 
zemi  špatně  posloužil,  že  vydává  a  vymýšlí  nikdy  nebývalá  práva  proti 
zjevnému  zřízení  zemskému,  že  všecko  po  své  vůli  dělá  ne  jako  by 
byl  úředník  císařův,  nýbrž  jejich  dědičný  pán,  že  o  vlast  jejich  milou 
péče  míti  nechce  a  k  věcem  proti  pořádku  a  svobodám  jejich  je  nutí. 
Na  svou  ospravedlněnou  dovolávali  se  ne  právě  případně  a  šťastně 
landfrydu  z  r.  1579.*)  Oznamujíce  pak  svá  snesení  o  zbrojení  a  o  po- 
ložení sjezdu  do  Ivančic,  dodávali,  bude-li  jim  do  toho  času  i  do  toho 
místa  sněm  od  císaře  položen,  že  chtějí  se  k  nému  sjeti,  a  ohrazovali 
se  při  tom,  že  tím  nemají  úmyslu  mocnosti  císařské  něco  ujímati,  než 
že  ty  věci  odkladu  netrpí  a  místo  bezpečné  a  nepodezřelé  oblíbeno 
býti    musí.    Konečně    žádali,  aby  jim  dal  císař  jiného  hejtmana,  který 


1)  Srv.  Dopisy  Karla  8t.  z  Žerotína  y  A.  C.  XXVII.  342,  343. 

'J  »Item.  Na  tom  jsme  se  také  z  jednostejné  vůle  TŠichni  ustanovili :  Jestliže 
br  nás  pak  kdo  nyní,  neb  po  smrti  krále,  pána  našeho,  mimo  sprayedlivý  řád  a  svobody 
naše  k  čemu  nutiti  a  tisknouti  chtěl  a  k  své  vůli  připravovati,  v  tom  abychom  podle 
sebe  stáli  a  sebe  neopouštěli,  a  jeden  mimo  druhého  nikam  se  nevytrhali,  než  z  jedno- 
stejné v&le  to  jednali,  co  by  dobrého  a  poctivého  tohoto  margkrabství  pcdle  svobod 
našich  bylo,  a  to  pod  pokutami  v  landfrydu  poleženými.*  {^Kameniček,  Zemské  sněmy 
a  sjezdy  moravské,  I,  399.)  Tendence  landfrydu  nesměřovala  přece  proti  vlastnímu 
panovníkovi. 


630  Jan  Tenoba:  Účast  kardinála  Dietrichštejaa  za  boje.  .  . 

by  lásku  a  svornost  mezi  obyvateli  vzdělával,  a  aby  pokoj  vídenský 
8  Uhry,  kterýž  na  poručení  císařovo  spečetili,  a  také  pokoj  s  Turky 
stvrdil,  a  nedal  místa  žádným  postranným  zprávám,  jimiž  by  u  císaře 
v  nemilost  a  ošklivost  uvozováni  byli.*) 

Ale  stavové  moravští,  kteří  takto  odtrhli  se  od  císaře,  a  svou 
vládu  ustavili  v  zemi  místo  vlády  císařovy,  chtěli  příměti  k  podobnému 
kroku  také  české  stavy  tehdy  v  Praze  na  sněme  shromážděné.  Princip 
suverenity  stavův  nad  mocí  panovníkovou  měl  býti  k  platnosti  přiveden 
také  v  zemi,  kde  přímo  císař  vládl,  a  mezi  něho  a  stavy  měl  býti 
vražen  klín,  který  by  je  pořád  dále  od  sebe  rozrážel.  Psali  moravští 
stavové  rovněž  tehdy  ze  Slavkova  stavům  českým  posílajíce  jim  k  infor- 
maci oboje  přípisy  k  císařovi  a  zpravujíce  je,  na  Čem  se  usnesli ;  žádali 
pak  o  jejich  přímluvu  u  císaře,  aby  mír  s  Uhry  a  Turky  byl  stvrzen, 
a  lid  válečný,  který  leží  v  zemi  a  blíže  země,  ^)  aby  byl  vyzdvižen  a 
jinému  do  země  vtrhnouti  aby  se  nedopouštělo,  a  aby  vedle  nich  stáli 
a  pomocí  svou  k  ochraně  jejich  přispěli,  kdyby  jim  nebo  zemi  moravské 
chtěl  někdo  nějaké  příkoří  Činiti;')  sami  se  pak  zakazovali  stavové 
moravští  českým  podobným  způsobem.  Z  těchto  slov  ozývá  se  již  po- 
tomní ohlášení  sjezdu  ivančického  směřující  přímo  proti  císaři  a  do 
popředí  vystupuje  ideál  stavovského  státu.  Čeští  stavové  však  ze  snému 
celkem  příz  čivému  císaři,  nechtějíce  se  od  něho  oddělovati,  odpověděli 
poukazem  na  generální  sněm,  na  který  byli  již  svolili.  Byla  to  první 
odmítavá  odpověď  stavům  moravským  vedeným  Liechtensteinem  a  zá- 
roveň osvědčením  proti  arciknížeti  Matyášovi.  (P,  d.) 


')  Paměti  Hovoriovy.  (Sbírka  rukopisů  t  zem.  arch.  brněnském  i.  332,  fol.  51 — 57.) 
*)  V  zemi  bylo  vojsko  císařské  v  Novém  Jičíně  a  Kyjově  ;    blíže    země    míní  se 
vojsko  Tillyho  v  Dolních  Rakousích. 

*)  Paměti  Hovoriovy  1.  c,  fol.  57 — 58. 


BOHUXÍR  Bukža:  Bratři  Lilečtí  čili  HabrovanStí.  691 

Bratři  LíIečtí  čili  Habrovanští. 

K  dějinám  sektářství  na  Vyškovská.  BOHUMÍB  BUNŽA.  (O.) 

III.  Účinky  spisů  Dubčanského.  —  Zánik  sekty. 

Spisy  „bratří  s  hory  lilečské"  vyvolaly  veliké  množství  listů 
a  traktátů  polemických  zvláště  se  strany  Českých  Bratří,  kteří  viděli 
v  neúnavném  Dubčanském  s  jeho  tiskárnou  nepřítele  velmi  nebezpeč- 
ného. Vyslali  proti  němu  své  nejlepší  současné  muže,  Lukáše,  škoda, 
Augustu,  Blaboslava^)  atd.  Starší  ve  zborech  potírali  habřovanské.*) 
Polemiky  vedeny  prudce,  rozhořčené,  slovy  nevybíranými,  takže  jesuita 
Dr.  Václav  Sturm  vzájemných  výtek  používá  s  výhodou  k  svému 
boji  proti  Jednotě.  Věnuje  jim  velkou  část  svého  „Srovnání  víry." 
Poněvadž  spisy  Sturmovy  jsou  výbornou  bibliografií  současnou,  skýtají 
nám  už  samy  dosti  jasný  přehled  tohoto  zápasu.  Bratři  odpovídají  na 
„Ukázání"  Habrovanských,  „nestydatých  hánců  bratrství",  spisem 
Jindřicha  Sturma  v  Mladé  Boleslavi,  že  „písmo  svaté  berou  a  jemu 
rozumějí  jak  sami  chtějí,  a  řeči  Krista  Pána  formovati  smějí  proti 
všemu  křesťanstvu  od  mnoho  set  let.  Mnohá  místa  písma  pomíjejí 
nebo  glosami  svými  je  kazí  a  převracují.  V  takovém  způsobu  znáti  se 
dáváte  jako  byste  všem  nedostatky  ukazovati,  všecky  napravovati 
hotovi  byli,  avšak  největší  zuřivost  ducha  vašeho  k  nám  vás  pudí. 
jako  bychom  povinni  byli  na  vaše  zámysly  a  úsudky  Amen  říkati. 
Naše  jednota,  milí  starší,  ani  napravování  podle  vůle  vaší  ani  potřebo- 
vala ani  vás  za  to  žádala.  Odkud  takovou  povinnost  na  sebe  táhnete?" 
Bratři  vystoupili  též  na  obranu  přítomnosti  Páně  ve  svátosti  oltářní, 
začež  jim  spílá  Dubčanský  „papeženci  bludní,  noví  neb  mladí  Ěímané 
antikrysti"  a  učení  bratrské  nazývá  „Kobčina",  jíž  žádný  rozuměti  nemůže. 

Zajímavý  spis  polemický  jest  Stráněnského :  Traktát  proti 
Lileckým    jinak    Habrovanským.  *)     Spisovatel    hájí    nejprve 


')  Blahoslav  ve  své  historii  nazval  »Ukázání»  spisem  >plnv  hanění  a  v  ošklivost 
uvozování*. 

-)  Ze  tak  činili  vysvítá  ze  slov  Blahoslavových,  kter<^  ve  »Vadách  kazatelůc  na- 
pomíná Bratry,  aby  jinověrce  nechali  na  pokoji:  »brzy  prý  drbnou  Xovokřtěnce  brzy 
Habrovanské*. 

^)  v  museu  českém  velmi  defektní  exemplár  c.  36.  F.  2l.  R.  1541.  uěkteří  po- 
važují Stráněnského  za  katolíka,  ale  slova  jeho:  >Eímané  i  česká  strana  nás  hanějí, 
kaceřnjí,  pikbartují,  bludujíc  ukazují  na  Bratra.  —  Jungmann  ve  svých  dějinách  litera- 
tury tohoto  spisu  neuvádí. 


692  Bohumír  Bunža : 


svátosti,  „o  čež  největčí  nesnáz  činíte".  Vytýká,  že  habrovanští  užívají 
proti  Bratřím  spisů,  které  od  nich  nepocházejí.  Víra  jejich  není  původní, 
nýbrž  „nepříležitě  v  roucho  cizí  se  obláčí,  když  praví,  že  starou  víru 
českou  mají,  slovem  ale  skutkem  a  pravdou  daleko  jsou  od  toho." 
Hájí  dále  přísahu,  kterou  prý  Bratřím  už  Kalenec  vytýkal,  ale  bratr 
Lukáš  jej  důvody  písem  „přemohl  a  umrtvil."  Dubčanský  (též  v  Kyjově) 
útočil  na  Bratry,  že  „na  cestách  s  oštěpy  chodí  proti  přikázání:  neza- 
biješ" a  ve  svém  „Ukázání"  opět,  že  zloděje  k  smrti  odsuzují  a  na 
vojnu  táhnou.  Za  to  si  jej  dobírá  Str. :  „když  lotr  do  domu  leze,  na 
sousedy  ochotně  volají  (habrov.),  když  statek  brání,  nepřátelé  netoliko 
voštěpy,  kordy  a  cepami,  ale  také  ručnicemi  a  hákovnicemi  a  prudkými 
děly  pomilováni  bývají,  což  jich  druhdy  veliká  paseka  lehne.  Nechť 
se  pak  tito  vysokých  smysluv  nábožníci  před  lidmi  umyjí",  pomůže 
prý  jim  to  jako  Pilátovi.  „Berně  proti  Turkom  (tedy  válečné)  i  vy  jste 
platili  a  váš  biskup  a  přední  starší  (Dubč.)  i  žoldnéře  se  vší  zbrojí 
vypravil."  Proč  prý  založili  zvláštní  sektu,  když  mohli  se  přidat  ke 
Kalencovi,    „když  on  vše  má  co  chválíte  a  pro  co  na  nás    hurtujete". 

„Soudy  máte  za  zřízení  pohanská,  ale  Jan  Habrovanský  starší 
váš  se  soudí  a  s  lidmi  sváří  při  té  hojnější  spravedlnosti."  „Žádné 
titule  neuznáváte,  ale  pana  habrovanského  s  panováním,  tytulem  a 
soudy  a  s  právy  i  řečňováním  netoliko  za  bratra,  ale  za  zvláštního 
vůdce  a  kazatele  a  ředitele  jednoty  vaší  jste  přijali.  A  tak  každého 
z  povýšených  přijímáte.  Aj  co  jste  velmi  kříži  Kristovu  utesali,  milí 
starší  z  Lilče,  ba  nikdy  jste  na  úzkou  cestu  starého  původu  nevešli, 
nýbrž  širokou  branou  se  béřete". 

Na  výtku  Dubčanského,  že  Bratři  s  antikristem  mír  uzavřeli  a 
ten  prý  je  proto  „netrápí  a  nemorduje"  jako  '  Habrovanské,  odpovídá 
Str. :  všeho  ve  svobodném  a  velikém  pokoji  užíváte,  svého  biskupa  a 
staršího  řečníkem  mnohým  pří  lidských  u  práva  máte  a  v  tom  pokoji 
svých  spravedlností  snadno  dosahujete.  Každý  z  vás  živnosti  a  obydK 
svého  užívá  jak  rozumie  a  umie  bez  překážky".*)  Dokonce  prý  ten 
pokojný  čas  Habrovanské  činí  „smělé  a  na  všechny  doskočné",  takže 
žádnému  pokoje  nedají,  kdo  se  s  nimi  nesrovnává.  Dopustí  li  pán  Bůh 
pokušení  pak  prý  to  bude  jen  pro  jejich  pikhartská  „hanlivá  a  útržčivá 
písma."  Na  konec  prudce  útočí  na  stálé  tvoření  nových  jednot,  „Když 
se  takoví  sobě  podobní  shledají  a  sberou  neb  něco  učedníků  shromáždí, 
tři,  čtyři  deset  neb  i  více,    jakož  se  ke  všemu  lidé  najdou,  tožť  hned 


')  Přejte  i  nám  trochu  toho   »pokojíčka«   dodává  Str. 


I 


Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanšti.  693 

beze  vší  spravedlivé  pří6iny  a  potřeby,  nejvíce  ze  samého  zalíbení 
sebe  a  všetečné  smělosti,  volenie  starších,  biskupů,  kněží  sobě  zarazí, 
losují  a  světí  je,  z  toho  hned  nová  jednota,  církev  povstane.  Hned 
se  pismy  tarasují,  jiné  hanějí,  viní  lidi,  prosté  straší,  od  jiných  odrážejí 
sami  k  sobě  táhnúc  jak  mohúc,  svědomí  lidská  rozličně  pletou  a  vše 
písmy  svatými  dotloukaji. '•^) 

Dubčanský  svými  spisy  a  polemikami,  které  vyvolaly,  docílil  toho, 
že  počtem  nepatrná  jeho  sekta  stala  se  známou  po  celé  Moravě  a 
Cechách  a  upoutala  na  sebe  pozornost  samého  krále  Ferdinanda  I. 
Panovník  tento  snažil  se  ze  všech  sil  zavésti  v  zemích  svých  pořádek 
rozvrácený  boji  náboženskými  a  rejdy  zbujnělé  šlechty,  aby  mu  po- 
skytly záštity  proti  Turkům,  jichž  voje  mu  zaplavily  skoro  celé  krá- 
lovství uherské  a  hrozivě  postupovaly  k  samé  Vídni.  Proti  tomuto 
nepříteli  potřeboval  vojska  ovládaného  myšlenkou  jednoty  křesťanské. 
Zasazoval  se  tedy  v  Římě,  aby  uznáni  byli  podobojí  za  pravověrné  a 
energicky  se  stavěl  proti  dalším  náboženským  novotám,  které  jednotu 
drobily  a  rázný  odpor  proti  Turkům  znemožňovaly  jak  jemu  tak 
bratrovi  císaři  Karlu  V.  Hněv  králův  dopadl  celou  tíhou  na  Dubčan- 
ského  a  bylo  po  onom  pokoji,  o   kterém  psal  Stráněnský.^) 

Již  na  sněme  ve  Znojmě  r.  1535  při  jednání  o  zákazu  učení 
■novokřtěnců  vzpomenuto  Dubčanského  a  přísně  mu  poručeno,  aby 
novotářství  zanechal,  chce-li  se  vyhnouti  nemilým  následkům.  Dubčan- 
ský neposlechl,  kázal  i  psal  dále.  Tu  byl  u  krále  obžalován  pro  „sehnání 
s  pouště  nějakého  poustevníka  Jana"  a  pohnán  k  zodpovídání  do  Prahy. 
Byl  to  nepopiratelně  uskok  Bratří,  dostati  Dubčanského  před  tribuna! 
královský.  Naši  historikové  nám  Bratry  vždy  vyličují  jako  ideál  doko- 
nalosti, ale  měli  též  své  chyby,  a  jedna  z  nejodpornějších  je  jejich 
mstivost  vůči  protivníkům,  které  všechny  „do  pekla  strkají"  a  o  smrti 
jejich  jinak  se  nezmiňují  než  slovy  „zdechl,  pošel."  V  Praze  se  žalob- 
ník Bratry  nastrčený  neobjevil,  ale  Dubčanský  pro  své  sektářstvi 
vsazen  i  s  průvodci  do  černé  věže.  Přívrženci  Dubčanského  zvláště 
Jan  z  Kunštátu  a  Václav  Ludanie  použili  veškerého  svého  vlivu  u 
stavů  Moravských  v  jeho  prospěch  a  ti  prohlásili  odsouzení  „spolu- 
lantfridníka"  mimo  hranice  země  za  porušení  ústavy  a  vyvolali  prudký 


')  Pnmo  proti  Habrovanským  psány  jsou  ještě  tyto  spisy:  »0  znamení  a  pravdě* 
1526.  >Odpově(J  a  zpráva  ...  na  třetí  spis  proti  nim  (t.  j.  Jednotě)  od  starších 
Lileckých  neb  Habrovanskych.  V  Mladé  Boleslavi  1533  od  Jindřicha  Šturma.  „Proti 
Habrovanským"  od  Jana  Augusty,  Litomyšl  1540. 

*)  Viz  zevrubněji  u  Brandla,   Čas,   M.   Mor. 


694  Bohumír  Bunža: 


protest  proti  Ferdinandovi  v  Olomouci  r.  1538  na  den  sv.  Křtitele  a 
ve  Znojmě  na  neděli  Laetare  r.  1539  rovněž  i  v  Brně.  Poslali  za 
králem  poselství  do  Lince  i  Vídně  s  rázným  protestem  proti  takovému 
způsobu  jednání.  Avšak  Ferdinand  už  nebyl  slabý  Ladislav  ani  Ludvík 
a  proto  neustoupil.  Ohradil  se,  že  Dubčanského  do  Prahy  ve  věcech 
náboženských  nepovolal  a  sněm  moravský  o  těchto  záležitostech  roz- 
hodovati že  práva  nemá,  nýbrž  král  sám.  Propustil  sice  po  desíti  mě- 
sících Dubčanského,  kdjž  i  král  polský  za  něj  se  přimlouval  a  pánové 
Pernštýn  a  Svamberk  za  něj  složili  rokojní  10  tisíc  kop  grošů,  ale 
pod  závazkem,  že  bludů  již  rozšiřovat  nebude,  jinak  do  vězení  se 
vrátí  a  to  pcd  ztrátou  hrdla  i  statků.  Stavové  opět  bouřili  proti  tako- 
vému závazku,  ale  Dubčanský  sám  složil  zbraň,  podrobil  se  závazku, 
přestal  apoštolovat  a  smířil  se  se  svým  králem.  R.  1542  byl  zvolen 
za  člena  královské  komise  berní,  ale  již  roku  následujícího  zemřel.  Ze 
konflikt  jeho  s  králem  byl  velmi  tuhý,  můžeme  souditi  ze  slov  Dra. 
Sturma  (Srovnání  víry  str.  66.):  Pan  Jan  Dubčanský,  první  původ 
Jednoty  Lilecké,  několikrát  do  vězení  dán  byl  a  dvakráte,  nebo  tři- 
kráte již  jemu  hranice  připravena  byla,  než  na  přímluvu  Pánů  jemu 
hrdlo  darováno  jest  bylo. 

Ačkoli  Dubčanský  nestal  se  katolíkem,  přece  tím,  že  činnosti  se 
vzdal,  pochována  sekta  svatých  z  Hory  Lilečské,  kteří  se  přidali 
k  různým  vyznáním,  z  jichž  prvků  vytvořena  jejich  věrouka.  R.  1614 
ve  spise  „Pravda  vítězící"  í)  jásají  Bratří  nad  poraženým  nepřítelem: 
Lilečlí  činili  Bratřím  příkoří  rádi  přijímajíce  mezi  sebe  vyvrbelce 
a  vypadlce  z  Jednoty,  proto  jím  Bůh  nepožehnal,  takže  o  Lileckých 
neslýcháme,  aby  kde  kteří  byli. 


Majiteli  panství  Habrovanského  po  Janu  Dubčanském  jmenují 
se  bratři  Václav  a  Vilém,  roku  1563  již  jen  Vilém^).  Ten  byl  r.  1558 
T  úterý  po  Obrácení  sv.  Pavla  povýšen  do  stavu  rytířského.  3)  Po 
Vilémovi  dědili  panství  Habrovanské  jeho  synové  Jan  a  Bedřich,  kteří 
je  prodali  r.  1574.  Janu  Bohuslavu  Zoubkovi  ze  Zdetína.  Bedřich 
Dubčanský  rytíř  ze  Zdenína  a  Habrovan  zemřel  v  pondělí  po  sv. 
Mikuláši  1583  ve  Ždánicích,   jak  hlásá   kámen   na  tamějším    hřbitově. 


')  Vydán  v  Kralicích. 

^)  Schtvoy,  Topographie  von  Máhren. 

8)  Schimon,  Der  Adel  voa  Bohmen  und  Schlesien. 


Bratři  Lilečtí  řili  Habrovanští.  695 

a  jeho  dcera  Anežka,  poslední  toho  rodu,  babička  historika  moravského 
Středovského  zerořela  J.  záři  1675  a  ve  Bzenci  v  kostele  sv.  Jana 
je  pochována.^) 

Rod  pánů  Zoubků  ze  Zdetína,  na  který  panství  Habrovanské 
přešlo,  byl  úzce  spojen  svazky  příbuzenskými  s  biskupy  olomuckými 
a  přiklonil  se  úplně  ke  straně  katolické,  třeba  původně  byl  bratrským^) 
Po  Janu  Bohuslavu  Zoubkovi  přešlo  bývalé  panství  Dubčanských  na 
Viléma,  bratra  jeho,  rozhodného  katolíka  a  příznivce  Jesuitů.  Jako 
nejvyšší  písař  markrabstiíí  moravského  bydlíval  v  čas  zasedání  sněmu 
T  Olomouci  v  Koleji  Jesuitské,  kde  na  jeho  počest  dávány  divadelní 
hry,  konávaly  se  zkoušky  žactva,  které  přijímalo  z  rukou  pana  Zoubka 
odměny.  Zbytky  Habrovanských  hleděl  potlačiti  tím,  že  kazatele 
jejich  vypověděl  a  na  faru  lulečskou  dosadil  svědomitého  kněze  Michala 
Švába.  Když  pak  ten  se  stal  1596  děkanem  Vyškovským,  povolal 
pan  Vilém  na  Habrovany  Jesuity,  kteří  až  do  r.  1610  vedli  duchovní 
správu.  Kolej  Jesuitská  vyslala  do  Habrovan  P.  Jana  Drachovského 
a  P.  Michala  Besko  z  Olomouce,  kteří  se  pustili  do  práce  s  rázností 
jich  řádu  vlastní.  Pilně  poučovali,  zaváděli  církevní  průvody,  zvonění 
anděl  Páně,  udíleli  svátosti,  získávali  lid  laskavostí,  dítky  dárky.  Už 
o  prvních  Velikonocích  měli  168  lidí  u  stolu  Páně,  mezi  nimi  40 
starců,  kteří  nikdy  žádné  svátosti  nepřijali,^;  a  o  Vánocích  již  200 
komunikantů,  počet  tam  nikdy  pr}-  neslýchaný.  Vilém  Zoubek  zemřel 
7.  března  r.  1608  zachovav  řádu  přízeň  po  celý  život.  Dle  přání  svého 
pochován  v  Olomouci  v  kostele  Panny  Marie  Sněžné,  kde  už  v  hrobce 
odpočívaly  jeho  dvě  dítky,  které  jej  smrtí  předešly.  V  závěti  své 
hojně  obmyslil  kolej  Jesuitskou.  Ani  jeho  smrtí  nebyl  přerušen  vliv 
řádu  na  panstvích  Zoubků  a  sekta  Dubčanského  spěla  rychle  k  svému 
konci.  Syn  Vilémův,  Vilém  Bohuslav  zemřel  mlád  25.  srpna  1625  ve 
Výškové,  kam  si  přijel  pro  nevěstu  Dembínskou*).  Zůstaly  dvě  sestry, 
provdaná  Helena  a  svobodná  Kateřina,  která  žila  životem  světice. s) 
Jí  vymřel  15.  července  1636  rod  Zoubků  ze  Zdetína.  V  závěti  své 
odkázala  r,   1635  Habrovany  Jesuitům  na  zřízení  koleje  v  Kroměříži, 


>)  Notizenblatt  1884. 

*)  Bernard  Zoubek,  učený  biskup  olomuckv  ý  12.  března  1541  a  manželka 
Joachima  Zoubka,   Kateřina,  bvla  sestra  slavnébo  Prusinovského  z  Vickova. 

«)  Schmidl,   Hist.   Sec.  Jesu. 

*)  Notizenblatt  1876. 

=)  Pornčník  její  pan  Kavka  z  Říčan  chválen  též  jato  příznivec  ráda  u  zmíně- 
ného historika  jesuitského. 


696  BOHFMÍE  Bunža:  Bratři  Lilečtí  čili  Habrovanští. 

která  když  Kroměříž  r.  1643  spálen,  přenesena  do  Hradiště  i  s  mrtvolou 
dobroditelky.  Helena,  provdaná  Dubská,  zahájila  sice  dlouhý  spor  o 
dědictví  s  řádem  Jesuitským,  ale  bezvýsledně.  Po  zrušení  řádu  připadly 
Habrovany  studijnímu  fondu.  V  Lulči  u  sv.  Martina  prohlašují  obydlí 
hrobníka  za  zbytek  tiskárny  Dubčanského  a  v  Habrovanech,  jak  už 
řečeno,  kostel  nejsv.  Trojice  za  původní  jeho  modlitebnu.  Jinak  ani 
v  pověstech  lidu  po  „svatých  z  hory  Lilečské"  stop  nenacházíme. 


Dr.  Jan  Sedlák:    Mikuláš  z  Dráždaii.  697 


mikuldš  z  Drážďan. 

Dr.  Jan   Sedlák.  (Č.  d.) 

Jednomu  z  „přikázání  nejmenších",  zapovědí  přísahy  totiž,  věnoval 
Mikuláš  dva  traktáty.  První,  starší,  o  němž  se  později  ještě  bude 
zmíniti,  uveřejnil  jsem  ve  Studiích  a  textech  I  86 — 94  a  podal  jsem 
jeho  obsah.  Druhý-  je3t  ze  druhé  polovice  r.  1415  a  jest  pouhým 
zpracováním  prvního.  Je  v  kapit.  knih.  praž.  C  116  na  fol.  159b — 169b*) 
a  má  inc.  Nota:  Jurando  vane,  expl.  pak  dissolvi  et  ssse  tecum. 
Obsah  jest  týž  jako  v  traktátu  prvním,  jen  postup  myšlenek  jest  jiný 
a  citáty  jsou  hojnější.  Hlavním  dokladem  jest  ovšem  i  tu  Pseudo- 
Chrysostomovo  Opus  imperfectum.  Zajímavé  je,  že  tu  ponejprv  od  Mikuláše 
citován  jest  Viklef  (167a),  na  nějž  jej  patrně  uvedl  Hus,  a  že  j^st 
zmíněn  jakýái  doktor  Michael  s  jediným  českým  přípiskem 
u  Mikuláše:  Bopomozy  m  ili  Mi  chael,  quod  tamen  dicis  veritatem 
(167b).  Přísaha  jest  dle  Mikuláše  apokalyptický  ,.caracter  bestiae",  jímž 
se  kiyje  všeliký  zločin,  a  kdo  ho  nemá,  jest  pronásledován,  kaceřován 
a  usmrcován.  ^) 

Autorem    spisku  jest  jistě  Mikuláš,  ježto  se  tu  dovolává  svých 

Conclusí    a    De    usuris;    napsán    pak    byl    po    odsouzení    kalicha 

v  Kostnici.  *) 

* 

Poslední  mezi  spisy,  k  jejichž  autorství  se  jasné  hlásí  Mikuláš 
Drážďanský    sám    odkazy    na   své    traktáty    starší,  jest  nejucelenější  a 


')  Za  ním  na  fol.  lG9b  —  l7ib  jsoa  citáty  proti  přísaze  a  pak  173a— 177b  nový, 
tuším,  traktát  o  přísaze. 

*)  sPřikízání  nejmenší*  nejsou  jen  majetkem  Mikulášjvým,  nýbrž  tvoří  stranu: 
»Hec  [est]  secta,  quam  dicunt  beresim  iuxta  Aet.  24;  nam  de  secta  bac,  se.  non  iurare, 
noa  occidere  et  sic  de  aliis  Christi  mandatis  mini  mis,  notum  est  nobis,  quia 
ubique  ei  contradicitur<   (168b).  To  lze  rozuměti    o   Valdských. 

»)  Autor  na  ně  útočí,  volaje:  »0  antichriste,  qui  putas  immutare  leges  et  tem- 
pera et  face  re  iuxta  voluntatem  tuam  reum!  Ecee  quomodo  secta  Christi  hereticatur 
et  ei  ubique  contradicicurl  Noli  mirari  de  isto,  sed  considera  huic  simile  et  ut  sic  hor- 
ribilius,  quomodo  anno  domini  MCCCCXV  congregacio  babilonica  et  sathane  synagoga 
ín  Constaneia  congregata  Christi  institucionem  et  primitive  ecclesie  recepcionem  corporis  et 
sanguinis  Christi  a  christifidelibus  sub  utraque  specie  panis  se.  et  vini,  ut  per  se  attestantur 
in  conclusionibus  suis,  in  prima  se.  et  tercia,  sic  ministrare  condempnant  et  recipientes 
Blídk».  47 


698  Dr.  Jan  Sedlák  : 


nejkacířštější.  Jeto  dogmatický  traktát  ,.De  purgatorio".  Má  formu 
dialogu^)  mezi  V  a  M,  t.  j.  mezi  vikleťistou  a  mohametistou» 
jakž  Dazývali  viklefisté  katolíky,  protože  prý  dávají  zákony  nad  zákorv 
Kristův  a  proti  němu.  ^) 

Opíraje  se  o  známé  dílo  Pseudo-Chrysostomovo,  3)  praví 
Mikoláš,  že  Bůh  postavil  si  dům  třípatrový  (domus  tristega), 
sestávající  z  nebe,  země  a  pekla,  cesta  pak,  jež  vede  k  nebi,  že  jest 
život  dle  nauky  Kristovy  a  apoštolův.  Učitelům,  kteří  mluví  o  domě 
čtyřpatrovém,  přidávajíce  ještě  očistec,  nelze  věřiti,  ježto  odporují 
Písmu.  I  diví  se  V  *),  že  se  lidé  tolik  spoléhají  na  modlitby  za  zemřelé, 
kdyžtě  o  nich  v  Písmě  nic  není.  M  odkazuje  na  II.  knihu  Mak.,  ale 
V  jí  odmítá  jako  apokryfní.  Ostatně  ve  St.  Z.  takové  místo  bylo,  ale 
Kristus  je  smrtí  na  kříži  zrušil.  Kněží  novozákonní  pak,  místo  aby 
naváděli  k  mravnému  životu,  povzbuzují  stále  k  modlitbám  za  zemřelé, 
činíce  tak  z  lakoty,  k  vůli  offertoriím,  třiceti  mším  atd. 

Ale,  namítá  M,  dle  sv.  Kehoře  každou  mší  vysvobozuje  se  jedna 
duše  z  očistce.  To,  odpovídá  V,  jest  bajka,  jež  nemá  podkladu 
v  Písmě  a  již  proto  jest  nepravdivá,  že  mnozí  kněží  slouží  v  těžkém 
hříchu  a  mše  takových  neprospívají.  Citáty,  jež  uvádí  M  z  N.  Z. 
(Apok.  5,  13,  kde  všichni  tvorové,  i  podzemští,  chválí  Beránka, 
a  Act.  2,  dle  něhož  Kristus  zrušil  bolesti  pekla),  nedokazují  očistce.  ^) 


sic  secuDdum  Christi  institucionem  hereticant .  . .«  (168b)  Spis  končí  výkřikem  podobným 
onomu,  jejž  jsem  uvedl  z  Conclusí  v  pozn.  na  8tr.  540:  »0  bone  Jesu,  angustie  šunt 
michi  undique:   Si  non  iuravero  aliaque  tua  precepta  servavero  . .  . 

*)  Srv.  zárodky  dialogické  formy  v  Cortině. 

^)  Hus  Contra  quidamistas :  ». .  .  doleo,  cum  aliquis  de  parte  nostra  aliquem 
hereticat  vel  appellat  machometistam  vel  aliter  infamatc  (v  mém  vyd.  Pálčova 
Antihusa  str.  113).  Že  tak  jest  rozuměti  písmenám  M  a  V,  soudí  již  Šimon  Vítovskf, 
pravě  v  úvodu  k  tomuto  traktátu  v  rkp.  kapit.  praž.  D  52:  » Procedit  autem  hic  Ni- 
eolaus  in  hoc  suo  dampnando  opere  per  modům  dyalogi  Wikleff  et  Machometi, 
Macbometum  carnalem  quemlibet  sacerdotem  designando  propter  vitam  lucris,  de- 
liciis  et  honoribus  secnli  huius  deditam,  quam  gladio  et  pěna  corporali  Buadet  a  se 
ductis  sicut  ille  Saracenus  defendere,  Wicleff  autem  appellat  suam  partem  quasi  ra- 
cionibus  defendentem  et  scripturis  .  .  .€  (21b).  Můj  výklad  nahoře  jest,  tuším,  správnější. 

«)  Opp.  vyd.  Frankf.  X.  T.  sv.  II.  col.  91b. 

*)   V  jest   »aliquis  ex  parte  tristege  domus*,  M  pak   »de  quadristega  domo«. 

*)  Mikuláš  tu  popisuje  svého  odpůrce:  ».  .  .  ipse  unua  erat  ex  pinguibus  sacer- 
dotibus  et  incrassatis  canonicis,  cottidie  babens  memorias  defanctorum,  propter  quas 
eciam  ecclesias  et  chorům  visitavit  et  missavit  et  pecunias  multas  recepit  pro  sua  carnali 
vita  delicata  et  familia  sua  ociosa  et  pro  equis  suis  et  caballis  et  canibus  suis  dila- 
tandif!,  ut  tamen  taceam  de  focariis,  amasiis  et  pueris  suis  . .  .c  (43a).  To  patrně  není 
řfeutečná  osoba,  iiýbiž  kariikatura  katolického  kněze. 


á 


Mikuláš  K  Drážďan.  690 


Memento  za  zemřelé  při  mši  jest  zavedeno  teprve  papežem  Pelagiem  II 
a  nelze  ho  odůvodniti  Písmem,  při  exequiích  pak  jest  tolik  zlozvyků 
z  pýchy  věncích  a  lakoty  kněží  zavedeno,  že  již  proto  nauka  o  očistci 
jest  podezřelou. 

Slova  Kristova,  jež  potom  uvádí  M:  „nevyjdeš  odtud,  dokud 
nesplatíš  posledního  haléře",  vykládá  V  podobnými  vý^roky  tak,  že 
„dokud"  neznamená  určitého  času,  v  němž  by  měl  zemřelý  z  vězení 
(očistce)  vyjíti,  nýbrž  že  bude  vězněn  vždycky.  Rozumový  důvod 
M,  že  by  se  pak  hned  dostalo  blaženosti  věčné  tomu,  kdo  po  celý  život 
svatě  žil,  i  tomu,  jenž  až  v  poslední  chvíli  se  obrátil,  odbývá  V  odkazem 
na  podobenství  Kristovo  o  dělnících  na  vinici. 

Na  námitku,  že  by  z  popření  očistce  plynul  blud,  že  není  žád- 
ného hříchu,  jenž  by  mohl  býti  odpuštěn  na  věčnosti,  proti  výroku 
Páně:  „nebude  odpuštěno  ani  na  tomto  ani  na  onom  světě",  praví 
V,  uznávaje  váhu  této  námitky,  že  nutno  napřed  Písmem  nebo  neklamným 
rozumem  dokázati,  že  očistec  jest  článek  katolické  víry,  jinak  že  nelze 
mluviti  o  bludu.  ^)  Zde  však  Marek  a  Lukáš  prostě  praví,  že  takovému 
nebude  odpuštěno  na  věky.  Netřeba  tedy  věřiti  jinak. 

Na  druhou  námitku,  již  činí  M  z  I.  Kor.  3,  že  dílo  každého 
má  býti  zkušeno  ohněm,  odpovídá  V,  že  by  pak  i  dílo  dobrých 
(i  zlato)  muselo  býti  zkušeno  ohněm,  kdyby  se  to  místo  mělo  vykládati 
o  očistci.  Ohněm  jest  tu  dle  V  rozuměti  utrpení  a  smrt.  ^) 

Třetí  námitku  konečně,  že  s  vinou  neodpouští  se  trest  a  že  ten, 
jenž  neodpyká  trestu  na  zemi,  nemůže  dojíti  hned  blaženosti  věčné, 
luští  V  pravě,  že  tajných  úradků  Božích  člověk  neznaje,  musí  stále 
činiti  pokání,  ale  nespoléhati  se  na  sebe,  nýbrž  na  smrt  Kristovu  a 
Boží  milosrdenství.  Bůh  zajisté  učiní  opatření,  aby  člověk  odpykal  si 
tresty  na  zemi,  nebo  mu  je  odpustí.  Jako  ten,  jenž  stále  žil  svatě, 
spáchá-li  na  konci  těžký  hřích,  jest  zavržen:  tak  může  ten,  jenž  stále 
žil  ve  hříchu,  obrátí-li  se  na  konci  života,  býti  hned  oblažen,  zvláště 
když  jsou  různé  stupně  blaženosti.  Ze  tělesné  léčení  trvá  dlouho, 
jest  vinna  neschopnost  lékaře  a  léků,  jež  nemohou  vyléčiti  ihned,  ale  moc 
Boží  působí  v  okamžiku,  a  proto  duchovní  léčení  nevyžaduje  dlouhé  doby. 


')  Podobně,  dí  Mikuláš,  jako  universita  nechtěla  souhlasiti  s  odsouzením  45  článkfi, 
dokud  doktoři  nedokáží  o  každém  z  Písma  neb  rozumu,  že  jest  bludný  (47b).  Mikulái 
byl  patrně  při  tom. 

')  Na  doklad  uveden  zase  Pseudo-Chrysostom ! 

47* 


700  Dr.  Jax  Sedlák: 


M,  cítě  se  již  poražen3'^m,  nechává  za  sebe  mluviti  svého  zástupce, 
řeholníka  kteréhos  a  inquisitora  kacířů,  *)  jenž  se  dovolává  zvyku 
církevního  modliti  se  za  mrtvé  a  vyslyšení  modliteb  takových. 
V  se  diví,  že  mistr  Písma  dokazuje  očistec  zvykem  církve,  jež  jest 
sbornice  satanova.  Pravá  církev  jest  jen  církev  svatých  na  zemi 
a  na  nebi ;  modlitby  té  církve  a  zvláště  jediného  prostředníka  Krista 
Bůh  vždy  slyší  bez  našich  zásluh.  „Ecclesia  dormientiura",  o  níž 
mluví  učitelé,  nejsou  věřící  v  očistci,  nýbrž  věřící  ve  spánku  1.  ne  věr  v 
a  nevědomosti,  2.  rozkoší  a  hříchů,  3.  nedbalosti  a 
4.  špatného  zvyku.  Dle  toho  jest  také  čtverý  druh  pomoci,  jíž  je 
církev  probouzí  ze  spánku:  1,  kázání,  2.  strach  před  soudem 
a  tresty,  3.  rány  osudu  a  4.  tíživé  starosti. 

Traktát  svůj  končí  Mikuláš  -)  8lov3r  Páně  :  „Omnis  plantatio,  quam 
non  plantavit  pater  raeus  coelestis,  eradicabitur"  ;  s)  vždyť  očistec  zrušiti 
může  sám  papež,  *)  kdyby  povolil  obecně  plnomocné  odpustky,  jakž 
dokazuje  Mikulášův  „prokurátor"  mistr  Jan  z  Husince  v  posici  proti 
bulle  Jana  XXIII.  ^)  (P.  d.) 


*)  Zase  smyšlená  osoba?  Slikuláš  praví:  »procuratorem  constituit  inqu  is  it  ořem 
hereticorum  se.  qusndam  fratrem  de  ordine  illorum,  de  quibus  Hildegardis  prophe- 
tavit,  quod  cum  potentibus  innocentes  interficient,  tradendo  se.  eos  curie  seeulari  .  .  .  Et 
quia  predictus  frater  .  .  .  semper  de  suffragiis  mortuorum  in  purgatorio  existencium,  ut 
dicant,  super  quo  et  ipsi  fundati  šunt,  predicare  consueverat .  .  .«  To  by  se  ho- 
dilo na  Marika,  jenž  byl  inquisitorem  a  členem  řádu  Cyriáckého  (de  poenitentia  ss. 
martyrům).  Mařík  však  se  objevuje  na  sněmu  Kostnickém  tepr,ve  na  počátku  r.  1416, 
tak  že  by  se  ho  nemohlo  tykati,  co  později  Mikuláš  dí,  že  způsobil  Husovo  uvěznění 
—  či  byl  Mařík  v  Kostnici  již  r.  1414?  Nebo  je  snad  míněn  Petr  z  Uničova,  jenž 
je  zván  inquisitorem,  že  je  dominikán? 

^)  Má  prý  jinou  práci:  rausí  podávati  věřícím  pod  obojí  a  jiné  svátosti 
udělovati  (64a). 

')  Týmž  výrokem  odbývá  Mikuláš  i  zvyk  přijímati  pod  jednou. 

*)  Tuto  nemoudrou  větu  opisuje    Hus  z  Viklefa. 

5)  Mikuláš  tu  vypisuje  delší  citát  ze  zmíněné  posice  a  podává  pak  krátkou 
historii  konce  Husova.  Cenný  ten  doklad,  jak  nazírali  DráždanStí  na  Husa  a  jeho  při 
hned  po  jeho  smrti,  st5j  zde  celý:  ».  ..  Johannem  de  Husnicz,  magistrům  arcium 
studii  pragensis,  virům  utique  sincerum  et  predicatorem  approbatum  ab 
omnibus  ipsum  cum  caritate  et  circumscriptis  invidie  stimulis  audientibus  et  intelligen- 
tibus  . .  .  (64a).  Et  quia  dietus  frater  proeurator  videns,  quod  nichil  proficeret,  tandem 
cum  suis  eomplieibus  procuravit,  ut  ad  concilium  Const  an  cie  ns  e,  quod  pro  tunc  im- 
minebat,  citaretur  proeurator  ipsius  V,  se.  dietus  Mgr  Johannes,  quia  duře  huius- 
modi  fictas  indulgencias,  simonias,  fornicaciones  et  alias  abusiones 
in  clero  et  populo  valde  detestabatur,    contra    eas  clamans   in  predicacionibus 


Mikuláš  z  Dráždan.  701 


suis  ad  multos  annos,  propter  que  eciam  ab  antea  ad  aliqaot  annos  plures  excommuni- 
caciones  et  maledicciones  ab  huiusmodi  criminosis  soscepit.  Qui  tandem  citatus  a.  d. 
MCCCCXIV  fer.  V.  ante  Galii  iter  arripnit  eundi  ad  Constanciam  non  propter  punctum 
purgatorii,  sed  ad  audiendum  de  aliis  sibi  obiciendis  et  ad  standum  raelioribus 
i  nf  o  r  m  acion  i  b  US,  si  in  aliquo  errasset,  eciam  a  quocunqne  vivente  secundum 
legem  infallibilem  Jesu  Christi.  Qui  veniens  in  Constanciam  a.  d.  quo  supra 
sabbato  post  Omnium  Sanctorum  die  tercia  mensis  Novembris,  post  hoc  die  tercia  post 
festům  Katherine  de  proximo  immediate  sequentis  a  papá  et  cardinalibus  ceterisque 
episcopis  et  clericis,  dieto  fratre  et  complicibus  suis  procurantibus,  capitur  et  tandem  in 
obscuro  carcere  non  confessus  nec  auditos  nec  convictus  per  legittimos  testes  dire  incar- 
cerabatur  et  finaliter  nulla  instruccione  legis  data  nec  audiencia  publica  ut  decuit 
secundum  iura  concessa  sub  salvo  conductn  eorum  ipsum  condemnarunt  et  a.  d, 
MCCCCXV  sexta  die  mensis  Julii,  hoc  erat  sabbato  post  Procopii,  ignis  voraginibus  ab 
eiusraodi  traditur,  faetus  domino  Jesu  Christo,  pro  cuius  labore  et  lege  hec  suseepit,  in 
odorem  suavitatis  et  holocastum  h.  e.  totum  ineendium.  Hoc  factum,  quamvis  coram 
mundi  amatoribus  odibile  et  mirum  et  abiectum  habeatur  ac  male  interpretatur,  ymmo 
et  maledicitur,  non  tamen  a  viris  sapientibus  et  deum  diligentibus  et  causám  dei  cognos- 
centibns,  cum  sciant  scriptum  I.  Pet.  11 :  »Hec  enim  gracia,  si  propter  conscienciam  dei 
sustinet  tristiciam  quis  paciens  ininste*   (64b  65a). 


702  Posudky. 


Posudky. 


Zd.  Nejedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu    za  válek    husitských. 
Praha   1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15   K.  (Č.  d.) 

Za  hlavního  skladatele  písní  táborských  má  Nejedlý  knězo  Jana 
Čapka,  jemuž  věnuje  Slánek  další  (168 — 186).  Zmiňuje  se  o  Čapkově 
traktátu  eucharistickém,  z  něhož  známe  jen  několik  úryvků.  Ze 
čapek  „cítí  rozpor  mezi  existencí  samého  boha  a  nepatrným  zjevem 
hostie",  z  oněch  úryvků  nevysvítá  a  že  „duch  Čapkovy  víry  byl  již 
nový,  ale  forma  její  dosud  stará"  (171),  není  pravda.  Traktát  Čapkův 
byl  úplně  katolický,  pokud  ovšem  z  úryvků  lze  souditi.  Písně,  jež 
mu  N.  připisuje,  nemají  nic  táborského.  „Nuž  křesťané  viery 
pravé"  jest  pouhý  opis  Desatera  a  „Ve  jméno  božie  počněme" 
má  myšlenky  o  církvi  jako  prvním  stvoření  zcela  husovské,  polemiku 
pak  proti  ostatkům  sdílí  s  krajnějším  křídlem  okolí  Husova,  kdežto 
kult  mariánský  a  „poslúchajraež  papeže,  krále,  biskupa"  vede  až 
před  rok  1412.  Čapek  není  jejich  autorem,  jako  není  autorem  písně  „Ktož 
jsú  boží  bojovníci".  Snad  jest  od  něho  popěvek  „Dietky  bohu  zpie- 
vajme"  (185).  Dobré  jest,  co  sebral  N.  o  Čapkovi  z  Příbrama,  ale 
chybí  časové  určení  těch  událostí. 

V  třetím  článku  předkládá  N.  „táborské  pÍ3ně  duchovní"  (187 
až  240).  Mysticisraus  krajního  křídla  Táborského  ')  jeví  se  dle  N.  nej- 
silněji „v  deistickém  přilnutí  k  bohu  otci  všeho  dobra  i  zla"  (190). 
Není  jasno,  co  tím  N.  míní,  ale  táborské  to  není.  Dobře  varuje  N. 
před  lehkověrným  přijímáním  údajů  CjUinových  i  Blahoslavových 
o  písních  husitských,  ale  sám  si  při  určování  nepočíná  dosti  kriticky. 
Právem  připisuje  Táborům  písně  o  spasení  na  horách,  ale  modlitby 
ve  formě  písně  a  zpěvy  o  svátosti  oltářní  přičítá  jim  bezdůvodně. 
Je  sice  pravděpodobno,  že  i  Táboři  zpívali  Otčenáš,  Credo  i  Desatero, 
ale  že  u  nich  ty  písně  vznikly,  pro  to  není  důvodů.  Také  píseň 
O  pokání  nemusí^  býti  táborská.  A  písně  o  svátosti  oltářní  nejsou 
táborské  jistě.  „Časy  svými  jistými"  káže  přijímati  pod  obojí 
důvody  u  Jakoubka  obvyklými,  „Biblí  najprv  otevrúce"  jest  pseudo- 
básnické  zpracování  utraquistického  traktátu  a  slovy :  „tuť  jest  božstvie, 
člověčenstvie  pod  obým  zpósobem"  původ  táborský  přímo  vylučuje, 
„Věrní  křesťané"  pak  obrací  se  ovšem  proti  „kacířům  papežským" 
(sněmu  Kostnickému),  nikoliv  táborským  (226),  ale  táborská  není.  Slovo 
„posvátně",  jež  N.  zdůrazňuje  a  z  něhož  vyvozuje,  že  je  ta  píseň 
apologie  táborské  víry  o  svátosti  oltářní  a  „písňová  paratrase  onoho 
článku  táborského,  jejž  jsme  nahoře  poznali  z  jich  traktátu",  není  nic 
jiného  než  polemika  proti  těm,  kteří  praví,  že  laikům  stačí  přijímati 
„spi  ri  t  u  a  li  ter"  a  netřeba  „sac  ramen  táli  ter".  S  táborstvím  nemá 


')  Je  to  malichernost,  ale  nelze  si  toho    nevšimnouti:    N.    píše    důsledně    »bfih<, 
»boží<,  ale  »Táborství«,   ba  i  »Táborský<. 


/ 


Posudky.  703 

společného  pranic  N.  to  zanedbal  věc  nejdůležitější,  literatura 
traktátovou,  a  to  se  mu  mstí.  Nejlépe  to  viděti  u  písní  o  přijí- 
mání dítek.  Dle  N.  „důležitá  tato  novota  vznikla  v  íáborství  a  odtud 
teprve  vnikala  dále  i  mezi  horlivější  stoupence  strany  pražské",  jež 
prý  přesvědčily  „důvody  Táborů  více  citové  než  rozumové"  (229)  — 
tomu  není  tak  I  Novota  ona  vyšla  z  Prahy,  od  Mikuláše  Drážďanského 
a  Jakoubka,  a  důvody  jejich  byly  úplně  rozumové.  Není  také  pravdivé, 
že  jjenom  Příbramova  strana  se  tomu  vzpírala"  (228),  nýbrž  napak : 
Příbram  stál  první  po  boku  Jakoubkově  v  hájení  té  novoty  proti 
Tišnovovi  a  Jesenicovi.  N.  sice  přiznává,  že  nejsou  všecky  písně,  které 
tu  uvádí,  táborské  a  spojuje  prý  obojí,  aby  nerozbíjel  látku ;  zatím 
však  táborského  původu  nelze  dle  obsahu  poznati  ani  u  jedné  písně. 
U  písně  „Chvalmež  Boha"  nedokazují  táborského  původu  verše: 
„Tof  jest  tělo  božie  a  křest,  ta  dvoje  obecná  svátost";  neboť  ty  jsou 
pouhým  opisem  nauky  Jakoubkovy,  že  jako  křest  jest  potřebný  všem, 
i  dětem,  tak  i  svátost  oltářní ;  s  táborskou  pak  naukou  o  svátostech 
nijak  nesouvisí  Že  nám  dal  Kristus  svátost  jen  k  požívání,  další 
verše  nepraví  a  není  v  nich  tedy  názor  na  účel  a  podstatu  (!)  svátosti 
oltářní  táborský;  verše  pak:  „Myt  nedbáme  na  obyčej  kterakkoli 
zastaralý,  kterýžf  pravdu  tupí^  neznějí  nijak  táborsky.  Vždyť  se  s  nimi 
setkáváme  v  traktátecb  Jakoubkových,  Mikulášov3'ch  a  j.  stále!  Také 
u  druhé  písně  „Jezu  Kriste  králi"*  verše  „krve  vína  ctného  hříchu  vin 
shlazenie"  nejsou  důkazem  táborského  původa,  neboť  nepředpokládají 
„osvobození  od  hříchu  ne  zpovědí,  nýbrž  přijímáním  svátosti  oltářní" 
(233),  což  ostatně  není  ani  nauka  táborská,  nýbrž  jsou  jen  neobratným 
překladem  citátu  často  uváděného :  „Caro  pro  redemptione  corporis 
datur,  sanguis  pro  salute  animae".  Podobně  píseň  „Dietky  mladé 
i  staré"'  není  obsahem  táborská  a  ^Patřmež  k  bohu",  již  N.  sám 
má  za  pražskou,  není  nijak  „pod  vlivem  Táborským"  (236).  I  u  dě- 
kovných a  válečných  písní  mohou  býti  pochybnosti,  ale  důvody  N. 
pro  táborský  původ  jsou  tu  přesvědčivější.  Vůbec  jest  článek  „Zpěv 
a  hudba  ve  vojsku"  (241  —  283)  z  nejlepších  ve  knize  N. 

S  tím  však,  co  píše  N.  v  článku  5.  o  pikartství,  nelze  sou- 
hlasiti. Pikartství  jest  dle  něho  „nevěra  v  přítomnost  Kristovu  ve  sí-átosti 
oltářní'';  přesněji  bych  řekl:  „ve  skutečnou  (reálníj  přítomnost".  Ale 
pak  jest  úplně  nesprávná  věta  N. :  „jakmile  se  setkáme  s  pravým  pikart- 
stvím,  jest  nesporno,  že  jsme  opustili  půdu  pravého  Táborstvi.  jež  nikdy 
nebylo  pikartské"  (285).  Naopak:  pravě  táborstvi  bylo  hned  po 
periodě  chiliastické  pikartské  a  zůstalo  jím  stále.  Nešlo  sice  úplně  za 
Martinkem,  jenž  po  přikladu  Kristově  koná  se  svými  skutečnou 
večeři,  ale  shodovalo  se  s  ním  v  podstatě,  tvrdíc,  že  kněz  slovy 
konsekračními  nečiní  Krista  skutečně  přítomným  a  že  se  svátosti  nemá 
vzdávati  úcta.  Rozdíl  jest  pouze  ve  formě,  v  níž  jsou  Táboří  poněkud 
konservativnější  než  Loquis,  a  v  tom,  že  Táboří  přece  svátosti  oltářní 
připisují  nějaké  účinky  (přítomnost  virtuální),  kdežto  Loquis  mluví 
hlavně  o  „pamatování",  kteréž  ovšem  také  není  bez  účinků.  Možno 
tedy    mluviti  o  výstředním  pikartství   Martinkově  a  Káni- 


TM  Posudky. 

sově,  ale  nutno  mluviti  o  pikartství  táborském.  Vždyť  „rouhání 
bez  hlubšího  smyslu  a  posniěšré  výroky"  (první  Kvirinův  a  druhý 
Biákupcův).  jež  N.  sám  uznává  pikartskými  (,288),  jsou  z  doby  pravého 
táborstArí. 

Ze  pikartství  vedlo  k  negaci  bohoslužby  a  tím  i  k  negaci  zpěvu 
(286  n.),  je  zas  zcela  libovolné  tvrzení  N.,  jemuž  na  str.  290  odporuje 
sám,  pravě:  „Tato  negativnost  však  přece  nevylučuje  z  pikartství 
všechen  zpěv".  No    tedy  I 

Kuriosní  jest  výklad  Nejedlého,  jak  vzniklo  pikartství.  Píše: 
„Kult  svátosti  oltářní  byl  z  prvních  impulsů  husitského  hnutí.  Od 
Milice  a  Matěje  z  Janova  roste  tento  kult  v  hnutí  husitském  víc  a  více, 
až  dostupuje  svého  vrcholu,  přes  nějž  již  vyrůsti  nemůže.  Lid  však 
neustal  v  hloubání  o  svátosti  tím,  že  přechází  v  negaci,  až  dochází 
k  druhému  extrému :  k  nenávisti  proti  této  svátosti.  Jest  to  souvislá 
linie,  jež  vede  od  Matěje  z  Janova  až  k  nejextrémnějšímu  pikartství, 
linie  ovšem  na  svém  vrcholu  ostře  zlomená.  Oběma  směrům  však  jest 
společno,  že  vidí  ve  svátosti  oltářní  vrchol  náboženského  života. 
I  pikartství  žije  jenom  svátosti,  třebas  bojem  proti  ní.  Z  toho  však 
patrno,  že  není  propasti  mezi  pikartstvím  a  mezi  směry,  jež  byly  půdou, 
z  níž  vyrostlo"  (285).  Že  tím  vznik  pikartství  nikterak  není  vysvětlen, 
netřeba  snad  podotýkati.  A  poslední  věty  jsou  paradoxní  hříčky,  v  nichž 
si  N.  libuje,  jež  však  nepatří  do  vědeckého   spisu. 

Zprávu  Vavřince  z  Březové  o  Adamitech  má  N.  za  pouhou 
pomluvu.  Ale  nelze  upříti,  že  chiliastické  blouznilství  přímo  vedlo 
k  zavedení  „rajského  stavu",  v  němž  není  studu  a  v  němž  duše  spojená 
s  Bchem  nemůže  býti  poskvrněna  hříchem.  A  Zižka  přece  na  pouhou 
pomluvu  nebyl  by  tak  krutě  zakročil.  (P.  d.) 

Dr.  Paul  Menzer :  Einleitung    in    die    Philosophie.  Quelle-Meyer. 
Leipzig   1913.  Str.   117.   Cena   1   K   50  h. 

Zájem  pro  filosofii  jeví  se  četnými  „Úvody  do  filosofie",  jež 
v  posledních  desítiletích  byly  vydány.  Známý  „Uvoď'  Paulsenův  dočkal 
se  již  ale  dvacátého  vydání ;  Wundtův,  Kíilpeův  a  Jerusalemův  „Úvod" 
vyšel  v  šestém  vydání.  Mimo  to  bylo  mnoho  menších  spisů  téhož 
rázu   vydáno. 

V  předmluvě  praví  autor  —  piofescr  filosofie  v  Halle  —  že  nikdy 
nebyla  filosofie  tak  potřebnou  jako  nyní.  Nejdivnější  protivy  nacházíme 
v  době  přítomné ;  nebezpečí  nepochopení  je  veliké,  a  proto  má  filosofie 
úkol,  aby  různé  směry  k  společné  práci  pro  „duševní  kulturu"  spojila. 

Dílo  je  rozděleno  na  pět  pojednání;  první  jedná  o  podstatě  a 
úkolu  filosofie,  druhé  o  myšlení,  třetí  o  poznání,  čtvrté  o  metafysice 
a  páté  o  světovém  názoru.  „Filosofie  je  vědou  o  principiích  veškerého 
poznání  a  o  spojení  jejich  výskdků  v  názor  o  světě"  (str.  17)  V  theorii 
poznání  rozhoduje  se  Menzer  pro  směr  idealistický,  ale  ne  snad  proto, 
že  je  správným,  nýbrž  proto,  že  je  pravděpodobnějším  než  jiné  názory 
neetické.  „Jako  theorie  vykoná  víc  než  ony"  (str.  57).  Důvod  to  čistě 
biologický. 


Posudky.  705 

Pojem  pravdy  je  mu  totožným  s  pojmem  nutnosti  tak  nebo  onak 
myslit.  Tak  prý  lze  nebezpečí  subjektivismu  ujír.  Opravdu?  Pro  mne 
je  ten  který  úsudek  nutným,  proto  je  mou  pravdou,  řekne  mnohý 
myslitel.  Svým  pojmem  v  pravdě  autor  subjektivismu  nezižehná. 
Světový  názor  Kantův  a  Fíchteův  jest  autorovi  heroickým  a  zcela 
upřímným.  Oba  tyto  názory  uznávají,  že  člověk  jako  část  přírody  je 
pro  lidské  myšlení  nerozlušiitelnou  hádankou  (sir.  96).  Tvrdým  oříškem 
je  determinism  a  svobodné  jednání.  „Jak  svobodné  jednání  ve  světě 
nutnosti  se  iDÍaže  uskutečnit,  nemůže  duaham  svobody  říci,  může  jen 
k  myšlence  proniknout,  že  svět  nutnosti  světu  svdbody  odpor(ivat  nesmí, 
že  v  onom  světě  místo  pro  svobodné  jednání  býti  mu«í"  (str.  69).  Svobody 
žádné  není.  ale  aby  jednání  bylo  svobodným,  musíme  věřit,  že 
svoboda  je!! 

Jest  jisto,  že  bez  metaíýsiky  žádného  názoru  o  světě  nesestrojíme. 
Co  soudí  spis.  o  metafysice?  Že  není  vědou.  „V  metafysice  vězí  ne- 
bezpečí, pokud  často  jen  slova  podává,  když  vysvětlení  žádáme.  Slova 
jako  „jedno",  „substance",  „absolutní  rozum"  jsou  přece  jen  slova, 
nabytá  abstrakcí.  A  právě  že  jsou  nejabstraktnějšími  pojmy,  jsou  tak 
obsahem  chudé  (inhaltsarm)"  (str.  82).  Nejvyšší  pojmy,  jimiž  jednotlivosti 
v  celek  strhujeme,  jsou  bezbaré,  prázdné,  schematické.  Z  toho  plyne, 
že  není  ani  pomyšlení,  by  nám  metafysika  mohla  pravdu  o  světě  zjednat. 
A  přece  jest  jisto,  že  i?aždý  z  nás  po  této  pravdě  touží  a  že  sejí  vzdáti 
nemůže.  Z  této  ueznáze  pomáhá  si  spis.  tím,  že  činí  rozdíl  mezi  ná- 
zorem o  světě  a  mezi  vysvětlením  světa.  Poněvadž  metaťysika  není 
vědou,  neinůžeme  k  pravdě  o  světě  dospěti,  záhada  světa  nedá  se 
roziuštir,  ale  svěťtvý  názor  můžeme  mít  přece,  názor,  který  není  sice 
pravdou,  ale  domněnkou.  Jakou  cenu  má  takový  názor  o  světě?  Na 
str  84.  píše,  že  světnvý  názor  „in  einem  Gesamtgefuhle"  svého  výrazu 
dojít  musí.  Cit  rozhoduje  prý,  jaký  názor  o  světě  sobě  utvoříme;  pravda 
rozhodovat  nemůže.  Takové  výroky  čteme  napořád  ale  napořád  také 
cítíme  a  víme,  že  nikomu   nedostačují ;  uejsouť  pravdivé. 

Dr.  Franz  Sawicki :  Individualit  iitund  Personlichkeit.  Schoningh. 
Paderboru   1913.  Str.   82.   Cena   1    K   20  h. 

Moderní  ethika  označuje  slovem  „osobnost"  svůj  ideál.  Knždý 
člověk  jest  osobou,  individuem,  avšak  osobností  má  se  teprve  státi. 
Nesrovnalost  nacházíme  u  moderních  ethiků  v  té  příčině,  protože  skoro 
každý  dává  pojmu  osobnosti  jiný  obsah.  D!e  některých  eihiků  nesmí 
pravá  osobnost  žádným  mravním  zákonem  býti  vázána.  Nietzscheův 
ideál  silných  instinktů,  naprosté  volnosti  je  mcohýra  jediným  pravým 
ideálem.  „Jako  síla  přírody  má  se  člověk  vyžít,  s  bouřlivou  silou  jako 
blesk  a  hrom,  jež  každý  odpor  zničí,  který  se  fim  v  cestu  staví"  (str.  25). 
Ale  tím  slaví  jen  naše  nižší  „já"  triumfy  a  lepší  část  upadá  v  otroctví. 
Pravá  osobnost  může  se  vyvinout,  když  má  svobodu,  ale  ideál  svobody 
není  totéž  co  svévole  a  naprostá  bezzákonnost.  „Toť  karikatura  osobního 
života",  praví  Jan  Miiller,   „která  dnes  mnohé  zaslepuje,  kteří  se  vůbec 


706  Posudky. 

jako  moderní  lidé  cítí  a  chlubí  a  bohužel  jako  dekadentní  siláci  naši 
belletristickou  a  ťeuilletonistickou  Hteraturu  z  velké  části  inspirují. 
Opojeni  svým  kultem  osobnosti  hlásají  bezmezné  vyžití  a  propadají  tím 
zkáze.  Zde  se  úplně  zapomíná,  že  bez  nejpřísnější  sebekázně,  bez 
methodického  vzdělání  a  stálého  pevného  a  jednotného  vedení  sebe 
sama  nikdo  osobností  státi  se  nemůže  .  .  .  Svévole,  beziizdnost,  slepá 
divokost  (blindes  Uugestiim)  je  vždy  barbarstvím  a  nikdy  kulturou" 
(str.  27).  Mnozí  velebitelé  naprosté  volnosti  snadno  přehlížejí,  že  Člověk 
absolutní  osobnosti  vůbec  ani  Í)ýt  nemůže;  jeho  závislost  je  tak  zřejmou, 
že  jí  ani  netřiba  dokazovat.  Jak  snadno  lze  slov  Ellen  Keyové  zneužít  ! 
Pišeť:  „Člověk,  který  nikdy  v  žádné  formě  pochybnosti  a  vzpoury 
nejevil,  nemá  žádné  osobnosti..."  „Nikdy  nezáří  svědomí  ve  větší 
nádheře,  než  když  stojí  samo  proti  všem"  (str.  á4).  Pokud  je  svědomí 
jen  na  sebe  odkázáno,  může  se  velmi  snadno  mýlit,  ano  muže  se  stát 
1  otrokem,  který  ku  všem  chorobným  nápadům  a  špatnostem  mlčí. 
Každý  se  nedopracuje  pravého  ideálu  osobnostního,  a  na  tom  právě 
vše  záleží  I  heroové  ducha  v  té  příčině  pobloudili,  jak  nám  dějiny 
myšlení  dosvědčují.  Největším  nebezpečím  je  naprostá  samostatnost 
u  polovzdělanců.  „Pro  ně",  dí  Foerster,  „je  pevná  a  uznaná  autorita 
se  svými  neochvějnými  požadavky  právě  representací  normálního, 
velikou  suggescí  ze  světa  zdraví,  zachraňující  oporou  ve  všem  kolísání 
jejich  nervosního,  duševního  stavu  a  zároveň  apel  na  zbytek  zdraví  a 
síl}^  vůle  jejich  přirozenosti,  útočištěm  vůči  všem  poruchám  jejich  ne- 
klidného nitra"  (str.  33).  Dle  moderních  individualistů  nesmí  být  všem 
lidem  společný  ideál  vytčen;  naopak  životních  cílů  a  ideálů  má  být 
tolik,  kolik  je  lidí.  Každý  má  svou  cestou  k  svému  cíli  spěti.  Jaký 
zmatek  právě  ve  vychování  —  je-li  vůbec  na  tomto  základě  vychování 
možné  —  následkem  toho  vzniká,  je  zcela  jasno.  Proti  přepjatému 
kultu  osobnosti  úplně  samostatné  namítá  autor,  že  ideálu  pravé 
osobnosti  lze  jen  cestou  pravdy  a  ctnosti  dosíci;  nikdy 
ho  nedosáhneme,  když  pudům  dáme  úplnou  volnost.  „Všechny  síly 
musí  dostati  směr  k  pravému  cíli.  Jenom  odůvodňující  a  umravůující 
kulturní  práci  stává  se  individualita  osobností"  (str.  56).  Stoupencům 
Nietzsche-ovým  je  Bůh  nebezpečím  osobnostnímu  ideálu;  Sawicki  však 
odpovídá,  v  hrozném  boji  proti  smyslnosti  je  Bůh  často  jedinou  silou, 
jež  nám  pomáhá,  abychom  samostatnost  duševní  zachovali.  „Tak  na- 
chází osobnost  právě  v  náboženství  svou   pravou  vlast"   (str.  82). 

R.    H.     France:    AVert    und     Unwert     der    Nátur wissenschaft. 
Munchen-Leipzig    Hans  Sachs- Verlag  1913.  Str.   62.  Cena  1   K  80. 

Proti  přeceňování  přírodovědy  hlavně  u  Haeckla  a  Ostwalda  ozývá 
se  spis.  —  přírodozpytec.  Názor,  že  doba  naše  ideami  přírodo- 
vědeckými je  prosáklá,  je  ma  neblahým  klamem.  Dle  něho  věda 
přírodní  jako  „duševně  tvůrčí  činitel  kulturní"'  (str.  17)  zklamala. 
Neprávem  prý  se  vědě  přírodní  vytýká,  že  tradici  náboženskou  zničila; 
takové  moci  a  kompetence  nemá.  Svazu  monistickému  jde  o  víru,  že 
se  podaří  vědecký  názor  o  světě  zbudovat;  původní  směr  Haecklův  byl 


Posudky.  707 

prý  jiným  (Ostwaldovym)  nahrazen,  U  Haeckla  a  jeho  přívrženců  neroz- 
hodují přírodní  poznatky,  ny^brž  „víra  v  analogie  a  souvislosti, 
které  se  předpokládají,  a  o  kterých  se  ve  skutečnosti  zhola  nic  neví". 

Přírodověda  kreslí  nám  obraz  o  s^ěcě.  pokud  se  smyslům  našim 
jeví;  na  názor  světov}^  nestačí.  V  důležitj-ch  názorech  kloní  se  France 
k  názorům  fysika  Macha;  dle  tohoto  učence  je  nesmyslem  mluvit  vůbec 
o  času  a  prostoru,  o  pravdě  a  nepravdě.  „Napřed  začala  kritická 
filosofie,  pak  otřásla  fysiologie  smyslů  a  psychologie  věrou  v  možnost 
absolutní  vědy,  nyní  dokončuje  věc  fysika  tím,  že  čas  a  prostor,  ma 
thematiku  a  pravdu  v  hodnoty  stanovisek  rozkládá"  (str.  41).  Ani 
v  nejpřesnější  vědě,  matematice,  tím  méně  v  přírodní  vědě  můžeme 
se  jisté  pravdy  dopátrat;  všecany  tak  zvané  pravdy  jsou  jen  různá 
stanoviska  a  dokud  je  zaujímáme,  jsme  v  právu.  Tím  ovšem  dospíváme 
k  známému  „ignoramus  et  ignorabiraus"  i  v  oborech  věd,  které  ještě 
do  nedávná  přesnými  se  býti  zdály.  Ale  spis  praví,  že  se  nitro  naše 
s  takovým  diktátem  nespokojí;  „bouřlivě"  prý  žádá  rozluštění  nej- 
palčivějších záhad  a  není  divu,  že  mnozí  k  náboženství  se  vracejí. 
„C.ověk  našich  dnů  je  vymrštěn  do  prázdna,  nemůže  žádného  smyslu 
bytí  najít  —  a  proto  křečovitě  drží  se  starého"  (str.  51).  Spis.  píše 
o  velikém  počtu  přírodozpytců.  kteří  v  Boha  věřili  a  mnozí  z  nich 
i  církevní  učení  uznávali,  a  podotýká,  že  budoucně  jich  bude  ještě  víc,  asi 
proto   že  věrou  lze  rozervanost,  jíž  se  moderní  doba  vyznačuje,  překonat. 

Jinak  může  nám  biologický  pojem  pravdy  pomoci.  Orientovat 
ve  světě  lze  se  jen  potřebami  zachování  života.  „Pojem  relativního, 
■  v  němž  veškeré  báiání  přírodní  a  myšlení  ústí,  je  biologickým  hodno- 
cením*' (str.  53).  France  tvrdí,  že  lékařem  budoucnosti  bude  biolog. 
„Dobrým  je  mu  vše.  co  nám  prospívá,  co  nás  zdravějšími,  života 
schopnějšími  a  harmoničtějšími  činí;  nedovoleným  vše,  co  člověku 
a  lidstvu  škodí"  (str.  55j.  Tak  dá  se  k  tomu  pracovat,  aby  nový  typus 
lidstva  se  vyvinul.  „Zie  stojí  před  námi  nový  ideál,  k  němuž  všichni 
můžeme  spěti.  Veliká  vůle  může  také  i  moderního  člověka  naplnit, 
lákavou  úlohou  je  toto  propracování  se  k  nejvyššímu  vztahu  životnímu, 
k  harmonickému  člověku"  (str.  58).  Může  všnk  lidstvo  na  tomto  základě 
naznačeného  cíle  dosáhnout?  Právě  biologický  pojem  jest  velikým  ne- 
bezpečím nejen  theoretické,  nýbrž  i  praktické  anarchie. 

Dr.  J .    Vrchovecki. 


Frant.    Chrám,  Na  různých  strunách.   Verše    Boskovice   1914.  Xákl. 
Katol.   soc.   besedy   , Svornost".  Str.   60.   C    1   K. 

Po  „Duchovních  písních"  oblíbeného  pěvce  našeho  následuje 
nová  sbírka,  pestřejšího  obsahu.  Jsou  tu  básně  náladové,  zátiší,  popěvky, 
verše  rozjímavé,  příležitostné.  První  se  mně  líbí  nejvíce:  něžný,  ne- 
umělkovaný  cit  projadřuje  se  tu  prostými,  nehledanými  a  přece  ne 
všedními  slovy,  uhlazenými,  plynnými  versi.  Jen  refrén  se  mi  všude 
nepodobá. 


708  Posudky. 

I  v  této  sbírce  ostatně  častěji  se  ozývají  ohlasy  náboženské  a 
některé  z  těchto  básní  řadí  se  k  lepším  výtvorům  našeho  duchovního 
básnictví.  Neníf  věru  snadno  námětům  toho  druhu  o  sobě  jak  básnický-m 
tak  abstraktním  dáti  přiměřený  dojímavý  háv,  jako  není  snadno  báseil 
přebásniti  Známé,  takořka  sevšednělé  obraty  náboženských  nauk  jen 
skuteěnj'  umělec  dovede  vyjádřiti  obraty  básnickými  pod  novým  zorným 
úhlem  pojatými,  a  našemu  básníku  se  to  místy  pěkně  podařilo.  Budiž 
milá  knížka  tato,  tak  jako  „Duchovní  písně",  upřímně  doporučena. 

V  Habrovanech.    Napsala   Vlasta  Pitínerová.    Ludmila    r.   IG.    čís     .3. 
Nakl.   V.  Kotrba   v  Praze  1914    Str.    195. 

Děj  nebo  děje  povídky  odehrávají  se  již  na  sklonku  doby  robotní, 
ale  prosyceny  jsou  nejtrudnějším  ovzduším  jejím,  ovzduším  roboty 
lidské  osobnosti,  jež  místy  na  pospas  vydána  byla  zvůli  zřízencův, 
i  nižších  a  nejnižších.  Je  to  chmurný  obrázek  tehdejšího  života  venkov- 
ského, nám  ovšem  již  poněkud  cizího;  i  nad  světlejšími  a  veselšími 
chvílemi  vznáší  se  mráček  jakési  trapné  nejistoty  a  nevolnosti,  která 
celý  život  lidí  těch  jaksi  otravuje.  Není  divu,  že  soucit  skoro  jen  k  němu 
se  obrací,   třebas  někdy  jednostranně. 

Spis.  i  zie  líčí  postavy  své  názorně,  někdy  též  v  rysech  hodně 
drastických  a  odporných.  Jsouc  dobře  obeznámena  s  poměry  panskými 
a  poddanskými  dovede  je  věrně  a  životně  vystihnouti. 

Mluva  je  tentokrát  celkem  správnější  než  bývá;  nemile  ruší  i  zde 
nesprávně  kladený  přechodník  sloves  končících  neb  jednodobých,  jaké 
na  př.  vztáhna,  v  čase  přítomném,  což  arciť  stává  se  zvykem  i  nej- 
lepších sp;80vatelů  našich. 

„V  dámském  budoáru,  sbírka  původních  vynikajících  moderních 
románů  povídek  a  novel  pro  naše  paní  a  dívky"  (poř.  Q  M.  Vyskočil) 
má  v  2.  svazku  román  Heleny  Malířové  „Popel".  Spisovatelka  a 
překladatelka  povídek  provdá  se  proti  vůli  matčině  za  schátralého 
studenta.  Na  vylíčení  jejich  zvláštní  lásky  vyplýtváno  až  podezřele  a 
nudně  mnoho  řeči.  Dětí  neměli  —  však  Ee kove  bez  toho  „shazovali 
neduživá  lidská  mláďata,  neschopná  cesty  životem,  s  tarpejské 
skály"',  podotýká  spis.  učeně  —  žila  tedy  po  brzké  smrti  souchotinářově, 
kterého  si  dala  spáliti,  jako  „veselá  vdova",  v  nocích  vymetala  kabarety 
atd..  ovšem  s  „umělci",  které  společně  i  jednotlivě  si  pak  zvala  na  čaj 
neb  na  kafe,  ač  byla  ustavičně  v  peněžní  tísni.  Všecko  ze  samé  lásky 
k  člověku,  dobrá  duše !  Nějaký  čas  žila  i  v  Paříži,  na  konec  šla  za 
ošetřovatelku  na  Balkán. 

Stastný  národ,  jehož  nynější  i  budoucí  matky  takovou  stravu  ve 
svých  „budoárech"  do  sebe  soukají!  Všecko  tu  číší  láskou  a  soucitem 
a  humanitou,  ale  papírovou.  Líčení  snaží  se  býti  irapressivní,  psycho- 
logické, a  místy  jest  jím  také,  ale  často  je  to  jen  buďoárové  štěbetání, 
bez  logiky,   bez  souvislosti,  jeu  aby  řeč  nestála. 


Rorhled   náboženský.  709 


Rozhled 

náboženská- 

Za  nejvyššího  světového  Dapjetí  odebral  se  milý-  náš  Pius  X  do 
oné  říše  míru,  kde  není  bolu  ani  smutku,  kde  vládne  jen  kníže  pokoje, 
jehož  hodným  náměstkem  tu  byl,  v  němž  tu  všecko  obnovovati  si  byl 
předsevzal.  Pro  toto  heslo  správy  své  instaurare  omnia  in  Christo,  již 
od  začátku  všelijak  byl  posuzován  ;  kterj^si  český  publicista  dokonce 
nazval  jej  za  to  velikým  ironikem,  mysle  tím  asi  také  trochu  blouznivce 
a  poseura.  Nebylo  proč.  Zpět  ku  Kristu  !  ozývá  se  v  přerozmanitých 
podobách,  více  méně  zřetelně  celým  světem  hlubších  duší,  a  Pius  X 
vyslovil  jen  docela  srozumitelně  a  určitě,  sans  phrase,  v  čem  viděl 
hlavní  a  vlastně  jediný  úkol  posvátné  hodnosti,  nejen  osoby  své.  Po- 
stihl dobře  náladu  i  potřebu  doby,  lidstva  zmítajícího  se  v  křečovitých 
pokusech  vybřednouti  z  neblahé  otupělosti  duchovní,  i  stanovil  stručně 
svůj  program,  o  němž  pracovati  hodlal,  pokud  na  něm  a  prostředcích 
jemu  daných  záleželo.  Do  nynější  válečné  vřavy  zasáhnouti  nebylo  mu 
dáno:  litoval  toho,  ale  sotva  zůstalo  ho  tajno,  že  i  tato  metla  boží 
dávno  byla  zasloužena,  že  i  tentokráte  mlýny  boží  budou  mlíti  jistě 
a  dobře. 

Byl  nazýván  papežem  náboženským  jakoby  na  rozdíl  od  před- 
chůdce diplomata,  jejž  ještě  poněkud  více  zaměstnávaly  tradice  církev- 
ního státu.  Pius  hledal  chloubu  svou  v  tom,  býti  duchovním  správcem 
církve:  v  tom  zaměstnání  prožil  od  mladosti  všechna  svá  léta,  jemu 
zasvětil  i  snahy  papežské.  A  i  v  tom  spatřován  rozdíl,  že  snahy  pasto- 
rační obrátil  především  na  nejbližší  okolí  své.  kde  prese  vše  ústřední 
úřady  a  výnosy  jejich  právě  této  drobné  práce  bylo  na  výsost  potřebí, 
měly  li  vůči  podvratným  náporům  nové  poměry  státi  se  snesitelnými 
a  lepšími  než  je  nalezl.  Otřesy,  které  církev  za  něho  zažila,  na  př.  ve 
Francii,  v  Portugalsku,  vykládány  za  porážku  papežské  diplomacie. 
Byly  jimi  snad,  ale  nebyla  to  diplomacie  Piova,  neboť  on  žádné  neznal 
a  neprováděl:  vlastně  a  podstatně  byly  to  výbuchy  vnitřního  vření, 
známky  nespořádaných  poměrů  na  dějišti  samém.  Bez  pevného  pod- 
kladu ve  smýšlení  národů  nelze  náboženských  poměrů  v  říších  dle 
jména  křesťanských  trvale  spořádati,  jelikož  o  nich  nerozhodují  pouze 
panovníci  a  ministři,  nýbrž  také  sněmovny;  diplomatické  úspěchy  nejsou 
sice  bezcenné,  ale  samy  o  sobě  přece  nejisté. 

Mnohotvárná  činnost,  jaké  vyžaduje  duchovní  správa  :  nauka  pro 
dospělé  i  nedospělé,  vzdělané  i  nevzdělané,  bohoslužba,  obřady,  kázeň 
atd.  atd.  —  celá  ta  obsáhlá  činnost  byla  v  programu  Piově  zastoupena 
a  rozhodným  jeho  úsilím  popoháněna.  Znalci  poměrů  římských  nedivili 
se,  že  on  sám  dokonce  lidu  kázával,  že  skládal  katechismus,  že  o  po- 


710  Rozhled  náboženský 


vznesení  kostelního  zpěvu  usiloval.  Nedivili  tedy  se  ani  tonou,  že  leckterý 
úřední  výnos  měl  až  příliš  zřetelnou  značku  vlašskou,  podle  níž  měl 
jinde  býti  také  vykládán  a  prováděn.  Písmeno  zabíjí,  duch  oživuje. 
Mnoho  nedorozumění,  mnoho  nechutných  sporův  a  chican  bylo  by  pak 
odpadlo.  Zdali  výsledky  popudil  Piových  jemu  samému  vždy  vyhovovaly, 
nevíme  —  zdali  se  v^ždycky  zdařily,  ukáže  budoucnost,  neboť  nepracoval 
jen  pro  tu  chvíli,  ač  ve  mnohém  bylo  se  mu  spokojiti  zařízením  zatímním. 
Jen  pravda  Páně  trvá  od  věků  na  věky,  způsoby  hlásání  a  uplatňování 
jejího  mohou  býti  rozličné,  více  mécě  úspěšné;  jsoutě  lidské.  Hlavním 
rádcem  Pia  X  jmenuje  se  kard.  de  Lai,  jenž  prý  celou  náboženskou 
a  eírkevnopolitickou  činnost  té  doby  vedl  a  jehožto  směrem  i  státní  tajemník 
Merry  del  Val  se  řídil.  O  jesuitovi  kard.  Billotovi  se  praví,  že  měl  hlavní 
účast  v  naukových  výnosech  (o  modernismu),  ač  totéž  se  pravilo  o  neb. 
kard.  Vivesovi.  Rozumíť  se  samo  sebou,  že  v  ohromné,  světové  ag^endě 
jest  i  papež  poukázán  na  informace  svých  rádců,  třeba  jich  slepě  ne- 
následoval, jak  Pius  X  sám  veřejně  se  ohradil.  Ze  všechna  opatření 
nesetkávala  se  všude  s  úplným  souhlasem,  na  př.  okružník  borromejský, 
stanovy  a  výnosy  biblické  komise  a  j.,  kdož  by  se  divil? 

A  jako  v  úřední  činnosti,  tak  také  v  soukromém  životě  osvědčoval 
Pius  X  vzácné  osobní  vlastnosti,  jež  mu  zajišťují  nehynoucí  památku 
i  ve  skvělé  řadě  předchůdců.  Opravdu  evangelická  prostota  i  na  vrcholu 
slávy  sbližovala  jej  ze  srdci  našimi,  prostota,  již  ve  všem  zachovával 
a  kolem  sebe  uplatňoval,  neváhaje  odklízeti  zastaralé  předsudky  a 
zvyky  okázalosti,  nechtěje  býti  tak  panovníkem,  jako  pastýřem,  otcem. 

« 

Neočekávaně  došla  zvěst  o  smrti  „černého  papeže",  jak  dle  obleku 
říkávají  generálu  jesuitů.  Proslulý  kanonista  Wernz  taktéž  nedlouho 
řidil  své  Tovaryšstvo.  V  literatuře  vynikl  zvláště  dílem  „lus  decre- 
talium",  jež  jest  nejlepším  svého  druhu  a,  jak  se  poznamenává,  zůstane 
též  asi  posledním.  Za  tohoto  generála  rozšířila  se  v  řádě  jesuitském 
zvláště  činnost  missijní  a  vědecká ;  ke'ž  by  jí  nejnovějšími  zápletkami 
nebylo  aspoň  příliš  ublíženo. 

O  katolické  diaspoře  v  Německu  jedná  proslulý  statistik 
jesuita  H.  A.  Krose  ve  Stimraen  aus  M.  Laach  (1914,  397).  Po  stránce 
pouze  číselné  zjišťuje:  katolíků  v  severním  Německu  sice  přibývá, 
avšak  ne  poměrny-m  přírůstkem  přírodním,  nýbrž  hlavně  přistěhováním, 
které  samo  sebou  zmenšuje  počet  katolíkův  jinde  a  nepříznivý-mi  okol- 
nostmi každé  diaspory  přirozený  vzrůst  jejich  zmenšuje  i  poměrně,  jelikož 
jak  z  přistěhovalců  tak  zvláště  z  jejich  potomků  mnoho  se  katolicismu 
odcizuje,  jak  odpady,  tak  smíšenými  sňatky.  Zajímavo  jest,  že  sňatky 
rovné  jsou  plodnější  (v  Prusku  1875 — 1900  připadlo  na  katolické 
manželství  5.  na  protestantské  4,  na  smíšené  pouze  3"1  dítek).  Ačkoli 
tedy  protestantismus  na  ujmu  katolictví  má  ve  svých  většinách  ze 
smíšených  sňatků  prospěch,  stát  sám,  ač-li  mu  jde  o  přírůstek  oby- 
vatelstva vůbec,   má   z  nich    škodu;    kdyby    tam    tedy    nerozhodovaly 


Rozhled  náboženský.  711 


důvody    protestantské,    měl    by    sám    stát    pomáhati     církvi    katolické 
v  odporu  proti  smíšeným   sůatkůir. 

Po  stránce  mravní  zjišťuje  Krostj  srovnáním  s  krajinami 
čistě  katolickými,  že  samovraždy,  nemanželské  porody  a  manželské 
rozvody  jsou  v  diaspoře  mnohem  četně)ší. 

Tedy  perspektiva  v  každém  směru  neutěšená.  A  tatu  skorém 
pravidla  platí  o  veškerém  vystěhovalectví  do  krajin  ne  souvisle  ka- 
tolických,  zvláště  tedy   do  většiny  krajin  amerických. 

* 

Němečtí  jesuité-missioDári  z  britské  Indie  vydávají  (u  Kosla 
v  Kempten)  půlročník  Echo  aus  Indien  s  pěknými  obrazy.  V  po- 
sledním čísle  (4.)  jest  m.  j.  zajímavá  zpráva  o  dvou  indických 
řádech  („společnosti  služebníkův  Indie*'  a  „Seva  Sadan",  ženské 
kongregaci),  jež  ustaveny  věrně  dle  řádů  katolických. 

., Služebníky  Indie"  založil  spif?ova'el  a  státník  J.  K.  Gokhale, 
jenž  v  Bombay  poznal  zřízení  jesuitské.  Snaží  se  ve  společnosti  své 
soustřediti  vzdělance  indické,  kteří  vykonali  studia  universitní  aneb 
jinak  v  životě  veřejném  se  osvědčili.  Zkušební  doba  jest  pětiletá;  v  ní 
mají  se  zabývati  studiem  domácích  dějin,  hospodářství,  zvláště  pak 
nějakým  odborným  odvětvím.  Pak  sklá  lá  se  slib  věrnosti  ke  spolku, 
poslušnosti  k  prvnímu  členu,  chudoby,  čistotného  života  a  nezištné 
vlastenecké  práce,  kterou  pak  vykonávají  po  dvou  mezi  lidem,  zvláště 
„utlačeným"'.  Činnost  jejich  tedy  jest  po  výtce  politickosocialní,  smě- 
řující k  uvědomění  a  spojení  národu,  zvýšení  jeho  blahobytu.  Že 
britské   vládě  jest  p  dezřelou,  netřeba  zvlášť  podotýkati. 

Kád  ženský  zřízen  po  způsobu  uiiLisrdný^jh  sester.  Za  novicky 
připouštějí  se  ženské  přes  15  let,  vykonavší  studium  gymnasijní. 
Ohromný  počet  indických  vdov  (přes  22  milionů)  dodává  mnoho 
žadatelťk.  Slibní  formule  sester  po  ukončeném  tříletém  noviciáte, 
v  němž  se  pěstuje  modlitba,  rozjímání,  příprava  za  ošetřovatelky  a 
vychovatelky,  zní :  „Připovídám  slavně  před  Nejvyšším,  jenž  jest 
zákon  a  láska,  považovati  život  svůj  za  dobro,  které  mi  k  láskyplným 
a  obětovným  službám  svěřeno,  a  slibuji  služby  takové  také  konati. 
K  tomu  pomáhej  mi   Bůh!" 

Náboženských  odstínů  mezi  všemi  příslušníky  řádů  se  šetří.  Taktéž 
rozdílů  plemenných,  neboť  hlavní  záměr  jest,  získati  rozptýlené  tyto 
živly  myšlence  jednoty  domorodců  proti  vlivům  západním,  zvláště 
křesťanským,  proti  jejichž  missiím  založena  též  missie  „to  the  depressed 
Classes'',  jichž  oba  jmenované  řády  za  týmž  účelem  horlivě  se  ujímají. 

* 

Theosofické  hnutí  na  Rusi  začíná  vycházeti  z  těsného, 
tajemného  kruhu  své  aristokratický  uzavřenosti  a  Činnost  jeho  stává 
se  „choděním  mezi  liď^  :  ruští  theosofové  hledí  popularisovati  idey 
theosofie,  ruský  iheosofický  spolek  pořádá  vůbec  přístupné  přednášky 
o  theosofii,  a  to  ne  nahodiíé  přednášky,  nýbrž  cykly  přednášek  a  theo- 
sofické disputace.  Tak  v  Petrohradě  řadu  přednášek  o  ..stěhování  duší" 
měla    V.    Puškinova,    „o    stavbě    světa    a  o  složité  soustavě  člověka" 


712  Rozhled  náboženský. 


N.  Erassiová,  „o  rozvoji  duševních  schopností  a  vychování  nového 
člověka"  A.  Kamenská ;  v  Moskvě  přednášela  E.  Pisarevova  ,,o  člověka 
8  hlediska  vědy,  náboženství,  mystiky  a  theosotie",  ,,o  ceně  theosoíie 
v  lidském  životě"  a  P.  Timofejevskij,  tajemník  theosofického  spolku, 
„o  tlieo3otickém  hnutí  a  theosofickém  spolku".  Timofejev=kij  vysvětluje 
smysl  theosoíie  a  hnutí  theosofického,  řka,  že  theosofie  je  vlastně  onen 
rozumovým  myšlením  postižitelný  vnitřní  smysl  světa,  zákon,  který 
všecku  jeho  rozmanitost  uvádí  na  jednotu  —  je  to,  co  mění  chaos 
v  kosmos.  Této  objektivní  „moudrosti  Boha"  odpovídá  uvnitř  člověka 
bezprostřední  vědění,  intuice,  jež  jest  základem  vědění.  Tčito  theosofie 
v  Člověku  je  slovy  nevysvětlitelná,  ale  může  růsti  a  dělati  nám  vnitřní 
smysl  světa  stále  postižitelnějším.  A  to  jest  úkolem  theosofického  hnutí, 
jež  v  hledání  pravdy  stýká  se  s  vědeckým,  filosofickým  a  náboženským 
hnutím,  od  nichž  však  se  podstatně  liší.  Theosofické  hnutí  právě 
tak  jako  náboženské  snaží  se  změniti  samého  člověka,  ale 
s  vědou  přijímá  jenom  to,  co  potvrzeno  pozorováním,  pokusy,  a  s  filo- 
sofií žádá  přesnosti  ve  spekulaci.  Význam  theosofického  učení  nespočívá 
nikterak  v  podání  „absolutní"  pravdy,  nýbrž  v  tom,  že  pod  vlivem 
stýkání  se  s  prácí  samého  poznání,  jasné  proživšího  styk  s  tou  neb 
onou  hranou  pravdy,  poznání  čtoucího  rovněž  stýká  se  s  pravdou, 
a  v  něm  probouzí  se  vlastni  theosofie,  roste  ono  vnitřní  vědění,  jež 
jest  základem  každé  vědomosti.  „Ctěte  theosofické  knihy",  vybízí  Tim., 
„ne  proto,  že  je  tam  pravda,  nýbrž  proto,  že  čtením  knih  vám  v  srdci 
vyrůstá  vlastní  vaše  pravda,  snad  zevně  odporující  tomu,  c:>  přečtete 
v  knize,  ale  pro  vás  právě  tak  potřebná  a  nepochybná  pravda,  jako  vyložená 
v  knize  byla  pro  píšícího..."  U  theosofů  má  ted}"  každý  svou 
pravdu,  byť  i  jedna  druhé  odporovala,  je  každému  jeho  pravda  — 
pravdou  nepochybnou.  Pěkný  to  zmatek  pojmů,  pěkná  „moudrost  božská", 
jak  oni  zvou  theosofii. 

V  druhé  přednášce  své  („Ti.  jimž  je  těsno"  i  Timofejevskij 
mluví  o  možnosti,  že  Člověk  může  sebe  sama  změniti,  určitou 
vnitřní  prácí  z  obyčejného  smrtelníka  udělati  mohutnou  individualitu, 
genia  nebo  světce.  Theosofie  je  prý  naskrze  proniknuta  ideou  o  změně 
člověka,  o  přeměně  ze  zvířete  s  nepatrně  hořícím  plamenem  rozumu 
a  lásky  v  téměř  božskou  bytost  s  mohutnými  schopnostmi  poznávacími, 
v  „bytost  moudrou  a  svobodnou  jako  příroda''.  Ti,  jimž  je  těsno 
v  nynější  dotěrné  skutečnosti,  měli  by  pohlédnout,  „neležíli  někde 
možnost  širších  obzorův  a  hlubšího  pojímání  života,  není-li  skutečně 
možnosti  zaměniti  konečně  hmat  —  zrakem''.  Ti  z  theosofů,  to  jest 
proměňujících  sebe,  jimž  jeví  se  pravdou,  že  nejlepším  způsobem  takové 
proměny  sebe  bude  práce  pro  všecky,  jimž  je  pravdou,  že  plodů 
proměny  lze  užíti  teprve  po  všech,  obtíže  však  její  nutno  vzíti  na 
sebe  přede  všemi,  ti  z  theosofů  slučují  se  v  theosofický  spolek,  jsouce 
spojeni  ne  názory,  nýbrž  cíli,  z  nichž  první  jest  —  utvoření  bratrství. 
Ale  k  uskutečnění  bratrství  nutno  změniti  sebe  tak,  aby  všichni  byli 
bratry  v  nynějším  nebratrském  světě.  Kdo  tento  úkol  staví  na  první 
místo,  může  býti  členem  spolku  theosofů.  Těm  však,   kteří  chtějí  pro- 


Rozhled  náboženskf.  713 


měniti  sebe  pouze  pro  dosažení  nějakých  osobních,  byf  i  vznešených 
cílů,  nemůže  spolek  pomoci,  byf  i  ve  spolek  vstoupili. 

* 

Spiritismus  uznává  duševně  a  hmotné  (fysikalní)  projevy  duchů, 
zprostředkované  vhodnými  medii.  K  oněm  náležejí  zvláště  zvěsti  ze 
záhrobí,  k  těmto  účinky  telekinetické,  stolohyb  na  pr.  neb  dotek 
účastníků  „neviditelnou-  silou  (protože  bývá  při  pokusech  tma)  a 
teleplastické,  totiž  tvoření  a  zhušfování  transitorické  hmoty  :  materialisace), 
kterou  media  prý  bez  své  součinnosti  ^jsouť  ve  spánku)  vylučují ;  bývají 
to  lehké  tkaniny,   papír  s  kresbami,  kousky  kůže,   střeva,  ba  i  třetí  ruka. 

Projevy  duševně  setkávají  se  u  vědecky  vzdělanějších  pozorovatelů 
již  s  jakousi  nedůvěrou,  protože  ukázííly  se  až  příliš  přirozenými,  t.  j, 
podvodnými.  Taktéž  telekinetické  pokusy,  při  nichž  obyčejně  nohy 
media  obratně  pracovaly,  osvětlením  místností  ve  8vé  slávě  pobledly, 
o  teleplastickych  však  vydal  mnichovský  lékař  v.  Schrenck-Notziog 
objemné,  prv  vědecké  dílo,  v  němž  na  dvou  mediích,  Francoazce  a 
Polce,  ukazuje  skutečnost  materialisačuích  zjevů,  které  dokonce  i  živým 
pohybem  se  vyznačují  a  zase  tak  tajemně  mizí  jak  se  ukázaly.  Podmínky 
bývají :  černě  potažený  neosvětlený  koutek  pro  medium  černým  trikotem 
oděné  (neb  i  nahé),  černá  opona,  již  jen  medium  smí  poodhaliti,  ostré 
červené  osvětlení  hlediště.  Materialisované  předměty  obyčejně  vycházejí 
z  úst  media,  ale  též  odjinud.  Kabinet  i  medium  bývá  podrobeno  zkoušce, 
která  tohoto  však  nesmí  nijak  rozčilovati;  S^hrenck  ve  svém  bytě  i  onu 
oponu  po  výstupech  pečlivé  uzavírá,  aby  plastická  síla,  fluidum,  ka- 
binetu   nevyvětrala  ! 

Proti  Schrenckovi  nedávno  vydala  Dr.  med.  Matbilda  v.  Keinnitz 
dílko  „Moderně  Mediumťorschung",  v  němž  mimo  svá  pozorování  uve- 
řejňuje též  úsudek  mnichovského  lékaře  Dra  v.  Gullat- Wellenburg. 
Ačkoliv  oběma  těmto  pozorovatelům  nebyla  povolena  všestranná  možná 
kontrolla  (aby  se  medium  nerozčililo  a  své  zprostředkovací  síly  ne- 
pozbylo), ukazují  na  všech  případech,  že  jda  o  pouhý  podvod.  Na  př. 
hmota  z  úst  vycházející  a  do  úst  opět  stažená  (tkanina,  papír  atd.) 
byla  bud*  v  ústech  schovaná  nebo  zvláštní  přežvykavou  dovedností  — 
o  níž  Dr.  Gullat- Wellenburg  u  jiné  osoby  se  přesvědčil,  jak  jeho 
článek  v  odborném  lékařském  listě  ukazuje  —  do  zažívacího  ústrojí 
na  čas  dopravena ;  spisovatelka  dobře  pozorovala  polykací  pohyby 
(medium  mělo  spáti  I),  třeba  se  rty  nehýbaly.  Proužek  papíru  se  slovem 
„Miro",  jenž  jakožto  materialisace  duchovy  činnosti  za  hlavou  media 
se  objevil,  byl  prostě  ústřižek  záhlaví  týdenníku  le  Miroir  (ir  bylo  za- 
kryto hlavou  media/,  který  brzy  po  odhalení  úpravu  písma  změnil. 
„Třetí  ruka*'  (aby  jedna  skutečná  ruka  mohla  manipulovati,  jelikož 
medium  má  nehybné  spáti)  byla  napodobena  jakousi  plochou  látkou, 
již  možno  spolknouti.  Jindy  třetí  ruka,  která  Schreuckovi  šátek  ode- 
brala a  i  nabízenou  cigarettu  zachytiti  se  snažila,  ukázala  se  býti  nohou 
media.  Na  zácloně  nalezeny  po  výstupu  dírky  od  špendlíků,  jimiž 
^materialisovaný"  papír  s  obrázkem  přišpendlen  a  3  pohybem  opony 
ovšem  se  pohyboval  jako   ,.živá"   materialisace.   Atd.   Čeho  nepostřehly 

Hlídka.  4  5 


714  Eozhled  nábožensky. 


oči  zpříma  —  červené  světlo  tu  velice  vadi  —  objevilo  se  lépe  n& 
kinematografických  snímkách,  které  učiněny  ve  světle  magnesiovém^ 
když  materialisace  zdála  se  býti  zvláště  zdařilá. 

Člověk  se  při  čtení  těchto  protokolu  kolikrát  od  srdce  zasměje, 
ačkoli  věc  jest  proto  vážná,  že  lidé  tak  vážní  a  učení  nechají  se  obrat- 
nými ženštinami  tak  balamutit.  A  ještě  vážnější  proto,  že  odtud  vy- 
vozují vážné  důsledky  o  „transcendentnu".  Výtky  této  nelze  ušetřiti 
ani  bystrého  jmenovaného  kritika  Dra  v.  Gulat  Wellenburg.  Píše  totiž 
ku  konci  svého  dobrozdání :  Die  Verkettuug  von  spekulativer,  mystisch 
gerichteter  Mentalitát  mit  dem  transcendentalen  Untersuchungsobjekt 
[tedy  asi  =^  duchem,  duchem  vůbec]  ist  geradezu  zwangsláuíig.  Má  tím 
bvti  vysvětlena  důvěřivost  oněch  lidí,  ničím  neotřesitelná.  Deshalb 
■widmen  sich  gewóhnlich  geistig  derartig  gerichtete  Pertonlichkeiten 
dem  Priesterstanded  !)  Jak  k  tomuto  prahloupému  důsledku  spis.  přišel, 
nemožno  ani  tušiti.  Což  on  tolik  kněží  zná,  že  může  napsati:  gewóhnlich? 
A  zná  okolnosti,  které  tolik  osob  ku  kněžství  vedou,  že  tu  skoro 
zpravidla  žádné  takové   „mentality"   není? 

Pozadí  jest  ovšem  to,  že  touha,  proniknouti  do  transcendentna, 
přemnohé  lidi,  kteří  víry  náboženské  pozbyli,  vede  ku  spiritismu  a  že 
v  protestantismu  spiritistických  hokuspokusů  používáno  často  za  důkaz 
nadsmyslové  říše.  Ale  mnichovský  lékař  by  přece  mohl  věděti,  že 
katolicismus  všecko  takové  důvodnění  rozhodně  odmítá,  ba  pokusy 
toho  druhu  přímo  zakazuje,  ne  tak  aby  od  nich  nějakou  posilu  své- 
víry  očekával.  Ze  někteří  katoličtí  spisovatelé  při  nevysvětlených,  tedy 
jim  nevysvětlitelných  úkazech  připouštěli  vliv  zlého  ducha,  jest  pouze 
pochopitelná  výpomoc  z  nouze,  obdobná  nesčetným  supposicím  vědy, 
třebas  i  lékařské,  jak  známo:  ale  uváděti  to  za  základ  naší  víry  ve 
svět  duchov}',  jest  přece  trochu  silná  „mentalitní"  logika! 

* 
Marxistický  učenec  a  professor  M.  Tugan  Baranovskij  měl 
T  nábožensko-filosofickém  spolku  petrohradském  dvě  přednášky,  v  nichž 
uctivě  se  sklání  před  náboženstvím,  klada  k  jeho  podnoží  nejcennější 
ve  své  duši.  V  přednášce  „Křesťanství  a  individualismus" 
uvádí  jako  ukončené  světové  názory  epikureismus  a  budhismus:  první 
je  positivní  a  založen  na  osobních  rozkoších,  druhý-  je  mystický  a  má 
osobnost  lidskou  za  přízrak.  Oba  však  vedou  k  smrti:  první  proto, 
že  ve  skutečném  životě  jest  více  útrap  než  rozkoší,  druhý  proto,  že 
vůbec  zavrhuje  život  Křesťanství  zau jímající  prostřední  místo  mezi 
těmito  názory,  jest  jediným  náboženstvím  života  a  jen  ono  má 
jasné  kriterion  dobra  i  zla.  V  tom  je  rozhodná  jeho  přednost  a  proto^ 
křestanství  hraje  s  ničím  jiným  nesrovnatelnou  podle  své  vznešenosti 
úlohu  ve  společenském  životě  a  vtisklo  hlubokou  pečeť  na  všecky 
stránky  vzdělanosti.  Naše  doba  spravedlivě  může  se  zváti  křesťansko- 
individualistickou.  Křesťanské  pojímání  osobnosti  tím  liší  se  od  positivního, 
že  v  positivismu  na  prvním  místě  stojí  zájem  sobecký,  ve- 
doucí k  boji  všech  proti  všem  —  křesťanství  však  pohlíží 
na  osobnost  jako  na  živý  zázrak,  na  vyšší,  absolutní  hodnotu  a  proto- 


Rozhled  náboženský.  716 


V  popředí  staví  rovnost  osob  (lidé  jsou  —  syny  Božími)  a  tudíž 
svobodnou,  bratrskou  společnost.  Proto  demokracie  a  socialismus  nemohou 
býti  založeny  na  positivní,  nýbrž  pouze  na  křesťanské  idei  osobnosti. 
Socialismus  jako  životní  idea!  spojen  s  ideálem  rovnosti,  rovnost  však 
nemůže  býti  odvoděna  ze  zkušenosti  a  rozumu.  Ani  véda  ani  logika 
pojmu  toho  odvoditi  nemohou,  a  esthetika  jím  pohrdá.  V  tom  bodě 
právě  pravda  i  krása  vystupují  proti  dobru.  Ale  odejmeme-li  od  socia- 
lismu ideu  rovnosti,  jako  nezbytné  podmínky  ke  skoku  z  říše  nutnosti 
v  říši  svobody,  socialismus  stává  se  pouze  nezbytností,  za  niž  nebojuji. 
Ideál  současné  kultury  je  —  sloučení  svobody  s  rovností,  individualismu 
se  socialismem  a  tento  ideál  spočívá  na  křesťanských  základech,  jež 
zavrhuje  positivní  světavý  názor.  Proto  evropský  socialismus  ideologicky 
vrací  se  ke  křesťanství. 

Přednáška  prof.  Tugan-Baranovského  vyvolala  mnoho  opponentů 
hlavně  mezi  positivisty.  Hlavní  však  podstatou  těchto  spletitých  sporů 
je  tajemná,  věčná  touha  po  náboženství,  která  druhdy  zdánlivě  odchází 
od  člověka,  ale  později  znova  se  vrací,  nutíc  ho  hledati  tesknící  duší 
pramen  věčné  pravdy.  Nejhlubší  otázky  lidského  ducha,  otázky  o  věč- 
nosti a  časnosti,  o  smrti  a  nesmrtelnosti,  o  smyslu  života  jsou  na  vždy 
spojeny  s  náboženstvím,  v  němž  tesknící  lidský  duch  hledá  odpověď 
na  otázky  ty. 

Filosofu  měna  protipapeže  Hippnlyta,  brojící  proti  Kallistovi, 
že  uvolňuje  dosavadní  církevní  kázeň  „moicheian  kai  fonon  didaskon", 
vysvětluje  hr.  Preysing  nehledě  k  nízkému,  otrockému  původu  Kal,, 
v  Ztschr.  f.  kath.  Theol.  (191  i,  421  dd)  ohledem  na  názory  čtenářstva 
jejich,  které  sestávalo  ze  vznešených  kruhů,  žijících  ještě  stále  v  právních 
názorech  římských,  dle  nichž  Kallistem  schvalované  sňatky  svobod- 
nických  senátorských  dívek  s  otroky  nebo  propuštěnci  před  státem 
byly  neplatný  a  nečestný,   tedy  moicheia. 

Po  názoru  Preysingově  nemá  tedy  místo  ono  s  církevním  kajíc- 
nickým  řádem  co  činiti.  Podobně  edikt,  pro  nějž  prý  TertuUian  píše 
proti  Kallistovi,^  týká  se  jen  jakési  místní  záležitosti  africké  a  není 
jisto,  že  jest  Kallistův,  moha  býti  též  Zefyrinův ;  ani  on  tedy  neznačí 
zásadní  změny  v^církevní  kázni.  Ze  též  Origenes  byl  proti  Kallistovi 
a  jeho  prý  novotám,  vyslovil  poprvé  Dollinger  a  po  něm  to  opakováno, 
ač  jistých  důkazů  není. 


4S* 


T16  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 


Uědeck^  a  uměleckjí. 

Monumenta  historica  Societatis  Jesu,  sbírka  dopisů, 
listin,  denníkův  a  pod.,  zaujímají  47  svazků,  40.000  stran,  ačkoliv 
obsahují  dosud  pouze  památky  prvého  období,  doby  založení ;  poslední 
z  9  společníků  sv.  Ignáce,  N.  Bobadilla  zemřel  1590.  Dílo  připravo- 
váno bylo,  jak  A.  Huonder  ve  Stimmen  a.  M.  Laach  (1914,  470)  sdě- 
luje, sbírkou  Cartas  de  Santo  Ignacio  de  Loyola  (vyd.  1874 — 1889), 
842  listů  kromě  jiných  památek,  a  Constitutiones  Societatis  Jesu  latinae 
et  hispanicae  (1892),  kolem  jejichž  vydavatelstva  skupila  se  v  Madridě 
od  r.  1893  družina  pro  vydání  oněch  Monument  vůbec. 

Jak  podotčeno,  obsahuje  těch  47  svazků  pouze  památky  o  z  a  - 
čátcích  řádu,  a  těmi  má  též  ještě  vyplněno  býti  dalších  asi  10  svazků, 
nehledě  k  tomu,    že  činnost  missijní  bude  nutno  zvláště  zpracovati. 

Ze  tak  ohromná  látka  byla  napsána,  vysvětluje  se  jednak  tím, 
že  zakladatel  Tovaryšstva  přísně  dbal  o  to,  by  odevšad  přesné  zprávy 

—  tj^dně.  měsíčně,  čtvrtletně,  ročně,  dle  vzdálenosti  —  do  římského 
ústředí  byly  podávány  a  sám  jako  pravý  generalissimus  na  vše  strany 
rady  a  rozkazy  uděloval  —  i  30  dopisů  denně  psal  nebo  dal  psáti  dle 
svých  pokynů  —  jednak  tím,  že  v  prvních  družinách  byli  členové 
vědecky  vzdělaní,  kteří  hodnotu  písemních  záznaraův  uměli  oceniti ; 
že  blízkost  kurie  římské  a  styky  s  panovnickými  dvory  nebyla  tu 
beze  všeho  vlivu,  lze  také  předpokládati.  A  že  se  z  památek  těch 
prese  vše   bouře  tolik  zachovalo  —  mnoho    zajisté    také    vzalo    za  své 

—  to  přičísti  lze  jednak  vlastní  péči  údů  samých,  jednak  dvorskému 
archivnictví,  které  i  při  zabavování  památek  těch  do  jisté  míry  šetřilo, 
již  z  důvodů  výzvědných. 

Vzhledem  k  poměrům  v  německé  říši,  odkud  jesuité  jako  řád 
zákonem  z  r.  1872  až  dosud  jsou  vyloučeni,  podotýká  Huonder  na 
u.  m.,  že  z  uveřejněných  památek,  jež  celý  vznik  Tovaryšstva  do  nej- 
menších podrobností  odhalují,  zcela  jasně  vysvítá,  že  řád  jesuitský 
nebyl  původně  a  schválně  založen  proti  protestantismu;  že 
s  ním  hlavně  se   utkal,  vyplynulo  z  poměrů  časových. 

Mimochodem  budiž  ještě  dodáno,  že  vydavatelská  družina  Monu- 
ment sestává  hlavně  z  učenců  španělskj^ch,  jimž  ovšem  pomáhají  učenci 
řádu  celého. 

V  témže  čísle  Stimmen  aus  M.  Laach  (545)  P.  Jos.  Braun  uka- 
zuje, že  o  jesuitském  slohu  stavebním  mluví  se  zcela  ne- 
právem. Jesuité  slohu  svého  neměli  a  nemají,  nýbrž  stavěli  celkem 
tak,  jak  v  které  krajině  a  době  bylo  zvykem.  Název  onen  v  17.  a  18. 
století,  kdy  barok  pozbýval  obliby,  měl  býti  jesuitům  příhanou,  po- 
dobně jak  Vasary  v  16.  stol.  nazval  domněle  barbarský  sloh  —  go- 
tickým, vlastně  gothský^m. 


Eozbled    vědecky  a  uměleckV.  717 

V  řadě  článků  „Z  dějin  politické  ideologie  ruské"  uve- 
řejňuje prof.  Dr.  Maryan  Zdziechowski  ve  „Sviatu  Siow."  studii 
o  prvním  samostatném  mysliteli  ruském  Petru  Caadajevu  (1794 — 1856), 
Slávu  jeho  založilo  jediné  krátké  dílo  „List  íilosofický",  ale  význam 
jeho  v  rozvoji  duševního  života  ruského  byl  nesmírný.  ( )n  to  byl  také, 
jenž  v  politické  ideologii  ruské  vjzvedl  na  první  místo  otázku  náboženskou. 

Podle  Caadajeva  jest  neštěstím  Ruska,  že  nemá  pro  sebe  pevné 
opory  ani  v  minulosti,  že  jest  absolutné  osamoceno  na  historické  scéně. 
„Nešli  jsme  nikdy  společně  s  jinými  národy,  nenáležíme  k  žádné  veliké 
rodině  lidstva,  ani  k  východu,  ani  k  západu.  Tradice  nepoutá  nás  ani 
8  tímto,  ani  s  oním.  S  počátku  divoké  barbarství,  později  divoké  pa- 
nování dobyvatelů,  jehož  duch  přešel  na  naši  národní  vládu  —  toť 
bolestná  historie  našeho  mládí  . .  .  Vystoupili  jsme  na  světové  jeviště 
jako  nemanželské  děti,  bez  otce,  bez  spojení  s  národy,  kteří  nás  před- 
cházeli; neosvojili  jsme  si  z  minulosti  žádného  poučného  příkazu. 
V  našich  dějinách  není  logického  pokroku  ;  rosteme,  ale  nedospíváme, 
pokračujeme,  ale  v  jakémsi  skřiveném  směru  nevedoucím  k  cíli ;  podobni 
jsme  dětem,  které  nebyly  cvičeny  v  samostatném  mjšlení  a  když  do- 
rostly, nemají  nic  vlastního  ;  všechny  jejich  pojmy  jsou  bez  souvislosti 
8  jejich  životem." 

Odtržením  Ruska  od  všeobecné  kultury  vysvětluje  Gaadajev  ne- 
dostatek morálního  prvku  v  atmosféře  ruské.  „Nedostává  se  nám 
vůdčích,  zásadních  ideí  —  ideí  povinnosti,  spravedlivosti,  práva,  po- 
řádku. Idee  ty  jsou  výtvorem  dějin  západu  .  .  .  Stojíce  mezi  východem 
a  západem,  opírajíce  se  jedním  ramenem  o  Číňany  a  druhým  o  Němce, 
měli  jsme  sloučiti  v  sobě  dva  světy,  dvě  zřídla  vědy,  obrazivost  a  rozum. 
Stalo  se  jinak.  Cizí  oběma  světům,  přešli  jsme  světem  nic  mu  nedavše 
a  nic  z  něho  nevzavše.  Neměli  jsme  účasti  v  rozvoji  kultury  a  zkazili 
jsme  všechno,  co  jsme  jen  chtěli  z  ní  si  osvojiti .  . .  Kdysi  veliký  car 
chtěl  nás  zcivilisovat  a  pro  pobídku  hodil  nám  plášť  kultury  —  plášť 
jsme  pozvedli,  ale  osvěty  jsme  se  nedotkli." 

Nedotklo  se  jí  Rusko,  poněvadž  zlý  osud  odtrhl  je  na  úsvitě 
dějin  od  rodiny  národův  evropských  a  přinesl  mu  první  zrna  osvěty 
ze  zkaženého  mravně  i  rozumově  Byzancia;  nízké  pohnutky  odervaly 
Byzancium  od  všeobecného  bratrství,  od  církve,  a  odtud  „přijali  jsme 
ideu  již  zkaženou  lidskou  vášní".  V  té  pak  době,  kdy  byzantská  setba 
vylučovala  Rusko  z  rodiny  národův,  oživovala  Evropu  životcdárná  idea 
jednoty.  A  ve  slunci  té  idee,  která  „v  den  posledního  splnění  tajemství 
vykoupeni  sloučí  všechny  city  a  myšlenky  v  jeden  cit  a  jednu  myšlenku 
—  a  padnou  všechny  přehrady  dělící  lidstvo"  —  ve  slunci  té  idee 
křesťanské  kráčeli  po  věky  národové  západní  prese  všechny  vzá- 
jemné roztržky. 

Abychom  pochopili  ideu  církve  obecné,  jež  sjednocovala  národy 
evropské,  „přečtěme  toliko  Tassa,  a  uvidíme  všechny  národy  ležící 
v  prachu  před  Jerusalemem;  vzpomeňme,  že  po  patnáct  století  všichni 
chválili  Boha  jedním  jazykem,  skláněli  se  před  jednou  duchovní  vládou 
a  měli  totéž  přesvědčení ;  všimněme  si  i  toho,  že  během  oněch  patnácti 


718  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

století  každý  rok,  v  týž  den  a  touž  hodinu,  týmiž  slovy  vznášely  se 
písně  chvály  Nejvyššinoiu,  slavící  památku  největšího  z  obdržených 
dobrodiní  .  . .  Podivuhodná  to  harmonie,  tisíckrát  krásnější  nad  všechny 
harmonie  hmotného  světa !  .  .  .  Když  tedy  sféra,  ve  které  žijí  Evropané, 
jediná,  ve  které  lidstvo  může  splniti  uložené  mu  poslání,  jest  ovocem 
náboženského  vlivu,  a  když  s  druhé  strany  slabost  naší  víry  odervala 
nás  od  všeobecného  ruchu,  ve  kterém  se  rozvinula  a  výraz  nalezla 
společná  idea  křesťanství,  a  uvrhla  nás  do  řady  národů,  jimž  souzeno 
jen  prostředečně  a  v  pozdní  době  míti  užitek  ze  všech  plodů  křesťanství 
—  zdaž  není  tu  zřejmou  věcí,  že  jsme  povinni  všemi  silami  a  všemi 
způsoby  oživiti  v  sobě  víru  a  dáti  si  pravdivě  křesťanský  impuls,  po- 
něvadž všechno  na  západě  stvořeno  jest  křesťanstvím  ..." 

Těmito  konečnými  všeobecnými  slovy  zastřel  autor  jediný  nutný 
důsledek,  k  němuž  jasně  dospěl,  že  totiž  Rusko  musí  se  snažiti 
vrátiti  se  k  jednotě  s  církví  římskou,  k  níž  cestu  uzavřelo 
jí  Byzanciura.  Ale  současníci  dobře  pochopili  pravou  jeho  myšlenku; 
car  Mikuláš  zakázal  hned  vydávati  časopis,  kde  byl  „List  filosohcký" 
vytištěn,  redaktor  poslán  do  vyhnanství  a  Caadajev  vzhledem  k  vy- 
sokému svému  postavení  a  dřívějším  zásluhám  ve  vojsku  prohlášen  za 
blázna  a  dán  pod  policejně  lékařský  dozor. 

Výsledkem  „Listu  filosofického"  pak  bylo,  žd  za  krátko  povstaly 
dva  hlavní  proudy  ducha  ruského,  jichž  ohlasy  jsou  až  dosud  :  slavjano- 
filský  a  západnoevropský. 

Slavjanofilé  zaujali  oproti  Caadajevu  stanovisko  negativní: 
dle  nich  pravoslavná  Rus  s  carským  absolutismem  jest  povolána,  aby 
na  jevišti  světovém  zaujala  místo,  jež  dosud  měl  katolický  a  prote- 
stantský západ.  Takto  pojatý  slavjanofilismus  zdegeneroval  se  brzy  ve 
všeruský  nihilismus,  zabarvený  divokou  nadějí  ve  zničení  všeho,  co 
není  pravoslavím  a  co  není  Ruskem. 

Podobně  druhý  proud,  západnoevropský  přibral  podobu 
nihilistického  m^ssianismu,  vzav  si  za  vzor  nikoliv  Evropu  katolickou, 
leč  Evropu  revoluční.  Ale  kdežto  revolucionisté  západní  jsou  poutáni 
celou  tradicí  minulosti  a  jeví  proto  nejistotu,  polovičatost  a  neupřímnost 
ve  svých  záměrech  i  činech,  Rusko  nic  neváže  s  minulostí  Evropy  a 
ve  vlastní  minulosti  nemá  oč  se  opříti.  Proto  tím  směleji  žene  se  k  cíli. 
Tedy  nikoliv  Evropa,  ale  Rusko,  Rusko  revoluční,  ne  však  pravo- 
slavné a  caroslavné,  dokoná  přetvoření  lidstva. 

A  tak  —  praví  Zdzieehowski  —  dějiny  politické  kultury  ruské, 
jejíž  zásadní  úkol  stanovil  Caadajev,  ukázaly,  že  rozvojem  té  kultury 
vládnoucí  idee,  nenacházejíce  regulátora  v  tradici,  silou  vnitřního  roz- 
pětí musily  dojíti  a  došly  k  absurdu.  Vyšší  pak  duchové  byli  a  jsou 
bezmocní  a  nemohou  se  postaviti  na  odpor  té  ničitelské  síle,  jakou 
v  rozvoji  každé  idee  jest  přímočarý  běh  logické  konsekvence,  nezdržované 
tradicí,  nepočítající  ani  s  výsledky  minulosti,  ani  s  podmínkami  přítomnosti. 

To  první  pochopil  Caadajev  a  vyzval  proto  Rusko  k  náboženskému 
a  kulturnímu  sjednocení  S3  západní  Evropou,  jež  zbudovala  svou  kul- 
turu na  základech  katolicismu. 


Rozhled  vědeckf  a  umělecký.  719 


Po  nesmyslném  nadšení  nad  revolucí  a  jejími  činiteli  nastalo  na 
Eu3Í  vystřízlivěDÍ,  které  se  odrazilo  také  v  krásném  písemnictví,  v  němž 
fie  objevují  díla,  kreslící  hlavně  temné  stránky  revoluce 
a  zbavující  slavověnce  velké  i  malé  hrdiny  revoluce. 
K  takové  polousvědčovací  literatuře  patří  především  v  podobě  denníku 
psaná  povídka  V.  R o  psina  „Kuu  bledý"  (1909j  a  jeho  trojdílný 
román  „To,  čeho  nebylo"  (1912 — 13).  V  denníku  politického  ter- 
roristv  vraždí  terrorista  vysoce  postavenou  osobu  ..za  vlast"  a  osobního 
nepřítele,  manžela  milované  jím  ženy,  „za  sebe".  Ale  hned  po  spáchaném 
násilí  procitne  v  terroristovi  člověk,  v  člověka  svědomí,  a  hrdina 
Ropšinův  poznává,  že  vraždil,  sveden  theorií  revolucionářskou,  a  trápen 
svou  těžkou  vinou  nemůže  dále  žiti.  Podobným  kajícím  revolucionářem 
jest  Bolotov  v  románě  „To.  čeho  nebylo",  předkládající  sobě  i  pří- 
vržencům terroristických  názorův  otázku  o  právu  člověka  na  cizí  život : 
„Nás  rozstřelují,  věšejí,  rdousí  !  Dobrá.  My  věšíme,  škrtíme,  podpa- 
iajeme .  .  .  Dobrá...  Ale  proč,  zabil-ii  jsem  já  Slezkina 
(četnickébo  důstojníka),  jsem  —  hrdina,  a  pověsil-Ii  on  mne, 
je  —  hanebník  a  ničema?"  Bolotov  nenalézá  omluvy  pro  terror 
a  vražáy,  i  odpovídá:  „Vražditi  nelze  nikdy,  neboť  jestli  že 
■by  , nezabiješ'  nebylo  společenským  ethickýra  pravidlem,  tehdy  bylo  by 
,vše  dovoleno'.  Existuje  absolutní  ethické  pravidlo  , nezabiješ',  ale  zároveň 
život  přivádí  k  nevyhnutelnosti  porušení  toko  pravidla.  Ale  ruše  pravidlo, 
nesmíš  říci,  že  je  to  dovoleno,  že  je  to  omluveno,  že  je  to  dobré  .  .  . 
Ne,  nutno  míti  smělost  říci:  je  to  špatné,  ukrutné  a  strašné,  ale  ne- 
vyhnutelné .  .  .''  Bolotov  uznav  naprostou  hodnotu  lidského  života  jako 
otázky  svědomj,  odsuzuje  i  s  jinými  revolucionáři,  k  nimž  se  obrací, 
i  cíl,  pro  který  pracoval,  i  násilné  prostředky  k  dosažení  cíle,  jež 
volili  jako  ospravedlněné  svědomím.  Spisovatel,  jenž  kdysi  sám  revoluce 
se  účastnil,  znal  dobře  hnutí  revoluční,  nakreslil  je  věrně,  ovšem 
osvětlil  je  protirevoluční  tilosoíií  dějin,    čerpanou  částečně    z  Tolstého. 

Revolucionářské  mládeže  neidealisuje  ani  O.  Mirtova  v  románě 
^Mertvaja  zyb"  (Mrtvé  vlnění],  uvádějíc  čtenáře  v  nevelké  město 
severní  Rusi.  v  kolonii  politických  vyhnanou  z  doby  revoluce.  Pro 
střízlivý  popis  ruské  intelligence  nezamlouvá  se  radikální  straně  ani 
další  její  román,  nadepsaný  „Jabloni  cvětut-. 

V  prostředí  politických  vyhnanců  r.  1905  uvádí  nás  také  novella 
•Georgije  Culkova,  nadepsaná  „Mertvecy",  jejíž  hrdinové  jsou 
lidé  nesympathičtí,  jejichž  milostné  intriky  nesvědčí  o  jejich  vysoké 
mravní  výši.   Hrubá  smyslnost  naplňuje  obsah  jejich  života. 

V  povídce  O.  Runové  „Boj"  je  předvedena  smělá  anarchistka, 
dívka  plná  vášně,  jíž  okouzluje  všecky  mužské  i  četnického  plukovníka; 
jeho  prostřednictvím  obstarává  své  záležitosti,  hrajíc  si  s  ním  jako 
kočka  s  myší. 

Kdysi  ruskou  kritikou  do  neba  vynášení  spisovatelé,  M.  Gorkij, 
L.  Andrejev.  Kuprin  a  M.  Arcybašev,  nenapsali  v  poslední  době  nic 
poněkud  vynikajícího.  Povídka  Andrejevova  „Na  d  sm  e  r  t  no  j  e"  jest 
bezvýznamná    právě    tak,    jako     „Kapitán"     Kuprinův     a     „Zena 


720  Roehled  vědecký  a  umělecký. 

umnago  člověka"  od  Fed.  Sologuba.  A.  M.  Arcybašev  umělecky 
nezdařile  popisuje  neobyčejný  „Zločin  doktora  Lurje",  povídky 
pak   „Mstitel"   i   „Děrevjannyj  čurban"  jsou  hrubě  vulgární. 

Hrubě  realisticky  popisuje  současný  život  šlechty  AI.  N.  Tolstoj, 
předváděje  v  povídkách  i  dramatech  (Násilníci)  celou  galerii  mravně 
zpustlých  prostopášníků,  hrubých  pijanů,  v  nichž  cit  mravní  a  smysl 
pro  čest,  povinnost  otupěl,  tak  že  jsou  schopni  i  nejhorších  zločinů. 

Tuláky  a  kořalečníky  nejnižšího  druhu,  již  v  krčraách  klesli  až 
na  „dno",  bez  idealisace  a  romantismu  hrubě  realisticky  maluje  S. 
Podjačev,  podávaje  v  „Povídkách"  vlastně  jen  nezpracovaný, 
bohatý  materiál. 

Dramatické  písemnictví  ruské  jest  velice  ubohé.  Od  po- 
čátku 20.  století,  kdy  Čechov  přivedl  na  jeviště  „Tři  sestry"  a 
„Višňový  sad",  Gorkij  dramatické  scény  „Měšťané"  a  „Na  dně" 
(1903),  S.  Najděnov  dramatické  hry  „Děti  Vafiušinovy"  (1902) 
i  „Avdotjina  žizu"  (1814),  ruské  jeviště  nevidělo  původního  dramatu, 
které  by  mělo  skutečně  umělecký  význam  a  trvalý  úspěch.  Rouhačské 
divadeluí  hry  L.  Andrejeva  měly  sice  úspěch  v  době,  kdy  společnost 
slepě  věřila  jeho  „filosofickým"  úvahám,  jež  vkládal  v  ústa  svých 
hrdinů,  brzy  však  diváci  ochladil  k  jeho  dramatickému  umění.  Úspěch, 
založený  na  skandálu,  mělo  jeho  drama  „Proíessor  Storicyn" 
zhuštěnými  barvami  malující  nepěkné  stránky  života  provinciálních 
měst.  Drama  „Jekatěrina  Ivano  v  na"  dotkla  se  vážně  thematu, 
jak  dvojím  loktem  měří  se  mravnost  mužských  a  ženských,  jak  se 
dovoluje  prostopášniti  mužům,  ne  ženám,  ale  zpracování  je  slabé,  místo 
osob  jednajících  vidíme  voskové  figury  pohybovati  se  a  pronášeti  sen- 
tence spisovatelovy.  Ještě  méně  dramatického  hnutí  vykazuje  „Kainova 
pečet"  (Nezabiješ). 

Skoro  všichni  divadelní  recensenti  odsoudili  antifeministický  výpad 
M.  Arcybaševa  v  dramatě  „Žárlivost"  uznávajíce,  že  Are,  klevetil 
na  ženy  z  kruhů  intelligence,  jež  podle  jeho  mínění  žijí  pouze  tělem, 
jsou  „na  dvou  nohách  chodící  chlípnost"-  Zvláštní  jest,  že  ženské  byly 
spokojeny  takovým  úsudkem  Arcybaševovým  o  sobě  jako  úplně  správným. 
Hojností  sprostých  rvaček  a  odporných  výjevů  Arcybaševa  předstihl 
hr.  AI.  N.  Tolstoj  v  technicky  slabém  dramatě  „Násilníci 
(Lenoch)",  k  němuž  látku  čerpal  ze  života  statkářského.  Hrubost 
předvedených  osob,  hrubého  násilí,  spáchaného  na  dívce,  posluchače 
urážela  tak,  že  při  představení  se  ozývaly  výkřiky  nevole,  ač  některým 
divákům  se  líbily  výjevy,  jaké  se  odehrávají  v  dupárnách,  i  provázeli 
je  demonstrativním  potleskem. 

Plodem  cyničnosti  a  nedostatku  kraaocitu  je  drama  Fed.  Solo- 
guba „Založniki",  v  němž  mladá  dívka,  milující  mladého  idealistu 
a  blouznící  s  ním  o  společném  životě,  aby  nerausila  s  milovaným  trpěti 
nedostatek,  věnuje  svou  první  lářku,  své  mládí  boháči,  by  pczději,  za 
několik  roků  od  něho  odešla  a  na  vždy  spojila  se  s  milým.  Divná 
láska,  divná  obět,  divný  symbol!  Sama  Kata  chápCj  že  rozbcdnutí  její, 
oddati    sebe    životu,    t.  j.  boháči  v  zástavu,  dělá  ji  prostitutkou,  a  bez- 


Rozhled  vědeekv  a  uměleckr.  721 


Utrpení,  bez  oběti,  bez  boje  Káťa  nemá  práva,  bv  byla  hrdinkou  dramatu. 
Sol,  míní,  že  „nutno  stavěti  život  jako  chrám",  ale  sám  staví  něco  jiného. 

^.  Minskii,  kdysi  individualista,  za  revoluce  sociální  demokrat, 
vydal  třetí  část  dramatické  trilogie  „o  předmětech'',  jimiž  měšfáci, 
zmocnivše  se  vlády  na  zemi,  snaží  se  zakrýti  svou  odpuzující  podstatu, 
okrášliti  sebe,  dodati  si  krásy.  Těmito  předměty  raěšťáci  poskvrnili  vše, 
zvláště  ženy,  snadno  podléhající  mudě,  snaze  líbiti  za  každou  cenu, 
^.železnému  přízraku**  (název  první  části  trilogie},  železné  moci 
předmětů.  ..Malé  pokušení"  (název  druhé  části)  stačí,  by  žena 
pomazala  blátem  vše  nejlepší  a  nejsvětlejší  ve  své  duši.  V  třetí  části, 
nadepsané  „Chaos",  M.  ukazuje  cestu,  jakou  možno  vytvořiti  šťastnou 
budoucnost  člověčenstva,  jeho  duchovní  svobodu.  Cesta  ta  jest  —  spojení 
synů  Prométheových,  geniů,  tvořících  rozumem,  razících  nové  cesty 
v  oboru  ducha,  vědy  a  umění  —  se  syny  Vulkánovými,  lidmi  práce, 
tvořícími  rukama  vtělujícími  svou  prácí  to,  co  vytvořili  synové  Pro- 
métheovi rozumem.  Až  t}'  dvě  kategorie  lidi,  myslitelův  i  dělníků,  se 
spojí,  nastane  ráj  na  zemi,  v  němž  nebude  místo  pro  cizopasníky 
niěšťácké,  tyjící  z  plodů  práce  myslitelů  i  dělníkův.  Uměleckými  před- 
nostmi dramatická  trilogie  nevyniká  a  na  jevišti  se  neosvědčila.  Jako 
Areybašev  a  Sologub  ani  Minskij  necení  vysoko  mravní  pevnosti  žen, 
tak  snadno  podléhajících  pokušení. 

Rozkladný  vliv  moci  peněz  na  celou  rodinu,  žijící  výhradně 
zájmy  zisku,  líčí  Ivan  Surgnčev  v  draroatě  „Torgovoj  dom", 
v  jehož  středu  je  obraz  pánovité,  energické  stařeny,  majitelky  tržního 
domu,  s  třemi  syny,  právě  tak  smilnými  jako  ona.  Dům.  založený  na 
takovém  základě  se  rozpadá  .  .  . 

AI.  Kuprin  po  prvé  pokusil  se  o  drama,  v  němž  chtěl  ukázati 
nevídaného  „silného  muže**,  energického,  nadaného  námořního  kapi- 
tána, jemuž  vévoda,  vladař  ostrova,  kam  byl  kapitán  přistál,  žertem 
odevzdá  -vládu,  by  se  pobavil  pohledem  na  to,  jak  si  bude  počínati. 
Ale  výjev  posměchu  kapitánovi,  jenž  na  ostrově  si  zahýřil,  najednou 
však,  oděn  za  vladaře,  velice  moudře  si  počínal,  změní  se  v  nadšení 
vévody  geniálním  mužem,  jemuž  odevzdá  skutečně  vládu.  Novy"  vladař 
však  brzy  pozná,  že  nikdo  mu  neporozuměl,  ani  vévoda,  ani  lid, 
i  odjíždí  opět  na  moře  s  okouzlenou  dcerou  vévodovou.  Některé  výjevy 
vyznačují  se  barvitostí,  ale  celek  neuspokojuje. 

S.  Juškevičovo  „Drama  v  domě",  kde  se  spisovatel  pokusil 
opustiti  půdu  židovskj^ch  zájmův  a  typů,  jíž  se  dosud  držel,  i  „Komedie 
smrti"  kn.  V.  V.  Barjatinského  neměly  ani  prostředního  úspěchu 
na  jevišti. 


722  Rozhled  vychovatelský. 


U^chovatelsk^. 

ProfessordkV-  senát  krakovské  universit}^  obrátil  se  na 
zemskou  školní  radu  ve  Lvově  a  důležitým  „memorandem",  jehož 
by  si  měly  povšimnouti  povolané  kruhy  také  jinde  než  v  Haliči,  po- 
něvadž poměry  na  universitách  a  středních  školách  našich  zemí  mnoho 
se  neliší.  Po  několik  let  již  pozorovali  professorové,  že  se  stále 
snižuje  úroveň  přípravného  vzdělání  mládeže,  vstu- 
pující na  universitu.  Senát  vyzval  proto  jednotlivé  fakulty,  aby 
prozkoumaly  důkladně  tuto  věc  a  hledaly  příčiny  úpadku.  Pozorování 
a  úvahy  fakult  shodovaly  se  i  v  podrobnostech.  Profeásorský  sbor  došel 
celkem  k  těmto  výsledkům. 

Nejvíce  překvapuje  nedostatek  schopnosti  k  samostatnému  pře- 
mýšleni. Mládež  neumí  a  nesmí  mysliti  logicky,  nýbrž  drží  se  passivně 
příruční  knihy.  Důsledek  toho  je,  že  nedovete  formulovati  myšlenky 
ani  slovem,  ani  písmem,  ba  neumí  se  vlastně  ani  učiti.  Ani  pilní  a  svě- 
domití studenti  neumějí  si  poraditi  s  naučnou  prací,  nevědí,  jak  se  má 
učiti.  Mládeži  nedostává  se  rovněž  rozvinuté  paměti  a  pozorovacího 
stnyslu.  Universitní  posluchač  nemůže  obyčejně  ovládnouti  většího  učeb- 
ného oddílu.  To  jsou  nedostatky  m3TŠlenkového  vzdělání,  nedostatky 
jistě  velice  vážné  a  rozhodující  o  budoucí  odborné  práei. 

Senát  Jagellonský  klade  veliký  důraz  na  špatné  vzdělání  cha- 
rakteru žáků  vyšlých  ze  střddních  škol.  Doznává  sice  s  uspokojením, 
že  cit  lásky  k  vlasti  nejen  neseslábl,  ale  v  posledních  letech  ještě 
zmohutněl;  než  u  značné  části  universitní  mládeže  možno  pozorovati 
nedostaíek  zápalu  k  práci,  k  vědě.  Jde  jen  o  to,  aby  jakž  takž  studie 
se  ukončily  a  našel  se  pak  kousek  chleba,  nejraději  v  úřadě.  S  tím 
se  pojí  nedostatek  svědomitosti,  citu  pro  povinnost,  a  nejednou  i  u  pilné 
a  pracovité  mládeže  nedostatek  smyslu  pro  čest  a  pořádek.  Nezacho- 
vávají se  předpisy,  zameškávají  se  z  nedbalosti  přednášky  na  fakultě. 
Odtud  lze  snaduo  vysvětliti,  že  zkoušky  dopadají  tak  špatně  ;  tak  na 
př.  na  právnické  fakultě  r.  1912  vykonalo  zkoušky  z  vyznamenáním 
sotva  1%  kandidátů,  s  dobrým  prospěchem  méně  než  4%  a  za  to 
počet  propadlých  činil  32%. 

Zásoba  vědomostí,  které  mládež  si  přináší  z  gymnasia,  v  posledních 
letech  značně  se  zmenšila.  Universitní  professoři  musí  proto  snižovati 
úroveň  svých  přednášek.  Mládež  neumí  vždy  ovládati  správně  ani 
polský  jazyk,  špatně  zná  jazyk  latinský-,  ačkoHv  se  mu  věnuje 
v  gymnasiích  mnoho  hodin;  nemá  důkladných  vědomostí  z  dějm  vše- 
obecných a  zvláště  polských,  neovládá  ani  jazyků  novověkých.  Tento 
stav   „memorandum"   nazývá  smutným,   ba  zoufalým. 

Kde  jsou  příčiny  jeho?  Demokratisace  polské  společnosti  působí, 
že  na  střední  školy  i  na  universitu  hrne  se  stále  více  mládeže,  která 
si  nepřinesla  z  domu,  z  nižiích  škol  větších  zásob  vědomostí.    Mládež 


Rozhled  vychovatelský.  723 


to  mnohdy  ubohá,  nucená  k  těžké  práci  výdělečné,  nemající  tedy  času 
ku  práci  o  vlastDÍ  kulturní  vzdělání.  Tato  demokratisace  jest  ovšem 
zjevem  zdravým,  nutnj-m  a  užitečným:  ale  také  připadají  nyní 
gymnasiím  větší  povinnosti  než  dříve,  neboť  musí  nahraditi  značné  Části 
mládeže  to,  čeho  za  jiných  podmínek  poskytoval  dům. 

Do  gymnasií  i  na  universitu  přicházejí  dále  živly,  poháněné  tam 
jaksi  násilím,  nemající  schopnosti  ani  chuti  k  učení.  Jestiť  všeobecným 
zjevem,  že  z  třídy  t.  zv.  intelligence  posílají  se  všichni  synové  na 
universita,  netoliko  nejschopnější  k  vědecké  práci.  „Memorandum"  také 
výslovně  dává  vinu  intelligentní  třídě,  že  zůstavuje  všechnu  starost 
o  výchov  svých  dětí  jen  škole.  Kodičové  sami  většinou  nezabývají 
86  dětmi .  .  . 

Akademický  senát  dává  nu  konec  určité  návrhy,  jak  napraviti 
tento  úpadek.  Mluví  o  lepší  přípravě  gynan.  učitelův,  o  reformě  vyučo- 
vání v  gymnasiích,  o  osudném  přeplňování  středních  škol,  při  čemž 
jest  nemožný  bližší  přátelský  styk  se  žáky.  Učitelé  musí  zabývati  se 
pilněji  životem  studentů.  Zajímavo  jest  na  př  ,  že  řídké  jsou  publikace 
o  zkušenostech  z  činnosti  didaktické,  tak  četné  za  hranicemi.  Násle- 
valo  by  z  toho,  že  jest  málo  učitelů  proniknutých  svjoa  povoláním. 
A  přece  jest  jich  nutně  třeba,  aby  mohli  v  mládeži  —  jak  píše 
memorandum  —  „rozžehnouti  jiskra  zápalu  k  vědě,  jeli  přihašena ; 
vykřesati,  jestliže  jí  neni~. 

Nezáleží  t:)lik  na  tom,  aby  se  učilo  mnohým  věcem,  leč  aby  se 
učilo  důkladně,  třebas  méně,  než  je  dnes  předepsáno.  A  zvláště  nechť 
vyučování  rozvíjí  samostatnost  v  myšlení.  Proto  jest  nevhodno  ulehčo- 
vati stále  tak,  že  se  tím  seslabuje  v  žáku  samočinnost.  Škodlivá  je 
také  přílišná  mírnost  při  klassifikaci  a  zvláště  při  poklescích  proti  kázni. 
Senát  doporučuje  odstraniti  z  gymnasii  všelikou  takovou  přílišnou  bene- 
volenci, 1  kdyby  se  to  snad  někde  nemile  dotklo  veřejného  mínění. 
Ostatně  doufá,  že  většina  společnosti  zachovala  si  dosti  zdravého  úsudku, 
aby  uznala,  že  „vyšší  požadavky,  větší  přísnost  při  klassifikaci  a  pev- 
nější kázeň  jsou  nutné  v  zájmu  obecného  dobra"^. 

Memorandum     universitního     senátu     vyvolalo     značný    rozruch 

v  kruzích  professorských.  Zabýval  se  jím  také  paedagogický  sjezd  ve 

Stanislavově,    kde    mezi   jinými    známý    paedagog    prof.    L.    Skoczylas 

vinu  úpadku  sváděl  také  na  vojenská  cvičení  studentů  ve  střelbě,  jež 

prý  jen  pomáhají  rozvíjeti  nervositu  mládeže  a  ji  odvádějí  od  pravého 

účelu   studia. 

* 

První  slovinská  maturitní  zkouška  konala  se  na  sou  - 
kromém  biskupském  gymnasiu  v  St.  Vidu  pod  Lublaní.  V  ostatních 
gymnasiích  vyučovalo  se  v  posledním  školním  roce  pouze  náboženství 
jazykem  slovinským  ve  všech  třídách,  mathematice  v  I — VII,  logice 
v  VII,  přírodopisu  do  VI,  latině,  řečtině,  zeměpisu  a  dějepisu  do  IV 
třídy.  Paralelky  slovinské  v  Gorici  byly  již  odděleny.  Dívčí  lyceum 
v  Lublani  mělo  také  první  zkoušku  dospělosti  jazykem  slovinským. 


724  Rozhled  vychovatelský. 


Celkem  mají  Slovinci  4  státní  a  I  suukromé  gymnasium  v  Krajině, 
1  neúplné  v  Gorici,  nižší  utrakvistické  v  Mariboru,  1  utrakvistickou 
realku  a  1  lyceum  v  Lublani.  Žáků  bylo  letos  :  gymnasistů  3425' 
(80-59%),  reálných  gymnasistů  47  (Ml%),  realistů  778  (18-30%)^ 
celkem  tedy  4250;  žákyň  Slovinek  pak  94  v  gymnasiích,  8  v  reálných 
a  396  v  lyceích.  Jak  patrno,  mají  humanisté  velikou  převahu  nad 
realisty. 

* 

Bělehradská  universita  měla  býti  počátkem  nového  školního 
roku  doplněna  fakultou  lékařskou.  Zvláštní  komise  prohlížela  v  minulém 
roce  menší  university  vlašské,  francouzské,  německé,  rakouské,  rumunské 
a  ruské  a  co  kde  uznala  za  přiměřené  poměrům  bělehradským,  navrhla 
srbské  vládě.  V  prvním  roce  měl  býti  počet  studujících  omezen  (50) 
a  zvětšovati  se  dle  toho,  jak  budou  obsazovány  stolice  a  zakládány 
klinické  ústavy.  Mimo  Srbsko  měli  býti  povoláni  na  professorské  stolice 
Češi,  Rusové,  Chorvaté  a  Slovinci  —  poněvadž  lékaři  těchto  národů 
účastnili  se  léčení  raněných  Srbů  za  války  balkánské. 

Vedle  lékařáké  měla  býti  založena  také  fakulta  pro  studium 
zemědělské.  Proto  vyslalo  srbské  ministerstvo  osvěty  za  hranice 
komisi  tří  učenců,  v  čele  dr.  Sima  Lozanič,  univ.  professor  a  bývalý 
ministr,  aby  poznali  zařízení  tohoto  studia  na  universitách  evropských. 

Válkou  bude  všechno  zmařeno. 

♦ 

Vídenská  i  říšskoněmeeké  university  budou  asi  o  své  ujmě  v  y- 
lučovati  posluchače  z  nepřátelských  krajin  východních,  i  kdyby^ 
ač  to  lze  přirozeně  očekávati,  vláda  toho  nenařídila,  I  bez  ohledu  na 
válečné  repressalie  bude  to  pochopitelným  opatřením  sebeochrany,  nebof 
ukázalo  se,  že  ve  studentstvu  onom  bylo  mnoho  živlů  vyzvědačských. 
Že  vzdělání  jejich  to  na  prospěch  nebude,  je  samozřejmo.  Již  v  této 
válce  ukazuje  se  na  př.  v  Srbsku  naprostý  nedostatek  lékařů,  jichž- 
na    dlouhou    dobu    si    samo  neopatří. 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  725 


Hospodářsko-sociolní. 

Letoší  sklizeň  obilnin  a  píce  je  skoro  v  celé  Evropě 
dobrá,  mimo  Rusko,  kde  prý  jeat  podprostřední ;  u  nás  v  Předlitavsku 
proti  loQsku  jest  poměrně  lepší  než  v  Zalitavku.  Zde  arcif  měli  velké 
zásoby  z  dřívějška,  ale  přece  chtějí  omeziti  vývoz  mouky  do  Před- 
litavska,  které,  jak  známo,  uherské  pšeničné  mouky  kupuje  nemalé 
množství ;  doufejme,  že  k  tomuto  uzavření  hranic  nedojde.  Jelikož 
i  zemáků  se  hojně  urodilo  a  činí  se  opatření,  aby  především  byly 
dány  na  výživu  a  teprve  zbytek  do  lihovarů,  jest  oprávněná  naděje, 
že  i  rostlinné  i  masité  potravy  budeme  míti  dostatek  sami,  bez  cizí 
pomoci,  na  kterou  by  ostatně  sotva  bylo  lze  počítati.  Statistikové  však 
připojují  jednu  podmínku:  když  se  poněkud  aspoň  uskrovníme, 
což  konečně  jest  možno,  aniž  bychom  hladověli.  A  bade-li  značnější 
část  našich  udatných  vojsk  nějakou  dobu  moci  živa  b3''ti  na  cizím 
území  a  na  jeho  účet,  tím  lépe. 

Rázným  počínáním  obecenstva  i  úřadů  dosaženo  toho,  že  ani 
ceny  potravin  značněji  nestouply,  jak  před  měsícem  za  obecného 
rozruchu  „podnikavými"  jednotlivci  tu  a  tam  zdražovány.  Je  to  vy- 
počítavost  vlastně  velice  krátkozraká:  na  jedné  straně  domáhati  se 
jakési  svéprávnosti  a  vymykati  se  z  úředního  dozoru,  na  druhé  straně 
pak  vlastní  chamtivostí  pracovati  k  tomu,  aby  úřady  byly  nuceny  za- 
kročiti, tedy  k  státnímu  socialismu,  kterého  titéž  lidé  v  theorii  zajisté 
se  hrozí.  Arciť  zavinilo  to  také  zbytečně  poplašené  obecenstvo,  které 
jako  kdysi  za  praotců  div  že  nahromaděných  zásob  nezakopávalo  ! 

Rovnováha  v  cenách  potravin  udržena  však  také  tím,  že  není 
vývozu;  není  to  tedy  poměr  ideální,  jakého  bychom  sobě  sice  mohli 
přáti  každý  jednotlivec  pro  sebe,  pokud  nucen  potraviny  kupovati,  ne 
však  pro  celek,  jenž  potřebuje  také  peněz  odjinud  než  od  svých  pří- 
slušníků —  neboť  státu  nestačí,  aby  jeho  obyvatelstvo  mělo  jen  co 
jísti  a  píti. 

I  peněžní  poměry  v  prvých  dnech  mobilisace,  jak  zcela  při- 
rozeno,  značně  kolísaly.  Neníf  náš  peněžní  trh,  následkem  tolika  různo- 
rodých částí  říše,  pokročilých  i  zaostalých,  tak  usjednocen  a  upevněn, 
aby  takovým  nárazem,  jako  byla  tato  mimořádná  událost,  nebyl  poněkud 
otřesen,  zvláště  když  náraz  dostavil  se  tak  náhle.  Krátké  původně 
příročí  (1. — 15.  srpna,  prodloužené  pak  do  30.  září)  stanovilo  podmínky 
pro  živnostnictvo  dosti  nepříznivé,  které  teprv  ponenáhlu  zmírněny; 
podmínka  na  př.,  že  peněžní  ústavy  povinny  vkladatelům  vypláceti 
týdně  jen  3%  celých  vkladu,  vedla  k  tomu,  že  průmyslníci  neměli 
peněz  ani  na  výplatu  mzdy,  tím  méně  na  ostatní  výlohy,  kterých 
moratorium  nezastavovalo.  Neosvědčily  se  menší  banky,  a  bude  zcela 
přirozeným  důsledkem,  že  boj  proti  bankovním  vkladním  knížkám, 
který  již  delší  dobu  se  provádí,    bude    za  klidných  poměrů  nutno   tak 


726  Rozhled  hospodářsko-socialni. 

vyříditi,  aby  zůstávalo  více  volných  peněz  pohotově.  Vzhledem  k  ta- 
kovým a  podobným  opatřením  na  ochranu  peněžních  ústavů,  která 
jistou  měrou  byla  nutná,  ale  právě  jen  jistou  měrou,  bylo  mnohdy  ne- 
možno vyhověti  samozřejmým  úředním  výzvám,  aby  obecenstvo  ne- 
otálelo odváděti  povinné  daně,  aby  průmyslové  podniky  nezastavovaly 
práce,  a  pod.  Vždyť  babiččiných  punčoch  se  již,  doufejme,  málokde 
používá  za  tresory  !  Že  nastal  na  chvíli  nedostatek  drobných,  kovových 
peněz,  to  by  snad  poukazovalo  na  to,  že  se  ty  staré  zlaté  časy  vracely, 
ale  mělo  asi  též  jiné  příčiny.  Vydáním  papírových  2  K  jakož  i  do- 
končením mobilisace,  jež  tolik  hotovostí  vyžadovala,  nesnáz  poněkud 
odklizena ;  vůbec  pak  nutno  s  mimořádnými  poměry  i  v  této  věci 
počítati.  Nejnověji  se  oznamuje,  že  vláda  místo  výpůjčky  na  běžné 
výdaje  a  na  nouzové  podniky,  jež  proti  nezaměstnanosti  chystá  (stavby, 
železniční  vlaky  atd.),  hodlá  vydati  pokladniční  poukázky,  zaručené 
rakousko-uherskou  bankou. 

V  Německu  přiročí  nezavedeno,  ačkoli  říšský  sněm  povolil 
jednohlasně  5  miliard  na  válečné  výdaje.  Za  to  zavedeno  přiročí 
i  v  bohaté  Anglii;  trh  její  totiž  utrpěl  poslední  dobou  značnější 
ztráty  v  Americe,  tak  že  její  poměry  peněžní  poněkud  se  zhoršily.  Za 
to   však    jí  chystá  její  „americký  strýček",  Kanada,  vydatnou  pomoc. 

Obchod  snaží  se  vyhnouti  nesnázím  tak,  že  žádá,  aby  se  platilo 
hotovými,  odpíraje  obvyklý  úvěr  :  raději  menší  výdělek,  ale  jistý.  O  to- 
usilují  obchodníci  mezi  sebou  a  žádají  toho  též  od  obecenstva.  Toto 
ovsem  rozhoduje,  neboť  nedá-li  utržiti,  mnohý  obchodník  nebude  moci 
nakupovati,  tedy  obchodovati.  A  obecenstvo  z  veliké  části  by  mohlo 
platiti  hotově,  jsouc  též  hotově  placeno ;  ale  tu  jest  mnoho  šlendriánu 
a  nesvědoraitosti,  právě  u  těch  mohoucích,  úřednictva  atd.  Kdyby 
obchodníci  požadavkem  svým  proraziti  mohli,  byla  by  to  výtečná  škola 
i  do  budoucna.  Právě  za  těchto  okolností  mohlo  by  se  prováděti,  co 
se  proti  úvěrové  nepleše  již  dlouho  navrhuje,  aby  tam,  kde  obchodník 
nemůže  venkoncem  dosíci  hotového  placení,  poskytoval  těm,  kteří  tak 
činí,  nějakých  slev.  Zavádělo  by  se  tím  sice  jiné  zlo,  ale  přece  menší. 
Oběh  peněz  by  tím  přece  jen  stal  se  pravidelnějším  a  nebylo  by  tolik 

obchodníkův  ohrožováno. 

* 

Nedostatek  pracovních  sil  a  nezam  ěstn  anost  zdají  se 
navzájem  vylučovati,  a  přece  mohou  se  vyskytnouti  zároveň.  Výhoda 
průmyslu  a  obchodu  právě  v  tom  spočívá,  že  zaměstnání  může,  aspoň 
většinou,  býti  trvalé,  kdežto  zemědělství  jest  povahou  svojí  práce  do- 
časná. V  prvním  rozruchu  mobilisačním  byly  obavy,  jak  opatřiti  polní 
sklizeň,  i  dovoláváno  se  i  průmyslového  dělnictva,  které  v  závodech 
nemělo  práce,  nařízeno  starostům  obcí,  aby  pečovali  o  vzájemnou  vý- 
pomoc obyvatelstva,  a  j.  O  úspěších  tohoto  opatření,  kde  měla  se  ukázati 
nejen  ukázněnost  obyvatelstva  v  těžké  chvíli,  nýbrž,  a  to  zvláště  bývalá 
láska  k  bližnímu,  není  podrobnějších  zpráv ;  doufejme,  že  se  osvědčilo, 
jako  snad  se  osvědčí  i  dále,  při  podzimním  obdělávání  půdy,  pro  které 
chystají  hospodářské  spolky  výpomoc  zemědělských  strojů.  Co  do 


Rozhled  hospodářsko- sociální.  727 

délnictva  průmyslového  byla  a  jest  věc  obtížnější,  i  kd}by  ono  dqcIo 
víc  ochoty,  nežli  snad  naá;  tu  třeba  dělnickým  listům  dáti  zapravdu, 
že  aspoň  veliká  část  jeho  by  roloíku  v  práci  spíše  zavazela  než  mu 
pomohla,  zvláště  část  děinictva  mladšího,  tělesně  slabšího.  Ne  že  by  mu 
snad  vůbec  nic  nepomohla,  ale  nepomohla  by  mu  tolik,  aby,  jak  se 
říká,  jen  poněkud  „na  sebe  vydělala";  a  „nouzové"  práce  jednotlivý 
rolník  podnikati  nemůže,  nechce-li  sám  do  nouze  přijíti.  Tu  třeba  po- 
moci odjinud. 

I  jiná  otázka  nyní  nadhozena,  otázka  práce  bezplatné  pro 
veřejnou  potřebu,  zvláště  pro  vojsko.  Sotva  se  vlastenecké  ženy  nabídly, 
pořizovati  na  př.  prádlo  atd.  zdarma,  již  ozývají  se  živnostníci  proti 
této  prý  soutěži,  tak  jak  odjakživa  proti  výrobkům  z  trestnic,  chorcbincův 
atd.,  odvolávajíce  se  na  své  povinnosti  daiiové  atd.  Mají  pravdu  i  nemají. 
Kdyby  t.  z.  iustitia  distributiva  byla  řádně  prováděna,  mělo  by  i  živ- 
nostníkům takovými  dobrovolnými  podniky  býti  uleveno;  ale  toho  není  ^ 
moderní  stát  nespokojuje  se  tím,  čeho  potřebuje,  nýbrž  vymáhá,  co  kdo 
dáti  může  a  má.  Válka  zajisté  vnese  do  živnostnictva  mimořádně  mnoho 
peněz,  arciť  ne  pro  všechny  druhy  jeho  stejně.  Dá-li  tedy  kdo  na 
veřejné  potřeby  peníze,  přijdou  tyto,  jak  se  říká,  mezi  lidi.  Dá-li  potraviny 
nebo  šatstvo,  již  ne  tak  docela.  Bezplatné  práce  švadlen  vynesla  by 
užitek  jen  dodavatelům  látek  a  jiných  potřeb.  Ale  zásadně  takové 
přispívání  „na  oltář  vlasti"  omezovati,  a  to  i  v  případě  tak  mimořádném, 
bylo  by  snad  přece  egoismem  méně  než  zdravým,  zvláště  když  možno 
předpokládati,  že  i  na  živnostnictvo  slušného  podílu  se  dostane. 

* 

Listy  španělské  psaly  v  poslední  době  často  o  řeholních 
podnící oh  obchodních  a  průmyslových.  Je  to  otázka  rovně 
důležitá  jako  zajímavá,  vzpomeneme-li  na  doby,  kdy  mniši  byli  prů- 
kopníky lidštějšího  života  mýtíce  lesy  a  vzdělávajíce  půdu  i  učíce 
poiodivé  národy  nečekati,  co  vydá  jim  země  sama,  nýbrž  vynucovati 
z  ní,  čeho  k  živobytí  třeba.  V  augustiniánské  revui  „Espaua  y 
America"  věnuje  předmětu  tomu  obsáhlou  studii  politicky  nejčinnější 
prelát  Španělska  Msgr.  Pelaez,  biskup  z  Jaký,  designovaný  arcibiskup 
tarragonský.  Nemluví  tedy  mnich  pro  domo  sua.  Tak  zvaný  mdustrialism 
řeholí  tvoří  jednu  z  hlavních  výtek  klášterům,  jako  v  minulých  stoletích 
byl  to  zase  život  převahou  kontemplativní.  Vyhánění  mnichů  a  omezování 
jejich  činnosti  dalo  se  dříve  pro  domnělou  jejich  lenost  (ora),  nyní  je 
trnem  v  oku  i  činnost  charitativní,  vědecká  a  výrobní  (labora).  Zvlášť 
ve  Spanělích  je  otázka  ta  palčivou,  pronásledování  řeholí  chystá  se 
co  chvíle  dle  vzoru  ze  sousedstva,  a  zákon  o  kongregacích  svrhl  již 
nejedno  ministerstvo.  Biskup  Pelaez  vykládá  své  názory  na  obhájení 
řeholí  obšírně,  rázně  a  dokládá  je  bez  frázovitosti. 

Mnichům  se  vytýkalo,  že  žijí  z  potu  lidu,  dnes  vytýká  se  jim 
přílišná  činnost,  která  prý  soutěží  s  velkovýrobci  a  snižuje  mzdu  děi- 
nictva. Proč  však  pracují?  Protože  minuly  doby,  kdy  jim  lid  přál^ 
a  že  chudé  kláštery  jsou  nuceny  k  uhájeni  života  pracovati.  Jindy 
byly   kláštery  rušeny  pro  bohatství,  dnes  by  jim  průmysl  přál  drobet 


728  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


půdy,  aby  neměl  konkurence.  Nelze  mi  dosti  zdůrazňovati,  že  platí 
z  podniků  svých  daně,  ba  že  platí  větší  daně  než  jiní.  Opačná,  hojně 
rozšířená  domněnka  je  hlavní  příčinou  stále  opakovaných  štvanic. 
Sestrám,  které  zaměstnávají  sirotky,  předpisují  se  příkladně  daně  dle 
počtu  strojů,  ačkoli  výnos  nemůže  býti  takový  jako  v  továrnách  při 
zapracovoaém  délnictvu.  Missionáři  P.  Cloreta  kolonisují  území  záUvu 
Guinejského  (mezi  něm.  Kamerunem  a  franc.  Kongem),  pracují  tedy 
obětavé  a  namáhavě  pro  vlast,  a  zato  platí  ještě  ročně  50.000  peset 
fisku  španělskému.  Piaristé  vyučují  zdarma  značnou  část  chudých  dětí 
a  za  to  jim  vláda  předpisuje  maximum  příslušné  dávky  bez  ohledu 
na  obor  vyučovací.  A  daně  ty  nejsou  pouze  na  papíře;  správa  státní 
pokladny  prokázala  nejednou,  že  řehole  platí  celou  předepsanou  daň, 
což  nelze  tvrditi  o  podnicích  jiných,  jak  dosvědčuje  Baylon  v  knize 
„Errores  de  la  aministracion  publica",  kde  je  důkaz,  že  většina  daní 
povinných  osob  značně  fiskus  poškozuje.  Ministr  Canalejas  uvalil  i  na 
jinak  neproduktivní  domy  t.  zv.  daň  mrtvé  ruky,  aby  zanikly  samy 
—  hladem.  Pelaez  dovozuje,  že  daně  řeholí  by  měly  býti  značně  menší, 
ježto  zisk  není  pro  ně,  nýbrž  připadá  veřejnosti;  sem  patří  dílo  pod- 
půrné vzledem  k  nemocným,  dětem,  starcům,  které  nestojí  stát  ani 
haléře.  Biskup  lituje,  že  dnešní  mnišstvo  není  pod  stálými  útisky  tak 
činné  jako  dříve,  najmě  co  do  zemědělství,  které  ve  Španělsku  není  na 
stupni  vysokém.  Kohk  země  leží  ještě  ladem,  kolik  pustin  dalo  by  se 
zalidniti,  kolik  chudých  půdou  zaopatřiti,  co  bažin  vysušiti,  řek  upraviti, 
úhorů  odvodniti  . . .  ! 

Msgr.  Pelaez  ukazuje  však  také  rub  a  nezatajuje  stinných  stránek: 
miluje  mnichy  rolníky,  ale  nemá  rád  výrobce  likérů.  Mnišstvo  mělo  by 
v  první  řadě  potírat  alkoholismus.  Rozesíláním  likérů  udržují  se  hospody 
a  tím  klesá  i  mrav  a  náboženský  život.  Není  mnoho  takových  klášterů, 
ale  jsou.  „Ratione  vivendi"  lze  sice  poněkud  omluviti  vý-robce  t.  zv. 
medicinálních  likérů.  Tak  chartreuska  tarragonská  přispívá  chudým 
konventům  kartusiánským,  a  pouze  dva  řeholníci  jsou  při  výrobě. 
Prodejem  obírají  se  laikové,  daní  pak  je  45.000  peset  ročně.  Ve  Francii 
věnovali  dobru  celý  milion  .  .  .  Trapisté  z  Venta  de  Baňos  žijí  výhradně 
rolnictvím  a  výrobou  čokolády. 

Co  se  tkne  konkurence,  soudí  Pelaez  takto :  Všichni  řeholníci  a 
řeholnice,  žijící  v  klášteřích,  byli  by  ve  světě  konkurencí  mnohem 
účinnější.  Což  je  málo  stížností,  že  je  nadbytek  intelligence,  že  všecka 
odvětví  práce  jsou  zaplavena,  že  podnik  staví  se  proti  podniku  a 
továrny  ničí  malovýrobu?  V  obchodě  i  průmyslu  platiti  bude  vždy 
„kdo  s  koho"  a  bylo  by  si  jen  přáti,  aby  vzájemné  závodění  mělo 
také  cílem  nikoliv  obohacení  jednotlivců,  nýbrž  zlepšení  a  zlevnění 
zboží.  Industrialismem  však  nelze  zváti  klášterní  hotovení  oděvů  pro 
chudinu  nebo  chrámových  potřeb  pro  nuzné  kostely,  jinak  by  se  zavřela 
brána  vší  dobročinnosti.  I  to  třeba  zdůrazniti,  že  mnohá  firma  kryje 
se  jménem  leckteré  řehole  přes  její  protesty  pouze  pro  zvýšení  odbytu, 
neboť  poctivý  štít  ještě  nejvíce  táhne.  Odsouzení  hodný  jsou  proto  názvy, 
jako  „likér  montserratský,  čokoláda  augustiniánů,  vodička  Srdce  Páně"  atd. 


Rozhled  hospodářsko-socialni.  729 

Jest  proto  mylný  názor,  že  omezení  nebo  zrušení  produktivních 
klášterů  pozdvihne  blahobyt  společnosti  a  přispěje  k  rozkvětu  průmyslu 
a  obchodu.  Vývody  biskupa  Pelaeza  platí  pak  nejen  pro  Španělsko, 
nýbrž  i  jinde,  kde  se  klame  veřejné  mínění  podobnými  sofismaty,  aby 
štvanice  protiřeholní  vynesly  jistým  kapsám.  Ostatně  řehole  jsou  rázem 
vítány,  kdykoliv  je  zle,  a  i  ve  Francii  vzat  byl  s  denního  pořádku 
návrh  zákona,  který  měl  zabíti  poslední  zbytek  klášterního  života, 
jakmile  vypukla  válka. 

„Ročenka  německého  spolku  rolnického"  ve  svém  posledním 
(28.)  svazku  obsahuje  mimo  jiné  také  věrohodné  podrobnosti  o  zahra- 
ničních dělnících,  kteří  jen  v  určitých  dobách  přicházejí  na  práci 
do  Německa.  Statistická  data  ukazují,  že  od  r.  1909  vzrostl  jejich 
počet  skoro  o  79.000 ;  jest  to  hlavně  následek  lepších  pracovních 
podmínek  v  průmyslu.  Ale  přes  to  na  zahraniční  dělníky  jest  i  dále 
odkázáno  rolnictvo  německé ;  při  zemědělství  bylo  zaměstnáno  přes 
374  000  cizích  dělníků,  v  průmyslu  pak  306.000.  Z  oněch  374.000 
zemědělských  dělníků  pocházelo  skoro  237.000  z  Ruska,  z  Haliče  asi 
110.000,  z  ostatních  zemí  rakousko- uherských  13.000,  z  HoUandska  a 
Belgie  10.000;  tito  poslední  pracovali  skoro  výlučně  v  provincii  nad- 
rýnské  a  ve  Vestfálsku.  Nejvíce  byly  odkázány  na  cizí  dělníky  východní 
krajiny  pruské.  Po  vypuknutí  války  s  Ruskem  zadrželo  Německo  nej- 
větší část  dělnictva  —  příslušníků  to  ruských. 


Hlídka.  40 


730  Kozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

V  několika  dnech  zažili  jsme  jen  14  vypovědění  války.  Tentokrát 
političtí  proroci  se  nemýlili :  Evropa  byla  jako  sod  prachu,  který  za- 
nítiti stačí  nejmenší  jiskra.  A  přece  nebylo  nejmenší  spravedlivé  příčiny, 
aby  trojdohoda  vyvolala  válku,  jež  nemá  dosud  sobě  rovné  a  jejíž 
následky  jsou  nedozírné.  Rakousko  Srbskem  již  po  léta  drážděné, 
zneuctívané  a  poškozované  bylo  své  světové  pověsti  dlužno,  žádati 
po  Srbsku  zadostiučinění  za  vraždu  svého  následníka,  jež,  jak  dokázáno, 
Srbskem  úředně  podporována:  pumy  byly  z  vojenské  zbrojnice  vydány, 
útočníci  úřady  na  cestě  do  Bosny  podporováni,  muž,  který  chtěl  chystaný 
útok  oznámiti,  zajat  a  nevyslechnut,  stíhání  přímých  a  nepřímých 
původců  vraždy  odmítnuto.  A  hle!  jakmile  Rakousko  se  odhodlalo, 
zjednati  si  zadostiučinění  na  vládě  srbské  zbraněmi,  pichlo  do  vosího 
hnízda  v  —  Rusku,  které  mobilisací  svou  se  mimoděk  přihlásilo  za 
spoluvinníka. 

Podrobností  nebudeme  tu  opakovati ;  zaměstnávaly  čtenáře  novin 
s  dostatek  —  nám  jde  pouze  o  celkový  rozhled.  Památné  zasedání 
říšskoněmeckého  sněmu  4.  srpna  a  předložená  jemu  bílá  kniha  osvítila 
situaci  jako  světový  reflektor.  Spojenecká  povinnost  povolala  Německo 
po  bok  Rakouska  proti  Rusku,  Francie  zabezpečovala  si  již  Belgii  za 
operační  čáru,  odjakživa  kramářská  Anglie  shledala,  že  válka  jí  nebude 
o  mnoho  více  státi  než  neutralita,  a  již*  bojováno. 

Jest-tí  Slovanu  stydno  přiznati,  že  Rusko,  kde  skoro  půl  století 
právě  carská  rodina  žije  v  stálém  strachu  před  atentáty,  že  právě  to 
Rusko  se  svým  slabošským  „mírotvorcem"  v  čele  převzalo  protektorát 
nad  řemeslnými  královrahy,  je  tím  stydněji  člověku,  že  dvě  korunované 
hlavy,  Mikuláš  ruský  a  Jiří  anglický  nedůstojným  papírovým  manévro- 
váním, ba  přímo  Ihaním  hleděli  dvě  trojspolkové  moci  o  své  míru- 
milovnosti  šáliti,  aby  vlády  a  vojska  jejich  mohla  zatím  tajené  jich 
úmysly  prováděti.  Mohlo  by  se  to  nazvati  macchiavellisraem,  kdyby 
v  tom  bylo  aspoň  trochu  více  důvtipu.  Ale  tak  !?  Jak  jim  šlo  o  mír, 
viděti  z  toho,  že  Rusové  hned  ohromnou  silou  vpadli  do  Haliče  a  do 
východního  Pruska,  Francie  pak,  spoléhajíc  ve  své  neslýchané  odvety- 
lačnosti  na  Anglii  a  Rusko,  do  Belgie  a  do  Elsas. 

Jetzt  werden  wir  sie  dreschen,  zvolal  prý  Vilém  II  po  onom 
říšském  sněme,  kde  všichni  poslanci  bez  rozdílu  stran  uznali  jeho  sta- 
novisko správným.  Začátky  již  učiněny  na  obou  bojištích.  Belgická 
vojska  i  s  králem  a  vládou  zatlačena  do  Antwerp,  Francouzi  po  ve- 
likých porážkách  přes  anglickou  pomoc  tlačeni  k  Paříži,  Rusové  zlá- 
kaní do  bařin  východopruských  a  tam  poraženi,  na  naší  hranici  pak 
v  několikadenních  bitvách  poraženi  a  zahnáni.  V  Srbsku  po  dobytí 
Sabce  a  několika  jiných  důležitějších  míst  k  vážnějším  bojům  nedošlo ; 
velitelství  naše  pokládá  výpravu  tu  pouze  za  výpravu  trestní  a  o  bitvy 


Rozhled  politický  a  vojenský.  731 

neusiluje,  šetříc  vojska  od  zbytečných  ztrát  a  čekajíc  klidně,  až  srbské 
moci  odevšad  skoro  uzavřené  odpor  sám  sebou  bude  znemožněn  ;  bojují 
prý  v  řadách  srbských  i  Rusové  a  Francouzi,  ale  ve  skrovném  počtu, 
a  dovoz  potravy  i  střeliva  jak  neutralitou  sousedů,  tak  zničením  do- 
pravních drah  nadmíru  ztížen.  Našemu  vojsku  arcif  je  v  Srbsku  zápasiti 
s  hroznými  obtížemi  území  a  s  úklady   komitů. 

Z  podrobností  válečných  buďtež  poznamenány  jen  hlavní.  Němci 
na  západním  bojišti  překvapili  novinkou,  42cm  obléhacími  děly,  o  nichž 
ač  v  závodech  Kruppových  zkoušena,  neměl  svět  potuchy  a  jejichž 
ohromným  („mannshoeh")  střelám  prý  žádná  pevnost  dosavadním  způ- 
sobem budovaná  neodolá.  Nápadným  se  stalo,  že  v  Belgii  obyvatelstvo 
nevojenské  tolikou  měrou  se  bojů  súčastnilo,  arciť  ke  své  nenahraditelné 
škodě,  neboť  žádné  řádné  vojsko  v  civilisované  zemi  toho  beztrestně 
trpěti  nemůže;  v  Srbsku  arciť  třeba  na  tyto  komity  býti  připravenu. 
Toto  franctireurství  draze  zaplatila  m.  j.  starobylá  Lovau,  která  z  větší 
části  rozstřílena.  Novinářský  smok  při  té  příležitosti  s  úsměškem  psal 
o  katolické  Belgii,  jakých  se  dopouští  ukrutenství.  Pravda,  že  Belgie 
stala  se  útočištěm  na  př.  francouzských  kongregací,  ale  ode  dávna  je 
také  hnízdem  zednářstva  a  socialismu,  jehož  zástupce  Vandervelde  králem 
na  rychlo  vzat  do  ministerstva ;  že  dobří  katolíci  zvěrstev  nepáchali, 
lze  předpokládati  a  osobními  svědky  dokázáno,  že  raněnj-m  a  zbloudilým 
právě  v  klášteřích  dostalo  se  opatření. 

Ve  Francii  pozorovati  stejné  zjevy,  jako  1870/1.  I  zde  ministerstvo 
na  rychlo  „občerstveno",  ministrem  války  stal  se  b3"valý'  socialista 
Millerand,  ochránce  generallisima  Joffre-a,  který  však  právě  vzdává  se 
velitelství,  prý  následkem  nepořádné  součinnosti  generálů.  Přibráni  praví 
socialisté  Gruesde  a  Sombat,  z  nichž  tento  nedávno  prý  napsal :  Provedte 
opravy  anebo  nám  dejte  krále !  Ve  Francii  tedy  s  ministerstvem  ne- 
pořídili negativ  belgického:  zde  přibrán  socialista,  tam  také  —  ne  aby 
ministerstvo  bez  toho  socialistické  občerstvili  nějakou  dosí  z  umírněných  ; 
těch  očividně  se  nebojí,  ti  musejí  býti  hodní  —  jako  všude! 

Rusko  i  Francie  postupujíce  dle  smluveného  plánu  i  také  dle 
osvědčené  praktiky  vpadli  útočně  do  nepřátelského  území  počítajíce  na 
slibné  úspěchy,  kteréž  ovšem  na  dalši  průběh  příznivě  působívají.  Ale 
tentokrát,  třebas  jich  dosáhli  a  značné  škody,  zvláště  Rusové  svou  pře- 
silou způsobili,  zdá  se,  že  napotomní  brzké  neúspěchy  mají  účinek 
opačný,  než  byl  zamýšlen.  Rusové  zvlášť  pozdě  dovolávají  se  svého 
slovanství  vůči  Polákům,  kteří  jich  ani  nezvou  Slovany,  nýbrž  Moskaly, 
marně  jim  slibují  svobodu  ;  marně  také  neutrálnímu  Bulharsku  vyhrožují 
pod  záminkou  slovanství  a  pravoslaví.  Jak  v  Srbsku,  tak  v  Rusku  se 
ukazuje,  že  názory  slavjanoíilů,  vlastních  půvt  dců  války  ruské,  o  Slo- 
vanech rakouských  jsou  náramně  přepjaté,  neboť  těmto  ani  nenapadlo 
rozuměti  vzájemnosti  slovanské  ve  smyslu  politické  chamtivosti  ruské: 
to  jsme  si  opravdu  nerozuměli !  a  takto  také  nikdy  neporozumíme. 
Ať  si  Rusko  udělá  doma  pořádek,  my  chceme  se  vyvíjeti  po  svém,  ale 
v  Rakousku.  Až  bude  Rusko  skutečně  kulturním  státem,  budou  možný 


732  Rozhled  politick}'  a  vojenský. 


zase  další  styky,  jako  dosud,  ale  kulturní,  jen  kulturní,  ne  politické, 
tím  méně  imperialistické.  My  jsme  a  zůstaneme  Austroslavy. 

Rusko  i  Francie  postavili  teď  proti  nám  nejlepší  své  voje.  Francie 
je  skoro  poražena,  Rusko  má  ohromný  materiál  v  každém  směru  — 
zlatá  zásoba  jeho  banky  jest  prý  vůbec  největší  —  ale  předně  doprava 
vojska  bude  váznouti,  dále  mužstvo  jeho  jakkoliv  houževnaté  a  bojovné 
není  přiměřeně  vycvičeno  v  samostatném  rozhodování,  a  vedení  má  též 
značné  nedostatky.  Jakkoli  tedy  tuhý  boj  s  ním  nás  očekává  —  obtíže 
ve  východní  Haliči  přiznává  i  naše  vedení,  vítězství  naše  zdá  se  ko- 
nečně nepochybným,  i  kdyby,  což  možno  též  očekávati,  vnitřní  zápletky  a 
vzpoury  nespokojeného  obyvatelstva  činnost  ruského  vojska  neochromily. 

Co  do  způsobu  boje  vytknouti  dlužno  důležitý  úkol  letadel,  jež 
ve  výzvědné  i  útočné  službě  se  osvědčují ;  Francouzi  dokonce  již  před 
vypovězením  války  učinili  návštěvu  Norimberku  bombami  1  Starý  Zep- 
pelin,  který  se  hlásil  k  vojsku  a  byl  pro  stáří  odmítnut,  po  druhé  však 
přece  přijat,  nemá  za  nemožné,  že  jeho  vzducholoď  navštíví  třebas 
i  —  Londýn. 

Německé  vojsko  dle  někdejšího  pokynu  staršího  Moltke  a  dle 
chyb  Rusy  v  japonské  válce  učiněných  velkou  váhu  klade  na  usilovné 
pronásledování  poraženého  nepřítele;  to  právě  nejen  porážku  do- 
konává množíc  nepořádek  v  jeho  vojsku,  ale  zjednává  i  více  kořisti 
a  zajatců. 

Na  moři  utrpělo  Německo  i  Rakousko  ve  srážkách  s  anglickou,  po 
případě  francouzskou  přesilou  nějaké  ztráty  (rak.  křižník  „Zenta"j. 
Ale  k  větším  bojům  zatím  nedošlo.  Na  moři  ostatně  válka  rozhodnuta 
nebude. 

Japonsko   též    se   rozpomnělo    na  jakousi   smlouvu    s   Anglií, 

která  mu  již  proti  spolčenému  nyní  Rusku  pomáhala,  a  napadlo  s  moře 

německou,    od   Cíny    na   století    najatou    osadu   Kiauču.  Ze  Německo 

na  čas  i  jiných  osad  pozbude,  je  vzhledem  k  anglické  námořní  přesile 

pravděpodobno.  Ale  pak  ty  konce !  Anglie  tu  s  asijskými  silami  hraje 

příliš  va  banque. 

* 

Albánie  jest  v  moci  povstalců.  Kníže  Vilém  předeslav  rodinu 
odjíždí.  Dokud  mohl  z  cizích  „záloh"  platiti,  dotud  se  udržoval.  A  ne- 
zůstává mu  asi  ani  „příjemná  vzpomínka",  jak  kdysi  prorocky  těšil 
Bisrnarck,  arci  mylně,  nynějšího  krále  rumunského,  když  se  na  své 
„místo"  ubíral.  Rakousko  a  Itálie  ostatně  rozhodli,  že  novými  poměry 
panovnická  otázka  se  zatím  nemění. 

Vojensky  snad  změna  ta  pro  jižní  válku  bude  bez  výzuamu, 
nebof  Albánci  mohamedanští  ani  katoličtí  Srbsku  na  pomoc  nepůjdou. 


Ročník  XXXI.  Číslo  10. 


HLÍDKA 


/^"S^k 


Účast  kardinála  Dietrichšíeína  za  boje  mezi  arci- 
hnížetem  rnatvjášem  a  Rudolíem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Texoea.  (Č.  d.) 

Ale  Liechtenštejnovi  a  jeho  straně  zatím  záleželo  nejvíce  na  tom, 
aby  se  ubezpečili  Moravou ;  zejména  běželo  o  města  královská,  která 
posud  byla  věrnou  oporou  císařovou,  a  mohla  se  státi  největší  překážkou 
odbojným  pánům,  byla-li  by  obsazena  řádně  vojenským  lidem.  Byla  to 
města  Brno,  Olomouc,  Znojmo,  Jihlava,  Hradiště  a  Unčov,  která  měla 
býti  stavům  získána.  Psali  jim  také  ze  Slavkova  10.  března  zvouce  je 
na  sjezd  ivančický  jako  spolulantfrydníky  své  a  ujišťujíce  je,  že  tam 
nic  jiného  jednáno  a  koDáno  býti  nemá,  nežli  aby  země  spolu  i  s  nimi 
císaři  zachována  býti  mohla.  ^)  Brňané  poslali  připiš  ten  hned  Berkovi 
na  Velké  Meziříčí,  kam  byl  zatím  odjel,  Olomoučané  pak  přímo  císaři. 
Do  Brna  odpovídal  13.  března  Berka,  aby  nic  bez  vůle  císařovy  a  bez 
vědomí  jeho  před  sebe  nebrali  ani  s  jakýmkoli  společným  snesením 
stavu  panského  a  rytířského  nesouhlasili,  nýbrž  císaři  v  poslušné  pod- 
danosti stáli;  že  o  jejich  věrnosti  podá  císaři  zprávu.*)  Do  Hradiště 
poslal  Berka  hned  z  Brna  po  opatu  velehradském  vyzvání,  aby  zůstali 
věrni  císaři;  slibovali  již  11.  března,  že  zachovají  věrnost  a  poddanost, 
kdyby    i    měli    pozbyti    hrdel,   statků,  manželek  a  dítek,  toliko  prosili 


')  Psaní    k    Brňanům    u    Kamenická,    1.   c     II.    447    a    Notizen-Blatt    1&72  č.  4. 
etr.   yo — 31 ;  rovněž  v  Pamětech  HoToriových. 
'-)  Paměti  Hovoriovy.  1.  c.  fol.  49. 
Hlídka.  50 


734  Jan  Tenora: 


O  prach,  olovo  a  jiné  věci.  Ale  zároyeň  podávali  zprávu,  jak  stavové 
sami  vlády  se  ujímají;  přijel  k  uim  zemský  zbrojmistr,  aby  odtud 
vzal  prach,  koule,  děla  od  Skalice  a  jinou  zemskou  zbroj,  žádného 
psaní  nepřinesl,  ale  jménem  p.  Slejnice  a  stavů  chtěl  to  odvézti ;  ptali 
se  tedy  o  radu  a  žádali  ochrany.  ^)  Nejvíce  se  však  obával  Berka 
o  Znojmo  a  Jihlavu,  aby  tato  města  neměla  tajného  srozumění  se  stavy^ 
Proto  opět  naléhal  již  8.  března  na  císaře,  aby  města  co  nejspíše  byla 
vojensky  opatřena.  Za  tehdejšího  vzrušení,  které  se  donášením  všelikých 
pověstí  ještě  stupňovalo,  bylo  by  toho  opravdu  potřebí,  neboť  mluvila 
se  již  o  zjevném  nepřátelství  a  zbrojném  zakročení  stavů  proti  vojsku 
císařovu.  Obecně  se  vykládalo,  že  Gynther  z  Golczen,  mladý  Puchheim 
a  Friedrich  z  Tiefenbacha  mají  vojsko  najímati,  neboť  prý  již  zvěděli, 
že  jest  císařský  polní  maršálek  Cerklas  Tilly  na  statku  Berkové 
v  Jaroslavicíeh  a  že  chce  sebrati  nějaké  jezdce ;  stavové  chtěli  tedy 
zabrániti,  aby  nevtrhl  do  země.  Berka  však  právě  naopak  prosil  císaře^ 
aby  neprodleně  spěšně  nařídil,  aby  v  případu  potřeby  Tilly  na  pomoe 
přispěl.  2) 

Tilly  byl  tou  dobou  skutečně  v  Dolních  Rakousích,  a  bylo  pravda, 
co  nedlouho  potom  kardinálu  Dietrichštejnovi  tvrdil,  že  za  roztržky 
mezi  Berkou  a  stavy  nebyl  ještě  na  Moravě  ani  jeden  jeho  jezdec;  na 
rozkaz  císařův  měl  zůstati  na  Moravském  Poli.  Jízda  Trautmannsdorfova 
připojila  se  k  němu ;  za  to  arcikníže  Matyáš  všechen  majetek  Traut- 
mannsdorfův  ve  Vídni  skonfiskoval  a  jeho  služebníky  dal  uvrhnouti 
do  vězení.  *)  Nepřátelství  Matyášovo  proti  císaři  bralo  na  sebe  vůbec 
vždy  zřetelnější  a  hrozivější  tvářnost.  Když  císařští  komisaři  přečtli 
ve  sněme  hornorakouském  11.  března  psaní  císařské,  jímž  zakazovalo 
se  stavům  jednati  o  konfoederaci  prešpurské,  ostře  káral  je  13.  března 
arcikníže  a  nařizoval,  aby  mu  budoucně  napřed  poslali  každý  dopis 
ode  dvora,  *)  ano  v  Uhřích  zbavil  14.  března  kardinála  ostřihomského 
Forgáče  jeho  úřadu  místodržitelského,  protože  uveřejnil  bez  vědomí 
Matyášova  císařský  list,  prý  na  ujmu  autority  arciknížecí,  prohlásil  ho 
za   rušitele   pokoje    a    vyzýval    všecky   komitáty,    aby    byly   pohotové 


«)  Notizen-Blatt,   1872.  c.  4.  str.  32. 

-)  Druhý  list  Berkův  císaři  z  8.  března.  Že  by  byl  Tilly  býval  v  Jaroslavicíeh 
tehdy,  označuje  Berka  za  pověst,  a  vskutku  nebylo  to  ničím  jiným,  jak  patrno  z  listů 
Matyášových  o  Tillym. 

s)  Hurter,  1.  e.  V.  233. 

*)   Tomek,  O  nepokojích  stavovských,  ČČM.   1856,  seS.  3    str.  47. 


TJčast  >ard.  DietrichStejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyáéem   a  Rudolfem  II.  r.   1608.       735 

k  obraně  vlasti  ')  Již  13.  března  oznamoval  arcikníže  Karlu  z  Liechten- 
štejna  na  Moravu,  že  žádal  Illyesházyho  o  pomoc  a  že  doufá,  že  sebere 
v  rychlosti  dostatek  jízdy  i  pěších  z  Uher  a  německých  zemí,  aby 
s  nimi  co  nejspíše  vytrhl  do  Lávy.  Poblízku  na  moravských  hranicích 
byl  Tilly,  jenž  měl  s  sebou  deset  praporců  pěších  nově  najatých. 
O  ně  chtěl  pokusiti  se  Matyáš  a  dostati  je  do  své  služby.  Než  měl 
peněz  jen  pro  pět  praporcův,  ale  věděl,  jak  této  překážce  odpomoci. 
Měli  by  tyto  zkušené  a  již  ozbrojené  vojáky  převzíti  do  své  služby 
stavové  moravští,  ježto  chtějí  válečný  lid  najímati.  Proto  vyzýval 
Matyáš  Liechtenštejna,  aby  se  odebral  do  Lávy,  uebo  kam  by  jeho 
důvěrníci  mínili,  a  aby  učinil  vojákům  Tillyho  tuto  nabídku  arci- 
knížete. Matyáš  zrovna  hořel  dychtivostí,  aby  již  jen  s  vojskem  svým 
proti  císaři  vytáhnul ;  přál  si  věděti  mínění  Liechtenštejnovo,  kam  by 
měl  vytrhnouti,  a  doptával  se^  kolik  by  asi  vojska  z  Moravy  mohl 
k  němu  přivésti.  Tak  rychlým  úspěchem  Liechtenštejnovým  ua  Moravě, 
jímž  rázem  povalena  byla  vláda  císařova,  byl  arcikníže  všecek  nadšen, 
a  věděl,  jaký  význam  ve  skutečnosti  měl  sjezd  slavkovský.  Poznával 
v  něm  zrovna  záruku  svého  vítězství,  neboť  uznával,  že  bez  Moravanů 
nebyl  by  dosti  silný.  Radostně  psal,  že  kromě  nadání  naskytuje  se  a 
uzrává  mu  štěstí  a  vhodná  příležitost  sama  a  že  je  pevně  rozhodnut 
chopiti  se  jich.  Snad  spíše,  než  se  nadějí,  bude  moci  býti  na  hranici; 
rychlost  jest  nejhlavnější  věcí.  Tak  vzácné  příležitosti  nepustí  z  rukou.  ^) 
Ale  vojsko  Tillyho  získati  se  pro  Matyáše  nedalo.  Zůstalo  věrno 
císaři,  než  postavení  jeho  v  Rakousích  bylo  ohroženo  :  s  jedné  strany 
vojskem  Matyášovým,  a  s  druhé  válečným  lidem,  který  stavové  již 
na  Moravě  najímali.  Nezbývalo  mu,  než  aby  ustoupil,  a  proto  po 
13.  březnu  bez  dalšího  rozkazu  císařova  ^)  vtrhl  na  Moravu  a  rychlými 
pochody  pronikl  až  nad  Brno  a  položil  se  na  statcích  panenského 
kláštera  předklášterského  u  Tišnova,  —  tedy  na  zboží  duchovním, 
aby  snad  poloze  se  na  nějaké  zboží  panské  nevyvolal  obecný  pokřik, 


')  Historický  archiv  v  Mikulově,  fasc.  168,  kopia,  a  originální  psaní  kard.  Forgáče 
z  28.  března  Dietricbštejnovi. 

2)  Hurter,  1.  c.  V.  200,  201,  237. 

*)  Rodinný  archiv  mikulovský,  svaz.  342,  kopia,  originál  v  archive  spojené 
dvorské  kanceláře  ve  Vídni ;  list  Dietrichštejnův  císaři  z  20.  března.  Ani  Berka  nezavolal 
Tillyho  na  Moravu,  jak  jej  obviňuje  Žerotín  19.  března  (AČ.  XXVII.  346).  —  Berka, 
jak  všecky  jeho  dopisy  svědčí,  vlastní  iniciativy  neměl,  a  ve  všem  všudy  skládal  se  jen 
na  císaře,  a  jen  jeho  za  opatření  prosil;  jeStě  20.  března  žádal  císaře  za  pokyn,  jak  se  má 
zachovati  k  vojsku,  které  přichází  z  Uher  do  země  (Kameníéík,  1.  c.  II.  394).  Slova 
Zerotínova  jsou  jen  výrazem  velikého  nepřátelství  Žerotínova. 

cO* 


736  Jan  Tenoba  : 


že  obyvatele  nanejvýše  již  zhubené  do  nevyhnutelné  zkázy  přivádí. 
K  jízdě  Trautmannsdorfové  byl  najal  ještě  dvě  kompagnie  jezdcův,  a 
očekával  ještě  čtyry,  kterým  byl  dán  již  závdavek ;  kromě  toho  táhly 
k  němu  také  tři  praporce  pěších.  *)  Dne  20.  března  byly  praporce 
hejtmana  Blarera  a  Bosra  již  u  Meziříčí,  a  z  Prešpurka  měly  také  tři 
praporce  dojíti,  jimž  Tilly  rozkazu  k  tomu  nedal.  Ještě  pak  brzy  byly 
očekávány  jiné  tři  praporce  z  horních  měst  uherských. ') 

Na  straně  Matyášově  zbrojilo  se  však  daleko  úsilovněji.  V  polovici 
března  uherské  vojsko  překročovalo  již  hranice  moravské.  Illyesházy 
poslal  2O0O  hajduků  do  Skalice,  do  Strážnice,  do  Veselí  a  do  Hodonína ; 
jiný  vůdce  uherský  Keday  měl  přiraziti  co  nejdříve  za  nimi  s  10.000 
mužů  z  okolí  spišského.  Jan  Zahrádecký  oznamoval  20.  března,  že 
Hodonín  jest  obsazen  1500  muži,  a  u  Kbelu,  dvě  míle  za  Skalicí,  že 
leží  15.000  hajduků.  ^)  Pro  Matyáše  měl  v  Uhřích  najmouti  svobodný 
pán  Nadasdy  1000  jezdcův  a  500  pěších  tak  rychlo,  aby  již  20.  března 
byla  jejich  přehlídka.  Dne  21.  března  měli  býti  Puchheimovi  jezdci 
již  na  hranicích  moravských,  Uhry  byl  již  arcikníže  také  vyzval,  aby 
do  pole  vytrhli ;  narazí-li  se  na  nepřítele,  musí  se  na  něho  hned  udeřiti. 
Dne  24.  března  vybízel  některé  v  markrabství  moravském,  aby  vše- 
možně přispěli  nejvyššímu  Puchheimovi  proti  Tillymu.  Veřejná  hotovost 
v  Eakousích  byla  již  vyhlášena  20.  března  proti  rušitelům  konfoederace 
prešpurské,  a  zase  při  tom  poukazováno  na  mírumilovné  úmysly  arci- 
knížete. V  jeho  prospěch  najímali  se  jezdci  také  na  Moravě  od  stavů 
ve  Slavkově  povolení,  a  ubytováni  byli  na  jižní  Moravě.  Jen  ještě  ne- 
dostatek peněz  působil  u  Matyáše  průtahy,  ale  pilně  se  snažil,  aby  si 
jich  v  tehdejších  zvláštních  a  nevyhnutelných  potřebách  opatřil.  *) 

Kdežto  u  arciknížete  byla  horečná  Činnost,  která  používala  k  po- 
sile a  ospravedlnění  všeho,  co  se  jen  naskytovalo,  a  která  chtěla  si 
příznivě  nakloniti  všecky,  kteří  jen  nějaký  vliv  na  události  měli,  trvala 
u  císaře  stará  nerozhodnost  a  neobětavost.  Poslední  události  v  Praze 
přivedly  sice  císaře  k  ústupku,  aby  jednal  pokojně  o  smír  s  bratrem 
odbojným,  ale  přeceňováním  sebe  a  nedoceňováním  arciknížete  a 
klamavým  ujišťováním  strany  protivné,  že  běží  jim  jen  o  pokoj, 
utkvíval   v  bludu,    že  není  možno,   aby   snad    na    něho    stal    se   útok. 


')  Rodinuy  archiv  mikulovský,  sv.  342;  list  Dietrichštejnuv  císaři  z  20.  března;  kopia. 
*)  Historickj'    archiv    mikulovský,    svaz.    158;  originální  list  Tillyho  kardinálovi 
z  20.  března. 

3)  Kameničeh,    1.    c.    II.    394.  Místo   200  hajduků  do  Skalice  atd.  má  býti  2000. 
*)  Huríer,  1.  c.  V.  236—239.  Vatikánský  archiv,  Borgliese  II.   149,  fol.  194. 


i 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  MatyáSem  a  Rudolfem  II.  r.  1608.      737 

Zapomínal,  že  nejlépe  by  pojistil  se  proti  nenadálým  příhodám,  kdyby 
mohl  bezpečiti  se  na  spolehlivou  moc,  ba  neměl  ani  dosti  obětavé  péče, 
aby  zachoval  si  dosud  své  věrné.  Spoléhal  na  pomoc  peněžitou  stavů 
českých,  která  však  ho  zklamala,  a  sám  ze  svého  nedal  ani  10.000 
dukátův,  aby  zaplatil  želd  dlužný  již  po  tři  měsíce  svému  vojsku ; 
sám  Tilly  se  vyslovil,  že  nezaplatili  se  Trautmannsdorfovým  jezdcům 
brzy  a  úplně,  že  obrátí  se  do  Vídně  k  arciknížeti,  a  že  budouli  moci, 
přinutí  s  sebou  jak  Tillyho  tak  svého  nejvyššího.  ^)  Kromě  vojska  na 
Moravě  měl  ještě  císař  dva  pluky  ve  Slezsku  a  pěchotu  u  Prešpurku  ;^) 
ani  v  horních  Uhřích  nebyl  stav  věcí  pro  císaře  beznadějný;  šlechta  byla 
mu  věrná  a  hajducké  nebezpečí  zdálo  se,  že  se  odvrátí  k  Sedmihradům.') 
Bylo  patrno,  že  nejvíce  záleží  na  Moravě,  a  že  rozhodne,  kam 
se  tato  země  přikloní.  Než  kdežto  arcikníže  Matyáš  dobře  již  věděl,  že 
země  jest  jeho  a  proto  blahopřál  Liechtenštejnovi,  u  dvora  císařského 
posud  k  jasnému  poznání  toho  nepřivedly  dopisy  Berkovy,  ani  zoufalé 
psaní  Jana  Kavky  Ríčanského  zaslané  kardinálovi.  Odjížděje  ze  soudu 
brněnského  psal  mu  v  rychlosti  z  Vyškova  10.  března  a  varoval 
kardinála,  aby  si  dal  na  cestě  a  kdekoli  jinde  dobrý  pozor  na  svou 
oaobu  i  život.  Pro  Boha  prosil,  aby  se  hned  vrátil  do  země  a  jich  ne- 
opouštěl. Kafka  sám  zůstane  věrný  až  do  smrti,  ale  prosil,  aby  císař 
hned  poslal  na  Moravu  vojsko  jízdné  a  pěší,  nechce-li  země  ztratiti  a 
všecky  věrné  do  největšího  nebezpečenství  připraviti:  nepřijde-li  pomoc 
do  osmi  dní,  budou  ztraceni.  A  opět  pro  Boha  prosí  kardinála,  aby  si 
připustil  toto  veliké  nebezpečenství  k  srdci  a  pamatoval  na  rychlou  a 
skutečnou  odpomoc,  nebof  neivyšší  nebezpečí  jest  v  odkladu.  K  tomu 
ještě  připsal,  že  o  tomto  nebezpečí  podal  zprávu  na  Kroměříž  vlady- 
kovi  Lukáši  Dembiňskému  z  Dembině,  aby  hleděl  města  a  zámky 
kardinálovy  zabezpečiti  a  lidi  pohotově  míti.*)  (P.  d.) 


')  Rodinný  archiv  v  Mikulově,  svaz.  342;  kopis  listu  kardinálova  císaři  z  20.  března. 

2)  Vatikánský  archiv,  Borghese,  II  149,  fol.  194.  Jsou  to  praporce,  o  nichž  se 
zmiňoval  Tilly,  že  dojdou  na  Moravu  Ale  podle  zprávy  nunciovy  z  31.  března  {Borghese, 
II.   149,  fol.   234)  nedostalo  se  jim  žoldu  od  císaře,  a  proto  daly    se  najati  od  RakuSanů. 

»J  Vatik.  archiv,   Borghese,  II.  149,  fol.   194. 

*)  Mikulovský  knížecí  historický  archiv,  svaz.  158,  originál. 


738  Pavel  Kkippner: 


naše  reformxj  středoškolské. 

Napsal  Pavel  Kbippnkr.  (Č.  d.) 

O  zvláštním  druhu  ulehčení  matur.  zkoušky,  kterého  dodatkem 
k  nařízení  minist.  22.  června  1878  již  po  půl  roce  dostalo  se  nejbližším 
výnosem  minist.  22.  ledna  1879  6.  803  z  dějepisu  a  fysiky  těm 
veřejným ')  žákům,  kteří  z  posledních  čtyř  pololetí  obou  nejvyšších 
tříd  vykazovali  průměrnou  známku  chvalitebnou  neb  výbornou,  bylo 
stručně  promluveno  již  nahoře.  Zde  k  tomu  přičiuujeme  ješiě  několik 
poznámek. 

Za  kterým  účelem  toto  nařízení  bylo  vydáno,  není  sice  nikde 
výslovně  vytčeno.  Lze  však  za  to  míti,  že  stalo  se  tak  proto,  aby 
trvání  zkoušky  u  celé  řady  abiturientů  bylo  zkráceno  a  tím  umožněno 
věnovati  další  pozornost  těm  abiturientům,  jichžto  dospělost  nezdála 
by  86  pro  nedostatky  v  některém  předměte  nepochybnou.  Jisto  je  však, 
že  žáci  pokládali  tuto  jakousi  výsadu  za  odměnu  vynikající  pilnosti 
v  těch  dvou  předmětech  a  tím  přirozeně  také  za  velmi  značné  ulehčení 
maturitní  zkoušky.  Neváhám  prohlásiti  tento  způsob  obligátní  dispense 
v  oněch  dvou  předmětech    za  zcela  pochybený  a  to  z  několika  příčin. 

Především  jest  přímo  proti  duchu  a  obsahu  jak  organ,  osnovy 
tak  nařízení  minist.  18.  června  1878,  vylučovati  předem  u  některých 
žáků  z  posuzování  celkové  jejich  duševní  dospělosti  právě  ty  dva 
předměty,  při  kterých  možno  o  ní  snad  nejlépe  vhodnými,  přehlednými 
a  kombinačními  otázkami  se  přesvědčovati.  Zásada  ve  všech  nařízeních 
minist.  před  tím  důrazně  prohlašovaná,  že  při  maturitě  má  se  zkoumati 
všeobecné  vzdělání  a  celková  dospělost  duševní,  je  tu  zcela  zjevně 
protržena.  Neboť  osvojiti  si  v  jednotlivých  pololetích  nejvyšších 
dvou  tříd  pilně  a  svědomitě  příslušnou  látku  jest  něco  zcela  jiného 
než  dokázati  při  maturitě,  že  abiturient  celou  látku  dějepisnou  (tedy 
i  z  V.  a  VI.  třídy!)    neb  fysikální    ovládá    s  náležitým  porozuměním. 

Proto  také  nelze  nazvati  ono  tak  značné  ulehčení  spravedlivým,  ba 
nutno  spíše  uznati,  že  mohlo  u  druhých  žáků  buditi  jen  pochopitelnou 
závist  a  nepřízeň.  Jak  neměl  také  u  nich  vznikati  pocit  trpkosti,  který 
ovšem  jim  nijak  nedodával  lásky  ku  předmětu,  když  viděli,  že  spolu- 


')  Výnosem  minist.    5.  února    1879    č.    1921    bylo    to    rozSířeno    i    na   maturitní 
zkouSky  privatistů. 


Naáe  reformy  středoškolské.  739 


žákům  jejich  za  větší  nadání,  jež  přece  nebylo  jejich  zásluhou,  ale 
nikoli  za  větší  pilnost  a  svědomitost  dostává  se  tak  značné  odměny, 
kdežto  na  ně  při  stejné  neb  snad  i  větší  pilnosti  dopadá  celá  tíha 
maturity  jen  proto,  že  v  oněch  čtyřech  pololetích  měli  snad  v  těch 
předmětech  tolikou  známku  dobrou?  Proč  měli  mimo  to  býti  ještě 
trestáni  zkouškou  z  dějepisné  látky  V.  a  VI.  třídy,  když  měli  snad 
v  těchto  obou  třídách  tytéž  známky  jako  oni  šťastnější  spolužáci? 
Vůbec  není  tu  viděti  stejného  pro  všechny  měřítka,  nýbrž  naopak  po- 
rušení zásady  spravedlivosti  ve  školství  nad  jiné  důležité,  zejména  když 
se  pováží,  že,  má  li  se  zásadně  při  maturitě  dostati  žákům  nějaké 
úlevy,  mělo  by  se  jí  stejnoměrně  dopřáti  všem,  kteří  jsou  jí  hodni, 
zvláště  pak  těm,  kteří  při  náležité  neb  i  vytrvalé  pilnosti,  ale  jen 
prostředním  nadání  spíše  potřebovali  takového  ulehčení;  nebof  pravé 
u  těch  přílišnou  námahou  před  maturitou  mohlo  se  nejsnáze  dostavovati 
značné  přetížení,  a  právě  proti  této  přílišné  námaze  žáků  VIII.  třídy 
vystupovaly  před  tím  tak  důrazně  různé  výnosy  ministerské  ! 

Ale  možno  pohlížeti  na  celou  věc  ještě  s  jiného  stanoviska.  Právě 
v  těch  dvou  předmětech,  které  jsou  s  požadavky  života  v  nejbližších 
stycích,  bylo  žádoucno,  aby  všichni  žáci  přehledným  opakováním 
hlavnějších  a  důležitějších  částí  rozsáhlé  látky  zabezpečili  si  trvaleji 
pevný  základ  potřebných  vědomostí,  jimiž  by  měl  v  životě  se  vyka- 
zovati každý  vzdělanec.  Zatím  však  bývali  jsme  při  maturitě  častěji 
svědky  trapného  zjevu,  že  mnohý  z  těch  žáků,  kteří  dostávali  na 
matur.  vysvědčení  z  déjepisu  průměrnou  známku  chvalitebnou  neb 
i  výbornou,  za  nahodilé  příležitosti  při  zkoušce  z  jiného  předmětu  jevil 
v  dějepise  zahanbující  nevědomost. 

Konečně  nesmí  se  také  zapomínati  té  stinné  stránky,  že  žáci 
Vn.  a  VIII.  třídy  při  té  jednostranné  pilnosti,  kterou  vypočítavé  vě- 
novali těm  dvěma  předmětům,  doufajíce  v  nich  dojíti  pro  maturitu  tak 
značného  ulehčení  —  proto  také  v  obou  třídách  ten  nápadný  počet 
■chvalitebných  a  výborných  známek  v  obou  předmětech  —  zanedbávali 
rádi  tu  více  tu  méně  ostatních  předmětů,  čímž  ovšem  v  nich  někdy 
povážlivě  ohrožovali  žádoucí  stejnoměrnost  vyučování  a  přivozovali  si 
tak  v  nich  vlastní  vinou  různé  mezery   ve  svých  vědomostech. 

Z  těchto  příčin  snadno  si  vysvětlíme,  že  dosti  záhy  byly  vyslo- 
vovány mezi  učiteli  středoškolskými  proti  těmto  dispensím  s  větší  nebo 
menší  rozhodností  podstatné  námitky  a  že  již  na  I.  sjezde  německo- 
rakouských  professorů  ve  Vídni  r.  1889  byl  přijat  velkou  většinou  návrh, 
aby  byly  zrušeny.  Nicméně  však  trvaly  přece  až  do  r.  1908 ! 


740  Pavel  Krippner: 


Než  vraťme  se  již  k  onomu  předůležitému  výnosu  ministerstva 
z  r.  1878  I  Každý  nepředpojatý  pozorovatel  měl  by  zajisté  uznati,  že 
vývody  jeh©  —  vyjma  snad  jedině  ten  starý  sebeklam,  že  zvláštní 
příprava  na  zkoušku  maturitní  není  ani  nutná  ani  žádoucí,  tvrzení  to, 
jež  ve  skutečnosti  dlouholetou  zkušeností  nutno  pokládati  za  úplně  vy- 
vráceno —  velmi  správně  vystihují  podstatu  a  účel  matur.  zkoušky 
a  vyslovují  s  uznáníhodnou  určitostí  vzácné  zásady,  jichžto  mělo  by 
se  šetřiti  při  zkoušce  této.  Jak  tedy  možno  si  vysvětliti  ten  podivný 
zjev,  že  přece  ještě  plných  třicet  let  po  tomto  nařízení  zkouška  matar. 
byla  stále  takovým  postrachem  přemnohých  studujících  a  jejich  rodičů, 
působitelkou  značného  rozčilení  žákův  a  předmětem  tak  prudkých  útoků 
veřejnosti?  Zjev  ten  byl  by  zhola  nemožný,  kdyby  zkoušející  učitelé 
a  zvláště  předsedové  zkušebních  komisí  byli  náležitě  dbali  obsahu  a 
ducha  oněch  předpisův.  Ale  toho  bohužel  nebylo.  Zkoušející  učitelé, 
jsouce  si  vědomi,  že  sami  také  skládají  před  zemským  šk.  inspektorem, 
který  po  většině  býval  předsedou  komise  matur.,  jakési  účty  ze  své 
horlivosti  a  svědomitosti  učitelské,  ^)  snažili  se,  a  právě  horliví  a  svě- 
domití mezi  nimi  z  pravidla  nejvíce,  podati  přesvědčivé  důkazy,  že  žáei 
v  jejich  předmětech  pevně  a  spolehlivě  ovládají  maturitní  látku.  Za 
tím  právě  účelem  nabádali  žáky  VIII.  třídy  zvláště  v  druhém  pololetí 
k  tomu,  aby  látku  tu,  která  dle  jejich  domnění  měla  neb  aspoň  mohla 
se  zkoušeti  při  maturitě,  důkladně  si  zopakovali.  Tída  ovšem  žákům  a 
obzvláště  zase  prostředním  a  slabším,  kteří  byli  povinni  skládati  také 
zkoušku  nejobtížnější,  z  celého  dějepisu  a  fysiky,  přibývalo  ku  běžné 
každodenní  přípravě  pro  školní  vyučování  ještě  přehojně  práce  mimo- 
řádné ke  zkoušce  maturitní.  Samo  o  sobě  nebylo  by  ovšem  ještě  žádným 
neštěstím,  že  abiturienti  před  vstupem  na  vysoké  školy  a  do  volného 
studia  akademického  byli  nuceni  po  nějaký  čas  značněji  napínati  své 
síly.  Nejsem  přívržencem  zehoulostivující  zásady,  která  od  některé 
doby  zdá  se  povážlivou  měrou  vnikati  i  do  školství  středního,  že  škola 
má  takřka  hravě  a  bez  námahy  vpravovati  nové  poznatky  v  duSi 
mládeže ;    naopak  jsem    přesvědčen,    že   lehká   škola    střední    měla   by 


*)  Již  Org.  osnova  (v  předmluvě  str.  XI)  uvádí,  že  matur.  zkoušky  mají  nejen 
zamezovati  nezpůsobilým  žákflm  vstup  na  universitu,  nýbrž  zároveň  poskytovati  škole 
pravidelné  příležitosti,  aby  se  vykazovala  před  příslušným  úřadem,  jak  dosáhla  úkolu 
sobě  vytčeného.  A  v  Návodě  k  zastávání  úřadu  učit.  na  gymn.  rakouských  I.  vyd.  188&^ 
(a  také  v  násl.)  část  IV.  odd.  1.  výslovně  se  připomíná,  že  matur.  zkouškami  naají- 
gymnasia  podávati  pravidelný  průkaz,  jak  při  svých  žácíoh  vyhovují  povinnosti  sobě 
uložené. 


Naie  reformy  středoškolské.  741 


V  zápětí  zhoubné  následky  pro  každý  národ  a  že  ze  znánoých  tří 
imperativů  proslulého  paedagoga  Paulsena  má  onen,  kterým  přikazuje 
se  mládeži  „Zvykej  se  namáhati!"  při  vzdělání  mládeže  středoškolské 
obzvláštní  důležitost.  Jak  by  také  mladík  mohl  jednou  v  životě,  který 
mu  často  bezohledně  bude  ukládati  tvrdé  práce,  úspěšně  se  potýkati 
s  neúprosnými  jeho  požadavky,  kdyby  v  mládí  svém  nezvykl  tuhé 
práci  a  jeho  učitelé  vzdalovali  od  něho  všechnu  větší  námahu  ze  samé 
starostlivé  obavy,  aby  si  snad  přílišnou  prací  neublížil?  Běží  tu  ovsem 
vždy  o  to,  aby  každá  taková  větší  námaha  byla  paedagogicky  také  ná- 
ležitě zdůvodněna  a  žáci  měli  také  vždy  potřebný  návod,  jak  se  jí 
chápati  a  ji  prováděti,  aby  z  toho  měli  opravdový  ažitek.  Toho  vsak 
jistě  nelze  říci  o  onom  nesystematickém  a  s  horečným  chvatem  konaném 
opakování  tak  rozsáhlé  a  různorodé  látky  dřívější  a  mnohých  jejích 
podrobností,  jak  se  dělo  před  r.  1908.  To  bylo  také  v  křiklavém  od- 
poru 8  obsahem  a  duchem  výše  zmíněných  nařízení,  a  učitelé  měli 
proto  nejen  se  vším  důrazem  odvraceti  žáky  od  takového  opakování 
přílišných  podrobností,  nýbrž  také  sami  podobných  otázek  důsledně  se 
vystříhati,  předsedové  pak,  kdyby  se  přece  byly  vyskytly,  rozhodně 
jich  nepřipouštěti. 

Horší  však  byla  ještě  jiná  věc,  na  kterou  jsme  již  nahoře  na- 
razili. Předsedové  zkušebních  komisí  (zemští  šk.  inspektoři),  jsouce  si 
vědomi  svého  práva  a  povinnosti  bdíti  při  zkoušce  maturitní  nad  tím,^) 
aby  žádný  abiturient  nebyl  dříve  prohlášen  za  dospělého,  dokud  ná- 
ležitě nedostál  zákonitým  požadavkům,  vedli  si  často  při  posuzování 
žákovských  výkonů  příliš  autokraticky,  přikládajíce  jednostrannému 
svému  mínění,  jež  si  o  žáku  utvořili  průběhem  zkoušky,  příliš  velikou 
váhu  oproti  třeba  souhlasnému  úsudku  všech  ostatních  členů  komise, 
kteří  žáka  a  jeho  povahu,  píli  a  svědomitost  znali  často  již  po  celou 
řadu  let.  Tím  se  stávalo,  že  při  zkoušce  maturitní  neobstáli  někdy 
ani  takoví  žáci,  kteří  po  celý  čas  svých  studií  nebyli  nikdy  ze  žádného 
předmětu  pochybní.  A  následek  takových  byf  i  nečetných  případů,  jež 
na  jednotlivých  ústavech  rychle  vcházely  ve  známost  studentstva  vyšších 
tříd.  byl  ten,  že  úzkostlivější  žáci  VIII.  tř,  skoro  po  celé  druhé  pololetí 
trvali  v  jakémsi  horečném  neklidu  a  v  tomto  rozčilení  přistupovali 
také  k  maturitě.  Tu  pak  lze  snadno  vysvětliti,  že  leckterý  žák  za 
takového  stavu  duševního  při  zkoušce  se  neosvědčil  právě  takovým, 
jakým  ho  znali  jeho  učitelé. 


')  Viz  nahoře  uvedenf  vynos    stát.   minist.    14.  ledna    1865    č.   12.513    ex   1864. 


742  Pavel  Krippner  : 


Jestliže  tedy  v  takovém  případě  předseda  příliš  jednostranně,  jak 
již  nahoře  pověděno,  zdůrazňoval  slabý  výsledek  zkoušky  v  některém 
předměte  nic  nedbaje  výročního  prospěchu  žákova  ^)  a  jestliže  ostatní 
členové  komise  opomíjeli  v  takovém  případě  dovolávati  se  svého  práva 
zaručeného  jim  v  Org.  osnově  §  85  odst.  5.,  hlasováním  stanoviti 
výsledek  zkoušky,  při  čemž  měl  míti  předseda  jen  za  rovnosti  hlasů 
rozhodující  hlas:  býval  obyčejně  osud  takového  žáka  nepříznivě  rozhodnut. 

Bylo  tu  tedy,  jak  patrno  z  dosavadního  vylíčení,  před  r.  1908 
^osti  příčin  k  úzkostlivému  rozčilování  žáků  zvláště  prostředních  a 
slabších  před  maturitou  a  tím  také  dosti  podnětů  ke  stížnostem  a 
útokům  veřejnosti.  To  vše  jest  arci,  jak  také  právě  bylo  vyloženo, 
hlavně  následkem  toho,  že  nebylo  dbáno  jak  ducha  Organ,  osnovy 
tak  zvláště  oněch  veledůležitých  předpisů  výnosu  minist.  z  r.  1878. 
Jsem  přesvědčen,  kdyby  tento  výnos  byl  ve  všech  částech  býval  za- 
chováván od  komisí  maturitních  a  jejich  předsedů,  že  by  nikdy  nebylo 
došlo  k  takovým  stížnostem  a  útokům  na  zkoušku  maturitní.  Co  bylo 
tedy  přirozenějšího,  než  že  mělo  se  v  anketě  středoškolské  r.  1908 
usilovati  o  to,  aby  vytčené  vady,  jimiž  maturita  u  studentstva  i  veřej- 
nosti byla  uvedena  v  takovou  nenávist,  byly  odstraněny  a  maturita 
stala  se  tím  užitečným  a  blahodárným  zařízením,  jakým  chtěla  ji  míti 
Org.  osnova  i  také  onen  výnos  minist.  z  r.  1878?  Ale  to  již  nestačilo 
mnohým  nespokojencům,  kteří  z  důvodů  nahoře  uvedených  domáhali 
se  úplného  jejího  odstranění. 

Bylo  to  ovšem  heslo  velmi  populární.  Avšak  chceme-li  býti 
v  pravdě  objektivní  a  nedáme-li  se  zaslepiti  krásnými  slovy  o  čestné 
důvěře,  kterou  by  tu  měla  prý  správa  školství  věnovati  sborům 
professorským  jakožto  nejlepším  znalcům  žáků,  nemůžeme  jistě  neuznati, 
že  důvody  pro  úplné  odstranění  maturity  uváděué  nejsou  nikterak  pře- 
svědčivé a  že  mimo  to  jsou  tu  pominuty  jiné  důvody,  které  velmi 
důtklivě  se  přimlouvají  za  její  ponechání,  ovšem  ve  formě  náležitě 
zlepšené  a  opravené.  Vždyť  který  požadavek  může  býti  přirozenější 
a  samozřejmější,  než  aby  mladík  na  konci  svého  středoškolského  studia 
byl  povinen  vědomosti  své,  jichž  průběhem  několika  let  nabyl  rozptýleně 
v  různých  oborech,   shrnouti  rozumně  v  přehledné  celky  a  zabezpečiti 


')  V  Org.  osnově  §  85,  kde  jedná  se  o  poradě  zkuSební  komise  po  vykonané 
zkouSce,  není  bohužel  —  a  to  je  nepopiratelnou  její  vadou  —  ani  zmínky  o  tom,  že 
)iy  výroční  prospěch  žákův  měl  míti  také  nějakou  váha  při  stanovení  dospělosti  resp. 
nedoapělosti  žákovy. 


Naše  reformy  středoškolské.  743 


si  tak  jakýsi  pevný  kmen  nejdůležitějších  vědomostí  do  života,  má-li 
míti  nějaký  nárok  na  jméno  vzdělance?  Při  tom  však  předpokládáme 
tu  nezbytnou  podmínku,  že  by  toto  přehledné  shrnování  muselo  se  díti 
systematicky,  tedy  za  vedení  příslušných  učitelů  po  celé  2.  pololetí 
v  určitých  jen  tomu  vyhrazených  hodinách,  jako  se  na  př.  dnes  děje 
neb  díti  má  ve  fysice  v  2.  pol.  VIII.  tř.,  při  čemž  by  důležitější  věci 
od  méně  podstatných  byly  bedlivě  rozlišovány,  novými  hledisky  kom- 
binačními a  přehlednými  prohlubovány,  přílišné  podrobnosti  se  ponechá- 
valy stranou  a  tak  žáci  připravovali  se  poněkud  také  již  na  studium 
vysokoškolské.  Tím  by  přestalo  u  nich  ono  rozčilující  a  nerozumné 
opakování  vší  možné  látky  před  maturitou  a  zároveň  by  zmizela  také 
hrůza  maturity,  když  by  viděli,  jaké  se  kladou  při  ní  požadavky  a 
jak  všestranně  jsou  na  ně  připraveni. 

A  nebojí-li  se  opravdu  ti  hlasatelé  úplného  zrušení  maturity,  že 
by  odstraněním  té  nejúčinnější  kontroly  výkonů  jednotlivých  ústavů  a 
toho  „regulátoru"  konečných  požadavků  středoškolských,  jak  byla 
maturita  také  nazvána  v  anketě  vídenské  a  to  zvláště  vynikajícím 
obhájcem  jejím,  poklesla  záhy  také  úroveň  střední  školy  a  tím  také 
úroveň  university?  Když  již  „dnes  vídáme  přečasto  případy,  že  abiturient 
přichází  k  maturitě  s  vědomostmi  tak  chatrnými,  že  by  snad  neobstál 
v  kvartě"  —  tak  totiž  do  slova  čteme  v  článku  „Maturity"  ve  Věstníku 
českých  prof.  1913  č.  10,  kde  pisatel  důrazně  se  přimlouvá  za  odstranění 
maturity,  jak  by  to  asi  vypadalo,  tážeme  se,  teprve  po  zrušení  jejím? 
Vždyť  přece  každý  učitel  středoškolský,  který  jen  po  několik  let 
pozorněji  sledoval  život  školský  na  svém  ústavě  a  všímal  si  bedlivěji 
také  výroční  klassifikace,  seznal  jistě  několik  kolegů,  kteří  z  různých 
příčin  nemohou  zpravidla  se  odhodlati  k  tomu,  aby  naprosto  nezpůsobilým 
žákům  zamezovali  postup  do  vyšší  třídy  neb  rozhodně  neschopné  v  čas 
odstraňovali  ze  studií.  Toho  bývá  přirozený  následek,  že  ze  třídy  do 
třídy  postupují  také  různí  žáci  méně  způsobilí,  kteří  stávají  se  břemenem 
třídy,  značně  zdržujíce  postup  vyučování,  a  stlačují  tak  její  úroveň,  ve 
vyšších  pak  třídách  nabývají  někdy  takového  počtu,  že  učitelé  při 
svých  požadavcích  nuceni  s  tímto  stavem  třídy  počítati,  a  tak  dostávají 
se  konečně  i  k  maturitě.  ^)  Ze  pak  při  nynějším  blahovolném  směru, 
který    zvláště  minist.  výnosem  11. /6.  08  č.  26.651  o  zkoušení  a  klas- 


')  Zcela  podobné  stesky  ozývají  se  také  v  Německu,  jak  o  tom  srědčí  C.  Heinze 
v  článku  velmi  poučném  »Gegen  den  Niedergang  der  hóheren  Schule*.  Neue  Jahrbúcher 
f.  d.   klass.  Altertum  u.   fiir  Paedagosrik   1913  seS  3. 


744  Pavel  Krippnfr:  Naše  reformy  středoškolské. 

sifikaci  jest  doporučován,  tento  počet  žáků  slabých  a  méně  způsobilých 
ještě  poroste  v  jednotlivých  třídách,  možno  na  jisto  očekávati.  Kdyby 
tedy  maturita  byla  odstraněna  neb  jen  přílišně  usnadněna,  zvýšilo  by 
se  teprve  měrou  povážlivou  ono  nebezpečí,  které  bez  toho  již  od  ně- 
kolika let  začíná  nabývati  zlověstných  rozměrů  a  plní  soudné  pozorovatele 
těžkými  obavami,  že  nejen  počet  žactva  středoškolského  nesmírně  vzroste, 
nýbrž  i  vysoké  školy  budou  nezpůsobilými  živly  přímo  zaplaveny.  A  jaké 
z  toho  obého  pro  stát  i  společnost  vyvstává  nebezpečí,  o  tom  jista 
netřeba  šířiti  slov.  (P.  d.) 


VÁCLAT  KubíCkk:  z  dějin  města  Lofitic  74i 


Z  dějin  města   Lošíic. 

VÁCLAV  Kubíček.  (Č.  d.) 

Když  městečka  rada  v  letech  1655 — 56  jednala  s  konsistoří 
o  dosazení  samostatného  faráře  do  Loštic,  předložila  na  důkaz,  že 
farnost  sama  stačí  jej  uživit  „víryhodný  extrakt  rejster,  vedle  kterýchž 
sousedé  městečka  Loštic  též  z  okoličních  vesnic,  co  k  tej  faře  pří- 
sluší, desátek  dávati  povinni  jsou".!)  Seznam  byl  potud  „víryhodný", 
že  byl  vypsán  doslovně  z  register  založených  roku  1614  knězem 
Matoušem  a  1623  farářem  Brosoviem.  Opravdu  však  neodpovídal  po 
válce  švédské  skutečné  dávce  desátku  ani  z  Loštic  ani  z  osad  při- 
fařených. Z  osad  ne,  jelikož  mnoho  gruntů  bylo  neosídleno,  z  Loštic 
ne  pro  tutéž  příčinu  a  proto,  že  sousedé  od  let  byli  navykli,  dávat 
jenom  polovici.  Místo  druhé  polovice  povinného  desátku  dala  obec  íaráři 
k  užívání  pustou  roli  a  ročně  24.  zl.  Položila  je  však  celé  jenom  první 
rok.  Dále  zůstávali  většinu  dlužni  s  výmluvou,  že  závazek  stran  24  zl. 
byl  učiněn  bez  vědomí  a  vůle  celé  obce  a  že  lo  poskytli  faráři  jednou 
pro  vždy  jakožto  dar  „na  novosedlí",  ^)  bez  závazku  do  budoucnosti. 
Ve  výkaze  zaslaném  konsistoři  se  prý  písař  zmýlil,  udávaje  místo 
věrtelů  celé  měřice. 

Jiří  Grallovský  nemoha  starodávného  desátku  ani  peněžité  náhrady 
dostati  po  dobrotě,  vzdal  se  dobrovolně  též  pusté  role,  jelikož  nic  ne- 
rodila a  byla  příliš  vzdálená.  V  záležitosti  náhrady  obrátil  se  koncem 
roku  1659  stížně  ke  konsistoři.  Na  konsistorní  dopis  v  té  příčině 
podkomoří  pan  Jakardovský  ze  Sudic  odevzdal  věc  unčovské  vrchnosti 
k  vypravení. ')  Se  strany  konsistoře  byl  k  urovnání  rozepře  určen 
mohelnický  děkan  Dr.  Matouš  Vilém  Pusch. 

Zatím  zvětšil  se  obvod  působnosti  faráře  loštického  připojením 
farnosti  měrotínské  a  búzovské. 


')   Bylo  vypsáno  z  městské  knihy  sv.  36.  p.  256 — 261. 

^)  Děkan  mohelnický,  jenž  v  té  záležitosti  píSe  r.  1659  konsistoři,  dokládá,  že 
nnčovští  páni  při  zmínce  daru  ;>na  novosedlí«  vypukli  ve  smích  (jako  že  Loštičtí  nemají 
ve  zvyku,  dávati  co  darem).  Ostatně  píše  o  LoStických :  »Responsa  illorum  sant  tam 
ambigua,  tam  varia,  quam  ipsimet  ambigui  šunt  et  varii*. 

"}  Rozepře  desátkové  patřily  před  větší  soud  zemský.  D'Elvert,  Schriften  XVI  604. 
Dopis  konsistoře  podkomořímu  ze  dne  13.  listopadu  1659  a  dopis  podkomořího  do  Unčova 
■dto  30.  ledna   1660  v  mést.   registr,  unčov. 


74C  TÁCLAv  KubíCbk: 


Faru  měrotínskou  vůbec  „u  sv.  Martina"  zvanou  drželi 
koncem  XVI.  a  počátkem  XVII.  století  až  do  let  dvacátých  církevní 
správcové  nekatoličtí,  i)  Pro  velký  nedostatek  katolických  kněží  byl 
Měrotín  s  přifařenými  osadami  roku  1625  přidělen  do  Choliny.  *) 
Samostatným  farářem  u  sv.  Martina  byl  roku  1643  kněz  Jan  Plu- 
tovius,  jenž  však  roku  1647  aby  ušel  švédskému  sužování,  přesídlil 
do  Letovic  a  brzy  na  to  do  Zvole,  kdež  v  listopadu  téhož  léta  zemřel. ') 
Měrotín  zůstal  bez  duchovního  správce.  Jakmile  odchodem  Švédů 
z  Olomouce  v  červnu  léta  1650  nastaly  časy  volnější,  bylo  asi  první 
starostí  olomoucké  kapitoly  jakožto  patrona  obročí  měrotínského  dáti 
vysvětit  kostel  zbudovaný  v  letech  1618^1619  luteránským  pánem 
Bernartem  starším  ze  Zástřizl  na  Hauovicích.  Svěcení  vykonal  v  neděli 
po  sv.  Martině  dne  13.  listopadu  1650  světicí  biskup  Jan  Gobbar.  Kdo 
tam  tehda  byl  farářem,  není  známo.  Od  polovice  ledna  1652  zastával 
duchovní  správu  kněz  Justus  Kukoň,  jenž  však  pro  veliké  nesnáze 
s  farníky  opustil  Měrotín  v  listopadu  téhož  roku.  *)  Na  služby  boží 
chodilo  se  pak  z  Měrotína  do  Choliny,  až  koncem  října  1656  převzal 
správu  farnosti  nově  nastouply  farář  loštický  Jiří  Gallovský,  jak  o  to 
Měrotinští  spolu  s  obcí  loštickou  byli  žádali  u  konsistoře.  *) 

Nedlouho  potom  svěřena  jemu  též  farnost  búzovská.  Búzov 
byl  bez  kněze  už  za  války  švédské.  Pro  citelný  nedostatek  duchovního 
dorostu  obsazovaly  se  jen  fary  větší  s  příjmy  na  výživu  kněze  ne- 
pochybme stačitelnými.  Obroční  důchody  bózovské  přistřihla  nekatolická 
paní  Eusebie  Sabina,  chof  Sigmunda  Podstatského  z  Prusinovic  tou  měrou, 
že  se  tam  neucházel  nikdo.  Pro  jméno  patřila  farnost  vletech  1650 — 1657 


')  Zmínky  o  tom  tc  staré  matriee  litovelské  k  r.  1594  a  1596.  Když  r.  1617 
T  neděli  před  narozením  Panny  Marie  činil  sTatebuí  smlouvu  Fridrich  syn  kněze 
Matouše  Semelia,  faráře  v  Lošticích,  jmenuje  se  mezi  smlouvci  se  strany  ženichovy  též 
kněz  Andreas  Os  tas,   farář  měrotínský. 

')  Z  r.  1625  býval  kdysi  v  archirě  fary  cholinské  podrobný  seznam  desátku  ze 
viech  osad  sv.  Martin».  R.  1628  pořídil  farář  cholinský  Bartol.  Capreolus  pro  měro- 
tínský kostel  kříž.  Ostatně  však  matriky  cholinské  nemají  z  těch  let  žádného  zápisu 
z  Měrotína. 

')  V  knize  mohelnického  bratrstva  božího  Těla  zapsán  dne  11.  června  1643  Jan 
Frant  Plutecius,  farář  z  Měrotína.  Ostatní  data  o  něm  Volný,  Cirk.  top.  olom.  I. 
367.  IV.  86. 

*)  Zůstavil  po  sobě  instruktivní  zápis  v  bývalé  pergamenové  knize  kostelní. 
Opis  vidimovaný  městskou  radou  loštickou  dto  3.  ledna  1770  ve  farním   arch.  měrotín. 

*)  Dne  28.  října  1656  je  v  matrice  cholinské  poslední  zápis  křestní  z  Měrotína 
a  dnem  30.  listopadu  začíná  se  vésti  poznovu  po  čtyřleté  přestávce  křestní  matrika 
měrotínská  počínající  r.   1648.  Oprav    Volný,  Cirk.  top.  olom.  I.  367. 


z    dějin    města   Lodtic.  747 


do  Konice.  *)  Výpomocně  křtil  děti,  zaopatřoval  nemocné  ba  i  sezdával 
snoubence  farář  moravičanský.  Od  roku  1655  působil  na  Búzově  polský 
minorita  Frant.  Vojtaševic.  Ale  neměl  se  tam  valně.  Oběd  a 
večeři  dostával  ze  zámku,  obročního  desátku  však  sotva  polovic.  Kdjž 
proto  koncem  roku  1657  odešel  do  Vránové  Lhoty,  ujal  se  búzovské 
farnosti  z  nařízení  biskupského  úřadu  loštický  farář  Gallovský,  jenž 
roku  1660  byl  v  ni  slavnostně  uveden. ') 

Současně  pomáhal  v  duchovních  potřebách  farníkům  vráno- 
Ihotským,  když  minorita  Vojtaševic  krátce  před  rokem  1660  zemřel. ») 
Tehda  byl  ustanoven  do  Loštic  první  kaplan.*) 

Zvětšené  práci  odpovídaly  též  pevné  příjmy  obroční,  jichž  takovým 
způsobem  přirostlo.  Dostávaltě  farář  od  farníkij  búzovských  74  měřic 
rži  a  ovsa,  z  Měrotína  pak  77  měřic  rzi  a  tolikéž  ovsa.  Mimo  to  měl 
v  Měrotíně  pět  měřic  pole.  ^)  K  farní  louce  v  Lošticích  přibylo  roku 
1660  na  tři  měřice  pole  po  Danieli  Glugarovi,  jenž  poručil  v  závěti 
„nynějšímu  a  budoucímu  zdejšímu  panu  faráři  ohradu  pod  Kozím 
vrchem  na  způsob  takový,  aby  jí  k  svému  užitku  a  libosti  užíval. 
Však  povinen  bude  každoročně  mši  svatou  a  to  na  památný  den  svatého 
Daniele  proroka  sloužiti  za  duši  mou".«)  Vzhledem  k  příjmům  takto 
zvýšeným  byl  by  se  kněz  Gallovský  pro  svou  osobu  mohl  spokojit 
i  z  menším  desátkem  z  vlastní  farnosti.  Ale  olomoucké  konsistoři  šlo 
o    zajištění    obročních  užitků  pro  budoucno. 

Když  několik  dní  po  smrti  Glugarově  jednáno  v  Lošticích 
o  sporné  věci  desátkové,  nabídla  se  obec  přidati  k  obročí  za  povinný 


')  v  Dojstargí  matrice  búzovské  :  »Oddavky  při  chrámě  Páně  měst.  Bouzova  za 
faráře  toho  času  kněze  Jana  Aloise  Ernesta  faráře  konického  a  bouzovského  1650  — 1657.« 

')  Zápis  T  nejstarěí  matrice  búzovské:  »Oddavkv  za  kněze  Georg.  Ign.  Gallov- 
ského,  toho  času  p.  faráře  loštického,  bouzoTského  a  sv.  martinského  od  léta  1658.« 
První  zápis  ze  dne  26.  ledna  1658.  O  installaci  r.  1660  Moravia  1879  p.  175.  Oprav 
Volný,  Cirk.  top.  olom.  IV.  24. 

s)  Křestní  zápisy  z  Vránové  Lhoty  v  matr.  loSt.  v  letech  1G59 — 1663,  sdavkové 
1657-1664.  Ostatek    Volný,  1.  c.  IV.   37. 

*)  V  letech  1663 — 1665  byl  kaplanem  v  Lošticích  Valentin  Bernart  Je- 
střáb ský,  rodák  z  Mor.  Ostravy,  vysvěcený  r.  1663,  jenž  potom  působil  ve  Střelících, 
načež  r.  1667  invest.  na  faru  Veversko-bityšskou,  kdež  pobyl  52  let.  Sepsal  několik 
prostonárodních  knih  obsahu  mravoučného  a  latinské  spisy  homiletické.  (Kar  el  Eichler 
v  Obzoru  1890  p.  I29^nu  a  Brněnský  kraj  ve  Vlastivědě  p.  294.  295.)  Ve  farní  knihovně 
loštické  uvádí  se  r.   1770  třísvazkové  dílo  j>Conciones  parochi   Jestřabskýc. 

6)  Dec.  matr.  moheln.    1671   p.   183.   184. 

<)  Kniha  městská  sv.  VI.  p.  18.  19.  Mše  sv.  slouží  se  podnes.  Pole  bylo  později 
vyměněno  za  nynější  >Na  panském-r. 


748  VÁCLAV  KubíCek: 


desátek  kus  pole  na  deset  měřic,  faráři  pak,  ale  jenom  Gallovskému, 
dokud  bude  v  Lošticích,  ročně  24  zl.  ^)  Nabízený  pozemek  ležel  půl 
hodiny  cesty  od  obce,  byl  od  mnoha  let  neobděláván  a  trním  zarostlý. 
Proto  žádala  konsistoř  od  obce  pro  faráře  pozemek  vhodnější  někde 
o  blízce  a  k  tomu  darovací  list,  v  podmínku  však,  že  peněžitá  náhrada 
má  patřit  jen  dosavadnímu  faráři,  konsistoř  v  zájmu  nástupců  nesvolila. 

Obec,  jež  by  byla  ráda  vyhnula  spravedlivému  rozřešení,  obrátila 
se  v  podzim  roku  1660  na  podkomořího  pana  Jakardovského  ze  Sudic, 
když  v  Unčově  obnovoval  městskou  radu  a  stěžovala  si  „co  tak  za 
nesnázi  velikou  a  injurii  skrz  pana  faráře  našeho  snášeti  musíme 
týkajíce  se  omylu  nějakého  v  konsignaci  desátku,  že  z  věrtelů  sobě 
měřice  sobiti  chce".  Podkomoří  nejsa  s  věcí  podrobně  obeznámen, 
slíbil  jim,  že  se  přimluví  v  Olomouci,  aby  omyl  byl  napraven.  Zatím 
farář  s  vědomím  duchovní  vrchností  pochovával  mrtvé  bez  obvyklého 
zpívání.  Konečně  v  lednu  roku  1661  vložil  se  poznova  do  sporu 
biskupský  úřad  a  pohrozil  zapovědí  služeb  božích,  nedá-li  obec  do  čtyř 
neděl  žádoucí  závazné  odpovědi  stran  starodávné  povinnosti.  2) 

Opětně  prosil  městský  úřad  u  podkomořího  o  pomoc  a  zakročení, 
že  se  jim  z  Olomouce  „pohrůžka  v  ceremoniích  duchovních  nemalá 
činí,  čehož  jsme  se  jak  živi  zarmoucení  nenadali  aniž  smutní  toho 
zasloužili".  Mimo  to  „farář  náš  nás  zarmoucené  sužuje  aniž  když  kdo 
zemře  zpívati    dáti  nechce,    což  se  mnohým    stalo".    Prosí    tudíž    pod- 


1)  V  Lošticícb  sešla  se  za  tím  úřelem  due  17.  června  1660  na  podnět  podko- 
mořího komisse,  v  níž  byli  kromě  zástupců  obce  faráři  lošticky,  dubickř,  moravičanský, 
děkan  mohelnický  a  čtyři  vyslaní  z   Unčova. 

^)  Dopis  konsistoře  o  tom  se  nezachoval.  Zněl  co  do  vyhrůžky  asi  podobně,  jako 
psal  biskupský  úřad  roku  16i>7  farníkum  moravičanským  stran  stavby  farní  budovy  : 
»Všem  farníkum  moravičanské  farnosti  dostatečně  a  dokonale  se  poroučí,  aby  dum  farní 
v  Moravičanech  vedle  povinnosti  jejich  náležitě  a  k  bydlení  pohodlně  co  nejdřív  vy- 
stavěli. Tak  aby  farář  při  chrámu  Páně  osobně  bydleti  mohl.  Kdyby  se  pak  to  podle 
slušnosti  nestalo,  téhož  pana  faráře  odtud  vyzdvihnouti  a  jinou  farou  opatřiti,  vás  pak 
bez  faráře  zanechati  a  jinším  vůkolním  farářům  svátosti  a  jiné  církevní  ceremonie  po- 
sluhovati zapověděti  přinuceni  bysme  byli*.  Za  deset  let  potom  byl  pak  vyhlášen  tento 
interdikt:  »Když  farníci  moravičanští  přes  tolikrátnásobně  dostatečná  naše  napomínání 
fary  moravičanské  až  posavad  vystavěti  se  zpuzovali  ano  i  urputně  na  odpor  (se)  sta- 
vělic,  pročež  sfarníkům  moravičanským,  totiž  mužům  a  osedlým  toliko  vstup  do  církve 
kostelní  a  přisluhování  svátostí  —  kromě  kdyby  k  hodině  smrti  pracovali  —  až  nále- 
žitou poslušnost  vykonají  a  dům  farní  způsobně  k  přebývání  s  stodolami  a  jinými  pří- 
slušnostmi vystavějí,  se  zapovídác.  Farář  má  to  nařízení  oznámiti  s  kazatelny  a  přivěsit 
na  dvéře  kostelní.  Oba  dopisy  ze  dne  12.  března  1657  a  28.  června  1667  ve  farním 
archive  moravičanském. 


z  dějin  mSsta  LoStic.  749 


komořího  o  „intercessi,  aby  taž  věc  omylná  (stran  desátku  totiž) 
bedlivě  a  pravdivě  jadicirována  býti  mohla  a  my  zarmoucení  jsa 
v  ruině  a  pohořelosti  abychom  pokoje  jednouc  od  faráře  užiti  mohli 
a  dále  proti  nebývalosti  molestirováni  nebyli",  A  protože  lhůta  sta- 
novená konsistoří  k  určitéma  vyjádření  uplynula,  prosí  městská  rada 
unčovské  pány  o  zakročení  v  Olomouci.  ^) 

Společným  působením  vrchnosti  a  podkomořího  vyřízena  věc 
konečně  tak,  že  obec  uznala  starobylý  desátek  61  m.  rži  a  62  m.  ovsa, 
uvolila  se  odvádět  polovici  po  30  m.  obojího  druhu  ©bili  v  zrně,  za 
náhradu  pak  polovice  druhé  sypati  ročně  z  obecních  polí  po  6  m.  rži 
a  ovsa  s  příplatkem  24  zl.  ^)  (P,  d.) 


')  Opis  obšírné  stížnosti  k  podkomořímu  bez  data  (nčkdy  po  IJ.  února  1661) 
v  měst.  arch.  lošt.  Podpis:  ^Purkmistr  a  rada  i  celá  chudá  obec  města  LoStic«.  Dopisy 
městské  rady  do  Unčova  dto  20.  a  25.  února  1661.  Podkomoří  na  memoriál  loštický 
tázal  se  na  věc  v  konsistoři,  jež  mu  ji  dopisem  dto  1.  dubna  1661  vysvětluje.  Načež 
podkomoří  píše  jlne  6.  dubna  do  Unčova:  »aby  pak  se  všech  stran  daremné  molestaci 
ušetřené  bejti  mohli,  mé  zdání  jest,  abyste  jich  Loštické  k  tomu  měli,  podle  toho,  co- 
od  konsistoře  v  příčině  té  již  jednouc  vyřknuto  jest,  náležitě  odpravovati*.  Všechny 
citované  dopisy  v  měst    registr,  unčovské. 

3)  Dec.  matr.  moheln.   1671  p.  181.   182. 


EQídka  61 


750  A.  Vrzal: 


ndbožensko-mravní  otázky  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vrzal.  (Č.  d.) 

Nedostatek  pevného  světového  názoru  nedal  se  rozvinouti  také 
slušnému  talentu  kníž.  Dmitr.  Petr.  Golicyna  (*  1856),  jenž  pod  pseud. 
M  u  r  a  v  1  i  n  v  psychiatrických  spíše  než  p3ychologick3'^ch  kresbách 
naturalisticky  předváděl  zvrhlost  aristokratických  kruhů  petrohradskj^ch, 
ale  později  se  opakoval  i  upadl  v  přisládlou  idealisaci  staroruského 
života.  Talentovaný-  romanopisec  Alexej  Nik.  Budiščev(*  1867) 
jako  pěvec  ruského  svědomí  a  objasňovatel  dobra  i  zla  v  duši  lidské 
snažil  se  s  dosti  slušným  zdarem  v  drobných  povídkách,  vynikajících 
místy  jemným  humorem,  i  v  románech  probouzeti  svědomí  lidí. 

„Budeme-li  pozornější",  praví  B.  iisty  hrdiny  románu  „Já  i  on", 
„nalezneme  v  tomto  oboru  také  zárodky  nového  ústrojí,  zárodk)-,  které 
časem  připadají  nám  nepotřebnými  a  jen  překážejícími  žíti.  Zárodky  tohoto 
duševního  ústrojí  jsou  naše  svědomí.  Já  aspoň  svatě  věřím,  že  zárodky 
ty  zmohutnějí,  zformují  se,  vyspějí,  rozvijí  se  v  budoucím  člověku  ve  sku- 
tečné ústrojí  —  v  duševní  ústrojí,  jehož  požadavkům  člověk  bude  se  po- 
drobovati právě  tak  snadno,  jako  my  se  podrobujeme  požadavkům  žaludku. 
Pánové!  Za  lidské  svědomí,   za  jeho  krásu!  Za  jeho  nejrychlejší  vzrůst.  .  !" 

A  v  rom.  „Probuzené  svědomí"  B.  nadšeně,  byť  i  ne  zcela 
správně,  odůvodňuje  tuto  svou  theorii  o  svědomí  ústy  Berkutova,   an  dí: 

„Člověčenstvo  prožilo  dvě  doby.  První  —  kdy  lidé  páchali  zločiny 
a  netrápili  se  jimi  Tuto  dobu  lze  nazvati  ,královstvím  Mrtvého  svědomí 
nebo  království  Zvířete'.  Druhá  doba,  jež  začala  galilejským  kázáním  a  trvala 
až  do  nynějšího  času,  může  se  nazvati  , královstvím  Probuzeného  Svědomí 
nebo  královstvím  Člověka'.  Lidé  této  doby  již  nemohou  beztrestně  pro  své 
svědomí  páchati  zločiny.  Jestliže  i  nyní  vyskytují  se  vyvrheli  s  mrtvým 
svědomím,  jsou  to  pouze  křeče  zdechajícího  zvířete.  Následující  doba  musí 
býti  , královstvím  zvítězivšího  svědomí  nebo  královstvím  Bohočlověka'.  Lidé 
tohoto  příštího  království  nebudou  již  s  to,  by  páchali  zločiny  ...  V  při- 
cházejícím království  bude  harmonie,  nyní  však  prožíváme  těžké  dn^'  sporu 
probuzeného  svědomí  s  nároky  zvířete,  pořád  ještě  v  nás  sedícího.  Ale  jest-li 
svědomí,  rozvíjejíc  se  a  rostouc,  schopno,  by  se  ze  zrna  hořčičného  změnilo 
v  Montblanc.  pak  všecky  pomysly  člověčenstva  mají  se  obrátiti  k  vycho- 
vání tohoto  svědomí,  poněvadž  ono  je  tím  žebříkem,  který  kdysi  viděl  ve 
snách  pastýř  Jakub.'" 


Nábožensko-mravni  otázky  t  krásném  písemnictví  ruském.  761 

Badiščev  blouzní  vytrvale  o  vtělení  vznešených  lidských  ideálů 
krásy  a  spravedlivosti  v  životě  skatečném  a  proto  radí  ústy  Ochlopjeva 
v  rom.  „Štěp  g  razit",  aby  se  „člověk  naučil  vychovávati  pokolení 
světlá  a  nekonečně  harmonická,  proniknutá  vesměs  láskou  a  spravedli- 
vostí", jež  by  byla  s  to,  aby  položila  „duši  svou  za  přátele",  radí 
věnovati  se  svěíié  vědé,  „vedoucí  člověka  k  vysokým  cílům".  Kondarev 
v  rom.  „Lučšij  drug"  pobízí,  by  vyučovali  na  školách  „děti  útrp- 
nosti a  živé  činnosti  lásky  k  bližnímu"  a  uzří,  jaká  „výtečná  bytost 
se  obrodí  ze  zhnilého  těla"  jejich.  Uplatniti  vysoké  ideály  se  snaží 
učitel  Simon  v  x'om.    „Bunt  snvěsti"   a  j. 

Mnoho  škodí  románům  Budiščevovým  sháňka  za  effekty  a  ná- 
klonnost uváděti  čtenáře  v  těžké  a  tragické  ovzduší  chorobných  duší, 
lidí  mučivě  žárlících  (Solněčnyje  dni),  hrozně  nenávidících,  schop- 
ný^ch  vysokého  činu,  ale  zároveň  odporné  ničemnosti,  jiké  kreslil  před 
ním  Dostqjevskij,  jehož  mohutného    nadání    psychologického   B.  nemá. 

S  Čechovem  duševně  spřízněn  náladou  a  sympathierai  Ivan  AI. 
Bunin  (*  1870],  pěvec  „listopadu"  (tak  nadepsaná  jeho  první  sbírka 
básní),  podzimu  s  jeho  vadnutím  a  umíráním,  pěvec  tichého  a  světlého 
zármutku  zapomenutých  zámkův.  Ale  v  zármutku  jeho  není  rozčilení, 
není  zoufalství,  v  jeho  zádumčivé  něžnosti  není  ostrosti  bolu,  v  tiché 
tetknotě  po  mizícím  a  odumřelém  není  tonů  pessimistických.  V  poesii 
je  B.  ctitelem  klidného  a  jasného  Puškina,  ale  vniterně  se  kloní  k  „otci 
současné  lyriky",  kosmickému  symbolistu  Tutčevovi.  Ale  jeho  básně, 
věnované  kresbě  přírody,  intimním  citům  a  listopadovým  náladám,  jsou 
trochu  chladny,  nejsou  zahřátý  vnitřním  teplem.  B.  hledá  ve  světě 
souvislost  „krásy  s  věčností",  a  tato  myšlenka  na  věčnost  uprostřed 
pestrého  kaleidoskopu  životních  dojmů,  dojmů  z  cest,  jichž  mnoho 
podnikl  do  ciziny,  prohlubuje  význam  jeho  písní  časného  podzimu. 
Nepříjemně  místy  u  B.  působí  jeho  nadšení  buddhismem.  Bunin  je 
čistý  lyrik  nejen  ve  verších,  nýbrž  i  v  prose,  proniknuté  rovněž  tichým 
steskem  po  mizící  kráse  starého  života  ve  dvorcích  ruských.  Jsouf 
jeho  povídky  jakési  studie  o  sobě,  skizzy  o  sobě,  vynikající  zakon- 
čenou dokonalostí,  silou,  originálností  a  poetičností  nad  jeho  básně. 
Zvláště  zajímavý  jsou  milostné,  romantické  motivy  jeho  povídek, 
v  nichž  podává  hlavně  psychologii  těch,  již  ztratili  milou,  rozešli  se, 
těch,  již  hledají  a  mučí  se  pochybnostmi ;  málo  kdy  zastavuje  se  na 
štěstí  a  radostech  milujících  se.  Povídky,  v  nichž  popisuje  cestovní 
dojmy,  jsou  jako  lyrické  stránky  z  denníku,  náčrtky  prosou  toho,  co 
B.  později  vlil  ve  verše.    Od  r.   1909,    kdy    zvolen  B.    za  akademika, 

51* 


752  A.  Vbzat: 

téměř  na  dobro  odvrátil  pozornost  svou  od  města  k  venkova,  jeho 
vyschlému  životu,  suchému  dnu  rokle,  kde  není  stopy  po  vodé,  st 
zbylo  jen  bahno,  po  němž  lezou  dotěrné,  ospalé  mouchy  (Su chodci). 
Ke  spisovatel iim,  zachovávajícím  tradice  starého  realismu  ruskéha, 
náleží  též  Nikolaj  Iv.  Timkovskij  (♦1863),  jenž  pro  nedostatek 
ustáleného  názoru  na  život  nevytvořil  dosavad  nic  vynikajícího.  Jeho 
povídky  a  dramata  podobají  se  spíše  řadě  nesouvislých  anekdot,  většinou 
bezbarvých  a  suchoparných,  neosvětlených  jednotnou  základní  myšlenkou. 
Ve  svém  sociálním  dramatě  „Silní  a  slabí"  (1902)  T.  stýká  se 
s  Veresajevem,  poknd  byl  marxistou,  jinde  směle  ukazuje  na  státní 
mechanismus  s  jeho  gymnasii,  universitami  a  službou,  využitkující 
osobnosti,  jako  na  pramen  zla,  vůkol  panujícího,  bojuje  proti  materia- 
listickému řešení  íilosoficko-ethickébo  problému  za  osvobození  osobnosti. 
Plny  soustrasti  a  teplé  lásky  k  „maličkým  lidem",  zápasícím 
8  nouzí  a  chudobou,  jsou  „Idylly  v  prose"  (1899)  Prokop.  Jeg. 
Nakrochina  (1850 — 1903).  Prosté  obrázky  Ivana  Fed.  Naži- 
vina  (*  1874),  čerpané  ze  života  ruského  i  cizozemského,  proniknuty 
jsou  ideami  Lva  Tolstého.  Spis.  líčí  opovrhování  vznešené  společnosti 
prostým  lidem,  lež  a  pokrytectví,  skrývající  se  pod  lesklým  vnějšken» 
kultury,  ale  doufá  v  obrození  lidstva  (Před  úsvitem,   1902). 

Bohaté  zkušenosti  z  obchodních  cest  a  z  pěveckého  života  po- 
skytly látku  veleplodnému  Georg.  Tich.  Sěvercovu-Polilova 
(*  1859)  k  zajímavým  povídkám  a  divadelním  hrám.  Ideově  chudé  jsou 
suchoparné  básně,  povídky,  rozvláčné  romány  a  divadelní  hry 
Alexandra  Mitr.  Fe  dor o va  (*  1868)  i  povídky  a  dramata  senti- 
mentálních pěvcův  utrpení  národu  židovského,  Semena  Juskeviče 
i  Alexeje  Iv.  Svirského  a  konečně  pěvce  utrpení  prostého  lida 
řemeslnického  i  dělnického,  A.  Ser  afimo  viče. 

Ze  spisovatelek  osmdesátých  let  vynikla  Marie  Vsev.  Kre- 
s  to  v  ská  (1862 — 1910)  obrázky  z  divadelního  světa,  který  znala 
z  vlastní  zkušenosti  a  malovala  s  prostou  i  milou  srdečností.  Jako  žena 
projevila  zvláště  znalost  vnitřního  světa  dívek  a  žen,  jejich  citův  a 
poměru  k  mužům  s  nesnadno  postižitelnými  odstíny.  Jemnou  analysí 
dívčího  srdce  i  zvláštností  ženského  rozumu  vynikly  zvláště  novelly 
„Jarní  bouře"  a  „Babiččina  vnučka",  v  níž  cítiti  lásku 
k  stejně  tvrdým  a  energickým  povahám  babičky  a  její  vnučky,  ne- 
konečnou lítost  nad  rozzlobeností  a  nepřátelstvím,  jež  je  rozlučovalo, 
i  upřímnou  radost  ze  vzájemné  lásky,  jež  na  konci  v  nich  vyšlehla. 
V  nezdařilém    rom.    „Artistka"  (1891)    spisovatelka    předvádí    jako 


t 

Nábožensko-mravni  otáskj  v  krásném   píseouiictví  rnském.  7SS 

ideální  typ  herečku,  měnící  milence  jako  rukavičky,  vidouc  v  této 
Demravnosti  jakousi  zvláštnost  pravých  ^ uměleckých  povah".  Její 
dětské  obrázky  jsoa  prohřátý  milou  teplotou.  2e  Kr.  znala  též  duševní 
svět  mužův,  dokazují  povídky   „Syn"   a   „Nářek". 

„Jako  poetická  jitřenka  na  obloze  současné  belletrie  ruské  za- 
blesklo se  v  tisku"  podle  slov  Volynského  jméno  Lydie  Iv.  Ve- 
selitské  (*1S57),  když  pod  pseud.  V.  Mikulič  vletech  1891—93 
vydala  povídkovou  trilogii  ..Mim  očka  nevěstou",  „Mim  očka 
v  lázních"  a  „Mimočka  se  otrávila",  v  níž  jemně  zachytila 
zahálčivý  život  dámy  z  vyšší  společnosti,  její  vývoj  od  dětství  až 
k  manželské  rozepři  a  tragickému  rozuzlení.  Zvláště  se  zamlouval 
spisovatelčin  elegantní  sloh  a  pikantnost  lehkého,  dobrosrdečného 
humoru.  Ale  po  tak  slibném  počátku  spisovatelka  téměř  umlkla,  na- 
psavši už  jen  drobnější  práce,  na  př.  povídky  „Střemcha"  (1898) 
a  „Kuchařka",  věnované  kresbě  mystické  nálady  společnosti  koncem 
19.  stol.,  pojednávající  povrchně  nábožensko-filosoílcké  otázky,  a  ko- 
nečně povídku  „Grafolog"  (1905)  s  jemným  vystižením  duševní 
nálady  hrdinky,  která  zrušila  věrnost  manželi,  nevědouc  sama  proč. 

Společenskou  náladu  devadesátých  let  ze  žen  nejléoe  zachytila 
Jekat.  Lětkova  v  rom.  „Mr  tvé  vlnění"  (1897).  Méně  pozornost 
čtenářstva  na  sebe  upoutaly  N.  Anněnkova-Bernarova  (Druži- 
ninova),  A.  R.  Kra  n  di  j  e  v  ská.  L.  A  vilová  (Následník  i, 
1898  a  sbírka  zdařilých  povídek  ,.Obraz  čelo  věc  eskij")  i  O.  N. 
Olněmova  (V.  Cěchovská).  Jsou  to  vesměs  dilettanky  v  písem- 
nictví, jimž  se  tu  a  tam  podaří  napsati  povídku,  již  obecenstvo  a 
kritika  pochválí,  ale  o  samostatných  ideách  u  nich  nelze   mluviti. 

V  tendenčním  duchu  radikalněnárodnického  Rusského  Bo- 
gatstva,  jež  1892  přešlo  pod  redakci  sociologa  i  kritika  N.  K. 
Michajlovského  a  Vlád.  Korolenky,  psal  Petr  Filip.  Jakubovič 
(1860 — 1911),  jako  básník  „občanského  zármutku"  známý  pod  značkou 
P.  J a.,  jako  povídkář  pod  pseud.  L.  Melšin.  Vychován  ideály  sedm- 
desátých let,  ideály  štěstí  lidu,  zmužile  snášel  těžké  osobní  nehody,  jež 
ho  stihly  v  mládí,  ale  nezlomily  jeho  ducha,  nýbrž  otužily,  tak  že 
s  nadšením  hájil  drahé  ideály  svobody  a  osobnosti  v  přesvědčení, 
že  v  budoucnosti  zvítězí.  „Vím,  na  kostech  zhynulých  pokolení  vzejde 
krásný  květ  lásky  a  štěstí"  praví  básník,  doufaje,  že  vítězství  jeho 
ideálů  přivede  ,, pokolení  lidské  k  vysokým  nebesům".  Pobyv  jako 
politický  zločinec  v  Akatui  na  Sibiři  v  káznici,  nakreslil  život 
v  „mrtvém  domě"  našich  dnů  v  náčrtcích  „V  mirě  otveržennych" 


754  A.  Vrzal  :  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském. 

(v  Russk.  Bog.  1895),  kdež  popsal,  co  sám  zažil,  viděl  a  slyšel  v  trest- 
nicích a  dolech  sibiřských.  Mile  působí  jeho  lidumilný  cit  k  nejzatvrze- 
lejším zločincům,  v  nichž  pod  hrubým  vnějškem  skrývá  se  lidské  srdce. 

„Zatemnělost  a  bídu"  selského  lidu  hrubě  realisticky  popisujs 
inženýr  a  stavitel  železnic  Nikol,  Georg.  Michajlovskij(*  1852), 
jenž  pod  pseud.  N.  Garin  vydal  řadu  publicisticky  zbarvených 
povídek,  v  nichž  jeví  zálibu  pro  postavy  výjimečné,  pro  příběhy 
výlučné,  projevuje  hlubokou  soustrast  s  ubohým  lidem,  byť  i  jednotlivé 
postavy  byly  na  vysokém  stupni  mravní  zvrhlosti.  Kromě  své  vzdělá- 
vací činnosti  na  venkově  M.  rád  popisuje  působení  různých  dobrých 
i  špatný-ch  vlivů  na  výchov  dětí  a  mládeže  (Dětstvo  Tomy, 
Gymnasisté,  ÍStudenti). 

Význam  pravoslavného  duchovenstva  v  životě  spole- 
čenském s  hlediska  radikálně-liberálního  osvětloval  S.  Jak.  Jel- 
patjevskij,  jehož  cestopisné  kresby  hlavně  ze  Sibiře  mají  značný 
národopisný  význam,  připomínajíce  časem  umělecké  kresby  Korolenkovy. 
Kdežto  však  krajina  sibiřská  v  duši  Koř.  vzbuzuje  pocit  vznešené 
veleby,  zbožné  úcty,  časem  s  přidánkem  tichého  zármutku,  Jelpatjev- 
ského  sibiřská  krajina  naplňuje  úžasem  a  zoufalým  strachem;  Koř. 
maluje  přírodu  sibiřskou  jasnými,  až  oslňujícími  barvami,  více  poeticky, 
Jelp.  ji  maluje  hustými  tmavými  barvami,  vzbuzuje  i  ve  čtenáři  těžkou 
náladu.  Hlavně  stinných  stránek  ruského  pravoslavného  duchovenstva 
si  všímal  S.  N.  Jeleonskij,  vlastním  jménem  S.  Milovskij 
(t  1911)  ;  v  nepříznivém  osvětlení  předvádí  duchovenstvo  S.  Gusev- 
Orenburskij  (*  1867),  věnuje  své  sympathie  od  revoluce  pouze  těm 
duchovním,  kteří  opustili  stav  duchovní,  bouří  proti  zákonům  státním 
a  církevním  (Strana  otco  v,  1904),  V  poslední  době  spisovatel  snižuje 
se  až  ke  sprostému  rouhání  (Přízraky,  1912).  Shoví vavěji  soudí 
o  pravoslavném  duchovenstvu  kritik  a  belletrista  AI.  AI.  I  zra  aj  lov, 
jenž  stoje  nad  stranami,  svým  satirickým  bičem  šlehá  vše,  co  se  ne- 
srovnává s  realismem  starých  koryfeů  ruského  románu,  jichž  jest 
nadšeným  ctitelem.  V  povídkách  působí  mile  veselý  humor  a  místy 
břitká  satira. 

Chladny  jsou  „bujné"  písně,  cestopisné  obrázky,  národopisné  a 
publicistické  kresby  Vlád.  Germ.  Bogoraza-Tana  (*  1865). 

(P.  d.) 


Dk.  Josef  Vbchotecký  :  Právo  osobního  přesvědčení.  766 


Právo  osobního  přesvědčení. 

Df..  Josef   Vkchovecký.  (Č.  d.) 

Kdo  není  úplně  zaujat,  pozná  snadno,  kam  takové  zásady  vedou. 
Rousseau  je  Nietzscheovi  prvním  moderním  člověkem,  idealistou 
a  „canaille"  v  jedné  osobě.  „Nenávidím  Rousseau"  ^l  V  díle  -Tak 
vece  Zarathustra"  táže  se  filosof:  ^Radim  vám  k  lásce  k  bližnímu? 
Raději  vám  radim  k  útěku  od  bližního."  '88  str.)  Víc  než  lásky 
k  lidem  váží  si  lásky  k  věcem  a  příšerám  I  Stát  je  mu  nejchladnější 
všech  chladných  oblud  (69  str.)  „Jef  starý  blud,  který  se  jmenuje 
dobré  a  zlé"  (294  str.)  „Nic  není  pravda,  vše  je  dovoleno"  (397  str.) 
„Slabí  a  mrzáci  mají  zhynouti  a  k  tomu  se  jim  má  dopomoci."  ^)  „Zlo 
je  nejlepší  silou  člověka."  „Budiž  pochváleno,  co  dělá  tvrdým."  „Meta- 
tysika.  náboženství,  morálka,  věda  —  jsou  vesměs  výplody  jeho 
(člověka)  vůle  k  umění,  ke  lži,  k  útěku  před  pravdou,  k  popření 
pravdy".  „Umění  má  větší  cenu  než  pravda."  „Ctnost  ve  slohu  renais- 
sančním,  virtu,  je  ctnost  bez  mravnosti".  „Kde  jednotlivec  hledá  své 
hodnoty  teprve  ve  službě  vůči  jiným,  lze  jistě  soudit  na  zmalátnělost 
a  degeneraci...  službu  jiných  egoismů."  Mravní  fanatism  (zkrátka  Plato) 
zničil  pohanství.  Mravouka  je  zvířecí  dresurou,  jediným  prostředkem, 
jímž  se  člověk  bestie  seslabuje.  Člověk  není  korunou  tvorstva,  nýbrž 
nejnezdařenějšim  a  nejchorobnějším  zvířetem,  jež  nejdál  ze  všech  tvorů 
od  svých    pudů  zbloudilo.   Mravnost  perversni  instinkt. 

S  největším  odporem  mluví  Nietzsche  o  humanitě;  potupně  ji 
nazývá  plebeismem,  který  prý  u  Bucklea  propuká  jako  ..bahnitý 
vulkán".  2j  —  Zajímavou  radu  dal  jednou  Nietzsche  obhájci  zločincovu, 
aby  ho  totiž  neomlouval,  nýbrž  aby  děsnou  krásu  zločinu  (das  schauerlich 
Schone)  svého  klienta  zdůraznil.  Nadčlověkem  může  se  dle  Nietzschea 
jenom  několik  lidí  stát.  Průměrný  člověk  jest  nadčlověku  předmětem 
hanby  a  potupy.  Zodpovědnost,  svoboda,  pokora,  soucit  a  každý  aske- 
tický  ideál  spočívá  v  perversních  pudech. 

Horneťfer,  vůdce  volných  myslitelů,  zavrhoval  zásadně  na 
prvním    mezinárodním     sjezde    monistickém,     odbývaném    roku    1911, 


')  1.  c.  162  str. 

*)  Baumann:    Deutsche  unJ     ausserdeutsche    Pbilosophie    der    letzten    Jahrzehnte 
1903  str.   186. 

Sj   Srv.   MiiUer:   Srstom  der  Philosopbie,   Mainz   1898.    Str    313. 


756  Db.  Josef  Vrchovecký: 


Nietzscheovy  názory,  které  prý  hrozí  přivodit  rozklad  vší  kultury  a 
vyvolat  příšeru  anarchie  v  nynější  době.  „Nietzsche  nenávidí  morálku" 
dí  Paulsen.  V  díle  „Mimo  dobro  a  zlo"  36.  str.  píše  Nietzsche :  „Nuže, 
nyní  dobře  zaťat  zuby !  Oči  otevřít  1  Ruku  pevně  na  kormidlo !  — 
jedeme  přímo  přes  morálku.''  Mravní  zákon  jest  výmyslem  otroků. 
Pojem  viny  jest  pro  život  otravným. 

Jaké  stanovisko  zaujali  moderní  myslitelé  vůči  Nietzchovi?  Mnozí 
ho  nazvali  nebezpečím  pro  kulturu.  A  přece  se  vyskytli  i  takoví,  kteří 
jeho  názory  prohlásili  za  zdravé.  Ti e nes  (Nietzsches  Stellung  zu  den 
Grundfragen  der  Ethik.  1899.  Bern.  30  str.)  dí,  že  morálka  íilosofa 
nadčlověka  jest  morálkou  budoucnosti  a  zásady  jeho  jmenuje  obdivu- 
hodnými. R.  Richter  praví,  že  Nietzsche  patří  k  mužům,  které  svět 
s  chloubou  počítá  k  velikánům.  A.  Riehl  (Nietzsche  der  Kiinstler 
und  Denker.  1901.  168  str.)  chválí  tohoto  myslitele  pro  jeho  velikou 
zásluhu,  že  svými  spisy  upozornil  svět  na  základní  hodnotu  silné, 
samosprávné  osobnosti.  F.  V.  K  rej  čí  vynáší  zásady  Nietzscheovy  zrovna 
do  nebe,  jen  že  je  vysvětluje  tak,  jak  se  mu  právě  hodí.  Jenom  ná- 
silnou slovní  torturou  a  úmyslným  opomíjením  míst  důležitých  lze 
z  Nietzscheových  spisů  vymačkat  Krejčího  názor.  Je  přece  zcela  jisto, 
že  Nietzsche  svého  nadčlověka  kreslí  jako  bytost  naprosto  bezohlednou. 
Surovou  bezohlednost  chtít  spojit  s  humanitou  je  totéž  jako  pokoušet 
se  o  kvadraturu  kruhu.  —  Mnozí  žáci  Nietzscheovi  dospěli  se  svjrmi 
zásadami  ještě  dále.  Zuby  nehty  se  drží  slov  svého  mistra  „vše  je 
dovoleno"  a  neuznávají  žádných  povinností ;  sebe  perversnější  věci 
dovolují.  U  Nietzschea  máme  také  místa,  kde  se  žádá,  že  člověk  se 
nemá  stát  otrokem  svých  vášní,  aby  i  v  té  příčině  projevoval  silnou 
vůli.  Avšak  s  mnohými  jinými  výroky  filosofovými  se  nedají  místa 
ta  srovnati. 

V  době  přítomné  má  filosofie  Nietzscheova  mnoho  stoupencův. 
Správně  prorokoval  L.  Stein  před  několika  roky,  že  filosofie  tohoto 
myslitele,  ačkoliv  jest  ve  svých  základech  absurdní,  bude  nějaký  čas 
slavit  triumfy,  protože  instinktům  lichotí. 

Redaktor  svobodomyslného  časopisu  Tiirmera  šl.  G  r  o  1 1  h  u  s 
upozornil  r.  1905  na  to,  že  Nietzsche  má  mnoho  přívržencův.  „Ať  se 
nikdo  neklame,  duch  naší  doby  jest  na  tón  Nietzschův  naladěn.  Vědomě 
nebo  nevědomě  opanovala  tato  nálada  víc  duší  než  se  mnohému 
v  jeho  školské  moudrosti  zdá  .  .  .  Tajné  protikřesťanství,  nevědomý 
náboženský  a  ethický  nihilism  .  .  .  dostal  nyní  svého  mistra,  svůj  vě- 
decký (!)  systém."  Jest  opravdu  zvláštním   zjevem,  že  si  literatura,  a  to 


Právo  osobního  přesvédčeaí.  7S1 


namnoze  i  vědecká,  filosofa  nadčlověka  neobyčejně  všímala.  Od  smrti 
filosofovy  až  do  července  r.  1910  vyšlo  o  něm  asi  152  knih  a  327 
větších  pojednání.  Nebylo  sice  zjištěno,  kolik  z  těchto  spiaův  a  po- 
jednání bylo  pro  a  kolik  proti  zásadám  Nietzscheovým.  I  kdyby 
všechny  tyto  práce  byly  proti  nim,  bylo  by  to  jen  dokladem,  že 
stoupenců  těchto  zásad  jest  asi  velmi  mnoho,  když  tolik  spisovatelů  po- 
važovalo za  svou  povinnost,  upozorniti  na  hrozící  nebezpečí  a  varovati 
před  ním. 

Nejvíc  stoupenců  má  immoralism  Nietzscheův  mezi  mládeží. 
„Naše  mládež,"  píše  monista  Drews, ^)  „kašle  s  Nietzschem  na  veškeru 
mravnost.  .  .  a  kdo  má  ještě  pro  mravnost  samu  zájem,  nechá  ji  ve 
snahách  o  ethickou  kultura  pozvolnou,  avšak  slušnou  občanskou 
smrtí  zemřít." 

Nejenom  u  výstředních,  nýbrž  i  u  vážných  myslitelů  nacházíme 
často  prapodivné  mravní  zásady.  W  u  n  d  t  zamítá  každý  egoismus  jako 
immoralismus,  ale  o  lásce  k  bližnímu  praví,  že  jako  zákona  mravního 
jí  nelze  upotřebit. 

Gumplowiczovi  jest  kriteriem  mravnosti  cit  jednotlivcův, 
který  prý  kolísá  podle  toho,    ku  kterým  kruhům  společnosti    patříme. 

Londýnský  filosof  West  er  marek  :  ..Vysoko  nad  banální  před- 
stavu, že  pravé  (das  Rechte)  jest  něčím  stálým,  jemuž  každý  své 
mínění  podřídit  má,  povznáší  se  přesvědčení,  že  (pravé)  v  každém 
jednotlivém  duchu  jest  jiné,  každého  rozšíření  schopné,  a  že,  hlásajíc 
své  vlastní  právo  na  existenci,  když  je  toho  třeba,  proti  veškerému 
světu  se  vzepře.  Takové  přesvědčení  podporuje  pokrok."  K  jakým 
zásadám  mravním  dospěje  mládež,  když  se  jí  takové  názory  přednášejí? 

Mnohem  horší  zásady  se  vychvalují  v  populárních  spisech. 
Benjamin  Tucker,  2)  přívrženec  theoretiekébo  anarchismu,  jest 
proti  každému  mravnímu  kodexu,  který  chce  každého  na  určitá  mravní 
pravidla  vázat.  Bez  ostychu  mluví  „o  právu  opilce,  hráče,  spustlíka, 
nevěstky  —  jít  svou  cestou". 

Pavel  Na  tor  p  3j  dí,  že  dnes  někteří  moderní  lidé  jsou  pře- 
svědčeni, „že  mravních  zákonů  netřeba  vůbec  vážněji  brát  než  poli- 
cejní nařízení". 


')  Die  Eeligiou  als  Selbstbewusstsein  Gottes.  1906.  Str.  4S. 
«)  Petctí:  Klerikale  Weltaiilfassung  Wien  1908.  Str.  2Sl. 
*)  Viz  Weltanschauung :  Philosophie  und  Religion.    1910.  Str.  313. 


758  Dr.  Josef  Vrchoveck?: 


Alexander  Tille^)  jest  nepřítelem  každé  mravnosti,  poněvadž 
přivádí  zánik  plemene  a  vychvaluje  skutky  jako  ctnosti,  jež  však  před 
forem  přírodní  vědy  jsou  neřestmi.  Altruiam  jest  mu  předsudkem. 

Athénský  aniv.  prof.  Eleutheropu  1  os '■*)  dí,  že  nejvyšším 
měřítkem  práva  jest  vůle,  v  boji  existenčním  vždy  silnějšího.  V  lidovém 
vědomí  jest  prý  mravnost  prázdným  klamem,  a  z  vědeckých  důvodů 
nelze  dle  jeho  názoru  žádné  mravnosti  přijmout. 

Zajímavý  titul  má  dílo  Rudolfa  Hirschberga  ,, Das  Recht 
zu  sundigen"  (1896).  Jeho  přesvědčením  je,  „že  naše  právo  hřešit  jest 
nepociiybným"  ;  ale  jest  prý  rozumno  „užít  ho  jen  tenkráte,  když 
máme  k  tomu  moc".  „Nic  již  není  zakázáno  a  vše  dovoleno".  „Staří 
bohové  jsou  mrtví.  My  jsme  pány!"  Staré  zděděné  svědomí  má  být 
vymýceno  a  novým  zušlechtěným  nahrazeno.  Autor  nazývá  své  dílo 
příspěvkem   k  zušlechtění  mravního  vědomí ! ! 

Sombart  vykazuje  mravnost  z  boje  hospodářského  a  odůvodňuje 
věc  tím,  že  mravnost  na  úkor  hospodářského  pokroku  je  začátkem 
konce.  Hlavní  věcí  jest  hospodářský  pokrok,  ať  jest  kterýmkoli  způ- 
sobem přivoděn. 

Nikdy  nebyla  v  otázkách  tak  úžasná  rozháranost  jako  nyní. 
Těžké  poklesky  mravní  se  pokládají  za  pouhou  slabost,  která  nestojí 
za  řeč.  Hrozný  zmatek  v  té  příčině  illustruje  názor  některých  spiso- 
vatelů, kteří  mravní  poklesky  mají  za  cenné  a  nepostradatelné  pro 
vývoj  charakterů.  „Co  se  obyčejně  zove  hříchem"  dí  Oskar  Wilde, 
„tvoří  podstatný  prvek  pokroku.  Bez  něho  by  nastala  stagnace,  svět 
by  sestárnul  a  stal  by  se  bezbarvým".  Nietzche  tvrdí,  že  „nejsilnější 
a  nejhorší  duchové  lidstvo  dosud  nejdále  přivedli ;  rozplameňovali  stále 
znovu  usínající  vášně ...  Ve  skutečnosti  jsou  zlé  pudy  právě  v  tak 
vysokém  stupni  účelnými,  druh  udržujícími  a  nepostradatelnými  jako 
dobré,  jen  funkce  jejich  jest  jiná".*) 

Gideon  Spicker  vypravuje  ve  svéživotopise,  kterak  býval 
jako  universitní  posluchač  mnohými  pochybnostmi  trápen.  Někdo  mu 
poradil,  aby  navštěvoval  přednášky  Prantlovy,  jež  byly  svým 
radikalismem  všeobecně  známy.  I  jeho  spolužáci  mu  dali  tutéž  radu 
a  doložili,  že  není  (Spicker  totiž)  žádným  filosofem,  dokud  uznává  — 
hřích.  Spicker  uposlechl,    navštěvoval  pilně  Prantlovy  hodiny   a    brzy 


«)   Viz  Peters  1.  c.  str.  2S1. 

■'}  Taní  že  str.  282. 

")  8awicki:    Der  Sinn  des  Lehens.    19i3.   Str.  -^71, 


PráTo  osobního  pfesvědření.  76^ 


byl  ze  starého  předsudku  —  o  břichu  vyléčen.  A  opravdu!  Hřích 
tof  pojem,  člověka  moderního  nedůstojný,  a  proto  pryč  s  ním  I  Jeden 
z  novějších  spisovatelů  tilosotických  praví  :  Kdyby  dnes  vydal  někdo 
dílo  s  nápisem  „Smíš  hřešiť*.  v  krátké  době  ho  někdo  přetrumfne 
dílem  „Máš  hřešit".  Avšak  nezaujatj-  kritik  prohlásí  oba  za  tmáře 
a  zpátečníky,  protože  ještě  o  hříchu  viibec  mluví.  Moderní  člověk, 
stojící  na  výši  doby,  má  pojem  ten  za  stanovisko  dávno  již  překonané. 
Ovoce  volné  ethikv  jest  hrozné,  a  velikou  vina  toho  nesou  ne- 
svědomití  literáti.  Několik  měsíců  před  svou  smrtí  protestoval  Paulsen 
se  vším  důrazem  proti  systematickému  zneraraviiovárí  mládeže.  , Nejsou 
to  atentáty  na  naši  svobodu,  které  špinavými  řemesly  bývají  podni- 
kány? Nejsou  to  zvláště  atentáty  na  vnitřní  svoboda  dorůstající  mládeže, 
kterou  oni  řemeslníci  snaží  se  udělat  otroky  nižších  instinktů?  Panu- 
jící naturaiism  ve  světovém  a  životním  názoru  vede  i  u  mužů  jinak 
prozíravých  k  divným  výšinům  (Entgleisungen)  úsudku  v  tomto  oboru. 
Neni-li  člověk  ničím  než  systémem  pudu  přirozených,  který  jest  ve 
všem  roven  všem  ostatním  živočichům,  pak  opravdu  nelze  nahlédnout, 
jaké  jiné  určeni  by  měl  mít  než  ukojení  všech  pudů  .  . .  „Přehodnocení 
všech  hodnot",  tak  se  volá  nyní  na  všech  stranách  ;  „odhcdte  životu 
nepřátelské  křesťanství,  jež  všude  tisíc  možností  štěstí  v  zárodku  ničí". 
,, I  dříve"  praví  Paulsen  dále  „hrozilo  mládeži  mnoho  nebezpečí ;  avšak 
vědělo  se,  jak  se  má  zhoubný  vliv  paralysovati,  stavěly  se  různé 
ochranné  hráze;  doba  nynější  je  však  strhla".  „Zdá  se,  jakoby  všichni 
démoni  v  okamžiku  se  bvli  rozletěli".  (O.  p.) 


1%^  Dr.  Jan  Sedlák: 


mikuláš  z  Drážďan. 

Dr.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

Mikulášův  traktát  ..De  purgatorio"  má  v  českých  dějinách 
dogmatických  místo  na  výsost  důležité.  Vysvětluje,  jak  vznikl  z  vlivů 
domácích  článek  táborský,  popírající  existenci  očistce,  a  nauky,  jež 
s  ním  souvisí.  Hus  zajisté  učí  v  Lektuře  na  Sentence  o  očistci  zcela 
pravověrně  a  v  kázání  „Dixit  Mart  ha"  ty  části  z  Lektury  prostě 
přejímá.  Když  pak  po  jeho  smrti  vznikly  o  tom  článku,  jako  o  mnohých 
jiných,  spory, ^)  měl  M.  Jakoubek  ze  Stříbra  při  exequiích  za  císaře 
Karla  IV  koncem  listopadu  r.  1415  kázání  na  thema  „ípse  autem 
salvus  erit  sic  iamen  quasi  per  ignem"^^)  v  němž  pojednal  o  očistci 
a  neodvážil  se  existenci  jeho  popříti.  3)  Uvádí  v  něm  v  první  části 
osm  míst  z  Písma  a  sv.  Otců,  jež  se  zdají  vylučovati  očistec,*)  ale 
proti  nim  (ýtuje  jiných  osm  míst  z  týchže  pramenů,  očistec  dokazujících, 
a  činí  závěr:  „Et  sic  racionibus  et  auctoritatibus  sanctorum  et  V. 
et  N.  L.  sivé  ewangelii  patet,  quod  ignis  purgatorius  est  po- 
nendus,  Et  illam  viam  quasi  magis  piam  quam  oppositam 
ante  persuasam  nunc  amplector,  semper  salva  raeliori  informacione." 
(rkp.  vid.  4937  fol.  180a)  Ve  druhé  části  odpovídá  na  otázku,  jakýjest 
oheň  očistcový,  řka  se  sv.  Augustinem,  že  jest  to  oheň  pře- 
chodného utrpení  při  smrti  a  po  ní,  přiměřeného  proviněním 
člověkovým.^)    V    třetí    konečně  části  táže  se,  kdo    může  duším 


')  To  jest  patiuo  z  nadpisu  Jakoubkov.i  kázání  v  rkp.  vid.  4937  :  Sermo  Mgri 
Jaeobelli  de  purgatorio  pro  diversi tate  aitercancium  pro  eodeni,  ineliori  salva 
doctrina,  pie   et  informative  conscriptus. 

^)  V   kapit.  praž.  C   116  thetua  úplnější  :  Si  cuius  opus  arserit  .  .  . 

")  Praví  na  začátku:  »Cura  exequie  pro  mortuis  aguntur,  non  pro  illis,  qui  šunt 
íb  vita  eterna,  nec  pro  illis  reprobis,  qui  šunt  in  inferoo,  aguntur,  sed  solum  pro  talibus, 
qui  pie  creduntur  esse  in  purgatorii  igne«  (vid.  dv    4937  fol.    177a). 

*)  Mezi  nimi  je  také  Páeudo-Chrys.  »de  domo  tristega*. 

°)  Tím  ohněm  očištěn  jest  M.  Jan  Hus:  »Erit  eciam  .  .  .  ignis  trlbulacionis 
anticliristi  tenipore,  quo  igue  tribulacionis  amtichristi  purgatus  est  venerabilis  predicator 
M.  Johannes  Hus,  uostre  iiniversitatis  suppositum  legittinium  et  preclarum,  coius  me- 
moria  in  benediccione  est,  tribulatus  et  hoc  igne  examinatus  adeo,  ut  pie  crcditur,  quod 
postea  amplius  in  co  non  est  inventa  iniquitas,  qnia  fundamentům  aliud  sue  vité  et 
doctrioe  non  posuit  nisi  dominům  Jesum  Christum  et  suam  ewangelicam  veritatem,  super 
quo  edificavit  íiurum  earitatis,  argentum  divini  eloqui  igue  probatum  et  lapides  preciososi 
se.  marjaritam  castitatis  .     .  (ibid.   ISla). 


Mikuláš  z  Drážďan.  7»l 


V  očistci  přispívati,  a  odpovídá,  že  jen  ten,  kdo  mravně  žije 
dle  zákona  Kristova ;  proto  napomíná,  aby  posluchači  se  napravili  ') 
a  pak  obětí  mše,  2)  modlitbami,  almužnami  a  posty  přispívali  duším 
v  očistci. 

Jak  patrno,  ani  z  nauky  Husovy  ani  z  Jakoubkovy  nemohla 
vzniknouti  nauka  táborská,  ježto  oba  čelní  původcové  husitství 
hájí  existenci  očistce.  Odkud  tedy  jest  ona  nauka?  Původem  jest 
valdská  —  o  tom  není  pochybnosti.  Valdští  zavrhovali  očistec  na- 
prosto a  s  ním  i  modlitby  a  mše  za  zemřelé  a  vše,  co  s  tou  naukou 
souviselo  v  liturgii.  Než  jak  se  dostal  valdský  ten  blud  k  Táborům? 
Snad  by  bylo  lze  mysliti  na  pikarty,  kteří  se  r.  1418  přistěhovali  do 
Prahy  —  ale  nelze  přehlédnouti,  že  již  lednový  dekret  universitní 
r.  1417  zavrhuje  ten  blud.  Věc  tedy  nebyla  jasná. 

Nyní  lze  na  onu  otázku  odpověděti  přesně.  Jako  v  jiných  na- 
ukách, tak  hlavně  v  této  jest  Táborům  zdrojem  Mikuláš  z  Dráždan. 
Lze  to  tvrditi  již  předem,  ježto  jiného  pramene  neznáme,  a  možno  to 
dokázati  i  z  traktátů  táborských.  Ačkoli  totiž  táborská  polemika  jest 
z  velké  části  vázána  útoky  pražskými,  na  něž  odpovídá,  a  tudíž 
slovné  závislosti  na  nějakém  prameni  nelze  v  ní  očekávati,  přece  jest 
v  táborském  traktátu  obranném,  jejž  Bsikúpec  pojal  do  Kroniky, 
v  bodě  o  očistci  znamenati  mimo  stejné  citáty  leckde  i  slovnou  zá- 
vislost na  Mikulášovi  Drážďanském.  Tak  vyvrácení  textu  z  Mat.  XII. 
(Kron.  Hofl.  653  n.)  jest  doslovně  excerpováno  z  traktátu  Drážclan- 
ského  (rkp.  univ.  praž.  III  6r  8  fol.  48ab) ;  podobně  argument  pro 
očistec  z  Mat.  V.  jest  u  obou  stejný  a  Biskupcova  odpověcf  naň  (Kron. 
Hofl.  654)  jest  doslovně  vybrána  z  Mikuláše  (rkp.  uv.  fol.  45b  46a). 
Rovněž  rozumový  důvod  pro  očistec  (Kron.  Hofl.  662  n.)  jest  u  Mikuláše 
doslovně  týž  (rkp.  uv.  fol.  46b),  ač  odpověď  zpracoval  Biskupec  volněji.*) 


•)  »Ergo  quicunque  ex  nobis  šunt  avari  et  eupidi  pecuniarum  et  sub  specie 
cuiusdam  iusticie  lupl  rapaces,  rapientes  substanciam  pauperura,  non  šunt  dispositi  ad 
orandum  in  hiis  exequiis  pro  anima  imperatoris...*  »qui  inter  nos  in  hae 
congregacione  šunt  superbi,  elati,  seipsos  amantes,  incontinentes...  sivé  scolares 
sivé  baccalarii  sivé  artisté  sivé  medici  sivé  iuriste  sivé  vocati  theologi .  .  .  plane  sic  a 
lege  dei  Christi  declinantes,  heu  neque  has  neque  alias  exequias  mortuorum  digne  pera- 
gimus  .  .  .€   (ibid.   181b  182a). 

')  A  přijímáním  pod  obojí,  jež  přikázal  Kristus  »sub  obtentu  grácie*,  »contra 
quod  preceptum  nulle  tradicioues  prelatorum  propter  iniurias  personales  solum 
racionabiliter  posEunt  ponere  interdictum*  (ibid.   182b). 

*)  Snad  tu  používal  Příbram  staršího  traktátu  katolického,  z  něhož  také  Mikuláš 
důvody  vypisuje. 


762  Dr.  Jak  Sedlák: 


Z  toho  plyne  zároveň,  že  Mikulášův  traktát  „D  e  p  u  r  g  a  t  o  r  i  o"  má 
mimo  zmíněný  význam  dogmaticko  historický  i  velikou  cenu  lite- 
rární, ježto  jest   jedním    z  pramenů    traktátů    táborských. 

Ale  ještě  něčeho  dlužno  si  všimnouti:  poměru  tohoto  traktátu 
k  Husovi  a  Jakoubkovi.  Jakoubek  jej  měl  jistě  v  rukou, 
jakž  patrné  z  citátů,  jež  uvádí  v  prvé  a  druhé  části  kázání  „Ipse 
autem  saivus  erit",  ba  podobá  se,  že  spory,  do  nichž  zasáhl  Jakoubek 
tímto  kázáním,  byly  vyvolány  Mikulášovým  traktátem.  Pro  vztah 
Jakoubkův  k  Mikuláši  a  Táborům  je  zajisté  příznačné,  že  se  Jakoubek 
v  hlavní  otázce  staví  proti  Mikulášovi. 

Hus  pak  má  v  kázání  „D  ixit  Martha"  celé  části  do- 
slovně stejné  8  Mikulášem.  Tu  arci  na  první  pohled  nutno 
souditi,  že  Mikuláš  vypisoval  z  Husa ;  neboť  kázání  Husovo  je  z  konce 
r.  1411,  Mikulášův  pak  traktát  v  nynější  podobě  jest  psán  teprve  po 
smrti  Husově,  asi  na  konci  r.  1415.  Ale  přihlédneme-li  blíže,  shledáme, 
že  tento  poměr  není  pravděpodobný.  Příčí  se  mu  především  dosavadní 
literární  činnost  Mikulášova,  jež  je  tak  samorostlá 
a  samostatná,  že  v  ní  nelze  očekávati  zpracování  výňatků  ze 
spisu  cizího.  To  tím  více,  že  Mikuláš^,  používá-li  pramene,  vždy  uvádí 
autora,  i  Husa  a  Jakoubka,  jménem.  Naproti  tomu  literární  činnost 
Husova  má  většinou  ráz  kompilační;  bez  udání  pramene  vypisuje 
Hus  celé  části  z  cizích,  zvláště  Viklefových  spisů,  mnohdy  v  jedné 
práci  z  několika,  a  sestavuje  je  v  celek.  Jemu  je  taková  kompilace 
podobna,  Mikulášovi  však  nikoliv. 

Druhá  příčina,  jež  nedoporučuje  uznati  zde  závislost  Mikulášovu 
na  Husovi,  jest  jednotnost  traktátu  Mikulášova,  myšlen- 
ková i  formální,  a  nejednotnost  kázání  Husova.  Mikuláš  zajisté  popírá 
naprosto  existenci  očistce  a  důsledně  odmítá  i  exequie,  modlitby  i  mŠe 
za  zemřelé.  Hus  však  ve  H.  díle  kázání  *)  dokazuje  nejprve  obšírně, 
že  jest  očistec,  potom  žádá,  aby  kdo  chce  duším  v  očistci  při- 
spívati, sám  byl  ve  stavu  milosti  (233),  a  utočí  na  hříšné  kněze  (234), 
konečně  pak  odpovídá  na  otázku,  jak  se  přimlouvati  za  zemřelé, 
doporučuje  s  Viklefem  modlitbu  a  skutky  milosrdenství  a  sám  prohlašuje 
za  největší  přímluvu  „spasitelnou  oběť,  jež  jest  Kristus" 
(235).    Hned  za  tím   však   (236  b.)    potírá    zvyk    třiceti    mší    tak 


•)  M.  Jana  Husi  Sebrané  spisy  I  231.   Cituji  česky  překlad,  protože  jest  přehled- 
nější než  Opp. 


Mikuláš  z  Drážďan.  763 


rozhodně,  že  je  uvádí  vůbec  v  pochybnost, ')  ba  v  následujícím  (237 
až  239 j  mluví  o  modlitbách  a  mších  za  zemřelé  lak,  že 
ZQ  slov  jeho  vyznívá  zrovna  popření  očistce.  Podivný  zjev  tento,  s  nímž 
se  u  Husa  seikáváme  i  jindy,  poukazuje  na  kompilaci  myšlenek  cizích 
a  jest  jen  z  ní  vy^ivětlitelný. 

Také  po  stránce  formální  jest  mezi  traktátem  Mikulášovým  a 
kázáním  Husovým  veliký  rozdíl.  Mikulášův  spis  jest  jednolitý  v  řeči 
i  slohu,  nikde  v  něm  není  stopy  nesouvislosti.  Naproti  tomu  Husovo 
kázáni  jest  takto  složeno  :  V  úvodu  na  str.  225  jsou  dvě  věty  a  na 
str.  226  celý  odstavec  „A  ježto  jest  cennější  pro  křesťana  .  .  .  cokoli 
Kristus  řekl,  pravdivé  jesf  z  V  iklef  a  Sermones  IV  11  nn.  V  prvním 
díle  celá  útočná  část  na  exequie  226  —  228  jest  u  Mikuláše  43b — 44b, 
leda  že  Hus  má  u  každé  otázky  někdy  více  někdy  méně.  Následující 
u  Husa  „chvalitebné  příčiny  exequií"  (228  n.)  jsou  u  Mi  kul áše  45ab; 
Hus  k  nim  připojuje  bez  logické  souvislosti  o  poslední  vůli  (229  n.), 
což  má  Mikuláš  logicky  správněji  hned  za  zlořády  (45a).  Druhý  díl 
Husova  kázání  jest  v  prvním  a  druhém  bodu  (231 — 233)  skoro 
úplně  vypsán  z  jeho  Lektury  na  Sentence  IV  45,  přidány  jsou  jen 
na  str.  234  útoky  na  duchovenstvo ;  také  ve  třetím  bodě  jsou  dva 
první  odstavce  (235)  z  Lektury  (jsou  z  Viklefova  Dekalogu),  potom 
však  následující  útok  na  třicet  mší  jest  u  Mikuláše  38b  39a,  jen 
jsou  vloženy  Husovy  omluvy.  Rovněž  polemika  proti  modlitbám  za 
zemřelé  a  výroku  Kehořovu  (238)  jest  u  Mikuláše*),  nikoli  však  to,  co 
má  Hus  na  str.  239  a  co  vzhledem  k  předchozímu  jasně  se  jeví  vložkou. 
Závěr  „dobré  by  tedy  bylo"  má  i  Mikuláš  39b,  podobně  i  první  větu 
proti  mši  špatného  kněze,  za  tím  však  jest  u  Mikuláše  hned,  co  má 
Hus  na  str.  241:  „chce-li  tedy  kněz...",  tak  že  útočná  část  Husova 
na  str.  240  se  opět  zdá  vloženou.  K  Husovi  se  zřejmě  hlásí  druhý 
odstavec  na  str.  241  a  první  na  str.  242,  kde  napomíná  kněze  slouží- 
cího, druhá  a  třetí  příčina  však  jest  také  u  Mikuláše,  již  na  fol.  36a. 

Uvážímeli  tedy  kompilační  ráz  Husových  spiřů  vůbec  a  tohoto 
kázání  zvláště  a  všimneme-li  si,  že  právě  části,  o  něž  běží,  v  Husově 


')  Sára  to  cítí  a  proto  ae  omlouvá:  >Avšak  já  ani  nepopírám,  že  to  bylo  pravda 
co  vypravuje  sv.  Ěehoř),  ani  toho  netvrdím  aniž  chci  tím  utrhati  v  něřem  obětování 
mšít  (236)  a  na  možnou  námitku:  >ZrazujeS  vfibec  sloužiti  třicet  mSí  za  zemřelé*  od- 
povídá;  »Zde  pravím,  že  nezrazuji  sloužiti  třicet  mši,  ale  přeji  si .  . .« 

*j  Spojení  s  předchozím  jest  u  Husa  neobratné:  ^Ale  nastává  pochybnost.  .  .«, 
a  cely  kus  pfisobí  dojem  kompilace  —  jsou  tu  části,  jež  má  Mikuláš  na  fol.  33a  38b 
39a  39b. 


764  Db.  Jan    Sedlák:    Mikulád  z  DrážďaB. 


kázání  nás  překvapují,  ježto  se  myšlenkově  neshodují  s  ostatními, 
u  Mikuláše  vsak  tvoří  dokonalý  celek,  nelze  nám  souditi  jinak,  než  že 
Hus  vypisoval  z  Mikuláše. 

Náš  traktát  ,.De  purgatorio"  není  tedy  patrně  první,  jejž 
Mikuláš  Dráždanský  o  tom  předmětu  napsal,  nýbrž  Mikuláš  v  ném 
zpracoval  svůj  traktát  dřívější,  jako  přepracoval  traktát 
„De  iuramento"  a  snad  i  jiné.  Druhý  díl,  kde  si  M.  volá  na 
pomoc  zástupce,  jest  asi  přidán  celý,  první  díl  pak  v  hlavních  věcecb 
representuje  traktát  starší,  jejž  Mikuláš  v  některých  bodech  rozšířil  a 
opatřil  odkazy  na  pozdější  své  spisy,  jako  to  učinil  v  traktátu  „De 
iuramento''.  Hus  pak  uživ  tohoto  úplně  bludného,  valdského,  spisu 
Mikulášova,  hleděl  se  sice  vyhnouti  kacířství,  ale  octl  se  přece  až  na 
jeho  hranicích,  zrovna  tak  jako  v  aktu  universitním  o  svobodě  kázání 
excerpoval  zcela  bludný  traktát  Mikulášův  „De  quadruplici  mis- 
sione",  zbaviv  jej  nejostřejších  hran.  A  v  obojím  případě  pominul 
V  i  k  1  e  f  a,  jenž  by  pro  mírnější  názor  byl  poskytl  látky  dosti,  o  očistci 
ve  spisech  „De  ecclesia"  a  ,,De  civili  dominio"  III,  o  kázání  v  traktátu 
„De  veritate  aacrae  scripturae". 

Traktát  Mikulášův  „De  purgatorio",  o  němž  tu  pojednáno, 
jest  zachován  v  rkp.  u  n  i  v.  praž.  III  G  8  fol.  36a — 66a,  k  a  p  i  t. 
praž.  D  52  fol.  21b— 47b  a  ra  i  k  u  I  o  v.  II  123  tol.  146-181.  Má 
inc.  Circa  peticionem  pro  peccatoribus  a  expl.  in  laudem,  gloriam  ei 
honorem  in  reveladonem  Jesu  ChristiJ)  V  rkp.  kapit.  praž.  D  52 
označuje  jej  Simon  Vítovský  jakémusi  panu  Martinovi 
*  správně  jako  velmi  nebezpečný*)  a  píše  proti  němu  dlouhý 
traktát,  s)  připojuje  k  němu  stručný  obsah  ve  formě  dialogu  mezi  M  a  V.*) 
(P.  d.) 

')  v  kapit.   D  52  Jaeiet  voluntatem  ems  —   chybí  jen  nčkolik  řádků. 

*)  >Sant  namque  in  eo  deducciones  verisimiles  et  per  abusiones  palpabiles  car- 
nalium  sacerdotum  fucate,  scriptuiarura  sacrarum  superficiali  allegacione  multnni  robo- 
rate  et  omni  specie  seduccionis  intricate  uec  ut  apparet  ex  perlectis  est  possibile  fu- 
turam  in  ecclesia  dei   validiorem   iopugnacionem  contra  auffragia  mortuorumt   (21b). 

s)  Mortuo  non  prohibeas  graciam  (Eccli  7).  Sicut  dicit  dominus  Lyncon .  .  . 
(48a— 88a). 

*)  Oslovuje  protivníka  »0  V  vel  N«  nebo  zřejmě  »Nicolae«,  ale  traktát  jeho 
nadpisuje  »Nicolai  de  Czerucz  Theotonicit.  Odkud  luá  toto  (nesprávné  asi)  udánř 
rodiště  Mikulášova,  nevím. 


Posud  k  v  765 


Posudky. 


Soud  hraničný.  Z  dějin  českého  práva.  Napsal  Dr.  Miloslav  Stieber, 
universitní  professor.  Str.  48,  Rozpravy  české  akademie  císaře  Františka 
Josefa  pro  vědy,  slovesnost  a  umění.   Třída  I.   Číslo  51. 

Dr.  Stieber,  ačkoliv  jest  professorem  německých  právních  dějin, 
zabývá  se  již  po  delší  dobu  též  dějinami  práva  českého.  I  když  ne- 
bylo ve  středověku  ani  v  českém  právu  nějakého  zvláštního  rozezná- 
vání mezi  právem  veřejným  a  soukromým  řeší  poslední  práce  Stiebrovy 
otázky  veřejného  práva  českého.  Svědčí  o  tom  mimo  jiné  jeho  spis 
České  státní  smlouvy  a  poslední  práce  jeho  Soud  hraničný. 
Kdežto  České  státní  smlouvy  jsou  významným  příspěvkem  k  dějinám 
práva  mezinárodního  (podává  v  nich  St.  neobyčejně  cenné  výsledky 
bádání  o  zárodcích  práva  mezinárodního  ve  středověku,  chtěje  dilem  tím 
dosíci  po  Trakalovi  veniam  legendi  pro  právo  mezinárodní  na  české 
práv.  fakultě),  nemohou  dějiny  literatury  o  řízení  soudním  ve  středo- 
věku Stiebrova  Soudu  hraničného  si  nevšimnouti. 

Plný  rozkvět  soudu  hraničného  padá  do  16.  století.  Platil 
snad  již  koncem  století  15,  sotva  vsak  dříve,  a  na  začátku  století  18. 
už  ho  nebylo.  Jméno  své  měl  od  hranic.  Osazoval  se  tedy  z  různých 
ňoíst,  různých  hranic.  České  prameny  zvou  ho  také  „právo  hostinské", 
„soudci  usazení"  a  jinak.  Důvody  osazení  hraničného  soudu  jsou  různé. 
Nejpravidelnější  případ  jest  nedostatek  vlastního  práva.  Vrchnost  vesnická 
pečuje  zvláštními  smlouvami  o  to,  aby  se  jejím  poddaným  dostalo 
práva.  Ujednává  se  soudními  městy,  aby  odvolání  z  vesnických  soudů 
přijímala  a  na  posudky  do  vesnic  své  konšely  vysílala. 

Soud  hraničný  dosazuje  pán  gruntu,  na  němž  se  věc,  k  útrpnému 
právu  náležející,  přihodila.  Je  to  osoba  mimo  strany,  žalobce  veřejný, 
tedy  nějaká  vrchnost  (na  př,  purkrabí  karlštejnský,  hejtman  královský, 
také  vrchnost  církevní,  jako  probošt  doksanský).  Osazování  toto  děje 
se  někdy  i  z  rozkazu  arciknížeciho  nebo  královského.  Má  se  osazovati 
„hodnými  a  nepodezřelými  osobami"  a  mají  k  tomu  býti  dožádáni 
„judices  ex  diversis  tribunalibus".  Počet  soudcův,  o  které  se  žádá,  a 
počet  měst,  na  která  jde  žádost,  jest  různý.  I  žádají  se  na  př.  okolní 
čtyry  města,  každé  o  tři  neb  dva  soudce  a  jedno  spolu  o  přísežného 
zapisovatele.  Dožadované  město  nemusí  žádosti  vyhověti,  ale  zpravidla 
se  tak  děje.  Místo  hraničného  soudu  řídí  se  dle  potřeby.  Bývá  jím 
královský  nebo  vrchnostenský  hrad,  podhradí,  vesnice,  město,  městečko. 
Ve  vesnicích  zasedá  případně  na  rychtě, 

K  soudu  hraničnému  berou  se  zpravidla  soudcové  z  okolních 
měst  a  je  tedy  přirozeno,  že  se  na  něm  jedná  podle  práva  městského. 
Ale  vedle  městského  práva  řídí  se  soud  hraničný  i  právem  zemským. 
Soud  hraničný  není  trvalá  instituce.    Osazuje   se   teprve,    když    už    tu 

Hlídka.  52 


766  Posudky. 

« 

spor  je.  Tam,  kde  se  soud  osazuje  na  základě  soukromé  žaloby,  musí 
tato  již  býti  podána  u  příslušné  vrchnosti. 

Na  soud  hraničný  dostavují  se  strany  bud  osobně  nebo  jejich 
plnoraocníci.  Poddaný-  má  zastupován  býti  svou  vrchností.^  Přespolní 
musí  při  soudě  hraničném  škody  určiti,  postaviti  rukojmí.  Žaloba  musí 
se  před  soudem  hraničným  přednésti  poznova.  Podává  se  bud  písemně 
anebo  mluví  se  k  péru.  Strana  žalovaná  může  se  k  žalobě  zachovati 
různě.  Může  podati  obranu,  proč  nemusí  odpovídati,  nebo  může  podati 
odpověď,  věc  přiznati  nebo  ji  odepříti.  Nepřizná-li  strana  žalovaná  věc, 
je  třeba  dalších  důkazů.  Nejhlavnějším  průvodem  je  seznání  svědků, 
svědomí.  Svědkové  neslyší  se  však  před  soudem,  nýbrž  mimo  soud. 
Na  soudě  se  jejich  svědomí  pouze  čte.  Přednesy  stran  musí  býti  řádně 
zaznamenány  přísežným  písařem. 

Nález  neb  výpověď  íoudu  hraničného  slově  také  dictum.  Roze- 
znávají se  v  něm  různé  artikule  podle  toho,  co  se  všechno  obžalova- 
nému nařizuje  neb  kolik  trestů  se  mu  ukládá.  Nález  se  stranám  přečte 
a  od  tohoto  přečtení  jde  lhůta  k  plnění  materieloímu  nebo  processual- 
nímu.  Nález  sám  může  býti  dvojí  povahy,  mezitímní  nebo  konečný. 
Stanné  právo  dává  se  proti  straně,  která  nedostaví  se  k  roku  polože- 
nému k  jednání  o  žalobě  neb  ku  publikování  průvodu.  Nepřítomnost 
strany  omlouvá  však  válečná  těžkost.  Nález  ve  věci  samé  může  býti 
processualně  neb  materiálně  podmíněn. 

Z  nálezu  soudu  hraničného  jest  možné  odvolání  a  revise.  Po 
zřízení  rady  nad  apelacemi  jde  odvolání  pravidelně  na  ni  a  ohlašuje 
se  do  dvou  neděl  od  přečtení  nálezu.  Odvolací  soud  nechává  nález  buď 
o  své  váze,  nebo  jej  napravuje  nebo  částečně  mění  nebo  částečně 
stvrzuje  s  vysvětlením.  Jakmile  dojde  nález  apelační  na  soud  hraničný, 
obešlou  se  strany  k  jeho  přeslyšení. 

Soud  hraničný  nemá  své  výlučné  ani  osobní  ani  místní  ani  věcné 
kompetence.  Před  ním  soudí  se  vše  to,  co  nenáleží  před  výlučné  forum 
jiné.  Ale  vedle  toho  má  soud  hraničný  jakousi  processní  a  úřední 
funkci  kontrolní  a  někdy  přijímá  také  roli  jakési  instance  rekursní. 
Mohli  bychom  říci,  že  jeho  kompetence  je  z  valné  části  kompetencí 
mezimístní.  Soud  hraničný  koná  zde,  nejsa  vázán  svou  kompetencí 
k  určitému  místu,  touž  funkci  jako  soud  mezistátní  mezi  jednotlivými 
státy.  Snad  jeho  vzor  dal  i  vznik  soudu  hraničnému.  Soud  vyrovnává 
takto  kollise  mezi  různ3'^mi  osobními  soudy  stavovskými. 

Stiebrův  Soud  hraničný  jest  práce  v  pravém  smyslu  právnická. 
Čerpati  z  ní  bude  jak  processualista  tak  i  právní  historik  mnoho  cenné 
látky.  A  třeba  se  diviti,  jak  dokonalé  v  16.  století  bylo  soudnictví. 
Jednání  před  soudem  hraničným  a  jeho  organisace  připomíná  v  mnohém 
náš  civilní  řád  soudní.  A  Stiebrova  zásluha  spočívá  v  tom,  že  on 
první  u  nás  systematicky  zřízení  soudu  hraničného  osvětlil. 

Ign.  Petrželka. 

Knihovna  „Smetany",  pořádaná  Vlád.  K.  Urbánkem,  v  č.  12, 
13  a  15  předvádí  nám  trojhvězdí  naší  hudební  oblasti,  Smetanu,  Fibicha 


Posudky.  767 

a  Dvořáka  v  „populárních  životopisných  a  kritických  nástinech" 
Vladimíra  Knittla.  Jakkoli  stručné  jsou  dle  programu  „Knih.  Smetany" 
nástiny  ty,  svému  úkolu,  seznámiti  s  osobností  našich  velkých  umělcův 
a  s  hlavními  rysy  uměleckého  díla  jejich,  dobře  vyhovují ;  neposlední 
pak  předností  jest  pečlivě  sestavený  seznam  děl  jejich,  jejž  bude 
n  Dvořáka  ještě  chronologicky  určiti. 

P.  spis.  v  hudebním  rozboru  staví  se  ovšem  po  bok  umělců  proti 
nepříznivým  úsudkům,  které  v  životě  i  v  umělecké  činnosti  skladatelů 
hrály  tolikou  úlohu,  ne  právě  čestnou  pro  odpůrce  aniž  pro  českoa 
publicistiku  a  její  obstaravatele ;  jen  u  Dvořáka  posmrtných  půtek 
pomíjí.  Není  však  slepým  chvalořečníkem,  vytýkaje  i  slabší  stránky 
jednotlivých  děl.  Co  do  Fibichovy  „Nevěsty  Messinské"  ostře  obrací 
se  proti  O.  Hostinskému  (jejímu  librettistovi),  a  to  výrazy,  myslím,  až 
nepřípustnými,  jakož  i  jinde  libuje  si  v  silných  výrazech.  O  Dvořákovi 
na  př.  píše  (str,  23):  „Jeho  zbožnost  nebyla  vsak  nikdy  žádným 
pobožnůstkářstvím  ani  jesuitismem  [oono!],  nýbrž  měla  vždy  povahu 
■^isíé,  prosté  víry  v  moudrost  a  spravedlnost  nejvyššího" ;  tak  se  píše 
ve  všelijakých  plátcích,  ale  ne  ve  vážném  spise !  ^) 

Zd.  Nejedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu    za  válek    husitských. 
Praha  1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K.  (Č.  d.) 

Třetí  část  díla  Nejedlého  pojednává  nejprve  historicky  o  stra- 
nách pražských  (297—370).  Vycházeje  z  předpokladu,  že  „od 
Hssa  k  Táborství  vede  přímá  linie"  (300),  shledává  autor,  že  „universita, 
ač  zdála  se  jíti  s  Husem,  stala  se  první  tvrzí  reakce  v  husitském  hnutí". 
Ale  přátelé  Husovi  přece  věděli,  co  Hus  chtěl,  a  universita  nemohla 
mlčeti  k  tomu,  když  někteří  přemrštěaci  zaváděli  úplnou  anarchii.  Zo 
se  osobní  přátelé  a  vrstevníci  Husovi  stali  odpůrci  tohoto  hnutí 
proto,  že  „nedovedli  podle  myšlenek  Husových  dále  žíti",  jak  praví 
N.  302,  jest  výrok  naprosto  neodůvodněný  a  pro  přátele  Husovy 
nrážlivý.  Usnesení  kněžské  synody  z  r.  1418  jest  sice  opravdu  „podivná 
smíšenina  starého  a  nového"  (303),  ale  nemůže  se  tak  podceňovati,  jak 
to  činí  N.  Zelivský  ovšem  zavedl  v  Praze  směr  radikálnější,  ale  jest 
otázka,  bylo-li  to  v  duchu  Husově.  Stranické,  nevědecké  nazírání 
Nejedlého  na  náboženské  dějiny  české  prozrazují  věty:  „Želivský  dovedl 
jíti  cestou  Husa  a  Jakoubka  ze  Stříbra  dále  pokrokovým  směrem", 
-„jeho  doba  znamená  vrchol  pokrokového  hnutí  v  Praze",  „ve  své 


')  Při  této  příležitosti  budiž  uvedeno,  že  když  se  v  Brně  sestoupila  společnost 
pro  zbudování  pomníku  P.  Křížkovského,  Dvořák  přijal  protektorát.  Předseda  VI.  Šťastný 
složil  pěknou  mešní  píseň,  o  jejížto  zhudebnění  —  různé  sloky  z  různými  nápěvy  — 
požádán  Dvořák,  jednak  abychom  měli  nějakou  umělecsou  památku,  jako  jest  německá 
mešní  píseň  Schubertova  neb  Hayduova,  jednak  aby  se  z  ní  na  pomník  liodně  vytěžilo. 
Dvořák  však  jednateli  L.  Janáčkovi  odepsal  v  tom  smyslu,  že  žádosti  vyhověti  nemůže, 
jelikož  písničkářem  není.  Podivili  jsme  se  důvodu  tomu,  majíce  na  mysli  některé  části 
skladeb  jeho,  ale  nebylo  pomoci.  Snad  i  výrok  ten  přispívá  poněkud  k  charakteristice 
jeho  skladatelské  sklonnosti.  F.  red. 

52* 


768  Posudky. 

geniální  prozíravosti  vycítil  v  Táborství  právě  ony  zásady  pokroku, 
jež  měly  se  státi  majetkem  všech  lidí  bez  rozdílu"  (304). 
Osobnost  Zelivského  charakterisuje  N.  dle  jeho  kázání  dobře  (305 — 309), 
ale  citáty  všecky  jsou  z  excerptu  Truhlářových  ;  N.  sám  do  kázání 
Zelivského  nenahlédl.  V  liturgických  rozdílech  mezi  stranami  pražskými 
zdůrazňuje  N.  stále,  že  Zelivský  zpíval  celou  mši  po  česku, 
Jakoubek  a  jiní  jen  epištolu  a  evangelium.  Ale  vžáyt  celá  mše  nikdy 
se  nezpívá!^)  Zelivský  podržel  úplné  katolickou  latinskou  mši  (aspoň 
není  nikde  dokladu,  že  by  byl  i  kanón  říkal  česky)  a  co  se  při  mši 
zpívá,  zpíval  po  česku,  tedy  nejen  epištolu  a  evangelium,  nýbrž  i  kol- 
lekty,  praefaci  a  Pater noster;  jiní  pak  zpívali  pouze  epištolu  a  evangelium. 
A  to  vše  bylo  již  před  Zelivským,  jak  viděti  z  dekretů  synody  z  r.  1418, 
která  epištolu  a  evangelium  nařizuje  zpívati  česky,  ostatního  pak  ne- 
zavrhuje rozhodně.  Nadšení  Nejedlého  pro  Zelivského,  jevící  se  ve 
větách :  „Dobou  Zelivského  vrcholí  pražský  radikalismus, 
jenž  právě  v  osobnosti  Zelivského  našel  nejkrásnější  květ", 
„jeho  činnost  jest  půda,  na  níž  stojí  vše  krásné,  co  se  tehdy 
v  Praze  dalo"  (311),  působí  na  čtenáře  komicky,  pomyslí-li  na  „krásné 
květy",  jež  vypučely  v  Praze  po  smrti  Václavově.  Dekret  synody 
pražské  z  r.  1421  o  kněžských  hodinkách  má  smysl,  že  kněz  jest 
k  nim  zavázán,  dovoluje-li  mu  to  čas  a  místo  a  není-li  nevyhnutelné 
zaneprázdněn  něčím  důležitějším,  nikoliv,  jak  N.  triviálně  dí:  „kněz 
má  se  modliti  hodinky,  nedovede-li  dělati  něco  lepšího. 
Nežli  zahálet,  choditi  do  hospod  a  provozovati  všeliké  nenáležité  krato- 
chvíle, jest  lépe  doma  zpívati  (!)  hodinky.  Netřeba  podotýkati,  že  v  tom 
vysokého  mínění  o  ceně  hodinek  není".  (317)  Vůbec  hledí  N.  usnesení 
synody  pražské  vy  kroutiti  tak,  aby  Zelivského  přiblížil  co  nejvíce  ke 
svým  vzorům  pravého  husitství,  radikálním  Táborům.  Nesprávná  jest 
věta:  „Zelivský  nenáviděl  stejně  kněze  Martinka  pro  jeho  pikartství 
jako  Jana  z  Příbramě  pro  jeho  transsubstanciační  modlářství"  (318), 
předně  proto,  že  transsubstanciační  nauka  není  modlářství,  a  pak  proto, 
že  Příbram  byl  tehdy  ještě  remanentistou  a  tedy  stejného  smýšlení 
jako  Zelivský. 

V  dalším  líčí  Nejedlý  reakci  v  Praze  a  obírá  se  hlavně 
Příbramě  m.  Příbram  byl  vzdělaný  kněz  z  družiny  Husovy,  s  po- 
čátku nadšený  pro  nové  myšlenky,  druh  a  pomocník  Jakoubkův  v  boji 
pro  přijímání  pod  obojí,  i  přijímání  dítek,  smýšlení  ostře  proticírkev- 
ního.  Ale  první  bouře  táborské  a  řádění  chiliastické  vyléčily  ho  částečně- 
táborské  pikartství  pak  úplně  z  opojení  viklefského.  A  shledav  ve 
Viklefovi  kořen  bludů,  zvláště  rouhavého  učení  táborského  o  eucharistii, 
dává  se  v  boj  proti  kněžím   táborským    a   jich    učitelům    Viklefovi    a 


')  Na  str.  316  praví  N.,  že  pro  Zelivského  »bylo  podmínkou,  aby  oelá  m  S  e 
byla  sloužena  po  česku«.  A  k  tomu  přidává  N.  klassiekou  omluvu  pro  Zelivského, 
proč  nebyl  radikálnější :  »Tím  potom  odpadají  výtky,  jež  Táboří  měli  proti  liturgickému 
zpěvu,  neboť  překladem  textfi  mešních  do  češtiny  mění  se  tyto  texty  v  modlitby,  jež 
lidu  zajisté  nemohou  škoditi,  zbožněli  je  poslouchá.  Proto  Zelivský  sloužil  celou 
mši  česky,  čímž  svému  radikalismu  učinil  zadost.« 


Pohádky. 7C9 

Paynovi.  Toho  mu  arci  Nejedlý  nemůže  odpustiti.  PíŠ6  „Boj  s  po- 
krokem, novotářstvím  všeho  druhu  b}'!  pravý  živel  Přibramův,  jímž 
vlastně  žil  .  .  .  Není  to  však  uvědomělý  konservatismus,  jenž  by  počítal 
s  nemožností  radikalismu,  nýbrž  naopak  konservatismus  značně  obme- 
zen}',  jenž  žije  zejména  tím,  že  v  nenávisti  před  novotami  zavírá  oči 
přede  vším  i  nejlepším,  co  nové  směry  přinášejí  ...  V  čiré  nenávisti 
k  pokroku  stává  se  Příbram  i  lidsky  malým,  upadá  ve  zpáteč- 
nictví tou  měrou,  že  jeho  reakce  hraničí  někdy  až  přímo  s  komič- 
ností" (326).  Toho  nelze  říci  o  Příbramovi,  jehož  umírněuost  jest 
uvědomělá,  odůvodněná  duchovními  i  hmotnými  spoustami,  jež  působí 
radikalismus,  ale  dá  se  to  mutatis  mutandís  říci  o  ,. radikální"  historio- 
grafii Nejedlého,  jenž  skutečně  „v  nenávisti  před  koaservatisraem  za- 
vírá oči  přede  vším  i  nejlepším,  co  přináší,  a  v  čiré  nenávisti  k  němu 
stává  se  i  lidsky  malým,  upadá  v  pokrokovost  tou  měrou,  že  jeho 
radikalismus  hraničí  někdy  až  přímo  s  komičností".  Na  př.  když 
v  následujícím  musí  konstatovati,  že  Příbram  žádá,  aby  se  chvála  Bohu 
vzdávala  všemi  schopnostmi,  i  uměním,  že  byl  „nadšený  ctitel 
k  n  ě  h,  jenž  j>ú  uajdražší  klenot  české  země",  a  že  byl  proti  Táborům, 
protože  kazí  školy  (327  n.),  jež  pak  Příbram  poroučí  obnoviti  (347), 
a  když  nicméně  činí  závěr,  že  „byla  Přibramova  strana  zpátečnická 
nábožensky,  kulturně  (v  otázce  škol)  i  politicky"  !  A  vykládaje  poměr 
článků  synody  z  r.  1426  k  synodě  1421,  hledá  zrovna  příležitost,  kde 
by  mohl  stranu  Příbramovu  šlehnouti.  Tak  nařízení  synody,  aby  se 
desatero,  otčenáš  a  vyznáni  víry  každou  neděli  modlili,  jest  Nejedlému 
důkazem  starších  poměrů,  úpadku  náboženské  li  o  života, 
ježto  lid  opravdu  husitský  nebylo  třeba  vybízeti  k  modlitbě,  a  je  dle 
něho  typické  a  ovšem  přirozené,  že  to  nalézáme  nejprve  ve 
straně  Příbramově  (344).  Podobně  nařízení,  aby  kněží  sloužili  mši 
s  náležitou  úctou  a  opatrností,  vyvolané  jistě  svatokrádežemi  táborskými, 
jest  mu  „ovšem  znamením  ú  p  a  ďk  u  kněžské  horlivosti,  jenž 
se  hlásí  zase  nejprve  v  synodě  stran}'  Příbramovy"  (345).  Když  pak 
mluví  synoda  o  hříších  smrtelných  vůbec,  kdežto  sbor  r.  1421  se  zmi- 
ňuje jen  o  hříších  smrtelných  zjevných,  uzavírá  N,  že  Praha 
přestává  býti  rigorosní,  ježto  pak  „leckterý  zjevný  hřích  nabyl  tu  svého 
práva" !  (343)  Ba,  ani  naproti  kněžím  nezachovává  synoda  Přibramova 
dle  N.  přísnou  tvář;  podržela  jen  zákaz  smilství,  a  to  ještě  ve  formě 
značně  zmirněné — jako  by  se,  vzdýchá  N.,  vracel  duch  doby  před- 
husitské. Zatím  však  synoda  z  r.  1426  stejně  jako  z  r.  1421  za- 
kazuje smilství  (bez  zmírnění)  i  styk  se  ženami,  vynechávajíc  „maximě 
cum  iuvenibus"  a  dodávajíc  „suspectam  et  scandalosam".  Dodatek  „nec 
colloquia  aliqua  misceat  nec  domos  earum .  .  .  visitet"  jest  obsažen  ve 
slově  „familiaritatem".  —  S  liturgií,  k  vůli  níž  jsou  přece  celé 
tyto  historické  statě  psány,  má  N.  veliký  kříž.  Není  mu  jasno,  jak 
vypadá  mešní  obřad  katolický,  a  proto  jest  nejasné  to,  co  píše  o  ritu 
husitském.  Obšírně  podává  z  Kroniky  táborské  obsah  traktátu  Přibra- 
mova „De  ritibus"  (331 — 336)  a  správně  dí,  že  „mistři  této  strany 
sloužili    mši    zcela   katolicky",    ale    nesprávně    prohlašuje    mši    strany 


770  Posudky. 

Příbramovy  za  „protiobraz  mše  sloužené  po  česku"  (332)  a  za  „nk- 
hradu  za  dřívější  katolickou  mši,  v  Praze  nyní  netrpěnou"  (336).  Je-ii 
to  mše  zcela  katolická,  kterak  jest  náhradou  za  mši  katolickou,  nyní 
T  Praze  netrpěnou?  A  jaký  jest  v  ní  „pro  ti  obraz"  mše  sloužené 
po  česku,  ^)  kdyžtě  i  tato  byla  zcela  katolická,  leda  že  se  části  zpívaly 
po  česku?  Vždyť  Příbram  traktátem  svým  nepolemisuje  proti  stranám 
pražským,  nýbrž  proti  Táborům,  a  v  tom  je  s  ním  za  jedno  i  Jakoubek 
i  Zelivský.  —  Také  v  nauce  nejdůležitější,  o  svátosti  oltářní,  jsou  i  tu, 
jako  dříve,  nesprávnosti.  Články  Příbramovy  na  Konopišti  vkládají 
prý  „všeobecnému  článku  synody  Příbramův  výklad  transsubstanciační" 
(839)  —  nikoliv,  jen  reální  přítomnost  Kristova  jest  vysloveua 
jasněji.  Také  nemluví  Příbram  o  „tělesné  přítomnosti",  nýbrž  o  pří- 
tomnosti „secundum  substantiam  corporalem".  A  když  synoda 
k  vůli  různj^m  kličkám  táborským  definuje  přesné  „přítomnost  přiro- 
zeného těla  narozeného  z  P.  M.  a  sedícího  na  pravici  boží",  není  ta 
výklad  příliš  hrubý  a  materialistický,  jak  soudili  Táboři,  „s  nímž  ne- 
souhlasil ani  Jakoubek  ani  potom  R  o  k  y  c  a  n  a"  (342),  nýbrž 
výklad  zcela  katolický,  jejž  prohlašuje  i  Jakoubek  s  Rokycanou 
v  článcích  r.  1427,  jakž  uvádí  Nejedlý  sám  na  str.  359  v  pozn.,  a 
jejž  v  traktátech  Jakoubkových  a  Rokycanových  často  lze  nalézti. 

(P.  d.) 

Dr.  AI.  Múller,  Wahrheit  und  Wirklichkeit.  Untersuchungen  zum 
reahstischen  Wahrheitsproblem.  Bonn,  Marcus  u.  Weber.  1913.  Str.  64. 
C.  2  K  40  h. 

Jak  se  hned  v  předmluvě  podotýká,  chce  autor  novou  realistickou 
theorii  pravdy  podat.  Pojem  pravdy  jako  souhlasu  idee  se  skutečnosti 
zamítá,  protože  prý  nelze  ideu  s  věcí  samou,  kterou  idea  vyjadřuje, 
srovnati.  Můllerovi  je  pravda  vlastností  soudu  ne  však  nějaké  reality. 
^Chyba  přísného  realismu  záleží  v  nejasnosti  poměru  pravdy  k  soudu"" 
(str.  6).  Realismu  vytýká  také,  že  prý  pouhý  pojem  pravdy  má  dosta- 
tečným kriteriem  poznání.  Nezávislost  věcí  na  nás  jest  mu  problema- 
tickou. —  Osobnosti  zvláštního  rázu  mají  na  myšlení  veliký  vliv. 
yjVliv  individuelní  osobnosti  na  myšlení  jest  určen  fysiologickými 
vlohami,  vrozenou  duševní  zdatností,  nabytými  duševními  a  tělesnými 
stavy,  světem  citovým,  individuelní  životní  zkušeností,  obsahem  empi- 
rického materiálu,  který  jednotlivec  přehlíží"  (str.  21).  Mimo  to  uznává 
spisovatel  i  vlivy  aktivní  a  pasivní  —  zvláštnost  psychického  života, 
fysiologické  pochody.  Nepraví  však,  které  z  nich  jsou  oprávněny, 
kterých  se  máme  varovat,  aby  nám  pravdy  nezastřely.  Odporují- li  si 
dva  názory,  nenásleduje  z  toho,  že  jeden  z  nich  jest  nepravdou;  nejedná-li 
se  o  odpor  kontradiktorický  nebo  kontrérní,  dá  se  prý  odpor  vyrovnat. 
„Všechny    světové    názory  obsahují  takové  body  a  musí  je  obsahovat. 


')  Co  znamená  na  str.  341:   »Vlastní  husitskj'  ritu?    české    mle    silně    ustupoval 
flo  pozadí*?  Jaký  to  byl  ritus f  A  v  čem  ustupoval  do  pozadí? 


Posndky.  771 

protože,  pohlíží me-li  na  ně  logicky  a  lidsky,  jsou  anticipací  výsledků 
myšlení"  (26).  Cím  obsáhlejším  je  kruh  myšlení,  tím  méně  znamenají 
dle  Miillerd  nesrovnalosti.  V  nejdůležitějších  otázkách  nejedná  se  jen 
o  otázky,  jež  se  jen  člověka  myslícího  dotýkají,  nýbrž  o  otázky,  týkající 
se  člověka  celého.  „Svět  a  život  nedají  se  logicky  nebo  beze  zbytků 
pochopit  a  ovládat"  (str.  26).  Často  se  stávalo,  že  ku  zrněné  názoru 
nevedly  myslitele  důvody  logické.  Změna  nastala  třeba  náhle  a  potom 
teprv  snažil  se  ten  který  myslitel  logicky  ji  ospravedlnit.  „I  pravda 
může  život  brzditi,  blud  životu  být  prospěšným"  (42;.  Ze  tím  i  alogičtí 
činitelé  —  i  holá  nepravda  —  velmi  snadno  může  nabýt  vrchu,  jest 
jisto.  Jak  lze  tomu  zabrániti?  Dle  přívrženců  biologického  pojmu 
pravdy  se  tomu  bránit  nejen  nemá,  nýbrž  vůbec  nesmí,  prý  v  zájmu 
pravdy  1 1  Definice  pravdy  žádá  dle  spis.  jen  souhlasu  mezi  obsahem 
soudu  a  předmětem  soudu,  nikoli  však  věcí.  Pojem  teu  prý 
nežádá  žádného  na  myšlení  nezávislého  bytí.  „Jedeš  beliebige  Urteils- 
bild  kann,  wenn  wir  vom  Standpunkte  des  Wahrheitsbe- 
griffes  au3  ůrteilen,  wahr  sein ;  zJa  je  však  pravdou,  zda  je  tedy 
poznatkem,  o  tom  nemůže  být  s  tohoto  stanoviska  rozhodnuto"  (str.  i8). 
Co  si  věda  s  těmito  názory  počne?  Pravdou  je  v  každé  vědě 
souhlas  —  úplný  nebo  neúplný  —  s  věcí  míněn.  Věda,  která  na  tom 
netrvá  a  přijímá  nový  pojem  pravdy,  kterému  skutečnost  jest  vedlejší, 
upírá  si  oprávněnost.  I  spis.  přece  o  sobě  myslí,  že  svým  pojednáním 
vystihl  skutečnost  a  tím  nepřímo  dává  na  jevo,  že  se  starého  pojmu 
pravdy  věda  vzdát  nemůže  a  nesmí. 

O.  Hartwich,  Der   Idealismus.   Paderborn,  Schonintrh.   1914.  Str.  104. 
C.  1  K  20  h. 

Kdo  se  dnes  častěji  s  mládeží  různých  vrstev  společenských  stýká, 
pozná  v  krátké  době,  že  u  ní  pro  mnohé  pojmy  jako  ctnost,  mravnost, 
zbožnost,  víra,  ideál,  idealismus  a  j.  je  velmi  málo  porozumění  nebo 
vůbec  žádné,  S  těmito  pojmy  má  se  prý  jako  s  papíry,  které  dnes  již 
nejsou  v  oběhu.  Tak  smýšlí  realisticky,  vlastně  naturalisticky  naladěné 
lidstvo.  Mezi  názory  těmito  a  idealismem  praktickým,  kterému  ctnost, 
zbožnost,  náboženství  atd.  jsou  hodnotami  ceny  nepomíjející,  zeje  propast. 
Dá  se  něčím  překlenout?  S  nejkrajnějšími  odpůrci  veškerého  idealismu, 
již  mají  pouze  jednu  zásadu  —  nemít  žádných  zásad  —  nelze  se  do- 
hodnouti. S  naprost3'm  nihilismem  nemůže  se  žádná  vážná  soustava 
spojit.  I  někteří  realisté  upadají  do  extrémů ;  n.  př.  když  právo  sil- 
nějšího prohlašují  za  svaté ;  když  dle  nich  duševně,  fysicky,  hospodářsky, 
politicky  silnější  —  ať  jednotlivec  ať  organisovaaý  stav,  kasta  nebo 
národ  může  žít  na  ujmu  slabšího  a  všemi  prostředky  většího  blahobytu 
se  domáhat.  S  mírnějšími  realisty  lze  se  dorozumět.  „V  obou  táborech 
(realismu  a  idealismu)  jedná  se  přece  vždy  o  týž  životní  celek  lidský, 
a  jen  zdůraznění  částí  je  různým"  (sir.  12).  Ten  který  bod  se  v  obou 
táborech  různě  chápe  a  víc  nebo  méně  akcentuje.  Pramenem  idealismu 
jest  podle  spis.  fantasie  a  sice  pramenem  všech  šesti  druhů  idealismu. 


772  Posudky. 

Není  vyloučena  možnost,  že  člověk  veškeren  idealism  může  v  sobě  ubít; 
velmi  snadno  dostává  se  pak  jeho  rozum  a  vůle  do  područí  hrubých 
instinktů.  Největší  význam  pro  lidstvo  má  idealism  nábožensko-mravní, 
jehož  se  Hartwich  nadšeně  zastává.  „Nábožensko-mravní  idealism  není 
žádným  pouhým  zbožným  klamem  ;  pro  veškeren  společenský  život  má 
tak  praktický  obsah,  že  ho  trvale  nikdy  nelze  postrádat"  (str.  80). 
Každ}'^  idealismus  jest  autorovi  „věrou  ve  vítězství  vlastní  věci  nebo 
idee"  (str.  88).  I  když  někdo  se  přidržuje  bludného  idealismu,  „lépe 
jest  mít  bludný  než  nemít  vůbec  žádného"  (str.  88).  „Idealista  ví,  že 
nezáleží  na  tom,  jak  dlouho  žije,  nj-brž  na  tom,  který  trvalj'  obsah 
svému  životu  dal  nebo  dáti  chtěl;  ví,  že  jeho  hodnota  nezáleží  na  tom, 
čím  je,  nýbrž  jak3'm  je"  (str.  89).  Ústředními  osobnostmi  jsou  jen 
mravní  osobnosti.  „Jako  čočka  všechny  na  ni  padající  paprsky  sluneční 
ve  svém  středu  shrnuje,  tak  jednají  se  všemi  na  ně  padajícími  paprsky 
životními  podobně;  a  jako  sluneční  paprsky  koncentrační  silou  čočky 
zapalujícím  ohněm  se  stávají,  tak  stávají  se  koncentrační  silou  svého 
mravního  idealismu  všechny  paprsky  životní  zapalujícím  ohněm"  (103). 
Nesprávno  jest,  co  se  tvrdí  na  str.  17.,  že  byla  doba,  kdy  nebylo 
žádné  mravnosti  a  žádného  zákona  v  lidstvu.  I  na  jiných  místech  jsou 
menší  nesprávnosti.  Autor,  evangelický  kazatel  na  domě  v  Brémách, 
vydal  své  dílo  v  katolické  sbírce  „Ideál  und  Leben'*. 

Dr.  August  Messer,  Geschichte  der  Philosophie  vom  Beginn 
des  19.  Jahrhunderts  bis  zur  Gegenwart.  Leipzig.  Quelle- 
Meyer.   1913.  Str.   IGC.  C.    1   K  50  h. 

Zájem  pro  filosoiii  budí  také  zájem  pro  její  dějiny.  Nynější  filosofii 
nazývá  autor  „bohatou  a  různobarevnou".  Nacházíme  prý  v  ní  prvky 
vynikajících  myslitelů  minulého  století.  Soudobé  myšlení  pochopíme 
snáze,  poznámeli  jeho  kořeny,  pokud  v  dřívějších  systémech  tkví. 
Zastanci  spekulativního  idealismu,  o  nichž  se  v  polovici  minulého  století 
všeobecně  tvrdilo,  že  pravá  věda  je  s  nimi  navždy  hotova,  znovu  na- 
bývají vážnosti. 

Napřed  probírá  Messer  (prof.  filosofie  v  Giessenu)  systémy  ideali- 
stické —  Fichteův,  Schellingův,  Schleiermacherův  a  Hegelův  —  pak 
přechází  k  odpůrcům  spekulativního  idealismu,  k  nímž  počítá  Friesa, 
Herbarta,  Beneke,  Schopenhauera,  Feuerbacha  a  zastance  materialismu, 
naturalismu  a  naturalistického  nionismu  Haeckla.  Ze  spisů  tohoto 
učence  rozšířily  se  nejvíc  „Světové  záhady".  K  velikému  rozšíření  jejich 
přispěl  dle  Messera  v  první  řadě  ostrý  tón  protikřesťanský  a 
pak  i  jistota,  s  jakou  spisovatel  svá  tvrzení  přednáší.  Autor  upozorňuje, 
že  nejen  filosofové  nýbrž  i  odborníci,  totiž  přírodozpytci  vývody 
Haecklovy  patřičné  kritice  podrobili.  V  pojednání  o  positivismu  a 
pragmatismu  poukazuje,  kam  vede  pojem  p'-avdy  pragmatismu  a  princip 
ekonomie  myšlení  positivisty  A.  Macha.  O  tomto  principu  dí,  že  z  něho 
plyne  „jediný  správný  důsledek,  když  si  myšlení  a  tím  vědu  úplně 
uspoříme    a   pouze    s    prožíváním    „pocitů"    se    spokojíme"    (str.    120). 


Posudky.  773 

V  závorce  připojuje  autor  jaksi  sarkasticky,  že  by  to  odpovídalo  asi 
duševnímu  životu  nižších  zvířat.  O  hnutí  novokantovském  zmiňuje  se 
jen  na  několika  stránkách. 

V  poslední  kapitole  rozebírá  zastance  induktivní  metafysiky  — 
Fechnera,  Lotze,  Hartmanna,  Wundta,  Euckena,  Schella  a  Bergsona. 
O  každém  mysliteli  jedná  se  zvlášt;  napřed  podá  se  krátký  rozbor 
jeho  systému  a  hned  na  to  kritika.  Dílo  jedná  hlavně  o  německých 
myslitelích;  z  neněmeckých  věnuje  se  větší  pozornost  jenom  Comteovi, 
Millovi,  Spencerovi  a  Bergsonovi;  o  ostatních  píše  se  jen  příležitostně. 
Z  filosofů  křesťanský-ch  uvádí  se  pouze  Schell;  o  Willmannovi,  Gut- 
berletovi.  Willemsovi,  Hagemannovi,  Stocklovi  a  jiných  nedovídáme  se 
ničeho,  ačkoli  na  str.  159.  se  o  novotbomismu  praví,  že  je  dnes  takovým 
činitelem  našeho  duševního  života,  že  ho  přehlédnouti  nelze. 

Autor  má  pravdu,  kd3'ž  píše  o  zvýšeném  zájmu  naší  doby  o  filosofii 
a  o  touze  po  obsáhlém  světovém  a  životním  nároru.  Dnešní  náboženské 
hnutí  nazývá  „mocným".  „Ano  jeví  se  také  i  silné  náboženské  potřeby 
a  síly  i  v  takových  kruzích,  jež  proti  církevnímu  křesťanství  zcela 
odmítavě  se  staví"  (str.  160).  V  posledním  odstavci  praví,  že  vzhledem 
k  nepřehledné  řadě  filosofických  nauk  a  náboženských  směrů  je  v  ny- 
nější době  neobyčejně  těžkým  utvořit  sobě  zcela  samostatně  světový  a 
životní  názor.  Ale  kdo  prý  nechce  na  tu  kterou  náboženskou  nebo 
filosofickou  autoritu  přísahat,  nebo  kdo  nemá  bezprostředního,  božského 
osvícení  (co  tím  autor  míní,  nepraví),  tomu  nezbývá  nic  „než  vlastní 
studium,  myšlení  a  bádáni  jakož  i  samostatné  upravení  hodnot  a 
ideálů"  (str.  161).  Ze  tím  jistojistě  anarchie  myšlenková  vzroste,  ano 
že  se  jí  tím  dostává  jakési  sankce,  není  třeba  podotýkat. 

Na  str.  122.  píše  autor,  že  v  člověku  je  nezničitelné  přesvědčení, 
že  pravda  může  být  jen  jedna.  Kde  ji  najdeme?  Když  vynikající 
myslitelé  dlouholetým  studiem  k  ní  nedospěli,  jak  může  k  ní  průměrný 
člověk  bez  hlubšího  vzdělání  dospět?  Dr.  J.  Vrchoveck^. 


774  Bozhled   náboienskv. 


Rozhled 

nábožensh'j. 

3.  září,  4.  den  konklave,  v  devátém  hlasování  zvolen  papežem 
dosavadní  arcibiskup  Boloňský,  kard.  Giacomo  della  Chiesa  a  dal  si 
dle  několikasetletého  zvyku  též  nové  jméno,  Benedikt,  prý  na  pa- 
mátku velikého  svého  předchůdce  v  Bologni  i  v  Ěímě,  Benedikta  XIV 
(1740 — 1758),  zvaného  nejučenějším  z  papežů.  Nar.  21.  listopadu  1854 
v  Pegli  u  Janova  z  rodiny  marchesů  della  Chiesa  konal  právnická  ?. 
bohoslovná  studia  v  Eímě,  od  r.  1882  zaměstnán  v  papežské  diplomacii: 
byl  tajemníkem  madridské  nunciarury  (Rampolla),  pak  za  téhož  státního 
tajemníka  podtajemníkem,  tedv  jako  kabinetním  šéfem,  a  důvěrníkem 
jeho ;  na  místo  jeho  za  Pia  X  nepostoupil,  nýbrž  ponechán  na  svém 
místě  i  za  kard.  Merry  del  Val,  a  psalo  se  o  něm,  že  v  duchu 
E^mpillově  jest  „leader"  opposice  proti  směru  kardinálů  del  Val,  de  Lai. 
Vives  y  Tuto.  Jest  pak  ovšem  přirozeno,  že  nastanou  nějaké  zménv 
proti  směru  dosavadnímu  —  což  snad  bude  zřetelným  pokynem,  aby 
se  každé  i  podružné  zařízení,  i  když  má  přijímáno  býti  s  povinnou  po- 
slušností, nespínalo  hned  s  neomylností,  jak  příiiš  horliví  zpravodaji 
činívají.  V  zásadních  věcech  o  „změně  kursu"  nemůže  ovšem  býti  řeči. 

V  r.  1907  stal  se  arcibiskupem  v  Bologni,  v  květnu  1914  kardi- 
nálem. Jest  malé,  silné,  poněkud  nahnuté  postavy,  mluví  hlavně  vlašsky 
a  francouzsky.  Nesluší  se  nám  psáti  o  něm  panegyriky  —  i  necírkevní 
listy  píší  o  něm,  že  vyznamenával  se  v  úřadech  svých  pracovitostí 
i  důvtipem,  v  obcování  soukromém  dobrotou  a  uhlazeností. 

Za  státního  tajemníka  zvolil  si  kard.  Ferratu  (*  v  středoitalském 
Gradoli  1847),  jenž  byli  vážným  „papabile";  byl  professorem  dogma- 
tiky (1876),  ale  záhy  zaměstnáván  též  ve  službě  diplomatické.  E,.  1879 
byl  již  uditorem  v  Paříži,  1884 — 1888  svěřeny  mu  obtížné  úkoly 
urovnati  spory  s  vládou  švýcarskou  co  do  znovazřízení  a  obsazení 
stolců  biskupských  (Mermillod,  Lachat),  1885  stal  se  nunciem  v  Bryselu, 
1891 — 1895  v  Paříži,  kde  podařilo  se  mu  sice  klidné  poměry  jakž  takž 
udržeti,  ne  však  na  dobro  zažehnati  následky  neblahých  různic  vnitro- 
politických. Německé  poměry  seznal  osobně  jen  za  krátkého  pobytu 
v  Kolíně. 

Listy  trojdohody  sUbují  si  nový  romanofilský  kurs  Rampollův. 
Papež  prý  ohlásil  volbu  svou  úředné  předsedovi  francouzské  republiky, 
mluvil  přátelsky  o  vládě  italské  a  pod.  Nehledě  k  tomu,  že  RampoUuv 
kurs  nebyl  tak  silno  protiněraecký,  jak  se  pravívá,  a  v  těch  případech^ 
kde  snad  byl  příhš  gallofilský,  byla  to  prostě  chyba,  jíž  i  nejlepší 
diplomat  se  může  dopustiti  —  nehledě  tedy  k  tomu,  papežský  Stolec 
jednostranné  politiky  pěstovati  nemůže  a  nesmí. 


Kozhled  nábožeoskx' 


Z  papeždvých  projevů  pro  veřejnost  významných  zaznamenány 
v  listech  —  nehledě  k  prvnímu  okružníku  o  míru  —  zvláště  dva: 
Duchovním  horní  Itálie  řekl.  že  nechce  slyšeti  o  papalismu  (integra- 
lismu)  a  episkopalismu  (tohoto  výrazu  úředně  užil  právě  biskup 
z  Como).  Zástupcům  německých  obyvatelů  Říma  pak  řekl,  že  nechce 
již  nic  věděti  o  směru  berlínském  uebo  kolínském,  nýbrž 
jednotu  všech  katolíků.  Nástupcem  svým  v  Bologni  jmenoval  biskupa 
z  Foligno  Gusminiho,  jenž  je  znám  jakožto  činný  podporovatel  veřejné 
akce  katolické.  Bývalý  předseda  této  organisace  hrabě  Grosoli  po  ně- 
kolika letech  zas  objevil  se  úředně  jakožto  komoří  při  korunovaci. 
(Gros.  je  předsedou  vydavatelstva  denníkův  Italia  v  Miláně.  Corriere 
ď  Italia  v  Římě,  Avenire  v  Bologui,  Momento  v  Turiněj  Messagiere 
Toscano  v  Pise.) 

Zajímavo  jest,  že  vynikající  švýcarský  sociolog  Kašpar  Decurtins 
vzdal  se  professury  na  fryburáké  universitě  z  toho  důvodu,  že  srostl 
příliš  se  směrem  zesnulého  papeže  v  otázkách  církevnopolitických, 
než  aby  jiný,  třebas  i  jen  jiných  odstínů  směr  mohl  na  katedře 
zastupovati. 

Ze  soukromých  zpráv  o  životě  vatikánském  poznamenává  se,  že 

papež    nehodlá    si    ustanoviti    tajemníkův    osobních,    kteréžto    zařízení 

bývalo  prý  příčinou  lecjakých  nedorozumění,  za  to  však  obnovil  Piem  X 

odstraněný  dvorský  řád  rozličných  téch  nóblgard  atd.,  což  ovšem  přijde 

mnohým  vhod,  ač-li  finance,  nyní  málo  příznivé,  nepoloží  svého  veta. 

„Sfarzo    air  esterno,  1'  humilta  nell'  interno",  řekl  prý  Benedikt  XV. 

•    Úkoly  čekají  nového  náměstka  Kristova  mnohé  a  těžké.  Veřejnost 

širší  myslí  tu  arciť  především   na  válku,    ale    do  té    může    Řím    už 

velmi  málo  zasahovati,  zvláště  proti  přání  válčících.  Nám  poddaným  jeho 

jde  víc    o    záležitosti    náboženské    a    společenské,    v   jichž 

obnově  a  opravě  Pius  X  tak  mnohý  zdárný   krok    učinil    aneb    aspoň 

šťastný  popud  dal. 

* 

Z  posledních  dnů  života  Piova  zaznamenána  příhoda  (pravdivá-li  ?) 
skoro  na  vlas  podobná  té,  která  se  1866  při  spol.  diplomatické  audienci 
stala  Piovi  IX  s  vyslancem  ruským.  Tehdy  šlo  o  nakládání  ruské 
vlády  8  katolickými  a  sjednocenými  Poláky  a  Rusíny,  tentokrát  také. 
Pius  X  přijímaje  vyslance  Nelidova  pravil  roztrpčeně,  že  nemůže 
přijmouti  blahopřání  zástupce  vlády,  která  přes  veškeru  povolnoit  a 
ústupnost  papežského  Stolce  nikdy  se  neodhodlá  daným  slibům 
dostáti;  ani  jeden  ze  slibův  jemu  a  katolickým  Rusům  daných 
nebyl  vládou  splněn.  Jako  tehdy  vyslanec  začal  zapírati  a  Poláky 
obviňovati,  tak  že  Pius  IX  uražen  vykřikl  n;íň  ono  historické  a  pro 
ruské  katolíky  ovšem  pak  osudné:  via!  (marš),  tak  Pius  X  po  slovech 
vyslancových,  že  to  není  pravda,  se  zdvihl  a  rozhorlen  odvětil:  „Opakuji, 
že  žádný  z  učiněných  slibů  nesplněn.  A  vy  se  opovažujete  slovo  pa- 
pežovo prohlásiti  za  nepravdu?  Pane  vyslance,  prosím,  abyste  se  vzdálil!" 

Kdo  z  obou  měl  pravdu,  ví  celý  svět. 


716  Rozhled  náboženský 


Slavnosti  o  sv.  Václave,  v  jehož  úctě  má  se  katolietro  české 
sjednotiti  a  soustřediti,  konány  letos  za  účastenství  nepoměrně  četnějšího. 
IMěly  cvšera  ráz  více  kajícný  a    prosebný. 

Jestif  život  svatého  knížete  nebo  krále  tohoto  pro  náš  národ 
v  nejednora  směru  íakořka  typický.  Nejen  proto,  že  —  jak  se  nám 
sousedé  vysmívají  —  Cechové  umějí  si  k  svatým  velmi  dobře  pomáhati, 
dělajíce  si  prostě  mučeníky,  ale  i  z  jiných  příčin,  jež  by  arciť  jen 
historik-umělec  náležitě  pérem  vystihl.  Zde  jen  několik  poznámek 
o  legendě  svatováclavské. 

Kalouskova  jinak  znamenitá  obrana  očistila  světce  od  legen- 
dárních přívěsků,  po  našem  soudě,  až  pn'l  ž.  Legenda,  jak  známo,  nehledí 
si  tak  dějinné  pravdy,  jako  vzdělavai-ího  říkání,  a  ověšuje  své  postavy 
summárné  obvyklými  buďto  ctnostmi  nebi  nepravostmi,  z  čehnž  děje- 
pisec teprve  jádro  vybírá  Kostra  takto  předvedená  jest  pak  méně 
nadpřirozená,  více  lidská,  nám  bližší,  ale  ne  vždy  chudší,  ba  naopak, 
někdy  co  do  skutečné  velikosti  získává.  Toto  také  zamýšlel  Kalousek 
a  jiní  po  něm,  i  podařilo  se  jim  představiti  nám  opravdového  panovníka, 
rozšafného  i  šlechetného,  vůči  němuž  Václav  legendární  jeví  se  titěrným 
polioŽQŮstkářem,  vhodným  terčem  jistých  školských  „historiků",  aby 
před  adepty  pro  takové  věci  náramně  vnímavými  na  něm  svůj  vtip  brousili. 
Ale  histonk-psycholog,  znalý  p&někud  také  dějin  náboženství  a  psycho- 
logie jeho,  nebude  tak  kvapně  rozhodovati. 

Představme  si  především  dějiště.  Není  to  nynější  hrad  na  Hrad- 
čanech se  spoustou  uniforem,  mmistrů,  stráží,  vyslanectev,  úředníků, 
nýbrž  je  to  nějaké  sídlo  kmenorého  pohlavára.  Kdo  byl  na  př.  v  Cetyni, 
a  to  ve  20.  století  ještě,  porozumí  nám,  co  myslíme.  Jak  teprve  v  10. 
století ! 

Toť  jedna  věc,  jež  nám  zakazuje  pokládati  všecky  legendární 
podrobnosti  a  priori,  není-li  jinj^ch  důvodů,  za  nemožné  neb  aspoii 
panovníka  nedůstojné. 

Druhá  věc  týká  se  psychologie  horlivých  neořytův,  obrácenců. 
Vnímará  mysl  vžije  se  v  příklad  Kristův  a  světcův  jeho,  přijímá 
nauku  jeho  jakožto  nebeské  zjevení  a  chce  ji  osobně,  svou  vlastní 
prácí  prováděti  i  v  podrobnostech,  které  se  nám  zdají  naivními,  ano 
ponižujícími:  dle  slov  evangelických  navštěvuje  —  opět  NB  ne  král 
20.  století !  —  nemocné,  chudobné,  v  kajícném  a  Krista  následujícím 
zanícení  prokazuje  jim  skutky  tělesného  i  duchovního  milosrdenství; 
seje  pšenici  a  připravuje  mouku  n»  hostie  atd..  slovem  koná  z  nábož- 
ného nadšení  pro  osobní  zásluhu  křesťanské  skutky,  jež  by  jiní 
na  jeho  pouhý  rozkaz  také  a  snad  ještě  lépe  vykonali ;  ale  on  je  chce 
vykonati  sám,  sám  doslovně  chce  následovati  rad  a  příkazů  křesťanských. 
Ano  navštěvuje  dokonce  prý  uvězněné,  které  by  slovem  snad  mohl 
osvoboditi ;  domysleme  si  tuto  situaci  dále  ...  a  uznáme,  že  ani  tento 
zdánlivě  protimyslný  skutek  není  s  hlediska  iustitia  et  pax  nemyslitelný 
—  zaslouženj'  trest  dáti  vytrpěti,  a  přece  těšiti  a  kajícnou  mysl  k  dobrým 
předsevzetím  buditi.  V  řeholích,  kde  byly  zavedeny  tresty  jakési, 
moderně    řečeno,    separace,     představeným    se    přímo    nařizuje,    aby 


Rozhled   náboženský. 


k  trestancům  (mnichům)  posílali  ob  čas  consolatores,  ačkoli  nejsnadnější 
solatium  bylo  je  prostě  zas  připustiti  do  kommuny. 

Éeknete :  náboženský  fanatismus.  Kechat  ale  byl,  a  veliké 
věci  vykonal.  Bez  tohoto  a  takového  „fanatismu"  mnohý  zjev  dějin 
středověku,  jenž  rám  se  zdá  bjzantismem,  jest  nevysvětlitelným,  ba 
jakmile  jednotlivý  z  opřímného  přesvědčení  vzešlý  skutek  přešel 
v  obřad  a  povinnou  etikettu,  jest  odporným;  srv.  na  př.  rozmanitá  pa- 
novnická homagia  a  j.  pod.  Kedávno  zemřelý  ministr  Ebenhoch.  tedy  dost 
velký  pán,  bez  ořtyehu  a  bez  rozpaku  „ministroval",  nejen  císaři,  nýbrž 
i  obyčejnému  knězi  u  oltáře,  kdykoli  se  mu  přiležitost  naskytla.  Ti  a 
takoví  lidé  právě  pohlížejí  na  věci  jinýma  očima  ;  a  kdo  na  takové 
skutk}'  pohlíží  jako  na  pósu  nebo  nemožnost,  ten  jim  prostě  nerozumí. 
Kekne  se  cynicky:  „chudí  duchem",  netušíc,  že  překroucený  smysl 
slov  těch  vrací  se  na  svého  původce. 

Netřeba  snad  zvlášť  podotýkati,  že  těmito  poznámkami  nemá 
legenda  o  sv.  Václavu  znova  býti  vydána  za  dějepis,  nikterak.  Ale  toť 
jisto,  že  nestranný  dějepisec  povinen  v  těch  kterých  případech  i  k  ná- 
boženskopsychické  stránce  přiběhův  a  osobností  prohledat,  nechce-li 
souditi  ukvapeně. 

I  z  Paříže  roznesla  se  zpráva  o  ohromné  účasti  obyvatelstva 
při  bohoslužbě  za  příčinou  války.  Tím  více  náboženských 
projevů  pozorovati  u  nás  a  v  Xěmecku,  jichž  rozumný  posuzovatel 
nebude  ani  přeceňovati  ani  podceňovati,  natož  pak  se  jim  posmívati, 
jak  tu  a  tam  zvykem.  Církev,  nebo  v  tomto  případě  církve  bojujících 
národův,    i    když    modlí    se    za    vítězství   té  které  strany,  nemodlí  se 


a  spravedlivé  věci  k  vítězství  pomohla.  Nehlásá  osobní  nenávisti  proti 
odpůrcům  —  a  vyskvtují-li  se  takové  ostré  výrazy  v  některých  ná- 
boženských prohlášeních,  nelze  jich  s  katolického  hlediska  schvalovati 
—  ba  modlí  se  za  časnou  ochranu  a  věčnou  spásu  bojujících  jednotlivců, 
kteří  poslušní  jsouce  přísahy  své  zastupují  a  hájí  ve  vypuklé  válce 
jsoucnost  a  blaho  celku.  Jak  válka  vznikla,  zdali  jest  původem  spra- 
vedlivá či  nespravedlivá,  na  to  nemůže  ani  jednotlivec  ani  náboženství 
za  války  již  se  ohlížeti  —  to  jen  má  na  zřeteli  nebezpečí  dne  pro  vlast, 
o  jehož  zažehnání  vítězstvím  své  strany  prosí,  vždycky  ovšem  se  samo- 
srozuraitelnou  podmínkou  :  bud"  vůle  Tvá  !  Francouzskému  duchovenstvu 
na  př.  zajisté  nemůže  záležeti  na  vítězství  těchhle  nyní  vůdčích  republi- 
kánův, ale  záleží  mu  na  vítězství  vlasti,  o  které  se  modlí,  a  třebas 
nevymodlilo  si  vítězství  takového,  jakého  si  přeje,  totiž  porážkou 
protivníka,  vymodlí  si,  doufejme,  třebas  proti  svému  přání  nebo  mimo 
ně  vítězství  jiné,  lepší,  očistu  té  vlasti,  již  mnohdy  tak  chauvinsky 
slovem  i  skutkem  přeceňuje.  Myšlenky  boží  nejsou  myšlenky  lidské, 
a  když  Bohu  své  prosby  po  lidsku  přednášíme,  odvoláváme  se  na 
Prozřetelnost  jeho,  jenž  ví,  čeho  nám  potřebí  (Mat.  6,  8). 


778  Rozlil,  d    nábožensky. 


Z  Belgie  docházely  zprávy,  že  duchovní  účastnili  se  činného 
©dporii  obyvatelstva  proti  vniklým  vítězům.  Počet  případů  takových 
Břednim  šetřením  značně  zmenšen,  anof  zjištěno,  že  právě  duchovní 
nejvíce  přičiuovali  se  o  uklidnění  obyvatelstva.  Kde  však  skutečně 
se  stalo,  že  kněží  sáhli  ke  zbrani  aneb  dokonce  prý  zbraně  rozdávali, 
tu  lze  jen  odsouditi  —  ač  u  Belgičanů  budou  za  to  snad  národními 
hrdinami  —  jednak  vůbec  nekněžské  počínání  to,  zvláště  však 
jejich  krátkozrakou  neznalost  pravidel  nynější  války,  která  se  má 
vésti  jen  mezi  vojskem ;  a  ješlě  více  odsouditi  třeba  vášnivost  vojen- 
ských kruhů,    které  občanstvu  zbraně  rozdaly,   na  jeho  vlastní  zkázu. 

S  našeho  bojiště  ohlašují  se  i  případy,  že  kněží  padli  vykonávajíce 
svůj  úkol  mezi  raněnými. 

O  ruském  vojsku  píše  zpravodaj  s  německo -ruského  bojiště,  že 
šetří  kostelů  v,  i  jiných  vyznání.  Francouzi  zavinují  pohromy  svých 
krásných  kostelů  sami,  umísťujíce  na  nich  střelné  stroje  a  p. 

Zmíněné  oživení  nábožnosti  mezi  vojskem  i  obyvatelstvem  naším 
znepokojuje,  zdá  se,  jisté  lidi,  jimž  jest  řemeslem,  štváti  proti  kněžstvu 
a  náboženství.^)  Sotva  vzájemné  české  škorpení  trochu  poutichlo,  již 
ozývají  se  opět  a  šíří  nejnesmyslnější  povídačky  o  vlivu  kněžstva 
na  válku. 

Oblíbeným  stalo  se  také  poukazovati  na  církevní  a  zvláště  klá- 
šterní „poklady",  které  prý  by  měly  býti  věnovány  na  válku.  Zásadně 
říci  lze,  že  bude-li  toho  potřebí  a  vláda,  která,  jak  by  snad  již  mělo 
býti  známo,  vede  dozor  nad  veškerým  majetkem  církevním,  dovolí  neb 
nařídí,  zajisté  poklady  ty  vlasteneckým  účelům  věnovány  budou,  jak 
se  jindy,  na  př.  za  válek  napolenských  stalo ;  je  k  tomu  bohudík  ještě 
daleko,  ale  možno  hned  už  poznamenati,  že  by  navrhovatelé  splakali 
nad  výdělkem,  totiž  nad  výtěžkem  z  těch  pokladů.  Můžeť  se  tu  jednati 
•  zlaté  a  stříbrné  nádoby  neb  ozdoby  k  bohoslužbě  potřebné,  a  ovšem 
jen  o  hmotnou,  nikoliv  uměleckou  cenu,  neboť  ani  nejurputnější 
nepřítel  nechce  snad,  aby  kalichy  a  jiné  podobné  umělecky  cenné 
předměty  dány  byly  do  dražby.  Tuť  by  dle  velemoudrých  klášteroborců 
takových  mohla  se  vydrancovati  také  musea,  obrazárny  atd.  a  za 
babku  to  vše  prodati  —  vždyť  je  to  všecko  jenom  na  podívanou,  kdežto 
kostelní  nářadí  jest  potřebno  k  bohoslužbě !  Srv.  křik  pro  Lovaň 
a  Remeš! 

Ale  kláštery  jsou  přece  bohaté.  No  ano,  některé  jsou  (jak  by 
vydržovaly  své  členy,  své  kostely,  knihovny,  školy?!)  a  fiskus  dobře  ví, 
jak,  a  dle  toho  jim  také  povinnosti  ukládá.  Jsou  tu  pozemky  nebo  budovy 
mebo  vinkulované  papíry,  vše  pod  státním  dozorem.  Nuže  má  klášter  dáti 
pozemek  nebo  kus  lesa?  A  komu  pak?  Kdo  nechce  jen  štváti,  ví,  že 
kláštery  vždycky    svou  povinnost   ve  vážných  dobách   konaly   a   také 


')  Mimochodem  budiž  tu  podotčeno,  ie  i  v  parádním  týdenníku  naSem  »Zlatá 
Praha*  byl  skonfiskován  příspěvek  Fr.  S.  Procházky,  tak  že  nezfistalo  nežli  jméno  sbásní- 
tovo*   a  poznámka  pod  čárou  o  papežské  hymně. 


Rozhled  náboženský.  ,  779 


dnes  ji  ze  svého  skutečně  výdajného  majetku  štědře  konají.  Leáabylé 
pak  povídání,  oblíbené  u  lidí  nemyslících,  mějž  tu  svou  odpověď. 

Totéž  platí  o  použití  klášterů  za  nemocnice  atd.  Není  dnes  snad 
jediného  kláštera,  který  by  vhodných  místností  —  má  li  je  —  nebyl 
k  účelům  takovým  propůjčil.  Potřebí  tu  zajisté  místností  prostran- 
ných, a  těch  všude  není ;  že  jsou  klášterní  budovy  rozsáhlé,  nedo- 
kazuje opaku  —  vždyť  jsou  pro  více  lidí!  V  klášteřích  pak  mimo 
města  vůbec  neřádi  nemocné  umí-ífují,  neboť  není  tu  s  dostatek 
léčebných  pomůcek  ani  příznivého  spojení.  Správa  vojenská  poměry 
dobře  zná  a  dle  toho  svá  opatření  činí,  jimž  se  vždy  ochotně  vyhoví. 

V  Německu  nařízeno  štváčské  projevy  proti  kněžstvu  a  ná- 
boženství stíhati. 

O  dvou  nákladných  dílech  docházejí  zprávy  z  ciziny.  Známý 
badatel  o  starokřesťanských  památkách  Wilpert  v  římském  Gamp« 
Santo  chystá  dějiny  a  otisky  starokřesťanských  uměleckých 
památek.  Dílo  zajištěné  podporou  Viléma  II,  Kruppa  a  j.  má  státi 
800 — 1000  m.  —  Farář  Denk,  spolupracovník  velkého  „Thesaurus 
linguae  latinae"  (jenž  má  1700  odběratel),  hodlá  u  Focka  v  Lipsku 
za  jediný  1915.  rok  vydati  „nového  Sabatiera",  totiž  Bibli  oř  um 
sacrorum  latinae  versiones  antiquae,  jak  se  zove  třísvazkové 
dílo  raaurina  Dom  Pierre  Sabatiera,  vydané  1743 — 1749  v  Remeši, 
opraveně  1751  u  Didota  v  Paříži,  kterého  vydány  2000  výtisků  po 
250  livrů  (nyní  až  700  m).  Denk  chce  dílo  své  vydati  ve  4  svazcíck 
po  1-000  stranách  za  400 — 500  m.  1.  svazek,  jenž  vyjde  naposled,  má 
©bsahovati  úvod  ve  lOO  §§,  úplnou  slovní  zásobu  z  Italy  a  Vulgáty, 
2.  a  3.  sv.  S.  Z.,  4.  sv.  N.  Z.  Texty  Septuaginta  nebo  řecký  text, 
Italy  (transl.  vetus)  a  Vulgáty  Jeronýmovy  (transl.  nova)  položeny 
vedle  sebe.  Jak  vydavatel  sám  praví,  pracuje  o  díle  svém  již  30  let. 
—  Pro  zajímavost  budiž  tu  jmenováno  ještě  dílo  francouzského  jesuity 
Mich.  ď  Herbigny  z  r.  1914:  Prudens  sexdecim  linguarunt 
Conťessarius  etiam  sine  uUa  scientia  linguarum.  Methodus  optica 
pro  Confessione  integra  et  Matrimonio  —  confessario  et  poenitente 
mutuas  linguas  prorsus  ignorantibus:  anglice,  bohemice  (slavo-tchecice), 
croatice,  danice  atd.,  15  nynějších,  16.  latina,  dle  níž  sleduje  kněz  zna- 
mení kajícníkova  při  stejném  obsahu  vět.  Spis  o  110  stranách  stojí 
pouze  2  fr.  (Paříž,  Grabr.  Beauchesne) :  nyní  jest  arciť  sotva  dostupné, 
ač  by  ho  právě  teď  bylo  nejspíš  potřebí. 

* 
I  „Písmo  svaté  jmenovati   základem    víry,  jest  římský   vý- 

mysl", praví  protestantský  theolog  Herrmann  v  Marburgu.  Jak  známo, 
^  vyčítají    katolíkům  obyčejně  naopak  znevažování  Bible.  Právem  podo- 
;  týká   k  oné  větě  jistý  kritik :  Kdyby  staří  reformátoři  takhle  vstali  a 
viděli  nástupce  své  při  práci,  to  by  byla  pěkná  shledaná  ! 

* 
Nový  polský  překlad  No  v  ého  Zákona  připravuje  Vla- 
dislav Szczepaúski  T.  J.,    professor  biblického  ústava   v   iíímě. 


■7*0       _^ Rozhled  náboženský. 


Dosud  užívali  Poláci  starého  překladu  Wujkova,  o  němž  napsal  arci- 
biskup Szymon  :  „VVujko  překládal  z  latiny  slovo  za  slovem  dle  toho, 
co  znamenají  v  prvním  lepším  latinském  slovníku,  nestaraje  se,  zda 
polský  čtenář  něčemu  z  toho  rozumí  či  ne."  Mimo  to  jazyk  polský  od 
Wujkových  dob  se  velice  změnil,  zušlechtil,  takže  Písmo  stalo  se  dneš- 
nímu pokolení  na  mnohých  místech  úplně  nesrozumitelným.  Text  pře- 
kladu Wujkova  byl  sice  několikrát  obnovován,  ale  všechny  ty  změny 
týkaly  se  jen  zevnější  stránky  a  ne  podstaty. 

Úplně  nové  práce  podjal  se  na  vyzvání  polských  biskupův  učený 
jesuita  prof.  Szczepaiiski.  Jako  ukázku  a  přípravu  k  ní  vydal  letos 
před  prázdninami  rozsáhlé  dílo  „Bóg-Czlowiek  w  opisie  Ewan- 
gelistów".  Je  to  sharmonisovaný,  synoptický  překlad  čtyř  evangelií, 
podávající  slovy  Písma  celý  život  Ježíše  Krista.  Bylo  tu  třeba  důkladné 
znalosti  nejen  textů  evangelických,  ale  celé  dnešní  kritiky  biblické, 
neboť  kolik  to  otázek  je  spojeno  s  takovou  harmonisací!  Dlužno  přímo 
se  podivovati  pořádku  a  sestavení  celkového  plánu,  jakož  i  chrono- 
logickému seskupení  jednotlivých  událostí  a  nauk  Kristových.  Text 
plyne  důsledně  a  logicky,  ač  autor  vzal  někdy  jen  půl  řádku  nebo 
jen  několik  výrazův  od  jednoho  evangelisty  a  vplétal  do  textu  druhého, 
aby  tak  vyšel  harmonický  a  organický  celek,  jenž  pak  působí  dojmem 
mistrné  mosaiky.  Kde  doslovný  překlad  nebyl  by  dosti  srozumitelným, 
připojil  vydavatel  —  kursivou  —  výrazy  nenalézající  se  v  textu. 
Kritika  souhlasně  doznává,  že  překlad  jest  v  každém  ohledu  dokonalv, 
jazyk  čistý,  jasný,  prostý  a  zároveň  úplně  dnešní,  komentář  krátký, 
ale  obsažný  a  jasný. 

Dílo  Szczepanského  vytiskla  tiskárna  vatikánská  a  vypravila  je 
přímo  nádherně.  Kromě  různých  ozdob,  provedených  malířem  Contim 
a  harmonicky  spiatých  s  obsahem,  přidáno  je  ke  knize  34  obrazů  Jana 
Fra  Angelika  a  mapa  Palestiny. 

Významná  slova  evangelická:  „Cokoli  svážete  na  zemi... 
cokoli  rozvážete..."  (Mat.  16,  18;  18,  18  —  srv.  Jan  20,  23) 
vykládána  druhdy  též  ve  smyslu  pouze  naučném,  po  př.  zákonodárném, 
vzatém  z  názvosloví  rabbinského,  v  němžto  příslušné  výrazy  semitské 
značí  tolik,  jako  prohlásiti  za  nedovolené  —  za  dovolené  (asar  —  hatir)  ; 
protestantský  výklad  odvozoval  pak  odtud,  že  výroky  u  Mat.  neznačí 
zadržování  neb  odpouštění  hříchův,  jež  u  Jana  u.  m.  výslovně  jmenováno. 
Dr,  V.  Brander  v  „Katholik"  (1914,  8)  dovozuje,  že  ačkoli  Pán 
8  apoštoly  ony  rabbinské  výrazy  znali  a  jindy  jich  snad  i  v  tom  smyslu 
používali  (na  př.  Mat.  12,  2;  22,  17;  23,  4),  na  oněch  dvou  místech 
třeba  řecké  výrazy  —  původních  aramských  neznáme  —  deein  —  lyein, 
která  sama  o  sobě  onen  rabbinský  význam  překračují,  vykládati  do- 
slovně. Zvláště  zřejmo  je  to  Mat.  18,  18  (kdo  ani  církve  neuposlechne, 
budiž  jako  pohan  a  celník),  kde  jde  o  vyobcování  z  církve,  tedy  ne 
o  pouhou  prohlášku  nedovolenosti.  A  Mat.  16,  18d,  kde  jest  řeč 
o  klíčích  král.  neb.  (srv.  Is.  22,  22;  Apok.  3,  7),  rovněž  nesnadno 
tímto  výkladem   se   spokojiti.    Nejstarší   zmínky   tohoto   místa,  kromě 


RoEbled  náboženskf.  781 


Pseudoklementin,  vesměs  je  vykládají  o  svazku  viny  a  trestu,  i  syrští 
spisovatelé,  jimž  rabbinský  zvyk  uemohl  býti  neznám.  Obšírně  pak 
probírá  Br.  svědectví  Epifaniovo  (Haer.  30,  6)  o  obráceném  židovském 
patriarchu  v  Tiberiadě,  u  něhož  nalezeno  původní  hebrejské  Evangelium 
a  jenž  umíraje  vydal  svědectví  pravomoci  svazovati  a  rozvazovati 
(k.  roku  317 — 326)  —  Nejnověji  snaží  se  někteří  odvoditi  slova  ta  a 
význam  jejich  ze  starověkých  formulí  zaklínačích  (Kohler  1905,  Dell  1914) 
nechtíce  uznati  významu  rabbinského  ani  katolického. 

O  zpěve  v  kostelích  jednalo  jedno  z  prvních  motuproprií 
Pia  X  (22.  listop.  1903)  a  tu  m.  j.  zakázáno  ženským  zpívati  litur- 
gické zpěvy  v  choře  (nebo  na  chóre).  Tímto  chórem  rozumí  se  však, 
jak  ukazuje  jesuita  Bonvin  v  orgáne  něm.  ceeilského  spolku  (1914.  8), 
chór  úředně  liturgický,  totiž  blízko  oltáře  v  sanctuariu,  jak  v  hlavních 
kostelích  bývá,  nikoli  vyvýšený  kůr  v  zadu  nebo  po  stranách 
kostela;  pro  tyto  žádají  dekrety  obřadní  (z  r.  1908  17.  ledna  a 
18.  pros.),  aby  v  zájmu  slušnosti  a  místu  přiměřené  uctivosti  zpěvačky 
a  zpěváci  nestáli  promícháni  nýbrž  odděleni,  což  měl  by  každý  ředitel 
kůru,  zkušeností  poučen,  věděti  a  zaříditi  sám  od  sebe,  aby  kůr 
nestal  se  zábavní  místností.  Kdo  chce  a  může  ženské  hlasy  obsaditi 
chlapci,  ať  si  tak  učiní,  ale  římsky-mi  dekrety   to  předepsáno  není. 

* 

Kulmský  biskup  zakázal  (10.  kv.  1914  v  Pelpliněi  kněžím 
své  diecese  bez  písemného  dovolení  komukoli  ručiti  nebo  za  kohokoli 
přejímati  peněžité  závazky.  Je  to  sice  jakési  omezování,  ale 
vzhledem  k  častým  takovým  útokům  na  „dobré  srdce"  velmi  zdravé. 
Experto  crede  Ruperto,  pomyslí  si  při  tom  zajisté  i  mnohý  z  našich 
čtenářů.  Následky  bývají  skoro  vždycky  smutné.  Mnohý  z  postižených 
již  si    zasteskl:    Kdybych  mu  raději  něco  byl  dal  na  věčnou  oplátku  ! 


Hlídka.  63 


782  Eozhled  vědecký  a  umělecký. 


Uědeck^  a  umělecky. 

Smrt  v  obvyklém,  sociálním,  jak  říkají,  významu  nastává  tím, 
že  ustane  dýchání,  a  toto  přestává  tím,  že  čivové  ústrojí,  pro- 
dloužené k  hlavé  míchy,  odkud  pochází  pravidelná  innervace  dýchacích 
svalů,  přestane  pracovati  a  tím  také  buňkám  mozkovým  nepostradatelný 
kyslík  dodávati.  Kdy  však  vlastně  smrt  opravdu  nastala,  v  jednotlivých 
případech  nesnadno  říci.  Vzhledem  k  tomu  také  Církev  poslední  dobou 
upozornila,  že  svátost  posledního  pomazání  a  rozřešeni  nemá  se  ome- 
zovati na  chvíli,  dokud  nemocný  dává  zjevné  známky  života,  nýbrž 
v  případě  nezbytnosti  možno  tu  důvěřovati  i  známkám  méně  zjevným 
a  oboje,  aspoň  podmínečně,  při  nich  udělovati,  arciť  ne  lehkomyslně 
a  bez  rozdílu,  jak  v  městech  se  k  vůli  lidským  řečem  často  žádává, 
když  pro  haneíjaou  zbabělost  aneb  zaryté  odrazování  nevěreckých 
lékařů  kněz  nebyl  v  čas  povolán. 

I  po  této  smrti  hlavního  ústrojí  však,  již  často  nesnadno  od  života 
rozeznati,  žijí  některá  jiná  ústrojí,  zvláště  taková,  která  mají  vlastní 
samovolný  pohyb,  tedy  zylášté  srdce,  ale  i  střeva,  svaly  atd.  U  mrtvých 
králíků  2 — A  dny,  ba  v  jednom  případě  dokonce  i  7  dní  po  smrti 
jejich  podařilo  se  solným  roztokem  (Ringer)  srdce  k  jakési  reakci  pro- 
buditi, u  lidí,  zvláště  dětí  ve  20 — 30  hodinách.  Této  schopnosti  buněk 
a  svalů,  „žíti"  i  po  zániku  živočicha,  po  případě  po  oddělení  od 
něho,  používá  se  zatím  hojně  při  transplantaci  nebo  replantaci, 
a  to  nejen  kůže,  nýbrž  i  kostnatých  části,  pokud  pokožka  neboli  pe- 
riostes  žije,  pokud  totiž  dovede  kostitvornou  látku  vyměšovati,  což 
dosud  zjištěno  až  na  4  dny  po  smrti  u  králíka.  Tento  život  bez  ústřed- 
ního ústrojí  je  tedy  vždycky  krátkodobý,  ale  pokusy  takové  otvírají 
nové     pohledy    na    podstatu    života    a    prospívají    znamenitě    i    léčbě 

úrazův  a  chorob. 

* 

Mechanistů  po  způsobu  Vogtově  a  Moleschottově  již  i  mezi 
přírodozpytci  značně  ubylo,  byť  i  nápady  jejich  v  tisku,  hlavně  děl- 
nickém strašily ;  ale  přece  ještě  nevymřeli  docela.  Tuhle  cyrišský  priv. 
docent  Lipschútz  jednaje  o  příčinách  smrti  pořád  ještě  myslí,  že 
život  a  myšlení  není  leč  součet  velice  spletitých  lučebných  dějů  v  buňce, 
a  za  příklad  uvádí  parostroj  :  jako  za  prácí  jeho  netkví  nic  jiného  než 
hoření  paliva,  tak  prý  za  jevy  života  není  nic  než  látková  výměna 
buněk.  Posměšně  táže  se  sám  referent  „Sozialist.  Monatch."  1(1914,  15): 
Skutečně?  A  jiného  nic?  Ale  v  parostroji  jest  vedle  spalování  také 
ještě  jeho  sestrojení,  organisace  !  A  odkud  ta?  Zajisté  z  mozku,  tedy 
z  nadřaděného,  vyššího  ústředí  životního.  Mechanistům  nestačí  starý 
příklad  o  hodinách  a  hodináři,  kterýžto  příklad  jest  ovšem  čistě  me- 
chanický;  berou  tedy  modernější,    chemický,    ale    výsledek  je    tentýž. 


Rozhled  vědecký  a  umělecký.  783 


Zažívání,  pro  tělo  i  duši  veledůležitý  děj,  prese  vše  úspěchy 
novější  fysiologie  (Cannon,  Cornheim,  Pavlov,  Sternberg  atd.)  obsáhaje 
mnoho  neznámého  a  nevysvětleného.  Pokus  je  tu  pochopitelně  velmi  ne- 
snadný. Nejvhodnější  pokusné  zvíře,  pes,  osvědčuje  se  tu  zcela  dobře  co  do 
pohybu  žaludka,  tenkého  a  tlustého  střeva,  vyměšování  sliny  a  žaludeční 
šťávy;  známý  úkaz,  jak  „se  sliny  sbíhají",  jeví  se  u  něho  zvlášť  očitě, 
nejen  vůči  skutečné,  nýbrž  i  ukazované  a  časem  i  jenom  jmenované 
potravě,  což  poukazuje  na  jakousi  součinnost  duševnou,  vyvolanou 
dojmem  slova  a  představy.  Méně  se  osvědčuje  pes  při  zkoumání  hladu 
a  sytosti :  zde  totiž  podržel  pud  a  chování  dravce,  který  jsa  mnohdy 
odsouzen  hladověti,  požírá  za  to  bez  míry,  kiyž  se  k  něčemu  chutnému 
dostane,  kdežto  naopak  nepožije  ničeho,  co  mu  nechutná. 

Trávení  děje  se  pomocí  sliny  a  kyselavé  žaludeční  šťávy  částečně 
v  žaludku,  hlavně  však  v  tenkém  střevě,  a  poněkud  ještě,  zvlášť 
u  potravy  rostlinné,  nechávající  mnoho  nestrávených  odpadků,  v  tlustém 
střevě.  Vylučování  žaludeční  kyseliny  —  námahou  vzniká  i  ve  svalech 
kyselina  úitrojná  —  ruší  tento  pocit  únavy  a  jí-li  se  s  chutí,  vzniká 
nad  to  pocit  osvěžení ;  i  bez  chuti  působí  jej  však  látky  extraktivní, 
na  př.  v  masité  tresti,  vyluzujíce  tutéž  kyselinu  s  kyselinou  solnou, 
a  proto  považovány  za  zvláště  sílivé  (bouillon !),  ačkoli  fysiologii  je 
známo,  že  právě  tresti  ty,  třebas  byly  z  tolika  a  z  tolika  amerických 
buvolů,  nemají  vlastně  výživnosti  skoro  žádné. 

Chut  v  užším  smyslu,  totiž  s  chutí-li  se  jí,  má  tedy  veliký 
význam  zdravotní,  především  aspoň  subjektivně,  i  není  to  tedy  pouhá 
delectatio,  askety  tolik  káraná.  Postní  příkazy  nejdou  tu  vždy  s  přírodou, 
která  i  zde  je  dobrou  učitelkou,  ne  pouze  rozkoše,  ale  také  zdravoty; 
nemůžef  ani  postní  příkaz  zamýšleti,  aby  se  člověk  i  postní  stravou 
neosvěžil,  požívaje  něčeho,  co  mu  nechutná,  jen  aby  žaludek  poněkud 
naplnil.  Srovnejme  tu,  jak  osvěžuje  na  př.  kousek  čokolády,  cukru  a 
pod.,  a  to  nejen  člověka,  kdežto  jiná  jídla  třebas  „nasytí",  ale  neosvěží. 
Jsou  to  jakési  lučebné  součástky  jídel,  jež  chut  a  vylučování  kyseliny 
žaludečné  způsobují. 

I  duševní  stránka  tedy  nejen  co  do  jsoucnosti,  nýbrž  i  co  do 
čilosti  (esse  —  bene  esse)  závisí  na  stravě  a  jejím  zažití.  Vědomě 
můžeme  sledovati  stravu  až  asi  do  žaludku,  skoro  nic  v  tenkém  střevě, 
a  z  části  v  tlustém  střevě.  „Těžká"  jídla  zůstávají  dlouho  v  žaludku, 
ale  hlavně  v  tenkém  střevě,  které  se  zdá  míti  nejméně  spojení  s  mozkem, 
jehož  potíže  však  a  namáhavou  práci  neurčitou  jakousi  náladou  splácíme, 
třebas  nevědomky.  Zácpa  působí  ti  snivě,  ale  fysiologie  neví 
ještě,  proč.  Toxiny,  jedy,  jak  se  pověstný  Mečnikov  domníval,  radě 
proto  tlusté  střevo  odstraňovati  jakožto  pvý  zbytek  zvířecího  původu, 
to  nejsou,  neboť  potrava  do  tlustého  střeva  často  ani  nedojde,  byvši 
v  tenkém  beze  zbytku  ztrávena  (maso,  vejce,  mléko  aj.)  Vegetariáni 
zaměňují  tu  ve  svých  radách  dvojí  věc:  z  hojnějšího  vyměšování  při 
stravě  rostlinné  soudí  o  její  ztravitelnosti  a  větší  přiměřenosti,  kdežto 
•ono  vlastně  svědčí  jen  o  větší  části  látek  neztrávených  a  neztravitelných 
a  proto  vyměšovaných,  jichž  proto  třeba  více  požívati,  jimiž  ústrojí 

53* 


784  EoEhled  vědecký  a  umělecký. 

zažívací  sice  bývá  více  zaméstnáváno,  ale  k  vydatnější  činnosti  sotva 
více  drážděno  neb  donucováno;  vina  zácpy  není  v  jídltch  8na'íno 
ztravitelných,  nýbrž  v  ústrojí  samém,  v  jeho  nějaké  nehybnosti  („leni- 
vosti"), kterou  třeba  léčiti  jinak  než  vegetarismem.  Domněnky,  že 
neztrávené  a  neztravitelné  části  z  rostlinné  strady  pi;i  zácpě  seberou 
s  sebou  a  vyměšovati  pomohou  i  části  stravy  masité,  ale  prý  neztrávené, 
fysiologicky  odůvodniti  nelze.  Stará  zkušenost,  že  co  sedláka  zvetilo, 
krejčiho  zabilo,  platí  pro  různé  způsoby  života  a  životosprávy  dosud, 
kdežto  jiná  zkušenost,  že  hlad  prý  jest  nejlepším  kuchařem,  bez  výhrady 
neplatí;  rozhodujeť  i  chat  a  ztravitelnost  jídla  samého,  nemá-li  hladovému 
uškoditi, 

I  na  Rusi,  která  vymoženostmi  průmyslu  dosud  není  tak  obdařena, 
jako  západ,  píší  o  potřebě  klidu  a  ticha  pro  člověka.  Theosofický  spis. 
Jevg.  Kuzmin  praví  v  článku  „Tišina''  ve  Věstníku  Teosofiji,  že 
současné  člověčenstvo  zvláště  ve  velkých  městech  ničeho  tak 
nepotřebuje,  jako  ticha,  protože  okolní  vzduch  nebyl  nikdy  tak  otráven 
ošklivými,  divokými  zvuky  automobilů,  továren,  tramwayí,  telefonův 
atd.,  jako  nyní.  Proto  obyvatelé  velkoměst  ve  XX.  stol,  před  hlukem 
a  zmatkem  městským  uchylují  se  do  „k  1  u  b  ů  mlčení",  kde  by  se  skryli 
před  zlem  současné  kultury.  Takové  kluby  jsou  již  v  Novém  Yorku,^ 
v  Londýně,  Paříži  a  jinde;  tu  se  pěstuje  mlčení  a  není  pominuta 
žádná  maličkost,  která  by  přispívala  k  absolutnímu  tichu :  těžké  opony, 
nepropouštějící  zvuků  z  venku,  koberce,  na  nichž  není  slyšeti  kroku,, 
měkké  elektrické  světlo,  rozsáhlé  čítárny,  sluhové  v  plstěné  obuvi, 
posluhování  beze  slov  v  restauraci,  kde  Číšníci  mlčky  podávají  lístek, 
a  hosté  žádají  určité  jídlo  ukázáním  prstem.  Členové  nových  „klubů 
mlčení"  po  celou  dobu  pobytu  v  klubu  nesmějí  pronésti  slova  na  hlas, 
jinak  podléhají  peněžité  pokutě. 

Podle  příkladu  theosofické  spisovatelky  Jek.  Blavatské,  zvoucí 
v  knize  „Golos  bezmolvija"  k  mlčení,  „hlásání  ticha"  mezi  theo- 
sofy  se  šíří  velice  nápadně.  Tak  v  „Novi"  F.  Kupčinskij  ve  článku 
„Zůstávejte  o  samotě  se  sebou"  vytýká,  že  lidé  věnují  všemu 
jinému  více  času,  než  sobě,  ztrácejí  sebe  samy,  vidí  v  sobě  cizího 
člověka,  jenž  jim  jest  na  obtíž,  i  vraždí  se.  Nutno  tedy,  aby  člověk 
zůstával  aspoň  chvíli  denně  o  samotě  se  sebou  samým,  aby  se  pohřižoval 
v  sebe  sama  v  tichu  a  o  samotě.  V  tichu  myšlenky  vaše  se  vyjasní, 
nabudete  bodřejší  nálady,  „Každodenně  duše  vaše  potřebuje  lázně 
samoty  !"  končí  spisovatel  své  vyzvání.  Tak  tedy  věda  přichází  k  ná- 
zorům, které  dávno  se  vžily  v  katolické  askesi. 

* 

Zeměpisná  jména  dnešnímu  čtenáři  novin  působí  zajisté 
pramalé  potěšení,  zvláště  jména  z  krajin  pohraničních.  Jaká  by  to 
byla  úleva,  kdyby  se  jednotně  stanovila !  Arciť  nevíme  dnes,  co  bu- 
doucnost možno  dosť  blízká  přinese  a  jaké  změny  nastanou. 


Roahled    vědecký  a  umělecký.  ♦   785 

Semitské  texty  píší  se,  jak  zaámo,  bez  samohlásek.  Značky 

samohláskové,    t.    ř.    punktace,    píší    a    tisknou    se   pro  školy  a  vůbec 

začátečníky.  Hebrejština  zná  dvojí  punktaci,  východaí  (babylonskou) 

a    západní    (tiberiadskou);    ona   jest  jedoodušší.  má  jen  6  značek,  jež 

označují  pouze  jakost,  nikoli  délku  samohlásky   —  chybí  segol,  kamez 

chatuf.    cbatev,    i    makkeť  a  pasek  jsou  pozdější.   Paderbornský  staro- 

zákonník    Peters  navrhuje,    by    tato    snadnější  punktace  se  zavedla  do 

předloh  našich  bohoslovců. 

* 

Castěji  čteme,  že  mnohé  úkazy  souvěkosti  uknzujíj  jak  málo 
pravých  přátel  mají  Němci  ve  s  větě,  třebas  jest  uznávána  jejich 
převaha  v  různých  směrech.  Ve  Spojených  Státech  na  př.  vzmáhá  se 
němeoký  vliv  co  do  obchodu  a  politiky,  též  ve  vědě  výměna  professorů 
nemálo  přispívá  ku  sblížení,  jež  pěstovati  se  snaží  také  zvláštní  „Ger- 
manistická  společnost"  v  Americe.  Ale,  jak  kurátor  Germánského  musea 
při  Harvardské  universitě  v  Cambridge  Mass.  Dr.  Kuno  Francké 
(Deutsche  Revue  1914.  9)  ukazuje,  záliba  a  nadšení  pro  německou 
literaturu  v  poslední  době  více  pokleslo,  než  by  dle  rozmnožených 
jinak  vzájemných  styků  se  očekávalo.  Kromě  vzrostlého  samostatného 
vědomí  amerického,  které  nynějšího  Američana  vůbec  málo  činí  náchyl- 
ného nechati  na  sebe  působiti  cizí  vlivy,  vidí  Francké  hlavní  příčinu 
nechuti  k  současné  literatuře  a  mysli  německé  hlavně  v  účincích 
materialistického  obratu,  jenž  v  Německu  nastal  v  2.  polovici 
19.  století.  Američan  prý  čeká  od  Německa  idealistický  vzlet,  vniterné 
oduševnění.  Kde  toho  vůbec  nenalézá  neb  aspoň,  jako  ve  mnohých 
výtvorech  německé  moderní  literatury,  ne  čistě,  jest  náchylný  vyhledávati 
technické  nedostatky  a  odsuzovati  celek  jako  nepravdivý  nebo  surový. 

Poznatek  zajímavý,  ale  psychologa  nepřekvapující  :  Praktický, 
střízlivý,  vydělavačný  Američan,  jehož  heslem  je  dollar  a  „business", 
hledá  v  literatuře  —  aspoů  ted"  ještě  —  idealnost  a  vzlet,  nikoli 
brutální  popis  nebo  výplody  a  la  Simplicissimus,  jak  Francké  podotýká. 
Zajímavo  jistě  i  pro  nás. 

Básník  N.  M.  Minskij  měl  v  Petrohradě  i  Moskvě  přednášky, 
jejichž  thema  „Láska  k  předmětům  i  láska  k  lidem"  přimyká 
se  k  idei  jeho  dramatické  trilogie,  o  níž  už  byla  řeč.  Minský  staví  tu 
proti  sobě  dva  světové  názory,  západnoevropský  a- ruský,  úplně  sobě 
odporující.  Západnoevropská  kultura  stojí  pod  znakem 
„lásky  k  předmětům",  utvrzení  tvůrčí  osobnosti;  .známkou 
lásky    k  lidem",    resignace    osobnosti  vyznačeno  Kuskó. 

Evropská  kultura  i  literatura  vznikla  z  klassicismu.  pěstovavšího 
•osobnost,  ale  dále  byla  nadšena  kultem  předmětu  přírody  i  romantismus) 
i  kultem  předmětů,  vytvořených  člověkem  (realismus).  Láska  k  životu, 
k  pohodlí,  k  předmětům,  boj  za  pohodlí  života,  za  hmotné  statky, 
vášeÍL  ke  kulturní  tvorbě,  nutící  obětovati  bližní  jménem  techniky, 
krásy,  vědy  —  toť  základ  západního  světového  názoru.  Nejvyššího 
vrcholu  dosáhl    tento  kult  osobnosti   za  našich  dnů,    dnův  oslepujícího 


786  Rozhled  vždecký  a  umělecký. 

lesku  kultury.  Západní  kultura  visty  svých  básníkův  oslavuje  veliký 
rozkvět  technické  civilisace.  Láska  k  předmětůno  nadchla  tiancouzsko- 
belgického  básníka  Verhaerena,  básníka  měst,  i  futuristu  Marinettiho, 
opěvujícího  technický  pokrok;  ve  tvorbě  Maeterh'nckově  jeví  se  tato 
láska  k  předmětům  nejzřejměji. 

Zcela  jiný  motiv  charakt^^erisuje  ruskou  literaturu:  její  kořen  jest 
—  láska  klidem,  pouze  k  lidem,  vzatá  ve  smyslu  sebeobětavého  citu 
evangelia.  Nejúplnější  výraz  tento  kult  lidumilnosti  obdržel  ve  tvorbě 
Dostojevského  i  L.  Tolstého.  V  tomto  kontrastu  mezi  literaturou  ruskou 
a  západní  opakoval  se  kontrast  mezi  liellenismem  a  judaismem  :  západ 
přijal  hellenské  principy  křesťanství,  vykoupení  a  vzkříšení;  židovský 
princip  lásky  k  bližnímu  stal  se  obsahem  ruské  literatury.  Ukázav  kult 
lásky  k  lidem  na  tvorbě  národníkův  idealistův  i  národníkuv  občanských, 
Minskij  přeáel  k  převratu  v  ruské  literatuře,  který  začav  Merežkovským 
a  Balmontem  nabyl  určitých  forem  v  ruském  dekadentství  a  symbolismu. 
Kult  lásky  k  lidem  vede  k  popírání  tvorby,  ku  hlásání  neděláni,  jelikož 
tvorbou  vzniká  mezi  lidmi  nerovnost.  Nerovnost  vzniká  processem  boje 
za  ovládání  předmětů,  processem  každého  zdokonalování,  vynalézání 
techniky.  A  jestliže  Petr  Ve),  prosekal  okno  v  Evropu  s  její  kulturou,. 
Tolstoj  jako  moralista  vyházel  tímto  oknem  veškeru  kulturu.  Pro  Rusko 
jest  nezbytná  střední  cesta,  kde  by  se  jménem  zákona  lásky  nezavrho- 
vala tvůrčí  kultura  a  kde  by  tato  kultura  nepodrobovala  člověka  před- 
mětům, jak  to  vidíme  na  západě.  Ruští  dekadenti  pochopili  prý, 
v  jakou  propast  „beztvorby"  a  neděláni  zve  hlásání  Tolstého,  a  odtud 
jejich  utvrzení  „já"  i  volání  k  samotě  a  zahloubání  se  v  sebe.  Pravda 
Západu  i  pravda  Ruska  musejí  prý  býti  smířeny  ve  vyšší  synthesi, 
„jinak  zhyneme",  praví  M.  o  Ruších,  „v  passivním  neděláni,  nebcí 
láska  pouze  k  člověku  —  není  tvůrčí  lá^ka  a  z  ní  není  východu  ke 
tvorbě  kultury", 

D.  S.  Merežkovskij  vRusskémSIově  (č.  43)  ukazuje  na 
nemoc  ruské  společnosti  i  literatury :  individualismus,  samotářství  a 
protispoiečenský  směr,  který  v  ruskou  literaturu  uvedl  prý  básník 
Tutčev  (Tajná  Tutčeva).  V  jeho  šlépějích  jde  Balmont,  jemuž  se  za- 
chtělo „býti  jako  slunce",  Z.  Gippiusova,  jež  zatoužila  „milovati  sebe 
jako  Boha".  Je  to  směšné,  ale  zároveň  smutné.  A  následek  tohoto 
prolispolečenského  směru   je  —  samovražedná  horečka  na  Rusi. 

Jednoaktovka  Ant.  P.  Čechova  „N  a  prcězžej  Dorog  ě",  jež 
po  dvacet  sedm  let  censurou  byla  zapovězena,  připuštěna  na  jeviště. 
Kus  tento  byl  napsán  1887  a  zákaz  byl  motivován  slovy:  „Hra  špinavá 
i  nemravná.  K.  provedení  nevhodná."  Tedy  pokrok?  Gi  ta  „špína" 
zatím  vyčichla? 

V  Tolstovském  Ježegodniku  roku  1913  byl  uveřejněn 
variant  „Kreutzerovy  sonáty",  v  němž  Pozdnyšev  vypravuje 
o  své  rodinné  tragedii  nejprve  v  třetí  osobě  jako  by  o  jednom  ze 
svých  známých  a  ku  konci  se  vyslovuje  přímo.  S  uměleckého  hlediska 
jest  variant  dosti  cenný. 


Rozhled  vychovatelskv.  78^ 


Uvjchovatelsk^. 

Otázka  koedukace  nebo,  jak  3.  něm.  sjezd  pro  vzdělání  mládeže 
lépe  praví,  koinstrukce  řešívá  se  dle  různých  hledisk  a  zkušeností 
různě,  aniž  pak  řešení  všestranně  uspokojuje.  Třeba  zajisté  uznati,  že 
není  ještě  dostatečného  podkladu,  prozkoumané  látky  pro  řešení  konečné. 
Zkušenosti  dosavadní  praví,  že  schopnosti  žákův  i  žákyň  jsou 
celkem  stejné,  ačkoliv  i  při  tom  hned  se  podotýká,  že  u  žáků  vyskytuje 
se  větší  t.  zv.  iniervariace  od  nadání  nejvyššího  k  nejnižšímu,  kdežto 
u  žákyň  daleko  převládá  prostřednost ;  odtud  by  se  vysvětlovala  na  př. 
zcela  skrovná  účast  ženy  v  dílech  vynikajících,  nadprůměrných, 
geniálních. 

O  výsledcích  však  nerozhoduje  pouze  schopnost,  nýbrž  také  chut, 
náklonnost.  A  tu  pozorováno:  žák  raá  větší  zájem  na  věcném, 
odtažitém,  povšechném,  tvůrčím,  žačka  na  osobním,  citovém,  citově 
zbarveném ;  uoathematika,  přírodopis  a  zeměpis  proto  nebývají  jejími 
oblíbenými  předměty,  dějepis  pak  více  po  stránce  osobní  —  činy  a 
příběhy  dějinných  postav  —  než  po  stránce  událostí  samých,  politického 
vývoje  a  pod.  Dle  toho  také  písemné  práce  tam  vykazují  bohatší  obsah, 
zde  lepší  výraz ;  řečem  vůbec  učí  se  žačky  snadněji  a  lépe.  Ale  při 
tom  zas  překvapuje,  že  poměrně  nejlepších  vědeckých  výsledků 
dosáhly  ženy  právě  v  mathematice  (EUis) ;  Buckle  jim  také  skutečně 
—  proti  obvyklému  schématu  —  přičítá  sklonnost  deduktivní. 

Rozdíly  jsou  celkem  nepopiratelné  a  značné.  Nastává  otázka :  jsou 
ony  založeny  v  podstatě  obnu  pohlaví  anebo  jsou  jen  výsledkem 
dosavadního  vyučovacího  způsobu?  Jak  známo,  jsou  biologové  a  psycho- 
logové vůči  takovým  otázkám  hned  pohotoví  se  svým  čaroslovcem : 
vývoj.  Je  pravda,  že  od  nepaměti  muž  to  hlavně  byl,  jenž  se  vědou 
zabývalj  ale  stejně  pravda  jest,  že  žena  to  hlavně  byla,  která  se  naň 
těžkou  prácí  dřela,  a  přece  nestala  se  silnější  než  on ;  a  vývoj  tělesný 
jest  přece  pravděpodobnější  a  makavější  než  duchový  ! 

Vzhledem  k  tomu  tedy,  že  jisté  předměty,  jak  nahoře  zmíněny, 
nebudí  u  žaček  tolik  zájmu  jako  jiné,  a  proto,  jak  lze  předpokládati, 
celkem  je  stojí  nepoměrně  více  námahy,  které  výsledek,  vlastní 
vědění,  není  přímérný,  bylo  by  správno,  s  nimi  dále  experimentovati 
a  takto  domněle  nenastalý  „vývoy'  v  tom  směru  doháněti  a  popoháněti? 
Nebylo  by  to  plýtváním  energie,  která  by  se  mohla  jmak  lépe  uplatniti, 
a  to  hned,  bez  „vývoje**  ?  Dlužno  totiž  ještě  vžd}^  na  paměti  míti,  že 
žákyně  lépe  a  snadněji  se  učí  nazpamét,  že  bývají  pilnější,  cti- 
žádostivější ;  není  tu  nebezpečí,  že  učitelé  a  paedopsychologové  tyto 
nadřené  vědomosti  budou  pokládati  za  vědění,  za  lepší  vědění,  než  je 
vykazují  snad  spolužáci?  Pamět  a  učení  nazpamět  jest  ovšem  prvou 
podmínkou  všeho  učení  a  vědění,  u  každého:  kdo  se  nenaučí,  neví 
a  neumí.  Ale  jest  přece  nadále  ohromný  rozdíl  mezi  pouze  naučeným 
a  mezi  osvojeným. 


las  Rozhled  vychovatelský. 


Protivnici  koinstrukce  mají  tedy  rozhodně  více  věcných 
důvodů  než  její  příznivci,  i  když  máme  na  mysli  jen  stránku  učebnou, 
aspoň  co  vyšších  škol ;  o  výchovné  stránce  mluvih  jsme  tu  již  častěji. 

Jaký  však  odtud  vyplývá  důsledek?  Má  býti  žena  z  vyšších 
studií,  tedy  již  středoškolských,  v  jejichž  rámci  i  ony  namáhavější 
předměty  aspoň  u  nás  jsou  obsaženy,  vůbec  vyloučena?  Na  to  nyní  už 
asi  málokdo  myslí,  aneb  lépe  řečeno,  málokdo  se  odváží  veřejně  to 
prohlásiti,  ačkoli  mnozí  jsou  přesvědčeni,  že  ano.  Předpokládá-li  návštěva 
university  a  platná  zkouška  akademická  návštěvu  střední  školy,  pak 
nelze  žen  z  této  vyloučiti.  Tu  pak  jest  opět  otázka,  máli  po  žačce 
střední  školy  žádáno  býti  zcela  stejných  vědomostí,  jako  po  žácích, 
anebo  mají-li  jí  poskytnuty  býti  nějaké  úlevy  v  předmětech,  jimž  asi 
dále  věnovati  se  nehodlá.  Ale  to  byl  by  již  jakýsi  výjimečný  poměr, 
jak  vzhledem  k  žákům  té  třídy  vůbec,  tak  také  k  onomu  „všeobec- 
nému" vzdělání,  jehož  má  střední  škola  poskytnouti  a  jehož  universita 
požaduje.  A  kdo  by  o  těeh  úlevách  rozhodoval,  a  jakou  měrou?  Anebo 
má  konečně  žena  býti  vyučována  ve  zvláštních  ústavech,  zvláštním, 
jí  přiměřeným  způsobem?  Ale  toho  právě  průkopnice  ženské  rovno- 
právnosti nechtějí:  Zádá-li  život  nynější  po  ženě  stejné  s  mužem  zdat- 
nosti, nutno  zženštění  studia  jejího  v  každém  způsobu  rozhodně  zamít- 
nouti, praví  jedna  z  nich,  obávajíc  se,  že  by  méněcennost  její  tím  jaksi 
byla  uznána  a  dosavadní  vymoženosti  ve  prospěch  ženského  studia 
zadními  dvířky  jaksi  zas  ohroženy. 

Ani  střízliví  posuzovatelé  netají  se  s  obavami  nad  neblahým 
vlivem  ženského  živlu  ve  veřejnosti,  kdyby  totiž  stal  se  rozhodujícím. 
Převaha  zájmu  věcného  nad  osobním,  vláda  ideje  nad  jedinečným  jest 
nám  známkou  pokročilosti,  a  ta  prý  by  byla  ohrožována  živlem  ženským, 
jenž  jest  povahou  citový,  osobnostní ;  jest  prý  obava,  že  by  pak  právo 
trpělo  soucitem,  zásada  povinnosti  náchylností  k  pomoci,  íilosofie  jakožto 
čistá  touha  po  poznání  touhou  po  osobní  útěše  atd.,  slovem  objektivnost 
subjektivností.  Obavy  ty  nejsou  docela  neoprávněny.  Byť  i  mnohá 
stránka  nynějších  zařízení  zcela  dobře  snesla  nějakou  dávku  onoho 
feminismu,  pokud  je  zdravý,  v  provádění  jejich  naopak  zhusta  již  po- 
zorujeme jakousi  nezdravou  enervaci,  ktará  by  feminismem  ještě  jen 
vzrostla.  V  náboženství  na  př..  jež  nám  i  nejpřísnější  misogynové  pořád 
líčí  jako  věc  pouhého  citu,  byl  by  feminismus  přímo  záhubný,  a  běda 
tam,  kde  se  mu  příliš  povoluje,  třebas  i  za  nejpřísnější  kázně.  I  jinak, 
na  př.  v  politice,  v  umění  atd.,  „zušlechťovací"  formule  až  na  pra- 
skrovné  výjimky  skoro  všude  selhává,  byť  jistý  směr  zásluhy  těch 
různých  hetér  a  maitress  sebe  více  vyvyšoval ;  třeba  jíti  jen  trochu 
hlouběji  k  jádru  věci. 

O  amerických  ženách,  které  nejsou  jen  rovnoprávné,  nýbrž  mužům 
nadřaděné  a  duševnou  tvorbu  z  větší  části  ovládají,  pronikají  tytéž  ne- 
příznivé názory.  V  technice  a  příbuzných  vědách,  muži  pěstovaných, 
Amerika  vyniká,  v  belletrii,  lilosolii,  ba  i  v  politice  uplatňují  se  právě 
ony  nepříznivé  stránky,  kult  osobnosti,  zevnějšku,  okázalosti,  utilitarismu 
—    vůbec  nedostatek    věcné    vážnosti    a    solidnosti.    Nepřirozený   tento 


Rozhled  vy  chovatelský.  78$ 


poměr  obojího  pohlaví,  nazývaný  parasitismem  žen,  je  sice  Americe 
zvláštní,  ale  ne  tolik  zvláštní,  jak  se  za  to  má;  vzmáhá  se  i  v  našich 
„lepších'^  třídách  a  pro  ženskou  řevnivost  ohrožuje  i  třídy  méně  zá- 
možné, kde  muž  stává  se  otrakeiu  práce  a  výdělku  na  zahálčivost  a 
trety  ženiny.  Má-li  vvšší  vzdělání  ženy  býti  více  nežli  sportem  —  ne- 
hledě k  odbornému  povolání  —  má  li  tedy  býti  skutečným  jejím  vzdě- 
láním ve  prospěch  domu  a  společnosti,  pak  nutno,  aby  též  povinnosti 

její   byly  jeho  hlavním   článkem. 

* 

K  novému,  v  pěti  letech  již  12.  vydání  své  výtečné  knihy 
„Schule  und  Charakter-  připojil  Fr,  W.  Foerster  novou  obsáhlou 
stať  o  psychoanalysi,  kterou  dnes  mnozí  snaží  se  zaváděti  také  do 
paedagogfiky  a  které  se  dělá  proto  značná  propaganda  mezi  učitelstvem. 
Foerster  varuje  nejdůrazněji,  aby  takové  „nezralé  theorie  a  nevy- 
zkoušené praktiky",  při  nichž  se  jedná  o  tak  důležitá  zasáhnutí  do 
duševního  života,  vnášely  se  již  do  všeobecné  paedagogické  praxe. 

Původcem  dnešní  psychoanalyse  jest,  jak  jsme  se  již  dříve  zmí- 
nili, vídenský  neurolog  žid  S.  Freud.  mezi  stoupenci  jeho  vynikají 
proť.  Dr.  E.  Meumann,  prof.  Dr.  O.  Messraer,  ťarář  v  Cyrichu  Dr.  O. 
Pfister  a  zvláště  mnozí  praktičtí  lékaři  nervových  nemocí,  nejvíce 
v  Rakousku  a  Švýcarsku.  Psychoanalytikové  se  domnívají,  že  mladí 
lidé  mohou  býti  uzdraveni  a  upokojeni,  když  se  jim  prokáže  jako  po- 
slední příčina  jejich  rozčilení,  melancholie  nebo  jiných  nervových  a 
duševních  krisí  nějaký  nepochopitelný  a  nevyjasněný  stav  pohlavní 
povahy,  ať  v  minulosti  nebo  přítomnosti.  Jako  nejdůležitější  projev 
podvědomí  slouží  psychoanalysi  sen  :  jednotlivé  představy  ve  snu  jsou 
jí  znamením  určitých  pohlavních  přání,  překážek  nebo  zkušeností.  Dále 
slouží  jí  pozorování  tak  zvaných  náhodných,  ale  nevědomými  pohnut-* 
kami  inspirovaných  jednání :  omylů,  nedopatření,  podřeknutí  atd.,  pak 
vůbec  pozorování  associační  činnosti  pacientovy,  z  níž  soudí  na  stav 
podvědomí. 

Charakteristická  je  tu  tendence,  předpokládati  všude  sex  ue  lni 
příčiny  pro  neurosu  a  také  pozornost  pacientovu  koncentrovati 
na  associace  toho  druhu.  Proto  právem  bylo  označeno  celé  hnutí  jako 
„pansexualismus"  —  je  to  pokus,  ukázati  sexueln'  prvek  nejen  jako 
základní  příčinu  všech  nervových  poruch,  ale  vůbec  celý  duševní  život 
(umění,  svědomí,  náboženství)  více  méně  odtud  vysvětlovati.  Jsou  již 
celá  sanatoria  s  psychoanalytickou  „zpovědní  praxí",  při  níž  výkladem 
snův,  associačními  pokusy  a  přímým  dotazováním  osvětlují  se  pacientům 
jejich  nejtajnější  sexuelní  motivy  a  hnutí  až  daleko  do  dětských  let 
a  předvádějí  se  jim  jako  poslední  příčina  jejich  chorob.  Pojem  sexuel- 
ního  bére  se  tu  ovšem  v  rozšířeném  smyslu,  tak  že  jsou  pojímány  do 
něho  i  vztahy  k  otci  nebo  matce  —  ježto  podle  Freudovy  psychologie 
i  tyto  vztahy  jsou  docela  proniknutv  erotickými  motivy  1 

Foerster  uznává,  že  psychoanalyse  přinesla  mnohý  oprávněný  a 
upotřebitelný  podnět,  když  upozornila  na  př.  jak  důležitý  vliv  má  ne- 
vědomý život  na  naše  jednání,  na  naše  sny  a  bdění;  nebo  jak  duševní 


790  Rozhled  vychovatelský. 


zkušenosti  a  zvláště  takové,  které  zůstávají  nezpracovány,  usilují  daleko 
více,  než  se  dosud  tušilo,  opatřiti  si  symbolický  výraz  v  tělesných 
zjevech  abnormálního  druhu.  Ale  některá  ta  zrnka  pravdy  jsou  ve 
hnutí  psychoaualytickéna  zahalena  ve  spoustě  fantastických,  překrou- 
cených,  jednostranných  a  docela  nesprávných  hypothes  a  theorií,  jež 
jsou  pravým  opakem  zdravé  a  všeobecné  psychologie. 

Psychoanalytikové  s  neuvěřitelnou  naivností  argumentují  „post 
hoc,  ergo  propter  hoc".  Vyvinula  se  u  nich  jakási  pathologieká  asso- 
ciační  mánie:  chtějí  ve  všem  viděti  sexuelní  symptom,  a  proto  také 
všude  nalézají  takové  vztahy,  nestarajíce  se,  není-li  možno  uvésti  také 
docela  jiný  výklad.  Nejneuvěřitelnější  jsou  analyse  snův  a  erotické 
interpretace  dětského  věku.  Jednak  nekriticky  generalisují  pozo- 
rování konaná  na  lidech  abnormálních,  jednak  zjevy,  které 
vůbec  nemají  co  činit  s  eroticko-sexuelním  a  dají  se  psychologicky 
zcela  jednoduše  a  přirozeně  vysvětliti,  uvádějí  veskrze  umělým  způ- 
sobem stále  na  pohlavní  centrum,  a  to  často  na  základě  inkvisicí,  jež 
musí  dětskou  duši  přímo  zničiti  a  protiví  se  veškeré  vychovatelské 
moudrosti. 

Psychoanalytikové  odvolávají  se  také  na  uzdravení,  jichž  dosáhli 
svou  methodou.  Taková  uzdravení  nemají  ovšem  vědecky  důkazné 
ceny.  Je  známo,  že  i  notorické  omyly  mohou  uzdraviti,  zvláště  jedná-li 
se  o  nervově-psychické  stavy.  Právě  při  hysterii  má  představovací 
činnost  rozhodující  vliv  na  chorobné  příznaky  a  může  je  zatlačiti  do 
latentního  stadia,  i  když  obsah  uklidňujících  představ  spočívá  na  bludu. 
A  za  poměrně  krátkou  dobu,  kdy  se  konají  psychoanalytické  pokusy, 
nemůže  býti  skutečné  spolehlivé  kontroly,  jak  dlouho  takové  uzdravení 
potrvá  a  není-li  okamžité  uklidnění  vykoupeno  zničením  duševních  sil^ 
čehož  následky  pro  zdraví  a  charakter  objeví  se  teprve  později.  Foerster 
aspoň  tvrdí,  že  jest  mu  zn.áma  celá  řada  lidí,  kteří  psychoanalytickým 
léčením  utrpěli  těžké  škody  a  na  jejichž  duševní  stav  musí  mysliti 
jen  s  hrůzou.  Má  vždy  dojem,  že  jim  byla  živá  duše  vyňata  a  na- 
hrazena duší  umělou  .  .  . 

Jest  jistě  pravda,  že  právě  při  chorobných  duševních  a  nervových 
stavech  nijak  nepomůže  zatěžovati  nemocného  morálními  požadavky^ 
nýbrž  že  je  třeba  v  klidné  rozpravě  poskytnouti  osvobození  z  dušev- 
ního napjetí^  vyložiti  těžké  a  neztrávené  životní  zkušenosti  a  v  mnohých 
případech  i  osvětliti  podvědomé  rušivé  činitele.  Ale  to  všechno  se  děje 
u  psychoanalytiků  takovými  zkroucenými  výklady  a  generalisováním^ 
jednostrannými  theoriemi  a  fantastickými  vývody,  že  abnormálně  za- 
ložené duše  nikdy  nemohou  takovým  způsobem  trvale  býti  převedeny 
k  jasnému  a  zdravému  úsudku  o  svém  stavu  a  životních  problémech. 
Důtklivý  náboženský  vliv  —  praví  prof.  Foerster  —  spojený 
8  láskyplnou  intuicí  pro  osobní  zkušenosti  a  potřeby  pacientovy,  bude 
vždy  působiti  hlouběji  a  trvaleji.  Neboť  všechny  příkazy  náboženství 
směřují  k  tomu,  aby  mučivé  zkušenosti  a  osudy  ukázaly  ve  vyšším 
světle,  vzaly  jim  moc  nad  duší,  ano  aby  představily  je  jako  prospěšné 
a  léčivé  činitele  a  tím  změnily  celý  poměr  člověka  k  nim.  Náboženství 


Rozhled  vyehovatelskf  791 


uklidňuje  nejen  to,  co  mučivě  leží  v  jasném  vědomí,  ale  vniká  i  hlu- 
boko do  podvědomí,  zaklíná  temné  vášné,  minulým  zklamáním  odnímá 
jejich  osten  a  všechnu  energii  tlačí   „ku  předu"*. 

Autor  poukazuje  s  tohoto  stanoviska  na  význam  úvah  Tomáše 
Kempenského  a  praví  na  konec:  „Svědectví  nejvznešenějších  duší 
o  vjšším  světě,  nejhlubší  zkušenosti  k  Bohu  se  vzpínajícího  člověka, 
velká  historie  duchovního  triumfu  nad  smrtí  a  životem  může  nám 
opravdu  více  znamenati  než  všední  nápady  theoretiků,  kteří  znají  duši 
člověka  jen  ze  zevnějšku,  a  muže  rám  dáli  železnou  jistotu,  že  jest 
ještě  jiný  svět,  než  svět  „libido",  a  že  jest  důležitější  ponořiti  se  do 
tohoto  světa,  do  jeho  listin,  jeho  tajemství,  slibův  a  cvičení,  než  rýti 
se  v  nejtemnějších  propastech  podvědomí.  Bez  takového  obratu  k  onomu 
vyššímu  světu  není  mcžno  dosáhnouti  také  trvalého  uzdravení  duševních 
a  nervovvch  stavů.  Kouzelnice  z  Endoru,  jež  zaklínala  duchy  spodního 
světa,  nemohla  uzdraviti  krále  Saula  —  jen  božským  může  býti  dé- 
monické  uklidněno  a  í-kutečr.é  přemoženu." 

* 

V  paedagogickéra  časopise  „Pharus''  ředitel  lycea  K.  Hilscher 
podává  zprávu  o  vykonaných  dosud  pokusech,  jak  možno  měřiti 
únavu  ve  škole  a  jak  jí  zabrániti.  K  měření  intellektuelního  stupně 
únavy  užívá  se  různých  method ;  měří  se  buii  1.  vliv  duševní  práce 
na  tělesné  práce,  bud"  2.  kvantitativní  i  kvalitativní  úbytek  schopnosti 
ku  práci  při  déle  trvající  duševní  činnosti.  Nejlepší  názor  o  průběhu 
únavy  podává  první  methoda,  jež  zkoumá,  kterak  duševní  práce : 
a)  snižuje  činnost  svalů,  b)  zmírňuje  citlivost  kůže  a  c)  zmenšuje  bystrost 
sluchu  a  zraku. 

Snižování  svalové  činnosti  ruky  při  duševní  únavě  méřil  italský 
fysiolog  Mosso  zvláště  k  tomu  konstruovaným  apparátem,  zvaným 
ergograf ;  cilivostí  kůže  únavu  měřil  Griesbach  pomocí  tak  z  v.  aesthesio- 
metru.  Methoda  jeho  spočívá  na  těchto  pozorováních  :  Postavíme-li  na 
kůži  špičky  kružítka,  při  dostatečné  vzdálenosti  jest  obě  špičky  cítiti; 
sbližujeme-li  je  k  sobě.  přijdeme  na  jistou  hranici,  kde  oba  počitky 
splývají  v  jeden.  Griesbach  objevil,  že  ve  stavu  únavy  ubývá  citlivosti 
kůže,  že  špičky  kružítka  musí  proto  býti  postaveny  ve  větší  vzdálenosti, 
aby  je  bylo  možno  pociťovati   odděleně. 

Z  dosavadních  pokusů  je-it  patrno  především,  že  „únava  roste 
s  prácí  dle  jisté  každému  člověku  vlastní  křivky'.  S  tím  musí  po- 
čítati učebné  osnovy:  když  na  malou  vyučovací  dobu  jest  předepsáno 
mnoho  učebné  látky,  musí  vyučování  unaviti  a  výsledek  jeho  se  zmenšiti. 
Hilscher  stěžuje  si  tu  na  mnohé  naše  osnovy,  že  často  z  touhy  po 
zavádění  novinek  jsou  stále  více  látkou  přetěžovány.  ..Pozdvihne  se 
skutečně  výsledek  školy,  když  pokud  možno  nejvíce  látky  stojí  na 
papíru  a  v  nejlepším  případě  se  jen  promrská?"  Nehledě  k  tomu,  že 
tak  jest  ohrožováno  důkladné  a  jisté  vědění,  musí  snaha  ovládnouti 
velké  množství  látky  v  poměrně  krátké  době  neobyčejně  namáhati  a 
unavovati  dětského  ducha.  „Kolik  starostí  a  spěchu  působí  dětem  snaha 
zapamatovati  si  a  udržeti  v  paměti  látku  často  nedostatečně  propraco- 


792  Eozhled  vychovatelský. 


vanou  a  proto  nepochopenou!  Kolik  neužitečné,  unavující  práce,  kolik 
nechuti,  zlosti,  trestův  a  odporu  má  takové  vyučování  za  následek! 
Všechno  to  může  únavu  jen  podporovati."  Tato  obžaloba  platí  plně 
i  pro  mnohé  naše  učebné  osnovy  z  náboženství ! 

Měřením  dále  zjištěno,  že  jisté  učebné  předměty  píisobí  zvláště 
únavně ;  jsou  to  zvláště  počty,  cizí  řeči,  dějepis,  zeměpis  a  —  tělocvik. 
„Mnohostranný  omyl  byl  objeven  měřením"'  —  praví  Hilscher.  „Kdežto 
dříve  panoval  po  většině  názor,  že  tělocvik  přináší  osvěžení,  pokusy 
dokázaly,  že  třeba  jej  postaviti  na  roven  nejnamáhavějším  učebným 
předmětům."  Náboženství  klade  se  za  „prostředně  těžký-"  předmět.  — 
Nepříznivější  učební  dobou  jsou  první  hodiny  dopolední,  poněvadž  duch 
předcházejícím  nočním  odpočinkem  je  tehdy  nejčerstvější ;  nejnepřízni- 
vější z  celého  dopoledne  jest  hodina  od  11 — 12  hodin,  ještě  nepříznivější 
však  jest  celé  odpolední  vyučování,  poněvadž,  jak  pokusy  jest  doká- 
záno, vede  k  ještě  rychlejší  únavě.  Odborníci  dávají  proto  přednost 
nedílnému  dopolednímu  vjmčování. 

Pokusy  dále  potvi-dily,  že  pro  průběh  únavy  má  veliký  význam 
změna  vyučovacích  hodin  a  zvláště  způsob  vyučování.  Nuda  působí 
pocity  nechuti ;  pokouší-li  se  žák  je  potlačovati  a  vyučování  sledovati, 
jest  únava  nevyhnutelným  následkem.  ..Zajímavé,  povzbuzující,  na  změny 
bohaté  vyučování  působí  za  to  mnohem  méně  namáhavě;  neboť  takovým 
vyučováním  —  názorem,  abstrakcí,  nacvičením  a  použitím  —  jsou 
vyvolány  nejrozmanitější  psychologické  processy  (associace,  reprodukce, 
appercepce)  a  tím  uváděny  jsou  v  činnost  nejrůznější  části  mozku." 

Pozorní  žáci  unaví  se  více  než  nepozorní;  po  písemních  školních 

úlohách    dostavuje    se    větší    únava,    rovnéž   odpadla-li   přestávka  mezi 

hodinami.  Dlouhé  stání  unavuje,  proto  je  nesprávno  dávati  déti  za  trest 

na  delší  čas  vystoupiti  z  lavice. 

* 

Na  jaře  letošího  roku  slíbil  uherský  ministerský  předseda  hr.  Tisza, 
že  jest  ochoten  splniti  slušné  požadavky  nejen  Rumunův,  ale  i  jiných 
národností  uherských.  V  květnu  vydal  ministr  vyučování  nařízení, 
v  němž  do  voli  1,  by  se  veškolách  obecných  i  měšťanských 
vyučovalo  náboženství  řečí  mateřskou  a  5.  května  na 
sněme  promluvil  o  tom,  jaky^m  způsobem  hodlá  nemadarské  řeči 
připustiti  nejen  do  škol  obecných,  nýbrž  i  do  škol 
středních.  Konečně  13.  srpna  ministr  vyučování  vydal  nařízení 
v  záležitosti  upotřebení  nemadarských  řečí  jako  výpomocných  řečí  ve 
státních  školách,  jakož  i  vyučování  těmto  řečem  jako  předmětu.  Na- 
řízením tím  se  stanoví,  že  v  těch  státních  obecných  školách,  kde  jest 
v  I.  a  II.  tř.  mezi  zapsanými  třetina  dětí  nemadarských,  ale  téže  řeči 
mateřské,  učitel,  aby  usnadnil  vyučování  maďarštině,  užívat  smí  mateřské 
řeči  dítek  jako  výpomocné  řeči.  Zřetelně  se  připomíná,  že  se  má 
mateřské  řeči  jako  výpomocné,  užívati  jen  v  takovém 
rozsahu,  jak  to  vyžaduje  usnadnění  naučiti  se  maďarské 
řeči.  Co  Stí  týče  vyučování  mateřské  řeči  jako  předmětu,  stanoví 
ministerské  nařízení:  jestli  třetina  žáků  III.,  IV.  a  V.  tř.   nemaďarská, 


Bozhled  vychovatelský.  79«ř 


a  žádají-li  toho  rodiče  žáků,  může  školdozorce  naříditi,  aby 
učitel,  moený  té  řeči,  vyučoval  řeči  té  jako  předmětu 
v  hodinách  mimo  řádné  vyučování.  Učebnice  vydá  ministerátvo  samo. 
Nejnovější  zprávy  mluví  ještě  o  jiných  ústupcích. 

* 
Zajímavou  knihu  o  vychování  v  ruských  .středních  školách  uve- 
řejnil Viskovatov  s  názvem  „K  ozdorovleniju  sredněj  školy*. 
Spisovatel  podal  tu  kritiku  školních  nepořádkův,  ukazuje,  že  život 
žactva  ruského  je  abnormální  a  těžký  pro  ně,  pro  učitele  i  pro  rodiče. 
Odtud  pochází  nepřátelství  mezi  dětmi  a  jich  vychovateli,  mezi  školou 
a  rodiči,  odtud  všeobecná  nedůvěra.  Škola  obyčejně  nevychová  v  á, 
poněvadž  vychováním  nelze  nazvati  násilné  podřízení  vůle  dítek  určitým 
požadavkům  školy,  jež  i  učitelé  i  rodiče  i  děti  mají  většinou  za  ne- 
rozumné a  nespravedlivé.  Takých  požadavků  je  mnoho.  Škola  poskytuje 
jen  povrchní  vědecké  přípravy  a  dává  vysvědčení,  ale  vůle,  charakter^ 
individuálnost  se  vychovává  mimo  školu  —  ba  hubí  nejlepší  síly  země. 
Prostředky,  jichž  se  chápe  ministerstvo  osvěty,  autor  podrobuje  přísné 
kritice  jako  neuspokojující.  Tak  zvané  „výbory  rodičů"  nepřispěly  ke 
sblížení  školy  s  rodiči,  nýbrž  spíše  k  nenávisti  rodičů  ke  škole.  Spo- 
lečnost poznala,  že  škola  je  proti  těmto  výborům,  ani  dovolené  výbory 
nejsou  již  zřizovány.  I  svádí  spisovatel  hlavní*  vinu  na  rodiče,  kteří 
však  vystoupili  proti  škole  ne  proto,  že  by  tam  byly  ideální  pořádky, 
nýbrž  podle  zásluhy  plísnili  vychovatele  i  škola.  Činí  tudíž  kniha  dojem 

jednostrannosti. 

* 

Pro  poměr  náboženství  jakožto  učebného  předmětu  k  jeho  pro- 
vádění (srv.  min.  číslo  „Hlídky")  příznačná  jest  příhoda,  již  uvedl 
bývalý  anglický  ministr  zahraničí  Fitzmaurice  vítaje  účastníky  sjezdu 
pro  mravnostní  vychovatelství.  Ve  francouzském  kterémsi  ústavě,  z  něhož 
náboženství  vyloučeno  a  nahrazeno  mravoukou,  rozdělovány  žákům 
čestné  ceny  právě  z  mravouky.  Ředitel  ústavu  podav  takovou  cenu 
jednomu  z  nich,  obrátil  se  k  čestnému  výboru  a  prohodil:  Ostatně 
jest  mi  podotknouti,  že  tento  vyznamenaný  jest  největším  ničemou 
z  celého  našeho  ústavu,  Theorie  a  praxe,  non  scholae  sed  vitae  discimus  I 


794  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


Hospodářsko-sociQlní. 

P  ř  í  r  o  č  í  opět  prodlouženo  (až  do  30.  listopadu),  ale  opět  za 
podmínek  pro  věřitele  znoíiněných. 

Ministerstvo  války  nařídilo,  aby  dodavatelé  vojska  spokojili  se 
pravidelným  užitkem  á  za  cen  bez  toho  zvýšených  nežádali 
ještě  zvýšeného  výdělku.  Nebudou  tím  nikterak  zkráceni,  jelikož  vý- 
dělek již  jest  částečně  také  ve  vyšších  cenách  a  nad  to  množstvím 
objednávek  se  zmnožuje. 

Rakousko-uh.  banka  nevydává  obecenstvu  našemu  v  těchto 
dnech  tuze  chvainého  vysvědčení.  Nesmyslné  hromadění 
zásob,  schovávání  kovových  peněz,  plané  a  bezdůvodné  nářky  — 
vždyť  probůh  ty  miliony  válečných  výdajů  nelítají  vesměs  do  vzduchu, 
nýbrž  také  mezi  dodavatele  zboží  !  —  ukazují,  že  obecenstvo  naše  nejen 
zchoulostivělo,  tak  že  každým  nárazem  octne  se  z  rovnováhy,  ale  že 
nepovzneslo  se  nad  nejprimitivnější  názory  o  podstatě  hospodářského 
života.  Není,  zkrátka,  „zařízeno"  —  nejen  na  válku,  tof  bohudíky 
to  nejposlednější,  nýbrž  ani  na  nevyhnutelná  kolísání  jiného  druhu, 
ztrácejíc  hned  rozvahu,  prese  všecky  výstrahy  a  rady  úřadův  a  novin. 
Viděti,  jak  málo  rozhledu  a  uvědomění  v  širších  vrstvách  rozšířeno. 
Novinám  se  věří,  dokud  štvou  a  špiní ;  opravdové  poučení,  když  pravda 
mluví,  se  z  nich  nečerpá. 

Předčasný  a  nevčasný  návrh  bývalého  předsedy  říšské  rady 
Silvestra,  aby  utvořena  byla  s  Německem  celní  jednota,  přijat 
různě;  českými  listy  ovšem  odmítnut.  Dočasné  zrušení  cla  na  jisté 
předměty  stává  se  však  žádoucím,  ale  to  pak  vzájemně,  tak  že  by  do 
Německa  dovážen  byl  beze  cla  na  př.  ječmen,  k  nám  zase  žito, 
jehož  nemáme  dostatek.  Navrženo,  by  zemáky  byly  mlety  a  k  žitné 
mouce  přimíchávány.  Naproti  stálému  zdražování  obilnin  a  píce  žádá 
se,  by  vláda  stanovila  pro  celou  říši  nejvyšší  ceny,  po  případě  sama 
mletí  a  prodej  na  velko  převzala.  Obtíže  tu  činí  zase  mlýny  zali- 
tavské.  I  rolnictvu  se  vyčítá,  že  nedováží  na  trh  dosti  plodin,  jednak 
pro  nedostatek  potahů,  jednak  pro  naději  ještě  vyšších  cen.  Nápadné 
jest  oblacinění  vepřového  dobytka,  aniž  toho  v  cenách  masa 
valně  pozorovati ;  ve  Vídni  tuhle  jeden  expert  vypočetl,  že  řezníci, 
po  př.  hostinští,  vydělávají  na  mase  100%. 

* 

Císařským  nařízením  zřízeny  u  nás  pod  správou  rakouskouherské 
banky  na  úóet  státu  půjčkové  pokladny.  Předlitavsko  může 
vydati  až  do  500  milionů  K,  Zalitavsko  až  do  290  K  nezúročitelných 
poukázek,  jež  veřejné  úřady  povinny  za  platidlo  uznati.  Občané,  již 
buďto  zbožím  neb  domácími  papíry  mohou  poskytovati  dostatečné  záruky, 
dostanou  u  jmenovaných  pokladen  přiměřené  půjčky  (nejméně  100  K), 
splatné  z  pravidla  do  3  měsíců  s  úroky  odpovídajícími  úrokům  z  lombardu 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  7g§ 

(výpůjčky    na    cenné    papíry)    platným    té    doby    u    rakousko- uherské 
banky.  V  soukromém  obchodě  poukázky  ty  závaznými  nejsou. 

Jelikož  půjčovny  tyto  zřízeny  pouze  za  tím  účelem,  aby  živnost- 
níkům neb  jiným  majetníkům  přiměřených  hodnot  dostalo  se  běžných 
platidel,  aniž  by  nuceným  prodejem  zboží  nebo  papírů  byli  zkracováni, 
má  zařízení  toto  zůstati  jen  do  ukončení  válečných  poměrů.  Vzhledem 
k  tomu  pak  má  také  zřízena  býti  zvláštní  válečná  banka. 

Jiné  opatření  pro  klidný  průběb  obchodů  stalo  se  zřízením 
obchodního  dozoru  v  případech,  že  dlužník  závazkům  svým 
okamžitě  dostáti  nemůže,  ale  jinak  obchod  jeho  je  zdravý,  tak  že 
rádným  vedením  jeho  a  dorozuměním  s  věřitelem  může  oběma  stranám 
býti  pomoženo.  Dozor  ten  podobá  se  jaksi  předkonkursu,  lisí  se 
však  od  něho  podstatně  tím,  že  nemá  na  zřeteli  především  vyrovnání 
pohledávek,  nýbrž  udržení  obchodu,  t.  j.  dlužníku  má  se  poskytnouti 
z  obchodu  tolik,  kolik  pro  sebe  a  pro  obchod  nutně  potřebuje, 
zbytkem  pak  vyrovnávají  se  pohledávky.  Je  to  to  tedy  jakási  kuratela, 
která  mnohému  lehkomyslnému  obchodníku  neb  aspjů  jeho  rodině  bude 
velice  zdravá.  Živnostník  sám  má  při  té:o  sanaci  spolupůsobiti,  kdyby 
však  jí  nějak  překážel,  může  býti  odstraněn. 

I  toto  opatření  může  neblahé  úvěrní  poměry  u  nás  poněkud 
upraviti. 

Noviny  stěžují  si  na  úbytek  insertů.  Inserenti  poukazují,  že 
to  ted"  nemá  žádného  významu;  snad  z  části  a  v  jistých  oborech  je 
to  pravda,  ale  celkem  jistě  ne,  vždyf  potřeby  zůstávají  tytéž.  Při  té 
příležitosti  prozrazují  nakladatelé  (větších)  novin,  že  nejméně  50—60% 
nákladu  musí  hraditi  inserty,  mají-li  noviny    se    vypláceti. 

Kdo  chce,  může  ve  volné  chvíli  rozvažovati,  v  jakých  teprv 
poměrech  pak  jsou  naše  noviny  1  A  nejen  rozvažovati,  nýbrž  i  jednati, 

* 

V  Anglii  navrženo  zrušiti  všecky  patenty  našeho  státu; 
v  Uhrách  vypočetli,  kdyby  se  sáhlo  k  odvetě,  že  by  Anglie  tam 
pozbyla  přes  2000  patentů,  Zalitavsko  v  Anglii  pak  ne  celá  300. 

Stejně  by  nám  stálo  za  pokus  obrátiti  násadku  proti  Francii, 
která  chce  zrušiti  všecky  obchodní  smlouvy  s  naším  státem.  Bylo 
bý  zajímavo.  co  by  asi  říkali,  kdybychom  si  beze  všeho  přisvojili  na 
př.  jižní  dráhu,  která  dopravě  a  rozpočtu  našemu  dělá  tolik 
obtíží,  a  j.  v.  ! 

Jsou  to  nápady  dobrodružné,  jež  by  po  válce  bylo  nutno  napra- 
vovali, tak  asi  jako  budou  časem  korrigovány  nadávky  „barbarů", 
„Hunnů"  atd.,  jimiž  se  protivníci  častují,  a  to  z  úst  předních  zástupců 
t.  zv.  kultury  ! 

* 

Cizích  jistin,  které  uloženy  v  japonských,  totiž  Ja- 
ponci samými  zřízených  podnicích,  vypočteno  přes  27  milionů  yenů, 
t.  j.  kolem  140  milionů  K,  nejvíc  anglických  a  amerických.  Jsou  to 
podniky  všeho  druhu,  banky,  dráhy,  zvlášť  elektrické,  doly,  různé  to- 


796  Rozhled  hospodářsko-socialní. 


várny,  pojišťovny,  bursy  atd.  Kromě  toho  mají  tain  cizí  podniky  hodné 
svých  poboček. 

Ku  zprávám  o  krutém  nakládání  bělochů  s  domo- 
rodci v  osadách,  zprávám,  jichž  asi  málo  se  do  Evropy  dostane  a 
jež  přece  stačí  víc  než  dosf,  aby  našim  citem  otřásly,  přináší  Theoi. 
prakt.  Monatschrift  v  Pasově  (1914,  11)  drobnůstku,  jež  ledacos  vy- 
světluje. Malarií  onemocnělý  důstojník  vrátiv  se  z  Kamerunu,  praví 
léčiteli  :  Důstojnosti,  Evropan  mnohým  požíváním  chininu 
[proti  malarii]  časem  degeneruje  a  dopouští  se  skutků,  které  ve  světle 
evropského  mravu  jeví  se  surovými  a  ukrutnj^mi  a  které  křesťanskou 
mravoukou  třeba  zatratiti.  Peters,  princ  Arenberg,  major  v.  Wissmann, 
ti  všichni  spáchali  činy  své,  jinak  nepochopitelné,  většinou  pod  vlivemr 
cbininu.  Dlouholetým  požíváním  chininu  jsem  tak  rozrušen,  že  i  mali- 
chernosti zbavují  mne  rozvahy  a  dráždí  mne  k  Činům,  jež  bych  jinak 
co  nejostřeji  odsoudil.  Lituji  toho  pak,  ale  po  nejbližší  dávce  chininu 
dovedu   výbuchy  vzteku  svého  opět  tak  málo  krotiti  jako  dříve. 

Tak    tedy    i    vzácný    a    v   krajinách  oněch  nezbytný  lék  jesuity 

objevený    může    se    státi  jedem,   jako   jiné    léky,  přes  míru-li  se  jich 

požívá.  Zprávička  ona  cenná  jest  nejen  pro  zdravotní  praxi,  ale  i  pro 

dušeznalství. 

* 

Otroky  hodin  zovou  paraguajští  Indiáni  missionáře,  kteří  j& 
chtějí  učiti  a  znenáhla  též  učí  pořádku  a  práci. 

Otroci  hodin,  jak  paradoxní  a  přece  pravdi^^ý  název,  a  jak  blaho- 
plodná  skutečnost ! 

V  této  severní  Paraguaji  mezi  kočovnými  a  nedůvěřivými 
Indiány  nutno  ted  nekonečnou  trpělivostí  pomalu  nahrazovati,  co  proti- 
jesuitská  vzteklost  v  18.  století  zničila.  T.  ř.  redukce  jesuity  zřízené 
byly  krásným  pokusem  vzdělávacím,  třebas  v  myšlence  jejich  bylo 
mnoho  utopického.  Trvaly  jen  asi  150  let  (k.  1600 — 1750),  nej- 
obtížnější začátky  byly  překonány,  tak  že  by  časem  a  zkušeností  dalšv 
bylo  došlo  k  potřebným  časovým  opravám ;  tak  jmenovitě  nemožná 
byla  na  delší  dobu  odloučenost  osad,  jež  na  začátku  byla  nutná,  by 
zdar  úmorné  práce  nebyl  cizími  vlivy  kažen.  Zádně  lidské  dílo  není 
dokonalé,  a  zvláště  v  těch  poměrech  bylo  nezbytných  vad  dosť,  ale 
státy  zednářstvím  a  jinými  neplechami  prožrané  měly  nejméně  práva 
toto  byť  i  nedokonalé  dílo  upřímně  civilisačních  a  neúnavných  snah 
tak  sveřepě  ničiti.  Snad  budou  nové  pokusy  šťastnější.  V  posledním 
roce  vykonáno  tu  již  domorodci  více  práce  nežli  v  třech  předešlých 
dohromady  —  pralesa  učiněno  orným    přes    80  jiter.    Jaké    to    slibuje 

výtěžky  potravin!  , 

* 

Ohromná  spotřeba  benzinu  velela  postarati  se  též  o  bezpeč- 
nost jeho  skladův  a  okolí.  Nejlepším  způsobem  shledán  ten,  že  nádržky 
benzinové  obklíčí  se  vrstvou  kyseliny  uhličité,  v  níž  benzin 
nehoří,    ba    výpary    benzinové  smíšené   s  kyselinou   touto  hasí  plamen 


Rozhled   ho8poHfířsko--'>'ÍHlní.  797 


okamžitě.  Kyselinou  uhličitou  obstarává  se  dle  tohoto  způsobu  (Martini 
Hlinecké)  též  doprava  benzinu ;  pro  případ  že  by  trouba  nádoby  praskla, 
samočinný  přístroj  zamezuje  odtok  benzinu.  Stalo  se,  že  skladiště  benzinu 
takto  chráněného  shořelo,  ba  i  kohoutky  nádob  roztaveny  a  benzin 
v  nich  přece  se  nevzňal. 

Jiné  způsoby  na  př.  obklíčení  vodou,  pokládají  se  za  méně  jisté. 

* 

Na  hubení  komárů  vymyšleno  polévati  bažiny,  v  nichž  ko- 
mářích zárodků  nejvíc,  petrolejem  nebo  saprolem.  Spolky  na  ochranu 
zvířat  ozvaly  se  proti  tomu,  jelikož  prý  nejen  květena,  nýbrž  i  zvířata 
se  tím  otravují.  Přesnými  zkouškami  však  dokázáno,  že  ony  ovšem 
tenké  vrstvy  petroleje  škodí  jen  těm  vodním  obyvatelům,  kteří  vde- 
chují vzduch  a  jen  tehdy,  jsouli  dychadla  jejich  tak  úzká,  že  se 
petrolejem  ucpou ;  saprol  jest  poněkud  jedovatější,  ale  jiným  zvířatům, 
ssavcům  nebo  ptákům  neškodí,  aspoň  ne  v  tom  množství,  o  které 
v  takových  nádržkách  může  jíti. 

Čištění  vody  potokův  a  řek,  továrními  odpadky  zne- 
čištěných, působí  mnoho  starostí.  Domněnka,  že  se  tekoucí  voda  čistí 
sama  mechanicky  neb  chemicky,  jest  jen  z  části  správná,  neboť  usa- 
zeniny pevnějších  odpadků  nemohou  jíti  do  nekonečna,  ani  jejich 
zřeďování,  zvláště  v  proudech  rychlých,  na  př.  regulovaných.  Bakterie, 
houby,  řasy  čistí  též  vodu  pojímajíce  rozložené  látky  hnilobní  a  sloužíce 
za  potravu  červům  a  j.  měkkýšům,  tito  pak  zas  rybám  atd.  Čištění 
tedy  může  býti  jen  tam  důkladné,  kde  tyto  tři  podmínky  jsou,  jinak 
na  př.  samy  houby  nespotřebovány  hnijí  a  vodu  tím  více  znečišťují ; 
podmínky  ty  mohou  býti  jen  v  místech,  kde  voda  příliš  rychle  ne- 
proudí  a  není  příliš  chladná  —  rychlý  proud  kal  jen  odnáší,  ve  stu- 
dené vodě  pak  rozklad  látek  bakteriím  potřebných  neděje  se  dosta- 
tečně. Celý  pochod  odehrává  se  tu  tedy  více  na  tišším  dně,  i  záleží 
na  tom,  aby  se  takové  „útulky"  utvořily,  čehož  dosahuje  se  zřizováním 
nádržek  pro  ryby :  těm  dodává  řeka  dostatečné  potravy,  ony  pak  samy 
jsou  zase  potravou  člověku,  tak  že  náklad  s  tímto  opatřením  spojený 
debře  se  vyplácí. 


mf«ta.  64 


?9S  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

Po  čtrnácteronásobném  vypovězení  války  nenásledovalo  již,  aspoa 
dosud,  žádné.  Tím  není  však  řečeno,  že  bojujících  stran  nepřibylo. 
V  novém  území  srbském  utlačované  Bulhary  mstí  bojovné  tlupy 
bulharské,  v  Egyptě,  jehož  domorodé  vojsko  Angličany  odzbrojeno 
a  vlastnímu  vládci,  kedivovi,  návrat  z  cizozemí  zakázán,  zdvihá  se 
mohamedánský  odpor  proti  věrolomnému  vykořisťovateli,  považujícímu 
proti  jasným  úmluvám  Egypt  za  svou  provincii,  v  Persii,  jež  nedávno 
takořka  rozdělena  mezi  Rusko  a  Anglii,  mají  za  to,  že  nadešla  vhodná 
chvíle  obou  „interessentů"  se  zbaviti  —  a  bylo  by  věru  s  podivem, 
kdyby  toho  teď  nedovedli,  třebas  by  indické  vojsko  právě  tím  směrem 
šlo  Anglii  na  pomoc;  nemůžeť  býti  toliké  a  takové,  aby  nejistou  Indii 
spolehlivé  obrany  proti  domorodcům  zbavilo. 

Japonsko,  s  nímž  Anglie  před  válkou  ruskojaponskou  i  r  ní 
proti  Rusku  brojila,  nespokojilo  se  německým  KiauČu,  jehož  dobývá, 
nýbrž  dalo  si  svou  pomoc  zaplatiti  volnou  rukou  v  Číně  a  hospodář- 
skými styky  s  anglickými  ostrovy  jihomořákými.  Vojáka  prý  do  Evropy 
na  pomoc  nepošle,  ale  děla  jeho  prý  s  Rusy  už  pracují  (?) 

V  Rumunsku  francouzský  a  ruský  vliv  silně  pracuje  proti 
neutralitě,  která  však  zdá  se  zajištěna.  V  poslední  době  aspoň  zakázána 
Rusku  pomocná  doprava  po  Dunaji  di>  Srbska. 

V  Bulharsku  ruský  vyslanec  působí  značné  potíže  spoléhaje 
nejen  na  rusolilské  stranníky,  nýbrž  i  na  silnou  opposici  proti  vládě 
Radoslavově  a  proti  králi ;  opposice  mermomocí  chce  účastenství  vd 
vládě,  jež  by  snad  třebas  ani  neznamenalo  konec  neutrality,  ale  zajisté 
nějaké  rozštěpení  a  seslabení  vládní  politiky.  Listy  proti  námluvám 
trojdohúdy  poukazují  na  to,  že  Rusko  v  neštěstí  bulharském  vojenské 
dohody  s  Bulharskem  nedbalo,  ba  jp  do  zkázy  vhánělo,  Francie  kdysi 
navrhovala  rozdělení  Bulharska  a  Řecko  na  bukureštských  mírových 
schůzích  návrh  její  předneslo.  Tu  jest  balkánský  spolek  nemožný. 
Ostatně  Bulharsko  s  Tureckem,  zdá  se,  dorozuměné  počítá  nejvíc  na 
Makedonii,  na  kraje  nyní  Srbskem  obsazené  —  byl  by  to  tedy  po- 
divný^  spolek,  třebas  nyní,  za  srbské  tísně,  s  nějakou  nadějí  na  účet 
Rakouska  ne  zcela  nemožný. 

Nejvíc  arci  jde  tou  dobou  o  Itálii,  které  se  při  neutralitě  obchod 
nejlépe  daří  —  ač  i  tam  zaverleno  příročí  —  jejíž  frankofilové  však, 
totiž  zednáři  a  republikáni,  by  ji  rádi  vyhnali  na  led ;  jim  pšenice 
pokvete  vždycky.  Dosud  neutralita  její  jest  nám  prospěšná  potud,  že 
cizí  lodě  v  Adrii  nomají  žádné  opory  proti  nám;  dvě  výpravy  francouz- 
ského loďstva  byly  proto  nuceny  omeziti  se  na  výzvědy.  Katolíci 
i  socialisté  vlaští  jsou  proti  válce,  vládní  strany  ovšem  též. 

Severní  státy,  Norsko,  Švédsko  i  Dánsko  zdají  se  býti 
rozhodně  nakloněny  neutralitě  již  z  obavy  před  Ruskem,  které  i  tam- 


Rrzhled  folMiolfv  a  voiensVv.  799 

tudy  by  rádo  k  moři.  Cestovatel  Xansen,  bývalý  vyslanec  v  Londýně, 
napoDQÍná  krajany  k  pilným  přípravám,  předvídaje  nové  boje,  a  to  prý 
na  pobřeží  norském.  Kdož  ví,  nelituje-li  se  tou  dobou  roztržky  skan- 
dinávského půlostrova  ve  dvé  slabé  říše,  třebas  kráiovstvi  švédské 
v  ledačem  bývalo  nedbalé. 

Albánie,  jejíž  mbret  byl  nucen  odcestovati,  mohla  nám  tea 
býti  dobrým  spojencem;  ale  zatím  pořád  víc  brala  než  dávala.  Srbům 
ostatně  i  nespořádané  tlupy  její  budou  škoditi  dále.  S  Keckem,  které 
se  tam  již  dere,  bade  arcif  jiná.  „Udatné"  vojsko  jeho  tam  sice  tak 
snadno  nepořídí  jako  ve  válce  balkánské,  ale  jsou  i  jiné  prostředky. 
A  doba  jest  nevybíravá.  Bez  řecké  „neutrální"  pomoci  by  se  Srbsku 
dařilo  ještě  híiř,  než  se  mu  daří. 

Turecko  zbavivši  se  anglických  námořnícb  cvičitelův  a  zatara- 
sivši Dardanelly  přikloň  oje  se  zřejmě  k  trojspolku.  Významný  čin, 
zrušení  kapitulaci,  totiž  soudních,  poštuvních  a  jiných  výsad 
cizinců  v  turecké  říši  (od  1.  října,  týká  se  sice  všech  cizincův,  ale 
postihuje  především  trf>jdohodQ.  která  tam  byla  skoro  jako  doma.  Ani 
to,  že  Anglie  zaplatila  Část  nákladu  za  zabavené  turecké  ..nebojsy", 
neHsmířilo  Turecka,  které  v  Egyptě  a  jinde  ode  dávna  zakouší  její 
přátelství.  S  kapitulacemi  zrušen  i  výjimečný  poměr  Libanu.  Doufejme, 
že  za  spořádané  správy  turecké,  která  přece  nemůže  nevěděti,  čím  říši 
její  jsou  pracovití  křesťané,  nedojde  již  k  nutnosti  nějakého  protekto- 
rátu nad  křesťany,  a  že  mohamedanské  obyvatelstvo  nevrátí  se  k  bývalým 
ukrutnostem. 

Divné  vzpomínky  rojí  se  tu  hlavou.  Co  mučennictví  přestáli  tu 
křesťané,  co  námah  stálo  zajistiti  jim  aspoň  jakousi  bezpečnost  života 
a  majetku !  A  nyní  by  mělo  vše  býti  zmařeno  ?  Eakousko  s  papeži 
po  staletí  bylo  hradbou  křesťanské  vzdělanosti  proti  Turkům,  s  metter- 
nichovskou úzkostlivostí  šetřilo  zásady  legitimity  a  po  úpravě  dunajské 
otázky  nevystoupilo  vojensky  proti  Turecku,  i  když  se  mu  balkánské 
kraje  nabízely,  ještě  Napoleonem  III  za  ztráty  v  Itálii,  spokojujíe  se 
diplomatickými  rozklady  -  kdežto  Rusko,  Anglie,  Francie  a  Itálie 
rvaly  kde  co  mokly  pod  záminkou  skutečného  nebo  domnělého  pro- 
tektorátu křesťanů.  Turecko  zdá  se  nyní  jeviti  jakous  uznalost,  i  není 
nemožno,  že  bude  nuceno  zasáhnouti  do  války  proti  trojdohodě,  která 
na  nás  štve  celý  svět.  Angličtí  instruktoři  prý  Turecku  teď  i  lodě 
kazili ! 

Obrovská  válka  tato  právě  poslední  dny  vstupuje  do  nového 
oddílu,  totiž  útoku  rakousko-německébo  proti  Rusku,  obléhání  Antverp, 
útoků  proti  Srbům  ;  ve  Francii  bojováno  skoro  bez  přestávky  a  ačkoli 
pravému  německému  křídla  jest  těžce  zápasiti  se  spojeným  vojskem 
Irancouzsko-anglickým.  ani  tam,  po  krátkém  zatímním  ústupu  a  od- 
počinku, není  situace  jeho  nepříznivá,  kdežto  na  bojišti  východním 
(Verdun,  Toul)  postupuje  stále  v  před.  Proti  Rusku  dobylo  německé 
vojsko  dvou  velkých  vítězství,  vytlačilo  Rusy  z  Německa  úplně  a 
přeneslo  válku  na  ruské  území.  Naše  vojsko  dobyvši  několik  vítězství, 
pronásledovalo    nepřítele  do  ruského   Polska,    ale  vzhledem  k  přesilám 

54* 


800  Rozliled    piililický  a  vojenský. 

jeho  ve  východní  Haliči  ustoupilo  za  Lvov.  Vykonalo  tím  pcdstatnou 
část  úkolu,  zaměstnati  nejsilnější  voje  ruské,  až  by  s  vítězným  spo- 
jencem mohlo  podoiknouti  společný  a  doufejme  rozhodný  útok.  Zdali 
bude  usnadněn  odporem  Persie  a  Afganistanu  proti  Rusku,  třeba 
vyčkati.  Důvěra  našeho  vojska  a  důstojnictva  v  geniální  řízení  ná- 
čelníka generálního  štábu  jest  neochvějná.  Rusko- francouzský  válečný 
plán  smluvený  r.  1912  mezi  min.  Poincaré,  gen.  JofiFrem  a  ízvolskim, 
jenž  tu  válku  nazývá  svou,  se  neosvědčil :  Němci  na  východě  neporazeni, 
republice  nepomoženo. 

Původní  ale  pořád  podřízené  bojiště  v  Srbsku  vykazuje  po- 
hromu timocké  divise,  jež  pukusila  se  vtrhnouti  na  naše  území,  a 
útočné  podniky  našeho  vojska  u  Sávy.  Z  drobností  zmínky  zasluhuje 
zpráva,  že  v  boji  padl  major  Tankosič,  jenž  útočníkům  na  Františka 
Ferdinanda  vydal  srbské  pumy,  Srbskem  pak  zapřen.  Očekává  se, 
že  válečná  síla  Srbska  shroutí  se  sama  sebou  pro  nedostatek  potřeb  • 
všeho  druha. 

Celkový  úsudek  o  bojujících  stranách  zkušeností  se  asi  značně 
změnil.  Rusové  zklamali  se  pověstmi  o  našem  vojsku  a  jeho  národ- 
nostech, třebas  vyzvédačů  měli  dost  a  dosť.  Ale  i  názory  o  jejich 
vojsku  namnoze  opraveny.  Kozáci  osvědčují  se  v  náhlém  přepadání,  ale 
v  boji  selhávají,  což  se  vědělo.  Za  to  dělostřelec  jest  prý  zname- 
nitý, zvláště  an  pracuje  na  známém  bojišti.  Tu  a  tam  byly  zprávy, 
že  ruské  vojsko  jako  srbské  střílí  poněkud  vysoko.  Pěšák  ruský 
zvláště  v  obraně  jest  houževnatý,  a  nemaje  žádné  přítěže  zna- 
menitě pochoduje.  Našemu  vojsku  vadil  v  Rusku  nedostatek  sjízdných 
cest  —  lidé  i  povozy  zapadaly  v  písku.  Rusům  ovšem  přicházejí 
vhod  jejich  strategické  dráhy,  které  za  francouzské  milliardy  zbudo- 
vány; 1889 — 1906  přiteklo  do  Ruska  prý  12  milliard  fr.  na  tyto 
účely,  6 — 7  milliard  ťr.  na  jiné  podniky  průmyslové. 

Ve  vlastní  zemi  Francouzi  kapsy  zavírají :  ohromné  bohatství  ko- 
vové jakoby  bylo  zakopáno,  vydány  proto  papírové  peníze  až  i  po 
1  fr.,  ano  i  50  ctm.,  kde  před  krátkou  dobou  nejnižším  papírem  byla 
óOťrankovka.  Nedůvěra !  A  když  i  Spojené  Státy  Francii  dle  přání 
vlády  půjčku  odepřely;  byla  nucena  obrátiti  se  do  Anglie,  jež  ráda 
na  svou  kapsu  tluče,  ale  sama  výpůjčku  svou  (30  mil.  liber)  musela 
si  doma  obstarati  na  dvakrát,  kdežto  Německo  4miliardovou  výpůjčku 
přepsalo;  vlastenectví  jest  různé  a  různě  se  jeví. 

Poincaré  vzal  teď  i  katolíka  (hr.  de  Mun)  do  ministerstva.  Roya- 
lista  Gallieni  převzal  hájení  Paříže,  ale  když  úspěchy  Němců  v  opevněné 
čáře  Toul — Verdun  jeho  plán  zmařily,  poslán  do  Amiens.  Změna  velitelů 
děje  prý  se  tam  častěji  —  nedobré  znamení  ! 

I  francouzské  vojsko  ukázalo  se  lepším  než  jeho  pověst,  nebýti 
nedostatečného  zaopatření.  Je  divno,  nebo  vlastně  za  těch  zednářských 
pořádků  není  divno,  že  za  401etého  křiku  po  odvetě  se  na  válku  lépe 
nepřipravili,  majíce  kromě  počtu  schopných  branců  všeho  potřebného 
dosf ;  ba  ani  pro  ten  poměrně  malý  počet  nebylo  o  potřeby  s  dostatek 


Rozhled  politicky  a  vojenský.  801 

postaráno,  tak  že  v  prvé  čáře  místo  milionu  mohli  postaviti  jen  400.000 
mužův  a  záložníky  nuceni  posílati  domů.  Alžírské  vojsko,  zvláště 
domorodé,  není  s  to,  by  mocnému  přívalu  odolalo;  toto  budou  nuceni 
vrátiti  brzy  do  Afriky,  aby  jim  nezamořilo  Francie. 

A  Anglie,  na  kterou  ve  Francii  i  v  Belgii  tolik  spoléháno,  která 
vlastně  o  válce  rozhodla?  Ta  sice  poslala  nějakých  40  tisíc  mužů  do 
Francie  a  posílá  snad  další,  jaké  ceny,  těžko  posouditi,  ale  pamatujíc 
na  sebe,  počítá  přede  vším,  co  jí  to  vynese.  Bojí  se  Zeppelinů  doma, 
vývoz  její  vázne,  dovoz  potravin  taktéž,  neboť  zajímajíc  šmahem  i  ne- 
utrální lodě  odnímá  možnost  přeplavby;  dobrovolníci,  které  najímá, 
mohou  se  Francii  státi  spíše  břemenem  než  podporou.  Možnost,  po- 
štvati Asii  na  Evropu,  byla  by  hrozným  vyvrcholením  jejího  t.  z. 
gentlemenství,  ale  kdož  ví,  jak  by  pro  ni  samu  skončilo ! 

Původ  a  záměr  války  mohl  by  po  pravdě  vypsati  jen  účastník 
vysoké  politiky,  jimiž  nedisponujeme.  Dle  všeho  lze  věřiti,  že  kohoutek 
měl  spustiti  teprve  1916,  až  by  bylo  všechno  připraveno;  že  totiž 
Rusové  na  válku  od  jara  se  strojili  a  vlastně  jediní  na  ni  připraveni 
byli,  jest  nyní  nepochybné.  Sarajevský  výbuch  byl  znamením,  a  jest- 
liže baťuška-„mírotvorce*"  z  přirozené  slabosti  ještě  váhal,  bojovná 
strana  velkoknížat  prý  mu  dala  na  vybranou  :  buď  válku  nebo  abdi- 
kaci. Anglii,  která  nestrpí  v  obchodě  soupeře  (dokad  totiž  nebude 
donucena),  přišlo  to  vhod,  neboť  zatím  je  za  větrem ;  podpěcovavši 
Francii  a  Belgii  byla  ráda,  že  Němci  předešli  v  Belgii  Francouze, 
aby  se  měla  koho  ,, ujmouti".  Vlastní  záměr  tedy,  zničiti  Rakousko, 
nepohodlné  na  Balkáně,  a  tím  seslabiti  Německo,  diktovati  ma  mír 
v  Berlíně,  byl  dobře  vymyšlen.  Hrálo  zde  mnoho  pohnutek  dohro- 
mady :  Rusko  pořád  ještě  hledá  dvířka  na  širé  moře  a  proto  se  spo- 
jilo 8  Anglii,  která  nejúčinněji  mu  je  vždy  —  zavírala  (viz  Darda- 
nelly,  Port  Arthur,  Perský  záliv);  bylo  by  to  k  smíchu,  kdyby  to 
nebylo  k  pláči  —  ruská  diplomacie  ve  svém  odvěkém  veiikášství 
spojí  se  třeba  s  čertem,  jak  se  říká,  právě  jako  Anglie  vyhlašuje 
válku  za  ,,pravověří'",  za  kterj^m  vlastně  vězí  imperialismus  (nedávno 
kterýmsi  něm.  jesuitou  dobře  přeložený  na  ,,Raffgier").  Francie  má 
pořád  zadrženou  svoji  „revanche"  a  vedle  toho  snad  miliardy  na  Bal- 
káně, Belgie  opravdu  neb  na  oko  bála  se  mocného  východního  sou- 
seda, proto  se  dala  v  ochranu  domněle  ještě  mocnější,  a  Anglii  to 
zatím  mnoho  nestojí :  její  vojenská  pomoc  byla  jen  tak,  aby  se  ne- 
řeklo,  třebas  Asquith  a  Churchill  házeli  statisíci  vojáků,  jsouce  z  Francie 
pořád  upomínáni  —  Anglii  konečně  bude  jenom  na  prospěch,  pustí-li 
si  soupeři  žilou. 

Válka  není  hra  na  vojáky,  zvláště  tato  válka  ne.  My  Rakušané 
třeba  nás  bude  státi  ještě  mnohou  obět,  nesmíme  zapomínati,  že  co 
teď  obětujeme,  víme,  zač  to  obětujeme :  za  svou  existenci,  a  to  za 
existenci  čestnou,  kdežto  už  po  několik  let  vlekli  jsme,  nevědouce 
proč  a  zač,  břímě  obětí  hospodářských,  které  nás  hrozily  umačkati. 
Není  to  írase,  je  to  skutečnost,   dusná  a  dusivá    skutečnost,    ze    které 


802  Rozhled  politický  a  vojenský. 

bylo  třeba  ven,   na    čerstvý   vzduch,    urvati    si    a    uhájiti    také    nějaké 
slušnější  místečko  na  výsluní  1 

Letadla  spolupůsobí  ve  všech  bojích  na  pevnině,  ale  o  vý- 
sledcích není  ještě  pevného  úsudku.  Francouzi,  kteří  se  považují  za 
učitele  aviatiky,  začali  jimi  válku  takořka  ještě  před  válkou,  ale  mají 
z  nich  asi  nejméně  užitku;  výzvědnou  službu  jejich  aspoň  obstarávají 
nejvíce  —  huláni,  jako  před  44  lety.  Ústředna  létacího  sboru  v  Bel- 
fortě  a  v  Remeši  Němci  dobyta  a  co  tu  nalezeno,  dosvědčilo  pravdu 
výtek  v  samé  Francii  již  po  několik  let  činěných,  že  totiž  mnoho  jest 
pouze  na  papíře,  že  pro  samé  novoty  málo  skutečně  provedeno  a  že 
mnohá  letadla  sestrojena  nedostatečně;  jen  lyonský  a  snad  versailský 
sbor  jest  ještě  činný.  Němci  zdají  se  býti  se  svými  vzduchoplavci  dosti 
spokojeni;  zvláště  druh  Zeppelin,  jehož  mají  12  jednotek,  jak  pev- 
ností tak  výkonností  se  osvědčuje,  hlavně  asi  ve  směru^  výzvrědném, 
neboť  škod,  podle  novin,  jimi  způsobeno  celkem  málo.  Říkalo  se,  že 
pumy  mají  býti  házeny  pouze  na  předměty  válečné,  ale  kdož  pak  může 
spád  jejich  tak  odměřiti  !  I  naše  letadla  vnikala  přes  bojiště  ruské ; 
výsledky  ovšem  se  neoznamují. 

Za  nynějšího  způsobu  válčení  ukázalo  se  zbytečným  vydávati 
se  na  noční  lety  a  výzvědy:  nebořit  ohně,  světel  pak  co  nejméně^ 
a  šramot  pochodu  přehlušen  bývá  šramotem  motoru,  tak  že  není  nic 
viděti  ani  slyšeti,  kdežto  letec  sám  za  jasné  noci  jest  v  nebezpečí. 
Bude-li  v  zimě  jinak,  kdož  ví  1 

Anglickému  loďstvu  za  to  velmi  nepohodlnými  staly  se  zbraně 
podmořské,  miny  a  torpéda.  Němcům  podařilo  se  potopiti  již  několik 
anglických  křižníků,  třebas  menších  a  starších,  ale  Angličané  sami 
začínají  uznávati,  že  i  početná  převaha  loďstva  jejich  by  takto  mohla 
se  nebezpečně  zmenšovati.  Vyzývají  proto  donutiti  Němce  k  větší  bitvě 
nebo  obklíčiti  Německo  minami.  Toto  by  se  mohlo  státi  jenom  na 
pobřeží  Anglicku  nějak  přístupném,  a  i  to  z  velké  části  jen  proti 
neutralitě  sousedních  států.  Do  Baltického  moře  pak  nemůže  jich  pio- 
pustiti  neutrální  Dánsko,  které  průchod  minami  zatarasilo,  Německo 
spokojuje  se  tedy  zQepokojováním  loďstva  anglického  a  drobnými 
úspěchy  svých  podmořských  Člunů,  vytáhnuvši  do  války  se  zásadou, 
že  ta  rozhodnuta  bude  na  souši,  a  zachovávajíc  loďstvo  své  pro  nej- 
krajnější potřebu.  Nejdeť  konečně  jen  o  lodě  válečné,  nýbrž  i  obchodní, 
jichž  Německo  Angličanům  již  několik  potopilo.  Anglie  arciť  pase  též 
po  německých  lodích,  jen  že  si  při  tom  řeže  do  vlastního  masa,  neboť 
mnohé  lodě  německé  vezou  dle  předválečných  závazků  zboží 
anglické,  a  do  Anglie ;  takto  nuceny  jsou  někde  se  schovávati  a 
obchodníci  angličtí  marně  na  ně  čekají.  Takto  vázne  dovoz  i  věcí 
nejpotřebnějších,  potravin  (masa)  a  j. 

* 

Vyzvědačství  mezinárodní  jako  životní  povolání  ode  dávna 
kvetlo  v  Belgii  a  v  Hollandsku,    nověji    ve   Svycařích ;   v  Basileji  jest 


Rozhled  politický  a  vojenský.  808 

sídlo  francouzského  vyzvědačství  proti  ZSémecku.  Kanceláře  takové 
zakládají  nejvíce  osoby  vojenské,  které  z  rozmanitých  příčin  vojsko 
opastily,  ale  též  agenti  jiného  druhu.  Nabízejí  své  služby  tomu,  kdo 
nejvíc  platí,  a  zpráv  svých  nabývají  obyčejně  od  vojenských  osob, 
jež  peněz  potřebují,  bud  že  nepříznivými  okolnostmi  do  peněžních 
nesnází  se  dostaly  aneb  —  což  takořka  pravidlem  —  že  chtějí  žíti 
nad  své  poměry ;  služby  irredentní  prokazují  se  někdy  ovšem  také 
zdarma,  z  příčin  národnostních  neb  náboženských  neb  obojích  zároveň. 
O  Rusku  se  psalo  a  píše,  že  na  vyzvědačství  vynakládá  miliony  ročně; 
zdálo  se  to  povídačkou,  ale  mnohé  příhody  nejnovější  dosvědčují,  že 
nebylo,  naopak,  že  vyzvědačství  bylo  rozvětvenější,  než  se  veřejnosti 
zdálo.  Německu  nedávno  polapení  vyzvědači  angličtí  pomohli  seznati 
názory  a  záměry  anglické,  dle  nichž  také  pobřeží  své  (Borkum  a  j.) 
opernilo.  Často  ovšem  nelze  již  dle  vyzrazených  plánů  se  zaříditi  a 
svoje  plány  změniti ;  odtud  mnohé  katastrofy  neb  aspoň  neúspěchy. 

Nemoci,  zvláště  nakažlivé,  škodívaly  válčícím  stranám  prý  tíc 
než  boje  samy.  Hrůzné  zprávy  z  válek  křížových,  třicetileté  a  j.  jsou 
známy,  třebas  nebylo  přesných  údajů.  Napoleon  I  1812  v  Raška 
pozbyl  přes  polovici  vojska  skvrnitým  tyfem.  Obléhání  Sevastopole  za 
krimské  války  1854 — 56  muselo  býti  přerušeno  jen  pro  nemoci  ;  jen 
francouzské  vojsko  pozbylo  přes  75  tisíc  mazů  malarií,  cholerou, 
tyfem  a  j.  Ve  válce  americké  1859/63  onemocnělo  úplavicí  přes  250  tisíc 
mužů,  z  nichž  asi  10  tisíc  zemřelo.  E.  1866  zemřelo  6427  Prasáků 
chalerou,  r.  1870/11  onemocnělo  přes  80  tisíc  Němců  tyfem  a  nešto- 
vicemi. V  jihoafrické  válce  1899/1901  zemřelo  z  1000  anglickýck 
vojáků  jen  6'5  následkem  poranění,  44*4  onemocněním.  Ale  již  rusko- 
japonská  válka  1904  vykazuje  aspoň  na  ruské  straně  nepoměrné 
zlepšení  zdravotních  poměrů  působením  desinfekčních  kolon,  jež 
poslala  universita  petrohradská,  a  bakteriologických  kolon, 
poslaných  z  Charkova  ;  používáním  látek  očkovacích  a  různých  druhá 
sera  nákazy  omezeny,  a  teplý  čaj  (místo  kořalky)  působil  příznivě  na 
zdravotu  ruského  vojska  (I  nyní  prý  zakázány  ruským  vojákům  lihovinj, 
zdá  se  však,  že  se  toho  tuze  nedbá ;  bohužel  hrozí  nám  teď  nedostatek 
čaje,  jelikož  dovoz  bude  zamezen).  V  nynější  válce  pak  poměr  onemoc- 
nělých —  odezíraje  od  obávaných  nachlazenin  —  k  raněným  bude  asi 
tím  více  změněn  směrem  k  těmto.  Oč  totiž  lékařská  pomoc  pokro- 
čila, ze  zkušeností  posledních  válek  stále  se  učíc,  o  to  také,  neb  ještě 
více  pokročila  zhoubnost  zbraní,  zvláště  výbušných,  které  nepoměrně 
více  lidí  najednou  zraňují  než  dříve;  a  třeba  zase  bylo  noměrně  méně 
ran  smrtelných  než  dříve,  pro  vojenskou  schopnost  a  namnoze  pak 
i  pro  schopnost  výdělnou  budou  následky  přece  nepříznivější,  již  proto, 
že  v  nynějších  bojích  zaměstnáno  tolik  mladého  mužstva,  koÚk  nikdy 

před  tím. 

* 

Zajímavá  zpráva  o  válčení  Radeckého  proti  sardinskému  Karlu 
Albertovi   obsažena    v  listě   Ludvíka  v.  Gablenz,    známého  pozděj- 


804  Rořhled   politicko   a   vojensKý 


šího  velitele  rakouského,  jenž  v  19.  roce  byl  z  rodných  saskýeh  služeb 
přestoupil  do  rakouských  a  v  r.  1848  bojoval  v  Itálii.  2.  září  1848 
píše  z  Milana  po  bitvě,  že  byl  u  Lodi  lehce  raněn  do  paty,  a  o  bitvě 
samé  podotýká  bratrovi :  Co  pravíš  o  zajetí  Karla  Alberta,  na  to  mohu 
odpověděti  jen  výrokem  kurfiřta  Morice  po  bitvě  u  Sivershausen,  když 
byl  nechal  Karla  V,  uniknouti ;  „Neměli  jsme  klece  pro  tolikého 
ptáka."  Ne,  zabíti  jej,  bylo  by  bývalo  neštěstím.  Polní  maršál  (Ra- 
decký)  šetřil  dokonce  i  armády,  nebof  kdyby  Carlo  Alberto  byl  se  do 
Piemontu  vrátil  bez  armády,  byli  by  jej  zahnali  a  my  bychom  měli 
vedle  sebe  republiku,  které  by  Francouzi  jistě  byli  přišli  na  pomoc. 
Maršál  nechal  mu  právě  tolik  vojska,  aby  svůj  trůn  uvnitř  uhájil,  a 
to  bylo  politicky  potřebno.    (Deutsche   Revue    1914,  193). 


4 


Ročník  XXXI.  Číslo  11. 


HLÍDKA 


/^"S^^ 


ndbožensko-mravní  otázk\?  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A-  Vrzal.  (Č.  d.) 

Osmdesátá  léta  byla  dobou  rozkvětu  poesie  čistého  umění, 
jejímž  nejrázovitějším  zástupcem  byl  Kons  t.  Mich.  Fofanov(*  1862), 
básník  nehlubokých,  nahodilých  dojmů,  mžikové  nálady,  zasmušilé, 
pochmurné  a  často  chorobné.  Nahodilost  jeho  motivů  je  příčinou,  že 
z  básní  jeho  Čtenář  neodnese  si  hlubšího  dojmu.  Mimoletnou  náladou 
vzbuzeny  byly  také  jeho  pěkné  verše  o  Kristu  v  básni,  počínající 
,,0,  neříkej,  dni  minulosti''.  Jako  romantický  pěvec  snů  a  illusí 
je  cizím  skutečnosti,  naivně  maluje  raději  přírodu  cizí,  jíž  neviděl,  než 
domácí  blízkou,  užívaje  často  nabubřelého  slohu,  divokých  obrazů, 
píše  často  hrubou,  nedbalou  a  nepropracovanou  formou.  Určitého  názoru 
světového,  určitých  ideálů  nemá,  jest  eklektik,  jenž  čerpá  odevšad, 
kloní  se  na  všecky  strany.  F.  věří  v  lepší  svět,  hledá  Boha,  naplněn 
„mučivou  touhou  spatřiti  jeho  světlou  tvář,  kralující  nade  světy", 
a  již  Jej  vytušil  v  srdci  svém,  prohřátém  láskou  k  nešťastným  a  opu- 
štěným. A  to  jest  mu  zárukou,  že  se  jednou  rozptýlí  zlo  na  zemi  a 
bezpráví  ustoupí  spravedlivosti.  Proto  básník  neupadá  v  beznadějný 
pessimismus ;  ale  bohužel  se  spustil  k  tuláctví,  opustil  rodinu,  v  ero- 
tických básních  upadá  v  oplzlost  a  pozbývá  svého   významu. 

Ještě  skromnější  je  význam  tendenční  básnické  tvorby  židovského 
samouka  Semena  Grig.  Fruga  (*  1860),  parafrase  to  biblických 
motivův  a  nářku  nad  osudem  vyvoleného  národu.  Ani  Frug  není  bez- 

Hlídka.  55 


806  A.  Vrzal: 

nadějným  pessimistou ;  doufáť  v  lepši  časy,  kdy  národové  přestanou 
se  vzájemně  potírati  a  dobro  i  pravda  zvítězi  na  světě,  jak  s  nepři- 
rozeným pathosem  hlásají  jeho  hrdinové  v  nabubřelých  monolozích. 
Občanské  motivy  nalézáme  také  v  chladné  poesii  V  a  s.  L  v.  Veličky 
(•  1860),  jenž  ve  „Východních  motivech"  (1890)  přebásnil  písně, 
bajky,  žerty  a  legendy  východní.  Ale  v  básních  jeho  je  málo  prostoty 
a  v  milostných  písních  mnoho  nepříjemné  dvojsmyslnosti. 

Kromě  Fruga,  Veličky  a  dříve  jmenovaného  Jakuboviče  (S.  Ja.) 
nebylo  básniků.  kteří  by  si  v  letech  osmdesátých  všímali  společenských 
zájmů.  Jen  filosofický  básník,  umělecký  kritik  a  publicista  Vlád. 
Serg.  Solovjev  (1853 — 1900)  tu  a  tam  se  ozýval  na  všecko  vážné, 
čím  žila  společnost.  Ale  ve  většině  básní  jeho  odrazila  se  neobyčejně 
plně  a  upřímně  duchovní  tvářnost  tohoto  upřímně  věřícího  křesťana, 
proniknutého  duchem  sv.  evangelia,  upřímnou  touhou  po  pravdě  a 
dobru,  v  něž  pevně  věřil  (v  té  příčině  proslula  jeho  kniha  „O prav- 
da nije  dobra"),  jenž  zvláště  jako  professor  i  publicista  v  srdce 
mládeže,  propadlé  positivismu  i  materialismu,  vléval  „božským  ohněm" 
víra  v  reální  cenu  křesťanských  zásad  i  chut  ke  studiu  písma  sv. 
i  bohosloví.  V  mystických  básních  svých  S.  jeví  se  člověkem  hluboce 
nábožným.  Věří  a  cítí,  že  vedle  světa  viditelného,  pomíjejícího  jest 
svět  jiný,  lepší,  i  hledá  spojení  s  tímto  světem.  Věří  v  život  po  smrti, 
ve  vítězství  čistého,  světlého  principu,  touží  po  Bohu  a  cítí  blízkost 
Jeho  ochrany.  Krásně  zobrazen  básníkem  nepokoj  duše  na  zemi,  od- 
loučené od  patření  na  Boha,  srovnáním  duše  takové  s  vlnou,  odloučenou 
od  moře.  A  tato  touha,  stesk  jeho  po  Bohu  mírní  se  nezvratnou  věrou 
v  blízkost  Boha  i  vědomím,  že  žije  na  zemi,  koná  vůli  Boží.  Láska, 
již  opěvá  S.,  je  vznešená,  čistá,  je  to  přede  vším  touha  po  mystickém 
spoj-ení  s  duší  milé  bytosti;  popisuje  přírodu,  užívá  S.  barev  něžných. 
Vnitřní  silou  vynikají  básně  náboženského  obsahu  (Emmanuel, 
Modla  Nabnchodonosorova,  V  zaslíbenou  zemi)  a  zvláště 
proslulá  nábožensko  vlastenecká  báseň  „Ex  oriente  lux"  s  vý- 
znamnou otázkou :  „O,  Rusi  I  .  .  .  Chceš  východem  být  .  .  .  Xerxovým 
či  Kristovým?"  —  Ve  dnech  sklíčenosti,  apathie  a  pessimistické  nálady 
osmdesátých  let,  kdy  mravní  špína  zachvacovala  vše  krásné  a  vznešené, 
svaté  a  ideální,  básně  filosofa  i  básníka  Solovjeva,  plné  světlých  fidu- 
milných  citův  a  ideálů,  jsou  velikou  útěchou  a  tichým  přístavem 
zmítaných  duší. 

Z  pouště  nevěry  a  popírání,  zápasu  a  nepřátelství,  od  těžkých 
okolností    života    ve   světlé  kraje  citu  a  myšlenky,  k  zářícím  výšinám 


I 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  807 

nebe,  k  Bohu,  pravdě  a  vděčnosti  povznášejí  čtenáře  také  uhlazené 
verše  velikého  knížete  Konstantina  K.  Romanova  (*  1858), 
podpisujícího  se  počátečnými  písmeny  K.  R.  Některé  popěvky,  složené 
pod  vlivem  Feta,  Polonského  i  AI.  Tolstého,  vyznačují  se  nehledanou 
prostotou  a  veselostí,  jiné  básně  vyznačují  se  povýšenou  náladou, 
silou  a  svěžestí  citu,  proniknutého  opravdovým  náboženským  nadšením, 
oslavou  ctnosti  a  mravnosti.  Živým  křesťanským  citem  unáší  jeha 
výpravná  báseň  „Mu  ceník  Sebastian"  i  básně  z  biblického  života 
(Žalmista  David,  Král  Saul).  Jeho  „Mo  dli  tba"  i  verše:  „Když 
předvídaje  blízké  rozloučení..."  jsou  chvalozpěvy  Bohu  a 
Kristu.  Značnou  sensaci  způsobil  K.  R.  svým  ušlechtilým  dramatem 
„Král  židovský"  (19 I3j,  kdež  reprodukoval  čistými  verši  nejjemnější 
podrobnosti  vypravování  sv.  evangelia,  podpíraje  je  texty  z  proroků. 
Celé  drama  odehrává  se  ve  zbožných  rozmluvách  spravedlivých  o  Učiteli, 
jenž  sám  nevystupuje,  střídaných  se  zlomyslnými  útoky  fariseů  proti 
Němu.  Básník  dovedl  přenésti  vlastní  náboženskou  náladu  na  diváky 
a  čtenáře,  ač  drama  trpí  některými  technickými  nedostatky,  nejednot- 
ností děje  a  nepřirozeností  některých  výjevů  i  postav  (Prokuly,  manželky 
Pilátovy  a  Johanny,  manželky  správce  domu  Herodesova). 

Z  básníků  podřízenějšího  významu  uvádíme  A  p  o  1.  A  p.  K  o  r  i  n  f- 
ského  (♦  1868),  jenž  v  „Byvalščinách"  (1898)  zdařile  obnovit 
zvučným  veršem  a  poetickými  obrazy  lidové  poesie  starých  bylin  po- 
zapomenuté  pověsti  a  legendy,  málo  známé  historické  události,  doplňuje 
je  vlastním  výmyslem.  Mistrnou  formou  verše  zpracoval  staré  legendy 
Vlad.  Petr.  Lebeděv  (*  1868j.  Chudobou  obsahu  trpí  básně 
Konst.  N.  Ldova  i  jmenovaného  již  A.  M.  Fedorova. 

Křesťansky  naladěna  něžná  duse  skromného  básníka  Alexandra 
Vas,  Kruglova  (*  1853),  jehož  talent  slouží  Bohu,  dobru  i  pravdě. 
V  mládí  svém  Kr.  nebyl  prost  pochybností,  ale  nabyv  duševního  klidu 
ve  víře  v  Prozřetelnost,  v  pevném  přesvědčení,  že  počátek  pravého  a 
věčného  života  ducha,  trápícího  se  zde  v  těsné  schránce  tělesné,  je  za 
hrobem,  vidí  v  nebesích  utišení  všech  bouří  nedokonalého  života  po- 
zemského i  útěchu  v  zlobě  naší  doby.  Jasným  projevem  jeho  náboženské 
nálady,  jsou  jeho  vroucí  modlitby,  svědčící,  jak  vznešený  názor  na 
modlitba  má  básník.  Jsou  psány  jazykem  srdce  a  proniknuty  teplotou 
křesťanského  citu. 

Z  básnířek  jmenujeme  Mirru  AI.  Lochvickou  (Ziberovu, 
1871  — 1905),  jejíž  Puškinovou  cenou  poctěné  básně  jsou  písní  vítězící 
smyslné  lásky  télesné,   dále  Olgu  N.  Cjuminovu-Michajlovovu 

55* 


808  A.  Vrzal: 

(1862 — 1909)  aTaťjanuLv.  Ščepkinovu  Kupernikovu(*  1874), 
jež  kromě  původních  básní  a  dramatických  her  podaly  řadu  zdařilých 
překladů  básní  i  dramat  západních  spisovatelů,  Byrona,  Rostanda, 
Maeterlincka  a  j.  Z  původních  prací  Sčepkinovy-Kupernikové  nejvýše 
cení  umělecké  zpracování  v  prose  poetických  pověstí  a  episod  středo- 
věkých  „Skazanija  o  Ijubvi"   (1810). 


2.  riové  umění,  sj^mbolismus  a" dekadence,  nábožensko-mjjstické  hledání; 
bohohledatelé.  Chorobný  erotismus. 

Kritik    FlekserVolynskij.    —    Jasinskij-Bělinskij   M.,    V. 

Bibikov,     Vilenkin-Minskij,    D.    Merežkovskij,    Z.     Gip- 

piusova,    Tětěrnikov-Sologub,  Balmont,  Brjusov. 

Jako  reakce  proti  vtahování  positivní  vědy  v  obor  umění,  jako 
protest  proti  materialistickému  pojímání  dějin  a  proti  neuměleckému, 
obmezenému,  materialistickému  naturalismu  Zolovu  vzniklo  v  osm- 
desátých letech  19.  století  ve  Francii  literární  hnutí  pro  „nové  umění", 
jemuž  dali  jméno  symbolismus  a  jež  odpovídalo  poloidealistické  náladě 
tehdejších  duchů  po  dlouhé  vládě  hrubého  materialismu.  Symbolismus 
jako  obrodný  směr,  snažící  se  zidealisovati,  zušlechtiti  duchovní  síly  a 
hodnoty  života  národního,  zidealisovati  literární  i  básnické  umění,  je 
odhmotniti,  jest  oprávněnou  formou  umění.  Tvorba  vůbec  jest  možná 
tehdy,  věří-li  umělec,  že  forma  může  býti  nositelkou  obsahu,  že  umělecký 
obraz  může  ukazovati  na  tu  myšlenku,  kterou  má  podati,  věří-li  ve 
spojení  hmotného  s  duchovním,  věří-li,  že  hmotné  —  realistický  obraz 
—  může  se  symbolisovati,  spojovati  se  s  duchovním  obsahem,  že  muže 
reprodukovati  něco  duchovního.  Symbolistický  básník  snaží  se  reali- 
stickým obrazem  nebo  řadou  obrazů  vzbuditi  ve  čtenáři  určitou  náladu, 
probuditi  k  činnosti  jeho  obrazivost,  aby  čtenář  vlastní  fantasií  vnikaje 
v  symbol,  snažil  se  pochopiti  myšlenku,  spisovatelem  naznačenou.  Ve 
všem  pozemském,  ve  všem,  co  je  zde,  nyní,  idealičtí  symbolisté 
vidí  věčné,  co  je  tam,  tíhnou  od  země  k  nebi  jako  bývalí  romantikové 
a  hledí  reálnost  toho  tam  vyjádřiti  uměleckým  obrazem,  jenž  by  byl 
jeho  symbolem. 

Ale  v  idealisticky  obrodném  symbolismu  záhy  bylo  znamenati 
sklon  k  dekadenci,  úpadku  umělecké  tvorby,  když  mnozí  z  upři- 
lišeného  protestu  proti  suchoparnému  naturalismu  začali  zavrhovati 
též  realismus,  oddávati  se  illusionismu,  nezdravému  mysticismu,  vy- 
stavovali   v    chorobné    náladě    své    na    odiv   zvrácené    city    a  zkažené 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  raském.  809 

vkusy,  vydávajíce  je  za  normální,  za  vyšší  stupeň  ne  všem  dostupné, 
aristokratické  krásy,  v  zápachu  hniloby  pociťovali  zvláštní  vůni,  velebili 
zlo  a  chvalozpěvy  pěli  dablovi.  Dekadenti,  majíce  sebe  za  „aristokraty 
ducha",  zvedli  vzpouru  proti  dosavadním  formám  uměleckým  i  proti 
obsahu.  Nedbajíce  ustálených  pravidel  veršovnictví,  překvapovali  čtenáře 
nepřirozeným  spojováním  slov  a  myšlenek,  schválným  přenášením 
epithet  z  jednoho  oboru  pojímání  na  předměty  druhého  oboru,  nema- 
jícího ničeho  společného  s  prvním  oborem.  V  obsahu  jevili  náklonnost 
ke  všemu  nepřirozenému,  chorobnému,  zrůdnému,  k  odporné  fantastice, 
k  výlučným  citům  a  téměř  neuvědomělým  představám  duševním. 
Dekadenti  zřekli  se  společenských  úkolů  života  i  snažili  se  nad  všednost 
života  i  zlobu  dne  povznésti  se  v  říši  „čistého  umění",  „nové  krásy'. 
Místo  hlásání  lásky  k  bližnímu  a  mravní  čistoty  v  dekadentstvi  vy- 
stoupily idey  vznešené  lhostejnosti  k  „davu**,  idey  demonismu  i  amo- 
ralismu,  hrubého  erotismu,  chlubení  se  vlastními  nepravostmi.  Až 
k  šílenství  nenávidíce  „otrockou  mravouku"  současného  lidstva,  snažili 
se  zavésti  novou  mravouku.  Tak  praeraffaelita  Swinburne  zavrhl  stud, 
nezná  ctnosti,  zlo  chce  líbati  ;  Ch.  Baudelaire,  Oscar  Wilde  a  j.  do- 
znávají, že  mravní  zlo  zvrhlosti  táhlo  je  nepřekonatelnou  mocí  k  sobě, 
zvláště  bylo-li  zevně  krásné,  esthetické.  Esíhetika  vůbec  v  jejím 
zvráceném  pojmu  jest  jim  cílem  života,  „nová  krása"  je  nad  pravdu, 
dobro  i  mravnost.  Místo  Bohu  pějí  dekadenti  chvalozpěvy  Jáblovi, 
svědomí  a  povinnost  prohlašují  za  dým,  mravnost  za  zastaralý  pojem. 
A  tyto  démonické  hlasy  evropských  dekadentů  s  pohnutím  opakují 
tenoučké  hlásky  ruských  dekadentů,  se  zálibou  upírajících  zrak  na  vše 
odporné,  mrzké  a  chorobné,  cítících  nepřekonatelnou  náklonnost  k  smrti, 
hnilobě  a  rozkladu,  k  tělesným  i  duševním  zrůdnostem  a  chorobám, 
hlásajících  myšlenku  o  neHšnosti  dobra  i  zla  před  světem  „věčné  krásy". 
Pod  záminkou  boje  proti  předsudkům  současné  společnosti  ruští  deka- 
denti obživují  odporné   stránky    mrtvých    civilisací,    pod    pláštěm    boje 

iproti  měšťácké  mravouce  oslavují  nepřirozenou  prostopášnost  a  bosácko- 
aristokratickou  zvrhlost  vyhlašují  za  lék  proti  současným  zlořádům. 
Ale  v  domněnce,  že  jsou  průkopníky  lepší  civilisace,  oslavují  mnohem 
horší  ohavnosti,  než  je  to,  proti  čemu  vystupují. 

A  tento  bezdušný  kult  „krásy"  u  ruských  dekadentů,  odvoláva- 

;  jících  se  na  Nietzschea  i  hledajících  u  něho  omluvu  svých  nemravných 
výstředností,  splýval  s  hlásáním  samolibého  požitkářství,  sobeckého 
užívání  života  i  se  zavrhováním  vší  mravnosti,  a  odporoval  všemu, 
čím  do  té  doby  byla  proslavena  hteratura  ruská.  Proto  proti  němu  tak 


810  A.  Vrzal: 

ostře  vystupoval  vynikající  kritik,  sociolog  a  publicista  Nikolaj 
Konst.  Michajlovskij  (1842 — 1904),  zastávaje  se  tendence  v  umění. 
Ale  také  idealisticky  obrodné  hnutí  mělo  svého  kritika  v  novoidealiatu 
Ak.  Volynském  (*  1863),  napadajícím  hrubý  materialismus,  positivismus 
a  neumělecký  utilitarismus  v  umění,  jež  hlásali  „ruští  kritikové" 
(název  jeho  knihy)  Běiinskij,  Cernyševskij,  Dobroljubov  a  Pisarev,  jichž 
činnost  Vol.  podrobil  řízné  kritice.  Volynskij  má  symbolismus  za 
„umělecké  spojení  světa  zjevů  s  tajemným  světem  božství",  viditelného 
s  neviditelným,  reálního  s  mystickým,  a  tvůrčí  práci  má  jen  tehdy  za 
možnou,  „cítí-li  umělec  v  sobě  Boha",  „spojuje-li  smyslné  dojmy 
s  vniternou  náboženskou  ekstasí".  Takovému  vysokému  hledisku  ovšem 
neodpovídalo  ani  umění  hrubých  naturalistů  ruských,  ani  nových 
dekadentů,  tak  že  kritika,  hovící  zvrhlým  vkusům  obecenstva,  umlčela 
tohoto  idealisticky  naladěného  muže.  Literatura  ruská  pak,  nemajíc  od 
té  doby  svědomitého  kritika,  jenž  by  mladé  spisovatele  vedl,  klesá 
hlouběji  a  hlouběji  v  bahno  oplzlosti  a  nemravnosti. 

První  pokus  „obroditi  esthetiku",  „zbaviti  se  ztudu",  první  boj 
s  občanskými  motivy  v  literatuře,  s  altruistickou  morálkou,  s  ideami 
povinnosti  „sloužiti  lidu"  na  Rusi  podnikl  leronim  ler.  Jasinskij 
(■"  1851),  jenž  pod  pseud.  M.  Běiinskij  v  povídkách,  uveřejněných 
vOtěčest.  Zápiskách  1879 — 84,  pod  vlivem  altruistických  ideí 
sedmdesátých  let  odrážel  idey  a  život  oněch  pokrokových  kroužků, 
jež  žily  společenskolidovými  zájmy,  předváděje  typy  sebeobětavé  snahy, 
věnovati  se  štěstí  lidu,  ale  nemající  důvěry  ve  vítězství  svých  idealův 
a  proto  duševně  sklíčené.  Tyto  povídky  s  liberální  občanskou  tendencí 
(Olgino  tajemství,  Nataša,  Starý  sad.  Osení,  Osobní 
štěstí.  Lilie,  Spící  krasotinka)  zjednaly  mu  slávu  v  radikálních 
kruzích.  Ale  Jasinskij  už  tehdy,  jsa  jako  rodák  jihu  temperamentem 
čistý  umělec,  ze  života  se  těšící,  nepoddal  se  na  dobro  pessimistické 
náladě  tehdejší,  tak  že  již  v  těch  povídkách  ozýval  se  smyslný  tón 
vedle  touhy  po  životě,  po  štěstí,  vedle  veselého  humoru,  hluboké 
upřímnosti  a  vřelého  soucitu  s  osudem  hrdinův. 

Ale  vzdav  se  1884  názoru  o  nezbytnosti  tendence  v  díle  uměleckém, 
prohlásil,  že  cílem  umění  není  poučovati,  nýbrž  činiti  lidi  šťastnějšími, 
poskytovati  jim  esthetický  požitek.  A  tuto  svou  theorii  „čistého" 
umění  Jas.  začal  realisovati  v  povídkách,  předváděje  slabochy,  jimž 
se  nedostává  charakteru  v  otázkách  „osobního  štěstí",  by  si  zařídili 
něco  aspoň  poněkud  snesitelného  pro  sebe  i  pro  rodinu.  Vystoupiv 
jménem  práva  osobnosti  proti  altruistickým  ideálům  sedmdesátých   let, 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  rnském.  811 


Jas.  uplatňoval  své  nadšení  pro  „novou  krásu"  oplzlými  náměty  a 
kresbou  choulostivých  erotických  podrobností,  cizoložných  zápletek  a 
íri volních  situací,  tak  že  je  zván  „praotcem  pornografické  literatury 
na  Rusi".  Od  té  doby  Jas.  staral  se  více  o  zajímavost  a  pikantnost 
vypravování,  než  o  vážný  obsah,  o  uměleckou  psychologii  a  jemné 
zpracování  děl,  snaže  se  typičnost  hrdinů  nahraditi  zjevným  pamfletismem, 
an  v  nudných  románech  předváděl  hrdiny  velice  podobné  dobře  známým 
současníkům,  což  vyvolávalo  veřejné  skandály.  A  vše  to  popisoval 
naturalisticky  podrobně  jakýmsi  lehkomyslně  veselým  tónem,  bez  umě- 
leckého taktu  i  vkusu.  Mravní  lhostejnost  je  vůbec  známkou  jeho 
talentu,  lhostejného  k  dobru  i  zlu,  vlastně  schvalujícího  nemravnost, 
protože  prý  v  životě  je  vše  jen  symbol,  hlásajícího  čistou,  věčnou 
krásu  a  brodícího  se  v  oplzlostech  a  špíně. 

Mravní  lhostejnost,  bezásadnost  a  zvrácené  pojímání  krásy  shle- 
dáváme též  u  žáka  Jasinského,  Vikt.  Iv.  Bibikova  (1863—92), 
jenž  vůbec  mravnost  a  ideály  zavrhoval  proto,  že  prý  vysoká  mravnost 
bývá  známkou  umělecké  tuposti,  kdežto  lidé  nemravní  dosáhli  prý 
vrcholkův  umělecké  dokonalosti.  Jasinskému  věnoval  B.  román  „První 
láska",  apothesou  Jasinského  je  svéživotopisný  román  „Druzja 
prijatěli"  (1890),  jehož  hrdina,  Zarjanskij,  jest  všecek  oddán  zájmům 
čisté  krásy.  V  novelle  „Mučen  iki"  (1891)  B.  projevil  čistě  de- 
kadentský  kult  krásy  vedle  zhnilého  pessimismu  a  dekadentského 
spojení  oplzlosti  s  úžasem.  Takové  byly  první  květy  více  méně  samo- 
rostlého  dekadentství  ruského,  než  úplně  podlehlo  dekadentství 
západnímu. 

Theorii  „čistého  umění"  v  Zarji  1885  ještě  určitěji  formuloval 
neobyčejně  vnímavý  k  novým  proudům  a  všelijaké  módě  snadno 
podléhající  básník  X.  Minsk  i  j  (pseud.  Nikol.  Max.  Vilenkina 
*  1855).  Týž  vystoupil  1879  s  lyricko-epickou  básní  „Bílé  noci", 
psanou  v  duchu  tendenční  občanské  poesie,  věnovanou  témuž  rozporu 
mezi  jasně  poznanou  povinností  bojovati  za  štěstí  lidu  a  mezi  neschop- 
ností, užiti  prostředků,  bez  nichž  jakýkoli  boj  jest  nemyslitelný, 
rozporu,  který  jsme  viděli  u  Garšina  i  Nadsona.  Ale  1885  zavrhnuv 
publicistickou  tendenci  a  poučování  poesií,  prohlásil  za  cíl  umění 
esthetický  požitek  a  radost  ze  života  i  stal  se  předním  zá- 
stupcem ruské  dekadence,  jíž  vzorem  Západ.  Ve  sbírce  „Nových 
písní"  (1901)  prohlásil  své  čistě  dekadentské  vyznání: 


Nět  dvuch  putěj  (cest)   dobra  i  zla, 
jest  dva  puti  dobra  . .  . 


8l2  A.  Vrzal:  Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském. 

dvě  pravdy,  dva  dobra, 

jich  výbor  —  muka  dlja  tolpy  (pro  lid), 

dlja  mudreca  igra  (hračkou) .  .  . 

„Svoboda"  prý  jemu  „prvnímu  z  lidí"  zjevila  tuto  velkou  pravdu, 
že  cesta  dobra  jest  vlastně  totožná  s  cestou  zla,  a  že  blaženost  záleží 
v  poznání,  že  je  „všecko  jedno,  jakou  cestou  jdeš".  Jinde  M.  tvrdí,  že, 
není  zármutku,  ani  radosti,  není  spravedlivosti,  ani  křivdy,  není  dobra 
ani  zla,  nýbrž  jest  pouze  nesmyslná  síla.  A  jen  ten  člověk  je  svoboden, 
který  necítí  ani  radosti,  ani  zármutku,  nemiluje  spravedlivosti,  ani  ne- 
vrazí na  křivdu,  nevěří  v  dobro  ani  ve  zlo.  V  takovém  zmatku  pojmů 
jal  se  M.  hledati  smysl  života,  jak  by  nejlépe  splynul  s  lidem  a  sloužil 
venkovu.  A  tu  prý  poznal,  že  lid  právem  zavrhl  jej  i  jemu  podobné 
lidumily,  protože  „lid,  jemuž  šli  hlásat  nový  život",  hledal  smíření 
se  svědomím  (srv.  knihu  „Při  světle  svědomí",  1890  vydanou 
Minským),  držel  se  pevně  „víry  v  nesmrtelnost  a  v  lepší  budoucnost", 
kdežto  oni  se  zbavovali  otázek  o  nesmrtelnosti  buď  mlčením,  nebo 
špatným  vtipem  ;  poznal  prý,  že  všecky  „praktické  ideály,  láska  k  lidem 
i  láska  k  národu,  nejsou-li  založeny  na  lásce  k  věčnému  počátku  ži- 
vota, jsou  neprospěšny".  Pozemský  život  nemá  smyslu,  nemá  účelu 
bez  náboženství,  bez  poznání  ne-lživého,  nadpozemského  účelu,  bez 
jistoty,  že  v  základě  zjevů  leží  ne  naše,  nýbrž  božská  vůle.  Přišed 
k  poznání  nezbytnosti  náboženství  rozumem,  Minskij  prohlásil,  že 
proň  jest  reální  pouze  jeho  vlastní  osobnost,  jeho  „já",  vše  ostatní  že 
je  klamné  a  illusorní  a  konec  konců  náleží  nebytí.  Ale  jestli  pouze 
vlastní  „já"  reální,  pak  i  logický  Bůh  je  právě  tak  přízračný  a  illusorní, 
jak  skutečnost,  již  M.  zavrhl  —  pak  i  tento  věčný  počátek,  z  něhož 
pošel  svět,  jediný  cíl  bytí,  počátek  i  konec  —  je  —  meon  (neexistu- 
jící), je  sen  bez  vyplnění,  neznámé  a  trapné  tajemství.  A  tak  učení 
o  meonech,  v  němž  se  M.  znažil  „smířiti  a  spojiti  ve  vyšší  synthesi 
všecky  kontrastické  principy  filosofie,  materialismus  a  idealismus,  po- 
sitivismus  a  mysticismus,  optimismus  a  pessimismus",  chová  v  sobě 
plno  odporů,  jest  nemravné  a  vede  k  beznadějnému  pessimismu,  k  jistotě 
o  bezúčelnosti  a  illusornosti  všeho,  světa  i  „logického"  Boha.         (P.  d.) 


Dr.  Josef  Vbchovecký:  Právo  osobního  přesvědčení.  813^ 


Prdvo  osobního  přesvědčení. 

Dr.  Josef  Vrchovecký.  (O.) 

Jak  pracovat  proti  všeobecné  znemravnělosti,  jež  se  stále  víc  a 
víc  vzmáhá?  Který  systém  moderní  ethiky  může  nám  pomoci?  2ádný  ! 
Moderní  filosof  Eucken  ^)  praví  zcela  otevřeně,  že  moderní  ethikou 
hrozí  vlastní  mravnosti  rozklad. 

Bezcharakternost,  o  jaké  v  dřívějších  dobách  nebylo  takřka  tušení, 
stává  se  čím  dál  tím  hrozivější.  Není  pevných,  ustálených  zásad, 
podle  nichž  by  moderní  ethika  mohla  vypěstit  charaktery.  Ani  nej- 
nadšenější stoupenci  nezávislé  ethiky  se  tím  netají,  že  se  dožili  trpkého 
zklamání.  Fouillé,  jeden  z  nejnadšenějších  stoupenců  moderní  ethiky 
a  zásadní  odpůrce  ethiky  náboženské,  píše  o  moderních  systémech 
mravoučných  následovně :  „Za  našich  dnů  mnohem  více  než  před 
třiceti  roky  popírá  se  mravnost  sama,  její  reálnost,  její  potřeba  a 
užitečnost .  . .  Četl  jsem  pln  živé  starosti,  jak  moji  současníci  v  tomto 
oboru  zásadně  se  rozcházejí  a  sobě  odporují.  Pokoušel  jsem  se  utvořit 
si  svůj  vlastní  úsudek  o  těchto  různých  názorech.  Mám  ho  říci? 
Shledal  jsem,  že  na  poli  mravnosti  je  takový  zmatek  ideí  a  takový 
zmatek  citů  že  tam  panuje,  že  se  raně  zdálo  nemožným  jasně  osvětlit, 
co  by  se  současnou  sofistikou  zváti  mohlo."  ^) 

Fouillée  má  pravdu,  když  mluví  o  sofistice  v  systémech  moderní 
ethiky.  I  u  vážných  myslitelů  nacházíme  často  sofistiku  odpornou, 
která  vrcholí  v  popření  mravnosti,  mravnosti  vůbec.  Miinsterbergovi  jest 
mravnost  zjevem  zcela  nahodilým,  který  časem  zmizí,  protože  ho  ne- 
bude třeba ;  pračlověk  prý  byl  vůbec  prost  všech  mravních  ideí. 
Hellwaldovi  jest  boj  o  existenci  principem  vší  mravnosti;  silnější 
jest  úplně  v  právu,  když  slabšího  utlačuje. 

Pantheista  Josiah  Royce')  nazval  „mravní  svět  chaosem"  a 
radí  člověku:  „zapuď  touhu,  tento  pramen  všeho  klamu  a  nevytýkej 
sobě  žádného  cíle  leč  bezcílnost".  Některým  učencům,  kteří  se  chlubí, 
že  hlásají  pravou  mravnost,  jsou  ctnost  a  neřest  fysickými  produkty 
jako  cukr  a  vitriol.  K  tomu  kterému  jednání  jest  jednotlivec  tělesnoa 
konstitucí  předurčen  a  nemůže  na  tom  nic  změnit. 


>)  Grundlinien.   1907.  Leipzig    Str.  c02. 

'')   viz  Foerster:  Autoritát  und  Freiheit    1910.  45.  46  str. 

')   viz  :   Philosophisches   Jahrbuch.  I.   ročník.   Str.   359. 


814  Dr.  Josef  Vrchovecký  : 


„Výchov  k  mužnosti"  ^)  jmenuje  se  dílo  jednoho  německého 
pedagoga  —  Gurlitta.  Jak  chce  k  mužnosti  vychovávat?  „Člověk 
musí  mít  odvahu,  žít  svůj  plný  lidský  život  (sein  voUes  Menschen- 
leben),  tedy  musí  mít  i  odvahu  k  vášni  a  smyslnosti".  Éízně  podotýká 
ojeden  kritik  (č.  Pharus.  1913.  3.  sešit.  Str.  202):  „To  není  výchov 
ke  kultuře,  nýbrž  k  barbarství."  Dle  Gurlitta  je  správně  vychovaný 
hoch  devítiletý  v  podstatě  hotov.  —  A  což  v  době  jinošské,  v  nebez- 
pečné době  probouzejících  se  vášní,  nepotřebuje  výchovu?  Není 
mnohý,  dobře  vychovaný  mladík  svým  pudům  a  chorobným  nápadům 
vydán  na  milost  a  nemilost,  když  jest  odkázán  pouze  na  sebe  a  auto- 
ritativní vedení  jako  nedůstojné  poručníkování  odmítá? 

F  o  u  illée  se  děsil  hrozného  procenta  mladých  zločinců  ve  Francii, 
pátral  po  příčině  tohoto  zjevu  a  přišel  k  poznání,  že  na  vyučovací 
systém  padá  hlavní  vina.  „Základní  chyba  našeho  systému  vyučovacího 
jest  převládání  intellektualistického  a  racionalistického  názoru,  který 
jsme  od  posledního  století  zdědili,  a  který  vědeckému  poznání  přepjatou 
úlohu  pro  mravní  vedení  člověka  přikládá.  Vědění  bez  svědomí 
je  zkáza  duše.  Pamět  fakty,  jmény  a  letopočty  napěchovat  není 
ještě  totéž  jako  duchu  myšlenky  sdělit,  které  budí  veliké  city  a  za- 
tlačují neřesti."  2)  Náboženství  nazývá  mravní  uzdou  (zlých  náruživostí  1) 
prvního  řádu  a  o  křesťanství  dí,  že  po  právu  nazváno  dokonalým 
repressivním  systémem  proti  zlým  pudům. 

Natorps)  píše.  že  odloučením  mravnosti  od  náboženství  bylo 
pro  první  osudným ;  vnitřně  byla  prý  ochuzena  a  je  nebezpečí,  že 
klesne  na  lesklou  frási. 

„Naše  moderní  mravnost  visí  ve  vzduchu",  volá  monista  Drews, *) 
svědek,  kterému  jistojistě  nikdo  nebude  vytýkat,  že  jest  proti  moderní 
ethice  zaujat.  Jednej  dle  svého  svědomí,  radí  nám  moderní  individualisté, 
ale  přehlíží  se,  že  někteří  dospěli  svým  individualismem  tak  daleko, 
že  prohlásili  svědomí  klamem.  Kolik  lidí  volá  dnes  s  Plošovským 
v  Sienkiewiczově  díle  „Bez  dogmatu"  :  „Je  pouze  jedna  irfgika  — 
logika  vášní !"  Moderní  individualismus,  který  chtěl  člověka  naprosto 
osamostatnit,  uvrhl  jej  namnoze  do  hnusného  otroctví.  Věci  dospěly  tak 
daleko,  že  dnes,  jak  dí  Saitschick,5)  mnoho  lidí  neví,  co  je  pravdou 


')  Gurlitt:   Erziehung  zuř  Mannbaftigkeit.   1906.   Berlin. 

«)  viz:  Pharus.   1913.  2  sešit.  Str.   110. 

8)  Natorp:  Religion  innerhalb  der  Grenzen  der  Humanitiit.  2.  vydání.  1908.  Str.  90. 

*)  Drews:  Dle  Religion  als  Selbstbewusstsein  Gottes.   1906.  Str.  47. 

*)  Quid  est  veritas?  Str.   105. 


Právo  osobního  přesvědčení.  815 


a  nepravdou,  co  je  dobrým  a  zlým.  Nikdy  nebylo,  dí  týž  myslitel, 
tolik  lidí,  kteří  si  cestu  k  pravdě  zatarasili,  jako  nyní ;  spoléhají  na 
svůj  rozum  a  ve  skutečnosti  rozhodují  a  nich  nezkrocené  pudy. 

Právě  v  nynější  době,  kdy  se  každá  autorita  zamítá,  stala  se 
potřeba  autoritativního  vedení  pro  mravní  život  naléhavou.  Čím  dál  tím 
jasněji  se  nahlíží,  že  bez  autority  klesáme  do  bezedná.  Kdo  má  býti 
lidstvu  touto  autoritou?  Kant?  Schopenhauer?  Nietzsche?  Stirner?  Má 
se  každému  ponechat  volnost  v  rozhodnutí?  Tím  se  ovšem  zmatek 
neodstraní.  Eucken^)  žádá,  abychom  se  přidrželi  Kantova  systému 
mravního,  ale  upadá  při  tom  do  rozporu  sám  se  sebou.  „Kant  se  často 
vynáší  jako  duševní  vůdce  naší  doby,  a  přehlíží  se,  jak  mnoho  se  stalo 
nejistým  z  toho,  co  jemu  bylo  pevným".  „Absolutní  ethika  (Kantova), 
základní  pilíř  jeho  myšlenkové  stavby,  je  neslučitelnou  s  empirickým 
a  sociálním  pojímáním  ethiky,  k  němuž  se  přítomnost  kloní".  Ale 
„bez  jeho  ethiky  pozbyla  by  naše  ethika  i  zdání  pravdy  a  velikosti". 
Nabude  tím  lidstvo  přesvědčení,  že  má  Kantovu  autoritu  v  ethice 
uznat   a  jí  se  řídit? 

Roku  1899  přednášel  P  a  u  1  s  e  n  na  sjezde  evangelicko-socialním 
o  změnách  ideálu  výchovu.  Po  přednášce  vytkl  mu  jeden  z  účastníků, 
že  málo  zdůraznil  moment  náboženský.  V  replice  odpověděl  Paulsen, 
že-  výchov  lidu  má  spočívat  na  náboženském  podkladě  a  pokračoval  : 
V  posledních  letech  byli  nám  různí  vychovatelé  doporučeni.  Schopen- 
hauer, Rembrandt  a  jiní.  Já  bych  řekl:  Ne!  můžeme  pouze  říci  (es 
kann  nur  heifien):  Ježíš  jako  vychovatel  našeho  národa  a  vychovatel 
lidstva.  Nevěřím,  že  tento  bod  může  býti  překonán.  (leh  glaube  nicht, 
daC  uber  diesen  Punkt  hinauszukommen  ist.  2) 

I  v  díle  „System  der  Ethik"  mluví  Paulsen  o  potřebě  autorita- 
tivního vedení  v  mravním  životě. 

E  u  c  k  e  n  poznal  záhy  nebezpečí  individualismu,  který  prý  zplodil 
kaleidoskopicky  se  měnící  mnohost  názorův  a  roznítil  stálý  boj  všech 
proti  všem.  V  tomto  boji  snaží  se  druh  druha  přetrumfnout;  každý  se 
shání  po  nápadném,  frappantním,  paradoxním  a  následkem  toho  uniká 
objektivní  stránka  přírody,  cit  pro  zdravé  a  pravé  se  ubíjí,  a  paradoxní 
se  stupňuje  až  k  perversnírau;  vše  kloní  se  stále  víc  k  rozkladu.  To 
je  zřejmé  upadání  do  sofistiky,  ačkoli  se  to  krásně  znějícími  slovy 
zaobaluje.3)    Dalšímu    rozkladu    nedá    se    zabránit,     dokud    nesprávná 


')  Eucken:  Grundlinien.  Leipzig  1907.   Str.  287.  288. 

•^)  viz:   Hochland   VI.   1.  sešit.  Str.    112. 

")  Eucken:  Die  Grundbegriffe  der  Gegemvart.  2.  vydání.   1893.  Str.  20. 


816  Dk.  Josef  Vkohoveckí: 


zásada  naprosté  autonomie    nebude    všemi  vážnými  učenci  zavržena    a 
na  jedinou  patřičnou  autoritu  poukázáno. 

Stein  praví,  že  světová  republika  vzdělanců  všech  národů  by 
měla  v  zájmu  „své  duševní  rovnováhy"  všemi  silami  pracovat,  aby 
chaos  mínění  o  smyslu  světa  byl  nahrazen  kosmem  uspořádaných, 
upevněných  přesvědčení.  O  zhoubě  individualismu  Stein  nijak  nepo- 
chybuje. „Kdyby  každý  jednotlivý  člověk  v  každém  okamžiku  svého 
života  byl  měrou  všech  věcí  .  .  .  nebylo  by  žádných  kriterií  pravdy. 
Pak  není  žádné  vědy  .  .  .  žádného  práva  .  .  .  žádné  mravnosti  .  .  .  Má-li 
každému  člověku  jen  to  býti  správným,  krásným  a  svatým,  co  se  jeho 
okamžité  libovůli  správným,  krásným  a  svatým  jeví,  pak  jsme  tím 
pravdu,  krásu  a  svatost  jako  hodnoty  škrtli".^) 

Na  zvláštní  návrh  připadl  Stein  v  dřívějším  svém  díle.  Nemá- li 
prý  věda  vůbec  propadnout  osudu  stavby  věže  babylonské,  „pak  bychom 
musili  zřídit  universální,  všechny  obory  vědy  ve  svých  zástupcích 
represen^ující  organisaei,  tak  asi  nějaký  druh  universální  akademie.  Ta 
měla  by  úkolem  soubor  veškerého  lidského  vědění  sjednotit  v  celek, 
který  by  si  úctu  vynutil,  a  také  svá  vědecká  dobrozdání  o  všech 
časových  otázkách  sociálního  života  autoritativně  podávat  .  .  .  Dekrety 
takové  universální  akademie  ...  tof  ony  vědecké  imperativy,  kterých 
žádáme".  Výnosům  takovým  by  se  měli  všichni  jak  nevzdělaní  tak 
i  vzdělaní  podrobit.  Stein  snad  sám  nevěří,  že  by  tím  se  dal  zmatek 
odstranit.  Kdyby  přírodověda  byla  zastoupena  Haecklera,  Verwornem, 
Chwolsonem,  Reinkem,  byla  by  dohoda  možnou?  Individualistům  bylo 
by  proti  srsti,  kdyby  se  cizí  autoritě  měli  podrobit.  —  Comte  nazval 
individualismus  nemocí  západu  a  prorokoval,  že  kultura  evropská  touto 
nemocí  zahyne,  nenastane- li  obrat. 

Nejdůrazněji  protestoval  proti  přepjatému  kultu  individualismu 
Foerster  a  poukázal  na  zhoubné  jeho  ovoce.  Individualistům  vytýká, 
že  jim  schází  kritika  všech  nejdůležitější:  „Vlastní  kritika,  správné 
odhadnutí  dosahu  naší  osobní  zkušenosti  a  pozorování,  nestranné  uvá- 
žení subjektivních  rušivých  pramenů  našeho  myšlení  a  usuzování".  ^) 
„Rozum  a  svědomí  jest  věru  něco  skvostného,  ale  potřebují  samy 
napřed  výchovu,  očištění,  osvobození  a  stálého  styku  s  vyšší  moudrostí, 
než-li  jim  možno   svěřiti    vedení    člověka".')    Foerster   vypravuje,    ž& 


»)  Stein:  Sinn  des  Lebens.    1904.  Str.   12. 

')  Foerster:   Pohlavní  mravouka  a  výchova.   1908.  Str.    13. 

s)  1.  c    str.   21. 


Právo  osobního  přesvědčení.  817 


sljšel,  jak  homo3oxuelní  člověk  svůj  mravní  návrh  odůvodňoval ;  jeho 
„přesvědčení"  bylo  odleskem  jeho  zvrácených  chtíčů.  „Sám  však  b}'^} 
přesvědčen,  že  je  to  výsledek  jeho  myšlení.  A  poněvadž  moderní 
učenci  jej  odkazovali  ua  jeho  ubohý  vlastní  rozum  jako  na  posledního 
rozhodčího,  byl  ubožák  v  postavení  pana  Prášila,  že  se  měl  za  vlastní 
kštici  vytáhnouti  z  bahna". ^)  Odkážeme-li  jednotlivce  na  vlastní  svě- 
domí, snadno  pobloudí.  „  .  .  .  osobní  svědomí  potřebuje  ustavičného  opra- 
vování, probouzení  a  zabezpečování  stálým  zbožným  srovnáváním 
s  posvátnými  a  osvědčenými  pravdami,  jež  samo  představuje".'-') 
Ohromná  většina  volných  myslitelů  se  klame,  míní-li,  že  skutečně 
volně  bez  autority  myslí.  Hned  jest  jim  autoritou  ten,  hned  onen  spi- 
sovatel, někdy  ten  který  politický  list ;  zde  se  autorita  jen  zaměňuje 
s  jinou  a  nejvíc  se  to  déje  hlavně  v  otázkách  životních.  I  filosof 
prvního  řádu  může  prý  býti  v  těchto  problémech  dítětem ;  tím  více 
takoví,  kteří  hlubšího  vzdělání  nemají.  „Autorita  náboženská  jest  jediným 
působivým  prostředkem  proti  autoritě  těla  a  vnějších  vlivů".')  Dnes 
pozorujeme  velikou  zaujatost  proti  církvi ;  ale  až  individualismus  a 
s  ním  rozklad  základních  pravd  pronikne  široké  vrstvy,  až  vliv  ná- 
boženství na  život  zmizí,  pak  se  teprve  pozná  zhouba  moderního  sta- 
noviska individualistického  a  moderní  společnost  bude  na  veliký  problém 
„církve"'  jinak  pohlížet.  Církev  svědomí  nezotročuje.  „Vždyť  právě 
církev  podepřela  nejsilnější  toto  osobní  svědomí :  Quidquid  fit  contra 
<íonscientiam,  aedificat  ad  gehennam,  řekl  sněm  lateránský".*) 


')  1.  c.  10. 

8)   1.   c.    19. 

s)  Autoritat  und  Freiheit.   1910.  Str.   62. 

*)  Foerster:  Pohlavní  mravouka  a  výchova.  1908.  Str.   19. 


818  Václav  Kubíček 


Z  dějin  města   lioštic. 

VÁCLAV  KrsíčEK.  (Č.  d.) 

9.  Předehry  ke  smlonvě  o  sedmé  sto. 

(1661—1674.) 

Vojáci  na  bytech  obtížní.  —  Smutný  rok  1663.   —  Přechody  vojska  císařského.  —  Noví 

obyvatelé    v    Lošticích.    —    Úlevy    při    prodeji    gruntů.  —  Grunty  »odběhlé«.  —   Počet 

obydlených  domů.  —  Berně  a  veřejné  platy.  —  Vrchnost  se  domáhá  sedmého  sta  zl.  — 

Ústní  dohoda  stran  toho.  —  Výsadní  listina  z  roku   1674. 

Malicherný  třeba  zdají  se  dnešnímu  pozorovateli  rozepře  a  ne- 
shody právě  vylíčené,  ale  tehda  jimi  nebyly.  Z  veliké  dálky  se  předmět 
zdává  být  menší.  Při  vzdálenosti  časové  dlužno,  pokud  jde  o  placení, 
bráti  v  úvahu  jinou  cenu  peněz,  nežli  je  dnes.  Jelikož  kupní  hodnota 
jejich  byla  tehdy  mnohem  větší,  můžeme  tehdejší  obnosy  směle  násobiti 
dvaceti,  abychom  aspoň  přibližně  si  představili  jejich  tíživost.  Ostatně 
pak  těžko  se  vmysliti  dnes  do  těch  dob,  kdy  všechny  třídy  obyvatelstva 
více  méně  trpěly  bídou  pozůstalou  z  mnoholeté  války.  Čeho  snad  ani 
necítí  člověk  zdravý,  dvojnásob  citelně  se  dotýká  nemocného,  jenž 
povstal  ze  smrtelné  choroby.  Tak  i  pohromy  a  těžkosti  další,  jimž 
nechtělo  být  konce. 

Velikou  nesnáz  činilo  bytování  vojska.  Z  matričních  zápisů 
vysvítá,  že  důstojníci  ba  i  jednotliví  vojáci  obyčejní  mívali  na  bytě 
s  sebou  i  ženy  a  děti.  Výživa  dávaná  bytujícím  byla  proti  zemské  ná- 
hradě 6  kr.  denně  na  muže  téměř  zadarmo.  Ale  vojákům  i  to  bývalo 
málo.  Po  dobrém  nebo  po  zlém  chtívali  víc.  Koncem  února  1661  ozna- 
muje městská  rada  z  Loštic  do  Unčova,  „že  skrz  soldáty  nemalé 
insolenci  a  nesnáze  se  činí,  sousedy  bijí  a  sekají,  chtějíc  na  nich 
servici  dokonalou,  sůl,  koření,  ocet,  světlo  a  podstatný  postel  a  tak 
dávajíce  se  jim  úplně  porcí,  zdali  bychom  jim  tím  vším  povinni  byli". 
Vodním  přívalem  toho  roku  bylo  poškozeno  několik  gruntů  při  řece 
Třebůvce.  Daně  toho  léta  placeno  poměrně  málo:  celkem  pouze  158  zl. 
32I2  kr.i) 


«)  z  toho  bylo  kontribuce  142  zl.  36  kr.,  na  odvážení  proviantu  k  pomezí  uher- 
skému y  zl.  22  kr.,  na  výlohy  zemské  5  zl.  27  kr,  a  na  odvážení  čtyř  půlkartounův 
od   Brunsejfa   k   Vyškovu    1    zl.    7^2   ^^- 


z  dějin  města  Lošiic.  819 


í 


Duben  příštího  roku  byl  neobyčejně  teplý,  tak  že  stromy  záhy 
rozkvetly  a  osení  pěkně  vyrostlo.  Ale  v  druhé  polovici  května  udeřily 
tahá  mrazy,  načež  19.  května  napadlo  sněhu.  Obilí:  rýž,  pšenice  a 
proso  pomrzlo  téměř  na  dobro.  Až  do  Božího  Těla  trvalo  studeno 
úrodě  nepříznivé.^)  Následkem  neúrodj  i  mor  obcházel  v  okolí.  2)  Za- 
sílajíc v  lednu  1663  obec  část  dlužné  kontribuce  prosí  vrchnost 
o  sečkání  ostatku,  „nebo  pro  chudobu  a  nemožnost  sousedův  že  svého 
kusu  chleba  na  díle  nemají  nelze  tak  na  kvap  vybrati". 

Na  nový  chléb  přišla  nová  pohroma.  Častými  dešti  v  červnu  1663 
rozvodnila  se  řeka  Třebůvka  tolik,  že  zničila  stav  pod  Trávníkem  a 
zaplavila  louky.  V  sobotu  dne  7.  července  strhla  se  nad  Mor.  Třebovou 
po  7.  hodině  večerní  hrozná  bouře  s  průtrží  mračen.  Trvala  sedm  hodin. 
Třiatřicet  osob  nalezlo  tam  smrt  ve  vlnách  řeky  znova  rozvodněné. ') 
V  noci  přivalily  se  vody  do  Loštie.  V  místech  nynější  lávky  pod 
městským  mlýnem  býval  v  ty  doby  ještě  prastarý  stav,  od  něhož 
Třebůvka  šla  jalovým  tokem  z  hlavního  koryta  celým  „Loužkem". 
Tento  jalový  tok  býval  oné  části  města  při  každém  rozvodnění  ne- 
bezpečný, v  neděli  dne  8.  července  stal  se  osudným.  Voda  strhla 
dřevěný  most  a  sebrala  deset  chalup  neobydlených  a  čtyři  obydlené.  *) 
Dvě  rodiny  z  č.  132  a  134  při  tom  zahynuly.  Týden  stála  voda  na 
polích,  jehož  bylo  265  měřic  zaplaveno.  Teprv  dne  14.  července  mohl 
z  Loštie  odejít  posel  do  Unčova  se  zprávou  „o  strašlivém  a  žalostivém 
neštěstí"  a  se  soupisem  „kolik  sousedův  neštěstí  potreJilo  jak  na 
gruntech  i  na  obilí,  kolik  lidu  i  dobytka  potopeného,  štěpnic  a  luk 
na  nic  uvedených"  —  což  zasílají  prosíce  o  komisi,  „poněvadž  voda 
opadla  a  přejeti  se  může,  že  s  tím  meškati  neráčite,  pokavad  voda  po 
rolech  a  lukách  ještě  se  spatřnje,  tak  aby  chudým  lidem  tím  časněji 
pomoženo  bejti  mohlo".  Roční  daně  zemské  prominuta  vzhledem 
k  pohromě  čtvrtina. 

Leč  vzdor  tomu  měla  obec  ještě  v  červenci  vymundirovati  dva 
mašketýry   a  vypravit  šancíře    do  Brna.   jež    na  rychlo  se  opevňovalo 


')  v  nejstarší  gruntovní  knize  moravičanské:  »Léta  1662  pro  příčinu  pomrznutí 
obilí  na  poli  žádné  pololetní  terminy  gruntovní  se  neplatily'.  Podrobnější  zprávy  o  mrazu 
D'  Elvert,  Mahr.  und  schles.  Chroniken  (Paměti  města  Prostějova)  p.  ?>h\.  Schrifien  XVI. 
668.    Tiray,  Dějiny   města  BíteSe  11.    74.    Vlastivěda,   Klobouky  p.  91. 

*)  Záznam  o  Lukaviei.  Poittdka,  Hejmanství  zábřežské  p.  75. 

^)  D'  Elvert,  Mahr.  und  schles.  Chronikeu  (Triibau)  p.  337. 

*)  Jmenovitě  čísla  23,  27,  30,  96,  97,  99,   129,   130,   131,   134,    141,   148. 


820  VÁCLAV  Kubíček: 


proti  Tatarům.  Tataři  zamýšleli  proniknout  až  k  Litovli  a  k  Unčovu. 
Strach  před  nimi  byl  ve  zdejšim  okolí  veliký.  Z  Třebové  mnoho  lidí 
uteklo  do  hor.')  V  Moravičanech  „pro  příčinu  nešťastného  vpádu 
tureckého  do  země  moravské  žádné  pololetní  terminy  gruntovní  se 
neplatily". 

Strach  před  ukrutným  nepřítelem  šťastně  sice  pominul,  za  to 
však  nezůstaly  beze  škody  pro  město  časté  přechody  vojska 
císařského.  Když  roku  1664  armáda  táhla  ze  Slezska  přes  Moravu 
do  Uher,  bylo  dne  9.  května  v  Lošticích  na  noc  oddělení  pěšího  pluku 
staro-Demerského  o  124  mužích  a  způsobilo  vydání  90  zl.  za  maso, 
pivo,  kořalku,  oves  a  přípřež,  na  niž  „koní  od  městečka  jest  vypra- 
veno v  déšt  a  velmi  těžkou  cestu  31  kusů"  počítaných  denně  „v  skrom- 
nosti" úhrnem  na  5  zU  Ale  při  účtování  zemských  úkladů  a  vrchno- 
stenských výdajů  vojenských,  jež  za  rok  1665  činily  pro  Loštice 
značný  obnos  520  zl.  40  kr.  a  k  tomu  125*/8  m.  rži,  8  m.  ječmene 
a  16  m.  ovsa,  srazilo  se  obci  „strany  ložirování  soldátův  na  jednu 
kumpanii  pěchoty  v  durcheukáeh"  pouze  39  zl. ')  Co  si  počítali  útrat 
při  pobytu  jiného  oddělení  dne  30.  června  1665  na  40  zl.,  se  jim  přes 


»}  U  Elvert,  Schriften  XV.  p.  7.  15.  Dvořák,  Dějiny  Moravy  p.  660.  Co  Volný, 
Mabren  V.   566  uvádí  k  Senici  u  Litovle,  patří  k  Senici  v  Nitranské  stolici. 

")  Podrobný  přehled  oněch  520  zl.  dobře  osvětluje,  nač  a  zač  se  tebdy  platilo  a 
dávalo.   Bylo  to  zejména: 

1.  ua  staré  obilní  resty  (měř.   rži  po  15  kr.)    .      126  zl.   47  kr.  a  101*/^,  m.   rži  v  zrně. 

2.  na  zaplacení  vSelijakých  vojenských  durchcuků     208  zl. 

3.  na  zaplacení  fůr  k  odvážení  proviantního  obilí 

z  Olomouce  do  Hradiště       4  zl.  a  12  m.   rži  a  8  m.  ječmene. 

4.  na    zaplacení    proviantu    pro   regiment  Sale- 

bachovský,     když    do     Slezska     na     zimní 

kvartýr    marSiroval 24  zl.  a  8   m.  ovsa. 

5.  na  diskreci  J.  M.  panu  krejskému  heitmanovi 

Bartodějfkému  (dostal  od  unčovského  pan- 
ství 33^2  ^^^-  tolarů.  Ostatek  do  50  zl. 
15  kr.  obnášely  výlohy  při  tom.)   ....      15  zl. 

6.  na  zaplacení  starých  obilních  reStfi  (1  m.  rži 

po   1  zl.) 101    zl.  30  kr.  a    12   m.    rži   a  8  ovsa. 

7.  na  zaplacení  rži  od  stavů  svolené      ....     20  zl. 

8.  na  jedno    obzvláštní    diskreci    vedle    svolení 

poddaných  pr«  jejich  vlastní  velikou  potřebu 
učiněné  panu  Bartodějskému  do  Brna  (35 
Sir.  tol.  a  11  zl.    12  kr.  výloh) 18  zl. 

9.  na  všelijaké  outraty  a  exekuci 3  zl.  23  kr. 


z   dějin   města   LoStie.  821 


několikeru  prosbu  nehradilo  nic,  ačkoli  sousedé  jakožto  „chudí  lidé 
velké  nesnesitedlné  outraty  s  maršemi  pocítili",  i) 

Aby  předpis  berně  byl  mírnější,  navrhla  vrchnost  roku  1666, 
,.že  pro  budoucí  dobrý  a  pomožení  v  oukladech  zemských  na  přizná- 
vající listy  něco  diskrecí  zapotřebí  jest",  načež  Loštice  ,.jsouce 
předešle  nad  míru  v  lánech  vyvejšeni  ačkoli  tak  kvapně  od  chudých 
lidí  vybrati  možná  nebylo",  sehnali  půjčkou  12  širokých  tolarů,  jež 
na  ten  účel  zaslali  do  Unčova.  Což  divu  za  takových  okolností,  když 
farář  téhož  léta  na  rozkaz  konsistorní  chtěje  zvýšit  důchody  chudob- 
ného kostela  žádal  od  zvonění  velkým  zvonem  při  pohřbu  6  kr.  do 
záduší,  že  z  valné  hromady  obecní  „dvě  osoby  z  ouřadu  a  dvě  z  obce 
k  panu  faráři  vyslané  byly  a  poslušně  pohledávaly,  že  by  proti  chudobě  a 
jinších  obtížností  chudých  lidi  takovou  nebývalost  žádati  neráčil"  — 
a  když  žádost  zůstala  bez  výsledku,  že  obec  „proti  nařízení  takovému 
a  neobyčejnému  platu"  prosila  vrchnost  o  radu  a  odpomoc. 

Přes  veškery  nesnáze  město  se  přece  poznenáhlu  zdvihalo  zvláště 
přírůstkem  nových  obyvatelů,  kteří  ujímali  grunty  dosud  ne- 
osídlené.  Na  některých  se  hned  po  válce  usadili  důstojníci  rakouští 
i  švédští,  jichž  nemálo  zůstalo  v  zemi  po  odchodu  švédských  posádek 
roku  1650.2)  V  Losticích  přiženil  se  na  dům  č.  71  švédský  lieutenant 
..slovutný''  Jan  Artuš  roku  1649,  současně  pak  koupil  dům  č.  58 
kaprál  Bernart  Bergman,  jemuž  se  později  dostalo  nadávky,  „že 
by  ti,  kteří  Švejdovi  sloužili  všichni  šelmy  byli  a  že  by  Bernart  když 
Švejdovi  sloužil  rovněž  takovým  býti  měl".  Zlolajce  byl  „poněvadž  se 
toho  dopustil  a  ty  lidi  poctivé,  jichž  mnoho,  kteří  Švejdovi  sloužili, 
jest  bez  příčiny  zhaněl",  právem  loštickým  přinucen  k  odprosu,  jenž 
zapsán  do  městské  knihy. 

Z  důstojníků  rakouských  koupil  roku  1652  grunt  č.  88  bývalý 
nejvyšší  strážmistr  Jeho  Milosti  císařské  Martin  Stummer,  na 
rinkovním  domě  č.  64  usedl  roku  1660  lieutenant  Hans  Petr 
W  achat,  na  č.  115  roku  1669  „vzácně  vznešený"  pan  Franc 
Francisco  rytmistr  pluku  Knigovského,  roku  1671  na  č.  63  vojenský 


')  V  březnu  1666  odpovídají  Loštice  na  dopis  uDčovsky,  ^abychom  za  oves 
z  magacinu  vyňatej  totiž  30  měřic  peníze  per  30  kr.  měřici  odeslati  hleděli,  jakož  že 
i  exekuci  v  té  příčině  následovala  ačkoli  chudí  lidé  sami  velké  nesnesitedlné  outraty 
s  mariemi  jsme  pocítili,  žádný  nám  ku  pomoci  nepřispěl,  však  s  velkou  obtížností 
chudých  lidí,  řkouce  žebrotou,  nyní  se  za  týž  oves  15  zl.  posílác.  V  registr,  unčov. 

•-)  Pilař  Moravet-.,  Histor.  Moraviae  III.  278,  279.  Mnoho  Švédů  se  usadilo 
v  Rejnotech.  Volný,  Máhren  V.  621.  V  Páloníně  a  v  Moravičanech  začíná  v  těch  dobách 
jméno  »Švejda«  mezi  obyvateli. 

mídka.  56 


822  VÁCLAV  Kubíček: 


ranhojič  Jiří  Bauhofer  rodem  z  Kostnice  a  na  č.  65  důstojník 
Hans  Georg  Hosely.  Konečně  pak  na  č.  72  roku  1693  bývalý 
trubač  plukovníka  Delafossa  Hans  Krištof  Lev  původem 
z  Kroměříže. 

Těž  několik  šlechticů  zakoupilo  se  tehda  v  městečku.  Dům  č.  13 
ujal  roku  L649  pan  Hendrich  Sebald  Tetaur  z  Tetova,  bývalý 
důstojník  královský,  později  mírovský  purkrabí.  ^)  Téhož  léta  koupil 
dům  č.  65  pan  Jan  Jiří  Sadovský  ze  tíloupna,  jenž  rok  potom 
směnou  přejal  dům  č.  72  se  závazkem,  „že  budoucně  žádné  stavu 
rytířského  osobě  k  prodaji  dopustiti  nechce,  nýbrž  tenž  dům  jinému 
městskému  člověku  prodati  chce".  Na  domě  č.  116  usadila  se  roku  1654 
paní  Helena  Polyxena  Drahanovská,  rozená  Trachovna  z  Bře- 
zího,  chof  pana  Jindřicha  Šťastného  Ferdinanda  Drahanovského  z  Pěn- 
Čína.  Při  zápisu  se  uvolila  reversem,  že  čím  by  spravedlivě  povinna 
byla  buď  vrchnosti  neb  obci  že  z  domu  zapravovati  chce  a  že  jej  smí 
prodati  jen  osobě  stavu  a  řádu  městského.  Po  její  smrti  zdědil  syn  Jan 
Bedřich  svobodný  dvůr  Opatsko  v  Zadlovicích,  druhý  syn  Karel 
František  zůstal  na  domě  v  Lošticích.  Pod  hostinnými  krovy  jeho 
pobývali  časem  schudlí  rytíři,  jakým  byl  zejména  pan  Vilím  B  lek  ta 
zOutěchovic'^)aSigmundBohurair  rytíř  Půhončí  z  Před- 
mostí.') Ve  kterém  domě  sídlel  jako  host  pan  Jan  starší  Želeeký 
z  Počenic,  jenž  před  tím  v  letech  1631  — 1664   byl  držel  svobodný 


')  Nikoli  liejtman  srv.    Volný,  Máhren   V.  590. 

*)  Rytíř  Ladislav  Vilím  Blekta  z  Outěchovic,  jehož  spojitost  v  rodo- 
kmeni  Blektů  není  úplně  jasná  {Sedláček  v  Ottově  slovníku  naučném  IV.  164),  žil  od 
roku  asi  1661  ve  Hvozdečku.  Synové  jeho  Kašpar,  Václav,  Matěj,  Ondřej  a  Martin  jsou 
pradědy  četných  Blech  tů  žijících  podnes  na  Búzovsku  a  LoSticku.  Rytíř  Vilím  Blekta 
zemřel  dne  21.  července  1G9>  v  Žadlovicích  maje  87  let.  Manželka  jeho  Marianna  tamtéž 
721etá  r.    1702. 

*)  Rytíř  Sigmund  Bohumír  Puhončí  z  Předmostí,  druhorozený  syn 
Vavřince  Martina  a  vnuk  Martina  Pfihončího,  jenž  r.  1628  byl  přijat  do  stavu  rytířského 
(Arch.  zemsk.  Ijruěu.  Půhony  olom.  sv.  40.  bez  paginace  k  r.  1630.  Statky  jeho  Volný, 
Mahren  1.  286.  IV.  197.  V.  716.J,  zdědil  po  své  matce  Magdaleně  Andělíně  Pavlovské 
(r.  1669  znovu  provdané  za  pana  Gabriele  Frant.  Litenského  z  Hofu)  i'oku  1677  statek 
Újezd  a  svobodný  dvůr  na  předměstí  mohelnickém.  (Oprav  Volný,  Máhren  V.  868.) 
Prodav  dvě  léta  potom  obojí  Maxm.  Františkovi  z  Deblína,  bydlel  se  svou  chotí  Magda- 
lenou v  Loštleích,  později  (v  letech  1682 — 1692)  v  Žadlovijcích  na  svobodném  dvoře 
Opatsku,  který  mu  patřil  od  r.  1680.  V  loštické  matrice  křestní  je  zapsáno  8  dětí  jeho. 
Kamenný  náhrobek  dcery  Barbory  z  r.  1682  s  pěkným  erbem  Půhončích  u  vchodu  d» 
zákristie  loStického  kostela. 


z  dějin  města  LoStic.  823 


dvůr  ve  Hvozdečku  a  jehož  manželka  Kristina  pochována  roku  1665 
v  Lošticích  při  chrámu  Páně,  není  známo.  ^) 

Na  deset  rodin  přistěhovalo  se  vletech  1670  z  Polska.  Z  nich 
trvale  se  usadili  v  Lošticích  Tomáš  Staršovský  později  Staršovic 
zvaný  z  Poznaně  roku  1672  na  č.  45,  Jan  Čajko vský  čili  2ejkovic 
z  Přemyslu  roku  1681  na  č.  114  a  Jiří  Drkoš  z  Hulčína  na  č.  1. 
Silný  byl  proud  nových  osadníků  z  oněch  horských  osad  německých, 
které  válkou  poměrně  málo  trpěly.  Tak  třeba  jen  z  jediné  osa.áy 
Německých  Libiu  přistěhovalo  se  do  Loštic  v  druhé  polovici 
XVII.  věku  přes  deset  rodin,  zejména  pradědové  rodů  dosud  žijících, 
Matys  Weiser,  Adam  Bartl,  Tobiáš  Melcher  a  Bartl  Sommer. 

Opuštěné  usedlosti  prodávala  obec,  jíž  patřily  právem  odúmrtním, 
8  rozmanitými  úlevami.  Nejobyčejnější  byla,  že  se  upustilo  z  trhové 
ceny.  Cím  dražší  býval  dům  dřív  a  čím  větší  byla  po  válce  jeho 
„ruina",  tím  se  upouštělo  víc.  „Oupusty"  se  poČítávalo  od  10  až  do 
800  hřiven.  Anebo  se  prodávalo  na  menší  závdavek  anebo  vůbec  bez 
závdavku  —  jen  na  placení  roční.  Jindy  se  prodal  grunt  za  peníz  ne- 
patrný. Roku  1663  kupuje  mlynář  Vávra  Pytlíček  „zahradu"  č.  130 
zanechanou  od  Mariny  Paráčky  se  zápisem  :  „Jsouc  ta  zahrada  na  nejvýš 
pustá  a  v  ruině  dokonalé  postavená,  že  od  gruntu  stavěti  zapotřebí 
jest,  taž  zahrada  za  zaplacenou  Vávrovi  se  pouští  a  to  za  summu  peněz 
hotových  7  zl.,  polovic  o  sv.  Duše,  druhou  o  sv.  Bartoloměji".  Roku 
1668  byla  zahrada  pořad  ještě  „v  nejhlubší  ruině"  a  zapisuje  se 
novému  majiteli  s  poznámkou,  „poněvadž  na  zahradě  tej  daňka  po 
4  kr.  (týdně)  od  starodávna  byla,  tehdy  z  vůle  jich  opatrností  ouřadu 
a  celé  obce  1  kr.  se  jemu  upouští  a  tak  daňky  po  3  kr.  zůstane, 
pokudž  by  taková  zahrada  cizímu  jinšímu  prodána  nebyla".  Ale  vzdor 
tomuto  slevení  bylo  místo  roku  1677  opětně  pusté  a  prodalo  se  teprve 
roku  1705  za  50  hř.  „však  prohlídajíc  dokonalou  zkázu  a  ruinu  toho 
místa",  s  úpustou  40  hř.  na  stavení,  ostatních  10  hř.  mělo  se  klásti 
po  jedné  hřivně  ročně.  Před  válkou  stála  ta  usedlost  53  hř.        (p,  d.) 


')  Po  Želeckém  držel  svobodny  dvár  ve  Hvozdečku  pan  Jan  Pivce  z  Hradčan, 
od  něhož  dvůr  s  ibYo  m.  pole  přešel  prodejem  k  panství  červenolhotskému  roku  1667. 
R  1695  byl  ještě  panským  dvorem.  Brzv  potom  jej  Německy  řád  jako  majitel  panství 
Červené  Lhoty  proměnil  ve  svobodný  statek  (držitelem  Jiří  Hermann,   »Freibauer«). 


č6' 


824  Dr.  Jan  Sedlák: 


mikuldš  z  Drážďan. 

Dk.  Jan  Sedlák.  (Č.  d.) 

Tedy  neméně  než  třináct  spisů,  z  nichž  některé  jsou  značně 
obsáhlé,  můžeme  přičísti  Mikulášovi  z  Drážďan  s  naprostou 
jistotou,  ježto  se  jich  sám  dovolává  jako  svých.  To  je  zajisté  literární 
činnost  již  pouhým  objemem  svým  cenná  a  hodná  úcty. 

Mimo  to  však  odkazuje  Mikuláš  nezřídka  na  jiné  spisy  svoje, 
jichž  dosud  neznáme  a  jež  bude  nutno  určovati  jen  dle  kriterií  vnitřních. 
Tak  dovolává  se  častěji  traktátu  ,,De  simonia",*)  dvakrát  naráží, 
arci  ne  dosti  jasně,  na  spis  „De  f ornication e"  *)  a  jednou  na  spis 
„De  haeresi".')  Z  traktátu  „Quaerite"  lze  souditi,  žs  Mikuláš  napsal 
také  spis  nějaký  „De  frequenti  communione",  „De  imagi- 
nibu  s"  a  výklad  na  I.  Tim.  2:  Obsecro...  ut  oraciones,  *) 
z  traktátu  „De  purgatorio"  pak  plyne,  že  jest  od  Mikuláše  úvaha 
nějaká  „De  signis  et  m  iraculi  s"..  5)  Nejasno  jest,  míní-li  zvláštní 
spis,  když  v  Punktech  fol.  Sb^h  dovozuje^  že  křesťanu  nutná 
trpěti  jako  trpěl  Abraham,  a  dodává:  „ut  patet  alibi". 

Měli  bychom  tedy  ještě  u  sedmi  traktátů  původství  Mikulášovo 
zaručeno  jim  samým. 6)  Z  těch  lze  dva  s  velikou  pravděpodobností 
určiti  v  rkp.  univ.  praž.  V  E  28,  kde  na  fol.  104a — 129b   je  traktát 


')  Ve  spise  »De  usura*  cod.  cit.  fol.  109b:  »de  quo  dictum  est  in  materia  de 
symonia«.  V  kázání  »Nisi  manducave  r  i  tis«  mluvě  o  platnosti  konsekrace  svato- 
kupcovy, dí:  >de  hiis  alibi  dixi«  (cod.  cit.  fol.  203^).  V  Querite  cod.  cit.  fol.  132^3 : 
»et  dic  quod  non,  ut  de  symonia  quasi  per  totum«. 

*)  V  kázání   »Nisi  manducaveritis*    vykládaje    o  doktorech,    kteří    vše    omlouvají  x 
zvykem,    dodává:    sSic    possum    dicere    de    usura,    fornicacione*     (cod.    cit.    fol.    210*a). 
Podobně  v  »Concl.  doctorum  .  .  .« 

s)  V  Puncta  cod.  cit.  fol.   16"a:   »de  quibus  alibi  ha  bet  videri«    —    byl  by. 
tedy  psán  až  po  Punktech. 

*)  Cod.  cit.  1322b:  >Et  de  ypocritis  satis  est  dictum,  ubi  dicebatur  de  commu- 
nione  frequenti«;  13l^b:  »de  ista  materia  oportet  alibi  tractare«  ;  125^a:  subi  dictum 
est  de  ymaginibus  ante  materiam  de  commendacione  passionis  Christi«. 

")  Cod.  cit.  37b,  kde  mluvě  o  zázracích,  jež  činí  duchové  zlí,  praví:  sde  isto 
vide,  ubi  dictum  est  de  signis  et  miraculis*. 

*)  Někdy  ovšem  jest  při  těchto  odkazech  nejasno,  nemíní-li  Mikuláš  úryvek  ně- 
jaký v  Cortině  nebo  v  Punktech.  Pokoušel  jsem  se  proto  určiti  je  tam,  ale  nepodařilo- 
se  mi  —  nezbývá  tedy  než  souditi,  že  jsou  to  zvláštní  spisy. 


Mikuláš  z  Drážďan,  825 


^De  si  m  O  ni  a",  začínající  se  „Ubi  enim  maius  periculum",  v  němž 
zcela  po  způsobu  Mikulášově  jsou  nahromaděny  výroky  kanonického 
práva  a  kanonistův  (zvláště  Bart,  Brix.,  Goffr.,  Astes.)  a  jako  v  Punktech 
se  dokazuje,  že  papež  nemůže  dispensovati  od  svatokupectví ;  na  fol. 
142a — 149b  pak  jest  „Tractatus  de  malitia  cleri  evitanda",  jenž  by 
mohl  býti  totožným  s  Mikulášovým  „De  fornicacione".  Z  vnitřních 
důvodů  bylo  by  lze  přičísti  Mikulášovi  i  kázání  „In  cathedra 
Moysi  sederunt  scribe"  (tamtéž  fol.  97b— 102a),  v  němž  častěji 
citován  jest  Pseudo-Chrysostom  ^)  a  útočí  se  na  svatokupectví  duchov- 
ních, jež  jest  označeno  jako  největší  kacířství,  ^j  Ježto  pak  je  tu  o  ka- 
cířství obšírnější  úvaha,  bylo  by  lze  traktát  ztotožniti  s  Mikulášovým 
^D  e  haeresi". 

Škoda,  že  nikde  neviděti  v  rakopisech  stopy  po  traktátech  „De 
imaginibus"  a  „De  signis".  Ty  měly  jistě  ráz  silně  reformní 
a  na  hnutí  velik}''  vliv. 

Od  Mikuláše  jsou  ještě  některé  traktáty  o  přijímání  pod 
obojí.  Aspoň  „Contra  Galium"  (cod.  cit.  152-ab)  praví  Mikuláš 
o  autoritách:  „De  quibus  quia  sepius  in  aliis  est  expressům  scriptis 
úe  ista  materia",  míně  asi  své  spisy,  ač  by  se  to  také  mohlo  týkati 
spisů  Jakoubkových.  Jisté  však  jest  jeho  kázání  v  krakov.  rkp. 
214S  foh  34b — 39b  na  thema  j,Quod  fuit  ab  inicio,"-  v  němž  citáty 
dokazuje  nutnost  přijímati  pod  obojí.  Plyne  to  jednak  z  toho,  že  celý 
rukopis  jest  sborník  jeho  spisů,  jednak  i  z  titulu  „c  o  e  1  e  s  t  i  s 
studena",  jejž  dává  sv.  Pavlu  zde,  jako  v  kázání  „Nisi  manduca- 
veritis"  a  „Contra  Galium".  Také  v  traktátech  o  přijímání  dítek 
^est  asi  některá  práce  Mikulášova. 

Jako  traktáty  Cortinu  a  Puncta  tvořil  Mikuláš  ponenáhlu 
spojováním  drobnějších  úvah,  tak  zase  jiné  kratší  práce  později  rozši- 
řoval a  přepracovával.  Tak  existovaly  pravděpodobně  starší 
traktáty  „De  usura"  a  „De  purgatorio",  jichž  druhé  zpracování 
jsme  shledali  ve  stejnojmenných  traktátech  delších,  bezpečně  pak 
byl  napsán  Mikulášem  již  r.  1408  neb  následujícího  první  traktát  „De 
iu  ramen  to",  jejž  jsem  z  rkp.  univ.  praž.  X  F  8  uveřejnil  ve 
Studiích  a  textech  I  86 — 94  a  jehož  přepracováním  vznikl  stejno- 
jmenný traktát  shora  zmíněný. 


')  Také  na  »Nisi  habundaverit  .  .  .< 

-)  Odmítá  jako  Mikuláš  rozdělení  »symoniaca,  quia  prohibita»:  a   »pťohibita,    quia 
íymoDÍca«  (fol.   I09b). 


826  Db.  Jan    Sedlák:    Mikuláš  z  Drážďan. 

Konečně  lze  dle  obsahu    s  přibližnou  jistotou  připsati  Miku- 
lášovi Drážďanskému  dva  zajímavé  traktáty  v  častěji  zmíněném 
sborníku  krakovském  2148,  totiž  na  fol.  2 — 11a  Exposicío  deca- 
logi  a  Ha — 21a  De  septem  sacramentis.  Jsou  to,  jak  autorova 
poznámka:   „pro  informacione  puerorum"  při  prvním  traktátu  naznačuje,, 
spisy  školské.    V  prvním   vykládá    autor    krátce    desatero,    za- 
povídaje  při  5.  přikázání  usmrcovati    lidi,    třebas    to    dovolují    zákony 
lidské,^)   a    útoče   na    duchovenstvo.')    Ve  druhém    traktátu    probírá 
sedmero  svátostí.  O  kněžství  tvrdí,  že  v  prvotní  církvi  nebylo 
těch  různých  stupňů,  jež  má  nyní  církev,    a   že   nebylo    rozdílu   mezi' 
biskupem    a    knězem.    Při    manželství    dovolává    se    dvakráte    Bo- 
hiče    (14ab),   jenž    Mikulášem   často    bývá   citován,   o    křtu   poučuje 
dobře,   při  biřmování  však  praví    že   v    prvotní   církvi    bylo    místo- 
něho    skládání   rukou.    O    svátosti   oltářní   dokazuje    stručně 
z  Mat.  V,  Jana  VI  a  I  Kor.  X  a  XI,    že  jest  chléb  (20a),   o  po 
sledním  pomazání    mluví  pravověrně,   při  pokání  však  zmiňuje 
se  jen  o  lítosti  a  vůli  nehřešiti. 

Nelze  neznamenati,  že  se  i  v  těchto  spisech  ozývají  myšlenky 
valdské  a  že  oba  traktáty,  zvláště  druhý,  nebyly  bez  vlivu  na- 
dogmatiku  táborskou.  (O.  p.) 


')  fol.  4b:  »non  occidere  homines  .  .  .  secundum  legem  humanam  .  . . ;  non  pre- 
sumerent  fratrem  suum  occidere  nisi  ex  caritate   et  oasu  quo  hoc  sibi  fuerit  revelatum«, 

^)  sQuanti  sacerdotes  et  preláti  spiritualiter  šunt  irregulares !  Tamen  a  prime 
usque  ad  ultimum  omneš  subtrahunt  spirituále  suffragium,  nequiter  subditos  occidendoc 
(fol.  5b).  To  hlavně  proto,  že  nekáží  věřícím  evangelia.  »Sacerdotes,  qui  vitam  Christi 
denegant  et  leges  suas  multipliciter  dampnant,  šunt  de  numero  illorum,  qui  contra 
Chrjstum  dixerunt  falsum  testimonium  .  .  .<   (fol.  8b). 


Jax  Tekora;  Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje.  .  .  827 


Účast  kardinála  Dietrichšteina  za  boje  mezi  arci- 
knížetem rnatjjášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Ja>-  Texoea.  (Č.  d.) 

Xa  zprávy  z  Moravy  císař  ještě  více  se  hněval  a  zanevřel  na 
svého  bratra  Matyáše/)  ale  aby  zbrojně  zasáhl,  jak  dožadovali  se 
Berka  i  Kavka,  na  to  nebylo  pomyšlení.  Zvítězila  u  dvora  strana,  která 
byla  pro  mír,  a  nebezpečí  bylo  podceňováno  ;  doufalo  se  také,  že 
různici  mezi  stavy  a  Berkou  bude  možno  uklidniti.  ^Nepřihlíželi  ještě 
ke  kořeni  zla:  neběželo  o  rozepři  mezi  Berkou  a  stavy,  nýbrž  o  boj 
mezi  Rudolfem  II.  a  Matyášem. 

U  dvora  císařského  bylo  rozhodnuto  tenkráte  rychle,  aby  byli 
na  Moravu  vypraveni  královští  komisaři.  K  tomu  byli  obráni  kardinál 
Dietrichštejn,  Vilém  Slavata  z  Chlumu  a  Košumberka  na  Hradci  a 
Telči  a  Jan  nejstarší  Lukavský  z  Lukavce  na  Zámrsku ;  za  sekretáře 
byl  jim  přidán  Jan  Platejs  z  Platnštejna.  Věřící  list  jim  daný  ze  dne 
13.  března  vyslovoval  nelibost  nad  nevolí  a  různicí  mezi  stavy  morav- 
skými a  některými  osobami  obzvláštními  a  nad  tím,  že  soud  zemský 
musil  býti  vzdán ;  aby  dostatečně  vyrozuměli,  proč  se  tak  dalo,  že 
posílá  císař  komisaře,  kteří  vyříditi  mají,  co  jim  jest  poručeno.  Stavové 
měli  k  nim  zachovati  náležitou  šetrnost  a  jim  ve  všem  věřiti,  ^j 

Současně  oznamoval  císař  Ladislavu  Berkovi,  že  komisaři  mají 
Berku  i  druhou  stranu  slyšeti,  na  všecko  se  s  pilností  vyptati,  další 
předsevzetí  stavů  přetrhnouti  a  spokojiti  a  císaři  neprodlené  oznámiti 
příčinu  takového  nezpůsobu  a  roztržitosti.  Císař  potom  pošle  Berkovi 
své  rozhodnutí ;  zatím  aby  řídil  a  spravoval  úřad  hejtmanský  císaři 
a  stavům  k  dobrému ;  kdyby  však  zpozoroval  něco  císaři  a  zemi 
škodlivého,  aby  tomu  podle  své  možnosti  předcházel. 

Kardinálovi  Dietrichstejnovi  svěřeno  bylo  ještě  u  téio  komise 
zvláště  jednati  s  Olomoučany  a  Brňany;  zajisté  aby  zachovali  císaři 
věrnost,  a  snad  aby  císaři  poskytli  peněz.*)  Z  Moravy  měl  potom 
kardinál  odebrati  se  k  arciknížeti  Matyášovi,  aby  prý  zvěděl,  co  pohnulo 


«)  Burter,  1.  c.  V.   233. 

')   Historický    archiv    mikulovský,    svaz.    15 S,  originál;  kopie  v  archive   českého 
místodržitelství  v  Praze. 

»)  Archiv  českého  místodržitelství  L.  34  (1606  —  1606). 


828  Jan  Tenoka: 


arciknížete  k  jeho  počínání,  a  jak  by  se  dalo  tomu  zameziti,^)  Věřící 
list  císařův  pro  kardinála  k  Matyášovi  je  z  15.  března.  2) 

Kardinál  nepředstavoval  si  sám,  že  by  na  Moravě  mohl  nastati 
za  ten  krátký  čas,  co  byl  ze  země  vzdálen,  tak  úplný  obrat  a  odpad. 
Spoléhal  ještě  na  svůj  vliv  a  své  první  slovo  mezi  stavy  a  doufal,  že 
osobním  stykem  s  náčelníky  stavů  zase  je  získá.  Hned  z  Prahy  psal 
Karlu  z  Liechtenštejna  a  oznamoval  mu,  že  přijde.  Zdvořile,  lichotivě, 
ale  neupřímné  odepisoval  mu  Liechtenštejn  z  Bučovic  17.  března,  že  se 
těší  na  jeho  příchod  a  dodával,  aby  Bůh  vedl  všecko  k  dobrému ;  sám 
že  očekává  jeho  rozkazův  a  stavové  moravští  i  s  ním  že  jsou  jeho 
služebníky.') 

Z  královských  komisařů  dojel  Slavata  do  Brna  17.  března  ráno, 
Lukavský  18.  ráno,  ale  kardinál  Dietrichštejn,  jenž  vypravil  se  z  Prahy 
teprve  po  audienci  Khleslově,  ač  spěchal  za  nimi  co  nejrychleji,  pro 
špatnou  cestu  přibyl  do  Brna  až  19.  března  večer.  Cestou  dověděl  se, 
že  Tilly  se  svý^mi  jezdci  Trautmannsdorfskými  položil  se  na  zboží 
kláštera  tišnovského,  a  zastavil  se  u  něho.  Vytýkal  mu,  že  nikterak 
neměl  do  země  bez  rozkazu,  ba  proti  rozkazu  císařovu  přitáhnouti, 
a  vyřizoval  mu  vůH  císařovu,  aby  najímání  lidu  válečného  zastavil. 
Tilly  se  bránil,  že  nebyl  již  na  Moravském  Poli  bezpečen ;  co  se  týče 
najímání  lidu  poukazoval  na  rozkaz,  jaký  mu  byl  při  posledním  od- 
jezdu z  Prahy  dán,  a  dovozoval,  že  nelze  toho  již  změniti;  jen  ony 
čtyry  kompagnie,  kterým  již  dal  závdavek,  mohly  by  býti  ještě  od- 
kázány, ale  pak  pozbude  se  závdavek.  Při  tom  dožadoval  se  Tilly 
nejsnažněji,  aby  bylo  jezdcům  Trautmannsdorfským  co  nejspíše  zapla- 
ceno; proto  sám  chtěl  do  Prahy  odejeti  a  na  to  naléhati,  ale  kardinál 
toho  nepřipustil.  Uznával  však  plnou  měrou  obavy  Tillyho  v  té  příčině, 
a  sám  psal  císaři,  aby  v  takové  svrchované  potřebě  co  nejspíše  bylo 
jízdě  zaplaceno. 

Hned  první  dojem  kardinálův  o  tehdejších  poměrech  moravských 
byl  dojem  nebezpečné  nejistoty  rozvířené  již  všelikými  smyšlenkami 
a  povídačkami.  Na  nejvýše  bylo  potřeba  rychle  se  rozhodnouti  a 
jednati;  proto  si  přál  kardinál,  aby  byl  v  nejrychlejším  spojení 
s  dvorem  císařovým,  aby  byla  tedy  zřízena  pravidelná  pošta  z  Prahy 
do    Brna.    Viděl    již    kardinál    sám    všude   zřejmé    známky    odboje    a 


«)   Mpnum.   Hung.  III.  268. 

'')  Historicky  archiv  mikulovsky,  svaz.   158,  kopia. 

'J  Taiuže,  originál  vlastnoruční. 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem   a  Rudolfem  II.  r.   1608.        829 

povstání,  které  donucovaly  císaře,  aby  co  nejspíše  se  rozhodl,  zakro5í-li 
po  dobrém  nebo  po  zlém.  Další  cestu  do  Vídně  musil  kardinál  zatím 
odložiti  a  úplně  věnovati  se  záležitostem  moravským,  které  nezbytně 
vyžadovaly  jeho  přítomnosti.^) 

V  Brně  sestoupili  se  královští  komisaři  do  rady  hned  po  příjezdu 
kardinálově,  jsouce  si  již  vědomi  svrchované  vážnosti  situace.  Za  nimi 
přibyl  také  Ladislav  Berka,  jenž  vrátil  se  do  Brna  z  Velkého  Meziříčí. 
Zase  jim  vykládal  obšírně  všecko,  co  se  bylo  sběhlo  o  zemském  soudě, 
a  tvrdil,  že  to  všecko  a  zvláště  sjezd  ivančický,  k  němuž  prý  se  do- 
staví sám  arcikníže  Matyáš,  je  zosnováno  proti  císaři,  a  neučiní-Ii  se 
opatření  v  čas  a  nejdéle  do  třech  týdnů,  že  pozná  se  pak  dosah 
toho  nebezpečného  a  císaři  velice  škodlivého  počínání. 

Komisaři  mu  tedy  oznámili,  jaké  opatření  císař  učinil:  že  poroučí 
Berkovi  svolati  na  příští  středu  {26.  března)  zemský  sjezd.  Berka  byl 
ochoten  k  tomu,  ale  netajil  se,  že  bude  pro  něho  nejvýše  nebezpečno 
účastniti  se  sjezdu,  a  obával  se,  že  teprve  tam  se  dokoná  proti  němu, 
co  onehdy  se  začalo.  Proto  prosil,  aby  se  mu  dala  na  ochranu  silná 
stráž.  Nadarmo  mu  to  komisaři  vymlouvali,  že  to  není  možno,  a  že 
by  to  divným  dojmem  působilo  na  stavy,  kteří  přece  posud  ještě  nic 
násilného  nebo  nebezpečného  proti  němu  neprovedli,  a  nad  to  že  císař 
žádné  ještě  resoluce  neučinil  o  posledních  událostech,  o  nichž  mu  psal 
jak  sám  tak  i  stavové  ze  Slavkova,  —  Berka  nicméně  trval  na  svém, 
aby  mu  byla  dána  stráž,  a  projevoval  své  další  mínění,  aby  se  přísně 
a  rozhodně  mocí  vojenskou  zakročilo  proti  podnikání  stavův,  aby  bylo 
skrze  patenty  zakázáno  ve  všech  zemích  koruny  české  najímati  vojsko, 
vyjímaje  jen  najímati  pro  císaře,  aby  se  zabránilo  vojsku  stavovskému 
položiti  se  kdekoli,  ale  vojsko  císařovo  aby  bylo  dle  potřeby  rozloženo, 
a  aby  sjezd  stavovsky-  do  Ivančic  byl  naprosto  zapověděn.  S  vývody 
Berkovými,  aby  se  mocí  zakročilo,  souhlasil  také  Zdeněk  2ampach, 
jenž  se  nabízel,  dá-li  se  mu  200  jezdcův  a  bude-li  se  vojsko  najímati, 
že  doufá,  že  porazí  Kozáky,  jež  si  stavové  najímali,  a  že  ubrání 
průsmyky. 

Dále  vyprávěl  Berka,  jaké  zprávy  ho  došly  ze  Strážnice  o  haj- 
ducích  Illyésházyho  ve  Skalici,  Strážnici,  Veselí  a  Hodoníně  a  o  vojsku 
Redayově,  a  osvědčoval,  že  sám  se  vypraví  do  Prahy,  aby  podal  císaři 
o  všem  potřebnou  zprávu. 


')  Mikulovsky  archiv  rodinný,  svaz.  342,  kop ia  listu  kardinálova  císaři  z  20.  března; 
originál  v  archive  spojené  dvorské  kanceláře  ve  Vídni  I.  A  1 ;  opis  také  v  zemském 
archive  v  Praze. 


830  JaxTenoba: 

Zatím  došla  komisařů  žádost  Tillyho,  aby  vojsku,  které  měl^ 
i  tomu,  které  ještě  očekával,  vykázáno  bylo  místo,  kde  by  se  položilo.*) 
Komisaři  jednali  o  tom  Berkou,  jenž  radil,  aby  se  vojsku  vykázala 
místa  na  statcích  duchovenských,  dovozuje,  že  odbojní  stavové  ještě 
více  by  se  rozjitřili,  kdyby  se  vojsko  dalo  na  jejich  statky,  a  města, 
která  jsou  posud  uerozhodná,  že  by  se  mohla  snad  na  stranu  stavů 
proti  císaři  přikloniti,  kdyby  se  do  nich  vojsko  položilo. 

O  tomto  začátku  svého  jednání  podávali  královští  komisaři  císaři 
zprávu  hned  20.  března  ^)  a  vypravili  s  ní  do  Prahy  Jáchyma 
Haugvice.')  jenž  měl  ostatek  ústně  referovati.  Hned  však  chopil  se 
kardinál  úsilně  také  dalšího  vyjednávání.  Poslal  schválního  kurýra 
s  psaním  ke  Karlu  z  Liechtenštejna,  že  by  se  královští  komisaři  rádi 
s  ním  i  s  ostatními  stavovskými  plnomocníky  shledali,  a  žádal  za 
oznámení,  kdy  a  kde  by  se  to  mohlo  státi.  Karel  z  Liechtenštejna  od- 
pověděl velice  přívětivě,  že  jsou  pospolu  u  jeho  bratra  Maximiliana 
z  Liechtenštejna  na  zámku  Bučovicích  ;  chce-li  kardinál  spolu  s  druhými 
komisaři  tam  přijeti,  že  je  rádi  chtějí  uhlídati. 

Ale  zatím,  co  Liechtenštejn  zdvořile  odepisoval,  měl  již  asi 
v  rukou  psaní  arciknížete  Matyáše,  který  na  vyjednávání  připravoval. 
Dne  19.  března  psal  mu  Matyáš,  že  zajisté  se  naskytne  dost  lidí, 
kteří  by  všecko  vymýšleli,  aby  jen  dojednání  prešpurská  byla  zmařena, 
a  aby  arcikníže  sám  byl  pohnut  ke  smíru  s  císařem.  Liechtenštejnovi 
je  však  dobře  vědomo,  že  mezi  arciknížetem  a  Uhry  je  takový  spolek, 
že  bez  obapolného  souhlasu  nemůže  se  žádná  strana  dávati  do  žádného 
jednání.  Matyáš  dovoloval,  aby  Liechtenštejn  beze  všeho  to  rozhlašoval, 
kde  by  bylo  třeba.*)  Tím  zajisté  chtěl  Matyáš  rozptýliti  zbytek  ne- 
důvěry k  sobě,  že  by  snad  mohl  býti  nějak  přiveden  ke  smíru  s  císařem, 
a  ti,  kteří  již  proti  vládé  císařově  se  prohlásili,  měli  býti  ve  svém 
počínání  utvrzeni  bezpečnou  jistotou,  že  stojí  za  nimi  arcikníže  Matyáš 
se  svým  vojskem. 

A  Matyáš   každým    novým    psaním    hned    potom    Liechtenštejnovi 
zasílaným  tomuto  svému  důvěrníku  zcela  otevřeně  odhaloval  své  záměry 


I 


')  Mikulovsky  archiv  historicky,  svaz.  158,  orig.  psaní  Tillyho  kardinálovi 
z  Tišnova  20.   března. 

*)  Archiv  českého  místodržitelství  v  Praze  L  34.  1606  1608;  kopia  v  Rodinném 
archive  v  Mikulově,  svaz.  342. 

*)  Jáchyma  Haugvice  výslovně  jmenuje  kardinál  Dietrichětejn ;  Slavata  však 
jmenuje  Alexandra  Haugvice. 

*)  Hitrter,  1.  c.  V.  237. 


ř 


Účast  kard.   DietrichStejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.   r.   160S.      831 

a  vyslovoval  svá  přání.  Hned  20.  března  vybízel  ho,  aby  jako  náčelník 
stavů  je  svolal  nejpozději  na  květnou  neděli  (30.  března),  aby  bylo 
ještě  více  vojska  najato  a  aby  se  mohlo  vytrhnouti  s  dokonalj-m  lidem 
válečným.  Zároveň  měl  přezvěděti,  kolik  je  pohotově  vojensk3-ch  potřeb, 
polních  kusův,  artillerie  a  jiných  věcí  k  takové  V3'pravě  nutných. 
Ukládal  také  Liechtenštejnovi,  aby  ustanovil  v  Praze  zpravodaje,  aby 
se  v  čas  dovčděii,  o  čem  se  tam  radí,  a  co  ve  skutek  uvádí.  ^)  Tuto 
vyzvědačskou  službu  měli  skutečně  u  arciknížete  výborně  zařízenou, 
tak  že  věděli  již  napřed,  s  jakj^mi  návrhy  poselstva  císařova  k  Ma- 
tyášovi dojedou. 

Za  takového  stavu  věcí  nemohlo  ovšem  žádné  vyjednávání  míti 
výsledku.  Nepomohly  ani  žádné  ústupky,  jež  činili  královští  komisaři 
na  Moravě.  Již  okolnost,  že  netroufali  si  ani  před  sebe  obeslati  stavy, 
nýbrž  že  za  jejich  plnomocníky  sami  jeli,  značí  jejich  bezmocnost: 
z  rozkazujících  na  místě  císařově  stávají  se  prosící  o  vyjednávání.  Hned 
21.  března  přijeli  kardinál,  Slavata  a  Lukavský  na  Bučovice,  kde 
zastali  všechny  plnomocníky  stavovské,  Liechtenštejna,  Salma,  Martin- 
kovského  a  Bukůvku.  Jednali  s  nimi  hned  večer  a  na  druhý  den  ráno 
a  přednášeli  jim  císařský  rozkaz :  aby  dostavili  se  26.  března  na  zemský 
sjezd  a  tam  aby  své  plnomocníky  zvolili  na  generální  sněm  do  Prahy,^ 
aby  strpěli  krátký  čas  vojsko  jízdné  a  pěší,  které  bez  vůle  císařovy 
přitáhlo  do  země,  aby  svůj  sněm  do  Ivančic  odvolali  a  usnesené  na- 
jímání 1000  jízdy  zastavili. 

Stavovští  plnomocníci  pozastavovali  se  hned  nad  některými  pří- 
krými výrazy  císařského  věřícího  listu,  a  komisaři  musili  jim  to  vy- 
mlouvati a  omlouvati,  potom  stěžovali  si  plnomocníci,  že  byli  u  císaře 
neslušně  udáni,  a  vyprávěli,  že  Ladislav  Berka  jednání  jejich  proti 
sobě  sám  zavinil,  a  osvědčovali,  že  se  jim  křivda  děje,  když  se  to 
jinak  vykládá;  že  jsou  císaři  věrni,  a  všecko  jen  k  dobrému  císaře 
a  vlasti  se  stalo,  jenom  že  jsou  proti  osobě  Berkově.  Ale  do  závazného 
jednání  se  plnomocníci  nechtěli  dáti,  vymlouvajíce  se,  že  nejsou 
kompetentní.  Na  doklad  toho  přečetl  Karel  z  Liechtenštejna  plnou 
moc,  která  jim  od  stavů  ve  Slavkově  byla  dána,  ale  projevoval  se 
ochotným,  že  to  všecko  svým  spolusúčastněným  přátelům  co  nejspíše 
oznámí,  s  nimi  se  dorozumí  a  se  přičiní,  aby  všecko  vzalo  dobrý  konec. 
Komisařům  že  úplně  důvěřují,  s  nimi  v  dalším  spjojení  zůstanou  a  rádi 
s  nimi  budou  jednati,  ač  ovšem   bez   prejudice.    Plnomocníci    stavovští 

')  Tamže,  V.  238. 


«32  Jan  Tenoka: 


přistoupili  na  žádost  komisařův,  aby  jim  dali  odpověď  ještě  před 
brnenskj^m  rozepsaným  sjezdem,  ale  sami  zase  žádali  kardinála,  aby 
zůstal  u  nich  v  zemi  až  přes  ten  sněm.  Kardinál  k  tomu  svolil,  aby 
zamezil  ještě  větší  podezření  a  nedůvěra.  Ale  naopak  jak  málo  mohli 
důvěřovati  zase  komisaři  plnoraocuíkům,  bylo  patrno  z  neupřímné  jejich 
řeči,  že  prý  se  stavové  ve  Slavkově  snesli,  aby  v  komisích,  při  inven- 
tování  a  v  jiných  věcech  prokazovali  Berkovi  všecku  patřičnou  úctu 
dotud,  dokud  císař  neustanoví  jiného  zemského  hejtmana  a  nezbaví 
Berku  jeho  úřadu. 

Plnomocníkům  stavovským,  kteří  o  hajducích  v  Hodoníně  a 
v  okolí  nechtěli  věděti,  bylo  však  také  kamenem  úrazu  vojsko  Tillyho 
v  zemi.  Projevovali  mínění,  nebude  li  odstraněno,  že  stavové  z  obavy 
před  nebezpečenstvím  těžko  dostaví  se  do  Brna  ke  sjezdu,  a  dostaví-li 
se,  že  žádný,  dokud  to  vojsko  v  zemi  bude,  nebude  chtíti  ven  ze 
země  se  vypraviti  k  generálnímu  sněmu.  Královští  komisaři  uznávali 
to  a  hleděli  odpomoci'  Hned  jak  se  ještě  22.  března  vrátili  s  tak  ne- 
patrnj^m  pořízením  do  Brna^  psal  kardinál  Berkovi,  jenž  byl  zase 
odjel  na  Velké  Meziříčí,  aby  poručil  Tillymu,  by  se  svým  vojskem 
ustoupil  na  šest  mil  od  Brna,  a  rovněž  dopsal  o  tom  Tillymu.  Zároveň 
pak  komisaři  podávajíce  zprávu  císaři  opětně  se  přimlouvali,  aby  bylo 
jízdě  Tillyho  bez  prodlení  zaplaceno  a  aby  byla  rozpuštěna ;  pěší 
vojsko  že  by  snad  stavové  na  nějaký  čas  v  zemi  strpěli.^) 

Kardinál  s  všemožnými  ohledy  pomýšlel  uklidniti  stavy.  Když 
sám  Tilly  chtěl  ho  21.  března  v  Brně  navštíviti,  aby  mu  oznámil 
důležité  noviny,  nedopustil  toho,  aby  ani  stínu  podezření  nevzbudil. 
Vypravil  tedy  23.  března  Tilly  hejtmana  svého  Holda  ke  kardinálovi, 
aby  jej  zpravil,  jak  brzy  budou  stavové  v  zemi  hotovi  s  najímáním 
vojska,  a  kolik  ho  míti  budou,  jakož  i  o  tom,  o  čem  jednal  s  nej- 
vyšším Golczem.  Ale  také  oznamoval  Tilly,  jaké  asi  potíže  budou 
s  ubytováním  vojska ;  Berka  že  sotva  bude  moci  nějaké  místo  vykázati. 
Aby  nikdo  nebyl  uražen,  pokládal  Tilly  za  nejvhodnější,  nebude-li  to 
kardinálovi  odporno,  aby  se  položil  na  jeho  statku  ždárském.  S  návrhem 
tímto  shodoval  se  úplně  Berka,  jenž  dopsal  Tillymu,  že  neví  lepšího 
prostředku,  než  aby  zůstal  několik  dní  ve  Ždaře,  než  bude  po  sněmu, 
H  mínil  ještě,  že  by  se  snad  od  nejbližších  duchovenských  statků  tolik 
pomcxci  dávalo,  aby  statek  žďárský  nebyl  příliš  obtížen.  Mohlo  by  sice 
vojsko  ubytováno  býti  také  v  Nové  Eíši,  ale  pro  veškeré  vojsko  bylo 


')  Mikulovský  archiv  rodinný,  svaz.  342.  kopia. 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  MatyáJeiu  a  Rudolfem  II.  r.  160S.      833 

by  tam  těsno,  a  na  cestě  tam  musilo  by  dvakrát  nocovati  na  panství 
Žerotínově,  Valdštejnově  a  jiných  pánů,  z  čehož  by  bylo  mnoho  křiká. 
Již  25.  března  zamýšlel  Tilly  z  Tišnova  vytrhnouti  na  Zdar;  čekal 
jen  na  povolení  kardinálovo.  Ale  kardinál,  aby  uchránil  svůj  stolní 
statek  žďárský  od  záhuby,  nedal  toho  povolení.  Z  Tišnova  musil  však 
Tilly  přece  ustoupiti  zatím  na  sever  na  statek  bystřičky,  jímž  tehdy 
vládli  mocní  poručníci  po  smrti  Zikmunda  Jana  Plesa  Heřmanského 
ze  Sloupna.  Odtud  však  psal  28.  března  kardinálovi,  že  je  v  Bystřici 
taková  bída  a  nouze,  že  není  možno,  aby  tam  dále  zůstah.  Jezdci  jeho 
byli  nanejvýš  nespokojeni,  že  se  jim  pořád  nedostávalo  žoldu,  a  z  Prahy 
na  všecko  nutkání  nedávala  se  ani  odpověď.  Tilly  nemohl  již  vojska 
svého  ani  ovládati.  Z  Bystřice  hnulo  se  vojsko  jeho  brzy  až  k  Sebetovu 
na  statky  kláštera  hradištského,  ale  Tilly  sám  začátkem  dubna  vypravil 
se  do  Prahy,  aby  domáhal  se  konečného    zaplacení    svým    vojákům.  ^) 

Zatím  co  byly  tyto  nesnáze  s  vojskem  císařským,  které  skutečně 
nevědělo,  kam  se  vrtnouti,  a  o  něž  se  posud  u  dvora  císařského  žádný  ne- 
staral, bylo  dále  jednáno  mezi  královskými  komisary  a  stavovskj-mi 
plnomocníky.  Ještě  22.  března  psal  Liechtenštejn  kardinálovi  a  dota- 
zoval se  na  pověsti,  které  se  šířily  :  zdali  Berka  do  Brna  nevpravil 
Valony  a  zdali  větší  oddíly  jezdecké  dojely  a  zase  odjely,  pročež  žádal, 
aby  byl  dán  od  královských  komisařů  stavům  revers,  že  do  Brna  ke 
sněmu  bezpečně  a  svobodně  přijeti  i  odtud  odjeti  mohou.  Na  pověstech 
šířených  nebylo  ovšem  zbla  pravdy ;  komisaři  bez  rozpaků  dali  žádaný 
revers,  ale  chtěli  zase  navzájem  pro  sebe  od  stavů  revers  téhož  smyslu, 
jenž  jim  byl  také  vydán  hned  23.  března  z  Bučovic  ode  všech  čtyř 
plnomocniků  stavovských.  *) 

Zatím  Berka  rozepsal  sněm  do  Brna  na  27.  březen.  Přestávky 
ve  vyjednávání  použil  kardinál  Dietrichštejn,  že  sjel  23.  března  na 
Kroměříž ;  Slavata  a  Lukavský  také  odjeli  na  2idlochovice  k  p.  Janu 
Divišovi  z  2erotína.  Když  se  však  kardinál  25.  března  okolo  poledne 
zase  vrátil  do  Brna,  zahájeno  opět  další  jednání ;  královští  komisaři 
byli  pospolu  skoro  ustavičně,  ale  brzy  poznali,  jak  nepříznivě  pro  ně 
se  utváří  všecko  vyjednávání. 

Stav  panský  a  rytířský  sjel  se  zase  26.  března  u  velikém  počtu 
do  Slavkova;  napřed  mínili    do  Modříc,    ale  tam  nemohli    pro  velikou 


')  Mikulovský  archiv  historický,  svaz.  158;  orig.  listy  Tillyho  kardinálovi  z  21.^ 
23,,  24.,  28.  března.  Sbírka  Bočkova  v  zemském  archive  v  Brně,  č.  7397.  Monum- 
Hung.  III.  269. 

')  Mikulovský  archiv  rodinný,  svaz.  342,  originál. 


■4Í34  Jan  Tenoka: 

vodu.  Než  do  Brna  nechtěli ;  hlavní  příčinou  byl  Berka,  jenž  přece 
byl  stále  místodržícím  úřadu  hejtmanského,  jemuž  tedy  právem  nále- 
želo říditi  jednání  sněmovní.  Stav  panský  a  rytířský,  který  již  na 
zemském  soudě  v  Brně  i  na  sjezde  ve  Slavkově  proti  němu  se  ohlásil, 
že  ho  nechtějí  míti  za  hejtmana  a  neuznávají,  důsledně  však  trval  na 
svém.  Nebylo  již  zdvořilého  ujišťování,  jako  onehdy  v  Bučovicích,  že 
mu  budou  v  jistých  věcech  prokazovati  úctu,  —  ted"  s  Berkou  vůbec 
nechtěli  jednati,  —  ovšem  aby  jinak  nemusili  sami  sebe  vyvraceti  a 
-odsuzovati  svůj  výstup  v  Brně. 

Prostředníkem  mezi  královskými  komisary  a  stavovskými  plno- 
mocníky  byl  sekretář  Platejs ;  jezdil  na  Bučovice  a  potom  na  Slavkov 
a  jménem  komisařův  hleděl  přiměti  stavy  k  povolnosti.  Když  však 
všecko  jednání  pořád  se  rozbíjelo,  navrhovali  komisaři  konečně  plno- 
mocníkům,  aby  se  zase  společně  sešli  ve  Šlapanicích  ještě  27.  března. 
Návrh  ten  přednášel  ve  Slavkově  Platejs  Liechtenštejnovi  a  Salmovi, 
kteří  poradivše  se  s  některými  pány  odpověděli,  že  čekají  ještě  některé 
soudce  zemské,  jichž  mínění  by  také  rádi  vyslechli,  aby  tedy  některou 
hodinu  poshověl.  *) 

Posléze  svolili  přece  ke  schůzce  plnomocníků  s  komisary,  která 
dosti  pozdě  večer  ve  Šlapanicích  se  konala.  Byla  úplně  bez  výsledku; 
komisaři  nemohli  docela  nic  způsobiti,  ježto  plnomocníci  vždycky  se 
vymlouvali,  že  bez  jiných  pánův  obyvatelů,  kteří  s  nimi  ve  Slavkově 
pospolu  byli,  nic  nemohou  učiniti.  Komisaři  nemohli  v  ničem  dostati 
jisté  odpovědi ;  plnomocníci  ani  neslíbili,  že  se  stavové  dostaví  na 
sněm  do  Brna. 

Postavení  královských  komisařů  nebylo  nijak  závidění  hodno ; 
musili  všecko  jednati  o  své  ujmě  a  na  svou  zodpovědnost.  Z  Prahy 
ode  dvora  císařského  byli  beze  všech  rozkazů,  pokynů,  zpráv,  a  ne- 
-dostalo  se  jim  posud  ani  odpovědi  na  jejich  relace.  Jen  jim  bylo  po- 
sláno psaní  císařovo,  kterým  byli  Siavata  a  Lukavský  nařízeni  za 
komisaře  ke  sněmu  rezepsanému  na  27.  března,  a  připojena  byla 
instrukce,  podle  níž  měli  na  sněme  jednati  jen  o  to,  aby  byli  zvoleni 
poslové  do  Prahy  ku  generálnímu  sněmu.  Siavata  a  Lukavský  hned 
potom  psali  císaři,  ale  zase  dlouho  žádné  odpovědi  nemohli  dostati. 

V  Praze  totiž  nálada  císařova  opět  se  měnila  a  vynucené  rozhod- 
nutí, aby  císař  zahájil  jednání  o  smiř  s  arciknížetem  Matyášem,  za- 
tlačováno bylo    do  pozadí.    Ke  Khleslovi,   jenž    dovedl    všem    u  dvora 


')  Mikulovský  archiv  historický,  svaz.  158,    originál  vlastnoruční  ze  27.  března. 


Ičast  kard.  Dietricbštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyáéem  a  Rudolfem  II.   r.   1608.      835 

namluviti,  že  snadno  pohne  Matyáše  ke  smíru,  a  jenž  měl  upraviti  cestu 
k  arciknížeti  kardinálu  Dietrichštejnovi  a  spolu  s  ním  pracovati 
o  usmíření  rozvaděných  bratří,  pojal  císař  znova  nedůvěru,  která  živena 
byla  Hannewaldtem.  Při  jednání  u  dvora  císařského,  aby  po  dobrém 
se  rozpory  mezi  císařem  a  arciknížetem  urovnaly,  nebyl  Hannewaldt 
přítomen,  a  pak  navrátiv  se  do  Prahy  nesouhlasil  nikterak,  aby  ini- 
ciativa vycházela  od  císaře,  ježto  prý  se  to  nesrovnává  s  jeho  ctí  a 
povýšeností.  Snadno  bylo  také  zaujati  císaře  proti  Khleslovi  poukazem 
na  dřívější  jeho  zasahování  do  událostí  proti  císaři,  a  proto  když  byl 
již  Kblesl  na  odchodě  z  Prahy,  poručil  císař,  aby  neodcházel.*)  Khlesl 
si  přál,  aby  jen  brzy  se  vrátil  s  dobrým  pořízením  z  Moravy  kardinál 
Dietrichštejn  a  ho  vysvobodil,  ^)  ale  také  v  Praze  většina  tajné  rady 
zastala  se  ho  a  důvěřujíc  mu  plně  dosáhla  toho,  že  svěřen  byl  mu 
přece  úkol  prostředníka  u  arciknížete ;  měl  se  však  ve  všem  říditi 
kardinálem  a  jemu  nápomocen  býti.  Z  Prahy  odjel  Khlesl  23.  března 
a  chtěl  v  Klosterneuburku  očekávati  kardinála  a  jeho  další  rozkazy ; 
za  příbytek  pro  něho  ve  Vídni  nabízel  mu  svůj  biskupský  dvůr.  ^) 
(P.  d.) 

'I  Vatikánsky  archiv,  Borghese,  II.   149,  fol.  231.   Briefe  u.  Acten,  VI.  280. 

-)  Mikulovský  archiv  historický,  svaz.  158,  Khleslfiv  originál  vlastnoruční 
z  -20.  liřezna. 

«)  Tamže,  originál  vlastnoruční  z  23.  března.  —  Na  Khlesla  skládal  zejména 
nuncius  papežský  všecku  naději  a  úplně  mu  věřil,  že  přivede  Matváše  ke  smíru,  že  ná- 
boženství katolické  v  Rakousích  zachová;  uvěřil  mu  také,  že  Matyáš  nic  neudělá  bez 
autority  papežské  {Borjhese  II.    149,  fol.  211;  list  z  24.  března   1608). 


S36  Posudky. 


Posudky. 


Zd.  Nejedly,  Dějiny  husitského  zpěvu    za  válek    husitských. 
Praha  1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K.  (Č.  d.) 

Dobře  líčí  N.  snahy  Rokycanovy  sjednotiti  Pražany  proti  Pří- 
bramovi ;  ale  zase  není  správné,  že  v  artikulu  o  svátosti  oltářní  „přijímá 
z  tehdejších  názorů  husitských  to,  co  b3^1o  společno  všem  stranám, 
neboť  všecky  strany  věřily  v  tuto  přítomnost  (i  Táboři),  ovšem  každá 
ve  svém  smyslu"  (359).  Táboři  v  přítomnost  tu  nevěřili  a  Rokycana 
k  nim  nejeví  „dogmatické  snášenlivosti",  nýbrž  v  boji  proti  nim  vstu- 
puje v  šlépěje  Příbramovy.  Proto  také  přikazuje,  aby  kněží  vyznávali 
zjevně  na  kázání  „vieru  obecnú  křesťanskú  o  sedmeré  svátosti  kostelní 
i  o  jiných  kuších  křesťanských,  v  nichžto  druzí  pochybují  neb  nedo- 
konale věřie".  Ti  druzí  jsou  Táboři.  Ze  ve  sporech  Rokycanových 
s  knězem  Jakubem  Vlkem  měla  liturgie  tak  veliký  význam,  jaký  jí 
přičítá  N.,  nevysvítá  z  pramenů.  Rokycanův  „hlubší  názor  na  národní 
úkol  český"  (363)  a  „vůdčí  myšlenky  husitství"  (366)  jsou  protestantské 
frase,  tak  jako  „církev  ve  své  ryzí  podobě".  Nejasný  jest  opět  Sirotčí 
„pravý  ritus  mešní,  avšak  zpívaný  cele  po  česku"  (365).  V  bojích 
Rokycanových  proti  Příbramovi  a  Vlkovi  měl  býti  vzat  ohled  také  na 
motivy  osobní,  jež  v  takových  „politických"  zápasech  o  vůdcovství 
v  národě  mají  vždy  velkou  úlohu.  Celkem  však  jest  článek  o  Roky- 
canovi  (354 — 369)  zpracován  dobře. 

Druhý  díl  (B)  části  třetí  popisuje  českou  liturgii  husit- 
skou (371  —  597)  dle  českého  kancionálu  Jistebnického. 
Ze  kancionál  tento  je  z  první  části  let  dvacátých,  nelze  dokázati  a 
nepodobá  se.  Na  tak  nejistých  základech  budovati  celou  historii,  jest 
příliš  smělé.  Liturgie  v  něm  obsažená  je  zrovna  tak  Jakubova  a 
Rokycanova  jako  Zelivského  a  nelze  z  ní  vyčísti  „rozmanitost  a  bo- 
hatost husitství"  (383),  nýbrž  viděti  z  ní,  jak  husité  texty  církevní 
namáhavě  překládají  a  nápěvům  církevním  přizpůsobují,  tak  že  jest 
v  jejich  liturgii  —  jinak  ani  není  možno  —  daleko  menší  rozmanitost 
a  bohatost,  než  v  liturgii  katolické. 

V  přehledu  o  „češtině  jako  liturgickém  jazyku"  je  zřejmo,  jak 
málo  jasná  jest  otázka  ta  autorovi  samému.  Hlavní  znak  liturgie  Z  e  - 
livského  jest  mu  „skoro  výhradné  užívání  češtiny  při  bohoslužbě" 
(383)  a  „úplně  česká  mše,  kterouž  slouží  kněží  strany  radikální" 
(385).  U  Jakoubka  jest  mu  „patrno,  že  evangelium  a  epištoly 
nebyly  jediné  částky  mše,  jež  i  strana  Jakoubkova  zpívala  po  česku. 
Byly  to  asi  ještě  i  ty  části,  jichž  texty  jsou  vzaty  také  z  písma. 
Podle  starších  zpráv  se  zdá,  že  zvláště  kollekty  a  žalmové  pre- 
face byly  rády  zpívány  po  česku"  (386).  Ale  kollekty  a  preface  přece 
nejsou  z  Písma  a  preface  nejsou  žalmy !  A  sloužiti  mši  a  zpívati 


Posudky  837 

mši  není  totéž  I  Sirotci  prý  „užívali  ve  své  liturgii  také  j  en  češtiny 
a  sice  skutečných  liturgických  zpěvů"  (38Sj  —  z  toho  čtenář 
jistě  nezmoudří  I  Ze  se  česká  mše  udržela  od  r.  1417  až  do  začátku 
let  třicátých,  v  Praze  pak  že  se  šířila  jen  v  letech  1417 — 1422,  potom 
že  byla  jen  na  venkově,  „takže  důsledný  český  liturgický  zpěv 
jest  dílem  jen  pravé  doby  husitského  nadšení",  neaí  pravda. 

S  tím,  co  píše  N.  o  poměru  liturgických  překladů  k  neliturgickým, 
o  poměru  ke  staroslovanské  bohoslužbě  a  k  Emauzům  (391 — 413),  lze 
souhlasiti.  Při  popise  husitské  mše  české  však  čtenář,  jenž  zná  kato- 
lický obřad  mešní,  nevychází  z  úžasu.  Částky  mše  udává  N.,  odka- 
zuje na  Příbrama  a  Viklefa :  „introit,  kyrie,  gloria,  epišt..  alleluja, 
grád.,  sekvence,  evangelium,  credo,  preface  a  pater  noster,  sanctus, 
konsekrace,  agnus  dei''  a  v  české  mši  husitské  jsou  prý  všecky  ony 
zpěvy  (416).  Za  takový  popis  mše  pékně  by  se  poděkoval  dítěti 
každý  katecheta  na  obecné  škole  !  Kancionál  Jistebnický  má  z  „pro- 
pria  de  tfmpore"  (dle  N.  „totiž  zpěvy  proměnlivé  podle  nedělí  a 
svátků  cirk.  roku")  jen  mši  na  iSanebevst.  Páně,  Sv.  Ducha,  Trojici, 
Boží  Tělo  a  na  18.,  22.  a  23.  ned.  po  sv.  Duchu  (417)  —  je  tedy 
velmi  neúpln}-.  Výklad  N.,  že  json  tu  „ofťicia  jen  pro  největší 
svátky,  kdežto  jiná  ofíicia  obyčejných  nedělí  zpívala  se  patrně  jedním 
typem,  mimo  uvedené  závěrečné  neděle",  je^t  přímo  naivní;  vždyť 
každá  neděle  má  svůj  introit,  graduale,  offertorium,  communio  —  jak 
se  mohla  tedy  zpívat  jedním  typem  ?  Ze  se  mše  o  Všech  Svatých 
zpívala  i  o  jiných  svátcích  svatých  a  světic  (41S,,  jest  nedokazatelné 
tvrzení  N.  Rovněž  že  husité  nebyli  velkými  ctiteli  sv.  Václava,  zvláště 
však  ne  jeho  tak  zv.  svatováclavské  písně  (419).  V  kancionálu  Jisteb- 
nickém  jest  také  na  svátky  svatých  oíYicií  málo  —  z  toho  arci  neplyne, 
že  jich  husité  neměli  více,  ale  IS^.  dovede  i  tu  husity  omluviti,  ba 
oslaviti  svým  způsobem:  „naopak  možno  říci,  že  husitský  zpěv  litur- 
gický jest  slavnostnější,  bohatší  (!;,  právě  tím,  že  z  jeho  reper- 
toiru  řjako  na  divadle  I)  byly  vyloučeny  zpěvy  prostých  všedních  dnů 
a  podrženy  jen  zpěvy  větších  svátků  .  .  .  má  k  disposici  zpěvy  právě 
nejslavnostnější  .  .  .  co  ubylo  na  repertoiru,  bylo  nahrazeno  bohatostí 
obsahu  repertoiru  zbylého"  a  mimo  "to  „se  tím  zjednodušením  mělo 
dosíci  náležité  závažnosti  meŠDÍch  obřadů".  Lze  tohle  bráti  vážně? 
Jedinou  ozdobou  mše  husitské  prý  byl  „responsoriální  způsob 
provádění  některých  zpěvů  střídavé  kněžími  a  žáky*'  (421).  Nepověděl 
by  X.,  co  tak  husité  zpívali  při  mši?i)  Introit  má  dle  N.  1.  antifonu, 
2.  verš  žalmu,  3.  antifonu  znova  a  4.  gloria  patři  —  ve  skutečnosti 
jest  napřed  „gloria  patři"  a  pak  se  opakuje  antifona.  Z  toho,  že  se 
introiiů  zachovalo  v  kancionále  Jistebnickéra  nejvíc,  soudí  N.,  že  naíí 
„kladli  husité  velkou  váhu"  —  to  může  napsati  jen,  kdo  o  mši  nemá 
ponětí.  Introit  „Salvě  sancta  parens"  prý  má  žalm:  „Senciant  omneš 
tuum  iuvamen"  (425)  —  který  pak  je  to  žalm  ?  Introitu   „Gaudeamus" 


^)  Jakoubek,  jehož  se  N    dovolává,  mluví    o  hodinkách,    Vavřinec    o  Tedcím, 
Blídka  57 


838 Posudky. 

prý  se  užívalo  při  všeobecných  officiích  (426)  —  jaká  jsou  to 
ofťicia?  Z  vložky  „umučenie"  v  Gloria  neplyne,  že  husité  zpívali 
Gloria  i  v  postě  (437)  —  ta  vložka  mohla  býti  na  Zelený  čtvrtek  nebo 
na  svátky  sv.  kříže.  Co  je  zvláštního  na  názoru  „husitském",  aby  se 
mše  neměnila  podle  doby,  nýbrž  aby  aspoň  v  jádře  zůstávala  táž? 
Což  se  v  katolické  církvi  kdy  tak  měnila,  že  nezůstávala  v  jádře  táž? 

Pro  zpívání  epištoly  a  evangelia  po  česku  nalézá  N.  nový 
důvod,  „jenž  úzce  souvisí  s  uměleckým  názorem  husitským  na 
zpěv.  Čeština  totiž  neobmezovala  se  pouze  na  epištolu  a  evangelium, 
nýbrž  již  r.  1418  i  v  latinské  mši  zpívány  předcházející  koilekta 
(modlitba  po  Gloria  a  před  epištolou  ^)  i  potom  preface  po  Česku. 
Všechno  tedy,  co  se  recitovalo,  mělo  býti  recitováno  po  česku.  Z  toho 
vidíme,  že  ještě  r.  1418  viděli  husité  ve  zpěvu  slavnostní  akt,  jenž 
jest  slavnostní  svou  hudbou,  proto  ve  zpěvu  chorálu  jim  nevadila  latina,. 
Za  to  odříkávané  texty  neměly  by  smyslu,  kdyby  nebyly  srozumitelný. 
Zpěv  může  aspoň  míti  důvod  ve  svém  nápěvu,  recitace  ho  nemá. 
Proto  rozšířena  čeština  na  celou  reci  ta  ční  část  mše  od  kollekty  až 
po  prefaci.  2)  Když  byla  sloužena  celá  mše  po  česku,  odpadlo  ovšem 
toto  členění  zpěvu  a  recitace.  Jistě  však  zůstalo  zvykem  pěti  kollektu, 
epištolu  i  evangelium  způsobem  nejjednodušším .  .  ."  ^)  (444).  Tedy 
preface  a  důsledně  i  Pater  noster,  o  němž  N.  tu  nemluví,  jest  pouhá 
recitace,  odříkávání.  Ty  velebné  zpěvy,  jež  obdivovali  největší 
hudebníci,  nejsou  dle  N.  zpěvy  a  nemají  smyslu,  nejsou- li  srozumitelný  ; 
vždyť  zpěv  může  aspoň  míti  důvod  ve  svém  nápěvu,  recitace  ho  nemá. 
Věru,  vzácné  porozumění  hudební! 

Výtka  táborů,  že  mistři  čtou  epištolu  a  evangelium  „pro  suo 
beneplacito"  (445)  znamená  jistě,  že  se  odchylovali  od  předepsaných 
perikop.  V  úvaze  o  gradualiích  a  sekvencích  připisuje  N.  husitům  mnoho. 
„Husitské"  sekvence  jsou  neobratné,  prosaické  překlady,  jež  někdy 
ani  nedávají  smyslu,  jen  aby  se  text  hodil  pod  noty,  jež  skoro  ůplne 
jsou  podrženy.  Ze  by  zpěv  „Aby chrne  hodně  pamatovali"  připomínal 
praksi  táborskou  (468),  nevidím ;  slova  „vezměte  a  dělte  mezi  sebú*' 
jsou  prostý  překlad  z  Luk.  22,  37.  a  „hřiechov  se  budeme  varovati" 
jest  i  katolické. 

Klassický  přímo  objev  učinil  N.  při  Cred o.  Píše:  „Kněz  nemůže 
sám  prostým  zpěvem  liturgického  Credo  nahraditi  projev  celé  shro- 
mážděné obce,  neboť  jedině  ta  může  projevu  tomu  dáti  vlastní  jeho 
význam.  Proto  v  husitské  mši  Credo  zpívá  lid.  Je  to  jediný  případ, 
kdy  lidová  píseň  duchovní  zasahuje  přímo  v  liturgii  tak,  že  kněz 
nezpíval  leč  ve  sboru  s  lidem"  (470).  Ale  kněz  nenahrazuje  přece 
nikdy  prostým  zpěvem  liturgického  Credo  projev  celé  shromážděné 
obce !  Kněz  pouze  zanotuje  Credo  a  sbor  je  celé  zpívá.  A  zrovna  tak 
to  bylo  v  „České"  mši  „husitské".  2e  pak  text  Creda  není  vždy  pouhý 


')  Pro  koho  ruá   býti  tento  výklad? 

^)  To  je  zase  nové  členění  mše ! 

^)  Touto  větou  a  předcházející  nechť  si  někdo  láme  hlavu  ! 


Posudky. 839 

překlad,  nýbrž  lidovější  píseň,  není  tak  jedinečné  —  bylo  tak  i  při 
Kyrie  a  Ite  raissa  est.  Ale  ovšem  N.  si  myslí,  že  „liturgické'* 
Credo  zpíval  celé  kněz  u  oltáře  a  při  „lidovém"  že  ne- 
zpíval kněz  nic,  leč  ve  sboru  s  lidem,  a  proto  na  str.  478 
z  jedncho  „Patrem"  vyčetl,  že  jsou  tu  počátky  zpěvu  na  kůru  a 
literátských  bratrstev.  Jakoby  dříve  nebylo  bývalo  sboru!  Proti  lido- 
vému Credu  zdá  se  mu  b}^ti  i  dekret  synody  z  r.  1434,  aby  se  Credo 
zpívalo  „tempore  opportuno",  což  N.  překládá:  „vždy  na  patřičném 
místě  při  mši"  a  myslí,  že  snad  se  to  týkalo  „i  přílišné  libo- 
volnosti  ve  tvaru  Creda".  Ale  o  tom  tam  nic  není!  Dekret  na- 
řizuje, aby  se  Credo  zpívalo,  kdy  to  rubriky  předpisují.  Námitka  N. 
proti  Krummlovi  (jehož  „od  času  k  času*'  arci  také  není  přesné),  že 
„vyznání  víry  nepodléhá  tak  vedlejším  okolnostem",  ukazuje  jen,  že 
N.  neví,  že  Credo  není  ve  mši  vždycky. 

Po  Credo  začínají  dle  N.  „hojné  modlitby  offertoria,  jež 
se  nám  v  českém  znění  husitské  mše  nezachovaly.  Známe  jenom 
liturgický  zpěv,  při  offertoriu  zpívaný"  (479).  Není  to  dosti?  Vždyť 
ty  „hojné  modlitby"  se  nezpívaly  a  nezpívají,  co  by  tedy  dělaly 
v  kancionálu?  Zo  ofFertorium  jest  vlastně  „zpěv  lidu,  takže  kněz 
při  zpěvu  tom  vlastně  zastupuje  lid",  je  tím  divnější,  ježto  kněz  při 
oífertorium  nic  nezpíval  a  nezpívá. 

O  prefaci  zase  „objevil"  N.,  že  se  v  husitské  mši  nezpívala 
vždycky  I  „Již  jich  umístění  v  kancionále  až  za  nešporní  část  ukazuje, 
že  je  to  spíše  doplněk  než  organická  část  husitské  mše.  Užívalo  se 
jich  asi  při  zvláště  význačných  příležitostech  .  .  .  při  obyčejné  mši  se 
asi  preface  nezpívaly,  nýbrž  jen  lidová  píseň,  takže  preface  v  husitské 
mši  vždy  byla  již  projevem  slavnostním"  (485).  To  jsou  tík  nemožné 
nápady,  že  o  nich  škoda  mluviti.  V  rukopise  Jistebnickém  jsou  preface 
na  konci,  protože  je  to  kancionál  a  ne  missál,  a  z  nařízení  r.  1436, 
aby  se  zpívaly  „integraliter  omissis  cantilenis",  lze  jen  souditi,  že 
se  nezpívaly  úplně  a  připojovaly  se  k  nim  písně  —  saad  místo 
„sanctus"  a  „agnus  dei"  zpívaly  se  písně. 

Ze  vánoční  preface  u  husitů  v  první  době  byla  nejslavnější  a 
nejoblíbenější,  nelze  souditi  z  toho,  že  se  zpívala  i  o  Božím  Těle  (488) 
—  vždyť  pro  ten  den  ji  nařizuje  i  katolická  rubrika  mešní  až  podnes. 
Na  prvním  místě  pak  jest,  protože  církevní  rok  začíná  se  adventem. 
Protože  v  Jistebnickém  kancionále  není  preface  obecné,  činí  N. 
závěr,  že  „husitská"  mše  preface  obecné  nemela  (495),  a  používá  toho 
předpokladu  k  podivné  chvále  husitské  mše,  „jež  nezná  žádné  všednosti, 
obyčejnosti  při  mešním  zpěvu,  neboť  u  husitů  vše  má  míti  svůj  určitý 
smysl  a  své  patřičné  místo".  Jakoby  obecná  preface  byla  něce  všedního 
a  neměla  určitého  smyslu  a  patřičného  místa  ! 

Skvostné  jest,  co  se  dovídáme  na  str.  499,  že  „v  mešní 
rubrice  Jistebnického  kancionálu  nemáme  žádných  zpěvů  ke 
konsekraci".  Nám  se  to  ovšem  nejeví  divným,  poněvadž  víme,  že 
v  mešní  rubrice  není  zpěvů,  nýbrž  jsou  předpisy  o  tom,  co  se  má 
při  mši  sv.  díti,  a  že  při  konsekraci  vůbec  žádných  zpěvů  není.  Kdo 

57* 


840  Posudky. 

toho  neví,  neměl  by  psáti  o  liturgii.  Než  nejenom  ke  konsekraci 
nemá  Jistebnický  kancionál  žádných  zpěvů,  „avšak  ani  ne  (a  ty  by 
tím  asi  jedině  byly  míněny)  k  Sanctus  a  potom  k  Aguus".  Od  koho 
by  „tím  asi  jedině  byly  míněny"  ?  Kdo  ssná  mší,  nenazve  Sanctus 
zpěvem  ke  konsekraci,  a  tím  méně  Agaus,  jenž  jest  od  konsekrace 
hodně  vzdálen.  (O.  p.) 

Dr.  Fr.  Reyl,  Jádro  křesťanské  sociologie.  Hradec  Králové  1914. 
Str.  3G2.  knihovna  Obnovy  22. 

Po  spise  Neuschlově  a  Soldátově  dostává  se  nám  tuto  třetího  dost, 
obšírného  díla  o  sociologii,  psaného  s  hlediska  zásad  křesťansko- 
katolických.  V  části  prvé  pojednáno  o  zásadách  této  sociologie  naproti 
jiným  směrům,  jež  p.  spis.  zahrnuje  názvem  „moderní  sociologie",  názvem, 
jenž  se  nezdá  býti  štastně  volen,  jelikož  sociologie  jest  vůbec  vědou 
moderní,  i  křesťanská.  Dle  obvyklého  třídění  pojednáno  pak  o  individuu, 
společnosti,  o  pokusech  uskutečniti  sociální  ideál  praktickou  sociologií. 
Ku  praktické  potřebě  prohledá  p.  spis.  v  celém  spise,  jenž  našim  mladým 
pracovníkům  poskytne  solidního  poučení  a  prospěšných  pokynů  pro 
uskutečňování  našeho  solidarismu. 

Mám-li  co  v  podrobnostech  podotknouti,  myslím,  že  by  bylo,  na] 
rozdíl    od    véd    dogmatických,    na  jaké    bohoslovci    naši    jsou    zvyklí,; 
častěji   upozorňovati    na    četné    problémy,    s    nimiž    sociologie   ještě] 
zápasí  a  dlouho  zápasiti  bude,  zvláště  v  praxi,  a  to  i  sociologie  našeho! 
směru.    V  theorii  o  formě  vládní   na  př.  nesnadno  vyříditi  otázku,] 
kdy  a  pokud  nová  vláda  nastalá   po    státním  převrate    stává  se  zá- 
vaznou. Co  do  almužny  a  podpory  jest  mnoho  otázek  nevyjasněných, ' 
na  něž  i  dobrá  vůle  ve  skutečnosti  naráží.    Poměr  státu    a    církví    ve 
škole,    v  lidumilnosti    atd.    taktéž    obsahuje   mnoho    zadrhlých    otázek: 
organisace,  peníze,  nucené  přispívání  atd.,  jež  církve  samy  o  sobě  nyní 
sotva  řešiti  dovedou.  Nemyslím,  že  by  poukazováním  na  takové  nejiáté 
stránky  věda  trpěla,  naopak,  adepti  její  by  si  uvědomili,  že  prostudovavše 
ten    neb    onen    soustavný    byť   sebe   lepší   spis,  nejsou  ještě  hotovými 
sociology,  kterážto  neorientovanost  vadí  nezbytnému  pokroku,  životem 
neúprosně  vymáhanému. 

Literatura,  dnes  již  skoro  nepřehledná,  uvedena  v  dobrém  výběru. 
Škoda,  že  zůstalo  tolik  nesprávností  v  otisku  jmen  (Gores  a  Gorres 
—  jejž  ostatně  není  správno  uváděti  jako  autora  Staatslexika  —  Eichner, 
Massaryk  a  Masaryk,  Bourgiois  a  Bourgeois,  Lassal  a  Lassale,  Contract 
sociál  a  Contrat,  Eucken  jednou  m.  Eicken  atd.)  Na  str.  67^)  uvedejoy 
spisy  jednající  o  přirozenosti  lidské  asi  jen  namátkou;  divno,  že  se  v. Če- 
chách tak  důsledně  umlčuje  Vychodilova  Apologie  křesťanství,  vždyť 
českých  spisů  toho  odboru  není  nazbyt ! 

V  též  Knihovně  Obnovy  (č.  21)  vydal  Dr.  Josef  Novotný  nové 
dílo  Světem  k  Bohu  (str.  460),  jež  nás  později  došlo.  Je  to  pěkně 
a  srozumitelně  paaná  obrana  theisrau,  založená    na  úvahách    o  světě  a 


Posudky.  841 

jeho  částech,  hmotných  i  nehmotných.  Dobře  objasněn  rozšířený 
předsudek,  že  přírodověda  vede  k  atheismu ;  zjištěním  však,  že  přes 
90'^Q  vynikajících  přírodozpytců  v  Boha  věřilo  a  právě  studiem  přírody 
víru  tu  si  upevnilo,  není  ovšem  pro  věc  naši   ještě  všechno  vyřízeno. 

Nynější  obraně  třeba  obraceti  hlavní  zřetel  k  otázkám  noetickým, 
jelikož  mnozí  vážní  odpůrcové  všech  našich  obvyklých  důkazův  od- 
mítají noetiku  t.  z.  („naivního")  realismu.  Pravda,  že  cum  negantibus 
prineipia  disputari  nequit,  ale  zkusiti  to  přece  třeba. 

Cj  do  hexaemera  bylo  by  asi  dostatečno,  spokojiti  se  výkladem 
Hejčlovým  v  „Bibli  České".  Rozumný  odpůrce  uzoá  přece  zcela  zvláštní 
ráz  a  úkol  Genese,  než  aby  od  ní  žádal  vědeckou  geogonii.  Větší  jsou 
ovšem  obtíže,  jež  tu  nastávají  katechetům  a  kazatelům,  přednášejícím 
prostému  posluchači  doslovné  znění  posvátné  listiny;  jim  není  pomoženo 
správným  jinak  úsudkem,  že  mezi  věrou  a  vědou  nemůže  bý^ti  sporu, 
neboť  obtíže  tu  jsou,  jak  se  u  takových  památek  samo  sebou  rozumí, 
a  ty  právě  třeba  učitelům  náboženství  odklízeti. 

Co  do  literatury  třeba  skoro  opakovati  poznámku  k  předešlému 
spisu  učiněnou. 

A  ještě  něco.  Apologetická  literatura  vleče  s  sebou  celý  fundus 
instructus  citátů,  které  by  bylo  nutno  přísněji  zjišťovati ;  velké  pro- 
cento ukázalo  by  se  nesprávným.  Xa  př.  na  str.  360  napsáno: 
„Aristoteles  dí,  »že  nelze  udati  čas,  kdy  víra  v  nesmrtelnost  duše 
povstala,  ale  že  od  časů  pradávných  jest«".  Pod  čárou:  „Aristoteles, 
de  anima,  u  Plutarcha,  Consol.  ad  Apollinera,  27*'.  Co  u  Plutarcha 
stojí,  nemohu  okamžitě  zjistiti,  ale  ve  spise  Aristotelově  De 
anima  (jenž  náhodou,  jak  snad  známo,  vydán  také  česky)  o  nějaké 
takové  větě  není  ani  pot  uchy.  Plutarehův  spis  pak  nejmenuje  se 
C  ad  Apollinem,   nýbrž  C.  ad  Apollonium    a    pokládá  se    za  nepravý. 

Adolf  Lapp,  Die  Wahrheit.  Ein  erkenntnistheoretischer 
Versuch,  orientiert  an  Rickert,  Husserl  und  Vaihingers  „Philosophie 
Als  —  Ob".  Stuttgart,  Spemann.   1913.  Str.   101.  Cena   3  K. 

Nejen  pro  filosofii,  nýbrž  pro  každou  vědu  jest  pojem  pravdy 
stežejn3'm ;  žádné  vědě  nemůže  býti  lhostejným.  Není  divu,  že  proto 
právě  v  době  poslední  mnohá  díla  se  tímto  problémem  zabývají.  Někteří 
učenci  jsou  pro  realistický  pojem  pravdy,  jiní  pro  biologický,  jiní  opět 
pro  pragmatick3\  Nejvíce  zmatku  způsobil  tu  relativism,  který  žádné 
všeobecně  platné  pravdy  uznati  nechce.  Chce-li  však  relativism  býti 
důsledným,  pak  nesmí  ani  té  pravdy  připustit,  že  není  žádné 
pravdy  všeobecně  platné.  Ale  není-li  žádné  absolutní  pravdy,  ani  té, 
že  žádné  takové  pravdy  není,  jaký"  je  rozdíl  mezi  takovým  relativismem 
a  nihilismem?  Nebyl  by  to  hotový  výsměch  na  vědu  vůbec?  Obávajíce 
se  těchto  důsledků  relativismu,  ozvali  se  někteří  filosofové  proti  němu 
—  hlavně  Rickert  a  Husserl. 

Rickert  snaží  se  úkon  poznání  všeho  subjektivního  přídavku,  který 
by  věc  samu  zatemňoval,    zbavit.    Ale  poněvadž    dle    tohoto    myslitele 


842  Posudky. 

nerozhoduje  hodnota  skutečnosti,  nýbrž  city  libosti  nebo  nelibosti,  které 
nejen  u  různých  lidí  mohou  býti  různý,  nýbrž  i  u  jednotlivce  se  mění, 
nelze  k  objektivní  pravdě  dospět.  Pocit  evidence,  k  němuž  Rickert 
posléze  dospívá,  nepomůže  taktéž.  Co  se  někomu  skoro  s  evidencí 
vnucuje,  zdá  se  jinému  býti  jen  pravděpodobným.  Citů  nelze  nikdy 
subjektivního  zbarvení  zbavit.  Tím  Rickert  nikdy  relativismu  nepřekoná. 

Nejvíc  bojoval  proti  relativismu  a  psyehologismu  íilosof  Husserl 
dílem  o  dvou  svazcích  „Logische  Untersuchungeu".  Husserlova  definice 
pravdy  je  dosti  temnou  a  může  velmi  snadno  vésti  k  relativismu. 
„Wahrheit  ist  eine  Idee,  deren  Einzelfall  im  evidenten  Qrteil  aktuelles 
Erlebnis  ist"  (s*^^r.  57).  Tím  se  pravdě  objektivní  základ  nezjedná. 

Autor  přechází  pak  k  známému  dílu  Vaihingerovu  a  vysvětluje 
jeho  fikční  theorii  citáty  z  jeho  díla.  „Smysl  vědecké  fikce  záleží  v  tom, 
že  se  jí  vyjadřuje  mínění,  jehož  úplná  nepravda  nebo  nemožnost  se 
uznává,  a  které  přes  to  pro  určité  praktické  zájmy  nebo  účely 
theoretické  se  tvoří"  (str.  71).  „Soud  uskutečňuje  se  současným  pro- 
testem proti  objektivní  pravdě,  ale  s  výslovným  zdůrazněním  subjektiv- 
ního významu.  Soud  uskutečňuje  se  s  vědomím  neplatnosti,  ale 
mlčky  se  při  tom  předpokládá,  že  toto  uskutečnění  pro  subjekt,  pro 
subjektivní  způsob  jest  přípustným,  prospěšným  a  účelným"  (str.  76). 
Co  je  potom  pravda?  Pouhá  fikce,  účelný  klam.  Svět  myšlenkový  není 
ničím  jiným  než  „ohromným  předivem  fikcí,  plným  logických  odporů" 
(str.  87).  Fikcí  jest  každá  podstata,  fikcí  i  naše  já.  O  pravdě  objektivní 
nelze  dle  Vaihirgera  ani  mluvit.  Měříme-li  ho  jeho  vlastní  měrou, 
můžeme  celé  dílo  Vaihingerovou  fikcí  nazvat.  Mezi  Vaihingerem  a 
Nietzschem,  který  svět  představ  „sítí  ilusí"  nazval,  není  velkého  roz- 
dílu. Filosof  nadČlověka  píše :  „O,  nyní  musíme  nepravdu  objat,  a  blud 
stává  se  teprv  nyní  lží  a  lež  před  sebou  stává  se  životní  nutností" 
(str.  97).  „Bloudit,  toť  podmínka  života.  Bloudění  musíme  milovat  a 
pěstovat"   (str.  97), 

Co  nás  vede  dle  autora  k  pravdě?  Životní  zkušenost,  zážitek 
(Erlebnis)  a  vůle.  Toť  prý  pevný  bod  i  pro  „filosofii  jakoby"  a 
zamezuje  dle  mínění  autorova  nekonečný  rej  fikcí.  I  relativism  dá  se 
prý  tím  překonat.  Rozhoduje-li  však  jen  životní  zkušenost  a  vůle,  pak 
jest  ideál  absolutní  pravdy  nedosažitelný.  Dr.  J.  Vrchovecký. 


Rozhled  náboženský  843 


Rozhled 

nábožensk'^. 

Státní  tajemník  kard.  Ferrata  neměl  ani  příležitosti  v  novém 
úřadě  své  schopnosti  osvědčiti.  Po  jeho  smrti  jmenován  nástupcem  jeho 
vynikající  právník,  kard.  Pietro  Gasparri  (*  1852),  předseda  sbora 
pro  kodilikaci  církevního  práva.  Působil  v  Paříži  jakožto  professor  na 
Institut  cathohque,  od  1897  jako  apoštolsky  delegát  v  Ecuadoru,  Bolivii 
a  Perru,  sídle  v  Limě ;  1901 — 1907  byl  tajemníkem  důležitého  oddílu 
při  státním  sekretariátě,  totiž  pro  záležitosti  mimořádné. 

Předseda  katolické  Unione  Popolare  hr.  della  Torre  vy- 
znamenán od  krále  řádem  „Koruny  italské",  což  vykládá  se  za  známku 
zlepšených  poměrů  mezi  Vatikánem  a  Quirinalem. 

Vlaští  katolíci  jsou  hlavní  oporou  vlády  ve  snaze,  zachovati 
neutralita  ve  válce,  o  které  zvěčnělý  Pius  X  pravil,  že  nám  ji  uvalilo 
zednářátvo ;  vládě  podařilo  se  získati  pro  neutraiitu  také  socialisty. 

Spolek  sv.  Jeronýma  v  Eímě  má  úkol,  šířiti  četbu  Písma,  zvlášť 
Evangelií,  v  rodinách.  Benedikt  XV  byl  jeho  spoluzakladatelem  a 
jeden  z  prvních  listův  jeho  poslán  právě  tomu  spolku,  by  jej  v  čin- 
nosti jeho  povzbudil. 

Zrušením  kapitulací  v  turecké  říši  pokládá  Porta  za  zrušený  také 
protektorát  francouzský  nad  křesťany  tureckého  východu. 

Osud  řeckokatolického  metropolity  hr.  Septyckého,  jenž  odveden 
do  ruského  zajetí,  obrátil  pozornost  ke  stádci  našich  unitu.  Metropolitu 
podřízen  biskup  Konstantim  CechoviČ  z  Přemyslu  a  Grigorij  Chomišin 
ze  Stanislavova.  Biskupství  v  Haliči  založeno  1134,  1303  povýšeno  na 
metropoli,  kterou  však  od  r.  1412  řídili  metropolitové  kijevsko-haličtí. 
Za  Michaila  Ragozy  1596  přijala  západní  Rus  unii  po  sněmu  v  Břestě. 
Když  ruská  vláda  1805  zrušila  katolickou  kijevskou  metropoli,  papež 
Pius  VII.  1807  obnovil  haličskou  metropoli  bullou  „In  universalia 
ecclesiae",  která  trvá  dosud  se  sídlem  ve  Lvově.  Arcibiskupství  Ivovské 
rozděleno  na  pět  protopresviteratů  (arcikněžství)  a  ty  na  54  děkanství. 
V  arcibiskupství  jest  754  far  s  691  faráři  a  1,335.977  dušemi  řecko- 
katolického obřadu. 

Z  Ruska  klade  se  Sept.  za  vinu,  že  za  rakouského  postupu 
k  Lublinu  vyzýval  katolíky,  aby  vojsko  naše  podporovali.  To  ovšem 
by  byl  jakýsi  důvod,  ale  kdož  ví,  co  vlastně  S.  napsal!  Varoval- li  od 
zuřivé  agitace  pravoslaví,  konal  jen  svou  povinnost. 


844  Rozhled  náboženský 


Kněží  mobilisováno  v  Rakousku  přes  1200,  několik  jich 
padlo  neb  zajato.  Na  výzvu  polního  vikariátu  vydali  se  četní  kněží, 
i  nevojáci,  ke  službě  ambulanční  ve  vlacích,  jež  vozí  raněné.  Rozumí 
se  samo  sebou,  že  úbytek  kněžstva  v  místní  duchovní  správě  stává  se 
citelným  —  ale  úkoly  ve  válce  jsou  ted"  přednější. 

Vládě  francouzské  podána  žádost  prý  ale  se  180  tisíc  pod- 
pisův  (jen?),  aby  chrámy  i  vojsku  se  otevřely,  vláda  však  úřední 
účastenství  při  bohoslužbách  velitelům  zakázala ;  nepřímo  tedy  i  šaržím 
vůbec,  až  dolů.  Ministr  vojenství  ošetřovatelkám  zakázal,  rozdávati  ra- 
něným náboženské  památky  (medailky  atd.);  mají  prý  se  chovati  neutrálně, 
zvláště  když  teď  přibudou  do  nemocnic  ranění  různých  vyznání  1 
Ostatně  došly  od  některých  duchovních  po  venkově  zprápy,  že  branci 
jdouce  do  pole  ani  přes  jejich  vyzvání  o  kostely  nezavadili,  neřku-li 
aby  ke  svátostem  přistupovali.  Takové  důsledné  odchovance  de  la  patrie 
komandovati  pak  do  ke  stelu,  když  sami  do  nich  nechtějí?! 

Ve  vojenské  službě  jest  na  20  (či  50?)  tisíc  francouzských  kněží; 
jistý  počet  zvěděti  sotva  možno.  I  v  zajetí  byli  prý  tito  combattanti 
vydáni  neslušnému  chování  svých  laických  soudruhů ;  na  žádost  kolín- 
ského arcibiskupa  nařídil  Vilém  II,  aby  francouzští  zajatí  kněží  byli 
ubytováni  zvlášť,  v  seminářích  a  pod.  Těm  se  asi  povede,  až  se  vrátí! 
Ale  snad,  bude  li  jich  značnější  počet,  přispějí  pak  k  tomu,  aby 
druhové  jejich  ve  Francii  učili  se  poněkud  „katoličtějšímu",  totiž  méně 
výlučnému  smýšlení  o  jiných  zemích. 

Mechlinský  kard.^  Mercier  maje  se  vrátiti  od  konklave,  žádal 
německé  vyslanectví  v  Éímě  o  průvodní  list  Německem  a  jeho  vojskem, 
jenž  mu  ovšem  co  nejuctivěji  poskytnut.  Belgický  ministr  zahraničí 
zvěděv  o  tom  nařídil  kardinálovi  cestovati  přes  Francii  a  Londýn 
do  Antverp ! 

O  pěkné  módě  (pařížské  či  francouzské)  vypravují  noviny.  Cizí 
kněží  pozorovali  častěji,  že  osoby  (zvláště  ženské)  mající  je  potkati, 
vzkřikly  :  un  Curé  a  hleděly  se  dotknouti  nějakého  kovového  předmětu 
(kování  deštníku,  kliky  atd.)  Vysvětleno  jim,  že  to  pověra:  dotykem 
železa  se  zažehnává  neštěstí,  které  by  vzešlo  z  potkání  kněze. 

Přítelíčkové  kněžstva,  osočující  je  z  vlastizrádných 
nebo  pobuřujících  řečí  a  skutků,  v  Německu  pomalu  utichli,  neboť  po 
úředním  šetření  usvědčeni  ze  lží;  a  to  se  nerado  přiznává.  Kalvinec 
Tisza  vyslovil  řecko-katolickým  biskupům  politování,  že  duchovenstvo 
tu  a  tam,  byvši  udáno,  nevinně  mělo  nepříjemnosti.  U  nás  ještě  mají 
štváči  slovo,  dokud  jim  i  zde  úředním  zjištěním  nebude  odňato. 

Ve  St.  Hradci  z  20  obviněných  kněží,  asi  Slovincň,  jen  dva  po- 
staveni před  soud.  Jeden  z  těchto,  pensiovaný  farář  Svatoň  odsouzen 
na  rok  vězení.  V  přelíčení  dokázány  mu  výroky  tak  nehorázné  (ve 
prospěch  Srbů),  že  se  člověk  musí  diviti,  jak  možno  v  kostele,  na  ka- 
zatelně (i  při  primičním  kázání !)  takhle,  ne  řečniti,  ale  žv  .  .  .  .  Není 
to  sice  nepříčetnost,   jak  zákon  káže,    ale  horší    a   trestnější    —   je   to 


Rozhled  náboženský.  845 


ZQesvěcování  domu  modlitby  pseudopolitickým  hubařením.  Podáváme 
zprávu  jen  dle  novin,  jiného  pramene  oemajíce;  bylo  by  zajímavo,  pro6 
asi  jest  47letý  muž  ten  již  na  pensi. 

Jakkoli  takové  případy  nutno  co  nejpřísněji  odsouditi,  na  paušální 
hanobení  jest  jich  jisté  příliš  málo.  Ale  zde  účel  „posvěcuje''  pro- 
středky. 

* 

Spolek  pro  spalování  mrtvol  (Fiamme)  nabídl  hned  po 
začátku  války  vládě  rakouské  svoje  služby  se  známým  odůvodněním 
(zdravotnictví  atd.),  maje  za  to,  že  nadešla  vhodná  chvíle,  zlomiti  odpor 
dosavadní.  Zdá  se,  že  bez  výsledku.  Na  bojištích  mají  jiné  práce  nežli 
zřizovati  nákladné  pece.  A  mrtvé  převážeti?  Vždyť  železnice  sotva 
stačí  převážeti  živé,  nehledě  k  možné  nákaze. 

Ve  St.  Hradci  však  zřídili  si  aspoň  hřbitov  pro  popelnice.  Tam 
totiž  mají  pořád  kdy  na  věci  mimořádné. 

(Zmiňujeme  se  o  věci  té  v  rozhlede  náboženském  hlavně  proto, 
že  zastanci  spalování  snahou  svojí  sledují  záměry  protináboženské ; 
čtenářům  svým  nepotřebujeme  připomínati,  že  spalování  samo  o  sobě 
naší  věrouce  se  nepříčí,  že  tedy  odpůrci  se  mýlí,  domnívají-li  se,  že 
by  vymožením  jeho  zasadili  křesťanství  nějakou  smrtonosnou  ránu.  Ani 
dosť  málo.  Ale  dokud  nebude  potřeba  nebo  prospěšnost  spalování  lépe 
odůvodněna  nežli  protináboženskou  opposicí  nebo  módou  nebo  sportem 
a  několika  těmi  zdánlivě  pádnými  důvody  hygienickými  neb  esthe- 
tickými  atd.,  mluví  mnoho  jiných  opravdu  vážných  důvodů,  by  ostalo 
při  starém  ctihodném  zvyku.  Podotýkáme  to  proto,  že  i  od  nás  bylo 
tu  a  tam  žádáno,  bychom  k  agitaci  spalovací  zaujali  zásadně  odmítavé 
stanovisko  co  do  věrouky;  to  by  věcně  odůvodněno  nebylo,  anoť 
Písmo  nepraví,  v  jaké  podobě  se  tělo  do  země  vrátí.) 

* 

O  poměru  patristiky  ku  klassicismu  dovozuje  J.  Stigl- 
mayer  ve  zvláštním  spisku  (Kirchenvater  und  Klassicismus),  že  daleko 
větší  část,  a  to  nejznamenitějších  Otců  káže  výsledků  staré  vzdělanosti 
si  všímati  a  chrániti.  Nezřídka  však  setkáváme  se  u  týchž  Otců  s  od- 
mítáním pohanské  moudrosti  vůči  prosté  pravdě  neučených  r>bářův 
atd.  Spor  ten  většinou  se  vyrovnává  připomínkou,  že  mnohdy  jde 
o  příležitostný  re  to  ris  m  u  s,  jenž  tehdy  slovesnost  ovládal,  a  to, 
jako  až  do  dnes,  nikoli  ve  prospěch  pravdy  ať  historické  ať  filosofické. 
Pathos  a  nadsázka  jsou  spřízněny,  a  ve  vědeckém  oceňování  třeba 
k  této  stránce  patristiky  prohlédati,  nechceme-li  jejím  spisovatelům 
ubližovati  viněním  z  nepravdy  neb  nactiutrhání,  jak  se  často  děje. 
Náboženská  slovesnost  celých  věků  trpí  touto  snahou,  ut  veritas  placeat 
et  moveat,  často  až  tak,  že  mimoděk  a  bez  úmyslu  přestává  býti 
veritas.    Srv.  i  dosud  mnohé  výtvory  řečnické  neb  homiletické. 

* 

Loňské  konstantinské  jubileum  vyvolalo  několik  cenných 
děl  o  významu  jeho  a  různých  s  ním  souvislých,  ještě  pořád  sporných 


846  Rozhled  náhoženský. 


otázkách,  které  však  ani  teď  všechny  nevysvětleny  aniž  kdy  asi  vy- 
světleny budou,  třebas  byly  podřízeného  významu  (jako  na  př.  podoba 
labarum,  které  římský  Sovrano  Ordine  Constantiniano  di  San  Giorgio 
teď  si  zvolil  za  prapor,  a  j.)  Ani  vidění  Konstantinovo  nemá  konečně 
zásadní  důležitosti  náboženské,  kdyby  se  podařilo  dokázati  —  což  se 
však  sotva  stane  —  že  jest  pouhou  legendou.  Konstantin  je  vyložil 
pod  přísahou,  a  že  by  byl  pokrytcem  býval,  toho  ani  protivníci  mu 
nevytkli.  Odpůrcové  nadpřirozených  jevů  proto  připouštějí  aspoň  jeho 
poctivé  přesvědčení,  vzniklé,  jak  vykládají,  nějakou  illusí  neb  haliuci- 
nací !  Dle  toho  pak  ovšem  nepřipouštějí,  že  by  toto  vidění  bylo  vedlo 
k  rozhodnému  obratu  v  náboženské  politice,  který  jsme  právě  vloni 
oslavovali,  a  právem  oslavovali,  jelikož  znamenal  rovnost  vyznání 
náboženských,  což  bylo  pro  katolictví  a  osvětu  jeho  pokrokem  ohromným. 
Ze  k  němu  přispěly  též  důvody  zcela  přirozené,  rozumí  se  samo  sebou; 
hlavní  z  nich  u  státníka  jako  Konstantin  byl,  že  vyznání  tak  pevně 
organisované  může  pro  trosky  společnosti  býti  nejvýhodnější.  Ale  zase 
nebyla  to  přec  jen  pouhá  vypočítavost,  jak  někteří  mu  vytýkají :  K. 
upřímně  klonil  se  čím  dál  více  ku  křesťanství.  O  tom,  že  K.  dal  od- 
praviti  tolik  členů  rodiny,  praví  Seeck  a  s  ním  jiní :  „K.  nikdy  ne- 
poskvrnil se  vraždou,  ku  které  by  právem  oné  doby  a  hlasem  svého 
svědomí  nebyl  oprávněn  býval".  Kromě  rovnoprávnosti  vyznání,  která 
u  K.  ve  skutečnosti  dle  činů  jeho  stala  se  přízní  pro  křesťanství 
(velkolepé  chrámy,  snahy  o  jednotu  atd.),  bylo  to  usnadněné  osvobo- 
zování otroků,  zákaz  utracovati  děti,  ochrana  dětí  atd.,  co  vládu  .jeho 
činí  záslužnou  a  slavnou.  Stínem  jest  byzantinismus  a  caesaro- 
pap  ismus,  který  zvláště  v  posledních  10  letech  Církev  dusil  a  na 
východě  podnes  dusí ;  kolik  z  něho  zavinil  K.,  kolik  okolí  a  okolnosti, 
jest  ovšem  jiná. 

Od    obvyklého    názvu    „konstantinský    monogram    Kristův"    (>y,;) 
třeba  již  upustiti,  neboť  tento  jest  předkonstantinský. 

* 

Ve  vzpomínce  na  letoší  zvlášť  nebezpečnou  bavorskou  pout  do 
sv.  země  (16.  čce.  —  10.  srpna,  550  poutníků,  z  toho  139  kněží) 
navrhuje  v  pasovském  theol.  měsíčníku  jeden  účastník  místo  hromadné 
celebrace,  která  jednotlivým  celebrantům  sice  bývá  milou  vzpomínkou, 
ale  divákům  pro  nevyhnutelný^  chvat  a  zhusta  i  zmatek  ne  právě 
povznášející  pobožností,  t.  ř.  koncelebraci,  jako  jest  při  svěcení  na 
kněžství.  Redakce  sama  pochybuje,  že  by  návrh  sám  sebou  prorazil, 
a  i  my  jej  uvádíme  jen  z  povinnosti  referentské,  aby  se  neřeklo,  že 
všecko  jen  kritisujeme.  Kdo  si  věc  dogmaticky  promyslí,  dojde 
ku  správnému  úsudku,  že  při  tomto  nejsvětějším  úkonu  ohledy  a  tužby 
osobní  přece  by  měly  poněkud  ustoupiti,  aby  zamezena  byla,  jak 
redakce  —  ne  my  —  praví:  wurdelose  Zelebration.  A  platí  to,  myslíme, 
i  o  jiných  příležitostech,  kde  se  sejde  mnoho  kněží.  Ale,  quasi  insipiens 
loquor,  říkával  bývalý  brněnský  pastoralista  Dr.  Chmelíček  po  sv.  Pavlu 


Rozhled  náboženskv.  847 


Starokatolíků  v  Rakousku  přibylo  1913  o  874.  Koncem  toho 
roku  měli  tu  12  stanic  duchovní  správy  a  26  832  duší. 

Brněnská  městská  rada  jim  dala  modlitebnu  v  bývalém  alumnátě 
a  místnosti  pro  duchovní  správu  vedle  něho  v  bývalé  benediktinské 
knihtiskárně. 

Mezi  protestanty  ve  Svycařích  ujímá  se  bohoslužba  v  lesích. 
Zpěv  provází  se  hudbou. 


848  Rozhled  vědecký  a  uměiecký. 


Uědeck]í  a  umělecky. 

Velkolepé,  nádherné  dílo  o  Jerichu  vydala  „Deutsche  Orient- 
gesellschaft".  Pracovali  o  něm  theolog  (prote3tantskjj  Sellin,  archeolog 
Watzinger,  architekti  Langenegger,  Noldeke,  Schultze,  Meyer,  no^líř 
BoUacher,  mineralogové  Blanckenborn,  Eatbgen,  Thiele,  Biittner  a 
egyptolog  Schafer.  íStojí  60  m. 

Vzpomínám  si,  že  Jsem  25.  dubna  1905  dorazil  s  výpravou 
dominikánské  biblické  školy  k  „Eliseovu  prameni",  vzdálenému 
asi  2  km  na  sever  ode  dnešní  arabské  vesnice  Erihy.  Hned  vedle 
pramene  (na  západ)  táhl  se  eliptický,  vlnitý  pahorek  350  m  dlouhý 
a  150  m  široký  (největší  šíře),  zvaný  nyní  Telí  es-Sultan.  Vůdce 
výpravy  prcf.  Savignac  rýpl  poněkud  hlouběji  do  půdy  —  a  hned 
objevila  se  zed  z  nepálených  velk}-ch  cihel  —  zbytek  to  prý  staré 
kanaanské  hradby  městské.  Již  prý  r,  1868  začal  tu  kopati  Angličan 
Warren,  brzy  však  své  práce  nechal.  Tohoto  pahorku,  na  němž  bylo 
poutníkovi  z  Bordeaux  ve  4.  století  ukazováno  místo,  kde  prý  stával 
domek  prostitutky  jerišské  Rahaby,  povšiml  si  důkladně  proť.  rostocké 
university  (dříve  byl  na  theol.  protest,  fakultě  ve  Vídni)  Arnošt  Sellin, 
který  se  byl  již  prve  proslavil  svými  vykopávkami  v  Telí  Ta'anneku. 
Již  od  5. — ii6.  dubna  1907  kopal  tu  na  zkoušku;  zpráva  o  výsledku 
podána  v  „Mitteilungen  und  Nachrichten  des  deutschen  Palastinavereines" 
(str,  65 — 71).  Ježto  předběžná  šetření  slibovala  hojnou  vědeckou  kořist, 
začal  S.  za  finanční  podpory  německé  „Orientgesellschaft"  první  kampaň 
vykopávek  2.  ledna  1908.  Až  do  S.  dubna  téhož  roku  pracovalo 
denně  průměrně  200  sil,  použito  moderních  technických  vymožeností, 
jako  polní  dráhy  a  pod.  Zatímná  zpráva  o  výsledku  těchto  vykopávek 
podána  v  39.  čísle  „Mitteilungen  der  Deutschen  Orientgesellschaft" 
(1908).  —  Druhá  kampaií,  zahájená  dne  15.  ledna  1909,  trvala  do 
2.  dubna  téhož  roku.  Zatímná  zpráva  podána  v  č.  41  „Mitteilungen 
der  Deutschen  Orientgesellschaft".  Úhrnný  náklad  celého  podniku  vy- 
žádal 8Í  ne  méně  než  78.000  franků! 

Čtenářům  „Revue  biblique"  podával  spolehlivé  zprávy  o  postupu 
vykopávek  známý  archeolog  dominikán  P.  Vincent  (R.  b.  1908,  str. 
120  nn;  1909,  str.  270  nn;  1910,  404  nn).  Úplnou,  podrobnou, 
v  mnohy-ch  otázkách  pozměněnou  a  opravenou  zprávu  podárá 
dílo,  na  které  v  tomto  referáte  upozorňujeme  a  z  něhož  něco  málo 
vyjímáme. 

Výsledky  vykopávek  dílem  potvrzují,  dílem  osvětlují  a  rozšiřují 
naše  vědomosti  o  dějinách  Jericha  a  života  v  něm. 

Dějiny     Jericha     čerpané     z    literárních    pramenů     začínají 

zprávou  Bible  o  dobytí  Israelity  (Jos.  hl.  2 — 7).  Vykopávky 

však   odkryly  mnoho    památek    ze  života    Kanaaňanů    doby   starší    ve 

•druhé    vrstvě,    kterou    proto    právem    nazývá    Sellin    a    Watzinger 

„vrstvou  kan  aan  s  k  ou".  Pravíme  „ve  dru  hé  vr  st  vě",  ježto  pod 


Rozhled  vědecký  a  umělecky  84^ 


ní  nalezena  vrstva  prvá.  která  chová  památky  z  doby  před- 
historické.  Přechod  města  z  prvé  do  druhé  periody  (jinými  slovy: 
stavbu  „vnitřních  městských  zdí")  klade  S.  a  W.  do  konce  třetího 
nebo  do  počátku  druhého  tisíciletí  (viz  níže).  Změnu  obyvatelstva  není 
pozorovati,  z  čehož  vyplývá,  že  nepřítel,  který  rozbořil  opevnění  doby 
předhistorické  (Chammurapi  a  jeho  spolčenci(?j,  kteří  dle  Gn  14  pod- 
nikli výpravu  do  Palestiny),  ve  městě  se  neusadil,  nýbrž  dopustil,  by 
na  troskách  města  bylo  vystavěno  město  nové  obyvatelstvem  téže  rasy, 
jaké  bylo  obyvatelstvo  předešlé,  tedy  kanaanské.  Dvojitou  j.vnitřní" 
zed,  která_  dosud  částečně  zachována  na  všech  stranách  kromě  strany 
vj^chodní  a  dosud  na  některých  místech  trčí  8  m  do  výše,  možno  vším 
právem  považovati  za  tu.  přes  kterou  se  dostali  svého  času 
Israelité  do  jerišské  pevnosti.  Srovnávací  keramolo^e,  dle 
povahy  hrnčířských  výrobkia  v  druhé  kanaanské  vrstvě  nalezených 
stanoví,  že  dlužno  ji  (druhou  vrstvu)  klásti  do  konce  třetího  a  první 
polovice  druhého  tisíciletí.  Tím  nabýváme  vzácného  příspěvku,  bychom 
mohli  rozluštiti  aspoň  přibližně  otázku,  kdy  Israelité  se  zmocnili  Jericha, 
kdy  tedy  asi  přitrhli  do  Palestiny,  příp.  vyšli  z  Egypta.  Jak  známo, 
kladou  někteří  východ  Israeliiů  z  Egypta  až  do  XIII.  století.  Dle  po- 
vahy vykopávek  jerišských  nelze  toho  připustiti,  ale  dlužno  východ 
ten  posunouti  dále  do  minulosti,  do  poloviny  druhého  tisíciletí.  (Viz 
Bible  Česká,  Praha   1914,  str.   152) 

Kdo  zběžně  přečetl  Josuovu  kletbu,  kterou  pronesl  nad  městem 
(Jos  6,  26),  a  srovnal  s  ní  zprávu  3  Král  16,  34,  že  Hiel  z  Betelu 
za  panování  krále  Ach  a  ba  Jericho  zase  vystavěl,  snadno  se  mohl 
domnívati,  že  nad  místem  prokletým  panovalo  mrtvé  ticho  ničím  ne- 
rušené od  Josua  až  do  IX.  století  před  Kr.,  kdy  Hiel  žil.  Vykladači 
Písma  však  dobře  postřehli,  že  dle  Jos  16,  1.  7;  18,  12.  21;  Sdc 
3,  13  („Město  palem")  bylo  Jericho  i  po  klatbě  záhy  zase  obydleno 
a  že  „stavěti"  v  Josuově  klatbě  a  v  3  Král  16,  34  znamená  „opev- 
niti". Ze  je  správný  tento  výklad,  dokazují  Sellinovy  vykopávky. 
Nalezenyť  ve  třetí  „pozdní  kanaanské"  vrstvě  zbytky  života  od 
Josua  do  Hiela  !  Jos  2,  13 ;  6,  23.  vypravuje,  že  Rahabě  a  všemu 
jejímu  rodu  byl  při  dobytí  Jericha  dán  pardon,  že  tedy  zachováno 
bylo  více  Kanaaňanů.  I  tu  zprávu  potvrzují  vjkopávky  aspcii  potud, 
že  ve  třetí  vrstvě  nalezeno  tolik  zbyiku  kanaanské  kultury,  že  dobu 
jí  odpovídající  dlužno  nazvati  „kanaanskou"  a  na  rozdíl  druhé 
periody  (vrstvy)  ..pozdní". 

Dříve  nežli  se  zmíníme  o  vrstvě  IV.,  „israelské",  třeba  při- 
pomenouti, že  kromě  „vnitřní  zdi",  jmenované  výše,  byla  nalezena 
při  vykopávkácb  d  ru  há,   „vn  ější  z  e  a". 

Vnitřní  zed  je  dvojitá,  skládajíc  se  z  předezdívky  a  za 
ní  ve  stejné  vzdálenosti  se  vinoucí  vlastní  zdi.  Objímá  podélnj- 
zaokrouhlený  prostor,  který  dosahuje  největší  délky  210  m,  šířky  120  m, 
takže  obvod  byl  600  m  dlouhý.  Plocha  2  31  ba,  proti  našim  pevnostem 
a  městům  nepatrná,  srovnává  se  úplně  s  rozměry  jiných  vykopaných 
měst  kanaanských.    Hlavní  zeď   je  tlustá    3'50 — 3'TO    m,    předezdívka 


850  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

1*50 — 1*60  m.  Obě  jsou  z  nepálených  cihel,  položených  na  základ 
dvou  nebo  tří  řad  polních  kamenů ;  základ  je  4  m  široký  a  vyčnívá 
tedy  do  předu  i  do  zadu,  přede  zdí  i  za  ní.  Cihly  jsou  rozmanité 
velikosti,  nemají  tedy  jednotného  íormatu;  jen  jejich  výška  bývá  pra- 
videlná: 0"09 — O' 10  m.  Cihly  spojeny  kaší  z  pískovité  hlíny  prosycené 
křemenem.  Na  celém  obvodu  této  zdi,  pokud  je  zachována,  nenalezeny 
stopy  městské  brány!  Byla  patrně  jen  jedna  jediná  a  to  na  straně 
východní,  kde  se  nám  nezachovala  ani  zed"  a  tedy  ani  stopy  brány. 
Se  zřetelem  k  nepatrné  velikosti  jerišské  pevnosti  jedna  brána  doko- 
nale stačila. 

Druhá  hradba,  vnější,  má  v  délce  307  m,  v  největší  šířce 
161  m  a  v  obvodu  778  m,  takže  celá  plocha  zdí  tou  uzavřená  měla 
asi  5  ha.  Obrovská  ta  zeď  má  tři  velké  vrstvy:  1.  základy, 
2.  podezdívku  a  3  cihlovou  zeď.  Základy  sahají  až  na  skálu; 
na  ni  nanesena  a  upěchována  vrstva  hlinitého  betonu  ve  výši  as 
1'30  m,  která  byla  ještě  bezprostředně  pod  podezdívkou  2  m  široká. 
Kamenná  pode^dívka  skládala  se  ze  dvou  rovnoběžnj^ch  částí  jakýmsi 
pásem  (O' 15  m  širokým)  dobře  oddělených;  použito  k  ní  kamenů 
z  okolních  lomů,,  různých  vápencových  druhů;  celá  podezdívka 
dosahuje  výše  4'50 — 540  m.  Spodní  (první)  její  náspovitá  část  je 
stavěna  technikou  známou  v  oblasti  Egejského  moře,  zvanou  ky- 
klopskou:  jedna  nebo  dvě  vrstvy  obrovských  balvanů  (1^1-20  až 
1X2*10  m)  obložená  dole  i  nahoře  vrstvami  kamenů  menších.  Mezery 
mezi  většími  kameny  jsou  velmi  pečlivě  vyloženy  malými,  tak  že  ne- 
bylo možno  nikde  ostrému  nástroji  nepřítelovu  zabrati,  s  úspěchem 
zakopnouti.  Druhá,  horní  část  rovněž  z  kamene  vystavěná,  vypouklá, 
jest  vnějším  pláštěm  násypu  za  ním  naneseného.  Na  tuto  podezdívku 
teprv  postavena  cihlová  zeď  2  m  tlustá,  z  cihel,  jejichž  rozměry  jsou 
asi  35X^0  —  50  cm. 

Druhou  tuto,  „vnější"  zeď  považoval  Sellin  ve  svých  prvních 
publikacích  výše  uvedených  za  docelující  část  hradby  prvé,  kanaanské, 
kladl  ji  tedy  také  do  vrstvy  druhé.  Týž  názor  zastává  Vincent  dosud 
v  Revue  biblique  1913,  450  nn.  V  nejnovějším  úhrnném  popisu  a 
ocenění  však,  o  němž  tuto  referujeme,  hájí  SelHn  i  Watzinger  názor, 
že  druhá  tato  zeď  není  kanaanská,  nýbrž  původu  mladšího,  že  je  to 
hradba,  kterou  v  IX.  století  vystavěl  Hiel  z  Betelu  (3  Král  16,  34) 
a  že  dlužno  ji  přičítati  čtvrté  periodě,  tak  zvané  „israelské".  Za 
důvod  uvedena  větší  pečlivost  a  dokonalejší  technika,  s  jakou  stavěna 
zeď  druhá,  než  technika  prvé.  Potvrdí-li  se  tento  názor,  bude  třeba 
revidovati  hradby  jiný-ch  kanaanských  pevností  v  poslední  době  pro- 
kopaných a  částečně  je  posunouti  do  dob  pozdějších,  israelských. 

Co  může  ještě  Čtenáře  Bible  zajímati  v  druhé  kanaanské  vrstvě, 
jsou  zbytky  kanaanských  domků  v  ní  nalezené ;  v  takovém  asi  pře- 
bývala Rahab.  Poznámka  Bible  (Jos.  2,  15),  že  byl  příbytek  Rahabin 
přistavěn  ke  hradbě,  našel  ne  jeden  doklad  v  domech,  které  rovněž 
se  opíraly  svou  jednou  stranou  o  městskou  zeď.  Základy  těchto  ka- 
naanských domů  byly  vystavěny  z  jedné,  dvou  nebo  tří  vrstev  polních 


Rozhled    vědecký  a  umělecky.  8čl 

kamenů;  šíře  jejich  (základů)  kolísá  mezi  060 — 0*90  ro.  Zdi  byly 
z  cihel  velikých  0-30X0-40XP12  až  0'35X0  50X0  12.  Zed  byla  v 
tloušťce  o  dvou  cihlách.  V  městské  zdi,  o  kterou  se  některé  domy 
kanaanské  opíraly,  nalezeny  díry  ;  do  nich  byly  svého  času  zastrčeny 
dřevěné  trámce,  které  nesly  schody,  vedoucí  buď  do  prvního  patra 
nebo  hned  na  střechu,  odkudž  bylo  možno  bud"  po  dřevěných  schodech 
nebo  po  žebříku  dostati  se  na  plochu  městské  zdi.  Mysliti  na  více 
poschodí  nedovolují  poměrně  úzké  zdi. 

Dřevěné  součástky  staveb  jerišských  ovšem  zničeny  byly  ohněm, 
jehož  stopy  dosud  možno  pozorovati;  byl  tak  veliký,  že  místy  sušené 
jen  na  slunci  cihly  —  vypálili  iSr.  Jos  6,  24)  Město  v  této  vrstvě 
(druhéi  nalezeno  úplně  vypleněné;  zmizely  zbraně,  věci  z  mědi,  železa, 
jen  některé  hliněné  předměty  nalezeny  —  doklad,  jak  důkladně  vyko- 
nali Israelité  nad  Jerichem   „cherem",   klatbu  (Jos  6,   18.  n  24). 

Dokonale  zachované  základy  městských  zdí  málo  nasvědčují 
názoru  tu  a  tam  šířenému,  že  hradby  Jericha  padly  zemětřesením 
(str.  181). 

Bible,  jak  již  výše  poznamenáno,  zmiňuje  se  teprv  o  Hielovi, 
že  vystavěl  t.  j.  opevnil  Jericho,  nevypravuje  o  nikom,  že  by  byl 
tak  učinil  dříve.  To  potvrdily  také  vykopávky:  v  době  od  dobytí  Je- 
richa až  po  Hiela  nenalezeny  žádné  stopy  pokusu  opraviti  nebo  znova 
postaviti  městské  zdi,  nalezeny  jen  takové  zbytky  života,  že  dlužno 
považovati  Jericho  v  době  té  za  město  otevřené,  ne  příliš  bohaté. 

Do  jednotlivostí  z  následujících  vrstev:  židovské  'páté),  pozdní 
židovské  (šesté  VI. — IV.  století)  a  byzantské  (sedmé)  nelze  nám  tu 
zabíhati.  Jen  tolik  buiiž  podotknuto,  že  při  vykopávkách  nebylo  nic 
nalezeno  z  dob  makka  b  ej  ských,  proto,  že  tehdejší  hrad  nestál  na 
pahorku  Telí  es-Sultan,  nýbrž  2 — 3  km  odtud  dále  severozápadně.  Aby 
docíleno  bylo  větších  památek  z  Jericha  Herodova  a  z  byzantského 
města,  které  bylo  sídlem  biskupským,  bylo  by  dlužno  zvláště  kopati 
asi  2  km  jižně  Saltánského  pahorku,  na  obou  březích  údolí  Qeltského. 

Panbabylonisté,  kteří  nadceňují  vliv  babylonské  kultury  na  Pa- 
lestinu a  kteří  ve  zmínce  o  „babylonském  plášti"  (Jos  7,  21)  viděli 
nový  doklad  pro  své  tvrzení,  zklamali  se  ve  vykopávkách :  nikde 
nebylo  nalezeno  stop  domnělého  velkého  vlivu  kultury  babylonské. 
Drobné  nálezy,  zejména  keramika  svědčí  jednak  o  samostatnosti,  jednak 
o  spojení  s  kulturou,  která  ve  druhé  polovici  III.  a  první  II.  tisíciletí 
byla  rozšířená  po  březích  moře  Egejského.  (Keramika  tu  Watzingerem 
podána  tak  důkladně,  že  právem  Thiersch  v  posudku  uveřejněném 
v  Zeitschrift  des  deutschen  Palástinavereines  1914  str.  77.  nazývá 
práci  tu  „vzornou",  která  bude  každému  dalšímu  badateli  v  tomto  oboru 
směrodatnou. j  Ani  egyptský  vliv  na  život  v  Jerichu  není  valný;  aspoň 
daleko  ne  takový,  jaký  byl  shledán  při  vykopávkách  palestinských 
měst  na  západě  a  na  severu.  Citadela  Hielova  nasvědčuje  spíše,  že 
v  IX.  století  se  tu  uplatňoval  vliv  aramský;  jet  podobně  stavěna 
jako  aramská  opevnění  v  Senžirli. 


852  Roshled  vědecký  a  umělecký. 

Ve  vrstvách  israelských  nalezen  obyčej  známý  již  z  jiných  vy- 
kopávek  —  pochovávati  děti  v  příbytcích,  ano  i  dospělé  vedle  nich 
na  dvoře,  a  opatřovati  jejich  hroby  džbány,  láhvemi,  talíři  atd,,  na 
kterých  byly  ovíem  svého  času  pokrmy.  Nápadno  je  však  proti  jiným 
vykopávkám  palestinským,  že  tu  ve  vrstvách  israelských  a  židovských 
bylo  nalezeno  poměrně  velmi  málo  model  —  důkaz  to,  že  ve 
starém  Jerichu  panovalo  čisté  náboženství  Jahvovo  více  než  kde  jinde ; 
pochopitelnOj  že  bylo  vhodným  místem  pro  školu  prorockou.  (4  Král  2,  5). 

Hč. 

O  záhadném  nárůdku  Filistinských  věděli  jsme  do  nedávná 
jen  z  Bible.  Vykopávky  v  Palestině,  na  Krétě  a  v  Eg3"ptě  zdají  se 
nasvědčovati,  že  byli  příbuzní  kmenům  starohellenským,  kteří  (Dorové?) 
stěhováním  je  z  egejských  sídel  zatlačili.  Památky  jejich  ukazují  známky 
vzdělanosti  egejské  neboli  mykenské,  jak  dříve  říkáno  ;  zmínky  o  Go- 
liáši a  jeho  brnění,  o  Samsonu  a  dvou  sloupech,  na  kterých  strop 
domu  spočíval,  poukazují  na  onu  pravlast.  V  Bibli  nazývá  se  sice 
Kafchor,  kteréžto  jméno  jen  zdánlivě  připomíná  Krétu;  ale  příslušné 
jazykové  vědomosti  naše  jsou  posud  příliš  skrovné,  aby  dle  nich  už 
mohlo  býti  rozhodováno,  i  jest  naděje,  že  i  toto  jméno  jako  ostatní 
zmínky  biblické,  které  nezdály  se  býti  věrohodnými,  jelikož  Filistinští 
počítáni  k  národům  nearijským,  časem  ještě  k  lepšímu  vysvětlení  pů- 
vodu jejich  přispěje.  Viděti  zajisté  i  z  těchto  drobností,  že  Bible  pořád 
víc  osvědčuje  se  dobrým  pramenem  historickým,  třebas  místy  nejasným 
a  zlomkovitým,  a  že  by  věda  mnohému  bludišti  se  byla  vyhnula,  kdyby 
místo  zanedbávání  biblických  prý  „bájí"  bjla  raději  šla  po  jejich  stopách. 

Nepřátelství  nynější  války  ponouká  Němce,  aby  hleděli  se  vymaniti 
z  vlivu  francouzské  a  anglické  ciziny.  Zeny  volají  po  domácí 
módě,  spotřebníci  po  domácím  zboží  a  tovaru,  divadelníci  po  -domácí 
literatuře,  akademie  vylučují  navzájem  cizí  Členy,  cizí  řády  se  vracejí 
a  všichni  dohromady  chtějí  vylučovati  cizí  slova  z  němčiny.  Jako 
každá  horlivost  přestřeluje,  tak  i  zde  je  člověku  leccos  k  smíchu.  Ale 
purismus  tento,  kterýž  ostatně  není  ode  dneška,  stojí  za  povšimnutí, 
zvláště  u  nás,  kde  jest  módou,  každému  purismu  se  vysmívati.  Veli- 
kému národu  německému  v  zásadě  směšným  není.  A  lze  předpokládati, 
že  třebas  mnohý  nápad  války  nepřečká,  mnohý  za  to  jistě  utkví  a 
zobecní.  Zvlášť  na  př.  mrzí  je  francouzský  jídelní  lístek  ;  a  my  ještě 
pořád  nevíme,  jak  po  česku  volati  na  sklepníka  neboli  číšníka,  „co 
bere  peníze ''.  Málem  by  nám  to  s  řečí  šlo,  jako  se  zbožím  :  co  vezmeme 
do  rukou  neb  na  sebe,  všecko  je  cizí  výrobek.  A  nevadí  nám  to.  jsme 

nad  to  pohříchu  povzneseni. 

* 

Nebezpečn}'^  nepřítel,  jenž  vyvstal  nejen  vojsku,  nýbrž  i  ostatnímu 
obyvatelstvu,  úplavice  a  cholera,  dosud  ještě  udržen  v  dosti 
úzkých  mezích,  ale  vyžaduje  veliké  bdělosti,  L^plavice  snad  ubude 
lepším  stravováním,  které  v  nepříznivém  území  bylo  velice  ztíženo. 
Proti  oběma  užívá  se  již  delší  dobu  hlavně  přípravku    uhelného 


Eozbled  vědecký  a  umělecký.  853 


ze  zvířecích  kostí.  V  léčení  nynějším  jeat  hlavní  snahou  vpraviti  do 
těla  částice,  jež  by  jedovaté  látky  vstřebaly  tak,  aby  tyto  nedostaly  se 
iiž  do  krve. 

Rozšířená  pověst,  že  gorilla  unáší  ženské,  označuje  se  ba- 
dateli poměrů  znalými  za  povídačku.  Gorilla  nejraději  žije  v  pasekách, 
tak  že  zhusta  ocitá  se  blízko  farm ;  jelikož  práci  na  farmách  obstarávají 
skoro  výlučně  ženské,  nesměly  by  se  ani  ukázati,  a  přece  pracují  tam 
napořád.  Pravda  je  pouze,  že  gorilla  nesnese  žádného  vetřelce,  kde  se 
chce  usádliti,  a  proto  stane  se,  že  vyskytne-li  se  na  vyhlídnutém  místě 
bytost,  jež  by  překážela,  jest  po  ní  veta;  jelikož  pak  muži  se  kol 
farem  nezaměstnávají,  bývá  obětí  takovou  z  pravidla  ženská.  Dota- 
zovaným domorodcům  pověst  o  unášení  byla  naprosto  neznámou  a 
nesrozumitelnou. 


Hlídka.  6» 


854  Rozhled  vychovatelský. 


Uvjchovatelsks. 

Na  letoším  prázdninovém  paedagogickém  kursu  pro  katolické 
učitelstvo  obecných  škol  v  Augsburgu  referoval  mimo  jiné  univ.  prof. 
Dr.  Wunderle  o  poměru  experimentální  psychologie  k 
praktické  paedagogice.  Vycházeje  ze  zásady,  že  filosofická 
paedagogika  nesmí  býti  zanedbávána  na  útraty  empirického  neb  expe- 
rimentálního badání,  zkoumal  Dr.  Wanderle  výsledky  dosavadní  ex- 
perimentální psychologie,  na  př.  resultaty  smyslového  bádání,  učení 
o  představovacích  typech,  problém  pozornosti  atd.  Tyto  výsledky, 
použity  při  praktickém  výchovu,  mohou  poskytnouti  vychovateli  mnoho 
prospěšných  podnětů.  Kde  však  pokusy  chtěly  by  se  zmocniti  i  kom- 
plikovaných duševních  činností,  jako  obrazivosti  a  appercepce,  myšlení 
a  chtění,  ztrácejí  umělou  isolací  životní  pravdivost  a  tím  nárok  na 
exaktnost  a  možnost  použití  v  životě.  Dr.  Wunderle  odmítá  proto  t.  zv. 
„ethické"  pokusy  a  varuje  katolické  paedagogy,  aby  nepřeceňovali 
módní  dnes  methody  dotazníkové  a  pod.  Jen  poctivé  sebe  a  liných 
pozorování  dovede  empirické  psychologii  dodávati  skutečné  látky. 

Proti  přeceňování  pokusných  method  psychologických  ve  škole 
protestuje  také  Dr.  Foerster  ve  zmíněném  již  v  posledním  čísle 
„Hlídky"  novém  vydání  svého  spisu  „Schule  und  Charakter".  Připouští, 
že  experimentálním  vyvoláváním  a  pozorováním  zevnějších  známek  a 
projevů  vniterných  stavů  možno  poznati  mnoho  zajímavého  a  poučného. 
Ale  jest  úplně  vyloučeno,  že  by  nám  pokusná  methoda  mohla  někdy 
říci  něco  o  hlubších  záhadách  vyššího  i  nižšího  života  v  člověku, 
o  pokušení  a  přemáhání,  o  vášni  a  vysvobození,  o  základních  pohnut- 
kách charakteru,  o  vlastních  záhadách  nepravdivosti  a  sobectví,  o  pro- 
pastech sebeklamu  a  marnivosti. 

Jest  charakteristické,  že  ve  všech  obsáhlých  pojednáních,  jež 
empirická  škola  uveřejnila  o  lidské  vůli,  nenalézá  se  nikde  ani  slova 
o  nejz9Jímavější  a  pro  výchov  nejdůležitější  skutečnosti  života,  vůle, 
totiž  o  onom  základním  rozporu,  jejž  sv.  Augustin  nazývá  „nemocí 
lidské  vůle"  a  jejž  ve  svých  vyznáních  popisuje  s  takovou  hlubokou 
psychologií.  Neboť  v  základních  otázkách  duševního  života  jsou  opravdu 
znaleckými  „empiriky"  jen  ony  velké  duše,  jež  děje  duševního  života 
—  překážky  a  přemáhání  —  v  potentielní  formě  samy  v  sobě  prožily 
a  jež  proto  mohly  učiniti  své  ^výpovědi  o  duševním  životě  z  nej- 
intimnějšího styku  s  těmito  ději.  Žádná  moudrost  z  laboratoře  nemůže 
proto  naše  sebepoznání  tak  hluboce  povzbuditi  a  objasniti,  jak  psycho- 
logická vysvětlení,  jež  pocházejí  od  oněch  opravdu  „experimentálních" 
psychologů. 

Tak  zvaná  exaktní  psychologie  není  přece  docela  schopna,  aby 
hlubší  duševní  zjevy  vyvolala  experimentálně  tak,  jako  třebas  fysika 
libovolně  vyvozuje  postupy  elektrického  vybíjení  —  co    se    dá    uměle 


Rozhled  vychovatelskv.  855 


vyvolati,  to  jsou  nanejvýše  nejjednodušší  funkce  napjetí  vůle,  výpovědi, 
memorování  a  associace  atd..  kdežto  hlubší  duševní  zkušenosti,  jako 
na  př.  závist,  žárlivost,  vášeň,  vnitřní  boje,  vina,  lítost,  regenerace 
atd.  nikdy  nemohou  býti  uměle  předvedeny  a  proto  také  experimen- 
tálně prozkoumány  ve  smyslu  exaktní  vědy. 

Důsledek  toho  jest,  že  na  exaktně-expei-imentalnim  základě  nedá 
se  zbudovati  vyhovující  psychologie  mládeže.  Meumannem  vytvořené 
methody  mohou  býti  jen  velice  omezenými  pomocnými  methodami,  ale 
jen  pro  jisté  didakticky  důležité  otázky,  nikoli  vsak  pro  centrální  pro- 
blémy vlastního  duševního  života.  Co  vytvořili  všichni  oni  učenci  svými 
mechanickými  methodami,  není  živý  člověk,  nýbrž  p^uhý  ..homun- 
culus"   z  retcrty  .... 

Proto  hledí  Foerster  skepticky  také  na  dětské  ankety,  na 
nichž  na  př.  Starbuck  buduje  celou  psychologii  náboženství  a  jež  před 
nějakou  dobou  také  naši  učitelé  na  povel  Ústředí  pořádali  mezi  dětmi 
—  namnoze  i  o  náboženských  otázkách.  Foerster  pokládá  je  za  ame- 
rickou hračku  bez  hlubší  poznávací  ceny,  jíž  možno  použíti  jen  ve 
zcela  omezených  případech  a  jen  u  dětí,  jež  mají  úplnou  důvěru 
k  vychovateli.  Ale  i  tu  vždy  platí  slova  znamenitého  soudce  mla- 
distvých, Lindseye:  „Co  chlapec  povídá,  je  zřídka  všechno,  co  míní, 
a  co  činí,  jest  jen  zcela  slabým  znamením  toho.  čím  jest." 

Na  témže  paedagogickém  kursu  byla  probírána  též  časová  otázka 
•O  „činné  Škole",  s  níž  pokusy  chce  činiti  letos  také  naše  moravská 
zemská  školní  rada.  Referent  zavrhoval  „činnou  školu-*  jako  školu 
odbornou,  ale  uznával  ji  za  oprávněnou  jako  vyučovací  princip  v  do- 
savadní „učící"  škole  k  dalšímu  rozvoji  starých  zdravých  zásad, 
zejména  názorného  vyučování,  jež  zaujímá  všechny  smysly,  a  stupňo- 
vané samočinnosti, 

V  diskussi  bylo  zdůrazňováno,  že  špatnou  zkušeností  pro  ná- 
boženské vyučování  jest  nepatrná  schopnost  k  myšlení  a 
úsudku,  zejména  v  apologetickém  vyučování  vyšších  tříd,  jak  bylo 
pozorováno  u  dětí  vychovávaných  v  účinné  škole"  oproti  dětem  ze 
školy  obyčejné.  Toto  a  ještě  mnohé  jiné  nebezpečenství  pro  náboženské 
myšlení  dítěte  z  činné  školy  musí  učitel  náboženství  předejíti,  po- 
něí-adž  právě  zásady  této  školy  poskytují  mu  množství  bohatých 
podnětů  pro  zúrodnění  náboženského  života.  Nutno  ovšem,  aby  i 
celé  světské  vyučování  bylo  proniknuto  péčí  o  výchov  charakteru, 
neboť  každé  jednostranné  pěstování  prvku  samočinnosti  a  produktivnosti 
musí  míti  škodlivý  účinek  na  povahu,  jak  viděti  právě  v  Americe, 
z  níž  přišlo  k  nám  toto  heslo. 

O  náboženském  vyznání  žáka  obecné  školy  rozhodl  říšský 
soud  24.  října,  že  bezkoníessní  otec  není  povinen  udati  konfessi,  ve 
které  jeho  bezkonfessní  synek  má  býti  vyučován.  To  prý  by  odporo- 
valo zákonem  zaručené  svobodě  víry  a  svědomí. 

58* 


856  Rozhled  vychovatelský. 


Rozhodnutí  v  podobné  záležitosti  stalo  se  již  častěji  a  ne  vždy 
stejně,  tak  že  panuje  tu  jakási  nejistota,  která  ovšem  má  původ  v  roz- 
porech zákonů  školských  se  základními  a  interkonfessními.  Jest  samo- 
zřejmo,  že  ve  škole  tato  nejistota  působí  trapné  rozpaky.  Rozhodnutí 
ono  pak  v  důsledcích  činí  náboženství  pro  jistou  část  žáků  p ř e d- 
mětem  nezávazným,  jelikož  náboženství  sice  se  vyučovati  má, 
ale  náboženství  bezkonfessního  není :  ke  konfessníma  bezkonfessní  žák 
zavázán  není,  k  jakému  tedy? 

Zápis  do  českých  škol  v  krajinách  smíšených  letos  ne- 
-dopadl  celkem  tuze  lépe  ani  tuze  hůře  než  jindy,  ač  agitace  byla  daleko 
menší  nebo  i  žádná.  O  Liberci  přiznávají  učitelské  noviny,  že  ač  se 
strany  německé  agitace  nebylo,  jest  v  českých  školách  značný  úbytek. 
„Naši  lidé  dávají  dítky  do  škol  německých  dobrovolně". 

Stálo  by  za  vyšetření  a  upřímné  doznání,  proč. 

Tof  by  bylo  jedno  potřebné. 

A  druhé  potřebné  by  bylo,  uvážiti,  zda  by  peněz  vyhozených  na 
agitaci,  která  zhusta  bývá  jen  vedlejším  výdělkem  několika  národních 
darmošlapů,  nemohlo  býti  použito  jinde  a  lépe. 

* 

Z  některých  škol  v  království  chorvatském  odstraněno  úředně 
vyučování  v  cyrillice.  Dost  možno,  že  stane  se  tak  ve  všech 
krajích  srbskorakouských. 

Ze   škol    přímořských    zase    přichází    zpráva,    že    zavádějí    místo 

frančiny  vlaštinu. 

* 

Na  české  universitě  bylo  roku  1913/14  posluchačů  i720 
v  zimním  a  4321  v  letním  půlletí,  rigoros  1440,  promocí  409.  Kromě 
stavby  klinik,  jež  ještě  neprojednána,  chystá  se  stavba  tří  prvních 
fakult  a  některých  ústavů. 

Na  vídenské  universitě  jest  letos  rektor  z  fakulty  theologické 
(Reinhard).  Ovšem  „vědeckost"  její,  dle  toho,  není  daleko  taková,  jako 

české,  kdež  pak  I  ? 

* 

18.  října  sešly  se  spolky  Slavia  a  Vienna  po  sedmileté  přestávce 
opět  ke  kopané. 


Rozhled  hospodářskc-socialní.  857 


Hospodářsko-sociolní. 

Pří  r  očí  zavedly  již  i  8táty  nejbohatší  a  i  státy  neválčící 
(neutrální),  důkaz  to,  jak  hospodářský  život  jednoho  státu  úzce  je 
spjat  s  hospodářstvím  druhého  a  že  od  hospodářství  národního  (ve 
smyslu  politickém)  spějeme  k  hospodářství  světovému.  Důvod  moratoria 
ve  státech  válčících  je  ten,  že  ustala  nebo  ubyla  schopnost  výdělková, 
schopnost  platební.  Jednak  veliký  počet  subjektů  hospodářských  byl 
své  výdělkové  činnosti  odňat  a  do  zbraně  povolán,  jednak  mnohé 
výdělkové  podniky  nuceny  práci  zastaviti  něho  omeziti.  A  to  zase 
z  různých  příčin  válkou  podmíněných,  jako  z  nedostatku  odbytu  tovarů, 
z  nedostatku  pracovních  si),  z  nedostatku  surovin  atd.  Kdyby  pak 
v  takových  případech  nebyla  takto  postiženým  výrobním  třídám  úleva 
v  placení  soukromoprávních  peněžitých  pohledávek  poskytnuta,  sta  a 
sta  hospodářských  podmětů  by  bylo  bez  nejmenší  vlastní  viny 
hospodářsky  a  snad  i  mravně  zničeno.  A  popřední,  nemluvíc  ani 
o  mravní  povinnosti  státu  jest,  pak-li  vyvolává  sám  af  vědomě  či  ne- 
vědomě vim  maiorem,  aby  v  důsledku  toho  nastouplým  poruchám 
zavčas  čelil.  Jinak  by  sám  stát  konečně  sebe  hospodářsky  poškodil. 
Ale  každé  takovéto  zvláštní  opatření  má  zděláno  býti  po  bedlivé  úvaze 
a  poradách  s  dotyčnými  zájmovými  tělesy,  aby  všem  stavů  měřila 
.stejně  a  ne  snad,  aby  některým  (malokapitálu)  byla  odiosní  a  druhým 
(velkokapitálu)  příznivá.  Dále  se  má  vzíti  v  náležitou  úvahu,  které 
stavy  a  hospodářské  subjekty  jsou  válkou  nejvíce  postiženy  a  které 
vůbec  ze  stanoviska  jejich  vý^dělkové  činnosti  nejsou  válkou  dotčeny. 
Konečně  mimo  jiné  třeba  více  uvážiti  a  uvědomiti  poměr  soukromo- 
právních peněžitých  pohledávek  ku  pohledávkám  (dávkám)  veřejno- 
právním. Pak-li  ku  všem  těmto  okolnostem  se  nepřihlíží,  nadělá  mnohé 
zařízení  z  nouze  vydané  více  škody  než  prospěchu.  Ze  velkokapitál, 
aspoň  výrobní,  investovaný  v  podnicích,  které  plnou  parou  pracují 
dodávky  pro  stát,  rozuměj  pro  vojsko,  válkou  dotčeny  nejsou,  nao- 
pak z  ní  mají  veliký  zisk,  popírati  nelze.  Hůře  je  se  středním  stavem, 
vlastně  malými  samostatnými  podměty  hospodářskými,  jichž  podnik 
trpí  odchodem  majitele  do  války  (stavitelé),  neb  ti,  kteří  pozbyli  od- 
běratelů neb  činnost  nuceni  jsou  zastaviti  neb  hodně  omeziti  z  jiných 
důvodů.  Je  přece  nesporně  známo,  že  vlastně  tyto  stavy  udržuje 
živnostenský  a  zemědělský  úvěr.  Bez  úvěru  obrovská  většina  jich  by 
se  neudržela.  Moratorium,  které  bylo  zavedeno  začátkem  srpna  u  nás, 
chtělo  asi  hlavně  těmto  stavům  (středním)  a  pak  chudému  lidu  a 
dělnictvu  pomoci.  Poslední  císařské  nařízení  dané  dne  27.  září  1914, 
mělo  býti  pokračováním  původního  moratoria,  ale  středním  stavům 
a  malým  lidem,  zvláště  zadluženým,  netoliko  že  nepomohlo,  ale,  jak 
zkušenost  učí,  namnoze  uškodilo.  Kdežto  dělník  mzdu  dostati  musí, 
nemá  tak  mnohý  živnostník  dnes  ani  z  čeho  by  hradil  nutnou  výživu. 


S63 


Rozhled  hospodářsko-socialní. 


Mu8Í-li  dělník  narukovati,  dostane  žena  a  rodina  jeho  podporu,  když 
ne  velikou,  tedy  docela  slušnou,  že  docela  dobře  jí  na  výživu  postačí, 
když  takový  malorolník,  maloobchodník,  maloživnostník  narukoval,  ro- 
dina pozbude  živitele  a  hospodáře  a  hospodářství  silně  vázne. 
A  s  tou  podporou,  kterou  rodina  dělníkova  bez  dlouhého  odtahování 
docela  jistě  dostane,  jest  u  oněch  menších  lidí  ze  středního  stavu  docela 
jinak.  Rodina  ta  nedostane  buď  vůbec  nic  anebo  dá  mnoho  práce  po 
dlouhém  a  dlouhém  vyšetřování,  než  se  jí  podpora  povolí.  A  pak 
takový  člověk  přece  jenom  se  ostýchá,  má- li  se  té  podpory  dožebrá- 
váti.  ačkoliv  jest  poměrně  málo  majetný,  ale  dosti  zadlužený.  Je  přece 
všeobecně  známo,  že  dluhy  u  středního  stavu  jsou  „doma",  ať  už 
z  jakýchkoli  příčin.  Jedna  z  hlavních  příčin  je  sama  povaha  středního 
stavu  a  účinek  ekonomicko-liberalních  zásad  na  tento  stav.  Proto  více 
mu  pomáhalo  moratarium  zavedené  počátkem  srpna  1914,  to  jest 
poshovění  soukromoprávních  pohledávek  až  do  ozdravení  hospodářských 
poměrů.  Takovéto  opatření  by  bylo  sociálním  štěstím  těmto  lidem, 
o  stát  v  pravém  smyslu  zaslouženj-m.  Nařízení,  že  čtvrtina  pohledávky, 
nejméně  však  obnos  100  K,  kromě  vzešlých  až  do  platebního  dne 
úroků  z  celé  pohledávky  a  poplatků  vedlejších  z  příročí  se  má  vyňati 
a  zaplatiti,  mnoho  dlužníků  příliš  těžce  postihlo,  protože  obnosy,  které 
obchodníci  a  živnostníci  dluží  svým  různým  dodavatelům,  obyčejně 
nepřesahují  jednotlivě  100  K  aneb  aspoň  ne  podstatně  a  tak  dotyčné 
kruhy  jsou  skutečně  povinny  uhraditi  valnou  část  svých  závazků. 

Socialnější  mělo  býti  dle  úmyslu  zákonodárce  nové  nařízení  všech 
ministerstev,  jímž  se  ustanovuje,  že  z  pohledávek,  které  byly  splatný 
před  14.  srpnem  1914  dlužno  14.  října  zaplatiti,  žalovati  a  exekuce 
vésti  jenom  10%.  ale  útraty  žalobní  a  exekuční  se  přiřknou  celé,  mimo 
úroky  celé  pohledávky  a  vedlejší  poplatky,  a  dne  14.  listopadu  dalších 
15°o-  Bylo  upuštěno  od  ustanovení,  že  musí  býti  zaplaceno  nejméně 
100  K.  Jenom  ohledně  směnek  a  šeků  trvá  se  dále  na  tomto  obnosu 
a  na  zaplacení  25%  bez  rozdílu.  Ale  i  zde  jest  nejedná  stinná  stránka. 
Na  př.  kolikrát  se  bude  žalovati  celá  pohledávka  a  platiti  jen  stano- 
vená část,  tolikrát  se  při  jedné  pohledávce  přiřknou  žalobní  a  exekuční 
útraty  !  Hospodářské  poměry  přece  byly  na  počátku  války  příznivější 
než  teď.  a  místo  toho,  aby  se  platebním  příroČím  přiměřeně  ulehčovaly, 
se  moratorium  ponenáhlu  zrušuje.  Jako  na  počátku  působilo  velice 
tíživě,  že  moratorium  bankám  a  záložnám  povolovalo  příliš  mnoho, 
čímž  bylo  vkladatelům  znemožněnu,  vybrati  si  větší  obnosy,  byť  sebe 
potřebnější  (na  př.  na  mzdu),  tak  zase  nyní  působí  se  dlužníkům  zby- 
tečných výdajů. 

Nepříznivé  je  též  ustanovení  o  úrocích,  které  právě  dlužníka 
nejvíce  tíží,  znamenajíce  toliký  a  toliký  úbytek  výdělku  a  vedoucí  buď 
ku  zdražování  zboží  nebo  k  insolvenci. 

Pochybnosti  zde  naznačené  ozývají  se  v  četných  novinách ; 
doufejme,  že  nezůstanou  nepovšimnuty.  Třeba  by  z  opravy  těchto  na- 
řízeni těžili  také  takoví,  kteří  platiti  nechtí,  ač  by  mohli,  velká  většina 
dlužníků  zaji-ísté  mezi  nimi  nebude. 


Rozhled  hospodářsko-socialní.  859 


Jiná  nařízení  za  nynějších  naimořádných  poměrů  týkají  sé  dále 
věcné  lichvy.  Tresty  za  ni  zostřeny  a  neomezují  se  pokuty  peněžní, 
nýbrž  stanoví  žalář  1 — 5  roků,  vedle  toho  pokuty  až  do  20  tisíc  K 
a  odnětí  živnosti. 

Dědické  právo  rodinné  a  zákonné  určeno  tak,  že  k  prohlášce 
za  mrtvého  stačí,  by  od  narození  oné  osoby  uplynulo  70,  po  př.  30  let 
a  5,  po  př.  10  let  byla  nezvěstná  ;  zánik  lodi  uznává  se  posledním 
dnem  tří  let  nezvěstnosti,  která  se  čítá  od  konce  toho  roku,  kdy  ne- 
štěstí dle  domněnky  (poslední  zprávy  atd.)  se  stalo  neb  válka  ukončena. 

I  jinak  právo  dědické  v  některý^ch  částech  změněno:  právo  man- 
želských příbuzných  súženo  na  bližší  Hnie,  jmenovitě  práva  manželova, 
ež  dosud  byla  dosti  omezena,  značně  rozšířena.  Zrušeny  nároky  manžela, 
enž  rozvod  zavinil,  i  když  rozvod    ještě    neproveden,    nýbrž   soudem 
en  prohlášen. 

Ženám  dostává  se  více  práv  co  do  svědectví  při  některých 
právních  jednáních. 

Poručenská  práva  rozšiřují  se  v  tom  směru,  že  soudce  může 
zakročiti,  když  otec  nemravným  způsobem  výchov  dětí  ohrožuje  neb 
i  hmotné  zájmy  jejich  poškozuje,  tak  že  otec  může  býti  postaven  na 
roven  i  jen  poručníkovi. 

Ženám  usnadněno  přijetí  poručnictví,  povinnost  však  jeho  zůstává, 
jak  dosud,  omezena  na  matku  a  babičku  ;  matka  nemanželská  nemá 
přednosti  co  do  práva  toho.  Věřitelé  nebo  dlužníci  nejsou  již  bez  vý- 
hrady od  poručnictví  vyloučeni.  Zvláštní  poručenské  sbory,  sirotčí  rady 
(na  5  let)  mají  převzíti  úkoly  poručenské,  nyní  ovšem  rozšířené,  jež 
dosud  obcemi  obstarávány  ;  sestávají  ze  zástupců  obce,  církve,  školy 
a   soudu. 

Při  rozvodech  nabývá  soud  větších  práv  co  do  přidělování 
dětí  jednomu  z  rodičů. 

Zvláště  důležité  jsou  změny  v  zákoně  o  nemanželských 
dětech,  kterým  přiznána  jistá  práva  na  podporu  a  dědictví  od  rodiny 
matčiny,  ale  také  zjištěnému  otci  ukládají  se  závazky,  již  3  měsíce 
před  narozením  dítka  a  6  měsíců  po  něm. 

Adopce  usnadněna  tím,  že  věk  adoptujícího  stanoví  se  na  40  let. 
I  nemanželské  děti  mohou  od  nynějška  býti  adoptovány,  k  něnouž 
vdaná  neb  ženatý  potřebuje  svolení  druhé  strany. 

* 

O  zásobách  obilnin  v  Rakousku  nesnadno  se  dopátrati 
pravdy.  Zvyšované  ceny  by  poukazovaly  na  zásoby  neveliké,  ale 
nehledě  k  dobrým  žním  1914  —  třebas  původní  rozpočet,  aspoň  co  do 
žita,  poněkud  sklamal,  jelikož  dosf  nesypalo  a  bylo  méně  vydatné  — 
již  z  toho,  že  prodavači  jejich  svalují  vinu  na  překupníky,  tito  pak 
zas  na  ony,  lze  tušiti,  že  trochu  jsou  obojí  vinni  a  že  tu  cosi  není 
v  pořádku.  Pravdy  snad  se  dovíme,  aspoň  přibližně,  teprv  úředním 
zjištěním  a  soupisem.  Zdražováním  prý  mnoho  vinen  jest  vývoz 
(do  Německa). 


860 


Rozhled  hospodářsko-socialní. 


Volání  po  úředním  stanovení  nejvyšších  cen  u  těchto  a  jiných 
poživatin  potkalo  se  aspoň  s  částečným  výsledkem,  že  totiž  příslušné 
rozkazy  již  dány.  Jde  jen  o  to,  by  také  byly  přísně  prováděny,  po 
případě  trestem  zdůrazi^iovány. 

V  Uhrách  s  tímto  opatřením  váhají  poukazujíce  na  nestejné 
poměry  krajin.  Ovšem,  ale  jistě  možno  dle  toho  dáti  také  nestejné  rozkazy. 
Vždyť  i  u  nás  bude  nutno  rozlišovati. 

Švýcarsko  svůj  státní  monopol  v  těch  předmětech  již  pro- 
vádí: Celý  dovoz  (z  Německa)  náleží  státu,  který  obilí  prodává  mly- 
nářům, určuje  jim  též  poměr  mouky  a  otrub  (80% — 20%).  Mouka 
jest  poněkud  temnější  než  dříve,    ale  obyvatelstvo  si  na  ni  zvyká.  — 

Masa  je  dosud  dostatek.  Následkem  zjištěné  zkušenosti,  že  se 
v  Rakousku  sní  nejvíc  teletiny,  nařízeno  pod  pokutami,  by  se 
tolik  telat  neporáželo,  by  dorost  nebyl  ohrožen.  V  Tridentě  přišli  na 
roztodivný  nápad,  aby  smělo  býti  chytáno  a  stříleno  ptactvo!  Poli- 
tický úřad  to  ovšem  odmítl. 

Nejeden  hospodář-theoretik  má  za  to,  že  budou-li  obilniny,  po  př. 
mouky  z  nich  dražší,  nebude  se  jimi  tolik  plýtvati,  abychom  bez 
nesnází  s  nimi  vystačili  do  příštích  žní ;  hospodáři  budou  se  ohlížeti 
po  lacinších  pícninách.  Možno  je  to.  Přebytek  hospodařiti  nenaučí, 
nedostatek  ano.  Jen  že  zdražení  to  nejvíce  stihne  zase  nejméně  majetné, 
kteří  nemají  čím  plýtvati. 

I  jiné  návrby  —  přimíchávati  brambory  do  těsta,  nezpracovávati 
tolik  bramborů  v  líh,  pěstovati  víc  obilnin  místo  řepy  atd.  —  směřují 
ku  včasnému  zajištění  živných  hmot.  Třebas  vyskytlo  se  také  návrhů 
nepraktických,  neškodí,  když  ultrakonservativní  rolnictvo  je  trochu 
burcováno  a  ke  zvýšeným  počinům  pohádáno. 

Vídenský  ordinariat  nařídil  duchovním,  poučovati 
vhodným  způsobem  rolníky,  aby  z  přebytků  peněžních  hleděli  pod- 
porovati domácí  průmysl  objednávkami  strojů  atd.  místo  co  by  je  ukládali. 

* 

Vídenský  prof.  Clus  navrhuje  za  velmi  výživnou  a  lacinou  po- 
travu sušené  pivní  kvasnice.  Za  jídlo  upraveny  mají  prý  v  poměru 
k  hovězímu  masu  tyto  součástky  v  %:  bílkoviny  54  (21),  popel 
7  (1-5),  tuk  3  (5-5),  bezduší  kove  extraktní  částky  28  ( — ),  vodu  8  (72) 
—  4'52  (1*37)  kalorií  v  g,  tak  že  1  kg  kvasnic  rovná  se  v  tom  3'3 
kg  masa  a  cenou  jsou  2 — 4  krát  lacinější.  Chuti  prý  jsou  příjemné  a 
dráždivé  skoro  jako  maso  a  hodí  se  především  k  přípravě  polévky 
a  šťávy,  ale  také  uzenic  a  nákypů. 

« 

Vídenské  banky  a  spořitelny  zaznamenávají  vzrůst  vkladů, 
berní  úřady  poměrně  pravidelné  placení  daně.  Neposledními  vkladateli 
jsou   uprchlíci  z  Haliče. 

Polské  noviny  uveřejnily  stesky  haličských  uprchlíků,  jak 
nevlídně  byli  v  Cechách  od  „bratří  Cechů"  přijati.  Jedné  opuštěné 
a  bezradné  četě  nabídla  prý  jakási  paní  postele,  zvěděvši  však,  že 
jsou  to  katolíci,  odešla. 


Rozhled  hospodársko-socialní.  861 


Netřeba  doličovati,  že  nejen  Poláci,  nj-brž  i  ostatní  poctiví  Ce- 
chové byli  by  očekávali  lidumilnější  přijetí  bratří  Poláků.  Ke  cti 
nám  to  věru  není. 

Ostatně  přetřásají  se  v  novinách  i  jinak  rczmanité  úkazy,  které 
prozrazují  jednak  nedostatek  obětovnosti  vůbec,  jednak  odporné  podoby 
její,  zvláště  co  do  ošetřování  nemocD3'ch.  S  ošetřovatelkami,  které 
chtějí  ošetřovati  jen  oíicíry,  bývají  lékaři  snadno  botoví ;  horší  jest, 
že  se  vůbec  příliš  často  na  ošetřování  pohlíží  jako  na  sport.  Kdosi 
roztřídil  takové  heroiny  na  několik  stupňů:  Některé  se  přihlásí,  aby 
byly  v  sezname.  Jiné  si  opatří  čepeček  atd..  ale  zůstanou  doma.  Jiné 
se  dají  v  úboru  tom  aspoň  fotografovati  atd. 

* 

O  regulaci  Moravy  meziRohatcem  a  Děvínem  počalo 
se  v  říjnu  zase  pracovati.  Na  24  místech  má  býti  řečiště  prokopáno 
a  tím  zkráceno,  tak  že  by  na  rakouské  straně  asi  15.G93  ha.  na 
uherské  asi  26500  ha  půdy  zátopám  se  odňalo.  Regulace  sama  pro- 
vádí se  od  obou  polovicí  říše  společně,  ochranné  hráze  si  zbudovati 
náleží  každé  zvlášť.  Náklad  rozpočten  asi  na  40  milionů;  práce  nyní 
podniknuta  nejen  proto,  že  jest  velenatná,  ale  částečně  také  proti 
nezaměstnanosti. 

Ve  Francii  bylo  roku  1912  210  milionu  mládenců  přes  30  let, 
rS  mil.  bezdětných  rodin,  skoro  3  mil.  rodin  s  1  dítkem,  2^  mil. 
rodin  se  2  dětmi. 

Ruské  železniční  kolejnice  jsou  1'52  m,  evropské  normální 
jen  1'43  m  široké;  trať  Vídeň-Varšava  má  kolejnice  normální.  Na 
pohraničních  tratích  mají  ruské  železnice  většinou  železné  pražce,  tak 
že  súžení  kolejnic  je  značně  ztíženo. 

* 

Telegrafické  zprávy    z  Německa   do  Brasilie  konají 

teď    tuto    cestu :    z    Nauen    u    Berlína    (telefunken)     do    stanice    Togo 

v  Africe  a  odtud  německým,  ještě  nezničeným  kabelem  přes  Monrovii 

v  Africe  do  Pernambuco,  odkud  se  dodají  německému  konsnlátu  v  Rio 

de  Janeiro. 

* 

Nevinné  číslice.  Z  členů  dvorního  divadla,  od  nichžto  žádáno, 
aby  v  zájmu  nynějších  povinností  spokojili  se  poněkud  menším  platem, 
dva  herci  nemohli  prý  se  svých  38.000  K  ročního  platu  pranic  sleviti. 

Pěvci  Leo  Slezákovi  odhadla  berní  správa  daň  z  ročního  příjmu 
800.000  K.  Ovšem,  že  protestuje. 

Za  to  vídenský  Rotschild  přiznal  za  roční  svůj  příjem  28,000.000  K. 


862  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

Vrahové  následníka  trůnu  a  pomocníci  jejich  odsouzeni  k  dlouho- 
letému vězení,  Princip,  jelikož  28.  čna  neměl  ještě  20  let,  k  zostřenému 
žaláři  20  let.  Výpovědi  a  chování  obviněných  u  soudného  člověka  ne- 
mohlo způsobiti  leč  odpor  a  úžas  nad  zásadami,  které  v  Srbsku  a 
Bosně  hochům  těm  vštěpovány.  Cestičky  útoku  vedly,  jak  prokázáno, 
až  ke  korunnímu  princi  Alexandrovi.  Od  r.  1906  „Narodna  Od- 
brana"  vyvolala  komitadže,  jež  vláda  srbská  ozbrojila  a  jinak 
podporovala;  podvýbor  Odbrany,  „Černá  legie",  měl  úkol,  zničiti 
každého,  kdo  by  se  snahám  O.  protivil. 

Jeden  z  obviněných  a  odsouzených  měl  tolik  drzosti,  že  po  vraždě 
poslal  do  Vídně  jménem  všelijakých  tělocvičných  a  vzdělávacích  spolků, 
jež  vlastně  nebyly  ničím  jiným  než  odbočkami  Odbrany,  projev  soustrasti ! 

Někteří  odsouzení  hlásili  se  k  zednářům.  Celý  postup  spiknutí 
jest  jako  praktický  příklad  ze  stanov  zednářského  osvěcování. 


Zpravodajství  za  války  jest  náramně  nespolehlivé  —  každý  to 
ví  a  druhému  říká,  ale  každý  současně  také  dychtivě  po  novinkách 
lapá,  ať  jsou  jaké  jsou. 

Nejvíc  ovšem  působí  zprávy  očitých  (a  ušních)  svědků.  Pokud 
vyprávějí,  co  sami  zažili,  dobrá,  byť  bylo  dobře  trochu  toho  vojenského 
prášení  odraziti.  Ale  o  celkových  poměrech  nemají  a  nemohou  míti 
ani   podřízení    důstojníci    správných    vědomostí,    neřkuli    prostí   vojáci. 

Zprávy  zaj  atc  ů  nejsou  spolehlivé  proto,  že  listy  jejich  neprojdou 
bez  censury  a  tedy  ovšem  nemohou  nic  obsahovati,  co  by  státu  nepřá- 
telskému bylo  na  úkor. 

Těšme  se,  že  se  našim  zajatcům  v  Rusku,  v  Srbsku  a  j.  vede 
tak  dobře,  jak  píší,  ale  buďme  připraveni  íéž  na  několikapercentní  srážku. 

A  z  toho,  co  zajatci  o  poměrech  své  vlasti,  svého  vojska  vyprá- 
vějí v  zajetí,  taktéž.  Vždyť  vidi,  jak  rádo  se  poslouchá  a  čte,  že  tam 
velká  nespokojenost,  že  vojsko  třeba  do  boje  honiti  revolvery  a  na- 
hajkami  atd.  —  proč  by  trochu  nezalichotili  zájemcům? 

A  zpravodajství  veřejné?  Nesnadno  říci,  pokud  vlády  neutrálních 
států  řídí  se  těmito  zprávami,  mohouce  míti  věrnější  od  svých  zá- 
stupců —  na  veřejnost,  na  duši  davů  noviny  ovšem  působí  velice; 
avšak  zdá  se,  že  rozhodnutí  vůdců  stran,  pokud  by  mohla  působiti 
na  vládní  podniky,  souvisejí  spíše  s  penězi  nepřátelských  států,  tedy 
úplatky,  nežli  s  přesvědčením  novinami  vnuknutým.  Tak  zvláště 
„pracuje"  francouzský  vyslanec  v  Itálii.  Londýnské  „Times"  jsou  pod- 
porovány z  Ruska,  o  jehož  generalissimu  prý  nebožtík  Pobědonoscev 
řekl,  že  by  „dovedl  i  Pána  Boha,    kdyby  se  mu  to  hodilo  do  krámu, 


Rozhled  politický  a  vojenský.  863 

zatknouti  a  spravedlnost  ve  dražbě  prodati."  A  o  anglických  diplo- 
matech pravil  Napoleon  I.,  že  „není  nic  tak  nebezpečného  a  perfidního, 
jako  úřední  rozprávky  s  anglickými  diplomaty",  ačkoli  měl  Bám  svého 
mazaného  Talleyranda ! 

Nutno  tedy  s  velikou  nedůvěrou  přijímati  cizí  zprávy  o  porážkách 
a  vítězstvích,  ale  také  o  revolucích.  Jako  nám  přibájena  revoluce 
v  Praze,  tak  snad  vybájeny  revoluce  i  jinde. 

* 

Začátek  října  byl  pro  nás  velmi  vážný-.  5.  září  obsadili  Rusové 
Lvov,  po  14.  září  pronikli  mezi  San  a  Vysíok,  23.  byli  kozáci  v  Ke- 
šově.  Po  vítězství  Danklově  u  Krasnika  a  AufFenbergově  u  Zamošóe 
a  Komárova  totiž  vrhli  Rusové  značnou  přesilu  mezi  sever  a  střed 
našeho  postupu  u  Ravarusky  a  snažili  se  obejíti  pravé  křídlo  z  Buko- 
viny. Naproti  přesilám  těm  bylo  nutno  omeziti  se  na  původní  úkol 
vojsk  našich,  zadržeti  ruský  náraz.  Mezi  tím  co  Bulharem  Radko 
Dimitrijevem  marně  obléhán  Přemysl  (pevnost  od  r.  1854,  obléhání 
začalo  18.  září,  2.  října  výzva  ke  kapitulaci,  kolem  6.  října  nejprudší 
útoky,  po  8.  říjnu  odchod),  ostatní  vojsko  jednak  si  odpočalo,  jednak 
vyklízelo  severní  Uhry,  kam  Rusové  třemi  proudy,  ač  nedostatečnými 
silami  byli  vrazili,  aby  Srbům  dodali  nových  nadějí  na  brzkou  pomoc. 
Sesílené  a  spojené  vojsko  rakousko -německé  přešlo  pak  zase  k  útoku, 
který  pokračuje ;  postup  německý  proti  Varšavě  zadržen  poněkud 
zase  zvýšeným  úsilím  ruských  vojsk  u  Ivangorodu.  Dle  nezaručených 
zpráv  Rusové  z  Uher  a  částečně  i  z  Bukoviny  a  západní  Haliče  za- 
tlačení opeviiují  Lvov,  kolem  něhož  se  stále  bojuje,  ale  za  nového 
ruského  velitele;  zrádce  bulharský  se  neosvědčil.  Pověsti,  že  vydran- 
covány Ivovské  památnosti,  se  nepotvrzují,  tak  jako  mnohé  jiné  pomluvy 
ne.  Vůbec  naučila  zkušenost  vojsko  i  obyvatelstvo  pravdivěji  navzájem 
se  oceňovati.  Pustošení  východního  Pruska  se  v  fíaliči  neopakovalo ; 
říká  se,  že  Rusové  si  této  své  nejnovější  gubernie  nechtějí  víc  než 
potřebí  poškoditi  —  ale  týž  důvod  by  mohl  platiti  též  jinde.  Co  jsme 
minule  mimochodem  napověděli,  že  nelze  schvalovati  vzájemných  na- 
dávek —  těmi  se  vojny  nevyhrávají!  —  pověděno  katolickému  světu 
s  nejvyššího  místa:  „Osservatore  Romano"  vážně  napomenul  katolickou 
publicistiku  k  mírnosti  v  posudcích  a  výrazech  o  nepříteli.  Výtky 
barbarství  a  pcd.  mějtež  konečně  své  místo  tam,  kde  barbarství  sku- 
tečně zjištěno:  paušálně  ukázaly  se  právě  tak  neoprávněnými  jako 
podceňování  vojenské  zdatnosti,  jehož  jak  se  zdá,  dopouštěli  se  na 
všech  stranách  Průběh  zuřivé  války  ukazuje,  že  celkem  stojí  rovni 
proti  rovným.  Jednou  čteme,  že  Rusko  má  špatnější  infanterii  a  jízdu 
než  my,  ale  výtečné  dělostřelectvo,  podruhé  zase  něco  jiného.  „Štěstí" 
válečné  kolísá,  postup  a  ústup  jak  proti  Rusku  tak  také  proti  Francii 
se  střídá,  třebas  celkem  —  nemluvě  o  zabrané  již  Belgii  —  proti 
začátečné  situaci  dvojspolek  náš  může  zcela  dobře  mluviti 
o  postupu. 

Na  haličském  bojišti  stěžováno  si  výtkami  dosti  ostrými  na  n  e- 
dostatek  schůdných  cest:  bud"  mračna  prachu  aneb,  letos  častěji, 


864  Rozhled  politický  a  vojenský. 

bezedné  bahno.  V  jednotlivých  případech,  na  př.  v  obraně  Přemyslu, 
prospělo  to  i  nám,  že  nepřítel  nemohl  téžších  děl  zavčas  dopravovati; 
ale  jinak  trpělo  tímto  nepořádkem  naše  vojsko  přece  nejvíce. 

Nejnovější  srbský  pokus  proniknouti  za  zády  našeho  vojska 
k  Sarajevu  vítězné  zmařen.  Pokud  zprávy  o  bídě  srbského  vojska  jsou 
pravdivý,  nesnadno  rozhodnouti  ;  zdá  se,  že  z  Francie  přes  ilecko  a 
Kotor,  z  Ruska  pak  po  Dunaji  zásobováno  dostatečně^  sice  by  houžev- 
natý odboj  vojska  jeho  byl  už  nemožný. 

Ve  Francii  nastala  zrněna  potud,  že  boje  ve  středu,  na  Aisně, 
takořka  přestaly.  Snaha  německá,  pojistiti  se  proti  Belgii,  nutila  sou- 
střediti hlavní  sílu  ua  praném  křídle,  jež  od  Francouzů  s  Angličany 
obchvacováno.  Královna  Seldy,  druhá  nebo  prvá  pevnost  světa,  pro- 
zatímně sídlo  vlády,  Antwerpy  (Anvers)  konečně  padly  a  Belgie  s  hustou 
sítí  drah  až  na  jihozápadní  cíp  obsazena  Německem;  anglická  posila 
8  chvástá vým  Churchillem  přišla  pozdě  a  za  mnoho  nestála  —  utíkala  první. 

* 

Přemožená  Belgie  má  nyní  svou  vládu  ve  francouzském  přístav- 
ním městě  Havre.  Antwerpy  hájeny  12  dní,  pomoc  anglická  nejen 
že  dcšla  pozdě  a  první  utekla,  byla  nedostatečná.  Správa  města  žádala, 
aby  bylo  raději  vydáno,  ale  anglický  rozkaz,  hájiti  město  za  každou 
cenu,  zvítězil  —  s  celkového  hlediska  vojenského  správně,  jelikož 
každé  zabavení  nepřítele  jest  celku  prospěšno,  ale  Belgii  tím  vzešla 
ohromná   škoda    hmotná,    jež    by    i    vítěze    tížila,  neřkuli  poraženého. 

Odzbrojeno  byla  po  pádu  Antwerp  v  Holandsku  32.800  belgicko- 
anglických  vojáků,  v  tom  1430  důstojníků.  Vystěhovalců  pak  celé 
spousty. 

Tito  vracejí  se  pod  spořádanou  správu  německou  velmi  zvolna. 
Viděti,  jaká  nedůvěra,  ba  zášť  mezi  těmito  sousedy  panuje.  Dle  nale- 
zených listin  již  1906  umlouván  v  Bryselu  plán  pomoci  anglické  (se 
100^  tisíci  mužů !)  pro  válku  s  Německem.  Původně  chtěla  Anglie 
obkličovací  útok  ze  severu,  až  prý  Severní  moře  bude  od  německých 
lodí  vyklizeno ;  proto  povstal  velký  hluk  v  Londýně  a  v  Paříži,  jakmile 
Hollandsko  se  rozhodlo  Vlissingen  opevniti,  a  tím  Anglji  přistání  za- 
meziti, proto  také  zvoleny  pak  přístavy  francouzské  Calais  a  Dunquerque. 
Marně  varoval  belgický  vyslanec  v  Berlině  od  této  povolnosti  k  entente 
cordiale,  ku  které  Belgie  se  plánem  tím  vlastně  přidávala,  ovšem  ne 
ve  svůj  prospěch. 

S  Egyptem  hraje  Anglie  hru  poněkud  přece  jen  smělou, 
zabravši  tento  i  naproti  tureckému  souverénu  dosti  samostatný  stát, 
ve  kterém  zastoupena  jest  nebo  má  býti  vlastně  jen  generálním  kon- 
sulem  s  cařihradským  exsequatur.  1876  peněžní  nepořádky  způsobily, 
že  Anglie  s  Francií  si  tam  na  ochranu  svých  peněz  usadila  po 
finančním  dozorci.  1882  revoluce  zavdala  Anglii  příležitost  k  zakročení 
vojenskému  a  od  té  doby  její  posádka  zůstala  tam,  ačkoli  se  pořád 
ujišťovalo,  že  to  jen  prozatím. 


Rozhled  politický  a  vojenský.  865 

Je  však  pravda,  že  bez  Anglie  by  Egypt  byl  zůstal  touž  neplodnou 
zemí  jako  ostatní  turecké  krajiny,  kdežto  nyní  má  rozkvetlé  pěsto- 
vání bavlny. 

Domácí  vojsko  je  slabé,  na  jihu  usazené  a  nyní  Anglií  odsouzeno 
k  nečinnosti ;  za  to  sesíleno  vojsko  anglické,  jež  ovládá  nejen  Egypt, 
nýbrž  i  Sudan  a  Suez.  Noviny  trojspolku  příznivé  počítají  s  pozdvi- 
žením islámu,  jako  ve  válce  libyjské  a  balkánské,  kdy  však  se  sou- 
činnost jeho  tuze  neuplatnila;  možná,  že  nyní,  proti  vjděračné  Anglii, 
která  i  za  této  války  islám  různými  uskoky  dráždí,  bude  odpor  hou- 
ževnatější a  značné  síly  anglické  zaměstná,  nehledě  k  tomu,  že  Turecko 
jest  na  válku  již  také  lépe  připraveno.  Vyvolávání  asijských  duchů 
tentokrát  —  proti  známému  pořekadla  —  není  snadné,  ale  zaklínáni 
bude  ješťe  nesnadnější,  jelikož  nepůjde  jen  o  turecké  řádné  vojsko, 
nýbrž  také  o  divé  hordy,  od  nichž  východním  křesťanům  bez  rozdílu 
národnosti  mnoho  dobrého  asi  nekyne.  Ale  Anglii  je  to  jedno,  jen  když 
by  nějak  svůj  obchod  uhájila,  ať  je  to  jak  chce.  Princ  Waleský,  později 
Eduard  VII,  vlastní  původce  nynějších  konílagraeí,  zažil  prý  kdysi 
v  Paříži  ve  společnosti  při  baccara tu  jakousi  velmi  delikátní  a  prou 
nemilou  příhodu  :  zdali  anglická  falešná,  dosud  však  vždy  ještě  šťastná 
hra  i  tentokrát  šťastně  dopadne,  kdož  ví ! 

* 

Burové  dlouho  se  zdráhali  poslechnouti  anglické  výzvy,  aby 
přepadly  německé  osady  v  jihozápadní  Africe.  Jednak  hluboký  ná- 
boženský cit  zakazoval  jim  vésti  válku  bez  rozumné  a  spravedlivé 
příčiny,  jednak  ohled  na  pokojné  a  oběma  stranám  prospěšné  spolužití. 
Ale  Anglie  zvítězila,  a  sněm  rozhodl  pro  válku,  s  gen.  Bothou,  bývalým 
obhájcem  samostatnosti,  v  čele.  Jiní  velitelově  však,  jako  Beyers  a 
Maritz  odmítli  účastenství  své,  ba  Maritz  podnikl  protiválku.  Je  také 
skutečně  divno,  že  by  Burové  tak  rychle  byli  zapomněli  neslýchaných 
ukrutností,  jež  na  nich  Angličané  ve  válce  kolem  r,  1900  páchali; 
avšak  některým  vůdcům  se  pamět  snadno  vyhání. 

Přestávajíce  na  těchto  nejhlavnějších  údajích  z  pohnuté  a  po- 
hyblivé doby,  která  postupem  Turecka  proti  Rusku  stává  se  ještě 
vážnější  a  zárodky  brzkých  nových  zápletek  v  sobě  chová,  jako  cel- 
kový výsledek  přehledu  můžeme  poznamenati,  že  nálada  i  situace 
stává  se  pro  vlastního  původce,  pro  Anglii,  nepříznivou.  Je  sice 
válkou  dosud  málo  dotčena,  ale  zvláštní  poměry  její  činí  ji  i  málem 
velice  zranitelnou.  Nedávno  napsal  anglický  námořník  v  díle  cenou 
poctěném:  Uznáváme  všecky  důvody  války,  ale  základem  všech 
jest  obchod.  A  ten  obchod  v  Anglii  co  do  vývoza  značně  klesl, 
dovoz  ovšem  zatím  nemůže  býti  znemožněn,  ale  přece  ztížen.  Vojsko, 
jež  Anglie  nyní  chystá,  nebude  míti  domácích  cvičitelů.  V  Irsku  výzva 
Redmondova,  který  (asi  za  souhlasu  vlády)  se  prohlásil  jakýmsi  gu- 
vernérem, aby  markiroval  homerule  a  Iry  k  válce  navnadil,  působí 
nestejně.  Indické  vojsko  rozdělené  do  pluků  francouzských  nahrazuje 
nevyhnutelný  schodek,  ale  ne  valně  ;  bude  ho  brzy  víc  potřeba  v  Asii  a 


868  Rořhled  politický  a  vojenský. 


Egyptě.  Podaří-li  se  Němcům  obsaditi  severozápadní  pobřeží  francouz- 
ské, bude  pro  oba  spojence  zle:  posily  nebudou  moci  tak  snadno 
přistáti  a  nadvláda  Anglie  v  Kanále  bude  zlomena  neb  aspoň  značně 
omezena.  A  cblubí-li  se  Anglie,  že  může  válku  protahovati,  má  sice 
pravdu,  za  kterou  však  spojenci  tuze  vděční  nebudou,  neboť  oni  válku 
pociťují  několikrát  víc  a  příliš  dlouho  válčiti  nemohou.  Naposledy  snad 
i  oni  si  vzpomenou,  co  již  r.  1779  řečeno  v  pamětním  spise  holland- 
ském,    že  jen    hloupost    ostatních    národů  dává  Anglii  tolikou 

převahu. 

* 

Z  pozorování  vojenských  buďte  poznamenány  některé  zvláštnosti 
nynější  války.  Hlavní  jest  kryt,  bravura  osobní  a  hromadná  ustupuje 
do  pozadí,  tak  jako  v  celku  útok  frontální  ustupuje  obkličovacímu.  Kryt 
v  zákopech  ohrožuje  se  nejvíce  granáty,  skupené  čety  šrapnely  a 
strojními  puškami.  Francouzi  v  Argonnách  mají  pr}'^  jakési  zitchyco- 
vače  střel ;  i  u  nás  vyskytl  se  návrh  jakéhosi  štítku  na  hlaveň,  jímž 
by  levá  ruka  střelcova  byla  poněkud  chráněna,  jelikož  asi  70%  zranění 
bývá  na  ní.  Dřívější  posiční  a  vysilovací  válka,  která  hleděla  vlastní 
vojsko  co  nejvíc  šetřiti  a  drobnými  úspěchy  nepřítele  poškozovati,  od 
Napoleona  ustupovala  válce  ničivé,  území  bylo  mu  jen  žádoucí  zá- 
kladnou pro  zničení  nepřítele,  třeba  s  největšími  obětmi:  vítězství 
mělo  mu  pak  nahraditi  vše. 

Nynější  válka  pozemní  vede  se  zcela  tímto  způsobem. 

Ne  tak  námořní.  Anglie,  mající  ted"  námořní  oporu  svou  na  se- 
veru Skotska  u  CuUoden,  stáhla  skoro  všechno  své  loďstvo,  i  od 
Malty,  sem  a  doufala  náhlým  útokem  loďstvo  německé,  které  před- 
pokládala u  Helgolandu,  zničiti  hned  v  začátku  války.  Němci  však 
rozhodné  bitvě  se  vyhýbají,  poškozujíce  podmořskými  čluny  loďstvo 
válečné,  kdežto  v  jižních  vodách  dva  nebo  tři  křižníky  zajímají  a  ničí 
lodě  obchodní.  Dreadnoughty  nesplnily  dosud  nadějí  v  ně  kladených : 
podmořské  čluny  a  dobře  vyzbrojené  rychlé  křižníky  konají  lepší 
služby,  ovšem  pod  dobrým  vedením  a  se  zdatným  mužstvem.  Co  se 
vytýkalo  zdatnému  loďstvu  ruskému,  že  neodvážilo  se  útočiti  na  Ja- 
ponce chtíc  se  šetřiti,  to  osvědčuje  se  v  tomto  poměru  proti  číselné 
převaze  správným.  Naše  adriatické  loďstvo  ovšem  též  na  podobný 
způsob   boje  odkázáno,  kdyby  se  příležitost  naskytla. 

T.  ř.  čtvrtá  zbraň,  letadlo,  dobyla  si  v  rakouském  vojsku 
za  nynější  války  již  přes  čtyrycet  vyznamenání.  Důležitost  její  oceňuje 
se  vlastně  teprv  od  manévrů  roku  1912,  výcvik  nynějších  letců  není 
tedy  tuze  dlouhý ;  a  přece  podali  tak  pěkné  důkazy  své  zdatnosti. 
Před  třemi  lety  měl  tento  vojenský  oddíl  jen  jeden  jediný  stroj  k  vý- 
cviku mužstva. 

Anglický  svědek  obléhání  Antwerp  ze  svého  pozorování  sděluje 
překvapující  zprávu,  že  ze  škod  připisovaných  letadlům  způsobeno 
vlastně  více  střelami  na  ně  vyslanými. 


Rozhled  politický  a  vojenský.  867 

Na  belgickém  bojišti  osvědčily  se  rakouské  motorové  baterie 
zvláště  při  obléhání  pevností  nesnadněji  přístupných  (Namur,  Givet, 
Maubeuge  atd.)  a  kde  bylo  třeba  rychlých  pochodů.  Vůz  pohybovaný 
motorem  100  k.  s.  táhne  3  vozy,  na  nichž  součástky  děl  naloženy. 
Za  -iO — 50  minut  může  býti  dělo  připraveno  ku  střelbě  a  v  též  době 
také  odmontováno.  Nejvýš  možným  kalibrem  ukázal  se  305  cmový  ; 
pumy  váží  885  kg,  kteroužto  váhou  a  počáteční  rychlostí  bylo  třeba 
nahraditi  úbytek  kalibru. 

Belgičané  zkusili  štěstí  své  st.  ř.  divokými  vlaky,  tako- 
vými totiž,  které  bez  mužstva  se  pustí  na  nepřátelskou  trať,  aby  ji 
samu,  po  případě  vlaky  s  mužstvem  atd.  poškodily.  Výsledek  byl  ne- 
valný, neboť  útok  v  čas  pozorován,  zničen  ten  neb  onen  most,  a  vlak 
padl  do  hlubiny. 

Více  osvědčily  se  vlaky  obrněné,  pancířem  opatřené,  které  mohly 
i  v  dešti  nepřátelských  střel  vjeti  na  území  nepřátelské  a  tam  buď  jen 
vyzvídati  neb  i  škody  působiti. 

Moltke  pravil  prý  Němcům,  že  potřebují  tří  armád :  na  východě, 
na  západě  a  na  —  dráhách.  A  mají  je:  pohotovost  v  dopravě 
vojska  i  zásob  jest  podivuhodná. 

Jeden  z  nepěkných  úkazů  války  jest,  že  prese  vše  právní  obyčeje 
a  mírové  sjezdy  zadržují  se  nevojenské  osoby  a  soukromý 
majetek  nepřátelských  států.  V  Lyoně  na  př.  byla  průmyslová  vý- 
stava, která  válkou  přerušena ;  vláda  výstavní  předměty  prostě  roz- 
prodala. 

Je  to  sice  jakási  repressalie  proti  válčícímu  státu,  jako  ničení  ná- 
kladních soukromých  lodí,  ale  přece  se  tu  jaksi  rozeznávalo  a  roze- 
znává. Odveta  je  tu  víc  než  pochopitelná,  i  jde  pak  o  to,  kdo  bude 
více  postižen.  Rakousko  co  do  zboží  zdejšího  jistě  ne  (o  lodstvu  není 
zpráv):  z  nás  cizinci  od  jakživa  se  dobře  měli.  Cunardlinie  v  Uhrách 
dopravního  práva  pozbyla  již,  doufejme,  že  Canadian  Pacific  bude  ná- 
sledovati, jižní  dráha  má  teď  rozdělovati  dividendy  do  Francouz  atd. 
O  petrolejových  dolech  v  Drohobyči  se  ukázalo,  že  inženýři  francouzští, 
kteří  je  „kupovali",  byli  vlastně  v^^zvědači  pro  Rusko.  Poraženému  ne- 
příteli se  arci  taková  kořist  pak  zaúčtuje,  ale  vyrovnání  to  pro  po- 
stižené málokdy  výhodně  dopadne.  I  bezpotřebné  ničení  potravin  jako 
hodnot  jest  nám  proti  mysli,  i  není  divu,  že  velitel  Hindenburg  rozkázal 
zásoby  chleba  od  Rusů  petrolejem  polité  dávati  ruským  zajatcům. 

Ničení  uměleckých  památek  taktéž  dělá  mnoho  hluku  v  novinách, 
zvláště  „spanilomyslní"  Francouzi  se  nad  ním  rozčilují;  což  jim  však 
nevadilo  a  nevadí,  nechat  na  sta  kostelů  zvětrati,  na  věže  dávati  strojní 
pušky  atd.  Zvláště  o  Remeši  je  pořád  řeč,  a  právě  teď,  při  druhém 
dobývání,  se  oznamuje,  že  postavili  před  památný  chrám  děla.  Němcům 
tím  asi  bude  vynucena  táž  odpověď,  jakou  dalo  německé  velení  1870 
stran  velechrámu  štrassburského :  že  ho  sice  střelby  ušetřiti  nelze,  ale 
že  koule  budou  zamotávány  do  bavlny. 


868  Rozhled  politický  a  vojenský. 

Důležitou  součástkou  vojenské  výzbroje,  důležitější  nežli  snad 
tušeno,  stala  se  cigaretta,  ona  nezbedná  jedovatina,  proklínaná  tolika 
hygieniky  a  vychovateli  všeho  druhu.  Kouření,  tento  „barbarský  zvyk", 
iak  jeden  náš  zvěčnělý  učenec  říkával,  když  si  labužnicky  svou  ku- 
bovku  zapaloval,  bylo  sice  ve  vojsku  odjakživa  akoro  úředním  ;  komisní 
tabák  fasován  stejně  pravidelně  jako  ten  boží  chlebíček.  Prosby  nynějších 
bojovníků  o  cigaretty  (ty  možno  skoro  za  každé  příležitosti  vykouřiti) 
—  jsou-li  ovšem  zápalky,  o  něž  na  př.  v  Haliči  měli  velkou  nouzi  — 
ukazují,  čím  jim  tento  požitek  jest,  a  to  i  takovým,  kteří  ho  před  tím 
ani  nezakusili :  nejen  že  mírní  pocit  hladu  a  žízně  —  cigaretta  tiši 
také  nervy,  zaplašuje  chmury,  ulehčuje  tíseň  duševní,  přenáší  přes 
okamžité  obavy,  podporuje  hru  představ,  rozptylujíc  je  jako  mráčky 
kouře  a  zvyšuje  dobrou  náladu  v  jakousi  bezstarostnou  ne-íi  lhostejnost, 
tedy  živost  —  ne  však  že  by  uspávala  jako  silnější  narkotikum,  nýbrž 
naopak  zvyšuje  čilost  mysli,  zbavujíc  ji  tlaku  v  jednom,  jednostranném 
směru  a  rozšiřujíc  takto  možnost  rozhledu  i  rozhodnutí. 

Budiž  jim  tedy,  statečným  obráncům  našim  těchto  divotvorných 
smotkův  a  smotečků  popřáno  co  nejhojněji.  Na  katary  a  tlukot  srdce 
pamatovati  bude  kdy  až  po  válce! 


Ročník  XXXI.  Číslo  12. 


HLÍDKA 


/^'^>k 


z  dějin  města  bošíic. 

TÁCLAV  KcbíCek.  (Č.  d.) 

Drahý  způsob  úlevy  byl,  že  roční  placení  sníženo  na  menší 
lhůty  a  prodlouženo.  V  Moravičanech  nařídil  kartouzský  převor  Valentin 
Martinides  kolem  roku  165<S,  „aby  všechny  grunty  a  roční  placení 
tohko  na  "polovičně  terminy  se  pokládaly,  tak  aby  chudí  držitelově 
gruntův  tím  volněji  jiných  rozličných  povinností  odbejvati  a  při  tom 
se  vyživovati  mohli". ^)  Majitel  „zahrady"  č.  32  v  Lošticích  koupené 
za  142  hř.  na  placení  roční  po  i  hř.  prosil  roku  1667  obec  memoriálem, 
„aby  se  jemu  zahrada  na  placení  roční  něco  skromnější  pustila-,  načež 
povoleno  platit  pouze  po  2  hř.  ročně,  „aby  lepším  hospodářem  býti 
mohl".  Za  tím  účelem  těž  závdavek,  jenž  se  jinak  zpravidla  kladl 
hotově,  byl  časem  rozdělen  na  několik  let.  Dle  usnesení  sněmovního 
z  roku  1650  se  daň  zemská  bud  zmírnila  nebo  na  tři  lěta  vůbec 
promíjela.  Výminečne  odpouštěl  se  úrok  unčovský  a  to  jenom  na  rok. 
Sněmovního  nařízení  o  tom  z  roku  1651,  „aby  poddaní,  jenž  by  se 
na  požáry,  zbořené  a  zpustlé  grunty  osazovali  od  času  sněmu  tohoto 
za  tři  léta  pořad  sběhlá  od  všelijakých  kontribucí  J.  M.  císařské  osvo- 
bozeni a  podle  toho  i  od  platů  vrchnostem  povinných  uše- 
třeni byli",-)  unčovská  vrchnost  nedbala. 


')  Obecní  archiv  moravičaniký. 

*)  Slavih,  Morava  a  její  obvody  ve  Slezsku  po  třicetileté  válce  y,  9. 

Hlídka.  59 


870  Václav  Kubíček: 


Jak  vrchnosti  tak  obci  záleželo  na  tom,  aby  se  pusté  domy  osa- 
zovaly a  zbořené  stavěly.  Rinkovuí  dům  č.  92  koupil  roku  1646  Jiřík 
Severa  Jaroměřský  za  1000  hř.  „Však  poněvadž  tenž  dům  jak  jinší  při 
městečku  od  armády  obojí  na  nejvýš  zplundrovaný  a  opuštěný  jest",  pustil 
se  mu  bez  závdavku  na  roční  placení  po  10  hř.  Během  16  let  vystřídali 
se  na  domě  čtyři  majitelé,  z  nichž  poslední  roku  1662  musel  na  po- 
ručení vrchnosti  se  zaručiti  šesti  osobami,  sousedy  hodnověrnými,  „že 
od  zápisu  hned  dříví  voziti  dáti  a  na  jaro  stavěti  má*'.  Jindy  uložena 
kupiteli  povinnost,  grunt  vystavěti  do  roka,  někdy  pak  závazek  ,.do 
třech  let  pořad  sběhlých  z  grantu  se  nehejbati".  Na  dodržení  závazku 
musel  v  tomto  případě  nový  majitel  postaviti  dva  rukojmí. 

Ale  vzdor  všem  úlevám  a  závazkům  mnozí  majitelé  nevydrželi 
dlouho.  Co  chvíle  některý  „sběhl  a  grunt  pustý  státi  nechal". 
Na  dnešní  poměry,  kdy  koulený  dům  se  buď  zcela  nebo  z  větší  části 
hotově  platí,  dalo  by  se  takové  sběhnutí  těžko  vysvětlit,  ale  tehda,  kdy 
se  grunty  prodávaly  na  malé  roční  lhůty,  odběhly  majitel  pravidelně 
nepozbyl  ničeho.  Neboť  obyčejně  „zaseděl",  totiž  zůstal  dlužen  první  a 
třebas  i  druhou  lhůtu,  a  když  i  něco  zaplatil,  bylo  to  vlastně  jen 
jakoby  skrovné  nájemné  z  držené  usedlosti. 

Za  takových  okolností  byl  vzrůst  městečka  velice  pomalý. 
Počátkem  roku  1667  čítalo  se  v  Lošticích  25  domů  várečných,  9  gruntů, 
48  „zahrad"  a  14  domkůvj  úhrnem  tudíž  96  domů  křesťanských,  jež 
byly  obydleny  od  25  várečných  měšťanů,  41  řemeslníků,  14  rolníkův 
a  16  nádenuíků.  Přičtou  li  se  k  tomu  dva  rulýny,  radnice,  špitál,  škola 
a  fara,  bylo  v  křesťanské  obci  celkem  102,  v  židovské  10,  dohromady 
v  celém  městečku  112  čísel.  Neobydlených  míst  židovských  bylo  11. 
křesťanských  37,  z  nichž  jedno  se  40  m.  pole  a  10  domků  docela 
zničených  povodní  roku  1663.  Z  pole  1701  měřic  osívalo  se  8707á  ra., 
ostatek  při  tehdejším  způsobu  vzdělávacím  leželo  ladem,  265  m.  pak 
následkem  povodně  se  vůbec  nevzdělávalo.  Osídleno  tudíž  nově  za  deset 
posledních  let  pouze  18  čísel.  Městský^  „ralhouz"  se  roku  1668 
opravoval. 

Berně  zemské  zaplatily  Lošlice  od  listopadu  roku  1668  do 
konce  října  1669  celkem  353  zl.  32  kr.  ly^  den.  Roku  1670  platilo 
se  z  lánu  po  15  zl.  46  kr.  a  z  domu  po  1  zl.  30  kr.  Na  diskreci  pro 
důstojníky  v  Unčově  bytující  rozvrženo  Lcšticům  z  měsíčních  21  zl. 
-46  kr.  počínaje  od  listopadu  1670  do  konce  března  1671  po  7  zl. 
30  kr.  Z  toho  dostával  hejtman  měsíčně  20  zl.  a  8  m.  ovsa,  prapo- 
rečník  45  kr.  Potom  diskrece  přestala  dle  znění  vyšlých  patentů,  více 


z  dějin  města  LoStic.  871 


však  proto,  že  hejtman  z  Unčova  byl  vzdálen.^)  Neboť  když  se  počátkem 
srpna  vrátil,  žádal  diskreci  zas  a  povoleno  mu  za  čtyry  minulé  měsíce, 
co  v  Unčově  nebylj  po  10  zl.,  za  srpen  však  a  září  po  12  zl.  a  8  m. 
ováa,  protože  už  tam  bytoval.  Celkem  odvedly  Loštice  od  listopadu 
1670  do  konce  července  1672  na  tuto  diskreci  101  zl.  a  21]o  m.  ovsa. 

Úroku  panského  platily  Loštice  ročně  600  zl.  mor.  Smlouva 
z  roku  1638,  dle  níž  byli  povinni  odváděti  700  zl.  mor.,  zmizela  — 
„přišla  jim  nevědouce  sami  jakým  způsobem  k  zmaření".  ^^  Byloli 
zmaření  městecké  obci  po  této  stránce  s  výhodou,  mělo  též  svůj  rub.  Byla 
to  zvláště  nejistota  právního  poměru  mezi  Lošticemi  jako  pod- 
danými a  Unčovem  jakožto  vrchností,  jelikož  starodávné  výsady  a 
svobody  byly  jakoby  nepotvrzeny.  Unčov  je  mohl  prohlásiti  za  nejsoucí. 
A  není  pochyby,  že  chtěje  přinutit  Loštice  k  odvádění  sedmého  sta 
a  nemoha,  nebo  vlastně  netroufaje  si  dle  zvyků  zemských  nastoupiti 
za  tím  účelem  cestu  práva,   skutečně  poukazoval  na  takovou  možnost. 

Nejvíce  bylo  na  snadě,  žádati  po  Lošticích  povinnosti,  jež  dle 
smlouvy  z  roku  1638  měly  přestati,  totiž  platy  z  pálení  kořalky  a 
z  pivovaru,  jakož  i  ohlašování  nevěst  a  sirotků.  Nebyla-li  smlouva 
platná,  nesměla  se  osiřelá  nevěsta  nebo  vdova  vdávati  bez  vrchnosten- 
ského povolení  a  sirotky  loštické  mohla  vrchnost  požadovati  ke  svýn^ 
službám.  Mimo  tj  zdá  se  též,  že  Unčov  k  vynucení  sedmého  sta  si 
osoboval  práva  nebývalá,  zejména  lov  z  lesů  v  a  řek,  hajného  zavázali 
vrchnostenskou  přísahou  a  zemřel  li  kdo  bez  závěti,  že  si  přivlastňovali 
jeho  pozůstalost. ")  Z  toho  vznikaly  stálé  útisky,  svízele  a  rozepře.  Při 
tom  nepřestával  Unčov  upomínat  o  sedmé  sto  vrchnostenské  činže  a 
zdůrazňoval  své  upomínky  vězením  úřadu.  *) 


')  v  úctě  se  durod  udává  zajímavě  slovy,  že  diskrece  přestala  »wegen  ergangener 
Patenta,  weilen  auch  der  Hauptmann  an  der  Stelle  nit  war:  —  patrně 
jako  že  mu,  jest-li  přítomen,  náleží  diskrece  vzdor  všem  patentům. 

-)   Roudek,  Loštice  p    48. 

^)  Že  pokusy  takové  se  strany  Unčova  se  daly,  vysvítá  z  úvodu  smlouvy 
r.  1674,  kdež  Unčovití  píšon,  že  když  Loštice  domáhaly  se  bez  přidání  sedmého  sta 
T  letech  padesátých  výhod  a  výsad  udělených  jim  roku  1638  »nemohli  sme  vedle  žádosti 
jejich  učiniti,  nýbrž  jure  merito  jim  takovou  sme  odepřeli  a  zase  k  předešlému 
právu,  jurisdikci  a  regaliím  svým  —  —  sme  síhnouti  a  se  navrátiti 
chtěli«.  Houdek,  Leštíce  p.  48. 

*)  V  obranném  spise  z  roku  1697  uvádějí  Loštice,  že  je  L"nčovští  před  rokem 
1674  »o  to  nepovinné  sto  mor.  upomínali,  častokráte  několik  osob  z  obce  naší  před  sebe 
éo  Unčova  ciiirovali  a  tím  k  velikým  škodám  a  outratám  obecním,  jichžto  jsme  již 
déle  snášeti  nemohli,  příčinu  dávali,  k  našim  svobodám  sáhati  chtěli*.  Poslední 
takové  »citirováQÍ '■  do  vězení  bylo  počátkem  r.   1671. 

59» 


872  VÁCLAV  Kubíček: 


Zemský  podkomoří  Bedřich  hrabě  z  Oppersdorfu,  když 
obec  loštická  stěžovala  si  jemu  v  té  příčině,^)  povolal  městeckou  radu 
k  sobě  do  Brna  a  napomenul  ]o  k  dodržení  závazku  roku  1638  dobro- 
volně slíbeného.  Vidouc  nezbytí,  nabízelo  město  za  požadované  Unčovem 
sto  zlatých  polovici,  budou-li  výsady  potvrzeny.  Ale  Unčov  přes  opě- 
tovné prosby  v  letech  1672 — 1674  neodstoupil  od  plného  sta.-)  Konečně 
obee  dne  4.  května  1674  podvohla  se,  pi-osíc  pouze,  aby  nebylo  vy- 
máháno sedmé  sto  za  léta  minulá.  Obnášelo  to  od  roku  1649  na  2550  zl. 

Unčov  na  přímluvu  podkomořího  chtěl  se  v  tom  ohledu  spokojit 
obnosem  300  zl.  a  potvrditi  starobylé  výsady  ve  smyslu  smlouvy 
z  roku  1638.  V  pátek  dne  8.  června  1674  dostavila  se  před  obojí 
rádu  do  Unčcva  sedmičlenná  deputace  „vyslaní  od  purkmistra,  konšelův 
a  celej  obee  městečka  Loštic  s  purkmistrem  starším  Janem  Hřebíkem". 
Odevzdavše  náležité  plnomocenství,  „přednesli,  kterak  celá  obec  to 
dobrodiní  jim  učiněné  s  poddanou  vděčností  přijímají  a  taky  že  těch 
300  rýn.  mor.  na  ty  zasedělé  staré  resty  odpraviti  chtějí,  však  že  prosí, 
aby  na  terminy  každoročně  po  10  zl.  mor.  od  nich  přijímané  byly. 
Načež  Jejich  Opatrnosti  páni  vedle  obšírného  domluvení  se  resorvirovali, 


')   Dopis  praesent.    15.  března   1671. 

2)  Deset,  dopisů  7  té  příčině.  V  městské  registr,  unčov.  pouze  dopis  loštický  de 
praes.  13.  března  1674,  v  němž  přivozují  k  paměti  »mnohé  a  snížené  žádosti  naše, 
kterak  od  dávního  ěasu  o  to  usilujíce,  aby  konfirmaci  privilegií  našich,  které  od  předkův 
jakým  způsobem  nevíme  umrhané  jsou,  nám  zaseji  vydané  býti  mohly,  že  pak  až  posavad 
jich  dosáhnouti  nemůžeme,  nýbrž  od  V.  O.  v  tom  skrze  psaní  napomínáni  jsme,  abychom 
se  nimi  proukázali  a  před  V.  O.  in  autentica  předložili*,  nezapírají  »že  o  nich  jsouce 
mladí  a  neví  hospodáři  dokonce  nevíme«,  pročež  žádají,  »že  by  nás  k  složení  takových 
obtěžovati  ncráčili«  a  prosí  za  obnovení  starých  výsad.  —  Ostatních  9  dopisů  není 
v  měst.  registr,  unčov.,  jen  obsah  jejich  se  registruje  v  seznamu  dokladů  při  komissi 
stran  sedmého  sta  dne  30.  května  1697.  Jsou  to  zejména:  1.  Lošt.  stížnost  k  podkomo- 
římu de  praes.  15.  března  1671  cum  decretatione.  —  2.  Memoriále  lošt,  na  magistrát 
unčovský  de  praes.  4.  srpna  1671,  v  němž  nabízejí  příplatek  50  zl  mor.  ročně  a  prosí 
o  stvrzení  výsad.  —  3.  LoSt.  memoriále  k  podkomořímu  de  praes.  24.  srpna  1671  : 
Lošt.  uznávají,  že  předkové  jejich  svolili  v  sedmé  sto,  nabízejí  místo  něho  50  zl.,  prosí 
o  stvrzení  výsad  a  o  přímluvu  podkomořího  v  Unčově.  —  4.  Dopis  loSt.  k  magistrátu 
unčov.  de  praes.  8.  února  1672,  v  němž  uznávají,  že  předkové  jejich  svolili  v  sedmé 
sto.  —  5.  Dopisem  10.  července  nabízejí  650  zl.  mor.  a  prosí  o  stvrzení  výsad,  jež  se 
jim  ztratily.  —  6.  Dopis  do  Unčova  dto  22.  srpna  1672,  v  němž  prosí  o  obnovení 
výsad,  aby  se  jim  k  tomu  určil  den.  —  7.  Dne  18.  února  1673  prosí  Lošt.  za  odpuštění 
restů  stran  sedmého  sta  a  za  obnovení  výsad.  —  8.  Podobně  5.  května  1673.  —  Dne 
4.  května  1074  prosí  o  potvrzení  výsad  a  nabízejí  přidati  sedmé  sto,  pouze  aby  se  jim 
odpustily  zasedělé  resty  stran  sedmého  sta. 


z    dějin    měí-ta   Loštie.  873 


Že  ty  resty  každoročně  po  12  zl.  mor.  a  to  na  dva  terminy,  totiž 
o  sv.  Janě  6  zl.  mor.  a  o  sv.  Václave  6  zl.  mor.  přijímati  chtějí,  při 
čemž  zůstáno  a  od  vyslaných  s  vděčností  přijato  jest".  >) 

Po  této  ústní  domluvě  byl  Unčov  ochoten  vyhotoviti  stvrzovací  list 
městských  výsad  dle  znění  smlouvy  z  roku  1638.  Vyžádav  si  předem 
schválení  náčrtku  od  zemského  podkomoří  Bedřicha  hraběte  z  Oppers- 
dorfu,  vystavil  listinu  ve  druhý  svátek  vánoční  dne  2G.  prosince 
téhož  roku. 

Nejdůležitější  pro  Loštice  byl  v  ní  článek,  dle  něhož  „všechny 
jejich  privilegia,  nadání,  smlouvy  a  obdarování  i  taky  všecky  práva, 
pokudž  takové  neporušené  a  oni  Loštičtí  taky  až  posavad  v  pokojném 
užívání  jich  sou",  vrchnostensky  se  obnovují  a  potvrzují,  začež  obec 
bude  povinna  platit  ročně  700  zl.  počtu  moravského.  Jinými  články 
stanoveno,  že  z  pálení  kořalky  a  z  vaření  piva  není  obec  povinna 
žádným  platem  vrchnostenským  —  nevěsty  a  vdovy  poctivě  zachovalé 
že  může  vydávati  k  manželství  a  sirotky  ke  svým  službám  obecním 
připovídat  —  a  že  stran  odúmrti  nemají  od  vrchnosti  snášeti  žádného 
útisku,  nýbrž  že  statky  své  mohou  komukoliv  poroučeti. 

Tyto  body  souhlasí  téměř  doslova  se  smlouvou  z  roku  1638. 
Závazek  každoroční  dodávky  borových  kmenů  na  trouby  k  vedení 
vody,  určený  dříve  na  „půl  kopy  borů  více  nebo  méně",  v  nové  listině 
zní  neurčitě  „kdykoli  potřeba  městu  zdejšímu  toho  kdy  ukáže". 

Výslovně  si  vrchnost  ponechala  tři  svobody,  kterých  se  obec 
tak  horlivě  byla  domáhala  v  letech  1650,  totiž  hrdelní  právo,  pokuty 
peněžité  a  právo  zhostné.  „Jakož  nikdá  Loštičtí  za  předkův  našich 
přestupníky,  kteréž  by  slušné  pokuty  bud  peněžité  aneb  jiného  ostřej- 
šího jakéhokoliv  trestání  zasloužili,  k  svěj  ruce  sou  netrestali,  nýbrž 
takové  pokuty  a  trestání  při  vrchnosti  zůstávaly.  Item  taky  jakož 
Loštičtí,  když  z  Loštie  jakožto  z  gruntův  našich  dědičných  jinam  na 
grunty  jiné  a  cizí  pod  jinou  vrchnost  a  pána  se  odebrati  a  osaditi,  neb 
v  službu  a  poddanost  oddati  chtěli,  toho  sami  od  sebe  jakožto  lidi  naše 
poddané  činiti  nemohli,  nýbrž  obyčejem  všech  jiných  lidí  poddaných 
v  margkrabství  tomto,  kteří  na  to  obzvláště  a  in  specie  privilegovaní 
nejsou,  bud"  on  člověk  usedlý  nebo  neusedlý,  ženatý  neb  svobodný, 
obojího  pohlaví,  vždy  od  předkův  našich  jakožto  vrchnosti  svěj  a 
městečka  Loštie  dědičnej  z  poddanosti  zhosťovati  museli  a  povinni 
byli,  i  taky    cd  nás    vždy  pořádnými  listy  se  zhosťovali.    Pročež  taky 


')  Jenom  tento   »vejtab  protokolu  král.  města  Unéova  držanej  sessi«   zachoval  se 
v  měst.  registr,  unčov.  ze  všech  protokolů  radních  XVII..  století. 


874  VÁCLAV  Kubíček  : 


jak  druhé  sobě  nyní  i  na  budoucí  potomní  věčné  časy  v  moci  svěj 
a  potomkův  našich  pozůstavujem  a  zanecháváme,  a  nemá  nám  smlouva 

neb  obnovená  confirmací  toto  tomuto  našemu  právu  dědičnému 

žádným  vymyšleným  způsobem  v  ničemž  dokonce  na  žádnou  ujmu 
bejti". 

Bilance,  jež  vycházela  ze  stvrzovacího  listu,  byla  pro  Loštice 
chatrná.  Od  let  padesátj^ch  usilovala  obec  o  čtyry  výhody,  aby  totiž 
bylo  jim  povoleno  krevní  právo,  aby  se  jim  ponechaly  pokuty  pro- 
vinilcův, aby  směli  propouštěti  sousedy  na  cizí  grunty,  konečně  pak 
aby  se  jim  vyjednaly  dva  nové  trhy  výroční.  Vánoční  listinou  roku 
1674  se  Lošticům  z  těchto  čtyř  výhod  nedostalo  ani  jediné.  Jestliže 
jim  Unčov  ponechával  svobodný  lov  z  lesův  i  řek  a  sliboval-li,  že  stran 
odúmrti  „žádného  útisku  více  snášeti  nemají",  že  totiž  mohou  „statečky 
a  jmění  svá  komukoliv  jim  se  líbiti  bude  odporoučeti  a  zadati"  — 
neuděloval  vlastně  nic,  nýbrž  jenom  vracel,  co  si  časem  osoboval  bez- 
právně. A  ještě  i  to  vrácení  nebylo  zadarmo:  vymíniltě  si  dodávku  borů  na 
vodní  trouby  a  poctu  rybami  říčními  k  suchým  dnům.  Plat  z  pálení 
kořalky  a  vaření  piva  přestal  hned  před  rokem  1638.  Tohoto  ne- 
odváděného, promlčeného  platu  byla  obec  nyní  zproštěna.  Stejně  bylo 
pro  Loštice  nemnoho  závažné,  že  Unčov  listinou  slíbil,  jich  neodprodat 
a  neodcizit.  Radostná  ochota,  s  jakou  Loštice  roku  1651  chopily  se 
úmyslu,  když  Unčov  chtěl  městečko  prodati,  nesvědčí  pro  to,  že  by 
Loštičtí  neodprodání  byli  považovali  za  vzácné  dobrodiní. 

Jediné,  co  Lošticům  se  nově  udělovalo,  bylo  právo  stran  nevěst 
a  sirotků,  výsada  za  oněch  dob  cenná,  jelikož  ohlašování  a  stavění 
sirotků  před  vrchností  bylo  spojeno  s  obtížemi  a  výlohami  jak  pro 
obce  tak  pro  sirotky.  Ještě  cennější  bylo  znovupotvrzení  všech  dosa- 
vadních výsad,  nadání  a  práv.  Ale  celkem  dlužno  říci,  že  Unčov  dostal 
sedmé  sto  ročního  platu  poměrně  lacino,  a  dalo  se  předvídat,  že  obci 
loštické  kup  v  tomto  smyslu  učiněný  během  nedlouhé  doby  opět  se 
rozleží  a  že  řeknou:  „To  málo,  co  nám  bylo  dáno,  koupili  jsme  příliš 
draho.  Nebylo  by  možno  se  vyzouti  ze  závazku  sedmého  sta?". 

Unčovští  páni  tu  možnost  ve  stvrzovacím  listě  ponechali.  Listina 
jsouc  vydána  způsobem  a  slohem  listiny  výsadní  a  stvrzovací, 
byla  opatřena  jenom  pečetí  města  Unčova  a  „pro  stálejší  a  pevnější 
toho  všeho  jistotu  a  důvěření"  vlastnoručním  podpisem  a  pečetí  pod- 
komořího. V  listině  však  byl  též  závazek,  k  němuž  se  obec  loštická 
přiznávala.  Závazek  měl  bý^ti  stvrzen  podpisem  a  pečetí  obce.  Ale 
nebyl.  Proč  ? 


z  dějin  města  Loštic.  87í 


Vždyť  ještě  roku  1581,  kdy  se  Loštičtí  podvolovali  k  ročnímu 
platu  600  zl.  vrchnostenské  činže,  byly  přitisknuty  vedle  sebe  pečet 
unčovská  i  loštická.  Proč  nyní  ne?  Nebyla  v  tom  jakási  panská  po- 
výšenost, která  předpisuje,  ale  nesmlouvá,  která  přijímá  poddanský 
závazek,  ale  nedopouští,  aby  pečet  a  podpis  téhož  poddaného  bjl  umístěn 
vedle  podpisu  panského  a  pečeti  vrchnostenské?  Těžko  soudit,  kde  za- 
chované prameny  nedodávají  ani  nejmenší  opory  k  žádoucímu  vysvět- 
lení. Jistotně  ani  Loštickým  tehda  nenapadlo,  že  by  listina  též  jimi 
měla  býti  zpečetěna.  Ale  když  se  jim  během  času  otevřely  oči,  vedla 
je  právě  tato  okolnost  k  novým  sporům  a  k  vítězství,  Unčovu  pak 
zavinila  prohru.^)  (P.  d.) 


';  Smlouva,  již  otiskl  Houdek,  Loštice  p.  48 — 50  byla  vyhotovena  ve  dvou 
pergamenových  stejnopisech,  z  nichž  jeden  patrně  měla  dostati  do  rukou  obec  loštická, 
ale  zatím  nedostala.  Žádala  o  její  vydání  dne  7.  března  1675  »V  příčině  eonfirmaci 
privilegií  našich,  o  které  tak  již  drahné  časy  aby  nám  zaseji  vydané  býti  mohli,  pracu- 
jeme* —  »nepochybujíce,  než  že  taková  eonfirmaci  jsouc  napsána,  nepochybně  také  od 
p.  podkomořího  podepsána  i  pečetí  jeho  potvrzena  i  také  od  V.  O.  dohotovena  bude«, 
pročež  » pokud  dle  naděje  naší  taková  eonfirmaci  již  zhotovena  jest,  takovou  nám  zaseji 
vydati  odporní  loýti  neráčítex.  —  Poznovu  dne  6.  prosince  1675  a  3.  září  1676.  Leč 
bez  výsledku.  Teprve  později  dostala  obec  loštická  listinu  do  rukou,  musela  ji  však  za 
nedlouho  vrátit  za;e  do  Unčova.  Bezpochyby  proto,  že  Loštičtí  neodváděli  sedmého  sta. 
Unčov  v  návalu  vrchnostenského  hněvu  požádal  listinu  nazpět  a  Loštice  ji  bez  odmluvy 
ochotně  vrátily.  Oba  stejnopisy  leží  dosud  v  měst.  archive  unčovském 
sub.  44/1674. 


t 


876  Pavel  Krippxer: 


naše  reíormj;  středoškolské. 

Napsal  Pavel  Krippxer.  ^)  (^Č.  d.) 

Kdo  tedy  zcela  objektivně  a  bez  ohledu  k  populárním  he8lůa> 
uvažuje  o  celé  této  otázce,  musí  dojíti  na  konec  přesvědčení,  že  mini- 
sterstvo vyučování  jednalo  zcela  správně  a  jak  pro  žactvo  a  učitelstvo, 
tak  pro  stát  a  společnost  blahodárně  tím,  že  nevyhovělo  vyzvání,  které 
z  několika  stran  velmi  důrazně  se  ozývalo  v  anketě  středoškolské  a 
zvlášť  hlučně  v  širší  veřejnosti,  aby  maturita  byla  odstraněna. 

Jiná  však  jest  otázka,  zda  opravy  výnosem  ministerským  29.  února 
1908  při  zkoušce  matur.  provedené  a  úlev}^  při  ní  poskytnuté  jsou 
vesměs  vhodné  a  přiměřené. 

Když  při  závěrečném  hlasování  o  maturitě  všichni  členové  ankety 
hlasovali  na  konec  pro  její  zachování,  ale  s  podstatnými  úlevami  a 
s  náležitým  zlepšením,^)  mohly  býti  podle  směru  a  obsahu  celého  ro- 
kování jen  takové  „podstatné  úlevy"  míněny  a  žádány,  při  nichž  by 
ve  shodě  s  duchem  a  účelem  maturitní  zkoušky  abiturienti  v  předmětech 
humanitních  i  reálních  bez  přetížení  přílišnými  podrobnostmi  mohli 
podati  průkaz  o  svém  všeobecném  vzdělání  a  duševní  dospělosti.  Jak 
jetěmto  požadavkům  vyhověno  oním  reformním  výnosem  ministerstva? 

Všimněme  si  nejprve  zkoušky  písemné ! 

Písemná  zkouška  maturitní  skládá  se  od  r.  1908  ze  tří  prací: 
1.  pojednání  z  jazyka  vyučovacího  při  svobodné  volbě  ze  tři  různorodých 
themat,  2.  překlad  z  latiny  do  jazyka  vyučovacího,  při  němž  doba 
pracovní  jest  rozmncžena  ze  dvou  hodin  na  tři  a  dovoleno  užívati  také 
slovníku,  a  3.  překlad  z  řečtiny  do  jazyka  vyučovacího.  Druhé  dvě 
dřívější  práce  písemné,  překlad  z  jazyka  vyučovacího  do  latiny  a  práce 
z  mathematiky,  jsou  odstraněny.  Nově  bjlo  také  zavedeno,  že  odborní 
učitelé  VIII.  třídy  jsou  povinni  navržená  themata  předkládati  k  na- 
hlédnutí řediteli,  který  dle  potřeby  promluví  o  nich  s  učitelem  před- 
mětu —  což  racžno  zajisté  jen  schvalovati.  Rovněž  všeho  uznání 
zasluhuje  ustanovení,  že  k  pojednání  z  jazyka  vyučovacího  může  si 
každý  abiturient  sám  voliti    ze  tří  předložených  themat  ono,    které  se 


«)  Opravy:  Str.  738  ř.   13.  shora  m.  další  delší.   —  Str.   741   ř,  13.   zdola  jedno- 
stranně m.  jednostrannému, 

^)  Jak  dříve  pověděno,  hlasovalo  před  tím   12  členů   pro  ňplué  její  zrušení. 


NaSe  reformy  středoškolské.  877 


mu  ku  zpracování  zamlouvá  nejvíce.  Tím  dostalo  se  abiturientům  proti 
dřívějšku  veliké  a  také  spravedlivé  výhody ;  neboť  jak  často  býval 
dříve  nedostatečný  výsledek  práce  té  zaviněn  jedině  tím,  že  abiturient 
nejistě  a  mezerovitě  ovládal  příslušnou  látku  (na  př.  dějepisnou)  předlo- 
ženého thematu !  Mimo  to  ještě  se  dovoluje  učiteli  připojiti  v  návrhu 
ku  thematům  pojednání  některé  vysvětlovači  a  usnadňovací  pokyny, 
jež  zajisté  abiturientům  mohou  býti  jen  vítány.  Tím,  že  ku  překladu 
z  latiny  zvýšena  byla  doba  pracovní  na  tři  hodiny,  bylo  vyhověno 
dávnému  přání  odborníků. 

Za  to  nemohu  —  a  se  mnou  asi  mnoho  odborníků  —  nikterak 
zpřáteliti  se  s  usnadněním,  že  při  překladu  z  latiny  je  také  dovoleno 
užívati  slovníku.  Mohla  by  se  sice  tato  „reforma"  odvolávati  na  podobné 
dovolení  Org.  osnovy  §  81  odst.  3.  Ale  dovolení  toto  bylo  již  po  ne- 
celých třech  letech  svého  trvání  zrušeno  (výn.  minist.  1.  února  1852 
č.  1373)  a  podle  mého  soudu  vším  právem.  Neboť  jak  možno  při- 
pouštěti při  latině,  které  se  vyučuje  od  I.  třídy  po  celé  gymnasium 
v  tak  velikém  počtu  hodin  týdenních,  po  takovém  množství  vykonané 
četby  takovouto  pomůcku  1  Vždyť  přece  k  takovým  překladům  nemají 
se  vybírati  místa,  jež  by  obsahovala  nějaké  zvláštní  obtíže  jazykové 
nebo  věcné,  i  nutno  tudíž  předpokládati,  že  nebude  tam  také  větší 
počet  výrazů  neznámých  neb  ojedinělých  ;  a  jestliže  by  se  tam  snad 
přece  vyskytly  2 — 3  výrazy  méně  známé  neb  takové,  jichž  užito  tam 
ve  zcela  zvláštním  významu,  neb  nějaká  vazba  neobyčejná,  tam  přece 
úplně  stačí,  když  učitel  připojí  k  takovým  významům  nebo  vazbám 
potřebné  vysvětlivky,  které  jistě  dojdou  schválení  příslušného  zemského 
inspektora  školního.  Nemohu  tedy  než  s  plným  přesvědčením  pro- 
hlásiti, že  touto  přílišnou  „blahovůlí"  se  podporuje  u  abiturientů  vlastně 
jen  lenivost  a  pohodlnost  myšlenková  a  že  tak  se  jen  svádějí  k  tomu, 
aby  hledali  i  sebe  známější  významy  a  vazby  ve  slovníku,  který  jim 
bez  toho  s  ochotnou  štědrostí  často  překládá,  a  to  bez  jejich  nejmenšího 
přemýšlení,  i  celá  místa ! 

O  tom,  zda  právem  či  neprávem  zrušen  byl  překlad  z  vyuč. 
jazyka  do  latiny,  mohou  býti  různá  mínění.  Vídenský  spolek  přátel 
humanistického  gymnasia,  jehož  předsedou  byl  tenkráte  hr.  Stiirgkh, 
vydal  svým  předsednictvem  ještě  r.  1908  o  novém  řádu  maturitním 
zvláštní  „promemoria",  jež  předložil  ministerstvu  kultu  a  vyučování. 
V  tomto  prohlášení  vyslovuje  se  stanoviska  vzdělání  jazykového  mládeže 
gymnasijni  těžké  námitky  proti  zrušení  písemného  překladu  maturitního 
do  latiny.  Nečiní  sice  formálně  návrhu    na  opětné   jeho    zavedení,    ale 


878  Pavel  Kkippner: 


jen  v  tom  předpoklade,  že  zrušení  to  nebude  míti  žádného  vlivu  na 
učebnj'^  cíl  v  jazyku  latinském  a  že  tím  nebudou  nikterak  dotčeny 
písemné  překlady  do  latiny  v  VII.  a  Vlil.  třídě.  G.  Uhlig,  z  nejzna- 
menitějších filologův  a  paedagogů  říšskoněmeckých,  posuzuje  naši  re- 
formu maturitní  (v  časopise  Das  humanistische  Gymnasium  1910), 
sdílí  úplně  ony  námitky  a  vyslovuje  obavu,  že  následky  tohoto  zrušení 
jistě  se  dostaví  při  písemných  pracích  latinských  obou  nejvyšších  tříd, 
což  ovšem  zase  škodlivým  vlivem  působiti  bude  na  četbu  latinskou  ve 
vyšších  třídách,  uvádějíc  ji  v  povážlivé  nebezpečí  mělkosti  a  povrchnosti. 

Ale  jinak  soudí  o  tom  sám  referent  o  reformě  maturitní  v  anketě 
středoškolské,  zemský  šk.  inspektor  Loos,  jenž  při  nynějším  počtu 
hodin  pokládá  písemný  překlad  maturitní  do  latiny  již  za  nemožný, 
za  cíl  nedosažitelný;  vynaloženému  času  a  práci  neodpovídá  prý  tu 
ani  z  daleka  ovoce.  Ale  jako  methodické  cvičení  může  (tak!)  prý 
písemný  překlad  do  latiny  zůstati  dále  do  sexty  neb  i  výše ;  tím  pak 
jakož  i  úátními  překlady  do  latiny  bude  prý  dostatečně  postaráno  o  to, 
aby  získané  vědomosti  mluvnické  se  nevytrácely.  (?)  Pak  prý  se  také 
nebojí,  že  by  při  četbě  mohla  se  dostavovati  u  žáků  mělkost  a 
povrchnost. 

Věru,  uznání  hodný  tu  optimismus  I  Než  bezděky  vtírá  se  tu 
známý  výrok:  „Slyším  slova,  víry  však  se  mi  nedostává".  Vše  záleží 
na  tom,  zda  dovede  ministerstvo  vyučování  pevně  čeliti  proudu  času 
a  bude  ochotno  plniti  předpoklad  svrchu  uvedeného  memoranda,  že 
zrušením  písemného  překladu  maturitního  do  latiny  nebudou  nijak 
dotčeny  písemné  práce  do  latiny  v  obou  nejvyšších  třídách.  Ale  ne- 
určitá slova  referentova  s  tím  slabým  „může"  dávají  k  tomu  špatnou 
naději.  Jak  zcela  jinak  a  mnohem  přesvědčivěji  vyslovil  se  při  anketě 
vídenské  o  nevyhnutelné  potřebě  a  nesmírné  důležitosti  těchto  pí- 
semných překladů  do  latiny  a  vůbec  o  nenahraditelné  ceně  grammaticko- 
logického  výcviku  na  všech  stupních  vzdělání  gymnasijního  sociálně- 
demokratický předák  Pernerstorfer ! 

Rozhodně  však  jest  se  diviti  zrušení  písemné  práce  mathe- 
matické.  Vždyť  již  pouhá  ta  okolnost,  že  touto  reformou  nemá  býti 
—  v  moderní  době!  —  mezi  písemními  pracemi  maturitními  zastoupen 
ani  jeden  předmět  realistický,  měla  rozhodující  činitele  od  tohoto  kroku 
odvrátiti !  V  anketě  vídenské  byla  uváděna  proti  této  práci  —  a  také 
proti  překladu  do  latiny!  —  „přitěžující  okolnost",  že  při  obou  těchto 
pracích  děje  se  nejvíce  podvodů,  protože  obě  jsou  největším  postrachem 
studentstva;    těmi  podvody    prý   se  křiklavě    porušují    mravní    zásady 


Naše  reformy  středoškolské.  879 


vštěpované  žactvu  po  všecka  léta  dřívější ;  mládež  prý  je  tu  proti 
svým  professorům  v  jakémsi  stavu  válečném,  kde  všechny  prostředky 
jsou  dovoleny;  a  proto  prý  bylo  by  nejlépe  odstraniti  ten  stálý  podnět 
k  nemravným  pokusům  a  zrušit  obě  práce  písemné  1  Věru,  těžko  „ne- 
psati tu  satiry"  !  Vždyť  z  téhož  důvodu  měly  by  se  vlastně  odstraniti 
skoro  všecky  písemné  práce  školní  na  středních  školách,  protože  svádějí 
slabší  žáky  k  opisováni  a  k  užívání  různých  nekalých  pomůcek  a 
dávají  tak  častý  podnět  k  nemravný-m  jejich  pokusům !  A  takovými 
důvody  dali  se  rozhodující  činitelé  přesvědčiti  o  potřebě  onoho 
zrušení. 

Kdyby  aspoň  odpůrcové  písemné  práce  math.  byli  se  pokusili 
o  důkaz,  že  právem  bývala  postrachem  abiturientů,  poněvadž  činila 
snad  na  ně  nepřiměřené  požadavky,  jimž  průměrný  oktaván  nedovedl 
vyhověti!  Než  o  takový  důkaz  nikdo  se  nepokusil  a  také  nemohl  tak 
učiniti  vzhledem  ku  známé  skutečnosti,  že  předchozím  vyučováním 
v  VIII.  třídě  měla  se  podle  příslušných  předpisů  veškera  látka  mathe- 
matická  vyššího  gymnasia  —  rozumí  se  v  přiměřeném  výboru  —  na 
vhodně  vybraných  příkladech  soustavně  zopakovati,  tak  že  abiturienti, 
nálete  jsouce  připraveni,  mohli  s  klidnou  myslí  přistupovati  k  této 
písemné  práci.  Proto  je  také  zcela  pochopitelno  svědectví,  jež  při  anketě 
středoškolské  vydal  zvláště  objektivní  posuzovatel  maturity  (vládní 
rada  Thumser).  že  dle  jeho  zkušeností  práce  mathematické  vypadají 
vždy  nejlépe,  což  prý  je  snadno  vysvětlitelno,  poněvadž  rozumným 
předchozím  vyučováním  v  VIII.  třídě  mohou  býti  také  úplně  připra- 
veny. Jestliže  ovšem  některý  učitel  maťnematiky  shledával  v  tom 
zvláštní  čest,  aby  jeho  žáci  pracovali  themata  nesnadná,  aniž  se  dříve 
při  opakování  látky  náležitě  postaral  o  to,  aby  cvičením  podobných 
příkladů  žáci  byli  přiměřeně  také  na  ně  připraveni,  v  takovém,  ale 
jen  v  takovém  případě  byl  by  ovšem  strach  žáků  pif-ed  prací  mathe- 
matickou,  resp.  její  méně  příznivý  výsledek  pochopitelný;  ale  toho  vina 
by  spočívala  jedině  na  učiteli.  Než  pro  tuto  tak  řídkou  možnost  nebylo 
přece  nijak  třeba,  aby  písemná  práce  mathematická  úplně  byla  zru- 
šena; bylo  by  zajisté  prostě  stačilo,  připomenouti  výslovně  učitelům 
matheraatiky  v  VIII.  tř.  povinnost,  aby  navrhovali  k  písemné  maturitě 
jen  taková  themata,  která  předchozím  cvičením  podobných  příkladů 
byla  dostatečně  připravena. 

Zkrátka,  ať  pohlížím  se  kterékoli  strany  na  toto  zrušení  práce 
mathematické,  nemohu  v  něm  viděti  nic  jiného  než  příliš  a  jedno- 
stranně blahovolnou  snahu,    usnadniti  stůj  co  stůj  maturitu  i  tam,  kde 


880  Pavel  Kripp.nfr:  Naše  reformy  středoškol-jké. 

není  k  tomu  opravdové  příčiny.  To  pak  pokládám,  jak  už  dříve  jsem 
vyložil,  v  zájmu  obecného  dobra  za  zjev  rozhodně  škodlivý. 

Jedné  však  okolnosti  a  to  nikoli  bezvýznamné  nebylo  dosud  při 
celé  této  otázce  vzpomenuto.  Jsou  mnohé  povahy  žákovské,  které  při 
písemné  práci  mathenjatické,  ^kde  mají  dosti  času  ke  klidnému  pře- 
mýšlení, lépe  se  osvědčují  než  při  ústní  zkoušce,  kde  pro  nedostatek 
času  a  klidu  neaiohou  si  předloženou  otázku  řádně  promysliti  a  tak 
lehce  upadají  ve  zmatek,  v  němž  své  skutečné  vědomosti  i  také 
soudnost  nedovedou  žádoucí  měrou  uplatniti.  Tato  okolnost  nedošla, 
jak  se  zdá,  u  rozhodujících  činitelů  náležitého  povšimnutí. 

Vyložili  jsme  tu  podrobně,  proč  je  nám  nemožno  souhlasiti  s  tím 
přílišný^ra  usnadněním  písemných  prací  maturitních.  Je  tedy  jen  pouhým 
důsledkem,  že  nemůžeme  se  zpřáteliti  také  s  ustanovením  §  13.  nového 
řádu  maturitního,  dle  něhož  abiturient  i  při  nedostatečném  výsledku 
všech  prací  písemných  připouští  se  ke  zkoušce  ústní.  To  pokládám 
za  přílišné  znevažování  prací  písemných.  Kdo  z  jazyka  vyučovacího 
vypracuje  nedostatečně  thema,  jež  si  sám  ze  tří  předložených  vybral 
jakožto  pro  sebe  nejvhodnější  a  při  němž  se  mu  snad  ještě  dostalo 
různých  poučnj^ch  vysvětlivek ;  kdo  nedostatečně  přeloží  oba  výňatky 
z  latinského  i  řeckého  auktora,  v  nichž  není  zvláštních  obtíží  ani 
jazykových  ani  věcných  a  při  nichž  obou  může  užívati  slovníku  :  ten 
nade  vši  pochybnost  dokazuje  svou  nedospělost  a  neměl  by  k  ústní 
zkoušce  v  období  tom  býti  připuštěn.  Tak  právem  žádá  také  ono 
svrchu  vzpomenuté  memorandum  Vídenského  spolku  přátel  humani- 
stického gymnasia. 

Dodávám  však,  že  tento  požadavek  má  vlastně  význam  téměř 
jen  theoretický ;  neboť  po  dosavadních  zkušenostech  možno  říci,  že 
případ,  aby  u  některého  abiturienta  (aspoň  veřejného)  byl  ve  všech 
třech  pracích  výsledek  nedostatečný,  vyskytuje  se  ve  skutečnosti  ne- 
smírně pořídku,  což  vzhledem  k  hořejším  vývodům  jest  ovšem  snadno 
pochopitelno.  (p.  d.) 


Jan  Tenora:  Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje.  .  .  881 


Účast  kardinála  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arci- 
knížetem rnaíjjášem  a  Rudolfem  II.  roku  1608. 

Napsal  Jax  Tenora.  (Č.  d.) 

Než  ani  po  odchodě  Khleslově  nebylo  v  Praze  shody  mezi  císařem 
a  jeho  tajnou  radu.  Utkvělou  myšlenkou  císařovou  bylo  zase  nepovolili, 
a  chtěl  raději  pokračovati  ve  válce,  než  by  byl  schválil  mír  vídenský 
a  mír  s  Turky.  Odboj  proti  sobě  přál  si  také  zbraní  potlačiti.  Ze  by 
tak  jednati  nejlépe  odpovídalo  důstojnosti  císařské,  o  tom  byl  přesvědčen 
také  arcikníže  Ferdinand,  ale  viděl  zároveň  nemožnost  toho,  ježto  ne- 
bylo prostředků  k  válce,  a  proto  pokládal  za  výhodnější  po  dobrém 
v  pokoji  se  srovnati  a  tak  si  zachovati,  co  ještě  má,  než  nerozvážně  dáti 
všecko  do  sázky.  ^)  K  tomuto  úsudku  dospívali  pak  všichni,  jak  v  okolí 
císařově,  tak  i  u  spřátelených  dvorů.  V  audienci  28.  března  tajní  radové 
velice  zrazovali  od  války,^)  španělský  vyslanec  i  nuncius  papežský 
rozhodně  byli  proti  válce,  tajní  radové  bavorští  rovněž  radili  vévodovi, 
aby  císaři  předložil,  aby  na  každý  způsob  po  dobrém  nastal  smír,  ^j 
arciknížata  Maximilian  a  Ferdinand  vystupovali  také  z  plna  přesvědčení 
proti  válce  a  doporučovali  jak  císaři  tak  Matyášovi  smírné  jednání  na 
schůzce  kurfiřtův  a  arciknížat  v  Praze,  jíž  by  se  také  arcikníže  Matyáš 
súčastnil/)  —  ale  jako  císaři  nebyly  všecky  takové  rady  vhod  a 
budily  jen  jeho  roztrpčení,  tak  ani  u  Matyáše  nedocházely  ohlasu 
žádné  smírné  návrhy  ani  dobře  míněná  psaní.  Jen  že  projev  pro  válku 
byl  u  císaře  jen  bezmocným  vniterným  záchvěvem,  kdežto  u  Matyáše 
byl  spojen  s  důrazným  prováděním  dalekosáhlých  záměrů.  Všichni, 
kteří  domnívali  se,  že  arcikníže  snadno  nakloní  se  ke  smíru  pokojnému, 
klamali  se,  a  byli  také  úmyslně  klamáni. 

U  Matyáše  dávno  bylo  již  rozhodnuto  pro  válku  a  jeho  nepřítelem 
byl  každý,  kdo  by  ještě  působil  pro  smír.  Proto  byl  podrážděn  nad 
míru,  když  na  Moravu,  kterou  již  pokládal  za  svou,  byl  vypraven 
kardinál  Díetrichštejn  s  druhými  komisary,  aby  urovnal  tam  vzniklé 
nedorozumění    mezi  stavy   a    Berkou.   Na   Moravě   ovšem    učinil    proti 


')  Hurter,   1.   c.   V.    181. 

8)  Briefe  und  Acteu,  1.  c.  VI.   294. 

»)  Tamže,  VI.   '299. 

<)  Hurter,  1.  c.  V.   244. 


882  Jan  Tekora: 

komisařům  svá  opatření  u  Liechtenštejna,  ale  proti  nejvlivnějšímu 
z  nich,  kardinálu  Dietrichštejnovi  vystoupil  na  všech  stranách.  Psal  mu 
samému  již  21.  března  a  jemu  jako  předsedovi  tajné  rady  císařovy 
vyčítal,  že  byli  poslové  arciknížeeí  v  Řezně  zadrženi,  a  příkře  mu 
předhodil,  že  by  byl  nikdy  nevěřil,  že  by  u  císaře  proti  jeho  osobě 
jednal  kardinál,  jenž  i  se  svými  předky  za  všecko  je  zavázán  milosti 
arciknížecího  domu.  Potom  ospravedlňoval  arcikníže  spolek  prešpurský, 
z  něhož  prý  nemůže  povstati  náboženství  žádná  škoda,  a  projevil,  že 
očekává,  že  kardinál  bude  působiti,  aby  zase  nastala  shoda,  a  aby  jeho 
vyslanci  byli  propuštěni.  Na  konec  hrozil  kardinálovi  budoucím  trestem 
a  žalobou  u  apoštolské  stolice.  —  Zároveň  připojil  arcikníže  psaní 
císařovi,  v  němž  rovněž  žádal,  aby  jeho  vyslanci  byli  propuštěni,  a 
aby  všecky  násilnosti  proti  němu  a  proti  zemím  s  ním  sjednoceným 
byly  zastaveny,  jinak  byl  by  nucen  ku  svému  obhájení  a  dosažení 
svého  účelu,  jímž  jest  osvobození  vyslancův  a  zadržení  „praktik",  pama- 
tovati na  prostředky  a  cesty,  jichž  se  mu  zajisté  nebude  nedostávati.*) 

Pro  sebe  získati  usiloval  Matyáš  kurfiřty  v  Eezně,  knížata  ve 
Slezsku,  pána  z  Rožmberka  v  Cechách ;  neúnavně  se  přičiňoval,  aby 
všecky  vlivné  osoby  k  sobě  přivedl.  Již  18.  března  přibyl  do  Prahy 
jako  jeho  posel  generál  Františkánský,  jenž  s  sebou  donesl  pro  špa- 
nělského vyslance  a  nuncia  papežského  psaní  arciknížete  s  jinými  spisy 
ospravedlňujícími  jeho  počínáni.  Ježto  však  tajní  radové  zvěděli  o  tom, 
nepřijali  ani  vyslanec  ani  nuncius  psaní  ani  spisův  a  dali  je  nerozpe- 
četěné  Khleslovi,  aby  je  vrátil  arciknížeti,  ^j  Matyáš  však  zase  psal 
22.  března  španělskému  vyslanci  stěžuje  si  do  křivd,  které  se  mu  dějí: 
že  psaní  jeho  se  zachycují  a  poslové  jeho  zatýkají,  že  Tilly  táhne  proti 
zemím  s  ním  spojeným  a  obmýšlí  nepřátelství.  ZvláUě  pak  obviňoval 
Dietrichštejna,  že  zajisté  tyto  věci  se  dějí  s  jeho  vůlí,  kdežto  prý  se 
arcikníže  domníval,  že  usilovati  bude  o  smír  mezi  ním  a  císařem. ») 
Rovněž  v  tom  smyslu  zle  si  stěžoval  arcikníže  na  kardinála  u  nuncia 
Caetana  arcibiskupa  z  Kapue.  *) 

Tato  podráždénost  Matyášova  a  jeho  nespravedlivé  výčitky  rozmno- 
žovaly  ještě    trudné    starosti   kardinálovy,    jaký    bude    výsledek    jeho 


')  Taiuže,  V.  241. 

2)  VatikáQský  archiv,   Borgh.  II.  149,   fol.  217. 

3)  Briefe  und  Acten,   Ví.  304,   pozn.   2, 

*)  Vatikánský  archiv,  Borgh.  II.  149,  íol.  231.  Nudcíos,  jenž  nebjl  zrovna  přítelem 
kardinálovým,  vjjádřil  se  o  nčm,  že  jest  příliš  otevřeným,  a  že  mluvívá,  co  není  k  věci, 
a  proti  sobě  popuzuje  arciknížete  beze  věeho  užitku. 


Uóast  kard,  Dietrichětejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem   a  Rudolfem  II    r.   1603.        883 

poslání  k  arciknížeti,  o  jehož  velikém  významu  byl  přesvědčen.  Nemoha 
ubrániti  se  obavám,  jak  bude  ve  Vídni  přijat,  psal  na  dvůr  Matyášův 
Pavlu  Sixtovi  Trautsonovi,  chtěje  zvěděti,  jaká  jest  nálada  pro  něho 
u  arciknížete.  Trautson  odpověděl  velmi  zdrženlivě  dne  28.  března,  že 
není  sice  teď  v  radě  Matyášově,  ale  že  přece  má  za  jisto,  že  i  nyní, 
tak  jako  dříve  vždycky  budou  otevřeny  dvéře  k  arciknížeti  těm,  kteří 
bývají  od  císaře  k  němu  posíláni.  ^) 

Všecko  poukazovalo  na  konečný  nezdar  všeho  vyjednávání  jak 
na  Moravě  se  stavy,  tak  ve  Vídni  s  arciknížetem.  Sněm  do  Brna  roze- 
psaný na  27.  března  již  druhý  den  musil  býti  odkládán,  a  marně 
hledali  královští  komisaři  východiska.  Sami  neviděli  žádné  příčiny,  proč 
by  vlastně  Berka  neměl  býti  na  sněme,  ani  nemohli  ho  k  tomu  po- 
hnouti, aby  se  nesúčastnil,  ačkoli  s  ním  28.  března  od  rána  jednali 
kolik  hodin.  Konečně  nevědouce  si  žádné  jiné  rady  rozhodli  se,  a 
rozhodnutí  to  napsal  kardinál  Platejsovi,  aby  hned  odtud,  kde  ho  psaní 
zastane,  odejel  ke  zplnomocněným  stavovským  do  Slavkova  a  jim  všem 
společně  jménem  komisařův  oznámil,  že  již  nevědí,  nač  čekati,  když 
se  jim  nedává  odpovědi,  ačkoli  tak  dlouho  trpělivě  čekali,  sami  dva- 
kráte za  nimi  dojeli,  často  k  nim  posílali,  a  sněm  již  po  dva  dny 
odložili.  Beze  snížení  císařova  nemohou  již  déle  sněmu  odkládati,  a 
proto  že  stavy  jménem  císařovým  napomínají  a  sami  za  sebe  žádají, 
aby  bez  dalšího  odkladu  své  mínění  vyjádřili  a  ještě  dnes  nebo  zítra 
ráno  na  sněm  se  dostavili  a  podle  vůle  císařovy  se  zachovali.  Co  všecko 
k  dobrému  císaře,  těchto  zemí  a  veškerého  křesťanstva  tímto  průtahem 
kardinál  zanedbává,  jest  Liechtenštejnovi  známo.  Ale  i  komisaři  sně- 
movní, nedostaví  li  se  stavové  ze  Slavkova,  budou  nuceni  předložiti 
proposici  císařovu  přítomným  stavům,  neodjedou- li  již  zítra  v  noci 
k  císaři,  jenž  bude  věděti,  jak  přikročiti  k  těm,  kteří  tomu  překážejí, 
na  čem  království  českému  a  přivtěleným  zemím  tolik  záleží. -j 

Po  tomto  důtklivém  vyzvání  dojednal  konečně  PJatejs  se  stavy 
ve  Slavkově,  že  na  sněm  přijedou.  Chtěli  přijeti  všichni,  a  nepřistoupili 
na  žádost  komisařův,  kteří  nechtěli  míti  na  sněme  pi-oti  sobě  tak 
ohromnou  většinu  jinak  smýšlejících,  aby  dojeli  ve  skrovnějším  počtu. 
Ale  zároveň  dávali  výslovnou  podmínku,  aby  „k  zamezení  všeho  ne- 
řádu" 3)    Ladislav    Berka    na    sněm    se    nedostavil,    ježto    ho    nikterak 


')  Mikulovský  historický  archiv,  svaz.  158,  originál. 
■")  Tamže,  originální  koncept  kardinálův  k  Platejsovi. 
^)   »zu  verhiitung  alles  unraths*. 


884  J-*^N  Tenoka: 

strpěti  mezi  sebou  nemohou  ani  nechtějí;  kdyby  se  však  přece  stalo, 
a  Berka  došel,  takovou  že  protestaci  proti  uěinu  učiní,  že  mu  nepo- 
slouží ku  slávě,  a  kdyby  snad  Berka  prudce  odpověděl,  že  by  z  toho 
nic  dobrého  nepovstalo. 

S  takovou  pořízenou  vrátil  se  Platejs  ke  konbisařům  pozdě  večer. 
Komisaři  doufajíce  přece  ještě  v  platnost  sněmu,  aby  jen  každou  nesnáz 
odklidili,  zašli  o  půlnoci  ještě  k  Berkovi,  aby  jej  přiměli,  by  na  sněm 
nechodil.  Napřed  vzpěčujícího  se  přece  přemluvili  í^)  Berka  odjel  do 
Velkého  Meziříčí. 

Nazítří  29.  března  dojeli  stavové  ze  Slavkova  na  sněm,  který  byl 
klidně  zahájen,  jako  jindy.  Stavové  vyslali  některé  ze  sebe  do  příbytků 
císařských  komisařův,  aby  je  přivítali,  a  potom  hned  přišli  k  nim 
u  velikém  počtu  a  je  žádali,  aby  mezi  ně  do  soudné  svě^^nice  se  odebrali 
a  jim  proposici  císařskou  přednesli.  Slavata  a  Lukavský  učinili  tak 
a  následovali  je  do  soudné  světnice.  Zrovna  v  té  chvíli  donesl  jim  kurýr 
psaní  císařovo  datované  25.  března,  jako  odpověď  na  jejich  zprávu 
z  20.  března;  o  pozdější  jejich  relaci  z  22.  března  psaní  se  nezmiňo- 
valo. Císař  zakazoval  sjezd  ivančický  od  některých  ze  stavů  na 
14.  dubna  položený,  poněvadž  jest  rozepsán  bez  vědomosti,  vůle  a  do- 
volení císařova  jakožto  krále  českého  a  markrabí  moravského,  a 
poroučel,  abj  od  něho  stavové  dokonce  upustili  a  žádných  takových 
sjezdů  bez  vůle  a  vědomí  císařova  nepokládali,  neboť  jinak  musil  by 
to  míti  za  neposlušnost;  na  generálním  sněmu  v  Praze  v  pondělí  po 
Provodní  neděli  císař  chce  všem  jejich  stížnostem,  roztržitostem  a  ne- 
snázím odpomoci.  Co  se  Berky  t^^če,  nepovoloval  císař  k  žádosti  jeho, 
aby  pro  opatření  a  ochranu  jeho  osoby  byla  mu  dána  na  sněmu  stráž. 
Na  dotaz  Slavatův  a  Lukavskébo,  co  by  dále  činiti  měli,  kdyby  sjezdu 
účastnil  se  jen  malý  počet  stavu  panského  a  rytířského,  anebo  kdyby 
stavové  Berku  „za  direktora  sněmu  trpěti  a  s  ním  seděti  nechtěli", 
odpovídal  císař,  aby  v  tom  případě  stavům  předložili,  „poněvadž  jest 
jemu  místodržícímu  ouřad  hejtmanský,  k  němuž  direkcí  sněmu  vlastně 
náleží,  od  císaře  poručen,  že  také  jinače  na  ten  čas  býti  nemůže,  než 
aby  vedle  ouřadu  hejtmanského  to,  co  týž  ouřad  s  sebou  přináší,  řídil 
a  vykonával",  a  aby  neohlídajíce  se  na  počet  stavů  jim  proposici 
přednesli  a  s  nimi  podle  své  instrukce  jednali.  Co  se  týče  lidu  vojen- 
ského jízdného  i  pěšího,  který  na  Moravu  přitáhl,  oznamoval  císař,  že 
se   ještě   nemohl    rozhodnouti,    má-li    v   zemi    ležením    zůstati,    ale    že 


')  Mikulovsky  rodinuy  archiv  svaz.  342,  kopia  listu  kardinálova  císaři  z  30.  března. 


účast  kard.  DietrichSt€Jna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  II.   r.   160S.      886 

brzy  dá  věděti  na  čem  se  ustanoví  v  té  příčině  i  v  ostatním, 
o  čem  psali.  ^) 

Než  toto  poručení  vyplynulé  z  neznalosti  poměrův  a  z  nedo- 
ceňování záměrů  stavovských  došlo  pozdě,  a  nebylo  by  ani  možno  je 
provésti;  komisaři  nebrali  na  ně  ohledu.  Sebe  větší  jejich  snaha  a 
námaha  nebyla  by  docílila  úspěchu  při  nemožných  rozkazech  tam,  kde 
ani  nejkrajnější  ústupky  nepohnaly  k  povolnosti,  a  kde  byl  určitě 
vytčen  směr  i  cíl  dalšího  jednání. 

Na  sněme  byl  také  přítomen  kardinál  Dietrichštejn.  Také  tato 
okolnost  naznačovala,  za  jak  důležitý  pokládá  sněm  a  jeho  snesení. 
Nechodíval  totiž  do  zasedání  sněmovního,  když  v  něm  bývali  císařští 
komisař) ;  v  příčině  kompetence  o  místo  nechtěl  ustupovati  komisařům 
na  druhé  místo,  trvaje  na  tom,  že  mají  mu  pro  důstojenství  jeho 
kardinálské  ustupovati  komisaři.  Tentokráte  však  přišel  a  podal  jen 
v  té  věci  ohrazeni.  Dokonce,  smíme-Ii  věřiti  stavům,  aby  jen  je  získal, 
tak  dalece  ustupoval  průběhem  sněmu,  že  se  jim  zakázal,  že  mezi  ně 
.do  Ivančic  přijede.  2) 

Slavata  dodal  na  sněme  stavům  věřící  list,  děkoval  jim,  že  se 
volně  a  poslušně  najíti  dali,  pak  četl  instrukci  a  žádal,  poněvadž  dle 
vůle  císařovy  jediným  předmětem  jednání  sněmovního  jest  voliti  a 
jmenovati  osoby  ku  generálnímu  snému  s  dostatečným  plnoinoeenstvím, 
aby  to  neprodleně  vzali  ve  své  uvážení. 

Ale  stavové  na  sněme,  který  byl  bez  hejtmana  zemského  řízen 
způsobem  neobyčejným  a  prve  nikdy  nebývalým,  odmítli  proposici 
císařskou  nadobro  a  zůstali  v  neúprosném  odporu.  Stav  panský  a 
rytířský  přeše  všecky  přímluvy  prelátův  a  zástupců  městskj^ch  rozhodli, 
že  neobešlou  generálního  sněmu.')  Za  „mnohé  slušné  a  veliké  příčiny" 
své  udávali  v  odpovědi  své  komisařům,  že  byl  jim  do  země  již  prve 
na  nejvýše  ubrané  a  splundrované  uveden  lid  válečný  jízdný  a  pěší, 
kterýž  až  posavad  s  nemalou  škodou  a  znamenitým  nebezpečenstvím 
jich  zůstává,  a  stavové  ani  nevědí,'  položen-li  byl  do  země  s  vůlí  a 
vědomím  císařovým  a  jakým  úmyslem  v  zemi  se  zdržuje,  ano  do- 
slýchají, že  proti  vůli  a  poručení  císařovu  se  tam  dostal.  Proto  jsou 
stavové  přinuceni,  aby  na  sebe,  manželky,  dítky  a  pcddané  své  bedlivý" 
pozor  měli,  a  nemohou  toho  u  sebe  najíti,  aby  osoby  přední  a  vzácné 
z  prostředku  svého  ven  ze  země  vypravili,  a  tudy  ji  od  těch,  kteřížto 


')  Archiv  českého  místodržitelství  v  Praze  L  34  (1606  -  1698),  kopla. 

^)  List  stavův  z  Ivančic  z   18.  dubna  kardinálovi  v  k  -a.   arch'vě  v  Kroměříži. 

8)  KameníceJc,   1.  c.   II.  394. 

Hlídka.  60 


886  Jan  Texoka: 

by  O  ni  jakožto  o  vlast  svou  platně  pracovati  mohli,  obnažiti  měli  a 
mohli.  Za  druhou  příčinu  udávali  své  nedorozumění  s  Berkou  a  do- 
vozovali, že  se  jim  nehodí,  aby  jej  vedle  předešlého  obyčeje  vypravili 
mezi  jinými  vyslanými  svými,  ani  aby  ho  nechali  v  zemi  a  jemu,  jenž 
s  nimi  neupřímně  a  ne  vlastenecky  zacházel,  v  nebytnosti  předních 
obyvatelů  v  zemi  aby  svěřili  země  a  toho,  co  v  ní  nejmilejšího  a  nej- 
lepšího mají.  Dále  poněvadž  bezpochyby  při  sněmu  generálním  nej- 
předněji bude  jednáno  o  stvrzení  pokoje,  nebude  zajisté  potřeba,  aby 
stavové  při  této  věci  své  ponížené  zdání  přednesli  a  oznámili,  protože 
již  stvrdili  pokoj  s  Uhry  spolu  a  vedle  jiných  zemí  svj^mi  pečetmi 
skrze  své  vyslané  a  plnomocníky,  a  k  tomu  prosili  císaře,  aby  je  při 
pokoji  s  Uhry  a  Turky  zanechal  a  všeho  nebezpečenství  ušetřil.  Za 
třetí  příčinu  položili  výmluvu,  že  císař  zřetelně  neoznámil  ve  své- 
instrukci,  pro  které  potřeby  rozepsal  generální  sněm,  že  tedy  nevědí 
svých  vyslanj-ch  k  čemu  zmocniti,  nebo  jakou  jim  instrukci  vydati; 
také  že  jest  krátký  a  nepříiežitý  čas  ku  generálnímu  sněmu  obrán, 
neboť  kdyby  ihned  nyní  někteří  z  nich  k  tomu  nařízeni  byli,  nežli 
by  se  domů  z  Brna  vrátili  a  zase  z  domu  na  cestu  se  vystrojili 
(obzvláště  v  tyto  kající  dny,  v  nichž  každý  s  Pánem  Bohem  se  smířiti 
má),  ten  všecek  čas  b}'  pominul,  ba  ani  nestačil. 

Na  konec  své  omluvy,  vlastně  naprostého  odmítnutí,  stavové  sebe- 
vědomě vystoupili  proti  císaři,  ohrazovali  se  a  vytýkali,  že  instrukce 
císařova,  aby  se  nejednalo  na  sněme  o  ničem  jiném,  než  o  obeslání 
generálního  sněmu,  čelí  proti  starobyl^^m,  chvalitebným  pořádkům  a  na 
ujmu  svobod  jejich,  poněvadž  stavové,  jakož  i  předkové  jejich,  mívali 
sněmy  svobodné  a  na  nich  netoliko  proposice  císařské,  nýbrž  také,  co 
jim  a  zemi  potřebného  bylo,  vždycky  svobodně  uzavírali  bez  překážky, 
výminky  a  vyměření.  Pročež  prosili,  aby  císař  poručil  při  kanceláři 
české,  aby  se  při  sněmích  nedalo  a  činiti  nedopouštělo  podobného  za- 
mezování v  jednání  věcí  obecních  i  obzvláštních,  a  aby  nevycházela 
odtud  taková  poručení,  kterážby  byla  proti  dobrému  obyčeji  a 
svobodám.  ^) 

Stavové  panský  a  rytířský,  kteří  také  odmítli  císařův  zákaz  sjezdu 
ivančického,^)  při  této  nevídané    oposici    neudávali    přece    vlastních    a 


*)  Sněmovní  Památky,  V.  369 — 371  ;  Paměti  Hovorový,  1.  c.  rukopis  zemského 
archivu  v  Brně  fol.  62 — 64. 

-)  Žerotín  Jiřímu  Tschernemblovi  z  5.  dubna.  A.  Č.  XXVII.  348.  Žerotín  uvádí 
také,  proč  rozpakovali  se  stavové  do  Brna:  měli  před  oěima  nebezpečí,  jemuž  prý  ne- 
dávno unikli,  město  bjlo  jim  nepřátelíiké  a  úplně  na  straně  Berkově,    strachu  dodávala 


účast  kard.  Dietrichštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem  a  Rudolfem  IL  r.  1608.       887 

nejbližších  svých  důvodů.  Výslovně  ještě  neprohlásili  a  nechtěli  ani 
formálně  prohlásiti,  co  se  jevilo  již  ve  skutečnosti,  že  spojili  se  již 
s  arciknížetem  Matyášem  a  se  zeměmi  s  ním  spojenými  proti  císaři. 
V  tomto  spojení  viděli  své  osvobození  a  prospěch,  jím  hleděli  dosáhnouti 
svého  cíle:  nejen  zachování,  nýbrž  i  rozmnožení  svých  svobod  a  pořádkův 
a  vytvoření  své  stavovské  vlády.  Zatím  však  prostředkem  k  cíli  tomu 
byla  jim  změna  vlády. 

Stavům  pro  arciknížete  Matyáše  již  získaným  zdála  se  příhodná 
doba,  aby  tam  na  sněme  zasa  dále  postoupili.  Nepřipravenému  císaři 
nechtěli  dodati  větší  bezpečnosti,  kdyžby  se  zároveň  jako  rukojmí  vy- 
dali ku  generálnímu  sněmu,  a  nechtěli  dalším  odkladem  dopřáti  času 
k  přípravám  proti  sobě.  Slibovali  si,  že  teď  vrtkaví  a  nerozhodní 
zůstanou  ještě  ve  větších  rozpacích  a  nejistotě,  ale  stateční  a  odhodlaní 
ještě  více  budou  podníceni,  že  snad  i  Rožmberk  bude  získán  a  Cechové 
s  radostí  k  nim  se  připojí,  i) 

Ještě  29.  března  pozdě  v  noci  odjeli  stavové  panský  a  rytířský 
z  Brna  a  zanechali  tam  kardinála  i  komisaře  Slavatu  a  Lukavského 
zarmoucené  a  překvapené.  Snem  nebyl  řádně  skončen,  a  proto  čekali, 
vrátí-li  se  ještě  stavové,  ale  nedočkali  se  jich  už.  Poslání  jejich  ke 
stavům  a  všecko  jejich  jednání  se  úplně  ztroskotalo.  Snažili  se  tedy 
zachrániti  pro  císaře  aspoň  to,  co  bylo  ještě  možno.  Královským  městům 
dodali  po  uzavření  sněmu  komisaři  psaní  císařovo  z  26.  března,  jímž 
přísně  zapovídal  jim  účastniti  se  sjezdu  ivančického  i  každého 
jiného  sjezdu. 2j 

Kardinál  Dietrichštejn  staral  se  o  všehké  možné  opatření  země 
proti  odbojným  stavům.  Kdežto  bylo  snahou  i  úsilím  kardinálovým 
s  arciknížetem  Matyášem  jednati  pokojně  o  smír,  byl  rozhodnut,  že 
vzbouřeným  stavům  musí  se  čeliti  brannou  mocí.  Na  rychlo  zajel 
k  Ladislavu  Berkovi  na  Velké  Meziříčí  dne  31.  března  a  měl  s  ním 
dlouhou  poradu,  jejíž  výsledek  oznamoval   hned    císaři.    Doporučovali, 


jízda  TJllyho  toliko  tri  míle  vzdálená,  sami  byli  bezbranní  a  v  nepřátelském  městě  vy- 
staveni bezpráví  těch,  kteří  krátce  před  tím  spikli  se  bud  o  jejich  hrdla,  nebo  aspoň 
o  společnou  svobodu ;  čeho  prý  mohli  očekávati,  nebo  čeho  nemusili  se  obávati.  —  Ale 
tyto  řečnické  obraty  nezakládají  se  na  pravdě  v  ničem ;  stavové  byli  pány  situace 
a  královští  komisaři  po  dobrém  ve  všem  jim  ustupovali.  Berka  byl  již  padlá  veličina, 
a  800  jízdy  Tillyho  ustoupilo  do  Bystřice  a  hrozilo,  že  vstoupí  do  služeb  Matyášových, 
nedostane-li  se  jim  záplaty. 

')  A.  Č.  XXVII.  347,  348;  mínění  Žefotínovo. 

^)  Paměti  Hovorový,  1.  c.  fol.  58  —  60. 

60* 


888  Jan  Tenora: 

aby  se  především  opatřily  hranice  a  zvláště  aby  se  co  nejspíše  dobře 
obsadila  Skalice  dobrým  válečným  lidem  a  několika  sty  jezdci.  Ježto  vojsko 
císařo\'^o  v  Uhřích  jest  již  arciknížetem  Matyášem  rozpuštěno  a  pro  císaře 
asi  ztraceno,  aby  císař  co  nejrychleji  najal  jiný  válečný  lid,  aby  se  ještě 
včas  předešlo  protivné  straně,  která  velmi  horlivě  jedná,  všecko  pře- 
zvídá  a  nic  neobmeškává.  V  zenoi  na  Moravě,  jak  podává  loucký  opat 
a  jiní  věrní  poddaní  zprávu,  dovoluje  si  ve  Znojmě  Golczen  všeliké 
praktiky  a  osnuje  se  svými  stranníky  úskočné  úklady ;  aby  byly  zame- 
zeny, měl  by  se  pod  nějakou  záminkou  povolati  do  Prahy  a  tam  za  nějaký 
čas  zadržeti.  S  ním  prý  jest  spolčen  pán  z  Roupova,  jemuž  byl  v  dluhu 
zastaven  hrad  znojemský  ovládající  město  i  okolní  kraj,  a  proto  by 
mělo  býti  důležité  město  Znojmo  císaři  dobře  zajištěno,  z  dluhu  vy- 
placeno, a  věrné  osobě,  obzvláště  toho  času  Ladislavu  Berkovi  jako 
zemskému  hejtmanu,  odevzdáno.^)  Než  i  v  Praze  jest  dobrý  pozor  si 
dáti  na  Václava  Vchynského,  o  němž  všelicos  se  proslýchá.  2)  Co  se 
pak  týče  brněnského  sněmu,  na  němž  podezřelá  strana  daleko  předčí 
stranu  císaři  věrnou,  bylo  by  radno  jej  asi  přes  velikonoce  odročiti, 
aby  některé  nevěrné  a  nepokojné  hlavy  nemohly  se  zatím  s  druhými 
společně  domlouvati  a  na  zlém  usnesení  se  doraditi.^j  Ale  bylo  již 
pozdě  i  k  podání  takových  dobrých  zdání,  jež  se  jevila  spíše  jen  jako  projev 
loyalnosti  k  císaři,  než  jako  opravdový  prostředek  k  praktické  odpomoci. 
Potom  kardinál  nemoha  již  na  Moravě  nijak  prospěti,  spěchal  do 
Vídně  k  arciknížeti  Matyášovi,  aby  aspoň  tam  císaři  prospěl,  a  s  ním 
jménem  císařovým  zahájil  jednání  o  mír.  Ale  za  tehdejších  poměrů  jak 
u  dvora  císařského,  tak  i  u  dvora  arciknížecího  zase  již  napřed  byla 
tato  jeho  cesta  pochybena  a  bezvýsledná.  Dojel  do  Vídně  začátkem 
dubna,  ale  bez  veškeré  instrukce  od  císaře.  Císař  zase  odvolával  prvotní 
své  rozhodnutí,  aby  kardinál  odebral  se  do  Vídně  a  společně  s  Khleslem 
prostředkoval  u  Matyáše.  Podléhaje  vlivu  Hannewaldtovu  nechtěl  císař 
ted  již  podepsati  ani  poručení  své  o  cestě  do  Vídně  ani  instrukci  pro 
kardinála  jsa    pro  to,   aby    s  cesty  té  vůbec  sešlo.*)    O  Khleslovi    pak 


1)  Tato  rada  překvapuje.  Původceiu  jejím  byl  zajisté  sám  Berka,  jenž  si  troufal 
pořád  řeliti  stavům,  kdyby  byl  opřen  o  vojsko  císařovo ;  kardinál  asi  jen  ustoupil  návrhu 
Berkovu  cítě,  že  všecko  toto  jejich  dobré  zdání  nebude  beztak  v  Praze  uvedeno  ve  skutek. 

*)  Vchynský  byl  skutečně  stranníkem  Matyášovým;  zároveň  s  p.  z  Valdštejoa, 
Kaplířem  a  jinými  sloužil  jemu  potoui  při  tažení  arciknížete  do  Cech.  Za  ně  potom 
výslovně  žádali  komisaři  Matyášovi  o  amnestii  při  jednání  v  Dubci.    Beckovshý,  II.  45. 

^)   Mikulovský  archiv  rodinný,  svaz.  342,  koncept. 

«)  Vatikánský  archiv,  Borgh.  II.    149,   fol.  5!31. 


účast  kard.  Dietricbštejna  za  boje  mezi  arcikn.  Matyášem   a  Pwudolfein  II.   r.   1603.      SS9 

císař  nechtěl  již  ani  slyšeti  a  nedal  se  jim  již  klamati,  jako  druzí  tajní 
radové,  jsa  přesvědčen,  že  jest  původcem  úmluvy  arciknížat  z  r.  1606 
a  že  pod  rukou  všecko  vede ;  '  nedostalo  se  tedy  Khleslovi  z  Prahy 
žádného  dalšího  poručení.  -) 

Ve  Vídni  byl  kardinál  u  arciknížete  na  poLled  dobře  přijat  se 
všemi  poctami  a  zdvořilostmi,  ve  kterých  si  tolik  liboval;  byl  hostem 
arciknížete  a  dána  mu  čestná  stráž.  Obavy  jeho  v  té  příčině  se  rozptýlily 
a  byl  úplně  spokojen.  2e  se  tak  stalo,  bylo  zajisté,  jak  domnívali  se 
v  Praze  nuncius  a  španělský  vyslanec,  dilera  Khleslovým,  jenž  vůči 
kardinálovi  nedodržel  svého  slibu,  že  do  jeho  příchodu  vjčká  jeho  rozkazů 
v  Klosterneuburka  a  že  dokonce  do  Vídně  nepůjde,  nýbrž  do  Vídně 
skutečně  zajel,  a  to  sotva  za  jiným  účelem,  než  aby  přemluvil  Matyáše, 
aby  přijal  kardinála  s  velikj-mi  poctami,  a  aby  mu  vložil  v  ústa.  co 
by  měl  kardinálovi  odpověděti.  ^)  Khlesl  sám  ovsem  i  potom  dělal, 
jakoby  byl  u  arciknížete  ve  veliké  nemilosti,  a  prosil  kardinála,  aby 
se  za  něho  u  Matyáše  podle  slušnosti  přimluvil ;  sám  prý  na  své  psaní 
nedostal  od  arciknížete  žádné  odpovědi,  a  proto  prý  aby  nemusil  obávati 
se  nějaké  potupy,  odebral  se  do  Nového  ilěsta.  *)  Kardinál  věřil 
Khleslovi  stále  i  tehdy,  když  již  vychladlo  u  nuncia  v  Praze  horování 
pro  Kblesla  a  dostavovalo  se  poznání,  jakou  obojakon  úlohu  hrá.  5) 

Ale  arcikníže  Matyáš  byl  také  jinak  na  příchod  kardinálův  při- 
praven. Z  Moravy  posláni  k  němu  hned  po  sněmu  brněnském  Liechten- 
štejn  a  Jiřík  Hodický,  kteří  by  působili,  aby  snad  arcikníže  přece 
nepodal  se  přemlouvání  Dietrichštejnovu  a  Khleslovu  a  nevešel  na 
smír  8  císařem,  a  také  Illyésházyho  nabádal  Žerotín,  aby  v  témž  smyslu 
pracoval,  '^j  Než  a  Matyáše  nebylo  zajisté  ani  třeba  takových  popudů. 
:P.   d.) 

•)  Tamže,  Borgh    II.  149    fol.  239. 

'}  Mikulovský  archiv  historicky,  svaz.  1 58,  orig-inálni  list  Khleslúv  kardinálovi 
z  31.  března. 

»)  Vatikánský  archiv,   Borjhate  II.   149,  fol.   239. 

*)  Mikulovský  archiv  historický,  svaz.  158;  originál  vlastnoručního  dopisu 
Khleslova  z  31.  března. 

')  Vatik    archiv,  Borgh.  II.    149.   fol.  239. 

«)  A.    Č    XXVII.  348. 


890  A.  Vrzal: 


nábožensko-mravní  otdzkjj  v  krásném 
písemnictví  ruském. 

Referuje  A.  Vkzal.  (Č.  d.) 

Minskij  i  v  další  íilosoficko- náboženské  knize  „Náboženství 
budoucnosti"  (1905)  prošel  mimo  Krista,  neboť  jeho  Bůh  jest  — 
neosobní,  neznámý,  nevtělitelný.  A  tímto  chladným,  racionalisticko- 
mystickým  náboženstvím  jsou  prosákly  také  jeho  strojené  básně  a 
rhetorická  dramata,  v  nichž  jednají  ne  živí  lidé,  nýbrž  symboly  lidské 
vášně  a  myšlenky,  jako  v  dekadentsky  nadindividualistickém  dramatě 
„Alma"  (1900),  neuměleckém  již  svou  tendencí:  jménem  jakési 
abstraktní   „svobody"  zbaviti  ženu  mateřství. 

Podléhaje  každé  módě,  za  revoluce  M.  z  krajního  individualisty 
a  dekadenta  stal  se  socialistou,  pěvcem  dělnického  proletariatu,  napsav 
„Hymnu  dělníků"  (1905).  Konečně  v  dramatické  trilogii  „O  před- 
mětech" (Železný  přízrak,  Malé  pokušení  a  Chaos,  1912) 
M.  snaží  se  sloučiti  individalismus  a  socialismus  v  novou  synthesi,  do- 
kazuje, že  jsou  mu  stejně  milí  geniové  ducha,  synové  Prpmetheovi, 
razící  nové  cesty  v  oboru  mysli,  věd  a  umění,  jako  dělníci,  pracující 
rukama,  synové  Vulkánovi,  uskutečňující  svou  prací  to,  co  vymyslili 
geniové  ducha.  Ale  plodů  myslitelův  i  mužů  práce  chytře  prý  se 
zqaocnili  měšťáci,  cizopasnici  života,  „železným  přízrakem"  předmětů 
pohodlí,  jemuž  podléhají  zvlášiě  ženy.  Stéátí  člověčenstva  nastane  prý 
spojením  tvořících  rukama  s  tvořícími  rozumem.  Sobecký  kult  osob- 
nosti, lásky  k  životu,  k  pohodlí,  ke  hmotným  statkům  dosáhl  svého 
vrcholu  podle  mínění  M.,  proneseného  v  přednášce  „Láska  k  před- 
mětům a  láska  k  lidem",  ve  tvorbě  západních  básníků  Verhaerena, 
Maeterliacka,  Marinettiho,  opěvujících  technický  pokrok,  kdežto  ruské 
písemnictví  charakterisuje  prý  láska  k  lidem.  Až  se  pravda  Západu 
spojí  s  ruskou  pravdou  ve  vyšší  synthesi,  nastane  pravá  sloboda  ducha. 

K  podobným  fantastickým  smyšlenkám  dospěl  jiný  „bohohledatel", 
Dimitr.  Serg.  Merežkovskij  (*  1866),  snad  nejsečtělejší,  nejuče- 
nější a  nejvšestrannější  básník,  historický  romanopisec,  kritik  a  publi- 
cista ruský.  Začal  altruistickými  „Básněmi"  (1883 — 87),  ujímaje  se 
ponížených  a  utlačených,  hlásaje  milosrdenství  a  vytýkaje  v  básni 
„Svědomí"  básníkovi,    že  se  zavírá    před  hladovým  zástupem.   Jeho 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  891 

„Bůh",  jejž  rozumem  popíral,  srdcem  však  cítil  ve  všem,  byl  pan- 
theistický.  ..Tys  —  svět,  Tys  —  vše.  Ty  —  nebe,  voda  jsi,  Tys  — 
bouře  hlas,  etheru  let,  vznět  poetův,  Ty  —  hvězda  jsi  .  . ."  Na  to  pod 
vlivem  symbolistův  a  dekadentův,  Edg.  Poea,  Baudelairea,  Verlainea 
a  j.  Mer.  básnil  své  „Symb  oly"  (1887 — 91)  a  v  „Nových  básních" 
(1896)  pod  vlivem  panské  morálky  Nietzscheovy,  amoralní  dekadence 
-a  „pro  novou  krásu  zavrhl  všecky  zákony",  hlásá  lhostejnost  k  dobru 
i  zla,  ježto  „dobro  i  zlo  vedou  k  jednomu  cíli  života  .  .  ."  Ale  poznav 
záhy  prázdnotu  estheticismu,  neoživeného  touhou  po  mravním  zdoko- 
nalování, Mer.  začal  se  obírati  nábožensko  filosofickými  otázkami  a 
pilně  po  12  let  sbíral  v  archivech  materiály  k  trilogii  historických 
románů,  nadepsané  „Kristus  i  An  tikr  i-st  us",  jíž  chtěl  illustro- 
vati  oblíbenou  myšlenku  o  tom,  jak  prý  křesťanská  společnost  obrozením 
pohanství  kráčí  k  pravému  křesťanství,  kde  dva  nepřátelské  principy, 
tělo  i  duch,  splynou  ve  vyšším  principu  „svatého  těla".  Proto  všímal 
si  v  dějinách  těch  okamžiků,  kdy  předtucha  příštího  království,  jež 
sloučí  principy  pohanství  a  křesťanství,  se  objevila  zvláštní  silou,  kdy 
uprostřed  vítězícího  pohanství  nebo  křesťanství,  t.  j.  jedné  ze  dvou 
polovic  celé  pravdy,  se  vyskytli  „hledající",  t.  j.  lidé,  kteří  sice  ne- 
dovedli nalézti  celou  pravdu,  ale  nespokojili  se  neúplnou  pravdou.  Ale 
svou  korapilativní  obrovskou  mosaikovou  trilogii  M.  zkazil  do  očí  bijící 
tendencí,  násilně  spojiv  „antikristova"  ctitele  řeckého  umění  Juliana 
Odpadlíka,  zamilovaného  v  pohanskou  minulost  a  snažícího  se  vzkřísiti 
mrtvé  bohy,  módního  estheta  s  módním  nadčlověkem,  s  geniálním 
polopohanem  Leonardem  da  Vinci  a  s  ruským  reformátorem  Petrem  V., 
jehož  církevní  opravy  nebyly  vnuknuty  pathosem  odporu  proti  Bohu, 
nýbrž  vypočítavostí  praktického  samovládce.  Archeologicky  věrně 
zbarviv  dobu  vítězství  křesťanství  nad  pohanstvem  za  Juliana  (Smrt 
bohů,  1895  v  Sever.  Věstníku),  d  jbu  renaissauce  západní  v  15.  stol. 
(Vzkříšení  bohů  v  Miru  Božím  1900)  a  dobu  Petra  Vel.  (Petr 
i  Alexej,  1905),  nezachytil  ducha  dob  těch,  nenakreslil  věrně  histo- 
rických činitelů,  nýbrž  vložil  jim  v  ústa  své  náboženské  utopie,  vlastní 
nábožensko-filosofické  úvahy,  neodpovídající  duchu  oněch  historických 
osob,  jež  si  zvolil  za  hrdiny  svých  románů  Tak  v  Julianu  Odpadlíkovi 
zobrazil  současného  esthéta,  typického  dekadenta,  v  Leonardovi  nad- 
člověka,  v  Petrovi  V.  provedl  ony  své  oblíbené  idey  o  náboženství, 
Kristu  i  Antikristu,  duchu  i  tělu,  jaké  měly  místo  v  petrohradských 
„nábožensko-filosofických  shromážděních"  na  počátku  20.  století,  ústy 
jejich  hlásá  svůj  strojen}'  názor  světový. 


892  A.  Vkzal: 

A  tento  světový  názor  Mer.  založen  jest  na  zvláštnostech  jeho 
slohu,  vášni  k  antithesím,  protikladům,  jež  vládnou  nejen  v  konstrukci 
írasí,  nýbrž  i  ve  vší  umělecké  tvorbě  jeho  i  v  abstraktním  myšlení. 
Jako  talent  formy,  mistr  slova,  jako  umělec  Mer.  brousí  sloh  svůj,  dá 
si  záležeti  na  každé  frási,  se  zálibou  vyhledávaje  antithese,  a  na  anti- 
thesi  založena  též  celá  jeho  trilogie,  kde  proti  každému  obrazu  a  pojmu 
postaven  jiný :  proti  Kristu  —  Antikrist,  proti  duchu  —  tělo,  proti 
křesťanství  —  pohanství,  proti  smrti  —  život,  vzkříšení.  A  tento  stav 
rozdvojenosti  vyžaduje  synthesi :  antithese  duše  i  těla  vyžaduje  synthesi 
duše  i  těla,  oduševněné  tělo,  „svaté  tělo"  ;  křesťanství  historické  a 
pohanství  smíří  prý  se  v  křesťanství  třetího  zákonu.  A  tuto  základní 
svou  ideu  o  smíření  ducha  i  těla  ve  vyšší  jednotě,  svatém  těle.  o  slou- 
čení principu  pohanského  i  křesťanského  v  křesťanství  „třetího  zákonu", 
v  „třetím  království"  Ducha  sv.,  jež  jde  za  královstvím  Boha  Otce 
(pohanstvím)  a  Boha  Syna  (křesťanstvím  tradičním),  M.  snaží  se  pro- 
vésti v  historické  trilogii  románové,  objímající  dějiny  lidstva  cd  západu 
slunce  pohanství  za  Juliana  Odpadlíka  až  do  východu  pravé  víry 
křesťanské  —  v  třetím  Eímě,  na  Rusi.  V  první  části  trilogie  (Smrt 
bohů)  zobrazen  boj  umírajícího  pohanství  s  křesťanstvím ;  ale  to  prý 
nezvítězilo  pravé  křesťanství  nad  pohanstvím,  nýbrž  převrácené  kře- 
sťanství nad  stínem  pohanství.  Zástupcem  pravého  pohanství  není 
Julian,  milovník  podzimních  barev,  večerního  soumraku,  jenž  chce 
vzkřísiti  pohanství  a  jeho  bohy,  ale  nemá  pravé  pohanské  lásky  k  ži- 
votu —  jestif  to  současný  intelligent  s  jeho  pochybnostmi  a  hledáním  — 
nýbrž  sličná  a  učená  dcera  římského  senátora,  Arsinoe,  vtělení  krásy 
a  radosti  života,  jež  okouzlila  svou  hellenskou  krásou  Juliana,  jako 
dříve  v  dětství  okouzlila  ho  socha  bohyně  Afrodity.  A  tato  ze  života 
se  těšící  pohanka,  vtělení  síly,  krásy  a  rozumu  pohanství  stává  se 
křesťankou,  ale  láska  k  životu  zůstane  v  ní  nepřemoženou ;  proto  opustí 
klášter,  v  který  na  čas  vstoupila,  ale  neopouští  Krista,  křesťanství,^ 
cítíc  v  něm  druhou  radostnou  pravdu,  jíž  prý  neznají  asketičtí  mniši. 
Mer.  chtěl  zde  ukázati,  že  pravé  pohanství  není  prý  nepřátelské  pravému 
křesťanství,  od  jehož  ducha  úřední  zástupcové,  mniši,  jsou  prý  většími 
odpadliky  než  Julian. 

Umřeli  bohové,  umřel  Julian.  Ale  Arsinoe  volá :  „Obživne  Hellas 
a  my  s  ní!"  předpovídajíc  jaksi  dobu  znovuzrození  bohů  řeckých. 
A  skutečně  ze  tmy  země  v  II.  díle  trilogie  (Vzkříšení  bohů)  vy- 
stupuje opět  Afrodita,  „radost  bohův  i  lidí",  na  niž  se  kdysi  Julian 
jako  chlapec    s  nadšením  díval.    Nyní  ji  chladně  studuje  Leonardo  da 


Káboí«nsko-mravní  otázky  v  krásném   písemnictví  ruském.  S93 

Vinci,  beztělesně  duševní  „nadčlověk"  doby  znovuzrození  v  15.  stol., 
jenž  podle  vyobrazení  Mer.  je  správnějším  zástupcem  křesťanství,  než 
fanatický  mnich  Savonarola,  vymalovaný  Leonardem  v  podobě  dábla. 
M.  snaží  se  djkázati,  že  tělesná  krása  pohanského  světa  vyšla  přiliš 
brzy  ze  svého  hrobu,  krásné  tělo  Aťroditino  nenalezlo  duše,  která  by 
je  cduševnila:  nepřislat  dosud  doba  synthese  ducha  i  těla  ve  , svatém  těle". 
Po  stoletích  zase  vystupuje  Afrodita  pod  nebem  petrohradským 
a  vedle  této  bohyně  krásy  a  radosti  stojí  Petr,  v  němž  bohyně  nalezla 
„muže  důstojného  jí  samé".  Mer.  vidí  v  Petru  I.  genia  činu.  vůle, 
„jediné,  nejvelebnější  v  dějinách  Evropy  vtělení  nadlidské  vůle*'.  O  vý- 
znamu Petra  I.  pro  dějiny  a  náboženství  tvrdí  Mer. : 

„On  (Petr)  byl  skutečny  duchovní  pastýř  svého  h'du.  samým  Bohem 
vyvolený  patriarcha,  prorok  i  velekněz  celé  nové  Piusi.  A  snad  jeho  nej- 
vznešenější náboženský  čin  záleží  právě  v  tom,  že  před  tváří  minulých 
i  budoucích  věků  svolil  přijati  na  sebe  hrozný  stín  Antikrista,  dosud  na  dobro- 
nesňatý  s  jasného  jeho  obrazu.  Je  čas  sníti  stín  ten.  Je  čas  říci  s  rozhodnou 
určitostí:  dílo  Petrovo   —   dílo  Kristovo." 

Mer.  připisuje  pravoslaví  obrození  křesťanství  západního,  jak  to 
činili  Slavjanofili,  omlouvá  násilné  podrobení  církve  Petrem,  jejž 
idealisuje  jako  vůbec  velké  muže,  kteří  dělají  dějiny  a  kují  osudy 
člověčenstva.  A  tento  idealisovaný  Petr,  jenž  ^kulturu  západní  přenesl 
na  Rus,  povzQesl  prý  Rus  na  stupeň,  na  němž  by  mohla  vyplniti  své 
dějinné  poslání  a  světlo  pravého  křesťanství  přinésti  lidstvu.  Starý 
zákon,  náboženství  těla  (Zjevení  Boha  Otce)  i  Nový  zákon  (Zjevení 
Syna),  křesťanství  tradiční,  jež  upevnilo  ducha  na  ujmu  těla,  se  prý 
přežily,  i  čeká  Mer.  „Třetí  zákon"  (Zjevení  Ducha  sv.),  který  přinese 
žádoucí  synthesi  duše  i  těla,  „svaté  tělo",  vyplní,  co  prý  nevykonalo 
historické  křesťanství.  Dosavadní  pokusy  o  splynutí  principu  pohanského 
s  křesťanstvím  v  harmonický  celek,  ,.3vaté  tělo",  se  sice  nezdařily,  ale 
podle  mínění  Mer.  pohanství  Juliana  Odp  ,  ..bezbožníka"*  (v  očích 
mnichů)  Leonarda  da  Vinci  a  Petra  bylo  bližší  příštímu  křesťanství, 
než  křesťanství  tradiční.  Až  se  uskuteční  synthese  pohanství  a  křes- 
ťanství, nastane  podle  Mer.  zlatý  věk  člověčenstva,  království  příštího, 
pravého  křesťanství,  království  Boží  na  zemi,  kdy  bude  dosaženo 
absolutní  svobody   osobnosti. 

Touž  myšlenku  o  smíření  dvuu  nepřátelských  principů  duše 
i  těla  ve  vyšším  principu  „svatého  těla",  jako  v  románové  trilogii,  Mer. 
hájil  též  v  kritický(!h  studiích,  v  publistických  i  nábožensko-filosofických 
článcích,    a    provádí    ji    také  v  dějinách  ruské  literatury,  jež  mu  při- 


S94  A.  Vrzal: 

padají  vtělením  boje  mezi  křesťanstvím  a  pohanstvím,  i  sní  o  příchodu 
„třetího  království",  kdy  nebude  ani  dobra  ani  zla,  nebude  Krista  ani 
Antikrista,  nýbrž  jen  „svate",  oduševnělé  tělo,  nebo  vtělený  duch. 

Ale  Mer.  s  neobyčejnou  lehkostí  podle  módy  měnil  své  názory. 
Ještě  v  době,  kdy  pracoval  o  obšírné  studii  „L.  Tolstoj  i  Dosto- 
jevskij",  psal  o  „samodrŽHVí"  jako  o  „těle",  a  o  církvi  „jako  duchu", 
i  chtěl  „sloučiti  v  jeden  celek"  samodržaví  a  církev,  činně  se  účastnil 
od  1901  „nábožensko-íilosofických  shromáždění",  pořádaných  ke  zmír- 
nění neb  odstranění  odcizenosti  vzdělaných  lidí  od  církve  a  k  živé 
výměně  myšlenek  o  otázkách  viry.  Ale  za  revoluce  se  odtrhl  od  starých 
přátel,  a  kdežto  dříve  pravoslaví  bylo  mu  „tělem  křesťanství",  „ruská 
církev  —  historickou  a  národní  formou",  nyní  pozbyla  proň  významu, 
a  samodržaví  —  dříve  podle  něho  „utvrzení  Člověkoboha",  jest  mu 
nyní  —  od  antikrista,  od  modly,  jež  se  stala  nyní  bohem.  Nehlásá  již 
ani  „království  Ducha  sv.",  ale  smiřuje  Krista  s  Marxem,  spojuje  své 
křesťanství  s  jakýmisi  formami  dílem  světového,  dílem  ruského  socia- 
lismu a  politického  radikalismu,  náboženství  spojuje  s  revolucí.  Spole- 
■čenským  ideálem  stalo  se  mu  zrušení  všeliké  pozemské  vlády,  všelikých 
zákonňv  a  historických  forem  státu  i  upevnění  bezpodmínečné  svobody. 
I  žádá  uskuteční  tohoto  ideálu  jménem  náboženství,  přišed  k  mínění, 
že  „náboženství  jest  revolucí  a  revoluce  jest  náboženstvím". 
Bez  náboženství  není  možno  uskutečniti  ideál  svobody  na  zemi,  protože 
kontrast  mezi  požadavky  osobní  svobody  a  společenského  blahobytu 
jest  nerozřešitelný.  Náboženské  pojímání  dějin  jest  prý  revoluční.  Ale 
poněvadž  proti  mínění  Mer.  skutečnost  svědčí,  že  náboženství  stojí  na 
stráži  pořádku,  existujícího  zřízení,  že  je  silou  konservativní,  ochraňující, 
nikoli  rušivou,  všecka  publisticko-kritická  činnost  Mer.  v  poslední  době 
(Chám  na  postupu,  Ne  pokoj,  nýbrž  meč.  V  tiché  pro- 
hlubině) nese  se  k  tomu,  by  povalil  představu  o  konservativní  po- 
vaze náboženství  a  přesvědčil  věřící  o  nezbytnosti  revoluce,  revolucionáře 
pak  o  nezbytnosti  víry.  A  také  podle  jeho  mínění  skutečně  revolucionáři 
jsou  blíže  křesťanství,  než  úřední  jeho  zástupcové,  kteří  prý  proklínají 
každý  pokus,  vytvořiti  nový,  lepší  život,  oč  právě  náboženství  se 
raá  starati,  a  co  chtějí  prý  revolucionáři.  Merežkovskij  sice  až  dosud 
chodí  okolo  největších  otázek  —  Boha,  Krista,  Antikrista,  starého 
i  nového  zákona,  Golgothy,  víry,  má  na  jazyku  ustavičně  svatá  slova, 
Boha  tahá  po  knihách,  po  veřejných  přednáškách,  ale  pravá  víra 
iL  toho  nic  nemá.  Snůškou  paradoxních  tvrzení  jsou  jeho  studie  „Gogo  1 
i  čert"  a  črty,  sebrané  pod  záhlavím   „Bolnaja  Rossija". 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písrcmnictví  ruském  895 

Ze  všeho  toho  vane  chlad  positivního  rozumu,  jenž  také  místo 
<iitu  a  nadšení  proniká  jeho  plasticky  krásné,  vybroušené,  ale  chladné 
básně.  Nábožensko-filosoíický  motiv  lyrických  a  lyricko -epických  básní 
i  legend  (o  sv.  Františku  z  Assisi,  o  protopopu  Awakuraovi  a  j.)  ne- 
svědčí o  žádné  náboženské  vroucnosti.  Motiv  strachu  před  životem, 
buddhistického  klidu,  kdy  ani  smrt  není  strašná  jako  nevyhnutelný 
din  moudré  přírody,  konající  životy  a  úmrtími  své  velké  dílo,  sen 
o  nirváně,  kdy  nejvyšším  „štěstím  je  —  nemysliti,  netoužiti^,  proniká 
většinu  jeho  lyrických  básní.  Svěžestí  vyniká  pouze  lyricko  epická 
báseň  „V  ér  a"  (1890). 

V  poslední  době  pracuje  M.  o  pokračování  trilogie  Kristus  a 
Antikristus  v  nové  historické  trilogii,  nadepsané  ^Carstvo  zvěrj  a", 
snaže  se  rozřešiti  problém  vraždy  v  dějinách.  Dravou  šelmou  v  první 
■části  nové  trilogie,  v  historickém  dramaté  „Pavel  1"  (1908)  jest  polo- 
šílený  Pavel,  a  drama  končí  zvoláním:  „Zemřel  Pavel,  živ  jest 
Arakčejev,  zemřela  šelma,  živa  je  šelma."  V  pétidílném 
románě  „Alexandr  I"  (1911 — 12)  je  šelmou  Arakčejev,  proti  jehož 
řádění  jest  mysticky  naladěný  a  duševními  útrapami  pro  svolení  k  vraždě 
svého  otce  Pavla  I.  trýzněn}'  Alexandr  I.  bezmocným.  Alexandr  I.  vidí 
ve  všech  strastech,  které  ho  potkaly,  trest  za  svůj  hřích,  ale  není 
s  to,  by  konal  dobro,  jež  zamýšlí,  nýbrž  pod  vlivem  zloducha  Arakčejeva 
činí  mnoho  zlého.  Příliš  mnoho  uměleckého  pozlátka,  efifektních  vj-jevú. 
vypsaných  ze  zaprášených  listin  a  vzpomínek,  zajímavých  podrobností 
z  oné  doby,  namalovaných  nádhernými  barvami,  zatemňuje  vlastní 
myšlenku  románu.  Místo  umělecké  tvorby  viděti  zase  kompilační 
mistrovství,  jemnou  mosaikovou  práci,  místo  živých  osob  historických 
cítiti  prosaické  prameny  jejich  zápisek  a  vzpomínek  na  ně,  místo  umě- 
leckého nadšení  při  zpracování  nasbíraného  materiálu  v  obrazy  chladn}* 
rozum  učeného  sběratele,  slabé  spojujícího  společnou  ideou  a  náladou 
zajímavé  události  z  doby  Alexandra  I.  nejslabší  stránky  románu  jsou 
věnovány  charakteristice  děkabristů,  které  nakreslil  jako  lehkomyslné 
a  zištné  lidi,  kteří  sami  nevěřili  ve  zdar  spiknutí,  jemuž  má  býti  věno- 
vána třetí  část  trilogie  „Děk  abr  i  s  t  é''. 

Ve  všech  dílech  M.  jest  vůbec  více  zajímavosti  než  uměleckosti, 
více  učenosti  než  pravého  uměleckého  nadšení,  více  chladné  rhetoričnosti 
než  upřímné  vroucnosti,  více  mluvení  o  náboženství  než  skutečného  cítění 
náboženského. 

Manželka  Merežkovského,  známější  pod  provotním  jménem  Zin. 
Nikol.    Gippiusova  (*   1867)    psala    v    letech    osmdesátých    prosté 


896 A.  Vrzal  : 

básně  pod  vlivem  Nadsonovým,  Ale  ze  strachu,  by  nebyla  banální, 
upadla  vlivem  dekadentů  v  strojenost  námětů,  forem,  zpracování,  ná- 
pisů v  i  jednotlivých  veršů,  zatoužila  po  tom,  „čeho  není  na  světě, 
čeho  není  na  světě".  Toto  dvoj  verši  stalo  se  heslem  a  klíčem 
k  jejím  básním  a  povídkám  v  prose,  jejichž  první  sbírka  významně 
nadepsána  „Noví  lidé"  (1895).  Její  nalomená  duše  v  touze  po  novém, 
po  tom,  co  nikdy  nebývalo,  odhodila  „dětskou"  víru  i  hledala  novou, 
domáhajíc  se  cd  Boha  „zázraku".  Na  čas  se  přiblížila  ku  křesťanství, 
ale  jeho  pokora  odpudila  její  „nepokorné,  pobouřené  srdce"  ;  i  napsala 
1893  báseň  „Miluji  sebe  jako  Boha",  v  níž  jest  obsažen  celý 
program  člověkobožství,  a  přešla  k  novokřeáťanství  i  satanismu,  oslavujíc 
ďábla,  v  němž  však  později  shledala  vtělení  měšťácké  všednosti  a 
prostřednosti.  Její  dekadentský  raysticismus  vykazuje  jakýsi  pojem 
o  náboženství,  o  Bohu  Otci  a  Synu,  o  nesmrtelnosti,  o  proměnění  a  po- 
svěcení těla  i  pohlaví,  ale  není  v  něm  hlubokého  náboženského  citu, 
v  modlitbách  jejích  není  ohně  víry,  vroucnosti,  není  „svatosti  pohlaví", 
naopak,  povídky  její  zavánějí  spinou,  oplzlostí.  Jen  v  několika  drob- 
nějších kresbách  (Poutníček,  Obyčejná  věc,  Domov,  Neza- 
bývající se)  pozorovati  bystrý  pozorovací  talent,  zdravou  myšlenku 
a  radostné,  světlé  křesťanství.  Jinak  G.  má  ideály  buddhistické,  touží 
po  uskutečnění  nirvány  a  na  smrt  pohlíží  jako  brahmani.  Její  chladná 
esthetická  polovíra  od  ničeho  nespasí,  srdci  ničeho  nedá. 

Jako  kritik  pod  pseud.  Anton  Krajnij  hlásala  Z.  Gippiusova, 
že  „pravá  velikost  jest  pouze  v  reálnosti,  která  však  jest 
pouze  tehdy  reální  a  božská,  jest-li  úplná,  uvádí-li  se  v  ni  beze  strachu, 
co  na  oko  sobě  odporuje,  všecky  sny,  přeludy  a  blouznění,  všecko 
nemožné,  jakož  i  možné,  zamilovanost  spolu  s  vášní,  svátek  vedle 
všedních  dní".  Divná  reálnost. 

Tak  tedy  trochu  „starého"  křesťanství,  trochu  novokřesťanství, 
trochu  buddhistických  nálad,  trochu  dekadentského  mysticismu,  touha 
po  tom,  co  není  na  světě  a  nade  vším  chorobně  samolibý  individualismus 
(miluji  sebe  jako  Boha  !)  —  toť  podobizna  Z.  Gippiusové. 

Zrovna  matožnjm  dojmem  působí  básně,  povídky,  romány  a 
dramata  nejrázovitějšího  dekadenta  ruského  Fedora  Sologuba, 
pravým  jménem  Fed.  Kuzm.  Tětěrnikova  (*  1863).  Kdežto  většina 
dekadentů  se  pitvoří.  Sol.  podává  jen  to,  co  jest  přirozeně  spojena 
8  jeho  psychologickým  temperamentem.  Děsivý  soumrak  je  skutečné 
v  jeho  duší  tvůrčí ;  volání  smrti  jako  východu  z  rozporů  životních, 
šílené  fantasie  a  vystavování  pohlavní  zvrhlosti  jako  cesty  k  osvobození 


Nábožensko-mravní  otázky  v  krásném  písemnictví  ruském.  897 


osobnosti  splétají  se  v  jeho  tvorbě  v  hrozny  přízrak.  Všeobecné  známky, 
určující  podstatu  dekadentství,  směs  chorobných  nálad,  smyšlenek  a 
motivii,  krajní  indivualismus  jako  obsah  poesie,  zvrácená  erotičnost 
jako  základní  thema,  symbolismus  jako  methoda  uměleckých  zosobnění 
a  satanismus  —  všecky  tyto  známky  nalézáme  u  Sologuba  v  hojné  míře. 
Sologub  od  počátku  své  literární  činností  byl  pěvcem  chorob- 
ných lidí  s  dotěrnou  myšlenkou  i  gravitací  k  smrti,  s  abnormním 
zvrácením  vůle  ke  zločinnosti,  s  chorobnou  náklonností  k  nepravosti 
a  zlu.  Již  v  povídce  „Stíny"  (1895  v  Sěv.  Vést.)  —  neuvěřitelné 
historii  o  hošíkovi  a  jeho  matce,  divně  pohybujících  rukama  i  pozoru- 
jících na  stěně  odrazy  rukou  svých  s  „nejasným,  bojácným  pocitem  . .  . 
a  s  blaženým  šílenstvím",  v  niž  viděli  mnozí  „nové  slovo",  oslňující 
allegorii  a  symbol  —  illustrována  nabubřelým  slohem  primitivně  ne- 
zajímavá myšlenka,  že  duchovní,  tajemná,  nejasná  stránka  mívá  mnohdy 
větší  moc  nad  člověkem,  než  životní,  prosaická.  A  takové  primitivně 
nezajímavé  symboly  bez  vnitřní  hloubky  myšlenky  vidíme  též  v  po- 
vídkách „Červ",  „K  hvězdám",  „Obruč",  kde  stařec  se  dá  unést 
honěním  obruče,  jak  to  vidí  u  détí.  O  typické  kresbě  skutečnosti 
nelze  zde  mluviti.  Samé  chorobné  duše,  umělečtěji  nakreslené  velkými 
realisty  ruskými.  (P.  d.) 


898  Dr.  Jan  Sedlák: 


mikuláš  z  Drážďan. 

Db.  Jan  Sedlák.  (O.y 

3.  Význam  Mikulášův. 

Shrneme  li  vše,  co  bylo  o  životě  a  literární  činnosti  Mikuláše 
z  Drážďan  řečeno,  vysvitne  veliký  jeho  význam  pro  počátky  a  vývoj 
husitského  hnutí.  Mikuláš  byl  mezi  prvními  a  nejvýznamnějšími  osob- 
nostmi, jež  se  řadí  kolem  Husa  r.  1408.  Horkokrevný  filosof  J  e  r  o  n  y  m, 
tichý  a  pokorný  theolog  Jakoubek  a  radikální  kanonisté  Mikuláš 
a  Jesenic  jsou  hlavními  pomocníky  Husovými.  S  Jesenicem  snad 
již  dříve,  ale  jistě  od  tohoto  roku  poskytuje  Mikuláš  Husovi  materiál 
z  církevního  práva,  pro  snahy  reformní  a  pro  osobní  obranu  potřebný, 
a  jest  mu  rádcem  i  povzbuzovatelem.  Jistě  viděl  i  Mikuláš,  jako  druzí, 
v  Husovi  vůdce  a  vážil,  aspoň  později,  z  jeho  spisův,  ale  navzájem 
měl  svými  traktáty  na  Husa  značný,  i  literání  vliv,  jak  ze  spisu  „De 
quadruplici  missione"  a  z  prvního  traktátu  „De  purgatorio"  viděti. 

V  okolí  Husově  jest  Mikuláš  na  nejkrajnějším  levém  křídle.  Tak 
radikální  a  bezohledně  kacířský  jako  Mikuláš  není  ani  Jakoubek,  tím 
méně  Hus.  Ohlížíme-li  se  po  kořenech  tohoto  radikalismu,  nenajdeme 
jich  ve  Viklefovi.  U  Mikuláše,  jakž  bylo  řečeno  již  u  některých 
jeho  traktátů,  není  vůbec  pozorovati  vlivu  Viklefova.  Myšlenky  jsou 
sice  někdy  podobny,  ale  Mikuláš  jich  nemá  z  Viklefa  a  zpracovává  je 
zcela  samostatně  a  svérázně. 

Na  Mikuláše  působí  nauky  valdské  —  to  jest  nyní  z  jeho 
spisů  zcela  jasně  viděti.  Žil  asi  v  Německu  ve  valdském  prostředí  a 
nasákl  jejich  bludy,  snad  i  v  Praze  byl  ve  styku  s  nimi.  Jest  úplně 
proniknut  jejich  proticírkevnim  smýšlením,  jež  hledí  podepříti 
Písmem  a  kanonickým  právem,  odmítaje  a  posměchem  stíhaje  opačné 
mínění  theologů,  kanonistův  i  samých  kanónů.  Jeho  antithese  Krista 
a  papeže,  církve  prvotní  a  moderní,  vCortině  aConsuetudo  obsa- 
žené, jsou  obšírnější  a  účinnější  než  u  Vikleía  a  jsou  provanuty  valdským 
odporem  proti  papežství,  obřadům  katolickým,  majetku 
církevnímu  a  hierarchii. 

Nauka,  že  každý,  i  laik  i  žena.  může,  ba  má  povinnost 
kázati,  kterou  předkládá  Mikuláš  v  traktátu  „De  quadruplici 
missione"  a  častěji  opakuje,  je  specificky  valdská. 


Mikuláš  z  Drážďan.  S9í> 


V  Punktech  je  tolik  prvků  valdských,  že  je  Truhlář  v  Katal. 
(I  299)  dobře  nadepsal:  Tractatus  varii  doctrinam  haereticam  (Walden- 
sium  ?)  redolentes.  Týž  duch  protiřímsky  jako  v  Cortině,  rovnost  knéži, 
zpěv  a  modlitba  v  duši,  zpověd"  Bohu,  povinnost  každého  kázati  atd. 
Í30u  značky  valdského  původu. 

Požadavek  nepřisahati  vůbec,  vyslovený  již  v  prvním 
traktátu  „De  iuramento"  a  ve  druhém  spise  přesněji  odůvodněný, 
jest  opět  pro  Valdské  příznačný.  Podobně  příkaz  neusmrcovati 
nikoho  a  celý  program  Pseudo-Chrysostomov^-ch  šesti  přikázání  nej- 
menších, jak  je  hlásá  Mikuláš  v  „Querite"   i  jinde. 

Konečně  naprosté  popření  očistce,  s  takovou  jistotou 
hlásané  a  tak  raíinovaně  hájené,  vede  nutně  na  vlivy  valdské. 

A  duchem  tím  jsou  proniknuty  i  eucharistické  traktáty  Mikulášovy 
i  spisy  jeho  reformní. 

Máme  tedy  v  Mikuláši  Drážďanském  zjištěný  zdroj  valdských 
nauk  pro  dobu  Husovu.  Že  to  má  velkou  cenu  i  pro  životopis  Husův^ 
netřeba  dokazovati.  Bohatá  literární  činnost  Mikulášova  nemohla  zajisté 
zůstati  bez  vlivu  i  na  Husa  —  lze  to  předem  předpokládati  a  je  to 
patrno  z  Husovy  nauky  o  přísaze,  očistci  a  svobodě 
slova  Božího.  Ale  po  stránce  věroučné  nesmíme  vliv  ten 
přeceňovati.  Hus  zajisté  byl  žákem  Vikleťovým,  na  něm  myšlenkové 
i  literárně  závislým.  Ve  Viklefovi  nalézal  vše,  čeho  mu  bylo  třeba,  a 
nerausil  hledati  jiných  pramenů.  Valdství  pak  bylo  příliš  rozkřičeno  jaká 
kacířské,  než  aby  mu  byl  Hus  mohl  podlehnouti  i  v  naukách  jeho 
bludných,  jimž  se  skutečně  vyhýbá  i  tehdy,  když  Mikuláše  literárně 
používá. 

Prouikavěji  působil  Mikuláš  na  okolí  Husovo.  „Pomocník 
Husův  v  evangeliu",  Jakoubek  ze  Stříbra,  sice  také  nauk  vald- 
ských nepřijal,  ježto  měl  nevyčerpatelný  zdroj  v  Matěji  z  Janova, 
jejž  doplŮDval  Vikleťem,  ale  mladí  bakaláři  a  žáci,  jimž  jest  nauka 
tím  milejší  čím  jest  radikálnější,  ochotně  přisvědčovali  Mistru  Mikulá- 
šovi. Zvláště  když  koncem  r.  1411  přišli  Petr  a  Bedřich  z  Drážďan 
a  otevřeli  školu  v  domě  Národa  u  Černé  Růže,  mél  Mikuláš,  jenž  se 
ke  stejně  smj^slejícím  mistrům  Drážďanským  přidružil,  příležitost  nauky 
valdské  šířiti.  Jeho  Cortina  a  obrazy  dle  ní  zhotovené  budily  jistě  více 
náladu  proti  církvi  římské  a  zkaženosti  duchovenstva  než  Husova 
kázání,  a  jeho  přednášky  a  traktáty  rozsévaly  v  mysli  posluchačův 
s  myšlenkami  opravnými  i  bludy  valdské.  Škola  drážďanská  staví  se- 
tak   po  bok   kapli  betlémské,    ba    v  ohledu    věroučném    ji    překonávám 


yOO  Dk.  Jan  Sedlák: 


Drážďanští  a  jejich  žáci  J30u  z  těch  v  ílražině  Husově,  kteří  v  dogmatice 
šli  dále  než  Hus  sám,  přijímajíce  i  bludné  články  valdaké,  jichž  Hus 
neschvaloval.  Působí  tedy  nahnutí  české  v  době  Husově  tři  prvky, 
z  části  parallelně  jdouce  a  z  části  se  prostupujíce:  Viklef  prostřed- 
nictvím Husovým,  Matěj  z  Janova  prostřednictvím  Jakoub- 
kovým a  valdství  prostřednictvím  Mikulášovým.  Již  tím  jest 
Mikuláš  Drážďanský  osobností  v  reformaci  české  tak  významnou, 
že  jí  v  dějích  života  Husova  a  v  dějinách  husitských  přísluší  místo 
význačné. 

A  význam  ten  se  zvyšuje  účastí  jeho  na  zavedení  a  roz- 
šíření káli  c ha.  Neboť  ačkoli  myšlenka  ta  není  původně  Mikulášova, 
nýbrž  Jakoubkem  důsledně  vyvozena  z  Janova,  ^)  hodila  se  nicméně 
k  valdskému  odporu  proti  Eímu  a  k  antithesi  Písma  a  zákonů  lidských, 
církve  prvotní  a  moderní,  tak  znamenitě,  že  našla  v  Mikuláši  horlivějšího 
a  energičtějšího  zastance,  než  jakým  byl  Jakoubek  sám.  Kázání  k  du- 
chovenstvu, kterým  již  r.  1414  utraquismus  doporučil,  prudká  pole- 
mika proti  zákazu  Kostnickému  a  obrana  kalicha  proti  Havlíkovi 
zabezpečují  Mikulášovi  trvalé  jméno  v  dějinách  počátků  kalicha.^) 

Zvláštní  pozornosti  však  zasluhuje  Mikuláš  Drážďanský  ve 
vývoji  husitský-ch  stran  po  smrti  Husově.  Jeť  patrno,  že  Husa  se 
přidržuje  jen  mírná  strana  pražská,  jež  ústy  Jesenieovjmi  a  Reinsteino- 
vými  odmítá  dalekosáhlé  novoty  a  poznávajíc  že  Husovy  nauky  o  církvi 
nelze  provésti  v  praxi,  chce  se  spokojiti  kalichem  a  opravami  církev- 
ními. Ostatní  strany,  zvláště  nejkrajnější,  táborská,  nejsou  tak  skromný. 
V  těch  žije  a  působí  Hus  jen  zásadně,  jen  jako  vlajka.  V  jednot- 
livostech ovládají  je  a  pronikají  zase  tři  živly:  Jakoubek,  Viklef 
a  Mikuláš.  Jakoubek  působí  janovovským  zamítáním  nálezků 
lidských,  především  pak  posicí  proti  obrazům  a  spisem  „De  ceri- 
moniis";  Viklefův  vliv  stupňuje  se  působením  anglického  mistra 
Petra  Payna  v  nauce  o  svátostech,  hlavně  o  svátosti  ol- 
tářní,  tou  měrou,  že  jest  tu  učení  Husovo  opuštěno  úplně;  Mikuláš 
konečně  uplatňuje  se  ve  článku  o  očistci  a  přímluvě  za  zemřelé. 
Ani  zde  nelze  jednotlivých   vlivů    přesně    vymeziti,    ježto    se    částečně 


•)  I  to  může  býti  dukazeuj,  že  prvním  původcem  utraquismu  není  Mikuláš. 
Souvislost  utraquismu  s  Janovem  zajisté  jest  nepochybná  a  závislost  Jakoubkova  na  Ja- 
novovi  známa  (srv.  Studie  a  texty  I.  4  ).  Mikuláš  DrážcTansky  pak  seznámil  se  s  Regulemi 
MatějovvD3Í  teprve  na  popud  Jakoubkův  a  nikdy  jich  nepoužíval  vydatněji. 

')  Autority  z  Dekretu,  jimiž  Jakoubek  v  prvním  traktátu  a  Hus 
v   'Utrum  expedit*   kalich  odůvodňují,  jsou  asi  také  vybrány  Mikulášem. 


Mikuláš  z  Drážďan.  901 


kryjí,  ale  body  uvedené  ukazuji  trojí  ten  vliv  zřejmě  a  dokonalejší 
dějiny  věrouky  táborské  jej  lépe  ještě  objasní.  Tolik  jest  jisto,  že  ra- 
dikálního odmítnutí  očistce  nelze  plně  vysvětliti  ani  z  Viklefa  ani 
z  Jakoubka  a  že  tudíž  aspoň  v  tomto  bodě  působení  Mikulášova,  jež  se 
ostatně  jeví  i  jinde,   nelze  pominouti. 

Konečně  nutno  si  všimnouti  literární  činnosti  Mikulálovy  také 
v  genesi  Chelčického  a  českých  bratří.  Mystika,  s  níž  jsme 
se  setkali  v  Mikulášových  Punktech  a  „Querite",  naprostý  zákaz  pří- 
sahy a  usmrcování,  obecná  povinnost  kázati  a  celé  nazírání  na  římskou 
církev  jeví  tolik  podobnosti  s  Chelčickým,  že  tu  vliv  Mikulášův,  a5 
ovšem  nebyl  jediný,  jest  víc  než  pravděpodobný.  Avšak  blíže  souvislost 
tu  prozkoumati,  nutno  ponechati  bádání  budoucímu.  Vydání  spisů 
Mikulášových  by  práci  tu  značně  usnadnilo. 


HUdka.  61 


»02  Posudky. 


Posudky. 


Zd.  Nejedlý,  Dějiny  husitského  zpěvu    za  válek    husitských. 
Praha  1913.  Str.  XXI  952.  Cena  15  K.       '  (O.) 

Také  v  následujícím  článku  (České  hodinky  a  nešpory) 
pozorovati  u  N.  nedostatek  vědomostí  liturgických.  Odtud  jsou  zby- 
tečné výklady  o  věcech  pro  liturgika  samozřejmých,  nemožné  závěry  a 
dohady  a  nesprávná  tvrzení,  jež  tuto  část  jako  předešlou  znehodnocují. 
Základní  chybou  jest,  že  N.  nečiní  rozdílu  mezi  hodinkami,  které  z  roz- 
kazu církve  a  jejím  jménem  se  modlí  kněz,  a  mezi  hodinkami,  jež 
jsou  součástkou  bohoslužby  lidové.  I  husitský  kněz  modlil  se  hodinky 
latinsky,  pokud  seje  modlil  vůbec,  a  používal  církevního  breviáře  se 
všemi  jeho  částmi  a  oíficii.  Lid  byl  účasten  jen  při  nedělních  a  svá- 
tečních nešporech  a  při  matutinu  posledních  tří  dní  svatého  týdne, 
Božích  hodů,  Nanebevstoupení  a  Božího  Těla.  Ta  ofEcia  byla  tedy 
upravena  česky.  Kancionál  Jistebnický  dává  o  nich  dosti  jasný  obraz, 
ač  jich  neobsahuje  úplně.  Z  toho  však,  že  něco  není  v  kancionálu 
Jistebnickém.  neplyne  ještě,  že  toho  nebylo  v  liturgii  husitské. 

Nešpory,  jež  se  zpívají  v  chrámě  husitském,  jsou  v  částech 
svých  i  obsahu  úplně  církevní.  Ze  jsou  v  nich  „ostatní  modlitby"  vy- 
puštěny, jak  praví  N.  (511),  není  pravda;  neboť  ostatních  modliteb 
žádných  není.  Kdy  jsou  druhé  nešpory,  víme  dobře  a  věděl  i  hu- 
sitský lid.  Matutinum  lidové  mělo  jen  jeden  nokturn,  jinak  však 
o  „zjednodušení  repertoiru"  při  zmíněném  stavu  věcí  nelze  mluviti. 
Ze  „vánoční  nešpory  platily  u  husitů  pro  celou  dobu  od  adventu  až 
do  postu"  a  podobně  nešpory  velikonoční  a  svatodušní  pro  celou  církevní 
dobu,  nelze  tvrditi. 

Divně  se  vyjímají  věty:  „antifony  a  responsoře  jsou  hlavními 
liturgickými  zpěvy  nešporními"  a  „stačí  připomenouti,  že  i  u  husitů 
nalézáme  jak  vlastní  antifony,  jež  jsou  úvodem  k  žalmům,  tak  i 
samostatné  závěrečné  antifony:  první  jsou  krátké,  opravdu  jen  úvodní, 
druhé  obsáhlejší."  (512). 

Že  „invitatorium  jest  zpěv  antifonální,  zpívaný  úvodem  k  žalmu 
při  jitřní  hodině"  a  že  „jest  to  antifona  krátká  a  prostá"  (513),  jest 
nesprávné.  Invitatorium  jest  žalm  „Venite,  exsultemus",  jenž  má  anti- 
fonu,  která  se  po  první,  třetí  a  páté  části  žalmu  a  na  konci  opakuje 
celá,  po  druhé  a  čtvrté  části  pak  a  po  gloria  patři  opakuje  se  druhý 
její  díl,^)  jenž  jest  proto  někdy  v  kancionálu  Jistebnickém  označen 
R°  (517)  —  všecky  ostatní  dohady,  jež  z  toho  činí  N.,  jáou  neodůvod- 
něny. Ze  „velikonoční  invitatoria  bud"  začínají  nebo  dokonce  cele  jsou 


')  V  husitských  zápisech,  praví  N.  517,  tohoto  prokládání  žalmu  částmi  invi- 
tatoria Tubec  nenalézáme. 


Posudky.  903 

vyplněny  bohatými  alleluja"  (515)  a  že  „v  době  povelikonoční  udržuje 
se  i  v  invitatoriu  alleluja,  však  jen  na  počátku  a  na  konci  zpěvu" 
(516),  jest  samozřejmé  a  ve  výkladech  N.  částečně  nejasné  a  částečně 
chybné. 

Žalmový  ton  má  u  N.  velkou  úlohu,  ve  mši  i  v  hodinkách  (520). 
Neznalost  struktury  církevního  responsoria  zavinila,  že  520—522  ne- 
porozuměl N.  „responsoriu  super  primam".  Dle  něho  jsou  v  kancionálu 
Jist.  t  ř  i  responsoria,  první  pravidelné,  druhé  postní  a  třetí  všední. 
Zatím  však  první  responsorium  jest  docela  nové,  neobyčejné,  vytvořené 
pro  dobu  velikonoční,  druhé,  jež  N.  považuje  za  druhou  část 
prvního,  jest  na  Boží  Tělo  a  třetí  postní. 

O  žalmu  „Venite,  exsaltemus"  jedná  N.  teprve  na  str.  523  n. 
kdežto  o  invitatoriu  byla  řeč  již  na  str.  513.  Magnificat  nazývá 
„cantica",  podobně  Benedictus  (525).  Lekce  na  Zelený  čtvrtek  na- 
hrazují prý  výklady  církevního  antifonáře  o  ustanovení  svá- 
tosti oltářní  (529).  Jakoby  v  antifonáři  byly  lekce  a  jakoby  antifonář 
něco  vykládal!  A  lekce  jsou  dle  N.  v  nešporech!') 

Skutečně  cenné  pro  dějiny  liturgie  husitské  jsou  lekce  Zeleného 
čtvrtku  a  lamentace  o  umučení  Páně  na  Velký  pátek.  To  jest  v  ho- 
dinkách husitských  neiradikálnější  novota. 

Na  vrub  nedostatečné  znalosti  katolické  liturgie  nutno  připsati 
také  věty  N. :  „Místo  konečného  Alleluja  položeno  v  české  antifoně 
„Chvalmež  boha",  snad  právě  proto,  že  se  nešpor  zpíval  i  v  advente 
a  tudíž  bez  Alleluja"  (533)  (ale  vždyť  alleluja  =  chvalmež  boha!); 
„antifona  následuje  po  recitaci"  (535  —  místo:  po  versikulu) ;  „úvod 
k  jitřní...  byl  proto  v  husitské  jitřní  vynechán"  (536);  „pak  ná- 
sledují veršíky"  (537  —  jest  vždy  jen  jeden  verš)  „kněz  pak  se 
modlil  Otčenáš  a  s  ním  celá  obec,  což  jest  odchylkou  od  církevního 
pravidla"  (není,  kněz  se  modlil  potichu  a  lid  sním);  ,.za  Magnificat 
následovalo  pravděpodobně  Benedicamus  s  nějakým  veršíkem" 
(.o39)  ;  nešpor  na  Nanebevstoupení  má  jen  jednu  antiťonu  „Otče  zjevil 
jsem"  a  ta  prý  „jest  uvedena  jako  charakteristická  pro  začátek 
nešporu  o  tomto  svátku"  (539) ;  lekce  na  ten  svátek  jsou  vypuštěny 
—  „patrně  byly  ponechány  volnému  výkladu  kněze".  Myslím,  že 
to  stačí,  že  není  třeba,  abych  uváděl,  jak  N.  z  neúplnosti  kancionálu 
soudí,  že  ostatní  zpěvy  na  Boží  Tělo  „brány  byly  z  officia  vánoč- 
ního, čímž  byl  repertoir  husitských  officií  zjednodušen  velmi  podstatně"  ; 
že  i  „boží  bojovníci"  viděli  ve  válce  zlo  (544)  a  liturgická  processi 
byla  konána  i  při  mších,  třebas  i  mimo  kostel  (546). 

Ku  článku  V.  (Obřady  velikonoční  —  548 — 581)  podo- 
týkám :  Z  toho,  že  v  kancionále  jsou  jen  jedny  pašije,  nelze  souditi, 
že  jich  husité  neměli  více  (549),  jako  z  chyběni  not  při  třech  responsořích 


*)  »Přešlo-li  celé  místo  z  traktátu  do  nešporních  lekcí*:  (530);  »1  e  k  o  e 
husitských  nešpor  a  hodinek  jsou  zajisté  obsahorě  nejzajímavější*  (531).  Již  to  roz- 
dělení nešpor&v  a  hodinek  jest^příznačné !  »Invitatorium  známe  již  z  výkladu  o  formách 
nešporního  zpěvu*   (539)  —  tedy  i  invitatorium  jest  v  nešporech! 

gl* 


904  Posudky. 

na  Veliký  pátek  neplyne,  zeje  jeptišky  jen  odříkávaly,  i)  Obřady  na  Veliký 
pátek  podává  kancionál  jen  zlomkovitě  (568  n.)  Slova  „Rač  nám  dáti, 
pane  bože,  požehnánie"  nepatří  na  konec  předchozí  lekce  (578),  nýbrž  jsou 
prosbou  o  benedikci,  jíž  začíná  lekce  nová.  Není  správné,  že  nešpory 
velikonoční  byly  zpívány  po  celý  vlastní  čas  velikonoční,  než  byly  vy- 
střídány nešpory  svatodušními  (581)  —  vždyť  Nanebevstoupení  má 
své  nešpory. 

Na  pevné  půdě  pohybuje  se  N.,  když  píše  v  poslední  části 
o  hymnech  a  lidových  písních  duchovní  ch  (582— 688).  Lze 
sice  i  tu  někdy  býti  odchylného  mínění  —  na  př.  píseň  „Králi  slavný, 
Kriste  dobrý"  (601  nn.)  jest  pravděpodobněji  český  husovský  překlad 
latinské  písně,  novými  neumělými  strofami  rozšířený,  a  z  ostatnícb 
písní  mohou  některé  býti  z  doby  Husovy  neb  i  předhusovské  —  ale 
celek  ukazuje  bystrost  a  jistotu  hudebnického  úsudku,  jejž  by  ovšem 
dokonale  oceniti  a  posouditi  mohl  zase  jen  hudební  tbeoretik.  Mým 
úkolem  bylo  posouditi  spis    po  stránce  historicko  kulturní  a  liturgické. 

Naprostého  uznání  a  chvály  zasluhují  přiložené  texty  litur- 
gické (691 — 917);  zde  by  neškodilo  i  více,  ježto  takových  věcí 
nemáme  nazbyt.  Dr.  J.  Sedlák. 

Jesus  Christus.  Apologie  seiner  Messianitát  und  Gottbeit  gegenťiber  der 
ungláubigen  Jesus- For schung  von  Dr.  P.  Hilarin  Felder  O.  M.  Cap.  II. 
Band:  Die  Beweise  Jesu.  Paderborn.  F.  Schoningh.  1914.  Cena  9'50  M. 

Spisovatel  dovodiv  v  1.  sv.,  že  Ježíš  měl  v  pravdě  a  skutečně 
sebevědomí,  že  je  božský  Messiáš  a  Syn  Boží,  uvádí  a  zkoumá  dů- 
kazy, o  něž  se  toto  sebevědomí  opírá.  Tyto  odvozuje  jednak  z  osoby 
jednak  ze  skutků  Ježíšových.  Osoba  Ježíšova  září  po  psychické, 
intellektualní  a  mravní  stránce  nadlidskou  dokonalostí,  a  skutky  Je- 
žíšovy mají  na  sobě  vesměs  pečeť  božské  moci  a  pomoci.  Je  tedy  těmito 
důkazy  nade  všelikou  pochybnost  prokázáno,  co  Kristus  o  sobě  zjevil 
a  učil,  totiž  jeho  messiášství  i  božství. 

Osobu  Ježíšovu,  jak  dí  F.  v  úvodu,  lze  sice  snadno  po- 
znati, než  nikoli  pochopiti  a  zcela  vystihnouti.  Evangelisté  vylíčili  ji 
takovými  rázovitými  rysy,  že  převyšuje  neskonale  všechny  tehdejší 
duševní  velikány.  I  nemohli  jí  tedy  dle  stávajících  vzorů  okresliti, 
nýbrž  jen  dle  skutečnosti.  V  18.  století  byla  osobnost  J.  vlivem  filo- 
sofie Hegelovy  a  Sohellingovy,  která  souvislost  mezi  dějinami 
a  náboženstvím  popřela,  od  křesťanství  odtržena.  Kritická  škola 
však  význam  osobnosti  Ježíšovy  uznává,  ač  ji  zmenšuje.  Osoba  Je- 
žíšova, tak  velela  kritická  škola,  musela  býti  vtěsnána  do  lidské  míry 
a  lidské  psychologie  pouhého  člověka,  a  poněvadž  Ježíš  chtěl  býti 
více,  opovážila  se  jej  prohlásiti  za  duševně  nepříčetného. 


')  Tím   méně,    že   »jeptišky  ani  jich  představená  neumSly  zpívati    tyto  liturgické 
zpěvy,  proto  jen  odříkávaly  česky  text«   —  (567). 


Posudky.  905 

O  duševním  zdraví  Ježíšově  spis  ukazuje,  jaké  nehoráz- 
nosti a  nevěd-ickoiti  se  dopustil  Rasmussen,  de  Lootsen  a 
Binet-Sanglé,  učinivše  z  Ježíše  epileptika  a  šílence.  Se  stejným 
zdarem  odmítá  F.  ty,  kteří  po  O.  Holtzmannovi  prohlásili  Ježiše 
za  ekstatika  a  visionáre,  jenž  trpěl  hallucinacemi  a  klamem  smyslů 
(při  křtu  v  Jordáně,  při  proměnění  na  hoře).  Právem  usuzuje  F.,  že 
i  tyto  theorie  psychopatické  a  psychiatrické  samy  sebou  se  stroskotaly 
a  odsoudily.  Nebyl- li  Ježíš  duševně  zoela  zdráv,  kterak  mohl  býti  člo- 
věkem ideálním  a  nad  jiné  dokonalým?  Dále  líčí  se  duševní  vzne- 
šenost Ježíšova,  začínajíc  moudrostí  jeho.  kterou  projevil  svým 
učením  o  Bohu  Otci,  o  království  Božím  a  naší  podobnosti  s  Bohem. 
Spis  srovnávaje  kázání  Ježišovo  s  příslušnými  zásadami  a  přík  azy  St. 
Zákona  a  rabbin  kého  židovstva  vytyčuje,  oč  je  ono  nad  toto  doko- 
nalejší a  v  čem  je  zcela  původní  a  svérázné.  Veškero  evangelium  Je- 
žíšovo je  zjevením  nejvyšší  nábožensko-mravní  moudrosti,  které  se 
světu  dostalo.  Po  1.  kapitole,  kde  čtenář  nad  potupným  a  rouhavým 
snižováním  osoby  Ježíšovy  trnul,  je  četba  této  kapitoly  povznášející  a 
osvěžující. 

Pruroctví  a  předpovědi,  jimiž  se  spisovatel  po  té  obírá, 
jsou  jasným  svědectvím,  že  Ježíšovo  vědění  bylo  neomezené, 
naprosté,  tedy  božské.  On  jest  nejen  duší,  počátkem,  středem  a 
splněním  všech  starozákonných  proroctví,  n3'brž  sám  svými  předpovědmi 
projevuje  vědění  a  znalost,  jaké  se  žádnému  z  proroků  nedostalo.  Ježíš 
znal  i  nejtajnější  myšlenky  a  úmysly  svých  přátel  i  ne- 
přátel, předpovídal  budoucí  věci,  hlavně  své  utrpení  a  smrt,  své 
zmrtvýchvstání  a  nanebevstoupení,  osud  Jerusalema  a  národa  židov- 
ského tak  podrobně  a  určitě,  že  jich  z  přirozeného  postupu  událostí 
naprosto  nemohl  předvídati  ani  ze  starozákonných  proroctví  sestaviti. 
Předpovědem  Páně  o  budoucím  příchodu  (parusii),  jichž 
moderní  kritikové  proti  božskému  vědění  jeho  zneužívají,  věnuje  F. 
rovněž  plnou  pozornost  a  rozebíraje  příslušná  místa  Mat.  24,  4 — 20, 
32—35;  Mař.  13,  1— 18  28—31;  Luk.  21,  2—28;  Jan  21,  18  a  j. 
dokazuje,  že  Ježíš  i  tu,  ač  přesně  neurčil,  kdy  znova  přijde,  osvědčil 
vědění  nad  všeliký  omyl  vyvýšené. 

O  mravní  dokonalosti  Ježíšově  rozvinuje  spisovatel  před 
čtenářem  nádherný  a  dopodrobna  propracovaný  obraz.  Vylíčiv  na- 
prostou bezhřišnost  Ježíšovu,  dotvrzenou  jeho  vlastním  životem, 
svědectvími  přátel  i  nepřátel  a  jeho  vlastními  výroky,  kreslí  zdařile 
naprostou  plnost  jeho  ctností  v  tomto  pořadí :  pravdivost, 
statečnost,  pokoru,  mírnost,  milosrdenství,  lásku 
k  bližnímu,  lásku  a  oddanost  k  Otci  a  obcování 
s  Otcem  na  modlitbách. 

Ve  n.  díle  přechází  F.  ke  skutkům  Ježíšovým,  jimž 
věnuje  rovněž  tři  kapitoly:  1.  Věda  a  zázrak.  2.  Véda  a 
zázraky  v  evangeliích.  3.  Věda  a  zmrtvýchvstání 
Páně.  Přesné  důvody  a  věcné  vývody,  jež  uvádí  z  ň^osofie  a  z  Písem 
a  i  z  literatury  akatolické,  jsou  v  jeho  obratné  ruce  vydatnou  zbraní, 


906  Posudky. 

jimiž  liberální  kritiky  poráží  a  základní  pravdu  křesťanskou,  že  Ježíš 
jest  božský  Mesiáš  a  pravý  Syn  Boží,  přesvědčivě  dokazuje. 

V  doslovu:  Úpadek  nevěreckého  a  vítězství 
věřícího  bádání  o  Ježíšovi  zaznamenává  spisovatel  výroky 
na  doklad  onoho,  především  Harnaekův,  jenž  píše:  „Celkem  je 
dojem,  kterého  z  těchto  protichůdných  úsudků  nabýváme,  zdrcující : 
Zmatek  je  dle  všeho  beznadějný"*  (Wesen  des  Christentums  2).  Věřící 
bádání  dobylo  těchto  dvou  nepopírateln^^ch  úspěchů  :  1.  Novozákonně 
prameny  a  především  obraz  Kristův  v  nich  jsou  v  každém  směru 
historické.  2.  Celý  N.  Zákon  hlásá,  že  Ježíš  Kristus  jest  božský  Mesiáš 
a  pravý  Syn  Boží.  Br.  E.  Špaček. 

Dr.  Heribert  Holzapfel  und  Dr.  Polykarp  Schmoll  O.  F.  M.,  K  o  n  n  e  n 
wir  noch  Christen  sein?  Religioswissenschaf tliche  Vortrage.  Múnchen. 
Lentuer,   1913.  Str.   82.  Cena  108  K. 

Eucken  praví  ve  stejnojmenném  spise,  že  i  dnes  nejen  že  křesťany 
býti  smíme,  nýbrž  jimi  býti  musíme.  Pravého  jádra  křesťanství  však 
Eucken  nevystihl.  —  Modernímu  vědomí  síly  protiví  se  velmi  křesťanská 
idea  vykoupení.  Chabému  starověku  se  idea  ta  mohla  zamlouvat,  dnes 
prý  odpuzuje  ;  každý  ať  je  svým  vykupitelem.  Ano  nejen  vykupitelem 
svým,  nýbrž  vykupitelem  lidstva,  ba  i  veškerenstva  má  být  jednotlivec. 
Sám  zastance  tohoto  názoru  však  píše :  „I  když  se  to  šílenstvím  nazve, 
přece  je  to  má  víra",  I  Nietzsche  volal:  „Kde  je  ten,  který  by  hodnoty 
určil  a  vůli  tisíců  řídil  tím,  že  by  nejvyšší  povahy  řídil,  nejvyšší 
člověk  ?"  Gerhard  Hilbert  nazval  tato  slova  Nietzscheova  opožděným 
proroctvím  o  Synu  Božím  (Modeme  Lebensziele.  Leipzig  1911.  Str.  26). 
Po  mnohých  trpkých  zklamáních  je  znavená  duše  moderní  ochotna 
blahé  zvěsti  o  vykoupení  dopřát  sluchu.  I  jiné  idee  křesťanské  razí  si 
cestu  k  srdci  moderního  člověka.  Křesťanství  může  směle  na  svou 
minulost  poukázat  a  v  té  příčině  nemůže  se  nic  na  světě  s  ním  měřit. 

Církevní  autority  a  povinnosti  se  jí  podrobit  hrozí  se  zrovna 
moderní  svět.  Ale  čím  dál  tím  jasněji  se  poznává,  že  jistá  autorita 
jest  nezbytnou.  I  Eucken  dospěl  k  tomuto  přesvědčení.  Církevní  spo- 
lečnost, jež  by  se  každému  odporu  úzkostlivě  vyhýbala,  své  doby  patřičně 
nekritisovala,  žádné  odvahy  nejevila,  nemá  dle  Euckena  žádného  práva 
existenčního.  — ■  Církev  přirozeně  požaduje  víry  u  svých  věřících. 
Důstojnost  lidská  se  tím  nijak  nesnižuje.  Schopenhauer  píše:  „I  kdyby 
zcela  správná  filosofie  místo  náboženství  zaujala,  byla  by  devíti  deseti- 
nami lidí  přece  jen  pro  autoritu  přijata,  tedy  znovu  věcí  víry". 
I  moderní  člověk  může  směle  se  sv.  Pavlem  prohlásiti,  že  se  za 
Evangelium  nestydí.  JDr.  J.  Vrchoved-ý. 


Rozhled  náboženský  907 


Rozhled 

nábožensk'^. 

Katolíci  černohorští  mají  svého  arcibiskupa  v  Bára 
(Antivari},  kterému  1900  na  žádost  královu  v  Kímě  potvrzena  hodnost 
primasa  všech  Srbů,  jak  býval  v  někdejší  velké  říši  srbské.  Ale 
s  hodností  tonto  spojena  chudoba,  jíž  nezná  snad  žádná  diecese  celého 
východu.  Není  fundací  ani  odkazů,  tím  méně  příspěvků  státních,  a 
katolíci  jsou  skoro  vesměs  chudáci,  kteří  by  spíše  sami  podpory  po- 
třebovali než  aby  své  kněze,  ku  kterým  jinak  opravdu  lnou,  mohli 
vydržovati.  Kostýlky  a  domky  kněžské  jsou  v  ubohém  stavu.  Kostely 
v  Cetyni  a  v  Podgorici  staví  se  už  dvanáct  let,  za  nynějších  válečných 
běd  nelze  pro  nedostatek  peněz  stavěti  dále,  vystavěné  se  rozpadá. 
V  nových  územích  Černé  Hoře  mírem  bakareštským  připadlých  měly 
by  se  budovati  kostely  a  fary,  ale  není  možno.  Arcibiskup  sotva  stačí 
uživiti  své  kněžstvo ;  jeho  „palác*'  jest  chudičká  chýška,  od  posledního 
zemětřesení  na  spadnutí. 

Co  do  poměru  Evangelia  k  válce  připomíná  proslulý 
moralista  ]\Iausbach  (Hochland  1914,  seš.  1)  výroky  Eenanovy  a 
Straussovy  z  r.  1870.  Onen  psal  tomuto,  že  není  v  Evangeliích  vý- 
roku, jenž  by  za  válečné  ctnosti  sliboval  nebe  (tedy  rozdíl  od  islámu!) 
Strauss  pak  podotýká  :  Právě  tak  nenajde  se  výrok  ve  prospěch 
pokojných  politických  ctností,  lásky  k  vlasti  a  občanské  zdatnosti 
v  ní.  Sám  však  uznává,  že  v  tehdejších  poměrech  židovskj-ch  nebylo 
příležitosti  o  válce  mluviti,  neboť  mohli  se  pokoušeti  nanejvýš  o  vzpoury, 
jichž  by  Kristus  ovšem  byl  neschválil,  římská  říše  pak  sama  po  dlouhých 
válkách  ráda  odpočívala.  Vlastní  důvod  však,  proč  Pán  o  těch  a  takových 
ctnostech  se  nešíří,  jest  hloub :  jemu  nemohlo  hlavně  jíti  o  úpravu 
vezdejších  poměrův  občanských,  nýbrž  napřed  o  povzneseni  duše, 
zabředlé  do  časnosti,  k  vyšším  myšlenkám  a  citům,  o  zvniteruění 
mysli  obrácené  jen  k  zevnějšku,  o  vyléčení  vášní  všeho  druhu,  jme- 
novitě panovačnosti  a  násilnosti,  o  pěstění  lásky  k  Bohu  a  bližnímu, 
jež  umí  jednati,  ale  také  trpěti,  kterážto  druhá  stránka  byla  lidstvu 
skoro  cizí.  Xa  tomto  pevném  vniterném  základě  mohla  mysl  Bohu 
oddaná  budovati  další  ctnosti  bohulibého  života  ve  všech  okolnostech. 
O  válkách  zmiňuje  se  Pán  jakožto  o  svízelích  a  trestech,  a  sv.  Augustin 
dobře  vystihuje  myšlenku  kresfanskou  slovy :  pacem  habere  dehet 
voluntas,  bellům  necsssitas  —  belligerare  malis  videtur  felicitas,  bonis 
necessitas ;  ideální  poměry  nejsou  údělem  tohoto  světa.  Občanské  ctnosti 
konati  kázal  Pán  povšechným :  Dávejte  co  jest  císařovo,  císaři.  Vojen- 
ského stavu  nekáral,    naopak  chválil  setníka,    který    divotvornou    moc 


908  Rozhled  nábožensko. 


jeho  srovnával  s  vojenskou  poslušností,  tak  jako  předchůdce  jeho, 
sv.  Jan,  nekázal  vojákům  nechati  řemesla  toho,  nýbrž  poctivě  si  v  něm 
počínati.  Předpis  Kristův,  nastaviti  bijícímu  druhou  líci,  drasticky,  ne 
doslovně  (jako  každé  přísloví),  naznačuje  vniternou  odhodlanost  zacuo- 
vati  klid,  nenechati  se  podrážditi  ke  mstivosti,  nezakazuje  však  pro 
všechny  případy  zevnější  obrany,  neboť  on  sám  se  bránil  aspoň  slovy 
proti  poličkujícímu,  a  apoštolé  jeho  doporučují  v  témž  duchu  jednak 
sice  trpělivost  pro  věc  spravedlivou,  jednak  nepomíjejí  však  obrany 
ve  všech  případech ;  apoštol  národů  výslovně  zove  meč  v  rukou  státní, 
tedy  oprávněné  moci  nástrojem  trestu  proti  zlému.  Slovem,  evangelická 
nauka  uznává  moc  jako  nástroj  práva  ;  ale  cizí  jest  jí  názor,  že  moc 
jest  právem.  Ze  pojem  spravedlivé  války  se  tak  zhusta  falšuje, 
není  její  vinou. 

O  papeži  Benediktu  XV  bájeno  v  novinách  nejdříve  •  vlašských 
—  z  popudu  francouzského  asi  —  že  se  osobně  zasazuje  o  mír,  sbírá 
dojmy  a  listiny  za  tím  účelem  —  i  list  rakouského  panovníka  k  němu 
vybájen  —  aby  na  základě  vyjádření  válčících  států  předložil  jim 
návrh  míru.  Rozumí  se  samo  sebou,  že  co  praví  Hospodin  u  proroka 
(Jerem  29,  11):  Vím  myšlenky,  jež  myslím  nad  vámi,  myšlenky  míru 
a  ne  útisku  —  že  to  také  myšlenkou  otce  křesťanstva,  ostatně  v  první 
encyklice  důrazně  vyslovenou,  avšak  aby  mohl  mírovým  návrhem  do 
rozpoutané  války  zasáhnouti,  a  to  ještě  nediskretním  uveřejněním 
diplomatických  listin  (i  kdyby  jaké  byly),  k  tomu  chybí  ted  skoro 
všecky  podmínky,  a  to  na  obou  stranách.  Jako  na  vznik  a  způsob 
války  nepůsobilo  náboženství,  nýbrž  politika  a  hospodářství,  tak  ani 
ve  válce  nemá  náboženství  jiného  podílu  a  vlivu,  leč  mravní,  po- 
vznášivý,  těšivý  a  hojivý. 

* 

O  Apokalypsi  uveřejňuje  Fr.  Steffen  v  „Katholik"  (1914r, 
ses.  10  dd.)  podrobnou  rozpravu,  v  níž  na  začátku  ukazuje,  že  kniha 
sv.  Janem  napsána  kolem  r.  95,  že  listy  sedmi  křesťanským  obcím 
psané  nejsou  proroctvím,  nýbrž  líčením  skutečných  poměrův,  a  to 
v  obcích  těch  samých,  nikoli  v  Církvi  vůbec,  třeba  závěrečné  nauky 
a  hrozby  hylj  prorocké.  Ty  zajisté  vztahovaly  se  přímo  jenom  na  pří- 
slušné obce,  povšechně  ovšem  na  všechny  a  na  každou,  jež  by  podobně 
se  byla  provinila.  Ač  tedy  Apolykapse  jest  celkem  knihou  prorockou, 
v  třech  prvních  hlavách,  které  jsou  jaksi  dějepisným  úvodem,  ráz  ten 
ustupuje  do  pozadí.  „Andělé"  obcí,  kterým  listy  adressovány,  nejsou 
ani  hvězdy  nebo  jejich  duchové,  ani  andělé,  ani  duchové  obcí,  ani 
vyslanci  obcí  k  apoštolu,  ani  ředitelé  synagog  (asi  jako  starší  bratří 
nebo  předříkávači),  ani  volení  dočasní  přednostové,  nýbrž  biskupové ; 
že  pak  snad  mezi  těmi,  kteří  jsou  káráni,  byl  by  také  sv.  Timothej 
(v  Efesu),  nevadí,  neboť  výtky  týkají  se  celku  a  také  možno,  že  na 
horké  půdě  elesské  nevystupoval  „anděl",  třebas  i  sv.  Timothej,  po 
soudu  apoštolově  dosti  rázně  proti  nešvarům. 


Rozhled  náboženský.  COO 


O  vzdělání  theologického  dorostu  mezi  protestanty 
v  Bavořích  prohlásila  vrchní  konsistoř  bavorská  17,  čce  toto:  Ze 
33  zkoušenou  propadlo  7,  z  ostatních  nepoměrně  veliká  část  nedodělala 
se  vyšší  známky  nežli  IV.  Vinna  tím  oSividné  nedbalost.  Čekatelé 
nevědí  na  př.,  kde  jest  velekněžská  modlitba  Páně,  které  jsou  hlavní 
částky  lutherské  nauky  o  večeři  Páně,  které  jsou  příslušné  výroky 
Pavlovy.  Základní  pojmy  o  smíření  a  oslavě  byly  jim  neznámy.  Známých 
a  důležitých  míst,  jako  Kím.  7,  24 ;  8,  12 ;  Jan  6,  30  neuměli  pře- 
ložiti. V  hebrejštině,  ve  starozákonních  dějinách  a  exegesi  byly  vědo- 
mosti žalostné.  „Exegetické  a  dogmatické  studium  má  býti  základem 
zdárného  předvzdělání  pro  evangelický  farní  úřad,  ethické,  dogmaticko- 
historické,  církevnoprávní  a  vychovatelské  studium  má  se  k  tomu  připo- 
jovati. Když  nyní  ve  všech  učených  oborech  požadavky  se  stupňují,  nesmí 
církev  ve  svých  požadavcích  sestoupiti  pod  míru  bezvýminečně  potřeb- 
ného a  ani  nedostatek  osobních  sil  nesmí  jí  k  tomu  svésti.  Bylo  vždycky 
slávou  evangelické  církve,  že  měla  vědecky  zdatné  farářstvo ;  tato 
sláva  nemá  jí,  pokud  na  nás  záleží,  býti  ztenčována,  a  od  našich 
čekatelů    důvěrně   očekáváme,    že    svým    dílem    k    dosažení    cíle    toho 

přispějí". 

* 

Pabě  r  ky. 

V  prostějovské  „Arše"  navrhuje  se  změna  začátku  papežské 
hymny  (složena  kard.  Wisemanem,  přeložena  Srůtkem).  Místo  Tam 
kde  strmí  Církve  týmě  —  navrhuje  se:  Kde  se  týčí,  nebo:  Kde 
se  vzpíná  . .  .  Úmysl,  odstraniti  zlozvuk  „strmí",  jest  pochopitelný ; 
kdyby  to  bylo  možno  bez  odstranění  slavnostnějšího  zajisté  a  eíFekt- 
niho  „Tam  kde  .  .  .",  byl  by  návrh  ještě  lepší.  —  Eefrain  má  teď  zníti: 
Benedikta  Patnáctého  žehnej  . .  . 

V  právě  vydané  jedné  promluvě,  jak  se  chovati  v  kostele, 
čteme:  „Svěcená  voda  nám  připomíná,  že  máme  přicházeti  do  kostela 
a  vůbec  sloužiti  Bohu  s  duší  čistou".  Co  pak  připomíná  při  odchodu 
z  kostela?  A  z  těch,  kdo  přicházejí,  mnozí  přicházejí  právě  se  očistit  ve 
zpovědi,  atd.  —  Dále  :  „Od  sanctus  až  do  té  doby,  kdy  je  po  přijímání 
kněze  i  věřících,  máme  klečeti.  Trvá  to  5 — 7  minut,  je  to  mnoho  pro 
P.  Boha  a  spaseni?"  Bylo  by  zajímavo  znáti  důvody  závazku  toho, 
s  nímž  u  mužských,  zvláště  v  městě,  budou  vždycky  potíže.  Který 
nenašel  místa  v  lavici,  na  dlažbu  —  rozumí  se  zaprášenou,  neli  za- 
blácenou  (po  dešti,  v  zimě !)  —  sotva  klekne,,  nechtěje  si  zamazati 
kalhoty,  po  případě  i  (delší)  kabát  aneb  kapesník,  z  důvodů  šetrnosti, 
čistoty  i  zdravotnictví ;  horror  bacilloruro,  nehledě  k  ostatním  omluvám, 
jest  —  právem  i  neprávem  —  tak  rozšířen,  že  mamo  proti 
němu  bojovati.  —  Eozumí  se  samo  sebou,  že  touto  poznámkou 
nechceme  nic  rozhodovati,  nemajíce  k  tomu  pražádného  práva,  nýbrž 
jen  upozorniti,  že  i  zcela  zbožní  mužové  optima  íide  mají  za  přiměřeně 
uctivé,  hluboce  se  ukloniti,  bez  pokleknutí.  Mohlo  by  se  tu  ještě  ledacos 
podotknouti  o  obřadě  klekání  v  dějinách  národův  a  liturgií,  ale  vedlo 
by  to  daleko. 


910  Rozhled  náboženskv. 


K  dějinám  sněmu  Kostnického  v  listopadu  a  prosinci  roku 
1414  co  do  sporu  o  pravomoci  sněmovní  podává  Dr.  Albert  Renné 
důležitý  příspěvek  v  letoší  Romische  Quartalsehrift.  Spor  ten  s  otázkou 
husitskou  sice  jen  z  daleka  souvisí,  ale  docela  bez  významu  pro  ni 
není.  Jelikož  pak  časopis  ten  u  nás  asi  málo  znám,  budiž  na  rozpravu 
onu  zvlášť  upozorněno. 


Rozhled  vědecký  a  nméleckv  911 


Uědecks  a  umělecky. 

Vzduehoplavci  lidští  snažili  a  snaží  se  učiti  od  rozených 
vzduchoplavců,  totiž  ptáků.  Bonnský  prof.  Piitter  srovnává  oboje 
letadla,  živá  a  neživá  —  pokud  ovšem  je  srovnávati  lze  —  a  uzavírá: 
Ptáci  předčí  letadla  jistějším  ústrojím,  větší  možností 
střídati  hybnost  a  rychlost  podle  okolností,  větší  nosností  křídel 
proti  plochám  letadel  (1  ;  166),  větší  schopností  vyrovnávati 
poruchy  rovnováhy  přizpiisobením  kormidla  (1  :   1"62). 

Stejná  asi  jest  výkonnost  obojích  co  do  přirozené,  pravidelné 
rychlosti  a  co  do    nosnosti    břemen  na  menší  dálky. 

Letadla  předčí  ptáky  co  do  výkonnosti  motoru,  tedy  možnou 
větší  rychlostí,  větší  vzdorností  proti  větrům  a  pod.  překážkám, 
jakož  i  možností  delšího  a  vyššího  letu  —  pokud  ovšem  bez  náhrady 
hybných  látek  jest  možný,  naproti  únavě,  po  případě  nedostatku 
kyslíku  u  ptactva. 

Celkem  však  ještě  pořád  nepotřebuje  ptactvo  na  letadla  býti 
žárlivo,  neboť  nejdůležitější  stránkou,  totiž  jistotou,  je  daleko 
překonává. 

Cholera,  nevítaná  průvodkyně  válek,  navštívila  zcela  důsledně 
i  naše  kraje,  ačkoli  dosud  s  daleko  menším  výsledkem,  než  na  př. 
1866.  Od  r.  1830,  kdy  se  do  Evropy  poprvé  z  Indie  přes  Rusko  do- 
stala a  prese  vše  isolace  a  desinfekce  jen  v  jistých  krajích  jaksi  pra- 
videlně řádila,  zvláště  v  ranném  podzimku,  až  do  r.  1874,  kdy  Kochem 
objeven  její  kommabacillus,  vymy^šleny  všelijaké  obranné  prostředky, 
dle  názorův  o  jejím  šiřiteli,  za  nějž  pokládána  voda,  od  jiných  zase 
vzduch  a  j.  Ba  ještě  r.  1892,  za  strašné  nákazy  hamburské,  dávána 
vina  vodě:  ruští  uprchlíci  prali  prý  své  prádlo  v  Labi,  odkud  městský 
vodovod  čerpal,  ačkoliv  jich  nikdo  neviděl  a  v  řece  bacillů  nenalezeno. 
Slavný  Pettenkofer  dal  si  od  Kocha  z  Hamburku  poslati  čerstvé 
kultury  a  se  svým  žákem  Emraerichem  jich  asi  19  bilionu  vypil  — 
ku  zděšení  celého  světa,  zvláště  bavorského ;  kolik  jich  z  nich  vyšlo, 
aniž  vůbec  onemocněli,  není  ovšem  známo,  mnoho  jich  zachyceno  pro 
další  vědecké  pokusy. 

Emmerichovým  a  jiných  bádáním  zjištěno  dosud  asi  toto :  Bacillus 
onen,  Kochův  vibrio,  pochází  asi  z  Bengalska,  ze  salpetrové  půdy 
ústi  Gangesu.  Mohou  býti  ve  střevech  zdravého  i  nemocného,  kde 
se  zvláště  v  tekutém  a  na  odpadky  bohatém  obsahu  stravy  rozmnožují, 
pokud  ztravivá  síla  tenkého  střeva  a  jim  nepřátelské  bakterie  tlustého 
střeva  jich  neničí.  Vyloučeny-li,  brzo  hynou,  af  ostanou  venku,  nebo 
se  dostanou  do  jiného  hostitele,  nepřijdou -li  na  vhodnou  půdu, 
t.  j.  na  půdu  živočišných  neb  rostlinných  odpadků  přiměřené  teploty, 
s  hojným  vzduchem  a  prostřední  vazkostí.  Půda  neprostupná  anebo 
zcela  snadno   prostupná  se  stálým  spodním    odtokem  jich    dlouho    ne- 


912  Bozbled  védeeký  a  umělecký. 

uchovává  na  živě ;  celé  krajiny  (horské  na  př.)  jáou  proti  ní  jakoby 
pojištěny.  Jed  jejich  jest  kyselina  dusíková,  kterou  si  tvoří  z  ky- 
seliny dusičné;  čím  více  této  (sanytru,  ledku)  se  do  žaludku  dostává, 
tím  snadněji  bacillus  strašný  jed  svůj  tvoří.  Salpetrová  voda,  maso 
nasolené  a  nakládané  (uzené  atd.),  polní  zelenina  bohatá  na  látky 
sanytrové  jest  proto  nejpříznivější  podmínkou  pro  vývoj  a  škodlivost 
cholerového  bacillu.  Na  zamořených  místech  zvláště  třeba  se  varovati 
syrových  jídel  vůbec  a  i  vařených,  pokud  byla  déle  odkryta  a  machám 
přístupna.  Vedle  této  ostražitosti  jaksi  materielní  doporučují  lékaři 
také  praeservativ  duševny,  totiž :  nebáti  se. 

V  nynějším  léčení  cholery  blinou  bolus  (kaolin,  starověká  terra 
sigillata  a  pozdější  carbo  vegetabilis  ve  způsobe  plačkův)  a  kostním 
uhlím  přichází  ke  cti  někdejší  názor  o  1  é  č  i  v  o  s  t  i  jistých  prostředků 
na  velké  ploše,  a  tona  základě  jejich  schopnosti  adsorpční. 
Prostředků  takových  užíváno  na  rány,  ale  i  v  onemocnění  žaludku  a 
střev,  pravda  někdy  i  neprávem,  na  př.  od  souchotin  a  rakovin.  Minulé 
století,  které  pro  diagnosu  zanedbávalo  therapii,  nejen  že  na  starou 
praxi  zapomnělo,  ale  přímo  ji  odmítalo,  až  v  nejnovější  době  právě 
u  zhoubných  nemocí,  jako  ůplavice,  tyía,  otrav  atd.,  popudem  I.  Stumpfa, 
který  ji  na  bulharských  bojištích  znova  vyzkoušel,  obnovena.  Nejsilnější 
adsorbens  jest  uhlí  krevní,  ačkoliv  i  jiné  působí  skoro  neuvěřitelně 
(kromě  uvedených  vismut,  neutralon).  Již  z  r.  1830  vypravuje  se 
pokus  lékárníka  Thouéry,  který  požil  1  g  strychninu,  tedy  asi  desíti- 
násobinu  smrtelné  dávky,  s  15  g  uhelného  prášku  a  zůstal  zdráv.  Theorie 
adsorpční  zapomenuta,  ač  od  felčarů,  ba  u  každého  lepšího  umývátka 
prováděna  (prášek  na  zuby  1).  Kyselina  solná  a  mléčná,  fermenty 
(pepsin)  a  jedy  bývají  prostředky  těmi  poutány  tak  dalece,  že  hyper- 
chlorhydrie  a  ostatní  supersekrece  jsou  uváděny  na  pravidelnou  míru. 

Zajímavo  jest,  že  prostředky  ty  kazí  chut  na  jídlo.  Ne- 
mocným dávají  se  proto  až  po  jídle,  jedlíkům  před  ním ;  zdá  se  totiž, 
že  uhlí  a  bolus  adsorbují  také  žaludeční  šťávu,  jež  jest  podmínkou 
chuti  na  jídlo.  A  co  zvláště  pozoruhodno.  léčba  těmito  látkami  není 
nijak  nebezpečná  ani  obtížná,  čehož  o  jiných  (chemo-,  immuno- 
a  radiotherapii)  tak  zhola  říci  nelze.  Málokde  snad  tedy  staré  praktiky 
tak  skvěle  rehabilitovány  jako  zde. 

* 

Daleko  široko  známý  a  oblíbený  jesuitský  časopis  Stimmen 
aus  Maria  Laach  vychází  cd  října  1914  pod  názvem  Stimmen  der 
Zeit.  Katholische  Monatschrift  f Ur  ďas  Geistesleben  der  Gegenwart ;  je 
to  88.  svazek  jeho. 

Původně  (1865  — 1869)  byly  volné  sešity  jeho  věnovány  výkladu 
a  obraně  Syllabu  Pia  IX  a  sněmu  vatikánského.  Od  1.  čce  1871  vy- 
chází pravidelně  s  rozšířeným  obsahem  jako  katolická  revue  o  všech 
předmětech  povšechného  vzdělání. 

Maria  Laach  byl  původně  benediktinský  klášter  (u  Kobleuce 
v  diecesi  Trevirské  u  jezera  Laach),  který  zrušen  1802  vládou  fran- 
couzskou ;    vzácná    knihovna    rozebrána,    kostel    a    klášter    nenaleznuv 


Rczhled  vědecký  a  umělecký.  913 

obstojné  kupní  ceny,  připadl  pak  pruskému  státu.  Teprv  1820  přešel 
sám  klášter  v  soukromý  majetek,  po  požáru  1855  obnoven  a  za  šesti- 
násobnou  skoro  cenu  1863  prodán  opět  soukromníkovi,  načež  jesuité 
tam  zřídili  svou  koUej,  aniž  velkolep}'  chrám  jim  propůjčen,  ano  jen 
i  boho&lužbě  otevřen ! 

1872  v  prosinci  po  zákazu  řádu  v  Německu  nuceni  jesuité  odtud 
odejíti ;  redakce  časopisu  byla  od  té  na  zámcích  Robiano  u  Brysselu, 
Blyenbeek  a  Exaten  v  Hollandsku,  v  Luxemburgu,  a  konečně  v  Ignatiově 
kolleji  ve  Valkenburgu  u  Maastrichtu  (od  1909),  studijním  to  ústavě 
pro  německou  provincii. 

Klášter  i  kostel  zatím  obsazen  znova  beuediktiny,  ale  časopis 
nazj-val  se  pořád  stejně.  Nyní  rozhodnuto  dáti  mu  název  jiný. 

* 

Přemrštěné  pěstování  schematického  gotického  slohu,  zvláště 
v  minulém  století,  naráží  již  dlouho  na  odpor  i  tam,  kde  jinak  před- 
ností jeho  nezneuznávají ;  že  naším  českým  slohem  není,  ač  právě 
u  nás  tak  krásné  pomníky  má,  pokládá  se  za  vyřízeno  —  snad  si 
tu  některý  čtenář  vzpomene  na  rozruch  mezi  hanáckými  vlastenci,  když 
neb.  farář  Vašek  Hanákům  v  Ratajích  u  Kroměříže  stavěl  gotický 
kostel.  Avšak  i  Němci  připomínají  si,  zvláště  teď,  že  gotika  je  vlastně 
sloh  francouzský,  a  že  jako  scholastika,  rytířské  způsoby  a  nezpůsoby 
a  j.  přišla  jim  z  Francie ;  v  Porýní  proto  tak  četné  a  vzácné  stavby 
gotické. 

V  paderbornském  bohosl.  měsíčníku  (1914,  ses.  8)  farář  Heimann 
srovnává  čtyry  hlavní  slohy  a  praví  o  románském,  který  prý  by 
se  měl  vlastně  jmenovati  německým  :  jest  poctivý,  průzračný,  mohutný, 
obrazotvorný.  Poctivý,  neboť  v  něm  zeď  nebo  stěna  je  skutečně  zdí, 
nesoucí  klenbu  a  střecha,  plocha  je  skutečně  plochou,  úhel  je  zcela 
úhlem,  věž  docela  věží,  t.  j.  zvonicí,  střecha  její  skutečně  střechou  — 
celek  pak  jest  k  vůli  nitru,  nikoliv  jako  prý  u  gotického  k  vůli  vnější 
parádě.  Gotický  sloh  prý  směřuje  více  ke  klamnému  zdaji.  Uvnitř  zdá 
se  zeď  nésti  klenbu,  zatím  venku  viděti  jen  pilíře,  plochy  jeho  a  přímé 
čáry  jsou  stále  přerušovány  křivkami,  barevnými  okny,  ozdůbkami, 
čímž  povstává  dojem  prostorův,  nikoliv  ohraničující  stěny.  Kouty  jsou 
tu  všelijak  zakrývány,  střecha  není  střechou,  totiž  krytbou,  oltář  není 
hlavně  mensa,  jak  má  býti,  nýbrž  více  podstavcem  pro  reHquiáře 
a  sochy,  ba  i  ten  kříž  mění  se  v  květinu  —  slovem,  dodává  H., 
gallský  to  způsob  neupřímnosti  a  klamu  proti  německé  poctivosti. 
I  průčelí,  jež  má  budovu  v  předu  uzavírati  a  pak  ovšem  sahati  jen 
ku  střeše  (u  světských  staveb),  vyčnívá  někdy  vysoko  nad  ni  —  zase 
prý  jen  sháůka  po  effektu  na  účet  pravdivosti.  Zevnějšek,  zvláště 
u  chrámu,  nemá  prý  pozornosti  návštěvníkovy  zaměstnávati  a  vyčer- 
pávati tolik,  by  se  jím  spokojil  a  uvnitř  již  jen  s  jakýmsi  přesycením 
prodléval,  nýbrž  naopak  má  —  jako  prý  u  slohu  románského  —  více 
zváti  do  vnitř  a  tam  teprve  klidného  a  plného  požitku  poskytnouti. 
—  Relata,  v  originále  dle  nynější  doby  hodně  náladově  zbarvená, 
pouze  referimus. 


914  Pwozhled  vědeckj-  a  umělecky. 

Jaký  bade  dále  sloh  kostelní  u  uás,  kdož  ví.  Gotika  jest  úhledná 
—  jako  ze  škatulky,  říká  se  —  a  představuje  vnitř  i  uvnitř  skutečně 
víc  než  jiné  slohy  cosi  nevšedního,  posvátného,  kdežto  v  jiných  kosteiích 
cítíme  se  za  to  více  jaksi  doma.  Neposlední  nevýhodou  gotiky  jest  její 
nákladnost,  má-li  stavba  její  jen  poněkud  slohově  dopadnouti,  a  to 
nákladnost  nejen  in  fieri,  nýbrž  též  in  esse,  zvláště  zevnitř,  ale  i  uvnitř: 
od  gotickj^ch  velkj-ch  kostelův  aby  lešení  ani  se  neodklízelo. 

19.  století,  století  materialismu,  ale  také  století  studia  starověku 
a  století  ohromného  pokroku,  bylo  úrodné  pro  všechny  slohy.  Bezduchá 
mnohdy  imitace  však  jest  pomalu  opouštěna,  vzniká  sloh  jaksi  nový, 
třeba  zatím  eklektieký  a  v  chrámový^ch  stavbách  ještě  skoro  nic  ne- 
osvědčený —  z  pravidla  nebývá  tu  na  velké  slohové  stavby  toho 
jednoho  potřebného,  jímžto  stát  a  společnost  na  jiné  stavby  (divadla, 
musea,  školy,  representační  domy  atd.)  přímo  plýtvá,  třebas  na  dluh. 
Co  možno  u  nynějších  staveb  hlavně  pozorovati  a  schvalovati,  jest 
účelnost;  jak  H.  v  uvedeném  článku  podotýká,  oltář  jest  opět  víc 
obětním  stolem,  odevšad  viditelným,  a  ne  tak  na  něm,  jako  za  ním, 
v  pozadí,  se  hledí  více  ozdobnosti,  kazatelna  odevšad  viditelná  atd. 
Účelnost,  vniterná  pravdivost  a  posvátná,  spolu  však  v  pravdě  umělecká 
prostota  budou  asi  hlavní  znaky  nového  slohu  kostelního,  který  třebas 
nebyl  co  do  velikoleposti  rovnomocným  soupeřem  starj-ch  slohů,  zbu- 
duje nám  však  za  to  účelné  a  útulné,  nynějším  potřebám  přiměřené 
svatostánky ;  a  toť  konečně  to  hlavní.  Nejsouť  kostely  pro  zevlcun}'^, 
nýbrž  pro  bohoslužebníky. 

* 

Mezinárodní  hudební  společnost  r.  1899  v  Berlíně  za- 
ložená zaniká  z  mezinárodních  poměrů  nynějších  přispěvši  platně  ku 
povznesení  vědecké  i  společenské  stránky  hudební,  jednak  přesnými 
vydáními,  na  př.  Palestriny,  jednak  schůzemi  a  poradami  (1909  ve 
Vídni,  1911  v  Londj-ně,  a  ještě  začátkem  června  191-i  v  Paříži). 
Známá  lipská  firma  Breitkopf  a  Hiirtel  obětovně  podnikům  společnosti 
se  věnovala  a  prohlásila,  že  proto  žádných  nároků  nečiní.  I  církevní 
hudba,  jakž  u  vědeckého  bádání  přirozeno,  ztrácí  ve  společnosti  po- 
volaného pěstitele. 

Uvádíme  tento  případ  porušené  mezinárodní  součinnosti  mezi  jinými 
zvlášť,  jelikož  neměli  jsme  jinak  příležitosti  o  společnosti  se  zmíniti. 
Ozývají  se,  dosud  však  jen  ojedinělé  hlasy,  napomínající  zástupce  vědy 
a  umění  k  umírněnosti,  aby  se  mezinárodní  pásky  aspoň  na  těch 
polích  nepřetrhávaly,  neboť  rozumí  se  samo  sebou,  že  po  válce  budou 
navazovány  opět,  třeba  se  značnějšími  obtížemi  a  po  vážných  ztrátách. 
Styky  s  Ruskem  nebo  Tureckem  arcif  nejsou  četné.  Angličané  pak 
s  Němci  dali  by  si  spíše  říci  než  horkokrevní  Francouzi,  avšak  v  Ně- 
mecku právě  proti  Anglii  jsou  rozhořčeni  nejvíc.  Proto  výzvy  ony  asi 
mnoho  nepomohou:  klidnější  mužové  ostanou,  čím  byli,  vášnivci  pak 
neposlechnou. 


Kozhled    vědecký  a  umělecký.  915 

Národní  divadlo  v  Praze  překvapilo  předvedením  hry 
Shakespearovy  „Veta  za  vetu",  která  se  na  české  scéně  před  tím 
nikdy  nehrála  a  byla  tedy  v  českém  jazyce  mluvena  premiérou. 
Přeložena  byla  sice  již  dávno  od  Dr.  Čejky  a  vydána  v  Praze 
tiskem  roku  1862.  Dokonce  roku  1907  vyšel  u  Otty  nový  překlad 
Sládkův.  Ale  hra  přes  to  nepronikla  a  byla  známa  jen  zvláštním  mi- 
lovníkům Shakespeara.  Se  stanoviska  literárního  nelze  drama  „Veta 
za  vetu"  pokládati  za  dílo  zralé  a  umělecky  definitivně  zpracované. 
Obsahuje  v  komposici  i  jednotlivostech  tolik  nesrovnalostí,  nepocho- 
pitelných omylů,  ba  nemožností,  že  by  se  stala  jevištně  zcela  nemožnou, 
kdyby  jí  nezachraňovalo  několik  míst  velice  krásné  výmluvnosti,  ně- 
kolik hlubokých  pohledů  do  lidského  nitra,  někoHk  drobtů  všelidsky 
pojaté  moudrosti  a  ovšem  i  znamenitá  hra  jednotlivých  představitelů 
čelných  úloh  a  režií  dosažená  souhra,  bez  nichž  by  kus  propadl.  Divadlo 
sáhlo  ovšem  k  překladu  Sládkovu  a  po  osvědčeném  příkladě  upravilo 
hru  z  pěti  jednání  na  drama  tříaktové.  Původní  text  při  tom  neutrpěl, 
vynechána  byla  pouze  jedna  scéna  podřízené  důležitosti.  Také  znamenité 
shakespearské  jeviště  Kvapilovo  posloužilo  zase  při  rychlém  střídání 
scén,  vodících  diváka  jako  v  kaleidoskopu  z  paláců  do  žalářů,  ze 
soudních  síní  do  klášterův  a  na  rušné  ulice  města  i  předměstí. 

Národní  divadlo  nepochybilo  vypravením  této  geniální  skizzy. 
Do  zamýšleného  úplného  shakespearského  repertoiru  přičlenilo 
nový  kus,  který  lze  ostatně  vítati  se  stanoviska  morálního.  Tepe  nejen 
příliš  rozbujelou  nevázanost  mravů  vyšších  vrstev  společenských,  ale 
protestuje  i  proti  upřilišovanému  puritanismu,  který  často  dopouští  se 
týchže  chyb,  pro  něž  krutě  trestá  své  bližní. 

Děj  odehrává  se  ve  Vídni,  ovšem  ryze  shakespearské,  po- 
italštěné  a  poangličené  Vídni.  Tamější  vévoda  Vincentio  vládl  dlouhá 
léta  velmi  mírně  a  proto  se  v  městě  rozmohla  nevázanost  mravní  tou 
měrou,  že  mu  nebylo  lze  jí  déle  trpěti.  Sám  však  nemohl  nyní  trestati, 
co  tak  dlouho  mlčky  dovoloval,  a  proto  odevzdal  vládu  Angelovi,  muži 
mladému,  ale  přísně  mravnému.  Jemu  k  ruce  přidělí  ctihodného  starce 
Escala.  Oběma  jim  sdělí,  že  se  odebírá  do  ciziny,  ale  vstoupí  tajně  do 
kláštera,  aby  odtud  v  přestrojení  za  mnicha  mohl  sledovati  činy  Ange- 
lovy a  jejich  účin  na  znemravněló  město. 

Angelo  ujímá  se  vlády  s  horlivorstí  mládí,  ale  i  s  krutou  bezohled- 
ností. Vyhledává  kde  jaký  zákon  a  výnos,  aby  jej  do  písmeny  vypl- 
ňoval. Toto  praktikování  vzbuzuje  hrůzu  i  v  ušlechtilém  starci  Escalovi, 
který  Angela  napomíná  k  mírnosti  a  připomíná  mu,  že  by  i  on  mohl 
mnohdy  poklesnouti,  kdyby  měl  příležitost  ke  hříchu  tak  lákavou,  jako 
jím  odsouzený  provinilec.  Angelo  mu  odpovídá  zajímavě :  „Jest  něco 
jiného  být  pokoušen,  a  jiná  věc  jest  padnout,  Escale.  Já  nepopírám,  že 
by  v  porotě,  jež  soudí  o  životě  vězňově,  moh'  mezi  přísežnými  dva- 
nácti být  zloděj  nebo  dva  a  vinnější  než  souzený.  V^šak  právo  uchvátí 
jen  to,  co  vidí.  Cože  zákon  dbá,  že  zloděj  odsuzuje  zloděje?  Toť  po- 
chopitelno,  že  shýbnem  se  a  zvedném  klenot,  jejž  jsme  nalezli,  jen  proto, 
že  ho  zříme,    ale  co  jsme  neviděli,    po  tom  šlapeme    i    ani    na    to    ne- 


916  Rozhled  vědecký  a  umělecký. 

pomýšlíme.  Tím  nemírněte  jeho  provinu,  že  já  bych  jako  on  moh'  po- 
klesnout. Spíš  řekněte,  až  já,  jenž  soudím  jej,  tak  proviním  se,  ať  můj 
vlastní  soud  mou  vyřkne  smrt  a  nic  mi  nestraní.  On  musí  zemříti."  — 
Přes  to  prohřeší  se  Angelo  brzo  tímtéž  způsobem  a  před  zraky  diváka 
rozvíjí  se  v  povahu  zasmušilého  licoměrníka,  který  své  náruživosti 
skrývá  puritánskými  řečmi. 

Drama,  vyhrocující  se  již  již  tragicky,  konči  však  smírně  a  okoře- 
něno jest  četnými  vložkami  jadrného  humoru,  o  který  se  tu  starají 
kat  s  kuplířem,  hloupý  čtvrtní  dozorce  s  flámujícím  měšťanem  a  hejsko- 
vitým  šlechticem.  Hráno  bylo  s  chutí  a  velmi  dobře. 


Eoíhled  wchovatelskf .  917 


Uvjchovatelsk^í. 

O  vyznání  žáků  z  rodičů  bezkoníeaních  vydáno  nové 
rozhodnutí  správního  sonda  v  případě  vídenském,  právě  opačné  od  toho, 
jež  nedávno  učiněno  v  případě  českém  ;  v  říšském  soudě  předsedal  známý 
liberální  předák  Grabmayer,  ve  správním  b.  Schwartzenau.  Nalezeno  teď 
—  jak  ostatně  dle  ducha  zákona  školského  zamozřejmo  —  že  aspoň 
s  povinaosti  školní  nastává  sama  sebou  také  povinnost  výuky  náboženské, 
kteráž  dle  platných  zákonů  nemůže  býti  bezkonfesní. 

Rozpor  mezi  základním  zákonem,  dle  něhož  bezkonfe^nost  jest  uzná- 
vána, a  mezi  školským  zákonem  není  tímto  rozhodnutím  ovšem  odklizen, 
leč  by  se  uznalo,  že  základní  zákon  jest  jen  rámcový  a  školský  zákon 
na  základě  onoho  poměry  příslušných  jeduotlivcův  upravuje;  ale  ani 
tak  není  otázka  zcela  spokojivě  rozřešena,  poněvadž  základní  zákon 
takových  výjimek  nezná.  Jelikož  pak  rozhodnutí  nejvyšších  joudů  se 
nezrušují  ani  neodvolávají,  vzniká  v  praxi  nejistota. 

Zřízení  diecsníeh  školních  rad  navrhuje  důtklivě  v 
posledním  čísle  vídenských  „Christlich.  piid.  Blátter^  známý  Vilém 
Pichler.  Upozorňuje  na  fakť,  že  oficielně  není  vlastně  nikdo  ustano- 
ven, aby  dbal  o  rozvoj  náboženského  vyučování.  Náboženští  inspektoři 

—  „ostatně,  jik  často  sami  přiznávají,  zastaralá  instituce,  jež  se  stala 
pouhou  formalitou"  —  mají  pouze  povinnost  dohlížeti  na  zachovávání 
stávajících  j;ž  předpisů;  školním  referen:ům  diecesním,  kteří  nemají 
pomocných  sil  a  jsou  obtíženi  ještě  jinými  povinnostmi,  dá  dosti  práce, 
aby  udrželi  v  chodu  aspoň  zevnější  apparác  náboženského  vyučování. 
Často  chybí  jmenovaným  osobnostem  zkušenost  v  oboru  katechetickém, 
mnohdy  také  zájem  o  věc,  nejčastěji  však  znalost  nynějšího  stavu  kate- 
chetiky. 

Co  se  dnes  děje  pro  pokrok  katechese,  za  to  třeba  děkovati 
skoro  výlučné  soukromé  dobré  vůli  odborníků,  jejich  iniciativě  a  jejich 
práci.  Tito  však  nemohou  reformovati,  nýbrž  jen  činiti  návrhy  ;  u^ka- 
tečniti  reformu  jest  věcí  církevní  vrchnosti  —  a  k  této  nedostává  se 
odborníkům  v  nejčastějších  případech  mostu.  Prostému  katechetovi, 
jak  ukazuje  zkušenost,  není  tak  snadno  se  obrátiti  v  záležitostí  nějaké 
reformy  na  svého  vrchního  pastýře.  A  podaři-li  se  to  ze    sta    jednomu 

—  nemá  to  obyčejně  výsledku.  I  co  se  projednává  v  odborném  listě, 
zůstane  obyčejné  neznámo  církevní  vrchnosti.  Následek  toho  jest,  že 
3  ofíicielní  strany  děje  se  příliš  málo  pro  povznesení  náboženského 
vyučování  a  nevýslovně  zdlouhavě,  bez  systému,  bez  souvislosti,  bez 
důsledné  další  práce  —  jen  náhodně  ta  a  tam  něco.  Doklady  k  tomu 
mohly  by  se  vyplniti  celé  knihy, 

lomuto  nedostatku  dá  se  odpomoci,  bude-li  v  každé  diecési  vrch- 
ním pastýřem  utvořen  z  nejschopnějších  a  nejhorlivějších  katechetů 
stálý  sbor,  jenž  by  dbal  o  všechno,    co    může    přispěti   ku    povznesení 

Hlídka.  62 


9l8  Rozhled  vychovatelský. 


náboženského  vyučování,  a  podával  biskupovi,  přiměřené  návrhy.  Exeku- 
tivní nQooi  by  ovšena  neměl.  Od  takových  „diecesních  školních  rad"j 
o  nichž  mluvilo  se  také  na  vídeňském  kongresu  pro  katechetiku  (1912), 
slibuje  si  Piehler  mnoho  —  víc  než  od  dosavadních  soukromých  sdru- 
žení neb  od  různých  officielních  výborů,  jež  bývají  sestavovány  pro 
jednotlivosti,  jako  pro  úpravu  učebné  osnovy,  modlitební  knihy  žá- 
kovské atd.  Volba  členů  stálých  školních  rad  konala  by  se  zajisté  s 
větší  obezřelostí  a  zvláště  hledělo  by  se  k  tomu,  aby  povolaní  do 
rady  nejen  znali  pokroky  náboženského  vyučování,  nýbrž  také  aby  se 
vzájemně  doplňovali  specielními  vědomostmi  o    různých    druzích    škol. 

Školní  rada  přijímala  by  ostatně  od  katechetických  spolku,  kon- 
ferencí, jednotlivých  katechetův  a  z  listů  návrhy  a  přání  a  tím  by 
ještě  zvýšila  svou  účinnost.  Tím  by  byla  odstraněna  také  nespokoje- 
nost, jež  vládne  nyní  právě  mezi  horlivými  katechety,  a  vzala  by  se 
půda  prázdnému  kritisování.  A  konečně  katechetické  hnutí,  když  by 
jeho  těžisko  bylo  položeno  do  diecesních  školních  rad,  přešlo  by  úpl- 
ně pod  vedení  církevní  autority,  při  čemž  odborné  práci  nebylo  by 
nijnk  překáženo;  nyní  spočívá  katechetické  hnutí  v  rukou  soukromých, 
což  má  jistě  i  svou  povážlivou  stránku. 

Spis.  podává  potom  určitý  návrh,  jak  si  představuje  asi  složení  a 
činnost  diecesní  školní  rady.  Dělila  by  se  na  dvě  sekce:  pro  šk(ly 
obecné  a  střední.  Předsedou  by  byl  člen  biskupstié  konsistoře.  Každá 
sekce  měla  by  asi  dvanáct  členů.  Všichni  kn^ží  z  dieeese  mohli  by  se 
súóastniti  práce  školní  rady  tím,  že  by  svá  přání  týkající  se  povzne- 
sení náboženského  vyvičoyání  oznamovali  předsedovi  nebo  některému 
člena. 

V.  Piehler  doufá  pevně,  že  jistě  dojde  k  uskutečnění  této  myš- 
lenky ;  jeden  z  nejvyšších  knížat  církevních  pronesl  —  dle  něho  — 
již  k  více  osobám  svůj  úmysl,  zříditi  diecesní  školní  radu.  Také  ve 
dvou  jiných  diecesích  není  k  tonau  již  daleko. 

* 

V  obecných  školách  severní  Ameriky  daleko  převládají  učitelky, 
a  ío  z  příčin  hmotných:  platy  totiž  mužským  nezdají  se  býti  dosta- 
tečř\é,  aby  z  nich  rodmu  mohli  trvale  a  slušně  zabezpečiti,  proto  uči- 
telství, jak  mohou,  opouštějí.  Ostatně  učitelky  mohou-li  se  provdati, 
také  raději  odcházejí,  tak  že  je  tu  stálé  proudění  a  střídání,  zajisté 
nikoli  na  prospěch  výuky  a  výchovu.  O  jakousi  stálost  postaráno  nej- 
lépe ve  školách  katolických,  pokud  tam  vyučují  klášterníci  nebo  klá- 
šternice.  Obdivovaný  praktický  smysl  americký,  sklon  k  povoláním 
výHělným  vede  tedy,  jak  viděti,  k  ne  právě  chvalnému  znevažování 
„vyšších**  —  dle  našeho  názoru  —  povolání,  na  př.   učitelského. 

Dle  školské  zprávy  z  Newyorku  v  r.  1912  má  toto  město  ze  všech 
měst  Unie  poměrně  nejvíc  učitelů,  a  přece  jest  jch  mezi  18892  učitel- 
skými osobami  jen  2447.  Ve  školách  veřejných  klesl  za  posledních  30 
let  počet  učitelů  z  42%  na  21,  ve  farních  na  15%.  Vliv  ženského 
učitelstva  na  žactvo  posuzuje  se  různě ;  stesků  na  „zženštění"  tohoto 
ve  vlastním  sloya  smyslu  jest   poměrně   málo,    spíše    naopak    převládá 


Rozhled  vychovatelský.  919 


í 


„mužná"  nekázeň  —  co  jest  horší  zlo  a  zdali  to  zavinují  jen  učitelky^ 
těžko  říci,  neboť  jak  kterýsi  zpravodaj  podotýká,  viděl  prý  mužské  o 
200  liber  živé  váhy,  kteří  si  nevěděli  rady  s  lOletým  kloučkem,  a  drobné 
sestry,  jež  nevážily  ani  100  liber  a  dovedly  ovládati  výrostky  16 — 1  Tlete. 

* 
Počátkem  školního  roku  1914/15  byla  zřízena  v  Mnichově  první 
povinná  pokračovací  škola  pro  dívky;  obsahuje  odbor  obchodní, 
hospodyňský  a  průmyslový.  Ve  všech  odborech  zavedeno  také  nábo- 
ženské vyučování,  ale  jen  půl  hodiny  týdně  —  jak  prohlášeno  z  důvodů 
finančních,  a  pouze  prozatímně,  později  obdrží  náboženství  celou  hodinu. 

* 

Ze  analfabetů  všude,  kde  vůbec  školy  jsou,  ubývá,  rozumí 
se  samo  sebou.  Ubývá  též  osob,  které  umějí  jen  čísti,  nikoli  psáti ; 
v  Předlitavsku  takových  bylo  1880  7-20%,   1910  jen  2-19%. 

StatistUia  různých  států  rozchází  se  co  do  hraničního  věku 
při  výpočtech :  v  Rakousku  počítáno  dříve  od  začatého  6.  roku,  od 
18yO  počítá  se  též  od  začatého  11.  roku,  od  19 lO  pak  již  jen  takto, 
kdežto  v  Zalitavsku  zůstali  při  6  (v  Bosně  od  7),  tak  jako  většina 
menších  stáiů.  Francie,  Prusko,  Spojené  Státy  počítají  od  10.  roku, 
Rusko  od  9.,  Rumunsko  od  7.  Ale  poměrné  (%)  číslice  se  tím  hrubě 
nemění. 

Předlitavsko  mělo  r.  1880  asi  34%,  1910  již  jen  asi  16%  an- 
alfabetů,   Uhry  1900   asi  35%,    1910  —  28%,    Chorvatsko  Slavonsko 

54  (44).  Itálie  měla  1911  38%  analfabetů,  ruské  Polsko  1897  přes 
59%,  ostatní  Rusko  skoro  70%,  Rumunsko  1899  78%,  Bulharsko  a 
Řecko  po  1900  přes  60%,  Srbsko  79,  Bosna  1910  přes  87%. 

Dle  národnosti  v  Rakousku  jsou  nejpokročilejší  Cechové  a  Němci 
(2"38%  a  3' 1 2%,  kterýžto  poměr  jen  v  sudetských  zemích  se  mění 
ve  prospěch  Němců,  totiž  2"i9%).  Pak  přijdou  Vlaši  s  10%  (proti  38 
v  Itálii),  Slovinci  se  14%.  Chorvati  63  (proti  zalitavským  se  44),  Poláci 
86  27  (proti  59  v  ruském  Polsku),  Rumuni  se  60  (proti  78  v  království). 

V  zemích  rakouských  jest  pořadí  toto:  Vorarlberg  (O  87%),  Horní 
Rakousy  (1'72),  Cechy  (212),  Tyroly,  Djlní  Rakousy,  Salzburg,  Mirava 
(2'90),  Slezsko  (3-65),  Sryrsko,  Terst,  Krajina  (12'19),  Korutany,  Gorice 
(15  51,  tedy  ještě  pod  průměrem  přfdlitavským,  jenž  jest:  16  52),  Istrie 
(39-82),    Halič  (40-60),  Bukovina  (53  89),  Dalmácie  (62-82). 

Co  do  pohlaví  vyrovnává  se  znalost  čtení  a  psaní  v  Horních 
Rakousícb,  Vorarlbergu  a  Salzburgu;  jinde  převyšují  muži  ženy,  avšak 
rozdílu  po  něčem  ubývá.  Ve  státech  jižních  a  východních  jest  rozdíl 
mnohem  větší. 

O  jednotlivých^  krajích  se  rozepisovati  vedlo  by  daleko.  Budiž 
jen  podotčeno,  že  v  Cechách  se  104  okresy  a  celkem  2*12% analfabetů 

55  okresů  má  méně  než  2%  analfabetů ;  z  těch  tepelský,  warnsdorfský 
a  pražský  ani  ne  celé  1%.  Na  Moravě  z  42  okresů  (2-90)  jest  osm 
pod*  2  I, ;  nejlepší  jest  kroměřížský  (1  55%),  pak  hustopečský  (1 '56  %) 
—  přes  4%  má  jihlavský  a  uherskobrodský. 

63* 


920 


Rozhled  yychovatelský. 


Na  číslice  jednotlivých  krajů  nebo  míst  působí  kromě  škol  také 
příliv  buďto  z  jiných  krajů  domácích  nebo  z  ciziny.  Vliv  ten  jest 
příznivý  nebo  nepříznivý,  což  potřebí  dopodrobna  zjistiti;  v  Mor.  Ostravě 
na  př.  ukázal  se  1910  neobyčejný  poměr,  totiž  většina  analfabetů 
mužských,  kdežto  jinak  může  příliv  průmyslového  dělnictva  %  analfa- 
betů snížiti. 

Celkem  bylo  1910  v  Předlita vsku  přes  3,483.000  analfabetů, 
z  nich  přes  2  mil.   (74%)  v  zemích  karpatských. 

* 

Na  obecných  a  měšťanských  školách  pražských  zapsáno  letos 
do  364  tříd  a  125  poboček  českých  9839  chlapců,  9844  děvčat. 
Z  nich  je  19.066  náboženství  katolického,  380  protestantského,  160 
židovského,    73   jiných    vyznání,    19.675    Cechů,    2   Němci,   jiných  6. 

Do  německých  škol  téhož  stupně  (39  tříd  a  12  p)boček)  za- 
psáno 716  chlapců,  945  děvčat,  671  katolíků,  42  protestantů,  944  židů, 
4  jiných  vyznání  —  Cechů  (v  Praze!!)  223,  Němci  1404,  jiného  jazyka  34. 

Česká  propaganda  mezi  židy  je  tedy  i  v  českém  ústředí  víc 
než  slabá. 


Rozhled  hospodářsko-socialni.  921 


Hospoddřsko-sociolní. 

Nynější  světová  válka  má  ráz  válek  římských.  Je  to  válka 
hospodářská  a  imperialistická.  Hospodářsky  až  povážlivá. 
Neboť  Francie  a  Anglie  zahájily  hned  na  počátku  válku  proti  Rakousku 
a  Německu  také  v  oboru,  který  jinak  býval  dle  mezinárodního  práva 
šetřen  škod,  z  válečné  srážky  vznikajících.  Neboť  jak  Anglie  tak 
Francie  chopily  se  opatření,  kterým  mají  býti  příslušníci  Rakouska  a 
Německa  připraveni  o  majetek,  který  ve  Francii  a  Anglii  měli.  Ho- 
spodářská válka  počala  boykotem  rakouského  zboží,  pokračovalo  se 
v  ní  zrušením  patentů  pro  cizince  a  zákazem  možnosti  protestův 
u  francouzských  a  anglických  soudův  a  nyní  byla  dovršena  zákazem 
platit  příslušníkům  rakouským  a  německým,  jakož  i  pohrozením  tresty 
všem,  kdož  by  plnili  svoje  platební  povinosti  vůči  občanům  obou  po- 
stižených velmocí.  Na  konec  pak  francouzská  vláda  zkonfiskovala,  ale 
později  prý  jen  sequestrovala  (což  je  v  konťiikační  Francii  totéž), 
majetek  příslušníků  Německa  a  Rakouska.  Tyto  kroky  republikánské 
Francie  dají  se  snadno  vysvětliti  kriminalistícky :  zlodějství  ze  zvyku. 
Republikánská  vláda  dopustila  se  téhož  lupičského  násilí  na  církevním 
majetku  i  nyní  ve  válce,  kdy  v  několika  departementech  zkonfiskovány 
byly  církevní  fundace.  Protože  za  války  platí  zásada  odvety,  nenechalo 
Rakousko  a  Německo  jednání  Anglie  a  Francie  bez  odpovědi :  zakazuje 
se  platiti  příslušníkům  Francie  a  Anglie  a  vůbec  lidem,  jež  v  těchto 
státech  žijí,  ať  hotově,  ať  směnkami,  ať  šeky,  ať  poukázkami.  Pouka- 
zování penéz  prostře Inietvím  neutralaích  stáiů  je  tímto  zákazem 
rovněž  znemožněno.  Tímto  vládním  nařízením  postiženi  budou  fran- 
couzské a  anglické  kruhy  finanční  víc  než  my,  majíce  velké  kapitály 
v  podnicích  rakouských,  rakouské  státní  renty,  akcie  a  obligace  rakouských 
podniků.  Konečně  staví  se  ministerskými  nařízeními  pod  obchodní 
dozor  podniky  nepřátelských  států.  Přestupky  proti  těmto 
nařízením  stíhají  se  tresty  žaláře  na  1  rok  nebo  značnými  pokutami. 
Majetek  a  soukromá  práva  občanů  nepřátelských  států  zůstávají  však 
u  nás  nedotčena  a  také  příslušníkům  Francie  a  Anglie  u  nás  usaze- 
ným se  nijak  neubližuje.  Oproti  konfiskační  praxi  ve  Francii  je  to 
velký  rozdíl. 

Nadarmo  se  ovšem  neříká :  Pod  svícnem  bývá  tma.  Vždyť  v  míru 
za  mezinárodních  konferencí  vždy  Francouzi  a  Angličané  hráli  si  na 
obhájce  mezinárodního  práva  a  také  theoreticky  se  nauka  mezinárod- 
ního práva  ve  Francii  a  Anglii  nejvíce  pěstuje.  A  hlavní  zásada  mezi- 
národního práva  v  čas  války  jest  a  dosud  od  theoretiků  francouzských 
a  anglických,  jakož  i  od  těchto  diplomatů  (viz  poslední  balkánskou 
v41ku  —  jednalo  se  o  kapitály  těchto  dvou  států)  —  zastávána  bylar 
Soukromý  majetek  jest  nedotknutelný.  Není  proto  divu,  že 
na  všech  stranách  slyšíme  o  křiklavém  porušení  práva  mezinárodního. 

Hlavní  výtky  čelí  proti  bezohledné  Anglii.  Uzavřením  Severního 
moře,  kdež  položila  miny,  poškodila  Anglie  nadmíru  obchod  neutrálních 


dSÍ2  Bozhled  hospodářsko-socialDÍ. 


států  Hollandska,  Dánska,  Švédska  a  Norska.  Anglie  chce  donutiti 
všechny  obchodní  lodě,  aby  projížděly  kanálem  La  Manche  a  tak  dá- 
valy záruku  neutrálnosti.  Tím  má  náklad  neutrálních  lodí  podléhati 
úplně  libovůli  Anglie,  která  svojí  pověstnou  kontrebandní  listinou  do- 
pouští se  neslýchaného  porušení  mezinárodního  práva.  Ježto  protiprávní 
a  neslušné  chování  Anglie  vzbudilo  nelibost  také  ve  Spojených  státech, 
obrátili  se  evropští  neutralové  na  severoamerickou  Unii  o  pomoc, 
poněvadž  prý  jejich  styky  jsou  s  Amerikou  ztíženy  minami.  Jest  nyní 
na  Unii,  donutiti  Anglii,  aby  se  stala  povolnou,  sice  jinak  poškodí 
Unie  svoji  vážnost,  nebude  li  s  to,  aby  vůči  Anglii  obhájila  na  moři 
jak  zájmy  svoje  (kontreband  bavlny,  petroleje),  tak  malých  neutrálních 
států,  které  jí  svoji  věc  svěřily.  Libovůli  anglickou  n  u  tno  na  vždy  zlomiti. 

Historik  si  snadno  vzpomene,  že  Anglie  stůj  co  stůj  nestrpí  sku- 
tečného nebo  domnělého  soka  vedle  sebe.  V  16.  století  bylo  mocné 
Španělsko  tím  „nepřítelem",  jejž  bylo  „nutno"  potříti,  v  17.  Nizozemí, 
v  18.  Francie,  v  19.  a  20.  Turecko,  Rask)  (kriraská  válka,  pak  japon- 
ská, vedená  pomocí  anglických  rad  a  peněz),  Némecko. 

Anglické  osady  jsou  90krát  větší  než  domácí  území,  hoUandské 
53krát,  francouzské  1 1  krát,  německé  5k'-át.  Na  100  Angličanů  připadá 
85t)  osadníků,  na  100  Němcův  jen   22. 

* 

Francie,  jež  politicky  třikrát  svět  takořka  ovládala  (po  válce 
třicetileté,  za  Napoleona  I  a  za  Napoleona  III).  s  úpadkem  politickým 
neklesala  hospodářsky,  ač  v  některých  odvětvích  nepokračovala  sou- 
měrně. Již  obratná  politika  o  sad  ní  zjednala  jí  druhé  mí<to  mezi 
koloniálními  říšemi,  tak  že  má  nyní  osad  10  milionů  [^km  s  53  miliony 
obyvatel  (Německo  jen  3:12  mil.),  a  z  toho  Vi  ^  Aťrice,  tedy  v  poloze 
velmi  příznivé.  Těžiště  hospodářství  jejího  jest  v  zemědělství,  ač  by 
mohlo  býti  vydatnější  (43 -q  proti  35%  v  Německu);  ni  průmysl,  zvláště 
kovový  má  poněkud  málo  uhlí  (40  md.  tun  roč.iě,  v  Némjcku  Šestkrát 
tolik),  tak  že  ani  bohatého  výtěžku  rudy  nemůže  doma  zpracovati  a 
strojů  třikrát  tolik  dováží  než  vyváží.  Zi  to  má  velmi  dobrý  průmysl 
tkaninový  a  vůbec  přepychový.  Lyon  jest  na  př.  prvním  trži- 
štěm světa  na  hedvábí. 

O  výživu  jest  ve  Francii  velmi  dobře  postaráno  ;  obilí  nepotřebuje 
dovážeti  leč  po  neúrodě.  Z  obilnin  převládá  pšenice;  Francouzi  jedí 
nejraději  bílý  chléb,  jenž  se  v  Paříži  peče  č'yříkrát  denně.  Cukr  však 
musejí  ze  značné  části  dorážeti.  Zvláště  pěstováno  jest  ovoce,  zelenina  a 
víno,  jež  jest  lidovým  nápojem;  ve  vinařství  jest  Francie  na  pr^^ním 
místě.  Dobytkářství,  mlékařství  a  sýrařství  jest  velmi  vyvinuto,  rybo- 
lov (na  slanečky  a  sardinky)  znamenitý.  Na  úhledný  stůl  si  Francouz 
vůbec  potrpí.  Jídelna  (salle  á  manger)  je  takořka  střediskem  bytů ; 
ostatní  místnosti  bývají  proti  ní  těsné.  I  květinářství  s  tím  souvisí; 
ale  ač  se  tolik  květin  upotřebí  doma,  vyváží  se  jich  ještě  ohromné 
množství,  zvláště  ze  středomořského  pobřeží. 

Tato  průměrná  zámožnost  a  přirozená  povaha  odráží  se  ve  fran- 
couzské bezstarostnosti  a  optimismu ;  dobré  bydlo  a  živá,  vtipná,  spole- 


Bozhled  hospodářsko-socialní.  923 


íienská  povaha  jsqii  podmínkatrli  onoho  žáhavtiěhó  života,  jenž  tolik 
cizinců  taiia  vábí.  Ze  s  tím  spojeny  jsou  i  temné  stránky,  lebko tnysloost, 
povrchnost,  nestálost  a  materialisraus  prese  všechen  esprit,  je  docela 
pochopitelno.  Jest-li  každé  nadšení  do  jisté  noíry  slepé,  ve  Frantíii 
zvlášť:  cbauvinismus  je  slovem  i  věcí   po  výtce  francouzský. 

Bohatství  francouzské  jest  přislovué.  Souvisí  to  jednak  só  znníně- 
nými  přírodoími  podmínkami,  nikoli  s  pracovitosti,  jež  nevyniká,  zvláště 
však  s  malým  poměrně  zalidněním;  z  velmocí  jediné  Rusko  má 
poměrně  méně  obyvatel  Ve  Francii  připadá  na  ir]km  74,  v  Německa 
120  lidí;  onde  přibylo  188ó— 1911  21/2%,  zde  407o  obyvatel,  ťřičiny 
jdoU  známy.  Následky  se  též  jeví,  i  není  divu,  že  Francie  nucena  vo- 
lati na  bojiště  tolik  cizozemců;  jsou  to  ostatně  je,í  p  >dd^ní.  Pravda^ 
válka  není  účelem  plození  lidstva,  tak  že  z  té  jediné  příčiny  by  se 
Francii  výtky  činiti  nemohly;  avšik  úbytek  poroiů  bude  pů-sobiti  též 
na  zdatnost  národní  vůbec,  v  hospodářství,  ve  vědě  i  v  umění.  Důchod 
jednotlivce  ostatně  není  zvlášť  vysoký;  1908  počítáno  na  hlavu  roční- 
ho důchodu  514  marek,  v  Německu  555  —  z  celkového  národního 
jmění  připadalo  téhož  roku  arcif  ve  Francii  5924  m  na  hlavu,  v  Německa 
jen  47U0  m.  Pro  menší  podmkavost  nucena  Francie  uraisf)vati  jistmy 
své  v  cizině  —  zvláště  Rusko  a  vůbec  východ  jsou  tu  dobrými  od- 
běrateli; nyní,  když  hodnoty  cizozemska  tak  poklesly,  jest  přirozeno, 
že  státní  peněžnictví  má  jakési  nesnáze  a  nuceno  samo  hledati  peněz  v 
cizině.  Státní  dluh  po  dlouhé  době  klidu  1912  z 'ýšen  o  300  mil.  fr. 
. —  celkem  obnáší  26  miliard,  je  tedy  značav.  Výdaje  vzrostly  tak,  že 
nyní  připadá  na  osobu  31  5  m  (v  Německa  24  m.)  Ale  5railiardový 
poklad  Banque  de  France  ted  do  Anglie  odvezený  zdá  se  býti  nedot- 
čen ;  za  to  obětavost  jednotlivců  nezdá  se  býti  valná. 

Celkové  puměry  francouzské  nejsou  tedy  po  hmotné  stránce  tak 
temné,  jak  bývají  líčeny,  avšak  nejsou  zase  tak  příznivé,  jnk  Fran- 
couzi sami  se  domnívají,  neboť  ve  mnohé  přičíně  pozorovati,  že  Francie 
sestárla  a  upadá.  Blahobyt  jeví  se  nejvíc  u  vyšších  tříd  rozmařdostí  — 
vláda  opustivši  Paříž  popřála  si  se  svými  souběžníky  v  Bordeaux  i 
ted  za  války  tak  dobrého  dne,  ž-;  i  nejvolnější  noviny  se  nad  tím  po- 
horšovaly; pracovitosti  nepřibývá,  lidnatosti  ubývá,  a  co  nejríe,  ubývá 
mravnosti  a  poctivosti:  vše  jest  prodejné,  a  to  bývá  začátek  konce. 

* 
V  Německu  vynesla  válečná  půjčka  4^4  miliardy  marek  (nových 
5  miliard  bude  nyní  vláda  od  sněmu  žádati).  Vývoz  německý  obnáší 
—  za  pravidelných  poměrů  ovš^m  —  asi  11  milliard  K.  náš  jen  3 
miliardy;  obchodní  loďstvo  má  2098  (400)  parníků  o  4(4-)  milionech 
tun;  asi  2000  akciových  společností  s  15  miliardami  K  jmění  v  Ně- 
mecku něco  vydělává,  u  nás  máme  toho  asi  čtvrtina.  Je  tedy  výsledek 
úpisu  u  nás  (asi  3  miliardy)  velmi  čestný.  Bade  tím  uspíšen  návrat 
bankovek  do  rakouskoaherské  banky,  a  tím  na  čas  zamezeny  nové 
emise,  jež  by  časem  mohly  vésti  ku  znehodnocení  tohoto  platidla. 


924  Eozhled  hospodářsko-socialni. 


Co  do  zajištění  výživy  obyvatelstva  má  teď  vládou  býti  do- 
honěno,  co  v  důvěře  v  obezřelost  a  poctivost  soukromou  bylo  před- 
pokládáno. Z  Rumunska  mohlo  býti  dováženo  obilí,  kdyby  se  bylo  clo 
zrušilo  —  Maďaři  však  nechtěli,  dováženo  tedy  do  Německa,  až 
vývoz  vůbec  zakázán. 

Nyní  tedy  třeba  aspoň  zameziti  vývoz  potravin  do  ciziny.  Zákaz 
takový  byl  u  nás  vydán  záhy,  pokud  obilí  a  mouky  se  týče,  a  později 
zakázán  i  vývoz  uvolněného  pivovarského  ječmene  a  brambor.  Ale  přes 
to  docházelo  ke  značným  vývozům,  které  teprve  v  poslední  době  za- 
staveny. Dále  je  třeba  —  a  to  je  dnes  hlavní  úkol  —  co  nejproni- 
kavěji zužitkovati  polní  plodiny  pro  účely  lidské  výživy.  Zde 
již  učiněna  dvě  opatření:  obmezení  výroby  líhu  z  obilí  a  brambor,  a 
udržeti  zásoby  chlebovin  použitím  náhražek,  kterých  se  za  normálních 
dob  jako  potravin  málo  používá.  Dle  nařízení  z  31.  října  smí  chléb 
pečen  býti  od  1.  prosince  se  směsí,  obsahující  nejvýše  70%  pšeničné 
nebo  žitné  mouky  a  30%  mouky  kukuřičné,  ječmenné  nebo  bramborové. 
Ale  pro  domácí  —  ne  živnostenské  —  pečení  chleba  toto  neplatí. 
Druhá  ovšem  jest  otázka,  bude-li  ta  směs  k  jídlu  a  jak  to  bude  zdravé. 
V  Německu  nařízení  podobného  druhu  předpisuje  jen  5%  bramborové 
mouky  jako  přísady  do  chleba  žitného.  Bude  třeba  dále  zákazu  skrmo- 
mování  žita  a  pšenice  a  předepsání  pronikavějšího  výmelu  těchto  chle- 
bovin, omezení  počtu  pečení  a  poděje  bílého  pečiva  po  živnostensku 
provozovaného,  aby  se  zamezilo  plýtvání  s  tímto  pečivem,  a  hledati 
usilovně  ješté  jiné  cesty.  V  tento  obor  padá  také  pozměněný  zákaz 
lichvy  s  potravinami, 

S  tím  vším  souvisí  otázka  maximálních  cen.  Otázku  tu 
lze  správně  řešiti  jen  ve  spojení  s  dalšími  opatřeními,  jakými  bylo 
stanovení  nuceného  prodeje  obilí  a  mouky,  provedení  aprovisační  orga- 
nisace,  trvalá  a  dle  přesných  zásad  se  řídicí  spolupráce  vojenské  správy 
při  činnosti  rekvisiční  s  orgány,  jež  se  starají  o  zásobení  civilního  oby- 
vatelstva. Na  počátku  války  byly  ceny  normální  jako  jiná  léta,  ale 
potom  den  co  den  vstoupaly,  až  dostoupily  dnešní  výše.  Obilí  pro 
vojsko  requirované  platilo  se  dle  začátečních  cen,  tedy  dosti  nízko. 
Eolník  přebytek  prodal.  Mezitím  však  ceny  obilí  stouply  příliš.  Jestliže 
pak  některý  rolník  prodal  více  obilí  než  směl,  takže  nyní  musí  do- 
koupiti, aby  určité  množství  requirovaného  obilí  měl,  musí  obilí  to 
nyní  velmi  draze  zaplatiti,  kdežto  sám  lacino  prodal  a  ceny  requiro- 
vaného obilí  byly  tehdy  nepatrné.  Veškeré  obilí,  které  přes  zásoby 
requisiční  byly  na  trh  prodány,  bylo  při  nedostatku  obilních  skladišť 
svépomocných  prodáno  větáinou  obilním  spekulantům,  když  nebylo 
jiných  kupců.  Je  to  obilí,  kterého  pro  chleboviny  bude  co  nejspíše 
třeba.  Maximální  ceny  obilí,  shodné  s  posledními  trhovými  cenami, 
byly  by  tedy  hodně  vysoké. 

* 

Dle  úředního  výkazu  bylo  v  Rakousku  r.  1913  438  stávek 
(r.  1912  761)  s  39.814  (120.953)  účastníky  v  1024  (2818)  závodech,  nej- 


Kozhled  hospodářsko-socialní.  926 


Cechách  a  Dolních  Rakoasích,  pak  na  Moravě  a  ve  Slezsku.  88  (150) 
stávek  skončilo  s  plným  úspěchem,  193  (374)  s  částečným,  157  (237) 
bez  úspěchu.  Mzdy  vyplaceno  ne  celé  2  (7)  mil.  K  méně  než  beze 
stávky. 

Výluk  bylo  23  (40)  s  22.258  (24.295)  postižených  v  1675 
(203O)  závodech.  Největší  výluka  byla  kni  h  tiskař  ská  (ve  1200  zá- 
vodů;  z  asi  20.000  dělníků  súčastněno    při  ní  asi  14.800  po  86  dní). 


926  Rozhled  politický  a  vojenský. 


Politicky  a  vojensky. 

VUhrách  slibují  n  em  a  d  a  rs  k  ý  tn  n  á  r  o  d  n  o  s  t  e  ifa 
jisté  ústupky.  ^Dne  22.  září  poslal  uherský  ministerský 
předseda  hr.  Štěpán  Tisza  rumunskému  arcibi- 
skupu Matianu  obšírný  list,  jenž  teprve  v  listopadu  přišel 
na  veřejnost  a  v  němž  pochvalně  se  zmiňuje  o  hrdinství  bojujících 
Rumunů  i  o  bratrské  shodě,  s  jakou  doma  zbyí  Rumuni  snánejí 
s  Madary  svízele  války.  Dále  vzpomíná,  že  již  přes  10  let(!) 
hlásal  nutnost  docíleni  shody  mezi  Mnďary  a  Rumuny,  ač  jeho  snahy 
dosud  neměly  žádoucího  výsledku.  Nyní  však  za  vážného  nebezpe- 
čenství Rumuni  se  ukázali  jako  opravdoví  bratři,  i 
mohou  spoléhati  na  podporu  státu,  že  ve  vydat- 
nější míře  dosáhnou  splnění  svých  požadavků.  Ru- 
muni žádali  v  nedávných  poradách  „revisi  zákona  o  školách 
národních  příznivějším  směrem  pro  konfessijní  školy,  potom  uží- 
vání rumunštiny  před  státními  úřady  a  konečně 
opravu  volebního  řádu",  jež  by  Rumunůín  o^^evřela  širší 
pole  politické  činnosti.  Tisza  praví  dále,  že  nedalo  se  dříve  docíliti 
dorozumění,  protože  nemohl  překročiti  „pro  tehdejší  náladu"  hranici, 
již  vymezil  v  řečech  svých.  „Dnes",  praví,  „můžeme  pokro- 
čiti dále,  aniž  by  se  uhersko-státním  a  maďarsko- 
národním  zájmům  stala  ujma",  a  to  v  reformě  zákonu  o 
národních  školách,  užívání  mateřštiny  ve  styku  se  státními  úřady  a 
ve  volebním  řádu,  který  by  politické  zastupování  Rumunů  postavil  na 
slušnější  základy.  Arcibiskup  Matianu  slíbil  v  té  věci  podporu  Tisisovi. 

Mmistr  vnitra  v  Uhrách  dovolil  užívati  národnostních 
barev,  pokud  nejsou  totožný  s  barvami  některého  cizího  státu,  a  to 
i  na  veřejných  místech  a  při  veřejných  příležitostech  spolu  s  barvami 
zemskými. 

Fodobně  z  pruského  Polska  se  oznamuje,  že  vláda  dovolila  vy- 
učovati náboženství  v  polských  školách  po  polsku. 

Tyto  úspěchy  spravedlivého  názoru  každého  poctivého  člověka 
mohou  jen  tfšiti.  Zkalena  jest  radost  ta  poněkud  tím,  že  k  nim  dochází 
až  ted,  skoro  jaksi  z  „musu",  a  že  o  Slovácích  se  vůbec  nemluví. 

* 

Tisza  společnou  naší  ministerskou  radou  vyslán  do  hlavního  stanu 
německého,  prý  aby  spojenecké  podmínky  též  ústním  dohovorem  byly 
objasněny  C)  tam  projedaáváno,  nemůže  ovšem  dáno  býti  na  buben 
veřejnosti.  Vrátiv  se  mluvil  Tisza  ve  sněmovně  o  tom,  jak  uznale  soudí 
v  Německu  o  naší  zdatnosti,  jak  vojensiké  tak  hospodářské ;  o  čemž 
netřeba  pochybovati,  neboť  jest  jen  holá  pravda,  že  jsme  velmi  dobrými 
„sekundanty",  ještě  lepšími,  nežli  jsme  byli  v  Algecirasu.  K  tomu  při- 
pojil   Tisza,    co    asi    krajanům    svým    vlastně    říci     chtěl:     chválu 


Rozhled  politický  a  vojenský.  927 

dualismu  našeho,  jak  prý  se  osvědčil  naproti  ^španělské  botě'' 
centralismu.  Jelikož  však  myšlenky  J9ou  dosud  „zollfrei",  možno  po- 
chybovati, že  by  si  Tisza  toto  nadšení  pro  dualismus  a  jeho  silotvorný 
význam  byl  donesl  právě  od  Viléma  II. 

český  život  politický  pohřižen  do  zimního  spánku.  Mohlo  by  se 
to  vykládati  též  jen  obecnou  zaražeností  nad  vážnými  událostmi  tak 
náhle  na  nás,  na  říši  a  na  Slovany  její,  přikvačivšími,  a  ještě  více  nad 
§§,  kterými  se  svoboda  hubačení  omezuje,  po  případe  stíhá:  ale  vlastní 
příčina  jest  asi  v  tom,  že  jako  před  válkou  neměla  česká  politika  vůdčí 
myšlenky,  tak  jí  nemá  teď,  a  proto  vůči  přítomnosti  a  ještě  více  vůči 
budoucnosti  jest  bezradnou.  Skoda!  Velké  okamžiky  se  chystají  a  najdou 
nás  asi  opět  malými.  Stydíme  se  skoro  uvésti,  jak  lehkovážně  a  mělce 
průměr  naší  inteíligence  o  situaci  soudí. 

* 

Ze  zdvořilostí,  jež  si  státy  navzájem  zvláště  nyní  prokazují,  budiž 
poznamenána  jen  jedna,  pro  nás  nad  jiné  zajímavější.  Berlínská 
„Koniggratzer  Strasse",  při  níž  jsou  významné  budovy  a  míst- 
nosti, na  př.  Anhaltské  nádraží,  musea,  Siegesallee,  Thiergarten  a  j., 
která  tedy  byla  četně  navštěvována  a  Rakousku  připomínala  jednu 
z  nejnešť^istnějšich  událostí,  pojmenována  teď  ulicí  Budapeštskpu. 

Pařížský  Rothschild  vrátil  rakouskou  baroni  i.  Hrůza!  Lon- 
dýnský Rothschild  jí  vůbec  nep3užívá. 

* 

Zajímavé  by  byly  životopisy  vojevůdcův  a  hlavních 
velitelů  v  nynější  válce.  Veřejnost  nezná  ani  jména  všech  a  neví 
o  všech,  kde  bojují.  Pokud  však  jsou  známi,  stojí  tuším  za  pozname- 
nání, že  skorém  všichni  jsou  kolem  šedesátky,  většinou  přes  ni, 
ruští  všichni  (snad  mimo  velitele  6.  a  7.  armády,  kteří  v  novinách 
nebyli  jmenováni) ;  nově  jmenovaný  maršálek  Hmdenburg  byl  už  jako 
na  pensi. 

Není  to  tak  trochu  zahanbující  pro  civilní  praxi,    na  př.  u  nás? 

* 

Úřední  zprávy  s  bojišť  nejčastěji  opakují  slova :  situace  ne- 
změněna. Měsíční  přehled  za  listopad  mohl  by  skoro  také  vyzněti  v  týž 
úsudek,  máme- li  na  mysli  celkovou  polohu  vojsk:  výboj  nikde  pod- 
statně nepokročil,  nehledě  k  Srbsku  a  Kiaočau,  ačkoli  nelze  říci,  že 
nesvedeny  veliké  bitvy.  Měřítka  dosavadní  právě  selhávají :  co  jindy 
bylo  velikým  líspěchem  nebo  ztrátou,  je  dnes  poměrně  ne  sice  bez- 
významnou, ale  přece  ne  rozhodnou  příhodou.  Jsou  tu  vítězství  a  nejsou, 
jsou  ^u  porážky  a  nejsou. 

Ale  právě  tato  ničivá  taktika  zase  nedovoluje  říci:  situace  ne- 
změněna. Ve  vojskách  a  státech  mění  se  velmi  mnoho:  mění  se 
mužstvo,  mění  se  vojenská  i  hospodářská  bojeschopnost.  Vždy  víc  a 
více  osvědčuje  se,  že  vítězství  připadne  tomu,  kdo  to  déle  a  lépe  vydrží. 

Nejlépe  to  viděti  na  bojišti  západním.  Přes  nepopiratelný 
postup  našich  vojsk  nezasvěcenec,  zmlsaný  dobytím  skoro  celé  Belgie, 
nepostihuje    nikde    momentu,  jenž  by  opravňoval  k  jistotě  brzkého  ví- 


928  Rozhled  politický  a  vojenský. 

tězství.  A  přece  jsou  tu  nápory  a  ztráty  ohromné,  které  nemohou  jíti 
do  nekonečia.  Postup  na  Dunquerque  a  Calais,  jenž  by  Anglii  mohí 
se  státi  osudným,  na  čas  zadržen  —  kromě  nepříznivého  počasí  — 
zavodněním  krajiny,  jemuž  nutno  technikou  (mostních  a  j.  přechodů) 
čeliti.  Vzduchoplavectví  francouzské  i  anglické  vzchopilo  se  jaksi 
z  dřívější  nečinnosti;  toto  ohrožovalo  —  arcif  s  porušením  švýcarské 
neutrality  —  i  původní  stanoviště  zeppelinů  ve  Friedrichshafen  u  Bo- 
damského jezera.  Zákopy  doma  pohodlně  zbudované,  ve  Francii  jako 
v  Srbsku,  snesou  víc  než  naše,  které  nutno  pořizovati  na  kvap  a  za 
boje  samého ;  místy  nezbylo  útočníkům  než  podkopávati  je  po  způsobu 
obléhacím.  Méně  významné,  ač  nikoli  bezvýznamné  jest,  že  ze  strate- 
gických důvodů  někdy  třeba  obsazená  již,  i  pevná  místa  opustiti  a  pak 
znova  jich  dobývati. 

Nejnovější  zprávy  napovídají,  že  mají  s  větším  důrazem  obnoveny 
býti  boje  na  Aisně,  směrem  k  Paříži. 

Anglická  pomoc,  byť  nebyla  počtem  tak  vydatná,  jak  by  spojenci 
potřebovali,  přece  ukazuje  se  cennější  než  ne  začátku  se  zdálo,  hlavně 
hmotná  (těžká  děla,  jichž  ve  Francii  málo,  střelba  z  loďstva  na  pobřeží 
atd.)  Zdali  boje  na  východě  a  v  osadách  donutí  spojence  odvolati  větší 
tlupy  s  bojiště  belgicko-francouzského,  a  kolik,  nesnadno  říci.  2e  však 
přítok  odtamtud  nyní  přestane,  jest  samozřejmo. 

Portugalsko,  jsouc  v  područí  Anglie,  přidalo  se  k  trojshodě. 
O  ceně  pomoci  této  se  úsudky  rozcházejí. 

Za  to  velká  část  Irska  veřejně  hlásá  odpor  k  Anglii.  Odvody 
se  tam  nedaří,  a  brannou  povinnost  zavésti  si  nenechají  ani  Angličané 
samij  neřkuli  Irové,  třebas  jejich  vůdce  Redmond  stál  s  Angličany. 

* 

Vytáčky  oneutralitě  Belgie,  ačkoli  J30U  nyní  skoro  zbytečné  < 
a  mají  jen  u  obecenstva  dělati  náladu,  vyvracejí  se  každým  nově  na- 
lezeným dokumentem.  Jest  už  nade  vši  pochybnost  zjištěno,  že  od 
r.  1906  byla  Belgie  v  začarovaném  obkličovacím  okruhu  anglické 
politiky,  a  že  čměny  závazné  domluvy  o  válečné  účasti  Belgie,  přes 
niž  měla  Francie  vniknouti  do  Německa;  proto  sever  Francie  proti 
Belgii  tak  málo  opevňován.  Odtud  „protektorát"  Anglie  nad  belgickou 
neutralitou. 

Francouzské  fňukání  o  umělecké  památky  Lovaně  a  znova 
obléhané  Remeše  pozbylo  již  účinnosti.  O  Lovani  vše  úředně  i  jinak 
zjištěno:  město  samo  co  do  výstavnosti  neznamenalo  umělecky  nic  a 
které  památky  na  př.  v  kostelích  byly,  ty  skoro  všechny  zachráněny 
—  jen  cenná  knihovna  zničena.  O  remešské  kathedrále  uveřejněno 
prohlášení  tamního  duchovenského  zástupce,  že  se  jí  nepoužívá  k  vá- 
lečným účelům  ;  není-li  paděláno  neb  vynuceno,  dost  možno,  že  pravé 
té  doby  se  jí  tak  nepoužívalo  —  ale  že  by  francouzské  vojsko  tak 
výtečného  předmětu   v  tísni  své  nepoužilo,   věř  si  kdo  chceš. 

Bismarck,  jenž  arciť  umění  a  umělců  právě  nezbožňoval,  vyslovil 
se  za  podobných  okolností  r.  1870  generálovi  v.  Blumenthal  ve  Versaillícb 


Rozhled  politický  a  vojenský.  629 


takto:  „Man  behauptet,  es  konne  nicht  gestattet  sein,  Paris  mit  seinen 
Sammlungen,  Kunstbauten  und  Denkmalern  zu  beschieCen,  es  sei  das 
ein  Verbrechen  gegen  die  Zivilisation.  Warum  nicht  gar?l  Paris  ist 
eine  Festung  .  .  .  Eine  Festung  ist  ein  Kriegsapparat,  der  ohne  Riick- 
sich  auf  das,  was  sonst  mit  ihm  verbunden  ist,  anschadlich  gemacht 
werden  mufi.  Wenn  die  Franzosen  ihre  Monumente,  ihre  Biicher-  und 
Gemáldesammlungen  durch  den  Krieg  nicht  gefahrdet  wissen  wollten,  so 
durften  sie  diese  nur  nicht  mit  Fortifikationen  umgeben.  Úbrigens 
haben  sie  sich  keinen  Augenblick  besonnen  Rom  (im  Juni  1849)  zu 
bombardieren,  wo  sich  docb  noch  ganz  andere  Monumente,  solche  von 
unersetzlichem  Werte  befanden." 

Tébož  roku  (26.  září)  v  poli :  „Když  voják  zmrzá  a  nic  jiného 
nenajde,  nucen  sáhnouti  na  mahagonový  nábytek.  Nelze  přece  žádati, 
aby  voják  v  poli  za  živa  zmrzl,  aby  umíraje  mchl  Francouzům  říci : 
Zde  jest  Váš  mahagonový  nábytek!" 

A  ve  Friedrichsruh  1896  (22.  února) :  (Ve  Versaillích)  „nedostaH 
ubozí  ranění,  čeho  nutně  potřebovali,  a  při  tom  bylo  v  pokojích  zima, 
jelikož  nesmělo  býti  topeno,  aby  obrazy  na  stěnách  netrpěly.  Jakoby 
život  jednoho  našeho  vojáka  nestál  za  víc  nežli  všechny  ty  obrázky  (der 
ganze  Bilderkram)  v  zámku  !" 

Stížnosti  na  zacházení  francouzských,  jmenovitě  občanských  úřadů 
s  cizinci  tam  internovanýrai  zdály  se  do  nemožnosti  přepjaté.  Ale  teď, 
kdy  se  opakují  od  vrátivších  se  vzdělanců,  již  nemožno  jim  nevěřiti. 
Sochařka  rakouská  m.  j.  připomíná  příhodu  z  „internátu"'  v  bývalém 
klášteře  chartreuškém.  Zubožení  obyvatelé  jeho  žádali  ředitele,  aby 
dal  otevříti  kapli  domu.  Než  tak  učinil,  odsekl  jim,  že  v  tom  domě 
bez  toho  86  nemůže  hřešiti,  nač  tedy  se  modliti?! 

Anglický  vzducholetec  vzal  s  sebou  zajatého  důstojníka,  by  mu 
ukazoval  rozlohy  nepřátelského  dělostřelectva.  Když  ten  se  zdráhal, 
dal  jej  svléci  a  tak  jej  s  sebou  v  mrazech  vláčel  po  tři  dny  ve  svém 
letadle,  až  b^lo  sestřeleno  a  on  ovšem  pak  popraven. 

Ty  a  takové  kousky  západní  „kultury"  nebudou  snad  ani  vý- 
chodními „barbary"   překonány. 

Na  bojišti  severovýchodním  taktéž  rozhodnutí  ještě  nenastalo, 
ačkoli  dobyto  několik  čestných  úspěchů,  arciť  povahy  více  obranné. 
Nové  seskupení  vojsk  samo  o  sobě  znamená  již  úspěch  potud,  jelikož 
na  nejkritičtějším  místě  Hindenburg  vnutil,  jak  stratégové  říkají,  pro- 
tivníky svou  vůli  a  zaměstnal  jej  dle  svoj[ch  plánů.  Postup  na  Varšavu 
arciť  oddálen,  Přemysl  znovu  obklíčen,  Cernovice  vyklizeny,  Krakov 
připraven  na  útok  ze  severu  a  na  obléhání,  v  Karpatech  opět  bojováno 
o  průsmyky  a  vpád  ruský  atd.  —  vše  to  zní  pro  nás  jaksi  děsivé,  že  půda 
naše  je  dějištěm  pustošivé  války;  teď  arciť  už  víc  asi  zpustošena  býti 
nemůže,  kdežto  Rusové  za  to  zde  skoro  nic  už  nenacházejíce  a  nechtíce 
ve  „své"  gubernii  sahati  k  násilí,  nuceni  jsou  potřeby  své  z  daleka 
a  neschůdnými  krajinami  dovážeti.  Úkol  rakouského  vojska,  pokud  není 
spojeno  s  německým,  tedy    na  naší    půdě,   líčí   se   úřady    i    odborníky 


§30  Rozhled  politický  a  vojenský. 

jakožto  čistě  obranný,  aby  upoutalo  co  největší  část  branných  sil 
protivníkových  a  tíra  usnadnilo  výbojný  postup  proti  základně  jeho 
v  části  severnější.  Udává  se  nyní,  že  přesila  ruská  na  celém  severo- 
východě byla  z  počátku  čtvernásobná  —  náš  náčelník  generálního  štába 
již  po  delší  době  války  cenil  ji  jako  1  :  3,  slibuje,  až  bade  poměr  1  :  2, 
že  vítězství  bude  naše.  Dosud  po  každé  nehodě  mezery  ruské  se  — 
dle  novin  —  až  nadbytkem  vyrovnávají.  Původní  obkličovací  vsak 
záměry  ruské,  jež  arciť  přesilou  nejlépe  se  provádějí,  nadobro,  jak  se 
zdá,  zmařeny.  Nejen  mužstvem,  ale  i  střelivem  prý  Rusové  zrovna  plýtvají. 

Ruský  hlavní  štáb  (přes  100  osob)  úřaduje  prý  v  železničním  vlaku. 

Noviny  píší  o  domácí  nespokojenosti  v  Rusku,  o  odporu  stran  (sociali- 
stické atd.),  ale  zdá  se,  že  to  mnoho  neznamená  —  nanejvýš  že  by  se 
chystaly  pro  případ  nezdaru,  jak  obyčejně  bývá, 

K  minulé  poznámce  naší,  že  Rusové  šetří  co  možno  kostelů, 
sděluje  se  nám  od  postižených,  že  tomu  není  všude  tak.  Zvláště  kde 
katolický  kněz  byl  veřejně  činný,  má  se  on  i  kostel  i  fara  zle.  Od 
zajatců,  zvláště  českých  a  jihoslovanských,  docházejí  stále  zprávy 
o  slušném  zacházení.  Pokud  jdou  úřední  cestou,  nejsou  sice  zcela 
věrohodný,  a.le  celke^l  jsou  potvrzeny  zprávami  propašovanými.  Bude 
tu  asi,  jako  jinde,  mnoho  záležeti  na  jednotlivých  velitelích  a  druhu 
vojska;  že  kozáei,  kteří,  jak  známo,  přivádéjí  do  války  svého  koně  a 
svůj  výstroj,  válčí  ještě  hodně  po  „stafosv^tsku",  lze  předpokládati. 

Zarazilo  asi  kdekoho,  jak  si  počínalo  ruské  velitelství  vůči  starému 
pravoslavnému  metropolitovi  v  Cernovicích,  jenž  nejen  donucen 
sloužiti  a  modliti  se  za  baíušku,  nýbrž  i  jinak  týrán;  sídlo  jeho,  div 
prý  západnovýchodního  stavitelství  (zbudováno  od  Jos.  Hlávky  v  letech 
šedesátých  m.  st.),  taktéž  mnoho  trpělo. 

* 

O  aáměrech  Ukrajinců,  kteří  doufají  dojíti  samostatnosti  a 
z  Turecka  jsou  podporováni,  zatím  nic  určitého  oznámiti  nelze.  Před- 
poklady j*^jich,  ač  nejsou  tak  vratké  jako  na  př.  v  Polsku,  vzhledem 
k  netušené  centralisační  síle  ruské  nezdají  se  býti  tuze  zajištěny. 

V  Rumunsku  nálada  pro  trojšhodu  neutuchá.  Cesta  bulhar- 
ského předsedy  Radoslavova  do  Berlína,  stavivšího  se  v  Bukurešti, 
zdá  se  nasvědčovati,    že  vládní   kruhy    neutrality   opustiti   nezamýšlejí. 

Řecko  ujišťuje  totéž,  ale  nedávná  výpůjčka  na  Francii  jest 
podezřelá. 

Na  srbaké  půdě,  kam  konečně  boj  byl  převeden,  dobývá  naše 
vojsko  platných  úspěchů,  prese  vše  obtíže  hornatého  a  zasněženého 
neb  rozmoklého  území,  bez  cest  a  bez  drah,  mezi  obyvatelstvem  zá- 
keřným a  naproti  vojsku  otužilému  a  bojů  zkušenému,  od  něhož 
i  našim  se  bylo  ve  mnohém  přiučovati.  Co  psáno  o  nedostatcích  zá- 
sobování jeho,  byly  povídačky,  neboť  zásobováno  je  dobře,  jak  z  Ruska 
po  Dunaji,  Xnk  z  Francie  přes  Černou  Horu  a  Soluň  Ztráty  má  již 
ovšem  poměrně  veliké;  ale  na  bojišti  ho  tak  nepodceňují  jako  v  novinách. 


Rozhled  politický  a  vojenský.  931 

Původní  plán  byl,  vpadnouti  čtyřmi  proudy  do  Bosny  a  Hercegoviny 
(černohorské  vojsko  pod  Vukotičem  podřízeno  bylo  též  armádě  Janko- 
vičově),  vznítiti  tam  povstání,  a  setkati  se  v  Sarajevě.  Velitel  náš 
Potiorek  mel  úlohu  náramně  nesnadnou  :  s  vojskem  nečetným  udržeti 
doma  pořádek  proti  srbským  zrádcům  a  čeliti  vojsku  četnému  i  zdat- 
nému, které  na  naší  půdě  dobře  kořistilo.  Úkol  ten  z  velké  části  pro- 
veden —  nepřítel  ze  země  vypuzen,  útok  přenesen  na  jeho  území,  kde 
dobyto  důležitých  míst,  i  Bělehradu.  Mačva  naše  vojsko  dobře  zásobuje. 

K  popisu  vojska  srbského  budiž  ještě  dodáno,  že  zvláště  dělo- 
střelectvo  a  technické  oddíly  jsou  velmi  dobré,  pěší  vojsko  též,  ačkoli 
z  hlubokých  zákopů  svých  střilívá  příliš  vysoko  a  nezdá  se  ve  střelbě 
býti  tak  vycvičeno  jako  naše.  Jízdy  jest  poměrně  málo  a  neoavědčuje 
se  valně.  V  boji  na  blízko  používají  Srbové  zhusta  ručních  pum.  Zá- 
kopů zřizují  několik  za  sebou,  na  svazích  postupně,  neomezujíce  se  na 
hájení  jednoho,  nýbrž  uchylují  se  do  zadnějších,  když  předních  nelze 
obhájiti.  S  počátku  působili  našim  velké  ztráty  tím,  že  vztyčovali  bílé 
prapory  a  když  měli  se  vzdáti,  spustili  do  zajímajících  palbu  z  blízka; 
proto  se  znamení  toho  již  hrubě  nedbá. 

Francouzské  loďstvo  omezuje  se  na  výzvědy  v  Adrii  a  na  dovoz 
pomoci.  Děla  odtud  pracně  na  Lovčen  vyvlečená,  přes  30  let  stará,  ne- 
stála za  nic,  a  byla   z  našeho    dreadnoughtu    (vysl.    drednotu)    rozbita. 

Vyjednávání  Srbska  s  Bulharskem  o  spojenectví  za  nějakou  ná- 
hradu v  Soíii  se  nedaří,  ač  ruský  vyslanec  a  angličtí  důvérníci  ne- 
dočkavost bulharské  opposice  siino  podněcují. 

* 

Turecké  zasažení  do  války  a  jeho  dosah  různě  se  oceňuje.  Kdo 
mají  na  mjsli  Turecko  jako  říší  a  řádné  jeho  vojsko,  neslibuji  si  odtud 
pro  nás  mnoho.  Turecký  voják,  jak  nedávná  válka  ukázala,  není 
spatný:  třeba  výcvikem  nevyrovnal  se  našemu,  předčí  jej  houževnatostí 
a  přirozenou  vzdorností,  což  u  nedostatků  v  zásobovaní  atd.  padá  silno 
na  váhu.  Výcvik  jeho  snad  se  také  o  něco  zlepšil.  Ale  předně  jest 
vojska  toho  málo.  Kdyby  mohlo  Turecko  asi  200.000  svých  evrop- 
ských (nejlepších)  bojovníků  poslati  na  bnjišiě  asijské,  docílilo  prý  by 
asi  půl  milionové  armády,  která  by  proti  Rusku  di.bře  stačila;  avšak 
za  nejistých  poměrů  balkánských  (Řecko,  Rumunsko)  nabude  to  asi 
možno.  Dlouhé  pobřeží  anatolské  pak  proti  síle  anglickofrancouzských 
lodí  hájiti,  Egypta  a  Suez>kého  průplavu  útokem  na  anglické  a  indické 
vojsko  dobývati  lze  jen  četnými  a  zdatnými  silami,  jež  ovsem  domo- 
rodci z  velké  části  podporovány  budou. 

«  Fetva  kalifova  volá  všechny  mohamraedány  k  posvátné 
válce,  ne  však  proti  křesťanstvu  vůbec,  nýbrž  jen  proti  trojshodě,  a 
možno,  že  vzníti  odpor  proti  ní  na  všech  stranách;  jest  jen  otázka, 
bude-li  vydatný,  neboť  nyní  fetva  už  není  tím,  čím  bývala  —  vzá- 
jemnost mohamraedánská  už  dlouho  roztříštěna.  Kromé  jednotlivých 
kmenů  jako  státní  celky  přišly  by  v  úvahu,  Persie,  která  však 
Ruskem  tak  zdlána,  že  jen  s  cizí  pomocí,  zvláště  peněžní,  může 
k  odporu  se  odhodlati,  a  Afganistan  (mezi  Persií  a  Indií)    se  šesti 


932  Rozhled  politický  a  vojenský. 

miliony  obyvatel  a  asi  700.000  vojáků ;   ten  sice   dosud  bral    podpora 
od  Anglie,  ale  nebude  se  rozpakovati,  vzít  si  v  její  Indii  ještě  víc. 

Velitel  tureckého  vojska,  podnikavý  Eaver  pasa,  obrací  se  pro- 
voláním ke  300  milionů  mosleminů.  Kolik  jich  poslechne  a  co  zmohou, 
nesnadno  předvídati.  Avšak  jakousi  zálohou  pro  nás  jistě  budou. 

Dobře  slouží  Turecku  dráhy  Evropou  v  Asii  zbudované,  zvláště 
německá  bagdadská,  usnadňujíce  aspoň  poněkud  zásobování  vojsk 
na  takové  taženi  jisiě  málo  připravených  a  dokud  nedostanou  se  k  zá- 
sobám anglickým  všeho  druhu  (potravin,  vody,  střeliva),  nedostatkem 
všeho  druhu  ohrožovaných. 

V  jižní  Africe  prohlášena  burská  samostatnost.  Odvážný  velitel 
Dewet  chopil  se  této  válečné  příležitosti  k  boji  proti  Anglii,  nechtěje 
Čekati,  až  by  ji  jen  druzí  porazili  a  on  ,mohl  kopnouti  již  jen  do 
mrtvého  psa".  Jak  se  mu  daří,  nelze  říci,  neboť  všechny  zprávy  jdou 
jen  anglickou  Reuterovou  korrespondencí. 

Naproti  témto  celkem  drobným  pomocníkům  vyvstává  našim  po 
boku  trfjshody  mocný  odpůrce,  Japonsko,  jehožto  „všeasijská  spo- 
lečnost", před  několika  lety  v  Tokiu  založená,  burcuje  Asiaty  k  uvě- 
domění svých  sil,  co  zatím  úřední  Japonsko  činně  podporuje  hlavní 
dvě  evropské  mocnosti  v  Asii  vládnoucí.  Německá,  od  Cíny  najatá 
država  Kiaočau  Japonci  po  krutých  bojích  obsazena  —  prý  zatím, 
čemuž  nelze  jinak  rozuměti  než:  až  toho  bude  víc;  neboť  už  nyní 
počíná  si  Japonsko  v  čínských  těch  končinách  jako  doma,  aniž  může 
roztříštěná  Čina  k  vážnému  odporu  se  vzchopiti.  Spojené  Státy  vidí 
sice,  že  sesílenou  podnikavostí  lodstva  japonského  a  anglického  proti 
několika  německým  po  světě  roztroušeným  křižníkům  její  zájmy 
v  Tichém  oceáně  jsou  ohrožovány,  ale  vyčkáii^ají.  Ze  za  nových  bouří 
mexických  přece  část  moci  své  odtamtud  odvolaly,  zdá  se  nasvěd- 
čovati tomu,  že  chtějí  b3Hi  pohotově.  Zbrojnice  jejich  horečně  pracují, 
ale,  jak  zlí  jazykové  povídají,  víc  pro  trojshodu  než  pro  vlast.  Inu, 
„neutrální"  business! 

Anglie  vypravila  zvláštního  vyslance  (Howarda,  spřízně- 
ného 8  královskou  rodinou)  k  papeži.  To  asi  proti   Irům. 


Tu  a  tam  zaznívají  pokusy  o  předehru  k  vánočnímu:  „pokoj 
lidem!",  ale  velice  nesměle,  an  kde  kdo  cítí,  že  poměry  tak  napjaté 
a  nevyjasněné  činí  jej  bohužel  takořka  nemožným:  práce  jest  ještě 
příliš  jen  rozdělaná! 


z  dobs  SušíIov\í. 


Sbírka  dopisů. 


Podává 


P.  Uschodil. 


Tiskem  a  nákladem  papežské  knihtiskárnvj  benediktinů  raihradsk^ch  v  Brně. 


á 


Sbírka  tato  rozdělena  ve  dvě  části.  IV  prvé  obsaženy  dopisy 
Sušilem  a  jemu  poslané,  v  druhé  dopisy  některých  známých  jeho.  Některé 
z  části  neb  celé  již  otištěny  sice  jinde,  ale  pro  lepši  přehled  pojaty 
také  sem. 

Velikou  většinu  jich  mám  v  originále,  jelikož  i  sbírka  z  pozů- 
stalosti Matěje  Procházky,  kterou  jsem  kdysi  měl  poaze  na  opsání 
vypůjčenu  (srv.  můj  životopis  Fr.  Sušila,  str.  360),  šťastnou  náhodou 
se  ke  mně  vrátila. 

Dopisy  otištěny  zcela  věrně,  ale  z  vážných  důvodů  pravopisem 
nynějším.  Jak  známo,  kolísá  pravopis  český  v  1.  pol.  19.  stol.  značně. 
Dle  analogického  pravopisu,  navrženého  Dobrovským,  mělo  se  po  c 
psáti  vždy  i  (kromě  cizích  slov),  po  s  a  z  tehdy,  kdy  toho  žádá  analogie ; 
pravopis  ten  koncem  let  dvacátých  ovládl,  hlavně  úsilím  Jungmannovým, 
jenž  té  doby  také  provedl  změnu  ss  v  š.  P.  J.  Šafařík  v  letech 
čtyrycátých  prorazil  změnou  g  v  j,  Hanka  důsledně  začal  psáti 
ou  ra.  au,  také  v  zaměněno  s  w,  í  s  j,  náslovné  v  a  dřívějším  u. 
Změny  ty  ovšem  neujaly  se  hned  všude,  tak  že  v  dopisech  té  doby 
znamenati  nemalou  pestrost,  nehledě  k  nesprávnosti  neb  nejistotě 
v  čárkování  samohlásek,  již  i  u  lepších  spisovatelů  pozorujeme.  Nápad- 
nější pravopisné  zvláštnosti  a  odchylky  dopisů  zde  otištěných  na  svých 
místech  poznačeny.  Věcné  vysvětlivky  přidány  jen  o  osobách  nebo 
věcech  širšího  významu,  při  čemž  místy  poukázáno  k  uvedenému 
životopisu  Fr.  S. 

Adres  při  dopisech  zachovalo  se  jenom  několik,  jež  také  uvedeny. 

Všem,  kdo  ke  sbírce  této  nějakým  způsobem  přispěli,  budiž 
vzdán  upřímný  dík ! 

P.    V. 


I 


1. 

F,  L.  Celakovský  Sušilovi. 

Fraat,  Lad.  Celakovský  (1799 — 1852)  žádá  Sušila,  by  z  rukopisu 
jeho  sbírky  národních  písní  moravských  směl  některé  otisknouti  ve  své 
ebírce  (srv.  Fr.   Sušil  str.   63.) 

Adresa  na  str.  4":  Vysoce  učenému,  velebnému  Pánu  Fr.  SuSilovi... 

V  Praze  21  Éíjna  1828. 

Vysoce  vážený,  velebný  Pane  I 

Byl  jsem  onehdy  p.  prof.  Jungmannem  a  Přešlém^)  dožádán  sbírku 
fiárodních  Mor.  písní  Vámi  způsobenou  přehlídnouti  a  jím  [tak]  mínění  své 
povědíti.  Zaradoval  jsem  se  nemálo,  že  i  na  Moravě  bedlivější  zřetel 
na  tyto  polní  kvítka  se  bráti  počíná,  a  mnohou  roztomilou  píseň 
v  sebrání  Vašem  nalézám,  které  se  mi  posud  ani  doslechnuti  ani  dočísti 
nedostalo,  ač  mi  od  mojích  [tak]  ctěných  dopisovatelů  moravských  hojných 
příspěvků  k  účelu  mému,  zvláště  v  posledním  tomto  času  se  dostalo. 
Dovolte  ať  Vašnosti  s  účelem  a  úmyslem  ^)  svým  seznámím.  Mé  posud 
vydané  sbírky  národních  písní,  jak  mnohostrannou  horlivostí  mých 
přátel,  tak  mým  shledáváním  se  tak  obohatily  a  úplnějšími  staly,  že 
nové  ozdobnější  a  lépe  sestavené  vydání  všeslovanských  písní  snad  již 
budoucím  rokem  do  světa  vypraviti  hodlám,  a  sice  v  pořádku  takovém, 
aby  sourodné  mluvy  písně  vždy  jeden  dílek  pro  sebe  činily,  jako 
I.  České,  morav.,  slov.  II.  ruské,  malor.  III.  a  t.  d.  Osměluji  se  za 
tou    příčinou   k  Vašnosti   s  šetrnou   otázkou  se  obrátiti,    zdali  by  jste, 


')  Eed.   »Kroku«,  kam  Sušil  též  přispíval. 
*)  Psáno:  aučelem  a  úmyslem. 


jsa  jinak  s  usilováním  mojim  stejné  mysli,  a  nemaje  jiného  pro  sebe 
záměru,  ze  sbírky  Vaší  opis  některých  moravských  písní  mi  přepustiti 
volni  nebyli.  Bylby  zajisté  s  vděčností  a  radostí  velikou  ode  mne  přijat  i  zá- 
sluhy Vaše  o  mor.  nár.  píseň  na  svém  místě  slušně  připomenuty. 
Některou  částečku  ve  Vaší  sbírce  obsažených  písní  již  též  z  Moravy 
mám,  ač  s  některým  variantem ;  tím  by  se  též  lepší  čtení  ledakde 
opraviti  dalo. 

Naději  se,  že  mi  ohledem  této  věci  mínění  své  laskavě  na  jevo 
dáti  ráčíte,  jenž  jsem  v   plné  míře  uctivosti  obapolně 

ke  všelikým  službám  volný 

F.  L.  Celakowsky.  [tak] 
Byt :  Ovocný  trh 

hraběcí  Thunský^) 

Václav  Pěšina  z  Čechorodu  (1782 — 1859),  tehdy  farář  v  Blučině  na  MoravŽ, 
poznamenal  nad  uvedenou  neúplnou  adressou  Sušilovou  jakožto  místo  odeslání :  Lautschitz 
[^  Blučina],  pod  Sušilovo  jméno  pak  dodal :  Cooperator  zu  Wolframitz  pr :  Pohrlitz 
[Olbramovice  a  Pohořelice]  a  připojil : 

Salutem  amicissimam  I 
De  hac  re,    ob  quam   Celakowsky  [tak]  in  praesenti  epištola  con- 
silium  Tuum  petit,  serius  opinionem   meam  Tibi  scribam. 

Pěšina. 

Byl  tedy  list  Čelakovským  poslán  Pešinovi,  aby  jej  SuSilovi  dodal. 

Vincenc  Žák  Sušilovi. 

Vincenc  Pavel  Žák  čili,  jak  se  sám  psával,  Ziak  (1797 — 1867),  tehdy 
kaplan  v  Brilě,  sděluje  Sušilovi  úsudek  censury  o  jeho  první  sbírce  ná- 
rodních písní  moravských  i  o  přídavku  básní  umělých  a  navrhuje  změny 
v  písních  i  v  předmluvě   (srv.  Fr.  S.  str.   64  dd.) 

Adresa  na  [str.  4" :  v.  Briinn.  Sr.  Hochwiirden  Herm  Franz  SuSil  [psáno  Sj 
wůrdigsten  Kooperator  zn  Wolframitz  per  Kromau, 

Mnohovážený  Přáteli ! 

Konečně  Vás  mohu  potěšiti  správou,  že  VáS  rukopis  Mor.  ná- 
rodních písni    z  censury    přišel.    Kdo  jejich  censorem  byl,    nevím,    ale 


')  asi:  dum  nebo  palác.   Kousek  papíru  zde  vytržen. 


nebjlli  Kopitárí),  byl  předce  Slovan  (ne  Cech)  naší  literatuře  tuším  dosti 
přející ;  a  že  jen  z  potřebnej  opatrnosti,  to  jest,  neřád  Vám  sem  tam 
něco  přetrhl,  neb  s  poznamenáním  provodil,  poznáte  sám  z  toho,  co 
připsal,  a  co  Vám  všechno  ode  slova  ke  slovu  tuto  oznámím.  Kačte 
jen  nahlédnouti  do  alťabetního  registru  ode  mne  Vám  poslaného. 

a)  ke  číslu  I.  „Bude  vojna  bude"  přidal  censor:  „Huic  et  si- 
milibus  e.  s.  2.  5,  item  143,  ne  cogaris  omittere  adde  notám,  non 
oportere  sic  facere  Christianům,  sed  potius  imitanda  esse  exempla 
No.  148.  177.  190  et  similium."  —  Jest  pak  číslo  2.:  „Zdálo  se  Ra- 
noši",  číslo  5.  „Ja  na  našem  poli'',  číslo  143:  „Vila  věnec,  vila  nový" 
všade  samovražda. 

b)  ke  číslu  34  „Ti  ždaničtí  úřadové  Na  vojnu  verbujú''  přidal: 
„Omitte  potius  hoc  tempore"   a  píseň  celou  přetrhl. 

ci  ke  číslu  117.  „SI ský  pan  farář  pěkně  káže"  přidal :  „Omitte, 

nisi  habes  lectionem  et  interpretationem  minus  noxiam"'  a  píseň  též  přetrhal. 

d)  ke  číslu  156  „Na  horách  na  dolách"  poznamenal  jste  Vy: 
„Zlomek  písně  podobné  snad  Asan  Aganici  srbské.  Viz  Celakovský 
písfiě  národní  II.  a  st.  173."  —  Censor  doložil;  „Vere  zlomek,  sed 
quaerenda  vetula  aut  vetulus,   qui  sciat  totum." 

e)  ke  číslu  159,  a  sice  ke  slovům  „Buď  mi  nápomocný"  pozná- 
.menal  jste  Vy:   „nápomocné    v  písni,  jako  místo  volej  :  vole,  a    místo 

chvílečka  =  cbvílečko."  —  Censor  dokládá:  „Fides  ante  omnia;  ex- 
plicabunt  et  defendent  analogiae  aliarum  dialectorum  pulcherrime  I 
imo  vetustissimi  codd.  dialecti  ecclesiasticae !  e.  g.  n  ech  co  pro  nechcu 
=  nechošča^j  =  pol.    nechej  etc.  Vide  Wostokov  Russum  Philulogum." 

f)  ke  číslu  161  :  „Ach  Bože  můj  I  co  mne  mrzí  svět".  —  Censor: 
„nátura  naturissima!" 

g)  ke  číslu  189:  „Zakukala  zezulenka".  Censor:  „Adfuit  iam 
No.  150,  et  kerá  habuit,  et  Carnioli  sicut  plura  vestra." 

h)  ke  přídavku  [k]  číslu  9.  Z  KatuUa  etc.  poznamenal  censor: 
„Equidem,  si  tuo  loco  essem,  non  miscerem  haec  alie  na  et  potius  doeta, 
naturae  et  populi  -z:r^'Zz: ;  nam  haec  leget  vel  maximě  populus.  quem  illa 
á.AAO~o:y.  turbabunt."   Ale  přetržena  ve  přídavku  jen  jest  píseň  o  Moravě. 

Konečně  *)  censora  dává  své  povolení  těmito  slovy :  Gegen  genauer 
Beobachtung  der  Weisungen  des  Censors  Omiss.  del.  corr.  corr. 
Imprimatur.  9JřQt)r^ofer  m/p  f.  f.  (Senjor. 


')  Správně   Kopitar   (1780  — 1844\  řed.   dvorní  knihovny  ve   Vídni,   slavista. 
')   piáno  kyrilhcí;  koncovka   však   není   správně  psána. 
')   zde  přetrženo  slovo;  jiný. 


10 

z  toho  račte  uznati,  že  kdo  poznamenání  a — h  6inil,  bud  příliš 
03trým  censorem  býti  nechtěl,  aneb  snad  jest  jen  muž,  od  Censurj 
o  svůj  úsudek  požádaný,  který  by  nám  neřád  mnoho  přetrhl,  avšak 
znaje  okoličnosti  času,  opatrnu  býti  radí.  Jak  ale  máme  nyní  za  dost 
učiniti  9}řQiierf)oferon)i?  [tak]  Já  myslím  tak  (jestli  proti  tomu  nic  nemáte): 

Ke  číslu  I.   dodejme,  jako  skončení  eště  : 
„A  ty  dcerko  synku !  ^) 
Lásku  v  uzdě  mějte, 
Boha,  drahou  dušu 
Z  mysli  nepouštějte." 
Pak  poznamenání :  jak  tato  píseň  končí,  takovým  smyslem  zavírej  každý 
čtenáři  písně  Číslo  2.  a  143,  věda,  že  písně  národu  našeho  [tak]  nikdy  liraysl 
nemají,  samovraždě  její  ohavnost  tijímati,  a  srovnej  číslo  148,  177.  190. 

číslo  4,  jest:  „Dvanácte  panen".  —  Tu  sám  jste  už  utlačiti  velel. 
Tak  se  staň  třeba  i  s  písní  číslo  5 ;  —  neboť  aspoň  já  v  ní  nic 
plechého  nenalézám. 

Čísla  34  a  117  musíme  vynechat,  neboť  jak  číslo  189  jsou  pře- 
trhnuty. Co  ale  dělat  se  číslem  156  a  159  pak  s  celým  přídavkem 
jinonárodních  písní,  to  nevím.  —  Je  vynechat  by  vás  bolelo,  a  však  snad 
jiné  pomoci  nebude,  —  Přídavek  by  snad  lépe  patřil  do  nějakého  časopisu. 

Co  ale  též  mám  dělat  se  předmluvou?  Předělati  jii  musím,  neboť 
pozděj  mi  své  domnění  o  melodiech  poslav,  změnu  sám  jste  udělal  po- 
třebnou, a  při  našem  k  hádkám  a  k  podezření  náchylném  věku  bál 
jsem  se,  že  by  Vaše :  „porušenost  národnosti  také  pokažení  mravů  po 
sobě  táhne,  až  i  nábožnost  u  Slovanův  ranívá"  —  i  mnohé  jiné  věci 
buďto  neúčinnými  ^)  aneb  i  nepatrnými  by  nazvány  býti  mohly.  Také 
už  víte,  že  předmluva  Vaše  ještě  k  eensaře  poddána  [tak]  býti  nemohla, 
a  poslati  ju  nyní  ziášť  [tak]  do  Vídně,  spůsobilo  by  nový  dlouhý  průtah. 
Já  tedy  požívaje  Vaší  důvěrv  a  Vašeho  plnomocenství,  sám  předmluvu 
kratší  [tak]  chystám,  přijma  do  ní  všechno,  co  o  nápěvech,  ale  ne  všechno 
co  jiného   pravíte. 

Musím  nyní  tu  předmluvu,  a  spolu  krátkou  žádost  zdejší  censuře 
podati,  ab}'  opravy  neb  poznamy  vídenské,  kterým  své  ve  jménu  Vašem 
připojím,  dálejší  překážku  nečinili,  nýbrž  brzo,  ovšem  s  vynecháním  pře- 
tržených písní,  rukopis  do  tisku  dán  býti  směl. 

Doufám,  že  s  tím  spokojen  budete,  obzlášť  když  povážíte,  jak 
potřeba  nám  uvarovati  se  křiku,    jejž  pan  Palack}'^,   opět  mého  důvěr- 


')  Původně  napsané  >děv5e  hochu*  přetrženo. 
-)  Původně  napsané   »zbytečnvmi«   j^ř^^rženo. 


u 


ného  psaní  na  pana  Jungmanna  zle  použiv  v  musejníku  strhl ;  kdežto 
v  oncm  mém  psaní  ani  sám  •  .  y  ^  nic  urážlivého  nenalézá.  Věru  ti 
páni  hádati  se  dychtějí,  a  kdybych  též  já  tak  z  horka  nakvašeným  byl, 
mohl  bych  jím  [tak]  jinak  zanotovati,  však  moderata  durant,  a  proto  raděj 
strpení  mějme.   Dočkej  času  jak  husa  klasu. 


V  Brně  15  íiítopabii  1882. 


Sjincenc  ^wí 
Coop. 


3. 

Vincenc  2ák  Sušilovi. 


Žák,  toho  času  farář  v  Podivíne  na  Moravě,  žádá  Sušila  o  vyzvednutí 
kuponů  státního  papíru. 

Adressa  na  2.  str.  4":  Z  Podivína.  Na  Důstojného  Vysokoučeného  Pána,  Pana 
Františka  Sušila  professora  bohosloví  v   Brně. 

Velebný 2)  Pane! 
Mnohovážený  Příteli ! 

Poněvač  právě  panu  katechetovi  J.  Chmeličkovi^)  píšu,  a  sice 
V  omylu,  který  jsem  v  Brííe  stranu  talónu  ze  státského  úpisu  učinily 
užívám  spolu  tej  příležitosti  k  uctivému  poprosení,  byste  ráčil  v  paměti 
mět  ten  talon,  jejž  jsem  Vám  zanechal  s  prosbou,  abyste  mi  na  něj 
kupóny  k  tomutéž  úpisu  vyzdvihnouti  ráčil.  Bude  tuším  nyní  čas 
u  zemskej  kasy  se  optati,  zdali  kupony  mé  už  přišly,  aneb  mám-li 
déle  čekat.  Až  je  dostanete,  račte  je  podržet  u  sebe,  neboť  míním 
poslat  do  Brna  svou  kuchařku,  aby  ledacos  k  nastávajícímu  generálnému 
visitací  tam  koupila.  Ona  se  u  Vás  přihlásí,  a  račte  pak  jí  ty  kupony 
sebou  dat.  Jen  kdyby  snad  Vás  nenatrefila,  tu  bych  arci  prosil,  abyste 
mi  je  poslal  po  jakejkoli  jinej  příležitosti. 

Poroučeje  se  do  Vaší  lásky  znamenám  se  s  uctivostí 

Váš 

upřímný  přátel 

Vincenc  Ziak. 
V  Podivíne  25.  máje  1855. 


')  zde  vytržen    s  pečetí   kousek  papíru.    Fr.   Palacký   1832    vystoupil    v  Časopise 
C  Musea  proti  novotaření  v  češtině. 
*)  zde  psáno  W,  jinde  v. 
*)  Jan  Chmelíček. 


12 


4. 

Sušil,    tehdy    kaplan   v    Komárově    u    Brna,    Josefu  Šeydlovi,    statkáři 

v  Bohuticích,  německé  osadě  (Bochtitz)  přifařené  tehdy   do  Olbramovic, 

dřívějšího  působiště  Sušilova  (erv.  Fr.  S.  str  51.) 

Oznamuje,  že  jmenován  professorem  theologie  v  Brně. 

Euer  Wohlgeboren ! 
Gnadiger  Herr ! 

leh  erlaube  mir,  Euer  Wohlgeboren  mit  einigen  Zeilen  zu  be- 
lastigen,  weii  man  seine  Freude  denjenigen  mittheilt,  die  an  unserer 
Beforderung  Antheil  nehmen.  In  dieser  Úberzeugung  gebe  ich  mir  die 
Ehre,  Euer  W.  hiemit  zu  benachrichigen,  dass  ich  zum  Professor  des 
neutestamentlichen  Bibelstudiums  in  Briinn  ernannt  worden  bin,  und 
bitte,  dies  fiir  keine  Selbstanpreisung,  sondern  bloí3  fiir  einen  Beweis 
obenerwahnter  Úberzeugung  anzusehen.  Ich  mochte  dafiir  die  ganze 
Welt  ans  Herz  driicken,  so  wie  ich  Gott  fiir  dies  Gliick  unaufhorlich 
danke. 

Euer  Wohlgeboren  und  Gnaden  ergebenster 

Fr.  Sušil.  1) 
Kurarowitz  31.  Janner  1837. 


o. 

Sušil  Josefu  Šeydlovi. 

Blahopřání    paní  Aloisii    Seydlové, 

Euer  Wohlgeboren  ! 
Gnadiger  Herr ! 

Ich  bin  gezwungen,  in  aller  Hoílichkeit  eine  Bitte  an  Euer  Wohl- 
geboren zu  richten,  welche  ich,  eingedenk  dessen,  wie  sich  im  vorigen 
Jahre  in  gleicher  Angelegenheit  der  H,  Pfarrer  von  Ullersdorf  aus- 
driickte,  nicht  umzogehen  mir  getrauete, 

Ich  bitte  namlich,  der  gnadigen  Frau  Gemahlin  an  meiner  Stelle 
jene  vollste  Hochachtung  und  jene  herzlichsten  Wíinsche,  die  ich  hege, 

')  v  dopisech  něm.  frakturou  psaných  podepisuje  se  tehdy  Suffil.  Dopis  neiíplný. 


18 


aber  aucli  tnit  jener  Beredsamkeit  melden  zu  wollen.  die  Eaer  Wohl- 
geboren  zu  Gebothe  steht.  Gott  wolle  die  gnadige  Frau  zum  Trošte  der 
Armén  und  zur  Erbauung  aller  Christen  noch  lange,  lange  im  steten 
Wohlseyn  erhalten,  und  dem  liebsten  Louis  ^)  an  Leib  und  Seele  zum 
Trošte  und  zur  Freude  der  gnadigen  Herm  Eltern  alles  Gedeihen 
verleihen,  so  wie  es  mein  stetes  Gebeth  vor  dem  Altare  Gottes  ist,  daC 
der  Allbarmberzige  mit  barmherzigen  Augen  uber  das  Haus  herabsehen 
moge.  wo  mir  in  der  Krankbeit  Barmherzigkeit  erwiesen  worden. 

Auch  bitte  icb.  meiae  obgleieh  spaten,  Wimsche  der  Frau  Tetička 
zu  melden. 

Diese  Bitte  dreifach,    weil    sie    auch  dreifach  ist,   wiederhohlend, 
hábe  ich  die  Ehre.  mich  mit  aller  Hochaehtung  zu  zeichnen 
Euer  Wohlgeboren  und  Gnaden  ergebenster 

Fr.  Sušil, 
Pr. 
Briinn  18.  Juni   1837. 


6. 

Sušil  J.   Seydlovi. 
Blahopřání  ku  jmeninám  Seydlovyni. 

Euer  Wohlgeboren ! 
Gnadiger  Herr! 

Xehmen  Euer  Woblgeboren  zu  dem  Tage,  an  dem  gewií3  so 
Viele  sich  vereinigen  ihre  Wúnsche  vor  Euer  Wohlgeboren  auszu- 
sprechen,  auch  den  Ausdruck  meiner  gewifi  berzliehsten  Wunsche  an, 
so  wenig  auch  ich  selbe  in  glanzender  Form  darzustellen  im  Standa  bin. 

Moge  der  Allbarmberzige  Euer  Gnaden  Eingang  und  Ausgang 
segnen.  Alles,  was  Ihnen  bevorsteht  zum  Besten  leiten,  durch  den 
Engel  des  Friedens  Ibr  Haus  beschiitzen,  moge  Er  Euer  Wohlgeboren 
hier  Seiner  Gnade  und  einst  der  Bekleidung  mit  dem  unverganglichen 
giittlichen  Leben  wiirdigen.  Das  ist  mein  innigster  Wunsch  und  mein 
Gebeth  zu  demjenigen.  der  ibn  nach  Seiner  unendlichen  Giite  und  Barm- 
herzigkeit erhuren  kann. 

')  syn  Serdlúv. 


u 

Indem  ich  noch  éinen  Handkufi  an  die  Gnadige  und  einen  herz- 
lichen  GruC  an  Louis  mir  ausbitte,  hábe  ich  die  Ehre  mít  vorziiglicher 
Hochachtung  mich  zu  zeichnen 

Euer  Gnaden  ergebenster 

Franz   Sušil, 
Prof.  d.  Theol. 

Brunn  am  16.  Marz  1839. 


7. 

Sušil  J.  Seydlovi. 

Zpráva  o  uprázdněném  místě  při  faře  na  Petrově  v  Brně. 

In  Eile 
Euer  Wohlgeboren! 

Soeben  erfahre  ich  daC  Pater  Neugebauer  am  Petersberg  mit 
Tode  abgegangen  ist.  Es  ist  also  eine  Stelle  dort  vacant.  Ich  weifi 
nicht,  was  besser  wáre ;  zuerst  nach  Schattau  zu  fahren  uod  dort  es 
abzumachen,  damit  keine  Einstreuungen  geschehen,  wenn  H.  Whfr*) 
nach  Brtinn  bestimmt  wurde,  oder  friiher  naeh  Briinn  zu  kommen,  und 
vor  allen  andern  mit  dem  H.  v.  Wokřál  2)  zu  sprechen.  Das  Erste 
seheint  mir  ausfiihrbarer. 

Indem  ich  der  Eile  halber  um  Entschuldigungbitte,  hábe  ich  dieEhre 
mich  mit  TorzUglicher  Hochachtung  zu  zeichnen  Euer  Wohlgeboren 

ergebenster  Diener 

Fr.  Sušil. 

Brunn  am  30ten  Miirz  1846. 
(P.  Neugebauer  ist  am  29ten  f) 

Bitte  eine  Empfehlung  an  die  gnadige  Frau. 


')  Weithofer,  bývalý  vychovatel  Aloisa,  syna  Seydlova,  gymnasisty.  W.  184^ 
vysvěcený  byl  kaplanem  v  právě  jmenované  Šatavě.   Neugebauer  byl   vikářem.] 

2)  sídelní  kanovník  brněnský.  Ti  mají  právo  žádati  o  ělechtictví,  čehož  dříve 
používali. 


15 


J.  Seydl  Sušilovi. 
Blahopřání  ku  jmenování  čestným  kanovníkem   brněnským. 

Euer  Hochwiirden ! 

Hocbgeehrter  Herr  Canonicus  1 

Wenn  wir  uns  auch  nicht  wie  ehemals  personlich  ofter  sehen, 
(ich  bin  ein  Sklave  meines  Gescbiiftes,  icb  war  vor  1858  nur  alle 
2 — 3  Jahre  einmal  in  Briinn,  seit  Dr.  Schlemleins  Tode,  das  ist  seit 
1858  nicht  in  Briinn)  so  darf  ich  doch  erwahnen,  daC  wir  Euer  Hoch- 
wiirden stets  mit  alter  Freundscbaft  und  Hochachtung  gedachten,  und 
wir  uns  oft  nach  Euei  Hochwiirden  Befinden  erkundigten. 

So  wie  wir  bei  der  Euer  Hochwiirden  zu  Theil  gewordenen 
russischen  Ordens  Decoration  uns  erfreuten,  so  ergreife  ich  heute  mit 
wahrem,  und  noch  mit  viel  grofierem  Vergniigen  die  Feder,  um  Euer 
Hochwiirden  meine  und  meiner  Frau  auřrichtigen  und  innigsten  Wiinsche 
zu  der  neuerlichen  und  so  hohen  und  seltenen  Auszeichnung  zu  be- 
gliickwiinschen,  mit  welcher  S.  k.  k.  Majestát,  wie  ich  heute  gelesen  hábe, 
Euer  Hochwiirden  wahren  und    seltenen   Verdienste  ausgezeichnet  hat. 

Wiire  ich  jiinger  und  weniger  mit  Geschaften  belastet,  ich  hatte 
63  mir  nicht  versagen  konnen,  Euer  Hochwiirden  personlich  unsere 
herzlichen  Wiinsche  darzubringen. 

Euer  Hochwiirden  werden  aber  als  eiuer  unseren  weniger  áltesten 
Freunde  gewií3  auch  diese  schriftlichen  und  aufrichtigen  Wiinsche 
giitig  aufnehmen. 

Gott  erhalte  Euer  Hochwiirden  noch  recht  lange  in  steter  Gesund- 
heit,  das  wiinscht  vom  Herzen  meine  Frau,  das  wiinscht 

Euer  Hochwiirden 
ergebenster  Diener  u.  Freund 

Josef  Seydl. 
Bochtitz  am   17.  Dezember  1864. 

9. 

Sušil   J.   Seydlovi. 

Bohutice  staly  se  1867  samostatnou  kuracií  s  patronátem  Seydlovým. 
Dopis  vztahuje  se  snad  na  slavnost  při  této  příležitosti  uspořádanou. 


16 


Euer  Wohlgeboren  ! 

Die  seltene  Freude,  die  ich  juogst  iu  Bochtitz  bei  dem  von  Euer 
Wohlgeboren  veranstalteten  Feste  genossen,  láDt  raich  nicht  schweigen 
und  ich  gebe  diesem  Drange  vvilligst  nach.  War  dies  ein  herrlicher 
Freudentag  fur  alle  Anwesenden!  leh  kann  aber  mit  voliér  Wahrheit 
sagen,  daí3  er  es  fiir  Niemanden  in  diesem  Grade  war,  wie  er  es  fiir 
mich  gewesen  ist.  Fast  vierzig  Jahre  sind  es,  dafi  ich  mich  der  Freund- 
fichaft  von  Euer  Wohlgeboren  riihtnen  darf ;  dazu  kommt  die  Erinnerang 
an  die  glucklichen  Tage.  die  ich  wie  ein  Mitglied  der  Familie  in  dem 
Schlosse  von  Euer  Wohlgeboren  genossen  hábe.  Aber  auch  hohere 
Anschauungen  wurden  in  mir  wacbgerufen,  die  mich  mit  hoher  Freude 
erfiillen  muí3ten.  In  der  materiell  gestimmten  Zeit  Jemanden  zu  finden, 
der  sich  fiir  iiberirdische  Zwecke  nicht  nur  interessiert,  sondern  fiir 
selbe  auch  namhafte  Opfer  bringt,  muB  jedem  Menschenfreunde  hohe 
Beíriedigung  gewahren  ;  darin  besteht  ja  der  eigentliche  Adel  unseres 
Geschlechtes.  Wie  solíte  mich  dieser  Umstaud  nicht  entzíicken,  mich, 
der  ich  mir  schraeichle,  zu  den  altesten  wahren  Freunden  Euer  Wohl- 
geboren zu  gehoren?  Ich  preise  Euer  Wohlgeboren  gliieklich,  datí  Sie 
Gott  gewiirdigt  hat,  auf  diese  Weise  zu  seiner  Ehre  beitragen  zu  konnen. 

Ich  bitte  diesen  Herzensausdruck  mit  Nachsicht  hinzunehmen 
und  den  Ausspruch  raeiner  ausgezeichneten  Hochachtung  zu  genehmigen, 
in  welcher  ich  gegen  Euer  Wohlgeboren  und  gegen  die  gnadige  Frau 
verharre 

Euer  Wohlgeboren  ergebenster  Frennd 

^  Dr.  Franz   Sušil.  ^) 

Briinn  18.  Mai  1867. 

Von  dem  noch  in  státu  quo  belassenen  Probste  bitte  ich  an  die 
Gnadige  Frau  alle  Hochachtung  und  Verehrung  zu  melden.  Non  re- 
signo  nisi  in  ligno.  ^j 


10. 

Ondřej  Boigner,  dříve  Sušiiův  spolukaplan  v  Olbramovicích  (Wolframitz), 
rodem  Němee,   Susilovi,  tehdy  kaplanu  v  Komárově  u  Brna. 


•)  Tak  podepsán. 

*)  Nevzdám  se  leč  na  desce.   Sušil  ještě  dle  někdejšího  působení  žertovně  nazýván 
bohutickým  proboStem. 


17 

Vyslovuje  radost  nad  Sušilovytn  jmenováním  za  professora  theologie 
v  Brně  (srv.  Fr.  Sušil  str.   54  dd.)    Místní  zprávičky. 

Mein  lieber  P.  Franz  ! 

Erlauben  Sie  mir,  daí3  ich  Hinen  nur  noch  einmaBl  unter  dieser 
Aufschrift  und  mit  der  Freyheit  orthographische  u.  kaligraphische 
Siinden  zu  begehen  schreiben  darf,  aber  "wenn  man  gar  so  viele  Ge- 
danken  hat,  wie  Saphir  sagt,  und  wenn  man  wie  ich  von  Gefiihlea 
nicht  bewegt,  sondern  erdrtickt,  erstickt  wird,  da  soli  der  Plunder 
normalmáíBige  Buchstaben  mahlen.  —  In  Zukunťt  werde  ich  mich  ganz 
gewií3  bessern.  Ihren  zweyten  bohmisehen  Brief  erhielt  ich  vor  dem 
ersten  u.  war  also  gar.  nicht  vorbereitet  uud  Sie  konnen  sich  denken, 
wie  aufierordentlich  úberrascht  ich  war.  Ich  liefi  nach  der  ersten  Zeile 
den  Brief  íallen,  wischte  mir  die  Augen  aus,  und  las  noch  einmahl 
von  Anfang  bis  zu  Ende.  Es  war  Abends  8  Uhr  nach  dem  Nachtmahl. 
Ich  lieí  zu  dem  Alten  hinunter  mit  dieser  Freudennachricht ;  er  freute 
sich  auch,  nur  nicht  so  ubermáÍDig  wie  ich  ;  denn  eines  Theils  kam  er 
nun  mit  seiner  vorigen  Prophezeyung  ein  wenig  in  Verlegenheit  u. 
dabei  árgerte  er  sich,  daí3  der  Hh.  Bischoť  Sie  nicht  bis  zuř  ganzlichen 
Entscheidung  der  Sacbe  in  Wolframitz  beliefi.  Diese  Nachricht  schrieb 
ich  auch  noch  in  der  Nacht  Hh.  SeydeP)  ohne  zu  wissen,  dal3  er  eine 
Stunde  friiher  schon  davon  benachrichtigt  war;  ich  konnte  mir  nicht 
helfen,  ich  erzahlte  <^es^  allen  Ihren  Bekannten,  ich  sagte  es  in  der 
Schule,  Seydel  hatte  es  beim  Amtstage  gleich,  in  Gegenwart  aller  Richter 
auf  der  Kanzley  gemeldet  und  so  war  wielleieht  24  Stunden  nach  er- 
haltener  Nachricht  kaum  mehr  ein  taubes  Miitterchen  in  der  Curatie, 
welche  sie  nicht  erfahren  und  hieriiber,  wie  ich  mich  íiberzeugte, 
erfreuet  hatte !  So  hat  denn  nicht  Protection  sondern  das  Verdienst  ge- 
siegt.  In  rébus  seeundis  non  praesumendum,  in  adversis  non  desperandum  ; 
contigit-)  in  puncto  quod  non  fit  in  anno ;  und  so  sey  denn  Gottes  Vor- 
sehung  gelobt  und  gepriesen.  deren  Wege  so  oft  verborgen  u.  unbe- 
greiflich  wunderbar  sind,  aber  doch  einen  guten  Ausgang  nehmen. 
Nun  bitte  ich  Sie  sich  gefiilligst  einbilden  zu  wollen,  dafi  ich  meinen 
abgentitzten,  braunen  Staatskaput  anziehe,  um  Ihnen  zu  gratuliren. 
Dies  ist  aber  der  Anfang :  Ich  freue  mich  aus  brúderlicher  Liebe  und 
Achtung,  daC  es  Ihnen  gelungen  ist,  die  launische,  schalkhafte  Glticks- 


'j   Srv.   před.  listy. 

^)  Před  tím  přetrženo  ac<^cidit^.   Místo  násl.  fit  vl.  speratur. 


18 


gčjttin  beim  Voriibergehen  bei  der  rechten  Falten  zu  erwischen  ;  und 
ich  wiinsche,  dafi  sie  bei  Ihnen  recht  lange  verweile.  Gott  schenke 
Ihnea  eine  dauerhafte  Gesundheit  und  Empfanglichkeit  die  Friiehte 
Ihrer  Studien  und  Ihrer  gekronten  literariachen  Arbeiten  u.  Bestre- 
bungen  zu  genieí3en;  Er  verleihe  Ihnen  die  nothige  Einsicht,  Besonnenheit, 
christliche  Ausdauer  und  Klugheit,  daí3  Sie  Ihrem  Amte  und  den 
Pflichten  desselben  nach  Gottes  Absicht  u.  Wohlgefallen  entsprechen, 
dafi  Sie  wie  bisher  das  Gute  fordern  und  pflegen  unter  welcher  Form 
Sie  es  inamer  finden  mogen ;  Gott  schenke  Ihnen  ino  reichsten  Maí3e 
auch  geistliche  Freuden,  insonders  daí3  Sie  in  Ihrer  kleinen  Pflanzschule 
Ihre  Aussaat  keimen  und  Friiehte  bringen  sehen,  dafi  der  profane 
Leiehtsinn,  die  flache  Oberflaehlicbkeit  nach  und  nach  verschwinde, 
Liebe  zur  Wissenschaft,  mehr  Gemiithlichkeit  und  fromme  heií3e  Wií3- 
begirnis  die  Herzen  Ihrer  Zuhorer  erwlirme  und  sich  durch  dieselben 
einst  in  den  groCen  Weinberg  des  Herrn  verpflanze. 

Gott  bewahre  Sie  auch  in  Zukunft  wie  bisher  vor  Eitelkeit  und 
AnmaBang;  Er  lasse  Sie  nie  vergessen,  dafi  er  Ihre  sehnlichsten  Wiinsche 
erfiillet,  Ihnen,  Ihrer  alten  Mutter,  allen  Ihren  Verwandten  eine  so 
ehrenvoUe  Freude  bereitet  u.  Sie  sich  zum  immerwahrenden  Danke 
verpflichtet  hábe.  Begniigen  Sie  sich  statt  aller  Genugthuang  mit  dem 
bescheidenen  Vergníigen,  daí3  Sie  iiber  die  Verlegenheit  gewisser  Leute, 
die  Sie  noch  kiirzlich  in  schulgerechter  Form  so  frech  und  unbesonnen 
beim  Schopf  packten  und  muthwillig  mifihandelten  ^)  —  nur  heimlich 
mitleidig  lacheln.  Schenken  Sie  rair  auch  fernerhin  jene  Freundschaft, 
die  ich  vielleicht  leider !  nicht  genug  zu  schatzen  wuí3te. 

Sie  werden  nun  mancherley  bisher  Ihnen  unbekannte  Sorgen  haben ; 
Sie  miissen  taglich  ein  paar  Stunden  Vortriige  u.  die  in  einer  Sprache 
halten,  welche  Ihnen  zwar  nicht  fremd.  aber  doch  nicht  so  gelaufig 
ist  wie  die  Muttersprache.  Sie  sind  mit  Auszeichnung  approbirt  worden ; 
man  wird  nicht  weniger  ausgezeichnete  Leistungen  auch  in  der  Folge 
von  Ihnen  erwarten.  Da  Ihnen  íerner  Ihr  Gegenstand  nicht  selten  Ge- 
legenheit  geben  wird  in  das  Gebiet  der  Dogmatik,  Moral,  Kirchen- 
geschichte,  ja  auch  auf  den  Boden  des  A.  T,  hiníiberzuschweifen,  so 
miissen  Sie  auch  natiirlich,  um  sich  selbst  und  andern  Geniige  zu 
leisten  —  in  diesen  Gegenstanden  schufi-  und  sattelfest  seyn,  weswegen 
Sie  Ihre  Zeit  gut  werden  zu  verwenden  wissen.  Obwohl  nun  die  Zeit 
bei  Ihnen  im  Kurse  steigen  wird,  so  kann  ich  den  bittlichen  Wunsch 


»)  Srv.   Fr.  S.  str.   53. 


19 

nicbt  UDterdriicken,  dafi  Sie  mir  doch  auch  ferner  einige  Nachricht  von 
dem  geben.  was  Ihnen  merkwUrdiges  oder  íntressantes  zustossen  wird, 
fiir  mich  wurden  sebr  viele  unbedeutende  Kleinigkeiten  Intresse  haben.  — 
Des  Kellner  seine  Hochzeit  in  Jesram  betreffend :  die  Hausleute  wareu 
alle  dort,  bis  auf  einen  gewissen  Jemand,  der  allein  Haushalten  muí3te, 
und  den  Sie  gern  gesehen  haben  wiirden.  Die  Resi  war  Kranzel- 
jungfer.  Ein  Wirth  von  Eibenschitz.  der  Backer  von  Kromau,  Wolíra- 
mitzer  Lehrer  sammt  Frauen,  der  N.  Arzt,  der  Kellner  Wenzel,  die 
Lodenitzer  Patres  und  ich  —  da  haben  Sie  die  ganze  Versammlung 
—  ich  kam  um  ^oo  Ubr  Xachmittag  hin  und  ^7  Uhr  war  ich  zu 
Hause ;  ist  gar  nichts  erzáhlungswerthes  vorgefallen. 

Gestern  war  der  Miijlitzer  Hh.  Pfarrer  da.  Die  Nachricht  von 
Ihrem  Schicksalswechsel  hat  iha  sichtbar  ergrifen  [tak,,  und  ich  soli 
Ihnen  melden,  daC  er  Ihnen  von  Herzen  dazu  Gluck  wiinscbe  und  sich 
aufrichtis:  mit  Ihnen  erfreue.  Bei  unserem  Herrn  Decanua  soli  sich  die 
Wassersucht  einquartiren  wollen.  —  Ziak  ist  mehrere  Tage  scbon 
bedeutend  krank,  ob  aus  Heimweh  oder  natlirlichen  Schmerzen  etz. 
ist  schwer  zu  entscheiden.  —  Der  Richter  kam  weder  auf  H.  Keliners 
Hochzeit,  noch  hat  er  sich  diese  Faschingstage  hier  sehen  lassen. 

Und  nuD.  nachdem  ich  Ihre  Geduld  bereits  mifibraucht  hábe, 
sage  ich  Ihnen  nun  noch  einmahl  :  Ich  hábe  Gott  mit  feuchten  aber 
freudigen  Augen  und  Herzen  gedankt  fiir  die  Gnade,  mit  der  Er  Ihre 
Angelegenheit  nach  Ihrem  Wunsche  und  zu  Ihrem  zeitlichen  Gliicke 
hat  endigen  lassen.  Indem  ich  nochmal  wiederhohle  und  wiinscbe  Sie 
mogen  die  Frtichte  Ihrer  Arbeit  in  Gesundheit  und  ungetriibter  Heiter- 
keit  geniefien  und  sich  bei  der  gewissenbaften  Verwaltung  Ihres  Amtes 
auch  Verdienst  fiirs  ewige  Leben  sammeln,  kiisse  und  umarme  ich  Sie 
im  Geiste  als  Ihr  ehemahhger  Consors  in  Leiden  und  Freuden  und 
als  Ibr 

stets  ergebener  Freund  und  Bruder  in  Xto 

And.  Boigaer. 
Wolframitz  am  Sten  Februar  1837. 


11. 
Sušil  Boiornerovi. 


20 

Lieber  Herr  Bruder ! 

Anbei  folgen  die  fehlenden  Nummern  der  Philotboa,  i)  die  Gastl*) 
zu  sebicken  vergessen. 

Die  Priifung  aus  dem  Bibelatudium  des  neuen  Bundes  ist  Freitag 
am  Sten  dieses.^) 

Ihren  wertben  Brief  erbielt  ich,  da  icb  die  vorige  Wocbe  in 
Raufinitz  bei  Mutter  zubrachte,  erst  am  30t.  Juli.  Ich  bin  sebr  be- 
gierig,  wie  das  Alles  ausfallt  zu  erfahren.  Da  ich  mich  jedocb  auf  Ihre 
Ankanft  freue  und  voraussetze,  dafi  Sie  sich  zum  H.  v.  Talsky  *)  begeben 
werden,  so  hábe  ich  bisher  unterlassen,  mich  eines  Naheren  dariiber 
zu  belehren. 

Am  7ten  so  Gott  will,  fahre  ich  fořt,  und  diirfte  so  ziemlich  alle 
Kreise    Mahrens     passieren,     wenigstens    an    sie    anstreifen.  s)  —  Das 
Weitere  múndlich. 
Ihr 

ergebener  Freund  and  Bruder  in  Christo 

Fr.  Sušil. 
Brilnn  am  Iten  August  1838. 

12. 

Sušil  Boignerovi,  tehda  faráři  ve  Velkém  Losině  (Groí3  Ullersdorí)  na 
severní  Moravě  (arcidiec.  olom.) 

Píše  o  svém  očním  neduhu  a  o  přestálých  nemocech.  Táže  se,  zdali 
by  neduh  oční  mohl  léčiti  ve  vodoléčebním  Prieí3nitzově  ústavě  gráfenberském. 
Osobní  zprávičky  o  knězích  diecese  brněnské. 

Brúnn  am  Tage  der  •   •  .®)   1848. 

Theuerster  Freund! 

Sehon  lange  mache  ich  mir  Vorwurfe,  das  ich  Ihnen  nicht  sehreibe.  9 
Freilich    hábe  ich  die  Entschuldigung  nicht  bei  der  Hand,  sondern  im 


')  německý  náboženský  týdenník,  jenž  rok  před  tím  zaéal  vycházeti. 
2)  brněnský  knihkupec. 

^)  Prázdniny  byly  (od  r.   1830)  v  srpnu  a  září  (diíve  v  září  a  říjnu). 
*)  brněnský  kanovník.  (Zivotop.  údaje  v.  Emil  Weibrenner,  Morava  a  biskupství 
Brněnské.  V  Brně  1877  v  sezname  kanovníků  str.  71  dd.)  Zmínka  týká  se  snad  změny  místa  B. 
')  roz.  za  lidovou  písní. 
^)  Utrženo. 


21 


Auge,  oder  in  den  Augen,  die  mir  den  Dienst  versagen  zn  voUen 
droben.  leh  bin  mit  meinem  Cbel  im  2.  Stadium.  Vor  dem  weiterea 
wolle  der  gnadige  Gott  micb  bewahren.  Sie  werden  also  entscbuldigen, 
und  ich  bitte  nicht  einer  Erkaltung  unserer  Freundschaft  beizumessen, 
was  das  Auge  verbrochen. 

Sie  werden,  bester  Freund,  auch  nachsehen,  daC  ich  wenig  schreibe 
und  dieses  wieder  gerecht  und  billig  beurtheilen. 

Zuerst    sei    also    das    Obige    gesagt   iiber  den   von  Ihnen  mir  ge- 
machten  Vorwurf. 

Was  Sie  mir  weiter  voru-erfen.  daí3  ich  Sie  nicht  besuche,  da 
bitte  ich,  daC  Sie  sich  erinnern,  wie  die  ersten  Tage  Juli  1S47  beschaffen 
waren.  Wahrend  meine  Zuhorer  die  ersten  (andern)  Priifungen  hatten, 
war  ich  nicht  nur  entschlossen.  Sie  zu  besuchen,  sondern  kam  bis 
Bystritz  bei  Holeschau  und  woUte  den  folgenden  Tag  zu  Ihnen.  Aber 
die  Zeit  war  so  schlecht,  nebstdem  die  Aussicht  auf  ein  besseres  Wetter 
so  triibe  und  ungewifi,  dass  ich  es  vorzog,  den  Riickweg  anzutreten 
und  den  Besuch  zu  verschieben.  Im  August  war  die  Zeit  nicht  besser. 
Ich  kam  bis  nach  Fulnek  und  Skřipov  bei  Troppau;  aber  weiter  zu 
reiseu  hatte  ich  den  Muth  nicht  und  kehrte  zuriick,  und  blieb  4  Wochen 
in  Bochtitz.  Dieses  Jahr  weifi  ich  nicht  was  geschehen  wird.  Gott  mogfe  in 
den  Sinn  der  Arzte  den  besten  Rath  legen.  Einige  schicken  mich  auf 
6  Wochen  nach  Karlsbad,  andere  sprechen  von  Gráfenberg.  Sie  bester 
Freund  und  Bruder  konnen  mir  dariiber  Nachfrage  tun,  ob  auch 
Augenkranke  je  dort  geheilt  wurden  (Gráfenberg),  um  was  ich  recht 
sehr  bitte.  leh  wahr  1833/4  gichtkrank ;  1842  hatte  ich  die  Flechte, 
die  fast  mit  Gewalt  zuriickgedriingt  wurde.  Im  Mai  1847  bekám  ich 
die  Schattenfiguren  besonders  ara  rechten  Auge  (mit  dem  allein  ich 
lesen  kann.  da  das  linke  schwach  ist  und  daher  auch  davon  wenig 
nur  affiziert  wurde).  Im  December  gesellte  sich  an  eben  d.  recht, 
Auge  das  Flimmern  und  Leuchten.  In  Dunkeln  hábe  ich  ein  bewegliches 
Lichtrad,  und  es  spriihen  Funken  und  fallen  Sterne  wie  Sternschnuppen 
was  ich  auch  beim  Tage  bemerke.  Vielleicht  haben  Sie  Gelegenheit, 
dariiber  Dr.  Priessnitz  zu  befragen,  ob  ich  in  Seině  Cur  eintreten  konnte. 
Es  mui3  nicht  gleich  sein,  da  ich  ohnehin  vor  20.  JuH  mich  nicht  ent- 
fernen  kann.  Bitte  also  gelegentlich  auszukundschaften  und  allenfalls 
mundlich  in^Briinn  im  Juli  zu  referieren.  (Sind  Sie  zufrieden  am 
Canapee  zu  liegen,  da  ich  kein  zweites  Bett  hábe,  so  wird  es  mich 
herzlich  freuen,  Sie  zu  beherbergen). 


22 


Neuigkeiten  aus  der  Diocese  ?  Die  sind  rar.  H.  Scherz  ist  gestorben. 
D.  H.  Dechant  v.  Frischau  ist  auch  des  Todes  abgegangen  29.  Jiinner 
(am  Tage  wo  Gorres  ^)  in  Munchen  f ).  Der  Erdberger  Dechant  ist 
noch  friiher  mit  Tod  abgegangen.  Nach  Erdberg  ist  der  erste  im  Vor- 
schlag  H.  Andr.  Hammerrauller.  Aber  der  Maltheserorden  will  seinen 
Ordensgeistlichen  dieser  Pfarre  vindicieren  und  es  diirfte  ein  Procefi 
dariiber  entstehen.  ^)  Nach  Frischau  melden  sich  sehr  Viele.  H.  Hamerský 
diirfte  aber  diese  Braut  heimfiihren.  H.  P,  Panschab')  ist  Beisitzer 
d.  Briinner  Consistoriums,  H.  Nottig  *)  Auditor  desselbeii  geworden. 
H.  Niefilein  ist  jetz  Wolíramitzer  Bezirksdechant  geworden.  In  Bochtitz 
sind  die  Herzen  bis  jetzt  ilber  den  Verlust  untrostlich.  Die  gnadige  Frau 
glaubte  eine  Ahnung  zu  haben,  dafi  Sie  binnen  Jahr  ihrem  Sohne 
nachgehen  werde  in  den  Tod ;  es  hat  sich  aber  nicht  bestatigt  .  .  .&) 

Der  Pfarrer  von  Urspitz  ist  auch  mit  Tod  abgegangen;  sein 
Nachfolger  diirfte  d.  H.  Dechant  v.  Saar  werden.  H.  P.  Anton,  VikSr 
a.  Petersberg  ist  Pf.  in  Bohmen,  Leitmeritzer  Diocese  geworden. 

Schieí31ich  bitte  ich  meiner,  u.  besser  meiner  Augen  bei  d.  hl. 
Messe  eingedenk  zu  sein,  u.  auf  diese  Meinung  mit  den  Kindern  und 
sonst  ein  Vater  unser  zu  beten. 

Ich  kiisse  Sie  und  freue  mich  herzlich  im  Juli  bei  mír  zu  sehen, 

Fr.  Sušil. 
Bitte  schone  Empfehlung  an  P.  Joseph  in  Uilersdorf. 

13. 

Sušil  redakci   Časopisu  katol.  duchovenstva  v  Praze  (Václavu  Pešinovi 
z  Cechorodu,  tehdy  kanovníku  na  Hradčanech). 

Dotaz,  chystá- ii  kdo  životopisy  svatých.  Výtěžek  z  poslaných  výtisků 
díla  Sušilova  „Spisy  sv.  Otcův  apoštolských"  (1837)  má  býti  dán  Dědictví 
sv.  Jana  Nep,  jako  členský  příspěvek.  Dotaz,  pracuje-li  kdo  o  výklade 
N.  Zákona. 

Dopis  uveřejněn  ve  jmenovaném  časopise  1838,  str.  737  (srv.  Fr,  S.  21 2  *) 


')  slavný  německý  učenec  a  publicista  Jan  Josef  v.  Gorres  (*1776). 

>)  1914  rozhodnuto  v  ííímě  proti  řádu.  H.  stal  se  1851  brněnsk}'m  kanovníkem 
a  byl  mezi  nimi  prvý,  jenž  nestal  se  rytířem. 

")  tehdy  professor  dogmatiky,  později  kanovník,  rodem  Brňan,  hlavní  asi  pů- 
vodce nepřízně  k  českým  snahám  se  strany  konsistorní. 

*)  tehdy  viceregens  alumnátu,   1870  biskup  brněnský,   (Srv.   Fr.   S.   51.) 

')  Srv.  str.   14') 


23 


Milostivý  Pane  ! 

Neosmělovalbych  [tak]  se  listem  obtěžovati  Důstojnost  Vaši,  kdybych 
okolnostmi  k  tomu  donucen  nebyl,  u  kdybych  nevěděl,  že  laskavost 
Vaší  Milosti  mi  tu  smělost  promine.  Ze  všech  stran  se  na  mne  naléhá 
tuto  v  Moravě,  abych  o  vypracování  životů  Svatých  a  Světic  Božích 
v  mateřském  jazyku,  slohem  populárnějším  nežli  v  Rodině  Bohověrných,i) 
se  postaral,  a  co  nejdříve  pro  lid  náš  —  nejlépe  skrze  Dědictví 
av.  Jana  —  na  světlo  vydal.  Já  však  pokaždé  odkazuji  na  vznešený 
ústav  ten  sv.  Jana  Nepomuckého,  jímž  nám  takové  dílo  slíbeno  bylo. 
Proeím  tedy,  aby  Vaše  Milost  dodavatelem  řádků  těchto  mně  oustně  zprávu 
dáti  sobě  neztižila,  zdali  již  někdo  o  tom  pracuje ;  a  brzoli  se  toho 
nadíti  můžeme  štěstí,  abychom  to  dilo  mezi  lid  nás  katolický  rozšiřovali. 

Druhé,  o  čem  sobě  oustní  odpověď  Vaší  Milosti  vyprošuji,  tato 
jest :  Zadal  jsem  pokornou  prosbu  k  nejdůstojnější  arcibiskupské  kon- 
sistoři  Pražské,  aby  stržené  odbíráním  Otcův  Apoštolských  peníze 
k  svatojanskému  Dědictví  dodati,  mne  pak  nejmilostivěji  mezi  Spolu- 
zakladatele přijati  ráčila.  (Jvšera  bych  rád,  aby  ponížená  prosba  moje 
uslyšána  byla. 

Bych  pak  již  naplnil  míru  proseb  mojích  [tak]  opovažuji  se  i  tuto 
otázku  na  Vaši  Důstojnost  a  Milost  skládati,  zdali  kdo  na  kommentáru 
sv.  Písma  pracuje.  Položil  jsem  sobě  za  úkol  života,  dáli  Bůh,  obšírným 
výkladem  Nového  Zákona  vel.  duchovenstvu  posloužiti,  kterážto  práce 
teprva  po  mnohých  letech  k  žádanému  cíli  přivedena  býti  může.  — 
Proto  by  mně  v  tom  kratší  výklad,  který  by  spolu  i  pro  lid  potřebován 
býti  mohl  —  (jak  n.  p.  Allioliho,  *J  —  dokonce  nevadil;  nobrž  z  celého 
srdce  žádám,  aby  takový  co  nejdříve  na  světlo  vydán  byl,  a  tak  kněží 
naši  k  německému  sáhati  nemuseli.  ') 


')  5.  číslo  spisů  Dědictví  sv.  Jana  Nepomuckého  na  rok  1837.  Str.  456,  c.  30  kr. 
Na  str.  174.  uv.  časopisu  píše  redakce,  že  o  díle  tom,  .původně  v  němčině  vydaném, 
všecky  časopisy  celé  říše  vyznávají,  že  není  pro  lid  přiměřenějšího  a  na  všecky  případ- 
nosti  rodin  šíře  se  vztahujícího  spisu  nad  tento  přítomny*. 

Dědictví  8V.  Jana  Nep.  na  vydávání  knih  založil  ex  jesuita  Ante  ním  Hanikýř 
na  památka  stoletého  výročí   1829  svatořečení  Jana    Nep.  Zřízeno  1835. 

*J  Překlad  a  výklad  německý  (1830  a  dd.  v  6  sv.). 

^)  Na  str.  738  jm.  časopisu  odpovídá  »redakcí«  předně,  že  konsistoř  75  výtisků 
» Spisů  sv.  Otců  Ap.«  pro  Dědictví  sv.  Jana  » ráčila  vděčně  přijmouti  a  veledůstojného 
pána,  který  hned  v  prvním  roce  založení  hotovými  40  zl.  n.  st.  Dědictví  spoluúdem 
I.  třídy  |se  stal,  k  Spoluzakladatelům  ochotně  připsati.  Zbývá  ale  knihy  této  nerozpro- 
daných    ještě    34   výtisků.    Proto    ve    jménu    Dědictví  Svatojanského  na  veškeré  velebné 


24 


Ještě  bych  v  mnohém  o  poradu  Vaší  Milosti  a  Důstojnosti  prosil. 
Nechtěje  však  déle  baviti  ochoty  Vašnostiny,  zavírám,  ostávaje  s  ob- 
zvláštní úctou,*) 

Vaší  Důstojnosti  a  Milosti 

nejoddanější 

František  Sošil, 
prof.  theologie. 
V  Brně  9.  července  1838. 

14. 
Hugo  Karlík  (1807  —  1894)  Sušilovi. 

Táže  se,  zda  S.  hodlá  vydati  životých,  aby  on  sám  té  práce  zbytečně 
nepodnikal.   (Spis  jeho  v  pěti  dílech  vydán  v  Praze   1845 — 1858). 

Místo  š  píše  s  s  dvěma  čárkami  nahoře,  u  ě  dělá  obyčejně  tečku 
místo  háčku. 

Vysoce  Důstojn}-  a  Velebný  Pane 
Velectěný  Pane  Vlastenče 

Divno  bude  ovšem  V.  V.  že  z  tak  daleka  a  od  člověka  zcela 
cizého  list  obdržíte  ;  ale  příčina  k  němu  jest  tak  přirozená  tak  sprostá, 
že  mne  po  jeho  přečtení  i  hned  výmluvná  míti  ráčíte,  [tak] 

Jest  tomu  téměř  rok,  co  sem  se  v  prázdných  hodinách  spiso- 
váním životů  svatých  veystředně  obírati  počal.  Maje  k  tomu  chuti  a 
pramenů  rozličných  dařilo  se  mi  to  s  Boži  pomocí  tak  dalece,  že  sem 
o  vydání  spisu  přemeyšleti  počal.  I  psal  sem  V.  D.  P.  Pešinovi  o  zá- 
měru svém  an  tu  mne  od  něho  dopis  došel,  že  i  Vaše  Důstojnost 
o  podobném  předmětu  pracovati  ráčíte  a  práce  Vasnostina  veřejně 
ohlášena  býti  má.  ^)  Z  toho  sem  se  jednak  zaradoval,  jednak  zarmoutil, 


duchovenstvo  tu  žádost  činíme,  by  se  naklonilo  těchto,  34  výtisků  po  1  zl.  na  stř. 
rozkoupiti,  a  tak  na  prospěch   Dědictví  laskavě  přisijěti. 

Co  se  literárních  otázek  důstojného  veleučeného  pana  professora  týká,  tu  žádáme 
veškerých  bohoslovích  [tak]  pánů  spisovatelů,  redakcí  příznivě  zprávu  dáti,  zdaž  se  kdo 
takovou  prací,  jako  jest:  »Překlad  Nového  Zákona*  s  výkladem;  pak  »Zivoiy  Svatých 
a  Světic  Božích*,  pérem  svým  zanáší,  —  by  snad  na  nevděk  jich  na  jedné  věci  více 
nepracovalo...  Čekáme  na  prohlášení  až  do  konce  Dubna;  kde  pak  v  Květnu  vele- 
učenémn  panu  professoru  zprávu  dáme,  zdaž  pro  nás  v  pracích  svých  pokračovati  má.« 

')  Tak;  před  tím  tištěno  dvakrát:  austně,  ale  úkol. 

^)   Srv.  před.  dopis 


26 


a  sice  jen  proto,  že  práce  má  jest  zbytečná,  a  já  drahý  čas,  moha 
jiným  způsobem  výborně  ho  použíti,  zmrhal  sem.  I  uzavřeno  tedy 
Vaší  Důstojnosti  psáti  [tak]  a  poprositi,  aby  ste  si  neráčil  obtěžovati  mne 
o  plánu  svém  při  nadřečené  práci  upřímně  zpraviti,  bychom,  pakli  se 
shodujeme,  nadarmo  nepracovali,  a  jeden  druhého  nekazil,  nebot[takJ  jest 
to  mnohou  zkušenosti  upodstatněno,  že  obšírnější  v  naší  mateřáké  řeči 
spis,  sotva  jednou  se  vyplatí,  neřkuli  dva  o  téže  látce  stejným  způ- 
sobem jednající.  Já  se  svou  ctí  dokládám,  že  upřímněli  mne  [tak]  o  tom 
zprávu  dáti  ráčíte,  jako  já  to  učiniti  chci,  a  přede  mnou  jakoukoli 
přednost  máte,  rád  od  předsevzetí  svého  ustoupím,  jsa  přesvědčen  že 
životy  nadzmíněné  oným  se  vyrovnají,  které  sem  ve  Vasnost.  díle : 
Spisy  sv.  otců  apoštol,  četl. 

Co  do  mé  práce,  vyznávám,  že  první  tři  měsice  do  censury 
uchystané,  a  že  s  ostatní  prací  v  roce  snadninko  hotov  býti  můžu, 
vzlálf  [tak]  an  nyni  [tak]  i  o  opisovatele,  a  výborným  correctorem  [tak]  slohu 
postaráno.  Životy  mé  jsou  zdá  se  mi  dosti  obšírné,  tak  že  každ}'  měsíc  1tí — 18 
mou  rukou  psaných  archů  obsahuje.  Obzvláštní  ctnosti  v  životě  každého 
svatého  jsou  potažené  na  živobytí  lidské,  a  texty  z  písem  svatých  vyňa- 
tými [tak]  upodštatněné.  Semotam  uvádím  zlomky  ze  spisů  jejich  aneb  ně- 
která [tak]  průpovědi  k  jedné  neb  druhé  ctnosti  zbuzující  aneb  hřích  a  náru- 
"  živost  kárající.  Konec  činí  příhodné  rozjímání.  Mne  [tak]  se  zdálo  zapotřebí 
tak  pracovati,  proto  že  se  snáze  tak  rozmanitost  a  zanímavost,  a  co  nad 
obé  mravní  užitek  docílí,  než-li  vypravováním  holých  událostí.  Užitek 
tím  i  duchovnímu  správci  ')  nemalý,  jenž  tak  látky  [tak]  nabude  ku 
svátečným  kázáním  na  několik  roků. 

2e  sem  na  zdař  Bůh  nepracoval  domníval  jsem  se  proto  že  na 
rozličný^ch  ústavech  bohosl.  spolužáky  sem  měl,  z  nich  mi  mnozí  dopisují 
a  ku  práci  povzbuzují,  některé  z  legend  mé  rodině  zaslané  i  mezi  lidem  mé 
dědiny  široko  se  čtou,  Excellenc  biskup  Budějovický  dobrovolně  roz- 
šíření spisu  mi  slíbil,  a  Důstojný  P.  Dr.  Korner  Rektor  na  ústavu 
theol.  v  Budějovicích  pro  vše,  co  se  vlasti  týká,  výborný  horlitel,  mně 
velmi  přizniv  jest.  Z  toho  jsem  měl  tím  větčí  radost,  an  sem  čistý 
výnos,  na  jistý  způsob  opět  vlasti  obětovati  chtěl. 

Nuže  teď  sem  se  V.  D.  a  V.  upřímně  vyznal  a  doufám  že  mi  ^)  mí- 
nění své  podobně  sděliti  ráčíte,  aneb  ]i.^ýs  takýs  [tak]  ponavržení  učiníte; 
já  ale  obnovuji  svrchu  určené  prohlášení,  že  pakli  V.  V.,  nebot  ohlášení 


')  Z  přepsáno  v  s,  a  krátké 
')  přetržen?  :   duiii. 


26 

sem  nečetl,  prospěch  jakýkoli  přede  mnou  míti  ráčíte,  já  rád  od  před- 
sevzetí svého  ustoupím,  a  snad  jiný  předmět  si  oberu. 

Všeho  dobrého  Vaší  Veleb,  a  Důst.    na  Pánu  Bohu  prose  brzké 
odpovědi  se  naději.  Bůh  ví  že  smeyšlení  mé  čisté  a  upřímné. 
Vaší  Velebnosti  a  Důstojnosti 
ponížený  bratr 

P.  Hugo  Jan  Karlík, 

kapitular  zákona  premonst;  professor  historie   cíF' 

keyuí  na  ústavu  bohosl.  v  Teplé,  blíž  Mariánských 

lázních  [tak]  (Marienbad)  kde  pošta. 

V  Teplé  dne  4.  Dubna  1839. 


15. 

František  Škorpík  (1814— í  890),  tehdy  kaplan  v  Jaroměřicích  na  záp. 

Moravě,  Sušilovi. 

O  svém  studiu  semitských  nářečí.    O  Tylově  časopisu   „Vlastimil". 
V  Jaroměřicích  na  den  Řehoře  velk.  ^)  1840. 

Drahý  bratře  v  Kristu  Pánu! 

Úmluvu  naši  věrně  zachovávaje  zápasím  s  Hebrejštinou  ;  a  vskutku, 
povážím-li  na  mysli  překážky,  které  hned  v  složení  grammatickém  nám 
Evropanům  z  holá  novém  se  vyskytují,  a  za  tou  příčinou  porovnáním 
analogickým  odstraniti  se  nedají,  hned  zase  ze  suchého  čtení  mrtvé 
grammatiky  povstávají,  a  kdežto  by  celé  to  přiučování  návodem  a  radon 
znatele  v  hračku  se  proměnilo,  němou  literou  v  temnosti  zavádí,  jichž 
vysvětlováním  žádný  neuvěří  mnoho-li  času  a  trpělivosti  se  stráví; 
povážím-li  to  všecko,  pravdu  jsem  řekl :  že  zápasím  s  Hebrejštinou. 
V  dubnu  načnu  nepravidelná  slovesa.  Za  to,  že  hebrejsky  se  naučím, 
mohu  se  zaručiti,  o  Syrštinu  a  Arabštinu  ale  ani  se  nepokusím ;  nebo 
z  toho,  co  jsem,  z  pouhé  zvědavosti  do  grammatik  těchto  2  řečí  hlídna, 
našel,  soudím,  že  bez  učitele  a  při  ostatním  zaměstnání  se  jich  zmocniti 
ani  pomysliti  nesmím ;  leda  že  bych  [tak]  přijda  do  Brna  k  V.  P.  Klímkovi*) 


')   12.   března. 

*)  P.  Ambrož  Klimek  řádu  kapucínského  {*  1796  v  Hranicích),  professor  (1826 
až  1755)  S.  Z.  a  semitských  nářečí,  z  nichž  hebrejština  byla  jako  dosud  závaznou.  Byl 
dobrj-m  znalcem  svého  předmětu,  ale  o  jeho  zvláštnostech  kolují    až    do  dnes    rozmarné 


27 

docházel,  aneb  což  ještě  šťastněji  by  vypadlo,  ve  Vídni  výborných  [tak] 
učitelův  poslouchaje  pouze  tímto  mým  oblíbeným  studium  se  obíral. 
Dá-li  to  Bůh,  nepřišel  bych  už  docela  prázen.  neboť  víte  z  vlastní 
zkušenosti,  že  teprv  tenkráte,  když  přiučujícimu-se  jisté  řeči  na  obzoru 
už  nabyté  známosti  jakési  světlo  vystupovati  počíná,  které  pravého  té 
řeči  ducha  učňovi  objasňuje  a  oné  obratnosti  dodá,  ^)níž  sám  potom  se 
zpravuje  a  sotva  že  kde  pochybil,  hned  lepšího  se  dovtípí,  že  tenkráte 
teprv  nastává  ona  rozkoš,  kterou  žádná  překážka  neudusí,  an  pomyšlení 
na  šťastný  konec  člověku  ani  oddechu  nepopřeje.  I  já  počínám  pochopovati 
ducha  řeči  hebrejské  a  proto  opětuji :  hebrejsky  se  naučím,  ale  o  ostat- 
nícb  marné   pomyšlení.  ^) 

Pište  mi,  prosím,  co  nového?  —  Co  soudíte  o  Vlastimilu?^)  Není- li 
Pán  Kajetán  Tyl  výborný  Zižkovec?  Věřte,  denně  se  mi  více  zošklivuje  naše 
lidomilovná  a  čistolidská  literatura.  Všude  můžete  [tak]  stopovati  nenávist 
proti  katolickému  náboženství,  i  české  kněžstvo  si  dopisuje,  že  prý 
Gorres  *)  et  comp.  by  rád  zavedl  lidstvo  do  onných  barbarských  dob 
středního  věku,  a  Athanasia  =)  zatracují  (ku  př.  Stulc  a  jeho  stoupenci) 
a    ostatní    spisovatelstvo    jen    ohled,    že    přec    větší    díl    duchovenstva 


zprávy.  Z  roztržitosti  na  př.  zaměnil  prý  někdy  posluchačům  známky.  Neprávem  posti- 
žený přijde  si  k  němu  stěžovat,  že  uměl  a  přece  dostal  dvojku  (nedostatečně).  Ja,  das 
ist,  das  heifit,  odpověděl  bez  rozpaků  Kl.  svým  pořekadlem,  der  Kaiser  will  anch  zweite 
Klassen  haben.  Námitce,  jak  že  on  právě  k  tomu  přijde,  vyhne  se  Kl.  svým  způsobem: 
.  .  .  wenn  í?ie'š  nicht  woUen.  so  muS  es  ein  Anderer  kriegen  Ne  ale  že  má,  ačkoli  byl 
dobře  připraven,  přípravou  na  opravnou  zkoušku  pokaženy  prázdniny:  . .  .  da  werden 
Sie's  um  so  leichter  haben,  nebo :  besser  konnen,  —  Jednou  za  rok  zvával  koUegy- 
professory  na  »hostinu«  :  koupiv  neb  dostav  slepici  dal  ji  vyseděti  několik  vajec  a 
pozval  pány  na  kuřata.  —  Domnělou  prostoduchost  jeho  posluchači  všelijak  se  pokouSeli 
vvnžitkovati,  navrhujíce  mu  na  př.  ke  zkoušce  změnu  pořadí  zkušebné  látky,  aby  dal 
snadnější  na  dopoledne,  nesnadnější  na  odpoledne,  předpokládajíce,  že  dopoledne  bude 
zkouška  ukončena  (na  př.  Canticum  nebo  Žalmy).  Kl.  velice  ochotně  deputaci  povoloval : 
Aber  ja,  ganz  so,  wie  es  die  Herm  haben  woUen  ...  a  přes  opětovné  upozornění,  že  tak 
to  necht«"jí,  opakoval  svůj  původní  pořad,  až  deputace  se  smíchem  a  ovšem  s  nepořízenou 
odešla.  —  Přednášel  z  části  (hebrejštinu  a  výklad  S.  Z.)  dle  svých  skript.  Srv.  JDr.  Josef 
Samsour,  Dějicy  alumnátu  brněnského.  V  Brně  1907  str.  70 

*)    Správné  g  (^   j)   přetrženo. 

-'  Zdá  se,  že  iúmluva*  záležela  v  tom,  aby  Š.  připravoval  se  na  rigorosa  boho- 
sloví, k  čemuž  byla  ía  jest)  podmínkou  znalost  i  nezávazných  přcdmětuv,  arabštiny, 
chaldejštiny  a  syrštiny. 

»)  Tylův  Vlastimil  vycházel  od   1840. 

*)  Srv.  str.  22«). 

-)  Athanasius,  spis  Gorresuv  o  poměra  církve  a  státu  (1S38),  jenž  jako  jiné 
spisy  jeho  značně  přispěl  k  obnově   katolického  smýšlení.  —  Václav  Stulc  1814 — 1887}. 


28 


katolicky    smeyšlí,    a    literatura  jeho  podporou  stojí  a  padne,  činí  opa- 
trným etc.  etc 

Každý  čtvrtek  modlívám  se  za  navrácení-se  Anglie  do  Církve  dle 
příkladu  kléru  Francouzského  ;  obzláštně  [tak]  za  všecky  Slovany,  abý  [tak] 
jim  Pán  dal  poznati,  že  bez  náboženství  katolického  nic  nemá  stálosti, 
že  budou-li  hečmati  v  národ  prázný  Deismus,  jakoby  křísili  mrtvolu 
galvanismem,  jenž  z  ní  vyloudí  jiskry,  ale  život  jí  přece  nevdechne  ; 
jakoby  zaháněli  smrt  smrtí,  a  podávali  národu  kalich  záhuby  řkouce: 
Pité  i  vy  z  něho,  neboť  i  my  připíjeli  sme  vám  ! 

Pamatujte   na  modlitbách  na 

Frant.  Skorplka. 
Poručte  mne  Hainišovi. ') 


16. 
Skorpík,  tehdy  farář  v  Bohdalicícli  u  Vyškova,  Sušilovi. 

Přivítání  v  Bohdalicích.  Návštěvy  u  zámecké  rodiny  Mannerovy. 

Velebný  Pane ! 
Rozmilý  Příteli  I 

Že  jsem  Vám  spíše  nepsal,  stalo  se  proto,  že  jsem  dílem  nevěděl, 
kde  se  zdržujete,  dílem  očekával  jsem  Váa  den  ode  dne  do  Bohdalic. 

Jak  slavně  moji  farníci  mne  přijali,  slyšel  ste  snad  již  od  Josefa. 
Od  té  doby,  co  jsem  tu,  záleží  hranice,  jež  můj  nynější  obzor  lemují, 
pouze  z  hrncův  a  talířův,  kuthanův  a  pánví ;  nad  nimi  vznášejí  se  co 
černá  mračna:  měchy  plné  prosa  a  čočky,  žita  a  pšenice  a  brambor, 
které  co  krupobití  dští  na  mé  ponejprve  prosou  života  vezdejšího 
stísněné  srdce.  Však  já  předce  neochábám,  nýbrž  veselou  myslí  podnikám 
boj  s  žaludkovými  starostmi,  má  sestra  mi  stojí  co  bystrá  pobočnice 
pevně  po  ruce ;  pročež  doufám,  že  brzo  co  vítěz  slavné  sobě  zazpívám 
Te  Deuml 

Vrchnost  se  ke  mně  velmi  přívětivě  chová,  ke  mně  dochází  a 
mou  domácnost  novými  pořade  dary  obmejšlí.  Dvakráte  za  týden  bývám 
k  tabuli  zván,  večery  trávím  obyčejně  v  rodinném  jich  spolku,  zábavou 


")  Dr.   Antonín    Heinisch,    tehdy    professor    církevních  dějin  a  práva   v  aluninátě. 


29 

nám  bývá  hovor  francouzský  a  hra  na  klavír.  Patron  obzláštně  zachází 
se  mnou  jako  3  bratrem,  však  ale  já  se  pilně  varuji  zobyčejněti  mu. 
Mnoho  mi  k  získání  jeho  přízně  přičinil  prof  na  konservatoriura  pražském, 
Pitsch.  On  někdy  býval  učitelem  Mannerovým  a  v  prázdninách  se 
několik  neděl  nyní  zdržívá  v  Bohdalicích.  S  ním  tedy  jsem  častěji 
obcoval ;  že  naše  rozprávky  hudbou  počavše  hudbou  se  zavíraly,  se 
rozumí  samo  sebou.  On  velmi  chválil  mou  hru  na  klavír,  můj  zpěv  při 
Mši  svaté  a  to  vrchnost  ráda  poslouchala,  v  jeho  úsudek  nezvratnou 
majíc  důvěru.  Jak  divně  a  opět  jak  přirozeně  Pán  Bůh  všecko  řídí ! 
Úřednictvo  má  se  ke  mně  velmi  zdvořile,  já  jsem  též  přívětivým, 
nikoli  na  oko  ale  upřímrě  ;  tak  doufám  že  učtu  j^tak]  sobě  vynutím  mezi 
muži,  přízeů  získám  mezi  jich  paními  a  pannami.  Oni  všichni  dobře 
pczororují,  jak  se  vrchnost  ke  mně  chová,  a  chování-se  vrchnosti  jest 
jim  veždy  tlakoměrem  vlastní  ponížené  bud  jasné,  bud  pošmurné  neb 
spatné  povětrnosti.  Já  však  nespokojím  se  s  tím,  aby  mne  z  ohledu  na 
vrchnost  sobě  vážili,  já  sobě  jich  učtu  chci  zasloužiti  a  vymoci  lim, 
čím  jsem,  nikoli  pro  mne,  ale  pro  Krista  a  pro  vlast.  Ze  se  mně  zá- 
měry daří,  dokazuje  Vám  to,  že  mladší  úředníci  [tak]  mi  dali  slovo,  že  na 
rok  budou  se  mnou  držeti  Květy,  Noviny  a  Včelu  a  obzláštně  každý 
pro  bebe  Týdenník  proto,  že  prý  bude  moravský.  ■•)  Dříve  nechodívali 
na  kázaní  protože  patron  sám  do  kostela  chodíval  do  Kučerova.  ^J  nyní 
ale  vždy  je  vidím  v  stolicích  jim  vykázaných,  nikoli  proto  že  sám 
patron  navštěvuje  pořádně  chrám  Páně,  nýbrž  z  vlastního  popudu,  čehož 
důkaz  máte  v  tom,  co  mi  dcera  správcova  řekla,  když  jsem  jednou 
v  sobotu  odcházel  od  nich :  My  se  zase  na  zejtřek  těšíme,  vel.  P. ; 
a  proč  ?  ptal  jsem  se.  Na  kázaní  I  zněla  odpověď.  Pakli  by  také  tuto 
odpověd  někdo  měl  za  pouhou  zdvořilůstku,  může  se  přesvědčiti  o  její  upřím- 
nosti, poslechneli  rozprávky  děvčat  a  chasníkův  robotujících  neb  píšících 
a  vyšívajících ;  vykládají  sobě  obrazy,  porovnání  a  příklady  vyňaté 
z  mých  řečí.  O  jak  blaze  jest  býti  duchovním  v  národě  našem  !  V  Brně 
jsem  míval  kostel  ^)  prázný,  ačkoli  jsem  hledival  všemožně  učiniti  kázaní 
zajímavým,  nyní  ale  stonpna  na  kazatelnici  vidím  jen  samé  hlavy  a 
v  těch  hlavách  oči  zvědavostí  zářící,  a  když  potom  jim  počnu  upřímně, 
srdečně    a    ohnivě    mluviti    o    Pánu    Bohu,    o    Kristu  Pánu  a  o  Panně 


')  Květy  (pův.  Kv.  České),  list  belletristický,  tehdy  red.  Jakubem  Malým.  Noviny 
(vL  Pražské  N.)  se  zábavnou  přílohoa  Česká  Včela,  red.  Fr.  Klučák  a  K.  Storch.  Tv- 
denník  (od  r.   1848)  red.  Jan  Ohéral  (s  Klácelem). 

^)  Sousední  farnost,  německá. 

')  n  sv.  Maří  Magdalské  (»u  Františkánůc),  kde  byl  před  lim  kaplanem. 


30 

Marii,  jížto  náš  kostel  jest  zasvěcen,  způsobem  ^)  pro  né  novým  a  pozoruji, 
jak  je  má  slova  zajímají,  těší,  nové  světy  v  jich  duchu  budí,  jasnější 
výhledy  na  časnost  a  věčnost  jim  odevírají  a  oni  potom  sejdouce  se 
se  mnou  vřelé  díky  své  mi  skládají  řkouce :  „Bůh  jim  to  zaplať,  vel.  P., 
tak  jsme  ještě  neslyšeli  hlásati  Slovo  Boží,  a  k  tomu  ještě  tak 
dobře  moravsky!"  —  tu  věru  ani  sám  nevím,  čím  jsem  já  tolik 
radostí  od  Boha  zasloužil,  které  v  té  době  v  srdci  svém  cítím.  Nemohu 
se  však  ubrániti  pokušiteli,  jenž  mne  ponouká  tuto  poznamenati:  Zdali 
by  moje  kázaní  p.  Suš--ému2)  j^yj^^  dosti  populární?  Mým  Hanákům 
jsou  srozumitelná.  — 

Můj  byt  bude  na  jaře  přestaven,  auhledněji  a  pohodlněji  uspo- 
řádán ;  zahradník  vrchnostenský  obdržel  rozkaz,  mou  zahradu  co 
nejužitečněji  a  nejkrásněji  upravit.  Až  bude  všechno  hotovo  dle  plánu, 
jejž  mi  sdělil  sám  Patron,  potom  se  budu  takto  podpisovat:  V  Bohdalicích, 
na  hradě  našem  Křepelkově,  dáno  a.  t.  d. 

Ješté  něco! 

Mezi  Bohdalicemi  a  Kučerovem  stojí  na  pěkném  návrší,  s  kterého 
se  rozmiiá  na  okolní  krajiny  odevírá  vyhlídka,  kamenný  kříž,  u  paty 
kříže  malá  socha  P.  Marie.  Tuto  zhanobili  dva  němečtí  chasníci  tak, 
že  jeden  jí  vyklinul  oči,  druhý  nos  jí  odrazil.  Stalo  se  to  před  osmi 
lety.  Nedávno  roznemohl  se  onen,  jenž  soše  byl  oči  vyklinuL,  na  oči, 
denně  pozbýval  zraku,  až  tyto  dny  oslepnul.  Druhý,  jenž  soše  byl  nos 
urazil,  podobnou  stíhán  jest  metlou;  jeho  vlastní  nos  mu  nyní  rozžírá 

—  rak.  Rekneli  nevěrec,  že  to  náhoda,  co  tím  vyložil?  Svou  hloupost! 

—  Až  námelu  ve  mlejně  p.  Travuického  u  Víškova,  počnu  mleti  ve 
mlejně  literárním  doma;  neřád  bych  pouze  krupil,  nýbrž  dobrou  vy- 
rážkou Týdenníkovi  s)  posloužil. 

Pište,  co  ste  skusil  v  prázdninách,   svému 

upřímně  oddanému 

Frant.  Skorpíkovi.  *) 
Na  den  sv.  Jarolíma,  ^')  1847. 


*)  přetrženo :  jim. 

*)  Jakub  Suschitzky,  professor    pastorálky  (a  kazatelství)   v  alumnátě  brněnském. 

')  Sušil  byl  mezi  zakladateli    »Týdenníku«. 

*)  Škorpík  sám  byl  kdysi  ještě  za  svých  studií  SuSila  provázel  na  cestách  za 
lidovou  písní  a  hudební  svou  znalostí  při  zápisech  nápěvu  dobře  mu  posloužil.  (Srv. 
Fr.  S.  309M. 


5)  30.  září. 


31 


O  Kodytkovýcli ^)  rozmíškách  až  se  sejdeme! 
Při  sekundicich  v  Kroměříži  připíjeli  dosti  malému  úředníčku  ve 
Vídni  a  v  Brně,  Piovi  *j  ale  nepřipí jeli.  Doslýchám,  že  měli  zákaz  1 


17. 

Skorpík  Sušilovi. 
Proti  švabachu  ve  spisech  Dědictví  sv.   Cyrilla  a  Methoda. 

Vysoce  učený  Pane  Professoře  I 
Velevážený  Příteli ! 

Tyto  dny  přišlo  ke  mně  několik  mladých  knězi  podívat  se  na 
diplom  a  to  sice :  Milonský,  Litenčický,  Střilecký.  'j  Slyšíce,  že  se  mají 
„Missie"  ')  tisknouti  švabachem,  všichni  velmi  prudce  osvědčovali 
se  proti  tomu.  Když  jsem  jim  důvody  Vaše  byl  předložil,  odpověděli: 
Naše  dítky  ve  školách  čítají  písmo  latinské  a  my  hledíme  zbuzovati 
v  nich  obzvláštní  obliba  v  něm,  úlohy  musejí  nám  psáti  latinkou  a.  t.  d. 
Pro  starší  čtenáře  nech  se  tisknou  Liturgiky,  Cesty  po  Sv.  zemi  *)  a  jiné 
švabachem,  ač  mnozí  snadno  přemohou  překážky  čtení  latinského  a 
ty  se  předce  jednou  přemoci  musejí.  Vímeť  sice,  že  staří  páni  neřádi 
čítají  latinku  a  to  z  nechvalného  pohodlí,  ač  výmluvu  berou  z  národa; 
na  jich  řeči  dbáti  nesmíme,  oni  pro  národnost  ničeho  nečiní,  z  nich  nám 
nevzejde  lepší  budoucnost.  Dále  nemůže  Dědictví  se  obmezovati  tohko 
na  spisy  populární,  ono  musí  i  nám  podávati,  čeho  nevíme  a  tu  se 
nám  zdá,  jakoby  spis  vědecký,  nenáviděnou  literou  psaný,  ani  polovice 
té  ceny  neměl,  kterou  má  skutečně  do  sebe.  Ne  lid  zpouzí  se  proti 
latině,  nýbrž  staří  páni  popouzí  lid  proti  ní.  Proč  pak  u  nás  čítají 
dobře  latinku?  protože  je  k  tomu  vedeme,  neumí-li  čísti  otec,  říkává: 
však  můj  chlapec  to  přečte.  Ještě  jiných  uváděli  důvodův,  kterými 
vsak  Vás  obouzeti  pouštím. 

Přiznávám  se,  že  horlivé  toto  nastupování  na  potřebu,  sprostiti  se 
již  jednou  švabachu,  s  radostí  jsem  poslouchal.  Ač  se  ostatně  pokorně 


')  Josef  Kodýtek,  předchůdce  Šk.  v  Bohdalicích,  tehdy  farář  v  Březí  na  záp.  Mor- 
i)  roz.    IX.,    který    pro  své  konstituční  smýšlení  a  opatření  nebyl  u  absolutismu 
oblíben. 

8)  z  nedalekých  Milonic,  Litenčic  a  Střílek.  Diplom  Dědictví  sv.  Cyrilla  a  Methoda. 
*)   Škorpíkuv  spis  »Missie  tichomorské«   1853. 
')  Spisy  Dědictvím  vydané. 


32 

podávám  k  rozsudku  Výboru  a  v  ničem  se  urputiti  nechci,  předce 
musím  odvolati  daného  onehdy  slova,  aby  se  totiž  Missie  tiskly 
švabachem.  Věřte  mně,  že,  kdykoli  uzřím  knihu  slovanskou  švabachem 
tištěnou,  po  každé  tím  bolestněji  pociťuji  jařmo  eizinstva,  vida  pak  knihu 
latině  tištěnou  těším  se,  jakoby  mně  posud  stojícímu  na  otrocké  půdě 
egyptské  kynula  krajanka  z  protějšího  břehu,  usmívajíc  se  na  mně  [tak] 
tváří  poznaky  otroctví  sproštěnou.  Křivd  nám  učiněných  ničím  zlým 
cizinstvu  co  křesťan  vzpomínati  nechci,  avšak  dovolte,  abych,  kde  a 
kdy  mohu,  bebieuterskou  livraj  jeho  shodil.  — 
S  vysokou  učtou  Váš 

Vysoce  učený  Pane  Professoře 

ponížený  a  vděčný 

Škorpík. 

V  Bohdalicích  na  den  Sv.  Narcissa,i)  1852. 

18. 
Škorpík  Sušilovi. 

O  svém  spise   „Missie"   a  o  kalendáři   „Moravan". 

Velebnosti ! 

Zasílaje  ostatně  archy  Missií  dle  smlouvy  Vaší  Velebnosti  prosím, 
abyste  je  vel.  p.  Kuldovi^)  doručiti  ráčili.  Archy  21.  a  22.  otiskou  se 
z  Moravana  1853.  Moravan  pro  rok  budoucí  již  mělby  se  rozesílati, 
aby  lid,  dříve  nežli  kramáři  počnou  ho  zanášeti  jinými  kalendáři, 
pilně  v  našem  čítaje  mohl  jej  schvalovati  všade  kolem  sebe  přátelům 
a  známým.  Račte  o  tom  zmíniti  v  kruhu  našincův,  jimž  srdečnou  učtu 
vzkazuje,  Vaší  pak  Velebnosti  v  nejhlubší  pokoře  se  poroučí 

nejupřímější  ctitel  Váš 

Fr.  Škorpík. 

V  Bohdalicích,  24.  října,  1853. 

19- 
Škorpík,  tehdy  farář,  děkan  a  okresní  školdozorce  v  Kučerově,  Sušilovi. 


')   29.   října. 

5)  Beneš  Method   Kukla  (1820-1903),  jednatel  Dědictví. 


33 


Vzkaz  výboru  Dědictví  sv.  Cyrilla  a  Methoděje  o  životopise  sv.  Frant. 
Xav.  Pozvání  na  návštěvu.  O  článečku  proti   „Kronice  práce". 

Veledůstojný  Pane  Kanovníku  ! 

Velectěný  Příteli ! 

Zaměstnán  jsa  visitacemi  nemohu  se  dostaviti  k  sezení  na  den 
'20.  t,  m.  položenému,  čehož  nad  míru  lituji ;  prosím  ale  vyříditi  p.  t. 
výborníkům,  že  o  životopise  Sv.  Františka  Xav.  dále  pracuji  a  doufám 
práci  ukončiti  snad  ještě  dříve,  nežli  rok  s  rokem  se  sejde,  i)  A  nyní 
připomínám  návštěvu  vloni  slíbenou ;  ačby  dobu  předpisovati  neslušno 
bylo,  osraěluji  se  předce  navrhnouti  slavnost  S.  S.  Patronův  2)  ke  schůzi 
přátelské,  namlouvá  se  k  tomu  časem  i  významem.  Do  Rousinova 
poslalbych  koně,  kdykoli  byste  tam  přibyti  se  usnesli. 

Psal  jsem  p.  prof.  Smídkovi*),  aby  článek  proti  „Kronice  práce" 
v  časopise  katol.  Duchovenstva  položený  také  ve  Hlase  otisknouti  dal 
—  avšak  posud,  nevím  proč,  nestalo  se  tak. 

Žádaje  Vaši  Veledůstojnosti  na  Pánu  Bohu  hojnost  všech  dobrých 
darův  zůstávám 

vždy  upřímný  ctitel  a  přítel 

Xav.  Skorpík. 
V  Kučerově,  na  Slavnost  Seslání  Ducha  Sv.,*)  1865. 

20. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

T.  Procházka  (1803  —  1858),  v  letech  1828  —  1831  co  do  úřadu 
mladší  Sušilův  spolukaplan  v  Olbramovicích,  od  něho  vlasteneckým  snahám 
získaný,  pak  kaplan  v  Ivančicích,  o  jejichž  národní  probuzení  těžkými  boji 
ve  škole  a  v  obecenstvu  nehynoucích  zásluh  si  dobyl,  v  tomto  dopise  děkuje 


1)  Za  r.   1866   však  vfibec  žádný  podíl   »Dědictvíiu«   nevydán. 

2)  kostela  kučerovského,  sv.  Petra  a  Pavla,  29.  června. 

*J  Karel  Šmídek  (1818  — 1878),  tehdy  redaktor  novin  sHlas*.  —  Článeček  otištěný 
v  Časop.  katol.  duch.  (18b5)  namířen  hlavně  proti  modnim  tehdy,  naturalistickým  ná- 
zorům (o  pfivodu  člověka  a  p.)  v  »Kronice  práce*,  jež  toho  roku  začala  vycházeti  ve- 
dením J.  V.  Jahna  (1838 — 1903)  od  něhož  právě  onen  I.  díl.  zpracován;  Sušil  prý  za 
to  »nad  míru  pochvalné*   Skorpíkovi  psal. 

■*)    4.   června. 

3 


34 


za  ukázkový  arch    z  díla  S.    „Spisy    svatých    otců    apoštolských".     Zmínky 
o  některých  spisovatelích  českých  i  německých.  Vzkaz  bývalé  farnice  Sušilovy^ 

Dopis  nedatován.  Dle  zmínky  o  díle  SuSilovř,  týká-li  se  1.  vydání  1837,  jak  se 
zdá,  a  o  Staudenmaierovi,  jenž  1837  dosazen  na  universitu  fryburskou,  psán  r.  1837 
neb  1838. 

V  pravopise  listů  P.  pozorovati  zvláště  nedostatek  neb  nestejnost  v  čárkování  samo- 
hlásek. Tak  psáno :  sedlák,  nadenník,  sam,  Vašich  a  Vašich,  plesaní  a  uznání,  zadati 
a  žádati,  spravedlivého  a  velkého,  Vas  a  nás,  predce  a  předce  prače  a  práce  a  j.,  tedy  chyby 
z  nepozornosti  a  kromě  toho    některé  zvláštnosti.    Též  mezi    větami  čárka  zhusta  chybí. 

Obdržel  sem  arch  Vašich  Sv.  Otců  ap.  pravě  [tak]  v  tom  okamžení, 
an  mi  tu  do  zahrady  sedlák  písek  přivezl.  Dobře  věda,  že  nadenník 
mi  jej  do  nedobrého  místa  složí  (jak  se  také  stalo),  nemohl  sem  se 
odtrhnouti  od  Svatých  Otců  Vašich  úvodu,  až  jsem  po  jednou  přečetl 
ho.  Po  druhé  na  večír,  když  mi  v  kázaní  nic  nechtělo  napadnouti,  a 
po  třetí  v  neděli  na  večír  po  pracích  toho  dne  velkých,  neb  sem  byl 
sám  doma,  pan  odjel  po  ranní  do  Rosic.  A  p.  Josef  byl  v  Oslovanech,*) 
zastoupil  na  zatím  místo  Lípkovo,  jenž  tam  z  Rouchovan  přijde. 
A  takto  doufám,  že  třikráte  na  nás  čtení  Vašich  sv.  Otců  oučinkovati 
bude.  Jednou  vytrhne  z  hospodaření,  po  druhé  ku  kázaní  chuti  a 
síly  dodá  a  po  třetí  po  pracích  útěchy.  Není  to  dost  za  práce  Vaše ! 
—  Avšak  kéžby  ostalo  mezi  živými  jméno  Zahradníkovo  a  Černého. 
Cožby  asi  ti  dva  pocítili  a  jakby  i  spolu  se  podivili,  možuali  to  ten 
samý  František  Sušil  býti,  co  se  posud  v  Praze  ozval!  —  Avšak 
Jirsík  snad  není  muž  obyčejný!  ^)  Nebude  sobě  žádati  onen  tajný  přítel 
ve  Vídni  Scheiner,  ^)  aby  česky  znal  <C?!>  Vaši  vychovanci  snad 
veskrz  si  to  budou  žádati  a  pilně  se  budou  učiti.  Pan  biskup  ^) 
uznává  za  důkaz  [tak]  Vašeho  fortgesetzte  Verwendung  násle- 
dovně i  co  předešlo  přijímá  a  u  Vás  povolání  božího  najde.  Bud  co  buď, 
Svatí  Apoštolští  Otcové  radují  se  plesáním  velikým,  že  pravě  nyní 
v  tomto  odekřestaném  světě  takovou  česť  a  slávu  Vámi  dosahují. 

Jenom  bohužel  nenalezneli  práce  Vaše  jakby  zasloužila  spraved- 
livého uznání  mezi  kněžstvem  Moravským,  netruchlete  pro  to.  I  kdyby 


O  Co  písmena  ta  znamená,  nevím.  Snad :  Bratře. 
2)  Oslavany. 

«)  Kněží  spisovatelé :  Vincenc  Zahradník  (1790—1836),  Josef  Černý  (1785-1834),. 
Jan   Valerian  Jirsík  (1798—1883). 

*)  Professor  theologie  na  vídenské  universitě. 

5)  Frant.  Ant.  Gindl  (1786—1841),  biskupem  Brněnským  byl   1832-1841. 


35 


angelskými  jazyky  mluvil  kdo  a  tajemství  všecka  vysvětlovati  kdo  znal, 
u  velkého  počtu  zamknuté  uši  najde.  Cechové  proto  že  to  české  a 
snad  proto  také  že  to  předce  s  rozumem  psáno  hojně  odeberou.  Druhého 
vydání  se  brzi  [tak]  dočkáme.  Tisk  a  papír  není  horší  nežli    v  Kroku. 

Panna  Orleanská  dle  slohu  a  uspořádání  věcí  se  nehodí  pro  lid. 
Za  to  ale  katechismy  v  rozmluvách  co  do  věci  a  slohu  vybornaté  [tak] 
práce.  Podívejte  se,  co  tam  i  o  kupování  zahrad  od  kněží  se  praví, 
totiž  na  strance  432. 

Děkuji  Vám  za  zprávu  stranu  Tubinského  časopisu,  i)  Však  by 
mne  bylo  víc  těšilo,  kdyby  Staudenmayer  byl  raději  do  Tubingu  přišel. 
Kuhnovi  já  myslím  neporozumím.  Ti  mladí  jsou  obrazotvornéjší,  třebas 
kolikráte  jedno  opakují.  Ba  i  Mohlera  čím  dále  pochopuji.  On  nerad 
mnoho  najednou  uvádí,  a  [nečitelné  nehádj?] :  tak  ohněm,  ale  rozněcuje 
jakoby  slabší  svět  před  sebou  měl,  a  kde  nejvíce  zapotřebí,  tam  nejdéle 
trvá  a  opětně  na  to  samé  zavadí.  Tak  by  každý  Professor  měl  býti. 
Ve  svátcích  sem  celou  Symbolika  přečetl  v  jednotě  a  nyní  jeho 
Beitrag.  Ale  jsem  velmi  roztržité  mysli,  jiné  věci,  zdraví  a  i  zahrada  -) 
mi  nedají  pokoje. 

Konečně  děkuji  za  zdělení  ruky  p.  biskupovy,  kteráž  psala,  abych 
Vás  potěšil. 

Dnes  byla  v  kostele  u  nás  Hinterkirchnerka  z  Lidměřic.  ^)  Bědo- 
vala, že  jest  nyní  opuštěna  po  Vašem  odchodu  z  Olbramic.  Pana 
faráře  že  docela  nemůže  rozumět,  že  kolikráte  již  pod  samou  kazatelnou 
stála  a  nic  nerozuměla.  Prosila  mne,  až  Vám  psáti  budu,  abych  Vás 
dal  na  stokrát  pozdravit. 

Mějte  se  tedy  dobře  a  brzo  nám  zas  něco  vydejte. 

Váš 

Tomáš. 


')  Theologische  Quartalschrift.  Tiibingen  od  r.  1818.  Slavní  theologové  Fr.  A. 
Standenmaier  (1800—1857),  Joh.  v.  Kuhn  (1806—1887),  Joh.  Adam  Móhler  (1796  až 
1838),  teuto  známý  zvláště  spisem  o  rozdílech  katolictví  a  protestantismu  >Symbolik« 
(18.32),  jenž  vyvolal  protispisy  a  další   rozpravy  M. 

2)  Procházka  i  štěpařstvím  a  zahradnictvím  snažil  se  rodišti  svému  býti  užitečným. 
Z  otcovského  dědictví  zřídil  si  vzornou  zahradu,  svým  nákladem  osázel  kopec  »Šibenici« 
(Svatojanský)  ořeším  a  dal  popud  k  osazení  překrásných  strání  »na  Eéně«,  vinic,  stromo- 
řadí atd.,  ku  zřízení  hospodářské  jednoty.  Srv.  Kulda,  Životopis  T.  P.  (Brno  186.3)  str. 
58  dd.  —  F.  S.  str.  47  dd. 

5)  osady  přifařené  do  Olbramovic. 

3* 


38 


21. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Projev  soustrasti  nad  úmrtím  matky  Sušilovy  (f  9.  dubna  1841). 

Adiessa  na  str.  4*:  z  Evančic.  Jeho  Velebnosti  Panu  Panu  Františkovi  Sušilovi 
velezasloužilému  professorovi  v  Brně. 

V  EvanČicích  9tého  dubna  1841. 

Zarmoucený  bratře  ! 

Už  Vás  tedy  i  ta  nejmilejší  matička  opustila,  Bůh  si  ji  povolal 
ze  strastí  pozemských,  tu  která  Vás  jediného  tak  tuze  [tak]  milovala. 
Pohnulo  mne  toto  podivné  řízení  boží  s  Vaší  rodinou.  Na  Vás  se  to 
skládá!  Však  vezmi  kříž  svůj,  slova  teprv  více  pochopiti  máte.  Pravě 
v  tento  svatý  týden  [tak]  se  to  přihodilo,  abyste  snad  za  hodného 
uznán  byl  spolu  trpěti  v  tomto  času,  zakusiti,  čehož  mistr  a  pán 
náš  zakusiti  ráčil  [tak].  Já  ve  Vašem  životě  a  osudech  Vašich  zřetedlně 
prstu  Božího  znamenám.  Proto  musím  říci,  že  srdečněji  s  Církví  svatou 
Halleluja  zpívati  můžete,  nežli  ten  koho  pán  jen  tak  všedně  vodívá. 
O  modlete  se  vroucné  k  Bohu !  Za  tak  dobrou  matku  co  děkovati 
máte  jemu.  Při  modlitbě  za  pozůstalé  sirotky  připomeňte  mne  nehodného, 

Vašeho 

Tomáše  [tak]. 

22. 
Tomáš  Procházka  Sušilovi, 

jak  oslavil  jeho  jmeniny. 

V  tomto  a  dd.  listech  psáno   vesměs  j   (m.  g),  í  (m.  j),  ou  (m.   au). 

V  Ivančicích  na  den  Sv.  Františka  ^)   1845. 
B. 

V  neděli  jsem  si  zavolal  zpěváka  starohorské  kapličky,  a  naučil 
jsem  ho  píseň:  2)  ^Sel  jest  pan  Bůh,  šel  do  ráje'^,  a  on  ji  odpoledne  hned 
poíom  zpíval.  V  pondělí  t.  j.  dnes  an  píši,  zašel  jsem  hned  po  mši  svaté 


')  Regis,  křestního  patrona  Suěilova  (16.  června). 
-)  lidovou. 


37 

do  školy  s  toutéž  krásnou  písní,  četl  jsem  ji  dětem,  a  při  řádkách, 
ježto  jsem  já  s  plesem  četl,  plesaly  dítky,  jmenovitě  při  slovích : 
„Adam  za  ním  poklekaje"  pak  „Jez  Adame,  jez  to  jabko,  co  jest  po 
něm  velmi  sladko  !^  (Tu  se  daly  dítky  do  hlasitého  úsměchu  radost- 
ného.) ,,Dal  jim  pan  Bůh  po  motyce"  (radostný  smích  !j.  Při  verši:  _Než 
se  chleba  dokopali,  do  sytá  se  naplakali"  bylo  všem  do  žalostného 
pláče.  Slovem  dítky  jsem  dovedl  tu  dobu  do  citů  takových,  jakých 
dojista  žádný  Cechoťag  nevytlačí  více!  —  Pak  jsem  učiteli  dal  píseň, 
aby  se  píseň  hned  zpívat  učili  1  —  A  teď  vězte,  to  jsem  učinil  proto, 
aby  byl  oslaven  den  Váš  I  —  Svatvečer  byl  tedy  oslaven  v  kapličce, 
a  ten  dnešní  ve  škole !  —  Modlil  jsem  se,  rozumí  se,  neboť  modliti  se 
za  Vás  velká  jest  má  povinnost  I 

Vašeho 

Tomáše. 

XB.  Pan  děkan  se  ze  všeho  vyspal  a  nebylo  nic! 


23. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Blahopřání  ku  jmeninám  S.  —  Domněnky  o  stáří  kaple  Svato- 
jakubské  v  Nových  Horách  u  Ivančic,  za  Josefa  11  pobořené,  již  P.  znova 
zbudovati  si  přede  vzal  (srv.   Kulda  u.   m.  str.   7,  66  a  76  ) 

V  oktávě  Sv.  Františka  Reg.  1846. 

Bratře  milý  a  Drahocenný 

Dobroději  můj  a  místa  mého  rodného! 

K  svátku  Vašemu  za  mnohé  dobrodiní  pro  mne  a  obec  naši  diky 
srdečné.  Děkoval  jsem  také  Pánu  na  den  Váš  za  to,  že  Vás  také  pro 
mne  na  svět  dáti  ráčil.  Zvláště  jsem  u  oltáře  Páně  Kristu  našemu 
přednášel  smysl  slov  Mohlerových,  Alles  gemeisame  Leben  entsteht  und 
besteht  nur  durch  das  Gefiihl  oder  die  klare  Erkenntnifi  der  Bediirf- 
tigkeit  und  Mangelhaftigkeit  unserselbst  und  durch  die  dadurch  bedingte 
Einsicht,  daí3  nur  in  der  Verbindung  und  in  dem  engsten  Anschlieí3en 
an  Andere  die  eigene  Beschranktheit  und  fíilfelosigkeit  gehoben  werden 
konne.  —  Víte,  že  mi  se  stal  Móhler  příruční  knihou,  a  snad  bez  Vás  bych 


nebyl  měl  jeho  !  —  Že  Vás  za  to  miluji,  o  tom  přesvědčen  ste,  prosím 
tedy  buďte  mi  přítelem  a  rádcem  věrným  na  této  počasné  života  pouti ! 

Vězte,  co  mne  potěšilo  tyto  dni.  Považte,  zvon  Svatojakubský  nese 
rok  1202.  Kdo  teď  rozhodne,  jak  stará  kaple  tato.  Byl-li  pro  tu  kapli 
lit,  čili  již  hotový  někde  koupen.  Tu  nejstarší  knihu  městskou,  kterou 
ještě  p.  Boček  ^)  za  sebou  má,  bych  předce  ještě  potřeboval.  A  potom 
co  o  našem  městě  chová.  Rad  [tak]  bych  si  všecko  letos  sepsal,  abych 
věděl,  co  máme.  Náš  chrám  opravdu  pamětihodný  jest.  Byltě  před  časy 
chrám  velmi  čistý,  jen  že  malý,  ale  královský.  Ta  římsa  a  obruba 
přepěkná  jest.  2e  jej  Elška  stavět  dala,  to  že  dokazovat  budu,  ted 
V"am  to  do  smíchu.  Nu  všecko  bude  do  smíchu  mnohým  a  předce  pravdě 
této  nebudou  moci  odpírati !  —  Peter  svědčí,  že  měl  skuliny  a  roz- 
pukliny,  a  na  něm  shledáno  již,  že  přestavován,  celý  z  cihel  jest,  tof 
outraty  převeliké !  — 

Nestává  knihy  takového  <[obsahu  ?>,  která  jedná  o  stavbách  zlastě 
[tak]  Moravský^ch  chrámů?  S  Chvalcovským  2)  již  jsme  několikrát  věži  a 
chrám  prolezli  a  nepochybně  ještě  prolezem.  Při  tomto  vyšetřování  jest  mi 
opata  až  líto,  když  on  si  napsal :  Et  qui  vidit  testimonium  perhibet  de 
his,  a  p.  Volný*)  nevěří  a  já  zpitovaním  [tak]  jakobých  [tak]  sám  po- 
chybovati se  zdál.  Mnoho  věcí  na  chrámě  potvrzují  pravdivost  vypra- 
vování jeho. 

S  Panem  Bohem  Váš 

Tomáš. 


24. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Blahopřání  ku  jmeninám  S.  a  oslava  jejich  zpěvem  eucharistického 
hymnu  dle  překladu  S.  (Hymny  církevní.  Brno  1846.)  Zmínka  o  akademii, 
jakých  P.  od  r.   1840    několik  ročně  pořádal.  (Kulda  u.  m.  str.  37  d.) 

List  nedatován.   Dle  zmínky  o  hymnech  a  Bočkovi  psán  v  červnu  r.   1846. 
Adressa    na  str.    4*':    z    Evančic    Jeho    Důstojnosti    Pána   Pana    Františka    Sušila 
veleučeného  Professora   v   Brně. 


')  Antonín   Boček  (1802  — 1347),   archivář  a  dějepisec  moravský. 
-)  VI.  Chvalkovský,  mlynář  v  Rybníkách  u  Mor.  Krumlova,  dobrý  přítel  P.,  se 
kterým  se  častěji  navštěvovali. 

«)  Řehoř  Tomáš  Volny  (1793  —  1871),  místopisec  moravský. 


39 

Bohem  mi  daný  bratře  ! 

Jiných  přátelství,  mě  nehodného  také  vděčnost  vede  k  Vám  v  tento 
-den,  jenž  jest  každému  nejvzácnější  roku  celého.  Vděčnost  pravím  1  — 
Mnoho-li  jest  na  duši  mé  vyjma  hříchů  vlastních  —  o  čem  Vy  byste 
nevěděl,  a  nebyl  k  vyvinutí  stále  nepodněcoval  ?  A  proto  dobroději 
můj  díky  Vám  !  —  Duch  Páně  osvětiž  Vás !  a  dejž  z  Vás  i  na  mne 
milostí  svých  odblesk  linouti.  Dejž  síly  Vám  a  zdraví  stálého  po 
'mnoha  mnoha  [tak]  léta,  nebo  pořád  se  mi  zdá,  že  ta  síla  pro  Moravu 
potřebná  nikdá  by  se  nesoustředila  bez  Vás. 

Dnes  jako  ještě  v  Oktávě  Nejsv.  těla  božího  dal  jsem  poprvé 
zpívati  Váš  překlad  koruny  hymnů  církevních  a  modlil  jsem  se  za  Vás, 
čehož  rozumí  se,  nemohu  opominouti  na  den  Vašeho  svátku. 

V  posledním  listu  mém  jsem  Vám  psal  o  naší  akademii,  totiž 
o  obrazu  průsvitném  vyhotovenu  [tak]  býti  majícím.  Já  dám  kresliti 
Rudolfa  a  podle  něho  smířlivého  biskupa  ^)  Brunona  a  snad  opodál 
několik  rytířů.  Prolog  Vám  předložím  k  vypravení.  Váš  František  2) 
by  mi  na  trhu  mohl  někde  vyhledat  obrázek  Rudolfa  Habsburského 
krejcarkového  vydání.  On  má  dobré  oko  na  ty  věci.  —  Jenom 
příležitostně  promluvte  s  Panem  Bočkem, 3)  j,nak  obtěžovati  nechci  vás. 

S  Panem  Bohem  očerstviž  [tak]  Váá  přímluvou  svou  Svatý 
František  pro  nás 

a  zlástě  pro   Vašeho 

Tomáše. 


25. 
Tomáš  Procházka  Sušilovi. 
Blahopřání  ku  jmeninám  S.,  obavy  o  jeho  zrak   (srv.  str.  21.) 
Milý  Bratře! 

Opravdu  letost  jest  mi  Vám  mnohem  více  k  svátku  přáti,  an 
mě  v  listech  svých  strachujete.  Oči,  oči,  časný  statek !  Ty  Vaše  ale 
jsou  nám  statek  věčný !  —  Nemělaby  bez  nich  Moravička  a  celý 
Slovanský  svět  pravých  očí  vnitřních  !  —  Za  ty  Vaše  oči  prosím  tedy 


V)  Olomouckého  (1245-1281). 
2)  Snad  S.  sestrovec  TomáSek. 
s)  Srv.  str.  38. 


40 

Pána  Boha  u  oltáře!  —  Za  Vás  celého  často  prosím!  —  Jsem  dluž- 
níkem a  tudy  vděčnost  povinnost  moje  !  *)  —  Vy  stc  také  ten,  komu 
já  —  slabý  tvor  —  skutky  svými  se  vychloubávám,  a  Vy  se  z  nich 
těšíváte  proto,  že  mi  přátelsky  přejete,  a  také  proto,  že  Vám  při  tom 
napadává :    Tof   ovoce    stromu,   jejž  jsem  já  zeštepoval  [tak] !  — 

Mám  Vás  k  svátku  zase  ňakým  skutkem  potěšiti?  —  Slyšte! 
na  tento  den  Váš  veze  pošta  nových  5  oudů  Dědictví  Svatojanského^) 
do  Prah}^  Jest  nás  teď  48  1  —  Blaho  vest  ^)  bude  se  čítati  u  nás  v  pěti 
výtiscích  !  — 

Okřej  tedy  srdce  věrné  a  přej  mi  zas.  Oko  si  odpočne  a  bude 
zas  sloužit,  dá  Pán !  Tak  jest,  boje  jsou  rozličné  na  tom  světě,  i  to 
tělo  zemdlené  protiví  se  duchu,  až  tam  na  věčnosti  dá  nám  pán  roušku 
jinou  duchu  zcela  volnou,  každému  snad  dle  zásluh  jeho,  jakouž  Vám 
mnohými  přednostmi  před  sebou  přeje 

Váš 

Tomáš. 

V  Ivančicích,  na  den  sv.  Basilia  *)  1847, 

. .  .  <;pur>>kmÍ8tr »)  má  svržení  své  již  v  rukou. 

26. 

Tomáš  Procházka  Sošilovi. 

Blahopřání  ku  jmeninám  S.  Školské  zákony.  Národní  výbor,  slo- 
vanský sjezd  a  revoluce  v  Praze.  Volby  do  říšského  sněmu.  Drobnosti 
o  novinách.  Protivenství  s  německé  strany. 

Nedatovaný  list  psán  v  polovici  června  1848. 
Milovaný  Bratře! 

Já  svátku  Vašemu  povím,  že  Bohu  děkuji  za  duši,  která  mi 
přeje,  a  prosím  ho,  by  mi  přála  na  budoucno.  Želám  jí,  by  přáno  jí 
bylo  zdraví  na  očích  opět  nabýti,  aby  mohla  Církvi  Páně  sloužiti  ještě 


')  Opětované  projevy  vděčnosti  vztahují  se  na  probuzení  vlastenecké,  jež  P.   vždy 
za  dobrodiní  Sušilovo  pokládal.  Srv.  Kulda  u.  m.  str.  7. 
2)  Srv,  sir.   231. 

')  časopis  náboženský  r,   1847  Václavem  Štulcem  založený. 
*)  14.  června, 
')  Začátek  slova   utržen. 


po  mnoha  léta.  Vyhlídky  otevřely  se  do  všech  končin  slovanského 
světa,  a  tudy  duše  Vaše  mohla  by  uskutečniti,  co  sobe  po  vše  léta. 
co  ji  znám,  vroucně  byla  přála.  Ano  Bože  dejž  jí  to,  a  dovrší  se 
radost  srdce  mého!  * 

Nevím  zdali  Vás  ještě  před  odchodem  budu  moci  v  Brně  uvítati, 
neb  posud  známo  mi  není,  kdy  budu  od  prefekta  povolán.  Reisinger 
pravil  mi,  že  posledního  odjeti  hodláte. 

Jsoutě  časy  bouřlivé.  Však  pro  mé  srdce  nic  posud  hrozného. 
Na  kazatelnici  mohu  bjHi  svobodnějším,  co  jsem  si  prával.  Co  kaplanu 
znějí  přivětivěji  slova:  Nolite  soliciti  esse  quid  mand.^)  Ba  snad  v  tomto 
ohledu  příznivější  kyne  mi  doba !  —  Jinak  farářům  etc.  Jak  musí  byt 
Štulcovi  v  národním  výboru.  Ti  pánové  nás  předce  ze  škol  vyhnati 
hodlají.  Vyšší  dohlídka  jiným  připadne.  Však  znaje  naše  pány  Visitatory 
napadá  mi  začasto :  Nebude  velká  škoda.  Předce  však  rozchází  mi, 
proč  bylo  Spasiteli  mistru  našemu  líto,  že  přijdou  časy,  kde  ze  škol 
budou  vyháněti  nás !  Proto  začasto  na  Štulce  zpomínám,  jak  mu  jest 
mezi  tolika  jinak  smýšlejícími.  Prosím  pozdravte  ho,  jestli  v  Praze 
8  ním  se  sejdete !  —  Dnes  se  roznášely  zprávy  o  Praze  smutné !  Dnes 
přišla  k  nám  zpráva,  že  byl  tyto  dny  pochován  farář  Rochovanský.  2) 
Nu  zase  vyhlídka  na  našem  patronáte  I  Kdož  pak  bude  zadávat?  Co 
kdybys)  pater  Dvořáček  ji  dostal?  Dost  možná! 

V  Krumlově  bude  volba  pro  říšský  sněm.  Navrhnu  zjitra  Chva- 
Icovskému  p.  Dr.  Jana  Dvořáčka  z  Vídně.*)  Sedláci  na  jeho  slovo  vše 
činili  při  poslední  volbě  pro  Brno,  snad  také  poslechnou  pro  Vídeň. 
Rad  by  byl  zvolen  purkmistr  z  Krumlova  Franci.  Hodný  pán,  však  jak 
se  mi  zdá,  s  copánkem  jako  všeci ! 

Podivil  jsem  se  dočísti  se  také  vašeho  jména  na  plátku  politickém. 
Ci  mrzí  Vás  brněnský  sněm,  že  tam  není  vlastence?  Skoda!  V  úplném 
smyslu  slova  :  Dixit  Germanus  Slávo  etc. 

Odesílám  Vám  tuhle  Zeitschrift  der  Theologie  a  děkuji !  Brunner 
hezky  svobodně  rozpráví.  Hausle  se  mi  libí  ve  Wiener  Kirchen-Zeitungu.-^) 

Havlíček  6)  vymýtá  dably[tak],  jen  škoda  že  posvěcení  sám  nemá  ! 


-')  <ucetis>  Mat.   6,  31. 
*)  Rouchovanský. 
*)  tak  —  přetrženo. 
*)  rodák  z  Tišnova. 

')  Dr.  Sebastian    Brunner    (1814 — 1893),    proslulý    obhájce    náboženských    zájmá 
proti  t.  ř.  osvícenství.  W.  Kirehenzeitung  založil  1848,  Dr.  M.  Hausle,  prof.  vid.  university. 
«)  Karel  (1826—1856). 


42 

Tomkovy  noviny^)  sem  také  zamluvil,  posud  nic  jsme  nedostali. 
Jak  pak  ten  sobě  počíná. 

Sjezd  slovanský  byl  překrásný,  než  nevyštve')  na  sebe  závistivého, 
surového,  hrdého  Němce?  —  Jsou  to  pitomí  hlupáci  ti  Vídenští  Schwarzer 
a  Mahler,  lháři  a  klevetníci.  Vůbec  všude  hrůza  klevet  se  roznáší  a 
nových  kuje  i  u  nás!  —  A  přec  se  mi  vše  lepší  podobá,  než  starý 
Met.  3)  systém. 

Jiní  jinak  soudí  a  poněkud  pro  tuto  dobu  pravdu  mají.  Však  to 
jisto,  že  volnějšího  pohybování  Církev  nanejvýš  [tak]  potřebí  měla! 

S  panem  Bohem 

Váš 

Tomáš. 

Právě  přišla  pošta  přinášejíc  smutné  zprávy  o  Praze.  To  Vy  budete 
lepší  vědět,  Vídeňákům  není  co  věřit !  —  Co  se  s  námi  [tak]  na  tom 
světě  stane  1  Němci  nás  rozšlapou !  Podle  toho,  co  jsem  sám  již  zakusil, 
souditi  mohu!  Bůh  jich  souditi  bude!  —  Již  jsem  to  vyčti  neukojitelným 
nepřátelům  Slovanstva,  že  hřích  prvotní  vězí  v  jich  krvi,  který 
smazati  snad  jen  Mikuláš  přijíti  musí. 

Tedy 

S  Bohem. 

Na  3.  straně  listu  napsáno  rukou  P.  beze  v§í  souvislosti  s  listem,  asi  o  ná- 
rodních písních  : 

welche  neuerdings  der  bewunderungswiirdige  Fleiss  eines  mahrischen 
Gelehrten  gesammelt  hat.  Gfrorer  *)  S.  68. 

27. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Blahopřání  ku  jmeninám  S. 

Rozmilý  Bratře ! 

Což  mám  k  Vašemu  svátku  potěšitelnějšího  napsati  než  to,  že 
Vám  děkuji  za  všelisco,  a  že  vás  miluji  pro  všelisco.  Dopomáhej  Vám 


i 


')  dříve  Havlíčkovy    »Pražské  Noviny«,  od  2.  čce  1848  orgán  poloůřední ;   W.  W. 
Tomek  (1818  —  1905)  byl  m.  j.  spolupracovníkem  jejich. 
^)  pův.  psáno :  nevyštval. 

s)  Metternichův.  Klement  Václav  Lothar  Metternich  (1773-1859),    rak.  státník. 
*)  Aug.  Friedr.  Gforer  (1803—1861),  něm.  dějepisec,  konvertita. 


43 


to,  zač  jsem  Vám  povinován  k  dosažení  věčného  blaha,  a  dopomáhej 
Vám  to,  proč  Vás  miluji,  k  nabýti  [tak]  hojnějších  milostí  u  Boha.  Dluž- 
níkem jsem  Vaším  za  to,  že  ste  se  po  všecky  [tak]  léta  o  mne  staral,  a 
miluji  Vás  proto,  že  ste  mi  svítíval  světlem  učeností  a  mravností  [tak]. 
A  může-li  více  vypověděti  přítel  o  příteli  než  jaké  já  tuhle  svědectví 
vydávám  !  —  Protož  potěš  se  duše  Vaše  a  obnov  v  mysli  své !  To  jisto  jest, 
že  ste  Vy  byl  onen,  jehož  jsem  sobě  na  Bohu  za  dnů  mladosti  byl 
žádal !  Vy  ste  mi  byl  dán,  a  tudíž  já  po  Bohu  Vám  povinován  jsem, 
a  za  Vás  zjitra  učiním,  jak  nejlépe  mohu.  Bůh  prodloužíš  léta  Vaše 
a  rozži  zase  svíci  zřetelnice  Vaší.  Drahé  oči  pro  mne,  drahé  pro  vlast, 
drahé  pro  Církev  Páně  osvětiž  Duchu  všeho  světla !  Za  to  prositi  ne- 
přestává 

Váš 

Tomáš. 
V  Ivančicích  na  sv.  Basilia  1849. 


28. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Blahopřání  ku  jtneniaátn  S.  O  sbírce  básní  Susilových  (Růže  a  trní. 
1851j.  Návštěva  řeckého  kněze  Šoráka.  Dotaz  o  spisku  pro  mládež. 

Drahocenný,   milovaný  Příteli, 
a  v  Christu  Bratře ! 

Jako  nikdy  posud  nepřihodilo  se,  sloužil  jsem  letos  na  Váš  svátek 
u  sv.  Trojice.  ^)  Těšívám  se  na  tu  mši  svatou  každým  rokem,  poněvadž 
se  tam  sloužit  dá  pobožně  na  oltáři  málo  užívaném,  a  proto  že  bj^vá 
již  po  Velikonoční  sv.  zpovědi,  ale  letos  ještě  k  tomu  sv.  Františka. 
Při  obětování  jsem  si  také  zpoměl  [tak]  na  Vaše  nové  básně,  a  při  Memento 
na  Vás  drahý,  dobrý  příteli  můj  na  celého,  a  připomínaje  mrtvých 
byl  jsem  pamětliv  pobloudilých  Slovanských  kněží,  kteří  kdys  v  té 
kapličce  proti  Matce  Církvi  2)  se  prohřešovali.  Probíhala  duši  mou  myšleni, 
jakých  v  ta  slova  by  se  dalo  směstnati :  Pane  Bože  odpust  jim,  co 
natropili  v  zaslepenosti  své  proti  Církvi,  pro  jediné  a  nesmírné  zásluhy 
jednorozeného    Syna    svého  1  Rač   také    milostivě  vzhlédnouti  na  lásku 


')  Kaple  na  starém  hřbitově. 
3)  Čeští  (nebo  Moravští)  Bratří. 


4á 

potomka  pobloudilých  Otcův,  který  miluje  Církev  tvou  nade  všecko  na 
světě,  jako  toho  nejnověji  zase  důkaz  dal  v  básních  svých !  Amen ! 

Znělky  Vaše  jsem  přešel  všecbny.  Opravdu  bylo  těžké  dílo, 
bohaté  jest;  všechny  pěkné  jsou,  a  některé  přesličné !  Co  nejkrásnějšího! 
jsou  to  jasné  hvězdy  pro  náš  život  zlástě,  a  pro  všechen  budoucí, 
nebeských  pravd  ! ! ! 

Co  pak  jim  řekne  Kolár !  Tuhle  vytýkal  svojim,  že  si  již  dali 
vyrvat  palmu  vítězství  na  Slovensku  od  katolíků  !  A  hle  tu  se  mu 
postaví  znělky  jako  zjevené  před  oči!  Podívali  se  na  ně  jako  rovný 
na  rovného,  aneb  bude  muset  někde  Sursum  corda?!  — 

Rád  uhlídám,  jak  se  bude  k  nim  bočit  p.  Celakovsky  [tak]  ? 
Koílárovy  se  mu  nelíbili  [tak] !  — 

Byl  tu  u  nás  řecký  kněz  Ivan  Šorák,  krásný  muž,  všem  se  líbil, 
Horvat,  Slovan,  povahy  lahodné,  od  roku  1846  knězem,  celou  duší 
Slovan,  však  jen  Slovan.  Jest  v  Holomouci  při  pluku  polním  kaplanem. 
Zajel  si  schválně  k  Peigerlovi, ')  aby  viděl  své  krajany.  Dal  mi  biletku 
svou  a  já  jsem  mu  dal  básně  Fr.  Sušila  Moravana,  Byl  velmi  tomu  rád !  — 

Již  několikráte  mi  napadlo  sepsati  malou  knížečku,  co  školní 
dárek  pro  mládež,  o  nehodném  Těla  Páně  požívání,  historicky,  čehož 
mnohé  důkazy  máme  výroky  samých  svatých  Otcův  potvrzené,  a  přidal 
bych  k  tomu  příběh  náš  od  r.  1312.2)  Nevím,  stálo  by  to  snad  tuze 
mnoho  1  Bylo  by  toho  as  arch  a  dosti  Eád  bych  to  měl  k  15.  srpnu! 
Nevím,  co  vy  o  tom  soudíte?  Zdali  by  to  na  se  vzal  tiskař  čili  ne? 
Pro  ty  děti  nic  plechého  k  dostání,  a  přede  se  mnoho  teď  při  zkouškách 
rozdává!  — 

Vel.  Pánu  Procházkovi, »)  jemuž  prosím  poručena  mě  mějte,  jsem 
na  Vaši  žádost  nepsal,  poněvadž  jsem  se  obával  jej  tím  pohoršiti. 
Básně  Vaše  jsou  tedy  v  rukou  Páně  Thunových. 

S  Bohem 

Váš 

Tomáš. 

Na  sv.  Františka  Reg.    1851. 

Posílám  tuhle  něco  do  Hlasu  hodí-li  se  to? 


*)  knězi   rodem    z  Prerávy   (Nového    Přerova)    ua    jihu    Moravy,     kde    dosud    asi 
600  Chorvatn. 

'')  Psal  o  něm  v  Časopise  katol.  duchovenstva  1847. 

s)  Matěj    P.   (1811—1889)  od  r.    1851  professor  gymnasia  v  Brně. 


45 


29. 

Tomáš  Procházka  Snšilovi. 

Dojem  ze  sjezdu  katolických  jednot  v  Brně.  Sbírka  na  Dědictví 
3v.  Cyrilla  a  Methoda  (1850;.  Přímluva  za  žadatele  do  bohosloví. 

Adressa  na  str.  4*':  z  Ivančic.  Jeho  dúsiojnosti  Panu  Panu  Františkovi  Sušilovi 
veleučenému  professorovi  theologie  v  Brně. 

Xedatovany  list  psán  asi    koncem  září   1851. 

B. 

Důvěroici  naši  navrátili  se  ze  sjezdu  nadšeni.  Schůzka  naše 
nedělní  trvala  přes  půl  třetí  hodiny.  Škola  byla  plna.  Důvěrníci  vy- 
pravovali, co  slyšeli  a  viděli,  a  každý  z  nich  vyzýval  shromážděné 
bratry,  aby  mi  byla  Sláva  [tak]  volána.  Nu  to  se  strhlo  nebe  nade  mnou, 
a  nebylo  nade  mne  I  Hosiana  bylo  voláno  od  lidu.  Snad  nepřijde  již 
ukřižuj,  již  toho  bylo  dost.  Já  pak  jsem  použil  rozpáleného  železa  a 
žádal  jsem,  aby  se  stal  základ  pro  Dědictví  Sv.  Cyrilla  a  Methoda. 
Proto  tuhle  20  fl.  CM.  pod  titulem:  Jednota  Ivančická  20  fl.  CM. 

Druhá  věc,  pro  kterou  píši,  ta  jest :  Náš  absolvovaný  gymnasista 
.Jan  Sedláček,  ač  byl  od  p.  biskupa  odehnán,  nechce  jinak  jen  do 
theologie.  Prosím  -íC^zpraviti  ?>  mne  skrze  jiné  lidi,  jakby  to  měl  udělati, 
jestliže  bych  já  něco  nevymohl  u  biskupa  za  něho.   Protož  prosím  Vás 

a)  Jest  p.  biskup    doma. 

bj  Možná-li  ještě  za  něho  prositi  tak  pozdě.  To  je  pravda,  neví-li 
p.  biskup  nic  proti  Sedláčkovi,  že  s  ním  mnoho  důvěry  na  Gymnasium 
stratil. 

Éekněte  své  zdání  hned  Karlovi.  On  mi  napíše  ihned,  a  já  na 
večer  již  zpraven  budu. 

Váš 

Tom. 


30. 
Tomáš  Procházka  Sušilovi. 
Blahopřání  ku  jmeninám  S.  Stesky  na  domácí  nepříjemnosti. 
Xedatovany  list  psán  v  polovici  června  asi   1852. 


46 


B. 

Co  úd  jednoty  Cyrillo-Methodějské  přeji  k  svátku  Vašemu  co 
hlavě  své  všeho  dobra  plnou  míru,  neboť  jinak  ani  údové  nezachovají 
sebe,  neostane-li  hlava  naše  při  zdraví  a  živobytí.  O  to  ovšem  za 
dnův  těchto  více  než  kdy  jindy  prositi  máme,  neboť  samé  smutné 
noviny  nám  přinášejí  naše  listy,  bud  že  umřel  zase  jeden  z  malého 
počtu,  bud"  ochuravěl  nebezpečně.  Konečně  přec  se  myšlenka  rozhostuje 
v  duši :  Tak  ste  na  prázdno  vystříleli  patrony,  kliďte  se  ze  světa  s  ne- 
pořízenou ! 

Do  života  nic  nechce  jíti.  Tu  jsem  poručil,  aby  pro  rozma- 
nitost zapěla  se  od  dětí  po  mši  svaté  také  jedna  jiná  krátká 
píseň.  Pan  Vice-školní-dozorce  Pan  Pater  Mach^)  ihned  si  vyjel  na 
učitele.  „Sak  mu  to  p.  děkanuj  písemně  dál"  P.  děkan  mi  to  sice  písemně 
nedal,  ani  ústně  posud  zakázal,  jenom  (prý)  učitele  obeslav  zakázal 
jemu.  Inu,  kdo  se  má  ted  hádat?  —  Takoví  marniví  hejsci  posud 
vládnou  !  Vězte,  že  zas  letos  p.  děkan  v  čas  velikonoční  ani  jednu 
ovečku  svou  nezpovídal,  jiného  bez  toho  nic  nekonával,  co  zde  farářem 
jest.  Tak  se  nikomu  nepovede  jako  jemu  !  Avšak  Pater  Mašek  ^)  vj  vinul 
sílu  ze  svého  srdečka  jakou  před  ním  žádný.  On  dosadil  učitele  na  naši 
školu  a  posavad  stojí  metlou  nade  mnou,  jakou  mu  p.  děkan  do  rukou 
dal,  a  teď  se  bojí  a  stydí  říci:    Zaráží 

Totě  ovšem  nic  veselého,  aniž  se  hodí  k  želáni  k  svátku!  Avšak 
pravda  jest ! 

Pán  Okresný  má  mladšího  as  čtyřletého  chlapečka,  a  jmenují 
ho  Jaromírek !  Bližšího  o  rodině  jsem  se  posud  nemohl  dopídit. 

Z  Jahrbiicher  jsem  místa  naznačená  přeložil  a  tuto  přikládám. 

Přikládám,  že  před  Panem  Bohem  naším  u  oltáře  jest  povinností 
nemalou  se  modliti  za  blaho  Vaše  časné  a  věčné 

Váš  dlužník 

Tomáš. 


"^  1 

Ol. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 
Blahopřání  ku  jmeninám. 


')  mladší  spolukaplan  Procházkův. 
-)  farář  ivančický  (Hiipsch). 


47 


Milý  Bratře  I 

Učinil  jsem,  co  jsem  byl  povinnen,  u  oltáře  Páně  za  Vás,  jakž 
Vy  bez  toho  přesvědčen  o  mně  ste.  Což  jsem  mnohokráte  psal,  píši  zas, 
že  to  Pánu  Bohu  děkuji,  že  mě  připoutal  na  osobu  Vaši  svazkem  on 
sám  nejlépe  ví  jakým.  Tak  to  snad  mělo  býti  k  spasení  mému!  Bůh 
dej!  Protož  už  tak  býti  musí.  Neodstrkujte  mě,  a  minulého  roku  činy 
jeví,  že  tak  nečiníte.  Za  dary  na  duši,  které  Vám  Pán  propůjčil  k  roz- 
šíření království  jeho  na  zemi,  děkoval  jsem,  přijav  tělo  Páně,  Bohu  našemu. 
Z<;a>>  oživení  zřidla  v  slabých  očích  Vašich  prosil  jsem  ho.  A  protož 

S  Bohem 
líbaje  Vás  trvám  dlužníkem   Vaším 

Tomáš. 

Na  sv.  Františka  1853  v  Ivančicích. 

P.  S.  Naše  poutnice  posílá  tuto  něco  do  Hlasu ! 

32. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Naděje  i  obavy  co  do  pracovníků.  Spis  P.  „Putování  Krista  Pána  pa 
sv.  zemi"    1853. 

List  nedatovaný  psáa  asi  r.  1853,  kterého  (1.  března)  »Moravská  Nár.  Jedno ta« 
změnila  své  jméno  (»Matice  Mor.«)  a  kterého  vydán  spis  P.   »Putování.« 

B. 

Vidět  na  Vás  dle  poslední<<ho>>  Hstu,  že  máte  starosti  ale  také 
žertujete  a  to  dobrá.  Desítky  na  Dědictví  pořád  lítají  do  Brna.  Buď  p.  bůh 
pochválen.  Opravdu  bude  jinak  na  naší  milé  Moravičce.  Žeň  hojná  a 
Vy  pravíte,  že  dělníků  málo.  Co  pak  Pater  Tomáš  z  Komína?')  On  by 
mohl  tělem  a  duchem  dva  zastoupit.  Kdyby  měl  tu  vytrvalost  patera 
Matěje,  -)  našeho  horlivého  professora  1  Ted"  ferte  čiti  ferrum  dáte  těla 
scandite  muros.  Teď  možná  aneb  již  nikdy  více  po  nás.  Co  roztomilý 
p.  Thun  3)  vše  pro  nás  koná  ?  Dyt  on  na  soudu  Božím  bude  na  nás 
prstem  ukazovat:  Ten  nechtěl,  ten  nechtěl.  Na  Tomáška  z  Komína 
zajisté!    —  O  mne  [tak]  řekne:  Ten  trochu  chtěl,  ale  nemohl!  — 


')  Tomáš  Šimbera  (1817  —  1885). 

*)  Procházky. 

s)  Hr.  Leo  Thun  (1811  —  1888)?   1849  —  1860  min.  osvěty. 


■48 


Délám  co  mohu.  Sedím  na  devatenáctém  archu.  ^)  Já  pak  si  musím 
počkat,  až  co  Matice*)  vydá  za  putování  po  svaté  zemi. 

Posílám  Vám :  Pouť  na  sv.  Hostýn,  jak  popsala  ji  přednostka 
naše. ')  Nic  jsem  nepřidal,  jen  poněkud  pravopis  opravil.  Přečte  Vám 
to  snad  p.  prof.,*)  jenž  s  Vámi  za  stolem  sedává.  Prosím  ho !  Může  to 
■dat  do  Hlasu  pater  Pojmon??"*)  Nevím,  co  tomu  říkáte? 

Váš 

Tomáš. 

33. 

Tomáš  Procházka  Sušilovi. 

Stesky  na  domácí  příkoří.  Sbírka  na  kapli  svatojakubskou.  Frenclova 
Postilla.  Obhba  Procházkova  spisu  Putování  Christa  P. 

Adressa  na  str.  4*^ :  Eibenscliitz.  S.  Hochwúrden  H.  H.  Franz  Sušil  hochgelehrten 
Professor  der  Theologie  in   Briinn  (Minoriten  Kloster). 

Nedatovany  list,  na  jehož  3krejcarové  známce  vytištěno   10/2,  psán  asi   1855. 

B! 

Nesete  péči  o  mne,  děkuji  srdečně.  Opravdu  celý  ten  čas  vánočný 
jak  předhodový  tak  pohodový  byl  pro  mne  památný,  pro  chytráctví 
Machovo  proti  Slovanství  a  mne  [tak]  a  pro  neukojitelný  hněv  p.  děkana, 
pro  kapličku.  *)  Sjezd  ^)  mi  také  mnoho  jeho  velebnost  popudil.  Ovšem 
nejvíce  ty  tam  řečníkem  oznámené  4000  fl.  W  W.  Ano  kdyby  [tak]  to  byl 
myslil,  i  má  řeč  o  panenství.  Proto  bude-li  zase  sjezd,  již  mne  musíte 
dokonce  nechati  doma.  —  Příjmy  naše  pro  kaplu  vystoupily  již  na 
1875  fl.  CM  1  —  Nebylo  po  domích  sbíráno,  to  mi  bylo  doručeno !  — 

Tážete  se  také,  jak  že  stojí  se  zdravím  mým.  Já  citívám  [tak]  ná- 
sledky silného  namáhání  na  jméno  p.  Ježíše  ^)  každým  rokem,  letos  ovšem 
trochu  více.  Dělávám  rád  reka,  který  nejsem,  a  tudyž  trpívám.  Studánku 


*)  díla   »Putování«. 
^)  Moravská. 

^)  Panenské   Jednoty.   1849  založcaa  v    Ivančicích  přes   počátečné    zdráhání    Pro- 
•cházkoTO  čilá  Katolická  jednota  panen,  první  na  Moravě. 
*)  asi  Matěj   Procházka. 

»)  Frant.    Pojmon  (1817  —  1902)  redaktor   »H1.« 
•)  Srv.  str.  38. 
')  Katol.  Jednot. 
^)  zpovídáním  a  o. 


17 

lile  ergo  mandacat  ^)  carnem  Christi  et  sanguinem  Christi  in  ve- 
ritate,  cuius  devota  mens  cum  íide  viva  et  gratitudine  digna  beneficia 
mortis  lilii  dei  recordatur,  ammirans  et  ammirando  iterum  ae  iterum 
revolvens  inmensam  erga  nostram  salutem  dei  caritatem,  excitans  et 
confortans  se  virtute  Christi,  ut  aliqao  módo  reddat  deo  sno  recom- 
pensam.  crucem  suam  tollendo  et  Christum  saltim  a  remotis  imitando, 
clamando  magis  afF^^ctu  anime  cum  Dnviá : -)  Quid  retribuam  domino 
pro  omnibus,  que  reiribuit  michi  ?  Calicem  passionis  accipiam  et  nomen 
domini  invocabo.  Et  sulum  ille,  qui  sic  man  ducat,  non  moritur,  sed 
habet  vitam  eternam,  ut  dicit  Christus  Job.  VI. 

Et  sic  multi  íideles  ante  institucionem  et  post  institucionem  huius 
sacramenti  eque  bene  carnem  Christi  manducaverunt  /  et  eius  sanguinem 
biberunt  se.  Johanes  Baptista  et  latro  in  cruce,  quia  nisi  manducassent, 
vitam  non  haberent  3)  Et  hodie  multi  fideles  incarcerati  vel  in  itinere 
vel  in  corporali  labore  existentes  sine  sacramento  sensibili  eque  vere 
manducant  et  bibunt«  *)  corpus  et  sanguinem  Christi  sicut  illi,  qui 
sacramentaliter  manducant.  quamvis  per  saeramenta  sensibilia  facilius 
homo  ad  spirituálem  manducacionem  possit  pervenire.  Et  sic  oportet 
nos  semper  spiritualiter  manducare  Christum,  sivé  fiat  per  saeramenta 
sivé  sine  illis.  Sicut  ergo  Johannes  Baptista  vel  latro  in  cruce  vel 
;>devoti  íideles  in  carcere  non  manducant  corporaliter  Christum  nec 
habent  ipsius  naturale  corpus  in  seipsis,  sed  Sulum  spiritualiter  est 
in  animabus  ecrnm*,  sicut  fuit  in  b.  Paulo,  qui  dixit:^)  vivit  in  me 
Christus,  »sic  et  hodie  fideles  debent  in  sacramento  manducare  corpus 
Christi  non  corporaliter  sed  solum  spiritualiter,  credentes  quod  iuxta 
Christi  sentenciam  corporalis  manducacio  nichil  ipsis  prodesset,  ut 
snpra  est  tactum«.  ^) 

>Secundo  notet  fidelis,  quod  homo  fidelis  est  multum 
dignior  quam  sa  c  ramentum<;,  ^)  quia  talis  in  veritate  est  templům 
sancte  trinitatis,  membrum  Jesu  Christi  et  bereš  domini  dei  bonorum 
et  coheres  Christi,  quod  remote  est  ab  isto  sacramento.  Et  sic  sancti 
doctores  dicunt  probabiliter,  =*)  quod  »Christus  est  habundancius,  dignius 
et  perfeccius  in  fideli  homine  quam  in  sacramento  ,  ^j  quia  existeus  in 
hcmine  Christus  animam  eius  inforniat,  racionem  eius  sapiencia, 
sciencia,  consilio  et  fide  iiluminat,  voluntatem  eius  caritate  et  devocione 
inflammat,  potenciam  eius  irascibilem  ad  bona  provocat  et  contra  malá 
confortat ;  sed  non  sic  potest  esse  in  sacramento,  quia  panis  istorum 
donorum  nullo  módo  sic  potest  esse  capax.i")  sed  šest  ibi  multo  inferiori 
módo  sicut  lux  solis  in  corpore  lune^j^i)    sicut   dicit  supra  Ambrosius, 


')  In  luarg. :  Quid  est  njanducare  carneui  Christi  et  sauguinem  in  veritste.  Nota. 
—  »)  Ž.  115,  12.  —  ^)  Chelč.  str  467.  —  *)  Pnbr.  či.  2l.  —  5)  Gal  2,  20.  — 
«)  Příbr.  ei  XXII  —  í)  Příbr.  či.  XXIII.  —  Sj  In  marg.:  Christus  in  fideli  homine 
habundancius  dignius  perfeccius  quam  in  sacramento.  —  -)  Příbr.  či.  28  (XXIV).  — 
'•)  Chelč.    str.    430.  —  »')  Příbr.  či.  29  (XXV). 


18 

i.  e;  sicut  sol  mediante  luna  dat  lumen  et  virtutes,  sic  Christus  dat 
dona  et  virtutes  mediante  isto  sacramento. 

Si  autem  dicitur :  *)  Iste  panis  est  iam  a  Christo  institutus  pro 
sacramento  vel  figura  eius  ultra  omneš  alias  figuras,  ergo  est  dignius 
liomine  ■ —  ilerum  -)  homo  fidelis  est  multnm  propinquior  figura  non 
solum  Christi  sed  et  tocius «)  trinitatis,  quia  ad  ymaginem  dej  factus 
est,  ut  dicitur  Gen.  1.  Et  propter  hoc  dicit  Paulus  I.  Cor.  XI:')  Vir 
dum  in  ecclesia  orat  vel  prophetat,  non  debet  uelare  caput  suum, 
quoniam  ymago  et  gloria  dei  est.  »Et  sic  ex  dei  multiplici  mandato 
homo  plus  debet  diligere  fidelem  hominem  quam  sacramentum«.  *)  Sed 
quia  quantumcunque  homo  sit  dignior  sacramento  et  Christus  plus  in- 
habitet  hominem,  tamen  non  corporaliter  sed  spiritualiter  potest  esse 
in  ipso,  ut  supra  est  deductum  —  ergo  »nee  in  sacramento  potest  corpo- 
raliter sed  solum  spiritualiter  esse«,^)  quia  solum  ad  hune  finem  Christus 
est  in  sacramento,  ut  mediante  isto  animas  sanctorum  ingrediatur,  in 
quibus  elegit  perpetuare. 

Et  hoc  totum  expressit  Christus  in  cena  discípulis  suis.  Postquam 
146!)  enira  ipsis  dixit:  Manducate  ex  hoc  omneš,  /  bibite  ex  hoc  omneš, 
statim  subiunxit:6)  »hoc  facietis  in  meam  commemoracionem,  per  hoc 
exprimens,  quod  erit  corporaliter  absens  et  ergo  tamquam  absentis  de- 
bent  ipsiua  devote  memorari*. ''i  Et  iterum  dixit  ip^^is:  Bibite  ex  hoc 
omneš,  hic  est  sanguis  meus,  qui  pro  multis  effundetur,  ubi  expressit, 
quod  »ille  sanguis  non  erat  corporahter  sed  sacramentaliter  in  calice, 
sed  corporaliter  adhuc  erat  intra  cutem  Cbristi  et  in  venis*,*)  ex 
quibus  debebat  adhuc  effundi  in  passione.  Et  iterum  Mít.  26  dixit:  9) 
Non  bibam  amodo  de  genimine  uitis  huius  usque  in  diem  illum,  cum 
bibam  illud  novum  in  regno  patris  mei  —  hoc  dixit  post  sumpcionem 
calieis  sacramentalis,  signitícaiis  quod  omneš  sancti  in  celo  etenialiter 
eundem  cibum  et  potům  manducabunt  et  bibent  spiritualifer,  sicut  di- 
citur Apok.  XIX  :  10)  Beaii  qui  ad  cenám  nupciarum  agni  vocati  šunt, 
Luc.  XIV:  11)  Beatus,  qui  manducabit  panem  in  regno  dei  et  infra 
ibidem  dočet  Christus,  quomodo  sancti  eternaliter  manducabunt  spiri- 
tualiter thauros  et  altilia  ovis  occisa, 

Sicut  ergo  in  regno  dei  sancti  non  manducabunt  corporaliter 
Christum  sed  spiritualiter,  in  ipso  delectando  et  non  solum  gustům 
sed  et  omneš  sensus  exteriores  et  interiores  in  eo  saciando,  ita  quod 
non  esuriant  neque  siciant  amplius  in  eternum,  taliter  Christus  est  hic 
manducandus  non  corporaliter  sed  spiritualiter  more  angelorum.  Et 
quia  carnales  sumus  et  spiritualia  non  comprehendimus,  ideo  sacramenta 

«)  Psino :  solius. 


I 


')    In   niarg.:   Arg-umentuni.  —  *j  In  marg.:  Solucio.  —  ^J   v.   7'  —  *)  Příbr.  či. 
30.  (XXVI)  '")  Příbr.  61.  XXVII.  —  ^)  In  raarg. :     De    manducacione    spirituali    in 

regno  Christi    —  ')  Přibr.  či.   XXVIII.  —   «)  Příbr.  řl.   XXIX.   —  »)   v.  29.  —   '»)  v. 
9.  —   »';   v.    15. 


19 

hec  nobÍ3  dantur,  ut  per  ista  visibilia  infirrae  nostre  anime  tamquara 
per  scalam  ad  spirituálem  cibum  pro  modulo  suo  eleventur,  et  dum  hoc 
humiliter  fecerimus,  tunc  Christus,  pius  pastor  aniraarum,  esurientibus 
et  sicientibus  occurrit  et  ad  ip30s  se  inclinat,  quemlibet  secandum  fidem 
suam  pascit  et  potat  eorpore  et  sanguine  suo  in  reritate  módo  predicto. 

Et  ex  istis  patet,  ^)  quomodo  panis  sacramentalis  et  vinum 
sacramentaleinfinitumdifferunt  apaneet  vino  com- 
munibus,  quia  panis  sacramentalis  et  vinum  saeramentale  est  niodo 
dieto  corpus  et  sarguis  Chrisii,  sed  panis  communis  nullo  módo.  Panis 
sacramentalis  et  vinum  saeramentale  debent  non  propter  esuriem  cor- 
poris  manducari,  sed  solum  propter  esuriem  anime,  sed  panis  communis 
propter  esuriem  ventris.  Et  hoc  dicit  Apostolus  I.  Cor.  XI:  2)  Si  quis 
autem  esurii,  domi  manducei,  ui  non  in  iudicium  conueniaiis.  Panis 
sacramentalis  non  debet  intidelibus  nec  inďgnis  et  crimin'  sis  nec  brutis 
dari.  quia  Mat.  XV  : »)  non  est  bonům  sumere  panem  filiorum  et  dare 
canibus  ad  manducacdum  —  sed  panis  coinmunis  eci^m  infidelibus 
et  brutis  est  datus  a  deo,  quia  panem  sacramentalem  debent  manducare 
solum  in  colleccione  sanctorum,  sieut  dicitur  I.  Cor.  XI:*;  Cum  con- 
venitis  ad  invicem  manducandum,  expectate  —  sed  cibum  communem 
potest  homo  eciam  cum  infideiibns  reci  pere,  dummodo  non  [offendatur] 
frater,  ut  dccet  apostolus  I.  Cor.  X:  s)  Si  quis  infidelium  vocai  vos  ad  cenám 
et  wltis  ire,  omne  quod  vobis  apponiiur  manducate.  Panem  sacramen- 
talem indigne  manducans  reus  corporis  et  sangumis  domini  iudicatur, 
sed  non  sic  est  de  pane  communi. 

Sicut  ergo  olim  heretici  de  Christo  dupliciter  errabant,  aliqui 
dicentes  quod  /  non  sit  homo,  sed  solum  appellatur  homo,  alii  autem  ]47a 
dixerunt  quod  non  sit  plus  quam  alius  sanctus  homo,  sed  tantum  ipsum 
dixerunt  sicut  unum  ex  prophetis  :  sic  contingit  ^)  circa  hoc  sacramentum 
dupliciter  errare  :  >aliqui  enim  errant  nimis  grosse  dicentes,  quod  illud 
sacramentum  non  sit  iam  panis,  sed  solum  caro  Cbristi  materialis  et 
quod  aliud  sacramentum  non  sit  iam  vinum,  sed  solum  sanguis  Cbristi, 
»estimantes  cece  quod  totum  Cbristum  cum  omnibus  suis  membris 
vivum  possunt  deglutire  et  quod  Christus  cottidie  aliquot  mensuras  de 
suo  sanguine  ex  se  mittat«,  et  sic  contra  preceptum  aprstoli  scanda- 
lizant  tam  gentiles  quam  Judeos,  qui  dicunt  quod  nimis  miserum  deum 
habemus,  quem  sic  cottidie  voramus,  :»cbristianos  vero  infinitos  faciuut 
pessime  ydolatrare,  quos  verbo  et  exemplo  docent  panem,  quem  credunt 
carnem  Cbristi,  adorare«   ') 

Alii  vero  errant  dicentes,  quod  panis  sacramentalis  nichil  differt 
a  pane  communi  et  illi  blasphemant  Cbristi  statutům  et  šunt  ingrati 
eius  donis.  ^j 


"j  In  marg. :  De  differencia  maxima  inter  panem  sacramentalem  et  panem  com 
monem.  —  ')  v.  34.  —  »)  v.  26.  —  *)  v.  33.  —  ')  v.  27.  —  «)  In  marg.:  Duplex 
error  de  sacramento.  —  '')   Příbr.  či.   XXX.   —  »)  Srv.  Chelč.  str.  435. 

3* 


20 

Nos  vero  medium  tenentes  ciedimus,  quod  boc  quod  in  ná- 
tura sua  est  panís,  hoc  idem  virtute  Christi  et  eius  sta- 
tuti  et  virtute  bened  iccionis  Christi  sacerdotuna,  quos 
hic  in  terris  pro  vicariis  reliquit,  est  módo  dieto  corpus  Christi, 
et  illud  quod  in  nátura  sua  est  vinum,  boc  mode  dieto  est  sanguis  Christi. 

»l8tam  autem  sentenciam  de  venerabili  sacramento  intendimus  in 
populo  cum  timore  dei  publicare«  *)  et  adversarii  eius  ponant  iuxta 
sentenciam  suam,  deus  autem,  qui  donavit  hoc  donum^j  noticie  et  odit 
mendacia,  muUiplicet   secundum    dignitatem   capacium   fidei  ^veritatem. 


')  Příbr.  61.  XXXI.  —  ^)  Chelč.  str.  494. 


[Petři  Payne  Anglici  Tractatus  1.  de  corpoie  Christi.]  i-^i^ 


Multi  a  patře  luminuin  noviter  illustrati  clare  sed  dolorose  con- 
spiciunt,  quod  nuUe  hereses  a)  šunt  sic  callide  a  diabolo  in  ecclesiam 
introducte,  ^  ■  sicut  hereses  de  eukaristie  sacramento.  Per  has  enim 
hereses  6)  diabolus  ecclesiam  a  fructa  illius  venerabilis  sacramenti  to- 
taliter  spoliavit;  per  has  hereses  pseudoprophetas  sine  numero  multi- 
plicavit;  per  has  hereses  pessimum  vicium  symonie  diabolus  in  ecclesia 
nimis  multipliciter  radicavit :  per  has  hereses  quasi  totam  ecclesiam  in 
grandem  ydolatriam  involvit:  per  has  hereses  antichristus  tam  dominos 
terrenos  quam  simplex  wlgus  a  bonis  Cy  fortuně  spolians  suum  regnum 
validissime  contra  electos  roboravit ;  per  has  denique  populum  cum 
pseudoprophetis  quasi  fortissimis  cathenis  coUigavit  et  tamquam  squamas 
Vehemoth -)  in  unum  compegit,  ut  nullum  spiraculum  spiritus  veritatis 
in  eos  pertransire  possit.  Et  sic  tinaliter  diabolus  facit  ecclesiam  per 
has  hereses  deum  multipliciter  irritare.  Hiis  inquam  fideles  predicti  ex 
divina  illustracione  moti  mussitant,  qualiter  se  habere  debeant  circa 
hec  Christi  sacramenta,  ne  mandacent  illud  in  fermento  veteri  ^)  he- 
reticoram. 

Pro  horum  brevi  informacione  lex  dei  est  acucius  intuenda  et 
ruminanda,  que  sóla  nevit  purum  ab  impuro  separare,  ne  homo  simplex 

*)  Toto  a  následující  má  Viklef  Trial.  (ed.  Lechler  Oioq.  1869;  p.  248  n.,  ale 
kraté.eji.  —  «)  Job  41,  6.  —  »)  I.  Koř.  5,  8. 


a)  B  (^=  téhož  rkp.    fol.   147a  nu)    in  marg. :    Es    heresibus    sacraiaenti    quante 
malá  introducta  snnt  in  populum.  —  bj  B  uemá.    —  C)  A  ab  eius. 


22 

hereticorum  astuciis  ad  mortem  toxicetur.  Sicut  dicitur  Ps.  118:^) 
Nisi  quod  lex  tua  mediiacio  mea  est,  iunc  forte  periissem  in  humili- 
taie  mea.  Nam  spiritus  s.  sciens  tantam  seduccionem  futuram  circa 
hoc  sacramentura,  de  ipso  habundancius  quam  de  ceteris  sacramentis 
legem  multiplicavit.  Nam  de  manducacione  spirituali,  que  est  simpliciter 
necessaria  volenti  digne  sumere  hoc  sacramentum,  latissime  scribitur 
Joh.  6  per  totum ;  et  de  manducacione  corporali  iterum  sufficienter 
scribitur  Mat.  26,  Mař.  14,  Luc.  22  et  1.  Cor.  XI  per  totum  quasi 
capitulum  ;  sed  de  aliis  sacramentis  ut  de  baptismo,  que  non  fuerunt 
malis  tanta  occasio  erroris,  non  est  sic  dei  lex  multiplicata. 

Prime  igitur  notandum,  2)  quid  sit  ille  panis  visibilis, 
quem  Christas  dixit  corpus  suum,  et  illud  vinura  sensibile,  quod  dixit 
sanguinem  suum.  Et  dicitur  breviter,  quod  šunt  sacramentum  i.  e. 
signum  visibile  a  Christo  institutům  ad  aliquid  invisibile  significandum. 
Sicut  enim  deus  iu  veteri  testamento  usus  est  signis,  '^)  ut  patet  de 
circumcisione  et  de  aliis  cerimoniis.  non  quod  in  talibus  delectetur,  sed 
propter  populi  rudis  instruccionem,  ut  per  visibilia  ad  invisibilia,  que 
lólb  deus  requirit,  manuducatur:  sic  Christus  /  in  novo  testamento  usus  est 
signis  eadem  intencione,  se.  ut  per  visibilia  invisibilia  ostendat,  ut«) 
Mař.  7  volens  sanare  surdum  et  mutum,  misit  digitos  in  auriculas  eius 
et  sputo  tetigit  linguam  eius  et  statim  aperte  šunt  aures  eius  et  so- 
lutum  est  vinculum  lingue  eius  et  loquebatur  recte.  *)  Ubi  hec  signa 
visibilia  se.  taccio  digitorum  et  linicio  salive  significabant  occultas  et 
invisibiles  virtutes,  quas  ille  infirmus  ^)  invisibiliter  a  Christo  tam  in 
anima  quam  in  corpore  recepit.  Similiter  c)  Mař.  8  volens  sanare  quendam 
cecum,  duxit  eum  extra  vicum  et  expuens  in  oculos  eius  impositis 
manibus  suis  interrogavit  eum,  si  aliquid  videret.  Qui  aspicien^  ait: 
Video  homines  velut  arbores  ambulantes.  Deinde  iterum  imposuit  manus 
super  oculos  eius  et  čepit  videre  et  restitutus  est,  ita  ut  clare  videret 
omnia.  Ubi  iterum  pluribus  signis  Christus  circa  eius  curacionem  ute- 
batur  —  absque  dubio  propter  aliquid  misticum  significandum.  Et 
iterum  Joh.  9  dicitur  de  ceco  nato,  quod  Jesus  espuit  in  terram  et 
fecit  lutum  ex  sputo  et  linivit  iutum  super  oculos  eius  et  dixit  ei: 
Vadě  láva  in  natatoria  Siloe,  quod  interpretatur  missus ;  abiit  ergo  et 
lavit  et  venit  videns.  Ecce  iterum  usus  est  pluribus  signis  ex  predicta 
racione.  <i)  Similiter  usus  est  columba  Luc.  3,  ubi  dicitur  quod  Jesu 
baptisato  et  orante  apertum  est  celum  et  descendit  spiritus  s.  in  c)  cor- 
porali specie  sicut  columba  in  ipsum,  non  quod  illa  columba  corporea 
fuerit  spiritus  s.,  sed  signum  pertinenter  ipsum  representans.  Sic  usus 
est  sono   et    igne  sensibilibus    in    die    Pentecostes,    quando    factus    est 

')  v.  92.  —  2)  Id  maig. :   Quid  sit  sacramentum.  —  ')  In  marg. :  Deus  usus  est 
signis  tam  in  V.  quam  in  N.   Lege.  —   *)  B   in  marg  :   Probat  panem  esse  signum. 


a)  B  unde.  —  S)  A  visurus.   —   c)  B:  Similiter  ut  dieitur.  —  d)  Celá  tato  věta 
v  B  není.  —  e)  B  přetrhl. 


23 

repente  de  celo  «)  snnus  tamquam  advenientis  spiritus  vehementis  et  re- 
plev^it  totam  domam  *)  et  apparuerunt  illis  dispertite  lingue  tamquam 
ignis  seditque  supra  8Íngulo3  eorum  (Act.  2)  cj  Ubi  iterum  per  illa 
signa  spirituales  proprietates  spiritus  sancti,  quas  tunc  apostoli  reci- 
piebant,  exprimebat.  Et  iterum  Joh.  20  <^)  in  die  reáurreccionis  stans 
Jesu3  in  medio  discipulorum  insutflavit  in  eos  et  dixit  eis:  Accipite 
8piritum  8anetum,  ubi  iterum  ille  flatus  fuit  solum  in  signo  spiritus 
sanctus. 

Sicut  igitur  ista  omnia  signa  fuerunt  solum  quedam  media,  per 
que  Christus  spiritualia  et  invisibilia  dignis  ministrabat:  sic  spnciendum 
est  de  eccIe-}iaátii.MS  sacraraentis,  vid.  quod  šunt  signa,  mediantibus 
quibus  huinanura  genus  a  latronibus  spiritualibus  wlneratum  et  semivivum 
reiictum  i)  a  Christo  medico  sanatur,  non  quod  virtus  vel  gracia  dei.  qua 
in  animabus  nostris  sanaraur, «)  talibus  sacramentis  et  signis  ascribatur, 
quia,  uí  declarat  Augustinus  de  spiritu  et  anima,  omnis  virtus  et 
gracia  faciens  hominem  /  deo  gratum  a  sólo  deo  infunditur  et  ipse  152a 
solus  eam  in  nobis  sine  nobis  operatur,  sed  sacramenta  šunt  tantum 
apta  media,  cum  quibus  operatur  propter  nostram  infirmitatem,  qui 
invisibilia  sine  visibilibus  attingere  non  valemus. 

Vnde  sicut  ad  medelam  corporis  ')  communiter  quinque  concurrunt : 
Dam  prim  o  solus  deus  corpus  sanat  auctoritative,  ita  quod  nisi  ipse 
sanet,  alias  vana  šunt  medicus  et  omnis  medicina,  ut  pitet  Mař.  5  de 
muliere,  que  a  multis  medicis  continue  deterius  habebat;  secundo 
medicína  sanat  effective  opponens  se  infirmitati,  quousque  ipsam  ex- 
pellat;  et  tercie  dieta  sanat  conservative,  nisi  enim  homo  iussis  et 
reguiis  a  medico  expressis  et  ad  medicínám  requisitřs  obtemperet.  cassus 
est  omnis X*  labor;  quarto  medicus  sanat  ministerio,  quia  ip^^e  est 
miiiister  dei  ad  infirmum,  ut  dicitur  Eceli  38  ; ')  et  u  I  ti  mo  emplastrum 
sanat  sicut  medium  aptum,  per  quo  i  medicina  infirrao  applii^atur. :  sic 
quodammodo  est  de  innruiitate  et  sanacione  spirituali  animarum.  Nam 
primo  et  principaliter  solus  deus  sanat  animo  wln^^ra  culpam  dimit- 
tend),  ut^)  Ys.  43:  *)  Ego  sum  ips3,  qui  deleo  in'qui'a'es  tua~^  propter 
me.  Secundo  gracia  dei  sicut  meiicma  oppont  se  aniím  morb  <,  quia 
gracia  culpe  contrariatur  et  expellit  sicut  calor  frii^us.  Vnde  I  C  tr.  15 
clixit  apostolus  olira  blasfemus:^)  Gracia  dsi  sum  id  quod  sum  q.  d. 
omne  quod  habeo  bonům,  caasavit  dei  gracia.  ^)  Terci  o  sanat  sanerios 
animam  sicut  minister  a  summo  O  medico  missus,  ouius  me  iicinara 
debet  infirmo  applicare.  Vnde  I    Cor.  3:^)  Qu'd  est  Apollo,   quid  uero 

1)  Luk.  10,  30.  —  •*)  In  ruarg  :  Pouit  reále  de  sauitate  corporis  qualiter  correspondet 
sanitati    spirituali.  —  »)  v.    12.  —  *)  v    25.  —  '")  v.   10.  —     «)  v.  4  n. 


o)  B  de  celo  vyn.  —  5)  B:  ubi  erant  sedentes.  —  c)  B  :  ut  dicitur  Act.  2.  — 
d)  B :  ut  dicitur  Joh.  20  —  e)  A  saluamur.  —  /^  B  nemá.  —  ^)  B  :  ut  dicitur.  — 
h)  B  gracia  dei.   —    »')   B  supremo. 


24 

Paulus?  Ministn  eius,  cui  credidisiis.  Et  I.  Cor.  4:«)5/c  nos  existimet 
homo  ut  minis^ros  Chnsti  et  dispensatores  misteriorum  dei.  ^)  Quarto 
sanat  aninířim  implecio  mandatorum  et  consiliorum  dei,  quam  oportet 
ut  dietám  quemlibet  sacramenta  percipientem  secundum  informaeionem 
sacerdotis  attente  observare,  alias  totum  quod  fit  est  vacuum  et  inane, 
sieut  contingit  eorporalibus  egris  medicis  nolentibus  obedire.  Hinc  di- 
xerunt  servi  Naaman  domino  suo  nolenti  precepta  Helisei  observare 
IV.  Reg.  5  :  -)  Pater,  si  rem  grandem  dixisset  tibi  prcpheta,  uiique  jacere 
debueras,  quanto  magis  quia  dixit :^)  Lavare  et  mundaberis.  Quinto 
et  ultimo  c)  ad  hanc  sanitatem  sacramenta  ut  quedam  ecaplastra  co- 
operantur,  dum  illis  mediantibus  gracia  nobis  confertur,  non  quod  sine 
152b  talibus  deus  /  graciam  conferre  non  possit,  sed  quia  homines  terreni 
et  spiritualium  ignari  non  faciliter  nisi  per  sensibilia  ad  spiritualia 
promoventur. 

Et  sic  patet  finaliter :  quomodocunque  per  se  homo,  d)  sacerdos 
et  sacramenta  ad  sanitatem  anime  cocperentur,  solus  tamen  deus  per 
ista  media  graciose  dat  sanitatem.  e)  Hinc  dicit  Apo<tolus  I.  Cor.  3 :  ^) 
Ego  plantaui,  Apollo  rifauity  sed  deus  incrementum  dědit.  Itaque 
neque  qui  plantat  est  adquid  neque  qui  rigat,  sed  qui  incrementum 
dat  deus  q.  d.  licet  ego  f)  semen  verbi  dei  iniecerim  et  cum  Apollo 
in  orto  ecclesie  plantaverim,  a  sólo  tamen  deo  habetis  omne  bonům, 
quod  habetis. 

Ulterius  Botandum :  *)  Sicut  cetera  signa  non  amittunt  propriam 
náturám  quam  habent,  sed  manent  naturaliter  id,  quod  prius  íuerunt, 
aniequř.m  irstituebantur  ad  signifieandum :  sic  est  de  signo  vela')  sacra- 
mento  eukaristie  senciendum.  vid  quod  šunt  secundum  náturám 
suam  verus  panis  et  verum  vinum,  licet  sint  figuraliter 
corpus  et  sanguis  C  hris  ti.  Licet  emm  iam  ^0  lota  romana  ecclesia 
pro  fide  teneat,  quod  illa  signa  totam  náturám  suam  O  amittant,  ita 
quod  iam  non  sint  /)  panis  et  vinum,  sed  nudum  accidens  sine  subiecto, 
tan)en  hec  non  babet  a  Cbristo  nec  ab  eius  a(.ostolis  nec  a  sanctis 
ecclesie  primitive  ^*),  sed  a  pseudofratribus,  qui  in  secundo  millenario 
post  solucionem  satane  secundum  prcpheoam  Apok.  20  ad  seducendum 
in  1)  ecdesiani  introierunt.  Nam  ut  testantur  Mat.,  Mar.  ei  Luc.  Christus 
panem  5)  recepil  et  illum  iussit  manducare  discipulos  suos  et  illum 
carnalibus  dentibus  mordebant  et  degluciťbant  eodem  mfdo  precise 
sicut  alium  cibum  et  sic  per  cmnes  sensus  probaverunt,  quod  illud  in 
nátura  sua  fuit  vtrus  panis,  quem  viderunt,  tetijierunt,  odorati  šunt, 
gcstaverunt    et    audiverunt    et    hoc    eos    in   fide    quietavit    plus   quam 

•)  v.  1.  —  *)  v.  12.  —  *)  v.  6  n.  —  ■*)  B  in  marg;. :  Sacramentum  panis  et 
TÍni    non  amittit  náturám  suam.    —    ')  In  marg  :  Nátura  panis    manet. 


a)  B:  Et  infra  4  cap.  —  6)  B  dixit  tibi.  —  c)  A  vynech  —  fZ)  B  nemá.  — 
c)  B:  gr.  sanat.  —  f)  B:  in  vos  iniecerim.  —  g\  B;  de  sacr.  —  li)  B  nemá.  —  í)  B 
nemá.  —  /)  B  sit.  —  ^)  A  má  jen :   a  Cliristo.  —  /)  B  nemá. 


s.  Thomam,  qui  de  resurreccione  Cbristi  dubitans  per  quinqae  sensus 
est  coi)firmatus.  Et  propterea  Apostoíus  ubícunque  Joquitur  de  sacra- 
mento,  nullibi   vocat  accidens  sine  subiecto,  sed  crebiius  vocat  panem. 

Et  sic  ^)  »uianducacio  exterior  istius  pauis  est  manducaeiu  corporis 
ChrÍ3ti  in  tiocura.  Et  propterea  iianc  manducacionem  Christas  instiíuens 
dixit:  Hec  quoc:escu?2que  feceritis.  in  mei  memoriam  jacietis.-)^&m  si 
hec  esset  manducacio  in  veritate  et  non  in  figura,  tunc  Christus  con- 
tinae «)  ad  eam  obligasset,  quia  manducacio  spiritunlis  iila  est  neces- 
saria  quod  coniinue  fiat  omni  hora  et  omni  innmento  «  Xani  A  ug  li- 
stinu s  dicit,  quod  ille  manducat  in  veritate,  qui  credit  in  Christura. 
Et  »Cbristus  dicit,  quod  ipsura  mandacare  est  iu  ipáo  manere  f>)  per 
fidem.«M  >Et  cum  homo  debet  continue  c)  predere  et  omni  hora  in  /  ^^^^ 
Chriáto  manere,  necesse  est  eum  coiitinueí^j  sic  manducare.  Ergo  cum 
Christus  non  obligit  qualibet  hora  ad  sacramentalem  manducacioneiu, 
sed  certum  terapus  demonstrat  dicens  Quociescunque,  innuit  quod  illa 
manducacio  exterior  est  tiguralis«,  *)  ubi  homo  manducat  verum,  reálem, 
naturalein  et  materiálem  panem  et  bibit  verum  vinum  materiále  in 
signum  mandiicacionis  spiritualis,  qua  continue «.  debet  anima  nutriri 
et  maximě  illa  hora,  qua  exteriora  sacraraenta  manducat. 

Sicut  ergo  coluraba,  qiie  fuit  signum  spiritus  saneti,  ťuit  vera  et 
naturalis  coluinlia  et  solum  in  figura  spiritus  sanctus,  et  fiatus  Christi, 
quem  dixit  spiritum  sanctum,  ťuit  verus  flatus/^  et  naturalis  et  solum  in 
figura  spiritus  sanctus,  et  ignis  de  celo  descendens  in  die  Peotecostes  ťuit 
.11.  nátura  sua  verus  ignís  et  realis  et  solum  in  figura  spiritus  sanctus : 
sic  ista  sacramenta  secundum  náturám  šunt  verus  panis  et  vinum  sicut 
alius  non    sic  sacratus  et  soium   ím  figura  corpus  et  sanguis  Christi. 

Si  vero  ulterius  queritur,  quid  sit  ille^;  panis  et  illudí')  vinum 
in  figura,  ^)  dicendum  quod  ťigurant  Christurn  voluntarie  pro 
no  stra  vitamortuum  et  ei>is  sanguinem  in  nostrorum 
peccatorum  remissionem  efťusum.  Hinc  instituens  (Jhristus 
ista  sacramenta  ita  ait  Luc.  21:  Acipite,  hoc  est  corpus  meum,  quod 
pro  vobis  tradeiur,  hoc  jaciie  in  meam  commemoracionem ;  similiter 
de  calice  ait:  Hic  calix  novum  testamentům  est  in  meo  sanguine,  qui 
pro  vobis  fundetur.  »Ecce  non  dixit  simpliciter:  hoc  est  corpus  meum, 
sed  adiunxit:  quod  pro  vobis  tradecur,  et  non  dixit  simpliciter:  hic 
calix  novum  testamentům  est  in  meo  sanguine,  sed  adiunxit:  qui 
pro  vobis  fundetur,  significans  quod  hec  sacramenta  non  debent  figu- 
rare  Christum  regnantem  in  celis  et  gloriosum,  sed^)  solum  Christum 
prout  est  tamquam  agnus  pro  uobis  oblatus  et  finaliter  crucifixus    pro 

')  In  iiiarg. :  Differt  íacramentalis  et  spir.  manducacio.  —  ^)  Je  z  kousekrační 
formule  mešní  —  ')  Chelčicky  str.  432.  —  *)  Chelč.  str.  467.  —  ')  In  marg. : 
Quid  figurant  sacramenta  coip.  ei  saog.  Chi. 


a)  B:  eottidie  —  ž>)  B:  se.  —  c)  B:  Et  cum  hoc  cottidie  debet.  —  rf)  B  :  cottidie. 
e)  B:  cottidie.  —  /)  B:  flatus  Christi.  —  í)  B:  iste,  istud.  —  h)  B  et. 


26 

nostris  peccatis.  :  ^)  Huius«)  inraensi  beneficii  volens  nos  Chriatus  nun- 
quam  oblivisci,  statuit  in  ipsius  memoriam  hec  sacramenta,  ut  quocies- 
cuuque  illa  receperiraus,  tota  passio  Christí  acsi  hodie  fieret  in  n^'bis 
innovetor. 

Huiusmodi  ^;  figura  in  agno  pascali  secundum  ritům  veteris 
legis  preccssit,  unde  Ex.  12  dum  filii  Israliel  gravissimo  iugo  pharaonis 
premerentnr,  post  nmltiplicia  signa  dixit  dominus  ad  Moysen,  quod 
universa  multitudo  filiorum  Israhel  ymolet  agnum  ad  vesperam  et  san- 
guine  eius  ungant  ostia  domorum,  ne  cum  Egipciis  ab  angelo  plagentur. 
153h  Et  sequitur:-)  Eadem  ipsa  nocte  /  educam  exercitum  vesirum  de  terra 
Egipti.  Et  infra  precipitur:  Custodi  verbum  istud,  legittimum  tlbi  et 
filiis  iuis  usque  in  eternum.  Curnque  vobis  dixerint  filii  uestri  Que  est 
isia  religio?  diceiis  eis:  Viciima  transitus  domini  est,  quando  transivit 
super  domos  filiorum  Israhel  in  Egipto,  percuciens  Egipcios  et  domos 
nosiras  liberans.  Hec  omnia  in  figura  patribus  contigerunt,  que  in 
Cbristo  šunt  evacuata.  Nam  ^)  důra  captivitas  pharaonis  in  Egipto  eterna 
vincula  tenebrarum  tocius  humani  generis  figurabat,  agni  ymolacio 
pro  libertate  tam  gravis  servitutis  Christi  mortem  significabat,  que  sóla 
a  servitute  demonis  absolvit;  et  sicut  Israhelite  carnales  nunquam  de- 
buerunt  figuralis  libertatis  oblivisci,  sed  omni  anno  per  ymolacionem 
agni  et  manducacionem  renovare:  sic  dignum  et  iustum  est,  ut  nostre 
liberacionis  nunquam  obliviscamur,  in  qua  a  tot  malís  sumus  erepti  et 
tot  bonis  ditati  per  victimam  agni  inconíaminati,  qui  solus  tulit  peccata 
niundi.  Hinc  Christus  pro  memoriali  hoc  sacramentum  instituit  nostre 
redempcionis :  *)  Hec  quociescunque  jeceriiis,  in  mei  memoriam  ja- 
cieiis.  Et  Apostolus  dicit  I.  Cor.  XI :^)  Quociescunque  manducabitis 
panem  hune  etc,  mortem  domini  annuncciabitis,  donec  veniat. 

Et  sic  quociescunque  hec  sacramenta  sumimus,  debemus  in 
p  assion  e  Jesu  Christi  animas  nostras  tamquam  in  epalis 
coníortare.  ut  ipsum  imitemur.  sicut  et  olim  Judei  in  agno 
paschali  se  confortabant  ad  viam  terre  promissionis.  Et  quod  c)  hoc  ita 
sit,  plane  declarat  Apostolus  I.  Cor.  5 :  •')  Expurgaie  uetus  fermentum, 
ut  sitis  nova  conspersio,  ui  estis  azimi;  etenim  pascha  nostrum  ymo- 
latus  est  Christus:  itaque  epulemur  non  in  fermento  veieri  neque  in 
jermento  malicie  et  nequicie,  sed  in  azimis  sinceritatis  et  veritatis.  Ubi  ■^) 
breviter  applicans  christianis'^)  agni  paschalis  figurám  ipsos  dočet,  quod 
nuUam  habeant  veteris  peccati  admixtionem,  sicut  illi  non  habuerunt 
aliquod  fermentum,  et  secundo  sicut  illi  sese  confortabant  e)  man- 
ducando    agnum    ymolatum,    sic    nos    debemus    confortari    in    ymolato 

•)  Chelč.  str.  431.  —  »)  v.  17.  26.  —  «)  In  marg. :  Quid  figuravit  captivitas 
in  Eg.  et  ymolacio  agni  pasch.  —  *)  Z  konsekrační  formule  mešní.  —  *)  v.  26.  — 
*)  v.  7  u.  —  ")  In  marg. :  Sicut  Judei  circa  agnum  paschalem,  sic  Christiani  cirea 
sacram.  alt.  se  habeant. 


o)  A  huiusmodi.   —  i)  B  Huius.  —  c)  A  nemá.   —  d)  B  Cliristo.  —  c)  B  :  illi 
coDÍctabant. 


Christo.  Et  sicut  illi  debuerunt  manducare  cum  puris  azimis,  sic  nos 
cum  puris  virtutibus,  quia  alias  raoreremur,  si  malicie  fermentum  fuerit 
in  nobis  repertum. 

Quociescunque  ergo  figuraliter  vel  saeramentaliter  sic  ut  pieinit- 
titur  homo  corpus  Christi  manducat  et  sangiiinem  eius  bibit,  tocies 
debet  ad  m  a  n  ducacio  nem  spirit  ualera  /  summa  diligencia  I54a 
se  irritare  et  provocare.  Que  manducacio  nichil  aliud  est  nisi 
amabilis  revolucio  beneficiorum  Christi,  quibus  aniraa  sti- 
mulatur  ad  ipaum  reamandum  et  imitandum.  Dicit  enira  Dionisius 
libro  de  eccl.  jerarchia  lib  3:  quod  divina  imitacio  non  aliter  in  nobis 
generatur,  nisi  per  recentem  memoriam  et  sepe  re  volutám  ope  um 
Jesu  Christi. 

Ex  quo  ulterius  patet,  quod  quicunque  wlt  digne  manducare  hec 
sacramenta  visi bilia,  debet  prius  habere  třes  theologicas 
vir  tu  tes. ^)  Oportet  enim  talem  primům  habere  fidem  de  Christi  di- 
vinitate,  de  eius  incarnacione,  de  eius  innocentissima  humanitat",  de 
eius  sanetissima  et  virtuosissima  conversacione,  de  eius  pacientissima  et 
utilissima  passione.  Nam  si  de  hiis  quis  vivam  fidera  non  habuerit, 
gratis  raminat  brutaliter  visibilia  sacramenta.  Ideo  Christus  spiritualiter 
se  manducare  docens.  declarat  fidem  incarnacionis  iucipiens  a  descensu 
eius  de  celo  nsque  ad  passionem,  ubi  sanguinem  eíFudit,  ut  patet  Job.  6. 

Oportet  secundo  quod  talis  habeat  s  p  e  m  in  deo  suo  tam  pio, 
qui  nobis  tantam  humanitatem  pro  nobis  moriendo  ostendit,  omnibus 
se  gratis  offerens  qui  cupiunt  salutem,  ut  ipse  dicit  Joh.  3:^J  Sic  deus 
dilexit  mundum,  ut  filium  suum  unigenitum  dareí,  ut  omnis  qui  credit 
in  eu  n  non  pereat,  sed  habsat  vitam  eternam.  Non  enim  misit  deus 
filium  suum  in  mundum,  ut  iudicet  mundum,  sed  ut  saluetur  mundus 
per  ipsum.  Qui  hac  spe  caruerit,  in  vanuui  sacramenta  visibilia  sumit, 
quia  riichil  poterit  in  Christi  benetíciis  delectari,  que  sua  esse  non  sperat, 

Et  tercio  oportet  quod  habeat  actualiter  caritatem  ad  speciosum 
forma  pre  filiis  hominum,  ^)  qui  electis  dei  filiis  est  factus  tanto  deiecta- 
bilior  et  carior,  qiianto  pro  ipsis  factus  est  in  passione  despeceior  et  ab- 
horainabilior.  Vnde  et  Ys.  53  in  persona  electorura  ita  dicit :  *)  Non  est 
ei  spscies  neque  decor.  Vidimus  eum  et  non  erat  aspsctus  nec  desidera 
vimus  eum,  despectum  et  novissimum  uirorum,  virům  dolorum  et  scientem 
infirmitatem  et  quasi  absconditus  wltus  eius  et  despectus,  unde  nec 
reputauimus  eum.  Vere  languores  nostros  ipse  tulit  et  dolores  nosiros 
ipse  portavit  et  nos  reputauimus  eum  quasi  leprosum  et  percussum  a 
deo  et  humiliatum.  Sic  inquam  mand UL-an tem  oportet  habere  ad  Chnstum 
sic  conťusum  et  spretum  /  pro  se  ardemem  caritatem  supra  cuncta  i54b 
mundi«)  creata.  Et  pro  eo  postquam  Christus  discipulos  suos  sacramenta- 

')  In  marg. :  Digue  mandacantem  oportet  tria  habere.  Srv.  Viklef  de  euch., 
vyd.  Loserth.  Lond.   1893,  str.  153  nn.  —  2)  v.  16  n.  —  »)  Ž  4t,  3,  —  «)  Is.  bi,  2—4. 


a)  B  munda. 


2S 

liter  cibavit,  in  longum  sermonem  de  caritate  erga  ipsum  protraxit,  ut 
patet  Joh.   15.   16.  usque  ad  passionem. 

»Solum  ergo  ille  qui  cum  hiis  virtutibus  ad  sacramenta  Christi «)  ac- 
cedit,  in  veritate  Christum  mandueat  et  recipit  graciarum  increraenta  per 
Ohristum  se  spiritualiter  in  sacramentis  tribuentem.  Qui  autem  mortue 
sine  hiis  virtutibus  sacramenta  suscipit,  ad  sui  dampnaciouem<;  ^)  bene- 
íiciorum  Christi  in  sacramentis  memoratnr,  precise  sieut  periurans  in 
sui  dispendium  nominat  dei  nomen.  ^)  Nam  talis  nichil  aliud  agit,  nisi 
quod  multipliciter  se  obligátům  deo  suo  ostendit  et  cum  illi  continue 
est  ingratus,  iuste  iudicium  sibi  sumit.  Et  propterea  dicit  apostolus, 
quod  qui  mandueat    et  bibit  indigne,  iudicium  sibi  mandueat    et    bibit. 

Et  sic  patet,  ^)  quod  Christiani  non  sol  um  habent  nudám 
figurám  in  suis  sacramentis,  sed  et  rem  figuratam,  quia 
in  rei  veritate  dum  figurám  extra  manducant,  intra  in  animabus  eorum 
de  graciis  dei  per  Jesum  Christum  inpinguantur  medianiibus  visibilibus 
sacramentis.  Et  propterea  dicit  Apostolus  I.  Cor.  X  ; »)  Calix  benedic- 
cionis,  cui  benedicimus,  nonne  communicacio  sanguinis  ChrisU  est  et 
panis  quem  jrangimus,  nonne  participacio  corporis  domini  est?  Ubi 
apostolus  propterea  vocat  illud  vinum  calicem  benediccionis,  quia  in 
rei  veritate  actualiter  a  deo  mediante  illo  benedicimur,  diversa  dona 
graciarum  accipiendo,  et  nos  illi  caliei  benedicimus  i.  e.  gracias  agimus 
deo  de  iliis  donis  et  sic  in  veritate  tunc  participes  passionis  et  mortis 
Jesu  sumus  effecti,  omnem  graciam  redempcionis  cum  electis  eommu 
nicantes.  Et  sic  ille  habundancius  dona  per  hec  sacramenta  recipit, 
qui  se  per  lidem,  spem  et  caritatera  in  Christi  beneticiis  plus  actualiter 
sollicitat,  sicut  dicit  Mat.  25:*)  Omni  habenti  dabitur  et  habundabii, 
ei  autem  qui  non  habet,  et  quod  vidět ur  habere,  auferetur  ab  eo.  íSicui 
enim  dommica  oracio  quoad  eius  naturau)  est  eque  bona  a  quocunque 
dicatur,  sed  super  isto  habet  efficaciam  et  bonitatem  habundancms, 
si  quis  ea  melius  utatur:  sic  est  de  sacramento.  Bona  enira  inanimata 
ex  usu  virtuoso  contrahunt  bonitatem  et  sic  sicut  medicína  cadaveri, 
ligno  aut  lapidi  vel  alteri  rei,  que  vita  caret,  c)  nichil  confert:  sic  uec 
sacramenta  ti)  prosunt  hiis,  qui  carent  intrinseca  disposicione. 

')  Cbelč.  str.  447.  —  '')  In  niarg'.;  Saciamentum  alt.  non  est  uuduni  sacia- 
nieutum.  —  ")  v.   16.  —  *)   v.  29. 


a)   B  nemá.  —  b)   B:   bonům  dei  nomen.  —  c)   B :  que  intia  se  vitara  non  ha- 
buerit.  —  d)  B:  quidquam  prosunt. 


[Petři  Payne  Anglici  Tractatus  II.  De  corpore  Christi.] 


Nota:  Duo  queruntur  «)  ad  sacramentum  :  primům  q  uid  sit  h  oc    jg^^ 
sacramentum,  secundo  quomodp  corpus  Christi  sit  in  illo. 

Circa  primům  currunt  hereses  et  illud  est  de  fide  explicita 
scripture,  secundum   autem  non   est  de  fide  explicita. 

De  piimo  Auf^ustinus  epist.  12.  ad  Bonifaeiura :  ^)  Si  inquit 
sacramenia  quandam  similiiudinem  rerum  earwn,  quarum  sacramenia 
šunt,  non  haberent,  omni  no  sacramenia  non  essent.  Ex  hac  auiem 
similiiudine  plurimum  eciam  i  psa  rerum  nomina  accipiunt.  Sicut  igiíur 
secundum  quendam  modům  sacramentum  corporis  corpus  esf,  ita  sa- 
cramentum fidei  fides  est. 

Idem  de  verbis  domini  šerm.  52:2)  Panis  inquit  iste,  quem 
videtis  in  altari  sanctijicatum  per  verbum  dei,  corpus  Christi  est.  Het; 
ille.  Fundatur  Mat.  26,  Mař.  14,  Luc.  22.  ubilibet  testantur  Cliristuru 
dixisse  panem  esse  suum  cr^rpus  et  I.  Ccr.  X:^)  Panis,  quem  frangimus. 

Augustin  US*)  super  questionibus  Levit.  cap.  54:5)  Quid  in- 
quit est,  quod  prohibens  sanguinem  dicit:  Anima  omnis  carnis  san- 
guis  est  ?  Sequitur : »)  Illud  appellatur  anima,  quod  significat  animam. 
Solet  autem  res,  que  significat,  eius  rei  nomine,  quam  significat,  nun- 
cupari,  sicut  scriptum  est:  Septem  špice  septem  anni  šunt.  Nm  enim 
dixit  »sepíem  annos  significant<    et   multa    huiusmodi.    Et   hinc  est 

')  Mkjne  P.  L.  33  col.  363  n.  Podobně  c.  48  de  cons.  dist.  II.  —  »)  Migne  P. 
L.  38  col.  1099  (sermo  CCXXVII,  in  die  Paschae  IVj.  —  »)  v.  16.  —  *)  In  marg.  : 
Hoc  est  i.  e.  significat  corpus  meum.  —  ^)  Migne  P.  L.  34  col.  702.  —  «)  ibid.  col.  703. 


o)  Psáno  requiruutur  a  opraveno. 


30 

quod  dictum  est:  Petra  auiem  erat  Chrisius;  non  enim  dixit:  peíra 
significavit  Christum,  sed  tamquam  ho:  esset,  quod  per  substanciam 
non  erat,  sed  per  figuracionem.  Sic  et  sangiiis,  qui  propter  vitalem 
quandam  corpulendam  animam  significat,  anima  dictus  est.  llee  ille. 

Ergo  supra  dixit,  quod  secundum  quendam  modům  sacramentum 
corporis  Christi  corpus  Christi  est,  quia  secundum  modům  essendi 
sacramentalem. 

Sacramentum  in  nátura  sua  est  panis.  Patet  I.  Cor.  10 
et  XI,  ubi  ipsum  apostolus  pluries  vocat  panem.  Sed  constat,  quod  res 
debet  sortiri  nomen  non  ex  inatitucione  humana,  sed  ex  proprietatibus 
eius.  Sic  iam  sacramentum  vere  nominat  panem,  quia  habet  omneš 
proprietates  panis  non  sic  sacrati.  Si  quis  autem  sacram  scripturam 
audet  glosáře  dícendo:  panis  i.  e.  accidens,  řorciori  auctoritate  fidelis 
debet  eius  dictum  per  opposita  glosáře  se.  in  figura  est  corpus  Christi. 
Quia  ex  quo  panis  manet,  non  potest  hoc  idemptice  esse  corpus  Christi, 
sed  tantum  in  figura.  Sic  coUimba  est  spiritus  s.  (Job.  1)  et  flatus  Christi 
est  spiritus  s.  et  ignis  in  discipulos  descendens  (Act.  1.)  Et  talis  predi- 
cacio  est  secundum  habitudinem,  quia  res  subiecti  ordinatur  a  deo  rem 
predicati  secundum  habitudinem  figurare.  Magna  enim  habitudo  est 
panis  ad  corpus,  ut  dočet  Augustinus  super  Joh.  AugustinUs  lib.  1. 
de  doctr.  cbrist.  cap.  5 :  ^j  Seruabitur  in  locucionibus  figuraHuis  huius- 
modi  regula,  ut  tamdiu  usrsetiir  diligenti  consideraciom  quod  legitur, 
donec  ad  regulam  caritatis  interpretacio  perducatur.  Si  autem  hoc 
167a  iam  proprie  sonáty  nulla  puietur  /  figurativa  lozucio.  Si  preceptiua 
locucio  est  aut  flagicium  vel  facinus  uetans  aut  utilitatem  et  benefi- 
cenciam  iubens,  non  est  figurativa.  Si  autem  facin  !s  aut  flagicium 
videtur  iubere  aut  utilitatem  vel  beneficenciam  vetare,  figura  est.  Et 
ponit  exemplum  :  Nisi  inquit  manducaveritis  carnem  filii  hominis  et 
biberitis  eius  sanguinem,  non  habebitis  viiam  in  vobis;  facinus  igiiur 
vel  flagicium  videtur  iubere  —  figura  est,  precipiens  passioni  domini 
esse  communicandum  et  suaviter  ac  utiliter  recondendum  in  memoria, 
quod  pro  nobis  caro  eius  crucifixa  et  wlnera^a  est.  Hec    Augustinus. 

Wikief  m  De  blasíemia:-)  Sicut  deus  non  tropice  sed  vere  et 
realiter  irascitur,  sic  corpus  Christi  non  tropice  sed  usre  et  realiter  man- 
ducatur,  licet  locuciones,  quibus  talis  sensus  exprimitur,  sint  tropice  et 
figurative.  Et  quod  sacramentalis  manducacio  sít  figurativa,  patet,  quia 
Christus  pro  tempore  et  non  continue  ad  ips^m  obligavit  dicens :  Hoc 
quociescanque  feceritis  .  .  .  Nam  manducacio  spiritualis  est  semper  ne- 
cessaria,  que  secundum  Augustinům  est  credere  in  Christum  et  ut  di- 
citur  Joh.  6,  manere  in  Christo  et  Christum  habere  in  se  manentem. 
Et  hoc  est  necesarium  continue  fieri^)  —  ergo  etc.  Sicut  ergo  mandu- 
cacio sacramenti  est  manducacio  figuralis,  sic  sacramentum  est  figura- 
liter  corpus  Christi. 


')  Je  lib.  III.  cap.  15.    Mi^ne   P.    L.    34   col.   74    a.    —    «)  Vyd.  Dziewicki, 
Lond.  1893,  str.  89  n.  —  »)  Stv.  I.  trakt.  Paynův  (str.  25).  Chelč.  str.  432. 


31 

De  secundo  dicit  W  i  k  1  e  í :  i)  Corpus  Christi  esi  in  sacramento 
rite  disposito  spiritualHer  et  uirtualiter  et  sacramentaliter  et  realiter 
et  vere.  Sed  ne  detar  capitosis  idolatris  perfidie  occasio,  eo  qucd  di- 
citur  „realiter  et  vere",  quia  arguunt  dicentes  :  ( )mnis  modus  realis  est 
modus  substancialis,  ideo  declarat  seipsura  dicen3  in  principio  sue  con- 
fessionis:-)  Isia  adverbia  y^vere  et  realiier'-^  šunt  aduerbia  transcen- 
dencia  et  dicunt  modům  essendi  analogům,  quo  Christus  esi  ille  panis. 
Hec  ibi.  Ubi  wlt,  quod  extendendo  hoc  adverbium  „realiter"  ad  signi- 
íicandum  modům  omnis  esse  vel  entitatis,  tunc  omne  quod  est  sacra- 
mentaliter corpus  Cbristi,  est  realiter  corpus  Christi ;  sed  restringendo 
ipsum  adverbium  „realiter"  ad  sigoiticandum  modura  essendi  distinctum 
centra  sacramentalem,  ut  in  communi  módo  loquendi  restringitur,  sic 
nichil  quod  est  sacramentaliter  corpus  Christi,  est  ut  sic  realiter  corpus 
Christi.  Ex  hoc  patet,  qaomodo  omneš  modos  essendi  Christi  vocat 
reales  per  comparacionem  dicens :  Modus  essendi  Christi  in  toto  uni- 
versa est  modus  essendi  realis,  modus  essendi  in  sanctis  uianiibus  et 
in  sazramentis  est  modus  essendi  realior^  modus  essendi  eius  in  celo 
esi  medus  essendi  realissimus.  Primus  est  potencialis,  secundus  spiri- 
iualis  et  sacramentalis,  tercius  substancialis. 

Idera  de  li  vere:  Sed  difficultas  est,  si  corpus  Christi  est 
substanci aliter  in  illo  pane.  Pro  illo  adverbio  notandum,  quod  quando- 
que  sumitur  simpliciter  pro  módo  substancie,  et  sic  loquiiur  j  Hugo,  i68a 
quandoque  autem  superaddit  reduplicative  radonem  corporis  in  quantum 
■talis  substanci  a  et  sic  ego  proprie  intelligo  aduerbia.  Vnde  cum  dici  tur 
quod  corporaliter  i.  e.  secundum  corporis  et  sanguinis  Christi  uirtutem 
sumimus  Christum  in  altari,  tunc  oportet  sic  intelligi  necessitante 
nos  fide,  quia  spiritualiter  sumimus  carnem  Christi.  Et  iste  est  verus 
modus  corporis,  licet  non  sit  modus  consequens  corpus,  quia  Joh.  VI 
dicit  Christus:  Car  o  non  prodest  quidquam. 

Sumendo  ergo  adverbium  proprie  et  reduplicative,  corpus  Christi 
non  est  substancialiter  in  sacramento,  nt  potest  pateré  ex  molti- 
pliei  argumento. 

Primům,  quia  de  hoc  nullum  reperitur  eťficax  argu- 
mentům, quia  nec  scriptura,  in  qua  omuis  veritas  uecessaria  saluti 
plenissime  continetur,  hoc  testatur  nec  racio  nec  quinque  sensus  hoc 
testantur.  Scriptura  enim  explicite  aliud  non  testatur,  nisi  quod 
ille  panis  est  corpus  Christi,  quod  oportet  intelligi  tígurative.  Non  enim 
dicit,  quod  hic  (adverbiahter)  sit  corpus  Christi,  sed  quod  hoc  (prono- 
minaliter)  sit  corpus  Christi,  vel  quod  hic  (hic  adverbialiter)  sit  sanguis 
Christi,  sed  quod  hic  se.  calix  i.  e.  vinum  in  calice  sit  sanguis  Christi, 
ut  patet  Mat  26,  Mar.  14,  Lue.  22,  I.  Cor,  X  et  XI.  Similiter  nulla 
racio  dictat,  quod  ibi  substancialiter  sit  corpus  Christi,  sed  multipliciter 
reclamat,  quod  unum  corpus  sic  corporaliter  sit  in  tam    diversis    locis 


')  Kde?  —  3)  De  apostasia,  vyd.   Dziew.icki,  Lond.  1889   str.  213  n. 


3^ 

tam  multiplicative.  Similiter  sensus  corporis  noii  aliud  arguunt  nisi 
panem  ut  panem  Si  autem  mirabilia  obiciuntur,  cum  iam  non  appa- 
reant,  timetur  ne  sint  diabolica  fi^^menta,  qiiibus  ecclesie  illuditur.  Si 
ergo  nec  scriptura  nec  racio  nec  sensus  corporis  testantur,  quod  substan- 
cialiter  Christus  sit  in  sacramento,    non  est  racio    alia  hoc  concludens. 

Secunda  racio.  Inpossibile  estCbristum  esse  aliter 
in  sacramento  quam  possit  a  fidelibus  raanducari,  quia 
ad  bune  linem  est  datum  sacraraentum  Cbristo  dicente  :  Accipi:e  et  man- 
cate.  Sed  Cbristus  non  potest  substancialiter  manducari,  quia  lioc  nedum 
nicbil  manducantibus  proticeret,  ^j  sed  insuper  ipsos  poUueret  et  viciaret, 
ut  dicunt  Augustinus  et  Ambrosius  et  fundant  se  super  illo  Joh.  VI : 
Caro  non  prodest  quidquam.  Sicut  ergo  tidelis  in  carcere  spiritualiter 
Christum  sine  sacramentis  manducans  nun  manducat  ipsum  substancia- 
liter, sed  solum  spiritualiter,  per  vivam  fidem  se  in  eo  confortando : 
sic  nec  ille  qui  ipsum  manducat  in  sacramentis,  quia  uterque  eque  vere 
manducat  corpus  Christi  dicente  Augustinu:-)  Quid  par  as  den  tem  et 
ven  trém  ?  Crede  et  manducasti.  Si  ergo  non  potest  substancialier  man- 
ducari, sequitur  quod  non  substancialiter  sit  in  sacramentis  ad  bunc 
linem  insiitutis. 

Terci  a  racio.  Licet  Cbristus  módo  excellenciori 
sit  in  electis  quam  in  sacr  a  m  <;  n  t  i  s  et  de  illo  est  multiplex 
testimonium  scripture  :  tanien  ia  ipsis  n  o  n.  s  u  bs  tanci  al  iter 
Kod  solum  spiritualiter  manet  Paulo  dicente  Epb.  3  :  ^)  Christum 
habitare  per  fidem  in  cordibus  uestris.  De  corporali  enim  et  substanciali 
16Sb  /  jnodo  essendi  dixit  discipulis : +)  Paupsres  semper  habetis  vobiscum, 
me  autem  non  sempsr  habebitis  et  ipsos  corporaliter  deserens  dixit:  á) 
Ego  vobiscum  sum  usque  ad  consummacionem  seculi  se.  spiritualiter 
per  graciam  meam.  Si  ergo  in  eleetis,  qui  šunt  digniores  hoc  sacra- 
mento, non  est  substancialiter,  qui  tamen  hoc  sumunt,  quod  in  sacra- 
mento ipsis  datur:  sequitur  quod  oranino  in  sacramento  non  habet  esse 
substanciale  eius  corpus. 

Quarta  racio,  quia  secundum  fidem  scripture,  cui  totus  chri- 
stianismus  testatUr,  Chri  s  tus  in  substanciali  carne  resurgens 
veraciter  ad  celos  ascendit,  minime  usque  ad  iudicium 
corporaliter  venturus,  ut  patet  in  parabola  de  talentis  Mat.  22, 
Luc.  19,  et  Act.  I  testati  šunt  angeli  Christum  assumptum  esse  et  ita 
iterura  venturura  esse.  Et  per  se  sine  parabola  palam  dixlt  Mat.  24:  "5) 
Si  dixerint  „hic  est  Chrisius^^  nolite  credere,  quia  sicut  fulgur  exit 
ab  oriente  et  paret  in  occidenie,  ita  erit  adventus  filii  hominis.  Ubi 
clare  dočet,  quod  illo  substanciali  rnodo,  quo  veniet,  nedum  non  e.st 
in  sacramento  sed  nec  alicubi  in  terris.  Et  Augustinus  testatur 
dicens  super  Joh. :  7)  Una  persona  est  deus  et  homo,   utique   per    id 


')  Srv.   Chelč    str.  428.  —   -)  c.  47.  de  cons.  dist.  II.  Srv.  Chelč.  str.  469.— 
3)  v.  17.  —  •*)  Mat.  26,  11;  Mar.  14,  7;  Jan  12,  8.  —  i)  Mat.  28,  20.  —  «)  v.  23  n.        j 
•)  Migne  P.  L.  35  tol.   U41.  ^ 


33 

quod  deus  est,  in  celo  per  id  quod  homo  est.  Et  iterum  idem  (et  po- 
nitur  de  cons.  dist.  2  Prima  quidem): »)  Donec  seculum  jiniatur,  swsum 
est  dominus,  sed  ta^r.en  ccia'>:  hic  nobiscum  est  veriias  domini.  Corpus 
enim,  in  quo  resurrexit,  uno  Icco  esse  apparet,  veriias  auism  eius 
ubique  diffusa  e^t.  Ei  si  Cbristus  essel  corporaliter  in  sacramento,  non 
staret  fidei  veritas  in  hoc  puncto. 

Quinta  raci  o,  quia  secundum  omneš  katholice  pbilosophantes 
nullum  corpus  potest  multiplicari  corporaliter,  ut  sit 
per  diversa  loca  a  se  invicem  distincta  pro  eodem  instanti,  licet  tamen 
poterit  multiplicari  secundum  diversos  modos  essendi.  Sed  staňte  hac 
sentencia  corpus  Christi  ťoret  nimis  monstruose  multiplicatum,  quia 
idem  corpus  tunc  esset  pro  eodem  instanti  in  mille  ecclesiis  et  in  totidem 
altaribus  et  mille  in  qualibet  hostia  —  et  sic  corpus  Christi  in  qualibet 
hostia  baberet  mille  pedes,  mille  oculos  et  sic  singula  membra  nimis 
multiplicata,  que  omnia  multiplicato  corpore  necessario «)  commulti- 
plicarentur,   cum  totum  sint  sue  partes. 

Et  ulterius  sequeretur:  idem  Cbristus  est  sibi  dexter  et  sinister 
et  subtus  seipsum  et  supra  seipsum  et  retro  seipsum  et  ante  seipsura, 
ymo  inevitabiliter  sequitur,  quod  baberet  pedes  supra  caput^)  et  caput 
inťra  pedes    et  sic  íoret  corpus  Cbristi  monstruosissimum    in  nátura,   /    169a 

Baciones  autem  in  oppositum  se.  quod  Cbristus  sit  sub- 
stancialiter  in  sacramento,  carent  fundamente.  Ut  aliqui  dicunt,  quod 
corpus  Cbristi  post  glorificacionem  transiit  totaliter  in  náturám  divinam 
•et  omneš  proprietates  divinitatis  a^^sumpsit.  ita  quod  iam  non  sit  caro 
sed  spiritus  ubique  diffusus  sicut  deitas.  ^j  Et  fundant  banc  fantasiam 
ibi  Job.  VI  :^)  Verba  que  locutus  sum  vobis,  spiritus  šunt  et  vita  et 

I.  Cor.   1 : 3)  Predicamus  Christum  dei   virtutem   et  dei  sapienciam  et 

II.  Cor.  5:«)  Si  cognovimus  secundum  carnem  Christum,  sed  nunc 
iam  novimus. 

Sed  quod  ista  sentencia  sit  extorta  ex  scripturis  centra  int^llectnm 
spiritus  sancti,  potest  sic  pateré. 

Prim  o  quia  cum  Cbristus  sacramentum  discipulis  primům  et 
perfectissime  ministravit,  corpus  eius  fuit  adhuc  passibile  et  mortale  et 
nondum  gloriosum,  unum  taotiira  occupans  locum  in  turba  duodena, 
certum  est  quod  non  erat  ubique  difFiisum,  eo  quod  necdum  erat  clari- 
bcatum  et  communiter  predicte  sentencie  innitentes  testantur,  quod 
talem  subtilitatera  non  babuit  in  carne  mortali,  sed  primo  post  nscen- 
sionem.  Si  ergo  in  sacramento  altaris.  quod  Cbristus  in  cena  dědit 
discipulis,  fuit  corpus  Christi  substancialiter,  ut  credunt,  tunc  queritur, 
si  illud  fuerit  gloriosum  vel  passibile.  Si  dicitur  quod  gloriosum,  tunc 
sequitur,  quod  idem  corpus  pro  eodem  instanti  fuit  mortale  et  inmortale, 

•)  1.  c.  44  —  2)  Viklef  .le  cucli.  vyil.  uv,  302.  —  3)  Clielč.  str.  444.  — 
*)  v.  G4.  —  ')  v.  -24.   "3  v.  16. 


n)  Psáno :   necesse. 


Š4 

et  si  fuisset  reservátům  in  horám  mortis,  tunc  fuisset  simul  mortaum 
et  vivum.  Si  autem  dicitur,  ut  communiter  respondent,  quod  tale  eis 
dědit  quale  habuit,  tunc  sequitur  quod  corpus  Christi  carnaliter  vora- 
verunt  contra  determinacionem  Christi  Joh.  Ví.  Et  sequitur,  quod 
corpus  Christi  fuit  in  quolibet  pane  in  longitudine  viri  30  annorum, 
quod  Augustinus  negat  dicens,  quod  corpus  Christi  non  est  dimen- 
sionaliter  in  sacramento.  Vnde  oportet,  quod  iila  locucio  Christi  ;*boc 
est  corpus  meum<  sit  locucio  figurativa  se.  quod  panis  sit  sacramenta- 
liter  corpus  Christi. 

Nec  válet  instancia  cecorum  per  relacionem  arguencium  dicencium  : 
Si  esset  locucio  figurativa,  tunc  non  subiungeret  »quod  pro  vobis  tra- 
detur«,  quia  certuro  est  quod  Christus  notans  panem  per  li  »hoc«, 
demonstravit  corpus  suum,  et  sic  idem  est  *hoc  est  corpus  meum,  quod 
pro  vobis  tradetur«  et  »hoc  efficaciter  et  sacramentaliter  figurat  corpus 
meum,  quod  pro  vobis  tradetur<.  ^) 

Secundo  ista  opinio  est  contra  fidem  scripture,  quia 
omnis  scriptura  testatur  Christum  resurrexisse  in  vera  carne  dimensio- 
nata,  quamvis  iam  gloriosa ;  et  testantur  omnia  argumenta,  que  Christus 
fecit  40  diebus  post  suam  resurreccionem  in  apparicionibus  crebris,  ut 
Act.  1.  Ubi  nunquam  fuit  cura  Christo  probare,  quod  sit  iam  spiritus 
ubique  diffusus,  sed  cum  apostoli  estimarent  eum  spiritum,  dixit 
Joh.  20:-)  Paljpate  et  uideíe,  quia  spiritus  carnem  et  ossa  etc.  Et  in 
eodem  corpore  sic  organisato  et  dimensionato  visus  est  Cefe  et  post 
hec  XI  discipulis  et  deinde  plus  quam  quingentis  fratribug,  deinde  sic 
et  b.  Paulo,  ut  dicitur  I.  Cor.  XV.  ^)  qui  šunt  testes  idonei,  qualiter 
de  Christi  resurreccione  est  credendum,  se.  quod  Christus  non  sit  spi- 
ritus sed  verus  homo  in  corpore  glorioso. 

Timendum  ergo  est,  ne  isti  magistři  mendaces  sint  antichristi,  qui 
iuxta  doctrinam  Johannis  negaut  Christum  venisse  in  carne,  ut  I.  Joh.  4,*) 
contra  testimonium  spiritus  sancti  et  Christi  apostolorum. 

Terci  o  inprobatur  ista  opinio,  quia  Christi  resurreccio 
est  nostre  resurreccionis  forma  et  exemplár  Patet 
I.  Thes.  III :  ^)  Si  credimus,  quoniam  ille  moriuus  est  et  resurrexit, 
i  fa  et  deus  eos  qui  dormierunt  per  Jesum  adducet  cum  eo  ;  et  I.  Cor.  l5:  ^) 
Christus  resurrexit  a  mortuis  primicie  dormiencium;  et  Phil.  o'')  dicit 
Paulus,  quod  Christus  reformabit  corpus  humilitatis  nostre  configuratum 
[corpori  claritatis  sue ;  patet  ergo,  quod  resurgemus]  corpore  glorioso 
sicnt  et  Christus.  Sed  nostra  resurreccio  est  in  carne  et  ossibus  et  non 
erimus  spiritus,  ut  dicitur  Job  19:*^)  In  carne  mea  videbo  deum  Salvá- 
torem meum  et  rursum  circumdabor  pelle  mea  etc.  Vnde  nisi  corpus 
Christi  esset  caro  et  non  spiritus,  esset  nostre  resurreccionis  inpertinens 
exemplár,  quod  scriptura  negaret. 


l)Viklr'f  Deencli.  UG.  —  2)  Není  Jan  20,  n<brž  Luk.  24,  .'^g.  —  ^)  v.  5—8. 
—  4)  v.  3.  —   »)  v.   1.3.  —  •)  v.  20.  —   ■)  v.  21.  —  "«)  v.  20. 


35 

Quarto  patet  íalsitas  huius  opinionis,  quia  fideliter  credimus, 
quod  Chri  stus  venturus  est  iudex  vivorum  et  mortuorum 
non  ut  spiritus  sed  in  forma  vera  humana,  in  qua  videbit 
eam  omnis  oculus  et  qui  eum  pupugerunt,  ut  testatur  Joh.  in  Apok. 
et  Christus  per  se  dicit  Mat.  22:^)  Filius  hominis  venturus  est  in  sede 
maiestatis  sue  et  Joh,  5 :  ^)  Dědit  ei  potestatem  iudicium  facere,  quia 
filius  hominis  est.  Et  iterum  loquens  do  suo  adventu  Luc.  et  Mat.  24 
ostendií,  quod  corporaliter  erit  in  aliquo  certo  loco,  dicens : ')  Ubi  fuerit 
corpus,  ibi  congregabuntur  et  aquile,  ubi  dočet,  quod  veniento  Chriato 
corporaliter  saneti  rapientur  sibi  obviam  in  aera,  uti  1.  Thess.  4.  *) 
Vmo  perpetue  in  glorioso  corpore  post  resurreccionem  generálem  in 
Ibrma  humana  regnabit,  ut  ostendit  Christus  Mat.  17  dicens:'')  Šunt 
quidam  de  hic  stantibus,  qui  non  gustabunt  mortem,  donec  videant 
regnum  deij  et  sequitur,  /  qualiter  Christus  transfiguratus  est  ante  eos,  170a 
ostendens  eis  gloriam  sui  regni  futuri  cum  attestacione  tocius  trinitatis 
et  Moisi  et  Helie  simul  concurrencium,  quod  Christus  in  forma  humana 
dimensionata  perpetuo  regnabit;  sed  nulla  mencio  ibi  habetur,  quod 
sit  spiritus  ubique  diffusus,  ut  mendaces  ad  paliandum  idolatriam  con- 
íinxerunt  ex  diaboli  persuasione. 

Ex  istis  patet  clare,  quod  Christus,  licet  sit  spiritualis  secundum 
qaatuor  dotes  glorie  exaltatua,  tamen  non  est  spiritus,  quia  secundum 
Augustinům  licet  quodlibet  corpus  potcrit  mutari  in  quodlibet,  sed  non 
corpus  in  spiritum. 

Sed  ad  auctoritates  dicendum,  quod  prima  non  probat, 
"quod  Christus  sit  spiritus,  sed  probat  quod  caro  Christi  non  debet 
carnaliter  secundum  errorem  quorundam  discipulorum  manducari,  sed 
spiritualiter  solum  per  memoriam  recentem  eius  conversacionis  et  mortis. 
Secunda  aucteritas  probat,  quod  quamvis  Judei  scandalizentur  in 
Christo  cruciíixo  et  gentiles  reputent  hoc  stultum,  tamen  electi  fideliter 
credunt  quod  Christi  passio  est  dei  virtus,  qua  diabolus  est  victus,  et 
dei  sapiencia,  ^)  qua  homo  est  redemptus.  Tercia  vero  auctoritas,  se. 
illa  »Si  cognovimus  Christum  secundum  carnem«,  dočet  quod  nichil 
carnaliter  est  amandum,  nec  Christus,  quia  propter  hoc  abstulit  carnem, 
ut  amor  spiritualis  depuretur.  Patet  clarius  in  glosis  doctorum. 

Item  alii  huius  erroris  discipuli  nituntur  dei  omnipotencie 
dicentes :  Possibile  est  deo  disponere,  quod  Christi  corpus  sit  substau- 
cialiter  in  diversis  locis  —  ergo  credimus  ita  esse  in  sacramento.  Hic 
dicitur,  quod  scola  antichristi  creditur  lapsa  in  heresim  per  multa 
blasfema  mendacia  de  dei  omnipotencia,  ut  patet  de  accidente,  quod 
credunt  staré  in  sacramento  sine  subiecto  per  omnipotenciam  dei,  de 
absolucionibus  temerariis  a  pěna  et  a  culpa,  de  indulgenciis  ultra  no- 
vissimum  diem,  quas  vendiderunt,  de  canonisacione  incerta  plurimorum, 
que  omnia  super   fide    de  omnipotencia    dei    in    ecclesiam    induxerunt, 


^)  Ai)ok.   1,   7;  Mat.  25,  31.  —  *)  v.  27.    —    ^)  Luk.   17,  37;    Mat.  24,   28.    — 
*)  v.  16.  —  ')  Je  Mat.   16,  28;  další  je  z  kap.   17.  —  «)  I.  Koř.   1,  23  n. 


36 

lícet  repugnent  omnipotencie  dei.  Nam  sicut  deus  seipsum  negare  non 
potest,  ut  dicitur  2.  Tino.  2,  i)  sic  nichil  potest  inordinate,  ymo  muka 
potest  deus  de  potencia  ordinata,  que  nemo  tenetur  credere  sine  re- 
velacione,  ut  deus  potest  A  salvare  et  tamen  B  non  tenetur  hoc  cre- 
dere, cum  nuUa  evidencia  ipsum  B  ad  hoc  astringat.  Et  nemo  reátringet 
omuipotenciam  dei,  quod  non  posaet  ťacere  novum  mundum  extra 
170b  mundum  iam  creatum  ea  facilitate,  /  qua  istum  innovabit,  sed  tamen 
absit  quod  fidelis  ita  credat  in  facto. 

Ideo  religiosum  videtur  et  securuiu  tantum  triplicem  veritatem 
de  possibili  concedere  se.  veritatem  in  sacra  scriptura  exaratam,  veri- 
tatem ab  infallibili  racione  elaboratam  et  veritatem  a  sensu  extrinseco 
coo-nitam.  cui  acquievit  Tliomas  Joh.  XX.  Omnia  autem  alia,  licet  vera, 
šunt  tamquam  apocrifa  et  lidei  inpertinencia  respuenda.  Et  possumus 
neo-are  multas  proposiciones  de  possibili,  non  quia  scimus  eas  eftieaciter 
iaprobare,  sed  quia  non  šunt  de  numero  predicte  triplicis  veritatis, 
quibus  solis  lidelis  debet  inniti.  Et  sic  excuteret  tidelis  rumorum  audi- 
ciones  et  cronicas  prophanas,  et  hoc  videtur  eo  necessarius,  quo  pater 
mendacii  nititur  sollieicius  ecclesiam  perturbare.  Et  si  fideles  circa  cre- 
denda  huic  regule  inniterentur,  tunc  atudium  et  occupacio  theoiogica 
forent  utiliter  breviata  et  tota  lex  antiehristina  cum  privatis  reguhs 
ordinum  a  consideracione  fideUum  suspensa  et  multo  evidencius  ymagi- 
naciones  et  fantasie  errabunde  propter  criminositatem  et  vanum  nomen 
vanitatis  introducte. 

lsti  regule  innitebantur  apostoU  et  doctores  ante  satane  solucionem, 
ideo  in  eorum  dictis  reperiuntur  concordes.  Sed  doctores  ťantastici  vanum 
nomen  subtilitatis  aífectantes  post  millenarium  Christi  šunt  muhipliciter 
evagati,  et  hec  est  racio,  quare  in  eorum  scriptis  šunt  tot  repugnancie 
reperte.  Dum  ergo  discipuU  predicti  erroris  levis  obiciunt  dicentes : 
Possibile  est  deo  ťacere,  quod  corpus  Christi  sit  substancialiter  in 
sacramento,  non  debst  fidelis  hoc  concedere,  nisi  aliqua  veritatum  triům 
sibi  testetur ;  alias  per  eandem  regulam  posset  antichristus  novos  arti- 
culos  fidei  ťabricare  quantum  vellet,  sicut  et  ťeeit. 

Item  alii  íundant  se  in  ťidei  sue  virtute  dicentes,  quod 
omnia  šunt  possibilia  credenti,  -)  ex  quo  concluduut,  quod  necesse  est 
deum  cooperari  cum  sua  fide.  Et  inferunt,  quod  credere  Christi  corpus 
in  hostia  substancialiter  sonát  in  magnitadiuem  fidei,  sicut  hoc  disere- 
dere  est  fidei  defectus.  Hii  non  attendunt  quod  credere  meritorie  deo 
171a  presupponit  deum  hoc  /  dicere  per  evidenciam  certam.  Et  ideo  apo- 
stohis  dicit  Kom.  X,  *)  quod  rides  est  ex  auditu  et  auditus  per  verbum 
Christi.  íSed  fidei  blasfeme,  cuius  oppositum  deus  approbat,  virtus  dei 
uou  cooperatur.  Vnde  Judei  solide  credunt  adventům  Messie  eorum, 
restauracionem  templi  et  Jerusalem  et  eorum  congregacionem  et  plura 
alia,    que  propterea   nunquam    fient,    ct  gentiles    seducti    credunt    fiHos 


')  v.   13.   -^   ^)  Mark.   O,  -23    —  «)  v.   17. 


37 

SU03  raptos  ad  deos,  qui  utraque  vita  šunt  privati.  Sicut  hodie  secundum 
Beruhardura  multa  corpora  venerantiir  ut  sanctorum  in  terris.  quorum 
anime  sunt  in  inferno.  Quare  ergo  non  simili  módo  íides  istorum 
presumptuo3orum  foret  mendax,  dum  veritas  prima  eidem  non  atte- 
statur,  maximě  quia  faciles  ad  eredendum  centra  fidelem  Christi  et 
eius  apostolorura  multiplicem  premonicionem  concorditer  testancium:  ^) 
5/  dixerint  >hic  est  Christus  vel  iti^-,  noUie  credere  nec  ire  posi  eos. 

Xec  sonát  in  íidei  defectum  nolle  credere,  quod  Christus  sit  sub- 
stancialiter  in  hostia  consecrata,  dammodo  creditur,  quod  Christus 
spiritualiter  i.  e.  per  graciam  suam  sit  in  illa,  si  rite  consecratur,  quia 
ut  dicitur  Luc.  7,  centurio  foit  de  magnitudiue  lidei  a  domino 
laudatus,  eo  quod  credidit,  quod  potens  esset  Christus  sanare  eius 
puerum  sine  eius  corporali  descensione  ad  ipsum,  et  regulus  econtra 
de  parvitate  fidei  a  Christo  est  redargutus,  eo  quod  non  crederet 
Christum  alicubi  esse  virtualiter  et  spiritualiter,  nisi  ubi  fuerii  corpora- 
liter  presens,  -)  ut  dicitur  Joh.  IV. 

Item  alii  confirmant  se  in  predicto  errore  simealibus  argumentis, 
arguentes  a  similitudine  insufticieute.  ut  primo  dicunt  de  anima  : 
Ši,  inquiunt,  anima  potest  esse  simul  in  diversis  locis,  cur  nou  corpus 
Christi  eadem  ťacilitate?  Hii  notent,  quod  tota  difdcultas  est  de  multi- 
plicacione  nature  corporee,  quod  ipsa  sit  simul  per  diversa  loca  secundum 
suam  substanciam,  quod  negatur;  anima  autem  est  substancia  iucor- 
porea  —  ergo  non  válet  similitudo.  Utrum  autem  idem  spiritus  posset 
esse  simul  intercise  per  distincta  loca,  est  probleuma  neutrum  multis, 
•cum  spiritus  in  nátura  sua  non  occupat  locum  et  ex  celeritate  motus 
alterati  ab  insensibili  ad  sensibile  a  loco  abscondito  ad  p  a  t  e  n  t  e  m  «) 
fit  crebro  decepcio  sensus.  Hinc  b.  Paulus  sciens  se  raptům  in  terciam 
celum  et  in  paradisum,  utrum  extra  corpus  vel  in  corpore  ťuit,  dicit 
se  iguorare,  ut  II,  Cor.   12.  'j 

5)  Mat.  24,  23.  Mař.  13,  21:  ].uk.  l7,  23.  —  ^)  6rv.  Chelč.  .^tr,  427  n. 
—   »)  v.  2  11. 


a)  Psáno  :   poteMau-in. 


[Tractatus  de  4  modis  essendi.] 

155a 

Apostolus  I.  Cor.  XI  incipiens  loqui  de  sacramento  eukaristie 
spiritu  prophetico  dicit,  quod  circa  ho  a  oportet  hereaes  esse,  ut  qui 
probati  šunt  fiant  manifesti.  Quare  quilibet  fidelis  dehet  eaute  atten- 
dere,  ne  circa  hoc  sacramentum,  quod  est  lapis")  sapientum,  hinc 
occasione  male  accepta  in  viam  peccatorum  impiorum  declinet.  Dehet 
autem  excitare  quemlihet  lidelem  hic  ad  vigilandum.  quia  eciam  tempore 
Christi  et  in  eius  preaeucia  multi  discipulorum  eius  íuerunt  in  hoc 
scandalisati,  ut  patet  Joh.  6,  in  tantum  quod  eciam  ab  eo  reeesserunt, 
tum  quia  tempore  apostolorum  Corinthii  post  sufíicientem  informacionem 
sihi  hinc  iudicium  sumpserunt,  ut  patet  I.  Cor.  XI,  tum  quia  doctissimi 
doctores  cum  inuumerabili  multitudine  eorum  discipulorum  per  plura 
curricula  seculorum  in  sentencia  eukaristie  criminose  variarunt,  ut 
patet  in  multis  passibus  decreti:  alii  in  melle  conficiendo,  alii  trans- 
substanciacionem  ponendo,  alii  inpanacionem  asserendo,  alii  sacramentum 
calicis  quoad  wlgus  deponendo,  alii  accidens  sine  subiecto  et  paneitatis 
exinanicionem  usque  ad  fundamentům  in  eo  dogmatizando,  quod  eciam 
usque  hodie  per  totam  romanam  ecclesiam  ut  íides  confirmatur.  Et 
videtur  quod  quanto  plus  ecclesia  in  operabilibus  ab  apostolis  declinavit. 
de  tanto  habundancius  in  speculativis  in  penam  peccati  in  errores 
varios  devenit.  Tum  eciam  quia  quasi  omneš  doctores  moderniores 
nedum  discordant  in  hoc  puncto  ab  apostolis,  sed  eciam  a  doctoribus 
primevis  se.  Crisostomo,  Origene,  Augustine,  Ambrosie  etc,  ymmo  si 


o)  Psáno :  lapsum. 


30 

quis  eorum  scripta  recte  inspexerit,  discordant  eciara  a  seipsis,  cum 
sepius  nedám  unus  alteri  sed  et  idem  contradicit  sibi  ipsi.  Et  šunt 
eorum  doctrine  aicut  aqua  turbidu,  i)  inpura  et  insipida,  quam 
quilibet  horreret  et  quamdiu  cum  seipsis  non  concordaverint,  quiiibet 
credens  eorum  testimonium  ťormidaret.  Sic  enim  in  causis  secularibus 
diffinicio  duodecim  consulum  non  suscipitur,  nisi  concordes  fuerint  cum 
seipsis.  Cum  enim  sint  tam  vita  quam  sciencia  apostolis  et  primis 
doctoribus  inferiores,  certum  est  íideli,  quod  non  sant  nove  revelaciones 
a  domino  ista  varia  eukaristie  documenta  ultra  sanctos  priores,  sed 
antichristi  errores  et  seducciones. 

Vnde  caveat  šumme  fidelis  hanc  antichristi  excusacionem  -)  in 
suis  peccatis,  que  dicit,  cum  queritur,  utrum  fides  eius  de  eukaristia 
habeat  fundamentům  scripture  vel  racionis :  /  „Hoc  inquit  sacramentum  1551, 
ledit  suos  perscrutatores.  Nam  et  David  ait:^j  Parasti  cibum  illorum, 
quoniam  iia  est  preparacio  eius.  Noli  ergo  scrutari,  si  non  vis  errare. 
Ňam  hoc  sacramentum  salubriter  credi  potest,  investigari  non  potest." 
Et  ita  ut  far  antichristus  lumen  racionis  cautulose,  ne  error  suus 
agnoscatur,  aufugit.  Verum  quidem  est,  quod  criminosa  peršcrutacio 
maximě  huius  sacramenti  ledit,  sicut  et  aliarum  veritatum  maximě  arti- 
culorum  fidei,  sed  eorum  cognicio  licita  reformát  tam  affectum  hominis 
quam  intellectum.  Nam  ut  I.  Cor.  13*)  Videmus  nunc  per  speculum 
et  in  enigmate,  tunc  autem  fa:ie  ad  faciem  1.  e.  articulos  fidei,  quos 
nunc  aliquo  módo  cognoscimus,  tunc  se.  in  patria  clarissime  intelligemus. 
Ulam  ergo  cognicionem,  que  solum  in  patria  datur,  velle  perscrutari 
criminosum  est,  sed  optare  cognicionem  clariorem  tidei  obscure  credite 
amancium  et  requirencium  dominům  est.  Sic  enira  apostoli  dixerant 
Luc.  17  •^)  Domine,  adauge  nobis  fidem.  Fides  enim  potest  augeri  usque 
ad  clarum  emsdera  fidei  intellectum,  alias  enim  non  hortaretur  Petrus  1. 
Pe,  3 '')  christianos  paratos  esse  dare  racionem  de  ea  fide  etc,  cum 
nemo  de  ea  fide,  quam  solus  ignorat,  potest  aliis  ponere  racionem. 
NuUus  ergo  articulus  fidei  potest  esse  tam  altus,  quin  possit  a  chri- 
stianis  aliquo  módo  salubriter  investigari,  cum  b.  Augustinus  investi- 
gavit  materiam  de  benedicta  trinitate,  que  est  intinitum  superior  euka- 
ristie  sacramento.  Ideo  nuUum  velamen  hereticum  possit  magis  ecclesiam 
cecare  quam  istud  :  Noli  investigare,  sed  simpliciter  crede,  que  tibi  a 
prelatis  tuis  preponuntur,  alias  errabis.  Quia  sic  introducta  quacunque 
novitate  heretica  sine  fundacione  scripture.  si  dočti  in  lege  domini  m- 
cipiant  illnd  si  catholicum  sit  examinare,  statim  possit  proponi  hoc 
principium  Machometi :   Hoc  credi  debet,  sed  investigari  non   potest. 

Xotet    ergo  christianus    de  hoc    sacramento    attestata «)    legis   dei, 
racionis  et  expositorum  ^')  ecclesie  primitive  et  cuncta  alia  habeat  tara- 

')  Viklef  de  euch.  vyd.   uv.  str.   287.  —  -)  Viklef    de    euch.    rvd.    nv.    str. 
285.  —  »)  Ž.  64,  10    —  *)  v,  12.  —  »)  v.  5.  —  «)  v.  15. 


fl)  Psáno  :  attestate.  —  b)  Psáno :  exemplorum. 


40 

quam  onerosa  ecclesie«)  suspecta,  noviter  a  aatrapis  anticliristi  ad 
proprium  lucrum  callide  introducta. 

Fides  ergo  huius  sacramenti  ponitur  Mat.  20,  Mař.  14, 
Luc.  22  et  I.  Cor.  XI,  ubi  terminans  dominus  veteris  legis  íiguras, 
quarum  solempnior  erat  agnus  paschalis,  solempniter  hoc  sacramentum 
introduxit.  Accipiens  enim  panem  gracias  egit  et  dědit  discipulis  suis 
dicens:  Accipite  et  comedite,  hoc  est  corpus  meum,  quod  pro  uobis 
iradetur.  /  Similiter  postquam  cenauit,  accepit  calicem  et  gracias  agens 
dědit  ipsis  dicens:  Accipite  et  bibite  ex  hoc  omneš,  hic  est  enim  calix 
novum  testamentům  in  meo  sanguine.  Hec  quociescunque  fecerifis,  in 
mei  memoriam  facieiis.  Ubi  laandavit  suis  discipulis  suum  corpus 
comedere  et  suum  sanguinera  bibere  —  et  fecerunt  non  íicte  sed  in 
veritate,  Et  sic  ex  hac  litera  iideliter  credendum  est,  quod  ille  panis 
sic  ut  piemittitur  a  Christo  dispositus  et  condicionatus  est  vere  et 
realiter  corpus  Christi,  quod  traditum  est  pro  nobis,  sicut  te- 
statur  Apostolus  I.  Cor.  X:  ^j  Panis,  quem  frangimus,  nonne  partici- 
pncio  corporis  domini  est  P  et  I.  Cor.  Xl:^)  Qui  manducaverit  paneyn 
vel  biberit  calicem  domini  indigne,  reus  erit  corporis  et  sanguinis 
Christi.  Sic  conformiter  scripture  crediderunt  doctores  antiqai,  ut  J  e  - 
r  o  nim  US  ad  Helbidiam  contitetur  suam  in  hoc  puncto  fidem  dicens:  ^) 
Nos  audiamus  panem,  quem  Christus  fregií  deditque  discipulis,  esse 
corpus  domini  salvatoris  ipso  dicenie  ad  eos:  Accipite  et  comedite, 
hoc  est  corpus  meum.  Et  Augustinus  4"  de  Trin,:  "•)  Corpus  et 
sanguinem  Christi  dicimus  id,  quod  ex  terre  fructibus  acceptum  et 
přece  mistica  consecratum  recte  sumimus  ad  salutem  in  memoriam 
dominice  passionis. 

Sed  cum  panis  sacramentalis  non  possit  ydemptice  esse  corpus 
Christi,  cum  alias  Christus  noster  íieret  sepe  deas  recens  et  cresceret 
in  suis  partibus  monstruose  in  infinitum,  quia  quotquot  panes  sacerdos 
conficeret,  tot  partes  «)  Christi  adderet,  ymmo  deus  noster  reciperet  mu- 
taciones  nimis  ineptas,  quia  moUesceret,  putresceret  et  a  vermibas  ro- 
■deretur  et  sequerentur  predicaciones  blaspheme  nimis  multe,  que  red- 
derent  horridam  cunctis  fidem  christianam :  ideo  notandum  est  de 
niodo,  qualiter  vid,  et  quo  módo  panis  sacramentalis  vel  hostia  est 
vere  et  realiter  corpus  Christi. 

Pro  quo  notandum,  quod  Christus,  qui  est  verbum  caro  factum, 
dupliciter  consideratur  se.  prout  deus  et  prout  homo. 

Consideratus  prout  deus,  cum  in  eo  idem  sit  esseneia, 
virtus  et  potencia,  ut  declarat  Augustinus  in  De  cognicione  vere  vité. 
ipse  est  ubique  per  se  essencialiter,  virtualiter  et  potencionaliter,  siout 

1)  v.  16.  —  »)  v.  27.  —  »)  Aá  Edibiam  úo  XII  qncst.  N.  T.  Mi>/ne  P.  h.  22 
col.  986.  —  *)  c.  60   de  cons.  dist.  II. 


a)   Psáno :  ecclesia.   —   b)  Psáno :  jiarti. 


41 

declarati)  Apostolus  Act.  17 :  •)  Deus  qui  fecit  mundum  et  omnia  que  m 
eo  šunt,  hic  celi  et  ierre  cum  sit  deus,  non  in  manufcctis  templis 
hábit  ai  indigens  aliquo,  cum  i  pse  det  omnibus  vitam  et  inspir  žetonem 
et  omnia  —  sequitur:  non  longe  est  ab  unoquoque  nostrum.  in  ipso 
enim  vivimus,  mouemur  et  sumus.  Sic  igitur  nedum  Christus  sed  et 
tota  trinitas  est  tota  in  qualibet  creatura  essencialiter,  virtualiter  et 
potencionaliter.   /  156b 

Sed  Christus  consideratus  in  quantum  deus  et  homo 
coniunctim,  tunc  habet  plures  modos  essendi,  *)  qui 
omneš  šunt  reales  et  veri,  quamvis  quidam  šunt  realiores  et 
veriores. 

Unus  est  modus  essendi  substancialiter,  corpora- 
liter  et  dimensionaliter,  quo  módo  hic  in  terris  ambulavit,  com- 
edit  et  bibit,  predicavit  et  finaliter  passus  est  et  sepuhus  et  resurrexit. 
Et  illo  módo  realiter  movebatur  de  uno  loco  ad  alium  et  econtra,  nec 
potuit  esse  pro  eodem  instanti  in  pluribus  locis,  cum  in  hoc  nátura  eius 
bumana  potencie  divine  non  possit  esse  subiecta.  Hinc  Christus  disci- 
pulis  dixit  Joh.  XI:*;  Lazarus  mortuus  est  et  gaudeo  propter  vos,  ut 
credatis,  quia  non  eram  ihi,  sed  eamus  ad  eum.  Infra  disevunt  tam 
Martha  quam  Mag-dalena :  &)  Domine,  si  fuisses  hic.  frater  meus  non 
fuisset  mortuus.  Et  patet.  quod  licec  ibi  fuit  virtualiter  et  spiritualiter, 
cum  cognoverit  eius  infirmitatem  et  mortem.  tamen  non  erat  ibi  sub- 
stancialiter, corporaliter  et  dimensionaliter. 

Ille^ergo  modus  essendi  Cbristi  licet  sit  iam  valde  alteratus  quoad 
qualitatem,  non  tamen  est  variatus  quoad  quidditatem ;  quia  illud  esse 
Christi  iam  est  gloriosissimum,  subtilissimum.  agilissimum  et  inpassibi- 
lissimum,  sed  tamen  mansit  eadem  humanitas.  eadem  substancia.  idem 
corpus,  eedem  dimensioues,  sicut  de  se  probavit  per  40  dies  apparens 
discipulis  auis  in  multis  argumentis.  nunc  eis  colloquens,  nunc  cum 
ipsis  manducans  et  bibeus,  nunc  ipsos  palpare  iubens.  nunc  eis  scripturas 
exponens.  ut  patet  in  omnibus  ewangelistis. 

JUo  ergo  módo  nedum  non  est  in  sacramento  altaris,  ymmo  nec 
est  in  terris,  sed  ascendit  ad  celum  et  sedět  ad  dexteram  patris  in  illa 
qaantitate.  qua  hic  viavit,  ut  patet  ex  multis  scripturis,  ut  Act.  1  : «/ 
kic  Jesus,  qui  assumptus  est  a  vobis  in  celum,  sic  veniet,  Col.  3: 7) 
Que  sursum  šunt  queriie,  ubi  Christus  est  in  dextera  dei  sedens, 
Ps.:^)  Dixit  dominus  domino  meo:  Sede  a  dextris  meis.  donec  ponam 
inimicos  tuos  scabellum  pedum.  tuorum,  Apok.  1 :  ^)  Ecce  venit  cum 
nubibus  et  uidebit  eum  omnis  oculus  et  qui  eum  pupugerunt  et  tunc 
plangent  se  super  eum  omneš  íribus  terre.  Eciam  Amen. 


«)  Viklef  De  euch.  305.  —  ^)  v.  24  n.  27.  —  ')  Srv.  Viklef  De  euch. 
84  n.  —  «j  v.  14  n.  —  ')  v.  21.  32.  —  «)  v.  11.  —  '•)  v.  1.  n.  —  «j  Ž.  109,  1  n. 
»;   —  v.  7. 

6 


42 

l57a  Et  de  illo  módo  essendi  /  prohibet  Christus  suis,  ne  credant  eum 

alicubi  in  terris  Mař.  13:0  Tunc  si  quis  vobis  dixerit  »ecce  hic  est 
Christus,  ecce  illic<^  ne  credatis.  Et  ponit  causám  Mat.  24:2)  Sicut 
enim  fulgur  exit  ab  oriente  et  apparet  usque  in  occidentem,  iia  erit 
adventus  filii  hominis.  Tanta  euiua  [estj  claritas  illius  corporis  substau- 
cialÍ3  Jesu  Christi,  quod  si  substancialiter  et  corporaliter  foret  hic 
nobiscutri,  ut  cece  homines  senciunt  de  hostia,  nullus  vivens  valeret  in 
corpore  mortali  hano  gloriam  suťferre,  sed  omni  se  corporaliter  et 
carnaliter  cernenti  excessum  aut  extasim  inferret,  sicut  et  olim  Petrus 
in  Thabor  in  eius  transliguracione  quasi  mortuus  cadebat.  s)  Vnde  cum 
venerit  in  suo  adventu  finali,  dicitur  sicut  íulgur  totum  mundum  illumi- 
nare  etc.  Hinc  cum  Christus  Paulo  apparuit  in  via,  non  ipsum  videre 
simpliciter  potuit,  sed  extasim  passus  fuit,  ut  nesciret  si  in  corpore  vel 
extra  corpus  esset,  ut  patet  2.  Cor.  12  et  raptus  fait  usque  in  tercium 
celum.  *)  Et  sic  de  Stephano  dicitur,  quod  (ut  Act.  VII)  intendens  in 
celum  vidit  gloriam  dei  et  Jesum  stantem  a  dextris  virtutis  dei  et  ait :  ^) 
Ecce  video  celos  apertos  et  Jesum  stantem  a  dextris  dei.  Ubi  Augustinus 
dicit  in  De  cognicione  vere  vite:^)  Stephanus  non  corporeis  oculis 
deum  in  celo  ultra  firmamentum  vidit,  cum  hominis  [visus]  nullo  módo 
usque  ad  celum  pertingere  possit.  Sed  et  concio  illa,  in  qua  Stephanus 
stans  Christum  conspexit,  in  domo  aliqua  fuit,  cuius  tecti  culmen 
corporeus  eius  oculus  minime  penetrare  potuit.  ^)  Vnde  patet  1)  quod 
Stephanus  Christum  substancialiter  et  dimenáionaliter  vidit,  quia  stantem, 
2)  quia  non  in  terris  sed  in  celis,  cum  taiiter  non  sit  in  terris,  3)  quia 
oculis  fidei  et  intellectus,  cum  oculus  carnis  nondum  glorificatus  hoc 
suíFerre  non  possit. 

Ex  quibus  concluditur,  quod  dicere  Christum  substancialiter  et 
corporaliter  esse  in  hostia  consecrata,  est  fantasiasticus  error  nee  ullibi 
nec  ex  racione  nec  ex  scriptura  dante  fidem  approbatus. 

Ex  quo  errore  sequuntur  inevitabiliter  inconveniencia  nimis  multa  : 
prim  o  sequeretur,  quod  Christus  esset  in  hostia  satis  par  a  septipe- 
dalis,  8)  quia  secundum  Augustinům  omnia  eorpora  sicubi  corporaliter 
existunt,  non  possunt  sine  dimensionibus  esse.  Secundo  sequeretur, 
quod  nos  haberemus  mille  ymmo  infinitos  Christos,  .  cum  idem  corpus 
corporaliter  in  locis  distantibus  eodem  instanti  esse  non  possit.  Et 
tercio  Christus  deus  tunc  foret  cottidie  a  nobis  crudeliter  devoratus. 
Et  plura  talia  sequerentur,  licet  ea  pseudo  sophistice  omnia  excusent. 
157b  Quarto  sequeretur  staňte  sentencia  doctorum,  /  quod  Christus  sit  per- 
sonaliter  in  hostia,  tunc  quelibet  pars  hostie  haberet  infinitos  fines 
felicissimos,  gracia  quorum  totum  genus  humanum  racionabiliter    labo- 


1)  v.  21.  —  2)  v.  27.  —  8)  Viklef  De  euch.  310.  —  *)  v.  2—4.  —  6)  Sk. 
ap.  7,  56.  -  «)  Migne  P.  L.  40  col.  1028.  —  ')  Cituje  také  Viklef  De  euch.  307.  — 
6)    Viklef    De    apost.    100,    De    euch.  302. 


43 

raret;  propterhoc^)  minorem  enim  gradům  cupiebat  apostolus  dissolvi, 
ut  esset  cum  Christo.  -)  Et  foret  quelibet  pars  illius  hostie  beacior 
quocunque  sancto. 

Iníinita  šunt  talia  deliramenta,  quibus  mendaciter  et  blaspheme 
ecclesia  est  per  fidem  antichristi  onerata.  Hinc  dicit  Aug.  et  ponitur 
de  cons.  dist.  2.  Prima  quidem:^)  Donec  seculum  finiatur,  sursum 
est  dominus  etc 

Alius  modus  essendi  Cbristi  prout  est  deus  et  homo  est 
virtualis  aut  poteneionalis,  quo  módo  Cbristus  eciam  secundum 
humaiiitatem  est  in  celo  et  in  terra,  quia  si  quilibet  rex  terrenus  est 
vere  et  realiter  in  qualibet  sui  imperii  parte  potencionaliter,  a  forciori 
Cbristus,  qui  (ut  Apok.  XVII  *)  dominus  dominorum  est  et  rex  regum, 
cui  data  est  omnis  potestas  in  celo  et  in  terra,  ^)  ut  in  nomine  eius 
omne  genu  cele^tiuni,  terrestrium  et  infernorura  flectatur. «)  Diaboii 
enim  secundum  Jacobum  ad  eius  potenciam  contremiscunt.  ') 

Alius  est  modus  essendi  Cbristi  spiritualis,  quo  idem 
Cbristus  semper  substancialiter,  corporaliter  et  dimensionaliter  in  celis 
manens,  cum  sanctis  et  in  sanctis  est  realiter  et  vere  sed  spiritualiter 
i.  e.  per  graciam  suam  et  dona,  que  spiritura  sanctorura  ditant,  pulchri- 
ficant,  sanant  et  in  toto  ad  ymaginera  dei  restaurant  et  restauratos 
finaliter  conservant  etc.  Et  de  illo  módo  essendi  šunt  plures  promis- 
siones  et  scripture,.  ut  Mat.  \?>:^)  Ubi  šunt  duo  vel  íres  congregati  in 
nomine  meo,  ibl  sum  in  medio  eorum.  Si  enim  secundum  ewangelium 
apostoli  conversacio  apostolorum  in  terra  viancium  erat  in  celis  (ut 
Pbil.  3  ^)  et  testante  Cbristo  ubi  thezaurus  alicuias  est,  ibi  est  et  cor 
eius:")  multo  evidencius  anima  Cbristi  est  cum  fratribus,  sororibus  et 
amicis  suis,  quales  šunt  omneš,  qui  faciunt  voluntatem  patris  eius, 
quibus  in  tantum  est  affectus.  ut  ipsos  membra  sua  dicat  etc.  Qualiter 
eciam  4.  Reg.  5  dicitur  :  ^i)  Nonne  cor  meum  in  presenti  erat,  quando 
reversus  est  homo  de  curru  suo  in  occursum  tui  ?  —  sed  constat 
quod  tunc  Elizeus  fuerat  in  domo  sua  etc.  Illo  módo  Cbristus  stát  ad 
ostiura  cordis  nostri  et  pulsat  ut  Apoc.  3 ;  ^-)  illo  módo  Cbristus  tenet 
7  stellas  in  dextera  sua  i.  e.  omneš  predicatores  fideles  et  ambulat  in 
medio  septem  candelabrorum  aureorum  i.  e.  universarum  ecclesiaruni 
Apoc.  2:^3)  illo  módo  loquitur  apostolus  2.  Cor.  /  ult.  :J*)  An  experi-  I58a 
mentum  eius  queriiis,  qui  loquitur  in  me  Christus?  et  infra  :  An  non 
cognoscitis  uosmet^ipsos,  quia  Christus  Jesus  in  vobis  est,  nisi  forte 
reprobi  estis?  et  iterum  Job.  15:^^)  Qui  manei  in  me  et  ego  in  eo, 
hic  fert  fructum  multum,  quia  sine  me  nichil  potestis  facere. 


*)    Psáno:    hec;    spoj:    propter  gradamminorem   hoc.  —  *)  Filip.   1,  13.  —  ^)  c. 
44.  _  4)  v.  14.  —  =)  Mat.  28,  18.  —  «)  Filip.  2,   10.    —  ■)  Jak.  2,  19.  -   »)  v.  20. 

—  9)  v.  20.  —  •••)  Mat.  6,  21.    —    ")  v.  20.  —  '')  v.  26.  —  '»)  v.  1.  —  '*)  v.  3.  5 

—  »«)  v.  5. 

6' 


44 

Plures  šunt  tales  scripture,  que  docent,  quomodo  Christus  corpo- 
raliter  in  celo  manens,  spiritualiter  per  graciam  suam  et  potenciara 
graciosam  operatur  opera  sua  in  sanctis  et  electis  eius,  in  tantum  ipsis 
unitus,  ut  iam  non  vivant  ipsi  nec  quidquam  secundum  motus  víte 
proprie  et  naturalis  agant,  sed  vivat  in  ipsis  Christus,  ^}  cuius  regimini 
et  voluntati  et  spiritui  in  toto  secundum  omnia  membra  et  omneš  sensus 
tam  interiores  quam  exteriores  se  tradiderunt,  sicut  membra  capiti  šunt 
subiecta  —  hinc  dieitur  caput  corporis  ecclesie  Col.  1. 2) 

Alius  est  modus  essendi  Christi  sacrameníalis,  quo 
Christus  est  realiter  et  vere  sed  potencialiter  et  spiritualiter  et  sacra- 
mentaliter  in  omnibus  sacramentis,  maximě  autem  in  sacramento 
eukaristie,  quia")  omneš  quatuor  ewangeliste  Mat,  Mar.,  Luc,  Paulus 
comraemorant,  quomodo  Christus  dixit  panem  et  vinum  esse  corpus 
suura  et  sanguinem,  que  locucio  ex  solempnitate  loquentis  ac  testimonio 
sanctorum  oportet  quod  habeat  aliquam  ínsolitam  efficaciam  ultra  alia 
sacramenta  novi  vel  veteris  testamenti.  »Nam  magister  optimus  et 
césar  semper  augustus  in  cena  ultima,  quam  prandebat  cum  suis 
apostolis  post  esům  pure  figuralem  agni  pascalis  introduxit  solempniter 
hoc  sacramentum. « *)  Sed  Christum  deum  nostrum,  qui  veuit  inpiere  et 
perficere  legem,  decet «)  ex  maiori  miraculo,  pietate  et  gracia  procedere 
in  novo  testamento  quoad  sacramentum  finále,  in  quo  sit  memoriále 
suorum  mirabilium  conservatum.  Sed  in  veteri  testamento  fuit  corpus 
Christi  quodaramodo  in  manna  et  ceteria  figuris,  ut  notát  apostolus  I. 
Cor.  10:5)  Omneš  eandem  escam  manducaverunt  et  omneš  eundem 
poium  biberunt,  bibebant  autem  de  spirituali  consequents  eos  petra  — 
15Sb  peira  autem  erat  Christus.  »Quare  oportet  quod  in  isto  sacramento  sit 
habundancius  Christus,  eftieacius  et  figuře  '^)  propinquius  qaam  in  veteri 
testamento,  /  aliter  enim  non  foret  racio,  quare  illa  cessarent  nnvo  non 
excedente  superflue  introducto.«  7)  Cum  ergo  esse  sacramentaliter 
Christum  alicubi  in  novo  testamento  ineludit  duos  priores  modos  essendi 
se.  potencialiter  et  spiritualiter,  dico  quod  Christus  substancialiter, 
corporaliter  et  dimensionaliter  in  celo  manens,  est  in  sacramento 
altaris  virtualiter,  spiritualiter  et  sacramentaliter, 
realiter  etve  re,  sed  non  estibi  substancialiter,  ut  superius 
est  pretactum. 

Christus  enim  est  verius  inanima  iusti  quam  in  sacramento 
altaris,  quia  est  per    se    causa   illius    módi  et    secundum    Philosophum 

')  Gal.  2,  20.  —  3)  y_  8.  —  *)  Odtud  počínajíc  jest  následující  až  po  »hoc  sacra- 
mentumt,  pak  »Quare  oportet.  .  .  superflue  introductoc  z  Viklefa  De  euch.  86.  Excerpt 
Chelčického  jest  bližší  Viklefovi  než  našemu  textu.  —  *)  Chelč  str.  489.  — 
')  v.  3  n.  —  «)  Viklef  lépe:  rei  sacramenti.  Chelč.:  sacramenta.  —  ')  Chelč. 
str.    489. 


a)  Psáno:  deus. 


45 

>propter  quod  unumquodque,  et  ipsam  raaiust,  sed  in  aniraa  iusti  non 
est  ChrÍ3tU3  essencialiter  et  corporaliter,  ut  patet  supra  etc.  —  ergo 
nec  in  sacramento  est  essencialiter  et  corporaliter  etc. 

Item  corpus  Cbristi  non  est  aliter  in  sacramento  altaris 
quam  comeditur  ab  anima  fideii,  sed  non  comeditur  ab  anima 
fideli  substancialiter,  ut  patet  Joh.  6,  ubi  hic  sensus  discipulos  scandali- 
zabat,  quod  deberent  ipsum  cnmedere  substancialiter.  unde  dixerunt:^) 
Durus^)  est  hic  sermo  et  quis  potest  eum  audire  ?  Nichil  enim  hor- 
ribilius  quam  necesse  mandacare  corporaliter  carnem  et  bibere  sic  san- 
guinem  hominis  tam  tenere  predilecti  —  ideo  Christus  digniores  disci- 
pulos  in  sensu  vivifico  informavit,  quod  caro  i.  e.  earnalis  sensus  nichil 
proderit,  sed  spiritus  est  i.  e.  spiritualis  sensus,  gui  vivificat:  nam 
quoad  carnajem  sensum  concludit  hoc  esse  inpossibile  dicens,  quod 
filius  hominis  ascendet  in  celum,  ubi  prius  erat  secundum  alteram 
náturám,  ibi  mansurus  u-que  ad  iudicium  íinale.  Oportet  ergo  fidelem 
credere,  quod  illud  quo  anima  pascitur  obiective  est  spiritualis  anime 
cibus  et  sic  oportet  carnem  Christi  et  sanguinem  tam  varie  pro  pecca- 
toribus  tribulatam  accendere  in  nostris  spiritibus  amorem, 
qui  est  anime  cibus.  ut  grati  íaciamus  quodam  módo  re- 
compensam,  Et  hanc  manducacionem  oportet  esse  in  quolibet  sal- 
vandorum,  ut  deducit  veritas  Joh.  6  per  totum.  Que  si  defuerit,  vane 
manducamus  corporis  et  sanguinis  Christi  sacramenta :  hinc  dicit 
Augustinus:^)  Hoc  est  manducare  Ulam  escam  et  illum  potům 
bibere  in  Christo  mamre  et  illum  in  se  manentem  habere.  Ac  per  hoc 
qui  non  manet  in  Christo  et  in  quo  Christus  ■  non  manei,  pro:ul-  I59a 
dubio  non  manducat  spiriiualiter  eius  carnem,  licet  camaliter  et  uisi- 
biliter  dentibus  p^emat  sacramenta  corporis  et  sanguinis  Christi,  sed 
magis  taňte  rei  sacramenium  ad  iudicium  sibi  manducat  et  bibit.  Cum 
igitur  fidelis  non  optaret  corporaliter  sed  spiritualiter  corpus  Christi,  patet 
quod  omnipotens  aptavit  istum  modům  spirituálem  essendi  in  hostia  con- 
secrata,  quo  debet  comedi  a  lideli.  Alium  autem  modům  essendi  se. 
substancialiter  vel  corporaliter,  cum  íbret  quoad  hoc  superfluus.  utiliter 
abstraxit. 

Ex  quo  ulterius  sequitur:  Ex  quo  solum  ibi  corpus  Christi  spi- 
ritualiter in  sacramentis  manducent,  quorum  mens  et  anima  pascitur, 
fovetur  et  confortatur  ex  devota  memoria  Jesu  Christi  ibi  presentis  larga 
gracia  sua,  quod  ut  sic  sicut  nec  bestia  nec  infídelis  manducat  sacra- 
mentum  vel  tropice  ipsum.  Infidelis  tamen  accipere  dicitur  vare  corpus 
Christi.  Vnde  aliud  est  capere,  aliud  manducare.  *  i  Nam  ut  sic  eciam 
aer  vel  bestia  accipit  corpus  Christi,  cum  accipit  sacramentum,  quod 
est  vere  et  realiter  sed  virtualiter  et  spiritualiter  corpus  Christi.  Et  sic 


')  Jan    6,    61.    —    -;  Oáiud    ai    po   sfaciamus    quodammodo    recompensamt    celé 
z  Viklefa   De  euch.   17.   —  *)  c.  46   de  cons.  dist.  II.    —  *)  Viklei  De  eucb.  308. 


46 

notanter  et  vere  dicit  Christus  loquens  de  re  sacramenti : ')   Qui  man- 
ducat  hune  panem,  viuet  in  eternum. 

P  r  i  m  o  ergo  credat  fidelis,  quod  illa  proposicio  Christi  hoc  est 
corpus  meum  est  locueio  figurativa  et  predicacio  non  essencialis,  sed 
habitudinalis,  sicut  et  illa:  semeu  est  verbum  dei  vel  petra  erat 
Christus,  licet  sit  non  sic  figura,  quin  sit  ibi  realiter  et  vere  res  figu- 
rata  se.  corpus  Christi  spirituali  módo  et  virtuali. 

Credat  secundo,  quod  manet  realiter  panis  raaterialis  eeiam 
post  benediccionem  sacerdotis,  cum  apostolus  continue  hoc  sacramentum 
vocet  panem  et  hortatur,  ut  sacramenta  panis  et  vini  moderacius  sumant, 
ne  fiant  ex  ipsis  in  suum  iadicium  inebriati.  Nam,  ut  dicit  Ambrosius, 
Corintbii  de  sacramentis  fuerunt  inebriati,  quod  non  fuisset,  nisi  man- 
159b    sisset  panis  et  vinum  in  sua  Datura.  -)  / 

Credat  terč  i  o,  quod  unus  est  dominus  noster  et  magister  Jesus 
Christus,  qui  essencialiter  est  io  celis,  loco  quo  diffunditur  adequatus, 
cuius  virtus  et  gracia  spiritualis  et  sanctitas  est  presens  sacramentis, 
que  eius  corpus  et  sanguinem  figurant,  que  virtus,  gracia  et  sanctitas 
est  subiective  in  corpore  Christi  quod  est  sursum  et  contentive  vel 
diftinitive  in  sacramentis,  non  formaliter  sicut  est  in  animabus  sanctorum, 
sed  sacramentaliter  et  quodammodo  effective,  sic  quod 
sacramentum  habet  aliquara  virtutem  ad  devote  memo- 
randum animam,  ad  movendum  animam  fidelem[ad]effi- 
caciterdegu Standům,  quam  suavis  sit  dominus  noster 
Jesus  Christus. 

Sic  de  sacramentis  Ambrosius  )  sensit,  qui  ita  dicit:  Materia 
vel  substancia  sacrificii.  quid  erat  tunc  et  nunc  est  in  manibus 
poniificis,  non  simpla  est  sed  nec  poniifex  ipse  solius  divine  vel 
humane  sclius  substancie  est:  est  enim  tam  in  pontifice  quam  in 
sacrificio  diuina  substancia  et  terrena.  Terrena  in  utroque  est  id 
quod  corporaliter  vel  localiter  videri  potest,  diuina  in  utroque  verbum 
invisibile,  quod  in  principio  erat  deus  apud  deum.  Nam  cum  dicerei 
idem  magnus  pontifex  panam  et  vinum  tenens:  hoc  est  corpus  meum, 
hic  sanguis  meus,  vox  erat  verbi  incarnati,  uox  eterni  principů,  vox 
antiqui  consilii,  verbum  quod" humanam  acceperat  náturám,  idem  in 
carne  manens.  panis  et  vini  accipiebat  substanciam.  Sequitur:  Sed 
obicit  adversarius:  Christus  est  vivens  et  sensibUis,  in  corpore  suo 
mcbilis,  quia  deus  et  homo  Christus,  corpus  autem,  sacrificii  vitam 
non  habet,  sensum  non  habet,  mobile  non  est.  Hoc  assumpto  concludit 
sic:  Ccrpus  ergo  domini  non  est,  Christus  non  est.  Ad  hec  inquam: 


')  Jan  6,  59.  —  ')  Srv.  výrok  vytýkaný  Husovi:  imittatis,  quod  sacerdo.s  com- 
edat  de  istis  speciebus  in  tantum,  quod  saturabitur,  et  de  ealice  bibat  in  tautum,  quod 
suffundatur*  (Doc.  184).  —  ^)  Není  ve  spise  Ambrožově  De  sacramentis  (Migne  P.  L. 
16  col.  417—462). 


47 

Óbsecro  ie,  quam  in  corpore  domini  vitam  requiris?  Est  enim  vita 
animalis,  est  et  vita  spiritualis.  Animalis  vita  quinque  sensibus  fungitur 
se.  visu,  auditu,  tactu  etc,  hec  vita  animalis  carnalis  est,  car  o  est. 
Dominus  autem  dicit  Joh.  6:  Caro  non  prodest  quidquam.  Si  enim 
Judsi  carnem,  quam  crucifixerunt,  concidere  et  devorare  sicut  carnem 
agni  voluissent  aut  potuissent  integram  vivamque  absorbere,  sicut  cetus 
maris  vivum  j  absúrbuit  Jonam,  nec  illis  pro/uisset,  ymmo  maiori  I60:i 
sacrilegio  eorum  consciencias  polluisset.  Animalis  ergo  vita,  quia  caro 
est,  si  in  corpore  domini  adesset,  nichil  nobis  prodesset  ac  proptcr 
hoc  Ulam  requirere  superjluwn  est.  Nam  quid  celestis  homo  per 
sacrificium  hic  administraret,  quod  nobis  non  deerat?  Non  enim 
prudencie  eius  est  criminositatem  nostram  non  necessariis  pascere 
miraculis.  Querebat  enim  criminosus  Herodes  et  inde  erat  ex  multo 
tempore  cupiens  videre  Jesum,  quia  sperabat  signum  aliquod  ab  eo 
fieri,  quod  quia  non  fecit,  sprevit  eum  et  remisit  indutum  alba 
vestě.  Solam  ergo  vitam  spirituálem  nobis  in  sacrijicio  administrare 
sapienciam  eius  decebat  et  nostre  necessitaíi  expediebat.  que  est 
sanctificacio  et  benediccio.  misericordia  et  veritas,  iusticia  et  pax.  Hec 
autem  vita  eius  spiritualis  sic  est  in  corpore  sacrificii  absque  vita 
animali,  quomodo  lux  solis  absque  calore  eius  in  corpore  luně  nobis 
presentatur.  Ergo  hiis  pariier  ex  rébus  sacrificium  nobis  construxit 
pontifex  summus,  quibus  toius  homo  vsgeíatur  i.  e.  ex  verbo  dei,  in 
quo  vivit  homo  in  anima,  et  ex  terre  fructibus,  quibus  solum  vivit 
corpus.  Hec  ille.  ^) 

Ecce  iste  doctor  credidit,  quod  in  corpore  sacrificii  i.  e.  ho3tia 
manet  panis  materialis,  quo  corpus  nutritur,  2)  credidit  quod  ibi  est 
substancia  divina  i.  e.  Christus  verus  deus  et  verus  homo,  3)  credidit 
quod  non  est  ibi  substaacialiter  illo  corpore  substanciali,  cum  hoc  esset 
nobis  vanum  et  criminosum  miraculum,  quod  se  sic  illi  pani  inearnaret 
et  continue  descenderet  de  celo  et  sic  scanderet  in  nostram  veutrem, 
sed  credidit  quod  ibi  [est]  vere  et  realiter  sed  spiritualiter  per  graciam 
suam,  qua  nos  sanctificat,  sua  benediccione  ditat,  sua  misericordia 
veniam  přestat,  sua  veritate  et  sapiencia  illuminat,  corporaliter  semper 
sursum  manens. 

Ex  quo  patet  error  modernorum,  qui  dicunt :  Licet  Christus  in 
suo  corpore  adhuc  passibili  non  potuit  esse  in  pluribus  locis  substan- 
cialiter  pro  eodem  instanti,  tamen  postea  resurgens  a  mortuis  et  as- 
cendens  ad  celum  tota  bumanitas  eius  a  divinitate  est  absorpta  et 
omneš  proprietates  divine  nature  assumpsit  et  quodammodo  est  resoluta 
et  undiquaque  in  celo  et  in  terra  diffusa,  sicut  aqua  diffunditur  in 
rorem  et  se  latě  spargit,  et  sic  est  iam  ubique  essencialiter,  substan- 
cialiter  et  corporaliter  sicut  ipsa  nátura  divina  et  sic  in  sacramentis 
eukaristie  est  secundum  omneš    suas    partes    essencialiter   presens    etc. 


1)  Srv.  Chelč.  str.  428. 


a 


Pro  isto  adducunt  *)  plures  scripturas,  /  sinistre  ipsas  ad  suam  fantasiam 
retorquentes,  siciit  illain  : ")  Si  co^novimus  Christum  secundum  carnem, 
sed  nunc  iam  non  novimus  et  iterum:  ^j  Dominus  autem  spiritus  est 
et  iteruin  I.  Cor. :  *)  Nos  predicamus  Christum  dei  sapienciam  et  dei 
virtutem  et  Joh.  O :  ^)  Verba,  que  locutus  sum  vobis,  spiritus  šunt 
ei  vita  etc. 

Patet  hic  error  fantasticus,  quo  ecclesia  in  ydolatriam  cece  preci- 
pitatur,  prim  o  ex  hoc,  quod  Christus  sacramentum  adhuc  in  corpore 
mortali  et  passibili  nondum  glorificato  dědit  et  dixit  non  esse  corpus 
gloriosum  sed  corpus  grossum,  quod  traditur  in  crucem,  dicens  ;  Acci- 
pite  et  manducate,  hoc  est  corpus  meum,  quod  pro  vobis  tradetur. 
JDicant  ergo  evidenciam,  quod  illud  corpus  tunc  sedens  in  cena  essen- 
cialiter  et  substancialiter  ťuit  in  sacraraento  altaris.  Sed  ut  ipsi  con- 
cedunt,  quamdiu  non  fuit  gloriticatum,  non  potuit  esse  substancialiter 
in  pluribus  locis,  ergo  nec  tunc,  cum  tunc  erat  maxima  passibile  et 
miserie  subiectum.  Si  ergo  tunc  non  erat  in  sacramento  corpus  Christi 
substancialiter.  que  erit  racio,  quod  módo  sacerdotis  ad  vocera  sit 
habundancius    in  sacramento  quani    ad  propriam  suam  benediccionem? 

Secundo  patet,  quia  boc  est  centra  scripturas,  que  asserunt 
Christum  dimeusionatum  in  celo,  et  sic  contra  catholicam  lidem.  Stephanus 
enim  vidit  vere  et  non  fantastice  Jesum  stantera  ^)  et  angeli  dixerunt 
Act.  1 : ')  Sic  veniet  quemadmodum  vidistis  eum  euntem  in  celum. 
Sed  si  a)  est  diffasus,  tunc  omnia  membra  eius  šunt  sibi  nimis  dilatata, 
in  tantum  quod  humanitas  eius  nec  humanitas  possit  vere  appellari  et 
substancie  quodammodo  contra  catholicam  fidem  erunt  cotifuse ;  et  cum 
se  iterum  ad  priorem  formám  ut  aiunt  nunquam  restringet,  quomodo 
in  forma  vere  humana  iudicabit,  ut  fides  scripture  dočet  Joh.  5 :  ^j 
Potestatem  dědit  ei  iudicium  facere,  quia  filius  hominis  est  et  Mat.  24:  ^j 
Tunc  videbunt  filium  hominis  in  sede  maiestaiis  sue  et  congregabuntur 
ante  eum  omms  gen  tes. 

Tercio  hoc  est  contra  ^)  antiquos  doctores,  qui  communiter  negant 
Christum  substancialiter  ubique  esse.  Vnde  Augustinus  dicit:^^)  Donec 
seculum  finiaiur,  sursum  est  dominus,  sed  tamen  eciam  hic  nobiscum 
est  veritas  domini.  Corpus  enim,  in  quo  resurrexit,  uno  loco  esse 
apparet,  veritas  autem  eius  ubique  diffusa  est. 

Ad  scripturas  autem  in  oppositum  allegatas  dicendum,  quod 
Christus  est  due  substancie  se.  divina  et  humana  et  secundum  hoc  scriptura 
dupliciter  loquitur  de  ipso  et  hoc  módo  oportet  prudentem  scribam  in 
regno  dei  scripturas  de  ipso  iuterpretari,  quedam  sibi  ut  deo,  quedam 
ut  homini  ascribendo  etc. 

')  Srv.  Nota  duo  str.  33.  a  Chelč.  str.  144.  —  »)  II.  Kor.  5,  16.  — 
*)  Jan  4,  24.  —  *)  I.  Kor.  1,  2é.  —  »)  v.  64.  —  «)  Sk.  7,  55  n.  —  í)  v.  11.  — 
«)  v.  27.  —  5)  v.  30.  —  ")  c.  44.  de  cons.  dist.  II.  ' 


o)  Psáno :  sic.  —  b)  Psáno  :  quod. 


49 


Epylogus. 


161a 


A.   Celum 

humanitus   Ch.    essencialiter, 
substancialiter,  c#rporaliter  et 
dimensionaliter  est  in  celo  in 
loco,    per    quem    diffaoditur 
coequatus,  ut  Act.  7:    Video 
celos  apertos   et  Jesnm  .  .    . 
Modus  essendi  realissimus  et 
verissimus. 

D.    Toium  universum. 

Idem  sic  ut  premittitur    sur- 
sum  raanens  realiter  et  verc 
sed    potencialiter    aut    virtu- 
aliter   est   ubique  ut   rex   ad 
quemlibet     punctum      regni. 
Mat.     ult. :     Data     est    niichi 
omnis    potestas   in    celo  .  .  . 
Modus  essendi  verus  et  realis. 

B.  Electi. 

Idem  Christus  sic  ut  dictum 
sursum  manens  usque  ad  iu- 
dicinm,  vere  et  realiter  est  in 
qualibet  congregacione  sancto- 
rum  et  sanctis,  sed  spiritua- 
liter  i.  e.  per  graciam  snam. 
Mat.  18:  Tbi  duo  vel  třes, 
2.Cor.  ult:  Ch.  Jes  vobiscum. 
Modus  essendi  plus  verior  et 
plus  realior. 


C.  Sacramentum. 

Idem  sic  ut  dictum  est  semper 
in  celo  manens  est  hic  vere  et 
realiter,  sed  potencialiter  aut 
virtualiter,  spiritualiter  et  sa- 
cramentaliter  aut  figurative. 
Mat.  26,  Mar.   14,    Luc.  22, 

I.  Cor.  X  et  XI. 
Modus  essendi  verior  et  realior. 


50 

Hii  šunt  módi  essendi  Christi  in  scriptura  sacra  fundati,  quos  qui 
ignoraverit,  ut  cecus  in  foveas  heresum  se  sepe  et  alios  precipitabit, 
cum  ad  speciales  modos  essendi  Christi  oportet  esse  speciales  modos 
se  habendi  ad  eosdem,  si  debet  esse  Christo  acceptus.  Ignorancia  horum 
modorum  in  sacerdotibus  est  causa,  cur  ipsi  totam  ecclesiam  cum 
perfidia  sacramentoram  perturbarunt.  Finguat  enim,  quod  cottidie  corpus 
Christi  integrum  in  nátura  sua  devorant  et  sub  tanta  quantitate,  quanta 
est  in  celo,  degluciunt  oře  suo,  quia  ut  inquiunt  corpus  Christi  est  in 
nátura  sua  integrum  ad  quodlibet  punctum  accidentis,  quod  a)  sic 
161b  sacrant,  Et  a  simili  possent  /  concludere,  quod  possunt  staře  extra 
mundum  maximum  et  ipsum  manentem  sub  eadem  quantitate  ut  est 
módo  ponere  totum  simul  in  os  suum.  Et  certus  sum,  quod  infernus, 
licet  taníum  dilataverit  os  suum  quantum  suťficit  et  potest,  non  sic  facere 
valeret.  Et  probacio  huius  conclusionis  esset  eis  facilis,  posito  quod  deus 
det  eis  potestatem  ad  transsubstanciandum  panem  sacramentalem  in 
totum  mundum,  sicut  módo  secundum  suam  opinionem  transsubstanciant 
in  corpus  Christi.  i) 

')  Na  str.  162a  je  druhé  zobrazení  čtyř  druhů  bytí,  jichž  pro  typografické  obtíže 
neotiskuji. 


a)  Psáao :  quaui. 


De  adorare  et  colere. 


Pater  celestis  solum  kominem  inter  terrestria  racionali  anima  id-  163a 
circo  privilegiavit,  ut  cuncta  opera  sua  sint  recta  et  regantur  lumine 
discrecionis  et  sine  discrecionis  raaturo  consilio  nichil  peragat.  ne  mox 
ingratus  de  dono  prudencie  iudicetur  et  a  propria  dignitate  excidens 
iumentis  assirailetur,  in  quibus  non  est  intellectus  Nam  Sap.  VII  ^) 
neminem  diligii  deus,  nisi  qui  cum  sapiencia  inhabitat.  Propterea 
quilibet  homo,  specialiter  christianus,  cuncta  sua  facta  et  maximě  circa 
cultum  dei  sapiencie  sále  condire  debet,  alias  enim  nausiabunt  omnia 
opera  sua  deo  sieut  ferculum  insulsum.  Non  enim  solum  fideles  diseant, 
que  sit  voluntas  dei,  sed  eciam  qualiter  eadem  dei  voluntas  prudenter 
exequatur.  Duo  enim  in  lege  iu  omni  oblacione  prineipaliter|erant 
observanda :  primo  ne  oblacio  habeat  fermentum  admixtum,  secando 
ut  sále  condiatur,  ut  per  hoc  doceamur,  quod  nullum  opus  est  deo 
aeceptum,  si  fuerit  fermento  criminis  fedatum,  vel  si  purnm  sit,  si 
tamen  irracionabiliter  sit  peractum.  Pro  eo  christianis  dicitur  Rom.  12: 2) 
Racionabile  sit  cbsequium  vestrum  et  Ys.  59  de  malis  conqueritur:  3) 
Non  est  iudicium  in  gressibus  eorum,  semité  eorum  incuruate  šunt 
eis,  omnis  qui  calcat  in  eis,  ignorat  pacem.  Si  enim  iniqui  suos  gressus 
diiudieassent,  nunquam  tantum  a  lege  dei  fuissent  abducti  in  tot  con- 
suetudines  erroris,  sed  quia  sicut  routa  animalia  prout  ducebantur  ibant, 
ideo  erroribus  infinitis  šunt  involuti. 

Sic  igitur  in  actu  communionis  eukaristie  debent  se 
fideles  ewangelica  prudencia  regulare,  prudenter  laqueos  antichristi, 
quos  diabolus  insensatis  ibi  tetendit,    declinando,    maximě    ex    eo    quia 


')  v.  28.  —  »)  v.  1.  —  3)  v.  8. 


62 

pseudosacerdotes    multa    venenosa    statuta,    quibus    omnia    occidantur, 
instituerunt,  que  plus  šunt  timenda  quam  venenum  aspidum  insanabile. 

Primům  ergo  attendere  debet  íidelis,  qualiter  debet  se  in  módo 
adorandi  circa  eukaristiam  moderare,  ne  vel  hoc  cum  Sa- 
maritauis  adoret  quod  ignorat,  vel  hoc  quod  non  est  ibi,  vel  ne  forte 
adoret  creaturam   pro  creatore  contra  principalissimum    dei  preceptum. 

Pro  quo  notandum,  quod  quedam  adoracio  [est]  latrie,  que  est 
163b  adoracio  soli  deo  debita,  que  fit  quociens  /  homo  secundum  ultimum 
posse  sue  virtutis  deum  exaltat  et  se  in  conspectu  eius  nichil  pendit, 
nullam  mensuram  et  nuUum  modům  sibi  ponens,  sciens  quod  dei 
dignitas  est  simpliciter  infinita.  Et  illo  módo  trinitas  beata  sóla 
est  adoranda,  de  qua  adoracione  Mat.  IV  :^)  Dominům  deum  iuum 
adorabis  et  illi  soli  servies.  lila  adoracio  prohibetur  ab  omni  creatura 
tam  celesti  quam  terrena  Ex.  20  :  ^)  Non  habebis  deos  alienos  coram 
me,  non  facies  tibi  sculpiile  nec  omnem  simititudinem,  que  est  in  celo 
etc.  non  adorabis  ne  que  coles. 

>Intellectis^)  modis  essendi  Christi  multiplicibus  potest  fa- 
ciliter  christianus  iutelligere,  quod  aliter  debet  se  habere  ad 
unum  quam  ad  reiiquum.  Aliter  enim  ad  Christum  sedentem  ad 
dexteram  patris.  aliter  ad  Christum  in  fideli  hornině,  aliter  ad  Christum 
in  verbo  dei,  aliter  ad  Christum  in  sacramento  debet  se  regulare.  In 
dextera  patriá  debet  ipsum  substancialiter  ut  verum  deum  adorare,  in 
fideli  homine  debet  ipsum  in  eius  membro  opere  et  veritate  amare, 
in  verbo  dei  debet  ipsum  reverenter  audire  et  obedire,  in  sacramento 
vero  debet  ipsum  digne  memorare,  ut  ei  grate  vivat,  a  quo  usque  ad 
mortem  tam  utiliter  est  dilectua,  ut  tamquam  grati  ipsum  rediligamus. 
De  prim  o  quod  est  adorari  in  fideli  homine  dicitur  Mar.  9:*)  Quis- 
quis  potům  dederit  vobis  calicem  aque  frigide  in  nomine  meo  quia 
Christi  estis,  sequitur :  non  perdet  mercedem.  De  secundo  quoad 
verbum  dei  Luc.  X:&)  Qui  vos  audit,  me  audit,  2.  Cor.  13:  <^)  An  experi- 
mentům queritis  eius,  qui  in  me  loquitur  Christus?  De  tercio:') 
Hoc  facite  in  meam  commemoraciomm  (Luc.  22). « 

Est  autem  quedam  adoracio  reverenci e,  qualiter  deus  voluit 
archám  adorari  ut  in  Ps. :  ^)  Adorate  scabellum  pedum  eius,  quo- 
niam  sanctum  est  —  hoc  dicitur  ad  Lirám  de  archa,  supra  qua  deus 
sedebat  et  responsa  dabat  Similiter  Hebr.  XI  ^)  Jacob  adoravit  fasti- 
gium  virge  Joseph.  Sancti  enim  patriarche  fecerunt  reverencias  quasdam 
creaturis,  quas  noscebant  aliquid  magnum  et  divinum  figurare,  sicut 
archa  que  figurabat  humanitatem  Christi  et  virga  Joseph  significabat 
regnum  et  dominium  Christi  et  sic^Christum  simpliciter  adorabant .  ad 
hoc  per  signa  inducti. 


')  v.  10.  —  *)  v.  4.  —  «)  Tento  odstavec  cituje  Rokycana  jako  Mikulášfiv 
ve  spise  De  non  adorando.  (Srv.  Nejedlý  Prameny  137.)  —  *)  v.  40.  —  ^)  v.  16.  — 
«)  v.  3.  —   ')  Luk.  22,  19.  —  »;  Ž.  98,  5.  —  «)  v    21. 


f3 

Similter  cum  sacramentum  nostrum  sit  sanctissime  rei  signum, 
debet  módo  /  suo  venerari  ut  sacrum  memoriále  nostre  redempcionis,  ita  164a 
tamen  quod  in  corpore  Christi  quod  est  substancialiter  sursura  sint 
infallibiliter  quietati,  eo  módo  sieut  studiosus  videns  vel  audiens  literas 
ipsarum  obliviscitur  et  manet  in  senteneia  suspensus,  ymmo  verius  dei 
cultor  videns  quamcunque  creaturam  dei  ex  ipsa  ad  glorificandum  deum 
invisibilem  provocatur,  quia  ut  dicitur  Rom.  1 :  ')  Inuisibilia  dei  per 
ea  que  facta  šunt  intellecta  conspiciuntur.  Sic  dum  fidelis  viderit 
sacramentum,  debet  tamquam  ex  propinqua  ymagine  Christi  suam 
pigriciam  ad  passionis  Christi  memoriam  cum  reverencia  excitare  et 
maximě  dum  hoc  sacramentum  manducat. 

»Sed2)  propter  cecitatem  wlgi,  quod  semper  pronum  est  ad  ido- 
latriam,  caucius  est  simpliciter  sine  talibus  signis  deum  adorare,  ne 
cecÍ8«)  offendiculum  [detur]«.  Nam  deus  illa  racione  omneš  ymagines 
probibuit  in  Veteri  Lege,  ut  dicitur  Deut.  4:')  Non  vidistis  aliquam 
similitudinem  in  die,  qua  locutus  est  dominus  uobis  in  Oreb  de  medio 
ignis.  Sequitur:  ne  forte  errore  deceptus  colas,  que  creauit  dominus 
deus  tuus  in  ministerium  cunctis  gentibus.  >Si  ergo  Judei  grossi,  qui 
semper  signa  querunt,  potuerunt  suťficienter  deum  adorare  sine  signis, 
forcius  Christiani,  qui  tamquam  perfecciores  debent  plus  esse  elevati, 
non  debent  erigere  aliquod  tale  signum.  Ideo  Christus  dixit  Joh.  4:*) 
Venit  hora,  quando  nec  in  monte  hoc  neque  in  Jerosolimis  adora- 
bitis  patrem.  Vos  adoratis  quod  nesciiis,  nos  adoramus  quod  scimus, 
quia  salus  ex  Judeis  est.  Sed  venit  hora  et  nunc  est,  quando  ueri 
adoratores  adorabunt  patrem  in  spiritu  et  veriiate.  Nam  et  pater 
tales  querit,  qui  adorent  eum.  Spiritus  est  deus  et  eum,  qui  adorat 
eum,  in  spiritu  et  veritate  oportet  adorare.  Ecce  quomodo  dočet 
Christus  christianos  sine  templo  et  sine  corporalibus  cerimoniis  simpli- 
citer in  spiritu  adorare,  dicens  quod  tales  oratores  desiderat  et 
querit  deus.«   /  164 

Nec  apostoli  nec  ecclesia  primitiva  alio  módo  šunt  usi  hoc  sacra- 
mento  nisi  manducando  et  bibendo,  ut  patet  I.  Cor.  XI.  Vnde  Clemens, 
qui  beati  Petři  [erat]  discipulus  et  post  ipsum  in  episcopum  románe 
ecclesie  ab  eo  substitutus,  omnibus  episcopis  raandavit,  quod  nichil  de 
hoc  sacramento  in  crastinum  reservarent.  Nam  ut  ponitur  de  cons. 
dist.  2  ita  scribitti^)  Tanta  in  altario  čerte  holocausta  offerantur, 
quanta  populo  sufficere  debeant ;  si  remanserint,  in  crastinum  non 
reseruentur,  sed  cum  ti  more  et  tremore  clericorum  diligencia  consu- 
maniur.  Hec  Clemens.  Et  postea   multis    annis    transactis    in    concilio 

')  v.  20.  —  ')  Tuto  větu  a  pak  dále  od  »Si  ergo  Judei  grossi«  až  do  konce 
odstavce  cituje  Rokycan  a  jako  úryvek  z  Biskupcova  traktátu  De  non  adorando  corr.  2. 
coacl.  1.  a  corr.  2.  concl.  3.  (Srv.  Nejedlý  Praiuenv  139.)  —  ^)  v.  15.  19.  — 
*)  v.  21—24.  —  6)  c.  23  §  1. 


o)  Psáno:  eciam. 


54 


Wormaciensi «)  statutům  est,  quod  iníirmis  modicum  de  sacramenta 
reservetur,  ut  dicitur  de  cons.  dist.  2.  ^)  Postea  vero  in  novissimo 
tempore,  cum  iam  anticbristi  regnum  in  ecclesiam  fuit  introductum  et 
fides  huius  sacramenti  evacuata  et  nova  de  illo  fides  fabricata,  tuně 
Urbanu3  papá  statuit  huic  sacramento  novum  festům  ultra  baptismum 
et  alia  sacramenta,  quasi  sciret  ultra  apostolos  hoc  sacramentum  vene- 
rari,  qui  huiusmodi  íesto  ecclesiam  noluerunt  onerare,  et  illud  festům 
hereticis  indulgenciis  multipliciter  ditavit,  ut  patet  in  legenda  festi 
eiusdem,  Et  ille  istam  perfidiam  tenuit  de  hoc  sacramento,  quod  in 
sacramento  sit  Christus  septipedalis.  In  illo  igitur  festo  et  post  [per] 
octavas  fuit  publice  primům  sacramentum  erectum  in  raonstranciis  ad 
colendum  simpliciter  sine  hoc  quod  manducetur.  Postea  autem  tempo- 
ribus  nostris  hec  consuetudo  excrevit,  quod  continue  stet  in  loco  ado- 
racicnis  multis  in  laqueum  et  in  ruinám. 

Duplex  autem  ydolatria  debet  hic  declinari,  prima  qua  quidam 
adorant  panem  illum  tamquam  idemptice  Christum  secundum  perfidiam 
románe  ecclesie  tenencium(!)  quod  panis  non  remaneat,  sed  quod  totus 
sit  versus  in  carnem  Christi  et  vinum  in  sanguinem  eius.  Et  cum 
secundum  scripturarum  testiraonia  panis  remaneat,  adorant  illam  sub- 
stanciam  ut  deum.  Et  »remÍ8siores  idolatre  fuerunt,  qui  condam  ado- 
raverunt  talpas  et  serpentes,  quia  racione  vité  meliores  erant  condi- 
cionis  quam  etc.«  ^)  Et  quanto  res  quam  divinant  est  miserior,  tanto 
eorum  peccatum  est  plus  profundum ;  nam  quanto  aliquid  a  summo 
bono  est  elongacius,  tanto  eidem  snmmi  boni  honorem  prestare  est 
sceleracius  et  snmme  iusticie  displicencius.  Et  sic  /  quilibet  superbua 
et  iniquus  sibi  usurpans  honorem  est  nephandius  ydolum  quolibet  trunco 
pieto,  cum  non  contineat  in  se  tantam  maliciam.  et  quelibet  res  ina- 
nimata  iterum  est  nequius  ydolum  quam  res  vivens,  dummodo  est  sine 
peccato,  sicut  talpe  etc. 

Altera  species  idolatrie,  qua  adoratur  non  simpliciter  ille  panis, 
sed  aliud  fantasma  quod  in  se  est  nichil  et  sic  ydolum,  ut  dicit  Apost. 
I.  Cor. :  'j  idolům  nichil  est  in  mundo.  Fantasiant  enim  moderni,  quasi 
ecclesiam  romanam  de  superior!  errore  corrigentes,  quod  licet  ille 
panis  non  sit  ydemptice  Christus,  tamen  Christus  est  substancialiter 
totus  in  illo  pane  absconsus  et  sic  est  eque  sicut  in  celo  adorandus. 
Et  hoc  est  multipliciter  contra  multiplicem  scripturam,  que  testatur  quod 
Christus  nuUibi  est  iam  hic  in  terris.  Licet  autem  Christus  sit 
quodam  módo  in  sacramento,  non  tamen  ex  eo  debet 
erigi,  ut  in  eo  Christus  adoretur.  Quod  sic  probatur:  Prim  o 
tota  trinitas,    que    est    dignior    corpore    Christi,    est    multo   realius    in 

1)  c.  93.  —  ')  Mikuláš  v  trakt.  De  non  adorando.  (Rokyc.  u  Xej.  138  a 
Příbr.  u  Golla,  Qaellen  II  62  )  —  »)  I.  Kor    8,  4. 


a)  Psáno :  Garmaciensi. 


55 


qualibet  creatura,  quia  essencialiter  ^j,  et  tamen  iuxta  mandátům  dei 
nuUa  creatura  debet  propterea  erigi,  ut  in  ea  deua  adoretur,  ut  Ex.  20. 
Secundo  quia  in  quolibet  electo  est  multo  realius  Christus  quam 
in  sacramento  *)  et  tamen  in  nullo  electo  debet  Christus  adorari.  Nam 
Paulus  eertificatus  de  eo,  quod  in  ipso  erat  Christus,  docuit  simpliciter 
deum  adorare.  'j  Similiter  Petrus  et  alii  apostoli. 


')  Mikuláš  De  non  adorando  (u  GoUa  Quellen  11  62).  —  *)  Mikuláš  De 
non  adorando  (Rokyc.  u  Nej.  132  a  Příl»r.  u  Golla,  Quellen  II.  62).  —  »)  Sk, 
ap.   14,   13  nn. 


[Mgri  Joannis  de  Příbram.] 


49a       Tractatus   de   venerabili  eukaristia  contra   Nicolaum^)  falsum 

episcopum  Taboritatum. 

(^Z  rkp.  univ.  praž.  IX  E  5  col.  s   rkp.  kap.  praž.  D  47.) 


Capitulum  primům.  2) 

Surge,  domine,  et  dissipentur  inimici  íui  et  fugiant  qui  oderunt 
te  a  facie  tua  (Num.  10  s).  Verba  ista  šunt  beati  legiferi  Moisi,  qui 
cum  levaret  archám,  aiebat:  Surge  et  dissipentur  inimici  tui  etc,  et 
cum  deponebat  archám,  dicebat :  *)  Revertere  domine  ad  multitudinem 
filiorum  Israhel.  Que  verba  a  propheta  deprompta  et  quodam  miro 
misterio  nostro  tempori  adaptata  in  elevacionem  et  raagnificacionem 
Christiane  arche,  divinissime  vid.  eukaristie,  šunt  a  cunctis  fidelibus 
resonanda  iugiter  et  adversus  inimicos  ipsius  arche,  in  qua  verus  deus 
et  homo  est  absconditus,  supra  modům  multiplicatos  constanter  repe- 
tenda :  Surge  domine  et  dissipentur  inimici  tui  i.  e.  inimici  arche  tue, 
veluti  illi  Philistiim  perversi  &)  ipsam  archám  et  te  in  ea  impie  tractantes 
et  horrende  blasfemantes  et  tuum  tremendissimum  signum,  quod  nunc 
iuxta  propheciam  Ysaie  levasti  in  populos  ^)  et  miraculis  inaudite  victorie 
potenter  commendasti,  subter  abiectissima  et  abhominanda  queque 
deprimentes  et  tua  sancta  sanctorum,  ad  que  pavere  et  tremere  de- 
buerant,  concultantes  et  more  patris  sui  antichristi,  universe  nequicie 
artificis,  supra  omne    quod  dicitur  deus    aut  quod  colitur,    h.  e.    supra 


')  Jest  vytrženo,  za  tím  lze  čísti :  et  falsum,  snad  :  hereticum  et  falsum.  —  ^)  Písař 
udává  zde  obsah:  quod  eius  perfidiam  una  cum  suis  complicibus  summarie  disserit  et 
declarat.  —  »)  v.  35.  —  *)  v.  36.  —  ')  I.  Král.  5.  —  «)  Is.   11,  9. 


tremendum  eukaristie  sacramentum  se  luciferine  erigentes  et  ipsos  cibos 
sanctos,  olim  summa  aviditate  assumptos.  iopudenter  evomentes  et  veluti 
canes  inpudici  a  nauseante  suo  gutture  sacrauientorum  gracias  eractantes. 
Qlios  ideo  Joh.  in  Apok.  a  iusta  eorum  proprietate  canes  inpudicos  et 
veneficos  appellat  et  ut  canes  a  četu  íidelium  expellendos  denunciat. 
cum  dicit:^)  Foras  canes  venefici  et  inpudici  inpudenter  ecclesiam 
simplicium  toxicantes.  Contra  quos  a  eunctis  tidelibus  devota  et  alta 
vox  est  ad  deura  erigenda  cum  propheta  dicente :  Surge  domine  et 
dissipentur  inimici  tui. 

Surge  quidem  domine  in  requiem  tuam,^)  quia  iam  satis  inirai- 
corum  inquietacionem  et  irritacionem  passus  es!  /  Surge  tu  quidem  ^^^ 
domine  et  archa  sauctificacionis  lue.  ante  quam  archám  loium  conflatile 
et  ydolum  errorum  recencium  veluti  Dřigon  corruat  et  cesis  extremi- 
tatibus  manuum  provolutum  et  in  limine  stratům  ^)  et  ab  hominibus 
calcandum  iaceat  h.  e.  omnem  potenciam,  qua  fidelibus  resistunt  et 
hereses  deťendunt,  illi'*  eripiat  et  abscindat  et  ad  secreciora  nacium  *) 
i.  e.  ad  vasa  turpitudinis  eorum,  in  quibus  adhuc  quasdam  hereses 
secretas  nondum  digestas  oecultant  et  servant  et  quibus  quasi  in  ventre 
perlidie  iam   digestis  simplices  fedant.    percuciat. 

Propter  quod  bii  similes  šunt  locustis,  in  quarum  caudis  aculei 
scorpionum  latitant,  quas  Joh.  contemplatus  Apok.  IX  de  puten  abissi 
ascensuras  manifestat.  Puteus^)  iste  est  heresum  obscura  profunditas 
diutine  latencium,  qui  clave  sibi  data  reseratus  fumum  veluti  ingentis 
et  ardentis  fornacis  h.  e.  doctrinas  tenebrosas  et  hereticas  ebulivit  et 
sólem  in  celo  i.  e  euearistie  sacramentum  in  ecclesia  sancta  obscuravit; 
et  de  fumo  i.  e.  de  doctrinis  eorum  hereticis  exierunt  locuste  «)  omnium 
virencium  Christiane  religionis  consumptive.  Locuste  quidem  instabiles 
et  inconstantes.  ad  oraném  ventum  doctrine  se  raptantes  etfere  quo- 
libet  mense  novám  fidem  inchoanteset  inchoatam  dese- 
rentes  et  universa  blad^i  fidei  cum  frum^nto  eucaristie  undique  cor- 
rodentes.  Quibus  data  est  potestas  scorpionum,  ut  blaudiantur  vita, 
sed  pungant  doctrina  perversa.  Confiteor  enim  eis.  quod  in  suo  inicio 
nedum  hominum.  sed  pro  certo  solicitare  poterant  corda 
angelorum.  Similes'')  autem  šunt  equis  paratis  ad  bellům,  quia 
veioces  ad  discurrendum  et  sicut  equi  feroces  ad  mvadendum,  qui  sicut 
equi  nec  prevident,  in  quos  currunt  aut  qualiter  invadunt  sivé  maiores 
sivé  minores  sivé  in  quoscunque  possunt.  Facies  earum  facies  hominum, 
quia  se  in  facie  et  in  signis  exterioribas  pios,  humanos  et  mansuetos 
ostendunt,  intus  repleti  crudelitate  šunt  in  quos  possunt.  Et  habebant 
capillos^)  i.  ^,  mores  moUes  et  flexibiles.  cum  mutacione  temporum 
fidem  et  mores  commutantes.  /  Dentes  earum  sicut  dentes  leonum,  50a 
quia  sicut  leo  solis  predis,  quibus  vescatur,  '  acat  omnemque  mdiífe- 
renter  aliam  bestiam  invadit    et    raptat  :    sic    isti    non    laborant     neque 


')  Apok.  22,  15.   —    -)  Ž.  131,  8.    —    ')  I.  Král.  5,  4.    —    «)  Tamže  v.  6.   — 
*)  v.   1.  2.   —   s)  v.  3.  —   ')  v.  7.  —  8)  y.  8. 


5S 


inetunt,  sed  de  quo  vivunt,  hoc  pauperibus,  viduis,  orphanis  et 
rusticis  feraliter  eripiunt.  Et  habebant  loricas  ferreas^)  i.  e. 
obstinatas  doctrinas  et  ingenia  a  veritate  quidem  inpenetrabilia  et  a 
falsitate  irrevocabilia,  quarum  quamvis  pertinax  sit  duricia,  sue  tamen 
perfidie  habent  multa  foramina.  Ei  vox  alarum  earum  sicut  vox  cur- 
ruum  et  equorum  currencium  in  bellům:  diversi  enim  currus  diversis 
viis  et  diversis  equis  ad  idem  bellům  rapiuntur  ;  sic  ipsorum  com- 
ra  unita  tes  diversis  viis  et  erroribus  ad  multa  falsa  et 
nephanda  provehuntur.  Et  habebant  super  se  regem  angelům 
abissi,  cui  nomen  hebraice  Labadon,  grece  Appollion  et  latine  habens 
nomen  Exterminans,^)  quia  duces  eorum  maximě  spirituales 
omnia  quamvis  solidissima  fidei  nituntur  exterminare, 
stancia  precipitare  et  ipsas  virtutes  celorum  et  columpnas  celi  volunt«) 
subvertere,  pacem  de  terra  tollere,  misericordiam  exsuíflare  et 
tyranDidem  virtutem  putare.  Ef  inter  omnia  virencia  fidei 
Christiane  speciosissimura  et  florentissimum  lignum  vité,  eucaristie 
vid.  sacramentum,  quod  portat  XIÍ  fructus  inefFabilium  graciarura, 
dente  venenato  hee  locuste  nituntur  corrodere  ceterosque  flores  campi 
paradisiaci  audacter  decerpere  et  florida  ^)  queque  morům  et  fidei  de- 
florare,  et  presertim  in  campo  sacre  scripture  sanctos  et  solidissimos 
expositores  rabido  canum  dente  lacerare. 

Quo  quasi  uno  campo  consumpto  mox  ceperunt  hee  locuste  et 
ipsum  campům  scripturarum  sacrarum  obsidere  et  per  varia  co- 
menta  ingeniorum  et  errorura  unusquisque  ad  se  trahere  et  adtractam 
lacerare  et  módo  se  prophetas  altissimi  fingere,  mode  finem  seculi 
ponere,  módo  terram  universam  flaxo  super  eam  desuper  sulfure  et 
pice  debere  penitus  ardere,  módo  omneš  peccatores  subitam 
plagamdecelodebereconsumere  et  solos  bonos  nova 
secula  cum  Christo  /  corporaliter  cum  eis  conversante 
in  terris  recipereet  generacionem  hominum  stantem  c)  beate  vivere 
et  in  eternum  non  peccare.  3)  lu  tantas  quidem  vesanias  passus  est 
Christus  eos  prorumpere,  donec  omnibus  fuit  expertům  illos  tociens 
mentiri  quociens  prophetare. 

Post  hoc  hee  locuste  ab  hoc  campo  volitaiites  alios  virentes  vise 
šunt  invadere  vid,  sacras  eccleaias  succendere,  altaria  sub- 
vertere, sacras  vestes  ad  peccatrices  usus  feminarum 
et  virorum  convertere  et  ex  pallis  lintheamina  et  ex 
ornamentis  ioppas  i  nf  aus  tas  et  manicas  consuere,  libros 
missales  una  cum  toto  ritu  ecclesie  destruere,  calices 
aureos  et  argenteos  sub  obtentu  religionis  irreligiosis- 
sime  diripere  totumque  ordinem  celebrandarum  mis- 
sarum  ferequolibet  mense  suo  novo  errore  coníundere, 

')  v.  9.  —  3)  v.  11.  —  ')  Narážka  na  chiliastické  blouznění  táborské 


O)  Psáno :   velle.  —  5)  A :  floride.  — •  c)  A  :  nec  generacione  hominem  staňte. 


59 

sicque  tolum  cultum  sacramenti  vise  šunt  paulative  decerpere  et  no- 
vissime  de  ipso  eucaristie  sacramento  iam  quasi  con- 
tempto  novám  fidem  ponere  et  succedente  errore  errori  usque 
ad  extremam  deieccionem  et  abhomiuacionem  sacramentum  producere. 
Inter  quos  quia  te,  o  pestilens  pastor  lup  o  rum  tuorum 
et  feraruni  agrestium  custos  et  nominetenus  episcope 
Thaboritarum,  sencio  eminere,  ideo  coníisus  in  aureo  clipeo 
Salomonis  ^)  et  mei  Jesu  Cbristi  ego,  omnium  servorum  eius  extremus 
et  cultor  sacramenti  indignissimus,  contra  te  et  tuum  tractatulum, 
quem  de  eucaristia  scripsisti  et  nobis  misisti,  veluti  pre- 
donem  tidei  et  hostem  tremendissimi  sacramenti  propono  procedere  et 
te  veluti  locustam  dentosioreni  virgulis  ligni  vité  perimere  et  a  frumento 
eucaristie  quod  consumis  excutere. 

Inprimis  taraen  summam  tuorum  errorumet  heresum,  quam 
o  seductor  animarum  tuo  tractatui  inposuisti  vel  inevitabiliter  immií^isti, 
cupio  lidelibus  aperire,  ut  habeas  unde  erubescere  et  post  ruborera 
ad  ecclesiam   domini  per  penitenciam  redire. 

Primům  ergo  ponis  in  tuo  tracíatu,  quod  Christus  pro  eodem 
instanti  non  est  personaliter  ubique  aut  in  locis  pluribiis  localiter  a  se 
distantibus.  Est  ceca  heresis  et  inpcssibilis,  tollens  secundam  personam 
in  divinis. 

Item  secundum  est,  quod  ibi  ponis,  quod  Christus  ibi,  ubi 
personaliter  non  est,  exercet  magnam  viriutem  suam  hic  in  terris  —  et 
hec  est  eque  piana  heresis.  / 

Tereio  ponis,  quod  multo  maioris  fidei  est  ille,  qui  credit 
Christum  alibi  personaliter  existentem  posse  hic  viriutem  suam  diffundere 
et  multiplicia  dona  in  animabus  suorum  fidelium  germinare,  quam  ille  qui 
non  credit  hoc  ipsum  posse  facere  nisi  ubi  personaliter  existat  —  et  hoc 
est  heresis. 

Quarto  inevitabiliter  innuis  et  ponis,  quod  Christus  secundum 
substanciam  corpoream  non  est  hic  alicubi  in  terris  neque  erit  neque 
descendet  usque  in  jiném  seculi  —  et  hoc  est  heresis. 

Quinto  inevitabiliter  innuis,  quod  Christus  secundum  suam  sub- 
stcmciam  corpoream  non  sit  in  sacramento  altoris  —  est  heresis. 

Sexto,  quod  corpus  in  sacramento  altaris  non  est  ibi  verum  corpus 
et  realc  sub s tanci aliter.  quod  natum  est  ex  Maria  et  passum  est  et  quod 
in  celis  extenditur,  pro  eo  ut  dicis,  quia  illud  non  descendet  de  celo  ad 
diem  iudicii  —  est  heresis. 

Septimo,  quod  corpus  Christi  in  sacramento  non  est  corpus 
Christi  ibi,  sed  est  ibi  eius  potencia,  virtus  et  gracia,  que  šunt  accidencia 
corporis  —  est  error. 

O  c  t  a  v  o,  ex  tuis  dictis  inevitabiliter  sequitur,  quod  corpus  Christi 
in  sacramento  est  solummodo  ibi  per  accidencia  illa  predicta,  non  actu  et  for- 


>)  n.  Par.   12,   9;  Ef.    6,   16. 


60 


maliter,  sed  quod  debilius  est  causaliter  et  obiective  ibi  existencia,  quo- 
módo  potest  fieri  in  quolibet  cibo  non  benediclo  vel  sanitas  in  herba  — 
est  error. 

N  o  n  o,  quod  esse  corporis   Christi    in  sacramento  est  minus    et  de- 
bilius  quam  esse  per  graciam  in   homine  iusto. 

D  e  c  i  m  o,  quod  Christus  dicens  de  pane  benediclo  „Hoc  est  corpus 
meum"  intellexit  per  corpus  virtutes  et  graciam  corporis  sui,  non  ipsum 
verum  et  reále  corpus  —  est  error. 

U  n  d  e  c  i  m  o,  quod  in  sacramento  allaris  non  est  ibi  credendum 
esse  corpus  Christi  illud,  qud  in  celo  exíenditur,  neque  ibi  adorandum 
neque  colendum,  cum  secundum  substanciam  corpoream  ibi  non  existat 
—  est  error. 

Duodeciino  dicere  tuum  totum  tractalulum  esse  katholicum 
et  non  hereticum  addita  sibi  pertinacia  et  sciencia  est  heresis.  Omnia 
enim,  qui  facit  mendacium,  ^)  ex  deo  non  est,  2)  sed  tuus  tractatulus 
facit  hereticum  mendacium,  ideo  ille  ex  deo  non  est.  Ex  quibus  omnibus 
sequitur,  te  esse  formalem  erroneum  et  addita  pertinacia 
antichristum  et  picardum  domino  Jesu  Christo  contra- 
rium  et  spiritu  oris  sui  finaliter  destruendum.  / 


Cap.  II. 

In  inicio  igitur  huius  aaluberrimi  operis  expedit  michi  ostendere, 
quod  panis  et  vinum,  que  in  altari  ponuntur,  in  verum  corpus  et  san- 
guinem  domini  convertuntur  et  cuius  hoc  fit  operante  potehcia,  numquid 
se.  divina  vel  humana,  et  quid  in  quam  rem  convertitur  aut  quomodo  illa 
conversio  celebratur. 

Et  quia  supra  omnera  mortalium  racionem  est  hoc  negocium,  quod 
ut  dicit  Dionisius  nec  homines  sanctissimi  nec  virtutes  celi  nec  sumrae 
intelligencie  perfecte  agnoscunt,  ideo  doctor  W. «)  allegando  Da 
mascenum  istum  modům,  quod  panis  út  corpus  Christi,  dicit  esse  cre- 
dibilem,  cum  veritas  illud  dicit,  sed  non  ulterius  queribilem,  et  idem 
libro  de  apostasia  dicit,  illum  modům  sacramentalem  essendi  *)  esse 
inexplicabilem.  Propter  quod  quantum  ob  excellenciam  negocii  raciones 
michi  deficient,  tantum  Hdelibus  supplebit  scripture  auctoritas  et  per 
illam  magne  fidei  constans  stabilitas  et  ecclesie  primitive  ex  doctissimis 
et  quibuslibet  sanctis  viris  veluti  ex  aureis  columpnis  et  aureis  cande- 
labris  innumeranda  pluralitas,  qui  omneš  consona,  lide  et  voce  conte- 
stantur,  quod  Christo  dicente  Mat.  26,  Mar.  14  et  Luc.  22 :  Accipite 
et  comedite,  hoc  est  corpus  meum  et  hic  est  sanguis  meus  Noví  Test. 
virtute  divinorum  verborum  subito  panis  fit  corpus  Christi  verum  et  vinum 

M  Apok.  22,   15.  —  «)  I.  Jan  4,  3. 


a)  B:  Jo.   Wi.   t.  j.  Viklef.   —  i)  A  vynech. 


61 

verus  san^uis  Christi.  Et  dieo  uotanter  „divinorum  verborum'^,  de 
quibus  dicit  Am  br  osius  .  .  .  *)  Ex  cuius  dictis  colligitur  reprebensio 
infidelium,  qui  non  ferendo  omnipotentem  sermonem  Cbristi  /  et  verba  52a 
dei  recedunt  ab  ewangílio  et  íide  eiuá.  De  qua  umnipotencia  accipe 
iterum  testem  ipsum  Ambrosium  quem  doctor «;  dicií  magnum 
Ambrosium,  ut  sic  saltem  vel  Ambrosio  credas  propter  scripiuras,  quas 
allegat,  vel  scriptaris  propter  Ambrosium,  qui  eas  *)  explanat.  Qui  libro 
de  sacram.  sic  scribit :  Forie  dicis  •••■')  52b 

Ex  cuius  preclara  sentencia  patet,  quante  auetoritatis  est  sermo 
divinus  ia  christianis,  cum  tantum  valuit  sermo  humaims  in  Judeis,  et 
eciam  in  Balaam  propheta  et  Jou  et  aliis  paganis.  Pro  certo  unum 
illud  exemplum,  quod  arens  et  důra  illa  petra  se  in  flumen  commutavit, 
in  buius  nostri  sacramenti  rautacione  perfecte  satis  agit,  que  ut  dictum 
est,  virtute  divini  verbi  et  sermonis  eius  omnipotentis  panem  in  corpus 
Christi  vertit.  De  cuius  omnipotencia  dicitur  Sap.  18:')  Omnipotens 
sermo  tuus  de  celo  a  regalibus  sedibus  venit.  \'ere  enim  omnipotens 
dicitur,  cui  quod  inpossibile  est  apud  horaines,  totum  est  possibile.  Qui 
hoc  non  Credis,  quomodo  credis  ewangelio,  quod  omne  verbum  apud 
deum  non  erit  inpossibile:  *)  Omnia  enim,  quecunque  dominus  voluit, 
fecit  in  celo  et  m  terra.^)  Numquid  parum  miraculi  tibi  videtur  quod 
íecit?  Qui  limům  terre  íecit  houiinem  et  aquam  eius  sanguinem,  num- 
quid panem  et  vin  um  suam  carnem  et  sanguinem  non  poterit  eťficere, 
qui  eciam  aquas  in  sangmnem  potuit  in  Egipto  vertere,  ardorem  in 
igne  in  rubo  suspendere,  virtutem  solis  motivam  detinere,  mulierem  in 
statuam  salis  mutare,  quin  ymmo  per  náturám  veiuti  sue  potencie  mi- 
nistram  qui  dignatur  iiiíinita  miracula  c)  quotidie  exercere.  omnia  ele- 
menía  in  alienas  naturas  trausmutare,  teiram  se.  in  grana  et  herbas 
et  semina  in  arbores  magnas,  ova  piscium  in  pisces,  ligna  in  petras, 
per  aquam  transire  terramque  in  lapides  aut  in  aurum  vel  argentum 
ignis  ealore  vertere.  Quid  igitur  apud  deum  estimas  inpossibile,  quod 
apud  náturám  ministram  eius  et  apud  iníirma  quatuor  elementa  quoiidie 
potes  experimento  reperire?  Et  ad  idem  est  Aug.  de  verbis  Apost. 
šerm.   35. «)  53a 

Sed  habito  et  cognito  illo  d)  ineffabili  miraculo  se.  «)  conversione 
illa  sacramentali  dignum  et  expediens  est  nosse,  quid  huiusmodi 
conversio  sacrame  n  t  alis  moralitatis  nobis  representet? 
Et  pro  certo  datur  ex  huc  cunctis  fidelibus  intelligi,  quod  sicut  sub- 
stancia  panis  terrena,  mutabilis  et  corraptibilis  et  in  seipsa  satis  igno- 
bilis    et  corruptibilis    verlitur    et    mutatur    in    divinum    corpus    et    aub- 

')  Vypisuje  e.  43  de  cons.  dist.  II.  —  ^j  jg  g  j  2.  a  část  3.  e.  55.  de  cons. 
dist.  II.  — '')  v.  15.  —  ^)  Luk.  1  37.  —  »)  Ž.  134,  6.  —  «)  Delší  citát.  B  má  za  ním 
poznámku  o  t  r  an  s  su  bst  an  ci  a  ci  dle  Viklefa  de  euch    cap.  IV.  To  A  vynechal. 


a)  B :   Wi.    —    h)  Pwkpp. :  quas.    —    cj    B :    mirabilia.    —    d)    B :    iam    illo.    — 
^)  Ekpp. :  ex. 


62 

stanciam  divinam  et  sicut  gutta  aque  frigida,  insipida  et  proxima 
ccrrupcioni,  in  se  levis  et  inanis,  admixta  vino  convertitur  in  vinum 
et  per  hoe  ulterius  in  preciosissimum  sanguinem  Christi :  sic  vita 
omnium  tractancium  et  manducancium  hoc  sacramentum,  que  est  in 
se  terrena,  animalis  et  pecualis,  frigida,  corrupcioni  proxima,  inanis  et 
gravis,  per  dignam  manducaeionem  et  bibieionem  huius  sacramenti 
se.  corporis  et  sanguinis  Jesu  debet  transire  per  communicacionem 
virtutura  et  bonorum,  que  šunt  in  verbo  divino,  in  oraném  ymaginem 
et  conformitatem  verbi  dei.  Et  sicut  panis  terrenus  perdit  nomen  panis 
per  sUHm  mutacionem  et  gutta  in  vino  nomen  aque  :  ita  anima  nostra 
et  spiritus  per  ipsam  dignam  manducaeionem  et  bibieionem  debet  continue 
perdere  desideria  carnalia  et  abnegare  terrenas  aíFecciones  et  mores, 
abnegare  quoque  suum  esse  et  transmigrare  in  esse  divinum  vité  Jesu 
sicque  continue  successive  induere  dominům  Jesum.  Sicut  aer  tene- 
brosus  et  íVigidus  induit  solis  lucem  et  calorem,  et  sicut  ferrum  fri- 
gidum  et  obscurum  magno  igni  sepe  iniecíum  íit  ab  ipso  igne  calidis- 
simum,  luminosum,  liquefactum,  ductile")  et  capax  omnis  íorme  et  ad 
omnem  inpresionem  aptabile;  sic  anima  nostra  per  dignam  manduca- 
eionem debet  induere  et  quottidie  ^)  acquirere  et  per  omnia  esse  taie 
secundum  vitam  divinam  et  mores  et  exercicium  virtutum  et  omnium 
S8b  Cbristi  habitudinum,  quale  est  ipsum  corpus  /'  Christi  divinum,  omni 
suavitate  spiritus  redundas,  igne  caritatis  inardeseens,  plenům  gracia 
et  veritate,  nobile  et  super  omnia  precia  aeceptabile,  agens  nostraa 
animas  et  elevans  in  vitam  divinam  et  eternam  potenter  et  festinanter^ 
eas  ab  omni  eorruptela  peceati  iiberando  et  in  seipso  dilatando,  nutriendo, 
regendo  et  confovendo.  Et  pro  certo  valde  c)  indispositus  est.  cui  raissas 
celebranti,  corpus  divinum  «)  traetanti  aut  manducanti  et  bibenti  ista 
sentire  non  conlingit. 


Cap.  IIL 

Seeundo  restat  ostendere  scripturis  Vet.  et  N.  Te- 
stamenti  et  testimoniis  sanctorum  ecclesie  primitive, 
quodChristus  est  in  aacramento  altaris  secundum  suam 
essenciam  et  substaneiam  eorpoream  et  personam 

Quantum  ad  hoe  probandum,  primo  est  testimoniam  perfeetum  et 
planuni  Salvatoris  nostri  Mat.  26,  Mař.  14  et  Luc.  22:  Accepit  Jesus 
panem  et  benedixit  et  fregit  dědit  que  discipuUs  suis  et  ait:  Accipite 
et  comedife,  hoc  est  corpus  meum  quod  pro  vobis  tradetur ;  et  acci- 
piens  calicem  gracias  egit  et  dědit  illis  dicens:  Bibite  ex  hec  omneSy 
hic  est  sanguis  meus  noui  testcmentij  qui  pro  multis  effundetur  in 
remissionem  peccatorum. 


a)  B;  ducibile.   —   5)  B:  continue.  —  c)  A  vynech. 


63 


Ex  quibus  verbis  patet  p  r  i  m  o,  quod  Cbristus,  qui  est  veritas 
infallibilis  et  qui  ecclesiam  suam,  ymmo  neminem  decipere  potest  aut 
fraudare,  dixit  et  asseruit  panem  et  vinum  a  se  acceptum  et  benedictum 
fcsse  corpas  et  sanguinem  suum  —  igitur  boc  est  tamquam  firraissima 
veritas  tenendum  et  credendum  et  ab  omni  fideli  absque  omni  dubio 
astruendum  et  contra  quemlibet  repugnantem    sustinendum. 

Secundo  patet  ex  verbis  Cbristi,  quod  per  illam  clausulam 
quod  pro  vobis  tradefur  dno  ísicit:  primo  plane  Cbristus  designat,  quod 
corpus  denotat,  quia  corpus  vere  substancie  sue  iu  cruce  tradite  et  boc 
exprimit  per  li  ^quod"  —  relativum  substancie  et  li  „corpus-  —  eciam 
relativum  sue  substancie.  Ex  quibus «)  verbis  plane  patet,  quod  in  illa 
proposicione  Cbristi  per  illud  antecedens  substancie  „corpus"  et  illud 
relativum  substancie  ^quod"  vel  intelligitur  substancia  [panis]  vel  per- 
feccior  substancia  corporis  Cbristi  et  non  illud  accidens,  ut  adversarii 
contra  scripturam  confingant.  i)  Per  idem  possunt  repelli  omneš  bereses 
alie,  que  solummodo  intelligunt  /  per  corpus  Cbristi  signum  corporis 
Chnsti  vel  figurám  et  non  ipsam  veritatem  i.  e.  veram  carnem  tra- 
ditam  reálem  et  personálem  per  verba  Cbristi  designatam.  Et  vere 
£delis.  credens  hiis  verbis  Cbristi,  securior  est  quam  credens  qoibus- 
cunque  aliis  assercionibus  et  glosis  extortis  et  a  corrupto  ingenio  con- 
fictis,  que  per  corpus  intelligunt  signum  corporis  vel  accidens  corporis 
Cbristi  vel  convolucrum  operum  Cbristi. 

Ista  autem  sentencia  katbolica  de  illo  relativo  substancie  ,.quod" 
et  antecedente  substancie  se.  „corpus"  expresse  patet  per  glosám  ord. 
I.  Cor.  XI  sub  auctoritate  Ambrosii  super  illo  verbo:  Hoc  est  corpus 
meum,  quod  pro  vobis  tradetur,  ubi  sic  dicitur :  Hoc  quod  aliud  vi- 
detur,  est  corpus  meum,  illud  idem  substancialiier,  qucd  pro  vobis 
tradetur.  Non  ergo  quia  aliquis  non  ad  salutem  accipit,  ideo  minus 
est  corpus  et  sanguis  quod  accepit.  Hec  glosa. 

Ex  qua  patenter  elicitur  veritas  supra  dieta  vid.  quod  sub  sacra- 
mento.  quod  aliud  ocalis  videtur  a  corpore  Cbristi  invisibili,  est  idem 
illud  substaneialiter  corpus,  quod  in  cruce  est  traditum.  Secundo  patet, 
quod  ipsam  corpus  secundum  substanciam  eciam  mali  accipiunt  sibi  ad 
iudicium  et  dampnaeionem. 

Eciam  ista  domini  sentencia  confirmatur  per  multos  passus  sacre 
scripture,  presertim  Job.  VI,  ubi  dicitur:  Cara  mea  vere  est  cibus. 
Panis  quem  ego  dabo,  caro  mea  est,  ubi  dicit  doctor  ubi  supra  per 
panem  intelligi  debere  non  figurám  nec  accidens  corporis  Cbristi,  sed 
ut  dicit  perťecciorem  substanciam  se.  veram  substanciam  corporis 
Cbristi,  que  est  panis  supersubstancialis,  pro  quo  Mat.  dočet  orare 
dicens :   Panem    nostrum    super  substanci  alem,    i.    e.    qui  est    superior 

•)  Zde  se  ozývá  nauka  remanenčaí  dle    Viklefa. 


«)  B:  CUÍU3. 


64 

substancia  et  perfeccior  quam  quelibet  alia  creata  substancia,  da  nobis 
hodie.  Quod  exponens  Augusti nus  de  verbis  domini  senn.  2.  dieit, 
quod  per  panem  illuiu  intelligitur  recte  panis  in  sacramento  altaris,  qui 
ut  Mat.  dicit,  e-*t  supersubstancialis.  Patet,  quod  omneš  adversarii  orando 
Pater  noster  orant  pro  pane,  qui  est  in  sacramento  non  sol  um  sub- 
stancia, sed  supersubstancia  seu  perfeccior  substancia. 
54b  Cuius    eeiam    testis   est    b.    Ambroaius  /  libro  de  sacramentis: 

Dixi  uobis,  qucd  ante  verba  Chrisii  quod  offertur  panis  dicitur^ 
ubi  Chrisii  verba  deprompta  fuerint,  non  iam  panis  sed  corpus  di- 
citur.  Quare  ergo  in  oracione  dominica  ait  ,, panem  nosirum^'  ?  Panem 
dixit  quippe  sed  euphizion  alias  epiusion  h.  e.  supersubstancialem. 
Hec  ille  et  ponitur  de  cons.  dist.   2  In  calice.  ^) 

Item  interlinearis  super  illo  Luc  XI  Panem  nostrum  etc.  dicit: 
Panis  corpus  Chrisii  est  vel  verbum  dei  vel  i  pse  deus,  quo  quoiidie 
egemus,  qui  est  super  omneš  substancias. 

Item  glosa  ord.  Augustini  ibidem  Mat,  6  super  verba  „super- 
substancialem" dicit:  Hic  est  panis  vivus  qui  de  celo  descendit,  cuius 
naiure  sublimitas  super  omneš  substancias  alias  est.   Hec  ibi. 

Et  ad  idem  exponit  Lira  supei'  Mat.  6  dicens :  Sacramenta  di- 
cuntur  vasa  grácie,  omnia  autem  sacramenta  ordinantur  ad  sacra- 
mentum  eucaristie,  in  quo  continetur  realiier  ille,  qui  est  subiectum 
beaiitudinis.  Hoc  autem  sacramentum  petimus,  cum  dicimus  „Panem 
nostrum  supersubstancialem" .  Dicitur  autem  supersubstancialis,  quia 
transcendit  vitam  corporalem  et  dat  vitam  eternam  (Joh.  6:  Ego  sum 
panis  vivus).  Hec  ille. 

Ecce  plures  sancti  testes  ecclesie  dicunt,  quod  petentes  panem 
nostrum  quotidianura  petunt  pro  pane  epyusion  h.  e.  pro  substancia 
corporis  Ohristi  in   sacramento   sivé  pro  supersubstancia. 

Et  ad  idem  est  Am  br  os  ius  .  .  .  ^)  Ex  quo  patet  plane,  [quod] 
quam  verus  est  dei  tilius  ex  substancia  patris  et  substancia  carnis,  tam 
vera  est  caro  Christi  in  sacramento ;  2.  patet,  quod  homines  in  ipso 
sacramento  accipiunt  veram  carnera  divine  eius  substancie  (secundum 
glosám  unitám)  et  in  illo  s.  corporis  et  divinitatis  participant  aliraento. 
55a  Idem  Ambrosius...')  Ex  quo  patet,  quod  in  sacramento  altaris  vera 
caro  secundum  veram  suam  náturám  gloriosam  a  fidelibus  suscipitur. 
2.  quod  ipsa  vera  caro  secundum  virtutem  et  dona.  que  ibi  exercet, 
fidelibus  traditur.  Et  ad  idem  est  idem  Ambrosius...*)  Ad  idem 
est  glosa  ordinaria  .  .  . 
55b  Item  Crisostomus  Morali  LXXX  .  ..   Et  patet,  quod  Christus 

membris  propriis  et  per  seipsum,  qui  est  substancia  vera  corporis 
presens  in  sacramento,  nutrit  tideles.  Et  quid  qaeso  angeli  borrerent 
videndo  et  tremendo  respicerent  nisi  ilíud  corpus  glorificatum  choruscans 
in  sacramento? 


')  §   6.    c.    83.    —    ■'')    c.  84  de  cons.  dist.  11.  —  ^)  Cituje  začátek  c.  55  a  cely 
43    de   cons.  dist.  II.  —  ■*)  c.  74  de  cons.   dist.  II. 


65 

Cui  consonat  b.  Augusti  nus,  ostendens  quod  non  solum  sub 
iigura  panis,  sed  eciam  in  veritate  corpus  et  sanguis  domini  sumitur. 
Vnde  ita  dicit  et  querit . . .  ^)  Ex  quo  patet,  a)  quod  in  sacranoento  altaris 
duo  šunt,  se.  figura,  que  exterius  sentitur,  et  vera  caro,  que  ex  virgine  per 
spiritum  s.  sine  eoitu  nata  est,  ibi  esse  creditur;  per  veritatem  carnis 
autem  intelligit  veram  carnem,  ut  patet  per  eundera  de  cons.  dist.  II. 
Qui  manducant  2)  et  cap.  Prima  quidem  3)  in  glosa. 

Et  ad  idem  est  Augustin  us  in  lib.  Sent.  Prosperi  . .  .  *)  Ex 
cuius  dieto  patet,  quod  sacrificium  sacramenti  altaris  conficitur  ex  daobus 
i  e.  ex  sacramento  exteriori  et  vera  carne  et  sanguine  interiori,  sicuti 
constat  Christus  ex  deo  et  homine,  duarum  naturarum  vera  unione  ; 
2)  patet,  quod  res  ille  visibiles  illarum  rerum  náturám  et  veritatem  in 
se  continent,  se.  náturám  vere  carnis  et  náturám  veri  sanguinis,  ex 
quibus  sacrificium  conficitur;  3)  patet,  quod  illam  veram  carnem 
secundum  suam  veram  náturám  et  veritatem  opertam  forma  panis  in 
sacramento  accipimus. 

Item  ad  idem  est  Eusebius  Emisenus  .  .  .  5)  Ex  quibus  patet 
terrena  illa  converti  in  substanciam  vere  carnis  Christi  ibidem  pro 
termino  conversionis  existentis.  _ 

Deinde  ad  hoc  est  ille  altus  et  sublimis  theologus  b.  Hilarius, 
qui  in  lib.  suo  Vlil.  De  trinitate^)  egregie  et  complete  nostrara  demoostrat 
sentenciam,  probans  quod  Christus  per  naturalem  carnem^propriam  in 
nobis  nianeat  corporaliter  et  inseparabiliíer  nostram  náturám  sibi  uniendo 
et  per  suam  carnem  naturalem  nostram  náturám  perfectam  faciendo .  .  .  57a 
Adíintelligendum  huius  sancti  sensum  altům  notandum  est  secundum 
glosám,  quod  Arriani  dicebant  třes  esse  substancias  in  trinitate  et  illud 
quod  dicitur  in  ewangelio  ^)  Ego  et  pater  unum  sumus  dicebant  intel- 
ligendum  esse  de  unitate  voluntatis  et  grácie,  sicut  /  cum  dicitur  „nos  57), 
sumus  unum  cum  Christo".  ^)  Contra  istos  loquitur  Hilarius  et^dicit 
similitudinem  istorum  falsam  esse  et  dicit,  quod  alio  módo  nos  diciraur 
esse  unum  cum  ipso  c)  et  alio  módo  ipse  Christus  est  unum  cum  patře 
et  illam  diversitatem  ostendit  per  hune  ordinera  verborum,  cum  dixit:*^) 
Ego  sum  in  paire  meo,   vos   in    me   et  ego  in   vobis,    ut   ostenderet 

')  c.  72  de  cons,  dist.  II.  —  '^)  c.  55.  —  ')  c.  44.  —  *)  c.  48  de  cons.  dist.  II. 
—  ')  c.  35  de  cons.  dist.  II.  —  «)  c.  82  de  cons.  dist.  II.  —  ")  Jan  10,  30.  — 
«)  Jan  14,  20. 


o)  B  má  íde  více:  Et  hic  diligentissirae  debent  fideles  notáre  verba  huius  sancti, 
quibus  dicit :  Si  esset  caro  Christi  in  hoc  sacramento  in  misterio  solummodo  et  in  figura 
et  in  significacione  et  non  in  veritate,  nichil  magis  ibi  íieret.  Et  hoc  est  quod  dicit: 
Alioquin  si  non  esset  ibi  vera  caro,  quid  magnum  esset  hoc  sacramentum  ?  q.  d.  čerte 
non  esset  magnum  nec  opus  ita  mirabile  uec  ita  venerabile  et  a  christianis  ponderabile. 
Sed  ex  hoc  sólo  magnum  est  et  tremendissimum  et  prestantissimum,  quia  in  eo  est  vera 
caro  et  vere  carnis  eius  nátura.  Et  hoc  dictum  solum  daret  fidelibus  magnam  fidem  ad 
credendum  ibidem  veram  oarnem,  non  misticam  sed  naturalem.  Et  hoc  est  quod  dicit 
ulterius,  quod  in  sacram.  alt.  duo  šunt.  .  .  —  b)  B:  se.  unitate  voluntatis.  —  c)  B: 
subaudi :  quam  ipsi  dicunt. 

9 


66 

Christum  esse  ia  patře  secundum  unitatem  substancie,  nos  vero  unum 
sumus  cum  Christo  per  humanam  carnem,  quam  assumpsit,  et  ipse  in 
nobis  unum  est  per  propriara  carnem,  quam  in  sacramento  a)  sumimus. 
Hec  glosa,  ex  qua  patet  summarius  textus  tocius  liteře. 

Circa  hoc  ulterius  est  sciendum,  quod  iste  sanctus  doctor  loquitur 
de  illa  unitate,  qua  nobis  Christus  per  propriam  et  naturalem  carnem 
suam  unitur  mediante  sacramento  .  .  .  ^) 

říOa  Sed  obiceret  hic  aliquis  dicens :  Quid  utilitatis    /    et    quid 

fructus  affert  naturalis  caro  Christi  descendens  in  hominem 
per  sacramentum  et  quid  ultra  agit  quam  graciam  Christi, 
que  fit  per  solam  voluntatem  et  sacramenti  virtutem? 

Respondetur,  6)  quod  ex  hoc  miro  vinculo  amoris,  quo  unitur  nátura 
carnis  Christi  nature  hominis,  c)  resultat  propinquissimusí^)  modus  amoris 
et  speciále  vinculum  elegantissime  unionis,  quo  nátura  nature  ineffabili 
commercio  amoris  adunatur  et  propinquissima  unione  in  modům  connubii 
et  nupcialis  amplexus  copulatur.  Revera  enim  unio  nature  ad  náturám 
per  voluntatem  gratisaimam  propinquius  et  forcius  inprimit  amorem 
quam  sóla  voluntas  ad  voluntatem.  Quod  experimento  potes  addiseere 
exemplo  sponsi  ad  sponsam,  inter  quos  nunquam  vivacior  dileccio  nisi 
inter  suorum  amplexuum  copulacionem,  e)  omnem  excedens  in  eis  amorem, 
qui  ňtfJ  per  solam  presentem  vel  absentem  voluntatem.  Ita  cogita  de 
Christi  connubio  ad  animam  et  eius  nature  corporee  ad  nostram  integram 
náturám.  9)  Neque  enim  iuxta  nos  Christus  manere  voluit  ut  frater  cum 
fratre  et  amicus  cum  amico,  sed  sicut  proprium  est  solius  dei,  totum 
se  nature  infundere  et  náturám  nature  per  formám  amoris  conformare 
et  sicut  est  proprium  cibi  et  potuš,  ut  summa  se.  unitate  ^0  possibili 
siraus  unum  cum  nostro  summo  bono  et  dilecto,  sicuti  alimentům 
sumptura  ab  alito  omnino  intimatur  alito  et  transit  in  eius  uuam  sub- 
stanciam  indiscretam.  Et  hoc  iuxta  Hilarium  2)  innuit  Christus,  cum 
dixit:^)  Qui  manducat  meam  carnem  et  bibit  meum  sanguinem,  in 
me  manet  et  ego  in  eo.  De  qua  mansione  et  babitacione  dicit  Joh.  :*) 
Verbum  caro  facium  est  et  habitauit  in  nobis,  et  de  qua  inseparabili 
unione  et  approximacione  dicitur  Deut. : ")  Non  est  alia  nacio  sub  celo 

60b    i^m  grandis,  que  habeat  deos  appropinquantes  sibi,  sicut  /  adest  nobis 
deus  noster. ») 

*)  A  má  dále  fol.  57b— 59b  dlouhé  citáty  z  Dionysia  de  eccl.  hier.  a  ze 
sv.  Tomáše  pars  III.  q.  75  art.  1.  a  vykládá  je.  Pomíjím  je  s  B.  —  a)  c.  82.  de 
cons.  dist.  II.  —  9)  Jan  6,   57.  —  *)  Jan   1,   14.  —  <>)  Deut.  4,   7. 


a)  B:  in  sacramento  eius.  —  ď)  B:  respondetur  ad  hoc.  —  c)  B  jeStě:  et  quo 
šumme  intime  infra  ypostaticam  unionem  infundit  se  eidem  et  illabitur  secundum  pro- 
prium [esse]  et  communicacionem  et  assimilacionem  propinquissimam  et  convenientissimam 
ultimo  possibilem.  —  d)  A :  ex  pi*opinquissimis,  B :  fortissimus  et  vehementissimus  et 
propinquissimus.  —  e)  B  ještě;  et  osculorum  applicacionem.  — X*  B:  alias  fit.  —  gr)  B:  de 
qua  in  Cant:  Osculetur  me  osculo.   —  h)  Rkpp.  bonitate.  —  i)  B  rozvádí  ještě. 


w 

Cap.  IV. 

Et  pro  ista  sentencia  katliolica  ulteriori  testimonio  confirmanda 
šunt  doctores  ecclesie  plurimi. 

Et  primo  glosa  ordinaria  I.  Cor.  XI  super  verbo  Hoc  facite 
quocienscunque  dicens:  Sunt  itaque  tria  in  hoc  sacramento  conside- 
randa,  unum  quod  est  tantum  sacramentum,  alterwn  quod  est  sacra- 
mentum  et  res,  tercium  quod  est  res  et  non  sacramentum.  Sacramentum 
et  non  res  est  species  visibilis  panis  et  viní,  sacramentum  et  res  caro 
Christi  propria  et  sanguis,  res  et  non  sacramentum  est  mistica  caro 
Christi.  Et  patet,  quod  in  sacramento  sensibili  est  caro  Christi  propria 
et  naturalis  primo,  «)  quod  non  potest  intelligi  de  potenci  a,  virtute 
et  gracia  ipsius  carnis. 

Et  ad  idem  est  simbolum  Ephesinum  concordans  cum  sen- 
tencia Hilarii  supradicta  in  hoc,  quod  carnem  Christi  veram,  vivifi- 
catricem  et  ipsius  verbi  propriam  factam  in  altari  accipimus.  Vnde  sic 
dicit  in  forma :  ^)  Necessario  .  .  .  Cuius  sensus  est,  quod  incruentam 
Christi  carnem  sub  aiiena  specie  celebraraus,  non  ut  aliam  coramunem 
carnem  dividentes  et  lacerantes  nec  recipimus  carnem  Christi  viri 
sanctiíicati  et  deitati  coniuncti  solummodo  secundum  dignitatis  et  grácie 
sue  veritatem,  spiritum  et  virtutem,  sed  carnem  vere  viviíicatricem  et 
ipsius  verbi  propriam  et  substancialem,  quod  est  directe  contra  sen- 
tenciam'  huius  apostate  et  fidei  confictoris.  ^) 

Item  ad  idem  est  Jeronimus  ad  Elbidiam  c)  dicens :  *)  Nec 
Moyses  panem  verum  dědit  vobis,  sed  dominus  Jesus  ipse  conuiva  et 
convivium,  ipse  comedens  et  qui  comeditur.  Item  idem  super  Mat. 
dicit  :^)  ;  Ad  verum  pasce  transit  sacramentum,  ut  quomodo  in  pre-  cla 
figur acione  Melchisedech  panem  et  vinum  offerens  fecerat,  ipse  quoque 
in  veritate  sui  corporis  et  sanguinis  preseniaret. 

Item  ad  idem  est  magnus  ille  Damascenus.  .  .d)  Quem  doctorem  62a 
si  diligenter  discusseris,  sentenciam  Hilarii  ipsum  docere  comprobabis. 
Primo  enim  dicit,  quod  in  aqua  baptismatis  coniugavit  graciam  spiritus 
sancti,  sed  pani  et  vino  coniugavit  non  tantum  graciam  sed  suam  dei- 
tatem,  et  in  hoc  insinuat  differenciam  inter  sacramentum  baptismi  et 
eukaristie,  quia  panem  et  vinum  facit  corpus  suum  et  sanguinem,  quod 
corpus  in  sacramento  se.  tractum  de  virgine  est  vere  unitum  ibidem  deitati, 

Secundo  dicit  ibi  in  sacramento  non  esse  plura  corpora,  sed 
illud  unum  et  idem,  quod  de  virgine  sumpturo  est,  sicnt  in  alito  et 
alimento  est  unitas  et  corporis  ydemptitas. 

Tercio  dicit,  quod  hostia  non  est  typus  i.  e.  figura  corporis 
Christi,  sed  realiter  et  vere  unum  et  idem  illud  corpus. 

')  c.  80  de  cons.  dis  II.  —   '^)  c.  87  de  cons.  dist.  II.  —  »}  c,  88  ibid. 


o)  B :  Christo.  —  6)  A  :  confidictoris.   —  c)  A :    Albidicum.    —    d)  Citát  ua  fol. 
61a — 62a.  B  má  za  ním  hned  citáty  z  Paschasia  a  pak  již  jen  nezpracované  poznámky. 


•8 

Quarto  quomodo  omni  timore  et  reverencia  anime  et  corporis 
interiorí  et  exteriori  debemus  advenire  ad  ipsum  sacramentum  et  hoc 
se.  propter  veram  et  reálem  presenciam  substancie  corporis 
Christi  in  ipso  sacramento. 

Quinto  dicit,  quod  panis  consecratus  non  panis  simpliciter  est, 
sed  unitus  deitati,  et  quod  ibidem  sint  due  nátuře  non  una,  se.  nátura 
corporis  unita  nature  deitatis. 

Sexto  quod  illud  corpus,  quod  transit    in  corpus  nostrum,    non 
consumitur  in  nobis  nec  aliquam  inhonestatem  ut  panis  simplex  patitnr, 
sed  ad  substanciam  et  conservanciam  nostre  substancie  transit.  Et  con- 
62b    cordat  cum  Hilario  et  Dionisio  ubi  supra.  / 

Septimo  quomodo  illa  caro  Christi  in  sacramento  non  estTmodo 
aliene  carnis  sed  módo  spiritus,  quia  spiritus  vivificans  est  caro 
domini  et  ut  dicit  simbolum  „vivificatrix".  Ita  tamen  est  spiritualis. 
quod  non  relinquit  ibidem  corporis  náturám,  sed  deifica- 
cionem  eius  ostendit. 

Octavo  per  illa  verba  „assumpcio  et  comraunio"  declarat  effi- 
caciam  et  fructus  illius  nature  et  substancie  corporis  Christi  predicte, 
qua  sibi  concorporei  esse  meremur. 

Et  ultimo  patet  ex  hiis  omnibus  dictis  et  sinodo  Ephesina,  quod 
eucaristia  non  solum  est  typus  et  figura,  sed  vera  caro 
Christi  vivificatrix,  in  qua  duplex  est  nátura,  se.  nátura  corporea 
et  nátura  divina  et  sic  dei  et  hominis  perfecta  substancia. 

Et  ad  idem  est  b.  Bernhardus...  Item  E  u  s  e  b  i  u  s  in  Sermo- 
nibus  .  .  .  Ex  quo  dieto  plane  convincitur  illa  via  errare,  que  dicit 
corpus  Christi  esse  in  sacramento  qualitative  i.  e.  virtualiter  et 
per  graciam  spirituálem  et  sacramentalem  et  non  substan- 
cialiter  i.  e.  per  substanciam  sne  nature. 

Et  conformiter  in  verbis  et  in  sentencia  loquitur  Anshelmus 
tractatu  de  corpore  Christi ,  .  .  Itera  Thomas  III.  q.  76.  art.  1  . .  .  Ex 
quo  patet  plene  differencia  inter  eucaristiam  et  alia  sacramenta,  in  qua 
Christus  est  substancialiter,  in  aliis  autem  accidentaliter,  ut  per  vir- 
tutem,  graciam,  potenciam  et  spiritum.  Quod  est  contra  tuum 
tractatura  proditorium  et  erroneum,  qui  tantum  efficacie 
ponit  in  eucaristie  sacramento  non  plus,  sicut  in  penitencia  vel  baptismo, 
8C.  esse  Christum  potencialiter,  virtualiter  et  spiritualita r. 
Et  concordat  Thomas  directe  cum  sinodo  Ephesina,  que  dicit  non 
tantum  carnem  esse  in  sacramento  secundum  virtutem  dignitatis  viri 
sanctificati  et  verbo  coniuncti  i.  e.  secundum  graciam  unionis,  virtutem 
et  potenciam,  sed  secundum  carnem  vivificatricem  et  propriam  ipsi 
verbo  i.  e.  deitati. 
64a  Item  vult  Anshelmus...  Item  Gregoři us... 

64b  Item    Paschasius...    Et    patet,    quam    subtiliter    iste    doctor 

enucleat  sentenciam  Hilarii  fere  per  omnia  in  verbis  et  sentencia  con- 
cordans  cum  eodem.  Ex  quo  inter  cetera  hoc  est  notabilius  capiendum, 
quod  Christus  in  renatis  et  communicatis  corporaliter  et  spiritualiter 
manet  unitus    eis,    non,    sicut    heretici    volunt,    s(,.d    voluntate   i.   e. 


63a 

G3b 


yO  S3   .: 


AP  řCLÍdka 


To6 . 31 

■  r 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 


UNIVERSITY  OF  TORONTO  LIBRARY