(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Život církvení v Čechách: kulturně-historicky obraz z XV. a XVI. století"

Google 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the world's books discoverable online. 

It has survived iong enough for tlie copyíight to expire and the book to entei' the public doiiiain. A public domain book is one that was never subject 
to Copyright or whose legal copyrighl leim has expired. Whether a book is in the public domain may vaiy country to counti^y. Public domain books 
are our gateways to the pást, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks. notalions and other marginália present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's Iong journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely Iheir cuslodians. Neveitheless. this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, inchiding placing technical restrictions on aulomated quen'ing. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial tise ofihe files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-cojnjnercial purposes. 

+ Refmin from oulomaíed querying Do not send automated queries of any sort lo Google's systém: If you are conduciing research on machine 
translation, optical character recognilion or other areas where access to a large amount of texl is helpful, please conlacl us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be abie to help. 

+ Maintain atlribiitioii The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials Ihrough Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use. remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume thal just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that Ihe work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do nol assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyrighl infringement liability can be quile severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the world's Information and lo make il universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover ihe world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



al |http : //books . google . com/ 





-v 


m 


í, 
■1 


' 




i 

k 1 



21V0T CIRKEVNÍ 



V ČECHÁCH. 



KULTURNÉ-HISTORICKÝ OBRAZ Z XV. A XVL STOLETÍ. 



SVÄZEK DRUHY. 



SEPSAL 

ZIKMUND WINTER. 



ZVLÁSTNÍ VÝT18K PRO MATICI ČESKOU. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADÉMIE ClSAŔE FRANTISkA JOSEFA 
PRO VEDY, SLOVESNOSŤ A UMÉNL 

1896. 



ŽIVOT CIRKEVNÍ 



V ČECHÁCH. 



KULTURNÉ-HISTORICKÍ OBRAZ Z XV. A XVI STOLETÍ. 



SVAZEK DRUHY. 



SEPSAL 

ZIKMUND WINTER. 



ZVLÁŠTNI VÝriSK PRO MATICI ČESKOU. 



V PRAZE. 

NÄKLADEM ČESKÉ AKADÉMIE CÍSAŔE FRANTIŠKA J08EFA 
PRO VEDY, SLOVESNOSŤ A UMENÍ. 

1896. 






TÉETÍ KNIHA. 



O živote knéžském. 



Wiotai: Život cirkevní v Čechách. 32 



_ 1" 



]áko hU 
dí. Právo 
íf. Knéži 
it fádna 



iŕe ob- 
m 8ta- 
;ž jeho 
ival se 
d zvalo 

z Čech 
o,*) za 

náklad. 

i pfÍDOS 

Placeno 
.IStriby'' 
ivezli si 
mi utrB< 
groňft;^ 
Kandld 



psall n 
^«6ar 




I 



<PfítioR fcnéiJlv ttruhýi hadokTus na novoitefllh fe£ vitaeA: ku\'X",r tako bl- 
shiip. Oeobnjedi p-ávii; koHAtoFi be& knSzcľ. Knŕi^ké piitvo kínlii>VDÍ. PnLvo 
kipiT.iilÁifl. MnnriAr 1552. Untŕtl U knf-z bee héiifiii. /.Ävihimit. kníál. KndSÍ 
<Kliiiii>ráiií, tjnlni. Pdtronnvó méatäii. fomiŕiry prívälivé. V^povdif fádoi 
i Depofádiiil. ťiléky kočii-^ 

\\Ayl kollátor panský nebo knéžský knéze si k své f«ŕe ob- 
jednal, byli) |ioviiiQOäíJ nezbytcou, aby si ho pŕivezl se všim sta- 
tectera, co niéi: a byl-li knitz žeuatý, bylo pHstéhovati též )eho 
roiiínu. Výborný siúsovatel Masopustu Rvačovaký stéhovával se 
néklerj ča.H místo od mfstä s ôsmi ilétmi. Stéliovánf k hie zvalo 
se „pŕínosem" jabo pn stéhování Devéäiinskéiu. 

Kollátor \yslai vozy pro knéíie; ne zh'dka jely vozy i z Cech 
na Morava. Na vozy do {-ebrio a ko^alin všecka na.ložeao,') za 
voíy hnány kravy knczovy* mél-li jaké. 

Se atéhovánfm knéžským mívali kollátoŕi nemalý nák)a<I. 
Uvedenie néktery :; meutakých poctil. Pŕeloučskych útrata za pŕítios 
kntžfiv r. 15Í18 byla v tŕech kopách a nékolika groáícti. Placeno 
za íídlo a pivo, za koláč dčteni kuéžskym, 7& dva .bDlätriky" 
kraván), a. poalii, který cestu ukazoval.") Pardubičti pHvezli si 
Tflku 1575 déknna Krištofa z liláaska, z Moravy, pri čorož utra- 
c«DO díl za kuéze. clil za ty, kteŕí ho provázelí. 42'/^ kopy grošň;^) 
a neminul rok, vydatí 31 kopu na nového dt^kima SíKta Kandida, 
jejž si pHstČtiovali z BrtDÍce. 



■) Kdyí luíli Ritkovničtl ■?éKti si s Krnaelova iiirňfo Dusíktt, psali lon 
T. lEÄV, »l)y ehyteíné vôei odbyl, ponôvarti by „vozové tíít jich abyle6non 
pfrDuklúdáiii byli*, firn. na coatu » Krasciova do Hukovníka o trcch noc- 
' KopiAŕ 



'» K». Ifebeclioviek'i v inus. 

^ Poäet i>fiTdGbÍ«k. Kukop. 6. U. v inaa. fol. 9S. 



33* 



f v Dckiidnýcľb dobách na pnčAtkii XVI. stolelf k atéhováni 
faráŕskémii vystrojovaľt i ntmaly zbrojný prfivnd jjr» nebezi)očnoat 
cesty. Když Kaúkovští r lólô stéhoviiU fiiráŕe z Nov. Bydžova. 

• byli v piilvodô zbrojttém konäelé a pinnoho tovaryšatva". které 
otratilo za strsvu a. obrok nad päl sedmou kopu,') což pH ceste 
z Bydžova do Hory lUľíita dosti hi-ubá. 

B Vítaním pHveíeiiého faráŕe náklady vzrostly. Na kolláturách 
H'panskyoh se obyčejcič nepredali, JimU'e v mŕätt!<:h: na útraty 
HobecDÍ vyjíidéli vystaní kaézí vslŕíc a utiáceli pri tom aékdy pe> 
" nííB tak veliké, že se skoro zdá, jakoby útrata byla účelem a ví- 
taní milou pohcutkou. Na pHkiad osaduí Týuští r. 1601* stŕliovali 
si aetiiui koDÍ koíirai a čtyŕnii formansikymi z Nymburka knéze 
Eliáše Suda; když se približoval ku Praze, vyieli mu do Vysočan 

• vstric. Útrata pri tom k viŕe uBpodobuá zapsána takto: „Ve Vy- 
aočaDech za pivo, když sme ho vítali; kotčira páaa z Valdštejna. 
že jsou vyjeli s vozem proti kaezi Eliášovi do Vyaoean, za jídlo 

■ utraceno za, dva doi 20 kop 3s groáfl: v Praze za víno podlé 
vrubu Ifi kop ^6 grošu a za sud jdva 2 kopy 8 grosä,"'* K to- 
muto nákladu pHbyla ješté kopa a ňU gcošfl za cínový sviceu a 
piaetDÍ koDvici, kterou nékdo knézi Eliášovi cestou ukradl. 

ISiavnoatnfho vittítf účastný bývalý i méstky, které očekdvaly 
na kneze pred branou. V rakovnickýcli počtech r. 1515 zapitáiio: 
,Paoí mŕštky, které chodily vítat, paoa ffiráŕe nového, propily 
12 denárň;" o pét let pozdéji : „Paiií niéstky, chodťc pána faráŕe 

I vítat. utratily aa pivo 5 grošň-' Srdeéoost onecli dob kázala, že 
nevítaly méštky kneze s prázdnou. Píinf rakovnické r. I5l8 pe- 
dály ko^zi pred branou penízu na kallcli.^) 
Nevyalo-U inéato kuézi aiavué vstŕic. aékterý hneval se, jakož 
oa pftklad roku 16(H) v Sobéslavi o knč/í Jaou Posthumovi za- 
peáao: ,By) eem pt'iätéliováti ze Stráže a hned ae huéval, že proti 
nemu veu z mesta s processíiii žákovstvo, paĽ piukuiistr, páDí i obec 

Iuevyáli; byl človek raarné chvály žádoetivý.' *) 
Útraty prínosu zvétBovány tím, že bylo pŕivéztí a ctíti i hosiy, 
ktefí uváďéli nového knéze do fary a do kostela. Ka panském 
uvádéU ho nejen poddaní koušelé, ale Í heji.man záraecky. *) 
V méstech královekých býval pritom cisársky rycbtáí a álechtičtí 
aouäftdé okoltií, Nebyl-1: knéz sám deknnem, pnsel uvést ho nej- 
bližší dčkau, byl-li jim sám, pŕichiiÄoli k vftáuf vsickni farári k de- 
kanstvf, a byl-li kde, ováem i arcidékaa. Ty všecky bylo nctfti. 



*) Kahkuvská kn. poJtfl z r, ISOfi. 
*) Arr.h. priiŽB. kn. xAiluíinl lit. N. 

*j VSecky a jinä podobné ílokind]; v arcliivn lakovaickém v kniio poAtA 
>z téflfa let 

Paiueti Aubčslavtké. Ruki>pts. 1609. 
"> Tauiie IfiS*. 



PFfnoa it,rtí\v » vllinf. 



fiOl 



Že taková úcta nemohla bjti než obtíína. to palrno z listu Jaoa 
Jlŕdía, Chotétovského, jeuž iiiél se r. 16U' stehovali do Kouŕimi. 
Pike prosebné a s omluvou Kouŕiiuskjín : -Tajili nesluší, že b vy. 
prováľ-tní osoby mé od i'ánít aeniorú delanstvi kostťleckého jsou 
narfzeDÍ dva kuézi/t a to pro poŕeslnnst onŕaiiu sv, kiiéŕského, 
jfsem té dfivéraosti, že k obtlžení vám oeburiou. jakož pak i pfe- 
desle do inést Pražských Vft Fhagellus a Vlt Jakessins tak po- 
dobDC prováztíĽi byli." ») 

l*ii vítAcím hodokvase ovšetu rJdil ae náklad die obecního 
Uebn zádušQibo loéšce. V oučtecb mestii Bélé ľ. 1583 zäpsuuo, 
že vydano jeo 10 groša za slepice.") V Tŕebcťhovicích vydali ua 
ton konue roku lôí'iS za ryby, orechy vlaské, sud piva, avíčky 
úhroeín 76 gr. ; potom ústroj ili t uovŽ obed kaézi, a ten Btá! 41 gi-.*J 
Naproti tomu touž dobou v ťrAze u sv. Martiua iínédli o vítáuf 
faráŕakém jehné, brudf. pečeni hovezí na odváŕce. zajíce, íí slepic, 
vša kofenéné hojue, a vydali za to 3 kopy 19 gro&ň. Pri tom 
vypili 41 pinlu vína, coič také stálo nad čtyŕi kopy.''! Fardubičtf 
vydali r. 1561 „od pŕistébovúní dekana, /a stravu v príloniiio&ti 
knéží a oaob úŤťdnich IS'/q kopy"; akorO s radosti roku bued 
následujfcfho zapsaliäi: „Od pHälébováni dekana neiií toho roku 
díc. neb jeät pfece starej zostal."") V Bercuné r. 1571 vydá-oy 
za pŕfuos ÍL blui^uý obed 34 kopy ó6 gr. 1 denár.'} Osadu Týuskou 
Stál roku 1609 svrcbu ŕečeny pŕinos i a občdem 53 kopy 12 gr., 
do kteréž summy počítame Í dvé kopy, žákfim a varhaníkovi za 
vítaci zpévy a hru vydané. 

Novému knézi sllbovaii kollátoH .pŕívétivost a lásku kŕc- 
sŕanskou prokazovati*,") jimly mu slibovali jiné ctnosti. On proti 
tomu vyložil své pŕáiif a úmysly hned pŕl svéin do kostela uve- 
dení, ľodle vzorku, jejž podÁvň agenda kné^Eká podobojlnh.") mél 
knéz nejprv ozHáiiiiti, ie chce verné vyuŕovati duše podle zákona 
pňaa Jožíše, nebot Zákon dán jest knéžini v ruce, aby lid ortirho- 
valí od hMchCkv a bludô škoOuých; dále mel je uapomeaouti 
h prijímaní svätosti, k svornosti mezi aťbou. „Nepoehlebujte mczi 



•) J»k(ibide8 PoIJceniia, déban v Č. BrodS n. Jaknb Acantldo-Hitla 
Mefralupulamenais. tariif íkrAinnický. 

*i Arcti, tuus. LÍBr.Ín3r kouMrnsltú. 

*) tliDMaf. RiiUi. rkp. v mua. 109. 

'i Kn. ifebecbovic. v miiB. íoi. fiô. 

*') ZtMtiSni kn. msrtlDsIcil v Hnh prašsk^m,, Podobnou tUratii osKiIních 
sr. Uikuläífi v Vm« r. Ifí0!> &ú v ku. EÍdoStii iit. M. J«(Í11 masn taleci, ho- 
víkI, skopové, pláky, \jpili 35 pjnet rina nituo pivo; S&kftin sn kaDtacH 
15 tfrofifi dali. 

5 Pfiéel pätrdnbfl. 11. 10. 15, Mus, teuisk. 

») Fejdl. Kronika. Riikop. 122, 

*) Areb, pni£s. kn. osád. sv. Mikuláie. 1587 fol. 70. 

*) llDselnf iígcnÚA 6. 8. B. 3. Riikup. í» XVI. etoletl fol. 65. Qaando 
accedit aacerdofl úd parocbiani. .Mná faiunla fol. 1^4. Je to ŕo£ farárovu. 



sebou zlým hHšQÍfa&m, ab; pro jednoho na mnohé DepHsIa riai 
boží; vtom vás napomÍDám, abysle k slovu bažfoiQ se radi schá- 
zeli, je s uccivoätí pŕijímajic plnili, bu(iu-lí koho ti-estatí slovem 
božím pro bŕíchy, Ľehnévej se, uebo šádný iiioutiry pto pravdu se 
bnévati titibudo, nebo Dám kue^ím náležf pi'aviti každému pravdu, 
budeme'li mlčed a líHšníkúiii folkovati, t»k i s vami museli 
bychora zahyDOuri. Co se pak nié živnosti dotyče, mám oadéji, že 
moe neopustite, painatujk: na Písma, že bodeii jest služebník 
mzdy té.* Na konec jk prosí, aby a nfm v lásce neošemetiié 
prebývali. 

Polinchu byla a mnohého knéze siiiviiost pŕíuosu a vitáni 
jediná prívetivá chvíle, kterou na oaadé zažil. i\Dé;^,i od liusUäké 
doby méli postavení lidí služebnycb *) s na kollátorech až príliš zá- 
vislých. O proméné, která ua&tďa sckularlsací statkä církevnich, 
dl Koraad&v Manuálník, že pán Bäh na kuéze dopustil, a páni 
by<ila jini ujali; prvé pfedčíl knéz, teď chodí za pánem; nabyli 
z toho ufijední dosti a majI ?. Čelio vdéčui byti, žh ne pred uiiui, 
alť za nimi chodí kápé (kuéžská).-) Bývalé zboží cirkevní pobrali 
stavové husitští í katoliOlí a pak, co nové uastrádáao, sebrali 
protestantfitíj a väickni provozovali právo patrooátaí proti knčzi. 
Katolícka slechta v XV. vékii cirkvi tolik ujímala, že Hilarius 
roku 14t;7 3 hnévem psal: „Majíce nás opatrovali, jeété nám berú, 
jiit se nám (kaliánO posmlvajl, rkiice, toť páni vaši vás dobre 
fedrujíl"') A roku 1588 Lonmioký dáva náŕkftra kaéžskym výraz 
slovy: „Cirkev potlačená, všem za loupež iičiuécia, od nás smf-jí 
mnoho bráti, nátii zhola nie nuchlí dáti-*^) Knez žil z milosti 
kollátorovy. Mnohý koUátor déUI se bískupem svého farAŕi),*) 
farár mu byl tuéz .nájemny éíii prístavní", na pftlletni terraiay 
ítv. Jiŕf a 5v. Havla jako jiuí sluiebníci najímaný a o teriulnech 
propouštéaý. Urozená Annaz Vesce na Cerekvici (Cirkvice), kteráž 
Mvŕniu faráH v C«rekvÍĽÍ, knézi Janovi, oejen nie neplatila ale 
í jeho Ktatťk pobrala, v soudé komorním roku 1540 za dftvod vy- 
kladala. , že knéz mimo čas od nC bráti a trfauouti so chtél, ježtu 



*} Ze starých pramRnli vims. !« v tom postavení kntif v Čechich jii 

ckéfan Jahk t. DrH-ílc. Kninikáŕ di n nhn ptl r. ISOI. ití \tn&t.t; od |)iiiniii& 
o&vubodil. Byli ]ný )ako moicoQíirií. ..Si quia iIq plrk^inia patróni) iiliii a<m 
ob tom pera vi t, mox db eoclenin fuit r^pulisits, ťl ither itcrum ad Hpaciuiii iiniiin 
Hlinf n iťM.o Hli 0(irtr(,'Íi nsi)im ad Htitgiionei fŕtstiiiii fiiit sii brokátu a.'' älechin 
prý na bUkiiiiu dúr^£ol.i, la bude radčii pnhauakau, nel bv se vídala dhiki- 
vúiil Dud koúufait. Alo bi*kup no Didckl a provodl bvoq. Ktud. FranL l'rtiž- 
nkäbo. FitnrcA IV. .167. 

UaDualnik. Joe. Tiuhlál. 31. 

Aolu uxilii v arch. liapii ÍIT. Katolícka Klechca ncpf«Btala; pro škvá 
livé vykonávaní práva piLlruujitnlbu rusp.idlu ne ai i i íímakuti propUiTanduu 
po bítvfi bfiluhorskŕ. Kolmann; Č. C. Mím. TSitä. 4-10. 

*) Rukop. mu«. V, G. 1^. llidáni o moci. 

•1 Poetillft Bavorovskélio. 1550. i80. 



Poddsniitví koéiskd. 



SOS 



I 
I 



Jak ČeledDi, tak kačz jnko paatýŕ, času dostáti má*.') V técb 
slovech ^knkz jabo čelední" jest 7xeia zfetelné obsaženo posta- 
veai baéžstva tehilvjšího. Vénk i to se pŕiliodilo, uäpoň u paua 
Hendrjlta ataršiho ze Šľamberka, že na zámku jeho kučŽíniusili 
jidati v čeiednfku; roku l!J6ô vyčíta ma arcibiskup Antóniu, že 
si na paQHtví svém „volá kot/e na míle ceaty a po vykonaní 
práce inezi holomby a čelĽd k jfdiu sázeti dáva-.") 

Na nejhoľšl mlfe byi knéz protestantský; nejen proto, ia 
knéží protestantov. nevytvoHvše bitirarcbii, vsiiiie byli proti stitu 
a laikflm nesainostatni,') ale i tím, že byli u núH illoiiha proti zbhi- 
ským zÁkon^m jakoby pokoutué choYáni. Ltitharský kncz byl 
téméŕ otrok gvó vrchnosti, katolický a kališny byl obyČejné jen 
sluba jeji. Když knéži kalUtif hvOKÍli, že strhnou se konsíätoŕe a 
daji se v protescaiity, ne nepripadne ŕíkávali, že se dajf „pod 
páua".*) Ovsem také katolícky knea Václav Hájek, povedomý 
kronikár česky, kdysi roku 1521 dal ae pred svedky urozeuéníU| 
Vilímovi Ilburgovi z Ilburga ,se všítn, co jest mél dedičné' vpod- 
danstvi, ale kdyi ho zmrzelo, uäel se všfm zase.*) 

Ä pozdéjäí dobou velmi výzaarauo jeat, ptá-li se Martin Stra- 
kooický, dék&n pracheĎsky, arcibiskupa, má-ti kollátor právo na 
deti i:íkoU. které ac ua fare narodí, ať Hdué at ncpoŕádaé; jsou-li 
tttkové deti poddaní vrcbnoateiiaCí; jemu 3tí zdá, že fara JQ mlsto 
vysadni a ne jako sclaký statek.") Odpovedi arcibiskupské ne- 
zDiíue. 

PH podŕfzeném postavení knôžském osobovali sobé kollátori 
vSelijaká právu, z iiichž jednomu, nejboráímu, dostalo se r. 1537 
i snémovního schválení: totiž, „jeslUžeby pán podací na lcuéze_ 
ncpoŕádnó véc shledal, tehdy mĎže ho do vézení svélio Vííti"; 
Ováem xmlrnéno snesení toto pŕfdavkeín, že pán má vec oznáraití' 
dékaoo kraje, a bude-Ii dekan chtfti knéae. necbíí mu vydán.') 
K znevážení stavu duchovního pHspivaly také nekdy duchovní 
vrchnosti sumy. Roku HÍOl na príklad zavrela dolejál konsistoŕ 
faráíe Henierka od sv. Vojtecha v Praze pro ueslouženf v ornáte; 
kdyi íse vrátil z vasíby, vyhnali ho kollátori sv.vojtéäätí; kon- 
sÍ!«toŕ xafi prosila. V^ak osaduí stáli ua tom. £e ho ncpHjmou 
ďŕÍT, IcČ se jim bude k o i- i t i, Tedy bo koHl a prosil za od- 
puštŕiif. Ale kollátori ho nechtéli ani potom. „Pan administrátor 
se pŕimlouvftl, aby pamatovali na pána Boha, že BHh chce niilosr- 
denství, a sliboval, jeatli za. jiskŕÍĽku se dopustí, že ho od nícb 



■) RŕKietni RoDd. komoľ. č. 9. J. Tol. H. SO. 

*) Arcb. tlcboíí. Opisy v zeiusk. 1505. 

') Biltnurí Cirkuv. privo. ä4i). 

*) Bukop. O- 5. r mui utcíi. fol. H. 

') Ko. koiDor. Bttudii Č. 6. ti. íol. A. L H. 1533, eoud o to. 

*) Arcb. Eťm. Upia & &rcibÍB. Receptu 1579. 

') Stnh«v». rukopis 407. 



I 

I 



I 
I 



vyžeae.') I arcibiskup ae jedeakľát \ hnévé svém roku lótíC tak 
KQpoiSDČl. že d«l Janu z Varteoberka rozka.^, aby neposluáné 
fsráŕe sebral, prikovai k voku a posial do Prnhy do vazby.^i 

Jo8t smutný zjev, že v XVI. veku u nás nebyi nejhoržf kol- 
látoľ ten, jeuK knéze safžil na služebulka; boršf byli. kteH /. la- 
komstva nechtéli pŕijmouti vAboc žáduého ktiéze, j«D aby xádué- 
ních atatkil piižili sami. O tom je tolik ze všech strán áalob, že 
ndzG tuto provinu lakomou pokláilati za vzácuou, Konsistoŕ ho- 
ŕejší kiilikľát o tom toužila cfaRŕi. Roku 1561 v stižném epiae 
kapitula praíäká dl, že oŕkterí páni osobují si moc naii statky 
kosteJDiini. a zavrhne knéžf, k svéma úžitku vše obracťji, nékteri 
pFOto i kné:ce z ťaiy perou.^) Tyž roicum méla žaloba obojich kon- 
sistoŕí r. 1554 cíaaŕi podaná. Tehdn vyšlý mandáty do Oech, bteré 
to mély slaviti, V nich vyčíta se, že nékteré osoby panské a ry- 
tftskč faľáŕíi ani miti acchti.*) Tou/. pHčiuou tuzc tepe katolícky 
knéz Bavorovský urozené koUitory, .ktefíž pro svá lakomstvl ne- 
nasycená z domil bo2ícb činí domy pusté, Dcopatrujíc lidf avýcb 
poddaných vernými kazately, toliko aby avobodné dftchodS far- 
akycli užívati a oa avá stkvo&taá hodováuf obraceti mohli; pod 
tím radej i vidí, kterak se poddaní jich do krčem s^házeji, 
z čebož oni jako sami farái^ové a biskupi fai- svýcb fueb se tak 
amf jmenovati) dobré oféry očekávají: jedno z pivovarô, potom 
z pokút, kterýchž v svých kv&sích rozptistilých liii aprostnj vyva- 
rovali téžce »e maže; pobožnéjšf pak z lidu, nemajice žáduého 
správce, mezi zborníky b« obracujf, rotám, bludfiOi zvykají*.^) 

Totáž vytyká panstvu Štekar. ale nezdvoŕileji. VyéitiS, že páni 
ataví pivovaiy spiš než koalely; aby méU tučnejší pŕijeín, vyžeoou 
knéze, pozvou Bratra z Jednoty boleslavské, z kostetfl nadélajt 
chlévfi, pazdeien, Bratr posiouži doma. .Jsou v piavdé éa^ové 
tito nejborší a Dejjizlivcjší. kdežto lidé na cirkev nedbaji, nie ne- 
dávaji, ale, kde mobou. oduimajf, Mnozť páoi v den sváteČDl 
radéji slyší kejklíŕe, blázuy než faráŕe. milejsí jim korbel než 
,kost(!l." ") 

Stejué tak vyčíta Zámraký s Postille; panatvo je radéji bez 

farára a kosteia necháva pustnouti; prj „ŕikají, oboH-Ii se ten, 

jinej blízko',') Touž príčinou Lomnický staví na oči „nynéjäliu 

I jalovým kŕ«»Canúm', kterak pŕedkové bojué nasCavéli kostelb a 



*} Kd. koDiistor. v kiil£. troli. roudn. to). S6. 

*) Aroh. zem. Ópia e itroiÍ>. I&ti6. 

•) Borový. Äkta. koneiet, H. 808. 

•} Arob. mfatodrž. Mí»iv. 6. 50. 09. 

*) Postílla Bavorov ského. 960- 

*) Stelcar-- O pruvé k faleän6 církTÍ 1589. Pfednilava. O Ifidson. xetna. 
novi, jehoi aejmfinujä, vyorKvnJn Stotcar, it vzki nx ínra Bratra lwrviŕ« 
plátna sa kné«, tomn Se ciiíva £0 kop. míi. služby a etnirii jako ^ládee, 



') PoitflU Ztimrflkdhú. äOi. 810. 




Eolliltaravá sobviitní bez knäíi. 



806 



* 



potomci jích ani strechou krýti uechti.') Lomnický drsnými veräi 
vykláíiá, jak [janstTo si vede. kdyi je be;: Viaéi&. Prj pán délä ae 
koézťin sám; ^.když prijde svätá nedele, mlsto ivonce na kostele 
tnjem je sobé ol>eESlä u holotu pro ne pošle", »by k nčmu éli na 
čteni; .-vezme pak sobé postiliu. tŕehas i plnou omylo, bude z nl 
čfsti kázaní a pak misto požebnäní udčlä sc dčkaneiu, dá uékte- 
rému tckimeui".") 

Nékteré kollátory, kterí pro poíitek zádušního dúchoda byli 
bez faráre, uverteme za doklad jraenovité. Z téch jo na pHklid 
Adam Sviták z L&adštejna. V Pŕistoupimi OBObil si podací; otec 
jeho ochotne diivnl ke koslelii obilí, nútil poddané, aby vozili 
obilí, koiik kdo poviueu, rád chodil do koatela^J Syn jeho Adam 
fvhnal faráre: jednoho vézil, než ho vyhral, druliy. kiiez Jiŕík, 
utekl sám, když videl, že pán všecko béfe. Puk zostala osada bez 
kneze, hynula pri slažbé boží, a urozený Sviták obilný desáiek 
rÁdvšoí hned z potí poddaným bral a domú si svážcl; když po- 
treboval, xvávai sobŕ lai;iuejšího kriéze biatrskébo, poddaní byli 
bez knčze; .byli bycbme radi knčzc jednali, nedal nám". Tak 
jeden !j«dlák naríkä.*) 

Kateŕiua Malovcova z Pacova, o níŽ avrchu zmĺnka, atejné si 
vedia. Užívala pliUä '/. polí a z luk i sadfiv a najtmala je pilné 
za mnoho let; Mdé v Borolíné byli bez knéze, aŽ r. 1.548 dostala 
se vec do goudu kotnoroibo.^j Koku 1549 listem král vyčíta Vol-J 
fovi Boŕitovi z Martínic. že driihdy Hynek Boŕita v Eápisii dskami 
zHdil 50 kop ročulcli k fare smečenské, aby v kostele 4 knéži 
byli chováni, ,a ty tonm zápisu zadost učinili se zbraíiujeSI" 
Král porouíí, aby tu bohoBliišba nebyla ua dále zanedbávaná. Pan 
Volfklistu královii ani neodpovédél. až teprv soud zemský b ním 
O knéw pojednal.*) V mésté Prčici byli tak dlouho bez fartife, 
až roku lôtíó fara spustla, ale páni Voračičtí. méstaký kolbítor, 
dflchodň požívali sami.") Tím zpfisobem bylo by ješté leckteré 
jméDO jrat-novatí. 

Méšíany, kteh' byli plnými kollátory, posedia taková lakomos 
Hdíejí nežli páuy. Ale vyskytovala se pŕec Roku 1553 po&ílaí( 
svého dvorniho kaplána Rošta do Budéjovic Českých. Fordinaod I. 
král dí, že ,pŕi ÍHŕe již od dávuéhit časn zadného faráre ueni".*! 
Také nikdy a iiéktBŕ'í osadní pražských zádadi ehtívall býti — 
aspoA na čhs — bez faráre, aby se prý dÄchod vzpamatoval. Ale 



*> Ĺotunlckj-: O aetlnii fetézích. 1606. 

't Lomnkkj-: mdáni. Mas. č. V. G. 13. 

') EiL komurn. aoiidu <:. 7. Q. S. 17. % r. 1535— 1&44. 

') Táí kiiUiA fol. D 7. 8. 

^ Ku. komora. B»u<tu É. 11. J. tni. 355. 556. 

*| Aroli iiiinMiiIrí. Mímít. f. 41. tol. 4iľ9. &3». 

?BihlÍ(>th. oííat (tfclep. Vil. 71 
Arob. míatodrí. Úiesiv. fi, i9. ful. 3M. 



I 



I 



kOQSistoŕ blizká bdélii h pohánéla.^) Roku läťjô žalujĽce sudímu, 
že kapitola VySehradská ve» Ilodkovice od špitála sv. Bartoloméje 
proti práTU bére, Novoméstští pŕiznávají. že „pro veliké dhiliy 
obecaé neuiotum knÁží cliovatí. a Uk dvé fary v mésté již spustlé 
jsou, a aebudou-li rýchle opatŕeaí, strach, aliy sväté české Dáho- 
ženstTÍ pod obojf zmenšiti se nemuselo'.") Doinuíváme ae, Že 
Debylo tak zle. 

O Pšovských píáe r. 1589 fa^á^ Mateol Roudnický, že aobé 
DAiulátili obilí, pozOtitalé po knezi Jihkovi, siržUí za ué pŕeá 
100 kop B ty „obrátili na bumbu, žrali a hodovali"; když prý 
tam pŕíBel Mateol, n praelíit Cikiu ho ťhtčl uvéati na faru, vzká- 
jiali, že ho iiexitii}í, oväeiu kdyby pry m-klery zouiau pro ue poslal 
A jim piva koupil, to by byli šli a „pťed aim tŕebus n& kolena 
padajíc jemu vašímilostirali''.^) Když také jednou r. 1073 cbtéli 
byti Bélštl' bi^z kuÉz«i, vzká/al jim Jan Bt^rka, vrcbnost jujicb, aby 
bncd jednali farái-e. Fukázal jim to psaním prudkým, v uémž dí. 
„abycbom bez správce ducbovnibo nebyli zQstavení co Jiná bo- 
v&dď; jústli^iu sti v tom tak nezachováte, tehdy pravmi, primase, 
skutcčné 11.1 ävém zdraví a statku trestaní byti m&lti, neb peuéz 
máte dosti''.^ Od téchto pHpadú slušao odlišovatl ony četné 
vrdoiy všech stavft i sedláltfi, nechtéjících knéze pro to, aby nedo- 
stali kučKe jiného nábožcndtví a tedy sobé nemilého, protivného. 

Dosti ztiuata se pfihá/.elo, že kollátoii všech vyznaní nábo- 
ženských, když byli sobé knéze k fare získali z iskotuosii pŕes 
väecku smlouvu, kterouž psávall také na rezané cedule, neváhali 
v dúchodech äkrauovati ho, čúďt faruícli obročí, dotací a uadšní 
pŕihírajÍĽB k sobé. ZevnibnčjSÍ doklady položí se v kapitolí! o dii* 
cliodecli, véak jednoho hlasu, Jenž vec prudve osvétinjt!, tuto po- 
iriinouti neize pro jeho dotnluvnost a všeobecnost. Roku 1567 
naŕíkii toliž dekan praclieiisky, Šebesliaii Itavoľovsky, v listé svém 
k arcibiskupovi u» útisk uroKťného Václava Leskovce z Leskova: 
„Iíebude>li vaši knížcci milosti nad nami láskavé ochrany, neb 
nás páni veluii sužují a zádušní dúcliody odjímají: pomálu váecka 
beneficia zahynou, ueb lesy. platy, kravy odjímajt . . . jsroe co 
nékdy líd israhelský v egyptskom trápení."^) K tomu tze pri- 
pojití slova, kteri vy(;ltá dle Lomnického knéz urozenéniu pánovi; 
,ily knézí béŕcine desátek, a vy, pane, väccätck.*") 

Na druhou »tn)Du uelze zaiidčeti, že nejeden kuéz abodl se 
v lakotných pŕíčioácb & kollátoruni : nemajo k tomu ani porád- 



') 1675 Zderaz§U ubdrisli proto dfttkn. Unk»p. U. S. temsky htch\r 
ful. 3U. 

') Aich, praí í. 897. fol. F. S6. 

*l Aicb. tem. Opisy z orcib. tft8!} Recepta. 

*t Areb. mtift. Ibt. héliki, 1573. I'él rukup. Uraliiifäv v miti. Béltl 162. 
Tu je datiim i&7i 

*, Arch. Afcili. l{«ci-pl:ti. OpÍB v 24na. 15(i7. 

') [.uranicb;. mdinf. 



Svoboda kniinkýcb kíurtft. 



eOT 



f 



k 



neho práva, sám smluvil s pánem odprod«j zádašaiho zbožf Debo 
jeho srnčou, ovšem vždy na škodu ťnry a atlstupctt svvch a nikdy 
aa škodu pánovu. Mélt za svou ochotu kuéz néktery groš uebo 
jinou vvhodu. Taková škodlivá smeuování a prodeje zakazoval 
knežsky snem r. lóSlí luze.'j alt- iiepŕestaiy. 

Téžcô bývali knéíi stiženi od kcllátorfl i ve flvjch majetko- 
vých právech, pri svéra vlastuictví. Že nemobli 8vým majetkem 
iiakládati docela po viili své posledním porízeuím, tot zvyk byl 
starodávny. Cirkevní právo činí rozdi'i mexi tnajeikera kiiésovým 
soukroraým {na pŕ. otcovskými a mezi tím, čeho nabyl z benefícia. 
O prvuéjším (patriiuoniumí poŕÍKOvati mohl; druhé (peculium) 
raélo býti cirkvi nebo chudým. Ale kollátori od pradávna proti 
tomu užívali jiuélio práva; staiek knéisky sbírall sobé véecek bez 
rozdílu jako abožl odemŕelé (jus spoliij.") Stiažiio ae tedy ducho- 
venstvo získali privilégium sviíboduélio kšaftováuí. Néktery patrón 
da),') jiný nedal.*) Uinf-tíl-li kaô.'. bez poí'fzenl, k patrimonium hlň- 
aiii 56 ph'biiKiu' a tém mélo býti právo. 

Husitská vojna pri katolíckych bnéžích v técbto zvycích ne- 
zmenila uic. lee, že kollátori zapominull na kčiiftovnf &vobodu,') 
dal-li ji který knéžstvu avéniu pred vojnou. Ke knéžstvu husit- 
skému phpjal se názor, že podlé kouipaktác rná byli chudo. a 
tudy nemá ani čím kšaftovati. Katolickó knčžstvo užívalo proti 
oiičm patronfim. ktefi provozovali na. majetku koéžském jus spoHi, 
té obTauy, ^e se jejich farám vyhýbalo. Koku lôOS usta,novuj( 
poručníci detí Jindŕicha z Hradce, íe knežťm na panstvi'ch po 
smrti jejich statky brány byli nemají, .ponevadž se kneží pod 
ta panství netábnou, slyšíce, že páni a liŕedoicl proti právu du- 
chovnimu v dvoŕich a v domícli borou".") 

Knéiskych káaftä v XV. veku nájdeš i v katolíckych konsi- 
stornich knihách po skrovnu. Též tak v knihách mestských. 
V pražské käartuvní kuize z ruku 1455 nit »tu a dvaceti listecb 
velikých jediný zapsán kiiéžsky kšaft f.iräŕe Václava od sv. Mi- 
chala z Opatovic, a teu Ušaít je vlasriiŕi aralouva. klwrou r. 14S4 
dotčený kuéz dáva so k reeufkovi Filipovi na vyiuúimk, aby ho 
v ném živil a po smrti za to sobé váebo stareckú ponticUal.^j 
Ke búDci XV. atoteti spíä uajde se v kaihácb niéätských néktcrý 



'i Arch. zciiD. Upíity z tfulitifiak. 

*) Birtner; Hírk. právi.. 207. ■2(\8. 3Ift. 

'■ U. IDiJM OlxlKcb s Hradca itek) bc právu udmrtnibu pt> gmtti knŕíf 
K ulláfoikó DK p«ii9tvi BTÄm. Uviíiyý; hlbr. ervoU 1. 97. !:)ch'.iller. Pľug. 
Hradkch 264. 

*i Zlnúiti ob(ir>.cli od vrchni^tti r. 1118 privilogiiiin n» volné kÍHfcnvint 
■ výBlorným vyuiiiiénim osôb kiiéžskí^oh. Arch, ma*. Liet. d. Cebr. ISIO. 

*) Stalo í6 011 pŕikkd a» pauatvi Hrjtdockétn. líkp. pÄinäti Tary hniddok. P. 
TiMh«r nil- 

*) Arch. xeiu. Opi*v t FIradce. Tii r i>pi8e<ib x itrcib. arcbivn. 

''} Kíaŕtov. bo. t. ia. f'ul. 1). «7. 



flOB 



Knihu 1Ťf\í: I. Kolliitnr a knéz. 



knčžský kšaft, z uébož po-truo. že hlavnú proto v kuiliy zapsáa, 
aby 3i ini»to proti pHbuznjtii kDézov^m pojistilo právo k íécem 
sobé kšaftovaným. Takž nn príklad r. 1493 učinil knéz Bartoš, 
íaróŕ v íjtoinysU, .poctivý a iiiravuý kot'/, porm'enství, kterjiuž 
odkázal všccck statĽk, krom kiiili, kleréž k obci poručil, jakoilo 
lit-tf lehaci, clioilicf i jiué nádoby od cojiiu & oil tnédi i pein>e 
íliŕotové, málo tiBbo ninoliu MarkČité sluíebnici své bez prekážky 
vsecli prátel. nt-b jim nie odkázali nechlél'. Koiiaelé kšaft knéžÄv 
k Mobf! prijali, ])ú jebo gmrli ntevŕeli n vložili „v tyto knihy pro 
uvarování budoucích nesDtUf'.'l Byli^-li obci co odkiuáao, i oust- 
ního kSaftii se držela, Kdjž na pŕiltlad r. 148ň po smrli knéze 
Havla od ST. Šté^áoa ve 7di v Prare táhll se na jelio statck dva 
jiní knéžf, ŕíkajíce. že nebožce byt jicli pniinzný pŕiroiíený, pražštf 
koQ^eié učiniii rozsudek: „ľoaévadž knéz Bavel pred mnoba lidml 
oznamoval že statku svého od osady a Bary služebuice své od« 
trbDouti Dťchce a vťile sv6 a;i do smni nezmenil, páni to za kšafc 
vedie jiiiiva poklňdají, a král J. Miloat, že tu zadného práva 
Qcmá, aui kd» jiQý, aDi pŕátclé pHrozenl než kostei a Bära bIu- 
iťbuice.' '■') 

Umŕel'li kaliiný knéz bez bšaftu pod koltaturou mestskou, 
zvykum stalo se to, co r. ITiSó rozaudkera pražäti konáelé vyrekli 
strán stateČku knéze Marka z VodoHny Vody proli vlastnímu "bra- 
trovi jclto, jcnž siui Zápasuik. Vyrekli, žt; napred jdou véHlelé, 
ti že jscni prvDÍ dedičove pndle práva, pak dostane liíl ,íítar§f 
jelio a správcĹ'' —tím se aiíai konsistoí'; <lfl pripadne príbuzným 
a díl zádiiší.'') 

K^néžítn strany pod obojí zrejmé pŕlzoáno právo svobodného 
käaftovního r. 1531;*) snčni v kolleji Veliké r. Ió39 zase usnási 
se, ^aby páni neŕinilí knéžím outiakfiv. kdyby umrel ktery, aby 
kšaft jeho svobodný byl a v konslstoŕi stvrzen, a pán na ten 
stnlek aby nesahal".") kdyhy umrel bez kšHÍtu, aby bylo od koa- 
siatoŕe opatŕeno tak, nby dl! byl jeji, díl pi-átelňm neb chudýnj, 
dfl záduši. Pu zákonu tom také soudcovč méatští i zotnšti', byl-li 
o knČKský kšaft spor, rozhodovali. Koku l.')41 prišli k pražskému 
sondu „viceadministrňtorové* dolejší konsisloŕe, mistr Jan Zá- 
hradka a knéz Jan ud av. Miknlášc, osailní Panny Márie na I^uži, 
príbuzní a kuchárka jakožto veŕitel. ne aby se jiodle aneseuí sne- 
niovmiio oiiepoŕí/.ený statek Miktililär. farúŕe tta Louži. rozdelili, 
ale aby se soudili. I{(>nKÍsU)ť'L;iné pravili, jíe byl neliažtík človek 
duchovnf a konsiatoŕi se váim zavázaiiy, a .práva ve vši cirkvi na- 



') Atch. litnmyil. fi. 118. fol. 9. 

'j Arch. praä., í, 1128. 

') Arcli prȒ. e, 1129- 313. 

■) boľov^; JcdnAni kons. tí-t. 

*) Ktikop. sinihovBk. iU. Rukop, urív. ku. 17. A. 16. 146. 8D«mrl>46». 



Budy <j bníiský alalek. 



80» 



f 



rfzená ukazují, že díl statku jebo biäkupu, díl kostelu, ái\ chudým, 
dfl ri>diíiltn náleží". 'ľým± rozumeiii také stalo prý se sne-seuf 
Boémovni. OäadDÍ cbtéli déditi váecko, ])rotož pravili, že tak siiad 
nékd; bývalo za arťibiskupQ. ale oni žt> se drží pŕiŕčeul neboíti- 
kova, a do dekretÚ (drkevuího právaj že jim díc neni, „neb 
v tomto mé8té ne dtkiety, ale prúvem raôstským ae spravují". 
Kucliaťku hlásila ae k dfiu s\éiim, tvrdíc, že ji mzda eadržúna. 
Osadof proti tomu Qavrlili. aby konšeié ji zavreli pro jiacotu, iiťboC 
se i^rozuiiiélo, ie necu z koéžskélio statku ukryla. A príbuzní 
íaráŕuvi, ktehí si pŕíšli pro díl, pŕisvédčovalí, aby kuchaíka tiyla 
zavŕeaa. 

Konšeié rozBoudili, aby ^ilstaLo pH snesenf stáva; dH aby byl 
konsistoH, dfl pŕátetäiii, dfl osadiUm čili záduší. 'J 

Jiný HOud o knéíský kšaft osvéUuje véc po j iné strane. 
Z neho Tidéti, když vrcbnont knézi käaft učiniti dopŕála, klerak 
pH tom Da sebe nezapomnéla, Knéz äiiuon i Humpolce, jsa pod 
urozenon pani Žóbovskou ľe Žákavy a na Beškovjcích, kšaftoval; 
poručil v káafté tom patií Žákovské 50 kop^ sycňm jejim společaé 
25 kop n kieooty panuš Oŕce a Katerinč dcoráni, slečnátn. Však 
r. I53I5 knéz dostal se do Praliy a hned zrušil první kšaft, .po- 
névadž ted v lepší mysli a vňle jest svobodnéjäí". Odkázal nčco 
mistru Janu EarloTÍ, zetl Jaua Ulavsy z Liboslave, s nécú Anne 
älužebnid své.**) A umťe). Pani dala hq r. In3í> v soud. Pry kuéz 
učioil kšaft v její prospech .z lá^ky kŕesfaDské' ; také prý nebyl 
aDí Bvobodea, nebu jsa od kunsistoŕe pod správu její dán, od iii 
se nočníni čaaem vykradl. príčiny, prot by pod ui jiíiiBtiivati ne- 
<ibtél, neoznámiv. V Praze prý tedy aui aemobl dobre kšafiovati, 
ueboC neuí tu obyvateiem, a podlé zHzeuí zemskétio, když. knéz 
na kterém panslTi untíľá, jesi kotláior k jeho statku iiejblížäí. 

Mietr Karei, s nimž st: paui o peníice a klenoty tenézovy sou- 
djla. odpovídal pred právem, že i pŕicbozl míiže v mésté kšaft 
čtDiti, Debožtik, že nebyl povinen pani o svém odjezda e€ Kpo- 
vfdati, neboť alyšel, že mu chce väecko [lobrati. také prý od uí 
od©8«l, zvédév, že je ŕimské víry, a konečné tn stavové jsou se 
uB tom sneäli, aby bez prekážky koliátorovy niotíl každý knéz po- 
ŕlzeot íiniti. Soud mu dal za právo. Paof odcála s prázdnou.'^ 

Kn£žfiii podobojím bylu tedy iirávn kšaftovuC pŕiznáno aspOQ 
na papfŕe, ale katolíckym jcsšté ^a kolík let nedostulo se aiií tobo. 
Když na príklad roku lô51 prosil Zacbariáš z Hradce Jaroslava 
r. iVrnstejiia, aby vráril Marketé Hainiškové z Tŕťboné dedictvf. 
které ji byl pobral po nebožci synovi jejíni, íaráŕi Janovi v Kone- 
áÍDé (naMoravé), odpovédél Pernátejnšky, že sic vydá, ale iiemuail 



') Ärch, pmí. fi. 1130. fol. 471. 
*j Uíscull. pH denkftoti 1!. 9 
■} Anfa. j>Ttil. £.1130. 347. 



loJ. 3 SO. T. 8. 



SIO 



Knilia tiFetl : I. KolUtor a kn^ 



bj*. aftonéTadií st&lkové po knéjlfch pozOstalŕ, ktiyi oAonmvíi od 
pÁntL svobodné netnaji, na páay pŕípadajf. a on neboiitík i a ma- 
terí svou, což jest na hotových penézfch, klínotech & šatech lep- 
Šilio bjlo, to z gľuntilv mydi vykrailli'.^) 

Z poslerinfch stav, jimž véŕfnia, Ize bez velikého násih' učtnitL 
pravidlo, jak bí hoéží ajicli pribuzní vedli, nechtéli-ii, aby vrchnosí 
pobrala všťťko. Oilklizeli pred zhnsniit(m života sami. 

Vjaocí praťláti katoliítí uemívali stratí kšaffä tolik pŕekážek 
jako obyčcJDj' farár, jerauž chtivá vrchnost do mešce hl&déla. 
Jen umŕclOi kapitulár nebo jiny VaH, od kapitulniho kostela se 
ibítí, bez kšaftu, bapilula chtlvalu, aby koste] dedil dl« privi- 
légií. Pokiid ncvydobyli sobč z nepoŕízťnébo statku néco príbuzní, 
delo se tak bezpochyby. 

KternU tou príčinou bylo v kapitole záraecké, nejpŕcdnf'jší 
v zemi, o tnm poučuje soud veäničnna Laurina, jinak Vavŕince, 
poddaného Volfa z Ronšperka, a kapitulou, konaný kdvs pted 
r. ló4->. Kapitnlof kuéz K».špar, bobaty muž. povolal si mistra 
Šimona, školnfho eprávce, aby mu diktoval kšaft. Sprúvct- sednuv 
íekal. Zatíin knéz usnul. .[ pnndal eeiii niku k nosu. dýše-li, 
i když sem necítil nit:, zvťdl sem mu hlavu, a cm již umrlj; 
potom sme ho stľOJiU na jakés dve prkné k pohrebu; pHäli knéii 
(kanovníci). nedHli ho dostrojiti, pobrali kli'če a kázali nám ven." 
Bľzy potom ohlásil ee o dédictví bratr nebožtibav Laurin a jelté 
jiný pfíbuzuý, jenž pH kapitole slouíil mnohá leta. Tento poslední 
vypravuje v komomím soudí. „Oocalaii nás do zákristy, tu 
byl pan adiiiinistiácor, dŔkan a kapitola, i ptali se nás. co za- 
dáme. Já sem povčdŕl a Lnurin také, že atatku nebožtíka bratra 
a prítele našťbo; tu pan dék«u udélai lilotihoii t-eč. že luy tu moc 
nemáme, že jeat umŕol bez kšaftu, a že mají na to privilt^gia. Já 
sem povédčl. Že sem pri kostole nékteré a čtyŕlcet let, a aíkdy 
se toho nestalo, aby po kom b'rati ua ty privilégia, a jiiiODOval 
jsem dva pány liékuny nťbo/tiky; po mistru Ambrózovi, ktery 
prvé umrel, tu pobra! bralr jeho; tu sou k tomu nie neŕikali; 
po druhé mistr Jan dékao když umrel, tu pobrala kuchárka Bíta, 
kteráž jeätô živa; po mistru Jihkovi (bral) pan JlLek, pfsaŕ 
pli!eňský, ten byl toHko erbovní pn'tel ... a tak jiuejch mnoho, 
po Hdném nebrali, co sem já tu; bych je y pamétt mel, žehych 
jich vydetl ke stu praelátfl. kaoovnlkíl, vikáŕfl, kapláni. Potoi 
pan administrátor po našich tŕcb ÍKŕeth povíiiél : Jestliíe vái 
CO dfldí, vezmete, pakli nedadi, nechte! Já pak povedčl, že oa tom 
sondu neprestávame-'' ") 

Jak teniokľál pochodili príbuzní, nevime, ale netušíme jim. 
ponévadž koslel kapitulnl inél právo stejné dobré. Pf^et v týi 



') Uftláf peroitejnikí'. njua. č. 3. 161. 

'; Ku. komôr. íoudn d. 7. O. r. 1635-1514 fol. P. '20. G. 3. 



skoro čas, r. 1545, král Frnlinaod Jindŕíchovi ŠviboTskému, abj 
hned vrátil statek zaniŕeaý a pobrany po néjakém knézí, ponévadi 
déditi náleäi kapitole'j Á deaet let pred tim tyž král vzkazuje 
jcapitole, že nejaký knŕ?. M;itŕj uOídíI bšaít, ale ponévariž nemél 
povolení královakého, kaaft neplatí, a ie ten kuéz živnost svou od 
kosCeU Pražského tnél, xktcht penfze pozttstalé kapitola pobéŕe 
Tšecky na stavbu bostela zámeckčbo a ko&tela klášterakálio sv. 
Jakuba.") 

Iloka i552 snčm obecní dal králĹ moc, aby Tyméŕil knéžím 
oboje konfesae kšaftovuí právo, kalolickým i podobojfra. Téhož 
leta v sobotu po 8v. FabiflTiii vyMo sti> niaiidátá do Čech o testa- 
mentaíni práve knŕžském. Platilo jen tém knéžím, kteŕí byli od 
biskupa svéceni a stáli pod rtčkteryra adminiatráloreta. Tedy 
protestantským nikoli. Kgaft méi knéz zdélatí u prítomnosti dvou 
nebo tŕf osoh jakožto poľul^DÍkQ^ poručnici bned odoeeou káaft 

■do konsistore k potvrjienf. Osobám ^foskím neŕáduym neniélo 
"býti dte manilátti uic oiikazováno, zticiil-Ii knéz prec» neinóla žeoská 
toho užití. 

Jedním kusem v mandáte by) knéz vydAn llbovQli kollátorské 
mérou nemotou: prý povinnost bnézova, opravovali faru, ,jestli- 
žeby se který lak neKachoval, ten toliko polovici o statku svém 
káaftovati bude moci, druhá polovictí ma k opravovňoí té fary 
neb kostela zftstaveiia bytí; iiež kti'ŕl zadných dňcbodô z far 
ncmají, toliko určité své vychovaní odjinud tnají, ti far í>pravovati 
poviuni nubndú'. Posledníin ku:teiii dotčeuý mandát naŕizuje, aby 
hollátoŕl, kteH od far odcízili louky, dediny a Jloé z'ooži, všecko 
vrátili.") 

Od lé cbvíle znáti jest co do kšaftovnkh íčcÍ knéžskýcli jisté 
polepšení. Mnoho kéaftÄ pro^lo cestou i^cela pravidelnou tak. jak 
inandáteín cisárskym kázáno. Poruŕníci Itsaftft a mestské rady po- 
däraly kšafty knéáské ze svého |>ráva na právo duchovní do né- 
které z obou konsistoŕf, zapisovaly véŕitele nebožcovy a jiné pH- 

Ipovŕdniky k po/.ňstaléuiu statku, a právo svetské i duchovní sna- 
žilo se, aby tádu i apraveiUnosti učinéno bylo zadost. 
Ale naoi»ak lak6 nniohy ksaft knéžský potkal se s velikými 
Besnátemi. Bylo-ll mesto s konsiatoŕí na štím. neodealalo kšaft 
|iiávu duchovnimu, od aéhož pak po i^níťtl kQčzové uásicdovalj 
tjtky i odpory, líoko 1.588 Mélničaué byli pro kšaft .svéiio de* 
kaaa knéze PÍs^ckébo od dolejší konsiatoŕe až u clsaŕe žalovaní; 
kdyby k^aft byli poslali konsi^ttoH, jak se siiišelu, byia by kon* 
sistoŕ niid uebožcem kučzem zamhouiila oko, že neposlali, kon- 
aistoŕ udala cíitan. že Pf::iecký byl kuén ženatý, nepoŕádny a že 
se konsistoŕi nespravoval.*) Ten príklad za hromadu jinyi-h. 

■i Arab míít<><tr£. líl*»iv. &. 34. fol. 30. 

»■ Aľíli tý£. Mi*>iv. 6. 13. otr. 370. 

'( Arch, luislodrž, Missiv. fi. SO. 42. t« «- BI. 49. SnÉmy U. 639. lUl. 

■) PsiDÍf. bn. díkiiiink. mCInick. VI. 'ií9. V]}pÍ6 p Zunmatilftv. 



Kniha, tieil: I. Kollátnr a ki 



■á 



Väak téžsí s horší véc. že i pŕťs maadÄly nejeden kollátor 
prekážku čiuil kuézi v saméni kénftován[. Dútniuvué o tom svô- 
dectvi podáva r. 1579 kné/, J«ľ BeoeŠovsky v Hradci KrálĎtié; 
když roKneraobl ae, radu iiiŕstakíni prosil, aby niaiižtílkii a liéti 
jebo i Btateček propustila Desnhajíc a% né právetu odmrtavm. 
Když rade kaézi siíbila, že k statka jeho aesálinu, a knéz pajr^ 
se pozdravil, z vdélcu učinil d a radu mestskou písniéku. ') Z toho 
pfec neprfiQo vysvitá, že se knéžíni v práve kšaftovufm pfekáželo. 
Lecktery kollíitor tu téžkou pŕekít/ku knézi klad), že ue»aiél kšiif- 
tovati zádué osobe ven r. panatvf; kšaftoval-U, piíii poslediit po- 
rízťui knči'.ovo zrušil na škodu dédicíl jiuopunskycb.*') 

TJmŕel-li kiiii/, bez kšaflu. bylo vždycky zle; kdo mohl, state 
rozcbvátil. Za zmatkQ iiábožeDakýcb pŕud vydaním majestátu, kd 
se o kckteréiii kuéľ,i s jlstotou uesédélo. kíi kterému vyznioí 
vlastné oáleži. moblo a« stati, že se obe riuchovaí vrchnosti táhly 
k statku nekšaftorauéniu; ovšeín kollátor obyíejné péči niíl Oto, 
aby duchovnfmii úradu nedostalo se uic. Méné se vydarilo kol- 
látorovi, když k nekgnftovanému täbl se tuocnéjäí pán, jako na 
príklad, když roku 1564 arciknfže Ferdinand poroučťl Lounskyiu, 
aby mu vydali 1000 kop. jež vzali po nebožtíkovi knézi Bvéni.") 
JíDäče kollátor, jsa uejblíite a nejdŕívo pH ruce, sbiral po knézi 
ne-li v«e. tedy nejlepéi díl. O Janovi Tcjŕovskftm z Kinsidle a Ja- 
kobovi Černlnovi •/. Chudenic vypravuje se, že brali po svém fa- 
rári (onen v Kozlauech. tento v LišCanechí jnko »po svém chinpu « 
dédičném' *) O pniií Materaové z Libodržic na Tŕebešicfcb vy-^H 
pravuje Jaknb KozÁk ze Starého Bydžova v aoudé komorníin^^ 
ľ. I5(Í4: ,Parií Míit,ernová šla k sínci k kostelu a pravila, co po i 
nebožtíkovi knézi Bartoéovi zflBtalo, Že o to nestojí, než aby to I 
bylo k zádiiší, a když nebožtíka koéze schovali (pochovali), hned 
nazejtŕí všecko rozkázala sedlákäm svejm do dvora voziti, jedno 
vostal 8tdl a židle, a z toho jest nebylo dano k tomu Kádiiši nie.'*) 
Že Martin Čeriifn , všetko váudy béŕe Jako vlk, ač jest c&tholicus', 
o tom zprilva z r. l.'S75 položena svrchu. Farár katolícky z Nýrsk* 
stužuje si r. IÔ79 do kollátorn Jana Koče, kterak ho obfrä o de- 
sátek, a podotýka, že dva farÄŕi predeälí na gniutecb Kocovydí 
umreli, a že vrrhnost pobravái dédictví pŕátelQm nie nedala.*) 

Umrel' li knéz náhle, obyčejné buerl kollátor uderil na ku 
chuŕku jeho, aby nie neustr&aiia. Roku lo70 Lidmila kuchárka pa' 
knézi .liHin, farári pod Zbiroveni, žaluje arcibiskupovi, ác ji 



') .Jireíík. Rultov. llterHt. í. SO 
>) Z lécli kulUtorO byla i pani Polyxepa t, T..obkovic. Kn, regalnl 
» c k- IÍHtovt)5 Lilomyíl. fol. 605, V^pis prof, stApinka. J 

*) Atf.h. inipnick^. Opis v zem. l.^Sí. 
') Borový. Modek. 33. 
*) Ku HvédumJ komôr souilii 14. O. 'Sil 
') Arcli. ftreib. Kect<i)Ui. 1575. OpU v zem. arch. 





rrchnost 10 nedél tráfiíla ve yézeuí téiŤkém, chtéjíc. vyimtiti z fii 
[3í|irávu, kíiui dal Di^lioíUk 40 zlaCycli. Kuchárka sloužila knr^ľ.i 
11 lol; a netloaCala z dédictví nie,') Opatrný hejtiiian na Métiiice 
Ilorčický z Tepence píše roku 1614 arcibiskupovi, že mu posíl I 

I y truhlicích veci po farári Jakiibovi /. Vrbua, kucbaŕce že dal uéc>^ 
brl ŠÄtl Ženskycb a všelijakého haraburdí s rozkazeín. aby z gruiUft 
[laoských pryč se vystéhovala do tŕetího dne,") Ryly oväiim vrch- 
poäti také WidnéjŠI k sluháni, jei kiiéze smrti docbovaiy. 
I S pravdou oznámiti jest, žb i raôstské vrchnasti, nejen iiii^ 
zeiié, umély nékdy pHkrHČovati kfi kticliafkáin násilím, aby vy. 
zvedéiy o statku knôiíském. Na príklad r. 1569 umrel farár Jnu 
Počátecký' ve vsi Zlatoikácii, a (vsadní sv. Jiljí v Praze, méstskíl 
vrchnost zlatuická, poslali au kiKílijiŕku ibned ze anba dva, aby 
[p.ítrali. Kuchárka velíce Bohém sb dokladá, aby boží tvári iic- 
ETidéla, zB o ptíuézích nevi. Než páui pustili na ni rycbtáŕť, klĽi'yž 
irynutil z nl, že ukázala v stodole veci nékteré pokryté ŕcEaniniui 
pjtlík s 19 kopanú. Páni totiž dobre védéli, že mél knéx „pytliU 
BDý píli lokle dlouhy s penézi. ležel na nich v Sedlčanech'-. 
Zmučená kuchárka plakala, pry ,kdyby oebožtfk byl déln] kšaft, 
_ že by ted nebrali'! ^) 

V Témi všemi pKcioanii, jakž dosavad vyloženo, bylo kollátor- 
tství leckterérau pánovi /.ištná vec. která pŕiná&ela všťlikttrakyin 

■ zpfijobem ažitek. Král Vladisláv ueJL^dnomu sUižebníku svéuiu dal 
koilatura za odmenu sinžeb. Na príklad r. HB3 dáva podací vd 
v.fi Borku Václavovi ze Svjirov, kacbniislru svému ,za vérué služby, 
aby vlá4l bostelu ee vším pŕislušeaatvlm" -, a týž rjk dostáva, abv 

I„Iépe sloužiľ, Bohuslav zo Svinai^. prokurátor, podací v Hostisi'ti.*) 
A tak jinf jinde. 
Proto také. majíc cenu, bylo podací v dOčfcli smlouvách kšiif- 
tovufch určité »cunováao (obyčejoĽ 200 kopami)*) a bylo i pry- 
liejno. Nékteré bylo veliiii laciuo. Na plíkiad r. 1513 odliaduulo 
ft prodáno podací koätela v Sáziivé za 20 kop lulš.*! Nť hez pŕi- 
čiuy žaluje kapitula r. 1561 Ľláafi, že .Siincuiaci pairoDi', zhoub- 
cové cirkve. podací kostelul prodávajf a kupují-'^t Zvlášté rádii 
kupovala sobé »d vrchností poddanaká iiiésta kolliituru, treba uu 
pro zisk biuotuy, jako aby v nábožeuslví bjia svobadciéjšl.^) 



*} Árch. K«m. Opi« a arcih. 
') Arch. arcil>. Opis v zem. I6I1. 
'> Areh. praí. 6. 1056. TO. 
■) Arch. kjtpií, Cod. VI. (ol. :iS». 344. 
*) Poničil (iHti prnf. uiilv. dr. J Ralousek. 
S Univ. knih. rnk. 2. A. 22. 
') Akt» II. Borový, 308. 

') PrilElad r. IfíiS o Hradlštl nad Memji, kc«TÍ obdrítela poditcl oÔ 
Radvlfa i StobeDberka. Arch. tnai. list. per^tm. 



Wintat: íivot eírkorni v CncliOth. 



» 



flI4 



Knlhs tfctf; I. iCfiIldtor n knlír.. 



Nčktecý koUátor provinil ise sratokapectvom i tfni zpňsobcui, 
í.i; &i vybi-al k fare knéze, jenž mu za iiiísto své. doufaje v ná* 
hraciu a v prospech hmotný, zaplatil. Ovšem takové prodávóní pH 
nouzL o knéze nemolilo býtl husté, ale jíž Chvlčickj da ué touKÍ 
ŕka^ že „páni svétstí hŕešl svatokupact-víin iiejzjevuéji, Tezmiice 
peDÍze mnohé tieb kimé, nebo jiné veci, dávají sit to koately iie- 
iiodn^m, a v tom bludu mnoho jest vladyk".') Také jeňté r. Iô3!il 
zakazuje snem duchovní vkupovati ae do fary.") 

PH nízkém postavení avém pod všelijakými patróny trpelo knéž- 
stvo uejen co do práv majetkových, ale také mfvalo škody morálne. 
Mnohý koéz udržel svélio kollátora pri dobré a prívetivé ratŕe 
jen pochlebenstvim. „Svetským pŕlDÓni k libosti vedú muolié po- 
chlebnoati," tak dí již o husitských knéžich starodávna satira;') 
a ne bez príčiny napomína duchovní snem r. U»3i' knéze, aby se 
koUátorô a nikoho nebáli pH mravokárném úrade svém; necht 
prý knéz , zadného élovéka se neboje, jako trouba hlasu povýši".*) 
KoHáton prísneho mravokárte nesnáéíli radi. Vykládajíce, proč 
ae pod knéze lulherské nechtéji dátl, BratH za hlavni phcinu 
udáraji koUátory; prý kdyby knéz nedal lakovému páaovi ?. bŕíchú 
rozhiŕegenf, ,htide se naň knévatj a jemu zloŕečiti, a iná-ll moc 
uad Dfm. vyžene ho a bude sám knézem a pspežem*.") 

Mnžiiv, sebiívédnniý, ano Í mravný charakter ztrácel nejeden 
knéz pod nadutými kollátory, coi a iitjvétsí škodou jeviio se nejen 
v knéžském živobytí, ale Í u vécech viry. V první príčine Lom- 
nický zrejmé Bvádl zlý život knéžsky na kollátory. Hoiiuého knéze 
prý nechtéjí. aby jim uevytýkal hríchy, .nechceli nouzetnti, musí 
vám pod ruku jíti, vy mu tnké vyhovfte a ke všemu dovolíte, by 
ho biskup chtČl trestali, smítu ho moci zastatí, a kdyá se ho za- 
stanete, sami ho puk ošklnbete, za to vára musí piodati, od polou 
desátek dáti, pakli ktery tomu uechce, vRtrčíte jej z fary pŕedce, 
tak jest dulcis panis Chrixti, dQchodové knéiiští jiati'.") 

Strán viry čteme v satirickém Kozmlouvání jednoho rjtíve 
8 starým Cechem (Ihlb), äe ktiéží činí, jak lidé ai pŕejl, ,pro 
lepší faru, prokus kožicha zapreli kiiéží božiho kalicha; takových 
sa mé paraéti v Praze i jinde riraliué poiiiniin." ') Ti'pce vydtá 
Poličauský r. 1613, že muozf knéíí svätá pisma k svému smyslu 
natahují, Čiuíce to mnobdykľát človeku k vdi ; bojí pry m o dobrou 
faru, aby z nl vjhnáni nebyli. „Mnohý, když ho z fary pan kol- 
látorTyžene a když se má dostatí na jinou, tedy se vyptává u lidf, 



') Sif Viry. 137. 

*) Arch, sem. Opisy liet. tfeboŕi. 

») C. O- Maj isaa II. "0- 

•) Ariíh. íem. Opiay k li^bo'ň. .Nemlnem tímensuttuba vooem eiftltet" 

*i Traktát Proí BratH ke knfiífm lut«ryiln«ltý[n »td. 

*l Loooiiipký; IIÁd&al. 

') Exemplilt RoEmlouTAnl v mna. 



b 



* 



I 



iftké prvé ceremónie Itnéz u oltáre zachovával, aby jim tnké tak 
sloužil a dostaaa »e, bmiu libi^ drbati." '] Což to poaHajici obrázek! 
Tedy nejen co do statickú, jeuž ouhrnem býval nehojny. ale i co 
víry a cfrkevtifho rádu bývali knéžl na patroncoh závislí. 

Znamenité často čte se. Že teo onen pán knézi pŕimo roz- 
k^Kal, kterých ceremónií smí užívati v kostele, kterých nechal.!. 
Svrchu (160) zmĺaéno on príklad, že Burian Trčka kázal r. 1572 
na celéni pansiví sebrati monstrance, aby nebyly vystavovaný; 
Tobiáä, farár v Církvici, r. 1564 žaluje v konsistoŕi. kterak mu 
pán v kostele píekážť; rouĽho mesní 2e mu vydáva koBielnik; 
oa l>i krále pán chtčl, aby v bdém ornátô sloužil a jinébo mu 
dáti necbtél, kipi vložil mu koatulufk a potom ji zase sfial. Dé- 
lati tcdy patrón a kostelník a knézem, co aamym Hbo.'J Kdyä se 
knéz v mestečku Luži r. 1572 koliátora svélio hlavatý ptal na 
mesní roacbo, vynudal mu pán plťtirbáíd a uiodUŕä. ,Já jseín 
koilátor," pravil, „já prijal konfessi ausápiirskoii!" K ŕemuž koéz 
odvece ponížené, že ta konfesse iiení proti ornátom.") Väak ne- 
pochodil, nezbylo, než poslechnonti, neho jíti. 

Stejné tak ví-dii si proti knézi i méstští koliátoŕi. Když se 
na príklad r. 1575 Opatovickýin v Praze znelibily ceremouiť faráŕe 
Prokopa, koätelnfkkostcl zavi-ol a z poručení pána oznámil knézi, 
že jsou sklizeny oruáty a kalichy, a páni že již hledají jiného 
faráŕt!.'*) O sy.-mikulášskýcb osa'dnicb v Praze ps&l roku 1589 
TomáÄ Sobéslavský konsJstoH, žemajfcese jím spravovali, chtéjí. 
aby on se spravoval jitni, a co by napsali a rozkázali, aby tak 
mluvil a učil.') 

A což ty ponlžnjící smlouvy, o jaké s nimi lecktens uhozo- 
vali! Poličtí na pMklad diktovali r. 1601 farári svému v Radi- 
môH do smlouvy. že bude kázati bez úštipkfi, íe nebude zanedbá- 
vali lidí sváiosimi, npobtéžovati je poplatky neslušnými, osôb 
úŕedm'ch nezlehčovati, že uebude .brániti zvonili proti mraénňm 
nebo kdyby jaká pokuta ncb znamení hiičvu božího na nebi spa< 
tŕlBO bylo', a pri službe boží že nedopustí modláŕatví.*) Nékterý 
8tí ovšem vzepŕel, ale pak také nezbylo, než co nejdi-fve odejfti. 
TakŽ na pfíbiad roku 1562 vskázal farár- Jan Pražský Bélakým, 
že jicb vyméŕenl neprijíma a že tedy od sv. Havla hned pHštťho 
odejde.'j 

Nejboršf osud potkal knéze. když se dostal k mfatu, na néž 
ac táhli patronové dva. Úpenlivé iiaŕfká arcibiskupovi roku IGH 



•) PtfltMDBký. Pokuty. ISIS. 

'j Acia coM. aab utr v írch. a-rcib. 0})Í9 v seniík. 

^ Ar«b. sem. nikop. Oocoacmiic. B. 11. 16. 

M Bukop. Mm. nrch. O- &- '-'M. 

■) Manuál o»ftdy f«l. 115. 

*) C C. Mu8. 1847. I bi9. 

•) Areh. arf-ib. Opis T i«in. 166ŕ. 



88» 



I 



íuif T liadniti, knéz Jun Nikolaides JiČfuskv, Že má koll&tory 
dva, jedtm je katulicky, tinihy lulheraitý, lutberaky pry horsi. 
Prosí za jiué míslo, puiiévailž mu velaii zle.'i V t&iii pŕijiaiiŕ, íe 
byli kolláttiri dva, véroii neätejní, oiotilo se státí, jako im pŕikinil 
r. 1603 v Nupomuce, že dosazeDi kaéži dva sobé pľotiviil, kceŕí 
rozkaiíiäD] nvvch kollátorl^ v ctirátué píkaobUi oeuvéntedliiá pulioľ' 
šení.') Zle liylo Urán Janovi v Turnové r. 1572, kdež byli dvojí 
kollátorové i stejné víry í Uóitelé méstští, Pavel bakalár a AdHra 
kantor tebda prišli s prosbou do rady, aby ae ujala farárt;; im 
strane Skalské pry byi pŕivítán, od strany druhé, ítobozecké, nie í 
pry není uveden, dotvrzeo a proto hcz ďúchodu.^) 

Postavil-iise kuéz aC tou nub jiuou príčinou proti kollátorovi, 
jiakoaÄel hrubé moci jelio tuze trjice až do vyhuáui. Vyiiŕuje to 
roku 1577 konsistoŕ ctaaŕi, pry „knézí veliká souženi trpí, iieb 
jicli kollátores na farách trpéti ubchtä. nybrž divným /pfisDbem 
jieh vyby?aj!, aiieb príčiny, aliy su z far hnouti museli, dásají, 
obzvlášté tím, že kollátorové to. co jest od Btarodávna k xwduši 
pro knéží nadáno, od záduši odjiniäjí, desátky a platy xdríujf. 
i vytisknouce knése z fary, na to mÍ»to kné^e nepoi'ädné z doäti 
malé peiiéžité suminy aueb z chatrné částky desŕítkové uajaté pH- 
jfinají, a tím netoliko knéžf se i^úžuji, ale také zádtiéí 1 duäe 
lidäké hyuou*.*; 

Pátráme-li po onéch .velikých souieních" a „divných zpä- 
sobech', jimiž leckterý kollátor týral kuéze svého. zabfedU jsme 
v kapitolu o hrubosti lidäké nechutnou. Bývalo zaj isté vždy ucmálo 
kollátoríl panských a mestských, kteh'. vldouce v knézi alužebuíka 
božilio, chovali se k nemu i pri slaboateth jeho alušné. Al« li, 
CO byli suroví, biid! sauii butí skrze náhončí své všecky druliy iie- 
ttrvalo»tÍ dúvolúvaii sobé proti ueoiilému knézi, od nadávek aí 
po bití. Položíme jen nékteré prípady na poznauou doby a ľidi, 
ochotné ozuaniiijíce, jakkuli stav knézský v XV. a SVi. stoleií 
CO do vážnosti obecné pokles], že následující pi'ípady pokláiiati 
jest ne vždy za obecné pravidlo. Když farár ve VoticJch. knéz Rosa, 
na kázaní v nedeli o falešných prorocích zmĺnil sc o Pikartech, 
rozleželo se pánu Buriaaovj Votickému slovo to v hlavé a pri 
komínu nlkací, když kuéz podávul lídu kulícii, j^l se puii Buiian 
zloťečiti a nadávali knézi s krucbty dolĎ a končil sli>vy: „Neclici 
téraítí!"*) Dal tcdy knézi avéinu sľ zlorečením výpoveď v kostcle 
pl-ťde vSíni lidcm a pri úkouu, na néjž kladu k^ždá kŕeafaiiská 
ctrkcv váhu ncjvítší. Iloku 1534 šel kterous nodčli knéz Jan do 
Opočna dloužit msi; jakmiln ho ahledl urozeny pan Zikinund Heŕ- 



'I Areh. arcib. Opis v 2«di. ISU. 
') Arcb, nifstotlrž. H 109. !5. 
') AciH forení, arcli. tiiritov. 211. 
•) SnÔmy C. V. 301. 

*) Rukop. Uosy. v dvorní kníh. fol. 16G. Téi UenSik r Zápiakicfa kn. 
Rosy. 21. 



PlfkoFf bneiriD. 



SÍT 






koYský z ^ebírúva, rozbodl kitň proti nemu; koéz Jan mu rekl: 
.Pane Zíkmun'le, neraCte kv»piti. neverte kleveláni ľnJakým!" 
Pán aeitil s kOQé, a osIoyít knéze nadávkou „lotl-c a zráiico 
popsky", nabil mu žilou pŕede všemi lidmi a pak ai bo svédky 
zakázal že to ua neho nikomu ccpoví, že do Opočna slousit až 
iii;()új<ie a ie toho bití nebude pánovi pripomínali, ani jeho bu- 
doucim.') Pouevndž se véc dostala do komoruílio soudu, patruo, 
xe knés pánovi bit( ävé pŕece prípOEiícnul. 

Podobných surovosti' sblhalo se v témž čase tolik, že r. 1539 
IcnÉžský snéin za dobré uznal vybroziti toterdiktem a exkommuni- 
kací tem, kteŕí ubližují knéžíni na cti, na tele a na statku.") 

Uvedeme nékteré }miy z pozd^jšlch let. Roku IftGô arci- 
biskup pISe Bobusla^ovi DoupoTci, aby se ospravedlnil, proc Jana. 
fiirare zvikovskébo, bil n nobatna šlapal.^j Téhož mku arcibiskup 
jjiÁ sľ Jana Chrta ze Rtiny, proč bijis a poiičkujt; ílehoŕf, dekana 
rfihtnlím Žatľclcóho.*) Knŕz Silvealr z Beneŕova oznamuje dulťjšl 
kuiiM-stoH rnku 1074, iv. pitn kollátoľ (ätcľnlitirk) nm ilutiiionval, 
,pro(' by pánu hrdý byl, na fare se opijel, a kdjž pánu ŕekl, že 
t-> )ir-iv'jn neni, tu pán že mu dal polilavek' ') Také knér Jan 
Čáshivsky. farár v mestečku líoľuhrndku, byl bit od Jana Hyle- 
bniniii Lii-ka ?. Ryämburka, a mél z toho ješté posmech prídavkem. 
Sináli 8B uiu ť. 1585. ,Cím ze jest vám bolil pan Jan ples. tim 
prej dŕevem, jako se do zebria vobybá".'*) livku lôíiy žaluje 
arcibiskupovi praelát horšovotynský, že se vrchnost nad uím 
aStŕá^á".') Od stŕäsánl k bitf neďaleko. Knez Daniel Vencelik 
Opavský, farár loušeňaký (Touseíi), viní r. 1614 pána Jiŕilta nílad- 
šliio Phchovskebo „z pohluvku"/ŕ Na téch pi-íkladecb t rozma- 
uilých pľamenä a dob sebrauycb dosti bud. 

Tu jen ješté dlužno ŕíci, že tRké nékdy urozeué pani pri- 
kľočjly ku knézí bitim, a to aspoň tak, že popudily k tomu jiaé 
liili. Kuéz Matej Litbochlebiua. farár bezdédický (Beídédire), sté- 
íiijft si r. 1595 na svou pani Justínu Pešfkovou z Lažau u arci- 
bi^kupa; prý prišli na neho jeji [lacholci s ľučnircnii a kyjmi, 
za nimiz urozená pani volala: .Svaaie zráitce, iorra knéžskyho 
v kozell Vezmete do vézcull' Pachutci rahali st- s ním. šaty mu 
potríuili a kdyč mu i do fary nnbiizeli kameni, popadli kuchárku, 
odrali jí šaty a nabili jí jako kuéi'i.") 



') Ea. komôr. «oii(lu t. G. a. % r. 1533. Í.A. T. U. 
*} Arcb Eem. Opía a tŕeboA. 
'l Ar«h. sem. OpU z nrcib. 1566. 

') Zem. arph. Rkp O. 5. f*l. 171 

') Kt svŕdoro, bdinor. soiiiln č. 18. G. 18- 

') Ar«h. »reih. Reoepta. Ópia v icm. 1599. 

*) Arcb. nmse;. lUtiny z KouHmi 

*; Arch. arcib. Kecept, Upi* v lum. 1595. 



ai6 



Tu & tam nčkturý kolliítor pľovedl uad hnj^/.em tu .moc'. ž« 
ho dal do vňzby jako zločiiľ;e. UájiU-li konaistoŕ svó jurlsdikce 
proti takovéitiu iiáslli, védélí piiai vždy príčinu, proč tak knezi 
učiuiti musili; jeden nechoval pry se mravDé. jiiiý neučinil poči-t 
z farních nebo kostutních vecí, tretí že clitéi tnjné utéci. Jindrich 
Frauk z LibÉchova £avi-el kiiéze Jiŕíka, faráŕe ve Strďši, do klády 
ze všecb svrchtipsAnych pHčin na jedaou; když se pak dostali 
pred soud komorní, pán tvrdil, že kiiéŕC zavrel do „jediié komory, 
v kteréí toliko nékteiú hodinu byi", k čeinuž odpovédél kuez, že 
v komorách klády nebyvaji.'j 

ITchýlil-H 86 kuéz, na aémf, provedena ,moc% k pmiskym 
aoud&m néktvrak ncobrntné nebo nešCastnč, uejco že aic nepoŕiďil, 
ale i škodu mél. Smutný toho ph'klmi /hŽíI kučz Iľ^ttiá^. ftiťÁf 
hostounsky. Byl kdys pred rokem IňäO na fare pod JarDslavem 
z Vŕesovic a na Brozunech, království Českého hejtniHnem. Když 
se na sebe i-ozhííévali, rytiŕ* kaHc vhodili kázal óa vézeai, kdež 
od nedele do pi'itka prý uic nedostil jísti. Pak niu poručil jíti 
„3 rychtáŕem, konSely i s úŕedDíkem Uanziem a pisaŕeiii na fHru, 
a kde co má na hromadil snéali; a když to učÍdíI, rekli mu. že 
to véecko spiší, aby m mu nie neztratilo, a pi-etiledavše jej vsudy 
i po uahŕím šivoté. káiitali mu na v6b jlti, aby jej do Prahy vezli 
ptťd paua admiuistrátora*'. V Praze úbohý človek sedel ve vazhé 
36 nudélí. porád čekaje, že rytiŕ ho v konsistofi obviní z uŕčeho. 
ZaUm pán pobral vsecko, co knéz mél, což si pokladal lAtiiÁt 
i s dliibeiu, jímž mu l>yl pán spravedlivč povinea, v pQl tretím 
tisíci kop grošťl českvĽh a, níco nad to. Kdyz se dostal z véienf. 
Qcpoineškav, zažaloval urozeného vylíis z moci u eoudu hťjtir.an- 
sUého na hrade Praiském — a — nevímt*, z jaké nešťastné prí- 
činy — lí obesWuf svéma nestiíl. Podlé rádu tedy propudl v po- 
kutu y.ŕí/-ľuím zemským uloženou tomu, kdo obe>lal z moci a in** 
stál: odsouzen r. 153U do veže; než ho (am pacholci spustili, 
muail nad to vše Isaiáš odprosili rytiŕe alovy; .Jakož aeni vilí, 
pane JHroBlave. z moci obesinl pred soud bajtmanský, i» siu aade 
mnou učinili bôŕe než který zIoĹ'iuec aucbo loupc/ník, protuž 
prosím vás pro Búb, pľo Matku boží, abytitu mi odpustili, ueb 
sem vám na tom svym obeslánf i avú j-ťči kt-ivdu nčiuil." ''i 

Ho:!hnéval-Ii se knéz s kollátory mestskými, vedlo se mu 
stejué zlo jako na pauském, zvlášté když „spttatovalo' *] se itinoho 
osôb na jeho ulišténí a vytiaténi. Kternlí ho týrali díichodťm, to 
raiiecbámi' do kapitoly o dicbodecb. Zde jde o pŕíkiiŕcnsívi ni/.u 
sprostejíiího. Eoku 1582 žaluje farár v Prach aticích Václav, že 
mu kľomé jinvxli pflkoŕí iiepŕátelé lejl pred faru. Toto vylév.-lnl 
sebyla za oaobo času nevioDá vtc Bylj to čary, které se lily ob 



') RagUt. sondu homivr. é. 11. J. fr>1. Ti^K. figo. K. 1644— IfiAS. 

*} Regitttrit liejcmAD. v mitn. 6. 2. JJ. ful. R. Itt. 

■) Juko Táborili r. 160S. Arob. mJstodrž. č. 114. 189. 



PNkoH knäiln. 



619 



* 



i 



práli. pred dQm, nby osoba, která ho prekročí, vyschla, souchotiiiy 
aby ji snédly. Farár čaráni siloé veril, a chtčl váf silou z obcu 
pryfi.'i Meusi zloniyalnost byla, když protiviiíct farárovi y aod sa 
Da faru dotloukalj, zvonili, hnézo ze sna btidiii, jak toho r. Loun 
roku ir)74 príklad.") Fariŕi ve vsi Bélé, Jauu Méchovskéinu, 
r. 1595 osadu í hrozili vypälónim. psäli mu na dvéŕe, na krchov, 
a, leckain mu vyvegili hlaveii, oliofalou Iohč na zuameDi toho, co 
ho čeká.') Iiékan podébradský roku 1564 žaluje arcibiskupovi na 
svfzeie, jichž zakouSi v obcí a zvlásté viní kostelníka; človek ten 
jindy Dfldbal?, niiHu&ii si pospíšil, zvonil a slávil ho pŕes zákaz dé- 
kan&v; pfedešlému kaézi Tomáši anvéšel smrdutých ptákň pod 
aDtipendiuiu, ten inusil pro smrnd ud oltáre utéci; „kaézi Adn- 
iiiovi Chytropaciisovi do kotlíku, kde je svécená voda, uašplíchal 
moČi' a konšeié s ním drží.*) MašťovsUy íaľái" utíká se r. Iôti4 
k arcibiskupovi o pomoc, pry v MašEové vypukl mor, a osadní 
hned bo zavtťli na fare a atrojilí se ho v dí zabfjeti kolíin, aby 
Domohl Ycp : když iitekl lio školy, clitéli lio zavŕfti ve škole, tťd! 
iitťkl k Hodlákovl do podruži.'') Roku 1573 prosil dekan iouutilcy 
konsi&toŕ dolejéi, aby ho dala jinam; pry parkmistr a všickni 
jsou proti nénju, a když oudy šel do kostela, uékdo naň hodil 
kaiuenem.") 

Ty a podobué násilnosti dély se nejhustéji pro v/ru, ale pH- 
koH zakoneelí kuéží také jen proto, že nekobo v kázaní uebo 
jiiiáč uaponienoli k lepsfinu životu. Df Bilejovský. když kaé2 na- 
pomína. ,hacd odporní jsou a bledaji príčinu, jakby mohli kuéze 
od sebe vysirnti, Ichkost i potupu učinili, bn nčkdy hrozí 
i bitím". ^) Dyty doby, že toui príčinou 1 horliví katolíci phečštf 
se svými dekany se potýkali a utrojlli jim pobyt v mésté velmi ne' 
prijemný. Arcipryét Fabian odešel z Pízné ,s posmécheiu", a 
r, 1583 arcibiskup posílá do Plzoé jiného kuéze bez vyzvaní.") 
A ponävndž nebylo pokoje, arcibiskup Martin napsal roku lôä4 
PIzĎanôm prudký list. 7 uém?. vyčítň jim , zbytočnou pýchu 
ke knÉžfm kaiolickým, čehož suadné rozuméti. že byste, dávajíc 
nám, což na skň svetské lidi niisiuší, uaučeof, tomu chtéli, 
abychom vám matované knéží do Plnné, s kterýmiž byste dle vfile 
vaäí 74icházeli, posílali". Na konec rozhodné žádá. aby mu dali 
pokoj a .radéji své rozpustilé poddané spravovali".") S arci* 
dčkaDem Flaxicm také inéli Plzňaué boje, a když je na kázaní 



', Areh. 20111. Opiey x Praohutic. 

*) S«j^stra puľkoiiBtr. B. 10. 

*) Arch. sem. Opiaj x aroíb. 1595. 

•J Areh tn. I.'jfi4. 

•1 Arflh týi. l.'.ji. 

*l Arch. íem Ruhop O. 6, 124. 

») Bile-icvík^; Kroa. eírkev. 124. e r. 1532. 

*) Arcn mas. lUt plzefi. 

*) Tamte. 



&'J0 



Kiiiba tfetí: 1. Kollitor » kníi. 



urazil, žalovali rOku 1593 arcibisliuiiovi, lioiiia mu vÄsIijak od- 
l)láť"jíce.') 

Po tŕech letech jíž zsae tu nový arcidŕkan Pi.storíus; poäla) 
jim bo arcibiskup Zbytiék. ,aby mesto katolícke, s. zvlášt na tnk 
\eliké Bilnici, nebylo bez faráŕe*. Kterémuž arcídéhanovi vedlo ae 
v Plzni také velmi nepríjemné. Roku 15Í'7 zavolali si lio na rad- 
nici, kdeá mi a úŕední pŕisnosU vyčutli všccky vinj', zvláátŕ tu, 
y« jim činí dätk}' na kázaní, a pohrozili inu. káybyse nenapravil, 
ie hj musel sobé pohledati niísta jiude. Arcidékan Davziijem vy- 
ie\] ttLiti viny PlzĎanítii) a skončil: „JiŽ vidím, že byäte dUÉli 
f.iiäro, aby vám mluvil, co byate vy cbtéli, a raalovanóho." "í 
ľatrno, íe slovo „maiovany kni'v.' již utvrdilo se u výzuauia svéin 
& bj'lo proti kollátorflra výčitkou. 

Vidouce pri vrchnostCĽh panských a méstskycl. klt-rak v hnevu 
/achiínejí 8 kufinťm, sediaci nebyli zdvorilejší, kdjž ae iia knéze 
íflzlili. Nejeden knéx byl od léžké ruky zbit^) nebo muael vy- 
irpeii škody na svém statučku. í násilný útok na faru. Kokii lÔlO 
vypravuje v soudé komorním ktiez Filip, kiyž byl v Mníchove 
fariii-eiii. žľ mimo váťiiká pfíkoŕí dalo se niĽ na ílobvtku a 
v domé Zjt--viiú zLfliiŕj»tví; prý tolio toužfval na kazutvlnici. ulc 
í'pravy nevidel iádné. a/, iimsil pijč.'*) Adam Vlašimsky. fiiráŕ 
v Libici, roku 1-^1*7 žalo-toô naŕikn Jan^ívi Žiteckému, dekanovi 
v ľodébrailŕch. ŕe iiikrAt lio zlonpill iiémečtf vojaci návodem 
sedlákťi; vzuil nm na hotové 50 kop a teď nedávno, vracejíce 86 
■/. vojny, zase od sedlákŕl vedeni jsou u:i jeho faru; „div smrslô 
íiezbndu na svá stará kolena; tak se nh odpiatili, že 14 let jíem 
byl racKÍ nimi; netrvám, aby se blízko sediaci tak nevážni uasli*.'"! 
liOiiinicky vypľÄVujc svým ncotcritinyra zpäaobem, že príkladom 
pánô dťjí se zlé včťi „i od nejšpuluejších, od técb aedlákň. mnr- 
taijfi a korydiiuň': pry nedávno se kdesi sedláĽi s ťaráŕem há- 
dali ; on jim ŕťkl jen. aby šli z fary ven, ale tím se rozlftili tak, 
ie ho „rviili, ani ple^e (kn^žiíké) uešauovali, ano jej i obnažili, 
z koutka do koutka vláčell. Kuchárku lopatkou firali, proto nie 
iipodohUa A dával o tom zprávu nám, io jťst nevedel, kiie jest 
sám, nebyl v nebi ani v pekle, nebo ti ihámové vztekle, jak jej 
ílo Kvýcb ľukou vzali, dobrou chvíli ji>j chovali, tak se splnilo 
chvíle té, in inniiíbiľt portabunt te*. Když pak žaloval, rada mu 
dáiia, „aby mel pacienlii' a odpustil po kŕestansku.") 

Kollátorík nemalý počet byli ie svymi kaéžiuii, jakož svrchu 
povédéno, ua mlre pi^ívétivé a »lLigné. Znami-uité mnoho jest 



•) Tamíc. 

■) Arcíh. jiiKťfi. protokolly kuím. i. 20. 

*) Acia kuiiais H. 3.^. rol. .m Hridiý pMpad; knfa Jan LedeckÝ, prolo 
£e iiBpotneDul fcdťlka 7. Pľezletir, MaäTÁlka, ebit hoU 1611. 
't Kn. DAifilriuit kumur. eoudii. it. G. tbl- E. 11. 
'■) Atcii. jircili. Ofm v zem, li97, Hťťe|ita, 
'} Lamniokj'; Eládáni. 



Wirtilsy «uv. 



021 



k 



8[)Hoviiteia knéžskjcb. kteŕl svym patronflm pripisovali a poíiá- 
vnli Zeleného čtvrtku avoja zhoinä a. jioá litenii riila. v ph;(i- 
mliivích mluvfce o dobrodiní, kteráž jim vrchiiosi proknzuje*) 
O .Uchitnovi Hasištrjn:<kŕHi r. Lobkovic. když v Ml. Iloleslavi 
iiiiir«i r. líÍ(J5. kupz AiUm Tťiaciiis napsal, že bj-val ,k služťb- 
Dfk&rii rírkevnini uctivy a upnuiiiy. luné dobroíiinc« v ncjeilnéch 
véťeclr.'j Nad mím mnoho jent. prjpadností, á« koDátoŕi paastí 
i mé&lHÍ velicti boriívé zastávali se knéží STých, když jim pro 
jskoiikoli pf"íciiiu hroíilo nejaké nebezpečenství, zvlášté od kon* 
sÍRtoH- Svrchu jsaie tin ninnhVch mi'stcch poznali. £e ta oclirttua 
byla jedníin z hlavních proatredkíl šiHii prote-ttaiitsiví. .Já roho 
k'néze z\ ner'oŕádnt'hn neináni," pt^al pyšne pán;"! skromnéji pro- 
sť^ali 78 kn<^ze svého mpštané. .Proiiiue, aby nám byl knéz Va* 
lentia zontífháu," l«b pfšŕ r. 1569 Novoméstšil strán íaráie u sv. 
Petra, ,nic se iiedoŕinil, pr«č b,v x Prahy mél vybyt býti".*) 
Mŕli U kollAtoŕi knéze radi, vždy b*l pi-nti kunsistoti nevineo. 

A CO dnrfi naposflalí se méitštf kollátoH za avé kiiézt: do 
konsistorc! Také sanii vá/ívali i diouhou cesto na jich pŕíchranu 
a očistu i'ŕi duchovní vrchnosti. Idijž uhodilit zle. m-joii venko- 
vané Kojetirtf. srdeční slc. ale nnivÄžUví, loku 157-1 v/ká/.ali, že 
ucvydnjí iaráŕe, že ho búdou hájiti íile i opatrili iiiéštaiié chru- 
riimští. líilj* jim r. 1604 poručil císaŕ, aby vydali knéíe Kašpara 
Pistoriusn, jt-nž k nim sc byl utckl z fary bikaiieckť-. udhoďlané 
odpovédéli že ho nevydají.'') N'eby!n-li vyhnuU, a knŕy. uuisel do 
trestu sc dostaviti, koHátoH |>t:č«vaii o jeho rodinu, inel-li jakou, 
R poskytovali mu pomoc v íalÄŕi aá do vysvobo/enl. Srdečná 
ŕiiilkn ľ>. kAyž. osadoi Panny Marte na Louží roku Iäí>[) do počtA 
zapi-njf, -*e byl pan farár u vézení, pridali sme na víno 20 gr."") 
'ľéf. tak roka Í609 v počtech bv. Martina v Prazc čtciiio: ,KnézÍ 
Janfvi Matiieidesovi pro vdéčuost páni poručili vína vzíti, že ctyi^í 
dni na rathúze Bedél. 2 pinty".') 

Kollátofi Oťhotni' zastávali knéze také v jinýth fšelijakjch 

Íhnoach, ne jen konsi'^t.oruích, a nebyla-li kollátorskii pomoc na 
otQvČ hntíd, vŔak miioliý knéz ae jiŕ domhivil a vrchnost svoji 
popohnal pro<íbami. Vííet r ]5r>7 Anna z Hriíilee tiynuvi Hvému 
Jovbitnovi pospŕšné psaní: .Ten kaplán nedá mí pokoje, než 
abych vám psnia, ie má n^jiikij nesnáz g Jihlavskými, a že ste 
mu ŕekli, ie a ním dva z ouŕoilu do Jihlavy pošlete, i prosím vás, 
íe Mk učiníte, neb já tak ro/Jiniim. jestli ie se toho nestane, ía 
»i* voD vo<Í tohoho voltáŕe trhne."*) 

•) Vlc na pFIkM Sie^oara Knlikti o pmvé a fé\ii»Bi etrkvi. 15S9. 

'I Sbornlk Tesacia Broiiekdtio 1, O. 21. miis. 

*) Roltop. n. .I. 35 Aroli. ufiiii 

•) Afch. pr«í. e. 31*7. fol. G. 45, 

*) Arab misioiJrt. Miesiv. IIS. Ifi. 19. Uiikup, O. Ď. I.Ví. V nrcfa. lom. 

>J Ka. xádnil V Miiria im [.nuil v itrcli. pruž, t r. 1655. 

') Kn. zidiiii iv. Mfirtína 1609. 

•( K-ipiál Tlícherúv. Uufcdp. Btr. 69. 70. 



099 



KnttiA tfeú: 1 RulUtnr -.i knčz. 



Urození kollátoŕi i mééfané, obzvlášté v XV. stoteCí, velmi 
iUDoho odkaz5 posmrto^ch ČinívaU z lásky ku koŕíim svýni. Xa- 
jdeä o tom dúitazy ve váech kšuftovnlch knihách.') Markela Ko- 
leioTská v l'lzui na pfíkUci roku 1490 iičiiúla odkaz pekný; 
otlkáztila .do domu kapLanskébo tčm knéžini. ktcŕí tu po spolku 
jsú, [in jich potreby 10 kop'; na proti tomu plzeňský Pľokop Kcš 
H" ti odkazuje „kiiéžíra farárovým" pĎl kopy/'j Krcroé peoéz 
[jOdkaxováay také &nty. Ofkn jinak Uršíla z Kuucdorfu roku 1522 
poniéila ťaráH u sv. Mikulásn v Praxe zubu iiäfií kromé peiiéz, 
a r. 1525 Mflgda Noskovä odká/.aÍa knési Jakiibovi u sv. Michala 
v Prase .postei šatň liodnýeli",') I klenotoé véd knéžfni zhtista 
posleriním poŕízeníiii oddávaný. Roku 1502 v Rychnové Jiŕik De- 
vátý poroačí farári Martinovi Bulískéiini „koflíček pro Jásku, 
kttľouž k uému mám skrze sIoto boží"."} 

Mestské rady n nékterých slavnostBcti ctívaly ävoje knéžstvo 
na pŕednim inísté, zvávaly je k hod&kvasäm úŕednira srdeŕné; 
v néktťľé určité časy zase na vzájem dávali se páuj zváti od 
knéze, ale prispeli na kvas z mešce obecného. Takž bývalo zvWst 
o posviceuf. O Vánocích. ua den Narozeai božiho dle prastarého 
obyčťjo cbodísali v Praze výbor z osaduícii s jinými vzácnymi 
pány i nidními navštévovat faráŕe na furu. a co pn tom víua vy- 
pili, zaplatilo zádusl.*) PH úŕedulm jaduaní na fare vždy a všude 
v méätech píjeuo víno na úlriity uiéstu uebo záduíí, takže takuvé 
jeduánf bralo a& sebe ráz p^átälátejší, byĹ poktadoici to práve 
zdravo nebylo. I když v treUech pobélohoräkycb 13. prosincc 
r. 1621 seäíi se na fare sv. Martiua v Praze aäk'teŕí ktičží s osud- 
nfmi, aby rozmlouvali o mandáte, jímž se kuéísivo protustantské 
od far vyháiiélft, uboíí ^rozmlouvali o svéin vyliroécní žalostné" 
a pH tom vypili Uvé piuty víua dlu atarodávuébo zvyku. *J 

Také vrchnosti urozené chovaly se ku knézi prívetivé a srdečné, 
zovouce ho ob čas na zámek k panskému stolu a zase naopak 
nezhrdajíce, když kučz pány avé o nlavnoati kostelni k sobe po- 
zval. Ovšeín pri zpupnosti tehdejšího panstva neobeslo se leckteré 
pozvául bez morálne škody knčzovy. Vypravujet Závetu r. ltJ07: 
alvolikrále knéží za príčinou vdéčnosti, na záinek oil páuä a panf 
pozTáni jsouce. rauacjí za stolcm, kdyí nejvíce pijí, ne tak samým 
sobŕ ku posmechu jako více ku potupe slova božiho kázati."') 



') N& pHklfld tnnotiu kunu v lUiart^il pH dcaksch i ô'S. k pniovlre 
SV. Btylpií. V «rch. prai. í. ÍSBŽ. téŽ z XV. sioleti. Tu jciJcti diííti naivní, 
Oitkavuje r. Hli Uororii Tiirnuvská pAl hopy k ev. Ondíeji t Prasc nkiičií, 
kdyi ŕitdný n huUoý buflc", 

') Af.h piwfi í. 223. fi>l. G. fol. 17. 

'I Arch. priti, i 9. 3X 109 a jinäe tn. 

') Kn. rychnovokA í r. l.ISS. 

*] Kniha lAdaii av. Martina. 160S vypili 7 pinet ta 3 kopy Íl gtoiH. 

') Kn, íáduSnl sv. Máriina v arch. praS- 

>) Schola niilica. ISO. 



SdpuittÁí 0(1 tni"*' 



Mi 



Mfltíj Koŕ.ka z Kyaarce, kni^z, atiy z»libil ^ pnnu Vilémovi /. Uožm- 
berka, pokleiil léuidt až na. etupeú dvorrik^lio §»ä1;a.: jezdil » k07.\y, 
délal kum«diu .po Frnutovsku* a ba\il páua iako blázec') 'MÁ 
se, íe snJečoou zábHPu inéli urození páoové, když knéze pri hodo- 
kvaiie zámeckéni spili. Tu se promeňovala srdečaoät panská v roz- 
puítílQst. Vypravuje kiiši Jiŕik, farár -z Divisom, v soudé komoľuim, 
vzav to na svou pfisahu. kterouž k svérau kuéžstvt učinil: „Ve 
Zruči (Zľuč) pozvali iné pao Zdeiiék Zručsky z Cliŕeuovic a Jan 
na kollaci (pitku), a uľpííjdu-Ii, clitpLi na umcdveŕi vysekali; i za- 
sadili mue za slňl a vopojili mne.' Pri loín pití jeden páii rlru- 
liému z bujné ni,v.sli ousCne daroval vetinici, a pak »e ^oudili. 
Knéz, máje býti svédkem toho dáuť. nu/apfel a vyznal v SDudft 
bez ostychu, že byl tak apíty, „že nepi-mui toho liic". Jinó né- 
ktťré prípady, jež v bujné ílobé XVI. vŕku polif-ÍĽliu Uťhyly 
vzácuy, odkládáuiií do stati o mrarecb kuiižskýcb. neboC nclie 
každé opití svésti jcu un rozpustllost panskou. Vážuý knéz st bez 
pochyby oiuťi iiedal.^j 

Zacbázel U kullátor 3 kuézem pékué, dosti j« pí'ikladtk. že 
kaé?. odineŕioval »e nejen liorlivým plnéoCra poviuuostf svj'cli, ale 
čiuil i jiuäč. seč byl, aby se kolhítoru /fivdčéii. Ct.c:iie v psiiiétech 
šliirych, že teii oueu knéz, byl-li pouékiid zámožný, pánŕiiu i obcím, 
když byli v rozpacích, iiojnohl svyiti gwšeín, ti-ebalé ovsení jeu 
pfijčkou. Jin Dikusc, dékau jičínsky, r. 1607 i bobatym Kutao* 
horakym dohodil v uouzi peuíze s d&Todem, „že je má v prá- 
telské paniéti'.^) Kiiéz Volyi'isky, farár v Semiletli. iul6l8 zajisal 
si v paiiíťti, ž« vrchnosti své. paiií Elsix Kateŕiuč Sniiŕické, po- 
vedomé tragickou .siiiťli. „s nebeziiečeustviin hrdla puuiáhal k stat- 
k&tn, ate a iiéjakym Unkušanem z Pražákých mést odjoia, iia 
ptnézfch ani šatstvu ulc mi dano uebylo, nebo pan Otia z Varten* 
berka t arest vsazôo a paoi s komioiasí zahynula".') 

Nechtél-li knéz pod kollátorcm sloužití. mitsil v ías sv. Havla 
aebo o sv. Jiŕí púl leta napred dali védéti, kc svoje místo, až 
vjprSf IbAts, opustí. Činili to farárove buď pfaeiniié, bud pŕichá- 
i«1i aa ziíniek uebo na radnici osobaô. Knér. Matej Číuovsky, 
dekan na Mélníce, yypovedél r. IfnS takto: „Vaše milosti, pane 
purkuiiBtre, páni a phitelé moji! . . , vinšnja dobrý a šíastny den 
a pH tom vsecko jiné dobré. Pri Iwiii vám v zuámost uvozuji to, 
jak na tom naše spoleŕiié zClstánf jťMt. kdyby mi sc byti mezi 
7Ámi neifbilo, abycli sám ua púl teta dal nnpi-ed védŕtí, abyste se 
jÍD^m správcem volne upntMti mohli, i tť(f (ak iiníw a oilpuäténí 
od vás berú a mvň váiiil dýlej od av. Jifn nejpvv pi-ištího býti 



n OvMM. ŽiTut. Vil. U5 Miifi. C. C. ieA%. ä^{). 
■) Ka. kuinuro. noiidn 7. G. t r. 1fi36~1544 fub G. ti- 
*) Ärcli. kutnoli, 0|)i^y v arcli, nem. 
'] Bibl. mus. 17. A. \S. 



034 



Kniha tŕeth t. Kolldtor n knŕz. 



nemfDfm. Pťotož o tom sami sebe i obec svou zpraviti budete 



nmci* ') 



Výpovedi často zapisovÍDy v paniétní koihy. Na príklad 
v Slnnéin r. 1595 16 ŕíjiia v mestskou knihu psáno: „Kníz Šimon 
Cerusynus Ijitľunéfický stéžuje si, že ua tom opatrení býti iie- 
Diflžt! a odpušiéut béŕe, aby n sv. JiH jiným knézeni se opatrili". ») 

Jau laltovy knéx. jenž vzal ii«Í»o dostal ŕádné ,odpiiŕitŔnf", 
slul svnbfldny n mohl be/:e sirachu uasloupiti niisto jíDé' „Když 
r. lÔlO pnŔťl kiiéz Filip z Mnicliovic na Zrnče, i učinil s iilm 
zminku píin Zručský, ŕka mu, kiiéže Fiiipe, jsi ii arobodný? A knéz 
tetl: piine milý, sem; ueb ítdyá sem mél sraliívu s Mnichovskýnu 
do SV. Havlfl, tomu sem dost ušmi!.' *) 

RyMi farár oänliní povabi>u í>vou ponékud suesiwloý, K^Uäté 
byl-li ílobrý kazatel: kollátorové slydisli výpovéíí uenuti a dávali 
se ve všelijaká jednaní s knézem aby ua ni netrhal Nymburétí 
vväIbIí r. 1584 k dekanovi svému. Václavovi IIoBtivaŕshému. císaŕ- 
skélio ryfbtái'e a šest člena mestské rady i s piätiŕem mistrem 
Felixem p»žádat ho, .aby se od nás och ej bal . ale a nami 
trval do vňle boží. I dal oiipovétf, že nevi. co by mél Činili, však 
í.f povoliiJB do SV. Jiŕí tt uÍľ dele".*) I kdyí dovédéli ae. /.e faráh 
niiní se z fary pryí hiiouti, posílali k nemu. Mélničané r. 1576 
usnesli fx. „aby k pánu dekanovi (Jirimu Mládežkovi) vystáao 
bylo íl dotázAmiu, nu'ní-li zde dyie po sv. Jifi bytí, pouévadž se 
jspráva dáva. ie by sobé jinde fary ptaľ.*) 

1 tii at! letkdy stalo, že saiuo obecenstvo, zvlášté Ženské, pro- 
Sh'aio knézť, aby limysl svoj promônii. Na príklad r. 1574 na 
ilSkana v Kounmi Jana Jičinského sehébl se „veliký poéel žen- 
ijkébo pohlaví' s žádostf suažnou; aby setrval & iieoddiáicel.^ 

Mely-li obé strany proti sobé co, jednaní 7,busta luainéa leckdy 
i trapné bylo. Koku 160S liŕcdmci záJušI 9v. Martina straíné, 
ale dostl avélle zapsall si o lakovém marnéni jednaní. Paalí: 
,Kdvž páoi atarší ráčili nasleihiiouti. že by knee Jan Včelín od 
SV. Jiŕí iiemél u nás býti, vy^láno bylo k nemu; na dotázku po- 
vHel. když on mlčí. aby pÄni starší oaadní také mlčoli; pro 
uctŕiif jeho vzato vína 4 pinty." A bned pod lím s Imévem xa- 
psáno! ,Kdyŕ ae mél knŕz Jan VÉelin do Litoniéŕic dostali, ne 
pri) nehu, ale pro Litoniéŕické (pŕítomaéŕ snídáuí rozkáíáno pri- 
pravili; vína pH tom sa 2 kopy 24 groôe."') 



>) Pktnecni knibn nu dékanstvi v MÔlnice VI. 3ä5. V^pis p. tajeionika 

ZRUIIStiU. 

') Arta cnriao L]V, Výni> Lnolnftv. 

*) Kn. koinor fíoudii Bvčdomi 'i. G. f'i>l. K. S. 

*) Aroh. Nymb. kn. emluv. II. 

'I Kn. dŕknntitví in^liiíc. VI. 1S4. V^pis ZniHBHtildv. 

•1 Ruk. Kecn, areh. O fi. 152 

*> Ka. sádtiči SV. JdMrtina v Praxe. KOS. Äieh. praž. 



Odpnlt&Dl od fiuy. 



I 



S koézem neniiiyin jednaní o rozlouíenf bývalo uékdy velmi 
krátke. Když roku 1593 OKaániil osade Mikulášske v Praze farár 
Tomáš äobéslavský, že [lújde. udvctou vzkázoli mu krátce: „Ačkuli 
aeradi tobo doslejcitají. nadávše se toho, že jtž tu pH voHiidé 
také äTé bnáty složí, však [tánu Bohu tu véc na ten čas porou- 
čejí."') Pracliatičtf zavolali aí r. 1575 knéze Petra, fnráŕti čfžkov- 
ttkčHo, }t^x\i je na kálaní pnhauél, a ŕekii tnu bez okolkD: A'o- 
névadž jako kollátorové t,é íarv sc vám mali bejti vidíme, liuilťte 
sobé moci jiné nifsto oi)Iíl>i[t." -) To hyla výpoveď veltni jasná 
a bez ryjednávání. Oäaduí kv, Klimeuta v Praxe cbti:li r. ]bl\\ 
oemilébo sobé faráŕ« dokonct- beze vší vyyovédi hned jiroiiustiti, 
jen kdyi jim tabrndí, co vydali za jeho „pHnos" *) S frtráíeni 
SYym llemerkou prihnali se r. ItíOl osadní sv. Vojtécba do kon* 
sistoŕe, a po velikčui kriku [lOínnli konsistoriáDé, že strany o sebe 
nestoj! pranie. Kué/. Uemerka oznamoval, že pôjde ud nich r&d 
a hned, ale aby uiu zaplatili, co se vydlu?!! nn stéhování, a nby 
iDu dali nékterou kopu odškodného. Po dlouhéiu, velmi dlouhém 
smlouvánl zúatáiio oa 10 kopách, a kollitoŕi i farár šli spokojené 
I od sebe.' t 

f Z farárske výpovedi čili O'ipušténí mívali kollátoŕi t.u mrz-uto^t, 
že musili sliánéti s nemalým nákiadem kué/e nového; však ílo- 
stal-li od kollátora výpovéd knéz sám, škodívalo mu na povestí, 
a kollátoH s nedQvérou ho prijímnlí nebo í ndmttali. Proto ué- 
který knés, Kaslechniir o chystané výpovedi, pHbthl na kollÁtoľa, 
aby získal íaa. Poučný doklad z PlznC- roku 1597. Arcidakau 
(Pistoťius't tou pŕíOinou pŕijde na radní dOm. Páni nm ozuamuji 
s dostatei'non pýchou, ,že sv mu odpnštéuí nedáva, nv/. kdyby 
oa jivejméno b'oší dal, my nejsme proti tomu". K tomu oznámil 
knéz: ,Já odpustení neberú a vzíii neiníofiu, u«>ili budv li nti 
dano, to prijmú a vdéčaostí, abych raohl toliko zde jako za kaplána 
jiÔBtati, dťivéŕujíc se pánu Bohu, ponŽvadž od toho jsou zde Ŕpi- 
télové. íe vTživeni svého dostanú." '■•) 

Dáno-li odpuäténi obapolné v pokoji, ľO?.louOil se knéz s kol- 
látor«ni a s osadou íirdečiiť pi-í posledtiíĽb slu/bách božích. A^^enda 
pod oboji radí evým knéžim, aby na odchodnou povéJÔli dflíod 
svého rozlouČení z písma. Méli praviti: .Nejmilejäí. znárno jest 
vám, že sem s vami pracoval pudle nejvyáäí možnosti své až <lo 
toho času, ale df písmo, všecky veci cas svflj mají, teJ čas pŕlšel, 
T Démito sc od rás oddéiiti rnlnfni, však ne lá'íkou aui pŕátnl- 
stvím, ale toliko místeín : oddélfm se od vás, nebo i pán Kristus 
□e vždjr oa jednom míslé býval, ano ŕfkávái, že musí jinému 



1 Manuál. omuIv t atcIi. pritt. fol. S2l. 
*) Areh. lem. Lbt. z PfKobatio. 
*) Arrh. zem. kníh. O. 5. lui. 104. 
^ KoiiaÍAtiirui knilift roudnli.'kíl fid. 8fl. 
*) Arcb. plxeĎ. Protok. koniel. 6. 2a 



Kniba tFetf.- I- Koltilior m 'S^ 

méstti VítSlÚ'. Po tom mé\ Icoéz nupiinieiioutí o&xdii síran vfrr. 
nC'o jste ode moe dobrého slychäli y. Zákona božilio, ncdcjte áu 
od toho zadnému odvésti, hy pak audél s nebe pŕlšel a jinak 
učil, neverte mu, a cemu sem vás učil. na tom chci veaele umŕiti; 
varujte se svflricfl, pletichá'riS !" Ďalšími slovy mél knéz dékovati 
za viečko dobré a prosirt z« dobrou pnmátku. .Prosím, aby chudý 
i boli«tj, atarý i mladý, kohokoli sem rozhneval anebo pohoršil 
na této kazatelnici. odpusttc mi, já také kaňiému z celého srdce 
odpouätíra. Já o vás dobré jniéno pravili budú váudy, a vy laké 
o mui}, mám tu Dadéji k vám. JesUiže se jest krio na mych 
hhsíťli xborSil, pronim, žo /n mue pdua Boha prositi a mne 
v dohréni pHpomfnatl budete. Já so váä oeodpovfdám, my se 
ješté nfkdy mfižeme jedni druhým hodili. Dejž Bäh požehnaní. 
Amen." ') 

^e se knéíi tímto srdečným spilsoheni loučívalí, neni pochyby. 
V téze sgŕudé, z ai± opisujeme, jgou o tom dAkazy. Ba čteme 
tu z r. 1520 í veräovaué roiiíiehnání, jfmž so knéz loučt a panem 
Žerotinem.") Jiné verše jsnu iti ua rozíehnáiii ilékiina s farári 
všerai; zove je v nem déluíky Vine ua vinici, vyznáva, že iiebyl 
bez vášaf jako vôbec žádný ilovék, a prosí jich, aby mu odpustili 
jako OQ jim.'') 

Farárove i tiskem vyihlvali své loucení srdečná. TaTtJÍ pro 
pŕiklad r. 1602 knéz Hiiauá Laadškrounský učinil, když se byl 
ro/louiil s osadou sv. Jindŕicha v Praze.'') Kriŕz Jiŕik Tesacios 
Woäovský, odcháztíje ?. Brodu Českého do Slaného, r. 1601 dal 
vytisknouti na svoje kollátory brcdské. meľi nimiž pobyl ya pfil 
sedma roku, dloubou báaeň. plnou verSovaných pochvál. Z nich 
i tato: ,Ne brzo príčinu dáte aniž ten obyŕej máte v tora mésté 
Ceském Drodé I nby kdy vaši vinou knéz pryč mél jíti od vás, 
to véz , každý v Ceském Brode," V jiné strofe dí, že Brod jest 
malá mestskú ohrada, ale zbožnosti v ní vlc, nežli v méstech ve- 
Hkých. Básnik knéz dosti prostoduäe praví, ie jini tu písiiičku 
venuje, .ponévadž mi nimi své zakonpenlŕko má". MQže býti tedy 
úmysl jeho podcuirán,*) 

PohHchu je&t v starých prameoech zapsáno nemálo pMhod 
ukazujicfch, £e rozžtbnáDf obou strán bylo také velnoi neenlečué. 
Zaŕátek jeho býval objčejné na kazatelniii. Nespokojený farár 
sseckíB buév, jejz mél k pánflm, na kazaielné obhroublými slovy 
vyloiil a vyloíiv. oznámil s/povŕil svou, Roku li>04 na pŕfklail 
vyslaní jsou v Slaném dva kouÉelé na dekaustvi, aby kačzi do- 



') Agendu v mna. nil(«p. C. S. G. 3. M. 06. XVI. stniell. 

'; Tárate. 117. 

•) Trniiíe. 115. 

*) Bxcropt v 11111!!. leii). 

*j Mnemosynon. Tlsít v mitii. f. 49. E. ľi. 




mluvUl, Že na kázaul trrdil, ktera'k r» mu deje kHvda a kterak 
jsou timozí již slovem božím pŕesyccri; [irý iit krivdy své vylož! 
purkiiiistrovi, iiu ksz&telnici aC sií iievyiustívií, do sv. Havla at 
^fcse ješté zdržf a s pány pokojné at se na konce rozejde.*) 

VýpoYéd ireŕejná na kazateluici a ne u kollétora bývala vždy 
znaraeníiu neporádneho odpustení. Byli koilátoH, že jí ani ne- 
itznávitii. Pri pruríkétn koliátorovi &Iechtickéiu niuhla mfti \ zápétí 
i násilí. Svrciiu i^-čeny. kiié/. Filiji, e«ž odebral se z Mnicbovic 
do Zruče, bral odpustení ttakascatclnici dvakrát nebo trikrát. Ale 
tobo odpiižténí aiii vestiiČKiié muichovšti neuznali ; aeboC když 
pHjeli Zruč^tí .s Dapíoanymi kuäsmi" a s vozy pro kvéze a jeho 
statecek do Mníchova, uderili Mnicbovští r. 1510 „k šturmu" a 
vrhli se na né, ,bili je a pobrali je se vším, dúvajíce j im zrádcÔv 
a zlodéjft", že jim chtéH knéze vykiásti; potom je ctí a včrou 
zaváhali a drželi dvé nedéltí imz jcduoho due a potom je vydali 
na Cerekvid k Leskovcfira, pánom avýiu.*} fitok na pŕícbozf 
Zručské ndAl ae \ noci; ráno na zejtŕí pusliU ae Mnichovéti do 
srébo faráre. brali inu statek. jejž zavreli do kosteta, čuleď ma 
svázalí do klady d s ním ae divné zaklínali, aby nikam neodcházel. 
Když po nékteréra dni Äles Zručský, nemoha se dočekati svjch 
lidiaui knézL', do Mutchova pHjel, oskoČiH bo vusuičané rozvzte- 

■ klenf oštepy, potrhali sa naii a ^ vé^o stŕelbu vedli, tak že pán. 
■necbav vady rýchle odjel.'} Z tobo téžká obžaloba.. Aleš Znicky 
viní bratry Leskovce pro zjimání lidí. Ale soud byl velrai krátky. 
Plihon zdvižen, ponévaiU se nezaĽhoval žalobce podlé zi"izenl zem- 
ského, nepostav k obvineným s otázkou, stalo-li se zajetf a jich 

TOlí. *) 
H "Iía odpor Mnichovským zase jiní vesničaTié, když se farár 
™8 nimi roKloiiči! a s koilátorem ue, zflijtali docela chladni. Na 
príklad r. 1580 méli osaduf gv. Mikulášc v Praze jakožto koliátoŕi 
ÍBry v Kojeticich veliké uesná/.e b kouaistoŕí o knéze kojetickébo 
Krispína, jejŽ konsi^toŕ uznávula za blndaŕe. Když si ho konečné 
osvobodili, R konsisloŕ povolila, utekl jim; rozloučil se na kaza- 
telnici pouze sc nedláky v Kojeticich, kollátorčtm srým se ani ue- 
opoTédév — a sediaci neííkall nie.*) 

Byl-li pŕilift rozhnéván, knéz odeäel z mÍHta svého pred Casem, 

cot se mu kládlo za ptonevéru. Náhté .adpnäténf bez výpovedi 

bývalo oH kollátoríi msteuo. Píše r. 160H rada rakovnická svyiu vy- 

, slanom na aném do Prahy: „Toužebné vám oznamujeme, že jest 

nan dékao uáš, nevime za jakou príčinou, pozdvihl a beze vší 

spovedi do mést Pražských odesel ; prvc vsalc než to učinil poslal 



■) l^ulnM. Pamäti Slunélia 14- 

') Kd. komôr, soudu. ŕ, 3. G. E. 6. E. 10. F. 8. 
l"> Taniíe, E 12 
\*i CeUkav«k>'. Arch. (í. XII. 416. 1511. 

*) HannAl. osady bv. Mikul. hl 105. 



638 



Kniha tfeti: 1. KoHátor a kuffí. 



díid pijftnl i vysl&ii jsme z pro^iŕedka svébo k n^tnu jUté oaoltv 
s tím doložeaím, žu za vami ten Hpis jeho poslntí a, jab pro dí- 
č«niuou a skroviiou véc od nás se trhň, ahyste o lo s jianeni ad- 
miuiatrátoiem proinluvi)i, chceme- To i jiné vyslyštiT. 8 treseníni 
2a odpovóJ dal, že to učinil zunálilení, žädaje, abychoín to mimo 
Kcbe pustili; iiroti tomu my uícmtí nuasnámili, pnuBtimit to iiiitiii) 
sebu nebo nťpouštíme, pro tu príčinu, aby rozumeli mohi, že mu 
uepodlfzútnť. Nicméaé do Pruhy udeŠe).*. Na kooec ŕÁdá rada, 
aby ho stfliali u udministrátura.') 

Méluicky dékati Václav Kozáček Novobolíslavský r. Ití09 na 
veliký Lučv kolUtorA vzal bez výpovedi odpustení takto. Prineal klííe 
od Ifostela na radní däm a ätručaé oznáiDil, še ,vív«ji zdť v tyla 
bídy sloveiij božím podlí obradu, od pána Boha sobé svéŕeuého, 
potiluliovat) tieuiíni*. A dokázal to ^kutkem. Pŕídti t^vátek aešlo 
se drithné Udi do kostela, ale knéz z fary nevyšel. Lidé musili bez 
buboalužby domň.='} Z toho ovšem tuJÍá žaloba vznikla. O uéco 
krotčeji provedi touž véc dekan ve Slaném. Roku lliOtí cisársky 
rychtňr Mráz oznamuje ou3tní relací, že ae mu paa dekan v Praze 
ztratil a poaavad ío o uéiu ueví.^^ 

Jioáč nebudiž zamlčováno, žu podrobnou vinou provinil se 
r. ItjTO BÚm administrátor (MílniĽky) ze strany pod oi)0,ií, Jlaje 
na Malé Strán* n sv. Mikuláí-tí za faráŕe byti, na tom s Malo- 
»tr»u»kymi zastal, že strana sírane päl leta napred dá ztiáti o svém 
rozioučeuť. Ale adiiiluisrrátor odpuátéui uevial, uei z čísta dobra 
dal se uvésti do Betléma a k av, Apollinán. V Betlémé na po- 
smech Mikulášskych nn kázaní Bohu dekoval. že mu od uich po- 
iDocl ráčil; a u sv. Apotiináŕíšt: »& kálaní rozhlasoval, nže Juät 
čas dlouhý v podruži byl, ale í.a juž ve svém bude'.^J Kdy2 tak 
ÍÍDí duchovní Tfchnoat, proč ne jiny bnčz? 

Od sleclttické vrclinusti odejíti be/. odpustení bylo i nebuz* 
pečno. Pan Ždeiiék z Prorubt r. L510 nad fiirátem v Bezué, Janero, 
o HÔinž SK pOHze douiníval, ie mu bez Oflpiišténi uteče, tak msiivi 
si vedl, že ho dočíHta oloupil: sebral mu 16 vepŕft, 122 korcfl 
obilí, hľiích, mäso. maslo, sadlo. äfll. pivo. víno, svíce, slaniny; 
vysi'kal i truhlu. Soud komorní naŕídil, aby pán, co vza], kiiéei 
zaplatil.*) Proti takovému podivuému šlechtici. jeiiž z pouhébo 
domnénl kuéze ioupí u tyrá, avedeu buď pŕ>liš shovivavý Mikulái 
Trmický z Trmice, jemuž koez. r. I6('>5 vzav a dostav odpustený 
nechce se buouti, „neposlubuje, ploty, hradi>y, stŕuchy láme a 
páli;* Trmický snažiié jiroitf, aby arcibiäktip äáni kázal knézl 
odtud pryč.*j 



') Kopi^ v arch rak. z t. HOS. 

'i Pitméuii kniha dákunatvi meinického VI. 87, V^i« p. Zumastllfiv. 

•) iMC-liw. Slané. Tň. 

<) 2 srcb, NoBtÍ>sk«^tio. Opie t 2eta. 

') Kejfief. Boiirt. Itomor. Ô. 24. A. 6. íol. 1T6. 

*t Areh. arclb. Actu. OpÍB v zem. Ib65. 



Útíkj- kiiížflv. 



A29 



» 



I 



Vj'sk^lli se také kiiéží, kteH ŕádné odpustení vzarše, odťhá- 
zeli tou tnérou nepoŕádné, že kollátor je pak inusil hoaiti. Nej- 
častéji stávalo se to tím, že knéz, pokltldajo aéjaké dluhy a ae- 
doplatkv sobé povinné a aemoha jicli po dobréiit dobití, pobral 
z kleuotfl kostelních nékter^ kus, aby se jím poliojil. Již r 1514 
uakzli jsmc v praincnech jednoho. Byl to knéz Toináä z Dobtau, 
jenž ulekl s klenoty pánu Janovi Šíénovskému.') Tíra provinil se 
mimo jiné také historik čvskj Václav lUjek- Roimitáíšti podali 
r. 1627 nn neho íaloba, že oiicházeje pobral s sebou veci kostelu 
a fare uáleíité.'') 

Knčze Jana Miscna z Žaboklik taková svépomoc byla by 
ináluni život äCíilH. Chtejť se hojití, pobral r. 1565 sedlákňm, 
ktcŕí mu dliižni byli. dva kalichy stŕíbrné (z let 1474, 14í)G), tretí 
cínový; dvé pixides, pytiíček ke kaiiciiu a šiitek, tri ornáty, 
z nichž jeden vetchy, korporál a dvé stHbrné Ižičky. Sediaci, avo- 
lavše se k šturmu, honili a dojeli ho, & kdyby nebylo ochrany 
nejakého syna písaŕova, byli by ho zabili, Ve rvačte ztracena prv 
jedna Ižička, a bití bylo dosti.'') 

ťro zvláštni príčinu mél byti honea a doptáván knéz Pavel, 
litery faroval ns. fare domasovaké na Morave. Kollátor Burían 
Žabka byl pŕeavčdčen, že ho knéz 2e msty očaroval. Proto sám 
c(»af p(3« hujtuianovi moravskému, aby knéze shánéli.*) 

KdjŽ rozeétil se knéz s koliátorem nebo s osadními v nevôli, 
obyéejnÄ msta pak jebo byvabi la. že jim nadával, je poiuIouvH.1 
a tím pairným úmysleiu. aby nedostali knéze jiuého. Dekan Adam 
KouHmaký. vzav roku 1587 odpnštéDi, psal o Poliíských, že jsou 
inezi nimi uékterí kozH gmrdutí a trkaví, a když prý kázal ua 
.jťjicb ueŕády, že nejiuáč drživali. iiei že čert z neho mluví.*) 

Ma kouec pŕiponienoutt jest, te radné odpustení nvé mél 
knéí: také OKnámiti v čas uejeu kollátorovi, ale Í své vrchnosti 
duchovní. 

Kdjž íi-ízeua v oásiedcích majestátu konsiatof protestantská, 
nejedna sbéhla se o knéze hádka me/i koliátorem a kouslstoH 
O STobodu knéjiskou; konslMtoŕ mnudŕe chtivaia pŕekáíeti veliké 
moci kollátorské, až navrch vzrostlé. Za jediný r. IGlž je v kuize 
Uonaistomí nékoUli paaní vétéinou mestským kollátor&m poslaných,") 
aby knéze nevyhánéli pred ŕasem, alebrž aby mu dali /.avčas 
puiletni vypovéd Téhož roku Pisečti zase naopak ntíchtéli pro- 
puäliti knéze niistra Viktorina Vrbenskéiio aui po odpustení; ía- 
(ovftli u defeusorú, že odpustení nevzal ŕádaé. Kociäistoŕ se knéze 



*) Areb. kapitol, kod. VL 11. 349 

t Pataeký v C C. Mua. 1864. i, 12. Äfob. Pím. VIII. 547. 

*) Arcb Hfcib. 0[iis v xeiu, 1565, 

'i Arch luíHluilrÄ Miii;<iv. 6. 62. 8S. 

M Adimck BAsoda niite\ X. 446. 

*> y nikup. II. 23. zvm arch Jeden lÍHt (ful. 1^7.] do Jaromfife o knfiM 
[HicbaU Sufikovskélio. 



630 Kniha tfeti: I. Eollátor a knfiz. 

ujala, tvrdíc, že u ní knéz položil píífiiny svého odpustení, a to 
že postačí. Písečtí vzkázali, že knéze nepustí do Nemeckého Brodu, 
kamž konfirmován , byt všecky defenaory sjezditi méli ; prý 
„chlapské" obci Brodské neustotipí jejich mesto, neboC oni pro 
dOBažení majestátu hrdel svých nastavili. Defensoŕí rozhodli, aby 
dekan dal znova poradnou výpoveď pOlktnf a v nf aby dostatečné 
svým kollátorúm vyložil, proč chce odejfti. K tomu rozhodautí 
odpovídá konsistoŕ slovy, která tehdejší protestantské pomery 
osvétiují. Prý se Píaečtí zdrŕovánfm knéze vlastné nad ním mstí; 
je strach, aby „pŕíkladem Pfseckých jiní nešli, ehtéjíce se nad 
knéžími pro vzaté odpustení vymatiti; púide za triumfem Píse- 
ckých i to, že knéží búdou jiných mancipia, neb kdyby se který 
hnouti cbtčl, by dosti časné odpustení vzal, mimo vAli zdržován 
bude, a zameškaje vinšovanou pŕíležitost, neb bez míata býti, neb 
svých poslucháča poslouchati by musel".*) 

Však marné námitky. Defensoŕi drželi s koUátory proti 
konsistoŕi. Dekan písecký obdržel rozkaz, aby se „z Písku ne- 
híbal".«) 



') v rnkop. B. 23. ful. 122. Zemskí' nrctiiv 
') Tamže. IH. 



II. 



I 
I 

I 



o knéžskýoli dúchodech 

tKníiské beneSciiJiii. ZáduSI, jeho pŕijmy, správa. Petic? kcistelnf. FAra; 
koHabé dumy neUf. InviMitäŕB farol. Dfichod koŕžsky v dobé himiraké Stnjecl; 
deultek. Faráfstvi éili grunty ťarni. Rpgistrn ílŕlchoilil v miále. Dúcfiody 
v XV. stoleti; v XVI. .licb veliká roímatiiroat, DílcUody ňu môaiBkéra, piin- 
Bkéni potlacim, rfioiénky a pŕipa'3fiosri. Dury o svátcicti. Fouŕ na íaH. Ko- 
Ifldy. Ff&ilky o nž, Platy za poBliihovÄTii cirkevní. Pohfebni mikno. Pl&t z« 
tnJi; M obUJky sv£t«ké a kanHtelaiiľŕ. Bŕenierm ŕantrskii. FatM éítÍ kuSxe 
mlátiť i učitele. Pokasr o zlepíeni dúcbndu. Pokusy nectvalné. Farifskj 
éenk )iiva, vlna. Výdélky nedäntoJDé. KnÉxi akmcaviLiä Neaná'£ o doaátky. 
Dúcbod k«planakj. Dächud &e Stoly. Duflcíenti. Kné& v etáH) 

Doktor Židek. Iškaŕ Jiŕího krále, pfíe: ,Bylo v Čechsícb ve- 
liké itadáDf, již zloupeQO jest, neb z neho knežl sou veliké buj- 
ností roiiaté živí byli, i proto prišla pomsta boží, že nie nemají 
sneb velmi málo"; pŕi tom tlotyká ye doterny Židek čťské pôvaby 
ŕka: „Četh, kdy vyjde v zboáí a dflstojenství, nebude-li na uzde 
spravován, jest velrti bláznova véc, neb v Némclch sou také na- 
daní, však neni tak slyšeti o zlostech veikj-ch jako t Čechách 
díly se.*') Husitskou bouK rozdelili sc o bývalá veliká nadAiií 
duchovenská, jakot jinde vyloŕeno, páni všuch vér, pri čemž 
i císaŕ Zikrauiul dohry podíl iia sebe strhl. Knéžiitvo niusllo pre- 
stali na výžive, kterou obinezil a určil kollátor. Neurvale. však 
správne mohli je^té r. LúOó Pražané v^kázati jednomn ■/. faiáťň: 
.Panství žáduého nťmáte, než toliko za službu vaši od ná» in?:(iu 
a ziplatu béŕete.*') X málo let pred tím bájí sk knéil kali^ní 
proti Týtkám ruzmaŕiloäti, že ,uiaji skroviioäC vyméŕenou k živ- 
nosti*, prepych a rozmaŕilost že jsou jinde, veliká naJání že sc 
sajdou jeste v kačžatvu kanovaickéni, mnišäkéna.') 



•) Sprtvovca- Opi* v iidív. knih. 17. D. 2 atr. 11. a 63. 

*) DiplomaliF mnsejiif. 1^05. Z riiko[i. kHiovnick. XXII. A. 1. »12. 

*} Biucop. nniv. ko. 1í. F. 2. 1493. Mauiiilintk. 31. 

34» 



532 Kniha Ueti: II. O knéžakých dfichodech. 

V prvEÍm kuse má obrana husitských knéží pravdu. Vý- 
mluvný doklad ze života tehdejšfho o tom podáva ve své kronice 
Nemec Butzbach, jenž v študentských svých letech kolem r. 1487 
po Čechách se toulal a zdejší pomery poznal. Vypravuje, že český 
husitský knéz vede chudičký život; prý se mu netrpí, aby néeo 
mél víc, než nutné potrebuje.'} 

Druhý kus, že totiž knéžf kapitolní zachovali si pro prepych 
mnoho nadaní, slučno uvésti na pravou míru. Vímef, v jaké 
nouzi bývala zámecká kapitula, než sobé téžkým skoupením nebo 
vyplacením statku uchvácenýcb ponékud pomohla. NatoŽ kapituly 
chudší nebo rozprášené, jichž členové, aby se obživili, musili dáti 
se na fary. A jestli králové podporovali nékteré kapituláry z mince, 
což skrovný to byl plat, a jak často opominuli úŕednící platiti 
ho! Karlštejnsky dekan míval ,od starodávna* týdné 45 groŠA 
bflých;*') a když mu Vladisláv král r. 1513 dal právo vzíti k sobé 
dva kanovníky, korála (choralistu) a pachole, aby denné na hrade 
péli mše a hodinky, určil k tomu týdné 2 kopy, z nichž kanov- 
níci méli raíti po 20 groBích.^) Pochybujeme, že na takové dft- 
chody se kanovníci hrnuli, zvlášté když vime, že i ten plat za- 
stávala mince královská dekanovi dlužna. 

Než vrafme se k farárom. Výživu poskytovalo jim obročí čili 
benefícium, jehož dotace zakladala se na vlastnictví nemovitostí 
i na kapitálech. I)Ie učení Husova neméli kaéží svetskými statky 
vládnouti, a protož strhše obročí far na sebe, kollátoŕi je promé- 
äovali, pokud chtéli, v statok zádušní, z néhož dávána knéžím 
výživa. Dlením doby, když zase pŕibyly k záduší nové odkaiy, 
z nichž nékteré výslovné týkaly se jen knéze a ne kostola, zase 
činén rozdíl mezi obročím Čilŕ prebendou, kteráž byla knézl za 
dächod, a jménfm zádušním, z néhož kryl kollátor náklady na 
kostel. 

K prebendé, když ae do XVL veku docela vyvinula, náležeiy 
platy, které dostal knéz na hotovosti od kollátora; stojnou váhu 
s platy mély rozmanité desátky, které platili poslucháči jakožto 
desátý dil z výtéžku po'ního a jinébo; bývalý dávány knéžím 
v první cirkvi dobrovolné, než dlením doby utvrdily se v závazek 
právni. 

K záduší náležeiy pozemky polní, lesní, vinice, záhrady, ryb- 
níky, dvory, domy, krámy, vsi, statky movité i nemovité a roboty 
selské. NestaČila-U na výživu knéze prebenda, ovšem musilo po- 
máhati záduší. Knéží i husitští tiskli se k jeho statk&m dosti 
záhy. Vyčítáe jim již Chelčický, že se zase zapletli v zemské zboží 
a že jako páni tohoto sveta panují.') 

*) Becker. Cbronica. 64. 

') Arcb. mlstodrž. Míbsív. 69. 430. Roskaz cisaf., aby se nesadržaral 
plat teo. 

*) Diplumatáŕ mns. 1513. 
■) Postilla. 14. 



ZÁduii. 



6S8 



• 



I 



N'ež zevruboé Tyložlme o dúchodecli knéžäkych. nebude od 
tnísta prvé zevriibnčji |irohl«dnoiiti veci záelusDÍ. Dotace k zAduší 
fwcházely & Ľejvétňí časti ze starých odkazQ, které dleníiii doby 
aovýtni odkazy a nadacemi sc roKiiiDužovaly. V husitské I po- 
huititäké (tvbe knéží se pričiňovali o ruzliojnem' zádušnibo jinéaí. 
Cinivali tak objčejaé pri smrteiné posteli svých véŕlcich. R. 151íi 
oznámil méštan pražský Burian osadoim sv. Jíiidŕicba: „Byl umne 
knéK Pavel Dapomtiiaje niae. abych néco k oaade odkázal, jA mu 
povédél, že domek ävfij k osade oddávam." Vi 

Pro pi-íklad, za kolík cenílo )>e Ví^ecka zádutif aa statky a 
stálymi platy, uvádíme, že r. tš57 šacováuo zádusi Týoské, jedno 
7. nejcbudžfcb, oo do pozemského statku za 40U kop míä. a äuinniy 
hotové na úrocích bylo 2500 kop.') Sv.-Michalaké zadusí udalo 
roku 1632, že má ves SkaUko, 600 kop pHjmft hotových a na 
úrocích 10.000 kop; sv.-Haštaiské ceni si príjem roku 1(>20 na 
2783 kopy; sv.-JiUké 817 kop.») 

K úročním platom náležely snad všude kravy, které si za- 
dusí boupilo nebo zdedilo a hued pronajalo. Ze zádušní kravy 
platil, kdo 8i ji najal, v XV. veku 2—3 groše, ale ne pouze do 
života krÄvy, nébrž ten plat zastal na domku stále. Živá kiáva 
po smrti stala se železnou, ač mohl se vétäf suramon z té povin- 
oosti každý vyplntiti. V XVI. století byl úrok za kravu 4, ó grošň 
českých čili 10 iníš.') Na Moravŕ krava ielezná nešla ročné púl 
osma groše bílého v letech 1G14 — 1622.*) 

Počet zádušních kráv byl rozmanitý. V Bélé r. 1503 raéli 
jich jen pét,*) v Pardubicich r. ]5í51 počíta, ae IB kráv, z kterých 
byl najem ročné po I libre vosku, a kdyžby vosku nepotrebovali, 
po 10 groších mís. ; ^) roku 1612 v Pŕelouči 67 kráv zádušních 
bylo.^) Také k prai^skym kosteläm náležely železné kravy. Jan, 
Starý vážiiý z Týna, odkazuje roku 1535 koätelu av. Benedikta 
n kop mll., aby za né koupeny byly tri kravy, a ty „aby byly 
dány na najem takovy, aby z jedoé každé do roka dávána byla 
na véčnost libra vosku, a to svetlo aby horelo".") Pražské kostely 
oveem dávaly své kravy v najem do vesnic. Koatel bv. Vavhnce 
na Oujezdé luél dvé své kravy na pHklad ve vsi Makotfasech; 
r. 1604 pŕenesl si je na Smfcbovjoj 



•) Awh. pnií. í liHt;. 119. 
■) T^Díki BidĽgDi ku. lit. N. 
*l T«to s jitiá dstA v Cliaosu aľcti. pnfa, 

*) V Honoví 1581 dňan j»lovic« • Däj«n sa i gt. č. Winter: Knlt 
•Vr. I. 468, 

•) T«HÍ. Il«Hng«r-JaDotiiek. 244. 

•j DnUuf; B6lá. Riikop. v mui, S4. 

M P<)^«t p»(lub. II. v mna. 3). 

*J Tamie 6 III. t>]. 

') PH deskiob xftm. Miscell. 9'2. P. 18. 

■*) Ka. láduii BV. Vavŕinoe č. 319. 



031 



Kniha tíutf : II. O Icnéžsk jch dúebo^leolL 



Mii»o stálé platy a. dAchady mélo záduäí náhodilé pŕíjni)' ze 
zbožných otlkazft, ze aoukĽomycii stolíc r cbrámé, z brobfi v ko- 
Btele a mimo koslel, ze zvonení, ze !;véc potiŕuboích. '} pokud ne- 
pHpadiy farári. V Praze brali v drulió pôlce XVI. veku od hrobu 
v kostele 10— ÓO kop gr. bílych. nii bíbitové od 2 — 15 g:fošú 
bílycli.^) Pro phklad dúciiodu ze zvona stdj m ŕáil sv. Mlkulú^e 
v Praze z roku 1520. Od velikých zvonQ bylo plaiiti 5 groéfi 
hílých, od malých tri; d&l-ti si zvoniti nékdo z cizf fary, plutíl 

1 kopu iiiíä., a byl-li elovék ryliŕeky, platil dvé.^j Dle počtu par- 
dubického z r. 15(i4 velikým zTonem za teo rok ztodíIÍ 20 osobám 
po 10 groších, což vydá ä kopy 2(í groša; desíti osobám zvonili 
menšími zvony po O a 4 groéích, což vydalo úhrnem 40 grošfi.*) 
Dle ztiduänilio počtu nymburskéhu bylo r. 161 L devét .ľuner' na 
80 groš^Ci, 10 fonnafi na trí grošu a 16 pohrebných zronení na 
pftl tŕetího groáe,*) 

DQchod ze Z70uú. byl zkrácen ú to, co platití mitsito záduáf 
ivoDÍkQm a pulsantúm. Na príklad Pardubičtl dávali zvoufkovi 

2 kopy platu atálélio, MladoboleslavšU roku IGIU dali mu jľq 
44 groše.") 

Na konec pŕíjmfi zádušuích zmĺniti se jest, že vrcliDQsti na 
prospech zadusí odpouštívaly poddanským mestftm nékterou čk%i 
liroku QĽbo 308U, ktťrýmž bývala povinná, s vygiowuým určením, 
aby ten pem'z byl na vychovaní faráfii a knéží nebo na kostel.'l 

K správe zádušníbo Jméuí byli od osailoicb nebo od konéelú a 
od vrchností volení s obce úíedaíci. jimž bylo též atarodávaéjsí 
jmčno kostelnfkúv.^} Kostelnlci od úŕedníkä déUti se začíuají, pokud 
[prameuy svedčí, od hrany XV. atol. k XV!. PH kostele sv. Mikuláfle 
v Praze slutí r. lôSO ti čtyfi, jimž näleželo dbáti o zádušní jmôní, 
(itiŕedníd; jĹoí 2 sluli zakŕišČané, kteh' dbalio ko8telo( parameuly, 
ajiní čtyH slull kosteluíci, co dbali o kostel, o jeho stavbu a či- 
stotu.") ÚŕednÍĽi neboli osaiia méli svou pečeí. Mikulášští v Praze 



'J Roku ISOl iinévá ae vSecka osada Týnski na ontidiil BT.-lUvRluké 
v Pratfl, „kdyí koljo k sv. Bonediktu (jeĽÍ ri^)cŕ.el Tíonkýin) puciiov&vKJi. 
Iv íÁdného svétU |iľi louj kunttiie neiatiecliávají. Arciti. prtií. kii. !L^(1ii<. IÍL 
K. Ío\. K3 OtuLdiii tiv. Vnleatiiiik v ľrnzc si r. Ih'i'i naHdili. alty väccky svIdc 
■i pobŕbA byl}' ke kuat«lii äblrány, kdyby ii«b byli> mnuliu, ul>y uluupaly M 
a vosk vkľiiliy pŕcpuálén^ aby ea etiboviil, NéWCcrŕ svice £« |iUt pQjíuvúoyi 
jiiié, iiujtep&l — uieSoice — cbuvácy iic mäí. Arch, praií. lialtu. \b\. Ul. 

'j Ärcb. prai. li>t i. 451. 2\. 

'] Ka. záduäni v arcb prti2, 

') V mue. rukvp. paidub. i- 11 D. 

') RokÍg. iiidiií. nýinb. 

*j Po6«t pardnb. mus. II. ful il. r. 1561 
Poŕet bolení lit. D. 

'] ismi Fvrdiaatíd l{akovnÍaic;ŕi" odpustil 20 kop 6. i ourolca, kter|f 
d&vftli na KŕivAlcIát. Veps^no <lu knih tnunskfcb 

•) Vi-j! u iil«b iiiife Kiiltup. obr. I 468. Iľ 603. Tí£ v Tomliove Praze 
IX. 105. 

•j Maaniinfk osady v arch. praí. 



Petke koafeUI. 



BS5 



I 



I 



méli cídotou na čeiiié äúôŕe.') Kostelni'ci, byvše zŕízeni staľudáv- 
iiého, nabyli liiiaitskym prevrátení pri sprivé jraéni vétéí váhy, 
neboC konipaktáty zakBZOváao kaéžím, aby vládli svetsky. Vládli 
ledy samostatnej i od téch dob kostclníci nebo ourednici. 

Úŕedníd na péči mivaii získati pttoíEG, zvlášié když v jwklad- 
uici zádušuf jicb cebylo áoat.»tek. To čiuili pťticťmi čili žebrotami 
a oférami obyčejiiymi nebu. byla-li veliká potreba, ubírkami v ohň 
nunjoŕádnytui. Cbodív«H ouŕedaíci a kosteloíci po douiích a za- 
pisovali v registra, tm kdo ,z lásky" dobrovolné duli, K tabovó 
poati po doniech aejapíš we odhodlali koBtelnici, když šlo o mi- 
kladnou stavbu.-) Pravideliiycli petic býval pri každéni kostele do 
roka určitý počet. Byly peticc o božích hoduch, o posvlcení a 
v rozličné výťoČDÍ Bvátkj. Kosteluíci u sv. Martina v Praze drží- 
vali m rok 14 petíc čill žebrot,^) dvvH putic bylo qa vosk ostatní 
na TÍno a de žáky. Úŕudiiíd )>a.uiiy Márie na Loužl držfvali 
8 petic v rok. V nedeli pted HromiiiĽtíiui začali, tŕíjtí nedĎli ad- 
veatnf končili. Eosteloid mikulášélí aa Stnrém meaté v Praze 
prostralí za rok dvatiactlcráte. 

Peticc dela se obyčejné tak, jako to dnsavad zvyk: pf-ed vráta 
koslduf puslaväDy dva stolce, k Dimž zasedlí kostelníci*) nebo 
téz jiní k tomu voleai ocbottii llilé.^) Praíštf osadof sv. ValentÍDa 
dali kí r. 1599 rád kostelni, v némž 8« radf tém, kdož búdou pH 
petici. aby se za to nestydéli; zároTeii se sUbuje penéžitá pokuta 
tém, kteŕf se búdou cbteci té i'ilozc vybaouti- S druhé strany 
sOQSedé, ktcH mi^l) 2ebrotu piatiti. napomíiLajf »e. aby byli k prn- 
sebolkflm zdvaHU. Kde ut*. toho majf „páai úŕcdnlci pMCtílsky 
napomenouti nebo slovy zuiivymi mu ďomluviti a potrestali ho',*} 

V nebterých raéslech, na príklad v Nymburce, v Pardubicích 
a jinde byl starodávny zvyk, že mimo petice u kostela ročné 
čtyŕikrát o bodoch vysítány pani méštky dúm od domu s obyčejnou 
prosbou nebo peticí. 

O tom, kolikzžebrot bylo výt^/ku, uvedeme uékterý pHktad. 
V Bélé sebrali kosteluíci aa rok 1503 tri kopy míšeňské.') Grošft 
drobujch všude poiDiucme. Z toho vsecbo vyšlo na víno, vosk, 
kadidlo, na vypraní kostelnfiio prádla, na olej do lampy. Farát 
BeueŠ obdrítíi jťu 4 groät;. V Pardubícídi pŕiuesly roku 1530 
méstky ze čtyŕ petic 7 kop, u kostela vybráno od roku IňlíS do 
SV. Žofiu r. 1530 tŕinácr kop.®) Tŕicet let potom (1561) pŕinesly 



■> Rn. kosteimkú I49T. 53. 
*) .Penís oii liíll pfi <)i>míoli chudíc iia stavení kostela" — v ončtech 
patdnb. r. Ififi6. Kuk. uiu8. (. II. 23. 

ŽAdufi. kniha ST. Miirtiii& fol. 14. Ärcli. pmí, 
Kätlnini kn, P. MhHv nx Luu£l. M'M. 
Atcli. \>HfÍ. Ä. 19.1. 3. 
Arcb. prai. liBtin. í, 451. 21. 
Uislauf. BSIh Rukup. mtis. 84. 
Poíet pardube v luus. I. Ifi30. 



'jB6 



Knihu tt»tf. II. O knälskýeb dAobodecl. 



inéátky jen 4 kopy a z pi-oaub u kostola byly téz 4 kopy.') 
Roku 15(i3 ženy, syalané k liodŕim váiiočaím a Tťlikonočniin vy- 
prosily 6 kop, u kostela vyžebráno vt; 4 peticích 7 kop-^) Né- 
kterj rok stéďroty ubylo. I,éta 1575 oiievzdnly žnny. pochodivše 
„lilťBtarobvIéiio zpflsobu poŕádkou", jen 2 kopy, a u kostola, kainž 
st: pľo vétší dQraz i^Uvcii k peticím saiui úhectií starší, pHjaty 
4 kopj.'í Pŕelúučti koslBlníci vybrali za r. ItiOl jedenáct kop, 
r. I(;i2 deset. Sezemičti r. IGOl jcu 5 kop.*) V Praze u Staro- 
mestského SV. Mikukijie vybráno z petic ľokii l&fi4 11 kop.^) Do 
ľ. 1609 zclilaJla stéiiroät valné, naproti tomu ukázala ae átéďrost 
recb .šlei'hticfi. kteŕí vyinoMi si v tétnž kostele k vfili némeĽkýin 
Lutherskym kázaní nemecká. Pn české bohoslužbe roku pi'ávé 
pSÄoého vybíráno v iiedélul petici od 4 gioáä po .16. Teriy po- 
slucháči velmi málo platili. Ale když bizal Nemec, petice pŕinegla 
až 1 sediE kop! Stojí psáiio t kiiize: .PH némeckéni kázaní na 
žá(to3i pánQ stavfi 4 kopy, o poavícení domňcí kázal, 18 groáfl, 
v nedeli pft sp. Martinu opŕ-t jeden Nétiiec kázal, $ kopy, po Novéni 
létft doraací kázal, 4 groäe!"") 

Skrovničký príjem z petic byl roku 1691 u panny Márie na 
Louži. Ovšem byla osádka i kostelik malý. Vybráoo pri osrai 
peticích jerioou nejvíc 45 grošu, nejméné 9 grošfl.') Itoku uásle- 
dujícího méli z petic 2 kopy 24 groše. Plzeňstí raéli za (r. 1602) 
17 ofér, den napred dávalo se znáti o iiastávající oféŕe nejen 
pánfim radnim, ale i všem cechara ŕeniealnym, rychtáŕi, obci a 
starším.*) Píitrné, aby se oféíe nevyhimli a grosťl iiezapomnélí 
s sebou da koätela vzťti. Nymburšií meli r. ItíU ze svých petic 
suminou 14 kop. O Velikonoci a Váuocich pŕinesly .vdovy 
z petice své po 2 kopách; r pODdélí velikonoSní rybrala se na 
hŕbitové petici kopa.') 

V kostele sv. VavHace pod horou PetHuakoi: v Praze býtala 
petice jen o pouti. Činila vidy nad 3. 4 kopy. Roku 1602 jeat 
v knize zádu.šní zapsáiio krátce: „Petici proplta b panem farátcm. 
nevi ae kolik." *") 

Tato úprimná poznámka poskytuje na konec pfiležitost jen 
mimochudem poloíiti slovo o tom. kteruk se s príjmy zádusuími 
hoäpodaŕilo. Pro množství vyčítavých zpráv nelze toho vždy ani 
vfiude pochralovati. Kostelnfci sic byli povinni ročné pí-ed kollátorera 



Tfh poäet 6. IL 19. 

Tamte. 

ľamlŕ. 80. 

Po5et prdnbs. v ma*, ŕ. III. 43. 40. 61. 

Kt). mikntdS. nejnŕkrij. v nrch. praž. fol. 71. 

Kn. xAílDÍ. lit. M. 

K.n. sáiliiíni V. Harie nu Louii. K»gi«t (lítQ. 1591. 

Rukop. v mris. S. C -li. 

Uŕgístru iiUltiil. n^mbtirfik. 

Ai-ob. pni. L S12. 



Zlé houpodihitvt sáduíui. 

méätským neboli pauským počtj ua registrecb ukazovatl Káa kol- 
tátor pŕfsDé (tuhluel, dčlo se tak; jak nedoliHže], byl neporad.'j 
Vetice pokouäel koatelaiky, kdo dal iienize k záduší s prosbou, 
aby uikomu o tom nebylo pľavcDO. Množí kostelnld tcdy ne- 
opravili « rozdelili ae.") 

^ Zdá se. že nejhorší zádušní hoäpodáf-stvŕ bývalo v Praz«, 
' kdť liŕcdnici, j»oace z tiŕednfch a uejtiobatslch itičáfauú, užfvali 
pK avém oepoŕádku dfivéry osadoťch. O rtŕťdnlĽích iiäkuláíiskych 
ji2 1Ó39 ztejinč 7.apsäD0. že zapomnéli zapsatí pŕijmy n vydám'.') 
Koku \bii'i volá za shovutuým zvoanŕem Brikcfiu z Cioperka a 
Mikulá^m Donátem jakýs soused Lidera. človek jináč zlopovčetny, 
na Yťŕťjné ulici: .Donáte. šclino, s tdn Brikcím zTOaaŕeui, lou- 
pite záduéf, itkoda žo vás hrom nepotepe, a to déláte ukryté, Itdé 
na tisíce poroučejí, a vy to k avejm živnoatem obracujete!" Oba 
úŕedníci Líderu prožalovnii.*) Rok potom (1584) sami korsitlé a 
obce azoaly, ie „počty zádušuími ne tak, jak by bj-ti mélo, se 
éafuje'- Tt>hda zase oaŕizeno, aby byly kaiby ŕádné a počty Aby 
se däly a pt-ítomnosti dvou páiiú z rady.^J Ale spravilo ae málo. 
Boku 1&8G blásf so osadiif od av. Michala po smrti kupce Nettera 
z Gl&uchova. .jeoK byl MduŠnim liredníkem mnoho let, aby z jeho 

SozAstalosti splaceii byl dluh tU87 kop ni., kturycb za živa, Jcdyž 
o upomínali, platili necbtél.") 

' Císai- r. 1592 píše do Prahy pHsné výtky strán zidušf. Prý 
veliká neapráva téméŕ pH váech osadách; dAchody k chrámu a 
Tja vychovaní knéží. žákS se roaptyiují, pocty se iieČinf; v né- 
kterjch kostelích, k nimi nemalé dňchody náležťjí. a kde JBOU 
prvotne ríc než jcdnolio aprávce duchovního, školy i néco chudých 
vychovávali, až posavad pľý zadného knéze nemají. nýbrž chránifi 
nechávajt zavfených a aami témi dňchody ae .fedrují". Naŕízeao 
bejtraanu novoničstskómu Adamovi ze Šteraberka, aby s konsely 
véc vyšetril.') 

■ Vgak ani tenkrát nesprnvilo se nie ua dlouze. V kolbách 
porád jsou stopy o divném hospodáŕství. Roku 1597 i dva vy- 
oorní a bohatí mužove. Lndvík Korálek z Tešina a Jaa Sixt 
z Ottersdorfa samotnou oaadnu Tyuskou vinéni, nw sic z proue- 
Téry, ale z nepofádku. Zapsáno o nich v knize: ,Tito ouŕedtiíci 
za ten rok, co jsou pHjali a vydali, nie nepoznainenali a mimo 
tOH a snestiní pánU o»adnícb pánu farári 10 kop niiä. dávali. 



') Tinoher. Ruliop. Památky i Hmdce. 62. 

*i Areb. pni. é. ÍObi. tJti. Víz nié ObrHZ Kult. H. C03. 

') Wint«t; Kult. ubr. I. J68. Tu také jiný doklad jeStf. 

■) Arab. pni. L 1120. 2Q1. 

*) Tiinío í. 826. 8. 

') Taiule é 1136. 816, 

') BadoIphUB kex. BydíoTský. Opis v univ. kníh. tí4S. 



038 



KtJilm líail: II. O knAíAkýob dúchodech. 



Kdyi byt pŕedaí úŕedník pnn Koráluk uaT^onifaáu, aby počet čiuil, 
ťoznemobl se a umrel* ') 

Do&li jsnie k požitkbiu a dQchod&m faráŕovyin. 

Nejprv mél právo na byt. líydlil v „kuéžakém dotiié', aa iiémž 
vždy byl khž jakožio kresťanské ziiameul a často i erb koUátoľíiv, 
&C pansky, at mestsky.") Fary, uäležejice k záduáf, bývalý oby- 
É«jné z lep&lcb siaveuí. Starší purkverku kaňkovsliého, chtéjlce 
roka IÔ85, H)>y hutmanéDa Kaúku v kiivnúch, jaká od ^starvdávua 
hyvttlo, ungBlt dávali, praví, že by z nelio opravovali kostol, ékola, 
faru ä ratbouz, jakoíto avé .klíDoty.^i Fara klenot jako koatel- 

V Plzni odkaKuje r. 1504 bohatý Jan Kladrubský penÍEe na ple- 
chové a pocínované krytí furni 8iŕechy.*i Tu si tedy faru vysäoŕiU 
znamenité. Fary v starší dobé však byly prostorem skrovay. 

V budéjovické fare tiiívali dle uejstaršicb painétí spolučnou síň 
pro kuéze jetlinou: ") pri Betléuiském kustele byl nad zakŕištou 
pokoj, nad tiíiii druhy, (iroii nemu tretí, pokoj pro žáky, Qékterá 
komora, dolej&í a boŕejší lUiizhauz a kuchyne,") V pozdéjSích 
íarách bylo pohodlí o nčco víc. Slunská hra móla mimo mazbauz 
ťi aJĎ vstupDou avétiiici prední, zadní a, tfi komory, z níchiS jtídiia 
na pavlači, drubä na dvorec) Trutoovstí smiuvili roku lô79 sb 
al:aviti;lem, že ve faru .zdélá jednu »VtitnÍci, tri komory, dviitiaeC 
|.okojflv.*) 

Bývalé fary seŠly xboubou ánau tak, že od druhé polovieo 
XVI. Btoletí znamenité mnoho náŕkň nacházíá o farách bfdnych, 
jichž by nebylo Ize klenotem zváti. Na príklad dékanství v Hradci 
Jiudricbové byto nu tak chatrné iiiire, že dekan Divíš Nepoiuucky 
■ t 1591) Dékolikrát aa to pomyslel sám se dali do stavby itové 
fary. Pan Adam z HradĽe videl, „kierak by dťlm ťarní a pokojové 
v néin na nejvýäe k spuätéuí, až uékteH i do zborení privedený 
býti mély.'i Ža tou príčinou dekan prodal s dovoleDÍin kolláto- 
rovým desátky z nékterýcb polí J«hu Cechoví z Kozmačova a do 
r. 1582 postavil za S'X)0 kop gr. mís, uovou faru, Ovsem musili 
jednotlivci i obec také pŕispfvati. Ale dekanovi vyčítáno, že de- 
sátek prodal a Um Bvé ttáiirupcti ochudiL"'J S touto farou dékao 



') Ku. «(ÍduSÍ tynsk, lit. K. M. 80. 

*) 1 dvn erby d.ivány, iiiívaln-lt jjoh vrehnast. Telŕ. B«ringer-Ja- 
k 251. 

'i Ku. memorab. kutnoh. z r. 1588. Areli, kitCnub. 

*l Aroh. plistfi. kn. känfi. C 2!í3. 5í. 

*i IJbr eroot Batítvy. 34y. 

<) Tomek. Zákl I. hl. 83. 

') SUnŕ. Uťina. (48. 

^} Duli lULi -tu [O M kop G koroŕl titii B audlj piva. CtyFi tovarySe mfli 
(trieli aáoi. RUttel. Chronik Vyd, Schle»iii(i«r- 'J'S9 

') Z novoméit. kn, trbov. v HrHdoi vypaal FrC. TischeriDladil. PamfiU 
fary Hndeuk. 

'•) Pmiiéli tury. P. Tíscher. Rukopis. 



PAmí dAm. 



fiB9 



P 



SkultetUÄ návodem JťSiiitÄ ncbyl r. 1604 apokojen, prý je v místé 
uepHbodiiéii). než do koälela |jKJd«. v timň a v sloté „(loäti im- 
íiitydoc*.'! Úrad mestský všsii nechtčl Jesiiitft poslechnouti, aby 
stavél dekanovi néťO nového. V toru fara shoŕela; i jiosfavil Vlach 
Alexander za 901 kop 20 gr. faru novou r. IGltí. Zd eáh zdi 
plauíjio 24 gľ. míš.') 

Roku 1574 píše farár z Mélnflra Labského do koniistoŕ« do- 
lejÄÍ, že tu nezastane, jdotože fnia na zborení.'} O fare v LÍlo- 
iiieHcfcb cbdrxťl aľciliittkup r. 1569 visitaíuí zprávu, že jest ua 
spadouli. Zpravodaj soudi, ie tu byli asi velmi sli hoäpodáŕové, 
bteŕi pripravili budovu v taková gpuätéaf, a podotýka na podporu 
rýchle pŕíšti opravy prísloví dle písma, že prý tri veci vyháaéji 
bospodáťti z bytu. ?. tiictiž Dejborší je hádavá Keňa a. deravá 
strecha.*} Kmi Auiorphua, farár v Bousovicích, r. 1575 píše o své 
fare arcibiskupovi: „Mého tu zadného bytu uení, neb fara ?štícka 
všudy poustka, a sediaci opravili nir, nechtí." ^} Drevenou a 
špfttQOU faru raél r. 1;)S9 farár v Bŕlé, Vlt .ličíuský. Prosfi o spra- 
vení její, líčí, kterak stíťcha zlá, do komôr yáude Um, bťevDa 
hnijí, čelo u veliké svílnke potrebuje hlinou omazání, neb od 
deste všecka hUaa dolÚ so äe|>rala, odkmlž také bŕťvna v tén\i 
ini-Sté tlejí. Nad to í v kaiuaeL'b kachle jsoa äpukaué, takže .Du- 
malo dymu a pokažecl /.raku pocitovutl musím".'} 

OstatuČ aot fara pŕednlho ko:4tela pod obojfch, ftira Týuská. 
nebyla vždy z nejpékaéjéfoh. Hoku IHll do dí teklo tak. že 
inusili knupiti upadni II branie äiadelb na její pobljení, a týé 
rok zapsáno, že pavliié na fa^e podepríti jest jtidlí, aby nespadla.^ 
Roku 1615 zase neco v ní BprttvovaiJ, pri tom „lepeuice veu vy- 
vríeny a obnovea pokoj, kdeaby pan otec pro študírování m«l 
niíatoV*) 

Novou peknou faru ua Smečoé, „velkou ä mnohá pokoji a 
cihlou prikrytou*, Martiuic ocenil si roku 16U1 sumuícu 640 kop 
69 gr. 374 denáru.") 

Kostelníkňiii byla povinnost dohlížeti k fare, aby na svéiu 
starenf neniéla škodu. K nim se také farítŕuvé nejprv utíkávalt, 
odtad prosby a žaloby jej ich šly k vyäším íaBtaucím- O farári 



5 Äreh. Ur*(look. Umiuií. HJ04. 20. 

'j Tretí línihii výpisň p. nrc.bivúŕe Tischcra. tí3. 

■) Arch. K«m. O. 5. fuL. 133. 

*| Tria esHc, quua piitľeín Tiimilias ex domate pellnnt, siintmu* puM 
idaU et IÍIÍfri«Ba oiulier, vt toota perBiilUnlia. Aroli. krolb. ll«0«pt. Upi«, 
v xeinsk. L.S(>l>. 

*) Aríh zem. Opis e nrfili. Recept, l&lfi. 
Arcb. mTiB. liacin. bétské. 



Kn 



9, 

•j Arch. arcib. OpÍB v zetn. ItlOI. 



zjidiiä. 
nie ti t. 



Itaslc. lít, N. 



MO 



Knlhtt tfeti: ti. O knéftekych dftchuieeh. 



kostcia ua Louži v Pr&ia jest roku 1Ô&7 zapsáno, in .pobral 
()»ailm'iii (irkiia a vyláiloval si komoru sám.') Bez {lucliyby nemohl 
su po (lobréni ilO]u-úHiti. 6jla-)í fara knéze ]iráz<ina, uajiiiiali Ji a 
piat šel k zá'luäť. Táž tára. v nlž tíífloval farár o své aimé, jakž 
)>rävé vypravnvítno, byla od kitätelaikQ roku 16'2I Qajata Jiŕíkovi 
Palladskému za roční číqží 20 kop;^) fara sv. Lintiarta iiajímána 
touž dobou v 71 kupé; dva .pokojníĽi" »a fare sv. Valentína 
platili r. 1620 za rok -10 kop, a spálieništé, kdtíž nékdy fara u av. 
Šiŕpúna Meušího v Praze bybi, pronajato po bíivé bélolioraké za 
4 kopy roční. ^) 

K fare náleíelo nádobí a náradí \ jitié rozmanilé veci, jež 
l)Oilk inventáre knčzi po iastallaci odevzdány. Kékteré iaventáŕe 
pro pMklad úhledime. 

Roku WJ9 obdľíel farár sv. mikulášsky v Staré Praze ,r vecí 
obecnicli, ku kiiÉžskému domu náležitých-, 4 periny a poištáŕ, 
postel; čtyŕi miáv a tolikéi talíŕň, 2 okŕíiiy, plcchovj hraek ce- 
didelny. ďuršlák plechový, 2 rožný. roát. skopck, necky, draTfua 
železný, viony cep mosaznj a sekeru rubačku.*) Nie víc. R, 1607 
roíliojnén byl tento chudičký iuveutáŕ tŕemi misami, híí m&tii vy- 
rytá berla sv. Mikoláše, dvéraa konvemi pinetndiii, ubľusem na 
stal, Irublici zaničitoii na tri ;:ámky, a naposled obdržel farár 
novou postel .dobrou na dvé lidi".*) Osm let. potom pridaný 
farári do inventáre dva koberce a kortcna iiad poatel „hc soudnym 
drtem', na ni tnaiovanym nebo vyšitým.") Pozorovali, že tu pti 
neiiatraém inventári prepych roste. Roku K)d4 odevzdilno faráH 
tové pÉt Btoifi, áidla, dvé stolice, 4 postele, hrnec veliký do svét- 
nice a „vokeníce železná k zahro^ovánt kameu u veliké »vttDÍď, 
»:vana vi-liká k raytf a lucerna, mázdrou povleŕená.^) T>o konce 
^století vzrosllo „bospodárstvi- v dorač farniiu nad 70 kiisä, v nichž 
býlo talíŕHv a luia již 21; o.statek jäou samé sprostné nádobí, 
4 utoiy, dvé almary jakožto uová vec a židia, o níž výslovné psáno, 
že je , dobrá".*) 

V Králové Dvore byl .avršek faitil*, k némuž farár rokn lô'JO 
pfistoiipil. neliojnŕ. Bjlo v ném 8 rais cínových a talírCi, slánka 
cínová a dvé konviee. cedídulnik, moždíŕek, ro^t, roieä, kotel a 
2 kotlíky k rjbán), vidlice jedny. Stfll žádný, ale jedna židle k stolu; 
(j ubrusík, z nicbž tri „horší*, postele žódné, Jile peŕin vlc než 



') Kn. ZHduíni V. Marlo k r. ]fiCG v srch. prai. 

>) Kn. mdnHni z té doby. Arch. lýL 

'i ViiíckA dätH v Cbutisii urph. praí. 

') Kn. 2ádu£[ii z r. 1497 luL T. 

*1 Ttinäo I B. 

•l Tamže fol. 1. 

■j TatĽŽe fol. 6S. 

*; MKnutii. OMtdjr r. 1690. 190. 



Tkmt laytiniéS. 



Ml 



I 



ST. Uiknlíse t Praie. Bylo jich 9 kusfi. K t«inu svrŇkti pM- 
sCoapil lenkrát kn^z Beatš, bratr Jana, faráf-« jarom&í-iilíého.') 

V Hore u koatela Vysokého bylo farniho svršku S inis, dva 
sály, 12 talífíl, 6 kouvic, medenice. rošty a rožné do kuchyne, 
2 koUfky, 5 ubrusô, 7 ručníkO — a dost.'i Ješté skrovnéjšl smck 
pHjal k BObé r. 1553 farár v Pracbaticích. Ale za to byl v otrm 
.vétec", DE kteréra se misy staví, ^) ,flaška' cíuová, stolek a dve 
lavice, jedna v bon'jšj svátiiici se zábradHm, dniiiá v dolejďC pH 
stole. Tské tu byla jedna žídla „u mŕfžkou".*) 

ChQdobný svršek zanechán r. 1561 ardd&knnoví pkeáskému 
aa fafe. Oddali rau 5 stola, stolík, brnec v kaiunech, 2 januári, 
starou židli, 2 ci'uovč talíŕe. sláaku, kouev velikou zvanou Fidelia 
a dvŔ postele se šaty ložnimi. Ostatuí drobolíny nestojí za reč.') 

I>ékan v Hradci JindHchové Václav Brositi^;, prevzal r. 15dL 
faroího svréku 3 Uouve cínové, I5talíŕfi a mís cínových, nálevkii 
cínovou a plátero, dva kotle ua ryby, velký väz, dva hnojué vozy 
a pluh.") 

Z téch nékolika pŕíkladä oazbyt patrno, že svľäeb k fare 
prfslufinÝ býval z nehojných. O tom, kterak byl svršek na pohled. 
roku 1617 podáva zprávu dekan Jan Teáncr v Parftubicích, sic 
zprávn, kteroii zlost pŕibarvila, ale v jádŕii pŕece asi pravdivou. 
Nejprvť poritň, že má lóže prosté, ve vclké svétniei 2 stoly. 
v kanceláŕce stťil, 2 červeué žirtly, almaru; cínové umývadlo a 
konvici 8 méatskym erbera; míay tri, .rívó deravé, jednu tekoiicí", 
talíŕe tri. Jeden zláraany. a druhý provrtaný", kotlíky médéiié. 
jeden déravy, druhy baz noh; periti 5 kusň o 2 povlacfch, v druhé 
avétnici stflí a repositorium. v kutbyni polici, okenici k peci že- 
leznou a ze sprostého nádobí počíta ješté leckterý kiiB. Pri vet- 
šioé pŕipaal kritiku: .Nestojí za dobré slovo'*, pH uékterých pri- 
činil i cenu, kteráž inezi slušnými Údmi se nepraví.'j 

Málo kde ve faroích svréĽtch nájdeš knihy. Knihy mely cenu, 
a pmto clmvány pod /vlastním dohledem. tfeha Í na radnfm liorae, 
oilkudž byly kiiézi, clitél-li, pňjčovány. Na fare priiehatické iialezli 
jame r. 1558 19 kníh. véecko latinských, v oichž Biblia. Serniones, 
Epiatolae, Aureuni opu^ de veritate, .\mbraäii Mediolanensis epl- 
scopi Officiorum libri a rašAl,*) V Stŕíbŕe r. 1514 „pfljčeny knéz) 



1 Bakop. Král, Dvw. Mos. Ifi8. 
*] Die arctiivij, spriiv ^inikových. 
*l Jln<)« iciiiii Mknii ..víra". Dávalo se do ol íliRVé iibll UAba vFelá 
Toda, iby pokiui zSaial tUM. 

*> Arcli< Xfiii. 0»i»y i Kruclint. 

*) Ardi. plzcfi, Upia v zt-tn. 1561. 

'I Paicčti Shry. liiikop taUiúd. TJsebtrn. 

*) Arcli. lem. Opisy z iircilí, niet IG17, 

^ Arúh. t«iD. Opiíy t Pmcbntio. 



ws 



KnitiH tfMí: II. O kD«£*kých (tA«hodecb. 



Signjundovi kniiiy na fnru"; čtyŕi dily Lirar, Decretum. Decre- 
laiia. Liber, qui dicitur Supleiiietitum. h liaty JerooýmoTy.') 

Dohled nad svršliem famfni nechával koUátor kostelníkfini. 
a ti iiŕkde učiiiili téch vecí .lii>äpudái'eTti'' i zvoníka."} KoBtelnici 
byli povlDDt jednou za čas \ejíti na faru a ohledati šaty ložní, 
vinuté a nádobl; bylo-]i co opiaviti uebo v nové koiipíci a po- 
tiáiú, ODÍ dali opraviti a kupovali ?, penéz záduänich'i V Polaé 
8Íc ,od staroiiávna' odvádél dekan tnéstu ročné 10 kop xe svého 
dQchodu, a -i toho ua fare všeckti opravili dávali konšelé-') Ale ten 
zpôsnb není nbyčeitý. 

Nékterý fardŕ neodpusril 7Jidufiii( |>nk)adtiici nni nejspatnŕjéí 
vyrobil. Tynskému farári mu^t zadusí roku l<j|4 päl desáta lokte 
cviiinku na 2 ručníky koupiti za bi grošii a. trcpetit k nitn za 

12 groáô.*) Artidékan v Hradci Králové dal si zíipUtiti r. 1600 
1 ,víko ke korytu", ledy raalé bezcenné prkénce.*) Ovšera úhrnný 
počet oprav nékdy uebyl lualy. V Míadé Boleslavi ataly opravy 
r. lí")9fj pŕl kop 'Ab groSÔ;') r. It)l9 potreby faraí vzrostly na 

13 kop a Déktery gŕos. V počtecli čteme. že koupeny na faru 
iiriíĽtt pri dvou jariuarcích, že pu vystéhovánf knéze Pavla vy- 
praný a vyaaaodloviiay povlaky, že komín vymeten, svicen cínový 
7M obdržel novy 8%TŠ«k, koupeuo poiizdro jaíovĽových Ižic, opravcn 
hrtiek niédény^ vsazeno 4U kolecek do oken, koupeu strez, po- 
Tuetla. vidlice, škopek a pobíjeno nádobí nčkolikrát.*} 

Byl-li farár ueoblibeu, což úctivé mnsil proaiti o zlepšení 
doiuovitého avréku farnllio. Roku Itilä vstoupiv v Hradci Jlndŕi- 
cbo\é do rady niéätskô, dčkau obšírnymi alovy pŕál pánOm No- 
vého roku a žádal^ aby p&n Hflh darem Duclia sv. srdce jich oavč- 
covatj ráňil, ŕidíl a spravoval; pak když váccko vyŕikaí. prosil 
o nejaký pokoj s osni misek a dvanáct talíŕt, svicen a slánku 
cfuovou.') 

Zmfniti se jeat, že také avršek faroí dobrotivými odkazy 
býval rozinuožován. Odknzovali i postele a perinami s ti'm vj- 
slovoým urtením, aby vždy zňslaty pri fare, „a žádny díkan aby 
nemél moci jich vyzdvihnouti*.") 

Když 86 mél knčz od fary pryč bráti, povinen byl o svráku 
a hospodáHtví faruím učinili kollátoru nebo kosteloíkam počei 
Hdný. Nekdy í^bčbly 8c hádky i po učinéném počtu. Za doklad 



') Arcb. ptzoň. G. 18.'. 'i(iL. 
Ó Na pŕ. u Jtv. Mikulääe v Pruse SWt*. 
') äediá£i?li. C^slav. Lhcídh. Slané. t>4. h j 
«) TíicsUn knUstr. K. S. 1694 Äich. íŕin. Pfljiil dr. NováÔek. 
'i Ku. súduS. tŕiiBk Iít N. 
n Kpgiirra I Hrmi. Kräl. Mns. 
^} Rpg-. poŕirt íireh bolesl. 159&. 
*i Ku. lii. D. mlndnhl att^b. R. Ii;38 diíno sta potreby x >právy (tni 
82 kupI K«KÍitr. dflchod. tamťjS. arch. 

') MiinriAl. radni. Arch. hriidec. Ifilň. fol. BO. 
") V Piskli p, k. ildioviifl. 1. IG7. 



Plit knSidv T biisitsk^ dobS. 



0«8 



ft 



buď, ie pOTČatDému Havlovi Vodňanskčinu, uiJiivnči protestant- 
skílio knŕistva, rzkízals ruda starnniéataká r. 15^0, aby vrátil 
k ziiiiuší »v. Miclinla kaliťh a „voniiml".') Za Václavťtn Dvorským, 
fariŕera v Preslávi, r. IĎ8Ó Pracbatičtí jiisi, aby imlirndil .am- 
pulky obrazy z oltáre, co se jeho Istí stratilo '.'J Starší a úŕednici 
SV. Vojtéctia áalovaií r. 1598 knéze Blažeje, že, ,jsa u nich furAŕem 
a maje aobé nŕkteré posvätné veci Bvéiené, néjaky kofllčck o tŕťch 
DOžičkách K jelenem^ též l2ičku dfla starodávneho podvrbl a jiiié 
veci zmrhai". Blažej óŕedniky žaloval z náŕkn cti.') 

Odcházejfct farár také délával počet z obílnýcb desátkfi, z nichž 
polovici musil uechati svému uásnupci, sám máje pak právo na 
polovici zasetého obilí; nékterý zbrátil sobé vec tím, že učinil 
3 nástupcem o obilí suiiotivu- 

IZmfnkoQ o desátcícb doMI jsme konečné k dQchod&m knéž- 
BkyiD. 
V první huBitské dobé byl díSchod knéze ve véíäiiié méaí asi 
jen hotový plat ze zadusí; jiného nemél nie, Synoda kcéžská 
roku 1421 uítoudila, aby knéží žili Kkntvné podlé evnngelia a za 
sloíebnosti cirkevní aby nebrali ničoho. Knt^zi Pŕibmiiiovi, když 
farál'em byl u sv. Jílji v Praze, kostolníci záduäuí odvádeji ročné 
40 kop z pHjmft zádušnlch, ccž byl asi všackťn jeho dňchod.*) 
Mél-li x nčho xiviti stŕídnika iicbo kaplána^ to zajisté oba žili 
^—jférné podlé evaugelické chudoby. 

^V Ale Ča&ctn ee dQchody zmnožily. záduéi a kollátoŕi vrátili 

^Fknéri desátky, at -si je vybfrá sám, vrátili imi grunty a jiný všelijaký 

V iKUťbod. lakže od sklonu XV. stoleti Ize zase obecné ťíci, že jeden 

dbchod knéžäký byl rádny, to jest stály, roční, perný, a druhý 

íe byl mimoŕáďiiý, jenž za stára slul .pŕípadností' neboli ,pŕí- 

ménky. 

H OoeD záležel ze stnuce čili platu hotového „stojecího' ; z úroku 
^'iili ročních dávek všelijakých, z deaátkň obilných a konečné z po- 
íilktt farských gruntň. 

^^ O ätaucCcb čili stojecím púzuáiue ze zpráv zevrubnycli, že 
^"dlením doby roBtly, ač ne všudy stojné; v menších obcich a za- 
slrčvuych koutech čeakvch zägĹávaly porade tak gkrcvny. že se 
jím knéií až vyhýbali. Dávky úročuí byly nej rozmanitejších forem 
a vecí. Nék-le to byly platy z kráiub. z lázni, z krčem,. fdŕe od- 
dnaycb, Jinde platy domovní v obci i ve vesnicích. Aby Cttlá vee 

^M ') Äroli. pnii ^ 1165. t>9. 

^V ') ATch. KRUi. Upiny ľrtictiiit. 

^B ') Kn iipliull. v »rcli. pruie. S. 1003. 943. JÍn>^ staríí pHjind v aicb. 

^prajt fi. ÍOIV. II. 16. « j tii. 

') Tonek. Pnba IX. 117. Tii zpri-vn ótu av \ ziiduici kn. gv. Mnrtioa. 
Reg. bUval v vcb. pni. 



6H 



Kniliii tfi^li: II. O knítítkycli dilclioflech. 



se väemi „Clovéky" byla niajetek fary, a farár jôjí vrcbnost. toho 
doklaclň po H<lku.') Oby^ejnŕji iifi'sluái-ly k úrokäm farári dávanyin 
kury, vejce. syry véc určitým poíwtn fiodle floioO. achaliip. Nék'de 
-dávali zetí, máít, ten. sňl ; učkde stavéli farriri ženci; k robaté; 
dávali iim roiiní slndy uubo ílopouštéli mu várku, z ktpréž pivo 
iDohI zpenéžiti jako jiiij soiiseii. Néfcde zas kollátor, vzav tyto 
dávky k ^obé, äáin vyiíával ktiézi ilCtclioil in iiätiira, ilával ruťnÉ 
určitý počet ^b, vepŕe, nebo platil týdué oa výživu knéžskou čiii 
expcDsi, nebo konečné, byl-li kollátor vrcbnost z&mecká oeb klá- 
áttíraká, dával farári výživu na záiubu.^) 

Desátek, prastará to cirkevní daň, by! 0*1 včŕících placea 
desátj'tn ^tuopeni im slámč nebo i vyEiiláceiiým číli äutym obilím. 
Kékde placoi) jen tŕicátok. Platili desátek rolničci rnéštaDČ a ves- 
niČaiié. Néklri-ý farár inŕl na sväj posnopuý eiesátek iiiŕzi vesni- 
čany svou pŕespolní atodolu, aby so obili hocd vymlátilo. 

ľole, lesy u louky, vinice, kterých aiohl užívnti farár pŕfino, 
sdiily .faráf-stvf" nebo také ,knížství". Molil je zdélávati svon 
Čeledi uebo najmoutt sousedfini. Nékde si sojisedé zvykli farnltuv 
nájmu tak, že si ho OKObili jakoby právem. Žebráčtí pruHÍ r. 1598 
arcibiskupa, aby k nim nedosadli titráŕe z Charvatoť Stíbalda, po- 
névadž odnímal soiisniilm dediny farní, které od nepaméti mélí 
zapsané a v nživánC; „ninozí u nás neinají dedičných záhooQ (potí) 
k dom&m, nybrž dediny famí". Tak se atrachem dokládajf.^) 

Zdélávftl-Ii farár pozemky sám, snadno aesediačil. V katolícke 
posliUa Bavorovského jest jukožlu perná satira na lakového knéze 
položena modlitba jelio ratint, jtsi /.aí: .Deus in adjutorium nirum 
intende; kucbaŕko pHprav Čeledi sin'danf! Domine iu adjuvanduiu 
tne festina; pacholče, zoŕeä tu zadní roli v bájku! Glória Patri 
et Filio et Spiritui sancto; oasejem na ni hrachu/ ^) 

Nékterý knéz méi v&ecky väudy dúchody doíiavad jmeuované. 
Jiny mél v(c stojecího než desátku. l>eäátijk, i když ho mobl vj- 
bírati, nejeden knéz snažil 8e proniéniti na stojecí pro nesnáz*, 
jré pri vybíráni ae naskytovaly. Pŕiklad lakové promény r.uáme 
1564 z Čáslavé. Tehdejéí dekan Matej Koufimsky prosil kou* 
šclň, aby místo deaátkuvych a liroéních väech dächodfl dáván nau 



') V G<lu.n)v6 (Hdomov na Morav*) a v Jiícticich r. Ii98 lidi itáli 
v poméra poddnnMliéni k fArňíAm. Statní itrcbiv ve Vldni. Bcpiiitr* VUďiai 
í. 76. Opis a prof. dr. Colakovgkébo. 

') Vrehnoetve Votieich byta poviTin* ehovatí ňvn kTi<T7.« Urnl ňu ttraTÍ 
a M atiráni páli a Intc tkrnk'b tiPco plaliti, Z ié stravy vyplatil ae 01(lH^h 
.Sknhrovskf' r. 1587 tím, ín odpudiil obH povŕdrnó (z vySenkovanŕho vôdr* 
vinu p(i ä ^rr^iäích) n ie Hlibil mplntitl 4(H) kop; r. virky ^.e tii d^boroik 
pivK, 2 kopy ryb ménň a 2í eíiiy drev 2a tu ahy obfic ž'ivila knéze aauia. 
Ale pitn n«etál v til«v(, a Votl^tl byli nucfinj sotidii'ä bo vinili. Arcb. mna' 
Votioe. Iň87, 

*) Arch. sem. Ópia m arcíb. arcb. 1!Í9S. 

') Strinfinak^ v pŕťdiiilurfi. 



DQcbody v iuiál«. 



M& 



I 






byl stálj plat na hotovosti „bes jeho sUrosti a zaneprázdnení'.') 
R takové rroméné byli také leckd« konšelé nuceui, bdyž jto 
bouH roku 1547 Kerďinaad uiéatAm tak muoliou ves zúdiišiií 
odňal. 

Jíékde, jako na ptiklad v Praze, nemival farár obilného de- 
sátku, íM teiJy bľá,val stojťcí. Jin<le zase, kd« mfvaU obili dostatek 
a penez málo, v dúchodcch kt)i>:iskýcli predDÍ, ha i iedioé míato 
držel desátek obiloy. Seiiomaištŕ ua príklad r. 15iJ2 chtéli Ľbovati 
faráŕe jea obilím. ľJšf na Ivrivoklät, kaiuž byli poddioi, že jaau 
lú let bez knéze, že odvádi^jí ti(lí) strychtl ospň ua lírad, aby jiin 
60 gtrychfi obilí bylo zanecbáno na výživu linéž8koa.*j 

Takž tedy ncbylo strauy dSchodu kuéSského siiad ani oa dvou 
mfstech doeda stejtié. 

Byl-li djlcbod aložitý z desátkä. gruutí^ a úrokä, obé strany, 
kollátor i farái", zapiaovaiy ú ho; koliáloŕi do register, farárove 
nejobyfiujiiéji d« niissálťl. Pozdeji zároveň do kalendáru a do uiatrik 
koätelu/cb. Záfdsy ty časem bylo opraviti. Vrchnost jiadŕicba- 
braitccká roku L5G0 registra dQchodfl opravujíc vyzQEÍvá, že ,od 
77 let k svému obnoveuí od pŕedešlýcíi faráŕCi jsou nikda ne- 
prišla, ježto T tak dloubýcb čaaech mnoho ae zjinačilo a zme- 
nilo"."} 

Kaéži psali si d&cbod jednak pro vlaataf paméf, jednak z ne- 
dfivéry ke koUátorfim. od nicbí se obávali zkrác^ni. Je to patrno 
ze žalcbj íaráŕe Duchka, jeiiž kdyai za panství Jana lierky viail 
Bélské. že nm necht^'jf regtät^r i]k.H/iiti. v uichi psáuo, co mu 
platiti a odvádeti jest*) Proto farár nejeden zapsal všťcek dOchod 
do uiÄÄlu.') MšÁl mu byla posvätná kniha, která prv nť-ho ttičla 
váhu daak bezpečných. Ale nebyly vždy bezpečný. V Načeradci 
Dft jiŕíklad r. 1614 néjaky písaŕ Beznoska. ,aby se vrchnosti za- 
choval", vyŕízl dächiidy z nišáhi.^i Zajíinavý kus prihodil se 
r. 1572 universí pražaké. Pŕijde k dekanovi knéz Šimon Piačsky 
s missálem pergamenovým, ukáže na prvuíiii listé zapsaiié sudlské 
desátky a prosí, aby mu universí dala vidioius toho na liste pod 
pečetí, prý se s pány o ty desátky Boudí, .\le pražšlf mistŕi nedali. 
Pry to nenf zvykem z takovycli kníh dávati vídimusy, druhé, že 
je to nebezpečno, tretí, žo by si rozhnevali na sebe kooslstoi". 
Odc3«] tedy knes s uii»sáleui smutné. ''J 



•) Kn. smlav. D. 1. Sedliäek. Oásliiv. 
*) Aroh. miítodrž. Misdv. 6. 60. 'ž'ii^. 
'f Paiaitl iury hr»di!cké. Tisnber uiUd£{. 
') ITmlKof. B6lá. Hnkop, v tniia. 134. 
*) Na fitio UuJovnké (Bouáov) jíi U(i8 sapen) knít TÍ«cko do mfilu. 
Vie arch. arcib. Ópia v /.em. z t. 15tí4. 
*i Arťh. mUB. Opisy e Naéeradce. 

■'i Uibl. Ubkuvio. vFnze. Rdkop. Coneot. Bydlonk. 8«. 
Wi>lw: 7.Ut tíiUvaí V CecbiFh. 8fi 



z dfichodô ävých neničí furáŕ o avč ujme nie pouátéti, uic 
sméňovati, unienšovati, piodávaU. Farár ve Velešínŕ Ŕňŕléka [iro- 
«iiivá roku 1402 lázeä u kostcla obci za roční piat p&l kopy, ale 
,s jiovolpiifin ítlaľšícli a vjásícli HtarnäCi s volí JindKcba % Rožm- 
bcrísa'"}, a knóz Petr díl Menším Boru proiiává roka 14G] <iva 
dvory kmetäké s dvéma lánomii Bláhovi právem zákapnftn za určité 
ťočni platy, vše ,3 povolenini pvelátft svjch".") Kollátoŕi radi 
sáhali ua desátkovy dflehod, sliänéjíce k tomu svolení farárova a 
lecco jinétio mu za to slíbujíce. Tu konsistof, dovéi)éla-lÍ ae toho, 
obrazovala se a knézu trestávalu.^) 

Ohledáme dAcbo^y fai'i^ké poŕadetD časoYyni, aby známo bylo, 
zdali a jak Časem narňslaly. V SIV. stoletl najímaný fary se všíra 
požitkem od knéze \\\ti\ za roční najem, jenž na pŕfltlad r. 1374 
nesl pn fare t RoTiditlovicÍĽh 30 kop českjcli, pri aymhurské 
fare r. 1375 18 kop.*) Chlél-li nájemce sluéné býti živ, bylo mu 
aspoň jtísté jednou toílk na faf-e vydélati; pári! by se tedy farský 
dCchod rožcTalovicky v 60 kopách, nymburskí v 36. Dle register 
desátkň papeŽaliých platil pápeži farár y Itečicl koncern XIV. veku 
2 kopy 20 gr. ze svčho dflcbodu; deaátek ten býval raéŕen nízko, 
proto Iíe ceniti benefícium ŕctického knéze na 40 kop ročních. 
Tjmí zpôfíoUem vypoéten dflcliod faráŕe ve Velvareeh na 16 kop.^) 
Roku 1407 miíl rakovnický dekan na mlýné jednom árok4kopy, 
7.0 ŕ-l.ji' jiuych po 4 kuŕatecb. Hýrtri a vepH; úrok z Ž rnaených 
krámň, 10 hnníi potoka, o lovy na srny neb zajíce; desátek z pétí 
vsí, v némž tíO borefl obili, z domu várečnych po slepiei a z kaž- 
dého varu nádobu piva; mírku soli. tjh'ví z iesä královakých.'^) Na 
hotovosti bral rakovuii^ký plebán r. 144U dle úniluvv o lermlu po 
2 kopách.') 

V Chocni po vojne husitské r. 1444 pepsal A fariíŕ Martin 
dňchody, aby .zflstaly v plnej avobodé bez; uátisku", takto: Deset 
soustídŔ choceňskjch ročné melo platili ^2 groše a nékierý penfz 
sad to, po»tavLti k farské práci 14 ženc& a odvéati nekolik slepic, 
Určen byl ze sedmi vsí léž plat úrotnl po nékolika grošfch od 
sedláka; úbruem Farár choceĎský mél brúti od doniácich i pŕos- 
polních ročné néco málo nad VZ kop; a uemnoho alepiť.*! Kollk 
t^ruotti k fare pn'sluBeto. nedovídáme se. Ka Tŕeboäsku mél r. 1458 



') TeroM. kala»tr. Biidíj. Kroj. S. W. 

') Areli. Kapit, C<id. VI. í*. 76 

*i ľfiklini z ŕielakovio, kd« r 1574 1 



puBlil fiiríLí JíH fiáat obilf. Biilcop. 
xem. aicli. O. 5. Il3. 

*) Tiidrt; Souii. acta. I 89 138. Jiné pfiklRdy v II. 28. a J. 

') Jedno vynojltal VnceEi v DSi. Volvar. 99. Driibé Hriiliý v monogr. 
Ŕefilce. Git. 

') Pxiji^riii kniha nit díksnstvl vakoT. 

") N^tiai'íf liflty rakuvn. arcli. 

•) Chocefi. Bjirrir. 22. 



Diiohody T XV. vŕku. 



M7 






faráf biikovsky hotového platu jen 4 kopy 40 groSíl. v Sucbdole 
3 kopy, bošikck)' (Bošilce) léž tolik.') Mimo ten gros mél z&jÍBté 
nejaké vyživenl t polí farm'cb. Zistuéjsí funí zdá sc byti r. 1483 
íálkooTská. Každí v osade tsedlý mól vydati íaráH roiné tŕicátý 
8D0p; ze tŕí dvorô odvádéu mél býti ilesáty snop. o Svatorlušních 
srátcícb aby dávali okolnf vesničaiié ■/. bsždé cbaliipy po syru a 
kromé toho mél míti knéz tŕetimi všťch sýrfl. alepic, hus, na 
zámek loketeky odvozovanycb. Tu tŕttiuu r. 1515 sinétil boUátor 
tŕcmi vái-kami ročiiíoii. Pivo inohi knčz vyšenkovati. Farár po- 
žíva) téi néktui-ych gi-untá ; / jedné louky mél dávati sám ko kostelu 
víno & hostie. Ze avébo ďficbodu byl povíneo chovati kaplaiiit a 
uéltele.*) 

Kolínští r. J49'> dávali dékaoovi za rok 6í) kop iniäťiiskych, 
orťC hrachu, polet slaniny, hrnec masla, dva syry. paliva s po- 
trebu. Z toho byl poviaen chovati kaplána. l>o r. IÓ32 rozhojnil 
le dAchod kolínskeho kiiéze v 68 kop pttvnélio platu ročnlho, 
bečky soli, 14 sudÚ piva, 29 korc1^ obilí, 2 korce hrachu. 8U 
Žejdlíkä masla, 2 bochy syra, džber kaiirfl; k tomu mléko dvakrát 
tydné mu dávalí a kupovali roéné jciluobo vepŕo, Také užíval vi- 
DÍCť v parkáné. Velikou ujmou touju dňchodu bylo, íe dekan 
U8il z neho živiti nejeii kaplána, ale i tri uéitele.*) 

Farár kouHrnský bral r. 1499 80 grošu týdní ťxptnse, to by 
čiuilo v rocľ nad 69 kop groša raíšefi. E tomu KRpsáno v knize 
6 kop ,länu* svatohaveli^kébo, 7. čehož soiidlme. ie také o sv. JiH 
tolik Iňnu neboli mzdy bral. Byl by tedy véecek penéžitý tlíchod 
faráŕe kourimskébo koncern \Y. stoleti 81 kop a néktery groš 
n«d to. O úrocfch nenf nie zaznanienáno ani o desátcích.*) ťrotí 
néniu mél knéc Pav«l v Cáslavi dle sralouvy tyž rok (1499) na potilud 
ménč dAcliodu. Slibili mu d&vati ročné 40 kop mfš. stojecíbo, 
jeden slad, džber ryb a ze špitálu 10 kop, aby tam v nebytí 
knéze tíloiižil. Alv k lomu platu byl dťsátek poiní, jenže nevime 
jakj.») 

Na počátku XVI. veku mél faráť v Berouné úroku ročné 
100 grosň, tydné na expeusi S kopy, vertul piva, dŕfvf, co spálil. 
Bral tedy na hotové lOô kop a 40 groéä.") Malý plat shledáváme 
r. 1.522 veSttfbŕe. Farári dáva se lu o Suchých dnech po 4 kopách 
Co oad to v poetech zapeáno, to není pevná dávka liročni.') Ale 
mel Iftuky. chmclnici a plat ze vsí. jenže Kas nevime jaký. 

Pardobický fiiráí Pavel r. 1531 béhe mésíčné fi kopy 4 groše. 
'obo roku phjal úhrut^m 3d'/<t kopy 22 groše, ale pridali mu 



') Arcb. sem. OpUy x Tŕeboň. 

*■) Denkwllrdía: d. Ht. Ffttk«u8ii, Pcllcl«r. 87. 

•) Vivra; Kolín, I. »I ItiT. 

•) Uokop- mu». KouHm 34. 7. 9í. 

•) S«diiíek. Ciiiluv. 

*> Ku. paStft v arRh. hermnisbém e r. IftOB. Tét kron. Sefdiova. 18S. 

•| Arcli. plwfi. í. 18y. 1S7. l&i. 



us 



EDiha aeú: II. O kn6£«kých dAchodocb. 



,z miloBti* béčku soti za 7 kop 8 gr. a 5Va kopy 7 grošň zi 
10, že choval na strtLvé kBpIana a refctora-*) Neni pochyby, íe 
i tento knéz mél k své väzive úťok, desátek nebo po^emtík, ])o- 
néviidž jfiko ooľo aa Ití kopich, tak ani tento oa ^l* kopách byl 
by ueobstál. Z téze doby zuáme libriint ilflchod faiáŕe tyuakého 
v Pi-aze. Roku 1535 píáe král Staro mestským, ktcrak farár Jan 
Dii tH Uáes trval z rozkazu kráinva vfc iiez oil IH let .su s\Á 
škoda pro ly drahoty, kteréž jsií puvstaly, prose, abychom bo pH 
té fare vIck držetj neráčilí, ponévadí od u« tj dĎchody tiikterakž 
se vydržet! Demfiže, tolik koéžl a jiné čeleili chuvnje, neb sme 
zpravcDÍ, že by nnmél vice do roka mežlí GO kop groáä desk.''. 
Když pry prosil farár, aby mu mesto pomoc učinilo, netlosáht 
Díčebo, čemuž se t pravde král diví, .že takovébo ka?.atele tak 
málo »obé váži, jakož na ten čas zuáti mohou, jaký jest aedo< 
statek v dobrých učitolfcfa a kazatelích*.^} Ale i když na rozkaz 
krátfiv obec k fare Týnské pridala Da pomoc fariH jednu ves, ne- 
sctrral, odcšcl, Že mu bylo málo.^i 

Peuéžitý príjem lounského dekana r. 1630 spočtlali jame na 
25 kop; v aém jest týdenDÍcti 12 grošCi .koéžím na cbléb" a 
8 groäil lýdenních „tučuého". což bude asi na omaatek; k torau 
i 3 kopy oa púst počítame, což pry mu dávaj í ^podle obyčeje'.'*j 
ľedy nie pevného. Stojnou dobou dostával dékaa v Hradci Krá- 
lové 12 kop roční stance; b'i kop česk. na stravu svou i kiiHl 
f&rDÍcb, mésíčaé var piva (13 sudík). Roku 1555 luá dekan stance 
o G kop víc, týdae jen sud piva, žila ^ korcut 2 bečky soli. dŕív. 
8 potrebu.*) Na to áivUi mél dva učitťle. 

KaĎkovétl u Hory sbírali z nékterycb dala na stane faráNkou 
a dávali mu tydné po 40 grošÍĽb (r. 1545).*) V Moste platili 
farári podlé 3n[ilouvy r. 1544 149 kop všeho všudy, za to niél 
živiti 2 kaplany a učitele; když naŕíkal. pridali líO ko|i ročné, 
12 stľvclid obilí. Roku 1550 upiiätil ud obili, a páni odtud dávali 
mu okrouhlou sumtaou roční 200 v rynských zlatých, což vydi 
asi 83 kop mlšeňských; ten piat do r. 1Ô65 vzrostl k 200 kopám 
míš.') ťlernovičtí sediaci (u Chomutova) určili svému farári vy- 
dávati desátek, a to tak, že búdou mu ročné odvádčti po púl 



I 



1 



'i Aro)). iiiiis. pníot pardub. Č. I. 1531. Uéstsky plsaf niél tehda 10 kop, 
pastuGbk k íkQtu 10 kop, pHstucIut sviai 8 kop. 

'1 Arcli. misfoilri. MUsiv. Č. 13. 169, 

") Tnaiŕ-e -^33. 

') Arrh. li>i»nftký. OnÔty. 

') SoIhí (llr»(lec iŕlG) tivitdí r. 1612 tyilenal ftxpenne po 1 kopí ,i od 
r. IS58 mí.MfM expenne H kop. Niim m nlá to bŕti stojní: po prv6 toCíÍ 
IMJ^llánn na českou kopu, po umbf ofi midefisko. Kdyby i tu bjly mia^np 
České groSc. byta by ručni aumiiia il6 relikd nepotnSroe. 

*) Kn, kMilkovBká. 1545. Na (ieiise. 

') Mh. cíinlrxctimm t aich. ardb Téí Cori. Gcacb. BtUi. lijnskí alutý 
poSltáiD pD 25 groSich čeek^ch iietiu 60 luISeä. 



Rofinl dQcttod v prvnf pAli XTI. v^ku- 



M9 



ŕ" 



U žita; pftl strychu ovsa; za. to musí Uisti ui^i v uedéU, 

,ky P. Msric a apoštolské, kdyby vynechal den, strhne se mu 

ítrych ŽiUi. Nä tmi itesátek niéi si držeti kone k jizdáni se Hvá- 

toätf k nemociiyiii po okoloich vaecb, ale pridali mu oy»a. néco a 

právo na hotový plat za svátost «d 1 groše po 7 groša. Penéžity 

dflchod se niu acabirá tŕemi oférami za rok; každá osoba, která 

lijímala toho roku svátost oltáŕoi, dá pri ofére 1 malý peníz.*) 

noho tú ncbylo, je( 12 peaéz teprve grošlk miseňskj. 

PardullicIíémQ dekanovi pflvétšeuo do r. 1543 stojecí; uvolilí 
se mu platili mésíčné po 4 kopách; r- 1547 ponejprv sto)í v po- 
čt«cb, if- s alm stiiluvili. aby za ^2 kopy roduf choval kaplána, 
mél tedy roíué 80 kop. Roku lôSl dávají inťísfené zase o oéco 
míne. 6'/- kopy totiž, takže ochrnem vyjde 77 kop za rok. Ale 
toho roku podlé snilouvy pridali knézí Jakubovi 2 beúky hoH, za 
hteréž dali p&l čtvrlé hopy; tím se siimiua bývalá DaplniU, a 
dčkan mohl mníii, že jsou konšelé &tédŕl. Na plnt ^Ú kop ročnfch 
poslední prijat jeat na dékanatví Sixtus Kandiduia, svrchu leckde 
pŕipomtQuny. Ten r. ]ŕ>7t> vyhádal ú od konšela jiiiou smlouvu, 
ktcrou)!! mu stibili 1U0 kop do roka dávali. A na tom ;cfietalo 
i pri icbo náätnpcfcb, když byl roku 1580 uedoslouživ odtud 
odeŠBĽ) 

Dekan v Mladé Boleslavi chtŕl roku 1548 pro malý dflchod 
odĽJiti. KtdiiitOr Aruošt z Krajku a konáelé ho zilrželi a (ifidail. 
Foille íttaršítio ustanovení nié) uiiti 80 kop miš. ročné; choval-ll 
by kaplána, ať se mu pridá Š kop; pH každé méaíční proméné 
urkmiätrovské mél mu by ti sud piva, to činí ročné \'ň suda; 
tomu 2 džbery kaprô, ČtyH včrtele soli, dŕíví a potrebu. Tuk 
1í ustanovil otec páné Arnoštúv. ,A toho son niéli cedule rezané 
pro budoucí p&meí učiuény bytí, tak aby kaéz dekan jednu mél, 
!i druhii konšelé.' To tcdy znova všecko sliheuo nespokojeuému 
L dekanovi. N:id to pridano mu nejprv strán piva. ,Co se piva do- 
^bfče, netoliko técb l-Ssudň, ale aby dékauovi. což jeho koli svou 
^H^Ieďí a ofRciiily (í^kolniaii), kteréž na atravé na fare mi'vá, vy- 
^Botŕebovati mnox, aby jemu dáváno bylo, buď v sndícb nebo 
^P» vérlelícli, jakž se jemu lépe a pŕípnduéji zdáti buiiť.' Dnihým 
r pŤídarkem byl vepŕ. Tehda dal pan Aroošt zaiisati v knihu méíl- 
skou pro dobrou paraéí slib, jťnž svedčí o dobré vňli kollátorové: 
.Jľstli žeby kdy ktery knéz dekan aobe co obtežoval, tehdy to iia 
iíredníkj duchovní oznáraití má, a tíi uŕ-edn(ĽÍ to na iné jakožto 
na pána nebo na buduuci mé vznésti nnitjl; já spolu s niiuí 
pokudžby slušné a spravodlivé bylo, chci takovou vť-c pokojné ua 
' br6 h sluéné mfi% postavili. * "} 



Hu 



'J Mlilhfiilnni*. f. d. Geaeh d, D. In Bähm. lUS. '2^9. 
*) Vfteclty doklJidy v rubop. mus. PoÔet pardubsky é. I. a ťS. il. fol. 
0. ll>. 31. Kandiiluvi 30 kop nedudulí, protoin mimu ôbs Jicn odefiul. 
'> Arcb. Oolvsl. ku. amiuv c. I. fo). bi. 



660 



Knihn tfetÍ! H. O knfiských dťlchodech. 



Hoku 1549 se dovídáme urcUé, že mél knČE ve Stfibm 
ouroliy 'i vesnic, ale ty vsi jsou skrze krále od mesta odptxidáuy 
pro pohiiutí stiivô proti kfňli. Aby terly farár byl opatŕeu, stalo 
se s knézeni Malŕ-jem pŕáliilské aaesení. z néhož vyavítá úplný 
dflchod farársky tento. Plat.ii luel míli v rok 58 kop na peuézich; 
v tom plalu zatirnuru byla náhrada za louky a ctimelnicí, kteryctiJ 
druhdy užíval pri mpatô. Také je v tom (1 kop, jež platilo zôdusi. ■ 
Ze vsi Téchlovic z6>taly knézi úroční slepic« a vtíjce, a to pod- 
daní raéii pri bv. Jin [irinášeti 180 vajec, pH sv. Havl« 30 alepic.') 
Za plat, j«nž vycházel ze skonfiškované vsi Aiimehie (ted Aunehle). 
náhradou račlo býti vj-dávAno farári IG kbelcĎ obili (ŕito, oves). 
Pri tom ai opatrní inésíaDé smluvili 3 faráŕem. kdyby král pŤes to, 
2e Tesnice skonfiškoval, poručil, aby knéz vosničanäm prece poslu- 
hoval, že si; nebude farár na vétäf plat potahovat) a že poslouží. 
Dŕiví slíbili mu dováieti do fary b potrebu. Soli též tak. Piva 
smluven vértel po 30 gr. mfš. „buď draho nebo laciiio". Koneŕníi 
zHííeeháiiy nékleró nevalné platy, které „farár od luk a od ŕek vy-| 
bírá, jakž registra jelio ukazuji".") Pohŕícliu nevime, kolík to. 

Dekan kouŕiinakí piredtíšij' malý pia.t si polepšil tak, že brával 
tydDé 40 gr. českých, což vydá ročné 79 kop a i'O (rr. míšeňskych. 
Však déksii í'etr r. 1ÍJÔ2 oznámil, že na tom čeleJ vycLovati nelze; 
pf-idali mu ttídy 20 gr. míéeôskych na týden, coí by bylo o 17 kop 
míŠ. ročné víc.*) Proti nemu v ätejny čas byl farár pražský u P. 
Márie oa Lúži ĽhudiČky. Tomu dáv»1i roku 15Ó5 osadaf .iJlcu' 
roČQibo óä kop, kopu na niáslo a kopu na posvfcení.*) Sousedl 
jeho, farár u sv. Mikuláše, mél roku 1554 7G kop cočníhoT 
d&chodu.^j 

Farár v Praskolesích zapsal si r. 1552 do lušálu desátek za 
šesti vsí; spočetl. že naĽbází se k fare iiédiii a polí pod 70 strychCi, 
které sediaci oH a sejí. odvádéjfce z nich, když hnoje nedali, 
tfetí mandcl; když pohnojili, tedy jen čtvrty; soiidf. že z tjchž 
dedin ročné do (iO mandel obili se íuráh scháícti múze. Také 
si poznamoDtil, že dediny každý knéz m&že k ävé ruce Yiítt, 
svdlákain.") 

Pl/eúsky arcidékaii Tomáš učinil r. 1561 t^ purkmiittrem a 
pány o svflj dAchod smlouvu, kteráž na prvni mžik knézi velmi 
prospéíin.-i a /ii^tná. Mél míti ročué 250 kop iiu^en^kycta, ivily 
nejvétší summu, 8 ktorou jame se dosavad poCkali, k tnmu slibeno 
mu ročné dávnti 40 kbtílcfl (strychú) žita, 20 kbelcfi ov»a. tri 
ječné slady s chmelem a drevení, ^0 vértelfi lillého piva, 1 kbelco 



') Slnii ti pD^rlHni Diichek, Hlinaf, ZfgkK, Ccjmar- 

■) Artíli iilň-íft. ŕ, IS7. 181—1-3, 

■| Aroh. kuuFiEQ, ku. rmlii. 26. 

'• ZiiiiiiStií kn. v urciIi praí. í r 15M>. 

=■) Ko kitstoliiíkii t. r. HS7 U\.1K. nrcli. pwj. 

*j Mueejiii diplomat. Opis. Wi'i, 



I 



iracliu. 5 kbeka kruii, 2 prostice soli. 2 (ižbcry kapra, na maso- 
|)usl kŕmneho veprä. palivo s potrebu, koiipili mu iH krávj', ko- 
šíka aby sL koupíl sám, ale pi-y mu dají k aéntu obrok, 3 vozy 
sena, 2 vozy otavy. Z grunifl propouští se mu záhrada a 2 kusy 
ŕeky. Jiné grumy a desátky zôstanou obci. Ale na to byl dékaii 
zavázán živlti čtyŕi kapläuy, z. iiichž »jedea kazatel nemecky býti 
má", školuího rektora, kantora, zvvnika a čeled! A tím jest 
dftchod plzeňského praeláta pouékud nialj. Roku 1581 ho na 
clclší dobu snížili, vjdouce bezpochyby, že arcidčkanové nedrží 
tolik kaplaoä. Sniluvili tehda s arcidékauem Faliinuem stojecfbo 
jeo 240 kop; ostatok zaiiächali stejiié jako v sraloavé pŕedešló, 
jcn i> 3 kopy žejdlikň loásla lUli vie, též o 16 sýrá; dHví obmc- 
zili na íiO iater a 20 kop otjpwk.V 

Vgftk ae7. se dCkchod pizeíiského prae]á.ta oa tuto mfra upravil, 
prosia nejedaa mrzutá hádáDí, sinlouvání mezi konšcly a kné/i. 
íía pŕ. jií do r. Ióíi5 Plznané ubrali novóiuu dékauovi s platu druhdy 
knéze Tomášova hotových 50 kopí Z nich vraceli jen 10 kop jiod 
jménem platu na koreni; Riady tiiu dávali dva mffiiu druhdy tri, 
piva ubrali nm 3 vôrtck-, takŕe bral jeu sedm; vepi-o mu kou- 
pili, alfi chlubili se, ž« to iiättiľi „mimo sirilouvu", záhradu mu 
sebrali, ale slfbili, iie búdou na paméti mtil. aby ,pauu farárovi 
jiná r-abrada opatŕeua byla". Edyž knéz naŕíkal, prosil, psul i arci- 
biskupovi, koQselé siíbili mu .z lásky a z dobre vôle" pŕidati 
c jeden var piva a desátky z domft v Tejnci ; ale pŕídavek peué- 
žitý „odložili do včtéíbo poCtu".*) Dvé léta potom zase spor a 
jednaní. Zadali koiiát:lé rozbodaé, aby na dvini vaŕich |)iv» j)tc:itul 
a 20 kop ze stojecibo aby pustil. Knéz 2ád.il podlé lamlouvy za- 
chorán bytí, priise, aby mu nie .strhatl neráčlii, že on nenf ua 
tom niíateiii se proméňovati*. Ale marná prosba. Odpovédéli, že od 
»v. Jin mu atrhoau. Ptaelát tedy ne poddal, a v knihu zapaánn: 
Pa» praelát od tŕetilio varu ječaiího piva pouští, a na to iiiísto 
T Tértelô aby rau dáao bylo a místo jednoho čeiveného niláta 
po kaádém bilém varu džber mäáta a dcsätky z obecných grunlíi.*i 

Ne valuý vidí ae bytí dQchod čáslavskélio dekana po r. 1564. 
když si byl smiuvil míato desátkfi etálý plat. Dávali mu TO grošfi 
tydué, lo jesl fiO kop 40 grošfl ročné: 26 suiiň piva, 75 žejdlikň 
roÄsIa. vepŕe kŕmneho, 14 koicň žita. po korci hrachu, krup, 
repy. 2 prostice soli, džber ryb, 30 sáhň dfíví, sýr a týdne púl 
piaty smetany ,k sobote na polívku". Z toho živití mél učitele 
dfa a kaplána. Toto opairt-iií dékanovo pokladali Cáslaváll za 
tak skvelé, že ueváhali zapaati do kuih pevnou nadéji, že knéžf 
od té chvíle, nijjkc lepší opaiŕeaí uež pŕedeglí, búdou práce své 



') Arcli. pUeÍDký. Opie v lemAkém. 15G1. ISSl. Smlavíli ae Uí o pAl- 
Ititai vj'povčdi ubouetľaaaé. 

*) Arch. plsi-ú. Fratok. Í. Í9. 
TaoD2e. 




asx 



Koihx tteli: II. O knJltk^cb (Ktcbodecli. 



a služebností kŕestanskych pilui a bedlivi.'J Pestrý liyl touž rtobou 
tlňchod faráŕc pri kostele v Brandýse. Cíaaŕ dovolil, abyzpanství 
dostával ir> korca žita, 2 vepŕe, týdné pftl suda piva ,dol>rébo- 
ŕbilého), džber mUta a ročné Ifi vozi pAlivft. Z obce méli divati 
íaráŕi staucB 41 kop míä., který soused Vravy choval, o Letnlcícli 
iiiél a& faru odevzdati po syru, kdo nei:hoval, po 2 grosích bílych, 
podnui byli povinní v ]éstt átivi nkläduti ua bromadu farárskou, 
liad to mél íaráŕ záhradku a .zboruí* viničku, to jest viničku 
1)1) liratHcIi. Aby obec mohla platili farári avrchupsaaou stane, vy- 
držovali tri kostely a školu, poručil cisársky hejtman Vilém 
z Oppi'štorfa. aby kažriy soused braiidýsský dával po ôsmi Rľ. 
českých, podrub po čtyŕech, feineslník po desili gľošťch. Na avft) 
dftch'od i tu mél farár k expensi tniti dva uŕitele školní. Vznl-li 
púllctai odpuštenf, otéi pŕištímu fanín zattechatt dfl stena a dŕ«v.") 

Chomutovaky farAŕ katolícky tnéi r. 1565 70 kop na hoto- 
vosti, a to ahledávaly se tyto peníze dll z iindAiií roznn&nitych, 
díl od ŕeiueslných cecbfl; sliidovaki, beduári a kováM uiiisLIi od- 
vádéti nejvic (IB, ä a G kop); k tomu mél farár ze záoiku 10 
RtrychĎ obilí a dfevo. Ostatek dOchodii byly vesnirké desálky a 
nealálý príjem z iebrot,*) Týž íaa farár y méatečku Planici bral 
hotových peuéz jea pôl páté kopy misefiské polročné, naproti 
toma dcsátck obilný íiito, jcčmeo a ovos) platil n^cu nad H6 
kbťhífl; líľokft mél bratí 18 slcpic, pfil páté kopy vajec, a pred 
Naritzením Kristovým méli ma poslôni býti ^dva jiajeci'.*! 

Na pŕimvnanou českých platä farárskych k préspolním v téze 
dobé let padesátých a ôedeaátých pi-ipomíaáme, že farár v Kladgté 
mél ročné tíO kop a stravu na komendé kf'iíoviiické.^j A na pŕi- 
rovnanou s platy útednlkô svetských ze stejné doby poslúž zprávs, 
ie rada v appellacich mistr Jakub Rokycanský z Varvažova mél 
od r. 1563 roÉQí služby 130 kop míš ,*) regent na panství v Hradci 
Jindf. bral téhož rasu služby hotové 75 kop, hejtman taméjéí -10, 
kuchmistr 15, lokaj 6. Ovšem méli k tomu stravu a dep«tá.ty.'} 

V letoch aedmdesátých zmenilo se sotva co. V Turnové mél 
farár stauce a t-xp^nae penéžité do r. 1573 kupu tydné. I pHšel 
k radé s prosbou. Že na to se nikterak vycliovnti neinôíe. cbtél 



*] ŕáBlav. SedUeetc. 

*) Aroh. arcibii. Opli v tem. 

■i Aroliiv iDBpmoký. Opis v zemelt. 1585. 

*) Arohív xeniský- Opi« z sroit) Výtub £ retrlľtor lAÚuiních. 

») Aers. n. Borový. 

•j Arcli. miatodrž MIbsIv. i. 69. 411. Oviem pluty velikjoh pÄnO za 
Dnofao ŕasii neho ílobroa m6ri>u pfimvnávňti, pmiŕvmlt nevime, co klerý 
Ittkal i vyiirMLI hí luinioŕádDých pMliiiD. Ruku Iť06 dikiije prssident ko- 
''móry tu propuílénf z auŕitdu a proHl o .^>0OU toUrú oilbytnéhu h MO toiarft 
provtfe; prj" ptfdeSli? prpsiilent Jáchytn Kotovmt, byv H let y if»ňé, dostal 
Räfcdlilc HUlkŕi H 4'Sď>T kop dHr»in i dníivulní pniviKe po 4fi'0 kopách atd. 
Z finasä. arahlvu va Vldiil upi* v leni, 160*;. 

') Ouňty hradeclté. Vypeal ii Tiícher. 



DAubudy z kont.'e XVI. vStcu- 



fifi3 






I 



pAl druhé kopy dd téhodne. Uvolili se dávati kopu 15 groäA; 
bral tedy knéi turaovsky ročné 65 kop,') ale r. Ió79 pomýáleJl zase 
nu ^aizenl atance tetu. Jako v Turoové tolikéž tydal kopa mél 
r. 1 575 dekan v Nyrabiirce. K tomu dostával pevnou dávku 3 kopy 
na ryby, vepŕť, 24 korce žUa, 2 korec brachu. 4 vértaie krup, 
2 bečky soli. 120 Žejiilíkň raásla a na místo 48 koreň pSeniťc 
dávali ma pivo v stejné cene, Z peLic niél míti 10 kop, ale ne- 
TÍme, byl-U tento (ifichod bezpečný a atálý.") Tímtéž časem ne- 
mlval farár u sv. tíavia v ľraze vseho véudy víc než 1 15 kop 
stauĽC pevné a aniluvené. Roku Ibl'ž pridali mu osailní 10 kop 
k to mu. 'i 

V letech osindesátýcli kladenie faru v Sadaké za jednu z uej- 
bldnéj^ícli. Tu mél farár lä'/^ záhonu orné píidy; z uájmu luk 
a palúukA dostával 75 groša českých, ciesálku mél od ä9 osedlých 
72 koreň obilí a 2 čtvrce (aita a oTsa), z čohož prišlo dávati 
k záduäf 18 korcô a čtvrcí; vedlejňích príjmä neméi, od pohŕbň 
neplatili nie. než ,co kdo z lásky dá", od krtô nie, od oddavek 
nie než slepici a iíoiač- Pro toto skrovné opatrení shodii ae Sadští 
8 Lholskými, aousedy svými. že společne búdou chovali faráŕe. 
jenž bude jednu nedeli poaluhoviiti tu, druhou tam ; za dôchod 
búdou odváiiéti čtvrtý matidt:! k zádušl., a /. toho desúlku má knéz 
tri díly. Snituvili so, že búdou knéze stébovati společiié a k pH- 
stebovini jeho že spuiečuýni nakladení výstroji svačluu. Knéz Jan 
Oupicky, který na lakovou siulouvu byl najal, r. 1584 tuze žaluje 
arcibiskupovi, prý mn neosívaji ijédin, zvéŕ obilí sežírá, obyvatelé 
ľ polí ma pobrali obilí, primas Ilyné je spletenec u víŕ«, nedrží 
ani se atarymi Čecby ani s fífmany, ani s Bratry. ale se Sadueeji, 
noTÉfl x evaHyulium ani v budoucí vzki'CŠcnl.*) 1 když pfivedeme 
žalobu Oupiťkého na pravou míru tím, že Sadští byli jíné víry 
neit on. a že ho pŕikorim nútili k odchodu, pŕece zastáva dflchod 
tsadské fary x nejbídnéjších. 

Jí jest veimi podobea dňchod protestantské fary ve vňi Jed- 
lové z téhoí ča^u. Veaniôanäm jedlovskýin na panetvi Bysterskéra 
pomáhali vychorávati faráŕe sousedni obyvatelé z vesnic. Dávali 
mu na peuézích 4ň grošA. ale obilí 9i> korcfi; kroiue toho byli 
pOYÍDDi Tsívati um ročue ló korcú. ovsa; v .knéžatvu," (t. j. farní 
les) mohl sobé dáti posekali ílo :iO for drcv, vesničané inéli od- 
vážeti. ^^a knéžakém byli z&vá/áni podruzi a .podsedofci' robo- 
lovati po p&l dni, farár rlal jira jen jídlo a pití; /.a to byli prostí 
dávati b fare sýr. Jinf ho dávali nebo spláceli 1 firošem povin- 
nost 8V0U. O Zelený čtvrtek mčli pnuášeti vejce a len dávati 



') AoU fwrene. íífiO. Areh. turnov 

') Dvííreký. Píimf-il o 6kolái?h Ž8á, Tu poŕitaji se kupj- na f«sko. To 
91 14 aifi] 1>$ti lunnhĽ; bii'loii to bvipocliyby i«nnilit]fi8kä. 
') Arch.íetu. Knkop. O- ä. SI. 
') Arch, amib. KecepL Ópia v zem. 1584. 



56i Kniha tretí: II. O knéžskýcb dächodeeh. 

„podlé možnosti". Za to byl povinen koéz „jim upKmaé, jak 
£vaDgelium sv. Jana tak jiných evaogeHstúv . . . bez bladfi mo- 
dlárství a všelijaké poverčivosti pri svých kázaních bedlivé ozoa- 
movati a svátoatmi podlé mlnéDÍ pána Krista posluhovati". Ate 
od posluhovaní platili Jedlovštf víc než Sadsti.*) 

Farár v Prachaticfcb smluVil si r. 1585 stance 150 kop, na 
kvartály vydávaných, 50 ^prachatických* mér obilí, dvé prostice 
soli, 4 sudy piva, 50 sáhfl drev.^) Na stejném dftchodé byi pra- 
Ľhatický knéz ješté r. 1598.*) 

Z poslední desítky XVI. století dovídáme se, že mél nym- 
buraký dekan (r. 1592) stance 53 kop;*) o desátku nemáme za- 
psáno. Dekanovi v Polné dávali roku 1594 stojecího ješté méné. 
Mélté jen 32 kop 32 grošfi míšeňských. Desátek snopný musil 
hýti náhradou. Bral ho od sousedú polenskýcfa, ze vsi Dobroutova, 
z Janovic, Skrejšova, Zabornfbo a z Hrbova. Kolik nesl desátek 
nevime, ale to vime, že z nebo musel živiti dva učitele a neme- 
ckého kaplána pro kapii spitálskou.^) Bokycanétí platili tou dobou 
dekanovi 160 kop ročné; pH tom asi nemél in nátura prijmú 
mnoho.*) Litomyšlský dekan Äffelius stéžuje si arcibiskupovi 
T. 1595, že má stojecího 100 tolard, což je stejnč jako 100 mís. 
kop; k tomu že 70 méHc varení a obilí, na to že má chovati 
učitele a kaplána, varhaníka a Čeleď, prý je zadlužen a šatfi 
schozelých a ošumélých.') Sobéslavští dávali farári týdné kopu. 
To byl vsecek penlz hotový, jináč žil z desátkä nám nepovédomých, 
a z ^pŕípadnosti".^} 

fioku 1601 není spokojen farár v Blovicích, Éehoŕ Míčan 
Libochovský, a deaátkem. Prý mu dávajl ročné pouze jednu kopu 
kbelcft malé mtry po tŕech étvrtnéch.") Z lepších byl na počátku 
XVU. veku dttchod faráŕe v Libáni. Mél stance 98 kop mís., 
12 kop bral nájmu z luk a z rolí farnícb, jichž bylo dvé kopy 
zábonft; desátek bral od Libá&ských, ze vsi Staré, ze Sedlišté, 
ze Zlivic (Zlivice), z Psince (nyn. Psinice), z Kelnfká a z Kŕesic 
(Kŕesice), všeho dohromady 46 korcú žita, toUkéž ovsa, pše- 
nice jen píli vértele, dŕíví 15 sáhfl, mél 2 kravy zádušní a 
platä desátečných 20 kop gr. míš. Ze sadu požíval ovoce a 
na všecko živil skolního správce.^") 



■) Č. Č. Mus. 184T. I. Michl; z iirchivu poliédkého. 
') Arch. zem. liet. prach. 

*) Arch. masej. Prachiitiee. Ouäty, O kvartál 37 kop 30 gr. 
'j Registra dúchndnnymb. 1592. 
*) Kataster cis Teres. E. 2. Arfh. zem. 1591. 
*) Areh. zem. Opis z R -kj-c. 1595. 
') Arch. Pain. 1874. 36. 

') PMmčti Sobésl. Rukop. Srov. plat dekana novobydžovskébo z r 1593 
T Lnmlro 1858 H. 1074. 

') Archív iircib Registra III. Opis v zem. 
"j Tamže r. 1606. 



Dflehod T poíjiikii X Pli. pAkii. 



555 



Málo hotových bral tehda fai-áŕ v Častolovictch. Jen 24 
kopy raiš. mu dávali, 03tatek byl na desátcícli. Obec ma od- 
váitéla jiäté 58 atr^chd žita, 2 vértele. 3 čtvrtce a 2 čtvrtňata, 
K tomu 13 slepic. /e čtyricBti hoiiQ, ktmé liiié ošívali, mél 
mfti knéz tretí m&adel. Ostatek byl aa dobré vôli osadoícb ; 
sciiien na olej inéii dáti .iiotiíe možnosti", sejty lelnfky (o sv. 
Jakubé) .podlé možDOdti*.*) 

Dosti liBJný i'iľok a desátek mél r. Itíl3 farár v Beiiešovs. 
Hotové mu úrok obsl gic jen 'i3 kopy, ale pri äv. r>iié4ä pŕinnäll 
mu véickni aousedé i vesničané po sejru nebo po groÄi; o Ve- 
liké nocí povinui byli tii lidé pŕináäeti vejctí, což siuje ovacf; 
drev mél 40 sáhä, podruzi z méstn inuaili je poatavití; mél 4 sady 
IiivB, rybník, nékterŕ droboty a žita dvé kúpy (po áO saopech), 
IH Diaudelä a 14 snopu, ov»a též toiik, ječmeiie 48 mandelíi a 
4 tJQOpy. Sutebo žita 18 '/^ džberu, ovsa též tak, ječmeue 4 džbery, 
rie staré loíry,'') 

Do r. 1614 vzrástla staiice faráfe v Braudejse Labském do 
HO kop mla., dúchoiiy ostatní, jež iáiežely z obilí, drev a j., siúMaly, 
ale knéz tvrdil, že s tím vším nevyživí sebe s éeledi ilélu neŽ 
čtvft roku; chtól, aby královskä komora, jíš slušel Brandyä. dá- 
vala stance aspoň 100 kop,^) Roku 16IG naŕiká Apian, farftŕ 
braDdýdský, že ze tri kop zábonA, které ae nn tHtiuii os(vajf, 
málo má; že uedovede uživili 'i učítele, kaplána a žáky, kteŕf 
jsou terf pod jeho správou. Roku I6iž\ konečné uveden všecek 
dQchod brandysského dŕksua un peaize, a tu vidíme, že činí 487 
kop a oéco gŕošä.*} 

Podébradaký dekan páčil si dlchod r. ItilS co do penéz 
ouročnlch, Dájemiiycb. robotných, za syry a »a koi^cnf dohromady 
skoro na 50 kop míi^. Služebnfk úradní ie vybiral a advádčl. 
K tomu mél 44 úročuí slGpice, 17 kiip sena, ospu z mesta 17 
korcA a 1 vértel žita, téz tolik ovsa; ze vsi Pŕ'edni Lhotky 18 
korca obilí, rolí k íaŕe byly 2 lány ; prostici soli dostával « 20 
s&hQ dh'vl mu ^vezli Páteítí, Kŕečkovštŕ, Zbožstf, Folabätí a Klu- 
koTíttí. Právo mél konečné na sud piva o posvícení. púl sudu 
o pouC.*) Do té doby vystoupil v Pardubicích dékaujky plat »a 
120 kop míÄ. K nemu mél knéz pevného dächodu jen lO koreň 
obili a 2 prostice aoli, dŕivf, co spálil, a haltýre .pod klenutím 
pfi fare' dva.*) Také turnovský dekan do té doby polepšil si 



*) Thidío r 1G07. Sruv. pMiiuy liDéze fiiry iiteniRkä. Vurch, tem. Dpig, 
s nrcib 1612. 

M Äľclilv nrňb. Oi<íb v zeoi. 

', Aľch. Hiiui. 1HÍ4. 5;W, 

■l Archív aroib. opíš v icm. ICtfi. 1633. 

') ArťhÍP ardb Opis v seiu. Il>i3. 

') Tmmlf- r. I6I7. 



556 



KnEba tfetí: II. O kn«£skfeb ddchod«oh. 



stanci, ale pľofi predeélé jen o 15 grošu tydcDní expense. Bral teď 
v počálcích XVIl- veku ročné 7"i koiiy.') 

Na jiauském beneflcimn. kde vňbec pŤevládaly desátky, bývalo 
tou dobou Tšelíjak. Fékny dächod zapsaa ľ. 1612 k fare y j^ečici. 
Z láDU bylo dáti 2 míry žita, 2 ovsa a sýr; to vyneslo z mesta 
Híí raér; z vcsnic 49C mčr kromé 18 mčr jcčmene. K tomu bylo 
DČco kop penčíitélio iíroka a 15 slepic. Chaliipnki pHnášeli jen 
po „sedmáku", a za to chtlvali u faráŕe občd. Že ho nedostali, to 
aouditi •/, pŕípiska kiiŕžifkélio k desátkäni pridaného: „Kdyby vžak 
k toiDU stidmáku pŕidAl a pŕineäl ä sebou hua, mCiže mu z uí 
pau farár dáti kus". I'aráŕ zdejší niel také svá pole nékterá, ro- 
boty žeuní k nim, louky, jitľo lesa a 8 rybnikfl.*) 

MartÍDÍG r. IiSOl sllboval » ceoU ducbod smečeitského dekana 
vgecvk 202 kcipnrni 30 gr. a 5 deniiry nifäeuskými; blavni pudfl 
v lom mél nbilny desátak, jebož pán spoíetl 188 sfryciiô a páčil 
na 209 kop; letiiikCi počítal^ že od p»ii far se scbázi, za 16 kop; 
T téch dóchodech jeden zajimavý, toiiž dekan mel si vybirati clo, 
když pnvezen byl vôz soli do Munciťajc (do roka pry jicli nej- 
méné 14). Z vozu aby äi vaal étvrtku »a ló groéú.^) Je to slušný 
dfichod, ale že ae rie[irala] Marlinic ani jtiho panatvf, vidéti z dft* 
chodu, farátti v Čelákovicich, jemuž r. 1(>21 spočleno všccko na 
penézícli v 227 kopách; z dúcbodu. furáŕe Labského KoBtelce, jenmž 
spočten v 379 kopách, a z dflchodu svémyslického faráŕe, jemuž 
páčen na 333 kop; drobných gro'ô nepočitáno.*t 

V týž ČU8 u(-kdt: na panskéiu mél se koéz opravdu tuze zle. 
Jakub Sarloriiis Huainecky, farár v PoHeí, žaluje r. 1612 konsi- 
ätoH dolujäi\ žtt mu z panstvf Huniprechta Ccroína aíkdo neplatí 
desátek, takže, máje pouze 30 kop mís. väťlio včudy, Sä svou 
rodinou hync.*) Na fare v Kamýce pod panem Oldrichem Myškou 
zaznamenal i;i r. 1621 ieatity farňŕ lutberský do inalriUj dQcbodft 
dost, na počátku avého soupisu v^tavil slova ^nota bene* trikrát 
za sebou, z čebo^ znäti, jak mu na v^em ziil^želo, ale » placeníni 
bylo zle. Píše; .Suminii všeho besátku pololetního 2-4 kopy mís, 
a 14 bílych, pňl šesta vŕrtele ovsa za rok, slepic 16 nebo 32 
kuŕat za rok, roboty 4 dni, ze Lhotky nie. Sena aotva býva Ií íe- 
liHuky; sediaci i sousedé, kleŕí potahy majf, po fňŕe drev knézl 
udčlati máji;* ale na konec pridáva: .Tohoto piata mdlo se platí, 
nekteŕí toliko to činí. ale jinf uvľIiIÍ.'' Z farnich poli, jež najímal, 
mc'l bráti 7 kop a näktery mfäcňä^ý groš. To mu snad platili. ''') 



Archív tnm. Ueg. pui. purkio. z r 160Q. 
. Hrubý Rocice. 1 1 9. ISfi. 127. 
•j Ärcbtv teiu. Ópia i arcib. 160í. 
*) T«aí« 1631. 

■) Arobiv xum. ku. B. 28. 186. 
*) Siltki. Kamýoktt ualrík* e r. Idll v H^ckoda XVII. 9ii. 



DÄctiíid y po«tku XVn. viku. 



5S7 



Na kODCc pohlédneme je^té do královíikŤch iiiést. klerik tu byl 
<Io bitv7 béloboritké dflctiod knäze ťaruCbo. 

Uékanovi kouniuskému, jejž jsme STrchu pfi r. 1552 ostavlli 
o penéžiié službe 96 kop, dúchod vzrostl do 110 kop, v černi: 
ovaem blftvní podil méla týdcDDí ť:cpense po 2 kopách. Právo 
mél na nékterj sud piva o voibé koaéelä, i> posvícení. o hody. 
Dostávati mél obiil 12 korca i s hraebem. hrnec raásia, ve]>r9 
nebo 7 kop za aého. 2 prostice soli, džber kaprQ. ') Mladobole- 
sIrvsU r. 1619 vjdali pŕednimu knézi svému, Petru GrjO'eusovi, 
160 kop 38 grošÁ stance; lydoiiDÍ expunse bral po 2 kopácb a 
15 groäíeh; k tomu raél plat za ŕiO äuJĎ piva; kľomé tobo za- 
platili ron tjŕi vértete hrachu, za džber kaprň, za vepŕe (B kop), 
za sDI a „na kiiiliy" pri sv. Jiŕŕ 10 kop, pn sv. Havie tolikéž.*) 
Ten dťlcbod z hojných. 

Za uejvét.ší plat knéžsky y té dobé klásti jest sbanci dékaaa 
slaoskébo. Ani nevéŕímu svýiu oči'm. £teiQe-1l, že již od r. l60l 
IQ«I míti za práci ävou a iia vychovánf kaplána lúlné 350 kop! 
K tomu ještť 2 Btrycby hrachu, tolikéž ječinene, vepŕe dobrého, 
každý pátek brnec äiDetaay a mléka a drlvi, co potŕebí.^} 5 dé- 
kaiiem KoupiMeni Týnskyni Slai'šlf äiiiitivíií r. 1Č20 tutéž slanci, 
obilí a iniéko, a k tomu 7 vérier piva, 70 žejdllkú niásla. ľ«d- 
dauí méli dávati na faru „letniky" (syry).*) Divné zajfmavo, kterak 
Slanäti opatrili, aby si luléčaého dflchodu dekan slaoský nedo- 
voleným zp&sohem nezvétäoval; r. 1614 aaHdili, aby se ilávalo 
dekanovi v témdui jen 6 žejdlíkä a , džbán, do kt^rýho äe bráti 
bude, má se vyméŕitiV') Patrné posilával se dibáueni cím dál 
véiáím. 

V Rakovm'ce mél atólého platu 120 kop nifá.; tí kop mésičnó 
expense, obilí 46 strycbfi, 8 atrycby hiacbu, sfil, lOt) žejcllíkú 
masla, vepŕe, pivo a ua korení nékterou kopii.^) V Chrudimi 
bral dekan toho čaau stojecího 200 kop. 7 kop aa vcpŕe, 2 kopy 
za koŕetif, IB sudíi piva, 1^ kotcú obilí ;l hrachu, 2 bučky «uli 
a dhví s potf-eba.'J 



■) ArctiÍT. iDiiBejnf. LÍrC koiiF. 

») Archív bolesä knUi. poňtft lit. D. A v tH^edleté vojnô jeätô vamstl 
dAobod tiitiidoboleBlAvak''bo knčze. Kulca 163S m6í íjítniiel KibUlIÍub ÍMo- 
myUtkf úhnmm 406 kop 1 gr. f> *l«u., v tirni bylw 135 kwp k* )»t«iic, pivo, 
lui knlby, Hvlca, ryhy, ai<!iUo; týditä bral „nn maiio" po 5 kopúcii, aol vydalo 
:!60 kop M rok, th kbely misia <> 108 íujrllfcícii vynesly 10 kap JS gv. 
i«idlik po 6 (fr. piiŕilajic. líe),'it(trii däľliodii tiuleal. IfiSS. Detan kuTnohwreKy 
mSl r. 1667 diihonctt \ii fS6I kop ntálébo dJIchodu a k loiiiu Inndicl u dá 
obili jeítá ?OSkop. Vidéti. íefirAťi po T«fortiiacÍ katolické jinAe amdlUnatilJ 
•eoiv:jienl ädcbuilO Dc^ili pŕedchAdcoväjich. Listsedleck. Arck. orlicky. U3. 

•/ I.iuľtna. Slané. 7.1. 

•) Acw cnriae. OpÍB v archívu lem, 

S TaniEe. 

*) MéaiB. kvalern i. 12. 

'/ Arcb. areíb. Opis r sem. 1611. 



í>b6 



KdíU Uetl: II. O kDéi«k:ŕčf 



% 



V Cbebc od počÁtku XVII. atolr.tf mčl superintenilent ČÍ1Í 
farár (am&jšl 900 -A. roínfho platu, poŕ(táme-li xlatý za 25 gr. 
českých, vydá stnnce protestiintského kneze chcbskélio 83 kopy 
míáeňalté a 10 groäft, k tomu niél 8 koreň obilí.') Tťdy plat ne- 
skvélý. 

V blavDÍm luésté t téch dobách nebývalo na farách stejné, 
Ka „hlavBÍ" fare Tjnské niél admínistváior bonsistoŕe podobojť, 
§ud, roCnČ 200 kop stance; k tomu inel uéjakou pomoc do ku- 
chyne. kieroiiK pouiuc si hti«d na poéátkii byl smiuvil nebo po- 
zdčjí vynútil. Tabž dostával dle smlouvy o sv. Uavle slcpice a 
másdo nebo mMo nich 9 \ío\k od r. 161 2 mu kupujf prostlci boU 
za 2 kopy 4& groäfl."! Celkem mu počítají 240 kop — a dŕÍTí.^ 
Proti tomu farár menšího kostela u sv, Martina brával teprv od 
r. Iijl2 ročního stojeclho 120 kop, popili gtrycliu krup nhrachu, 
säl. 10 kop na víno, 10 slepíc od poddaných z Prosiku : dŕiví mu 
vozili % Podäkalí bud borové nebo otýpkové. Roku dotcenébo mu 
naveisli sest ki)|i otýpek po 20 groších *l 

Roku 1606 ustanoviv císaŕ Rudolf z radosti, že unikl moru 
hrozivému, Htavéti v ohrade strahovaké kostol sv. RocTia, purual, 
aby komora dávala kuézi, jenž tu bude služby kouati. na vyži- 
vení ročné sto kop bez jinych jukychkoli prldavkd. *) Tedy 
sto kop videlo &e býti dle tehdejšlcb pomeru za dostatečtiy plat 
knSitsky. 

Jsme 8 vypíšem stáleho dftchndu farárskeho u konce. Prí- 
klady, jež by zvláš é z tiäténých pramenil anadno bylo rozmnožili, 
necht postačí na vysvetlenou povahy u rozmanitosti jeho. 

Stejné pestrý byl d&chod prípadný čili pŕíménkj knéžské. 
Býval na penézích. ale huatejí in nátura. První byl ten dar, jenžj 
zhusta nadepsán v oučtech ,dar z lásky" nebo pocty. Místo lásky 
stáva souznačnc slovo «dar z milosti". 

Začínal ae obyfiejnč týž den, kdy kuéji sc ptJstéboval. Kon- 
šclé nebo jiný kollátor farní o/námil knézi dur .na novosedlí'. 
Kaúkovétí dávali „ua nuvoaedle' sud pivH,°> a äli s faráŕera do 
Hoty ,pro oznámení lásky k nemu* do lázné. Roku 1561 utratili 
o nuvo^edli v ié lázni 57 gr.^) Jiní jiny dar dávnli. Prachňtičtí 
méli o vepŕe, jejž slibili a dali k novoseilli, r. l5S(i 3e svyai ía- 
ráŕem tuby spor. Chl.«l míti vepŕe rok co rok. Konšelé mu vzká- 
zali, že ha slibili k uovosedlí a ne na budoacf časy, a ponévndx 



') OmóI. ReforosHt 194. 
'i Knihn iit'lTi^ni. I,it. N. Arťh. pra£. 
*i Knihit zttiluRnl lir. K M 121. 

■) Zildiiíti kniha bv MHriínii. Archív týi. tíflnhoil furAta »v. Mikníáie 
v 8tHr6ni mC'nt^ skoro ttriti;í'. ZiidiiSni knihn niikulií. lit. M. t606. 
*) Arfhlv nil*I(KlTä. (tliKKiv. Il.'t. 16fi. 
•) Knihu hJirtkovBkíl i r. 1.1t)7, 
*) Kľgistra kiiŕikovaki i t. l^i>]. Lib. percepciou 



Dary z litíy. 



669 



W 



* 



cbtél také jiné veci, odmitli ho slovy, aby ji2 dal pnkoj, že bf 
ty „zrosty" (kterych chce) nepostihli. Odpovedal farár, že tedy 
od toho vepre tento rok [lovoluje, však oa biidoucí čas od nctbo 
Dpustiti DL'mfaf. 

Mčli-li DsadDf knézG radi, trousily se dnry za celý rok. Nym- 
burátt r, 1592 poČítajf 17 kop, jež Tvdali za chlčb, žemle a ryby, 
kleré ob čas na faru posi'lali.') I osadnl postraotiího kostcla sv. 
Viclava na Zderaze iisnýäťjf se roku 1009 ,z láäky' dáti kiié^i 
avéniu nékolik strychQ obili, maslo, mejdlit, hrádi a vti|)ŕe.') 

Nékterý farár se o dar z lásky domluvil. Na príklad Ka^par 
Platorius, „farár na všech farách paiiatvt Malešofského", r. 1603 
žádá sťdečnýiu vzkázánim ku všem osadám, aby jakož za suro- 
dávua bývalo, .ovčicky času letin'hn s pastyŕem svým ducboviiim 
vedie možuoäti avé o raUčué se edélovaly".'*) Patrila cht^l gyry. 

Nejpribodn6jŔf čas k darCkni z lásky nebo k poctám byly vý- 
roční slávnosti a svatky. O Slŕíbrskych r. 1589 zapsáno. Že dávali 
farári poctu o každé slávnosti, a to po dvou pintách vina;*) však 
objTĽtíjnéji dávala so znaaiínítéjsí pocta jen o hodech -božfdi, 
o pouti a posviccDi. O Vánocicb suad väude dávali housci nebo 
Tánočm' cattn, kroine uí ovšeiii ješté lecco jlného. Berounský do- 
stával na počátku XVI. stolctí na Štťiiry den zajíce, šál masa, 
bílý chléb nebo bousci, nékdy i skpice; o Veliké noci masance 
a rnaso všelijaké, tele, beránka. ko^le, slovem, co bylo pohotové; *) 
ve StHbi-e dávali Stédtébo večera ätikti a víno, což stálo r. 1522 
36 grošu; r. 1524 dali kuézi místo ryb a vína hotovou summou 
pfll kopy. Na svatky veltkonočnf dostal tele u kozle.^) Kaókovští 
havéŕi týž čas dávali o Štédry den farári peníze, jednou U) gr., 
jindy 30. O Zuleny cUrtek pozvali si farní knéze k společuému 
obedu, jenž r. 1522 stál pouze 40 grošír.') 

ľaľdubičtí dávali k gvátkflra v druhé pfllce XVI. století zn 
mnoho let po sobč nisso, za néž ročné vydávali oad dvé kopy 
groäftv.*; Horáovotýnský zvoník vybíral o Vánocfcb ze vsi okolních 
pro sebe po dvou chltrbích, tretí pro pána praeiäta; o Veiikonoci 
aofad po 3 vpjcícb, tretí knézi; v inéiité dával^ kdo co cbtél.*) 



*) Rŕ^itrrM iIA/íhodi). 1Ji99. Arfíliiv Untéjil. Ptlj^H dr. Emier. 

'i Knibi ijiduAni v iinlv. kti. 

*) Archív kutnohorský. Opis v leni. 

«) Archív plííňsl;!? ii, 19.f. 4. I í. (J Kvetné nedŕli. V«lhý p4l«li, Velllto- 
Boee, ätédrV ávn, Naiôzenl P., sv. Duelu 

') Knilix ouíiA z r lÔO-t. 

M Ar«lifv pl7.«ft»ký í !«; IfiT. 178. ^0. 

O Kafikovslté imáy r. 10(16. 1507. 

' l'očrt punliibs. r IIID9. f. U. 10. 15. x j. 

*) Knlhí horiovorynstiH liil. M). Atchlv pmíiiký. O mnlovaných ve}clch. 
dirku velIkoDOÍntn), i'tíU jame Jan v pftménoicta IcaouvnikA sv.-Jirsk^cti 
(rfed vojiumi husitskými. Sclixller; Ttag I. 32L. 



rm 



Eniba tfnCi: U. O kiiSiakých dAchodech. 



Osadní sv. Martina v Prnze dávali knézí o VAaocfch hádc«, koreni 
za 2 kopy, štfky a kapry, o Velikonoci beráiika, koteof a hovézf 
niaso „na šišky"; o sv. Martine „rohlík", jvni stál r. IGI5 36 gr., 
ledy byl veliký jakn váuočka hrubá.*} FaráŕsUé liousky vánočnl 
pH malem kosteJíkii sv. Vavrince pod Petnnskou horou stály 
r. 1611 čtyŕi kopyľ) Kouŕimáli poŕtarovali svého knéze r. 1610 
o Stérirý lien kromé housky konvi vína v šesti Žejdlících."XRoEumí 
se, že také Méliitčaaé dávali v(no; ale roku 1574 dekan Člnovslcý 
žaluje Y Praze, že „poviunélio" sudu vína nechtéjí ilávati piaébo.*) 

Farár sn&žii ae o svátcťch pekným praním zaaloužiti sobé 
poctu. Pŕánť h'kal vrctiuosti an /.ámku, Trchoosti na radníiu domé. 
ííékterý podal sára literní dárefiek, zvlááté dar Zekmého Čtvrtka. 
Knéžf katoHčtí a busUštf nad to musívali o Štedrý den kouHti 
kudidleni ua radnici nebo v panských pokojfch na zániku.^) 

Čím diil tím hojnejší podporu roívali farárove o posTlceuí a 
o pouti, a tn proto, že poiUe zvyku byio jim na jídlo a pití po- 
y,vati kollátura, knéze okolnf, huuoraci mestskou nebo íiámeckoa 
a v Pražských niestech ovsem i vrchnost duchovní. V SV. veka 
posvÍĽfBskou pociu oiibývali jeSté doati skrovné. Kouŕimští vy- 
dávali knézi na posvfceni jen sud piva a 20 groäá dávali na 
koíení.*) 

ľočátkem XVI stôl. také leckde zfistávalo jen pH korení a 
pive. ÄIr sud piva. který Kaiikovštl r. 150(i knézi ku posvfceni 
SV. Vavrince dali, byl již z vetšich, stálte píl kopy, a do rukou 
podali knézi na hotovú kopu. O uéco pozdéji uvolili se o po- 
svlcent dávntí na fjru päl druhé kopy, „aby mohl farár uctiti pány 
praeláty jira ke cti*. Kaíikovskémii fjirán však toto všecko ne- 
stačilo, vypíijáil si na uctení hostí posvícenakých kopu od avyth 
kollátorô. kteŕí j ešte pred posvicením do počtu svych zapsali: 
■ V tom jeho pán Bôb z tohoto sveta pojal. To tam." Itakovničtí 
dati roku 1522 „pocty" o posvíceni pauu farári a „prelátom" r.a 
husy, víno, pivo, hrušky 40gro3ä 7 den. Tedy ne mnoho. ^J Když 
r. 1536 farár plzeňský zval pány na ,novč posvfceni', dali mu 
Tértel piva a skopce na pomoc") Pardubičtí roku 1D43 dalísvéma 
knízi ,z milosti' rŕi kopy."} 

Farái- sv. Mikulááe v Slaréra mčHté Tornáô Sobéslavsky r. 1589 
mél o poctu a pomoc k pouti se svymi kollátory nemalou mrzutost, 
pŕiäel s žádostí, „aby pro uctení pánu fanií^ jemu k pouti ná« 



*) Rnítia tiňvii av. Hartins v archívu pni. Tií ch&os tainíft. 
*) Ktiibn xililuSni v iircliivii pra£. 
'j Arcbív tiius, KíiiiHiii. 
*) Archív 6(!in. Ruliop O. 6. 133. 

') V Urftdci Jiniif. (lufruli r. I(il8 knäii « iÁoi od koufenl v pokujioh 
2 kopy. Oiiíry. Vyiwiil Tisoiiier. 
") Foíty v iDOa. 24. F. 22. 
') Knihy pui;tA v arch rahovn. 
') Llb, expfd c. 11. 13 V arcbivu pkeň. 
',, FoČGt pardĽb. I. 5. mnn. 



Ponioo k po(ivtc«iif> 



Ul 



I 



k 



jiouiocnt bjrli a sftiui na toaž pouf náležité oakláiUli, jalto prej 
T Tejné, a sv. UavU, Jilji osadaí k svým farÁŕ&tu se chovají'. 
OändDfch ouťedu(ci 0[l[)0véitén, ir. mimo (ivu kopjr a. petici, kteri 
ae ccn dcn drvivá, vic mu dá(i nemohou. O poutl se daA nimí 
vyoistiL Na potupu vší osady v oiiterý pred památkou sv. Miku- 
lááe k pouti nedal velikými zvony zvoniti, a poznav nazejtŕí, že 
hnévirf páni mu tieclUújt ani slibeaé petke (která tynesla jen. 
5(1 gr. mfŔ.) dálí: oiieslal jim „ávé kope, které mu z lásky k pouti 
dány. pravíc, co by sobé za né koapil?" Tím se páni rozzlobili až 
on vrcb, /vlášté když Jim uékdo doQ>es), žu farár „nešetrné a ne- 
smíľiié dáva páliti drevo ve dvou pokojích a na ohništi", a UííDeäU 
B(! oznámiti mu skríe vyslané, aby se po sv. Jiŕí jinou farou 
Opatril, že se také o jiuého faťáŕc iicistarali cbtéjf; ty dvé kopy, 
jlmiÄ zhrdal, iiemajť mu dány bytí.') 

Jcšte v počátfiích SVIl. sioictí pozorujeme po méstech vea- 
korakycfa, že k posvfcenl a k pouti obyčajné dávají kiié:*! sud piva. 
V Turocvé oa príklad stal 3ud ten obyčojaé dvé kopy a k tomu 
pridávali líž TiirnovSiti „k pocté pvaelátň pŕespolnfch" po 4 pin- 
tácb Tíaa, což vydalo také kopu a víc"l 

K této hlavni dávce pričiňovali jínf tu a tam pŕerozimauité 
drobné dary. I hrnce do kuchyne na ten čas plntivali. Nymburatí 
oékdy téi uhlí (za á gr. ľ. 1581) na fnru posiati.") 

V Praze zatím veSIo v obecný zvyk, že osadní buď farári 
platili DB posvlcent a ponC summu. která vj'stoupila nad bývalou 
mini znamenití, anebo ustrojili obed sami. U malélio koi^tťHka 
P. Maríe au Louží stál r. 11^07 obed, který aaadnf zaplatili. O kop. 
a k nemu pŕikoupili ješté „jazyk bové^f a teletí oca?" za kopu.*) 
Pri cbrámČ »t. Vavŕince pod Fetŕíneni r. 109^) osadní vydali nn 
pouC farári jenom kopu penéz, za hus 36 grošfl; deset let potom 
stroji svačiou o pouti sami a, jakkoli uebylo pri ní víc než tri 
kn^žf a záci, pŕcce vydánn znamenitá aumrna deíeti kop 1 Roku 
ItiilO Stroji! knéz nC-co ftám, páni mu pridali za koláče íRi giosä. 
za chléb a 29 pinet vlna (po 6 kr.) 9 kop 40 groňfl, tedy skoro 
tolik jako prvc.'^) Svatomartinštl vydali na pouí za jídlo nad pét 
kop. za víno 12 kop! Jedli bovézí pei:eui a pečeui äľšlákovou 
T octé vinném a pivném a v omáčce z petržele a cibule, akopovou 
Vfla v šiškách, bun .dobrou", kaši rejžovnu s maadlemi a a re- 
ckym vínem, jablka, červenou rípu a dvojí orechy. Vlna vypili 
35 pinet čili 140 žejdlikft. Roku ](;i2 cbtéli ho odbýti martintikou 
husi a 2 kopami ua korení, ale iiiuäiti bezpochyby pŕidati, pu- 
névadž by bjl farár nie nestrojil,*) 



'/ Manuál osiutnj. Arcbir pni. 

'j t^iumskf poíot tumov. z r. 160S. 

») «na. 24. E. 2ň. 

*) Kn. uiduSni P. Hurie n» T.aiiíi. Ar«li. prsi. 

*) Knihu eáduAni vv. VutHnce. Aicb. praé. 

*) Kniha siduinl av. Martinu v .Starom a v Novém méstg. ArcL. praž. 
Winiu: Žirot ctikrml r CotliúiU. SS 



SOS 



Rnlbí tretf; II. O kn«iak:ŕ<'l> ^ íichadecb. 



Však téhož roku uôinil vzdor farár tynsky, tehda spolu ad- 
mioístrátur Kiiňš Sud. Numoha, t,e dohodnouli, oocbtél strojiti 
v den Naii(>!iev7vU ntc, tedy strojili páni a vydali 14 kup n nad 
to jeäté kucluiŕkilni na lázué pŕídn-tí inusili kopu.') Vfibec byly 
T ty doby obuji pouti v Týiié (v den Zvéstováaí a v den Nanebe- 
iTze'tO velmi drahé! Boku 1G06 stála jedoa pou£ 21 kopii, drubá 
93 kopyl V tom byly potreby k jídlii za. 17 kop, .faráŕce' ua 
koŕeaí 4 kopy^ kuchaťce ua lázné 2 kopy, viuo do kucbyné za 
2 kopy.") U. 1614 vydávají Zderazžtl o pouf bt. Václava 15 kop 
mís. I') Neize zamlčcti, že osfldu( sv. Kliinenta v Praze zAstali 
r. 1602 i ívénm farári Janu Faciliovi 10 kop za pouí dlažni; za* 
žalovav jií v konsistoH, cbtcl naposled jea Skop „od dvou iipou- 
stéje".*) 

Po bicvé béloboraké aovl faľáM katoUétí na téch outratácfa 
'bjvalých a nemalých nechtéli pŕ«stávati. U sv. Mattiiia farár ľeres 
nechtél na pouf pHjinouti 12 kop, a o»H.itaí chtíc mcchtíc raiiiiJIi 
strojiti eaini, začež vyduli 22 kopy. í*ri dvou stolech snčdcno 
24 liber nmsa, 2 ocasy, 2 plece, hus, 2 veliké rofaliky či koláfe 
a jiné krmičky.'') 

Nékde pŕipadaly knézi dárky o Bvátek rv. Trojice. RakovDÍčtí 
dávaj! roku 15*J2 v tea den knizi .pečeni za 10 groéň": huätéji 
oslavováu den sv. MarCína tim, ie faťáŕfim oa mnobých farádi 
dávána hus. 

V dobé poatDÍ dostávali kuéží leckde „z lásky" ryby, v Kou* 
íimi roku 1G13 ,pŕidáty farári na pílat na ferkule* 2 kopy;") 
Královéhradečtí za mnobo let podávali «rt;i dekanov Í k toniu 
íasu a k jlným poatftm doliromady za rok džber kaprCi a pil 
kopv štik, což Qa peDlze jsouc prevedeoo, vydalo r. 1G06 2 kopy 
20 grošft.^ 

Také v niasopusté pfipadla ko^zi na faru cékterá pocta, nékde 
niéli zvyk, že i o jarmarce darili ho. Mladoboleslavští vXVlI. vOku 
až i 2 kopy podávali knézi o jarmaľk") 

Mimoŕádny dňchod iiie! k«ť/- také z petic a z ofôr koatelnfch, 
ač ne vŠude. Nekde byly petico čili žebroty u kostelini;b dveíl, 
jakož vime, ureeny vaecko k záduát; stejué tak i oféry; však 
jinde byly dvé. tri petice neho nékteré oféry zrejmé určený farári. 
Ňu phklad v Jťdiové uňleiely rau do roka petice tri, a to o Vá- 
aocích. o Vzkŕfäenf a v dea Ducha äv., jenže r. petice polovici 



■) Knilm '/ädufii C^nalc. lit. N. 
'i Tamže. 

>) Kn, 2H<aiiSul Rkp. 17. K 24. univ. knib. 
'1 Kn, kfliifli«t, roudn. ful 147. 
') Kd. Eáilujnľ v Aľfh. praž. 
V* Arcti. mtiHHJiii. List. Icoiiŕ. Ferkule. forciila, ferciiluin pilvadné níjtikf 
dHr kn6»i pli nvKtbŕ. Dii CniiKe. 'IH ti> niHiD«nA jíillo vňliec. pijdnoi. 
') RegJBira z Hradce v räus, 
*j EDJba srchivu mlailobvi. puätfl lit. D. 




oleda IcDéžskž. 




3 

p: 



íl 

1 Aí.\ 



inél vydali i&ka, ciiiiž Ht- simil niiní uilaiiy nesvecený akulyta jakožto 

pomocník faráŕtlT.') V Chomutové oéležely farári 4 otiecné oféry, 

jež počítaný r. lôtíô m. 4 kopy: kromé léch byli mu ŕezníci po- 

itini čtyŕmi oférami. ty pádeny tenkcát na 30 grošň; tčš tak ko- 

■ári. jichž dtyŕi oféry vynesou prý asi 18 jiľoäfl v roh, z ofér 

mimo mesto acházelo se ciiomiitovakétnu farári ročné kolem S kojt. 

putic, pied dveŕoii kostelntmi konaných, mél jvu jeduu, a Lo 

Veliké Doci .na kniby". Ceačua. za 2 kopy-^'j 

Roku 1D8'2 dovohije biskup olomoucký fjiráfi v Sklenné, aby 
v&ecb pelic, kolík kostelnik ,Da boží dar" vybéŕe, vzal si po- 
vici. dniliá aí je kostelii.'') Tétuito nékolika príklady nehojný 
.úcbod z petic a z oféi- budíž 0(lb)C. 

Také jen stručné stflj tu, že starodávnym zvykom leckde 

triel si knéz dŕickod koledovy. Koledu kladou pävodcm jií do 

ohauskych dob. Jako knéží pohanáti prviiiho dne každého mesfcie 

eadae) obcbázuli po doniích s moiUami, ruvué tak cbodívali 

ned prVDÍ knézl kŕesĹanstí s kríženú po domfcb a dávajlce domu 

žebnáui, prijímali za to dary. Z kalťod stala se koloDrla. koleda.*) 

Nornfiže bytí pochj buosti, že kuéží starodávnych čaut spojovali 

9 návštéTOU ävúu po doDitcti jakoua náboženskou vísitaci, zviášté 

lokud nebylo kresíanství utvrneno pevné. Všakté za mravnostní 

Wsitací cbodívaji pravoslávni knéži do té chvíle s koledou. 

V XV. stolcti a v XVI. dela so koleda hlavne již jen pro 
dárky.^) KnÉz pHJiel do domu kter^koH deu od Vánoc po Hi'om- 
Dice ee zvonlkem, nékde s žáky a učitcli, näkd« sám a popráv 
i požebnav prijal, co mu dali. Katolícky kné?, rád brával s s^bou 
ostatky. Obyčejné navštevovali kneží jen iiohatáf domy, v méätech 
obzvlášté domy rynkovní, Takové žebrání däm od domu nepoklá- 
^áno koézi nikdy za nie nečestnélio. Jumii samómn ovšem tnohln 
ijtl velini nepohodlné, a proto byl rád. ol)rí.ceny-li mu koledy 
hotový pcniz od obce dávaný. Roku 1(503 oznámil farár týnsky, 
že ua koledu podlé pk^deálélio zptksobu již cboditi nubudv, aby 
10 tedy osadnl poinystili, kterak by inu koledu jináč odvozo- 
'ali. Po dlouhé porade usneí^li st; oaadni, aby každý souäed v ne- 
deli po Tťech králích do tichQze, v níž se volí kostolníci a úŕed* 



», Lii 

n v.. 



<) Č, Č Mn«. 1847. I. ÔIO 

•) Arctiiv liripriiflty. <(p!§ v Bern. 1665. 

*j Listiny te Skleniiô. Miib. 

•) Konráit. l>Cj. posviir íjiiSvii H. 17. nvádf mínSuf, že sb promôoilo 
eutODdigiitt v c«leii<liti»re podlo alovn oolere, odri; KriitCa etici v čaa jebo na- 
mzenl a iw in Ľaienď'a. D!e P(iogiieT« (KirchengÄSch, 30?) laveitl koledu 
a DáM Bv, MťiliviiSí' Vil ľ.ibrtdvy (.)t>>i;tije. 

't OiSeni hex dArka ni'bývAU ani nikdy. Pri kosfele knleilovnli v XIV, 
véfcn kanovm'oi u .irdbiiktipii: Bhií,ebii<^ dualinvenatvo knlťtjoviilo iiprotiuära 
s (Hkina Bylu uríSeno. kolik zh to inú nrciljiskup |il»liti kumii. ByU m jit 
ledy )mkas poklona. )iik^a plilni. kitié se ddrkem spUcelo. Tomek. Prabii. 
II. 200. 



564 Knihs tfeti: U. O knéžekých dúchodech. 

nlci, pŕineal s sebou to, co z lásky mínf koledy dáti. část potom 
odevzdá se farári, část kaplánovi.') Na proti tomu v Prachaticícfa 
r. 1598 uanesli se farári Jakubovi dáti 10 kop, aby „koledou vá- 
noční Bebyli sousedé obtéžováni" ") 

Kde v mésté bylo ačkolik far, jako oa pHklad v Praze a 
v Hore, tu mívali farárove o koledy hádky. V Hofe již r. 1410 
po tuhých všelijakých sporech smluveuo, že koézi uového koatela 
(sv. Barbory) v ochtáb Narození Páné a Tŕí králň uesméjí cho- 
diti „colendisatum' k Horníkom mimo hranici svého kostela,*) a 
ješté dvé sté let potom stéžuje si dekan vysehradaké kapitoly 
Petr z Pilzenburku, že farár od av. Vojtecha v Podskalf, Jan Šejda 
Byatfícký, chodf koledovat na grunty kapitolní a tím „knéžstvu 
jeho i žákftm chléb vydírá".'') 

U sedlákä, smime-li véŕiti Lomnickému, bývala koleda farári 
téžká véc, Obhroublý básníŕ píše konec XVI, stôl. o tom: „Pakli 
šel kuéz na koledu, pŕineal penéz jako tedu, k tomu hrachu, krop 
nadali i toho Inu aa komžičku; ueníčky se aedlák zavŕe, že ho 
doma není, zapŕe auebo paa poštve na té, vida, že se pKcháš 
v bláté."") 

Koled knéží ješté ani v atoletích uásledujících nezanechali.') 

Nékdy ae ocitnou mezi dary .z miloati" také šaty. Je to ŕídko 
kdy, ale dary jsou charakteriatické, zvlášť £teme-li, že Kaňkovátí 
koupili r. 1506 svému farári kožlch za 3 kopy,') nebo dokooce, 
že dávali Královéhradečtl délati knézi obuv.^} Däatojnéjšího rázu 
jest r. 1605 štuka kmentu za 7 kop koupená knézi u Panny Márie 
na Louži v Praze na komži. Pnkoupilo mu záduší k ni hedbáví 
s tkanicí a dalo Švadlené kopu a 30 gr.^J 

Z pŕíméukA nebo díichodíi nepravidelných nejhojnéjšf byl plat, 
jehož požadovali knéží za funkce svého úradu. V prvotní cirkvi 
hyly všecky knéžské alužebnosti za darmo, však z dobrovolnýcb 
dárkô vyvinulo se dlením doby právo; poplatky za mše vzniklý 
z dávek io nátura k obeti prinesených. Husitská cirkev vrátila 
se, majíc na paméti horlení Husovo proti avatokupčení, k zvyku 
prvotní církve, ale setrval pH nem jen radikálnejší zlomek jejf, 
Tábofi; ostatní, zdá ae, že dosti záhy zase dávali sobé za knéžské 
služebnosti platiti. Hnevá se ChelČický na jalovost knéží a lakota 



') Kn. zádiiSni K. v areh. praž, fol. 90. 
') Pracbat. list. v mus. 

>) Z liatin klášC Sedí. Ärch. orlický. 15. Smifovaci bulla Jana XXII. 
Pňjôil dr. ČelakovBký. 

*) Arch. zem. B. 23. 32. 

') Hádáni. MUB V. G. U. 

«) Arch. Pam. XIII. 26. 

') Kn. oafita kafikov. z r. 1506. 

") Solaŕ. Hradeck. 276. 

") Arch. praž. kn. zdduíni. 



Pŕínénky 24 eloiebnoati cirlEOvofcli. 



6fle 



n 



I 



Jkb, pry .službou svatokupčf, m&í za peofze, poltánf ukládajf 
|ieoŕíilé. ') Že timemíuf jťn kuéze Hmské víry, než i husitské, to 
aa liiletim. Všakté i aatira o knéžfch Bokycanovýcb neinluvi jiuýiii 
smyslem. Pľý k zpovédi nuti*, osudní „šacuji, to jsú ti apostolé, 
jcstoť žerú do vóIe; od kŕtu málo bei'ii, jen dvé Iíbry zázvoru; . . 
pochíbut vernjŕiii bráni . . ŕkiic, nem't naši strauy, nie uám iieod- 
kázal . - když /.povidají žeuy, zecbttt Duuialé ceny, pet kop za 
roxhŕeáeaf".*) I aáiii Hokycana na kázaní tepe ktie/e takové. a je 
jtatroo. ie má na mysli rímske i své, kteŕf pí-i dvatokupčcni ue- 
uiají niiry. .Do-iáhiia knéz plese a mnich kápŕ, hledĺž, an honí, 
an loví; ode veebo mu zaplaf, tut lidem pochlebi, . , budút já 
sloužUí 30 iiiší. a ty mi zapliiUš a budeš muk i hŕíchä zbaveal" 
A jinde dí: .Desáiek jiiii dejte, uechceie-li bjti v kiatbé, an sám 
mnohý tiebožátko aebude míii, a p'rece knézi dej I Hŕíchy oesta 
vQJi', ale bdjby mu nedal, tut by klel base svíce.'') V stoletf 
potom uásledujiclm Lomnický svyra 2eľtér»kým zpfiaobem veršuje, 
ie kaéň' vfibec nie ncučiní za darmo, ,mu8i byli vždycky datis, 
a ucučídíIc oic grátis".'') 

Nejobyčejnéjši platy byly od kŕtli, oddavkä. pohfbft a za 
niši. K«který httéz pŕu^távai na tom, co dostal. Jiny si určil- 
Drčil-li aobé mnoho, ŕíkávali, že iidi .siicujt!'-. kteréž uéniecké 
slovo melo ryznum loupeženi. KollátoH anažiil sc. pŕťdcházeti 
knŕxské äacovául pevnými sazbaml jíž v XV. scoletí. pri simlouvé 
faráH, nové prijatému, určité o/namujice, lat äiiii bráti. zač n(^»mí, 
a kolík mu posluchitči dávnti mají. Ka poznanou ducbovenslitych 
dflchodfl položíme iiéktftré sazby. V prvĽí píilce XVí. veku liyval 
£& fuDua určen bíly pros nebo dva. ieč by chtel kdn dáti vfc, 
o jÍDých funkcfcb seobyčejaé uemliivívá, suad niély bytí darmo. "^j 

V drahé pfllce XVI. atolett vzrostly platy. Kouŕimnky dekan 
mél die iBijtnikcí z r. 1ÓG2 brátl od sťpiiltury a konduktu 12 gr. 
mfácňskycb, bez kimduktu 6 grošQ, kaplán s kiinduktem li grošíi, 
bez dého dva.^) V Bélé tyž čas mél farár za poliŕební prfivod 
2 groše, bylo-li kázaní, 30 groáft; od veaničnuft za kŕest, nemel 
chtiti uic nebo jen vejee a oejvys slepici; a veselky nie jiaého 
neraél iádati než po koláči nebo alepici.') Náhradou mu mély 
patroé býti desátky vesnÍĽké, jimiž sobé lirli dle atm-ého pre- 
svedčení slažebuúHti knežské s rlo^tatťk zaplatili. LitoméHcii 
Dsoefili se r. Iäí>3 o sa k bé pohrební velmi obšírne. Jadro jejíjeac-, 



■) PcistĹllH Chcldlckfho. n 

'i Kelieský: C. t. Mľh iS52. lll. 45. 

*i ľoHiilU Kokyconora. v Univ. knih. fal, 86. 805. 

*) Háiiiint. f.diDnickŕ. 

') V Kouŕinii ohiivali od r. 1614 3 gr.. alo s konduktcm 3 gr. Kpsé 
liaiv knihy kuuriiu, v miií ÍUd av. Mikuliile v Prnzc v knize kuslduikS 
a r. I«5. Viu». K./ÍM I 91. 

*) Kb, kouNmskÁ rudá íul. 7^. Arcbiv fsmČiíf. 

') Arcliiv mun. L'atiny b^lské i. 138. 



e«6 



KniliA tfoti: H. O ka«l«kfeb dflchodeoli. 



budc-li telo uťseuo do Itdstela, že by žalmy nebo responsorie tn 
iietH) Étjŕi, jako/ starodávny obyčej, pri tom byly zpívány, dostane 
liBéz 8 groša miš.. nílady knéz polovíc. Kdyby šel kaplán na 
3iiÍ!fl.o di^kaiiH. ubiirži j»ko dékau. Bude-li dékao poboíué ká/.atí iiad 
nirtvyiii télem, niéjž za to o 16 groša raiš. víc. Kdyby telo na- 
iiylo neseiio do koslela, nébri juii iia hŕbitov, dá se .pudle 
starobylého obyčeje" od méacaké osoby gľoš bíly, od predmest- 
ského človeka pAldruhého. Titlikéž nbdrži mladý knéz, k toma 
pŕiKPany.') 

Cbomutovsky farát die iastrukcí r. 1565 raél bráti od pohŕbu 
2 groé«, od kázaDÍ pohŕebuého 15 groäft, od kítu groé, od ohláôek 
8 grosfi. od uevésty 2 groše, od šestinodélek. kdyi pŕisly do 
kostela k úvodu, groš a 5 deaiirA, od ciemocnych za poslední te- 
šení a pomazaní groš a 3 deuáry, od velikonočni zpovedl po 
groši.') V Týné Horéové podal sám artipryšt Ondrej Péžín 
r. li>79 na radní dflm návih funernith platň. jenz pHjat ta pra- 
vidlo. Dle uého mél on jakožto praelát niívatí „od celého vigílii' 
8 grošíl a od chúze 2 gr.. ,od pôl vigiUi" i groše; farár a kaplán 
oba stejnŔ po 7 groších. OJ koadiiktu, .totiž když mrtvý se nese 
do kostťla a potom zase okolo kostela k hrobu*, neoiéi koéz 
bráti jií nie, ale ode mše potomní ií groše dostal. V Sklenné na 
Moiavé náležeia farári dle určení z roku lí>!:*2 pŕí ouvodé šesti- 
netlélek svíce a .t-o, co r. dobré vňle žena dň'. Chtčla-li tafti 
pn tom ra&i zpivaaou, dala 1 groš bíly; od svatby placeuo knézi 
po 2 groších, od posledního pomazaní 1 peufz.*) Vesničané jed- 
iovštl lýž čas dávali od kí-tu kiiczi íí'/s P«iiíze malého, od oddavek 
2 bflŕ groše, od hlášeuí jidi 1 ^roš, od funuau téz tolik, učinéuo-lí 
kázaní pH nem. mél farár pM tŕeiího groše, v^e bílé. Tuto fasei 
pHjal roku 1585 kuéz ítehoŕ, slibuje, že chudým bude sloužiti 
darmo.*) Roka 1594 nrčeno v Polné, aby dekan bral od pohrbu 
pfli druhého groše bflého, kaplán groš. ale za kázaní nad mŕtvolou 
bylu platiti 30 grošQ bflych či kopu míšeňskon. Sazba tato o néco 
zvétéena roku 1004 Janem Zejdlicem z SenfeUla, od poliŕbu mélo 
dekanovi nadáte plsceno býti po G groších. Tu zároveň ustauoviino, 
aby odvádéli G ^rašä za kŕest ti, ktcŕí neplatí desätku. / toho 
jde, kdo platil desátek. byl placenf prá-/deu.''J 

V CbebHé platfvali tou doboj veiničané proteatantäkyni pa- 
storfira od ohlášek 1 groš českj', za oddavky 2, 3 groše, za pohreb 
35 krejcarň velikých; chudí váeho toho dävali pfil.'j 



"> JLTChiv \Homyihif 6. 119. 19. SS. Výpia proĹ ätípŔnkii. 

') Arcbiv iuíprucký. Opie v zem. lS6fi. 

') LÍbI. m Sklenne Hits. 

', C. 0. Mu*. 1817. 1. 510. 

•l Kateeter MsHe Teronie. E. ?. IfiSl. ArcUir wiu. 

■) Gradr; Kelorm. im Egerl. llfi. Milhlhach. 



FaráfsliS buf. 



B61 






B platili T Praze od pohŕbu kaézi po 15 groäich mí- 
áeôskj'ch i chudší lidé') Ká^al li farár, dávali mu kopo a víc.*) 
D&chod pohrební farárove pľažští sobé ode dávaa množfvalí tím, 
ie hovíce prepychu iiražskOho obecenstva, radi dávali se z né- 
kolika far iiajudnou k pohŕbu zváti; kaxdý pak obdržel tolik jako 
místaf íaráŕ. Do XVII. sloletí vzrostly platy tou mérou , že 
i v malých Castoloficich clitíval ľuráŕ od krtu na pň) páta mfš. 
groéo a skpici, od pohŕbu s kázaním kopu celou, od „zdávaní* 
15 grosô, slepici a koláč,^) A rostly porád. Po bitvé bčlohorské 
brával — ovžeín bvlo-li z čeho — pardubický dekan od pohŕbB 
i 6 tolarft, od oddarek 4—10 dukátav.*> 

Kromé platu mívali knéží leckde právo, že snkno a svíce 
z pohŕbu zostalo jim, což zvláaté pri bohatém pohtbu také byl 
dol>r7 dôchod. Prazšti farári se o aukno pohrební mezi aebou 
bádali,^) aniž jiiii luze vyčítame, vlmet, že i pľHŽštf kaaovníci 
r. 14!>7 o brálovském pohŕbu kone vésti dali do kostíla. aby 
8ukao z niťli zlistalo jiui.") Zajfoiavo, že také kur-žl Jednoty 
bratrské. vidouce príklad na jinych. též po sukne pŕikrovnim se 
shániTali-'^) Nŕkde pŕíhodiiosf: tohoto dflchndu dobre odvážili chrá- 
moví kOstelm'ci nebo kollátor a nechali Bukna i svéc kostelu.") 

Pri trudaých pomérech poddanských musili farárove byti strán 
svateb opainii; byloté dobre knési pozorovuti. smí-Ii o dflchod 
ävat«t}iif státí ČÍM pugtiti ho; kdyby oddal byl vesuičany bez 
svolem vrchnosli za ten néktnry groš a koláč, jcjž od svatby mél, 
pŕipuzen mohl býti k pokute 50 kopí Ani mestské vrchnosti ne- 
odpouštélyl Rakovničtí písf r. 1615 na Modŕejovice kejtnianovi, 
aby zatknouti dal koéze Bartoloniéje Vrabce vb vai Slabcích, pro- 
toie oddal jich poddanou jakous bez „povoleuí naŠĽlio proti ané- 
movnfmu sncseni ano i zŕízeuí zemskému".') Stejné Trutnov&tí 
žádají opáta broumovského roku 1013 čeakým listera, aby zavŕíti 
dal BJlnýiu ku pŤíkladu' faráŕe Preysa ve vsi své Nemeckých Ver* 
méŕovicfch (Verneŕovice), pouévadž oddal dva jejich poddané 
bez dovolení, llél by prv platili 50 kop, ale že jest chud, af 



sedí.'") 



'J Arohlv praííkt 6. 11Í3. 33(i. 

«l Tnoiie foi. 38?*'. 

■> Arotiiv zemský. Opis % urcib. 

*} Sbornik Historicky 1, ]88a. 274. 

•i Archív zemsky. Kukop O. 5. SI. 

•iTomek. D. P. VI. v88. 

') SnmcBD v sytiodé r. ] hT2. „aby sami pokravn nebrali, dá-II kda. vezmi, 
eám Dfilwf*. DakrBiy 239. 

*j Jan däkiin stfíbraký r. íGTí žMA zn siikno „t lidl nmriycli" Jako 
jiid« jest". Archiv T.<!iuHk!Í. likp. O. 5. 13. 

") Archív rakorntcli^. Kopiáí z r. 1612. 

") Lialif Iralnovokí 111. 7S. v mua, 



5«8 



KiiiliA tíeti: II. O knéSsk^f^h dAcli«dech. 



Plat za. ui^i katolíckou a huHÍtsIfOu brral dosti st»lý. U. 1414 
platf Be pH pohŕbu bohatého Fratiy OlbramA v Novém mésté ťraž-" 
flÚm za 'iú inší 15 grosfi českých, tot ííi) míäeňskjch,') tedy groš 
ZD. raži; ve Vorlíianech r. 140S stála rose tjiké groš') a na (on 
groSi /.iistáyaio drahuč let. V Plzni r. UtiH odkazují groš na mši.') 
Xa rozhrané století XV n XVI. v Kadani bylo za kopu 60 niftí. 
tedy za jťdiiu placcD knézi groš,*.i t«dy sto M. tiíž (x-qb. R. 1534 
piati Jindricholiradtíčii od 21 insí jiič 42 groiň.*} 0<1 polovice 
XVL vŕku 2 groše počítají ode inŠH zádiiáni.') Ä oa tom zdstává 
z&Hf! dioulij čas. Flatila tf>dy lušti v X.V. veku gim mläCQSky, 
v XVI. groš český čiii dvénásob. 

7.& nčkteré funkce chľámové mívali knéží podie smlouvy plat 
zvláštni. Za takové uvádéjť objčejiié bodiiiky o Božím tél«. V Tyné 
platív&li iiočátkcra století za „hora coľjioris Clniäii" roíaé 2 kopy.*) 
Roku ir)75 víiak žaluje v koiiäiätaŕi dolejší kiiéz Albtecfat, že 
v Hradci Králové od „boras corporíä" mu platiti necbtéli, Umi 
luu ublížili v aktidiincÍĽh.'j Také zvlááí placeao bývalo knézi, 
když Déco s ka?.ateluiee obci olilásU. Turnovští plativali oa brané 
XVn. veku dekanovi, když oznatnil, aby obec se shroniá/ilila, 
16 grošň „na piatu víDa*.'j 

V starší dobe plativali knezl i /a to, že opatroval kostelni 
klenoty. Ôtemeí na príklad t: 1487 v ouítech Hradce JindHchova, 
že kopu platí purkmístr knézi „od zakryÉtanstvf, ješto klenotA 
kosteloích opatruje".'") 

V kteréui mčsté bylo více far, žádala slusnoat, aby kníx knézi 
do tdiiželiQostí círlcevakh a Ľbrá7uovýdi se uetiíikl, pouévadž bo tím 
atrojil o dúcbod. Ale čÍDÉvali to. K. 1.^52 musí i snčm zakazovati, 
ab; kí ka&ií do o^iad nevkračovali kŕtem aoi jiuou služebnoi^tí.") 
V nékterých méstech, zvlášté v Praze, bývalo o co bťiŕe, že ne- 
vskakoval do osady jen knéz knézi stejné víry, ale i protivné, 
loku 1573 žádá konsistoŕ podobojí arcibiskupa, aby zakázal 

léiím svým pi-isluhovati vyznavačom podobojl; když pry farár 
ze slu&DG príčiny sloužiti nechce, bned je tu nioicb od sv. Jakuba, 
SV. Aneäky, neho jlný a poslonží; i v noci miiich od sv. Aue.íky 
pána Vŕeäovce s dcérou nožlŕe Vosadila v Kŕížaiové ulici proti 



') Pri aeskieh. MUcellM 6. 11. ful. D. U. 
*j Scbiľln. HijäpIi. Woiiňsiin. Rkp. masejtit. 
•) Atrtilv iilíi'ftBký fol. llO ŕ. i. ttn, ViAÍtd. 
*> Urban. GcBch. v. Kandoii. Rkp muii. läS, 

*) Rrgis(rii purkiaintruvskĽliD počtu v Qr&dci fuI.S76. Piati knéii KIk* 
munduvi 

•> Aichiv ínipnický. Ópia v saiu. 1665. 

*) Knihu Kiiddgnl lil. N. 

*i Rkp. xŕiii. arch. O R. 379 

•) PoCet turnov. primasaký r IfiOfi. 

") Knihu pHjmil b r, 1187 fol. 2. 

") Snímy C. H. ä41. 



M9 




^fili pHtel xeuichovÝťh oddal!') U ^ubc se v^ak leiikrát ii>uesla 
aDSisto^ rjestliJitihy kuHí mihunäči ňo far naíiiťti v<)){akovaU, aby 
Ba ne právo dano bylo". Jiiiak rečeno, že niají lychtáŕem Ijjrti 
iebráni. Ji-nž prvni m iisnesení skntkern učinil, bvl farár oil sv. 
Jindŕichs FriilrtĹ-b. Doiiáirav se. že lunltaoský pŕevor od Matky 
boií pod rotézeni dh osstlé jebo kries oddáva, s chvatetn vzbouril 
lú úrady, Purbmistr pŕišc! sám, a pf-ekvapcny pŕevor niiisil na 
eai a 'vfni slibiti, že posuvt se v dolejší konsistoŕi. Bylo ma 
veioii neniiio, kdyz pŕedNtoupil prisd kousistorióiiy kiiliäné, 
sH se do D6bo výčitkami veimi prudce pustili. „Mňietv rojĽ 
améti, pane pŕuvoŕe, ž« J8tc dobre n«ufÍníU, zvUaf y tento ča 
adventní a bez opovédi u päiia fariŕe!" Tak mu hovorili on kone 
biaboleín smíruéjšíin a odpustili mu. "J 

Ale kdyi faniŕ poiiobojí Jan u sv. MikuláSe iloimRt.il r. 1573 
katolíckemu kii«;ci ävlv(^stľoví sloužiti, volán do konsÍst.oŕ(> a streli 
itatkii (aké.") 

V Hore mívalí knéiSÍ o štohi kyselosti dosti často; jednou 

pŕebfral aľciílékao ťaráŕflm dňchcíl za služebuosti cirkevní, jindy 

zase poriHzcRi farári pŕebírall iíékaiiovi. Kouíelé a šľfiiiistŕí liorští 

^uekolikrät apor idiihÍIí iiklizeti. Néco doiétmo svrchu jiude. Tu 

^■rtiponirnuiiti spor roku 1595 mťzi archídékanem Melíssavetii a 

^Biiéiifmi v Hoí'(>. zvMlU Taduášem Meziŕícskym od av, Biirbory, 

^B ká.sniií nad mŕtvymi tt'ly. ktcľéž kiízaní. jako/ vime, dobŕť se 

^Blatilo. Dekan se zlobil, že ho, prední osobu, pobíliají a pri .ge- 

^B^fálDicb prftvodÍĽh čili kouduktecb" nenecbávaji kázati. Úrad 

rozhodí, aby nrcidekaii, jeai pri svóm kostele áádnýcb pohŕbft 

luiuá a jún a:i .generálni poiiľby í(> ^tíive", pŕl k&žäém koodukté 

tél kázaní: oittatiií faiáti mobou prestatí na poltťbech „spei-iál- 

Icb' — ale dékao at dä z každého kázaní faráH po 3 grosích 

sakjch.^j 

FsTáŕský dflchod Hdny i miniorádný, jak dosavad vylíčea, 
íebyl bez bŕcmun. J'ii doLčeuo^ že sídečnúat doby clitívala tomu, 
aby faráť k nékteré elavnosti výroční po/.val na faru kollátora 
nebo jiné pŕťdm* osoby; y katolíckych obcích zílášlé o Boží Telo 
povinní farárove po starodávaém zvyku ctíti jídlem a julím \TirbiLoat 
konšely a ty. kteŕi nešli aebesa.^} 

Nékdy nalehlo na fitráŕe zvláštni vydaní na primlci mladého 
kneze. Ovšera k slavnostem svrchu paanym dáván facáfi uéktei'y 
pHspévek od kollälorň, z obce. -/.a zádHái. Pizefiští i k i»rimici 
dávali pomoi:. Člemuf r. IC)'JI: „Pau praelát zval aa novou mší. 



'i Arcltlr lem Opisy t. arcíh II "3. Rer«ptti. 

*) Rkp. teui. artli (K fl. 191;, 

'j Taniäe ftO, 

*) Aicliiv kiiiiiiili. 0|)Í9 v jieni. ISS.i. 

*f Arcliiv zem. Opi»y x arclb. KlnŠperk. 1595. Recepbu 



STO 



KDJlia iUtí: n. O kufitských dflcbudeob. 



kterou sloužiti má knéz VavHnec, syn Krištofa Kuchaŕe, dana ma 
na pomoc piiitft pivn, hovéziho masa UO liber a 1 skop.* 'J Proti 
lomil Cáslavští r. Í5(í4 usneali se, aby pau dekan, kilyby prlraíce 
byly, piirkmintra a páoňv ničím neobtäžoval, než^ což by kdo 
x lásky a z milosti jeinu dáti chtťl, a tfm aby se spokojil. ) 

Lzc sobé pomysliti, ie pri takovych hodokvaaeuh, pH ktorých 
T ouéch dobách bujných se nelakomilo, méll farárove, i když 
pomoc obdťžeii, výlohu nemalou. Všaklč svrchu uveden príklad, 
když farár nechtél strojiti posvícení is, tu pomoc, kterou ho pod- 
porili, ustrojiio je záduéí samo, a stálo vie než-li nabl/.eaá pomoc. 

Než dejme tomu, že bremeno hodokvasiié nebylo pi-JliaobtiŽQé. 
ponévadž oa kué/e padlo ŕidko kdy, ale téžké a mrzuté bývalo 
bŕíiDé, které leželo na knézi den co deu tím. ie byl povinen 
u stolu chovati kaplána a jednobo, dva i tH školní učitele čili 
úfficíály. V jioé knizc (o školách) poznáme, jak byl úlHciálfliu ätQl 
knéžský nemilý, zvlášté v dobe uejvétšího räzuovéľství. kdy farár 
véŕil jiDÚč, a učitclé také jináčc. však dúchod kiié^iäky, a( byLo 
kdy bylo, pocitoval vždy ujíuu. 

Na kaplaua mešCané Icckde dávali farárovi zvláštni pM- 
plalek, ale uevaliiy. Na príklad v Týné na hrané SVI. u XVII. 
veku brával farái- po 2 kopách o kvartál, od r. 1603 po iŕech 
kopácb.^) 

Kroník učitelú a kaplána nékde nmeel farár miti ua í^travé 
i varlianíka a zvonika. V Litomyšli se zove zvonlk pŕimo „n4- 
chlebaíkem' dekauovym.*) Jináče uiíval zvonfk pŕiménky uékteré 
od krtú. ilvodô, svateb. zvonení a poliŕbíi; iiéco si vydél&l i kole- 
dami o Yánucích. Za pHklad poslúžte akddentía zvotiikava v Hor- 
aovfc Tjné r. 1579 zapsaná. Od kŕtének a úvodu šeslinedéluk mél 
bráti 2 deuán,', od pŕespolnícli Ŕťsi; od pohtbú po lií grošich. 
TyŽ zvoulk mél jeslé laké obilný desátek ze 4 vesoic, z méata 
mu dávali z lanu čtvrt sulého obilí; koleda mu phnesla ííO gr.') 
Dnihdy bývali zvonici klerikové. „Zvoníby učené ane lejky méjte, 
kterí by zplvati nebo čisti uméli.* Tak káže pápežský rád r. iSä^.*) 
Proto také obyčejné farár sám zvoníka si jednúviil. Ovsem i kol- 
láiorové plelli sľ nhusta do toho. Nékde farár klidné sneal vnu- 
ceného zvoníka,') jindc činil vzdory. Na príklad r. 1675 pražský 
ťaniŕ zderazsky kaéz Adam /vonika, od osndiiích voleného, ne- 
prijal, radéji 3i poisluhoval sáru. ľry Iczl na arehu po ŕebŕlcc, až 
néco srazil & >« osaduu mél proto linňvy.') Nékde — na príklad 



') Protokolly koniclíké f. 20. Aroliiv plzeft. 



'S 

■) K». xiúiultf tyiísk. 1ÍL K. M. !«). 

*) Lib. divÍHon. v iisluv. litumyAi. z t. Iff.l?. Vfpiii prof. Stfipiínkx 

*> KnihK pHtDŕlni v arcbivii prní. fol 40. 

■) V pri*ť<h Brikclho. 

^ kfiklad v nmuiirii. .riiidf.-llradp. /, r. TfiO-1- ľol. 21. 

•) Archív win. 0. ô. 231). 237. 



m9hl«biii«i fiiriroTi. DitnS. 



Wl 



I 
I 



* 






v Král. Hradci — konšelé navrhli knézi terno zvoničke, a kcéz 
volil.') Ttm builiič o zvoafcich dosti. 

V TachOTé chI4\li r. 156G. aby íarát- expensi dával i písaŕi 
mestPkémtí, jiiko bývalo pry od startídávoa. Za atára, kdy učitel 
gkolsky zastával 7 ol)cÍ úrad písaŕfiv. mohlo lak bjti, ale teď, 
kdy T Tachové písaŕ uemél se školou ani s kosteleín uic, farár 
Tzpíral se dávati stravu pisaH. Však arcibiäku}> rozhodí, uby fanlŕ 
«xp«D8Í dával, ale pisaŕ aby Hdíl ranní msi, ilo školy prihl«d»l 
na discipllDU a dobre zapisoval desátek.^) 

Že bylo faráťúm áiviti všeckii fai-uí čelerf, to rozutní se samo- 
Ale na kuchárku mivali skoro všude aékterý penéžitý príspévek. 
K néinu byly kuchaŕce o poĽÍ prídavky. Byi-li knéz ženat, brala 
službu manželka jubo. Berounská kuchárka a od r. 1584 , man- 
želka pána dekana" aiívala ročné tri kopy.') V Louneeh obec pla- 
tila kuchaŕce faraké v první pilli XVI. veku 4 kopy roOni mzdy.*) 
Proti tomu Č;i3lavští ani v druhé páli za muobo Iťt nedávali 
kuchai-ce víť neä 2 kopy a na mydlo 15 giosň.*) Manželka panji 
adniinislľátora Eliá^e Suda (1009 — 1614» dostávala od nssdnlch 
.kuchárske aizdy" za rok 8 kop.*) 

Xa konec k bremenom faráŕakým pHCCsti jest také berné & 
■v&eliké Btátni príspevky. Vyvinulo se 8Íc v stf-edovéku, že majetek 
cirkevní vilbec byl poplatku pnizden, ale. když štát niéi zapotŕebí, 
inusllo knéžsivo platili jako iiní. O desátku knéžském, vybírauém 
pro krále, jsou zmlnky ve XIV. stolctí. V XVI. siol^tf zvláďté 
vojny turecké svobodu církve odstrauily docela. Již r. 1530 ulo- 
žeoo knéžstvu „rystovatt" 128 vozťt k vojne.'') Roku l54ti po- 
volal si král pracláty moravské dokonce pod trestem na Hrad 
pražský, nebudou-li jednati voíy a kone k vojne.*) Tedy itakovébo 
xpiisobu dávky pŕipadly na knéze kroiné platfi x poíemkô. De- 
kretem snemu českého r. 1567 určeno faráŕftm, aby platili i osobní 
daň po ž() groBích bf lých : koUátor ji vybíral. A to se pak opa- 
kovalo v napotomnícb letcch napoŕád. 

Kromŕ datlí Htátních ruťlli na tšobé knéii i dané cirkevní, 
jimiž byli, dle kanonického práva povinní své duchovní vrchnosti, 
byly to piaiy za visilace, taksj kancelárske v konsistoŕi, platy za 
oleje a dary k roetičným pŕípaditOäteiii. 

Zhola nemožno celkem a obecne oceníti d&chod knéžský. 
Bývalo jako dnes* že jedna fara nešla knézi vie, jiná niéné. Ale 



■) äoUÍ Hradce. ^í>'>. 

*^ Arobir »rcib. Opis v ^cuiokém. ISfiO. Též Arciiiv Pum. 1874. 524. 
'f Amhiv díkaneky v Bi-roani. Uituvánu v Seydlové Kronici;. Rtikop. 
mu. 119. 

*) Arcbir li.imaltv, Poŕry t, r. 1539. 

*) íjedlifiek. 0«-Í"v 

•j Kb. zidiiíí týna- N. 

') Archív ŕii9> fiiiunf. minÍBC. Opis v zi-insk. 

•) Aicläv. laUtodri. MlIiUro l.vm 



572 



Knifak tlttii U. O knížaliýob 



to hc Hci bezpečné, že ani v XVI. stoletC neucala židná lolik, 
aby :; »( knéz patrné zbolmil, ba Jobti bylo far s dOchodBin oa- 
prosto uťdostatečnýra u ne mnoho l«l(»výiii, Jest, doniluvno dost, 
kityž len uéh onen (Vzriaitiuje konsiätoŕt ilolt>jäf, zo irlice býti ra- 
déji kaplaDem aež fnrárem, kaplán mň nspoti právo na bezpečný 
stfil. kriežto íarát ílo nové fary Kel mnohdy na iiejisto. a nad to 
jeété i pH slušné fare, nemél-li do začátku vlastniho groše, jiaté 
se potkni s neKdarem a bédou. Takž roruméti jest knézi Tykva- 
iiovi. kilyž roku InTô prosí konsistor, nby aebjl podán za fnráŕe 
,pro chudobu".') Kuez Jan Táborský, farár u av. Mikuláže v Starém 
.Me.stŕ, chco jiti za. kaplána .r. príčiny nedostatku zraku svóbo a 
•špižíruy";') na Morave iicieieii kurz iiedial pro nedostatečuy 
dtcbod kiiGž&tTt svĹ'ho doccla a dal sc na remeslo nebo pracoval 
i DH palích za m/Au I ') 

Dfichod svA) snažili se farárove všelijak polepšovati Najprv 
prosbami u vďelilcýra nútlakeiii. Tech proseb po archíTech sila. 
Nékdy i koa^istoŕ se pŕimlouvá. aby koé^i se pfidalo; zvlášť vy- 
stupuje rozhodne, když nékterym kollátorflm prišlo na mysl plat 
ílosavadnf zmensiti, jako na pfiklad Turnovským, kteh' r. 1579 
iiechtéli dávati farári mésíčué jako druhdy (} kop, nóbrž méoé. 
Koiisistof chci!, aby imi dali n^poň päl šesté-*) Roku 1579 žádá 
adiuinjstrátoľ Daäcky MčIdíčhhíIv. nby nadlepšili knézi Linhanovi, 
že je draho.") 

Jednaní o pndavek nebývalo ani príjemné ani ph'vétivé. 
Takové oclioty, JHko ji méli r. 1597 LitoméHČK, nalazneá ŕídko 
kdy. Ti ae usnesli v plné obci: .Co se paua dekana oyBéjšího 
pri kostcle faruím dotjŕe, kterýž se odsud pro nedo«tat*čné opa- 
trení potrhá, a aby mu na tejden expeasí pHdáno bylo, žádá: tu 
véc dala obec pami puľkmistru a pánAm v moc, jak nejlépe roc- 
uméji, s pány staršími aby to opatrili a pána dekana zde zriržeti 
ráčili."") 

Príkladu, že žádo»c koIMtoH odmítli, je víc. O tnhém jednaní, 
pH uéAíii ua konec povolili, položíme z pražakýcli knih týnakych. 
Roku ItiOvl pŕedoesl farár v plné os«dé shromázdéné, že béŕe od- 
pustení, povoli-U »e však žáďostem jeho, že do vHle boží /Qstaae. 
Z téch žádostí prvDÍ byla, aby mu pridali na kvartál po šestl 
kopilch a na kaplána po tŕech. Nejprv té žádosti odepŕelj. Za- 
psali do knihy, že se ovsem vi, .jaká resmírná drahota jest, 
ale že se na chrám Páné veliký náklad činí', prr>to iieizc farár] 
pŕidatt. Tenkrát farár nedal se anaduo odbyti. Jednáno Knova, 



') Rukfip. lem. nnh. 0. 5. 211- 

N T«mí" 90\ HO". 

») lúiiiieni.Vk. Hht. .Shorn. 111, 37. 

') Archív areil>, OpÍB v Kcm. l.'-Vfl, 

') Kn. dťknn. VI nK MSInfre. V*ý|)ÍH Ziin;i»etllfiv. 

*) äYolení obce. Rnkop. mm. 3. E. 8. fuľ 110. 



J«dDiin< e pHditvItj-. 



673 



I 
I 



prudčeji. Os&doí se iivolilí, že mu /. lásky dai-uji 40 ko|) míďen- 
skycb, jeu abv nvchtél stáleho phdavku. Kuéz daru tiev]:Hl a 
Tyiirái. .Museli 8mi; mu kvartíilu podlé jeho vôle pŕidati," tak 
zap^iáuo oa koiiec v kníze s neťjijeuou mrzutosti. 'J 

Deset let potom totéi; jednáni. Když sesla se osada t nedeli 
v ochtáb Tri kráifi, oznámeno. že farár vše nakladá na stravu a 
za práci stou .žádoého ^tauce' neniá. Páoi osadoi .ráčili se 
snésti, že mu pŕidati nemohou, v casŕch budouci'ch. je»tiižeby lepší 
dächod z požebnáof bo»bo (jim] pripudl, že mu také nejakou 
pomoc učiniti chtéjí". Na to dal farár výpovéJ. I honím vyslaná 
(teptitace ôsmi pánu, Jini2 v čelo se po»tnvi| purkmistľ Knšpar 
Winter z Polebrad, a tt suad uprosili kuéze, ale pochybujeme, 
že bez prídavku.*) 

Vzácnejší jest pŕipud, že farár jednal o pKdavek dŕív, nežli 
na faru by] pHjat; roku 1553 oznámil farár počátecky, knéz Jan, 
Prachatickým. že by po tretí byl u nich faráŕem, kdyby mu pi-i- 
dali ke 2() kopám kvartálu deset kop ^) Poiicbné farár Isliboŕsky, 
Mikuláä ČÍDOVšky. \7.knmie r. 1573 Méloičauäm, že rafui od sv. 
Jirí CÄ Wélnfk za dekana pi^istuupiti, „však jestli by se jemu 
^nice, které pŕedkové užívali. popHti méla, že piiatouplti ne- 
mini". Mŕhiictl néjak Bifbili; dťltan se príätéhoval, s rok potom 
již chce pryč. Hádka o vinici a jiné dOchody vedia se písemné. 
Rada prosí, aby knéz zostal. Knéz odpovídá: ,Abych od Vás vy* 
kládán nebyl, že bych žádosti Vaši málo mčl sobé vážiti, chci na 
dalši č»ay lueú Váini pracovati." ale jínáč ue, lei když mu búdou 
dávati pQI sudu vína čeľvetiéiio, pfií bil^ho, vepŕe a když mu 
pustí vinici a pošloa koledu, „poiiévadž t rejstŕích jest Tyznaiiie- 
oána'. Ma koiiec tiedoliodli äc; Méluiču' podávali jsn vértel Tína, 
Tcpre piil a TÍnice prý „se pustil ucmflio". Dékau se tedy 
stehoval.*) 

Mimo 2vétáeD( dfichodu chtívali farárove na svflj prospech 
zhusta proménéni jeho; nejčaHtéjl liádali sobé proméulti dávky 
in nátura v peníz nebo pfi desátku obltném ana/ili ge méniti 
aspoíi formu nejistou v jístéjší, totiž chtívali místo snopnélio obilí 
suté.*) Touž príčinou arcidékan v Horáové Tyné, Ondrej Péšín, 
staral se v nejistoiách, co by mu spíš prospelo: r. 1577 hrozil, 
že odejde, neproméni-li sr mu obilný desátek v peuíze, prý mu 
ho sousetlé riťdávají tak. jak se iiálĽ:íi. dávují mu .od titád spa- 
BcnJ, téí stoklasy a jin6 nehodnosti", llofsovotyuštl tedy svoluH 
se dávali nespokojenému praKiátovi z päl lanu místo desátkQ 
30 groád bilých; však leta 1579 již zaae chtél obilí a ne 



') Kn. lýDwk. t&duii lit. K. 90. 
»i Tsniie fol. 124. 

*) J(<ľniBk.ý «r<!hív. Opisy x PrHCfcstie. 1.^53 

*] Zprivý v ildltaDBké bnize mrilnickä 6. VI. S35. SUG. » v iirchivii 
mélBir, í. 31 foi 7a. 80. /, vVpi*ň Zrniiauritovych. 

*) Auhiv Jtrm. O. ň. ISÄ. llili. FnráF bufcovaky Šimon. 



574 



Knihu iŕetf: II. O knéiakÝch dAeliod«oh. 



penéz.') Pozdéjši iiáatupce PesíoAr, dekan Flaxias. cbtéje ztt 
desátek oMInt peaíze, dostal m s vrchností svou, LobkoTÍceni, 
do Mk tuhé Hdky. že mu iirozRnj pán vyčcti roku 1617 nerailo- 
srdtioat k poiidanyin. Vyčílit mu: .Nechtéli jsie se nad pod- 
danými siuitovuti a za ďeaátek, co tetidáž v trhu bylo, peulite 
vzíti.'' ") 

Na hodnotu svébo d«putátu, hledéli, jakož pochopitelno, fa- 
rárove bciliivé. Dosti zhu3ta vzkaziijf k obci, že pivo je nehodné; 
déknn v C. Broilé oznamuje r. 151H5 obci, že uiu dávají ,pra&e 
brak", a chtéjí-Ii, že odejde baed jioain.^) Koutimský dekan 
r. 1603 odeBial do konsistoŕe hret hrachu, kterýž prý má s offi- 
ťiály požfvati; odealal ho. aby se poznalo, ,že jest velmi nečistý, 
nehodný, neb více černjho a smetí než dobrýbo jest".') 

A kterak si fiv^xh gruntft ochraíioval mnobý knéz, aby nebyl 
dôchod jeho akrácen ! Fariiŕ planansky, knéz Jan, obhajuje r. 1538 
kiiéžské louky proti mlynári Viidavovi Iliibáčkovi, byl by inálera 
zastŕelen býval z kuäe mlynárovy, Mlynár .pro tu výtržnost", že 
knéze rauil, odsouzeíi soudem k<Min)riiiin.''j Néktery zase pti ob- 
hajovaní svóho zalel až píilíS daleko. Na pŕltlad farár v Tachlo- 
vicích, když mu roku 1588 rjel jakýs Pavel, .sirotek" z RokjCÄn, 
do ovsa, fal ho škodné, až mu važovou žilu pŕcEal; mlycáfi za- 
stavovali krev, ale že ueuraéli, umte! nebozák, , ani za jeden snop 
škody ncudOlav"."! Stojné ncnilrue chránil si dňchodu dekan 
v Jiudficbové Hradci, jetiž r. líilô pohoŕeiym souseii&m Kbrafioval 
na farním grunte brali blfuy, lopaty jim bral a , praním k jié- 
kterým pŕikračoval".') 

Aby sobé dfichody pHvétšili, v XVI. století farárove užívali 
iiedoatatbu knŕiakčho k tomu. že íidniinistrovali více far na judnou, 
<:ož byl oväeni na muozí; zloŕád, ponévadž kuéz De-ttačil pak nikde. 
Byli prý lakomci, že i deset, íar na svúj zisk pobrali.*) A že za 
lakomstvo a nikoli za ochotu Laková cisi posluhovaní tebda byla 
|)okládána, to vime z iu»tn11ační reči. kterou méli koltátoŕi fary 
Kojetické r. 15SS k novému farán Krišpínuvl. Napomínali ho, 
aby v pobožnosti a ŕistoté byl živ, povolaní svébo neobrneBkával, 
nybrž s pilnosti vykonával, mnohým jinde pi-ialuhovánim se nezR- 
uieškávajíc a lakomslví nevyhledávajíc") 

Nemfrnč v tom vedli si zvlášté veukoM.^tí dúkanové. Ondrej 
Osel, farár v LiMci, žaluje arcibiskupovi v. lOl-l, že ho dekan 



') Memombil. horsoviitýn. fol. 30. Aroh, prai. 

■] Ardiiv Hrcib Opii< v sctn Rec'piA 

'i Arcliiv muHCJín*. Liat brod. 

') Archív niiis. Lial, koiiHiu- 

'j Ku. komôr, sond- S, J. Iftiig.— I.M2. fol. J. 18. J. 14, 

•) Arrhiv zpmaky. Opisy % RokycKii. 

'j Z nroliivii v JUiflf Hrurloi. M»niiit1. 

•> ZAmrnký. ľ'.sHIifi ITif.. r. ]fi9a. 

'J Manuál, owidnich fol. 17. 



N«poíádBé tlniebnoiti pastrannf- 



575 



I 






podi^bradský vyháni r. íary; prý otl av. JíH bude mfti dekan ten 
do devíti far prázdnych okolo Podébr&d. a térai Že mňže se již 
(iostÄtečoé vychovati.') A léhož jesté roku vznäéí Anna Troška ze 
Slrakonic ua vrchnost svou Matouše Dépokta z Lobkovic. Že muž 
její, Dcbožtik farár Stodňlka, postoupil faru ve vsi Pŕedhradí 
dekana podébradäkéTnu a tolíko si na ní podnížství objeilnal; 
tdd prv umtel, a dékao pobral jf všecek statek, pH némž 19 kitsCt 
dobytka hovézlho.') 

Zdtí nám iiejdn ovšeia o lakomé pobráiif farAŕskéíin statku 
jako o prípad, ztí farár se dal ,v podruzätvi" dékauoyi; díkao 
užíval farnícb dSchodfi a faráti piati) néco na živobytí dle 
úmluvy. 

Kroiué Tenkovskfth dék&afi TynikaJi nékteŕí farárove pražštt 
snabou rozmDožílL kí d&cbod poslubuváDi'ni pri oäkolika farácb. 
Takž na príklad fnráŕ haätaläký posluhovával za kvartálni plat 
u SV. Kríže') a jinj jinde ua blízkéra aáduéí i na vzrtálanéjŕiím. 
Kobo 15tíô chtél dokonce knéz Šroolml dosici kottäiatornibo do- 
voIeDÍ, když odslouži na Zderaze mši rorátni, aby sraôl týž ilen 
flloužiti mši u 3v. Mikuláée ,za vodou", ponévadí má tam o to 
amlouvu. Ivoamstoŕ acdo\olila.*) Dôiihod pri tiliďlaé fare, ponŕvadž 
sem docbázcl kačz jen ob čas, ncbyvnl z valnycb, ale netiskli äe 
k oému pies to jen obyčejaí faráH. ale i adminislrálorové dolejsí 
kODsistoŕe. U sv. Vavŕince pod Petŕínakou horou nesl dfichod ten 
r. 1598 piilletué n kop, o pouti kopu a 3á gr. a bus za 40 gr.; 
roku 1600 pridali farári k l:étimž platu So gr. „na roky'.*) Také 
Mikulášští un Starém mésté platili r. 1593 za posluhovaní v tretí 
nedeli a každou sobotu roŕné 10 kop, jaouce hotovi, Itriyhy kuéz 
nebyl apokojen. pi-idati 2 kopy.^) Osadní Panny Mariť na Louži 
smlavili r. 15äl s admíDistrátorem, že mu daji za pälroéní po- 
sluhu 12 kop, Štedrého večeia 2 kopy. o Zelený čtvrtek heránka. 
Pred svatky velikonočními slíbil adniinistrátor. uemoha v ten díl- 
Iciitý Čas všudo sluužĹti, že pošle za sebe knézejiaého; prijali 
osadaí nabídku ochotné, uctili adiiiiaialrátora, když lo sHboval, 
pintou ryuŕfkébo víua za 24 groáä — a o Kvetnou nedeli byli 
zbola bez knéze. ,Fau adniiujstrátor neučinil za doät.' ') 

Protož nedivíme se, že pražstf osadní faráŕôtn svýnj v téeh 
snahách po hojiicui cizfm puäbiliování kkdli prekážky, nebot vi- 
deli v hmotnéra zisku farárove ujmu svou ľo do bohoslužby. 
Kobu 161U äDCäla so plná osada tyoäká proti adminiätrátorovi 



1 Archir nrcíb. rccepta. Ópia v lem. 1614, 

*> Twníe Recieptjiieu 

') Univ. kDili. rkp. XV. C. 5 

•) AteixW nm. Opitý z nteih. Acta, 1565. 

h Knitia Kii'iiiitnf ť. 312. Archív prdí. 

^ Htiniiál "ňwinich. l&ífO. iol SS>J. 

') Kolhft T.ildti$n{; v archivn pmí, 



fi7« 



Knlla tfeti: II. O knŕi«kj<>li dtVhuileoh. 



áudovi, jenž chtél xžáy tretí Dodéli páaúm osadQfm u sv. Havla 
druhé veliké kitaiif 08obnt^ konati. ic k tomu iiovoliti nemohou, 
„aby tento cbráin Qejblavnéjáf v^dycliy cí-eti utHléll zavréo býti 
méľ.'s Administrátor icdy u|ivistil, nie hiied ditŕl prilepšení platu. 
1 osadili odpovédéli krátce. xe Hloužť jen jednou v lémdni, že mň 
tí1>kop na kvartál a dŕlvi, a že tedy níc ncmohou pridávali. °) Šud 
vzkázal, ,že se takové odpovedi nenaiiál", a skysťlil se tuze n& 
osadu. 

O ptístranrí posluhy mffli pred tím osadiií sv. Mikulááe ne- 
naÁie K faráŕem svyiu ToniáŠBin Sobéslitvakýin. Roku h>89 mu 
právcDi vvč«tli, £Q v svatky vclikonočiií, niaje pri domácfiu kostele 
sliiiby blíži vykonávali, toho ueuíiiii], uybrž že totilal se po ves- 
skych púatraunú-h služebnostecb, aíkoli še zakázal toho zanecbati. 
Tehda ustanovili se Mikulášátf. žk mu za to strhaou čilí porazí 
oa kvartále; totiž uaiiesU ée, .aby s kvartálem sv, Jakuba ucbylo 
po:?píťháiio. a polom, co by pfišlo xa ty ilni, v oicbž ílonia oe- 
sloužil, iemu sc vyruziío".-'') Podobné jednoli r. 159Ó vcaničaoé 
v LibMcítli a Drahomyšli. Katoliikému farári svéinu, ľuvlovi Kle- 
mantJs, nedali desátku, pi-otože sralouve nečinil zadosti. „Každou 
nedeli i v svatky výroční nás opustil a pru avé lakomittvf d»] se 
v službu do vsi StaĎkovic, do Hradiaié, Libočan a jinaai.'*) 

Niílze iivvíniti Icťktťrébo iaráŕe, žesichtel dilcbod pŕivétšiti, 
pffmršfuje poplatky za sluiebnodtj chrámové. Všakté svrcho již 
pH jiné príležitosti zmĺntuo o fHráŕském .sacováni". Pŕes vŠĽcky 
saiiby ob ČBS ozjviĹ se i praiuenň hislorickýcb nárek o ^cování. 
Na príklad r. 15ÓU úŕcdnik (iťmatejusky Petr Hamza p[?e dŕkanu 
pardubickému, že „nékteŕí kué/i nenáležité tae chovaji, lidi inímo 
desátek naŕízený plaly nespravediivynii obtéžují, pHjdoii-H okŕest, 
ueb oddavky, zvláštni plat na nich aobé zaräžejfc*.*) Ba konsistoŕ 
dolejšf sama r. Iŕi76 napomína všecky pražské faráfu r ohromáž- 
déní zvláät svolaném, iiby „od kMu lid ueéacovali, hk£ dají-li eo 
z lásky"-.*) Prachaiiŕtí r. 1582 ptají se vrchnosti své íložmberské, 
CO čiuiti a raráŕeii), klerý je ueiiiivné šacujc; pry ncŕídí se mzdou 
a .pfetahnie' : casciii od mrt^ého téla 2. .-i i 5 kop vzal. Farit, 
jeiiý. (ilul Václav Dvorsky, odpovídaje k ialobé oznámil, ie Ib- 
atľukcu jejich ya fuikce kuéíské pHjmouíi nen.ňile a dostanou-Ii 
na tu jiistnikci kuéze, že jini bo preje. Ale nechali se Prachatiítí 
od kneze äncucati až do roku 1584. Tu bo vypudili.^) Na faráŕe 
v Klatuvecli, Hlkuláše, donesená r. lí!OI do kouaiätoŕä i&loba, že 



') Z4tiiiJftf knihu týnuká IIC. K. 190. 

•) Túi kniha ťol. 131. 

* Miiniiúl UHHily: v nrvh. prHit. f>il. 10^. 114. 

') Arch. arclb. OpLx v xism. Kt!''opt. 16!if>. 

') t.iairif peinäte], v inus. í. i. Bfi. 

•l Kukoj), leui, íiTuh 0. ľj. 309. 

*> Arctitv sum l)[ii»y i. Piachfitlľ. 



Kndíftká iacovioí. Stúl offleUUk^. 



I 



vfibec luusf s« mu platiti tolik, kolík ou aám poroučí; s plačem 
prŕ lidé odcházejí, a nad to prý fdráť ten ješlé vehni nydbsljŕ, 
.káže mdlé jako néjaky kumpán*. Farár se bráoil, prf béŕe od 
krta, ,,od chudých i bohatých" po 2 groáfch; od ľuousi prý ,pŕe- 
tahovati* nemflže, ])0DévaiÍž je jistií vyméŕuní. Kousisloŕ bii po té 
výinluvé íivŕula. ') SvŔ vydéračstvo velnii sinéšné vymlouval r. 1(!02 
dékao berouusky Martin. Když do nebo žalováno, že béŕe od kŕtu 
po bolara, což proti Bohu, vypraľoval konsistorí s nevinuou tváH, 
že prý jen žertem Hká, kdyá se ho ptají, co dáti, aby dali tolar. 
mají-li bo. A tak prý dávaji tolar zdobré vale; kdyby ho nedali, 
nechtél by ho. Zavŕen za to.''i 

Néktery knéz ooÉel dťiv púsiou;;it, dokud mu nezaplatili,*) 
jiný zase proti smloTivé aechtél zadarmo posluhovali podruhfim 
nebo jiným, v snilouvácb vyniÍDenym.*) Tou pŕfČÍDoa nejborši ža- 
loby Kuáme již ze starší doby. Roku 14H-> stehuje si v katolícke 
konsistoH Jsn z Trpist do knézc Jana z Pernatic, ki^rak ae matí, 
kdyŕ. mu liilé nedají napred a kolík si preje. ,Siisedúni žen té- 
hoinýcli. když již v svém nebazpečtínství byly, čekajiut; aebe, 
zpovfdati necbtél, a skrze l.o jedna z Trpiat jest o hrdlo prišla 
i i dítčttiin a ona » svyni hospodárení jemu nlc dlužna ncbyla'; 
chodil na koledu, a tiskí je k bezprávne kolede, chtéje i od 
čeledi od každého po penfzi; „od každého kŕtu chce napred 
bílý groš B od kmotťň a kmotr oféru zvlášť; máje chovati tŕíd- 
níka, nechová, n sám od nich bcre naň; áe jest na nŕ volal na 
kázaní, j« hanét a dobrým lidviii jo studíl a jlch deti kázal z ko- 
stela ■vyvešti jako pohany, okolním farúŕôm zapovídal, aby jim 
Jtfesíanské správy nečinili. atak by je rád ojicb duše pripravil". 
Faráf- tento lakomý bránil se tím, že mu nedávají dle smiouvy; 
,dvAj* deaátek že mu zadržali ,z každé zeme po tŕech kbeldcn, 

t tér (iýmné, kleré se platí pro sváioaf, zadrželi. Není pochyby, 
io si utŕžil za svou be/.ohleduoBt kázeň konsíetorni.*! 
Aby n kuéží pHltospodaŕili, i pri povinných vydajícb na slu- 
íebnfky chrámové a zvláštč na ofácíály školáké lakomili. Téch 
iirii&y kterí nechtélt iiivili aui platíti na varbanika, iia zvonfka, 
itei-í nechtéli živíti officiálň nebo je živili ledabylo, téch jest pf-íliô 
nnobo v pramenech zapsáuo, takže, jaou-U váecky prederie pH- 
pady Hdší nebo hojnejší vyjimky, tuto chybu farárílv Ize ekoro 
klásti ZÄ pravidlo. Roku 15ä'J daly obé konsiatofe dvéma avým 
faráHDm dokonce za pravdu, že nejaou povinní učttele živiti. Ho- 
ŕejéí konsistoť oznamujú, že Vclvarätf, nedávajfcu na knéze vfc 
oei pivo, nemobou ho nutiti. aby atravoval učitele; chce-li z lásky 



■) Kniht konsistonif roudnioki 47. 
*) Tftinle 169. 

*| Nh príklad Dv€r«kf v Pracl)AtÍeí«h r. 15B3. Arcblv ZAiDftkf. Oplaj 
1 Pracíutic. 

*i Arcbiv leiDakf. Údmi- s arcib. 16S1. Znlobti Cú'l»vsk;ŕ^b. 
') Arohiv kftpitoini. Kai. VI. 6. fol. a43. 
WIdIm: titol cIckuTiif T Ce'liluii. 87 



67S 



Koiba tf«ti; Iľ O knúžskýoh d&cbuiíech. 



néco učiniti, pri své vôli to má, aby jiin stravu dával; z povinnosti 
ne.') A koDsistoi* pod obojf pťi KHniéiii císaŕi héŕu dekana slaD- 
ského v ociiranu touž pnčiuou; fara prý je pro kuéží, ábola pro 
éáky a officiály, farár jim u«ní poviaeu obedy; pŕedkové knéžští 
prý je zvávali k stolu svéiuu prv<ftaé íeo z lásky; u sv. Jiudncha 
pW to začali, a to bylo tebda tnožao, nebot se saášeli pospolu 
u víre. ''J 

Náíky na atôl knéiský jsou pŕerozmaoité i ta, kde faráf byl 
BmlouTou povineo officiály živiti. Jednou musí se r. 1575 čistitj 
diikttii inéhiický, .liŕ( Mládežka, že nedáva officiálflra stravy snirad- 
lavé,') jiudy roku 1004 vyčíta ae koŕzi Michalovi oil sv. Michala 
v Praze, že .bába" jeho bakalAh' otnasLila iičjakym olejem, „že 
by na uHci jej Htltí inohl";*) tébož roku zase musí platíti gama 
rrchnotst kapUnAio t oľäcíáldn] v Hradci Jlodfii^bové, že odjet 
farár do Pl/né a jirn „zhola díc k strave DBZänecIiaľ ;") tu Pra- 
chatičtí naŕfkaji r. 1583, že farát' Václav Dvorsky, nedo9tane-li 
kvartálaích penéz napred, vybánť od stolu kaplany i ofticiály,") 
jindy (r. 15(;4] žalují Oáslavsti, že jich dekan odpirá stravu uči- 
telňm rlkaje, .že sám nemá co jísti'.'j A týmž zpUsobem bylo 
by jeété leckteľoa radku sem poloiiti. 

Ani kaplán Jan, i&ni srima na sobé zvédél, jalc ctmtuá chléb 
nemlloHiivy, když ho r. 1H14 po smrti adniioiälritora äuda učinili 
oaadni zatŕinnftD správcem fary, nedoTodl se vypro&titi na krátky 
čas svého panovaní staré tradice farnf — sporili totiž na ofticiálské 
strave: ^ivil ofŕiciály tak lakomé, že se iitekli kosadnlm s prosbou, 
iiby dano jim bylo týdoé 20 groiíi bílýcli, ,poaévadž na faru 
chodili, nemohon pro ublížení, které s& Jim dalo od koéze Jaoa 
atraa stravy".*) 

Nelze nezmfuiti se, že nékteŕf farárove zjednávali sobé vétSÍ 
d&chod také cestou mimo svfij ductiovní úrad. Z nejstaršícb dob 
až do prevratu husitského byli farárove písaŕi verejnými •) a psá- 
vali 2 penéz váeiiké líäly uejeu doma nes i v kaplích. v síních 
kostelnfcb. Tes vydéiek éasem zaäel, pouévadž psaaí prestalo b^ti 
víácným umením. Za l:o zobyčejnélo, že bledéli sobé néco vy- 
zfskatí pŤí poslednícb vfilfch. Ochotné dávali se ke kéaftfim volací. 
Čtemet jeäté r. 1533 .když umírala (v ľraze) YeKivká, poslala 



*) Arciiiv arcib. Ópia v zeiu, Anta boh. aon«. 158!>. 

*l Borový; Medck. 188. 

'i Itiikop. zeaiaký urcliiv. O ^. ^37. 

'( Arohiv zemský. Opis z aroitj. 

*i V ouôtccii p»imkíoli v ilmdcĹ. 1564. 

") ArcUiv teiDaký ľpivy x ľruĽhnUc. 1fi63. 

'i Arcliiľ arcib. Opisy v zem. líiGj. 

') Zúííuäní kniha l.t K. t*>l 21. 

'/ J«ít& 1350 v tum duklad. Tadra AUa 11. H- 



Kasu lébafi. Farnl fienlcy. 



STS 



pro faráŕe, » farár pHáel s kalaináŕem a s kus i)a|ifreiD'. ') 
Skromný a pravý knéz ováem. prosil-li pri káafte zaČ, prosil pro 
koBtel, ale byli, kteŕí prosili pro sebe. Asi ne bez osobní zkuse- 
nosti sniél Vanék Valečovský (1453) viuid kuéíe, že ac vnucuji 
lidem ZS poruČDlky kšafifl, že mílují váčky zabrdlité."; 

Individuelný vjdelek ponékiid Yzácnejštho zpQsoba míval né- 
ktery farár tím. že ocliotné poniábal lidem lékaŕstvím. Váuiav Sušil, 
Ilakoviiiéaii, píše roku I5S2 do Slanébo dékaucívi, jeliož aeumí ani 
jmenovati, aby mu uzdravil ženu; Učí mu nemoc zevrubné, prý je 
teskna, kvilí, má bovltost. pticházcjf na iii jacfsi posunkové a časem 
nenf Kaina pri sobé. „Máui zprávu. že se umétii'ni lekárskym mnobo 
obftati a skrze oé moobym lidem stustoé prospir&ti ráčite, utikám 
se k vám I") Za ziniuku stují z téch knéži, kteŕí liojfvali, mistr 
Jakub KameníĽký; tomu darilo ae ,]ékai"átv(" tou mérou, že za- 
nechav knéžství docela vydélával jen lékaŕenfm. Roku 1563 dostal 
ae na aoud staromestský pro dédictví, jež mu odkázala Riušová, 
kCerou byl hojil. Prilmzaí její knkú lékaH odkazu preli, což ho 
ani tak nehnevalo, jako neustále tvrzenf, 2e Je knéz; pry podlé 
kanoD& .ceasatio ab ofôcio e^t depoaitio et remotio, to jest, knézem 
iiebyti nie jiného ueni uež toUko pŕesíl.uti poäluhovati úŕadem tím", 
K čemuž protivm'ci odpovíiali, že kuéžství zbaven neni ptes to, 
že niéštanem a že se užeuil.*) 

Povážlivéjší byi výdélek. dal-ii sfl knéz v šenkování piva. Když 
šlo r. T-l-ííi poselstvo ku králi Iraccouzäkému, divilo ae, že'vjistém 
cizlm méatečku v boäpodé knéz jim šenkoval víno, pivo a chléb 
I seno prodilval.') V XVI. století již by se nebyli divili. Nebyl 
aic šonii kuéžský obyčejný, ale Mdký také nebyl. Nékterj knéz 
i bez obzvláštního lakomstva byl pŕipuíceu k tomu. aby pivo, kto- 
rého dostal deputátem, vyseukoval. Co mél na príklad čáslavaky 
knéz !te ävými ročnfmi 25 sudy pira si pocíti, nemohl-li jich 
s Čeledf vypíti, a nechtél-lí mu za ué nikdo dáti du^tatečné pe- 
oéžité nálinidy? Opatruý kné:^ dal taicové sudy na šenk uékomu 
mimo faru, lakomjí a nedôvéŕivy šenkoval je na fare. 

Šenk at jakjkoli vždy byl a pohoršením, takže vedLejšI dächod 
tohoto rasu Ize bezpečné u nÁ& klástí za nedovoleuý, neslušný 
a od vrchnosti ducbovnf i svetské atlhaný. Na pHklad roku íď'22 
podkomoH moravský Kuna z Kunätatu znpovídá všem moravským 
duchovnim šenkovali víno, kdoby neposlechl, necht víno se mu 
pobéŕe a vrathouze vyšenkuJB.*) Knéz Šimon Pŕeza, farár ouštécký 
(Oustf Sezimuvo), šenkoval pivo a vfno tak dlouho, až byl od 



•l Arí^tliv praž. Cíí. 1017. B }h. 

*) Traktát Valeŕovského v nrcli. zem. 0pia i nerrnfaata. 

■) llissivMC v riikov. arcli. 1680. 

*l Amlilv |ľJd -■ 993. Hl. 

•) Archiv ícBk. VII ľJ.. 

*) Jihisv. kruDÍk. Kukup. v mu>. 



87* 



B8Q 



Kuilw Ihtti: II. O knéUlc^cb dúdiodecb. 



Jaroslava Sezimy z Sezimova Ousti proto zalován a vypuzen.') 
V tyž čas (r. 1507) šenkova! katoHcký farár Martin v Neumételích, 
a když volňti k arcibiskupovi, vymlouval se, že šeDkuje pouze 
šestinedélkám.'') Jan Kratéua, farár v Hrobech, dostal se do vézenf 
konsislorníhn r. 1574, poaévadž kromé svého íiaméatknání knéž- 
äkého posluhoval pánu z Bruzí jakožto ouŕedaík, varil si pivo 
v Úernovicích a \jstAvoval je na prťtilej. Mame ae vynilouval, že 
mu toho ČernovÄti pŕáli ,pro dobytek a lepší vychováui". Zavteo 
jeat.^) Roku 15D0 vinea od dekana krajského farár v Praskokftlch 
JaD. že na fare šenkuje dvojt pÍvo;^) pred tím zpráva (r. 1591). 
že farár v Sukdole, knčz Petr, na fare pivo šenkuje.'^) Ba r. 1612 
iááÁ, v Slaném dekan Kašpar Fistorina bez ostychu, aby mu koD- 
selé dovolili nčktery aud starého piva v domé svém vyšenkovati. 
Páni odi)OV(!4U'lÍ, jak/, veru na to náleželo, ,2e k tomu pro na- 
Hkáni obce a lidu obeculbo, aby sobé DéJHký šeok zarážeti méJ, 
poroliti uctnohou, protož v té žádosti aby se pan dekan spokojil 
B dále o to více purkmistra a pány svou ne&lusnou žádosti ne- 
zaneprasidňoval".*! 

Slejné kárané byly jiné výdélky knéžské rázu málo dôstoj- 
ného. Roku \Ď~ŕ2 konaiatoŕ dolejáí knéze Peterku z Domaéína 
dala do väzby, vyčetsi mu mimo jiné viny í to, ie „formanf 
z penéz".') 

Kdo z ŕemeslnfka stal se knézeín, i v knéžství leckdy bud z nouze 
bnd n lakomstva pŕivydélával sobé rád ŕemeslem, zvlááté bylo-li je 
Ize provozoväii v soukromf. Za takové farárske remeslo uvádi se 
krejčovina. V Trutnové farár roku 1521, jsa krejčí, a kazatelnice 
oznamoval sedlák&m, aby u neho si dávali kabáty g[ti.^) A když 
roku 160() kollátorkyné v Nových Hradech farári Jcrouýmu Flani- 
balovi z Palatýnu tvrdila, že predchňdcové jeho dobre se na ty 
dQchody zdcjší mfvali, odpovédél; ^Tomu misto dávam, poučvHdž 
JHOu nekiiéží (mfuí proteätaaty), ale innozí sproaioíabloupí soii- 
kecDlci anebo krejčí bejvali a víceji svyini obchody nežli d&chody 
(rozumej farnfnii) se vychovávali.- "1 Lze ovšcm vyziiati. že práce 
rukoQ, déla-li se z potreby, nikoho by nehanobila; vsaktč až 
dosavad na chudých pohorských farkách, leckterý ctihodný knéz, 
poQčvodž bud neaí délnfkú nebo penéz, muBl súm racc k dllu 
poUivému pHložiti. aniž tlm na vážnosti ztrácf. 



') Arrl; naHdj. Oustf. 

*) Arch. zeiu. Opitjr z Krcib. Misa. boh. conili. Ift67. 

») Rnkop. íera. areh. 0. Ď, 160. Oecon. B. 11. 160. 

'} Arch aryib. Odíb t zem, 1690. 

») Arch, zem. Oplay i T^el^onff. 

*) Lhcíds. Slaní. 76. 

'j Oeconom. B II. Arph. zemský. 

•) Chronik HíltlelSchleamger. Traiiten. 49. Llppert. Trmiten. 61. 

■) Arch. arcib. Rec«pt. Opis v som. 1600. 



Enii provoznje r«n)Mlo i obchodaie. 



981 



* 



Proti tómu vždy pováslivéjší víc, jeatliže kné^ v XVI. atoletí 

z Qonze nebo z lakoty dal se v pohodlné obchody, jako na pHklad 

r. 1Ô99 v l^askolúsíctt knéz Jan, jeaž prekupovát dobytek a v oém 

biržil,') nebo r. Iäl3 t SvémyaHcfch kné^ Zemánek, jenž kupčil 

[T Dejrozmanitéjáfch vecoch krámnýcli,-) nebo jako faráf Bock 

T Starém mésté (Altenstadt u Trutnova), na néhož r. 1B93 žalo- 

[Tali vesničané kolom Trutnova sedíoí, že nespokojuje se za zpovéd 

I brali 1 ani 2 penfze, nébrž že chce vlc, v Itostele lid že musí na 

[neho očekávaCi zbusta dele nai hodinu, ponévadž si zati'm gkládá 

jpf-lzi, plitna a obchody provádi s vesnickými. ba. že lichvafí, pro- 

i'dávaje obili, jež stojí 13 grosQ, po osoinácti.'j Podobného nesytu 

[Knkovoičané méli ve svéiu najhljžšfni aousedstvf v Senomatech. 

Koku 1600 žalují na nŕlio k vrchnosti jeho, k Václavu Hochau- 

[z&rovi: .Farár seuomatský s manželkou svou lidcm poddaným 

I vašim i jiuým, když škri! Seuoiualy obilí k mestu našemu vézti 

[chtéjí, y cestu vchází a od nich na pŕekup obílí kupuje, tudy nám 

nemalé skrúcenf čioi, odkudž nedostatek chlabfl a ječmene toho 

llýbodne býti poäal a chudý lid nemálo nad tím úpi. Človeku 

, diichovnímu by to trpéno býti nemélo." *) Na faráŕe svého Martina 

Krausa podali r. 1010 I.oraničtí pŕedlouhou žalobu, v níž i to, že 

.lichvy bére hAŕ než žid, v pťiat proddvá herynky, preclíky, vo- 

Í latky, žena jeho pece na prodej, tíoo & pivo Šenkuje na fare".') 
i & podobní knéží, pŕepfnajfce mfru lidského lakomství, byli tedy 
na pohoršení i zkázu sré cfrkve. Hnevá se na né iirotestantská 
Agenda horská, rkooc. 2e by nemél mítl kazatel dvojího zaméstk- 
nání: oeméli by knéží zaneprazdnovati ae kupectvem, dranfm, 
šenkováním, pUtna déláním stejné tak, jako biskupove by raéli 
zaaechati kralování tohoto aréta.^) 

To vidí 86 ješté pŕipomenouti, ie manželce knfizovČ obyčajné 
so nepŕebáželo, chtéla*li obchodovali. R. IbSl prosil knez Pavel 
Horsky úťad kutnohorský, aby manželce jeho pŕáli živnost pro- 
dáv&ti omsRtek. Úrad ochotné dovolil, ponévadž pry knéz ua zdraví 
nedostatečny, ale žena jeho aby nepfeku povala.^) Také manželka 
idmÍDistrátura Václava Dačického v svém domé seakovaia vfno ; 
když umrel, raéla v tom ae svou dcérou Bkrovnou živnost-") 

Knéžské snahy po vedlejsim výdélkii mají nékterý výklad a 
snad i omluvu v tom, že knéžf bývali v radných dfichodech svých 
pŕečaslo stkracováni. O nespravedlivém jich skr.icování již svrchu 



') ArcWvy tytiií. 16&Í. Boccpta. 
*) Tamíe. Zprávu vititHČní. 

'i Kopiál v acchivu rakov, s r. 1 00. 

*) Arch. zem, Opis z urciti. Ret:epu. 1600. 

*1 AKcmiin na Rorách, Rkp. utiir. kníh. 

''> Arcb kainobor. Úpis v iqui. 

■) Aieb. prai. i. IS08. IĎl. 



582 



Eiiilm tFoft: 11. O Vníielt^ch (Iftchodťtch. 



tu a tam leccos napovédéno, zde abychom sobé välmli t£cí té, 
v íHiéch dobách pohííchu až príliš obyfiejiié, zevrubnéji. 

Poméraé nejmenSí ublížení liélo se jim rím, že staoce ne- 
dostávali T čas, a že bylo jim často o ni se dožebľávati. R> 1575 
d( v kousistoh knez Pťtr, faráf od sv. Havla v Praze, že odejde 
z fary, iionévadž rau penfze vyatrkují jako raendíkovi; pred tím 
r. 1572 naŕíká faráf- od sv. Štépána Velikého, knéz Havel, že by 
ho sedlári lépe opatrili nežii teí ' Praze opatreu.') HilŤ bylo, 
necbtél'li kollátor dávali zhola u Ic. Va.T6.i- podsWalskj Prokop, sv.- 
Kliinentský Matoué a sv. -Václavský Paminondaa t. 1503 naHkají 
arcibiskupovi, že jioi NovoméätšM iiiŕeho nechtéjí placlti, ,Je^to 
ráči V. M. Knížeci odpustiti. kdyby nejakého DetoHko knése, ale 
palka, ktery by jiir domu blidnl, méli, tehdy by od nicb, aby 
liladem neumi^e!, stravou 0[iatrováu byl".') Jest velmi cliarakteri- 
stické, když roku 1590 dosazujíce v Praze Staromestské koušely, 
kommissan oapomfnajf, „aby farárom, ponévudi jsou bodni mzdy 
své, míňa, poctivá, vedie stavu jlch určila a v avabodé byla. aby 
nebyli vždycky povioni béhati a žebrati'.^í Roku 1.594 zase tak 
inluví koramisse:"*) stejnými slovy oiiét r, Iňítíi*), a ješté doslovné 
tak r. 1606") Bylo-U tedy napomínati koiišeiy hlaviiiho mesta, 
aby byli knézi právi, iiatož v méstecb jiaýcb, meašfch, zvlásté 
postonával-Ii v nich dftctiod uebosiiiodáŕstvem. 

Za hranicemi nebývalo touž pričiĽOu asi lépe, čtemet u Erasma 
Rotterdainakého slovo drsné ale domlnvné: ^Pastucbovi, když naše 
svine a jiuý dobytek pase, mzdu s ochotnou mysU dávame, a 
správcftm církevnim časem kus thleba dáti se zbraňujeme.' *) 

A z čebo u nás uebiali kollátoŕi posilek? Na Moravu pôslánn 
r. 154fj šest raandátň královských, aby faráŕäm däcbody iiebyly 
odjimány ani zalržovány: prj od pánO déjí se jim outiskové, 
a tak oemobouce zasiati odpu^téui berou, a íury pusté zútitávajf 
a .proto nicméoé množí páni užicky a desátky berou*.^) Váak brsy 
potom (1554) velmi neopatrná rada byia koltátorflui dáua novými 
mandáty královäkými, aby knéžatvu pod jednou a pod obojf, 
nalozeHO-li rozpuatilé, vrchtoat nevydávala ani dŕtchodu ani de- 
aátku, aby ho vôbec v ničem Qcšetŕila, dokud sc nepolepši.*) Tou 
radou zajisté pH nejedué vrchností uvedeuy predvslé mandáty 
v nie. a vrchnosti posilnený v bamižnych snahách. 



'i Kh. zem. iirch. O. 5. fol 34. » fii!. 2M. 

') Etukop univ. knih. II. A. 24>. Pmti Maumiovi txkII iI u phtiiin íeč 
jehOf £•! *« pomodli, nby Jim na leri koilel jojicb hrom odeMl." 
') Lib. rťr. iiiieiaiar«h. i. 326. Sít. v Mreli. pr«Í8. 
') Tamže. 47. 

') Arcli. miBtodri, Wietsiv. lOS. ftfr. 
*, Arch. prai i. .íil. 133. 
') Vdova kfcBf-inflkii. Pfekl. Khernera r. 15*5. 
*) Arch. auBtoJrii. Miíair. (S. 35. 61. 
*J Tji srvljiv. Misslv. &. fiO. 81. 



Tarihivŕ v (Mfibortneli tknienvilnf. 



I 



I 
I 



Nejhnätŕji koéží skracovaní r dcaátcich, ktcry^ úUak jevil se 
rozmanitou formou; buď pán vzal sobé ŕásl. baif vzal všecko, burf 
desátek zBdržií! na čas, buci bo zmenšil vflbec Roka 15G1 žaluje 
kapitula praÉ.ská, že rrchcosti desátky umeo^ují a z&držujf, nebo 
prf dajl knézí jen čá8t a druhou necbávttjf sobé.') Že poslední 
slova verné pravdivá, to doBvŕdčil v aoudé komornim roku 1570 
Tomeš, rychtáŕ z Veselice, vypravuje o deHátcfcli, farári v Brode 
Nemeckém náležitých: „Pokud panstvi tiveao nebylo, jest stí de- 
siítek do Brodu knézí vozil, &č aékdy pán takovt*] desátek potre- 
boval, tebdy se pánu ílovu^l, a nym', jak aárn paii ouŕednfk po- 
račí, tak se cbováme, když Dám káže kuézí vlztí, tebdy vezem, 
a kdjž sobé, tehda k nemu."') 

Jako2 vlmezezápa^ft náboženských, újma na desátcfcb zhusta 
stala se knčzi, poiičvadž ho chtéli odporníci vyštvali nfdostatkem. 
Ale slejué ubliáováno faráŕňm z Iflicoiiiství vrchnoslťuskéhi).") Pro- 
viĎovali se katoličtí páni jabo jinovérci.*) Predstavíme nébteré. 

Roku 1545 poroučf krá! JiadHcbovi Mezeŕlčskémii, aby proti 
smlouvé aeutiskal deaátkem faráŕe oujezdeckého, kromé toho, aby 
mu vrátil mlyn faruí, ktery mu vzal. V tyž faa píše Václavovi 
Bttovskému, dvéma jinýin í Zdei^kovi Valdštýnovi o touž nebo 
podobnou véc. ValdŠtýn vykladal králi, že farári v I'Hbyslavi vľ.al 
desátek, poDÔvadž je tepoŕádny v službách boiicb. K tomu král 
odvetil, že irest náleží biakupu olomouckénni a uikolív pánovi. 
Knéx Jan, pred tím farár v Cirekvici, obvinil r. lólO vrchuost 
bývalou, pani Aonu z V«sce, že mu nedoplatila a desátkA nedala. 
Komorní sond rozhodí, aby pani vyplatila knézi hned 94 kop 
raíš.*) R. 1562 odsonzen týmž soudeco k íaplacení desátkfi Ad&m 
HJftváč K Vojenic un Cbvaloviclcb, jeuž je byl zadržel Jakubovi, 
farári druhdy ve Skramnr'cíeh, teí v Dobfichové") K pánôni, kterí 
obohacovali se kitéžským desátkem. ptiätupuJB r. lôtíi Jan Točnfk 
z Kŕimic. ubližujtcf knézi v ProntiboH, z nich jest r. 1507 í Jan 
starif Boŕita z Martinic;*) r. 1570 žaluje Hnéz Sebald Pils, farár 
v Cbarvatcích fCharvalce), že Magdaléna Lobkovická odníma mu 
desátek,*! pred tím áalováno ua Valdemara Lobkovického na Ma- 
šCové (r. 1.564:), též na Volfa Hozlaiira, kteŕí p&l páta roku za- 
držovali faráH maSEovakému. což rau náleželo.") Bohuslav z BrodiiT 



*i Bwroví-. Äktn II. 308. 

*) Kn. komôr, sondu. H. G. M. Í9f>. Telida aonil meii Franctin hrnb. 
x TbnrBu na Sreioi a Lípui'ťi a Biirinnecu Trfikon z Lipy s nn Svetlé. 

'j .Jmintí nékter^ch utiekovaU-IIl iinnenÝcli víi v B'>rového Brusovi. lai, 

') Wolny. Topfp. II, .1. HO, Pfiklad b TeiČo pi>d Jrjacbimeín z ilradfle. 
V knikácb kapitoly pmiskä jií v XV, veku brociada iulob o ptmoký deeátek 
wMirÉený. Cod. VI. 11. 

*l Kn. kouor. soudti. 9. J. H. ?CI. r. 1533— I&IS. 

•) Kn. kotnor. ».>uda. 16, J. f»l. ItW. ■110 

*} Arob. arcib. Kcocpta. Opis v soiask. 156i., 1567. 

■1 Tamí*. n>in. 

■) Ttaif. 1561. 



58i 



Kniba tfeíl: II. O kntÍHkýcli <Jťlclu>(lecb, 



a n& Zvíkovci r. 1565 obKbil 9i dávati farári zvlkovskému z dédío 
sednij mandel mfsto tŕetlho;') r. 15G8 odsonzen iirozený Václav 
Hrzan z ]Iitrasovii, aby zafklatil zudržaly de»átek 12 korcík obilf 
farári Jakuboví ve Vition;"i ,ran ilisľle z Chodä mnc( pobral 
r. 1577 veecken desálek zádušní v Modŕanech s poll;^) r, 1589 
kára císaŕ Jiŕíka Kamarjta Kaplíŕe, že nedáva Bezemickéma knézi 
Janu Muaotilovi desätek, jakž poňaen-^J 

Na téch dokladecli budiž dosti; stýšté se dále vyčítatí; Čtoucf 
poznal, že mali i velJcí šleťhtícoré, iiáni i dámy za celé století 
neost^clmii ae sahati po desátku, jio inzié knéžské. 

Meštané také umfvali kneze o desátek šiditi, tu bo zadriu- 
jfce, tu dávajice méué, než se sluSelo, tu zase horší odvildéjfce. 
Na príklad t LitoméHcfch od roku 1529 po rok IGIä, pokud 
tedy kaíha zápis& raiuvf, prcs tu chvíli čteš, že obec se napomína, 
aby povinné desátky pánu dekanovi ae vyplíiovaly, jednak aby 
dékao nemŕl si co stÉžovati, jednak ahy ukázali inéšíané, že jaou 
miliwnÍĽi slova božího,*) Když pnstčhoval se bnéz Kosa do Stra- 
áecího kdya v prvni pÔlÍ XVI. viku, luéáíané zapreli mu všeck}' 
touky farské kromé jediné loučky amlé; desátkú mu audodalí za 
3 kopy. a proto nepobyl tu dele než do roka.*} LibochoviČtí 
v druhé pĎli XVI- veku nápodobné činili avyra faráfôai; upírali 
jiiii v dôcliodé, CO Diobli. neba nútili je, alty fte ttainí lecčeho 
vzdali. 'j 

Na poiiivný obtnysl, pnpraviti knéze o desátek, pripadli 
kdysi Jindŕichohradečtf; opletali si kusy poH jakoby to byly zá- 
hrady, a ze záhrad ovšem nebylí desáttiem povinni. Itoku 1Ô64 
rozkazuje jim Joachim z Hradce oa stížaost farárovu, aby platili 
i z opletených pozerakfl. .Pooévftdž vite. že s velikú tézkostf 
dobrí farárove se objeduávají, jakž pak ua tuto faru hradeckou 
ledva jednobo aerii íloptŕilf i ted vsecb téchto let pŕedešlí fará- 
rove Hobé 80U stej^kávali, kterak z mesta a z predmestí sobé &ou 
::ai':ali záhrady opletávati. aby z Qich ťaráťíkta desátky toliko ne- 
(iávali, a tjik kdyby mélo dopustenú byli, každý by sobé obili své 
opletávul.'^) Púl stoletf potom, když méU protestantétí Hrudečané 
Uráŕe katolíckeho sobé nemilého, bylo skracovaní desátkíi huätŠÍ 
a »chválnéjší. Dekan Jiŕl Tranquillus stčžoval si tenkrát u obce, 
ŕe sám mestský pi-taŕ Burlan Brauihauský ho oklamal desátkeín: 
pľý na avém poli väecky hlávky za zelí vyi^zal a jumtí za de- 
sátek koíiHly zanechal.") 

') Arcli. iirRilj. Ite^eplu. Opis v ^eius. t.'rŕiá. 

*i lIcglatTB nilexä kotoor sonda ló. J. äi7. 

'J AtcI). místiirlrí. Hiasiv. t, 97. 48. 

') Tunfe ä. 101. 4. 

*l Rukop. itins. S. E. X 41. 64. 102. 

*) Men£ih. ZApUky hnt^ic Bosý. 19. 

*) Ki>iilii-k. Lib(jcli"vic«, 137. 

'1 llk(i. najiiéLi Ti sch ť rovoch Č. 111. 

*j Bull. Hradec. Munugr m. 



EoSiím npfrán deaátck. 



686 



I 



I 



Pokud jame poznali mohli, nejhiiŕe -vedia ae ua Tábore farári 
Janovi, jenž ť. 1548 podkomunmu žalostivé vzk&ziije: „Nemám 
již sač živ bjti, neb se mne jíž nie nedáva, a )á již i svou 
vlastní cliudou stránku po todlčícli utratil, ano již aui ryb ua 
pflst mi není dáao."') To patrné zavinily osobní kyselosti. 

Také s vesDiČany bývalý atran deaátkflv jiesnáíe. Nekteŕí 
r zákoutích položení desátkflm odvykli, jini, tteŕí neodvykli, dá- 
vali je ledabolo, jiiif z&pírali knézi grunty, opát jini odevzdávali 
mu jo spasené, spustlé, trávou porostlé, v pa9tvi&(« obrácené. 
O técli, kteH desátkúm v tehdejéfcb zniatckh Ľfrkevnfch a za. ne- 
dostatku knčž8tva odvykli, zajfniavé svédectví vydáva roku 1531 
Jakub Yunias z ČernékovB (Čcroikov): ,Já ncpoinním, abychom 
dávali desáteU od tťiceti let, a jest tni na 50 let, cbyba tomu jeduamu 
knézi Zíkrotiiidovi r. Domažlic, ktcréfao jsme gtéliovali zStražova; 
byli potom asi étvH kuéžf, neplatili sme jiin, a nékteŕí zoutikall; 
tomu z Loučiny, knézi Jeronýraovi, který sloužívá tretí nedeli, 
platíme z pokladnice, a druhdy na uáä propije sto grosň s žAky."") 

Z téch, kteŕí se deaátku vzpírali, položíme aem o Hrdloŕos- 
skýcb, Libenských a Kobylisskycli. ponévadž se vzepŕeli svému 
knézi na Prosiku, Farári Tomáši Sobéalavskému, pozdéJBÍmu ad- 
minUtrátorovi, výtržné a močí. Edyž nastoupil v služba ua Prosíce, 
mohl ae pťesvédčiti, že nedostal m k pí'ívÉtivé osade: neukázali 
mu polí, knézi k uifvíLtií náležejfcícb ; když Usilné oaléhal, vedli 
ho do farárskych poli a. tu apatiil, že do o»mi kop záhonA je 
zanectiáno pu.stych, neosetých, Osadníci užívali jich za pastvišté. 
Vinici farárskou, ki«rou mél kdesi nad Libní, pronajali potají 
a o své újmé jakémns mésCanu novomestskému za kopu gro&ú „do 
drabého kolena" I Tedy začátek zly. 

Kásilf provedii roku ló'-Jb. Vzpomnčli si, že po nebožtíkovi 
knézi*) zastalo na fare 13 strycbä obilí. Vzkázali si tedy o né. 
Farár odpovédél, že obilí se seschlo, myéi, kolubi, vrabcí néco 
ujedli, a za ostatek že faráf sloužil a dosloužil, že mu beztoho ani 
hŕstky niouky na oplatky nedali, a, faräi-aké obilí že k zádušf 
neráleii, pán Bôb z loupeŕe ctén býti nechce. Na tu odpovéj po- 
rídili aedláet z Libiié a z Kobylia bouŕi. VťSdcem byl jim šafťánelc 
a Vrana. V pátek po bodu sv. Ducha pŕijeli k domu farnímu 
s vozem pľo ubití a bned atrbli liadku. Pry za to obili daji spra- 
viti krov na veží, farár pochyboval; ukázal jim, že na fare má 
také všecky stŕecby deravé a že obilí jim nedá; zavrel po aiibé 
parkán farní, za nimž jako za ohradou jim jesté vyložil, žo ta 
oeni prítomných poddaných z Ďáblic, a Lrtian, z Vysocan, kteŕí 



'U 16W.}. 



■) Areb. nistodri. K. 109. 16. 

•) Kom. (KJud kniti. svŕd. U. Q. 15M-1576. fol. 54(5. 

') Václ. BeDeSuvakéio, }vni by! léí udaiiahtTÁtuTeiín kunaiaioFa (1581 



586 



KnthA tfeti: IT. O knfiskfeh dflchodefh. 



bv se tAké mohli táhnouti k obilf, a skončil, sby mu dali pokoj. „Tu 
Šafráriťk a Vrana ouiok na ilvéŕe ftirní činili a je kvallem vysa- 
dit) chteli Destoudné. brozfc. ii«oteví-e-li a oedá-U obili, že oa 
neho k šturiDU \elikym zvoneín uderí, a proti Qému sedláky 
vzbccŕi-- ÍJimra z LJbné ponoukaje jiných kŕičel do okna: ,Co 
jai na nás dorosil? Vyrazme dvíte, väak za né nie nedámäl" 
Éflfráiiek zase yoIbI, že je tč fary páuem a že íaráŕe vybázi. K čemuž 
\r&a& dudul. Že ho odjiinud jjž také vylniali. Pii tom vsickui točili 
giekyrauii, strojíce i^e k nemu udťŕjtí. Lidí äebébla se sfia. \le 
neudenli; bezpochyby ae k nim Prosečti, jithž bjla Tétgina, ne- 
pridali. Urazivše knéze nékolika pošklebky »tľan náboženstvi, 
& klenfm odešli slibujíce, že vie nedoslane desátkÔv. 

Ony pošklebky jsou charakteristické pro dobu a lidí, také 
z nich patrno, ie farár byl vesničanúm i pro nábožeaství proti- 
mvslný. Vzteklí sediaci mu vyčítali, íe bez zpovedi nechce po- 
dávali, dltkáin malým (po huaitakém :!vyku) ze také aepod&vá, 
a poiiévadá je bez zpovédi od oltáre vyhánf, že tedy víno kostelm 
.vyžral" sám; kázal prý. kdo ae nezpovidá, it* Ducha svätého, 
nemá, oni že tak dobre I>ucba &v. mnji jako od. Šafiánek kromé 
toho chtél na kiié/i. aby se mu sám také vyzpOTÍdal a Olčenáš 
ŕlkal, äaľránek ie ho vyelyaj. 

V slibu svém, že mu nedají desátku, stáli pevné- Na príklad 
Y Libní bylo O sedlákl, kleŕí povluni byli desiítkera, a G rybái^ 
8 touž povinností, však od té ehvUtí platí! jen jediný, farár psa), 
žaloval na vsecky strminy: dokazoval, .že deaátkové jsou od Boha 
aaŕízenf, nnŕíkal, jak težce se má „na té pousti tu". Ale sediaci 
nepovolili, vrchnosti jich nedovedly donutiti, a knézToiuአSobé- 
ďlavský musel jUi.'j 

Príčinou deHátkň a jiných dächodfi ze starej doby prfkladem 
buJ farár stépánovsky, jenž kolem roku HdO ua svoje sedláky 
ialoval Oldŕichovi z Ŕožmberka: .Desátkóv mi nevydavší; a kdys 
jeden u druhého kiijjí čtvrt, tehda svede a nie stavenío, pakli ne- 
svede, ale posadí tu podruba a mne zadného práva kostelnieho 
nechtie dáti ... K offéŕe nechtie cboditi, když by dvé kopé méln 
býti offéry, tu leiivy 10 neb lv> grošov bude. V téch dvú letu 
Tíca Q«ž 20 V02ÔT sena btrávili mi . . . slepý všecky mi zlámali 
a zkaxili. Luoní chtél sem početí stavétí; k tomu stavení porubíl 
aem v svém lesu s jistbn a k srubu L3 loket ; prosil sem jich i na ká- 
zaní, aby mi toho pomohli svézti ; toho jsú učiníti necbtéli. A já 
sem les oblúi>lli pripravil, toho jíiú mi v lese pobrali viece než po- 
lovici. Na mém dvore ukradli mi kolo a z druhého kola oblúpali 
sfny. Z mé stodoly obité nílŔcené mnohokrát mi pobrali i vsnopiecb 
i na poli raandliky. Byl sem kiipil dve védŕe okúiiftv a védro beli 
a osm knpniov, to jsú mi vsecko pokradll. A já aera to poruéil 



O Aicb. asem. Ópia t tirelb- Kcni^rn ifií^O. 



Stenk le kc^fl ttrit biljlll. 



68r 



I 

I 



I 
I 



avému mljnáŕuvi, aby toho opatrúval; kdy£ sem jeho tá.KaI, kteŕí 
mi tti škodili, i ŕekl jest mtynáŕ: Já negiulem povédéti, Debo 
m é zabili.'} 

Že pH STJch úiujiílech selsky lid, jsa jadra hrubštho, mohl 
zajitl k násilí jesté hoľšímu. nežli svrcbupsaní lidé na Prusíce 
nebo v Štépánové. o tom píše ľ. 1G02 Vít Victricifí, famť v Dŕev- 
čicícb, hejtmaiioví brandýskérau Pry seUkému kováŕi Sýkorovi 
ŕekl v bospodé, že osadnl obracejí zádjšiii pachty k svému zisku, 
TAtei ten ho ihoed polilavkoval, za vlssy tabal, polovid vlasu mu 
ryrv&l, pod stUl J(m hodil, po uém šlapal; pri tom žena pomá- 
hala kováŕovi. Kitéz končí svfij list nái-kem: „Pán Bflh vi. íe 
téméŕ hlavy na sobé ilržeti, ani odkašUti od ztlučenf neinohu."') 

Jeet olázka. jak si vedli farárove, když byli v ddcbodech 
zkracováui, když jim povinné platy uelio ilesátky byiy zadržovaný 
R odpírány. Čtouťf sobé ji:í povsiinl i iiejuduoho dokladu, že. farái* 
pro zadržaly dÔchoii äei k soudu o pomoc. Tato svéporaoc byla 
volmi drahá, iiejistá a nebezpečná. I když kiiéz byl v jirávu a 
vysoudi), kollätoi'i /lapamatovaii ú jméno smélcovu a necbtéli bo 
pak za faráŕe jakožto človeka nepíikojného. 

Obyčejnéjáf a prospešnejší bylo, aby farár prosil; tím vzniklo 
svrchu ŕečené „dožebráTáni se'. Knčz Matej Levrnský (1592 at 
1593) psal Poličským o zadržalnn stane kľidué ba s buiuorem 
pnvádéje v listé svéoi pŕíiílovi ,b6z peaéz aa tľhu, bt;^ äoli doma 
nedobH byvá".^) Však klidná prosba ta jest pamétihodoá vzác- 
oost OhyčojDé byl knéz k lista pŕipuzen po úatním prosení a 
odkladoch, a tu ovšeiu uepsa) zdvorilé. 

Nedovedl-Ii knéz prosbou ústní ani písemnon nie, užil siloéj- 
šlho prostŕedku: oznámil avou notízi v»em véŕícim na kazalelnici, 
pri čeraž ovšem kollátoru ani osade nelichotil. Na svém místé ze- 
Trubné položíme o takových podivných bázaních, tu i«n doty- 
káme, že tak činívali i pražátí farárove; r. 1615 farár u av. Mar- 
tina r nedelí po äv. Havle na kázaní se ohlásil, žo má. uedostatek 
na pive i na vaťeoí. To pDsohilo. Hned jsou ?. osady úŕednlci 
,k pánu otci' vysláni, aby bo spokojili; vypili pťi svém jednaní 
S knésem ti'i pinty vína, žejdlfk po 6 krejcarich.*) 

V starší dobé — za celé XV. Btoletí — farárove oblibovali 
i ten tnliý prostŕedek, že dail svou osádku v klatbu ; zaklevše po- 
hasili svŕce v chráme na tak dlouho, ai jim učinéno za dosti. 
Kterys farár praŕ.sky ješté r. 15U5 odvážil se samovolné sáhnouti 
proti os&dé k tomuto cirkovnímu trestu. Ale Pľažané ma domluviti 
téžce. aby klateb zanechnl. ,Znáš, že za cfsare Zikmnuda 7.&íttáuf 



'> A. Ô. XIV. fifí. Tu ie iistinn o Coio obäfméjSi. 
*) Ärflí. irni. Opisy t. nrcib. 160í. Paroobialia. 
*j Äich. UH18. Opisy B l'oliŕky. 
'j Kd. sádDäDÍ SV. MailiQ* z r. 1608. Arch. prai. 



fiftS 



KttilM tHtt: U. O knéSsk^ch i]<!c)io<!en]i. 



mezi ducbovními a svéUkjmi zeme této jest takové, že väecko 
koéžstvo všecii štrychfiv vlagkýeh a nemeckých, totiž klateb, zá- 
povéilí a z zeoié poliáriŕní má prestatí I" Tak mu ptiponieouli. ') 

Nŕkdy sp odiiodlal farár, když ho zkracovali o desátck nebo 
nechtéli platili úrok, že vinulky uejhorší liokonctí vyháuél z kostela. 
Na príklad r. 15tí4 žalují Ĺ'áslavštído koniiatoŕe, že dekan jejich 
|)odriih&m zapoviidč'l kostel.") 

NejobyČejnéjší prú&tŕedek, jlmž farári donucovalí koUátorf a 
osftciu k správnosti, byla Yýpovétf z fary čiEi odpiišténl. Po nékteré 
výpovedi se dltižulci polepšili, zv\i.Ué když citili, že by náklad d& do- 
vého faráre byl včtsí nežii záplata zailržalych dLuhó starému. Nékdy 
ovšem uznaly obé strany za moudré ptistiti ud sebe docela a na vždy. 
Nékterý, uež odeše], zapsal avúj nepíívétivý aoud do knih koatel- 
afch, ov8«m na malou pochvalu osadnŕch a malou dfivéra svého ná- 
atupce. R. 1570 žalují Uokycanátí pražskému kanovuikovi Jirlmu 
Neiolltlfému, ie farár v Čĺžkovŕ, Divíš, než odešel, íapsal do knihy 
kŕttl o iidecb čfžkovských uirhavé reči; teí pry ti prostí lidé na- 
ŕlkaji a prosí o nápravu. Divia za to dostal se do trestám arti- 
biakupova.-') Koneíne snaíil ae nčkiery farár o nabytí zadržalého 
(iflcliodu tíra, že pHmél novélio kollátora, aby se ho ujal proti 
starému: prípady if jsou obyčujnéjší pH mestských kollátorech. 
Na príklad r. 1603 vzkaí.ují novoméatští opátovi strahovakéma, 
iiezaptatí-li poddaní jeho v Hostivici H7 raaudeiň zadrženétio de- 
iátku knézi Jindi"ichovÍ Popeliusovi, že je búdou v Praze obsta- 
vovati ; toti* koho z Hoativic nvldí, že ho popaidnou a zavrou.*) 
Brandťjštf r. 1600 zaätaii í^ nového kuéze svébo J»na Žižkonidesa 
proti Mélničanäm i o nepatrný dächod päl vepre: chtel zab soudek 
vína nebo penízR. Mélničtí odpovédéli : .V pravde jest oam do 
pána faráŕe vaéebo s nemalým pf*divením, že pravo vašich opatr- 
ností omylné zpravovati smi, lakového púl vepre každému deka- 
novi ne letuího času, ale zimního pro snadaéJBf vychovaní se dáva. 
OD pak dostavší se do obce vaái od času av. Havla, tomu dobi'6 
romméti maže, že ne jemu, ale nynéjsfmu p. dekanovi toho pb) 
vepí-e dano jest.'*) 

flusté promény farárske dély se nejCastéjl pro dQchod af ne* 
dostatečný, aí zadrženy. Aby knéz nékde vydržel za nioobo let, 
toho nebývalo. Za pŕrvzácné h skoro nepochopitelué prípady klásti 
jest, jestliže Martin Strakonícky faráŕoval do r. 1582 tŕicct jeden 
pok Strašeôskýtn (Slrašen) nebo Mikuláš KŕfŽek 30 let v Ŕado- 
myälí,") neb Jan v Citové 20 let;'} pravidlo je naopak, že knčžf 



') Arch más. diplamat. x iiiko|>. kllžovníckäbo XXII. A. 1. 342. 

') Arch. Jircib. Opiny v xemik. 1504. 

'I Arch. sem. listiny s KokycKu. 

') Arch. |)rat í. 402. 220. 

•) Arch. mélnick. C. IS fol, 81. 

') BorOTv. Medck. 10. 

*) Rnkop. zem. arcb.. 0. b. 169. 



Dflobod kajiUnaky, 



I 



promé&ovali místn svá po kt-átkých časecb, byli, ktch' i za rok 
odcšlt, ba i za pfil roku. Osadoí st. Klímenta v Praze uaŕíkajl 
r. 1574, že za rok niéli faráŕe Ctyŕiľ) O povedomím knézi Eo- 
sotí 8e vj-pravnje, ie (hacet a aedmkrát proíriŕiiil luístoľ) 

Na časlé menéuí kiiéži farních iiaŕlbají KutiiolutrStí v rádO obec- 
ním již v XV. atol. (1476).') TŠak húŕ, dnleku hElŕ bylo v atoletf 
potom aásIedujícfm.NunHdarmo Václav Knčževtiíiky mpsal sidosvých 
pamétl slaDských r. 1593, kclyž obec dostala kné^e Václava Daä- 
ckého z GrozHD s dosti velikým uákladeín, modlitbu k Bohu, aby 
'knéz u nich vydržel : „Pán Bflb rač tuto obec /aae nadeliti a jemu 
ten oumysl dátí, aby s nami do smrti setrva) a jinde opet lepší 
pracbcady. jak jich obyčej jest, sobé nchledal." ■•) A nevypliiilo 
se, zač prosil. Kné2 tu pobyl sotva rok. 

Pohlédnénic k dCichodAm kaplánskym. 

Stŕfdnfci nebo kaplané mívalí druhdy v XV. veku skrovný 
dächod z nadacf svých oltáŕň a kaplanek. Ve Velvarech nadáno 
kaplanství r. 140(1 osmi kopami groš 3 : ve Vodňanech zaloieno 
kaplaoství r. 1416 iia ročiilťh 9 kop.^) V Praze uvozují se v do- 
bách pofausitských nadace kaplánske i po péti kopách; r. 1439 
z aejvétéfcta jedna desetikopová,*} takže asi sotva mohl o tom 
plalé kofiz vyáiviti se. 

Ješté na počátbu XVI. stôl. byly kaplaoaké nadace skrovné. 
R. lôíK) zakladá Václav Holec z KvétniĽe k oltáH sv, Elogia u sv. 
Martina roční suinmu 6 kop gr. Č.; z ní aby chován byl kaplán, 
a fiki martinátf aby dostali týdné ua inaso po S gr, ; r. 1513 po- 
lepfiili Holcové toto nadánf tak, že kaplán mél odtud úplných 
tí kop ročné. Z toho platu, jenš tijištén na vinici a aa domé 
(PUtVs Dvaéjši), mél kaéz stoužiti dennč buď dole v bostete nebo 
v kapii domovní nahoŕe. Holcové vymlnili ai podací či kolláturu 
tobo kaplnnství-'i Málo let pozdéji ôfka od Tváre odkazuje 15'/, 
kúpy na kaplána k »v. Míkuláši stAroméatskému ; „kaplán ten aby 
byl u oltáre za mou stolici a byl dobrý, poctivý a teii, kterj se 
h'ŕíchň smrtelných vysti-íhá", aby každý pondélí sloužil mai re- 
quieiu; ve čtvrlek msi o tele božím, v pátek o umučení, v sobota 
o kťálovné aebeské, v nedelí aby pomálial farári tela božího a krve 
Páoé rozdávati a v nedeli aby slovo boží kázal.^) To je za l.'i kop 
pnux doäti. A což smutno, byl-li kaplánsky dichod nadán na po- 
jilatnýeh lidech vesaickycb, a ti uechtéU platili ["j 

') Týí ľukop, U3. 
') ReKek. Déj. pruBlonár. hnutí. 17. 
*í Arch. aem. Opley » Hory. H76. 
<i Rkp. oaiv. kii. M. A. 61. 

*) Scbän. WodtiiBti. Rkp. v tuuí. 83. Vacek. P«iii$ti Volvar. 99. 
•) Tomek. Pr«l]a. IX. 122, 

^) Žáduíni kniha 8v. UsrtiDB. Hegietrn bUvnt. Arch. prais. 
') PH deakáoh Mieccil. ó. ^2. 

*i O sponiýrh lidccb v Dmohoví kapUoa BOb^sUvskCnia popUtaých 
r. 1618 vis v A. Č. XIV. 804. 



srn 



KmU treti: II. OliiiaRk^ch drichodeoh. 



Stalo se pŕevratem buititskýin, že mnohá starodávni kaplán- 
ska a oltáŕol Dädání v'.ala zi'uluäí a kollätoH k sobé, neboC ne- 
flrovná.valo se ae záijadon )iu:íit,Bkou, at>y kuéz byl placen za mši 
oltáŕiif, za modlitbu. Zadusí a kollátoH podobojlch potom platívali 
kaplany sami, zvlášté když pŕestavšc bytí kuézi toho neb onobo 
ok&ŕe, kapláni stali se pŕirozeným roKvojem pomocafky faráHt 
vflbec. ŔlkáQO It farári „pan otec", slul k&plau jeho .mladý 
knéz'; kde byli knplaué dva, älul jeden starší, drutiý miadäf.') 
Pokud bývalí kapláni a oltáŕaíci jún k oltári « jea ke kapii, 
nemusil ae farár staniti o jejich byt. V Budéjovicích vystaven 
roku 1502 kaplánsky doruek hned pri založení fiindace oltárni.*) 
Ptótr z Rožmbcrka jeété roku 1514 kupuje v Kmmlové tŕem 
kaplanQm oUáŕním domek, aby méli kde bydliti.') A téhož leta 
kaplán Liahai't ve Velešíaé amlouvá ae a faráŕem o pŕlbytek, aby 
iiemuäil bydleti meii svetskými lidmi; farár mu prepustil chalupu 
u fary s robotami a platy, ale ročné aby kaplán z ni odvádél 
farári 7 grožťi českých.') 

Když farár povinen byl mladého knéze, jlž jakoŽto pomocníka 
svého, na fjŕe chovati, odkázal mu komúrku. Jak neslušné tou 
pHčinou odbyváui kaplaiií, to Ize posouditi z toho domluvného 
počtu v týnské kDÍ7.e, že koupena roku ItJlO dvčma kaplanúm za 
kopu a .10 groBÔ jediná poatel ,aa 2 Oäoby'.^) Hydlilí tedy dva 
v jedné komof-e a spali dva na jediné posteli jako tovaryái a 
ch&8Dfci ŕemeslničtí. A to bylo v dobé obecného prepychu doby 
Rudolfovyt 

Když vzal faráf na sebe povinnost, že bude kaplána Siviti, 
oddána mu jest od kollátora bud ačkterá. část Dadncntbo platu 
kaplaniikého nebo učinená a ním o výživu kaplanovu zvláštni 
sinlouva. R, HHiJ zapisuje se farái^ želetavský, že bude živiti ka- 
plána z platu 10 kop, které Jindricli z [Iradee vykázal mu na 
Markvarticích.^) Stalo se pak obecným zvykem, Že kollátorové ukla- 
dali faráŕAm, již když je prijímali, aby kaplána stravovali na 
úvi^ dúcbod; nékde určujíce dächod f<iľái':iký, kollátoŕi udávali 
zvláÉt, kolík mu pHdávajf naexpensi kaplánskou. 

Že pH tom pojišténi bytu a stravy u faráŕe dostával v XVI. 
veku kaplán na niku jen malinký plat na hotových penézfch, lot 
jc ptedcbozícb výkladíl plyne samo. Kaplán ve Falknové r. J51& 
mčl hotového platu ročné 1 kopa 10 groáill l^Kménky k tomu mél 
na lázeu jednou za 14 dní a o svátcích .spropití*.') Ifesmfme 



*) Aľciii* zptu U. 23. m. v KUtovech ](31t. 

M A'chiv kapitoini kn. VI, 8. fol (JO. 

') Miisviní diploiDKtdf. 1514, 

') TinDÍe. 

*i Kn. sárfiiíi týnsfe. Iít, N. 

*i Zem. ínb. Opitý z Ilradco Jindf. 

'} P«]]eter. F«lk«DM. B9. 



DQchod kftpUnHk^. 



691 



» 



ortem zamlčeti. že ten kaphn i všickoi jiní méli také néktcrý 
dichoil le stoly. V polovici století mél v Hraki Králové kiiplau 
8 kop slauce roční a kopu na obuv. 'J Tyž čas Ír. 1549) naŕizuje 
král Ferdinand bejtmanovi na Lysé, aby dával kaplanorí do roka 
40 kop miä. a šaty, totiž sukni knéžskou, kaftan, kabát, nohavice; 
nad to stravu pri svém atole a svétniéku s komftrkou.") Tím se 
dovídámo o celkoTém príjmu kaplanshém, neboí ten kaplán, jemuž 
dávají 4í3 kop v rok. zajisté nie nemél zo Ŕtoly: byl, co se ta 
praví, TŠecek jeho roční dňcäiod. V Prazo u sv. Mikuláša mel 
,knéz mladý* r. Ióá4 šeat kop mís. ročné, kromČ t.oho bylo pri 
kostele 12 kop „nadáať kaplauskéko", o iiéž se m&\ farár s kapla- 
uem rozdčliti.'') Jak farár délíl, navime. StffbršU platili kaplánovi 
v týž ŕas ročné 10 kop-*f V Cáslavi kaplán mfval ročné pouze 
4 kopy, od r. 1564 pét kop a k tomu za zitna pet sáhA dŕiví. 

Zvolna platy kaplánske nékde pŕece rostly. V Litomysli dávali 
r. 1583 kaplánovi již í)0 kop infš.;^) a aiejiié i,olÍk r, 1585 Pra- 
chatičtí. Váak uad to kaplán pracliatický mél dŕev, kolik spotre- 
boval.*) Také .nemeckému* kaplánovi Wolfgingovi, jejž drželi 
ľracbacičU pro nékolik Néincft v obci, dali roku 1598 o kvartil 
7 kop 30 grošň. tojeat 30 kop v rok.') Ale v Jindŕicbové llľadci 
jeäté boaueni XVI. veku nemé] kaplán stance víc než 6 kop 40 gr. 
od vrchnosti dávaných:*') v Mladé Bolealavi dirají r. 1599 knési 
mladému 8 kop.*) V Slaném na poŕátku XVH. veku 10 kop;'") 
do r. 1609 i v Hradci Jindŕichové zroatl plat kaplánsky na touž 
rairu jako v Slaném.") 

Že by i maiy plat kapIanQm byl zadržováo, o tom jaou zprávy 
ŕidké, ale jsou pŕec. Uvedeme tH daleko od sebe vzdálené, aby 
iiylo zQÔti, ž.e v každý čas se nékdo vyskytl, jenž zkracoval mzdu 
nejcliudBfmu z knČžf. R. 1467 píše administrátor katolii;ký Bíla- 
riuB do mé&tečka Uoŕalle, aby zaplatili kaplánovi faavelské služby 
ľfil páté kopy. DB-li, že búdou pohnáni k ducbovnímu právu.'") 
Fariŕ od sv. Štépána ve zdi, knéz Beneš, v kšftfté evém r. 152Ô 
liŕipominá, že mu méšfan Nos (jenž byl bezpochyby úfedníkäm 
kostelnfm) z^istal dlužen za kaplanstvf d sv. llavla za rok a zii 
étvrC 12 Vn kopy mfšenské,'^) a kaplán u pána Zdenka Šterober- 



') äulttŕ. llridcc. '2'tti. 

*) Arcbiv Niibtodrí. Min4v. í. 46. 81. 

•) Kejstarií ku. kostclii'kii. V arcli. praž. 

') KcKÍat. mcmor. á. W. 21. v ■icli- placĎ. r. 1ÔÓ9. 

») hwo\ý. Mťdck. 18. 

•) ÄTcb. íem. Opisy » Praclmtic, 

*) Arch. rnus. V'ydäni z Pracbat. 

■) Z rnkvp. pnioOli TinclicovÝch. 

•) Arcli. bolesl. Hcg. poítfl, 1695. 
"í Lmím. Slant. 75. 

"i Rkp. nmiiAti Tiaeh«rovy. tll. kn. atr. 60. 
"I ArCh.ltÄpltftltl. VI. S. 
**i pH dtekAeh Hiscctl. 9S. tol. M. ». 



«9S 



Ki]il]:i if«tí: n. O kn£Ž8k;<>h dQchoiteeh- 



ského ViktohD Mazfk stužuje si arcibiskupovi r. 1611, že mél 
smiuveno za kaplánskou práci 100 kop mlä. (I), a1« za tri leta že 
nedostal zhola iiic oež jedny š&ty.') 

O d&cliadu kaplanském ze štiily zminéikú již pri (tkcidencuch 
fnráŕ'ských ; obyčcjaé dostával kaplán tretíau, rfdko kdy polovinu 
lé sazby, která určoua íaráH. 

Byli far&ŕové, kteŕí strojili kaplána i n nevalné jich pŕíménky. 
R. 1ÚÓ4 žaluje kapkn Ŕehoŕ v Prachaticích u purkiniätra, žtt mu 
farár platu iijímá, prj mii mtuvival, ie ,väech accldentalía s ním 
polovici má mtU chyba oféry"; ale kdešto kaplán z kŕt& a úvudfi 
polovici odvozujo, farár mu nedáva nie. I koleda, kterou má kaplán 
s učiceli po vsícb, i tu jim béŕe, jako len, semeuec, niák i peníze, 
ŕlknje, že má váeho rníti polovic.') Pokud vime, uejirázueji odbyla 
žalobu o zkracování kaplanň roku 1576 mestská rada v Chebé. 
Vzkázala pastorovi ve l-'rauenreuté, bude^li své kaplany na jidlc 
a penéKÍcb iiditi, že bo vyžeue i a nimi.'j 

Byli ťaráŕové, kteŕi nechléjíce sdíleti ae s kaplanem o stolu, 
ľädéji pracovali mm\ bez kaplanS. R. 1575 niají Mikulášští osadní 
Strach, aby vfibec nepŕiéli o kaplanství pH svém kostele, farárove 
prý berou kaplánskou službu, o nabylí kaplána se nie nestará jťce.*| 

Celkem \ze ríd, že dflchoiiy kaplánske byly tak akrovničké, Že 
je všecky dobre mohl vydati na své ošaceuí. Ba mnohétnu neataiily 
ani na to, Jt^st Hiantné zajfmavo,, kolikrát čte se v mestských 
knihách, íe bylo nutiio mladého knéze na obecní útraty ošatici. 
I když bo propouätéli, leckdy zmilovali se aad jeho vzezreaim. 
Na príklad r. Ió91 čteme, že osadní Panny Márie na Louži dá- 
vajf mladému knézi Štépánovi, když mél oa nové mťsto jfti do 
Jistebnice, ua Btíevíce 16 groäfi; *> a tlž osadní zase r. IfíU pod- 
porujl kaplána, .btery tu prisluhoval', íi6 gro&i, aby si konpil 
strevlce. Roku 1671 prosí Kouŕiniské kaplán Svatoš o zálohu ua 
stŕvvfce, ponév&dž nemá co obouti (calcianieuta milii dasunt), pH 
čemž naŕfká, že mu do kaplankj pújčili periny atrbané ; ^) jis^ 
kaplán Jan tytéž Kounmské prosí za podpora, ponévadž by ne- 
mohl v kostele zimou trvati. Byl tedy sato schozelých, lehkýcb.') 
R. 1573 pŕibébl knéz Másník až do pražské kousitítore, že je ma 
zima, aby mu koupiäi nejaké ■poctivic'ij*'.''j StaršÍĽh havéŕiS i>ro3Í 
asi r. 1593 kaplán Albrecht od Vysokého kostela, aby mu dali 



') Arcli. urcib. Opisy viem. Kíll. 

') Arch. aem. Opisy z ťrachat. 

*t Gradl. Itt-formnC. im EkovI 1(XI. 

') Arch. tenj. O. 5. riikop. M. 231. 

') Regisl. CiitH náiJuS, ť. Mur. ns Lnuii v arnh. prait. 

*> JinÁ kn. záduíl Hhal v t^mi Krcb. 

') Arcb. tDOn. liBtioy kuaMmské. 

•) Tiitni.e. 

*) Kitko[i. =era. arch, O. 5. iJS. 



I — 

k: 



kopu. ŕka; .Nemáin v čcm choditi, abvcb sobé barchanu a koží 
éjakýcb koupitl mohl. nebo maé již hanba jest tak choditi."') 
Siaoém r. lôl>6 chodily méšťanky na mlartého knéze po ílomích 
ibrat čili niendikovat. ") S tíinto doiiiluvuým pnpadem budiX 
iOnec o bídé kapUuské, které za ouoho času pťázdni byli jun ti 
dí koéží, kteŕí méli statecek nebo pomoc z domova, a pak ti, 
Dimiž srdetíný praelát čili „pau otec" láskavé se sdéloväl. 

K& konec otázka, kterak bylo o knčze postaráuo v nemoci, 
.erak v stáh. Odpovéd zlá. NeuioĽDého knéze kde jaký kollátor 
d se zbavil ; platilté kollátor z& práci, a knéz aemocny nemohl. 
Královéhradečtí. když r. 1593 dekan Tŕebícký stonal, dali mu od- 
pQšténl i dúvodem, ^ponévadž mu zdraví nepŕibyvá". Trpce od- 
povédél dekan. „íe se nenadá], aby mu odpuSténí dali, ale že to 
iQDÍ nové v Hradci, aby ktcrého dékaua bez pírka propustili'.") 
ta Bes. farár z Čestic, žaluje r. 1572 v dolejší koiiaistoŕi, iak- 
míle pŕišd na oého paro.'cymQus, bned páni rozkái^aH rychtáŕi, 
aby kuézi žádný ale uedával. že živ nebude. Ptá se farúE' konsi- 
Btoŕe: ,V&äe milostí, ponížené prosím za radu^ tabli oni maji b knézi 
CO s psy racházeti?" *) Svrchn jsnie na jiném nifsté pi-jvedli, že také 
Nymburšti r. I"i70 upustili rozkážem samé knusistoi-e od dékanit 
svčbo, jenž se rozstonal. Tento dekan zae.o ptal su kon^iätoľiánä, 
chtéjí-li, aby tuhikem byl? Vrbičti sediaci r. 1682 vypudili knéze 
Frantiňka pro nedoatatek zraku. Nebožáii toužil arcibiskupovi, že 
slep neuf, prý maji v kostele' u kazatelnice veliké koľouhvc, které 
nstiňujf, a Já Jsem se ukyaul na stranu, kdyš jseni epištolu íet\, 
a oni mne v toui vykládajf, íe j?<em slepý; vybírajf si v knéžfch 
v slívách'.') 

Ka odpor temto pŕfpaiIAm nutno UTésti, že adminiätrátor roku 

dovolil dekanovi mélnickóinu, aby se hojil ve špiiále sv. Pavla 

iŕfčskou branou, a zatím abv ho ua Mélníce zastupovali okolní 

Umŕel-li knéz, jsa ve alužbé farní, nevyhýbali se nékdy a né- 
ktcŕl kollátoH, zvl:l.šté ue méätštf, nákladu, aby nebožĽO dúítojná, 
poctivé pochovali. Kai^kovStí na príklad r. 1500, kdyé jim umrel 
kniz Štépán, pozvali k pohrbu praeláty domáci i ,bOHtin!$lcé'', a 
Tjecko kutnohorské žákovstvo. Hostem porídíH avačinu pohrebnou, 
ale nedali na ni než 55 groäú.') Ďaleko vice utratili roku 1(314 
oudnf zádtiši týoského /a nemoc a pochovaní faráŕe »vého äuda. 



') Xrrb. kitlnoh. Opisy v ecia. 

'. Liuľin*. SImni!. fÁ. 

■t SolKf. Hradec. 301. 

*) Arch. xem. Oflcvn. R. 11. 161 v tukop. O. 6. fol. fiS. 

•) Aicli. icuí. Opl» 1 arcfit. 1582, 

*) Pam&ini kD. ddkiiitBh. VI. 22'2. na Uélníoe. Výpii ZtiatanMv. 

') Kaíikovaki kn. oučtĎ. 1506. 




«M 



Kniha tfetl: II. Ú knSliky-oh ilflcbodech. 



jeQŽ b^l adniÍDtstrAtortím koDsistoŕe. PUtili dvéma lidem, kteŕt 
ho na smrieliié posteli tri t,ýdny lilíiiali, sedm dni a nocí jvo 10 
grožich počítajíc; v nedeli po Božím tele, když bylo podiovAváDi, 
pfve než ho z fnry vyneslj, uctili pŕftotnnÉ tenňe vlnení; celkem 
vydali na to váecko i'ó kop 28 groša, což nenf málo.') 

Sa starým, veLcliým knéiicm, mohl-li službu jvu ponékud ješté 
Zftstávati, mfvali kollátoH obyŕejné trpélivost AIb vadilo U stáH 
v služebnostect). etávalo hs vetchému kné7,i st«jné tak j^ko ne- 
mocnétnii. Vypovédnii li«, jdi sobé kam jdi Kráiovédvorŕií píšl 
r. líjfJl do konaiatufe o dekanovi svém Adamovi Oenopoiiusovi 
Českobrodském, áe mu dali odpuštčnť od sv. JiH. Prý ,pro se- 
šlost Téku n pro nedostatck ;!dravl v chrámu Pánč jak pri obecaém 
xpévu tak pH vykonávaní v nedeli siaviiostC, zvlášt niodliteb, státí neb 
ktočcti nemoba, sedí a tudy na osobe své lidu obecnému Demalé 
zhoršení dáva" ; proto odsílajfľe '/.(í]Íc«, aby ho v konsistufi v dobrém 
zdraví stľávili, chtéji kaézc jÍDétio 'i A ponóvadž konsistoŕ s novým 
knéaem nespéchala, posílají Ovorštl v nové stňčku plátna a prosí zas, 
na starce žalujfce, že pro avQj uedoslatek pti gváccfcb velikonočnlch 
pri mäi, po obéilích Í v neäporaÍĽh kázaních nemálo toho s po* 
boršenim obce i lidn vypii«ítiľ.^) K. 1581' sám císaŕ Rudolf po- 
ručil, aby haéze Marka, faráŕe od sv. Micliala. .nestatečného a 
tŕesavého, nemohoucibo víceji lidem svátostmi posluhovali, z fary 
b«2 meškaní vybyli a tobo, kterébož jim admiointrátar a konaíaloŕ 
pod oboji podávaj!, prijali:" prý u^ jim prvé poručil, ale ooi 
„tobo tŕeseného koéze pred se jako na zdoru u sebe majl". Pa- 
trni^ nebylu toboto listu uumilustivébo jedinou príčinou starí kné- 
zovo, bylo v tom aai také náboženstvi. V téraž liate dl císaŕ, ia 
knéz, když ho vypudí, náležité opatrení bude míti, protože má 
,8vé jraéni".*) 

Z toho slova vidíme, že O etarébo knéze nepečovala na konec 
dní jebo živá duše, musil nasbíratl si jméni sám, aby na stará 
kolena nebylo mu žebrati; v tom dobré vysvetlení, jestlize teu 
onen knéz jsa pH zdraví lakomil. Z\ý oand v siárí neméU jea 
knéií pod obojí, katolíckym nevedlo se lépe, jenom zdá se, že 
po obnove arcibiskupstvi prazskébo nalezl néktery starec spíš 
milosrdnou ochranu od arcipastýŕe; aspoň kdyi nábožné bratrstvo 
mariánske v Kadanl r. 1587 cbce vyhnati starého faráŕe pro vel- 
cbost jebo a vzíti si Jezuitu, vidí se úmysl ten arcibiskupovi bfti, 
,velmi tvrdým'. '( Snad tcdy tolio nedopustil. 

V dobách starších, kde tomu vrchnost pťála, dávali se kné£( 
oa byt a stravu k svym náméstkAin na fnŕe. Starý farár stal ss] 



í 



i 



I 



i 



') Ku. zÄdtifln) Ij-n»ká lic K. 

') Kopial Kr.-PvorBky v mna. fol. W. 

'( ThidÍo Tol. 119 

') ArclL mlNtodrt. Mlnslc i. 101. 6&. 

*í BoroYj. Modek. 87. 




oáclilebnym Dovétio. Smiouvu staréhu tiľÁta » uámôsikeín jeho 
nnlťzli jsme ješté ľ. 1486 v Telči. Htarý pán si stnluvíl, stravu že 
bude míti s faráŕeta sttíjuau a b ní že mu denné budoti v}'ilávúny 
tH piaty piva, ročné že obdrží nékulik uherských zlatých; za dvé 
leta jednou ie konpf mu aáméätek sukni za sedini lokat sukňa 
dvoje stŕevťce. ylnéné podvlaky a kožich,') V XVI. veku pH veli 

■ kéin stMdÁDi faráŕú nebyla taková stnlouva snador) možoa. Vy 
iiiýšieny zpäsohv jinaäi. Nalczll jsme jeduoho, slul JiHk Syucerus 
jeuž učiniv kšaft r. HiúO iia prospech administrátora a pani Mag 
flaleay Vranovské z Bíubravice, prosil, aby za to pokrmem a ná- 
H pojem i odévem do ämrti byl opatrován. AdminiKtrátor {tehdy 
^ Dadchy) dal mu za odpoveď: ,Ačkolí velmi namále toho atatefiku 
jest, väak aby v posmér.liu žebraje po Praze úrad knéžsky nebyl, 
in bo admtni!itrá.ti>r v svou ochranu hráti ráči, vgak jestlížeby De- 
vdédný a nehodný bjti cbtél, tedy aby toto skč otcovské opatro- 

ITání od neho vzjti inohl.'") 
Na konec zmĺnka buď, že svetského knéze katolíckeho, sta- 
rého a chorobného, nékdy i kláster dochoval smrti, ŕíezištný 
pHpad známe z r. 1495, kdy .Eäkounící" av. Františka ve Stŕíbŕe 
ujali se Miktiláše, faráŕe ve Svojälaé, a nemalou. pozQstalost po 
ném uchránili posliihovačce jeho.*) 
*i Aich. zeui. Opisy t Hradce Jindif. Téí A, C. IX. 861. 
*) RfludnickÁ koilitt konaiet. ful. 10. 

'i Kd. stNbriká (fol, 30.), kteron ÍBem t z.eiD. nrch. ilell duvnleofm pniia 
archiváŕe Dvorakélio. byv ujmnirnén na ul p. dr, Golliu&nuem. Prauea zove 
/»ráfe (ToJÍÍDskóho napofád .swAyakysa*. 




m. 



Spoločenský a mravní život knéžf, 

iHunilské eásatlfoitirarecb. Zinvná zhúzs mravA tepľrevXVI. veko. Obflflné 
aoaJ)' o tOEu. ťomér knČze ke knézi. Utíek knp'aiiú. Kapkn De&bednýavý- 
ttliipný. Kaix n eliibové kueteloi. PilnneC kaéíi. Pnicc itd minietnifiaf. Ousot 
nintvni. Kvangt^LIckä visitace. Práce liiornl. PovSrfjvnal. Co«ltliat a jobo br- 
andzo í Skud}-. Posluhä ženekú. Rnéiiik^ manželstva. Pfekáíky. Treatj. Rodinný 
iivvt knÍ!Í6k}. Ženitl.f kapláni. K&Iety. Sut kcičíi; pfepjcli v ném, Svétskii kráto- 
cbvile kntiíské. Piti aomírDé — ráz viku Vruidy kaéiBkó. Ktiíii uälechlíU. 
JichoilkszjdDbručinDé. Knôži chudí. Knéži lakomí. Kniži bobaii. D'jiuäciioBC 
kn^zsva. Bibtiotboky kcí-šaké. Vdovy p^ kuéžicli, Nevážnost knfži u nía 

ft jÍDd«.} 

Husitské knéžätvo v snémé církerafm roku 1421 pKjslo 
ocliotiié Dékolikero pHsuýoh zásad 6lmn pŕišttbo chovaní svébo 
a kázne na základe čtyŕ artikulQ präži^kých čili kompaktilt. Usoa- 
zeno, aby kuHÍ nebrali penéľ, za služebaosti boží, al>y knčz ne- 
bydlil a ženami, a jenž by se dopustil smilstva, ahy cely rok sedel 
v žalári, dopustil-li by se opét, aby na večné časy z ouŕadu knéž- 
akého 1>yl aložen; usouzeou, kdyby kuéz pri hre kostečné oebo 
v opilstvu byl nalezea, aby vézeu byl niŕsíc, usouzeno, kterj by 
neiuél plese, váženého šatu. který by sobé vábec vedl bejskovsky 
a lehce, žerty stroje, prázdoá slova a oplzlá vypouštčje, aby zbaven 
byl knéžslvi, tatéš aby ätato se tomu, jeuž je nepokoJuyAbouHivý.') 

Je známek doati, ž€ knéžstvo husitské zapovédčných hŕlchä 
aspoíi v prvDÍch časecli ae ua vétším díle väľovalo; pak, sou- 
díiao-li dltí Chelčického PostiUy, dle vyčitek RokycanovycL i oa- 
poiuíuáui krále Jiŕiho"), pokleslo zase; ale ješté kouccni XV. sto* 
leli mohl 8 plu}/m pŕesvédčeDÍcu. aeboje se posmechu ani opravy 
protiviiíkfl, psáti Koraoda, že knéžstvo jeho, majíc skrovué vy- 



') Bukoix. vniv, knib. 17. A. 16. 
n. 12. Toiii«k. Prah«. IV. Itíľ. ad. 
») Tomck. D. Pr. VI. M. 



2alaiuký knižku o Slaieboosli 161S. , 




PoborScní mnrU v IVl veku. 



méŕeni k živnosti a oemajfc z\íoU, daleko jest rozko&i: vede práct 
kostelnf, čte v knihách, gpisuju ei, co má lídu čistí n kázati, práci 
vede pH svátostech nemalou. O mravnoat lldí horlilo tehdejäl hu- 
sitské knéžstvo Lak ásiloé, že až škody z toho mélo. Dít Koraada: 
,Nenf nezDámo. že proti zlostem & nepravosteia ae postavujem, 
dotýkajícc bŕťchflv i bŕišníkäv podlé možaústí a potrebnosti. 
A protojŕ. ne nikdaž nejedui o sobé niajl utrhúui, hanéní, bývají 
ve xly pláétlk oblečení v své povesti, trpí protivenství, takže 
obžalovaní bývají, z bydlišt vypovidáni, nékdy jira statky po- 
berou, DÔkdy Tsázejí do žalára.") O kterótu kaéžstvu se praví, žb 
bŕfchjr ataví n véŕících až do ákody své osoboí, až do pronásledo- 
viaí, to 2)gisté také ua sobé stavilo bŕícby, aby nebylo v poBméch 
dáuo, abr nebyla práce jeho marua. 

Nelze pHti, že ona veliká doba iipnniné i blnhoké mravQf 
reformy, kterou zpftsobí! husitský pŕavrat, pasobila očiatou í y kato- 
lícke knéžstvo; tŕebaté Hii:íít{lm odporovalo, pŕec spravilo mravy 
Í8vé na lepsí míru, jednak vidouc lepší pŕiklfidy na prolivnícicb. 
jednak jsouc v neštéstí a v prouásiedovánl, coz také ocištuje a 
Dipravnje. Oatatné platili dťivod KorandUv, že pH knéistva pod 

toboji rozkoše nemohoii m(sto mfti, ponévadž uemá zboží, tyž dävod 
v XV. veka namiLúze platí í p'ri knéžsr,vu katolíckém. kteréž bylo 
■ atejné ochnzeno. Teprve na hrané XV. a XVI. veku ozývají ae 
vytky proti mravnosti knéžské v liatech Bohuslava IiObiiovíce.'j 

■ Ovšem do té doby na obou stranách již silné pou3tydlo mravtLÍ 
iiadsenf, a slabost lídská drala äe na vrch. Ale mravy českého 
kuéžstva obojlho vlastné až príliš patrné ae kazí teprve v dobé 
liľOleslanlské; nemrav nepŕinealo prolestantstvi samo, ale škodu 

Í mravnou pHvlekla za sebou anarchie náboženská, protestantstvím 
vzbuzená a márnou oppoaicí proti protestautstvu od počátkii až 
do konce poi'ád živená. 
A hood začálek byl zlý. Nemiue jedna synoda, jeden snem 
v prvDÍcb dobách protestantských, aby se nepŕfmo nevyčítalo 
knéčfm nechovaní- R. 1521 vyčíta se jini, že chodí a jezdi jako 
dvorane bez pleäe, vyčftaji bo jim kubény pod záBtérou čeledi, 
hospody, obžerstvf, ba již i to se jim musí kázati, aby zákon boží 
a pi^jmo aa farách čítali pri stole podlé pt'cdkú zrlzeof 1^) Admíni- 
Biritor pod obojí Václav Oaiioštaky (1531— 1.'5.19) volá r. 1534 
knéze do kollejo a vyčíta jim nejeden hrfch,'') a touž dobou 
piány prudké paškvily na kuéžské nechovaní. V jednom pod ti* 
lulem Bozmlouváaí atarčho Oucha s koézi českými, ''j kaíz Sme- 




■) Mannatnlk Koranddr. Vvd. J. TruhláF 31. 

') LlMáŕ liobhov. Jni. Truhlif. 178. 

'> Arcb. niiiKVini lfi'2l. Z msk. bibl. Lobkovlek^ 

•1 Boruv^. .iKíiiiini dtd. 03. 

*) Rukopta tsleok^ t mui. 




jm 



Kniha tFeli: ITI. Sp(ileSsii*fcý h innivnl ílvot knSSf, 



tana (BydžovBký). farár sv.-Havelský, ptá ae starého Čecha: ,Sly- 
šel-lis o tom, ktcrak vändy zv všech st-r&Q lidé nám kiiéžim utrbají 
a o nás nie tlobrého nepraví, obrat se kde úbraC' K tomu jroe 
AQ vykladali starý Čech, mUe do svého výkladu hrozné nadAvky 
knéžím Ír. DÍchi nejmírníjaf je ,kejkliH, svetlo prikryté'): -Cho- 
díte do krčmy, bledíte frejQv, sediaci v&a taai často poperou, 
mešec vám pŕetfesou. knéz Václav administnítor zjcvné soM na- 
tlká. že by radej Hob* volil smrt nežU vaše iierády spravovati . .. 
když Dŕkterého z Tás vsadí do iaHre, vejdouc ren, hned za.s tak 
délátc, jako prvé. Kde pinta víoa, tu knéz." Také vyčíta kaliänýni 
knŕžlm, Že kázaní jejich jaou často k motovidla sth'leuí, jejich 
clesitkové jsou „jiaiť dftvodové nájeronfka, sedlákftm daň a sou- 
íenf, váiii knŕ/fm truhel naplnení". Za pŕíbludy velikých frejň 
pŕivártí Oech ve své hrozné satire dekana táborskélio Martina s cizí 
ženou Tyhnanébo, iiápodobuč faráre z Brodu Českého, též faráŕe 
od SV. Linharta v Praxe v nncudiiosti pOEtiženého. B.vl-lí skladatel 
dle oáteŕf svého krajan z nejvýťhodnéjšiho kouta Cecfa,'; patroo 
z toho, jaké méty rozäiŕeuí a jaký poplach iiOiníly v oné dubô 
Správy o tom, že ten onen knéz dopustil ae, čeho nemél- 

V kuežské synode r. 1539 uvodí se xase mnobo bŕicbti kučí- 
ských véeiiktťrakých, pri ôemž ae horlivé rHriiji divailel a krato* 
chv)]í svétskyclt, zapovldá. se jim, aby nechodili v zbrojí, a kááe 
se^ aby vflbec bjl knez obydejä ,andelskýcli a obcovÄní mezi lidmi 
dobrélío". Z artikiilfi téze synody dovídônie ae, takŕka, úŕedaé, 
kterak do té doby již poklesla také vá/uoat knéií. Ctenie, že .po- 
slubováDÍ jejicb. slovo boží a svátosti také od ncjhloupéjgfch a 
Dejopovľžeuéjšfcb lidf uékdy v posniŕch a rouháuí pŕicházejí', 
s ponévadž kuéžím deje se odevšad útiäk. hrozf synoda, kde búdou 
svétštf koézfi ntiäkati, tu že zastaví se služby boží, ansbo že se 
jim knéz veznia a nedá jÍDý."j 

Již patrno, že zásady husitské o prostotč, chudobe a mrav- 
DOSti knežské v zmätku nové doby braly za ävé; knéžstvo 
lutherských novôt leciľo si proii starým dobám z prísne 
osvobodilo samo a do nókterých chyb pripraveno jest z 
závislosti a poníženosti své. 

Mravy se horéily dále. Jest zajisté doati výíaačno a domluvno, 

íe 0(1 r. 1043 častéji v bakalárskych thesfch universitiiÍĽb čítanie 

i tuto: Zdali baneboy a uectny život kaéží poäko^njo slova a 

službu boží. Uyly zajisté príčiny, že takové tbese v uuivei'sf vy- 

"^ládány pH verejných promocíĽh.') 

Roku 1554 odsuzuje cbováaf knéží král Ferdinand úsudkeio 
jiŕ príliš obtcuým, ŕka v mandátech do Moravy poslaných, že „roi- 



podlé 
kázne 
veliké 



') Upoioniil tiA Co J. Jire£«k ve iprivách a luedánícb apo', ciauk 
188a liSy. 

') Ardi. zttm. Opis t TfeboĎ. 

*; Rukop. bibl. t^bkov. v ťrate Colleet. Bydiuvak. 




ity královakft o knétském nechrtnint 



pustilosti a Qeŕáilové pri kuéžstvu jak ])a(l judauii tak pod obojf 
m ode dne se rozmábAJi, ježto jiš k tomu prichází. že Hotcené 
^néžiitvo jiiko jiDÍ svétštf liďé chodí n obcuji, plešíiv ua hlavách 
li roucha dlúhébo, počei^tuého nenosí, toíio. nač se oddali, 
prísah svých knéžských pomíjejí'. Tťhda vydnl kľál rozkaz, aby 
koed jedeaknidj Dičtm se nevymiouvaie počestné ae nosil a roz- 
^ostiloätí aa straué zanechal.') Cíyn léu potom mandát královsky 
podobné TTčltá kDč2stvu v Čechách, že ,v niéatech Pražských 
jiode T královatvť ('eském rozpiistile & bezbožué iivot vode".*) 

Zprávy o knéžském iĺPchovaiií všeho knéžstva se hrnou. Tu 

ŕtyká arcibiskup roku 1565 arcipryštu v Horšové Tyné, že jeho 

léžstvo rozpDsiilé,*) pred Cfm roku 1553 videlo se vydatí Vilému 

Rožrabcrka, když byl povolal pred sebe dčkaua kľuiulovského 

Tšecko kDéŕstvo z Rožtiiberskych pauství, artikule knéžfin strán 

llobrébo Hdu a. kázaé, neboí hneval ae n&d jejich „nephkladDym 

iÍTOteni. anobiž rozpustilym", Knéz Tomáš, arcipryšt betrhyňský 

^ft knéz krumiovsky. vy^nav pánovi, že i knéžstvo rozpustite moci 

hemá, prosil, aby pán sám knéžstvo neposlušné väzbou trestati 

iát) ráíil.*) Sám papnž KJiment VUI. r. ItíU-i oznB.niuje, Že pri ka- 

tolickém knéíetvu v Cecbách aulla fere ecclesiasticJae disciplínae 

íiestigis supersint. A pápež mét povédomost o tieká-/ni knéžské 

(od arcibiskupa Berkv, jeaž vyznal roku liiOä, že klérus tak se 

íhoréll, že aui podoba (imago) bývalé starodávué zbožnosti pri 

íiD uezdälala.^! 

Že knéžstvo pod obojí nebylo lepéi katolíckeho, o tom hojné 
sy v knihách praž-íké konsistoŕe i v hojných zprávách bratr- 
Éib, ovšeni stratmiirky íbarven^Ľh. Roku 1543 spisovatcl 
brátrsky vykladá, že nezná ni jediného knéze kulišnébo hoduího.*) 
V jinétn prameni bratrskéra áíťme. že kiiéžf kaliáni vfibec jsou 
(Telmi telesní, zhovadilf, hodovnfci, pijani, zlolejci, lakomí bez 
stádu, manželství jejich je neŕádné, deti nekázané", a tím zp&sobem 
vyčítají se jesté jitió všelijaké hŕfchy.') Nejvic pričinili k zlé po- 
Téatí knéžstva pod obojf oni dvojalf kuéži, kteŕl neméli v sobÉ 
tolik niužué povahy, aby ozuániilí, že jsou protestanta, a strhli se 
kfttiŠQé konäiatoŕe. Však se s nimi doleji jesté shledáme až do mrzu- 
tosti. Ale i protestantské knéžstvo, kde bylo vuézno a ganto mezl 
teboa. T ončch dobách hujných nezflstávalo bez vytek. DOBti do- 
tnlnvno, když r. 157r> musí mestská rada v Chebé nutitl super* 
intendentA Kotmaniifi, aby pilné visitoval v okrese svoje diakony, 



■) Areh. mhiodra. Mfai. &. ňO, M. Bi. 

»1 Ttmíe a. 60. 819. 

'} Arcfa. nrcib. Opi* v zem. 1665. 

*) Živut Vil. i Ružiul). Bf«tKii. 56. 

') Cte se oboji v Synodua archí(ÍÍoea«B. pra^^eai, 1606. Viiiiu.45. 1> 18. 

*) Pfe Jana Au^niiv a koíŕžiiva kulisu. V nitiR. 

'I Rakop, miPi). IV.'n. B, fwl. 72. 



€00 



Kni)i& tFetí: III. Spol«>ffiiii1c^ « tnmnif £lTi>t knSK. 



Že ŽI j 1 vttlrai poborslivé:') Kotinaan sám byl se STymi koUcgy 
porád na átiru a vp svádŕ, a CJiebakym, koyž mu nechtéli dáti 
pHiiav«k, tak na kÍL'i&iií nadal, žo mu brozili šatlavou-'j 

Také o nek&zni knéžstva moravského Tsech vyíQ&nl jest né- 
kolik zpráv v&eobecnych ; hrabe z Hardeka r. 1574 píše Jihlavským, 
Že uejvétší dfl knéžstva činí, co mu libo, oiidivají ac pití, ob- 
žerstvu, lakomstva a tiepoinní svého úradu; néktpry pry kÁxanf 
ncumí ani ptpčl3ti,^j líoku 1(505 až do i>n6inovn£cb artikultt do- 
stalo se napomlnánf nekázaného kn^ží^tva. Tu »tojf : .KnAží, r. nichí 
muozl btíZtí véeho etudu sohé zvyk uvedlí váelijaké rozpustíloati 
a hHchy s urážkou mnohých pobožných dusí svobodné [jáchatí, 
aby napravíco živuta ohyzdoot-'t na t>obé dohry pf-iklad dávali."*) 

Tedy ve vsuch náboženských str&Dách tcbdcjšfch mravný život 
knéžsky mél ouraz. „Diichovunstvo na obratu XVL a XVII. slo- 
letí, at pod jednou. a( pod obojl, ntibylo paraétlívo povionoatl 
avých, více škodilo c/rkvi uež jí bylo na prospŕch."*) K témui 
soudu o „stavu praelátskétn" do^el Houvéký Žerotfn v Apológii 
r. IGdC") 

Lze tedy úhrnem iic\, ie po dobé husitské knéžatvo se zhor- 
šovalo čim dát vfc, a kdo íc-ll po arcbivech zprávy o knôzstvu 
farním a klášttiľnik^ni no hitvé bCluhorské. kdyz protestantské 
a podobojl knt^žstvo z Čecb vyhnáno násilné, ten vi, žv ^.horďOTAcI 
procfsn vítŕístvim katollĽlví se ješté na dlouho nezastavil. 'J 

Ale obecné úsudky o mravnosti knéžstva vždy chovajf v sobé, 
aC chváM nebu odauzujf, DťbeKpečf, že obecnostf svou krivdí pravde. 
Knéží byli vždy synove avé doby a nemohli nepoilléhati chybám, 
jimž poďléhalo všecko obecenstvo kolem nich: každou dobu jest 
ménti jejím loktem a všecky lidi atejné. Do zlé povesti zajiaté 
prišli vétším dflem tfm, že každá doba chcä na kaéžfch, aby 
byli. když jiné kárají, sami ve včem vzor; do zlé povesti pMítli, 
ponévadž na nich chybu jest vie znáti qožU na j iných; jim se 
chyba nepŕehlédá s ukuvou Hnadností jako jinýiii. PŕcH všecky 
obecné soudy o nemravnosti kuéžaké nesmf ae také zapomlnati 
chvalitebnycb výjimek, zajisté premnohých, o níchž v knihách 
H zápiaech »t&rych nebýva f-eéí; hoduy knéz, jenž koual avé po- 
viuDOsti, do historických zápisA nedostal se snadno. Správne od> 
pivldá roku 15S8 Vn&/„ Jemnž zeman tuze obecné tepal oemravy 
knéžaké. že í^ic nečemu inI<íto dáva. .ale Hci nemflíete a toho 
Dedokážete, nby hned v^ickni tnkoví byli a ve zlém sobé rovni* ; 



■) Onäl KeforaftttoD. 100. 

») TýB. 106. 

'i E'EWert. Iglan. "T. 

') KaiDonifeb^ PrarDen7 k vpidAm Boéliiij. 16. 

•l Vurck v Slmr. Bitt IV. (s6, 

•) Apologlft. 93. 

^] Bylo tak, Jak ll$i Komenak^ v Labyrinte. 98. 



I 



I 



toneind pHpouáti, i kdyby vétňittou b)-H zlf, ali^ se povážilo, že 
z apoStolfi za života Kristova ityri silcä ctíyhih; mezi dobrými 
ie jsou zlí. to ,tak vždyckj- bývalo n bude do skouiní svčta".') 
Jgme pŕettvé'fčeai, žv ve)mi moobo kiiéží \í.ňy chovali so dle 
svýcb pHsuh, a mnoho kuéií vsech vyznáDi že ŕldilí so. pokud sa 
ktorých týkalo, desaterom, kteróí roku liiu; aapsal si farár pod 
obojí T Žatci lio knéiaké agendy.") KleróZ desatero raif: „Vždycky 
myslí, že jsj aáatroj bo>.t a proto sebou eic dobrého nobudoí 
moci déiati v lidii než Bohcm, nťjimik iicž jako sekera totjaŕem, 
ttiH&ť sekerou; drubé, Jteli Hť pred liilmi, nudávej ne jim v obyčuj, 
áetŤ sa T jídle a v pití pred ji-jich očíraa; žiioskébo poblari se 
vyhýbej; učení své bleď k času formovatl; hkď lidi neHvorné po- 
kojiti, 8 želádkou avou bud prívetivé, v Btravé jim krivdy oe- 
délej, 8 officiály äkolnlmi se nevaď, v obyčej se jim pniiš nedávej, 
medto tutiasimus; s lidrai pekné i-azmlouvej : ua kázanich ae 
nemsti. klevetfim ne vždycky véŕ, m:i pošli pro obíalovaného 
a vyzvér pravdu; b konáely o nie nezacházej, « nimi se r a J o vóci 
neanadué, aváak jim snadaé nevŔf- veci svych, lec je ksobé dobro 
oicbyloé ítoznáš, a kouočné äám bud stŕidiny, čtuiil píBoia pilaý.*^ 

Zevrubnéji ohltídäini; oejprv pomer kuézti ke kug/.i. 

V staréf dobé pozorovali zvlištô na knihách kšuftovních, Že 
knéžl J80u k sobé dalcko srdcčnéjí.1 nužii potom zvyk. Neni kiiňž- 
dkébo káaftu, aby kn^Žíni ftpolubratŕfm nebylo v nich nčco na 
dobrou pamt^t z láiky odkázáao. JeštS v zauátclcb doby Iutbersk6 
lak. Na pí'fklad kači: Jan od sv. Jtodŕicha roku 1527 odkazuje 
knéri bakalári Bartošovi knihy Baniarda, Toniáäe Aquiuakého, 
Bedy; ndmíDistrátorovi (tohda byl Cahora) 5 iihorských zlatých, 
jiDÓmu knôzi *2 z\. a knihu ľctra Citulčíckého v bíló kííži, knftxt 
Václavovi do äpitála k bt. Pavlu zlalý, koézi Jeronymovi, ktorý 
v KakovQÍco farátem, poroučf kuihy, Liru, Gcorgii Moralia 
a Sumrau.*) 

7jt rok odkazuje farár od av. StópÄna ve zdi kožzi JlHkovi 
T Načeradci Thesaurura a Serraonoa.') Mistr Vavŕioec z Tŕeboni, 
admiaistrátor pod obojí. v kSafté svéiii roku iri29 odkazuje RráH 
n Panny Márie na Louži, Mikulášovi, kožicb; knihy drobnÉ, Bermony, 
nekoupl-li žádny, aby byly rozdaný mladým knéífrn.') Týä! ješté 
rok porouCÍ farAŕ týuský Viktóriu néco peuôz adininiatrátorovi, 
mlBtru Korambovi. 2 zlatŕ, .hude-li chtíti na pohreb pŕijíti'. 
,ajeäté jinym kuéžfni, búdou U pH )>uchovávánf, jukož toho žádoat 
Toáía. aby väickoi páni faráH i s kaplany svymi byli", každému 
giúi Jocbmtálský, (tolar) a kaplanu púl; domáci kuéžl mélt do- 



' 



'i Lomnického. Iládinf r mns. V. O. IS. 

'i Muielni riik«p. 3. G 8. 91. 

'i pri deHk. MÍHoeli. í. ri2. M. Si. ■ násl. 

') Tamie. M 8. 

") Tuníu. N. aO. 



603 



EDtfaft tfelí^ IIL Sp^leSeaaký « Bmvoí tÍ¥ot tiniií. 



I 
I 



Stati po gľoči tluarém, ,at pro památku mou bo chovojí'.') K. 1531 
odkazuje Václav ľilosof, farftŕ u sv. MHrtina, Serinones knézi Pe- 
trovi;") koéz Jao z Itutléiiiu r. 1537 poroučt ku^zi Pavlovi v Po- 
téhách ubľuay; knihy na rovný ilíl odkazuje Matéji, farári v Hradci 
Králové u SV. Antonína, a Matľji, farári tamže u nv. Anny; pašijť 
Dotoväaé a bibli českou dáva kné/.i Matéji u sy. Vojtéclia v Prase. 
A konečné r. 1530 kuéz Jan v Kotirinii int^kdy farár kŕ«čfaorskp 
Ofikäzal dekanovi Bartoioméji kotlík, komži, stúlu, osmí jinyai 
knéäím po zlatém i po nékoUka '/laiých; kaplánovi hounniskéinu 
Janovi kniliy a k záduši sv. Štépána bibií českou benátske im- 
prvstif, atjy »h na u( lektury ŕitaly v kostelť.^) Tyto pHklady po- 
stačtei za dflkaz srde^noäti knézc ke knúsi. 

V pozdéjstch dobách j^iou poliŕfchii ŕidší a ridšf.*) Nábažeoaké 
rmatky vypuzovaly čím dál více Brdeéuost. a zasívaly nedôveru 
a nelísku mezi knéze pod obojl. Také v katoliekéin knóžatvu, 
ktťté iiťinéio pH oliroŕeném stavu svéin /ajistŕ momärou pŕičiuu 
k oelásce mezí sebou, srdečné pouiéry ociily hb časera a učktcrynii 
osobami na tak nedobré ini're, že r. L57d uucun byl pKÚti prohošt 
Btarobúleíílavíiky, mistr Franta, arcihii>kupovi v d^kovHcim listé, 
že .mezi nami, kteh chceme katoU&lt alouti, jťiit láska kainská'.^) 

NŔkteré chaiakteriatiiiké výbuchy knéžského škorpeuí ua po- 
znanou tt-briejšCch jpásobíi ukážeme. Nejčasteji vypoušteli knéží 
ua tiťtie osobní sve bnévy na kázánf. Roku 150^ žaluje farár 
z Domažlic Adam Tiansilvanus do Kutné Hory šepmistrňtn, ie 
nástupce jeho na Kanku hanlivé a nekŕeäCnnsky proti nemu kázal, 
kromé jiného tvrdé, že list dobrého zacliováiií, který Tranailvaous 
obdnel, nie neplatí i kdyhy troji pečet inél; prosí, aby nedo- 
pustili tomu koezi víc maz&ti povégt jebo.'') A sto let po tom j« 
mezi knézimi horskými vzbouŕeuf pro oepokojDá a uľážlivá kázaní 
knéze nemeckého, kierélio rada do obce dosadila.') Knéžstvo 
horské nikdy nebylo pŕjliä gvorno, ale némeckýnii farári u sv. Jin 
pnbyl do Hory nový živel bárUvy. Roku 16QS učinil arĽidékaii 
Stefanidea s oBiatními farári proti kcézi nemeckému Beruerovi ,pro- 
testaci, že jsou nevinní nesvornoBtí'.") 

Oŕfduík pardubického pauitví, Petr Hanua, r. I5i31 vyliro- 
iuje dekanovi v Pardubicfcb pro hanlivá kázaní, která kn^í n& 
panslvi druh na druha Čiui. PľuviC: „NékterI pohoršerf dávajf, jedni 
ua druhé bouMlvá kázaní činí, jako onehda kné:& v Ŕedicfcb, iDiýe 



') Taroie. 
'> Tatní*. D. 1. 
") Llb. tnnMin. Koiifira. 

*} Ale nepresinoou dokoniffl nihdy. Pälcný pNklad t r. 1588. o däkuiu 
mdlnlckém, knézi PiaeckiVii), Čti v dfik, knizu atMn. VI. 
") Arch. »rHb Corrcap. Anton. V. Oplg v zetn, lfi79. 
'1 Arťíh. knlntilior. í 
'i Ariiliulovti oprnv 
irob. -lein. 




lidem kázati sIoto bo21. i kázd jim o Ita^zi se/emakém. ptanilruj(c 
10 nenfllttiité. Napomínam, abyste to pŕalrhli, kdybyate se na to 
tkrze prsty dhalj, že k vám i k nim se badu védéti jak mcho- 
rati."*) Roku 1Ô64 žaluje arcibiskupovi íai-áŕ z Bakuva, Jakub. 
íe mu knés Vavŕioec kdesi na kázaní vynadal lbáŕi!L ajJiiýdi;do 
iräŕe bAko^ského K88e dékno boleslnvsk}' žaluje, ža bo ur&íf 
'nadávkami;') roku läf^S kázal v Hradiôti nad Metují knčK proti 
koézi jaroméfskému;^ v Chebé r. 1578 zpAsobitl superatf^ndeiit 
Eotcnan s kuézem Klemeiitem puborälivou spolubádku na kazatel- 
uici; prišli h dobrým úmyalem pred obecenstvo, že búdou theo- 
logicky hádati se o phtomuostL Kristove na zemi jukožto Boha, 
oa aebi jakožto človeka; z theologické hádky vyvinula ae hádka 
sprostá, plaá nadávkami a tou mei-ou pohoršiivá, že mčscaká rada 
^obéma vzkázala. pokusMi ste o takovou véc za»e, že je vyžeue, 
ašteHvjch predikantfl že trpéti nebude.*) A co ta alibuj© rada 
iebuká, to r. Uil9 akutkern oapluili rnéstšlí koušelé v Lipe České; 
iŠttiHvé predíkauty vyhnali. *| Pri téch zloatnych koéžích, kteŕí 
■moudŕe užili kazatelnice, aelze nev^pomeDotití kneze Tomáše 
fBobéslavKkého, již čnstu dotóeného. Když Pavel Pnmiuoudas Horsky, 
iiterýž držel opatatví Slovanské, Sobéalavakéhu ita prosbu kato- 
líckych pánu prijal do svébo domu. oba ti lidé. jeden liorši drti- 
bého, hádali ae na potkání tak dioubo, ažťaniiiioudaa protivníka 

Ijivého vystrčil; Tomáš SobĎslavský stav se potom faráŕem u sva- 
tfcho Vojtecha v Podskulí, käzával proti druhu svéiiiu iieoataleDé. 
Itdyž pak Sobés.|&vskému káíanf bylo na urážku málo, jal ae 
r. 1604 psáti a metati proti opátovi „paškvily" čili zrádaé cedule. 
Dostali se pred arcibiskupa a na kooec žalovali se i u císaŕe.^ 
Petr Vojak, farár z Týua, vineu r. UiOä, že, necíté se v Imévé 
STém, nadal vvŕejné o pohi-bu Janovi, kuäzi od äv. Jiljf, „Po- 
lákĎv a |)obébIcíi"'.'j V týž čas veliké pohovSenl verejnými nadáv- 
kami V kostciu i mimo cbrám činili farárove Hradce Králové 
I dékansm. On jim dával „Jezuitb a mnlcliä", jemu oni jinýcb 
Tŕelijakych. Konsistot- mu3iia smiŕovati a trestali.*) 

Aby se kn^žl druh druha v hnévé zabijeli, jako toho príklady 
JBou pred obratvm husitským,^) toho suadno nenájdeš, ale o tom, 
i« se až do krvava právali, dokladu pohHchu dost; šli v tom 
nékteŕí kuéžf a bujnou a ueurvalou dobou tehdejšf. Knéz Felix, 




*) TJiláf pemltein. v mus. fi. Á 68. 
•) Arcb. «rcib. Opiay v lem. Ibfii. 
*) Snnpii. jHromSŕ. 66, 
•t Gradl. Beforoiiit. B. č. lOH. 
*) Rkp. mas. Chrim. Leipa. Sriesohe. 115, 
*) Arcb. mUH. ZaLubii Psminondova cíbhM. i401. 
*) Kn. kooBÍBtorni nmdnickíi. 179. 
•)Taffiie. IIO. m. 

^ Tadrn. Sond. Hkta kons. Na str. %\\. faned dva pFikUdy: FarAí v Sn- 
uihll kii]i)ii«1e 137^; Turáf v Bfe&eaui mefiem sranén od frirAFB v Borku. 




9M 



Snibfi tleri: lU. 8pol«e 



kaplán Boflt&v na SmeČaé. usedl r. 1565 a knésem Mikulášen, 
faráŕem ze Strašecího, klidné v n&jaké poaezení, a než hody 
skotičciiy, puankiili ae kučží tesáky a sekerou.') Téhož r. 156í) 
veôťl Pavel, kajilaii od šv. Jiljl, na faru Matky boil naLouÄi, k farári 
Zikmundu Jchňátknri, a tii z nepovédomé pŕCčiay puätil 80 do 
nebo farái* i kuchárka, okrvavéli h«, f»ráŕ .ital ma pét ran a byl 
by ho zabil, kas prstu mu uCal, kucbaŕks bo vzala za vrch, pH 
tom dostal opát Btrahovsky, tu pŕitomny, pohlavek". Za to rzat 
fa-rár Jehňátbo v trestaní iircibiskupBké a muäil platiti ranénéma 
na hojení.') Jan, chotétovsky (Cbotétov) knŕz, viní roku 1574 
v kousistoŕi dolcjší Víta, faruŕe lysakého, že k aému pHjel se 
ákoluím rektoreiQ, nadal mu, za ucho ho chytil, porazil, rval, stolici 
o blftvu uderil, .potom se mi posmíval jako Kristii na kŕfži, 
jar-yk vyplazoval, bekal. iiohou potŕásal".^.) Roku 1567 farár ? Cho- 
mutové Kiťäten a jiný faráť Schaltis ze Vše^Ľud (Sclioslau, SclQ<>S8l) 
prali se Vť ákoie pmi žáčky a vybéhée na faŕbituv potloukli Ae do 
modHn i do kľve.*) Na bíIuíľí v Byéiei r. 1587 knéz Pavel, farát 
čučetický, sápal sena knéze Jana Papouška Hradeckého z Méluíka 
aukyrou; když lidé nedopustili ae bfti^ odeéel volaje, že ^když OQ 
■se s QÍm nejprve potká, že jej za^bí, rozseká a po BÍlnici rozháKl.**] 
Sám purktnititr s konšely mésla Žiželic nad Cidlinou r. IGIl žaluje 
arcibiskupovi, že Jakobídeí* Jan, farár z Ghlamue, faráŕe jejich, .dvoji 
eti u pDctivosii hoduélio*' Petra z Moliälnice na hŕbiCové pred mno' 
liými lidnii zbil. pohlavkoval. pak šcl ua raUioua a nadávaje fa- 
rári fielem, iieknézú, ninichá. lotrú nituvil: .Yem nékdu kŕída 
A pi8 na 8tole, cu o ném budú mlaviti, a já se pod tím pod- 
pí4i.*«J 

Tí vBÍckni, jež jsrae tu uvedli, pustili se do sabe vztekle bez- 
pochyby z osobuj nijaké necbuti, kturouž zvykem tehdujšicb lidl 
prudlEých ueuméli opauovati. 

Nékdy k bití dala príčinu hádka náboženská. O takové faádce 
a bitvé mezi knéžfmi stejné víry Typravuje žalobaýra spisem 
(dátum nevime) knéz nejiiienovaoy. Pozval ho do Žlutic na posví- 
cenf kaéz Jaa Andéltček. , Nadal sem äe," tak žaluje neznámy, 
.ie to šlo ň uphiiiué lá»kv bratrské, ale néco jiného m pod tťm 
obmyätelo, i pozván byl také näjaky kuáz Oudí'ej subunáč, oznámil, 
žechRRknaäiatrauépHsítotipíti; dali sme se pokojné de aubuna vroz- 
mlouváuí. V tom pravil knéz Jan : Prísahám pánu Bohu, že z mon- 
strauci žlutické Knatus k aoudnlmu dai stoupi a prijde soudit 
Živých I mŕtvych, a neptijde-Ii, aby mna sto čert& vzatol Já sem 



') Anh. aroib. Opin v tem. l&6fi. 

') Arch. zem. Opis z arcitt. Aotit. 

') Arcfa. lom, Kukop. O. fi. 141. 

') Aroii. Mm. 0|iÍ8 c uroib. 1567. 

*) Ku. dekan, isfitn. VI. Í2^. VV-piu 7.uaiMli\(ix. 

*i Arob. zom. Opis t arcib. Itlľj. 





I 



itvy knífflké. 



Hkl: Odpustte, oeaí takí A v tom amn ho z žertu plttštil, aby t&- 
koTých t6cí nemluvil,* A z tolio „pleštéat" vznikla zlá l)itva> 
väech, Amlélíčelc šermoval mečera, druby konvf, až luu z rukou vy- 

ladla. Pak ae tídÍIÍ oa v/ájem, ') Andétíček potom maail pra bludy 

fyjíti z« íemô navždy poi hnilHín.*! 

Kékdy Cíes, že se knéžt prali pro ženu nebo kuchaíku. Když ae 
ŕ. 1574 v knnsistoŕi dolejSí tárali Pľokop», faráre velvarského, proé 
ae bil o ženskou s faráťem vepreckym Jakubem, odvetil klídné, 
jakoby tak musilo bjti: že nedal príčinu, .dal jsem kiidiaŕctt 
knéze Jakuba prcs bubu. a 2a to on mne uLodil pohlavkem a }i 
jej zaBe."^; Dekan v Budyni Jeremiáä Brodsky pral se roku 1470 
knôzem charvateckym Lintiartem jakožto slabý otec pro dílé 
pfé. Chlubil se totiž, že jeho aynek vice uini než knéz Linhart; 
Dbart pry neumt dvklinoviiti piopríum uoait>D. Sodélo tu kdeft 
noho lidt a doslýchalo ŕeé; to knéze chlubivébo dráždilo, ura- 
mého mrzelo, V tom ťukne vycliváieaé pachole dékanovo poha- 
lénému knézi pŕede vBemi: „Já vltn, kterak ŕecky atôl Hkají 
platí, ie knéz Liobart uevíl" Linhan d« to Hkl: , Potvora, 
kdyby ae ty néčemu jinému učili" Pro Ca tslova lined vyvstal 
dekan, dal mu políček, koúz vrátil, a tak se bili pred tvárí lldt.*) 

Svrcbn praveno, že až k vražde kuéz ae nezapomnél, ale 
pokus Traidy nalezli JBine ve zprávách archivních pŕec. R. 1599 
šalaje ílartia, farár ve Sltvici, že pŕišel k fare Samek, driihdy 
dekan v PKbraaii, ted" složený. a se ženou avou uderili k oému 
í ručnice, cbtejice ho zastŕeliti. AdininÍBtrátor Dačlck^ na tu 
ialoba odpovídá klidným ducheni: ,Pro<! JHte k ^turmu nezvonili, 
kdybychom ho dostali, vedeli bychom, jak bo ztreHtati."'*) 

Ani se nepodivujeme, j^stli knéžf pŕináäeli zlosti své také do 
koQvokad, do nichž scházeU ee, aby od dekana nebo arcipryéta 
pHjali mravná naučení. Nemíníme uvádéti. kdy a kteŕí se po- 
hádali v kouvokacich; tof maliúkost, n prlliä snadao ae sbíhá, ale 
M mvali taiie nám jedoa z koiivokacl dekana podébrad»kého Jana 
Žateckébo, ktorou avolal r. 1597. O té schňzce kaéžské, jíž ee 
nicastnili tcnkrát bohužel také äouaedé podébradšti. zní zpráva, 
ie .SOU subé ktiéz Adam Pinceraa a Stanislitv brozué véd vy- 
duli, jako psí se ľváti vhtéli. uíc na atiiré d»ti ouchtíce. též i ten 
liDéz Jan činovesky dal koé::i Jano^fí Zŕelskému policek', začež 
dtkan ho dal do cnifva zavríti. Tebda napoiuínali uvážlivejší knéží 
k pokoji, vyôítajíce, ,ano sediaci, když hromadu Činí, že pokojnéji 



■) Arcb. miBtodrí R. )0e. IS. 

*) Tanie. K. 109. 15. Zároveň vyhnán s Feterkou, o nimi 
nfiH), la fcinimnil z nmiéx. 
*) Aroh. zem. u. 6. l<lii. 




^ Aroli. UQÍb. Opis v cem. 1570. 
*) Aroh. Bins. IÍhUii}' bäleké. 



, Bvroha smi- ^^H 



Kiiítm tretí: 111. SpolAJEanskj^ h iiirivnf 2irut kafill. 



se mäjf*.'} Však pravde sluBiio dáti svédecUí. ie ani dekan nebyl 
bez viny. Týž rok prosí arciliiskupa o jinou faru a alibuje pokojoé 
se chovati; nP&kU by na mne který kniz žaloval, uvolujl se 
4 nedele v žalári sodéti a pokutu žákúin zámei^kyni, by dosti 
veiikA byla, dáti".'') 

Po kuéžaké rvaéce ptivezen aékdy od raaéaé straoy, jiody 
od vrchnosti dachovtií citát 7. církevDÍho práva, ži; klerik klerika 
bijfcí složen má býti s úradu knéžákého, dokuď dbučíuíI pokání, *j 
ale Eevíme. ídaii v onécb dobách možno bjlo všem lak učiuiti. 
Máme také dôvodné poileKŕenf, že uejedni, iirazivse se, ani ae- 
vzaesli na duchovní úrad o tom poboršeol nie. 

Za zvláštni, Hdkou príhodu klademe, že knéz nad knézem 
mstil se v XVI veku tiskem I Knéz Štépán Lovéaiiský, farár od 
8T. Vojtecha v Praze. .nepamatujlc na lásku bratrskou' mluvil 
knéíi v Žluticích Jakobidesovi, ^ic téini knéžírai, kteŕf manželky 
a ďitky máji, čerti v pekle orati búdou, a deti jejich že čerti 
badou. Pro ta slova Jan Jakobidee složil hroznou piseíi, kterou 
vytiskl povedomý impresaor Valda, když mu kaéz byl za všecku 
ňkoriu pHpovédél. Oba knôží poslini do vézcnf, jeden, že skládíl 
píscn, druhy, že dal k ní podnet. Tiskaŕ Valda, jak se zdá, vy- 
váži bez pokuty.*) 

Než zajisté všíckoi tí knéžf, kteh' Hobé nadávali, proti sobé 
píané tiakli, ba kteŕí se i prali a krvaveli, lepší byli nežli oni 
liodlejší a zbabéU, kteH za. zády své sfjolubratry udá,vali a po- 
mloavalt. A tech bylo tak mnoho, že roku 1002 sám kancléŕ to 
vzkázal do konsisCorH dtdejťif. V bľIi&zí všebo kne^stva t^ho roku 
totiž oznamuje adminiatrátor: .Pan konclér se domlouvá o ne- 
Kvornoät kné/.í, jeden o drubém nie dobrého nepovi, je pH vrchnosti 
vyšší omlouvá (rozumej pomlouvá), utrhá, kde mfláe."*) 

Frotimyslno^ti, které mívalí knéží k sobé za živa, pŕenesly 
se pomluvami zesuulébo protivníka i za hrob- Farár v Soiopiskáeb, 
když omŕel dekan kouHmský roku 1572, bc svjmi spolubratry 
farán učinili hned po pohf-bu slavné Te deum laudamus na amrt 
nebožtfkovu s velikým pohoršením obce i dolejáf konsiatoŕc.*) 

Jest na snadé otázka, kterak farárove si vedU k svým ka- 
plan&m. Véteina snášelí se asi liez pohoršení, neboí opačných 
dokladQ není tolik, aby stačily na pravidlo. Známe ze Sobéslavi 



') Areb. STcib. (i\t\» lom. 1697, 

') Archív lýj. 

*] (juod olsricus clericbm perotittens sDspendítur et abalienatur a eele- 
bralloTiis migBHŕ, nisí iiuoiiitvHt Ardi. Hrcib. Úpis v sem. 1670. 

*) Kn. koimisinTnl roudnickiL. lol. ISt. 

'■) ľaniže IW. 

") Arcli zetn- Kukup. 0. &. 18. Jlvé brubuitt kndží proti eoM vi> v Bo- 
rového UL-dkovl. 47. II y 



I 

I 



idyUicbf dojemný obrizek faráŕe a kaplána. Farár slul Job, r. 1598 
mu Táecko chorelo, ,čiätejcb včcf mu niinulo. Dejvfc od staro- 
iltnejch kníh" ; zäittal mu jen šat, v mmt vybébl. Od toho ohne 
uioŕul, bylté staŕeŕek, jemuž bylo devadesát jeden rok. Nazejtn 
v koätele pochovali & pro jeho nňlou památku íigura. sv. Joha DHd 
kaploa jest vym&lován&. Byl t«dy hodoy kD«z. milý fltaŕík. A ka- 
plána mél Jíríka Načeradského, jeinuŽ bylo lehda oemdcsát l«t 1 
Zapsáco o Dém. že byl élovék pobožoý a pokojný; pŕťtrval svélio 
faráŕe jen o rok; á«l za nfni, snad se mu stýskalo. Neize si prvd- 
acaviti dva tyto starecký zbožné a pokojné — faráŕe a kaplaca — 
bez pohnntí.') 

Jiode a jiudy ntbyl pornér tak idyllicbý, poaévadž bylo 
mnoho jmpudO rušili bo s obou strán, ale celkem byi aapoá sne- 
sitelný a poborsení nevyniklo. Popudy byly TSelikteraké. Jednak 
veliká poildHDOst mladého knéze dráždiia. Kaplán bez dovolení 
faráŕoT& nesmel ani vycházeti. V husitskéiti stoleti XV. bylo farni 
kázne prísne dbáno, a ponevadž tehda v knéžich bylo vtc oprav- 
dovoati raruvné, posloncháiio pHkazfl. Však v stoleti uásledajicim 
obéaa mnsť se zrejmé pŕipominati, aby kapláni poslouchali fm-áŕÚ, 
aby bez dovolení z fary nevycházťli, leč po dvou spolu nebo s pa- 
cboletem;') poniér faráŕe ke kaplánovi byl a zastával jako pomer 
učitele k žákovi; tŕebaté nčktery ochotuý zvonik zval kaplána 
dokouce i ,praelát«m',") obecenstvo bylo r.vyklo na tuto závislost 
tak, že Mélničtí roku 1606, majíce po smrti farárove dva ml&dé 
koéze na fare, namitají konsistoŕi : „Nevime, kdo koho bude ačiti, 
kdo koho posiouchati.**) 

Nedoätatečnj dCkcbod faráŕaký, zvlágtd byl-Ii knéz naklonén 
k lakote, také íavinil leckteré príkorí, jehoz zakouseli kapláni 
CO do atola a do pŕíjmft svých, beztoho úbohých. 

Kékteré kys«lostt mezí faráH a mladými knézi zpftsobila do- 
mid čcleí, nejvíc kuchárky 8taré, mrznté a osobiijící aobé všeli- 
jaká práva ua fare ; pravé tak vedlo se leckdy kapUnAm, vládla-li 
T domé manželka farárova stej ne zlá jako kuchárka. Fŕikoŕf vzni- 
kala také, byl-li rozpor mezi starým a mladým knézem o víru, 
a to pŕibázelo ae v zmatcich XVI. atoletf, kdy podlé chovaní aŕeči 
leckdy ani nepoznáš, ku kieré víre knéz náleží, zajisté zhns.ta. 
T)to všelijaké pupndy k nesvornosti a k pŕlkoHm zostŕovány 
byly, jakož pŕirozeno, osobnírai povahami obou síran, a Ntŕetli-li 
se spolu dva neiiätupní, netrpéliví knéžf, n&zätitala kyselost 
doma na fare, al«brž vynikla vea s pohoršením a se všelijakými 
následky. 




•l ľa.ni6ti SnbSslsv, Riiknpís. 

*l Víz nii )iK ävolenf knéžstva pni 153(i. Rnkop. rnív. 17. A. Ití. téi 
Borový Akia. I. 18. 

•) Lili SBDUtnt. v Kiit. Hofe 1517. Opis v zein. arcti. 
*> Kopíúl raélnick. 6 11. Tul. 68. 




606 



Kniha tfeti: 111. Spoleienskŕ » aiTavnt žlrot IehÍžÍ. 



Nékteré príklady osvétH. R. lóôti žaluje méatské radé v Eou- 
Hmi sám dčkan, že mu kaplán Mikuláš ,čiDÍ protimysloosti za ph- 
čínou nújakélio bádaní strán víi;"; prý mu i uadal. Kaplán tvIožíI 
zase mestské radé o 2lo8tech farárových a končil, „nežliby u ta- 
koíého putera a papežence byl, že by néc;o jinélio radčí délal*.') 
Jeden z arcipryštĎ plzeňských tyral své kaplany nepodajme lak, 
že r- 1566 byl pro t« od arcibiskupa Dapoiiienut;') jíný, Wolfgang, 
r. 1576, když niéli ae jebo dva kapláni »táti faraH, byl tak tvrdý, 
že tajné p»a] arcibitikupovi, aby jich zanechal v Plzni u DČbo za 
kaplany.*) To byla Reupŕímnost kruLá., kterouž nie neomlOQvá 
arcidekaDOvo tvrzení, že téch kaplaaťl tuze potfebuje. Kaptanové 
si také podlé té neupŕítiiDOSti avého paCera vedli: jeden mu utekl 
a druhý, jeniuž utéci nedal, skoro smyalem se pominul; vybébauv 
jednoho dne na bŕbitov toubal ae (blaspheniabatí a verejné plakal 
i klDTi).') JÍDý nástupce v arcídčkanstvi plzeňském Kamill (15h:j) 
):val avúje dva kaplany .krokodíly* ;^) tedy bylo tenkrát ua fare 
plzeíiaké velmi ncutešenč. 

Strau stravy nuHkalo kaplána muobo. Roku 156i> t>t.éíoval si 
týnsky kaplán u arcibiskupa, že u »vého faráŕe Mikuláše mnoho 
bídy zkousi. praelátknému prý cliati nemá, 8 ním nejf, a kdyby 
na dlouze to bylo. že by o zdraví pŕišt;!.^} Xa fare v Llbochovi- 
e(ch byly r. 1567 raezi otceni a mlsidým knézem i bitvy; kaplán, 
byv pro to obžalován, píše arĽibisknpovi, že farár ho zkracuje 
v dächodech, dvakrát že ho zbil vlastní rukou, a kuchárka, dévečka. 
pacholek že ae pŕlštivají. ') Také PrachniiČtí r. 1573 žalují, že knéz 
jejich Vádav Dvorský má nemeckého kaplána tlaisa jako otroka 
a B ním su bije.*) K. 1565 vyhnal dekan v KoKoé kaplána Jana, 
.ponévadž bo s jeho vášnémi a obyéeji strpéti nemohl". V kon- 
sifttoii pak oinloiival se kaplán: prý „kuchárka ho od stola ode- 
bnala a proti nemu dekana postavovala, dekan že mu společných 
peuéz desátku nedal než terliam partem". Když dekan konsistorj- 
áuúni ukázal, že nen( povlnen dáti než obéma kaplaoäm polovici, 
aby se o ni Bdélill, dano mu za právo, a kaplán vzal do trestaní.*) 
FaVáŕ malostranský r. 1576 mél spory tuhé y kaplanem Adamem 
BakaUŕem o koledy a jiué úžitky, naposted ho vyhnal rka, že .jest 
avý hlavy a on též svy."') NeupHmnost byla ua fare chebaké roku 
I6l7 velmi zlá, až z nl posla verejná ostuda. Kondiakon magigter 



') Arch. mna. Hat. koiiFimskd. 
*) Arcb. >rcii)). Op\» v zem. 1666. 
•) Tyi arcJiiv. 1576. 

') Ari- h. ttm. Opiiy z arcib, Recepta. 167fi, 
') Borový. Meduk. 48. 
') Arch. jcem. OpÍM z arcib Ií>fi6. 
^) Arch. zem Opi»y z PraclDat. 
*) Taisic. Opiay £ arcib. 1&G7. 
») Tmiite. Iňtih. 
■*j Arch. Lem. Rukop O. 5. SOfi. 



KaplM nebodn^. 



«0» 



QcheDk, viiovec, chtéje se áeniti. prosil za odporučující list k ne- 
isté a Jejím pŕíbuznviu. PŕičinéElm avého faräi-e, superintenflenta 
obdráel list, jejž oduvzdal, kde náležeto. Ale v listé stálo, že je 

ÍDdivitTf neväsU pHjdouc k uému, že pŕijde jako do cbléva, & byla 
1 jeeté jitiá tuho rázu odpuručetií. Žeuícb s otevŕeaýiii Hstem se 
rátil, nadal HuperiuteadeDtovi téz puiJivttrú a bláznú, iia fare 
Hk, a % toho pak v goudé žaloba i iriiätoá l uí odpros.') 
Nékdv zdi se. že bjil viaeii vším ourazem kaplán sám. AspoÚ 
dyž ho farilr obvinil, Devédél spravädlivé. j&k vymluviti an, a 
musll do razby. Na príklad do vézeni ^k1 ani ks tuze neomloa- 
vaje roku 1574 kapUm Jnkub od by. Jtndŕicha, na néhož žaloval 
farár Fridrich, ,že pŕicházi opilý. na neho že »e ofakuje, ouehdej- 
tího doe, že za ntm dité pŕinesli".^) Pred tíui r. 1572 zapätí se 
kaplán týnsky, Adam Rokycanaký, rukojmémi pod 25 kop Českých, 
že už bude k farári posliišen a pokoj že zachová na fttťe, z fary 
bez Tédomí otce že nepAjde, čaítu svébo v statutit-h vyinéreného 
že dobude a nejaké ženy že bude prázden.") Nápoilobné zvedlo 
»e kaplánovi Martinovi v Týné rnka 1601. Žaloval, že ho farár 
Petr Vojak dvakrát upral, do žaláre vstrčil. a ľo vše zkugf od 
br&ŕky. Farár t konslstori mu dél do oči': *Onebdys šel na funua 
Toäraly, upsdts co bovado na zem, až si se skrvavil a stloaki, 
musíš trestán bytí." To uzuala také konsiatoi- a byl trestán.*) 

PI Kékdy je nemožno postavSti se inezi kaplána a jeho ^patera* 
B aoudce apravedlivého. Václav, faráf libochovicky, o némž svrchu 
innfnéDO, že skracoval kaplána, psal r. IĎti? arcibiskupovi, že 
kaplán béŕe za ouvody váecky akcidentie, .od kŕtu málo jaem 
vzal; kfuoDSu, bylo-li ve vai, šel sám, když mu dali 12 českých, 
povédél mi o tŕech toliko, a z toho jsem vzal I Česky, abych také 

^ouiaatea byl, r. oddavkä jsem ho vždy oučastuíka čiuil, ale on. 
kdrž jsem doma nebyl, vzavši od oddavkň Iľ bťlých, ty jedaé 
noci propil a pravtl, že je ztratil. Mnohokráte, když on aáni od- 
dával, aíc jsem odiud nevzal, leč »1epici, ale tu jsme spolu siiédli 
?H stole".') 

Arcídékau OQd''ej Albínus obdržel kdyt^i kaplána Ondŕeje 
i«DatÉho. Ten toulával se v hospodácfa, dekan bo iiékolikráte za- 
Ttel, pry sama žena kaplanova jiŕiueala ŕotéz na neho, aby byl 
uvázán ; po svém trestu po každé se pončkud polepšil, ale pak 
tise néco vyvcdl, jednou i proti dekanovi kázal, začež (iŕkfln, 
Decité se, upral ho v kapii. Naposled prinesená do konsistoŕe 
dolejftf zpráva, že arcldékau Oudreje kaplána stloukl, až umrel, 



>) Gra^t. ReforiD. I. ct. 199. 
*1 Aroh. lem. 0. fi. 174. 
») Tamtfi 19. 

*j Ku. konfiiator. runJnlrk. 84 
V Arch. zuio. Opisy x uruib. F»*r. I. I A. 
Wialor; ZivoL dikevul v C«chttli. 



8S 



BIO Knihu tfe(i; II], Spole2enak:ŕ a mr&rnl tivot kQéíi. 

f 

jn^ ,niél na hŕbetu iinxlfiny zakysn-Ié".'! I'H vyšetrovaní arcidékan 
'dokMOvd, ie bji kuplaii „ueiiioiidrý*'. Komu tedy vina plná? 

O kapimiavi z Ústi n- L., jenž slul Václav Pát«li, došla r. 1574 
arcibifikupa zpráva. že divoce si vede ke kažilému ; když onehdy farát 
odeŔGl pies pole, a kaplao mól ho aaatati, choval sh proti offici- 
álfím a čeleiii tak i'.uŕivé, íe upchtéjíce biti byti, došli pro purk- 
mÍ8tra.*J S takovyiii kaplanera bylo zajiíité téžké vrjití a spoluáitf. 
Pátrime-li pH této Dríleáitoiiti také po tom, kterak si vedli fará- 
rove k jinýoi podŕlzencfiiu svjiii kosteliiíni, t,o vždy nájdeme nékte- 
rého, jeaá oezaslutiuje poclivaly. Takš oa poklad vypravuje s« o po- 
rTédomém knéííOupickŕni. kdiz byl <iekaiicm v FolÍčc« (15w8 — 1590), 
. ie porád byl na šlíru sť sluiiEbiilky chrámovými.") Dékaii slansky 
r. 1576 prerazil o zvonflta hfll. proéež zvonlk popadl oa neho 
tesík a ručniri.'i Když kostelnílc r. 1610 na/.vnl iiianielku fará.ŕe 
lomnického Martina Krausa kuchaŕlíou. ihned byl od knéze pro M 
ire uprán.*) [tokytaaští piší r. 1588 do Domailic, proč dekan 
juti zvoafka Volf<i, ahy si vznl osiiImi zniaŕiloii, n prnč ho ,zbil 
□a raísté modlitbám oditaném'.") Arcipryšt v Plzui Fabian r. lóŠl 
dopiifltil HO násilí na svých podi-ízených zpäi^obem nevéťnym. Máje 
k varhaníkovi a ke zvoafkovi necľhuC, podval jednoho po drubčin 
k sobé a vloudiv je, jakobv jim néco ukazovati chtél, do žaláŕni 
komory, rýchle vyskočil ven a zavrel je tam Pročež nešpor ijlai 
služba clirámová zanedbaná. ,1 když onŕad k néma jedaou i druhé 
posílal, žádajíc bo, iiby varhaníka z lakového véiceiil pro služby 
iKížf propusttl: toho učitiilt nťclttél, nýbrí vzkázal. chce-li & uim 
CO ouŕad mluTiii. aby k nemu prišli, což se jest i tak sta.lo, že 
pan purkmistr a prímas s jíuými pány spnliiradními k nŕmu prišli, 
chiíce s ním pŕáteUky o propuštčnf varhaníka jednati, ale on ne- 
vážne k nim se zachoval, vožralcfl, Iháŕflv a nékterým z nich 
lotrĎ nadával."'') Toto divné chovaní katolíckeho praeláta vysvé- 
tliti Ize ponékud tím, ie byl /hustá opily. Na konec ušel z Plzne 
a dal se ke kališným.") 

Že nékterý wluha chrámový zavinil sobé príkorí faráfovo sám, 
to vime na pfíklad o varhaníkovi v Tachové, jenŽ ľ. 1574 ktei'OUi 
noc na svŕho faráŕe Starká štval psa slovy: .Hntsch, hutsch aa 
SchelmpŕaťTen!" A když pes neáel, pustil se do kn&/.e siim") Také 
mezi zvonlky dostal sť leekdy nehodný človôk, jenž v aiuihé byl 
](n^, DCzdvoHlý a vfc apilý nv2lí strí^livý. Takovému jednomu 



') Arch. iwm. Bakop. O ."i, 4. U3 

'( Ärch. zem. OpÍMy r atoíli. Rerfiptn. 1574 

*) Aiiiiiiek. PnlifilcH. .<lt). 

•j Lsciris. SUnó. 68. 

•) Arch. loiti. OpiVy an nrcíb. IfilO. 

•) Arch. jsem ^Ml Kokyc 

'I Ptsnhí-strnad, Pamŕii plipťSakí, Ififi. 

•i nniilit. riK<'jí inl. 

'] Atfh. supí. U|)it>y t. arrib. Recept l&Tl. 



Kiidz 1 ithihuvé cliritutovl, 



tn 






1568 — byl to zvonfk iJauiel Kerpl od av. Michala z Opatoric — 

[dyž pŕisel pfinapití do hospody a j&l se uadávau latinsky „paQ", 

xlrétil kdosi uezdvonlýiu, uLe domtuvnym príslovím tchdejšfm, 

.zvouílc, biŕlc a kat vsickni jeduostejoý cecb majf*. Fak ge 

n-ali.') 

Nalezli jsme také zvoniky tak lotrovské, že pro zi^k nékte- 

Irého groše vyrezávali z drali o ľ e oných Iídííi kostelních obrázky 'j 

|» všclijak byli v službe i mimo ai aevéroi. O Matéjt Makuderúri, 

' zvoolkovi u av. Jaoa na Brehu v Praze, vypravuje se r. 1Ô68 

y soudé, že .okolo ču-ná.cti let nekoupil nož jediiiy vorek dŕlví, 

\ DOcl ho TÍdali. an vleče od vody kUdy, sniéjfce se, že Maku- 

dera jede z lesa; co lidc un^lali do koätela sviček, oa je pálfval 

*) \' lietlémé ívoník Matéji Patcr jLnak Soukal vinen byl 

1580 od faráŕe Pavla Juuonis, ie otvi'rá uéjakyini iitätruraenty 

truhly a krade. Do tŕelího doe vyhnáu z Prahy.*) 

I Jest ohledati. kterak pilné vedli si knéžf pH svých povio- 
íoatech, nejprvtí v duchovBi správe. 
Že knéžl doby buaitské bývali svjch povinností ebí valnou 
Tit^JDOU dbali, toho d&vod již v horlivosti a upravdovosti nábožeaské 
doby samé. A dí-li Chelŕicky, že kiiéží „pŕijmouc pravdu boží 
spí', to Btojí proti tomu z konce XV. veku svrchu již uvedená 
pochvala Koraiidy administrátora, že knéžf pri skromnosti avé vý- 

Írivy koQAJí své poviunoeti verné. V XVI. mlvaji žaloby o lenosti 
kuéiské ráz již obecnejší. Nejednou vyskytne se vytka, 2« všecko 
knéžstvo i63t nedbanlivé a rozumu zakaleučho.*) Ale že v XVI. 

I reku knéžf uesméli, i kdyby byli k tomu bývali uaklonéDÍ, po- 
vinností svých — aspoň iie na dlouze a ne tak obecné — nedbali, 
to raohl usouditi čtouťí zcela svŕtle z kapitoly o dôchodecli knéž* 
akých: koUálorové mno)!l /dräovali kuozi dňchod, zviášté desát- 
kový, í kdyi ho byl knéz dobre hoden, natož aby byl nekonal 
slHžcbnosti úradu svéhol Knéz, jení byl učinený lenochibcz platO 
a dcäátkä brzy se dočekal ,odpuštéDÍ" ze služby. Že si ten ouen 
obratné ulevoval v práci, kdožby, znaje povaha lidskou, nevéHl? 
Čteuiet tou pŕičiuou v satire, že knéžf oliŕad, itiužbu kouaji, ale 
.pospfchajŕ. ledfL by odbyli'. Pľý zvlášť pŕ'i posledulm pomazaní, 
jsoHCĽ podotiui vtizatajĎiii a niazačúiii vozň, pOMpÍĽliají, aby se iie~ 
uakazili od nemocuébo.*^) 
'^m Nékteré knéžské nedbulce uvedume pro príklad, vSak ne 
B|in> príklad lenosti, ale aby bylu zuáti. ie jim líknavostl jejich 

') Arcli. praž. 1049, 'iOl 

^ V Pra/-e l.WO. v chrámfi bv. Kŕiie. v KoiÍn4 1612. Wlnter. Kult. 
Obr. 1. 450. 

*i Arch prȒ. i. 1019. 228. 
'. Aroli. praí. i. 1135. 67- 
^ Kuk..]). IUU8. ill. H. » «4. 
*) Uádáui ťriivity u Ui. n. 




613 



Ktiiha (ŕfiti: Eli. Spulfl^rnsk;^ > mravnf íivot knéíl. 



pri áódaé strane netrpeli dlouho. Povédomólio spisovatclc české 
kroniky Hájkii, když byl faráŕeiu v Rožmitále, roka 1527 všecka 
usadá obvinila žalobou u Zdenka Lva, i« kostel obine^kává a 
pH tom Tĺcť béie než zaslouíií. ') Král Ferdinand í. roka 1538 
* velikýci Lneveiu píSe i pniboštu a kapitole Všech Svatjch, ž« 
filužbu boží umenäujj, takže sotva jednu nebo dvč mše do téhodoť 
slouží; prísne prikazuje, .ponévadž jest vás kneží dosti, aby každý 
deu pH QejmeDšim jedna mše sloažena byla".^) Roku 1553 pa- 
trestAn na žalobu ľloriana Giiespeka fnľáŕ z Minie, ie nedbou 
j«bo umrelo dfté avkrténé.^) Koku 1597 v Plzni méla rada 
tuhé jednaní 3 arcidékanem Pistoriein. jeni zanedbával službu 
boží schválne, aby vynútil 9i vétšl dflchod: pry ntvykonává službu 
pH oltári SV. Vavŕinte, „nezpfvá kompletu, množí uiimoiijéstátf, 
jimž je povinen sloožiti, mueejí ía nim pro kŕeat a jiué ťerimo- 
iiiu do méäta pracovati", kázaní poobéilní zanedbáva. Když k néiun 
vyslali o to prímana, dal za odpoveď bez outychu, že neslouží „na- 
schváli", aby vyrozuméti niobl, co mu z toho jiti má; rada atáln 
na tom, že za ten plat, co iiiudáväji, poviuen a že mu dosti dé- 
lají ,z lásky". K tomu koéz zase odvece neústupné, že kompletu 
ani Jinych služeb nemá v smlouvé, kázaní ž« číniti počal, ažádny 
mu na né uechodil.*) Napoaled se piťte néjak srovnaii, ale prí- 
hoda nevydáva pekného avédectví o prvníni knézi v kaiolickém 
pŕeduiiu mé3té. 

Dolejáí koasistor na žalobu méšfanú zakazuje r. 1.572 méliii- 
ckému dekanovi Petrovi nedbu služeb božfcb.^) Chrudimtití r. ttíOO 
vyliáuéjí knéze Matéje od sebe. protoie , služby boif opouští. 
zŕidks do chrámu chodí, v nedeli neáporílT nedrží, lidí pŕetahaje 
a sebe velice zbyteínými trunky premáha".") Knéz Martin, farár 
8v,-Michat8ký v Praze, volán r. 1601 do koniiistoré, kdež mu tuw 
doraluveno. že ,ŕády drkevních odbejvá co ndkýho (piva) z pánve". 
Pr^ podékoval z naučení a äel.^) R. 1614 pfše arcibiskup deka- 
novi do Duchcova prudký list, proč nenavštevuje nemocných v ráĽé 
morové, jedná pry more mercennariorum (námezdníkft), iiuoruín 
deus VĽuter est a bledá prý jen vluy svych ovci.*) Supcratendent 
a rada v Chcbé r I59& kárají pastora Turka, áe dáva absolucf 
šoiaheiii. ledaby ryclile odbyl, a že káže tak nedbalé a mdlé, 
až Udé pH Lom usínajf.*^ Uvedeme-li ješté, že i administrátor 



') &rcfa. PiiiD. VII[. M7. Pnbcký. 0. Č. Mu». 1SS4. I. 19. V nikopiM 
ro^initáUki^ni jol. 191. éíciiKt, le unni HďJ»k far&Fov&l r. iSll. 
"j Arch. mlstodrt Mlasív. d. 20. 58. 
»i Borový. AklJi kiinit. I. 312. 
') Archív pinefi. pmcokotly í. 20a 
'í ^P'^ Kaiiiaalilliv. Orig. v Tfeliooi. 
*\ Kn. kungiaCor. ruadiiick. 15. 
») Tmuie fi3. 

*) Arch. arcib. Opíi. v tem. 1S14. 
*Í Grndl. RolurDíHt. 139. 



irjoh porinnoflti nedbali. 



«1S 



obojí r. 1590, Fabian Rezek Strakonický, od mikulášskíth 
osadních skrze dejvutacl byl na))omeiiut, aby byl svéba porolánl 
Dílnčjsj,') mažeme u vyčftání pregtati. Yšak 9e s iiéktftrymi jinými 

Kíjdeme jeäté aa jinych miätech. 
Mrzutá véc, kdjž se r. 155G Mélničtí, vyčítajfce dosti tvrdým 
pftaobem farári svéiau nelečnost. omylili. Byité jim vzkáziil zdvo- 
Hle, aby k posvicenf pozvali iiékterého -t. knéžf okolních, poné- 
vadž on sám siovem božím poslubovati uemäže pro nemoc I od- 
povédéli ma, nevéŕice jeho chorobe, když se majiatarati o jiného 
bnéze, že by méli také desátky misto dekana k sobé bráti. ,Již 
rozumíiiiť." tak list koučil se, „že uás sobé ináli» nebo nie ne- 
uvážite." Na konci mu rozhodué oznámili, že riehudou jednali ni- 
^fíoho, punévadš by ho %nad niusíli iia abeťni titratu sCravovati. ')i 
Zatfm abohy d^kan Jan iežel na smrtelué posteli a umrel brzy 

I po tom tvrdéiD psani, jež bo D«spraved!ivé vinilo z nedbalosti. 
I Dosti podivno, že již v onecb dobách, které byly celkeín velmi 
tboíoy, vyskytiily ae hlasy, že duchovní práce kaéžska vflbee uení 
prací, a že knéží cbléb rtarmo iedf. Bylo téch hlasft a3i drahné, 
^bot a^'enda kutnohorská ze XVI. století^j hráuí so téuh náŕkCi, 
jakožto TseobecD^cb, infníc, i>& .práce kázaní slova božiho neni 
tak SDartnn, jak se nékoniu zdá*; „Hlráte, žejsmeknéii daremni 

Rcfaleb. 2e se oáin darmo platí, že nie nedéláme; vy ae domníváte, 
Se toliko jest pľace rukama déUti, a což práce starost cení myslí, 
rozniuem, Ttipcm z jianiéti pracovali?" 

PH otázce o pilnosti nebo nedbalosti knéžské abychom sobé 
všimli farárskych prací administračnfcli. Ty bývalý v star&í dobé ne- 
Talné; dozor nad zádušíiti pievEaii knézi kostelnfci a úfednici a ma- 
trík díli bnih Kápisnýťh o kŕtech, oddavkách » pohŕbech nebylo. Čeho 
bylo tou príčinou v občanskéu živote potŕebí, muttili v paméti 

^drŽPti svédkové skutečai nebo i jen bezdéčuí na tak dlouze, až 

Hje, kdrž nékdo vysvédileni potreboval, na radní dAm povolal, aby 

^^jíTÔtíčili narorení, poctivé snétí, pochovaní. 

Zdá se, že první matriky znvádéli farárove prolestantští. Aspoň 
T báňskéin mčsté Jachymové byla poŕfzeua kostelní kniba na pro- 

' klamace a kopulace r. 1531 a kniha na kŕty ľ. I54tí.*) 

f Katolíckym knežim naŕízeno p»áti trojí matriky obecné snA- 
niem vo Trideuté. Ale rozkaz Vťtmi zvolna u nás v život uvozo- 
ľán. Kdjž sklánélo se XVI. století ku kunci, odhodlal se tu r 
tam farár poŕíditi baptiaal, liber spon^orum a defunctorutn. EOD- 
Mdtoŕ pod obojí, nechtíc so liéíti od katoIlkAv a uznávajíc bezpo- 
chyby proapéšnost knih takovýcb, také cbtela, aby knéží zapisovali. 



') Mnniiill osady x r. 1.'>S0. fol. 157. 

M Mŕlntok. kopiúí. ^. U. Sni. 65. 68. 

*) AgeixlK nn Rorxc)); niknp. v iiniv. knih. 

*) Joh. MhcIiosIí; ChconiGu der freyeD Bergst;. Joichímeth. v mas .4fi. B. 3. 




íňiba tfutl: ni. SpoleSoDskiŕ ^nravíR tirot kntil. 



Poslechli jako katoližlí atejnÉ ziilouhavé. V Podébradech kára vi- 
sitační zpráva z r. 1603, ie ae tu nepíše, bteŕl se kŕtí ani oddávají ; ') 
totŕž sj'čítá se farári v Dašicícb; jinýni v taiiiéjíiiii okolku se ue- 
vyfiíiá, tedy je annd již méli; v Lounecb zapisují se vysvedčení 
o ŕádnéni zplozeui a snétf do radního tnanuáln ješt,é r. 1000, byl 
tedy dekan bez mairik.') Ve Vyäokém Myté poŕídil knéz niAtrlky 
teprv r. 1609.^) Baptísal rakovnický založen teprve r. 1612, v Be- 
rouné jsou matriky od r. 1(ÍU1 v Kamýco z r. UiU*) a v Mladč 
Boleslavi zadná se nejatacäí matrika r. llíHj. Lze úhrnetii ŕíci. 
že matriky na farách našich vynikalj obťcnéji teprv na hrané 
XVI. a XVII. vékii. Pred tím i>ýiy jen ŕídka kde. 

Jak neradi zvykali farárove té práci, to vtdčti z register 
t'pohrbi 8V. Mikiiláše st.Hromé8lského z r. 15S2, neboí ta refíistra 
piä( úŕednici zádušní a ne knéz ; také v Slavkové nestaral se 
o matriku iiinrlych knéz protestantský, uybrž nafízeDa práce 
uČiteli:*) v matrice berounaké r. lBi*3 vyínává poslední dekan 
pod obojí. Matej Perlicius, že vpisoval do ní zvoník: ,Äí podCud 
jest poznamenánf oddavkú a kŕtä pri véri'uích dle alova bošíbo a 
príkladu apoštolského zrovna a bez nálezkň lidskýcli vykonáva- 
Dfch. Leč se iiajdou množí nedCistalkové, oeumélosti a nedbanli- 
VQSti pri poznauienání, ale kdo sotidf, že to zvoník činil, z čc-hož 
akfident avňj mel, nebude se diviti.'"') Na odpor tomuto faráíi, 
za DČhož päal do kuihy zvoník, jest knéz mladoholeslavský Petr 
Gryueus Pŕdoníský, jeuž kfty pilné zapisuje ueol mešká val váude 
poziiamenati, na které plnneté se díté narodilo.') 

Dňležitá povionost v ducbovní správe bývala knéístvu. je 
m&li pruvo/.ovati dohled nad mravy své osady- V tom vedli ú 
koéÉí pod obojl i katoličtí vétšfm dilem dosti mdlé; aby se za- 
chovali a nabyli oblil>y. délali se bud zhola uevidouce anebo ve- 
deli jen o nékterých hŕíšnícich. kterých se nebáli a od nicbŽ nie 
oeduufali; tém neudpouätéli nie. Doleji na jiDém mistč poznáme, 
že své výtky mravnostní aejradéji 3 plnými jioéiiy vypouštéli nu 
kazatelniľích ; nékterý užil pri tom služebnosti svátostné. Byl-U 
knéz ae vší osadou na stliu, snadno se prihodilo, že co do mravA 
ani koDselských oaob nešetril. R, 1540 v Nyraburce dŕkan La- 
vička pHchozfmu podkomoŕfmu taze a veŕejaé žaloval, že váecb& 
obec »m!tnfri 1 nékteM konšeié a premnoho opílc&.*j Kterak 
o bhsiťh sv6 osady zevrubné byl zpraven néktery knéz, to doká- 
zal íarúŕ týnslty Bartolomej r. IĎSä. kdyŕ i^ekl pmŽské pani, ue- 



'i Arch. «cib. Lili. I. provent Opil v rem. 

*) Kn. HTŕti. liiiiTiNk 1. A. 4. 

*) Reiiibera; Mýto. 21. 

*) gitller. Methud. XVII, 9!i. 

') HnrSli'lin. Die Lateinschule in SchU^eonvId. S2. 

*) 9ey<)l. Kronika Beroun. Hnknp. Diila. 146. 

') Anh PMiii. XVI. mi BMrpl. 

*) Kn. iioitkumufakit v mtsioilrS uch. f: 7. 




I 

I 
I 

I 



dávno vdané, o kHa Abtitiía. jejflio: ,Z()á mU. že Bití pos[>íäilil 
k ona na to: .Pŕibyl j«Bt toho roku mčäic* čímž miuita opravu ha- 
iKUdáŕoí toho leta anŕixentiu; hIk knéz oilvece ryclile a pevné: 
.A ODO 60 vám jcšté nedostáva dvou!" '.i 

Zvláštni jpflsob visiuc narizuje evangelická ageada, r. 1582 
v Lipšté tišténá. Farár byl povinen dvakrát za rok oznámili osade 
tiai^aťt, vrcliDOst avčtiiká pŕidati mu inéla liŕediiika svébo. v misté 
vohl také vybráa bňi k tomu .pocJstatuy literát". V určitý čas 
hoapodáŕflm račstakym sejíU ne bvlo us r&iiníin domé, vasiiirkýiii 
v rjchté. Úŕcdiiík pansky ptáti tfe mél oŕ^ady, pilaé-li farár avé 
povinnosti vykouává, uedavá-li pohoräeaí strau obžerslvf, siiiiUtva, 
ázoloistva. her, liciivy, jsoii li svorni farár, uéitel, kosteloíd. 
Z tolio patrnú, jak veliké právo evaugelkkč vrchnosti osobilj ai 
nad svyin knťžätvem. Potoiu mét úrednik ptáti se faiáre na. inrav- 
Qost osady. Ten mél jmenovatí, kdo smilník, kde ^šlundry* a oe- 
véstby, thodivajMi v které obci dévečky nočné na pŕáňCky. tmičl-li 
se kde v noci, kdo kleje, která bába je kouzelnä, pohrdá-li kdo 
ävátostmi, chodi-Ii kdo na pout, do^í-U aúl. korení ,k modláŕani" 
na svécen(. protiviMi se kdo farári, rozbétili-11 se kt«H niauželé, 
je-Ii bt«ry hospodár, tu v^e propije a rodinu svou hladeni moŕf. 
protiví-li ae drtí niiiičSiti, jak se deji pohŕby, je-li kdo farári 
dlužvn, Jak ae chová učitul (rtikior), dostává-li plai časué, kde ua 
stavbácli záduäuích potŕebí oprav. 

Odpovédmi k tém lunohým otázkam neskončila se visitačaf 
práce. Putom itnova Hvolati bylo ua faru boepodáŕe, syny, pacholky 
a chlapče, jiinž and deaet let, a tu mél je farár pred lii-edníkera 
panským zkoiišeti. Stejne tak mél examBu poiioiknouli 3 hospo- 
dynémi, dcérami, dévečkami v druhé hromade, potom svolané. 
Esamun začínal se od nojstarštch k mladším. Kdo ge vyhnul, 
tomu trest.*) 

Tato evangelická visitaco byl a možná jen na vesníckých kolla- 
lurAt:h a sotva ještér v nékterém podiJuniikém méstt-čku, a to asi 
jen tam, kde byiy evangelické církve pouékud zŕízeny, eebevé- 
domi pyánl mčitané lakové visitace byli by nťsnesli. I protoi 
nevytykáme soiženému knéžstvu, že provokovalo dohled mrav- 
uostni mdlé. 

Z morálufch povinností knéžskýcb prvá byla, aby se ve Bvém 
odboru theologickém atále vzdelávali. V lé ph'čiaé nebude Ize Tét- 
šiné knéistva českého nie vytýkali. Ale uťpŕestávali naM kuéií 
na tichém čitánf biblických knib a jicb vykladA, oni počtem zna- 
ueaitýiii brávali pero do ruky a psávali tak hojnou mérou, že 
lil-iaitiŕf naái XV- stoleti dali pŕimn nábožeualty i-áz, v uéinž pak 
6e i v XVI sto!, dlouho pokračovalo. Knéií naši psávali v latinských 



*i Arehlr priií. «. iOm. 951. 

*i Ageada x r. 1A81. Tlak lipaky. ful. 6ä 





616 



Kntba thatf: Itl. BpnleC«n*ký a nravot Clrot ItoéU. 



I 



ODČch (lobácb prostou árodn é, maC«Hk^ra jazykem posdlly, vykladj 
to D« vv«DgelÍR, epištoly, o apoGtolicb, tľaktáty poučné í pole- 
mické, verše pŕiležitostné'i Í duchovní pťsné, v niclíž taji se skoro 
vSecka tebdej^f poesic česká, skladali kaacionály, paalí a tí^kU 
kateťhismy, poliŕebul a jíuá kázaní Hlobvm ručnickým a plnyui 
učenosti biblické. Oeataé účaáteniitvt méU kaéif čttätt Už v jinych 
oborvdi litvrních, psalí t^ramatikr. sluváŕe, hiatorie a Jjné vseli' 
jaké spiyy. Pilné a a poeliiým Diidämiíiii priHpivali do básuickýcb 
sbi'rvk tehLÍejšIcb latiuäkých veľšovcô. Skladali pfivodaé i prekla- 
dali tia Česko, Od velikého obratu busit^kébo až po r- H)20 uvo- 
zuje se') mt;£i literáty uad 20(i kuéískýcb apiaovatelfi busitskjcb 
H protestantskj-cb ; nad Gu katolickycb; pri katolickýcb to zají- 
mavo. že 11 bylo iiiezi nimí kláštuniíkÁ, H Jei^uitQ, 2'ii kauovDfci 
a 2 biskupove. 

A kdo psali, obyčejné dvojí ntají zásluhu. 'SaXtot raunili tisk- 
Douti dfla 8Tá oa gro^ vlat!tnl; dhIožU li Dékdo jlny, mél za srou 
práci spisovatel nékolík exempláŕô, aniž po každé odešio bei 
bádky. ZuáiDúf na príklad, kterak Hijelc. pobrav si ejcťmplárú 
své České kroniky ^aná více uež mél, pobiián byl od nakladatele 
Václava Ualaše 7. Kadimovic r. Ibi3 naEoud.') 

Jako :jvélgtí spisovatelé mu-jné tak i lcn«^itf!tí snaxívali se 
náklad svflj na spis vynahntditi sobé dárky, kterych si ryproäo- 
vhH od mést a p&Dstvn i OBObnícIi pŕiitel a 7.néa\p:\% Um, že jlm 
apia bud pHpauli nebo dareín podali, obyčcjné o nékolika t-xiini- 
plárecb. Co doex vykouá pod /pAsohou uabidkj kníhkupec, pod- 
□ikfll druhdy spisovatBl sám. Snad ve všccb archiv«cb jsou stopy 
o tom. Kiíktery /.a avou práci a podar odménén byl jak tak, jiiiv 
obdržol nékterý gro8, ale s protibou, aby jicb pnšté ušetŕov&l; 
jinému zdvorilé podékovali. dar prijali, ale nedali dIc, a jiaému 
konečné dostalo se i zamftnutf' daru. Slanétí na pHktad r. 1618 
posílají knéz) Janu Kampanu&ovi Kutnoborskému za O exempláru 
O ráne morové a zkáze mesta Jvru^altiiiia ô kop mlš.*) lvuCv.i 
Jauovi ^^ateckému, farári v Libezuicícb, posila rakoviiicky písať 
Šimon Žluticky roku liillí za dva exempláre modiilt^b cely tolsr 
s pí-áufin, aby pán B&b iiám Jemu vynabraditi ráčil, co jest kolív 
na impressí pro vzdelaní pobožnýcb duší pronaložil;^) koáz Matej 
Krodo Chľudiinský za výklady ua modlitbu Páué obdržci v Mhdé 
Boleslari r. 1619 ttfti kopy.') Knéďsi Jauori Záhumcaskému z Vo- 

') Litck nviroľ.ninuitéiik'li. Jua CliuieK^vtc r. 158ä vydal piseíi » plod 
p^nt Polvkttyny I!t>žiiiíi<.'r9ké. Jinf rubili iiípiií^ k ■vntl>iliii m kŕtlii4m. 

') V JitcJkovä Itukuvŕli lítonit, Zt äiiln nnio «ni Jir«4kovk oejtoa 
ápJoai to )i«tu hIu nK pojeiu a k pŕirovnilnf poaluuli pŕeo. * 

*) Kd. komôr, sondu. Rcg. bila s léoh lot. 

*l Ärcb. leoi. Opi* M SUa^ho- 

•í Arcli. rak. koplAl a t« <ííibv. 

•l Areh. bulesl. Počty lit. D. WU.ltr Kult. Obrwi II. £*0. TO vU tti 
]lii4 phkladv. 



lyoé, f&ráH opočeiukému, vykázali r. 1607 [liikuviličdné, i« ma 
t odealanycli 4 e.xemptá.í'Ck kázíinf políťtibmliu ua {laiiiálka roilii 
pánÔ z Vŕeaovic prátelsky dekiijl a .toho se kažilého času volné 

Ínilméiilti 7.6 Disoponiäaou", ul« nťdalí mu níc.') Slovutuy knéx 
Stelcar za svou zajimavou knižku, obsahující vysvetlení, mohou-li 
{arodéjDlcí a čarodejnice sami od sebe pavétŕí. ki-aupj, bouŕe, 
hromobití vzbuditi a vyvéati. dOBtal v RakovnCce r. 1;")68 remu- 
nerace dvé kopj miš. s milo zdvorilou žádosti, aby jim pl-íáté 
,v lakových príčinách'' dal pokoj.') Nevime, doslal-M náhradu 
knéz na Námeti v Hore, Petr, když byl roku 1538 pánôru podaE 
ZuloDÓbo čtvrtku ki)tectii»mu8, niudlítb}' a písiié, ubrneni 19 exem- 
^-pláŕft.'j Též neni zaijsáno, /.e by hyl nejako zviáSt odménén býval 
^p. 1C13 horsky dékaa Stofan Teplicky, kdyi by) polal pán&m do 
^^ady v dar Nového létii ,Vcjklad Malacbláše proroka a proroctvf 
Jacobi Patriarclae".*) Knéz Acaothido-Mitis Jakub posila r. 1620 
do Kouŕimi ,k rozsLosováDÍ" 2ô e\emp3árň tnodliteí); koHsti prý 
D€žádá, jen na papír aby néco bylo oférováno.") 

^^ Pri svém viétaím vzdelaní, které se jeví v literní činnosti, 
v jedné vlastnosti bývali telidojší kneži vsecli vér praví aynové 
STé dol>y: byli jednak povérčívi. jednak lehce spoléhali na boží 
záífaky. V čarovaní verili skoro smahera, a nékterý byl tak zpo- 
zdilý, ie se cblubil tím .uméuím" sám. Ärcibiäkup Kare) kázal 
r. 1609 sebrati faráH v Hroboch čarodejnou kniliu 8 koly a bou- 
zeloými formulemi, ponévadž farár neopatrné rozhlasoval, že vf 
7.a pomoci lé knihy, co se u sonsedfi deje ve dne v noci, byí se 
déio nejtajnéji.*^ Dekan v Tachové Tobiáš Stang téžce naŕíká 
r. 15K(i, že kouzly a čarami pripravťn byl o kravu a o všecek svňj 
niajetek.') Knéz Oudŕej Gstíll vypravoval r. 1602 o dekanovi čó- 
slavakém Michalovi a jeho manželce, že uméjí dovésti ze džbánu 
kroupy.") Na Kasperskych Horách r. 1584 odčaroval knéz Ondrej 
Winier svécenou vodou kravy, aniž byl tou dobou jediný, jenž 
Bvéceoou Todou 8 kHžm«ni žehnal lidem i zvíŕati^m bolesti a Pro- 
voiiiti chtŕl divy.') Oeniu neveril Leon Stadler, kanovuik u sv, Sté- 
pána T Litoméŕicicb 1 Píäe roku IGOS arcibiskupovi, že mu jakás 
žena s mužem avým koreni čarodejné do lóže a jioam kládli, 



'} Arcta. rakov. KopUr 7. r. 1604. 

'i Arobiv rakov. Missiv, formulae i r. 1588, 

') Archív EBm, ijpiny e Hory. 

*> ArrJtiv ttim, Oviny t Bory. 

*> Arcbiv oiiii. LíHliny Sfcrainnickŕ. 

*) Archív, zem. Opisy i arcib. Iti09. 

') Tainle. ParochUL IňSfi. 

*l Kn. koniilBtor. loudnic. 168. 

*) Jíí v tidi íákovstva sv^ceTi^bo" r. 1SA6 lakn&ivie papei Klliiient VI. 
IHvB BrEkcílio), aby knéil kMzmi-iu nebo pcinvAtiifin piiujjiKánIui rieprová- 
ilíii koDcel; le iKiiifesUli, o tom RukycJinii avédSl tku: .Jedinif málo po- 
livli, ani hned v £oiiQáoi b« dajj." ľastilÍR. 86. 




Kniha tíetf: III. SfKileJfenBký a otraTni livot kníi(. 



jeblii, Icterouž tiinrli Hdé zašívaní byli, pozadn na rererendii. 
Čarujíc, mu vzstrčilj, o rozum ho ptipravili, taVže pf-es šest Deďétf 
jako nemoudrý zftstával.'t 

Farár jacliymovský Matliesius, jehož čínnost v nemecké litera- 
luŕe od polovice XVI. atoleti vychvahije se, tuze véŕlval ve všeli- 
jakí čaroiŕjstíl a bál se jich.') Svrchii ŕečená kniha Stelcara 
knéze, že čarodéjnicfl snray o sobé nlc nemohoii, jest první krok 
k svéllti, a neize necblubiti se, že krok ten učinil Oech, cialeko 
preriliouiv nojen dabu avoii, ale i niistedujíci sloletť. které pŕféinou 
kouzťl a čar, zvlááté t Némcícb, veliká akvnia JĽSt ve vzdelanosti 
lidské. Než aui tento pokročilj Štelcar ncvyzul se ze všech zá- 
zrakô své doby. Pišeí v jiné knize, kterou r. lbS9 podáva Jaro- 
slcvovi Smi Hťk 6in H darem ZHteriébo čtvrlkii. á« pred šesti lét;; 
jedna paní, která odätoiipila od piaróbo nábožeustvi k BratHuj, 
,všimi" se ro/lezla; minulého roku jiníi pani, znpŕevši Bohu. 
kľví ae zalila a na mrtvém léle jejím dve žaby sedély, ,krio byly, 
neá dáblové?-') 

Hysterické nemoci neumél ai kuéz protestantský ani katolícky 
jináí vysvetlili, nežli áe človeka posedí íábcl, a proto obojí z člo- 
veka chute ďábla vyhánéli. S bláhovoii obélroostí u nás prekladali 
a tiiikli ve zpilsobť! novin kda který takovy ziízrak Tiémecky. Asi 
z r- 1550 pochází na príklad .Spia o hroznéni strašlivéin zázraku 
v ťlatté* vytiäténý u Kantom, Vypsáno tu, kterak byla dévečka 
poiícdlá, CO z uí ďábe] níluvil, nač se ho ptali protestantští knŕÉí 
1 8 panem Matoiiéem z Jochmatalu, co sg moillili, a kterak ko- 
nečné čert vyKU a zasniradil.*) Podobne pŕeložen a vytistén r. 1GI2 
u Waldy mistra EyľiaVa Šlechtenbergera ttuperinteiulenta „div 
veliký, jenž se pri jĽciné dévečce stal".*) 

Nemoci, jeŽ lidstvo od nejstarsích dob predstavovalo si na- 
mnoze jako bytost všelijakého rázu, která vjela jizlivé do člo- 
veka, zažehnárali knéžf všickai a podle nich ov^em i hromada 
jiuych svetských zaklínačflv. Vec sama pri dflvére nemocného 
nejen neškodná, ale dokonce pi-ospéšna. Již Plinius poznal, že 
□epŕiíde na ŕfkánf a žebnání, alebrž že hojí silná víra v moc 
onotio ŕíkánt. Mníchove žebravf a z regularnfcb klerikú Jesuité 
jen o to zacházeli dále než knfží protestant&tí, že rozširovali 
obrázky na zapuzeuou ueinocl, uešiéstí a zahnaní zlých duchfiv. 
V historifch jesuitskýcli silfi prikUdň. že se obrázky osvédčily, 
Jeiäuita Schniidl vypravuje nékoljk prípadu, áe téžkí poiori ihued 
se zlepšil, kdyi obrázek sv. Ignatia polozen na život; v Olomouci 
roku lOOU zly ducb poličkoval vojaka na stráži noční dobou tak 



') Archív srcib. Opi« v lbjd. IBOŕ). 

*> íľii v jeho Bpriŕpofttillr 

■i o pravá a f»leí. cirkvi. .ítelour 

*) Tuk v mmi. ai. C. 2, 

') Tisk v mtieo.j. 



I 



diouho. až zaTésil si obrázek bevánka, od JtjsuUfl daroranébo, Da 
Vrk ; u pána Adainii ze Štemberba strašilo rtlouho. xvlášté pani Márie 
bývala strachy tisnéna; však jakmile povéšen obrázek uv. Igoatia 
na zed. minalo všecko rkzum; v doiiié jakého^ kadŕe pi-ažského 
chodlval z\ý duch. zanechávaje po sobé stopy, kozlíiti nebo telecím 
jiodobné. jak zavéšeo obias jesiiitský. vyatéhoval ae zij duch.') 
I Úkazy nebeské, by]y-IL jen ponékiid neobyčejny, ode všech 
Tšody knéží nejen tí úmyalem patídagogickym, ale s plným pŕe- 
srédčením vykladaný zázračné na kázaui'ch Í ve zvláštnfch spisech. 
JiHk Kuthenus, dekan jaroméŕsky. na pŕiktad roka 1Ó70 odťailá 
Kutnohorským ,Uat nialovany a vytištény toho divu a zázraku, nad 
méstem Uorou ukázaného od Boha na obioze", pHtom dí ode- 
silatc-l, ie byl „v sobé rozbujneli rozjímaním, ľo by jedna každá 
vôc v tom divu ukázaná vyzaaraenávala"-") 

Proti mračnflnQ prestávali naši knéží — ale málo kteK — 
ivouiti teprv koiicera XVI. viku; vrchnosti duchovní však jim to 
pH visitaci téfce vyčítaly.-^) 

Nejčaatejši útržky na cti i škody mravné a jiné všelijaké 
ptinášel kaéžstvu husitskému a katolíckemu pŕlkax coelibátnf. 
Povéiiorao, io knéžľké bezžťnství čili „samotnoat." vyvljelo ae 
jii od IV. veku, ale zvotna a ne obecné; pápež Rehot VII. za- 
^adil sc o ué horlivé {o^i r. 1073|, však teprv Kalixt 11. r. 1 líi9 
na synode v Remťšl problásit manželstvf klerlkŕi zn neplatné. 
Však i potom byl zákou a prakäe zbusta od sebe duloko; oväeta 
cirkevní právo klwdlo manželství kné/ovo pak za konkubinát. Po- 
horšent bývalo z toho pomeru za každý čas tolik. že na snémé 
v Tridenté nejeden hlas ozval se pro zákonné manžtlstvo knéžstva 
katolíckeho; panovníci radili tomu — mimo jiné též Ferdinand I., 
český král — ale hlasové ti. ocílivše se v menšine, nie nedo- 
vedh, a coelibát zflstal zákonnou povinností,*) kterouž judni se 
&kodou Bvou i cirkevní potom jitko pred tím obcbázeli, druKÍ zase 
naopak z mdy velebili. Ani fanatických hlasQ nescliázelo. .Který 
knéz SV držf žťoy a v tom hŕícbu ni^i sloužf, ten Krista kŕišuje, 
KríKtu v tvái- pliJH. Krista s Jidášem zrazuje, anobrž nohama 
é1ap& a do louže bází!" Tak psal r. 1H17 farár chotcšovský, Jii-Í 
Bilek. s dovolením arcibiskupským.*l To£ jeden z blaafl na avou 
dobu nejráíovitéjšfcb. Taborým horlivým hlasúm zase protestaDlští 
knéíť, neúnavní bajitelé knéžského manželstva, dávali odpovedi^ 




't Schmfdl. Hisl. Soo. II C59. 43ŕ. fi87. a j. 

'» Archiv kutrioh. ŕ. 93'2á Opis v zem. srch. 

*) Atchiv jircib. pRropb. TÍBÍtHce v VňUttinh r. IG03. Opis v 'fttr. 

'1 Obíirnŕ v Cirkev- prÄví u Rittner*. ISS ílnhor C.PSflh. Ôíterr. IV. 
!}7. vypraTUJe, íe Tian«eeni snemu v Trídcnlé o coelíbilCé oMvali te nékteH 
bkskiipoTí ví^weSfi oznáimti knťiHva. Uloiiho s« e tira tajili. Kaéti st pnk 
bunŕili • iMt|c<lnl nň proitibnntil pmiesfantsk^nh divnlf si innnteliitVD i(<hnati. 

*) BodlČ kreafiins. pobuínost. Bílek. 



«w 



Kniba IFeti: Itl. Spoleäeaský a raraval Sirôt kaSít. 



jichi Jidro TŽdy Ize slirnouti t tvrzenf, že coelibát véc nemoxoá. 
„Aut Deu8 aut lajiin esl, qul non javeniliter anjet," vyčíta r. Idl9 
šlecbtk kanovQÍliovi v protv^taitUkéni traktáte.') 

Do XV. stoletl tedy vnesen ze staré dol>y knéžskj coelibát. 
Pf-ed husitským obratem, jakož vidétí ze Boudm'cb akt kousistornfch, 
bylo Trchnostem diichovaím iiejeiinoho provinilého knOze irestati 
tou iiŕíčicoii.''') Husitské hnuti náboženské nezavrhlo coeiibátu 
kiiéžského. Synôd knéžsky r. 142! zašel az tou märou, ze zapo- 
vMét uejen sjioliibydleni &e šeuBkými, oež jakykoli s nimi atyk 
(conversatiotiHin); u& smitstvf ustanovil rok väzby, za opétQé pro- 
hreBcaí rnél knéa bvti vyvržeii docťla.^J 

Užíval tedy asi nejeden horlivý knéz kališiiý posluhy mužské, 
UGJspíŠ míval pachole; kterébož zpflsobu poslední stopy nalezli 
J8m« jesté v prvntch dobáth XVI. atoletf. Na príklad pražský 
kaéz Toinás odkazuje roku 1Ô27 vše, miino knihy a nébterý kus 
k zádiiší, .Ondräiikovi pacholiku, ktery u mne z inladoati byl . . . 
ttle neclilél-liby dobrým byti, než lotreni, aby rau (poručnlci) nie 
nedávali, ale radeji ua milosrdné akutky obrátiíi".'^ Nepodobné 
r. 1535 Matouš f;ir.-iŕ v Mníšku odkazuje všecko Ondrejovi pa- 
cboleti, syau Jana Sladovuíka. za to, že u neho bylo, zajisté 
drobné službičky vykoná^ajíc ') Kdys v táže dobé pHpadl také 
katolícky knéz Roaa na mysléiiku. vziti k sobé pacbole. Jda 
£ Praliy, potkal je kdes a vzal s sebou do Ov£ár; tu je výboji) 
z moru, naň pŕipadlého. ale, když bylo z jará, pobralo pachole 
kuézi 4 ko]>y a ušlo pryč.") 

Neni také pochyby, že nejeden horlivý knéz husitský míval 
k po»l«ze starou ženu, aby ho tniuiilo podezrení. Odkazujefi ještč 
r. 1509 chrudiinsky íarár Prokop habe Marte, která ho hledéla, 
10 kop.') Farár u sv. Šttípána v Praze, čine roku 15211 kšaft, dí: 
,Dám, komu chci, a zvlášté kdo se mnú v mych psotách, boleätech, 
v smradíoh pracuje jako baba a kucbaŕka Dorota nečistoty vypé- 
rajfcí, ježto to mnohým dobrým lideni jest známo, s téžka jí druhá 
podobná by se aniezía, aby to podstoupLU." Učinil ji tedy dé- 
dičkou Z téch rádek pouľkiid obbľouble vyjadrených. aJK úprimných, 
Bi>olu vysvitá, Jak neáiiadno mohl kaé: býti bez postluhy ženské. 
M,ít život toljk nepoetnýcii stránek. že by nejeden muž bez ochotné 
a aeätitiré pomoci ženské v nich zahynú). Proto také oebylo Ize 
Duskrxo udržvti prísnou zásadu husitiíkou, aby knéz nehydli) 



') Rakop. 10118. T. D- 1. 

') TMlrs. Aera. I. 41. 21. 58. it i. 

*i Dlitloiuai. inuR«ÍD. Palackí; Orkund. ll«lr. I. 13&. iSa. 

•) PH desk. Miacell 92. M. &. 

'1 Tninl Q. 17. 

•) MenÉik. ZripUr koéne Rtmy. 10. 

'J Vtmaik Spolei!. naak Rybiika- 1H91. 293. 



žoDOti. I RokycBBft raél svoji ttucbnŕku Markétu, a -/.dá se, ienu 
PváÉenou, nebof i cisí lidé jí odkuzuji kšaftem nčjnký ilárek.') 

Ke konci stolotí XV. ozyvnly se i v strane pod obojí již 
Idosti pronikavé hlaí;y proti coelibátu knéžslíéinu. Slovný Víktorin 
ze Všehrd hanil ho; Bohualav Lobkoíic hájil."i V týchŕ. riobácb, 
kdy knéžÍDi bj^lo vésti faospodáŕätvf domovité, dvorní i polnf, aa- 
^roato nebylo niožoá obejíti ae bez hospodyné; i protož arrikuly 
tiiéžstva husitského r. 1526 usnesenymi již nevylučují se ženaké 
Z far, alebrž radí se jen, aby kuchárka DebyU podezŕclá. po- 
horŠiivá, aai .popravti 8vŕta trápeiiá'.'') Ba stávalo se, že bez 
ženaké pomoci poDézité lecktery knéz by se byl pro chudoba ani 
k fare nedoatal; vínieí z pŕedešlých kapitol, jak nepatrný býval 
na farách funtius íustrtictug, vímet, že odchá/ejíci farár sv^mu oii- 

IBtupci vybral z domu a ze stodoly všecko, co vybratí bylo Ize; 
""lollätoŕi bývali spiš také opatrní nežli št^dH: co by!o tedy chu- 
dému knézi činiti? K tomu svetle odpovldají historické prameny 
odbalujlcc dosti smutný kus tehdejšího sociálnfho života. Na- 
diodský knéz Potr všecko „luáio neho mnoho" r. 1536 své ku- 
,cha^ce poroufí. vyznávaje, že všecko od nt má, 2e byl chudý žák. 
"äniečné prosí purkiuistra u konšel, aby jí krivdy delati nedali.*) 
['Žfejméjl ve svéin kšafté, od konsistnŕe stvrzeuéiii, dí totéž r. 156S 
Jsn BroÉ Vodňanský. pod obojí farár v Zlatnikách: vyznáva, že 
hotových peuéz neuiél; „když jseni počal nejprve faráŕeni býti. 
laložila mne kuchárka Alžbeta 10 kopami grošfl ceakých. a co4 
u ume byla, služby jsem j( iádné neplatil*; i protož kolík jest 
lotových peuéz, väecky at jsou kiichaŕčiny.*) 

Že byl v téch pŕíčinicb novotuý katolícky farár v steJDých 

nesoázích jako Husita, to vime z fečí faráŕe Petra v Boleticich, 

jeiiž r. 1570 vykladá arcipryšlu krumlovskému a skrze nebo i arci- 

bifikupovi, proč kuchárku avou vybýtí nemiiže. „Pŕedkera, že jsme 

Be spolu z chudoby sesli; v svršcich a nábytcích žádá kuchárka 

oile mne tníti ve vsem polovici; však již na muc taký Iét,a jdou, 

aeb neJHera letoänl, t tudy tou roztržitostí bych ae vo všecku 

^^tivnost pripravil, a tak hych na sebe bídii, nouti a rnizeru uvedl."**) 

^B A jaké nesuáze mél kné/, když chtél býti bez kuchárky, to 

^Tialostué tfčí farár horšovotýnaky, kuéz Ondfej Bodzimious r. 1575 

W Brcibískupovi: ,Pflt leta jsem žádné kuchárky nemél, nadéjí tu 

niäjíc, 7.e iia zámku jako uékdy pŕedkové moji iitravu mítí budú, 

íle oa to dlouho čekajíc a po hoapodách se toulajíc jsem nemalý 

eioš utratil a velmi se zadlužíl; i psal jsem do Prahy jednoma 







n Pfi <ie*káeh. MÍB<!ell. Č. 87. R. Ii7(). 

•) IJiutŕ liohuBl. z Ubkovic. Jos. Truhtif. 61. 1494. 

'} Bofovy. Aktu I. SI. 

') Archív Nňŕtiod. í. VIII. B. 8. 

*) Archiv arnlh. Paroohial. 0pia v zem. 1568. 

*: T&míe HiaceU. I. ISTO. 




oas 



Kniha tľdti: III. Spoleäeiuikj^ a inravai iivot knCil. 



pnteli, abf mi jaké dobré a verné kuchárky dohcxlit, i tr«ôla hq 
ati ta, jeaž byla prvé u kaéze pod úboji a s aiia odd&váua byla, 
a ten jest jí náhle umrel, a ta mi jest odet^láns. Když J. M. pán 
na Týti ráčil pŕijeti, jsem gemu suplikoval, abycb stravu na zámku 
niél, ponévailž jeu piil ileaátka z fitry beľu a z panského dvojího 
púpluži nie; kdež pak J. M, ráčil mi byl ztravu ua zámku dáti, 
kiicliaŕku jaeiii propuíítil, ale jak potom zTejaaráčil odjeti, hcťd 
tni hejtiuao vypo^édél , . . opÉt jsem se jako prvé po bospodách 
Cotilat a jako oil pulu žehrotou í<e živil. Zjednal jäeui pak itobi^ 
Jakousi žeuu, aby mi k boäpodáŕstvf pŕihlédla, ale ta mí Kámky 
falešným klíčeiu otvírala, čebo riopailla, (o Vradrao vynášela a 
v ožralstvi topila i mi ješté vfe ae dlužiti poiuábala.* Prolo tedy 
zase volal avou predešloii kuchárku, zvlášté když ho upomenula 
o 30 kop. kterycli mu pCijčils.') 

Ký div, môla-li kuchaťka o postavení a lidštéjšf bydlo kaézovo 
avou oepopíratcliiou Tiásluliu, že ji kuéz kryl jak moha. R. 1505 
na pHkIa(l obhajoval kiié/ u sv. Štúpáua na ľvov. Mésté svoji 
kuchárku i proti soudniniu li^tu zat^kacfinu; poäcl soudui neiuohl 
se k ní nikterak dostatí '') Když r. 1574 ua konvokaci knéžské 
v Strakotticích poručil proboét sv. Vitsky farái-äm, aby vyhnali 
kuchárky, odpovédél rau faráí- z Kaáperských Hor Konrád, jeuž 
tu faräŕoval aC let a kuchárku mčl u aebe porád touž po l9 i«t, 
iiBž by ji vyhnal, že potáhoe a.im pryč.') Ä kuéz Tomáš Sobé* 
Blavaky Lorificis dflležitost avé kuchárky Ĺiduiily z Kaprštejna tak 
vysiice vycenil, áe r. 1599 zceía vážnč požádal universitu, aby mu 
dovolila pochuvati jí v kapii Buži'ho tela, kauiž kladeui profeä- 
sorové. Prý dá za to ornát a kalich ke kostelu.*) A universí do- 
volila-*) 

Živobytí kuéžské kuchárky nebylo hodno Kávidéní. Vždy bý- 
vala od svetských lídí i od tiŕait& iluchovulch soižováDn, často 
proti lidiikosti i proti ľu/uuiu. Sout^edky jí uepŕály lepĎflio šatu; 
nešla-ii do kostola, hylo pohoráeui. šla-ii, neclitély vedie nt se- 
dati, méla-li stolici zvláHlní, žalováno, že je jako vrchnost, a r( 
vypadala jak vypadala, vždy ji pode/.frali ze zlého chováuC. Vime 
to ua príklad ze spisCi kŕižovuickétio faráfe Cbaeuicia vTschové, 
jeiiž r, 15í';í arcibiskupovi ua muuhft žaloby a pomluvy alran ku- 
chárky od|)úvíilal, že nechodí jako šleditléna. majíc jen soukeuuon 
Bukui za piU zlatého loket a pru»ty kožich beraiií; žo bex phčiiiy 
ji neiiťeji stolici v kostele, v iilž šedá a dévečkanii; jeat letitá, 
nepekná, bfdná, vyacblá oďoba, víc podobná mŕtvole ue^li zdravému 
človeku; má pr^ ji pouzc pro hospodáŕství. Niciiiéaé arcibiskup 



') Aroli. urdb. OpU v zem. 1AT5. 

') Kn. 8vé(ÍuDi. purkrub. didí. 1. G. B. 1t. 

') Arch. leui. Opis s arcib. Heoepta. 1574. 

•) ianitc IfiSS. 

') Arcli. zeiu. Ogcouoiu. 1A. 24. 



I" 

f 

mm 
A. 

I 

ti 

t 



IpflručU, ab; ji Trbnal a stolici v kostťlu odstavil.') Kdo vf, ue- 
éla-li koatelni stolice a žeuská pj^cha méSfauek tacliovskych 
ilavní vinu. 

Po osazeíií arĽibiskupství pražslíého nastalo vubec veliké pro- 

'fiásledování kuchai-ck, zvláäto na katoiickýcb a kališiiých turách.') 

Arcibiskup Antcmíu zval jii „tiindraaii"') a pfes tu chvíli je vypovídá, 

ba oékteré cituje do Prabv i s faráŕem. & utiJeduoLo knčzu buď dť- 

ťadoje pro kuchárku, bnif ho zavfrá do väzby své, buď i posila 

a ČB» do kláát«ra. Tak na pnklad r- 1565 citován i ä kuchárkou 

ráí Jan i Keveklova;*) téliož loku stane ae larár Jan v Nctvo- 

ticícb pro kuchárka kaplaneiu.'^) 

Ale oa odpor swym nástupcilira byl aľcíblskup Antonín precc 
ékdy dňvodňm prístupný: aspoii když r. 1579 prosili Pracliatičtl, 
íaby smel jejich dékau Václav Dvorsky opét pŕijniouti k aobé ka- 
íhaŕku, s kttiruu žil 19 lul a kceroii vyhnal na To7.\iaz uľcibi»kupaký, 
vyhovel Bnis prosbe té, tiváživ, ž« knéz, máje ua fare uiuolio 
osôb z povinnosti chovati, bezžťnské [>omoci by nikturak neobstál."} 
Za ztnloku stojí, kt^rak v dobé arcibiskupského kucfiaŕek 
ronásledování si)»žil se povedomý tipryínovny knez Kožka v lío- 
vaDecb rozkazy vrchnosti své duchovní uvčsti v nie. Když totiž 
rcibiskup naŕídil, aby farári nechovali kuchaŕek než ty, ktttryra 
laad čtyŕicet roku, najal si Kožka dvé luladé. jictiž leta dobro- 
lady vydala stáŕí uaŕízené ardbiskupein. Svetská vrcbuost, Vilém 
Rožinbcrka, dovčdév su toho posmí^kii. uaŕídil prísne, aby 
Kožka mlailŕ kuchárky odbyl. Tedy je odbyl ; ale vyčíhav, až po- 
jede vrchuoál ,3 íiauĽiiiiortíin" ze Sviufi Trhových k Borovanilm, 
T«áel do feky po kolena a dal se do praol avych kosil lúiyž ji'j 
pán z Rožuiberka s nioäU spatŕíl, ptal so, cô by to znamenalo; 
lokaj vyzvédév, dal pánu zprávu. že „knéz Matej Ko/.ka sobé ko- 
silo pere, ponévadž se mu braní kuchárku, ctiovati. I povolil mu 
\Áa, aby mhé muhl kuchaHiu i:hovati, klcrk hy mu kokile prala 
b. jídlo Btrojila. Od toho času mél koéz Kožka pokoj. "'J 

Konsistoŕ husitská prol.i kuchárkam, nebylo-li jiohoršcuí 
verejné, o své ujme uenaiuftávala nie, jen ob Čas a pHležicé 



'i Arcliiv Eem, Opisy z nreib. 15í)!í. 

'} VhiA lim iiiiIukIí jame i cisaíäkú, ;tr(>náík1ficlovjÍnl| ala i palťniii, JejS 
Ftrdínand I. r. ló'iS ptiolal ilu Moravy, uhy chjceri byl íaráf doiuaSavsk^ 
t kaob'fkou, Hoaijíme, le imbylo té honby pro spcilubyilteiLi, ulcbrž pru 
ivliStui iiéiaký ptí^rin. HtoJI tu, f.fí se dupusrili .nonáleiit^cli a nepiifAtlnýcb 
•W-. Arcti. miawrfri. Missiv. ŕ fiO. 191. Podobní vyavíti i i jiných Listín. 

*) Areh. arcib. 1&7&. Upia v zuia 

*) Tsm£«. irifi5. 

') ťniaie. lôG-'j. 

*) Tamte. Uocfl|)tH iib 1&T5. KmanRla. l&^i. 37. Moxná, ie pf-«avid<Sovatt 

toQohl tél UaluiUatský pim wi]rAi bu pr všili Praoli&IÍä(Í en pŕiuiluvu u nirci- 
i>kBt)>. Zem. krdi. Ujíítiy * Pracliat. 

'l.Ohlas od Neiárkv 18^7. Iď. D<;D<:čks pani o téuii Eoikovi oWtoi 
v Luaini 1S9J. zui. 



Knihu tfett: III. SpoleJSevaft^ k niravnj tWat kníH. 



dávala kočžim výsti-abu proti mladým kuchaŕhám, .aby kaŕz pŕf- 
čiiioii cizí TÍDen nebyl".'} Roka 157f) citovala ŠebBstiáua, farára 
dobhchoväkého. do Prahy, aby vyactfila, jo-li ženat; když knéz 
ozDámil, že nenf ženat, aýbrí že má tH kurhtifky, siKikojílí se 
konsistoriaaé, pokáravše lio jen proto, tt nosil vlaskoo kosili 
a se zemaoy se bíl.^i V téze dobé pronisledování knéžských ku- 
cbaŕek neŕekla koDsistoí* turnovekému farári Janovi oižádné vytky, 
když se roku 1574 ohlásil, že sít- kuchárku vybyl, ale na, pHmluvy 
méstek že ji ješté pŕes maaopagt do 3v. Jiŕí nechá u sebe.') 

Sta!o-li ae poiioršenť verejné, bylo zle, zvláaté runkrát, uiôl U 
kuéz z oäubních linévä proti aobé všeckii osadu. Tu uezbyjo kon- 
aistoŕí uež trestMi bo. Tak zvedlo se iia príklad r. 157ti ktiézi 
od av. Michala v Opatovicích v Praze, proti nfimuž vzežlo v oeadé 
nemalé vzhoiiŕenf: lidé Dabfhali n» raduí dňm, aby knéz byl 
z fary odbyt pŕes to, že kuchárku již vystihoval z fary a dité jej( 
v nňši odtieseno; cisársky rychtáŕ o tom žjiioval komofe krá- 
lovské. koĽšelé psaii konaistoŕi. a takž byio všecko v iieobyčejném 
pohnutí. Kooäelé psali, že „nemalou stfžnost nesou nad tím, co 
ae zbéblo v té fare, v dIž vždycky stavui muži, poctiTORtl a ava- 
tosti knéžstvf avého ostŕfbajícť, za faráŕe bývali' ; prý to chtélí 
sami skrytí, .aby b potešení nopŕátel církve nasf pod obojí zhor- 
'ieaf nepovätávalo, ale k rozbiášeuí velikému jiHšIo, až kuchárka 
V nedeli do kostela ála, a knéz Václav o täcb pomluvácb na ká- 
zaní se očisťoval, však Ženy v tom ae zuající opét o to reptaly 
a ŽB by z šestinedél mezi lidi cboditi neraéla, na nás vznášeti 
nepfestávaly, a tak posavad, aby knéz Václav z lé fary do západu 
slunce vybyt byl, nabibání prázdni nejsmo." Na konec žádají, 
aby koQsistoriané bo jionm odbyli, sic že by to muaili uäaiti 
sami.*) 

Neinél-li kollátor s knézem dobrou vňli, obyčejné za aejvélší 
hŕícb mu vy£tena kuchárka, a nezŕídka stalo se, že ona i knéz 
vytrpeli od koliátora uenialé príkorí. Domluvna tou pHčinon hned 
z počátku XVI. veku jest histórie kueze l9aiá.ši; a jeho kuchárky 
z Štétí. Kanclér Albrecht, Iíolovrat se na kaéze rozhneval; prý 
mél dftvod morálny; kucliai-ka byla obtížcna. Ale co za to provcdl 
pái) svýra hejtmanem. bylo kruto. Pozval si kneze a zavrel bo 
na dlouhý čas na hrad Vostry. Knéz pri odchode z domova, tuše 
zlý v(tr, poručil kuchaŕce, aby stateček jeho ochránila. Sebrala tK 
truhlice a nočné chtéla je dovézti do Litoméŕic, ale bylo na ni 
äháno byst^e. Sediaci ji dohonili a. dovezli s dcérou na Mélník, 
kdež devét ncdčl sedela a vézení tuhém. Zároveň, vzali knézí 
z fary „kravy, aviiié, ovce, kone, nábytky akuiby váecky*. Z toho 



^ Rukop. EoiDsk. nrch. O. fi. fiO. 
^> Rnki'p. zemnk. HTch. 0.6. Ul. 
') Knk»|>. icfiusk, aroti 0. n. 29?. 
•) Arcl. pwí. 6. aS7. fol. G. IX. 




]iBk roka lôLl soud, ale teprv kdjž byl pau kauclčŕ ne- 

Helena uebo Elena Geldnerova byla ktJys p^ed rokem 1Ô65 

kochaŕkoa u faráŕe v Doberné (Oobrná); páu z Lipe, vrchnoat, 

pobádal se s kuézeni. a Imed vldšt Da kucbarce téikou vinu. Tedy 

'ji vypoTédčI, aby se stéhovalii pryč; dovédév ae, 2« ae vráiilakĽ 

taôzi lase pod tají, posla! sertlákj- na faru, ti liledali, našli ji 

v kamaecb a vleklí žeuu do Lipého do vézenf, kdež z rozkazu 

■páné konšelé dali kuchárku tŕikiáí popravním mistreni tuze tá- 

lliDOiiti a muĽiti. Pri tretím tnžení pravita zoufule: .Míli páni, 

laedejte mé lab trápili, já se priznávam k tomu, že sem proti 

^rozkazu pána liofiuistrn (p. z Lipe) učinila, chci rada nuirítil* 

~?o té prestali ji muäti a odvedše ji k biŕici ptali ae pána, co 

ní. NežU se pán rozhodí, utekia kuchárka z birdovny, a vho- 

Uväi farári na záhradku .šaty ložní", byla ta tam. BiHc jen a téži 

[uéel obesení proto. že i^patné lilldal. Roku 15t35 po smrti pána 

[x Lipó ol>vinila kuchárka konšely z Lipe u komornílio sondu, že 

]i nespraveillivB zmučili. Ti vymlouvali se na rozkaz pánilv, a pána 

lebylo již na živé.') 

Roku 1562 vypi-avuje v soudé komorním též Matej, dekan 
Ft Notfém mésté nad Melují, že ho vrchnost pŕiotitila vybýti ku- 
íchaŕku;=*) r. 15137 narlkä dekan pracheiiský Šebastián Bavorovský' 
lie mu Václav Leskovec z Leskouce pro nejakou domnelou na- 
dávku do šatlavy sebral kuchárku a Dyní prv chce úpis pod 
ŽOO kop, které propadoou, kdyby se kuchárka „dopUBtila".*) Chtíti 
.lakový zápis bylo zajisté samo sebon již urážlivé násilí na knézi 
páchané. Urozený pan Mitiovský stHlel roku 1(512 do okna fary 
r liezdčdicícb, chtéje kuchatku zaslŕeliti, pH tom farári nadával 
ieiem popskjch; po druhé poslal dráby avé, kteŕí kuchárku z fary 
Tvrlekli do vézení panského. Cestou roztrhali na ní rukávce, žorc 
a čepičku.'\l 

Tím zpäsobem bylo by íze pHvésti ješte lecktery jiný doklad 
o tom. kterak trndné, ano nebezpečné a vflbec nevážne postavení 
raÍTaly farárske knchaŕky. Simou Lomnický uvádf roku 1590 za 
doklad této nevážnosti surové prísloví, které pry i Cechové prijali, 
ŕe totiž knéžská ktichai^kn bode po smrti čertova kobyla.*) Proto 
také — a T tom uejvétšf ouraz tehdejŕfho života kuéžského — 
íávaly ae ke knéžíni obyčejné jen osoby na vše odhodlané a čaato 
rfnj iedajakého, ba téméŕ zoufalé. Jest charakteristické, co vy- 
pravuje soudu r. 1577 Barbora, vdova po pražském mcčiŕi, o zma- 



*) Kn. komora, soudu. 3. G. fol. O. 9. 11. 19. 
<) Ka. kotnor. soudn. G. b. Tol. 343. 
') Tteg. arcikn. Hry. Univ. knLh. i. 17. D. Sfi. 
'i Archív arcib. Itecopta. OpÍB v sem. 15(í7. 
'1 Kb. komôr, sondu. 2. GG. 19. 
*) EnpidovH StŕeU 10«. 
Wjtt«r: 2iTat clrkavof t CMlUch. 



40 



Hlé jakés Esthete: „Zvédiíla sem, 2e byla za kucbarku uéjakému 
knézi, já proti tomu )í ŕckla. bychť vedela, že si byla u knéze. 
nebyla bys tu u niue kuchárkou, dobré uerády bejvají u kuéží."') 

Obyčejné vdovy dávaly se na kuežakou službu. Svrcliu jsinť 
uvedli t kucbarek i žeuu % eľbein. Lulniilu z Raprštejna, vdovu 
po ŠoDovském, úrednlku pri berní/) ale ta. chov&la &e stcjné jabo 
mnohé bŕz erbu; farár byl jednou uiicen ji vj-býti. 

Nékterou zdedil koéz po knézi, cékterd se drzé vnutila. 
Vypravuje farár ze vsi čižkova, Martin Ilalásek, kdyi byl v Po 
eátbácb, že zdedil bospodyni; ta posUla. než saina se objeviin. 
dobytek — jedenáct ovčí — 8 čeledíiiem. Toŕ bylo palrné lákadlo. 
Pŕíšedsi kouticnč, žádala ua kučzi, aby se s ní cirkevne oddal, 
a kdyjí C[mtrný knéí; zainítl. činila mu zle, až iitekla; dobyiek 
aftfltal na fafc. ,Zachá7.ela se mnou tak, kdyby ochrany božskč 
iiadc mnou v tom nebylo, suadby mne byla do íioactí o rozum 
pripravila". Koiiťe byl, áe aa r. lôB5 pred dékaneiii v Jiudŕichové 
Hradci soudila s Haláskem o dobytek.^) 

Roku I57r> píäe kuez i. Lubín, Jan Knor, arcibÍ!;kupovl, jak 
drzá SB mu kuchariiii vnucuje, a prosf. aby dáu byl do jinébu 
kraje; prý jí, aby se jí zbavil, oddal roŕne (i koji do deseti let. 
ale ona za nim váude beliá. v Morklinč. když &e usadil na fäh-. 
pfivedU na uélio své braiľy, takže farár biije ae, že ho zavraždí, 
musil odtud.*) J&ou doklady, it ai uékterou tarát' od mužckoiipil. 
Na príklad farár Kaka £ií Skur koupil oii muže žeuu za 6 kop, 
aby mu kuĽliaŕiia.^) 

A což mdlá byla nékt«ré lakové nsoby srdeíná vernosti 
Roku IÔ81 vypravuje se v pražsUém sonde, ž« na Múlnice ku- 
chárka kupze Jana Pnpauška llradeckého pnalala kdyy Trnkoví 
.jeden koblib, a když bo rozlomil, vypadlo z neho 70 zlatých 
červených", [totom sní ušel a na penize bnézovy byl veael, .utrá- 
ceje je v kraji HratLeckéni a uic nedélaje jen na koni jezdil". 
Kuéz prý z toho umrel hoŕeui a proto rlkaJi Trnkoví do smrti 
,kuežsky Traka, že kuchárku knčzi vylondil".") 

S o:íobami tak ucšIeĽhetnélio zrua bylo vclice iiebozpečno 
Žlti, ale Laké ncbeziiečao od <tebe je vybán6ti. To zkusíl )Kidie 
jiných rakovnickj* dekan Cťrasyn r. 1591. Vypudil ničeinnou ka- 
chaŕku Marketu Zámečnici, která se mu v noci toulávala, a sotva 
Ž4J »s po svém odbyti z fary provdala, ihned obžalovala dekana. 
Že prý JL na poctivosti snížíi, aecbt pry se s ní ted spokojí a aé* 
jakoa pomoc učiní, aic bude žalovati už k cfsari. Muž jĹ ov&era 



<) Arcli. pTR3. e. 1051. 72. 

"} Arch. >T(!ih. OpU v »eui. I59S. 

»i Taniíe. Recepta. 1595. 

*) Ärcbiv zemsk. Opis ^ arcib. 1&T&. Recepta. 

•) Boroví- Akfa, 88. 89. 

*) Arebiv prat. & 1130. tápls. 141. 



Sluiebnicä nebodné. 



637 



fttatečué pomáhal. Kačz hi-ánil se talfé hrOj^boii: ..Viui inue a dáva 
lue iitezí lldt v let, chce na mne uéco vylii-oziti, nie iiecliC jsou 
lim jisti. KC sobť toho nie iiedovcdou, Icčby Fobé qa mné Íri 
lohty pláliia tlustébo na méšťc, aby se jí uad blavou zatáhl, vy- 
)ľo/.iÍtt!' Tím mínil, áe biuäe moci byti Oílsouzena v pytli rto 
rody. Jináč upozoiňoval Itonšely rakovnické na to, ie prvnl jej( 
luž atckl od DÍ prd clzoložstvó jej í, a. že jest vúbec zninnlá na 
ivé cti osoba.') 

A ptá li sc pťísný soudce, proč ji, veda to, knčz k sobé bral. 
le na omluvu jeho odpovéilŕli, že ^dobré ueráily biíjvnjf u kneái". 
íolik zločiiiň ncnasvAdéia na vrbtiaského fíiráťc Lt-jtoam kudiaŕkfi 
latcŕina Litoméŕická, kilyž ji liyl pro nechovaní nd t^cbe vyhnal: 
t&iov&la r. 1615 aľnibiskupovi, i& nujt'u ji, alu i jejť dcéru na po- 
ctivosti SBÍÄJl, n kroiné tuho i nŕjalíou dé-večku, kteroiiž pnk zú 
lanželku tlal Skolnlniii rektorovi. Mél asi knčz zlou práci, než 8P 
ttisiil mstivé žaloby."* 

Nejeden knéz byl tuk nešťastný pri volbé své kuťhaíky, le 
íŕbdržcl osobu plti oddanou, která zlobila jeho i okolí. I pro ta 
lové Ženy bývali faráíi do konsistofĽ voláni; farár z Chržína na 
jrfklad nékolikrát musil do Prahy pro „oň-alou n poborditedluou" 
(uchaŕku svou; r. 1504 slíbil vrchnosti své duchovní svatosvalé, 
li« ji äic ncvyženc, ale napľavl-*) 

A ťož to by! život doma s takovon osobou! Vwiľ Jan Škoia 
!♦ Opatovicfch rVával sc s kucliai*kou Elškou tak dloubo, až roku 
IMl vypovédén t. inísta;*) knéz Knor v d olej ši Lukavici probodl 
1581 v pľanici kucharcc nohu.^J a nápodobué jiai ac hez po 
loráenf ulevovali své zlosti. 

Nékterá kui-haŕka byla k svému knézi tak ccsctroá. zc svoje 
soukroiné hnevy, /.lý ja/.yk a. drzost ven vyuáäela z fary a cliová- 

IniiQ svini popouzela kde koho — ovšeni vždy na škodu a hanbu 
knéze, jťnž ji živil. Iíri príklad žalujf r, 1574 dva ťai'áŕové na arci- 
íékaoa v Hradci Králové Albína i lo. že jaho kuchárka se jini 
tméje pri kázaní,") Lidmila, knéze fíehoŕc Cervíce kuchárka, roku 
1584 pribehla ndkudsi do vsi Kostelce za Jeseuici s kyjeín, a honíc 
bila taméjšílio knézo kuchárku Marketa po vsi tak, až z toho zbiti 
ODCiDocuéla a zemŕela. Advokát Lidmilia v soudé pražskéin híí' 

I ') Arck. r«kovn Ropill i r. IftSO. PodiibnS zkiiBÍI kont Jakiib irum 

polcckj r. 1572. Krejŕí Jifik z VyBoktílm Mytá íaliiju v konsiatun, iv nui 
nloQilil knčz Ženu tí kuchárku; puk si dal oá íniii: zaplntití a <tnl pokoj. 
ľsUDí ilo o i'iplntek a ne <i iegu; {tnll nianZelú byli ual smluveni. Hokop. 
um. «ch. O. 5, Ui. 

*) Archív "teta. Opisy k arcib, K«ccptii. 161&> 
M Timto. 1561. , t, 

') Adámek. Clinidimsko. :iti. 
. *) Areh. zem. Opiay z aruib. Rcccpla z r. 1SS5. Tií hiintr;} Medck. í>I. 
Stkirncn, tnsvbntk v Kokycanuch jí ihojíl, nie farár neobt&l platili ZA to. 
Kdyi Uichiiik apominnl, byl bit. 

^ Ifakap. OocoQ. B. 11. fol. 13C. v arch. sen. 

40* 



Eniha tfetE: HL Sp^olef^eneký á~!ňrávrif"6iT0t kat 



tvrdil, Že Mai-keU od bitf ne&ešla, nebrž ie umrela ualcažUvou 
nemoci'. kttM'OU ai pro avé nethováni ulovila; však soud rozhodí, 
aby výbojiná kuchárka s pŕátely nebožčin^iui o to zbití se smlu- 
víla n. je zaplatila.') 

V Frazc v kláštore SlovaDSkéna r. 1Ô96 knéz Pavel Pami> 
QOiidas Horský, jeuž tii spiavovol oputstvf, zažil pra svou kuchárku 
Marianu veiikovi bouŕi okolaíbo obyvatelätva. Kuchárka inéla ne- 
jaké spory 8 Annou, ševctj Bartolomeje Hrušky ženou. Kterýľí 
večer si žeuy nii hŕbitove n fary nadaly. Paiuiuondas, zascavaje 
avoji kuchárku, poslal pro rychtáŕe, jcnž ľlolejnou éeveovou chlé! 
sebrati do vézenf. A to byi počátek bouŕe. Šovcová se svým mu- 
žem dali se do hrozného pokriku, lid se sebéhl, výtržué sáhlí nn 
rychtáŕtí, ševcová vybéhái na zecl klášterakou volala ješté vťc lidi 
ua pomoc, aebéhlo se všecko z Podskalí, jakya Libotfikj velel 
iideriti na dfini íarnl výbojné, lid vyrazil dvó fortny, nadával Pa- 
niinouilovi ulodéjA, kacliaŕce jeho neventek. knéz dal se v amrtel- 
ném strachu zavHti ve sklepe, kuchárka zmizela rýchle, nikdo ne- 
vedel kam — a ticho nastalo teprv k hodine na noc, když lid 
nemohl knéze »ni kuchárky iiaji'ti. Soud mestský uznal zaČátek 
väebo pH kuchaŕce, soud appellačni zase všecko svalil na šovce, 
jenu jeho n Libatskébo- Jsoti katem z ničsta vymrskáni a oa \éi- 
no8t z královHtvi vy povedení.'^ ŕ 

Byly kuchárky, že svou moc nad kn^zem zneuľfvaly, a to tak 
nepokryté, že se o tom obecné vedelo. Rýmuje Šimon Lomnitký: 
„Protož již 10 vCibec veslo váem známe takové heslo, ae tak kačdá 
knéžská mfira, Maudn, Regtia nebo Dära. luagaa potťnlia sluje, 
kuézi sniéle rozkazuje.*'} Rokycauští píäf r. 1581 arcibiskupovi, 
aby poručil dekanovi Václavovi zflstati pri fare, nebot kuchárka, 
od nfž hOŕ soá£etj muttí nťšli nejaký juendik, na odchod jviio na- 
léhá tak. že Rokycaoští pred aí uikterak bezpeční nejsou; treslati 
pry jí nemohou, protože by déknn tím spiš odešel. A skut«ČDé! 
Jak se dovédél knéz o tomto psaní, vsedl s kuchárkou na koči 
v&z a Rokycanským odjel. Za utm pak braly »e vozy h uákladem.'j 
S pohorácuiDi velikým zneužila noci avé kuchárka krunilovgkého 
praeláta Jana z Vinoŕe. Vidouc, že 8Í nékdo osvojil jejf bélldlo. 
poátvalá knéze, a ten vyŕltiT se s kapiaty na bélidlo, „s velikou 
ukrutnosti k záhradkám vojensky se sebrati, hradby potáinall, 
Štipky zsebali'.*) 

Nejhuätéji viní 9& kuchárky knéiské z krádeže. Mnohému 
koézi byi takový zvrhlý ženský tvor platený v domé nepHte! a 



'I Arcblv pnit. 6. 1143. 80. 123. 

') Kn. appell. é. 1003. 200. Arch. praä. N«co t« v Reoept. 1610. 1*94. 
arcib. arcb. Ópia. t z«id. 
■) Mai. V. G. 13. 

■i Arcb. sem. Opisy x notuliŕe rokjo. 
^1 Ärcbiv nem. Opis z xToíh. 



loupciník. Kiiéz Rosa vypravuje,') že mél v Neustupové kuchárku, 

,tieu)Ocf franskou po rukou i po tvári árámovanou, starou. A ta 

(Stará súce čisté mu kradla, k íemu pŕijíti mohla, prstea, peíeť 

iťríbrnú a éu&ry m zktem, periny vysuia^ pcuíze mnohé. A tak 

ve Voticich za Neustupoveni za U kop mís. ae mu škody stalo". 

1574 ukťfidla Dorota. Krejčovä knôzi Stanislavovi v Brtnici 

ÍOO tolarú 8 pytlikent. -| Doudiebskéiim farári ViDĽentiovi Kauf' 

lanovi, jeuž byi z ŕeholních kiiuovnikl, utukia kuchárka, pobravší 

seliou 20U kop iflociéjskyi tnk ža zQät&l die visitačaí zprávy 

skoro docela oloupenj.') Kdyi pripravil r. 1574 Páve!, farár ze 

skútre, svou nevernou kiichaŕku do konsistoíe pro krádež, dosti 

E&plčalé mu vyčetli konsistoriáaé, proC tak poiluzŕelou lotryni k sobé 

[bral, prý se v podeztení dáva 3á!;i. žo ona dobre vedela o klfčich 

Jeho a truhlách.*) Kné/.i Oupickéiou, kdyŕ faroval v Lovosiclch. 

[kucbaŕka pokradU vecí o p\n^ vCtz a ujela pod tsjem, ale cestou 

ibynula. Koaaistoŕ pod obojí r. Ió7í> ztraceuý statek mu vymáha.') 

K tém kuchárkam, ekrze než kuéz byi okraden, nelze nepH- 

(sti kuchárku prnehUa Oadŕťje Péšína. Byla r. I5H3 vinua tfm. 

íe od 7Áé spoleČQOsti dnia se vylákati z domu, opití a i^alíin stal 

Pésínovi vzatek krádeŽDý zn pňl šesta bU.") 

Bylo-li tech žen hojne, které sidily knéze za živa, daleko vfc. 

mad väecky, snašily Be po amiti jeho kde co ustraniti pro sebe, 

|2vlÁšté tu, kde nebylo kgaftu. Muohií méla k tomu, aspoh po svém 

)zumu, dobré právo, buď zastával jt ktiéz za službu povioen.bud 

iŕinesla nm do živnosti pomoc, buď jí statek Bvbj 7fl živobytí 

ŠUboval, buď povinnosti inel k ui jiné /.ávazBčjšl, a kromé tobo 

[uchaŕky vsecky všudy dobre znaly, neseberou-li ony, koUátor 

Bbéťe ucbo jiný človek, jeaž o kaése za živa nemél uížádaé 

zásluhy. 

H Však také ti, kdož se pokladali za skrácané diuem kuchaŕ- 

■iioýna, nedarovali j( pokus. Nejedna tyrana právem svetským po 

Biiuirti kučze svého. Na pi'jklaij liŕcdnlci koslela sv. Jíljt v Praze, 

Hpŕipravivše r. líiTO kuchárku uebožce farái'e Jana ze Zlatník do 

Hvazby, chtéjí, aby jakožto „zjeviiá Bkňdce" byla katem tázána, 

V kolík uätranila po smrti knézové na Škodu záduš(;^J prý v stodole 

fbledán soudek a truhlice, to obé cfaovým nádobfm našpikovaué. 

Slčstí mčla. že dovedla mukám útékcin vyhnouti se. R. 1577 päjde 

k aoudu pražskému impressor Oadŕej Krukocius, vine Mandu ICa- 

pirku, že po smrti stryce jeho, kuézi; Zikiimuda, ustrauila pi:ŕluy 



') Zápisy a Menflks. V oriKinalc vldefi. drur. ko. tol. 167. 

n Ar«b. pímž. Č.1U3. 1C3. 

') Arch. nrcib. 0pi» v eciq, 

') Unkop. zem. arch. U. .5. 138 

'i Arcli. ítiin. Opis s ircib. 

•> Ärcli. prai. Č. 1136. 5?. 

<) Arcbir ptnitk. 6. U32. 142. Tél v 5. 9DI, 649. ľn je rak jejlbo sa- 



990 



Kniba rlóU: 111. SpakSoimlt}^ a mravní £iv<jt knôil. 



a hromaiiu jinych svrškii. Sond tĽiitokrát nalezi, aby strnoy né- 
titerak si* snihivily o to.') O Mariiiuŕ, kUĽliatce radotínshého fai'áŕe 
Jŕina Koŕínkŕi, r. 1582 svédek v soiirté po pŕisazB vypravuje: .Byla 
í LitO[néŕii' vvpfiveiiŕíuu, ílo^lsila sb k iiŕjakému kuéži Janovi (to 
Kojetic, tu kiiy^ bylo jednu ntidélj, knéz Jan iipaill s ka^tateluice 
ii sľ.hkU hlavu, tedy Muriana. pobralii mu peiiíze Í od šalslva, 
Ijenez sobé do botck nasýpala a odešla." Pem'ze dioiiho ae jí ne- 
rlržely, nebo( ,potoin dala se meii rnoicby k sv. Jakubu a nesmela 
z kláštera thoditi. tak často pro d!uby bývala u véKetii" ;'*) však 
iiaposled si pfece zaie néjnii pumohl;! u koiipila si v Sliveoci 
iílvórv>) R. lôSS byli Koltnstl prošeiii. aby kucbaŕce po nebožci 
■ kiiéíi Jakubovi Kuteuovi sĽliruli kliíiioty, kleič ustrunila po Biurti 
jeho. liyla to zápoua a perlou, pŕiteí" s koraly a zmy stfibraými, 
zub vlčí ve stríbŕe, prst,Ľuy, rouctia vyšíviiiiä Ty Téci vidíiiy jsou 
iia jejich défGĽli ,o zdujšiiu posvíceiií pri komiídii ŕiinéiiá".*) 

Švrchii rečciio, Ke knuží z&stávnli kiidinŕkáin zíl službu dlužni. 

Ríkii 1Ô70 dostáva oil konsistore kucliarlia Maikŕta otevreDý list, 

aby jfm bonil.i faráŕc kuadratického Mikuláše Pražského, jeož jl 

ta tnuáciiletou službu pozflsiaí.*) Nékdy stalo se, žts po smrti 

knézové plaitelé ksflfca nechtívali kuchaíce nie vyplatiti, aai kd^ž 

ucbožtík zrejmé byl napsal, /.e kuchafcc dlužeu. A nedélo de 

Flak jen « nekttrélio svčtskího kollätora. peuéz knčzovýcb hlado- 

vilého, i duchovní vrchnosti iiôkdy sť tím proviuilj. Na pHklad 

ľ. 1577 musí sám císaŕ kázali biíkupu oloinouĽkímu, aby spra- 

ivĽcilivč „die kSai'lii" vyplacena byla Aueice, služebnki nékdy 

[ItuQOVuika olomouťkébu, Jaua rrrodwaldakého, službu, kcerouž jí 

myl nebožtík pozôstal,") R. 1509 správĽe žkolaí v Staré Boleslaví 

MinHká bťjtnianu bniodýsskéinu Miidátejuovi, že matka jelto, ku- 

leliarka nebožlika Péšíiia, dekana starobolesiavskébo, neoiĎŽe dostali 

[od arcibiskupa služby svč. pi-y „z poručtíBi J. M. knfžeci (arci- 

[biakupskť) Jan siíkrctiíŕ [lobral pciiéz služby jťjf sprnvcdlivé a 

iťvavé pri nebožtíkovi vyslouzeuycii za 12 let SI kop míštíň- a 

[k téch Oil J. M. arcibiskupské ueuí navráceno ugí 40 kop a dru- 

Ijjch 41 jeité za J. AE. arcibiskupskou /.ňstávají, pro kteréáiftpe- 

uízo matka má jís ucmálo utratila cbodfc pro né".') Zajisté* ie 

v tom aľťibiskup viny ucínél a že hainižuý sekretár, Jhu Sviiav- 

sky, dopustil se té krivdy sám, tiebot stuji dálii psáno, ie úbohou 

I kuchárku k arcibiskujiovi ani ptistlti ncchtéli. Ký potom div. když 

llcucbaŕky, osoby prosté i sprosté, chuU: ustraňovaly. jakmile kiiéí 

vypustil duši a dí'iv, nežK prišli jiní páiiové sbírat. 



'1 Tnmie fi. llliíi. i>m. 

*) Týž urcbiv č. 11^1. Ziipis. Ifj6. 

*) Ärcbív arcil»ia. Ojíib v ecui. lieoepla. 

') Arcli. mus. Liatin, kulínak. 

*) Ardjiv z«m OpÍ»y u arctt). 1679. 

*) Arcb. niiatodrž. Misaiv. ô. dT. 

') Acoliiv íeui. 0|3Íí/ z urcib. I59í>. 



1S3&. 



Manielství kaéUké. 



681 



I 



I 



Ne?.anechal-ll koéz kžaftii, ^yl^^ biiĽliaŕce nejhfiŕ; i když slušný 
kolláioť uctoil kucbaŕce spruvedlivé, učioil tali aotva kdy k její 
sifokojeuosti a vždy itiusíla piositi velniL Nékterá pľosiLa ovšeiii 
i actikromué. N& pŕíkliid kolem r. liV..'! pľoaí DoťoCB, kiicbuŕku 
lio Divišovi Nepomuckém, dekanovi v Hradci Jindŕichové, vrcliiiost 
iiľndcckou pána Adama za aókteré svcšky. I poručil Adam, aby 
ji bylo hotových peceÄ ôií ko[j míš. ^dano, k tomu. dobylek jí 
dali vžccken, dve truhlicť s plátmjtn a ä košileiui nebožtíkovýini, 
iľiihlu 8 cmovyiii uádoln'in, lož« h .sluly. To však bylo kiichaŕce 
málo. Prosila zasa: .Potiévadž sem ph paiiu dekanovi ua vetäím 
ilíle svá t«tä strávila a k tonm také pri práci kuchaŕáké od ohne 
na ztík sobé velnii uškodila, aad to v«jie nemálo podilu svélio 
za uébo zaoesla. protožjakž pŕedešlei nyní prosím ;" nebožtík pry 
jí koQpil domtik na pŕedraéstí, ale Ei?doplatÍl, to aí prý doplatí 
vrcbnost; dále cbtéla tri zlaté peiiíze, které sobé ,pán naschvále 
stttí dai, a možné-ii, k tomu dva kotiémobli-lÍ by mi dani bejti"; 
laké cbtéla z farskycb rybufkft ryby, z farských rolí obilí, za dňvoil 
kladouc, ■>.& by „chudým Yiáem rada néco chleba uapéci dala a na 
budouci paméC púua svébo chudým lídciii altnužuy podčliti mohla, 
« též aby sama pána svébo pttinátky oiiéaätna byla". Vrchiiost 
<lala neúnavné proaebnici žita 10 strycbí se vzkazem, aby yíc ne- 
zauv prázdno val n- ') 

ľroli témto kuchárkam jsou i&ae jiaé, které, majíce jméní, 
odkazovaly samy svy m ťaráŕííiii vsecko, iit;bo a vaiuoii čáät. Ze starší 
doby známe Annu Ŕelioŕovn, ktcníž r. 1524 kázala psáti v pra? 
ské koiliy. že knézl Mikuláäi, fiiráil n Matky boží ua Louži. ,coi- 
kolivék má. málo uebo maoho, pii své smrti dáva, aby mu na to 
žáiiný nciíáhaľ.'') Však o j edué kuchaŕcti, tou pričiuoii neúprimné, 
oudiž na kouec zminéno. ICnéz Jan Sobalinus. ťarár kdya v Ouri- 
iiévsi a potom v Jítovčm, v. lóijií äáia douesl na radní dam kšaft 
své kuciiaŕlíy Salorneuy. sobé pŕíxnivy, a když umrela, ukázalo 
3«, že za jeho zády poslán koDŠelútn käafc jíuý, príbuzným ku- 
uhaŕčiným prející."'') 

Manielatvo kuéíské, jež pokladalo cirkevní právo za apostasii 
(np03ta8ia mntroaaliá), pŕineseno k uam znamenitoti mérou teprv 
s protestanta tv im. Hned v prvních jeho letech kuéŕí pod oboji 
leenilí se. Suém leta 1526 uznal za vhodné ii-itanoviti, aby žáduy 
kollátor ncdopouštél knéžíni, které uiá pod sebou, ženiti se;"*) 
ten artikul polom leckdy opakován, jinenovité ua sjazdé siavĎ 
a knežstvem pod obojí r. 1548. 

Hromadnej) nn Moravu knéií vätupovali v maužcistvi. Kľ^l 
Ftrdlnaud I. nejeditím mandátem zakazoval. E. 1535 dí v jednom: 



■) fiulcop. pamäti Tiíoherovýsti z Ar«h. hiadec. ko. III. 

•í Arch. praž. í- 9. 8«. 

*) Areli. pni. i. 901. is. 

•> Rukoplit nnif. knih. 17. D. S5 !í». Tél 17. A. 16. 144. 



632 



Knibs tFetl: Ilt. SpoloSoaský « mntviif Zívol kofiil. 



.Mqozí knéží neiminuú; na Kvé slil>y. žeuy sobé svobodné k rnao* 
žtílatví pojfmaji;* poroučí kollátorfliii, aby takovýcli kaéií na atat- 
cích, v mésiBcli netrpŕli, než bískupu olomouckému Stanislavorl 
v moc dali: tak poroučí Ferdinand .jakožto kľál kresťansky « 
milovník sv. víry kresťanské". M A kdykoii králi doneseno o né- 
ktcrčm knézi, žo se oženil, vždy zasa a zaíe hrozil, káral, zval a 
honil jHOvinilého. posilaje aaú duchovní i sviuskoii vrchnost.^) 
Toto stíhaní knóží ženatých — charakteristická véc — Oešci Bratŕl 
strane jjod obojl srdeční: pťáli. Aspoň po mandáte proti ženatíni 
v. 1543 zapsÄno v histórii Jednoty briitrské, že sií jim ,v pravde 
hodné ■/. božího na ne dopustení stalo". ^) A pŕece lehda nevážili 
hezžtínatví ku^Aského ?.a nmolio. Píseí r. läll Augusta Kalvínovi 
ú knčžícli bri»l.ľsky(:h, kdo nemá daru zdrželivostí, toho že nechl- 
vaji ženiti atj, o Ľoelibáté jiných df: ,V našich krajinách již dávno 
kláéterové ua vétšíra dlle J30u pustí a zborení, takže ten stav 
svobodný jiude se neváži než néco na knéžfch. a to u Tech, kteH 
jakž takÉ jesté piapežu dakoncu su uezbostilí, ne^ iiby Jakou slávu 
inél (coelibát). o tom ticho jest."*} 

Uosioucira lutherstveín ranožily se pŕes všecky mandilly avatby 
knéžaké, takže soud na suadŕ, že nejeden knéx také jen k víili 
žCDô pí-estoupii k evaiiselickytn. S tini souvisi, žo proti koížakému 
noelibátu čím dál horlivčji psáuo. Protestantšti knéží slovo coe- 
lib&c S posmechem pŕekroutili v .kolibat" a na papeže Kattxta, 
púvrtdce jeho, skladali píaničky a ueváíné. žertovné inodlitby.*i 

Vétšiaa knŕží podobojícb za dlouby čas ženili se podtaji, man- 
želku 5V0U vydávajícc za kuchárku; kdo byli väak pod evangclickym 
kollátorem, priznávali se k laatiácice verejné, za živi i po jejl 
anirti- U. 1502 vyčíta se Matéji, farári v Dobrušce. ži; dal žene 
&vé posravici epitaf s uilpisem. že nebožka byla verná jeho man- 
želku.") 

Český li<l, 2dá se, že leťkde dloubo uedovedl obvyknouti knéž> 
skýni svatbám. I v samé Praze bylo die zprávy z r. 1502 veliké 
poboršeti], když farár lualostranäký Martin po^ebnal inanželaké 
^néti knéze mistia Jakubu pŕcs to, ée ožeuélý niistr zanechav 
knéiství dal se inezl inéštauy.'j V Jaroméŕi byl ze svatby knéze 

•) Mand«t. Videň. Soli. po av. Jllji. Areh. nalstódrí. Miiav. é. 13. 3. 46. 

') Txiii2e na, pŕ. %' MÍ8«iv. i €3. ío\. 148. 1559. dupiii BUdímn Viiolavii 
Berkovi f. Lip^ a biskupit Olomouck. 

»i Kkp. univ kn. 17. C 3. 24a 

') THiiiíe. 175. 

*) Jednu na pHdt^Sli v tmív. Itnih, SO K. 28 „Boie, ifin£ jsl ikno na 
Nxení ncpromC'Ditelné r \éíoé nékcEy tiUhoBlATGnfhn niae, KalixM pnpeíe 
sväté pKuiíti nás knSži téžkého bfemctie zprosiiti a äenki ee núni znpuv^d^ti 
riitíi, {lopŕcij näin tedy luilustivô, abychom sltrze i>Hn)]iivii u xi'iKiiiliy i^lioi 
av. papel« dvĎ ieij aricl) tíi RVobodnô nijslo JcdLé niivittl a a nimi do véS- 
tiätio ľiije (poz(lé)SÍ pripigek: kde SidU kalí) doautí se mohli, a to skrze oro- 
dovHoi víttoh svaiycli protiolencfl sa núi." VVpU dra Zihrta. 

*) Begistr* a'teikniž, fion,-. 188. 

*i Tamže. 



Maníelitxl knéJíiké. 

Filipa smich a s tiin dojinem učinil r. 15(>7 radof pU&i, patrné 

ktliSuík a protivce lutbeľäUýdi. do kuihy lai^st^kŕ íijnu ílosú vý- 

^ zMtný.') .Stal ae div neiiiflly v Jaroraéŕi oá počátku sveta úd lidí 

PnesIýcbaDŤ, knéz Filip, délian jaľdui^räkj. zpiUobii ^kiitek hrdíu- 
xký... nejedea »e tamu až poáävnd sméju, siiig; jest tie n ženu 
pokusiti B Sucholskélio dc^ru Atiiiu sohé v/íti: hneď ra(>io družby 
sám se tt n( du svéCatčky šikoval, u kaéz jAkub z Diibeacc jej 
tam oddávaU nékteré osoby pri tam byly a to íemu chválily. Bože 
večný, rač Žižku z rartíjch vibiiditi a knóžských neŕäift skrze 
iiého potrestati. iieb ráčiš-li se jich neŕádäm dele dívati, búdou 
vždy vfce a více tvoii cíi'kev rozptyluvati" atd. 

Nastoupeaiiu císaŕe Miixmiliáua, Tuéla ieDéní knéžské veliký 
poailek; rozaesLof se^ že císäi- je pi-otivník coúlibátu, obecaéji 

(a úsilnéji ľľž prvé rozširovaný traktíity o maníelstvu Icoŕiském. 
% Téc ta, mysli velmi rozčilujici, doďtäla seina ka3a.telaice. Tehda 
\ii ženili se nejeu kaóžĽ, kttih' ^ŕejinC' byil pi-ote^Unté. ale i kaéti 
Dod oboji, lulcŕi ditéli ziUtati v posluáttojti koDsistjŕa dolejší. ba 
i kiiéží katoličtí. tŕebaté jiuáč byli ve všeiii jinéiii ]ŕ0ľá':lai. Nový 
^Arcibidkup učkolikráte tahoa s provinilci mél práci. O ktiézi hosto- 
^■bickéni B-irtaloméji, jenž ae oženil, pláň ai'cibLskip r. lôGô, že 
"ncjeii učinil zhoršení lidu katoUckého, ale „porozumeli aaie, ža 
i jioych knéží spuutováLi. aby liu t ae^lušaústi lakové uásUdovalt, 
v tom kraji sie stalo, ä kcttrymiž, kiyž jsme v tom ki-aji byli, 
1 dosti sniĽ mčli čÍľÍLí".^) 

^t' DoIeJBi koti^iitor neataČilä knš^e volatí k sobé, aby spľavili 
^se ze svóhtt hŕíahu. Tu volá ľ. 1574 kaplána týuskŕho Adama, 
proČ káíal v kostclc, že iu:inželäUi jest všem biäkupúm a knežim 
s<rol>oilDé, tu za&o jíaého tepe, proi: ľozuášel traktáty o manželství, 
a jioébo, proč se oženil, aeiuaje tak čiuiti. Kaplán tyii^ky svichu- 
ŕečený inísto odpovedi divil se, žtí korisistoriiaé o jeho kázauí 
^édf; prý podlé statut prvé pau farái' mél ma diitkii dáti a ne 
konsiatoŕ. .Rozuiníme," odpovédéli páoi v kcinsistoŕi, .chtéli byate 
jioam vodu gvíätil* A hiied ho zavŕ»jli.'*) Stajne tak uCintli Petrovi 
Sepomuckému, farári v Čt!ČclÍcícU, ie riisuášel tmklátv. Vyailouv&l 
Hc, že mu traktát o žeaéHí k pŕepaáuí propfljčil s^lndatťl jeho 
koir. Filip a že od prcp^ání dal koim vajcx. Víc mu ovšem &tížiU 
.pokICsku', že sa näsledkem traktátu oženil.') 

Kiiéží oinlouvali konsistoŕi svoje manželství ppfčiTiami sociál- 
ními, a nejeden kollitor pŕišel s faváí-eiu, aby mu poinohl duchovní 
vrcknosti véc vyiožiti. Pdtr, farár v XUráovicích, volán byv r. I56ô 
{•ro manželstvo do koasistoŕe, odp^védC-l, in se ožänil, vida jak se 



') Kaapi>. jHroRiSF. 65. Ludvfk. KAchod. 1(7, 
'i Areh. areJb. Ópia v z&m. 1565. 
■) RflifiBt. ttonBÍMt. O. 6. 198. Areh, zem. 

*i Tfliníi^ 116- O liuat;j-ch gilhánfch pro inŕinileiBtTo v. BorovÔhtK Acta I. 
a 8ô. flCJ. 103. 111. 1Ď4. 221. 2Ô1. i?6T. Mi. S-'3. 391. 



634 



Enlliii tľeti; IIT. BpuleSeusk^ n luravní i'tvot kn££í. 



chovají kucliäŕky ke knčžfm; prjŕ má toho zkušenost. bj'v .faiiiu- 
Jem u pána mistra" ; také proto oienil se. aby mčl, kdoby ho 
^■opatroval, a kouečnč i<riitt>, žu slyäel, kturak císaŕ .tc tomu láäku 
H íibost iná" a ihee. aby se knéžt ženili. Když ruu dále vyčetli, 
proĽ slavné kŕtinky dčlal, oiJpovĽdél. že tak íŕidil sám kollátor.') 
Uíiuili mu (liktuiii, Rl)y ženu vybyl, k Ľeniiiá odvetil, áe jí jako 
psa hneil vystrčili nemôže. Dali iim pét dni Ihíity. I pŕjsel v tom 
času ZQOvii, !i to t< kullátor«ni, jehož jméao psáno není. Kollátor 
jaie se konaistoŕi vykladali, že by méli schváliti kiiézi mauželstvo, 
že vÉdí, jaká ju čoládka, Že okrňdA a ranohi i o zdraví dv mohla 
pŕipťavili. Pravit: „Mnč se zdá. ^e lépe je^t manželku nifti a 
íl ni tiám byti a slova božlho hludťli, uu/li jinnk.* Ale koiisi- 
ätoľiáué daii v odvet, ie se, itiuscjí zachovati ilLe iustrukcĹ cisár- 
sku, a koéze poslali s pedtillem ua véž rathouziii. 

R, 1573 3 faráŕera z Brúixn, Jauuiti. vstoiipil (Jo koosistoŕo 
8 ii!i iiifstosudi knilovätví Osskétm Jíiidricli Brozaosky x Vŕe^ovic, 
brntľ kollátota ZikítiuDda^ a žitdal, aby ho pľo maaželku uestéžo- 
vali ai (lo príchodu cfsaŕe, jenž „poľučíl, aby se ke ktiĎžíiii, kterí 
sc r&dué ožcuili, nesáhalo, a tu potom že nejaké jisté nariseni 
siiany téch koéží se staue".'') Než konsiatoŕ nedbala této panské 
pHmluvy, tfm méné ji hnulo, když urozcný páu žádal za pro- 
|)uírírif iinézoYO. tvrdé, že donÉati má nejaké lékaŕství urozciié 
maiiželce jeho. Konsistoriáné nepustili. Tedy dal se päu v pesko- 
viiiii. ŕka: „Poiiévadž titto iiejnflže o(ivi)Iáiif jeho iiii osobu J. M. 
clďaŕské ani závuzek postačiti, kterak &e mohuit jint knéží pi^d 
\ái!ii stavéti, a páuí koUátorové toho dopou^tčtí, ponévadž jich 
tak mnoho jest; a lépe jest, ia se poŕádaé oženil, než by nékolík 
kaliiin mél!" Ovšem ani tato feč nepomohla, a knéic tousil na 
raihouz do veže Dovídáme ae však z reči páno'íy, ža v té dobĎ 
již veimi mnoho kaéží bylo žeoatycii a že jiťfi kollitoiové duchov- 
nliii viThnoätem uucbtívali posflali k odpovCdání. 

Zvláštni npn'mnoii omluvii svébo mauždstvf udal konsistoH 
(lolejái r. IfJTó kiiéz Jiŕík, z Miletiua faníŕ. (ítyfikrát byl citováu, 
ucž s(t dostavil. Pak vykladal, že nvioolil do Prahy pľo nedostatek 
zdraví, který naň pŕipadl z tekoutí: že se sic oženil, ale tím pry 
nie ucprovťni! se proti Bohu, nybrž jen proti cirkvi sv. a své 
vrthuosU; nCinil to ,z hlouposti, nemaje daru idrženiivosti". Za* 
vŕeii ho.^J 

V dobé krále MaxmiUána byl již nejeden koéz podrohé 
ožetién, ba r. 1573 vyčíta konsistoŕ faiáŕi Mikuláši z UoHntiväi, 
ie má již čtvrtou manžťlku a deti jeho ie divné mroa.*) Koiisistof 



') Arcb. aiGÍb, Opis v zem. 1116. 
'> Kukop. sem. arcli, O. ä. Tul. 91. 
*) Areh. eem. O. 5. 247. 
*) Tamíe 98. 



Maaž«lstTi katolíckych knSii. 



I 



I 



•((ilejM brla príliš mdlá. Aby zastavila proud.*} Ženitba protasUnt- 
siíjcli kiiŕ/.í byla ts. viecbeu čas lákavý pŕiklad. TakŔ a chuti si 
u nás vypťavoTali a opisovali sríidné zprŔvy z Nemec, že 8e ten 
iiHb onen katoľcky praehít v fíSi oženil, ?ariectiav knéžstvf; ne- 
malo hluku v Čechách zpfisobilo na pŕikiad, když arcibiakup ko- 
liDský Gebhard r. lÔSä oženil äe a jeptiškou Aaežkou % Maas- 
reida.*) 

Katolické knéze K^irazil koncil tľiHentský i arcibiskup svou 
prísností, ale nezarazil vSťcb; vŕ«ly se zase vyskytne iiŔktery, jenž Uft 
iiieni! a pŕes to cblél zftstati ve své atranékEézeíu. Na pív v. 1570 
prosí kntolický knéz Ilanuš Tuiek za milost, že oženil se proti 
ťírkevníina ŕádu;^j téhož roku aeJí na Krumlove šost katolíckych 
fíráfft ienatvťh, jimž officiál praíského arclbisknpstvf vyuítá, Že 
äi písmo nedobre \ykUdoif, a chce, aby coelibát, oil koncilu tii- 
deniského achválen^; uznali h sliblli, U butUu bez ivn.'^) P4*t let 
potom upisuje se liticky laráŕ Vít orcipryštovi plzcóakéniu Wolf- 
gangovi. xe bude ženy piázdísn; též tiik činí knéz Jan livž, farái- 
t Matediť, slibuju posluäeustvf koätelii pražakéniu.*) ľ&ríiŕ v Svi- 
iiccb Trhových. Vavrinec líosioníus. o konvokaci r. 1575 se pri- 
znal, ie dávno íen&t, ie již pred svou nrdinaoí dul kb kopulovati 
se 8V0U nynéjší manželkou. A byv otázán. proč pred vysvťcenini 
to nrcibisltupovi uiH)7.nň.mil, ndvétíl, ie ge bo na to žádný neptal.**) 
Ale puľkmistr a rada ľ. lôTí), když ovéznén. prosí zaň. piý to 
ŕekl ziiero/.umu, „má šlak a nevi, co mlaví', jiniič prý jťgt služby 
dbalý.') 

Ivat-olÍĽký farár nekterý innél svoje manželstvo ílobfe utajili. 
O Vitá lisov i, farári v Bcniarticícb, vyélo teprv po srarti r 1">7.> 
118 Jevo, že byl ženat; ľŕšín. arcIprySt horšovotýiiský, pláe ard- 
biskupovi, ie se náramné tomu podivil ((]iifl autiiU) luíratui; aum 
vehemcDtcr), ale tu iena žw stydUvá a poíestnií."! Koku XhAl 
oženil se farár dubensky (Oiilieu), nad i'ín)7 !>i; Jiŕi Čakovec z Bo- 
liuäic tak zhrozil, že päal dékauu budéjovickému: ,Jak živ sem 
žádnébo knéie neznjil pod .jeduou, nby v svém kuéžstvii manželku 
Qífti meľ, a slibuje. nebude-li knéí treatiÍD, že vystoupí z kato- 
lícke clrkve.") Ukázal pán ten jednak velmi malou zku^enost sveta 
tebdäjiiho, jednak sypký základ íívoJÍ vín-. V týž skoro čas, co 



'} Briti pfiliš mocný. 28. srpna r. 1572, jedni v jedinôiu (losesatií o tfacli 
Senatýcb knfíldi. Byli MntuiiS ze MSi;o&, Jku z .lirí^aii, Miiitin s BcurSovu. 
Bukop. nem. ueh O. h. 34. 

>> Bydiuviký. Rudolphiis Bcx. 75. 

*) Arcbtr leuiuk. Opisy s arcib. fteocpl. 1670. 

*) 'hmla l&'O. 

') TmilÍo. ťarDchiiili& 157-5. 

■) Tnuiic. RecťiJtu. 1575. Tu stuje li«;.-iij^oaB. 

*) Tamift l&iS. 

M 'ľaBie. R«c«pta. 1575. 

■) Arcb. icui. Opis z nrcib. Bccopt. 1587. Borový. Me4«k 49. 



äst> 



Kniba thili: III. SpoIcCoaaký h mrarai živut ka&tí. 



se paa Čakovec maiižeUtvu knežskému tak tuze dfví. ndmiai- 
stľátor dolejäi kODBÍatoŕc t^n&ii (r. láSti) žalujo, že mi pan arci- 
biskup pod svaa obedieDcŕ „mnobo* žeaatvch kn鞼, oaígí. arci- 
biskup Martin velmi dobre odpovede), že aďmiaistrátorovi po tom 
nie ncDÍ a že by lépe aänil kdjby dohlédal ke knéžíni sv^m.') 

Zatím už UH 8tľatié „porlúbojí" ät-ni^uí koéžiíké bylo zcela 
obyčejno. Jestliče pred lety no nékteŕí tuze zhoršovali nad svatbou 
kuéžakoii, vypravuje se naoi)ak r. I58S o Slaiiskýdi, že vĎbec ne- 
strpeli kaézti Qeženatéhú: kilyž se jim koéz uťžeDatý od kousi- 
fitoŕe podá, .musí su pľo ut'zbedno&t jejidi oženlli a uebudou bo 
v obci avé bez ženy trpéti". 1 kaplauáoi radi strojívali ua zádušní 
neníze svatby!") V létech osmdeäátých byli i kolem JiadŕiĽhova 
Hradce fdľáŕ'ové po vétsiuč žuoatí; dekan Divis byi žcoat a když 
roku 1501 umíef, ihued ae provdala vdova za jiaého kuéze zase.^) 

Když majestátetn r. ItíOd nastala eviiiigeLickvm tívuboda. roz- 
loohlo 80 ženení knéžstva vftbec na vrchol. Zprávy viaitační a r. 1G13 
■ loka/ujf to, jmeiiujlce ženatých knéži vlc než svobodných a o ne* 
kterých ikatolickýcb) ntii zhruba nevédoucc, jtiou H äenati nebo ne. 
Na [iŕíkiad iih Koafimäku uvádi visitační zpĽáva 27 far, ua nicbi 
]S íiritd žcntitycb a s vodinou, včtšíoou pľotcstuDtd, o dvou df 
se, že jsou atthiilici. alti uxoraci, o jednom — v Pŕedméŕicích — 
praví 8B, že Jtí kiUoIicky kuez lakoray, o oémž rieví ae. je-liženat 
čili nie; r. osistiileh néktefí byli atärcl, o nícbž se ucdť v nast 
pŕíeiuŔ uic xevľubaéjšibo. 

Kde pŕevUdali katolíci, tu o manželstvu knežském r. 1G13 
reč vzácnejší, spíá iiiluví ae o kucbafje, o deleĽh, o pádu a trestu 
i polepäeuf. Ka príklad ve viaitačai zprávé v arcbidiakonátä 
horiorutýnakém r. 1613 spočltnli jsme na patuácti farách 8 kaéží 
bud vjsloŕué bodných nebi) aspoň takovych, o nichž 8ť nie zldho 
nepraví, asedm knéží, kteŕí zhŕtíMIi, nékterý Í nékolikráte, a byli 
treatáni. Z rleknuátii doublelnkébo tŕicet a nĎkolik let pred t(ra 
/u( zpráva innohem nepŕísnivéji. Je tu na 41 furách jeo (i kuéií, 
o nichž se pohoršlivého nie nevi, o všeeh Oätíitafeb faráíich svet- 
ských i ŕeholuicb isou výcky slrau toelíbáCu. a žunatí jmenujf ae 
/.ŕejmô ĹtyH. V Svetlíku (Kírchoiiscblag) b>l na fai-e dokonce 
lanich, jenž slávil svat-bu verejné; jiuý, premousLrát z Bavor uttklý, 
iiápodobné; o jednom se dí. ití ju staPee žcrmty a má II déU; 
/loubek v ľŕídoic /,c má pri sobé dcéru vratného z Knimlova; 
riékteŕi slibuji kuchaťky vyhtiali, zvláíile knéz Pavel Loe v Sobé- 
iiové oznámi) radostne, že a nejvétäí ochotou, odvolaje &e na rozkaz, 
kucbaŕku vyžeue, poQévadž je velmi špatD8.*j 



■) Arcb. mfstodrí. R. 109. 1&. fioruvý. Medok. 74. 
M Lmdíhb. SUd^. 71. 

*) ľaiiiéii faiy lirjidvck. Tbcher ailadiíl. RiikopU. 
*) Atcb. jiicib. Recept. Opis v zem. 1&75. 



TraKty ktiéiského manžektví. 



6S7 



Ktcrak obé <lucfaoTDl vrcbaosti trestaly manielstvi knéžtjké. 
o tom svrchu tu a tam již ponékurt dotčeno. Všimneme 8Í \éci lé 
zeTTubnéji- 

Xejprv bylo bnéze citovnli ílo konsistoŕe. O proviué knéži 
dovídaly ae konsist&ŕe iiejobyčejnéji denuiicincí jednoho knéze na 
drohého; doati bylo koéží, kteŕf byvšc otázáni, proč se oženil), 
nifsto odpOTČdi udali jiné, kteH sttíjné tak učinili.'^ Byl-li á«naty 
kQé;{ pod kollátorem, jenž niaaželstvu knéžskŕmu nepral, vyploénn 
konsiíjitoľiu citare anarico. ac nékíerý kollátor radŕji ženatého 
bnéze biiťd vybnal z ťaiy než aby bo titavé] k ducbovníniu soudn. 
Ka príklad Jaroslav z Pernštejna roku 1501 rozkazuje úí-ednfku 
Bvému. aby .toho knéze do Vladislave podaného ?. fary vyhnal, 
ponévadž pŕiŤikal, io ženatý oení, a to naň ee nachází. že ženu 
R deti má*.^) Kryl'li kolláior knéze, bylo uesnadno dostatí ho do 
konsiatoŕe. Kaliéuf konsistoŕ dolejšf roku 1573 3 ch»tí popadl» 
ženatého knéze z Hiadce Králové. Michala, když byl do konsi- 
stofe vstoupil pro doccla jinou véc; marae ee bränil, že pi-o 
msnŽeliitTt nenf citováu, konsistoŕ byla rada, že bo méla, a ne- 
pusli'a.") 

Často niusila k čítacím pomáhati komora kľálovská, ba i krá) 
8ám. Na príklad r. lós? píšt; Rudolf do Ústí Labského, aby bez 
otólcní postavili arcibiskupovi faráŕe svého, jenž k velikému po- 
horšení knéžstva a lídu k nejaké méštec se pŕiženil a ätavéti se 
nechce.*) 

V konsistoŕi knéží obyčejné zapírali manželek svých, vydáva 

jíce je za kuchárky; zapírati jim bylo obranou.^) Nékterý sic pri- 
znal sc k nejakému slibu, ale všelijak bo vykladal a kroutil. 

'B. 1574 vypravoval v konaistoŕi knéz Tomáš, farár v Bécharech, 
že niá sic u sebe ženu mladou, ale odiián pry nenf, jen slíbil jí. 

[ie ji do smrti neopustí, a ona jemu též tak, a to s vĎli pnna 
otce svého. I vyŕekla konsistoŕ, že neaí náležité takové záväzky 
tíniti.*) Stejné tak knéz Jan ze Skutče. jenž pojal jeptiaku hy- 

Kslou, r. 1572 v koasistofi tvrdil, že Jí toliko sliboval neopou- 

[%téti*. Když niu poručili, aby ji vyhnal, odpovédél úprimné, že 
ae bojí jejích pľátel'J Tím svetle vyznal manželstvo. Kuéz Jau 

'Vodička, máje r. 1572 jíti za faráŕe do Velvar, slíbil v konsistoŕi, 

'ie nevc/me s sebou manželku s détini — ale pan administrátor 
Bám aby íf to predložil. len se tedy priznal bned, ale bál se 
oianžťIky.*j Kdyi Jan Pŕfbram, farár v Nebuželi, vykladal r. 1673 



*) Pfiklacly v rnknp. zem. arch O. &. jedttD ua fol. 168. 

») Liíláľ pernStejnaky mUMein. 6. 9. fol. 162. 

') Rnkcp. zemsk. arch. O. 5. 60. 

*| Miis. llstEny e Oititf. 

*) Riikop. zeniB. Rrch. 0. 5. 291. 

•i T)'í. rukop. iSa. 

'i Rokop. archív, sem. O. 5. S7. 

*) Archív zem. B. 11. IS. 



«3b 



Kniha, tfeli: III. ä)JoIe£eiiiiky a irinivni ^ivot kciíäf. 



koiibistoŕi dolejší, že oženil se jbd áertem čili „kuništBoi*, to byl 
)>ii(ľ vSectik ä&m knéz iievážuý iiuba auail tievážutl bjla jea vymlura 
jelii). Vypravoval, že lio niŕl Matouš knŕz inšenaky ktorou, aby se 
s kuchárkou oditftl; jii-i liiJdAVcícti pry riku) latine, že í-i ji oéH 
ne xa, luaužťlku (acňiiio la non in moaiii atd.) : ona jity ŕíkaU 
slova niaužeiskčho aiibu sic (loŕádná, ale se sunchem. Kačz teu 
odsouzeíi složiti 10 koji h sliWv. že ji vyžetie, ibiied jiuštéii jtjat.') 
Když r. Iôi2 byl kué^ Jakub, ťarát v Bobdančí. v dolejší housL- 
stoŕi vyzvííii, aí)y pŕísnliíil. ŕ.e nem* ženat. prttsil, aby mu vétiii 
na ten ľáviizek. který iičioii ke knéžstvi aseimi. Tedy jiKsahati 
tiecktél. Ale véŕíU niu.'^> 

ObyOäjiiý trťst zh kuéžské niunželätvo bývala väzba. Arcibiäkup 
poftílával 8vé kno/e ženaté i iia Iíilou včži;^) Hdčeji do kláätero, 
konsiatoŕ dolejší na ľadni dúm. Pri tom nucen byl knŕz vydali 
od fiobe zápis nebo revers, čnsto i pod riikojemstvini, že bude 
ženy své prázden*) n ie ilétí svieti „ncŕátiné splozených" u sebe 
mťvati nebude.'*) KnOz ItartoIoiTiéj, faniŕ hostomicky, musil r. I5li5 
arcibiskapovi kiomé toho zHpsati sp, že „se z fary uehne*.*) 
Kemp, dekan poiibrdsky, r. IG13 žaluje ua pohorälivý život zbi- 
ľovskébo faráŕe Oermáka a radf, aby aľclbiskup bo dal očkaiu rt 
kaplána, by „na tu avou ženu zapomuél*.') Tedy i degi-adace 
iQubla bytí trcKtcm Y.n kni^^ski^ luaniielstvo. 

Však iiejtéžší trest byl, když pro manželku knéz zbaven 
knéžství nebo když vypovéďén ze zeiué. Konsistoŕ kalíšuá pHpo- 
iiiíná r. 1573 jednoiuu proviniki, že tak ncÍnf;iio jíž .nŕkterým 
bDéžím od nejvyššicb iíŕcdoíkG zcmskycb a od arcibiskupa" ;*) 
ale sama sľ k tomu pri své mdlobe orlbodlula ŕfdkn kdy. Trest 
len téžky uvalován nn knéze, kteŕí sjh iiiktenik iietlitéli zríei man- 
želek svycb. Než duchovní vrclinost lakového knéze z rukou vy- 
pustilaj musil prísahou stvrdíli, 2e knézem vfc nebude. Príklad 
formule pŕlaelné stflj tn: .Jáknéz vyznávam, Že leta N, s pŕátely 
Bvými doÄádal sem se na konsistoŕi pražské, aby mne k úŕadii 
kuéžakému prijala, sllbil JHciii ji posUi^nost . . . klvčc slibit svoi 
pŕľd biítkiipem Bôbu v posluäenstvf zústávatí ... ale j& úbohý 
éloTčk vytriil se r. poslušnosti a oddal sem se na nové sliby. vzav 
Bobé manželku ... a od tobo uemohii upustili, radej I od užívaní 
knéžstva tfmto zápisem upouštím . . . elibuju že jeho nebuda uží- 
vati v Čechách, na Morave aní pod panstvím koruny České." 



'I ArcbSv nem. O. ň. S«, 
'I Ktikop. SBDis. xrch. O. 5. 53 
"^ Ariľhiv arcibii. K(>?epl- 1570, Ouíí v lem. 
*) KrávAli Hi na nixuiyrilaiiiiii. RiiRop. zuui. arcb. O. C. Borový. Bina. 
106. Zúpiíi kutol. knéie Plesnivce r. UilT. v Recept, iirch. srdb. 0pi)> vr.em. 
•) Areliiv MIC. B. U. 19 
•i Arľliir ureíh, Opid v min, 15Sa. 
") ľnniie. Pnn)PbÍ»'. 
•) Arch. steiD. Oetfon. B. U. 5. 



Tíťtt}' knéíakjbo oiäBielaCvl. 



lT&k6 sUbovaU že bytem nebnde dvé mil od Praby, o ndminiatľá- 
ftorovi že nebude nie hnoltTého jisáti, a bdyby nestál v tom, co 
,»libiije, Dcchf iiľý ho dajt v doživotQÍ žalár M Tím trestom stižťn 
ItMíbodny kn^z Matouš PMloiiomus líeiiešovský, když se bjl r, IňHíl 
[jakožto opíit slovaiisltj ožeuU; ^yhniÍD jesi od <;isaŕe z Cech 
tnaridy.') 

Kéhtcry kaiolický knéz ženatý hlerinl svoji spA9\i v tom, ie 
útek! ml své strany k podob(>j[in. Tak uíinil r. Iô75 aa iiríkiad 
Ikiiéz Kiior, vézníny \no raaiiíelku u ariu'rjšta AVolfgajiga v Pl/ni.") 
|.ale ncpomohl si, byl stfhán i tu; r. 1004 poroučl cisaŕ Cbrudim- 
[«kjm, aby v moc. arcibi3ku|)0vu vydali kuéze Pistoriusa Pardubl- 
jčana. ienž j>ro ženu ut*i];I k nim t fary aľcibisbupské v Bykanci.*) 
fitob pred (íiii arcibiskup stihá knéze Ondreje France. nékdy 
[íilumiia cfsatské koUeje (jeauitské), jenž s žťnou iitekl z fary své- 
Bcké do Slaného.'") 

Není potíebí zvlášť dol<azovati, že vrchnosti duchovní Irestá- 
í8ly také knčzc, jenŽ oddával Iciiŕzc jiuébo, Trsat bvl ovsem vfibec 
fmenáí. Na príklad r. IĎlô Šimon Sabmontaims. ponévadž oddal 
lartolomŕje, fanlre v Blliu^, od aixibislí:up& ndsoiizen poiize k do- 
lácí vazbé/') 

Abychom též ohkdnli, ktctabá ženy sobé kuŔží brávali za 
[oiaiiielky a kterak se jiiri verilo po domácku. Jíámrskj kceístvo 
aapomínii, aby sobé pojíciali manželky .poctivé, znchovalé, no* 
jyéaé, klevetné. ávavé, pro než niuwhdykrát sliižebnost cirkevní 
Sštipek trpí, a bazatel, byť z nejučenéjňícb byl. se zoskliviiie"."! 
íevyčltňme^ že kueáí z valoéjší čéstl brali žiíiiy práve naopak 
Irady knčze Pbiladeli'a Zámrskébo. Ncbyií tiin aami dovela vinní: 
|s rodín spofádanych. xáiuožnéjšícb kneii sotva dévče k manríeUtvf 
>bdrK-l. Je smutno ale velmi domluvno, co napsat r. lôTG Linbart 
Starejch v Touškové farári Kaáparovi Mužíkovi, když požáilal bo 
xa ruku dceo' jeho: Prý mu ji nedá, „ponevadž toho ve všech 
méstech a mesttľčlíách králfivsrvť Českého tohoto, aby méstští po- 
CtiW a dobre chovali lídé dcérky své knéKím za manželky dávali 
raéli, obyčťj, ani uikdy otom slejcháno. ueni*; byl by pry k po- 
smécbii Sv^m phitelQm. Význačná jsou také íilova dalši, jitiiiž ho 
uštépaéiié (éšil; .Jeslli žu manželky potrebujete, v jlných laiatech 
jí bez dcérky mé nájdete!" A nejvyznaôuéjäí jest aurovost na 
kODci listu, kde pisatel hrozil, ueuätautí-li, ie liu x domu vyperu 



') Diplomat mnscjni Ck. 1£00. 

■) Hyiiim-sky. KiKlwIf. RfX- 240, lidrový. Mndek. as. liftrorf- praví, íe 
pHliliutcin (oboto knťze [lotom ženilo ne knä£Ĺ mnuho. ^£. 

•) Arcb. Rfcib. Ópia v leni- Recept. . ' 

') Arcb, mti*. List, rliriiilini. Mi«eiv. i. It3. 16. v areh. lobtodrX/' 
'í Arch. mbifodri Mlag. ŕ. lll. M. Í18, 
*) Archív rora. Opisv k arcib. 1565. 
') Zámreký. PcBiida' SSO. 




6<0 



KnIbA tferl: III. Spoleäoatk;^ a mrnTal livot knSiJ. 



byjem.') Vo vlasti Lutlierové nebjlo tou príčinou o nie lépc. 
Lutber ouhkal, proč sltihové božl^ ktef-1 sts oženili. majf býti d8- 
váitíoi, 8 braniborsicý kurfiŕt Jan Ji^í jfété r. 1573 nucen oaŕi- 
zovali, aby práva ženiitycb knéží u jich rodin byk na st«jné váze 
jako jiuychlidf, manželský Bňaiych. Nikdo necbtél kuéžím v Ném- 
cích dávali dceryl*') U nás tedy uejiDáée. 

PojhI tŕdy kiiéz nejetleit z noivie toho rázu osobu, jako jsme 
vypravovali o kucbaŕkácli. NaMkáf Záiurský, že neberou aobé msn- 
rielky poctivé, ale „musiiy vyinrskané, cejchované, pobébltí'. Vsickni 
^knéži ovčem uebyli tak zaslepuQi a iiestastni, aby st brali takové 
lotrynč, jak se tu pra?f. Když dleníra doby obecenstvo knéžskému 
mauielství obvyklo, leckterému knézi pfece zdarilo se lépe. Né- 
ktery vyženil poctivou mestskou vdovu, jÍDý dcéru ŕeineslniba 
nebo jiného obyvatele méstäkébo, jíný dccru gedlskou. Kdežto Jixi 
Moller, faráí- v Kvilicfcb, oženil í*e ľ. l<i:íU s dcérou mestského 
posauiieru,") lounsky (Itkau Jan Hofícky dostal r. 1595 za man- 
želku dcuru l-'lurÍBua RokycanskČho, jouuského senátora.') 

I^edsudkem obecenstva byli koéži takŕka puzeni k tomu, aby 
hledali nevést v rodinách koéžskýcb. Zdá ae, že tskové žeoé&f 
pokládáno i obťcné za nejpŕirozenéjší. Koku 1589 s poctivostí 
nemalou vyaiľojil boliaty soused rakovnický Moutvička v domé 
Bvém svatbu knézi Oodŕeji Kralovickému s Kristinou, dcérou ^ 
ráŕe Onáfeja nékdy radonického.') 

Farár dcérami obdarený jiií také sám se staral, aby dcí 
linéEi vyvdal. Pavel Phbramsky, dekan vclvarský, dal dcéru svoji, 
aby uepomeškal, již i kaplánovi Martinovi, rodiČi z Bélé.*) Ale 
zase aa odpor tomu našli jsme, že ani vdova knôžskÄ koéze ne- 
cbtéla ptet slib. ktery mu dala. Citujet roku 1611 z Mladé Bole- 
slave administrátor Šad Dorotu, vdovu po knézi Adamovi Bílském, 
proČ nechce knéze Vavrince Šubarta, faráŕe tyneckého, jenž si ji 
oblíbil.') 

Jístá nesľovnalost nepekná bývala v tom, ie tebdejšl lidé 
váelijak téžce nes]!, vzal-li si knéz alužebné dév^e za manželku. 
Nehledé k tomu. že služobná mftže byti poctivéjší ncilí rnéétanská 
a jiná kterákoli, kterak smeli mu vyčítati. když vznešenejších mu 
aedopouätéli namlouvati a briti? Šixt Kandidns, dekan v Hore. 
ípňsobil svou avatbou a dévečkou roku 159a veliké pohoráení.") 



') Arch. arcib. Iíecept. 1576. Opli t lera. Z toho patnio, iak (M© mýli 
št Prind (KíríhŕníTŕíCii. IV. 121.) tvrdé, ío mélíané rádl najímali si mladé 
kaHe. iby Jloi mutill <lc«ry avé pHženiU. To( hy\j- výliinky. 

') JaDssen. (íesch. d. ú. Volk. Vil. &M. 

') Arcb. EŕDi. liat. 2 Slaného. 

') Kroniku Mikíovicova. Ktikop. d«It. Opis u p. Mena. 

*) Arch. Mkuvn. Ilt. Š. 

") nmliuf. sm in. Rnkop. mUB. 

*) Arch. letn, B. 2S. G5. 

*) Jlreeek. RakovCt litar. I. 336. 



Svtt«bDÍ smloiivy bniiaké. 



Ml 



I 



I 



preč néktei'ý knii ani dévečky nedosel bez velikých pŕekážek : 
r. 1572 nemoha kuéz Jan 7. Brozan dévečku Volfa Konváŕe od 
jejích pnbuÄDýcli žádnou dobrou méroa k manielatvu obdrželi. 
iDUsil ji tajne odvčsti a s ní sc oddati ; pét fai'árň pražských mu 
v tom poslouzilo i)ŕi oiiiiavcÍĽh. ale po tom Laed byl od Kouváŕe 
žalováu £)e.M Na paaském knéz vyžeuil také uekdy uekterou slii- 
zeboici urozených priuii a s m' [ínzeň panskou i podporu. Na 
pKklad r. 1019 farár v Krásne Eoŕe Václav Sijíisuiundus dostal 
/a manželku švadll paaí My^kové za /luuic'i Ruku 158G kaéz 
Matej KralnTický, farár v Cliocni. pojal patinu Kateŕitiu. služebnici 
pani ze Šellenberka; ji , venoval" ôO kop, které mél tu domé ve 
Vysokéni Myté, a ona jemu .véaovala' vďe, co méla. Ale kolik 
to bylo, nepraví se.") 

Že snesli tehdejäí li<16 kŕténou židovku -/.a dekanku, to( nám 
xnajfcím necbut jejich ke kŕlčaýin, nad« vše nejpodiviiéjši. Slula 
Esthera Člupkova z Litomysleí záhy osiŕeväi. vychovaná byla 
u Pavla Jirka Litoiuyšlského, píaaŕe v Kutoé Hore; tu se r. lóí)0 
provdala za dekana Václava Štefana, s níníž méla lU detí.*) Umrela 
r. 161(1 a dékau tea, starec velttiý'. bohatý a lakomý, buBd zasu 
znova 3c oženil.^) 

Zh bohatého kiiéze nevesty šly uiiáze. Ale když se r. lôTtí 
ŕeklo o knézi vc Viticich. Veuceslaidovi z Nemeckého Brodu, že 
,za počestnou pjinmi Maruši ôO kop ntci jcjfmu Adámkovi dáti 
a jakž ŕikají xlatciu ueb stilhrnou udicí loviti niŕl", urazil íľ 
tuze a žaloval koiiŠĽlňm koiiiiniskym.") 

Nánilury kuéžákč dély se tymiž rozmanitými zp&aoby jako pľí 
svetských. Na varného Kyi'meKera, knézc v Uhťrském Brode, Dratŕi 
r. 1580 sváíléli. Že „nejakou v hofťrstvl mél, tam íhodíval uosíc rQáe 
žlulé í karlátky".') Jinf podávali prsteny, vence ajiué dary líisky, až 
došlo k smlouváni a k äíiatku. Smiouvy knéžského maiiželätva zapiso- 
vaný v luéatské knihy, zvlášté tehrly, šlo-li o nijaké peaizc- Na 
príklad r. 1699 knéz Jan Moravec HradecUy, farár v Cliocnl, dal 
zapsati do smiuvných rejzistef mésUkých. že si béŕe paunu Kate- 
ŕinu, ie jí do dtic n do roka zapisuje 2^ kop grošA českých na 
domé ve Vyaokém Myté a po dni a po rocc, „bude4i se spravo- 
vati nim a jeho jako verná manželka v slušných príčinách pn- 
slouchati, žt: ji dťlu ml stalečku »vého odludovati neinín)".") Nebti 
r. 1602 uzualti zase nevesta za dobré, aby gnilouva dostala su d<i 



•) Rukoi). Knm. arch. 0. i5. S. 7. !&,, Ié£ 

". Method. XVII. 91. 

•l Regifiira amluv BVHtobnicli r Chocni. 

*1 Z výplaň prní Aiihin. TruhlAfe. 

*) V«adaký. pBin6d. 

*) Archív niiis. lisiiny e Vitic (VUiceJ. 

*) Itukup it>H9. II. D. 8. tíS. 

*) BfgititrM tlUilDv evatebiilcli v Uhociil- 



D. U. 



41 



642 



Kniha íFetl: ITL SpuleJTensItŕ » mriiTiií fívM \nHl 



kaih. Byla to Regina v Siišid, která^, berouc sobe Jans Grt^goría 
BŕezQiĽkébo, faráí-e v Bísinpch, pŕinesla mu 150 kop íesbých 
a „vcjpravu" v ÚO koiišuh. On procí tomu kázal psáti, že &e s ni 
apolčiije „ae jmém'in úplDé".'! 

Veselky kaéžsbé za pomérli svrchii líčených obyčejoí sni ne* 
mohly ))ýti hliiŕaé, Hdmi hojné aoi se áumnou okázHloätí. Teprv 
liosažcním svobody evnngťlické avatby knéžské slávajl se slávnej- 
šfmi. Za svetlíky k ntiti stnvéJl i<e dni<ti itliustB i ]idé rytlrgií. ] poetoá 
pŕání zpflsobem tehdejšícli ŕasft ozvala se nejednou lutiuŔ í ceaky. 
Na pŕiklaíl k svathé Daniele Algioa, kazatelu v Klenči, složil 
jakýsi veréovec toto ŕíkáuí (r. I61tí): 

„Pane Danielí tnínt.ľo, 
ie si tak vedece hystíQ 
8 väéi nejmilejSi Annou, 

rotivoii nevestou píinnon, 
veaelf s e chyAtnlice, 
Bpohi ae vuddjill chtice, 
«t>ySie v liUťe, svurnuati 
TDanielské, laké milostí, 
ifletuvali, íB téäili, 
& Bohu svi^ho eUvilí: 
lobu Já vÁta z tirdce pmi, 
a CDim v Rohá tu nnaéji. 
ŽP iAska. virn, upfímnoBt 
btiildit vúS vždy dumiieí bi>8t, 
Aviľy pAk, DeDávist i leat, 
i vSe. cokoli zlého jeai, 
uencbfli 88 rio dumu 
VNÍetio. Diile pab k louiii 
Tyvede z via oiäIÔ dilky, 

Í 'ako jaroé krásne kvitky, 
Ltefi liaty pfeíÍ8lJrai 
s alovy ivitnfiíyoii, 
když búdou z jitra vatávatj. 
buďou rnduslnú fikulh 
Phh lilo A {IHni miimu, 
dej vám Pán Bfth dobré riao 
Na noc: bygtp zdraví spali 
n ránu Teselo rslali. 
Suinmau vtdycky v kaídti chvíli, 
fy ditky YsSe roKmili 
bndoii V1Í9 obveselovaci 
sniSjic se obskakov^iti 
Co£ &t BG viečko lak deje, 
doj2| Boíť, jenis mii nadeje."') 

I{ozpu3tÍlo3t pri koôčskych sratbách kl&deme za výjimku. 
Z nejhorálĽli nalezli jsnie jecliiu, kttsrá se sbéMa r. IíSOO v Rakov- 
QÍce. Zpráva tefadáž <Jává lišansky faráí* Václav Nepomucky ,panu 
konsUtoŕi" knézi Jínkovi, ŕ^rán u st. Michala v Novém Mésté 



'I Knib. »uílckil z r. IftS6. f»l. Si. 
') 2 vypiaA proŕ. Anton. TrubláFe. 



I 
I 
I 

I 



Pražském. .Ozaatouji V&m,'' píše udavač, jenž byl sám Ženatý, 
,co se nynt v meste liakoviiiku stalo, že nejakého k oéze Michala 
z KnežoTsi pan dekan rakovnický jest s jednou, dévečkou voddal. 
Knéz Michal pŕiiel na mnohých vozfoh i na konfch pvo Devcatu, 
nejprve byly smiouvy, dekan pri tom byl u jiaf čtyri knéží; když 
bylo po večeri po páté hodine na noc, knéz šel napred leäet, ne- 
vesta za uím nechtéla jlti, až tí knéžf vtábli ji k nemu. Na ráun 
uevésta . . . vsiáti necbtéla, až li knéží . . . dvéŕa vyrazili. Když 
pak teu pfínoa byl do Knézovsi. dekan rakovnický sedel s ne- 
vestou, a divákfl bylo co vo posvícení, a nékwŕí dobrí farári 
z vozil vyrazili zákoiniky, tak že pravé pred rathouzem na rycku 
z vozu vjpadli, jaký jsou tii smfth splodili I Tak notné ty knéze 
chválili, až nékteri na zem plili, lotr& nadávali; ncmobu po- 
chopili, več 86 dáva ten dekan rakovnický. Piavil mi jeden méšían. 
že von vám ze v^oho vyjde, když paau admíniatrátorovi a panf 
jeho uékterjm zlatým podraaže i uékcerou piutou vína. Ňenl 
v tom kraji vetšího rúhače. FelicLter valete." ') 

O svém mauželäkém suetí proteatantätí knéží cbtfvali rafti 
vysvédíení patrné pro pľávnl nároky svých ien a detí. Vysvedčení 
listovDÍ vydávaly mestské rady i vrchnosti panské. Dosíi se jicb 
nacházf v arcbivech. Na poznanou formy a okolnosti položíme 
nékteré zkrácené. Roku lóíiO vysvédčuje purkmUtr a rada raésta 
Rakovníka, „že jest nás ctihodný knéz Ondrej Kraiovicky, na ten 
ČAS kaplán touškovský, dožádal, abycbom mu o poŕádném u po* 
ctivém jeho v stav sv. iuíiu2«1&tva s Kristínou än^tí list pod pe- 
četl mesta vydali, a vystavil jest pred nátni dôstojného knéze Cera- 
syaa, pána dekana uašebo. pána Jana Píseckébo {ajiné dva) »ou- 
sedy naše, lidi poctivo, kteŕi stojíce pted náiiii vysvédčili, že jest 
dotčeny kuéz s pannou Kristínou v stav sv. manželstva v pondéli 
po SV. Katenné 1, p. 1589 vstoupil atd."'^) 

Jiné testimouium de copulatiooe x Méhiíka. Roku 1003 vy- 
dárajf je parkmiätr a rada kuézi Jindŕicha Kocianovi Vysokomýt- 
sVému, nynf farári u sv. Mikuláse v Starém meste Pražském. Vy- 
ävédčujf, že flknéz Koclan, jäouc tehdáž za pána dekana u nás, 
z jisté vflle a jednaní božského leta LGOO v pondéli po novém 
lété 3 poctivou pannou Salonienou, dcérou pozúatalou po dobré 

fiaméti knézi Jakubovi Vrábském, od ctih. knéze Pavla Matiadesa 
Iradcckého, v ty časy faráŕe ve vsi Sluhácb, k stavu manželskému 
radné podlé ustanovení církve sväté v ptítomuosti dobrých pocti- 
vých lidí potvrzen jeať. Na konci praví Melničané, že to své- 
(iectvi liatovné vydávují, „kdyby jim toho kdy proti zlým a ntr- 
havým lideui jaká potreba nastala*.") 

') opis 1 archivn mušej, tiisksv^ mi pred \éty pSjítl iiniv. prof. Dr. Rezek. 
Foidfji čeil jiieín ha v mus. bíid. Däkua rakovnický v listé )jŕfpoiiiliian^stQt 
iCeratyn LitomfiMoký, 

't Kopiál rakov. arcb. 1589. 

*t Areb. mCInick^ ko. H. 13. 341. 





ftl4 



Eníhk lUli: III. SpuIeSenak^ u mr&vDi íivot ka^if. 



Tŕetf a poslední vysvedčení položíme od páDa; vypi-osíl si je 
rasto již jmenovaný délcna ľakovnicUý Ceľasyn Litoméŕický. ^iA 
Sebestián Vŕesovec z Vŕcsovic z Doubruvské Hory atd. vysvédčoji. 
26 jest mi v dobré paméti, když jest sobé z vňle pána Bolm v&e- 
niohoucilio týž kuéz Simon Cerasynus, toho času farár vsi VO' 
počína (Opoďn), Evu, Jana Boukala ze V8i Slatiiian dcéru. kličtiJcí 
u paoa Václava Strážskélio ?. Libichova za manželku ktoIí) a a dí 
že jest poradné vedie naŕfíení oírkve sv. v st&v sv. manželstva 
1. F. 1577 T pntonmo&ti ctibodného knéite Míkul. Cňspusa. t. Č. 
ilékaua raésta Luna, urozen. p Václava Strážskeho, paul Mar. 
Strážske /. Budova, uroz. p. Kaplíre z SuIďtíc, slovutn. pánäv 
Jana Kejhara z Ôermic a Jiŕíka Diouhého. iDéaíanfiv méata Luna. 
oddán .isa skrze kuézc Jaoa Vožického, faräŕe postoioprtskébo. 
v kostelť VoiiOĽÍiiskím, vatoupU, v kteréražto stavu manželstva 
splodili jsou dvé dccrky" atd.'j 

Manželatsí knéze s osobou srdečnou, laak&vou, pracovitou a 
skromnou bývalo zdárno, a pani farárova nebo d^kanová niobla 
si ftvym chovaním dobýti i úcty t obci i ládky. Osadní sv. Martina 
v Praxe zovou r. 1616 farárovu loauželku g^&nl matkou" & no- 
vého leta jí posílají z nanesení vší osady zlaly groš vážící pét 
dukitft;^} a sám rtktor uiiiversitní Jan Adam Bystrický do Jičfoa 
vzkazQJ& r. 1602 pozdravili ženu dekana Dikasta, zova ji „iiin- 
cronam piam et honestam'. zbožnou a počestnou.') Zajisté hodná 
Žena pocbopila nesnudué postaveai kiiézovo s. vedia äi dle tobo 
inoudíe. ľrutnovský foráŕ Hiuz (oil r. l^C'i) nepustil manželky 
8vé aoi DH faru; vystaval jí s rodine své byt mimo faru. dva dni 
v téindní trávil s rodinou, ostatní čas jiohývai sám na fare v studiich 
a rozjíniáníclL A žena niu nepŕekážela.*) 

Byla-H však manželka z téch, od kterýcb varuje Zámrský, 
ovsem bylo zle uejeu na fare. než boltužel bylo pohoršení 1 mi'nn 
faru. Jsou toho smutĽé obľázkv v archiviiích zprávácb. Pražátí 
farárove jsou roku ltí02 voláni do konsístoŕe, a i,u ntusili došlý- 
chati odgudek avých ŕen vňecb bez výjimky, a odgudek domluvny : 
Administrátor jim pravil, , že manželky jejicb se divné šperkují, po 
ulicťch bebají, pi^ed várai se v reči v domu faruím napred utfkají. 
íe kdyi kdo z lidi pro svý potreby pŕijde, lebdy žena luiťíi 
napred vyskočí o pŕedchází, což býti neuiá; aí klevet zanecUají, 
na fare zíiatávají".*) 

Uoku ltjO[) kouéelé královédvorštl do konsístoŕe osuamujlce, 
že od nicb dékau Ondrej ckce nenadáte odejfti, piSÍ: ,Z koho 
by pak ty veci pocbázeti mély, védéti uemikieaQĽ, zdali z nezbed- 



*) EopUl rnko7. nrcb. i r. t58i. 

') Kn. zilditSi Bv. Martin, t arcb. praZa. 

*i Arcb. ícm. Oocon. ô. 17. 3S. 

*) Lipport. TrautcuHa. 26. 

*) Kootist. knitia roudnSok. arch. 190. 



BTBDÍelky ^dámé i nebodné. 



I 



I 



I 



I 



oélio nabádaní oiaužťlky jeho; nebu ona, jak muži Lidmi nauuú 
(len ode dne vždy uové a nové uevole, rfiznice a vady pCisobila, 
a uk jeho samého msožela svého téiuer za. nie Ľemela, poQévadž, 
již povédéti se musi (račte odiiiiatiti), jemu šeleín, lotrň. zrádcô 
JBZuvitských nadala, a že iépo aobé birice neh kaia za mužt; vzlti 
iiťžii kačŕie." *) ľŕcd tíiu r. 1597 vzbazují osaduí mestečka Tejuicc 
nad Labem hejtiuanoví pardubiikénm, ie naebtejí uynejšflio íaráie 
Vavniic«, vékem sešlého; neboC má mladou mladici za maDŽ«lku, 
a la se vadí s.e sousedamí; staráíbo obecuího Bohiitého na fare uprala, 
inaDželku rezníka, ataľátbo akoäteloika pŕedníbu, z f&ry vyäti-čila. 
zbivší ji.*( Velice nepoktijitou ženu, KateKuu Vrbíkovou, luél ra- 
kovnický dekan Matous Zíchoiiidea. Uoku láííô obeslal ji z náŕku 
ctí Jan Tauš, ale konšelé žalobnika pŕemluvili k narovuánf 
prátelskym bčbeui, pi-y „aby pan dekan v kajícicb téchto daecb 
spokojenou raysl míti mohl".^) Podivné píše r. 1595 Šimon Žla- 
tický, písaŕ rakovnický, o témž dekanovi Matouäi Zychoaideaovi 
a jeho uianželce do Slaného: „Oznauiuji. že jest se k iiám ny- 
iiéjsí dekan i a svou mureadou pokojné a úctivé choval v pH- 
Činacli téch, že. co jest mu se oH obce piva a žita dávalo, toho 
spotŕeÍMjvali nemohl, neb co by mélo do bricba vjití, vhání do 
tuéšce, peoézi ue on. ale jeho pobožiiíca vládue, na ävé šperky 
a postranní oiíláčky vtc než na kiiéze pozor majíc.'") 

Lišanský farár Václav Knišína Nepomucký, o uémž avrchn 
vypravuváno, že udal ueliodnou knéžskou svntbu tajným psauini 
du konsistore, mél ženu piti odduoou. Roku 1590 pokrývač Jakub 
vida ji v rakovnické hospodč, aua sotva na nohou stojí, ŕekl jl: 
„Pani, vtom čuľVĽnýui puatu, málo jsi se napiíaľ^ K čemuž ona 
hned začala tuze láii a zlorečili A pau otec, manžel jejt, |eda 
pak domú do Lisan na koni, zastaril se prtid domem pokryva- 
čovýni a míne obhajovali avé spité ženy, nadal Jakubovi luträ. 
Aby pohoršení bylo dokonalé, kťičel zanfni pokrývač: ,Sáni muslŠ 
lotr býti, když se užereš, že dobrým lidem pukoje nedáš, nejsi 
bodeu na dobrý fare bytí, než u šibeDtce!" 'j 

Je na tehdejší pomery, kdy se knéžitvu našeinu tak horlivé 
brftnilo ženili se, véc skoro sméšuá a pí-ec pochopiteluá, pŕijdu-li 
r 157-4 dekan bydžovský knéz Tykvan do konsiatoí^e s plačem 
pro8i(, „aby mu nápomocní byli, by té Evy byl prázden, že jesi mn 
veliké téžkoäti a moleatiae člaila"."} Skoro siejného vyznaniu jako 
tato prosba jest elégie, kterou napsal kdys nu počátku XVII. sto 




<i Knpiál krdlOTédvonk^ v mus. fäl. 14. 
'i Ar«biv zerag, Opíay z arcib. R«cept. 1597, 
*) Koili. iibrtDAnHhú v arcli, rakuv. l r. 1515. 
*) Ktipiál ritkovu. Iňm Arcb. tam^jill. 
*) Tamže. 
*} Rakop. eems. arcb. O. 5. 195. 




£il> 



Kciiiu Ifetf; III. Společänsk^ a inravttJ iivotknéíi. 



letí kuéz Matbias Pacovíaus na slova, qul sumit uxoľem, sumit 
cnicem. ') 

Aby maaželství kuôžďké všemi zpúsoby podobuo bylo maa- 
želatvu mnohých tehdejších lidf svetských, zapomíualí tm nékterí 
kaéži tou méľou, ž« ävoje ni:inžtílliy bijulí, čnuž ovsmu puborámii 
iloTedeno na vccii. Vsecky mjaželky kačžäké aestrpély klidaé 
bití svych, nejedna vziiesla je ua 80ud. Na pŕiklad r, ItílS. po- 
hnalii Lidiuila maužela Bvého kaéze Jíŕlba Weysa, faráŕd ze Zum- 
iiurka, do komistoŕe protestantské pro oemanželské cbováaí. Když 
knč/ se uBpostavii, vydáuo naň právo stanoó.'') Marketa^ kuéze 
Ceľa^ytia, na toa čas dékaua. v Slanéiii, ľ. lo9ô pHnesla uezdárné 
iiianželství svó na sondy svetské, uebot nešla pri npm jen O bití 
jejť, než i o dvftr (Šafáŕovskv) pri uiôsté Itakovuíce, odkudž mau- 
Kelka méla avQj pbvod. ^'ykládá Mai'keta äoadit rakovníckému : 
,0á manžela svého jseai pro jeho velikou, prísnou zlost a po- 
lírňžky zll»tati nemohla, aniž mohu; Debo väem téméŕ ve méslé 
SlaoéiQ to svédomé, že jsem vice po mésté a oulícecb nočné iít 
stávali musela, a to obávajic se, aby zdraví mému neuškodil. 
v čemž 8e iiiuolioktáttí pod vclikýai ľ.ávazkem pŕisahaje proaáäel, 
že mč zroube, zseká, ano i zabije. Kdyby aebylo ochrany Páoa 
Bjhä a dubľých sonsedS, když jsem z doma ŕaruibo ucbázela, oa 
ryaku byťli zSstati musela . . -. ponŕvaitž inanžeUky se maou na- 
kládati nechce, jak svrchky lak peni/.e ať rané navráti; já s po- 
moci Pána Bolia bez neho dobre se uživím, poaevailž manžel mfij 
ua alib manžchký jest zaponienul. Jestll žť by mne penéz ho- 
tových uavrátiti nectitéi, ohražuji se, ie aa J. M, Cisai-äkou co 
vznésii chci." ') 

Že b>lo také hojcé láskavých raanželili a peílivýcli otcft mezi 
knéži'mi, to Ize dobre souditi z výčitky, kterou jim čiot r. l6'/3 
Jau Dačický, aáin knéz, ŕka, jak si: kdo atane kuézum, biied ženu 
míti musf, a tu víc o ženu a dltky se stará nežii o cirkev.*) 
Kuéži pečovali o bydlo své rodiny, o výchovu a zaopiitŕeni svýcli 
détf; muohý lakomil jen pio ne, shilnéje kde co, aby jim po své 
Hinrti pojiatil živobytí; védélté dobre, ž« uižáday koDátOľ ani 
vrchnost ducbovni (pred r. 1009) neiimsí pudle platných ŕádfl 
zdejéich manžťlBtví jeho uzaati za právoplatné, v, čehož pro vdovu 
a deti plynoutl mobly ná^iledky smutné. Ý.e iítisk kuéžské vdovy 
a airotkCk nebyl právč bojaý, toho nepopfratelnou zá.iluhii má kre- 
sťanské smýšleni doby tehdťjáí, které bylo pŕcsvédčeuo, že líHcb 
proti vdove, nf je jakákoli, jeat z téch, které volají do nebe. Vídyí 
i arcibiskup Berka, jsa již zc samé povinností své ngvéiií pro* 
tivnfk manželstva knéžäkébo, ľ. 1592 roibodoé poroučí proti t&Ií 



'} Sbornik Adama TesacU v mu». 11&. 
') Rnkop. Äcin. sich. B, 23. 2íií. 
*) Notule li»t;l p<jj<íIhc v orcli. mk'jv. 1590. 
'í Ceíukovekí- C. C. Mtie. 187&. Ul. '2B9. 



Kodioa knŕiaká. 



H7 



i 



hejtmann v Lysé. abr vdovč po bnézi Petroň. kostomiatskétn 
fjráti. Tj'placcii byl tŕelC díl aLatku ueixjžcovu, siiíinž žil;i 24 lét» 
II méla detí sediu.') Téz konsistoŕ [lod obojf, kteráii lauäila býtt 
aipoik na oko oepHtelkynf miinielstvii koŕžského, čÍof roku 1572 
jakčs vdove j>o koézi, Dorota, která. pHáln prajit za pomoc, 
diktum: ,My s knéžimi ženatými a jich žeuami uemáme nie íl- 
tiiii* — ale pomohli ji pŕec."] Ováem nn druliou strnnu Ue klástí 
/n velikou Tzácnoat, nechali-li KaéŽeveští r. lííOU viiové po knéní 
Michalovi faru s úžitky, takže stitua na svíij náklad o bohoslužbu 
učÍDÍla sioIdovu a délíanem rakoviiÍĽkym, aby sem v určité dni 
sváteční a uedéluf docházel.^j Obyčajné muaila vdova bued po 
*inrti kaézové z Íai-j. SIouíilE v Chebské Trejaid (Trennitz, 
Dreinz) knéz 20 let. a vdova jehí) r. 1591 od rady i superinten* 
rtenta rýchle vypovédéna z íaiy a dôvodení, in uový farái- nemôže 
Vťiiku bydliti.*) 

Deti knéÉské bývalý posmlrány. Byl to pHrozený násleilek vy- 
čenych pomčrúv. za než Dcvinnč trpčly. ííikáno jim „coľpora 
aDCtorum',*) vnuci boží u jináče bili-. Doktíd otec žil, pnčioil »e 
vvRäm o zevnčjäi čest svóho ľodu jak umél. Dosti tuhou mél 
leckde práci, aby smel poctmvjiti 4Ííte své v kostele; osadnf od- 
kazovali iio s pohŕbem na hŕbitov. ľroó nemä byti koéžábé díté 
v kostele pochováno. to universita pražská vyložila koézi Václavu 
Parviisovi Boleslavskému, jenž chtél r. Ittdu miti dcéru v kfiru 
pražské kapie Božlho tela. Prý tolio uenioliou povoliti .pro po- 
inluvo lidskou'.') Proti tomu ováeín tneVm n«iipoy:oriiiti na vy- 
jimky, které se po vydobyli evangeliiiké avobody ataly skoro pra- 
Tidlpm Roku 1616 uejeu 2tí Hradečtí nad Labem ochotné dopu- 
stili kostdui pohreb déteiu ai'cidékaaa avého Jakuba Hrabaeu, ale 
i škola mestská n nejeden dospelý vcršovec latinsky poŕidili na 
smrt técb dčtí básué. V dotčeué Rbi'rce .Tbruuus" uazvaaé jsou 
básQô arcidékana kutnohorské!) o Sttfiiaa, mistiä Svéchíua a Pr- 
licia, Cichorca, osnb v&bťc povŕdomycIi-Ť 

Dcéry knéžské bývalý od laládeDcil úrayslné ponoijeny, a proto 
skoro omlouváme nemoudrébo otce knéze Krausa, (ľ. IfílO) faráŕe 
íotuDického, když ,oa fare tance a muňky dopouštél, v hospodé 
ďcerám avým tance kupoval a, kdoby s dverami jeho tancoval, 

Ipobízel".*í 
') Arefa. arcib. Opí». v setu. 1692. 
L *) Rnkop. zomsk. arch. O. 5. 4S. 

f ') Kopiiil rnkuvii. x r. 1600. 

' 'j Gfiiill. liHt^nuat V2Q. 

') UmiDicky. Kupído. 95. &6. .KcsBalČim, Ittwuk ľídokÍ iduchomí lid*) 
íoho JBÍti kumitcni odliývnji ■ pruvi, iv inuaeji vnnky boíi plcwllti m u 
Tttrka (k^yhy TKd^jí ŕelĹti do pekUi pomábati," 
'í AicL aoui- Uecoi). 15. 71. 
•) Tiek v luus 4y. C. 14. 
'; Arcli- s«iu. Ojiis s aielb. B«oept&. I&IO. 



«4)J 



Kmlia tieti: III. äpolečooeký a mravDÍ iiT«t koSiJ. 



Beli liiii?žské niiížskího pohlaví iJostávaly so dosti zhusta na 
studie u (loĽháíely stavu kneŕského, Ze zniiniéjšlch za pŕíklaii slúž 
Jan Šud ze Semaníoa, do r. I4i04 f«ráŕ v Dobrichftvicfcb, bju Elíáše 
áuda, dékaitft n.vmburského, ') nebu kiiéz Jan Terrigenn, sya dé* 
kaňa miadoboluslavského Havla Terrigeny Slanabého (+ lGl2t.') 
Nékterym počtem doatävaly ae knéžské dôtí na remesla.*) Také 
hičeniDí a Bpatnň vychovaní aynové leckteroiis stopu po sobé za- 
nediali v panietech. Jednoho zlého ukážeme pro príklad. Byl to 
Vúclav. syn dekana kutiiohorskélio Sixui, jehož cbovánlm otec 
iiApo^led tak zdiullttnel, že necbav všccli ostychô na strane, syna 
pohual pl'ed gepmlstry mestské r. 1Ô88 a dal bo púuAui v moc 
Tu jemu verejné vjčiu], kterak ho pŕivedl k nemalým škodám 
svýni castym sem tam toiilánfm po školách; kterak tiičemii se oe- 
naučil. Na to oznámil ayn, že pro pŕísHost praeceptorft nemohi str- 
vnti o äkoláťh. Dále stéiiovHl si otec, že mu dal mAQŽeiku, aby se 
utQoudHl. Na to syn, i& ma otec ..jakožto rozumný dal manželku, 
ale opatrení zadného ie nemá". Žaloval dekan dále, že sya ,aa 
fare laje, hromuje häŕc uež näkeŕník" ; k čemuž odpovétľ, ie mu 
ílávajl príčiny. Dále stéžoval dekan, žo syn čeládka jeho pri dole 
v hromadu vodí a vadí; že miluje zfthálku, „po zraní* že se toulá 
a na lidech pod divnými zpClsoby peníze vyklaraává; že mluví, 
JAkoby dékao s jeho ženou si zahrával ^ dále ätrápený maž stéžo- 
val si, že pauí dekanku, svou macechu, syn má. tm čarodejnici. 
K tomu odvetil ayn, když se byl avadil se svou ženou, že mu dala 
pani matka dva nebo tri pohlavlty; odtud to zlé na fafe. 

Rylo žalôb jeäté víc, iile na puzuanou hrozné domácnosti a 
podivného syna postačujf. Konšelé kutnoborstí napomcnuH mladíka, 
aby se otci koŕil. Když se slíbil napravíti, pustili ho.*) Pak se 
stal kaplanem. 

NepHkladná rodina knéžská byla ve vsi Drahoňovskéra Ou- 
jezdé. R. 1612 prosí vusničaué, aby byli jí zbavení. Faréiŕ Jan 
Macbai chodí pry po vsi bos, žena jeho chtéla si udélati z oroátii 
punt, byla postižena s jíikýms čarodejným litím pf«s cesty, coi 
potom »ama z ceaty strouhnti byla nnceua, déCi knežaké na za- 
hradách a polich nie b pokojum uenuchají, a knéz Jan, když by 
na ékodách postiženy byti mohly. na stráži stáva; i provazy a zvoní, 
kdež zvonici rukami ujfinsjf, lejay namaznjí. „In summam musfnii.' 
ae za toho knéze stydétj.- Ale proti tomu dékau kraje podbrd- 
ského, Sebald PiUen, ujímaje se kuéze toho dt konsiatoŕi, že jo 
hodný, tichý, však lidé nezbední.*) 



''i Na jeho emrt ,C(riistrinturí»' hiisné v niUH. 49. C. IS. 
■) Keiíulinti. Erniiitoi. 2m. 
'i Syn kníze PavU z Trhovo iirtnicD 1583 vynéen fesmctvl v Litomyill. 
Knibn ŕesoikťt tamJ^iSich v mus. zein. 

'I Arcliiv kutticilíDľ. omuntrab. IfiSG. Úpis v jsem, areh. 
^i Archív zem. Opis; z arcib Becepfa. 1612. 



Sipltnofé Senftti. 



U9 



íe i kaplanové nékteŕí bjH žeaati, tohi> /ajísté povším] si 
"itoucf tu a tam. ľovédéno, že ucjedcn íaráŕ nebo dekan pod o boj i 
pHpoutal idIaíIiíIio knéze k své roiliré, vydaria mu dcéru. Jini 
žeDÍli se o svč ujme; nedélo se to zbusta, ale v druhé pQU 
XVI. veku vždy nŕkterého tajdcš. ') Ba kapiftn Mikuláš Kaákov- 
ský T Slaném oäteni] ae již pred svécením, tajné. R. 16'iO oinlou- 
ftj( ae Slanští konsistoH: „Zmejlení jsme, neb o tom jsrae uevé- 
dóli, kterak od, b^v v^e gkole naši zn pi-aeceptoľa, tnjné s nynejší 
^manželkou bvou zle živ byl."-) 

I N'ékterý peni'ze vyženil. Aspoň na príklad kaplán u sv. Ja- 
kuba v Hore. Zikmcud Tribulicius, žení se r. ló'.tá 8 vdovou po 
koézi Jakubovi Kotčovském. a hned po smlouvácb ävatebuích 
pújčujf obci 3U kop miš dluhu zapsaného.^) 

Bjl-Ii kaplán té pôvaby jako jsme svrcbu Iíčtli syna kutno- 
horského dekana Sixtň Kaniiiria, IjvIo inanžfiství velirii nczdárjié. 
O manželstvu dotčeuélio Víiclavji Kandida r. I0l6 Kutnohoršti vy- 
pravují, že brzo po svatbé {v. ]ŕ)Hä) nevftle uiezi manžety vzaikla, 
a ona k niatce (Kolrbce, caletnici) se utíkala; bývali míreai, ale 

Pnékdy zase odbébl muž ženč a po Morave a v Slovácích se toulá- 
Tal a časem zase pHcházel; k d (tkám, které méla. jednak se znal, 
a když se povadili, zase jich se zjevnč odpíral. Otec. dostav so 
do Pelhŕimova, postal Václava do Ambeika, aby lani kuéžatví prijal. 

ry Pelbíimovô niíl náklailnc pritnicic a za kaplána bjti počal; 
potom byl knplaueiu v Hore., pak xhéh\ znponienuv se nad inau- 
íelkoa i povolaním knežskym. Žeua jeho v Praze u konsistoŕe 
iádalo za lozvedeni ; pnnesla patent z konsistoŕe, aby po tri nedele 
ita Horách po káznn( velikém oblašováno bylo, vedél-ii by kdo 
ú Dém; zvoník Oeruohoríký šel ho svíteui íiledat. Když žena od- 
dioa zajiného, kaplán Václav vrátil se; tÉžcu uťsouce, Kutuohoršif 
kázali novomanžela m pryč od Hory, ale uai pŕinesli si z pražské 
kooslslote list, aby tomu manželetsi dáu byl pokoj. Kuéz Václav 
na konec urovnal se s bývalou ženou svou o avráky nejaké a 
Odeäed vfce se nenavráti Ľ*) 

Moobem hustéji nežii o manžeUtví kaplaaském býva v pra- 
laenccb stopa o tom, že se mladí koéžl d^únli. Ovšeni, co se dostanú 
t niilostuéui dvorení tom do prameňa, je vždy vec nedovolená, 
^imon, kaplán tibocho^ický. vysedel celé dal v krdmé u nejaké 
•levice. Žaluje na nebo r. I5ti7 farár; ,In liie Corporis Christi 
iel do krémy hned po obédé, misto aby sob* néco k neáporu pŕe- 
iiljdal; poslal jsem pro neho, sed^l u madonny a na vzkázání, aby 



't č C. lUni. ISi;. I. 426. 

*) Arch. lem. Opiay ze Slanŕlio. U Laciny (Slanä 7$) zvín jest studioBeni, 
wi (udlt úi>htv lijti Fíyl lo |>ii«)Diliif liKlivrský kiiplan v SIkuiSid. Koididíi- 
uHkualičií r. 16:'? vj-linalt ho 1 h dékaoeut. 

'l Archív líDinoh. Opisy v aeoií. areb, 1595. 

'] Archív zem. Opisy z Ilury. 1616. 



«50 



Kniba IHti: ]ll, Spvlc^eoaký a saraTni &ÍvQtkuéÍi. 



se pripravil na káíaní k uešporu, odvetil, abycii se o neho ni;- 
starai. a že nemfiže tak rýchle sobĎ toho pŕipruvili a jako pekaŕ 
žemliček napéci." ') R. 1565 musila kalisoi kousiatoŕ vvzdvibnouti 
kaplána v Slanétn na téifcé žaloby rtékaaa Oadŕcje. Prý kaplán 
„choiiil po koätele s trúbou a iia devečky stn'Iel" ; ,po zdecli 
chodil a na ženské pohlaví volal". K svéinu hŕiĽiiii priznal se 
<lékaiiOYÍ; spjav ľiictí, kleče prdaíl za odpustení, jeliDŽ se mu do- 
stalo; ale když v noci potom pristižen zase na nedovolených ce- 
stách, tím zpásobem, že ntekl z komory, zanechav tu sukne i kordu 
f,\ Kvého, konaistoŕ vyzdvihla ho z dosavadnlho místa.^> 

Matouš, knpluii v Litoméŕicfcii, téhož čaäu neštítil se pri svém 
záietnictví aui svätokrádeže, kteráž za zinínku stojí: loupat ciruiity 
trliaje z nich perly, z kterychž robil pauaám prstéuky. Kouňťlé 
pľO dva lakové praíéuky jedno dévče ľ. 15Ô5 zavŕBli; co se stalo 
käplanoiíi, jcnž mimo to také „se ožíral a v kostelc jedouchal a 
hromovaľ. to psáuo není."') 

Nejeden lehkouiyslný kaplán pnstižen v cizoložstvé. R. 1610 
jtíden lakový čiu zpôsobil v Hradci Jindŕichové veliké pohoršení 
Obecní starší tehdáž ca mlsté väí obce obvinili u soiulu Alžbetu 
Kiejcarku ?. toho skutku s Vítem knplanem, a všecko mesto bylo 
<i to ■vzbOru ■*) VzícnájsI jeät pŕínad mladého knôze Jana z Ňe- 
tolic. jenž ľ. 15i'>:i aiiesl kuchárku do Tišňova.*) 

Shánél-U se kaplán evaugelického vyznaní poHdnym a po- 
čeatnym zpfisobcm po dévčeti, ŕ níraž by búda farárem ožeuili se 
niolil, nemĎze mu nikteiak býti zazlíváno. Ale i pri tom pocti- 
vém zpfl.äobé sbihaly se k'ckdy príhody všelikteraké. Nejliusteji 
pŕiházťlo *íe, ŕe dévče od kaplána prijalo dary a pak mu nechtŕlo, 
zvlášté kdyz sesed s očí. aeše] z mysli. Tu nastávalo úŕťdnf do- 
pisováni, aby panna dary vrátila ") 

Zbujnélá doba XVI. stoletf již sama sebou pŕíiiesla, že leckdy 
nacházíš zprávy o nedovolených a pohorílivych záletech nejen 
mladých kaplanúv ale i starších jejicli „praelátflV. Nékdy suad 
j<ín lilamalo zdáni, a soud knéze očistil. Na príklad r. 1678 roz- 
hodí plzeňský soud konšciský. že ťeči Jana Vody o pánu praeU- 
tovi zdejším'a pauí Lldmilu Eašpárkové jsou lehkoiuyslné a ne- 
dflvodné;') dávno pred tím, roku I5H8, odsouzeua oď pražských 
'kOQŠelQ jakás prostoŕekii Markéta, klerá tvrdila u farái'i tyuskčm, 
knézi Janovi, že ho videla v dŕevníc! na fíiŕe s ženou zvooíkovoo, 



') Arcb. zem. Opisy x arcib. Fuc. 1. Iit. A. 
*) Arcliiv 7.BVD. Opisy z arcib. 1665. 
'I Tmaie, 1565. 

') Manuál radnf nrch. liTitdecli. z r. 1610. 07. 
*< AdAmflk. Cbnidiinsho. d7. 

*) Pí'i'kliid v Krcii. rakove. Itoku 1630 plíi tou pŕíČÍBuu ntkovnifiti d« 
Horatddiflvic síran iivŕhi> kapUnn. Otiirítia o dcf rkou tuniíjíího méífiinii Tolcc. 
') Lib, bcntcnt. ŕ. 7. Arcb. pltefi. 



ZJ.lety pobcrSlÍT^. 



«aj 






pODuajicí odprose a k šatlave, 'j Roku 1592 byj kvei Jan Itl- 
ilu» ŽluUcky, furáí' vv vsi Kydliuccli, viuéu ud sušickébo ničšíaiia 
eéasaz cizoložatví, ale rada sušička vjšetŕivši vec, nútila áalobce 

odprose.") 

Ale nékdy z&stsl praelát neoČištén a vÍu^d. Néktery príklad 

a poznanou tehdejšfbo stivota. Za fai-áŕecn BeDešmn u sv. Uavla 

v Praze chodŕvala jakái vdauá Dŕtra v kápi ranišské šedivé; „jednou 

kázal kaéz Uenes iimtcH 8vé pKpi'avid sle|)ici v své jiäe tajaé, 

ale raáté jeho, když slepici uvarila, povédéla pŕede vseini, že jest 

liotova; on se na ui rozhneval, lál jn-tito n bil (!) ji, mluvé k ní, 

e si zrádce môj. Tu slepici poslal koéz Beneš Dfite. Václav, maž 

QHn. když doma pŕišel, ŕekl: Dilro, co to tak péknč vôní? I rekl 

tomu syn DAí'Íd. pachole malé, tatCku. všakC Jest to jfoslal knčz 

eoeš inatce našil A on nepomeškal, vzav tťii lirnoc a hodil jím 

na DJ, a ostaikcni, což byju na zemi, vždy ji pral loa slepici. a 

aa pak kU od tičlio pryč k knôzi Bäiiešovi". Bylu u neho chovaná 

a fare. když hyl ii sv. Murtina faráŕeín, pak i u sv. Štépána ve 

;di. Knéz ji uložil, aby chovala ne tajné, alti drzá žeua vylezla na 

vétio s pohoršením obecuým zhuata, v íochli i na pavlač chodila, 

když sešio se jeduou nioolio knéží k pohrbu matky kuézovy, 

sedlu na okno, aby ji videli. Také chodivaly aousudky zvé- 

ke knôzi na shltidy a rozuáäely ho po inésté klepem. Když 

se narodil knézi äynek ,Albuätin*, prišla bába téz t maišské 

kukle zahalená. Dlté umi^elo a hiied do.ítavila se na íavu stará 

.TÍnopalka, aby fiblédla, velmi-lí búu se po tom dítéti uaplakali". 

už Ďfiŕin pohánél Benese knéze na radní däm, vždy mluvé, vrat 

t ženu, zrádce, ukradla mi žanxt. liylo tedy pohoi-šeuí dost a 

,ost. Konec ma učinil knéz Beoeš smťtí avou r. 1527.') 

Jioý farár pražský, knčz Jao z Týoa, cbodíval za pekaŕkou 
Haiiclovon, až na neho začali lidé v ulici povolávali; .Haha vo- 
palač, haha!" Tedy neemél ^tudy phodfvati, chodíval druhou ulici 
za ST. Duchera".^) Neraravuoati pťávŕ v polovici XVL století nad 
jiné knéze vynikal dékau chrudiuiský Jan Lahvička; e. ibiO zavŕen 
pro av6j .nestydatý hŕích" na tri nté.síce. ac prjí raél ,apravedlivé 
svébo úradu slozea býti'.*) NékCBiy knéz neváhal k záletftm užiti 
íplsobu romantického. Na príklad r. ItJH uneal vikár a farár od 
8v. Blažeje v Olomouci manželku nieštaiia kteréhos a unesl ji do 
Prahy, Tu pátrali po ném arcibiskup i svetské ramenu ") Nápo- 
ílobné osadní od sv. Petra v Praíc zalují ľ. 1572, že jim dekan 



') Arch. praž, 6. 1130. 2ÍU). 

■J Mestská kniha sušička £ r. tfiSR. 



') Mnohem oMIrnéji a s necbiiloVaii detnily v uoh pral. i. 1017. fol. 
a. 82. a d. 




■j Aroh. piai č. WľJ. 151. 

*) Adámek. Clirii<1imsko. 36. 

"} Archív zem. Opisy z Hrcíb. 1614. 



«S9 



Sniba tfetu lU. Spole^eník^ a mritvDi iírat bnHi. 



sedlčanský Petr unesl kmetíČDu, a „kdyš do Sedlčao prô ni po- 
slatij nedal jf a házel za nimi kameatui".*) 

Prapodivný byl knéz z Pl/.né Blažej, r. 1598 fai-áŕ u sv. Mi- 
kuíáse v Staré Praze. Proäel Cechy i Moravu, v roce uiŕval druhdy 
tH i ttyH fary, byl jednou katolík, po druhé pod obojí, tedy vrt- 
kavý z mifj, takže ho hiisirská koiiäistoí- již ani inezí knéze pH- 
jmcmti nechtéla, až Fabiáa Rezek. administrátor zle povedomý, ho 
pHjal zase, ba r. ijOS doätala katolickíl dvorská politika obojet- 
uého kaéze toho mezi koLSistoriáĽy k správe kuežďtva pod obojf- 
VSak ještč tvá rok vyloučca z koasistof-e pro verejné pohoršení. 
Zvoník Doú vysvédčoval, že v zpovédi nanilouval ženy; manželka 
jeho Zuzaua „vyšpebovavši" jeduu milostotct lakovou, vypotičko- 
vala ji verejné z koatela. Jaa tiôiety starec, zmaril dévečku Vor- 
šilu, ševĽtí Trpký z Nepomnka dtern. Nabútíl ji, zatají-li naú, 
dáti li&t pod pečetí fiiroí, že ortdána za niládeniie, jeuž odesel ua 
vojnu; prý tak bude moci mezi lidiui za dobrou bytí jmina. Když 
lid osadaí lál a se bouŕil, že se haed oetresce knéz ten, zavrela 
ho konaistoŕ.") Z téze viny pohnán roku IfíOl pardubický dekan 
Žižkonides, Ženatý Ictitý človek, a takž bylo by Ize uvésti ješté né- 
kteié starší knéze. o jinjch ailadäíc]i proviniJcích nemlufé. *; 
Iílaik'C Lomnický záletnust za hŕích lehdáž až príliš obecný: „Vi- 
díte snad. CO se nyiii v tomto svété deje, Činí... ze Vlachjiskvy 
pŕitelély a v Čechách oheň ^azžeiy. kterýž borí v každém veku 
v riuchovním, avétakém človékn, neb téméť knéží i páni všickni 
Venuši poddáni . . . tuším aiiad také i v Praze toho nekupuji 
draze." *) 

Za Qejhorži — a bobudik i v tehdejší obecné ro;{puätíloaU 
pravzácné zjevy — klademe knéze nymburského Víta a Jana, fi- 
ráŕe podébradského, oba ,pod obojí", kteŕí r. 1573 pi-evlekôe ne 
do svetských satCi vyšli si preš pule a delajíce se úŕedníkeiD a 
piäarem protloukali hospody vesnické a cestou učinili nékolika 
ZĽuakýoi z Pistú násilí.''^ 

Ne mnoho váíilo v dobách ouécii, jesUiže Oíoba duchovní 
ve^la v douiek lelikych pani. Chodili tam verejné lidé urození 
v ŕetezích a podlé nich i knéii.^) Nemoci, jdoucí za takovymi oá- 
vstévamí, oebjly tedy ani u knôžstva nemožný. Na doklad r. Iô79 



I 



I 



') Areb. zem. 0. 5. S4. 

') AkIi. luiBtoitré. R. :09. tS. 

*) Aroh. sem. Opis s &rcib. ItDI. Itaceplif. Xékteré \ifihaáy veliEiA no 
mravnciati fcniSJÍHké o faráH Ekardnvi v Lukavé » Äfaitínavi laruH vo ŽiTiini 
pfívádi Borový v Mudkuví 44. Nemravnou pHlioitii r. 1&15 v T^Doká f«fo 
•bélUoii H v niho]). zeu. iirch. O, S. CA. 213. mpaanou nelee tUikiiuucí. 

*) Knpidovn StMa. Loiniiíck^ i.')90. 

') Aícb. cem Rakop. lí.ll. ««. T« O. 5. 87. DIn aaukrotiiô Eprir^ 
p. BCaruHry podébradikébo Qollicbtt byl to Jan BtTUtiíuvsk;^. 

'J Ajcii. praí. í. lOfit. 4-2a. ZpriÍTa i r. 1602. 



^Kt knťlafey fililn^ I nnpnfildny. 



KcUi 



ilékan Ciccr t Pŕeiticích ud4u arcibiskupovi s .Dcmocí oepo* 
tivou'.'J 

Zcela osamotnélý zdá se býti prípad, Že Itoéz Kinén, jaVoTiy 
.mládenec zle uíithI*. Byl to fiľát na Zderaze Sinccrua Cliocen- 
jgký, o némž r. 1595 konsiatot dolejší píše a£ k clsaH. IVjf má 
let Evonlka, mládence. n když ho chtčly panny odlooditi, ko- 
Stižtém je vyhnal; jcduomu dévčcti ze /áriivosti „ne<^istotu, n»- 
chovavči ji v ústech, vpili mezi oči, protožc se zvoníkem jeho 
inlaviU, 8 jínym dévčetcm i s jeho maU-ŕi o piiliŕSu »e z téze 
príčiny pral; „niffito ťifaci. ktm-iž se nad tŕleín inrtvjm ŕ(kil, dal 
se y hanéní. matce dal pohlavuk. dcéru popadl ta vrkoče, ooy 
jebo za bradu". Když ho kon^íiítoŕ dala du vézeni, cfsaŕi psal, žt; 
iia sebe jiné viny nevf než tu, že se nechce ženiti.*) 

Líe o nechutuýcb tfictiťo sti-Änkách života knéžského uzavŕíti 
S ozDÚmením. že rozptistilusti dut.i'euéliD zpQ&obu v konsistorfcb, 
zvláété v dolejší, mnohem míraéji tre&tány dbžIÍ knéžské man- 
Žclstvf. Knéz Jan z Jjrčan v^tal r. 1573 nevéstku na faru, kdež 
ji EdržOTAl na zlost avé bucliaŕky tak diouho, až sediaci iiomalým 
outokem na faru podniknutým, ni^véstku sebrnli pro sebe. Za to 
farár v dúlejší konaiston znvŕcn. ale kilyŕ. polAžil jidniÍnÍi«tľár.Oľovi 
lipét kop, hned vypuštŕn.'') ToC bývalo obecenstvo leckdy pHs- 
léjží nežil vrchDOňt duchovní. Když sc n* pííiilad roVu llias 
prone^lo. že se v Kouŕimi kn<*K Jan Ltinacius Dotnažlický Hchízi 
g BukaČkou v parkáné, číhala hromada souseáA tak diouho, a^ 
ho polapili a za tyiien potom jLž niicen 3tého7ati se i obce.*) 

H Jiného zpúsolnu hŕichy rozkoänické byly ty, jež vyčítaný kaéž- 

"stvu strao šatstva a zevnéjšfho víezŕení. Knéžf méli se odívatí 

poctivou obdioužnou sukní knézskou, tmavé nebo černe bai-vy; 

sutana ta se udáva v n^jsíaršícb ŕádech kreJĽOvských jiikožto 

áukné ,s dvéma faldy', tcdy stŕídnití ŕasnatá. Dflstojnki knčžžtí 

inčli die ätartpilŕivných ŕádíi « nvykft sutáuy barev jinýoh iiťžli 

ierné. Pred husiiskytn ohľaitrm pjcbaio knéžstvo v léch víceeh. 

^kakže pnpož, ísynody i arcibiskup mňl dost co zakazovati. Papcž 

^nr ŕádft ^.íákovslva svAceného* roku ]3ó5 káže, aby sveceiiy knéz 

Hiníval pleé „s obnačenýma ušliua" a pro nenosení kterikálního 

^fcatu aby na čas byl zbaviin dňchodfl") Arcibiskup Wolfram roku 

1598 zakazuje knéiím Itrátké aukuô a kabátce o mnohých knoflí- 

cicb, jaUéž tehdá nosili šviháci^ a prikazuje tuzc, aby nosili plese.*) 

Synodálni statut z r. 140(i nechce, aby kučžl mčli 5at dvoji burvy, 

natož strakatý. Je vidéti, že po té stráuce tedy hte^ívali, cbtéjíce 



*) Archív ztiiB. OpUy z arclliis. Eman. 1679. 

•) Arr.h. inistoíirZ. R. lOft. U. 

»j Arch. sem. O. ."S. 79. Si. 

•) MuniiAl. kotifiuiský. lG-23. Str. 107. 

*) V privedi Btlkrílio. IňSK, 

•) límler. Vôstnlk L'ŕ. Spol. 1889. a05. 




Kniliii tretí: IIL SpoIeíonwry^mnlTnnRTorSn! 



se vroviiati teh'lejSím modnfm paníĹí-lcdni- Že kaéží cbliibí se 
stMbrnymi a zUtými i hedbávnýmí, že noaí špicaté a nosäté dlouťé 
stŕtívíce, aby se Iíbili ženám, to jini vytýka Milič. ') 

Y tom učídíIo husitské bautí velikou aápi'avu, byť ne na. 
vždy trvalou. Na počátku husitské vojny cbtéli nékteH kaéží no- 
siti so tak jnko laikovč, treba poctivé a skromné. Väak iiyaoda 
ľ. 1421 zakázala, chtfc tomu, aby se knéžf od laíkA šatem liäíll. 
Obifbeu tedy §at odlišný, sukne kočiská tmavá, šerá. Nékdy g& 
zovon husitští koéží šmaliem všickni šerí; Vanék Valeéovský 
v polovici XV. stoleti Učí kiiéze, že ciiodi v aprosliiych kuklicícli 
s klobouky černjmj velikými, "i Brzy po vojnách, již v dobé kľále 
JlHho llaôil se do Cech zase prepych, jenž popadl i knéze, Volal 
jini Rokycaaa, že jsou ženkýlové bez nohavíc, že hrích jest, 
koéK-li v stŕevlékách krátkych, au ukáže holou uohu.') V S.VL 
století, kdy veci uábožeiiské u uás zapletly se pŕibytím protestant- 
stVÄ až do anarchie, byla nemožná véc udržuti knéze v strídmém 
a skroninéni häbtté. Nosi'vali íte pŕemuoäf po svetskú; veUká iíila. 
jest í&k&'tít toho a tudyž i dokladu, že knéží neposlouchall. Jak* 
niiÍÉ vznikla jakás nová móda sebe ueinoudŕejsi^ ten uninu kné& 
ji tnél, a hned tu byly zákazy. Stiéiu v kolleji r. 1,537 pŕlmo káže, 
aby zTláät mladí kneži roucho knéžské DOaili, ') x Bilejov&ký v téi6 
dobé popisuje, kterak uedbanlivi koéží v nmobém pľipodobúují se 
svetským, chodice v sukaich faldovanych, v šubách s vylošky, 
v birytech i v stŕevících „trefné", a kaplán prv sobé z faräŕe prí- 
klad béí-e.^) KousiBtoŕ pod obojf v kouvokaci r. 1Ó40 zaporldá 
knéžfin, aby uenosili birýtkfi gvétskýcb, kloboukíi aksamltových, 
kosili 9 okražím. obuvi a áatu krátkeho, v pantoílícb aby k oltáťv 
DechodÍlÍ-*J 

Svľchu jiudH zmĺnéno o mandátech královských z ľ. IľyM, 
v nicfas äe uaŕízuje koéžím katolickym i podobojtm, aby chodili 
v počestném. diouhém roušo zanechajfce chodili jako svetšlí lidé ■ 
v ňatech rozkošných a bez plešfl.') f 

Když v druhé pfilce XVI. veku vzniklo veliké, skladilé, kraj- 
kové a ekľobové okruží pri kosili, což se tolio duchovní vrcbnoätl 
aazakazovalj ! A niarné, Kdyby uebylo nápisu, nikdy bys ueŕekl, 
že oneu uádberny pán s velikým okružfm, vyobrazený v kutoo- 
Uorském museum, jest kaôkovaky farár Hrdesiua (t lôSäJl R. Iú7t^ 
zaká'/e dolejšf konsistoŕ svým knéžím okružf, ktcráž byla už taiL. 
veliká jako poplužnt kolečka, a práve tčbož roku pŕijde do kou- 



I 



I 



') Meníik. Véstnik Vi. Spoleí, 1890. 3U. 
') VUity yit Winter. Uí-j. brajo. l!02. 
»J Goll. Rokyc, Post C. C Mi " 

knihovne. 

'; Strahovaic. nikop. 40?. 

>) Kronika Bileijovekŕho. 195. Vydánt 1816, 

») Borový. Aku ). lt». 

') Aieb. mlatodri. MiaBJv. fiO. »1. 



na. Iä79. SOS. a Pomínjr Rokye. v 



siatoŕe, k vrchnosti avé tetiy pMmo do ruky, farár z Dobŕichovic, 

Itn má vlaskoti koéili a znamenité otcružf!*) Takovým pľoviDilcäm 
hrozila konsistoŕ žatáŕem a nékterým tniié ntála v slove. Proto 
(dekan v Nebvizdech, ľetr Mohelnický (r. 1595) máje jíti do kon- 
sistoŕe ŕíkal své ktichnŕce: „Dej mi kosili, tu bez obojku, kaQov- 
nickou. musím se b uinii v šatecL srovnati".^) 

Podotknouti jest, že synôd katolícky r. 1605 zapovédél SnCŽ- 
ru DOsiti i plááÉ. Stnél ho vzíti jen v dešti.-') TenÉ z posledm'ch 
EtjduavéjšiĽh zákazu. 

Jíeni pochyby, že mnoho knéží odfvalo se podle príkazu 
(rotQDé i skľovné a eateni toho zpúsohu, jakož dal na phfklaJ 
irál Ferdinand kaplánovi v Lysé (roku 1541*}: dal mu sukui 
tnéžskou, kafcan, kabát a nohavice. — Tení všecek knézôv šat!''} 
inventáŕich kuéžskyeli Čílatl o sukolcb kaéžskych z vlčku, 
sdy z nejhciršílio sukňa, o lacinýĽli kaftanech. o ladných ko- 
Hžích. Tfa odpor tomu všnk čím blfáe k ráué bélohorské, títa 
Jbnéjší knéze nacházíš a tím honoanéjšŕ, ačkoli nádhemí ne- 
Escházejf jtž ani na prahu XVI. stoletr; na príklad knéz Svstomíľ 
Zrftbek (Iŕ-OS) míval kuní šubu drahou, aukni farárskou z vla- 
íltého sukňa, jiné haraaové, kožich též lakovy a čepicl aoboU.*) 
Pozdŕji Dacházime knčzc v šubácb sametových, v kožišich „fcŕta- 
loíjcb*, v kabátech bílých barchauovych a jinych i jen ,popás- 
uÍEh", tedy švibáckjíl), kratiékých v puačochách Tázanycli, v kalí- 
hotich rezaných a premovanýcli. Píše r. l'Jlíí Žalanský; , Okrasu 
knéze má bytí pokora; máť býti od noho vzdiHená všeliká skvost- 
DOst, nádheraost a v rouchu ozdoba, která téchto let tak vzroslla, 
Íb již lehkomyslnost a biňznovstvf svŕta s težkem -vfee k tomu 
> ptidati inSže. Zlatii, stŕibra. perel, dnihélio kameni, damiišku, aksa- 
^L niita má knéz jinýiu zanechali . . . ťekneá, což pak nemá býti 
^M iidný rozdll mezí dekanem, fiiráŕeni n kaplanem? Vseeko soii 
IF koŕii sube rovnf. uechC tedy jeden druhého bledí prevyšovali ne 
f zlatctD, perlaini, prsteny, rotichem, ale svätými ctnostnii, pobožnosti 
1, * " povolaní pracovitosti."*) 

Proti nynéjším názorílm ae postnvuje čítáme-li tak zhusla, 
í( Tcnéži v XV, a v XVI- století chodívali se zbraní. Na cesly 
bWo vňbec dovolene knézi, aby vzal si pro bezpečnost meč nebo 
linon ibrafi. Nie aai vzácen nebyl zjev knéze na silnici. an jede 
lä. koni. opá3ňD jsa. jako človek svetsky, ba vojenaký. Jináč du- 
lihoTni vrchnosti vždy zakazovaly kné/.im zbrane jakoito vec oe- 
pUslušnou. Ale zákazy byly marné. Zvlášte ten lebkomyslny knéz. 



') Rnkojf. aem. arch. O. 5- 232. 

'i X«UUit. ItDÍba. O. 5. 4. 

^ S]raadoii nrchidin«cei. ICOÁ. 193. 

■) Äreb. uislodrL Míbh. é. 16. 8t. 

') Ar«h. mufl. list. t. Hory. 

\ Uitaattf. Ritlitiii o slatehnoati. 144. Ub. 



6B9 



Kniha tŕctf; 111. SpoloJbnský A DirAVn! život knfiti. 



jenž choi]iv«1 na noči)£ toulky a ]iitky, bec zbrauč nikda aeáel. 
Za (loklail )iiiili£ iiifstofariii' ii sv. UavlH, » néiiiž doneslo se do 
koasistoŕe r. 1575, ie chodí v noci „ävčtsky a a kordeai".') 

V bytecli knéžskych iinlextieš za väecken éaa zliraní dost, COi 
OTŠem knéžíin remäže byti výčitkou. 

V jiDJch zphiíľIi nubylo jiniče strau knéžgké zbrane. V Ne- 
mecku zákaz v XVI. stolctl hme se na zákaz a v Itálii v ŠVL vébu 
koéz bez dýky hdí na, kázaní Dešel.^i 

S plešeiui kiiéžakýiiií duchovní vľchiiosri inívaly soažcuí. Pre- 
mnohým knéžítn pred liusttííkýtn obiatetn se uelíbily, a po néoi 
»t«jač tnk. Všickoi nrcibiHkupuvé |iŕmJ dobuu busit^kou naŕizovali 
plese; jáborštf kiiéž( ples zamftli.^) pražéti podrželi, i kuóžf pH 
vojáté ŽUkovo, kaéží Sirotkfi, proholovalj blava. Kdežtci v XV. veko 
mív.'Lli kiieŕ-i pk'š velmi velikou, v XVI. mély konaistoŕe tuhou 
liráci, aby udcžely pH kiiéžícb p)eše, tŕebaié menší. Katolícky 
synôd r. ICUň iiarlďil, aby kuežská pieá nebyla menší tolaru.'j 
Pľolestautštf kueží zvali plľš „cejcht-m" a poŕiniíšky dovedli toho, 
že se knéží pod obojí vjbybali plisši jak mohli pi-es všecky prí- 
kazy a tresty. 

Pravidlo, aby knéží byli bezbradí, prešlo ze starých dub i do 
.XV- stoieti; busitšti knéži se .iiin rídilí. a jen Táborí, na ne qÍc 
ledavs?, bradaté kiieze mťvali. Strán brady v XVI. stolati mí- 
rali kačžf katoličli a husit&tf jakoun volnost. pApežové ráľn 
humauiiitického radí zdobili se vouiíisky. a v kulbách Í obrazecb 
našich vidati knéze z té doby strídavé s bradou i bez iii. 
Arcibiskup .'Vutunín z Mohelnice bradn mel, a pŕcs to slary 
zákonitý obyčej bradu boliti v cirkvi nikdy ncbyl odvolán. Tou 
príčinou ledy nemivali knéíí u nás pro vouay protiveuství, ač 
víme, ž« roku lôSô arcibiskup Medek dal jcduomu faráti dlouhou 
bnidu oholiti iiiLäílué;^) a stejné tak učinila roku Iňlb kon- 
slätoŕ dolej^í fai-áŕi Matéjí Koboutovi 7. Miičínu. pHvftav->i bo vý- 
zuaninoii otňzkou: „S jakými tcií foiisy chodíte?" Odpovédél bíc, 
že veaku n«niá bai-vít-e (bolice) aui lazebuikí^ ale brada musiiu 
býti eĎata,") Konečné eynod katolícky i-oku 1*105 v 9vá usneseni 
pojal (jliiaek o brade volný ten, chce-li kuéz, nechť bradu mi, 
Ale af ji horlivé nepestuje — mfoí se tu bezpoclíyhy »ádly, mastmí 
nebo áviháckým stHlieir. Na rté hornlm ovšem by prr iiiél míli 
pro krev Pane vousiďko pŕistrižené slušné.'') 



■) Rnkop. O. S. Sn-). Zem. arch. 

*) Sclielbl9; Die gule she Zell. 697. 

'j Arch. C. m. illH. 

'1 tíynuit. nrotiiilivec. 130. 

») Bijrový. Meii«k. í»2. 

*) Uukúp. zem. nich. 0. &. fol. 344. 

*) .iiiiltciDiic eam utudiova autnaot". Syaod. arobidiopc. 133. 



Zábivy knéfeki. 



6fi7 



I 



* 



Cbtéjlce dále Ufáti iivot knéžt, nesmime nevšimnoutl aobé, 
ie maozf naklonení byli velmi horlivé ävétským zábavám a krato- 
chvílírti. VyšSÍ knŕistvo zvJášle z rodu urozených rado se oddá- 
valo loväni a vedlo si v tom jako svétšti lidé se zbraní vraždíel- 
Na pHklad probošt zámecké kapituly. Arnošt ŠIejnic, chodil lovit 
8 ročnicemi i iis cizopanské, hž z toho mél r. Iô33 soud » Jio- 
dŕichem Žejdlicem z Senfeldii.') Dvádí sic Poličaasky r. 1613, in 
i Déktery farár, ,ot;ž začoe mši. vybehne sobé v evílání ráno na 
verehce ee psem, jiny se äitéuii na ptáky, a když mají lidé jíti 
do kostela, ao s sítiini a ptáky doiiifl'.") Však zdá au, že obyčajný 
prostý kaéz ualovy takové nesmel často mysliti; vzdyt pri tehdcjšírii 
ponížení a veliké závislosti knéžské rnaobý urozvny pán nadovolil 
knézi bez aebezpečenství ani raka nalapati! R. 1533 vypraruje 
YáTra z Ou\aIu pred komomím soudetn : .Hlídal sem potoku 
u pána (Jiŕíka Dlaaka ze Vchynic), i zaatihl sem bnéze Jana (fa- 
ráŕe v RadešínéJ v potocfch panských, i rekl sem mu: „Knéže 
Jene, proč vy tu raky lapáte? A von vyskočil z potoku, povéďél: 
Badeá ty tak vymlúvati, že já t«be uperu! A já áel séra s tím 
do Ouvalu, neb sem mél rozkázaní od pána^ a povédél sem aou- 
sedflm, i béželi anie, abydune bo jali; a von sie jíti nedal, bránil 
sc, až sme ho pak pŕedaejali, mél šavlj, a vedii sme ho nahoru 
ku pánu." Ze mu suiovč nabili, to povédel jiný svédek. Pak 
mél faráť o uékolik rakú, tehda zajtsté skoro bezceuoyttb, soud 
tt tresL'J 

Ze si osoby iluchovcí pŕes všecky staré i uovéjšť zákony vždy 
rády pohrály v karty, kužalky, koatky, to uelze jíin sjiravedlive 
zazltvati, když v tom drželi miru, jakou jinym kázali. HM ovšem 
jest, vyiftá-U se r. I58f> knezi Joserovi v Cerhovicích, že brál 
kuželky v nedeli až do večera míato nesponi,*) nebo když r. 1579 
Hékau v Jíndŕicbové Hradci za jednu noc probrál sto lolarfi a celý 
vúz desátkú, načež se s kaplauem poprali, až krvaveli.^) 

Velikou rozkoš hledávali knéží vyMÍ a, pokud stačili, tknéžf 
iiižš/ v nemírnŕm jídle x pití. Xa jinéiii inístŕ ukážeme. íe hŕíchem 
obžerstva nakazená byla vsecka tehdejsi dolia, a to mérou, dnea 
k víre nepodobnou. Knéžl po své povinaosti velmi mnoho kázali 
a psali proti tomu, ale veliký počet .jich samých — po našem pŕe- 
svédčtiDÍ vétáiua — oddávali se obecnému proudu a zvyku, ba ne- 
jeden v tom hŕíchu nad laiky daleko pŕerlčil. 

O stole tučnéra, o sýtych postech knéžskýcb, o rozkošných 
krmičkách, o .tuénýcb bŕiäích, aádlem porostlych zašijcích a aty- 
lycb talocfcb' čitá se nejCastéji v gpisech nejvétsích protivnikA 



') Arch. mufl G. a E. 14. En. komôr, soudn. 

') PulifiíiiakJ- Pokuty. IG13. 

^> En. komôr. eoud. G. a. lol, J. 4. 

') Arch. zeni. Opi» i ar^lb. Pároch. lfiä&. 

*1 Tnmte. Bcccpia. 1B79. 



Wml»r; Zi*M rlrlt»vnl v Ctihícb. 





Btí: Itl. SpoloiÍBnBpy ■ ínmviíl 



vší neslŕidniosti — t »pl»ech bratrských. Chelčickj ■) vylíčiir bídu 
chudých ätudeQta, kterí, cbodíce s mošnou s partckami, snáäeji 
velikou pí^uUi s lilad, vykladá, že množí jdou k sUvti knežskému, 
jeo í by se dobre poméli. .Prolož dábel pristupuje k tém lačným 
a psoty plným, aby se pilDČ učili, aby ua svéceoí mohli jíti a na* 
žebíice penéz, «by picš Bobé kúpiti mohli." 

Jtiou-li doklady o koéžském rozkosuétn a nemfničro jfdle na 
vétáíni dfle v spisícb prolívníkQ knéžf husitských a katolíckych, 
proti tomu strán Dťsmírnébo pití jsou všecky všudy prameny 
bratrské, katoUdíé, husitské a soudní tou mérou ploy. že nutí 
badatele k úsudku až príliš obecuéinn. NáklonnoBt pijácká pŕ«d 
husitským prevratera byla v knéžstvu valná; svedla Huaa v postillc 
k výroku o knežském pití, za takové, „ia by toho čtvernohj vól 
iD«učÍail". Proto také prvui aytiodálui usueaení husitské r. 1421 
'uBtanovilo mésíc žaláre, kdyby sc kučz opii auebo vlSbec jen du 
krimy vscl.") Od pobu^ítskýcb dob punovám' Jiŕího ki-ále vzrostem 
blahobytu v aemi trousf se ?,právy o kuéžaké aemíniosti, ktenti; 
v XVI. veku vyatoupila na vrch, na néraž držela se ješté velmi 
dlouho po pŕevratťcli bíloborských. Káravých hlasô o tom sila. 
Z nejpoalednôjšlch Poličansky r. 1613 dí:^> „Mnohý Icnéz majt- 
byli la príklad a za svetlo vsern lidem, a to ješté sveta pohor- 
šuje: oať odbuda mše, sotva ua fare poobéduJĽ, bned do krčmy 
auebo do hospody meú ožralce jde; tu . . . iiemoobo jim aapf-eď 
v jejicb uectnoiitecb a t ueiuravaoäti dá: oni zle mluvi pod 
šprýraem, a knéz jeaté hilŕ; ožraki okolo stolu, po lavicfch honí 
karytouna/) a bnéz pŕes bidlo dŕe kocoura; kiiéz ncjprve chase 
a pitelňm s |)anDoa neb s cizí ženou fl£ tanec začue, po lé a£ 
okolo žeu obcházcje pronilouvä s niui zbytťčué a darcnmé véct, 
pŕidávHJe jim barvy ciheiné na jejich líei." A k tomu jakoby 
v dojilnék df téhož roku ^alauský: „Ach, jaká to obava ned každou 
obavu, když knéz službu Hvatou čídí, oddáva neb kŕtí a z ožrulstvi 
Botva mluvf neb ua nohách stojí; ach, jaká obava téch, kteŕf ráuo 
služby boží kouati intijíce, pred tím treba:* do pĎI noci hodv a 
kvas driíl*") 

Že tytu núrky uej»ou jalové, o tom doleji nSkolik pHkladä. 
Ae pŕíliä vyznačuje dobu a lidi, že r. InSB i dva praeláti hradn 
Pražského, arcidékaa Pelix z Liudy a officiál arcibiskupský, JÍH 
Pootanus, tedy mužovo vysoce postavení a učeul, prišli ua Karl- 
šteJD dosadit dekana a byli v tak opitéu3 /.pÔHohé, že znečistili 
pokoj pnTkrabilv.<>j A Poutanus má jináč povest ve sré straDé 



O PoBĹilIa Chelíickébo. 79. 

*> Diplomat. muB ľalaclc^ Urkund. Beitr%. L 128. 

') Poltuty ľoliéwiitkŕluj. 

•) Karylonn =^korour. bonitl k. ^ vrhnoatl, 

') ŽRlaoBk^ Knitki, o aliiiebnoitt. 13b. 

•) StSmy Čn. VIL 48. 




I 



I 



} 



velmi čestDOU. A také domluvno, kdjí prosí PrachntiCtf r. 1563 
Viléma Rožmlierskéha, aby jiui zBataven byl knéz Blaíiej jenom 
proto, ,ŽB nemá objčeju chodili lio šeiikovnicli domíi*.') Takovy 
bnéis brl jim vzácny 1 

Koéžslvo v jiných zemtch nebylo v tom o níc Upšr. Jest 
smééné flojerano, s jakyni stracheni a ncrari prijímal na pŕíklnri 
bohatý iiiéátan imriniberský Weiiiburg (f 159S) |io?,váiií kanovaíkft 
k hoetiDÄtn; vždy ee bál, aby mu, jsouce v T>nt>ficni o plné kon\t> 
tuze vycvičení, na zdraví nBublfiilí; prj radéjí nepozorované iiléval 
na zem oežii dv sebe.^] 

Proti nestndmosti kuéžstva katolíckeho avcibiskupové bojn- 

valí, jak raohoiice- Roku 15G0 píše arcibiskup farftŕi Janovi dn 

Všenib: .Slovo o vás jest. kterak byste nepŕíkladné živi byli. 

krčem a lebkých osôb jsúce pilnéjsl ncili poviunosti úradu, protn-ž, 

vám pK?ué poroučinní takovýuh veci pŕestati.' ') Tukové zprávy 

nejčastéji docházely od horlivých arcidékanň. Wolfganii, arcidékan 

plzfĎsky, neustával na své knézie žahivati : r. 1&77 píše, že spíklí 

Stí T Plzni pľoti nemu knčží k učilelä a že v néjalíé ^spelunct" 

hrozné pijf s néjakýiui žeuitkýtui,') Také horliví katoličti slecbti- 

cové té doby pomáhali arcihiskcpam reformnvati pijácké tiirfivy 

a jich aáäledky poborälivé. Jau i^taršf Fopel z Lobkovjc udávaie 

knéze svého z fary bystrické, r. Iň7(3 líčí barvaini plnými: „Ve 

dne v ttoci pije, kde ňcjvit chasy, ožralcíi. tu se toulá, pere, bije. 

tak aby mne se lid<^ dcobet ni^oätýrhali, dávno by zabit by], neb 

On nékúho zabil, málo ženského pohlaví v mcäié, aby od néhn 

nijakého pokušení raíti nemuselo, pri veselícb Bvateboích, uej.-a 

pozráo, tance provozuje* . , . ,méš{ané zdejät pro pána Boha pro^ŕ. 

iby jiným duchovDiu) äprávdm opatrení byli. a okoluí Luteráui 

I toho hfttaäovu (hatašiti = poskakovali) radoat uiají a náni kato- 

KlcQiD se posmívají".*) Roku IGIO zavrel arcibiskup knéze ÍŠiruona 

Čenoáka, faráŕe velemínského, velikého pijáka,. u aehot nalezená 

ieoa až dn suiiťi upitá.") Na počátku SVII. století mél Kruralov. 

kde byl laitŕka stred pevného katolictví jižního, na opilé íaráŕe 

ivláštní štéstí. O ťaráí'i vKrunilnvé, Janovi zVicoŕe, pfšer. I(i02 

Pelr Vok z Rožmberba. že mu nel/e nvéhti a|iľávu knéžatva, 

lioiiévadž je „ožľalec" veliký,') a r. IGDl kára Lohelius arcidiakomi 

KiuQiiovskeho, protože tropí svyni opilstvim „scaiidnlum".^) 



■) Rapiiŕ pr»fbatic. V arch- tnus, 
'i Zeitsehr f, KulttirgflBch. I. 56fl. 
*) Arch. semife. Opisy z sfcib. 16(i6. 
•) Tamle. Rftcepta. Iä77. 
'I Tamíe. 157G. 
•) Tatnie, Receptu. IfilO. 
-í TainÍB. 1602. 

') ľamže. Reoept. IftlS. O opilitvl luaíi kn&jatvem katuliok^m vis Bo- 
"■i-vÉho Mcilek. 4ý Bnis lOJ. 



■ 




6fia 



Kniha tfeti: 111. Spolefengk^ h míHvni £ivot Icnfitf. 



Zprávy o uestíídmosti knéžstva podobojích 8 protestactskébo 
J!>ou v XVI. stolutii hustšf DKŽii u knéžstva katolíckeho Již x pŕi- 
4iny lé, že podobojích kneži bjlo vúbec víc. Také niívajf zprávy 
ty na aobé dosti zhusta ráz pončkud príliš široký. Na príklad 
rokli 1550 obviňuje liŕedm'k pardubický Hamza skoio všeckj 
kuéze v dekanáte, že s pohoľšenim béhajl po krčnmch. nékteŕí 
i s kordy, bledajíce svády a rflznice.*! Když r. 1613 zapovédél 
dekan kraje Podbrdského Krištof Kempiue, koéz arc.ibiiäkijpský. 
protestautským či ,podobojíra' faráiäin ve svétn (iékansrvf choditl 
do hospod. vebouŕili ae veickai, a v jich amysle zdicky farár opiv 
se pŕlsel v noci a prôvodera pťed faru cerhovickoii, kde sedel 
Kemp, a khčcl do okeo, že dekan je biŕic! Pri tom zvr] dekana 
„na posvťcent".^) 

Nékterý knéz „podobojí' vynikl v své oestHdmosti zpfisobeni 
zvláätuíiu. Z téťh toLu ueb ouoha uvbdeme na poznanou doby a 
litíl, obyéeJDVch pijiikó lieliych a pomerné nevinných stranou ne- 
chajícť. Ve Vtelué Mélnickém kterys čas r. 1554 byi bnéz Jan 
Mlchlen pozváQ od urozenyth pánil Vlelenských. Pili, ai blízko 
deu byl. Stéží a ne bez úrazu kn^z domfi ae dostal. Vypravuje 
v sonďé komorniin Siniek ze Vtelna:*) .Ráno asi ve dvé hodim'' 
ua den potkal sem se s p. Šlikem a p. Vilénieiu a Janem (ze 
Vtelua), 8. oni mne pojal: s sebou na hm; uhh'dali sme, an kaéz 
Utii prostred svétnlce na zeiui . ■ . i rekl Šlik: Knéže, již sme 
pfiäli, dejtež sni'dati ! A knéz povédél: Dám. co mám. Vzal chléb 
6 sejrcm i poslal po dvakrát pro pivo. Po tom mluvil ke maé 
knér, jak soii nepevuy dvi'ŕe n komory- Uderil v né nnhou. pak 
vzal Tožeä. hodil k almate, i priskočil k té alioaŕe, pŕevrhl ji, 
a byly v oí linice, upadla na nejaké pomyje, a ty se rozlily." 
Do téch pomyjí pairáčel jeden z nrozetiych pánň svélio dvorolho 
blázna. .Potom pan Šlik povédél; Pojdnie k pánu Janovi k vo bé d u. 
a knéže, poj^^te B nami I Když anie minuli kostcl, knéz vzal 
kámen velkej a pobídl p. SlJka házĽli. i házell spolu. Potom sme 
šli pŕedse k vobédu ... a když dali jahody ŕcrny po stole, prosil 
pána hlika za peufze a on vvňal jakys méehýŕ, bylo v ném okolo 
kopy,, a dal mu jej. » knéz ŕekl nékoJikrát, aby mu jej dosypal. 
Pan Šlik nabrfll técb jahôd, dosypal mu jej plnej, Knéz pak zdal 
ten méchýr, až z oého ty jahody teUly, pak jej sobé vstrčil za 
Ďadry; v tom inel píti spolu a panem Vilímem i dobyl toho mé- 
chjíä zňader. vhodil jej do skleníce, velel píti pánu Vilímovi, a 
pan Vilím ŕekl: Knéže. já z takovej nečistoty nepím. ueb nejsem 
sviué. I uhlida! potom_ knéz Petra, ktery učí pachoiaia páné Vte- 
leaského, i žádal p. t^lika, aby mu uatnhl púl brady, aub inél 



') LiBCúf pernitein. S. i. eti. ilmeMta. 

'i Arclí. určil). Opis v eemsk, Kecept*. 1613. 

') Rd. komôr, souclu. 18. fol, 62. 6U. 



P^^rlUri nestíidoioít. 

Hlouhou bradu, a ten P«tr hájil se. nechtél k tomu svolit, a pan 
Šlik povi'ítéi: Knftže, jeho |tfi! a tvy taký pftil I natŕihl obéma 
po pili brade i néco na hlavé knézi;*).. , Pan Jan Vtelenský 
spolehl na sfétiii, spal a mél kosili DatľžcDU, pan Šlik sáhi k aému 
pŕes Rtill, roztrhl mu tu kosili (iáí, a knéz eáhl taký, roztrhl mu 
Btu kosili opét dal. Potom matka páné Vtelenského vystoupila aa 
'liľsodu, ŕíkla: Milej Bože & vami! Proč ste se dali. knéže Jene. 
slŕihati? A on j( dal za odpoveď: MiU patif. dobre jesl, když 

I»ott mi jen m . . . zúitalyl Potom knéz chodil s tyčí jakoby koecht, 
mluvil: Dejte ho, dejte ho ješte, aC se ho napím do yóIp!" 
Tfm budiž nechutného obrazu dosti. Je to poučoý kousek 
í oné doby rozpustilé; olevini se nám tu žlcchlická domáci be- 
íeda opila, s pozorujeme, že kučz^ veda tu hlavni glovo, oa konec 
mlchází nejen spit do iieroÄuniu, ale i na tele zohavený. Ä smutné 
íajíinavá včc. že dotčťné znhavenl iifuí ojeilínélé. Roku 1612 též 
LadTÍk Bťzdr'jžickj z Kolovrat mi Tyué Hrochove dal opilého 
kaéze Matéje Krokvinoväkčho uholiti, pročež v soudé zemsk«ni 
íalován, že úrad apoštolský zlehčil.") 

Kteŕf farárove chodili do krčem. mezi obec apíjet se, nej- 

Ičastéji pohoršení päsobívaii oemoudrym bovorem a zpévem. U, 1574 
iresce kousistoŕ podoboji faráŕe klecaaského Zikmunda, že cbodi 
ineii „ožralce* a v krčmách „fabule rozpráví-.^) Dve leta pred 
Um niusíl 10 kop pokuty dáti pro touž vec Jan. farár z Jirčau. 
jeni brzy potom zase vinen, že drží äenk na fare a že opilý jaa 

Évylil u oltáre z kalicha. ') Kdjs kolem r. 1592 niusil úŕedné na 
Tadnlm donté srovnán byti dekan ausický, knéz Nikodem Bílsky, 
poné?adž ^pŕi kvasu podnapilém" téžce urazil Matouse Kopisnu 
a ženu jeho-'] Roku 1595 udán u arcibiskupa dekan z Nehvízd, 
knéí Petľ, že ,b larynémi yo krčmách zpísá a ŕiká, kdyby chtét 
lé víi-y podjednou hejti, že by v jiném perí bjl a dávuo na aksamii 
iedal; o arcibiskupovi pry ŕíká, že jest korbelaŕ, rad že pije, i že 
Isosikáŕ."") 

I Zvláštni zpúsob dotŕftí se k pití mfval protestantský faráť 

Hirš v Trutnové (kolem r. I568J; Chodil pijet ae šestinedélkami. 
tiávaje za aebe platiti. a pri lom v&dl si tak neniírné, že ne bez 
pííítuy zovoa bo paméti mestské „bibastikuä*,') Farár na Zbeéoé, 



\ 



') Petr súm vyprÄvaje o lom v sondfi: „EaÍ2 ptoAÍI mne, abych ma po- 
luolil blilzníti, » já sem povSd^, jiMi ly bláznem a bláiDlS-ii, jii blá&oem 
S'íili iiechcí; » y tom jest prosil kiiŕi p. Štika, aby tniiô púl braiiy UBtMbl .• 
i*tciD fekl knČKÍ: Knéie. uťvíA, znč, piosiS!" tul, 6ď. tatiižo. 

'I Se<ilílŕek. Hrady. I. 215. 

'I Kd kansint. B II. ful. lU. Arch. i«iii. 

'1 Arcb zem, 0. 5. 88. ČiaCil se tlia, íe dfaln, na níi Brátoat vyliU. 
P»W B obriiil. 

') Knilis sQiická x r. l&Se. fol. 38. 

' Arch. urcib, Becopl. 1595. Opis v zem 

't tlQrw], Cbronik. 351. Traatenau Lippert. 69. 





682 



Enilia ifulí: Itl. Spolt;čeiisk>^ h mrivnl Sirôt kuHíf. 



Vít Žatecltý, opÍv se bvval velmi bouHivj. Roku 1591 žaluje 
dčkan rnkovnicky JiŕíBudiQäký proboštu kapitoly zámecké Petrovi 
7. Lindy a PoittaDovi, tetidit dekanovi téze kapituly, že pŕeplniv »e 
po äeokovaícb doniech silDými nápoji, vadí se, v noci na krcbové 
z riičiiice stríli, skrze nezjíň'íobiié Ľhováiií prý již po dvakráte 
k tttiuéeijí pŕišel, ii Rokycan nejakého faráŕe škodné ranii. v lU- 
knvQÍĽe na dékäDstTÍ v noci bezdék se ontkal k bospodyui a k če- 
ládce ženské n potom je vst-cky ua poctjvoaii n»ŕekauv koupil tri 
libry HvfčeJi, aby je jiiui kat pálil, ie nm aáin dríeti bude.') A íe 
i rakovDíčtí konšelé pod oboji pomohli svéiuu dekanovi žalovali 
im kiiftze podoliojího ti praelátô katolickjťh, je vidéti. kteraky 
biiév u nich svými oezbednosLnii vzbudil. 

Nékterý knéz nvzŕízeaé zpitý vedl íá jako ztŕešténé blázuisko. 
O Zikmundovi Jebóátkovi, farári v Budči, vypravuje se r. 1565 v koo- 
sistoH, že je ožralec a pri tom že chová se jako blázen,'*) a dé- 
kuiiovi berouDskému, Martinúvi, r. Ifi02 do oči vyčitala konsiston 
.líyvše vy na Mélníce, mŕtvym jsie se dŕsliili, hrany sobé ste zvo- 
nici dali, varbaníku na varbany hráti, do kostela se dali tiisti, což 
proti pánu Bohu a liobrym lideni jest, sobé i nátu posmécli ue- 
iiialy diláte, když se užfráte.* ^) 

Koéz SiQceru3 Choceuský, farár na Zderaze v Fráze, opiv se 
ľ. 1595 v maaopusté, privedl ai ua faru jiué opilce, dvéŕe vysekal, 
kuchárku porazil, šlapal po nť, obnažil ji a sám již nemoha, po- 
roučťl jiuym. aby ji bili.*) Souvékovec jebo Valeutiu Závodsky. 
Ztí VsBtflt farár, spiv se v Praze r. 1598 pribéhl do židovského 
larmarku, udélal bouŕ; svrhl plášť se sebe volaje na liii: Mil4 
cbásko, tlucte a perle! Židé utlkali, zavíraii se- Ale na konec 
K(iá se, že pŕece byl vfc bit než rozdal.') Svrchu fečeuý pastor 
Hirfl v Ttutnové, opiv se jedenkrát r. l.ôtíS, ptihnal se do ékoly 
s lakovým vzt^kem, ie nčilel vysktičil oknem, aby nebyl zabii, 
pak vylitl knéz s tesákeni na bŕbttov a tu rozsekal ŠĽOtyŕí nos; 
když ho zavreli oa véž, zatarasil se, aby k nemu nemohli, a 
bňzel kamením na lidi do brány jdouci a skákal v kosili po okne 
jako pošctily. Konečné ho néjak upokojili a vydavée rou o po- 
Ľtivém a pékném chovám* vysvedčení, Tiutnovští zbavili se ho.") 

Velmi nepekný pohled poskytl roku IiiOl opily farár Šimon 
Galleryt z Dmžce gedlákäm v Žehrovicích, Než se zpil. hrá) 
s nimi „v koule do placu", potom sepral se s panem Vartovským 
i Varty o kuchárku, pH čemž oba qb zem padlí; knéz pánovi 
nadal kluktl, lotrH, viselcft panských a trikrát za sebou pankartA; 



■I £opi^ rakDV. r. U90. Arcti, rakov, 

') Aroh. zem. Opii 2 ardh, lfi65. 

■j Ku. koii.iiBt, v arch. roudnic. 169. 

•) Arob. mialuclrí. R. 109. 14. 

*1 Arcti. zem. Opis z xrcib. Hece{it. l&Sä. 

•> HUtlel. Cbronik. 187. 



PoborŠIivá n«>lHdn]0«t 



6<3 



\i na koaťc vsadili ho ^icdláci opil6bo d& kfió, a drži'ce bo knždý 
^t jtídné strany, duveclli bo n Daniábáuím domú do Družcu, ') Také 
neize DCtiniti z vclikébo poborsenf kaéze ľoláka od sr. Jiljf. 
kterj r. 1603 jeslé s jsdaíra k pitce s rozpuBlilými panlnii praž- 
f-kjmi prizval si školni žáky, aby jim zplvali.'} Jedna z mésfaDek 
iropila pŕede všemi □eobydieJDoii ceiítydatost — a kaéií ae smáli. 
A CO zAčkové? Knéz Tomáš Sobéslavsky, obojetDík, jejž katoličtí 

tpánl v léákém race 1609 dosadili na zlosl protesíantskych stavň 
ra poslušného admÍDistnítoľa církve pod obojí, opiv se na Slo- 
rxnech v kláätere nejcdťiikrát vybibul na bŕbítov a tu .se válel 

ta odkrvvii".") 
Z nesth'duijcb knéžf nejtíže vínni vídf se býti ti, kteŕl pro svou 
váéeii znuvažovali nebo i zanndbávali služebaosti boží. V osvĎdčeuí 
lírrttrské Jednoty ťtcme. že jedea z knéži kališujch pri oddavclch pru 

Íopilost nedovedl mluviti, jiny prý nenioha pri tom výkonu na uohách 
jttáti, musil býti pŕivázáa k sloupu a tu „prskal co kozel".') Ale 
snáme i určité osoby 1 Z téch byl na príklad furár domašínský Pavel, 
jeož r. 1574 upisuje ae v kouaiston dolejší, že, máje konati boho- 
službu, zauechá. opilstva.") Smutný zápis I Nehodný byl knéz Josef. 
farár v Ccrbovicích. natéhož r. 15^5 konšelé žalují, že .za ceiý púst 
viední dni nesloužil ani salve; sedel prý v bospodé až k svetu'.*) 

INade väecky knéze tou nekalou príčinou daleko vynikal Staui- 
slftv Pražský, pŕijmenfm Pedelli. Co do víry byl obojetník, jeni pro 
utitek »vfij činil se oékdy katolíkem, jindy podobojím.'^) Ŕ. 1590 
ŕalujf naii hejtmaau na Lyaé Kostouilatští, u nichž faráŕoval, i--- 
.s kuťhaŕkoQ po krčmách chodí, pH čeuiž za vlasy že čisté pŕirváui 
nékdy trpéti musí; po rynkn sem tam uiralý so toulá., a kuchárka za 
uím ; když niaje nám nedélnfho času slovem božím stoužltl, bud^ 
žráti v krčme do sveta tdo sluuce) v sobotu na uedéli; teprva když 
Hr zvoní, na faru z krčmy užralý jde. raite povážili, jak s vecmi 
iíOŽÍmi zacházeti má'.*) O témž nehodném knézí, když foráŕeiu 

§byl ve Vtelné, r. IGOi) Mikuláš Vtelensky ze Vtelua dáva arci- 
biskupovi zprävu, že kázal, jsa dočista opilý, a dokladá: „Jaký 
pak tehdáž kázáaf jeho bylo, to každý ľOzumay anadno souditi 
inftíe.**) Je patrao. že ^e za 13 let Pedelli uic nepolepšil. Roku 
1610, když 36 byl doatal do Nové Lysé. tropil tak z!e, že konäelé 

Í*) Ärcb. zem. Opisy z arcib. IfiOl. Beceptn. 
») Aicb. prni. ô. 1067. 13- 
') Tamle. Recepta t r. 1575, 1S98. 
•) Osvedčení. Jednoty z r. 1B58. 
*) Kn. arch. zoui, O. 5. lôfi. 
•) Arcli, HrciU. PurocJi. IňBS, Opis t zem. 
'í Roku 1686 ŕetli jsine ho meEi bakalári prni- iiniver»tty. Hájil (hesi: 
Ulniiii liter&rum itiidin aint necesanriK eccIneiHe Dei H reiputiliciio. Kukop. 
Bydžovskéliii v Lul>k.uviclLá kuibuvDČ v Praze ťol. (261). 
*) AtcU. Kem. Opis z arcib. Uocepta. ]5ä(!. 
*) Immit. Eioanut ItíOlrf. 




6^1 



Kniha tfetii Lil. Spole^ensb^ a mrMvni tívot kii4žl. 



,se uráčili společaé a snesli" vybnati bo. Píší o tom arcibisku- 
povi téžce aesowce, že knez ten jest porád v hospodé a „když jde 
ilomii upitej, aeéauujfc íecského pohlaví, leda kde& na ulici blle 
doé necudné se chovd., aao též mnohdykrátt;, majfce kŕcst sv. 
vykoaati, a osoby k stavu manželskému potvrzovati, tak stŕízUvý 
býva, že nemftže zuáti a védéti, co b/ mél promlouvali". 

Z tobo cáŕku se čiätil arcibiskupovi Stanislav Pedcllí podiraé 
lakto. Ptý jde do hoapody, jen když bo volajť, kdyby mezi oé 
neée), byl by pvy o nékterou kopu ziätnčiäl, v hospodé ho sacují; 
liŕfvf bez podnetu prý uehoŕí; ro/.hoéval prý ae s ntmi, protožť 
luu troupoveky do piva plili a ritiali; konečné, aby pry arcibiskupa 
udobril, slibuje, Ée bude vždy katolík tímský.'J 

Byli knéži nékteŕí tak neatHdmf, áe se upili do smrti. Z tpch 
□a príklad jest Ondrej, farňt v Ranné a Hiinska, jenž r. 1572 
vyjiudil duši v krčme po nesinfrném pití.*) Byli knéží, že pitím 
86 zmrzačiváe, stonali celým télem a zvlášté na moeek. Konsistoi" 
dolejšf volá r. 1575 farára sv.-haštalského .(ana, ,aby zanechal 
vopilstvf, ponévndž má mdäou hlavu, mdlj bla» a reč", tak ie 
vzeéla HlížRost nékterých, že ho sly&eti nemohou. Odpovédčl, že 
niÁ .rýmu a flns, a dokurii toho nevyčistí, že neraftž pi'ostranoé 
iniluviú".^) Holičtf vzkazují roku 1.597 arcibiskupovi, že Demohoa 
^íeho knozc Adolfa z Bohdanče pŕijmouti, ponévadž jest „od pána 
Róba dlouhou nemocí, ktcrouž tuk z silných uápojA dostal, na 
dfle a& reči, též i na zdraví rukou a ooh velice poražeQ'.^^ Roku 
1561 prosí kapitola zámeckň arcikuížete, aby kázal dáti knéze 
.Úrsina do kláátera ktadrubskébo, kdez by mu dávali píti jen 
l^vodu: stŕizlivý prý mohl by bytí s prospéchem i v kázáuf, jak 
víno nebo pivo pije, sära pri sobé neuf a ,^ melancholika jeho se 
hne'".^) Knéz Volinský zapsal aám o aobé: .K velikému ueätéstí 
D roku tohoto (1623) pŕi&el néco z opilosti, néco z hnevu mezi 
soldaty a a nimi pies 27 mil až ke Ubu sem putoval, z&atával 
spiQ ä nimi 12 nťdél; všecken Eťiu pošetUý zastával, málo-li sem 
86 ex počulo Medusae uejbláznivŕjélho nápoje napil". Ä když 
7. tabového deliria m vyhojil, knez ten nepniepäil se, nepohnuln 
jlm ani žena ani deti; i potom vždy eobé s chuti zapisoval datnm, 
kdy se byl znovu opil.*) 

Pohrlchn byli bnéži, kleŕí se také páleným apíjeli. Petr, 
pŕevor maltánskÝ pod retézeíu v Praze, roku lÓOO sám pŕišet do 
konsiätoŕti do]ejäí žalovat na Jana Cikáuu, dekana pŕfbramskčho. 



'í Tamže. 1610. 

') Adúiuek. Chradiio. S^. 

») Kn. leoi. iirch. 0. 6. foL 2&6. 

*) ATch. zem. Ópia z arcib. Ruce]>t«. 159S.? 

») Boruvý. Akbv, 11. 302. 

') Une. bibl. 17. A. 16. 



Iíe se opfjí pálsDýtn. K tomu odpovédel kočz jen to, že nemá oač 
kvasiti fl. neliude li lépe opuireu, iv z hry uieče. Tyž Cíkáu, když 
M spil, obcoval 8 rasy, ŕtkaje, že jsou lidé jako jiní.'i 

Veda o tehdejší obecné nemírnosli v pití. kteréž nedovedli 
premnoží knéžl starší a vy^ší nikterak odolati, kdQ2 by se po- 

I«ÍTOval, Čte-li v prameueĽb, že také kaplaué Dékteŕí tou slabostí 
se provjňovali. Nékteré pŕivederae za doklad. Roku 15ŕ»8 písi Nym- 
burstf do konsisto!'e. že maj! kaplána JaUuba Kolínskeho, jemuž 
)»omobli fa Bvčceoí v Benátkäcti; slibovat prý. že bude poboža^; 
ale teď .opiUtviin DtiäiiiíroyiQ a Hezbedaýiii neaialé na tsobé po- 
horžBiií v cirkvi naši dáva, neb neioliko na fare tajné to činí, ale 
i do ŠCDkovnich domú vcbázf a tam 3e tak nad miru upiji. že Jej 
(tdtud anebo véiti, anebo nésti musejí. což jest lideiii na nemalé 

• poboršenf, že tjprávce duši lidských tak zlého príkladu je.ít, a toho 
jest se v mésté našem z& paméti ]íd<(ké uíkda nťpŕiliodilo'*. ŽÁ- 
dají za jiDébo.") Roku lôíj8 podávaji praeláti pražstí ardbisku- 
povi zprávu o .vikári" Vítovi v Plzni, že pil po tri doi a nod 
a pak utekl.^> K. 1572 inusil zapsati se knéz Lelka v konsistoh 
dolejší pod rukojménii, že bude patera poaloucbaii a se neoží* 
Bratí.') Nn kaplána Jakuba od sv. Jindŕicba žaluje r. 1574 farár, 
'^ic se bauebné opijl;''! o svém kaplánovi Albrechtovi touií farár 
s vatošté pánsky Vácslav rok potom, že pil s uČiteli ve Vráovicích 

I Lak tuie, až ho ráno našli, au pŕeii školou leží opilý.") 
O kaplánovi Absolónovi v Hradci Králové vypravuje se roku 
1593, ie opíjel se „páleným" a pri tom tropil výtržnosti i pred 
íétmi ve škole. 'J Zdarné kaplany raiH farár v Tyoé Petr Vojak 
r. 1601; žaluje na jednoho, „že divných akcentfi v zpívání až 
hanba požíva, z kostela utíká"; a druhy, že se „užírá páleným a 
haed po 10. hodine z fary vycbází. pravíc, že musí k žene jlti, 
i« pracuje k díteti". Farári dala konsistoŕ právo, aby oba kaplany 
zavrel, ľabricia. tak &lu] oaen milovník koŕallty, pŕinuUla k zá- 
pisu, že dá pokuty 5 kop, kdykoli se páleuým äpíje.") A konečné 
—^predstavíme ze 3?é abíľky jt;äté jediioho kaplaua, o némž vzka- 
Ksuje r. 1014 arcibiskupovi arcidékan krumlovíiký Lariäeb, že bo 
21 tti a Tíce let nevidel ani jednou strízlivého. Ondy pry kŕiČel 
na htbitové: Botts ílerr Gott scheodt, warum hat mich Gott zue 
eincni Mcnsch erscbaSeo uod nicbc ?-\xe eiaer Sau!* Slul Tomáš 
Judicis.') 




*) Ea. koDsistor. roudnio, &rcb. 1. 

') Arcb. oymb. Kopíál z r. l&bG. fol. 80. 81. 

*l Aicb. zvva. 0|>ÍB z nrcib. Parooh. 1&&S. 

*) Bukup. sem. arcb. U. 5. 42. 

*) Arch. zem. Kak O. b. 1T4. 

•j TMaie. 'i&l. 

■) Sflsŕ. firadeo. 302. 

"1 Kd. feonai§t. v routln. arch. 40. ňl. 

*j Arch. Kem. Opisy z arcib. Recepi. 1614. 



«$6 



Knilu tfetl: III. Společfinský k mr&VBl život knfiä. 



Z verejných pUek Destridmých mívftl nejedca kačz ško(]u oa 
sré vážnosti. Ctoucf všiml sobé, že jednomu sprostí lidé pHli 
T sklenici, jiny že byl pobanén hrubými slovy, tretí rváo. Protož 
moiidŕe uahzavaly konaistoŕe ode dávnu. a.by koéz s laiky neseda] 
v krčraé. Čeho byli schopoi suvoví lídé vLdouci kuéze opilého. 
o tom Dejdomluvaéjšf doklad vypracuje dekan podébraduky Jau 
r. 1596 o koézi Adamovi. Toho popadli ŕezuíci v Nymburce, hoblo- 
vali jim po atole, a vJoživš« ho do truk, roztrhali ua ném reve- 
rendu, z které sobé nakouec nastŕibali pinet Qa klobouky.') 

K našim knéžlni, kteŕf mell šitodu z opilstva krčeraoého, bodtež 
pn[>ojeiiÍ pro celkový ohraz i knéíí cÍíÍ, príchozí do Prahy. Byli 
tu dva mnläi ze Siuaie, Josafat Archia.pas a Metesio; prišli roku 
1610 do Prahy sbírat príspevky na východní kŕestany; Auastasius 
s'íiral na mater svou v Turcícb véznénou. Ľbytovali ae na Malém 
rynečku v Praze a ta se spili jednobo večera tuze. Sedíce venku 
Da kládé se zdejsími remcslníky hrali ua loutnu a popadše ženy 
pro pivo v noci chodfci. tanfíili po rynečku velmi pohoršlivé, aá 
se jini ženy samy vydŕely a zntíkaly. Když bjU uejveselejšf, pHšcl 
mczi né knéz pohky Pavel, jeni také jaa apit, rorďával pražskému 
obeceustvu nočnfuiu korale. Naposled si všickni pŕipíjeli, riikama 
šermovali. Když se vyspali z opitého večera, s žalosti poznali, že 
jsou. okradeai. Jicb veselý společnik, korintský Ŕek Anastasius 
Kalopulus, s nímž se po vlásku b»vili, okraden o liH dukátS. 
Se svou ztrátou a žalostí dostali se na sond, vinice bospodäŕe, 
Q néhož bydlili, ale pochybajeme, Že ľo vysoudili.") 

Často byli knéží v hoapodách biti. Nékteré ukážeme. Knéz 
Jiŕík Eliáä, nékdy fiiráŕ v Radotíné, žaluje roku 1662 pražskému 
soudu, íe v domé Hadovíc v Praze byl od Lukše Salatnouua a 
KateHny manželky jebo zbit a okrvaveu, ježto uevf proč a zač; 
prý aiikni s neho strhli, po blátč šmýkali. Odpovéd ua to dana. 
2e byl opily, házel po Kateŕiné kouvief a nadával jf tlst. Proto 
byl biť) Knéz Jan Facilis. farái' u sv. Michala, byl r. I57;> velmi 
ztliičen od Jana Kobiše z Bytišky v bo^podé, a když se doätali 
na soud, ješté tu Kobiš koézi vynadal .prskavcíiv'.'') Knéz Pavel. 
farár sazavský, když se dali r. Ió7ô v bospodé v tanec, jsa spit 
rozkrídlil ruce k dcerce ryclitáŕové, jakoby chtél s ni tančiti. e 
hned dostal od jakéhos neurvalce Koptise veliký pohlavek.*) 
O kapkuovi malostranském Jakuboví etojí r. 1575 peáno, že sc 
o Veliký pátek opil Jako hovado" a v krímé již dvakrát íebj 
bo byli zabili ,jako sediaci onoko vlka'.*'j Ií. 1612 odsouzen do 



') Ärcb. Eeni. Opier ^ arcib. Recept 15%. 

•) Areh. praž, i. IWT. 299. 

') AkIi. pr.£. e. !Í90 íiilí'. 

*) Biikup. £«iu. a.rch. O. 5 801. 

») Tamlo. 291. 

'; Arcb. setu. finkop. 0. &. SIS. 



Hády na čtyH ueJéle na Kaňku lazebnický tovan'š, ic nekŕe- 
aÍAD&ky xbil kaplaua Núrobeigera.') 

I doceia o život prišel néktery knéE pitkou krčemnou. Roko 
1470 jsou v praiiietiťch zapsány dsé vraždy najednou. Jedné do- 
;ustil se libocbovicky soused Jan Kurz, a ?.e bvl asi kaftic fitico 
umrtí svou. odsouzep vrali z rozkazu kaioltckébo admiDÍ»trátora 
Uuuše z kolovrat pouiie k clrkevnlmu pokání: mčl slÄtí do |)áäu 
Dbnai^en trikrát u kostela. do kontela neäiiiél až za tri leta, po- 
Estiťi 30 mél a modjiti deuoé 70 otčenágQ a /.drávasú, 7 véŕim 
^v Boba. Dľuhý vníh kuéžský byl JiodHch ze Švaraberka; rýž ad- 
ministrátor svrchupsany vyi-ťkl, ŕ,e by jedioy pápež mohl vrahovi 
Íodpustiti. ale že stalo se v hospodé, kamž kierikové choditi nc- 
mají, a kromé toho že dat klerik ptičinu hrou a lánfm; i pvotož 
Dfdit odpyká vinu svou jedním zlatým ulierakým na koatel sv.- 
S'ftaky, librou vosku, bos aí 8« svécí v nedeli jde 3 proccssí okolo 
Irostela s knéžími a kleče aC poslouchá olticiiiiii.^) 
V'^XVI. veku jsou prípady kuéiské vraždy vKácnéjšI; alu pŕi- 
háxejf se pŕec. Roku lóňS píše král do Moravy, ie Jun Šašovský 
íabil Václava, farái-e tišĎovského, a ,žo mu toho mordu lelice 
nebude váiitl"/) Padouéská vražda stala se r, 1576. Zabit farár 
v Svojéíné, knčz Ondŕťj, od seiäláka. Vyšli epoiu v dobré vfili 
pro desátky. Když vybrali, vešli do krčoiy a iiráli v kuželky. Pak 
sti začali spolu hádati o Husa. Kuéz, máje bezpOc;byby již hlavu 
vípitou, dal sedlákovi tri polilavky se slovy, „aby mlčal s tím, že 
tomu Derozuioil* Sedlák za to zsekal bo do amrti; sekyrou fal ho 
v hlavu, až mu mozek vytekl; „v boku raél ránu, až mu i plíce 
a játry vyblldaly"; byl ješté 9 dní živ. Vrali popraven ve Stríbŕe.") 
K V faospodských pračkácb ovšem také kné^i rozdali néktt^rou 
^P' téžkou ránu. R. 1574 zavŕen místofarár sv.-havclský, kuéz Petr, 
Bpoaévadž nijakému jtrcbáí-i, a níinž popijel v společnosti, ,.ruku 
^nťal".*) Farár v Byslfici Jan r. 1575 uťal jednomu v hospodé noa.*) 
VéUÍ kus dovedl r, 1599 farár ve Zdicích Jakub. Uaedl v kréme 
r* nčitelem. jemuž ŕekl. chtéje v karty hráti: ,l!ektoie, pohrejme!" 
Vtom nejaký Nŕmec jim karty sebral, z toho rvačka, a „pa d farár 
lobo Nemce čckanem prostrčil*. Prea to, že Nemec byl čeledín 
povéatného u cíaai';ikého dvora Rumpfa, kuéz dal za neho jen 10 
tolarfl ,dle smiouvy a nebožlíkem".") O vítézných rvačkáoh knéž- 

(') FomalU kaflkovsk^. 114. Arcb. seta. 
■í) Diptomatíf mne. 1470. 
») Miídiv. e. 60. «77. Arch. tnístodrž. 
•1 Ärch. lem. (Ipisy z awib. Rcoept. 1676. 
*) Rukop. íem. arch. O. 5. 2ii6. 
•) Tamže. S34. 
*) Arvh. zem. Opis z arcibí«. ir)99. Jiné pFCklndy. ie knéíE bf}eli Mi, čtt 
rukop. O. 5. 53. v zem. arch, a v B. II a v Borového Medkovj Btr. 60. 
&1 , káeí TypravDJe ae i u kapitnlníto ticliidialtunoví Folixovi z Lindy, to 
jil žŕiiskou H puk skrjiviil »«. 





SK Knilm tfeCi: III. Společennk^ a iiiruvol iivot knesi. 

Bkých se sedlAby neotesané veršuje Lom oický r. 1588: „Y krčmS 
pŕes |)flIooĽÍ aedá, zerve se rovué s atidláky jakoby byl chlap ne- 
jaký, pHjda do farntho domu, nvul nie zpAsobny k tomu, aby mel 
liOraa Hkati, bude do neSporu s[iiti".') 

Na kanec neizc nepŕipomcnouti, že množí kaéží mívali ze 
svého pijáctva a nechovaní i tu škodu, že jim poslucháči odpírali 
desátk)'. Vime sie, f.e k placeal desáikú tnáLo kdo si; mél úcbotné, 
nie pri opilém a nedbalém knézi luéti aspoň d&vod, proti némuz 
kučz nie nepotídil. Pŕíbramsky dčkan Jiŕí Ŕeóický na pťiklatl 
liŕijde r. 1575 žalovat do konsistoŕe dolejší, „žť luu desátkové 
téžce vycházejí", k čemož konsisloŕ stručné v odvet dčU, že .pri- 
ťiiiy k loinu dáva sám zvláäté, že cepy často avétí". A s tím byl 
odbyt.") 

Cas, abychom otevfeii v živobytí knéžském listy pŕívétivéjší. 
Jftko knežf v nekterých siabostech nedovedli odolati obecnému 
]ŕrouda tehdejäf bujné doby. taki^ stejné znáti na koéžich srdečnoa 
upŕfaino^t ii dobrotu srdce, kterouž väecka dobu 8tnrá vyniká. CoŽ 
dobré trdctí luél farár v Iíniišovicích Aniorphusl Byv již kolikrál 
okradea, cliyEil náhie r. l.'JTfi zlodéje ve své komore. Páni uznali, 
ie zIoHé} je paanťc škodný a bodeu vyblazeoi: nie knéx ho utra- 
nti nedal, pry, nechtéje tou smrtí ohtížiti Bvédoml své^) Tot v dobé. 
kde obecným bylf> zvykeni. véáetl zlodeje i jeo pro kousíček že- 
pŕíhoda vytknutí hodná. 

Mŕkknst a dobrotn kuéží ncjzŕejméjí postihnouti Ize t käiaf- 
tech, v oichž koéz^ máje rozloučeoí duäe s télem na očích, oie- 
vŕel všecku s von duši. Budiž véŕetio na slovo, že málo ktfr)' 
käaft, aby v ném nebyl srdečný odkaz pŕtbuzDýta, pŕátclúm. douro- 
diacäm, sluhám, chudým žákám, kostelu nebo zádu&f. DokladEi 
iielzu avésti pro jich velikou silu. ííavadíme jen o aékwry za- 
jíniavéjáí. 

Na pHklad jak ušlechtile jevi se v posledníin Bvém poŕízeof <) 
r. 1529 Vikiorfu, farár v prazakém Tyué. Václav Ékoda na .\lél- 
iifce dlužiin mu 2H kop, ale „že je»t mi dobrodioi činil, posflaje 
nókdy néco k jidlu a k pití. odpoušllm mu ô kop**: näpudobiič 
odpustil též jínym, mezi uimiž zapsáu Vá.clav, škotul rukior v Lito* 
méricich. I)luh jeden obrátiti kázal na mŕíe železnou v Tyué pml 
veliký oltár. Do Roudiiice nu opravu kosiela odkazu)*! vsecky 
dluby Itouduicauú, ,ač jsou ke mne nékteŕí neupi'íuiné äe vhoyuli, 
uecbt QtíDÍ zlé za zlé*. Jedoé žeoé z Itoudníce vyplatil ze ŤAát 
koralový páter zasuvený ve 2 kopách, aby ae jí .neprostál". Hro- 
madu tlustych grošCt odkazuje knéžím, néco zvonikúm a žáktim 



■} Hjíääni; Loinnickčbo. V. 6. 13. rauseniii. 
Ȓ Areh. zem O 5. 267. 
'i Arch zem. Opiay z areib. Recept. 157&. 
'J Pfi deskiÍĽli MiBC-eilan Ít2. 



SrdeJnoat iaHU 



660 



m 



i učitelflin za pohreb svfij. Jírovi, berouDskému aubcentoru, dáva 

kop pk budoucf živnosti, ponévadi ae v svet vydatí clice". Do 

íech pražských záduši, kdež chováuy osoby nábožné, divky chudé, 

"jež pracují svjma rukama a žebrati se siydí, odbázal knéz ten 

gO kop; chadym poroučí tolikéž, ale jen tém, kteŕi po alicích 

Bkŕičí a neklaiiiou. Nezapotunél ani Hteľátft, aui své báby Bar- 

)ryf aoi bekyá, mezi oimiž bude bába do smrti žiti. Bohu 

loužfc. 

y mestské kai^e, kdež tento kšaft opaáo, mcobo jinycb čte 

a v každém srdečné odkazy. Knéz Václav, adminästľátor, od* 

líuje ľ. ló-'íy 150 kop Kartaňským a JochmtáUkým na vychovaní 

léží. sluhovi 10 kop, néco knézlm a chudým lideoi, pH čemž dí: 

.Peníze a všecko, eo jsem mél — ne tak jak se lidé acestné do- 

mnlxali o mné — t,o aeni rozdal potrebnejším než sem sám —a 

kromi^ toho nemám nie, kromé, což v rrublu černe, a to buď nit 

pohreb a chndé lidi. šaty kucliarce, knihy chudým ka^žlm, d&m 

Q špiiála dáváin Sovovi, pŕíteli svému."') 

Faiáŕ Od 8v. Štépéua ve zdi v kšafté avém r. 152G tuze se 

hnevá na svou jedinou seatm v Benátkach, ktem v potí-ebách jeho 

aechtéla mu kolikľát posloužiti; též „proto n&choi ji uic odkáíiati. 

ie jest v ten sbor pikartský, kterýž jest v Benátkach zdélán, tam 

36 do DČbo dftlti a chodf a pŕede moii povčdéla, že vsudy jest 

iederi pán Bfih", Uozlinévaný knéz teiiy odkazuje vše ktichaŕce a 

lá^é. Ale než dopsal konec káaftu, rozponienul se prece zastí 

sMtry své a dí: „O sestre mé svrťhupsané roímysliv se, jeatli 

DOQi hotová bábu má j( dáti 10 kop a šTagm ručnici samu za- 

pslovacf R dceŕi jich s poatel šata*. Kostelu, u néhož bude po- 

ctováu, poručil týž knéz kalich stŕíhrny, kancionál, kterého púj- 

čovfll iin kľuchtu k av, Havlu. mšál papírový tišténý. mistru 

Ptóŕovi orlojfk malý bicí, fanu Ježiškovi skteuičkn atd.'-*) 

Wciichädce jeho pri témž kostele, Michal, r. 1523 odkáííil 
oek svOj k zadusí a prosbou, aby oaadní na neho i ua pŕedky 
Svými paníHto^ali s prosby za néiio konali; nádobí cínové 
odkazuje na svícen pred telo božf, mnohým oddáva dary a dárky 
rozliCné. nejvétsi kozlík stŕíbruy paiiu Vlčehrdlovi ze Vtíehrd."^ 
V kšafté kneze Pavla Píseckého roku 154G čtcme. že má za 
I obcí Ptseckou dluhn 1000 kop raís., z tôch část a bibli poroučí 
^_ fiikúské, sestre avé v Pisku, a synu jejimu ; pacholeti Václavovi 
^pHižebnéiiiu oddáva KX) kop, avršky vsecky a knihy, do špitála 
^píseckého ÔO kop. Pri tom vzponmél si i vysoké ákoly. na níž se 
v/delal. Odltázal du Veliké koÍleje_14 kop, do kolleje Všech Svä- 
tých 'JO kop. iiiistľa Mikulášovi Šudovi ze Semanína 20 kop.') 



*i MÍmbII. pFi dokách. dS. T. 9. 
*) MitMiUnea. 9í. M. 3. 



»l Tjiinto. ľ. 3 
•) Tftmk. X. Ift 





470 Kniha iFeti: III. SpokJSensbý a uTavnl firot kntiS. 

Knéz Duchek Klíč, farár y Chabffcli. r. 1547 ksafiem diiruje zádušf 
iiv.-llavelliké. iiivélio biatrn strujčetiého. bakaláŕe Blunkusa koihami 
& klenoty nékterjmí. a Johanku shižebnicí. kteréž po 22 leta ne- 
platil. Farári Diichkovi na Pmsikii odkuznie agendu českou, ale 
jen pnjUe-li oa pohreb, jiiiáí nie; fai'e v Čhabrlch iiišál porouči 
a brnec medený do kameo pro faráŕe. Jen avoii príbuznou, Anna, 
výslovné vyufmil zd váuho dčilictvi: pry ,bo hrdá b;)a, po luuobé 
íasy ani ho v oeinod UBnavStťvila".') 

Zajíniavý a sniečný je kšaft. knére Pavla Nymburskélio, nékdy 
dekana v Dotnaáliclch, kwaft r. 15Ô-1 „kŕédoti na drevených ta- 
bulkách psany*. Své vrchnosti duchovní, adminiatrátorovi, odkazuje 
3 koäicky, judnomu knézi harasku, jinému 2 truhlice » v nich 
coŕkoli Jest, provazníkovi dvé sukne, 80 kop roKlicným Hdeni. 
knihy dvéran knéžim.-) Knez Malej Slanaky, farár iia Náméti 
u Hory, odkázal r. l")G8 vysoké škole pražské, ua iiiŕ, se uífval. 
misy, lalíŕe, a to „aa památku dohrodinf, když by! studios". Jemu 
IHiiiiiben v lom byl téhož roku kučz Jan Crinitusi alius Kousťk, 
jeni odkáí&l unívevsité nejaká stŕibra.'') A víc bylo lakových vdéfi- 
ných bývalých studiosň.'*) 

Veliký počet odkazô knéžskýcb tyká se záduáí; knéí; bud tu 
chce pri kostele ležeti, iiťbo obmyšlí darťm kostel. na uŕ-jí má 
milou paméí. Na príklad knéz Váctav Filosof, farár u gv. Mar- 
tina, r. 1531 odkazuje knihy k fara a k yáduši, kalich, Ižíčku. 
kHžmate, msál, agendy, ale .jen tak, jestliže pH té íaŕe pohfeb 
míti budú".*) 

Z ccanýcli odkazá pozd^éjsí doby vidí se nám uvéálí z kŠaftu 
povedomého knčze Jindricha Scribouia, že r. 15S3 odkázal .vlastí 
avé" Horao-vu Týnu ke kostelu .nOO kop míš., a kápi z aksainitu 
a hvézdaiui zlatými a pm-lami, kalich a jiné klenoty liturgické. 
ale výmiukou. jestliže v Týné víry katolícke by uebylo, takové 
peníze aí sb dají ke kostelu Pražäkéniu.*) 

O nékCtíľy cenný dar, k zadusí odkázaný, byly Boudaí spory 
H pt'íbuzecstveni po smrti darcove. Pripomíname jen z polovice 
XVI. stolttf Boudu záduefi^h úŕednfkít od sv. Klimenta v N'ovéni 
mésCé pražském s Kateŕiuou StoliiLakou. že aechtéla vydutí krá:suou 
moniitrftuci,, kterou knez Diichok odkázal k jich .chudéniu a po 
hoŕalému záduší".^) 

Mél-li koÉz rodinu, ovsero láska všecka sbrnula se v kšafté 
na dí srdečným odkážem. Jaa Tfeboťiäký, faráf v RoŽmitáto, roku 



') TauLŽs. V. fi. 

*) Knibtt BOiluv cioraailiL'ká z r. 1517. 

'j AcU univi^ratt. Iíukop, Lubkoric bitil. v Praee £. S20. toL S4. 28. 

') VU Cnleudariuui bťueG«ior. acad. prat:. 1616. 

'. Miacoll. í'2. 0. 1 

•) Ku. borättTotifiiÉkÄ v »rch. pral Gií. 

') Reffiat. kom. Byiid 11. J. filS. 1614.-155S. 



1591 odkazuje ufiHioiij'ini glovy väe své žene Saloinéné a détem ; 
odbazuje jim volby, jalovíÉky, kľávu, jejíž jméno Lysá, hnbé. 
hodiny, šaty, dluhy desiit«ční i nasnzený rybník Marek, každému 
véco; o Dejmtadším f^yokoTÍ poroučí, aby ho dali k pŕíhoiloému 
femealo-M 




K srdečným knéžím budiž na konec pridán i osen rakovaicky 
Ik kuéz, Mkbal Dilcaatus. pffjtiiim Každý, jetiž r. 1612 radéji 
ti se kšaftovauébo statku strýcova, uežU by se byl oň doauzo- 
val. Paaité: ,Jäa láskou kľťäfauakou biiut, tnkové pmvo své viečko 

I|>HrozeDé šíagr&vé a švagru zanechávam*.*) 
Srdečnosti, kterou kladeaie za ráz dot>y. na odpor byli oni 
knéži. kteH oddali so ua lakoiuätvo'. Z téch vétďl poči^t provozo- 
*ali nesrdečné lakomstvo ti, kkŕí niitili lidi k nemírným poplat- 
kGim za sliižebnoBti církevuf, o čeinž svrchii pri dúchoiiech otinlrtié 
položeao. Dobré jim bylo jinéno „búrkové". Aspoň r. 15^)3 hovoH 
paméti sobéslavské, že sem dosazen kiiéz Vít Jistecký, z Vodóan 
Kfh'chozi. jeož j«st „hrubej búrka''. ^) 

Nékterý byl pri svŕ pene/, hladovitosti i velmi drsnj. Na pM- 

klad knéz t Lomnici^ Kraus (Kruša, Kroiiša), jejž jsme svrchu 

poznali za pitele i lichváŕe, r. lijllí, když umrela vdova Lapačkovií. 

^a syn jeji na pohreb mu podával místo tolaru 4 groše mís., po- 

Hjiadl h». vyhodil z fary, groše vrbl za nim, hroraoval a, ie jej 

H«epere, bi-ozil.') 

j^r Že kuéží vydélávali sobé neslušuč i mimo úrad sv&J, to také 
6vrchu vyloženo; snažili jsme se vyavéciiti smutuou véc aevalnýiu 
(lächodem, jejž méli z ko^tela. I do btedání pokladfi se poLiätéli- 
No príklad r. 1543 knéz Jan 7. Puchova a Václav Hájek obdrželí 
privilégium na hledáni pokladfl. Po nich roku 154'! dostávají fa- 
rárove od 9v. Michala a od Panny Murle na Louži privilégium 
královské. že smejí kopati ua statcfch kláštera zbraslavského a 
bťevoovskóho,'*) 

^ Však lakomstva podlébali i vysoci knežf, kteŕi méli dlíchodQ 
e dostatek, R. 1M9 vypravovalo se po Praze, že kaaovník praž- 
liký, biiiiOii Vilaticuär ,ttÍĽlievoy buháč*, z Htosti, že má priJÍU 
o penlze vozpiljčené, piy skučll s mosu. Katoličtí proti tomu 
ŕikali, ŽK, divaje se s okna mostníbo na zvéŕ, dolu spadl. poaé- 
radf se 3 ním prkmi utrhlo. Pochováo byl n.i HradCatiech u sv. 
Benedikta pH zdi dasti bez Tážnoäti.oj 




') Kn. rolmilálRlcá. ](iS. 

•l Llber transaclion. Beoímd. v arch. rakovu. 

■J ťHKíéti Si)b68l. RukapU. 

•j Arch. xeiu. Opisy z itrcib Kocťpt. 1618. 

•) Dobner. Monum, KO. Prind.; Kircliengesch. IV. C. C. Muí. 1881. 29 

*j KroD. Híkiovicovs. Rukop. v DéSínä. Opis n p. Hpne v Lounech. 




$72 Kniha tHtí: III. SpoleČensb^ a mravní život ki>éit. 

Roku 1602 byli nuccni NovoméatŔtí psáti proboštu vyáehrad- 
skéiDU. aby neutiskal z lakomstva vdovu a její deti. Nap?aH mu: 
.Pŕipomínániti vám ortel božäky, kteryž zapsán témito älovyt; 
vdove a sirotkQni ntbndete äkoiiití, budcte-li je utiakali. volali 
búdou ke mne.") 'Z. lakamych mohl bytí farár kostoiulatakj, Jin- 
liŕich LuĎák, ca néhož vlastní otec žaluje, že uaii jniéuí na- 
\oii\, a teií ž» mu ani v uenio^;! nin Dechee poskytoouti. Ovšem 
na spravedlivý soud o tomto knézí musiii bycbom vedétí víc. aei 
CO otec prožalova].') 

O tom, kterak koéžf svýcb peuéz bedlivé hlídalí, kterak je 
ziizdívaii, v T.cm pokrývali, ua nicb lébali a s aimi vQbťC lak()> 
milí, jest zpráv dosti. Jeduu sraéšnou Lomaieky vypravuje r. 1615. *J 
Lakomý farár, jebož Dcjufeouje, zazdil penlze; a1)y pak mfato 
nasel, uapsat na r.ed: ,Ecce Iwcus, ubi posuerunt eunD." Tedy 
slova písma. Zlodejský žák peníze vybral, zeď zalepil a z téhož 
písma uapsal aa ni, že „vstal a není ho tuto" — „Surrexit, non 
est hic". 

Aby se byl svetský knéz z lakomstva zIočídu dopustil, o tont 
J80U velmi Hdké zprávy. Knéz Lukáš TAbor, rodem SlovÄk, upálen 
ľ. 1424 Y Písku pro padélání penéz.*) teskobrodským písf r. 1529 
bejtmané zemstí. aby na brád postavili Petra, faráŕe z Konic, obvine- 
ného, že délal falesnon minci.") R. I52S mučili na Tábore knéze 
Prokopa Hui-eckólio, ie mél s lotry, že jim nosil jfdlo do lesa a 
zfl to že mu prodávali korení, sukňa a viSbec, co kde oaloupili. 
Na mukácb vyzpa] takŕ, že prvé, než knázeni byl, 8 lotreni UbH- 
kem oa ceste mezi Votyni » Stnikoiiicviiii pobral sedlákäm sukaé 
a zbroj. *j R. 1535 píše kriil Ferdinand všem stavťlra moravským 
a slezskym, ?.e oltáŕnfkovi Urbanovi ve Znojme ukradl knéz Wolf- 
gang jinak Místlbochr nemalou summu penéi. Urban že ho bude 
Btíbati, aby mu tedy uikdo nepŕekáže].') Poaleduj královský pa- 
tent r. 1552 tyče se StanisUva, kaplána „pri oékdy Janu, bUkupii 
olomouckém'. jenš kotliky. kalichy, talíŕo, misy, váe stŕíbrné 
v zámku Kroménžäkéiu kradenŕ, predával v Krakove. Pateniem 
tím bonill pŕíbuzai biskupovi zlodéje.^) V sirotčí koize mesta Uo- 
novajest r. 15í)ťj zápis knéze, jenž oznamuje, že mél u pranjŕe aíat 
bytí, ponévadž zradil nad miloatipánem Albrcchtem Robrabapem 
a méstcm Ronovem. jsa k úradu slauaŕskému rvolen, utekl s pe- 
□ézi a ženu i dÉti opustil. ľt'opuBtén jest z vození oa slib zA- 



') Areh pwíe. ä. 402. SOíí. 

'i Arch. Mm. Opitý z arcib. 

■) Toballca ilatii. Uncb lakomalvi. Lomnicltý. 49. 

*) Arch. zem. listio. z Jteboi. 

*i Arch. C«k. XII. 27a. 

■I Útrpnit kn. túbursk. Č. 7. S. 

') Mitftiv. v nrch. uiioCvclri. £• 13. IG3. 

•> Arch. mietodrt. Missiv. č. 6a 64. 



I 



vazný, Že zaplaíf pokutu, se äecou ae očlstéhuje, vSak bez dftek; 
tícfí že zaoeťhá pod milostivou vrcbuosti. Na konec zápisu sHbií 
.pod brtíleni h poctivosti kcéžskou ' , že bude délati jen dobrotu. ') Ha. 
Boudé lounském r. IGltí vyznáva aafáŕ z Nových HradO, Ježek, že 
kradeué obilí panské vozil kuézi Matou^oví do Líštan, kturý ho 
na to narozoval. Strestán houžví Ka to. ale o kuézi již v knize nie.'') 

R. 1641 natkuut kuéz v téch vécech uevinuč, než svym la- 
komstrem dal k uáŕku svému poduét. Pražský äou»ed Tomáš Vrá 
tvrdil totiž o Janovi, knŕzi na SiovaDech. že sĹrau kšaftu Alžbety 
srfcDÍce dal krivé svédectví a že krátené veci po nebožce v put- 
nách a mošnácb k aobe prijímal. Soud unlezl, ie 8Íc pHjfninl, 
ale jen k svéŕení, a svédectvl krivého že iitifial.^j O povédomém 
kuézi Matousovi Beneáaväkém, jenž z katolícke pŕí^oé stal se 
správcem duchovním v témž neštastném kláštore Slovanakém 
z néhož učinil hospodu,*! araéli Novoméstátí nejvyššímu hofmistru 
psátí takto: .Du) sobé na ten čas jtné prijmi tPhilonomus), su&d 
proto. aby poznáu bjti neniohl, ueb sic dávno jest ten kuéz známy, 
prvé jsa katolícke atrauy k strane naéí pod obojf Jest se dal a 
prvc nedobre äe ťlioval, jeiítli žeby do téhož kláštera Slovanského 
uvedeu byl, poznávame tobo býti potrebu, ponévadž v tom klá- 
ätere nemálo klínotAv od zlata a stHbra jest, kterak by to pŕod ním 
opatŕeuo, aby v bezpečnosti v cele a zouplua zústati mobly, jakž 
pnkladové aékteŕí toho jsou. že klénotové buď ktááteruí buď ko 
steluf od neklerých osôb takovych duchovních pobrány jsou a ony 
pryč ukryté s tím jsou ucházeiy." 

Teuto narklivy dopia poslali Novoniéstští i kancléŕi a radám 
komoroím; .emendovHJi" bo sii: ponékud, ale vždy obsahoval, ž& 
knéz Matous PbiloDomus scbopen ukrá»ti chrámové poklady.^) 

R. 1619 vysilá méätdká rada kouHmská do Prahy ua presved- 
čenou, zdali knéz Jan. farár vrbčanský, do Kourimi za dekana 
již konfirmovany. dopustil se krádeže, o níž váudy byl hlaä, čili 
se jí nedopUEtil.*'j Divné, Kločinné veci vyčítali sobé roku 1602 
v konsislori dolejší dva knéží pod obojf. Jindnch Martin kné^ 
vyéeti Popelovi kuézi. když u Pŕjbramé v Slivici byl, a dobývali 
se naň lotH, že Popel poraáhai lotrúm. Popel v odvet vyčetl Mar- 
tinovi, když ve Sci-eziméH byl, že svozoval žeuu svou a židem a 
pak ho olonpil.'} 

Sebrali Jsme tu nékntik doklade o skutcčuých nebo domne- 
lých rločinecb, a je zajiBté patrno, že toho zpúsobu skutky byly 
idkoa vyjimkou. 



5 Bn. BÍrotSi T Bonové, 

■> Cerná knihs loímskä. I. C. S7. 

»i AtcU. praž. f. 1180. 4B7. 

') Gifidely: Britder II. S17. 321. 

•> Arctb. praL ťí. 410. 

■> Hunál kouHma- ar«h. z r. 1618. foL. 9. 

''i KovBiat. kaibii routiniukH 198. 

WifUi: Ziirai nrliírnl v CopliiitU, 



4S 



674 



Kniha Ifeti : 111. SpoleäeDBkf s iDra.vnf život kaSíf. 



Lfčíce živobyU dnchQvnfcb, DemAžeme Devširnaoutl sobé jíc)i 
pomérfi majetkových, nepoložiti alovo o jcjich chudobe a bobat- 
htyé. Že byli knéžl vélšinou nezámožuf a ^«! živobytí mčli pouzc 
ze služeb úŕňdu uvého. to vyložene svichu. Pnoesl to prevrat 
huHitsky. Odtud to, že v mestských knihách z husitské doby tsk 
zbtifita čftati Jeal odkazy .na chudé knéží".') 1 z pa?.déjšť íloby 
vfme, že chudí knHÍ jsouce bez míata, zvali samy sebe tuláky. 
Kejednomi) k slušnejší existeuci □& fare pomohl päníz kuchaŕčin: 
Bejeden kurz tonul 7 dluzlch: ten, mél-11 u obce dflvéru, úlaiW 
80 obetní nebo sirotčí penize,') onen visel s dluby svymi u roz- 
ličných soukromníkťl, ŕeraesluCkíiv a obchodDÍkll; dost knéžl pro 
dlahy DaeedSli se u vození koDäistorním, a po smrti aejcdnobo 
méli dedičove chwdičkých svrškfi kuézovych soužeoi s pŕípovéd- 
níky čili vériteli. Na svräky po dekanovi Eymburském Jnnovi Krys- 
pusovi na príklad sebéhlo se r. 1573 äestaáct Udí; byla to fez' 
uice, ŕemeslafci všelijncf a nékolik sousedä, jimž nebožtík za pivo 
poztiätal. I chudému sukcentoTovi byl dluien za korení nad kopii.^) 
Néktery že mél jeste néjaky svršek äioapodáŕsky, ale penéz neraél. 
LzB dobhe véKli farári v Dnižci, Vojtécbo-vi, dí-li v kšafté svéip, 
že má tri jalovičky, jež s chudým svrškem odkazuje kucliaŕee. 
kteréž za IG let nikdy neplatil: ,bych ji chtél peníze dáti, viť 
Buoh, žet jich nemám: koälk jseiii musil prodati pro doktory na 
llkai'atví".'') Nemél-li knéľ, dostatečného dťlichodu, byl chudák nad 
jité žalostnéjší. O knézi Zemáakovi v Svémyslicích r. 1(510 píše 
arcibiskup na Brandejs bejtmanovi, aby mu dal, když pŕijdti ílo Žnp. 
jístí: „OD dosti hladu a jiiiých oei'estí až do unavení úkuäiti 
muat^') Knés a hladt 

Proboel a farár v Osekn Jan Grossiue r. 1600 pi-osl arcibiakuiia 
ponížené, aby mu dal na zimu t>ukni (tógam), že mu o ni zle;') 
Buperatendent Kotman pri vdavkách svych dcér (1678, 1579) po 
každé musil pri obcí vyprositi ai pŕíapévek uékolika tolarft, 8Íc 
by byl nemohl dítíte ani z doinu vybyti.'^j 

O koéžích, kteŕí chodili žebrotou, budiž dotčeno mimochodem, 
Jen v husitské vojne byli to naši lidé. *) potom již vždy se naši a pH- 
chozimi cizJmi stfídaii ; knéze žebravé pr&meuy, bezpochyby ne bcx 
urážky dosti zhusta zovou tuláky, nebo o néco zdvoHleji „vandrov- 



■) Arth. pni. i. 992. « J. 

■) GniTitoni kniha pŕibramattá v ntu sa desoe r. 1&75. dinh ddlraaftv 
Z9 tirotčich p«né?. 



') Kq. pamätní arch. nymb. i. If. 1S73. 
') Arch. sem, OpUy z aroib. 1565. 



Taňte. Emsnutn. I6i0. 
Atob. teiii., v iipÍBecb z areh. mfstodrl. 
Gradl. Reformnt. 100. 
*) V (linlomat. mus. Po<!et mSslaky, v nímž r. 14S9. nlrnuina 
na riLtlioiite iebTajleim 2 groie. 



knäílwj 



Knéži cbudí. 



676 



I 



Dími knézi". Čtenieí v počtcĽh bélských r. 1ďK4 ,kaézi tulákunéiue- 
ťkéniu alniužuy lOgroeú'.') V počtech mesta Stŕlbm nektery rok dva, 
;Étyŕi knéxí s žebrotou se vyskytují. Jména se nepraví, stáva jen ,né- 
knéz od Chotéšova", ,.kiiéz od Sneperkti" nĽbo .nejaký nevé- 
Ý' Dustávají po 5. po 6 groš-ícli almužny. Smutná ľubrika. 
iteme U ^kuczi aedoát&tečaému dano z Usky š grošä^'') V počti-cli 
itiirnovskych r. IGOS piati se 8 groša také knézí jedoomu, „tj- 
jbcanému zUher od Jezuvitfi*.") 

Nelze l&iy poĽhybovati, že cirkev učicí v XV. a XVI, veku 
byla celkeín chudá. Ale pŕece v každou dobu uajdeš néktiirého 
fanéze velmi zámoŽDého, Jakož aaino se rozumí. uejpi'V jsou 
(o vysoct praelátové katoličtí, o jichž peuezích Iťckdy dostaly se 
správy i do soudaich kníh. }i& príklad roku 15M vypravuje ae 
V Boudé komorním o nebožtíkovi administrátorovi (bezpochyby 
Araoštu äiejnlcovj, jenž tobo práre roku zesDul) a praelátovi 
hradu pražského, kteraky byl lov po jeho smríi; kŕižovnický vel- 
miítr tchdcjší, Václav z HradeäíDa, ŕekl mu umírajícímu; , Chováte 
tu dékaaa s knézem Oypriacieni rovné jako dva nedvédy nad Nebu. 
mají srozunmétií s pndkomofini, kdybyste vy umreli, aby hned 
feníze pobrali 1* A když umrel, potká jednobo due na moste pod- 
lc«mon' Volfarl Plaokuar z Kynšperka Jana Žateckébo z Vajkr- 
itorfu, jemuž r.lostné dl: ,C!o jedete do špitála (kŕížovnického). 
ubyste se rozdelili o ty penize, které jste vzsii od adminiätiátora 
po smrti jeho?I* S jjoBméchem odpovi tázaný rytir: .Všaka ty 
jich také hlodal a kladivem po udech tiouätl, ale nemohľs jích 

naléxti!"*) At již vyčetli sobé pravdu uebo lež. videli, že admini 

Klrátor luel, cu ntálo za htedání. 

Vaak i v koežstvu nižším, mezi farári, nahodí-li se t«ii onen, 
ie )io klade prameň za raohovitého. Ceskobratraká satira di 
u kníílch pod obojí s posméchem: „Tak se posty pfepadli, i« 
j^oo CO rdiučkové, tak sou ochudli, že nékterélio popa statek. 
Hjá ho pŕťsiéhovati majf, ledvy na sodm vozň pobéreŕ)."") Roku 
1510 vypravovali si lidé široko daleko o Václavovi. íarán ko- 
stoloprtskéra, „že má penfze a že rád pro lidl delá v jieb po- 
trebu*, což ,Íe jinými slovy, že pňjčuje.*) Z nejbohatšich knéži 
^ začátcích XVI. veku byl arcidékao kutnohorský Svaiomfr Zrflbek 
í Cjezda, jenž kroiné šesti kofliki a jiných klénotil, z uichž 12 
líre EtHbrnych odká/,at administrátorovi, nechal po sobé 600 zla- 
^^ch dukáiäv, a drahtié kop odkázal kaéžicQ, udtelUm a dobro- 
činným ctlOm. 



') Utslanf. Bélá. Rukop. 192. 

'- Ku. stííbrsk. v pliuň. arob. 5. 193. 20. 35. 52. 53. 

') Registra piirhiD. nrcti. tarnov. 16U6. 

'J ItegUira kom. Humlti. G. n F. tT. 

') DUlug dvDU turmxiiA. 

'í Kíl. komôr, sundiii. 3. G. A. 2. 



4í" 



e7« 



Kniha tfecf: 111. Spol«2eiiBký ti mrnviif iíiut knSif. 



Touž dobou také farár y JltoTém, Václav, mŕl asi pea^z dosti ; 
nebot slíbil dali Doroié, KvJčalové dceH z Novŕlio mesta prai- 
sliéhíi, Tdá-li se, 600 kop mís.') 

Již t/iké iačínaji se vyskytoTati knéží a domy. Iloku 152* 
odkazuje knéz Jan od sv. Jltidŕicba dflin svQj, /.a 1^0 kap kou- 
peuy, práielúm.-j Svrchu vzpomenutý faráf od sv. Máriina, knéz 
Václav Filosof r. 1531 vypočítava v kšaftô svéiu iiiiioho peoéz, 
jimiž jsou mu li<lé pražstí i veiikovžti povinní, a že ly dlahy 
jsou spravedlivé. to ,béŕe k svéinu knŔžst/í*. Kromé toho jest 
jeho majetlicin i nejaký kráiii.'^i Knézi Janovi z Eetlémn bylo dli; 
kšaftu z r. 1537 mnoho lid( dlo/no. mezi nimi i zajfmavá osoba, 
Katurina z Borovnice, manželka nfikdy misira Jana z Vratit; ti 
dlužna mu 100 kop, za kteréž v íáklad dala pás stŕíbrný a 15 
prsteaO. Na koaei; svých hojných odkaz* píše knéz toto významní' 
slovo: „Toto podlední zŕfzení učinil stin proto, aby o rané lid« 
toho domnéní uebvM, jakož ae umylné domnívajf, žebych velky 
atatek inél, zvlášť na penéíích; jezto toho nenť."*) 

Svi-chu jame zmĺull! se o knézi Pavlovi z Písku. Tomu byla 
obec Písecké r. 15-16 dlužna lUOO kop míš.*| V pozdéjšfch léiech 
XVI. stoletf rada zámožných ťai'Aŕa housLue patrné. Roku 1574 
kupuje farár hoUcký Matouá v Parduhicích dňm za 2t)0 kop.*) 
R. IÔ90 farár r KojetlcÍĽh, Martin Pikart. mél tolik, že bez roz- 
pakíl mohl pújäitl svémii kolLátot-u, osadaím pražského sv. Mlku- 
láše, 8U kop. Upsali se mu, že za lok dUh splatí, a „kdyby 
umrel, čehož pane Bože uchovej", že dluh odvedou kiichaŕce. 
Sotva upsali. již zas prišli, aby jim pŕipíljčil óO kop. Finanční 
opeťBce Pikaľiovy, jak se zdá, konala na fai-e kuchárka; stojíi 
o ní pdáno téhoi r. IbW, že kouplla od Zoubka dluh 17 kop za 
päl deválé kopy.'^) 

R. 1599 umfel v Brandýse Labäkém farár Jan Čejka, jenž 
zanechal vv slnšuéni statku na hotové 138 tolaril a 155 kop u lidf 
na dluziĽh.") Ze z.^iuo^iuých byl Jan Pražský, farár u 8v. štépáuji, 
Bebof po jebo smrti činí roku t5D2 kucbaŕka odkazy k zadusím 
jjra:ŕ.akým; Ktejué učinila r. 1600 Anaii, nianíelka po knézi Ada- 
movi, který v Podakalí umrel.') 

Bohat byl mistr Martin ČernoTicky, správce církcTní v Polné- 



') Sňgntíz äeml 2i. A. 6. fbl. 73. 

*> Misoellan. pfi deskáoii 6. 92. IS27. 1618. dflcu faráFe ve Velvantb- 
Vft»k Pamtri Velv«r. 116. 
») Tamíe, O. 1. 

•) Miscellan. pfi deskácb. 93. tí. S. 
•) TfttElo. X. 1« 

*) Kn. rad*, pardubická fo). X. I. 
■) Kn. opmlnfch tv. MikuláSe 1630. fo?- Ml. 157. 
') AtcYi. um. Opis z nitih. Rťoept. 1599. 
', ZAdii«iil ks. »v. Martina e r. IStll. 






Chrudimití mu byli r. 1B02 dlužni 500 kop.') Po jeho smrti za* 
■iäují ae roku liJ04 Mladobolíjslavšií vdove jeho Anne Márii 
(Huhu lOOO kop mfštíáskych. z oicbi slibuji platiti firokii *tO 
kop ťočné.'-j Dčkaa v téiuž môsič Boieslavi, kaéz Ttírngeun, nebyl 
,7. chudycii; pCijčuje peaíze, pŕUel r. IfíiJt se avou žeuou Ľvnii na 
]daí (iQin, kdež iíe svéoia pánu otci a paoi maicd Kapsal Isalá^ Pls- 
tiick/ v dluhu 315 kop.-"*) Rukovuičtf vypújčuji si roku 1607 od 
ilekana v Brode Čeäkém, Jeremiáše Denbarta, o uúaiž povéäC méli, 
že bohatcc, 500 kop na mestské potreby.*) Fariŕ strašťcky Jan 
Compater Pfsecký r. 1019 päjčoval do Rikovaika aejediiD sto 
kop.*) Senomataký farár Jan Sylvastr Hradecky byl jako zámožný 

Íseďlák: píijčovut fAkolníin i daleko pŤespoluitn Hedlák&m ospy tak 
illoubo. až roku lti07 mu dluh Petrovičtí a Koležovičtí upreli.') 
O valné dédictví „od penčz, stŕíbra, ^lata, ktenolä, suldbryfá" po 
knézi Miclialu Sutom Kovatiovi bádali se rakovnieti pi^íbuzaí tak 
dlouho. až r. 1C19 1 domé Jana Theodora Sixta z Ottersdorfu 
v Praze smCŕeoí jsou u pŕítocnDOsti kommisaí z dircktontra če- 
ského. Tedy stál scatek za hádku I ^) 

fSvýin détem dávni tou dobou nékterý VnH k manželstvu 
irelmi sluäné véao. které svedčí o zárnoínostl. Cetli jsrae véiia 
[10 ätu kopách ne jednou. R. 1605 dáva knéz Tomáš Kvet Au- 
litcky syou svému, jeuž se do Räkovafka pŕižeiiil, 70 kop vena. 
cuž, vfine li, že téhož leta dcei-a pniDat.ara z Kokycau, Dorota 
škodová, neméla vén» víc než 100 kop, není práve málo.*) 

Ke konci století pŕibyvá koéží, kteŕí mají domy, počtem pa- 
tméjšfm. R. lóSG kupuje si na príklad dekan v Berouné Václav 
KínkoTský Tiárožnl dfim; z nástupca jeho dekan Sylvestr r. 1615 
uktéž učinil ;^J cbrudiniäky dekan Martin Stefanides (t 1Ô9S) 
mil mnoho zboil sosovniho, nčkolik domú, k nimž vyženil i pivo- 
var:'"") v tu dobu o uejednom dekanu v Pi>ličce psáao. že méi 
"iiSia;") poslední dekan iiodobnji v Rakovníce Dávid Phenix koupil 
si r. IG18 v mésté dfim.'^i V Kutné Hore r. 1613 u^ádí aa kromé 
atddekana davet kuéží pŕespolnícli, kten' tu drželi domy. Byl to 



, I.ib. memorabil, v Cbrudlmi. Fol. M. 9. Téí Rybičkí, Tíitolk krtl. 
VW.. Kanie I89I, 295. 

>i PftmétDÍ kn. boleel. arch. k r. \£ňS. 161. 
*\ Taž kttiha. 13ň, 

'; Arťli. rakov. Kopidf uaclepisnj'' r. 1612. 
^1 Arcb. týi. Registra rokuvof. 
*l Arcbi. rak. kupial t. 1617. 
i Liber truDBiictíuD. II. v arcb. rakor. 
Arcfa. Dik. kn. smiuv svxteljulch £ r. 1S66. 
Seydl: Krnnika Beronn. Rkp. 133. 
'*) RyMjiis: r&srnik Spui. nnuk, 1801 S95. UO. 
"j C. C. Milí lfil7. I. «6. 

'*) Rrcbtra, olisiliici r arcb. rakov. IGIS. T6Í r regiaCreofa trhových 
« t. IBlt 



Knih* tfeti: Dl- Spolefenslif ■ mravni 



farár Chiiiade* v Polné, NoveTianus ve VŕzDém. Vore] v Chejnové, 
Kotdovsbý v Kouárovicícli, Čechtický ye vsi Vespekovech, Jiŕí 
Ujmbursiíj v Robrovitové, Kanlus ve Žlunici, Dikast Miŕkovalty 
a Bv. ätépána v praze a Havel Pliaeton u bt. Jilji tamtéž,') 

Knéžf protestantští kupovali domy oa ten kooec, aby jidi 
rodiny, kdyby kuéz umrel, raély kde býti. Knéz aám, máje v mcalé 
domovité zakoupení, niolil hlásili se me/J raŕ§fany, aČ-li mu chtéli. 
N* ]iŕíkÍBd domlouvá se r, IBIí? do Rakovnlka o dluhy za dc- 
bytek .ctihodný koez Reveselius, méšteuin v mésté Ousti Dad 
Labem".*) Také knez Jiŕlk MladcČka r. 1577 psal m „méiťanetn 
Starého méata Pražského",') Ä uápodobué jiní, berouce ai z fio- 
uiovitého držení k tomu jraénu právo. Ale pi-oti knéžským domfiin 
v mnohých mésteth vzrostly odpory do té míry, že trhy domovnf 
koéžíni zapoBÍdány. V Praze Staré usnesH se o tom roku 1591. 
V us nesení čteme: .Paii purkmÍBtr a rada uvažujíce, jak nedávuo 
pominulych let nékt«rym z osôb duchovních, však není pochybnŕ' 
r. nťdotožmnéaí a nevedomosti, anobrš pouhou neznaloati toho 
Éasu paoa purkniistra toho ae dostávalo, že vytrživáe domy, ty 
/.ápisem knih mestských sobé utvrdili, kterýmžto pŕikladem ne- 
jedni z duchovufch prftomných duú o to se pokúsili. Páni chtéjíce, 
což Škodného nieatu jest, pŕedejiti a statuta mesta tohoto o kné 
zich a nálezy, na táž statuta vynesené, v práva království tohoto 
uahledäe, ponévadž knéze práce na samém bedlivém rozjimáui 
!>lova božího a v cvičení zákona Páné a vyucováiii lidu záleží a 
tak jby a bremeny méstakými jlcb zaneprazdňorati nikoliv ne- 
slaní . . . nad to farnf mi domy o἞ité opatrení k svému obydlí berou « 
z técb pŕlčiD pan purkmistr a páni pH starobylé zvyklosti se snááeti 
ráči, aby po daesDÍ deo žádnéma z knéží aui pod jakým jinýak. 
titulem a joiéuem čeládky neb služebnic nižádní trhové domú do— 
poušténi, tie méné i zápisové pod zátnyalem riluhfi jakým vymy- 
dleným zpCísabem do knih mestakých zapisováni uebyli.'*) 

Uvedli jame obšíroé zápis ten, ponévadž z neho beze vžecl' 
výkladO vyäví!i, kturaký byl straa kuéžských domú princip, ť 
kcerak ho knéži obchá/eli. Po príklade pi-ažskéni uspesla se stťjn^ 
tak i mesta jiná, tfebaie s kratšími d&vody. Na pHkiad Ki-áiové - 
hradečtí r. Iô9ó zapovéiléli knéžíiu trhy domovité, iiouévadz prjí 
žen kuéžskych k práci obecní nelze potŕebovati.') Míuí &e tu, š 
nemohou ženy, zdédivse po nebožci dÄm, zaíitávati povíonoslí mé - 
Ŕtanských. Byía to ovšem jen výinliiva, vímef, že povinnosti mfe' 
ätanaké, pon&cku, vojna a j., bylo Ize zaplatiti a aabraditi. 



') Zem. arcb, Opisy z Hory. 

') Arch. Mkov. Kypiit z r. 1009. 

*l Výpisy ZaiDi^stUovy z arcb. inélnlclcábo. 

•) Arch. prai Lib. ri-r. mejnor. 326. 41. Vinice n Prahy knpovall kníiŕ 
bez pŕäkiiíky úil. Ku pŕlklud r. ISiSô. )Ltíéz Juo Fncilis Boleilsvský konpll 
•ubA u. íon£ ivé vinici. Rnih. vinabr. Lib. coDtract. 18. 237. 

') Solar. IIrii4}eo. 302. 



I 

r 



Ale osnesuDÍ avá proti knéžskýni dom&tn kon^elé neprovozo- 
vali dfisledué, Kékterénm knézi pŕece povolili, jiaérau ue. Na 
I.Hklad v Kulné Hore r. 1583 žádal dekan Sixt Kandidus. aby 
ourad ílovoltl trh ílomu knézi Pavlovi Horskémn. farári v Chotu- 
Bicích. Hry si učinil v ilore zakQupenf, .cbtic manželku a dtlky 
opatrili a je pred vlky hltavými tohoto sveta ochrániti". Konielé 
horžti a šepmistŕi odporédéli k proabé, ie sic z dúležitych príčin 
na tom se sdusIÍ. aby zadnému stavu rytíŕakého ani knéžím trbQv 
dopouštcno nebylo, ale ponévadž kuéz Pavel rodič zdejäi, že mu 
loho trhu pŕejf, však s doložeuím, aby jiní kiiéži pŕíkladeni tím 
nešli a tudy jira dvéŕe otevŕeny uebyly.') Na odpor tomu, kdyá 
T. 1587 chtél Kandidus, aby koezi Paŕízkovi trh domu byl do- 
ToleD, odmítDut zhola; pry potŕebt souseda, ktorí povinnosti 
mestské vykonávají, a krome toho pry nékteŕl pŕedeäli kuéžf 
dali príčinu, aby ae jim nie toho nepovolovato.'-) A v létech 
potom následujících njél arcidékan kutnohorský Štefan Teplicky 
1,1607 — 1620) v Hore domy tri, v Čáslavi jedeii s pivovarem; 
'tatku jÍDébo na&lo se po nem za 2291 kop, v čentž 236 dukít&v.^) 
S tím bohatcem ukOEČime príklady o zámožných faráŕich. 
Kapláni^ mohovitých bylo asi ve)mi po ŕídku. Roku lä43 
lerlnoho našli jsme v Koufimi. Byl to kapUn Jirík, a z ksai'tu 
iího palľBO, že niél nejaké své po rodičlch hospodáŕstvf, jeinuž 
se kromé kostelního času venoval. V kšafcé uvádí jména oäob, 
kicťé jsou mu dlužoy za obilí (až i 30 borcĎ), za jablka (9 korcíli. 
.A luiini nábore v komore na fare 20 koreň žita a zde v pokoji 
wíi okolo í? korcQ ovsa, hrachu, 2 korec hvušek suchých stepných." 
Bjli mu dlužni í innozť lidé veaničtí. Uatejakým pfijčil na zvonec, 
■v Hore koupeny, koué odkazuje na chudé, klenoty a vše jlné od- 
Wnje tomu, kdo ho v nemoci bude hlidati, sestre nie. protože 
prý ho vykradla, ,co vzala, s t(m se oddelila". Za poručníka 
liBaftu zvolil podie jiných dekana kourimského BartoioméJB.''j 

Nahlédneme-li t domáenoätí knéžské, velmi se zamUiuvá a 
pekné svédectví o bývalých knéžícb našich vydáva, že a téží ná- 
jdeš kterého, aby uemál kaib, a n» mnoze knib i velmi älušný 
počet. Pravda, kdyžby neuiel kuéz knib. kdo jiný mél ja míti? 
*le (ivážiti jeat, že knihy pred koihotiakem a dlouho po Qéui 
^j\j drahé a vzácne zboží (stálat roku 1437 biblí jedna 13 kop 
erošA!) '*) a z pŕedeälých kapitol vime, jak nehluboky byl mešec 
'Étiiny duchovních osôb. 

V nékoliku domácnostecb se na poznanou knth a jínébo 
mšku kuôžakébo zastavíme. 



Arch. kutuob. ka. inemorab. 1S83. B. 1. 
1 Arch. sem, Opis z Kutaô Dory. 
'> VM6Uky;riunôti,79. 

Lib. T«stauieiit kouHmak. K. 8. 

Aroh. prai. 6. B'Jý. ]!)>. 




eso 



KnlfaK ttell: IÍI. Spolefenikj^ s mravni život kaíii. 



Havel z Chlumcť, farár oil sv. Michala v Prsze (f 1449), 
souvéko^ec sejprudBJ husitské vojny, mél vjarmárce .biblí Matky 
boží", jinou íiWÍ na papíŕe „na čtyŕech stranách", ■výklad „na 
vŕicku biblí'. testarnent český iia jjergamíné, ŠaJamounovy knihy 
i^esbé v koperture, výklad na zjevunf sv. Jana a ačkteré drob- 
nejší kusy. Odtatťk byla doraácnoat jeho skrovna, jak se na husit- 
ského kiiéze náleiclo.') V skrovné domácnosti faráŕe sv.-Mikuláš- 
tikého v Starém Mésté sbledáoo r. 1473 množS'tff knib, o nichž 
jioroačf. aby se prodaly na pokrm chudých. Byl v nich Richardus 
Parisieusifi, Lýra na pei-gaméné a druhy aa papíŕe, Zákon, Re- 
niigiuit, knihy kazaci, Floretus, Siiinina Pisana, Pastorale, DecrC' 
tália, kronika, kompaktÁta a jiné.^l Svatoätépánaký í'aráŕ Karolus 
r. 1490 necháva po sobé 29 kníh, v nichž biblí a Sermones prvol 
iDÍsto držf.^) Jinäč i domácnost tuho knéz« skromná. 

Za. to knéí kutnohorský Svatorafr Zrňbek od Vysokého ko- 
fitela v Hore, o némž snehu praveno, že byl z bohatých, mél byt 
iiádberoéjší. Pripomína se v néiti dostí klenotA ; z cáŕadf zvUét 
jmenuje se jedna truhlice .vyrayvaná' a hojne knih mél. Z nich 
vytčen za. cenný kus máál imprimoíaný, Speciáloík pergamenový, 
Yiatik, Specnlum Vincentii, Historiale, Ljra, Concordantia, Katio- 
iialť. kniicionáluík. bibli česká, blbli vlaská. Knéz Svat^infr cha- 
díval v čubií kunf, v aukui z vlaského sukua a s čepicí sobolovou. 
Tedy stó zámožnosti pŕiméŕeni:.*) 

Prachudy knéz byl Jakub Petŕíkflv, farár v Záhrebu, a méi 
dvé hiblí a š«stero velikých knih (Thesaurus, Quadragesliual a j.) 
a aéjaká káiauf, o nicbž ksaftuje r. lôOú. aby se bud prodala 
utbo nékomu darmo dala.'') Po knézi Matiáši, jenž byl na Slo- 
vanecb. zastalo r. 1Ô22 nad 10 kníh. Z nich na po7.nanou nví- 
iliine: Katholicon, auper certoa psalmoj expositio Rocbecani. biblia 
pauperum, Loiubardica história, Evang. NLcodenii, Statula Araesti. 
Praetiaratoria ad missas, Brťviarium scriptnm, Sermones contra 
niundi perversuni atatura, JacohelU tria argumeota contra etcle- 
siam Uomuuain, Bictionarium (dva), dfta Lyrova nékollkrát, pO' 
Btilly, Exorcismus faaeiculus, Mammotrectus, CoDCordaníiae, Ser- 
moTieu st. Bernardi, Compendium theologicum, Quadragesimale 
grandi; scriptnm, Espositio Rokycani super epištôl. Paull, Espo- 
sitio piiper tibros sH])ientiae, De bello Trojano, Oesta Romauoniai 
fltd. Jinúč nennlezeno v pozflstalosti nie ľ-vlášf cunného než -t ba- 
liehy, dvé perlové koruny, kaňík, Ižička, kHšek vše atríbraé a ua 



'> Mtsceil. pfi deakácb z^m. č. 53. B. 10. 
') MiscelI doíky f. 53. fol. y, 7. 
•) Diplnnint miiBej. 1190. 

') Arch muse). list kiitooborskí- 1508. TéŽ liatáf kláít. Sedleck. a ar«1i- 
orlick. M. 143. 

*) KnlhH pnmfiinl mgg. dvoru v mua. ful. S< 



Svržhy a librátí knčiakí. 



lienézfch 6 kop Českých. >^ zlatých ulterských. M^ebožtík chodíval 

tplitčQém liščfni kožUe.') 
Tomáš, knéz chudý yPrazc, xanechal po sobé r. 15:íG tHnáct 
elikych knih, drobných nepodíláno. V onéch byly dva Thesaiiry 
e tempore et de sancti?, jeden svázáii s kvádra gesi ma lem spolu, 
ermones Oabrielis Biel (Jľ tempore etde sauctls, jiné Sennones 
Rpstivales, hiemales, beibáŕ, rivoje liofiky medičke, knižky knéze 
Beciiyúky De corpore CLrisli.'-'J 

H Kdčz Jan v Botlémé (f 1537) mél byt hojne vystrojený ná- 
dobím dŕevéDyni i cínovým a Dékterými klenoty. .Pred kaplú" 
inel velikou truhlu, jilaou cínu, z néhož však jen 4 talírťi poručil 

ŕililti k ítetlémn, a to za ty, jež mu ,z obecních byty pokradeny": 
v klenotu nejvétái byl koďfk nebo i^ise. kterou inu daroval pan 
Vojtech z Pemstejna. Na stole mél koéz tento uherský koberec, 
iiíflbec činí iníenláŕ obytu jeho dojem jaké také niídhernosti. 
£ knih pamatovnti jsitie »í antifonár 'český, decretalia OUmeotova, 
Vitá Christi. KChatolícon-. pašije uoiované. biblí českou. Tadeá^i. 
ifiiu bimona Hájka, poručil .Hugonem auper totarn bibliám' všestí 
futiantech. Nad. to mél jinych množství knih, Tiéktere , staré* složil 
"i do truhlice, po níž lezal do postele.'} Proti tomu souvéký koéz 
J»a v Tŕeboni (t 1530) chiidy mél srrsek. Za teč stAtv v jeho 
t^lé jeo ľučnice dve, jedna s kohoutbeni, truhlice nová, cinová 
liOQíice, dvé periny, poduška a 2 pnlštáŕe, 29 taléíô. drevených, 
f> liic, drevený svícen a nékteré hospodárske nádobí. O knihách 
te nepripomína.*) 

Na druhé straué Cech, v Náchodé, mél touž dobou (1536) 

Nobojí knéz Pelr tolik kciih, íe jy iiiohl jakožto cennou libráŕ 

odkázati k obci s rozkážem, „kdyžby knéz chudý aneb žák ehtél 

^e GČiti a žádai za které knihy, aby jemu dáao bylo".*) Nástupce 

L jeho v Náchodé v létech pozdéjšíeb, knéz Mikuláš Skalicky, mél 

I knih tnéné, ale za to hojnejší domácnoat. Z inventáre dovfdáme 

f SK. ie manželka jeho niivala na aobé pás stŕíbruý dutý s ŕetézera 

ilíuhýni a .iablkem. perlovce apentlíky oa htavé, a že chodila si 

^Abec pekné u&trujeuá. Pau otec mél na stŕfbraém pistenu (se- 

*^fyté) jinéuo Ježiš vyryto.") 

Touž dobou u JÍDdŕicha, faľáŕ'e sv.-Míchalskébo v Praze, 
' Bkrorané doinácnoati byla koutni almara, v níž r. 1584 apočí- 
^Qy dvacet dvé knihy; ostatní náradí v pokoji uáleželo bezpo- 
'^'^Fby k fare; nahore v komoi-e mél knéz šaty mužské i ženské 




') Arob. praS. S. 9 8. 

1 Desky MiscelUii. í ň2. 1526, 

*< MÍ8C«1I. e. Si. S. a |)M dcAkáoh. 

*i Z arch. Ifeliofiak;. VýpU dr. Zibrífiv. 

') Areb, niichod. Č. V!II. B, S. 

n T.mie. 




Kniha tfeti: ITL Spolefeniký » mrnvni život knSíi. 



a ve dvou truhlácb 48 knih, néco prádla či vinutí, ruínici, loáe 
se sedmi kus; šntA loŽDÍch a oéco málo cíoovébo nádobt. V ko- 
more dolejäí, kde spával, niel ložc s dvéma peŕinama, starý kotel 
a 8 sFazkň koudele ; vedie v sklípku pri ruce mél ješté 4 knihy, 
v kterýeh Často čítal,') 

Katolícky arcipryät krumlovaký, knéz Pavol KamiU, mél do 
r. 1585 v oaadé sv. Kríže v Praze dôm s pohodlným a bojnjm 
bftem. V komore oahoťe byla postel pod nebesy s perinami g. 
» prosíéradly modrými nitmi vyšívanými. Jináč byla tato spací 
komora jako sklad vetešuťkôv a kramáŕňv: bylo ta 13 ,palfka- 
plátna, scdh, efigiĽS nebo obraz ženské na plátne, „mund&tuky' 
dva na koné^ klobouky ženské, sud mouky, kotovratek, vrhcáby, 
kosa atd. V jinýcb pokojích mél obraz Kristfliv na táfli. klec stru- 
nénou, hromadu cínového uádobf, v ném 38 luis a talfŕfl, 7 konvic, 
mezi nimiž robaty korbel s obroučkem, cínová dvé umývadla, 
zbrane, obrazy, bafiky na poiislénl krve, kolĺbku a mnoho dreve- 
ného náradí. V jarmarách a v trchlicích mél šaty mužské a žtiuské 
a klenoty, mezi aimiž oUáŕíČek dfevéný, pekné malovaný. zrcadlit 
obnivé, váčky knéžské aksamitové, páCeŕe a jiné drobnosti. Kuih 
mél 26; byl v nich Tomáš A([^uínský, Augustín, čtyri díly Lýry 
super biblia, Beda, Introductorium in pbysicen, Margaríta philo- 
sophica, postiila l'eri. katechismus Regii, katechismus Lutheri, 
Ariosto, ŤereniiuB.-) Byla to tedy librár dosti pestrá. 

V Labflkéuí Brandýse mél farár Ďejka do r. 15íí9 v byte 
svém avršek nehojtiy, ale sluany. mimo náradí obyčejné mél 
Ô8 kusú cínového nádobí, nad to dvé umývadla, Iti konvic, 5 po- 
stelí s 2L perinou. Z nemooba klenote odkazuje koŕlik a 6 Išic 
stŕibrných k obci pro památku; knihy oddáva bratrovi. Pri far- 
Bkém hospodáŕstvl mél 18 ovci, dva voly, kravu, 4 vepŕe, 2 kone. 
väz a kočár,^) V obyté turnovského knéze Matéje Raddy Chrásl- 
skébo (f 1600) stály za reč jen knihy, z niclíž hibtí malou a velkou. 
Putovaní SV. otcQ, Zákon, výklady na äv. Tobiáše, postillu HeŠát- 
kovu porončí bratríni a sestrám svým; knihy theologické všecky 
odkazuje svým nástupcúm na fato, kniby filosof&kä k ékote. 
8 pľoäbou, aby jich opatroval purkmistr.*) Jednu cennou bihlĹ 
oddal dčkftQovi jičínskému JiŕĽkovi Díkastori, bezpochyby proto, 
2e knéz Díkast roku 1589 psul na všecky strany, že mu shoŕeli^ 
bibliotheka a že jest v Jičíne ted jako poustcvalk.*) 

Na fafc v Kinsperce mél do r. lijOS farár Sôldner, kné? rádia. 
kťiŽavníkA, v bospodái-stvf hojném a ccnaém 42 knihy jmenovit*^ 



■1 Aiob. praí. fi. 1173. M. 3. 

n Arch, pMi. é. 1173. ť«l. a». 

'r Atcb. tCD3, Opil) 1 arcib. I5'J0. B«««pta. 

*, Awh. tiiTDOv- Výpio <lr» Stmiikflv. 

*) Arcb. kQta«h. kn. inemorab. l^HS. Opis v sem. 







uvedené, kromč hromádky kiiih nej menovaných. Z onéch tyly bibií, 

ConcordaDlia, Catbeua, aurea Tomáse Aiiuinskélio. Hosiova kon- 
,íťS3Í, dekretaly, Teutsche Theologie, česká kniha de veritate eccle- 

ilae, Juveoal s glossami, postilly nékteré, fioetliius, Krasmns de 
Interdicto esu caroiiim, grammatika ŕecká CleonBrdi, rheiorika 

Ciceronis. ŕecká syiitaxis Varennii, hrevír pra*dicatorum. Vidéti, 
Lie byl kuéz vedie tliuologa i fílolog a humanista.') Snad se za- 
|lnyY&l knihami ríc oež ntd, žalujeí jehu násĹupce Chnstian arci- 

liiskupovi, te fara hrozné zanudbána.'^} 

Od katolickčho faráŕe kiušperakého i>odíváme se k husit- 
skému adminisirátorovi Václavu DaČickéran, jenž mél däm pľoti 
kostelu SV, Klimeula. DIe iuventáŕe z r. 1607 bylo v domé ad- 
tliiiuistrátorové žest raístností, v svetnici stály iŕi stoly, na zdech 
lio rohft jeleních, dvé atraarr. V jťdné e nich byly líky nebožtf- 
Wovy a pálené vody. Vjiné svetnici bylo 6 almar se 144 knihami. 
[Na jannaŕich a lavicích stály a ležely jesté 104 knihy. Byl tedy 
Administrátor knihami dobŕ« zásoben; gkoda, že nejsou knihy jeho 
titulem uvedený, abychom poznali ráz jeho vzdelaní. K tém knihám 
ršcm bude mitno pnpoĽĹsti i psatiá kálaní nebožcoTa a onícli 
(18 knih, jež vdova jeho složlla do dvou truhel dolA do sklepa 
LT sídI hned u dveŕf domovních a truhla s neäpočftanýml knihami, 
[jež stúla na mnzhauzv. Ncrozdána-li a niiprodítna-M po smrti ad- 
miuistľátorové z kuih iáduá, mél dotčeny uáčeluJk cirkve podobojf 
nad päl čtvrta sla knih, uož je bibliotheka na onu dobu vehni 
luameuitá. V svétnití vidíme malované obiazy, mezi nimiž admi- 

Ínlstrátoroía podobizna a manželky jeho. Na mazhanze samá vy- 
kladaná a malovuná truhlice, šaty a zbranémi naplnená i prádkm. 
Postele jsou tu dvé s 19 perinami; na zdĺcfa rohy a 10 obrazĎ. 

IV klenutých komorách dolujéfdi bylo 14 truhtíl s pradiem, cínem, 
'aŕenťm. V sklepe víno.*) 
V posléz zastavíme se u Mikutáše Rejského llcŕmanoméste- 
ckého, farára u 8V. Jiljí v Praze. Nechal v. IGOD po sobé ženu 
8 dccľu s prachudičkym iuveniáŕem. Bylo v ném neco šatQ, 
fi lionvic cínových, i) mis, píl druhého pouzdra taU'ŕÔ, dva hrnce 
Ľtnové, 2 kofliky stŕlbrné, kolibka. 4 postele s 13 peHnami, 12 ruč- 
níku a ubrusQ, pét truhel s kuihami a již zhola nie jiného, äloveín, 
Ľäiiidy knéz. Ale téch knih co bylol Kad tri sta! Byly vetšinon 
latinské, nékteré staré velmi, psané na pergamene i tiský. Opsnlí 
i^ Jsme si názvy jen nekterych. Theatrum bistoricum, Gesta Rama- 
y 'lonim, Joaephua Flavius, Joanris Hus et Hieronynii martyrum 
historiae, Cykadova kázaní, Heinrichi Bullingeri commentaria 
'* apoetolech, 4 srazky In Genesiu Luiherovy, nékolik mél kníh 



i 



1 Arcfa. tem- Opf» z arcib. 1S08. 

'I TUDÍ9. 

't ÁjáL pnž. £ 1908. l&l. 




Eniha tíetf: III. Spom 



R mraviii £ÍTOt kaHi. 



Kalvínových (praelectio&es in prophetas), Melarchtonis Corpus 
doctrinae christianae, latinské knihy HuäOvy, poitillu Bavorov- 

ského.'J 

Nad jednou véci Ize zastaviti se s podivenlm: knéz m ušil 
uméti pouékud zplvati, TéiHiua aajiaté by]i jacI taeí hudebníci. 
ale v domáciiostech jejiťh ŕídko sliledal bya budební nastroj; 
nepŕeme, nájde se tu a tam virginal i za li kop. ale málo kde.') 

U kuéžské vdovy v byte uékdy návšteva srautna. V'dova po knézi 
VácIavoTi z Pruaiku, Kateŕina z Loun, bjdliia do r, 1599 v krá 
lovské lázni nábore v sklípku v poilružsivf. Z bývalého lepšíhu 
živobytí na fare zbyl jí tttCtl ^a kobercom*', tabulka se Salvatorem. 
Ktolice gčcrveoá pohodlná", I&žko pod iiebesy zelené. Vše ostatní 
byio cbudičké, váeho málo. Ctyn periny méla — bez povlaká. 
v barchance cliodila „otŕelé* a pás méla s inosaznýíui zámky. Pu 
4 nožich žeaskycli, kouii da roušky, oúžkách švadlíŕskych sou- 
díme, že se Živila vdova kaéžská nnzné svadliniitvím.") 

Skonárae dlovbou kapitolu o živote knéžiíkétu úvahou o váž* 
nosti knéíí v tťliilejší společnosti. Poznali jsme knéze v jiclt do- 
mäcnosti, v jicli zlých i dobrycb vlastnostecb, v jích nesnadnťm 
\ei'ftjnéra postavení. Vyloženo, že pri nemfnié 7ávÍslostÍ knéze un 
kollatoťovi a pH nevalaýcli dCichodecb, které si knéz všelijak 
bliiilŕ'l nahrazovati a zveličovati, pH ntívelíkíio vziiéláuí. nevalné 
mravnosti a pri ueuspoŕňilauosti církevníťU pouiérň npinrtbl knéz 
iťsiti SB valné váiiiosti Stalo se, což pohŕfchu t bézicii lidskych 
obyčejno, ie chralitebné vyjirnky v kterékoli strane, byť jÍĽh bylo 
sebe víc, obecné tninéní k sprsvedlivéjáínm sondu niktťrak nc- 
naladily. Knéží byli vfibec tak málo vážeui, že to na onu dobu, 
klerá pri väi roípnstilosti pŕece jen byla velra; zbožná, až nepo- 
Jobno k víre. V první čáati XVI. veku po zlých zkušenostceb 
vyznáva to sám snem knéžaky r. Iô39 nah'kaje, že u veku tomto 
onŕad ktiéž^ký v polupi^f.') A ua saméiii konci téhož veku píše 
7,áaiľsky v Postille: „Ne každý rá.d vidí pri sobé knéze, ueb 
He za tím stolem, nad to podlé knéze scdéti muozf dobM a vo* 
nací stydf. Jini se poemlvají: dali toho pána luezi jiopy, oe- 
méli-liž jsou ho s kým lepším posaditiíl * ^) 

Tato Blova jsou pŕíliá dointuvna, ale zuárae iešté horší, do- 
mluvnčjšt, z nicbž patrno, že koés do konce XVI. stoleti stal se 
pri své obecné nevážuoscl príslovím, a to pŕialovím velini potup- 
ným. Když v fihroináždéoj svém r. 158l> osadnl sv. Mikuláše 



■) Arcb. pral. i. 1174. S92. 

V Takový originál mi\ nrt. piF. Tlt JiSlniký, knSi v B£lé r. 1595. Arch. 
miiB. Li»i bSlnké 

») Arpli. i- 117i. 45. 

•| UnSmy I. 465. Rnk. nniv. kníh. 17. A. 16. 16?. 

'j Zilmrsk)". ťostilU. 399. 



TiiZnost hoCif. 



I 



Suiréra Mésté vyslechli nékteré íjiloby na knéze Tomňše Sobe- 
ílavsbélio, pozdéjšího adrainiatnítora, starší osa<ln(l;6 dali odpovéil, 
že tu vec pánu Bohu poroiičeji' a zatítn zauecliávaji tak. oeboC 
.na lotru, k..., koézi a katu žádné pŕfaady Deiií".|) NemÚže 
bjti horšílio soudu lidového. 

Vidétí knéze ve snácb, poikati ho, pokládiiuo vJlbec za zlé 
Enamení. V jali« nevážnosti byli knéží, o tom svedčí nade všecko 
Jiné onen zpiläob, kferak s ninti jedoaU advokáti v soudech. Na 
pííklad když knéz Pavel Judodís z Betlema r. 1579 obviail Matéjť 
Patera, svébo zvonika, že kradl jemu a kucbaŕce peníze, pravil 
k soudu advokát Matéjfiv, ie knéz mobl kucbaŕce Bvé sám peolze 
kráati.-j Anebo když v aoudé lounskéni roku Iô91 knéz Ondrej 
Véžský, farár opočenský, máje spor o spravedlivou vec, dél raen 
jinou ŕecí, -že ae tolíko biblí obirá", advokát protivné strany od- 
povédél: .Kedokládá kierou biblí, s tou-li, jak mu jí sediaci 
v krčme okolo hlavy poblavky otvírali, nebo v Žatci, když sa 
utlučen, sotva v sobé duši zdržal a zde v Lounech skrze ävy vo- 
žralstvi a Hampánl pŕes nékolík iiohlavkň upadl; necht tento knez 
radéji o ttvíäky ee stará, aby mohl védéti, co zákon boží v Bobé 
obsahuje!" '•') 

I v žertech u v dobré v&ľi tehdcjších lidl je patrná nevážnost 
knééského stavu. Na príklad r. ióyi v Plzui, když mladý kné/ 
Martin Alensky vykonal verejnou ceremónii na den TH kráiä mezi 
zdmi, doktor Havel pozval ho a jiné tovaryše své na hostinu a 
misto zveriny, jaké tvrdil, i^til baéze nie ai:tuäicÍho vlkeui upe- 
čeným, 7. deliož mél knéz posniéch po všem mésté « bezpochyby 
i aemociiy žaludek. Plzenätí surového doktora zavreli.''} 

BuJDi lidé mnohdy vedli si ke ktiézi s velikou hrubostí, aail 
dal pŕiŕinii k tomu nejmenší. Roku 1557 jde farár poHéský, knéí 
Matouä, 7. BencŔOva z trhu, neaa mosnu na ramene a v ruce Husi 
vína a hfil. Na silnici potká ho nrozeny pan Jbo Byšicky z Bjšic, 
nikoli kollátor jeho. uež zcela cisf človek, a vida ňúi. thco piti. 
Kaéz na to ueodpovédel než, že pán nic nepridal, ale již ležel 
na zemi. ndeívn íiyv; na zemi ho ľval pún a pomocníkom svyoi. 
jakyma krajtím, za vreh hlavy. Pak ho nechali na silnici leželi. 
Véc byla tak tvrdá, žv nemohl soud komorní než urozcDébo páua 
Oileoudiii lio Bílé véze.^i Roku Wi\2 Jan Luxiu Reduicky, diakon 
v Hore, naŕíká u avcidékaaa. když šel z pobŕbu, ryUt Buríau 
Vlčkovsky a Kare! Haša z Oujezda, laké lytíi", pŕitŕeli knéze 



1'] HaoQál ciady bv. Mikul. fol. 114. 
*1 Arch, pral. ŕ. 1135. 57. 
') Arcli. ioiiiiäk. <5. I. O. 17. 7S9. 
') Protokol. konAiil. ia»l. Arch. plzeä. 
') Registra arciktiiiecf ht. 71. Kq. komôr, londu tlg-IS- lol Mfi. Re^. 
íritov. e. y». E. 7. fol. 1Í8 173. 



ese Koiha tretí: 111. äpolečenskj^ x inravni £Ívot knOíi. 

s kODem DB 7ťď a dali luu r[>í''*veliký pohlavek'/j Roku 1G16 
byl farár heŕniauomésteckj, Jan Mystotok Koztilský, pro nie za nie. 
tuze bit oa silaici od Jauu Havličkn, ze vsi Lňnu čLovékn. Zti pii* 
(iesáte kop odpustil ubitý knez suľí>vému človeku jeho biijnost.'^) 
Podobaych neurvalosti zapsáiio v knihách dost a dosE, jen jméua 
se inéní. A což b>'li iined botovi tehdejší lidé k Ľadávce. Václa- 
vovi Hájkovi bez velkych predmluv ŕekl roku 1545 Hclaš z Ra- 
dimo\ic: ,Tys latr, pro tvé lotrovatí vzali lé pod kflíi jako lotia 
ii tak té podvázaaého pfiuesli z Karlštejna do Piaby!'-'') Dejme 
tomu, že nekalý llájck sníid nejaký popud k své urážce d«l; 
proti tomu dekan JiH z Vyšehradu oeiičinil Holubovi v Benátkach 
praaic zlého, a coá zle pochodili PHJel na koni a zdvorilé pro- 
raluvil k žene Ilolabové: ,Pnuí Maikéto, proŕ mi uedá^ ouioku?" 
A ona: „PľOto proč npchťi 1* Dékun: ,Budu na té žalovali kupi- 
cole hradské." Oca: „Žaluj!* V tom vybéhl muž jeji a ŕval : ,Ztt- 
jedeiiý pope, což mi rozkazuješ!" A ]A\ škaredé tak, že svéd- 
liové ani opakovali iiechtťli. ,A dekan jel pred s«, nerekl zlého 
slova.-*) 

Roku 1Ď94 kterous noc jcl« knéz Ondrej Gsell. farár od sv. 
Mikuláše, s dékaneín mýtskýin domA na svou faru. a potlouká na 
dvéŕe krchovní. To tlučení bylo jakJmu^ ncurvalému sousedovi 
tak protimyslno, že vyŕítil se z domu, uadal knéEÍin seleiu pop- 
skýcb a vzteklc zsekal oba kordem.^) 

A proč byli všickni sediaci z Ranné zavŕeni r. 1574 v ža« 
láH lounském? Knéz chtél, aby umeli modlitbu Páue, nie víc — 
a oni hnud mu učinili pobrAžku, žu bo uperou.'^.i Smutné zaji- 
uiavo, že i prostí lidé sedlšti äkládali o knéžich nn jicb potupa 
všelijaké nezdvoŕilé píané. Na príklad r. 1590 byli pŕinuteni dva 
poddaní méata Chrudimi pŕ&d práveui odpi-osití kuéze Martina 
Athaiia Dubskéhu i jeho manželku, vyzuávajíce. „že Ihali, co mlu- 
vili, psali nebo skladali'.^) 

Chraem ŕečeno, knéží vážení nebyti ani s polovici tou mérou. 
jnk jieh úrad váíný toho žádá. Ovšeín nebyln DevážDOKt ke knéž- 
stvu jen u nás. Byla za hranicerai koruny České také. Lfče po- 
mery v ciziDé, pravdou dí Havlfk zVarvažova. že „maozl téchto 
čaaň knéžl ne štílí a obcovaní jicb ae viídaluji"; v Nénicích uéco 
toho. jak vôbec známo, zavinily zmätky rcformaíuí, a néco ne- 
chvalný život ducboveastva. O néni za doklad pŕivádí svrchupsaný 



') Arcb. zem. Opis z lintjiali. 

'1 NejsTurfii linihx hoŕmanumfi^leckä. 168. 

'} RegpBlm kom. boiii). 13. J. ta\. 44. 

•| Arcb. pr»ä. 1. 1047 Q 17. 

') Arttli. prai. C. 1(161. 272. 

*] ATcb. loiin. tegittr. pnrkm. B. 9. 

') Lib. tnemorab. v Chrodimi. 



VáŽDost knéži. 667 

Havlík aaekdotn o zlatých kaéžlch a drevených kališích. Prý 
tázán byl pápež, méli-li by knéžf jako za stará poaluhovati y ka- 
lišlch drevených; k tomu pápež prý neodpovédél než oklikou, ^že 
knéží zlatí tehdejsí posluhovali v kaliStch drevených; uyuí pak 
že dŕevéuí knéží posluhuj! v zlatých".*) Pápež toho bezpochyby 
ueŕekl, ale anekdota jest význačná. 



') HavIIk z Tam^ova. O ctaém obcovinl. 1613. 



IV. 



z histórie duchovnlch ŕádô v Čeohäoh. 

(PflTAil feho](. Ŕebole a aia pfed bcJiiFi liuBÍtskon. KláAMry v bonh. Návrat 

po vfl|né. Kláäter Slovansky; polepšení zh kiäle Ladislava; vzroat Iclíálerfl 
za Vl&dialava. Bonŕe r. 14^: Intnerskj' pf^vrat; klilít«ry lij^uoii. Kímeká 
X]irävH Dimtiovt a .teaiiitäv u ä«»kých kláäterecb. Klá§t«ry za reakce kulo- 
lickd. Boiiŕfl r. Itíll. Pohnniá dobs pŕedbélohorski. Nenáviit k mntchÚDi 
oboctiá. Bekjné. Pouitevnlci.) 

Duchovní rády mají své počátky ve východních krajinách, a 
odtud La západ élfilo ae mnišství již ve IV. stoleti.') V tom veku 
Basilius napsai vychodDÍin maichflra rád či reholi a biskup Au- 
guätio v V. véitu prý sepsal pvíiií prostou reynli muicliáni na zá- 
pade. Však první ubi^íraou rťgiili na ďosavailufch základech a 
rozvoji obdrželi roniši od Benedikta r. 5S'J. Hegula benediktiasltá 
méta ráz tak universôliiy, že hodila se všude a na jeji'in základe 
mnišství zkvetlt) i roEviuovalo ee dále.^i Byli hídové tovaryšstvo 
zavázané k společnému živobytí na ten konec, aby vyšší kŕesíaa- 
8kó dokonalosti došlo zúčtovaním evangelickýcli rad čistoty, chu- 
doby a poslušnosti. Ponŕvadt byli členové povinni i prací fysickou 
a duševní \vita activa podlé ■vita contemplativa"). záhy rádové 
začali dobývali si :tásluh o civijiäaci nepopírateluých. 

Za Telikého spustnutí mravu cfrkevoícii v IX. a v X. včku 
nékterá tftVBťjšrtva pHjala prísnejší zpCIsob ŕebole benťdiktluskŕ, 
a tak vznlkly'jabo samostatná odvétvf rády cisterdátQ, kartouK- 
skych a jittych. Také í'it v ^rvnícb dobách nékterí kanovníd dali 
se na spoleäné živobytf, zavázali se ŕeliolf sv. Augustína, a dali 
pôvod b Ťádfim tuk ^ečcnjch kanovníkCl ieholnídi, ') v mnohé 



') Obéthié u Rrookofla ■ Die KloBiemriien. 

*J O vrTuini feholí benedikt, jejfm rntii « vcUihu k slftrilni fádftni velmi> 
s«vrubuS od SpreiCMfiiliolirra v ľrui^rxui. f^yiua. Zii ňea Schuttea 1S35. 

O V bulla Pla IV. éi^nie, le kacovolci rcholni „ab upualolís onj,'Íiiem> 
traxťriint'' (I?< a »v. Aagusda prf byl JeDom jich teforiiiHUpreiu a ne laklt- 
lUicI. Rukop. univ. koib. II. B. 12. J5Í. 



ftíhyle ^eí 



ougregace rozdelených. Z téch jnou na pHklHíl premonstnité a 

cyriaci. V krížových vojuách vzoíkly rády rytiŕaké vňbec pové- 

oiiií, V XIII. Btoletí näätiila u vysoji ŕeholnýcb tovaryšstev nová 

pocha tím, že vzniklý rády žebravé, u uichž slib clÉUtioby vazal 

'ní-jen jednotlivé členy, než všecko tovarysstvo jakožto celek. Ĺ'!e- 

nové musili si živobytí vyžebrati, jísti méli to, co lidédají, a penéí 

od nikobo nebratí, niliýra nepohŕdali, lec sebou samým, pracovati, 

ká&ati krátce, ponévaiú pán Kristus takú kázal krátce, nedbtifi 

o učeoost. lilavui véc, aby sprostiiy bratr tučl ducha Páiié v sobé. 

Pľvnf rád mendikantô takovych byla ŕehole sv. Františka Či bratŕi 

menšíťli (r. láŽ3); jiná meudická família jsou z t.ýchž dob do- 

minikáni, jiní žebravi jďOi.i karmelíté, spoldením cremitfi vznikli 

,poustevafcÍ st. Augustína". 

V XIV. století sleveno ze pHsnosti ŕehole sv. Františka a 
ádkoii o výklad statiit i o šat 8V. Fratttiška, jfmž se odival, 
zoikaly z pflvodních Fraotiškánô rády jiná a jiné o regull mír- 
'iié|éf. 'Ĺ técli )80u prední mittorité conventualea éili černí Fran- 
iškáni s malou kapucí na velikém límcí. Tém pn^náoo právo 
ttbývati jméní. Iídož drželi se dál ŕehole príané, byli observantes, 
^<déHcí He v nékolik odräd, z nichž pro pi/klad uvedeni buďCe „mí- 
nimi', poustevníci založení r. Ii93 od Frant. de Paula. Ze známej- 
ších observantQ jííúu ješté ze starší doby bosáci, uovŕj{ (ag 1525) 
vznikli kapuctoi. 

Poslední epocha v rozvoji ŕádň stala se vzniknutím Hdu je- 
Buitského, jeoK nesluší ke klásierníkQtnj alebrž k regulárníni kle- 
rikäm. Papežetn achváleni r 1540. 

^ Tovaryfeatva ženaká vyvíjela se stejné jako mužská. Mužský 
H ťátJ témér každý dal podnet k tomu, aby ženské zŕídily analogické 
H tovarišstvo. 

^t^ Pred husitským prevratom u nás žily skoro váecky všudy 
HpnSf, kteréž do té chvíle rozvinuly se v cirkvi. IíláBterä bene- 
^ fllbtinakýeh uvádí se be tHceti, ') z nichž dftležitéjší v Bŕevoové. 
na Slovanech, u sv. JiŤí, av. Jana na Škále, na Ostrove, ua Sä- 
íavé, na Tetíiié, v Opatovicích, v Broumové, v Kladrubech, 
T TouSkové, Vilémove. Cisierciáckýcb klášlerft jmcauje se patnácte ; 
2 pŕedních sedíecky, xbraslavský, plaasky, osecký, korunský, ve 
Vysi^íin Rrodé, pod Zelenou Elorou, frantáUký a j. Fremouati'áti 
byli aapoú v 15 kláštereeh; prední jich domy byly ua Stratové, 
v Teplé, v Zelivé, v Cliotéšové, v Doksflueťh. v Mllevsku. meušl 
T Ijtomyäli, Veselí a j. Klášterfl kanovnlkfi ŕeholaycb uvozujť 
&e deset, pfední v Praze na Karlovéi v Roudoicí, v Jaroméŕi, 



'i v Seznxnía arcbivii tfebofi. s r. 15)19. v opiee sem. arch. nvedena 
!6 klAiterfl b^Ticdíkr., v nJohii schiLzJ. pnkiid vime, jeSré klilSter hv. Ambrožo 
v Piaie. H. Jiroček. Codex jiins 11. 327. avikdi jich Jen 13. Bulbin vila 
ArmiRi. III. 313 uvádl 23 ciínobU. 




6&0 Eniba. tretí : IV. Z hiatoňs Fádťí v ČecbilSr 

v Kokjcaoech, y Tŕeboni.') Rytíŕátf knžovofci nemeckého rádu 
t\\i kŕižovDfci prugct mivalí v čeäké balíi ^H épitálA a koinendr 
k tomu 32 fary z nichž prednejší byly v Bíliné, v Némcckém 
Brotjé, v Král. Hradci, v Chomutové, Krumlové, v Milctfne, jin- 
dŕicliove Hradci, ťiziii, Polaé, v Prflze. Komeuiia chebská potítána 
do Némuc. Však jii pred vojnou husitskou byly oiaobé fary tohoto 
tádu osirelý.*) 

ílád SV. Jana jerusalíinskébo íi STatojanätí (Maltézové) pŕedni 
dflm méli v Praze, byli v Louuech. Strakonicích, v Dube, u Ho- 
stinnélio, v Hnidci Krát. na predmestí, v Kudani. Ktižovnlci bo- 
žího hrobu či knéží rádu jerusalemskélio s červeným kHžeiu ua 
lodičce byli na Ziterazo, v Pardubicícb, v Svétci, v Trutnové. 
KHioYuici » bvézdou čm-venou v Pr&ze u luoíitu méli listŕedni 
dĎin. AuguatiniAni eremité byli u sv. Toniáše v Praze, v Domažli- 
cích, v Ručovp, v Bélé. v Pivoňce, ua (Jstrové {a sv. Dobrotivéi, 
v Suäici a j. Itomiiiikáui, Jímž nálužblo nad dvacet klásier6, byli 
na Dékoliku niísteeli v Pinzť. v Hradci Ktál.. v Louutch, v Cbru- 
dirai, v Kolliié. v Oustl u Tábora i v Labském, v Nymburcp. 
v Klatovecb. v Pisku. Turrifvé, v Iíudcjovicich, v Litométicfcb, 
v Plzai. v Pardubičkádi a j. Mutiií braiií konveumaínt a pffsnŕjší 
observaotní byli v Praze, v Kadaui. ua Krumlové, v Litouičncícti, 
v Jílovém, v Chrudimi, v Mýlč, v Slŕíbŕe, v Benekivé, v Mosti"-, 
v obou Hiadcích. v Piíoi a j. 

Sŕztiam náš není úplný,') také vynechali jsme nékttiié ?, drob- 
Dčjších rádťi, ale pŕes to jo svetle znári, že v Čechách bylo ŕádíl 
ŕeholalch až i mívy hojne. Z kusého pŕehleiiu jde, áe nékteré 
mesto — Prahu nepočltajíc — chovalo tH i čtyH ŕehole. 

V hiiäitské bouH nejvétÉf zlost lidť obecných vrhla se na 
klútílťľy. oebot ŕeholiiíci. zviašte kartouzští a cistorciáti, byli z nej- 
pnuUich neprálťl Husových, a pokud mohli ("na pŕ. v Sedlci). 
i ješCé po vypukuutí bouťe štvali katuliky proti Hiisitfttii. V Prazv 
po smrti krále Václava roku 1419 iíboŕen klášter karthouí- 
ský, po néiii brzy strahovsky, bŕevnovský; po bitvé na Žižkove 
Táborí pobonli v Praze jiné jesté. Kláštor rainoritiS sv.-Jakub- 
äkych uliftjoQ rezníky, Slovansky klášter zanvcbán pri pokoji, po- 
uevadž su mníchove pridali k strane podobojí,*) a kŕižovnicky 
klášter u mosta Dezbo^en pro chudé lidi v Spitále tam cbovaa6. 
Ŕebole žouské šetrený již v prvui ráne, a také potom od nej- 



I 



'i Balbin. VitA Arneatl. III. e. ^. O iaroméfskÝcli boini ámts Knapp 
v ťfliiiSrťcii Jaromife. 

'l Mirb&ch flHrft'. Ili^ítriigrc ziir PcrsuDiilR-ust-L. d. duiitsch. Ord. I. 

*í Zcbruvj'ttii klÁilärA ťjlo .léiuíŕ Itvi [fučtu". Kitluusok. Výklud k biM. 
tiiApé. Itl91. líl. íjflxuftiu duuiiuikäusliych kläfilerA 6ú v ilMmmeToobintdOTi 
liotoni univvrsity. BrIcop. muscjai. 

•) Tviuťk. PrKliu. IX. 1-^6. 



Uoiabnvô v boiiti hnsitské. 



S»l 



prudÉích Husitu jíin dán vsude pokoj.') Nelze auvidéti v tom 
jistou néŽQoat k žeDskému pohlaví. Pražské jeptiaky na první čas 
uvedený vSecky pod strechu kláštera sv. Anay, kdež pŕetrvaly 
boun. 

Kft venkové nedarovali Táborí zadnému mníchovi. Pŕedlouhý 
jest seznam vybitých, zborených klášterti.^) Ve vojné husitské 
Toláuo rta rnoich;: .v sab mníše, vsakl"; s chntí json upalováni 
a Jioáč vraždéni, nejprv na odvetu za upálení loiätra Jaoa, ale potom 
zhusta i T odvetu a ze msty za nelidské äurovoí^ti, páchané na bez- 
brannéni lidu éeskéui bez roídílu náboženství jeho, jen proto, že byl 
Český, od protivníka, od vojsk Zikmundových a zvlášté od kŕižákft 
nemeckých. Hnev na niiiichy tou luérou bjl obecný a zlý, že 
r téch dobách zabfjeni i mimo vfavii válečnou. Aspoti v nejstarší 
kai^e rakovniťké je zprava, že kdya kolem ľ. 1430 poii hiiinnÍBti 
u ^fsut zabit mních, klídné cestou jdotiď. Z bäbditrma zabil 
ho ávec.') 

Z pražských i venkosakých klásterft mniši utíkali ämahem 
ven xe zeiué nebu blttdéli se spasití v klááteh'ch na pMé kato- 
líckych pána nebo konečné prečkali bouŕl v príbuzných Hvýcb 
klásterech na zemské hranici. Takž utekli se benediktíni bŕevnovŔtí 
do Broumova, krtžovDÍci s červenou hvézdou do špitálu svých 
v Plzeňšté, Loketšté a v Chebé. Co mohli z klenotô, jimiž klá- 
štery byly hojný, poschovati nebo na bezpečná míata rýchle dáti 
oiliiésti, to mníchove učinili, ale plné zJafilo se jen málo kterým. 
Jest smutné zajímavo, že purkrabé Zdislav na KarUtejaé, kamž 
pri začátku bouM knihy z klááCera zbraslavského od opáta jsou 
schováDy, o své všetečné ujme prodal nékteré a zalantročil- Koka 
1447 musil si klášter jednu bíblí svou rlastuí koupiti za 16 
kop.*) 

Kláštery utrpély škodu nejen na životech Bvých členíi, ale 
oenabytná jim zpäaobena ztráta majetku, který je vychovával. Kde 
kdo mél silu a pŕlležitoaC, bľal kUäterCim. Cisaŕ Zikmund, )6ai 
vyloupiti dal chrám svatovítsky,*) (zlatou rakev sv. Václava rozlii), 
v (len äVého korunovaní na Elradé äubral jeptiákám svatojlräkyni 
vkxky klenoty a veliký pocol ätatkú reholnich zabavil, zastaril 
a proJal; ätrahovskym a bŕevnovskym na priklad odcízil král 
skoro všecko, co méli, kromé časti vzdálené a neprístupné pH 
hranici; skoro stejné stalo se kŕížovnfkňm sv.-Janským, sderaz- 
skym a jiiiým. Páni a mesta oboji strany uchvacovali také zboží 
kláäterské o pi'ekot, berouce si za ohradu to, že mníchove ^ne- 



I) Jediná v^JiiukJi r. UltO, kd^ Zmy tíborská Jaly ae boHil kláiter bt. 



Eattfiny. 

>) U Kalbinn v Miscell. JV. 1. 11S-16Z. 
■> Knib. ureli. mk. z r. ľ.m. 
*j Ärch uiiiB. listifiy. 144". 



? 



Toiuek; D. Pr. II 86. 




Kniha tFeíl: W. Z híetorie Háli v CcehÄch. 



obracvjice tte ani aa B&li, šfHJi své lakomatvis a svú licltvu po- 
krytú'. '} 
, Když saihivili Cechové se Zikmundera pokoj, zvoUu vraceli 
Me [tiDÍäi, j&kkďli nebyli na.tnnoze radi vidéni,') ku svy'm kláStcrÔni, 
1[teré byty vétäinou holá ä|iáleništé. trosky a méatistÉ práxdná 
fleholQÍci nevrficeli se poétem valným, aniž dovedli zrÍĽeníuy svycli 
kláBterô hned vzktíaiti, A nékteŕí se vúbec DBvrátili, takže nejeden 
kliišter zašel ifm navždy; n zase nékteŕf vrálivse se, nedoslatkem 
živorili z& nejaký čas a pak lurÄUli jf^oiice vyáli ze zeme. Na prí- 
klad do Prahy se víc neoavrátil nemecký rad, kArtoiizové, bratfí 
kajíd.^) Na poznanou veliké promeny a smutnébo stavu ŕebolDÍctv& 
učinltne si povrcrbitf o1>hlf(lku po ŕádecb duchoTcícb, které se 
vrátily do Čech. 

Benediktinftm na iiiíaté pražského Bŕevnova stŕedem a oporou 
xftstal Dä mnoho let v XV. stolelí pohraDÍčny Broumov, v oémž 
sídlo môl paler abbas, drululy bŕevnovský. V Bhewuové pobývalo 
ninichQ do mnoho, nebof oftat luuiíel snaáiti se, aby obsadU a vy- 
zdvihl zhubené kláštery na jinýc)i mistecb. Vyzdviženy zaaekláétery 
v ľŕťštidfch, Klariľitbťcli, Saxavé, Tonskové aj.; však nestačili bene- 
diktini zuovu zŕídiii kláštery své v Postoloprtech, v Slaném, v Podlá 
Žicícli, v Opatovicích; do Vilémova se vrátili fiic, ale neudrželi se tu 
Qa dlouho; beiiedLkťmäký klášter emauaky čilí na Slovaaech, jene 
zachránil bytu avého pŕijetím kalichn, byl ješté za vojny husitské 
Da divné miŕo; podlé mnichil bydlil tti povedomý Kn^liš, jeai 
podíl niél T správe klášter8ké,*j n nedlouho po vojnó r. 144ti pét 
mužA, me;:i nimiž prý {lobýval i Ivehor. spolu zakladatel Jednoty 
bratr.ské,'^) vznlí od ndinÍQÍstrátx>ra kaljísnýcb Pŕíbrama na místč 
opatové potvrzeuí k äivotu klásterskému. Byl to prvul a jediný 
pokuä o život teholnl ve atrané podoboji. Starý fád benediktinfl 
Demél T tom kláetcŕe £ádnébo slova; kdo aem vstupovali, byli 
noví benediktiné husitšlí; však ti vstupovali fídčeji a ŕídíeji, aŽ 
uaposled od dob krále VladisIaTôTých zústával v tom voiikčm kláštcte 
jediný knéz pod obojí, ,infnlovaný", jemuž bývalo jni»-»o opáta 
älovanakého; požíval klážterekých dflchodfl, pokiid zbyly které. 
H. IĎIU stal se pokus vpraviti kláitvr zase do rukou katolíckych. 
Opát Jifí Sovka zŕekauv se kalicha puHil Slovany mistru Marti* 
novi z Vlašimé, což Statí Letopisové cbarakterisují slovy: „Sova 
vyletela z kláštera a vejr vklouzl".*) Když r. 1514 Martlti uáel, 

'] Tak í!leRie v roi:8'idkii pmičském r. 1432. Mfacttll. pFi ileskäch a. II. 
L. 6. T:ŕliala bq mfSťitQit Jiaiiíbnicki^ho: ten pUfil 34 léu lunichúra u p. Harl« 
Sní^ioé z (lomtí svého nu kuílBkém trhu lichevnj^ lUolc, až uchtizen. Pak bo 
intiiW / riimiii vyhntill. Teď mu vráťen. 

') Oboe ctiiäly. aby iiAvrat mnichll visel na nich. Arcb. C. III. 440. 

') V TuiiSkovň ■ vPŕeíiicicli prohoatstvi ae nrÄdl r. U72. Unkop. univ. 
n. A. 12 31. 

•) Tomek. Prnha IX. 127. 

') Qoll. C. C. Mns. 1881. iťS. ^ 

*) Stafí L«U)p. »23 D. P. X.äSl. fl 



fteliúlii i>i) bouíi. 



I 



* 



boje ae trestá pro nekalé chovaní, kláäter zase ostal na pŕedeslé 
mlŕo. Zase doaazováo k svómu mlstu od konšclA obojf Prahy, 
váak obyčejné jen od novomestských s povéilomostí ducliovnlho 
úradu a 2a panovaní Fardinunda I. í s povokním královým. 
R. 1535 pokúsil se král liosaditi sám opáta o 3vé lijmé; píšet 
Novoniéät^kym, i^i .aobé vľciiuosti ivé zadnému prekážeti dáti 
neľáčf a hned sem dosadil faráŕe týnskébo Jana za opáta. Ale 
již rokli násleiiujíctho. ž.iloviiIi NovomésLätí kráti, jaká zlá hádka 
v klááteŕe Slovanském; kaéz Jan. farár uékdy týnaky. prý nemaže 
8« snáäeti s knézeíu Václttvem, kttiry pred nékterými lety v tyž 
kláÄter za mnícha & kuhie v to misto se dostal. Olia maj! pry 
ted po sobé svetské pomocníky, jeden pred drubým žoldnéŕí ac 
optttrují.') Divný obrázek! tívrľhu ŕečeno, že probéhem doby 
opatittvi Slovanské stalo sa požitkeui aduiiniiitrátorä liulejgf kon- 
Bistotc. 

Ženské benediktínky vrátily se malým poČteru do kláštera 
BT. Jih'.") Filibert biskup je shroDiáždil.'l H. 1437 byla abatyso 
píi korunovaci královnj Barbory; titul jejl ktifžecí listinou zjištéu 
teprv poíátkem XVI. véku.*j Jeptiáky pHjimaly jeété roku 144i> 
pod oboj{, nač se kardinál Karvayal zlobil. Zvoloa ph'zuí králftv 
pomobly ai zase k navrácení nékttirych síatkô. takže na konec 
XV. století mély na správu jejicli zviáštuítio hejtmana klášter- 
skébo- ICamž jinam ae bijneiilktioky vrátily, živoŕíly, až zašlý, jen 
nevalný kouvunt u milosnlĽuatvf božího jíaak u av. Ducha v Fráze 
držel se za celé S.V. stoleti a roku l.^^T se vdmi statučaé soudC 
s mistry kolteje Karia IV. o vinici.*) 

Ďaleko búr nežli benedikllai pochodili husitským prevrátení 
cisterciáti, jichž pyšný páter abbas Konrád z kláštera Walrtsaa- 
_^é)]0 v kostnickém sneme jiuáč se neukazoval verejné nežU sa 

maDy.*^) Tébož rádu bohatý kláster Sedlecký byl tak zhubeny. 
ío nemohli se cisterciáti do neho vrátiti až teprv r. 1454. Tncet 
tri roky stál v roívalinácb a ješté r. IIÍO8 naŕiká opát Aufíustin 
r. Äenbeka, áe pHšel do Ľhudobnébo, sníženóho a opusteného klá- 
éU'ra. pi^ oémž sotva r.ästalo na vyžtvení konventu pQl tretí väi.'') 
Svoje poklady nékteré v prvním návalu husitské boure zachránili 
mníchove seďlečtf Ifm, že je odvezli do kláftera koineuburského.'^) 
Na Zbrasiav a do Oseká, do Plaš. do Nepomuka, do Zlaté Koruny 




■) Arch. tufiirúilrí. missiv č. 13. 3S3, 483. 

') E«bert. Posvát mlst. L &t. nvádf, že vriitlly ae tfi jenom. 

*) Rukop. ntiiv. kiiih II. R. 19. kus 7. 

) Krind; Kir''hfl(ií|:(j»eh. III. 8fl0 úi, i» prápo kwriiooviitia litul 
mŕly abalyfie ftv-Jirgké od Karia IV. Proti tomu sroviiľj Tomkii D 
IX. lec. 

') l-ibCr gentejit vinohriirish. i. 1. fol. 36. 

Frtnd, Kirchei'íaaeli. Hl. Stií- 
') MiiB. arcb. liaiiny sedleck 
'} BeekovBitý. PoMlkyiif-. I. 61. 




6M 



Kniba tfeit: !V. 1. liistarie FádA v ŕ'ecbAtľh. 



híc vrátili se reholoíci toho Hdu, ale vsude skntvné jen. V Zlaté 
Korune byl roku 1441 opát Rudgerug s dvém* knéžími. To byl 
véecek koDveat. Jeden z kouventualft byl ptevorem, druh^' cel- 
lariem*) a vgicbni i jich nástupcove žili z milosti Rožmberka, 
kteH se statky kláí^teriifmi obohatili. Úpatství Osecké v témž 
stolctf zaélo Koee, ale v/cliopilo ae k slabému životu v nové. Též 
tak v Nepomuce. Nejméné zku^íl v bouŕídi klášter ve Vyšším 
Brode. Co iim OldHuh 7. Rožmberka odĎal, to si konvent po leteth 
Tétsinou pŕece vyplatil, takže byl a zÉistal z b<phatyĽli. Zh. to uebylo 
Ize obnovili klástery toho rádu v Skalici, u Hra(ke ani jinde, lide 
drubrty k^etly. Ženský kláštor té ŕehoíe obnoven teprve pozdeji 
ve Frantále (v Polilertéi u Neiii. Brodu. Však uejhorši bylo, že 
cisterciáti mravné poklesli tou mérou, že koncťm století XV. chtél 
jich Hd pápež dj>cela ziušiti ") 

V premonstratäkč relioii pomerné aejméné zakúsil sia klášter 
tepelský, ostatní byly vypálený a jen nuzné po vojne osazeny. 
')booven Strahov, Želivo. Milerško, jehož statky od Zikinunda za- 
iveny KoŽtiiberkúui.^i ítťholnfkň všude málo. Podivný výklad 

uVádí o strahovském ktášteŕe Židek; pry tu pusto, ponévadž 
úpát nt-chce ninichô pŕijimati, nebo pŕijiiie-Ii, vyhryze je za.SB, 
aby mobl kvasiti sám. Též tak prj jb na Zlíraglavi a jinde v klá- 
steŕích.*) Ženské premonstratky zQstávaly na Morave v Nové 
Ŕíái a 7 Čechách nuzné živoŤily v zpustlýcli klážterech v Doksa- 
nech, Chotésové a v LouiiovicÍĽh. Boksanským, ktoré se vrátily 
r. 1437, prý pŕála cfsaŕovna Buľbora.^) 

liád kauovufkQ sv. Au^ustina po svém návrate & bčdoti udržol 
BO na Karlove v Praze, v líokycaueťh, v Tŕehoni. R 1454 založil 
Petr z Lindy nové proboštství v Borovanech pro šest ŕeholných 
kanovníkO, klerémiiž založení pa)iež Piuit U. r. 1458 chtél po- 
moci odpustky ua sedm let tomu, kdo v jiatédny klášter nnvétííl.") 
Zboží klášteľského drželi kanovnfci ŕebolní jen skrovné zbytky; 
v Piaze nékolik vinie u Boliče. 

Poustevuický rád sv. Augustína vrátil se k sv. Tomáái na 
Malou Stranu hucd po vojnč r, 14í}6; též do Domažlic, do Pivonky; 
teprv po mnohých IŕIkcIi ob.iadili zase Šopku, RoČov a po stn 
letoch tepľT Belou. \i Nejlépe so jiin vedlo na Malé Strane, kdež 
tešili se vždy nemalé pH/ni katolíckeho obyvatcfstva. Ženské té ŕe- 
boIe vrátily so brzy po vojne k »v. Kateŕiné do Prahy. 



■) Riikop. Serlea Ahbatum S. corona«. Univ. knih. H. H. .'18. fol. 81, 

*) Ci"teroienBe'. Winter III. 2t, III. Frlod; KirBheuťraich. IV. SSff. 
BruDDiľri^ľiin CisMrcieniert, 127. 

') r^eruják. ľri'aiuii«triiCÍ. 'IVi. 

<l S|irávafii4. 2id«k. 17. D 2. v unJv. kníh. ŕi>l. 13. V;^b. LiUr. U. 7«6. 

*) Či^rniák. ľrcmon. 153. 

"I lEukup. tiniv. knib. II A. 12. :tl. 

*J Frind; Klrcheneeícb. IIL 288. Prodram. Hamerscbmld 469, Tomek. 
Pnú. IS. 167. 



fiefcole po bonfi. 



«95 



Z rytíŕských ŕáitft ubrat huaitsky nejEíže zaplatili rytítoTé 
uémeČtf. Smrttiltioii ráait vk^tué obdržeti již pred vojnou tím, že 
hral r. 1414 sUtky jejicb pronajnl. V ktorých husitských rnéetech 
ráil mél komendii a farou spojenou, vsude vojnou zanikla kotnenda 
i fara. V nékterých rafstech na aeveru českéni mezi Nemci — 
T Chomutové. Bllíné, v Clieté aj. — živoril Hä, aie ani tu ne- 
zostal všude. Chomútov ztratili dlením XV. veku, a landkomtur 
uemél pak residence. Určili za stolici komenda v Opave (1460). 
Keformace luthcrská rád v tech končinách zaičíla docela. V Plzni 
liržel ŕátí patronát hlavuího koíitela až do r. 1546;') potom prešla 
kollátura na obec, a urcidékaD^tví pŕťiio^euo ke kostelu hlavcimu. 
Plebáu plscňský Mat. Svibovský pokladá se za posledaího land- 
koraiura v Čechácli.") V Jindŕichové HradĽi posledcí zmĺnka, že 
fara nŕmeckýai ŕádem obsazena, r. 1441. ^J 

ílád svätojánsky ubránil se husitské bouŕi jeu v Strakonicích . 
Pražský klášter, druhriy sídlo velikého mistra, když zase povstal 
ze svého zpuatnutí a zchuzeni, stal se pouhýin pŕevorstvím. v némž 
pobývalo knéžf málo. NejvyäM pŕedutaveui rádu Jánskeho v zemi 
zflstávalí odtud v Strakonicích. Svatojauätí vrátili se též do Cho- 
inutova, do Kadané; o kláätery a komendy však prišli vétšíni 
d f lem. 

Križovníci s červenou hvézdou v hu:íitské botiŕi ztratili nejprv 
S|)rd.vu jménf, kolem Prahy ležícího. Pražaué zŕfdili k tomu jménf 
úŕedntka svého- JínáČ nékteri Členové rádu z&stávali v domé; 
velraistr uäel do Chebu, a zdá se, že nebyl za svého chebskébo 
exilu od pražskyth čienft poslouchán, nebot r. 1437 musil je císat 
napominati, aby se mu poddali.^) ZQ^^talo lak až do dob Ladislava 
krále, kdy se vše í správa jméuí ua^^rátila v starý zp&sob. 
Kromé nékolika pražských far ztr;itili kŕižuvnici špitály a ko- 
mendy v Litoméŕicích, v Oastí Labskom, v KouHnii. vo Stŕíbŕe, 
v Sužici a j.-**; Zlataly jim komendy a fary u sv. Hippolyta ua, 
Morave, v Moste, Chebé, v Chluiuu. v Lokti, vo Varecb, Kynš-i 
perce, Tachové, Sedlci s Rolí a ješté nékteré nemnohé jmenujt^ 
se na Morave. 

Kŕižovníci bo^ího hrobn po vojne vrátili se, pokud známo, 
(to Mostu a do Prahy ua Ziieraz. Novomi'stUí Jím pŕáli, takže sa 
z velikého úpadku pŕec ponékud vyzdvihli Panny strážkyne božiho 
hrobu vrátil/ se do 5vétce,^j ale za všecken čas panny baly se 



'1 Beck«r»ky Poíelk. I 118. 

'; O tnm vievnibufijl v BeiUiíxo ziir pQrBuaft[f;escb. il á. Ord. od hrabfit. 
Mirba<^ba 1. ^0-^1 

O Kuľ. Hr'xlco Vil priluh. P&mMÍ fary bradecké. P. Tiacher mladli. 
Method VIII. 35. uiA r. Ubi. 

*) Touekí FihIia IX. l.'iO. Friod. K.ircbGOg«£«b. Hl. fi9. 

*t Vdív. knib- nikop. II. B. IS. Pan 1. 

•) Arch Č. IV. 863. 



696 



Kniha tretí: IV. Z UÍ«tori« fádťl t Cocháoli. 



do klútitera toho v&tupovati, pončvHdž hy\ ,v poli", tedy bex- 
braoaý. ') 

Z ŕádú žebravych dominikáni po vojne vrátili se a nepatrným po- 
cteiD udižtíli se polom v LätoméHcích, v Budéjovicích, v Pízní a v Ja- 
blonné. Také pŕipomíDaji se pŕevor a bratŕí v (jalí nad Luíoicf 
r. 1434,'") ali! iiĽVírae, peviié'li a diouho-li tu pobyli. Z Nymburka, 
z Loun a odjioad z rá/nýcb mé&t buaitsicych zniízeli na dobro- 
Zdali vrátili se k sv. Klimentu lio Prahy, oelze s jistotou ŕíci. 
ťŕevor doiuinikánaky q sv. Klimenta pŕipomfuá se tujjrv r. 1476. 
Jeptiškára toho rádu pomerné dobro vedlo se v klášteŕe sv. Anny 
v ľľflzc, jednak zachovane paimám zhoži klásteraké s část zna- 
menitou a kromé toho vždy tesily se uovým dobrodincfini.^) 

Menší bratŕí sv. Františka (mÍLorÍté) ŕehole infroéjší (kon- 
ventiialé) vrátiti se do Stŕlbra a ke kostelu sv. Jakuba v Praze, 
ieuž jim byl spolu 8 klášterem od ŕezníkfi ubájeu. Sešli váak 
brntf! počtom velmi. Vrátili ae k .sv. Fraulišku také menší bratŕl 
pŕíeiiiéjší rehoIe, boaáci (diacalceati, observantea), ale kiášter jejich 
byl na takové míŕe zlé, ee r. 1455 po zemi chodili i uaĎ žebrat. 
Obojí bratH sv. Františka mlrnéjälbo rádu též tak í bosáci v né- 
kttrýcU méstech, jako v HradĽÍ Jindŕicbové, v Plzni a na Kru- 
mlové, v Bechyui, v Chebu pretrvali vojnu; do Kadané se vritiU 
hned ]io ni, ale uevydrželi; koncern sloletl obnovují tu minorite 
kláĎter z&&; v Oeneôové zúetala po nich do té chvíle jen zŕice- 
nina chrámová. 

Panny ŕáda äv. Františka pod ŕebolí sv. EUry adržely so 
Q Bv. Anežky v Praze, v Tyaci, na Krumlové, v ChebŔ. 

Kariueiitáni vrútili »e z Vldné po vojne ku kláštcTU svéma 
k Panne Marli Snežné; Pražané jim vrátili Iccco toho, co jim 
v uejbližsfm okolí klásterním byli pobrali. 

0.statQí rádové, kteŕí se sem nebo tam po vojne vrátili, oe- 
udrželi ee diouho, Z nich jsou Servité, kteŕí uékolik desitek let 
smutné žili v klášteŕe avém v Praze nad Botičem v Slupi; fmtreä 
de poenitentia martyrum vyskytují se r. 144."! v Solaici ua ne- 
dioubo,*) Celeslini a Magdalenlty pobyli v Praxe jen ua krátko, 
ponévadž nemohli býti ani skrovní jejich členové z dficliodfl klá- 
éternícb uikterak živi. (íelestiní, odvetví učenyt^h benediktína, z6- 
stali na Ojbiné. a Mngdalenky v Zahražanecli (v liatinách i Z&raše^ 
u Mosta a u Kadané se iidržely do konce XVI. veku. Z r. 1509 jest 
zpráva, že jim v Moste vystaréa kláäter.'^J v aém učila se mest- 
ská dévčiita číst a psáii.") 



>) Kukop. univ. kiiih. D l[. 13. 

>1 Rukup. iinlv. kD. 15. C. ). 2S. 

'. Tomek. Trahs IX. It.O. 

') Arch. kkpitul. VI. 6, M. U. fi. 

*i Areh. kn^itolii. l.l^e^ trudeclin. fol. 7ň. 

*) Ruk. nniv. knib. D II. 12. 



Vzrast klňštetá. 



697 



Za panovaní krále Ladislava se nékteré rády pŕfzní krAlov- 
skou patrné zdvihly. Kľál jini dával privilegm, jiraiž smCIy si vy- 
pláceti odcízeaé statky. Na príklad kladrubský íitáéter byl r. 1457 
nadAii svobodou na vyplaaení Pŕeštic, Touškova, Prostib&ŕea jinjch 
svych statkÄ byvalycb.') Zvlášté Český rád kfÍžoviii'k& s livézďou 
v ten čas došel k péknéiiiu poŕádku dob bývalých; inistr špitáläky 
nejvyŠŔÍ vrátil ae do Prahy, čleaové ho uznali, rád tedy sceleo, 
spriva jméní bezpochyby tenkrát již pŕivedeua z rukou svetských 
lifednfkfl, mestských v ruce rádu samého. ^J 

Do téch <lob spadá uvedení „nových bosákú" do Čech, bo- 
sákä pŕísuydi, kteH jeu v ziiné se obouvatí. jinác cliodfce na 
pantatltííh Qeln> v dťevácích. Fanaticky mnich Kapiatrán objíždéje 
Cechy zakladal, kde inohl, reformaci busáckou a snažil se, aby 
dosavadaí bosáci pŕííínéjšf pHjaLi ŕtiholu. Takž vzoikl nový klágter 
reformovaných Františkánô Kapistránovych v Tachové (1451), po- 
zdéji v Moste, v Kadani (1473)-^) Do Hradce Jindŕicbova privedení 
pŕístní bosáci r Hiohova již r. 1457 a lined se pustili do menších 
bratM taméjších^ ŕahole volnejSí, a kazili ai navzájem výživu. 
V tom škorpcní trvidí obojí uad sto let, až r. 1564. obdrževse od 
Jáchyma z Hradce n^kterou náhradu, odešll minurite do Jihlavy.*) 

Se smiŕlivymi ynahami krále Jiŕfho srovnávalo se. že neza- 
mítl K&piatráiiftíých boaákä, když se r. 1460 vproäovali do zŕí- 
cenóho pražského klástera sv. Ambroie. od heriťdiktinO opuste- 
ného. Sám jiiii dal privilégium, a x, 1461 pi-istéhovali ae.*) Když 
proti husitskému králi Jiŕímu poštváua nová vojua krížová, ne- 
zmenil 36 panovník ten ve svém pŕívétivém chovaní k ŕeholíin 
katalíckým, pokud ovBgm samy nezačaly proti uéina zlostné brojiti. 
I^ohošt klášterft zderazského Pavel, doktor v právech a vzdilaný 
ZDamenitŕ. byl a zBsCal královým tajemníkeni, a král odslulioval 
se za to kláštcru šlédre. Prťmonstrátflm strahovským také pŕál 
Jiŕí, a práve za jeho panovaní zdvihli se z nejvŕtší iiuzoty. Stejiié 
pŤáteltiky nakloaén zastal král knžovQfkäiii s hvézdou. ítleH. jak 
se zdá, pŕes všecko sbratrení se s Kapistráuem a jeho ŕádem 
Cr. 14Ó1) nepostavili ae Jiŕluíu v téžkých jeho uesnázícli a bojích 
nikterak na odpor. 

Ovšem, když benediktíni, s kterými byl JiK dlouho na velitii 
dobré tníŕe,') pridali ae z nabádänf papužakébo legáta roku 1469 



■) Kuk. UDiv. kn II, A. 12. 181. 

') Tonj8k. Prxha IX 151. 

»t Slocklfiw. Buch d. HeimRt. 297. 

•) Kopiál TiBcherflv z htcIi. hmileľk. Orl.h. KilaCin. 5. Zprivy u Friiida. 
KirchengMvli. IV. äi6. b oHáimi se ne^mviiáviiif. LiHt zakládad % r. 1478 je 
liítCri v pnblikäci Tischern mladS.: JiadfLch IV. % Hradce. 77. 

') .A,ich. kapitnl. kod. VI. 6. 395. Frind; Kinjlieny. III. SM. Tomek. 
Pnaui IX. HĎ. 

*) OpMC Jan zpAsobil si pro pffseJi ivau k JiHmu r. Iif9 buciN Bruu- 
movakycb. 



698 



Knitia tHti: IV. Z Uíätorie ŕádú v OochÁoll. 



k nepHtelňm královým. nedivno, že proti nim nžil téhož pro- 
stŕedku, který oblitten byl druhdy u císare Zikinirnda; jenže císaŕ 
tento užíval ho proti nepŕiteli i pŕiteli fitejné rái, Jiŕi totiž pobra! 
rádu Qékteré statky a zastavil je. Také na kláäterntky tepelské, kteh 
v huMÍlBké dobé pohrome usli, teď pto ticuávist ke^kaUšnému 
králi dopadla rána. Klášter od páafi z Plavna rosbit. I Želivátf po- 
cítili na aobe touž iiiérou irtíSt králiiv. Roku 1468, když se byli 
vzepŕelí králi a [jridHli k pa{)e7.i, zapsa) kril kláŠter Durianori 
Trčkovi v dliihu, a páa tento vybit klášter; motäi ulekli do Ji- 
hlavy, opát Martin srartelué zianén. Od té chvíle fjirií'rové jihlavští 
drieli titul opátsky, aby nezahynul. Koncern veku XV. vrátili se 
do Žeiiva tri ninisi. kterých Trikové zajisté neprijali pHvétivé. 
Stfttkti jira aspoň nevrátili.') Chotéäovským jeptiškäm pry hro- 
zeno utopením. I vád av.-janabý, pHdav se k nepí-ácelám královým, 
«trpčl nókterou ékodu. Čtemet v prameiiech, že. komendor mal- 
tausky ze slracha umkl a král oddal konieutiu nejakému inni- 
chovi Hoflrynovi, od néhož si ji maitanšti r. 1470 zaa vyplatili.') 

Jináče ncpovédotno, že by král kališník nejak tvrdé vcdt si 
prolj katoUckym ŕohoKm. Co vypravuje se o cyriacich nebo bratHch 
kajicích, jakoby jim, bohatým, král pobral byl nejaké poklady 
itťho sužoval je návodtim Ŕukycanovyni uesrmírnými pfljčkami a 
nad to privilégia že jiin zaháiel do vody, toho správnoat se noTjm 
badaním právem popirá; vždy t se ani s jistotou neví, byli-li tenkľát 
bralH de poeniteiitia vňbec v Traze.*^) 

Po smrti Jii-iho za vlády Vladislava Poláka kláäteruíctví v Če- 
chách Trmábalo ae podporou krále vAčibledé- Ale s tiiu zároveň 
rostla zááf husitské strany proti ŕcholníkôm. V téch dobách re- 
holufci již tolik si v zemi zase dftvéfovali, íe neváhali v samé 
ľraze ostíe káznti proti utrakvigt&m a odluzovati jim pŕívržeace. 
Nejsmŕleji a s úspéchem vedli sobé pHsní boaáci, jiiu slatečné 
v brojení proti Husitflai pomáhali minorite u sv. Jakabft, katme- 
litáni u Panny Murie Snežné. Proto také, krlyž vzeéla v Pražských 
méstech krvavá bouŕe proti kouSelflm roku 1483, odbyv konšely, 
liil pustil Hť do feholníkň, a poboí'iv jim kláätery, vyhnal nékteié, 
proti niníž byly hnevy uejvétBÍ. 

Vypuzenf muicbd z Prahy byla jim jen rána pomíjejicí. Vra- 
ccli ae zase; od r. 1493 nejdrív na Malou Stranu a iiotom r. 1496 
i do druhých Pražských mést. Král pry. když Pražaué se svolo- 
vnli uvč»ti iiinichy xaíic. pravil:*) ,Méli-li byate je opét vyháočti, 
témei- jtch neprijímajte!" Protu také, než rnnl&i uvodeni, král 



'> fierni^lk. PremonB. SJ'*. SS8. 

*> Aroh. kapitol, koil. VI. 7. 2.13. 

*) Tomek. ľnha. IX. 1.^7. Zpriva Hájkova v .SohalIfiroTÍ Priis III. Il»8., 
■vt FrindovÔ Kircbcngcach. 111. 24;í. Ze .magistnlt r. Iää7 prwhlitsil to xa 
£»buli'', äie f>e v nikuih. iiniv. knih. SV. C, 5, 83, 81. 

') Starí letupia. ExempláF Nenlterk 171. 



r.ltóa. fteholo kb Vlii(lÍBlav». 



«99 



poslal PrAŠaDQTD napomínacl list. četlí ho v sliromáždéDČ obci ua 
paláce, a stálo r tiém, že král zsbu uvozuje sem .lidí zákonuf, 
ale ^aby se jim žádoú lebkost, nedala, ale aby tak zachováLl byli, 
jako se aa to sluší, stalo-li by se jináč, ne tčin osobám, ale dúiii 
(králi) stala by se lehkoat". Obec cehda (r. 1496) ^vzemše skrze 
paoa Pytlika, perkmistra hor vioičnýcb, potas, odpavéd dali, že 
Bť tak zachovají". Také uiaiK univerzitní äkrze Koratidu svolili.') 

íieholníci, k uimž pribyli dovi dominikáni z ľolska, Pražanom 
zavázalí »e, že. nebiidon kaceŕovati ani po damicb posliihovati svá- 
tostmi, alebrž kdo chce, uby uemocDébo dalkaino donéati do Ulá- 
étera. Potom již, niajice pokoj, klástery zvelebovaly se pŕízní králov- 
Skou. Sedleckym mniiíhňai staví se ted ]iŕekráaiiy chrám sloliem 
Yladislavské gothiky české: v, 1493 fikoDČili klenbu. Král hojné a 
ochotcé vydáva dovolení, aby ŕehole si vyplAcely zastavená zboží. 
Výplata byia velmi uanaduéna tou okolností, že kláštory zastavený 
i koupeny v malých suniniách. Ovéoín, když dri^itfl prokázal m- 
iteré útraty /.a opravu kláštera vydané,"* muaely mu býti nabra- 
leny pH vykoupení. Dovolení královského k vyplalé dosUívá se 
r. 1498 ua pi"íklad Erbartu pŕevorovi a Lidiuile pŕevoŕiši kláštera 
Chotéšovského, týž rok Jan opát a konvent kláštera v Hradišli 
ftbdrželi privileg:iuni toho roxamu; týž rok dáva král dovolení 
Janovi ze Svambeika, inistrovi Strakoiiickéniu, aby za statky od- 
tržené od f-ádu a daleko ležící kotipiti smel jiné blíže Strakonic 
Bibo u Prahy, ovšeoi s radou bejtiuHoa království Českého a a do- 
flým schválením královým.') Klášteru Sedleckému král vraci 
T. 1501 Kovy Dvtr a vyka/uje ročne sto kop giľošfi českých a 
dvacet džborfl ryb z panstvf Kolfoského, ponévadž pry klááter sa 
dasft vAlečných obuŕm a luečetu zkažen jest, zboží vlečka roz- 
trženn a král chce, aby pri tom božím domu opát státí mohl se 
slušným počtem bratrí.*) Koku 1500 alibuje král konventu brou- 
movskéinu, že od uébo nie nikdy nezastaví, a pripomína m« inilo- 
stÍTé, Že s pomoci jeho pnšel zase v užívaní kláštera a zboží ;^) 
, križovníci s hvézdou tetf roatli vzhflru; král jicb výbornému mi- 
Btrovi Matejovi z Tŕebska i nástupci jeho roíličné milosti dal. 'J 
Roka 1514 vrácens kŕižovníkflm fara v Tachové a léhoí roku 
Václav z Hradešíiia, velmlstr, od krále doistal privilégium, že ou 
svjmi nástupci bez vyslyšení královského a osoh, kti-rym by 
téc spravedijvé náležela. s mistrovstvl aesaiten bytí nesnií do 



•) Arch. pra.i. i ääi. ío\. »2. 83. 

^ B«ffÍBtr. Vl>idial. v dvor. ar«b. ve Vidni č. 31. lui. 'J39. 
r *) Vlečky dokluily v t^dii Regiet. kŕ. VlNdísL. v Stilln. dvom. urcli. 

[é. 201 Kro. 4). im. K j. Opi«y pújéil di. J. čeUlcovsky. 

'1 Arcfi. C. XIV. 419. 

*) Koyiitr. xinťHal. v dvom. nrch. í. IípT. 

'J Tniníe. 14S8. podací mu dal vCbfeftlovicicIi. 

'} Arcli. iniiiis. vyníov. Opis v niua. 




700 



KniliK tFeíf: IV. Z hUuiríe ŕádil v C«ctiHch. 



Štépáuovi, opátovi benediktinsitému, dáva král r. 1499 po- 
voIbuí. aby snbé na Ostnivé (u sv, Jaiin), .kde prvť klášter bj). 
nový zase udéiali iiiolil".') Toiii^^skyni bralŕím sv. Au^'UKtína 
král r. 1510 dáva iirávo poBtranní v Praze, dovolujť, aby méli 
v svých domech ŕtiiiieslDÍky a zŕídili si rychtáŕe.') Opatii strahov- 
akémii Kašparovi r. I5I5 král díl potvrzuje. dil nové dáva privi- 
légia, že nemá státí k soudäm ävétskym ani duchovDÍiii než k osobe 
králove, hodnoat že ma míti doživotné; klástcrové v Doksauecli 
a hický aby mu bvli iiodŕíz-eni, kiál sUbiije, že nezastaví ibožf 
klástcrského, Lai-izuje, aby vrďccny byly kläštera vsi ii íivory uč 
které, mi;/.i nimii Šárka s lesy. horami a rybuiky; liora Pethia 
ä vinicemi a štépnicemi, hora Brúska ď vinicemi a safránicemi.') 

Tyto iíHklady. vybrané jen za ukúíku o rozmanitosti pŕízné 
kľálovské, ukazuji, ža v Aobé Vladislava krále vedio se ŕtibolíin 
u nás dobŕť. Podlé krále ováem i nékteŕf z katolíckeho panstva 
ŕeboh'm velnii pŕáli. Tou potnocí vznikli kai-nielitíitié bosí, pŕi- 
anéjši roku 1-483 v Rabatejné; BuriaD z Gutátejna uvedl karmeli- 
táiiy kouveniuaty (t. j. ly, kteŕf byli obuli, jídali mäso a smeli 
mliivití) du Chysí r. 1487. Tobo také roku dostáva se karmeli- 
tánäm člll .zákonnfkQm Matky boží / hory Rärmel" stft u erb 
na pŕevorskou a konventuí peČet, totiš iŕi černe rohy jelení 
v zlaténi poli.*^ Protestanliítví vypadilo y obou míst Karinelity 
v létech íŕicátycb století uásledujíciho. Jindŕicb z Hradce byl ta- 
kovy príznivťc ťeliolnlkflv, že nemaje dosti na svých boaácfcb 
doma. dáva bc r. 14Vi3 v bratrstvi a celým ŕádem a zapisuje sc 
mu 8 manželkou Annou Minstrberskou i 3 détmi, což geueráluí 
vikár ŕehoie té ve Florenci listem na véčaé časy stvrziije.*) Zdi- 
slav ín Šternberka v nové uvádí r. 1490 (1491?) bosáky do Be- 
chyné. Stalo ae tak u prítomnosti Jaua Bosáka, varadinského bi- 
iikupa, H mnohých pánfi: usa/eno tu 15 rťliolaíkfi, vesmés Čecbä, 
kterí « kázaním kaciŕe obracelí'.') 

Roku 1501 založil Konrád Krajlŕ z Krajku kláSter Kranli- 
ôkánO Pavlánfiv (fratrcs miniroi) u Nové Bystrice.') V tyž čas 
uvozují se Pavláni v Tíunvicích. "*) Roku 1502 vzeŠel klAštcr 
poustevuíkä SV. Augtislina u sv. Vavhoce pod Mélnlkem."; Zkv«tl 

>) Regist. VJKdiel. 1»8. 

*l Arcli. k[iišt«r. ev. Tooiiiie. Lielin. 

*) Äreli. minií, yyufiov Opis v mat. 

') Liber Irodeciip. VI. P. 10. 11. v iiroli. kjipitol, T4í v miis. dipIomlT 
táŕi. U87. Friod. KirekMffeaeh, IV. 3G1. niň rok lalužŕni v CbySech 1486. 

*) Zem. iirŕh, Upi«y z ÍItikIcc. 149H. 

•) Iípokovaky ľuflfllkynS. II. 127. 

•j Zem. Hľch opiBVz Hradce. láOI. 8rnv. Kesek. Díj Cech sn Ferd. III. 
KU. n círÁr. z MrfltihovHpoiprináni , Kýval. tilňít«r Pavl."; Kex((k mini, ict tu 
byl jedinV p^vlilrmliý Iclil&ter. 

•) Frind, Kirsh.eDfl' IV. Pavlány jeŽIft u VySi. Brodn v Ku|>elweitft 
uviLdf, sle nevime, správDŕ 1i. 

■> Arcfa 8v. TotndliA v Pm*. Ltsiin. lAO. Je tti pIeTi*r TomAi, Klin«nt 
pruedioator, JJN salciisla. 



Lulherský pfevr&l Skoál. 



701 



I 



,1íliitcr v Horaždéjuviclch; Vilém z Pernštejiia r. 151G pŕiveiU 8Í 
do Pardubíc iDJuority z Krakova, ') a klaštvry vznikaly jinde leckde, 
vše pomocr paaskou. 

Proti tomu lakotou Štertiberkflv a patistvíchtisostí Rožmber- 
Ských a jtojch hynuly kíáštery v Nepomuce, v Zlaté Korune, 
T Krunilové, \ Skalici, v Sizavé, neboC vicbaost, zabavivší stiitky. 
pripravila i-«holniky zdejáí t tuhé pod aebe poddanství, o néoie 
jíQfle vfc položiiiie. Tu také zmĺnéno budii, le bratrské vrchnosti 
tehdá zacaly úsilnéji dusili kláštery. Aspoň Johauna z Krajku 
r 1511 vydáva Mladoboleslavským privilégium se sľibem, íe ona 
íhi žttdná vrchnost po ní nebude tu stavčti kláäteril ci prvnich 
'ObQovovati.*J 

Ale zvelebení kláaterft aa hraoé XV. a XVI. veku jest nutno 
pŕtídstftviti aobé vflbec velmi stŕídmé. Co do statkň kláéterských 
iecco vráceno a vykoupeav, takže í-tíbolniei saá»e se živili; ale 

Íočet ŕeholných liďí i v této dobé všude byl skrovný. VždyC ani 
atoličtf Plzáaiié nechtívalí mezi sebciu trj)éli /uameuitéjšítio počtu 
Usterníkfiv. Roku liS24 stéžovali ei u krále Ludvíka, áe mimo 
tarodávay obyčej bratŕí ŕeholaicb u uich pŕibývá k oemalé obtiž- 
Boati obyvatelftv, Král svolil, aby v klááteŕe dominikánskéra ne- 
bylo vícc než osm bratŕí, u boäákň ne vico oežli deset,^) Pokud 
Tíme, uejvÍĽ ŕlenii klášterskych posiiolu žilo tehda ve Vyšším 
Brode. Roku 1431 uvozuje se jich v kon?eaté deva len áct.'*j 

Sestnáctý vek pi^inesl kláäterôm neiprv tu svízel, že vojska 
do tureckých vojen tiihuoucí iiejpadéji ae zastavovala v kláSteŕfcb, 
a nejedaou ae etalo, že kláátĽľ vybila, zloupila. Takž na príklad, 
již r, 1520 vyvrátili vojaci klilšter Ostrovsky, odkudž benediktini 
apaaili se k ar. Jauu pod Skalou.^) Roku 1557 vytlouklo ŕišeké 
vojsko, do Uher táhuoucí kladrubsky kláster.*) A takž bylo by 
Ua ješté nčkterou vojenskou sui-ovost uvésti. Ale tím klúátery 
oehynuly; takové rá.ny se iibojily brzíĹko. Horší byla druhá svízel. 
jií pŕineslo klééterim XVI. atoletí. Lutherakími prevraty do- 
padla iia kláétery v Čechácli veliká, nezbojitelná rána. Luther psal 
a učil proti rebolnímu životu, boaáci a jini mníchove žabravt byli 
mu líuí čmeláci, kteŕl nie uepracují, ale vaecko snédl.') Zastával 
B chválil ty, kdo z ŕeholf utikali, a listy do našich klášterú za- 
stlaDými pobízel ŕeholaíky, aby opustili ŕebole.^) Začali tedy, 



't Neclivílfl, MitIhodVU.15 R. 1632 Ôini Vojtôeh i PernStejnB a Markero, 
Diiniatrem riidii v Kritkiivä, h JuMem vikáfem réLui fidii v kriU. Českom 
'smloDvu o klá^ter novV. Kn. radil ptirdubicki fol. 33. 
'i Kezeliiis. Krunika bolesl. t muH. 49. 
■) Rrciília. PIxeň BI. 

'I Rapbae) Pavel. Reschrfiih, der Hitvdschrilt. Holienfiir. 62. 
*) Zir^elbnucr; Kpilomo hiiluricw MoDHBt. Rfovnav. iSfS. 
•i Beckovakť. Poselk. 1. aW. 
') Lutber. Tiaciiraii. Bindsell. III. 293—239. 
*■ ttrunaer, tin CislDrdciis 303. 




xos 



EniliM tFeíl: IV. Z histórie HAt y CeohAob. 



kde kLeŕí byli, nejedai utíkati a sbíhsti ni«2Í svetské kaéze pod 
obojf nebo lutherské. Vétäiuou utíkali ledajakélio tízu moiäi, . 
niDohý zajísté jen proto, aby se ntobl oienití, ale domnÍTati se, I 
že jen Devážni ŕeholnfci utíkali, byi by klam. Mnicbové na Ojbfoé 
byli učení mnicliosé a dobrou raéli povéat, jakž svedčí o nich 
Bohaslav Lobkovic — a do roku 1546 byli véickni meň prote- 
alanty. ') 

ňehole brzy atonaly nedostatkem členstva a nevystonaly se 
fíÓbĎ>nl^ za inDohé časy po bitvé bélohorské. Nékteré kláštery 
to^lce zatiynuly. a to dosti brzy. Ka príklad klášter zderazabý, 
jenž naposíed zastkvél se snášenlivým proboätem doktorem Pou- 
čkem, povedomým administrátorem katolíckym, rozkážem pápež- 
ským doätäl se r. 1498 pod prevora rádu sv. Jana, ale do r. 1531 
byi už priizden. Král Ferdinand oderzdal bo jeptidk4m pŕibuznébo 
Hda kŕižovuic božího hrobu ze Svétce.") Bratŕf poostevnfci od sr. 
Tomáše ächázeli tuk, ie časem däm jejicb pražský itbola byi prázdea. 
V Ročové pri nuzném íivoté drželi je Koiovratové. 

IGášter v Tŕeboní, kterýž do r. 1504 alyoul spisovatelem a 
pilným píäBieni Krížom z Tele*, sešel do r. 1544 tou méroii, ie 
již uemé] aui ka/atele schopného. Tymž časem smel se Fetr 
z Kožmberka pokusiti o to, aby uepatruému zbytku zdejšfcb katiov- 
DÍkQ reholnych vnutil svóho domáciho kaplána za opáta."} Mní- 
chove ídejší i v tom íibytečku svéni upadli v uevážnoat*) Ŕ. 15Gťi 
arcibiskup plsc cíäan, že špatní jsou mnísi v Tŕebooí, a Roim- 
berk lEe za né platili niusil dané a dluhy do 4000 kop,') A hoed 
v zápétí zAäe Žaluje arcibiakup cfsaŕi, že dva mtiiši kanonie tŕe- 
boňaké vínni jaou vraždou, & cíaaŕ téhož r. 1566 pápeži ozna- 
muje, že konventtialé nočné z kláätera vycházejí a píjí, dv& že 
se súčaatnili vraždy, méšíané, ponévadž to opatství má faru, že 
jsou. v shižbé boží opušténi, a tudy že by sem rád dOäadil Je- 
suity.*) Tira ae stalo, Zť r. lôĽti Vilém z Rožinberka avoleiiím 
areibískupovým i ofeaŕovým zrušil klážter tŕeboňaký a s nim aou- 
sedieí kauunii borovanskuu. Ov»eni vxal .sobé za pHČiiiu zlou 
ká?eň mniéBkou, ale o titatky Mo mu také.'') Zahynutí kládtera 
v Boľovanech pŕivedl ku konci ochotné knéz Kožka, svrcbu jinde 
pi^ipomenutý šnšek pnusky. Pán lio vzal r. 1559 z kláňlera siínv- 
ského a praesentoTal ho, zamilovav šprymy jeho, do líorovan za 
probosta. Kožkovi dobre tu ani nebylo- Píšeí r. lÔtJO parkmistru 



■i Moiohlcau Oybin. Cbrontk. tSS Bibllotheka jejiefa tloaula w JoinitAia. 

*) Rukup. univ. knili. H. Á. S6. Beckovský. Poiiilkyni' I. 6.^. 

» Viiŕkilf, my k. TfL'hoíi. 23 m. DeckBr. ťrog ■. Iŕoboň. gynii. XXI. 17. 

*) Hrozun Ziv. Vil. x Roim. S7. 

*) Rubop. univ. kn. II, B. 5 I. 26. 

'I Tiímže e. II. B. 6. I. 67. 

* Kalumck. Vŕstnlt Spol. n.iuk 189S. VIII. 2. 




do Budéjoric, ,it jest v noazi a v psote, neb sou pŕede mnoa 
jinf nedobfe hospodárili'. Na konec proäf Budéjovičanú. aby ma 
dali nUa novosedlí* dvé bečky aolí, .tak aby se pŕťs tu zimu pŕc- 
živiti mohl".') Kožka bez li'tosli a bolesti oitevzdul pánovi svou 
hodnoät i>robo8tskou a sel roku li>li4 ua Krumlov za kaplána.'') 
Pán do jednoho kláštera uvedl Jesuity, x druliébo sí poHdil 
piTovar.') 

KoĽveot karmelský u Panny Márie Snežné, jeni veltni chute 
se ssými sonsedy sondí se o dfim jcíitp r. 1525,*) zvolna cliradnnl, 
8Ž r. 1543 kláäter osauiotnév zpuätl doccla. Lidé do neho no^^ili 
nečistoty, stal se obytem tulákô nočních a lupičňv;^) roku 15t!6 
sic pnpomíuá se, že do neho uveden karmeUtán Smigeltsky, ule 
zajislé odešel brzy.*) 

V Zlaté Korune v létech lfJ25 — 1535 pobývali s opateni jen 
dva ŕienové; v Napoinuce zasel klášter r. 1571. Z Horaždejovic 
poslední bosáci utekli, když nemohli snéati pHkorí pani Švihovské, 
která podporovala Bratry. Po jicti odchode „pani klášter zloupila, 
z otnátft šaty, sukne délatí dala a v tom s avými dcérami cbodiäa'."') 

Konvent promonstrátĎ v Milevsku, jsa od r. 1473 pod Švara- 
berky, živoril jak tak. Když pak roku 1575 cfsar Maxtnilian dal 
Kviátofovi Švambernkému protestantu všoíko Milevsko, zahuben 
klášter tak, že zflstal brzy na jediném opátovi, jenž osaniolnév, 
écl ľftdéji za faráŕe.'J Hrstečka člena kláštera želivského žila 
v .lililavŕ. Udež opát fariŕovnl. Statkfl nŕfvali porád Trikové. 
Roku i567 byl i žcľKsky .konvent" docela bet čleoô.^l Maiiský 
rytiŕwký Hd sv. Jaiia opustil svou komeudu Kadsfiskou ľ. 15J2. 
Prý ncméli dostatek knéši. Pŕcvor Zbynék Berka prodal tedy obci 
la roČnícb 9 dukáta patronát kustela. a tak ostaveno volné pole 
protestantskému kné^i. Také minorite r. 1543 odeäli z Kadané. 
Návrat jejich, roku 151*0 katolíckou reakcí vzbuzený, nemel sily 
ani trvánť.'") 

Dávaje klášter donuiiikáuitky v Budéjovicfch do opatrovaní 
konšelom, král r. 1549 tji. že v nem nenl než jedna osoba toliko, 
pŕevor 9Ám na léteeh seálý; toho pŕevora aby tedy dochovali do 
smrti, prekážek ani útiskfi aby mu uečinili a hodné knéží jiné 



•) Buk. unir. kn. II. A. 12. 3í), 

•| lífetari. hvoí Vil. z Rtiŕ-iu. 135. 

■) Friud. Kirchengesch. IV 2Ď7— 333. 

•l Arch. praä. fi. llM. 202. 

■) BeckovBkí. P.iBel. I. 111. 

■) Arcli. xriii. Ópia) Jiarcilr. 1.1(16 

^ Pamŕtl kUSierii sv. MíľIiíjU v nas. 



'j Pamétí fkry hrudec. Tii-clier tuUdäí. Rukop. (.ĽrniAli ľrpmoniit. 818. 

*t Cermiik. Ptemniislr ''25 Po'uid (ÍhI MuxtuitiHn KKÍriiirciTi, opatuklá- 

Slcrn Zíibľdovakího, kliSU-r Žclivoký s pnoluôcnsľ.vfíiii „ahy Iŕpfiji kiníter 

• m t t H* 1 .P 'ri.Bi fi'i « Fťtrf] 



...... „,..,.-.... ^.. , ~ — .. ^-.. ...,-., .. _.,,...„., .ahy Iŕpfij 

tL*n (piittlŕ pfed pádem ui.'hijvKt,í iimlil''. MubrJ. diplumat. t, lôS'J. 
", Siocklfiw. 3ucb d. Heimiic äSS. 3Uä- 





TOl 



Kniht tfeM; IV. Z histórie Háfi v CechAch. 



kterékoli, ale jen Itatollcké, aby doaazovali ke klášterskímu ko- 
slelu za kaíatele.') Však zdá se, že ješté potom riomiuikáoó 
sem posiluli nékterélio čleua, aby » klášter neprišli. 

Káyt pt-lchozim Je&uitfim oilevsdávali dominikáné roku lóótj 
klášter sv. Kiimunta v Fráze, ticmÉi konvent jejich vie oitob uežli 
tH. A u 87. Anežky, karaž dominikáiii pŕevedťiii, bjli na lun čas 
poaze dva koaventunlé sv. I'i-antiška s dvénia nebo tŕerai jeptiš- 
kami.") Jeptišky poslány do Týnce. k abatyše týne-cká roku lätíä 
[jrosl arcibiskupa, aby v jejfm klášteŕe uehledal kandidátku pro 
abatyéství panen sv. Kláry v Olomouci, ponévadž v Tynci počet 
jeptišek Depatrný, kroiné toho prý j&ou tak chudé, že nemohou 
chovati ouŕedQÍka, Djbrž spravují svúj chudý atateček samy.') 

Raku l.'>(í5 vymŕely pauny ŕeholnl v klášteŕe u sv. Kateriny 
v I*raze do poslední; klášter s utípatrnym svym dňchodem spojen 
s pHbuznjm kliištcreín sv. Tomáse;'! starý prevor u sv, Toniáše, 
Micbul, nenioha oba domy Hpravovjiti, učinil s povoU'ním arclbi- 
akupovym r. lôtíT sinlouvu a bratrem Martinera. že Martin povede 
správa u sv. Tomáse, a Michal u sv. Kateriny.^) Kiáeter m Zde- 
ráze r. I5ti5 již zas byl práíideu; r. 1577 pŕevedĽny aeín poslední 
jeptiäky ze Svétce; a s_včt«cký kláSter atal sť slolnfin zbožím arci- 
biskupským. V Nové Ríši prestal klášter ženských preiuoaatiátek 
r. lóy;> a poäledni panna pŕevezeo;! ílo CbotPŠova.") U sv. Jiŕl na 
Hrade byly roku \b;ÁJ jenuiii ihé patiny;") na Karlove pražakéni, 
když tu r. 1538 umrel opát Jan, zostali iK iiuschopní čleuové, 
z nichž jedea diakon.^) Hukycauíky konvent kanovnikň sv. Augu- 
stína zašel do púlky století XVI.; pi-oboštätví jebo /astaveao 
r. 15i6, a pozdéji císbi Maxiuilian II. odprodaE obci Rokycanské 
dútn probo^tsky, vesuice kláäteräké a lidi dedičné za 4742 kop 
'iO gr. česk]?ch.«) 

V Pivoňce u Domažlic žil dle klášterského kopiáfe z r. 15S2 
pŕevor Kašpar Male&ius ee starým, byvalytu pŕevorem a a jeduíni 
spolubralrera , Jaitem, jeni r. 1583 podloudae a se škaredými 
slovy utckl k pánu Buriaaovi Jeníškovi z Oujezda. Marué proboiit 
prosf paua JeníSka, aby mu kné/.e neverného vydal. Jináč Ize po- 
znati z kopiátfi Male&íova, Že klášteraké zdi pAdají, a žebravá 
proäba p^evo^Qva, aby proboát kapituly zámecké Ffsek daroval 
jtODVCDtu postillu „Nausee biskupa" a pŕeror ua Sivué Lohelius 



') Aroh. roíntoriri. Miseiv. č. 86. M. 221. 

') Unk»p univ. knib 15. E- U. UnuuAI )v. Aa6žk). 

") Arch, zeui. Opíay » arcib. 153!>. 

*) Arob. SV. Túmiiäe. Listiny. 

*Í Arch. icm. Opisy i fcrcil) Išli". Kftcopt. 

•) (,'. Zidolc. rr«monstr. StifC- Neureísch. 

'; Ľek«rt. f..8v*t. misu I. a'i 

'j Univ. knili riikop. II B G. kut 69, 

'} Arcfb. lem. Upi^y e nrctfa. 157.V 



Ifmská zpríTa o českých klíjtereeb. 



706 



abj darovftl aulipeadiutu, nesvedči pravé o velikém blahobyte 
v klášteŕe pivoňskéiu, pŕes to že niél 120 osôb poddaných.') 

Z téch doklailň, jiclíž počet he roztnaožiti, již patriio, kt(>rak 
hynuly klá&tery v rfizuovérstvu XVI. \xku a vzroatem protestant- 
atvl a ovBBiD též bíiloymi (i&chody, o iiichž položíme joáté né- 
kterou zmĺiiku doleji. Zajisté pŕíUs nepŕemrštoval historik česko- 
bratťský, napsal-li r. 1541, že ,v našich krajinách již dávno klá- 
štorové na vétáiin dile jsou pustí". "j Byl pred pŕfchodem Jesuitú 
v Čechách tak malý počet lidí ŕeholných a takovó opovržení ži- 
vota kiášterakého, ie .jeden neb drub;^, lidé prespolní, deniácibo 
jazyka ntííuajícf, na niísté neprítomných" (ŕeholuíkftf, mešťaiié 
fi j'ini lidé kláätery v di-ženl méli.") Ferdinand 1. již roku 15ôS, 
veda, že v moobém klášteŕe všecek kiiuveot skladá se z knéžf 
dvou, tŕí, poručil, aby v aoudaích vécach míäto konventu klášter- 
akých poháuén byl královský prokurátor.*) Ovšem chtél sám tím 
rozmnožiti svoji moc a .vrchní kollaturu'. 

Zanechávajfce sobé doleji vylíčili zevrubné život v tehdejsích 
klásterecb, nemažeme již tuto pľo pŕehleil nepoložiti vzácnou a 
zajímavou zprávu, kterou bez dátum podal stolici pápežské na- 
povédomý apisovatel, jejž informovali Jesuité'^i Poznáme tu na- 
jednou etav väecb ŕeholí z doby, jak se doraníváme po jistých 
znamenlch, t počátku XVII- veku. Zpráva pocházf asi od pápež- 
ského nuntia, uebot je v uí Ečkolikrát nepŕíznivé dotčena krá- 
lovská komora, a pápežský nuntius bojoval od roku 1595 — IfilO 
ä kotuorou, jak se na jiaém misté vyloží, tuby zápas. Že iufor- 
mace jdou od JesuítG. ue bez práva soudíme z poznámek sem 
tam virougeuych, že ten neb onen opát oehájf dostatečné círUve 
katolícke, že ae pro katoUckon víru ničeho neodvažuje, ie je bá- 
zlivy. Bojovné i>taQovigté méli Jesuité. Jíné rehole do téch ílob 
bud n&učily se suásenlivosti nebo nestavely bojovnoat tak na odiv. 

O benediktinech df zpráva, že mají opaty v Broumovč, v Kla- 
drubech, ua Sázavé a u sv. Jana pod Skalou ; protio.šty že Diajf 
v Bŕevnove a v Polici. Na hrade u sv. Jiŕí abatyše. Broumovský 
kláfiter prý bohat; je teč, kdyby byl dobre hospodársky spravován, 
že by nesI 4W0 (bezpochyby tolarQ): ba nékteŕí prý domnívají 
se, že by nesl íiCOO. Drubdy v ném byl veliký poíct bratŕí, uyní je 
tu opál sám druhý nebo tretí a užíva técli dflchodfk. Opáta volí 
bratŕí a proboštové rádu toho a pauoToík potvrzuje. A ponŽvadŽ 
ae téäí klášter velikým dAcbodäm, aniž živí tolik bratŕi, kolik by 



') Kopiáf Kajp. MaleailiSB z Oppoti z r. 1683. etr. S'J. 70. 115. ISS. 2o 
JBem tento kupiáŕ u iiuó knihy i1omažtick<í iítti smäl na rfBtmyé národopiaoé, 
I tohi> dfkuji puiiu Úasovi DufTkovi. 

') Kukop. nuiv. ko. 17 C. 3, 175. 

*) V;^piiiy z patu. k«IIdo jesuit. Tomak. C. C. Uue. iUi. 185. 

') Aiob. mfswdľi. Misdiv. í. 60 3?1. 

*) Z vatikánskeho arctiivu opis sdSluje dr. Nováček. 

Wutw: Zívol cirkevní ■ ílKLlch. 4S 



TOG 



Kniba tfetí: IV. Z butoríe Mda v CechAch. 



mé], oátiiíl to, äe ročné micen jest opát ioraore královské nékteré 
aunimy pťijčovati, za císaŕe v rukojeinství se zavazovati a když 
ne väccko, tedy aapoii dobrou ŕáat za iiélio spláctiti. Opát nynejsl 
jest nepatruého vzdélriuf, spise žáilnélio. kilo ví, íná-li svo,)i íľ- 
hoU dobŕp; nudbíilec jest v hsijení katolíckeho náboženstvf, dovo- 
luje otijiadlym mnich&m ve svjch inéatečkácli a vsích, v nichž má 
faru, bohoslužbu konali. Z tobo vzbsIo, že ne jpodilauí jabo vzhou- 
ŕili, začež od úŕadii zemskélio nedávno jsoii žaláŕcrn potrestáni. 
PľoboStstvf SV. Markely v Bŕevnoré. byvši druhdy opatstvíin, mnaho 
dflcliodú mélo. i teď jich má nemálo, ale jen část vyšší opát za- 
necháva proboštovi, ostHlek béŕe všetko sobe. Tobo probošta sází 
opát. Nynéjší probošt jest človek malého vzdéláuí. vychovám' zad- 
ného, žije tu sám jediiiy, a to svobodiié, svátostmi posluhuje jako 
farár a podáva pod jednoa i pod ohojl bez rozdilu a. je-ti pravda, 
zpovéd vyslycbá bromadne (turitialim) a bez pokáuf potiává svátost 
oltárni. V Kladrubech jeat co do dächodQ a, opáta akoro stcjné 
jako prvé; až ua tu, že opát živí prý vťce bratŕi. Jakmili; nŕkdo 
uniŕe, bned je tn Dčkdo z komoi-y ki-álovské a sbírá vsecko 
všudy rovné tab jako v opatstvi brouiuovském. Opáta zdejšího po- 
tvrzuje kľái. 

Kláater sáľavaky, slaviiv sv. Prokopein, býval prý druhdy 
velmi bohatý a hojný, ale velikou čňst jeho zboži šlccliticové od- 
cizlli. Co klášteru doaavad náleži. užtvá jisíy škchlic, bydle tu 
v klá&tfiŕe.') Ojjata vyloučtl z kiášiora do uéjakčho aoukroniého 
domu; ročné um dáva urcitim sumraii iia vyžíveuí. Opát, od brou- 
movského jmeoovaay, žije v onom domé sám buz brath', svobodné, 
jsa u ví're podezŕely. neboí pripoušti kiiéze jakébokoii nábožeu- 
stvf k bohoslužbe. Svätý Jaa pod Skalou podobeu vIľ nejakému 
pouatevaickťmu i*ádu aežli opatatví. nie ae skoro neliai od aelaké 
r.hyže (tugurium). DĎchodft sotva 3<XJ tolarfi rodne poiívá opát. 
Žije Bim bez bralŕí a bcx kouvĽctu. Opalstvf u av. .liŕí slove 
koížeci. ponevadá abatyše teší sw v královblvf roniu právu, ^e zovonc 
86 knéžuDU korunuje královnii českou. Jest bohato a hojuo, držíc 
méstyae. vsi, s uiraiž s^iojeHa i «práva diicbovnf, jsou pH ní ka- 
cifštf kBéží. Konvent, druhdy slavný, aložen býval z pancn uroze- 
ných rodín, nyni nuziiý jest; klausuľu nedrží; často již byly udány, 
že hodují s kleriky i se svetskými osobami. Správa jejich náleží 
dflĽOi arcibiskupovi a kanovuíkfim i'.orintdž niFzi nimi podexŕelô 
obcováDf");») dilem vidiiátoru rádu cislcrcitUň, dol>i-e-Ii pry zpra- 
vodaj o tom zpraven. 

V domiuikánskyĽh klášteŕích prý pfedatavooi a konvent json 
obyčejné jediná osoba; uBchásejK se v kláäteHcb po jť.diuéin clo- 



') KIáet«r obBábli od r, \&<-S ŠvIliovSli; od r. 1S9T byla tu páoAm ko- 
mora krAI. linku ll^Il ^fttltotlpili VuId^iÝtiovi^, ,}»&£ svrcbu ee pŕipviuiiiá, 
byl AdKin z ValdStyna. Vík Kriinl. Sv, ŕrokop, 250. 

*) ,I]mc jnti>T iiloB BQBpMla ŕomracrlLA." 



ätmekjí sprúva o čcokýcb kláitcrcch. 



70T 



vékn, ŕídko rtva, iiejniičeji tíi, li samotári (solituľii) zijí iiiiiiio 
fťholi a discipliuu konveutní, Iroplce nezHílka pohoištóDÍ fscau- 
dala), dĎĽiiodi zle užívajictí, stavby puBtnOiiti neíbávajíce a |tn- 
buzné své ubobaĽujice. Každý z iiŕevorň má, rto HOD tolarä užitkft. 
ule bratri žlviti iiecbcä. 

CisterĽiátský klášter zbrasl&vský, královský, pravda-U, mádô- 
Ľiioda do 50U0 tolarň. Jest ponékud lépe m'ízbd, nebot ho visi- 
látiíH stejiié lak jako Strabov, Vysíí Brod. Teplou néca milo (ali- 
(jusotutam) rcfonuovalí; tím se také stalo, že uad )iaé kláštery 
živí Dekt,ťľy poŕat bralŕŕ v konvente nebo iis, studiích. ííád niá 
fary a duťkovni správou. Jest jako jiní aoužaa královskoa ko- 
morou u iiĽcen k ľukoJĽiiistvíiii za dluby královské. Opáta volí 
ki'nvent; král bo potvrzujt), od ékIiož betou pisaŕové v kaoĽCláŕi 
ŕídko kdy mcDé uei 100 tolaifl. 

Bále líčí zajímavá a dňležitá zpráva vatikánska klášter iie- 
jineiiovaný. Podlé souvi'ilosti bude to premonairálBky klášter te- 
pelsky. Jest pľy boliiit, má inéäta a \sL, dňcbodem vyvoruá se 
skoro bromnuvskéiim. Opála volí konvent, král tvrdí. Opát živí 
10 — 12 brati-í; ŕ«bole jest refurmována. ale ne ploé. Na faťách 
klášttíľakjcli nejsou kuéží vesméa katoličtl. Opát jt; dobrý muž, až 
na lo, že pŕíbuzuym víc, ueí se sluší, preje; arcibiskupa se bojí, 
Ľ vécccb víľv jesf také bojácaý, za svobodu církevuf uičcho se 
neodvažuje. Klášter Strahovský l)yvai pry boLai, velrai, nyui jsa 
chud požíva jftu luálo dňchodíiv. V ném má aídio tcd reformátor 
toho tádu,') Diuž dobrý a lioľUvj (zelosus) žijjci tu s péti bratry 
podlé zákoaa; jemu pH»luäl právo Dejvygäííio visitátora celéhu 
tádu. Opaia volí konvent a tvrdí král 

O kläšteŕe v Zlaté Korune a ve Vyšším Brode dí zpráva. Že 
oba náležejí k pauslvi rožinberakéinu. Brod priŕ refonnován jsa., 
íiví nektery počet (plures) bratŕí a stále k zvelebení speje; také 
jest dostatečué bulint, uubtíť Iíoimberstf inaji v nŕin polii"eb. Klá- 
ftteni náltížf mésteCko ä faráŕeni, jejž dosazuje opát. Nedbalosti 
pŕedcäiňdcíl meštané upndli v kacíŕstvt a farári maohým pnkoŕen- 
stvim vzdorojí. Klášter korunsky dle zprávy inél veliké dflcbody, 
ale když bezprávím váleĹaym do moci pána Ročinberskych upadl, 
zhubeu jest, Tcd niá pŕece aspoň tolik, že čiyŕi až ŠBSt oaob 
a opatem v ném živobytí míti mohou. Opaty v Brode i tu volí 
kouvent s potvrzeuím visitátora a pánQ z RĎže. Plasy a Sediec. 
oba kláštury tčhož íádti cisterciátil. skoro ätejoé diicbodem jaoii 
nadáiiy, Plasy o uéco víc. Majf tolik, že obojf Htaéí živiti šťst 
nebo osm osoh. Jsou lidé, kteŕí tvrdí, že každý z téch kláštei-Ď 
do tÍHÍce tolarA rot-Dílio úžitku bér«. Kije v^xk v každéra jen ojiat 
s jedním nei>o s dvéina bratry. Opaty volí konvent zbraslavstíy, 
král je st\Tzuje. MnišJ v ti'icli kUiti'rith iifžijf prá-vé podlé ŕcbt>le. 
Umŕe-li ktm, pobéíe komora královská. 



'} Bude Lobeliua. 



45« 



TO8 



Eniba Ifetl: IV. 2 histórie fAdfl v Oecb^ch. 



O premonstrAtských ženských kláétwrťch v Cbotešo%'é a v Do- 
ksanecli rtl zpráva, 70 jsou bohatý. Dúchod každého páči se na 
3 8Ž4 tisíce tolarA. Vásik žíví jen málo panen klášterských, jimž jsou 
preilstaveni niužští léhož ŕáda z Teplé nebo zp Slrahova. Žily 
paony 5 velikou avobodou, bez klausury čili zaTŕeni; však uedáviio 
drobet jsou opravený, klausura jim nanzeua od visitátora stvahov- 
ského. Klášterúm tém pnslusejí fary. Oba kláštery trpí nejvétší 
liikosti a príkorí od komory krilovaké; kdykoii umŕe pi-obošt, 
vloží se komora do Táech statku. Ani volba proboštO. téch klá- 
gterfi, která koná ne v Teplé a na Strahové, iienf bez stvrzeuí 
králova a itívu nebo poplatku. 

Z ženských klášterň bv. Anny, na Krumlové a ve Frautále 
mély dle zprávy vatikánske nejvétšf počet jeptišek prvnl dv«. 
Krumlovské panny sv. Kláry udržuje stála pŕítomnost pánĎ Rožm- 
hersiíých, také abatyši bdélost, z uichž jedna, u sv. Anny v Praze, 
spravovaná just bratry dominikiiny. Mŕné chváli zpráva ŕeholnice 
v ťohledé (l-rantáiti), prý oeposiouchají, nedrží zavŕenf. Dohled 
má arcibiskup. 

Ŕád rytírský sv. Jana zle pocbodíl ve zprávé vatikánske. Nej- 
vyšáí raiatľ prý živi pri své reBidenci konvent, ale ŕeholnícl málo 
dbají na rehoH, malo na své vzdelaní. PHčinoa bude, že obojí 
predstavený, jakž svetský, jenž je 8lecbt:c, tak duchovní, jene je 
knéz, nedbali jsou svých povinností. Tím se také stalo, ie za- 
nedbali v mésté ävécn (v Slrakonicícb) vec katolíckou; jesté pred 
málo lety bylo mesto skoro všecko Hmské vtry, nyní až na tH 
nebo čtyŕi mčátany v^ickni pŕijimají pod obojí, k čemuž prv je 
pŕivedl pŕeridií\dce uynéjšiho prevora. V mestečkách a na vsích 
mají raaohé farní kollátury, k niraž bratŕi rádu za faráŕe se do- 
saznji, ale z nich ne ŕídcí vedou svíj ňŕad spíá po kacírsku uež 
po katolícku. 

O klááleŕfcli ereniilá a žebravých mnichň v Plxai, v Hradci 
Jindh, v Kadani. u sv. Toraáše df zpráva stručné, že mají vclnii 
gkľovuíčké liúťliody, jäou pry v nich inendikanti ŕeliolnf, kteH se- 
a téží vyživují. Vie o nich nie. Také ani slovem nczmĺuil se 
o žádném jisém klášteŕe. 

Phčiiiime-li k této vatikánske zprilvé vzkaz arcibiskupa pr&i- 
ského Martina pápeži SixtovL V. r. 1Ô89, že v celé dioecesi jegt 
jenom čtyHcet klús^terô h kázní dosti pokleslou (satia collapaa),'.) 
suadno pozorovali, kcerak z& čtyŕícet let katolícka rcformace, za- 
čatá pncbodeiu JesuitA a zrízením arclbiskupství, milo dovedla 
napraviti v živote klášterském. VÉak o tom zevrubDéji dole se 
položí. 

V dobč DejvétSíbo úpadku iivota klááterofho pHílli do Čech 
dva noví rádové; byli to. jakS povédomo, Jesuité r. 1555 a po 



■) Bakop, mus. bibt. VI. B. 12. 



Pf'ichod novj^ob i staríicti ŕádú. 



70? 



nich kapucíni: obojl byvše volán! proti protestantom byli pŕlsným 
iivotcm svym za vzor knežstvu svetskému i klášteľukéinu. Ka|]U- 
cini .bosí a biíKialí" prišli pŕiĽinéníin arcibiäkuiía Berky du Proliy 
začálkem listopadu lôS9, ') usadil: sô na HrailĽaiiech, kilež jim 
utiktieŕí z Šieclity r. IÍKXI stavélí kláster. Cisaŕ jlch na Hradča- 
necli äobä na blízce videl Derad; bvézdár T^cho mu totiž pŕed- 
povédél, že zahyae rukou iiiDichovou; proto cisár poničil nékoli- 
krát. aby byli kapucíni odtud hnáui.*) Sám Zdeiiék Lobkovic, jeuž 
byl bapucinôv pŕizaivcem. r. LGOCnucen psáti, uepĎjdou-li kapu- 
tíiii z Prahy po dobréin, že nájde cfsty, „které se siiad líbiti 
iiebudou",^) Ouemocnély císaŕ nechal potoin kapucína s pokojem, 
zvliišté když prý mu výtečnou apatykou svoa posluhovali, a uro- 
:reuí páni, ochráiiivše jieh štedrou podporou k nim sa pŕikloťiovaU 
porád. Kapucíni povoláui jsou ľ. lúlô od kaucléŕe Zdenka Lob- 
kovice na Rouduici, roka 1616 do Mosta od Vilíiua Lobkovice, 
ačkoli tu katoHkú bylo velmi luálo;") konečné i saiuou cisarovnou 
Annou, eholt Matiášovou, do Budéjovii; uvedeui jaou r, I61-4.^j 

Do té doby také nékterí ze fitarých ŕádň vrátili ee k avým 
bvíalym dŕžavám nebo se o bývalý klašter nvftj pokoušeli. Z téťh 
jsdu ua pŕikiad karmeiitáné, kteŕí r. ISHl) z Bavor prišedše obsa- 
dili bývalý svfij kUšter v Tacbové.*) Tyinž karinelitánflm pohotové 
zfistÄval pražský klášter Panny Márie Snežné, nebot roku ir»79 
ustanovuje tam ci/iho knČze Tyhoveckébo za místopfevora,') arci- 
biskup nai-idil, aby hued uatoupil, kdyby ae karmeiitáné chtéli 
vrátili.*'! Poaévadž byl pred tím i po lom klášter na polo zHce- 
niua, oddán jest k vyzd\iženi avemu r. IG03 boaákúui, a když 
rok potom hlásili se k néinii karmeiitáné, dana jini náhrada u sv. 
Ducha v Starém Méstč.^) K Panué Márii Snežné usazeno 17 íran- 
tiškáuŕi vlaskýcli, španelskýcli a nemeckých. Pred bitwou bélo- 
horskou obuoveu také klášter doniiuikáuijky v Udtí Labském. 
Koku 1G17 primátor Scbôs'sťr ho znovu vzkŕísU. '") 

Naproti tomu nezdarilo se kŕižovnikäin beatonim martyrum 
uacri canonici ordinis navrátáti se k uv. Kríži v Praze, Prosili za 



■] Etukop, nnivflrs. Itnih. 1. Ä. 1. 2S0. 

'i Bnher. Gesch. Oslerr. IV. 3^*0 Efcert. Posvit. mlstn. T. 14T. Tycho 
pr^ brojil pNUÍ k«puainúni % protcstantítké necbiiä. Jemu v tom pamocen 
\>y\ kotDvroik Makuviký. Ekert I c. 

'l AtcL zem. Upi^y k urcti)}. «r(ih, 

*i Corŕ, Bmx. S15. Beckovský, Poselk. II. 75. K. 1G05 divá kanclM 
Zri«ii£k Lobkovic ílo Mostu po čeghu Tuzk»z, fiby obec ijtitu pomoc frutem 
Alexandr. de Turfreii>, il*ordin. miiKiruiu <ninvonIua!Íuni «v. Fni-niiSks, kWrJž 
v únjyalii jest, Ifin kláster, joiiž pfert aO^IO Iŕty od uhne škodu vzňl, «««» 
vyzdvihnonti Arcb. luIetadrL Mi§aiv. (.. 114. SO. 

'} Vuctik. Sb. bUtor. IV. 87 

*] Atch. ZBiu. opis -i arcib. 1589. 

*] Bezpochyby je komeadutot pTuvor pro t&m£jii postraniiň privo. 

*) Arťti. i.%m. Opisy s ari!it>. EniHimtii 1564. 

') Arcb. DiJsrodii. Mi»6iv, lia. 88. 
"J Arcb. ťnniit. X. 537. 



710 



EnibH tretí: IV. Z hlBtorie Uá& v (^^cbAch. 



to cfsaŕe Ľokii 1609, alw maraé. Bylo jim čekati až do pŕevratft 
béloliorakých.'i 

Do kOQce stolotí atala se i pH klááteŕe Slovanäkém proména, 
Že rostoucí katúHckoM ayitací v tom století po druhé vytr^eu jest 
z rukou podftbojích. Začátek v tom učioén roku 1582 po smrti 
mistra Jindricha Dvorského z Helfenburku. admioistnítora kalíš- 
ného, jaaž tu byl nominálnym opaíem. Ihned píäi Novoméíiršti 
praesjdenlu a komore i mistodríídm, že jií dofoleiiím krále Fer- 
dioanda jiiD náleží usazovati opáta, ale teď prý sc na ne knčži 
jiného náboženatví (naijsali arťibiskupa, ale pŕeskrtli) trou. ") 
Tehda dosazea Novomestským na vzdory za opáta Matouš Bcoe- 
šovský, sírane podobojl nemilý a človek necbovalý, vyznaní sic 
podobojícii, ale jen nn oko; Novointístäti neiifeatali prositi. R, 1586 
zasť píší kntnoŕť. aby jim správa kláštem byla poštou pena „(iskami". 
,niy byi^bom, cnž slnšného, smluvili; uznávame, že ten kláster na 
stavení Čaatélio opravovaní potrebuje, jeŕ-to a téžkostí osoba duchovní 
tomu dosti činiti by mohla; my pak cbtéli bychom v lémž klá- 
šteŕe jistého správce duchovniho dvžcti a jemu plat dávali".^) 
Však marné prosby. 

Po ueboduém Matonšovi do^UI se na Slovany za opHLi Pa- 
minondas, utrakvista obojetník jenž napoaled oddal klášter bene- 
diktinúm. NoToméstátí, kteŕl brzo problédli nebezpeCnébo pokrytce, 
bránili se mu, jak umelí. Svádéli zlé yéci pravdivé a anad i ue- 
pravdivé na neho; r. 1602 psali na komoru, že má v zavŕení kiá- 
štcra .uejisté" lidi, od nichž príčina se dávd k nesousedství a 
k bouh'm, ba i „nebezpečeustvi v tycbi ml&lecU zslásE nočního 
Času za časté se déjí, tak že mootiý, necbaje pLášté i kabátu, 
sotva hrdiťm uteče'.*j 

Mnichô benediktinsltych na Slovaticch v první čas aebylo 
mnoho.*) V bouŕícb pŕeilbéiohorskýcli jicb kláštor pf-epadau uejprv 
ľ. 1G08 od vojákä; pobrali roucbu a nádobí, opát, stéži au spaiíil; 
bejtman novooiéstaký Vilim z Laagslejna pŕiapísil ku pomoci; 
nékleré lupiŕe zajal, a dani jsou kalu.*) Paminondas a iiástupce 
jeho v opatství. Lodereker, byli samy dlub. Roku IGIO žaluje 
komofe niéšÍBU J;ia Velvarsky. že za obéma opaty ma 92 kopy 
za pivo k stolu kläštííľskérau. Neič mu mohlo býti xaplaceno, vpád 
vojaka pasovského udal se, a lAza pražská, zovouc se s pýchou 
.čtTľtym stavem", vybila klášter r. liill znova. Tenkráte knihy 
slovanské zničený. Po toiii spusto^euf stíboval opát Placidus, že 



') Univ. kníh. rnk. XV. C. &. 83. 

'J Arcb. prȒ. e. 399. Mif. 

*| Arch. pni., i. 410. 

*) Arcli. tmí. č. 402. 188. 

•) SkilH. Uidior I. 7S. 

•1 Arcl). zctn. ku. ucív. orconom. C Ľi 413 



VybOeoi kM^CcrA r. I6U, 



m 



liluhy spravf, až aebŕŕe TÍno; vídéti, že íiuičky emauzské byly 
jedinou uatiéjí; vsiik uež opát scbral vÍdo, umrel, a klášler byl 
r, 1ÍJ12 prázďen docela.') Puzdéji zas tu bjl & beneiiiktiaä rej- 
tiriulskycb opát g koaveutum, jtiaž byl složeii z jedauho uebo 
z ároa knežf. Kuzné tedy na Slovanech živorení 1 

V téch polmutých dobách za vpádu ]jasovského také jiuýui 
pr»Ž8kýin kliiáterQin vedlo so zle. Zároveň s kláaterem Sl&vau- 
gkym vybitý klášteiy u ľjuiny Márie Suéžué, n.i Karlove, u sv. 
Kateŕitty, na Zderaze, u av. Anežky.*) Vše vyloupeno a lidé ŕe- 
holní i o životy pŕlpraveni. Opát na Karlove, Čepl, umučeti ue- 
lidskj'; usekli mu ruce i aoby a stáhlí mu kúži s hlavy. ^) U pauuy 
Marte Suéžné zabito 14 bosákíi františkána, v nichá Bacbsteiii, 
vicarius conventus. jeden Španéi, jedeo Francoua, tri Vlaši, né- 
kulik fľHterä laikú & jeden uovic.'*') 

Po boiiŕce plší Novoméätští do kauceUŕe královské, že po- 
volavse píed sebe lidí, ke klášteiflni pf-ináležejicí, poručili jim, 
aby dle povinnosii svó „vartu" dráeli a zadného z lidu obecného 
a té ctiasy ueužiteČné áo kláštera oepouštéli, nýbrž cemoliili-li by 
sami tomu odolati, aby Časné to bejtiuauu čtvĽtuímu v zuáinost 
uvozovali; veci kláéterní žg nalezený v ulicích leckde na haldách, 
neco že vrátili k sv. Anežce a na Zderaz.'') Na Karlov vráceno 
od úradu mestského 26 kusfi, v nichž „kalich stŕíbruy starodúvDýKi 
dilem kvetovaným na vík«", šatky vyšívané rozličnými barvami 
u zlatcro, dva ornáty, aulipendium pani ze l^teraberka, mäál per- 
gamenový a jiué knihy, privilégia v krabia, pouzdro talii^ú s hlavoa 
cfs&í-e Kai'la, íáľmo. na hostie, i kotel z táziiičky.") 

Nékteŕi z vraha dostali se k právu. Jakab Rohoch, myslivec, 
pro zastŕeleDÍ jednoha z bratŕi u P. Márie Snéžué odsouzeu teprv 
r. IfiKÍ;') a též pozdéji, když riovédélí se konšelé o nékterém z lou- 
pežné zbäH, trestali, Zvláäté staroméstátí kouäelé, mezi než dostal 
se již iecktery katolík, byli horlivými podporovateli i msUteli klá- 
Bterň. Na príklad roku IGIô uderil, nevime |>roč, pekaŕ Mager 
na vráta kláštera sv.-Jakubského, a poaevadž muichovó vedeli, 
že pekaŕ pri vpáde pasovském klášteru hlfdal, hájil, své riŕiví 
k ohúhu] hlídacím dal, upustili mimo sebe nevalnou víau peka- 



') Arch. aiuseJDÍ, Novií PrRh. 1610. 

') Škála, nij-tor. I. 28J. Navrátil. PaniStl Kirluv. 174. 

'i bkert. PosvAtnA místa. 155. Zacbovabi se koliks dŕevotlakO, na nichč 
vybili kUkrTii oHznaŕeno. Jcilnoho Tiitiich» slmziiji s včže, jinf ubil ii kfistel- 
nlcli dvnH, cleii ]ir?.í nnliý bes hUvy; v ilupô lidi klecSi onaE, Jedeii ho sCJn^; 
jÍDÍ litló uiikiiji s koHsti, nfiktefl pili t kalichil uti. Cti o tom v Pam. 
Arch. VII. 

') V rukiip. Qri. hn. [[. B. 5. £5, víz )iah jmánn. 

') Areh. praž. i. ■112. i'.)'J. 

') Riikop. un. kD. 11. A- I8. 

') Arch. pral i 1291. 209. ' 



71S 



Kniha tfetl: IV. Z hiatorie fádd v CcoLiioh. 



I 
I 



foTu a neŽaloTňli, ale konšelé, jichž doneslo ae, pŕes tu peVaŕe 
zavreli do tčžké väzby. •) 

Po zbití bosákô u P. Márie Snéžué karmelitáné obnovili pokus 
o bývalý svúj chrám ; pnéelté iiilvius, geuerai barmelitátifl, do 
Prahy, a ťlitél, aby vrácen byl kláätt-r jťb(> ŕáiiu. Císaŕ uetlal; |>rý 
ať at karmelité \y}iledajf jiuy btyrykoli prázdny, áu jira ho dä. 
Hledal tedy jedeti z br&tŕf kaĽiiiĽlskych iiiiiicb Jakub za ct-ly rok 
vhudiiy klááleľ, až prý od katíŕň otľáven."; 

Ať byl otrÄTeD nebo nie, jiravda jest, že. v dobách pŕedbélo- 
horskych u«návist k innlcliara vzťšla na vrch, a lo nejen v Praze, 
kde vždy bylu ílosli lidí pobotovč k násilí. Z venkovskych klá- 
Ktcrfl Dejhôŕe se verilo Sedleťkéinu prd blízkost chasy havérské. 
lloku lti()7 žaluje opát VaJentin éenbek cíaaŕi. „kletak chasa lia- 
víŕská a jíná sbéŕ a obetná chasa z Ilory" v pondélí velikouoční 
každého roku veliké všeleŕnosti ae dopoašti vyhaxujíc pi"i klášteŕe 
a v kostele okna. zohyzďujíc kapie a ko.-ttiiici. Když cisaŕ poručil 
Kutnohorským, aby to zastavili,') a Kutaohoršti bezpochyby c^taá- 
mili cfäflf-skoii vQli, kde se náJeželo. bavéri jali se trojdti hftŕeil 
uežli prvé. Pľve aspoĎ rozbíjeli okua jednou za rok o Velik(inoci»j 
teď obydejné shlukovali ae v nékotika steth osobách ve dni ne-, 
délní a svátťŕBi, nepokojaé do kosteU vcházeií, okna vyIloukali,| 
službám božím sľ purouhali a na stavení kostelní atŕíleii. Opatj 
tedy cbtéi sloužili mši pri zavŕeuycb dveŕích, ale tím hromadu jeo* 
víc rozlitil. Kdyí pak jťdnu nedeli z kontela vyšel. aby jich na-! 
poineuul, byli by lio ukameňovali, kdyby rýchle se byl do kostelaj 
zaae neutekl. T žaloval ťfsan znova.. CCsaí- rozkázal Kutnohorským, 
aby trestali treba hidleni, aby pálené nepmdávali tém lidom, a 
hrozil, ncustaaou-li, že poparieui búdou Horštl sami.*ŕ Neuáviat 
k opátovi b)la v Uoŕe tak veliká, že když r. 1613 pŕišel » btatreín 
klááterákým Jitfkem podťvat se do clirámii av. Barbory, nepusuli 
ho tam, než s posméchem vyhnali odť dvťŕí. Rok potom již zase 
iiové žaloby, že mu atŕilejí do oken kostelnich, ba i do kouviutu.") 
A takí neni žalobám konce. 

Jiné doklady o neváŽDOsti a nenávisti b maicb&m jäou polo- 
ženy doleji pri jioých ph'padnostech. Jen toho ješté pripumeneme, 
20 tehda ncjvetší síla písuičck urážlivých liyla skláiiána proti re- 
holnfkftm, aí Jesuilúm. aŕ jiuým. Píaué ty délali Iidé proatičtí 
i vzdelanci. Oačch zachovaná dialekticky zajímavá piauička v ru- 
kopise ttíleck^ni. jejiž jadro v slovcch: .Již tiám štn poslal aoré 
bosáhy, ptlvitejme je vczma teäáhy, palice i cepy, požeŕime je 



■) A«h. prul. ŕ. 12&Ž. 289. 

•j Beckov*hy; Poselk. !. 112. 

'> Arch. inistodrí. t 116 49'. Míuir. 

') Arc)). uilstiiilrí. MíhsÍv. c^. liH. ti6. 

>) Art-li. £i;ui. Opiay z kutnob. 



;^holB(ei noii&TÍd£nl. 



718 



mezi f^eity; kclež je Jau Žiika. na. ty jczovce. aby jim ši^eodlil 
palcami véuctí." ') 

. 2 paš^vilťi latinských tou dobou nej ro r šírenej S í byl, jeož ne 
zaSfnai: ,0 munachi. vestri atoraachi sunt amphura Bacchi." "] 
Ze vzdelaných liilf iiíjprmiäí verše proti ranicliätu uspsal Dačicky 
v Prostopravílé. Otlbyv Jesuity prislušiií-mí naiávkaml, di: „Jinýťh 
innicliii ex caetera vyved čert z svétio jezi-ra, iievyčteŠ jich do 
Tečera; oliolenť choclíolatí . . . Ižete, iiejste žiidui svati, vos ino- 
nachi acelerati". (Ju píše liäle o iiicli a o jeptiskách, nehe uve- 
ŕejniti. Phčiuti, proč ŕeholníci ti^knou se v toto poslední dobé 
do Oech, uviidí Dačicky dialoj^em mníchft s čeľtem. ťJett znčno: 
.Zdflŕ vám čert, synove moji!* Mľíbí: „Odpiráme, utijsuie tvoji, 
k pápeži se priznávame, u néhož svá práva jniáme!" Ďert: „Téžt 
vám to u mne postaCí, však mne pápež zuili nlci." Když se tak 
sroTuajf. posila čert nmlchy do Cech, rka: .Byste mae povolni 
byli a do ČKch se vynravili. nedali vzUQru Calviuňiu, Husitom, 
Lulherian&m, ntb v CecLáĽb pi-otivuí nu8i lebčí váin kuchyni 
vaši.*') 

V boiiŕích stavovskýcíi r. I61S — 1620 nastala doha klášterňin 
uejhoräi. Jeauité jsou vypovédéai, statky duchovenslíó suóm roka 
I6l9 prohlÄsil za skonfiškované, mesta i páni jali se statky kupo- 
vali, briti. Mimo Jesuity všickm rádové pŕes tu cbviii čiíkali 
Bvélio vyhnauství. Néktery klášter, na príklad Sťdiecký, Mostecky 
a lepeisky, vybit docela, jinde preä tu ciivíli sti-ojilo se k bití, 
jakž o tom svrcbu jinde líČeno. Proti tomu nelze zamlčeci, ža 
hned na počátku bouŕť r. 1618 -také cisaŕakč vojsko .pod bra- 
béleín z Deinpira a Bokwajem' (Dampierre a Buq^uoi) ukázali 
Čechúm, jdk se v kláštwŕc. byt prázdoém, hospodárili nemá. Uči- 
nili vpád do Vilémovu, v klááteŕe kostol zloupili, do komži kone 
obláčeli, potom oben založili. „Když kostel zafiiUili, s koumi oble- 
čenými v kiíinže okulo obué s poiupuým pokŕikovánim jezdili.'*) 

Prevrat bélohoraky z povreených ŕcliolnikňv mocné pňny 
učinil. 

V tÉto kapitole na konec nálii2[ se zmfnku uŕiniti o lúhot- 
ných ženách iili bekjuÍĽh, jež byly sbory napodobené ťehoUtn 
jen potud, že bekyiié k účelflm dobročinným a náboženským žily 
pospolu, ale bez závazoych sUbĎ, mohouco v každý čaa vystou- 
piti. Byla to tedy jen bralrstva a ne reliole. Bývalo jich drubdy 
velmi mnoho, zvlažte v Vxszg.''} Husitský prevrat nezničil všech. 



') J. JireSek v Zprávách o zaaed^DJ epoleS, nank. 1880. Iíukopis te- 
lecký T m na. 

■■) Sbornik TcohcIh. 219. v lutia 

'; Kukopie Pruttupiavdy v ée»k. uiUii«um- Je z roku KSO, ale pUeft 
diláua átiv. 

') Kn. imliiv. Vik-movH tnévtedkn k t. 15S1. 

'j Tomck. U. p. IX. 163. Ebert. Poít, místa. 378. 



314 



Kníba Ifeli: IV. Z bistorie Mdlí v Čecbácli. 



Desatero so jich uvodi v Praze, že zašlý, patero, Že zfistnly, což 
souvisf zajisté H pŕijetím Debo uepnjetím kaliclia. 7. téch, které 
7äsUly. iiejiléie iidržely se bekyné v Templu v Celetné ulici a. ua 
ri-antiäku; tém odkazy a nadace jeaté v XVI. veku činény. Také 
dlouho až do počótku XVI. veku žily v Praze v malých drevé- 
njch doincCch nejvÍĽ okolo Betléraa a v Jerusaléiiié 'í vdovy a 
patiiiy zpfisobem bekyň. Chovaly mezl sebou zajisté leckterou ka- 
jicDÍd. Ba ľokii IA73 založiU Dorota mydláŕka ješté uový sbor 
hekyň v Praze n Betlínia; odkázala, jiiii dňiii; a první jadro jejich 
b) h), odkazatelky íenská čekd, ktcrá saad mobla k sobč pribratí 
jiné paony. Mély y lásce, v svornosti a v bázni boží spolu obý- 
vali. PťedstAvena jim byla hospodyné, literou dosazovatí raéli po- 
ručnici ksaftu, dvé méšlky. dva méšíaué ustanovení a knéz betlem- 
sky.') Od r. 1482 — I52U pŕipoiiilnají se bekyné u četných hvézd 
v Praze. Pražské knihy obsahují jfišto pri r. 1533 alušoý odhivz 
dvou domú bekyntm; konšťlé ničli koupiti plat a po kope kaž&ý 
rok vydávali ,kde sú ty záduéí okolo Betléma. kde sú velnii chudé, 
ctDé panny nebo vdovy, anebo doTcmple v Caletué ulici a k sv. 
Frantisku".^) 

Bekyoé -vôbĽC míviily uad sebou šafárku nebo mistryíii. Po- 
chybujeme, že ŕ.ily v kláéterskéni zavŕení; pred obratem husitským 
8C mu aspou vzpíraly. Píôeí r. 1411 Jindŕich z Itažmberka o .ba- 
bách a pannácli kajících" v Tŕeboni, když néJtteré uechtŕjí byti 
„dveŕrai zaiíteny", aby se nechalo na väli vétšiny jejich.') 

Bekyné ošetŕovaly nemocaé, učily dévčata. Karáŕ mé) doblcd 
míli, aby delo se všecko se ctí. Poslední zmĺnky o pražských be- 
kyutch sahaji do poiou XVI. ^réku.^) 

Jcalliže bekyné bynuly roatoucím protostantstvím, až zašlý, 
proti tomu pouslevuíci v SVI. století pŕece se udrželi. Byli to 
iidé, ktcŕf žili pri kaplú'h v saujotíicb ú&, ak aed&ltko mCät a 
osád, aby siiadnéji méii živobytí, neboí prameň jeho bjla almužna; 
také živili ae zvouictvltn. Poustevníka XVI. stoleií Belze si pŕed- 
stavovatí jako muže v htubokosti lesa zavŕenébo, jenž nu2né iivf 
se lesnfm ovocom. Eremita žil na pŕjklad pri saméni cbrúmu hv. 
Magdalény na Kaňku u Hory.") Rakovnický poustevaik Jira, ktery 
sídlo míl pi-i koBteličku sv. Jiljí pal hodinky zu méstem pri veliké 
silnici, byl veselý mužíček, jníž uescbázel v uiéslé ua žádiió 
svatbtf, pri ŕádnych kŕtónkách; vady tu byl s pŕáníni vscho do- 
brého a po hitdokvusc ubírúval sv ílo pouKtevny asi rozjai'cn. 
A Iidé bo mtili radi; i mestský úrad däŕíval lio dary. Roku 15C5 



•) Odka;; panndni v JeriJzaleiD>ä v kn. arcb. prai. í. 8, S9. r. 1517. 

*1 Timii-k. ľralw. IX. lHii. 

■) Areli. prai. č. 9, 2afi. 

*) Biltliutb. DiÍRtu. d&jvp. IX. 91. 

•) Wirler. Ktiit, Obr U. IIéí. 

■) It. KOi oilkHiiiie Duii arcldäkan 2tllb«k 4v.l. Vesolsliý Památky. 16. 



Bettynä a pousteTnioi. 



715 



Žaluje Jíra, žo mu poddaný pána Šlovského z Okšné síbral tri 
vozy dHvf, kleréjž lioslal oii kontielíiv rakovnických.') 

Také u Prahy bývali pouatevníti v nejbiižšlm okolko. Jeden 
byl v Oišanecb, kdež stojí kapie sv. Roclia,^J jiuy byl na Pankrací 
sítoro pH vyšebradských hradbách;^) jiný v Chuchli a jiuí jiode 
nedaleko Praliy. Bude tedy oživiti si tťlidejšl obrae pouličiií )bc- 
kdy pou8tevuíkeiit, jenž potlouká se dňm od domu 8 pytlem etťjué 
tak jako žebravý mnich. Také prespolní poaatevníci chodívali že- 
brotou po veich a po raéstech. ťlzeňšti r. 1541 vydávaj! Janovi, 
pouatevníku svému. list fedroviií iia poiit do Kadanŕ.*! Žebral 
tedy po vsí ceste- V Stŕíbrakych koihách není v koDcích XV!. veku 
ani jedQoho iiiésíce, aby ouŕad nezapsal dar toulavému a žubra- 
véinu pouslevníkovi. Obyéejné jim dávali po 3 grošíeh.*) R. 1542 
zapaáoo 12 gľošä ^ponstevníku z Polska, který jde k av. Ja- 
kubu".*) Šei zbožný tulák bezpochyby aä do ápanél. 

Když r. 1782 /.ruĎeni, zaznameDán jich počet v Čechách jesté 
nad osmdeaát. 



') Rakovn. kopSá^ lit. E. 

*i Zádušní len. sv. Msitioa. 

*) [in. avédom. komur sondu. 18 G. 27. 

*i Lih. e^ped. i5. U. Žíi.i. Arcb, plzefi. 

') Kn. Btffbrsk. ŕ. 193. 1581—1691. 

*) Kn. Btflbrsk. 1. 18i. 841. 




(Oohi)senf Hái. frMUdny dAohodfl kUJitereký'oh. PoddAnl kUStcrStf; jioli po- 
vinnoatí. Zlé himpodáíntvl a* kláitemlis. Kláíieraký hejtumti. KeniS; pro- 
virion vysloiiiilcrtiu; mciiii 2ebravt. jich dúoliady. Kláfiiory puímcvu zubu- 
vené; odvisliS. Dvoji foraiii oth^iniiMcc kld^itcrskŕ. Volbu o)Mtň. Kiňt iiejvyňit 
<iefon8(ir. Vniicenf opiitDvé. Volím iiŕevonl- Vulbii pruvitinliUiT; (jí&dy v klá- 
iteíc; príeluSriost k CáilLí; Doviciát; slKvnf Hlíby: koiivrfii; iirárnj pomôr 
majetkový pn pcufussQ. Org^níaiicii Joeuitä: .iíuh privílcgín; pasluänont; no* 
viciit, prumé eliby; reputiuu .liuiuaDiuniui. Tortiúŕi. Slttvné sliby. Aiiuiia« 
iriattis. Utiíky z Hdu. Jesuitky.) 

ílidy JBOU a byly prňvuické oaoby, kttiré mohou zakládatj, 
nabyvati a dräeti infljťtek, jeiinotUví članové ováem pro alib chu* 
doby byli v tom obiuezeni, ale rád jakožto Ľeiek niobi bytí i velmi 
bohatý. Jtíu rády žebravé utíiiiély ani jakú celyk míti iiiu amno- 
vitébo; ale i to obrae/il snem tridentsky jen na boaáky (de ohser- 
vantia} a kapuciny. Dle zakládiici listiuy kiáštera boääťkého v Jiu* 
dhchúvé Hradci (147K) uesniéli tito Františkáni cenných véci. 
klášteru darovaojch. vúbec k sobé prijímali. Čiome, aby mali 
bosáci dotčenf k své ruce prokurátory, kteŕí by pcaíze a cenné 
véci prijímali, „pťotože Františkán ponéE ani tannych vécídotkoouti 
Bti nesmi'.'} 

Jesuité byli mendikanty v lom rozumu, áe jen domy profesaní, 
v nichž žiii ]>ravi členoíé rádu, čtyŕi aliby tnající, nesmelý býti 
Dad&Qy Diajťtkcm. ľrofessní dúm mél vydržován bytí alTnužaamí. 
Zs to domy jiro novice a koUeje (domy učebné) smély nabývati 
bohatstva,'*) 

Majetok ŕúdú založen byl jako jinó cirkevní /bo:íí fundacemí, 
dary, odkazy; dSchod vyciiá/.el pak z úrokQ, z desátkA, z roboL, 
2 polí, z lesQ a jiaých ^'ynosnyctl prainead; vše bylo cbránéno 




'í JindKcb IV. 1 Uradce. Vyd. Tiict« Prt, 
") Inatiiut. Soft. 17U5. I. l». SoeBoiif > r. 15S0. 



BoliHlstvl klŔSterU. 



717 



exempcemi a prísilegii. Po velikéiu ochuzt-ní husitským prevrátení 
UA pí'ilklňd ktášLer Plassliy i1r:ícl r. 1541 již zase rnéslo Kvalovice, 
záinek Katerov, mestečko Žihel, 6G vsí; oväera v nékteré vsi jen 
[■jnálo Ii4í náleželo klá^teru, oékteré vsi (8) zpustly docela ; k tomu 
mél klášter 15 luljnfl, 8 velikých lesB, dvoril deset. U Prahy mu 
náležeio proboštstvj ua Petŕiné s vinicemi a lomy kaniennými, 
pole u Strahova. däni proti S7. Jiljí, plat na domech ji_aych. 
U Prahy také aáležela ma ves Xogiŕe s dvory tŕenai (v nich Ŕepo- 
ryje) a na vai Chotečku 8 kop úročuiho platu.') To jsiue vybrali 
na poznanou velikoBti i rozmanitostí majetek kláSteva ani oe z naj- 
bohatších. Seznam vsí a funflací benediktinských kiásterft v Bŕev- 
nové, v Broiimové, v Polici, v Rejhradé a dvou jiiiých menších 
zapsáa na p^tnácti listecb velikých huatým písmeinl'^) 

Príklad chudého ktáštera jest Zderazský. R. 1561 uvádi sc 
dfichod vsecek v 80 kopách; je pry ke klášteru jediná vesnice a 
neco polí, která. poddaní za tretí díl vzdélávají.") 

Vftbec nebylo atejné rozdéleoo. Opát zbrasJavský mel tolik 
polí, že r. Iň98 z nižších ŕásK mohla mu voda pobrali 20 kop 
inandehl samotné pšenice.*) Proti tomu zase tyž rok naŕiká opát 
Oatrov3kého kláštera sv. Jana pod Skalou, že pro chudobu ne- 
inAže chovati ani jediného brotrn; prosť, aby ho krtllov^ká komora 
podarovala uéjakýin dvorem; herné yirý ae mu ukládaji vétéí 
nežii jeho príjem.') 

PoDékud tze učiniti aohé pojem o dftchodech klášterakých dle 
toho, jak HO ktery priznal k lierui. Na rozhraní XVI, a XVII. 
atoletí pi-Íznáv!Í*t opát broumovsky. že má 1 iítií) poiidanýdi, 5 far. 
45 ko! mlynských; opát ten priznal nejvíu; po nem tepelsky pri- 
znal 1005 poddaných, 9 far, 82 kol mlynských ; tretí v radé co 
do hohatství priznal se klágter Cbotéšovsky s G'il poddanými, 
tí farami, 48 koly; po ném panny sv.-Jirské udaly 251 poddaných, 
3 fary, tí4kola; komeudalor stiakonícký oznámil 222 poddaných; 
probost doksanaky 211 poddaných, 2 fary, G kol; zbraslavský a 
kladrubský opát priznali nad 190 poddaných; tento jeÄté O far a 
n koľ) Strahoväký kláster mél 147 poddaných, faru a 3 kola; 
k pLvohskému sluéelo 125 poddaných., fara, 6 kol; opát plasäký 
pHzual jen 72 poddané, faru a 12 kol; sedlecký 63 poddaoé,. 
faru a 5 kol; abatyže týnecká 60 poddaných, 2 fary a kolo mlýn- 



') Aroh. Eem Varia. 1541. 
') Univ. ttnilíi. nikiip. II. B. 26. 6. 86. 
*) Aroh. arcib. Opin v zem. 1565. 

*) Krunika MikäoviaavH. Rukopis duchcov. Opií u p. Mersa. 
'. Arcli. lem. Opisy x srdb, Correspond. 
•) Ateh PMHiai. X. 537. 

^ Kon«c XVi. Btoletí fayl Sacunk kláStvra EUdrubského v 16.S00 kop. 
iniJtĎakyoh. liukop. udív. kn. H. A. 10. 



4 



718 



KailíR tíett: V. Dfichody u orf^Anisnw HďA. 



ské jedno; roCovský pŕevor udal 57 poddaoýcb. Oätatuf vaíckni 
adárali poddaných pod 50, ba, 20 i jen 8, vše bez íar & mlyna, 

Xiid poddanými svýnií mívnl kláaterský konvent jurisdikci, a 
poddaní bllbovali .ĽlovĎčenství' Ulášteru. Byli to ))oddauí oby- 
vatelé mésteček a vsí. Nii pľíklnd k ženskému klásteru v Choté- 
šové ttáleželo poddacské mesto Cbotéšov a Dobŕany. Roku 151)2 
krái Vladisláv dáva pannám privilégium, kdyby se stalo, že by 
sám král dal Cbotésovsltym nebo Dobŕauskýro jakouboli svobodu, 
milost bez vedomí konventu, aby taková milost, ktcrouž by se 
Z poddanství vytahovali, Deplalila nlc-'} Bez vedomí konventu 
neaniéU líriil luésEauy iniízi subu, konvent jim dosazuval koiiseiy 
a vykonával vŔecka práva vrchuosteaská. Ke konťi stolell XVf. 
dtíjíždéla abatyše av.-Jiľäká dn Tŕebcnic sama, aby osobou avoa 
dosaclila kousely raéatské. Rnku lô9l zapsali 8i TrebeniÉlC, čím 
pannu abatyši uctili, když ine^i nč zajedia k stolu. Utratili a 
snédii tenkrát päl telete s osrdím za kO[iu, 7 kuŕat za 1*5 gľošň, 
tri jar.yky za 24 groše, tcleci nohy, drdtky obojí zu O ítc. etiky 
cunné za pfll kopy. Do kuchynské prípravy dali kŕea, tátli per- 
níku a korení za 2 kopy 12 grosú mfšeíiskýcb. Chleba snčdli za 
40 gr. a piva vypili vértel, to jest sud, který mél 11 obriiŕf. 
TjinDa zústaia po obnoíé iešté den v mžsté a byla ctčna zase 
jazykem liovézfm, ourdím, 7 kapry a smetanou.*) 

Poddanými klášterfl Pražských nékterým dilem rozuméjí se 
Hdč osedli ua gruntecii kolem kláätera, nad nimiž mél tu klášCer 
zvláštni „postranní právo". ^i Poddaní ti byli reraesluíci, kteŕi 
platy dávali kláétem a piivodné mu pracovali. NeaMi ŕemeslník 
z práva kláštťrskéhn na trh mestský a nebyl-li v méatském cechu, 
vždy mu piekáželi ŕemesluíci méstštj. Na príklad r. 1602 musil 
se opflt Karlovský Jan Mirra (Mira. Mjrha) tonž pŕfŕinou svvcb 
!Ídí zastatí proti Novomestským. Ukázal list králu Václava IV.. 
„kterakby poddaní kláStcra jebo. Rest osoh, v mŕslecb Pražských 
8 dedici svymi remesla svá provozovati a na trzícb svoboilné pro- 
dávati mohli*. Vfeak nepŕesvéilŕil Novomestských; prý na jiaých 
duchovních právech, kde jaou ŕemeslnlci klášteroí v cechu, ne- 
prekazí se a oni také že brániti nebudou.*) 

Mezi úhadem mestským a klášterskýmt privy po^traniíťmi vždy 
bylo sporil dost. Dloahó byly na príklad spory Staroméatakých 



•} Rukop. iiniT. knib. II. A. 13. 91. 

') Tŕebenická kniha podtfk. Nh Mm mistí vzd.ii^n) (Ktc piiTtn MDr, V. 
Paŕikuvi, ie mi tlovolil knihy tl^ebenickähú nľchivn na v^Atiivé národopisné 
etadovati. 

'i V XVI. stuletf nvildf sc paiitrnnnf jiirisdítieo kUitoni u 8v. Anny, 
Aneiíky, KaiefJny, au Zdemze, na Karlove, na Slnvai!e>cti, na Pi iH dl pod ItN- 
žovuiky B liv^Eduii. ua iítié StranÔ ii Hv. Jatia Tomiše, n Haltanak^oh, u sv, 
iU^dvlniiy. av. Jtfi im ľuhoMcí pud U|iAtŕia Hlrnliuvskyni. 

') Áréh. pni. 412. TJ. 



Prameny dilchodú klúStvrskýeb. 



719 



8 dorainikány u sv. Anežky nejen o Udi poddané než i o grunty 
pobrežné a o varení piva. R. 1570 žaluje proviiiciál Dominicus 
Moibeuitínsis. že rychlÁr méatský vnikl na griiaty jľIio. ba vaikl 
bez zvoDČni i do kláštťrii a nadával .šelmos et bestiaa"; domini- 
káni prý nevzdajl sc práv avých na Udi a na bĺch vltavslty; talíé 
pry pivo búdou vai-iti, ovšeni jen pro sebe.') 

Z mestských Udi pražských, vétäiaou chudých, nemély klá- 
štery dňchodu vnloého; za to dfiležitf byl dächod ze sťdUkych 
poddauých a z méáťanfl venkovských. Ď&Ľhod byl na penéíích 
i v práci. Za príklad ročního plaiu či lii'oku vesskébo poslúž úrok 
kŕižovulckýcli poďlanycli na pražskéui špitálsku iiiyn( Karlin). 
Bylo jich tu r. liilO iia celém preiimŕstf 41. Platu 8V.-JÍPäkého 
platili 11 kop Ô9 grošň, lirckii z doraovních tníit 23 kop 24 gr, 
úrokQ ze zálionfl (rolných) 44 kftp 15 groäň, po 15 grošlĽli z.a 
záhou: vajec odvádéli v Zťleiiý ctvrtek ^9 kop a 10 ^r.^} 

Za, pi-iklad mestského úroku klÁšterskélio jiosluž sázavský. 
Mestečko Sázava bylo povinno ke kiášteru roční summou 20 kop 
53V2 grošem. K spravení toho platu, v némž zahrnutý jsoii i ro- 
boty, asi kol r. 1523 počltí'mo 19 osodlých inéšEanft.^j 

Ovšem v nepokojné a nejisté dobé neplatívali poddaní nie, 
bud že ueméli, bud, byli li jiué viry, že nechtéli. Také mival klá- 
stcr s uimi težké pori'zenf, uesuadna k nim exekucc- Proto do:!ití 
často čteš o mai-ném upoinínslai, o aoudech. Opát Paminoudas, 
hned jak dosudl roku IbM'A na Slovauech, vytálil sfaré rejstŕíky, 
a na vsecky strany sháníl se po zadržalych úrocfch. Tebda 
podle liílí selských i Koufiiii.^tí jsou upomenutí o úrok povinný 
a za kolik let zapomenutý.*') Tupíme, že tnDOho oevydobyl, na'rikáC 
porád. 

Z Kladľub známe prípad, kterak si vrchnost btsnediktiniká 
vedia, aby sobé 1 poddaným méšťanara pomohla k hojnéj^íniu dä- 
choiiu; zarazila a zosoblhí. svému uiéätu týdeaiii trhy o své újmŔ, 
ZBČez í. 1525 od žárlivýcli Stŕíbrskýcb pohnaua pted právo zemské.*) 

Práce klúšterních lidí poddanských byly roboty a najrozmani- 
tejší povinooati. Na príklad lidé zábranšCí. k špitálu kŕižovaickéinii 
náležití, bývali povinní v Ďáblicích sblrati liouseuky a „pri älav- 
uoatech, když ae jitŕni v (pražském) Špitále v noci zplvají, totiž 
o Veliké noci a o Vánocťch, 4 neho 6 osôb na ponôcku do špi- 
tála vypravili, aby sc pfi ném ááduá ákotla nedala. '"J 



') Arch. í«ni, Opis nrcib. 1670. ^ 

*i Arch- knž«vQický. I dtiuelnioe milí kfiíovDÍoÍ n& bpimaka pod 
Zifkovon horoui vysazovalí je pod pluCf. PHklad 1: r. 1534 v ku. arob. prač. 
i. 1017. D. 8. 

*l Kukop. univ. kníh. II. A 13, 

*) Arc-h. iniiB. koiiľiin. ľ\it. 

*t Ko. gtŕlbriikú. v eeiu. nrchiví. Pol. 144 

"j Aroh. kHíovnioleý. 



7M 



Knihu tPetl: V. Dfleliody ii orgntilssHie HM. 



Napovédéno, že nejeden kláéter mčl právo piviióhi) Vftŕení. 
O kariuelíteťh u P. Márie Snežné a kŕižovijídcli s livézdoii pri- 
pomíDá se to již v SIV. vôku.'} Pivo své klášteraíci sic neméli 
vystavovali jaW jiuf mésfané, ale prodávali, co nevypili, pŕec« 
prodali svym poddaným; U nmsili je bráti, i když nechtéii. Vzali-li 
odjiDud. byl trest aspoň ten, že stejnou sijinmu za pivo byli duccdí 
dáti také svéniu klástevn. Slivetiečtť prosí arcibisliiipft r- llíOÍ", aby 
do kláštora kHKOvuíkti uennsili platiti za pivo, ktoré vzali Jiiide, 
pľý v kláétcŕe tchda nevarili.*} Ale neodpustil, 

Byli-li poddaní kláateržtí jiné vfry nežli katolícke, musil 
s nimi klÁ^teľ, chtél-li pŕece néčelio dosíci, zacbázeti opatľué. 
Asi r lófJU vyniínili si na príklad poddaní kláštora Pivoťi&kého 
nékteré artikule, predložili je pŕťvoiu a ten, vida nezbytí, dal je 
potvrdili od provinciála. Z nkh je pjitrno, kterak pro dobrou vAli 
klágtvľ ustoupil äedtákfiin. Vymfuili si, aby každý zprávu boži 
činiti amél podie své vňle — to jest, že nemusí nikdo chodití 
k zpovédi; vyminili si lilevu robot. pŕeYOr mél j im dáti kus lesa, 
ktťrého potŕ-ebuji; v zadnou Eluibu jicb nemél podrobovati; šeati- 
oedélka aby méla právo pivo bráti odkud cbce, a šenkovati po 
šest nedel; krčmár klá^itersky aby za váecka „počepai" po cely 
rok pŕevoru nedával víc neílí toliko prostici 8oli, a k tomu v ne- 
dôlnl dni, kdyžby k nemu ílo krčmy prevor priáel, mél pŕevorovi 
dáti svačinu, však toliko jeho osobe, ale pivo, eo vypije, mél pre- 
vor platili. Kroiné loho všeho sediaci si vyiádali, -že kde klei'í 
smi gr'iDt avĎj prodali, jinýni osadíti a vys'téhovali ae. Za to dá 
pŕevoru jen 3 yroša mfé.') Ponívailž dostala se tato smiouva ee- 
dlákii s ŕádeín ereniitô sv. Augustína do archívu arcibiakupova, 
souditi Ue, 2e se diccbovsl vrcbnosti nelíbilu, ale co mčti si po- 
cíti 8 neposlušnymi a jinovérnymi sedláky? 

Vime, kolik poi-idil probošt rejbradský, Krištof Sobékurský, 
když ae r. )59ä vegničaué čili vesňáci kláÉtterätí Kavázali proti 
ktááteru. že búdou státí za jednoho; ovšem jím méšCácí rejhradšií, 
pomáhali. Opát byl v lakových úzkostecb, že prosil zí pomoc 
Martina, praeláta avébo v Bŕevnové. A ten skrze arcibiskupa vy> 
proäíl probošloví rejbi-adnikému uapomenutf, „aby k lidom pod- 
daným ne obyčejtim polakým, nie obyíicjern moravským 8C choval, 
jich Deztaoval, ani služebaíhílui svýni, Vteií na vôtäím díle Folád 
jaou, stéíovntl nedopou^tél". N Dostali se sic sediaci od cfsaŕské 
kommisBl do väzby pro neposluánost, ale pánovitý a hrubý pre- 
vor mneil slevití tóž. Ceétí aedlácí tehdáž byli nad jiné tvrdší 
proto se smiouvé Bvrchuŕečené ani nodívfrae. 



') Tomek. Ziklady I. 68. II. JSS. 
'') Ärcb. zem- Opio z uteib. ie09. 
*) Tuiníe. Circii I5S0. 
') Atch. z«jn. Opil t trelb. 1698. 



Dobré ■ -dé hoapo^^dfstvl. 



7äi 



Ktcruk kláštci-j' se suaeiíy své rozchvácené statky zoo^a alirc- 
milídili a jak 6k jiiu za poinod kriilfl lecco toliu podanlo, » tom 
již svrcbu položťno. Kláďtery obyčejné ahÄnéiy se po atatcich 
právem, aoiidetn. Jlfiiko kdy posiihueä v t.é suaze obraygly nespra- 
Tedlivé, z nichž na, príklad nelze nevinili pŕevory Anastagie z klá* 
átera sv. Anuy v Praze. Ta. chtŕji'c obdržeti klááteru svémii dvory 
v Rftdlicicb, neváliala vdove po Hoatali (nebo Avostali) de Paro- 
bio obinys!né naaträti pacholka. jakoby u ni v ttíni pŕes uoc byl 
oalezen. Tím luíuila vdova pŕipravitL v treät a v ztrátu dvoril. 
Po diouhé (iŕi císaŕ r. 1592 rozhodí, aby dvory zflataly airotkiSm 
a vdove.') Na svém zboží nedopustil uekterý opál ani Hejmeušího 
pycim, vaebo, a£ mnoho mél aC málo. bráuil si. R. 1554 byl Janek 
Movákú viiiéo a soiizeu i pro tu luaiičkost, že v klášteŕe Sá/av- 
&kéra otrhal orechy v ambite, nad čiiat knéa Josef prý mňl ve- 
likou téžkoät; na oiä|ior tomu zase jiDý opát rázu lehkony.'ílného 
zacházel ne zbožím klá&terskym jako se svyio, utrácel. rozhazoval, 
zastavoval, predával. Takovébo uehoduého opáta na príklad méli 
na Strahové do r. 1515. Slul Kašpar a nužll jim z kláStcra uteki, 
bez vedomí konventu odprodal kde co a prodej pečetil pečett 
klášterDí. Když pak uásCupce jeho, opát Aatonín, souduč skáočl 
ae po odprodaném zboží, proti peCeteju klááteniíiii UĽvyhrál.") Na 
komcĽdátorech v Chebe vyoiáhíil ti'prve Antonín Krus, vclmistr 
a arvibiakop, ^lu^uý ioveutái' statku Chebskébo. Pred tfiu liospo- 
daHlo se zlť.^) Doleji pozriániť jť&tô leckterebo iteiiospodáŕe niczí 
predstavenými klášterflv. 

Z técb, kterí do poslední chvíle snažili se zveletiti sväj 
statek klásterní, ištugí jm(!riovati ŕeholulky sv. AugUBtiaa v Eoky- 
canech; r. 1541 činí proboát Václav a pŕevor Brikct s miätrem 
Jinkem hanirnfkeiti smlouvu, aby vystavŕl na statcích kláátera 
hut v Kiabavé — a již r. 154ťi zastavuje krá! Ferdinand proboštství 
a statky Kokycanskym 7a 5U0 kop Ľe3k;ŕch.*| 

Uosti často t)e pi-iházelo. že s dúchody kláštcrnimi zle hospo- 
danli Bvétští úŕeduíci klášterští, at již sluli písafi, hospodáŕové 
oebo hejtmané. Kladrubaké benediktiay hanebným hospodáŕätvim 
dlouho i;ídil písať, ^j a aprávce DrozeoHký u kŕižovojkú s bvéidou 
pí&e r. Ióti2 arcibiskupovi, že hospodár v domé a jini služebnfci 
jsott „päoty a nejsou k úžitku'. "j Od húŕe jesté hoapodaŕilo se 
v kbištei*ícli ženských, jicbž j-eholaice ani nemohly Ka pisári a 
hospodári pil políidi, stodoiácli a sýpkach bť;hntil Nékde je ovšem 
tom zastal mužský pŕtjvor. 



') Rukop. uuiv. kn. 11. A. 13. 

') Šuad s Jiflm Prchalťm o lahmíJn r. 1Ô20 v trch. praž. Ä. 1129. 7. 
') Arch. xoin. OpUy z nrcih. 1501, 
*) Arch xviu liHtv z Itaky«. 
») Borový, Iírii8.'l56. 
0) Aicb xera, Opis z nrolb. areh. 1563. 
WiiitM: Zivtl tiriiovnl T ČothAi-h. 46 



722 



Kniha tfott; V. DiJcIiodj- a organieace FAilíS. 



Je<!en z liojtmanfl iiiuai býti nail jiné vytiSen lakožto horlivý 
správce i rozmiiOŕUel iliicliodfl kláäterních. Je to Jakub Horóieký 
z Tepence, jenž klášteru sv. Jiŕí v Praze sestavil dvé vuliké knihy 
gruntô viničných, jednu na vinice n J'rebenic, druhou na vinice 
kolem vesnic okoliiích. AViatyši pannŕ Žotii Albinca z Helfenburka 
pfše týž hejtman r. 1*ÍI3 v livoiié <iotcenycli kntb, že roku I5(i4 
abatyša Liďraila z Blfživa prcijnisMIa desátky z téch gninta obci 
Tŕcbenické na opravu oirliaiiélio kostola; tsdy pry užívaii t'ch 
duaiitkQ, jež vlastué uáležejí kiáštiiru, Tŕebeiiičtí nad 41 léla; 
pry jini je vzal a pí-ihruul klášteru. Také pry poznal teii nepo- 
i-ádek, íie cÍsÍdľí rozkojiou pĎdu a sázeji, co kdť ctiU, bez ílovoleuí 
vrchnosti :i prodávají pak na vriibech a äiuiitíltích bez lístň, bu/; 
knih, cími víuikají ľoudy i škoda vrchiiosti. Proto prv zalomil 
koihy, 8 námahou vylilťdal, kde jakA vinice komu kdy proiiáua 
hyla a ^še znpsal. aby abatyši neušel príjem. t>osti neskromné 
praví, že ta kuilia je abatyši poklad, .Jakobyste jistotu na 30.000 
pod Úrok pojišténou jratti ráčíly;" pHpomíDÄ panne, že knihy po- 
ŕídil ävym nákladem, ,ač povinnost hejtraanská to činiti cebyla". 
Jía konec své diouhé pŕedmluvy hejtmaii Jakub Horíický ukladá 
abatyši, fcnéiné. naŕ má dávati získané desAlky z vinie ircljĽiii- 
ckýdh. Má ^.tskových dosáikíi ke eti i»oi(, k /velebení kláítťra 
nžívati. na chody Hd p.iiiiiitovati, poiidaué na díla viničná zaklá- 
duti a ue aby neužitečnym a nezaidotLŽilým liijem k iiiaruosteni 
n k daremn^mu voiírání sem tam se roidávaly". Na jednom místé 
Hvé pŕedmiĽvy Horčicky však prozľazuje, že b ptisnéaau hledäní 
dňchodĎ klúaterskVcti nevedia ho JĽii snaha proapéti kláSteiu, nnž 
i zlost na Tŕebcnické, že byli j:novŕrc). Vzpomíuá abatyai, že 
»e r.& jťjího panovaní Tŕebeničtí spikli, „kteréhožto skutku zadná 
príčina jiná uebyla, nešli vaši knižecí nulusti pí-íliäná dobrota, 
jejich pak sytost cbleba, práídoost a rozkoš kéla" ; radí tedy, ^aby 
s stolice pejchy byli sraženi". Jeví se tedy i v tomto kuse mstivjí 
horlitol nábožensky. Po pŕedmiuvé dáva Horčicky pŕištím hejt- 
manťiin klášterskyni strán lécb knih instrukci. pri čeinž i tato 
rada, kdyby ktorý hejtniau sám iivumčl psáti, aby ú najal písaŕe.'] 

Na poznanoa povinnosti a odmeny klááteräkého hajtmana po- 
loiíme instrulcci, klerá v kláštcŕo kŕižovníkú s hvézdou écrvŕnou 
r. 1(110 za ppnování LaiuberkEi x vlastné [jotiellova liujminiuívi 
jeat vydána. Mél dbáti nt'jprv čeleili a chudycb ápllálaich, aby 
cliodili do kostľla, k zpovédi a väbcc ŕfditi špitál. Na :tnpÍsovánf 
dAchodä mél Diití píäaŕe, a každý pondéluk dooáäeti k veliDlďtľovi 
rádu inventár špitální, nrbáŕ, v uéinž psány povinnosti vesnic. 
príjmy zo statltň, popisy f*ľ, kiiiliy siľotčí. Pri tom mél aŤtpoó 
jcduou v témdui dohlíieti k hospodáí-ätví v Turáté, v Dobi-ii:ho- 



*) Velihé tj knihy s ptiiliitiUiioii Jiikuba nordického i Tupeuoo í*uu 
T arclifv6 fn^aitt Tŕebenic 



I 



á 



Kliliterní liťJlQiuTid. 



723 



viclĽh, v Diblicích; tu mél zvUátot pozor míti na iiiuliy, nakonô 
a bŕlbatíi, mléko, máalo. V Praae hlavuí péíe jeho méla býti 
o pivovar, aby v nÉim bji dostatL-k s.Iad& a ilrev. V tom pry jb 
jadro h-ospodáŕství; tizi osoby nechali v pivovare varili, je pry 
]iOváálivo (palriié by to byli inéÉEaiiití pivovarníci s velikým Llukem 
klaiili z(t :ťvou (ijniu), ale s uáiežilou opatľnOBií by to prý pŕuce 
šlo. 'l Bez velmisiľova dovolení neinéi hí-jtman poiäduných pro- 
pouštéti z poddanstva; mél vsude míti pilný pozor na zvéhnu. 
ale inyslivcfln] mél pisiiii za ni: po dvoh'ch mél dávati abírati 
perí huBí. Kliče pražského Itlášttíľu mél chovati ua noĽ u sebe. 
siudentílm iiic nemíl platitl na lá^iii ani stŕevíce (jako druhJy 
bylo), než &( prý opatrí se sami. Napcslcd mu uložil arcibiskup. 
jenž byl tehda veliuistrem, aby každou utídéli pŕichá^el iia záiiiuk 
v 8 liodin a provázel ho do kosteia. Za to mel Iiejtmaii stravu 
v klášteŕe, fiO knp platu, 8 kop na pacholka, iia dva kone týilué 
gtrycli a 5 viĽi'teli! ovsa; sena a sláiny, kolik potŕebi; z penéz liľoč- 
nícii čili dedičných (veanickýchl r, kojiy groš malý, od cizlcb (aiiad 
nájaracfi) z kopy 2 groše, od prodeje dh'vi z kopy 3 groše, ale 
ly zaplatí ten, kdo kupuje.") 

Vínii! však z déjiu kŕižovniekých, že i „capitaneí" dili bejt 
inBné tfmto ŕád«ni vázauf, liospodaHli jen subé a tivéuiu mešci, 
velmistra i rád okrídnjíce. Lísy šiiiahfliu káccli, statky vyssávali, 
budov neopravovali.*)! 

Doati znamínitou ujmu svých dfichodä mi'vnly Icláštery hustými 
bei'némi. Oävobozeoí vSeťh všudy ilávťk mély klášteiy jen vu 
fundaíuich lintinách zapsáno, jiuáč jíž v XIV. veku platitl musely 
k obecným a ke královým potŕebíím apravedlivé jako jiný atnv. 
Nelzc ovšeni zapŕíti, íe král Kerdiimoil nžkdy nékterémii klášteru 
propújčil osvobození b«rai ,pro chudobu". Takž na príklad r. Iáô8 
osYobo/eny json Doiiiiuikiiiiky sv. Aouy v Pťaiie a M4gialenky 
v Zahražnnecb*) 

Vladisláv naŕizoval bUäter&m v nepokojné dobe na začátUu 
XVI. stôl. i válťŕnou liotovost*) Vňbec bylo v SVI. veku pŕes íu 
chvíli platitt na vojnu tiireĽtcou. Nékterý klášter odvoz'ival na zííkludé 
nvého pŕíjinání takové berné sumiuami leckily snesitelnýnii. Klá- 
Kier Borovanský na. príklad roku 1523 plali ua zaplacení dluhfl 
kľálovskych málo nad šest kop.'') Však ua nékterém rádu chtívala 
komora tuzu mnolio a nútila tresty. Na príklad r. 1533 byl mistť 



') „Doch knnn diíerctton fcbmiieht wcrden " 

') Arch. zaw. Ópia uicíb. lirťh. ISID. Dle liiDlnuvy puzilčj^í (r. IBhôi rnil 
AF«liiik líUBtern sv. Anny v Frane od ŕixoiii poíltlíiiiyQli u vylilrjíni doNiitkfl 
Kiiid 2(1 kiij) uiiA ŕiiriivirH. dŕivj. Rak. iinlv. ICukojp. unív. knih. II. A 13. 

'í Msmt. Poaltilaai?. 

■> Htiki>p. iiniv. knih. IL A. 13. >i U. A 12. 

M Arcli. mam}. di[>l»tDnl. Ii)01. Hotovoitl proti oilliD]ii^-m Slikilaj. 

•) Arch. čeaký. XII. 73. 

46' 



7ál 



Knihi^ tíeti; V. Dflvbody ik grgitnieHCC íitdQ, 



HAa bŕižovnického Václav z Hradešiiia orl koinoiy krilovakč 
uvržen do -vézeíil im lírailé Pražakéin, pouevailž oi>4:lit(^l a Riiatl 
nemohl splatiti velikou daň n« Turka, kterou mu uložili. Také 
opát Broiimovský teliiia se brAnil komof-e. Za to komoru » oboii 
predstavených Búala apiávu svetského zboží klášterského, ale král 
nedovolil a vrátil.') 

Vétái škoda nežli z betuf uiivaly bliUtery z ouceaých pAJček 
králftm uvolovan JĽh ") a z toho, že bjio jím upisovali ae jakoňo 
rukojnié za královeké dluhy. jejicLž plactiní ovsem pak zliusta 
uvázlo ca nich. Ale oejmrzutéjši škoda byla, kdjž z komory nebo 
od knllc vydáu kláštei'u rozkaz, aby btíí oiÁIeni polozil určitou 
summii, iiuiž sc ŕcklo, nač. A Ufbyly ty .šacunky" malél R. 1564 
uah'ká Baltasaľ, opai osecby, že ma císat narídil šacuuk dvou 
tisíc tolai'Ô; téíiož roku i loiätr špiLálsky ve Vratislavi žaluje arci- 
bínkapovi, že luá nálile platili 3000 tolurä.^j ZulaäC za panovaní 
Rudolfova ukladaný leckdy tak vysoké platy, žb nebyl kláäier 
8 to, aby jicli spravil. R. lôTti uluženo cisárskou komorou, .-ihy 
váickni opatové mezi sebou ahiedaii a odvedli tíO.OOO tolarti. Te- 
pelšti svébo ililu iiemobii jináče sehnuti ne^Ii odprodátiím devíti 
vsí.*) Ddvod k loitiu, králové luívali ten, že jaou klášierň všuch 
dédičnjmi pány; kláátery ie jsou králova komora. Ä iastání ne- 
niély kláätery uikde. í kapitola arcibiskupská, kdy?. ji roku 1579 
uložiiuo bylo na Turka platili uekollk set duué. ne pravé íile- 
chĽtné ukázala na kláátery, pry mají ťOČni veliký dfichod o 30 
nub 40 tisiclcb, a na toprý se živf pouze po dvou, tŕcch knéilch.') 

Jiatý úbytek diicbodft klášterských spojený a Lepohodlim velmi 
uemilytu bývíil v looi. že panovuíd na mísce výsiužby posilávali 
svč slazcbnlky dvorské a jiné do klášterú, aby tam do smrti byli 
chováni a vsíra potí-ebnym opatrováai. Slulo to .provision". Bývali 
lakoví provisionisté obýčejué drabauti, íuryŕi, liarciŕi, vojaci všoli- 
jací, zdraví i cboŕi, kleŕí ae s rozkážem dostavili do klásltíra a 
Qud SO usadili v ném nebo na blÍKCu; ä khätcrtíin uikdy nebyli 
spokojeni, a klááter s nimi také ne. Lze iíobé pomy&liťi, jakou 
radosC mtvaly z lakového t^taréhu a hrubého drubautd jeptišky. 
Marué prosby a odpory. R. 157 1 prosí Jau de Kotova, opát bŕev- 
uovsky, úpenlivé, aby mu na pľovisiou uebyl dán cĽsaŕský kautor. 
IWĽĽVttdž klášter aeäel."; Roku HiOS poslan liti kiáštera »v. Tiliuy 
bllá Brna harcíŕ Ditrich, šlakem poraziiĽy. Pí-evor ho neprijal 
vymluvil se. Ali; iiii obrátku bjl tu královský Hai, že „oiiiluvy 
nuj&ou pNjaty" a pod tre.stťm iieinilosií aby bureir se dotitul 



'1 Arch. lem. Opis % mi'slodrl. 1C33. 

') Zujímiivy pííkltul r r. 1573 » Soímeeh V. 743. 

') AtcÍi. :ívu\ Opiity & arclb ITtCí. 

'1 iľermúk- Prcmun. 3i4 O TcplA viz BlahovSet. iSfi?. 216. 

■) BorovJ. Brus. HO 

*í Aľcli. u:iu. Opis i arcJb. 1571. 



Beinj! a provjsioB. 



725 



v kláSterní piovision.') Roku IG05 pfevoFiše lilíštera sv. Anny 
v lírné íuryľa Heaificra, kíiyii pHäel na [irovisiou. vyhnala ŕkouc. 
aby ae jimíe o lu staral — ale sužilu si niívý ľoskaz Icralovský, 
aby fttľýr ee pŕistéhoval do kUštefa prece, nebo aby se s uím 
jeptiiky o piovision smluvily.-í Pred tím živily jeptisky ty zu 
dlouhý čas drabaata Friče (oJ r. 1596). 

Mánie jiŕflti rukaraa z Itt lúSO — 1(501 seznam nékterých ■vy- 
sioiižilcň, klášteráin udŕlených. Pmlle jmen jsou to NéiiKi iíkIui 
jiní daÍDCl Óech jediný inezi uinii; bÍuI Poláček a na pťovislon 
se dostal, protože lio skousali angliétí psí královští; dán byl do 
kiflštera Kladrubského, odkudž po olini r. 1590 ho vypudili; dán 
tedy <ii> klúätera Chotéšovskéiio k jeptiškám. a kláäl«r Kiíidrubsky 
hiied zas dostal jiuébo, Audresa, uroii kteréinu se již marač vzplľal. 
Ostatné CboIOšovský iiliíSter r. 1595 obdržel opĎt iiového vysloa- 
žilťe Styxa. Ble sezoumu iiaiieiio poželiuáu byl v Lécb létecli 
kláSter Zbraslavský; toku 1596 má Melíchara z Laugenaii, dra- 
banta; od r. 1590 chová Gribla drabanU a r. IGOl dodán mu 
jakýsi Frei vysloužilec. Broumovský kláSter živí od r. 1591 Šini>- 
Imisa a r. IGOú už zas nového má drHbatitH Teuliarla. Probošt 
doJtsanský má r. lijOO živiti drabauta P«ťdta, dve leta pred tílu 
i do Sedlco poslán liarclŕ Gros.'j R, 1G07 porouéí kiál proboätu 
kláňtem ujoiavakého v Nové ítíňi, aby dával drabautuvi ročního 
provisiona 20 kop. Z toho tedy dovídáme sa, kolika aň kopsnii 
luolil se tou dobou kláätur neoiiJélio hosta zba-viii,*} Dvé desitky 
let pŕťd tím (l570l iľbtél Jan Zítír z Chŕenovic, jenž byl po (ŕiceti- 
Itílé alušbé poäláu do kláštera Cliotériovskébo, aby inu daly jeptisky 
16 kop ročné, že pňjde po svych.^) 

Také zajfmavo, za mnohý vyBloužilec pHéel i su žimon, ba 
že vdo^y, když muž zemŕel, chtély požívali provisinnu kláÄterního 
dále. Rády mnícha íebravych byvaly v téťh v^t^lijakych pŕieináťh 
Šetrený, zvlásté khištery tv, jichš ŕeholníci skutťrDc cbodívali že- 
brotou däm od domu. Nejobyčejneji byli to cbiidí bosáci. Ale 
i raiaorité sv.-Jakubítí ješté r 15:^2 dostávají privilégium krá- 
lovské, Že sméjí žebratl väude po českém kriiiovství.'J 

/e uepohrilli ulžádným darem, ani dareiu z ruky jisovéľcovy, 
tobo zajíniavy doklad /apsal si rektor uuiversity Piažské Bacháček 
r. 16L0; zapä&I, Že pHšli bratŕf od P. Uarie Sačžaé, žádajíce 



I 



•) Arcb. mistodrž, 6. 111. Missiv 3(i. 

'I Ariíh, wisiOLlrž, Misiiv. 114, fol. 8G. 179. 

*j Zpľávy o provÍHJutiii v nrch. mÍHindrí. Hisslv. í. ItS. :h>. Ml»eiv. 
6. IK. iVX 1«1. 1S9. (1IÍ05 do Brna kav.Tttnioiii), Ď. 115. 201. (Zabrdovaky^ 
kU»i«r uechce dÁVHC trubiiDtii Sečoví 1606), C. 116, fol 4. téí v upísech zeio. 
arclu pi^rFítenýcli v dt\^. v mlstodrí. 1. IM. 

*j Arcb. luÍBtodrž. MÍ8bív. (!. 116. 22. 

') Arcb. xeiu. Opiuj' t arcib- 1S70. 

•j LUtiny v arrli. luusejn. 



726 



Kiiiha tHtl: V. Dílohody & oľ^jniaBce tádú. 



almužny, a že jim dal 8 grofifl 2 denáťy.') Kterab svou almužnu 
žebľavi mniäi snažili sen lidu pojisiiU sobé, toho doklad z roku 
1553. Kdoäi mél býti v Pra3ei tiestátt pro politi mnícha žebra- 
vélio. 1 pŕižli mníchove na raduf diiin s prosbou, aby vluník 
treatán uebyl, ,že by potom skrze to lid obecný bratry, kteŕí 
žátlných jÍĽycli dflclioilô nemajíce toliko žebiotou a almužijou živí 
jsou, 8obô v oškíivost vzal a k liim té pŕíviitlvosti pri dáváai 
almužuy nemél.') 

Vydélávajíci! sobé živobytí žebrotou, maiSi žebravf poskyto- 
vali v onécb starých dobách u verejnosti poliled, jehoÉ si lidé 
dnes v našich kľajiuiít^b ani dobru nedovedou pí-tídstaviti. Líčít 
Koranda o bosácicli českých r. 149ij. .Tiílajl aa dQiu od domu, 
s pytli, s lla^katiii na ramenách ... a ti {mnizíi nub dvií nechtt 
ízíti do ruky, neb to jeat málo, ale do pytle štiku, kapra, pečeni, 
prase berú a vína plné flašky . . . jiní pak tlustí uaduií zôstávajf 
di)ina pro svou vážuost, neui to vériié ... nťiž toto jtst, jakoito 
koľ.úľ, ač miluje ryby, ale do ŕeky ryb loviti uevkraíuje.*") Jako 
dúä&vad se deje v italských méstech, zvlášté v Kimč. stejnč tak 
bývalo u náä. Do pylle, do mo-^eii, ba i do kapuce bázejf a házeli 
žebraví miiichové, kdo co da!, varené, pečené, syrové, s jlchou, 
bez jÍĽhy, všecko ua hromadu. Horná pak ae rozdelilo, snédlo. 
CO nesuédeuo, dáuo chudým nebo lepái kusy sdhováuy do äpi- 
áťrny. V polemice proti nim píše Korauda: „Bosáku, tiiláku. nékdes 
taľauti>viii 3 pyllem po ulicech, po domi'cli. po t.vťze,ch 1 " ■■) A na 
jlném místŕ jiui vyčíta, že „-Jiajlc miti slravičku hubeaoii i válejí 
hody v kimlch, v nápojícli hojiiych a rozkoáuých, jakož té hoj- 
nosti v jich spižírnáĽb liosti bývalo sbledáno".*) Žebránf samo 
nebylo o^>gem /améí^tknání pŕfjerané. Proto také k aému sbírául 
jenom mladší íicnové; starší hoveli ai doma a čekali prínosu. 
O tiosííkovi Janu Vodnanském se vypravuje, že r. 1547 pŕestoupil 
ke kalisuym jen proto, aby nemusil na jiné žebrati a zanedbávati 
Bvéiio vzdelaní.") 

D6chody klášterfl niendikantských hývaly kromé žebroty zô 
\šolÍkierakýdi pravidelných podpor, kterŕ jim udelili fundátovové 
pri založení. liyly nevalné a všelijaké. Na príklad v nadaci chyä- 
ských Karmelitô r. I5ŕ*7 dierne mimo jiné kusy, aby ševci dávali 
kláštcru ročné libru popŕe, a laitcbaik žo poviaeD klásii kopu 
ŕeakou. 1 libiu vosku k hod&m bo2fin a niýtí i holitl knéze a 
bratý, kleH kápé mají, viity vo dvou uedelích ') Jiny hojnejší 



') Rhp. DČtuúcké nniľ. praž. A. 8t. 67. 

') Aicliiv iiiäpruokv; opí» v som. 165J. 

') llutop unív ktiih. 17. F. 2. 89. J. Truhliŕ M&rvuiluik. 45. 48. 

't C. C.MuB, I8ÍÍ4. &S0. 

* .Miinuúlnik. 45. ťodobD^ v rukop. titív. knih. 17, F. 2. fo^ 4. 

*) Jiref^k. Riikov. litvrat. L 91. 

*) Iklu^eJ. (lÍ[>lutuHt. 14S^ 



D&chody meiiiJikfiiiiILv. 



7E7 



äftchod mívali ťhiidí mnichavé z flArkft dobroiäÍĽeckých. V účtoch 
jÍDdHcho-hiadeckjch ke kouci století XYI. co týden zai»sáiio, 
že mnichäiiä kliiétera sv. Kíitoŕiuy dán tolaľ ; a. jeduou ľa ia.% čte 
8e, ŽH cely postav aukiia dostali uti kápé. '> Nékttirí gro5 pŕíbyl 
^neiidikautQm z toho, žt; radí zapisovali svetské luli do svého zá- 
bouirtva slibujíce, že večné za iii; tiudou kouány nioiiíítbya že úcastni 
budou tjcbž milostí ducliovniĽh a výhod jako čleDové rádu eaiui.") 
Kapistráu ten zpúsob v Cecháeh iiváilel velmi 3iorlivé, vydávaje o tíi- 
kovém spoIiiiiľar.rstvi iirozťQym i Dearozeajiia listiuy s podpíšem 
vlastní ruky.^) Pŕíkladeiii radú íebravych také jiné ataräí ŕehole jaly 
ee účaatenství laikom uabíxcii pro lepší dfithod.*) Pŕija)a*li která- 
k«li osoba svétäká spola ; uekteré povionoiití radové, uevzdavái se 
avého svetského postiiveui. rád pojal jl mezi bratry a sestry .tŕeiílio 
rádu'. lakoví terciáŕi vyvinuli ae pH líckturych ŕeholích a vAzfili 
se také v atatuty. nosivali pod svetským Satcm župíĽt ŕeholní 
8 provazem. škapuliŕ, ríkali hodinky nebo určitý počat Otčenáôú, 
jeuže bylo každému volao vystoupiti kdykolivčk. Z terciáŕfi b^vdl 
ŕádúm také užitek. 

Jiný by) dflchod. jejž niéli klášterafci z pohŕhifl do svého klá- 
átera povolovanýiľh. Uátipuja v té pŕlčinw bosáky spis polemicky 
ť. l-49(i. že v klášteŕich svých ijávaji poJiŕeb zaauieuitý, aby po 
uinrlych od jiuýc.h více požili.*) Rokycana pred tím Iíčť v kázaul 
avém, kteiab uiniši ,kuklíci'* chodí k nemocaym a uabíeejí je, 
aby jinu odkázali; „to nám odsaž, a my té položíme v kostele 
anaho v bláíteŕe, a tot bude tvá paraátba ! " ") Stejné tak vedli si 
též jinĹ rádové jako niendikaolé, [lonévadž zlákali aejen peufze, 
ale i pŕiziíii mužuych i mocaych ľitli. Pri takovéiii klášterském 
pobrbu piop&jdovali ŕehoInÍĽÍ mŕtvemu laikovi do hrobu í svfij 
maiäsky šal, í&tel míňali mnohý poáméšek, zvlášté ten, jnkoby 
mŕtvy svetský liMšuík v bábilé klástersikéin snáze chtél proklouz- 
Doati do nebe.''] 

Zmĺniti se jest, že v Praze nejedcti cech ŕemeslný míval svou 
stňiou a starodávnou sepultura pri klásterském chráme, začež 
platival a Siitliých dnech „najem' a býval klááteru vdééea „oÍ svic 



Po bouri pražské r. íiS'ä zaltázáno maichíiin choiiiti k nemoc- 
Dým, a to proto, aby jLch aesvádéli k darúm a ziStným sepul- 



') Úŕly panské r. 1588, Sebral Tiscbflr. 

') O tom Korandit v Manuál Triihliif. 46 Cheláicbý v Poattll« 171. 

*) Kcikii 1451 reoipit V«iic«sln, piseainrera, ťetíiim Svetlfk cjmnBsqiio 
eomta conRanqnineoa de Cramna dicti »ri)ii>ia bcneŕncrores ad confrAterni- 
tatfis), reddeuB ooBcIi-tn umniiiin bononiaj gpírít.iiulium pariiuipes. ']unu peľ 
ftatree ec snrures cjiiBtlem ordíiiU u pi; rn n t u r. Arnli. miiti. liatin}'. 

') O ciatoreiuchtS cti í>. Winter. CÍBiercieiiB. JIL ÍÍ8. 29. 

■■'j Kakop. nniľ. ku. 17. F. S. 

'1 PiJBfillK Kdbyeŕinfivfi. 2il. 

»J MorM Ciithuliol Di^by Kohler. I. 711. 

•) Rukop. udÍv. ko. XV. C- 5. 




728 



Kníbu líeCl: V. Ddehody a or^aniSKce ŕádO. 



tucňm. Dlcním doby však s toho zÄkttzu seialo. ZvlááC na Muušíra 
niésiťi Pražskom bjvnIo vídy hojné bohatýcli liilí, ktcŕf mnichílm 
zn svého zriráva nosívali peníze, aby „za né pána Boha prosili a 
siažby čiuiH";') v neinoĽÍ & |in smrti puk chtóli od niili býti 
posilnení. Néktery huhat«c nemocný ovôeín se nepredal tuze. Když 
stonnla r. Ifil.'í bohatá Lamiuarova v Stnré Prazp, béžel poael .do 
kláStera Matky boží Snežné, aby k ní mní^i s velehaou sváfostl 
prikW, fSiik pri nich toho obiiržeti neniohta, než iiiniéi kláštera 
SV. Jakubu v tom jí posloužili. a potovn jiin :cajfc a k bílych gro^Q 
za práci z lásky poslal*".") Za to pred tím r. 1(507 kdyá Maliáä 
Vílkyn, soused st»r»p]'a>.sky, stonaje poslal si do kláštera sv. Ja* 
kiihu prú kľucitix, priali ocliotni^ sním dva patres, nékteh jtinio 
r«s i varhaník, víu slávnostné. Za to vdečiiý muž odkázal ka*démiii 
koč^ii po lu tolarcch. ostÄtníni po pčti a všemu konventu 500^1 
o HÍÍ se pak Bínaventtira Vúchív MKCŕielIiuns [?) Táboisky. íilosofie 
a SV. písťni doktor, goiieralní komisár rádu miuoritilv, s dvdicí 
musil souditi.^i 

Kláiteriií bľatH vydélávali si téi jinými církevnítni službami 
pŕcs všccky odpory farárň. Ale tropili tím iieplechu : když z príčin 
vážtiýcb neclitél kŕlíti nebo oddávatl farár, jisté pokŕtil a oddal 
ŕeholoik. K mnichňra pŕicházeli Í ti, ktei^í se farári schválne vy- 
Imuli- Ne btíi príčiny vydal arcibiskup r. 1G02 dekrét proti tomu. 
V tiém dí se, že mniši posluhuj í SĽandaloäi; et valdu confuae. 
Nékdj pry pokíii mnich djté neumelou ceremónií, aui sa iicptá, 
čí je, zdaliž kŕténo již, čímž ae ätávA, že totéž díté ■/. lidiíké chti- 
voBti [10 ptínč'zích uékolíkťát se kŕtl po ^obň; lunichová také žení, 
koho clitčjí a kdo pŕiide, bez ohläšek.*! Pľažnké nevesty, jlmž 
vodičové čiiiili prekážky, nejradéji chodivaly k bosákäm u Panay 
Marití Spéžné nebo k sv. Jakubu k miuorítiSm. A mniši die slov 
arcibiskupuvych vykonávali obrad .pro svíij užitek'. Kékdy ov.^em 
oebyl ušitek teu valný. Na pi-íkiad nedobre pochodil mnicli 
u SV. Klimenta. kdyŕ. r 1567 oddal pána Jana Ve^eĽkého k Vesce. 
Slíbil páu dáti púl tolaru, ak dal jen púl pillky.'j 'laková mzdn 
paii.'ká veru ni'Stáhi za výŕilku. 

Néktery diicboi niívati klásterníci z toho. Že ukazovali oatatky' 
vSalíjaké, psávali Škartice a jménem Jesu? a prodávali j h lideni, 
aby je nosili jia hrdle proii nemocem a jinérau zlu.") Činili to 
niérou tuk hojnou, že syiiad knéžsky r. IG'.'ô lau^il zapovídati-'] 



1 Anh. pmí. í. flílO. 1^5. T6mi slovy nosival arMcny Jindrlcli StrojiS- 
kovsbý pfiilse MJ^^belu, pfevoruvi ev. Tuioáí«. nie i Petravi pfevoroví av.> 
jantkAinn. 

') Arpli. fiTUÍit i. líiSS. 182. 

*) Areb. pr»iÍ3. ŕ. IDiiä, V53. 

*l Arph. sem. Upii z fircib. KOI. 

■) Arcll. proS. «. 10. 4». S>8. 

") ľuttllltt. Zimrskŕlio 1039. 

*j SjDud ;ir(.>bj(IÍoev. )60ä 



pUshody roAndi^nta. 



729 



Takŕ pŕipftSTi z;ihy na llljSienbu vaŕiti IcliLvary. voíiy pálené a 
stri'jeaé pro /tiravf, ťož lidé kupovali o pf-ťkul,. Rtikti 1í»33 chce 
Lev z Rožmitála po posla od kvardiána frauiíáku.Qälíého sž z Ka- 
dané „iíižovou vodu'.') 

O minoľitvdi u sv. Jakuba v Praze iielz« uer.mÍDÍti »e, že 
(Iflchort sviSj >nažívnli se zvelebili Uké tím že ŕHíiníkflm, svym 
BOiiäi'dUm, pfljčuvali paiiíze, tirub'ly neiuiilé. iJľolí vybiraii obyi;e)nf: 
v mase.'^) Krotné téch a pudobuych dÚĽlitiiiA ováeiu inival ten onen 
mcudíkaatijky klášter i s^'á iiadÚDÍ aemuvicú. 

Ntijhoľäi zlo upadlo nu k)ášteľy kterékuU ŕuhold, když vluž li sa 
do jeho dSohodú jiotonici ľuadátoriyvi, uel>o když dokonce král sám 
dficliudy kláštet'äké zatítitvil uéktiirému šitichtiä. Za pi*ikla(l obého 
môže posloužili kláster iílatokorunsky. Rožiubeilcňm zastavený 
ľ. 149y od krále Vlailisiava klášterské statky nejprv na šest let, 
potom r. 14'jä do života Petra Rj/mberstého; ■*) kODedaé zaBtavea 
r. 1501 Rožraberslcyin kláster všecek jakoíto královské naložení 
v suioiué 24.UU(J zlatycii ubťľských; v postupné listine král na- 
ŕizuje, aby opát a konvent hltídéli k Rožnibeibíiin jnko „k swyin 
dedičným pAudni'', kteiŕí mají jír.Wo a plné pan^tví nad klAštercin 
a jeho zbožím týmž obyčejem jako krÄI mél. Mezi jinyitii iistmo- 
venirai i to, ie lovy na leslch klášternícb pŕíslusejť Rožmber.skyiu, 
jen zaji'ce smí loviti opát a konvent.*) 

Od té doby všecliu sloboda potnitivši, Svätá Koraua zbavená 
byla i svobodné volby opacské. ICrooika kláétcrská natíká, 'J že 
útisk trval, dukud Rožmberští nevymreli ; chór prý byl zanťdbán, 
kázeň mdlá, probétiem piToích padeaáti let neprijal v ŕáil ani 
jeden professus : ŕlenové, kterí byli, žili ne zpíisobem ŕeholníkfl, 
než po faľách; umrel U ktery opát, páoi Rožiuberští vše pobrali; 
naposled i všetka privilégia a Bpiay odnesli. 2a Viléma Rožmber- 
akého r. I5ó? byl tii jediný knéz opát Bartolomej, neprťkladaý 
človek; ten prodav néktecé vinice, ušcl; po nem pŕivedl opát plas- 
ský Bohusläv dva professy, aby volili nového opáta, ale Vilím 
Roimberský volil säm MaLiáée Polana, cisterciáta od Zelené Hory,*) 
po tiém volil Milka, jemuž ani titul opat&ký nebyl, než slul gprávce 
kláštera. R. 157í) liokoncc Kožnihei'átí tak gi veili smelé, že za 
opáta zvolili Melchiora Hoderla, jeož k tomu rádu ani nenáležel. 

Ií. 1597 pŕišel sem za opáta A'sleutin ŠíJnbek, avrchu jinde 
jmenovaný. Pry snažil se, aby diicliodu i klááteiu ponékud z mdloby 



'1 Arch. C. XII. m. 
' ') B. Ií>16 hljini EC kn Bbttkii ŕcinihit SlBohlKtgkffhri pru 100 kop pn>> 
Tindil Jeroii^iti l^]>iiia z Biitiunlu a kviLrdiiín Miisrllti iMaci^ellir)) x Túbum. 
Arch. prni. i. lOTľ. 1ii3. 

') Hukop. univ. knili. XV. D. 7. 

•) ««gÍBtr. kfKl. Viadiíl. tireli. dvor. vo Vídni 6. íil. ful. 239. 

'; Sci-iC4 tilbstum S, C'orCDue Kukop. ucíiv. kníh. i, 9. ÍL SH. 40. 41. 
60. 53 

°) O volbách Hisair. nrcb. uilttodrS i. 60. S7. 



780 



Kniha treií: V. Dricbodj & orgitoisace fiAi. 



pomohl. Ale mnoho necloveilt. Na jaké mini tehdn. klášter Kornn- 
Bký hyl. o loiu vyjuavuje kľouika jclio: Chtéli nejaci jiní ŕehol- 
nici cťsaŕäkyiu dovoleníiu kUäter ujali, [tOiiévadž pľý témér prázdeo. 
Šänbek čekiil kritomis^aŕe cí'íatské se straclieín, ale minil je oši- 
diti. Sehaal do kláätera príhodné muža. oblekl je v habity, uza- 
vrel do cel. dal jim knihy do ruky, prikázal nílčení. Ale korainis- 
eah uepŕišli. ľŕijela pry jea raaiiželiía jeiinolio sdvoratveín avym, 
a té ukázal opát Siinbek svoje muicliy. Teprve r. Ifilľ za paou* 
váal Dovélio ľodu Htaly se uektuľč iiá.prttvy. 

Vyňali jame z kroniky kláätei-äké jeo tyto zprávy, jež doda- 
tecné ukazuji, jak vedlo se klá9ť>ru, když byl v porobe pod 
dédiĽnou vrebiioiíti, A to byla vrchuost z nej bohatších, vrchuosí, 
kt«rá ani netoužila po tom. aby kliišteräký statek jí posiloval 
v exiätenci. jako bývalo rou dobou pri jiuých chudých urozencích. 
A pŤec, jak taze dť/eta se kláäternfho panství avého! Kräl Fer- 
dinand I,, vída lo hospodáŕetví divné, r. 1531 poručil, aby Jan 
z Rožniberka vydal klášter — ale Jan ueposIeĽhl, nevydal. 'j 

V téze závisloiii na Rožmbeľcícb bylj- kláštery v Tŕebotii a 
v Krumlové. Vládli jimi jako svýnii. Jiudŕich z Uožraberka mSI 
r. 1522 i dobrý pŕehled toho, jaké nádobí v kláätefe KrĽmlov- 
skéiii mail a litojl-li to za vypfljčtíuí iitsbo ne.*) A což sc hneval 
roku 1575 Vilím z RožtabeTltH. když pŕibyl iičjaky interdikt, aliy 
osoby svetské do zavťeaých (clausura) klásterä krumlovskych a 
jiných Dcvchárely. Hda] arcibiaítuiiovi, od že má po pŕedcích bulli, 
aby do každého kláštcra zavfcaého s jistým počtom oäob sto- 
bodné Tcházftii smel.") 

V stejné odvislosti. ač no na tak zlé miŕe byl klážter v Poiledé 
na páiiBch z Hradce. Na soudé komoniím r. 1Ô58 prisouzeua jira 
vrclmost a paĽsLví iiad tyiuž klášteiem. Když ľ. 1588 opát se- 
dlet:ký h^A dovoleul vrcbttústi Ihadecké dosadil abatyši, zjipovedél 
ai lo Zachariás z Hradca; pry aŕ nevkladá so mu ve vrchuost, 
auiž v^a/uje abatyéi bez jebo .dotazu a konccäu, tak aby pán 
védél, kdo a jakého chováDÍ paana za nbaty&i se nsazuje*. Ä Cf- 
eaŕ, k némuž o to žalovtino, dal pánovi za právo-^) 

Z klflstcrfl ortvislých jest uvésti Bélský. v némž Jnn Hcľka 
z Dube svého časti vykonával práva vrcbuostunská a pŕekúžel jak 
mohl.") Obnovený kláštcr v Skalici král Vladisláv dal roku 1481 
k paiistvl Vilŕiiia Zuba z Lnndstejna. Pry. „aby on ten kláSter 
i 3 opatcm a knčžimi mél a mohl spľavovati ... a jestlii'.e by opát 
aneb který jiuý knéz tu v rádu státí neclitŕl, tehďy týž Vilém 



'1 Rnlt.>v uiiiv. knili XV. D. 7. 

-. Arcb. Cee. Xll. 62. 

*) Aroh icin. UpU z •■•tcib. 1575. 

') Ruli>^;>, pviciiakj'. T,. 

*} Bútový. Bvii». 163 



KUSlerf ftfiituvováiiy. 



781 



S rarloii opatfl kláštera S«dIťcIiéIio n Zbraslavského bude moci 
jiuí'ho opaia tu dáti". Závisloät ta mčla trvoti jen do života páaô 
Zuljova.') 

Klášteľ v RoČové, zaloÄeny r. 1377 Kolovraty s usíniiuveuím, 
aby tu bjlo vždy 1^ bratŕí, dennô aby bylo čttáuo paturo itiší, 
jedua k PaniiS Márií, druhá zn lírícliy pánovy, ti'erí za. pK'iiky, 
(tvrlá ZA dobi-Oiľmte, pátá za všťcky, jiinž pán iiijlízil,") blášter 
ten pfičtnťinim Petra z Kolovrat, jeiižjebo zboží i lidl uži'viit pro 
sebe, tak zpustnul, 2e bjl témér na zborení a vyhladovéní. Schody 
zborený; všude teklo; „nebvlo jeduobo mfsta ve všem toni klá- 
Bteŕa. kde by v súše se co jednuii raoblo" ; když pŕiael r. 1582 
arcibiskup, musil jednali v kostele, to bylo jediné iníšto. kam 
utíiiľáelo Pŕevor Martiu Čert byl nucen, aby páuo\Í vžccko zboží 
i lidi vydal. .Nesinéjíc lidi spravovati. ijaau Petravi k užívaní je 
postoupU', a pan Ptítr drel lidi a hubil klášter.") 

V pi*ebidnéin podľužství byl klášter Sázavaký. Oísaf Zikmund 
roku L434 zboží kláätĽrní zastavil Zajítnačllm z Kunšláta.*) Me- 
stečko Siizavu potom dľŕeli rozliční pánove. Na cas i Pražský 
Fikar z Vralii ; r. 1529 líoupil ju Michal Slavata z Chluniu. Ala 
pravé iiKštésti ulehlo aa kláätnr sv. Prokopa, kdvž r. I5í)9 dosta-lo 
se pHiiítvi hladovitym ptínúm z Ryzmberka a z Švihová. Ferdinand 
z UyznibĽi'íia ujal r. 1671 od tísiiŕe Maxiuilianu ÍL kiážter s tiin 
výslovným úuiysipni, aby byl ?. neho Živ. Vydávaje Iŕta svrcliu 
reČĽného rev«ra, že panství kláštei'ské králi kdykoli vráti, l'erdi- 
aand z Ryzmberka píše, že krát .prohlédnje k jeho neniožĽOsti a 
k äluzbaiu, aby h ditkami a manželkou ?>\oa požíváuí jniítí mobl, 
klášter sv. Prokopa se vším pŕíslušeDStvím k užívaní, h aby z toho 
počtu činením poíinea uebyl. proti postoupeuí vsi Višňového Dvoľu 
ua panství Dobŕíäskéra dáti ráčil, však lovy un vysokou zver, 
jakoľto äviaé, jelcDy, laoé, nedvédy, Iťsy, též vápenice ku potrebe 
své J. M. clsai'ákA sobé vymíniti ráčil, "též aby opatu každé várky 
tolik piva i jinych potŕeb. co jest mu posavad ze dvora sv.-ťro- 
knpského vycházelo, vydávali poviuen byl"."'') Nastalo tu tedy 
pókné hnspoiláf-ätvi, pri némž opát dôležitého dľulidy kláštem 
klcsi na poddauélio furáŕe. jemuž panstvo platilo nékteroii kopu 
na hotovc, iiékolik Biidô piva ajedeu syr. Rozumí ae, že opátovi 
i statkfim klášterským nevedlo se dobre. R 1595 martié prosil 
Martin, opnt brevnovský, na mfsté opála sv. Prokopa komoru krá- 
lovskou, aliy statky klášteraké, prý Prokopovi Švibovakému jeo 
do snirii propuňténé. nyní po jeho smrti liyly klášteru vi-ícenv.'') 
Roku uáfilediijiťfbo (I5i)i>) král pKané udet-i ua Thťobalda Švl- 

•) Arcb. Če8, XIV. 411. 

*i Listinu v iirchiv. klúSt. by. TotudSc. 

*) Aroli. arctb. 0[íia v isem. 157J. TťŽ Rorovy; Brus. lij.'). 

•) Aľfh, nms. V (ipľsefh 1502. Krá'l, Sv. Píukop. 250. 

*) Univ. Itiiili. rukop. H. A. Vi. 

*) Arcli zem. Opis r. arctb. Mi:cel 1^95. 



732 



Kniha Ifeíf: V. UQcbody tt orii^HiiisHOS iäňú. 



hovského, á« sobé klááter vyplatí. Pŕijeli Uornniisaaŕi z komoťj, 
aby éiuili poĽty 8 (ii).savjľlními ilržitelJ, Vyšlo iijv jevo, že tu iia 
kliišteiském jméueni iiájiä Švihu vb kých liiispoiliiŕil žid Rošok; 
koininissaŕi uejiiohlí duptati se inventáre; jen tolik zvédéli od liili, 
od bájnych, ■/.& tu/e mctoho le^a klá5^erského pusekiíno, Mojžiš ie 
voxil daloko do kraje fiindcl a na to že pŕlvážei obili.') Siuutuy 
to obraz úpadku! V klášteŕe SAíavském lioapadaŕi žid! Komora 
tuhda učinila tomu hofipodibtvi konec, alo kUšieľu tím iiepor 
možeiio díc. Priali páui jiuí. a zase hledéli sebe. 

Stejné zle bylo t kláäteŕe Milevském, kde páni Švaiaberkové, 
(od roku 14731 ua väem zboží panovali jako ve ävéiu. Premou- 
stratský opát Jaa roka 1543 siuluvil s Jajiem ze Šsainberka, že 
mu za ročních 1>U kop mišeuskycti prenechá všecky kláSieraké dfl- 
chody, jeti aby prý pÁii choval na strave <lva nebo tri kneze. 
pncliolu a rektora ^^kulHÍtiu. Ta Hiiiiiiua r. 1Ó48 za upala Braiina 
siiíÉeiia ua tílí kop.*'j a když opát uapoäled iiedosiávaí nie, acuhul 
opalsví a šel zn furäŕe. Totei, jeože !í borálui koncum, opakovalo 
SB za. posicdníiiu oputa Mntéje. jemuž protostiutäký p3u Krištof 
ze Svaniberkft zlioia nie nechrŕil |ilntiti iva živobytí. Marné vyjed- 
nával r. lótílj arbibiskufí. Cí*«ŕ Maxiuilián koiiučnč r. 157á po- 
sioupil Kľišlofiiví /tí Švaniiiurka za 47. 0M kop vJecko jitiisní 
kláštora Miluvskäho ti optit oilu.šol na husitäkou faru du Sobóslavä.') 

V druhých zeiuich koruity Úeské také vždy so vjdaŕil oé- 
který šlecbtic lakotný, jenž n«byl klášteru k úžitku. ľHponu'náine 
jen cisárskeho rozkazu 1577 hejtmanovi opaTäkému, al>y chnlail 
klášter SV. Kláry v Ojnivé; pry abiilyše Katerins 7. Kfitulina a 
klášter veliké souženi a utiskautí trpí od Mikuláše Tvorkovskébo 
z Tvorkova a z Kravaŕ, jeuž , praví »e fundátorem téhož kláštera 
býti-.*) 

Co do oľganisflce ni^ly feholc od starodávna dvojí formu; 
bu»r byl ráíl všťcek jediné zjrganisovaué tt-lo, nebo se delil vc 
vfce (ianiDitainých éásli. Tíinto poslťduéjšfui zpilsobt;m zŕizeny 
byly staré i'ády, ac dloniin doby Í v nícb aamoatatné kláätĽry 
siufovaly se v telky či cirkarie a kongregace, jež ŕídil opát vét- 
8Ího kláétera jakojito abbas generalis, pator abbas ciľcator pro- 
vinciae, téš geuoráltiť vikár; v oatatních kláštcfi'ch téze kontíre- 
gaťe byli pfik bud prostí opaiové uebo pŕevorové, kvardiáui 
predstavení. Štholníťi toho zpAsobu mívali v avéoi kláštore sta- 
bilitAtem loci. 2ili t uém do života. 



') Kaknp. nniv Unib. M. A. 13. 

'i Areli. íoiii. Opisy z xri'ibis. 

*) pKDieti fary Ilradcnk. Knkopií; Tlsfihor piludil. RorovJ; Bni«. IB8. 
Frind; KirchJírigeBeli. IV. 241. 

') Areb. tuístuilrí. Missiv. 6. 97. 111. Th'kí aUtuni m iiia«li. ľFikliid 
n K^'lmíHkycti v tŕmt urnti. IL III. fol. 101. K. 1601. Vyboiilf FiATiiUkiiny 
a. pôsobili si Uá&lej'. 



Tolba opatfl. 



Ti-ä 



Rvtíŕský rád kŕižoruikíi s hvôedou, tvoŕe po Čechách, Slczich 
i na Morave jedau rodinu, mél avébo geuerálnlho mistru v Praze, 
jiiiak bjlo zHzení jeho Eapodol>ení rjaíŕskycb ŕádň palaustinskvcb. 
z uichž rád sí.^Jausky, jeuž se delil v osin okresä lile národa a 
jazykfl, mél v ČechÁcli avé vulkopŕuvorsiví. Velkopievor zval se 
i mistreni, nékdy i generálDÍiit iiiistretu, ac pravý mlstr iiejvyáší 
Ijyl tam, kdu rád mél svílj stred. U rádu [jniskítio, jeož byl stejné 
tak zriteUy alul pŕedstaveuy baliiiy (provinĽic) zemským koaieii- 
(iorem, laiidkomturĽĽi i praeceptoľem a proviuciáleiii. Pod velkopi-e- 
vorem & laudkomturem byli komandéŕl iiebo koniturí, driitelé 
komend a jicli dôchodň. Vsickni predstavení méli byti ■voieui 
z rytiŕô iáilovych, však v XVI. vékii i avéiští páni \äelíjací mimo 
fád se k liŕad&m tém tltčili, » králavé je jmtuovali, až toho 
r. Ió9ŕí Rudolf allbil zaatichati, však a portmfnkou, kdyby nékolio 
navrhl. aby mu komendu dali preč. Podlé rytíŕskych predstavených 
byli raÍ3trové a pŕevorové konventní nebo koätelní, z nichž pŕe- 
vor v Strukonicicli uÍjJi-žel r. 1;>12 prá?o infiile, kterfi druhdy 
bylo jcQ pri pr-ižíkém pŕcvoľovi.') 

Takó meudikíuti n Jasuité žili v jednom společném sii'j- 
Žeaí, celý rád mél jednoho nad sebaa generála, jenž obyčejué 
sídlo mčl v Ŕ[mé; rád déíil se v provincie, v nichž vedl správa 
Lad všemi kláätery províuciál; ovšem každý kiášter mél svého 
pŕevora. Stobilitas loci tomto mniclidm BtínáležeU. .fsouce pospolu 
Cťluk. mohli i»yti poailáni z klíštara do kláštera burf po vsi pro* 
vincij, aiiebo jako « Jesuitň bylo, po všťiii ŕádé, po vSem svété. 

Stejnč tak zHzeny rády ženské. Predstavené jich slaly aba* 
tySe, pŕevorky (r(í*cvora, (jhivoŕíšu). inislryaé; l)yly buď nad koii- 
VBUtem nebo nade vžiiii ŕádeni. Ale pri jednotlivých konveiitech 
ničl vedení hratr ?. pŕ((j«zného ťMh\ ncbyio-li ho kde, mčla do- 
bližeti diicbovaí vrciinost arcibisktipská nebo jiná. 

FoloŽtine c volbách opátskych. Dély se drulidy verné dle 
statnt rádových. Volbu konal konvent bratŕi; ďlo-li u volbu 
vyáäího opáta, konala ji kapitola provinciálni, nebo-li vie kouventfl 
k sobé pŕítälušDých- Na príklad o|iala brotimovskólio. jakožto pŕed- 
ního volily konventy Bi"evnovský, Poličky. Ilrouinovsky a Rejbrad- 
sky p^i společném shledáni v mateŕsfcém kláäieŕc Bŕevnovském'') 
V iiouzi i jen hŕstka premonstratC v Jihlave bytující roku Iňňj 
volila opáta do Xeliva. 

Ktei'é rády dle svych statut stály pod moci ordinarii loi'i. 
tedy pod moci arcibiskupi pra/äkého nebo v jeho nebytí pod 
moci kousistoral: leui byla povionost ozuámiti o volbé ordiua- 



') Zcvriibiiiíli o t«in LndiW^Lľ O fádu maltaii. 247. Rieíger Uatcrml. XII. 
H9. Ptuilruiiiiis. nnniiuLTicliiDid. -ISO. OosUuaich RiMnvľ; Cirkev, právo 879. 
wísl. 

*) Tomok. ľul»c. «8. 



7M 



Knilm tíctl: V. DISdiDtlj- a organlaace FAiM, 



riovt, tcQ opáta pate uvedl a koiiaekrdval. V iiékterých ŕádecb bylo 
oaHzono, aby p^i volbä pŕítomen byl visitátor rádu. 

Vniba méla »c díli v 7.ákODitéra ča.3Q po smrti pŕedcšlého 
opala. R, 1441 administrátor pražské koiisHtoŕe. zastujmje arci* 
bislíupa. ustanovil bencdilítiiiilim na Slovanech bratra HavlA za 
opsila s ddvodľtii výslovným, žľ pi> smrti pŕetiešlého piior a koa^ 
vcQt nevolili infra jurÍ3 tempora.') 

Volba oiialáká iliMa a(i obyčejaé v saliŕišta u prítomnosti po- 
volanvch a oprávuéných !:védkd i notáŕeducboraílio. Volebné |»rávo 
alítiv-ut iiirli jiMi rcíiiilníci, klurí sh/Mi ítiavn ? sllby. Vúlšiun hlaEiií 
ľazlioilU. Vulba pľ»vu/uiia byla službami boiíími. a po iií zpíváau 
slavné Te Diium. Však jedootlivoati pri volbž byvaiy dle rozmaui- 
loäli Hilti ľo/.mnDÍté. 

Za pHklad položíme volbu benediktinskélio opáta v Kiad- 
rubťch, a to z doby, kdy konveut kvetí. R. 1417 sešli so aa po- 
itvání pŕevura Zrlobora dvacet t^i clonová in stuba magna capituU- 
ritcr. Sešli se iĽdv v kapitulu, v kláSteráliÝ snem. V ném usnestíno 
htiťd, aby probošlové, ptebáiii se svýnii vikári jjil ostatutcb líratŕf 
s& oddällce v téie komuaté ahrculi ttu vc zvláštni shtuk, a oätatnf 
Itľatŕi konventní (bezpocityliv bľatŕí konvenru Kladľiibského, kdežto 
li ostatní byli pŕespolui) aby byli též zvliišlni sliluk. Ouino vyvolili 
pak ze sebtí bralra Ráŕka. tito biatra Martina. Oba zvolení vyšli 
z kapituly a vní radili se, které čLyŕi bríitry by luéli k volbô 
opaiakó vybrati. Uradiväe se dosiatečaé, vrátili se v sbor kapi- 
tulcf a piflli se všecli, souhlasí-li s Km, aby čiyii bratH, kteró 
vyvolí. iiiOli právii pfikročiti k. volbé opátske. Kiiyž shroiiiáždŕní 
sonhlnsilo, vybrali svrcliu ŕťxeiii dva bratŕí ze vsecb člyŕi, u ti 
už sluli ,ťlectores", voliči. Než prikročili k ■yolbé, na ovapgelium 
jíh'saliali, že opáta vyvolí hcf. báznŕ, bez pŕízné, vňbec spravťillivô 
tak. jak Bflh jiin dá vnukuutl. Po té j'ľíäaze váecko sbromáídénl 
prisahalo, žo pŕiJDic za opáta tu osobu, ktorou oní člyŕi loijčí 
vyvolí z hromady, sebe siiinjcli poniiuouce. Po té vyšli a, za ho- 
<liuu se vľátivše oiujímili, xb opatem od iiirh /voteu bratr Bubcn. 
Ted uieiili bratŕí na .svA iiiÍKta, a pO ŕailó iiolanus publicus jed- 
iiobo každého zapisoval tilus, že dubrovoliié uznáva za opáta toho, 
koho člyH voličové pravé jmenovali. Když zípis skouán. vyblááan 
Buben za ojiata, vťdeu do clioru, zpíváno Te ÍJeurn, v clioŕe in- 
tbľonisováQ a bratŕl jeden po druliéra slibovall mu poslušooät.'') 

7, tnladšfťli riob položíme za príklad Hd ojiatsftÄ volby pre- 
raoDstrátské. Vélckni. kdož složíU sliby kliläterské, mélí bjii 
k volbé zváui. Zameškáa U jedea, volba neplatná. Podlú ustano- 
vení anému ve Tri<lenté po nikom nobylo Ize hlas volebný do 
kapituly zaglati; každý mtil pHjítl oäobaé sám- SlavuflSt voíby za- 



') Diplomat, aus. Opis l Oudex kapit. V;(kliid ti Tunika IV. 141. 
*) Rnkop. nnlv. kôlb. 11. A. 10. S84. 



Volbft opatS. 



735 



ííoá se msf, kterou slouží ten z pŕedsUvenj-ch, jemui náleží volbu 
Hditi, Je to bud pn-tGr nfebas nebo visitátov, Po mii knpitula. 
V t,é ptá se Hiiící, jsou-U všitikni pŕítotniii. kdož majI k volbé 
právo. Po té klečmo zpívaji Veni Cvťator Spintus a modlí so- 
Patcr ubbas potom sedne, na stiil k nemu dajŕ se dve svi'ce, kruci- 
fix, átola, evaDgelium. Pŕcvoľ čte acheilulani. v nii stoji, aby vyšli, 
kdož nemají blasovacíhn práva, tedy Intťniictl, e\ťOiTiniuaÍĽatÍ, 
HOD professi B. fratres laici. Ktiyž toto v^zváuí, zuji-'té jeu for- 
mátoé učinéno. páter abbas promluTÍ räeliká napomŕnáni, Kvlástg 
to, aby volili zh sebe muži;, jen* má troji vlastaost dlc snĎmu 
tridentského: ctný život, vedu, vék. Proti prviii vlnsinosti jsou 
t uoi simoiiiaci, kterf pŕíľui vclkycb k d&stojuosteui se vnucují. 
Nejmcuší vék aby byl aspoň BO ľokä. Pak ŕlili'cí vcztne ^ti>Íu, 
a všÍĽktii pŕfsahají, ŕe budou voliti uejäĽhopuéjšílto zu opáta. 
Voleni iiejprv tri scriilatores, si)ératelé a sčítatelé hlasú. Ti \hi 
pfísahajf xvUst. TT stolu, kda páter abbis sedí a ŕfdť, cpdiile 
volebné pfďí »e a h^zeji au v kalich, od sbéračä hlídauy. Si:tie- 
dulae se spočítají im ItimeĽ a «p;'Uf. Stíiiioľ sbératelä tizuámí, kdo 
zvolcQ. Vétšina hlasa rozbodiije; uemobli-li se bratK o oékolio 
shodnouti, rnolil páter abbas zvotiti sám. Slalo-li by se, Že vét- 
šina zvolila nescbopoého bratra opatera, ŕídící rozhodí, aby plat- 
nost raéla volba nienšiny. Patino, že m rauoho zanecháno libo- 
vflli fídícího. 

Provoliní vyslucliuou lnatŕí slojíce. Pro^-ulaay klekne jjfed 
Hdícläio, a acrutíiloľ prosí, aby lio stvrdil; trikrát so ptá i-íd(cí, «ou- 
lilasf-li bratŕí s volboii, trikrát sc odpoví. Pak bo atvrdí. Ä s Te 
Deum liiudHmuii \ednn jest aovotný opát [lo kostela. Tu palibi 
páter abbas voleného upata a uacidiv bo ua atulici dá mu präten 
pŕedešlého opnla, kliie, biret tiebo i tafuli. Bi'atr po bratrii |iŕi- 
atupuje, políbenfm i rukou dáníio alibuje poílušnost Páter abbaa 
na koitec nového opatn napomeae, aby bratry roiloval jako otec 
a slttšné je živil. Tím koiiec. ') 

Pn instBlloviíní opatové na Karlove — a suad jinde též — 
býval zvyk, že novy opát niusil dotknouti ae velikého oltáre na 
zoamení, se pri toiu chráme bŕŕe na sebe panovaní.-} Je to zvyk, 
stejný jako když v onôch dobách veokovau ujfmaje chalupu vc 
Bvé držeiií, dotkl se stolu v svétnid íitojíciho. 

Volby abatyae dély 30 dlc sutut ŕidovycti, podobné jako 
u niUKÍi. Synôd knéžský r. KiOň však iiiiŕfdil, aby jcpiišky svoje 
hlasy micky odcvziávaly okúsim, trvajfce v avím zavŕeuf. Otle- 
vzdutí jii luély ofliciáUi iircibiskupskénm nebo pred'itavctiŕimi klA- 
Stora mužského uebo jiuému )ia<ixi, k tOJiiu uaŕízvnému. Abatyäu 



■) Rnkop. nnif. koih. II. R. IS. ňid je psita x r. 16B6. n\e <ilii«liuj« 
DStatŕovnii atarodivná. 

"j Buk. iiD ku, Iľ B. 18. Nnvrátil. Karlov. 176. 



786 



Kniiift Itcil: V. Dflchody & orgSTiIaace Hdfi. 



a pŕevora aby byla aspoň čtyrlcvtilatá '] Jlaáč modlitby a slav- 
uost itODÉny jako s mužskýĽh feholícli. 

Nejslavuéjáí asi byvnla volba a iiithľonisnce abatyše sv. Jiŕl 
pro její povyéenoat knížeci a právo líoruncvačm*. Když ji kladená 
Ľoroua, modlil se Unéz, jeuž abíityši imbroDisovai, aby jevila ae 
pľoiivníkúni pravdy hroznou, jsoiu: nrmuto tnpite a majíc prilbu, 
Podivajc ji berlu — baculus pastoralis — dŕl knéz, aby prijala 
právo a moc vládnoiui ilnito klááterťni, Po té zplváuo Te Deum 
a pri /pčvii panny dňraly abiit.yšl osculutn paci^í, polibek, íimi 
alibovaly také své pOäluéĽnslví.*) 

V ztnatcícb náboženskycb a za bídy kliUteriké v XVI. veku 
nejeduou tte prihodilo, ie kandidát opatstvt, jemuí nedostalo se 
blasfl, zaoBcbav zc zlosti ŕehole, iilekl v svot, Bačicky vypravuje 
o prevorovi Mcdleckéni KlimeDtuvi, že r. ItíOí) vida, že se jiný 
Mtal opatem, potrhal rcgíätra klášternf a utekl pryč a haävem- 
pŕed tiin r. 1590 pry dva se tabali o opatství v Šedlci ; jenž ne- 
dostal, „oženil se 8 Káčou", ženou velmi zlopovéstuou.'j O Vnientínovi 
z Čenberka Kapiborskv vypravuje, že „pýchou jsa nadutý", chtél 
bytí opaieiii na Zbraslavi a tiidy prvním nade všeui ; jednal o to 
s .kvalteiu" s členy rádu ciäterciátského, ale když nťdoäábl opatiiké 
hodnosti, vyéel z klástera, „sekty pikartské se pHchytil" a v Bj- 
téši dvĎľ si koupil'.*) 

>^ebylú-lí v klááttiťo iicbopnélio kandidáta k opatství, sbánôli 
ho bratrí v ktášteíe hojnejším rehoty atejné. Byl tedy opát od- 
jinad „poRtulován*. Nedobre ac ľ-vedlo, byla li nouzo o knčze po 
všem Hdé. Na piŕiklad r. 153B kapitula kostela Pražského, vidouc, 
Žo na Karlove po smrti opatové zťistávají th členové dúsiojnosti 
opaiské neschopní, in'še do Tŕebooé, aby jerieu z bratrí slejiiého 
rádu sem ■ by i poäiulován, a z Tŕeboué odpovédéuo. že uelze vy- 
hoveli .ob paucilatťm subiťctorum''.*) Nezbylo, než aby klášter 
pak Lynul bez opáta. Nékdy z nouze poafulován i hnéz ŕAdu ílo- 
celrt jiného. Podobné u jeptiáek sv. jlŕf stalo 8« roku 150ž, že 
kapitula zátnvcká, jakožto vrvbni dohlfžitel, hledala abatyši po 
jiných ŕádech/*) 

Cirkevní stvrzenf nového opáta bývalo dle Hd& u zvyku roz- 
manito. Jedui snažili se o stvrzeuf pa]iežsk6, jinf xáilalí arci- 
biskupa uebó admioistrátory konaisloŕo sa potvrzenou, jinyiii 
koae6né stačilo potvrzení cirkácora či opáta otce. Ädministráto- 
rove prnžáké kouaistoŕe leckdy 2a sebe poailávali arcidékana nej- 
bližšíbo, aby opáta voleného uvedl, shroiiiá/.déQéaiu lídu provolal, 



') Synodos archidjoeoee. Tlak 1605. 164. l.'^6. 

*) Riik. QR. Ib- ^. G. 

*] l>aabkj--Rt.-Eck. Paméti. II ô'I. IIO. 

*) KnpĹliurnký. llistor. kláít. Rcitlec. 91. 

S Bukop. iiniv. kiiili. 11 B. ä- kat. W. 

*) Borurý. Jira*. 168. 



Stvreeni trilovské. 



7í? 



ale prvé aby od nélio vzal „obyčejoé pHsahy.'i Stvrzení své vy- 
dávali adinliiistráton také ptsemné s väelikýin uaporafuiiníin. 
R. IÓ46 ua pHklail poslali novému oi>ntovi na Tŕeboú potvrzeaí 
s napomeoutím. aby svlékl atarébo človeka, prv jest nedbalec; 
také aby Dedopoušiél bratŕjm toulati se po bospodách-^) 

Pri volbách opatäkycb veliké spletky a ueäaáze sblhaly se 
tím, že roíličuf í'uĽdátoŕi klášterští nebo jich ]>otoni:*tvo a pŕede-.' 
vfiemi král hlásívali se k právu nomiuaco nebo praesentaĽe podlá' 
princípu často OKnamovaiiého i dokizovaného, že statky duchovníj 
jsou statky komorní, a Itobo cbc« krá.1 raítí za opáta, toho, byt proti 
papeii bylo, žľ dosaditi inňže.*.) Proto také králové za váecken 
čafi ta neb onn volbu opátskou nebo luistrskou potvrzovali. Na 
príklad král Zikmund r. 1426 stvrzuje volba kŕižovníka Vátlava 
Holuba za mistra/J 

Proti tomu král Vladisláv privilegiem konventu nejedaomu, 
avobodnou volbu propuäti). H. 1510 lyž král dokoiice uznal avo-^ 
bodnou volbu všech klášterO na Morave. Dávaje CoLiž právo takové 
volby (li> Hradiáté u Olomouce, kiál dí. že tobo vžfly užívali, a 
jiuf klášcerové všickoi v uiarkrabiittví Muravskéin takové voleafj 
mají; kdyby pry král nebo jeho nástupcove „opáta jiui vatrčiti 
rAÉI]', nemá to pevnosti míti.*l 

Nástupci jeho, králi Ferdinandovi I, taková privilcRia no- 
hodik se pri vzniku a vzrostu protestautství. I protož neuznával 
jich, kde uemuBil, a hiedél provésti zásadu, íe duchovenství je 
komora, krá! že nejvyšsí fandátor. K. Iô40 beze váeho omlouvání 
ustanovuje opáta Ondŕeje do Želiva,^) a do klástera v Hradišti, 
» jehoá privilejíium jsinc se pravé zmĺnili, r. Ľi4í) naridii. aby 
uiuiši nevolili opala bez králova vodoiuf. Ale ŕeholníci pospíšili 
aobé a zvolili Dpata Beoeše bez vfl,le královy. Opatrný Ferdinand 
povolil. Psal podkoinui-iniu moravskému, aby tedy opáta pri toni 
nechal, poučvadž podlé prívilegli kláiterskýcb ŕádné jest zvolen,^ 
ale ŕebolnlkCmi naŕídil. aby ae „jako komora' tidill podkomoHm 
a poslali ke dvoru inventár svých kleuoío.*) 

Do kláštora Sázavského k sv. Prokopu administrátor konsi- 
atorní r. 1551 uvedl jednoho opala, druhého král skrze liojimana 
avébo na Koatelci. Opát z konsistoíe dosazený otekl podloudné. 
a král prísne nahdil, aby tu dosazen a uznáván byl knéz Josef, 
aZa néhož otec pŕipovédél".") A phi tom ailatalo. 



') Rak. nniv. knih, IL B. 16. pan 2. 9S. 

') Tamža. S9. 

^ Kakop. iinW. knih, II. Ä. 13. 15. a j. 
') Aich. miiii§l. vyuéov. Opis. v miia. 
*) TeíKe. Vfislnik Sp«I. níiik. ISBS. T8. 
*) Arfli. Tní«t[>drL OdÍm v z«iiijik 
*) Atch. uiislodri. Miaaiľ. ŕ. *!. ."583. 
') Arcti. mistodrí. Hiu. i. 46. 2C1. 
WinUr^ Zirnt drkdvnl v Ctrb^i-ti. 



47 



788 



Knihs Heti: V, U&chody h orgHoisace iVidň. 



Ustoupil-li t opatrnosti Itrál Ferdinand ta a tam právfim a 
st&tutfim kláélerskym. ne tak snaduo dély se ústupky za jeho díI- 
atupcĎ pri vélsi n Tetšf poldeslosti kláätciniliú života. Pnnci{r, 
že kláster je komorní zboží, ozuaiuován časteji nežli druhdy r 
pŕívozován ľozbúdnéji k platuoäti, Na príklad cíäaŕ Uiidoiľ posila 
r. 159Ô rozkaz cisárskemu ryciitári Mikítláši Voduaoskéniu do Hory, 
aby uvedl do klíiätera Sedleckého opáta Jana Jlaceni, od cisaŕe 
aaŕf/eného; pry opát zbraslavský, visitátor rádu, itaiiťdbává tak 
učiQtii-'} A boäd potom komora vzkazuje prímasovi Zikmundu 
Kozlovi z RyzQtalu, aby Macera v opatství cíiránii; pry opatové 
íbraslavskf, Flamink, a plasský do Sedlcc chtéjí dosadili néja- 
kéiio FrauĽOute ; „kláStery v královätví atatkové komorní jsoii a 
J. M- císaŕaká s t«mi podlé vdle 8vé Éiniti a do oich, když wa 
J. M. CÍ5. líbí, opíity z komory své dosadili moc jmíti ráCÍ.') 
Létft l(jU6 Rudolf král posila opáta zbraslavského jakožto visi- 
Liitora rádu cisterciatslcélio an Velehrad, aby tam v jelio prítom- 
nosti konvent volil opáta; nebyla-li by 030ba vhodná, nechC prae- 
seiitiijť králi osobu z jiuého ktástcni u ,My se lesolvirujem a 
tťii kláštur Jskožto komoru tiaéi uáleíitó opatrime*. ^) 

Když ItláéteT zabŕedl v pohoršení rarnvné a pKliš verejné, a 
avláaté raaŕeoy-Ii pri tom d&chody klásterské, krÁlové rozhodné 
a neústupné vnucovali nezbednému konveatu své lidi za opaty. 
zajistŕi na prospech poŕádku a mravnosti. Nii príklad když pre- 
inonstráti v Louce u Znojma, poil opateni HľÚKou r.a dlouhy čas 
zte byli hospodárili a nad to ješt6 popadlo je luthoťdtví, víav 
reformad sám do ruky Maxínilian If. r. 1573 nestvrdil mnich&ra 
volbu opáta a vnutll jim „novice" ŕiflbastiana Frejtaga z Cepiroli, 
jezuitského žáka, za pŕedijtaveuého. Kdo z maichä neutekli, byli 
nuccni nového opáta snášeti a nupraviti se.*j 

NÄpodobné stalo so r. IG02 v klášteŕe Broutnovakém. K.'era' 
zdejäí mnicbové poklesli, o tom doleji na raísté pŕislusném. Císaf 
se o jích reformu, treba náäilDOu, spojil s arcibiskupem Berkou. 
Vzkázali. aby se opát Martin, rodem PolÄk, podékoval z op;itství. 
Když nechtéi, složen jeát n povedomý Volfgaag Selcnder naŕízan 
za opáta, jehož méli broumovští ŕeholafci „postulovati". I aeéli 
se pravenóho r. 1602 nčkteŕí mníchovo od sv. Markéty z Prnhy 
'i liejhrada do Broumova k volbé nové. Mnicbové vešli do »a- 
kristy a zavreli se k volbô. Opát Mí.'tin môl k nim ŕei, že neinQže 
dele drieti hodoost svou. I nníS^li blaay své na cadulky. sebral 
K je opát broumoväky do klobouku nebo do škatule, a sebrav pŕe- 
H četl a vyhlásil svôho nástupca, nebyl pry pri tom uotariiis ani 
H svédkové, ani nezpfváno To Deum. Pak pHáli pražští kommlssari, 

t 



') Areh. IcDtnoh. Opta v zem. 1595. 

1) Tanie. 

"j Arcb. iiiÍ6tudr£. MUsiv. i. \\b. 64. 

•> D' KlvoM; Gŕsch. d. ijtiiii. Ansialt. S9- 40. 



a 



fpStSravDacenl. Moc krďlvva. 



739 



mezi uimiŽ Hanus Václav Labhovic a Pontanus. PŕUli s Um 
jiŕeavédčeDim. které najisali úvodem do své relace, „že ten klášter, 
kléuot, této ztíiiie. ležel mnoho let j;iko perla inezí svinémí". I ozuá- 
(peno váem. jab byli ješté shromáždéni, že Seloii der má bytí páneiii 
klástera. S VĽlikou nevôlí a velikým hlaseiii volali: „Noluími*! 
l^olumusľ Než at clitéU nebo Declitéli, Sel^ndra jíž m oezbavilj.') 

U, 1607 vnticeti dokláštera Lonckéboaa opáta ŕeholDÍk KDoksan 
Ziktiiiiod KoclieliuB. C'isap píše o ném íLohaliovi. jeuž zova se 
biakupeni sebastianským,") již tíhda ŕídil arcibiskup s tv í n. refor- 
moval všiuie; „Tu vňlL máme, abys bratrím a pŕuvoru liickému 
oícnámil a jakoÉto vrcbaost jich ducliovni a visitátov zákona jejich 
k tomu je mél, aby Zikmuada za opáta, postulirovali a prijali, 
)>»k budeš moci jej za opáta vyhlásíti a na dal^i ratilikaci Kaši 
na týi ouŕad dosadili. " Zn zvláštni achopnost tohoto vnuĽenólm 
opáta Koťhelin iiváilí cisai' tii, žti jest jar.yka českélio povédom.^) 

Z pripadá uvedených vysvitá, äe arcibiskup v téch vécech, 
pi-i nichž šlo o reformu mravft klasterí^kych, podporoval ci3nÍ-« a 
komoru v její činnosti proti svobodé klástťľské. Ne tak papťžskjf 
ttuntius. Již po vnuceném dosanení Selťndrové do Bronniova hneval 
se a Dovébo opáta di> klatby dal, ale omail ho .brzy lozhrešiti'.*) 
Mrziitoat unntiova vzrostla do té neopatrné miry, že roku 16lO 
poštval mnichy zbraslavaké k bouŕí proti rtľformačafin úmyalftin 
císaŕovyra. Poučuje o lom spis z komory české, r. 1610 psany, 
v némž ŕteme úvodem nejprv doklady a príklady toho, £e kr.il, 
kobo chce mfti za opitCa, i proti nuntiovi a pápeži bo dosnditi 
mflže, Ba i biskup vratislavský byl voleu od kapitoly, jtapež se 
za neho pŕimlouval, a že ho císaŕ nechtél, musil své mfsto po 
etoupiti jiiiému; opát broumovský od konventu prý také voleu 
fádne, clsiiť vo!eiif inista nedal, iiybrž poslal pro tohoto nynéjšího 
opáta do ílezna a ten íäsťává, ačkoli tehdáž tyž opát od ,pan& 
nunciusa" do klatby dán byl. Za panovaní Ferďinaaila a Maxmi- 
liana sbéblo pľ;ŕ »c víc takových pHpadb. Nuntius by chtél BObS 
siiad všecky klástery podmaniti. Toho sľ mu nedopustí. Takové 
rebeilie, kterô se mniäi zbraslavátí dopustili, príklad s téžkostí 
se bude moci najíti, a nuntius jeat jejf pflvod. IvJy/, jim poručení 
cííaŕské bylo ukazováno, na to aui hledéti nechtéli, kommissflŕft 
do kláštera za tíi dni nepustili, ,aami klášter zlezli. aby vfili 
pána auutiusa naplnUi, a to na zlehčení dústojenatví brálovského. 
Pan DUQciu^ s&m to priznal, že jest jim ká/al z kläätera jiti. a 
oni také dobrovolnô akrze spis avúj, kwrý v kláňtere pHhili, v tom 
íia ohlásili, íq jsou bez vyhnaní vyšli, neclitfc toho, kohož J. M- 



O Arch. rnÍBtodrč. R. 109—14. Opis ti% v zemak. arrhivu. 
*) Ten litii! r. 1605 v kniíe Jmliit5i.iiké gruntovní fol. 148. 
*} Arfh. miatodrž. Missis. č. llil. 177. 
') Bukop. uoiv. kcib, U. A. 12. 



47* 



740 



Kitilia tíeŕi: V- Dúch«<l]r s orgAnUace íiái. 



císEV. jmiti chtfti ráči, za opáta jtntti". Na konec Tjrčítá komora 
vzboofenym iimich&m, že orivtízli Uk téžké truhly, ,26 jich né- 
kolik pacholkä zdviiinouti nenioiili".') 

Jiuym listem komora dokazuje iiejvyš.^i'm úŕadnfkňiii téhož 
roku IGIO, ie krái mi moc každého čaau se statky duchovaliui 
jako komorními „dle libosti učiniti bez dotazu jeho svätosti pá- 
pežské, ménéji ]iak kterélin tiuatiusA*. Proto aikdy nuDtius vdo- 
sazováui neľcili opatQv giad to pak aľcibiskupô a bíäkupA jakuu 
prekážku Č'miti smel. Svódáí tomu i anémovaí anesení z r. 1008 
o dosazovi'iní opatfl a. jiuých ducbovních lidf i siiéiu z r. 1549.'') 

Mimo zemepána ve volbu opátskou päsobíti chtlvali fuoriá- 
toŕi a jich potomci jakoáto kollátorové a proi«ktorové. Když 
roku 1577 pH klááteŕe Pohlndském pro uemraviioat abatyše král 
s arcibiskupem hoaem dosadili jiiiou bez vedomosti Zachariáše 
z Hradce, uznal král za dobré omluvitL ac u hiadeckéhi] páua 
lilovy, žu „to UEazeuf vrcbuosti tv6, kterau^ Bobé nad tím klášter«m 
pokladáš, bez ujmy býti má'',^J 

Yfme, že oékteŕĹ z panstva svýcb koUátoratvf zneužívali, 
voliče za opaty, koho sejim videlo. Ňékdy vét byla tak ktiklavá," 
že krái káral. Na pŕiklnď r. lôäy vjtyká Petru a Rožmberka. že 
podal opáta do Tteboné proti výsadám kláštera; klášter pry si 
iná volili, a administrátor praískó konsistorc tvrditi."'J Pozdôji 
a roibisk lipové ujímali se práva jnnicb&v, ale nuvime, aby kdy co 
byli proti lakovému rodu, jako byl Rožmberaky, poKdili. 

Zvolení pŕevori a proboštii, kteŕi byli správcové klúšterfi 
pobočných, nejobjtejnéjí viaelo na opátovi materského kláštera, 
Nékde v téinž ŕádé mívali čleuové kláátera právo voUti si prť- 
vora sami. Opát pak stvrzoval, Čteme o tom v ŕeholi domiai- 
kánek eeskyth z počátku XVI. století, že provinciál čili misír 
má zjednali pŕevorysl; ale jen lu, kdež lakový obyiej až doaavad; 
jinôč jpŕevorysa od konventu avébo vedie zpOsobu riiicbovniho, 
totiž sbťze vyptáiií uebo epolusllbeni neb obecné schukuutí volená 
bud" a od mistľii nebo provinciála potvrzena; však kdyby jeptišky 
voibu lístky do mésíce nevykonaly, opaCŕí pŕevoru provinciál.*) 

Ve volby pŕevorä cbtfvali píiBobiti králové i soukromuť kol- 
iátoŕi stejne jako ve volby opátske. K. 1545 vzkazuje král Fer- 
dinand dominikúnskému proviuciáloví Václavu Píyrovi, koho má 
usaditi pŕevorem. .Došla nás /.práva, žo ty knéze Donata, kteryž 
tu (v Staréni mésté Prazském) pŕťid lety pŕevorem byl a ten 
,J9&&fei v dluby nemalé uvedl i ^runtä a klenotfi néco odcizll, za 
pÍ«vora podati cbceé, i chtic my, aby kláitťr ŕádavm a h(»dDýiu 



I 



'} TýiT ukuj). M 1IÍ1. 

I'fl riikop. fol. Ift. 

Tniuíc MíhbÍv. i. it7 79. 
<) Tonižv Misaiv. č. 90. fol. ÍU. Téi U Viičkáfo. D. R). Thib. 29. 9a 
■) Rukopis afílv. ka, 5. 17. 7. 14. í\katk 29. 






Vtfiby pí«T«rfi, pmhoSlíl. 



141 



pŕevorem opfitŕen byl, iioroučírat;. aby knéze Joľdaaa z kláštera 
plzeŕiskŕbo neb jinií hoiioií osobu zn p^eTora usniil."'! Však b e ze 
sporil nebyLo, Ä král Uké nékriy proti cizdnu práyu nie nepoŕíitil. 
Na pŕCktad v klasteŕe Fiilueckém Ferdinand I. nedovedl väli evou 
pro^ésti proti volbé probošta Jana KauČĽ. Poroučí hejtmanu slez- 
skétou r. 1557, aby probošta vyhnal % kláštera, neboí „píedeslycli 
let pro zŕťteriluou faleš z kľáíovstvi Ceskčlio vypovéclčn JRst. a 
máje k tomu ješte ženu oddávanou, aemúže spravetlliTé poľáilnyiii 
knézeííi Qob inoichem byti".^) Hcjtrnaa ho tedy vyhnal, ale opát 
ždárský ho pn7edl zase a donadil. tvrdé proti králi, m byl Kmmľ 
sice ženat, ale žena že ho „propusEila". Král dal opátovi jen na 
úvabu. .pokndž to podlé práva duťhovního býti môže", a Ksuče 
necbfll proboštem.*) Ještéjadnou pozdóji vzDíkl spoĽ o proboál^lví 
fulntické. Petr z Nisy. novy probošt, vyhnul se r. lM4 cisai-íkČ 
kimtirmaci, ale s omluvou, žb podlé statut a erekcí klášter len 
nikdy do komory cisárske neuáleŽťl; prv kdykoli se pŕedaíaveoy 
volí, koufiriiiftce béŕu se od biskupa olomouckého }Akožto ,uhLh- 
vičnébo visitátora"; fundátoruvé toko kláštera jsou i'áni z Kravu ŕ. 
a jedeu z nich, jsa bískupem olomouckyiu, plenariuui jus patro- 
cinii biskup&m olouiouckyni pozôslavil."^) 

PanStí koUátoŕi, jsouce blíž oežli kráj, pasobívali ve volby 
pfevoľské a proboštské stáieji a účinnôji. Za phklad panské vše- 
moci poslúž pŕlboda z kláštera Borovánskébo. Hoku \b'lh g<-.-<ii 
se klášterníci v kapitolu, aby volili prohoáta. Podlé sint,ul pi-f- 
tomen byl opát tŕtibftňsky, I brzy se sbodli, žt z uidi ani z prí- 
buzných ŕeholulkú blízkych 2ádný by jim nebyl užitečeu, nelío 
.SÚ na väech vécuch v klááteŕe nedostatečni a v chudobu velikú 
upadli, strechy zlé, dlahu mnoho, koni sešlí ... a jiiiýcb mnolio 
nedostatku pri uica JĽat". Pripadli z veliké nouze tia uiyälcnku, 
aby farár zc Štépánova, svetský knéz, jeož v „bralrství s nimi 
v3toupil a ponéknd laél jest iímysl v jich zákon vstoupiti", ujal 
jich pľflboBtatvI a statkem svýtii i piluostí ten klášter zase na- 
pravil. Šlo jen o to, by rožmberská vrchnost, pan Jindŕich, dotčenébo 
kmézc se statkeni jelio prnpiistíl b popral mu avoboduftho vystf- 
hovÄní. Ponížené tedy opai proail, bralŕi prosili, aby „pán milostivým 
srdĽeiu na to zhléduuuti a koéze Jiŕíka fiuáŕe k iiiin milostiví; 
propuatiti ráčil*. I Markvart z Hrebene psa! pŕíinliivu k [L-ínovi, 
i"ka: ,By sobé kteróho jiného volili z zákonu svého za probošta, 
nie by jim MpomOĽeu bjti nemohl; i, inilý pane, račte shlérinouií 
na jich chudobu; nebude li Yašf milosti, zabyDÚ." A pán ne- 
povolil! Ov^em di^vod jeho, nebyl-li strojený, jistuu váhu by miii 



■) AmIi. mfsiodrt. HiSBÍv. & »« 38 
■) Arcli. tnfstoilrl. KlUsiv. e. 60. 308. 
'1 Tiiinže afiO 
'} Arch zem. Opisy i arcib. arcb. 1581. 



SôilyäoŤfäňííiíče 



mohl, Phd odvetou vzkáial: „Vezte, že toho nikterRUž slušné 
ačiniti oemohu, abych a jedoolio Matky boži ílomu strecbu Btľhoa 
dniby též Matky bozf dúm jjiikryl."') 

K ákodlivé í ponižujfcí záTÍsloäti své prlčiáoval leckterý knéz 
8V0U podHzävOBtí. Ba št-ya! jeden na druhé. Opát mílĎvsky Jau, 
když volboit ŕeholníktl nedostal ae k opatätvf želivakému, fio 
oétnž toužil, popuzoval r. 1558 aoukťomélio koUátora Jachiiua 
L Hraiice proti apolubratrfm listem. z néhoí podivné a zmateué 
tf>h(iejší poračry svetle vynikají. Píše: „Jest zpráva, že by knŕz 
Martin, faráí jihlavský, za opáta jcvolen byl a nejaký ^knéz Michal, 
farár ze vsi v Kloboucícli, že by proboštcm v Kove Ŕfši bejti niél 
be/. védoini a vble VaM milosti tolilíéž i J. milosti pána Zacba- 
riáŠB, p. bratra, jakožto nejvyššich kollálorúv a protektorúv . . . 
vširkni spikli se a nehrají nťž o mne a brath' nié, i pau opát 
loucký toliUyi b nimi jinébo tu praeláta zvoliveu bez vedomí 
méliy i bratŕí mých ; V. Mstí prosím nejvyš pro pána Buoha. že 
105*01 mJlostiTýin vocbránčím a pánem jakožto nehodného kaplána 
svého bejti ráčite . . . PonéT&di^ pak to sou jako V. mlstem da 
vzdory učinili a jiuýho bez vedomí V. mstí probošta zvolili, raclež 
Jako muoj nejmilostivéjši pán na to proboétstTí mne zjednati, aby 
vždy ti vopntové vedeli, Že V. mlst % J. mstí paaem brstreín 
ráííte prední kollátorové bejti."') 

Pri ženských klásteŕích b^vitl mužský pŕevor téhož Hdu. Toho 
TOllvala obycejné abatyše s konventem. Potvrzuití docházel dle 
fitutut buď od pľovinciáia, od brale, od koUátora. Ale i tu atávaly 
se nepravidelnosti. R. 15(50 tŕizuje král Ferdinand kommissí, aby 
vyšetrila prubosta žeuského kláštera v Nové Ŕiši ; pry právo vo- 
lební náleží abatySi a konventu, však Zachariáš z Hradce, nejvyšáí 
komorník markrabství Moravského, podlé zprávy jepliéck osadil 
do kláštora jakébo8 knčze Mateje, který ŕehole té ani uení, človeka 
Itíhkomyslné povahy, „luterinnsky sekty" a ženatého, jeaž dťichody 
na obih' « dobytku odnfmií, pŕevorisi s kouventem na Jich po- 
ctívostecb posmešné dotyká; pry Znchariáš sic nnmítá, xe knc-z 
Jiŕík, kterťho jeptiäky zvoiily, ]e také lebkoinyslná a be^bo^ná 
osoba, abatyše i s konventem že se nezbedné ve dne í v uoci 
cbovají, majÍĽs v kláäteŕe áeok a pŕevlékajice se do svetských 
íiatä. Aby tedy kommissaŕi vrecko vyšetrili a rozhodli jméneni 
královým.-^) 

NejvySšl pfedatavené celých provincií nebo cirkarií volívaly kapi- 
toly proňuciálni, do tichž a'cházcli se delcŕáti ze váech |iŕíbuEnych 
klá£ter&, jakož dotčeaa svrchu o benediktiuech v Broumové. Väak 
ve zmatcfch a hubeaosti klášternfho života zdejSJho a snad i pH- 
kladem organisacu jesuítäkč v druhé p&lce XVI. veku prihodilo 



■) Listiny Q tom v Č. Arch. XIV. 317. 

*) Tisrticr. III. ko- TýpUťi 2 xrch. bradeclc. Bnkujits. 

*j Arcb. uilatu<lr£. UÍ»«iv. £. G.-. 2 fi. 



se nejednoa i to, že generál v kímä bez otaza provinciu vyvolil 
8Í P'ruviuciala sám a ))Oälal bo na vzdory autonómii pioviaciál- 
nych ŕtíhoUUkfi\f. Poiiud vime, nejraiJéji tak činil genera! ílomijií- 
háusliy, ale délall to též jlnf. Zdjimavé psaní v též príčine psal 
r. ]ÔS9 pŕevor augUBtinskélio kláštera sv. Tfímy u Braa, knéz 
Augustín Klemeutya, arcibiskupovi. Prosí v nem, aby sobé provincie 
sama smela íotili provinciála ; ,ocl starodávna všeťlcy provincie tyto 
k provincii Bavoraké jsou byly pripojený, takže provincia! jeden 
všťcky je sub titulo proviuciae Bavariae spravoval, a ta provincie 
spojená tu svoboda méla provinciála sobč voiiti, a ten byl od 
gcueráia koDfirmováii; nynt pak od nedáviiébo času generales 
naži, o tom zle zpraíeni jsoucc, počali tu provincii trhati a vie 
než jednoho provinciála do téchto krajiu, ae od proviacie voleného, 
^než propria auctoritate podliati, za kterouž pHčiiiou nejeden klá- 
Ster pro nedorozuméaf a porádku téchto zemí a nevédoniost técti 
Tproviueliilb jest ztracea, o kterycbžto klááteŤích aby zatíe k religii 
^.iiäšf pripojený byly, až posaväd žádnébo toho provinciála pečo- 
váni neuznáväu".') Jak poŕídil pečlivy pŕevor od sv. Tomáše, ne- 
dočetti jäine se. 

Maltánského „provinciála" českého, jCníž byl veikopŕevor 

Btrakoaicky, vybíral, jakož svrchu dotčeno. í paaatra Českého »ára 

král, ač o tu volbn o právo královo by] a velmistry na Malte 

Ldlouhy spor. Šlechtické osoby užíraly aCatkQ sv.-Janskýcb, o i-ád 

rmnoho neilbajíce, a knéží rádoví, sami sobé jaouce ostaveni, žili 

[všelijak. Je to patrao z listu arciblskupova, jímž ďo r. 1578 pŕi- 

ijinlouvá, aby cfsar vybral za pŕevora strakonického urozeného 

1 Zdenku z Vartenberka. Arcibiskup píäe, že je sicvlc hodných kandi- 

dátfi, ale tento je najlepší, nebot má atrau iiáboženstvf vysvedčení 

dobré od JesuitÚ, byl pry vojäkem a bude jeäté aloužiti; kromé 

toho poduikl by prý reformací rádu, zvlášť knéží, kteŕí avymi 

privilégií chléjí bjti vyuati z ŕádnč Juriiädikce, takáe se na né 

Bcmftže,") Kommandery k jednotlivým beneíicilm volil sic pŕevor 

sirakouický, ale král dosti zhusta chtíval miti i na koEnmeudácb 

své lidi. Král Ludvík roku 1523 žádii, aby Jiŕ-Iku Wairedarovi 

dostalo Stí kominendy/) stejné lak jako Ferdioand r. 1545 chtél 

od miätra ätľakonického, aby už konečné oéjaké koiumaudoratvf 

dal slovutnému Janovi äpiglovi, tlumaéí tureukému cisárskemu. *') 

Duchovuího pŕevora pražského rádu sv. Jana volili ducliovní, 

a veikopŕevor stvrzoval. 

Nejvyšsi predstavení Hdíiv, generálove, velicí mistH, bývali 
volení skrze volence ze viech provincií. *} Místr kŕížovnikň 



'■) Arob. sem. upia. arcib R«oepL 1589. 
*) Arcli. jťin. v ItMlin. pnicbaCick. I.')88. 
*) Areh. Ceflk. XII. HS. 
*) Arcb. mlBtiMirž. Miaajv (. Si. 71. 

>l Smruia icHl(É»kYu]i. ful. ]'Ji. Pritach; £atwuti. der Rltterordeo. Vvd. 
1697 M. 27. 



744 



Kniha tfeti: V. Dílchoíl; x OTKaDiance Hdil. 



« bvézdou červeDou, j«nž jsa hlavou rádu nesedal t ítímé, 
alebrž v Praze. Yolíván ode vSech Členfi, kteŕŕ odkuJkoli do Prahy 
se mohli sjeti. 

Predstavení vyáSÍ Í Dtžšf bývali volení na dobu siaDovami 
ŕádovj'tni určenou, ô'lenové byli jim povinní poslušnosti; za to 
oni „pŕiéi méli o všecky u vécech íéleanycli i duchovních", oni 
za n^ „poíet Pánu Bohu %'ydiivati musí". M Jim pŕíslušelo právo 
rreitiiM u vécech feliolí vylčeiiých, ale ŕehnlnfci vi'c méli pred- 
utavenélio milovati než se ho Imti. N'ämoblu-li v žentíkém ráde 
pťovoŕiše nebo abalyie trestati. mÉla vznéat-i na ituéze pŕevora, 
jenž ,iuod najvéléí jesť. Právo káľoé a trestné nad pre vory vy- 
konával opát a provincia], neposlechli-li, což v XVI. veku stávalo 
se často, volán na pomoc král -; nebo ai'cibiskup. 

Uvoitŕ T klášteŕe, byl-li dobre zMzeu a Členy jen [lonŕkud 
dostatcčný. byly roamanité liŕady k rozličným pracem zim-né. 
Vedie prevora leckde niívali zvláštníbo probosla, jeuž spravoval 
avéttiké véci,^) iiékde byl k té práci .podpŕevor"; u sv. Tornáde 
pfed vypuknutím husitské bouŕe byli ŕeíioluí úŕedníci pferor, pod- 
jirovor, lektOľ.sakrista, prokurátoľ.kaator, orsanista a ptacdikátor.*! 
N(>kd8 pro výchovu novicô byl zvláštni novicniiätľ (magiäter novi* 
tiorum). U dominikánek pražských roku lóOO byio za rád, aby 
pŕevoŕíÄP „s radou roíšaťaých sesier" nebo s radou pŕBvora uata- 
novila podpŕcvoŕiši, jejižto BÚčad, cožby pŕevoryso poručila nebo 
dopustila, bude pri konventu', kdyby umrela pŕevoryše, podpŕe- 
vora místo jejf drží až do nové volby, Pŕevoryše s radou sester 
Ľsaditi niéla dvé opstské sestry .pečovnice'. které na péä mély 
chCizi a činy sester; často ve dne i po komplete méiy klášter ob- 
cházeti a visítátoru o ätavu jeho oznamovali, -lednu 7.e starších 
uiéla pŕevoŕiáe volili za „éafárku", která „veci časné"* jednala, 
té bylu zakázáuo bez odpustení äpolečaého aby nikam nevydávala 
]>^a^7., Bukna, obíH, vína, !<ýrä. Šafái'ka niéla clntti poj:eL pred 
podpŕevoryší a tŕeini staršími jeptiškami, na to usazi-nými od 
konventu, mésíčne; jednou v roce počet raéin konali pred pŕevo- 
ryší, provinciálem nebo vlkáŕem.') Které útady tuto uvádéji se 
II iieskýcli jeptišek, tytéž, jenže latinsky jmenované, bývalý u muíft 
ŕebolných. Starší, které ae tu jmenuji, aluly v mužských ŕádech 
coQsultores, deliuitores, assistentes & jiuáče. äafáŕ u mužli sial 
prokurátor, provisor. 

n. 1004 nale'li jsme pH opátovi na Karlove „koadjutora*. 
Tehda byl oput M(i- dionho stonsl. tedy na pomoc anbč q kromč 



') Slovu z regule dfiiuiuik. Rukop iiniv, koili. 17. F. H. a r. IfiflO. 

*) R. l£i6U žaluje krúli ^nejvyfiSI vikwf' Fehuifl bv. Angus^iaa do pfo- 
yon v Urtiŕ, íe nop»al<mcliä. Arcb iDÍítmJrž. Misniv-. i. S2. S(JíV. 

') ľiira vjkludÄ vv ové ŕetioU bEnoiliktiimkO tr. 17C0. 170). 1« by mwhl 
pfevor slouii yti ieakw ÍHt'áK 

■) LiBlina v arcb. kláir. s r. UI4. 

*) BuLop univ. knib. 17, P. 11. čláiiek ŕeliole i. 23. S5. 23. 



!HdY kldStcrni. 



715 



toho, aby prý védél, bdo bude po ném nástupcem, s volí nrci- 
biskupovou vybral si koadjutora Michala Winkiera.M 

V dflležitýcli vécech býval predstavený po vinen aeraditi aevšemi 
&taľäfmi členy ŕáriu; v nejdňltížitéjslcli véĽecIi povolal na railu & 
schválení váecek konvent, kapitolu. Na veci vší provincie se týka- 
jfcí niivftly rády kapitoly provinciálne; o vécecli celého rádu jediialy 
kapitoly jenerálné; ciatercienské konány v Citeaux, Čestí krížov- 

, BÍci konávali své „konvokace" v Praze v sídle velmistrové. 

Generálni kapituly mély právo zákonodarné. 

Pŕíälusiioat k hldii ľískává 80 dvéraft stnpoi. PrvDÍ byl a jest 
noviciát. doba zkouiky; aby po noviciálé novic čtli „novotnj' 
Bcbo i „novák" skladal prosré sliby (vota siinplicia) jakožto pred- 
zvést slávnych slibfi, to za o nech časfl st.iirých nebývalo obyĽejem ; 
hned prikročilo ae k púälednímu a tsdy druhému stupni, jím^ 
zjednal si kandidát úplnou pŕíslušaost k rádu a plné čleuství, 
totiž skladal sUby slavné'^f čili ŕeholni professi. 

Kdo cbiél poďnikuouti noviciát. požádal za pMjetf opáta nebo 
pŕevora, jťnž uvážiti niél, hodí-li se kandidát rádu, z poctivébo-li 
rodu. jakého života, kterých lisnyslu, neoíli príliš mlád. Pozdéjší 
gtatut minoritu chtlval, aby byl novic zkoošen natalibua, aetate, 
vitá. nioľibua, impulsuä, spiritus íl psacá zkou^ka aby poslaná 
byla generálovi. ^) O prijotí oibzí novotné pri nékteryĽb ženských 
■Hdech rozhodnouti inéi inistr rádu nebo prevor provincie, pováživ 
možnost domu, poťet seater, nnd nčjž vjc oaab nemélo byli pH- 
jnto, leč by „byla osoba, kteréz by ae haz téžké škody nebo po- 
horšení odeptíti nemohlo". 'j 

V uékterych ŕádech. dokud vyšetrovaní a prvaí ukouška trvula, 
kandidát žil v domé klášterskén], ale mimo konvent. Benediktíni 
chtívali, aby kandidát po pét dní žádal, pak nékolik dní mél býti 
v hoätinském pokoji, putom v jiném jiokoji, mi^tr bo môl po- 
zorovali. =*) 

Když minulo vyšeti-ovÁní zilárnč, uvádéli novice mezi sebe 
v kapitulu. Regule Českých doiuinibánek r. lôOO tou príčinou 
ustanovovala^): .Zadná znamenité mladá nebuď pŕijaU r.a sestru, 
nebud prijatá jediné s pUuyni vytazováníni súkromué o inravecb 
a íivotu a mocích telesných a opatrnosti úoayalu, a byla-li by 
v manželstvu a skrze církťv od muže neoddélena, také sytá/ána 
butT pilné, byta-li by tehotná", jest H sluícbnicľ, tedy nesvobodna, 
je-U povinná komu vydatí počty, či dlužna-li komu peuíze, má-li 



') Bnltop. v univ. kníh ]I B 12. 

'. ,Sl»viié" ^ „religlfí9ii pľufft«!ti<j solonnix" bôfe ne iii Bmyalem prív- 
níok^m, lotižfliiby obyíojné. lilconiié, tárfiiô 

>j Rukap. univ. kníh. 11. C- 17. V Čti«. IcHt. dueli. ľ-S?, 1&SS v\z Ritiii 
Inveil Tiovitlo.i, 

*) Rukop, nniv. kníh, 16. F. 14 

*) ftehoie beni>ílikr. oil Piirv. Vyd. IJGO. 

*J Cldiiek M. Riťkap. v iinlv. Icntb. 1 IT. V. 14- 



746 



Knifaa tŕetJ: V. Dácbvil; > org&nience Hdi. 



tajnou nemoc, Téch všecb vecí méla se dotazovati pŕevorj-še a 
dvé .rozumné'' sestry z kapitoly k. tomu volené. KdyŽ vytizanou 
aestry aliledaly doatatečtiou, dovedená ua kapitolu a tu se položiti 
méla na zemi uprostred. Otázána jsuuc, co hledá. odpovédéti méla: 
.Milosrdenství božího & vaáelio!* '} A tak do trikrát. Po té kánáno 
jl vstáti a obaírue jí pak vyloženo o prísnosti rádu. Kdyi odpo- 
védOla, ic predložené veci chce KBchovärati, vyvstala staiší aestra 
ŕe slovy: .Hospodin, klerjž jest začal, ouÉ dokonal" A vsecek 
konvcDt doložil: „Amen." V aester benediktinskych v kapitole 
prositi méla kandidátka vrehnost pio líQlt, ui)y jí prijala za ne- 
hodnou dcéru, že se poslušné zachová; diile bylo )i prosíci váecta 
pauen pro Bfih, aby ji za sestru pŕijaly, na ui kskavy byly, za 
ni se k pánu Bôbu iiiodUly, ž« sfl k nim poxlušné chce cboväCi.") 
Po ceremoniích v kapitole bjlo novice nebo novotnou obléii. Sat 
duchovní byl požehnán a kropen vodou svécenou, Benedikcc šatu 
novicova dela se u kŕižovuíkô, u domiitikánú a j. prosbou k pánu 
Kristu. Pŕťvora domiiiikánek českých modlila ne po ccsku, v muž- 
akýcb rádech modleno totéž v latiué: nModlme sel Pane Jeau 
Kriste, jenž prikrytí naši smrtedlnosu obléci ráčil jäi, prosímeí 
uesmirné étédroly tvé. aby toto pokolení vodévóv, kterézto svétí 
otcove ustanovili jsú, požehnali ráčíl, aby, kterážby jebo užívala, 
tebe vodétí zaslúžila Krista Pána našebo'.^) Pri oblékáni tiamém 
níluvil predstavený, aby Pán oblékl novice jakožto nového človeka 
in justitia et sančtiiatc viitutis. Amen *) Iloucho svetské, z oéboz 
svlečen novic, mélo zflstávati v eatnici klášterské, „neb kdyby 
povolil dábelskéniu pokušcnf a chtÉl z kláštera ryjlti. tedy svle- 
deno bud s neho roucho klášterské a vyatrčen buJ ven". Tak čie 
se v rťguli benediktinské. 

Po oblečení dana novotuč do ruky svfce, a pHŕek^e jí klá- 
šterské jméDO, sestry vedly ji k kostela do domu, kdež jí osiŕí- 
haly vlasy. Po té bvl niivnit do chráma a dokunáu obŕail laodlit- 
bami a mšl.'^) V XVI. veku ueualezli jame, že by slavuodt ta 
kouiíla ae tím zpíSsobcni šumným a verejným jako v stoktfch «á- 
eledujlcich, kdy na pf-íklad pražská kaudidáLka (rádu nepraví se 
kieréhoj musila nejprv ajezďiti v pekných äatech jako nevesta 
vgecky ženské kláátery a zváti; pH obláčem' méla ua hlavé koruuu 
ľ drát& nebo dracouaä., nebo vinek zelený, vlády rozpuätéaé, dva 
mladí pánove ji vedli, šest pánĎ mladých s venci byli pri tom 
Iirúvodeoi, vše opcutleno a samé kvíti.^> Mo^ná, ie Lecco tobo 



*) V t&d6 bfDcdiklinck mfila h'ci. 2fi hlc<)A istlosriieastvi boSlho a „re- 
knl« SV. iiice Betieilitit.a'^. U. A. ^7. v univ. kiiih. mkop. 
*. Kukop. nnív. knih. II. A. ä7. 
*i Kukop. UDIV. kaih. 17. F. 14. 
') Antiiitm etaUil. v aicli. kHlvT, 
*i Hukop. iiiiiv. knih 15. Ľ. 6. 
*l Kukvp. univ. knib il. A. 13- 



noTidit 



747 



ili druhdy též, ale lioldadA nevime. O tom, ži! se za prijeti 
platilo, čterae také teprv v mlaiiáích prBineiiBcIi. Na príklad 
v jednom z XVIII. veku určuje se, aby novicka ilala pannám 
Da Bvflj náklad kollaci, provinciáloni „diekereci" a rádu za pŕijetí 
18 zlatých rýnských.') 

Prevraty husitskými u nás na dlouby čas ztratilo svou váhu 
a pravdu slovo Husovo: ,Kdo chce dobré bydlo mlti, KJib se do 
zákona jíli*.") Mníšske rády byly nenávidený a dloubo cbudy, 
tukžti pro lepší bydlo nelákaly šmabem. Teprv zase pOKdéji, když 
íády došlý vélšť ochrany h nékterých kusň bývalého jmenl svého, 
vcbáz»U do nich mimo lidi pľavého povolaní a upŕinmé änaby 
i takoví, kteŕí lepsího živobytí ueinelí a zaopatíiti se chteli. Zase 
vcházelj do ŕádä lidé, jak je kdys byl vylíčil Žtítný, ŕka, že jim 
k tomu ponukl otec neho máti, aby jiní bratŕí neochudli, aby 
nebyli mlatci, oráci. neb jinými nejakými ŕiím(!siuiky.*j Však to 
bledí z prosby cíaaŕského služebnika Gollelha,*) jenž r. 1599 iádé, 
aby aľdbiskup pomobl jeho sediuilelé dceŕi do kláštcra k sv. Jiŕí; 
prý má k tomu cbut a cbce by ti jepti^kuu; pri tom podotkl, že 
má ješté sedm jinycE) délf. V tom. byla atsi pri sedniiletém dltéti 
ona chuí byti jeptiškou. 

Píi malé hojnosli knéžstva vftbec a klášterního zvlášt ani 
nevime, aby si byli opatové v XVI. veku n prijímaní novicfi né- 
kterak úzkostlivé vyhĺrali. Opát pla^sky Favel ptá se at-cibiskupA 
r. 1517, uiá-li pŕijmoiiti mezi bratry Bsitoloméjie Slávu, „kaaiora 
baBiátu víjborQého", ale ženatého; ae ženou váak pry nechce byti, 
poiiévaiii ho již trikrát trávila; opát by ho časem poslal k své- 
cení; bratŕi má nedostatek, proto by tobo bnsistu räd.^j 

Opát sedlecký Sartorina prijal za no'ice roku IGll mladíka 
truhače, jenž byi alužebnikem pozaunára Hanka na veži mestské, 
a držel ho u sebe pŕes lo. že pozaunár zlostnô rozhlasoval, jakoby 
ma tovarjše ulondili do kláátera, kriče. ktiyhy Žižkou hyi, žľ by 
rnoíchy ua kopy biŕmovati a pobití chtél ; pti tom nadával, když 
ho zlost posedia tak. že dva tovaryši. aby banení jeho pŕehlučili, 
jedenkráte dali se do tľouhení.") A což to divní uovicové jsuii 
kuntor a pozauuárský tovaryš! 

ľokud vime, rád dominikáuský v XVI. fetoietí doplňoval se 
iiejraciéji Vlaehy a Poláky; dle tívédeetví atcibiakupskélio nobylu 
r. Ibl2 českých dominikána po vsem královatvi nad tri,') pi-íchá- 



i 



') Rukcip. iiniv. koib. II. A. 19. 
») Hus-Krbau o svaiukup. Hl. 428. 
*; ŠtíliiJ'. Kn. Sťsíitry 139. 
*) Areliľ zetiis. Úpisy z urdti. RŕCi^fiU 1699. 
*j Tamže. Recepta IĎfift. 
*) Zeiiisk. un'h. UpUy x Hory. 

') ttonivf. Km*. I.íAiin. SO v ílodiilk. ArcíbUkuo chtíl, aby pra lepil 
Dlavenl spií tiuplĎovxlJ se Sloviky n«bo Cbamry. 67. 



748 



EdíIw IFelI: V. DOchudy k urf,iiiia«ce Hi6- 



zeli a us&zoTali se do českých kláiíterfi váelijacf lebcí a dobro - 
(IružQÍ lUlé, kteŕí, kdo vf. byli li vždy ŕelioloici; proto talté byl 
ŕá<l (lumÍDÍkáaä u tiás uejzkuženejší.') 

Proti nynéJBÍm zpäsobäm vstupovali v starých dobách ?,a no- 
vice lidiÉky uéktljf až príliš uiladi, Patnrtciiletý syn císaŕskébo 
vratného, jenž chce r. 169'.) rstoupiti do kláätera. knžovaického, 
u«byt z nejmladäích.') 

V klášteŕich dobre zHzených novicflm ptedloiEcu mistr, aby 
je vycliovával k cťlQm klášcerskym. Co do hlavDlth vysä byvalA 
kláálvnií výchovu uovicQ ätauovami káiíána všuile :itťjii6, jcii 
v pracích, jiiniž je znméstknávaU a v dobé, jak dioubo aoviciát mél 
trvali, byviily všeliJakčrOKdily. Yŕelioli dorainikáuck bylo Htanovami 
zr. 1500 naŕízt'uo, aby „uiistryĽe uovotaýcli" vyučovala svéŕeuky své 
o rádu, v kosíele aby je vzhuzovala a víibec všucle, kdežby sc 
int'ly „zameškflulivé"; napravili je niohia sloveín neho znamBOÍni; 
mela je vyučovali, aby „bez vlastního živn bytí vlastní vňli opu- 
sliiy a k vQli vjéšíclí poslušenstvf ve vsech vécech dobrovoJné 
zaciiovávaly" : učili je. aby ae samoty nebo konior zdržely, aby 
,oč( vysokých ncmivaly", ktcrak a eo by se moiJlily, aby v mi 
fitech a v čnslch zapovôiirmých uoniluvily, aby iádnčho nftsoutiily. 
.niibo častokráie lidsky súd oklaraáii byvá".''i Takŕ byla oovoliiým 
zŕcjrač vyiŔtíiia pravirtia. kiĽiňlí su chovali u stolu, krerafe jedna 
k druhé. Mély „obéiaa rukasia piLi" a piihoräiia-li která diubou 
Dčkterým akutkem, niéLa k nohám jcjíoi paduouc ji odprositi. 

V statutech kláštcrskych strao novotnjch nejdäležitéjší misto 
dotyká se potlačení vlastní vale: ttíiito požadavek jest ä vélhí 
neho meaäf obméDou pri vgec^ rehollch. JÍ2 regulo sv. Basilia 
u toii) ukladá. , Nesluší niíti vale o své moci*, tak chce reuule 
av. Benedikta.*) I v rytfŕikóra radé nialtském káže se starými 
pravidly, kdo vstupují, aby lak uČiuili ,propria abneiiata volun- 
tale".^; Ovšeni čiáack o potlačení vlastni vtŕio spraven ponékud 
jiným cláakem statut, jioiž av. dovoluje iieposkcbnouti, kdyby 
predstavený poroučcl coä proti reguti.") 

V noviciáté éaatéji bývala tiiladíkiim etatuta rádová OKtiaino- 
vána a vykládáoa. U benediktína méli zvyk, ie „novákovi" po 
2 luŕsicích čtli Htatiita ponejprv; teprv potom dostal so do byiu 
DOVJcúra určeného; po ^edti inésicícb čtena mu ret,'iile zase, po 
étyŕech méiících zase u naposlod.^) 



'» Borový. Bnis. 1(J3 

'» Arch. leat. opisy a iiroib, 1598. Rccepta. 
') Hiikup. un. kn. 17. P. U. 
't U liciietliktínA u tom v]^f»raviijfl r. IFiOO Hotfbach; Ohronica. lí 
nVolnnutom propriam odiio " Uc^iiln et Bcuedíct vyd. Suliiuidt. 
^) ätBitit. fádu malú z r. IStJti. A. 
*> Tnriiio y7. 
') ľi(ríi. ficIioL boncd. 



NoTÍciát. 



74& 



nie Déktei'ýťb statut niél ddvíc tťávíti čks stiiďiemt a pcací 
raČDí. BentidilcUDi v lépe zHnieiiýcb Bv;ŕcti konventecb i^ahrauič- 
nj'ch (Íle zpráv z r. l'>00 učíU noííee opísovati kiiiby krasoi>Í8né, 
?edli je k ŕemeslaým i umeleckým dílám: pH kláätcrich mtvali 
iruhlárau a jiné délnice femeslDÍcké, Vychovali se u nich rezáci, 
kovolitci, sklenári, maiíŕi. Pri tom ovsem hlavní čianost novicovB 
bjla k tomu. aby se naučil žaltári aa paaifeÉ*) a aby pokračoval 
v tom vzdelaní, jehož dosavad na školách nabyl. 

Pľobacť trvala u uékterého človeka v téiiiž ŕádé rok, u jinéhn 
tH létí!.") KnŽ9vníkíl.m méla probaĽe trvati dle statut atarycli 
šest mésívä neba i vie, jak »e praelátu videlo "I CimerciútÚm prý 
již r. \41B generálni kapitola pro aedostatek knéžl dovolila, aby 
novic Dedobuda ani roku, mohl se státí hotovým mnichem, jen 
když umél v ?altári Či'sti. A éíai raeuší požadavky, lidé tím vie 
si ulevují; tato slabost lidsbá pŕivedla kapitolu r. 1460 k tomu 
náŕku, že množí rnuichové ani čisti neuméji.*) 

Velmi mdlé bývalo u náa vycboviní téch novícô, kteŕt žili 
v klášteŕfl s 0}>atem sami. By1-li opát stár nebo poaékud ]>ubo- 
dlny, zajiaté jen poski-ovnu se venoval výchove mladého bratra, 
a byl-li naposled života poiiékud volnéjäího, co mohl mladý fráter 
z nčho kloudnčho pocbytitiV U ľolákovi Sobekuräkém, jenž byl 
probošteu) v Rejliradé, udáva lelace kommUsaŕú arcibiskupských 
a cfsaŕäkých r. 11302. íe byl za svého mlada tri leta t probaci, 
ua konci probace ani sUbä slavuých nedélal. slíhil prý jtn po- 
sluôuost opátovi, aníz vi se pamatovati, byl-li pred svym slihera 
u zpovédi a prijímaní.*) Jak p»divné to bylo vychovaní! A v Brou- 
raové nenalezlíi kommisso toho roku mistra uovlcĎ vňbec zadného. 
Proviuciái domiiiikánaky, Fridrich Bitrzikovaki, dle zprávy r. 15(55 
arcibiskupovi podané, byl také jeden z téch predstavených, Uterý 
ber. velikých a dloubýcb okolkä zll hotové iiiuichy pHjfmnl leda- 
koho ponhým ruky podáDfm, čímž alihovala so poslusnosc, obe- 
dientia. O druhjcb slibech ani reči pri tom acbjlo.*) 

V klááteŕích lépe zŕízených ovaera po noviciáté rozhodující 
akt slávnych aiibíi konán býval jináče. Novic pobožné se pripraviv 
zpovédi a prijímaním a spoŕádav své záväzky k svetu (vybavením 
se z dluha, aložením ävéliu jméiii predstavenému) veSel do ka- 
pitoly, ulehl na zemi, zase pi'osil inilosrrtenství. Predstavený mu 
vyložil o obtižuostech v Milé, jejž chce poduikuouti, a když píi- 
svĎdčil, že tvrdosti rádu se neieká. skrouäsQČ vykonal slavné, 
závažné sliby posjušnoíiti, uätoty a chudoby; konal je klečo pred 



') Dutzbacb; Ohron. 283. 

') O benediW. bruumov. Atch. mlítodrS. R, 109—14. 

'] íitatiiLi ;intiqiu. ' 

■) Kr, Wlnlrtr. Dip CIsrfirdetis. III. 116. 

') Arch miíiodfl. B IS9— 14. 

'; Arch. xum. Opisy z xrcib. Akpisc; Ifiiifi. 



750 



Emlm. tíetí: V. DdcKody a Dr|*.inÍBac« Hdň. 



cpatem a jemu v ruce. Pri tom v nékterýcb ŕádecli byio profcs- 
soví podali tyiéi sliliy pfsemué.'} 0{iat modlil sa za neho. abjr 
BĎh mu dal eetrvati do konce, ft bľatŕi doložili Araeii. V pHsaze 
íiovolával se sprofessus" Botia, MiitJív boží a onoho svalélio, ienž 
byl patronem í-áriu ; sUboval, že nikdy v svet ae nevráti; siiboval 
])Oslu8no8t i visitátorovi klášternimu i pápeži. Po té obiirzel po- 
Ifbeni od predätävenébo i od oätatních. Tak oobo podobné tlelo se 
u kHžovnikíl, u cistercienskj'ch a jiných.') Profess maltiinsky 
pŕísabal, na evanjelium obé ruce klada. Pŕísalial Bohu, P. Miirii, 
»v. Jiiuu Kŕtiteli, íť poslusDoat aacliová, že bude áiti bez zvlášt- 
ního jméaí a v éistoté- Pŕevor nebw jiny praplát na to dí: Po- 
znávame, že jsi služebuik páiiä, chudých, slabých i oddán ochrane 
víry katolícke. K Čeniuá pi'ofess odvece: Ita me esse coguoacol 
polibí mšál, vi^znie plást a bflý kríž, jt;jž poiibf. Pri podaní kríže 
vy»lechite j^štií reč iiapumi'uavúu, aby kríže bájil, a [iiadlicbamt 
zakonči ee likon lUIežily, rozhoriujieí na cely život.^) Kŕižovník po 
prfsaze obdržel kríž, Bignuni hospitóUs 8 livézdou červenou; pro- 
leasovi iŕádu žebravycb iiiuíchú podána po priciaie kapuce, cucula, 
kteráž od samého počátku mnišstvi kŕestanského byla znakem 
muicbovjm; po ceremónii professni vytJtHhána slibajícímu pleä 
obšírna, což hyl druhy znak mnicli6v. 

V stanovách dominikňntk káže se, aby novotné pred pro- 
fesaí ŕiili „pŕljctlm" z dluhft se vypravily a všecko. co mají, pred 
nohy pŕevoryše položily. Proťessí mély rlkati: ,Já R. činím vy- 
/.uání a slibiiji poslašenství Boha, blahoslavené Paniiŕ Maiii a 
SV. Domiuiku a tobé pŕevoryšl a mtsu-u rádu kazalelQv podlé 
reholy sv. Augustína a ustavení seätr, jkbžto péče pŕedŕcčenémn 
rádu jest poručená, že budú poalusna tobé a jiným pŕevoryšera 
mym až do srarii."') Novotná u benediktiuck ulebnuvši v kapitole 
žádati méla „railosrdenstvi božíbo a sv vejle" (veluni, jeptisské 
zavití, élojiŕ), prý .prvé vrchnost k uí láskavé se naklonila a ji 
oblekla, aby se tedy jcšté naklonila a ji vejlovala a ji v tom po- 
tTrdilft a sestry aby jí toho dopŕály. uby mohla vejlovéoa byti."") 

PH älavné professí žebnán šat jepti^člu jako mntchfiv, odtud 
také slulo skladaní slibfi slávnych ,oblékáním", nebo u jcptišky, 
vzal-H se za prední zuamení téch šatÚ „vejl", obrad slul .vélovánf. 

Kdo složil sliby, slul v ŕádč profesBem- Jednou jsme italezli 
v pramenech též jniéno „professor'.") Statata chiívala, aby k pro- 



'1 Na pf. s boDcdiktinA jii ille nejstarSlch etatut. ZvliiSCJoiJtiiaWT stiby 
naofauU v prnmencob urcbívnícJi p^kinfi ptutií i zdobonA. Jttdon z r. 1'iOl, 
v néoil tealtň Kordulu elibiijo iMialuBUVDt Jlobu, p. Mnrii, ev. Dvmiuikovi, 
prorinciálovi n vícvDÍiši KateKoÔ Ltpenaké, s inicí&lkuu, v ull hlaTs jepHíky. 
víz v univ. knth. v rtikop 11. A. 13. 

') SUtulu utitiqua v nich. kHžoTD. Fr. WíDtor. Die OJitotfl. 190. 

*) btalula ídilii » r. Jóätí. 5 

') Uukup. univ. kn. 17. F. 14. či. 16. 

') Bukop. uuiv. ki). 11. A. 27. 

*) Arcb. arcib. Opis v EemBk. r. 1576. 



IBl 



fe-ssf Dtíbyla pŕipuštéun novotnii, kleri nedokonala 13. rok; u Malt- 
ských i>)'l ]«. rok naŕízen. Snem Tridentsky ustanovil mužam 
ukončený Iti. rok, ŽHnim se svoleníiii biskupovým i jen dvanáctý. 
Moderní zákonodárství sTČtské pridalo létôm väude. U iiáa tect 
platí u jeptišek 24. rok, u ŕeholnfkú též tak, nebu s podmíokamt 
rok 21.») 

Pri oblókánf v Ženských hláštereeh míl býti pfitomen opát 
príbuzného rádu. Jest pŕid nikauaa císaŕské jiaanf z roku lôOl, 
Z néhož vysvitá, že opát sodleuký. byv vyzván od al)atyäe zb Sta- 
rého Krna, Katenny Haugvicové z Biskupic, aby pŕijel k obiékání 
dvou panen, nechtel se k lamu initi. Ferdinaud mu „s neinalyui 
podiveuím" poroučí, aby „do téhož klástera sjel a ty panny podlé 
liŕfldu Bvého poradné oblekl a viceji v tom bledni cti a chvály 
boží nežli laljomstsí svého, a ona abatyse podlé starobylého po- 
fádku tobé na stravu dáti má*.") 

Vélování jeptiáky asi vždy bývalo v kláňtRÍ-e slávností, k ufž 
zvaní hosté a zvlá^té príbuzní. Bohunka za Štomberka, abatysíe 
klástera klarisek v Krumlové, zve r. 1552 Änuu z Hradce k obié- 
kání slečny z Haugvic; prosí ji, aby ae ráčila k té boží avatbé 
pouprázdniti.^) 

Nezaváž o val* li uoviciiít, aby muSiel „uovotný" .setrvati v ŕádé, 
jiQáč bylo po pľofesuí. Nebyl U slib slavný vynucen. vázal na 
vždy. Píšet Mat«j. probost klástera Borovanského, r. 1563: „kdo 
slibil proíegaí oputu, že již žádnoii méroa aeni jí prázden rovné 
CO manžel manželky až do Biarti" ; .povineu jest zacbovati po- 
slusnost, z kláštora se nehejbati do vfile opatovy".*) 

Po pľof«ssi s pred vysvéceníra uakuéze. nekdy i teprv po vy- 
Bvéceni jeduotlisí rádové, tŕebaí po ŕidku, vysílávali své tleny na 
studie. V XV. stôl, cistercienští brávali s« nii univcrsí Krakovskou 
nebo na své studium geuerale v Kolíne liynském zŕízené (r. 1454:}; 
též do Lipska chodivali.'^) Práv ani medicíny nesmeli studovati 
Btôjné jako jint ŕeholaí. Také mladiství členové jinych rádií vy- 
skytuji se mezi žáky universit všech kromé Pražské, pro husitství 
opomíjeaé. Kŕižovaický rád v druhé púli XVI. veku toho onoho 
clena vyslal i do It&lie pro sludium. Na príklad svrchu uvedený 
Kigrin z rozkazu arcibiskupa, jakožto velmistra svčho, študoval 
i. 15.S9 v Boaooii.*) 

Z$. zvláštni zmfnku stojí pokus opáta trebon^kého, knéze 
Bohuslava z Pobéžovic, kterak mínil své klištemiky vzdélati. Piée 
roku 1Ô05 Petrovi z RnžmberkB, jenž bo bez volení konvcntního 



') HlWner; Cfrkev. prAvo. II. 876. 

•t Arcli. mlalndrl. Miamiv. fi fi2. 431. 

*) Ärch. hnulccký. Vypi* dra Zíbrlii. 

*> Arch. nitmeln. lisfiuy buruvMnsk. 

S Fr. Wlnter; Cisterclens. III. ňH. fi2. 7fi. 

*) Aicb. zem. opis x atcib. Keccpi I^S9 



753 



Kniha tfeti; V. Däohody a orgaetsftse hldú. 



zft opftta dosadil, že učenýĽh lidí v konvente nemá, a proto prj' 
byl úmj'shi, dva bratry d9 Vídné Da učení posiati, neboť , slepý 
slepého vede až do jámj". Ale tetf že má lepéi úmysl, chce totiž 
povolati niisira učeného nebo doktora, treba nékterébo z vídeú- 
ského konventu domínikiin«kého, .kteryž učené znamenité doktoľy 
má", a ten aby, pNatčhufe ac do Tŕeboiié, iiŕil u iiaiiäl ne dva 
z braiK, ale všecky. Prosí pána za radu a pomoc. ^J Tuéime, že 
i&stalo pri dobrpra úmyslu. Pravé sto let potom za pomérô valné 
zuiťnéuycb ustanovuje ayuod kaéi^sky, aby opatové méli v domé 
UĽÍtelť čilí hidimngistrum, jenž by učil novic* a juniory gram- 
matice a podlé nehi> aby byl v domé jeden tbeoUig, jena by učil 
veci knežské.^) Tedy v jiiié ponékud forme myšlénka opáta iŕe- 
bofiského. 

Mimo pľofeasy k vyésíni svéceniin mtvala vétäina fádt ješté 
ten druh členstva, ktei-ý v hlášteŕe sloužil u펚imi službami, ob- 
starával krcjčovíQU, noäil vody, myl zemi, prAl prádlo, sloužil 
u stolu, pracoval v mlyne, v pivovate kláŠteruim nebo v pekärné, 
talidal u vrat. zvonil a jiné toho zpQsobu úlohy vykonával.'') Ti 
čleuové sluli bľatŕf laikové, coiiverai, kceréž jméno na Česko zhce- 
teno v kouvrse. 

líonvráe bjly též u jeptišek. Praví donunikánek sttttuta, že 
,|)ŕisluäetl bude pŕijíti nékteľé v ge^ďy kouvrše počCum sth'dinym, 
jakž jicb pomoci jiné sestry potŕebovati budú".'') 

Opatové koiivrÄe Rhánívali po ŕemeelnících ; zvláštá krejŕíŕétí 
lovarysi bývali hledánl; tovaryä konvrš bmy naufiil se stŕíhati a 
8Íli kleriky a kápč mnišské; šival též pro čeled klášl^rskou. Koa- 
vr^ú nejvfc bylo poiŕebi tu, kde klášter dľäeti ebtél pŕÍHnejät 
klausuru: konvrši vítali obyčejné busty a pocestné a téšWali jícb, 
kdežto mniši trvali méli v íavŕeiii. 

V hojných kláäteŕicb mívali druhdy konvrsi svou kapitolu 
s jakou3 menší trestní právomocí; jídávali zvlášť a jen o svátcich 
aedalí ä konveutem u obi^da.'*) I modlitbám a Jínym duchovnim 
povionostem byli vázáni rovné jako mniši, ovéem Jen pokud jich 
skrovolckč vzdélánf postačovalo. DíC stanory dominikánek z roku 
1500: ,Novot«é a jiné sestry, kteréž hotové jsú t žaltAŕi. učte 
se pilné kromé konvršav, jimžto doati jest, aby umély veci, kteréž 
mají za hodiny nkali." 

Byli konvraové, kterým laKbilo ae v kláštcíe, ale poznavše, 
kCerak nízke postavení majC pro svon ncvédomost;, sloilli habit 
konvräský a dali se do latlnttké školy, aby naučfce ím> aspoťt po- 
nékud latiué, mohli se vrátití do kláštera jakožto novicové. 'Ami' 



') Arcb. Cta. XIV. 282. V Teplé upHt Rúre sJMdlt studhiin l&Sfi. Blahu- 
vfiit. ISST. 

') Synodna nrcbidiocc. I60ô 

') Dle lijieni z r. U96 » Chron. Bnribachoví. 1Í5. 

•j Bukop. nnlv. kniii. 17. F. 14. 

') Bnubacli : ChronJc. Ul. Winier; CivCorcions. Ul. 1S8. a nílsl. 



Majetkovo pr&70 Febolnikd. 



IBS 



DÍti jest na koiiec o koTivräfcb, že k sliižebnýin bratí'ím v rytlŕ- 
skéra ráílé MaltťifSkém poČítáni bývali také zbrojnoši. 

Složenfm professf tiroméuil se pľáTní pomer iimjetkový ŕehol- 
nfkúv. Mél li celý iái! plué právo majetkové, lilen ŕáiíu na zAklade 
slibu chudoby byl v tom obmezeíi; jeho majatck všecck mél pn- 
pailnnuti ŕárlu r puslerinlho |ioh'zenf o ném neniél Čiuiti; zp&so- 
biloäti k majetku úvéuni acztratil ŕeholaík svjtn slibem chudoby, 
ale čeho nabyl, nebylo jeho, než hídii nebo kl-iSteru sliiňelo. Ry- 
tiŕstí čleoové rytíŕakých ŕádú mívali výsady na držeoí i kéafto- 
václ svébo statku; ktiéží všiik ne. V statutecb maltánských starých 
df se, že ueaf doroleno bratrím, aby kšafty délali, co drží bratŕí, 
náleží íáda; r. 1588 usnesli se maltánstí o nový statut, dle néhož 
smi bratr s dovoleofm mistrovym dáti nebo prodnli 3tfttck otcovsky.') 

Proti klášterskyin záiíadáta o chudobe a nekáaftování často 
slavéla se prakse: bylotč u nás i v této príčine v^ucko néjak 
nestálo, neurčito. Nékterý pííklad. Po smrti knéze Jiŕíka Halera, 
doktora v práVĽch a probosta zderazskéko, r. 1507 hliisii ac k jelio 
majetku bratr spolu s pomocniky káaftu, v Cíibé stvrzeíiébo, dále 
hlásil se i pŕevoľ klášcera kŕižovuíkň božiho hrobu, praeiát Kri- 
štofoľ údtudx a kocifične i imjvyšší mistr sv.-Janský Jan z ävain- 
berka, tvrdící, že nebožtík byl jeho tirednlkeín a uemohl itoz 
svébo Tj'ššího praeláta nie kšaftovali. A pražský aoud staronié&t-, 
sky ľ07.boiil: .Ponévadž, privo ukazujt;, že kiiez o svéui statku^ 
kteryž by nebo po rodičích apŕátehch nťbo sebú jinde byl doby], 
môže kšaftovati, dáva se právo poruĽiiikära kšaftu."') 

Deleí a zajímavéjší je spor o kšaft knáovnického mistra 
Václava z Hradešina, r. 1552 psaný. V néni určil, aby pribuzoíj 
hoed viali klenoty, ty prý mu pŕišly od krevních pŕátel; Vilém" 
z Hradešina, tnístokomorník krátovství Českého, aby koupil z toho 
k špitálu križovnickému ves; Alžbete z Hradešina poručil 250 
kop é., Tomášovi, avému komorníka, pro verné služby 100 kop. 
sladovníku Jiŕfkovi UK) kop, lékaŕi svému, Oldt-icbovi Lebnarovi 
z Kouhy, 25 kop, a jinym lidcm ješte lecktcrý groš; též néco 
kláälerňm nékterým a zámecké kapitule.^) Po smrti velmiatrové 
léhož ľ. Iftú'd zachoviit se Víléiii z Hrad(;äíoa dle káaítu a vzal si 
.nemalou summu na grošíck lolskych. uher!^ký(!b, klenotícb a 
svrcbcjcb sa drahné tiäíc kop". Ale tenkrate pobnán jest pred 
komorni íiand, protoie nemél „toho od ducbovenstvf a zákona 
jdtožto komory krále J. Msti bráti, k kterymžto peaézfim a kle- 
notom J M. král pľávo jako2to k statku do komory uáležejícllio 
jmfti ráči'.') 



') SUtuta uttlt. 11. 181. 
^ Arch. priiŕ., f.. 1129. A. 15. 
*í Zem. xrcfa. Ópia B Hrade. Jindf. l&óí. 
*} Prv««Ke v rcgiatr. aicikoííeo. fvl. 19. 
Win1«r: Zívot ditavnl t CoUiach. 



48 



7M 



Kniha tfotl: V. Dricbody n orgaulanoe f^dfi. 



I 



Tak mlavil prokurátor králflv Jiŕík Labouiiíký z Labouné. 
Vilím se hájil, že vzal kžaftem strýce svého, koéze VÁcUva, a 
kiiéz, jsa osoba rytírská, dobre molii odkáifati; i ou jsa stríc 
nedlloý dobre mohl bi-áti; ostatné prý iinbožtík pŕistoupiv k špi- 
tálu a k dvoru pustému, za svého ttpľAvoviĹDf räecko nemálo 
zlepšil. Proti tomu prokurátor odpovťdal, že zŕízenf zemské 
Btran odkazovaní uic se na osoby duchovní nevztabuje. ani ž 
zadným Dálezeui jini odkazovaní propiišteoD ueoí; Uké se titilibil 
prokunitorovi zptaob, kterýmž pan Vilém dal hiáii: když prý 
prišli kommissari od arcikní/ete Ferdinanda, jakožto správCB 
ki-álovatví. hued po smrti vetmiatrové do dimiii, aby epačetili, 
dokladal pľý se jim Vilém Bohém, že nenechal nebožtík aoi 
ká&ftu sni penéz. A nad to zŕízení zemské jeat, že žádny klá- 
Éter a osoby duchovní nie od konventu bez povolení krále od- 
ciziti nemohou; mistr, at byl rytíŕaká osoba, pHjav stav duchovní, 
z toho stavu svobodného vyatoupil a zákonu (f-eholi'i pHíaha 
učinil; také v milosti králc Vladislava, o adúmi-tech stavúm daaé, 
jest doloženo, že osoby oil zAkouu prijatí nápadu nemají, a tak 
aai po QÍcb zase na žádoého nápad jfti nemaže- 

Pan Vilím proti tomu obhajoval sa, že zfízeoí zemské vzta- 
haje se jen na odzizení dvora od kláštera; aby to dQkár.al. pn- 
vtídl príklad; prý prudek nebožtíka strýce (byl t,o Matej z Tt-ebska) 
odcizil od kíáátera ves Dolany bes povolettí krále, a drzitel potom 
musel darmo vrátlti; aby ukázal, že osoby duchovní raají prAvo 
kšaflu, pŕirovuav je k maiiiim. pan Vilím uvedl: ,A jako osoby 
duchovní tnk i manové, kterýcbž drahué z stavu panského a ry- 
tirského jest, toliké;! i mesta za komoru krále poéteni jsou a ne- 
Bvobodu mají strán statkíi prodáváuí a KápiitQ déláuí bez povolení, 
ale 8tľan odkazovaní svrchkA jsou äobé svobodoí". PK tom ukázav 
pn'kladem na mÍKtni pŕevorstvf Strakonickčbo Jjina z Ko;íTubeľka 
n jiné, po DÍchž pŕáteté brali, končil: .A, v žádaém zákonu osoba 
duchovní z nápadu vymínéna neoí, kronié v klááteŕe panna, kteráž 
bjrU velovftoá.' K tomu prokurátor dal v odvct, zc ty duchovní 
osoby odkazovaly statky své a ne klááteräké: ostatné piý doká- 
záno, že nebožtík od kláštora uprodal statku za 50D0 kop, ty nt 
Vilím vydá. 

Sond dvakrát odloí-il spor až do píncbodu králova do Cech. 
Konečné r. lfií^8 vyŕčeii ortel, že pan Vilém pri klenotech a pen6- 
zích r.ftstaven bytí má. ponévadž jo to rodinné jméní, ,v9ak pc) 
dneénf den aby žádný hg toho nedopouňlél pod treslem;" mft-li 
bdo k oéčemu právo, aC to bledá pri králi nebo poŕadem soudným. 

Po majetku opatU čím dúl tím peclivéji shánéla se komora 
králova. at tu byl kšaft nebo nebyl, a sbírala, co nepodarilo se 
ustraniti príbuzným nebo iiékdy kuchaŕce. Když na príklad r. 1535 
umíel opát straborBký, Jakub Starý, oznámeno nrcibiskapori, že 



fiád JbsuíííSt. ^^^^^^ 185 

kuchárka 8 nejakým krejčím nikoho k nemu nepustili: zftslalo prý 
po nčm 300 kop a klenoty, kteréž ovšem zmiíely.'f 

Nékdy i opát príbuzného kláátera niKíen komorou k tomu, 
aby po nebožci stl/'lnl o penézích a skvoátech véľný soupis n po- 
slal ho králi.') Aby obvíejný Cleu íádu tinil poslední pof/zení 
t» Hdko BĽ najíie, leč ještč ncjs|ifš pH rytíŕäkých ŕádech, jiclií 
ílcnové poshitiovjili ua furách; (u si veJli oväeín jiiko svétšrí 
kuéži. Takž na príklad kf-iíovnfk Grross, déksiu kraje Pľaclien 
skĎho. a farár bliitĽiiíkj číiií roka 15!>8 kä.ift, dávaje v uéin 
Bvé uadôji v^raz, že vrcŕiuost dovolí „podlé starobylého poráíku. 
aby kaéz katolícky niohl kšaftovati". \\šak cítil se pŕece aspoň 
totik býti íleneni svého rádu, že nnt odkázal nékteré vzácué knihy 
Bv6, ovžem a úlohou, aby zaň zpivali Káduání msi; liťomadu jiuýcií 
knih českjch. latinskycli, i)t;iiieckych, vlaskych. které ho stály pŕeí 
70 tolarä, odkisal bvatiovi, néco uechal fare.*) 

Organiaace rádu jesuitského stojí za zvláštuí slovo. Jesuité, 
jokož rečeno, uáleželi k ŕeholnym klcrikftm; to jíst U ŕádôm. 
v nichí jen ducbo^ní se všemi sliby iiiajl plná práv.i členatvf. 
Zorgfliiiaoväni byli od prvopočátUu podivuhodné. Bylo to ústroji 
liouťjtuenáfch částedek promyšlenéa účelné aloÉené v nof>dutate1noit 
í^trašUvou moc. Hnána byla moc la ídujemi a city, modei-ntmu 
ävétu skoro ji^ oizími a ve ävéin aloučeiif skuru ntipochopítelujm' : 
iiboxiiostí Q-i, k niyiíLidsmu ro/páleiiou a analiou proti jinovéľcäiti 
BŽ váSnivou; a pŕece zas myaticisraus. askese byla vždy velmi 
dobre spojovaná s velmi praktickým avčtským rozumcm a vypn- 
Čítavosti. Všecko lUtrojf ovládala jedna v&le, všecka soalia nesl^ 
se ad majorom Dei Rloriam ak proípĎchu cirkvG katolícke, jejlí 
zosobnený pŕeilstaviti'i bjl jim ŕiaiský jiapež. Jemu rád se zavá/al 
lined pH sveta vzniku k posluäaoäti, zvlášt u Vťoich oli)iájt.>nf a 
šírení víry (íidc: propaRatio). Ctenie-li v blstorickéin kalendári 
jesultské kollťje pražské, že byl Gretsťrius, jeden v, aejpŕerinei- 
elch Jesuiti zdejí-ích (f 1625), „"kladivo kaciŕú",') Ize bez chyby 
loto významné jinéno vztáhnonti na všecck rád, Zvlášté u nás byl 
rád kladivom, jehož i-ány pŕivedly bélohorsUé smntnó prevraty. 

Za-kUdatel Ignác z Loyoly pŕejal do siatut a zrízeof svého 
Mdu vôecky cesty a cfle jinych souvékýcU ŕádQ, pokud byly po'iiť 
jeho mínéuí života schopný a chkvi prospíšny; neni tedyvevšcni 
originálny, ale v tora byl pflvoduí, kterak uniél vše zostrili n. 
ítloučiti k jedné auaze. u k jakému nadšení, k jaké snnélosti. 



') Areb. Mm. Opi*, t arHb. lASS. R«cept. 

*) Vft |)tikUd iipat klAUern ZábrdovNkdho Kaflpm' a pnxfkstnliiail Jm- 
kuba B éierngvic, opHtN atrah'jvB, Zrna. Hrch. opisv z Hrade Jindŕ. V Ii»t6 
avém krillí d{ o[iMt, ie „pudlu »iaiut ncmŕl tittbutcík nie Bvélio uiftí*. 

') Arrblv cem Oph i molb. Teabiui. l&dS. 

*) Exemplár v aiob. praž. 

48« 



75G 



Sciiliit livti: V. Dúctifldy a or^anisace fÁňt. 



jaV nezmérué o1)étivosll^ k jakému vzácnemu sebezapŕenf čl^ny 
ádu umel vychovávati. 

Jttsuité pro 8vuj účel nebyli hláôteraíky, ani mnichy, byli ŕéd 
klerikň tovaryšsiva Ježišova; jtroto Uké neinívali knéžskych 
kukťl nni vždy titejnéhn šatu, byli oavobozeni dižeti obyčejiie 
hodinky,') domy jejich nesluly kláštery, Dvbrž domy pľofťssaí a 
kolleje; bylaté také škola či kallej hlavoi sbľati proti kacíra tu ; 
také neukladal iáá svym čleDQm askesí ani kroceat tela tou mnié- 
6kou stredovekou mčrou, aby ílovék ve svých p^iro^ônýcll siUoh 
tím hyiiul; rád chtôl iiiíti zdravé, statečtié bojoviiCky ve äkole 
i na kazatelnici i v tťžkvcli, nebezpečných utisiiťh. Premnohým pri- 
vilegiím tťáil se rád oii ii«pfi&; všecka uesla se k tomii, aby nsiiad- 
nénj byly cesty Jesuitá k ciláiu jejícb. VIňdy svetské nemély se 
poatavovttti proti Jcsuitňm ani proii jich kollejím, ncméiy jim pfe- 
kááeti v ppávech niajelkiivycti : duchovní vrchnosti byly povinný 
nepŕekáíeti tovitryšetvu v kázauiĽh, v zpovčdi, pri udilťnf svätostí, 
konaní bohoslužby; od faráí-e luii od biskupa iiebylo potŕebí Ju- 
»utt&m bráti dovolení. V té svobode stiéni Tridentský jen málo 
jim ubral. Ale správy duchovní k sobé Jesuité nebrali, neboE jsouce 
faráH, byli by jurisdikci biäkupské pŕece podlébali.") Z církvE 
vyobcovali neniohl Jesnitu iiižidny cirkevní praelát, Jesuité a jich" 
BtAtky zc vgl jurisdikce arcibiskupäké byli vyjati a položení pŕimo 
pod ochranu pápežovu; Jcaulta niohl vulné čisti uejhorsí kacírske 
knihy, ovšem a úmyslem prolivnýra a bojovným, smel na ty2 
konec Í s kacíri obcovati /.ŕejmé uebo pod pHkrytíin. 

ílád byl též oavobozeu daní, ale že by i pápežských taká byli 
Jesuité pH svýcb podnieícb prázdni. nczdA se. Aspoň r. 1567 bylo 
arcibiakupovi naťfká.uo, že papcž chce od mtožení Treboňské kol* 
leje pŕilis veliký poplatek;'*) tu bylo patrné i-ádu pŕekážeuo, byí 
treba poplatkeni tím poviaen zakladáte! Itožuiberský. 

ííchoŕ XllI. dal f-ádu i podivné privilégium, že smf ve vsoch^ 
zemicb obchi>d obyčejny i bankoíií pľovoľ-ovall.*! Žádajíce za tutc 
svobodu, Jesuité kládli avé účoiy cirkevní za d&vod. hIú jest v6be< 
povédomo, že právi^ toto privilégium pj-iiieitlo f-i^du mrav&t ouhoni 
uejvétší a pi'ipravilo mu v XVUl. slul. nuslavny konec. Ignacius 
prvotné chtél, aby nejen každý člen, nybrž i rád jakožto celok 
byl chudý; r. 1650 pápež obmetil chudobTi na professy; však 
generál rádu a kolleje smély nabj-vati statkA, kolík »e pKhodllo. 
ätauovaaii rádu, ahy chudoba zjevaa byla, a rád neupadl v po- 
mluvu lakomstva, zakazovalo sc za služebnosti boží. za vyučovaní 



'} „Ut sostri proptor mullltiidineín ŕustorniu D«n tdiifrintnr ee in bori* 
euwDlote reclUiiilíK apcnmodiii'e dioenenlbnii, \u qiiiliua deji^nnl, sed aequi 
posani robricas breviarii románi.- Aroh. zem. Opis práv josuir, lBti8 

■) Ar«fa. zetn. Úpisy e arcib 1567. 

'f Taniäíf. 

*) ĽT. Huber. Jŕsultennrdŕn. R& SOS. Zaeujttvali tofaoa<tl.vodili a knpci. 



Privílppla Jesnitíl a vnioi sprava. 



767 



bľáci plat, ala pies to. jak povédoino, zbohatt ťád jesuitský váude 
mérou až ku poiiivu velikou: patrné vždy našli člctiové jeho pŕí- 
ležitoäti doBt, aby shromážiltli statky jinAČ, nežli zakazovala sta- 
tiita. Nejvíc & nejčastéji zígknU odkazy.') Ostatné ráii žebravého. 
chudého tovarysstva byl by v boji ?a katolicbou vú-u svedl rní 
tik málo, jako kdyai žebra\ť boiácl. Ľliudoba Jesuitfl musela zft- 
stati jen zdanlivou. 

DWežité privilégium školské niél Hd tak ľozhojaéno, že 
i tam, kde jiná univcraita byla, luohl akadémii založili svoa n 
sĽliolary promovovnti k akadiinii^kym líľadfiin; profesjorové jusuitstí 
bc?, vštích oraliiv « ozoauifi mohli iii-udiLÍStíti, a šWolám jusuitským 
i koítelúin dostŕivjilo gc_ii6Jvyššícli odjMistkň a milostí pápežských. 
Za pŕiklítil buď papeže Ŕeboŕe XIIÍ. prohlášeiií r. 157J, kdo pôjiie 
do jeäuiukčbo kosteU v paaté auebo kdo chodí do školy k Je- 
auitňm a pomodlí se pétkrát Otčenáš a Zdľávas za čost péti ran 
ŕi církvti Éimské. i ua vyhubenf kacíi'stva, tomu že búdou plné 
odpustky.'j 

Byl tcdy rád ve svém boji proti jinovértäm obťnén vlelikera- 
kýini svobodarai, proti vrchnostem svetským i duchovním, proti 
univeräilám a vflbec pvoti váeín v.šudy; vôŕil-li pri toiii éleu tova- 
ryäutva ve zvláštni poslaní od Boha: suadno do neho i do ce- 
lého rádu vniklo presvedčení, že silám jeho orní uic neniožnélio. 

Na čťle tovaryšstva byl generál v Ŕímé. Byl sic vázán íťholí 
čill štatúty, ale vláda jeho byla neobmezená, doživotní. Byl ab- 
solutiii pán, a jeho vládu dodávala organisacijesuitiiké ráz absolútni 
monarchie, ale nikoľi výlučné: vždyE voiba ŕzeuerálova visela na 
členstvu, ovétíiu jen pluoprávnéni, a monarchii jesuitskou prouikal 
ten moment dentokratiĽky, že raohl každý Jesuita z najvétší 8Íu- 
žebnosti vysvilmoiiti so k Dojvyšším v Hdé út-adôiii, z nicbž Ováem, 
pouévadž uehyly doživotné, za Čas zase sestoupiti mohl dolň. 

Pfedätavenl provincií byli proviaciálové, jíchž správa za tri 
roky trvala. Pri své právomoci provinciál nebyl zhola saraostateo; 
generál pridal každému provinciálovi avého admouitora, jca^ po- 
dával na w)šš{ mlsto o všem ieho podnikaní 7pi-ásy; téz mél pro- 
vinciál k ruce konsultátory čili rady, na néž oiel dbsti. Provinciál 
volal snemy provinciálne obyčejné za ti"! leta jednou: predsedal 
jim. Ncjvyš^i snom či generálnou koDgn>gaci volával v téze thälé 
generál uebo jeho zástupcove, bylo-li |)otŕebí i provinciálové. Suém 
soilal v Ŕímé a byla pri uOra uejvyšší autorita zákonoláruá. 



*) O'lkítxovATiy pttnlco i v&ľ.i pod titnlĽin Icoxtalu PfEkUd z kn. Dit- 
McW i. M. <lul. v doskách, zem. Dorota apat&kátkH odkazuje r. 1581 do 
jtfsi]i>. bdstelit u IV. Klemenla v Praze '<í tuoítliŕe wllté b puliŕvmi na u<lA- 
l:'im zľnnti; 5ii linp ko knucclii, fO llbor dnu na ivicny, iu kop na kalich. 
Podohn^p)) iidkaza v knihách naSioh ne málo. 

*) Aivh. i»m. OpU i arcib. 1AT3. 



7i!a 



Knihx tfetJ: V. Dúchody a organlixcc Tádfl. 



V dornsĽli professoích C* niclíž bydlili jen hotoví Jesuité se 
vSenii ätiby) pŕedätavení byli auperioľové, pŕi'mo od generála jineno- 
vaní, ale provinciálovi podŕlzeíií; v kollejícli jesuitskýĽli, v uichx 
byly i Školy a nékdy i semináre, panovali rektori, jež jmen^val 
generál na tK roky. Bez v&le proviuciáLovy nesmeli ví^k uíc d&- 
ležitéjšiho ponzovad aai ve správe domáci ani ve školské; Qerdli 
aiiy smóli pťuméÚLtvail látku uebo methodu učebaou, Na aich 
byla jen péče o poŕádelf, zvláätó na to méli dbiiti. aby každý 
koual, CO mu uloženo; o všciu museli dňvati provinciálovi zprávy ; 
alu mél i oa po stra.Dč luoQitoľd a kousultätory, kteŕi z&sc naopak 
jeho cliavání a ŕízení na ocích loívuli a o n&m zprávy naliorui 
podávali. 

Také vlsitátor nemeškal ob čas pŕicbáíeti a ohltidávati. Pro> 
vinciál určoval veškuľó kollejt obiícnélio zpovédlaika; rektor ua- 
ŕiíOVRl zpovŕdluiky zvláštni. Dflležity a valmi nesuadoy úrad 
iiilval na aabé tu, kde vycUaváváui novicové, mistr jejich; redl 
jich duchovní výchovu. 

Podlej novicmistrň, rektora, superioril a provinciálfl vsude 
stáli na rtíení svetských vécf prokurátori od clenCi volení. Byli 
prokuváioŕi jednotlivých doniň, i provincií. I oui mčU avé kougre- 
gice v tŕíleté thätč buil dle provincii atibo i kougi-egacä obecné,^ 
v fifnaé konané. 

Tak, jak (u v hrubých ryaecb Itáíme, vypadala správa rádu 
ji'BUitského; je v nf patrno veliké delení práce, a aíla jejl i všeho 
rádu byU v oné uaproeté podíiV-enosli všech členfi postupné až 
k hlave a též v tom, že žádný z predstavených uebyl saiiostatný ; ' 
väicknl byli pevné ufasaváai, by-stíe Iilídáai, jednou myslí, jťduíra i 
cílem apolečaým evázául i uad^mú. V té organisací ovšem indi-l 
vidiium se 8V0U volnoslí tieraá iiifata; neí ho pripustí k posledulin 
slibôiu, jeť dune jeho vôem jabo otevŕená kniha; a Ofŕianisaco 
rádu se stiílýnii kontrolami a dohledy jič dbala, aby duše j(rdoo»- 
lUtfcova zastala knihou otevreuou, človek aby kroku neučinil beal 
vedomí druhého, jenž ho môže naponienouli. uapraviti; karatel 
Báin ovsení vždy hotov byl napomenutí prijímali od jiných ; hesloi | 
ad majoreii) I>ei gloriara nedalo ani v/niknouti trpkostí z jakých- 
koli kárnych kontrol; v^q niislo se k tomu cili jedinému, a cft] 
žádal občt schť/apŕcni a poälušnoät neobniuj^enou. ' 

Oväem poslušnost i se zapŕenlra vlastní v&le a chuti, když 
predstavený káže, bud«, jest a bývala ve vôech stavech a iíťadech 
svetských: vždyť na tom spoléhá všecek rád a začasté i zdar spo- 
liičnosti; ale v jesuitakéíií ŕádô byla poslušnost niínôna téžší; po- 
sluäQost spojená a jiokiirou nvjhlubšf, která iieopováži se ani 
iDjrsliti uŕcojinélio, aei co myslil sobé rozkazovatel; „cat!caquaedaai 
abedientia*, slepou posluäoost nifnil zakliidatcl rádu jcsuitskélio; 
ale jest spravedlivé povédéti, ia v konstitucfch doloženo a vy- 
ložcno, že ta posluénost má raíato, jen když neporouČi pŕedsta- 



PtislaSnoat Jeaaiti. 



7fi9 



vený nie lif횼ého. ') Poslušnost a potkčení .vlastni vôle" byla 
líázána ve všecli reholkli, Zaklndatel boaákň, Fi'anlUek z As&isi, 
ciitél, aby človek byl mŕtvolou, která v sebe posluaué pŕijlmá žiTOt 
a. väli boží; svi-ehu jsnio itveúu Ke stanov trinltáQskýcb i zo stfinoT 
íeských dominikánek r. Í50O pravidlo, aby člen ŕeholc beK „vlast- 
níbo áivu bjií vlastni väli opustil a poslušeoství vy&ších zacho- 
vával" ; teily zmrtveuf vlastní vfllc, xmrtveuf imliviilua, což moderní 
élovék odsuzuje, nevyniyslili si Jesuité; tak ú ustnuavilí již jiaf 
dávno ifŕeil nimi; a čteme-li v iastitiicÍĽh jesuitakych slova, že 
poslušný čleu niá bytí jakoby .Ľaiiavuľ". mŕtvola, jež baz vlády 
n odporu se nditi dá. neboli jako .seals baculus","] búl, která 
slOQží komukoli, jenž ji v ruce dťži: ani tata obrazná slova nejsoa 
od JeauilA vyniysleua, dávno dŕiv užili týcbž slov jíní zakladatelé 
Hdfi klášterskych. Ale jesuitský rád proti váum jiiiým i-ebolim 
posluBuost ä umrivtním vlastni vôle V2ftl až príliš do opravdy. 

Zdá se však, že jesuitskjín riibnluíkäm taková téžží posluš- 
nost již z té príčiny nečinila obtfží, že od pľvniho pŕistoupeuí 
k rádu byli systematicky k ní vedeni. Zvykli si ueraíti vlastní 
vfile a v rozkazech vidéii prozŕetelnost boží, proti které hb ne- 
reptá. O výchove v ŕádé na konec buí též vyloženo. 

Než priinii nékofao v noviciát, bylo mn podstoupiti za néktery 
čaä zkoušku; nejprv vysvétlen uiu ľí! tovaryšstva, jenž dle inatitncf 
byl v nejšiťáícb slovech péče O ídokonaleni ávé duše a joji spisy, 
jakož i péče o spasení biižnýcb.") Piik dotazován o svýcli úiny- 
tílech, chce-)Í žíti a umŕíti v tovaryástvu, tÍKáii o avém dosavadoím 
živote velmi zevľubué, o svjch poniérech, o závazĽích, má-li jaké 
Ice komu, o &\éui zdraví, o povazc, o duševnich vlohácti, o nábo- 
ženakém minénC a je*li v néčem vadné, zda je zmení. Vyložený 
mu obliže, které bo v íiídé čekaji.*) Aby kandidát vcq a ven byl 
poznáo, navštevoval ho v dobe zkušeuí predstavený domu. tiovlcft 
uiiäif a 8 dovolením predstaveného též jiní patiTs. Nékoho raél 
pfjr"Ád pi-i sobé. Chtéli ho vSickni se vSech strán dÚkUdné vyzpy- 
lovati. Predstavený domu rozhodí o pŕijutí kandidátovi! v novícíár, 
když byl sebral dostatek zkuaeDoslí. Že si vybírali jen zdi-avé a 
nadané luUdiky, tot 9fi rozauií »amú. Chtivali, aby novicovi bylo 
aspoň 14 let; generál však mohl i tu sleviti. 

Nelzo véŕiti, žt; by byli scliopuýcb a príhodných iidí do rádu 
nelákali. Vtdvť není potŕebí lined niysllii na nejaké hrubé, ná- 
silné premloitvúní. Obratný Jesuita mťl moc nad nókterym žákeiti 
daleko pronikavéjŕí neirodiče: víniet, že r. 1563 pťeg ka^dodeniiv 
plač matčin v koUejI pražské, pŕes žaloby otcovy u arcibiakuju 



') ííiiiumaT. co'nBtU, 51, Váecky iiialituco ťovaryéfltva v oliíimém vydúni 
s r. 1757 Y univ. knib. -luBtitutum ijociut". atd. 
5 lamit. 1. VI, 
*) Intlt. 1. 3. 
*} Exflinco; IV- c. in Consiítiit. 



i 



1«0 



RiiihR tŕed: V. Dflcbody n organlsace HM. 



zastal mladý Salius niťzi jcsuitskyml Dovici; a jaklioli z tobo byl 
obetuj [lokŕik, ie lioch vylouzeu, Jesuité lio pŕec nevydali.') Al- 
brecht z Valdátyna vinil Jesuity z likáni ícela. nepokrylé; pfset 
r. Ifi26 hejtmanu svérau fridlantlskéniu, že JeBuité všude stroji 
pliítky, kílc ae zakoŕeuí; „slyším, že Francie z Harrachu jsou pŕe- 
miuvili, aby »k stal Jesiiiteín, však otec jeho moé jej odevzdal, 
bych z riého vojíaa vyvedl* . , . ,odí t,o mají vc zvyku, že takové 
častú odstraDÚ)! a proti vúli jejidi pŕňtel äo noviciátu tejné udc- 
silají."') 

Koviciát jesuitsbý tťval obycejné dvé léta. Nebyl nľčen liter- 
níiuu vzdčlävánl, uÝbrž jen askeal. jsa laorti-fikaci. Když r. 15tJ9 
Martin Sedalitig, jejž pHjali v noviciát. byl se néjak prezradil, 
7.6 pŕistoupil k rádu spíš pro štúdium Mteraé nežli pro službu 
boží. vUinali bo hned.^) Noviciát byl praktická žkola nejširší Eboá- 
nosti, pravldly do ncjnícnšfch drobtfi pŕcdepsaiiá- Tu se uéil novic 
/.aplrati äebu, mrtviti %vo\i víili, váe vymyšLeau ud. Ktlumuní iudívi- 
duilné ŕamostatuostl, uovico\i pfea tu chvíli aaŕizováno co má činiti, 
jak čiiiiti, kde iiiii býti, jak niú se Ľliovalí. Jako v jiaycb ŕiideĽh, 
í tu liylo poručeuo silenciaiit. Jedeu novic druhého tiiél hlidali, 
na Yzájeiu si méli vytýkali chyby a v určité časy bieovati ae. Žľ 
činí iiovicové pražštf tafe všecko s niíjlioroucnéjší snaliou po ctnoBti, 
to pochvabije jesuitaky kronikár r. I5ij4:. Prý duu nemine, aby 
jeden nežaloval ua své cbyby druhýmj pri bičovaní tela prý éle- 
chetDý zápas jest.') 

Kromé toho byl novic povioen vyznati bc svým pŕedstavcDým 
vždy a ze všKbo. Jednou za rok v dobé postní byla tuhá exercitia 
apiritualia za mnoho duí trvajici, pH nicbž byl novic o samote, 
aby úplné do sebe všel; niistr a ŕedítel exercicií vedl ho k mo- 
dlení, rozjíniánf, k zpytování uvedomí; vše bylo vypočítäno na jeho 
psychologickou proraéuu. kterouž mél stati se zcela jinýin, oddaným, 
zbožným, poslušným človékeín, Takovýin eserciím podlébali ovšem 
také jinf členovč ŕ&du; ba mohly i a lalky zboinými pŕedse- 
vzftty býti. 

'Xe by byli Jesuité své ^Dováky" straäili, atiy jicb zmužiluu 
mysl vyskoumfili. o tom oení bodnovérnýcb dokladu. Protivaíd 
Jesnittt ovtíem vypravovali a tiskli o tom podivné veci V jedné 
knize z r. IGOS iteme na pŕiklnd: ,Ďáblu divné kratoobvilné di- 
vadlo zarážejí, když se do strašlivých ]ar«v sLľojí a uováčkäm, 
k tomu tartaau vyvolaným* s hrozným bučeníra vstťíc vyblbaji, 
cbtic je ryprubovati. Ale to ae jim ne vždycky dobre zdarí, jakoi 
se létft I6U2 mčsicti 2áŕl v Praxe irelilo, když pétí Jezovit&iu, 



■) Rnkop. tyi 82. 

*) Arch. miisoj. liHtin}- bi^lské. Téi o Sobutckyin. 40. 41. 43. 
'^ Kuk«[>is imiv. kii í. 1. A. 1. 21. 
*) Kukupia uaív. knib. 1. A, I. 91. :,lii hoo onino consnrnebitar in 
geDinm." 



Koviciit jcaulfský. 



7n 



v ďábelském zpAsoba mládež désícím, sestv n teu be^pocliytiy 
opravdový ajit/iii sb priiufäíl, kterýž jeiiuoho z téch pícinitvoŕe- 
Hých péti dilblú v púli ujal, jej Calí ziiiačkal, že \e tí-tícii duťcti 
zcepenél." 'J 

V roce stHdala sit u novice räelijaká i ufzlcá jiiiluí! s inO' 
(llithou. V druíiém roce avého novicialii .nováčkové" pomáhali 
učiti v ^kolácli kalechismii; veltni opatrné dsua jiin do ruky iiŔ- 
která kniba vzdôlávací;'^) jináče čítali jea životy svätých a v po- 
zdéjších dobách životy ŕlenä jesuitského rádu.'') 

Aby silné védouií náľailnosti nepŕekážťlo Ijudoucíinu Ju^ui- 
toíi, od prvopočálka pri výchove stluinováDy nrdeČné city k vlasti 
a k niľodu. V ordiuacích páté kongregnce čterae, že beí Uflléha- 
vých pŕÍĽiu Dviná bytí nikotim návrat do vlasti dovolen, učinéaa 
prv zkušenoat, ie návštevy príbuzných odvádéjf ducba tovaryšatva 
Ježišova. Jesiiita mál nejeĽ bvoíi osobou, než i hvoii ri;iľodQOStl 
úplné splyuouti se všemi apolubratry v jedno telo, k jedaomu cíli 
utvorené. Sic tepr? sedma konfíľegace generáluí r, lfjl5 uatano- 
vila, aby v noviciátech, v kollejích, v aeniináh'ch, byla schválni 
míchauice Členfi do jazyka; však u nás v Praze dávno dfrív tak 
provozováno; vypravujiť paméli kiilleje pcazäké r. l.^fíO: Noviciát 
pražský kvete; podivuhodná jest svoinost; kolik lidi. tolik v n4m 
nárortťi, .Uíigfiri, Ľavari, Bohémi, Itali, Atigli, Flandrí, Moravl, 
Tyrolenses, Slle.sii, Poloui, Slaví, Carníoll, Austriaci' a jinf ranozí; 
k této svornosti prý maoho pŕičíňtijí relttorovy týdeniií exhortiice.') 

Byli zajisté Jesuiié čestí, že zapomneli česky,*] a byli zas 
jinf, že se musili uCiti česky:*) pri téch i onéch mél Hú své 
Účely. Viak pŕiti nelze, že nekteŕí Jesuité ikaši pozdéjších dob 
byli po téio stránke jiuačí, nežlí Jesuité prvotní. Staíí pŕipome- 
nouli Balhina; stačí vzíti do ruky knihu Jesuity Koŕiuka {f 1680), 
kterou o Kutné Hore paa!, aby dokázal, .'/.e ae za i'eč mateHkou, 
jak množí iiepotatilí Čeiihové ďéliijí, nestydí". V tóch vychováním 
neuduáen cit vlnstenský, který ueodalatelaé buzea byl bédou íe- 
ského národa. 

/e byli novicové od vaéj^flio sveta uddúlovául, že psaní k nim 
i orl QÍch bývala pod dohledeín novicmiätrovým a mohla i zadržaua 
bytí.') to úplné S8 sľovnává s výchovou v každéin jakénnkoU ŕádé 
rebolDÍm. V odloučení od sveta vhak zaMÍ Jesuité tak daleko, že 
uzavfíti se mĎlo srdce každého radného člena rodiĽdin, vlastni 



'( TrjiňtntusiJo iiliatriisinnilnis Jesuitarnm etiidiin. August. Viiidulic. 1608, 

") Kboer; Ueieudhiniifi- der Siibrlft Kollcr 74. Hiiber. JeBiiit, fil. 

•) Jeden exempláf ŕ-esk^ h UtinalEý v arch, praž. 

•) Kakop. 1. A. 1. UM. 

h .Ilreäclí. KuliuT. litar. 1. SS». 

*t Rtikop. \ A. 1. 153. Vtickni pražíti členovA aSili le hodina denoS. 
HH Jingmanii Hi*t. Ut«r. 121. u Sehuiidl. Hisl. Sae. Jcs. 144. Učeni f.e&tm6 
Od r. Iäi8. 

^) ExiiD. genenl IV. 6. 



763 



Kniha tFotl: V> Ddaliody a organlsace litlfL. 



tnHtce- ^Unusquisque eoram, qoi societatem ingreiliuQtur . . . 
existiraet si^i pátrom, maitretií et sorores relinquendum esue" ; *) 
.amor parentuni in spiritutileín coiiveľteHdus";-) jii novic mél 
ŕiknti, áe otce, iiiatku m é I, tedy že již jich nemá. Málo spo- 
máhá tulo Ivniost scsiabiň výmluvou. Že se jitn tak jeu „radilo".^) 
Novic poslechi i rady, ponénadž poslušnost byU prvaí ctnost; 
vždyt poälechautí té rndy vykládáno za vyšší dokonalúst a za 
dftlíaz, že so takový človek /havíl všech pout, ktecé ho ua tento 
svet váxaly, byfi byly z nľjníižnéjáfch, z nejpnrozeíiéjsích. Búh a 
jeho čest a sláva mély mit l)ýti Jediuou snaliou a spolu náhradou. 

JesulKu Valeutioa Voita co se naproäiU če»ká matkn, ai 
HľadČanecti kdes bytujícf, aby k a( uspoíi jedinkrát pHšel v prázdne 
ťbvilce. Ntípriáťl. Až teprvia r. Iá64, když jedaaje a vécech rádu 
v ĽÍsaŕské komore mrtvicí byl poražen, pod strechu mitiiŕakou 
ho pŕiaesli mŕtveho. Vypravuje Jeauitaky kiouikáŕ: „Tedy byl 
blied doaeseu k staritké matce své. která uedakko bradu dúm 
iQťla, ne bez zvláštníLo hzcní prozŕetelDosti boží; nebo jakožu 
človek nad míru nábožný, co do Prahy pŕiael, nikdy aemohl 
k tomu pŕiveden byti, aby do domu materského vešel, atkoli 
mnoho a častéji oit ní proáea býval. -') Jeauitftm byl takovy človek 
„tad míru uábožaý"; jinym bude uelidaky, tvrdý. 

Když byl dovÍc na konec poznal staUíCa rádová a po zkouéce 
uznán za schopná, pripustili bo k proí^tým BlibCtii). Prosté äliby 
mei v XVI. btoäiití JBuom rád Jesuitský.") Složeuí jich slulo emiasio 
votorum bluiplicium; kandidát sllboval chudobu, ästotu, posluš- 
nost. Zaväzoval ae tím_ rádu ua vždy. alu rád pHjav äliby, neza- 
väzoval se k ničeniu. Ŕád mohl zh'ci se takorého čleua kdykoli. 
Složiv prosté sliby, Jesuita neh0(íil-li ae uebu oechtčl li k vyšáíin 
studiim a stu|)i\Qni, ])raniov:Íu k službám uižšim, asi uápodobnS 
jako v jinych radech kouvrái uebo braiŕl laíkové. U JiíHuitQ .ilul 
koadjutorem svetským, slul i ísocius,"; fráter. Sociu.s byl vľÁtiivin, 
krejčím, ^evcetn, p'ekai'úm, truhlárem v tádé, on byl buditeleiu 
ranním, oakupovaíem, kuchaŕem, spravcem hodin.') Na takové 
alužby nedávali sc jen mladíci. Letity Lflbeda z Bädrädoríu ľ. 1(310 
promuváu za koadjutora a vlo/eua iia& opatrovali pražským 
Jťsuitúm dcuní potreby.*) 

'] ExaniHn. gerc^ntl. IV O 

') Regiil. 800. .Jes. v iinlv. knih. 16. D. 134. -1. 

*j Ebner I. c. 40 

•) V lulcop. I. A. I. Pfoklsil T.iinkŕlv v C. C. Mní. Muit l8it. fi67. 

') Pi)näv»d2 le sklildAni dvojich sliba u Jemitú osvédóUo, natidil — 
a1« ti;|ir\-o v dhÍI dube — Pius IX. r 1667 n läti.', nhj v iádnäm Háé ncbjl 
tíeíi iiŕiiMišti^n k NlHvnyui slibUin, neslullMl )it prvé Rlittil pro»t.:Fcb. Roiprar. 
Akad £m. II. I ú. LauríD. 

') Rol«ii 151)1 iimFvt v ľtAíu „ox Buciurtin] Diimero' Antonín lulus, 
v kolli-ji vraln* k kri'jCÍ. Riikop. 1. A. 1. 18. 

^ v snndnl knÍE^e praínká & 991. 410. t. I5SS vyakytuji ku dr« toTS- 
rrSi p'-knFJtf uil Jupaiti). 

'] Jiniick; Riikuré'. Liter.] .416. 



I 



EoAdjutor; scholaetiťu 9. 



763 



Toužil'li koiiljutor, jeoi se byl na nízke slažby dal, jio 
Rlu(iiiíeh vysšícb, Jesinté radi toho nesírlŕli. Pišťť Jesuita: .Bratŕf 
koinijutorové neinají po knéžatví dychtiti, uabo bdyž pouejprv /.á- 
iliilí do hulu vjlti, k laickému stavu se obetovali a tŕvbaií mísek 
v kuchyni mytí a utímní. vše jest duší lidských zejskání, véi! 
k téniuž cili smŕŕuje. ') 

Neoddal-li eovíc svjch Qia.itítkový(.'h práv tovaryástvu liiied 
pri svém vstoupenl, musil učiniti tak tcJ pri složení slibĎ. Novi- 
cové, určení k ŕádiiéniu n pinéinu členstvi a kii kaéžství, dani 
po složení prviiícli svých slibfi píi Školy. Bývalo jini odtud j meno 
Bcbolttstici. Ten stav, v némž po noviciáté za ctjlý rok, i za dvé 
léta na limnanitnich stadiich trrali, slul ii )jo/.déj3ícb Jeauitfl 
(XVin. vek) .repetitio humanioruín", ale v ŕádé bjl od zaíátku; 
Ťädu prední zbraň k bojí byli škola, tedy zajidté anažil at: vy- 
chovali své členy dňklaďué, a to bt!Z r«petÍCH humauioruni ani 
byti nemohlo. 

Scholastici bydleii pH kollejích, sedali v livicícb tehdejšilio 
„vySšíbo" gymnasia, rbetoriky, se svetskými scholastiky, učili se 
filológii váecli jejícb tebdeisídi zp2sobil theoreticky i prakticky, 
íloiiia se ve zvláštaích hodinách doučovali. Bývali také posíláni 
do škôl, aby sami vyučovali, pokud ovsem stačili. Za to jira bylo 
iiiiŕuo magistra. Predstaveným uyuéjšíni byl jiin rektor koUeje. 
jťiiž ovšem kromé studii téz vtídl jich duchovní cvičení a další 
\jf chovu. 

I v tomto etadium bylo aad scholaatikBm hlídačA doatl. Po 
ílokonaiiém stiidium hurnanitním puštču scholast jesuilský do 
íiloäutie, což mohlo zase rok, dve láta trvati, ačkoli v prvuích 
dobáub, kily bylo polŕebí všade kuéží a hotových Jtisuttíl, štúdium 
zajisié i všecky lase výchovy hnány daleko rychleji nežli v do- 
bácli pozdéjäfch, klidných. 

Po studiícb svetských byl jesuitský fiiosof proniovováu, když 
byl opétiival prosté sliliy, ") za koadjutf)ni duťiiovni'bo s jméaem 
SfholastiiMH furmatua. Učíval sám jako pred Um i potom na gyiu- 
iiasii. Z íilosofie bývalí schopní kandidáti posiláui k stiidium 
thoologickému, na jehož konci obyčojué došlo k svéceni na ktiéze. 
U JesuitĎ tedy mohl se státí knézem Člen, jení ani jiuycb älibťt 
ntísložil nežli prosté. Na to mél Hd privilégium proti jinyra všeín 
ŕádfiin, jichž člcnové jen po slávnych slibech byli svéceuí.^) 

ťo vykonaných studifch z aaŕízeni I^^nacía byla kandid&tu 
□ložena tŕeti probatiu^ která vykonaná vo zvlá»tnícb doaiech pri 



') tii>Í8 o povinooeti bľfttH }«bgl. «d Lkdcícík. 

*[ Sliby wpíluviiny JuHti^jl za ra]i. V pamítcnh kolleje prai<ké (1, A. 
1 fol 116) ^teuiť r I&(i6, í« eocii (Hkrét 8» tok ^vura, riv|<f;i<ľa& luullia pr«e- 
miesis. III solot, aftiictanfli eorporia f;«norihii8 ronovHrnať. 

*j ťfivillg. í r, laHí. Lnurtn; BozpraT. Akiid. <<«■. H. 16. 



7S4 



~Kš]h» if«tí: V. Dfloliod}' » organfaice Mdft. 



Dékteré Itolleji.') Katitlidát mél znova a iíäkladné vjiti do sebe. 
Za té probftce ovšem newedal porád v roEJíuiáni: bylo mu choditi 
ua tniHsie, kázati a. jiiiáŕ väelijiil^ {loäluhovtiit ; &W jii>ty, iiékolikii- 
iiiéaíčuy kursus pod Kvlá^tniui inatruktoi'cni musil „terciár" poit- 
stoupiti. V pflice XVII. veku pripoiníniijí se kuvsy i jen trímésfčné.") 
Jeo terciár vyzkouäeoy tiiohl nabýti ľáilného členstvi. Lóta trvalo, 
ucžli néktery podoikl nezbytuou tii zkoušku. a byli klerikové. 
Icteŕí ji podnikli a pŕece do rádu ucv&toupili.^) 

Po vykonaní tŕetf probace dély su Leprv slavné sliby; kandidát 
Stal sc pľofesäcm. Slibova) kc Iŕcm slíbúm dŕevnim čtvrtý, že 
hotov jest koiiati niiäsie, kamkoli pápež rozkaiti. ProvluĽiál pak 
mobl posiati taliové professy do škôl, aby se tu venovali k atá- 
Ičmu vyučoviuf;^] jlii{ /ä.stJili pH čÍDnoätí theolngickč, jinýiu (ile 
ächopuosii :caa(!cháDo, aby pestovali vedu, jiii( konečné hned ode- 
bfralí SB tlaluku :ca aioŕc na mis.^ie. 

Z toboto stručnčbo náčrtku s dostatok pati-no, it neinu^blo 
byti v onéth dobách všcstraiméjšícli lidf iiaii Jcsuity; JB»uit!i 
^iuadno niolil byti poäláo z L^ytiiuHsijuího tičíii-lt^lví ua uuiveľ^itu, 
sitaiino [uohi zméniti ^tolkí tlieoLuglckou í^a ?colÍci ŕilDSiiríckou, u 
když posUiäuost kä/,ala, itiiailiio pŕešet v diichuvni správu a byt 
jen proätytu knčzeíu; hujiioät váelikturnkýcli vedeckých koib, ktoré 
Jesuité již v luáln desítkácli let po svétn zuložeui vydali. svéd£i 
tomu, že kroiué toho vátiho taleotovaay Jesuita dobro mohl byii 
astronomeni, mecbaoikem. fysikom, matheuiatlkem, tilolugom. 

Vystoupiti z rádu jesuitskôho pred složenim slibú bývalo 
r XVI. veku asi anadné možno. Vypravujif paméti pr^ížské kolleje 
pri leiech lô5t> a 1569 bez velikého vzrušení a nahkání. že 
2 noviciálu vystoupili uejedul n léi jeden kuadjutor s tiinii,*) 
ľamčti pravíc }l>d jakoby g pov/docbcni. že jäuu tu „doiui 
TulDeľa". Po sluíoiil HlibA, byC joii prostýcii, vysloupení z ŕňdu 
bylo asi Dusnadtiejéi, a Jesutié noitU je íéica- Dle Inätituci íb'ii 
uiohl býti všclijak zdržovthi, ba i treatáo.^J Zdá se však, že v prv- 
nich dobácb nubyvajo jeété tak pŕísno jako pozdéji. O dokto- 
rovi Volfgaupovi vypravuj! jcsuitaké pauiéti r. 15G8, že chtč] byti 
propuÄtéii z rádu; jednáno pry s ním ostro i mfrné (fortiter et 
suavit^ľ), aby odvedeu byl od svého .zléhd' pŕedaevzotí. Alť kdyS 
prý »obé Likterak tiedul ŕici, pustili bo pŕoc; jen mu vyčetii no- 
vdék sa to, io od nich byl tak dlooho živcu a k doklor&tu pŕi- 



'i Hylo tody aídoi « dorod jeauitokyob fiestero. Duin^r profeasA; kollci« 
prosté, kollťje se HemiDáMi dttmjr tertúe probalinniB, resid«nce, kd« ved^íú 
Jesuiifi milo. a koneČDÍ dotny niiB^jnl b dví^mii. tfoui Jcauity. 

'I Dle rukviriiiii jeauit. (1606), cbuvmi. v gyuinna. knili jÉadficli«tinid. 
otmh íuliu podárá V. MartiMk v progr. re&lky v Ttlíi. t^l. «tr. 33. 

') T»míe 8». 

M U>:evl m Sutío S(udi<rr. (Pmi vyáini r. IfrtS.) 

»| Knfcup. 1. A. I, lí". 21. 

°) ln»iimt. I. ifíí. Jlr«<«k; Ktikov. Liter. 1. Ií50. 



VyetoDpecC z fädQ. Aanuae trlstes. 



7M 



vedeo. Zápis končí i^e ujléténiin, ie odcnoilu jelio nelitujf, prý 
uebyl došli skromii)'. tiiiil sebe rád a táhnul k své ■vĎli.') BjUti 
takový, včŕínie, že lio na konec aiii neirželi. toť se rádu dobre 
nehoiíil. Jesuitští si>Ísovatelé popírají, ') že by pred -íjstoiipeuím 
7. rádu byli kdy ph-dstaveDl bývali koiou predkladali .asnuae 
tristes", hrozebné príklady tolio, co se ŕízetiíiii božím všecko inftže 
takovému zproncvéŕilci stati a co sc jiDým již prihodilo. Pry v In- 
stitucícb o tom DĽtii. Ate na£ se brániti? Výstrahy toho zpftsobu 
jiíou véc až pŕíUs prirozená: materiál, jejž obsnhují výstražné listy 
„aanuae trlstes*, zapi&ován do paméti jesuitských huecl od prvo- 
pOčátJEU : zaptsováai a žalostí zrádcové, kteŕi vystoupili it velikou 
myšLetiku opustili, jakoi s oetajenou radosti zapisovaný kouce 
jcjicli zlé nebo nížtčHtí, která je v íivoté potkala. Délali stejné 
talí čestí Bratŕl a všickni jiní uadsenci, vidoiice, že ideu jejich 
nčkdo zrazuje. O Adamovi nôllerovi, pateru jesuitském, jenž bjl 
do roku 1569 v Praze praefekteín kouviktu, paméli plší, že bjl 
jeduíra z prvních žákQ kolieje vídeňské r. ]5ô3 plijatych, ale teta 
ŕečenélio že utekt, oženil se n hncd rok potom (1570) z trestu 
božího zle zahyuui uioreiii ve Vídni.') Vypravuje o jiuém utečenci, 
Bpisovatel paiuétf kolleje pražské r. 1572 dí, jak kruté byl lioheiu 
strestán a ,o lakových treslech, jež štíhly zrádce tovarvšstva, 
luáme beiipočťtaé príklady: suesl jivm je na hľomsdu^ aby byly 
priáté na výstrahu-.^} Tu ledy zrejmý úraysl annuaruín tristÍĽni 
Nilze !ji aui pomyaliti, Žu by Jv&uité, když puzdéji oékdo strojil 
se k vystoupení /. rádu, iiehyli ukázali ua zlý kouec Bällerfiv nebo 
jiných podobných. Pražský kronikár jeauitský zapisoval s chutí 
i ty tresty boží, které stihly členy sie verné, upi'fiimé, alt; poune 
neposlušnó, nepodiiaiió. I lakové správy byiy zajiató druhýui na 
výfitraliii. Píšet na priklad pii roce 1556 o Tilliauovi, jeož byl 
jeden z pľvoícb Jesuitú, kteľú do Prahy poslal sám zakladatel 
rádu, že byl slc. učený, ale povahou ueanadný; vie k védé Inul 
ne/.U k ctsosti. Sal prý do Prahy rád h tou nadéjť, íe tu bude 
pťOfessúreiu thoúlogie, ale když ho zdejsi rúktor ustanovil jen 
professoreuj filosofie, zpíisobil domáci pohoršení, rektorovi nadal 
idiotú; volán houem do Vídné; ale odtud vrátil se zas do Prahy, 
Ä když ho rektor bez listu pŕijiti nechtél, odešel do Ríma: a tu 
božím trestem umrel zimnicĹ Zápis končí se slorem, zajisté do- 
mluvnýra, že Bfth takové sméke v tovaryšstvu vždycky tak zlo 
trestával.") 

Protivníci Jesuitft vypravovali a paali hned od zaČátku, že 
Jesuité členy své, ktei-í mínili rád opustiti, radeji utrápili, ncžli 




') Itokop. I. A. I. fol. 12. 

'') Ebitar: Bvleuehtiing-. 65. Protj nSmii Kella v Byblové Bist. Zeit 
XXXV. 317. 

•j'ltui'ť^is kftlIPJB. 1. A. I. n. 
•) Tamže f.l. I Ta. 
*) T^í Tultop. íol. 2*. 



by je pustili. V jednom trakiiité (z r. I60Ŕ) čteme: ,K.dyŽ se jhu 
zdá, že by bdo v |iri:dsevzet.í »vém uesetrval, anub ŕu by, zbéhna 
oil uiťli, lajuoätí JL>9uitskyeli uepronesl, lotio do kUdy vaadŕc a 
(iloiilio hladera bes: jídla tľápíc. potom takovébo Tymyšlenýini a 
Híijtéžéfmi ruukaini urrílpíc omoŕí.' *) Toímilo vypravovaní na. odpor 
jest svrcbu dotčeiiý Jezuita doktor Volfgaag^ jejž pustili z r&du 
bez uhliženi iib tele. Že byli Jesiiité actiopTii až do ziiiceuí pro- 
iiásledovati človeka z Hda kn€Ž:jkého vy^touplého, pronásledovati 
vlastním slídénfiii a pak ranieiiem svetským Í duchovním, to 
vidíme roku lóG'J z príkladu Jakuba ľ«ltteologa, jenž nebyl am 
jejích člen, n^brž dominikáu; dioval ae v Praze tajné, ožeflil si 
!í dcérou Kutbena spisovatele. Josuitiky kroDÍkáŕ o nem dí: ,Jak- 
inile od uasicU p»/.uáu, hiiud .xťaxca jest" a pomoci katolíckych 
páníl bez hhiku popaden a do llfma U souda podán"''') 

Zajíinavo, že v prviifch dtibácb uteklé — i iŕcba jeu novire — 
Jesuité pŕijímiili ifase; čtemet v pamétecti praÉskych r. I5fi9. že 
lilekiy uhersky novic Heroacz za mésfc ,Iítostí bjv pohuut" vrátil 
ae n. pŕijat^) 

PaAvá se zhusta, že Há jesuitsky raíval je&té jeden drub Čleoft 
liotovyťh a ŕádaých; byli prý to laikové a kiiežŕ ve siiolečnosti 
ibecné mimo rád stojící, ale k uéimi sliby a prísahami tijné uá- 
ležejícl. Toho prou spisovatelé jesoitští. V Iiistitucích o takovém 
clenstré nie nestojí, a zdá &v, že nebylo ho aui potŕebl*. Jeínité 
vychovali sobé ve školách, zvlášte v paD8k}^ch synech, tak horlivé 
a verné prívrženec, že potom až do smrti prakticky a s óapécheni 
beze väech pMaab čleuskýcb provádiili hlavní úľ«1 rádu Jesuit- 
ského : potíraii jinovérce s lakovou vášní, až obecná škoda z toh« 
bylo. Oatatné Jesuité získali si píťznivce uiezi bobatci mužskými 
a ženskými, na néž méii pak po celý život mocné pťiäobciií v kon- 
gregacích Mariánskych, v bralratvech nábožných; tu shromíždili 
si ochotné, štedré i dt-brovolné pomocntky, že uebylo potŕcbf tvo' 
riti nijakou zvláStní svetskou kategórii jeäuitského i^len^tva. Vidyt 
i o duchovní život a íbožnost byio v Mariánskych a jiných bnitr- 
stvech jesuifskych velmi pilné pečovilno. Kdo chtŕl pťÍBloupiii, 
liložil generálni zpovéď, fllfbil držeti se jen zpovédluika. kterého 
obdrží od pŕedätavenéha Jesuiiy, äľnim podrobil se duchovním 
CTÍ£«m'iil & v poaté uúčaatiiil se exercicií tuhýcb. 

Svoa organisací a všelikými pomoculky í-ád Jeauitský stal so 
brzy tak velikou mocností, že iiiubl pAsobití v dejiny evropské 
silou ncodolatelnou; to mu získalo DCSinfŕitcdlQé proiivniky uezi 
témi, kdož byli ohrožení bojovnými cíU Jesuiiň. AU i ve strane 



'} Traciatus do abítrua. Jesnit. Btudiís. 
>l Ktikop. I- A. I. ISa T&mSa lal. 147. o ňtékn a nivriilA Cleselia 
r. 1569. Poxiiftv, Se nikde nic pevného, vriiil to a pHubal. 
•) Taini« 16. 



Monim acíTctB. 



767 



katolícke sondové o Jejuitech ae dvojili velmi rflzno jií v XVI. 
stoleK. Jedni Jeaiiity velebili, až piemräfajíce. Zvali je .prsluiii 
božím, Dejavétéjším tovaryšstveín, DejsilnčjšdQ vojskem v cfrkvi, 
8vňtlnm osvécujfcím i stolici »v. Petra, divem svét,a, kliuUveui od 
sí. Ducha Sťslaiiým, aby tejialo kacíŕe".') Proti tomu katolíci jiní, 
iiiéiié lísaví, iiriželi se yelikýni sebevéciumím rádu Jesuitakého, 
/ávidčli mu vli\7, které patrué mčl aa ocjmocaéjší, nejbohatši 
lidi, na patiovníky, i ua yapežc. a jjcbž užíval Dejeu Ľa prospecli 
katolícke veci, nybrž i svílj, aoiž prestával jen pH vécecli nábo- 
ženských. Došlo tam, že Í klidaý Ivsrel Boromejský naHkal, ktcrak 
/-božný inštitút Igiuicflv príliš pustil se ilo politických vecí, pro- 
ménii ducha svého, zpyžnél, a protož prorokoval um Kahynutf "^J 

O jedné veci, ktoroiiž inel rád bytí ve své povaíe co možná 
nejvfc zhanoben, nelze na kouec nezmi'niti se. jsou to povéstuá 
„Monita prívttta" nebo .Secreta Societatis", jakás tajná iiistľukce, 
kterak Jesuité si véstí máji v rozličaých pŕfpadaostech. Kterak 
se takoYá tajnost pry dostala oa bílý den, o tom jdou zprávy 
rfizno; jest jisto, že rozuášeny po svété v mnohých opisecli a vm 
ľ. 1612 vyäly v Krakove dokonce i tiskcni. Od té doby pak ti- 
štény kolikrát. Jesuitťí. jakuiile Moiiita vesla v obecnou povédo- 
moat, hned se jich sh'kali. Gretsevius roku Itlis vydal apológii 
,coiitľa fainosuiu libellum", odvolávaje se k svédectví téch tisícin, 
kteŕí v ŕádé jsou & byli. ŕe nikdy lakových instrukcí ani v opise 
nevideli. Má za to, že vzniklý prací nejakého mstivého Jesuity 
vyhnaného. Domnéní toto tím nabývá sily, že v Monitecli mnoho 
iíAkt venuje se praktikám, kterak týrati. pronásledovaii a zuičiti 
nepodajné členy tovaryšstvn jesiiitského. V tomto kuse jsou Mo- 
iiita psáua s tak nemotornou pi'&bledaoätí, Že pri prvnírn čteĽÍ 
zarazí, a než dočteí, jest value zviklána jich hodnovérnoat I vá2u( 
historikove protcslaatštf poklAdají je xa. satiru, piiiitltít, který 
z Ifiua tovaryšílva Južlsova iievyéel, alebfž byl JeauilĎm poIvržĽO. 
Že Monita sb uajdou v bývalých knihách jesuitslíych — nn prí- 
klad jeden eseiniiláť zapsán v Pmae v pamétech jesuitské kol- 
leJB^) — nesvedčí proti rádu; méli-li Jeauíté v knlhovuách kaĽÍi-ské 
knihy, aby proti nim pSHli, proí ly oeméli lulli k vflU obiaué 
u sebe spisek, jenž jím tolik o;jtady délal a dosud dčlá. 

Svrchu-li rečeno, že Monita jsou v nékterých kusech s prň- 
hlednou nomotorností 8lo?eua, tu oKlásiti uatno, že ne vb väech. 
Néktei'é rady jsou päáuy velmi obratné a obäaUují bt'/e vsí po- 
chybnosti skutečtié zvyky a cesty JesnitA, zvlášté kterak se vpravo- 
vuti T pifzfiä luocuýcb a bohatyvli, kterak ätatky a proäpicby 



') Ty A pftdobnd i>adí«nó hlasy a^brLl v kníf kn Lux mundi ilolniehiniil- 
bertkŕ r. wa. 

'I Hnber. Dsr Jestiíten)>rd. 101, 

'í Rukop. UQir. knib. 1, Ä. 1. PH ilesee siidiil. 



768 



íäíb» tľeCl; V. DAchody a tirgiinisAce Ttíiifl. 



Hán zíítkati, kterak odstrkovati a zat«iníiovsti jitié t-ehole a svet- 
ské knčzc- 

^■ékteré kusy z podivné té instrukce uvedeme.') 
Pod BRdpisem: Jak navléci. ai))'chom knížat a pánflv dňvžr- 
ného pŕátelství se domohliV vykládají Mouita, že knížala a páiu 
Qpjspís drží se osôb diichoviitcii, ItdyŽ jitn drsĽé uevytykají oé- 
kterjch cbouiostivycli aktitkň, alebľž krijž i hríchy a špatnosti jejich, 
väťťko, čliu se pľovluili, na lepšf stránku vykhldají ; atsejitii sli- 
buje pomoc a vyhovuje bb zviášté u vécetih manželských, sňatcích 
s príbuznými n v jinych podobných kusecb. Když se pozná chu£ 
a vile knížat k néčemu. mocný pán budiž v té obuti a vôli pod- 
poľován všenii dfl^ody ; odporučuje se všelijak J dárky pi-edcházetí 
si dävéraíky knížat, aby Jesuilu verné zpravovali o zs'ycírh a pri- 
rozenostech (de inoribus et buiuorjbus) knížecicb ; z toho pozná 
Jcsuita pak, ľo sc Ubi, co nu, ovšem ctnOíít a čtvédouií pH tom 
musí býti netkuuto (salvo tameii jure virtutis et couscioutíiie)- Za 
manželky pňnftm odpoľočuje Jcsuita ty paniiy, jicbž rodičové drií 
í( rádem; uiiiuželkďmi potom zÍ8ká?á »e iiejvíc pn'/né a pŕálul; 
aby se pani v tásce k tovaryäBtvu Dcuiénily, Ize púsobiti na aé 
i skrze siužebnice Jcsuitflni oddané a dárky naklonené. Ty také 
váecky tajnosti Jesuilovi donesou. Pri aprásé uvedomí päoO a knižat 
radí Monita Jesuitúni, aby byli liberálnejší nežli jini mnichové. 
lYiny a kniMta zvátt sluäno do jťsuitsky;:h škôl, pozdravovatí 
lúsnérai. véati do rcfektáŕu, pohostlti. .Spory mezi panstvum po- 
rovnávejme; slibujinit pHzeÁ a podporu u panovníka tém vysokým 
7. panälva, kteŕí jsou v službách knfžecích, ale s nami ješté nedrží'." 

V odstavci, jak pracovali pri pánech svetských nebo ducbov- 
DÍcb na jirospéch rádu. Monita radi, i když penéz nedají, uby 
aspoň, jsou-li mocni, rád ansžil se poštvati JĽ proli protivnlkíim 
enab jesuitakych; vymiuviti z nich dovolení k všeiijakémn za- 
kupov.-tDf Ee zvláštč do mfsT, kde Jesuitú mlti nechtčjf. U biskupĎ 
a arcibiakupA Ize dociliti, aby kaéžstvo, jiiu poddané, Jesuity in«Io 
ve vážnosti a jJm v Činnosti nepŕekiiželo; v Geruianií a v Polšté, 
kde raá biskup velikou mne, anadno pry pŕiméti bo, aby oddal 
Jesuitflm klášterj. proboštsiví, oltáfô fundace a jiná beneftcia, 
svetským knéžím odäatá. ZvUété tcu biskup dá so navésti a n'diti, 
jpnž Čeká vyžšího atupné biskupského nebo vjnosnéjšího místa. 
Ciekapové á knfžatn necbaf prv koUogia jnsuitsbá úplné osvobo- 
zuji od duchovní právomoci místnich knéžf svčtských; ba aí au- 
perior j(^8uit8ký je jako farár, a správa cfrkve budiit pH tova- 
ryšstvn. „Našim at jsou vyhrazeny prední kazatelnice v méstech.' 

V radách kazatvl&m a zpovédlníkiim jií^uitskym čttrmo, že 
knfiiata a niocul tohoto sveta niají vedeui býti tak, aby myslili, 
že jcilnajf sami svou vAlí; politické správy dotýkej sc Jesuita 



>) 7. pTnitikého rnkoi)Í»ii 1. A. I. 



Monítn. 



769 



hcied v prvnl ráz, ale zvolna. s okolby chytrými. At Jftsuité. btetí 
kníieíi radt. ŕlkajf, j!e pŕl tOindávÄni hodností a milostí nií, byli 
spravedlnoät, proti níž probrešiti sa Jest téžky hŕfch pred Boh«m. 
ia se 8Íc nemletou do sprivy siátuí, ale upnsnrniti na to nno ie 
json poviuTii svýni úŕaciem; jnk !iť vykláiUjí, jakého zpflsotm 
mají býti liJé. jež v státé fdušao vyznameniti. Pri tora ováem 
iit popistijí pŕiznivctí tovaľyätt^'a. P.iuovnik ua né pŕipadao sAnu, 
kdyi zpovéillník pred tím jinily je tilik byl vychválil. Poilezŕenf. 
že navrliiiji své phitely, iiecht stf-ehoa ss, ať k pŕimtavám na- 
strkuji r.tďéji jiné. 

V domech pinskixh a kiiííecích konfekty. vody pálené at 
pŕijíniaií jen stŕ[>imé, s tiiilym |}eni/,e;n aí jeví apokojeuo'ít n by- 
Ujice v píilá&ich aí vybiríiií aobé aejcadnSjšf, nejposlediiéjší ko- 
iiiňrlíii, chytro ozuainHJfĽa, že js&ii i v úUraní vérui ní'íadáin 
rádu, ronkazam svýdi liuchoruích otcl. 

V radácl), kterak vytlačiti 2 pŕízné raocnfch n bohatých jíné 
ŕehole, di ae. že do lidi vpriviti se murít presvedčení o vyášf 
dolíonaloäti Jesnitskélio rádu; v čeín pry vynikají rádové jinf, 
v lom všcin ninohcni jasnéji v cirkvi boží svítí tnvaryšstvo — až 
na liodinky a života drsuiist. v tom se liš( od mnichfl. Také odfio- 
riiČĽJe ae ukaíovati ua chyby mniďabé. pľo ktevô ucraohou rivym 
cflňin dosťi čiiiid a s tovaryšatveiii /.dáro'' o závod béŕftti. TJej- 
vétši Ciuaost budií r^zvinut;! proti tém čtíholoým, kteŕí by chtéll 
školy zh'diti tu, kde jezuitské jsoii; a£ se knííatítni vpraví, že 
tftkovi ŕeboiníci jsou jen pro vzboureoi flbce, a .lesuité že k vý- 
chove mládeže do^taČují plné. Mniáky dobre iiccliati s pokojem; 
JB3Uit3tí zpovédlDÍci aí iich neiiráíejí, isout hiilu pŕí^nivy, i kol- 
luje podporovaly ; ,k pŕísué klaitiuŕe jicb nežeúnie, to pŕeacchtue 
biskaptliir. 

Obšírúé jsou rady, jak získati bohaté vdovy. Pťvní vec, aby 
dostalo se jí poradného zpovédliiika, jeož byji Kdil. Aí se k tomu 
vybéŕc páter sic pokročiiejšího veku, ale k vdove príhodného; 
sestárli zpovédlDÍci u tiestatťŕní af se odstraňuií, vdove kiiéz af 
radí TimeiiSiti počťt slnžcbnictva. exhortaee ať .lesuita knná dva- 
krát i trikrát v tétudni o dobrote stavu vdovského a naíkcistech 
druhého manželätva; m^la-liby k aékterénm muíi nábloiinost. aC 
páter vykladá jl o jeho živote a cliybách, aby chuti p'Oíliyla. Kej- 
lépe phtnéti ji k slibfim ŕeholuýiii. Tonž vecí i druhý odstavec 
rad zabýva se pod titulem, kterak zachovati vdovy ve vdovství a 
získati jich jméDÍ. Učiaila-Ii pry vdova *Hhy, jako reholnice čiuí- 
vajt, pak aí zaHdf páter dle toho její domácnost, její dvory 
B čeleď: vňbec všo nt se upraví Lím ŕádeín, jako je u Jcsnitň; 
bi zHáí t«ť nad uiu^äkoii a ženskou čeledí dohled abzvlástoí, 
k zpovédi at jsou vžickoi niicení, aí koaají ntezi sebou jen j>o- 
čeattié hovory; kolem vdovy aC jsou jeci lidé tovaryšstvu od- 
daní; zpovt^diiiik ňt nepripustí k nf duchovulch jíných; soiysl* 



770 



Enltia tfutt: y. Dfiehody tí orginliace fUtlfl. 



uotíA vdoviné. nemí^že-li bytí jináč, at povolí, ale aby z toho ue- 
liylo Teí'äiiié p;>bí)rseuí; v čas at navrhne jí. žs získa ctivalitebaou 
a vyšiäi rlukoiiuloHt, kilyž ä pomíautím prátci dá »yé zboží cliudyin 
Kri»ta Jučíäe. Má-li vdiiva deti, af hleill je dostatí zpovédliiik do 
kláétara: synove budtcá zvábení do koUejI, neboť p&tom Ize skľzu 
nu sufize iiftsobiti v inaleŕ. Xeni li nadeje, že dŕťi oddajf se klii- 
ätera^ lépu. aby vdova dala k^Át sumiiiou hotovou. 

O tom. jaké mladílsy ífskiiti nidu a jak s iiiini zachiizeť, 
J80U tu diotihé rady. Neclit vybfrají stí jen nadaní, dobh', beíci. 
bohatí, urozenf. Aby byli k rádu naklouéui. necht so jim od prat:- 
fektd pŕizeň ukazuje, at nejsou týráni, než radej! čiisto pocbvalo 
váDÍ, id dostávajC dárkô, ovoce, o alaviiostecb necht sméji do 
refektáŕe, ŽádHJMi do rádu, UĽbudtez i>ŕipu9tC'UÍ biiud, než na čas 
buif jimi odlt펼ĽO, iiiuÄitím však nebuiítež z prízDe pustení; po- 
DGvadž s prijatými bohiityini synky vb vlasti byvň soiižení, budtež 
posiliini Y uúviciát di) ítiintt. K ziskdoí bohatých mládeucA pifg- 
jioltiícb nt?biidi7 opomijena zvlášté ra ptiltí^ltost, když začínají 
utľáceti pcnf«c a pak se pro útratu stydi •lebft boji rodičú a. pi'í- 
buziiých. Tu se dfivají nejlépe v s ti. Vyplatilo se to v GeiniHiiit 
a v Polsté. 

Ctoucí již Ziijisté poznal, že v Mfmitecli, až dosavad sti-učné 
a ponékud lot:i£téji tiťž v Jaticakéai origiuiUtj uvedených, ua čiu- 
nrst Jesuitíi se mnoho kuso dobre hodí; však uékteré rady äe 
jsou velmi bláhgvé, ue-ji hloupé, jinč 2c jsou obľatnÉmu pateru 
zhola zbyteíiiy, u opét jiné ŕe sobe zhola odporují — tia príklad 
rada, aby .svi^domí zastalo uetknuto' pti jednom skutku, a druhy 
Dťkalý čiu aiiy .lesuita dovolil .bez verejného pohoršení'. Však 
víi-ft v pravosT oíliidiiycii Moiilt uejvíe a pi-edeváŕui pfekážejf od- 
stavce o vyioučent z íádu, o uichž ueco málo ua poučenou biied 
položíme Vyloučen z tovaryšstva niĎže byti každý člen, mladík, 
starec; ^8ak kdo má býti vypusen, ať pred t(ui riloubo všelijak 
se tjrá; necht predstavení (auperioresi nejsou príliš úzkostlíii 
u vjlačoviini (!); pouta v společnosti pry uujsuu večná. Ponévudz 
propustäuci mnoho mobou rádu Ňkoditi. budte^ pi've ľuvá^áni 
slibem. ku nebuduu o tovary^stvu nikde uic zlého praviti; zautij- 
lepší zoran proti nim burie. líčiti je svetu jako zlé nebo špatné 
lidi, jimž pak Dikdo neuvčh. Nespokojenci buďr«ž tedy lolico vy- 
lučovaní, ale prvé budtež potyľánl tím, ia m vgecko uaHzaje proti 
jiíjicli niiklonnoáti, odstrkovaní budt« od vyášfcb piati nebo studil, 
huťd buifle po.'íIkdí si;iu. biied tani, h vŕ.i)y btiff jim vyčilánu, tč 
úlohu, práci, ouŕad nevykoiutlí dobre. Za poduei k vyUiučeui stačí 
lecco, zvlášt ochotné vyloučeui budte, kdo dopustili sľ soJouiát- 
stva (I); ten, jťuž tajil hŕíťh, buriiž vyhniin hned; drubý siwlu- 
viuik, jeuž udal hi'fcb, buďzauecbán v doiué, ale tak lyráa všelijak, 
že za C-RH pubi'hne za pivnim sdm. Nuproil liui téšl« »e v ráde 
vážnosti ti, kteŕi nejmeuŕí chybičky jinýcb k vyšším donáäejí, 
kteh uiuŕ>jl diubé tyratí ne z váéaé, ale z lásky k ^ebolni díseípliué. 



Monita. 771 

Nesiiášf 86 s povestnou chytroatí jeauitskou, aby tohoto zpň- 
sobu iaatrukce byla do rukou dávána Členstvu rádovému, kteréž 
z DÍ tak sDadao moblo pľoblédnouti pŕíští obmysly proti aobé na- 
mfŕené. 

Jesuitský rád v dobé, o ofž jednáme, byl bez analogického 
rádu ženského. Ale čteme v českých pamétech pri r. 1620 zápis, 
že „ve Flandru dvé eoglické matrony z rady patera Gebharda 
z tovaryšstva Ježišova v Lutichu rád Jezovitek začaly a Warda 
(jedna z matron), když jich pospolu již 200 bylo, toho Mdu za 
generálku vyhlásená; byly po 10 letech zavrženy a zapovédény 
skrze ostrou bulli papeže Urbana VIIL 15. ledna 1631".') Ostatné 
pokus o zŕízení Jesuitek prý podniknut již za živobytí zakladatele 
rádu Jesuitského; ale ten zaml ti ženskou ochotu, za dňvod si bera, 
že by ženské cílňm jeho spíš pŕekážely.'') 



'j PamČti SobéelaTské. Rukopis. 
') Brockho0. Die Elosteroid. 663. 



49* 



živobytí v ŕeholi. 

(KiMÍlvmíniditiiriBti.SUtntn.SvornoNl:, l>i>hu<ilužb]i. präcfl: špitály; silenlium. Ke- 
ivktiŕ; Jidla, jiSil, posty. Durminif-. Sat fcliitlTif. čistota. Netnoc. Zavŕeni. Viny 
]eb\:é a. Iŕžkŕ. Treisty. Zi^ íivnt kliíteruk^ jindo; U níla. MhIo Členu. Vybíiili 
niniottiivii. Vyb6hlé jeptiiky. Únosy jcpiifittlí. Mniehové iindliitli. KlHUixírx ne* 
(lolcoiiHlit: nfiaiScDf mníchova; nchoiipodAi'íiti [iimtovŕ^: ii«£iiii!kf íivot v klá- 
íteŕioh. Prtklad akrosnô kuchyni. Strava äftiiiilskii Husté v Vláátefe. Klá- 
gtemi bh'cEiy. Viaitacv. Cizí .bHodil^' viailuji kiuStery. ňufaule niiaebt: íiiľlivŕ. 
ävéiský L-nei h ŕelioln^.) 

Dflra každého kláštiíra mél v aobô sífi kaiiitiilnť. v níž Be 
bralŕí iiebo jepliSky scházcli na porady, volby a jednňuí trestná. 

V této síjí, která byla vystrojená ncjpéknéji, i opatfl bmliy s ta- 
bulemi náhrobními bj-ly.^) Druhá síĎ byla refektár, kde se jídalo. 

V nékterých ŕádecb oblibovali refektáte dvojí, letní a zimní. Tretí 
filň, v žádném starším klášteŕe nescliázejíci, byi doriuitái-. kde se 
spoleÉué spalo. Zvláštni bývala svétiiice prospolečuou piáci denní. 
Aby každý mnich ntél svoji kobku, to diouho nebývalo obvyklo, 
Provedli to v XIV, veku jeu v nékterých klá&terech a nv bez 
vďelijftkých aesnází; lec3cdy jen Be svol&DÍni pápežským a na prosbu 
8 rci biskupovu,"/ Ncjspis a nejdŕiv míval zvlášml byt opát, V žen- 
sky<;b klááterecli tAké pŕevoi- bydlival zvlášC: za tô juptiškám du- 
chorní vrchnost nedovolovala rada kobky /.xlištni, leč aemocuým 
členAni. 

Také jedna svŕtnice v klášteŕfcb bývala k hororu (locutoríum),") 
jiná boätAtn. Jedua kobka posluhovala za vézeni. V pŕízemku byly 
kuchyne, sklepy na sklad potravín, četcdník a jiné mfätuosti k do* 
mácíma bospodáf-stvl.^) 



•) Doklad v Sedlei. Chroi). Avlae. fl09. 8M- 

^ Emler; Diplomiit kliUt. v UondnM r« VSMolk, US. Spol, 18S3. XVIL 
18. R. 1353. Tn vjsvfiá U pnpľi iíL-ncdifct XU. cely impovídai. 

*) Emler: Begest. U. í. Ž7&2. 

•) HotipodúFMiví tivnediktinsltiS rfnakóbo kláft Jednoho v Anselr f. Kood. 
d. d. Tonteit. 1Š78. ;i.'6. 



EláUereká tnUcnoBn. 



773 



Pri domé byla záhrada objčejné vroubena malebaynii poi- 
flínčnii. Slulii s ochoaem nebo arobitum sVáj", paradiaas Ambit 
vystľojen býval obrazy, ktťré si nektcrí miiiäi nanialovaii sami 
(beuediktini), jinl dostaJi darem.'j 

V prísnych Hdecli, jež *e uzjívíraly velnii, byvaly hostinské 
DiistDosti krouié klášteľa.-j Také špitály a ätavt!nf hospodárska, 
pivtíTary. ilílDy bývalý obyčejué vné kromé klágteräkého uzavŕení. 

Kterak mélo vypadati prísne uzavŕení žeasltého kláštera, 
o toii] čte we v 8tBluteí;li z r. 1500: „Stavení sestr buJce nlzká 
fi7.dobú neb zbytečnosti nezuaiuttnnDá; ale zavíránl vysoká, silná . . . 
jen jedny dvéŕe silné s dvéma rozličnými klíči. Pŕipraveu bud 
v nékteréiti iníätč pŕihodDéiii tébož zavi-ení v té zdl iieroKdílné 
nejaký nástroj okrúhly, kterýžto kolo nazyvárae, skrze kteréžto 
veci potrebné raohly by dávány byii u phjimány, aby (jeptišky) 
tlávajŕce a pí'ijftitajfce uikoli uemohly se vidéti.*") 

Na ochrauu kláátera býval leckrie zbrojný hejtinan vydržo- 
vauý z dficbodä klášterdkycb, jinde zase vzal na sebe oebcanu 
blízky pán nebo rytir. Néktery klášter obdržel královské privilé- 
gium volili gi .ochránce'.') V dobé, o dÍž jednáme, bývala ochrana 
mdlá. Koku K>4'.t opát kláštera sv, Jana pod Skalou prosí krále, 
aby byl dán pod záštitu piirkt-aba karlätejnakého, ponévadž onehdy 
»e všenii kiásterniky od lotľfl do nahá svlečen a oloupen.*) A jaít 
málo bdelí byli nékdy ŕehoLaíci sami, a kterak se na oé sméle 
moblo, o tom nade vše svedčí zpráva Jana Sviiavskélio z Bachova, 
provioĽiála i-idu sv. Anguatina, císaŕi roku liiDti podaná, „kterak 
eékdo —ani nevťdéli kilo — phevora v klášteŕe pivoňském onkUdué 
v pokoji, kdy/ sa na odpočinutí atrojil, z ručniíľtí zastrelil".*) 

Y domé i miino däm méli ŕeholni lidé žití dle statut. Staro- 
dftrná statuta reholi s velikou část spoléhala ua prvotnícb sta- 
tutecb sv. Augustína nebo Benedikta. Princípy, držící se v sta* 
tutech onécb irvotnÍĽb, byly éaaem vjcdHOtlivVch ŕádech zevrubné 
rozvedený, rozhojnený, ulebčeny nebo zustäeny. 

VžcĽka statiiti predné a pilué ukládají k společnému životu 
klásterskému ävoľnoät. V pilvodiiích dUtuteuh Augasciuovych káte 
sc ŕťholuým. když jsou shromáždťni v jeduo, aby byli .avazek 
miloäti-, jeduoho srdce a ducha.') .Jeduoatejná bud vaše duše 
a jednustejué srdce v pánu Bohu. Máte vsecku veäpolek jmíti 



') Liítina z r. 1985 v arcti. kláAl. sv. TumáSfi. 

V ToiBek- Potico. 15. 

») Riikop. imiv. ktiib. 17. F. 14. ŕl. 28. 

') Vi/. Icnrluvšké privil. VJiidlaiavovo z roku 1514 v rDkoa. imiv. 
kn. n. A. 13. 

*> Borový. Aktu konsig. II. 138. 

*} Arcli. inľutoilrí. Mímív. ff. 11.1. 86. 

^ VU íitaiutit AtjguBt v kližoTttickčm vydäul z r. 1852, nebo £e.atiý 
pfeklad z r. UOO v iiniv. knib. lukop. 17. ť. R TťŽ v rukop, XI. C. L 



774 



Knih* tíeťl: VI. Živobytí v ŕeholi. 



a každému má dáao býti od pŕevora (pŕevorjse) jfdlo a odev 
podlť potíeby; a ktcH jaú co zboží méli v svété. by to bylo apo- 
lečno a obecno; ktcrý se dal do klástera, zboží nemaje, toíio t zá- 
kone (ťeholi) biedati nemá. inké ač jsú méli tak velikú chudobu, 
kdjž jsú kromé zákona byli, však proto neniají sé donim'vati 
z toho, by sEflstni byli, že jsií nalezli jídlo a odev, jehož js« vné 
kromé zákona jmíti nemohli.* Kdo pŕinesl co do spolku, aby se 
nad druhé nevyvyšoval. O svornÉm ducliH stojí v statutecb če- 
ských domiuikáuek: , Sváril žádaých niezi sebú nemáte jmiti, proto 
aby z Iinévu závist nerostla a z dnístvy aby nebylo bŕevno. 
Kterážby kolivék obyŕejera uepočestu.-fm sestru 8VÚ ranila. mii 
dosli za to UĽiniti, a ta jiatá, kleráž takovii ŕočí uľažena jest, bez 
odmlúvání iné odpustili. Lépe jest často hnévera pokúsenú býti 
a brzo milosti prottiti. nežliby sé dlťiho uerozhuevala a i tom 
dlúho nemohla pripravená byti k prosení; pakli by by!,i takoTá, 
že nikdy milostí a odpuštéuí prositi by necbtéla, beze vgi príčiny 
má ven z kláštera vyvržena byti." 

V ŕádé cistercienském čteme v statutech r. 15íX), kdo z bľatŕí 
na druhého ruce zdvihne, jest exkomuiiíkov:in, jen opát ho rahie 
osvoboditi. kdo sábne na opáta, tomu jen pápež niflže odpustiti: 
/.a to »i trpí jeáté žaláŕem, a osud jeho budiz v rukou generálni 
kapituly.') 

Väecky ŕehole na to dbaly, aby spory doma ae urovnaly; 
v statuteeh cisterciftckých určeno, kdo by vznesl apoľ na aoudce 
dziho, „schisma fncít in ordine", odpadlík jest od Boha a od 
ŕehole; i byť opst byl, vyloučeii buíf nebo trp téžké vézení, znéhož 
osvobodí jen kapitola generálni. Ostatné bývali ŕehoiuíci privi- 
légií oavobozováni od svetských i duchovních soudň-^i 

Aby nesvornost ae pŕedešla, o to |)eeovaU statiita. ro^tniani- 
tími kuey. Bylo ve vžedi ŕádech pevné stanoveno, v jakém pn- 
ťádku bratíí sedají v koslele, v refektáŕi, jaké místo máji v kapi- 
tule. T processiťh a jinde. Pŕednost v iiiístŕ méli úŕeduíd me^i 
líratŕími, ostatní méli místo dle i^asu, kterymž vstoupilí v ŕelioli. 

ňcbolní lidé již 7. pŕíŕiny bľatrtíkého äpolčetií a lásky neméli 
nie svého mili. To prijali taícé Jesuité do svého zákona, lícz do- 
volení superiora uic nesuiél člen zflvírnti, penéz nesMuH u selie 
dťžetí. Statuta dominikánek / r. 1»UI) o tom nai'Í7t)jí:^i , Sestry, 
bude-li jiin povédéno, všecky veci, jim poručené, pŕevciŕe položte, 
Mdoá truhly nebo nádchy sohé ueoHohuj, žádná [lemčj ski-ínň 
nebo jiné veci, která by se klíŕem upevňovala. Pŕevoryôe s dvéma 
vyvolenými kdykoli |>rohlíií postele a jestliŕťby co nítlezla. co by 
sestra bez odpuäC^ní méla, to vezme a ji hodne ireslá." 



* Slatnla quaedam ordin. Cisteic. z urob. ranu. v Pli«lcb. OpU v irali. 



9- 



Arch. laut. PrÍ7ll ttnthuv. t.. l&tS. 
Cl. n. v rokop. 17. F. H. 



Svornou^ Hodinky. 

Predoí iílcol ŕiiholiiťkň mčia byti pobožuo^t, služba boží. Ta 
konána všudv, kiomé u Jesiiitú, hodinkami. Kanouická la nK'iiiii 
žalmQ, zpíváuí, modlení roiiiIélKDa v sediu í osiii doii dťnnich n 
iioéuích — horae — (bodiaky). Dle .jtaen byly to: matutiimiii, 
laudes, príma, tertía, sťxta. iiOEa. vesnery ii komplety. Tétuti 
fivéma rikäiio u iiás kuuiplety & iiešpoľy. V Konfeasí svó Jakub 
lltHŤický ľ. 1609 vykladá, že príma ZDainťná cfcv&iu Kristu uplvn- 
nemu. tretí ži^ pŕipoiufcá u-oim korunováar, šestá pripomína na 
kríž povýšení, devátá smrt KrislovUn o nesporní hoďiuce símt 
KrWtuB a v biimpletecli pochován.') Tyto hodinky nebyly rozde- 
lený v stejné prestávky. Matutinuni v starší dobé a v prísnejší 
reholi zíičíníívali i o pQl noci jiá;*) odiud pak s vítší nebo iiienéi 
[iteatíívkou den roídélen až do kiitiiplet a do spaní. I križovníkôiii 
a hvézdoa a starším rytíťskyiii nialtáufim stará statuta ukliidalíi 
nočuí hodinky.^i Cterae y ŕelioJi kŕižovnické. jakmilť. dá se zna- 
mení zvonctsra, Íhn«d aby vsidkni liratŕl Tstali a do chuni sc 
brali. V podvečer, když zavznél zvon, vcliázcrí niéli do kostola 
.1 Hkati Hešpor k Pauné Márii, nešpor za iiirtvé. Po VGČeŕi zíiae 
bylo jíti do kosfcťla na modlení, potom v noci, když su byli v m- 
fektári znova občerstvili, modliti se méli v chorú kumplety a 111- 
äerere mei. 

Hoíiaky v kláštef-ťch ŕídil z knôžl volený kautor, kaolrix 
it jeptisek; kaiitor pripravoval, co který čas se v hodlukách ŕf- 
kati nobo ípívati mélo. U kŕížovuíkň býval ve svatky oblečiin 
káp] purpurovou pfi úrade toni.^) Bylo zevrubnč v atatĽtecli 
všeeh ŕádň ui-ŕeno, jak zpívati, co zpívati, kdy pH hodinkách stati. 
kdy aedéti. kdy klečeti. jak nedbalce nebo chybující kárati. I kH- 
žovnfk&m poničeno lehnouti na zem pm pochybení v hodlnkícb.*) 
Koiivrši uliiiniéjÍĽtí littiiié na místo hodinek ŕíkávali určité počty 
Otčenáša, Také koaviši maltšlí, fratres milites, byli podlé statut 
povinní ŕíkftti množství Otčenáša denné. Když umrel bratr, rikáva] 
kŕižovnícky konvrň 300 OLcenášu, počet to nejvetší. 

Jeplišky raolily Hkati hodinky jazykem obecným. Že nemrií- 
Tají latine, to o nich vypravuje jjž Štítný.^l Dosavad zachovalý 
se po kniliovnách pékué .kursíky" iirboli hodinky panenské, ni- 
které s prekrásnymi obrázky. Dominikánkam rád kázal atejué 



'} KoTifeasl katú]. v pŕedmluvé. 

>j Na pf. v Osoku. Scheinpíliig v Mittheil f d. Gíiseh. d. Dsnt. 1880. 
IS7, Na Ojvinô v 3 hod. nuínfi. .MitHr.tjk)i!i Ovtiin. Chroa. 137. 

') StHiiiia nniíqiia. Rukopis t poéitldi XV. stolcti. HtatntJi m«l(. fol. 1!*. 
EiPinpltiŕ s kráínýiui obrazy n vdst. p, pŕevura. Zevnibné vyltáoní. jiilc .le 
hiidinlcy vyvinuly » co k mzvojl pŕiíiníl »v. Benedikt, éti v ťtvgram. Gymiuis- 
7.TX lien Schulten, Wiuu ltt!>.7. 

') StHtiitH HnCiiitin. 

*} Thuí. 

•j Stlmy-Erben. Kn. ieiler. 129. 



tjl> 



fÍDiba. ifeci: VI. Živohjil v ľoholi. 



jako mužĎni, jak uslyší prsní znamení, aby vsiíivaiy „s raným 
posiiéšeustvini, poctivé se pHpruvítc" ; hodinky tUchovcí v ko- 
bitílB aby ŕíkaly ,véhlasaé a avobodné tak, aby náboženstvi ne- 
ztcatily" ; uprostred verše mŕin bjti zHĽliovňiia prestiivkii: v té 
uui na konci ocoiei hlas bytí prodlužován. Pŕicháícjice v kňr. 
niely se pred olláŕeni ,z nízka" kloiiiti, a vbedše Jo atolic mély 
i'ikuti Paier uosler a Cieilo na jiiŕui a oa priiu^. Na jiných iio- 
iliĽíicli jen Páter uoaltT. Pak ŕiliáu žaltár íi naŕi/,ené modlitby. 
Na kouci po korapletecb, ktery čl€n svfij týden mél, kropil vodou 
požubuanou, a pomodliváe se ješté Páter noáter, jeptiäky ])0 dvou 
oJtbáítíly. „Učené" jeptišky ríkaly na žaltári, iieučaaé a lioiivrše 
i-ikaly v svátečný den za jitŕti 23 OtčeuááO, za uešpor U, jlady 
luéué neb víc die naŕízení zvldšinfho.') 

K jitŕní nitii musili klášt^rofci všickai. U krlžovDikä bývala 
v lété inše ta s východt-ui sluuce či .se sluucera"' anebo .se 
svčiem'; v jiaý čas roční „iu aiiľot-a-.'*) Ivterak chovoti se pri 
itiäi jitmi, o tom uaŕizoval rád s?. Doininilíii svým jeptiškára ze- 
viubné; kázal, kdy ai; btoniti, kdy se im /.ein prostŕíii, jiik dlouhu 
Ittŕ-Ľti; kdy k&r jeden stati mŕl proti druhému kúru, kdy jedeu 
Htáti, druhy sedóci. 

V každéin ŕádé naríľ-eny kromé výročmch slávností a inodlitcli 
s nimi spojených svatky zvláštni, domúci, roční památky ,utcä 
a materi", dobrodiucô, mrtvýdi Bpolubratrí. 

ZpovétI nai-izována štatúty hustli. V kŕižovuitkém ŕádé dle 
staré reholu tydeiioí zpoveď byia, dle pozdéjšího zákona čtináutí- 
iltíuní. Podobné tak u koéží maltského ŕäda; ryiiŕi rádu téhož 
ji;ii Cnkráte v rok byli povinní p'rijimatl svátoät u svycb brELti'i 
kuéží Jeptiäkáni zpuvtď kázána ]iatnáctekrátu v rok.*) 

Čtiä mimo modlení ve všecb i-ádech vénováa a naŕizovtiu 
práci u po práci odpočinku. jjPonévadx prázdnast nrpŕitelltyué jest 
duše u iiiáté a chúva hHchi!!", tuk porouči sv. Dominik svyin 
JL-ptifíknin, „proto niíádná nebucF prázdna"; každá pracuj rukaiua 
avyma „b užitku obtscuému' pri dohlcdu pŕevoryši;.*) PracovaCi 
luély panuy v spolefiaosti i pro spolučnost, a mlčky. 

Práce v nmžakyťh ŕádech nuŕízeny byly vyššíUo nebo aprost- 
iiéjšího zpŕlaobu. V uékterych ŕiidech niéli rníti l>ratŕí své ŕeiuealné 
dtlny, aby v ukh pracovali s konvräi, jini braitt sedati iiiéli vu 
bvych kobkách a študovali, psávatt; jiní pnicovali na záhrade, 
kdtíž z^láäte oblibována vycliuvu véel ; jinf brath' duhlížeii anebo 
i sami konati hi/Mé práce; práti prádlo, tuyti zvuki. dbali o ku- 
chyni.*) V štatútoch beuediktinskych káiáao, aby bratH od Veliko* 



') tlst&nav. Bv. Dominika. Kiikop. I". F. 14. 
*> SUluta anttqua 

SutDt duuiiDikánek, í. 12. v rkp. 17. F, 14. 

Uinio i\. !>T. 

Obriizi'li klidnŕho SUotu kláiternlbo u beoediktinft liet Butxbach 

iClt r. 1500. 



PrácB klóSternf. Silentlam. 



m 



noc až do Povýšení kfíže vstávali v prvuí hodinu ranní a do 
čivvté vjjdouĽĽ fiélali; ud čtvrté do ŠĽSté môli čisti v kniliúch, 
]>o šíjsté iiiohii iiii iožich odpočívali „s mlŕeoira"; po O'-niiiácté 
tioiiiné zitlvaii bylo notiu ä |id iioné pľucovad hš do iiťsporti. 
Kdjby ]>otreb[ bylo, hraiŕí uitli ^aiiii i im poli [iracovaii; kromú 
tolii) každý bratr {joviuen lijl |io iailé v soiicitii vyi»íraii všccky 
utľusy, .ktĽryuii si bratií ruťe ii uuhy iiiyjí". 'ľ6í u JesuitCi musil 
i rťktOľ koliťjĽ, aby ukiizal studeut&in n ma^íätrítiii (lokoru, jednou 
v ľttlt amžiti ne k: uejnižšim v dotiié služebnostem. 

V nejatnrsich Btatiitecli rytiŕskiŕch ŕádfi hovorí se o koéžských 
prícech povitiDých, Kŕižovníkúni ]»)ľoučí se, aby po iioué vľaceli 
knihy; tedy jich prací stiidium bylo. V i/ozdéjsích HtatutCĽh již 
jťii ymíiika o [jrácech pri duchoviii správe, jíž se bvli ducliovui 
člťĽOvó ľvlIŕBkych ŕädíl cťlc venovali. Statata vébuÍ] rytiŕskych 
rádfi ukliidají svyni člťiifiiu za hlavni práci pilnou péčí o špitál. 
Níl nízke posluhý v špitálu oväeiii byli konvľši. ale knéžím bylo 
dohlížati tia poŕádťk. tislotu, kuchyiii. léky. V nejataiéi dobé 
kiižovníci u niostĽ niívali v špilále svém im posluhu ženy, aestry, 
kii-Té luely žiti v oddéltiií o sobť. V Ľovéjšíth acalutĽch již Sis 
lU'iiiluví o sesiľiiťb. Rád äpiiálaky kázal, lgí pŕiini-sou se tlioŕf 
v spilál, aby se vyípovidalí. v i-pilAle oÍ)(1i-kí dlc taožuosti loie 
>■ opatrení. Uprostred épilála mil byli oltai* ku ni^í nuiuocuých. 
Ctfiiiic-li v Btatutcdi kŕižovnickych r. XV. stolelí čiäiick, aby ímter 
dobrotivé a prívetivé vÍLil pŕíjspoluí hosiy v špitálu, aby v každéin 
Lostovi clču byl KristuB. siupkô a Kťbľdvycli tuláka aby nepri - 
jfiiifll: uásltíduje /, toho, že byvaly píi špiiäiťĽh rytíŕskych stojné 
)<ko pH biDtídlktiuskycli u iinyĽu i hosjody pro pocestné, kleréž 
Uleníui doby stály »(■ zbyteäiy :i zaSly. 

.Silentimn" äli mlčeuí, niáio nebo ttize pŕíäné, uaHíováno 
ve všecli ku'ľychkoli statutcch. Mélo bytí zacliováváuo pH pn'ici, 
v dormicári, pH jídle; ovšeín pokud co k práci promluviti sc 
musilo. lúbo iiebránéno.'J I knžovDJk&m káži utilíqiia statuta 
iiilčení ]n» kumpletoeli, v chorú, v i-. fukiáti, v doľiuiiáŕi a v určilo 
ŕiisy dťiiiií. V statutech mladšífh iiž uic » I.0111 "1 Jepliskám káže 
fád Htiiry:^) .Dnte sestry mlĽOiií v iiiudlítebnici, v donnitáŕi, 
v ťťfckton; ale jínde inluviti budú tnoci z odpušiéní xvláštního; 
však aO by která ueco znenáhia a knitce o potŕtbácb pľopovédélB, 
Demá dr?RQo býti, ie by mlčeiii zrušila. Za btoleiu uiičle, i piť 
voryše. Žádná ncmluv jodiué o potrebách stolu, a to slovera, 
kľátice; paklihy která iídľťuí Eľu^ila z úmyslu, na jcflaoni obede 
vodu pij a joduu kázeň v kapitolo pHjiiii piťdť všenii. Varuj sť 
prtivoryšf, aby uobyla aiiadua k dávaní odpuätOuí laluviti bez 



') O ailentinni ciaterotenak^oh. Winter. Cífitereieria. 1&T. 

=■) SUiluta z r 1675. 

*> Rukop. 17. F. 14. a 13. 



778 



Kniha (Ffiti: VI. Živobytí v íeholi. 



príčiny.* Také ,do kola' (z kláátem vtn) olíádná ueméla mluviti 
kromé té, jež pro nékterŕ úrad k tomu kolu byla určená. Osto- 
bozeny nílčení bjly také jeptiŕky, které jednaly s kiicliaŕkami 
uebo » jinou čeieďí. Která zrošiía mlčcni kromé stolu, mívola 
tresty o iičľo lehŕf. Po prvé bylo jí na trest ŕikati žalm & teprve 
po ttetť uiuMila pro kázeň do kKpUoly; po čtvrté jl posadily pH 
ubČdé aa zem. 

Jedlo a pilo se v refektáŕi. Klášterské síné refektoraf, jakž 
svrchu (iotčeno, bývnly vždy z péknťijäích. Nezŕíitka byly umelecky 
vyšiioŕiiuy. Pražská jídelna JĽSuitaká byla po zdech vat'cka po- 
psADa ŕečuii a baäDk>iiii \šeĽli evropskycli jazykfiv.') Obedy a ve- 
čeru položeny w vBech statutech rádových k určitému času, kromé 
uŕhož neinél ŕeholiiík nie požívali. U križovulkfi velmistr sednl 
u proäiŕeného stolu, pŕevor sediil n atohi, jľuž stál na pravo. ^1 
V nékterych klAšteŕícli bratŕí inívali s predstaveným stejny stal, 
ale praelát niél , dvojí porti".^} V jinjck ŕádecli jed! -vySší" 
/,v)áší a bezpochyby lépu."*) Také n«i!iocnI smčli jisti lépe a 
zrlásté. 

Vo všľch ŕeholľch bylo kázáno statutem. aby pŕl jíiile četlo 
se tiéco 7, písma. V statutech sv. Äugustioa cte se, abv .samy 
dásuť nepn,iíiu«ly [tokrm, alo i u^i budu: lačuy slova božího'. ľŕťd 
jídletu í'ikúua uiodlitbK, jcačiuajícf se od „BL'UťdiĽÍte". Nčkde, j&ko 
na príklad u cjstercícaskycb po obMÓ začÍDÄval pŕevor: Mlservre 
mei Deus. a ostatní stŕídavé odŕíkavše áalm, koníívalí Deo j^ratiss. 
U kMíovtiíliä když pŕovoľ doiekl fe cymbalu k obŕdflm, méli 
bratrí všeho z.TUechatí a iimyjíce sobé ruce, raéli po páni vatu- 
])0VHti do reftíklorť. ľéž tak i u dominikÄnO a jinycli Jcíáté. Po 
modlitbe ohdriel lektor od praeláta poíehnáti( a vystoupiv ua 
kachedľo v refektoH, jal se Ciati, co zatím ostatní jedli. Četl la- 
tine, ale po uékolika iistech pridal stránku v jazycc tuateŕskéni. 
iiby ľozunit'Ii i kimvräi pŕíloinuí.^) Čtoucf jedl pak a posluhujíclini 
tcprv jio ohčdich kouvcutuích anebo pred obódy. 

V reguUch bývalo ph^depaáiio, jak ak chovati pri jfdie n pití, 
kolík jfdci ua slÁl nílí bytí ďonedeiio, co kc zbytky čluiti. Zbytky 
i'yvaly obyčťjné almužnou odnáäeny. U kníovníkä již pri obédé 
ľbodíval iiffkdu s koQví koleui stolu a sbfral pro špitáluíky klá* 
ŕieríkó vino. 

Strán jídla ustanovcno, aby nebylo k rozkoM, alebrž z potreby. 
Proto také sUrá statuta uťi'ovala j'ídlo veliui stHdmé. Kŕižov- 
níkí^ii) a jíDym, ktorí se h'dili atatuty sv. Au^ustioa, propouätéla 



RnkopiH univ. knih. 1. A. 1. 147. ZprdvA t r. 16G9. 

AntltiiiH ittatnta. 

C daicic. Buti^bitŕh Cbron. 28IV. 

Pdxlodni véc tái a& vysviiatl z kniby aaití klAiten bv. Tomdie 
« XVI. Btolelf. 
*) U eJBiere. Butsbach Chion. 28&. 



Jfdio, pltí. 



779 



ťpgule jifiú denné dvé kaše (pulitientaría), k nimž molil niistr, 
ťhtél-Ii, néco pŕidati; v nedeli a jeden deii v téaidni bylo tnaso; 
iTiistr mohl jeáté v jeiiea deu mäso pridati. U ci? tiTCÍenskjch a 
jinýĽll pŕísnejšfch býviilo pävodaiini slatiity vňbei; zabizáuo po- 
Älviiti masa, ale do XV. stoleti z toho iistaaovciil dávno Beslo. 
beueiiiktinflio určoval sutiit libru chleba, detni!^, dve varení 
u stola; byio-li ďoce oeb zelina, pridala so jak(»žto tŕeti jldlo ; 
.masa čl.vernohého*' jisti iieinéli leč ueinoĽní. Mladým kláštiir- 
iiikAm benediktiuskyiii neiuéla táá míra b^^ti dávíína jako starým.') 
PavlánAm (fľatľtiä tnícimi) kázal statul, aby inčlí ujmu v jídlc 
ded CO den. 

O božicli hodecli a ^lavnuatcch všude v kláštehch bývalo jidlu 
vlc. Také in'klurií iiadiice zíiliišuí ripľavňuvalii rebulníky k hoJDéj- 
šímu fitolu. Na príklad augustiDští u av. Toniáse inéli podlé cadace 
y. T. l.%2 |>f> n-kviícli za méétann Moinharda jisti „dvojí vaŕeuí 
luskové (legumiim) a dvojí inaso, tiitiŕ pečciii v jíše (lixa-s et assas) 
s kuťaty; vtua uiél iiu'ti každý nejtaéué J-ejillík (aentlicum) a k tomu 
cbiéti btlý; padlali zaduáni cuše v dmi postoi, mčli pojidati ryby 
H míti dostalek piva".^j 

O )ídle v pražäké koUeji jesuitäké, když tam byl Augusta 
r. lôtJL zavreli, vypľavujtj se toto. Nejprv stojíte slova modlkehná 
ŕťkali a kŕiŕoviili se, pak jedl každý sám ze 8v6 misky a z koiivičky 
pil; sifiľší mél konvtékti vína b do cíšky nalévaii sobé. Jedea 
jídlo všem nosil, šalení iitíba rouchou pŕes suboi jsa pŕepásáo. 
KuchaHí na miáky v kuchyai j(dla dáva, a kuchtnistr okueiu, 
ktcréž jdtí do BvétnÍĽe, téch misek jemu podivá Mlčíce jedí, 
A mají kazatťluici ua lavici postavenou, ua uiž jeiiea z nílailšich 
v8tou|n' a Ľt«, co^ inu rozkáží. Když jídlo odbudoii, dekováuí Bohu 
činí a jdou.*) 

Kterak bylo narfzeno po té stráncu o jeptíšek, o ton poudf 
regule domiiiikáiiek z r. IňUO. Hodiuu pred jid;cfti od sakrysty 
mélo Stí zazvonili; když jídlo hotovo, bylo zazvonili zase. K zvn 
néui ustanoVĽna ze sesttsr „liŕtíduicu" ; správu refiiktoŕe tfiž jedna 
raívala na *obé. S umytyraa rukaitia sestry do jíduluy mŕly vchá- 
zeti. ítíkatí bylo modlitbu ,Benedicite" stej ne jako u raužňv. 
Veršíky ŕikati méla vždy jeu jednu ze sester, konvťiit h'kal po- 
žehnaní. PKworyše méift jisi^ a oituiními, ale w vyššího stolu. 
Co zíistalo od prvniho sroU, jeillv u diuhchii a „riižátluá tiebud 
pitunci" (bnjiié pití a. jídlo) služebniceui. která. n«byvá konventu; 
sestra ueposýlej sfstŕe picance kromé pŕevoryše, ale jí dáti raií 



'i PFftklafl BtHtiit Btarýcb ud Pitry. 

'> LiaiinH v uri.'h nv. 'ľvmitfic, Opía u vdiit p. ptoviaci&U TonderA. 
*) V [loťteiih Jtníiiríikýdi Uutíotics 1.^(1^— liSTO v libl. Lobkovic. v Praio 
to)> 91. p'ati BO uzdu kucbutcc žooaki^, dc kucbuH. 

*) SepH&ní u včitai J. Au^iut}'. Opis v iirch. Eem. 



ua pravo a a& levo tolíko;kaše buďte vždy bez masa — (pozdéjšt 
pŕípisuk: kiomč v iiifinuarii, kde nemoctie jedi); tii. každý den, 
mĎŽ-li byli, dvé varené kaše luéjte seatry, alu bude moci pŕevora 
uoilati jvdnu. ľri jidlc čte leklorka, pŕijaťši požuhoáaf. Takž býCi 
niÉlo t iiii ynii&h i pri kolauf. ,Mezl lekcí inuliií pití \\o učiuéQém 
Koameui od té, kt«ľá vládne, a když dala pĹ}žehiiáiiĹ U. která^ 
tejiliin má". Když se dokoná lukcí. rd, kteiá starší jest: ,A.djuto- 
riu'a noďtrum" a tchdy mlčíce jd«l4 do koďteU. Kterážkoll by 
píti chtéla kľomé hodiny, ,pros odpustení, a jeduu. tovaryšku. 
prijmi".') 

U IDIJŽ& pH kolaci prý nečetlo se obyéejné; sacerdos hebdo* 
maritts jeu žtíhtial; a čtlo-li se kde pŕec, vybíľáuy m,ely byti kusy 
z Písmn, príhodné k té večerní dobé. CtemeÉ v statutech beoe- 
diktiaskyťb. .Sľtfte spolu a ('ti jeden koJlaci iieb životy sv. otcA, 
ale ne z kníh Mojžišových, uebo té chvíle iinduspelému rozumu 
uebude uäitučcié toho pisina poslouchati." ťo kolací dano zna- 
nieui — u kŕižovníkii uderil pŕťvoľ holí v zvonec — a bratri 
odťhÁzeli na luodleiLL do koätcia. 

TÉlo bylo die atatut krotíti posty. V kUštaricb uaŕízťiiy byly 
kromô obetných poslfl církeviiich posty v kažilém ráde zvláštni. 
Posty dlc statut byvaly mÍQČoy vclmi tubó a dioubé. Ŕeholaiclm 
SV. Duininik:i ua prikLid poničeuo od Povýšení sv. Kríže do Ve- 
liké noci ustaviéuy dľieti päat kroraé dnú ned«]Bkych. Jen Eemocné 
vyťiaty. Také za cely adveut bylo postiti se. Panny sv. Kláry 
(Fraotiäkánky) inivaly podlu statut dokontn: uarizeaa postiti se 
deo ťo tlea; to jest, sotély jtsti pouxe jednou za deu a jen o Vá* 
aocítíh dvakrát.") 

Telo bylo dlB atatut také mräkáotm krotiti. Kástroj, jímiE se 
mrskali lunisi, slul ndisciplioa". Bičovati m méli v určených 
éasech benediktini;^) cistercláti vo Vyšším Brode dosavnd uka- 
zuji iítaré liQtky; mrskati tu svhišt tuze povinui byli iiiiiivhové 
□letiiJikantl. 1 v jesuitäké ŕeholi iiiľ^káDÍ u iŕtzeno. Pražským 
poručil Cauiíiun. aby kuždy den z tovarysilv nektery s« mrskal;*) 
v po:«té uiľskali äu všickui ľo dcu. Pri tom zai'ážl zpráva. že 
na-skali se také veŕujné a že k tomu bývali vi/.i lidé pŕipouštéoi; 
Iz-ť tušiti v tom úinysl. aby su o ph'aiiuatí jejich ru/nealo. Oatatné 
kapucíni praišlí v tom /.aäli jeéte dále : mrskali so o slavnŕm 
procv.ssi po ulicícliPj /(! by luríkáaí uiQtvh& bylo k-boiuikfího 
zpdijubu, Uťl/B 1*101. I u Je.suilti, kteťi iicíniéli. jakž svrchu dutceno, 
tela äviiio trýznili až do svsiabQQÍ, inívali dÚCky h uzly, t> olo- 



'1 Ruk<tp. 17. F. U. Udiv. Iii.ili, 
Íltuf.l)u,a. Die KlosEcrnnt UA 
jrEpjtutDa.bJplor Bŕewiiow, Zte^^olbim^r '1710) 165. 
T"mek V C. Mii-'. imi- 205. iíiikop. 1. A- 1. 
"äkiilu. IlixiOTÍ* V. C». 



vénjaii kuličkami, kolečby, hÁčky a jinými konský, kteréí molily 
]iúsobiti lioleatQé.'j 

Xa znamení pŕevorovo šlo ae spat v dormitáŕ. Starými sututy 
i rytfiskému nidu kŕižovuíkftv naŕícen gpolečuý liormitár, z nôhož 
vyjímiin byl jen iiiistr a uéktcŕí starší, jejiclíž „autorita zaplašila 
poilezŕení". Statuta beTiťdiktinská chtéla tomu. nemobou-Ji vsickni 
apáti v jednom sále, aby aapoň spávali po dtíseti, po dvatoti starí 
3 raladyiui. V dormitáŕi mél každý bratr bvou postel. alo iieinčli 
léliati dlf sláH poille sebe, aei Bth'davé; spátí méli ohlečeoi 
suknéiTii, spodky & opásaní, ale hez. nožú, botovi jsouce na daué 
íĽameiif ihneri vzchopili se ?, lóže. Lucerna raéla svíriti po ccloti 
noc'i Když dano zoáti, všem bylo vstáti a lóže nstlati. I,ože stläii 
musili sobe Jesuité. kteŕí vôbec neužívali společnélio dorinilHŕe. 
Kazdy JesuUa spal v komore sié, &k tak, aby mohl do ni kdy- 
koli vätoupiti superior; byli tedy otevtena. 

Na toho rehoiníka, jniiž nepoŕádné strávil noc mimo Ľlášter, 
čekaly dle slatut nejhorší tresty. U ciatKi'cienských noční útek 
sám platil jjž 2a dokázanou vinu proti coelibatu spáchanou.') 

Jeptiékám kázaly ŕehole stŕan spíni vétší nepohodlí než 
niužäm. .Neapéte na lož f ch iiež v nemoci," tak dí statiita doinini- 
kánek z roku 1500, *i „na sláiné a na vluénycl] šatech a pytlecb 
spáti pŕísluaeti budo a sukní a vejlera & pŕikrytím lilavy, opásané 
apéte a také s nobavicemi v krajindeli, v nichíto 2eiiy nohaviĽe 
Doaiti zvyklý json." K tomu ph'pisek poídÉjší v týchž atatiitecb 
a novy rozkaz: „Která by zadala periny nub šatu pťrííii vycpa- 
iiého, nĽcbf se |)ostí jeden den na i-hlebé » vode; je 1Í pOIŕebí, 
aby ntíkterá lešela zvlášt, at tri sestry leží s ní." 

ZťvrubnA ustanovení bývala v statutKch strau roucba ŕehol- 
niho. Sv. Auguslin naznačil princíp, že roneho íeholuŕ neniň bSfi 
,velmi /uiuienUé*. Proto mŕli ohlibovati pri vsecli ŕádecb rouĽlio 
z hrubších látek. Co do formy a bnrvy ovšem hyly rozmnTiilosli. 
VňbeĽ mél baždy ŕeholtiík sukni s opiiskeiu a kukli. Pro kuklu 
ondáváno jim „kukiiká". Mniäka luéla vejl. Nirkteré rády kromé 
tobo mely skapuliŕe a pláste. Púvodué byl ákapuliŕ Jakys pruh 
látky od krku vigfcf na odiraim vlastniho šatu rnoiáskébo pri 
práci. Býval délky nestejné. Pavlanfim aálial jen k bokfiui.') 

U téhož rádu dleriim doby menčny barvy na äa'ecU i forma. 
Na príklad cistercienští bývali černí, pak .grisei" (šedí), konečne 
bití po sukni a s čerňou kápí; ť- 1469 zakázala geDt;ráloí kapitula, 



>} Df. Haber^ Där JesiiitUDUrd. 6£. 
'l Aotiqua at&tuta. 

•) StniutH 1 ľarj v Pinsícb s r. l&U). Arch Ecra. (V«ii»i ŕl- De «s(- 
preste iDUDustvríi. 

'i Bukop. 17. F M 

*/ ybiimôji v naiieh DSjirách krojrt. 203. a j. 




782 



Koihfl tfflti: VI, Ziíobyti v feholi. 



aby se nosili šedé. Pŕiiínéjší ŕehoie, bosáci a jlní mívali hrubou 
sukni UB tele nahéiu liez koši]. I benediktiuskí Bt^tuta chtéjf. 
aby ŕeholník bral „nabedrné' poiize ua cestu; když sa vrátil, mél 
kosili \j()ratí a ílo áatníce Trálití. Na místé opasku meDdikanti 
mivali i)ľova/. 6 uzly. 

Knžovníkftru s hvezdou naHzují uejstaráí statata formou týž 
äat jako jinyin, kdo ŕidtli se regulí sv Augustimi. Byla to kápé, 
škapulíŕ, plášť a sorcoLium (siircot)/) to jest sukne svrchní nebo 
svrchoik; každý mél míti iŕi tuniky, noliavictí, boty, bápL z lokte 
sukňa; apoduí roucha méla býti z hrubai látky bavorské (de saia 
bavarica ^rossioľi), lečby miätv dovolil poŕídtti rouclio z látky po- 
riékud lepäf; v poidéjšÍĽh statuteth prosté aaznačeao, že mají 
se kHžovDÍci odívati jako maltáiiští.-) Také kríž červený, znn- 
icieuí jejícli, formu lui^nil. Reholnyiu kanovnikäm po všelikýcli 
]iľoméiiflch zastalo kouečuô alrauiimn, límec veliký, vlnŕuj i ko- 
žichovy, o kteroiiž véc se svétští kauovnici-^ na príklad praišlí 
u SV. Vits — s ŕeholnyiiii hádávali, pŕísluši-li jlui, Cili nic;^* a 
kronič toho zastala jim pásnička bflä, na čeraé Hze pŕea prsa a 
plece v uzel svúzaitá po levém l)»kti.') 

Ha hlavé mníchove tieiučlí míti néktcŕl qÍc, leč v oepohodé 
ktiklÍĽÍ. Kapudni. kteri prišli r. 162Ó do Mladé Boleslave, balili 
s» v obširué kukly tak. žo byli poktádáDÍ za ženské.^j Ale v kol- 
hiích II SV. Tomáše v ľraze mluvi se v XVI. veku již o lacíných 
kloboucicb, kterč se kupujf maichOna. 

Pŕísnéjáí ŕehoie chtívaly, aby brath' chodili na trepkáL-h, polo 
bosi. lakovým bosák&m u náí! se posmívali, rkouce, že slují bosáci 
fl. jaou trepkáŕi; sv. František pry chodil bos, ne ua trepkách, 
bydlil na poušti „v katrči", ne v klášteŕc, délal ťukamaa nežebral, 
uravu mél hubenou a ne vyžebraiiou.") 

Zbraň fobolníci sméii v starších dobách nositi, ale jen 
iia ctiätách H v nebezpečné práci. Kŕižovnikäai to právo dano 
r. 1292 pH visitaci kanonické s tím rozkážem, jak míle se kH- 
íovník z cesty vráti, aby sbraň odevzdal mistru.') CistcrcJiilílm 
exkonmnlkací hro2eno, vezniou^li bez dovolení opatova zbraíi.') 

Na opatrovaní satú mél byti v klášterech die etatut sv. Ausu- 
stína zvláätiií gprávce. BuLzbach vypravuje i> klášterc s\ém bene- 



') Surcof-iutn » Utinô 8tf«dov6ké, frt tnrcut, sur corte — avrctiDÍ sakoé. 
SrovB. Xlbrl Dejiny kr. 246. 

') Anliqna Mxtiitii: k stutUUi z r. 1675. 

*) Rult|». Jiiiiv. kn, II. B. 6. Tu je bÄdkri J*ril6 t r. 1*08. 

•) Nivnltil. Pniníti koiitek Karlov. 

') Novotny; KruníkH BoIcsIhv. Výpia Zíbrldv. 

•) Riikop. iiniv. kníh. 17. P. 2. Míiuiíluík Kor*n(lÄv. J. TrnlilAf. 46. 

') Rnkop. v arch. k'>>^i>vnick., co jaoii v ním anliq. statuia. 

*) Stacuta 1 r. 1500 v arcbtvu zoniBk. (VatÍH). 



ftabdlnj' äat Pleä; 'braía. 



7ÍS 



diktiuském, že tu méli bratra, jenž opatľovnl komoru äatoou, byl 
kautofĽiii, ziiliiadnikeni, akkuáŕem a lioíičťiii záľoveň.') 

O kroji Jesuiifiv aby zmiaka. byla zvláštni. Jesiiitč nepiŕijalí 
väbec šatu umišäkého, aniž jim zevruliué ukladala statuta ša-c 
vBem a vždy stejny; účel Jefluiift yrimo ťhtél totaa, aliy v tom 
méli jakous svobodu- Statuta jeu kázula, aby éal Jesuitú u«l>j'l 
zbyicčné uiíilLeruý, alebľž skroruný; „vestea sunt uiuudae et ciim 
reiigiosa (itíCĽiitia ciHiipositae"; víc so nejjoriičilo.^f Že Jesuita 
uiél možaost podlé potreby své a účelu pŕevlékati ae, tím ae urá- 
želi protivníci Ťáilu a Uľi^o na Jesuity svádéli. Čtemet v traktáte 
z r. 1008,^) ie se .ua apíigob vojákň protulují a v obecuych 
psíncích hejŕf, jednak po mésísku se pŕistrojťc a Luteríáiiy nebo 
Ealvíuy se déiají, vyslycbaji v liospodáĽh, na ryucícli. v po^alílch, 
CO chaaa obecuí o nich luluví. a jakéby rady oproti niiu se kovaly 
a liály. Jednak jako dľyáčuíci se vy^perkují, prstentiv sobé aa 
prsty nasTťkajic; jednak po /.einanska ae nosoui:, a nékdy proti 
;!Äplatfi klopľlika objed&ajíc, ke dvorúm kaižecím na službu pŕi- 
jíždéjí, jeduiik se vyhnanci dblají, a fadruťik od jinych žádail". 
Vu svych donieeh pry niaji na ten konec hromady šatstva pŕe- 
rozmanitého. „Když kdo lakovou a tak znamenitou oziiobu od 
šatstva spatŕi, a k čemuby byla, na to se dotazuje, tomu se od- 
povídá. že au to pro ukazováaí komédii chová, ale lo jest príčina 
jalová." Ukazovátiini komédie tiifnf se tu divadlo, pi"! nčníž ovšem 
Je&uité na bojuost kostumä dbávali. 

TJ uá3 byly .rohaté birety' iich znamením rázovitým; jináč 
luivali plášte nepŕiliš dlouhé, sukiié, které také nesáhaly k Z(;mi, boty 
mivajl na obiázcfch vysoké. "'i Když tušili pohromu — na pi-lklad 
ľ. lt>18 — poručil proviuciŔl, aby se Jesuité oblékli docela po 
svetskú *) Že se nčkde a néklBŕl již do konce XVI. století strojilí 
ttikó proti .skromuosii, to Ize soudiri z instruke« geuerála Aqua- 
vivy, ktery jim ?,akaľ.uJB nosiíi hodinky, liorologia rorata, což pry 
na , chudé" ŕeboluiky se oeBluéi. 

Knéží klá^teroí vétšínou holivalí si bradu, aby odlíšili se od 
konvrsfk, kteŕí bývali bradatí. Stŕíbáuí brady delo se v kláäteŕích 
spolu s rasurou pleďe nekotikrále v rok a s ceremónií. U kíižov- 
ulkú delo äe to tŕináctokt-át za rok "^j 

Ples t'ťholných bratŕi bývala relmí obšírna, tak veliká, že 
kolem hlavy zflstŕii jen malý véneček vlasll. Odtud nadávky husitské 
ranichôm: Cliocholouši holenyľ) Co do brady zajímnvo, že ani 



') BurKbj<ch; Cbruníca. 'iOI. 

*) tíe^ulucQ Suciot. Jrnu v unív. kníh. 46. D. IM. SS. 

'l 'ľriiout. ii« BbEtlru»iu. Jettuit, StudiiB. Mus. 31. C 13. 

'l Obäimô v imSicIi iléj. krujň- 

^1 Uukup. UDÍ>'. knib. 'l. A. 1. SOS. 

*) Aniiquii nlntuln i. Sl>. 

'é Rukop. IT. ľ. 2. 51, 



tu 



ÍTobyH v reholl. 



v témž radé uebyvalo väudy stejné. Naši cisteraeDŠtí byli asi bez- 
brailí, ponévadž zovoii r. 1459 své spoltiUratry od Ryria pHchozí 
abradáČL'.'} Jeguité sausenlm první kongregace generälttí byli po- 
TÍDoi bytí bez brady, 

Ženským ŕehoiniĽlm bňzfily ŕÄriy, nby mely .otíévy ■vlnené 
poctivé íl T iibľiispch čili T ľ.ftvi(,[ lilavy aby sprostnost zathová- 
saly". Kozích mezi (ivŕ^ma sukn^nii irifti mohly, patrné pro zimu; 
sukité dominikáiiek r. 1500 inčl.'i sahati až .do hlezen'. Bes skn- 
pulťŕO. které byly íibyčejtié kratší mikní, nemély choditi; rnkavic: 
nedovoleuo uzívňti.') V nís jpptíšky riosívaly plášte .pokosué" a 
nékterý hid žeoský niíva] fonuou i barvou velnii mnk'buy šit. 
Na pi-íklad panny .Strážkyne božiho hrobu" »a Zderaze a. v Svétci, 
dokud byly v Cecliiícli, nosívaly bllé sukne, zdobené dvnjuásobným 
kHžoin červeným, červený plást a ua hlavé červený kiobouček.^) 
Vyskytla-li se panna v takovém úboru na pražské uUľí, bylo asi 
dívání! Pozdéji proméncn šat tohoto rádu v černy. Zapovídáli se 
r. 1458 cistercienskŕm, pannám intti na plášti vlečku, piitnié že 
oddávaly se parudé.'') Ženským ŕcholnicim bylo také potŕebí šta- 
túty zakazovali, aby jedna nad druhou neíádala roucha lepšíbo. 
,Použi|a-lÍby nékterä z vás a ŕktic, že mi jest horii odev dán, 
siiad aem nehudiia a jiuyĽli nejhubciiéjáí, vy. ktoréž sé pro telesný 
odev vadfle a repcote, kt^rak mnoho s« vára nedostáva vnitniího 
Bvatého odevu na vaécni -^rdci!" Tak napomína regule domini- 
lánaká. Teprve v mladších dobách chtfvaly rády, aby jcptišky, 
'ifatnpnjíce do kiáštera, iiŕinášely s sebou záľsoby vla^tnfch šatä a 
prádla, aby mívaly své habity, kožichy, aukní „duchovní šnovo- 
vačky", škapuliŕe deuoí a .nočul", punčochy, pásy, košilc (12 kusfl), 
rouŔky (18 kusú), ručníky, pŕŕiuy a nádobí všelikó.*) V dob*, 
-o níž jednáme, zdá se. f.c jeptišky musily pŕijmonti aa se to, co 
jKd dal. Také u jeptiSuk bývala routba opatrovaná jednou „stráí:- 
[nou* nebo dvéma. Ty luťly roucho čiatiti, protŕasovati, aby je 
fnolové nekazili. 

Stŕíbáaí hláv pauenskýcli mélo se díti obyčcjné v Čas zpo- 
íédi, asi 10 — lókráte za rok. Strihaní oemélo býti na malé.*) 

Čistota tela a prádla pŕikazována v kdo kt^ré ŕeboli. Na 
Čistotu uiívali ieckde v klášteŕlch své lázné.') Jen u mnicbfi ie- 
bravýcbi kteŕi se cblubívali, že jssou bez košíl a líbajf,"j v ŕeiu 



' P-lDSert. Orkiindb. Uoldenke. 496. 
') Uukop. 17- D. H 

*ŕ líeokovský-Hczek. PoBelkynC. I, 868. 
') Witilcr. CiHcrfitiíiisca. 117. 
*i PŕlklMd potdnf v tohop. untv. knib. II. A. 13. 
•) lliikop. 17 r 14. íl. 12. 

'í Codcx u tv. l'orDiU« s r. 1696. MSII tu lutnu .ciim fuco et vaie lii- 
i-alorio*. 

*) Bokreanova Poslilla. Univ. kn. fol. SSl. 



chodf, nezdá se, áe by Čistota byla postavená ua utéäené mífe. 
Strán éiätoty poroucela fehale floininikáHkáin r. 1500: .Otlév váä 
má uiatén hyii auebo {irán, htiďto od vás nebu oň valĽbáŕíl; váak 
atiyste na 8vé duši poškvrnený nebyly pro prílišné žádúní čistého 
odevu." 'Strán koupáuí týž rád chtél, aby do lázné sama nechodila 
Äáíiná, vždy at jdou iri, a ne ty, které by se sobé libilj, ale které 
vybéŕe pŕevorjse. „Kdyby pak iíerá. sustrn nemocná žádala jmíti 
obmytí, bez rĽjitáttí a odpovídáni má sé atáti a radú lélíňŕáliú.'") 

Ve Tšech statutech Daŕizována veliká péče o nemocné členy. 
Méii mfti pohodlí, pnslahu, lepší jídlo. „PĹ>Ai velikú máte mitl 
o nemocných, aby aé pofjravily," tak ái jeden článek ŕehole. a 
druhy xuova zíiue napomína: „Varuj se pŕevora, aby nebyla pH 
iiemoL'nýťli zmeškala; iriají tak Ofiatŕeiiy býti, aby byly ziiae [>o- 
zdvižeuy. jako di ŕehok av. Augustína. "'''í NemocHó jepiiáky mobly 
iníti i „prípravné lóže", totiž mobly ležetí na apodui perine. 

Piiušténí krve žilou (minulio) bylo štatúty nafííeno mnoliým 
fťboiulkätn i panmiiu čtynkráce za rok, v záŕí, po VáDoelcb, po 
Veliké noci a kolem Jana Kŕtitele.'J 

Téžce nemocnému f-eholnikovi nebo panne melo ue s jitkous 
smutnou slávnosti dáti poäLijdnl pomazaní. K nemocné jeptiace 
kuéz v komii s štólou a s télem božím kráčeti mél se sestrami, 
7. nichi iičktcré neísly svíce, jiuá vodu, jiná zvonec, jiaÁ koudel 
na stíriul sv. oleja. V čele pťdvodu méla jíti sestra s kfížcm. 

V statatech bylo určeno i-eholnym Hdeiu, kterak se chovati 
k svetu. Již v starycb tádech kázáno, aby ŕehdlufk mhivé s lidmi 
hlava klOQil, oči k zeuii ohracel.*! Na téoiž priacipa ätarodávaém 
žalo jeny i jesnitské regulae moieatiae, které kázaly, aby čleu 
ŕililu, mluré s kým, nejen neupíral očí své na nebo, zviňšté ne 
ua osobu vznešenou, ale aby bledé k zemi, zapuzoval vrásky 
s Čela. tak aby se zdal býii veselým. Staluta starodávni kde ktorá 
zapovídala vycházetl muicliovi samotnénm ; mčl » sebou bratí apolu- 
bratra. Cestou na zadného nemél očí uplrati, zvlášte ue na :íen- 
skou. Pannám n'kají sttituta av. Augustína: .Zajisťé když kam 
jdete, není zapovédéno mužské tvári vidéti, ale toE jest zapové- 
(léuo jich žádati nebo od nich chtíti požádánu býti."") Pospolu 
inéli i-eholnť brntŕi chodivati, aby jeden druhého hlídal, káral, 
udával. .Denuncíace" uaHzeua již v atatutech Au;,'ustinoTych. 
nenl tedy vymysl jesuitský; ti si jí jenom bystŕejí a šťŕeji upravili. 
•Teptíäkám »t,»tut dotčený nnŕizuje tou príčinou: .Kdyŕ, ua ktorú 



') Rwkop. n. F. 14. 
') Tamžo ôl. 7, 

>; TuniZti ČI ti 1 hHitoviiii^ká SMIiitn unlíiiua. 
■| Autiijiia Btat. kŕiíovnikr.. 
*J Zátoti SV. Aii^iisl. v itnlii^!!, etnt, kfiiovnick. ile oculonim coniinentia 
JL v riiki)|i. 17. P. 14. 

WialOTi 2iv»l clrk«val t Ctchkdi. ÍO 



786 



Knihit ihiíi VI. Živukyli v Fobuli. 



sestru ĽhlÍ])t]oat xvfte a uzrite, ibti(!d napomefile, a( toho nckonii, 
a kdjž Iiy opét ji v tom popailll, ten ilen IhnĽci má ji y tom pro- 
nésti jakožto niiiŕini k luiiraveni ; ani máte loho domnéní jiuiti, 
byste liylv [irnco zlŕ, kilyi lo čiuílť, vfce sie viniif, když a^jrch 
sester nttrťscťtc a mlčíte.") 

Staiuta ženskýi^h HdQ spíä a obecnéjí ii«/. statuta ŕeholoftcA 
^!koii péči mcla o to, nby panny se Hvétem pncháícly ve styk 
čo možDÁ nejtneníí. Ani od rodiĽĎ ani od pŕátel nemély nie iiŕi- 
jfmaii, a co prijaly. hond mely dáti prevoŕe. Kterážby listy tajtté 
Debo (iary od nŕkobo jinjimaU, ,aC se toho hned zpuvídá, a má 
jf odpušteno byti . . . paltli by krerá taková byU, žeby zatajila 
toho, crtž jŕ dilno. má býti pravým aúdera potupená, pravé jakoby 
krádež nebo zlodejstvo učinila'. ') 

Také klauiiiiira niu:Í3kýni ŕehoUm nenaŕizovjtna tou mérou 
tuhou jako ieuiíkym. V Bŕktcrých štatútoch mužských reholi nenť 
vňbťc o ní ŕeci, ale to sť pŕecc všudt; pHkaruje, aby bez dovolení 
p^elJ stave II éiio 7- domu nikdo neodchizel- Po kumpletech vĎbec 
zavíľjlnv kliíälury. a uikdo nesmel vcn. Juptišky [ind pokutou kktby 
■ití 7avŕeiif ueuiŕly vycbázeti ^leŕ pm iiebťzpečuost obné Debo 
zboŕeof nebu lotrfi". Ani v koätete nemély byti panny vidiny oJ 
mtížskŔ tváre. DiC statuc doniínikánek, aby v kostele bylo okno 
žel' zné „sluéné veliko8ti^ v némŕto panuy sedají o kázaní, a jiná 
dvč okéncc malá žele/ná aby byla jinde íc slygení zpovédí.^) 

Straa iiávátév ženäkého klástera bylo štatúty etaiioveno, io 
smi do vnitŕ jen kiál, králová, legát, kaidinál utíbo paptsi. 'Z dé- 
dicíi čili patnmú Jen li »itiäti dovoitŕ, jimž od zulošcni to privi- 
légium ]iräpAjčeno. Komu takto náU*:íulo v zdi kUštera panenského 
vstouE'iti. mei tak učitiiti ňc skrovnym a .paclívym* prúvodem. 
Také nli^tr, pŕevor, provinciál nebo visitátOľ mohli setu vcbázeti, 
ale ,ď tovaryäatvem brath rozurnDyio' a jeo ridko. fri kaidé ná- 
v&t«vé osôb pŕeHŕťä^ných méia pŕevoryse s tŕemi staréíml sestratiii 
nasledovali za hosty. jiné sestry mély byti shromÁždčny v kapitole 
nebo v kostťle kromé técb, které z potreby zaneprázdiiény byly 
v úradech; »oukromé Ufeméla žádná sestra s pf-fL'hozlmi ho'sty 
rozmlouvati. Mluveof vôbec mčlu sc dfti kľálcv a tiSe. Cbtél-li 
DÉkdo svetský v jiný čas promluviti s jeptiSkou v uzavŕenf trva- 
jící. pustila ji pŕtídataveuá ,k oknu*, týmž ohyčejem opatrenému 
jakookno v kostcie; bylo z dvojibo železa a oíitrýmí >)i*eby, ale y.&ví- 

Iralo se drerétiýnii dveimi. äem privedená jeptisk'a, ale dvé „vozhídaét 
nábožné" sestry zflslaii mély pri ni, aby slyšely, co se mlnvf. 
Tovaryáky ty mély oznámili, nalezly-li pannu v slove nebo v čina 



') Tanjí*. 

•) Kokop. ľ!. P. II. 

*) Cl. 28. v rukop. 17. P. 14. 



I 



podezfelou. Ani pŕevoryfee a iádným neméla rozmlouvati, leé v prí- 
tomnosti stariSch sester.') 

Štatúty kde kterými zevvubné bý^al naŕízen trestaí rád. Viau 
feholníkovu mé] zvédéti Ľej[)rv predstavený, aby anad, mohl-lí by 
se polepšiti, trestán byli proviailec tajné. To oväem mohlo býtl 
jeu pri vinách, ktcré sbébly ae bez pohoršeuí obei-.uélo. Jakmile 
zvédel všeceli konvent o viuŔ spolubľalrové, soudil konvent v ka- 
pitule shromáždény ; odtud pochází frase dosavad živá, že človek 
nôčíra proviniiy „dostal kapitolu". V nékteryeh ŕádecb naívati 
koaviši 3vé kapituly, kde trestaní príslušní členové;") v j iných 
niuäil konvrä du ktiéžtiké kapituly pro trest a pokání. Soud nad 
nimi a nad novici vykonati se mél na počátku kapituly, tedy dfiv 
nežli knéží na se žalovali. Podlw nékterýcb rejíulí bylo kapitulu 
fcapitulum culparum) kooati denné; tak na príklad nai-ízeao jep- 
tiškám v ChotčÉové znova r. 1624.') Kdo proíradil svetským, co 
v kapitole jeduáno, na toho padl treat exkoiuuuikace.^j 

Kapitulu bylo konali po jitrnl m'ú. Jak ni v ní bylo vésbi, 
známe ze statut dorainikánäkýcb. Když vešel konvont do aioÉ, 
raéi l&ktor vypovédeti veci, které bylo vykouati. a hebdomadarius 
fčlen na lýden k tomu volený) zaCal od modlitby; brntfí odpo- 
vídali, ňteua l(5kct-, a hubdomadarius dal požehnáni; ale tliu nobylo 
moriUtbám kont'c; jeáté ťikány žalmy, též de profaiidis, ľož moblo 
uvésti viuníky do pŕís^lušné nálady, též odŕíkána modlitba za mrtvé, 
za papeže. Fotom teprv mélo se zacíti jeduáni.*) Brathm ii1ož«do 
mluviti jen ve dvou príčinách, bud Jbo odpovídati k otäi^káiii 
praelátovym nebo viniti se a vlnu vyxuávati. litery se vinen bjli 
riomnfvfli, mél padnouti na Kemi a pirositi milosti, Vyslyšev pro- 
vinéní, konveat ríkal žalm. Vstáti nesmel vinník, až praelát do- 
volil. Když po Tykonaném pokání a trestaní praelát rekl, že se 
odpouštéjí hí'ichy vinným, kooveat odvetil Amen, a potrestaný 
mohl na svč místo. Kevyzaal-li vinník sám, bylo naň ialovAno. 
Žaiobce neinél luluviti z holého doiiiníní a alyšení; nalíiÄcn-li kŕiv, 
mélo proti nemu oälŕe byli jediiáuo. Odporučovalo se ŕeboiDým, 
aby viuni jsouce mnoho se nevymlouTali, nebáJíU se. V kŕižov- 
nickýcb státutech ukladá &e> tolík duí älleutium vinuíkovi, kolík 
vymluv za aebe učinil.*) 

Viny délily s^e v statutech v leliké, téžké, téžší a nejléiíšf. V né- 
kteryeh atatutech rozdelený lehké viny ješté v prostrední. Rozliäo- 
vftni TÍii bývalo v nékterých rádeĽh skoro doslovné stejno; jeat 




'i Eakop. 17. A. 14. íl. 15. 

*) Ma pí. u Bt«rtfcb cÍBCercieiíHk. VViiiter CiBCercíena. 363. 
*) Bukop. itniv. krt. (I. B. ft. 

') hrntniA «nti(iuii kHíovnick. Statuta CÍKleroi«ii». e r. 15W. Ta ftemt, 
íe „priipier rpvťlariontľtn nccrConmi ordlnia njulta mala noacnotur". 
*) Ilukop. íT. F. H. i\. 3&. 
*> Btatuta tinliqua. 

80- 



788 



Kniha tľúll: VI í'.Ivobyd 7 fetioli. 



zajímaTo, že stejné byÍo na pŕíklnd u čuskycb doToínikáiiek a 
u kŕižovnťkň s hvézdou. Pati-nô o]>isoval(i ^tatuta z jefluobo pra,- 
iiiene. Z& lehkou vinu kladeno, když k hodinkám pŕišel bratr ut;bo 
jeptiska poiu'kud pozdéji; k<ivž nékdo „zarmiitil" ') kftr. zle čta 
uebo zpívaje; káyi nékdo učinil nejaký (nevalný) svár; když upuatil 
plenu 8 kalicha nebo néco jiaého obŕaduého, když dSco z nádob 
KtriLtil, /lámnl, zšerettil. kdvž na kázaní, na inf^i uebo v délnicl & u štú- 
dia usniii, když druhí; k snilchu ponucoval, pozde pŕišel k rasuŕe, 
ôi'tl Kapcivrdi^iioii knihu, ru^sliiKnú luluvil, oči inél tuujavé. Tn;st 
Ka lehkou vinti byl siatin jeden n>ebo vfi:e die uiožunl kapitolu 
držfcfho. 

Za prostrední vínu pokladala statuta vétší zpozdéní se pri 
I'Dviniiostuch kiäáterakyťh; jestltby klery nebo která v chorú 
a na uiši touLavyiuH odnia a hnutiui uBiiábožayui Icbkost myHli 
ukň'.!a!a, se sinála, v konventu .zabylstvi" uiíiuila; také když ŕtí- 
!iolník jeiiil uebo pil hcr. požt'huání, když byl mluvíl iiéto s pH- 
sabáním; když cien opiivrhuuv jméno „bralr" uebo , sestra* dru- 
hého jmenovai vlnstnfm jntéDem. 1 na tyto vioy byl trest odŕikatí 
žali?iy dIe usouzeuí-^j' VSak v uéltterýcli ŕádech tuto vinu trestali 
jináče. mfzutéji: bdo zanedbal, ten den nedostal avé porce TÍna.-') 

Téžkuu vinou bylo bádati se, zvláä^té bádati se na ulici nebo 
Q prítomnosti svetských; vyčítali čili „žebrati" vinu, za kterou již 
dosti učinenú, pustitl na toho. jeuž žaloval nebo liláäil vinu v ka- 
pitole, slova zlobivá. zlorečená; vinu avou. .úrupné' a neústupné 
zbraťiovali, vypravovati co /lého o kláStcŕe, bjii utrhačfiu nebo 
kicvťtníkem Isusurro), mäso Jlätl bez odpustení, s ženskou mlu- 
viti sám, (jeptiška na kohoby ,oko uniínla"). Téžkou vinu bylo 
smfŕiti tŕemi dny o chlebe a vudé a tremi kázDéroi čili di^cipit- 
nami v kapitole pŕede všeini. 

7j vili téiíšícb byla zpiipuogt a repUuí proti predstaveným, 
neposlušnost, pračka zlostná, vžití a zatajiti veci, dary dáti bez 
dovolení, ciiíímu ntco nepoctivého o bratrícb zjeviti, pozdvihovatí 
prolí pŕedstavifuym, dopusiiti se hŕíchii .telesné atydkosti". 
Takovéinu vinníku. buď ŕeholnik nebo pauiia, usouzeno. aby bŕícb 
avĎj pUétlvé oznámil a obnažen jaa do pasu, bit byl a pak k nohám 
véech, ni'jprv praeláta nebo pŕevoryšií, a potom s obou síran 
boku phaedíĽích padl a za čas byl uejpoďlcdnčjtiíni v konveuté; 
nejedl s jinými, leČ uprosthsd rcfcktáŕe na zemi;*j cliléb inél 
dostávati cernéjĎl, pfti vodu, leéby praelát nebo starkí podal tre- 
stanci na zemi sedicíinu ueco lepäího ^z milosrdenstvi" ; k du- 



') .Starbýroval' BtoJI v poidújitiia pHpisku v tiikup. M. F. 14. ^1. 14. 

*) Cl. 17. 18. v rakop. 17. P. U. V anUq. BtHtuia kŕiiavn. él. 26. 

■1 Butsbacli. Ohmn. ISl- 

') V iítntutech kfUovnicIt. Htar^cb \ň viocko tuk, nie s obinesentm, jti 
sbt^iie »ciiiiii»ki fiiTÍ poUrit". Numolilo bj'ti kníílni thoatejno, sedfil li nJkterý 
B nich a pHtonmoitlI novica &a somi. 



chovDÍm hodinára mél vinnik téžái vždy béžeti pŕeii konventem 
ke kostelu a tu Uhnouti ua zem, když kouvťnt vcliáKel nebo vy- 
cbázei.') Benediktiiiská regule chtélji, aby réžky vinQik l«2«l pfed 
kosteinfini dveŕmi a sblédnuv bratry, aby klecnio jich prosil, by 
ae za nŕho modlili.") Však vftbec bylo zakázáno brattfni i sestrilm 
pŕipojovati se útrpné k taktfvénni trestanému členu. Dokud [lo- 
kání trvalo, nesmel trestanec k stolu Páué, nesmel pŕidiibeti k l(- 
báni kríže, nebyl volán ke mši. Ale aby oeujtadl v zoutiiiií, mel 
ho člen k tomu určený téšítj, iirivoditi k irpélivoati. Tyi: mél 
zaň proBítt, ba všecek konventy vidél-li pokoru, mél pHmluvou 
sponiáliati. 

Pri Dekteré z téžéfch vin bylo nad to vklijaké zostfeaf trestu. 
U benedikciafl pridávali za „tretí pomstu' svihánf metlami; pro 
.telesnou" vinu nebo spikmitl odníti bylo jeptiéce d o m in i kance 
oebo jitié vej] neboli prikrytí, ktižovuíkovi kríž vyšitý na prson 
sutany ucbo na ktídlech plášte.") Ktery ílcn dopuBtll ae zlostné 
siulouvy proti své vrcbuosti, potomoé v telém iivoté mél poslední 
mläto držeti v ráde, hlasu v kapitole iiemél mfti. 

Ovšem statuta dbala tŕž na druhou iítraiiu o to, aby Čleo, 
vida zlo na predstavených BVych, mohl a smel. když je byl ,pe 
vši pokorou" k náprsvť napomenul, a oni se trestati obineáká- 
vali, udati hŕich proviuciälovi, visiiátorovi nebo jinérau vyäšimu. 
V ráde ktižovnickém Btanoweno, kdyby sám mistr nebo pŕevor 
dopustil 8e téžši viny, aby uavždj zbaveii byl úŤadii, lečby bo 
visitátor osvobúdil. 

Nejtéžších vLu dopustili ae ,rebeiiea", ktĽŕí tuze vzepŕeli se 
opatu, visitátom, místrovi, „incorrígibile^" čili netrestali, kteŕf 
odpfrali pokuty nésti; také ti. kteŕí uéĽO ukradli nebo nékoho 
zabili a konečné tí, kteŕi z kláštera utekli. CistercienskA statuta 
chtéjí, aby rebellové byli proste vybnáui z ŕádii ; zlodej rok aby 
byl poaleďaf vôccb a aby byl o chlebe a vode toliki-át a na tnk 
dloubo, dokud se opátovi bude vidéti; 40 dní aby jedl hrubý 
chléb, v určité liui aby byl zavŕen, aby se inľskal a trval v ai- 
leatium.*! Pro viaždu chtéla táž statuta žalár do smrti, ale jen, 
týkala-li se vražda kuéze. Šlo-li o človeka svétttkého nebo jino- 
vérce, mél, když uebylo Ize jináČ bez nebezpečenství, vrab pusen 
býti do vzrláleuejšícb klášterň téhož rádu. Pro netrestalost mel 
dle statut kŕižovnickych člen byli vylouten z rádu nebo, aby bylo 
bez OBtudy verejné, navždy zavŕen;*) stojné tak doniinikánce ne- 



') 1 tu 8Í obcnezilt trest kfiíovnici ílový ,dUÍ for-an IntUíCoTtiin sftca- 
laľibMB Bi^amlaliini oriotur". Äntiq. íratnf, 

'I V ťltwvŕ pŕflklHdó. Hi. 

') K. 1667 piäQ arcibísicup clo konvenlil Vruti slavsk4^ho, uby zuac pHjat 
byl knéai Lh«ovÍc, Juidiiž tamôjSi nwgiRtor gebral kiii. ťry íircibiakiii) ptanAl. 
ítí Lunovlc tioh^ človiík. Areb. zmn. (i|>iiiy z nroib l.%7. 

*) Suiuta z r. 1500, OpU v namek. arob. 

*) Aotitjua slatnt. 



790 



Kniha rt-etí: V!. Živobytí v feholi. 



trcstalé ukladala ŕelioie, aby svlečena byla z roucha toTaryéakóho 
A zavi-ena v žalár; do vézeoí mela býti i ta iíána, litera upadla 
v podezŕení, ž« chce utéci z kiáštera. Ulekl-li éleii z rádu a ne- 
vrátil 8« v určité lliäté, mél býti exkomunikovali, \rátil li se. 
ukladala statuta, aby vťšel do kopitoly obuažuu j»a do paäu a 
UĽsa iiititly. Tu luii bylo poiistoiipiti pokuty viny téžké, leže tiká 
vinu, je bit a podtíLtipuji.' tresty dalšf a trvalejší. Kdo utckl % klá- 
štora se Tzatkeni zlodejským, nuruél býti pŕljat; lči tak ae jtt- 
ptí&ka, podezŕelá „pililem tela". V Mdč sv.-jaiiskycb inaliHiiú určo- 
vala etatuta na vSeiijaké riny véz ,8ept«ny' a .kvaríiuteiiy", to 
jest po Bedin nebo po čtyncet dní mél viiinílc sľ posliti; vždy 
čtvrty a áestý deu mél ji'sti jeu chléb a píti jen vodu, Na konec trestu 
mél býti od knéze metlou bit, jioi bratŕf HUríÍ žhIih pŕí tom. 
Jest v atatatech maltských viibec hromada všeli)abych pokút, které 
ukazují k vojenské disciplíne, i knéií rádoví méll podlé rytífô 
v tčch tľi:;Ateťb ttvilj díl. Víddicí mohli i habitu býti /bavcui,') 
ale tuto uejtéžší pokutu mohl píisouditi jenom suÉm generálny. 

Co Í!«nie doposavad Učili, jest s vét^ího dílu živct klášterský 
dle statut, tedy namnoze jen ideálny. Skutečtiý život v XV, a 
XVI. století hyl ideálu dostl dalek. Vlastne již d;*vno pfed tím 
oddálil se klášterský život oii svčhfi prvotního stavu na hony da- 
leké. Jiicobus de Paradiso, doktor cisterciatský. jenž pobýval kdysi 
□a Zbraslavi, pual pri pučátcícta bouŕe busiiské proti nemravnosti 
K IftiiOBti mníšske pnídĽejí oeili Hus. Rehole byly upnsiiiy již 
avou pävoilnf úlolm kultúrni, klťľou uepopíratelue mély a s ve- 
likou ctí provndly,"} a upnstivše liyniily Ľedostatkera práca a nad- 
bytkeiTi bohatstva. Husitská liuuŕe zbavila je bohatstva, ale když 
se zase vzpamatoval život klášterský po bourl, odnizení nedo* 
vedlo pnvoditi vétší mravnost. Pŕes véecky Kuahy opravné v XVI 
století byl život klášternl v patrném úpadku Humanista ítehoŕ 
ITrubj z Jelení napsal r. 1513, že bývalí mníchove bjii ,prínf 
cirkve svalé kvet a vňné". ale mniši jeho doby že podobají sc 
k oném jako .lejrio k intiŕkátovénm kvetu*. ■^) Just to sic kaUA- 
Débo straiimktt uezdvoHlé iiŕirovuání, ale bez oprávnéiipho jadra aaí 
nebylo. Uucba bývalých niiiicIiA, ducha zlraceiiého iiedovedl nikdo 
na ďloyze v/kŕísiii. Do toLo etavu vuikl v X\'I. veku lutersky 
útok, a teu dorazil život klášterský až na iiejníže. O zlém a ne- 



'\ SlJtntU iiixIliiiiMk. 17. IJfi. 18T. » j. Na pítkíad kdo vyäf-l Ijei kfiže 
nii iatt, trealán ije^prv IcAiHntenoii, po driih^ tŕaini tné^lrí Véiv. po tŕeif 
xtrátuti hábitii. 

') ťiBicrcienfili lufiií na [ifiklml v sliiMiliľĽh x.fmJ(dSI»kori pníií: oni a 
jini br«rfi fclifllii!, trlfiítí lienediktini. sflí n iiAs Jako JIiDde v&iidr [irvti 
kaltury iiár<><liiha»pudďfaké (Koccbcr í{8tÍDii8l<ikf>D. fles ARkorbauiij S79) « 
nmélcckč (Neiiwiith 0t-8«}i. ď, btlil Kitnst t. i»? m nisl ). 

'J Eoipravy Akíriomio ŕetk*. III. 4. 178. Truhlár Job. 



Cpnd«k klAiterskAbo iivota. 



791 



zŕíJieDém živobytí klášterskéoi doít a dost aouvékých zpráv.') 
,Ŕehulniiľtví se nucházelo v Čecliikh t-ohn času vábec v lipaJku, 
iietoliko hmotném uybrž i mraviiíiii. o jehož napraveot «a('aio ae 
te|)rv ve druhé polovici XVI. stolotí pmcoííiti poaenáhlu lisilfni 
arcibiäkupô a Jeäaitú die aávodii koDciiii tridentského.'"*) Ale 
JĽšté r. ]C07. kdy arcibiskup a Jťsuité ílost ae byli o nápravu 
iiaiirHťovali, knéz Cikáda pí&e o niraviiéni stavu tehilejšÍĽh klá- 
sterĎ: ,Kláš1*riiícJ, kteŕí sa veŕeJĽé sveta a jiejcby i raaraustí jeho 
odŕíkaji, ti knčžfitvo svetské i jiné lidi v pravé poljftžuosli pŕe- 
vjíoviiii iiifijí; ale veliri zhasta técbto let v niiiobýĽb kláateŕícli 
nedoukové svétaký život vedowce. z glejchu povolaní svého vy- 
stupují, tudy to, CO samo v sobé dobré a sväté jist, neĽhováním 
svjra v potupu, v rozprávku a v báseň sm銼OU uvozujť*.*) 

Cikadúvi v tom svedčí katoHckébu refoi-matora Horčlckého 
kotifessf. v níž se praví r. 1G09, ie v klášteríili jsou vedie zadio- 
valych iiiuozí lelikomyslní, kten rozpuaiily auo iicŕádnj život vedou, 
iia iiéžto avét se veloii hor&í, ba i povetrí se jiini kazí.'*J 

J«st divné zajímavo, ževjiných zeuiícti nebyl život kláslcrský 
ranou husitskou zeindlení, ale proto lepší, niravDéjšf pŕete iiebyl. 
Ye Francii videlo naše poaelstvo ŕ«ské r. 1564_ mnicha, an "ve- 
ŕťjné vozí se s ncvéstkoti; *} a hrozoo čisti, co v Štrasbiiriľe Gťilei- 
r. lňI7 káže o živote v kláBteŕich nemeckých."; Také o klátíterĽci 
rakoiiských znéjí r. 15G1 viaitační zprávy velmi nepekne.*) 

Takž jeví s.- vftude Ulástereký život na tníre uechvalitebnŕ — 
ovfiem avýni celkem. Síran jednotlivých élcnôv anebo i celých 
klášterô vždycky byly čestné výjimky, takže platné jest slovo Bo- 
saka z (Jhyšň, au ďi r. 15&i>, že v ŕeholích uékteŕí jsou sic lehko- 
luyslní tak až ,se jimi i povetrí kazC. ale jiní že jsou poŕáduí,*) 
frase to. ktfirou doslovné opsal r. HÍU9 Horčicky, jak svrchu uve- 
diiuo. Nikda uevyraiuli Iblé, kteŕl opravdu a upfíniné zŕekše ae 
tohoto sveta, jeho zápasil a klamä, nenávisti a lásky, snáh a zou- 
f;ínf, cužeh a sklaniHuí. oddálili se v ticbé kubky kÍááter»ké a tu 
žili dle zákona Bkroinné a tise v samotách. 

Nejhorší povéät u nás co do klášterského života, jakož svrchu 
riotceuo, mívali doininikáné, kteh', jsouce skoro vždy ciziuci vlaš- 
ského národa (Poláci ŕidčeji) vynikali nepatrnou stydkostí. R. 15ti6 
píše Brus arcibiskup hnévivŕ generálovi doíriiEiikáuskémii, že čle- 



'r Vis riikup. 111- II tí. 1 p»ntiy „TKnŕiecnC £ivy, žIÔ, ticavorn*, ílobivá, 
lltHi»)Íc H K^trliHjic jeilnii driiltii". 

't 'ľomck. ľolicu. fli'. 

>) K&t&Jii Ľlkaciy 278. 

*y Korfdsfti kitntickii. V5i). 

•> Arch. (V». VII. UU 

■) Dofeliirty mnnhrt bomI Soliiil* v D, Ubeii. I. 277. 28fl. 

'( Arcb xem, Opi* t. ardb. Iňlll. Hiihnr Ooaoh. Oiten. IV. 2'ifi O ha- 
wbnŕm äivotÄ v ktaSt. mkaustych; Btr. Sá2 n zl^ch klňSturtich v Tirulficli. 

•/ Encliiridion, SkrovnÔ kciiky ... o svAtostoch iitcl. Tisk první r. IĎHi. 



79SÍ 



Knihu tfetí: VI. Živobytí v feholi. 



Duvé jehu rádu v'ikiv nmirii se ŕťloli!, žijfce dakko svoboduéji 
miVí svOtštl knéží.'i A po tŕiceti létech fr. I599j ekoro doslovné 
lak žaluje (ircibiskup Zbyaék generála (tominíliiúiiskéniu, že bratŕl 
jciio v CeĽhácIi velmi svoboilné a Deporádné jsou zivi.") Mohlo 
by býti vvsvetleulm nezŕízeBÉho života. Že sem pŕicházeli dabro- 
(Iružui cizinci, čtshé klástery ävúUo rádu ryjídat, vypfjet & |iroto 
cliúvali HU tuké dlti toho úmyslu. 

V ostatnŕch klášterccb našich k plDéof statut jen popékud sluš- 
nému skoro vfibec ^tházel dosfatečny počet čltinatva. Zil-li nékde 
opát «áin uebo s jedinýin braireri!, kolik článku stÄtut ŕeholnícb, 
jíikÉ jsme JK svľthn vj'ioŕ.ilj. mohli ti dva iidé na aobé provésti? 
Jaký lo byl klášter o jednom uubo dvou bratffch? Ani se pak 
nedivili*, jeelliže volní žili, ŕcbole aechávajíce na strane. Jediní 
Jesuité. kluŕí všiide žili k vftli svým cflňin ii vétšíin poítu a !-.»- 
pálení byli nivälénkou bojovnou, idiiivaii reholl svou tak. že jim 
sotva biidť výtka. V Pracie roku 15t5íl bylo v kolleji už 45 člena 
jestiitakýdi, v nicb 7 kiiuí, 19 uovicä, oslatiii kDadjutoi-i n, pro 
fessoi"! i scbolares.^l Tak četný sbor, v néinž druh druha pobízei, 
hUdal, vedený eucrgickjm rektoreui a poataveny doprostred teh- 
dejšibo života a podporovaný od naocnýcb a uejmoĽuéjšIcb, dobŕti 
oaplniti molil úkol. 

Ale což proti tomu chtíti orl ímríiutélých ninichň, žijících 
T uepatrnéffl počtu o samote nékde v polozŕícenych zdecb ktástťr- 
skych? Jak bluboce sejíti mobl klášter, drabriy veleslavny a ľá- 
sluÉný, ci tom obnizek ílointuvny ale ainutný vime ze Sázavského 
kliiätura. Tu žil opát Polydor s jedniiii bľatr«n), jeoiuž pro cbu- 
dobu již dvé leta nedával šatu, takže bratr VäiJav Kolínsky byl 
jakí) otriiánek. Nad to se kdys po r. IňUO opát rozniiiem pu- 
minul. Behal v äelskéiii saté a tropil tak. až liejtman kázal ho 
provazy a ŕetézy svázati; když bu pustil zasť, béžel se utopit; 
biatr Václav bo vjtábi z vody; pak bébal po lesicb a vŕiSea 
k ledajakému paŕezu kteksl a sloužil mši 
arĽibískupovi, že je mu brozuo, že ateče, 
otrhal y.*) 

Počet ninichÔ v kléšteHch itaäicb klesl v XVÍ. veku na mírti 
nejnienšl- Veliké a takŕka obecné utíkúni ?. klášterú zpQtjobtlo 
hnutí lutberské, ješ popadlo ninichy všech ŕeholí jako nákazlivá 
ueinoí. Haed roku lôiiä poroučí brál Ferdinand do Moravy, nby 
uikde uetiyli trpéoi vybéhK niuišii prý hojné jich utckio £ klá- 



Psal bratr Václav 
že jo jako elupka 



'1 Arch. íem. Opis. s unili, A«{)ise<>p 1''65. 

') TľiDíe IfiSi) IJo prnisliých jrfínukň" íenskjVh chodívnli vctijnft. 
Boka ll>03 v aioudr- pratskf^ni H\td{i kdon po pfíľiixf-, t.« „bilitdnd tnm \ihi.- 
tejl nnifti v biiyoh reverenfliiclt a v čäroj-ch plústitfa'. Arcbiv pruí^bV 
m. 1063. 4ď3, 

*) Knkop. 1. A. 1. 19. 

*) Anh, zemnlc. Opis z aivib. ľtttt. 15G0. 



&ter& s potulují se okolo Olouidre, Braa, Znojma, Opavy svádé- 
jíce jiué, sby .odévem zákonným" opovrbli'i Ty ž rok ló:í3 král 
píše mandát \ženi stavom do Uráiovství Českého a lio Moravy, 
že v mnohých klástcŕícb bouťí ŕe iji-eniongtraťi bluiliií a utíkaji; 
rozkazuje, abj iileklí premoiistrali byli opátovi straliovskénm, 
Janovi, vyrláváni-'J Brzy dnli se na utíkáol i uiníäi prísne ŕebole 
bosácké. Opouštéíi své kláätery tou hojnou mérou, že nejvjšší 
proviDĽiíU jťjiťli volal krÁle na pomoc. Roku 1549 ozuaiuuje to 
Ferdinand všemu království s rozkážem, aby ti boaáci, kletí se 
v svetský odev ohláéejí a ceŕádne živi jsou, byli chytáni a zase 
do té ^chole, do kteiéž se dobrovDlní poddali, bráni.^) Roku 1 554 
utíkali benudiktitií tuk hojné ze &vých klňšterň, že opát brou- 
movský Jan dva patenty královské obdržel na jich honbu.^) Nej- 
vétší liték dominikáufl ze véedi kiášterô, kdež beztoho v niatéra 
jeu pOČtĎ prebývali nastal, r. 1577, Telida král on prosbu provin- 
ciála Jana Salutiensis narldil všeobecnou jich honbu.*) 

K téinto a podobným útékňm, které nesou na sobé patrný 
ráz hroinaduuMti, ješté to pŕibjlo na zmatek a zlý poklad, že 
ŕeholQÍci také z jiných zemí k cáin pHbihali a tu se toulali. 
Byli to ŕťbolníci zvläšté z Polska. Roku 1549 oxnamuje krÄl do 
Moravy dvénia mandáty, že František dokttiľ v písme a kwmniissiiŕ 
ŕeboH bratŕí, kteŕí luinoies slovou, a pokorou vzneal, kterak 
mnozť mniši dotč^né ŕebole z Poläky z klášterfi tajn^ ucházfjí 
a ra Morave pŕijimáni bývají, svetské šaty na se berou a nekrť- 
sCanshyeb uaŕádd se dopoa>itéji. KapO:ilí;ď král rozkazujú nepŕl- 
jlmati jich.*) Aby snŔze byli lapaní, dani vybehli mnicliové cÁzi 
v podezŕení, že se živí špehyŕatvťm. Již roku láŕlS byli v Praze 
dva z toho podezŕení zajatí. Král ká^cnl. ^ponf'vadš se ^od tini 
zpflsobem mnoho zákonníka (ŕeholnik&ji a ?lých lidí po Cechfti.h 
prokľŕidá", aby byli oba zajatci treba-li i právem útrpným tázáui 
a zmučení.') 

Vedie hromadných útéUíi z domácich a cÍ3Ícb kláéterň pŕnä 
tu chvíli za cely čas až do pŕevratä bélohorských čteme v pra* 
meuech o útécich jedno tlivýťh. Koku 1539 vzkázal králi opát se- 
diecký Jii-Í, že mu utckli dva mnišij a že ae boji, kdyby to čaané 
nebylo opatŕeno, že ma vybčhnou i ostatní. Kľäl káxal. aby bjli 
cbjcťui.^j Roku 1554: obdržel pŕevor od sv. Toni.Hŕe Michal iŕi 
kršlovské patenty, aby prooásledoval Hikulúäe Čislaväkého, jeni 



') Arcli. ruudnirk. Cop. Ferd. I. 260 Vjpií p D«tfÉk*. 

') Tiunže Cop Ferrt. I. SSO. 

*] Areh. tnisiodiž MÍíbív. i. 41. fol. 470. 

') Tiiitnie i. 60- M. 82. 

*i THmf*-. Miaxiv. ŕ. 94. 131. 

*) Arch. misOMirí. Missiv. t 35. l90 

') Arch, riHidnii k. Cop. Kerd. I. 2+1. 

*) Arch. miatodrf. Miasiv, é. iO. IVti. 



7at 



Kniha tfecf: VI. ^.tvobyti v reboH. 



zapomouuv so nad siibem H-lioinym in-yC ušel.') Honil ho, ale 
jľšté ani po Hvou Iŕtixli ho Lwilolionil, uťboť r. líiäH vydáva král 
o vybtíliléii) Mikuláš) uavy list,.') 

Kterak sc chovali nčkleŕí vybehli uinišl šeieiJaO, o tom hnjué 
i:[)ráv. Roku IňSl \)ii.i Nymbtu'átí komuh> o jtidnoiEi lakovém 
j:oafalci. jenž utťkl z kláštora sv. VavriDcc pod Mélnlketu. « V mé^tč 
nflsem ^e potloukii, a (Uisli iiemnivné k žttnátu a ilévťčkám mlu- 
veiiim 8vym se cliopá a veliké pohoršení dáva, ano krádeže ae 
iiŔkolikeié dopustil, proČež sme jemu rozkázali, aby se bytem 
jiudc opatril, on pak odšedei nedaleko, zase so navrátil a po 
(lumfch krádeže nepŕeBtává; I uevédouce my s nfiu co čiuiii, jeho 
sme do vC'zent vzíti i-ozkúzali, ač se n<aii]Oudrvm dčlá a tím své 
iíťtnravy a ílodŕjsuí pHkryti chce. Pťotož Vašich Milostí žádárae, 
ŕe ho v svŔ trestaní vzlti ráčite."'] Jiuy vybéhly iimieh, jejž 
Slaroméstští roku Iňílô zavŕolí iÍo vézeíií svého pro uéjaké dluliy, 
jtíšté v ÉatiavŔ tropil inízbednostl a podvody luezi spoIuvézui.*J 

Z uejhoršÍĽh pobéhlcft byli ti, bterí z klástera vyhéhlí po- 
hrávať 8 sebou klenoty & penfľ.tj. Mnoho jich se pnpomínú. Pŕed- 
»iavíni« jen néktere. Roku ]Í)5G utekl z kláštora Recliébo (Ittitz) 
mnícta fráter Georpius Uiigania, dominikán, jenž pry ukradl pŕa- 
voru ti(HI zlatých. Byl popadiJii v kláäteŕe sv. Kh'ži! u Znojma.*) 
Jíoku l.')fi4 honí biskup olomoutký probožta od VŕcľIí Ss-alých, 
jeiiž utekl 8 klcaoty.") Prevor domiiiikáuský od sv. Aucäky v Praíe 
chystal 30 na útek s koristi roku ]5ij7; jiz vyslal svoji milostnici 
s vuzy, truhlanú a Budy dobre naloieBýtni napred do LitoméHc, 
ale T tom bdčly arcibiskup Brus ho dal popadnouti a zavŕlti ') 
Ani cizí nini^i vybčhll ^ucpricbázeli sem vždy s prásdnou. U. 1001 
rozkazuje Rudolf II. Žanipachovi / Potnštejiia, aby vydal Jana 
PatľOLUsku, probosta rádu sv. Ducha v Leopolis v Polšté. jenž 
k nemu utekl r ukradBiiynii klenoty, •,! 

NcjobyČejnôjáí pojmd k vybehnutí z klástera dávalti mnichťtra 
ženení. Roku 1559 lionén královskýiii listeín otevŕuným prevor 
Jakub od bv. Michala v líľĽO. kturv opnstiv kláátar ,dal ae Kdáli 
3 kuchárkou svou-;") v maléai Čase potom arcibiskup káže ko- 
uícndoru v Chcbé, aby bledél lapiti kŕižovuika ValcDtioa, ienž 
pojal ženu; doatal-II än Valeutln zalíni již uékam na faru (pod 
oboji], n&ctit podá kotncudoť o tom tictinu zprávn, arcibiäkup již 



'> TaiDÍo ŕ. 50. 151. 

'/ Tntiiía Mi«J>Ív. i. F,0. 993. 

') Aruh. nvaibaralf. Kopiňl 1 1. 1&&6 

'; Arcb. p'rai. č, ISa.í, 68 

'í Arch. mfmoílrj. MUsív. Č flO. 2G. 11. fll. 

') MiiRŕjnf cliplomutAŕ. 

"") Arch, ľ.em, Opfa i arcil), I5ií7, 

*) Arch. tnittodri. MÍmív d. 110. 186. 

^) Taoiie. Missiv. í. Í.O. SOÍ. 



prý bude védétí, kterak naĎ.') Roka 1575 citováa do Prahy 
Icnéz Jan, farár stŕíbralíj, že opatH Kladrubskího klástera, Joscfa. 
oiidal;') roku läO.S žaluje Jih Taxerus, ojmt scdlťclíý, že nm utekl 
iiinich Šváb a v Hore že se oženil.") Tini zpňgoiÓGm mohlo by 
jťšté mnolié jinéuo tt)ti uvcJcdo ra doklad, že ženéuf vybŕliljn] 
uiuichôtii bylo cllem. 

ítídlto čisti, ŕe by iiiuich usel z pHóiu jÍDýcli. Roku 15G9 
hoDÍ se liíiCeni královskýni iiioich Jakub, uiínontn, jenž utekl 
z kteréboä moravského klástera ,pro mord".*) 

Jakož napoveduno, vybébU iiiriiši nejradéji tiskll se k farám 
podobojích a protestantov. Tu bývali také v bezpečnosti pomerné 
utíjvétši. Poznal-li niuich snielejšího kollátora protestaiitskébo, 
rycbla ee zmenil v a\élBkého knéze. Cisterciensky reholnik Pop- 
pius prUel kdys do Lipy poniáhut katolíckemu farári t duchovní 
službe a vedJ si lu proti protťstauiflm veliiii horlivé; ale když 
sa uprázdnila fura v PabloTitích pod protestautem Jauom z Varten- 
berka, ihned odliodíl cisterciátský reholnik svou bílou sukni, 
dotŕel se k fare a oženil se; }iľot.esfaiitství palt éifil pry stejné 
lak horlivé, jako je prvé potíra].'*) HQŕ zvedlo ae btevnovakému 
berediktiini ííasparovi, jenž ntek z kláštera vsadil se roku 1558 
na faru ve vsi Mikulovicich, kdež doufal Žití v zátiší; ale Jan 
Ctiotoväký, opát bŕevuovský. sliiedav. že fara fa náleží pod pa- 
tronát opáta želivského, dopsal do Želiva, a vybéhlého muícha 
polapili roíkazem královäkjm.') 

Že konsistoŕ pod o'bojf prijímala mezi Bvé knéze vybéhlÔ 
muiclif, o tom v knihách jejích zb. stiiršlch let. di1l(Hr.& dusti; po 
dosazenf areibiskupňv a zahájení činnosti Jeauitň bývala kunsístoŕ, 
jakož na jinčm inístí svrchu vyloženo. opatrnejší, ponévadž se 
l«íla mocných pátiň katolíckych v komore. Arcibiakupové íapoví- 
dali pŕijlniati mnichy professy. Ale kongiatoŕ v prvních iétech 
ješté porád piijíniala, pokud bylo jen ponékiul bez onrnzn Ize. 
Dokladem križovtiik s hvé/.dou František r. 1574. V&toupiv do 
konsÍ8toŕu kaliéné, oznámil, že chce bytí pod obojí. Páni kousí- 
storiáué pochválili úuiysl, ale nnntitli, že je profeiäus monachus 
a že by se tudy uiéli optati arĽibiskupa. Pak si to néjak roz- 
myalili a prijali ho pŕec. oznámivše kŕižoTníkovi Františkovi né- 
které náoiitky, že prý býva opilý, nepoílusný a že se chce snad 
áoniti. KHžovDíU ,podékoval z napomr;Qutt a pravil, že o vožralství 
tak daleko nevi, než proti arcibiskupovi ie iiéco proviuil a tre<ítán 



'; Arch. leon. Opl« k siimIj. 1561 

*i Arcb. leuj. riikup. O 5 233. 

') Arcti. i«Hľ Opisy t ilury, 

'} Arc'ti. iniii>»<lr^ MíhmIv. t. t)Ú. 211. 

') Mittiipil. ľ. d. <i«*cli, (1 D. in Bnlira. XXLV. *8. 

*) Arcb. miatodrl. Hisiiv. Č. 63 2S2. 



796 



Knihu tH*U VI. Ži<robytÍ v feb&li. 



byl, a Že ženat býti nemíní*. Poslali ho do Písku zakapiana. 'i Pak 
méí s kalisnýini knéíi polyíky; vyiftali mu, ie je od arcibiskupa 
,ze zákona vjĽizeuy".') 

Kilyž reakĽe katolícka zino hutnela počátkem XVII. veku, 
konsiťiloŕ již n(>oäinélila se lak zŕejmii jako prvé prijímali mtiichy 
vybčhlé; n*bo£ nejedca r. fary jest vyzdvižeu násilné, s. pŕedetaveuí 
väude pil nich méli äpeh a dosabuvuli jich. Na pHklad a žalostí 
poziiameuai kronikár sobésiavský, že roku IGOO vyzdvižen 8 fary 
farár Jan Rauaer, bývalý ŕeholník r, Teplé. Pŕijeli si pro uéj 
g vo/.em.^) Když dominikán Šimon r. 1604 skryl se po svéni úteku 
na fať-e týnské, Micbal Ľapella provinciál tak diouho neustal, 
a^ císaŕ sá.ni jioručil mnictia zajmoutí prepad e n im fary.'*) 

Zajatci byli téžce vézuéni u ardbiäkupQ, na zámku Hradčan- 
gkém a v mestských šutlavácb. Nikde se jini nevädlo d»bŕe. Ci- 
Btercieueky kaéz Jan Sirniété 2 Plzne roku 1670 proaf pro Boha, 
aby arcibiskup bo ncaecbal vt- vézeuf zimou umŕíti, aby bo dal 
na ŕťtéx do iiqabft svétnice. Tohoto vybŕhlébo innicha prosby zie- 
vrubnéji sobé všimneme, abychoni poiínaii, jak byl vybelily ŕe- 
holtiik jfŕed reakcí katolíckou doviiŕiv a blaho vý. Mnicb arci- 
bistkupovi piše: „Já zuajfc v toiti vi!ili boží, ošel jsem s kmctiČnoa 
a poddanou Vaši Milosti na Moravu a obávajíc se. aby mne pán 
BAb skrze b'ríclt t.eu netresial inukoii véniou, s ni jsem se oddal 
podlé rádu cirkve." Po ôsmi létech pry se vrátil do Čecb, na- 
vštívil svého paua tatlka Í — pána opáta v Piasfcli (odkud byl 
utekl!) a tu ho ovšfim chytili.*! 

Luteraké hnutí poBedlo laké jeptišky. I ty dávaly se z klá- 
šterň D8 útek a vdávaly se, byt ne tou hojnou mčrou jako fe- 
holiiici. Koku lf>4í) píée o tcm král do péti klášterä moravských 
a do Opavy uajednou.*j Utíkaly i romantickým zpilsobeni. fl. 15Ď2 
vzkazNJB lIarl)OrH. abatyšo kliištera TíáDovského, králi, že Lida 
Hradecká muí^ka z kláštera ^pu^titi sa dala v noci po provare 
a usU.^} Vdávaly se du&ii dattto za knéze; roku 15t)l zpráva, že 
také školní nii»tr vzal si jeptišku.^i I abatyše utíkaly. Anežka 
KutiDíiká, abatyáe kláätera Tišno7ského. byvsi r. iWh pro .ne- 
tádné" chovaní sesazeua od vlsitátora Flaminga. opáta zbraslav- 
akébo, mOk na trťst pŕestebovati se do kláštera Tŕebenického; 
i ?äeillu UH v&z kožený se ctyrmi koni kočovskýiui a provázena 
J3CUC dvoma klääterskVmi jízdnými dala sa na cestu. Do voza 



') Arch. Miii. IÍLikop. o 5. 17.1. 179. 

') Arch. zem. Opisy í arcib. Paroeh. 157ÍI. 

*) Pxtnén SobénlJív, Itukof). 

*) Arch. luUtuilrK MiaxÍv f.. llia lAfí. 

•) Arch, rem. Opis. z arcib- l.'i70. MUcell. IV. 

*i Arch, mlstoilrž. Misajv. S. 41. fol. i'iO. 

'•) Tamíe ô. 49 a4i>. 

'} Borový; Altu kons. tt. SÚ2. 



vzala hí mnoho kláéCeraiťb klt-notú. Ale nedojelä, kam méla. 
Dala se doTézti do Opoií a tam zOstala, Královská komora jiíse 
hejtmaDu opolskému všecka nstĽašetia: „Ssadno rozumeli j^Nt, že 
táž Anfžka do kouce z tádu vystoupiti a v ävét se dátt cliUti 
bude." To, tušíme, že také učinila.') 

Uéla-li jfptiíika e kláštera iiro vdavky. mohlo se jí snadno 
pnhorliti. jako r. 1555 Kateŕmé z Panttiuova, že nedostala rodin«< 
neho vena. Uéla nočné a tajné .vykradši se' z kláštera Chotéáov- 
ského, a když Ke vdala pak za Šimona Krajíčka, mÉštéDÍiia čá- 
slavskélo, nechtél ji vydali bratr Fridrich Maleäický z Pantenova 
200 kop vena ani výpravu za ód kop dle kšaftu otcovského. Tedj 
^laluvala v soudé zemském, kterýž niilezl, že dle zŕízeof zem- 
ského panna buď panského nebo vladyckého stavu, když ae vdá 
bez vťlle otce Lebo bratŕí. že vgecku Bpravedtnoat potracHJe, tiikž 
ledy Fridrich bratr jl nitdii není povinen, alu .ponévadž táž Ka- 
Isŕlua svévolne s« toho dopustila, že z kláštera äpuativši &e ušla 
ku potupe télioK kláätera, vec J- M. královaká jakožto nejvyéši 
kollátor kiáfiterä jf to obrAtiti ráči, aby se spravila". *j Byla za- 
jiaté téžee zavreua. 

Nepodarilo It se jeptišcc, chtéla-li v svet, vykrásti se tajné, 
pomohl sinluvenj' muž úno&eni, jenž pri tehdejší volaoati klá- 
šterské nemusil ani býti pf-lliä uásilitý. Roka 1550 na príklad 
pŕijcli si dva bratí-í Pudmukelitti koňmo s nékterým prúvodem 
k téiQuz pive psanémn kláštem Chotéšovskému pro sestru svou 
Mandaleuu, kdež již po kolik let byla odéna bíiym rouchem pre- 
monstratsk^in. Yftz k ňnosu pripravený postál u vrat kUHerských; 
jeden s ručnicl obsadil vráta, která byla otev^ena. Druzí vyvedli 
JBptišku z kláštera a vsadili do vozu. Čeled, beŕváŕi, pekári klá- 
šteršU vsecko vybehlo. Volali na pŕevora, jeuž práve pristupoval 
ke mši. ZazpívHvše si; .Bóhte žehnej, mfij kraji veselyl" dali 
86 bratŕi Poiimokelsti na cestu. V tom odešed od oltáre, proboôt 
vybébl v ornáte pred kost*!, a uhiédav, jak ujlždéjí pryč, až 
hrmelo, ŕekl: ,Nu, nechí ji tŕebas ke všem čertfim aesou, kdy 
SOU ji vzali!' Páni braiH pak vyloudili na sustŕi) ves Lisov a jlný 
Btatek, takže pak oloupena jaouc o váeeko chudé vdala ae za 
Václava Pŕebyánvského. Když prokurátor královský Jiŕík Labuuusky 
z Labouué žaloval v kcmoruiiu sotidé na Ivatia Podniokelského 
z Proatiboŕe pro násilí, kláátem učinené, nenalezen roku 1558 
obžalovaný vinným, ponévadž sc tenkrát. jeptiélta ješté vrátila; 
ale pozdéji prý utekla sama bez únosu a vjbíjeni kláštera.*) 



An'.U. mlatottrž. Misfliv. í. III. 868. 

*) Kegísiru bíU iiAläzav č. lô. J. fol. &7. 5ít. Ortel iit v nnlv. kn. 
v rukop. 17. C. 3y. 

*j Sveddclvl v bn kom. Boud. 6. U. G. fol. 48S. 469. Arch. mfstodri, 
MiSB. č. 60. 10&. OrteJ v TfgisL siclknläeclelg äerv. ful. 73. 



T9« 



Kiiíhii rfetí : VI. Žf»obytÍ v Pcholl. 



Také nékdy vyskytne ae v itramenech zprávfl. Že pävodem 
úteku ŕtíholné panny liyl kaplán tUšU-rský. itoku 15H7 na pŕíklml 
utekla 26 Zahražansbéŕio kláštera panna pomoci kaplanovou pŕcs 
zed. Houcbn klášter^íkélio ziinechala r ochoze aa zemí.') Konečné 
čteiue téz, že jepti^ka, nenioliouc nijak vyntknouti z tienávidéDébo 
kláatera. nastrojila vzbourení všelio luésta. jež ac jí ujalo. Tak 
učinila r. lóbiií Anna Wechelin, JĽptiškn sv. Kltiry v Cbebé."j 

Tím budí;í o úucicli z kláštm-ú akončcno. Jť jadQO. že úteky 
ty byly t XVI. století až pŕíliá na siiaité a že byly takŕka epi'le- 
mické. Z toho faktu také äumo äebou vyplýva, že v klášteHch oeoiohU 
býti prorozována pevná ph'sná disciplína, Nespokojenci byli by 
z kUôtera utekli. Tebda již velmi ocbotné a snadné i ti, kteŕi 
rádu byli véroi a cbteľi navždy t oém zôstati, snaduo vzpiľäli »e 
pfedstavenym. R. 1539 nevértél opnt plassky, proti nérauž vzboiiŕil 
reholnj bratr Pavel z Kazíiova všecek konvent, jináte aobČ po- 
moci, nežli že .vystupek' bouŕlivého mnÍĽbii dal na rozsouzení 
pradátAiu a méšíun&m plzefiskýni, kteH na kouec nalez! i, aby 
burič se zapaal, 2e se více ue^zbouŕí.*) 

Ireholnépanny vzdorovaly svj'm abatysiin, zvlášté m«Iy-lije'iipo- 
nékud podstatnou pŕičínu. V kiiišteŕe Síéicckém od roku 15til byla 
skoro dauDf bou're mezi paauami ttik veliká, že oapoäled konimissari 
i arcibiskup luusili krotili a stawovati. Kláäleni totiž uanzena za 
abatyši z cizíbo rádu iiiagdatenek Anna ze Suuberka. Jeptišky, 
Strážkyne božího brobn, liued daly se s oí v zápasy a hádky. 
VĎdkynl byla Oeška Lidmila. Rázne pustila se do némeĽké abutyši*. 
Tqsu j[ nadávala, necbodila k stolu, neclitéla rfkat Benedicíte.'j 
Abatyšu nai-filila hodinky dle svého fádu, jeptišky ŕikaly dle avébo. 
Rokli 15(i3 ni«BÍl ja krotili pražský probošt.") Lidmile píše r. 16(35 
šánt arcihiiíkiip li:>t napomínavy; konimissaŕi radí nm, aby ji psal 
mandát po českú ;*J tedy psal po českú, ale na konec pŕece nc- 
zbylo, než pannu zavríti pro bouMivé snahy její. Nemecká abatyée 
Qvšem byla také néjak vinná; r. lôtitl chtela proméňovati šaty 
jeptišek pozdŕji jedaoho času pomoĽÍ kaplána oblékla v roucfao 
klááterdkč pasáčku, ji když se jí pauny ví-.píraly, tlouklft je 
knihou.') 

V tích dobách dávno již nebylo rnožuá verné dle statiit tn;- 
stati rebolniky a i-eboiuice podlé „lehčicb, prostrednfch a tčžkýcb' 
rin tresty domácimi, nspoĎ ne tuhými ani ne obradnými- Badateli 



') Aicb. zem. Ópia z arcib. IšiSň, Recttpl. 'til a Boravéhi*. Mc<!ek. fíS. 



M Tamže. 1561!. 



Ltel.itij plns^ké v tDii&, 
') AroL eem Opis t arcib. ISSl. 
*) Tamže. Eantnata. 1569. 
•( Borový. Brne. &V. 

'j Týi 153. l'ini i«ji výstupky, Jak povoláva x oktti, nsdňvAJÍc lldcm 
{tf v arcJ). Bem. Opja z aroib. Corresp. Anton. UL 1568. 



nechtfc vtfrá se presvedčím', žq na mnoze žilo se v klá§tcr(cb 
tak, jakoby tebylo atatut. Lze skoro se diviti a s ochotou paina- 
tovati 9i jako vzácnost z|irá.vu, žu r. 1596 méli reholoíci u ss. 
Tomáse jeélé společny (iormitáŕ,'i aby se ukázalo, že pŕece aé- 
kteri zachovávali sCatuta I v tomto kuse dosti nepŕíjerauém a ne- 
pohodlném. Badatt:! aby sobé z»p»al skoľo 5 ochotou, ie v. 1540 
dán ŕelioliiíkfflvi Jakubovi ze Slrahova královsky list, aby beze 
cla smel ccatovatí s varbanami, jež robil,-) nehoť z takové zprávy 
vysvitá, ŕe pŕece na ílobľo neprestala iišlechtiliá práce &t mné- 
iecká at ŕemesiná mezi ŕeholníky ve zdech klášterských, 

Ale zaráží a uráží, čteme-li, že ŕeholnfci nedbali aui pŕedaí 
úlohy 9vé, která jim zbývala, když všcho jiného zanechali, totiž 
služebností božích, Dosti je zpriív, že klášteroíci nedbajl modliti 
ae a aloaáití Bohu. Napríklad roku 1Ô6'J svedčí list arcibiskupov, 
ie beaediktini v mnoljcli kiáfiterecb v tom nedbalé si vedou, ^) 
a pred tím roku 1557 vyčitají sanň méälštt koQŠelé plzeäšU Ale- 
xandrovi, pŕevorovi Černého kláštera. že äe a nich skracuje a ue- 
poŕádné koná služba boží, pri kázaní slova božtho že se veliká ne- 
vážnost deje. a strao obcovaní že jest u nich hflre nezli v satluvél*) 
A HorCicky ve 3vé Konfesní naŕíká, že lehkomyslní muišl neŕíkají 
hodinek. aé nenf jim téžko pŕea celý den slova hanebná a marná 
mluviti.^) Jestll se mniši dopouštéll lenosti v chráme a v oraton, 
nae tedy byli? Ktetak se mohli brániti posméchfi náboženské 
strany protivné, ktei'áž tvrdila, ie „nejsoii polŕebni v tírkvi kŕe- 
stauské. ve jsoii lidem tak platni jako potŕebí pátého kola u vozu 
aufeb tretí ruky potvorné človeku*.") 

Proti té TJné, že ŕeholnlci nedbali slnŕebnosti boží, jeíí se 
býti malou ona rozpustila jpäitnost, která je popadala strán šatu. 
Nejedni totiž zflstávajíce ŕeholuiky, oblékali se po avélsku. Kŕi- 
žovník Aquinus, farár v Chlumé, šel pry roku 15157 nn processl 
T uherské subé 8 raečem;') než dejme tomu, že Aquinus jakožto 
Ólen rytffského rádu oddal se pyse ryiíŕské, ale co Kci, když 
pražská kapitula žaluje r. IĎtíI králi Ferdinandovi, že i brnlŕi 
rádu SV. Františka, tedy mendikanti, a mnichoré pouateviiici auga* 
stinStí, ,aé jich málo dosti, rozpustili J80u ani odevu ŕeholního 
nositi nechtŕjí". K tomu kapitula pripojuje charakteristickou radu, 
která lecco z tchdejší mdlé disciplíny vykladá a eourt náš svrchu 
položeny potvrznjc: prý aby byia proti rozpnstilým feholim míť- 



') Arcti. kUSt. BV. Tum^lfie Codex z r. ISft.'i. 

') .fabrbilct.cr d, Saniiol. des alierhíichBt. KaUcrb. V U. 39. 

') Bort.vý. UruH. I5tí. 

■) Arcb. pheiia. Prohikol. koni. 19. 149. 

)) Koufeabí. 2G1. 

") Kukop. UĽÍv. kôlb. 17. F. a. 89. , 

') Bntoyý. Bnw. H9. OalalnÔ A<iuÍBU» lo popf«l. C(i v aroh. sem. opi» 

I aicib. 11A7. 



^H^^^ KnihB tferi: VI. Zivobjtt v fehi.IÍ. ^^^^^^H 

nos t zachovaná, ponévadž by se Cechové a Nemci do téch rádft 
nerfávali a ti, co v nich jsou. by ae rozbehli ') 

O klauBure v mužských kláäterech nikde aoi zmĺnky nej- 
ni^Däí. 1 u ženských byla zhusta jen v statutecli a ne v skuteč- 
iiosti. V klášttiŕi! ChotéšoTRliém za prubosta Matéje žilo 10 panen 
/liiila bez klausury , a luterstvf brzo vnikalo mezi oé; téi 
tak bylo xa nástupce jebo iiavia (ílo roku líiô'Ji.'-) Jeptišky kruin- 
loíské jeSté roku 1503 rJržely klausiini ; •dávát Pťtr z Iloimberka 
právo živnosti bea daní Človeku, jenž bydlil v douiku pred klá- 
š'eretn, za dflvod klada: .Ponéradž kláštet' S.VÚJ pauny v uzn- 
vreaosti zacbováv&ji, ŕehotué živý jsoug«., v^tŕubujf Človeka svet- 
ského, kterýžhy jim posluhoval.- ^j Ale nestály v té kiausiiŕe již 
diouho jeptisky kruijilovské rádu 3v. Kláry. U. 154s piäe admini- 
strátor do Bechyué arcipryštovi. aby doliližei : prý niuišky v Krum- 
lové nenmji klauäury a každou hodinu k iiiiu jiti ni&Ke, komu 
libo.*) Že se tuhé zavtení vklášteŕe diží, myälil sobé asi zlatoik 
nialostraaáký Pavel Prcyscnsin, kdyz chtOl roku 1590, aby jeho 
špatuou manželku pŕijaly jopLišky chotešovské za 206 tolarä až 
dn jejf smrli me/d &v.he z& laičku či kouvľší, ktará by sloužtc 
Bohu pľäct kláštei'skč koaala.^i 

O klauauľc a posvátném klidu v klásteŕe divné mfnéuí méla 
Katefina Haugvicová z Biskupic, abatyše v Králové kláštefe u Brna. 
Koku 1558 již slrojila prípravy k veselé svatbé jedué ze služob- 
ných panen. Musilijí to podífonioŕí i král zapovédéti. Král psal 
a výtkou ostrou: ^Že by sluiebnú pannu, dcéru slovut. Vincuace 
Borotiuského za mu2e vdiUi a ji v klástet-e vesalf svatebnf udé- 
Uti chtéla, i:ož nám do tebe s itenialyni podiveuíiu jeät, tyž kláster 
od královen k torau, aby se v ném kvasy držeiy, založen Ľenf."*) 
Téliož ješté roku provedla abatyŠe Haugvicová jiuy kus. jimž zí- 
ítkaia si hnev královsky. Ukkši so uiorufho povélh, nabrala jep- 
tišky a truhly na vozy a ujela se všim kocventem i tndy ,s pan- 
iiaiui vKJiiovanyini" do Tišnova, odlud pak vrauela se do klágcera 
ol> Čas sama uebo b Déktmymi osobami jakoby na výlety. Král 
Ferdinand pornči] jt, aby se prlstéhovala s konvenlem zase, pri- 
pojiv slova: ^Ani to vec elýchána nenĽ, aby kdy od kterého kiá- 
štera abatyše se \'Áim konventem svýni, majfc n» modlitbách ve 
dne T noci trvati, pred tnorem ujížil<^ti méla ľ Zároveň poslal král 
jeden list pfevoí'e, aby se s jeptiskauii vrátila, nebude-li cbtfti aba- 
tyše vrátili se. a druhý list abatyši v Tišuovč,") aby Haugvicovou 



') BoroTj-. Ak,[ji. H. 318. 

'I Čermik. PteEnonstTHtí. 41G. 418. 419. 

'i Arcli. inim. dipluniHláF. 1&08. 

*) Hiiroíy. AkU II. 82. 

*) Arch. attpi. OpÍB z areib. Rfc«pl«. 1590. 

') Arcb. tnistodrí. Hitiiy. ŕ. 6i!. 46. 

'J Barbon KoiiiRki ze Svabenio- 



I 



z domu rypiidila. Vrátily ze tedy väecky jeptiäky s pŕedatarenými 
na tento nátlak poslusué; ale kiiyž se abiityže opravdu morera 
nakazila a sestry néktei'é začaly boulumi morními stonuti, král 
paal, jakoby pŕudešlélio rozkazu lítoval, íe ,|iotfolov«ti ráči, aby 
pŕcvoŕise i abatyše s konventeín do nékterébo kláštera pred morem 
ujfti raohlj".') 

Privedenia jeété jedeu obrázek ze života ženského kláštera 
na pozoaooil, jak v ledabylém uiavŕeuí jeptišky byiy, když mu- 
žove volné v jich svétniti krvavé hádky mohli vyŕizovati. Vašel 
Adam Hradecky, úfedník niistryné a pŕevoryše Svéteckého bláští-ra, 
panny Doroty z Donpova, kterýs večer r. I55Š do svetnice „pa- 
aenské" a tuze lál na .nemecké panny a jich oiistryní, že mu 
návodem klášcerského hejtinana nechce pH správe dAchodní véŕiti. 
Lál: ,Kvyjel>ená baba shnilá, neverí mi. bodej peatiieucť ji na- 
]iadty, takovou babu nevernou, shnilouľ Sebébiy se dérečky panny 
pŕevory; jeptiéky v pokoji vedlejsíra se pravé sviékaly ke apanl. 
i vybral se ze své svétničky hejtmau Gabriel a alovy: .ľolilídnu, 
KO 8v. Mikuláš pŕivezl našim ditkáni," a pH^piäiv do sveluice 
jeptläské pravil Adamovi: ,Co tu tnk pozde iléláte v panenské 
ijvétntci, však máte dol« na domé dos:i limbou svétuicil'' Adam 
na to: „Kdoby tak mocnej byl, aby mi zabájil, abych nebyl v pa- 
nenské avétnici?* „Já toho nechci niíti," odpoví bejtnian, „panny 
jsú ae rozatrojily spat a déveéby taký!" V tom „néco tŕeBklOr 
stal se pohlsvek, putom pohlavku se bued sekali v panenské a 
'konveataké svétnici, až bejtoiana Gabriele v jedué svétnici nika 
sdBtalfl a oa ležal v druhé. ČtyH ráuy mel v hlavé, rozštfpil mu 
lllavu, že mu ji musily (panny?) riičníkťm svázati'.') 

Disciplína v mužských klášteHch byla jesté mdlejsí nežii 
■v ženských, ale nebývala vždy na stejné míŕe. Vftbec vsecko zá- 
viselo na zdárnosti opatové nebo mistrové. Hodný opát vedl si 
■ee svými málo bratry hodné, nezdara kazil klášter i jeho povést 
na časy. Pohŕíchu uebyl ani jeden rád ŕeholný u nás nehod- 
ných opatft, mistrll nebo pŕevorfi nšetten. Na nékteré jicb chyby 
ukážeme. 

Malé váhy jeat výtka, která predstavené kláštemf ätibnla 
u souvékovcii totiž ta, že jsou neučení. Dačický dí roku 1565, ie 
v Sedlci J30U zvoleai po sobé dva opáti, -ambo indocti".') Pra- 
vice, že výtks neučenosti je»t z nejmenäfcli. máme na myali prfi* 
merné malé vzdelaní kuéž^tva tehdejälbo vúbi^c- 

Horší a škodlivejší vlaatnoBt mél nékterý opát, byl-li maroo- 
tratce, A léťh bylo pŕes iieutéáené hmotné pomery klášterské nad 
mfru mnoho. Predstavme nejboršf. Opát sedlecký Jii'í nadélal 



i 



'i Arcb. mfarodri. Mlgaiv. i. Éi. fnl. K3. 69. 
') Kn koiuorn. souilu U. G. fol. 5. 10. 
») Ddéicky-Resťk. PamSti, L 145. 

WibUr. Zívi-il rirísrai v Ctcíiícb. 



51 



802 



Kuihii tieti: VI. Žai>t>yil v ŕi^huli. 



tolit (IlutkQ na iivpoti'ebné, iieu/ÍLečné a rozti]a)-ité vČci, žti r. 1551 
arcikuíže Fvrdinaod sám zapovedél nástupe! jeho, aby dluhy ty 
plalil.*) Siť na omluvu tohoto opftta aiituo ŕťct, že již pŕedchúdue 
jeho Jiŕí (1521 — 1548) JdáHcr stíží] velikými dluhy; takž tedy 
tento nehospodAŕ Jiŕí po onom jeu pokračoval ^) Po DcnmobJ'cb 
ltíti;ch mé\ Sedlecký klááter imhäie zase neobyčejného. Byl Ondrej 
WyduioLi (po r. 15G5), t«u „iieprokázal klášteľu nie než pláée 
hodnou nedbanlivosť, byl do konce života svého (1591) opatotn 
péii konveniQ, ale všecky všude pŤivedl na mizinu.-') 

Nczdárného opáta méli od r. 1560 Strahovšti. Slul Jakub zo 
Šternoslc. Na čeat jejich ŕehole aliišuo ovšem ŕfci, ia nejhorší 
tento opát nvbyl z niťli, byl jim od arciknížcte ľerijínauda k po- 
stulaci vnucen. Choval se prostopášué, nehospodáťsky, proilával 
kdfl co; i v pražských knihách vinienych jaou stopy po knízi Ja- 
kubovi z Šteinovic, .í sniilovául božího opátovi kláštum preiaou* 
strán tikébo".*! Také Jesuité z tých nuveiných prodejň neváhali 
získali sobé ves Ncbušici.^J Roku 1568 žaluji opac tepelský a jiuí 
proboHové premonNiratätí arcibiskupovi na bahopusté bospodáŕství 
upatovo, služby boží pry se nekonají, opát vse prodává a je strach, 
aby ueutťkl.^) Ale neulckl, liospodaHI zle dál. Edežto byvaU klá- 
äternťci strahovští. miijice od r. 1510 ponékud podobného opáta 
rozmatilce. Kašpara jméneoi, pí-inutili lio roku 1Ô17 vézeniiii 
k tomu. žtí se podékoval z úi'adu ; té sily již potomci jejich za 
]mnováiii vetŕeke Jakuba neméli. ^ilí uékterý čas v äpatné díscj- 
pliaé, a pak opuätil jeden po druhčm lilá^ter. Opát zúätal konečné 
äám s mladým tepelskjín knézem Loheliem, jenž sem z prvú do- 
cliázel JI.-II v nedeli sloužit mäi. Teprŕ roku 1579 lirál Rudolf se- 
andil nehodného opáta Jakuba,') Je vidéti, z jakých smutných 
zkuäCQOstĽ Lobelius čerpal 9vé refoi-mační snahy pozdéjší, když 
se byl stal roku 15Ô6 sám opatem a pozdéjí arcibiäkupeni. 

Neobyčejný nehoapodAŕ, pod nímí všecken život klášteraký 
byl za siiifeli, byl T Loukach a Znojma od roku 1546 za celá 
dvttcet dvé leta Method Hrítza, jehož jméuo opravdu bylo zna- 
mením. Jemu vyrovnal se luaruotrataictvt-ni pruviuciál do mini • 
kénský Frlderlcns Bontikovski, jeui, uadélav v Plzni hromadu 
dluhň, utekl do Prahy a tu hospodáril u sv. A.nežby, tak až r. 15tiÔ 



■) Arth. miBtodrí. Umeiv. S. 4S. 196. 

'I Knplnoraký. Uiatur bláit. Sodltic. 6t}. 78. 

•t týí, 85. 

'1 Lib eontraet ô. 18. foU 38. PruílávA r. 1568 vinici Bniatta na rodn 

Íiliit SpoIiipndcpsáTi knčx VácUv PeckM, pfovor. V lib. ubligMiioDum <!. 3. 
ui. C9 r. IňCÍI ISB yinin v^shipíC. Fol, 213. vywtuji vinici nluUovi Vraiduvi. 
Ze sirychu tuälo Vi gTOŠi!^ 6. byii placonu. 
•) ČertuHlc ľroinoDatriili. 56. 
*) Arth. ^em. Úpis k určili. MiHoel. Tmc. 7. 
') Čenuák. Prenionairati. 57. 



äpntnl boBpodáH. 



SOS 



arcibiskup nucen l>yl o ném psáti generálovi, že tu človek všeceh 
oddanj prepychu a rozmaHlosti.') — Mrhač a spolu veliký ne- 
mrava byl opát pretnonatratsky v Hradišti n Oloioouce Jan Po- 
ĽJatovski; byt írmicíjíim vQuceti piíziil dvurakou, nejsa ani pre- 
raonstrnicm; dispeDsi pápežskou vzal na ae bílé roucUo rádové a 
di^lai v ném od roku 1577 tukovoa Oíitudu, že roku 1587 nemohl 
než vyhnán bjU 'i 

Špatuého mčli hospodáŕe beuediktiui v Rejhľadé. Byl to pro- 
bošl, jeDŽ nadélav koktn r. !5Su velnii muoliD dluhflv, utekl s po- 
horšením.') Nad neho ještéhorsiho predstaveného mťli benediktíni 
v Brouiiiové na rozhraní XVI. a XVII. veku. Byl to Polan Martin 
Prawdovaki, jeuž hospodáril a dúchody klááttíľskýuii zle, ale ve 
svÄj prospech. „Opát Martin neataral se nie o kázeň, než jea 

ukladaní peiiéz pro anbe, jichž byi pŕes miru dychtív. Moíši 
v kláštere dostávali od neho týdenni plat na svou výživu a ue- 
byli tudy váxáai žádným domácim poŕádketoí byli prý inezi niioi 
váeiijacf lehcí lidé, tuláci i odpadlíci (fugitivi, eiecti, gyrovagi). 
V káru byl jeden v obleku černéni, druhy v hílém, jeden holý, 
druhý bradatý, jeden bos, druhý obut, jeden kíiČel, druhý chrápal. 

1 kterým poručená byla duchovní správa, bývali lidé nevedomí 
a nedbali: kázaní tlržívali z ledaí^jaké kuiby, treba prý kacírske 
a rozšiťovali nevedomky bludy." *) Roku 1601 žaluje knéz ta- 
roéjtíí Joscf Nigrinua arcibiskupovi, že opát obviniv ho z krádeže 
penéz, sesadil ho z pŕtívorství a pŕevorem učinil knéze svet- 
ského (1), a ,10 vSecko proto, že já lítoetivé apatroval, kteraká 
nerozšafnost a neŕády veliké pri správe téhož kláštera se nachá- 
zejí'.^t Když opát Martin konečné od cisare e^sazeu, a povedomý 
Selender sem vuucen. hlidal sesazený gtaŕec svoje penize pod 
posteli pod podlahou. Selender mu je vzal, klada je za krádež, 
kiáíiteru zpCisobeaou. Kylo v pytlícfch 23.790 dukáta, nad 6600 
tolarä, dobré mince jiné za 3000 kop.") Lakomec žaloval cisaH 
tvrdé, že ty peníze shromaždoval pro císaŕc. Chtej nechtéj muail 
Selender vs«eken poklad vyilati cisárske komoru, a ochuzený Martin 
žalostí zahynul brzo po tom,'') 

Proti opatftni _mrhacílm naopak stojí karlovský opát Mirra, 
jenž a pŕevorem Čechem až i proti cisárskemu rozsudku hájili 
nejaké vinice „ruínicemi dlouhymi*. Cfsaŕ roku 15rt0 poručil, aby 
arcibiskup oba mnichy zavi-el proto.*) 



Arch. £ciii. 0|>Í9 z urcib. A«píecop. I5S5. 
') Ceritiáli. Preinoustrali. 276. 

Arch. arcib. AcC. rulig. 
'i £[iitouii} liatoric. MoniiBt Bŕewoow. Ziegelbaaer (17W) 72. 78. 
') Arcb. xem, Opis z arcib. Miacell. 1601. Z&lobs vinf JKk6t mélhny 
PltkoviCe, íe s opat«ni li«Jipo(l«.ŕI. 



<) äoupis pokladu MarrJDOva v ruk. iiniv. knifa. II. B. 6. 

') Zieyelbauer Epituuie I. c, 73. 

•) Lib. obligsT viniár, kniha v nreh. praž. í. 5. 98, 



5V 



Mi 



KntU& tretí: VI. živobytí v reholi. 



Také nékterá abatyše veJla si márnotratné, Na pHklad roku 
1531 vzkazuje Ferdinand krái bisk^ipu olomouckétna, aby vyšetril 
,ne7.]>Qsuhiié" hftspodáŕ*tvi abaljše pustoiiiiéŕiiké. 'i V Svéteckém 
kláátefe ptevorka Zuzana adéhvia za krátky čas 409 kop mlž. 
dluhá; hospodárila tak, £r ji roku 1579 nuceu byL farár biUnsky 
ZBVŕlti-'j Oasto pomáhal pŕevoŕe nebo abatyši zle hospodárili 
i mužský probost. kUšteru pridelený na poniot. V klášteŕe Novo- 
ŕfšskétD na počátku XVI. íitol. bauebn^ bospoilHHI proboút Pengm*. 
Néraec z FasoTska, paunÄm od Adama z Hradce vnuceny; když 
kľál odčal ľ. 1515 Adamovi ochranu kláštera, kterou tuk pekné 
v skutck uvádél, utekl také probost; ale vsal s sebou poklady.^) 

Proti všelijakému zlému hospodáŕství v klášteŕích slušno na. 
drnbou etranu uvéati, že k nejediiomu opátovi, abalyši, pŕevoŕe 
lidé svétsti. diävéŕivl nosívali své peníze k schovaní a svéŕovaU 
jim je bezpečné k verné ruce. Takž pro príklad k boäákyium 
v Plzni jiiély méšCauky tak valnou dftvéru, že do jicb sklepa v zá* 
dušním domka skládaly ai cenné veci;*) takž leckteiý pražský 
inMtťiiíu ukladal své poklady u sv. Tomáše v kláéteŕe. Nevadí, 
Že roku 1569 musíla se S&lomona HHbkora s pŕevorem zdťiäím 
Martiuem o sto kop k verné ruce schovaných souditi.'J 

K nepekným vlagtnoiítem lecktvrých opatú klašt^rufcb za onoho 
ihiii náleží nenrvalost, drsnost mysli, která horší jest nežii veselá 
nehospodárnnst. Z nejhorších, kteH se tvrdostí v archivecb za- 
p^aiiou proälavili, byl v Tncbové bosácky kvardinu, jebož Jméno 
Ambrosius Weisser. Koku 1&68 žaluje niéatská rada tachovská 
purkrábovi Janovi ml. z Lobkovic a potom i arcibiskupovi, že 
dotéeuý kvardian Hdi vflbťc bije; v klášteŕe čeledi nedáva do- 
atatečné jíítti. a když co vezmou z hladu, bije; staice víc neí 
gedesátiletébo, ponévudž ujedl konček ryby, položil na stal a bil 
do krve; když potom zase ujedl kus buchty, hodil jím na zem a 
bil bo klackem; jioého tffskal „disciplínou' čilí bičem koženým, 
na jehož ŕeménclch viítely kuoHfky. Kuchaí-e starého pro rozbití 
hrnce sviékl do nahá a T kuchyni povéttil na ťebHk, kdež ho 
v bocích pálil sríčkou jako kat. Muichfim v klášteŕe prý často 
dával holi a maCe, aby itpolu Šermovali a se prali.'í Zavrel arci- 
biskup nearvalého fraDtiškána, a v kláäteŕe potom z&£!tával jíž 
jea svetský 'knkz.'^j 

Velmi podobného opáta méli roku 1573 v Plasfch; slul Va- 
Tfínee a Hdi poddané a klášteraké tak nelidaky a nakŕestansky 



■) Arcli. mÍMuilri. Miitiv <;. I». 106. 

*i Arnh. Keni. OplM i arelt). IA79. 

») čermák Pramonsir. -169. 

*i Arcb. plieň. Lib. lentiinient. S'J3. 131 Ruk 1533. 

*J Arcli, prai. í. tí9I- tJ07. 

*) Arch. txm. Ópia & aroib. 1563. Acta et procesaus. 

') BDrory-. Brní. 170. 



OpatoTé ^Sm^r 



805 



týral, že cliodili nékten, zmrzačeni byvše, na berlách.') Komendor 
v Chebé, Lukáš Lsadgrat kŕížovoík s tivézdon, rolcu 1561 vineu, 
že dopustil se vraždy. Vbtiil totiž za avym ztraĽeným chrteín 
jakýs šltjchtic Thoat do klástura, odbudá za živa již se iievrátil. 
Zabil ho komendor nebo jeho bratr. nebo oba spolu. Chebátí kou- 
šelé aa proabu príbuzných zabitého Thosta jali komendora a ve 
vlastní komore ukovali ho tvrdé, ale brzy vypustili ho, když král 
na list arcibiskupov jim vzkázal, že vinník náleží soudu duchov- 
uímu a ue jim. Obvinený Landgraf posUl arcibiskuputi darem 
kone, a Brua potééil ho, aby jen byl bez starosti, že to a pHbuz- 
nými zavraždeného vyrovná.*) 

NtíUťvaloat avou íaplatil roku 1611 opát sedleckj Matej Sar* 
torius životem. Jsa na ceeté a píevorem Meierem v Prelouči r«- 
čnicí, broky nabitou, strelil prý ze zlosti na evangelické do jeduoho 
domu meú ženské pohlaví rba, že streh' „ciezi eviné". Tou ranou 
rauil dve dévecky, které chovaly deti. Po skutku dal se v ujíidéní 
z mesta, ale lid Obecní ho dohonili a zabili i s pj-evovem ne- 
ifinným ; konselé pi-eloučiť prý nemohli lidnii zviádnouti. Mrtvé 
telo opfttuvo vtaženo do spicála, orlkudž odvezeno v Sedlecky 
klásteľ.*) Na ouiluvu opatovu suad to, že byl dlť slov Kapihoi- 
ského „drobet podroušeuý", když mezi Hdi stŕllel nezbedné.*) 

Ta a tam vyskytne se za onécb doTi také nékterý proBtý bratr 
J-eholný, jenž spíš zbraní ae nháuél aeiii knihou. Ojodnnm biatru 
františkánovi v Becbyni píáe roku 1572 Hendrych alaräí Svamberk, 
že mu zranil shižebníka a dodävA: „Byl bych radéji, aby tyž knéz 
bojoval alovera božím, ne tím zpísobem." *) Roku 1559 poroučí 
král BrňaaQm, aby chytali ninicha Jakuba minoritu, jenž učinil 
i,hanebný mord".") 

Porval-li se néVterý opát anebo prostý ninich a nékým do 
krve, nebo dokoiicti-lí uékobo zabil : proti tomu ovéem sa váhu 

fioložiti jest též aeurvaiosl lehdejších svetských lidl, kteŕf a ve- 
ikou ťhutí ubližovali mnichôm, jak mohouce. Obyčejný 7jev byl, 
Že lidé povolávali za nimi nadávkami. Ani lídŕ, tehdejSíui zpiU- 
Bobem vzdelaní, neostýchali se nadávali bezbranneaiu mníchovi, 
Mikuláš Dačicky z Heslova tak dloubo nadával ninichôm. až r. ItíOl 
musil v soudé odproaiti opnta sedleckého Valentína ze Šenbeka 
dada mu ujišténi, že bo má za alechetného praeláta a ne stavu 
pankarlského.'J 



•) Borový. Brng, 155 
*1 Arcli. zeuí. Opi* z nrcib. 15íil. 

') Arch. míľ. Opis z Hory. Téí DBóický-Kezek. ľam«ti 11. 119. 
*) Kapíharský fímor. kUic. Sedlec »1 PHddvi Kaplhoraky: „Jebo 
smrt a odjttzd nékcenm u Bory dobte oíi protŕol a múäcúv prolpikoral.* 
*) Arch. zem, Opía z arcib. Recept. lÔíií. 
'I Arch. mittodri. Missiv. é 62. ^1. 
*) hlusejai kulli. kDlDohor. memar&b. z r. 1601. fol 9S. 



i 

I 




Kniba tfctí: VL Zivftby^v 



Eterak hotoví byli i páni urozeaf mníclia bftj, o tom ne* 
chutný obrázek ze Siiiavského kUšlera. Jaký byl začátck toho, že 
pan Jan z Ŕfčan zhil opatn Matéje, neize Uovedétí se; vŕc vy- 
pravuje svédek Dédek v komorDÍm aaudé kdys po r. 1556 tabto: 
„Když sme skladali sejry, pán z Kiŕan šel riomflv. pan vopat bo 
privítal, a 011 mu poďékoval a ŕebl, káznliť 3te strojit večeri? 
A pBD opát ŕekl, že kázal . . Hned s kiicbaŕkoii zacházel páo 
z Afčan a ŕekl opátovi: Jeď mi pŕece ■/. doniul A jjik opát scšel 
86 scliotifi, pán hned pral jej a poličkoval. a čeládka všetka utekla 
V6I1 ze dvora, a jÄ nadívavší sf dosti. když ))o tak dlouho bil, 
a videl fxm, že čeládka utikula, béžel sem také a éei sem dojiaé 
hoBpody a iiepŕišel sem až ráno." ') Jiny obľázek. Opát ktá&tera 
Kladrub»kého, knéi; Jan roku 1540 posvai si Milíulááť HoäCálka 
z Hojnesíu k stolu svému, a byt od iiĹ'bo za ävé pabostiuství 
zbit Pro malé slovo host vyvstal oii stolu a ,od niatere témaž 
opátovi iiectuym jazykťtn jest lál a potom za éavii ae ucLytil 
chtéje ho mordovali". Odsouzen za to do Čerué veže.") 

Málo zdvorilý byl ítt-bor í^ifárský ze S^ďarv. Veéel roku 1594 
t iJata dobra do domu kŕizovtiicltého v Jlosté, aby promluvil s ko- 
njendoreín Nigrinem o spoiRch náboženskýcii, a konec byl, že ho 
zbil a tiilichem div nezabil."} 

A když všelijací rytíŕové hrdiuství proti mnichôm osvedčovali, 
proč ne jícb sluhove? Stavové opavátf drživali sjezriy a soiidy 
vkláéteŕe, a tu stalo se roku 1549 dle zprávy kvardiana Mikuláae 
Psárekého, že ^jeden dosti letity bratr v klášteŕe, když se stavové 
byli Hjeli, s?évo1né poliček obdržel od sluiiy jednobo, tak že jemu 
2 nosa i z oust krov ickla".*) 

Také sediaci bývali s racaiiii br/y na botové, když álo o miiicha. 
Roku 1589 tuze zbili kaézu Beruarda v Ročové lidé vesničtl; 
úpat ročovský Michal Krél chtsije miriié vec srovwati, podal pH 
k rozsonzeni Rakovnir-anftni. *) Proboét klásterA Doksanského 
Zikmond Kohe! pro svoji násilnou reformaci bjl nékolikrát bit 
ivix sT. 240(; iiaposled byl /bit ve vsi Úerntici roku llíOlí tak, 
zo zOstal ľ.a mŕtveho ") A jak umel lid v méstecb bíti i zbíjeti 
iiiuicliy, o tom již jindesdoiítatek polo/eno bylo. Slorem, mníšsky 
8t*T byl n nás za onéch dob vfibec povržen a preto nejeden 



'í Ku. koDKir. sonda ä. 14. ti. 98, 

') Ku. komôr Roiidii ť. H J. H. 12. 

') Arch. aem. Ojiíh k aroih. EmitiiHC. Ifl83. 

*) Arcb. tnletodrž. MíibÍv. č. 41. 455, 45(i Erál t«))t)» is.V.% pKpomíná, 
ie v kláitefe v ^km sjeEdQ ,zDiiiDeDÍiÍ neŕxduvÝ a Škody se dtíji. obrnsy a 
))nä vAcl koit«lnf & oltAŕft le odlrhnji; hejtini.n lcti(t«ctvi OpHVsk^oo, xby tu 
laiUvít. 

'3 Arch. ritkov. kopiál % r. 1689. 

«) Arab. mísludri. Mi«8ir. I, lld. 199. ĎermAk (v Premoastr. 160.) nvidi 
bitC r. IbOl 



KliSteml ntrsTS. 



807 



mDÍch neniaji; dostatek pokory a trpélívosti, oplácel pokud mohl 
■vinným i iievioným. 

Ohledáme v živobytí klÁšteľském liflležitou kuchyni. Té pro- 
stoty, jako Daŕizují slitrodávná »tatuta, jíž v ai za téchto ďob, 
o niĽhi vykladáme, ahitídati nelzií, ale ntívíme též o nijakém 
zvlástním a stálém prepychu. Dle počtu kláštera sv. Toraáše 
z roku 1595, v iiéraž tu. telidy žilo asi osin nubo devét maiulift, 
Tydáno v tnéaíci máji Ka straTu 49 zl. 'J a to necelycli, nehot 
v tom poété jsou i nélcterá malá vydaní na cTiiidé lidi; v eervna 
utratili ťí'-í zl.t v Červeň ci llSzl., v toto pOBledni aummé jestOzl. 
14 kr. 7n mäso, 4 zl. 66 kr. za ryby. 2 zl. 26 kŕ. za cbléb, 14 kŕ. 
za tnáälo, 49 kr. za mléko, 2 z\. 24 kr za vejce, 6 kr. zu klobásy 
(wurst), 1 zl. 7 kŕ. za korení, (i kr. za hrách, za víno lô zl. 44 kr. 
Za pivo neplatí se v účteĽh nie, tebot pŕiniiŠeDO z pivovaru klá 
áterského ŕi'zenim .cerevisiaria". Z inas jídali nejčastéji íťleťť;. 
liovézioy daleko méné ; kufat snédli za néktery mésíc 5 nebo 6 
všeho všndy. V adsentŕ u v poste ani jedauu ntiní mäso psáno. Zb 
zelin aejčaatéji jedlí šalát 8 olujem a äpcuát; pestovali si je asi 
sami na zahr&dé. Sumtiia za víno jeíit dosti ztiamenllá, uvážfme-li. 
že pil víno obyčejné jen predstavený nebo nemocný brjtľ; konvent 
obdržel víno jen v svatky nebo phšel-lí host; takŕ pŕisel-ii pro- 
vinciál k viaitiici nebo k návšteve, začež dostával viaticnm 20 zl. 
z kUäterské pokladnice, nechtfval píjeti než víuo. 

Úhrnem za rok (od června 1.594 do června 1595) projedl a 
jiľopil konvent sv. Tomáše necelých 1167 al. 14 kr. ; dfme ne- 
celých, ponévadz v té summť obsuženo vždy nékteré vydaní na 
alícnžny, na riárky leckomu, zacingulnm konvráovi, z« ŕemen pŕe- 
vorn, za néktery loket sukňa na kukli, za praní prádla, za léky, 
a jednou též 4 kr. za karty pŕevorovi. Zvlááté často kupovaná 
k lékaŕství rostlina .katzensvanz". Dárky vétši summu vydaly 
o Vánocích. o Štedrý den ; tu podelení kuchár, švec, mlynár, sládek, 
pekaŕ, varhaník í lazebotk a kde kdo z Čeledi klášterské. 

Z počtu pozdéjálch všimneme si jen Qékterýcb rabrik po- 
učnejších. Roku 1.506 pozorujeme nékteré mlsnoty. ale pri skrov- 
DOSti. Je ta zapsáno jcdnoiu že koupili bí divokého vepŕe, raky, 
(lastiky, osvátcicii Velikonoŕních koupili si med. konfekty. olipy; 
jednou ai koupili též libru parraského ayra za 16 krejcíirfl. Straa 
pltí počíta účet, že v deu TH kriiifi konvent požil 14 mázä vína. 
Bylo-ii devét bratŕí, pripadlo by na jeduoho bratra »i žejdlíkQ, 
což není mnlá mlra, nie uutno ŕíci, že pobostlnof bratŕí o svátcÍĽh 
nikdy nebývali snmi a že tedy svétští liosté malostranští pití po- 
itDáhali. Roku lôSíi vypil konvent o Vsech Svätých 13 máza po 
doseti a 12 krejcaŕích. Roku 1597 koupil fráter „procurator* 



•) Býrský 8l»tý byt sa ?5 groíô ficských Si 60 miícílBkích, lody 
o 10 gToifi monSi než kopiL, kteroiilia vtiti ea naJe 3 slMé. 




808 



Kniha tfetí: VI. Živobytí v íelioli. 



jednou také za 8 krejcarä páleného rfna, bezpocliyby Dékteréiuu 
chutavétnu. Tyž rok zapsáoo v počtecli, že Jesuité dareni dali re- 
holnym bľath'ra sv. Tomáše kohouia, zvétinu, víno. Bez jeauitakélio 
daru nebyli by bratti poustevm'ci za celý rok zvíŕiny vidéii. Tu- 
šíme, že obrúzuk o íításterské tabuli u sv. ToiiiáSe pa eákladé 
domácíť.h počtä') je takový. jak jsnie svrchu pražili: bývalá pro- 
stota starodávnych statut, dle nichž bylo živiti m lusky, kaäetni 
a maaeni jvn rfdko kdy, té již ijozorovati neha, ale ffci. že se 
mníchove äv. Toiiiáäe tučnými a nádhernými kriuičkami co den 
pŕejidali, to také uelľie. 

V klášteŕť kíižovnickém byla strava dvojí, knéŕaká a spi- 
tálská. KŕižQvníci totiž, jakkoli ptomčnanu časovými konvent 
Jejich se leckdy rozbéhl po farách a lelíce se celkem sienčil 
i s dOchody, cíiovali podlú pítvodniho uňtanovuuf avého v Praze 
a pri komeorié chebaké s jinde chudé špitály. V špitále chováui 
starci a stareny nevalným poČtťin ua strave špitálíiké, kterou čaato 
pomlouvali. Té ŠpUálské stravy tjče se také znániá príhoda Pa- 
lečkova. Paleček za krále Jiŕího ebledav na stole špitálské chudiny 
kroupy nemastné a drobné ryby. žertovnym skutkem za návštevy 
královy pry jim do;iomohl k strave lepší. Za vclmistra Václava 
z Hradešiua (1010—1552] zase naŕíkali chiuií. že jídali kroupy, 
aelí, hrách vaecko nemastné a pivo ie kysele pívají. V mést* 
skéni aoudé vypravovala roku 1524 jedna ze spitálniii Johanka 
z Sukdola, že mistr hoduje s uťjakou Marketou a „niy diudi 
väickni skr^e to jejich hodovaní hladeín mŕeme, jfda nemastné 
a neslané, a když ona odejde, tedy nám laje a pŕímlouvá, žo 
o nem klevccim, a mstí se nad cámi; a poaUt t>yl jeden čas po 
ume do svého pokoje a mluvil mi, áe o nem kleveci, a já stíin 
Ťekla, žQ o nčm nekleveci, aež že to o nem miuvfm, coi všickni 
zjevné níluví*.'') 

Zač si tehda cenil mistr z Hradešfna svoji knčžskou stravu, 
to Ize pouekud poznati z reči, kterou mel v äOtide pruŽHkém atary 
Hanuš Klišperger: „Mél jseni dáti pánu niistru spitálskému 30 kop, 
aby mi stravu s knčžími dával do smrti; sdržel mi to ajsa 15 nebo 
16 nedéK a potom jest mne odstrčil pryč od stolu a povédél, že 
by Devzal sto kop, abrcb té mél na takový straré do smrti eho- 
vati, snad by ty dloubo živ byl, a udélaj se mnú počet, zaplaí, 
cos jedl, a ostatek zatie dám. A on mi nie nevrátil. I délal ne- 
božtík Pavel, pŕuvoľ, ten počet s mistrem. Í srazili mi za tu strava 
3 kopy, i vstrčil mne inezi chudé a byl mi slíbil knčžsku stravu 
dávati a potom mi uued kázal dávaci jako jednomu ebudáku." *> 



') Cúd«x v kltlEt. BV. TomiLJe r r. 1596. ?oity jsou jiodepsiiny a, po 
tvreony sa rok nebo i za dvi läta oá piovinciáU « vikúíc ŕ,'ea«rúlailio jier 
pitivinoiftm GermntiiHC. AiisirÍKe, Bohccaific ot ľolonia^. 

'i Areh- pr»i. í, 101 í. K. 6, 

») Tamie. 



Pohoatinnost Icláfirprsliä, 



809 



Mimochodem ŕečeno, nenf tento prípad, že starec za jistý 
plat pojistjl 8Í klúšiernf stfll. oje<1iii«lv. liokii ln05 zapisuje Martin 
Máj v Béló ročnícb íi6 kop míšeuských konventu av. Václava 
v Bélé na ten konec, aby ho pŕevor a bralM živili do smrti a 
v odevu sluBiiém opatrovali; pokii<Jž by jeho loožiiost kázala, sli- 
buje. ie bude knéžim alouiiti. ') Stravníci toho zpfisobu, lidé 
svétštf u stolu knéžského v refektori j»oii :íajislč zjev pozoruliodný 
a podivný. 

Se srdťčnoatí minulých vékft souviselo, áe klášterníci i nej- 
cbudši ob čm, zvtáät.é o sluvnostech, k äobé zvilvali na. hostinu 
svetské úrady, sousední panstvo, vrchnosti, pŕíŕnivce. Plzeňstí 
bľatM bosáci zvÁvali úrad na posvícent. n iírnd tnéatský vždy poslal 
ílo kláäteľa nékturou pomoc k hodokvasu. Roku 1538 zdvoŕilost 
bosákň odmenil vértelem piva a „slehneiii roiisa".') Praiští mino- 
rite prý od roku IfilI zvávali ročné v den sv, Anny n« konventní 
hody sousedy své ŕexnfky, kteh' jejicli kostel a klášter nejednoii 
byli pŕichráuili v bouHch iiiéstäkytili. Staráí cechu rezaického pH 
té hostini^ predsedali, pred ne položen kvadrát a klíče kostelni 
i klááterni nn poUtáŕi.') Také JesuUé zvávall k svému stolu. 
V oučtech jindŕichohradeckých čteme roku U5I7, že dano mladým 
pÁQÚm ftniadé vrchnosti), když šlo k Jesuitftm na posvícenl, 2 kopy 
S4 gr. Patrné, aby téch penéz taiu nethali darem.'*) 

Kternlt jedeukráte r. 1595 uctili bralŕí u sv. Tomáše malo- 
straaaké koušely, to vime z oučtíi: dali ua stfil za 2 zlaté Stí kr. 
ryb. sjr za 12 krejcarfl, cukr. pašttky, jablka, hrušky, orechy a 
19 mázťt vlna."^) 

Za nejpohoslinnéjäíbo opatn nvádéjf Letopisové staŕf na hrané 
XV. a XVI. vékn knéze Jana v kláéteŕe Zbraslavském. Vypravujf. 
že ,ten opát byl laskav na nékteré Piažany u na všecky sousedy; 
když jen kdy který se k nemu zahodil, hned mu kiiUací učinil; 
též také literáty, bdyžkoli k nemu na procházku pHíli, ?šecky 
uctil. Ježto tukového opáta mezi aty nenájde, tak Štedrého a vese- 
lého, aby se se všemi srovnal jako ou a [)ľu každého, zač žádán 
byl, ochotné splnil'."} Milá tedy OHoba byl opát zbraslavaky. Ješté 
pfed smrtí ba i pri smrti byl tento vzácny a veselý opát poho- 
stinný a ätčdrý, Roku 1502 slávil patrociainm obédem, k némuž 
pozval kanovníky pražské. Když odesli, pHšla dívka prosit zbytkA, 
jflkž býval veude pri kláateŕích obyčej. Opát nandal dévčeti masa 
plný kos, až se divila, éernu tak mnoho. Po té sedí na stolici 
pred kuchyci, dni sj pHDésti žemličku a mléko v miace, cbtéje 



') Ardi. niUR. liatiny bélaké. Téi atch. v Béld neJBlarJI kaihk. 

') Arcb. pliťň, Lib, eipedit.. ô. 11. fol. 13. 

') Schiiller Prug. Kí. 142. 

■) Uŕty panské. Výpis Tíacheräv. 

') Codei pačiú z r. 1595. Arcb. klUtera av. Tomiie. 

*] ataff Letopis. «21. 




8!0 



Kniha tíetí: VI 2iToby« v fcloll. 



jisti. Dojemný idyllický obrázek. V tom slílopil hlavu & byl bejs 
ňaie. TJpadl nôž, upadla iiiisks. svalihi se žemličlta.. Mŕtvy opát 
tiä« složtii) na trárník ph'd š|>iiiriiaj čeled marnč a s lítostt če- 
kala, Že okŕeje.') 

Ve špítálp u mostu u kŕižovníkil iiejveseltíji bývalo za vel- 
mistrstvi Václava s llradešloa (1011—1602). Svftiičí kdos v praž- 
ském souile méstském, žu .tonožstvikráte latn ve äiiitál« panstva 
býva a tamž koltací mivají a hodují".^) Za velmi poboatinného 
a společeDskélio opáta prameny kladou Jana na Karlove (f 1538). 
Praví o ném, že kaioHci ze vší Prahy U nemu chodívali, útočište 
u neho mívali a též achismaticl lio velice milovali.') 

Jestiižu moiši zviWali. ráiU st; také pOKvati dávali. Äspoú 
o minoritech sv. Jakuba ^ypľavuje se roku 1607 v aoudé praž- 
ském, že v domé Mntiáše Wilkyna „každého dne jídali, pili a 
taacovali, což jim neuňlcží".*} 

Svrchu li jsme naleíli v oučtech bratfi augusitioft u sv. Toniňše 
stľaD pití vlna o slavnostech jistoa fitridioou infrii. nelze tento 
nález vyhláaiti za pravidlo, o vSecb vsudy reholnícfch platné, po- 
nevadi! z míry mnoho jest dokladft o mnišské nestrídmosti. V chví- 
lích rekrenco i v nujiih'ančjší ŕaholi aaí odjakživa píjelo se doat 
:i dost By nehylo o tom dokladô, samy ouy pŕebojné pfäĽieky 
pijácké, v kláštcŕídi vzniklo a zajisté s chuti a často zpívané, 
Ävéíiiiily by.*) V XVI. veku propadli tou pfíčinou rehoUiíci obec- 
nému tehdejsítnu mravu, jenž opilství, ve všech atavech tolik ron- 
šírené, nepokladal za nie tuze zlého ani nečestného. Úebolofci bez 
ostychu & vťŕejaé thodlvali do hospod a krčem na pití. Mezi 
mnohými o tom doklady roku 1")92 i ten, že opát ostrovský a 
SV, -jánsky, knéz Jan Kladrubský protrávil a propil se čtyŕmi jinými 
druhy v Praze u Pecha za 13 kop a odjíždéie dotnfi, sebral áen- 
kéH dvft cínové kouvite, pro uéž Pech pak žaloval u arcibiskupa.*) 
Opát Hedlecký Jakub, jenž roku 15.Ť4 našel v kostnioi pod oltáfem 



•) Tamže 

') Arch, praž. 6, 1047. 

*) Riikoj). iiniv, kníh. 11. K. í. pars. t. 59. 

') Arch. praä. í. Iftfil! 2ál. 

*j Z pfomnuhýcli, Icckdy vtipných ptimi na posoanou: 

mkw felíx crtstiirs. 
qiKUi pruduxiC vitia purn. 
vuinia oiens.1 sít HbciirM 
in tnn prADaentÍ8. 
Munncliluniin t^Tc^í dcvgtgi, 
omriiB ord". laiinduii t»U\» 
hibiint .tdaequAlcH polti" 
et imni! tt in gfcaltim.'* 

Anielg. ffir Knntl. d. Mit V. 190. v bibl. nmíl. prftm. tonse* v Rndulfiní. 
■f Arch. zem. Opifl z areib. lfi-8. 



NestFWcooät. 



I 



10.000 dukátô od avych nŕedltĎ sem srhoľaQjch, tak mnoho a 
niil piväl „staré" pivo, až mu odtiid obecné zústalo jméno opát 
Starypivo.') Benediktinaky opát t Klarirubech tak se veŕeJDé 
i doma /píjel, že roku 1587 sami bratfi oa nej žalují.") Františkán 
OldHch Aichl v Tacbové pro ueohyĽejné opilatví sedel za mnoho, 
nedél r. 1568 u vézení arcíbiskupském.") 

Tím zpúsobem utobli bycbom ješté cbviti pokračovati a z každé 
ŕehole nékterébo provmilce predstavili Než na. jednotlivé pijany 
nedáme nie; t«nto a tento pijan pro celkový obraz akoro níc ne- 
váži. Horái véc, že v XVI. stolití iiékdy i všecek klááter upadl 
príčinou opilosti v povést šercduou. Taký kjášter byl na pííklad 
r. 1566 Tŕeboňský. liokn pravé ŕeĽCnébo píše arcibiskup iŕeboĎ- 
skéaiu prevorovi Janovi, aby se po uoci'cb na piti a jiuych ne- 
prístojnostech aetoulal a služeb božích byl pilcn, nepolepšili ae, 
že ho liožinbeľíiky páu zavŕe, *) a téhož leta dostáva arcidékan 
bechyiiaký rozkaz, aby trestal mnicby Tŕehoíiakého kláštera. kteií 
v noci toiil«li se opili, až pnsléze ve rvačce zabili rožmberstého 
rybnikáiŕe či rybáŕe a jiného težce zranili.*) V hor&i a stálejší 
povesti byli ŕftholnfci plzefištl. Skoro se zdá, jakoby zdejšl mniši, 
jsouce v katniiekém méaté a tady mezi avymi. tfra iiiéné ae ostý- 
chali pfi svjch slabostecb. Roku 1522 píše mŕstsky kronikár, 2e 
bratrí íádu sv. Františka, jinak mniSi šerí, „mnoho pred sebe 
brali k velikŕiim polioršení do domft äeiikovnich cliodlce".") Do- 
minikilni ľAnjH pili a bouhli tak, že roku 1557 konäelé nazvali 
jich díim Satlavou,') ŕímž nii se rozuméti, že tam leikdo vchazel 
n že býva u nich veselo. Vimeť, že šatlavy nebyly vždy trudny. 
Aj'cipryšt Wolfgang pŕea tu chvíli psával do Praby arcibiskupovi, 
kterak ten onen dominikán celé noci popíjí.') O jednom z técb 
veselých ninichä, aby irónie hyla dokonalá, zvésluje Wolfgang 
arcibiskupovi, že v svatky svätodušní kázal o pápeži, kardinálecb, 
biskupefib a jiných knéžích, liče jeduolo každého prepych, pýchu, 
lakotu a neresti; pak pry nemá lid odpadávati od cirhve."j 

Všetečný dominikán byl napnraenut, snad i trestne, ale pitky 
plzenského kláiiera trvalý dál, až r. 15S0 z nich veliJíé pohoršení 
se prihodilo. Pŕevor douiinikáiisky totiž sedel v pätek u& den 



') Bectovaký: PoBelkvnfi T. Sl7. Ke cti opáta Jnldtbä oznámlti iest; 
Ee z DAhzeaýfh pené<£ nitiofju obrátil k dolir^iD nkiUkútn. EHpiliursk^. Bí&t 
kliUt. Se<t1ec. 7S, 

') Burorf. Mcdeh. 71. 

') Arch.'Epni. Opis 7 »rpil), Kľcrpt. ĽiSO— l.Wl. 

'1 TniDíe, lb^(n. TH v nikop. iiniv. knili. II. B. 13. pnrn. 2. kiia 103. 

'} TaiDie ft Bfeaan. 2iv, Viléma a RoŽnib. \G4. Též o tom BorovJ; 
Brna. 1«0. 

*) Rukop. Flavlifho v mtiseiim. 97. 

') SitmHii. SWrQ, Uiat, IJ. 3H. 

*) Arcb icm. Opit x aicib. Kecept. 

■) Tamže. 1575. 



812 



KalU tfetl: VI. 2irot>ytí y híkoli. 



ST. Jana do púl aaci 3 bratry a pili. Když ae zpilí, pustili se do 
sebtí. Pŕevor nemohtt opilích brath' rozuadali, béžel pro hii'iee, 
pro rychtáre. Rytlitär dai ae pohnouLi teprv, když ualysel, ie 
jeden z opilyt-li chce dflm zapáliti. Šel tedy, a opilý bratr niĽéem 
bo tak udeŕi], že mu ufal kotníky orte TŠech piatň: Bratr odveden 
do väzby — a legát pápežský vydal na rychtáfe klatbu, kterouž za 
čes dosti drahný odvolal, když rnoich byl z väzby propuštéo. 
Rjchtňh z valného píupití moichä doiniiiikánských zôstaly uíaté 
ruce na paméf.'} A aby až do kooce století nebyl v PlKni nedo- 
statek neporádných mnichfi, nalezli Jsme, že rozkazuje roka 1599 
arcibiííkup proviadálovi ,miDorit& de observaotia', tedy inendika 
pŕistiť'jších, aby odstranén byl z Plzne pro svfij pohoršlivj Život 
kvardi&Q Chríatofor. Kvardián tedy zavŕea do plzeňské väzby, ale 
odlud uiekl do sveta.'') 

Chodlvali-li maiši verejné do hospod, nemohlo byti ani pHllJ 
vzácno vidétí po Praze vrávorajícího tehohiíka, jeuž hlavu sobé 
obtlžil. Takové príhody však zapisovaly se, jca když muich Ľostou 
uťco vyvedl. auebo lidé néčím ubUžili jvniu. Divnou žaloba na 
Jana Mii-hu,*f opáta ua Karlove, podal novouiíslsky beŕváŕ Kŕivan 
r. 1508. Pry opnt. jsa opilý tak. že sotva na nohou stál, honil 
aynka bečváŕora kamenem, a když hocb vskočil do okna domu 
otcovského, vakočil do okna opát za m'm. To bylo na novomést- 
skéra rysku! V byte jal so opát äkrtiti matku chlapuovu, dal jí 
O zem, však kdyš se lidé aobébli na pomoc, vyskočil opát oknom 
zase a iišel, plii^tä tu zauecbav.'*) T(^co itméäné a poboršiivé scéne 
nemusí nikterak odporovali sprňva arcbivní, že tfi opát Mír byl 
jinič teimi dobrý muž a chválený.') 

Také nékdy čteá o mniších, íe byli v hospodé biti, zvláštô 
když z opilatvf nékterého neurvalce tn^ dotelcli. R. 1562 zvedlo se 
tak i J&uovi z T(smic, opátovi kláštera Matky boží na Zelené 
Hore. V hospodé nepomucké, jaa i>odpilý. vynadal Jiŕímu Tere- 
bovi z Blovic, a ten močom opáta posekal a okrvavii. Byl za ti> 
v Prazu 3au<;eu a odíouzen, však nevime k čerau.^j 

Nalezli jsme téz, áe ae z pití mnich pominul ro/umem. Byl 
to v TachovÉ ŕehotuík tiepftirl, )aaí. l&k dloubo se po hospodách 
Kpljel, až sa r. 1607 na mysli pomátl; z Tachova, kde zpAaobil 
v obci bouh, utckl do Plzoé k fraotiäkáuôm.') Tu ho arcibiskup 
dal vzfti. 



') Plicb^ Rukop. mu>. 7ô. Stroad ■ Plachý. PamCti. 177. Hruíka; 
Plsefi. 103. 

') Aroh. tem. Opis s arcib. Eoianat. IfiSd. 

•) ITvádl Bc jednou Mirha, jindy Mirr, Mihr, MIr. 

'( Tnmic. Becejjtii ah annu 1698. 

') Riihop. iiniv. knlb. II. B. 12. 

*) Rťgbtra vcípovedi bili. Knmur. soud 14. J. ful. 2ô2. ^61. 

') Arcb. Mm. Opis > aroib. Bvcnpt. HOT- 



Jlné faffcliy. 



O tom, že dopouštéti se miiictiavé proti coelibáta, jest v pra- 
tnenech d&kazfi až podivné iitauho. Ilfích byl asi dostl obecný. 
Teprve za katolkké reakce stala de tu a tam patroéjší náprava. 
Na príklad nalezli jsme o klisteŕe Zbraslavském z r. ISOO zpr&vu, 
ia do jeho :íavŕeof již nepoustéDy manželky, ani když mély pod- 
pisovati nejaký právni zápis nebo trh. Opát vždy je obesia! na 
rychtu, a tam véc klášterní projeilnána.') Tak chránil se kliUler 
pomluv i príležitosti. Ale ani reakce bntoiická ani její pobélo- 
liorskó v(téz8tví nedovedie hKchy toho zpäíobu nikdaž doceln za- 
Kfaviti. Za väechen čas mnoho zpráv aauházfš, že opatem vládla 
kachaŕlca nebo jiná žena, pri íťmi vždy trpel kláštersky dttchod, 
jcnž k vôli žene nebo jejim pŕátelftm ustrafiováii a maŕen. 

Nékteré doklady ätSjte tu. - 

V spitále u mostu v létech 1520—1521 dcéra Ror-tockélio 
Marketa z. pHzné miatra Václava z Uradešína odoáäela biledné. 
Svedči T sonde „ll03pOllá^ od mostu* : , Videl jsera nejedná, že 
dcéra Roztockého chod(vá do špltála u mostu, a když za«e ze 
épitálu jde, tehdy služebnice její vždy néco uesou.' Celed Roz- 
tockých , nosili vína v fiaéích, všecky potreby, gajr. másIo, sadlo". 
Mariceta i peníze z kláštera odnášela, ač právt tehda ucjvíc na* 
ŕfkáno, že mistr na domé ,nic netipravuje, že váudy do komôr s 
pokojô tece, vaecko se boH a v dvorech všecko se opoušli".") 
Pravde slušne dáti svédectvf, že se pozdéjáíni časam tento nej- 
vyš&í mistr v jednom i v drohém znamenité polepšil.^) Nástupca 
jelio BruB velmi horlivé vyhánél iunské z koioend venkovskjch, 
ale nedarilo se rau vždy, zvlasté ne v Chebé.'j 

Veliké panovaní méla do r. 1558 Marta kuchai-ka u pŕedstave- 
nébo kláStera, rejhradského, Dominika. Než umrel, jii pri srartelné 
nemoci kuchárka la stlti nejlepsfch kleuotQ uatranila a bned po 
jeho smrti naloživší kde co na vozy, ujela pod ochranu paaa 
Hynka Dubanského- Král vydáva opatu bŕevnovskému pitent. aby 
ji honil ;*^ ale nedostal jl hned, jeáte rok potom král poioučí poil- 
komoŕímu, aby .ten nerád k slušné nepravé pHšeľ-'J 

Knéz Jan z ťlzné, jenž utekl roku 15(32 z kláátera Zbraalav- 
ského, vypravnjft arcibisknpovi na svou omluvn, že .neraohl téch 
nerádit trpéti, safiťks že vfce vládla nežH opát, kolikrát jsem 
o jejl osobu 8 panôm opatem AntODíaem se pohodí; tebda od vfc 
vážil sobé jí nežil nás bralŕí".') 



') Dúkas v arcib. prai. 6, 1062, 1T«. 

■> Arch. praí. é. 1047. E. 6. J. 

'j Jacksche vo bvíu dCjepiflo kŕížovnickéca dí im etr. 10., i« p*' 
leoto v<.^l[i)iatr atAvU n opruvovil. Ta^é naie zpr&yy svr«bn jinda (xtloieiel 
o ki&íi6 tohoto uiiatru tjr tuiuu iiv6dčily. 

•) Ar«h. wm. Opisy i aroili. 1561. 

*j Ar<ih. mistudri. Mlniiiv. č. 60. 186- 

*) Tauuíe. Hia»iv. S. GJ. I&8. 

') Ateh. sem. Opis z tireib. B«c«pt l&TO. 




8U 



EnOia iíet(: VI. Živobytí r Feliuli. 



Opát Mŕr uebo Mirha Da Karlove v Pr«ze choval (1580) mimo 
kuchárku jctsté nejakou Mariiši Čcraou, s kterou mól záplety la- 
kové, fe sc jí pak ani bitím zbýti netiiohl; vj'pravuje bečváŕ Ro- 
kytsky v soudé: „Jednoho času pral ji opát kyjem, a ona se 
zaiuítitta. putDúu, a on Tviifel jí puttiu a ztloukl jí v kusy u tak 
ji vypral x klágtera, Já pak tu putuu opravoval a poilaes nemám 
zaplaceiio/') Maruée pak priala zas, když byl nastal klid. 

Pro poboráeaí stejnébo rázu byl roku lí!L4 vyšetrován opát 
u SV. Prokopa;'*) r. IttlT dáva arcidékan krumlovaky zprávu arci- 
biskupovi, kterak pohoršlivé s žeuami chová se opát vyénobrod- 
skj.") Kvardiáa františkánsky v Tacbové, Weiaaer. o némž svrchu 
ŕač, že byl hrubý človek, prohŕiešovBl su i po této atränce. Aspoň 
v jednom svádectví roku 1568 Čte se, že vždy ve stredu ukládat 
v kláétäŕe pQst, ale sám v tea deo cbodiv&l k pasírce Jakés, kdež 
dobra bodoval; vraceJB se, Hkával, že bo bolí hlava, že nechce 
jíäti; nccbtél totiž večerního postQiho, suchého jfdla. Na pasíŕbu 
kývával i když ode mse šel v kostele samém,*) 

V Sedleckém klášteŕe opát Ondrej Kkkard odvážil so dokonce 
tobo, že se kdya po r. 156S vetejné oženil a pŕes to v opatatvf 
zäsltil. Vypravuje o tom velmi néžué KapihorskV. bistorik Se 
dieckéha kláštera: „V stav sv. mauželstv) vsCoupil a jednu vtnou, 
šlechetnoii a krá»nou panenku, jménem Esteru z Hory Kutny sn 
manželku pojal. Kteráž jsouc s Qfm Dékoljk časti, život svQj skii- 
uula a pod Lipou na krchové pred koätnicí, kde ten veliký kameu, 
vedie žádoati své pohíbena byla. aby opát Ondrej oknem z po- 
kojfka svéiio vykoukna a miäto pobŕbu jejího spatŕiv, na ní vziiu- 
menul u pánu Bohu se za ní pomodli).'^} Tof idylla klášternf ! 

Hnršf byl zajisté souvéky pŕevor v Nové Ŕfsi. Do kláštera 
Nové I^fše, dokud um byl prevor Matčj, bez ourazu avé ctí ne- 
mohla se odváziti žáduá žena. R. lo&O žaluje samému eísari vdova 
Eramáŕka, že probošt nadepsaný, když po živnosti svá šla, au ji 
dútýkati a svou vôli provozovati cbtél a když se bránila, statečak 
jí ::amkuouti dal.*^) 

Proti tomu zase nékteré schválne chodívaly do kláštera, aby 
vzaly ouraz; z nejzDamenitéjšfcb vidí se býti ona mužatlca Juditb, 
dcerakotláŕčina, ktcrá doležala nočné do kláštera bosáckého v PJzni. 
Roku 16^5 svedčí o nf souaed Jan Hadobŕkký, že na dÍ čfbal: 
.Kdybych se byl nebál tulichu, kt^ry pK aobé nosí, byl bych ji byl 
stloiikl; ona, jako ziiiuíila jsouc, bez zbrane nechodí."') R. UíGH 



') Arpb. pnií- fi. 1121. 147. 

'< Arcb. ztjDi. Opis x vrcib. 1614- 

*í TJ.II1Í©. Itíl7. 

*) Arcb zem Opisf z arcib. Aotz et proceBa. 15(>B, 

^t Knptlioraký. Úiitur. Sô. SC. 

') Arch, uiiitiiKlrž. MisHÍv. k. 63. S31. 

^) Arcb. mušej. Li«t. z Plzit£. 



Jlaé bŕícby. 



816 



I 



Vzniklo pro návštevy toho zpňsobu tak veliké pohoraeaí, že »e 
k bouŕi strojilo proti kláštaru sv. Vavŕince pod Mélníkein. Tu ojt- 
lezeua u bratra Kri&tofa vdaná žeua, jejíž muž atiopil dtvý pokŕilc 
a nárek. FriiierkuB, vikir provincie české a pŕevoľ klášteľa loho, 
S úzkostí píše arcibiäkupovi o radu, co íiniti. Bratr Krištof prý 
je už starý človek, má už dávno žeau a deti, d^lá neplechy od 
mladosti, prý častokrát byl napomfnán tajné, pak picd svedky, 
koDečné in publico lefectorio u pŕítooiooaU vSech bralŕi; téz drobet 
byl zavŕen, sle nie uepomoh]o. Oaa žeDa Tdauá ;^c za mm prišla 
aana, manžel její bouH, laikové prý beztolio by kMšlery radéji 
zničili; chce védéti pŕevor, má-li bŕíšuika nechali do ganerální 
achôzM ŕetioiuf, či zbavili bn hne<l roucba » vybuati ho. či posiati 
ho do Polska. Ä co Čiuiti a ní? Prý ji zavrel v kláštei-ts zatíiu. 
MélnlČtí stojí o dÍ, a pŕevor ue bojí, Že ji katem ul.ľ«titi chtéjí. 

Arcibiskup, jejž tato príhoda málo potéóila,. odpovedal, aby 
cizoiožnou ženu vyduli rychtáŕi méluickému, a rnoicti aby byl 2a- 
vŕen, až se nejaký trest dle regule sv. Augustiua nfiĎ nájde.') 
Zatím váak tajné žádal arcibiskup arcikuížete, aby nm byl hŕiénj 
febotník k potreätáaí vydán.^} Toum su asi pak nevedío dobre. 

Zauecbajíce ji;^ na strane jednotlivých ŕeholnikCt, kteŕi ae 
podobnými vinami prohŕešili, nemažeme si DevšiiiiuoutL toho úkazu 
smutaébo, tŕebaté vzácuéjsibo, Že uékdy i váecek konvent v hlavé 
i T údech byl hŕíchem uakažen. a klášter, nrčeuý rozjínmiií a prád, 
stal 8e hotovým hampejzem. Takým na príklad byl za nékoUk 
časä klášter ve Fulneku, Roku lijííO napoitiíná krá! Ferdinand 1. 
probosia fulneckého, vyčítaje pŕísDé, proč „neí-ády v kláateŕe zvlááté 
strán neŕádných žeii a kuchaŕek provozuje a služeb božíeb pileo 
jiBiií, attttek kláSterský zavozuje'.') Jiný proboét pred llm ve Ful- 
npku provozoval bí tak, že byl sesazea. zavŕen. Ale roku 15&7 
spustiv se pŕea zerf klášterskou uael.*) Téze doby všecek zkazcny 
kláäteľ byl y Louce za správy opáta Hrftzy, již nechvalné svrchii 
psaného. Král r. 1557 píše podkomofímu a hnevom o tom. ťry 
Hr&za .ženu lebkou chová u bratí*! zúkoiini v témž klástere vSelijiik 
ľozpuatilý život vedou". ^J „Veliké ueŕády" dle alov pána Viléma 
2 Božmberka dély se v klášteŕc Sraté Koruny za opáta Matéje, 
jejž bousistoŕ hortíjgí r. 1556 dala rio Plaš zavŕfti na polepŠBHOU,") 

&[]uatíý život vedLi dominikáné u sv. Auežky v Fráze. Kdyi 
kolom r. 1540 postavili si v kláštere domky, osadili je „noŕád- 
uými lidmi", i vymrskanými, kteŕi prý prodtabavše zeď méätskou 



') ÁToh. lem. ópia z. itrcib. 1£C6. Burový. Brua. 163. 

^ Taiuíe. 

■} Arcij. oidstuďri. Missír L 62. KOt;. 

*) Taniža. Hisniv. 6. SO. S8?. 

j Tamto S. CO. 'iStí. 

< Atcb. mitt&dri Miaaiv, S. 60. 21. 



m 



KritliA tfeth VI. Živobiftl v febolj. 



u klá^teľa vylézali z ní DoCaé jako syslové.') S técni lidmi. zvlášC 
sa Ženskými, mívali mniÉÍ ve sHm klášterském pivovare stála 
veselí. Roku 15G7 méli tu krvesuiiloého pŕeTora:"! jinj pŕevor 
Bonifác, tolikéž nehotiuý, r. 1570 vyhnal z jedné chalupy klášter- 
aké poildané Udl a poŕídil tu hampejs 7. iiejiioršícb v Praze.*) 
Uileít dnem 1 noci cháska vlašská; z ŕeitiealnlkä, z dvoraích stubft 
i mnichň a všelijakých kueží*) divoce a bez ostychu ae bavívala. 
R. 1571, když mínil uový pŕevor život kláéterní i v doaiku klá- 
šter^kéiu Dálile polepäiti, hrozili mu itaištf skleDán smrti tak 
opravdu, že se strachem o tom žaloval cisaŕi.*) I v Plzni méli 
dominikáné v klášteíe avém „Sodomu", R. 1578 vymklo pohoršení 
tou mierou, že Pl/eňuné utekše se k arcibiskupovi žulovali o žen- 
ském hospodftŕství v klášteí-e a o pŕevorovi, jenž slul Petr Ma.rlyr 
Faii, ílokládajictí i toho, ie pŕevor jCdá v poste maao a anad se 
stroji ted s poklady utéci,*) 

Za obzvláštpí nestydkost slušno vytknouti, že také probošt 
klágtcľa na Zderaz« Martia Narazius, jeož lu žil již bez ŕcholalkO, 
u samého kláštet-a kolem r. Ia85 zŕídil hamptijä, atejné povestný 
jako onen doiniuikánäký un Fi-aDtiška, a sám tu verejné sodal a 
stoloval, „s uľenucžovanou Maruškou".') 

PM takovém živobytí kif div, Že shledáš u mnlcht i francouz- 
skou nemoc. Kromé jiných roku 1677 stonal ji též opát plasský.^) 

Když se nékterému ženskému klášteru vydarila lebkomygtaá 
abatyge, nebyl v uém pak život co do slydkosti o uic lepáf nežli 
v zka^eném kláf^ce're mužekém. Již samo spolubydleni s kuéžfmi 
piináftelo ženskému klášteru leckdy ouraK. Za doklad huď klásCer 
Svétecky. jenž upadl tou pKčiaou v povést tak zlou, že r. 1579 
sem poiilal arcibiskup opáta oseckéko dra Daltasara Jezovltu, aby 
vyáetŕoval. Zlé veci vyáetŕil doktor, ,Pŕevora Zuzana vyznala, že 
pohrážkami ji knéz Matouá pŕivedl k tomu, že sám panoval a že 
ji svádél, aby s ním jelu na Moravu a u uébo nu fare, kteriž mi 
700 kop dúchodft, ta kuchai'ku byla; Anna jeptiäka, žo dftete se 
dopustila, pŕevora že našla u dÍ z provazú udélany ŕebHk v ko- 
more a kdy£ ji i:avŕela, knéz Matouš j i pustil."") 

Markéta Zdárská, abatyše kláštera Fľant^Llského, vybrala si 
k poboršiivému živobytí klášterskébo úŕednfka Jiŕíka Jirka jiuak 
Pelenlaytnera, jeuž pak dfté narozuoé v komore nejaké zakopal. 



'i Ärch. zem. Opisy i arcib. 
') Burovŕ. Rni» l»i4. 

•i Arch. praä. Ô. 10S3. 423. 

*) Arob sem. Opis x ittcib. 1571. 

*) Arcii. uern. Opiit x Krcit>. KeRtjtl. tftlB. 

') Boroí^. Medek. 68. 

*) Areh. xem. Opisy z atcili. Ileoepc 1577. 

*j Taule. 1579. SmanstM, 



Proto r. lóS? obvinén od MätiáSe Jizbickéhu z Jizbice, úredofkK 
špitálu konec mosta, a. Jíŕi'ka Bystrického, sektetáŕe arcibiskup- 
akého^ zKzenými plnomocníky Martina arcibiskupa, u soudu mesta 
Folaé. KoDšelé nalezli, aby se uŕeilulk prísahou očistil. Aie rad- 
dové appeiační oľtel reformovali, vyŕekše, aby byl úŕedaík aba- 
tyšia áka k&cu n% močení, .poaévadž jsoa potaby o amoŕoaf dč- 
f&tka, živé iia svet vyvedeného; což {)ak outipué vysoá, pQJde dále 
na to, CO !:a právo jesľ.'} Abatys© byla aesazena, a opát sedla- 
cký, jenž se vkladal v kolaturu Frantálskébo kláštera, obdržel 
r. 1588 od císaŕa dútku. že všech v^stupka v klášteŕe tom nej- 
vétäí pfivod je äáni; .tiáin jakožto cí^aŕl nikteraki takovýcb ne- 
ŕádä, zvláBté osobám dacliuvnliu, ponévadž kláštery ne pro roz- 
pustiloat aež pro vykonaní kaidodenoí služby boží nadány jsou, 
pŕeblídati Deaáležľ'.''j Fŕ«d tíiu desat let cisar haévá, se, že v klá- 
šteŕe FrautáUkéin dopustila se abatjse skrejčíin, a káže krejčího 
polapili. Chytili bo ? Brode Némeckém.') 

Äbatyše v Králové kláóteŕo v Starém Brne Kozina ai do r. 15&3 
do své smrti ráiia naivala u sebe vňelijakého rá/u mužské. „Do&li 
aeŕádné v lonoha vécecb mo chovala, Kle hospodárila, peníze utrá- 
cela.* Tuk praví o ui král Fenlinaud.*) V jiném listé dúkonce 
viní neboiku abatyši, že u ni bývali atálytui hoaty židé, jednou 
Czissl z Pulio'relic, jiniiy Muži ze Slavkova; vedli s qí ,v penézich 
handle' a pri amrti ji okradli o ki'iž a jiaé klenoty.^) Äbsxyše 
Anyžka líutluská v Tiänové die zprávy císaŕovy z r. 1(503 vede 
nechvalný život tím, že , nejakého vojaka pH sobč v kUáieŕe chová, 
nádberoé a skvostné s ním buduje a kvasí, sem tam se projiždí, 
dächody kláďteraké na nej vyuakládá*. Poäläa sem roku nade- 
paaného opát zbraslavskv Flamiug, opát loucký Chotéboŕský a 
podkociioŕí moravský Jan Mosovský z Moravčic, aby vojaka zatkli 
a abatyši aesadili.") 

Z« váeho patruo, že u uáä neslušný život klágternicb paaen 
byl ätihán a trestán duatí rázne, ráznéji asi nežlí v sousedufm 
Nemecku, neboC liumluvno, když r. 1607 naŕiká Woifgaag:, bi'skup 
ŕezeuský, v listé k arcibiskupovi českéma, žu abatyšc v Oher- 
míiusieru ídehla již po tŕetť) 

Znajicc již s dostatek chyby tehdejáího ňivota kläštcrského, 
ptánie Stí bezdéky, což nebyly klástery visitováuy od téch, jímz 
uáleželo ohledávati luravy v kláätuŕe a zjeduávati nápravu? 






') Biikop. polanalt^, fol. 17. 78. Srov. Borový. Mcdolc. 66. 
') 'ľamie 79. 

') AtgIi. minUtátí. Winúv 6 97. 72. 'i3. 
•) ľamíe. Míhbív. ď. 49, 441. 
») 'ľ.nnž*. 4S8 

0) Arcb. inistodri. Hisatv. fi. 111. 66. 
■■) Ariíb. íflui Ópia. z arcib. ie07. 
Wintu; ílival cuJc«>riJ v CmbUch. 53 



818 



Kolba tretí: VI. ŽlroVytr t íeholi. 



Statuts rebolni naHzovala husté obhlfdky od vrchaích pŕed- 
stavsnjcli rádových; predpisovala zevrubné, nac visítátor inél se 
ptiLti, CO proliližeti. Mél ukázali v kapitule list povŔÍ-tijfcí a ptáti 
se Dejprv, clil«jí-li ho uznati za koniraissaŕe, pak mél vy/vati ŕe- 
holaíky, sby verejné nebo soukroniné mu oanatnovali, kterak a 
v éem napravili život kláStert^ky v blavé i v oudecb, mčl pak 
probližet) offiaa, oučty, jíti po sakrišty. do kostela; pohledéti, 
je-li telo boží uxavreno poctivé, pálrati, jak se drži klášterské za- 
víeai, silentium. hodinky, nav^tíviti mél kuchyni, sklep, špitál; 
nazejtŕí mél souditi, trestali. V konečné kapitule mel radu dáti, 
CO zläpältí mají ua sobé mníchove nebo jeptižky. S oiodlitbamt 
a Mkáním kajicných žalmt mt\ se pak visítátor s ŕeholníky roz- 
žehnati.') 

Nepŕeme, že ae leckterá klášterská visitace tím zpôsobem, 
jak tQ psÄno, vykonala. Však cťikeni bývalý visitace jalový co dó 
osôb visi tatársky Ľ b i co do vysledkQv. Dolio í^e i u nás k tomu 
pŕesvčdčeuí, ktcré projevil r. 1537 vévoda Jiŕí Saaky strán viaitac 
kláäternicb v« avé zťuii: že visitace knčžské v klášterech ale ae- 
pomohou a na nie uejaou, ponévadž visitňtor i visitovanf miiichové 
jŕiou po :ítráact: mravní jeden jako druhý. Jiŕ{ Sasky tebdáž cbtél, 
aby klásierj visitovali l&ikové.") 

Nojpovéstnéj&í stály se h nás visitace dominikánske.*) Pro 
né r. IďTG radil arcibiskup, aby všichni dominikáni byli odtad 
vybnáai. Ä jaké to byly visitacel Ruku I57ii pŕijeli dva vlažŽtí 
domíiiikáné visitovat k sv. Anužci^ a tu s\ vcdll b lakovou tiuro- 
You zbéailoBtí, že pŕevor, aby života si pHchránil. vyskočil oknem 
a alámsl ruce.*) Jinde v Čechách i na Morave takoví vlažšlí visi- 
tátori vyhánéli pŕevory jiného než vlažakého jazyka, ba víc, oni 
vybíjeli klášteiDí pokladnice a klenotnice, tak ie jest oprávnené 
podezŕení. že pod zpúsobou viaitátoťĎ pŕišel Occhy a Moravu na- 
vštivit nejedeu itaUký dobrodruh číli, jak u uá.s ŕfkali, bandita. 
Stavové moravätl. pŕcsvčdčivÉc se o tom. chtéjí r. IbG'ó. aby vlasatí 
visitátoH pod zásterou horlivosti uedopouštéli se sami zloŕádä, a 
pripomlnaji s výtkou, že lolŕi pod zpQsobou miií<:hú vojkaji a loupí 
kláštery obrfiujíte se tím, že slojí pod f^enerálem v Ŕinié, s ne- 
Ľzoávajíce zde ani vrchnosti královy.*) 

Proto také byl všude z visitací vlaÄíkých nemalý strach. Äba- 
lysc kláatera Tejneckého, Anna ?. LiiomeHc, r. 1567 prosí arci- 



*> Modofl vUita&di % t. 1400, U cistercliltQ. Zpflsob vinitac tDaltHnskýcb 
koDventA víz v statatech 164- Je poilotin;^* •'<^t> to ovtoin jitľ^. íe polcUdnfci 
pŕevorovu m«jí uli!«(iati dva bratH, jeden rytlŕ, druti^ knJz, volení od 
pruvínc. nn^mti. 

■i Di« ClBtercioDses. Wiat«r. lt&. 

•) Borový. Brue. 168. 

•í Tí ž. 166. 

*> Ramenieek. Hiator. Sboniik EexkAv. IV. 85. 36. 



MwSieSieiípéíní 



I 



I 



bÍBkopa za radu, co činití; pry pH^el Vlacb od sv. Jakuba v Praze 
a chce sepsáuí dflchodft klAšternÍĽli, registra, abj pry zrédél, kam 
se krerý peníz obrad; abatj&e pry aetuíiií ílo uizicli zemf posílati 
d&chody.') Ba i po/déji. když již loiipežnó výlety italských do- 
miníkáDÔ k nám byly zastavený, s uedfivérau a DPposluŠDOstf pH- 
jíiualy jŕptišky doininikáDSké visitátory, vždy tušice y nich zňludy, 
R. 160? mui^ii 8äm císaŕ pŕísué kázati abatyšl kláštera av. Kate- 
ŕiDy v Olouioaci a pŕevoŕe kláôtera sv. Aimy y Praze, aby pro- 
vinciála domitiikáuskébo Baiberamusa poslouchaly v duchoviifch 
i flnančních vécecb.^j 

Císaf' Maxmilian II. snažil se stavili jtlotfilé visitace cizích 
ranichfl. Roku l&tí8píše arcibiskupovi, sám aby pomocen byl pi"i 
visitaci Michalu de Asti, dominikänovi, ovsem prv nemá se visi- 
tace díti tak, aby „kláštery a osoby v nich, jak ae pŕtííleele stávalo, 
o klinoty. peuíze a jiité véd pŕipinvovány byly".'l V jiném ros- 
kaze ľ. 1672 k arclbiakupovi df o visitacfcb duminikáimkycb, .aby 
ti klášterúvé jako prvé od vlaäskycb innÍĽbí) pod zpKaobou vlsito- 
váuí šacováiii, pluudroviíui a hubeui nebyli".<j Téhož roku 1572 
r. kancelaŕu čeaké psáuo do klášterú a do inést. ktery risitätor 
nebude initi list 8 podpiseni cisárskym, aby ho všade vyhnali, 
nebo! „mnohdykrát se pŕiházelo, že jaou mniéi Vlaši, pravíc se 
provinciales ti visitatores bytí, do ktášteiä (českých a raoravskýcli) 
pŕijiždéli a poherouc, co neilepsfbo od blénotä uaSli, zase pryč 
odjíždéli, čehož se až dosavad neumeačuje a k tomu týmér všeuky 
ty kláátery viaskými mniiĽhy, kteŕíž národu éesliému ani utine- 
ckéinu eloveiH buožtm pŕiposlĽhovati neuraéji', se osaauji".') 

Z téze aai pŕíčiay, aby ge néjak pevnéji ubezpečil, Malesius 
z Oppolí. pŕevor pivoúský, piše roku 1583 pŕevoru pražského 
8v. ToBiáéť, kuézi Marlinovi Svitavakíuiu, pravda-li, že opčt jinébo 
provinciála iiifti máji, a to z oároda hišpauského a prosí, kdyby 
cbtél ten proviaciál visitovat v pivouce, aby bonem po zvlášlaiin 
poslu bylo do Fivoúky védéti dáco.") 

Za obzvláštni prípad jest uvésti, že bezpochyby pohnut byv 
zlou povestí svého ^ádu v Čechách, sám páter generalis vseho 
rádu kiLzatelského roku 1593 sjel do České zeme na visitaci 
a probližel pry i klášter plzeňský, jemuž od sto tMcet let ne- 
stala SB taková návätéva.'') Roku následujfcíbo po té vzácne Dá* 
vštévé a bozpocliyby nfislcdkcm lé návštevy dominikáni plzcňští' 
raéti tuhou bitvu a kommíssaH od provinclála vyslanými. Kom- 



'i Arch. >«m. OpU » arclb. \fX-1. 

*) Aral). mfslodrž. Missiv. Č. 116. 101. 

*] Arch. zem. Opitý i arcib. 16C8. 

•) 'ľitnižo. 157í. 

*} [.it<iinéŕ, Uhiíti. v areh, milB. 

*] KopUf Kagp. Alulesiuaa v Dumuilic. itr. 105. 

') Arcb. VMň. 8. 1>. \%. 6. Aicb. um. Oplft. 



{fi* 



mo 



Sntha iFflif: VI. ^.ivub;!! v felioli. 



misstí i)Hála r. 1594, aby dosavadalho pŕevora MikuUše sesadila; 
u mestského tií-adu se ste neopovédéla, ale než veäla v klásCer 
nékde v liospadé -trunky ae poilrazila* bezpochyby pro odhodla- 
noal. Když kommiaíe oznáiiiiia pŕevoľovi o jeho sesazenť, bránil 
ae, že to proti reguláiti, a bratŕí doiniiiikáni ihued dali se mezi 
sebou do krvavé pranlce. P^uvu^a uvalil jeden z kommis<ie k oknu 
a tu ho tiskí. V tom popiiiJ! utistény pŕevor za zsoneček na po- 
moc 2 venčí. I pnbMil kolár v klášteŕe Dóliodou pŕftoDinV, a vída, 
Že ti neEDHmf muisi velmi sÍIdí jsoii, jal se bráiiiti prati dÍid pl-e- 
vora, a to velmi ľázné a krňtce. Poparliiuv sochor, uderil toho, 
jeaž pí-tivora ke zdi liskl, tak do hlavy, že bued tu jako za umrlého 
zanechali jest a potom po ačkolik méslcú se dobre nezhojil ; byl 
strach, aby nepnäel o sluch a jiué smysly.') Nepoŕídila (.ciiy kom- 
mlsse rťfiirniačiif uic. 

Že také jiué kláštery trpély nesi-ízciiýnii viMtacemi váelij&kých 
clzákb, o lom svedčí r. 15^1 žiiluba op.ita tupelského, kladrubského 
a probošta chotéšovského k arcibiskupa MdrCiuovi. Když Iŕi^prae- 
lAtl klá^Eerštť ujíriiají ae rtvrtéhu. leily v^c už stála za to. Ža,liijf, 
jaké bezpráví stalo se pievoru Kaäpárovi v Pivoťiském kláäteŕe; 
prý pŕiSel Špatiél, provincia), v noci, popadi pŕevora za krk, 
tivedl ho do žaláre; , druhy den v uedťli lidi ta klášter obeslal 
a tu ho pf-ed iiinil a prevorstvi složil a zase sám vlastui rukou 
za obojek košilol vzavsi podruhé vsadil*. Pak dosadil Vlacha za 
pŕevora. Tetf prv Vlasi tu zle Lospodiŕí, ženská uesni( do kláštera, 
aby jí iicuŕinili Dásilí, hártají pry ae niezí sebou, vše cbtéji vy- 
prodati, i véž ae zvony iiabfi'.pjí ku konpi.") 

Ale pťeä tyto a jiué cÍ2Ínské násilné 1 loupužué visitace Ize 
dobre poatitauouti v pramenech. že účinuŕjéf a čast^jél visitace klá- 
íterské u nits kotiajf se od doby katolícke reakce: po uvedeof 
Jesuitft aem a znovuzŕízeuf atolice arcibiskupské. Trideotský snfim 
iivedl kláfitery v odvislejel pomčr k bíŕíkupäm nejt pred tim bývalo. 
Pí'ičetl jim právo visitace.^) Pi'ud Um kiipiCula zámeĽ-ká nebo ad- 
laiaistratoi: hoŕej^f konsistoŕe visitaci klästcrskou jun prostŕedei^nč 
naŕixovali. ^a príklad roku 1500, když ee v kanoníi borovanské 
iimicliové proti svému praelálovi vzboutili, adininistriitor konaistof-e 
Ambrox de Plsna poručil opatu ti'tiboňakétDu Barlolotnéji, aby tam 
sjel vÍKítací a trestal, *J Prvni arcibiskup, horlivý Brus, \yžádal ú 
T. 1ÔG7 od papeže breTe db visitaci rádúv; '■) pred tím již r. 1&Ô2 
eám geneľál i-eholnlkíL BuguHÍDských, Cbrlstoforus, v Trifleoté 
zŕ^toe dal arcibiskupovi AatODÍQU Brusovi právo vi&itovatí a re- 



•) Plachý StrDsd. ľanifiti. Plietí. 

*. ť/orreup. nbbJít. lifewnov. v urob. aroib. Opis v xem. 

*) Ruko[i. niiiv. kníh II. U. 18. part. "Ž. 

*) Riltner. Cirker. právo. aSd. 

•) Borový. Un«. JôO. 



formovali kláštcvy jeho ŕáilu; odli&dlal se k tomu prý zprávou 
o Dťjakém pohoršcDÍ (scandúhicn) ŕeliolaikä pľažehých, pro kteréž 
9 t«/i unikli ubití oi lidu.'j Arcibiskup. J3a spolu nejvjššim mistrem 
rádu kŕlžo7DÍckébä, snažil se nťjpi've svCij vlastiii rád uvéätt 
v chvalitťbny stav. Kŕižnvuiii, kt«h' se vetsúu dilem oddávali du- 
chovní Bprávé v krajine chebské, loketáké. moätecké. jsiou ob čas 
voláai v geaerálui kapitoly, kdež jiin čiĽéna dätkliTá Dapomínání 
o mravQém živobytí.'') Kapitola taková r. 1573 uauesla se, aby 
kde ktťr^ kŕižovnik dvakráte v rok postavil s« pred arcibiskupa.^) 

Když tedy pŕišel guQerálni Uommissaŕ do Čtích iiékterý íád 
visilovat, dosti zhusta arcibÍHkup pŕizvAu býval, aby pridal k visi- 
tát&rovi zástupce svébo.*) Nástupco BrusOv Mťdek také nékdy 
visitoval po Prazť v kláátei'ícU sám a na zapŕeuou. Hoed nn po- 
čátku jeho panovaní r. lôŕil povedl se mu ua Karlove kus. Pŕišei 
o posvíceuí dú Karlovakého klášttsra k opátovi Mirhovl a tu po- 
Btjhl, ana se v bytô opatäkém veselé otáčí ona Maruse ČerníL, 
o níž svrchu jiZ položeoo. Očitý avéiiek vypravuje; .Pŕišel (arci- 
biskup), ale jä sem púiia udzual, aby mél blskupeiii liyti, a oxuá- 
raiti ľáčil: .Pani kuchiiŕko, tiťjtež nám kolára, ponévaiiž poavíceiií 
má bjti!' ; a k Maruši ráčil ŕíei: ,Co ty zde déláš, v tomto niísté, 
takovym žtoám nenáloží v kláättire poklízetil^ Oua odpovtdéla, 
že Deof kuchárkou, toliko že slepiĽs prínesla." Alti arcibiskup 
pŕece se dovédél, že opát .bez ní nčtnQže býti". Kterak tato 
vÍ!«ilacu skončila so, kuiha meätaká nepraví.^) 

Opáti pražétl illením let již sami bez reptaní uznárali arci- 
bískupovy vísitace a ozaaninvati ítvou .pŕ-i'slušuoHt pod Kprávu 
arcibiskupa', a správa ta i>yla čim dál tužäi.") Také nemocný 
Karelz Liimberka sotva dosed! na stolec arcibiskupský, jedoati se 
jal s kardinály, aby mu zjuduali právo kláátery viaitovati jako 
méli pŕedeslí arcibiskupové.') 

ArcibiskupAm v ÍDspekcfiih a reformách klášterského života 
nejvíc a ncjborliveji pomälial opát strahovský Lolielíug, Stav se 
obratným a chytrytii fldsirŕeníiii jitiych kaudidatfi opalem a r. 1587 
i generálnlra vikaŕem preiiion&trátô v koruoé OĽské i v Uhrácb, 
v ťolšté a Kakouiíicb, s ucohyéejnou čeratvostl dal se v reformy 
v klááteHch avého rádu; i beí obyŕejných u nákoimých voleh do- 
aazoval za opaty a pŕevory, kobo ehtčl a kdo ae mu k úŕelftm 
reformačnim hodil; byt to by 1 treba nedávuy profťss, ibncd usadil 



*) Arcb. lem. Ópia z nriíb. lôSJ. 
') Borový, Brus. lól. 

') Arcb. zem. opis z urcilj. Itecept. 16T4. 

'I Viiitiioa rDÍnoTit. konventuálnjch r. Arch. k^id. Opis t ardh. Varta 
misoell. 

') Aich. praí. é. liai. U7. 

•) Arch. prai. i\ 40< 48. PruhldíNTil opfttn WlnkLera r. IfiOS. 

'j ATcb. írm. Ópia a itifiib, l)i09. Bid4D*Iií. 



8SS 



KniíTa tfBtJ: VI. Živobytí v fehoí 



I 



ho za pŕevore. T^mi mladými bcrlnd a kvou krutoa caergU na- 
praTOT&l kázeň íiojnych klášterll premonstratských inužskj'ch i žen- 
ských. R 1593 zvlášt prísnou viaitaci vykonal v kláätere CUuté- 
éovském; poručil, aby panuy verné dle rťgiilf slouzily Bôbu dneni 
i nocí, aby \>n jídle čítaly, aby zacliovávaly mléeiií zákonem ká- 
iíané atd. Sacellani a probošt učinéui odpurédnjmí za poŕádek 
ŕeholDý.*) 

Sotva že se stal aicibiskupem, r. 1612 do všech jinych klá- 
šterfi poslal napomfuavé Hsty. Prísnou výstrahu jiuenovUä obdľželí 
r. 1612 opát i bratŕl u sv. Ivana, r. 1613 tuze ua]iomfná o disci- 
plínu opáta zbraslarského ') a j. Edo se mu kde opreli, v klatby 
je dával i násilne z klásterO vyzdvihoval. Tak na príklad uciutl 
r. 1596 pŕevoie kliíštera Nové Ríše Auaé Oerničce z Kácov»; tu 
dal dovÉzli do Clioleäova a kláôler její v ráz chlél proménitl 
v mužský, což se mu zvedlo teprv po letech.'i Ďádu svému vy- 
mohl osvoboľení 2 biskupské právomoci, na Strahové stevél ná- 
kladné, základ dal k slavné taméjM kiiihovnŕ. uČiuil pokus o zŕí* 
žení semináre, v neraz by chovaní byli pi-ŕétí preraonstráti Za 
neho pobývalo na Strahové již 14 i víc ŕeholníkil, což je poŕet 
proti ptedeélýni dobám ziiamťuitý. 

ArcibiskupQm za vseckKn čaa k reformaci ktáálcľského životu 
TŔelijak tajné i zrejmé pŕieiijoviili JesuUé. V paméleĽh koUeja 
clilubl ae již pH r. 1576 jesuitský zapinovatel, it co do ducliov- 
nfho života uinoho klágtťiú tnvjirygstvu oddáno a od tovaryäsLva 
„podporováuo"; ženštiny z dvou klášlerä mužských vyhnaný, žen- 
ský klášter. jejž nejmenujf, prý pi'iveden k té forme, že mníšky 
7. neho ani krokem neaméjf VťU vycháíeti a svétsti lidé, ani moené 
a vznešené luatrony, bez dovolení arcibiskupského do nebo se 
nevpouštejí.*j A r. 1589 zapisuje ai Jesuita, že vvsiáu byl jeden 
z tovaryšstva do .jistého" kUáiera mužského, «by ho spravil; 
opravil prý bo zvjášté tím, že Kakázal ženám do nčho vcházeti.") 
Fražätf ŕehoJQÍci do dob ai'ábisknpa Bľusa ouceui byli ročné do* 
cházetl k JeauitQoi na duchovní cvičení. Vu ävýcti domecb uväem 
Jeaiiitč »atiii ba sebe mívali Ín»pi:kce husté a pronlkavé; aspoň 
jedaou za rok prijiždél provinciál, všicktii úlvaové musili mu tsvé 
avédomí upŕirnué otevHU, váickol nad to vykonali generáiuí žpo- 
véd, obnovili sliby.*) 



>\ Itukop, univ knih. II B. fi. kus Od. 
') Arch, tom. Opisy e arcib. I6JS IPIS. 
'í D-jkindy u Cenmikii Prpmonstr fiO. lái. 46!t. 
*l Kukop. univ. Iciilli. 1. A 1. ä . 

*> T^í rakop. 33-J. Kter^k J^iiiiiA nopiavovali kláitery íinfoh hidS, 
ne tftí u Sdunidlft Hist Soc. Jm I. 3ľJ. a j. 
*) Cti o tukovŕ inqpfkcl v nikop. témi. ftil. 1!0. Tolida po Incpi^kci dal 
DvibCiAl % potiíE, Jiiuí buspudaŕil p)in z ľ«rt)ílej nn, 150 slaijoh kulleji ,ia 



Doliled vUdnr' 

Ka koDec nelze DepH|)aineiiouli znova, že DékteH králové 
čestí z rodu Uabsburského od prvo|točátku n«ä]i na život klášterftký 
velmi bdilé oko, všudc napomiiiojice, kárajíce a k trest&m pH- 
Tozujíce 1111110117 výstupné. Ferdinaod I. rokii 1533 dokooce hejt- 
maaQm královätví Cťského poroučí, aby uéjakého „ncíáduéliu" 
mnícha v Pľazu pudaU katu;') a véude mél Ferdioand I. oko! 
Roku 1547 rozkazuje ZbyĎkovi B«ľko¥Í, uejvysšíniu mistm zdej- 
éibo pŕevoľätví maltskébo, aby pŕli3D« trestal komeadora kladskébo 
Lorence Záhradku pro oepríkladoý život."} I panstvo král prosí, 
aby mu poniáliulo trestali bŕísné reholnfky. Hoku 1562 na pŕiklad 
Viléma z Uožmberka žádá. aby prijal do aékterébo z kliáterEt 
avých Pavla luiDOrltu a bývalého kvardiána od sv. Jakuba z Prahy 
do treatného zavf-ení; prý se provinil svetáckymi hŕÍĽhy a mini 
80 polepšili.^) V té horlivosti za MaxmiJiatia sleveno, ale za Ru- 
dolfa, iiáätupce jeho. pM reakei katolické zase znova nastalo štátni 
pronásledováuí prohŕtíšilycb ŕebolníkíi. Konimissari cinaŕBtí pŕi.dá- 
váni k visitátorflm rcholnym, kiíjkoli šlo o nejaké dňltžitéJBÍ vy- 
šetrovaní ueplech kláätersfcých.*) 

Jak byli katolíci v komore královské tou príčinou pťehortivi, 
o tom svedčí Rudolf&v rozkaz roku lti03, jím?. se i horlivému 
Loheliovi dostáva patrné vjtky, že pfehUdá hŕíchj v moravských 
kláät&Hcbl „Docházejí náa zprávy," tak cCsaŕ df. „kterakby nékleH 
praeláti v markrabství moravakéra vbIuií rozpustilý a bezbožný 
život véätii a lakuvyiii ueŕádiiym a nepí-ikladným obcovaním svym 
již od nemalého času i(D;uiieDÍté pohoršení lidu obecnému dávati 
méli.* ^) Ciaai' na konec poroučí Loheliovi, tétnuž Loheliovi, jonž 
zajisté nikdy nečekal na pobfzení, aby visitoval. 

Budiž dovokuo k této kapitole o mravecli klášterofkíi pHpojiti 
odpovéd k otáíce, kterak s« choval jtden rád ŕeholný k druhémti. 
Tu a tam, zvlášté v starší dobŕ, shícdiiš, žd jedni rebolníci s dru- 
hými smluviti ĽonfraternitatBin, pŕátelství, bratrstvi. Na príklad 
roku 1439 ojvÍBŠti CĽiesliné s karlovskyiui aufiustiny v Praze.*) 
Z poKdejÄl doby pripomína na spojení pŕáielské, jož roku ]5li5 rád 
miuorilň smluvil 8 Jesuity. Po iiiiiioritech rovné tak učinili i jini, 
ale vSicUni jak so zdá spjg ze strachti než :: pŕátt-'lstvi. Lzo ŕfci, 
že nftchovali so jednotliví rádové k sobé celkem valné srdečné 
Byli na sebe žárlivi. Že Jesuitfiv neméii radi, tomu se nedivíme, 
védouce, že Jeäuité pŕes vrecku zcvnéjál pokoru bvli py^ni svýiiii 
tispécby, avou lepíii ká,i:DC, svou učenosti. A -l toho vyvinula se 



') Arcli. rouiinický. Cop. Fenl. I. 30». 
■j Arch inisrcjilrit. MUalV. 41. ä!t. 
') Arch. zem. Opisy % «rcil>, 1562. 
<) Arcb. DiiBiodiž. M!»iv. L 111. fi9. 
•) T«mie. 137. 
•j Bakup. naiv. knĹhf U. B. 18. pus. 2. 



B34 



Kniha tŕoti: VI. 2lvabyc( v Tehull. 



u nich kjinjŕm knéžím nechutni pánovitost.') Také reforiuaČDC 
yliv, který provozovali nad ostatnimi ŕebolemi, nemohl badili 
velikou k nim lásku. Byl z nich strach !i ze Hlraclm záäí. líoku 
16í)2 vypukla ta zúSí verejné o processí pražském a neskončila se 
bex veliké ostuily (niaximo cum aťaadalo). Pred tvári prat:<kých 
prj kaclŕA pobádali se frantíí^káné, augusliuStf, doniiuikáué, stra- 
btívšti a jiuf feholníd sjesuilskyĽii kleríkj o prediiost v radé, 
takže potom uuuciua Specianus dekrťtťiii niusll s]ior poroviiati a 
určití, kteŕí kde a za kym mnjí kráčeti v prncessícli.") 

Mezi sebou i bez JesuiiA se prnžštf miiiťliové leckdy hádali 
o preduost t pr&vodech také. Došlo až k tomu, že jedenkráte 
utekli nékteh polioršlivé z pobŕbu slavEiého. Hádali se tehda mniái 
BT. Františka pHsné i volnéjéi observance spolu; bádali ae domiiú' 
káné 8 augustinskýnii; arcibiskup Lohelius r. I6l3 dekreteni dle 
práva tridentského, sobé daného bez appcllace, srovnav rozvadené 
mnicby, urtil každému klášlťru pražskému poŕádek ]tn ptflvorteiíh, 
pri čeinž Deopominul jicb štiplavé uapoiiieQOUti o skromuoäti ŕe- 
holné. ^) A r. 1036 hádali se v processí zas a poŕad mnichd znova 
mu&il bytí staaoven.') 

Mezi svetskými duchovnfmi katolickými a reholnýnii také 
nikdy nebylo valnébo pŕátelstvf, již proto ne, že jedni kládli se 
za lepáf druhých a že i'eliolufci bývali všude na ujmu díchodu 
knéžgtva svčtäkého, farnťho. Leciiďy došla do hoŕejái konaiatoŕe 
žaloba, že avÉtsky kiiéE innictia pohorállvé urazil. K. láOô žaluje 
kariuelitán Ondrej, že farár Adam v Méŕouici (nyn. Méŕ-enices) bo 
téžce stloukl: prý treíili ae spolu v láxni a farár nahý na nahého 
hodil téžkou konvici."*) 

Kde byli katoličtf knézí svétSti s ŕeholníky sami mezi sebou 
bezft svčdkO jinovŕrnVcb, jako na pŕ. v Plrni, tu vypukola oh čas 
tajená, neuávist vi-ájemná r plameu až príliš svetle imtriiý. Roku 
I^'JS itmii'uje arciprySt kvardiána pUeňskébo s faráŕeui, vykládaje 
obéma. jakou nevúle jejich zkázu nese a iroboršení lidu ťibecuébo; 
prosil iich, aby si dali pokoj, by „uepŕitel Ľírkve nifsta uemét*. 
KnéK farár vyčítal, že v ofétách ujmu má i v jiaýĽh dúuhodích 
skrze ktášternlky, ale konečné »e srovnali.") Od té doby puk sra- 
zila se oboji strana často ; zvIáSté kdj2 nékterý pŕehorliíý arci- 
prjšt do Prahy napsal líčení veselého živobvtl v plzeňských 
kliáttihch. 



') o tom diikÍNdy n Borovťho, MedeV. R9. 
'j Atcb. zem, U[)Í3 z arcih, Suciut. J. III. 
' Areb, iinili 0|ji« v Kein. IfilS 
") Kukop. iľ ív, kiiih. U. L> 2. 
') Atcb. kapÍTol Cod. XI. II. 1Ô5. 
') Arcli. plecia, lib. cxp«(J. í. 10 87. 



ČTVETÁ KNIHA. 



O služebnostech božích. 



ŕtádné bohoslužby nekatolfkôv. 

(H9e tiborská: mouslrance na holi; aluxebDosti bratrskií: bodovánt Si p^ 
flluhováiií \{:\«ai a krviťúnä. O poklunií. Ktlziini. ZpAv. Če^kíl kusielnl plseti — 
bDBÍtský žiak. Jeji chsTskler. Pfsní tjrxlrské. Kŕcatný obŕitil. Ohiinvji alibQ. 
íilníebiioaii proleslaniňv. Mäe šrabaká. Obľátkn, Neslejnost protestajitské 
buhoHlužby. Agenda borskil. ÚbfHdy ňíe agendy z r. 1571 a 1681. PruteHlaaté 
datDpky čiaí Intiné. Odpulednl katechism. Neäp»r. Kŕest. Odiiavky. Obrady 
ua panském. Ornát. Ealvínt) 

Nejprostéjší bohoslužba konávali TáboH. Princíp jejicTi byl, 
u?čsti v äkuieU ph'klad Krista Pána, ukánany pH posleilui večeri; 
apoštolove piT toho obyčeje nejiroméuili, alebrž utvrrtili ho; boho- 
služba pľ&žälcých 0. jiaýcb Icnéži byl Tiboi-úm obyčej od lidí ure- 
deny, od Krista ani apoštola neukázaa)', v biblí u«položen^.'j 

Nejprv zŕekli se pri bohoslužbe oLláffl; ty byly jirii inodláŕství 
ne k boží cti ale ve jméDo oékterého svétce svatokupecliy poavé- 
cené.'J S oltiri zavrhli i svetlo, které se páULi pred veltjbnoil 
svätostí. Zívrbli varhaay a zpévy aa čtyŕi nebo pét hlääQ, tedy 
zp&vy umelé; všecko to jim bylo „uší daremué lektání a dyndo- 
vánf'.^) Táborí tedy sloužili luckde v domé, im poli, pod staneia 
a jen u stolu prostého. 

Knŕz bratiatý bez ornátu v ^šeréra rouše" máje sloužiti .tá- 
borskou iDŠi" ptiatoupil k stolu pťOäcéradiem pHstŕeDému a aeHkaja 
introduktu ani kollekt ani jiaých modlitab, jichž cirkev zachová- 
vala, haed ijoklekl aa kolusa, pri Cemž také všickui bratti TáboH 
poklťkali. Kaéz poioživ hiavii na zem ŕlkal Otŕieuáä. Pak povstav 
knéz jal se aviitnst poavécovatí. Ciuil tak .hlasem vysokým a ror- 
umnýiu, feíC ohHciiou". Tedy po českú. Pŕeil uica na stole stály 



'1 Vnvfiii. 3 Bíeíovti. Kroník, hmír. Guli. íS3, 
'} Tí i 462. 



S-28 



Koilia Štvrtá: I. fiádné bohoslužby nekätoirkfl. 



cíáe Tšelikteraké. Nebyly to u vSech strán Táborských kalichy. 
Vétšina Tilboríi mlvalí vído na stole „včiäfcli kterakkoli zlámanycli, 
želeZDJcb aebo datcovyich tcíaovydi) i drevených*. Uiť spisovatel 
Žívotíi knežl táborských, že ,3loiuiH v ^epičkách obecnich, člškách 
a žele/uičkách msi: a poävécovali; po mši puk jich téiiiér jako 
jinjch číšek sú netbali, ulejejnko jiné pomítali'.') A nápodobné 
chléb |)0&riituý ucležc] oa stole v ukrouhlosti, kterou dosarad 
ctrkev oblibuvala, a1<^brž v celosti uebo vi^elijuk naláiuatiy, nakrá- 
JĽuý.''') Jen knéží Žižkovi, kuéží Sirotkfi, priatopovali k stolu 
v kotiíži nebo v jiném ľouše iiieáném, víno niívati v kaliSích a 
bostik dávali i>éci okrouhlou. 

K pusvécováDí ŕikali knéží tábor^tl čteiií z pi'sma začínajfce! 
.Pán nňš Ježiš Kristus když jest vťčeŕťl, vzav cbléb žehnal" atd. 
OdHkav z písma ono Ispidarnl vypravovaní o ustanovení svátoati, 
prijal nejprve žehriající »áiii a pak prijímali prítomní knéží, každý 
aára bera sobé. Potom [iŕijiinali biatŕí a sestry rôzno kleČice ; 
jeden knez podával chleba, druhy vina. Tot byla táborská, lu&e"") 

Bilejovský na základe starých zpráv vyličuje r. 1532 s patrným 
posméškeni táborskou mäl takto: „Kuéz jich bradatý sloužil ve 
vlcató äukni Qťb šeré bez vornálu i všelíkého roucha meäného; 
leckdes na lecjnkém:^ sloUi jakymžkoU plátnem ncb Satom pri- 
krytom, bez korporatu. bt;z inodlíteb, v letjakés nádobe hrueéué 
neb (iŕevéué, leckdy cínovŕ.' Oplatek prý lecjakjä vykrojený bral 
k tomu. .Tuliko klekua na zuml hlavou doIú a uikUoru zadek 
potkna, Oiče náš (bez Zdrávaa Mnrk) Hkal; vacuv nad oplatky a 
vlnem hlasité bez vainoati slova Páné Česky vypovtdal a tak sám 
pHjuia nejprv kncžítii. potom všcm napoŕád roídával. A vatavé 
částku do miinstrauci drevené aes\ pred vojukem a leťkiles potttavil 
vtekna hiil k tomu pripravenou v zerai nebo v hnoji a béžel na 
draucuvání, jako jiní to činili."*) 

Monairanro na holi. o níž se tu hovoH, byla ze dreva a hvézdo- 
vité, paprskoBitó podoby; bylali ozdobn^jší, v paprscích stŕldaly 
86 plumňitkovité prohyhané jazýčky s rovnými, špicatými. (Jpro* 
stred bylo okrouhié zavŕiié niíKto pro hostil. Tak vyobrazuje se 
monstrancu knéží ŽtžkovýĽh.*) Táborň .srsatých'*, prudSích. mon- 
stranct* byla bezpochyby bez ozdobných paprskä ; snad byla to 
jen pľ03tá schrána na kus chleba. 

Pro8tíčky obrad táborský svýni prudkým koutrastem proti 
dosavadcím tódQu) církwuím, bujné rozvinutým, budil ua maoze 



■) ŽlTot kaéi. láb. Riiknii. nplM v aun. 
VitvfÍD«c a Btexúvj^ Roll. 40(). 



lOŽ 



■pnivy u tum v Život, knéž. tábor. 10?. Vavfiaec a Bfeíové. GoH- 
C, C. Hua 1.S81, 217. Kiifia Lolivis cliiôl. abv ľíilíb brjil auhé lid 
lil ee ilni: pry KríntiiR h^kh „Vv^iiiCto n jtVAru". ViivHri««it Br. 171. 
niloiovsky. Kroník, cirk 5(>. 

Vyohrnziini v riikop. goiingenskéin » }ensMai. Reprodukel tIk v mL 
wjn 2C8. 25T. 



M90 tá,boi-skÍ. SlaSebrtoati ii Ttnifí 



829 



veliké udivení i polioráení. Vypravuje se o pohoviení, kteréž brali 
z neho ICucn oborané r. I42I;') v Praze vzboufily se proti knézi 
u 3V. Pelrd po tÄborsku sloužícímu v tyž ča* pauiiy a icDy, a 
vzbouŕiváe ae, pHbébly s Uŕilceín a listem odporujícfm na radní 
dílm.') Otl (iuchovníťli protivaé stracy bylo TáborĎra, chtejíciin 
napodobiti jiŕi bohoslužbe poslední večeri Púué, s posméchem na- 
mltáno, že nekoimjí večeri onu všecku tak, jaIí ji konal Kristus. 
Pry by méli aloažiti skutečné jen vBČer a pred tím by iiiéi knéz 
umyti všera, btcŕf pŕijímaji večeri, nohy jako učinil Kristus.'*) 

Druhá hlavQí částka láboraké bobosluíby bývalo pŕehojné ká- 
ziní. I pH vojeaskéiti taženl ľ. 1420 v ležeuf u Praby kázánu deu 
CO deu. lUzaLi uČeDčjŠi kaéžf táboršti obyčejué muž&oi zvlá^té, 
ženám i mládeži zvláU. 

Co do prostoty boboslužebué TáborôiD nejpodobnéjáí byli 
Bratri. Držell se Clielčického, že .pi'oti poctivosti boií" bloudí, 
kilo iHÍíi! älftužltl ve veljkéiii kosteie, pŕl páleaf svi^c, pri varha- 
uácb/) Bratŕísami se pochloubalt že odätranili ceremónie, jedno, 
že J3011 Stí uaii obyčej rozmaožily a puk, Že židovatvem [>ŕíliä 
smrdély.*) ?rý katolíci a kalianici ve svych chrámech nemohou 
modliťby čiuiU, jak se Dále/.ť, a to pro rozmnožoDÍ tnaohých oltára, 
pro povyky, hudby, v rozliČnéni ríkáni, zpiváuí, čítáDÍ, šeptaní, 
žehnáuí, pŕená^ení, obracováoí ... a tak malováuCm. hkáotm, dra- 
boflteín lid dívaje ae, očí. uši toliko pase a. prekážku mi modliti 
8B v ducbiL a B|iolečiié,*j 

PAvodoé elouživali Brstŕf také v uiístnosti jakékoli, pozdŕji 
Btavéli si, jakciž svrchu proveno, zbory prosté, holé byt místy 
i nákladné. O inladobulealaväkém dí Kezelius, že byl ,dosti Teliký 
a nákladné od vrchnosti vyBtfivený, kruclitami ozdobený, pekným 
dílem*.^) Vlc než sto let po založení Jednoty uechtčl roku ibSQ 
v Uherakém Brode knéz bratrský trpAti v ubrámé aui rostlin za 
ozdobu. Vrý mladí Br&tH tehdaž svolavse se pŕinesli v i^obotu 
zeleného májoví dubového a lipového z lexa u nastavéli do zboru; 
včak stati Brath' a bačz ua«lí to a rozkázali vynéäti, a to st 
.stalo divným štéstím, takže ue v báječku ale ve itboľu božím 
vykonali služby PáTié".*i Dostalo-li se BratHm kde boatela po 
katolících nebo Husitecli, suímali oltáre a tabule čili obrazy; socby, 



■) Vxvfinec z Bŕezuvé. Onll. 529. Toiii«k. D. Praby. IV. 221, 

•} t C Mu». 18«. 217. Tomek. D. Praby. IV. 190. 191. 

■) Vavfinec a Bfeíovŕ. 46rj 

') Postills CbftlfilťkWw. 183. 

■) l.lity bez titule n konce v aroh. muaej. lUt. 66. 

•) Dekréty 5, 

*) Ktikop. inua. I. E. fi. ISS. 

■j Rukop. mm. 11. D. 8. 410 



830 



KtiItM Štvrtá; I. Jtidné hohtialulh; relatnllktt. 



jimí dáv&li Jméno maúáskCi,') ale netloukli jich; aspoft v Brandýse 
r. 1531 jo složili stranou. ,kdyby polŕebí bylo jiným"-^) 

Místo oltáre inísali atňl jako Táborí. TJ stolu kiiéz rozdával 
svátost; kde nemeli /vlii^ttif k&tbedry, knóz kázal za stolem, 

V prFnfch dobách nebylo ua néin zdobnjch ubiruaA ani sTéc, leč 
pH tmé.^) V kosteltí ve dne pry netreba 8véc; apoétolovó je roz- 
svecovali, protoie se scfaázeli nočné.*) Nádoby mlsto kalicha na 
krev a nádoby na télo Páné tnivali drulidy jako Táborí velmi 
prostičké, tŕebas bratr Lukáš psal roku 1501, že našel v starém 
eboru „nádobku vošitou nctoliko bedbávím ale L vyšívaním k kvčly 
a téz korporál".') Za doklad starých prvottiích náiíob na vino 
v Jednote bude na všecken zpfisob onen malý kalich dŕevéaý. vy- 
sou8(ruliovaný h pryakyficí Tylit;^, jehož uälval Knleuec.*) Jakož 
Hvri'hu jiude vytoženo,. Lukáš zavedl onačejäf nádobf k bobosluibé 
a zŕídil zbory o pékuéjäím vzezŕení. Zvítézíla zajislé u neho my- 
élčnka snadno pocbopuá, t& svátost., hyf jí pŕikiidán T^znani od 
jinycli véľ rozdílny, vždy žád& dňätojiiébo okolí, di^^tojných nádob 
a úctivosti, od prítomných vzdávané. Proto od té doby väud* ve 
zborecb byly ubrusy na stole, obestrení zdobná i na kazatelnici, 
kalichy aspoň cínové, čisté škatule, ba i svtce ua svícnech.') Jedeu 
z kalicha byval tak veliký, aby mohl držcti v sohé víno, možná-lj, 
pro všecku osadu prijímaj í c í, tedy na wékolik „ináii:&'' čili pineí. 
Na pHklad knUch ívančický r- 1Ô81 bjl na pfti čtvrta inázu. 

bríitŕím bylo scliázeti šedo zboru obyčejné dvakrát v témdui 
o vŕedaí duy; v nedeli dvakrát za rien: k rannim služebaoäteni a 
ke kázaní, otlpoledne k nešpoiu. Kde BratHm uepfekáženo, tu 
zvonem se svolávali do zboru; zvonečok téš mívali na stole. 

V ivandickém zboru podlé zprávy z r. KjOO niéli Bratŕí sedali a 
Btttti v určité m porádku. .Nemci i Moravci pospolu"; vzadu a 
na äínd Tiemél z uich poaedati žádny, leč nékterá z žen pro pláč 
fivého dftéte. Tovaryši a mládenci sedejlež hned zh zpéváky. Zvlágté 
ti. kteŕl uméli čisti, mčli byvati ,u pí»ni*. školní mládeži ukázánO 
tflké její obzvláštní niisto. Jináč mély byti ženské zvláäf, muži 
zvlášt. Edo nepí-išel do zboru, mél býti optán, nest(tnal-li nebo 
proč uebyl pŕitomcn, ^však opatrné, aby nedCItkiivf uebyli urá- 
žítti*.*) Jinde ve zburedi bylo asi stejué znxeno jako v [vančicťcli. 

Bohoslužba byla jako u Táboru z modlení a kázaní; to atŕí- 
dalo sc s lidovým zpévcni. Knčs bratrský mél býti odču aukni 



■j ítano v obnjii r. 198T Bmtffni V}>týki, Ž« máji t Kaníioniíle pfeeo 
uhä msfiilaky 1 ev. Petm 8 vfilikým klii'ľm. 

') Histórie Jednoty. Rokop. nnív. knili. 17, C. -». 9. 

*) .Nullua ardeae iirnia nisi IiÍbiqíh antolticsno tempuro" Laritíi. Discipl. 
Fralr. XIII. 

') A^nda na Honkh. Kiikoji. kn. 183. 

*) Z diplumat. muBejii. Lukái do Branďfai Saotorovi. 1501. 

*) BurioS |)ií*F. Krou. Htj. 

') Dúkr«ty britlr. 147 Kozpravjr Ak&d. Sesk. I. i. Wtl. 

*) Re^stra, zl>orn Ivatí. L600 v mus. 



prostou') a také na obrazecb starodávnych vldánie koéze v ol>y- 
čejaé dlouhé sukni, k níž yXVIL vťku jiŕíbyla ynžuá. dloiibá šiibn 
s Iímcem kožcšiiiovým. Proti tomu ovš^m velice daleko &a odcliyli) 
poslední senior čeabjch Bratŕi v Čechách, když ľ. 1619 ke koru- 
Dováu! Fridricha Falckého odél ae jako adraioiatrátor do Bumeto- 
yého taláru fialového jako nejaký biskup. 

Mélo-li bjti pri bohoslužbe prijímaní sválosti, pripravený na 
stfll nádoby a chlebem a » víiieiu. Cbléb mé] byti kvasený, žeralový, 
T lopenkách a nn oplatky. Poídéji. kdjž veŕli Bratŕí v styky s Kal- 
viny, a nékteŕí mezi DÍmi zpä8ol)em kalvinsltým ťlitéM užfvati 
chleba nekvai^eiiého, tuz« bránčao^ že to ruáeaí ŕádu.^l Roku 15S8 
uanesli se Bratŕf, aby pH posluhovaní chleba bylo láiuáno nebo 
krájeno. „Nezáleží na tom, buí ze by lámňn tiebo krajín byl 
T okľouhlé neb čtverbtanné forme pred poaluhováuím nebo pH 
posluhovaní; když jon k rozdávaní zpňaobny jcät."^) 

Poboŕnost začínala se dle nekter^cb ľpráv*} zpévem a mo- 
dlitbou, pak bylo kázánf. Po ném ae ŕidilo k večeri čill k ^po- 
BluhoTáni" (ministeriuni) to jc8t k lámaní chleba a k „bodovaní". 
Lid s knézem modlitby Činil za své viny. Knéz dal lozbŕcäenl 
z dôvernosti k Bohu, že odpustí. Když skouiiuo, vzav chlčb a víno, 
kaéz modlitbami a slovy z písma, jimiž .k^afl" svQj Kristus pH 
poslední VBčeŕi byl učinil, je posvätil dlo slov sv. Pavla, ic pokrm 
býva posvecen skrze modlitbu a slovo boží. Potom a modlitbami 
B. » ľozjíniáiifm slova boiiiho bylo lámáno n roTidáváno i s dôver- 
ností pi-ijíraáno kleče. Ktiéz první pŕijitnal. Pred tím dfiležitým 
úkonem ovšem bylo každému vinníkovi podítoupiti pokání a vy- 
znali se z hŕíchä; tH nedele pred ^poslubovrtním" knéz vyzval 
Bratry k tomu. I pŕittiázeli xpovídat ae; byMi heích tajný, pové- 
déli tBJné; byl-Ii verejný, musili oznámili verejné. Dle agendy 
íeskobratrské z r. 1612*1 dély se po kázáuf modlitby za odpuäténí 
Jii^chfl kleče; v nich byl i Otčenáé. Knéz oznámil v dôvernosti, 
ž« Bťih moiilitby vyslyší, vyložil o ustanovení avátosti; napomenul, 
íe cbléb je telera a víno krvi, ale ne nijakým zpfleobem pKro- 
zeným a télesn^'m. ale posvätným. Po výklade byl zpév a pHjímáuf. 
Po uéin dfkuCÍDeul a požehnaní s modlitbou obecní za odpuäléuf 
hnchfi. 

• Kteraký zvjk pH hodovaní mívali v Pŕerové, to zapsáno 
v rukopise musejnfm v „zprávácb o rozepH pri amyslu o večen 
Páue' r. l.'>92,'') Tu čteme, ŕe po výklade o svätosti oltárni dá 



'í Job. La»itii. De ccol. dlícíp o. XXXlt. „Toga Bimplici indatiie.'' 

') Pflklad r li;t9 n Jtreéka liukovíf I. Uí3. II. ti. 

*) fVkr<*ty. ^7. j. LnHrjii^ nvú^li panli „cM lllis orbíoiilatus, tríticeiiB et 
i nfe m en tuf n n paulo ofasaior'. C. XXXll 

•) Arch. lom. Spis proti Leíkovi. Opis Laeítias Dfl discipl. XXX.II. 

*) Vyd&l KnbeS r. lti<>9. 

*) RukopÍN tniiii<!Jnf r. lS9.t koupl na H»rav& alskmý. Pod správou 
podepsán Vilém Padéra ŽiSelovaleý r. 1607. 




8SZ 



tnlM Xtrrtá : I. ňádoé bohoBluíby ncVit 



kni?. rozhŕlSenf ŕka: nVáni, kteH ste se tak /ku&ovali, zvestujeme 
ve jtnémi božím hŕkhfi odpustení, spmvedlnoati Kristovy iiŕičtení, 
Ducha svätého, večný a blahoslavený život podlé slov Kťíatovjcb, 
což rozváiiete na zemi, roevázÁno budú na nebi." Po tech slovech 
se ,zCiv[ a pououkajf' ke stolu. K tém, které nechte! knéz k pŕijf- 
m&nf pustíti, na druhou stranu pravil: „Zvestujeme ve jméou 
božím vBechném pokrytcAm. kt«ŕl v nevere a v hŕíáích proti Bohu 
a hližníma zústáváte. dobrovolaä pokrytstrí užfvát«, zvéatujetn 
hrozný zjev boží, pokudž ae koli tienapravíte. Napomíname, abyatti 
Be od stolu Páné zdrželi!" Na to láináa chléb a rozdáváa glovy: 
.Vezmete a jezte a véHe o pravé apolcčnosti a účaatenství tela 
Kristova, kteréž za vás na kHŽl obOtováno jest na odpustení 
hŕlchft." PH kalicha podáváuf ŕfkal knéz podobné. Lidé iiHatupo- 
valí nesouce s sebou již také almužau. Mezi prijímaním oatatat 
lid zpíval. Na konec dal knéc požebiiání. 

Tak a podobué déio sa pŕijíuiiini v braträké drkvi, když 
vsecky formy plné rozvinutý. Prvotné až do Lukášových reforera 
□utno Bobé pŕedstavíti pi-ijímáaí bratrské o to jináče, že pŕijima- 
jfcí aedaii, pokud jich bylo málo, kolem stolu.') To pozdéji pri 
návalu vétlcích již nebylo možno. 

Strau vfua pH poslubilch slu^no pí-iporaenouti, že asi oby^jné 
nepodáváno k pití mnoho. V evaneických regíatrech knés zapsal 
si. že pri Vánocícb leta 1531 dostl hylo šest máaíl na 270 osôb, 
ale když jsou hoaté u pHjímáni, potŕebí jest, aby troška vie podá- 
váoo bylo z kalicha. Jiny zápia proti tomu v léže knize uvádí, 
aby na tŕicťt oanb bylo .päi druhé holby, a to proto, aby každý 
nejen Ifzl auebo koštoval, ale napil se, aby pHrozetki každélto kolko 
tolko okúsilo, že nelízl, ale že pil, nebo pán Ježíš ueráčil rici 
lirnéte, ale pijtel"",! O jedné Seaife v evančickém zboru r. 1G04 
zapsáao, že nepije vioa. ale, kterak nahrazováno pi\ svátosti, 
o tom tu nie. 

Na posluhovaní svátostné BratH mívali určený čtyH doby 
T roce: o Vánocícb, o sv. Duše. na podzim, když dékitvati jest 
Boha za úrodu, a o masopuäte, kdy jiní kŕesfané cejvic bláznivajl.") 

PH nedélských bofaojlužbách brati-ských cvauRelia a epištoly 
následovaly za sebou v porádku jako bylo v katolícke cirkvi; at 
od r. 1504 volDost bývala i v tom. O pokuse Atgustové zvrátili 
to, bylo vypravovAiio svrchu. Zvláštufch sviUkft ncsvéceno. Zasta- 
valo M obyčejný fád. jak bo byli Bratŕí nsuesH roku 1531 strán 
fivátkĎ, adventft a jínych Časfi v cirkvi obecné obvyklých: prý 
u Boha ueiif žádny Čas Jeden uitmo druhý vzácnym, protož aby 



>> l>cl[i«ly r IfiOO hovoH o prijfmdnj lidi itoji^eli ah) ul i o kleilcich 
Sli. 71. 

O K«^ÍBtra iboro Bvanjls. v maa. 
*j Lasirfi. DÍBcip. 



Pnkloim. 



8SS 



k tém časäm Hdská svedomí znvazována oebyla, však tak, aby 
památky skutkQ Kristových podlé článkô víry pfes celý rok dr- 
žaný byly.') 

PH evangelium Bratŕí vatávali^ čiiifct! prý poctu neslovĎiti, »]e 
učení.') Jiuác rechtivali se ve jménu Kristovu pokloňovati uičemu. 
Proto pgal Sioväťius kdys pŕtíd r. 15Í7 „o poklone" proti Bratŕfui. 
Prý Bratŕí ríkají a píaí. že to klanéDÍ jest čarodejný zpflsoh. po- 
vera, že so klaiiŕji lidé ne Kristu než jménu, že se toíi jako šamrliy 
detinské; prý jest to poklona jako abraz&m. Cbtéjí ctíti Kiista 
vnitŕné a ne poklonou; poklona je stejué modláŕství jako psáti 
jméDO Kristovo na dvéíe, na präteny, v kosiolích na zdi. Froto 
J8ou Bratŕí také proti kŕĺžňm dreveným, jimž se lidé klanéjf a 
khaívali tak, že musill uad kríž sami Hiaäti knéžl pry p-sáti pro 
uvarování modloslužebiiostl: „Cbristum non istuni, sed Chrisťim 
disce per istum.* To vée anaži se Slovacius vyvrátiti, ale Bratfí 
k poklonÁm nedosta!. Pfes to uznáva se, že bohoslužba BrÄtŕí bez 
poklôn bývala dilatojuá a velmi vázná. 

Nejdňležiiéjší čá8t boboulužby bratraké bylo kázaní. Drželi se 
slova apoštolova, že víra r, slyšenf, a slyácuf skrze bIovo boží.^) 
Bratŕí kázali pri každé achúzi ve sborii, kázali pri chrámové íuniíci 
kde které; kázaním své ťleoy vítali na kHu, s kázámin je poeho- 
vávali do praehu zeme. V hlavních kázánfch držívali určitý po- 
rádek; správce duchovní uiél totiž za rok probrati a vyložili 
dvanáct čiánkíl, do nichž všecka bratrská vérouka byla vtésnánn.*) 
V pamétech bratľských vždy za dňležitou vlastnost býva udáno, 
který z Bratŕí by! „príjemný" kaíatel.*) Proto také vedli své žáky 
a diakony ktotnu, aby dobre kázali. U BrntH vzala prívod svflj 
kniha „O vadách kazateld", o nichž položíme doleji. Ta kniha 
svedčí, Že Bratŕí stadovali ŕeSoictví thcorcticky i prakticky a že 
jim nad jiné bývalo kázaní prední úlohou. 

Pŕedftleiita Éást bohoslužby bratrské byla jako u Táborft zpčv. 
Zpévu figurativneho Bralŕí dlouho nechteli. Teprve v potdedních 
létech alevivše ponékud z prísneho odporu ustanovili na suémé 
dekreteiD, aby lakového zpévu v zboŕícb jen mírné bylo užfváuo; 
nástrojová musika byla bratHm „kadeŕavá" a vlc k veselosti než 
k zármutku ; méli príklad na Kristu, ktery piäCce a hudce z chrámu 
vyhnal,") Ale zpév jednohhisný lidový oblibovali a pozdvihli ho 
v bohosluŕ.bé podlé kázáuí na prední mfato. äli v tom za ptf- 
kladem Tábora a Husitfi vQbec. 



') Dekréty 148. 

■) Václav SlovAciuB Tnrnovalcý, O poklonS ve jii)4nu Jetus. 62. Jiretek 
kiade tigk „m" do r. 1fi»0. 
■) V knnfeiiiil z r. ISSSt 
•) LHsitii. Discipi. XIII. 
•) Cdakovský. C. C. Mu8. 1943. 19. 
'( Dekréty. 2fiií. R. 1694. 

WlaWr: Zíval clckovnl ľ Cecbiob. 63 



m 



Knilitt ítvTtA^ I. fUäné buboaluSby nekatolíká. 



Hu9it&m pftsiaši veliká záslaha, že zjednali česbému zpčvu 
pEiié právo v clirÁmé; oiii mu vla&taé teprv otevŕcli & ocbotou r 
láskou (Ivéŕtí clu'ámové. jiraiž latinu vypudili. Latinský zptv. jeuiuž 
lid terftÄumél, byl nťjprvnéjším Husitňm „nerozumnj''. llusiié 
již r. 141H nútili kneze /.pívnii čágti mée po Čc8ku a -íti Dedloubo 
zpíváno všKcko čeaky.'j Nebjlo plné uvedení lidovélio zpôvu do 
kostela véc pred Husity nevídaiiá. ČÍdíIí Albell a jiní od církve 
h'mské odpadli ätejué tak úde (Ihvii>'cIi časä. A což cirkev pred 
husitským p^evratcm nedopouštčia u iiáä v cluámech /pfvaii po 
českú? Velební píseň „Hospoiliuc pomiluj ny' svedči tomu, že 
dávno, dávno pŕťd Husity dobyla si česká písen cestu do kostela. 
Také v NéiĽCÍcli cirkevní pfse'ň mateidkjni jazykcm zpívaná po- 
cbázf z XI. včku- A aep'restaly se u mÍ9 uikdy íjklíídati české du- 
chovní zpBvy. Zvlášté v XIV. stoletf katolícka, píseťi začala se 
rozvíjeti utčšené.") Ale píseň česká byln pri latinskem ritii v chráme 
jen x milosti trpéna. Vn latinské liohoslužbé Deuiék iiiista; zpf- 
vánn asi jen pred a po bohoslužbe stejné tak, jako Kčí se o poi- 
ekém zpévu chráiiioíéiii.^j Pri bohoslužbe býval polsky sedlák 
jeété v XVI. století aucen zptvati latinské phnô, jiníž nerozumel; 
pred niniL a po nich sniúl zaspívaíi jazy^cm svým.') Nctušluie, 
aby uB^inu iiilu v lé véei pH latinské buboslužhé bývalo kdy vie 
avobody. Bývala česká píseň odstrkovaná, obmezována pred husit- 
ským pfevľateiii; o tont povedomý d&ka7 z r. I40li, tedy pred 
samým vypukoutím husitské bouŕe. Synôd pražský tehda dovolil 
v kostellch zpívati jen Ctjfl pÍBué české, nie viď) 

Hu»ité si ovšem xakazovati nedali. Oeská pí»eň vĽtézoé a ja- 
kožto saniovláduá veála v chrám. Néco zpévň prevzali Rusité 
z katolick^ílio dčdictvi, ") näkterč äkliidali sami, a to hned za bouŕky 
vojenskč. jaki o tom svedčí hu.sit&ky kaaciouál jistebnicky. ľozdéji 
akládal Husitära písné i Rokycaoa. nejvíc váak jich vybásnil ke 
konci XV- veku Václav Minnský.'j Uzoávají poisti badatelé, ie 
v XV. století Čeťliovó tou príčinou v duchovní píani daleko pred- 
behli pi'ťd Pol&Dv.^) jimž se strán polské písné chrámové jeáte 
v XVI. Rtoleti od latiníkfi neústupné pí-ekáže)o.') U nás, zdá se, 
dlenfm doby k váli konkurenti husitské nebyla katolícki cirkev 
Hmaká tou mérou jako v ľoläté zpévu v matuŕakém jazyku pro- 



•) Vyb. í Liter. n. 24í. 

') Kunrád. T>i\. posvÁt sp6vu U. 29. 

*i Bobowski. PoUkle iiieBiii. RoEprsvy nkad. nuiieiclnuici. 1899. II. IV. IS.' 

•» Vfi str. 16. 

*) Hoťlcr. Concil. 52. Byly to; ílospodinc. Sv. VácUvo. Jcio Kríote, 
Slfidrý koéiíe, BAb vfteinohoiioi. Vis Jiiejkurn Hymnolog. &9. Vyb. Utcr. 11. 
21. lionrdd. Oij. tptva poar&i. II. -^9. 

*) Runrád. Dt]. zpiTu II. SIS?. 

') JireČek, Hymnu). 5. 

■) Uubonaht. UozpravT. 1. c. 88. 

•) TSi. 16. 



liviia. Aspoň v Čechách í v cirkvi katolícke skládsny v XV. 
stoleti bojsé písné české.') A .jako Hiisjté oi starčfch katolíkfl, 
ľovné katolíci teď od Husity MiMcskébo dlužili se chrámové písné 
české.*) 

Poetný ráz duchovpi pfsDé husitské nebo táborské jeví se 
Rioderní kra&acbuti celkem stejnä Devalný jako píj kntolickýth 
ťíľlíeviifch písnlcli tŕhdcjších liob vílbec. Lyrického vzletu v uich 
iteliledej. byly pÍBiié Spiš poučné uež poetné;^) byl}' vétšinoii 
ninovaiié, dogmatické nebo morálne zásady. Také hudabní ráz 
husitských oápŕvä uiíodchyluji; se od oberného rázu tehdcjšf cir- 
kevní pÍBné. od rltaálních zpévú, ani \ téiih nájiévech, které si 
HuaitŔ sami vyinyslili. Teprv časem, kloníc se a oblibou k tvrdým, 
Vťselejslm toninilni, lidová |)fsťä pflsobila naopak v zpévy kostelnl.^í 

I slavná a ^úbec povedomá píseň «Kdo jste boží bojovníci", 
kteráž jest rázovitý zpév husitský, byt ne kostelni, uyhrx vojen- 
ský,'^) píscĎ, po níž hudeboí remimscuace v mnohých potomnfch 
kostelufcb písních na ôasy dlonhé se zachovalý, jest Ambrosovi 
sic písefi äíly, ak docela v charakteru tehdejáiho cfrkevnfho 
zpévn!") Vždjť greRorianskjf zpév ritaálnf dlouho pftsobil i v li- 
dovoii piseň svétskon, pôsobil v jejt tóniny i v rythmus. ľrygická 
tónina, v které jest, pŕevalná vétáina všech tehdejších KpČvú slo' 
žťua, jest naSemu uchu již nezvykltt, starodávna; ale ony zbožne 
pisné v ní skladané maj( ráz vždy dôstojný, často velebný, n t 
píseň, vydy ze zbožného zanicenf vzniklou, sklúdal Husita, katolík 
anebo Bratr.') Byl by ronhodny klam doninivati str, že tehdejší 
huiU)a byla konfessionáltion. Jen test byl die konfeíväi, melódii 
pŕtbíralo jedno Dábožeaství druhému velmi rado a nezŕídka. 

Češtf Bratfl obéiiia rukamn a s celým srdceni í^cskou pfstiŕi 
hiiíitäkou a zvlášt táborskou, jak se doaud vyvinula, popadli; ale 
hneii také jali se skliduli tťxty a Itícklei'é melódie nami. neboí 



') KonrÄfä v Dé\. posv. ipévň 47. 49, první iiJniml n» plo'lnAhu a Sfait- 
ii<il)0 kitiol. skln(iati?l« Klimcnu Uofitkii, uň n^hot piivM»ii:M ktiiviiá ,0r(« 
nájt milý pjkQQ" x konce XV. v6hu. BoKlkn dr>iad méli omylem i\ lulliaika. 

') Konríd I. p. 18. 

*) Píseň kjilDlická z r, 1410 „Otup layrrhy" .)« opruvdii po«tniÍ nadt; 
rÍHcky. nie je r> nl hádku, n«!ii{-ll to piaefi Hvéliiikil. KoiirAd 1. c. mi jí zi 
cirkevní, ale allegnrlckoii iBtr. 3?. lôi v Koiprav. kráľ spol. naiik I8&6 ; 
Juai-ŕ TriiliUf (v Č. č. Miis, 1682. 41.) za ev&tBkuu, uilo»iMi<iii. Jeho »b dril 
Srb Dtíbtiiov v ňi]. liitdby. 

') Se stanov'ifiiíf JiÍHlorlcki^.hf> prvnl vykiádi liduvou pfeefi Qoatíntký. 
VI/, vyd. lid. piBDJ Ľ äíiDHOka 1892. 

^) O vyKiJMinu ti^ pfxiié H upojt^nf ii^iim ne 7M\ititi a jeho jinvahnii Síl 
ro Vínt nfi. spol. 1893. XVI. 93, pojednaní od dra Toraiinii. 

*] Aiolirun. GcBch. d. Mus. III. 418. 

M Upaíiiéha fliiudu jent Roiiríld ve aTém dile o poav-ít. zpévii. U. Na 
■tr db Dctoajl ma vlnatui písni^ husicakä nie InhodDéhu, Iry^iuká iicli tuninti 
prý tvrdá, mtti <47), ule pH pisnlcli Bcbtisíliikýcki jUHt mu ftygická tuuína 
TclobD.i a Inbodná. 

53' 



886 



Knihu (itvrtii: T. ftiHxii bohasliiiby nekatoKkfi. 



kaiíiá 8la\n08C, kde která pŕípadnost cirkevní méla býti opévátaT 
a ťo nikoH jen jednou pisoičkou. Již první biskup v Jednote, 
Mat^j. skláduL skladal Lukáš. Ulahoalav; robil písné Augusta 
i v žalári kŕivoklátŕkéni. Skladali podlé pŕednlch Bratŕi i BratK 
ľ.adnfrjSÍ- O Bratru Volfovi, jenž r. 1548 iimŕel v Pŕerové, vypia- 
vnje se*. .Ač byl prostý iik, v^ak príjemný kazatel, pfsaŕ, bospo- 
dát; bratraLukáäe fornianem byvai, drahné písuí nadélal, z nichž 
mnohé jsou v Novém kaU'Ľioaälu; Intiué téméí' nie oeumél a pr«>tú 
byl pravé učený."') Nékterému sp skladba nvšem neHaŕ'ila; od Vi- 
líma truhláŕe prijali Bratŕí do kancionálu piseii jen jednu; „irinoŕ- 
atvf jiných nitdélal, ale ty »e lépe hodi ŕemeslníkňm do verkštatu 
ueba za kunvičky nežli kantorúm do kúru".") Byla tedy redakci 
abezŕetua. 

Skladaní dnchovních i»ísní v Jednote vjirostlo tou mŕrou, ze 
již r. 1549 dekrét bratrský nucen byl v tom zarazili. Sneseno : 
Bpisní Qov^ch délání od kohokoli z našich bez poľučení, ohledä- 
vání a usouzení staräích tvrdé zapovédino. á kteréž jsou kde již 
rozprostŕlny. ty mají všecky vyzdvihovAny býti a k budoucíniu 
soudu starších zachovaný. A podtud spiaň ani písniček žádny vice 
nemá délati, ovsení vydávati bo: poručení, neb %e v tuiii vťiiky 
tieŕád n&'Ael. ano i Jednoty nebezpočenstvf akrze Itícjakés dostt 
lehké písnč."^) 

Brati'f skUdaii písné na stnré melódie i vymysleli nové; Brntr 
Blahoslav složil a vydal r. 1558 svoji .Musiku", theorii haden- 
Djbo »klád:'tni, Čímž dostalo se koiaponistňm brntrskýni, ale též 
i jinovéľným, na svĎj čaa rádce výtečného. 

Ani v bľntrskýt;h pisnich nebude nilcdo hledati vzletné poesie. 
Obsataovaiy veäkerou víru bratľúkou i všecku jejich raravonku. 
Odtud posla také r. 16M8 Jesuity Šturma zlá kritika bratrského 
ka&cioaáta, jenž roku 1576 vydáii. Jesuitovi jsou bratreké pisné 
„rouhavé, všetečné, bouŕlivé, pyšné, vrtkavé a uékteré sfalšované 
8 zcizoložené". 

Tiskem jali se BratM své písné vydárati iined, jak si poŕídili 
prvni tiskií-rnii. Roku l."i()5 vydány písné clival božích; roku 1519 
tistén zpévník v Litomyšli; potom nastala trudná chvile v živo- 
bytí i \ literatúre Bratŕt za panovaní Ferdinanda I. Nemobouce 
tisknunti doma, tlskli v Polšté. Roku 1561 vyäel veliký kancionál 
Snmotulsky. ľ,n nlmž následovaly v nenioohych letecb jiné za sebou.*) 
Bratr Jiŕík Strejc (t lóyy) formoval žalmy k zpívánf již také 
p(NÍIe zpúsobu kalvínskeho.^) Sbtrali tedy Bratri odev»ad. 



>} ČeltkoTtkÝ. Č. C Mas. 184a 194. 

*) JirsSak. C. C. Maa. 186?. 41. 

^ Olndely. Dekréty. 170. , 

*) JlreS«k. RKneiDD- bratr. C. O. Hna. 1862. 38.-4I. 

^ Fontea rer. »DaUÍM. V. 393. 



Bratreké k»n«ioi)41y. Efost 



887 



Pn bratľské bobostužbé za zrafoka atojf ješté obrad kŕestný. 
Kŕest raohl býti konán ve zboru nebo Itdekoli jÍLiie. Ukazujť 
tloiíiid tu oiiu studáoku, kilô BratH kŕtťvali. Kŕest začínal se ]>o- 
žehuáním, aby totiž Bňh otec, Sju a Ducb sv. byl pŕítoinca. Kiiéz 
potom četl evangelium o Kriätu a détodi. oač poilal faned výkkd, 
Potom rodi£i; a kmotri podali sobé rukou na. i'imluvu. Rodiče tím 
dávali kmolrilii) plaou moc nad ditétem, a kmotH prijímali dítč 
.k péči, k vjučováuí iiméni, znáraoati spasení". ') Obojí slibovali, 
že povedou díté .k iiejsvéléjsf 'ífŕe všeobecné kŕeatanaké*, aby 
odŕíkalo ae dábla, sveta, tčia. antikrista, bludQ". P»k klečt; mo- 
dlili ss Otčeuáä; knŕz vyzvédév jméno, jež dítét,i bylo dáti, polil 
dité trikrát čistou vodou hrstí nahranou se slovy u všecti kresťana 
platnými: ,Já té ki-tím ve jménu OtĽo, Syna a Ducha svätého", 
Napomeiiutim, aby stáli y tom, to slíbili, akoučil ae obrad. ^) 

ľatrno, že byla cereraonie Itrestná, jak ae dlením doby u Bratŕí 
vyvinutá, pŕuc složitej&f neáli v prvotní cirkvi kŕestanské, k níž 
8e Bratŕi ve všem chtéli vrátlti. Bratfi ŕíkalí. že majf proätý, 
u|)ŕíinDý kŕest buz „choukánŕ, soli, blata, oleju, bez zaklťoáui, 
aniž Bvítí brninnicemi mezi oči"; že kŕtE jazykem srožumiteluym. 
Ale Jesuita Serer vyčťll jim, že drží na kmotry, že čtoii pri kŕtu 
st(!)Qé tak jako katolíci, ktcrak Kristus se dfteU dotýkal, kde prý 
lo obé jest pianiem naŕízeno?^) Kn'žmo prý zamítají, ale vínek 
nebo košilku bílou brávajf ke kŕtu jako kaioW'ci, k čeinuž pridal 
sprostou radu. prý aí pHodéjí deti radéji onucí. Také se mu ne- 
libila jména bratrakých delí; jsou prj židovská: Jakob, Joaef, 
Knlef, Esther.*) 

V Jednote bmtrské se smlouvy ki-efltné zvláštni ceremónii 
u zrostlé mládeže obnovovaly ve dvaoácteni roku jejíni,*) do té 
doby stáli za «lib krestoý kmotrové. líué?, najprv kŕtčnce vy- 
zkoHšel ; po y-konšce ptal se všech, dobrovolné-li sralouvu na kftu 
<id koioträ učinenou obiiovují. Mládež potom ŕikala V«ŕím v Boha, 
a lid zpfval príhodné pis.né. Knéz končil pekným Kloveiu, vzkládaje 
ruce aa ne: „Sytiáčkové & dcérky, zvestuje se vám od Boba otce 
sväté rozhŕíšení, Bťlh otec nebeský deji vám vedomé okúsení 
i potéäné požívaní milosti své."**} Po té pristupovali k svétostačmu 
prijímaní. 

Manželatvf u Bratŕi za svátoat unpokládáno, ale v chráme 
požehnáváno ptec; pritom obvyklí tomu, že ätál ženÍĽh výse, ne- 
vesta nfíe o stupeň^ naznačujíce zajisté, že muži svému luá žeaa 
byti poddaná. Bratŕi cbtfvali také kngiskébo posilnení k smrti. 



') Dekréty brAtr. 147. 

') Agenda, Vyd. Iíulveíovi>. 

•/ RoiddIout. o eerenj. kŕm ev. Seter. 16. 16. 

') Tffc. 88. 

*) Luitii. Dli«ipl- XII. 

*f Agenda E r. 161<i. Vyd. KubeSovo. 



Knihn i^tvrli: L I^Hilué boh«»lu£by nekatotlkd, 



Majíce umKti, volávali k sobé správce duchoviinio, jeiuuž díky 
vzdávali za péči, kterou mél o jiuh duši; kcéz pftk podal tčlo 
a krev Páué, jakoby dh testu. ') 

Položíme