Hláskosloví jazyka českého

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the world's books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was never subjcct

to copyright or whose legał copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge that's often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to
prevent abuse by commcrcial partics, including placing lechnical rcstrictions on automated querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
person al, non-commercial purposes.

+ Refrainfinm automated ąuerying Do not send automated querics of any sort to Google's system: If you are conducting research on machinę
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attributłonTht Goog^s "watermark" you see on each file is essential for in forming peopleabout thisproject and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legał Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legał. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discoYcr the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the fuli icxi of this book on the web

at |http: //books. google .com/l

Google

Jest to cyfrowa wersja książki, która przez pokolenia przechowywana była na bibliotecznydi pólkach, zanim została troskliwie zeska^

nowana przez Google w ramach projektu światowej bibhoteki sieciowej.

Prawa autorskie do niej zdążyły już wygasnąć i książka stalą się częścią powszechnego dziedzictwa. Książka należąca do powszechnego

dziedzictwa to książka nigdy nie objęta prawami autorskimi lub do której prawa te wygasły. Zaliczenie książki do powszechnego

dziedzictwa zależy od kraju. Książki należące do powszechnego dziedzictwa to nasze wrota do przeszłości. Stanowią nieoceniony

dorobek historyczny i kulturowy oraz źródło cennej wiedzy.

Uwagi, notatki i inne zapisy na marginesach, obecne w oryginalnym wolumenie, znajdują się również w tym pliku - przypominając

długą podróż tej książki od wydawcy do bibhoteki, a wreszcie do Ciebie.

Zasady uźytkowEinia

Google szczyci się współpracą z bibliotekami w ramach projektu digitalizacji materiałów będących powszechnym dziedzictwem oraz ich
upubliczniania. Książki będące takim dziedzictwem stanowią własność publiczną, a my po prostu staramy się je zachować dla przyszłych
pokoleń. Niemniej jednak, prEice takie są kosztowne. W związku z tym, aby nadal móc dostEu^czać te materiały, podjęliśmy środki,
takie jak np. ograniczenia techniczne zapobiegające automatyzacji zapytań po to, aby zapobiegać nadużyciom ze strony podmiotów
komercyjnych.
Prosimy również o;

• Wykorzystywanie tych phków jedynie w celach niekomercyjnych

Google Book Search to usługa przeznaczona dla osób prywatnych, prosimy o korzystanie z tych plików jedynie w nickomcrcyjnycti
celach prywatnych.

• Nieautomatyzowanie zapytań

Prosimy o niewysylanie zautomatyzowanych zapytań jakiegokolwiek rodzaju do systemu Google. W przypadku prowadzenia
badań nad tlumaczeniEimi maszynowymi, optycznym rozpoznawaniem znaków łub innymi dziedzinami, w których przydatny jest
dostęp do dużych ilości telfstu, prosimy o kontakt z nami. Zachęcamy do korzystania z materiałów będących powszechnym
dziedzictwem do takich celów. Możemy być w tym pomocni.

• Zachowywanie przypisań

Znak wodny"Googłe w łsażdym pliku jest niezbędny do informowania o tym projekcie i ułatwiania znajdowania dodatkowyeti
materiałów za pośrednictwem Google Book Search. Prosimy go nie usuwać.

Hganie prawa

W ItEiżdym przypadku użytkownik ponosi odpowiedzialność za zgodność swoich działań z prawem. Nie wolno przyjmować, że
skoro dana łisiążka została uznana za część powszecłmego dziedzictwa w Stanach Zjednoczonych, to dzieło to jest w ten sam
sposób tralrtowane w innych krajach. Ochrona praw autorskich do danej książki zależy od przepisów poszczególnych lirajów, a
my nie możemy ręczyć, czy dany sposób użytkowania którejkolwiek książki jest dozwolony. Prosimy nie przyjmować, że dostępność
jakiejkolwiek książki w Google Book Search oznacza, że można jej użj'wać w dowolny sposób, w każdym miejscu świata. Kary za
naruszenie praw autorskich mogą być bardzo dotkliwe.

Informacje o usłudze Google Book Search

Misją Google jest uporządkowanie światowych zasobów informacji, aby stały się powszechnie dostępne i użyteczne. Google Book
Search ułatwia czytelnikom znajdowanie książek z całego świata, a autorom i wydawcom dotarcie do nowych czytelników. Cały tekst
tej książki można przeszukiwać w Internecie pod adresem [http : //books . google . comT]

^f^-

^^

\

/

*^

JAZYKA CESKEHO.

SEPSAL

D"^ JAN GEBAUER.

V PRAZE.

NAKŁADEM THBOD. MOUKKA.

Kaehtiskąna; Hjnek Militk.r a Norik t Prace.

//5 77Z7 -^^

-L fi prąci pfitomnć, k niźto jśem byl pobidnut se strany kom-
petentni, mśl jsem s poćatku na myąli jen potfebu śkol, zejmćna
ućitelskych a yyśślch stfednlch. Pfi spracovani konećnćm vidślo
se mi vśak zahodno dbati pf Isnfeji na stranku v6deckou a tf eba
vykraćovati z mezi śkolnlch; ale pfece nespouśtfil jsem se zfetele
potfebu fećenou a snaźil jsem se vyhov6ti ve vzhled6 obojim, śkol-
nim i vMeck6m. Co (dle mśho zdani) pfes miru śkolni jest, pfiplna
se vźdy jakoby na mlstć druhćm k nepfetrźitćmu yykladu hlav-
nimu a yyznaćeno jest takć zevn6 pismem hustślm; nevhod tyto
ćasti nebudou ani pfi ućenl śkolnlm, kdykoli pujde o vyklad a
poućenl zevrubn6jśl.

Panum J. Kosinovi, f editeli gymnasia sloyanskćho v Olomouci,
Fr. Bartośoyi, professoru gymn. slov. v Bmś, a I. B. Maśkovi,
gymn. prof. v Jindf. Hradci, vzdavam upfimnć diky za pfatelskou
pomoc, kterou mi mezi tiskem dllka toho poskytovali.

V Praze 23. ledna 1877.

D' J. Gebauer.

§. 1.

MluYnice jest nauka o jazyku.

Jazyk jest ouhrn v6t a v6ty skladajl se ze slov; podlć toho
d611 se mluYnice na dv 6 ćasti, kterćź jsou nauka o slov6 a
nauka o v6t6.

§. 2.

Kaźdó sloYO ma stranku htóskovou a strónku tvarovou.

Se stranky hlaskoYÓje sIoyo f adou Uasek a slabik s nfejakym
pflzYukem a nSjakou kYantitou; sIoyo ditetem na pf. je s tśto
stranky fadou hlasek cS-i-t-e-t-e-m, YysloYenych Ye slabikach di-te-tem,
z nichź pnrnl ma pflzYuk a je dlouha.

Se stranky tYaroYÓ jsou sloYa Y^tśim dllem tYary ohnutó
(sklonSnć nebo ćasoYanć) a skladajl se ze kmenuY a pf^pon ohybacich ;
na pf. sloYO ditite je y t6 pfićinS genitiY jednotny, neseme je
piYnl osoba mboźna pf itomnćho ćasu atd., a składa se prYĆ ze kmene
ditiU a pflpony ohybaci -e, druhć ze kmene nese- a pflpony ohy-
bacl -me. Jednajic o tYaroYĆ strance sIoy jedna mluYnice i o tYO-
fenl kmenuY, i dale o óplnych tYarech sloYnycłi, poYstaYajlclch
ohybanim, t. j. skloóoYanlm a ćasoYanim, jakoż i o t§ch sloY-
ci eh, kterych ani nesklonujeme ani nećasujeme.

Podlć toho rozdfeluje se nauka o sIoyS zase na dYa dily,
a ty jsou:

dli I. nauka o hlaskoYÓ strance sloYa ćili hlaskosloYl a

dli II. nauka o tYaroYŚ strance sloYa ćili t y a r o s 1 o y 1.

Hlaskoslovi.

§. 3.

HlaskosloYi pozoruje a rozebira slovo se stranky hlaskoYÓ, —
a pozoruje i rozebira promSny slova, kterć se na jeho strance
hlaskoYĆ sbihajl ; dśli se tedy na dvoje oddaleni a jedna
V prvćm o hlśskoYÓ strance slova vubec, a
ve druhćm o promćnach slova na strance hlaskovć.

ODDELENI PRVE.

O hlaskoYĆ strńnce sloya vAbec.

§• 4.

HlaskoYOu stranku sloYa pozname, kdyź si takofka na kusy
rozloźime, co pfi YysloYeni y jednom celku slyślme, jako se stało
pro pfiklad y §. 2. Dle toho pak je kaźdć sIoyo se stranky hlas-
koYĆ f adou h 1 a s e k urćitć jakosti, urćitćho poćtu a urCitćho po-
f adku ; tyto pak hlasky do s 1 a b i k se składaj! , kteró s jistym
pflzYukem a jistou dólkou se YysloYuji.

Yyklad o hlaskoYĆ strance ćeskych sIoy zahmuje y sobś tedy
Yyklady

A. o blaskach a

B. o slabikach.

Poznamenanl o praYopise. HlaskoYa stranka sloYa jeYl
se Y f eći źIyś a Ye YysloYUOSti skutećnć. Ale i y p 1 s m 6 hlaskoYŚm
(t. j. takoYćm, jak6 jest na pf. naśe, kde każda hlaska ma syou
zYldśtni literu) Yynasnaźujeme se, abychom ji co można zfejmć a

Tfernś naznaćili. V tom pak vyviiiujl se ćasem jistć zvyky a jista
prayidla, a jejich ouhrn rozumlme pravopisem.

V kaźdśm pravopise było a jest snahou hlavnl, aby se hIaskova
stranka vśrn6 oznaćoyala, t. j. aby se to psalo, co se slyśi; a pokud
ktery pravopis tćto snaze hovi, zove se hlaskovym ćili fonetickym
{ycoi^ = zvuk, hlas). V pravopise ćeskćm plśeme foneticky na pf.
matka, mdło atd., pon6vadź se tak a ne jinak slyśl, a piśeme takć
€łi mlsto ćsti (dle nom. ćest)y Jcrtiti m. JcrstUi, ćeshy m. ćeśshy atd.,
pon6vadź se pfi vysloveni tŚchto slov neslyśl csti, hrstiti, ćeśskyy
nybrź ct% Jcrtiti, ćesky. Jeźto pak valna Yćtśina slov ćeskych takoYŚ
poYahy jest, źe jich dle pravopisu ćeskćho jinak ani napsati nelze,
neźli jak se slyśi (jako na pf. matka^ otec, mdło, mnoho atd.),
a jeźto i mimo n6 ćastSji pro psani fonetickć se rozhodujeme
(jako ve cti m. csti ap.), proto je prayopis ćesky pfevahou
foneticky.

Jina snaha, ktera v pravopisech platnosti si dobyva, jest
śetfiti puYodu slova Ciii etymologie, a pokud zase ktery pravopis
tćto snaze vyhovuje, potud jest etymologickym. V pravopise
^eskćm piśeme na pf . tóSky, aćkoli se slyśi iesky, pon6vadź ve slov6
tom je kmenem tah- (tóAnu, tihBi) a pon6vadź kmenov6 A v i se
m6niva (taAnu-tiie-teiiti, buA-boie-boif) ; piśeme ti^ka, aćkoli se
yysloYuje steSka; mno0stvi, ać se yysloYuje mno$tvi; fiieme vysoky
a visetij hyły a liłi a p., pon6vadź etymologie tu y, tu i zada a
aćkoli rozdil mezi tćmato hlaskama z obecno vyslovnosti YĆtśim
dllem jiź yymizel. Ve pffpadech takoYych, kde se etymologie a
YysloYno&t rozchazejl, hoYi praYopis noYO ćesky yelikou
mćrou etymologii.

KromS fonetickćho a etymologickćho psanf jest jeśtć h i s 1 0-
rickć, kdyź se totiź piśe tak, jak se psayalo a ponćyadź se tak
psayalo, tfeba by YysloYnost a puYod sloYa k jinćmu psanl ukazo-
Yaly. V praYopise ćeskćm mćlo by se psati na pf . po etymologicku
Yćc^i, po foneticku Yć^i, a plśe se po historicku YĆ^^f, ponćYadź od
XVI. stoleti YŚeobecnfe se tak plśe ; etymologicky mćli bychom psati
zemje, a piśeme po historicku zem^, atp.

PraYopis je tedy rozdllny dle trojl rozdllnć zasady: foneticky
Yell psati tak, jak se yysloYuje, — etymologicky tak, jak puYod
slOYa zada, — a historicky tak, jak se psayalo. Tfi tyto zasady
y nfekterych pf ipadech jsou si na pflć a dle kaźdć było by napsani
jinć, na pf. foneticky owfad, etymol. wfad a histor. aufsid; ale
Yćtślm dllem aspoń dYćma a nćkdy Yśem tfem jistou łnćrou se
hoYl, na pf. mnoMvi je napsano historicky i etymologicky, cesky
historicky i foneticky, daleko foneticky, historicky i etymologicky.

PraYopis ćesky je Yćtśinou foneticky, ale na mnoze takć etymo-
logicky a historicky. Kromć pak tćchto rozdllnych zasad, kterć
se Y nćm kfiźujl, fidi se pisafi ćeśti y rozlićnych. dobach jeśtć
rozlićnymi jinymi prayidly a zyyky; praYopis ćesky mćnl se tedy
-ćas od ćasu, a ponćYadź se mćnl, ma SYOJi historii.

1*

Bez promfeny a tedy takć bez historie byl by, kdyby każda
Mdska ćeska v2dycky touź literou se była znamenala. Ale to s&
nedćlo; jednak nedostatećnost latinskć abecedy pisafe k nestejno-
stem SYÓdćla, jednak ylastnl neduslednost.

Latinska abeceda poskytovala totiź pfsafflm ćeskym jen 25 liter
(ttj by c, d, €, f, g, A, eh, i, )fc, I, w, w, o, p, r, s, t, w, r, y, z,
a dvŚ pozd6ji pridanć j, w), kdeźto hlasek ćeskych asi dvakrate
toHk byyalo; zejmćna pro ćeskć samohlasky dlouhć a pro m^kkćr
souhlasky nebylo potf ebnych liter, pisaf i ćeśtl musili si tedy yśelijak
pomahati a pomahaH si ne vśichni stejn6 a ne Yźdycky stejnś.
Mimo to pak ruzni se yespolek plsafi ćeśti tak6 ve psanl t6cb
hlasek, pro kterć v latinskć abecedć były litery urćitć.

Podló rozdllu ćeskóho pravopisu, jeź se ukazuji ve znamych
pamśtkach pisemnych, rozeznavame v nśm patero stupńuy a dob : doba=

I. od Rukopisu Zelenohorskćho do końce XIL stoi. ;
II. od XIII. stoletl do pravopisu Husova;

III. pravopis Husuv;

IV. praYopis bratrsky a
V. pravopis nynśjśi.

I. V prvni dob6, od IX. do XII. stoletf, panuje pravopis^
jednoduchy. K oznaćenl hlasek, pro kterś v abecedft latinska
liter neni, berou se v6tśim dllem jednoduchć litery hlasek jinych,
zvlaśt6 pf ibuznych ; tak na pf . vSś6hdm piśe se uefcbam, jenze —
ienfe, lieSe — befe, rosvlajdŚe — rozulaiafe, jaz — iaz, jeju —
ieiu atp., t. j. oznaćenl hlasek d, ź, ś, d, u . . . d6je se literamir
jednoduchymi, a sice berou se za nS litery pfibuznych hlasek
Cy s, s, a, u atd. Mimo to vśak taks takovś hlasky literami hlasek
jinych se znamenavajl, kterć v abecedS latinskć svou zvlaśtni literu:
maji, na pf. ślavny psano zlauni, hdko — caco, skryty — zcriti,.
spasa — zpaza atp.

II. V druhć dob6, od Xin. stoleti poClnajfc, panuje prayopis-
spfeźkoyy. Hlasky ćeskć, pro kteró latinska abeceda zvlaśtnich:
liter nemś, a dilem taks takovś hlasky, kteró tam svou jistou a
urćitou literu maji, oznaćuji se z pravidla spfeźkami, t. j. nfekolika.
literami v jedno a k poznamenanl jednć hlasky spf eźenymi. Yyjimkou*
pfichśzeji spfeźky jiź v dobfi pfedeślć; ale v dob6 tćto jsou pra-
vidlem, aćkoliy i zpusob doby pfedeślć vedl6 nich zhusta prichazl.
Tak na pf. ćas psano cfaz, chzas, gen. czaiła atp., ćdp psano chap,
óest psano chzezzt, nedtem psano nechzftem, v§ecko — wffeczko,.
M^e — kozie, Tin^z — kniez, knyez, knhiez atd., mne — mnye,.
andil — andyel, dievJca — dhiewka, homdr — comaar, '(idm —
naam, prave — prawee, jsu — gffuu atd.; t. j. hlaska ć psana
spfeźkou cf, cz, eh, chz, chzf ; hlaska a spfeźkou aa, atd. A mimo
to psano takć zzwathy (= svaty)y cozz (= Tcos)^ quapp (= hvap) atp. ;
t. j. i hlasky s, ty A, p, a j., pro kterś jsou i v latinskć abecedŚ-
litery zvlaśtni, piśi se druhdy spfeźkou anebo literou hlasky pf Ibuznć^

III. Aby nespravnć pravopiseckś zpusoby doby śvś napravil,
iićinil Hus pravidlem, aby każda ćeska Maska znamenala se jen
jednou literou. K tomu konci sestrojil abecedu ćeskou takto:

1. jednoduchć litery latinskć (a s nimi takć latinskou spfeźku ch)^
kterych se v ćeskśm plsemnictvi u^lralo, pfijal v tć platnosti, kterou
mfely V pismS latinskćm podtó vyslovnosti stfedoYśkć, jen s tim
rozdilem, źe litem c bral yźdycky za c a nikdy za Je; tedy zname-
nala litera d blasku d jako y latin^, litera g pfed e sl i blasku j
a jindy blasku g jako v latinf , atd. ; tim były opatfeny Yśecky
^sk6 hlasky, kterć stfe/ioYćka latina mćla a znamenala;

2. pro ostatni pak hlasky ćeśk6, kterych y latinć bud nebylo
anebo pro kterć abeceda latinska liter zYlaśtnlch nemćla, Yymyslil
Hus zYlaśtnf zpfisob oznaćo^anl, tptiź litery znamkoYanć tećkou
nebo ćśrkou, a to tak:

a) souhlasky ćeskć, kterych latina nemćla, znamenal literou
hlasky pflbuznó a tećkou nad ni; jeźto pak ćeStina nad stfedo-
v6kou latinu jednak nśkterymi podnebnyini souhlaskami Yynikala
a jednak hrubym I, tedy znamena tećka na ń, d, t, ć, ż, ś, i* mćk-
kost a na 1 tYrdost souhlasky; na pf. pen psano peń, dMo psśno
delo, tć — te, rec — reć, pis — piś atp.;

h) samohlśsky dlouhć, kterć latina OYśem mćla ale nezname-
nala, znamenal literami stfldnych samohlasek kratkych a ćarkou
nad nimi, na pf. mdS psśno maś, me psano mć, mdny — żądny atd.

Zvolil tedy Hus tećky a ćarky nad literami kladenć za zna-
mćnka rozeznaYaci (ćili diakriticka) a podlć toho nazyYa se jeho
praYopis diakritickym. .

Po dumyslnyth opraYach HusoYych staćil praYopis ćesky YŚem
potfebam SYym; ale pres to pfece nebyl Yśeobecnć uznan a pfijat
a Yalna ćast pisafu ćeskych pfidrźOYala se zpusobu spfeźkoYćho,
tak źe Y XV. a prYni, poloYici XVL stoletl dYa praYopisy Yedlć
sebe jdou, Husuy a spfeźkoYy. \

IV. Od sklonku XVL stoletl dą^sklonku XVIII, planuje praYopis
bratrsky. Tak nazyYa se proto, ponĆYadź ho Ćeśtl Bratfi Ye
spisech SYych uźlYali a jemu ku YŚeobecnć platnosti dopomohli.
Podlć Krałickć bibie, nejslaYnćjśl plsemnć pamatky po Bratfich
(1579—1593), nazyYan byYŚ takć praYopisem kralickym. Vpod-
statć SYĆ pak jest to zhorśen;^ praYopis Hus4y. V praYopise spfeź-
koYćm, ktery Yedlć HusoYa byl y uźlYanl, YyYinuly se totiź jistć
ZYyky, kterć dflem i grammatice ćeskć odporujl, ale nicmćnć platnost
praYidel mćly. Zejmćna psano y za spojku i, po souhlaskach c, ^, $
psśno takć vźdy y, na pf. cyzy syla, a mimo to było obecnym
ZYykem zaćatećnć u, fi psati literou v, na pf. v6imti, vdineh mlsto
ućiniti, ućinek^ a hlasku j y superlatiYnim nej-, y imperatiYech
V. tf Idy na -ej a y rozślf eninć ej (poYstalć z y) psati literou y^
na pf. neylepe, wóley, peycha. A tyto dllem i grammaticky chybnć
ZYyky pfijali Bratfi do praYopisu SYĆho, y nćmź jinak Husa se

pfidrźoYali. Pfijali ovśem takć za dłakritickou teCku nad literami
80uhIaskovymi znamćnko jinć, totiź klićku nad literami souhUsek
mfikkych (na pf . Hus peń a Bratfi peń, a podobnfe póe — pnć^
a dle toho taks zemie — zem^, tobie — tob^ atd.) a obloućek
na hrubćm I (ve śvabachu T), ale to jest odchyłka ve v6ci ne-
podstatnć.

V. Proti chybam a neduslednostem pravopisu bratrskśho ozy-
vajl se hlasoYĆ na sklonku XVni. a na poćatku nynćjśiho stoleti
a usiloYŚnim jednotliyych opravovatelu yznikl pravopi» n y n 6 j ś i,
ktery tedy v podstatć sv6 jest opraveny pravopis bratrsky a Husuv.
Nejprve provedla se oprava tak zvana analogicka, dle kterć
pfestalo se psati y a cy- mlsto i a ci- a psalo se po £f, s tn i a.
tu y, jak toho analogie mluvnick6 źadaly (na pf. vedl6 nom. hadi
a akk. hccdy takć nom. kosi akk. kosy, atp.), a pfestalo se psati
V misto u na zaćatku slov: udiniti^ ućinek misto vćiniti, vcineh;
o tuto opravu nejyice pfićinil se Jungmann (proti Janu Nejedlćmu,
r. 1829). — Na to nasledovala oprava tak zvana składna, kterou
zavedly se nynćjśi litery g za byvalć g, 3 za byvalć g, i za by valś j^
a odstranilo se y psanć za ^*, na pf. galilejsky m. galilegsky, jeji
misto byyalśho gegj, nejlepe^ wolej, pejcha [v. pycha] misto neylepe^
woley, peycha; tćto zase opravy s duvody a prospćchem ujal se
Śafafik (1842). — Konećnć ujalo se (r. 1849) ow a t; za byval6
au a Wj na pf. ohouvati m. obauwati.

Co se tyka slabik, znamena se v plsm6 jejich skład, jenom
kdyź jde o d61eni slova (§. 46); pfizvuk jejich se neoznaćuje a
grammatickd kvantita poznava se dle kvantity samohlasky (§. 51.)

A. O ćeskycli MaskacłL yfibec.

L Kterć hlńsky m& a'inćla historiekś ćeStina.

§. 5.

V nynćjśf Ceśtinfe psanć jsou nasledujici p 1 s m e n a :
a, d, b, c, ć, d, d, e, ć, 6, f, g, h, eh, i, f, j, k, 1, m, n, ii, o, 6^
p, r, f, s, ś, t, f, u, 6, u, V, y, y, z, i.

Ouhm jejich y pof adku udanćm ćini a b e c e d u će^kych pismen.

§. 6.

Kaźdć plsmeno je psanym znakem n6kter6 hlasky yyslo-
yenć aslyśenć; y pfesnć mluyć grammatickć dluźno geti^ti
tohoto rozdllu mezi p i s m e n e m ćili literou a hlaskou.

Dokonała abeceda ma miti tolik ruzn;fch plsmen, kolik ma
jazyk ruznych hlasek, tak aby kaźdś plsmeno znamenalo zvlaśtni
hlśsku a kaźdś. hlaska aby mćla syou zylaStni litem. Abeceda
noYOĆeska vyliovuje tomuto poźadavku v mife velikó, ale nikoli ve
Yśem ; mit u porovnani s jednoduchymi Maskami jazyka skutećnćho
jednak nedostatek a jednak pfebytek pfsmen, anebo naopak: sku-
tećny jazyk ma jednak yice a jednak mćnć hlasek, neź abeceda
pismen.

Na vice jsou hlasky ei-sr, dS, kterć se slyśi na pf . ve slovlch
led^gde (psano leckde) a dShdn (ps. dhdn) ; jsou to ovśem smlśeniny
zd + iSfad + i, jako jsou c a c smlśeniny z ^ + 5 a ^ + ^, ale
uvadi-li se c a ^ v abecedfi ćeskś mezi blaskami jednoduchymi,
patfi tam tymże pravem takć dz a di.

Poznam. Hlaska di3 pfichazl zhusta v hafećich na Morav6
a zYlaśtś tćź ve slovenśtin6, kdeź je stfldnicl za ćeskó z (£) po-
YStalć z dj. Znfeni jejl je tu tvrd6 (z=:dz) tu m6kkó (=di, dz6va).
Na pf. Ł hrdze sl. hrddisa z *hradja; ć. hdzeti sl. hddzat z *had-
jati; i. urozeny sl. urodźmy, %, mezi sL medzi atp. — Tak6 by
zde było uv6sti hrdelnć hlasky ^ a f . Hrdelnó ^ mamę na pf. ve
slov6 tenky, kdyź tu nh tak vyslovlme, jako v n6m. dewAen; ale
to jest jen yyjimkou odchyłka od obyćejnćho pfedopatroYćho n.
Taktćź hrdelnć r jenom pfi chybnć YysloYuosti misto obyćejnćho
pfedopatroYćho r. se Yyskyta. Neni to tedy Yadou ćeskć abecedy,
źe pro obS tyto hrdelnice zYlaśtnich liter nema; ale pro n6kter6
Yyklady grammatickć jest litery ^^ pfece potfebl.

§. 8.

M6n6 jest yc YysloYuosti noYOćeskć naproti abeced6 o hlasky
i, u, y 2L y, ponŚYadź zn6nlm SYym s jinymi splyYajl. Tak zejmćna
i znl jako je, anebo jako e: m&to Yysl. tiy^to, ram^ Yysl. mmje,
zemd Yysl. zemje^ dSj Yysl, dej, rad^ Yysl. radfe; — ti znl jako u:
Ywle Yysl. Yiile ; — y a y skoro YŚeobecnS jako i a ♦ se YysloYuje
a jenom y naf ećlch nćkterych znamena se rozdll mezi i;^oky a tnseti,
vySkB. a t^źka.

Poznam. 1. Hlaska y, y znfela puYodnfi tYrdS a śiroce jako
nćmeckó w, franc. u, f eckć v ; na pf Iklad ty^ fr. tu^ homerskć nJ-wy.
Ale noYOćeska YysloYUOSt^ odchyliła se od tohoto Ylastnlho zućąl
a daYa slyśeti jen i, i. Setflce v pismS a mluYuici i pfes toto
stejnć znćnl rozdilu mezi y, y a. h i śetflme tlm puYOdu sloYa ćili
etymologie.

8

Poznam. 2. Psanć & nikdy jinak se nevyslovovalo neź w,
na pf\ Ml Yysl. = kól; plśe se vśak jinak neź u na pamatku
pflyodu SYĆho, jeźto povstalo z dyojhlasky wo a za starśf je§t6 ó:
Ml z kuol a toto z kól. Drźlme se tedy tak6 zde zasady etymolo-
gickć, kdyź stejnS znśjici u podlć rozdilnćho pftvodu tu ti, tu u
piśeme.

Poznam. 3. Psanć S znamenA po nćkterych souhlaskach
totćź zn6ni jako Bpfeźka je^ pfi jinych znamena jen e a zm6kćeni
souhlasky ; znSnl jinćho neznamena tato litera nikdy a mohli bychom
se tedy bez ni obejiti a psati zemje, ohńe. Ani se stanoviska etymo-
logickćho neda se braniti, jako se brani y^ y Si u, nebot jim ne-
znamename hlasky z vyslovnosti vymizel6, nybrź kaźdć je a e
s pfedchozi souhlaskou mSkkou, at poYStaly z ćehokoliv; na pf.

ve sloYlch, d^j a miHti je stfldnicl za stb. * (e, vysl. asi ea neb «a),

V is^emS stfidnici za stb. ^ (ja) a v rami, hddś, rukovSt stfidnici

za stb. A (c, yysl. e^). Jenom zvykem plsafskym a knihtiskafskym
udrźelo se ó mezi literami ćeskymi.

§. 9.

Naproti tomu były ve vyslovnosti starofieskó nfi-
kteró hlasky, kterych nyni jiź nemdme, totiź tvrd6 t a m6kk6 T
(vysl. Ij), mćkkć ś, «, c (yyfil. asi 0j, sj, ej) a Sirokć y, y.

Rozdll mezi tvrdym t a mśkkym T se ćasem setfel a na mistfi
obou tSchto Masek staroćeskych poYstalo a ujalo se nynfijśi stfedni
(obojetnć) Z, kterć nenl ani tYrdć ani mfekkć, na pf . stć. nom. p6?a
dat. póZ6 (r), a noYOĆesky jednostejnć puZa dat. puZe.

Hlasky stć. £ a. ś byYaji psany literami 0j a sj*) a mfeni se
pozdfeji tu Ye tYrdć z, s, tu Ye mfekkć i, i, na pf. stć. yeś — nć.
Yesmlr a Ye^eren, stć. strei — nć. stfe^sr a stfei; z toho jde na
jeYO, źe znćni jejich, naznaćoYanć y pismć spfeźkami ^ą;, sj, było
asi na prostfedku mezi tYrdymi £f, s a. mśkkymi i, i. Royućź tak
YĆc se md se hlaskou c, ktera nyni tYrdć jako ts zni; y ćeśtinć
starć hfyi psdna literami ey*), zn61a tedy jako łsj nebo tś a Yy-
sloYnost jeji była touź mćrou mćkka jako pfi i a ^, ale ćasem
se zmćnila a za staroćeskć c (= tś) nastoupilo noYOćeskć c (= łs)
anebo ć (=tS); na pf. stć. tłuc — nć. tłuc i tłu^, stć. dćdic —
nć. dćdic i dćdid.

*) t. j. spreźenfm liter, z nichźto prT& znamenś hUskn e nebo 8 a dnih&
i nebo j (jotaci) ; na pr. dat. noże ps&n staroćesky noz»e nebo nozj^e = nózi,
zase psśno zasie n, zasye = £ra8^; taktśź wsta, W8»u, wiz«u; a podobni pH c:
cziesta n. czyesta (cista), k licztu, akk. trogyczya (Dóbr. Gescn. 112), atd.

9

Hlasky y a y znśly v ćeśtinś starś tvrd6 a śiroce a liśily se
tim patrnć od i b, i; nyni vśak jako i a t se vyslovujl (v. §. 8,
poznam. !.)•

Poznam. Tvrd6 ł i mfekkć T znamename literami ł a. T^
kdyź na tom zvlaśt6 zaleźi, aby se tvrdost nebo mćkkost tśchto
hlasek vytkla. Jinak znamename v pi^ikladech staroćeskych hrubó i
jen literou I a mśkkś T jednak literou T (kdyź je potfebi mfikkost
oznaćiti, totiź na konci sloya a pfed samohlaskou śirokou, na pf.
krar gen. kraZa dat. kińZii atp.), jednak literou I (kdyź samohlaska
m^kka nasleduje a na tom i mćkkost souhldsky I i bez diakritickóho
znamćnka se vidf, na pi'. pó?a — póW jako żena — źen^. —
Taktćź plśeme hlasky ź, ś \ pflkladech staroćeskych beze znameni
mćkćiciho, kdyź samohlaska mćkka nasleduje a odtud i jejich
mfekkost se rozumi, na pf. no^im yysloy no^im, vo^tm vysl. voiim
(jako hodim se vyslovuje hocCim) a podobnS nńz^y 5^kati, c&ta;
V jinych pMpadech, kde mćkkost oznaćiti se ma, dfeje se to bućf
diakritickou ćarkou, bud! jotou, na pf. ve5, vśa n. V5;a, viiu n.
vi^ju, k licjn a p.

§, 10.

Sećteme-li hlasky ćeskó nynśjśl i byvalś a pfićteme-li k nim
takć ^ a etymologickć tł, dostaneme tuto historickou abecedu
ćeskych hlasek:

a, a, b, c, 6, dz, dź, d, d, e, 6, 6, f, g, h, eh, i, 1, j, k, I, T, 1, m,
n, ń, o, ó, p, r, f, s, ś, ś, t, (, u, ó, fi, v, y, y, z, ź, ź.

Pfi tom pak sluSf pamatoyati, źe staroćeskć c znćlo jinak
neź noYoćeskć a źe tedy jedna literŁ c ve dvou rozdilnych dobach
dyoje rozdilnć znćnf znamena ; źe naopak dyć rozdilnć litery tl a u
stejnć zn6ni yyznamenayaji a jen k etymologickym rozdilum ukazuji ;
a źe takć S takoyć zn6ni znamena, kterć by se bud jednotliyymi,
bud spfeźenymi literami jinymi naznaćiti dało.

Poznam. qu bl x jsou spfeźky, qu=:hv a x=iJcs. V plsm^fi
ćeskćm uźiya se jich nśkdy ye jmónech cizlch, obzylaśtś ylastnich,
aćkoliy i it; a fo se za nfe psaya ; na pf . Quinctus, Quinet, Xerxes,
Alexandr i Aleksandr, Seąuana i Sekyana, kyantita, kyalita atp. —
O f yiz poznam, k §. 101.

10

II. RoztHdćni hińsek ćesk^^ch.

§. 11.

MluYlce pronaślme hlasku za hlaskou, a óstroje tślesnć, kterć
. tuto prąci vykonavajl, jmenuji se mluvidla. Tato muźeme si
rozloźiti na <iv6 ćasti. Prviii ćast jsou pUce a pruduśnice se svazy
hlaso^ymi na konci. TJkolem tćto ćasti mluvidel jest zpusobiti
p r o u d, ktefy by finul z hrdla do dutiny óstnf, a to proud bud!
jen dechoyy bezezvuky, nebo dunivy, anebo cisty tonovy, a pf i tom
dale budto prudky nebo mlrny. Druhou ćasti jsou mluvidla óstni
od hrdla aź ke rtfim a otyorum nosovym. Jejich zase ńkolem jest,
aby z onoho proudu vytvofovaly ćili ćlankovaly jednotliv6 ,
hlasky, coź tim se dćje, źe dutinu óstni rozmanitym zpusobem a na
rozlićnych mistech (I. na hrdle, II. na stfednim patfe ćili na pod-
nebl, III. na pfednim patfe, IV. mezi jednim rtem a protćjślmi
zuby a V. mezi obćma rtoma) ouźi ano i zatarasuji, a tim i proud
stiskujf, pferyyaji aneb i nosem vyjiti nuti. Pozorovati a vysv6tlo-
vati tuto prapi mluvidel jest ńkolem v6dy fysiologickć ćili pfirodo-
sloYuć; jejich yykladń doyolaya se takć mluynice, zylaśtś pfi tfi-
dćni hlasek.

Poznam. Jak se toto lićlankoyani dćje pfi kaźdó hlasce
jednotliyó, ukazuje co do vćci hlayni nasledujici pfehledna tabulka,
ktera zaroyeń ifysiologickćroztfidfeni hlasek ćeskych.
podaya.

11

o

a>

o
pS4

OB

•«8

e

co

>«»

a?

wig

^nąanpod

-aniapją

isnąanpod
-^uiapiTi

•

rtoma

hi.
retnó

>

I-I

su

^ o

^3

00

.o

et

Xi

►
o

as

Ol
O

'O
a>

»vi

P*

8

00

03 >o

>
es

>-»

00

00

S
U3

4

V

»4

60

«H

CR

5Ź
00

MB

N
N

"N

S

»^

OS

o

OB

I

'•4^ •I-I

^1^

i o a

~ p p

co

>>-**

; V OB

r^5

9aaiC[(l *iq

^atunp

afiooi

o

iovjn% *[q

S

:^s9ffU9f 'npnojd luj uiapaiązA 'g

12

§. 12.

Pfi grammatickćm tf Idćnl dfeU se hlasky pf edevSim na
«amohlasky a souhlasky.

Samohlasky jsou v jazyku ćeskóm

1. ylastni a, e, t, o, w, y a jejich dlouhć stfidnice a, 6, f,
o, u, tł, y; a kromfi nich tćź

2. neylastnl samohlasky Z a r.

Samohlasky maji* tu ylastnost do sebe, ze samy o sob6 anebo
ve spojeni se souhlaskami tvofi slabiky; kdyź si jakćkoli ćeskó
sloYO na slabiky rozdćllme, nalezneme v kaźdć nfikterou z tfechto
samohlasek a shledame, kdybychom ze slabiky samohlasku vyńali,
źe by było nesnadno nebo dokonce nemoźno vysloviti hlasky zbylć.
Na pf. havTća, bez samohlasek 'k'vTc'.

Souhlaskf jsou vśecky ostatni hlasky ćeskó a s nimi zase
i Z a r. Maji tu ylastnost do sebe, źe jen za pomoci samohlasek
do slabik se pojf ; slabik, kterś by se składały ze samych souhlasek,
neni ye sloyich ćeskych.

Poznam. 1. Zda se, tomu źejsou na odpór slabiky jps^ .' Am .'
atp. Ale to jsou citosloyce, a citosloyce nejsou sloya. V ćisloykach
sednij osm zastupuje m ukoi samohlasky, jestliźe je yysloyujeme
dyojslabićng ; ale ylastnS majl se yysloyovati slabikou jednou (na pf .
y 8slabićn6m yerśi : s muźem sedm let była bieśe. Star. Skl. 3, 20),
a kdyz se yysloyuji dialekticky dyfima slabikama, byya pfed m jina
samohlaska yloźena: sed^m, sediim, sedym (Śemb. 82) a sedom
(Suś. 353: sedom razy). V nśfeCl sloyackćm na Morayfe mlya takć
w a 9^ okol samohlaskoyy, na pf. sedw (m. sedm^ 2slab.), osw, kwźe
(2slab. s pryni slabikou dlouhou, m. JzniSe)\ kwźky (tćź) a p.

Poznam. 2. Takć fysiologicky ćili podló ućlankoyanl d61i
se hMsky na samohlasky a souhlasky; podstatny rozdll nalezś se
y tom, źe samohlasky se ćlankujl za proudu ćistfe tonoyćho, sou-
hlasky pak za proudu netonoyćho, bud duniyćho nebo dokonce
bezezyukćho. Ale fysiologicky jsou samohlaskami jenom a, c, i, o,
Uj y &, oyśem i jejich dlouhć stfldnice a, e, f, ó, u, (i ó), y, ne
yśak takć I, r; proto nazyyame pryć ylastnlmi samohlśskami,
samohlasky pak I a r neylastnimi. — Hlasky I, r jsou tedy
y mluynici ćeskć tu souhlaskami, tu samohlaskami; na pf. ye
sloyich vlhk^, mrzTcy samohlaskami a ye vldha, mrde souhlaskami.
Vedl6 samohlasek jsou souhlaskami, ale yedlć souhlasek (t. j. kdyź
jejich slabika nema hlasek jinych neź souhlasky) maji ukoi samo-
hlasek.

13

a) O samohlaskach.

j 1. Samohlćisky vlastiii.

§. 13.

Pfi samohlaskach vlastnfch shledavajl se zase rozlićnó vlast-
nosti, kteiymi vespolek se ruzni; vyklad tśchto vlastnosti a roz-
dilu yede k dalSlmu tf idgnf samohlasek, kterćź proyedeme

1. podló ućlankovani,

2. podlć kvantity,

3. podlć sloźitosti,

4. podlć mćkkosti a

5. podlć zayaźnosti.

§. U.

1. Podlć ućlankoyani (ćili podlć poyahy syć fysio-
logickć) jest a hrdelna, i podnebna a u retna samohlaska,
ponćyadź dutina óstnl, kterouź tonoyy proud projfti ma, ouźi se
pfi a na hrdle (mezi kof enem jazykoyym zdoła a ćipkem i zadnim
patrem zhora), pfi i na podnebi (prostfedkem jazyka yztyćenym
k podnebi ćili stfednimu patru) a pfi u mezi obćma rtoma. Dale
pak jest € samohlaska hrdelnć podnebna, ponćyadź jest pfi
ni nastrojeni mluyidel óstnich zpoly jako na hrdelnć a a zpoly
jako na podnebnć i; yysloyujeme-li netrźitć aaa ... a mezi znćnim
tlmto pfestrojujeme-li mluyidla ństni na i, tedy na pfechodć, kde
jest nastrojeni takofka zpoly jeśtć na a a zpoly jiź na i, zazni
nam mimoyolnć e. Za podobnou pfićinou jest o hrdelnć retnć
a y retopodnebnć, ponćtadź je nastrojeni v ństech pfi o zpoly
na hrdelnć a a zpoly na retnć u, pfi y pak zpoly na retnć u a
zpoly na podnebne i; yyslovujeme-li netrźitć aaa ... a pfestroju-
jeme mezi timto znćnim mluyidla óstni na u, zazni nam o na pfe-
chodć, kde jest nastrojeni takofka jeśtć zpoly na a a zpoly jiź
na u, — a yysloyujeme-li uuu*. . . a pfechśzime k i, zazni zase y
na pfechodć, kde jest nastrojeni zpoly jeśtć na u a zpoly jiź na t .

Yshledem k takoyćmuto ućlankoyani syćmu nazyyaji se samo-
hlasky e^ Oy y lomenymi, ponćyadź pfi kaźdć z nich nastrojeni
ze dyou jinych udćlano a takofka zlomeno jest.

Naproti tomu neznamena se pfi a, f, u, że by jejich nastro-
jeni składała se z nastrojeni jinych, a proto jmenuji se tyto samo-
hlasky pryotnymi; kterćźto jmćno dobf e jim sluSi, ponćyadź

14

z nich lomenlm, dlouźenim a skladanim odvoditi Ize vśecky samo-
hlasky podruźnć, t. j. vśecky ostatni vlastnl samohlasky a Yśecky
dYOJhlasky (a v&bec sloźeniny samohlaskov6). a

Poznam. 1. Totćź ukazuje se pfehlednfi na toipto obrazci:

y
Poznam. 2. Yyklad o lomenych samohlaskdch €, o, y po-
tYTZUJe se V historii jazyku velmi Ćetnymi vyjevy, t6mi totiź, kde
za starsi ai nastupuje pozdfejśf e (neb ąe, a), za au pozdfejśi o a za
ui pozdSjśi y; nćkdy se stara dvojhlśska jeśt6 piśe, ale yysloYuje
se jen jednoducha samohlaska lomend, nSkdy pak i pismo i vy-
slovno8t samohlasku zlomenou mąji. Tak na pf. je gotskó slovo
hails (zdrśv) a naśe cdy stejnćho puvodu, ale za starobyló ai, kterć
gotśtina zachovala, mk stara ćeśtina d, cely, a nova ćeśtina jen e,
cdy. Podobni starolat. ais gen. aisis, pozdfeji <^s gen. eeris ; aidilis
pozd. ^dilis. Ve franćin6 starć ai se piśe a zlomenó e (a) se vy-
slOYUJe, na pf . lat. magis fr. mais vysl. ma. Starsi latinskć awriga
zni V pozdćjśi latin6 origa, a podobno clawstrum clostrum, cawdex
codex, lawtus lotus, lat. cawsa ital. cosa. Za litevsk6 mwitas, mwilas
mamę myto, mydło a v starych ćeskych listinach psdno Bwistrice
m. Bystfice.

§. 15.

2. Podlś kvantity (ćili kolikosti, t. j. kolik ćasu vysloveni

trva) rozeznayaji se samohlasky

krśtkć a, e, i, o, u, y,

a dlouhó a, ć, i, 6, ó, u, y.

Poznam. 1. Dlepravopisu ćeskćho znamena se samohlaska
dlouhd literou ćarkovanou, kdeźto litera samohlasky kratkć bez
tohoto diakritickćho znamónka jest. - Obecnś vśak je zvykem dćlku
samohlasky znamenati — a kratkost ^ ; na pf . u a ii.

Poznam. 2. Samohlaska dlouha trvd vubec dćle neź kratkd,
d dole neź a, atd. ; obyćejnć pak brayń se dlouhd samohlaska za
dv6 kratkć, aćkoli se tim nechce fici, źe by d kvantitativn6 yźdycky
a zrovna tolik było, jako aa^ atd.

Poznam. 3. Kvantita samohlasky a kvantita slabiky jsou
v6ci rozdilnć; miyajif dlouh6 slabiky i kratkć samohlasky, jak pfi
vy kładu o kvantit6 slabik (v §. 51.) pov6d6no budę.

15

§. 16.

3. Co do s 1 o ź i t o s t i jsou samohlasky a, e, i, o, w, y ne-
«loźen6, tedy j e d n o d u eh 6.

Skladanim dvou neb i vlee samohldsek rozdiln^eh povstavaji
samohlaskoYĆ sloźeniny, a to zejmóna dvojhlasky a troj-
li 1 a s k y. Obojfch dało by se ze śesti jednoduchych samoUasek
mnoho natvoftti, ale ve skutećnosti a zejmóna ve spisovn6 ćeśtinfe
starć i novć jenom nćkteró z nich pfichazeji, totiź dvojhlasky ia,
ie^ ew, wo, au^ ou ; na pf . nom. boMa mdti, gen. hoHe małefe^ instr.
hoSiu matefiu^ buoh, saud, soud,

Kaida dvojhlaska je pfirozenfe dlouha, pon6vadź obsahuje dvś
samohlasky v jednom vy8loven6 ; oznaćovati tuto dćlku ćarkou, jako
se dćje pfi samohlaskźch dlouhych, neni potfebL

Poznam. 1. Nova ćeśtina spisovna ma jen dvojhIasku ow,
na pf. soud. Ostatni dvojhlasky v jazyku spisovnćm zanikły; za
byvalć ia, ie, iu jest i, za uo jest u ' (vysl. w), za au jest ou.
Na pf . stć. bozia mati = nć. bozi mati, boźic slovo = bozi sloYO, hoiiti
matefiw = boźi matefi, kuci = kuń (dle znćni kuń)^ saud = soud.
Kaźdć noYOćeskó ou (kromć nćkterych slabik staźenych, jako na pf .
BoMSOY = BoAwsoY, dowfati = do-ufati) poYstalo ze starśiho aw,
kaźdć nć. u z uo di, Yalna ćast i z ia^ ie^ iu.

Poznam. 2. V nafećich naskytaji se kromS UYedenych spi-
soYnych jeśtć jinć dYOJhlasky, ano takć nćkterć trojhlśsky.
Na pf. euy iu, kdyź se YysloYUJe kreu, poliuka; takć au se slyśi
Y kauka atp. ; a trojhlasky ieu, iou, kdyź se na SloYensku Yyslo-
Yuje dieuca, diouóa. — SpisoYUĆ nafeći sloYeuskć ma dYOJjilasky
ia, ie, iu, uo a ou; za uo piśe se litera jednoducha o, ale YysloYuje
se uo. Kromć toho pak mś sloYenśtina samohlasku, kterd se piśe
d a YysloYuje e«, t. j. jako e a ponśkud jako a, na pf. pat Yysl.
pe*t=p6t. DYOjhlaskou OYśem neni, jeźto jen kratce zni; dćlkou
jeji jest dYOJhlaska ia, 'toa pf. piatok = patek. (Hatt. ml. sl. 22—23).
— Ve staroćeskćm pisme pfichazi takć ea, ae na pf. Rokitnicea
(Rokytnice), cnaezi (knćzi); ale to nejsou dYOJhlasky, nybrź jen
Utemi spfeźky, jimiźto YysloYnost hlasky a pfehlaśenó y e a koli-
sajici mezi a a 6 naznaćiti se mćla. (Pfisp. 15).

Poznam. 3. Samohlasky dlouhś nejsou sloźenś, nybrź
jednoduchś ; dYOJhlasky a Yfibec sloźeniny samohlaskoYÓ skladaji se
z prYku r o z d i 1 n y eh, na pf . ia =:i + a, a toho pfi dlouhych
samohlaskach neni.

Poznam. 4. HlaskoYŚ spfeźky ja, aj, je, ej atp. byYaji na-
zyYany samohlaskami jotoYanymi. DYOJhlaskami OYŚem nejsou,
ponćYadź jeden ćlen jejich jest souhlaska ; takć nejsou g r a m m a-
t i c k y dlouhy. — Misto dYOJhlasek ia, ie, iu psaYa se takć ja, je,

16

juy na pf. hoijd m. bozia, hoźje m. bozie, hożju m. boźiw; rozdll
ve vyslovnosti jest nepatrny.

Poznam. 5. Ve starć bulharśtinfe jsou dyojhlasky * (jaf) a

oy (uk). Prva pfepisuje se latinskou literou e a znfela asi = ia
neb ea. Druha plśe se v latince literou u a dyojhlaskoYd povaha

jeji jednak pismem se prozrazuj,ę (oy = oii) a jednak tou okolnostl,

źe u pfed samohlaskami se m6nfva v ov (stb. -oy- v -ok-), na pf. ,

kupw-ati — kuptwati. Takov6 nebo podobnć dyojhlasky mćla kdysi
bezpochyby Yeśkera stara slovanśtina, ale ćasem poYStaly z nich
rozmanitymi zmónami hlasky jin6; ćeśtina zejmóna ma za jat sv6 v

stffdnice (v. §. 30.) a za uk dlouhó ii nebo kratko u. Ćeskou stfid- ,

nici za jaf byva mnohdy S; ale toto neni nikdy dvojhlaskou, nebot
zni Yźdycky kratce, bud = je, na pf. vA (vysl. Yjek) stb. V€kx,
bud = e, na pf. d^va (vysl. dcva) stb. deva. V. §. 8. pozn. 3.

§. 17.

•

4. M6kkou vyslovnostl jmenuje se vyslovnost podnebnś, na pf.
pfi souhlaskach (f, ^, ń; souhlasky tyto nazyyaji se v grammatice
mfekkymi a d, t, n haproti tomu tvrdymi. Takć ngkterć samo-
hlasky vyslovuji se podnebnS a maji tu moc do sebe, źe nepod-
nebnś ćili tvrd6 hldsky v jejich sousedstvl m6nl se k vuli nim ve
sv6 stf idnice podnebnć Ciii źe mSknou, kdeźto jinć tć moci nemaji ;
na pf . had nom. mnoź. hadi (= hadi) akk. hady. Podlć tohoto
podnebnćho vysloveni a mfekćlciho vlivu dfeli se samo-
hlasky ćeskć na dv6 tfidy: jedny mśkćici, a ty samy takć m6k-
k y m i se nazyyaji ; druhć pak nemftkćicf ćili t v r d 6.

Podlć podnebnć vyslovnosti jmenuji se samohlasky mćkkć
jinak takć podnebnymi a tvrdć nepodnebnymi; a kromć
toho nazyyany byyaji saińohlasky mćkkć ćili podnebnć jeśtć takć
uzkymi, a tvrdć ćili nepodnebnć śirokymi, a to podlć uźśl
nebo śirśi pruliny, kterś se pfi jejich ućldnkovani proudu tonovćmu
V óstech nechaya.

Samohlasky mćkkć jsou i, i a nćkdy takć e, e; na pf.
ptaŁ — ptaci — pta^i, hóh — boie, óeie (ćlśe).

Samohlasky tyrdć jsou a, a, o, d, «, w, tł, y, y a nćkdy
takć e, e; na pf. bóA — boAa — boMć — boAoyć — stć. hohóm
(bohfim) — hohu — boMm — boAy, mlad — mladj? — stć. mladw,
okno gen. mnoź. oJcen^ o^enko.

Samohlasky e s. e byyaji tu mćkkć tu tyrdć. Vezmou-li se
samy o sobć, nejsou ani tyrdy ani mćkky, ale ve spojeni slabićnćm
jsou y sousedstyi tyrdych hlasek tyrdy a y sousedstyi mćkkych

17

mćkky ; pro tuto nestejnost a nerozhodnost syon nazyraji se samo-
Maskami obojętnymi. Mnohdy byva e v tśmźe tvaru tu tvrd6
tu m6kk6, na pf . ve vok. jedn. hadc (tvrd6) a pt4& (mśkkć), v pf it.
ćase ple^eś, ple^e atd. a muieS, muie atd., v pffćesti min. trpnćm
Yecifen a tlu<5en a j.

Poznam. Ćeskś e jest nSkolikerć: 1. puvodni ćili takov6,
jemuź i jinde ve slovanśtin6 a zejmśna ve starś bulh. e odpovlda,
na pf. ve yok. hade, ptaće, v 2. os. pleteś, pećeś atd.; 2. stfldnice
Z2l stb. ^ a e (§. 40 a 30, 2), na pf. ram^, źen^; 3. pfehlaska za
starsi a neb o (§. 37), na pf. nom. duś^, vok. duśc; 4. stfidnice
za tvrde a mSkkć jer (§. 34, 2), na pf. patek, lev; 5. vzniklś
seslabenlm ze samohłasek jinych, na pf . ^ sekera misto sekyra ;
6. Yzniklć sesflenim, napf. mysleti m. mysKti; 7. vkladn6 (v. §§. 35
a 95), na pf. gen. pi. bitev, vojen. Co do mSkkosti jest 1. pfivodni
e V historickć ćeśtinfe tu mŚkkć tu tvrde, na pf . 2. os. peceś vedl6
ple^eś, ale spiśe do tfidy samohłasek mćkkych naleźf, jako polśtina
a ruśtina ukazuji: rus. ple/cś, pol. pleciesz; 2. kde jest e stfidnici
za stb. ę nebo e a 3. kde jest pfehlaskou z o neb a, tam dflem
dosud jest patmś m6kkś, dilem było; 4. ve stfld6 za tvrde jer
jest e vźdy tvrde, na pf. pa^ek, ale ve stfid6 za mśkkć jer byva
i mćkkć i tvrdć, na pf . mudrec, ołeo, (rus. ofcc pol. %ciec) ; 5. kde
e seslabenim nebo 6. sesflenim yzniklo, tam jest co do m^kkosti
takoYŚ, jaka była samohlaska pfed nim; a 7. vkladn6 e po tvrdych
souhlaskach je tvrdć a po mśkkych mSkkó.

O mfekkosti dvojhlasek rozhoduje jejich ćlen prvy;
jsou tedy ia, ie, iu dvojhlasky m6kkć, pon6vadź prvy ćlen jejich *
jest mfekky ; a wo, aw, ou jsou tvrdć, pon6vadź w, a, o jsou samo-
hlasky tvrd6.

§. 18.

5. Podl6 zavaźnosti, totiź podlć plnosti a moci hlasu
SYĆho dfeli se ylastnl samohlasky na zavaźn6jśi a mćng zdvaźn6;
tak na pf . a ve slabice ma je mocn^jśi a zavaźn6jśi neź e ve sla-
bice fwc, e ve slov6 mleko zavaźn6jśi neź i ve mliho atd. Dle tćto
ylastnosti svś mohou se samohlasky jednoduchś kratkć srovnati do
stupnice: a, o,u,y^e^% ve kterćź nejyyśe stoji nejplngjśi a nej-
zavaźn&jśi a, po n6m slabśi o atd. aź do nejslabśiho i.

Samohlasky dlouhć jsou pfirozenS zavaźn6jśi neź jejich stffd-
nice kratkć, d^ a^ e > c . . . . ; dvojhlasky jsou zase pfirozenfe
zavaźn6jśi neź ktery koli ćlen jejich jednotlivy, ie >- i, > «,
tw > w . . . ., a jako zkuśenost » jazykovych promćn vzata ućl, jsou

18

taks zavaźn?jśf, neź jednotliv6 samohlasky dlouhć, tedy ie > iy
uoy> óy au> u atd.

Konećnó- możno srovnavati co do zavaźnosti nfekteró pflbuznó
samohlasky a souhlasky, kteró se ve slovfch pffbuznych stffdaji a
zastupuji, na pf . i a j, wat;, w a tvrd6 Z a j. ; tu pak vźdycky
shledś se, źe jest samohlaska zavaźn6jśl neźli souhlaska, ktera se
s ni stfldava.

Poznam. 1. Samohlaska y ve vyslovnosti novoćesk6 nevaźf
vice neź i; ve stupnici nahofe poloźene rozumi se vśak y znćni
pftyodniho a starćho a podló toho jest y słabsi neź u, ale zavaź-
nSjśi neź e a neź i (srov. §. 89, 10).

Poznam. 2. Jako stupnice ukazuje, jsou samohlasky tvrdć
zaroveft zavaźn^jśi, neźli m^kkó ; nebof a, o, u, y jdou ve stupnici
pfed c, i.

§. 19.
2. Samohlśtsky nevlastni 1, r.

Hlasky ?, r ve mnohych pfipadech zastavaji okol samohlasek,
kdekoli totiź slabika samohlasky jine kromć nich by nemSla; tu
nazyyaji se v mluvnicich taktćź samohlaskami a na rozdil od samo-
hlasek ylastnich mohou se jmenovati nevlastnimi,

1. Podlś ućlankovani neni rozdilu mezi samohlaskami
Z, r a souhlaskami Z, r; oboje jsou hlasky pi'edopatrovś jazyćne a
ćlśnkuji se z proudu netonovśho duniveho.

2. Co do kvantity jsou v ćeśtine z prayidla kratky, na pf.
sma^ vlna.

Poznam. V nafeći slovenskem se n^kdy prodluźujf, na pf.
V gen. mnoźnćm 5rn, vln (Hatt. sl. ml. 34).

3. Co do sloźitosti jsou samohlasky Z, r jednoduchy a
dvojhlasek netvofi; kdykoli k nim samohlaska jina pfistupuje, okol
jejich samohlaskoyy se ztraci a jsou souhlaskami, na pf. t;Zhnu —
t;2ahy, vrtnu — t;rata.

4. M6k61cihovlivu nemaji a byvaji po souhlaska eh tvrdych,
zfidka taks po mSkkych a to zvlaśt6 v nafećich; na pf. kłnouti,
trhnoutij sic. źUy (źluty), ndórt,

5. Co do zavaźnosti samohlaska I, r vyda mśnć neź sou-
hlaska ?, r s jinou samohlśskou spojena, na pf. slabika via ve
slov6 vlahy je zdvaźn6jśi, neźli slabika vi ve slov6 t;ninu, a podobnś

19

je zavaźii6jśi wa- a vre- ve slovlch vrata a vreteno neź vr ye
vrtnu atd.

Poznam. Dialekticke dloiihś Z,' «^ je pfirozenć teź zavaźn6jśf^
neź kratkć I, r.

b) O souhliskioh.

§. 20.

Souhlasky ruznl se vespolek yśelijak a yyklad jejich
Tozdfl& vede zase ku tf ld6ni jejich; zejmćna ruznl se
L Yzhledem k ućlankovanl,
2- Yzhledem ku sloźitosti a
3. yzhledem ku mekkosti.

§. 21.

1. Yzhledem k ućlankovani zaleźl v mluynici na ćtve-
rem rozdile souhL4sek, totiź :

a) kde V óstech se vykonava naleźitć nastrojeni mluyidel ćlan-
kovacich^

b) za jakóho proudu se ćlankuje,

c) zdali souhlaska jen na okamźlk zazni ćili prodlouźiti
se muźe, a

d) kudy proud yychazl.

Jsou to rozdily fysiologickó (v. §. 11), ale zakłada se na nich
takć Ćtyeró grammaticke tfidćnl souhlasek.

§. 22.

■k

a) Dle toho, kde se naleźitć nastrojeni mluyidel ćlankoyacich
V ństech yykonaya ćili kde se ktera souhlaska ćlankuje,
rozeznayaji se souhlasky:

I. hrdelnś (gutturales), pri kterych prulina ustni se ouźi
nebo zahrazuje na hrdle, totiź kofenem jazyka zdoła a ćipkem i
zadnim patrem zhora ; jsou to souhlasky h, eh, g, h (a kromś nich
take hrdelnć r a t>i y. §. 7, pozn.) ;

II. podnebne (palatales), pfi kterych prulina óstni se ouźi
a zahrazuje prostfedkem jazyka yztyćenym ku stfednimu patru ćili
podnebi; tu poystaya

a) ylastni podnebnice j, pak

b) podnebne stfidnice souhlasek pfedopatroyych, totiź podnebnice

2*

f

r

20

1. zubnć cl, tj ńf

2. sykavć hustśi i, ś, di, i a

fldśl i, ś, staroć, c; a

3. jazyćnć Tar;

III. pf edopatroYĆ, pfi kterych prulina ństni rozmanitym
zpusobem se ouźi a zahrazuje koncern jazyka yztyćenym ku pfed-
nlmu patru; jsou to souhlasky

1. zubnć (dentales) d, t, w,

2. sykav6 (sibilantes) 0, 5, da, novoć. e a

3. jazyćnś (linguales) I, ł, r;

TV. retozubnć t? a f, pfi kterych jeden (obyćejnfe dolenl)
ret a protSjśl zuby prulinu pfehrazuji; a

V. retn6 (labiales) b, p, m, pfi kterych se prulina ństnf
obćma rtoma zuźuje a zatarasuje.

Naproti podnebnym nazyvany byyaji yśecky ostatni (hrdelnś,
pfedopatrov6, retozubnś aretnć) ouhmem takć nepodnebnymi.

§. 23.

b) Dle toho, jaky je proud, za kterćho se ktera hlaska flan-
kuje, rozeznayaji se souhlasky:

1. ja sn 6 (medise), jeź se flankuj! za proudu dunivćho a
mimćho, a

2. temne (tenues), jeź se flankuj! za proudu bezezYukćho
a prudkćho; pon6vadź pak do tćhoź nastrojeni mluvidel óstnich
muzę jiti i proud duniyy mimy i proud bezezvuky prudky, proto
je tolikśź souhlasek jasnych jako temnych a proto ma każda jasna
svou stfidnici temnou a naopak, totiź:

stfidnice I ^^^^^' *' ^' ^' *' ^' ^' ^' ^^' ^^' ^' *'
\ temnć: cA, ^, t, ł, s, 5, ś, c, ^, f, p.

Kromś jasnych a temnych jsou vśak jeśtć

3. plynnć (li<luid8B), jeź se flankuji tako za proudu duni-
v6ho, pfi kterych vśak silą proudu neflni rozdilu źadnćho; jsou
to j, I (?, f), r, ł, w, w, ń.

Pozn. Souhlaska r smiśena jest z ri (v. §. 26.) a je z pra-
vidla płynna jako r; ale pfed souhlaskami temnymi flankuje se
za proudu bezezvuk6ho a zni temn6 jako rś; na pf. kftiti.

21

§. 24.

c) Souhlasky Clankuji se jednak okamźitym pferytim proudu,
jednak za proudu netrźitćho; a dle toho rozeznayaji se souhlasky

1. okamźitś Je, g, ł, d, i, cP, p, b sl

2. trvaci (ostatni).

Souhlasky okamźitó nazyvany byyąjl takć n 6 my mi toutae).

§. 25.

d) Dle toho, kudy proud pfi kteró souhlasce yychazf, roze-
znavajf se

1. souhlasky nosovś (nasales), pfi kterych dutina ństnl se
zatarasi bud na hrdle (pfi hrdelnśm v)^ bud na podnebl (pfi ń)^
bud^na pf ednim patf e (pfi n), anśb obćma rtoma (pfi m) ; proud
tśchto zataraseni neprotrhuje a yychazl nosem, kdeźto

2. pfi ostatnich souhlaskach yyfinuje osty.

§. 26.

2. Yzhledem ku sloźitosti rozeznayaji se souhlasky
nesloźenó ćili jednóduchś, jako jsou na pf. 6, w, ft, t, s atp.;
a souhldskoYĆ sloźeniny ćili skupeniny, na pf. sk, śd, śt, ^dr,
str atp.

Ode skupenin souhlaskovych sluśi rozeznayati smiśeniny,
totiź souhlasky jednoduChć, kterć vśak smiśenlm dvou jinych
Yznikly; v ćeśtinó jsou to zejmćna c (= ts), ć (= tś), dis, d^
a f (= rś, pfed temnymi rś),

Skupenina st składa se z prvku s + 1, kterć tak se vyslovuji,
źe i 5 i ^ zf etelnć vedlć sebe se slyśi, na pf . ve slovś misto ; tytóź
prvky t Si s jsou i ve smiśeninś c, jen źe v opaćnćm pofadku,
ale smiśeny jsou tu tak, źe na pf. ve slov6 nćco souhlaska c
jako hlaska jedna se slyśi a nikoli jako dve hlasky za sebou:
nćt + so. Totśź shledava se stran skupeniny śt a smiśeniny ć
(z ^ a ^), kdyź se porovna jejich znćni ve slovich pla^^ć a pla^e,
a totćź plati o rozdilu mezi skupeninami jad, Sd a smiśeninami stejnych
prvku dz, dS. A rovn6ź tak je taks f :=. rź (pfed temnymi •=. rś).
Yubec pak vyplyva z toho ten rozdil mezi skupeninami a smiśeni-
nami, źe ve skupenine tolik souhlasek vedl6 sebe se yyskytuje,
z kolika se składa, kdeźto ve smiśeninfe dv6 souhlasky v je dnu
smiśeny jsou,~^ a vyplyva z toho dale, źe c, d, dz, di, f naproti
sloźenym 5*, H atd. jsou souhlasky jednoduchć, i pfes to, źe jsou
smiśeniny.

22 *

§. 27.

3. Yzhledem ku mśkkosti a vlivu mśkćlcimu deli
se souhlasky podobni jako samohlasky na mćkkć, tvrde a obojetnć.

Souhlasky mśkkć jsou, kteró pfed samohlaskami mSkkymi
a zvlaśt6 pfed i beze zmóny byti mohou a byvaji a za kterymi
nasledujicl tvrdć samohlasky se m6ni ve mSkkć ; na pf . ń ve slov6
kuń, dat. jedn. koni (= koń-i), a gen. koni (= koń-e) misto kona.
Jsou to Yśecky podnebnó, totiź : j ; df, t, ń ; i, ś, di, ó, i, ś, c; f; t

Souhlasky tvr dć jsou, kterć s nasledujicl samohlaskou mćkkou
beze zmSny sv6 spojiti se nemohou, a stane-li se spojeni, stanę se
i zm^na jich v naleźitć souhlasky m6kk6; samohlaska tvrda pak
zustava za nimi bez promśny. Na pf. n ve slov6 pan m6ni se
V n pfed i v nom. mnoź. pani (= pM-i) a v gen. pdn-a nemćni
se od nćho tvrd6 a nikterak. Jsou pak tvrde souhlasky tyto: A, chy
g, k, dj t, w, r, ? a staroćeskć a. s.

Souhlaskami obojętnymi ty byvaji nazyyany, kterć pfed
samohlaskami mśkkymi nemSni se tak, jako souhlasky tvrdś ; na pf .
ve ptaA-ptae?i, pan-pani zmenilo se zn6ni tyrdych souhlasek k, n
patrnś a podstatn6, kdeźto v pat;-pavi, rob-robi atp. zm6ny a rozdilu
takov6ho neznamename. Ale nicmenć plati v mluynici obojętne
souhlasky V jednotliyy eh pfipadech tu zatvrdć tu za m6kkś,
podlć toho, jaka jest cela jejich slabika; na pf. v akk. mn. roby
je slabika by tyrda a plati tedy i 6 za tyrdś, v nom. pak robi je
bi a tedy i b mćkke. Jsou pak obojetnć. souhlasky: 6, jp, m, v, f,
a noYoCeskć £f, s s, 1.

Poznam. 1. Souhlasky m, b, p, v, f mfsto zmćkćeni pfi-
jimaji k sobć jotovy pfihlas, na pf . ryba dat. rybś vysl. ryb^^, ano
dialekticky takć bjtl, pjiwOj fnjily atd. (V. §. 101, pozn.)

Pozn. 2. NoYOĆeskć 0, 5 jsou souhlasky obojetnć: vozy — vo0i,
kosy — kosi. Naproti tomu jsou stć. 0, s tvrdy. Ve starć ćeśtine
były totiź vedlć tvrdych 0, s zylaśtni jejich stfidnice mćkkć i, ś:
vozi vysl. voiii, kosi vysl. kosi (v. §. 9.) ; ale tyto ćasem zanikły
a za nć yćtśim dilem a skoro pravideln6 se vyslovuje 0, s. NoYoCeske
obojetnć souhlasky 0, s jsou tedy tvrdy tam, kde zastupujl staro-
ćeskć tvrdć 0^ 5, na pf . vo0y, kosy ; naproti tomu plati v mluynici
za mćkkć tam, kde jsou dćdici a nastupci stć. mćkkych i, ś, na pf .
ve sloyich vo0% kosi. V koncoykach tyarosloynych nebyya nesnadno,
pfesyćdćiti se o tom, mame-li pfed sebou 0^ s tyrdć ćili mćkkć;
yolme si k tomu konci obdobny tyar, ktery ma souhlasku zubnou
na miste pochybnćho 0, s, a zni-li ona souhlaska tyrdć (d, ty w),
jest i 0j s tyrdć, zni-li yśak mćkce (cf, t, ń)^ jest i 0, s mćkkć,

23

totiź zastupcem byval6ho mśkkśho i^ ś. Na pf . ve vezu, nesu je
tvrdś js, 5, pon6vadź ve tvaru obdobnćm vedu je tvrdć d; ve vojsim,
nosim mŚkkć /^, s (= stć. i, ś), pon6vadź v obdobnem vodim je
mśkkś (?.

Poznam. 3. Novoćeskś c iievyslovuje se podnebnć a jest tedy
tvrd6ho znSnl jako ts; ale jakoźto nastupce a dMic staroćeskćho
podnebnć vyslovovanćho c (= ts) ma moc mfekćlci a plati v mluv-
nici za mćkke. — Taktćź je d^ skoro yźdycky (kromć ledzgde a
podobnych pfipadu, kde povstalo spodobou z c) zastupcem mćk-
keho di, ać se mfekkost jeho u vyslovnosti mnohdy neznamena;
na pf. dialektickś djsiva (dź) a hddzat {dis).

Poznam. 4. Podobnfi jako se ^, s ma se v6c se stfednim
noYOĆeskym 1. Toto neni samo sebou ani m6kk6, jako było staroć,
podnebnś T^ ani tvrdć, jako stć. ł, nybrź jest u prostfedku mezi
obćma a obojetnś, pojic se tu s tvrdymi tu mćkkymi samohlaskami ;
na pf. byZ — byK — byZy. Tvrdym jest, kde zastupuje byvale hrubś
ły a mćkk;fm, kde je na mlstć stćeskćho V. Rozeznati to je snadno
zylaśtfe V koncovkach tvaroslovnych a za pomocl obdobnćho stfidani
r a r; v novoćeskśm nom. skaZa a dat. skaZe mamę jednostejnć
stfednl ?, ale obdobny nom. hora a dat. horę ukazuje, źe v nom.
skaZa było puvodnś hrubó ? a v dativć ska?e zase mekko L

IIL Pomćr nćkter;^ch hlńsek ćeskych a starobulharsk^^ch.

§. 28.

Starobulharske slovo ryhą a ćeskś ryla jsou nejen stejnśho
yyznamu, puvodu a tvaru, ale i stejnśho znćni (vyslovi-li se totiź
i ćesky hrubć y) a jsou v nich stejny hlaska za hlaskou. Akkusa-
tiv tóhoź slova jest stb. rybą [vysl. ryh<yi}'\ a ćesky rybu; zase
stejny yyznam, stejny puvod a stejny tvar, ale znćnl je z ćasti
jinś, za stb. ą [vysl. o^] ma zde ćeśtina w a za ćeskś u ma staro-
bulharśtina ą, TakoYŚ pak hlasky, jimiź se ve pfibuznych jazycich
slova stejnśho yyznamu, puvodu a tvaru pfece ve znśni svśm roze-
znayajl, jmenujeme stfldnicemi;ve stb. rybą a ćesk. rybu jest tedy
ćeskś u stfldnici za stb. ą a stb. ą stfldnicl za ćeskś u; ve stb.
maSłocha a ć. macecha je ćeskś c a 6 stfidnici za stb. St a. o; atd.

Pro mluvnici ćeskou jest poznani nśkterych stfidnic. ćeskych
a starobulharskych vści duleźitou, a to zejmśna

1. stffdnic za stbulharskś jat,

2. stfidnic za stb. jery a

3. stfidnic za stb. no$ovJcy.

24

1. Ćeskó sti^idnioe za stb. jaf.

§. 29.

Stara bulharśtina mćla dvojhlasku, ktera se p(ivodn6 asi ia

neb ea vyslovovala ; podló tślo vyslovnosti jmenovala se jat a

V pismfi cyrilskćm znamenala se literou *. V latinskćm plsm6

budeme ji znamenati literou e ; na pf . vera =z mra stć. vi€ra,
gnegdo = hnudo stć. hniezdo.

Jako sroYiiaiil s jinymi bllzce pfibuznymi jazyky indoevrop-
skymi ukazuje, mSla nejspfśe veśkera slovanśtina kdysi dvojhlasku
ia, ktera se ćasem rozmanitć proinćnila. Ve starć bulharśtinfe je
z prayidla e (po ó, i, ś, M a śt takć a) jeji stfldnici, v ćeśtinó
pak je stffdnic nćkolik a ćasem se mćni. Pflrozenou souvislosti
mezi puYodnim ia a stbulharskym e jsou v ćeśtinó tytśź hlasky
stfldnicemi za puyodni ia, kteró jsou stfidnicemi za stb. e, a pra-
vime-li o nćkterś samohlasce nebo dyojUasce ćeskś, źe je stfidnicl
za stb. e, tedy tlm zarove& pravime, źe je stMnici za pfiyodni ia.

V mluvnici ćeskó zaleźl na tom, abychom znali:

a) jakć jsou ćeskć stfidnice za stb. e a

b) kde se yyskytujf.

§. 30.

. a) Ćeskó stfidnice za stb. e j s o u

1. a, a, a to nejćastćji v pflćestlch drźal, drźan a pfechod-
nlku drźay atp. (v. §. 31, 2. pozn.), a mimo to takć v nćkolika
pffpadech jinych, na pf . źlaza, źasnouti.

2. Ve yalnó yćtśinć pfipaduv a takofka pravidelnou stfidnici
ćeskou za stb. e jest dlouhć te, e (y), i a kratko d, e, a to z pra-
yidla ye slabikach mekkych, jenom e (y) a, e tako yyjimkou ye
tyrdych, na pf. stć. chHey, chlcy, chUy, stć. cieyka, ceyka, ciyka,
stć. cely, cdy, pak temć (tymć), temeno. Ve stć. fiedky kompar.
fedśl je stfidnici dlouhó ie a kratkś e; nć. komparatiy piśe se
ftdśi a nćkdy i fidśi, y druhćm pfipadć tedy s kratkym i ye stfidfe
za stb. e (y. §. 137, pozn.).

3. V nćkterych konećnć pffpadech nema ćeśtina za stb. e
stfldnice źadnó, totiź y imperat. plefte = stb. pletete, befte = stb.
ber^e; stfidnice, kterć by tu mćly byti a kteró tu kdysi były,
yysuly se.

Puyodem syym jsou i stb. e i ćeskć stfidnice jeho mćkky^
ponćyadź poystaly z puyodni dyojhlasky ia; kdekoli naproti tomu

25

nalćzame y ćeśtine za e stfidnici a slabiku tyrdou, tam ztvrdnuti
nastało teprve pozdśji. Na pf. v ^em6, stb. ^emę, ma ćeśtina tvrdć
e (polśtina mśkkś, ciemię); v lokale nC. lese były puvodn6 obś
slabiky mćkky, tedy stć. Us^ vedl6 stb. lese^ ale mśkkost ztratila
se z obou a prva zustala obojetnou, druha pak docela ztyrdla ; atd.

Poznam. K puvodnImu ia jsgu stfidnice d i a nejbliźśf.
Vzdalen6jśi jsou od nćho dlouhć ie, e a kratko i, e. Jeśtś vzdale-
n6jśi jest i, vznikl6 zouźenim z mfekkćho ie, ó (a dialektickś y, vznikle
zouźenlm z tvrdćho e: t^6); pat i, zkracenć z i (kdyź se piśe
kompar. fidśi m. fcdśf). Nejdale vśak dospSly zm6ny tam, kde
se stMnice docela vysula a leda jen ve zm6kl6 souhlasce pfed-
chazejfci zustavila stopu po sobś, na pf . plette.

§. 31.

h) Tyto stfidnice za stb. e se yyskytuji ve slabikach kme-
novych (kofennych i pflponovych) a v koncoykach ohybacfch.

1. Ve slabikach kmenovych ma ćeśtina stfldnici za stb. e
zejmśna tako ve slovich nasledujiclch a jejich odvozeninach : jabf adka
(mJada vetvićka), beseda, bkdy, bfch, bfezi, bfiza stć. bfieza,
rozbfesk, bfemS bftmś, bfest (jilm korkovy), b(^, bMa stć. bieda
bida, b^l stć. bidy biły, b^s, vfed, veverka, y^las, v^dro, vM6ti
v^sf y^śtec stć. vicm vim, v^ź, viko stć. yieko, v^no, v^nec, vira
stć. yiera y^flm, v&iti, v^tev, vitr stć. vietr, v^ta, v^chet, y^jićka,
hkn, hn^v, hnizdo stć. hniezdo, hn^tu hnisti stć. hniesti, roznititi
(impt. roznef, stb. gnetiti = zapaliti), hfich stć. hfiech hfeśiti,
dfevo dfivl stć. dr ievie, dfimati stć. dfiemati, d^va divka stć. dievka,
d(?d, d^j, ddati dilo stć. dido, dditi dii stć. did, d^ti dite stć.
dietć, źelezo, źlab, źlaza, hfeb, hfebl, hfibć, hv^zda, zv^f zvife stć.
zyiefe, zraly, klej, klec, kleśtć, koleno, kolebati kolibati, kfepky,
kfen, kv^t, leji, levy, lehati, lek lik stć. liek, liny stć. lieny, lepiti,
lepy, lezti, les, letati litati stć. lietati, leto, licha stć. liecha, medv^d,
mleko mliko stć. mlieko, mfiźe stć. mfieźe, m^dl, mizha stć. miezha,
mdky, m^na, m^fiti mira stć. miera, misiti stć. miesiti, m&to
misto stć. miesto, mfeic, metati, m&h, n^ha, n^my, ob^, od^v,
ozrać (nadhera), vom^j, ofech, ocel, paseka, pleva, plen, plina stć.
pliena, pliseó, pleś, poleno, pfe- pfi- (na pf. pfevoz pfivoz), pfed,
pfimo stć. pfiemo, piha, p^na, penfz, pMoun, pisek stć. piesek,
p^i, p^śf, pfesny, fedky stć. fiedky kompar. nekraceny fidśi a skrac.
fedśi (i fidśi), fezati, fezvy (bodry), feka fićka stć. fiećka, fepa
fipa, feć, feśiti, syefepy, sv^źi, svet, svMo, svice stć. sviece, slez,
sled, slemć, ślepy, sm^dy, sm^^ti, sm^ji se smich stć. śmiech posm^ch,
sp^ji sp&ham pospicham, stfeda, stnn (jini), stfećek, stfela, stnleti,
stfehu, stAia, stm stć. stien, sever, sedćti, semś simć, seno, sira,
stfizliyy (stb. trezrB), stfemcha, stfep, śedy (stb. sMi), sery.

26

sif, saji, tfcba, tftbiti, tnska stC. dfiezha, tfcsk tHskati, tftseń,
t^ati, t^lo, t^meno temć dial. tymć, tesny, tóśiti, chleb, chlev
chKv stć. chleey, chmefl, ceva civka stć. cievka, cediti, cdy, cena,
cesta, cisaf, ćlov^, stfevic, stfevo, tfida, tnslo, tfeśn6.

Ze pWpon se stfidnici za stb. e jsou nejhojnśjśl a proto nej-
dfileźitójśi

a) pffpona ^ pfi infinitivnim kmenu sloves III. tfldy a odvo-
zenych od n6ho tyarech slovesnych a jmennych, na pf . kmen hof e-
(stb. gore-) a od nćho hofeti, hofel, hofey, hofeni; kmen um^-
a od nśho iinK^i, nmSni a dale um^j, um^ji atd.; od kmene im^:
im^ti staźenś jmeeti, miti, mfl ; od km. Ip^- : Ip^ti, Ipiti, Ipfl ; od
km. cht^-: chtiti stć. chtieti, cht^l atd.

/3) pfipony kmenń jmennych:

ej: obyćej, oblićej;

^: koupel, plśfal plśtela, svlzel;

^: dfev&y, slam^ny, koźeny, skleny;

a ovśem i dalsi odvozeniny: obyćejny, sklenice atd.

2. V koncovkach ohybaclch ma ćeśtina stfidnici za stb. e:
a) ve skloneni vzoru had v lokale jedn. a nmoź. : had(^, hadich

stć. hadiech;

/3) ve Yzoru mMo v tśmźe padś : mśst^, slovich stć. slovf ech ;

taks mnoha pfislovce jsou puvodem svym lokaly jednotnymi tohoto

Yzoru na pf. dobfe, zle, tuze, Ize a j.; — dale v nom. akk. vok.

dvoj.: mSst^, slov^;

y) ve yzoru ryba y dat. lok. jednotnćm a y nom. akk. yok.
dyojnćm: rjhd; »

d) ye sklonćni zajmen osobnich y dat. a lok. mn^, tob^, sob^,
a y nom. dyoj. y^;

s) ye sklonŚni zajmen rodoyych y instr. tim stć. tiem; ye
dyojnćm nom., akk. a yok. źensk. a stf. t^, pak y dat. a instr.
t^na; ye mnoźnóm gen. t&h, dat. t^m, lok. t^ch, instr. t^mi;

J;) ye sloyese urćitem y 1. os. dyojnś: pfit. stć. pletey^, aor.
pletechoy(? atd.; — y nćkterych imperatiyech na pf. zdtihnete =
stb. dyignete, kdeźto y jinych stf idnice za e je yysuta : plette =
stb. plet^te, bertę n. berłe = stb. berete.

Pozn. Po mćkkych souhlaskach e, i, ś, śt miya ćeśtina
ćasto a stara bulharśtina prayideln6 a za zadano e ; ćeskć a y tSchto
pfipadech jest tedy takć stfidnici za e, tfeba mćlo ye stbulh. a
a ne e naproti sobć. Tak na pf. ye sloyich żal (stb. żalh mfsto
źel^), źasnouti, mlćeti, mlćal, mlćel, mlćeni, drźeti, drźal, drźan,
drźay, piśt^ti, piśfala atd.

1

27 '

2. ćeskó stHdnice za stb. jery.

§. 32.

Stara bulharśtina ma dv6 hlasky, ktere se v abecedS nazyyajl
jery, Rozeznavaji se tvrdś a m6kk6 jer; v pisme cyrilskćm zna-
mena se tvrde jer literou Ł a mSkke literou b, a tymiż literami
znamenaji se i v pismś latinskśm, sad. Znśnlm podobało se e
asi połoyićnimu (t. j. yelmi zkratka vysloven6mu) u neb y, h pak
asi połoyićnimu i, a proto nazyyaji se jery takć samohlaskami
poloyićnlmi; na pf. vUhii (dyojslabićnó) = ylk, dbm (dyojslab.)
1= den, dbnhSh (trojslab.) = dnes, lbV9 (dyojslab.) = ley.

Sroynanim sloy sloyanskych s obdobnymi sloyy jinych jazykuy
indoeyropskych yychazi na jeyo, źe za plnou samohlasku jazyku
jinych sloyanśtina miya tu samohlasku poloyićni (jer), tu samo-
hlasku plnou ale nestalou, a tu zase óplnou odsuyku; a sice uka-
zuje se, źe stara bulharśtina miya nat§ch mlstech prayidelnS
a stale syć jery, naproti tomu ostatni sloyanśtina as ni ćeśtina tu
uplnou odsuyku a tu nśjakou plnou ale nestalou samohlasku. Tak
na pf. je liteyskć sapnas lat. somnus feckć v7tvog totćź sloyo
jako stb. Sdnd a ćeskś sen. Sroyname-li ta sloya slabiku za slabi-
kou, tedy uyidime,

1. źe y pryć slabice ma liteyśtina, latina, fećtina atd. samo-
hlasku plnou, stara bulharśtina yśak jen «, a ćeśtina zase samo-
hlasku plnou : sapnas, somnus, ht/pnos . . . stb. ssni ć. sen, — ale źe
jest samohlaska ćeska nestala, ztracejic se za jistych okolnosti,
na pf. nom. sen gen. s-na dat. s-nu atd., kdeźto stb. jer a plnó
samohlasky jinych jazyku se neztraceji, na pf. stb. ssni gen. sana
dat. srau, lat. somnus dat. somno atd. (y. §.35); — a uyidime,

2. źe ye slabice druhś ma lit., lat. a fećtina zase plnou samo-
hlasku, stara bulh. zase jen 3, ale ćeśtina źe tu nema stfidnice
iadne: sapnos, somnt*s, hypnos,... stb. s^ns ćesk. sen-.

Jinć takoyć pfiklady jsou

•
•

lit. sunws stb.

syns

ć.

syn-.

„ midt* ^ „

meds

1)

med-.

„ besas „

bes3

n

bćs-,

„ yilkas \

lat. Iwpws > „

ybks

V

yl-k-.

f ec. kvxoff [lykos] )

lit. aszisl

lat. axis J "

0S6

»

0S-,

skr. agms 1

lat. ignis i **

ognft

»

oh(e)ii-.

f ec. fŁLC&óg [mfsthos] „ .

mftzda

łj

m-zda atd.

28

Z toho vysvlta, źe były v jistych slovich a slabikach samo-
hlasky puYodnź pin 6, ale źe se ve sloyanśtinś ćasem poru-
śily a utracely; zejmćna źe se Ye starś bulh. seslabily v samo-
hlasky polovićnl ćili jery, a naproti tomu v ostatni slovanśtinć a
taks V ćeśtinS

1. v6tśim dilem docela se odsuly,

2. nśkdy pak nśjakć plnś samohlasky za n6 jsou, ale z pra-
Yidla nestalć a takofka pohybnć.

., §. 33.

V mluvnici ćeskś zaleźi na tom, abychom znali,

1. kde je stfldnice za jer od su ta nebo

2. kde za nś je samohlaska plna; — apfi tom zahodno
jest rozeznayati,

a) jako prayidlo tu vubec zavladlo, a

h) jakć zylaśtć v tfich slabikach, kde se jer styka se blaskami Z, r.

§. 34.

a) Ćeskó stfldnice za stb. jery yftbec jsou v6tślm dilem od-
suty a jen menśinou ukazuje se za nć nijaka samohlaska plna.

1. Odsuyku mlva ćeśtina za stb. jery velmi Casto. Pfiro-
zeny nasledek toho jest, źe slabika ćeska, ztrativśi samohhisku,
z prayidla pfestava byti slabikou (jen pfi I, r byva ćasto yyjimka,
o ćemź doleji v §. 36.) a souhlaska jejl (obyCejnć jedna, nókdy n6ko-
lik) pfitahuje se ku slabice sousednl, pfedchaząjlci nebo nasledu-
jlcl. Na pf. stb. syna (dvojslab.) ć. syn-, syn; stb. b6s3 (dvojslab.)
ć. b^s-, b6s; stb. 0S6 ć. os; stb. mszda (dvojslab.) ć. m-zda, mzda;
stb. mfcStB ć. msta; stb. rayftuij ć. rov-ny; stb. razóuij ć. ruz-ny;
stb. boŹ6Stvo ć. boź-stvo; stb. śsdray^ (3slab.) ć. z-drav-, zdray;
stb. dftUftSó (3slab.) ć. d-nes-, dnes; stb. stdblo ć. st-blo, stblo
(yedlć steblo a styblo); atd.

Poznam. Takoyou odsuyku mamę pfed sebou skoro yśude
tam, kde se ye sloyfe ćeskćm slabika n^ktera konćl souhlaskou.
Ve starś ćeśtinć a yubec sloyanśtinć konćily se slabiky kdysi z pra-
yidla samohlaskou (nebo souhl. j) a yalna yćtśina slabik Ceskych
nasledkem toho pósud samohlasku na konci majl; na mnoze yśak
ćeśtina pfece se odchyliła od byyalćho prayidla a ma nynl takć
takoyych sloy a slabik dosti, ktere se konćl souhlaskou (y. §. 45, b).
A prayś y tćchto odchyłkach od pfiyodniho prayidla odsuta jest
Yćtślm dilem ćeska stfldnice stbulharskćho jeru ; mało kdy tu byya
odsuta samohlaska jina (jako na pf . y imperat. pec-te za stb. pecete
yysuta stfldnice za stb. e atp.).

^>

29

2. Plnou samohlasku mlya Ceśtina za stb. jery na konci
slova velmi zfidka, totiź jen i za 6 v jesti (stb. jest« a jesU) a
V nom. jedn. hosti a smrtó (stb. gost*, scmratt) v nemnohych pfi-
kladech: Po feći znati, eź si hosti (Pass. Safaf. Poć. 36); Potkała
ho smrti (Suśil pis. 10); Ja jsem smrte Hospodina (tamt. 16); Na-
deśla ho smrcf na jednej silnici (tamt. 12); Chodi smrte po pfed-
dvoru (tamt. 775); Vźdy jest tam den, nikdy noci (Nova Rada, 139).
— Ćastfrji byva plna stfidnice za stb. jery v prostredku slova
a t(t nejćastSji kratko e, nókdy takć dlouhó e a zouźenó z n6ho
y a i, dosti ćasto o (zvl. ve slovenśtin6) a w (zvl. po Z), a mało
kdy i nebo nćktera samohlaska jina. Na pf . sen stb. ssni, otcc stb.
otftCB, ves a viska stb. V6SB, st^blo a st^/blo stb. st^blo; tępot stb.
tapstŁ, nobrź a nebrź i nybrź stb. ns-^ kw-hradu stb. ks- (plwk
V. §. 36. 2.), stć. debr (MVerb.) stb. dftbrt, svitnouti stb. sv6tnąti,
kyitnouti stb. cv6tnąti, atd.

Poznam. Pfedloźky ie, iw, ode, nade^ pode atp. maji proti
kratśim tvarum svym A, od, nad^ pod atd. tako plnou samohlasku
za stb. jer (ki, otx, nadi, podx atii.) ; ale jeźto pfedloźky se svymi
pady V jedno slovo se spojuji, neni tato plna stfidnice na konci
slova, nybrź v prostredku. Na pf . ke-mne = kemnć.

§. 35.

Skoro vesm6s pak pozoruje se pfi plnych stfidniclch za stb.
jery jakasi nepeynost a nestalost a to ve pflćinś nśkolikerś.
Zejmśna pozoruje se pfi nich taks, źe pfi rozlićnych promćnach
slova V tćźe slabice tu yynikaji tu zanikajl; na pf. namezdny
a m-zda stb. m^zda, mestny a m-sta stb. m^stB, sen stb. sens a gen.
s-na stb. sana, den stb. diut a gen. d-ne stb. dtne, otec stb. otdCB
a gen. ot-ce stb. ot5ca, ves gen. v-si, stb. V6si, roven stb. rav6nii
a fem. rov-na stb. *rav6na, hrozen stb. groz^ni a hroz-ny stb.
grozftuij, atd.

Samohlasky, kterć y zastoupeni stbulharskych jeru takofka
se pohybujl a tu yynikaji tu zanikajl, jak jich prayfi pro snadno
yysloyenl potfebl jest anebo neni, jmenujl se pro tuto nestalost
syoji samohlaskami pohybnymi. V ćeśtinfe jest to nejćast&ji e,
na pf. sen gen. snu; ye słoyeilśtinć mimo e takć o, na pf. : patek
sl. piatok gen. ć. patku sl. piątka.

Poznam. 1. Nestalost pohybnych samohlasek, y ćeśtin6
zejmena pohybnćho e y tom tedy zaleźl, źe se n6kdy odsony**!
a nfekdy neodsouya, a zfejmo jest, źe se jen tenkrate neodsouya,
kdyź ho pro snadnć yysloyenl jest potfebl. V nomin. den (stb. dftUB)
jest e neodsuto, ponćyadź dn nesnadno by se yysloyoyalo, ale z geni-

30

tmi dne (stb. d^ne) je Trsato, ponevadź jina samohlaska pribyla, ktera
Tysloyeni usnadnila. — Temuż ókoln, snadn^jśi totiź Yysloviiosti slooźi
take tak zran^ rkladnć samohlasky, nejćast^ji zase e (nekdy i jine^
V §. 95). Yideti to na pfikladech : oken, bit^ atp. ; podle rj/fta-ryft,
sImo-sIoo mdo by takć byti okno-okn (stb. ohns)^ ^ra-ftt/f (stb.
ftiYtd), ale pro snadnćjśi vyslovenf yklada se e do skupin soii-
hlaskoyych, kterć se tu na konci slov yyskytujf. Take toto vkladne
e jest nestalć, ale jeho nestalost v tom zaleźt ze se n^kdy pf i-
souva a nókdy nepfisouya, napf. bitev dat. bit-vam atd. Take
ono naz.f vano byva pohybnym pro svoji nestalost, ale ćast^ji nazyva
se ykladnym a rozumi se pohybnym jen to c, ktere zastupuje
stb. jer. — B oz dli mezi pohybnym a ykladnym e jest tedy
ten, że pohybnó e jest neodsuta stfidnice za stb. jer a ykladne
e że jest hlaska pfisuta, ktera neni nastupcem nebo zastupcem
hlasky jinć, nybrź jen pro blahozyuk se yklada; pohybnó e je
na svem mistś po prayu etymologickćm a neodsouya se, pone-
yadź tomu blahozyuk brani, kdeźto ykladnś e etymologickeho
praya nema a pfisouya se, poneyadź toho zada blahozyuk. (V. §. 93.
5, /J, a §. 95.)

Poznam. 2. Stb. tyrdć s patfi k samohlaskam tyrdym
a mćkkć t ku m^kkym. Zajistó taks tyrde 5 seslabenlm puyodulch
samohlasek tyrdych a mćkkó b seslabenlm pfiyodnlch samohlasek
m^kkych se y>Tinulo; yyjłmky, kterć by proti tomuto pfiroze-
nśmu prayidlu sySdćily (jako na pf. stb. jest« yedle jestó a yedló
f. i<yr/ [estt] a skr. asti, stb. sąts yedló sąt* atp.), jsou jen
dialektickć odchyłky. A toteż platl o ćeskych stfldnieich za
stb. jery. Stfidnice za stb. tyrde 5 yyyinuly se ze samohlasek
tyrdych a jsou tyrdy, stfidnice pak za m^kke b jsou nastupci
samohlasek mSkkych a jsou neb aspoft były puyodn6 take
mekky; na pf. patek stb. pct«kx, instr. yltksmB ć. ylkem a kow^uiB
ć. konhn. Odchyłky jsou oyśem yelmi mnohć y nyn^jśi ćeśtinś
spisoynć, zejmćna ćasto nebyya mSkka samohlaska za stb. 6, na
pf. kdyź se piśe a mluyl mladenec (stb. mladśw6CB), otec (stb. o^6Cb),
den (stb. dbnj,) atd. Ale tyto odchyłky zajiste teprye ćasem se
" yyyinuly ; yedle mladewec slyśi se y nćkterych nafećlch morayskych
mladzewcc (Suśil, plsnś 12) a bezpochyby se take o^ec, den atp.
kdysi mSkce yysloyoyalo, jako y polśtine, srbśtinfe luźickó a ru-
śtin^, na pf. pol. ojciec, dńeń^ rus. ofec, cfet^ atd. S tim takć ta
okolnost souhlasl, że se po odsute stfldnici za m6kke b na mnoze
zachoyala stopa mćkkosti y souhlasce pfedchazejlci, napf. den
stb. dBW6, kos? stb. kos^6, ohe^ stb. ogm atd.: za mćkkó b
mela zde ćeśtina syou stfldnici mćkkou, od te zmMa i pfed-
chazejlci samohlaska a zustala mśkkou, i kdyź se stfidnice odsula.

31

§. 36.

b) O ćeskych stfldnicich za stb. jery pfi blaskach Z, r
obzvlaśt6. Pfi blaskach ?, r sbledaya se sti-an ćeskych stfldnic
za stb. jery v ćelku totćź, co vubec; totiź

1. YĆtśim dilem jsou odsuty a

2. jen menśinou ukazuje se za nć nijaka . samohlaska plna.

1. Kdyź jsou odsuty, zbavena jest slabika ćeska samo-
hlasky a tu

a) dilem slabika ztrativśi svou samohlasku pfestaya byti sla-
bikou a souhlaska jeji I, r (r) pttraźi se ku slabice sousedni ; na pf .
stb. Isgati (3slab.) ć. 1-hati, Ihati (dvojslab.); stb. l6vica (3slab.)
Ł l-vice, lvice; stb. rsyati ć. r-vati, rvati; stb. r6vanije ć. f-vanl,
fyani; stb. vepr6 ć. vepf ; stb. yersnij ć. v6r-ny, stb. vol6nxj
ć. vol-ny, atd. ;

j3) dilem vśak pfejimaji hlasky i, r ukoi samohlaskovy
na sebe a slabika se udrźuje i po ztrató samohlasky vlastni ; na pf .
stb. slsza ć. sl-za, siza (obó dvojslabićnś) ; stb. myśli ć. mysi-,
mys?; stb. srsna ć. sr-na, srna; stb. vetr3 ć. vietr-, vitr; stb. mą-
drftci ć. mudr-ci, mudrci; stb. ząbrs ć. żubr-, żubr, atd.

Poznam. Kdy m61a se ztratou samohlasky i slabika pfestati
a kdy naopak mćly hlasky Z, r ukoi samohlasek na sebe vziti a
slabiku udrźeti, o tom snadne a nesnadne vysloveni rozhodovalo:
kde było możno a snadno vysloviti slovo i po ztratć samohlasky
ylastni a po ztratć slabiky, tam zustaly i, r souhlaskami, kde se
vśak vysloveni nesnadnym ukazovalo, tam vzaly se I, r za samo-
hlasky; na pf. rdiłi stb. rtideti snadno jest nam vysloviti ve sla-
bik<4ch dvou a se souhlaskou r, ale nesnadno by tak było pfi stb.
grddełi a proto vyslovujeme hrd^ti se samohlaskou r a ve tfech
slabikach; chftdn stb. grotand vyslovujeme slabikou jednou, ale
hrtdn ve slabikach dvou ; a podobnś vmtrni ve slabikach dvou a
vnitrny ve tfech, 'atd. Pon6vadź pak snadnost u vyslovovani zavisi
mimo jinś taks na obratnosti mluyidel a na tom, co se pokłada
za blahozYUĆne, proto v rozlićnych dobach a nafećich s rozdily
V teto vści se potkavame; stć. mysi było jednosłabićne, noYOĆeskó
je dyojslabićnś, a podobne mohl^ vietr (vitr) atd. ; stć. hrvavy było
dyojsłabićnó jakoż i połskć krwawy dosud jest, a noYoćeskó krvavy
yysloYUjeme ve tfech slabikach, atd. (Srov. §. 130.)

2. Za stb. Zs, Zft, r^, rb mlva ćeśtina mnohdy souhlasku I, r
se samohlaskou pruvodnou a to nejćastćji se samohlaskou e
(pohybnou), ćasto takć w a i, a zfidka se samohlaskou jinou.
Na pf . -glet a dialekticky peZny, stb. p?stB a pZsnij ; krey gen. dial.

32

kcnre, stb. krsrb a krnwe; lesi stb. ZfcStB, mud^cc stb. mądrdCB;
pZwk, teprwY (mor.), źulty (opavsk.), TwmoY ; stć. \lik a yilk (vZk),
pnv (prv) a pfnrenec; cWomek stb. *chZ«mxk'B, skroz (dial.); atd.

Poznam. Za stb. yfoki ma tedy ćeśtina \lek^ vZik, viZk,
yeflc a vitk, atp. Rozdil mezi tćmito tvary je ćasovy a dialekticky;
o ćemź doleji v §. 91, 3.

3. Óeskó stHdnice za stb. no80vky.

§. 37.

Stara bulharśtina m61a dvś hlasky, z nichź jedna se vyslovovala
ef} (t. j. jako samohlaska e s pflhlasem hrdelnćho t^) a druha 09^
(t. j. o s pfihlasem hrdelnćho n); prva znamena se v abeced6 cy-
rilskś literou a a v pfepisech latinskych literou c, druha pak cy-,
rilsky literou * a latinsky literou ą. Ob6 tyto hlasky jmenujl se
nosovkami, pon6vadź se vyslovuji s pflhlasem lilasky ^, kteraź
jest hrdelnice nosova (v. §. 22, I. a §. 7 pozu.).

Starobulharskć nosovky ę, ą yznikly smoucenlm ćistych samo-
hlasek se souhlaskami m, w na konci slabiky. Tak na pf. mćly
by podle 2. osoby jedn. neseśi (neseś) a inf. nes-ti tajiś k 2. os.
pbfieSi (pneś) a ddtneśi (dmeś) byti infinitiyy p^n-ti a dsw-ti,
ale jsou p^-ti a d^-ti; vedlś feck. Ttiws [pm-te] je stb. pc-tB, t. j.
fecky tvar tćhoź slova nasvedćuje tomu, że takć ve tvaru slovan-
skćm była »pfivodn6 samohlaska -Ą- n 0,2 toho źe pozdSji yzniklo ę;
vedl6 liteyskćho ranka je stb. r<jka, t. j. Utevskć ranka sv6dćf,
źe taks slayansky tvar tohoto slova m61 puvodn6 samohldsku + w
a z toho źe yzniklo stb. ą; atd.

Co se tknę zayaźnosti, je stb. ę mśnś zavaźn6 neź ą. Vzhledem
pak ku vlivu mfekćicimu patfl ę k samohlaskam mSkkym bl ą kn
tyrdym a yyyinulo se bezpochyby

ę Z puyodnl samohldsJcy mSkhe + (m^ n) a

ą z puyodnl samohldsJcy fvrde + (m, n).

Poznam. 1. Tomu zdaji se odporoyati pfikladyjako je
stb. męso proti skr. mawsa atp., kde je stb. ę proti skr. an a kde
bychom tedy spiśe ą oćekayali. Ale to jest odpór jen zdanliyy,
nebof stb. meso nepoystalo ze sanskrtskćho mansa, nybrź z n6ja-
kćho prasloyanskćho tyaru. Sanskrtsky tyar mansa dokazuje, źe
y obdobnćm tyaru prasloyanskóm była zajistć cista samohlaska -f- n
na mlst6 pozdśjśiho ę ; ale byla-li tyrda (śiroka) nebo mćkka (ózka),
o tom poućuje nas jen poyaha stbulharskćho ę: ponćyadź toto

33

patfi k samohlaskam niSkkym (ózkym), tedy zajistć v onom pu-
Yodnim tvaru była na jeho mlstó samohlaska mśkka (uzka) + n.

Poznam. 2. Mouceni samohlasek se souhlaskami w, n na
konci slabiky, kterym vznikly stbulharskć nosovky, jest óćinek tćhoź
zakona, o kterćm jiź była f eć (v §. 34, v. takć 45 b.) a podl6 kte-
rśho nikde ve starć slovanśtin6 żadna slabika nem^la se konćiti
souhlaskou, leda souhlaskou j. Kdykoli soulilaska jina slabiku
zavirati m^la, pomałiala si od ni sloyanśtina zpusoby rozlicznymi,
odsouyanim, pfesmyknutim atd. Ve starć bnlłi. jest jednlm z tćchto
zpusobu mouceni samohlasek se souhlaskami m, n na konci slabiky ;
jim Yzniklć nosovky ę, ą nejsou sice samohłasky ćistć, ale nosovy
pfihlas jejich (r^) je fećenćmu zakonu slovanskćmu mćnć na odpór,
neź by były souhlasky m a w.

Poznam. 3. Nosovky yyskytaji se take v jinych jazyclch,
zejmćna znamy jsou ve franśtinć; stb. ę zni jako franc. in ve slovć
iin [fe^ti] a stb. ą jako franc. on ve słovĆ hon [bo>^].

§. 38.

Jako stara bułharśtina, tak ma nosovky takć polśtina a mela
je takć yymfeła slovanśtina połabska. Ostatni słovanśtina a s ni
ćeśtina ma ćisU samohłasky za stfldnice jejich. Na pf. ptti stć.
pieti (1. os. pnu) proti stb. p^ti; dowti, dwti stb. d<jti; pet stb.
P^b; rwka stb. r^ka, atd.

Poznam. Słova, jako jest lit. ranka stb. r(jka a ćeskć rwka,
jako jest zadany inf. stb. p6n-ti proti skutećnćmu p^i a ć. piti
(stć. p^eti) atp., pfedstavuji nam tedy trojl dobu a troji stupeń
vyvoje tćchto samohlasek:

na 1, stupni jest samohl, + (m, n): lit. ranka, *p6nti;

na 2. stupni je stb. nosovha : r^ka, p^ti ; a

na 3. stupni je cista samohlaska: ć. rwka, piti, pieti. Jest
vełmi podobno, ze takć ćeśtina (a bezpochyby i jinć jazyky slovan-
skć) V prastarć dobć nćjakć svć nosovky mćla, ze kterych se ćasem
vyvinuly ty samohłasky ćistć, kterć v ćeśtine historickć jako stfid-
nice stbulharskych nosoyek se objevuji. Jęli tomu tak, tedy ie
Yzliledem k puvodnlm słabikam se sam^hldskou -4- (m, n) a pro-
mćnam jejich ten rozdił mezi stbułharśtinou a ćeśtinou (a vubec
mezi słovanskymi jazyky s nosovkami a bez nosovek), źe stara
bułh. zustała pfi promćnach stupnć druheho, ćeśtina pak źe se
stupnć druhćho sestoupila na tfetl.

§. 39.

Pro mluvnici dułeźito jest znati,
a) jakć jsou ćeskć stfldnice za stb. nosovky a
h) kde se yyskytujl.

34

Ylastnćji jde o to, znati ćeskć stfldnice za pfiyodnl samó-
hlasku s m, n na konci slabik, a mćli bychom tedy yyhledati, Me
tyto stfidnice se yyskytujl a jake jsou. Ale slov ćeskych nemame a
nezname z tś doby, kdy były misto nynśjśich stfldnic jeśtć puYodnI
samohl. -f- (m, n) ; proto hledame ćeskś stfldnice za stb. c, ą^ nebot
nńsledkem pfirozenś souyislosti mezi tćmito no8ovkami a onćmi
puYodnimi samohldskami + (»», n) jsou stfldnice tSchto zaroveń
stfldnicemi onćch; a pravime-li o nfekterć samohlasce nebo dvoj-
hlasce ćeskó, źe je stfidnici za stb. ę neb ą, tedy tim zaroreń
ptaylme, źe je stfidnici za puvodnl samohldsku + (m, n).

Stfidnice za nosovku ę.

§. 40.

a) Ćeskś stfldnice za stb. c j s o u tyto :

1. ve slabikach kratkych ja, a, 6, e a slovenska d [= e*],
na pf. napjal stb. pcli, vzal stb. tbz^Ii, nap^tl stb. nap^tije, vzetl
stb. rtz^tije, sl. pat (pćt) stb. pętB; a yyjimkou tćź y a i; kamy,
naf izovati ;

2. ve slabikach dlouhych ia, d, ie, e, i, na pf. sic. piatok
a ć. patek. stb. pętaki, stć. fiediti a fediti nć. fiditi stb. r^diti,
stć. gen. jejia nebo jeja pozd6ji jejfe nebo jejć nynl jejf.

Jako stb. ę k samohlaskam mśkkym patfl, tak jsou takć
ćeskć stfidnice jeho puvodn6 mśkky. Kde se stfldnice tvrda uka-
zuje, jako na pf. ve slovich datel, tah, tohnu, tam bezpochyby
teprve b6hem ćasu slabika jeji ztvrdla.

Poznam. 1. Na MorayiS dosud se drźi mśkka vyslovnost
V dftel (polsky djsiędol) mlsto datel a na Slorensku tóahnuf (pol.
ciągnąć) mlsto ^dhnouti.

Poznam. 2. Z tśchto stfldnic jsou zajistć nejzachoyalejSl
a nejstarśl ja^ ia aa, d ; mladśl a pf ehlaskou z onćch yzniklć
jsou i, ie Si. e, e; di. nejmladśl jsou i (kterć zouzenlm z ie a e
yzniklo) a i (jeź nad to i skraceno jest).

§. 41.

b) Tyto stfldnice za stb. ę yyskytuji se ye slabikach kme-
noyych (kofennych i pfiponoyych) a koncoykach ohybacich.

-1. Ve slabikach kmenoyych ma ćeśtina stfidnici za stb. ę
zejmóna taks ye sloyich nasledujicich a jejich odyozeninach : yit^z,
yadnouti, ydzati, y&eti, y^śi ytce stć. yicce, hledśti, hoyado
hoyńei, hfada, pohfiziti, dey^t deydty deyitka, deset, tftska stć.
dfj^ha, Drdźdany, datel, źddati źizeń, zajtc zajaći, zdbsti dial.

35

ztbst, zet, klatba kletba, klećeti, kn& knfźe stć. knicźe, kokda,
ledvi, lado, Kceti (na zvŚf), mśsfc, mazdra, maso, m^kky maćkati,
masti, mata, pam^t pamatoyati, pfósati, zapomanóti zapom^nouti,
pfadu pfisti pfastya, s-pfahnu spM, peniz, pid, p&t, pata, op#t,
pętlice, patro, p^t patery pitka pfetka pdtek sic. pat a ptatok, f ad
fiediti fediti faditi feditel namovati, fasa, svaty sv^ec, ystric
stfetnouti se, sdh sdhnouti dosfeci dosfci, sodra, soknouti, tfasu
tfeseni, tah tahnu t^źky tieźe tfźe, tdzati se, t^iva, chrastavy,
ceta, ś&di, ćdst, ćasty, śdtati, jadro, jizva, j«zlivy, jazyk, jdtra,
jatrey, jećeti, jcćmen. — Dale ve sloyesich tfldy I. vzoru

pnu: inf. piti stć. pfcti p^al rozpjat rozp<fti sepaty atd.,
a podobnfi

ćnu: poćfti poćal poCetl,

tnui titi tal st^tl,

jmu: jiti jal zajeti,

znu: źiti żal źeti,

Mmu misto £mu: źditi źdol,

Jclnu: kliti klei,

'mnu: sl. miat miał,

Slabiky pfiponov6 se stfidnici za stb. ę jsou nejduleźitśjśi a
nejćastejśl :

a) V pfechodnlku pfltomnóm mnohych sloves, zejmćna takć
Yzorfi horeti, drMi, chmliti: hof e^ hoKc hoficl;

/3) ve kmenech vzoru kufę gen. kufete atd., nom. mnoź. ku-
f ata atd. ; na pf . mlad^, rob^, zvlf e, jehn^, hfib^, osie, śtśn^, klise,
tele, doup^;

y) ve pffponS odvozovaci ed: śkaredy, śeredny stć. śefadny.
2. V koncoYkach ohybaclch ma ćeśtina stfidnici za stb. ^:
a) ve sklonćnl vzoru niuS: v akk. mnoź. muźe;
/J) ve skl. duSe: v gen. jed. duśe, a

V nom. akk. vok. mnoź. duśe;
y) ve skl. sim^ v nom. akk. vok.: slm^, bfim^, tem^, ramĄ
plem^, slśm^ a stć. ime;

d) V akk. m^, t^, se stć. s^;

s) ve skl. ndS {*ji, ja, je) v gen. jedn. źenskćm : jejia, jejie,

jeji, naśf,

y nom. akk. yok. mnoź. źenskem :
je^ naśe, a
y akk. mnoź. muźskćm : je, naśe ;

C) y 3. os. mnoź. pfltomnć yzoru horeti^ drMiy chvdliUj
tHSł% ddti, jisti : hof f stć. hof fe a starsi hofea, chyali stć. chyaha
pozdćji chyalfe nebo chyal^ atd.

Poznam. V kamy (MV.) jest y stfidnici za ę proti gen.
kamenę a proti obdobnśmu stb. kor^. — V nahzoyati a p. je
stfidnici kratkć i. Jako y sowditi a rozstizoyati, tak ma i y fiditi
kmenoya samohlaska se skrśtiti, kdyź sloyeso to na VI. tfidu se

' 3*

36

pfetYofl, a jako stffdnice < za c yubec se krati v e (na pf . tiźiti-
obt^źovati), tak mślo by takć byti naftóovati, vyfczovati atd. proti
fiditi; ale jest jeśtś jinć vyfeisovati^ nare0ovati, totiź od łezał%
a na rozdii od toho tvofi se tedy od riditi śesta tfida nafizovatł^
vymovati atd. (V. §. 137, pozn.)

Stfldnice za nosovku ą.
§. 42.

*

a) Ćeskś stfldnice za stb. ą jsou tyto :

1. ve slabikach kratkych w, pfehlaśenć v i: dwb stb. d^bt;
rybw stb. ryb^, dusi stć. duśt* stb. duS<3^; pekw stb. pek^, biji stć.
bijw stb. bij<^; — yyjimkou teź o: orodovati stć. orwdovati stb.
or^dovati (v. §. 90, 5);

2. ve slabikach dlouhych u (neb iw), aw, om, pfehlaśenó v t:
stć. swd pozdśjśi sawd nynśjśi sowd stb. %ą&h ; stć. rybw pozd. rybat*
nyn. rybow stb. ryb<?; stć. duśw (nebo duśiw) pfehlas. dusi; stć.
pekw pozd. pekaw nyn. pekot« stb. pek(jt'B, stć. bijw pfehl. bije stb.
bij(^tŁ; tizky auzkf owzky stb. ąrhkJh},

Jako stb. ą k samohlaskam tvrdym patfi, tak i jeho ćeske
stfldnice jsou puvodn6 tvrde w a w (aw, ou) ; kde je stfldnici mćkkć
i a i, tam nastało zmćknutl teprve pozdćji, pfehlasovanlm totiź
z tvrdćho M, u.

Poznam. Z tćchto stfidnic jsou u^ u starsi a i, i mladśL
Jak pisemnś pamatky svćdći, były jimi pfed koncern XIII. stoi.
jen w, u; i, i poYstalo z w, tó ye slabikach mćkkych. Take au je
mladśl neź u^ a ou mladśl neź au.

§. 43.

h) Tyto stfldnice za stb. ą yyskytujl se ve slabikach kme-
novych (kofennych i pfiponovych) a koncovkach ohybaclch.

1. Ve slabikach kmenovych ma ćeśtina stfldnici za stb. ą
zejmćna takć ve sloylch nasledujlclch a jejich odyozeninach : blwd,
bwben, yelblowd, yotes, hiwboky, hnwsiti, holwb, hrwcP, hrwby, pohrot*-
ziti, hwba, hwhńati, hwdu, howsti, howźey, hwsty, hws hwsa, dwb, dwha,
nediih, źalwd, źalwdek, zwb, zwbr, klwbko, krwh, okrwh, krowtiti, krw-
ćina (cholera), kwdrnaty, koiidel, kowkol, koupati, kowsati, kws, k(?wt,
Iwh, lottka, Iwk, Iwkayy (Istiyy), mowdry, mt*ź, mwka, moe*ka, mowtiti,
noMze, ntititi, orodoyati stć. orwdoyati, orwdl, ort^źl, payowk, prw-
hel prwhlo (Iśćka), prwh, prudky, prwźiti, prwt, pwditi, pwknouti,
pwćeti, powf, poMto, rtib, obrowbiti, rubati, rowhati se, rwka, obrwć,
śkwdliti, skowpy, sowmrak, sowsed, sowd stć. swd sawd, swd, swk^

37

fiwp, trouba, trwd, trowd, troMsiti^ twhy, towha stó. te*ha tat^ha, ttipy,
stć. ttića, chlowdi (rośti), chommit, kortóhev korowhey, chrowst, oubor
(yśdro), whel gen. whlu (Winkel), «hel gen. whle (Kohle), wher,
wzel, vmtf, (mtek, ouhof, wditi, wdoli owdoli, wdice^ tózky awzky
owzky, titly, wtroba. — Dale ve tvarech sloyesa dmu : dowti, diii, dwt.

Slabiky pffponovć se stfidnicl za stb. ą jsou nejćastSjśl

a) pfi infinitivnlch kmenech tfldy II. : padnowti, minotiti;

P) ve pfechodniku pfltomnóm (kde nejsou na t6mźe mlstó
stfidnice za ę, tedy pfi ostatnich yzorech, kromć t6ch, jeź jsou
T §. 41, 1. a uyedeny): pekwc pekawc pek<?wc, bij we bijic;

y) V kwdy, twdy, vśudy, jinwdy atp.

2. V koncoykach oh;fbaclch ma ćeśtina stfldnici za stb. ą:
a) ve sklonśni ryba duSe v akk. jedn. rybw dusi stć. duśu;

V instr. jedn. rybw duś* stć. duśw;

P) ve skl. Jcost: instr. jedn. kosti stć. kostiw;
y) ve skl. mdti: instr. jedn. mateK stć. mateffw;
d) V instr. mnw mnau mnou; tobw, tebw, tebaw, tebow; sobw^
sebw, sebaw, sebow;

s) ve skłon, ta a nase v akk. jedn. tu nasi stć. naśw; a

V instr. jedn. tu tau tow, naśw n. naśiw nasi;

g) ve pfltomnćm ćase kmenu samohlaskovych v 1. os. jedn.
pekw, biji; ve 3. os. mn. pekw pekaw pekow, bijrf, biji;

12) V imperfektś ve 3. os. mn. pletiechw, chyaliechw; a taktśź
T aoristć: pletechw, chyślichw.

Poznam. 1. Ve 3. os. mnoź. aor. pletechw jest u stfidnicl

za zadane ą, tfeba było ye stbulharśtinć ę na jeho mistć, pletośc.

*

Poznam. 2. Ćasto mlya stara bulharśtina y za źadanś ą;
zejmćna y pfechodniku peky, gen. jedn. ryby, akk. mnoź. muź. raby a
ty dis nom. akk. yok. mnoź. źensk. ryby a ty. Yyjmouc pfechodnlk
pfltomny ma ćeśtina y tćchto pflpadech tako y: ty, had^, ryby;
a toto y je^ tedy stfidnicl stbulharskćho y, ale zaroyeń stfldnici
źadanóho ą.

Poznam. 3. Nćkdy za stb. nosoyku ye tyarech ćeskych
nalćzame samohlasku s w, w nesmoucenou, tedy skupeninu hlasek
podobnou k t6, z jakś i stb. nosoyky i ćeskć stfldnice jejich se yy-
yinuly. Na pf. Scndraźice (se draźiti stb. s^), Rawbousy (rtibati
stb. r^biti), Yendoli (= tódoU stb. q^dolije), Loycwtici (jinak Lo-
yatici, odtud Lwndenburg) ; na Sloyensku gamba a gemba (m. hwba
stb. g^ba), pawtaf sa a pentat sa (toulati se, stb. p<jtB powf).
Obzylaśtć pak je y te pflćinć pozoruhodno nafećl opavskś, jehoź
pfisluśnlci sami je jmenujl feći morayskou a kde v instr. jedn.
sklonćnl ta a ryba a ye 3. os. mnoź. pfltomnćho ćasu jest -ww,
na pf. tum duuhwm cestww (= tou dlouhou cestou, stb. tojq^
_dlxgąj<j cćst^), tum rukwm (stb. to^ą rąkqt), radujwm se (= radujl
se, stb. radujqftx sę), chodźwm (== chodi, stb. chod^t'B). — Ve slo-
yese zwobiti jsou hlasky obć beze zmćny nechśny, ale pfesmyknT'"^

38

proti zabsti stb. z^bsti źadame sloyeso yyznamu ńćinnćho stb. zą-
biti, ćeske zubiti anebo zonbiti, zombiti, ale jazyk yytyofil si
znobiti.

Poznam. 4. Samohlaska Ą- (m, n) nalćza se takć y nśko-
lika sloylch z ćeśtiny pf eloźenych, aćkoli ćesky jejich tyar ma ćistou
stfidnici za nosoyku; zejmćna nćm. singel ć. iThlaya (feka), lat.
Yewceslaus ć. Vaclay.

B. O slabikdcli.

§. 44.

Sloya a yety jsou pro mluyidla fady hlasek, kterć bez pfe-
stayek a jako jednlm proudem se yysloyuji; na pf. sloyo chudoba
a y^ta chudoba ctiTnetratL

Ale tfeba to byl proud jeden a netrźity, pfece nenl jedno-
stejny ; naopak pozorujeme y nćm, źe se mćni a takofka ylni a źe
ty zmćny a ylny jeho se stfidajf pfi każde samołdasce (nebo dyoj-
hlasce), źe tedy yźdy od samohlasky do samohlasky jedna ylna
jest, na pf. chu | do | ba | cti [ ne | tra | tf. Takoyćto jednotliyó
ćasti a ylny proudu jmenuji se "v mluynici slabikami. Sloya
skladajl se ze slabik.

Jednotliyó pak slabiky lisi se yespolek takć pfizyukem
a kyantitou.

K yykladum o Waskoyć strance sloya patf 1 tedy tako yyklady

I. o skladć slabikoyćm,
II. o pfizyuku a
III. o kyantitS.

I. O skladć slabikoYćm.

§. 45.

Kaźdć slabice je samohlaska (nebo dyojhlaska) stf edem, około
nćhoź se kupi souhlasky. Ma tedy kaidć sloyo tolik slabik, kolik
ma samohlasek a dyojUasek.

V grammatice zaleźl tu

a) jednak na poćtu slabik;

b) jednak na tom, jak se slabiky zaćinaji a konći, zdali sou-
hlńskou ći samohlaskou; a

39

c) jednak na skupeninach souhlaskovych ; — nebof ve trojf
teto pflćinft mśniva se i slovo na sv6 strance hlaskovć
(§. 129—132).

a) P octem slabik rozeznavajf se slova jednoslabićna, dvou-
slabićna atifc Mnohdy v tśmźe slovś poćet slabik nestejny jest;
na pf . stC. JGroa-vy było dvojslabiCnś a nć. Jcr'Va'V^ ma tfi slabiky.

b) Co se tknę zaćatku a końce slabik, tedy

1. Yzhledem ku zakonćenl svćmu rozeznavaji se slabiky
oteyfenć, kterś se konćl samohlaskou, na pf. ^lu-do-ha, —
a zavfenć, kterć se konćl souhlaskou, na pf . bez-bo^-nik. Ceśtina
a Yubec slovanśtina ma vice slabik otevfenych, neźli zayfenych.
Ano ve starsi nśkterć dobć były yśecky ćeskó a slovanske
slabiky otevfenś a jenom souhlaskai a souhlaskovy pfihlas noso-
vek były na konci slabik dopuśtćny (Hatt., de Mutatione 25) ; ale
bćhem ćasu ztratila ćeśtina mnoho samohlasek z końce slabik
oteyfenych a poYStaly tedy slabiky zavfen6 (sr. §. 34, pozn.).

2. Yzhledem ku zaćatku slabiky zaleźl na tom, zaćlna-li
se slabika samohlaskou ći souhlaskou. Samohlaska bez pfed-
chazejlcl souhlasky v feći zbćźnć nerada a nesnadno se vyslovuje
a tato okolnost nazyva se hiatem ćili pr&zivem. Slabiky, kterć
se zaćinajl samohlaskou, zpusobuji tedy hiat, kdykoli se majl vy-
sloYiti na poćatku feći, nebo po interpunkci, nebo po slabice ote-
yfenć; na pf. oko, do-wfati, ćernooky, matka anebo otec, na yśky
amen. Hiat pak rozmanitymi zpusoby se ruśl: promćnou a od-
souyanlm samohlasek, pfisouyńnlm souhlasek a pfesmykoyanlm
(y. §. 131.). Slabiky, kterć se zaćinajl souhlaskou, oyśem hiatu
nezpftsobujl a nebyya pfi nich tedy promćn pro zruśenl hiatu.

c) Od samohlasky do samohlasky byya (kromć hiatu) bud
souhFaska jednotliya, na pf. polerniriesem, — bud souhlasek
nćkolik, kteró y plynn6 feći se pojl y jednu skup en in u, na pf.
^^rom^^o^^e^tTiese. Dle toho, jęli skupenina na zaćatku, y pro-
stfedku nebo na konci sloya jednotliyśho, nazyyd se skupeninou
poćatećnou, stf edoyou nebo koncoyou ; a dle toho, kolik jednotliyych
souhlasek y ni skupeno jest, nazyya se dyoućlcnou, trojćlenou,
ćtyrćlenou atd. Souhlaskoyych skupenin yftbec możnych jest yelikć
mnoźstyl ; ale ye skutećnosti źadny jazyk nema yśech, nybrź jenom
y nfekterych si libuje a jinych nenayidl a se yanije. A tak jest
takć y ćeśtinś ; ze skupenin yubec możnych jsou nćkterć obllbeny
neb aspofi dopuśtćny a zhusta neb aspoń nćkdy se yyskytujl, jinó

40

pak neyyskytujl se nikdy, bud źe nejsou możny ve skutećnosti, kdy
jich totłź nelze vysloviti, buct źe nejson oblibeny. Obllbena skupe-
nina souhlaskova po tom se pozna, źe se snadno vyslovi a źe
hledajicimu snadno se naskytne dosti pfikladuv. Tak na pf. sku-
peniny st, sk, sir, sJcr a j. snadno se vyslovuji a v hojnych pfl-
kladech se yyskytuji: 5^ary, pu^^y, dos^, vla5^, sJcoto^ de^A^a, de^i,
sprana, 05^rov, skrmi^ jisJcra. atd. Naproti tomu skupenina chn
sice take se yyskytuje, ale jen ve prostfedku slova a i tu po fidku,
na pf. kacAaia, macAna, kdeźto na zaćatku nenl v źadnćm slov6
ćeskćm a na konci slova se rusi, na pf. gen. pi. ka^chen (proti
de^); jest tedy chn skupenina dopuśtćna, ale nikoli oblibena.
Naproti tomu jsou skupeniny na pf. ^p, jsik, zt atd. nemoźny
a i kdyź je (dle etymologickeho pravopisu) plśeme, vyslovujeme
pfece ąp, sk, st atd. na pf. ve slovlch ^pnsoh^ ;8^X;oumati, ^s^^uh-
nouti.

Poznam. Skupenin souhlaskovych, ktere na zaćatku slov
ćeskfch se yyskytuji, jest dyoućlenych 243, trój ćlenych 241, ćtyrćle-
nych 71 a p6tićlenych 6. Koncoyych je mnohem men6, ale stfedo-
yych za to mnohem yfce. (Hatt. Poć. skup. 10.)

§. 46.

Pro pflćinu praktickou zaleźi na sklad6 slabik, kdyź y pismS
slova dle slabik dćllme a toto dćlenl dle prayidel nćjakych
dlti se ma.

Pokud jde o jazyk mluyeny, nebylo by potfebl, hledati
prayidel, jak slabiky jsou sloźeny a jak se dóliti maji, a było by
dosti na tom, y^dćti, źe y prosloyene y6t6 nebo ye yyrćenćm sloy6
je slabik tolik, kolik rhjrthmickych yln*uchem se piitom znamena
a kolik jest ye y6t6 nebo sloye samohlasek a dyojhlasek, a źe
y każde samohlasce a dyojhlasce jedna ylna se yrcholl a tedy około
kaźdć samohlasky a dyojhlasky jedna ylna se kupi. Kde se jednot-
liya ylna y feći płynne zacina a kde se konći, o tom nelze jed-
nati, nebot tu żadnych koncfty a zaćatku neni, roynSź tak jako pfi
ylnite cafe nebo pfi jakychkoli ylnach skutećnych; mluyime-li
pfece o zaćatku a konci ylny, tedy neni ten zaćatek a konec ye
yln6, nybrź my jej tam y myśli ykladame. Oyśem pak yźdycky se
zaćatkem a końcem ylny jednotliyś spada konec ylny pfedeślć a
zaCatek ylny nasledujlci.

Pro praktickć d6leni slabik y pism 6 jde tedy o to, aby se
dle możnosti n6jaka prayidla nalezla, kterou blasku mezi dyfema
samohlaskama (nebo dyojhlaskama, nebo mezi samohl. a dypjhl.)
za zaćatek slabiky brati by było. Pfi ylnć yiditelnó muźeme za
takoyy zaćatek yziti kterykoli bod jeji narysnć ćary na pf. nej-
niżśi bod jejiho udoli; pfi slabikach słoynich dłużno yziti za zaćatek

41

nSkterou hlaskii. Jedna se tu ovśem jen o souhlasky; nebof kde
jest samohlaska (nebo dvojhlaska), tam je i slabika a vlastn6 jadro
slabiky, ku kteremu souhlasky sousednl Inou.

RozdSlujice pak slabiky v pismć drźiuie se pfede vśini toho
pravidla, aby każda souhlaska zustala pfi slabice svćho slova; ne-
rozdelime tedy će-sta-sld-ya nebo jinak podobni, nybrź ćest-a-
sld'Va.

Dale o souhlaskach na kraj i slova (na zaćatku nebo na
konci) nemuźe byti pochybnosti, ku ktere slabice by pfinaleźely;
majif jen jednu samohlasku ve svem sousedstvi, ku kterć se do
slabiky pfidruźiti mohou: st ve slovś stav patfi ku slabice nasle-
dujlciho a a V milost ku slabice pfedchazejiclho o.

Avśak souhlasky, kterć jsou ve prost fedku slova mezi
dvśma samohlaskama, mohou se pfitahoyati i ku pfedchaze-
jicl i k nasledujlci slabice; pro tyto pi-ipady je tedy pravidel
obzvlaśt6 potfebl.

Nejsnaze by było fiditi se pravidlem staroslovanskym,
o kterem jiź była feć (v §. 45, b. 1.) a podló kterćho każda sla-
bika bud samohlaskou nebo souhlaskou j by se konćiti mela. Yelmi
ćasto skutećnś tak dćllme, na pf. chu-do-ha^ ne-tra-ti, ne-stuj4e,
stra-sti atd. Ale ćasto zpouzel by se proti takovemu rozdSleni
grammaticky cit nas, t. j. pov6domost o puvodu slova, kterć
patrnć z jinych ćasti se składa, neż by ono rozdSleni slabikove
ukazovalo, na pf . kdyź bychom rozd^lili im-nsky, mo-fsky, mo-słshy^
o-tććj 0'dstupj poj-mu alp. 1 Pro tyto pflpady ustaliła se tedy
z V y k e m pravidla jina, ktera se s pov6domosti naśl o puvodu slova
srovnavaji.

Pfedevśim se rozeznava, ma-li se

a) słovo slożenć ńa śvu svćho słoźeni rozdćliti, anebo

b) jde-li o dćlenl jin6.

a) Jdełi o słabićnć rozd61ovanl a pfid6łovani souhłasek (at
jednć, a< nSkolika) na śvu słova słoźenćho, tedy se rozdćli
tak k obema samohłaskam sousednlm, jak k nim patfi mimo sło-
źeni ; na pf . cl y noc-leh ; dr v pod-robiti a po-drohiti ; zdr v roz-
drobiu a pO'Zdraviti; a podobno po-doba a pod-oboji^ na-dufiti
a nad-uźifi, nd-hly, atd. Kdy od tohoto pravidla se odchyłujeme,
pfipomenuto je doleji.

b) Nejdeli o slovo słoźenć a jęli mezi dvśma samo-
hlaskama

1. souhlaska je di na, tedy patfi (ve shod6 se zakonem staro-
slovanskym) vźdy ku slabice samohlasky nasledujlci, na pf . dru-hd,
ne-d^-le, t?e-K-4y.

2. Jęli v§ak nćkolik souhłasek mezi dyćma samohlaskama
skupeno a

42

a) jęli pnmim ćlenem tó skupeniny j, tedy se pfitahuje j
k slabice pfedchazejici a souhlasky ostatni k nasledigicl (zase ve
shodć se zakonem starosloyanskym), na pf . zdej-H, mUej-Si^ dej-te.

Poznam. Kde jest ej misto y, d^li se tak, jako by jen y
było, na pf. hej-ri, tejn-sky atp. jako Ay-ri, tyn-sky,

fi) Jęli ve skupeninfi jina souhlaska prv^ ćlenem neź j^
tedy to je zase bud skupenina puvodnl^^ bud ** nepuvodnl. Kdyź je
skupenina puyodni, t. j. takova, ktel^a se nam nerozklada ta-
kofka sama (tf eba była yznikla kdysi sloźenlm), tedy patfi cela
ku slabice nasledujfcl (općtnś v souhlase se zakonem staroslovan-
skym), na pf . my-slim, my-Sleni, se-sira^ bi4va^ vla'Słi (puvod z vlad-ti
neni nam jiź patrny bez rozboru grammatickeho), sla-sti atp. —
Kdyź YŚak skupenina neni puvodni, nybrź takova, na jakć
patrnś vidime, źe yznikla yysutim samoUasky (na pf. ye^Ay
m. yeliky) nebo stfetnutim souhlasek s rozdilnych stran (na pf.
pan^Ay: w od kmene pan- a sk od pfipony sky^ otcovskf: v od
pfipony -oi;- a sk od jinć pfipony -skf, ko^^mi : st od kmene kos^
a w od ohybacl pfipony mi atp.), tedy se skupenina roztrhuje:
souhlaska, ktera yysutim samohlasky osifela, pfitahuje se ku sla-
bice pfedchazejici a ostatek k nasledujici (tedy vel'ky, pon-diU^
chal-pa atp.), — souhlasky pak, kterć pfi tyofenl neb ohybani
sloya s rozlićnych stran se y jednom skupenl stfetly, podle slo-
źenl syćho se zase rozdćluji (tedy pan-sky^ boS-sky^ oł'COv-sky^
łen-ky^ kosUmi^ ved'te^ prv-ni^ hodr-ny^ łdds-ka^ jed-noUlwy^ jed-
not-ny^ pds4i^ pds-li^ pas-tył^ paS'tva^ sed-nu^ sed-ly^ sed-lo^ dćt-
sky atd.).

To jsou prayidla, kterych se pfi yśi syobod6 a nestejnosti
.pom6rn6 pfece dosti śetfi. Dluźno k nim y kratkosti jeśt6 nSco
poznamenati.

a) V6tślm dilem snadng se poznaya, kteró sloyo a jak je
sloźeno; ale nćkdy se to zakryya zmśnami hlaskoyymi, kterć na
śyu sloźenśho sloya se sb^hly, nebo za jinou pfićinou nam to
z poyśdomosti yyślo, na pf . pfi sloyich oMd (z ob a jed), obyćej
(z ob a yć-ej od u6Ui se% obUk (z ob a vlek\ obit (z ob a v^0,
poć€v (z pod a Sev) atp. Ve pfipadech tćch a takoyych zyykem jest
dćliti takto:

1. jęli (y pismć) mezi dyćma samohlaskama souhlaska je-
dina a to

a) nesmiśena, tedy ji pfitahujeme k slabice nasledujici, jako
ye sloyich nesloźenych: o-błd^ o-byóej^ o-bit^ o-hec^ — anebo se
dćleni yyhybame: ob^siti;

P) jęli smiśena, pfitahuje se tćź ku slabice nasledujici, na pf .
rosole płe-ce (z płed a se)^ anebo se piśe nesmiśenS a slabiky
oddćluji se, jak toho sloźeni zada : yysl. poćev psano podSev a dć-
leno pod'Sev^ pod-siń atd. ;

43

2. jeli mezi dyćma samohlaskama skupenina souhlasek a
vznikla-li pfi składani slova, tedy se roztrhuje a d611, jak toho slo-
źeni yyźaduje, na pf. oh-raz^ ob-sadiłi^ pod'Stavec atp. PodobnS
m61o by se takć dćliti obleJc z ob a. vlek^ tedy ob4ek^ ob-lekati;
ale próti takovćmu napsanl, jako ob-Uknouti atp., zpouzi se naś
grammaticky smysl, pon6vadź -leknouti nenl skutećnym slovem,
jakym by byti mćlo Oako na pf . sadiłi v ob-saditi)^ a proto jest
radno, yyhybati se takovym pfipadum a nedćliti. Drulie możne
rozdelenl, totiź o-bleknouti protivilo by se nam zajistć jeśtć vice.
Z tychże pfićin vyhneme se delb6 v obrat b, obrdtiti atp.

b) N6kdy se souhlasky dvou puyodnś rozdilnych slablk nejen
stfetnou, ale dokonce smisi, na'pf. dć^sio (stb. d6-tB-sko) adćcAo,
bohate^t;i a bohac^t;i. Piśemeli nesmiśenć dktsko^ boha^5^i?i atp.,
d61ime skupeninu dle pravidla vyśe udaneho: ikt-sko^ bolia^5^t;i.
Piśemeli yśak smiśene decko, bohacM a dćlimeli dśc-A;o, bohac-M,
tedy roztrhujeme puyodni skupeniny sk a stv (nebof dic-ko =
di^łs-ko a bohac-^t;i == bohafc-M), coź jest proti prayidlu o ne-
trhani skupenin puyodnich; a dćlimeli d6-cfto, boha-cM, vśe-(?^o,
zame-ciy, kupe-cAy, će-5*y, yla-sAy atp., tedy souhlasku, ktera yy-
sutim samohlasky osifela, ku slabice nasledujici ptttahujeme (nebof
d^-cko =z d6-t'-sko, yśe-cAo = yśe-ć'-sko dle stb. yBs6-ĆL-sko, yla-
sky = yla-ś'-sky atd.), coź zase jest proti prayidlu o pfitahoyani
tSchto souhlasek ku slabice pf edchazejici. To jest yubec : kdyź sla-
bika nśktera uprostfed slabik jinych syou samohlasku ztrati a
souhlaska jeji se souhlaskou slabiky nasledujici se smisi, tehdy ne-
Ize pfi d^eni slabik obou prayidel pray6 yyloźenych śetfiti zaroyeń,
nybrź potfebi jest rozhodnouti se pro to neb ono. Pfednosti za-
sluhuje prayidlo prye a tedy dfeleni d6-cAo, tesky atd., jakoż
i pfe-ce (= pfed-se) yźdycky dćlime, ponSyadź sloyanśtina yubec
miłuje slabiky zakonćenć samohlaskou (d6-, će- . . .) a ponśyadź
souhlasky, ktere se s jinymi nasledujicimi smisily, tim samym ku
slabikam nasledujicim se pfidruźily (d6-^*-5Ao = dć-fe*o = d6-cA;o).

c) Ze prayidla o praktickćm dćleni slabik nejsou yesm^s a
yeskrze dusledna, ano że nćkdy yespolek do sporu pfichazeji, jindy
pak że neni radno dćliti ani tak ani onak, toho pfićinou jest, że
do jazyka psanćho mechanicky nćco ykladame, co v jazyce źiyćm
neni, t. j. zaćatky a końce slabik, jakoby pfestayky nśjakć; a dale
źe se y tom fidime prayidly, y nichżto dyl zasady rozdilnó se kii-
źuji, ze kterych każda ma sy6 prayo a każda i ye zyyku pisaf-
skśm si dobyła nśjakć platnosti*) : prya totiż zbytek starosloyan-
skćho zakona o zakonCenI slabik samohlaskoyćm, a druha zalo-
źena na puyodu sloya.

*) Tak nedćlo le yźdycky. Ve starfiich rukopisech dcli se sloTa docela
mechanicky ; naps&no, co se na l^&dek yejde, a bIoto b^T& dle potreby a kde-
koli rozdćleno, &eba na ph takto : net-bage (nedbąje), new-dieczni, w-diecznie,
wto-m, hrzycho-w a p. A totći 8hled&T& se i ve starych knih&cli tifitSaych ;
na ph nema-oz (= nemao2', ▼ 1. vyd. Pass. ok. r. 1476. 1. 40) a p.

44

IŁ O prizYukn slabik deski^ch.

§. 47.

Jednotlivś slabiky ve slov6 a v6tó vyslovuji se hlasem ne-
stejnfe mocnym; ve slovś libi vyslovuje se U hlasem mocnśjśim
neźli W, ve slove bdi naopak.

-Moctójśi hlas, jimź jednotlivś slabiky yynikajl nad ostatni,
jmenuje se pfizyukem (accentus); slabiky, kterć pflzyuk maji,
jmenuji se pfizYUĆnymi, slabiky pak, kterć hlasem jen obyćejn6
silnym se vyslovujf, jsou nepflzyućnś.

Poznam. PfizYuk byva na celś slabice a vyslovuji se tedy
YŚecky hlasky jeji hlasem mocnśjśim; ale rozdil siły hlasovć nejevi
se pfi souhlaskach tak patrnć jako pfi samohlaskach, a proto vy-
nika pfizvukem slabiky yźdycky jeji samohlaska (nebo dvojhlaska)
nejyice.

§. 48.

PfizYuk rozeznava se slovny a v6tny. Pfizyuk slovny jest
ten, kterym jista slabika ve slov6 nad ostatni yynika, jako na pf.
prvni slabiky ve slovich: Zekaf, Zećiti, wzdravovati; pfizyuk pak
yetny jest, kterym pfizyućna slabika jistćho sloya ye yśtś nad
pf izyućnć slabiky sloy ostatnich se yyznamenaya, . na pf . lekaf Zećf ,
buh tezdrayuje. Ve sloyich Uii a wzdrayuje maji pryć slabiky pfi-
zyuk sloyny a zaroyeń taks pfizyuk yćtny.

Pfizyuk sloyny napomaha tomu, aby slabiky y jednotu sloy-
nou se yazaly ; a pfizyuk y6tny yaźe zase sloya do jednoty yśtne.
Bez pfizyuku yćta a sloyo rozsypaji se ye smśsici slabik bez sou-
yislosti a bez yyznamu.

O tom snadno se pfesyćdćiti. Na pf . slyśme ćtenafe, ktery
ćte nćco, ćemu nerozumi; nerozumfeje yćci nerozdćluje pfizyuk zpu-
sobem naleźitym a my nasledkem toho tako mu nerozumime a sly-
śime jen fadu slabik, kterć sotya ze do sloy spojime, jejichźto yśak
spojeni yćtne yelmi nesnadno ano nemoźno nam byya. A mluyili
nćkdo jazykem cizim, jehoź hlasky jednotliyć dobfe yysloyuje a
jehoź i jinak dosti jest mocen theoreticky, pfece se cizota na jeho
feći poznaya; chybuje totiź ye pfizyuku.

§. 49.

Pfizyuk sloyny 1. jest na kaźdćm sloyć a 2. b^ya dvojf,
silnćjśi (hlayni) a slabśi (yedlejśi).

45

1. Kaźdć.sloYO ma svuj pfizyuk. Yyjimkou mohlo by se
zdati V ćeśtiue slovo bez pfizyuku, kdyź jednoslabićnć pfedloźky
(yyjma dle a obyćejne i krom) a pflklonnś ćastice ie, H {tS)^ koli
ku syyni slovuin se pfipojuji a s nimi slovny pfizyuk spolećny maji,
jako na pf. na-pole, do-zahrady, co-źe, to-t6-div, kdo-koliy atp.,
kterćźto vyrazy na pohled po dvou a tfech slovich maji a pfizyuk
hlayni jen jeden ; ale tu splyya pf edloźka se syym padem a pfi-
klonna ćastice se syym sloyem ye sloyo jedno a spolećny pfizyuk je
prayć znamenim jednoty jejich sloynó.

2. Pfizyuk sloyny je y ćeśtinć dale dyoji: silnćjśi a slabśL
Na pf . ye sloy6 nepo^ezeme ma prmi slabika ne pfizyuk siln^jśi,
slabika pak tfeti ve a pata me pfizyuk slabśi; podobno ye sloyich
rozmiZy, nejrozmiZejśi atd. Pfizyuk silnćjśi je pfizyuk hlayni
a mluyHi se yubec o slabice pflzyućne, rozumi se yźdy slabika
s pflzyukem silnSjślm, hlaynim.

Poznam. Ve skutećnosti je bezpochyby yice stupńu pfizyuku,
neźli dya, a je na pf. ye sloyć ppona5/edot;atel rozdil nejen mezi
slabikou pro na jedno a slabikami sle a va na druhe stranć, nybrź
tako mezi sle a va; ale y mluynici muźeme k t^mto jemnejśim
rozdilum nełiledćti a zflstati pil dyou stupnich pfizyuku.

Hlayni pfizyuk byya z prayidla na slabice pryni; napf.
Yolam, zayolam, nezayolam, v6dćl, poyćdSl, odpoyMćl, neodpo-
yćdćl, pole, na-pole, atd.

Pfizyuk yedlejśl (slabśi) nebyya yźdy dosti patrny a nema
mista peynćho. NejćastSji a nejradćji byya na slabice tfeti a pate,
na pf. poye-e^w, nepot?ezu, poye^eme, nepo«;6zemc. Mocn^ji zde
yynika, kdyź sude slabiky jsou kratky a kdyź slabika tfeti a pata
je tako

1. duleźita yzhledem kukmenoyćmu yyznamu sloya, t. j. kdyź
jest to slabika kofenna nebo duleźita slabika kmenotyorna, na pf.
ući^rf, iiepovczu, iieyyro!;na^cZn6 ; anebo

2. kdyź tyteź slabiky dle ćasomiry yice yaźi, neź slabiky sou-
sedni, na pf. YjyoZim, bj^yaZy, oby&yne, nepfedmdany atp.

Kde takoyó pfeyahy pfi slabice tfeti a pate neni, nebo kde
tćmito ylastnostmi (yyznamem totiź nebo ćasomlrou) naopak sla-
bika druha nebo ćtyrta yynika nad slabiku sousedni, tu yedlejśl
pfizyuk slabiky tfeti a patć s tćźl pronika, ano mnohdy patrnć na
slabiku druhou nebo ćtyrtou se pfenaśi a slabika tfeti a pata bez

46

pfizYuku zustayąjl. Tak na pf . spiśe yysloYujeme nasledot;atel neź
nasledova<rf, napodoftitel neź na^odóbitel; vyslovujeme neyidim,
ale neyiddm i iict;idśm; vyslovujeme nśsledujici, napodofctci, atd.

§. 50.

PfizYuk v6tny leźi na jednotlivych slovlch ve vśtó a tlm se
yyjadfuje, źe ve sloyich tóchto slabika, ktera ma pfizvuk hlavnl,
vyslovl se jeśtó duraznfiji. Na pf. ve v6taeh lekaf leci, buh Mzdravuje
raąji prvś slabiky Yśech sloy pflzyuk sloyny, ale ye sloyich leci
a «zdrayuje maji nad to jeśtó pfizyuk yfitny a yysloyuji se tedy jeśtć
duraznSjł.

Obśirnfijśi yyklad o pfizyuku yfitnćm patfi do yśtosloyi.

III. O ćasomii^e slabik ćesk^^ch.

§. 51.

Jednotliyć slabiky tćhoź sloya byyaji nestejny taks tim, źe ta
delśi a jina kratśi dobu yyplńuje ; na pf . ye sloy6 radi trya di dele
neź ra, ye sloyS rddi naopak rd dćle neź d«, a oyśem rd dćle
neź ra a di dćle neź di, Yubec naplńuje każda slabika nćjakou
miru ćasu; mśfeni slabik podlć ćasu jmenuje se ć as o mir o u
a ćasomśma hodnota slabik jednotliyych kyantitou (kolikosti,
jeźto se hleda, kolik ćasu yyplńuje).

Ćasomira souyisi pfirozenś s prąci naśich mluyidel. Każda
hWska potfebuje n&jakćho ćasu, aby se ućlankoyala, a potfebuji
toho ćasu nćkterś hlasky yice jine mśnś (na pf . samohlasky dlouhć
yice neźli kratkć); ćim yice ma tedy ktera slabika hlasek a ćim
yice ćasu hlasky jednotliyć yyźaduji, tim dćle trya cela slabika.

Podlś tćto prostć (ćili absolutni) ćasomiry royna se kyan-
tita kaźdś slabiky sećtenym kyantitam jejich hlśsek a mohlo by se
yice stupńu fozeznayati, kdyby se poćitalo od slabiky nejkratśi
k nejdelśi, na pf. od jednoslabićnych spojek a a «' aź k jedno-
slabićnym sloyum mstdch^ ctnosł atp., nebof zajistć jest a kratśi
neź ta, ta kratśi neźli sta, sta kratśi neźli msła a msta kratśi
neźli mstdch atd. Ayśak o kyantitu slabik podlć tćto absolutni
miry nikdy se nejedna, nybrź bud 1. o kyantitu grammatickou,
bud 2. o kyantitu ye yerśich metrickych ćili metrickou; y obou
pfipadech je mira ponćkud jina a y obou nfinadech pfestaya se na

47

dyou toliko stupnich kvantity a rozeznavaji se slabiky kratkć
(w) a dlouhć (— ).

1. O grammaticke kvantite slabik rozhoduji jen samohlasky
(nebo dvojhlasky) jejich, souhlasky nic; a jsou slabiky s kratkou
samohlaskoTi kratky, slabiky pak se samohlaskou dlouhou nebo
s dYOJhlaskou dlouhy. Na pf. kratkś i, sło, msta, kost, ctnosi,
pomsta (v- w), nectnosł (-^ >-), a naproti tomu dlouhć we, Jcul, ddl^
soudi^ moudry ( ) atd.

2. O kyantitó metrickć rozhoduji samohlasky i souhlasky,
jako pf i ćasomire absolutni ; ale slabiky yerśoynim rhythmem jinak
se odd^lujl, neźli ve mluvnici, a poćlta se każda od samohlasky
(nebo dvojhlasky) aź do pośledni souhlasky pfed samohlaskou nej-
bllźe pfiśtl, na pf . otc | ovsk \ y. Za dlouhś berou se slabiky, kteró
maji dyojhlasku nebo dlouhou samohlasku (= slabiky pfirozenś
dlouhć), aneb i slabiky se samohlaskou kratkou ale v położeni
(positio) takoYćm, że odtud do samohlasky nejbliżśl dv6 nebo vice
souhlasek nasleduje (= sl. dlouhó po siei ć. poloźenim), na pf.

soudlm ( ^), nectnost ( )\ slabiky ostatni jsou kratky,

na pf. nebe (>-^^), msta (^), strach (^), vrahy (— '^).

Poznam. 1. Nćkterś slabiky dle potfeby tu za kratkć tu za
dlouhć se berou; o tom nauka o verśich metrickych jedna.

Poznam. 2. Ku kyantitć metrickś pfićińujl se tedy samo-
hlasky i souhlasky, a to każda kvantitou svou. Ale jako ve slabice
pflzYUĆnć duraz hlasu nejpatm^ji pfi samohlasce jejl se jevl (v §. 47.
pozn.), tak tak6 kyantitau slabiky nejylce samohlaska jejl yynika,
i kdyź sama sebou kratka jest (a oyśem y posicl). Na pf . y tenkrat,
nectny atp. yynika e yice neżli y tebe, nesu; pflzyukem jsou to
slabiky stejnś a rozdllne yynikanl samohlasky e je tedy óćinkem
kyantity slabićnć: y tebe, nesu nasleduje po e souhlaska jedina
a snadno se yysloyl, ale y tcnkrat, nectny nasledujl trojćlenś skupeniny
souhlaskoyś, na nś yzchopujl se mluyidla jiź pfi samohlasce pfed-
chazejlcl a tlm yynikne tato samohlaska, ać sama sebou kratka jest.

ODDELENt DRUHE.

O promćndch slova na strance hIńskovć aneb o promćiideh

blaskosloYiiyeh.

§. 52.

Promeny hldskoslovnć jsou pfedeyślm dvojlho druhu:

A. jednemi mćni se jenom hlaskova stranka slova a nikoli
tćź yyznam jeho; na pf. stć. du&a zmśnilo se v duśe^ ale tim
nezmenilo se nic na strance vyznainovć, duśe jest nominatiy jednotny
jako duSa a znamena toteż co ono; takteź stć. mlazśi promenilo
se ve mlojśi a mladśi^ ale vyznamem jest mladśi a mlajsi totćź,
co mlazsL Tyto a takove promćny hlaskoslovne nazyyame p o u h y m i.

B. Naproti nim jsou promeny jin6, jimiźto samohlaska ve
slabice kofennć se sesiluje a rozmnoźuje, kde yśak touźe zmenou
take sesileni a rozmnożeni •wyznaniu se yyjadfuje, na pf. nesu-
npsfm-snaślm, smrt-mor-zmar atd. Zmćny tyto majl tedy take ukoi
sloyotyomy a zejmśna kmenotyomy a znamy jsou ye sloyanśtinś pode
jmenem stup6ovanl.

A. Promóny lilaskove poiihe.

§. 53.

Co hlaskoyou stranku sloya ćini, jsou jednotliye hlasky urćitć
jakosti, urćitśho poćtu a urćitśho pofadku, yysloyene ye slabikach
urćitćho pfizyuku a urćite kyantity.

Promśny hlaskosloynć pouhś shledayąjl se pfi yśech tćclito
y^cech, a mohli bychom tedy soustaynć tak postupoyati, że
bychom probrali nejprye promćny y jakosti hlasek (1. samolilasek
a 2. souhlasek), pak promeny y poćtu hlasek [a) odsouyani a b)
pfisouyani, a to I. samohlasek a 2. souhlasek] atd. Ale takoyym
postupem roztrhly by se yyklady o samohlaskach pffliś od sebe,
a podobne yyklady o souhlaskach ; proto yolime rozdSlenl nasledujicl.

49

Pouhe łilaskosloviie,prom6ny slov ukazuji se

I. na samohlaskach, ktere jednak

A. semćnly jakosti sve, jednak

B. se odsouvaji nebo

C. se pfisouvaji;

II. na souhlaskach, ktere taktćź

A. se mśnl,

B. se odsouvaji a

C. se pfisouvaji;

III. V pofadku Masek ćili pf esmykovanim;

IV. ve skład 6 slabikovem,

V. V pfizYuku a

VI. ve kvantit6.

Poznam. Hlasky odsouvaji se s poćatku, z prostfedka
a s końce slova a dle toho rozezuaya se sesouvani (na pf . orataj-
rataj), vysouvani (yekTcy-yelky) a odsouyani (bliźe-bllź). Ale muźeme
taks yśecky tyto tri zpusoby jednlm nazvem zahrnoyati a jmeno-
yati je yubec odsouyanim. — Toteż plati o pfisouyani: i tu
możno rozeznayati pfedsouyani (uź-juź), ysouyani (zraly-zdraly)
a pfisouyani (zase-zasejc), anebo pfestati na jednom nazyu spolećnem.

§. 54.

Opromenach hlaskosl. pouhych dluźno yubec pf ipomenouti :
a) że nektere yznikly hned s prynim puyodem sloynćho tyaru, jinó
pak trprye ćasem; b) że nśktere se yykonaly y dobć pfedhfetori-
cke, jinć pak y dob6 historickć, zname ze zachoyanych pamatek
pisemnych ; c) że se yyskytuji dilem poruznu ye sloyich jednotliyych,
dflem duslednć a s patrnou prayidelnostl y celych tf idach sloy; a
d) że jich byya pfi tśmźe sloyś nśkolik za sebou, takofka cela fada.

a) Nśkterć promćny yykonaly se hned, kdyź se sloyo tyofilo ;
tak na pf. ye sloyś mast poystalo s z^ z (ma^ati) a.promena -er y 5
je zajistć tak stara, jako sloyo mast^ nebo< mae^ nebylo nikdy Ize
yysloyiti. Naproti tomu jinś promćny teprye ćasem se yykonaly;
na pf . pycha prom6nilo se ćasem y pajcha a pa;cha pozdćji zase
y pa;cha.

b) N6kter6 promćny yykonaly se y dobę historickć, jinć
y dobę pfedhistorickś. Abychom promćnu hlaskosloynou (jako
yfibec promćnu jakoukoli) poznali, k tomu potfebi jest znati a sroy-
nati tyar, jaky byl pfed promenou, s tyarem po promćnć.

Pfi nćkterych promćnach nalezame oboje tyto tyary dilem
y parna tkach pisemnych, dilem y jazyce żiyem ; na pf . ye starśich pa-
matkach ćte se daj^ volaj atp., pozdćji pak piśe se dej^ volej a tak

4

50

se take mluvi podlć jazyka spisovn6ho, ać ve mnoliych uafećlch
dosiid se udrźel starsi tvar daj^ volaj. Ty proinśny, jejichźto starsi
tvar zachovan a dos\edćen jest ve starych pamatkach pisemnych,
jmenuji se historickymi, pon6vadź se ve spisoynćm jazyce
V te dobć yykonaly, ktera jest obsaźena v historii pisemnictvi
naśeho.

Naproti tomu jsou prom^ny pfedhistorick^, ktere se
yykonaly pfed znamym zaćatkem pisemnictvi naśeho a pfi kterych
zname nanejyyśe jenom tvar yznikly promćnou ze starych pama-
tek pisemnych. Tvaru starśiho, ktery pfedchazel pfed promenou,
dobirame se za poiftoci etymologie a analogie ćili tim, jaky je
puvod slova a jaky by m61 byti tvar jeho dle obdoby tvaru jinych.
Na pf. ve sloYŚ vlast stalą se promSna d \ s; ale jiź v nejstarśi
pamatce ćeske ćte se vlasf, prom^na ta tedy v dobć pf edhistoricke
se yykonala ; źe tu neni s puyodni, nybrź ze sem pfiślo promenou,
k tomu ukazuje puyod sloya (etymologie), jeź je odyozeno od vlad
(= yladnouti) pfiponou i: ==: vlad't = vlast. Ve sloy^ hrdlenic
poystalo e promSnou z o; k tomu ukazuje obdoba (analogie) po-
dobnych odyozenin jinych, jako sousedoyic atp., a tfeba bychom
pisemnćho dokladu pro starsi tyar krakyic nem^li, pfedpokladame
jej pfece, poneyadź toto sloyo zajistó yzniklo touź pfiponou 'Ovic,
jako obdobne sousedovic atd. ; Jcrdloric je tedy dle alnalogie i dle
etymologie starsi tyar ku mladśimu krdlevic.

Poznam. Tyary, ktere dle analogie a etymologie sestroju-
jeme, abychom je postayili jako starsi naproti znamj^m pozd^jśim,
anebo jako puyodni naproti zmenenym skutećnym, jmenuji se tyary
ź a d a n ć ; krdlGvic je tedy zadany starsi tyar proti mladśimu hi-
storickemu tyaru krdlevic, vladt je tyar zadany naproti skutećnemu
vlast atd. V pisme je zyykem, znamenati takoyó tyary hyezdićkou :
*vlad{.

c) Promśny hlaskosloynć yykonayaji se dllem jen tu i tam
(sporadicky) ye sloyich jednotliyych a dOem dusledne
y celych tfidach sloy. Napf. y ćckati je pfehlaska m.
Cakati, ale z toho nelze yziti prayidlo, źe by snad yśude slabika
Ja- se manila y će-, hned nejbliźe pfibuznć sloyo ćaka syMćl
proti tomu; a tak je u yśech pfipadu jednotliyych. Naproti tomu
m6kke sloyesne kmeny yzoru volałi pfehlasuji se yśecky a du-
slednć: yraceti, yracd atd., a podobni yśecka podstatna jmćna
yzoru duśa-duśe (aź na nemnohć yyjimky) atd.; tu tedy jeyl se
promena zase y celych tfidach sloy.

d) Promćn hlaskosloynych byya n^kdy y temźe sloye cela
rada. Na pf. datiy mnoź. muzom promSnil se v muźcm, pak zase
y muźóm, dale y muźuom a naposledy y muźtłm. Tyar, pfede
kterym neyidime promćny żadne, nazyyame puyod nim; ale tim
OYŚem neni min^no, źe by byl od pryniho poćatku takoyy, jaky se
nam jevi, nybrź rozumi se puyodnost jen relatiyni, źe je to totiź
tyar starsi, neźli jsou jinó, o kterych se pray6 jedna.

51

Ukolem hlaskoslovi vzhledem ku hlaskosloynym promćnam
pouhym jest, podati jejich soustayny yyklad, totiź jednak srovnati
je a objasniti dle yysledku a kde możno i die pflćin, jednak ukazali,
kde na tom zaleźi, jak ve spisovńćm jazyce jdou za sebou.

L Promeny hlaskoslownó pouhó, kterć se ukazuji na

samohl&skioh.

§. 55.

Promśny hlaskoslovnć pouhć, kterć na samohlaskach se uka-
zuji, jednak

A. V tom zaleźi, źe se samohlasky m^ni ve svś jakosti, a jednak

B. V tom, źe se odsouvaji a

C. źe se pfisouyaji.

A. Samohlasky se mSnI.

§. 56.

Samohlasky se mśni ve sv6 jakosti a jejich promeny jsou
rozmanity jednak co do vysledkuv a jednak co do pfićin svych.

Yysledek jejich je yubec dyojl: bud zm^ai se samohlaska
V jinou men6 zayaznou, bud vc zavaźn6jśi; v prvem pfipadć marne
seslabeni samohlasky, na pf. duśa-duśe, ve druhćm se sileni,
na pf. swd-sawd.

Pf ićina promeny samohlaskove

I. ukazuje se nekdy zfejmó v sousedni Masce podnebne (bud
ve mekkć souhlasce, bud ve mókkć samohlasce) a

II. ve kyantite slabiky; ale

III. nekdy nebyva dosti zfejma.

Mćkkou hlaskau sousedni mćniya se samohlaska tyrda y naleźitou
ntókkou, a jeźto mśkke samohlasky jsou menź zayaźny neźli tyrde,
(§. 18 pozn. 2.), tedy je to seslabeni, na pf. duśa-duśc. V mluynicich
nazyya se toto seslabeni, jeź je zpusobeno sousedni hlaskou mdkkou,
pfehlasoyanim (anebo takć spodobovanim samohlasek).

Kyantitou a zejmena grammatickou delkou slabiky se samo-
hlńsky i seslabuji, na pf . mlćko-mHko, i sesiluji, na pf . kóó-kuon)
Promeny pryćho zpusobu budeme nazyyati uźenim a druhć roz-
śifoyśnim samohlasek.

4*

52

Kde nenl pflćina dosti zfejma, v tóch pfipadech jmetiujeme
promćny samohlaskove prostó seslaboyinim a sesilo vanim-
Dle toho dćllme promćny samohlśsek takto:
I. pf ehlasoYŚni (a ruśenl pf ehlasek, §. 58) ;
II. óźeni a rozśifovani samohlasek; a
III. jinć seslabovani a sesilovńnl jejich.

I. PrehlasoTdni a rudeni p^ehldsek.

§. 57.

Pf ehlasoYŚni je promSna samohlasek tvrdych v naleźite mćkke,
zpusobena sousedni hlaskou mćkkou.

Zejmćna pfehlasujf se a v c, o v e a m v f, na pf . duśa-
duŚ6, vok. duśo-duśe, akk. duśw-duśi. Dlouhć d pfehlasuje se zase
ve dlouhe e (anebo v ie, ponśvadź ve starć ćeśtinć m6kk6 e a ie
se zastupujl, na pf . hfiech a hf^ch) a dlouhć u ve dlouhe i, na pf .
dat. duśam-duś^m (duśicm), instr. duśw-duśi* na pfehlasku dlou-
heho ó neni bezpećnych pfikladuy, ale m61a by zajistć taks byti e
(§. 60, pozn. 1.). Dyojhlasky ia a iu jsou dle prvćho ćlenu sv6ho
mćkky, ale druhy je v nich tvrdy a pfehlasuje se, ćlmź ia mćni
se V ie (e) a iu v ii = i, na pf. 3. os. mnoź. chvalta-chvalic
(chyale), instr. kostiw-kosti.

PfehlasoYaci sfla jest ve mćkkó hlasce sousedni. Byva to
mćkka souhlaska nebo mćkka samohlaska, ode kterć pak i hlasky
sousedni mśknou, ha pf. du^a-duie, vzat-t yzeti. Ćasto projeyuje
i pfiyodni e (stfidnice starobulharskćho e, §. 17. pozn.) moc
pfehlasoyaci, ać se jinak samohlaskou obojetnou byti jevi; na pf.
Jan vok. Jeae.

Mćkka hlaska, ktera zpusobuje v sousedstyu svćm pfehlasku,
jde bud pfed samohlaskou pfehlaśenou, nebo nasleduje za ni. Dle
toho rozeznayame pfehlasovani postupnś a zpatećne; na pf.
du§«-duśa je pfehlaśeno postupnś, ponśyadź mfekkć S na nasledu-
jicl a p&sobi a je pfehlasuje, a daj-dg je pfehlaśeno zpatećnS.
Jenom a (d^ ia) pfehlasuje se postupnś i zpatećnś; o n u jen
postupnś.

Poznam. 1. Sousedni hlaska mekka, jejimźto pusobenim
samohlaska tvrda se pfehlasuje, sousedi s touto samohlaskou budto
bezprostfednś jako v dnSa a daj, bud prostfednś, a to zejmena
ćasto byva pfi pfehlaskach zpatećnych, na pf. vzav-vzevśt, diabel-
deeblik, akk. ranoźn^ pfdtely a dat. jedn. pficteli.

nsBB^BSSsssassBamammBBmKBmBatmmKmmss

53

Poznam. 2..Mnohdy jest vśecka pf fleźitost ku pfehlasovani,
ale toto se pfece nevykonalo nebo neujalo; t. j. jazyk u pfehla-
soYani jde jen do jistć miry. Na pf . mamę pfehlasovan6 jcviti
(za stb. jayiti), zjev atd., ale nepfehlasovanś javor (stb. jayorfc),
ać V obou pflpadech stejna je pfićina a pfileźitost ku pfehlaso-
vanl; mamę pfehlasovan6 ć^kati, ale nepfehlasovanś ćdka, ponfe-
vadź pfehlasoyana forma ćeka se neujala, aćkoli se ujiti mohla
tak, jako se ujala pfehlaska v ćaśa-Ceśe (nć. Clśe) atd.

§. 58.

Ve mnohych pflpadech yykonana pfehlaska ćasem se zru-
śila a byyala samoMaska nepfehlasovana zase na sv6 mlsto se
dosadila; na pf. ukfiźwj, pozd&ji ukfiźij, a pak zase ukfiźwj. Zru-
śeni takov6 je źajistć ućinkem obdobnych tvaru nepfehlasovanych,
kterych było dosti jednak v nafećlch, jednak i v jazyce spisov-
nćm; vedlć ukriźfj psalo se a mluvilo jen kupwj, mUtij, hodwj atd.
a V nafećlch obecnych zajistć tako ukfiźwj, pracuj atp., a pod
tlmto vplyvem dal i jazyk spiso vny yyhost pfehlasoYanćmu ukfiźij,
practj atd. a zruśil pfehlśsku, t. j. pfyal takć formu nepfe-
hlasovanou.

§. 59.

Mamę tedy v ćeśtinć

1. pfehlasovanl o v c, kterćź nejstarślm se byti jevl;

2. pfehlasoyanl a v e (a d, ia v e, ie)^ a to

a) postupnć a

b) zpatećnć; a

3. pfehlasoYani «♦ v i (a w, iu v t), jeźto jest nejmladśl.

Tyto promfiny probśfeme po jednotlivu a pfi tom budeme
si YŚlmąti Casu, kdy se yykonaly, jakoż i toho, zdali a kdy se
pfehlaska zruśila.

1. O pfehlasoYŚnl o y e.

§. 60.

Samohlaska o pfehlasuje se y c a to jenom postupnć;
na pf\ duśo-duśc.

Pfehlaska tato je obecna yeśkerć sloYanśtinfe a Yykonala se
Y dobć pf edhistorickć.

54

«

Kde se vykonala a kde tedy za historickś e było dfive o,
poznaya se nejćasteji z obdobnych tvaru tvrdych, kde Bebylo pfi-
ćłny k tóto promśnń a kde se tedy za e ukazuje nepfehlasovan6 o ;
na pf'. SY^źast-sladkost, duśe-źeno.

Zejmena yykonala se pifehlaska tato

1. ve slabikach kmenovych, a to ve slovIch jednotliyych
jako ćoćka-ćećka, śotek-śetek ; — ve sloźeninach jako d^jepis vedl6
ćasopis, ohncstroj v. ohńostroj, licemćrnik vt licomćrnik atp. ; —
a V pfiponach odvozovacich na pf. sv6ź6st vedle sladkost, krak-
vati V. kupoYati, krakv v. bratróy, kralcvłc v. sousedoyic, kralev-
stvie V. synovstvl atd. ;

2. Y koncovkach ohybaclch je tato pfehłaska ve sklonśnl
Yzoru muS a mec (vedlć tvrd6h~o vzoru ha>d a dub) v dativu a
lokale jedn. stć. muźevi mfsto starśiho nauź(>vi vedle hadovi;
V nom. a vok. mnoź. muźeve m. st. muźoye y. hadoyć; y gen. mn.
muźey y. hadóy; y dat. muźem y. hadom; a y dat. a łnstr. dyoj.
muzema y. hadoma; — ye sklonSni yzoru duSe (yedlć ryba) ye
vok. duśe yedlś rybo; — ye yzoru mofe (y. misło) y nom., akk,
a yok. jedn. mofe y. mesto; dat. mn. morem y. mćstóm; —^ ye
sklonćni yzoru ji (on, nd§, vSechen atd., yedle ten) v gen. jeho
yedlć toho, ź. jejl, dat. jemu y. tomu, lok. y nem y. tom, akk.
stf. J6 y. to, gen. lok. dyojnem jejó y. toju.

V nćkterych pfipadech se tato pfehlaska zruśila a byyale
o dosadilo se zase na sye misto. To se stało dilem po ruznu ye
sloylch jednotliyych, jako na pf . ye sloźeninach ohńostroj, otcoyrah,
Ucomśmik, — dilem duslednś y nfekterych pfipadech, a to zejmćna
pfed V a w, na pf . stć. muźeyi a nć. se zruśenou pfehlaskou
muźoyi, muźeyć-muźoyć, muźey-muźóy (gen. mnoź. i pfiylast. pfi-
daynć jm.), kraleyic-kraloyic, kralaystyie-kraloystyi, kraleyati-kralo-
vati, mużem-muźóm, muźema-muźoma. Yyfiaty jsou z tohoto zru-
śeni dat srde^m*(nć. srdcim, vedlś mćstóm, yyjimkou: ku pla-
yiśtóm Saf. Poć. 46), jemu, lok. v n^m (yedlć dialektickćho v ńom,
ye yśom, y naśom) a kraleyic (yedlś kraloyic, Kraloyice atp.).
Careyić je forma ruska; ćesky by znćla cafoyic.

Co do ćasu yyskytuji se pfiklady se zruśenou pfehlaskou
yelmi zahy ; jiź y Rkp. Zel. z IX. stoi. ćte se : yćśćbam yitćźoyym.
Naproti tomu naskytaji se pfiklady s pfehlaskou nezruśenou, kde
bychom zruśeni oćekayali, jeśtfe v pol. XV. stoi.; na pf. kraleya
a cizozemcem (dat. pi.) y Kronice Trój., neboźćik Hajovec a ynuk
Hajeycóy, u dyora kraleya Yaclayoya, manstyie kraleyo a manstyie
kraloyo ye Syćdectyicb (Arch. ć. I. 182 — 185). V celku ukazujl
pisemni pamatky, źe toto zruśeni dało se bćhem stoi. XIU. a Xiy.
a dokonało y pol. stoi. XV.

00

Poznam. 1. Delka v gen. a dat. mnoź. muźov, muź^Jhi atp.
je bezpochyby foneticka (§. 137.). Można, ze były ty slabiky dlouhy
jiź pfed pfehlasovanim, a v tom pfipad6 m^li bychom pfiklad pfe-
hlasky dlouheho ó ye: muźóv-muź^v, muźJm-muźem^atd. Ale można
takei że tu zdlouźeni teprve pozd^ji nastało, że se kratkę muźov
a muzom pfehlasilo ve kratkę muźev a mużem, a teprve po zru-
śenl pfehlasky że nastało take zdlouźeni slabiky, gen. muźov, dat.
muźóm. Ve vzoru misto-pole byl by v prvem piipadś dat. mnoź.
m^stdm-polem (nebo coltem) ; ve druhćm m^stom-polem (n. poMm),
pozd^jśim zdlouźenlm polem a zoużen^ polim.

Poznam. 2. Dialekticky, zvlaśtś naMorave a na Slovensku,
slyśi se tako Yyśohrad, macocha, vajco (vejce), srdco, polo, lożo,
vok. duśo (Hatt. ml. sl. 28; Suś. 464).

2. O pfehlasoyanl a v e a d, ia v e, ie.

§. 61.

Ćeśtina ma troji a : prve je stf idnici za stb. a a to nazyvame
pftvodnim a, druhe je stfidnici za stb. e (jaf) a tfetl stfidnici za
stb. ę. Każde pfehlasuje se postupne i zpatećnć a jsou jiste tfidy
slov, kde se pfehlaska op6t ruśl. Ale tyto zm6ny nejdou u vśech
a stejnym krokem a nevedou ku stejnym vysledkftm; proto jest
nam jednati o postupnem i zpatećnćm pfehlasovanf a o ruśeni
pfehlasky

cc) gfi puYodnim a, napf. duś«-duśc, daj-dej, zeman-zemenś-
zemanć;

P) pfl a, kterć je stfidnici za e (jat), na pf. slyśal-slyśdi-
slyśd ;

y) pfi a, jeź je stfidnici za ^, na pf. vzal-vzdi-vzali.

Pfehlasovanim vznikle ie, e promćnilo se pozdSji zase v i
(o ćemż viz doleji §. 77, użeni samohlasek).

a) Pfehlasovani puYodniho a.

§. 62.

a) Postupne pfehlasovanf puvodniho a y e yykonalo se vc
slabikach kmenoyych i koncovkach ohybacich.

1. Ve mnohych slabikach kmenoyych, na pf. jeviti (stb.
javiti), jehnś (stb. jagnę), stć. jeezva = jtzva (stb. jazva), jeśitny,
jcdu a jezdim, stć. jieólo (jidlo) a ji^m (jim), jesle (stb. jasli), jez

56

(stb. jazT,), jezevec, jefab, jcstfab, jcśtór, jechali, jektati (sl. jachtati)
atd.; — ve pfiponach odvozovacich : hriićei* (pol. garncarz, hmćif),
noźef (noźff), mećef (mećif) atd. vedlć kolar; a zvlaśt6 ve pWponć
mSkkych sloyesnych kmenu tfidy V.: hazeti m. hazati (pon^yadź
je zde z mćkkó, i), \Taceti m. vracati, snaśeti m. snAśati, svaźeti
m. syaźati atd.

2. V koncovkach ohybaclch je tato pfehlaska ve skloneni
Yzoru muz (a med) v gen. jedn. muźe m. muza, meće m. meća;

V nom. akk. vok. dvoj. muźe m. muza; — ve skloneni vzoru duśe

Y nom. duśe stć. duśa vedlć źena; v dat. instr. dvoj. duśema m.
duśama, instr. mn. duśemi m. duśami, dat. mn. duśem (duśim) m.
duśam, lok. duśech (duślch) m. duśach ; a podobnś parne m. parna,
sudte m. sudm atd. ; — ve sklonćni yzoru morę v gen. jedn. mofe
m. mofa vedle mSsta a znameme m. znamema, nom. akk. vok.
mnoź. mofe m. mora; — ve sklonćni vzoru ji (on^ ndS^ vSechen
aj., dle ten) v nom. jedn. źensk. naśe m. naśa vedlć ta, v nom.
akk. vok. mn. stf. naśe m. naśa, a v nom. akk. dvoj. muz. naśe
m. naśa, moje.

Zruśena je tato pfehlaska jen ve kmenovycli slabikach
nćkolika slov jednotliyych, ve kterycli se svym ćasem yyskytla,
ale neujala ; na pf . jesny-jasny. Ve pfehlasovany eh slabikach ohybaclch
neyratila se spisoyna ćeśtina k puyodnimu a nikde.

Co do ć a s u yyskyta se toto pf ehlasoyanl uź y nejstarśf pa-
matce ćeskć, dievćie ruka m. dieyćea ruka y RZel.; odtud zmaha
se ylc a yic aź do poć. XIV. stoi.; tou dobou jest yykonano aź
do jistć miry, na kteró zustaya podnes.

Naproti tomu zustalo dosti mnoho sloy nepfehlaśenych,
na pf. jabłko, jayor, jako, jaloyy, jahoda, jaro, jama, jafmo,
ja'hla, ńadro, atd.

Poznam. Daleko yćtśi merou naskytuji se nepfehlaśenć
tyary y nafećich, zejmena y nSkterych morayskych a sloyenskych,
kde jsou prayidlem, na pf. moja duśa, nedćla, duśiam, znamema
(jedn. gen. a mnoź. nom. akk. yok.), snaśat! atd.

§ 63.

b) Z patećnć pf ehlasoyani puyodniho a y e yykonalo se

1. ye hlaskoye spfeźce aj: daj-dej;

2. ye pfiponS •(j)aii^ -Mn, na pf. zeman-zem^nć a zruśenlm

zemane ;

3. ye mnohych sloyesech tfidy V. yzoru Mdti: hfol m. hftal-
hfeeli a zruśenlm hfali;

4. poruznu ye sloyich jednotliyych, na pf. akk. mn. pfately,
dat. jedn. pffeteli.

57

§. 64.

1. Hlaskova spfeźka aj pf^hlasila se v ej; na pf. daj-dej,
najvajś-nejvejś atd.

HłaskoYa spf eźka aj yyskytuje se v imperativech : dajydajte^
volaj^ vólajte atd. ; — v superlafiyiiim naj- : najvySśi^ najvyśe ; —
ve stfidó za starsi y: pycha pajcha^ svaty svataj; — a v jednot-
livych sloYich, na pf . tajny, Hosłajn, hostajny, Ihostajny, prodaj
(podst. jm.), hajtman (z nSm.). Ve yśech tSchto pfipadech pfehla-
suje se a V 6 a marne tedy pfehlasku e z a:

V imperatiyś daj-dej, dajte-d^jte, hraj-hrej, volej, volqte, sedej,
sedejte atd.; —

V superl. nejyyśśi, nejyyśe atd. ;

ye stfid6 za y: pgcha m. pajcha, mlgn m. mlajn, Tejn m.
Tajn, atd.; — a *

ye sloyich jednotliyych, na pf. tqny, stejny, Ihostejny, ygce,

krejći, prodej, glejt, hejtman a j.

•

Pf ehlasky ye spfeźce aj-ej z r u ś i 1 jazyk spisoyny jen tam,
kde jest tato mlsto pfiyodniho y^ kterś se zase dosadilo: mlyn-
mlajn-mlejn azasem^y*^, svaty'Svałaj-svatej'Svaty, Puyodni ynebylo
z t6chto mlst nikdy upln6 yytlaćeno, ale pfece misto nśho aj a ej
syym ćasem nejen se mluyilo, nybrź dilera i psalo. — Ve pfipa-
dech ostatnich jazyk spisoyny pfijal pfehlasku a zachoyal ne-
ziniśenu.

Naproti tomu se toto pfehlasoyani nćkterych sloy ani nedo-
tklo; na pf. Araj, anebo kde je dlouhć d: hdj^ stdj^ raj.

Co se ćasu tykś, yykonalo se toto pfehlasoyani v jazyce
spisoynćm b^hem stoi. XVI. Az do końce XV. stoi. je prayidlem
aj, ye stoi. XVI. jdou aj a ej yedlć sebe a od poć. XVII. stoi. je
zase prayidlem ej; kde po XVL stoi. jeśtć aj se yyskytuje, tam
bud pfehlaska nikdy nebyla (na pf. Tcraj)^ bud se zruśila (na pf.
tajny 'te jny -tajny) ^ bud y obdobne fonnć yedle nepfehlasoyanćho
aj se drźi (na pf. hrej yedlć hraji).

Poznam. 1. Obecna nafeći odchyluji se y teto pfićinć od
jazyka spisoynśho a) nejyice tim, ze maji ej za y: na pf. yelkc;
mlejn atp. (aź na instrumental jedn., yelkym; sroynej yśak §. 84.
pozn.); — ab) dilem take pfehlaskou ye pfipadech jinych, kde
V jazyku spisoynćm neni, jako lejc (v. lajc m. lavic) a mlejśi
(y. mlajśi^ mladśi v Doudlebsku), hejny y. hajny atp.

Poznam. 2. V imperat. V. tf. mSkkych kmenfi je -ej, -ejte
pfehlasoyano postupnć: sdisej^ sndsej^ hrdćej atd.; vidi se to sroy-
nanim se tyary jinymi, na pf . snaśej ma e jako snaśeti a snaśd atd.,
kdeźto dej ma e proti a y ddti, dal.

58

§. 65.

2. Pflponou '(j)an a -enin (m.janAn stb. jan-im) tvofi se
jmćna rodova a mistni, na pf. Himan a Ńim^nin stb. BimljanifiD^
miśtan^ ^eman^ Lumny^ Brozany atp. Tu pak była pravi(llem vźdy
pfehlaska e (e, zem^nin), kdyź nisledovala Maska "m^kka, bud ve
druhe pfipone odvozovacl -in aneb i ve pfiponó odvozovaci jinć,
bud Ye priponś ohybaci. Tedy v jednotnSm ćisle veskrze zem^nin
gen. zem^nina atd., kdyź se dle starślho zpusobu pflpona druha
min podrźuje, ale zeman gen. zemana atd., kdyź se pozdśji druha
pflpona -in odsula. V ćlsle pak mnoźnem nebyva druhć pfipony -m
a pf ehlasovanl zavisi na koncoYce ohybaci : nom. vok. zemMe (dle
meśćew^e JM. 419) nebo zemi^ne (poneyadź i -ne plati za mSkke,
a£ poYstalo z -nie anebo z puYodniho e, y. §. 57.), gen. zeman,
dat. zemanóm, akk. zemany, lok. zem^niech n. zem^nech (o mśśće-
niech KR. 466), instr. zemany.. A tak byYalo i jmeno pfldaYiiś
zemen(6)sky a podstatne zem^n(6)stY0 ; oboje maji pfehlasku od
SYych pflpon, ktere se zacinały puYodne samohlaskou mSkkou (stb.

-6Skl, -6StY0).

Co do ćasu pozoruje se tato pfehlaska y ćeśtinć spisoYnć
od dob nejstarślch, pokud je k tomu pfileźitost. Pfi delśim singu-
laroYem kmeni udrźela se, pokud se Yubec kmen udrźel, dosud
mluYlme sprŚYn^ji dYofanln neź dYofanin; ale Ye kratślm kmeni
(bez -in) jsou Yyjimky s nepfehlasoYanym a stare a ćim dale ćet-
nSjśi, aź Ye stoi. XVI. pfehlaska e docela se zruśila: zemane
lok. zemanech a Yedló toho i jedn. ć. zeman, zemana atd.; a po-
dobni i Ye jmćn6 pfidaYuem zemansky a y podstatnem zemanstYO.

Poznam. 1. Tymże praYidlem y nśkterych tYarech take
Jtrestan a Tatar se f idi : nom. mn. kf est^e a Tatere, gen. kf esfan
Tatar, akk. kfesfany a Tatary, jmeno pfldaYUć tatersky a kfe-
st^nśtf.

Poznam. .2. TYary jako zemane misto zem^e a naopak
zemany m. zemany, Tatare a Tatery, Tateróm atp. jsou Yyjimky
z praYidla. Velmi ćastou a takofka stalou takoYOu Yyjimkou jest
nóm. mnoź. s koncoYkou i, zemani. — Od adjektiYnlho Yzoru ze-
mensky Yyskytuje se zahy odchyłka Ye sloYansky (MV) ; ale naproti
tomu ćteme y sloYenskóm jazyku, o d6dicevi sloY^skćm, sloYcn-
skym hlaholem, sloYenskóho roda (RH 181, 182, 183, 207), kfe-
st^nśtl (RK) a jsou obdoby tatcrsky (RK) a pfid;ersky (§. 67). —
Pro tYar zem^nstYO jest oYŚem dokladu po malu: by bóh uslyśeti
raćil SYĆ kfest^nstYO (Alx. 166).

59

§. 66.

3. Slovesa V. tf. v2oru hrdti mivaji tuto pfehlasku vepfi-
ćesti minulem ćinnem, kdyź je tomu pfileźitpst, a v iiifiiiitiv6.
Na pr. ^

hreji pfić. hfol (m. hhal, staźeno ze hfejal, s tvrdym ł na
konci) a plur. Mieli (pozdśji zouźeiio hnli, s mśkkym l\ li)^ inf.
hfi^ti (zouź. hnti) ;

preji: pfal-pfidi a yłieti;
deji: ddl-iieli a dieti;
vSji: val (sl. vial)-vidi a \ieti;
smSji: smal (m. smfal)-smeeli a smieti atp.

Co do ćasu nalćzajl se tyto pfehlasky aź do XVI. stoi. Tou
dobou zruśily se v jazyce spisovnem a stały se pravidlem tvary
nepfehlasoyane hreji: hfdl, hfali, hmti atd.

Poznam. Tvary jako Miel misto hfdl jsou yyjimky z tóhoU)
prayidła. Dialekticky dosud se slyśl hnt a hfil, pWt (pfati) a
pfil atp. ; vati a vtti, okf ati a okfiti i v jazyce spisovnem vedle
sebe se drźi; v diti, siti (dial. sejt stb. sejati)^ liii (dial. lejt stb.
lejati) se pf ehlaska nezruśila, nybrź ie dale ^ i se promćnilo :
dieti-diti atd.

§. 67.

4. Slova jednotliya, ve kterych se puvodni a tu a tam
zpśtećnś pfehlasilo v e, jsou^na pf. Jan vok. Jene dem. Jenek;
dabel-diebllk zouźenś diblik; jama-Jemnice, stb. ćeljadB (ćelad-
ka)-ćek(I, pfatelć-pnetel (pfitel) a j.

Nejduleźit^jśl z nich pak je pritel, Kmen tohoto slova je
sloźen ze kmene infinitivnlho prija--^ staźenćho ve pfia-^ a pfipony
'tel^ tedy pfiatel- nebo pfatel-, a ve sklonśnl mlva koncovku tu
tvrdou tu mśkkou. Pfed koncovkou mSkkou pak pravidelnś krae-
novć ia (a) pf ehlasuje se v ie (e) v celem ćisle jednotnem : pfieteF
gen. pfictele atd., a v ćisle mnoź. v nom. vok. lok. i^pfietele, pfiete-
lech, a podobno pfieteFsky, (z ruky nepfidielskć, Źalt. Klim. 88),
prieteMce, spfieteliti (ten s6 s Tristramem spfieteli, Tm. 118); na-
proti fomu gen. mnożny pfrftel (s tvrdym I), dat. pfatelóm, akk.
instr. pfately. Toto prayidlo zachovava se v pisemnem jazyce
V celku do XVI. stoi. a v ćisle jednotnóm • dosud, nebot nć. pritel
poYstalo zouźenim ze pf ehlasoyaneho pfietel; ale ostatnS zruśila
se pf ehlaska a marne nom. vok. mn. pfatele, pfldaynć jmćno
pfatelsky (fidćeji pfitelsky a to ve smyslu = pfibuzny) a sloveso
spfateliti.

• V

^ A X \ .1 U I s t f i d n i c e a Z a s t b. ^.

§. 68.

vliuvi stbulharskelio e było ta; stfidnice ostatni,
\ óiNnuł> historickć, z tohoto ia si vyvozujeme.
N N. .. mIvo u\ i\ s^kracenć ^, e; ty Yznikly z puvodnlho

\ >v \.t;iau U to

V ,.» \> o X t u i> tt y m, na pf . aorist slyśach-slyśech, slyś«chom-

V .'. V .u .< [^ vH t o O U y m, na pf. slyśav-slyśevśi, slyśal-slyśdi,
v:nv»Uv» uu4o <i)-slyśeni a slyś^ni, slyśaf (slovenske) slyśeti,

§. 69.

;0 IN^Ntupuyni pfehlasoyanim sluśi vjTad6ti tyto stfidnice z ta
\\\\\, Kvlo Ku /patećnemu nenl pflćiny; uhmem tedy ve valnć v6t-
>:nu^ \:ioch \MM|mdiV kde stfidnice nijaka za puYodni ia jest. Jen
^h^KoUk shibik knuMiOYych zachovalo se bez pf ehlasovani, napf.
r\łx^u^iti» ^Mk i^iffzu, zroly, ozrać (nadhera), ćaka, ćas, ćlanek, pi-
\ułl{^, o\nNłlu rt YoIII. tfidś Yzoru drMi nekdy y aorist^: slyśach,
nl\ Młvhouu slYJ^achu, praYideln^ pak ve pfićestich a pfechodniku
^unuihMU t\oh^o vzorii: drźal, drźala, drźalo; drźav; drźan, drźana,
Uii^iiuo. >o slabikach ohybacich nezustalo nikde nepfehlaso-

{\\ do fus u Yykonalo se toto pfehlasoYŚni v dobć pfed-
hi.MorloKó H ziistalo nezruśeno.

§. 70.

b) ZpatoCnym pfehlasoYanim mśni se toto a y e jednak
V vt^lvoh triilncli hIoy, jednak poriiznu Ye sloYich jednotliYych.

1 . Vi^\(^ t f 1 d y s 1 o Y, Ye kłerych za stbulharskć e nalćzame
tu no|ifohlrtsovan^ a, tu zpatećnou pfehlasku e, jsou ob6 minula
pMOosti, niiuul^ pfechodnik, infinitiY a podstatnć jmćno sloYesnć
vo lu/tN(b^ YZoru drieti (a dilem i Yzoru horełi), Spolećny kmen
tt^^cbto tvurft konfll se pfiYodnć samohlaskou a, ktera tu je stfidnici
*5łi i^i toto pak a i)fehla8uje se y e, kdyź nasleduje Maska m6kka,
ilu(lv |mk ł>t7.o zmfny zftstaYŚ. Tedy pfićesti min. ćinnć jedn. m.
\\xti\\, *, {\xiiń\\, Htf. drźalo; dYOJ. m. drźala, ale źenskć drźde
u Hti\ k\x)A\> (m. drźeW); mnoź. drżeli, drźaly, drźala; — trpnć
jodu, K\xiii\\, drźfina, drżano; dYOJ. m. drźana, ale ź. drźcn^^, stf.
^Irił^u^^; nmoż. drż^iii, drźany, drźdna; — pfechodnik min. drźaY,
K\xlr\^\s dricYse; — inf. drźcti; — jm. podstatnć drź<?nl; —

61

a podobnś i odyozena od tśchto tvaru slova: zadrżały, zadrźany,
drźcYŚi atp.

Co do ćasu pochazf tato pfehlaska z doby pf edhistoricke ;
ve starych pamatkach nalćzame ji z pravidla, kdekoli jl jest pff-
leźitost. V dob6 pozdćjśi ukazuje se dosti odchyłek od pravidla,
ale nedochazi na zruśeni pf ehlasky, nybrź ^ naopak : pfe-
hlaska eusazuje se i tam, kde pf elilasovani zpatećnćmu mlsta
nebylo a vedló pluralu slyśdi, slyśeni, slyśevśe ujaly se teź sin-
guJary slyśd, slyśen, slyśev za starsi slyśal, slyśan, slyśav. Jazyk
obratil se ke zpusobu noYOĆeskćmu a obrat tento dokonał se ve
spisovnć ćeśtin6 ve stoletl XVL Pf ed tim yyskyta se slyśd m.
slyśal jen jako odchyłka od pravidla (rovn6ź tak jako słyśali m.
slyśdi odchyłenlm opaćnym byvalo); ćim dal od XIV. stoi., tim
hojnśjśl jsou odchyłky slyśd, slyśda, słyśev atp.

Poznam. 1. Jako v drźal-drźełi atd., tak było ve vśech slo-
yesech tohoto vzoru; tedy tako slyśał-slyśdi, mlćal-mlćdi, slyśay-
słyŚ6vśi atd. Ale tak6 słovesa vzoru horeti podfizuji se na mnoze
tomuto prayidlu, na pf . hof al-hof di, visal-visdi, v6zał-v6^di, mrzał-
mrzdi se, lefal-letdi, sedal-seddi a p.

Poznam. 2. Stara bułharśtina ma v techto tvarech vźdy
tut6ź samohłasku e neb a (po sykavkach podnebnych hustślch), af
nasłeduje cokolW: goreli a goreli, slyśali-slyśali.

Poznam. 3. V diałektech dosud na mnoze zachovalo se a,
ale nejen dle pravidla stćeskeho : mizal, lefal, sedal, hrćal, v6śał,
nybrź takć mizałi, lefałi, v6śali, zkameńałi. V nafećf słovenskćm
jsou ve Yzoru drSeti i infinitivy bez pf ehlasky : mlćaf , bćźaf , słyśaf ,
piśfof, bojaf sa.

2. Jednotliva slova, ve kterych toto a dle okołnosti
zpatećnś pfehłasovano byva, jsou napf. źasu, źasnu, 3. jedn. uźes-
ne< s6 (RH. 224), velmi s6 uźese (Vyb. I. 1145), pfechodnó źesiti
(ten ny zźesil, Kat. 123; pfeźes imperat. m. pfeźesi, Stit.) a pod-
statnć uźesf; ćas, vok. mójzlynećese (tamt.), lok. pi. po nećesiech
(Alx. 1082), poćesie (Stit. Yrf. 370); piśfala a piśtd; źizala a Źi-
źelice; a j.

y) PfehlasoYani ^tfidnice a za stb. ę.

§. 71.

Nejśirśi a bezpochyby nejstarśi stfidnice ćeskoslovanske za stb.
ę jsou ve slabikach kratkych ja, a, ve dlouhych «a, d. Pfehlasc-
vanim mśnily se

kratkś ja, a ve kratkć ^, e, a'

62

dlouhe fa, d ve dlouhć ie^ e (a tjto pozdśji ve dlouM i,
V §. 76); a dśly se tyto zmeny pfehlasovanim

a) dflem postupnym, na pf. stć. vism pozdSji \me (= visi,
3. os. mn.), aorist pjach-p^ch (od slov. pnu), pfechodnik dialek-
ticky drźa a drżiac proti spisovnćmu drze a drźiec (drźtc), dśvća
(dial.)-d^vće atd; a

b) dilera zpatećnym, na pf. napjOT-nap^yśi a nap^vśe,
napjal-napeli, napjat-nap^ti a napeti, inf: slovensky ^iat — stć.
picti (piti, pnu)^ dativ mn. kufatum — ^^ jedn. kuMi, svaty-sv^tejśi,
hovado-hov^zi, pdty-p^t (m. pe^O, tf«su-tfeseś, zapomanu-zapomeneś,
s«hnu-si>hneś, tahl-t«<?hli, vazati-v^6Źi, fad-mditi, ńfad-ufednik atd.

§. 72.

a) Postupne pfelilasovanl yykonalo se v techto stfidnicich
na konci slov; na pf. pfechodnik imają pfehl. maje, 3. os.
mnoź. chvaKa-chvalie, stb. kur^ ć. knfc atd. Ve prostfedku slov
nebylo postupne pfehlasoyani v tśchto pflpadech prayidlem; pfi-
klady jako kokda, mekky, tfesu, pfedu, jsou dilem fidky, dllem
odchylky misto pravidelnych forem tfasu, prądu a ujaly se chybnou
analogii dle 2. os. tfeseś, 3. tfese, 1. mn. tfeseme atd., kde e
Yzniklo pf ehlasovanlm zpatećnym. Jenom v aoristech vzoru pnu :
pech, pechu atp. ukazuje se postupna pfehlaska byti prayidlem
i V prostfedku slova, nebof pflkladu na nepfehlasovanć pjach,
pjachu je velmi pofldku.

Co do ćasu yykonalo se toto pfehlasoyani na konci slov
yćtślm dilem uź y dobć prastare, pf edhistoricke ; co ye starych
pisemnych pamatkach jeśtć nepfehlasoyanćho zastihujeme, jsou jen
zbytky, na ktere pfedtlm nedoślo a jejichźto pfehlasoyani y ćeśtine
spisoyne do poć. aIV. stoi. se dodćlaya, totiź : gen. jejm-jejie, pfe-
chodnik imaja-maje a 3. os. mnoź, chyalm-chyahe. — Zruśeni
teto pfehlasky nenastalo.

Poznam. Mnoha nafećl zachoyala nepfehlasoyane a i na
konci sloy. Na pf . pfechodnik pfit. y doudlebśtinć drźa, na Moray^
drźa (na Sloyensku drźfac); 3. os. mnoź. mor. a sl. driia^ drM;
mor. a sl. sa m. se; mor. deyća, atp.

§. 73.'

b) Zpatećne pfehlasuje se toto a \ e atd. jednak y celych
tfidach sloy, jednak poruznu ye sloyich jednotliyych.

1. Celć tfidy sloy, ye kterych za stb. ę dle okolnosti
nepfehlasoyanś a nebo pfjehlasku jeho e (Ą nalćzame, jsou ob6
minula pfićestl, minjily pfechodnik, sloyesnó jmeno podstatne, infi-
nitiy a supinum yzoru pnu-piti a dale podstatna jmena yzoru kurę.

63

Ve jmęnovaiiych tvarecli vzoru pnu-piłi ma stara ćeśtina ve
kmeni pravidelii6 pfehkisku e (e), kdyź nasleduje slabika se hlaskou
mśkkou; jinak ma na temźe mist6 iiepfchlasovane a (ja). Tedy
pfićesti min. ćinnś jedn. pjal, pjala, pjalo; dvoj. muz. pjala źensk.
pfle (pel6) stf. p(^le, mnoź. muź. pdi ź. pjaly stf. pjala; pfić. min.
trpne jedn. pjat, pjata, pjato (nebo pat, pata, pato); dvoj. pjata
petś, pete; mnoź. pffi, pjaty, pjata; — pfechodnik minuly pjav,
p<?vśi, p^vśe; — podst. jmeno napeti; — supinum- pjat ; — infi-
nitivp/eti (pozd^ji zouźenim peti); — a podobne i odvozene odtud
tvary jako sepjaty, sepaty, nap^^yśi atp.

V podstatnych jmenech vzoru kurę jest koncove e v nom. akk.
vok. jedn. pi^ehlaska postupna ; v ostatnich pak padech objevuje se na
jeho mist6 ve stare ćeśtinć pravideln6 tu nepfehlasoyane a, tu
zpatećnym pfehlasovanim yzniklć e, dle toho, nasledujeli koncovka
tvrda nebo mekka (bud dosud zjevnś mSkka, neb aspoń puvodnś
mśkka). Tedy gen. kuMe (ponSyadź v koncovce t-e jest e puvodnl,
§. 57), dat. kuMi, lok. kuMi, instr. kuMem, dvojny nom. akk.
vok. kufeti, gen. lok. kufatu, dat. instr. kufatma, mnożny nom.
akk. vok. kufata, gen. kufat, dat. kuf atom, lok. kui-atech (v darach
skalnych a dupatech, Piseń pisni; Saf. Poć. 49; pro kuMech neni
clokladu) a instr. kufaty.

Co do ćasu pochazi tato zpatećna pfehlaska z doby pred-
historickć. Ve starych pamatkach nalćzame ji z pravidla, kdekoli
ji jest pMeźitost. Odchylky json nejyatmy na poćet, ale od poć.
XV. stoletl poćinaji se mnoźiti a od 2. pol. XVI. stoi. vladne spisov-
nou ćeśtinou v tomto ohledć jiź pravidlo novoćeske, totiź: ve pfe-
chodniku a pfićestich min. vzoru pnu pfehlaska se zruśila a je
tedy za

stć. pjal-p^li, pjat-p^ti, pjav-p^vśe
nć. pjal-pjali, pjat-pjati, pjav-pjavśe;

a dale pak ve sklonśni kufę ma jednotnó ćislo veskrz e a mnożne
veskrz a.

Poznam. 1. Slovesa vzoru pnw, ktera pod toto hlasko-
slovne prayidlo patfi, jsou dale tnu^ mu, jmu, (po)cnu, £mu, kinu,
odrozenó setnu, poźnu, v€8mu atd. Było tedy - pravidlem take
vzal-vzdi, vzav-vzevśi, tal-t<^li, stet-steti, proklat-prokleti, atd.

Poznam. 2. Stara bulharśtina ma v techto tvarech tuteź
samohlasku c, af nasleduje cokoliv: jedn. pcH mn. p^li, p^t^ a

p^ti ; kurę gen. kur^te dat. kur^ti nom. pi. kur^^ta gen.

kufętx atd.

Poznam. 3. V nćkterych nafećich nalśza se take mlsto zpa-
tećnć pfehlasky e nepfehlasovane a, na pf. mor. a slov. inf. pja<,
a gen. kufate dat. kufati atp. (Sus. 386, 517, 95), sl. kurafa,
kurafu (Hatt. ml. sl. 78).

64

2. Jednotliya slova, ve kterych za stb. ^ spisoviia ćeśtina
tu nepfehlasovane a tu pfehlasku e atd. miva, jsou na pf.

ćisloyky pU^ d€vet^ deseł a jejich odvozeniny, na pf. stb. kmen
pęł'^ ć. paty a pet (m. p^f) gen. p^i atd.; d€vęt'^ ć. devaty a
dev^t; desęt-^ ć. desdty, sedmdesat (stb. -desęti), tiicet stć. tfic^ti
(= tfi desfti);

pak mnohś jina slova, z nichźto hlaynćjśi zde uvedeme sefa-
dfce je podle kmenoyych slabik starobulharskych :

dęst-: ćast stć. Łhi n. ćiesf; ś<astny-(stb. sićęstBni = ućasten)

— plur. neśćestnl (Tm. 114), śt^sti; —
ględ-: stć. hlddati, 1. os. hladaju, 2. hlddaś, hlddal atd., a hle-
d^ti atd.;
govęd' : łiovado, hoY^zl, hovddko, hoviedce ; —

gręd-: hfada lok. na hfede (St. Skl. 3. 47); —

gręz-: uhfaznu, aor. Fudć uhfazu (Alx. 1136), abych neuhfazl
(ŻK. 51) a hfeź (MV.), pohmiti atd.; —

Tdęk-: Tuklaky lok. stć. Tukleciech;

Tdęt: klaty (Pil. 177, Kat. 133), proklaty a mnoź. kkti budu
(ŻK. 92), jste kleti (JM. 388), prokld;i (ŹK. 98) ; odchylkou
kleta voda (JM 879) ; —

mę-: zapomanu (NE. 85); 3. os. mn. yzpomanu (JM. 405);
aor. 3. os. jedn. upomanu (Alx. 1117); pfech. zpomana
(Alx. 117), Yzpomana (RH. 26), vzpomanuv (RH. 47);
pflć. rozpomanul (ZK. 78), zappmanula (RH. 7), rozpoma-
nufi (ŹK. 61) ; zapomanutie (ŹK. 69) ; a vedl6 toho zapo-
mcneś, zapomene, zpomene (St. Skl. 3. 129), impt. rozpo-
m^ft se (ŻK. 143), atd.; — odchylky naskytaji se nćktere
jiź V pamatkach starych: zapomane (Alx. 1107), zapomc-
nuchu (JM. 403), zapomenul (RH. 37); — pame£ (stb.
pa-mę-tB) a pamatuji, atd.; —

męt-: matu, 2. os. m^teś (Jgm. SI.), 3. os. m^e (yym^te EJ.,

susćd m^e obile^KR. 483, ktoź zm^te ten ztratl OD. 493,

mi sć m<^te AnS.*349, Vyb. H. 1683), 3. mnoź. matou;

impt. zm^, zm^me (Jgm. SI.) ; imperf. m^ieśe (JM. 407) ;

inf. zmicsti ; — ale odchylkou take masti, matę, atd. ; —

pęt" : zpatky, nazpatek a nazp^t (m. nazp^), op^t (stć. op<^i) ; —

pręd-: prądu, pfedeś, pf ^de, pf edeme, pfedete, pfadu; impt. pfed;

inf. pfiesti, pfisti; pfadl, pf^dli; pfeden, pfedenl; pfada,

pfadńce (Alx. 1084); —
pręg-: spfahnu; zly sć se złym brzo spfeźe (Jid. 171); spfahl,

spniehli (Kat. 157); spfcźen (Alx. 1080); spftóeni,

spfeź a p.; —
r^-: jestfob a Jestfebi; —
ręd' : rad, lok. ve vśem fiedć (Kat. 27), fiediti, fcditel ; porad

lok. ve Yśem pofiede (Kat. 1 7) ; ńf ad lok. vńf edś (KR. 4 60, 479),

ńfednlk; obrad nom. mnoź. obfedi (MV.); —

65

sęd-: ste. sadu (Alx. 145, ŹK. 16), sedes, sede (OD. 484), sc-

deme, scdete (Jgm. SI.), sadu (ZK. 110, NE. 69, OD. 515);

imperat. sed (sed dolóv, St. Skl. 5. 3, stb. s^di); pfech.

sada (a sada napis padesat, Evang. Vyb. I. 1065; Alx. 1096,

RH. 36, 222); —
sęg-: inf. dosfeci, pfisicci, zouienś dosici; 1. os. jedn. pfisahu

(Jgm. SI.); 3. os. otpfiseźe sś, kfiv6 pWseźe; imperat.

pfiseź, dvoj. otpfiseźta, mnoź. otpfiseźte; pfisahl, pfisiehli;

otpfiSf^źen (KR. 460, 46l, 466, 467, 471, 472); aor. 1. os.

jedn. dos^źech (St. Skl. 3. 156), 3. os. s^źe (tamt. 5. 37);

-c- V druhe tfidfe inf. dosahnńti, 1. os. sohnu; 2. dosichneś

(St. Vri 114, 242; NR. 131, J32); 3. seehne (AIx. 1106),

dosi(?hne (AIx. 1140, 1142; St. Vrf. 164, 319), osiehne

(NR. 159); impt. sehni- (NR. 73); obsah, obseźity

(Śt. YH. 68) ; —
svęt': svat, svaty; lok. sv^tś Yyśegrade; ^voj. sv^t6j oći (RHr.

49); sv^ti otcov6; sv^tl lidć ; sv(^tćjśi, sv<?tice, sv(?titi;

tęg: tahu, t<?źeś, t^źe atd. dle sęg.: pfisahu, pfiseźe atd. ; ale
nask^taji se i pfiklady taźe (= ducit, MV), t(?zechu i ta-
źechu a p., a nesnadno byva rozeznati pfitomny ćas a
aorist; tahl, iiehli (Kat. 137, 157), ale odchylkou i pfi-
tiehl, pfitiehla a pfitahłi (k vuli rymum strehl, stłehla a
ndhly, Alx. 143, J52, 1114); — tahnu 2. potiehneś (NK.
131), 3. t«ehne (St. Yrf. 22 a j.), 2. mnoź. tiehnete, impt.
tiehni, tidmeme (Jgm. SL), impf. tichnieśe (RH. 15, JM, 411);
ale odchylkou takć tahne (Śt. Vrf. 10 a j.), pot2ehnó (Alx.
1118), tdhnśm (Śt. Vrf. 219), taTmete (tamt. 242), impf.
tahnieśe (Alx. 1144), tahniechu (t. 1073, 1138); — tiźe,
teźky atd.; —
tęz-: tdzati 1. os. iieŻM a tieźi, 2. ticźeśi n. t«eźeś, 3. tieźe;
mnoź. 1. t^eźeniy, ticźete, iieiA a tieii\ imperat. teźi 9^,
t^ź, t^źte ; pf ech. teeźe, t«eźlc ; tvary se kmenem infinitivnlm
souvislcl maji d; tdzati aor. otdzach pflć. tdzal atd.; —
odchylky jsou velmi fidke; —

tręs-: trasu, tfeseś, jako pręd-pfadu; impt. tfes; inf . ^ tf iesti ;
pf ech. tfosa i tf esa, tf esuc s^ (NR. 73) i tfasiuc (ŹK. 84) ;
pflć. tfdsl a tfiesli (Kat. 13) ; impf. tfesieśe se (leg. M. Magd.,
Pass. 1495); aor. potf^ć (Kat. 79), potfase (RHr. 59),
trjasechu (RZ); —
vęd': yadnouti a usv(?d6ti; zvadly, odchylkou usv^dla (RK); —

vęZ': ydzati: jedn. vieźu, vieźeś, v^eźe, mnoź. yieźeme, yieźete,
vieżi; impt. v^ź, v^źte; pfech. v«eźe, y^cźlc; — tvary se
kmenem inf. svuviślci maji d^: ydzati, ydzal, vdzan, aor.
ydzach atd., jako tęs^- : tdzati ; —

0ęh: zabu, zebe, zdblo; inf. zfbsti; — zdbnu, zibne; —

£ęd-: źddati a źieiHi i źiediti s6; źdda lok. źied6 (Kat., 17);
źiezeń, źizeń. —

5

66

Yyjimky z prayidla vyskytuji se jiź ve starych pamdtkach
n6kde dosti ćasto (napf.pfitahu-tahnu-tkhneś), alen6kdy yelmipo-
fidku (na pf. ve zpomanu-zpomeneś, tdzati-Ueźi, Yazati-vicźi).
Ćasem pak se rozmnoźuji a prayidlo se rusi, nejvice od końce
XIV. stoi.; V ćeśtin6 novejśl (od pol. XVL stoi.) ukazuje se tento
yysledek prom^n dale sbehlych:

1. bud! zavladla stejnost a to tlm, źe pfehlaska se zruśila,
na pf. stć. na hfedś nć. na hfadć jako nom. hfada; stć. m^teś
inf. micsti, nć. mateś, masti atd. jako matu; stć. sphehli a nć.
spfahli jako jedn. spfahl; stć. lok. v f^edć, v pohedć, y ufedć,
nć. V Mdć, poradę, ufadć jako v nom. rad, porad, uf ad; stć. do-
siehneś, dos2ehli, nć. dosahneś, dosahli jako dosahnu; stć. sveti
otcoYĆ nć. SYati otcoYĆ jako jedn. SYaty otec; stć. tiehneś, tiehli,
nć. tahneś, tahli jako tahnu, tahl; stć. tieźi nć. taźi jako tazati;
stć. tfiesli nć. tfasli jako tfasl; stć. yieźi nć. vaźi jako Ya-
zati, atd.;

2. bud tlm zaYladla stejnost, źe se pfehlaska ujala i Ye tYa-
rech, YC kterych jl dle praYidla stćeskeho nebylo, na pf . stć. hladati
nć. hlćdati jako hkdćti; stć. zapomanu, zapomanul, nć. zapomenu,
zapomenul jako y zapomeneś a zapomeó;

3. anebo y tćmie tYaru bez rozdflu i samohlaska nepfehlaso-
Yana i pfehlasoYana byva, na pf . pfadu, pfadeś, pfade, pfadl atd.
i pfedu, pfedeś, pfede, pfedl atd., a podobnć trasu i tfesu, tfasti
i tfisti, zabsti i zibsti, zoblo i z^blo, proklaty i proklety, atp.;

4. Y nćkolika pfipadech byYaly rozdil tlm se ztratil, źe noYy
jazyk se Yzdal tćch tYarft, kde by mćla byti samohlaska nepfehla-
soYana, na pf. sadu (nć. sednu);

5. a Y jinych konećnć pfikladech starć praYldlo dosud se
zachoYalo, na pf . spfahnu a spf^ź, fad a ftditi, tah a ttźe a p.

Poznam. Stara bulharśtina ma tu Ye SYych stfidnych tYa-
rech YŹdycky tutćź samohlasku c, af nasleduje cokoliY. Na pf.
ć. matu, m<^eś atd., stb. m^ą, m^teśi; ć. Yazati, Yieźi atd., stb.
Y^zati, Y^źą; ć. tahl, tiehli, stb. t^glt, t^gli.

3. O pf eUasoyani u y i di, u, iu r i.

§. 74.

Samohlaska u pfehlasuje se y i (a dlouhć u b, iu y i)^ s, to
jenom postupnć; napf. duśw-duśi, instr. duśti-duśi, kostiw-
kosti.

SpisoYua ćeśtina ma pfehlasku i, i Ye slabikach

1. km en o Yy eh, na pf. jwź-jiź, stć. IM-Kd, ftwjen-fijen,
bijwc-bijic atd. ; i Ye slabikach

2. o h y b a c 1 c h, na pf . plSw-piśe, plśw(n. pIśow)-plśt, atd.

67

1. Slabiky kmenove s pfehlaskou ^, i jsou na pf. ve slo-
vich bific, bficho, kh'd, klika, kltn, kKć, klisna a klise (hflbś),
kośile, kozich, libiti, lido, Itty, pitce, pliji, HU (fvati, odtud fije,
fijen a zaff = zanj), ntiti se, jeśitny, Jeźiś, jiź, jitro, jth, j«lm,
jicha, jinoch, Jifi, Jidaś, cicati, cizi, cit a cititi, ciditi, ćiti (ćich,
YĆtl), ćelisf, śimśti, śiditi, śiślati, śtthle, śtór, śtika, źeficha, źid,
iiźala aj. — Ze slabik kmenovych odvozovaclch sluśl tu zylaśtó
yytknouti koncovku pfechodniku pf Itomnych : bijic stć. bijwc, vola-
jic, plśic, kupujic atp., — a dale u ve slovesich tfldy śestć (ku-
pwji), ktere se tako pf ehlasovalo v indikativ6 a imperativ6 pfi

kmenoye souhlasce mćkkć : ind. ukf iźiji, ukfiźijeś imperat.

ukfiźij, ukWźijte vedlć ukfiźwju, ukfiźwj a vedl6 kupwju,

kupwj atd.

2. V koncovkach ohybaclch ma spiso vna ćeśtina pfe-
hlasku i, i ve vzoru mug v dat. lok. jedn. muźi, meći (vedl6 hadu) ;
Yok. muźi, meći; a gen. lok. dvojn6m muźi (v. hadw); — ve vzoru
duśe V akk. j. duśe (v. zenu); instr. dusi (v. źenw); gen. lok. dvoj.
dusi (v. źenw) ; — ve vzoru morę a isnantenie v dat. lok. jedn. mor i
(v. m6stw) a znameni (= znamenii ze znameniw) ; gen. lok. dvoj.
mofi (v. mfetti) a znameni; — ve vzoru Tcost instr. jedn. kosti;
gen. lok. dvoj. kosti; — ve vzoru mdti instr. j. matefi; gen. lok.
dvoj. matefi; ve sklonśni ji ja je v akk. j. ji (v. tw); instr. ji
(v. iu)\ gen. lok. dvoj. vśech rodu ji, jeji; — ve sklonśnl sloźe-
nem kmenu mókkych v akk. źensk. bozi (v. dobrw); instr. ź. bozi
(v. dobrw); gen. lok. dvoj. vśech rodu bozi; — v ćasorani v 1 os.
jedn. biji, volaji (volam), piśi, kupuji (v. pekw atd.); ve 3. os.
mn. biji, volaji, piśi, kupuji (v. pekw atd.); a v 1. os. jedn. hofi
(hofim), razi (radim). Ve yśech tlchto tvarech ma starsi ćeśtina u
z^. i 2l ti neb iu za i.

V nŚkterych slovlch zftstalo v jazyce spisovnem nepfehlaso-
van6 u; na pf. jwnak, śwm a śwmśti, śwba, źwla, śeśwle, śm-
pina atp.

Co se ćasu tykd, poćfna se pfełilasovanl w v i na poćatku
XIV. stoi. a postupuje tak rychle, źe bShem asi jednoho sta let
sve miry dosahuje; je totiź ve starych pisemnych pamatkach ze
sklonku XIV. stoi. na tśmźe stupni, na kterśm je yidlme v ćeśtin6
spisovn6 nynćjśl. Ano spiśe vice je pfehlasek tam neź tuto, nebo£
pfehlaska i v indikativ6 a imperative sloves VI. tMy, kde była,
zruśila se a od poć. XV. stoi. ćasuje se ukHźwji, ukfiźwjeś . . .
ukfiŹMJ, ukfiźwjte atp. (mlsto ukWźiji, ukfiźij).

Poznam. Mnohem ćastćji neźli v jazyce spisovnćm byva
nepfehlasovanś u t nafećlch obecnych v Cechach a jeśtć vice na
Moravć, ve Slezsku a na Slovensku. Skoro vśude inluvl se bijw,
byoM atp.; v Domaźlicku, na Moravć a ve Slezsku liśl se nafeći
od ćeśtiny spisovn6 a od jinych nar ećl ćeskych zvlaśt6 takć nepf e-

5*

68

hlasoyanym u : kośwlw, paflii ; a v uherskć sloven§tin6 pf eMaska i
jen ve sloyfch citit a YĆil (yedlć yćwF, Hatt. ml. sl. 28) se
nalćza*).

<

U. łożeni a rozgii^dy&ni sainoblAsek.

§. 75.

Samohlasky dilem seseslabtyi a dflem sesilujf tako nasled-
kem grammatickć dćlky; na pf. letati seslabttje se v Ktati (nebot
e > i) a mi sesiluje se y sawd (nebof u <C au). TakoTĆto pak se-
slaboyanl, kterć se d§je grammatickou dślkou slabiky, nazyyame
u ź e n i m (letati-Ktati) ; sesiloYŚtl pak, kteró touźe pf ićinou se zpu-
sobuje a pf i kterem samohlaska dlouha menl se ve dvojhlasku
(nebo ve sloźeninu hlaskoYOu), jmennj^me rozśif oranlm (swd-
sawd, pycha-p-^ycha).

Grammatickou dślkou mśni se ćeskó samohlasky YŚecky,
krom^ d ; zejmćna

1. ouźiseieaeYt (^), na pf. did-dił, letati-Ktati, ste-
blo-st^/blo ; a

2. rozśif uje se ó \ uo ai, ou^ u \ au^ y v a;, na pf.
k(5ft-kt«oó-(kwfi), chromy-pochrowmati, s«id-sat^d-(sowd), p^ćha-pajcha
(psano parcha, a pfehlasoYŚno pozdeji y p(?;cha); poruzńu pak a
Y dialektech take « a ć y ej se śifl, na pf . lestk-lese^Ti, pes-*pesek-
pe/sek.

Poznam. Yśecky tyto zmeny zpusobene delkou sainoblasek
zjeYUjl se Ylce mens y jazyće spisoYnćm, ale obzYlaśte y nafećlch
obecnych, jakoż pfi kaźdć jednotliYÓ pfipominano bu<ie. Nad to
pak Y nafećfch misty m^nSno i a (ćehoź y jazyce spisoYiiśm ne-
byYa), totiź y o, na pf. mom m. mam, troYa*m. tmYa, zpiYO m.
zpiYa atp. (Suś. pis. 538.)

*) Pravidlo pravopisnó: pFehlasoY&nim z u poyst&vd krńikć i
Ti z u dlouhś i; piśeme tedy v 1. os. bije, maże, kupujt, ponćvadź v obecnś
Yyslpynosti h\)U, msiiu, kupuji^, jakoż i v obdobnych tvarech tyrd^ch pekt« atd.
inś,ine u krńtkć; pideme ye 3. os. mnoź. biji, mazi, kupaji atp., ponóyadź
V obecno yysloynosti bijot*, mażoi*, knpnjow n. bijw, maźw, kupujw, jakoż i
y obdobnych tyarech tyrdych pekou d. peHu je dlouhe t«, ou; piSeme y akk.
j»\ dusi krótke i, ponćyadż i obdobnś akkusatiyy tu^żeuu maji kr&tkó u, a pi-
śeme y instr. ji, dusi dlouhś i, |)on6yadż 1 lustr, tu^ zenu nebo iou ienou
maji dlonfaś u neb ou; a tak i bijic dle pekouć atd.

69

1. Uźeni.

§. 76.

tFźenim jmenujeme promSnu hlasek ic a e v f(y), ktera je
^pusobena grammatickou d^łkou slajbiky, a rozezn^yame uźeni m6k-
kćho fe, ć V i a óźęnl tvrdćho e v i (y).

■ §. 77.
a) M 6 k k 6 ^ a ^e o u i i s e v ».

StarpCeskć e ve slabikach mćkkych a roynśź tak dvoj-
łjąska ie zpuźily 3e skoro vesm& v .♦, a to y.e slabikach kmeno-
\ych i obybacich, ą y ćeśtinó spisoYnś i v6tśinou y nąfe^Sich obec-
nych, yyjma zejmśna sloyenśtińu ; ani .pf i tom nezaleźl na rozdil-
nśm puyodu ouźenych hlasek e, ie, jsouli pfiyodni, ći pfehlasky a
stfldnice za hlasky jinć. Na pf. genitiy puyodnl hoźajego staźeny
'bożięho zouź. boźtho ; stb. pr«;atelB ćesk; staż. pfeatel pfehlas.
pftd:el zouź, pfitel; stć. duśam pfehl. duśem zouź. duśtm; stb.
bMa stć. bteda-bida; stb. ylic^chi stć. vlc]rcch-ylcich ; stb. t^źa
stć. iieźe-tiże ; stb. chyalgti stć. chyaha pfehlas. chyahc-chyalf
(3. mnpź.), atd.

1. ye slabikach kmenoyych mamę zouźeninu i misto star-
śiho ie neb e ye slóyich yelmi mnohych, na pf. kmźe stć. knieźe,
misto stć. miesto, hfich stć. Miech a, hfech, ćtśe stć. ći^e nebo
ćeśe atd. (Vice pfikladuy uyedeno jest pfi yykladu o stfldnicich za
stb. d a ^, y §. Sla 41.)

Poznam. Poznati.takoyć pflpady nebyya nesiiadno, a to timto
zpusobem. Ku sloyu s dlouhym i naleznćme si sloyo pfibuznć,
kterś yśak proti slabice s e ma slabiku kratkou ; mali tato kratka
slabika samohlasku e (Ą, tedy ona dlouha slabika, ktera ma y noyś
ćeśtine i, mćla zajistć prye dlouhć e neb ie a nynćjśi jejf i yzniklo
zouźenim z e neb ie. Tak na pf . naproti hKch marne y pf ibuznćm
hfeśiti kratkć e; z toho Ize najisto souditi (i kdyby staroćesky
tyar hfiech nebyl znam), ze pfibuznś nć. hfich yzniklo zouźenim
ze starśiho hfiech. Tak i nć. ytra yzniklo zouźenim ze stć. yiera;
i kdybychom neznali stć. tyaru yiera, sama ćeśtina noya pfibuznym
sloyem y^fiti ktakoyćmupuyodu ukazuje. Podobnć stć. miera nć. mira
(pf ibuznć sloyo se slabikou kratkou mefiti) ; bidy-bily (bel), dieyka-
diyka (d^ya), bieda-bMa (bMoyati), feećka-fićka (feka), zp^eyati-
zpiyati (zp^y), ubiehati-ubihati (b^i), yisiec-yisic (yiseci), zajec-
zajic (zajeći), kacef-kacif (kacefoyati) atd. Jsou oyśem takć pfi-
pady, kde Imienoyć i ma proti sobć ye dyou rozdilnych sloyich dyć

70

rozdilnó stfldnice kratko, totiź i di, e {i) ; na pf . yidati je pfibuzno
s v«d6ti i s vM6ti. Ale tu neni za t6źko poznati ze smyslu slova^
źe yidati nevzniklo z v^d6ti, tfeba to było taks slovo pfibuznć,
nybrź zvid6ti, a źe tedy i ve yidati yzniklo zdlouźenfm kratkśha
i Ye vid6ti, nikoli zouźenlm z ie. S v^d6ti souvisi odpoYidati, a
zde OYŚem i z ie se zouźilo: odpovi^dati.

2. V koncoykach ohybacich marne i zouźenś ze starśiho
e neb ie ve sklonfeni had v lok. ranoź. hadich m. hadiech; — ve
Yzoru duśa v dat. duśim m. duśem, panim m. paniem, sudim m.
sudiem; y lok. duśtch m. duśech, panich m. paniech, sudich m.
sudicch; ve sklonSnl mćsto morę v lok. sloYtch m. sloYeech, dat.
mofim m. morem a Ye mnohych padech Yzoru isnamenie (nom. akk.
Yok. gen. a instr. jedn., y dat. instr. dYOJ., nom. akk. Yok. dat. a
instr. mnoź.) ; — pak Ye mnohych padech sklońoYaciho Yzoru boH^
kdekoli totiź Ye tYrdem Yzoru dohry y tśmźe pad6 jest e nebo d,
na pf. dobra bozia pfehlas. bozie zouź. bozi; dobreho, boźieho
zouź. boźiho atd.; — y ćasoYani Ye YZoru umłti a hdzeti: umim
m. umiem, umiś m. umieś, hazim m. haziem atd.; Ye 3. os. mn.
tzoru drzeti a diniti: drźi m. drźie (pfehlas. z drźia) ćini m. ćinie
(pfehl. z ćinia); a y imperfektfe: nosich, nosiśe atd. m. nosiech,
nosieśe atd.*)

V nemnohych jen pflpadech zustalo Ye spisoYUĆ ćeśtinfe e
nezouźenć, na pf . y koncoYce nom. mnoźnćho zemane (stć. zem6-
nie), lide (stć. Fudie), hoste, pf atele, ctitele ; pak Ye slabikach kme-
noYych Ye chleY, naleko, lek, lećiti, letati, SYlekati, nalezati a p.;
Yubec nejćastSji po Z, po kterćź souhlasce take zouźeni pozdSji se
dokonaYŚ, neźli po jinych, ano na pf. znameni jiź yc 2. pol. XVI.
stoi. je praYidlem a naproti tomu żele, obile, Yesele, myslec atp.
(mfsto -i) jeśtfe y XVII. Yelmi zhusta byYa.

Ćast^ji slyśi se nezouźenć ie y nfekterych dialektech, na pf.
Yiec, Yiem, Yieko, Yiera, spieś, kamenie m. Yic, Yim atd. (Ye Tfe-
bofisku, około Zabfeha na MoraYfe a y OpaYsku), a zYlaśtć Yeslo-
YenśtinŚ, kde z praYidla zustalo nezouźenć ie: hoH gen. boźieho^
dat. boźiemu atd.

*) Z toho d&y& se na ruku i pravidlo pravopisiiś. Dlouhś Sy
ie Yzniklo bud pirefalaso^dnim z dlouhóho a, «a, bućF jineho jest ptlyoda ; ale
V kaźdćm pHpadć ouźi se a yzniklś z nćho « je z prayidla dlouhć. Jeli tedy
nejistota, mńli byti v nćjakć slabice •' ćili i, tedy sroYnejme tvary pribnzn6
a obdobnć, a ukśźeli se, źe se ▼ teźe slabice stało zoużenf, tedy m& byti
i dloahó. Na pi*. mUko pideme s dloubym t, pon6vadź yzniklo z dlouhóho i:
mlćko ; kniźe piśem« s dlouhym i, ponćyadź sloyo to yzniklo zouźenim z knteźe,
jakoż pribuznó sloyo kn^z syym i nasyćdćuje; taktóź stHIeti dle strditi, ri-
diti dle reditel, Hdky dle rozrediti atp.; gen. dat. lok. ji, nasi atp. maji dlouhó
i, ponćyadź tytśż pśSy t^hoż yzoru tyrdśho te, jednć atp. maji dlouhś'^; po-
dobni gen. boieho dat. bożimu atd. dle gen. dobreho, dat. dobremu atd.; dat.
mn. duśim lok. duśich atp. maji dlouhś i, ponśyadź obdobnó tyrdś tyary że-
nam, źenach atp. maji dlouhś a(kterś tedy p&yodnś było i prikmenech mśk-
kych: duSam, dudach, «*- pak se prehUsiio: dufićm, dudach, — a naposledy
zouźilo : duSim, duśich); a podobnś bozi dle dobra atd.

71

Poznam. Vubec możno fici, ze yelika 6as< noYOĆeskych ♦
jsou zouźeniny z byyalćho mSkkśho e neb ie^ a nelze upflti, źe
tim jakoż i dffySjśim pfehlasovanim stalą se ójma jazyku yzhledem
ku zfetelnosti a zajistś i vzhledem ku blahozYuku.

§. 78.

/S) Tvrdś d ouźl se v i (y).

Tako ve slabikach tyrdych zouźilo se e v t, na pf. lupe-
nek-lupmek. Podobnfe ze slova denko (dno, stb. dino), jehoź prvni
slabiku vyslovujeme tvrd6, mamę zouźenim d-inko ; jeżto by se vśak
psanć dinko ćetlo mSkce dl-inko, piśeme v takovych pflpadech
nemśkClci y, ale vźdy jen zoużeninu i rozumime: dynko, okf^ko,
styblo, jet^lek atp.

Toto pak zoużenl ovladlo jen ćeśtinou obecnou; jazyk spi-
sovny (a dilem i nafećl) brani se mu a nedopouśti ho, leda v n6-
kterych jen slovlch, a to jenom ve slabikach kmenovych, nikdy
Y ohybacich. Na p?. steblo-stj^lo, okćnko- okynko, kostelek-kosty-
lek atp. ; ale dobry gen. dobreho (nikoli dobryho, tf eba by to było
jmeno Ylastnf, na pf. od pana Dobreho), źensk. dobre atd.*)

§. 79.

Co se 6 as u tyka, ukazuji seY pisemnych pamatkach jednot-
Hyś stopy ouźeni Yelmi zahy (jiź Ye zlomcich hlah. Praźskych
z X. stoi. ćte se instr. udarenim) ; ćetn^ji Yyskytuji se od poćatku
XIV. stoi. a mnoźi se odtud, aż Ye stoi. XVI. zouźeniny tś miry
dosahuji, na kterć jsou dle praYidla spisovnśho jazyka noYOĆeskeho,
totiź Ye slabikach mSkkych jest e, ie skoro Yesmćs zouźeno, Ye
tYTdych pak jen Yyjimkou y nśkterych slabikach kmenoYych.

2. It.oz§ii^ovś;ni.

§. 80.

KozśifoYanim jmenuje se promćna samohMsek dlouhych Ye
dYOJhlasky (nebo sloźeniny hlaskoYŚ), zpflsobena grammatickou
dćlkou slabiky; na pf. swd-sawd, pycha-pajcha. DYOJhlasky (a hlas-
koYĆ sloźeniny), ktere tim zpusobem Yznikaji, sluśi pokladati za

"') Pravidlo pravopisnó: Edekoli m& obecni ćeStina y za 8pi-
soYiió iy je toto dlouhś ; na pr. suche st^blo — obecnć : suchj^ stj^blo^ atp.

72

zavaźnfjśl a śirśj, neź dlouh^ samohlasky jednoduchć : au > ti,
aj > y atd.

Ząjmćna rozśifilo se v jazyce spisovii6m ó v wo, nftkdy v (?«,
u Y au a y V ay (ą;*); na pf. kóń-kuoŁ^ bofiti-bowrati, stid-sated,
pycha-paycha(pa;cha). Poruznu pak a zvlaśt6 v dialektech obec-
nych rozślf eno jest takć f a ^ v ^j, na pf . c^titi,-cejtit, pes-*p6sek-
pcjsek.

Za takoyym rozSif enlm nasledoyala mnohdy jeśtfe pro-
mSnajina, pozdfijśl; totiź: z uo odsulo se o a zbylś u na-
hradou prodlouźilo se v u, kter6 vśak napamatku puvodu gyśho u
Be plśe: kwoii-kilń; z a w stało se ou: sawd-sowd; a z ay stąlo se
aj a ^pńtećnym pfehlasoYanIm ej: paycha-pajcba-pejcha.

§. 81.

a) óse rozśifilo vwo(pozd. ii).

Rozśifeni samohlasky ó y uo yykonąlo se z pravidla v6ude
tam, kde podle pravopi&u noYoCeskśho piśeme u, a to ve slabikach
kmenovych i ohybacich. Napf. ve slabikach kmenovych: b(Jh-
huóhAmh^ kóń-kwoń-kwń, ydra-vMde-vtlle, v<Jńa-vMon6-viln6, moźe^-
mwoźeś-mwźeś, bratr(JY-bratrw(?v-bratrwv (pf ivlastiiovaci pf idavnś jm.) ;
— ve slabikach o h y b a c 1 eh v gen. mnoź. hadov-hadwov-hadwv,
dat. hadóm-hadwomrhadwm, m6stómrm&twom-m6stwm, a ve pffsloy-
cich domw, dolw, jeźto jsou ylastnS dativy jedn.: domoYi-domdy-
domwoY-domw, dolm-dolÓY-dolwoY-dolw.

Co se ćasu tyka, zacina se y pisemnych pamatkach ó y %u>
rozśif OYati jiź Ve XIV. st., ale ó pf ece aź do pol. XVI. st. Yedlć uo
se drźi, nejpeYnćji y koncoYce dat. mnoź. -óm; mezi to pak pHpada
promćna uo y u, ktera na poć. XV. stoi. se zacina a tako y pol.
XVI. stoi. se dokonaYŚ; od 2. pol. XVI. stoi. panuje y ćeśtinfi
spisoYne u.

Poznam, l.dse rozśifilo Ywjen u prostfedku sIoy.
Kde nyni jest u nakonci sloYa, tu dostało se tam odsutim,
na pf. Y gen. mnoź. hadw m. hadiłY a Ye pfisloYcich Aomu, dołu
m. Aomovi, dolom. Na poćatku sloY dćlo se toto rozśif OYanl jen
po pfedloźkach; pon^Yadź pak pfedloźky se SYymi pady se poji
Ye sloYO jedno, tedy i to rozśif OYani je y prostfedku sloYa, na pf .
\'Uonomno kńte (Mast.) s-wobó stranó, Y-wobuYi, Y-wodćni, Y-wopraYU,
k-wobSdu, k-wotci, s-woći, Y-woći, Y-wobec, Y-w<?kol atp.*)

*) Z toho pravopisn6 prayidlo: il se piSe
1. kde ve sloyś pHbuznem byyśr kr&tkó o na ieho mistć, na pr. btlh (dle
gen. boba, pridavn. boźi atd.), Yti' "M), bratrtly (dle źensk.

73

P o z n a lu. 2. Ve tyarech jako v-Mobec, Y-^uókol^ k-ik)bśdu, s-woCl
atp. je prva slabika dlouKa a za starsi nerozślfeny tvar jejich po-
kładanie duslednfe y-óbec, v-okol, k-(5bMu, s-óćl atp. Źe nyaójśi
ceśtina spisoyna ma naproti tomu jen kratkć o (obec, obćd atd.),
V tom sluśi spatfoyati rozdll jen dialekticky, podobnS jako ye sio-
ylch soYSi a stiya, smolą a smtila, kosa a kusa, rosa a rtisa, hora
a htira atp. Ostatnó nebyly jmenoyąnć tyary jako k-wobćdu atp.
nikdy prayidlem yśeobecnym y jazyce spisoynćm a spisoyna ćeśtina
noya docela se jich zhostila aź na akkusatiyy vui>e€, vu£i a viiJcolj
kterych uźiya za pfisloyce.

§. 82.
P) órozśifiłosen6kdyyow.

Rozśifenl ó y ou yyskytuje se y nćkolika pffpadech, kdyź se
kmenoya slabika zdlouźenim stupńuje, na pf . bofiti-bowrati (mlsto
bórati, jako kwliti-kowleti), chromy-pochrot^mati, rosa-zarowsati, bro-
diti-browzdati se ; a ćastśji, kdyź se slabika jen prosta dlouźl,
na pf . Miloś-Milowśek, Jaroś-Jarowśek, atd.

Poznam. Jeśtfe ćastSji yyskyta se toto rozśifoyiinl y nafe-
-iSlch obecnych, na pf. rowźićka (m. roźićka, Sus. 726), yowz (m. yoz,
yóz, Śetiib. 54), mozowl (vedl6 mozol), pflkowpek a p., obzylaśtś
ye jmśnech pfijatych z jazyku jinych, jako : cowl, melowh, prowba,
fćrtowśek, Śalomoun a j.

§. 83.

y) li se rozślfilo y au (pozdśji ou),

Dlouhć 4 se rozśifilo y au a au seslabilo se pozdćji y ou.

PromSna tato stalą se ye slabikach kmenoyyeh na za-
ćatku i y prostfedku sloy, na pf. wkol-awkol-owkol, wfad-awfad-
owfad, ttsta-awsta-owstnl, swd-sawd-sowd, swditi-sawditi-sowditi, dtóho-
dlatiho-dlowho, neswc-nesawc-nesowc atd.; — a ye slabikach ohy-
b a ci eh y instr. jedn. yzoru ta a ryba: tu ryhti - tau ryhau - Uu
rybow, y gen. lok. dyoj.: ohu dvrf ruku - obaw dyaw ruka« - ohou
ĆLYou rukow, a ye 3. os. mnoź. yed«*-yedaw-yedow.

bratroya), nu&e (dle nositi), odrMa (dle odroditi), vubec (y-obec), y&ći
(nv-oći), ywkol (iry-okol) atd.; — (ale ykupwji, kupwj a p. nevzniklo
u z o, jak by se dle kapoyati zd&ti mohlo; y \)uvol yedll buyol pak
jen dle zvyku jest w m. w);
2. y genitiyech a datiyech had^y, hadiim atp., a ye pffsloycich domtl,
dolti.

74

Na zaćatku slov neproyedla se tato promśna v jazyce spisov-
nćm nikdy óplnfe ; yedlć awf ad psalo se takć vźdy tóf ad, vedlć awsta
takć wsta atd.; a takovym pravidlem fldi se tako spiso viia ćeśtina
nynejśl: neni s chybou psati owfad, owdoli, owstni atd., ale v6tślm
dllem piśe se wfad, wdolf, li&tni atd.

V celku stalą se tato promgna yśude tam, kde podlć pravo-
pisu noYOĆeskóho plśeme ii neb ow, vyjinouc ovśem slova^kde ou
Yzniklo rozślfenim z ó (bofiti-bowrati, mozoliinozoMl), a pak slova
jako dowfati, Bowslay, Bowsov a p., kde ou vzniklo staźenim z o-u :
do-wfati, BohusldiY.

Co do ć a s u vyvljejl se tyto promćny v jazyce spisoYiiśm
takto: do sklonku XIV. stoi. panuje u; od końce XIV. stoi. vy-
skytuje se au nejprye poruznu a lim dale hojnśji, aź ve 2. pol.
XVI. stoi. prayidlem se staya a zugtaya^ź do pol. XIX. stoi.; od'
r. 1849 piśe se yśeobecnó ou; toto yyskytuje se poruznu jiź ye 2.
pol. XV. stoi. (u plsafu necyićenych) a to je dukazem, ze psanó
au jiź tenkrate se yysloyoyalo ou, źe tedy au yelmi brzy po syćm
yyskytnutl seslabilo se y ou.

Poznam. Y nar eCfch zustalo namnożę u nerozśif enć, zejmćna
y domaźlickśm y Cechach, yalaśskem a sloyackćm na Morayś, opav-
skoostrayickśm ye Slezsku a y trnayskem a yychodnim sloyenskśm
y Uhrach; spisoyna sloyenśtina ma ou jen y instrum. : żenou atp.
Jinde (a to y^tśinou y Cechach) je zase ou prayidlem i na zaćatku
sloy, kde jazyk spisoyny daya pfednost nerozśifenśmu w, na pf.
owfad, owkol atp. *)

§• 84.
d) y s e r O Z ś i f i 1 y ay, o; (p O Z d ś j i cj).

Dlouhć y rozśtfilo se y ay; jeito pak y jiź zahy zaćalo se

yysloyoyati uzce jako i, było ay m ai := aj; toto pak aj pozd6ji

pfehlasilo se y ej. Na pf. pycha-pa;cha-pą;cha, b^ti-bajti-be/ti,

ypdad - yajklad - yejklad, syaty - syataj - syate;, syat^/ch - syatajch-sya-

iejch atd.

tlplnś neproyedla se tato promfena ye spisoynćm jazyce nikdy ;

i kdyź se plśe parcha, pajcha a pe/cha, plśe se yedlć toho tako

pycha atp., ano tento zpusob byl yźdy prayidlem a zustal jim,i ye

spisoynć ćeśtinć noyś, kde jen y nćkterych slabikach kmenoyych a

*) Na tom zakl&d4 se mechanicke prayidlo prayopisnó: naza-
ć&tku slova piśe se u, kde se obecni yysloYuje ou: uHd dle ourad atd. —
Y prostredku slova piSe se w v f*'^**-'*"- slovutny a ve sloź. zt^rodniti atp.

75

jen yyjimkou dopouśtl se ej mlsto ^, na pf . te/n vedle tyn, hajf iti
V. hyfiti atp.

Co do ćasu yyskytuje se promfina ^ y aj y pamatkach
pisemnych zaroveń s promćnou u v au, totiź na konci XIV. stoi. ;
z aj pak stało se ej zpatećnym pfehlasovanlm ve stoi. XVI.

Poznam. V naf ećich obecnych a zvlaśt6 v Cechach ujalo se
ej tćmSf vśeobecn6 a je prayidlem za spisovn6 y*); jen v instr.
jedn. dobrym atp. nechava se y (bezpochyby na rozdil od dat. mn. :
instr. dobrym a dat. mn. dobre/m), ać misty i zde se slyśi ej
(s YeYkejm hlukem atp., podkrk. 50 ; s mHejm. panem Bohem, Sus.
514; podobnś v Radś Zvlfat 1628: s tlm hólejm netopajfem;
V Aesop. bajk. 1584: hlasem syejm, s laćne/m źiyotem; a jiź na
konci XIV. st.: tajmź provazem).

§. 85.

s) V naf ećich obecnych rozśif uje se takć i v ej^ na pf. cititi-
cejtit, ziskati-zejskati, noźik-nożejk^ noźfćek-noźe;ćek, vozik-voze/k,
lesik-les6f/k, zejma, ano misty f ikś se i mnozej^ yelicc; (misto mnozi,
yelicf , V naf eći podkrk. Kouble 49), iej (m. ći, ćej to pachole ?
Suś. 218).

Poznam. V pamatkach staroćeskych byya { dosti ćasto roz-
śif eno V ie, na pf. s mem, ze stienóy lesmech, piena RK. (sr. §. 90. 1).

§. 86.

C) Porftznu a nejyice dialekticky yyskytuje se takć rozśif eni
e V ej, na pf. pe/sek (m. *pesek od kratkćho pes, jako dowbek od

*) Na tom zaklńdd se pra?idlo pratopisnś: pi§e se y, kde se
obecnS yysloYUJe misto nćho ej, na pf. pycha vedló obecnćho tyaru pą/cha,
zmyWti vedló ob. zme^lit atp. Ale ne za każdo sljśenś ej smi se psńti y,
nybrź jen za to, kterć z y povstalo, coź mnohdy (zejmćna ve slabik&ch kme-
novych) se pozn&vó. potom, źe proti nćmu byy& ye sloyich pffbuznych kr&tkś
y; na pf. pj^cha dle ob. pejcha a pySn^, vf^gka dle ob. vą;śka a vysoko. Kde
obecnś ej z i yzniklo, tam se jen i ps^ti smi, na pf. cititi, yozik, ob. cej-
tit, yozejJc. — Pfisloyka ziłra a zejłra psdyś se nćkdy tako. zytra, ale sotya
po prś.Tu. Ve stćeśtin6 były dya y^razy pfisloykoyó s genitiyem jitra, jeden
8 pfedloźkou z a druhy s pfedloikon za, z-jitra a za-jitra; na pf. zjułra
(pfehUskoa tedy zjitra) zdhe rozpalimy Icrutost vśu (Ćstm.) a cos dnes hyl
volen sobi, mad nam zajitra povolen oudeś (Tkadl. II. 39). Ze zjitra stało
se \zitra zmćnou ji y i (odsutim a zdloużenim) a ćte se ji2 y pam&tk&ch
starych, na pf . inhed zitra, ne k veceru, vstav§e (Kat. 27), pak netdhnu zitra
V8tdti (tamt. 171); na obou tćchto mistech je zitra = zjitra =z ćasnd r&no.
Ze za-jitra yzniklo zase yysntim zajtra a pfenl&skou zejtra ; na pf . pak zajtra
u pravej zore by Ćeeh sam jedin na horę (Dal. 2. 26). Yedlś obou tćchto
sprśynych tyarft zitra a zejtra yyskytujese druhdy tako zi/tra; je to nejspiśe
zflstatek no prayopise bratrskćm (§. 4, lY), ktery mimo to i y ze^'tra oporu
nałezl, kdyź se (oy§em chybnd) soudilo, że proti zejtra m4 byti spisoynó
zytra, jako proti obecnćmn pejcha je spisoynś pycha a jako se proti obec-
nśmu prej (ze praj m. praw) utyofilo spisoynś pry (§. 111, 2, S).

76

dwb a p.), nejni (z prodlouźenśho nćni mlstp n^ii, Erb. pis. 170),
a podoDńŚ inejfll (z prodlouźenśho meK m. jmeli), tejd (ż prodlou-
źenśho ted m. ted atd., v nśf. podkrkonośsk6in);-i ve psanyćh
pamatkach nalćzajl se ćetn6 stopy tohoto jozśtfenl, na p?. le/nici
slibili (m. lenlci = ktef 1 mąji Ićna, Pass. Hank. 628), ve svą;m srdci
(misto ve svćm srdci, NE. 149) ; na swej hlavy (m. na sve), mśsto
\elikej (m. yelike), pro yelikej bolesti ; najliutójaj vedro (m. nąjliutóje,
EK.) ; poźehj^aj ^d6diny twej ą vladni jimi ; obćti twej v obezf eniu
mćm sń vęzdy (Zalt. Klim. 1. 18 a 37).

§.87.

Źe pflćinpu techto promfen je grammaticka dćlką, o tom

1 . ta okolnost nas pf esvMćuje, źe promSna mista jiema, jak-
mile slabika pfestane byti grammaticky dlouhou; na pf. l^am-
Ittam, ale ld;im ; stid-sawd, ale swdi ; m^cra-mfra, ale instr. m^rou ;
Itika-lawka (lowka), ale gen. mnoź. l«k. Dale pak

2. nasv6dćnje tomu i obdoba jazyku jinych, kde pfisobenim
delky — nebo nfekdy -pfizYuku niisto 4ślky — podobno, ano tytćź
proitóny se objeYUJi, jako v ćeśtinfe ; tak na pf . anglickś ee zna-
menalo pfivodn6 e a vysloviije se nyni jako y nebo nemćkćići £,
green (zeleny, vyslov gryn)\ starohomonćmeckć ton zni stfedo-
homonćmecky tuon (r= thun) a lątinskś pf izyućnć kratkć o v iónus^
lócus atp. prodlouźilo se pod pfizyukem v o a rozśifilo se pak

V wo, ital. huono, luogo ; ze starśho nSm. hus je novć Haus^ łruric-
traurig, atd.; podobnć Up-Leib, wip-Weib atd. Tak6 v ćeśtinś
zda se n6k4y, źe rozśifeni se stało ve slabice kratkć, na pf. kdyź
prvć slabiky slov ^erema, obec ^roYname s roz^if enymi 0ejmB,^ v-wobec
nć. v-wbec. Ale tu nicmćnś pfece slabiku dlouhou p?ed sebou
marne a tedy i rozśifeni zpusobenć kyantitou slabiky. Tfeba totiź
nebyla ta slabika dlouhou dle nafećf spisovn6ho, zajistć je dlouhou

V tom nafećl, ye kterćm je samohlaska rozśifena, a zejma, Yuóbec
atp. nevzniklo tedy z kratkćho zima, obec, nybrź ze dlouhych tyaru
;erima, dbec, kteró se tak vedl6 tvaru kratkych vyvinuly, jako smwla
vedl6 smolą, swa v. sova atp.; jsouf dialektickć rozdlly i co se
d61ky slabik tyka a obzvlaSt6 ve slabikach pflzyućnych snadno i
dćlka se vyvine.

Poznam. Nćkterć obecnś formy s ej dopouśtSji yykladu nś-
kolikerćho. Na pf. ope/fiti mohlo yzniknouti rozśifenim z opefiti,
anebo rozśifenim z opmti (opyfiti), jeź by było zouźeninou z ope-
fiti; — inf. hf<?;t możno odvoditi rozśifenim ze hfeti, anebo vysu-
tim ze hrejati; — instr. duśe; misto dusi bud rozśifenim i v ej
Yznikl, anebo souvisl stim instr., jehoź ćesky tvar dle stb. duśej^
by byl Hu^eju; — 3. os. mnoź. chvakj m. chvali dle jednoho vy-
kladu poYstaia pfesmyknutim stćeskeho chvali<5, ale mohlo se tako
rozśifiti e v ej nasledkem kvantity (stć. chvalic pozd. chyale rozśi-
fen6 chyale;), anebo yznikla tato forma dle obdobnych tyar&y

77

umijiy hazejl (jako se obecnfi fika [oni] umij, hdisejy tak stało se
tako zVykem, ftkati [oni] chvdlej), V t6ch a takovych pfipadech
podoba se, jakoby nókolik pfićin zaroveń ku promśnś było sva-
dWo a nutilo a jakoby na pf. obecno chvdlej było yzniklo i na-
chylnostl rozśtfiti e v ej (chval6-chvale;) i sYudnou analogii obecng
uźiyanych forem [oni] umej atd. Jinde slyśf se dialekticky : [oni]
mni, hazi, sham, ano i [oni] jf, nevi a nepovi (doudl. 26 ; domażl.
a mfsty na Morav6, Senib. 15); to jest bez odporu ućinkem ćhybnś
analogie a dle toho i dialektickó chyale; nejbezpećn^ji za óćinek
chybnś analogie pokladati muzeme.

III. Jinć seslabo Y&ni a sesiloTdni jakoż i dtMdńni samohlńsek*

§. 88.

Mnohdy je patrno, ze se samohlaska seslabila nebo sesflila^
ale pfićina toho neni dosti zfejma; takove promSny samohlasek
jmenujeme prosto seslaboyanim a sesilovanlm. Na pf. pra-
narod-pronarod, jtenak-jonak. Avśak jsou i takoYĆ pfipady, kde
samohlasky zayaźnejśl a meno zaraźne v temźe sloV6 se stffdajl,
ale vidśti neni, ktera z nich je puvodni a nastalali zmśna sesla-
benim ćili sesilenim; v t^ch pfipadech zńamename tedy prostś jen
stfidani samohlasek, na pf. stońati a st^nati, sykot a syket.

§. 89.

a) D&leźitejśi pfipady, ve kterych se jievi se słabe ni samo-
hlasek :

1. Stfidnice za ą seslabila se v y. Tak na pf. genitiv jedn.
a nom. vok. akk. mnożny mSl by znlti stb. *źeną (jako obdobny
mćkky vzor du§c) a Cesky *źenw; ale za źadanń ą aźadanou stfid-
nici jeho u mamę seslabeniny y, źeny. Bez tćto promćny neliśil
by se tento tvar od akkusativu jednotnćho.

2. Stfidnice za ą seslabila se ve stfidnici za ę. Tak m61 by
byti nominatiy jedn. muź. a stf. stbulharsky '^pek^ a ćesky *pekw
(podle gen. pek(|śta pekwca, dat. pek^śtu pekticu, ź. nom. pek<jśti
pekwci, atd., lat. amantis, f . ^vovTog lyowtos) ; ale za źadan6 ą
a źadańoti stfidnici jeho u mamę t ćeśtinś stfidnici za ^ a jednotny
nom. muźsky a stfedni (ve stć.) zni pęka. Bez toto promeny neli-
śil by se tento tvar od 1. osoby jednotne.

3. a seslabuje se v o v pfedloźkach pa-po, pra-pro, raz-roz,
a ve sloyich cizich. Na pf. parob a poroba, pahuba-pohubiti, pa-

78

chut i pochuf, paseka-posekati, paprslek- stć. poprslek (JM. 407;

RH. 30); pomatovati doudl. pomatovat; pranarod a pronarpd; sl.

razporok ćesky rozporek, razsocha-rozsocha, raztok-roztok, rasol-

rosol (rozsol) atd. ; lat. altare ć. vdtaf, castellum-kostel, camera-

komora, cominus-komin, caminata-komnata, paganus-pohan, acetum-

ocet, compater-kmotr, atd. ; staronśm. channa ć. konev, abbas stnćm.

ahh&i ć. opat atd.

Sem patfi taks dialektickć seslabeni d y o, na pf. jo mom
fodku karafije m. ja mam fadku, jo choYom m. ja chovam
(Suś. 272 aj.).

4. a seslabuje se v e. Na pf. hlas-hl^snouti ; ndm stć. taks
ncni, vam-vcm, nastojte-nestojte, bez mala-bez-male (Dal. 69. 8),
zate-zede atp.

V

Dialekticky : taky-teky, bahno-behno (domaźl., Serab. 15),
ai-eź (od vrchu eź do zem6, Suś. 129, 154 a j.), atd.

5.* a seslabuje se v i. Na pf. stC. asa-asi; *patv()fiti-potvo-
fiti-petvofiti.

6. o seslabuje se v w ve slovich cizich, na pf. episcopus-

biskwp, Nicolaus-Mikt^laś, Jacobus-Jakwb.

Sem patfi snad i moravsk6 vt«n m. on, vMtevfit, śohaj vwfe
(Suś. 215, 220, 253, 300 a j.)

7. o seslabuje se v e. Na pf. stć. tobń-tebu, tebou, sobń-sebó,
S6bou ; — stć. tamo i tam^, kamo-kame, nikako-nikakeź, tako-takeź ;
— stć. jedno i jedne (jen), kto i kie, nikto i nikte, co i ćse, nico i
nic6; vtory-\tcry, nohanehet, zpósob-zp6s<5biti, nobrź zdlouź. nóbrź
seslab. uebrź zouź. nyhrź ; stb. toprvo ć. teprve atp.

Pf iklady dialektickć : domu domaźl. demu, dolu-ddu ; — tobe
doudlebsky teb6, sobć-sebe; — toho mor. teho, oneho, keho, jed-
ncho, dat. temu lok. tem atd. (Śemb. 35); — v uherskć sloven-
śtinć je prayidelnć pre za ćeskć pro (Hatt. sl. 38): probrati-prebraf,
prohnati-prehnaf, probu diti-prebudil

Poznam, tobu a schti je va staroCeskych pisemnych pamat-
kach pravidlem aź do XIII. stoi.; ve stoi. XIV. starSi tobti, sobti
a mladśi tebu^ sebii vedlć sebe jdou ; od stoi. XV. jest tebu, febau,
łebou,

8. u seslabuje se v y. Na pf. swrovy-syrovy, hlwboky-hly-
boky, pelwń-pelynćk ; dialekticky slyśi se taks venky, po mały
(v Krkonośich), po ćesky, po chudopacholsky (na Moravć), mysi
(v NoYohradsku na Slov.) atd. — Podobnć seslabuje se au (po-
zdfejśi ou) V aj a pfehlaskou v ej, jakoż yidśti zylaśtć na sloyich
cizich, na pf. nćm. Gawkler-ka;Tdćf-ke;Tdif, Hawptmann-hajtman-

i

79

hą/tman; mfsto hbubka inluvi se takć hkjbka, m. chlowstnouti-
chkjstnouti atd. Ve vśem tomto «eslabovanI ukazuje se tyź pomer
hlasek seslabenych, nebot ou : ej =: au : aj =z u : y =: u : y.

9. y seslabuje se v e (a y v ^. Na pf- v 1. os. mnoźnś:

stć. . nesemy-neseme, imperat. nesmy-nesme, aor. nesechomy-ne-

sechma; ve slovich jednotlivych : myji-m^ji, myj-m^j, a taktćź ryji

a kryji ; stć. nynie-nenie (jeź se stało prav6 nenie, kdeź pf Ivuznych

kralÓY nenie, ep. złom. ve Vyb. I. 169; to s6 ot nas nenie otchy-

lilo, Katef. 175; dan list nenie v sobotu, Listy Ziźk. Vyb. II. 279),

zahy-zahe; hybky-hebky, sekyra-sekera, pryć-preć; nezbedny Yzniklo

snad z nezbydny a toto z nezbwdny.

Prayidlem yśeobecnym je toto seslabenl v nafeCi hanackem:^
rj/by-rebe, vźdycky-decke, dobry pan - dobre pan, miły synaćku - mile
senaćku, atd. (Viz tśź §. 112. pozn.)

Poznam. V 1. os. mnoź. stfidaji Se v historicke ćeśtin6 tri
koncoyky -my -me -m. Aoristy jako nesechomy a nesechwe vy^y-
tuji se sice ve XIV. stoi., ale prayidlem maji aor. a imperfektum
od nejstarśi doby jen -w ; rozmyslćchom RZ., pr6trp6chom, miloya-
chofw (EK.). Naproti tomu jde indikatiy a imperatiy nesewy a
nesmy od nejstarśich pamatek aź do poćatku XVI. stoi. (uOlomuce
dosud se slyśi nesemy, mawiy) a yedłć toho od XIV. stoi. tako
indik. neseme a nesew a imperat. nesme; od XV. stoi. je prayidlem
noYoćeske neseme, nesme a nesew, yedl6 n6hoź starć nesemy a
neswy do poć. XVI. stoi. jen yyjimkou se naskytuje.

10. y seslabuje se y i. Na pf. ryćeti-Wćeti, stb. tysąśta-tisic.
Vśeobecn6 nastoupilo toto sesl9,beni, kdyź puyodni, etymologickć
y zaćalo se yysloyoyati zpusobem nynćjśim jako i; nyni zajistć,
yyjma nafeći nSkterś, yysloyuje se jednostejnć f;ysoky a mseti,
6yti a 6iti, łyko a Zice atd.

Poznam. Jiź Hus yytyka Praźanum, źe matou y a i, a
Bratfi ćeskomorayśtf, jinak bedliyi pozoroyatelś jazyka, ući psati
cyzy syla atd. Z toho jde, źe puyodniho rozdilu mezi y a i ye
stfednich Cechach jiź ye XIV. stoi. se nedbalo a źe jiź y XVI. st.
tfeźko było rozeznati ye yysloynosti puyodni y a i.

11. e a e (t) seslabuje se y i. Na pf. pfece (= pfed + se,
jako isase = ;8ra + 5e)-pf eci, dobrod^l-dobrodini ; jtsty pochazi od
kof . jes (= byti, Jes-m, ^es-t atd.) ; stć. nalit i na-let (sroy. nćm.
flugs a na-chyat, na-kyap, na-spćch; y. Jgm. SL); adyerbia daleji,
trapneje a p. majl ye stć. e; trapnćje (a podobnć stb. prŁyóje) a
jsou to tedy seslabenó akkusatiyy stfedni. Nejduleźitćjśi je tato
mćna samohlasek ye sklońoyani : kde kmeny tyrdć y koncoyce maji

80

6 (i, S nebo zdlouźenó ie, <), tam jejich obdobne kmeny mSkke
mąji i (nebo zdlouźenó <), na pf. źen^-duśi, m6stó-moK, t^ma-j/ma,
tóch-jich, tóm-jtm, t^mi-jimi, stć. hadiech-muźfch, tiem-jfm.

Sem patfl taks dialektickś śil mlsto śel (deń bllś joź veśil,
seneCek nepf eśil ; snad ho voda vzala łebo na vojno śil, Suś. 223),
pOYiz m. poY^z (Suś. 387 a j.), imperativ jdfte m. jd(?te, zasi m.
zas^, aj.

Poznam. Mohlo by se zdati, ze v źen^^-duśi atd. je pf e-
lilaska, jako v źena-dnśc, źente-duśe atd. Ale nenl tomu tak, nebof

1)?i pfehlasovani m6nl se nepodnebna samohlaska v podnebnou,
cdeźto zde S, ie nejsou nepodnebny; a pak ma srbskochorvat-
śtina a slovinśtina i ve tvrdych kmenech i misto naśeho i: żeni
Cesk. źen<?.

12. Konećnś możno za seslabeni poklddati zmśnu samohlasky
i V souhlasku j a podobnS u ve v. Na pf . im^ti a jmieti (ve v. 8slab. :
ten •tmieśe dcef jedinu ; I Osłab. : hrdlo, ńadra rozhalena jmieśe,
RKral.) a podobnś imś-jme, ihra-jhra, idu-jdu ; dale boj m. bo*
(z kof. bi), t^teiy vedl6 titery, kov m. kow (z kof. kw), trava m.
trawa (z kof. trw). Sem patfi take kupot?ati m. kupw-ati, vrchovaty
m. vrchw-aty atp. Była tu totiź misto u dvojhłaska jako stb. oy
(§. 16, pozn. 5), a ta seslabiła se dvojlm zpusobem: 1. pfed samo-
hlaskami zmeniła druhy svuj ćlen Y (n) ve v a z -owa- siało se
-ova-, na pf. kupw-ati stb. kupOV-ati = *kupow-ati — kupovati ; 2. pfed
Roulilaskami pak seslabiła sevM, na pf. kupoy-ją — fcupwji.

Zmeny i v ^ a w ve «; yyskytuji se taks dialekticky a ve
yerśich staroćeskych. Zejmóna spojka i mśniva se v j, kdy pfed-
chazejicl slovo se konći samohłaskou Na pf . nad te j krasu ne-
Hlycbanć (t. saha, Katef. 31, verś 8słab.); stav6j sob6 tvrze jhrady
(NR. Ul); ohłeduje łukyjsady (NR. 91); mohła bych aj clioditi
(8u^. 177); mćl jsem ja kona, ba j sem był doma (Suś. 222).
t^odobnć: Emanuel (m Emanuel) to znamenąno (Kat. 109) a obecnś
zvo8tati ze stć. zwostati.

Poznam. ZmSnu idu-jdu, tmSti-jmieti, im6-jm6, ihra-j[łira
woźno yykladati takć tim, że za nasłovnć i- było ji- a z toho i se
odsulo ; idu-jidu-jdu.

§. 90.

b) Dflleżitćjśi pflpady, ve kterych se jevl s e s f 1 e n i samo-

hliisek.

1 . i scsiluje se ve mśkkć e neb ^, dlouhć i v e n. ie. Ka pf .
musiti-muscti, mysłiti-mysłeti, bydłiti-bydleti, koźich-koźiśnik-koźeś*

81

V V

Tiik, Z/rotln-Zcrotln, stć. pflmtfte(sr. niir)-pfim^ff, , zvlasti-ZYlaśt^,
Itbo-lebo-nebo (stć. Ifbo mało Itbo vele, RH., Vyb. I. 249; sloveii-
sky łebo; zmśnou pak I \ n Ceskś neho)^ ^ij-^^h śije-zaśejky (m. za-
śyky); staroćesky velm^ m. velmi, U m. ii (enklit.), mat^m. matt,
jaz \ize m. yizi (vidim), ot v6ce m. veci, tob6 mdlu jsóca m. jsticj
(dat., pfehlasovany ze jsucu), slyśal zenu plaćucc m. plaćdci (akk.
pfehl. z plaćucti) ; — ve pflponć 'OV€c misto -(wic : Vrśovici-Vrśov<?c,
MaloY^c; yc slovlch cizich: segnare-ź^hnati, chrtstianus-kf<?s<an,
prior-pf^Yor. •

Dlouhś 1 sesllenć Ye dlouhć e slyśl se na Hanc, na pf . sila-
sćla, bliź-bleź, sllbiti-slebit atd. Ve starć ćeśtinfi podoba se k tomu
rozśif OYanl i y ie Ye pf Ikladech jako jsou piesmo m. pfsmo, s ni^m
m. s mm, lesmech m. lesmch atd. (sr. §. 85, pozn. a Yiz take
poznamku *) pfi odstaYCi nasledujicim).

2. i sesiluje se y w Ye stć. tocwź m. todź (totiź).

Poznam. Mimo to psano takć u a iu misto źadanćlio i
a t Y inf. biti, y nom. mnoźnćm ota, gen. mn. OYci atd. ; ale nelze
UYĆfiti, źe by by^ inf. znćl skutećnć bitu^ nom. mn. otcu, gen. mn.
ovcu neb ovciu, a mamę tu pfed sebou spiśe chybu pisafskou :
Ye XIV. stoi. YykonaYala se pfehlaska u\ i sl psalo se jeśtć na pf .
Y dat. otctt, ać se jiź YysloYOYalo otci ; tim bezpochyby SYeden pisaf
nektery psal i tam u za slyśenć i, kde nebylo pfehlasky, a tedy
na pi^. i za slyśeny nom. mnoź. otci napsal otcti*).

3. € sesiluje se y a. Na pf. stb. źdądt stć. źdud (RH. 186.)
— nć. źalud; ś^l — stć. i pfiśal, neśal (Alx. 1133, 1137; bez-
pochyby dle obdoby slyśal, b^^al); pon^adź — stć. pońaYadź;
atd. ObzYlaśtć ćasto takoYÓ seslleni nalćza se Ye sloYich z nćmćiny
Yzatych s koncoYkou -ar neb -ar (proti nćm. -er), na pf. richtaf
(jiź Y KR.), śafaf (Tm.), faraf, rejthar a p., pak Ye pfljmenich
Fejfar, Yohnar, Śtelcar, Rozlar (y list. z r. 1437, ArchiYĆ. I. 345),
Henigar (r. 1499, tamt. 356), Prennar (r. 1454, t. II. 460).

*) Tako V jinych pHpadech pisaH podobnym zpiisobem chyborali. Na pr.
psalo se starśim zpfisobem kuoń, Baud, parcha a yysIoYOYalo se jiź DOYOćesky
kufi, sot«d, p«;cha; tfm mś^tli se pisari nćkten a psali takć: celuo ves m.
<se\Ut jnuo ućinili m. jsu, Baiislav m. Botfslav (staż. z BoAuslay), nojsem m.
ntfjsem atd. Nejćastćji byv& timto zpdsobem ps^o te misto t. Nćkde to
oYśem mAźe byti skutećnś rozSireni nebo sesileni samohUsky i (y. poznam,
predch&zejici a poznam, pri §. 85), ale ćasto tu pisar spreźkou te zajistś ne
dYojhldsku ie, nybrź jednoducbó dloubś i rozumf ; to podob4 se zejmóna y pa-
m&tkśch, kde se takoYŚ pripady zhnsta Yyskytaji, jako na pf. y ćeskśm pfe-
kladć MajeatasCarolina:duo6tojenstYte kr&loYskćmn (83), k skutećnćmu v spra-
yedlnosti uk&z&nie (102), k yedente spraYedlnosti (105), proti ustanoyeme tomuto
(126), Y krAloYStYfC naśem (125, nom. byv& y MC. kr41oystY»>), na d6dictvte
Ylastnim (IIS, ać neli na dedictY^), sYćdkoYÓ cizM (135), fećenych d&dictYie
(142) atd.

82

4. y. sesiluje se v w a o v bj[l^ kterś se dialekticky vyslovuje
tako bt«l a boi.

5. tt sesiluje se v o a dlouhó u y ó. Na pf. junak-jonak,

§tihaj-§ohaj, cht«mać-chomać, chtirayy-choroba, stupeń-stopa, cblum-

chlomek, stć. orw(iovati-orodovati ; staroćesky tćź mositi, rozom,

osodie; yc sloYich cizfch: regwla-fehole, CTrtheil-ortel, [Tlrich-

Oldfich.

Na Hanó a y zapadni Morav6: trava socha, kosa topś, joź
slonyćko za 'horo, spadneJt, zapomenot (Suśil, pis. 521, 558, 281).

§. 91.

c) Duleźitójśl pflklady, kde pouhe stfidani samohlasek
pozonijeme :

1. o stflda se s e. To nalezame ve sloyfch jako stonati-sta-
nati zdlouź. stónati, ve slovensk6m loboda a ćeskśm Icbeda a p.
Nejćastfeji stfidani toto ukazuje se v nafećich ćeskych, kdyź o a e
zastupuji stb. jery nebo kdyź se vklądaji do skupęnin souhlaśko-
vych; na pf. ve pflpone -e<, -ot stb. -sta: stć. skf ehet- nć. skf ehot
stb. *skrBg3t'B (dle sJcrsgstati) a podobnś stC. tluket, syket, dmket,
blsket, rachet, hftnet ; ćesky deska sl. doska stb. daska, mach-moch-
msch^, synem-synom-synsmB, patck-piatok-pętski, ord-orol-or^H,
jscm-som-jesmB, atd.

2. Ve kdy-kda, nikd^-nikda, odkwd-odkad a p. marne pfed
sebou neli sesileni y a w v a, tedy stfidani tśchto samohlasek,

3. Nejduleźitśjśi je YŚaJc stfidani, ktere se pozoruje v histo-
rickó a di^ekticke ćeśtinć pfi stfidnicich za stb. fo, ra, ?^ rt.
Stfidnicemi tśmi jsou jednak souhlasky I, r s pruyodnyjai samo-
blaskami e, i(y), u, o, a, jednak samohlasky ?, r, jak nahofe v §. 36
ukazano. Eozdil mezi tćmito stfidnicemi je dialekticky a ćasovy;
i obecna nafeći i minuly jazyk- spisovny yzhledem k nim od nyn6j-
śiho jazyka spisovn6ho se odchyluji.

a) V nafećich obecnych slyśi se pdn^, mdha, smysel
(podkrkonoś. a doudleb.) ; fcerk, serce, sernec, smerf, perśet* (pod-
lorkonoś. a domaźl.); pryv, hrynec, sryp (valaś.), neprj^śi (nepr^i^
mor., Su§. 519), knv, ricadlo (m. zncadlo, Sv6tozor 1875, 595),
tep^iya (domazl. a ostray.); vyZćek, py?ny (opavsk.), nap?7nime
(Suś. 701), ch^rt, syrna (Suś. 623), hyrtuń (hrjan), syrdećko,
myrkya (opay.); sZwzićka, sZowze (doudl.), sZwza (opay.), teprwy
(mor.), petniźel, yrwćeti (Suś. 208); iulif (opay., Suś. 341); skroz
(tfeboń.); charpa yedle chrpa; źi!ć, ź?ty, s?nce (sL), Trnoy (m. Tter-
nov, podkrk.). Sem patfi takć nćktera jmćna ylastni, na pf. K^iyo-

83

klat (stare Kryoplat), Krysmol (v. Krsmol, u N. Paky), YiZćek,
Kirpsi a p.

j8) V historickś ćeśtinć spisovnś znamenati jest i ćasovy
rozdil V t^chto stfldnicich, a to ve dyoji pfIćłnS:

1. jednak totiź yyskytuji se v nejstarślch ćeskych pamatkach
(do poć. XIV. stoi.) yelmi ćasto stfidnice le, K, U, el a re, n, *V, er tam,
kde pozdśjśl a nyn&jśi spisovna ćeśtina ma samohlasku Z, r anebo
stWdnici jinou, na pf . pZek nć. pZtek ; ilei a źfóć nć. ź?mć ; pZezeń,
PZtzeń, Pifeeń a Peteeń nć. Pfeeń; preyenec (RZ.), pnv (Cis. Mnich.),
p«rvenec (M. Verb.) nć. pryenec, Vefbićan6 nć. Vrbićan6; a

2. jednak ukazuje se le, re byti stfidnicf nejstarśi (IX. aź poĆ.
Xin. st.) naproti mladśim U, ri (XI. — XIII. st.),«7, tV(XI.— poć. XIV.)
a eZ, er (XI— stf. Xni.): tak ćte se v listinach P/ezeń-PMzeń-
PiZzefi-P^Zzeń, a tak było tako prevenec(.RZ.)-pnv(Cis.)-pirvenec
(MVerb.)-pcryenec (dosud dial.).

V

Poznam. Ze pruvodna samohlaska yeplezeń, pKzeń, p^^ze6,
prcy, priy, pery atp. nejen v pismo była, nybrź tak6 se yysloyoyalo,
tomu nćkolik yćci nasyedćuje, zejmśna ^ .

1. ta okolnost, źe tyto samohlasky i v dialektech źiyych se
udrźely a dosud se slyśl, jak nahofe pod a) ukazano;

2. jmćna nćmecka nćkterych mist ćeskych, jako na pf. Kret-
scham (Krćma#y Żatecku), Dobrikau (Dobrkoy v okr. Chrudim-
skóm), Brimn a Brwnnlitz (Brno, Bmćnec na Morayć), UdWtsch
(IJdrć y Chebsku), Pilsen, Wilkenau (VZkanoy y Plzensku), WiZkau
(VZkoy y Żatecku), Pifliof (PZhoy y okr. Nachodskśm), Tirschnitz
(Trśnice^ y Chebsku), Fiirwitz (Vrbice v Chebsku a Żatecku),
Tirschowitz (Drźoyice y Litomćficku) a j. p.; jmena tato jsou za-
jistś utyofena dle yysloynosti staroćeskś a zachoyala byyale pfiyodni
samohlasky doposud;

3. nynćjśi yfsloynost vifk, pry nastała odsutlm samohlasek
prfiyodnych ze yZek, yfolc, y«Zk, prey, priy, ptry tak, jako se stało
krchoy z nćm. Kirchhof, yrteł (Suś. 252) ze yMel nćm. Vi6frteł,
konyrś z łat. konycrsus, dial. kwźe a k^źky z kwfźe a kmźky
(§. 12, pozn. 1), atd. Tako nćmecka nafećl podobnym odsouyanim
samohłśsky mlsty se odchyłuji od jazyka spisoynćho; na pf. w'rt
m. W^rt, k'm m. Eorn, h'rt m. hórt, atd.

B. SamoMń.sk7 se pdsouyajf.

§. 92.

Nejyice odsuła ćeśtina tćch samołiłasek, ktere były y e s t f 1 d ć
za stb. jery (y. §. 34 — 36); kdekoli totiź ćeśtina proti stb. jeru
nema samohlasky źadnć (ani pohybnś), yśude tam była kdysi samo-

6*

84

hlaska nijaka, ale odsula se ćasem. Na pf. za latinskć u a i

V somntis a igms ma stbulharśtina a & v sms a ogn6 a mćla i
ćeśtina samohlasku nćjakou, ale odsula ji: sen\ dheh\

§. 93.

J i n 6 pfiklady jsou :

1. a zfidka se odsouva; na pf. A\&%\VL^-'Lexa,

Misto zaćala, zaćali, zapala, zapali atp. slyśi se v obecno
niluv6 nśkdy zaili^ zajęli atd., ale jazyk spisovny nedopouśti forem
takto zkaźenych.

2. o jest odsuto v hdiechmy, taJ^echme, bychme m. bSźechomy
atd.; V aw, ana, ano, ande m. a on, a onde atd.; v rataj, radio,
role, rolnik m. orataj, oradlo atd. (od or-, orati; rusky rataj i
orataj); y pUen vedle stb. po-ltza; ve chci m. chocu, zahaliti m.
za-o6-valiti ; v obecnćm obśdvati m. ob6dovati ; a zvlaśtś ćasto ve ver-
śich staroCeskych, kde se ćte i na 'hm (m. na oheń), pro 'na slova
atp. Dale v neb m. nebo, jak, tak a p. vedl6 jako a stć. tako;

V tolik, kolik, nśkolik a p. yedle sl. tolko a stb. toliko; taks tam
zhusta je odsuvka, kde o se seslabilo v e, o ćemź doleji 5, y.

3. u odsuto malokdy; v ćeśtinć spisoynó je pfikladem mśice

m. *mwśica (mucha), •

V obecnych nafećich chalpa m. chalwpa; dativ skloneni za-
jmennćho a sloźenćho mor. tom' a Hvem' m. tomw źivemw (Martin ale
k źivem Bohu pfisahal, Suś. pis. 713; pravi jeden druhśm, bratr
bratroyi sv6m, tamt. 144 ; k mynarov6m dvoru, Suś. 509) ; mor.
dom a do dom m. do domw (navrać se do dom, Suś. 196).

4. y jest odsuto v dosti m. do syti, ptdti m. pytati, ksiti
vedl6 kychati, v prospi (MVerb.) m. prości, stć. ospu nć. osypu,
ćtf m. ćtyi^, napósled m. naposledy; — zvlaśt6 pak zhusta byva
odsuyka, kde y se seslabilo v e, na pf. nesem^-neseme-nesew,
o ćemź doleji 5, y.

5. e byva odsuto velmi ćasto.

a) Na zaćatku slova je odsuto v biskup vedle episcopus, jako

V nfm. Bischof,

P) Z prostfedka slov (a tu poćitame pfedloźku s padem jej im
za sloYO jedno) jest odsuto etymologickś e (neb i) v impera-
tivech nesme, neste atp. mlsto nesftue, nes(fte; — ve jsem^ jsi,
jsme, jste m. j^sm atd. (kof . jes) ; — ve jho, jmu, kterć n^kdy
tak psano byva a ćastśji k vuli verśi s touto odsuvkou ćisti se
musi misto jeho, jemu; ve kratkvch tvarech ho a mu odsulo se

85

pak jeśtó i ; podobne odsutitii celć slabiky je- vziiikla spojka ie
z puYodnfho jeże; — dale odsuto e ve stć. chcmy a chcme m.
chcemy; ano i pouhó chcm se nalćza; — v co, jeź poYstalo smi-
śenlm souhlasek ze ćso a toto z genitiyu foso ; — ve dvaeet, tricet
atd., mlsto tfi-deseti atd. ; podobnfe ve dvandcet kamenóy, osmndcet
muźóv (As. 66, 67) m. -na-deset a v jeden meeitma atd. m. jeden
mezi desitma (= 21); z jedendct, dvandct atd. mfsto jeden-na-de-
sct odsuto ^ jest e ze dvou slabik ; — dale v po^kati vedlć fekati ;
ve rku, rceś, rei v. f ekl ; v nar ek gen. ndrku, pohfeb gen. pohrbit ;
pkelny je m. pekelny; tdy mlsto tedy (Dal. 4, 1); hrom-uterTca
V. krom^-ćtvrtka ; Zdlśi m. Zalesi ; atd. — Nejćast6ji vśak odsouya
se z prostfedka slov pohybnó e, kterym se stb. jer zastupuje.
Zustava neodsuto, dokud ho pro snadnć vysloveni slova potfebi
jest; ale odsouva se, kdykoli sIoyo tak se promśni, źe se vyslovI
snadnfe i bez pohybneho e. Na pf. den gen. dwe, otec-o^ee, źnec-
źence, ^kiek-patku, te^i-ctiti, óhec-ohdinai orel-orKee, ode-mne a
od-sehe, skrze-vśecko a skrz-ókno; atd. Stara ćeśtinaod-
souvala rada tak6 , pohybnó e od pf edloźky, kdyź pad jeji se zaci-
nał touź nebo podobnou souhlaskou, jakou se pfedloźka konćila;
nyni prayime ze-zem6, zc-svćho, se-svym, ke-krali atp., ale ve stć.
było prayidlem z-zemS^ Z'SV€ho, s-svym, k-krdli atd., jakoż i dosud
fikanie s-sebou, od-domu a p.

Se stćeskym jho m. jeho srovnava se doudlebskś a morayske
u-nho m. u n^ho, za-ńho, o-ńho, na-ńho (Suś. 112, 121, 226).

y) S końce slov odsouya se e, jeź poystalo seslabenim z o a
y, na pf. tamo-tame-^am, jedno-jedne-^ew, nico-nice-mc, nikto-nikte-
nikt (stć.); dyakrate(m. kraty)-dt7aArd^; 1. os. mn. nesemy-neseme-«e-
sem, ayśak nesem a p. slyśi se jen y nafećich obecnych a jen y tech
tf Idach sloyes, kde 1. os. jedn. ma -u: nesu-nesem, kupuju-kupu-
jem atd. naproti trpini-trpime^ voldm'VÓldme, ponśyadź^by zde od-
suykou yznikla stejnost forem a tedy nezfetelnost. — Taks odsuto
byya koncoyć e (^) ode nmohych jmen podstatnych yzoru duSe,
na pf . sij, sluj, chvoj, postel, mez, hrdz, tvrZy tiz, viz^ strdz, mriz,
strdń atd. misto śije, meze, y6źc atd. ; — od komparatiyiiy a super-
latiyu pfisloyci vic, nejvic^ miń, nejmiń (ob.), vyś, mi, sndz, tiS,
dal, bliz a p. misto yice, yyśe atd. ; stć. hrdóje seslab. hrd6jz odsu-
tim hrdij a podobnć liUj, piknij atd. (y. 6, cc); — od pf echodniku
nesouc m. nesouce (mnoź. a dyoj.) a p.; — od zajmena ie y nać,
proc a p. yedló naćeź, proćeź; — od pfec a zas m. pfed-se a za-se;
— od muz a stć. móz, toj, bieś m. muźe, to-je, bieśe (imperf. od

86

iyti); — ^vIdSł m. zvlaśt^; — od enklitickóho (pfiklonnćho) Se

V jenz. My i, prołoz a p. m. jenic, kdyźe, protoźe atd. ; ano i od
spojky Se odsuto nekdy e a zbyva pouhć i. (Saf. Poć. 15, 16;
Pfisp. 76—78).

Poznaiifc. Ve starś ćeśtinć ćte se tako 1. os. mnoź. musim
misto musime nebo mustmy, a podobnfe pohusim (tob6 v6rui byti
musfm i s tobń vśeho pokusim Alx. Vyb. I. 156), ohMm (v Ziv.
cis. Karla) atd. ; tile tu nezfetelnosti nebylo, pon6yadź tymże ćasem
1. os. jedn. neznśla musim, nybrź muiw nebo muSi^ pokiiiw n.
pokuie atd. — Spojka Se yznikla ze yztaźnćho zajmena jeSe ; z to-
hoto puYodniho tvaru jeSe vznikly rozlićnym odsouvanlm vśecky
pozdśjśi: jeS^ ei, i a Se, Na pf. jeSe Christus budę na v6ky
(v Evang. sv. Jana) ; eS nepali ob6< (RKr.) ; tako S spade bezduch
mezi narchy (RKr.); nem&j za zl6, jeS sem bratra tresktal; eS tś
otcem vzyva (leg., pol. XIV. st.)

6. ♦ (a i) odsouya se

a) V nśkterych tfidadi slov velmi zhusta a jako z pra-
vidla. Tak v nom. jedn. vzoru host a kost jest odsuto aź na nćkteró
Yzacnś yyjimky: hosti, choti, smrte, sanuti (v. §. 34); — dale
byva i odsuto od akkusativu jedn. tóch jmen yzoru duSe^ ktera

V nom. byyaji bez e (v. nahofe 5, y), na pf. meze akk. mezi n.
me0, ślje-śjji-^j atd.; — v komparatiyu a superlatiyu pfisloycl
radśji, nejradćji a p. poystalo i seslabenim z e (radfije, = akk.
stfed.) a odsouya se (y. 5, y): rad^j^ nejraddj; — y pfechodniku
źensk. nesouc m. nesoucf stć. nesóci; — y infinitiyech y obecnych
nafećlcłi prayidelne jest i odsuto: plt nebo pit misto spisoynćho
piti; — ye sloyese urćitem odsouya se i (i) od 2. a 3. os. jedn.,
3. os. nmoźnć a od imperatiyu: mtLt&i{BZ)'muHS'moutiś, myjesz
(EwjymyjeS, pijeśi(RK)-jp«j€i, ty jsi-tys; jesti-jest; misto umćji a
yolaji slyśise y*iluy6 obecno umij, volaj; rozr6śite(RK.)-roj8r^e^^e,
bud«(RK.V&w6P, ale budiź, sedni, myśli atd. ; — taks z pfipony avic
se i ćasto yynechaya, na pf, Yr^owici" Vrśovci (kn6z yśe ^'rśoyice
zhubi — zatrati yeś Vrśovcóv pluk. Dal. 57 y. 48 a 58)
Malovci 2i, p.

V infinitiyg zaCalo se odsouyati i yelmi zahy ; jiź y RZ.
dluźno ćisti iskai pravdu m. iskati, y RKr. dat śiju a slyśef 8nova
m. dati a slyśeti, atd. ; y RH. a jak zriet na jehó tile (8slab., Vyb. I.
1 83) ; Lomnicky piśe dokonce byt^rymovat^ dokajsovat atd. — V 2.
os. jedn. zachoyano i ye jsi a y nćkolika pfikladech stć.: mutiśi
(RZ); myjeśi, tieźeśi (taźeś), yiesi (yiś) a j. (EyJ.); pijeśi, chceśi
(RK.). — Yimperatiyś nalćza se odsuyka jiź y nejstarśich
pamatkach: voUe, sttćFie, sehef (RZ.); ale yedlś toitio jsou i impe-

87

ratiYy s neodsutym i : rozrśśtte, ustav«te, smćnta, rozdćlita (RZ.) ;
yirite (EvJ); bud», otvof», mluvi, vedi (RK.); pfistupite, kupite
(Mast.); sudf, ustay*, uslyśi, prostt, posv6ti, obrat* (ŹWłtt.); v6n,
zbudf, poprosfte (RH., Vyb. I. 44, 199, 203); mfeśćenin t6ź pravo
vedi (Kn. Rosenb., Archiv Ć. I. 466), tolikćź [sv6dk6v] vedi
(ib. 468), potom mluvi (477), oba d6diny drźita (480) ; atd.
13 o s u d udrźelo se imperativnl i jen tam, kde by slabika bez nśho
była nesliadna vysloviti, zejmćna pfed ślikliticki^ i a kdyź pfed-
chazi skupenina souhlaskov4 takoya, jakć ćeśtina na konci slov
nemiluje ; na pf . yediź, sedm, mysK, pomsta, pf ećti, — ale ptist^
3prost; ve stć. taks mysi (ty rozmysł s6 dobre, Tristr. 73), módl
se (Hruby) ; — v pojdi a poj^ jest odsuvka napomocna k ruznśnl
Tyznamu prav6 tak, jako kyantita v pojdu a ptłjdu.

/J) Dale odsouvd se i takć od slovjednotlivych, napf.
«tć. fz-nć. £f; stć. im6ti, thra, inhed, ihned, idu, imś, pak m%t% hra^
■ nhed (nhed pfistńpi papeź k nśmu ; 8 slab. verś, y leg. o sy. Alex.
^ĆM. 1851, 143), hned a obecnć dw, meno (y. §. 112, 1); pfeati-
psdłiy lizsiti-hdti^ *ocitnouti se-octnouti se^ n^iii-neStomce^ łacino
stć. lacno^ yeliky-veZAy, asi-a5, to-ti tot^ kdost-Mo5, jakysi-^aAys,
c^hti'0p^ atd. (Pflsp. 74—76).

Bialekticky fika se tćź Tcolko^ tolko m. koltko (na Sloyensku) ;
lacny-krajna (myt.); oApoCnouti m. odpoćmouti (a k tomu chybnĆ
xyoleno i pflćesti min. ćin. odpoóal misto spraynćho odpoćinul) atd.

Pfedloźka z ćte se jiź y RZ.: yladyku 5»-;er-roda yyberóce;
snad tu si-ie splynulo. Ale taks starsi t> yyskyta se ye stćeśtinć,
na pf. jeden iz ufrebik (EyJ.), iz Tatar pfemnostyie, tz^dyala (RK.),
ye ylastnich jm. Jzbraslay, Jzyćstoyici a p. — MIsto imćti ćte se
jmieti a pak miti; podobnć thra a ihrati-jhra a jhrati a pak hra
a hraU; a taktćź tdu neb ^Vdu-^'du-dM (ob.) a imć-^mćno-wewo (ob.);
dle toho nasledoyalo tu ylastnfi j na mlsto i (at prostć zmenou i
y j: idu-Jdu, a£ pfechodem: idu-jidu-/du, y. §. 89, 12) a pak toto
stffdnś j se odsulo : fmfeti-^'mieti-m«tó, ihrati-jhrdti-Arató atd. Tyary^
mieti^ hrd^i a du sdhajl y pisemnych pamatkach aź do XIV. stoi.,
hned do poć. XVI.; yedlć toho nalćza se jmieti a jhrati z prayidla
aź do końce XIV. stoi. (jmieti yyjimkou jeśtć u Bfezana 1609:
jmiti 1, jmajl, jmeli, jmćyśe U, nejmćl 89 atd.) a ^hned (za starsi
inhed, §. 228) do końce XV., atio dosud se udrźuje. Tak6 meno^
menoiDdnie ćte se jiź na poć. XIV. stoi. (y leg. o Piłat.); ńle
z prayidla plie se jmć, jmene atd., a dosud misto obecnćho meno
a du ma jazyk spiso^ jm6no a jdu.

7. I odsouya se: yiź §. 114.

Poznam. O stć. le^Ye-U^ri-il^ir misto nć. l,r (pr^enec-
pn'y-piryenec nC. pfVeliec, Pfezefi-PZizeń-Pi&eft nć. PZżeń) viz ye
stfid&nl samohlasek (§. 91, 3).

€8

§. 94.

Hlasky se odsduvaji nejprve pri zbśźnćin a nebedliYĆm mlu-
yenl. Odsuvky pak jsou s poćatku odchylkou od pravidla, ale uji-
majl se a ćasem i samy prayidlem se stavaji neb aspoŁ si doby-
vaji stejnćho prava s tyarein pirotnym; tak zejmena samohlaska
ćasto i dle spisovnćho zvyku i zustati i odsouti se muźe, na pf.
Yeliky a velky, krom^-tebe a hrom-tebe atd. V takovychto pfipa-
dech mflo by se yźdycky hledfiti ku blahozYuku a mela
by se samohlaska odsouvati, kdyź se samohlaskou jinou bez-
prostfedn6 (a bez interpunkce) sousedf a tedy hiat zpusobuje, a
m^la by zustati neodsuta, kdyź rusi souhlaskovou skupeninu
nesnadnou nebo neoblibenou. Na pf . tak-ve-stfedu m. taii-t;-5^redu
(Bf. 10), krom^-ćtvrtka m. krom-c^wtka, bliźe-ktt-hfbitOYU m. blii-
ł-ArJitoYU, pode-mlynem m. ^od-mtynem atd., a naproti tomu
matka-neb-otec m. matka-anebo-otec, Yice-nebo-mćn6 m. Ylce-aneJ-
f»lń atp.

M I r o u blahoz Yuku, ai kam toto odsouvanl samohlasek ćeskych
jlti muźe, jsou skupeniny souhlaskoYĆ v ćeśtinś obli-
benć: kdyź se totiź samohlaska odsunę, skupi se souhlasky pi^ed-
chazejicl a nasledujlcl v jednu skupeninu; jęli to skupenina y će-
śtine oblibena (y. §. 45, c), tedy blahozYuk doYoluje ano zada, aby
»c odsouYalo, na pf. 5-tebou a nikoli se-tebou, ^r-domu a nikoli
z«-domu, i;-Zese a ne ye-lese atd., pon§vadź skupeniny st-, ad-^ vU
jsou snadnć a y ćeśtinć oblibenć (jakoż dokazuj! hojna sloYa 8 tć-
mito Skupinami, na pf. ^^ati, edkii^ vlvL8t)\ jęli to YŚak skupenina
nesnadna a y ćeStinć neoblibena, tedy se odsutim samohlasky i
blahozYuk ruśl, na pf . A-6fehu m. ka-bf ehu, V'Svi\& m. Yc-SY6tś atp.
Touto pak mirou blahozYuku fldl se ćeśtina pfi odsouYanf samo-
nlasek yftbec a yźdycky; YŚecky pfiklady spraynych odsuyek jsou
toho dokladem. V nSkterych pfikladech jednotliyych jest OYŚem
nestejnost, ana tu ta, tu jina samohlaska se odsouya ; ale ńćel byya
tyź, dosahnouti totiź blahozyućnćho skupeni hlasek. Tak na pf.
proti stb. Ź6n»ci» mamę odsuyku y nom. inec ye slabice pryć a
y gen. ience ye druhś ; ffkame źnec, śyec a nikoli źewc, śef;c, po-
nćyadź ćeśtina nemiluje skupenin nc^ vc na konci sloy, ale gen.
źence mnoź. nom. źend atd., ponćyadź ona skupenina u. prostfedku
sloya mezi dyćma samohlaskama snadno se yysloyl. J^ikame ze-lnu
a z-lenu, pon^yadi skupeniny In a zl jsou snadny ; ale nefekneme
ani a-lnn ani Z6-lenu, ponćyadź skupenina aln je nam obtlina a

89

ze-ltim se nam protiyl. Podobnś V€-Chb6 a v-Chebś, ale ne V'Chb^
ani v«-Ch(2b6; hfbct lok. stó. chfebte (ŹK. 48) nć. hfbetó, a ne
chfebetó ani Aritó; stć. ćesfte (Dal. 4, 29) nć. ct^e^ stć. v-Cesti
(NR. 165) nć. ve-cti; stć. vzcktve (Dal. 6, 17) nć. zkvete; stć.
s<?-tfmi nć. s-tfami (Dal. 52, 16); ve-dskach i v-dcskśch (NR. 81,
85) ; V pisni mor. : otevn-ma mila otet;f-okynećko (SuS. 33) ; a p.
Mira blahozYuku vśak nenl vźdy a vśude stejna a mćnl
se s ćasem a takofka s osobami. Ve stć. pamatkach ćteme oby-
ćejnć ^-;eremć, ^-sebe, A-irali, k-komn (Bf. 6), A--Sjumloyu (Br. 30)
atp., nynl pak Yollme i?ikati ze-zemć, ze-sebe, kc-krali atd. U On-
dfeje z Dubć ćteme ot(?-panóv, pfede pany, Oldficłi zc-Hradce, coź
se Kralova Milost s«-pany ustanovil atp. (Archiy C. II. 486, 508,
509, Poć. 10 atd.), u Yacl. Bfezana (1609) kw-panum porućnikum,
odtf-pana z Hradce, s^-pany a pfately, se-deviti końmi, se-panem
Yilimem, se-pani mśtefi (Bf. 6, 9, 10, 15, 29, 34), jinde se-i>annu
(Star. skl. 5, 9, 11), sc-deerami (tamt. 72), atp.; nam se nynl
naopak vice libl 0(i-pśnuy, pfed-jpany, -s^-flradce, s-i?any, 5-pannou,
5-dfcerami atd. Za noyoćeskó Istiyf było y ćeśtinć starć kstiyy
(AIx. 1079); za nć. pohfeb gen. dat. lok. poArftu, poA^Jeny a p.
było stć. pohfeba (y den pogreba mojego EJ), pohfebu (ku pohfebu
Neb. 14, po tyćm poMcbu RH. 32), pohfebeny (tamt. 12 ; zahfeben
T royećce RK.), aor. pohi^ebech (Tristr. 32, 385), a na Morayć
dosud se prayi po polrfcbć (Suś. 44, 349); k jednotnśmu ćetl ma
jazyk spisoyny mnoźnć ćctli i (f^ii, y dialektech pak najdę se ł ctl
a naprojti tomu takć ć^u, ććteś (co yy to ćetete, Suś. 125); atd.

G. SamoUasky se pHsouyaji.

§. 95.

Nejćastćji pi4souya se^, tak zyanć ykladne (§. 35, pozn. 1.).
Ma tentyź okol jako e pohybnć, totiź zruśiti nesnadnou a neobll-
benou skupeninu souMźskoyou, a proto y tćch pflpadech se, pft-
souya, kdy pohybnć e se neodsouya, a naopak. Tak na pf . yedlć
*stb. ogUB mćla by ćeśtina mlti ohń; ale skupenina hń na konci
sloya neni obllbena, proto rusi se ysutym «, oheń; gen. oA«^ je
beze ysutśho «, ponćyadź ona skupenina hń y prostfedku sloya
snadna jest yysloyiti. Za stbulh. mozgx mćla ćeśtina stara mojsih
(m. mo^^, MVerb.) a moiek (Tristr. 358), ale noya ma mozck; po-
dobne gtb. mBzg% a ć. mezfk. Yedló genitiyu mnoź. desk^ m(^t

90

a p. ćekali bychom take gen. so5n, \rstv^ o*n, spolećews^t; atd.,
ale fikśme sosen, vrst^, oken, spolećenstey, pon6vadź skUpeniny
sk^ st nam jsou snadny a obllbeny, ale nikoli skupeniny sn, kn^
stv a n$tv na konci slov. Misto jesm piśeme jsem a vyslovujenie
sem a nejsem ; kof enn6 e prvś slabiky se odsulo a zbylć jsm zmlr-
nilo se ysutym e: nej'sem, sem. — N6kdy byva vkladn6 ^ zdlou-
źeno; na pf. okAiko, vMerko, zouźenć ok^nko, yćdyrko atp.

Pozn. Misto a vedlś ykladnćho e slyśl se v nafećich ćeskych
jeśtó jinć samohlasky, zejmśna y, o, u^ ie a d, Misto spisoynśho
sedm fika se v cechach obecni sedwm, na Morav6 a na Slovensku
sedem a vedl6 toho i sedym a sedom (na pf, Doćkaj ty hodzinu
sedym let; Co bys pfiśjol pres sedom razy k nam; Sus. pis. 341,
353); podobne osm^ oswm, osym, osem (Semb. 82); na Slovensku
gen. plur. sukien i sukdn (m. suken); misto v6derko slyśi se dia-
łekticky takć yi&darko; atd.

IL Prominy hliskosloYnó pouM, kterć se ukazuji na

souhl&skich.

§. 96.

Pouhś hlaskoslovnć promśny slova, kterś śe jevi na jeho sóu-
hlaskdch, zaleźi jednak

A. V tom, źe souhlasky se mSni ve svć jakosti, jednak

B. V tom, źe se odsouyaji a

C. źe se pfisouyaji.

A. SouUasky se m§ni.

§. 97.

Souhlasky jsou tuźśi a peynfejśi ćastka sloya, neźli samo-
hlasky, a promSnam b6hem ćasu meać podlćhaji, neźli tyto. Tak
na ^. V dat. innoź. 9udóm-8aAiduom-9owd'Sm promSnily se samo-
htósky « a ó od konc€ XIV. stoi. dyakrate, kdeźto souhlasky
5, <?, m zustaly beze «m6ny.

Podtó patrnćho u ć ink u jsou proift^ny souhlasek rozmanitś
a i rozmanitó jm^śna maji. Misto p&? yystoyujeme pć^, misto
mćkkćho t tyrdć t; souhlaska tato tedy źtyrdla. Misto dś^^ko a
a tfstina yyslorujeme dfeeko a t/^tina, t. j. ts hrs smisily se y « a^.
Z tiied/a stało se (prostfednictyim me<fia a odsutim souhtósky d)

01

meia a z toho pf ehlaskou meai a ine^e, z pi^^a pak (p^ostf ednictyim
pitóa a smiśenim tś v c) pica pfehl. pice, a to nazyyano byva roz-
liśovanlm. Atd. Mużeme tedy vubec fikati, źe se souUasky mćnf;
chtice YŚak zmśnu jmćnem jejich zevrubn6ji oznaćiti, fekneme,
źe souhlśska ztvrdne, nebo ztemnf, nebo se smisf s jinou atd.

Poznam. Ode zm6n souhlasek dluźno rozeznavati stf idani
jejich, kdyź se ovśem vespolek zastupuji, ale puyodem społu ne-
souyisi. Na pf . mlsto ćerno-ohy fika se dialekticky taks ćernot;oky,
ćeraoJioky a ćerno^oky; zde jsou yloźeny proti hiatu tu soutdaska
t;, tu *, tu j a zastupuji i^stfidaji se tedy ve stejnćm ukole, ale
nevzniklo ani A z t; ani jinaz jinć promćnou nfejakou, jako na pf .
V pi(;a-pice pozdćjśi c z puYodniho tj se vyvinulo.

§. 98.

Pfićiny promśn souhlaskovych ukazuji se na innoze v sou-
sedstvi souhlasek mśnćnych: na pi\ v peiu-pedete-pecte (m. stb.
pecśte), V ma^ati-ma^f atd. patrno jest, źe se Tc promćnilo v (f a c
pro nasledujici c a ^, a podobnś jasnć v temnć s pro nasledu-
jici temnć t. Ale ve mnohych pfipadech jinych naproti tomu pfi-
ćina zfejma neni; proto takć nemoźno rozdfiliti promgny
souhlaskoYĆ dle pfićin a dfelime je tedy dle toho, zdali na nutnosti
se zakladaji a ve vśech jazycich (tfeba s nfejakymi yyjimkami) se
ukazuji, 6i zdali jen poruznu a* bez duslednosti se yyskytuji. Dle
tohoto dślidla rozeznayaji se

I. spodoboyani souhlasek tenmych a jasnych ve skupeninach,
znamć ve vśech jazycich a tedy takofka spodoboyani yśe-
obecnć, na pf. leftia yysl. lępia; a

n. promśny jinć, zylaśtni, kteró y ćeśtinfi a ye sloyanStine
poruznu a tfeba dosti duslednć yystupuji, ale nutny nąjsou,
na pf. medy^d adj. medy^-e^i a medy6(?i.

L SpodoboY&ni souhlAsek.

§. 99.

Souhlasky rozeznayaji se takć temn6 a jasnć a ma każda
temna proti sobć syou jasnou a naopak (y. §. 23) ; totiź

temnć k, eh, t, f, s, ś, ś, c, 6, p, f,
a jasnć g, h, d, d, z, ź, ź, dz, dź, b, Y.

92

Kdykoli v proudu feći (at ve slov6 tćmź, a< na rozhranf
dvou 8lov interpunkcl nedćlenych) souhlaska temna s jasnou se
setka a neprostfedufe sousedf, zm6nl se bućt temna ve svou jasnou
bud! jasna ve svou temnou, tak aby skupenina była bućt vśecka
jasna, bud YŚecka temna. Napf. v nAdcha, (dechr-nonti) styka se
jasne d s temnym eh; vyslovujeme Yśak na^cAa, kde za jasne d
jest jeho temna stfidnice t a tedy yśecka skupenina tch jest temna.
Nąopak ve ^ftfrati (^e-ftrati) temuó s pfed jasnym b m6ni se ve
SYOU jasnou stfidnici a vśecka skupenina vyslovuje se jasnś, ^hi-
rati. Tak taks psanć lehky vyslovujeme lec/iAy, a podobne leA<?i-
lechći^ nehty-nechty^ tśiAy-t6^Ay, lo^Aa-lo^ia, pod^ev-potóev (po^ev),
podiió-po^^iń (pociń), poc?-5ebou pofeebou, pod-s^rom po^^^rom,
lUfkf-ńsJcy^ kat;A:a-ka/*Aa, t;<fela-/%la, obchod-opchoi^ ob das o^&s,
sr JsAy-srp^Ay, My-gdy^ lecJcdyAedjs^gdy, óban-dźbAn, na5-dum naidfim,
jejicA-dum jejiMum, Artan (2slab.)-cAftan (1 slab.; r je pfed ł
temnć a h pfipodobujic se k temnó skupeninć rt mSnl se v eh) atd.

V6tślm dllem a z pravidla m6ni se spodobou souhlaska
pf edchizejlcf, jakoż na pMkladech pfedeślych vidśti jest. Ale
nćkdy mśni se za pfićinou spodoby souhlaska nasledujicl, na pf.
nUsto ne^Aoda slyśi se ne;srhoda, ale ćasto i nescAoda ; tak i scAnit
misto sAnlti, a podobnS scAoi^et, scAodit (s-hoditi), sci^on, tedy
Tubec pfi skupeninć sh.

Yyjimkou zustavajl v ćeśtin6 a ve slovanśtin6 beze spodo-
benl skupeniny tenmych soulilasek s v; rozeznayame i ve yysloY-
nosti dvoje a ^t;oje, ^t;oliti a 5t;oliti, irt;aźiti a st;aźeti, it;ykati
a mhnouti, jsdvihvd a s tvymi atd.

Poznam. 1. Sem patfl takć promfena souhlasek jasnych
T temnć, kdyź v feći nasleduje pfestavka; na pf. pada snicA, konS
tahnou vu5 atp. Pfestayka ma tu podobny ućinek, jako kdyby na-
sledoyala souhlaska temna. Ayśak toto yysloyoyanl je v ćeśtinS za-
jistć jen dialektickć ; z prayidla dosti zf eteln^ se rozeznaya i v ta-
koyem pflpad^ duJ a dujp', y6i a yiS^ pod a po^ atd. (Kostmlch, 12).

Poznam. 2. Pozoruhodno je v tćto pflćinś nafećl doudleb-
skś tlm, źe ani stran jasnóho v se neodchyluje od prayidla obec-
nćho a za souhlaskami temnymi je mśnl y temnć /*, na pf. JcfAm
misto k'Vam a podobno ^/uj, ćers^/5jc, kralostfi (Kotsm. 9, 15; tak
dćje se i y noy6 bulharśtinć: sfoj m. svoj^ sfet = 5i?6t, a taktćź
y polśtinft, swój yysl. sfuj, Aeriat yysl. ft/iat atd.)

Poznam. 3. NSktera sloya yzhledem k tSmto promśnam sou-
hlasek dyojako se plśf, jednak totiź etymologicky ciii dle
puyodu syćho a bez ohledu kuzmćnć slyśenć, jednak foneticky

03

iili dle slyśeueho znfenl svćho ; na pf . etymologicky sbor (ponfeyadź
to sloYO sloźeno z pfedloźky s a bor, jak vid6ti i slyśeti ve pfi-
buznem sIovese seirati) a foneticky ;8'bor; etymologicky ^srkazitł
(pfedloź. . -8f, «>, a kaziti^ stb. ishaziti m. izdka^iti) a fonet. «ka-
ziti; £rpusob a ^pusob atd.

U. Jinć pronićny souhlńsek.

§. 100.

Ostatni promSny souhlasek, totiź mimo spodobovani ve sku-
peninach jasnych a temnych^ d^llme si pro pfehled dle toho, uka-
zujili se na souhlaskach

1. retnych a retozubnych,

2. podnebnych a pfedopatrovych a

3. hrdelnych.

§. 101.
1. Promćny aouhl&sek retnych a retozubnych.

Eetnś souhlasky jsou 6, ^, m, a retozubnś t;, f (§. 22.).

1. Temne mśnl se v jasnć a naopak; na pf.

b'p: *o6vra<-Oi}ra£, zaMatnlk-zaj^latnlk ;
P'b : ^avouk-6abouk (dial.) ;
V'f: t;r6eti-/rćeti, t?ous-/bus (ob.);
f'V: nśm. 0/her- stć. ornief a p.

2, Retne mśnl se v retozubnć a naopak, na pf.

b-v : stb. &xćela (6ućeti)-t?ćela (/^ćeła), pruna se Jastica-śi;estka,
skyJa (Schei6e)-skyt;a, stć. barJa (Far6e)-barva, Bar6ier-stć. bari;lf
(ranhojić).

V'b: źerat; (MV.)-jefa6, vyst;oboditi-vys6oboditi (ŹK.), klett;a-
kletJa, honitt;a-honitJa, klet;eta-kle6eta, pfit;uzny-pfi6uzny ; cizi
Severus-Śe6if, ' Fenetiae-JBenśtky, sthnfim. kaw^&ti (= od6v, stfhn.
ge«e'8ete)-ka6at (za stć. krzno).

Dial.: ftraftorat, irabec, poftfislo, 5fed, ftraiiy kufi, Jfetynko,
fiJa (hfit?a)v hoftor, ja&or, baftorsky (myt. 335, krk. 51, doudl. 18 — 19,
mor. aj.)

m-v: ćermak-ćert; (m. ćerm, lit. kirmis, Hatt. Skup. 47).

v-*»; t;nuk- dial. wnuk, navnaditi-*namnaditi-na7»laditi, i;zdor-

94

namzdory (doudl. a mor., Suś. 20), teprt^-teprem (Suś. 461), śkf;or-
śkmor (Hatt. Skup. 77), vesper- stć. meśpor.

P'f: jpav- doudl. /ab.

f-p: nSm. /asten-jjostiti se, i)flst; lat. scąp^a nem. Scha/f-
skop, śko2?ek; a podobnfe kryj^ta (nfem. Gru/t), lucijper, StSpan,
Kaij?a, Pilip.

f-b: ^irmo-ftirmuji, JPabian-Pabfina, Gra/'-hra66, JParbe- stć.
Jarba nć. iarva, i^laume-ftluma, Wol/ram-Vol6ram a 016ram;
j7%asianus-&aźaut.

3. Retnć mśnl se v zubnć; na pf.

m-n : wravenec- stć. wrayisko, stć. meśpor (z t;esper)-weśporv
»»edv6d-nedvćd.

V

Dial. kaw, yezwu (domaźl, a yych.-mor., Semb. 17).
P't a J-d ; jpitYof iti (m. potvoftti)-tttvoflti.
Dial. deh, ^et (m. 5ćh, jpćt; litomyśl. 336, 338).

4. Retnó mSni se v hrdelnś; na pf.

p-lc : jpapraf (MV.)-Jfcapradl, peń-*ień- (odtud Mha), lat. j^ru-
nia-stn6m. ftrunna-Arunyf ;
P'h: leo|>ardus-levAart.

5. Kromfi toho mSnf se jeśtć

h-m V komoń, yznikloli to slovo z *ko6-oii (dle ko&-yla);

m-b V dial. ftrabenec, piseftnć (doudl. 14), upfiftnś (podkrk. 51),.
Jramor (lavećka z ftramora, cela 6ramorova, Suś. 353);

V'l: st;oboda-s?oboda, lat. swavis m. *svadvis skr. si;Mus-

sMky (Hatt. Skup. 51 a 52);

v-u V dial. kawka, kow, boruwka, vewsi (ve vsi), poliuka
(sev.-vych. Ć.); huawa (hla«;a, morav.).

6. V onomatopoetickych yyrazech Jrućeti-wrućeti-rrućeti (Suś.
208), t;rćeti stfldajl se retnice &i wt, v.

m

Poznam. 1. Souhlaska f je ve starś ćeśtinć a vubec ve
starć sloyanśtinć neobllbena ; ve slovicli cizfch zastupuje ji J, p, t?,
na pf . Jarva, |>ust;, otmief . N^dy ovśem tak^ z&stóTa i ve slovich
cizich, j^o o/(§ra, /ysika, fara. Ano pozd^ji i v nćKterych sloyfch
ćeskych se usazuje; tato pak jsou yltśim dilem onomatopoeticky
(t. j. dle slyśenćho zvuku) utvofena, na pf. /bukati, /ićeti a po-
dobni /rćeti vedl6 t?rćeti. V dou/ati poYstalo f z koffene pv
(do-u^«;-ati, stb. u-j?3t?-ati), jehoź yyznam se ukazuje ve slov6 odvo-
zenśm pevny.

Poznam. 2. Mćkkost souhlasek retnych a retozubnych v tom
zaleźi, źe pfihlas jotovy pfi sob6 maji; na pf. bćh = bjeh, v6k =

95

Kde tedy jinś souhlasky mćknou, tam retne a retozubnó

'V pfijlmaji, na pf. żena-żenś a ryba-rybó = Tjbje

pjiwo atp.); a naopak kdyź slabiky 6^, bja, pe,

tedy se z ni^h vlastn6 o d s u 1 o j', na .pf . ft^źeti

.'dćt, doudL fifeiata-hftfcata atp. (v. §. 112, 2).

§. 102.

.omćny sonhlasek podnebnyoh a predopatrovycb.

oouhlasky pfedopatrov6 maji sv6 stfldnice mezi podnebnymi^
pf. d-cly e-e atd. PromSny jejich takov6ho jsou zp&sobu, źe
jich nelze od sebe dSliti, a proto volime pro pfehled nasledujlcl
rozdźlenl prom6n sem naleźłtych:

a. promćny souhlasek płynnych

a) j,

b) eZoyych,

c) eroyych,

d) enoyych;

/J. promśny souhlasek sykavych a
y. zubnych d, ^, cf, t

a) Promśny souhlasek płynnych.

§. 103.

a) Płynna souhłaska j mfini se

1. V i:iud(EvJ.)-iid;

2. V i^ a ś, totiź rj v ri a z toho smiśenim f; — dj v di
a z toho odsutim .i {sf)\ — a tj v tó a z toho smiśenim c ; na pf .
*l)órja-*buria-bóra (bou/e), *mec4;a-*media-meia. (me^e), *svie^Ja-
*svie^^a-svieca (svice) (v. §. 105 pozn. a 109, 2);

3. V »^ na pf. jeho od-n$ho, jich v-mch, jisti-swisti, jimati-
swimati, j-utr vwitf , jesle-wćsle^ (Śtit), jehn6-w6hn$ (doudł.), *ne-je-
nenie (newi, zdłouź.), mećf vysł. mjed-mwśd (ob.), misto-mni^to (ob.) ; —
ve tYTdó n: yy^du, sejdu- stć. vy«du (Źalt. KI. 44), se»du a diaL
yyndo, nawdo (mor. Śenib. 40);

4. V Z, na pf» jedno-tedno (ćasto v Knize Rosenb., na pf .
nemaś viece skody, Zedno sto hfiven, v Arch. ć. I. 466), jen (jedno-

96

jedne-jen)-?en (len kusek, Suś. 713; mor. a sl., v. §. 115, pozn.),
je(iva-?edva, krahu^ec-krahu^aćek (Suś. 317).

Poznam. ^' se stflda s A;, pi;avka-piAavka, knlje (jmeno
mistni, vlastn6 = dfivl, les) -kniAa, klą;-kliA, atd.

§, 104.

b) Płynne souhlasky elove jsou v Ceśtinś hrubć ?, stfednl I
a mćkkó 1 2i menl se takto:

1. Stć. ł mśni se y r vśude tam, kde r v r a kde i jinś tvrde
souhlasky ve syś mfekke se mćnl ; na pf . chva?a, dat. chvaZ6, chyaHti,
imperat. chva?^ chyaZen (jako slova pokora-pokore-pokoriti-pokor-
pokoren).

2. Stć. hrubć t a mśkkć T zmśnily se v pozdśjśl stfedni 1;
na pf. stćesky gen. mn. znel cliva? a imperatiy chva?!i novoćesky
znl obe chyaZ se stfednlm Z, kterś nenl ani t ani T; a podobni
nom. chya^a dat. chyaZś atd. proti nć. chya/a a chyaZe.

Poznam. Pisafi ćeśti XIII. a XIV. stoi. znamenaji mśkkost
jotoyanim, t. j. pfidayanim litery, ktera znamena i nebo j; na pf.
vedM psano mediel nebo yfyeiyeh Pfi I nalśza se jotace y źśdane
slabice mSkkś Zw, kteraźto dilem łu^ dilem Uu n. Ipu se plśe, a
nad miru zfidka ye slabice etymologicky m6kke U, Z toho yysyita,
ze r zahy zanedbayati se poćalo a ze zejmćna rozdil mezi etymolo-
gicky tyrdym le a mśkkym U brzo yymizel. — O mało pozdśji yy-
tyka Hus Praźanum, ze neyysloyuji i naleźitS. V tisku pak Bratff
ćeskomorayśti pro tuto blasku zayedli Hteru zylaśtni s obloućkem
nahofe y prayo (I) a t6 uźiya se pak yice mćnfi duslednć y tiskar-
nach ćeskych. Z toho zase jde, źe y naf eći stfedoćeskóm jiź ye
XIV. stoi. etymologicky rozdil mezi ^ a T se nezachoyayaJ a stfedni
I se ujimalo, kdeźto y nafećich jinych jeśt6 y XVI. stoi. a pozdśji
aspoń hrubś i se slyśelo. — Ynafećich nynójśich jsou stopy mfek-
kśho Tnemnohó (na pf. pZenky, mor., Suś. 457); naproti tomu
V n^kterych krajich ćasto se slysi hrub6 ł (na pf. chfep, be?a
u Vysok6ho pod Krk. a u Zabfeha) a jeśtć ćastóji yzniklś z nćho
u (byfe-bywa, y. doleji 6.).

3. Z se mSnf y n; na pf. Zeda-weda (kaź s6 pfieteli pohnati
^?eda ze co, =zleda ćeho, y Kn. Kosenb., y Arch. Ć. I. 464),
mor. a sl. Zebo (stć. Zibo, Zib, y. §. 90, 1) -webo, stć. zasZiubiti-za-
snoubiti, jeho-miZost jemwost. — Syetnice (mor., sloyensky a rus.
syćtZica) yzniklo ze syćtZice bud bezprostf ednć zmćnou T y w, bućf
pfisutim w a pak odsutim V; druhśmu yykladu syćdćl stć. syćtZwice
(sr. §. 109, 6).

97

V nafeCich mini se takć

•4. h-r: yeZbloud-yerbloud (podkrk. 52);

5. l(ł)-v: Zźice-tóice, fliati-vha< (podkrk. 52);

6. l(ł)'U : V hrdlo Zhati-vrdloi«hat, na Iżici - nawźici (podkrk.) ;
śeZ-śew, daw, chZum-chw«im-chum, minuZ(minu«« = minu =)-minou
(doudl. 20); bW-biw, mydZo-mydwo, Zuka-wuka (mor. a sl., Śemb.
57, 66); Zźićky-teźićky (3slab., Suś. 481);

7. l(ł)'e: mli-met (Suś. 707).

§. 105.

c) Plynnć souhlasky erove jsou r sl r; m6nl se

1 . r V r YŚude tam, kde hrdelnć ve svć podnebnś a jinś sou-
hlasky tvrdś ve sv6 stfidnice mćkkć se mśni, na pf. mru-m^eś
{jako peiu-peJeś), hora-hore (jako źeną-źen^, kuria-kure-kuratko-
kuri (jako ptaJfc-ptadfe-pta^atko-ptadl), bratr-bratri (jako ptai-pta^i).

Poruznu ve slovIch jednotliyych a v nafećlch obecnych m6ni
se take

2. ^ y r, na pf. b6feś-bereś, ber-ber, śeradny a śeredny-śe-
redny, porad-porad, dylrka-dylrka, atd.;

3. ł ye i, na pf. rebfik-iebflk (y. §. 108, 9);

4. r y Z, na pf. Zekruta, bZloch (m. brloh, doudl. 13).

Poznam. 1. Souhlaska r je smfśenina z ri (pfed temnymi
r= rś, jako c = ^5, c = łś atd., y §. 26) ; rź pak yzniklo z puvod-
Tiiho rj: jako je k nom. ryba datiy ryJ^= yjhje^ tak ćekame tak6
k nom. hora -jdat. hor^ = horje; z toho se stało horę a tedy
f z r;, a to prostf ednictylm ri, t. j.: rj-rjś-f (y. §. 103, 2); pfihlas
jotoyy zm6nil se ye pfihlas sykayy. V pisemnych pamatkach starych
piśe se r jiź y pol. XIII. stoi. spfeźkou r0 n. r5, t. j. s oznaćenim
pfihlasu sykayśho, a ye yysloynosti skutećnć yyyinulo se yfiskaye
r z rj bezpochyby mnohem dfiye. V nafeći sloyenskśm ^ nenl.

Poznam. 2. V ref ab a jefab stfidaji se f a j a obć yzniklo
ze i: iefab; podobni jeficha a reficha ze ieficha.

§. 106.

d) Plynnś souhlasky enove jsou n a ^ a m^ni se

1. w pfed samohlaskami mćkkymi y ń: hon-howfti, sednu-
sedm', stb. zelewŁ- ć. zelew ;

2. n; (t. j. n s nasledujicim j neb i) mfini se y n, na pf. *yón;a-
yun^, *howi-en ho«^n;

7

98

3. » V m, na pf.: jyicolaus-Jfikulaś, cMn-ch?^, hranostaj--
chramostejl, stć. nrav-iwrav, jediti- «tó. jedim, spe«-spem, spemśi
(sepjavśi), poćen-poCew, poćetnśi (poćayśi), pamaten-pamatem (pa-
mątew sera byl boha Źalt. KI. 58, vedl6 pamatew 59 a pamćten 69)^
posluśen-posluśem (tamt. 65), atp.

Dialekticky mfenl se taks

4t. ń \ n (obzvlaśte ve slabice »<?-), na pf. stć. k nemu, ući-
nen; doucQ. a mor. «ehdy, wekam, nyskej (nizky).

5. n V Z, na pf. neź-?eź (radćj bych umfela, leź bycli sa vy-
dala, Suś. 94, 276).

6. nn V eZw, na pf. An»a-Arfna, soukef^wy-soukedwej atd. (myt*
335, podkrk. 51.)

7. nb B, np \ mb a. mp : hańba vysl. hawba, howba, pawbfih-

Poznam. Souhlaska n naleźi dle proudu ku płynnym, dle
ućlankovani ustniho k zubnym. Co se tknę mćkćeni v w, shoduje
se V ćeśtinć spisoynć se zubnymi a odchyluje se od płynnych; zu-
stava zejmóna pfed puvodnlm e nezmSkćeno. Tak na pf . vok. pawe
(yedlś brat^e), vmu-vineś atd. (yedlś mru-mreś atd.). V uherskć sio-
yenśtinć vśak i zde n se m^ni v i* a podobnś v nfekterych nafe-
ćlch morayskych: sedw^ś, slyn^ (Su§. 97, 28); tu take y pfechod-
nlku pflt. totćź zm6kćeni se naskyta : sedwa-sed^a a p. Viz ostatnfe
tyteź promćny u zubnic d, t (§. 109, 2. pozn.).

P) Promeny souhlasek sykayych.

§. 107.

Sykayć souhlasky jsou dle noyoćeskó abecedy js^ 5, c (= ts)^
i, ś, ć. Ale k nim dluźno poćitati tak6 staroćeskó i, 5, c (= łś) ;
pak smiSeniny de (lede^gde, ps. leckde), dz (diaL, dełsdi)^ dS (c^iban)
a ł (=z ri, pfed temnymi = rś), kterć jsou touź mśrou hlasky
jednoduche, jako c b. d. (Viz §§. 7, 9, a 26.)

Poznam. Pro nasledujlcl yyklady o promćnach souhlśsek
sykayych nebude od mista podati roztfidśni sykayek zeyrubnśjśi,
neźli obsahuje pfehledna tabulka y §. 11. Dćlfme je dle podneb-
nosti, dle sloźitosti a dle proudu, za jakćho se ćlankujf.

Dle podnebnosti rozeznayaji se sykayky

a) nepodnebnó (tyrdć), totiź : z, s, dz, c (nć., = ts) ;

b) podn. (mćkkć), a to 1 . f idśi : ź, ś, dź, c (stć., =■ tś), f ;

2.hustśi: i, ś, dź, ć(=tś);

99

ś:

dle sloźitosti jsou

a) prost6 ć. nesmlśenć: z, ź, ź, s, ś,

b) śmJSenć

1. se zubnicemi

ciii zubn6 sykavky : dz, dź, dź, c (= ts), c (= tś), ć (= tś) ;

2. s jazyćnym r

ćili jazyćna sykavka : i'(i=rź) i (= rś) ;

dle p r o u d u jsou

a) jasnć : z, ź, ź, dz, dź, dź, f (=r rź) ;

b) temnć: s, ś, ś, nć. c(=ts), stó. c(=tś), ć, f(=rś).

Pfehlednś ukazuje se toto roztfldśnl v tabulce nasledujici:

proBtó 1
(uesmidenć)

.8 m i ś e n ó |

Sykavky
jsou

se zubnicemi
= sykayky zubnć

8 jazyćnym r,
n 8ykavky jazyćnó

jasnć

temnó

jaanó

teoinć

jasno 1 temnó

nrpodiiebnó
(tvrdś)

z

s

dz

c(n6.zztB)

—

^

. s su

-^ JM

ridSi

ź

ś

dź

c(at.ć.=:tś)

r(=:rź)

temnou

hustSi

2

g

dź

6 (= ti)

—

O r jednano jiź pfi promfinach souhlasek płynnych; ale pfi
prom6nach sykavek take tfeba se ho dotykati.

§. 108.

Dftleźitśjśi promSny souhlasek sykayych jsou:

1. Jasne skupeni zi^ M, £f^ a j. mćnl se nśkdy ve syć temne;
na pf. ^debuzeves-S^ebuzoves (ve Yoźicku), stb. diidt sic. daief
6. de^/, ro^Aa pol. ro^^/a-rusto, roidi(od ro^a)-roM, sl. m^zg stć.
mos2; (psano mozTc),

2. Prostś nepodnebnć sykavky Zy s nićnl se

a) pfed i a pfed stfldnicemi za stb. e, ^ a * ve svć pod-
nebnć fitfidnice fldśi i, ś, a dale

/J) pf ed samohlaskou jotovanou poji se s j {zj^ sj) a mini
se ve sv6 podDebnć stfldnice hustśi i, «;

nebo jinak fećeno: tvrde z,, s mfekne

7*

100 ^

cc) na prvćm stupni v i, ś,
P) na druhom v i, i. Na pf .

na 1. stupni: sle^a dat. sU^ (m. sli-^, rosa-TOse^ ve^w imperat.
ve-8fi (m. vei-f), vei, ne^w-ne^i, ne^; stb. gą^ó-huś, ^gąsc-lńsS
(Jionse) ;

na 2. stupni: z kmene- no5- a pfipony -ja je noą;a-nó5a-
nuie; z kmene vo^i-, wo^i- a pfipony -en je vo5fien-vOi8j;en-voien,
no5fen-no5;en-noien ; z km. wa^e^i-, j)m- je 1. os. majsri + u ma^^ju
ma^u, pisi + u piĄ/u ptóu.

Poznam. 1. Tvrd6 jsi, s mćkćl se na prv6m stupni celkem
tam, kde d, t \ cl^ i mćknou, a na druhom, kde d^ t \ js^ c se
prom66ujl; na pf\ ne^u-neś-nu^e jako pfadu-pfetf-pfl-s^e. Ale jsou
i yyjimky, na pf. ko-d, hu5l, kde bychom ćekali ko;li, hu^i proti
hov6-8'i (d V z)^ teled (f v c).

Poznam. 2. Ve skupeninach jako ^d, 0l^ st^ sl m6ni se z,
s tymże zpusobem, kdyź pfićina m^kkosti aź po d, t, I nasleduje;
na pf. po£^d^ (m. poid^, ma^^ (m. maś^), stb. myslb-myśl, po^ifati-
poi/u (*po5Z;u), opoid&i, pu^^ćn, my^/eni, KoiZany atd.

3. Staroćeskó sykavky podnebne fidśi i, ś, c (:= tś) zanikaj!
iasem mSnlce se ve vyslovnósti v6tśfm dflem ve sve stfidnice ne-
podnebnć ;sr, 5, c (== fo), dflem take v podnebnć hustśi i, 5, d; —
nebo jinak fećeno: staroCeskć g^ ś^ c (= łś) v6tśim dflem tvrd-
nou \ 0, s, c (= fe), dflem v ;!, S, ó se m6nl. Na pf . stć. skr^g^c,
s^, tósta a nć. skr^^e, se, cesta; za stć. źiień mamę źl^eń a źlieó,
za ohraien jest ohra^en ą ohraien, za veś- je yesmir a ve^eren, za
dedic (= tś) je dćdic (= ts) a dśdiJ, atd. S tim sroYnava se i
zmSna skupeniny śc v Sd, na pf . poMy mnoź. polśd a polM.

Poznam. Promśna \ z, S, ó ma vice pfikladu v nafećlch
obecnych ; vyslovnost kniźna a jazyk spisovny davaji pf ednost
tvrdym stfldnicim 0, s, c. Na pf . za źadanś povei piśeme a yyslo-
Yujeme pov6;8f, ale na Morave slyśi se i pov6i (pov6i ty mnś ma
mila, Suś. 334); a podobno stojf proti sob6 źadanć i, spisovn6
a dialektickś i ye sloylch jako : yoi-yo^-yoi (doudl.), pomo;^-pomo£r-
pomoi (doudl.), stfei^stfe-sr-stfei (k tomu pak pfidćlano chybnfe:
stfeHti, streMm atd. m. stfici, stfehu), sna-e^^-snajgre-snai (doudl.),
reibaf-f e;ybaf-f eibaf (doudl.), ste^s^ka-steika ; v pohliieti ma i spisoyna
forma i; — dale źadanś ś, spisoynć s a dialektickć ś ye pfikla-
dech : noś, duś, haś — no5, du5, ha^ — r noś, duś, haś (dle Husa a
y naf . doudl.), mu^im (ś)-mudm-muśim, 5ćno-5eno-śeno (opay.), na-
mfeti-nam6śti, sahati-śahati (sęg-); y śedy (stb. fiMij), sery (stb.
5^rBj), yzneśeny (proti ne^eny), yeśkeren (proti yesmir) a nom.

101

*^oii (proti sl. Cesi, lenosi) ma i spisovna forma i; —

Tm6mu c mamę dialektickć i na p?. v imperatWech

■^^te a podobnś tlu^, ute^ a j. — Co do ćasu

4 od stć. slabik cĄ jer^, sS k pozdfejślm ce, ze^ $e

.. XV. stoi.; V Źalt. Kłem. (XIV. stoi.) piśe se

cS[f^ cfeta, obrane^, pfijemc^, rc^e, u J)o^^, sM6ti,

jimkou vedl6 toho tako pfijemcc, u bb-gre, sadiuci

d2) a p., a naproti tomu ćte se s6 jeśtś ledakdes

"f. stoi.

s mćnf se V i a ^. Promśna tato je ćasta zvlaśt6 ve slo-
.zatych z jazyka ciziho; tak na pf. Jesus- Jeitó, iSimon-i§imon,
jdlm-ialm, JA^iyfioirwiy-almuina, Blasius-Blaiej, crux = cru(c)s-
^tarohornonfimeckó krtlai a stfedohornonfemeckś kriure a kriuer-
kffi, Ursula-Voriula, Alibćta, sedile- fi6m. iSiedel-iidle, iSold-iold,
ioldnćf, Semmel-iemle, iSiegfried--^ibttd, stfhn. spise-ipiie, got.
hus a stnSm. Ms- stć. hńi (v svń hói RH., Vyb. I. 262) a chyie a p.
Ze slov domaclch jsou toho pfikladem skvrna-^vraa, skfehot-
skfehot, stopka- dial. stopka a j., zvlaśt6 pak 2. os. dvoj. a mnoź.
imperfekta a aoristu: bysta-byita, byste-by^te, vadiifta, leźe^a ap.

Poznam. Ve tyarech jako byste-byfte psano ^ jiź ve Xni.st.,
byffte (ApŚ. 333); ale nelze fici, jak tu znćlo, nebof dle starśiho
praYopisu /^ znamena i s i ^. Bratfi plśi abyite.

5. s mśni se v eh. Mimo slova cizi (jako na pf. locMuśe
z n6m. LaA^entuch) a dialekt. zvlaśtnosti (leitati-lecAtati) eh ve slo-
vanśtin6 vśude vzniklo ze starśiho s. Starsi s proti pozdfrjśfmu eh
yidime zejmśna v lok. mnoź. lit. yilkfisu- stb. ylicćcAt ć. ylclcA
a y archaickych pflkladech tohoto padu Polas, Luźas, Topolas a p.
m. PolanecA, LuźanecA, TopolanecA; — y imperfektoyćm a aori-
stoyćm s di, eh: 2. os. aor. nesesta mnoź. neseste proti 1. os. jedn.
nese(;A, mnoź. nesecAom (i^. £Av-<T-a, lat. scripsi); — a ye sloylch
jednotliyych, jako na pf. lisati-licAotiti, mlsiti-mlcMti, lit. sausas-
sucAy, dausas-ducA a j.

6. i m6ni se y j; na pf. iefab- stć. jefdb, £efsL\f-jeftivj^
iefucha (MV.)-jeficha ; Mdny-^adny, iddati-^adati (^ddati budd
zakona. Źalt. Kłem. 99; jadati budo pi^kćzani tyych 101; budu
jadati pi^kazani boha mćho 103).

7. Sykayó souhlasky prosto misi se s pfedchazejlcimi zub-
nymi y sykayky zubnś d^r, di, c, ^; a s pfedchazejlcfm r a ^ y sykayku
jazyćnou f . Na pf. bohaistyl-bohactyl, dyadteset-dyadset- spodobou
dyatóet-dyacet, dya na (?eset-dyanac?set stć. dyanśtjet (dyanacet ka-

102

menÓY a na nich bieśe dvanaste hvśzd, As. 67), nć. dyanad;, dva
mezi deaietma (22) -dyamezdF^ietma^Yamedtma ; ^ice (m. teśt^-ice,
^i-nota)-Aice, edtud tM-ćtl (= tesknf , prazdny) a ^titroba i ^i-
troba (v. doleji ^, m. ćti ótroba =:: prśzdna utroba, laćny źalu-
dek); po(f6i^ev-po^ev; trest gen. tMi - trtina, k^e^ gen. kftu,
krc5titi-k?'^iti-kfłiti a p.

8. c a c mSnl se v f ve slovich: mali^ky-mali^ky, mili^ky,
Bfedslav-Bfe^islav.

Poznam. Jeźto cm ^5 a ^rrtó, tedy tu vlastn6 jest od-
suto s a i.

9. Sykayky prostć meni se ve smiśenć a naopak: s-c^ c-5,
S'ć, ó'Sy rfi-i, i-r, r-i. Na pf. sloniti-doniti, zaclanćti; *5-vyk-
cvik (Hatt. Zv. 108), poiFta-po^ta (ob.), ctyry-Stjry (ob.), diban-
ibńn, diber-iber, ba-?ina (baAno)-baylna, iefab-refab, iefucha (MV.)-
^^eficha, ieiavy-refavy, i^ebro (stb. rebro, nem. JBippe)-iebro,
febfik-iebfik.

Poznam. Hojnfejśi pfiklady majl nafeći obecna. Na pf.
capouch a copouch m. 5opouch, a podobni kapca, puk, polckej
(doudl. 14), Sacko, zidtnej (podkrk. 51); so misto co fikaji vkra-
jhift Immenskć na Sloyensku a maji za to pfezdlyku SotakuY
(Semb. 79); za S hf^i 6 zvlaśt6 vedl6 p: lepd, (fpalek, ^ulit a p.
(podkrk.); jako ^tyry, tak takć iftvrt, ^vrty Mtroba (m. hi
ńtroba, y. 7), itenaf, ^tenik se mluyl (doudl. 15, mytske 337 a
podkrk.); mlsto mladei fika se mlader a podobnś drube^, krader,
roho^a (myt.). — Ponśyadź c:=.ts atd., tedy pfi zm6n6 s-c a S-6
se ylastnS t pfisouya a naopak pfi zmftnach cs^ ó-ś, dś-i se ^ a ^
odsouya.

10. Bozmanitó prom&iy dśjise, kdyź sykaye souhlasky y jed-
nom skupeni bezprostfednć se stykaji. Zejmćna

a) dyfi stejnś sykayky jako jedna se yysloyuji, na pf . ro^e^^^lo-
biti \7sl. ro^g^lobiti, mti yysl. 5ati, yy^^I-yyil, babi<f(fin-babidn atp.
To plati oyśem i tenkrate, kdy obś sykayky jen tim se lisi, źe je
pryni jasna a druha temna nebo naopak ; tu spodobou stejnjhni se
stayajl, na pf. be-er-^ebe spodob. be^-^ebe yysl. besebe, ro^^ol ro5-
sol r05ol, pfes-irimu pfejer-jrimu pfaerimu, sle-er^ky-^e^^ky-sle^ky atd.
Ayśak pfi yysloynosti ponekud bedliyćjśl zdyojena sykayka i słuchem
se znamena; jsou totiź sykayky hlasky tryaci (y. §. 24.) a zdyo-
jenć maji delśl znśni neź jednoduchć, na pf. ui^i-u^^i a gen. u^i,
kompar. tiM a 3. os. ti^l, t&SSi-t^śl a 3. os. tćii, dat pecce (pecka)
a peci (pec), atd. — O ro^ffey-ro-srdtSy y. §. 123. 1. pdzn. 1.

103

/}) Jindy zase mćni se ss y ss a, $^ a naproti tomu $S y ji
a ś^ si V M a p. Na pf. će&ky-će^ky, ylai^ky-yla^ky^ boisb^
spodob. bo^5ft;f-bo5k^, mnoistvl spodob. mnoMvi-mii05tvi, proro^Jrfty-
prorock;f {Cb = tS$-ts-c)^ Mi-cti, &o-co, atp. ; a naopak sna^^iFi
spodobeno ve sna^^I-sna^il, YicSi-YHtśi (es 1= tsS-dś^ó^ tedy vśtói
nebo vM), s^esti^^tfesti (śtćsti) atd.

Poznam. Ve vlai5ky-vlasky a p. muźe se promóna vykla-
dati dvojim zpusobem : promśnou $$ y ss 9l dale v s, yla^^ky-
"''yla^^ky-yla^ky, anebo prostś odsutim i, ylaif^ky-Yla^ky ; yysledek
je tyź. Ale sna-ar^i, kterś pfi vysloveni panśkud bedliyfejślm zni
s prodlouźenym S ćili s śS, nenasv6dćuje pouhćmu odsuti sna^je^ii-
sna^i, nybrź potyrzuje vyklad, źe za ^ nastoupilo S : sna3rii-snasii-
sna^^l; a takć dialektickć boA^tyie m. boistyie (v, doleji ó) pro-
zrazuje poyMomost toho, źe sloyo to nezni jen bo5tvie a źe. pfed
s jeśtć nejaka hlaska.naleźi.

y) Dialekticky mśnl se tak6 sc v cAc, só y chi^ na pf.
^dpati-cAripati, ^(Jesti-c*<?esti (śtesti), necfcfesti, cAi^ebetat (domaźl.
Semb. 17).

6) Kdyź ze dvou skupen^ch sykayek prvA yznikla promfeou
ze souhlasky jin6 nesykay^, tato ćasto yraci se na mlsto sykayky.
Na pf. misto stć. mlasr^I je nć. mlad^f, a podobn* sla^r^i-slacfóf,
c\iMS!si'C\mdsi, *kru(?^i-krufif atd. ; ano takć boAsMe se ćte (Stit.,
Rozbor stć. lit. II. 8) a druM (NR. 51.) m. bo^lstyle a druid;
smdA^ (y RK.) je misto źadanóho smaiic^e a yzniklo bezpochyby
odsutim ie^ *smai-^e, a zpatećnou yymSnou i za pftyodni h.

i) Dale menf se ze skupenych dyou sykayek prya v jy obzylaStfi
ćasto y dialektech. Ve spisoynć ćeśtinś je toho pfikladem pujdti
z poiidti (= k poźitku dati; poMó nam ćasu, Źalt. Kłem. 144);
pak ye starśich pamatkach zajie, zajienie, o^'ienie m. zaiie atd.
(Śtit. yyd. Vrf. 391; 1. os. pfit. je zaiAu, nikoli zedihu; v Źalt.
Elem. oheń zacień jest 60, zajie sć jako oheń hnćy tyój 63);
sla^*;?i, mlaj^i, pfejsi m. sla^er^i (sladśi); m6js6 m. mói^s6 (yeś kraj
moj-sk tiem pronćsti, y Noyć Radfe 85).

Poznam. l.Tyary s jó m. £6 ćteme jiź od poć. XV. stoi.:
pói^iti (MC, 115), póifeno (Ź. Alex.), yypó/^uji (Yśehrd, Vyb. II.
1044). Nezm^ćnó M psano y puoMm (Gresta Rom., Vyb. II. 919)
a dosud se drźi dialektickć poM< a poi^af (mor., Suś. 220 a j.),
ano i poifdf a ^oSićst (sic).

Poznam. 2. Hojnć a rozmanitć jsou pfiklądy y ndfećich
obecnych. Tak mćni se y naf eći doudlebskćm bejCf-jeriosti v be^>losti,

104

-pfes sńmn-fłejńmu^ pro* -3^a nas-proi-sranas, za^ 5 naina - zaj^nama,
pfes-5ebe pf ej^ebe, inla-er^I-mlajśi pf eWas. mle;śi, ui som tu - ujsom^
koćce-kojce (Kotsmich 1 1 , 18); podobnfe' ve yychodfiich Cechach se
slyśi rejSi (za ra-s^l-rajii, radśi) (myt. 336) ; v ndf . podkrk. \iOJśkf
(m. boi^ky) (Kouble, 52); na Morav6 mlą/^i, re;^f, krajni śaty
(Suś. 147), dyjs\€ vole nazobal (m. dyi-5vć, SuS. 269), niejń
ylasky (m. ućei^i, Suś. 727), ajse ke mnfe dostaneś, sijse hory
zelenaly (m. ai ^e, Suś. 269, 749), na tej tyjce, na tej tytijce
(m. ty&e, tyći&e, Suś. 749 a 750), na kytyce, maty(5no (Suś.
426, 429), dat. svej mati/ce, svej sestfyce (m. maticce, sestfiJce,
Suś. 752); lazebnfk mkjśky (m. mfe-sky, mźstsky, Arch. ć. 11.394,
V listing slezskć); na Sloyensku terajii, krajni (Hatt. ml. sl. 51);
atd. Obdobnć pfiklady jsou ovśem i jinde ve slovanśtin6; na pf.
polskć ojc^eryzna je mlsto oć-c^na, (= otćina), chorv. moguj5tvo
m. mogutótyo atd.

C) Kdyź ze dvou skupenych sykavek druha je sykayka smi-
śena zubna (c = tś, J = tś, djer, di), mćnfya se ye syou mćkkou
zubnici; na pf. Sć = StS mćni se y śt^ zdz y zd atd. Jeźto ye mćkke
skupeninć StS i ł mćkkć jest, muźe se promćna S6 = StS y Sł tako
odsutim druhćho S yyloźiti; a podobnć pfi zdz-zdt atd. Jakć jinó
promśny se tu dfijl, ukaźi pfiklady. Tak zm6n6no stć. Siit ye ittt,
idep ye itóp, za neboi<3k od stć. neboiec marne neboMk, a po-
dobni hruMćka - hruitićka, ^(Jastny - ^&stny (dle /J)-i^astny ; pol«fcy
nom. pi. pokci (dle yelci, = polś^si) — pol^tt (sloyensky pokft)-
poli^i ; podobnfi de^ia lok. de5c6-deśtó(slc. de«te, yysl. de5tó)-deitó,
y Politó, ye yojiftó; fecA;y-*fecfina-fe^fina-fe<!'ftna; nćmeciy nom,
pi. *n6mecd- sic . nfimecft- nć. nśmeef^f , Mtiti pfić. pokf cen (jako cAy-
^•tó-chycen)-pokr^źn, sic. raer^a dat. *X2ad»h'X2ad^ (vysl. x9Jidh)^
ć. roM m. *roi(iil, atd. (y. L. fil. 2. 317.)

Poznam. 1. Mimo to yyskytujl se ynai^ećlch jeśtć jinć pro-
mSny, na pi^. polsky-pol^&ia a na Sloyensku pol(3na (Hatt. sic.
ml. 53) ; — Ihotsky plur. lhot^« a na Mor. Ihotci (SuS. 778),
ćemocky (z Ćemotina) - ćemocd (Suś. 773), bohoticky-bohotid
(Suś. 212); — moraysky nom. pi. ^morayi^i a morayd, payloyd
(Suś. 591, 717), hradeftff podruzi (Semb. 48) a p.

Poznam. 2. Ye starych pamśtkach ćeskych ćte se yćtślm
dilem S6 za noyoćeskć spisoynć Sł: jeid^ m. jei^^, i<Jestie m. i^ćstf,
luci jdie atd. Tak to jde aź » do XV. stoi. ; ale jiź od stoi. XIV. tako
Sł psati se zacina, na skl. XIV. a poć. XV. stoi. takofka stejnć
ćasto se naskyta jako Si^ pak nabyya yrchu a od stoi. XVI. je
prayidlem. V nafećich dosud drźl se S6 misto spisoynćho Sł^ ze-
jmćna y Domaźlicku, y doudlebśtinć a na Morayć.

105

fj) f6 a fc zmśnśny jsou yró &rcy ur^en m. urden, urcity a p.^
pak ve rc\^ rcete m. fci^ fcete; ale naproti tomu horce (nom. horko)
i horce (nom. hofko).

11. N6kdy ukazuje se promftna gl v sl; zejmćna ve slovlch
Ye^-vefiZo, yrz-^oyfislo^ ma^-masZo, vaj8f-obasto (len obvazany na pfe--
slici). Ale tu je pflponou ylastnć -tlo a yerfo atd. nevzniklo tedy
z ve-gf-Zo, nybrź z ye^r-tto, totiź spodobenfm jasnćho z s temnym t
a pak odsutim hlasky t (v. §. 99).

y. PromSny souhlasek zubnych.

§. 109.

Zubnć souhlasky jsou d, <, w a jejich podnebne (f, /, w.
O prom^nach w a n była feć jiź u souhlasek płynnych (§. 106) ;
diileźitćjśi promSny ostatnich zubnic jsou:

1. Jasnć d, d m6niva se v temnć t^ f a naopak. Na pf.
rfrkati-Zrkati, nuditi (odkud nou;2re = ntiia = nud[;a)-nufiti (Śaf.
Poć. 22), sic. labueJ-labu^, o^odf, kfo-kdo.

^Poznam. Ze v o^ (stb. ote) a k^o (stb. \chto) je t puYodni
a d pozd&jśi obmćna jeho, dokazuj! i historicka ćeśtina i pflbu^nó
jazyky jine. Co do ćasu je v pisemnych pamatkach pfayidlem ot
do XIIL stoi., ot a vedl6 nćho od ve stoi. XIV., samo pak od
V ćeśtinfi pozdSjśi od stoi. XV. poćinajic. Dosud vśak piśeme i vy-
sloYUJeme o^or, otevfiti. — Ve kto-kdo (vysl. gdo^ dial. tćź hdo)
a TL^Jcto-ni^ikdo (vysl. gd) zmfenila se cela temna skupenina kt v jas-
nou gd a nalóza se v pisemnych pamatkach z prayidla kto aź do
końce XV. stoi., naćeź jeśt6 nedlouho vedló kdo se drźi; ve 2. ćtvrti
a V polOYici XVL stoi. je jiź noYOĆeskć kdo prayidlem.

2. Nepodnebne d, t mini se

a) pfed i a pfed stfldnicemi za stb. ^, c a 6 v dT, ^; dale
P) pfed samohlaskou jotovanou poji se s i v dj, tj a vznika
(= i), c (y dj zmśnl se totiź j y i, dle §. 103, 2, tedy dj Y di,
z .toho odsunę se d a zbudc i ; v 4; zmfeni se zase j y ś 9l tedy
tj Y tó = c); — nebo jinak i^ećeno: d, ^ mfini se

a) na prYĆm stupni mśkkosti y c?, /,

/3) na druhćm y z^ c. Na pf.

a) soud-souditi- lokal soud^ (-c)- pfechodnik soud^ (-^), će-
led (-dft); plaif-platóti- lok. pla^^- pfech. pla^^, kos? (-^j);

/J) rad«-ti 1 . os. jedn. *radt-u *rądju-raiu (pf ehl. ra-yi, stć.,
misto nyn. radim)^ a podobnfe radjen-ra^en, hadjati-haiati pfehl.

106

ha^eti, hrad^a-hraia pfehlas. hra^s^e, medj^-meire, nudfja-noiŁe^e, pfadii
a pfLere, sn&d a sna^sre, snac^ny a nesna^e, hoyado ^a hoY&e^i, choeZiti
a pficho-gfl, zad a za^e^e, nejza;?e; — muti-ti 1. os. jedn. *muff-u
mu^iu-mńcu (stć., m. nyn. mtnUim)^ *metó-u me^ju meou pfelilas.
me^i, 2. os. meceS, 3. męce atd. vedlć m^^am atd., a podobnć
pla/Jen-placen, płaceni, vypla(?eti, pi^ja-pice (kof . jp»Y = krmiti),
pra^ja-prace (prf-ati), sviei5/a-svfce ; pekoud, honld; teled, jehnSd
(od jehnć/e, proti tomu jehn^d od jehence, nom. jehnec), panic
(m. *pani(;), krślovic, Kralovice, macecha, tisic, clui (m. Hjudji) atd.

Poznam. 1. Pfed puvodnim e nemćkćf se d, t (ani n, Yiz
§. 106, poznam.), leda v dialektech. Na pf. ptaA yok. pta^e, pe4u
2. os. pe^eś, pe^en atd., bratr-brat?'e, mru-mfeś, a naproti tomu
hadfe, sva^e, pane, vet?eś, pleteś, viweś, veden, pleceń atp. ; ale dia-
lekticky takć jedd (Suś.'40), burf^c ' (tamt. 55), chce^cli (t. 40),
^^be, sedwe^ś, slyw<r (t. 97, 28).

P o z n a m. 2. Mnohdy nalćza se ef, / misto źadaneho 0, c,
t. j. zm^kćenl stupne prveho mfsto druhćho. Tak marne imperfekta
bu(2iech a . mu^iech m. bu^e^ięch a muciech (stb. buie^aacht a mą-
^^aachx, ale yyjimkou takć chodeachi misto choidaachi a p.,
Miki. in^ 1 1 7) atp. ; pf ićestl dśdfen^ vod6n, cidśn, zd^n, citón, dia-
lekticky takć probudćn, vypuc?6n, obohatón (mor. Semb. 36) ; ho5eny,
chyteny (slovenske, vysl. d^-, tS-) ; v V. tf idć provadśti (proti pro-
Yciereti), v}Tadśti, dovadĆti; dial. slunećko zachadi (Suś. 333),
hotralSt, yyplatót (mor. Śemb. 39).

Poznam. 3. dj zmćnilo se v di a toto odsuvkou dale

V £1 (i). Spisovna ćeśtina ma jen je?, ale v nafećlch udrźelo se take
dz n. di (jako v polśtinć), zejmśna ve slovenśtin6 a v Opavsku.
Na pf. sl. nud^a m, ć. nou^e, hrad^a, had^af, sidzsi^ medrf, jede?,
vid^, poved;gf, hoyad-s^i (Hatt. sl. ml. 67 a 132, Miki. I. 146) a p. ;
opavsk. fidien (Semb. 55) atd.

Poznam. 4. Skupeniny dj a tj promśnily se v kaźdem
jazyce slovanskćm jinak. Vid6ti to na pfikkdech *medya a *sv6iJ^a,
za nśź ma srbskochorvatśtina medja a sveefa, slovinśtina meja a
SYŚca, pol. miedigra a świeca, ćes. me-s^e a svice, rus. meia a sv6^,
stb. meida a svś^/a atd. Je tedy ćeskć (a luźickosrbskć) -er, c

V techto pfipadech stffdnici polskćho da a c, stbulharskeho M a
śt atd., a kde se d, t mśnl v stbulh. £d^ śt^ ma se i v ćeśtinś
m^niti v j?, c.

3. Podnebne d, t m6ni se y nepodnebnś d, ^ y pfikladech:
zd^-zdc, YŚadc-YŚadc, smr^-smr^, Ylas^, kos^, milos^ a p. O podob-
nćm tyrdnuti rf y » Yiz §. 106, 4.

107

Poznam, ćastóji pozoruje se tato zmśna sroynaulm tvaru
spisoYiiych s dialektickymi, na pf . syadfba (SuS. 467)-svadba, sva^ba ;
Caroei^jnlk-ćarodcnik (doudl. 17); stb. ^6ma sev.-mor. dina-^ma;
^śch, Um, tómi — ^ech, ^em, ^emi (myt. 333) ; fetózek-f e^azek
(Suś. 725).

4. Dialekticky mfeni se take eP, i w dd^ c (b, st \ se) a vy-
skytujl se takoYĆ dialektickć zmśny tytyź i ve starych pamatkach
pisemnych. Na pf. dzM^ d-erfekan, dńee^ a p. z prayidla v bohe-
mafi (napsanśm r. 1390 od Moravana Martina ze Strażnice); po-
dobni jinde po ruznu ńe?6cha, uźiyad (inf.), stAd, yzhodid, vicez,
c61ićko^ hosde (hosfie, ho^tó), Ie<?al a p. se ćte (Śaf. Poć. 22 a 23) ;
a naMorav6 a na Słovensku slyśi se tak| <2irćyka, koM (m. kości),
daedńn^^ dńća, taciilek (Suś. 453 a j., Semb. 67).

5. d, t pfed t m6ni se y s; tedy (d, t)'\~tz=ist. Na pf.
ve^ii inf. yed-ti vś5fl, ple^u inf. ple^fi plć^ti, a podobni kla^fi,
kra^^i, pfisfi, hou^fi, mósti, kvŚ5ti, ćisfi, sky^fi (skytnouti); kmen
pad -ł-pflp. ^ = pa5^, a podobne sla^/, strasz; zkyisł^ iesf(z=z ĆB^+fe),
pfa^^ya (pfad4-^a), rrstysi (kor. vrd = rusti, anebo vrt'vrdńti);
m^to a mo5^ (m. m^ł-to a mo^-ftB, kde met- i mot- stupńovano
z met-, metati), pfe^oun (m. pe^^uni, kdeź p6t- stupftoyano z pit-, =
knóiti). — Sem pati^l take sl, kteró Yzniklo z (d, t) -+- L Ku kme-
noYśmu d, t pfistupuje totiź pWpona s tł- se zaćinajicl ; (d, t) + tl-
m6ni se ve stl, t se vysouva a zbyva sl (srov. §, 108, 11), na pf.
*jed-f/e *je5^/e-je5Ze, *tit'tto ^Ustlo-tislo sl podobnć takć hou^Ze,
pfe^Hce.

6. d, ^ m6nlvaji se v hrdelnć ^, Ł Na pf. dlouhy sic. dlhy
a ^Ihy, źidle sl. a mor. źijla, oeftiouti (m. ocifeouti dial. ocejtit)
se-ocA;nouti se, s^emcha-Afemcha (doudl.), sv^fnice-sv6Zmice i seJ--
nice, 2Vuthenne-fcruta, fluku-Muće na dvefe (Suś. 128) atd. Za-
mfeftnati yzniklo ze zam&^nati, bud! bezprostf ednś promSnou ł\k^
bud pfisutfm k k st, zamS^^Anati, a pak odsutim t: st-sth-sh
(V §. 126).

7. d, d mfiniyd se y j. Na pf. Dćtfich-eTetfich, dćtel-^etel.

Poznam. ĆastSji yidi se to y nafećich a ye skupeni dł, dt, ft;
na pf. chód'- sl. choj, nechoj (Hatt. Zy. 90), jedte-je^te, nad t6m-
najtem, pod tćm-pojtem (hornomorayskć, Semb. 44), yrafte-yrajte
(jihoćeskó).

8. d, f zm6nSno y r y dialektick;fch yj^razech borejf m. bo-
dejf, karleć (m. tkadlec), herbabi, SYarba (myt. a podkrk.) a y ci-
zim slov6 kartoun (coUon).

108

3. Prom^ny souhl&sek hrdelnycli.

§. 110.

1. Jasnć hrdelnice promfinćny jsou ve sve stfldnice temnó a
naopak ve pflkladech: Amatati- chmsLtaii^ ^ranostaj-cAramostejl,
mozh (MV.) starsi mojeig-mo0ek^ mezh starsi mezg-mejs^eJc^ sl. ro-s^^a-
luefia (vysl. rusAa), mls^Aa starsi mie^sr^a- mŁgria (vysl. mi^A^a), roAoz
starsi ro^oz-roios, raios ; — śtiAa-śtiAle (mlada śtika), fouśiti-Aruśiti
(RK.), Jcio-gdo (v. §. 108, 1 a 109, 1).

2. ^ se zmśnilo \h: stć. ^lava- nć. Alava, hóg-hóh^ atd.; ve

sloYich cizich: G^raf-Arabć, pa^ranus-poAan, re^la-feAole, or^panum-

yarAany, Graecus-flfek a Afecky atd. Promfinou touto lisi se će-

śtina od v6tśiny ostatnich jazyku sloyanskycli, kter6 maji g pravi-

delnfe za ćeskć A, na pf. ćeskć noAa- stbulh., srbchory., slovinsk6,

ruskś, polsko a dolnojuź. no^^a, Aora-^ora atd. Ćeske A jest tedy

zastupitelem starśiho g a vubec stfidnici slovanskśho g.

Nyni ma ćeśtina ^ jen ve słoyich cizich a kdyź temnó k
spodobou V ^ se m6ni ; na pf . ^rdoule, ^roś, ^rejcar (aćkoli psano
łrejcar), kdo vysl. ^do, a podobni nŚ^rdo, ^^de, 5^dyź, ^r-Johu atp.
Ale i tu mśniya se v A, kdyź se mluYi dialekticky Ado m. ^rdo, Ade
m. ^de (na pf . hdfes dSvećko, hdśs była, hd6 si krasy nabyła, Sus.
421). — Dialejfticky drźi se ^ v nfekterych slovich na Slovensku
a na Morav6, na pf. sl. <jTib,pyzdavy(oAyz(iny), miazga, roz^a i raz^a,
moz^ (Hatt. Zv. 98 sl.), mor. ^fich, ^rfeśit (Śemb. 43). V pamat-
kach pisemnych je g prayidlem do XII., A od XIII. stoi.; ale A
se zajistó vyslovovalo dfive, ncz je zaćato psati.

3. eh je zmźnfino v A ve sloyich cizich- cAor-Mr, CAristus-
J&istus, cAristianus-Af esfan ; a dialekticky ve S(jAovati-sAovati, cAftan-
Wtan, cAoróheY-iorouheY, cAatrć-iatrć, cAocholouś- doudl. ko-
cholouS.

4. Souhlasky hrdelnć mćnl se pfed samohlaskami mćkkymi
a jotOYanymi y sykayky podnebnć fidśi a hustśi; totiź

h(g) mśni se y i a i,
k » „»caca

Zejmćna dćje se promćna y i, <J, i pfed samohlaskami e, i
a pfed stfidnicemi za 6 (= i) a c; pfed stfidnicemi za e byYa
promśna y i, ć, i i y i, ^, ^; a taktóź pfed samohlaskou joto-
Yanou poji se hrdelnice s j a dayaji i, d, i a nfekdy tako jer, c.

a) Pfed e mćnl se hrdelnice y i, ^, ś; na pf. Yok. boie,
Yraie, ćloY6(fe, du^e (svatii duSel)^ stfeAu-stfeieS, pełu-ped^eś, stfeien,

109

pecen, atd. ; a podobnfe Ardlo a ieru, hofim a ićfim n. iiflm, po-
Aioleni-feled, Z?ap6-(fepice, A;rev-&rveny atd.

Poznam. Rozuml se zde e pftvodnl. Pfed i, kterć je iiovo-
ćeskou stffdnicl za e, mfeni se hrdelnice dle a) (v. doleji), a pfed
ykladnym e zustóyaji bez promfeny, na pf. gen. inn. baAen, oien,
kaoAen.

73) Pfed * m6ni se hrdelnice v i, (5, S; na pf. druA-druiina,
matAra-matJin, macec^a-mace^in; sloiity, ofity, uiity; noiićka,
vMice, mifice (moucAa) ; zboiije-zboiie-zboii, lyći ; boil, pta^i,
mu^l; trA-triiśtć; sluAa-slouiiti, ru^a-ru(iiti, rucA-ruiiti, snaiiti se,
mu<i?iti, sko(5iti, buiiti, yrfiti atd.

Poznam, i v nom. mnoź. bo^» a v imperatWś stfe-gri atp.
je vlastn6 stfidnici za c a hrdelnice mśni se pfed nim dle e).

y) Pfed stfidnicemi za b (= i) mćnl se hrdelnice v 0^ <5, ś;
na pf . Vhg-h lei, sćA-b se(5, vetxcA-B vetei?, f e(J, źlud (pro-źlui-ly) ;
nog-hksL noika, ru(5ka, Ceika; bo^-Bkx- buiek, vl^ek, vr^ek; lo^-
Bko l&iko, o<nco, rouiko; bfi^-Bnx bfeiny, dluien, dluinik, la<&iy,
rońii, stratny; a podobnfe yraida stb. vrai-Bda, sluiba, boi-
sky stb. bo-fBsk-Bj, vla&ky, *fe&ky = fecky, jednoroiec stb.
inoroiBCB, muJec, pś^ec ; A;onec a po^nu stb. Aną, cAod a śe\ stb.
5Bd-; atd.

ó) Pfed stfidnicemi za ę mćnl se hrdelnice v i, ó^ ś; na pf.
buA-buie, ktnępi-knlie a knfiata, ptai-ptd(Je a pta(^ata, hoch-hoSe
a hoMa, atp.

f) Pfed stfidnicemi za e mSni se hrdelnice 1. nśkdy v i, r,
5 a 2. nekdy v j^, (f, if,

Promena 1. vi, c, 5 (ktereź dle §. 108, 3. v pozdćjśl će-
śtin6 V S pfechazl) ukazuje se v ohybanf slov v dat. a lok. jedn.
slu^6, rucf , md^ć, pozdeji slu-ere, ruce, mouie ; v lok. jedn. a mnoź.
hozU, vkć, du56, bo;8iech, vldech, du^iech, pozdćji bo-s^e, vice, du^e
(o svatem dtiśe), boi^ich, vldch, Ylailch; v adverbialnich lok. tuje^e,
velie?e, tiie; v muźskćm nom. mnoź. bo-ri, vld, Ylad pozd. Yla^i,
kdeź i je vlastn6 stfidnici za źadanć c (srov. f. lóyoi, kvxoiy lit.
-ai, vilkai ; lat. -i m. starśiho -ci, agri m. star. agrci) ; a podobne

V imperativ6 vrir(i), yr^ete (stb. vrB^ćte), pec, pecte (stb. pecćte),
kde ćeskó i tako takovou stfidnici jest.

Promśna 2. v i, ^, ^ ukazuje se ve tvofeni kmen&, na pf.

V komparatiyech (a supęrlativech) blaAo-blaieji (ro. *blag§je =

110

blag'fc + ijis), krotceji, tiieji ; v infiuitiynich tvarech sloves IIL tfldy :
bćieti (= *b6^6ti), mWeti, slyieti, bśial, mlósl, slyial ; cvr^ala,
ptó^ala (m. ptóJala) ; obliifaj pf ehlas. obli^ej, oby&j pf . obyJej ; atd.

g) Pfed samohlaskami jotoyanymi pojl se hrdelnice s j a
davajf 1. obyćejnś i, ć^ i, a nSkdy 2. teź ^r, c.

Promśna 1. v ;?, <J, ^ ukazuje se ve slovIch yelmoie stb.
yelBinoia (= yelBiuo^r-ja), p6(fe (peija), du^e (ducAja) ; mui stb.
mąit (= mągj-h)^ pla^, lemeif (y. lemecA) ; Praian, M61ni(fan ;
placu (3= plaJi-u), strouiu; ap.

Promena .2. y ir, c ye jmćnech ste^e (stB^-Ja) a pUeń (stb.
po-lB;8ra — po-lB^^-Ja) se naskytuje a ye sloyesich tasrati (taA), klou-
jsrati (y. klouAati), mi^s^eti (miA-), naricati (y. nafieiati), dotycati
(tyft-), nlceti (y. nii--nouti, pućeti), myceti (myA;-), ponuceti (nui-,
poće tśch katóy ponuceti, Pass. Vyb. I. 298), leceti (na-llft-
nouti).

Poznam. 1 . Ve iZaza proti AZaza, słrih m. *^rih proti krój atp.
zraśnily se hrdelnice, aćkoli jsou mezi nimi a nasledujici samo-
hlaskou podnebnou jeśtó souhlasky Z, r.

Poznam. 2. Sloyenśtina rozeznaya ^ a A a mfini g y dz
a di; na pf. stri^a dat. lok. strid-s^e adj. stridfii subst. stridia (-c).

Poznam. 3. Jdeli pfed hrdelnici sykayka, poystaya pfi tśchto
zmśnach skupeni dyou sykayek a s tlm sloyanśtina a ćeśtina roz-
manitś nakłada; yiz §. 108, 10. Na pf. tist-ti^cen-ti^^6n ; pisJfc-
pis(Jeti-pi5^eti ; yoj^Ao- lok. vojsc6-yoji^ć-yojitó ; — pok&y- nom. pi.
pol5d-pol5/i-pol^^l ; pol^Jina-pofettna a poWina ; yosi-yoiJeny-yo^tóny ;
mo^^, mo^A-*moidi6nij-moid6ny, dfi^Aa-Draicfany atd.

Poznam. 4. N6kdy zftstayajl hrdelnice y tćchto pfipadech
beze zm6ny. Tak zejmćna y nśf eći sloyenskćm dat. lok. noAe, s^ri^e,
mucAe, ru*e; nom. pi. mnoAi, yelAl, ticAi; adj. stri^n, matAin
(Hatt. ml. sl. 51) ; y domaźlickem komparatiyy diyoAejśl, sutjAejśi a p.
(Śemb. 17). Takć sem patfi vrcAnl (bylali pflp. -tuBJ), proŁni (proti
ro<5nl) a nśktera pfijmeni, jako MacAek, DucAek a p. — O boAstyie,
druAce, smaAśe yiz §. 108, 10, d).

Poznam. 5. eh yyyinulo se dle §. 108, 5. yśude ye slovan-
Stinfe ze starśiho s; na pf. duch stb. ducAB pfedpoklada starsi
tyar *du5'L. Lokal jednotny je stb. du56 stć. du5e nć. duie (na pf.
o $vałem duśe); naskyta se otńzka: je stb. lokal ius& utyofen ze
kmene *dus'B ći ze km. ducAi ? Bozhodnouti o tśto y6ci nenf yźdy
snadno a pro nasi potfebu to taks neni neyyhnutelno ; ale yzhle-
dem k tomu, źe lokaly stć. rosś^ hla^e, Łeise, klsLsS pi. hla^icch,
ća^tcch, kla^wcch, nom. pi. ko5t, bo^i atp. se nezmśnily ye hlaic,
YAsJiecii, kosi atd., a naproti tomu 2e tyź lok. mu$(^, du^^, du^iech

111

pfeSel V motóa, dnie, du^iech a nom. I105* y hoi/, dliiźuo pfedpo-
kladati lok. *m\xche (jako je sl. mnche)^ uom. pi. *liochi atd., z toho
zmćnou miisś^ hosi a mouie, hośi,

5. g je promćnfeno \ j \ an;el, Jifi a p. ;

6. A; V 5 ve iloniti-sloniti, khiźky-slizky ;

7. eh y ś (i) a 5 ve cAmatati-Matati, cAmura-poimoumy^
cAvastati-ivastati n. ;^astatł, cAramostiti-^ramotiti, poc/iva-poiva; —
V mor. nesco, ne^ce atp m. nechd atd. (Suś. 512, 685). Naproti
tomu V prs£ (proti pracA), sr^f (src/j-, sr^eti, stracA), tesf (tcAan),
byste (bycA, bycAom) jest s pflyodni; eh pak, ktere ve piibuznych
sloYich proti nemu se yyskytuje, pozdśjśl z nćho vznikla stfidnice
jest (dle §. 108, 5).

8. Skupeniny gt^ kt (ve stbulh. tako cht) mćnl se tak, jako
^j (v. §. 109, 2), tedy v ćeśtinfe v c, ve stbulh. v St atd. Na pf,
noł-fe (lat. gen. noc-fts) stb. no^fe ć. noc, pe^fe stb. pe^^B ć. pec,
dii^-rt {^ydrrjc) slb. di^fl ć. dci, a podobni vei^B"V§c (got. vaiAte)
a infinitiyy peci (m. peŁ-^i), mooi (m. mo^-fi), tlouci, tćci, ffci,
siei (sek-), ylćci, stfld, do-sld (-sie^-rt) atd.

B. Souhlasky se odsouyaji.

§."111.

_ a) Odsouyaji se souhlasky retne a retozubnń. Zejmćna

1 . ćasto pf ed w, a byva tu za źadanć ftw, pn^ mn^ vń pouh6
n. Na pf . *hyft-wouti hywouti, oheJwy-ohwouti, nahnouti a p. (pflć.
fem. nahla^ sehla^ malićko se sehla. Suś. 32), *hrJ-»outi hrwouti,
*ko6->^ kó^ (vedlć ko6-yla); a podobni jest kawouti (mlsto kąp-
nouti, dle kąp-ati), kynouti (t6sto kywe, kypl), Inouti (Ipeti n.
Iplti), oslwouti (oslepwouti), towouti (t02)iti se), trnouti (tri?6ti),
klewouti (sklep), sen (m. *8ęp», dle spati a dle lit. sapnas i\ v7Cvos
hypwos), uswouti, stć. takć uskf inouti (m. uskfipnouti : nerod prsta
mezi dfvi a podvoj klśsti, jistć v6z, ze t6 uskfine. Dal. kap. 85, 59) ;
ochrnouti a ustrnouti dle stb. chrBwmąti a ustrbmnąti (tedy =:
chromym, strmym se stati); zniti yzniklo ze zvniti stb. zt;6n6ti a
den stb. dBnB z *dBt;wB (z kof. div = syftiti; Hatt. Skup. 78,
Mut, 96) ; misto prt^ni slyśi se i pernf (podkrk. 52) a i ye starych
pamatkach se Cte prnl (Śaf. Poć. 25).

2. V jinych pfipadech odsuto byya

a) h z infinitiyfi I. tf.napf. |>oAfic5tó od pohf eJu (Boleslay . . .

112

po tfech letech kaza ho [svateho Yiclaya] do Prahy pflnćsti a
u sv. Vita tajnć jej pohfiesti, Dal. kap. 31), a podobnś skiisti
m. skuSsti; hotnati a hotniłi vedl6 bofttnati a bo6tn6ti, stb. hoteli;
— z pfedloźky oh ve sloźeni oftklićiti stć. okliućiti (RK.), oftstou-
piti stć. ostópiti (s vśech stran Cechy ostńpichu, Dal. kap. 89).

/5) p jest odsuto ze slov idlm a Salłdł proti ^^salmus a |>sal-
teriiim (dle sthnćm. salm^ salłdri)^ z net m. *nei?tB lat. nejptis, ze
stć. oUrditi m. obtrpćiti (Saf. Poć. 25), ze ślina (utvofenoli to
sloYO z pli = pliti, tedy *splina, Hatt. Skup. 75) a p.

y) w jest odsuto z camphora- Aa/r.

d) V velmi ćasto se odsouya, zejmćna

z gen. mn. -m(w, -ót?, haduot; a hadut;-Aadfwo a hadu; —
ze skupeni hv^ jeźto vznika stykem pfedloźky oh s naslov-
nym v: *o6t;aliti-o6aliti, oftalka; *o6t;oz-oJoz, oJojek; oJwyknouti
i oftyknouti (obe v NR. 155) a oftyćej; o6vśsiti a oJfesiti (s roz-
liśenym vyznamem), o66<; oJdnouti stć. oftinńti, *o6t;id-o6id (po-
hled), *oivlek-o61ek, oWak^ oWastni, o61y (m. ohv\f z o6 a t;l-,
valiti); *oJt;ratiti-o6ratiti, o6rv (sti. i;rv, provazek); podóbnć aor.
Jech ma pouhć h misto hv (m. 6i;ćch od Jm-, byti);

V odsuto dale z pfedloźky V2!: t;-efpomenu-^omenu, t;^ejdu-
^ejdu atd.; taź pfedloźka jest ve r^acny, jeź se obecnć i bez v
yysloYUJe {vz-d-cny ma pfedloźku vz a pflponu cny; kmen d =
stb. ę stejny jest s kofenem slovesa jlti stć. jieti stb. jęti, 1. os.
jmu atd.);

konećnć odsuto v ze sIoy jednotlivych, na pf. TToIfram stć.
Folbram a Olhram; prat;i a z toho praj pfehl. prej (k tomu pak
iitYofeno pry, jako vedl6 pe;cha było p^cha; srov. §. 84, poznam.);
tri;ati stć. trdii; stć. chi?rasti-cAra5^i; stb. irh^o&h-dudek ; t;dolek
ob. doleh a p.

Poznam. 1. Od gen. mn. haduov^ haduv a p. odsouva se v
jiź V XVI. stoi. : mravuo^ mu^uo atd. ; nynćjśl pak ćeśtina dopouśti
oba tvary, hadiiA) i hadu, Ale nema se psati liboYolnć tak i enak,
nybrź ma se dbati na to, aby neYznikal ani hiat (y. §. 131) ani
oibtiźna skupenina souhlaskoYa; nepćknć znćlo by na pf. kraM-
ozdoba i kralut?-5tt;osty. — Misto vz ćte se pouhć e jiź ve stć.
velmi ćasto ; y ćeśtinć nynćjśl Yyznam tćto pf edloźky tćmćf z poYe-
domosti Yyśel. — PflsloYce praj naskyta se jiź na poć. XVI. stoi.
(u Vśehrda, Hrubśho z Jel. a j.). — Ve sloYese trvałi je twa- Ye
starć ćeśtinć jen jednou slabikou ; v tfm snaze se odsouYa a pouhó
trdti se Yelmi ćasto i piśe.

113

Poznam. 2. V naf efilch obecnych odsouva se v jeśtó Castóji.
Misio 'Otń a 'Ovic slyśl se -oj sl^-ojc: zednikoj (podkrk. a vych.),
zednikojc dum (v Bud6jovicku, Semb. 13). Podobni -ot;stvi -ostfi:
kralostfi a p. (doudl. 15); slikat m. sdćkati, siak m. sdak atd.

§. 112.

. b) Souhlaska j se odsouva :

1. j ZB. starsi i ve jmieti, Jhra, jdu, jmśno a p. odsulo se,
o ćeraź V §. 93, 6. /?. Totćź stało se ve jmeli-mejli^ a ve stć. vy-
skyta se take uny m. ^'uny (RZ.), 0evny a sfemti (na pf . v Pass. ok.
1475) m. zjevny, zjeviti.

Poznam. V j-esm, j-esi, j-est atd. jest j pfisuto (v. §. 120)
proti hiatu; srov. j-est s lat. est, f. sari atp. Toto pfisutć j zu-
stava vśak, i kdyź se kmenovś e odsulo a pfićina hiatu se odstra-
nila; mluvime i piśerae nejsem, nejsi, nejsme atd., a dle toho pf-
śeme taks j*sem, jsi, jsme, jste, .;sou, jsouci. Obecn6 vśak jenom
sem, sme, ste, sou se slyśi. V tćchto tvarech porovnanych s newsem,
ne;;sme atd. zda se byti j odsuto ; ale vlastn6 je tu j nepf isuto,
kdeźto V nejsem m. nejesm pfisuto jest. Co se tyka sem a ^'sem,
^i a jsi, atd. naskytaji se tvary s j v pisemnych pamtńtkach velmi
zahy, totiźjaa konci KIII. a poć. XIV. stoi. (^na pf. v leg. o sv.
Alexiu, V Zalt. Wittenb. a Element, atd.; v RZel. toto slovo se
neyyskyta a v Evang. Jan. jest kmenovś e neodsuto, jcsum, jesi);
ale vedl6 nich byvaji ćastśji stfidnś tvary bez j, Obć jde nejprye
bez rozdllu vedl6 sebe, na pf. necinili smy a snizil jsi (ZWitt.),
jd jsem chudy a bolestw a źe jsi mnś chUl (pfal, Źalt. Kłem.,
1. 52 a 30); ale bfihem ćasu, zejmćna od Husa do Bratfi vyvljelo
a ujalo se pravidlo, kteró rozeznava sem a ^'sem, si a jsi atd. a
befe tvary bez j v platnosti slovesa pomocnćho; na pf. hdzal sem
3i najhorśi jsti domdci nepHetele (Hus, Vyb. II. 201 a 222). Spi-
sovatel6 novoćeśtl upustili vśak vśtśim dflem od tohoto pravidla,
kterć toliko na zvyku se zaklśdalo, a piśl ve vśech pflpadech
jsem, jsi atd., jsem zdrdv i hyl jsem atp.

«

2. j (jotoyy pfihlas) pfi souhlaskdch retnych odsuto jest ze
slabik puYodnfe mekkych bja, pja^ mja^ vja (hja = stb. bę anebo
stb. bija m. bja^ atd.). Na pf. hfiiata (stb. źrśft^a), doupata, za-
^aty V. zapjaty (-p^-)i ut;adnouti (stb. -t;^-)? Riwan (stb. ^imlja-
nim), Opat;an atp.

Poznam. V nafeClch nSkteiych se zde j zachovalo. Na pf.
f iJ/ata, hrażyata (doudl. 6) ; holou6;ata, dou^yata, Opat?;anć (vych.-
mor. Śemb. 51); trav6nka ufjadne (Suś. 498). V doudlebśtinó
i mjilost, bjit, piivo, yjisi, raf/ika atp. se mluvl (Kotsm. 5). Na-

8

114

proti tomu zema m. zemja, pod zemu (Suś. 12, 493), a zvla§t6
ćasto misto spisoTnych slabik m^, ft^, j?^, vi, fś (t. j. dle vyslov-
nosti mje atd.) dialekticky jen we, 6a atd. se vyslovuje a tedy j
se odsouTa; to je zejmćna ve slovenśtin6 prayidlem a mlsty take

V Cechach^ na pf. ftehat, peknej^ westo, t?eźka, /i^rtoch (myt. 333),
me (doudl. 17), do zeme a p. Stopy takovćto dialektickć vyslov-
nosti nal^aji se i v pamatkach starych; na pf. v Źalt. Element,
(z pod. XIV. stoi.) i»(?siec, pfed wesiecem, napal (na 1. 4, 54 a j.)^

V R. Kral. ruiwenci, obe stranS, jpetkrat, pej, spej, t?gnce, kt7et6v^
zreły ho^edce, — v jinych pamatkach zemenć (Arch. Ć. II. 364 a
ćasteji) atd.

3. Dativy a lokaly tó, 8ve, dobro a p. maji ve staroćeskycb
pamatkach take koncovku ęj; fidćeji se to shledava pfi genitivech
(na pf. ve Knize Rosenberskś z pol. XIV. stoi. je pravideln6 gen/
ti sle pre a dat. i lok. tej siej pri; podobni v Alexandreide atd.).
Misty se dosud tak mluvi, ale v pamatkach pisemnych od końce
XIV. stoi. dostavajl vrch formy bez j^ ktereź se tu tedy odsulo.

Poznam. 1. Podobne odsouva se j ze hlaskovć spfeźky
ej V nafeći hanackóm a jinde na Morav6; zbylć e dlouii se pak
nahradou v e (v. §. 136, b, 2) a toto misty zase se ouźi v i (y).
Na pf . V kompar. a superl. : mik^'śi-mileśi, pone/prv-poneprv-ponyprv
(Suś. 23, 79 aj); v imperativech : dej — prsteń mi de (Suś. 384)
— upadło mn6 bfetynećko, pody mn6 ho mć srdećko, Ay nin6 ho
do mi rućićky (Suś. 762); a podobnć nezapire, nesmeke, chovy,
nepromrhy (tamt. 384, 223, 376) a p.; — ve 3. os. mnoź. shan^ji-
shan^/-shaft^, na-n^j na-ftć (Śemb. 47) atd.

Poznam. 2. Na Hanc a jinde na Morayć slyći se teź e za
y, na pf. kamen mlćnsky (Suś. 479), k^a, beya (Suś. 550) a p.
Srovnanim obojich tvaru mlyn-mlen ukazuje se to byti seslabenim
y y e, jako se i kratko y y e seslabuje (v. §. 89, 9) ; bylyli ve
starsi hanaćtinś pf echodnć tvary mlo/n a mle^n, byl by możny i ten
yyklad, źe mlen vzniklo odsuvkou ze mlejn a źe tu zm6ny takto za
sebou śly: młyn rozśif. mlo/n pfehlas. miejn-mUn. — Podobn6
dialektickć stopy nalćzaji se takć v n^kterych pamatkach staro-
ćeskycb. V Millionu ćte se na pf. mezi kralem Barkń a jinćm
kralem Tatarskim (Vyb. II. 546, v rkp. ginem kralem Tatarfkem),
jazykem tureckem (t. 349); v Mandevillu: bohatem kupcem a sji-
\\h\\\ bohatymi lidmi (Vyb. II. 601 a 602) atd. V prvych tfech
pfikladech mohla by se vid6ti koncovka sklon^ni jmennćho, instr.
tureck<?m dle hadcm; ale byl by to archaismus neobyćejny a
ye pfikladć poślednim jest jinemi bez odporu misto jinymi a tedy
i m. y.

115

§. 113.

c) Sykavky se odsouvaji.

1. z odsuto je z ia stć. jaer; z meciłma m. me^citma, na pf.
i\Simecitma = dva-mezi-desitma n. dva-mez'-d'sitma.

Poznam, ja-er se ćte ve starych pamatkach aź do zać.
XIV. stoi.; ale vedl6 toho vyskyta se jd jiź na sklonku XIII. a
zać. XIV. stoi. (v Mast., Alexd.) a jest pravidlem od pol. XIV. st.
— V Źalt. Kłem. pozoruhodno jest ćastć odsouvanl z od pfed-
loźky roz ve sloźeninach; na pf. vstane bóh i roprdśeni (m. ro^e^-
praśeni) budo nepfietele; a podobnfe v rovievdmu, roliucenie
(1. 48, 44, 42, 129 a j.). — Z ćeśtiny obecni patfl sem vemuj
vem mlsto ve;8fmu, ve^mi.

2. s odsouva se z naslovnycłi skupenin str^ sM dilem ve
vyslovnosti obecnć, dllem i v pismś; na pf. treśnś, tHslo, trida,
stfiksdi-trikati^ stfemen-tremen^ stfevic>'treviCf skreiek-kredek^ 5kfi-
yan-Anmn, śkiifi-krinka atd.

Poznam. Doudlebsky mluvi se vśak takć stfeśnś, ^tflda,
5tflslo (Kotsmlch, 15).

§. 114.

d) Souhlasky jazyćnć Z, r se odsouvajl.

1. I jest odsuto ve vyslovnosti obecnć z pflćesti min. ćin.
sloves kmene zavfeneho: ned-nes, jedl-jed atd.

Poznam. Ve verśich staroćeskych toto I dle potfeby tu
SYOti slabiku tvofl, tu zase netvofl a na pf. mohl dluźno dle po-
tfeby verśe vysloviti slabikou tu jednou, tu dvśma; kdyź pak se

moU jen jednou slabikou yysloYuje, tu jiź i samo odsuti konco-
Yćho I blizko a na snade jest.

2. r jest odsuto v mdti, dci, sesłi, net (vedlś mater-e, dcer-e,
sestr-a, netef-e); v hrat v. bratr; v dial. tut (doudl. 15) m.
rtut aj.

§. 115.

e) Souhlasky zubne d, t, n se odsouvaji.

1. d odsuto jest ze skupeniuy dl v je? misto jedl (inf. jeti,
jedu), śeZ m. śedZ, stć. taks klai m. klarfi (Poć. 24), v nevyhnu-
tetoy vedlć -tedlnf^ yiditefey, smrteZn^ a p.; — z dm v ruwśn^
m. *ru(Zm6ny (Miki. II. 128), iŚLiH m. dad^, vim m. vfedw», jim

8*

•r t. :-i '/•H* :i:»^l.: — z dn v kynouti (= vrci)
• 1 ••^ m iL. akk. jedn (a toto m. jedno) a
-^rztny: z ds & dch ve stć. vie5i stb.
v:s m. \edsi^ ostycAati m. *ostyc?£?Aati ; —
_: ^ ..wae rrihnouti (Suś. 491); — od hłe,
<v. Mj-^ri; napf. nebo aj ^H! kralove se-
* nepfietelć tvoji zyućeli su; Zalt.

V.x

.. K * >;.! liniach dl z. I viz taks §. 123 pozn. 2. —
. -^-.^..-it' t-H a jenom nalózaji se v pamatkach starślch
V ł ♦....'uiiuce tvary jinć, kterś vśak vesmes s akkusa-
^ » N. '^dnom souvisi a rozmanitym odsouvanlm, se-
i i tłr»;tiiaa hlasek se Yyvinuly. S akkusativem ^'edw<r
. .., vM/K\ jene^ jen, len, eno, ene; a k loksln jednoni
^ ; ^< -f*^ (fnomy enem, edem. Na pf . jakźto jedno sami
x\\><'icli YoTn m61i (Vyb. I. 176); nemaś viece skody,
^ -^-ił ,x. §. 103, 4); bud! nstavnć myśli jedne (Nova
r-^c ^ j^\inym domć, jene na chyilećku (Suś. 388, 416);
S;i>. r^;^: v. §. 103, 4); kupim ti śatećku, eno ju ne-
iv> : lu^^slyśim ptaćka zpivati, ene tvuj hlas naflkati
^<^*e^iił jedna (Suś. 409); enom pana Boha pros
•K^ tni patku do nedfle (Suś. 461); edem mne ne-

»v» • V^'

v»v^iv:;;:K> jest od 3. os. pfitomnć jedn. i mnoź. ve^e, vezou
...:; v;.K \vJx^i»» yezą^i (srov. lat. vełii^, vehun^, n6m. is^, sincT);
* »» ^^vv\ ^cluwal se v jes^ a stć. vfe^ a das^ (EvJ.); — ze
vv ^v- "^ hK w. pi^ sth^ stkly sil, stn^ ctn, cłm, stb, stbl je t od-
vx.x» ^'y-^ s^nioh rt-adlec ob. Aadlec, netopyr m. *nektojp^yr (= v noci
\^\\v H,^Tt Skup. 62, Mut. 92), try^Aa m. try^^^a (tresf), sUo
v\^ ^s-H^^ v^kn:e s^klo, Tristr. 198), sZoup doudl. 5^Zoup (Kotsm. 14)
Vx\ :^'^-p sK *^'^p. ^^^0 {ani Ma) m. słblo^ steblo, JLerfta v. stb.
->>\^. s!^. Cftdr vedl6 Ctmir a p.

r o i: u a m. V padfesat m. p6^-ćZesat pfipodobilo se t k d a
',^ AA v>^loYige se jen jedno d; taktćź v deyarfesśt. V pamatkach
>itx^rxvh pj^iuio druhdy pa^desat, deva^desat (na pi'. v leg. o sv. Dor.,
COnIu^. 1859, 27), i paddesat (Alx. Yfb. I. 1076). — Podobno ve
jitUf^iti m. sta^fiti (sta^ei), sva^iti (sva#cA), poźi^ti (i^oźitek) sply-
nulo tf^ y i (^^ = ^^^» "^^y "^)i ^ taktćź d^je se, kdyź sv6d(^iti jen
sY^^iti yysloYUJeme (dć = dtS, -ttS, -tó, -<J). — Dialekticky a
obecnf liiluYi se taks iadlec m. psanćho ^Aadlec, iańćka m. tkei-
nićka, Jfcerej m. A^ery, ŚYe^ia m. śyestta, śfasnej m. śfa^fey, cwost
m, ctnost; ano take rade *- Yeselos atp. (podkrk. 52).

117

3. n odsuto jest od nikto, nijeden, nizadny, ste. teź ikto,
ijeden, iźddny (otec ot iźadnćho jest neućin^n, Źalt. Elem. 135;
kdeźto stien smrtedlny a ijeden rad, ale vWna hróza pfebyya,
tamt. 145); od *fiiin6-»m^ (vedle ńćm. 2Visanen lat. nomen atd.:
Śaf. Poć. 24 a 25).

Poznam. Dialekticky praYi se tćź pajmdma m. paniniama,
pajmatka (podkrk. 52), sekajna m. sekanina, nadwajna (myt. 331) ;
moraysky edem = jenom m. jednom (edem ta nev6sta, Śuś. 85. ;
sroY. §. 115, 1).

§. 116.

f) Souhlasky hrdelne A, eh, k se odsouyąji.

1 . h odsuto jest ze skupenin zh, hv, hm, hn, hd. Iw i Ar, hi
ve sloYich mi-srAa-ml-sra, teAdy-tedy, boAdejź-bodejź, zdviAwouti stć.
zdviwuti, Yztmu, Yytrnu, povrwa (Vyb. II. 59), jSehof, i^ek,
recky a p.

Dialekticky take t;6zda m. Av6zda a podobnć t;ozd, t;izdat,
moźditi (litomyśl. a myt. 338), onedy, roźefi vfna, rmot, rib, tente,
tamte aj.;' stć. tćź jjrisaf m. pfisaAŹ (pfisaZ sem DavidoYi, pfisai
sem u sYatćm mem, Źalt. Kłem. 70, 71).

2. eh jest odsuto Ye stć. rosipmuti m. prcAnuti, y leptati
V. (?Aloptati (Hatt. Mut. 85) a y óbecnćm neśt m. nech-i-t

3. k jest odsuto y lopołiłi Yedlś Alopotiti, tres^ati y. stć.

tr<esAtati, aor. riech m. *i'eAch, ne^opyr m. *neAtoptyr (y. itr. 116).

Misto A;do, 2;dopak, A;depak a p. fika se obecne do, dopak^
depak, dypak.

§. 117.

Druhdy odsuto je hlasek n'6kolik. Tak na pf . od Ao,
fwi, jse odsuto jest je-, jak nąhofe (§. 93, 5. fi) ukazano; take
stć. den m. jeden se nalezlo (Śaf. Poć. 24) ; od je proti je^^ od-
suto st; takteź ze śedesdt m. śe^^-desat (śestdesat tisiceY, Alx.
Yyb. I. 148) ; misto z pros^redka ćte se i ^ prosedka, u pros^dcS
(Źalt. KI. 81, 83, 92, 96^ a j.); z BoAwslaY a LuJomir stało se
odsutim Boslav Si Lumir (Ssif. 16.); z obecnćho d^cAy proti t;idycky
odsuto kmenoYĆ v£ a jen pfipona zustala; ze tdy proti tehdy od-
suto eh; Y dialektickem s1oy6 drodoipsky (podkrk. 54) drwAodomsky
odsuto uh; y obecnćm trd, poiła (tamt. 55) odsuto c6, potfcfta;
Ye vevoda m. Yo/eYoda odsuto oj a podobnć y me m. moje, meho
m. mojeho atd.; y dobre ni. *dobr<ye odsuto takteź oj, y dobreho
m. *dobra;eho zase aj, y dobremu m. *dobru;emu uj atd.

118

§. 118.

Mnohdy ztratou jedne nebo nśkolika Masek ztracl se i sla-
bika, na pf. veliky (3 slab.)- vellky (2 sl.), stb. gen. Ć6Sti- ć. cti^
yo]esoA2i'Vojvoda^ v();evoda-t;et;oda, *dobmjeho-tio6r^Ao, pytati-jptófi,
tfideseMnc^f, tfi-na-deset-^n«ace^ (As. 66, 67) a trindct atd. Ta-
kovym zpusobem dve ano i tfi slabiky v jednu se sraźeji (veli-ky
vel-ky, tfi-nadeset th-ndct) a to senazyva stahovanim (§.130, 2).
Slabika, ktera staźenim ze dvou nebo tri jinych povstala, byva
ćasto dlouhou (v. nahradnć dlouźenl v §. 136, b).

G. Sonlilasky se prisouyaji.

§. 119.

a) Prisouyaji se souhlasky retne a r^tozubne, zejmena

1 . b pf isuto jest ve Wizati proti U^atiy Jreptati proti reptati,
J^Jinice proti stb. ągnica ; y dialektickych sloyfch ftotka (stć. ł;otka)
ą, fei^coun n^. otką ą. /)ąm; —

2. p je pfisuto do skupeniny mpn v temj^ny m. temny,
zempnf m. zewny (Saf. Poć. 26) a kamjpna m. kamna;

3. nejćastSji ySak pfisouya se v: lastomca-ńe^towice (Hatt.
Mut. 98), rukO'jet rukorćf; isAa/i-dskati ; umem-vnmeme (Pass.,
Poć. 27), pavuk, pfit?uzny, moto«;uz; nat^yk yedle nd-uka; a ob-
zylaśtć proti hiatu pfed nasloyne o-, za kterś v pamatkach staro-
ćeskych ćasto a y obecni yysloynosti nynćjśi z prayidla jest v(h:
t;oyce, t;ohrazen (ŹWitt.). vomylen (NR.), ^;ostatek, wobratiy (Lobk.),
vonen, rokolo, s t;ochotnosti (Pis.) atd.

Poznam. Ćeśtina obecna ma y^tśim dilem (yyjmouc na pf.
nafeći doudlebskć) vo- misto o- na zaćatku sloya, na pf. t;oko,
vohM, «;ostry, t?olilasit atd. Toto v- hodi se sem dobf e proti hiatu.
Jak se sem dostało, to możno yyloźiti zpusobem dyojim:

1. bud se pćlzyućnć o promćnilo ye dyojhlasku uo (jako
na pf. y-obec ywobec a p., y. §. 81) a dyojhlaska uo- dale pfeśla
ye vo-; jako pak ze stć. z«(ostati yzniklo yedl6 spisoyneho nć.
ziłstati takć obecno zvostati, tak ze bćźnych yyrazu k -wobćdu,
s-uoti yyyinulo se k-wbćdu, s-t;oći a takto yzniklć V0' pak yubec
zustalo, nom. t?obM, voko, gen. t;obćda, vóka atd.;

2. bud je tu v pfime pfisuto proti hiatu, jako jindy h nebo
j, na pf. ćemo-oky ćemot;oky, jako morayske ćernoAoky a
ćemojoky.

119

Jeźto vśak ve starych pamiątkach vo- yelmi zahy se naskyta

lit. Wittb. ma royce, rohrazen), neli dfive, tedy zaroveń

a jeźto V yftbec velmi ćasto proti hłatu se pf edsouva, jest

t' podobno, źe i V naslovnem t;o- pfed sebou mamę hiatov6 v,

iioźto rozślfenl ovśem i zmfena o y uo 2l uo- ye t?o- valnś

.^piyala. Vę spisfch z końce XV. a ze XVL stoi. 'ćte se V0' velmi

asto.

§. 120.

b) j pfisuto byva ćasto proti hiatu ; na pf . jehnfe stb. iagnę
<lat. agnus f. d^iróg), jabłko nśm. Apfel, jilm nćm. Ulme^ a po-
dobni V ja, jesm (v. §. 112, pozn.), 'sivojoky, ćernojoky (Suś.
113, 101) atd. Dale je Ysuto v superlpiiynim naj- misto wa-,
ną pf. najyyśśf (Miklosich II. 859) a poruznu ve sloyich jednotli-
yych na pf. stć. nejmślo, zejspanie (Saf. Poć. 26), yejpul, yejspod
(krkon.).

§. 121.

c) Ptisouyaji se sykayky.

1. z pfisuto byya pfed dań; na pf. broditi-brou;erd!ati
se, udidlo-u^rda, udice-iLe^dice (Dal. 5, 9), jedu-jLerdfa, hroma^a-
hroma^diti, cheJdi- sic. cha^^s^da ; pfjLe^eń misto pf ie^ stb. priją-;8fnB
proti hole-n, da-n, kaz-en (od iósr-ati, Miki. n. 119), a podobnć
baiSfeń stb. boja^emB, stć. źisrń stb. źi^enb (źiyot).

2. s byya pfisuto pfed t a ai (jako jasna stfidnice jeho s
pfed d a łi) a pfed k.

Pfed f zejmćna

a) ye pflponć -st proti pfibuznó pfiponć f, na pf . bolesf,
źado5/ atd. proti smrf, louko^; a dale

^) kdyź pf edchazl souhlaska retna ; tu mSnl se skupenina
souhlasky retne + ^ ve skupeninu retne + 5^, na pf . zebe inf.
za6-fi zaftsfi, a podobnć stć. skuft^fi, tópsfl, pohfieftsfi, Iśjp^fl, sic.
ziaJ^f, skńJs^, hńebst^ dlbst (Hatt. sl. 49) atp. Obyćejne za pfisu-
tim nasleduje tu odsutl retnice: *pohfieJrt pfisutim pohfiefcfl a
odsutlm pohfiesfl, o ćemź y. §. 111, 2.

Pfed ń je pfisuto s y ba^eń m. ba^n stb. ba-snB (proti da-nB a p.,
Miki. II. 119), pi5eń m. pieśń stb. p6-5WB (pe-ji).

Pfed Je je pfisuto s ye pfiponć -sJcy stb. -Bsi-Bj (proti lat.
-icus f. -fcjcoff), na pf. boźsky stb. boŹBskij atp.

120

Poznam. S promenami *pohrieJrt-pohnei5fl-pohne5tt srov-
nava se lat. *afttineo-aJ5flneo, *suWiiieo-*su65Wneo-su5tineo, *oft^endo-
*o65^endo-os^endo a p. — V doudlebskćm lekstBii misto left^ati
je s Ysuto do skup; hrdelnś -i- 1 ; tak se yykladi taks na pf. lat.
a^^ucia z= *ac-5-/utia (Yanićek, Etym. Wtb., 2) a tak możno tako
ćeskś noc = noife-^ a inf. peciy moci a p. yyloźiti : do pe)fc-rt ysuIo
se 5 a było *peA-s-^i, z toho odsutim hrdelnice *pe5ti a z toho
pćd (bud pfesmyknutim st v fe, bud jinym zpusobem).

3. c je pfisuto V obecnych komparatiyech pfisloYcl jako
hrdSjc, litćjc, p6kn6jc a p.

§. 122.

d) SouUasky jazyćnć l^ r se pfisouyaji.

1. Z je pfisuto ve śiahati, śkZubati a p., a nćkolikrate mezi
souhlaskou retnou a samohlaskou mćkkou, na pf. LitovZe (lat.
LutoYia), TfeboYte, PoćapZe a.dial. mlii m. mió (doudl. 14), Yra-
bZec, brabZec (Semb. 45), brabZenećek (Suś. 553), sl. a mor. hrabZe
m. hrdbć (Semb. 53) a p.

Poznam. YsouYati I (T) mezi retnici a samohlasku joto-
Yanou je praYidlem Ye sloYanśtine jihoYychodni ; na pf. stć. z&mja
(zeme) stb. z^mlja^ a podobne krBwZ/eni (ć. krmen m. krw/en),
yMJ€m> (YaJen), kropl/eni (kropen), goiovljem> (hotoren) atd.
SloYanśtina zapadni y t6 pfićinfi od Yychodni se lisi a jen poruznu
naskytuji se nćktera sloYa jako nahofe UYedenś pfiklady ćeskś se
Ysutym 1.

2. r je pfisuto Ye rmoutiti proti stć. mutiti; zarmutek a gd-
muteJc; pak Ye rdousiti, pochazili to sIoyo od dusiti.

§. 123.

e) Souhlasky zubnó d, ^, « se pfisouYaji.

1. d byYa YSUto do skupenin zr, nr, rl, /sn a pfisuto k jt,
i, I, n; na pf.

ar-zdr: ma^rdra (mas-ra: temn6 s promćnilo se y jasnć z^
doudl. ma^ra; do zr pak YSUto d)\ nozdrj (nos-ry); E^ras-
Eerdraś ;

nr-ndr: powraYa-pondraYa, Heiwńch-Jindra a Jindrich;
Kowad-KuwZrat, mener-yindreL ;

i-id : draiiti-draiditi, dlaiiti-dlaiditi, sic. moiiar-moieilf ,

imu stć. zdmn:

»

n-nd: Jan-JancJa;

121

Z-dfZ; ioućiti- stć. otkodtóćiti, rozkodtóćiti (rozloućiti) a p.,
kadiZo-kadid/o, divaZo-divadiIo, śiZo-śidZo atd.

Poznam. 1. Hojn^jśl pfiklady maji dialekty. Tak inisto
^rati, zas^rak, u;3'rltl a p. slyśi se zcirati, zdrostu, zdrovna, z(Zfejmy,
uzdfim, zdfetel, podezdfele, zazdrak atd., stć. t6ź izdrahelsky; —
misto beHa a p. zase bercfla (podkrk. 51), berrfle, perefle (doudl. 14),
perdlićka (myt. 335); — misto pr^niti miva Śtitny przdniti, przd-
nćnie, przc^nice, przdnie; — kOiS^elec-ko-s^rfelec (podkrk. 51); —
k Jaw a Janda patfi tako ukowdejśit (podkrk. 51, 54) a srovnava
se s tim, ze i za nn byva nd aneb i dn: Awwa-Awdulka i Adwa,
soukedwej, o ćemź v. §. 106, 5; — podobno koźednej (myt. 335,
krk. 51). — V TO^d^Y m. ro-8^-srev, ro-sfdivati m. ro^Mvati je dl bud!
pflsuto anebo spiśe tu mamę pf ed sebou promenu jsfź v ^d!. Tymże
dYOJim zpusobem Ize odvoditi tak6 iefar ze iiar (m. ;s^iar a toto
m. 5-iar). Hojnć obdoby pro yyklad dmhy ma zejmćna stara bulh.,
na pf. iideną m. i;Sf-ieną, beidelfeza m. be^-iel6za, dręzgą dat. a
lok. drę^dś m. Ai^isz^ (a Draid'any; v. str. 104 a 110).

Poznam. 2. Pfiklady jako kadiZo, divaZo, ćesaZo, śiio vy-
skytuji se ve stć. a na Slovensku ; pfiponou v nich je -lo (Miki. II. 96)
a ćeśtina pfisouya d, -dlo. Tim zpusobem dostava ćeśtina sku-
peninu dl za pouh6 1. Ćeśtina totiź a vubec sloyanśtina zapadni
libuje si ye skupeninć d^, kdeźto sloyanśtina jihoy;]^chodni pfednost
daya pouhćmu 1: kde skupenina dl etymologicky yznika, odsouya
se d ye sloyanśtinć zapadni jen leda yyjimkou (y. §. 115, 1) a
V jihoyychodni z prayidla; a kde naproti tomu samo I byti ma,
tu zase y zapadni sloyanśtinS ćasto se d k n6mu pfisouya, jako
pray6 v pfiponfe -dlo, kdeźto sloyanśtina jihoyych. bez pfisuyky je
nechaya. Tedy na pf . ćesk6 yed-1 a stb. vc-Za, sed-lo a selo, a zase
kadi-dlo a kadilo atd.

2. t byya ysuto do skupenin sr, 6r, sn a pfisuto k s; tedy
Te pfipadech obdobnych, jako d: jasnś d je pfisuto ye skupeni
jasnćm zd, zdr, zdn . ., a temnć t ye skupeni temnem st, str, stf,
stn; na pf.

sr-str: stb. srebro-stfibro, srMa-s^feda, srin a s^fin, seraka,
s^ach atd.; —

er, skupenina jinde ye sloyanśtinś oblibena, zmćknouc y ćr
staya se obtiźnou a m6ni se ysutym t ye *ćtr a zmćnou dalsi ye
str a tr; na pf. stb. crćyo sl. ^reyo ć. s^^eyo a odsutim ^reyo
(§. 113, 2); a podobnś crśda-^rieda-^^rida-^rida, crept-crep-s^i^ep,
cr6ŚBnja-5^feśn6-^^eśn6 atd.

Poruznu ye sloyech jednotliyych a dialekticky byya pfi-
suto t y

sn-stn: stć. tćle^^ny m. tćlesny, ma^My kram m. ma5«y;

122

S'St a ś-śf: kou5^ićek m. kousićek, gen. pi. jednu6^^6k m.
jednuiek ;

pn-ptn: ^eptni m. sępwi (Zalt. Kłem. 144);

Poznam. Vsutym t ve skupeni str (str) liś( se nSktera
slova ćeska ede stfidnych yyrazu slovanskych jazyku jinych ; na pf*.
proti ćeskćmu stfibro je stb. a srbchorv. srebro a pol. śrśbro, proti
Ł stfeda stb. 5r6da, srbchory. 5reda a pol. środa, proti ć. s^^ka pol.
sroka, proti Ł strin pol. iron. Slovensky pravi se sriebro, sreda,
srebaf, sretmit (Hatt. sl. ml. 49) a yyjimkou nalćzaji se i ve sta-
rych pamatkach pfiklady b^z t^ jako sreda (v Cis. Mnich.), u pro-
5redc6 (v Źalt. Kłem., 1. 40a ; na 1. 40b ćte se zase u prostf edcś),
j[)ro5rednieho mofe, v prosredku, prosred śćlta, prosred stada,
prosred noci (Alx.,Vyb. I. 1107, 1110, 1119, 1143).

3. Ve swimati, v-wich a p. je promfn6no j \ ń (v. §. 103, 3);
promenu tu możno tak yykladati, źe se pfisulo », kterć pak s j
V n splynulo: sjlmati-swjimati-swlmati.

§. 124.

f) Souhlasky hrdelnć h, eh, k se pfisouyaji.

1. ^ je pfisuto V rozWeśiti m. ro^reSiłi; ve Anisti, Anizdo,

Anlkati, ióapny, neAnapny vedl6 nitiłi, lat. nidi4$, jikati, japny a

nejapny atd.

Zvlaśt6 ćasto^ dialekticky proti hiatu, na pf . : stć. Aorel, ho-
rati, Aohen, h\ (ŹWitt.); Aopice, Aostaven (Alex.); Aoko (EM);
Aovad (Haj.); v naf. obecnym Aapatyka, Aarest; domaźl. Aaby,
Aaź, Aale, Autekl, AupeM; mor. ^abe, Aomrly, Ainy (Suś. 368,
688, 628).

2. cA je pfisuto ypracAnic, pracAmalo;

3. h pfisuto jest ye psanćm zamestMati m. zamćs^nati a
stA;yiti se m. stviti (a toto m. stb. svkteti); ale sroy. §. 126.

§. 125.

Druhdy pfisuto je souhlasek nćkolik. Na pf. yfce-yicej ob.
yicejc, zase ob. zasejć?; a snad takć y dusiti-Ardousiti a p.

§. 126.

N6kdy kofenna souhłaska sloya se pfisouya. Takoyym zpu-
sobem yyklada se jej m. ji^ stć. tet y. stb. ta^ zez m. ze (zez by
była dranota, źei jemu to yśe naplni, Tristr. 55, 63 a ćastSji)
dialekticke zez Tn. ze, na pf . zeZ'Klatov, zezdolejśha,

NSkdy oyśem se yidi, źe ten T;yar ma o blasku yic a onen
mćnS, ale nesnadno fici, zdali ta hlaska ye tyaru pryśm je pfi-

1 1 L>3

suta ći ve tvaru druhćm odsuta; tak na pf. b v anomatopoetjic-
kych Yyrazech ifiiikati a HńkatL

N6kdy je pfisuti patrno ve fonnć psanć, ale forma mluvena
dopouśtl yykladu jinćho. Tak na pf. srovnali se psane słviii 2^
sth)ii\^ vidi se pfisutć h, a kdyź vedle toho pak i shvii\ se plśe,
je zase odsuto t; avśak możno a podobno jest, źe v źiv6 feći
pfeślo se od sMti hnęd ku sAviti (zmSnou t \ k, jako octoouti a
ocAnouti se, sv6^nice a sernice, §. 109, 6) a źe pisafi chtlce ho-
v6ti obojimu zntof, sfvlti i s^iti, psąli ^tksiii. Podobno ma se
v6c se zam6stoati-zam6s^A;nati-zamesAnati a j.

Jmćna osobni pfevlćkajl se rada do formy domacke za
rozmanitćho mćn^nl, odsouvanI a pfisouyani hlasek a slabik. Na
pf. AlexiuS'Lexa. Agnes-NetiSe^ Anastasie-Słasa, Ambrosius-Broź,
Nicoderrms-Nikodym a Kodym, Sigmund-Żich (Sv. 160) a Źizka,
Petr-Pech, Ydclay-Yach, MaUj n. Matouś-Mach (demin. Masek),
Mikułdś' Mich (Mich Si\msMik\xUi^SY. 161), Ulrich-Ołdra, Heinrich-
Jindra atd.

Ml. Prjonieay y ^fi^ hiĄsĘ^ ćili #f^sllly|(0|f^nI.

§. 127.

Pfi mluyeni nedosti bedliv6m pofadek slabik a hlasek snadno
se rusi; slova pak se blaskami pfesmyknutymi ujimaji se ćasto a
yytiskuji formy byvaló nepfesmyknutć. Na pf . stć. powais — nć.
prova2. Nad to pąk nekdy uespadnć a neol^jibene skup.eniny sou-
hlaskoYŚ ku pfesflayjinuti takofką svadćji; na pf. mhla-mlha-hmla.

Pfesmyknutfm hlasky tfeba jen jednć zmeni se yźdycky po-
fadek hlasek nćkolika; ale pfece zejmóna na nśkterś z nich byva
patrno, ona źe pofadek ,poruśil,^ ą se pfesmykla. Kdyź na pf.
z poważ se stało provaę^ tedy idasky druhia, tfeti a ctvrta ze
SYĆho pofadku se vymkly, ale pfece je patrno, źe vlastn6 r z mista
ćtvrtśho na druhe pfeślo a ov źe jen nasledkem toho se pośinulo.

, Poznam. Y obecno rozpravce ćasto se pfihazi, źe nśkdo
»se podfekne" a slabiky rozlićnych sloy pfesmykne; znama jsou
o tom posmćśna pofekadla 5t;i^ićko sluni^ śtipi drivat atp.*) Ćasto
taks ohybaci forma se pfesmykne ; na pf . misto ,,hn6v feći" prayeno
źe „feć hućycm** se draźdi (NR, 1080), t. j. misto nominatiyu
hn^v je instrumental, a misto instrumentalu reói zase nominsitiy;
podobno ćte se u Dalimila (66, 4): Za Oldficha knfeze Zlickóho,

*) Taks ve psani pismena nśkdy se presmyknou pisari neopat»DĆinu;
tak na pr. jedeu rukopis NR. m4 wffudy m. wduify (ssady m. y dnśi) NR. 94.

124

nazvanym potom KófimskćAo, svaty Prokop (s)sveta snide, m. na-
zyaneAo Kńfimskyw.

§. 128.

Duleźit^jśi promfeny tohoto druhu jsou :

1. w je pfesmyknuto ve Awed, iAwed, mlsto starśiho inAed;
ve zwobiti m. *ząbiti = zowbiti, bedwaf vedlć nSm. BiwcZer, Kor-
f;cnal (Tm. 1) v. Comwallis, pe»vy (dial.) v. pet?ny, pinvice, v.
piwnice.

Poznam. inAed ćte se v pamatkach stćeskych z pravidla
do pol. XIV. stoi.; pak se yyskytuje iAned, ale iwAed vedl6 toho
aź do końce XV. stoi. se drźi; od XVI. stoi. je pravidlem Aned
a vedl6 toho tćź iAned pfichazl a za duraznćjśl se pokłada (sr.
§. 93, 6).

2. Ćasto byva pfesmyknuto I, r (f):

a) ve sloYlch jednotlivych a poruznu, na pf. stb. mt^fia 6.
mAZa-mZAa, stb. sl. a stć. povraz-provaz, hrab-habr, kopriva (kopr-iva)
stć. kropiva, dveri staroćesky drvi, skfehotati-śkohrtati, hfbitov-
britoY, tru£ (od tril-, truji, Hatt. Skup. 64)-rtuf , Krom6iir-Krom6-
ni, Udafrich-OWfich, krokodil stć. kokodril, lat. carpio-kapr a p.
Zvlaśt6 snadni pfesmykuji se I, r, kdy v tśmźe slov6 se setkajl;
na pf. Zetorost-ratoiest.

Poznam. Hojnśjśi pflklady jsou v nafećich; kZobasa mor.
kobZasa (Śemb. 44), oUe slovensky oUa pfehlas. jeUa pfesmyk.
lejSa (Śemb. 69 a 70), jesłli mor. esZi a Zesi (lesi ja £a nedostanu,
Suś. 320) i Zesti (lesti <a hlava boli, Suś. 605), payZać-paZvać
(podkrk. 53), Zźlce-źZice, majoran mor. marjanek, ćerv-ćever (pod-
krk. 53), pozrlti^ stb. poźrśti-porźlt, porźu, porźel (doudl. J3),
zdłe mor. rdza (Semb. 82), toZar-toraZ, Tyro^Ty/ory, koter-koraflcy.
Naproti tomu zachovala se v nafećich mnohdy forma bez pfe-
smyku: na pf. mhZa, mhZiyej (doudl. 13); hrab, hrabi (m. habi^l,
na Slovensku, vych. Mor. a v Opavsku), tru< (sl. a podkrk. 53),
poYraz (sl.) — S Zetorost-ratotest a podobnymi pfiklady srovnej
lat. miracuJum a śpan. miZagro, parabo/a-paZabra, c2arus-cra2o ap.
(Diez-, 1.191 a 208).

p) Zvlaśt6 ćasto a s jakousi pravidelnosti byv4 v ćeśtinfi
ly r pfed samohlaskou, kdeźto ve pfibuznych sloYich jazyku jinych
naopak byva samohlaska pfed I, r. To yidćti zejmśna ve slovich
cizlch a stfidnych yyrazech slovanskych a ćeskych, jako jsou na pf.
marmor — mramor, arca — rakey, -IZbis — iabe, tur. qa?paq
— kZobouk (Miki. II. 253, stć., sl. a mor. tćź kob/ńk, kobtók), a

125

ve stb. alrńj C. Zan6, a7dija — ?odl, Zod, aflcati — Zaćnśti, Zakomy,
Zakati. To ukazuje se tako srovnanlm stejnorodych slov jako nfem.
Bart — bmda, Harm — stć. sram, Garten — hrad, Arm —
ramS, -4rbeit — robota, -4rt — rod, Furt — bród, kaZt —
chZadny, waZten — yZadnouti, MiZch — mZeko, GoZd — zZato,
B^g -— 'Weh; lit. kanrfe — krava, varnas — vrana, gaZva —
hZava ; lat. cwrtus — krdtky, cwZmen — chZwm ; ilxG) — vleku, atd.

Poznam. Tfm neni fećeno, źe by snad ćeskó slovo robota
było utYoreno pfesmykem z ii6m. Arbeity nebo Mava z lit. galva
atd. Gelkova podoba t^chto slov odtud pochazl, źe jsou stejnćho
puYodu ; na pf . n6meck6 J.r6eit i ćeskó roiota (jakoż i sanskrtskó
arbhsL = ditś, rob€) kofennou slabikou svou od tśhoź kofene
(arbh) se odvozujl a rozdil mezi nśmeckym ar- a ćeskym ro- tim
se vysv6tluje, źe v nśmeckóm tvaru puvodni pofadek {samohl. + r)
se podrźel, v ćeśtinć pak (a yelikou merou vubec ve slovanśtin6)
se pfevratil (r + samohl,) — t. j. vysv6tluje se to vubec pra-
yidleni, dle n6hoź ćeśtina (a velkou mśrou i ostatni slovanśtina)
za skupeni samohlasky s Z, r miva v poi^śdku pfesmyknutćm Z, r
na miste prv6m a samohlasku na druhom.

3. Jinć hlasky jen z fidka se pfesmykuji. Na pf. vo5k proti
nSm. Wachs, pu^a — chory, puk^a nćm. Btichse f. ny^lg pyk^is;
5Zvol a stb. stwQ\h i c\o\h (= #5y-); ^mel a ^toel, ^Zyati a cyati
(ćemu si psa nećyal, Suś. 133; proc ho's nećyal, tamt.); Mmen
proti lit. atonu, Zimitati yedlś wArytati (Hatt. Skup. 67), sl. /tmla
y. wMa ; t^^sniti m. ^tmlti stb. 0VhrLki\ ; s^t;iti m. stb. swftZćti, ye stć.
oblibene k^!;u m. kt?e^u; kt;asiti m. kat?siti (yiz stupńoyanf i — e a
u — ai;, §. 143).

Poznam. Ve wMa — Amla, aftmu — Mmen ap. yymSnily
si pfesmyknutim mista sya dy6 hlasky bezprostfednć sousedici.
Ale nekdy i nesousedlci souhlasky dyfe tak se pfesmyknou, źe si
mista sva yymćni ; na pf , Zetorost — ratoZest, pa-sneAt — paAno^t
(mor.), ftednaf — - deftnar (Hatt. sl. 48)* — N6kdy zase n^kolikeró
pfesmyknuti y tćmźe sloy6 se yidi, na pf. wAZa — wZAa a AmZa,
m/iouriti — sl. imórit a mróiif (Hatt. Skup. 68).

IV. Promeny ve sklade slabikoYćnt

§. 129.

SloYO mćni se ye syćm skladć slabikoyóm kaźdou promSnou
hlasek jednotliyych jakoż i pfisouyanlm a odsouyanlm ; ale zylaśt-
nlho uyaźenl zasluhuji ty promSny, jimiżto

126

A) poćet slabik se mśnl, anebo jimiź

B) hiat a

C) skupeniny souhlaskovć se ruśl.

§. 130.

A) SIovo zm6nilo se co do poćtu slabik, kdyź mu

1. o slabiku p f i b y 1 o, aniź pfibylo hlasek. To plati
zejmóna o slovich, ktera inaji v ćeśtine iiov6 slabiku se samo-
hlaskou ?, r a dle vyslovnosti staroćeskć souhlasky I, ^ »a tom
mistć mćla a tedy o slabiku mónć; na pf. kn>a-\f vyslovovańo
staroćesky dv6ma slabikama, nynf Ar-m-vy tfemi, a podobno mohl
(1 slab.) a mo-hl atd.^

2. Jindy naproti tomu o slabiku ubyło, ne źe se odsula,
ale źe pozbyła sve samostatnosti ; na pf. do-wfati (4 slabiky)

— dotefati (3 slab.). Mnohdy je to nasledkem toho, źe ^abika
svou samohlasku ztratila a ostatek jeji ku slabice sousedni se pfi-
razil, na pf. do-sti (2 slab.) — dost, za-jitra — ^ajtra (pfehl.
zejłra)^ yebliy — velhy, tfideset — tHcet, tfi-na-deset — tfinacet

— łHndct, poledne — piildne, ćestiti — ctiti, chalwpa — chalpa,
YojcYoda — vojvoday vo;evoda — vevoda^ *dobroje — dobre,
*dobra;eho — dóhHho^ *dobrM;emu — dobremu atd. Takoveto
sraźeni dvou neb i tfi slabik v jednu nazyva se stahovanlm.

Stahovani sjabik byva spojeno

a) Yźdycky se ztratou samohlasky samostatnś, ana se

bud se samohlaskou pfedchazejicl ve dvojhlasku spojila, na
pf. do-wfati — dowfati; —

bud V souhlasku promśnila, jako na pf im^ii (3 slab.) —
jmieti, ihrati — jhrdti, imenem — jmenem ;

bud dokonce odsula, na pf . pytati — ptdtiy pisati — psdti,
stb. kpeti — Ipiti^ rsdśti sc — rditi se, chst^ti a chot^ti —
chtiti, ćistiti — ctiti, ćfeStL gen. Ć6Sti — cti, m^zda — mjsfda,
m&gla — mhla, dbUh&b — dnes atp. — Mimo ztratu samohlasky
byva se stahovanim slabik spojeno

b) mnohdy tak6 odsuti nfekterych souhlasek pomeznlch, a to
nejćastfeji j, f Idćeji jinych ; na pf . moje — me, mojeho — meho,
mo;emu -^ memu, mo^m — mSm; *dobmJa — dobra, iobruju

— dobru; zboźi/e (3 slab.) — isboHis (2 slab.), gfen. źboźija —
zbozia, dat. zboźi;w — zboHu, lok. zboźi/t — zbozU = zboH,

127

instr. zhoźijem — zboHem; bojazeft — hdzen, stojati — stdti;
prąd — praj (§. 111, 2. rf), BoAu-slav — Bouslau.

c) Yelmi ćasto byva se staźenim slabik i zdlouźeni jich spo-

jeno, jakoż vid6ti na pfikladech d(?wfati, meho, bazefi, chtóti, ctfti,

ptati a j.; jest to zdlouźeni nahradou za ztracenou slabiku ćili

dlouźenl nahradne (v. §. 136, b).

Co se tyka ćasu, ćte se staźenś svego, svemu jiź ynejstarśi
pamatce ćeskć (RZ.) a naproti tomu dosud se drźi tako nestaźene
moje, tvojej svoje atp. Mluvinie a plśeme nestaźenó pije, bije, Uje
atp., a V pamatkach z doby stfednl a starć ćteme staźenć formy
nezabili m. nezab^;di (Haj.), ji a pi m. -pije (z Puch.), nale m.
mdleje (Vyb. I. *938), zali m. zaleje (Pref.), a podobne żabim,
vylem i vyHm, nezabiś, vyleś, pime (m. p«;eme), zabiteli, vylete
(pfikl. V Jungm. SI. piji, zabiji, vyliji ap.), povi (m. powije, povi
dceru JM. 390), pnti m. pHjiti (aby raćil k tobś pfiti, verś 8slab.,
EH. 44), pice m. ipijice (podlć nich pice jedice, Vyb. I. 222),
pobt m. i^ohiji (tak yaśeho krale pobi, Alx. 147). Dosud vedlś
sebe se drźi hreyeś a hraś, hraje a hrrf, hrajeme a hrdme atd.
Ale naproti tomu ma stara ćeśtina mnoho nestaźenych forem, kter6

V ćeśtinć nove jsou staźeny, na pf. mojego^ duśa moja^ gen. duśe
moje, akk. duśu SYOju (EvJ.); moja drahu, chrabrosf moju^ s\oju
bratf, V hnśv6 SYćyem, kopiem sv(yto, sę sYojim junośu, se ^\ojim
hołubcem^ se ^Yoju chasu, svĄ;Vch vojnóv, poznaje, podyihaje (RK.),
atd. Celkem tedy svedći pamatky, źe stahovani znamo było jiź

V ćeśtine nejstarśi, źe ćasem pokraćovalo a źe ćeśtina nyn^jsi za
nSktere staroćeske formy nestaźene jiź jen staźenych uźlva (na pf.
svojem — svem) a taks naopak źe upustila od nekter;fch forem sta-
źenych V ćeśtinć starsi dosti oblibenych (na pf. bi — bije^ pi

— pij^)'

Poznam. 1. Taks pfiklady staźenych slabik jsou v nafećich
obecnych rozmanit6jśi a hojnćjSi, neźli v jazyce spisovnem. Tak
stahuje ćeśtina spisovna gen. *pravajeho v praveho^ dat. *pravu-
jemu ve pravemu atd., na ISloYensku vśak misty taks gen. prav-
jeho, dsit pravj emu ap.seslyśi (Hatt. sl. 87); m. dobre-jitro pravi
se V Cechach dobr^tro; m. na \^ky-amen — nay^kjamen; bano,
barci m. ba-ano, ba-arci (myt. 334) ; ce, te, pedeme m. co-je,
tO'je, pojedeme (doudl. 16); tfa m. tfeba; kdak m. kdopak, kdepak
a kdypak; prał m. pratel, hadci; m. hadot;i, sousedcjc a sousedowc
m. soused(?vtc, lavice — łajce, sekawma — sekajna atd.

Poznam. 2. Pfi stahovani slabik możno rozezna vati roz-
manitć zpusoby dle toho, ktera samohlaska ve slabikach soused-
nich svou samostatnost ztraci, se rusi nebo se odsouva, a dle toho,
kterć pomezni souhlasky pfi tom zaroveń se odstrańuji.

Stykajili se samohlasky dvou sousednich slabik bezprostfednfe
a stahnouli se tyto slabiky, tedy

128

1. ob6 samohlasky ve dvojhlasku se meni, na pf. do-utati
(4 slab.) — dowfati;

2. prva.samohlaska ve svou stfidnou souhlasku se mSnl, na
pf. na Yćky-aiiien — na yek^amen;

3. samohlaska druha m6ni se ve svou souhlasku, na pf.
na-tm^ — najmk;

4. prva samohlaska se odsouya, na pf . Newstupov — ob.
NwstupoY ;

5. souhlaska druha se odsouva, na pf. za-obvaliti — zabaliti,
a-ono — ano, na-oheń — stć. naheń.

Jęli YŚak mezi samohlaskama nijaka souhlaska pomeznf, tedy

6. samohlaska druha se odsouya, na pf. \jslikf — ve?ky,
poZcdne — pw/dne, chaZwpa — chaZpa, vojevoda — yojyoda;

7. souhlaska pomeznl se odsouya, na pf . BoAwslay — Bowslay,
lavice — la^ce, pravi — praj, sekamna — seko/na, zbożije —
żbożie ; v .

8. souhlaska pomeznl społu se samohlaskou druhou se odsouya,
na pf. prawi — prał;

9. souhlaska pomeznl se samohlaskou pryou se odsouya, na pf.
moje — m^, ycycyoda — yeyoda, *sto;ati — stati, *hojazefi —
bazeft, *dobraJa — dobra, *dobraJ^ho — dobreho, *dobrwjemu —
dobremu, "^dohroje — dobre, *dohYpje (akk. pi. m. a ź.) — dobre,
ifeba — tfa', kdopdk — kddk atd.;

10. samohlaska prynl se odsouya, na pf. trideset — tficet,
p^^ati — ptóti, pi^ati — psati, *dobrajeho — sl. dobr^eho, stb.
hfideti — bditi, rddeti sę — rditi se, ćbstiti — cłiti^ mhzda —
msda atd.

Nejćastejśi je y ćeśtine zpfisob 9. V barci m. ba-arci, bano
m. ba-ano możno spatfoyati zpusob 1.14.

§. 131.

B) Hiat jest, kdykoli negde slabika zayfena pfed slabikou,
jeż od samohlasky se zacina, kdykoli se tedy yysloyuje samohlaska
bez souhlasky pfed sebou (§. 45, b). Zru Seul hi atu pak zaleźl
ye zmenach takoyych, aby nebylo yysloyiti samohlasku bez sou-
hlasky pfedchazejici. Toho dosahuje se zpusoby • rozmanitymi,
zejmćna :

a) pfi hiatu nasloynćm ćili na zaćatku sloya

1. pfesmykne se samohlaska nasloyna se souhlaskou nasle-
dujicl, na pf. lit. aimen — ć. ż;dmen;

2. pfed nasloynou samohlasku pfedsune se souhlaska (sou-
hlaska hiatoya), na pf . -4nna — Hana, uż — jwź, oko — voko;

1-29

3. nasloYna samohlaska prom6nl se v souhlasku, na pf. idu
— jdu ;

4. naslovna samohlaska se odsunę, na pf. ihned — hned;
b) hiat V prostfedku slova nebo v6ty możno zruśiti

1. Ysutlm souhlasek hiatovych, na pf. ćernooky —
iernovókf — ćernoAoky — ćern<yoky (Suś. 101, 113, 290 a j.);

2. staźenlm obou slabik v jeduu, kdyź

a) stykajicl se samohlasky zmćnl se ye dvojhlasku, na pf.
do-ttfati — dowfati;

P) kdyź piTa nebo druha z hiatovych samohlasek promśni se
ve svou souhlasku, na pf. na vSky amen — na v6kjamen, Ma-
xencitts — Maxenc;ws (Maxencjus jmś toho zleho, Kat. 6; verś
8 slab.), Astę — Asje (potom ^ pak pfiśed do Asje, 12 apośt.),
kupw-ati — kuporati (zmSnou u = stb. oy v ov^ v §. 16. pozn. 5),
na-idu — na;du;

y) kdyź z obou samohlasek jedna se yynecha, na pf.
matka anebo otec — matka - neb - otec.

Poznam. Porflznu była feć o tóchto zmSnach jiź na roz-
lićnych mistech pfedeślych; zde se jen sestavuje, co napf^d roz-
trouśeno jest. ,

Ze souhlasek hiatovych, t. j. proti hiatu pfidavanych,
Jsou nejćastSjśf Vy j sl h a, yyskytujf se ćast&ji v ndfeClch obecnych,
neźli V jazyce spisovnem. Na pf .

pf ed a : byt;ati, seda«;ati atd. ; jabłko, jarmara, jakorat (krk.
50); Aarest, Aapatyka; AandSl, Aaby (domaźl.); Aano, kalmara
(doudl. 9);

pfed o: roko, t;okno, i;ohefi, mobili, t^obratit atd.; ćernojoky,
sivojoky (Suś. 101, 113); Aorel, Aoheft (ZWitt.); Aopice, Aostaven
(Alex.); Aoficlr (krk. 50);

pfed u: stć. pat;ók, pfiwuzny, motoyuz, vum6nie; jutro, ju-
nośa, juź; Aidice, Aulica, Audślal, Audit, Auzenej (doudl. 9, domaźl.
a zajj.-mor., Śemb. 15 a 39);

pfed y: zt;yk;

pfed e : jesm, jehn6 atd. ; izraAelsky, śpaniAelsky, NoAe ;

pfed i: viskati, hi (= «, ŹWittb., mor. Ae, Śemb. 39), Ainy
(zap.-mor., Śen^b. 39), pfijide (stć.).

Nfekdy byva b proti hiatu: iacoun (ociinjy Jahnice stb. agnica,
iotka; pfiftuzny vedl6 pflt;uzny, paJouk vedl6 pa«;ouk.

Jindy zase byva hiat ve formć dialektickś, kdeźto forma
spisoyna jest bez nćho; na pf. eśtć m. jest6, esli m. jestli; inej,
im, ist, neinać, proist, iskra a mor. idu, ideś, ide ap. m. jiny, jlm,

9

130

atd. (myt. 331, doudl. 10, Śemb. 35). Doudlebśtina ma nejen oko,
okno, orat dle jazyka spisovnćho, ale i oda m. «?oda, ozy, ojak
(doudl. 10).

§. 132.

C) Neoblibenć a nemoźnć skupeniny souhHskovć
(v. §. 45, c) se rusi promSnami a odsouvanim ćlenu jednotliyych,
pfisouyanlm eufonickych samohlasek a souhlasek a pfesmykoranlnt.
Na pf . le&ka — lejpka, mla^śl — mlajśi, y^^tati — V5tati, o^wost
— cnost, obvrsit — oJrat, bi^t;a — hitev (m. błft?), ofewć — oheń
(m. oM), nzi^im — - dial. uj^dHm^ *je^i;witi (dle stb. zvBn6ti) — vmiti
a ^witi, *svtit\ (dle stb. SYBteti) — sMti se, atd.

Por nam. Neoblibenć skupeni souhlasek rusi se nćkdy pfi
ternie slov6 ^pusobem nSkolikeiym. Na pf. za zadane mlasr^i byvń,
Kilaj^i i mlsidśi; za źadanć pokcina hyva polMna, polMna i pol-
^iiia; ap.

V. Promeny ve pf(zvuku.

§. 133.

Jaky z prayidla je pfiz;vuk v ćeśtine nynśjśi, ukazano v §. 49.
Ale takoYym nebyl odevźdy a zajiste n^jake promćny ćasem s nim
se stały; nebo<

1. jazyk m^nil se na vśech jinj^ch strandch svych a tedy
hezpochyby takć na strance pfizyuku, a dale

2. Zc4sadnf rozdil u pHćine pfizyuku (jaky se jevi na pf.
sroYuanim pfizYuku ćesk4ho,.p0lskćho, ruskśho, srbskochorvatskśho
atd.) zajiste netrva od prvopoćatku jazyku slovanskych, nybrz jen
pozd^jśimi nestejnymi prom^nami p«zvuku se vyvinul, promćnami,
kter^ V kąźdem jazyce sloyanskćm se dfly a v kaźdćm jazyce svou
zylaśtni cestou śly.

Neni tedy pochyboyati o tom, ze pfizyuk Cesky ćasem se
m&iil. Ale jako promeny kdy a zejmena y dobć historicke se
s nim stały, nesnadno ba nerńoźno udati. K tomu było by totiź
potfebi y^deti, jaky byl y dobć starś; to yśak neyime na jisto,
nebof y pisemnych pamatkach se neznamenti a jinych yysloynych
zpray o nem taks neni.

Ponekud mohli bychom se poućiti o byvalem pfizyuku ćesk6ra
z rhythmu yerśu stćeskych, kdybychom mohli miti za to, źe se za-

131

kladal na pfizYuku slovnśm a źe ty slabiky jsou pfizYuCny, na
kterć duraz (ictus) rhythmu verśov6ho pfipada. Tomu ovSem od-
poniji pffklady, jako jsou v RZ. verśe

kegdy sf vadtta rodna bratry — a
yadfta sć kruto meźu sobń,

kde totśź sloYO vadiła dle trochejskśho rhythmu dvoji rozdflny
pfizYuk by mHo. Ale i pfes takov6 na pohled napadnć nesrovna-
losti mfiieme pfece fici, źe se shledavame s rhythmem v celku
obstojnym, kdyź verśe staroćeskó pfizyukem nynejśim ćteme. Z toho
pak by vysvItalo, źe r oz dii mezi pfizyukem ćeskym byyalym a
nynejśim nebyl yeliky.

Vi. Proininy ve kvaiiłitś.

§. 134.

Dle kyantity grammatickć* jsou slabiky s dlouhymi samo-
hlaskami nebo s dyojhlaskami dlouhy, a slabiky se samohlaskami

kratkymi kratky; y. §. 51, 1. Na pf. mowdry ( )\ dwby, ne-

ctnost (w ^.

Kyantita slabiky tedy se zmśni, kdyź samohlaska jeji kratka
promćni se ye syou dlouhou, nebo ńaopak ; tedy kdyź se promśni
a y d, e — e (zouź. i n. y), i — i, o -^ ó (uOj u) neb ow,
u — u (au, ou), y — y (aj^ ej) a kratkć stfldnice za f, ę, ą ye
sve dlouhć, — nebo naopak.

Prom^ny ye kyantite jsou dilem etymologickć, dilem fone-
ticke.

Promćny etymologicke jsou, kterć za pfićinami etymolo-
gickymi s nSJakou prayidelnosti se dśjf, kter^ tedy na ylastnim
puYodu slabiky se zakladaji. Naproti tomu jsou proitóny fone-
tickć ćili pouze blahozyućnć, pfi kterych pflćiny etymologicke
neyidime. Na pf . i\aja\x — ylati jest etymologicka promóna a y a,
pon^yadź nastała staźenfm dyou slabik vlaja' \ jedinou vld- ; na-
proti tomu je zmdna kyantity ye sloYich soya — stiya, strwha —
strotłha atp. jenom foneticka.

§. 135.

Ku promSnam kyantity etymologickym patff zejmćna
dloiiźeni kofennych slabik pfi stupfioyani a dlouźeni nahradou.

9*

132

a) Pfi stupńovani na pf. kładu — nakładam, pęku —
upćkam, zdyihnu — zdvthara, rostu — vyr wstam, hofim — bowram^
pwstim — pouśtim, dychnu — dycham, hiżim — ubtham, trasu
— otfdsam, pwdlm — popouzim.

Poznam. Dlouźenf toto ma pfićinu svou ve stupńovani samem,
a tedy pfićinu etymologickou. Stupńovanim ma se totłź nćjak roz-
mnoźiti nebo sesfliti zakladni yyznam slova (srov. nesu a nosim^
vi$im a viśim a p.) a za tfm óćelem m6ni se v kofennć slabice
samohlaska m6n6 zayaźna v zavaźn6jśi vubec, nfekdy pak zejmćna
i samohlaska kratka ve svou dlouhou. Viz §. 138 a 139.

b) Dlouźeni nahradnć vykonava se Casto pfi stahovani
slabik a nśkdy pfi odsouvani hlasek.

1. Pfi stahoYanl slabik (y. §. 130, 2) stava se ze dvou ano
i ze tfi slabik jedna a ta byva nahradou dlouha, tfeba ne yźdycky.
Na pf . : *b(yazeń-bazeii, *p<);as-pas, tfi-na-deset tfindc^, pravel-prdL

Zejmćna byvaji nahradou dlouhy z pravidla nebo zhusta:

a) koncovky ve sklońovacim Yzoru pani a sudi : nom. panya
stai. panią pfehlas. pane> zouź. pani, sudi;a-sudia-sudfe-sudi, gen.
panye-pame-pani, dat. pani;/-panw-pani, akk. pani;w-paniw-panź atd. ;

^ P) koncovky ve sklońovacim yzoru zboH: nom. zboźije staż.
źbożie zouź. zboźi, gen. źboźija-zhoźia-żboźie-źboźi atd.;

y) koncoyky ye sklońoyaclm yzoru mój: gen. mojeho-mehOy
dat. mojemn-memu atd.;

d) koncoyky yeskl. yzoru dobry SiboM: nom. ź. stb. dobraja
C. dobrd, boźa^a-boźia ; gen. muz. a stf . ioUfa-jeho dobreho, boża-
jeho bożieho bożfho atd. ;

s) koncoyky pfitomnóho ćasu mnohych yzoru ćasoyacich,
na pf. stb. nmejeii stć. umieś-umfś, umi, umfme atd., delajeSi-
deIa^'6Ś-d61dś, d^ld, dSldme atd.;

C) imperfekta: stb. neseachi stC. nesrach pfehlas. nesiech, stb.
ylajaaśe stć. rozylajdśe atd.;

ff) mnohó infinitiyy III., IV. a V. tfidy, na pf. stb. bsdeti-
bdiati-bdtti, rsdeti-rdfeti-rditi, grsmeti-hfmfeti-hfmiti, Upeti-lptcti-
Ipiti, chateti-chtieti-chtfti, imeti-jmieti-miti^ m^neti-mnieti-mniti ;
mftstiti-msttti, krastiti-kfttti, ćóstiti-cttti ; Hzati-lzdti, pesati-psdti,
pytati-ptdti, ylajati-yldti, de/ati-dieti-diti se atd. Ale pfi tom dlużno
pfipomenouti, że dyojslabićnć infinitiyy yubec miyaji pryou slabiku
dlouhou (y. §. 136, 6) a że se tedy zde dye pflćiny delky setkayaji:
nahrada za staźeni a dyojslabićnost. Kdyź sloźenim o slabiku
yzrostou, zustayajl nśkterś dlouhymi a nSktere se krati, na pf . naditi
se, zayldti, ohfdti, popfdti, nemtti atd., ale necht^ti, pom^ti se,
pomstiti, pokftiti, zapsati. Ve sloźenych infinitiyech tfidy 1. je
samohlaska ye kmenech zayfenych dlouha, y oteyfenych pak dilem

I

133

kratka dflem dlouha, na pf. nesti-yjuMi, peci-upeci, biti-zabtti,
ptti-vyp«ti, byti-dobyti, krj^i-pfikryti (ob. ^fikrejt), znati-poznati,
p?ot*ti-pfiploMti atd.

Yyjimkou jsou ovśem takć slabiky staźene bez nahradnś
dślky, na pf. tricet m. tłideset^ pasu m. *poja8u a p.

2. Pfi odsouyanl hlasek zdlouźena byva slabika nahra-
dou, na pf. kdyź od yj, ij, ej se odsulo j (§. 112, 3), jako vobmy
mś, vyli (Źalt. Kłem. 37, 52) mlsto obmyj a vylv; vy;du, pi-f/du,
pf; vjsl. vydu, pfidu, pt, zafw; pfehl. zanj-zafi, stć. u jedne; — u jedne,
u yysoke; trav6 — u yysoke ; — ve viem zouź. t;m, dam a jiem zouź.
jim je dćlka nahradou za odsutód; *vśdmB, *darfmB, *jadmB; —
V aor. fiechj riechu stb. rechn m. *rśftch'B nahradou za odsutou sou-
hlasku kofennou h; — y w m. uo (stwl, yysL sttil, m. stwol,
y. §. 81 a 8, 2.) nahradou za odsutó o, atd.

Sem patfi dialektickć yyrazy: ole m. olej, de' m. dej, pode
m. podej (Suś. 38i, 223 a j.)-

Poznam. Nahradnć dlouźeni ma syou podstatnou a etyinolo-
gickou pfićinu y pfedchazejicim odsouyanl. Na pf. mam yysloyiti
vojevoda ye ćtyf ech . kratkych slabikach ^ ^ ^ ^; pf i zbćźnem
a nebedliyćm mluyenf pfeskoćfm hlasky oj a yysloyuji mlsto dyou

slabik voje- jen jednu tTe, anebo pfeskoćlm e a v)^sIoyuji mlsto
dyou slabik wje- jen jednu t^oj-; ale zyyk a cit źadajl, aby sko-

molenć i^eyoda a t^ey-yoda roynftź tolik ćasu yyplnilo, jako ćtyr-

slabićnś t^ojeyoda, aby tedy jednoslabićnó ve- a voj- tryalo jako

dyojslabićnć t;oje- ; tomu yyhoyuji, kdyź ve slabice tTe- prodlouźim
e a yysloyuji yeyoda, anebo kdyź ye yojyoda ye slabice voj' pro-
dlouźim tryacl souhlasku j. V obou pflpadech yysloyujeme dle
ćasomiry absolutni (v. §.51) slabiky — .^ >^ za — - ^ ^ — -; ale
jen y pryćm spatfujeme zaroyeii zdlouźenl granmiatickć, ponśyadź
na samohlśsce se jeyl, yeyoda. — Jakoźto zjey na pflćinć podstatn6
a etymologickć zaloźeny ma nahradnć dlouźeni takć mnohó obdoby
y jazyclch jinych; na pf. lat. nemo m. ne-7wmo, ąuadrtga m. qua-
dnjwga, cedo m. ceeado, cogito m. co-agito, copula m. co-apula
(kof. ap = yazati), cópia m. co-opia, sóbrius m. so-ebrius, flamen
m. fla^men (Yanlćek, etym. sl.); feckć itag m. nccwg^ yiccjr m.
y€covvsy iHxvvs m. d€ixwwg a j. (Niederle, f. ml. §. 17, 25 — 29).

§. 136.

Fonetickś promźny kyantity znamenaji se
1. tim, źe pfi nich bezpećna a podstatna pfićina neukazuje
se ypfiyodu slabiky a sloya. Pfićina jich oyśem nijaka jest,
ale nenl etymologicka, nybrź fon et i ck a, t. j. neleźl ye znam6m

134

pfivodu slova, nybrź v okolnostech tójakych jinych; ano nćkdy
slabika byva kratkou i pres to, źe by za pfićinou etymologickou
dlouha byti m6Ia. Tak na pf. je nominatiy dvtłr, kełl, ktłń dlouhy,
genitiy dvora, kołu, konfi, dativ dyoin atd. kratky. Mohlo by se
zdati, źe jednoslabićnś dvur atd. je dlouhś, pon6vadź se vyvinulo
z tvaru starśiho dvojslabićnćho (dle stb. dvo-rii) ; ale Aad, rob, sen,
vor atd. takć były dfive dyojslabićny a pfece nejsou dlouhy. Bez-
peCna pfiCina etymologicka se tu tedy nejevi. Naproti tomu pds^
staźenć z pojas^ ma etymologickou piflćinu dślky nejen v nomina-
tiv6, nybrź i ve ySech jinych padech, a pfece se krati^ gen. pasu,
instr. za pasem atd. — Nad to pak maji fonetickć promćny kvan-
tity takć

2. tu Ylastnost do sebe, źe mało kdy pfi nich shledava se
prayidelnost nćjaka, ktera by se fldila dle kategorii tvaroslov-
nych, nybrź naopak yelmiCasto nestejnost. Tak na pf. je v de-
minutivech dot«bek, sowCek, kot^sek, kldsek, hlasek, prasek, dróbek,
rtifek, pffkópek atp. kofenna slabika prodlouźena, ale naproti tomu
Ye stejnych formach troch-trośek, stre^m-stromek a p. neul zdlouźeni
źadnćho a y dewnutiyech stdek, doóaek, k^nik, noiik atd. je dokonce
naopak ^bdka kratka proti dlouhó ye sttil, kuŁ a p. Nelze tedy
flci, ie iby vśed£a deminutiya dlouźila slabiku kofennou, ani źe by
y6ecka deminutiya na ^ j& kratka, a y&bec nelze fid, źe by se
£osi«tickć zmóny kyantity ihiały graiKimatkkym drułiem sloy; «piSe
se łidi blahezyjukem Bćjak]^ oviem i^^elmi nestejnym dle rozdil-
nosti dialektickć a ćasoyó.

Fonetickó dłouźeni a kracem nelze tedy sedtayitl a ohlćdati
dle pfi^, pro kterć tyto promćny se dóji, nybrź dhcźno je eef aditi
dle nfejakć zśsady jinś ; vo!ime k tomu konci pof śdcSc tyaix>Blovny
a yytjfkame tyto duleźitfejSf pf Ipady, kde ye spisom6 Ceśtin^ ye
formach k sob6 naleźitych slabika kratka a dlouhi proti tsobć byyaji.

1 . Mnohd podstatna jmóna jednoslabi^na vzoru had ma^ nom.
jedn. dlouh;f a ostatni pady kratkć, na pf . mrdz gen. mrazu dat.
mrazu atd., hrdch-hrachu, prdh-prahu, chleb-chlcba, sn»h-snAu,
bóh-boha, kwń-kone, n«łź-noźe a podobno dyojslab. yitr-y^tru atd.

Ale naproti tomu ve mnohych jinych sloyech tćhoź zpusobu
neliśl se nom. jedn. kyantitou od ostatnich padt, na pf. l«s-ksa,
dwfe-dwbu, bić-biće, zy«/k-zyyku, yor-votn ; p«n-pana, pan^pdna, sdh-
sdhu, i^ad-fddu, chley-chleya, smich-smtchu, hfich-hfłchu, h|3t-b|/ka,
sowd-sowdu, tnłn-trunu, ktlr-kilru atd.

2. Mnoha dTojblabićni jmena Tzoru ItHa-dH^e maji pniu >la-
biku dlouhou a krati ji v instr. jeda. a v gen,, dat, lok. a instr.
nmoź. ; zrlaste jnieua Tyzuamu koukretiiibo nida tim pravidleiii se
fidi. Xa pf. bra'Da-braiK)u-br(i]i-l»rau^>brauach*branami, skala-
skaloa-skol-skolaui-skałach-sk^ilami, sila-silou, Ytra-y^roo, nura-
mn"Oiu strołiha-strMhou.

Ale naproti tomu pjfcha-pjfchou, uoMze-uoMzi, sY»ce-svici (sknl-
ceno s^icu Yelesl.) a p. Y dat. a lok. muoi. Tzoni dmsf' kniti
se nekdy koucoyka luisto kmene. iia pf. pnice-praeim nebo pnict m,
pracich nebo prac«Ji a p. ; obeiiia zpusoby Yjhyba se jazyk dT^ma
slabikam dlouhym jdoocim bezprostfedn^ za sebou y teiuie slo\e.

3. Ve Yzoru mesło-more miYąji ućktera dYOiislabićua jiiieiia
pryou slabiku dlouhoa a y gen. nmoź. kratkon, na pr. jodro-joder,
jotra-joter. l€to-let a takć letem-łetom-letech-lety ; ale naproti tomu
potito-potft. pldtno-pldten a p.

4. Ye Yzoru Icost: sul-soli^ hNl-holi.

o. Ye Yzorech souhlaskoYych kamen-kamene gen pi. kamea,
sim^-semene, mdti-matefe atd.

6. V oboru sloYesa jsou dYOJslabićnć intinitiYy Yesmfe dlouhy,
na pf . biti, ptti, nesti, hnouti, brdti, klosti, chtfti, ctiti, zndti atd. ;
jen n^kolik jich je kratkych: pcti, jeti (na rozdil od piti a jiti),
mod, Yfci.

7. Dale jsou ki*atky imperativy jako soadiin-sti<f, kowfim-kwf,
ratflm-m#, kdżi-kaź, vdźi-vaź atd.

Naopak y imperatiyech dialektickych : pom&i, rusf, bi^j ^^e
(SuH. 89, 435).

8. Ye tttde YI. b^^ya kofenna dabika z pravidla kratka proti
dlwłie ve pflbuanych tyarech jinych: sotiditi-postizoYati, koł/piti-
k«]^(yfati, sbmćiti-posłtthoTati, heaett-yyiiazoYati, kraI-kralovati, na-
YŚtiTiti-naYŚt^OYati, kKź-ukfłźovati, zvyśiti-zvyśovati.

Ale dialekticky: vyjddfovat, shromdi(fovat, naf»zovat, zm<'ńo-
Yat, vylftovat ap. (myt. 335).

9. Pfi nćkterych pfiponach kmenotyomych byva kofenna sla-
bika kratka proti dlouhć jinych odyozenin, a naopak. Na pf. hld-
sati-hlasatel, kdzati-kazatel, yykowpiti-yykMpitel, botifiti-btifić, yti-
zati-yazać, sdzeti-sozeć, kiifi-konik, yilz-yozik, kompar. krdtky-krat^i,
tizky-uzśl ap.

Ale stejnoeti y tom neni, jak yidtti z pfikladi: y^źe-viźka,
kde deminutiyni tyar s pffponou -ha mu kofennou slabiku dlouhou,

136

# •

a hrowda-hrwdka, kde je pom6r opaćńy; podobni prasek a trośek,
drtlbek a domek, slavny a krasny, mydlaf a pisaf atd.

10. N^kterć pfipony kmenotvorne maji samohlasku tu kratkou
tu dlouhou ; na pf . ve pfiponć -ar a -af , pf i kterć se i samohlaska
ve slabice kofennś tu dlouźi, tu kratl, tu bez promSny nechaya, jak
yid^ti na pfikladech: swl-solaf, kóń-końaf, krava-kravaf, vmo-v«naf ;

— blud-bludaf , df evo-df evaf ; drat-drataf , lek-lśkaf ; — pes-pi saf ;
sedlo-sedlaf, ryba-rybar, kolo-kolrff; mydlo-mydlaf, mlyn-mlynaf ;

— podobnS dŚYin a Df vin, Źiźkwv a Ziźkov, trpeno a ti^ptno, drźen-
drźa'n-drźin atd.

11. Vę sloźeninach byva slabika kratka proti dlouhć, jeż jest
mimo sloźeni ; na pf . y*ra-pov6'a, ney^ra ; mira-pom^r ; diky-bezd^y;
yd^; smkh-posm&h, chyala-pochyala, slaya-oslaya, krasa-okrasa,
s?la-posila; krasa-krasocit, leto-letorost, moMcha-mwchomurka a p.

12. Ve sloźeni pfedloźky se jmćnem dlouźiya se pfedloźka
zakonCena samohlaskou ; na pf . najem, nabożny, pfikroY, pftstfeśi,
pfayoz (pf^-), pwyod, priJchod, zalesi, yyslunl, wpad, wdoli atd.

Poznam. 1. Mnohdy toteż sloyo dyoji kvantitu miya, na pf .
strwha-stroulia, hrwda-hroMda, dwha-dowha, prwha-prowha, kwle-kowle,
Iwh-loteh, plwh-plowh, źalt^dek-źalowdek, kosa-kwsa, rosa-rw^a, soya-
swya, smola-smwla, loj-lwj atd. Jazyk pak nćkdy takoyeto duplikaty
sloY na to obracl, aby jimi yyjadfoyal pójmy pflbuznć ale pfece
trochu rozdilnć, na pf . d^yka-d^yka stć. dteyka (nSm. Magd a Mad-
chen), baba-b(iba, sedlo-stdlo, slwha-slowha (pasak), m&to-mfeto,
mwka-mowka (obć stb. m^ka, od kof. nick = maCkati), syatost-
svatost, f<5pa-fipa, domysl-dwmysl, zahrada-zohrada, pojdu-ptijdu,
hledam-hlMam, m^fim-miflm a j.

V obecnych nafećlch rozeznaya se takoyym zpusobem take
zzma (frigus) a zfma (Suś. 185) nebo zą/ma (hiems); hora a htlra
(mor. = puda nad syśtnici, jinde pak hora nijaka zylaśtnl a znńma
y tom kraji, na pf . KunSticka hwra) ; atd. Tak6 hrózny (=i straśliyy)
ujima se pro rozdll od hrozny (=naramuy).

Poznam. 2. V tSchto a takoyych pflpadech a pfikladech,
kde ye sloylch pflbuznych proti sobS stojl slabiky tu dlouhć a tu
kratkś, byya slabika yltślm dllem etymologicky kratka a dlouźi se
foneticky ; f Idćeji se df je naopak. Tedy prah, dywr, brana, bowflm,
sldya, mowcha atd. maji slabiky foneticky prodlouźene, a naproti
tomu pflbuznć tyary jejich prahy, dyory, bran, bwf , pobwfuji, oslaya,
mwchomurka slabiky nedlouźenć; ale y nora. pds gen. pasu je
slabika dlouha dle praya etymologickćho (po^as) a kratl se
foneticky.

137

Poznam. 3. Miiohdy neni patnio, je-li zdlouźenf etymologicke
a jen foneticke. Na pf. v źiti m. *źivti mohlo by se spatfovati
nahradne zdlouźeni za odsutć t?, anebo zdlouźeni jen foneticbć.

Poznam. 4. Nestejnost fonetickych prom6n ohlednć kvantity
vidi se srovnanim obdobnych tvarft spisovnych, jako jsou slavny
(sldva) a krasny (krasa), howse a kwfe, sm«łla a smolą atp. ; ale
jeśtó vice se ukazuje srovnanim g formami dialektickymi. Tak
na pf. ve vych. a sev. Cechach slyśl se vCera, \eHr (tak i na
Morav6, Suś. 307), k weierau m. Yćera, veCcr, k većerw, dale żbóźi
m. zboźi, a podobnć bóźf, Użi; pani, psani, kazani, stani atp. m.
pam, psani atd.; mofe, peJle, zą/ma, żeli m. mofe atd.; mdltłba,
yltłni, Iwźe, vtlle (neutr.), pwle (n.), ktilna, ywklika, kwsa, ktłt^,
ktłzle a p. m. mdloba atd. (krk. 50, myt. 334); trfze m. twze; brdnou,
prdcej, mirou, brdnam, brdnach, mowchach, brdnama, mowchama
(myt. 334); atd. V Doudlebsku pas m. pds, pani, zajic, pina m.
pAia, t<?;ćka m. tyćka, rcjba m. ryba, dowha, slowze (m. slwze = slza),
u vrdt, do t6ch ćds, se vśech strdn, u hldv, kamen, leto, pcro,
placu, pla&ś, fezbaf, nest, rost, desetkrat, stokrat, namoćtno, za-
metyno atd. (Kotsm. 7, 9, 22, 23). V Domaźlicku slyśil m. slyśd,
drźfla, prśflo, vidfli; mejl m. myl, krejl m. kryl (Śemb. 16). Na
Morave byk, trava, źila, mwka (mówka, Śemb. 50)^ mak, sadło,
masło (tamt. 44), kzt, pect, vect (tamt. 36), zavazdl, poviddl, kleknwl,
kleknowl, obd dvd (tamt. 53, Suś. 36), td, naprotivd (Suś. 122, 255);
krój, pfestrwj se (Śemb. 36), bój se (Suś. 89) atd.; ano v nśkte-
rych mistech dlouhych slabik vubec nemaji (jakoż dokazujl nćktere
pisn6 ve sblrce Suśilove, na pf . ć. 73, 76 a j., od Pfibora : staram
ja se, rozmiK pfatele, atd.). Na Slovensku: hrach, prah, snch,
mak, raj, krava, slama. Kpa, sfla, masło, mydło, kamefi, sema,
brema, gen. pi. brdd, rj^, s/ź, srn (s dłouhym /, r), dtd, zrn, dat.
brdnam, lok. brdnach (Hatt. srov. ml. §. 120, sł. 16). Slovenśtina
zejmśna dvou dlouhych slabik vedl6 sebe netrpi a kratl vźdy druhou
z nich, na pf. krasne spievanie; ale instr. jedn.: krdsnow brdnow.
(Hatt. sl. 32).

Poznam. 5. V fiditi st6. fiediti jest i a ie stfldnicl stb. ę,
a V fidky stć. fiedky jsou zase stfidnice stb. e. Ve slabikach krat-
kych byva za nś S, e: feditel, rozfediti (ftdkym ućiniti). A tak
by mśl tako byti ku slovesu ftditi imperatiy fccT, nafed, a VI. tflda
nafezoyati, a k positivu ffdky komparativ fedśf, sup. nejfedśl, po-
nśvadź tyto tvary mivaji samohlasku kratkou (kowpiti-kwp-kwpovati,
ifzky-wźśf). Ale dle nynSjśi vyslovnosti neni v tćchto slabikach e
slyśeti, nybrź bud i bud f , a z toho i nestejnost v pravopise po-
vstava: Kd-fW, ffdśl-fidśf. Jest tu koUise prayopisnd: stfidnic«
Ceskś za stb. ^ a c jsou ve slabikach krśtkych z pravidla e n. r.
a dle toho było by psati impt. red, komp. fedśi ; ve slabikach dlou-
hych byva i, fiditi, fWky ; stfidnice i nebyva, łeda yyjimkou z pra-
Yidla, icdyź i noroCeskć vysłovnosti śetfime i dle analogie kratime
a plśeme : impt. fid, VI. tf . nafizuji, komp. fidśi a p. (V. §. 30 a 40).

138

Poznam. 6. V nSkterych pfipadech ukazuje se zajimava
shoda ćeske kvantity fonetickć s jinymi hlaskosloynymi promćnami
jiiiych jazyku slovanskych. Tak na pf. jednoslabićna sloya tlas,
hlas, klas, hlad, brad, pmch, mrak a j. jsou kralka a naproti
tomu mraz, hroch, prah a j. dlouha; y ruśtinć pak jsou tataź
slova dvojslabiCnd a lisi se pffzyukem: v(51os, g(flos, górod^ peJroch
atd. — a moróz, gordch, porog. Naproti ćeskśmu sot<d a sudi,
toMŹiti a ttihy, zajic a zaj^ćf atp. stfida se y polśtinć zase ą d> ę:
^ąd a s^ia, t^żyć a t^gi, z&jąc a zaj^czy^ atd. Z toho zajiste
yysyita, że kyantitatiynf rozdłly mezi pmch a pmh, soud a swdi
atp. na n&jake mocno pi^i6in6 se zakładaj!, tfeba n^im dosti patma
nebyla, a źe jsou puyodu prastareho.

§. 137.

Poznamenani o ktfafditi st^roie»ke. V ^matkach staro-
ćeskycb oznaćuje se kyaatita jenom porftznu z(łvojeiiim samohltsky
ye slaJbice dlouhć. Nejstarśl toho pftklad znamy je ye slov4 comaar
= komar (MVerb., 1202) a tyź tpusob drźi se ptk ai do pol.
Xyi. stoi. a plśo se: naam, zke, syi^u atp. Yedlć toho byl od
r. 1406 zpusob Husuy, totiz ćarboyani samohUisek ye slabikich
dlouhych. Jednotliyi plsafi drżeli se ten toho, onen onoho zpusobu,
ba namnożę tyź pisaf jednou ćarkoyinlm, jeclnou zdyojenlm samo-
hlasky dlouhou slabiku oznaćoyał. Pfi tom vśak tryam żadna
pisemna pamatka aż do pol. XVI. stoi. neoznaćuje dćlky slabik
dusiednć, nybrż mnohdy na pf. ee za kratkć e se nalćza a yelmi
ćasto oznaćeni d^y se pomiji. Teprye ye spisich bratrskych od
pol. XYI. stoi. dfii^ednć znamenśai d^ky se zacina.

Co se pak tyce k^Mitity stasx^efikć a noToćeskó, tu ukazuje
SC ze spisfty od pol. XVI. stoi., źe pomfey kyantitatiynl ye spisoY-
nńm jazyce nyn^śim «koTo tytćź jsou, jako ye stoi. XVI. Yzhledem
k CeśtinS XIV. a XV. stoi. neni -syfedectyl pfim^o, ponfeyadź ky»n-
tita y pamatkach tć doby se neoznaćuje duslednć ; ale jina okolnost
nahrazuje nim ponfekud ono syśdectyi ; ye XIV. a XV. stoi. zacina
a yykonaya se ouźeni a rozćii^oyaBi samohlasek (§. 75 — ^87) a jeźto
jsou tyto zmćny ńćinkem dćlky, tedy słalńky, kterć se tim zp&BO-
bem zniiśnily, jiź ye XIV. stoi. były dlouhy, na pf. bożicmu siidu-
boźimu sai^du. A soudice o kyantitć podló promćn tćchto, nale-
zńma zaae shodu mezi yeliJkym po^m slabik stć. a nć. Co se pak
tyka historicke ćeśtiny pfed stoi. XI V.^ nemame syćdectyi pocU>b-
nych, jako fsco doby pozdćjśi.

V će^tiiić spisoyne z t^h ^asfiy, kdy grąmmaticka d^a
i y pismź se oznaćuje, rozdily yzhledem ku kyantitś jevi se ne-
yelikć; ale n^jakć jsou pfece, nebof

1. slabik etymologicky dlouhych było ye stć. yice a nektere
bohem ćasu se ski-atily, na pf . dat. pasu m. pasu z po/asu, tfi a
ćtyh' m. tu a ćtyff stć. tłie a ćtyfie stb. tńje a ćetyryc a;

139

2. stran slabik foneticky dlouhych ukazuje se nestejnost
V pamatkach starych jako y dialektech nyn^jśich: moc a muoc,
gen. boha i bifoha, dat. bohu i btiohu, lok. y boże i u buoz^, adj.
boźl i buoźi, stć. puoźitek a nć. poźitek^ zbicoźi, jakfioźto^ s dobrń
yuolf a p. (Vyb. I. 1154, 1155; Arch. Ć. I. 299, 316, II. 394,
395, 398 a j.).

B. Stupnovaiii samoUasek.

§. 138.

Stupfioyanim rozumi se promćna samohłasky ve slabice ko-
fennś, a to promćna samohłasky mćn6 zayaźnć v zavaźn*jśf, ući-
nena za tim óćelem^ aby take yyznam sloya se sesilil a rozmnoźil.
Na pf . y nosim jest o zayazuśjśi neżli e y &^u, a i n&iUi zayaź-
nĆjSOho a silnćjśiho jest yyzn^uu nczIi nesti; a podobnć tichnouti
a tt^iti, mrznouti a mraziti atd.

Zevrubn6jśi yymćr stupftoyani byl by tento: stup&eyati jest
za kmen, ktery ma ye slabice kofenii>ć samehlasku móać z4yażxM)u
a jest yyznamu inćnć zavaźn6ho, yziti stejnokoiteuy kmen jiny se
samohlaskou zayaźnćjśi a spojiti s nim takć yyznam zayaźnćjśf.
Na pf . y inf. nesti a nositi jsou kmeny nes- a nosi- a oba z tćhoź
kofe«e se yyyinuly; stnpftovani y tom se jevf, że pro zayaźn^jśf
pojem nositi yzat je kmen nosi-^ ktery y kofennś Babice syć ma
zayaźnejśl samohlasku o, naproti kmenu nes-^ ktery jest yyznamu
niene zayaźnćbo a na tćmźe miste ma mćnć zayainou samohlasku e.

Poznam. Mimo ^labiku koi^ennou nenl stupfioyani ye smyslu
naśem. Ukaziyeli se promina jemu podobna v nSkterś slabice jinś,
tedy dluźno pouhć sesllenf samohłasky y ni spatfoyati; na pf.

V syna-synori sesilena kmenoya koncoyka 6 (u) y ov (= sanskr. u

Y av, sunti dat. sunat?e). — V kuptiji a kupot?ati m. kupw-ati a p.

takć nenf stupńoyano, nybrź jsou tu w a ot? stffdnice za stb. oy
(§. 16pozn. 5. a §.89, 12). — Taktćź y dey<5t-devaty a p. ne stup-
ńoyani, ale zpatećnć pfehlasoyanl pfed sebou mamę.

V ćeStinfi rozeznayaji se tri z p fi s o b y stupftovinif , jeźto
se dćje

I. dlouźenim,

II. dle stupnice zayaźnosti a

III. pfidayanlm samohlasek jinych.

140

I. Stupfinje se dlouienim.

§. 139.

Ve slabice kofennć mfni se stupńovanim samohlasky kratkć
ve sve dlouhć, a zejmćna :

1. a V d, na pf. kladu-naklddam, kmdu-ukrddam, kazira-
pfekdźim, valim-vdlim, patfim-pdtram;

2. e V e, na peku-upekam ; ale toto e je zde misto stb. e
(=: ed) a je tu tedy stup6ovano vlastn6 zpusobem III, v. §. 143;

3. i V f, na pf. v«dim-v«dam, dmm se-divam se (viz tak6
§. 142, a. pozn.);

4. o V w (ó) a V ow, na pf . rostu-yyrwstam, clirop6ti-chnlpati ;
— bof iti-bo^wrati, pochromiti-poclirowmatł, zarositi se - zarowsati se,
brć)diti se-browzdati se;

5. w V OM (= t?)i ^8, pf. kwliti-kotóleti, pwstiti-poMŚtćti, bw-
diti-proboMzeti, stwditi-ostowzeti, swśiti-vysoM§eti ;

6. y V y, na pf. dychnouti-dychati, poskytnouti-poskytati,
ky(v)nouti-kyvati, hy(b)nouti-hybati ;

7. kratkć stfldnice za e ve dlouhe (v. §. 30), na pf. kzu-
Yylezam, b^źeti-ubichati nC. ubthati, stfehu- stć. vystn>haju nć. vy-
stfźham ;

8. kratkć stfidnice za c ve dlouhć (v. §. 40), na pf . tfasu-otfa-
sam, pfadu-zapfddam, hkdim-hltdam, ohlMam, stć. hlddaju, pohH-
źim; zebe-ozabam;

9. kratkć stfidnice za ą ve dlouhś (v. §. 42), hwdu-howdam,
pwdlm-popo«<zim, poriiClm-poroMĆim.

Poznam. Ve slovenStin6 stupńuje se take kratko ?, r ye
dlouhć r, ł: t?ćiem-strkani, drźlm-sdrźam (Hatt. sl. 31.).

IL Stupftuje se dle stupnice.

§. 140.

Dle zavaźnosti sv6 ćini samohlasky stupnici (v. §.18) a stup-
ńovani d6je se tim, ze dle tćto stupnice m6ni se ve slabice ko-
fennć samohlaska m6n6 zayaźna v zavaźnśjśi, zejmćna:

1. e Y o, na pf. ncsu-nosim, vedu-vodim, vezu-YOzim, bf^du-
brodim, t<?ku (stć. ttó = beiim, na pf. poseł pfiteće Alx. Vyb. I.

141

143) — toćfm (na pf. toćiti vino; stó. tez potoćiti posła = ući-
niti, aby poseł teki Ci b^źel, na pf. z okolnich tyrzi potoćłchu
poseł brzy [akk.], Alex, tamt.; stb. zatoćiti yyłinati), kk(p)nu-klopira,
ź^nu-honim, khnu-poloźini, pletu-plot, metu-most, lif ebu-hrob, f eknu-
r<?k (ot-rok, vi. ne-mluvn6, Miki. Lex.), źrfayy-hofeti, teply-topiti ;

2. stWdnice za 6 y o, na pf. : p(5)nu-spona, t(6)nu-yytoń,
poć(6)nu - konec, *zy(6)niti (yznlti, zniti)-zy(?n, pfiśedśi (stb. Ś6d-)
-cłioditi ;

3. i y o: ćmiti-konati, yneknouti-ynoćiti ;

4. o y a neb a, na pf . nosim-snaśim, yodim-proyadim a pro-
ydzim, yozim-syaźim, honlm-yyhdnim, toćlm-yytdćira, topim-zatdpfm
a potoplm-potdpim, chodim-yychdzim, klonim-klanim, slonlm-zasld-
nim n. zacldnim, mohu-pomaham, robim-yyrdbim, hodim-hdzim a
uhodnu-hddam, skoćim-skdći, skotfm-skdcfm, bodam-pobddam, pro-
siti- stć. zaprdśeti (ktoź budę mśe zapraśeti, Kyt. Vyb. II. 13;
mor. dopraSeti se nśćeho, Semb. 45), roditi- stć. nardz6ti s6 (neb
jsme my Neśćestie pfi tom byli, kdyź s6 jest nardzćla, Tkadl. 1. 14),
stć. roditi-rdd a rdćiti (m. *radćiti), spofiti-pfispdfeti (Nerodte
źadati zboźie, ać sś pfispdfie, Zalt. KI. 45), kofiti-kdrati (Nayraf
sósćdóm naśim sedmkrat yiece ukoru jich, jeź su ukdrali tobć
hospodine, tamt. 63), tyor-tyar, mokry-smdćeti, chromy-chrdmati
(chromi, tćźce choditi); ,

5. e (i) stfidnice za e y a, na pf. leżu- stc. laziti sl. lazit
(Semb, 45), sedćti-saditi, fezati-raziti, obraz; vkku-yldćim ;

6. stfidnice mćnć zayaźnćho ^ ye stfidnice zayaźnśjśiho <j,
na pf . t^źky a tah — twłiy, toeilia ; sepjaty n. spaty a speti — powto ;
ydzati-pfibwzny ; yadnouti-Mditi a smowd (m. syowd, Miklosich 1. 139) ;
pohf iziti-pohrowziti ; kć nalfknouti-lwk ; m^ky a maćkati — mwka i
mo^*ka; matu — mowtim, rmoutim a zarmwtek, trasu - trowsim ;
spfdhnu a spf eź — pri^h, prowh ; kf dtati (yymykati)-kroMtiti, krwty ;
ćdsf — kws, koMsati ; zdbsti-zwobiti (pf esmykem misto z(jbiti =: zan-
biti, §. 128, 1).

Pozn. Stb. c = e^ a ^ = a^ (§. 37); tedy stupńoyćni ^ y ą
ćili €1^ y 0^ jest tóhoź zpusobu, jako 6 y o a stb. męsti (mdsti)
ma se k m(3^titi (mowtiti), jako nesu k nosim. (Miki. II. XX.)

7. stfidnice za 6 y i neb * (nćkdy rozślf . *e), na pf . : zaC(6)nu-
zaćenam, p(A)nu-spmam (stć. pienati RK. ; y. §. 85 pozn.), t(6)nu-
stinam, ź(6)mu-źdtmam, m(6)nim-zapominam (stb. pominati = me-

142

minisse), ć(6)tu a ćetl — ćttam, l(óp)nouti-l*pnouti se a U'p6ti, sv6t-
syitnouti a sv«tati, ź(6)vati-pf eźiyati ;

8. stfidnice za 3 v y neb y. na pf . : dech a nad(s)chnouti —
d^chnouti a dale dychali ; us(3)chnouti-usychati ; h(ffb)nouti-hynouti
a hybati; us(3p)nouti-usypati ; dot(5)knouti-dotykati ; zam(«)knouti-
zamykati, pos(3)lati-posylati ; d(3)inu-df/m ; r(5)diti se - ryzi ;

9. c, i a 6 m^nlva se stupfiovanim v e a ve stfidnici jeho i;
viz §. 142 a 143;

10. 5 a 3/ mfniya se pfi stupftoyani v u; y. §. 142, /J.

III. Stap&uje M p^idńnim samohl&sek jin^eh.

§. 141.

To se d^je

a) pfi kofenech se samohlaskou J, u;

b) pfi kofenech se samohlaskou e;

c) pfi kofenech se samohlaskou l^ r.

§• 142.

a) Kofeny se samohlaskou ?, U stupńuji se pfidanim

1. samohlasky d a

2. samohlasky a.

Ale k tomu pfistoupily ćasem jeśtś jine hlaskosloyne pro-
mSny, byyale & seslabilo se y o, byyalć a \ a^ atd. Yysledky
toho jsou tyto:

na 1. stupni zmśnSno kofenne J v e (pfed souhlaskou) neb
oj (pfed samohl.), — ii pak zm^neno' v u (pfed souhl.) neb ov
(pfed samohl.), na pf. yfseti - y^siti, kof. p? (pfti) - napojiti, kof.
krf-kro; i krojiti, kof. piw- plw-ji a plov-u;

na 2. stupni zmśn^no ? y a/, u pak y av (pfed samohl.) nebo

va (pfed souhl.), na pf. kof. p?- stb. na-paj-ati ć. na-pa;-eti, kof.

piw- plav-iti, kof. kwp- *kavp- k«;ap-iti. — Mfsto aj, ar, va byva

y ćeśtinć take aj, dt;, i;d, ale to je zdlouźeni jen fonetickś a se

stupńoyanim nesouyisi: kof. krJ-kraj a krdjeti, kof. slw- sladti a

sldt?a, kof. chwt- cht;at a chmtati.

TSchto yysledku doślo se zpusobem nasledujlcim :
a) Kofennć i stupftoyalo se na piTĆm stupni pfidanim samo-
hlasky a, na druhom pfidanim a. Poystalo tedy pryotnć ai a di;
ale ćasem zmćnilo se ob6, a zejraśna :

143

ai jdouc pfed souhlaskami pfesmyklo se v ta = stb.
e a ćeskć stfidnice jeho, na pf. kor. Yts stupń. *vais- pfesmyk.
vias- = ves-iti, v^siti ; a jdouc pfed samohlaskou seslabilo
se V (y, na pf . kof . pi stupń. *pai- seslab. na-po;-iti, na-p();-('Ł) ;

ai pak seslabilo se v aj a toto se foneticky zdlouźilo v dj,
na pf. pi stupń. *pai seslab. stb. na-paj-ati ć. na-pcy-eti.

fi) Kofenne u stupńovalo se jako i; tedy na prv6m stupni
V au a na druhćm v au; ale

au pfed souhlaskou seslabilo se v m (ktereź jeśt^ ve

stbulh. było dvojhlaskou, oy = ou, v. §. 16, pozn. 5.), na pf. kof.

piw stupń. *plaw seslab. 1. os. plwji stb. ployją; — a pfed
samohlaskou seslabilo se v ov^ na pf. piw- *pl(yw- pbw-u,
slti- *slaM- slot'-o (v. §. 89, 1 2).

du pak seslabilo se v av (zdlouź. dv) a toto jdouc pfed sou-
hlaskou pfesrayklo se ve t*a, na pf. kof. slw stupń. *da«- sesiab.
slat;iti a slat;a, kof. kwp stupń. *kaMp- seslab. *kavp- pfesmyknute
kvap-iti.

Pfiklady.

a) Kofennś J jevl se v ćeśtinś a ve slovanśtinś jako i nebo
seslabeno v 6 a stupńuje se

na 1. stupni v oj (pfed samohl.) neb ć (pfed souhl.),

na 2. stupni v aj; na pf.:

144

kofen

zł-ejmy

▼e ftloTĆ

8 1

t u p ó 7 a n

Ji^wA WU

¥ \0 t9m ^ W V

Da 1

. stu pni

Da2.8tnp.

i

•

1

h

oj

6

p»

• • •

napo;

1

napajeti

kł

poćiti

i pokój

ukdjeii

guł ;

Ymiji

\ hno/iti

bl !

byi

1 b(y

bf

bojlm se

gJ. '

źeji

hojim

rJ i

finouti

1 roj, z(d)roj

f^ka

ymouti

|V07'

Y^nec

m*

minouti

j!

lU^UB,

j

liji

1
1

l^to

p«t ;

pitom

1

p^stoYati

t«sk

tisknouti

1

t^ny, t^sto

«ch

tichnouti

1

ł

tóśiti

v»d

vid6ti

1

1

Yedśti

v?s

Ytseti

r

Y&iti

b?d

stb. obideti

i
!

bieda, bida

SVłt

BYitnouti

Stb. SYitnąti,: —

SY^, syMo

kvłt i

kvitnu,

„ CYfetą —

kv^t

1
i

kvetu

pJch

pichnu,
p(6)cham

„ pachną

1

1
1

p^choYati

zv?n

„ zYtnśti

ozY^na

■

mm

m(6)nlti

„ mftneti

mieniti, niiniti

l?p

l(6)piti

„ Iftpśti

1

kpiti se

Poznam. Mfsto źadaneho e naskyta se jiź Ye stbulharśtinfe
i; na pf. dYignąti-dYizati, kkltnąti-klecati, n*knąti-mcati, stignąti-
stizati, atp. Jako Yisśti stupftoYano Ye Ycśati, tak źadame tak6
dYignąti-*dYezati a nalćzame dYJzati. A taktćź je to s ćeskym mi- ^
hnouti a mizeti (misto mizeti) a niknouti stć. niceti (germinare, '
ŻJK). Samohlaska i, ktera se tu mlsto e Yyskytuje, była zajistć
dlouha (a to od starodaYna a nikoli teprY od zouźenl e-ie-i: stb.
bMa- stć. bieda- nć. bida; y Miklosich, I. 137 a II. 456 — 457).

/3) Kofennć u jeYi se Ye slOYanśtinś a ćeśtinś seslabeno y »
neb f/ a stnpńuje se

na 1. stupni y ov (pfed samohl.) neb u (pfed souhl.), a
na 2. stupni y av (pfed samohl.) nebo va (pfed souhl.) ; na pf .

145

kofen

zrejmy

▼6 sloyd

8 t a p ń

V & n

«» Vw ^0Mm

• ^0 mmM^0 W ^»

na 1. stupm |

na 2. f

itapni

fi

i

y

ov

u

aT

▼a

sit?

^^^

sl^u

slot;o

slwji

sladm

pl«

płynu

piwu

plMji

pla^lm

strt«

ostrot;(x)

struha

os£rat;a

-,—

trfi

—

try-zeft

stb. otrtwa

stć. na-
trwtiti

potrat?a

ksU

—

kryji

krot;

pol. po-
krawBjć

kU

—

kot;

ktiji

rU

ryji

YOV

. —

nH

—

nynl

iKwy

—

pol. po-
naeriać

na

n^/ji

- —

iinadti

tu

—

tyji

ttik

otat;a

snti

osn(7t;a

snwji

stbulh.
o-siiat?ati

ha

byti^

bat;iti

zu

nazev

nazy-yam

zov-u

dtfch

dech

dychnu

dwch

SMch

us(0)chni]

usycham

SMchy

r«d

r(0)dlti se

ryzl

rt«da

g«b

h(gb)nu

hy(b)nu

zahuba

bM

b(a)diti

bystry

buditi

rfich

rychły

rtiśiti

/

stM

stydnouti

stwdeny

stydćti se

stud

kOp

kypśti

ktipa

krapiti

kies

kysati

kt;asiti

chat

chytry

1

cht;at^,ti

§. 143.

b) Eofeny se samohlaskou e stup&uji se pfidanim a ye stb.
e (= ca, V. §. 29) a jeho Ćeskć stfldnice. Na pf. kofen Ict ve
slov6 letfiti je stup6ovan ve stb. letati ć. lictati, l^ti, Utati ; a po-
dobni mctu — stb. metati ć. mietati (kralovstvie Ćeskś rozlićnymi
bńfemi se zmietalo M. C. 70), mitati, m&to; źdeti-źal; źeg-,
rozźehnouti - źaha ; teku — t Adm a yytekam stć. vytf ekati (mof e
stieka, feka zatieka, yytieka, Alx. Vyb.I. 149, 1107, 1109), pletu-
spletam stb. sxpl^*ą, lehnu-ltham stb. legają, peku-vypekam stb.
ispekają, feknu — naffkśm stć. naW^kaju stb. narekanije a nare-
cają, atd.

10

.-fj

146

Poznam. Jako za źadan6 stupiiovanf I v 6 hf\i t-t
(v. §. 142, a poznam.), tak byva takć stupftovano e y t misto e.
Na pf . f aknu — stć. fiekaii a naricati, stb. rekati a narf cati ; stb.
tćką-tfkati a isticati; ź^gą-siźagati (ia m. M) a siźizati (srv. i.
źfzniYĆ uhli); pletą-pletati a sipMati, a p.

^ §. 144. ,

c) V kofenech se samohlaskou ?, r dSje se stupńovani tim,
źe se pWdaya samohlaska e^ o, e (^f) neb a, a to pf ed hlasky Z, r,
kdyź nasleduje dale samohlaska, nebo za n6, kdyź nasleduje sou-
hlaska. Pfidanć samohlasky byvajl tak6 dlouhy : e, ó (A)^ ie (zouź. i),
a. — Zejmćna stupńoyano timto zpusobem kofennó Z, r

1. V rf, er a re, na pf. kof. ml (patrny ve slov6 mliii) — mefivo,
sil (ve stlkti) — strfivo, hr (v ftrati) — beru, pr (v ^rati) — peru,
pr (ve stb. prati = letćti) — pero, vr (v zav^lti) — ye^eje, dr
(ve dfrati) -^ deru a pazd^i; vrt (ve vrtkii) — yreteno;

2. y o?, or a ro, na pf . ml^mol(h) Simo(d)liti^ sU — stól(i>),
stw?, ki (ye AZati) — skoSti ; p? — zapoZśti (RK.), opoZeti (rńcho
neopolelo = neohofelo, Kat. 127), poteno a plapoZ; wZ (stb. do-
vl^ti = suflficere) — ydZś, ywZe; br (y irati) -^ yybor, br (stb.
Jrati = bojoyati) — bofiti, yr — zayora, dr — uador; zr (ye
^rlti) — yzor, pozór, zofe ; zr (ye iS^rati) — stć. zoriti (= zralym
ućiniti); pr — spor, rozpór; str (y roze^^rlti se) — prostor(x) a
prostora, nr (stb. powrfeti = pohrouziti se) — norec; mr ye
(młiti) — mor, moriti; grm (ye hrmiti stb. ^rameti) — hrom;

3. y 6?, er a Ze, r^, na pf. ml — m^Zky, br — yyb^r a yy-
bierati, yybirati; dr — derayy a diera, dira; str — prost^adlo,
prostfrati ; tr — ut^radlo, utirati ; krs (ye stb. rtsir^snąti = yzkf i-
siti se) — yzki^iesiti, yzknsiti; yrz (ye stb. povr50ai = stazi) —
poyfieslo, poyrislo.

Poznam. Jako jinde pf i stupńoyani za źddane e se nasky-
tuje t jiź y dobć nejstarśi (y. §• 142 a 143 : mihaouti — m*zeti,
feknouti — nar^cati), tak takć zde byya ^Z, tr a r^, na pf. mZ —
miZy^ yr — yir, zr — obzirati, grm — hnmati.

4. y aZ, ar a la^ ra^ na pf . mZ — maZy a mZat, pZ — paZiti
a pZamen, zr — zdfe a zr^k, yr — ya^iti, pr — rozparati, mr
(ve mfiti) — zmar a mariti, br (stb. ferati = bojoyati) — brań, str

— strana, yZg (ye sloyś t;ZAky) — yZaha, tZk (ZZwiu, sl. ttóiem)

— tZaCiti, pZz — pZaziti se, mZz (ye stb. wZ^^enije = mulctus)

147

— pomfózka, trp (v trpiti) — trapiti, drg (drieti) — dmhy, vrz

— povraz (s pfesmyk. provąis!\ vrt {vrthi\) -- vmtiti a vmta,

mrz (v wr^nouti) — mraz, mrk (swriati se = stmfvati se) —

mrak, srch (^rieti) — strach, prch {prchnouii) — prach a rozpm&iti,

krt (v ćrtati) — jedenkmt (= jeden zaf ęz, jeden vrub) a kratky.

Podl6 nestejnć vdhy samohld&ek, kterć se pfi stupńoYanl ku
kor ennćmu Z, r pfidayaji, możno i zde rozeżna-y^ti rozdilnó stupnS ;
na pf . kof. ml — mrfu — m^y a m^y — mól — malj a mlai\
kof. str -^ prost^adlo a prostfrati — prostor — strana; atp.
Stupnś pak er — or — - ar, re — ro — ra a p. majl se k sobfe
tak, jako stupnś e — o — a (n. d) v nesu-nosim-snrfśfm a p.,
proĆeź nmohć pfiklady shoduji se s theorii §. tohoto i §. 140.

Mezi kof eny se samohlaskou I, w, a se samohlaskou Z, r shle-
davaji se pfi stup4ovanl dv6 pozoruhodnć podobnosti:

a) kQfei;iy pi, slw majl se ke stupńovanym tvarum napojiti,
osloi;iti a d^le k nwa/eti, alatati pravl tak, jako kofeny mr, p?
k stupńovanym tvąrum mofiti, poZeno a dale k mafiti a paZiti ; — a

b) jako jest ve v^nec a kt;apiti pfesmyCka naproti yoj a
slat;iti, pon6vadź zde nasleduje samohlaska a tajn souhlaska, tak
takć pfl kof. ml a mr stupńovanych v mo/(B), maZy a moriti,
ma^^iti je samohlaska pfidana pfed I, r, ana dale nasleduje samo-
hlaska, a naproti tomu ve vZg — vtóha a trp — trapiti je samo-
hlaska pfidana za ?, r, ponćyadź dale nasleduje souhlaska.

§. 145.

StupioYani jevi se ye yśech jazycich indoevropskych, ano jim
lisi se tyto jazyky podstatnć od jinych. Nśmeckć pfiklady binden-
band-gebwnden, Bmde-Bond-BMflud, feckć rp^apo-ir^jiro<?-IVccr;rov *)
atd. jsou na royni s ćeskymi nesu - u<>sim - snaśim, ćinim-konam,
p(6)nu-spona atd. Zakładem pak tćchto zmćn była zajistć snaha,
aby sesileni yyznamu se naznaćilo sesil^nim kofene; dosud na pf.
mlsto daleko fikayame daleko a zdlouienym dtakofka symbolicky
chceme naznaćiti yzdalenost yśtśi neź obyćejnou. Nejstarśi pak
zpusob stupńoyani byl v indoeyrop&tine pfidayanlm samohlasek
a (guna) a a (yrddhi); na pf. sskr. bhr (nśsti) — bhara (nosić)

— bhara (bfimfe). Ale pf i tomto zpusobfe samśm nezfistalose; snaha
stupAoyaci pusobila dale a yedlć stupfioyónl zpusobem pryotnym
yyyinuly a ujaly se pozdfeji takć jinć prostfedky stupńoyaci. Nej-
dale y tom pokroćila sloyanśtina a mezi jazyky cloyanskymi će-
śtina. Tu totiź

1. pryotny zpusob stupńoyaci se nejen drźl, ale i rozśifuje a
dle mofiti {o misto a) — mafiti (a misto a) stupńuje se taks

*) fteckó obdoby b korenoym a: iQcoćyi]v-^ypv(iu-eQQayyoc ; s koi*, i: eki^
n(yif-XUit<o-XńXovjtoc ; s koi*, u: iqvd'c6c'Łi^svb<o-^ovcioq. (KTićala.)

10*

•». ■ ■■•

v««^

- . .:ui. :u/vv — ponayljatL ostry — obostratL

»*.u-a. -^'^j — pnsvajatL droj — razdTojati.

. *r. ijr^ii — ■±urv. pok^iśati, hovOT — pfihoYa-

^ • ., -'ir^ iojioYoriyaf a j.), oko — pol. zoba-

^c --e i^Ti — vesiti (t V e t. j. v ta) stap-

^ ^^ ^.: — -Xixa «; V e t. j. V ca, tedy takć pridamm

.. . i^.. ->a — rekad, atd.

^ «..-^..ifc iL^^ ^^ smyslu stTipDOYacim (totiź k rozliśeni

•»^c :itvaźiiych; take duplikatuy, jeź povstaly se-

^.^.^u>>v^ iorenne. Tak na pf. byl puvodn6 jediny

_. .cui»/: jeiio samohlaska a seslabila se dvojfm zpu-

u V V, a tak dostała sloYanśtina z jednoho kofene

'yz. iie nenechala jich ve vyznamu stejnćm, nybrź

,^ -^•vjua yyznam vezeni a se sibiejśim voz Tfznam

Iiłjuucky duch jazyka slovanskeho yIoźU do dupli-

- iHjm^r stupnoYani, uźil jich ve smyslu stupńova-

w. L»iiue kratćeji a pravime i zde, źe se yczu stup-

.iU A podobnś n^u v nosim, zenu v honim, p(ft)nu

K vz6iłeti ve zroniti atd.

:«^tme pfiśly k tomu jeśt6 rozdfly kyantitatiyni. Infi-
^».Al A Ytłleti lisi se kYantitou slabiky kofennć a zaroYeń

,^ u. t/to se tak k sobe maji, jako nesti sl nositi^ ncsu a

,v^.... iio >yjadfuje dćj trYaci, toto općtoYany. Nelze tYrditi, źe

^ ^ K.ik:Li była kofenna samohlaska puYodn^ proto prodlouźena,

^ V axuin.a<ua dej op^toYany, ano pfi sroYnani ć. valiti — Yoleti

^ .^j, ^iixni — Yaljati, ć. kładu — nakładam se stb. kładą —

,„., •..aj 4 a£d. podoba se, źe to było zdłoiiźeni puYodne jen fone-

. vr X **t' ji^^^ J^st, źe dłe nynSjśi poYfedomosti jazykoYĆ rozdil

....^»»cvy mezi vałiti a Yoleti, 1. os. yalim a Yolim atd. i diłem

,,w:iUc kvantit6 slabiky kof ennć se spatruje. Dćłce slabiky pf i-

;^ . ^ V X e tu ukoi etymologicky a ve Yalim — Yołfm spathije se

>^,...^v. .vtiu; a podobnć Ye kładu-naklodam, pustim - potiśtim, b^źfm-

,^%^v:a vUd.

Vuohdy tyź kofen zpusobem nćkolikerym se stupiiuje. Na pf.

y ,. ij;v:h je stupfioYan y dwch (stb. dcychi, dłe §. 142, fi); —
.vA >Ł5siiibilosef*tu Y » tu Y y, poYstaly duplikaty dach- a dych-
^ ii; HivhL Yloźił se pomźr stupfioYani : dech a dychnouti, h(0b)nouti
V \mvVu^uU (dłe §. 140, 8); a konećnć dlouźenim: dycłinouti —
i^^.<av<u :ifcUl» A podobnS y tcku-toćfm-stoćfm, źenu-honim-shanim,
^K NM- :iv>tiijbyt-snd§im ; stb. ZYftnfiti-ZYoniti-YyzYanśti; kor. mZ — mrfiYO
tłułi^y * ^'^y ^ ^^^ ■"■ ^^^f ^ Tnlat^ atd.

Abecedni seznam nćkterych slov a veci.

a 13; pfehl. v e 55 sl.;
seslab. v o, c, i 77
sl.; odsuto 84.

d 15.

^ 32 ; stfldnice jeho 36
sl. ; seslab. v a, y 77.

abeceda 6 ; historickń 9.
aj-ej 57 sl.; 74.
dlmu^na 101.
an, ancie 84.
dsi 78.

au 15; au-OM 73;
-au-aj^ ej 78.

& 20, 21, 22; 93 sl.;

111 sl.; 118.
bahnice 118.
haHna 102.
barva 93, 94.
idseń 119.
&a^{ 56 144.
baviti 145.
6(f^C9ł 119, 127, 132.
bażant 94.
6<i«i 182.
bedndł 134.
fterw 146.
ft& 27.
bida 144.

blahozYuk 88 ; mlrajeho

88; mśnl se 89.
bluma 94.
60; 144.
bofiti 144.
6o^*a 118.

ftowra^i 140.
brada 125.
6ra^ 146.
6f6A 125.
6ro(i 125.
brouzdałi se 140.
&M(7«Yt 145.
6wt;oZ 73.
bystry 145.

c 8, 20, 21, 22, 23;

100, 102; 120.
c^" 100, 101.
dd 106.
'Clcy 103, 104.
cloniti 102.
co 102, 103.
ctiti 126, 132.
mA; 102.

ó 20, 21, 22; 102.
6as — poćesie 61.
ćasomira 46; v. kvan-

tita.
edst — ćiest 64.
ćeled 109.
ć^ice 109.
cermdk 109.
óerveny 109.
^65/ 107.
eK5?o 107.
ćlankovanl 10; samo-

hlasek 13; souhlasek

19 sl.
ćmel 125.
ćtice 102.

%ri 138.

d, (7 20, 21, 22; 105
sl.; 115 sl.; 120 sl.

ddti^ dam 115, 133.
dci 111.
dśdic 100.

dśleni slabik v pismfi
40 sl. -

dćlka V. kvantita.

den 111.

deru 146.

deset 64 ; -na - deset^

-ndcet^ -ndcł 85, 101,

118, 126.

deSt 99.
devSł 64.

e2tVa 146.

diW^c 132, ć[dl-dieli69.

divati se 140.

d;-;^', jer 105 sl.
•dl', I 115, 121.
dldSditi 120.
-dio 121.

dlouźenf ndhradnć 127.
dnes 28, 126.
dołu 73.
c?om«ł 73.
dost 84, 126.
dotycati 110.
doufati 94.
draAy 147.
Dr dz dany 121.
drdiditi 120.

150

drSeii^ drSdn -eni^ dr-
Sal -eli^ driav '€vSi
60.

dt-st 107.

duch 101, U5.

duśe 110.

dvere 124.

dyojhlasky 15, 17.

dym 142.

dz 7, 20, 21, 23.

c^i 23, 106.

di 7, 20,21,22; 102.

e 13, 17; c-i 79; t-o
54, 82 ; e-a 81 ; od-
suto 84 sl. ; pohybne
85; Ykladnć 89.

e-i (y) 69, 71 ; Uj 75.

<5 7, 8.

e, ja^ 16.

ę 32; stfidliice j^ho
34 sl.

ej-e 114, 183; ^- - j?
114.

ejhle 116.

-^ -ar -rf^ 81.

/" 20, 22 ; neobllbeno a
mćnćno 9d, 94.

g 19, 20, 21, 22; g-h
108.

* 19, 20, 22; 108;
117; 122.

hdbr 124.

hejtman 178.

hiat 39 ; ruŚeni jeho
39, 128;hiat6v6sou-
hldsky 129.

hlddatUhtedm 64.

hlńska 6; ćlai^oydiii
hla8ekl0;rożlff<ienf
11 sl.

hlńskosloYl 1, 2.

hlava 125.

hned^ ihned^ inhed 87,
124.

hnojUi 144.

hojiti 144.

A(W?e^i 141 ; ho fal -eli

61.
Ao5^f 29.
housle 107.
hovado-hov6isi 64.
Ara 80, 87, 113.
*raW 94.
hrabi 141.
Arad 125.

hfada — na hredS 64.
hfdti,hfdl — hfmZ9.
hfaz-^ uhłaznu — po-

hfiziti 64.
hrdze 106.'
Afmt^i 132.
hrnouti 111.
Arom 146.
hruśiti 108.
Awi 101.
Aywow^i 111, 140, 142,

145.

eh 19, 20, 22; z 5 101;

108 sl.; 117; 122.
chlad 125.
chlum 125.
choditi 141.
ehramostejl 98. '
cA«fo", cAci 84, 126,1 S2.
ehvdtati 142, 145.
cAy^ry 145,
cAyie 101.

i 13; i'j 80; i-6, w
80, 81; odkuto 80.
«-fej,fe 75; <-e>fó81.
ia 15.

-ic, panfl? sL 1>. 106.
ic 15; ea-i 69 sl.
imperatiY 86.
infinitiy 86.
iu 15.

j 19, 22; prom&y jehó
95 sl.; 113; Il9.

jd, jdz li 5.

Janda 120.

"Janin inin 68.

jat (Ł) 16; stfidnice
jeho 24 sl.

jdu 80, 87, 113.
jej 122.
jehni 119.

jfcAo, ^*Ao, ho 84, 117.
jemnost 96.
J6fnw, jmw, mw 84, 117.
jen^ jenom 77, 116.
jer 27; stfidnice jerfiy
27 sl.; odsuty 83.

jeMb 93, 97, 101.
jełieha 97.
jesle 107.
Je^^Zi 124.
jesłłdb-Jestrebi i54.
je^rf 107.
Jindra 12Ó.

ji«<y 79.
jifir&a 116.
jmeU^ mejli 1&.
jmSno.MHÓ, 8*/, 113,

117.
jsem 113.

A 19, 20, 21, 22; 108
sl.; 117; 122.

kahdt 9ŚI.
kafr 112.
Mmen 125.
kanouti 111.
Aai?r 124.
Adra^t 141.
Aar^otm 1Ó7.
Ado 105.
kejklif 78.
AZo^l^ — MeU 64.
klenouti 111.
klobouk 124.
klopiti 141.
kmitati 125.
Amo^r 78.
AmAa 94, 96.
Anfóc 109.
A^rtrtM 78.
AofnnaJa 78.
Aomon 94.
komora 78.
Aona^» 141.
konec 109, 141.

151

N

]c(mev 78.

konvrś 83.

koprwa 124.

Tcostel 78.

TcousaU 141.

houstićek 122.

A;ot? 145.

kraj 142.

hrdjełi 142.

hrdlomc 50.

-ftra7 147.

krdtati 141.

Jfem^Jy 125, 147.

2;rat;a 125.

kfestan 58, 81, 108.

krchov 83.

Mi 101.

iro;, krojiti 142.

krokodil 124.

KromiHS 124.

kroutiti 141.

A;roi? 145.

krun^ł 94.

A;rt*^€r 107.

irti^j^ 141.

kryp(/A 94.

A>**ji 145..

A:i«i% Ul.

£tmł2r«fl< 120.

i!;ifpa 146;

Mr 108^.

A;m^0 63.

Amj 141.

krantita 14, 46 ; aibso-
lutAt^ grammatieka,
metricka 46-47 ; pro-
mfiny jeji etymcdogi-
ck6 131 sl., foneti-
ckślŚSsl.; dlouźeni
nahradou 132 ; kvan
tita śtaroCeskd 138.

kvesti 125.

kvit 144.

kvitnouH 29.

kvapiti 142, 145.

kvasiti 125, 145.

kymuti 1 1 1, 140 (kyp-)^
116 (kyd-).

*j[p^^i 145.

Z 18, 20, 22, 23, 96:

— tvrdć ł ajnćkkć t
8, 9, 20, 22, 96 ; —
dlouh6Zl9; — vńko-
lu samohl. 12, 31;

— I + jer 31, 82
sl.; — 96 sl.; 115;
120.

Ldbe 124.

ladniti^ łakomy 125.*

lani 125.

laaiti 141.

26C6^i 110.

26^0 144;

levhart 94.

litera 6.

Litovle 120.

Jnoti^i 111.

Zo(? 125.

lokal mnoź. 101.

Ipiti 126, 132.

luk 141.

i^ató 132.

m 20, 21, 22; YÓkoIift
samohlaskoYćm 1 ^ ;
93 sl.; 111 &d.

maókati 141.

ma^j^ 146.

mafiłi 146.

ma^Jo 105.

maso 30.

9na$^ 49.

matu-miłeS 64.

maiM 110.

we/K 113.

-meciłma 102, 115.

wce? 27.

mćkkost samt)lll. t6,

sduhK 22.
melwo 146.

m^na 144.
mMo 107, 145.

99t«£r^ 106.

me0ek 108.
mhouHti 125.

miJy 146.

wt^i, m^ifi, jmieti 80;,
87, 113, 132.

wiwera, mijsfka 108, 117.
mi^c« 110, 144, 146.
mladSi^ mlazSi^ mlafSt
103.

mlat 146.

mleko 125.

mika 123, 124, 125.

mluyidla 10.

mluYiiice, rozdfileni 1.

mniti 132.

modliti se 146.

mo! 146.

mofiti 146.

wo^f 107, 141.

mouka 141.

moutiti 141.

woicre* 99, 108.

moMił 120.

mraft 147.

mramor 124.

wrat; 98.

mrdz 147.

m^to 28.

m&M^» 132.

mUe^ 84, 109.

mteA;a 141.

wtti 110.

-mjff -iwe -m (nesemy-

neseme - nesem) 79,

85.
myceti 110.
m^srda 27, 28.

w, w20,2l,22;vńkoltt
samohl. 13; brdelmś
t? 7, 19, 21; 97 rf.;
117; 122.

-ndet^jedendct eL'p. 132.
na(2or 146.
wafó^ 79.
ndm-nem 78.
nandaditi 93.
napdjeti^ ndpoj 142,

144.
naricati 110.

152

narizovałi 35, 137.
nafrutiti 145.
ndvyh 118.
nebo 81, 96.
nej" 119.
neni 76, 95.
neśpor 94.
we^/ 117.
net 112.

netop^ 116, 117.
nejsfbedny 79.
nfoe^i 110, 144.
nijeden 117.
ni£ddny 117.
woc 111, noct 29.
worcc 146.
nosovhy 32; stfidnice

jejich ćeskć 32 sl,
wow^e 105, 106.
novy 145.
nosdry 120.
w*^e 100.
wyftri 29, 78.
wjyt 145.
nyni 145.

o 13; o-c-o 53 sl.;
o -w, 6, y 78, 82;
odsuto 84 ; ó-uo-u
72; (5-c)w 73.

óbdślo 105.

obojek^ oboz^ obroty

obraz- obrv^ obyćej

(bV'b) 112.
ocet 78.

octnouti se 107.
od 105.
odsouyanl samohl. 83

sl.; souhl. 111 sl.

oheń 27.
ohrazen 100.
ochmouti 111.
oZtóf 78.
opat 78.
opejfiti 76.
opoZe^f 146.
02>raf 93.

orfrf 82.
os 27.

oslnouti 111.
05m 90. •
osnova 145.
ostoujsełi 140.
Ostrava 145.
05^rot? 145.
ostychati 116.
ofat;a 145.
o/roA; 141.
ow 15, 73.
o^t;^na 144.

i? 20, 21, 22; 93 sl.;
111 sL; 118.

pa po- 11,

pdliti 146.
pas 132, 136.
past 107.
pdłrati 140.
pavouh 93, 118.
pazdełi 146.
i^ec 111.
2?e^a 110.
pSchovati 144.
|}^o 146.
jpcrw 146.
j?&^oww, pistovati 107,

144.
!?« 64.
jpet;wj? 124.
pice 106.
jpise^i 119.
pismeno 6.
j>Zamen 146.
pldpól 146.
plamti 145.
plaziti se 146.
j)ifo^ 141.
jp?ot;w 141, 142, 143,

145.

jp%V 142, 143, 145.
pUeń 84, 110.
jpnw, pjal-pSli^ pjaV'
p^śe^ pjat - |)^ifi 63.
pobddati 141.
Poddple 120.

|>oAan 78.
l?oe;Arot«n9af^' 140.
jpo%(>; 144.
poleno 146.
położeni (posice) 47.
pomldeha 147.
pon(2rat;a 120.
pomiceti 110.
posice 47.
posylati 142.
jpoiZw 100.
potrava 145.
jpoMto 141.
povHslo 146.
jpo^or 146.
j)ra- -jpro- 77.
prace 106.
pładu-pfedes 64.
prdhnu-spfeS 64.
pracA 147.
płdstva 107.
|?rató, płdl-pridi 59.
pramUprdl 132.

prayopis 2 sl.; etymo-
logicky a foneticky
3, 92, historicky 3;
historie pp. ćeskćho
3 — 6 (jednoduchy,
spfeźkoyy, diakriti-
cky [Husfty], bratr-
sky [kralicky], ana-
logicky, składny) ;
pravicQa pravopisna
stran f, e, tł, rf, y 68,
70, 71, 72, 74, 75.

pfece 79.

pf ehlasoyanf 52 sl. ; po-
stupnć azpatećnć 52 ;
o-e 53 sl., a-e a p.

* 55 sl., M-i a p. 66 sl.

prekdieti 140.
pfeślice 107.

pfesmykoyani 123.
płevor 81.
płeHvati 142.
pHbuzny 93.
pfićiny promón samo-

153

hlaskoyych 51; sou-

hlaskoyych 91.
pHmm 81.
pfisouyani samohlńsek

89 sl., souhl. 118 sl.
pHspdfeti 141.
pHiel 59.
pHze 106.
pHseA 119.
pflzYuk 44 sl. ; pro-

mfeny jeho 130.
próbou0eti 140.
promćny hlaskosloynó

48 sl. ; historickć a

pfedhistorickć 49.
prosiłi-eaprdSeti 141.
prostirati 146.
prostor 146.
proud pfi ćlankoYanf

hlasek 10.
prouh 141.

prova0 123, 124, 147.
prsł 111.
pruh 141.
pruYodnń samohlaska

pfi I, r 82 sl.
pfŁsev V. hiat.
pry 75, 112, 127.
psdti, piSu 100, 126,

132.
l>tó« 84, 126, 132.
pUjHtiy poSióiti 103,

116.
pMdne 126.
puJita 125.
pAst 94.

gw 9.

rl8,20,22,97;dloułiś
r 19 ; yókolu samohl.
12, 31 ; — r + jer
31, 82; — hrdelnó
r 7, 19; — ^ 20;
= rś n. rś 20, 22 ;
— 97, 102; 115; 120.

rdóiti 141.

rad 141.

i^ad- t; ^f(?de? 64.

rddlo 84.

ra^t; 124.

Bamhotisy 37.

ram^ 125. •

rataj 84. .

ratolest 124.

ra^- — ro^er- 77.

remft 141.

rditi se 126, 132.

rdousiti 120.

^eAo^^ 82.

ireA;a 144.

f€łavy 102.

i^e«cJiwt 97, 101, 102.

Hditi-naHzwati 137.

łidky-HdSi 137.

«ecA 117, 133.

r;V 97.

fhu 105.

rmoutiti 120.

roftote 125.

rod 125.

roditi-rdćiti 141.

roditi^nardeeti se 141.

rohoSha 108.

rey 144.

ro% 141.

rofe 84.

rctóf^i 99, 104.

rov 145.

roisr- 115.

rozdiv 121.

roztfldćnf hlasek 11 sl.

rozpdrati 146.

rozpór 146.

rozśifoyanl samohlasek
71sl.;pfićinajeho76.

r^u/ 124.

rwdfa 145.

ruhov6t 118.

rww^j? 115.

ru§enf Matu 39 ; ruśeni
pfehldsek 53, 54, 58,
59, 63, 67; ruśenl
skupenin souU. 130.

ruSiti 145.

fvani 31.

rvdU 31.

rychły 145.
ryzi 142, 145.

5 20, 22, 23; 5 8, 9,
22, 23 ; — 99 sl. ;
115; 119.

sadurseól 65.

sdhnu-siehni 65.

samoMśsky 12 sl. ; ylast-
ni a neylastnl 12, 18;
jich ćlankoyani 13,
kyantita 14, sloźitost
15, mćkkost 16, za-
vaźnostl7 ; s. polo-
vićnl ćili jery 27 ;
pohybn6 29, vkladn6
30; samołdasky Z, r
18, 31; promśny sa-
mohlasek 51 sl., od-
souyani 83, pfisou-
vdni 89.

Si' 100, 101.

sebou^ sobu 78.

sedm 90.

Sendraiice 37.

sen 111.

sesiloyńni samohlasek
80 sl. ; seslaboyani
samohlasek 77 sl.

sJc-§t 110.

skład slabikoyy 38 sl.

sUo 116.

sJcoUti 146.

sM-hr 115.

skupeniny souhlaskoyć
21, 39 sl.; obllbenć
a neobUbenć 39 sl.;
jsou mirou blaho-
zyuku 88 ; rusi se 1 30.

'Sk^ 103, 104, 119.

skyba 93.

slabiky jak se konćily
28; jejich skład 38
sl., pflzyuk 44 sl.,
ćasomira 44 sl., pro-
mćny 125; dfeleni jich
y plsm6 40 sU

sladky 94.

154

sladSi slaeH slajSi 103.

slast 107.

slamti 143, 143, 145.

sima 112.

slcup 116.

ślovo 145.

sloYo, nauka o nćml.

57ti;V 145.

smdhSB 103.

^ma^i 5^, śmdl - -Mieli
59.

smiSeliiiiy souhlńskOYć
21.

sfntml 141.

5mr^i 2f9.

^uji 145.

souhlśsky 12 ; dle u^an-
koHfiiW, dle sloźi-
tosti 21, dle m^kko-
sti22;8kupetiiiiy21,
39 sL; 88, 130; mfenl
se 93 sl. ; odsouyaji
se 1 1 1 sl., j)fisouVajf
se 118 sl.

spodoboyaW souhl. 91.

spona 141.

spor I4ft.

spoHH-pHspdfćti 141.

^ram 125.

5r5f 111.

staóiłi 116.

stahoTanl 126, 1Ś2.

5tótó 127.

'Ste^ hyste^ hySte 101.

5*ćJio^ 28.

dejn^ 57.

^^eira llO.

steliw 14id.

stł-tł 115.
5^racA 121, 147.
^dk^ 121.
^fran^ 146.
5^a5f lOt.
stłeia 121, 122.
5f^ep 121.
stf€va.l2\.
słfeziti 101.

5^/^i6ro 121.

stfiddni samoUasek 83
sl., sojjhi. W.

stfidnice 23; za >»f
24 sl. ; za je»^ yftbeit
27 sl., żai j(?^ ^a
2 a f- 31, 82 sl., źK
nosoYky 32.

stHh no.

stHn 121. *

struha 145.

^^ti(2 145.

sm 146.

stupniee samóMase^ dle

żśYaźtfd^ 17.
stupfioYifii 139 ^.
sMti se 125.
5<t;0{ 125.
styd6ti se 145.
svaditi 116.
svaty-sv6ti 6&.
^^^ 144.
^^fo 144.
stitniće 96, 107.
mcc 106.
smtnouti 29.
^ucAj/ 101, 145.
5y» 27.

i 20, 22; 102.
Si-St 104.
iŚcMr 93.
Sedesdt 117.
ifc? 109.
Skopek 94.
4p«#e 101.
ińis^ 64, 104.
StSpdn 94.
if^aZa 108.
Stitroba 102.
Svestka 93.

«, f 20, 21, 22; 105

d.; 116; 121 śl.
łUhffhUSei 65.
Trtter 58.
tdzałi-tieii 65.
<(^ (enkl.) 81.
teftow, toh^ 7ft.

^c% 117.
^^a^i 145.
teprve 78.
^snj^ 1414.
test 111.
^(^^o 144.
^<»»Y» 144.
iet 122.
<i-c 105 sl.
mati 146.
^o^tfo* 140.
tonouti 111.
totói 81.
touAa 141.
trapili 147.
tfaśu-tfeseS 62, 65.
Tfebovle 120*
trestati 117.
«fe;»^ 121.
^« 138.
^feda 121.
tmouti 111.
trojhlasky 15.
trotisiti 141.

tryska 116.
^rj^^eti 145.
«-5^ 107.
^Aj^ 141.
^u% 145.

tvar źaddttf 5Ó, ptl-

Yodril 50.
tyji 145.

w 13, 16; * 7, «, »,
72; w-y 78, ^v 8©^
u-o a u-ó 82 ; odsuto
84; u-au-ou 73.

ttdif^ 141.
tJhla^m Aftffel 88.
'(j)uj'ij^j 67.
«£d[^l< 144.
t«^d»i;iYi 145.
«o 15, uó-^ 72^ 1^3.
tt^tiott/t 142.
ustrnouti 111.
us^pati 142.
rf^cry 80.

LB.

I if iia .^*^

155

utirati 146.

-Mt?-W 112.

U0da 119.

ńźeni samohlasek 6d.

t; 20, 22; 93 sl.; 111
sl.; 118.

Vaclav 38.
vadnouti 65, 141.
vdm'Vem 78.
vałiti 146.
vdłi^ vdl^iHeU 59.
vdeati-vieJH 65.
t?^ei!a 93.
t;& 111.

vmti 144, t^iifi 115,
133, Vis 116.

FewdoK 137.
v^n€c 144.
f;erc;e 146.
f;*'/^/ 83.
visiti 142, 144.
t?ćf5to 105.
vmi 103.
mndra 120.
t;iV 146.
i^A;a^» 118.
vłdćeti 141.
vlddnoUti 12i.
vldha 146.
vlasłomće łl8i
i;feiti 125.
t;?* 27.
vnoćiU 141.
t;o- 118.
rajf 144.
V(yet;oda 133.
t^o^ft 125.
vrdna 125.

>

t;ra<a 147.
vrdtiU 147.
v¥dUuhat 97.
^rttmo 147.
t?r5^t?(i 107.
t;ił&ec 73.
f;«« 73.
t;*/feo? 73.
vule 146.
i;j?6^r 146.
t;yiof 146.
^^toń 141.
vedcny 112.
V0kfisiti 146.
V(0r(w 146.

ic 10.

y, y, 7, 9, 13; y-e, i
79 ; y-o, w 82 ; ^ od-
suto 84; y-aj-ej 74;
j/-(5 79^ 114.

g 20, 22, 23; i 8, 9,
20, 22, 23; 99 sl.;
ri5; 119.

;8r, il8 87.

MdbsU 66, 140, 141.
źacldniU 102.
j^({Ati&a 145.
eajSenie 103.
0(tm^f9cM 107, 122.
mpóUti 146.
j^ajpom^nti^, -meneS 64.
ier^f6 146.
^ofi 133.
inrffinii^<^ 141. .
zasnoiibiti 96.
zaya2nost samohl. 17.
ifrfvw^ 107.
irdtróra 146.

0lh 116.
£fdrat; 28.
4^(^(7; 144.
ad' 100, łoi.

-grgjer- 122.

;8rima 76.

i^itra 75, 126.

je^Ja^o 125.

0Vnar 146.

£rn<^ 111, 125.

mobUi 124, 141.

;^0^6 146.

zoriti 146.

gpd^y, zpet 64.

j^rfai 146.

iert;(?w 141.

i 20, 22; 101 sl.

SódaU-iiediH si 65.

if(fAa 145.

iai 145.

ictsnouti-jsfSesiti 61.

Mar 121.

Mimałi 141.

ie^mu 120.

i6 86.

£ebHk 97, 102.

iehnałi 81.

i?em?^ 101.

£eł<xvy^hofeH 141.

ier- 109.

iei 122.

^6ftd lOk

Sidle 101.

ifjfafi 109.

iiaU 119.

ii;8r(5li 100.

iZa^s^a 110.
ióld 101.

S k r a t k y.

^Zo;. rr zlomky Alezandreidy ye Vy-
boru I. Itó— 1?0 a 1071—1144.

AnS, zz 2lofmek 16^;. Q,śv. Aiing (vlast-
nćji o p. Marii) i SafaHkoytch Se-
branych spisech m. 887—840.

4p. = leg. o 12 apodtolfch : D = slo-
kh^k V D6t)rbv8klhe ÓódCh. d. bOhm.
Spr. ti. Lit 1818, 108-107 ; S it jiny
ziomek ▼ SafaHkoyych Sebr. śp. Hf.
880—884.

156

Arch. Ć. zz Palackóho Archiy Ćesk^.
As. zz Aseneth, vyd. Yrf&tko v CĆMub.

1862, 66—76.
BŁ = Y&cl. Bi-ezana Zivot Yil. s Ro-

senb. 1609 (yyd. 1847).
Cis. Mnich, zz GiBiojan Mnichoysky.
^ =z deskf.

CuM, zz Gasopis Mnsea kr&l. GeBkćho.
Dal. zz Dalimil.
dial =: dialektick^.
Diezy Gramm- der roman. Sprachen.
Dóbr, zz DobroYflkf.
doudl. zz doadlebsk^ ; dle popisa Kota-

michoTa ye Sbornfku ?ćdeckćoi, hist.-

fil., I. 1—34.
EJ. n. EvJ. zz ziomek eyang. bv Jana.
Erb. pis. zz Erben, ProBton&r. deskś

piBnó, 1864.
E[att. zz Hattala; Zv. = ZyokoBloTi

1854; sroY. ml. =: Sroynivaci mlny-

nice 1857; bL = Mlaynica jaz. slo-

yenBkóho 1864; Mat. =: De conti-

ąaarum cooBOnantiam mutatione in

lingaiB slay. 1867 ; Skup. = Po6&te6n6

Bkupeniny Boahl&Bek ĆeBkOBl. 1870.
fTj^m. 81. zz JaDgmann&y Sloynik ćesky.
Jtd. =z ziomek leg. o Jid&fioyi. Yyborl.

169—174.
Jir. yiz myt.

JM. =: JeżlSoyo mlśdl, Yyb. I. 887—420.
Kat. =z Ziyot s?. KateHny, yyd. Erben

1860.
km. zz kmen.
Kotem, yiz doadl.
Kouble y. krk.
krk. z= n&ireći Boyeroyychodnf, krkonofi-

skć a podkrkonod8k6,dle popisa Eoab-

loya y ĆĆM. 1864. 49—50, 250—255.
KB. zz Kniha stareho p&na z Rosen*

berka (y Falack. Arcb. Ć. 1. 451—484).
Ug. zz legenda.
lit. = liteyBlrf .
litomyU. y. m^^t.

Lobk. n: Jan Łobkovic (ye Yyboni II.).
m. = mfBto.
MC zz MaiestaB Garolina (y Palack.

Arch. C. In. 68—180).
Mikh zz Miklosich, Yergl. grammatik

der Blay. Bpr. ; I. laatlehre, II. Btamm-

bildangBlehre, IIP wortbildangslehre,

Łez. = Łexicon, 1862.
mj^e. = n&i'eći yydiododeskó, mytBkó a

litomySlBkś, dle popisa J. Jirećkoya

y CCM. 1868, 823—345.
MV, — Mater Yerboram.

nd. =1 noyoóesky.

Neb, zz leg. o nanebeyzeti p. Marie,

Star. Skl&d. 2. 91—117.
NB. zz Noy& Rada pana Smila Fla&ky

z Pard. (1876).
ob. zz obecny.
OD zz Ondibeje z Dabó yyklad na pr&yo

zemskó (Arch. G. IL 488—517).
Boss. = PaBsional; Hank. =: yyńatky

Hankoyy ye Sbfrce nejd&y. sloynik&y

1883.
Bis. z= Y>clay Pf secky (yeY;^boru II.).
Boc, yiz Saf.
podhrk. y. krk.

Btef. zz Prefat z Ylkanoya (ye Yyb. II.J.
Błisp. zz PHsp§yek k, historii ĆeBkycn

samohl. (yeSbornfkayM., hi8t.-fil.IL,

1870.).
-m, zz psdno.
BH. =z rakopis Hradecky, Yybor I.

181—264 a Star. Skl. 2. 1—47.
BHr. zz tfi rakopis ye Star. Skl. 3.

1—81.
BK, zz rakopis Eriloyódyorsky.
BZ. zz rkp. Zelenohorskt*
Byt. = leg. o 10 tis. rytiKch y CCM.

1840, 289—801.
skr, zz sanskrtsky.
sl sic. ^"^ sloyensk^
StońT. Skl. zz Starobylś Skl&d&ni (Hanka).
stb. zz Btarobalharsky.
stć. zz staroCeslrf.
sthn. zz Btarohornonćmecky.
strłm, zz stredohomondmeclr^.
Su§. zz: SaSil, Morayskś n&r. pis. 1859.
Sv. = Sezn&ni sygdkfly od 1453—1456
^ (Arch. C. I. 159—188).
Saf. zz Safaiik, Poć&tkoyó staroćeskó

mlaynicę (pH Yyboru, 1845).
Semb. zz Śembera, Z&kladoyó dialekto-
^ logie ćeskosl. 1864. ,
Stit. zz Śtitny; Yrt. = Stftnśho Na-

ućeni kiresfanskó, yyd. Yrf&tko 1873.
t. zz tamt6£.

Tkadl. = Tkadledek, yyd. Hanka (1824).
Tm. zz TriBtam (yStar. Skl. 4. sy.).
V, zz yiz n. yedle.
Vyb, zz Yybor z literatary ćeskć 1845

a 1868.
vysl. zz yysloy.
ZAlex. zzz Źiyot Alexandra Yel. (ye

Yyboru n.).
ŻK. n. ZKl, zz Zalt&ie Klementinsky

(rkp. uniyers. kn. praiskć).
ŻWiU. = Źalttf Wittenbersk^.

Jinć skratky dilem uplnSjSi jsoa, dflem obecni zn&my, a netlreba jich tedy
yysyćtloyati; na pF. En. Rosenb. (Kniha RosenberBk&), Hój. (Hśjek), nom. (no-
minatiy), pi. (plaral), mn. (mnoźnć ćfslo), impf. (imperfektum) a jinó.

o B S A H.

Strftna
. 1

RozdSleni nauky o sIotć §.2 1

Rozddleni mlaynice §. 1 1

Hlśskoslo^i.

Rozdćleni jeho §.3 2

Oddćleni prró: o hl&Bkovć strśnce sloTa yftbec §.4 2

poznam, o prayopise 2

A. o Će8k;fch hl&sk&ch vAbec

I. ktere hlśsky mi, a mćla ćeStina historickń §. 5--10 6

II. roztridćni jich fysiologickó §.11 10

grammatickó §.12 12

a) o samohl&sk&ch :

1. samohl&sky Ylastni §.13 13

die ućl4nkoT&ni §.14 13

dle kvantity §.15 .14

dle 8lo2ito8ti §.16 15

dle mćkkoBti §.17 16

dle z&va2no8ti §.18 17

2. Bamohl. neylastni (2, r) §. 19 18

b) o BOohl&Bk&ch §.20 19

dle u6]&nkov4ni §. 21—25 19

dle 8loźitOBti §.26 20

dle mdkkosti §.27 22

ni. pomćr n§kterych 8amohl. de8k;^ch a stbnlh. §.28 23

1. stndnice za 8tb. jai §. 29—31 24

2. strfdnice za 8tb. jery §. 32—33 27

a) yftbec §. 34—35 28

b) pH I, r §. 86 31

3. stridnice za 8tb. nosovhy §. 37—39 32

za ę §. 40—41 84

za ą §. 42—43 36

B, o 8labik&ch §.44 38

I. o Bkladć 8labikov6m §.45 38

o dćlenf slabik a pfsmS §.46 40

II. o pHzmktt §. 47—50 44

ni. o 6a80mii>e a kvantitć §. 51 . . 46

Strana

B. soahl&sky se odaouyaji

a) retnś a retozubnó §. 111 111

b) i §. 112 113

c) sykayky §.113 115

d) jazyĆDś Z, r §. 114 115

e) zabnó d, t, n %. llh 115

f) hrdelnś §. 116 . 117

odsuto hlśsek nSkolik §.117 117

ztrńtou hl&sky ztr&ci se ngkdy i slabika §.118 lig

G. Bouhl&sky se pHsouyaji

a) retnś a retozubnś §.119 • - 118

b) j 8. 120 119

c) sykayky §. 121 . ^ • . 119

d) jazyćnó Z, r §. 122 120

e) zabnś d, t, n §, 12S 120

f) hrdelnś §.124 122

prisato Bouhl&sek nśkolik §. 125 122

pripomenuti §. 126 122

m. promśny y por&dku hl&sek ćili presmykeyńni §.127 123

dAleźitśjgi pripady jeho §.128 124

lY. promśny ye skladś slabiKoyśm §.129 125

A. co do poćtu slabik §.130 126

B. zrugeni hiatu §.131 128

G. zru&eni skupenin soahl. §. 182 130

V. promśny ye prizyuku §.133 130

VI. promśny ye kyantitśj. 134 131

etymologickś §.135 131

fonetickś §.136 133

poznam, o kyantitś staroćeskś §.137 . 138

B. stnpńoy&ni samohl&sek §.138 ' ... 189

I. stupńuje se dlouźenim §.139 140

II. stupńuje se dle stupnice §. 140 140

ni. stupńuje se priddnim samohldsek jinych §.141 142

a,) pri korenech se samohl. i, ii §. 142 142

b) pri korenech se samohl. e §. 143 145

c) pri korenech se samohl. I, r §. 144 146

obecni uyaha o stupńoy&ni §. 145 147

Abecedni seznam nśkterych slov a yści • 149

Skratky 155

Oprayy a pMdaTky.

Str. 4. r. 8. zdoła: quap m. quapp; ktomu pridej lepp (= lep). — Str. 8.
i. 13. zdoła: stfeź m. streź. — Str. 23. r. 22. zhora: samohlńsek m. hlisek. —
Str. 23. r. 6. zdoła: madtecha m. maStocha. — Str. 27. 1^. 10. zdoła: medusm.
midu. — Str. 37. r. 3. zhora: uhel, uhlu m. uhel. — Str. 59. i*. 3. zdoła: pr&telś
lok. pi-ńtelich m. pi'śtelś. — Str. 63. r. 20 zhora: pro kui'etech je dokladem
knieźetiech y Pass. dle Jirećk. Hozpray 64. — Str. 65. h 6. zhora : pod sęg —
patH taks pnsaha dat. pnseze ER. 466. — Str. 65. 1^ 5. zdoła: souyisici m.
synyisfci. — Str. 73. r. 21 zhora : ye fśrtouśek a Salomoun jest ou za starsi u.

— Str. 88. r. 17. zhora: yysloyoyalo m. yysloyoyala. — Str. 87. r. 3. zdoła:
preyśnec m. preyenec. — Str. 87. r. 8. zdoła : §. 128 m. 228. — Str. 99. h 8.
zdoła: dkżd a deżd m. dażd. — Str. 101. r. 15. zdoła: yilkfise m. yilkusu.

— Str. 112. r. 17. zdoła: yz&cny od yz-jiti dle Dobroyskśho Bildsamkeit d.
s}. Spr., Jgm. SI. a Hatt., Mut. 87. — Str. 120. 1^. 5 zhora: astutia m. astucia.

— Str. 125. h 1. zhora: almij, ał'Bdija, alikati m. ałnij... — Do §.67. patH
taks ph'6tełstyie (R&j duSe, rkp. nniy. kn. pr. 17. A. 19, 1. 21) a do §. 70 su-
pinum yećei^at (tamt. 28.)